Strana Ia
FONTES RERUM BOHEMICARUM. VIII. PETRI DE MLADONOWIC OPERA HISTORICA NEC NON ALIAE DE M. JOHANNE HUS ET M. HIERONYMO PRAGENSI RELATIONES ET MEMORIAE PRAMENY DĚJIN ČESKÝCH VIII. HISTORICKÉ SPISY PETRA Z MLADOŇOVIC A JINÉ ZPRÁVY A PAMĚTI O M. JANOVI HUSOVI A M. JERONYMOVI Z PRAHY. VYDAL VÁCLAV NOVOTNY. S PODPOROU MINISTERSTVA ŠKOLSTVÍ A NÁRODNÍ OSVĚTY. V PRAZE 1932. NÁKLADEM NADÁNÍ FRANTIŠKA PALACKÉHO. — TISKEM DR. ED. GRÉGRA A SYNA V PRAZE.

Strana Ib

Strana Ic
VIII.

Strana Id

Strana Ie
PAMÁTCE JAROSLAVA GOLLA, MISTRA HISTORICKÉ KRITIKY A NEZAPOMENUTELNÉHO UČITELE.

Strana If

Strana Ig
PŘEDMLUVA. ento svazek „Pramenů“ tiskl se plných osm let. Nechci sáhati k rekriminacím, ale ve svém vlastním zájmu jsem nucen konstatovati, že nikoli mojí vinou, třeba se během tisku plán poněkud rozšířil. Tak zejména na přání a doporučení zvěčnělého Jar. Golla pojat do svazku český překlad akt Koncilu, na který původně nepomýšleno, a také v oddělení „Bohoslužebná sklá- dání“ připojeny proti původnímu úmyslu některé skladby na víc. Tím však zdržení nezaviněno ani v nejmenším, poněvadž příslušné změny vždy byly provedeny včas. Tisk textů byl ukončen v létě 1929, v tu chvíli měla již tiskárna větší polovici úvodu, jehož zbývající část rovněž včas dodána. Přes to uplynul ještě celý rok, než úvod vysázen. Ale ponechávaje, co se stalo, minu- losti, těším se, že aspoň nyní svazek je dokončen. Třeba ještě poděkovati zejména všem ústavům a knihovnám, které mi práci usnadňovaly. Na prvním místě vděčné paměti zasluhuje zvěčnělý, bohužel, biskup Dr. Ant. Podlaha, který s ne- všední ochotou vycházel vstříc všem požadavkům i v knihovně samé i zapůjčováním rukopisů do jiných archivů a knihoven pražských. Z nich zapůjčování rukopisů odtud i odjinud, z do- mova i z ciziny zprostředkovaly zvláště univ. knihovna, zemský archiv a archiv města Prahy, kam rukopisy laskavě posílaly tyto knihovny: klášterů: v Admontě, ve Vyšním Brodě, Vorau, Raj- hradě, gymn. knihovna v Saském Freiberce, Gersdorfská knihovna v Budyšíně, Lobkovická knihovna v Roudnici, národní (dříve dvorní) knihovna ve Vídni, v Mnichově, krajský archiv v Bamberce. Vděčně vzpomínám podpory, již mi při osobní návštěvě ústavů sobě svěřených poskytli: v Dietrichštejnské knihovně v Mikulově p. řed. Matzura, ve Schwarcenberském archivu v Třeboni někdejší řed. p. dr. Frant. Mareš a veškerý archivní personál, v Českém Krumlově p. převor klá- štera Františkánského, v Ústí n. Orlicí správce musea p. Jos. Škarka, v Kostelci n. Orlicí správce musea p. lékárník E. Böhm. Zvláštní laskavost projevil mi správce musea v Klatovech p. dr. K. Hostaš, zaslav mi fotografie a opisy příslušných textů z Klatovského kancionálu, a dále pro- střednictvím p. vrch. komisaře dr. J. Bergla P. Aug. Müller v Teplicích, opatřiv pro mne vedle fotografii začátků jednotlivých textů také opisy textů dalších z obou kancionálů Teplických. Text kancionálu Boleslavského opsal pro mne p. prof. dr. V. Vojtíšek. Buďtež všem srdečné díky. Z pražských vědeckých ústavů třeba poděkovati vedle objednání rukopisů z ciziny za poskytnutí vlastního materiálu knihovně universitní, musejní, kapitulní, Strahovské, archivu zemskému a měst- skému. Zlomyslný osud jako by chtěl znemožniti toto vydání, navalil mu v cestu poslední velikou překážku mým těžkým onemocněním v lednu 1932. V tu chvíli ujal se ohroženého díla p. docent dr. Otakar Odložilik, jenž s laskavou ochotou provedl korektury posledních archů textu a zasloužil se tak o zdar díla. Také jemu srdečně děkuji. V Praze 7. května 1932. VÁCLAV NOVOTNY.

Strana Ih

Strana I
Úvod. Látka shrnutá v tomto svazku „Pramenů“ liší se poněkud od obsahu svazků do- savadních. Příčina toho tkví z části v její povaze, ale ta jest v těsném spojení s účelem tohoto svazku. V komisi pro vydávání Pramenů, ihned při jejím vzniku a když si stano- vila program své práce, bylo usneseno, aby do „Pramenů“ byly také — proti původnímu úmyslu — pojaty relace Petra z Mladoňovic o Husovi a Jeronymovi, jakož i jiné zprávy historické k nim se vztahující. A již tím program svazku tomu určený nutně byl roz- šířen. Relace Mladoňovicovy zůstávají arci středem jeho, ale požadavek vydání všech samostatných zmínek o obou „mučednících českých“ vedl, neměl-li obraz býti jednostranný a neúplný, k tomu, že nebylo možno omeziti se výlučně na prameny historiografické v užším slova smyslu, tedy takové, které vznikly již za tím účelem, aby budoucnosti za- chovaly zprávu o událostech, nýbrž bylo nutno přibrati i prameny takové, jejichž účelem bylo zpraviti o věci již současníky, tedy prameny, jež arci zachování vědomostí o tom pro budoucnost nevylučují, ale jimž při jejich vzniku nebylo vlastním účelem, jako jsou noviny z Kostnice nebo i soukromá sdělení a p. Rozšíření tohoto, jehož výhodnosti není snad třeba odůvodňovati, lze však také hájiti hledisky věcnými. Naše vydání poskytuje dostatečné doklady, jaký význam právě oněm dokumentům připadl při vzniku vlastních historických prací Husem a Jeronymem se zabývajících, jak jich užívaly za svůj pramen, takže uveřejnění vlastního pramene je- vilo se tu přímo nutností (to platí zejména o veliké relaci Petra z Mladoňovic o Jerony- movi, ale dílem i jinde). Na druhé straně však, pokud jde o sdělení, jichž Petr z Mladoňo- vic ani kdo jiný potom neužil, jsou, a zejména pokud vznikla v táboře nepřátel Husových, výborným prostředkem kontrolním a mnohdy i doplňkem, pověřujíce a potvrzujíce zá- znamy Petrovy. Látka takto rozšířená stýká se stím, co Fr. Palacký učinil předmětem své slavné a památné knihy: Documenta M. Ioannis Hus .... (1869), a vskutku také, co Palacký z pramenů toho druhu do své sbírky pojal, otištěno jest tu — ač nejen to — znovu. Ale zde ovšem uplatnily se také rozdíly obojí publikace. Kdežto na jedné stránce, nehledě k pramenům později objeveným, do sbírky naší musila býti pojata i historická vypravo- vání, jichž Palacký pominul úmyslně (české práce Petra z Mladoňovic, jeho latinský „život“ Jeronymův atd.), na druhé straně mnoho z toho, co programem „Document“ byvši dáno, tam nutně musilo býti uveřejněno, ve sbírce naší musilo býti vypuštěno. Tak ze- jména listy Husovy najdou se zde jen pokud je do své relace pojal Petr z Mladoňovic (a tedy jen ve znění, jež podávají její rukopisy); odhodlání k tomu bylo tím snazší, že zatím bylo již pořízeno také kritické vydání listů zvláště. Rovněž listinné prameny pro dobu Husovu, dokumenty stranických sporů tehdejších, žalobní artikuly atd. předem mu- sily býti vyloučeny a našly zde místo jen ty, které tvoří část díla Petrova, ale také ve výboru „novin“ a jiných zpráv toho druhu hleděno úzkostlivě jen k těm, jež o Husovi I

Strana II
II UVOD. se zmiňují, ač ovšem ty zase uveřejněny v plném znění, i když zmínka o Husovi tvoří jen část obsahu. Naproti tomu však rozšíření programu naší sbírky dáno bylo ještě jiným směrem. Nemůže-li a nechce-li býti, jako chtěla Documenta, snůškou pramenů také k poznání učení Husova a náboženských sporů do r. 1419, chce a musí jí býti aspoň do jisté míry pro poznání, jak památka Husova a Jeronymova i po jejich smrti v Čechách žila a se vyvíjela. Leží-li to již v povaze pramenů historiografických, stává se tím sbírka naše zároveň snůškou určitých dokladů o vývoji úcty Husovy. Ale také zde bylo nutno uložiti si meze a setrvati jen při pramenech historických ve vlastním smyslu, tedy těch, které zá- roveň zachycují rozvoj historické tradice. Především bylo nutno vyloučiti až na malé výjimky písně a básně (pochvalné i satyrické), jimž jest vyhrazen zvláštní svazek „Pramenů“. Proto pojaty sem jen písně (a dílem i kázání) Husovi a Jeronymovi přímo věnované, jež obsahem i určením náleží sem (a také do svazku historickým básním a písním věnova- ného pojaty nebudou). Dále bylo nutno omeziti prameny toho druhu časově. Projevy sou- časné nebo dobově blízké pojaty sem všecky, u pozdějších spokojil jsem se jen některými ukázkami hlavně ze šestnáctého stol., a to převážnou většinou jen pro jejich příbuznost s prácemi staršími. O způsobu vydání a dochování jednotlivých kusů stane se podrobnější zmínka svými místy.

Strana III
I. DE CUSTODIA IOHANNIS HUS... A. PRVNÍ PROJEVY O UDÁLOSTECH KOSTNICKÝCH. I. DE CUSTODIA IOHANNIS HUS (NOVINY Z KOSTNICE). Pře Husova v Kostnici byla pouhou episodou, která nevzrušila pestrého shromáž- dění, dokud se nestala dramatickou, či snad lépe, dokud nepřešla v tragedii. Jeví-li se to hned na počátku v ledabylé poznámce, v níž se „o jakémsi českém kacíři zvaném Hus a o bludech Wyclifových“ zmiňuje přední účastník koncilu, kardinál Fillastrel, ani později účastenství koncilu nevzrůstá na víc než stručné zmínky některého delegáta universitního" nebo projevy úžasu nad prohnaností tvrdošíjného kacíře od nahodilého svědka jeho vý- slechu3. Jediný pozoruhodnější projev došel nás z doby jeho vazby, a to právě ve chvíli nejvzrušenější, když se po útěku papežově králi Zikmundovi otevírala možnost dostáti svému slibu a vrátiti Husovi svobodu. Ještě po několika letech, když Petr z Mladoňovic upravoval svou velikou práci v konečnou redakci, nedovedl potlačiti hněvivého výkřiku“, a že nejde tu, třeba poznámka teprve v konečné redakci připojena, o pozdní vzpomínku svědka, jenž zná již výsledek, nýbrž že v tu chvíli naděje přátel Husových na Zikmunda obracely se skutečně, toho bezprostřední dojem zachycuje dokument zmíněný. Ovšem obavy, které se zde ozývají, byly druhu právě opačného. Nějaký český účastník koncilu neopominul hned po týdnu (2. dubna) podati zprávu do Čech svým přátelům“, nepochybně kapitule, jíž asi také jindy psával, vyličuje se zá- štíplnou radostí, že osvobození Husovo zmařeno a že jest uvězněn na hradě biskupa Kost- nického, načež se škodolibostí svého původce důstojnou zmiňuje se o zatčení Křišťanově a biskupa Mikuláše Nezerského a událostech souvisících s jednáním s papežem. Třeba v čerstvém dojmu psán, dokument není ve všem spolehlivý (mylně udává na př. dobu útěku papežova), a ani co do pravdivosti není asi jeho původce úzkostlivý. I když je možno, že biskup Mikuláš v úzkostech vypovídal, jak autor sděluje, nelze jeho svě- dectví bráti doslova, a poznámka, že musil pak utéci před možným násilím stoupenců Husových, dobře karakterisuje svého původce. Přátelé Husovi v Kostnici v tu chvíli sotva mohli mysliti na násilnosti! 1 Srvn. Finke, Forschungen und Quellen zur Gesch. des Konstanzer Konzils 164: Interim actum est contra quendam hereticum Boemum, dictum lohannem Hus et de erroribus Iohannis Wiclef (psáno v prosinci 1414); plný text nyní Finke, Acta conc. Const. II (Münster 1923), 17. — 2 Na př. Petr de Pulka z univer- sity Vídeňské, vyd. Firnhaber, AOG XV, 13, 15.— 3 Srvn. na př. poznámky posla university Kolínské, jež vy- dali Martène et Durand, Thes. an. III, 1635. — 4 V. str. 43. O věci v. dále v úvodě. — Že list psán od Čecha nebo někoho z Čech, prozrazuje celé jeho znění (způsob, jakým mluví o králi, Krišťanovi, Mikulášovi atd.); že psán do Čech, svědčí nad to výslovné „veniens ad vos“. — Srvn. na začátku „ut patet ante“ 1*

Strana IV
IV UVOD. Zachován jest dokument náš v jediném rkpe Národního musea českého I E 26 f 93 (Mus) — popis jeho podán u č. následujícího. Tiskem vydal jej 1. Höfler II, 273—275 s četnými chybami: pak správněji, ač ne bez omylů 2. Palacký, Docum. 541—543. Nyní vychází tiskem po třetí.

Strana V
II. ORDO ET PROCESSUS... Jestliže však již některé výjevy při výsleších Husových dovedly buditi aspoň v Čechách obecnější pozornostl, smrt Husova zjednala si jí v rozměrech mnohem širších. Sám Richental, v jehož kronice záležitost Husova se téměř ztrácí v přívalu malicherností2, jeho smrti věnuje podrobné vylíčení, ale hned záhy po ní vzniká několik zajímavých zpráv. II. ORDO ET PROCESSUS, QUALITER SENTENCIATUS, EXAMINATUS, CREMATUS IO. HUS. Nejstarší, psaná hned nazítří po strašlivé události Kostnické, dne 7. července 1415, označena v našem vydání nadpisem svrchu uvedeným, který se čte v jednom rkpe a který, hledíc k nepatrným obměnám rukopisů jiných, právem asi může platiti za původní. Bylo by sice možno také tento „Ordo“ označiti jako „noviny z Kostnice“ — ano- nymní autor zahajuje své vypravování zmínkou o slavnostní schůzi ze 4. července a od- stoupení Rehořově, jak je tomu ostatně také u jiných podobných projevů (srvn. obě ná- sledující čísla), — ale hlavní zájem jeho soustřeďuje se na osudy Husovy v jeho posledních dnech. Může-li to do jisté míry pomáhati při hledání původce, jest „Ordo“ po stránce for- mální také jinak ještě zajímavý. Jest to vlastně soukromý dopis nějakému příteli — ,amice oslovuje ho autor — a jest to část korespondence, aspoň nějaké sdělení již předcházelo4. Ale zároveň jest na první pohled patrno, že dopis od počátku jistě byl určen také pro veřejnost, že chce býti jakýmisi novinami, jakýmsi letákem. Forma dopisu i tím se pro- zrazuje, že list jest datován určitým datem denním. Ale tu jest na druhé straně zajímavé, že toto plné datum zachoval jen jediný rkpis, ostatní je vynechávají, prozrazujíce tím, i když jinak formy dopisu nestírají, jeho jaksi veřejnou povahu. A tu mu, tuším, chtěl propůjčiti již autor sám. Že datum 7. července opravdu v listě bylo a že Ordo skutečně toho dne byl psán, o tom nelze pochybovati. Omezuje se jen na události právě se odehravší, ani slůvkem neprozrazuje, že by znal něco z událostí pozdějších, čerstvý dojem jest ze všeho patrný. Autor jest celkem velmi dobře zpraven, a třebas po zmínce o odstoupení Řehořově ihned přistupuje k vylíčení smrti Husovy a teprve pak vypravuje o událostech dne předcháze- jícího, jeví se i tu dobře informován. Jistě byl přítomen poslednímu „slyšení“ a snad i smrti Husově, a není proč bychom s jeho stanoviska nevěřili jeho přiznání, že „hec om- nia vidit et audivit et presens fuit, et verum est testimonium eius“; neboť vynechávají-li některé rkpy slova „et presens fuit“, nelze pochybovati, že v původním listě byla, a že vynechání případá na vrub buď nepozornosti anebo někdy snad i svědomitosti písařově, jenž, posílaje list dále, nechtěl buditi zdání, jako by sám v Kostnici byl býval přítomen. Ale hned za slovy právě citovanými čte část rkpů (mimo tři): „ut et vos credatis“. O adresátovi pisatel sotva pochyboval, že by mu nevěřil — i o tom se hned přesvědčíme, — poznámka sama patrně jest psána v očekávání, že list bude přesvědčovati také jiné. 1 Bude o tom řeč níže při pramenech díla Petra z Mladoňovic. — Srvn. A. Kraus, Husitství v li- teratuře zejména německé I, 75 n. — 3 Srvn. Richenthal (ed. Buck, Bibl. lit. Ver. Stuttgart sv. CLVIII) 79 n. — „iuxta formam, vobis iam directam“ praví se tu (str. 5); v. o tom níže.

Strana VI
VI ÚVOD. O osobě spisovatelově dovídáme se málo; určitě vlastně jen tolik, že náležel obedienci někdy Jana XXIII a tedy v tu chvíli konciliární — pocházel tudíž nejspíše ze zemí náležejících ve svazek říše Německé. Ani adresáta bohužel neznámel. Praví-li pisa- tel, líče tvrdošíjnost Husovu, že by se jí nebyl nadál (de quo non sperassem), může to ovšem nasvědčovati, že mu Hus nebyl zcela neznám, ale ani toho není radno přeceňovati. V době odsouzení neomezovala se známost o Husovi na úzký kruh jeho českých přátel a nepřátel. A ani toho, že již dříve někdy poslal adresátovi rozsudek na Husa předem připravený (est sentenciatus ... iuxta formam vobis iam directam) není, tuším, dovoleno příliš zdůrazňovati, ač to předpokládá zájem oboustranný. Mluvě o poslech Zikmundových do žaláře Husova dne 5. července — a tu snad srovnání s vylíčením zprávy Petra z Mla- doňovic může býti zárukou, že „Ordo“ píše jen podle doslechu a že jeho autor při roz- mluvě nebyl, — jmenuje jako účastníky poselství falckraběte Ludvíka cum tribus militi- bus Boemis, jejichž jména hned potom uvádí — jsou to známí tři ochráncové Husovi. Ale kdo by chtěl souditi z toho, že pisatel mohl býti na rozpacích, zná-li adresát jména tato, ví-li o jejich českém původu, nesmí zapomínati, že soukromý list od počátku měl také veřejné určení, jímž potřeba bližšího vysvětlení byla dána. K těmto okolnostem, jež samy nestačí k rozhodnutí otázky, ve kterých vrstvách hledati pisatele, přistupuje ještě jedna, rovněž nerozhodující, ale ve spolku s ostatními snad přece misku vah na jednu stranu přiklánějící, jest to datum, hlavě jeho detail infra octavam Visitacionis gloriose. Svátek Navštívení panny Marie, hýčkané dítě rozmaru Jen- štejnova, nepřežil dlouho svého původce, a udržel-li se kde déle, bylo to v zemích českých. Datování podle něho, mělo-li v této době býti srozumitelné, ukazuje přímo tam. Ale kde mezi těmi četnými preláty, kněžími, kanovníky, mnichy, řeholníky, kteří ze zemí českých do Kostnice zavítali, hledati původce, bylo by marno se ptáti, odpovědi bychom neuslyšeli — shodná poněkud disposice našeho „Ordo“ s listem Jana Litomyšl- ského (v. č. násl.) nedokazuje ovšem pranic. — Bylo by snad lákavé navázati i zde do- mněnku na datování, a známe-li z té doby jednoho velikého ctitele onoho svátku2 a záro- veň zuřivého protivníka Husova — je to Dolanský převor Štěpán, — mohlo by to svá- děti k domněnce, že snad někdo, chtěje se Štěpánovi zavděčiti, zprávu mu poslal, zvláště když víme, že klášter Dolanský s Kostnicí styky měl?. Ale nechci toho vysloviti ani jako domněnku — bylo by podobných možno pronésti veliké množství, aniž bychom se tím k cíli přiblížili. Nezbývá než spokojiti se pravděpodobným závěrem, že „Ordo“ psán byl nějakým účastníkem koncilu ze zemí českých, snad, hledíme-li k provenienci rkpů, nějakým řeholníkem nějakému řádovému soudruhu. Hledání původce, kdyby byla naděje, že povede k nějakému aspoň cíli, mohlo by býti usnadněno tím, že kruh, v němž by bylo hledati, zužuje se na skupinu protivníků Husových. Jeť projev psán se stanoviska Husovi krajně nepřátelského, v jeho jednání ne- vidí než tvrdošíjnost, jeho vytrvalost jest mu vzdorem, jeho odpor drzostí. Po té stránce, ač autor jest celkem dobře zpraven, mohlo by buditi pochybnost, lze-li mu věřiti, když při odsvědcování Husově vkládá mu o biskupech do úst nadávky; ale tu je pravděpo- dobné, že je to dodatek některého písaře, při čemž je lhostejné, že snad někdy zase písař tyto nadávky, třeba je již ve své předloze nalezl, zase vypustil4, Ordo došel nás v šesti rkpsech, až na nepatrné odchylky ve stejném znění; jediná větší odchylka má původce v písaři, jak hned uvidíme. Jsou to tyto rukopisy: 1 Nesprávně myslí Sedlák, Hus 398 pozn. 1, že projev psán kapitule Pražské. — 2 Srvn. Sedlák, Hus 40 pozn. 1. — » Srvn. Novotný, ČSpSt XXIII. 115. —* Proto také tyto nadávky nepojaty do textu, nýbrž umístěny mezi variantami.

Strana VII
II. ORDO ET PROCESSUS... VII 1. Rukopis archivu Třeboňského N 179 (Trb) z 15. stol. Jest to vlastně několik listů vyňatých z nějakého kodexu. Na f 1 jest dokončení nějakého listu asi Václavovi IV; na f 1.—3 rozsudek proti Husovi, f 3—4 jest náš Ordo bez jakéhokoli označení, f 4.—5 list Husův M. Martinovi z Volyně (Palacký, Docum. str. 74—75 č. 38, Novotný, Husova ko- resp. str. 204—206 č. 86), dále na f 5—6 zpráva o bludech u hrádku Kozí a města Ústí (Docum. 636—638), f 6—7 latinský a český text písně Ó svolání Konstanské, f 7'—9 Passio Hus (v. zde č. V, str. 14—20) a konečně list arcibiskupa Konráda Václavovi IV. ve věci Jesenicově (Palacký, Doc. 630); má čtení nejúplnější a celkem správná, takže položen za základ. 2. Rukopis Národního Musea Českého 1E6 (stará signatura 4D 12 = Mus) rov- něž z 15. stol.; stručný popis jeho podal Palacký, Doc. XI, jenž jej klade do r. 1419 a za původce pokládá nějakého kněze pod jednou, žijícího v jižních Čechách. Jeho hlavním obsahem, který by bylo zbytečno podrobně uváděti — podává jej nyní Bartoš, Soupis rukopisů Národního Musea v Praze, I, (Praha 1926) str. 28 a d., č. 134. — jsou dokumenty tykající se koncilu Kostnického; na fol 4—4 čte se náš Ordo et processus, qualiter senten- ciatus, examinatus, crematus Io Huss. 3. Rkpis univ. knihovny v Praze X F 10 (= Univ), z 15. stol.; popis v. u Truhláře Catal. II., str. 90 č. 1936); na f 55'—56' čte se náš kus nadepsaný: „Item sequitur ordo et processus, qualiter sit sentenciatus, examinatus et crematus Iohannes Hus in Constancia a sacro concilio'. 4. Rkpis kláštera Vyšňobrodského č. 83 (Alt) z 15 stol. (v. o něm Rafael Pavel, Beschreibung der im Stift Hohenfurt befindlichen Handschriften, p. 104—105 č. 14). Doku- ment náš čte se na f 143'—144 s nadpisem červeně psaným: „Sequitur ordo et processus, qualiter sit sentenciatus, examinatus et crematus Iohannes Hus'. 5. Rukopis kláštera Admontského 667 (Ad), v němž Ordo položen na fol 36—36'a s označením červeně psaným: „Sentencia et condempnacio Hussonis'. A konečně 6. Rukopis kláštera Minoritů v Č. Krumlově (= Kr) Z/7, na který upozornil Klic- man, VČAk II str. 75, (ale signatura 2/1 tam udaná jest mylná). Jest to rovněž rkpis XV. stol, na desce přilepen proužek se současným udáním obsahu: Postilla ewangelio- rum dominicalium a Penthecosten usque ad Adventum“, a největší část obsahu (od f 1 až 1845) tvoří opravdu kázání nedělní. Na rubu dřevěné desky hořejší čte se poznámka: Machomet prophanos a fide pervertit paganos Talmut Judeos, Wycleff Anglos Husque ..... z kteréžto šetrnosti zatajující jméno Čechů lze snad souditi o vzniku rkpsu v zemích Českých. Tyto dva rkpy, sobě blízké, liší se podstatněji od ostatních jedním detailem; ke zprávě, že Hus odevzdán rameni světskému, nevyžádav si rozhřešení z klatby, dodá- vají: „Sed cum ad locum incendii apropinquasset, unus monachus occurrens, eum, si vellet confiteri, hortabatur. Et ipse respondit, quod omnes prelati hic existentes non possunt eum absolvere, sed dominus Ihesus absolvet“. Detail jest sice na první pohled podezřelý, ale písařové hned nám oznamují jeho původ. Připojivše totiž ono prohlášení autorovo, že byl přítomen: „et verum est testimonium eius“, přidávají prostosrdečně; „preter ultimum arti- culum de confessione, sed ita factum esse credit testimonio fidedignorum plurimorum“. Třebas tedy dovolával se mnohých „hodnověrných“, prozrazuje přece, že detail jest jeho výmyslem. Jest to zároveň cenný doklad, jak vznikaly pomluvy o Husovi, neboť ne každý písař byl tak upřímný, aby samovolnou změnu přiznal.

Strana VIII
VIII UVOD. Tiskem byl Ordo vydán dvakrát. Po prvé vydal jej 1. C. Höfler II, 306—308 (z Mus a Univ, snad s přibráním Alt) s hroz- nými chybami. 2. Palacký, Doc. 559—560 (z Mus a Trb) lépe.

Strana IX
III. ZPRÁVA JANA ŽELEZNÉHO... III. ZPRÁVA JANA ŽELEZNÉHO BISKUPA LITOMYŠLSKÉHO KRÁLI VÁCLAVOVI IV. List lze karakterisovati dosti stručně. Jest psán králi Václavovi, oznamuje novinky z koncilu a zmiňuje se o upálení Husově neuvěřitelně stručně, snaže se spíše přiměti krále, aby nějak proti tomuto násilí se neohrazoval, a upraviti cestu své legaci do Čech. Zlé svědomí pisatelovo všude jest patrno, list jest pramenem pro Jana Železného, nikol pro Husa, sem pojat jen pro úplnost. Zachován ve dvou rkpisech 1. Vídeňské národní knih. 4940 (Vin.) f 273'—274' 2. kapit. knih. D 50 (Kp) ƒ 265'—266 Tiskem vydal jej Palacký 1. AČ III str. 296—297 č. 16, 2. Docum. 563—564 (z Vin). II

Strana X
IV. RELATIO DE CONCILIO CONSTANTIENSI. Ještě jedna okolnost může, tuším, vésti k tomu, že skladatele „Ordo“ smíme hle- dati v zemích českých. Vedle obou právě jmenovaných zpráv ještě třetí má za předmět mohutné události, jež počátkem července 1415 vzrušily pozornost koncilu Kostnického, ta, pro niž jsem — jest zachována anonymně a bez jakéhokoliv označení — volil jméno svrchu uvedené, zajímavá mimo jiné i tím, že podle ní můžeme měřiti, jak i ve chvíli svého nej- tragičtějšího vypětí otázka Husova na koncilu působila. Vůči velebnému vyvrcholení tra- gedie Husovy ani nejotrlejší cynik nemohl zůstati lhostejný. Mohl v mučedníku nenávi- děti kacíře, mohl stupňovati svou zášť k němu, ale nemohl si jeho otázky nevšimnouti. Autor naší „Relatio“ nemohl tedy smrti Husovy zůstaviti bez povšimnutí, ale stej- nou, ba ještě větší pozornost věnuje odstoupení Rehořovu a podrobnostem, které je pro- vázely; smrt kacířova nedovede ho upoutati více, obé zajímá ho stejně. A právě to může býti svědectvím, že autoru „Ordo“ Hus přece jen byl bližší, že původce naší „Relatio“ nutno hledati mimo kruh příslušníků zemí českých. Relatio jest zřetelně psána s tím účelem, aby sloužila za informaci o tomto, do té chvíle nejrušnějšími událostmi se vyznačujícím období z dějin koncilu; toto její určení jest ze všeho patrné. Ale o jejím původci nelze mnoho říci. Náležel obedienci papežů v Pise zvolených a tedy v tu chvíli obedienci lze říci konciliárníl, a rozličné okolnosti — vysvitnou hned — dovolují souditi, že pocházel ze zemí záalpských. Jistě byl událostem, jež líčí, přítomen, ale nic neukazuje, že by byl náležel mezi významnější členy koncilu2. Zná sice některé úředníky koncilu — o Bertholdovi z Wildungen mluví jakožto o osob- nosti známé3, — ale jinak příliš tu obeznámen nebyl, jak svědčí již omyl, v němž za řeč- níka při odsouzení Husově pokládá arcibiskupa Milánského, mluví o 260 článcích Huso- vých, ač tolik bylo Wyclifových (vedle Husových 30) ap. Psal jistě záhy po událostech. Uvádí velmi podrobně až do nepatrností postup jednání čtrnácté schůze koncilu (4. července), kde provedeno odstoupení Rehoře XIII, vy- čítá jednotlivá snesení koncilu, takže jeho zpráva — jest to zjev, který nás od té doby neopouští a zvlástě později v 16. a 17 stol. vyskytuje se často — nabývá téměř povahy úředních akt, ačkoliv jest jistě původu soukromého. Potom podrobně popisuje schůzi pat- náctou a odsouzení Husovo. Jest celkem, až na dotčené omyly, zpraven dobře a píše se stanoviska Husovi krajně nepřátelského. Jeho zaujatost nejlíp prozrazuje způsob, jakým glosuje Husovy pokusy obrany, zvláště pak závěrečná poznámka4: „Zkrátka kdyby mu bylo bývalo dáno místo k odpověděm neužitečným, ošemetným a bludným, sedění toho dne jistě by nebylo bývalo skončeno“, což arci jest jen projevem osobní nenávisti, a ni- koli snad důkazem, že by autor byl mohl na to míti nějaký vlivě. 1 cardinalibus etc obediencie Gregorii..., nostris cardinalibus et obediencie. adunitis; inter pontifices nostre obediencie (str. 11). — 2 Mínění opačnému, jež z jediného místa (v. pozn. 5) vyvozuje Loserth, AOG 82, per dominum Wildung auditorem ... publicantur (str. 13). — “ et breviter, si datus 330, nemohu přisvědčiti. — 3 fuisset sibi locus respondendi inutiliter, cavillose et erronee, dicta sessio hac die non fuisset effectualiter com- pleta (str. 13). — 5 Jak chce Loserth, AOG 82, 330; v. pozn. 2.

Strana XI
IV. RELATIO DE CONCILIO CONSTANTIENSI XI Ale při vší zaujatosti zachoval některé cenné detaily. Tak uvádí slova Husova po přečtení rozsudku, dodávaje, že Hus poté zbledl a začal se mu třásti hlas. To jest asi detail správně zachycený — nemůže přece překvapiti, když někdo při rozsudku smrti se zachvěje, — zvláště když autor tím nechce Husa snížiti a přiznává v dálejšku jeho zmu- žilost. Zajímavé jest srovnati, jak jedno a totéž faktum stanoviskem zpravodajovým se mění. Kdežto Petr z Mladoňovic uvádí tři příčiny, ze kterých Hus odepřel odvolání svě- deckých artikulů, našemu autorovi, jenž rovněž tyto příčiny zná, stalo se proslovení Husovo — přiznáním ke všem bludům z vnuknutí božího učiněné ... Bohužel tímto sdělením se Relatio končí. Písař sice odkazuje zde slovy: „Cetera require in fine libri“ na konec knihy, ale tam je několik listů vytrženo. A jako neznáme původce, tak nelze ani říci, byla-li Relatio hned původně určena tam, kde jedině ji dnes nalézáme, ač to není pravděpodobné. Přece však aspoň tolik je patrno, že i tam na ní záleželo. Relatio jest zachována v jediném rukopise kláštera Vorau ve Štýrsku. Jest to opis, a to opis dosti vadný, ale že přes to řeholníkům zdála se Relatio důležitou, ukazuje, že ji zapsali do skvěle psaného a pečlivě vypraveného rkpu ze 14. stol., obsahujícího díla Anselmova, jenž jistě byl ozdobou klášterní bibliotéky. Relatio čte se na listech 112'—113, konec chybí. Objevil ji a po prvé tiskem vydal Loserth v AOG 82 str. 348—351. Vydání toto založeno jest na rkpe Vor., za jehož ochotné zapůjčení do zemského archivu v Praze jsem správě klášterní bibliotéky zavázán nevšedními díky. I1*

Strana XII
V. PASSIO ETC SECUNDUM IOHANNEM BARBATUM. Zvláštní místo mezi relacemi o Husovi zaujímá skládání, o němž nyní třeba se zmíniti; i tím, že jest psáno se stanoviska Husovi přátelského, i osobou skladatele, zaha- lenou v záhadné přítmí, i konečně svým určením a složením. Je zachováno v několika rukopisech, ač ne ve všech stejně, a vlastní text je zahájen slovy: „Passio fidelis et sanctissimi magistri nostri Iohannis Hus“. Začátek je plně odůvodněn. Vypravování opravdu chce býti pašijí, nápodobíc dovedně zvláště vypravování Janovo a Matoušovo o umučení Páně. V základním rukopise Třeboňském N 179 (= Trb) má naše Passio nadpis: „Passio etc secundum Iohannem Barbatum rusticum quadratum“, ale slova Passio etc, a zvláště poslední nadávka: hranatý sedlák, připsána je rukou něco pozdější. Již Palacký povšiml si toho, a soudě správně, že nadávka k původnímu jménu nenáležela, neviděl jinak námi- tek pokládati jméno samo za správné a označil tedy pašiji za dílo Jana Bradatého (Iohannes Barbat). Zdálo se to tím pravděpodobnější, že jméno nevyskytuje se tu po prvé. Připomíná se častěji, aniž by osoba přestávala býti záhadnou. Janovi Bradatému (Iohanni Barbat) je adresován jeden list Husův z r. 1411, tenkrát se adresát zdržoval v Krumlově. Potom se Jan Bradatý připomíná mezi těmi, kdo v Kostnici navštívili Husa v žaláři, a je-li správné mínění Palackého, že jde o tutéž osobu, která se jindy v Kostnických listech Husových jmenuje Bradáček, Železný Jan, Železná Brada2, bylo by tím pravdě- podobnější, že tento Čech v Kostnici přítomný a dávný přítel Husův je autorem naší pašije. Jiné řešení navrhl Mareša; upozorniv, že známé vypravování o pronásledování Židů v Praze r. 1389 je nadepsáno „Passio Iudeorum secundum Jeskonem (Iohannem) rusticum qua- dratum“, a že dále v t. zv. husitské mši v jedné pozdější redakci čte se evangelium podle vzoru Matoušova s nadpisem „Evangelium secundum Iohannem quadratum“, soudí z toho, že existoval nějaký historický spisovatel Jan nebo Ješek, jemuž přezděno quadratus nebo rusticus quadratus. Naší Pašije, ač se v ní s týmž označením setkáváme, Mareš neuvádí. Ale je arci vyloučeno, že by její skladatel mohl míti účastenství na vzniku oné satyrické husitské mše. A to tuším, usnadňuje odpověď. Mám za to, že „rusticus quadratus“ i pouhé „quadratus“ je přezdívka, již užíváno častěji, jak i přípisek v naši Pašiji ukazuje. Ale pak i pro první část jména nutno hledati vysvětlení jiné. Passio secundum lohannem náleží k sobě, jsou to pašije podle Jana, ale nikoli evangelisty; na rozdíl od něho jmenuje se tento Jan Barbatus (Bradatý), a protivník provází jeho jméno posměšnou poznámkou „rusticus quadratus“. Jde tedy o to, kdo je onen záhadný Jan Bradatý listů Husových a lze-li v něm hledati původce naší Pašije. Vizme především, co nám dovede pověděti Pašije sama. Jak již pověděno, je psána 1 Docum. str. 556 pozn. — 2 Docum. str. 16—18, č. 8, str. 89—91, č. 50, str. 92, č. 51, str. 97, č. 56, str. 108, č. 66 — Novotný, Husova koresp. str. 89—92, č. 28, str. 236—238, č. 104, str. 239—241, č. 106, str. 254 až 256, č. 118, str. 263, č. 125. — 3 F. Mareš, Jessko rusticus quadratus, ČČH IX, str. 202—203. — “ Srvn. Tomek, VSpN 1877, str. 11 — 5 Viz Mareš na uv. m. 203.

Strana XIII
V. PASSIO IOHANNIS BARBAT. XIII se stanoviska Husovi příznivého, a jestliže sama forma, obratně napodobená podle bibli- ckých vzorů, odůvodňuje její označení „Passio“, je také vskutku věnována mučedníku. To však není k ujmě věcné stránce, která stojí za povšimnutí. Autor se výslovně ome- zuje na poslední toliko hodiny Husovy, nikde se nevrací k starším událostem; zahájiv své vypravování zmínkou, jak Hus uveden do slavnostní schůze koncilu dne 6. července, líčí jen průběh její a upálení Husovo. Je zajímavé, že při odjímání Husovi kněžství praví toliko „in medio ecclesie“, ne- uznávaje za potřebné uvésti, který to byl kostels, jako se vůbec slovo Kostnice v jeho Pašiji nevyskytuje. Souditi z toho, že skládání vzniklo hned na místě, bylo by snad příliš odvážné; ale jinak vše nasvědčuje, že autor vypravuje podle vlastní paměti, že sám byl asi svědkem události. A tomu neodporuje ani okolnost, že při zmínce o porušení Husovy tonsury ponechává nerozhodnnto, zvítězili-li ti, kdo ji chtěli porušiti břitvou, čili druzí“. Jistě i diváku osobně přítomnému mohla tato podrobnost ujíti. A tak mohou jeho pochyb- nosti spíše býti důkazem, že byl přítomen a chtěl referovati podle pravdy. Tu pak je zpraven dobře, shoduje-li se celkem se zpravodaji ostatními, zmiňuje se někdy i o věcech odjinud neznámých, ač se tu někdy patrně mýlí. Tak praví, že u brány, jíž Hus veden na popraviště, z rozkazu Zikmundova bylo zabráněno zástupu litujícímu Husa jíti dále“. O tom neví žádný jiný pramen, a odporuje tomu, tuším, i autor sám, jenž při smrti Husově připomíná, že se loučil se zástupem“. Ani to však, tuším, nestačí k ohrožení poznatku, že autor píše z vlastní paměti. Omyl není nesnadno vysvětliti návalem a rozdělením davu u Geltinské brány, o němž se zmiňuje Richenthal1o. Naproti tomu živý zájem i některé narážky již dotčené ono poznání utvrzují; třeba nějakého naprosto určitého přiznání o osobní přítomnosti autorově nena- jdeme, přece sotva lze pochybovati, že píše z vlastní zkušenosti. A k tomu přistupuje i to, co lze zjistiti o době vzniku. Kdyby ani nebylo té okolnosti, že rukopisy některé pocházejí již z prvé čtvrti 15. stol., celý ráz skládání prozrazuje bezpečně, že vzniklo zajisté brzo, snad bezprostředně po události samé. Nejenom že nenajdeme narážek na běhy pozdější, čerstvý dojem je ze všeho patrný. Právě proto by nás tím více zajímala otázka po osobě autorově. Než odpověděti lze toliko domněnkou a lze vlastně mluviti o autorech dvou. Na stopu prvého, autora vlastní „Pašije“, vede rukopis IV 24 knihovny Gersdorfské v Budyšiněl, třeba v něm naše „Passio“ obsažena nebyla. Je psán třemi písaři, z nichž poslední (C) opisoval si v 16. stol., vyplňuje prázdná místa rukopisu, výpisky z relace Petra z Mladoňovic a jiné věci, většinou Husa si všímající. Druhý (B) opsal jen zpravidlo k Husovu traktátu o svato- kupectví (f 105—108), kdežto první, píše v prvé čtvrti 15. stol., je původcem větší části rukopisu; jsou to opisy poznámek o Husovi a koncilu Kostnickém, pořízené podle před- lohy, jež se také v jiných rukopisech ozývá a jež se z části redukuje na zápisy Petra z Mladoňovic. Zájem písařův o Husa je tu patrný (opisuje žalobní články a p.), ač zase náleží i jiným událostem Kostnickým (osudu Jana XXIII a j.) a zejména z vylíčení pro- cesu Husova nepřejímá nic, ač to pro jeho předlohu předpokládati musíme. Tu pak prozrazuje pisatel také něco o sobě. Na f 53—74 je opsána: „Materia pro- * str. 16; druhé zpracování již jména doplňuje. — 7 str. 17: Quidam enim volebant caput eius abra- dere et alii repugnabant. Sed qui eorum propositum sortiti sunt, dubito. V druhé redakci slova tato nahra- zena jinými. — “ str. 17. — » valediccionem turbe prestitit, str. 18. — 10 vyd. Buck, str. 80; v. Novotný, Hus I, 2, 458 — 11 Srvn. Novotný, Husova korespondence a dokumenty str. XXXV—XXXVIII.

Strana XIV
XIV cessus in condempnacione Iohannis pape XXIII, nunc Baltazari de Coxa nuncupati, quemmet vidi et audivi“. Není sice řečeno, kde ho viděl, ale jistě nejbližší je — sám opis žalobních článků k tomu vede — mysliti na Kostnici. Podle toho byl tento písař rukopisu Gd v Kostnici. Na str. 207' výpisek z Dekretu provázen přípiskem „anno etc XXI in Czierkwicz“. Byla tedy tato část psána v Církvici r. 1421. K zjištění osoby písařovy to arci nepřispívá, po- něvadž není dostatek zpráv o místě onom. Poněkud určitěji vyznívá však přípisek ukon- čující opis žalob Michala de Causis na Husa u kurie (Docum. 169—171) slovy (f 52): „Ó Biskupče i s mníškem, patř velké bezpráví, trpmež také míle etc“. Že je to apostrofa písaře samého (nebo, což je jedno, písaře předlohy doslovně opsané), prozrazuje zakon- čení opisu odpovědí Husových na články Pálčovy (Docum. 204—224) slovy (f 24°: „Anno etc 18 die Prisce per Iohannem Biskupconem“. Zde tedy písař představuje se svým vlastním jménem. Slul Jan Biskupec. V souvěkých památkách připomíná se, pokud vím, jediná osoba toho jména12. Je to rožmberský kaplan Jan Biskupec, r. 1417 na Krumlově doložený13. Smíme-li na něho mysliti, je jistě hodno pozoru, že v tomto jediném rukopise je také zachován (f 215—2170 list Husův (Docum. č. 8 = Novotný č. 28) adresovaný14: „Domino Iohanni Barbat in Chrumpnaw Magister Hus“. Myšlenka, že si list opsal ten, komu byl poslán, je jistě velmi blízká, zvláště uvážíme-li, že jsme písaře rkpu Jana Bi- skupce poznali jako kaplana Rožmberského, jenž tedy na Krumlově jistě se zdržoval. Písař rukopisu prozrazuje, že byl v Kostnici, výběr dokumentů prozrazuje ho jako přítele Hu- sova, jakým se jeví i autor naší „Pašije“. Ale jím byl také lohannes Barbatus, jemuž je psán jeden list Husův, pouze v tomto rkpe obsažený. Ale nějaký Iohannes Barbatus — rovněž přítel Husův — je dosvědčen také v Kostnici. Setkáváme-li se s jeho jménem také jako s jménem autora naší „Pašije“, roste jistě pravděpodobnost, že jde vskutku o jednu osobu, že jméno není přezdívka, nýbrž že Iohannes Barbatus v Kostnici doložený je opravdu autorem „Pašije“. Ovšem jeho totožnost s písařem rkpu Gd je zatím toliko pravdě- podobná. Ale povšímneme-li si, že v rkpe Gd najdeme sice četné kusy týkající se Husa, že je tu vedle materiálu Kostnického i několik výpisů staršího data, které měl v Kostnici s sebou Petr z Mladoňovic, že zejména opis žalářních traktátů Husových uveden jest slovy15, která určitě prozrazují předlohu — Petra z Mladoňovic, že však od tohoto písaře z veliké relace Petrovy není opsáno nic, přijdeme pravděpodobně k závěru, že jí ještě neznal anebo ji vypustil úmyslně, chtěje o Husově konci psáti sám. Jinými slovy: za autora naší „Pašije“ lze míti toho, koho autorem označují již rkopisy. Je to Iohannes Barbatus. A je-li on opravdu onen kaplan Rožmberský, jenž již dříve s Husem míval styky, lze se nejpravděpodobněji domnívati, že je týž, jenž se jinde (i v rkpe Gd) nazývá Jan Biskupecls. Není to ovšem zcela bezpečné, ale přece tak pravděpodobné, že neváhám tuto do- mněnku vysloviti. Tu pak ještě třeba se zmíniti o jedné věci. Všimněme si úvodních slov Pašije17: „verbis succinctis, summatim, quantum memorie suppetit capacitas“. Nelze z toho UVOD. 12 Vrkpe Klem XIII D 2 uveden majetník: „Hunc librum emi a lohanne Lusk dicto episcopus feria IV post Martini“ (Truhlář, Catalogus II. 225), ale na toho sotva lze mysliti. — 13 Staré let. 23. — 14 Ze závě- rečné poznámky; Finis feria II die Urbani Rogacionum. P. M. soudí Sedlák. Stud. text I, str. XXVIII, že je to datum opisu 25. května 1416; že by písař byl Petr z Mladoňovic, není arci pravděpodobné. — 15 Viz jejich znění, jak je podává Novotný, Husova korespondence XXIX, pozn. 2. — 1 Že by se pod tímto jménem tajil M Jan z Jesenice, je domněnka ničím nedoložená a snad pod dojmem zprávy o smrti Jesenicově na rozkaz Oldřicha z Rožmberka vzniklá. — 17 Viz zde níže str. 15.

Strana XV
V. PASSIO IOHANNIS BARBAT. XV souditi, že by Pašije byla zkrácením nějakého obšírnějšího vypravování, ale jistě z toho plyne, že autor úmyslně chtěl složiti vypravování krátké (summatim), aby se mohlo pa- matovati, že tedy, věda snad více, omezil se vědomě na stručné vylíčení. Sledoval patrně jistý účel, chtěl přispěti k uctění a šíření památky Husovy. Jeho oddanost k Husosi se tím znovu potvrzuje. K tomu přistupuje ještě jedna věc. V rkpe Třeboňském N 19 čte se na konci ne sice „Pašije“ samé, ale jejího pokračování, o němž hned uslyšíme, poznámka18: „Hec scripsit Jacubellus Moraviam cuidam plebano in Strzemilov, Wiglefiste et eadem scribit per partes diversas“. Dostáváme se tím ke vzniku skládaní samého. Jistě není proč ne- věřiti tomuto sdělení, podle něhož Jakoubek poslal toto vypsání svému stoupenci ve Str- milově, ale poznámka mluví také v přítomném čase, že je ještě rozesílá. Datum smrti Jakoubkovy (r. 1429) stává se tím nejširší zadní hranicí, ale sám tón Pašije i oné závě- rečné poznámky svědčí, že nutno ji posunouti dále dopředu, že k poslání a šíření této zprávy docházelo zajisté dříve. Umístění oné poznámky však také objasňuje, co vlastně Jakoubek posílal. Čte se na závěru nikoli Pašije samé, nýbrž jakéhosi dodatku k ní, který není již nějakým dalším vypravováním o osudech Husových, nýbrž nadšeným a mocně vzrušeným závěrem před- cházející Pašije, přesvědčivým odůvodněním svatosti a mučednictví Husova. Je psán mlu- vou biblickou, s četnějšími ještě citáty a obraty z bible než sama Passio, od níž se i slohem liší. Na odůvodnění svého výkladu autor také několika narážkami vzpomíná celého života Husova, ale přesto nechce psáti životopisu, nýbrž uvádí to vše na důkaz šlechetného, vpravdě křesťanského úsilí Husova, které směřovalo k utvrzení víry křesťanské ve všech vrstvách a nikdy nebylo poskvrněno kacířstvím. Právem dostalo se mu jména Hus, t. j. hauriens virtutes sanctorum, vyčerpávající ctnosti svatých, a proto lze o něm pěti píseň vynikajícího světce Vavřince: Zkusil jsi mne ohněm a nebylo na mně nalezeno nepravosti, jíž že jsem poskvrněn, tvrdí sbor prelátů. A vzpomínaje mohutného příkladu, jakého se mučednickou smrtí Husovou dostalo všem věřícím, končí: Oblekouce tudíž ducha silného muže, rcemež stejně: to se mělo státi, rcemež přísněji: to se musilo státi, rcemež souhlas- něji s věrou křesťanskou: to se dobře stalo19. Tento dodatek, později, jak uslyšíme, zpracovávaný, čteme snad ve všech zacho- vaných rukopisech. A právem. Nepřináší sice nových fakt a dat k tomu, co bylo úkolem Pašije, přece však není pouhým jejím přívěskem, nýbrž jejím vyvrcholením, její neoddě- litelnou součástkou. Sám ovšem, bez Pašije, neměl by vnitřního odůvodnění, jenom spo- jení s ní propůjčuje mu jeho znamenitý smysl a účel. Ale zase naopak také Pašije sama má jen ve spojení s touto druhou částí svůj význam, teprve onen závěr dodává jí v pra- vém smyslu slova povahy čtení o svatém. Prozrazuje se to i zevně. Někdy v rukopisech najdeme jaksi úvodem před vlastním textem Pašije několik citátů z Písma, jednajících o potřebě a tím i oprávnění vzpomínek na svaté a mučedníky, podobně jako na závěr skládání připojeny někdy odkazy podobné20. Účel těchto citátů není jiný, než aby byly kazateli jakousi rukovětí k výkladu čili kázání před čtením vlastní Pašije, tedy k jakémusi úvodnímu kázání. Nejlíp povaha těchto citátů vysvítne z toho, že majetník rukopisu někdy připojil i jiné citáty podobného rázu a uvedl 21 je poznámkou: Potest eciam capi ... Je tedy Passio i s oním zdánlivým dodatkem myšlena jako celek, část druhá není 18 Viz zde níže str. 24. — 1° Viz zde níže str. 20—24. — 20 Srvn. níže zde str. 14, 24. — 21 Viz str. 20.

Strana XVI
XVI pobožné rozjímání, jak myslil Palacký, nýbrž nutný závěr předchozího textu. A tento celek tedy posílal Jakoubek svým přátelům. To však zase vede dále. Záleží na onom „scripsit“ a „scribit“. Jestliže přítomný čas druhého z těchto slov činil by přirozenějším výklad, že jde toliko o rozšiřování cizí práce, tím více záleží na obratu položeném v čase minulém. Ono „scripsit“ skutečně, tuším, prozrazuje více, chce asi říci, že to Jakoubek napsal. A opravdu, pokud jde o onen domnělý dodatek, vskutku nic tomu nebrání. Biblický sloh, vzrušený tón jeho, a můžeme říci, vůbec sloh tohoto skládání dobře se shoduje se způ- sobem, jímž se dovedl vyjadřovati Jakoubek; že on může býti autorem druhé části je jistě víc než pravděpodobné a potvrzují to i shody s jeho kázáním o mučednících22. Přirozeně ozve se otázka, není-li snad rozšiřovatel a autor druhé části zároveň autorem celku. Tu pak je nápadný jeden zjev. V oné druhé části při reminiscencích na mládí a život Husův čteme také: „Nec non loqui possumus ea, que vidimus et audivimus“. Sotva lze pochybovati, že její autor obratně voleným citátem z Písma (Act 4, 20) chce zdůrazniti svou osobní zkušenost. To se však tím nápadněji odráží od vlastní Pašije, v níž tak výslovné a zřetelné narážky toho druhu nenajdeme. Jistě aspoň tolik lze z toho uza- vírati, že autor druhé části vytýkáním své osobní účasti chce se vědomě odlišiti od au- tora části prvé, jako se od něho liší slohem i podáním. A tu závěr nebude nesnadný. Je-li autor Pašije odlišný od autora druhé části, spojení jich obou nemůže býti nahodilé, nýbrž úmyslné, čili doplněk připojen byl k vlastní Pašiji vědomě a s určitým účelem. Přítel Husův Jan Bradatý (Iohannes Barbatus), čili nejspíš Rožmberský kaplan Jan Biskupec napsal dojemně své dojmy z odsouzení Husova úmyslně stručně, s účelem přispěti k udr- žení a šíření památky Husovy. Jakoubek ze Stříbra připojil podstatnou část, která sklá- dání činila vhodným čtením kostelním. I sám ráz skládání, i to, že ho již užito v kázání Jakoubkově (č. XI), jistě velmi záhy konaném, a konečně i to, že rukopisy jsou z větší části z prvé čtvrti 15 stol., ukazuje, že Pašije sama vznikla jistě záhy po události, ale že také její druhá část byla složena a připojena záhy, jak toho žádal kult nového mučedníka. A Jakoubek také dbal o její rozšíření. Účelu toho bylo dosaženo. Vedle hojného poměrně počtu rukopisů (v. níže) svědčí o tom i to, že se celému skládání rovněž již velmi záhy dostalo zvláštního přepracování. nové redakce. Je pracována v duchu redakce prvé, leda že zní ještě slavnostněji a vzru- šeněji. Již začátek zní velebně: „Ne lateat iubar in tenebris, ne civitas in cacumine montis posita occultetur, ne lucerna accensa sub modio abscondatur“23, a zpracovatel vede si tak, že první redakci opakuje dílem doslova, častěji však upravuje a rozšiřuje stylisticky. Jsou však i doplňky věcné. Tak dodává jméno „Constanciensis“ k pouhé zmínce o kostele v první redakci, neopakuje pochybností o tom, kdo při porušování tonsury Husovy zví- tězil, nýbrž uvádí podrobněji návrhy vykonavatelů i námitky Husovy, vkládá vhodný citát z hymnu Stabat mater účinně upravený, vysvětluje určitěji všeobecné poznámky prvé redakce o spálení vnitřností Husových atd.24, takže i tato redakce má samostatnou cenu. Zvláště druhá, závěrečná část jest rozšířena měrou značnou zejména ostrými in- vektivami proti koncilu, vřelou chválou činnosti Husovy, rozhodným odmítáním žalob na české kacířství. Zajímavý je při tom poměr obojí redakce. Na počátku vlastní Pašije autor druhé redakce, zpracovávaje a dílem slovně přejímaje svou předlohu, vynechává přece poznámku, že protivníci usilovali „ut ipsemet sibi laqueum dampnacionis imponeret“25. Teprve v druhé části, kde rozvádí myšlenku, že Husovi nebylo dokázáno žádné kacířství, vkládá tento obrat28. ÚVOD. 2 Tištěno níže pod. č. XI, str. 231—242. — 22 Str. 15. — 2 Str. 18. — 23 V. str. 15. — 2 Viz str. 23.

Strana XVII
V. PASSIO IOHANNIS BARBAT. XVII Ani o tomto zpracování však nelze pochybovati, že k němu došlo záhy. I zde ruko- pis dobově blízký potvrzuje přiznání autorovo27, že upálení Husovo stalo se „nuper“. Tím je také dána jeho cena. Nehledě ani k formální vyspělosti v obou redakcích patrné, která z naší Pašije v obou jejích částech i redakcích činí jedno z nejušlechtilejších vypsání o Husovi, nehledě ani k časnému vzniku, také svým obsahem stává se Passio pramenem neobyčejné důležitosti a ceny. Je psána arci se stanoviska Husovi příznivého, ale nikdy nedává se strhnouti k stranictví ba ani jednostrannosti a její ušlechtilá tendence jest jí spíše ozdobou než ujmou. Při tomto vydání užito bylo celkem pěti rukopisů, čtyř pro první redakci, jed- noho pro druhou. Nejdůležitější je Třeboňský, ač také ostatní k sestrojení textu platně přispěly. Jsou to: 1. Rukopis Schwarzenberského archivu v Třeboni N 179 z první čtvrti 15. stol. (Trb). 2. Rukopis Vídeňské národní knihovny 4940 (= Vid), rovněž z počátku 15. stol. 3. Rukopis knihovny Klementinské V G 15 (=U) f 21' rovněž z 15. stol. 4. Rukopis téže knihovny XI D 9 (= Us) f 213—215' z téže doby. Mimoto zachován v Basileji (v. Haenel, Catal. (1830) str. 627) 5. Rukopis A II 34, kterého však pro vydání nemohlo býti užito. Redakce druhá došla nás v jediném rukopise. Je to: 6. rukopis Dietrichsteinské knihovny v Mikulově I 48 (= Mik) f 240'—244. Tiskem vydána byla naše Passio dosud dvakrát (počítaje část druhé redakce). 1. Po prvé otiskl ji Palacký, Documenta str. 556—558 podle Trb a opisu Mik. Začátek a konec zpracování druhé redakce otiskl z Mik. Sedlák v Hlídce 1911 a ve zvl. otisku: Několik textů z doby husitské. I (Brno 1912) str. 32—38. 17 v. str. 15. III

Strana XVIII
B. PRÁCE PETRA Z MLADOŇOVIC O HUSOVI. VI—VIII. Ze všech zpráv o událostech Kostnických nejvýše stojí historická díla žáka a osob- ního přítele Husova a rovněž očitého svědka všech událostí, do nichž někdy sám vsaho- val. Je to Petr z Mladoňovicl. Rodem Moravan ze vsi Mladoňovic (Bladensdorf) na Úsovsku, narozen asi v de- vadesátých letech 14. stol., na studia do Prahy přišel, jak patrno, v době velmi pohnuté, v době vyvrcholení sporů mezi českými realisty a německými nominalisty, v době nej- větších úspěchů Husových, k němuž záhy přilnul. R. 1409, když po prvé konány zkoušky bakalářské podle nového řádu, dekretem Kutnohorským ve prospěch českého národa změ- něného, stal se bakalářem2. Zároveň s ním podjali se zkoušky vedle jiných i Jan Příbram a Mikuláš z Pelhřimova. Petr byl v pořadí první, jistě tedy náležel mezi pilné studenty. R. 1411 nalézáme mladého bakaláře mezi prvými členy kolleje královny Hedviky čili kolleje Litevské, když po dlouhých přípravách konečně k jejímu zřízení došlo hlavně při- činěním Kříže kramáře. Také to uvádí Petra v bližší styk s Husem, když na správu kolleje značný vliv připadal kazatelům Betlemským. Jak dlouho v kolleji setrval, nelze přesně určiti. Jedné z podmínek členství v kol- leji, jež ukládala bakalářům do ní přijatým, aby v „obvyklém čase“ složili předepsané zkoušky a došli gradu mistrského, Petr z Mladoňovic nevyhověl, mistrem stal se teprve 7 let po dosažení bakalářství. Ale z toho ještě neplyne, že byl členství zbaven, an závěr onoho ustanovení, mluvící o tom, kdo by lenivě a nedbale si vedl, jistě se naň nehodil. Byly to spíše vzrušené a vzrušující příběhy veřejné, které ho v přípravě na mistrství zdržovaly. Za to však jistě tenkrát ještě více přilnul k Husovi, snad mu i drobnější služby prokazuje. A brzo mělo dojíti k mnohem významnějším. Když se Hus chystal na koncil, v jeho průvodu byl také M. Jan Kardinál z Rejnštejna a pan Jan z Chlumu, kteří oba byli zároveň zástupci university. Pan Jan z Chlumu pak za písaře čili sekretáře obral si Petra3. Tak stal se Petr průvodcem Husovým na jeho cestě do Kostnice i v Kostníci samé, 1 Pokud se týče jména, od dob Höflerových a Palackého ustálila se forma Petr z Mladenovic, nebo, nečesky, jenom Mladenovic nebo dokonce Mladenovič. On sám podepisuje se vždy z Mladoňovic, úřední zá- znamy mají tutéž formu nebo řidčeji z Mladoněvic, ojediněle vyskytují se formy z Mladěněvic, Mladěňovic, omylem z Mladějovic. Správná forma je tedy určitě „z Mladoňovic“. Z literatury o něm srvn. J. Jireček, Rukověť k dějinám lit. č. II, str. 40, H. Jireček, Právnický život v Čechách str. 222—224, TJome]k v Riegerově Slov. N. V, 879, Teige v Ottově Sl. N. XVII, 450. Podávám jen stručné výsledky podrobného studia, které míním uveřejniti jinde. — 2 MUPr. I, 409 — Staré letopisy str. 21 nazývají sice Petra „písařem u p. Václava z Leštna,“ ale jistě mylně, z jiných zpráv vysvítá, že tento úřad zastával u Jana z Chlumu, jak výslovně praví Hus v listě asi z 5. července (Docum. 107, č. 65 = Novotný, č. 165, str. 339), a jak i z jiných míst v listech patrno. Potvrzuje to i Lupáč, Ephem. k 7. únoru.

Strana XIX
VI.—VIII. PRÁCE PETRA Z MLADOŇOVIC. XIX sdíleje s ním i jeho byt u vdovy Fidy“, a stal se tak i svědkem jeho zatčení. Doprovo- div ho až na místo předstíraného slyšení, s večerem, když se ukázalo, že Mistr již ne- bude propuštěn, opatřil mu kožich i viatik“, jako ani pozdějí nepřestal o něho pečovati. Byl to patrně on, jenž prostředkoval dorozumění s Husem, získav penězi žalářníky Husovy, jako také, doprovodiv Jeronyma za jeho prvního pobytu v Kostnici do Úberling a přines odtud jeho veřejné žádosti o gleit“, potom po jeho zatčení a násilném přivezení i uvěz- nění navázal prostřednictvím hlídačů styky s ním'. A zájmům Husovým sloužil také svým pérem. Když se páni čeští po marném úsilí u Zikmunda odhodlali dne 13. května 1415 zakročiti ve prospěch Husův zvláštní interpelací, byl nejspíš Petr původcem jejím i od- povědi na námitky koncilu i nové interpelace z 31. května, jako je také před koncilem přednesl a jako dával podnět k akci z Čech, zasílaje tam koncepty svých návrhů?. Také při první audienci Husově dne 5. června, byv v čas vystřežen, prokázal Husovi svou duchapřítomností cennou službu, zmařiv upozorněním krále Zikmunda pokus koncilu odsouditi Husa bez slyšení1. V audiencích dne 7. a 8. června byl spolu s pány Václavem z Dubé a Janem z Chlumu v průvodu králově přítomen jako pozorný svědek a vyslechl také, nepozorován, onu paličskou řeč, v níž Zikmund vybízel kardinály, aby Husa a Jeronyma upálilili. Dočkal se v Kostnici ještě odsouzení a smrti Husovy, jež dojemně vylíčil, ale na dlouho již jeho pobytu nebylo. Ještě r. 1415 vrátil se do Čech, a stav se v lednu 1416 mistrem, — i nyní byl při zkoušce prvníl2 — začal působiti na universitě. Od mládí ctitel a přivrženec Husův, přinesl si k němu z Kostnice úctu tím větší. Objevovala se také nadšeným přilnutím k jeho zásadám a ke všemu, co v jeho duchu a s jeho schválením nově hlásáno. V té náladě přisvědčil i novotě Jakoubkově o přijímání pod obojí, Husem schválené. České hnutí náboženské v tu chvíli je ještě celkem jednotné, jméno Husovo spojuje dosud všecky. Ale již velmi záhy začíná se ohlašovati dvojení, a strana Pražská je bezděky tím více nucena blížiti se církvi a slevovati se zásad Husových, čím povážlivěji stoupá příval novot ve stranách ostatních. V těchto bojích stojí Petr na straně mírných mistrů Pražských, couvaje stále více mezi nejmírnější. Již při prvém hádání s Tábory v domě Zmrzlíkově v prosinci 1420 byl to Petr, jenž jménem mistrů předčítal po latinsku i po česku 70 článků, které vytýkali Táborům, jmenovitě neviníce nikoho, jak Petr na konci svého předčítání výslovně pro- hlásili3. A on to také byl, který v lednu 1421, když vášnivý Václav Koranda, přinášeje odpověď Táborů na ony výtky, měl v kostele Panny Marie Sněžné výklad o táborských názorech na ornáty, ihned v kostele na jeho výklady odpovídal4. Byl tou dobou kazatelem u sv. Michala na Starém městě, kde farářem stále ještě byl M. Krišťan z Prachatic, vedle toho působil také na universitě. Tak v dubnu 1426 a opět od října do dubna 1427 zvolen děkanem a zapsal do knihy děkanské mrzutou stížnost na nebezpečenství, která hrozí v zemi i v městě Pražském nejen od cizinců, nýbrž i od Plyne to z četných narážek. Tak nehledě k rukopisnému přípisku (str. 32 pozn. 1): „In Constanciam quando venimus sequitur“, jeho přítomnost v Norimberce vyplývá ze zmínky „ut credo“ o M. Albertovi Fleisch- mannovi (str. 31), v Kostnici hned z přiznání o štvaní Pálčově „quem fere cottidie hoc ipsum vidimus exer- cere“ a že jeho artikuly opsal (str. 33) atd. Že také on byl ubytován u vdovy Fidy, plyne z vylíčení zatčení Husova i z výslovných narážek v listech Husových, na př. „omnes, qui simul estis“ (Palacký, Docum. 95 č. 54 = Novotný. 123 č. 116), „omnes, qui simul estis ... simul statis (tamtéž str. 97 č. 56 = 256 č. 118), což po- tvrzuje i Jan z Chlumu: „omnes vestri ... sunt circa bonam viduam velut alteram Sareptanam“ (tamtéž 96 č. 55 = 254 č. 117). — 5 V. str. 40. — e Str. 339. — 7 Str. 343. — s Str. 46, 47, 51. — ' V. Novotný, Hus v Kostnici a česká šlechta str. 20. — 10 Viz str. 73. — 11 Viz str. 74, 87, 109 n. — 12 MUPr I, 437 — 13 Vavř. z Březové, FRB V str. 453, 462 — 14 Vavřinec z Březové str. 467. III *

Strana XX
XX ÚVOD. domácích, falešně »bratřími« zvaných a pro něž k činnosti na universitě téměř ani ne- dochází15. Jistě poměry byly neutěšené, ale zvláště on nemohl býti spokojen, když od let již, podléhaje vlivu konservativního Křišťana, ztotožnil se s nejreakčnějším směrem ve straně Pražské, také v obřadech stále více ke všemu tomu, co kdysi mladé hnutí uráželo, se vracejícím. Tím ovšem stále více dráždil své protivníky. Ve stranických rozmíškách již r. 1421 mohl se ozvati návrh, aby on i Křišťan byli se svých úřadů odstraněni. A ne- spokojenost, vzrůstající stoupajícím napětím mezi konservativci a Jakoubkem, dostoupila vrcholu, když strana konservativní s Příbramem a Křišťanem v čele propůjčila se za nástroj reakčním choutkám Zikmunda Korybutoviče a účastnila se spiknutí, jímž Jakoubek a Rokycana měli býti odstraněni. Náhlá nevole lidu, podezřelým chováním knížete Zik- munda probuzená, uvrhnuvši dne 17. dubna 1427 knížete do vězení, smetla také jeho du- chovní rádce. Přední čtyři theologové strany: Jan Příbram, Prokop z Plzně, Křišťan z Pra- chatic a Petr z Mladoňovic uvězněni téhož dne na radnici Staroměstské, a když odepřeli souhlas s opatřeními, která na zabránění přílišných novot, ale také přílišné ústupnosti učinili Jakoubek a Rokycana, byli vypověděni z města16. Sice již dosti záhy zahájeno vyjednávání o smír, vyhnanství Petrovo však, zdá se, potrvalo dlouho. Možná, že byl mezi těmi mistry, které podle slov legáta koncilu Ba- silejského bylo nutno sháněti po celé zemi, když mělo r. 1433 dojíti k hostině na počest legátů v kolleji Karlově uspořádané,i ale trvale se podle všeho do Prahy ještě nevrátil. Ještě r. 1438 zdržoval se v Batelově18, ale toho roku setkáváme se s ním již také v Praze, a to již trvale. Téhož roku stává se po smrti Křišťanově farářem u sv. Michala — byl to císař Zikmund, který ho jmenoval, jako také r. 1446 Fridrich III. presentaci potvrdil19 — a v říjnu zvolen byl, vrátiv se také k činnosti universitní, rektorem. V této hodnosti za- hájil v lednu 1440 po dlouhých letech opět zkoušky na gradus mistrský; v říjnu 1440 zvolen opět děkanem své fakulty, a jako později býval volen i k jiným úřadům fakultním, tak se účastnil horlivě na jednotlivých úkonech (promoce, incepce), konaje pilně i přede- psaná čtení2°. Smířiv se úplně s Rokycanou, nebo snad lépe, vzdav se svých reakčních choutek — snad i smrt Křišťanova přispěla k tomu — a uznávaje potřebu sjednocení na programu i na osobě Rokycanově, r. 1446 byl zvolen v poselství do Říma, jež mělo jednati o jeho uznání; zdá se však, že snad nemoc zabránila, aby jel21. A nedůstojné zahrávání, jež kurie s Čechy prováděla, vrátilo mu i část staré rozhodnosti. R. 1448 za jednání s kardinálem Carvayalem spolu s oběma administrátory strany podobojí, Příbramem a Prokopem z Plzně, upozorňoval, že Čechové nemohou od Rokycany upustiti, a když nedůstojné jednání legátovo vzbudilo obecný odpor, dodalo nespokojenosti zvláštního důrazu, že právě Petr, známý svou umírněností, neváhal pohroziti, nepotvrdí-li církev kalicha a Rokycany, že uslyší o velikých věcech, k nimž dojde, třeba Petr sám k nim neradil — míně bezpochyby odhodlání opatřiti si kněží po způsobu starokřesťanském volbou. Je jistě karakteristické, že sám Petr uznával to za jediné východisko. A také dalšího jednání s kapitulou r. 1448 účastnil se jménem university22. Na sklonku života poznání neupřímnosti kurie probouzí tedy částečně bývalou rozhodnost jeho mládí. A není nezajímavé, že to podle největší pravděpodobnosti došlo 15 MUPr I, 2, 5. — 16 Srov. Tomek, Dějepis Prahy IV3, 362. — 11 Carlerius, Liber de legat. MC I, 365. — 18 V. níže při literární činnosti. — 1 Chmel, Reg. Friedr. III, str. 216 č. 2138, Urbánek, České dějiny III, 2, 38 pozn 3. — 20 MUPr I, 2, 14—17, 20, 22; v rkpe Klem. V A 20 jsou zachovány jeho universitní výklady z r. 1445. — zi Srvn. Urbánek, České dějiny III, 2, 160 n. pozn. 4. — 22 Srvn. Urbánek III, 2, 243, 250 n, 271.

Strana XXI
VI.—VIII. PRÁCE PETRA Z MLADOŇOVIC. XXI také výrazu jinak. Tenkrát asi odhodlal se projeviti své smýšlení i tím, že ve zvláštní celek sestavil zprávy, týkající se odsouzení Husova a Jeronymova, ale také jednání s Basilejí a Žižky i projevy nespokojenosti se Zikmundem v »Českou kroniku«, jak to ještě níže upoutá naší pozornost.23 Ale dlouho již nemohl jí užívati, dne 7. února 1451 Petr zemřel24. Poměrně dosti dlouhý a celkem i dosti klidný život byl by Petrovi mohl poskytnouti i dosti příležitosti k rozvinutí činnosti literární, ale výsledky ani tu nejsou příliš hojné. R. 1438 ve vyhnanství v Batelově dokončil dílo Registrum materiarum decreti, jak sám praví, na základě kasuistické knihy Bartoloměje Brescijského25. Je to abecední rejstřík jednotlivých ustanovení kanonických o volbě duchovních hodnostářů a p. Podrobněji spis jestě probádán nebyl26. Z jeho čtení universitních došly nás jeho některé výklady Aristotela, zvláště spisu De anima, a především výklad na knihy Ethicorum, konaný r. 144527. Jsou to vesměs věci, o nichž, třeba dosud nebyly prozkoumány, lze říci, že by sotva dovedly jeho jméno vyrvati úplnému zapomenutí. Že k tomu nedošlo, že naopak náleží mu i jako spisovateli místo dosti významné, za to děkuje Petr těm svým pracím, které věnoval otázkám historickým, zejména Husovi a Jeronymovi. Na tomto místě třeba se zmíniti o pracích Husovi věnovaných, práce o Jeronymovi bude lépe probrati v jiné souvislosti, a také poslední, jak se zdá, jeho práce, spočívajíc téměř jen v sestavení cizích spisků v jeden celek, upoutá nás jinde. I tak lze mluviti o pracích v množném čísle, neboť jeho činnost neomezuje se tu na známou velikou relaci o Husovi, nýbrž vykazuje prací několik, třeba se vesměs pohybovaly v jednom časovém i obsahovém okruhu. Petr z Mladoňovic své neobyčejně cenné přátelské úsluhy Husovi v Kostnici pro- kazované dovršil, anebo se stanoviska historie i převýšil službou, již mu prokázal po jeho smrti, vypsav obšírně jeho osudy na koncilu až do jeho smrti. Již vnější osudy jeho prá- ce jsou zajímavé.28 Jeho veliká relace, nejdůležitější ze všech zpráv o Husovi, třebas od autora samého záhy v definitivní formu byla uvedena, ani v jediném rukopise není za- chována tak, jak ji autor upravenu míti chtěl. Jen v jediném rukopise musejním (M) jest obsažena celá, ale ani zde ne v tom pořádku, jak ji autor chtěl veřejnosti předložiti. Tím se stalo, že vlastně ani nevíme, jak Petr sám chtěl své dílo míti pojmenováno. Palacký dal mu název2° M Petri de Mladenowicz Relatio de M. Joannis Hus causa in concilio Constanciensi acta, a lze tento titul podržeti, jak se, byť i s jistým zjednodušením, stalo za Srvn. níže pří č. XIII. — a Zprávu zachoval Lupáč, Ephem. k 9.září — * Rukop. kapit. B LXI, f 133—189, opis to pořízený r. 1463 z rukopisu Petrova, psaného r. 1438, jak svědčí přípisek »Registrum sub- scriptum materiarum Decreti ego M. Petrus de Mladonowicz consignavi ex casibus sumariis Bar[tholomei] Brixiensis]. .. Scriptum in Bathelov anno 1438 die 26 mensis Maii etc« Týž přípisek s malou jen změnou vrací se v jiném exempláři díla v rukopise kap. O VII f 1—62, kde datum zní: die VI. mensis Maii. — 2 H. Jireček, Právn. život 224 uvádí zvláštní spis, který nazývá Manipulus florum ordine alphabetico, ale jde patrně o týž spis. — 27 V rkpe Klement. IV D 6 je na posledním listě přípisek: Audivi librum a M. Petro de Mla- donowicz et secunda feria incepit, non proxima post Reliquias, sed sequenti etc de anima et dixit propter deum (v. Truhlář, Catalogus I, 265). V rkpe téže knihovny V A 20 jest Aristoteles Ethicorum X s meziřádkovým výkladem Petrovým. Na přídeští (v. Truhlář I str. 330) »A. d. 144. M. Petrus de Mlad. incepit legere librum Ethic. f III. in die Floriani« a na f. 86: »A. d. 1445 currente f VI. post festum Viti hora 18. finivit M. Petrus de Mladyenowicz librum Ethicorum, quem ego diligenter audivi, nisi prepeditus aliquo gravi negocio retar- darem«. — 18 Něčeho z nich dotkl jsem se již ve své přednášce Z dějin vědeckého poznávání Husa (Praha 1919). — 2 Docum. str. 235.

Strana XXII
XXII UVOD. i v tomto vydání,3 ač jistě není původní. Petr sám nazval svou práci asi Historia de sanctissimo martyre Iohanne Hus nebo krátce Historia M. Iohannis Hus.31 Mluví-li se někdy, že Petr napsal životopis Husův, je to omyl. Něco podobného Petr ani nechtěl, omezil se vědomě a úmyslně na historii posledních měsíců života Hu- sova, na jeho osudy na koncilu Kostnickém. Tento program, třeba se snad dostavil te- prve později, je v jeho dílo úzkostlivě zachován, nikde není překročen návratem do mi- nulosti, dílo je míněno jednotně. Lze toho snad litovati, poněvadž Petr jistě znal a mohl uvésti podrobnější zprávy ze staršího období života Husova, a že, obětoval-li je těmto komposičním zřetelům, přinesl obět marnou. Neboť jeho relace při vší své neobyčejné ceně uměleckým dílem jistě není. Nezbývá však než smířiti se s faktem, že Petr opravdu nic jiného podati nemínil. Pokud dnes při nedostatku úplného rukopisu konečné redakce pomocí německého překladu, o němž níže bude pověděno více, můžeme souditi, Petr, také když zredigoval své zápisky, mínil je jako celek, a byl to teprve Palacký, který je rozdělil na několik částek. Jako tak často, tak i zde nelze se neobdivovati geniální jeho intuici, která opravdu, ač snad zamýšlela toliko umělejší formu vnésti do díla, i v poslední, autorem zamý- šlené redakci ne právě uměleckého a přehledného, přece správně vytušila i způsob, jakým dílo vznikalo. Jednotlivé části, jak je Palacký naznačil, představují opravdu — a poznati to lze právě pomocí jednotlivých rukopisů, třeba neúplných — také jednotlivé součástky, z nichž postupně dílo vznikalo, které však nebyly napsány postupně, jak za sebou násle- dují, nýbrž v dobách nestejných, byť i časově nepříliš vzdálených. Rozbor díla je tohoto poznání potvrzením. V redakci pro veřejnost určené Petr z Mladoňovic zahajuje své vypravování — tedy první část podle rozdělení Palackého, které přijímám — zmínkou, jak Zikmund vy- zval Husa na koncil, slíbiv a dav mu glejt, líčí pak přípravy Husovy k cestě, a průběh cesty (ač jen více méně letmo) do Kostnice a první pobyt tam. Je to v našem vydání str. 25—37. Potom část II. (str. 37—71) vypravuje o zatčení Husově. Jestliže již v části prvé zajímá autora, a téměř více než osoba Husova, jeho proces, kroky od nepřátel proti němu podnikané a p., v části druhé tento ráz převládá. Po vylíčení zatčení Husova po- dává postup jeho vyšetřování a zejména podrobně uvádí kroky, jež na jeho osvobo- zení od jeho přátel a průvodců byly podniknuty. Celá tato část budí spíše dojem jakýchsi úředních nebo poloúředních záznamů o tom, co se stalo ve prospěch Husův po jeho za- tčení, na čemž autorovi z příčin, jež hned poznáme, musilo záležeti. Teprve počínaje částí třetí osoba Husova stává se středem vypravování a zůstává jím až do konce. Máme zde velmi podrobné a, byť i s láskou k nešťasnému Mistru psané, přece spolehlivé vypravování o slyšeních dne 5. a 7. června (část III., str. 72—82), potom dne 8. června (část IV., str. 83—110) a na závěr tklivé, ale právě svou prostotou a upří- mností neodolatelně působící vylíčení odsouzení a upálení Husovo (část V., str. 111—120). Jestliže ani dnes neodoláme mocnému dojmu jejímu, tím hlubším dojmem musila působiti na souvěkého čtenáře. A máme toho výslovné doklady. Kdežto části předcházející známe jen z jediného nebo z části dvou jiných rukopisů, je tato poslední zachována v rukopisech velmi četných a mívá někdy i samostatný nadpis: »Finale de... M. Ioh. Hus« nebo »Passio martyris gloriosi.«32 Její zajímavost a pravdivost, ač jistě k oblibě přispěla, sama by k vysvětlení ne- 30 Viz str. 25. — 31 Lze tak souditi z titulu něm. překladu; srovn. níže. — 2 Viz str. 311.

Strana XXIII
VI.—VIII. PRÁCE PETRA Z MLADOŇOVIC. XXIII stačila. Pomohla i okolnost jiná. Jak známo, byl Hus záhy již po odsouzení uctíván jako svatý mučedník. Nový světec potřeboval ovšem zvláštního pobožného čtení, které by při boho- službách mohlo býti předčítáno. To dalo vznik již onomu sepsání Jana Bradatého — i tím je jeho sepsání záhy po události nepřímo potvrzeno. Ale tato krásná práce, snad právě proto, že byla příliš stručná, ustoupila čtení jinému, a tím se stala právě tato poslední část díla Petrova. Že skutečně tato část bývala v kostelích čtena, máme dosvědčeno výslovnými svědectvími až do doby Bělohorské. K ní se táhnou zprávy z 15. stol. o čtení života Hu- sova v kostelích a doklady o jeho užití na kázáních33 ona je míněna ve stížnostech v 16. stol. se strany katolické se ozývajících na onu historii čtenou o svátcích Husových v kostelích, která prý netoliko odsuzuje jednání koncilu, nýbrž vystavuje nenávisti lidu všecky církevní úřady a katolické kněžstvo.34 A r. 1615 M. Adam Rosacinus z Karlsperga výslovně svědčí, že Petr z Mladoňovic ihned po návratu z Kostnice sepsal život Husův 35 čili historii jeho umučení, která každoročně v našich chrámích bývá čtena.“ Není zajisté důvodu nevěřiti tomuto svědectví, třebas pozdnímu, zvláště výslovné potvrzení autorství Mladoňovicova — jiná poznáme níže — a jeho časného sepsání má ce- nu, ale přece mohlo by vzbuditi i rozpaky. Jistě není proč pochybovati, že to, co se v koste- lích četlo, bylo dílo Petra z Mladoňovic, ani že Petr své dílo napsal hned po návratu z Kostnice. Avšak to, co se v kostelích četlo, nemohlo býti celé veliké dílo Petra z Mla- doňovic, nýbrž toliko jeho poslední část, vlastní pašije. Ale tím je již dána také oprávně- nost opačné otázky: nevztahuje-li se na př. svědectví Rosacinovo jen na ni, čili jinými slovy, byly-li, jak ještě podrobněji uvidíme, jednotlivé části veliké relace Petrovy skládá- ny v dobách nestejných a nikoli v tom pořádku, jak jdou za sebou, nemohla-li tato po- slední část býti psána nejdříve, přede všemi ostatními. 36 Ale na tuto otázku odpovídá tato poslední V. část zcela určitě. Hned na začátku praví se, že plnomocníci Zikmundovi posláni 5. července k Husovi s dotazem: »si vellet supradictos articulos, ex libris suis, ut premittitur, extractos,... tenere vel an iuxta concilii exhortacionem eosdem abiurare, ut premissum est, velit.« Je tu vý- slovný odkaz na něco, co již bylo uvedeno, co však se nečte v této části, nýbrž již v před- cházejících. A poněvadž tento odkaz mají ve stejném znění i rukopisy, v nichž části ony skutečně předcházejí, i ty, kde poslední část zachována samostatně, plyne z toho zajisté, 3 Ve sborníku akt z doby husitské opsaných v 17. stol., jehož užil Prochaska, Miscelaneen, a jenž se chová v univ. knihovně XVII A 16, čte se na f 13' v aktech o hádání v domě Zmrzlíkově poznámka: »Item když jest byl [Hus] v Konstancí, tehdy neměl jest těžšího nižádného kusu na sebe, než ten, že naň pravili, by on držal, že by po požehnání chléb přirozený v svátosti zuostával. A tomu Mistr Jan Hus zjevně přede všemi statečně a ustavičně až do smrti jest odpíral a na tom jest umřel, jakožto písmo svědčí popsa- né latině o jeho životu, kteréž kněží obecně mezi sebau mají.« Srovn. Prochaska na uv. m. str. 323. Ve St. Letop. str. 21 čteme odkaz: Kdo pak o tom chce dále věděti, kterak sú s ním tam v Kon- stancii nakládali, ten čti život Mistróv Husóv, kterýž jest sepsal M. Petr z Mladějovic (var. z Mladonowic z Mo- ravy), jenž jest v ty časy byl v Konstancii, jsa písařem u p. Václava z Leštna; svědectví opsal Hájek f 371 Sem náleží i doklad o užití českého textu v nějakém kázání, na který upozornil J. Truhlář, Catalogus I, str. 230 u č. 562. — 3 Návrhy arcib. Prusa císaři z r. 1563. (Pažout, Akta konsist. 25): Denique in saepe dicto festo historia etiam talis recitetur [I], quae non solum concilii Constanciensis acta arguere [!], sed etiam omnem magistratum ecclesiasticum totumque clerum catholicum plebeiorum odiis exponit. — 5 Adam Rosacinus a Karlsperga, Oratio panegyrica (1615) p. 63: Spectarunt M. Petrum de Mladienowicz, duorum baronum, Joan- nis de Chlum et Venceslai de Lesstna,... notarium, omnium, quae acta sunt in concilio Constantiensi, testem praesentem atque oculatum, qui simul ac domum ex isthoc concilio rediiset, vitam Husii seu historiam mar- tyrii et interitus, quae quotannis in templis nostris legitur, diligenter conscripsit. — 3s Sr. 110.

Strana XXIV
XXIV UVOD. že tato poslední část předpokládá části předcházející, že byla napsána až po nich, nebo, určitěji, aspoň po těch, v nichž o artikulích a pokusech o odvolání byla již řeč, tedy po části III. a IV. To má důležitý význam pro určení doby, kdy vznikla relace celá. Vnitřní rozbor podporují tu z části i rukopisy. Bylo již řečeno, že ani rukopis M, jenž jediný obsahuje dílo Petrovo celé, nepři- náší ho v uspořádání definitivním, nýbrž všelijak zpřeházeno — i to může svědčiti o po- stupném vzniku. Bohužel také tento rukopis je opis, což znesnadňuje přesnější poznání, mimo to pak je v něm dílo již v poslední redakci, což rovněž není bez významu. Tu však poněkud přispívá srovnání rukopisu M s jinými, pokud v nich jednotlivé části jsou obsaženy. Jde především o část II. Také o ní bylo již řečeno, že tato část liší se znatelně od části předcházející, majíc zprvu jakýsi ráz úředních záznamů o krocích ve prospěch Husův v Kostnici podnikaných. To do značné míry zesiluje záruku, že autorem je opravdu Petr z Mladoňovic. Byl osobním sekretářem Jana z Chlumu, a právě tento šlechtic byl vedle M. Jana Kardinála z Rejnštejna oficiálním zástupcem Pražské university. Měl tudíž zvláštní zájem o to, aby bylo zjištěno, co ve prospěch Husův podnikl. O sepsání této partie ne- musil tedy ještě rozhodovati zájem čistě historický. Ale právě o ní lze zjistiti, že vznikla na základě zápisů současně s událostmi ve- dených. Vedle M je totiž tato část zachována také v B a C a tu, třebas i to jsou opisy, podržela zřetelné stopy svého vzniku. Mluvě o odpovědi pánů českých, dané dne 18. května na prohlášení koncilu ze dne 16. května v odpověď na první českou interpelaci, kteréžto prohlášení do odpovědi české pojato,“ Petr z Mladoňovic v poslední redakci své zprávy nepřidržel se úplně svých poznámek, neuváděje výslovně data, kdy prohlášení učiněno. V původních zápiscích však datum bylo, jak zajímavým způsobem ukazují oba rukopisy B a C, v nichž se (vedle M) tato část zachovala. Oba čtou:3 „Responsio ad responsa concilii ipsis dominis suprascriptis per episcopum Carcassonensem oretenus pridie facta, ipsis deputatis concilii sabbato in vigilia Pentecostes (18. května) per Petrum de M pro- nuncciata.“ Byla-li tedy odpověď dána včera (pridie), je zápis o tom učiněn dnes, jinými slovy, původní poznámky Petrovy činěny současně, odpověď daná 18. května byla sepsána 17. května. Konečná redakce dotkla se sice těchto částí, právě tyto podrobnosti padly jí za obět, jiné dodány,3 ale celkem se nevyskytují nějaké rušivé omyly. Jistě tedy část II. byla napsána záhy, ne ovšem tak, že by ji Petr v definitivní formulaci byl začal psáti hned, ale že se, když se k tomu odhodlal, mohl opírati o současné své zápisky. Není ani vyloučeno, že se Petr k tomu odhodlal ještě v Kostnici — bude o tom ještě řeč. Aspoň jedna maličkost mohla by proto mluviti. Líče zatčení Husovo dne 28. listo- padu a jeho potomní uvěznění v klásteře u Dominikánů, praví o tomto klášteře (str. 41): „quod iacet in Reno seu dicto stagno,“ nepovšimnuv si, že o jezeře předtím ještě ne- mluvil. Omyl takový jistě snáze mohl se přihoditi, když již o pobytu Husově déle bylo mluveno, než při začátku spisování a snad právě nejspíš v Kostnici samé. Snad mezi 8. červnem a 6. červencem přistoupil k sepsání této II. partie ve formě skutečného vypra- vování historického, které ovšem v poslední redakci doznalo ještě některých změn. Můžeme totiž právě zde pozorovati, jak se také čistě historický zájem, který, jak n Str. 48. — 38 Str. 48 pozn. 1. — 3 Již při ohlášení odpovědi koncilu, učiněném po interpelaci ze 13. května, rozchází se obojí text; poslední redakce (M) praví, že koncil slíbil dáti odpověď „in crastino“ (v. str. 46 — 47). Na první pohled mohlo by se zdáti, že autor, mluvě o zítřku, míní opravdu den, kdy od- pověď dána a že je tedy místo psáno 15. května a do poslední redakce přešlo beze změny. Ale poněvadž jinak celé místo je psáno později, běží zde patrně o pouhé nedopatření.

Strana XXV
VI.—VIII. RELACE PETRA Z MLADOŇOVIC. XXV víme, nemusil ještě býti pohnutkou při vzniku části II., zvolna probouzí. Přes to však, i když snad v první redakci ještě v Kostnici napsána, není tato II. část nejstarší a nejdříve redi- govanou partií relace Mladoňovicovy. Zájem historika, když se probudil, došel nejprve ukojení jinde. Část III. a IV. věnovány jsou slyšením Husovým před koncilem. Na těchto partiích není možno nepoznati — a bylo to již poznáno a konstatováno, — že jsou psány zároveň s událostmi, že jistě spisovatel hned mezi slyšeními nebo okamžitě po nich činil si zápisky. Nikde není stopy, že by autor věděl o pozdějších příbězích, bezprostřední dojem postupu událostí všude je patrný, jsou to takořka protokoly o průběhu výslechů, jak to výslovně potvrzuje i závěrečná poznámka autorova při konci III. části (na závěru druhého slyšení), jež sice, poněvadž se vrací i při závěru IV. části, na konci zprávy o třetím slyšení, v po- slední redakci odpadla, ale jistě může býti zárukou, že jde o zápisky současně činěné.40 Nemá sice onoho ohražení ani rukopis C, jenž jinak obsahuje redakci první, ale to nemůže překážeti poznání, že se původně četlo na tomto místě a teprve v poslední redakci pře- místěno, jako i jindy uvidíme, že rkps C, maje základem redakci první, přece ani druhé nebyl zcela vzdálen. Jistě znění B svědčí, že část III. i v definitivní formě vznikla dříve Ale ještě důležitější je, že zde vlastně již zřetelně vidíme onen rostoucí zájem histo- rický. Záznamy tyto nejsou činěny jenom k vůli sobě samým, nýbrž aby zjistily průběh slyšení, a nejsou psány k vůli výslechům, nýbrž k vůli Husovi, jehož odpovědi a námitky jsou hlavním předmětem pozornosti spisovatelovy a osoba Husova je vlastním předmětem líčení. Jsou tedy psány za účelem čistě historickým, aby posloužily za pamět vyšetřování Husova. Účel historický převládá, byť se jako spodní tón ozval i účel apologetický. Neboť vůči postupu koncilu, ne vždy důstojnému, samo věrné vylíčení událostí musilo býti apologií. Neosobnost líčení jest ovšem i zde stálým průvodním zjevem vypravování, skoro jen náhodou dovídáme se, že autor byl přítomen, že přišel pozdě, a ovšem ani autorství Petrovo nikde není přiznáno výslovně, takže by se opravdu mohla ozvati otázka, byl-li vskutku Petr sám původcem, zda do své veliké relace nepřejal zde poznámky cizí. Ale tak daleko jistě skepse jíti nemusí a nemůže. Při vší neosobnosti prozrazují záznamy, že jsou jistě psány od Čecha, autor mluví o jednotlivých pánech z Čech, předpokládaje, že jsou známi a tedy sám je znaje,42 a již pouhá výslovná zmínka o Petrovi stačí zajisté k po- znání, kde hledati původce, když Petr byl k tomu téměř povolán.“ Zároveň však také, jak řečeno, byly tyto zápisky hned tenkrát také zredigo- vány v té formě, jak se četly v definitivní redakci, jež se jich dotkla jen nepatrně, jako 40 Str. 82: „Quia vero non omnia potui tam distincte et in forma cogitare, que ibi presens fieri vidi et audivi, materiam tamen totam iuxta ultimum posse memorie incorporavi. Et specialiter quia non habui articulos, ad quos testes deposuerunt, qui sibi, M. Iohanni, tunc obiciebantur, ideo si in aliquibus hic defectuose signavi, volo a melius cogitantibus humiliter emendari, et specialiter ab illis, qui ibi interfuerunt, non que ab aliis audierint.“ Srov. i str. 110 — u Srvn. na př. str. 74: „rex veniens, induxit secum dominos Wenceslaum et Iohannem et Petrum baccalarium“ ... „in adventu dictorum dominorum et Petri iste articulus sibi ascribebatur,“ nebo str. 82 ohra- zení na konci části III.; nebo v části IV. (str. 83): „domini W et lo et Pe baccalarius, scriptor, ibi eciam inter- fuerunt“, a k tomu str. 87: „Ad istum venimus iam sequentem...“, nebo o přítomnosti Petrově i pánů při na- bádání Zikmundově 8. června str. 109, nebo závěr části IV. str. 110; srvn. i poznámky násl. — 4 Srvn. na př. zmínky o českých pánech v předešlé pozn. uvedené. — Jedinou závadou mohlo by tu býti místo o upozor- nění na zamýšlený úskok koncilu na začátku první audience, kde se rukopisy poněkud rozcházejí; v. str. 73 pozn. z. Kdežto C praví: Quod cum cognovisset P, qui exterius prope pronuncciantem stabat, cucurrit', ale v poslední redakci M se čte: Quod cum cognovisset V, qui exterius stabat, cucurrit et dixit P., et P. cucurrit.“ Tu ovšem je patrno, že Petr, rozpomenuv se později, dodal zmínku o V[lricus]. Ale B čte: „Quod cum cogno- vissent, qui exterius prope pronuncciantem stabat, cucurrit.“ Ale zde patrně běží pouze o omyl písařův. IV

Strana XXVI
XXVI i redakce poslední přičinila jen drobné dodatky. Zde se tedy již Petr odhodlal státi se historikem Husovým. Na začátku části III. je totiž vlastnímu líčení andiencí předesláno několik slov o před- cházejících událostech, zejména o posledním zakročení českých pánů ve prospěch Husův dne 31. května, a autor podává také obsah této interpellace.“ To by jistě bylo zbytečné, kdyby v tu chvíli byla již hotova a do relace pojata bývala předcházející část II., kde se to vše líčí podrobně a kde také celé znění této interpelace podáno. Do hotového díla přešlo to beze změny, ale právě tato nesrovnalost ukazuje, že část III. (a s ní IV.), jednající o audi- encích, pro celkovou relaci upravena byla dříve než část II. Lze tak ostatně souditi i z omylů, které se mu zde přihodily. V onom úvodě k části III., kde mluví o poslední interpellaci, praví totiž autor, že byla podána dne 1. června.45 Ve skutečnosti stalo se tak již o den dříve, dne 31. května, jak právě z předešlé části jasně je patrno. Když se tedy autor odhodlal upraviti své současné zápisky o audiencích tak, aby byly historickým vypravováním, načrtávaje zběžný onen úvod, zmýlil se o den. Omyl o den, i když k onomu odhodlání došlo záhy, nepadá na váhu. Ale chyba, zůstavši nezpo- zorována, pomáhá přece určiti, že část III. a IV., jednající o audiencích, je vlastně nejstarší definitivně napsanou částí jeho díla. A chybu jednu zvyšuje druhá. Uváděje obsah interpelace, autor i zmínkou o pro- testaci Husově (ze spisu De sufficientia legis Christi), do ní pojatou, naznačuje, že míní interpelaci z 31. května. Uvádí-li však také její začátek, zmýlil se opět; začátek interpelace z 31. května nezněl, jak praví »Nobiles domini Boemice et Polonice nacionis«, to je za- čátek první interpelace ze dne 13. května.4* Zase tedy, načrtávaje po paměti onen zběžný úvod, zmýlil se autor, a třeba omyl nebyl příliš závažný, mnohem snáze mohl se přihoditi před definitivní úpravou části předcházející, než kdyby po ní býval upravován. A zájem takto probuzený nedal se již uspati, lze říci, že se Petr v tuto chvíli od- hodlal vylíčiti průběh Kostnického pobytu Husova celý. Jestliže část poslední, V., vyličující umučení Husovo, jistě je psána současně s událostí a předpokládá-li již vypravování před- cházející, vznikla také celá relace velmi záhy, není nemožné, že již v Kostnici, nebo hned po návratu do Čech. Podle toho lze dosavadní výsledky shrnouti takto: nejprve za účely téměř úředními Petr z Mladoňovic začal si činiti současné poznámky o jednotlivých krocích ve prospěch Husův podniknutých (základ části II). Ale již během líčení audiencí uzrál v něm úmysl podati historické vylíčení pře Husovy a jeho smrti. Za tím účelem upravil ihned své zá- znamy o postupu výslechů současně vedené, takže vznikla část III. a IV. v definitivní po- době, snad hned v Kostnici, mezi 8. červnem a 6. červencem, k níž pak ihned připojena také část V. o umučení. Teprve potom dodána část I. o přípravách na cestu do Kostnice, o cestě samé a o prvním pobytu zdejším. Prozrazuje se to již tím, že se autor hned v úvodních větách, mluvě o jednání Zikmundově s Husem prostřednictvím pánů Jana z Chlumu a Václava z Dubé, opírá o interpelaci, podanou skrze české a polské pány v Kost- nici dne 13. května. Jejím původcem byl sice rovněž Petr z Mladoňovic, ale jistě je tato interpelace pramenem jeho úvodních slov — opačný poměr je vyloučen, — a tu nelze po- chybovati, že interpelace je psána vskutku až někdy v dubnu — květnu, užíváť již stížného listu moravského, a tedy začátek vypravování Petrova náleží ještě později. Také to mohlo se státi ještě v Kostnici a snad ještě před napsáním části poslední mezi 8. červnem a ÚVOD. " Srov. str. 72 —4 „Sabbato ante Marcelli, que erat dies prima mensis Junii.“ — 4 Viz str. 44.

Strana XXVII
VI.—VIII. RELACE PETRA Z MLADOŇOVIC. XXVII 6. červencem, nebo hned po návratu do Prahy, neboť tato část není než snůška dokumentů, spojená jen tenkou nití vypravování, a dokumenty tyto měl Petr po ruce jak v Kostnici, tak také v Praze. Jedna ještě okolnost mohla by mluviti pro vznik celého díla již v Kostnici. Zdá se totiž, že Petr jal se také pořizovati si opisy některých dokumentů, které měly vztah k Husovi, jako byly listiny, o něž se opíral Hus sám, jimiž jeho pravověrnost měla býti dokázána, žalobní články, traktáty Husovy a p. Byly to zčásti kusy, jež potom mínil do relace pojmouti, jak o tom ještě níže bude řeč, zčásti však také takové, jichž tam pojmouti nemínil, které jen pro památku opisoval. Tu pak je zajímavá zejména jedna věc. Zmiňuje se v části II. o traktátech, které Hus psal v žaláři na přání svých žalářníků, uvádí Petr jejich jména a slibuje, že je do relace vloží celé.47 Ve skutečnosti se tak nestalo, ale bylo to vskutku úmyslem Petrovým a připojil v prvopise první redakce jejich opisy opravdu, jak prozrazuje rkpis B, jenž, jak již pověděno, je opisem původních záznamů Petrových. Tam se totiž na f 90 —96' čte II. část naší relace,4 za ní některé dokumenty konciliu předložené, o jejichž umístění ještě jinde bude zmínka, potom od f 101—104 artikuly Husovi vytýkané a konečně od f 104' žalářní traktáty Husovy uvedené nadpisem: »Tractatulos subsequentes, de quibus supra fit mencio, M. Iohanes Hus compilavit in carceribus aput fra- terculos Predicatores Constancie positus, nullum librum habens in suffragium, ad in- stantes preces custodum carceris predicti, de quibus custodibus ipse M. Iohannes in fine tractatulorum metrice alias versifice facit mencionem, et hoc anno domini M° CCCCO XVO in carnisprivio, qui tractatuli ex originali manus sue presentibus sunt copiati et unus de manu eius habetur in memoriam eius«. Ačkoli podrobné udání místa vězení Husova mohlo by svědčiti, že poznámka sama není psána v Kostnici, má přece dosti značný význam. Bylo totiž ukázáno jinde“, že místo toto převzato (jen se změnou poznámky o vlastno- ručním traktátu Husově, chovaném na památku, jíž nahrazeno původní znění, že byl do rukopisu vevázán) z původní předlohy, obsahující materiál Petrem z Mladoňovíc v Kost- nici sebraný. Tu pak zajisté slova „de quibus supra fit mencio“ nutno vztahovati na slib v II. části relace daný, že traktáty budou v relaci pojaty, jako se také vskutku tato část relace v rukopise B čte (příslušný slib na f 97). Byl tedy, jak ostatně ještě níže uvidíme, opis traktátů pořízen až po napsání II. části relace, a třeba se to mohlo státi teprve v Praze, musil přece autor, čině onen slib, traktáty míti. To tedy ukazuje spíše na vznik oné části relace již v Kostnici, což se potvrzuje i tím, že rukopis B onen slib provází do- datkem poněkud odlišným5: »et aliqui de manu ipsius«. Je to tedy psáno v době, kdy vlastnoručních traktátů Husových měl více. Ale i kdyby se to nebylo stalo ještě v Kostnici, jistě celá relace vznikla hned nebo velmi záhy po událostech. Na příběhy pozdější není nikde nejmenší narážky. O Janovi XXIII mluví se sice vždy jako o sesazeném, ale k tomu došlo ovšem již před smrtí Hu- sovou. Nezmiňuje-li se nikde o jeho smrti (1419), nemusil o tom arci zvěděti, ale nikde také není nejmenší stopy, že by král Václav nebyl již živ. A i když nepřeceníme toho, že se Zikmund nazývá vždy jen králem Římským nebo Uherským, tím více padá na váhu, že autor ani slůvkem neprozrazuje, že by věděl o rozchodu koncilu nebo o zvolení nového papeže, naopak vše navědčuje, že o konci schismatu neví. A tu je tedy zvláště významné, že ani vědomosti o smrti Jeronymově nikde neprozrazuje. Nejenom tedy není zde nic, co by Str. 43; o nesrovnalosti, že v poslední redakci slib učiněn dvakrát, bude ještě řeč níže. — 48 Str. 37—51. — Srvn. Novotný, Husova korespondence str. XXIX — 50 V. str. 43 pozn. 9 IV*

Strana XXVIII
XXVIII překáželo poznání, že Petr z Mladoňovic, odhodlav se vypsati Kostnickou při Husovu celou, učinil tak hned, nýbrž naopak vše nasvědčuje tomu, že jeho relace vznikla zajisté již r. 1415 nebo na samém počátku 1416. A to také jiné pravděpodobné známky potvrzují. Bylo již upozorněno, že dílo Petra z Mladoňovic, jsouc jen v jediném rukopise (M) zachováno úplně, ani v něm není zachováno ve formě, v jaké mohlo býti předloženo veřejnosti, nýbrž všelijak zpřeházeno a pomícháno. Ale věc jde ještě dále. Ona první redakce, o níž právě byla řeč, tedy ono první definitivní sestavení a uspořádání současných zápisků autorových, není vůbec v žádném rukopise zachována celá. Přece však nelze pochybovati, že autor skutečně hned r. 1415—1416 svou relaci v tuto definitivní formu sestavil, že tedy rukopis této první redakce opravdu existoval. Dostává se nám o tom zajímavého důkazu. Reformace Lutherova obrátila k Husovi také pozornost širší veřejnosti, shledávána a vydávána jeho díla, shledávány a vydávány starší spisy o něm, spisována a vydávána díla nová. V této činnosti vynikl zvláště jako vydavatel některých jeho spisů a spisovatel zvláštní »tragédie« o Husovi Johannes Agricola (1492—1566), příjmím Schnitter, podle rodiště a na rozdíl od jiného stejnojmenného současníka zvaný Eislebensis.51 Při svých studiích o Husovi dostal náhodou do ruky také latinskou knihu o něm, nalezenou v knihovně doktora lékařství Pavla Rockenbacha v Žiči. Přítel jeho Mikuláš Krompach přeložil spis do němčiny a Agricola vydal jej tiskem s věnovací předmluvou Hagenavskému tiskaři Janovi Secerovi, u něhož také r. 1529 kniha vyšla.5 Má titul: »History und wahrhafftige Geschicht, wie das heilig Euangelion mit Johann Hussen ym concilio zu Costnitz durch den bapst vnd seinen Anhang offentlich verdampt ist ym yare nach Christi vnsers herren geburt 1414. Mit protestation des schreibers, der bey allen stucken vnd puncten gewesen ist«. Rukopis byl anonymní, ale Agricola v zmíněné právě předmluvě vyslovil mínění, že autorem je písař Petr, o němž je v knize několikrát zmínka. Nebyl to omyl. To, co zde vydáno, je německý překlad latinské relace Petra z Mladoňovic, a to v její první, definitivní redakci, jak ji autor sám měl v úmyslu čtenářům předložiti a již nám tedy zvláštní náhoda zachovala aspoň v německém překladě, když její latinský originál nás nedošel. O něm však nalézáme i jiné stopy. Rukopis Žičský nebyl totiž jediný takový rukopis, který se v Německu zachoval. O něco později než k vydání německého překladu dochází k památnému vydání listů Husových s předmluvou Lutherovou. Jsou to: »Epistolae quaedam piisimae et eruditis- simae Johannis Hus, quae solae satis declarant, papistarum pietates esse Satanae furias. Addita est D. Martini Lutheri praefatio. Vitembergae. Ex officina Joannis Lufft. Anno MDXXXVII«. Je to vydání listů Husových, které však je zahájeno, podobně jako relace Petra z Mladoňovic, jednáním Zikmundovým s Husem o glejt, přípravami Husovými k jízdě, ÚVOD. 51 O něm Kawerau, Realenzykl. für prot. Theol. 13, 249 a d., Gass, Allgem. deut. Biographie I, 146 a d. — 5 Viz str. 150. — 53 Je tištěna níže na str. 150—221. — “ Zajímavé nedopatření čte se v článku, jímž Jos. VI. Šírer, Zprávy o knihách některých vzácnějších, PAM IX, 74—75, uváděje naši,History“ a nepoznav ovšem, že jde o německý překlad Petra z Mladoňovic, uvádí: »Spisovatel byl Jacobus Moles, jeho protestace čte se na 1. E III a zní následovně«, ale otiskuje potom závěrečnou formuli tohoto veřejného notáře na listině z r. 1414 (v tomto vydání str. 175).

Strana XXIX
VI.—VIII. RELACE PETRA Z MLADOŇOVIC. XXIX popisem jízdy, při čemž také, právě jako u Petra z Mladoňovic, i jednotlivé příslušné do- kumenty na svých místech vkládány, takže tato první část (fB—C 8) se úplně shoduje55 s první částí relace Mladoňovicovy, jak níže zde na str. 25—37 otištěna, až na některé stylistické změny a na to, že české kusy přeloženy do latiny. Shoda, jak řečeno, jde až do zajetí Husova, týká se tedy první části zprávy Petrovy; přestává českým dopisem Husovým do Čech, psaným dne 17. listopadu 1414 (našeho vydání str. 36—37), jenž zde ovšem přeložen do latiny a rok uveden mylně: 1415. Ep. uzavírají tuto část poznámkou (C 8): »Acta sunt haec anno domini MCCCCXV in Constantia in carcere apud Minores.« Je ve dvojím směru nesprávná. Nic z toho, co před- chází, neudálo se roku 1415, a nemůže se ani týkati projevů ze žaláře u Minoritů, kam byl Hus uveden teprve v červnu 1415. A poněvadž časové ani místní udání nepřiléhá, jak hned uvidíme, ani k dalšímu, je z toho patrno, že poznámka nemohla vyplynouti z hla- vy vydavatelovy, nýbrž že je bezmyšlenkovitě a ovšem nevhodně opakována z rukopis- né předlohy, kde se arci mohla čísti až na konci, kdy již také o příbězích ze žaláře u Minoritů vypravováno, anebo jako úvod k událostem pozdějším, ač je ovšem možno, že se omylu dopustil již bezmyšlenkovitý opisovač a vydavatelé Ep. omyl jen opakovali. Výsledek je v obou případech týž. Další část totiž nepřináší pokračování zprávy Mladoňovicovy, nýbrž žalářní listy Husovy, uvedené těmito slovy (f C 8°): »Epistolae, quas conscripsit Magister Joannes Hus- sius in carcere Constantiae ad Bohemos, cum summariis eorundem (!) ex Bohemico versis.« Zde ovšem mluví k nám vydavatel sám, a není proč jeho slovům nevěřiti, ač se patrně jen na pouhý překlad neomezil. Na listech G 6'—H jsou totiž čtyři listy, vyměněné mezi Husem a neznámým jeho příznivcem, kterému Hus dává jméno Pater' (mého vydání Husova koresp. č. 135—138). Regest prvého zní v Ep.: »Consilium patris, hoc est cardina- lis Hostiensis, quem sic nominat, ne eum in periculum coniiciat,« u druhého: »Respondet patri, hoc est cardinali...« a také u třetího je poznámka: »Vide autem quisquis haec legis, quantum fucum fecerit optimo cardinali fictus ecclesiae titulus«. Jestliže již tato poznámka prozra- zuje pozdní původ, potvrzuje se tím, co již z prvých dvou vysvítá: omylu s kardinálem Ostijským nemohl se dopustiti spisovatel ani opisovatel současný, jsou to dodatky vyda- vatele ze 16. stol., jenž tak doplnil nadpisy původní (někdy ze začátku jeho regestů se ozývající). Ten ostatně také jinde prozrazuje, že se neomezil na pouhý překlad. Na f G 5 listu z 5. června (mého vydání č. 124) k regestu rukopisným záznamům odpovídajícímu při- pojuje poznámku: »Apparet autem, has epistolas raptim congestas esse, tantum ut extarent earum capita. Sunt enim omissae cum salutationes, tum authoris nomen«. Ani zde netřeba upozorňovati, že zde svůj dojem vyjadřuje teprve vydavatel 16. stol. A právě proto tím spíše jiná věc stojí za pozornost. Mezi listy takto ohlášenými je nejprve uvedeno čtvero žalářních listů, které najdeme již v t. zv. Passionále Jenském a které bývaly vydávány častěji v překladu latinském i německém.5 Pořádek sice ne- shoduje se úplně — kdežto v Passionále jdou za sebou listy v tomto pořádku: č. 153, 147, 129, 156 mé edice (Docum. č. 85, 83, 71, 86), čtou se v Ep. za sebou č. 129, 153, 147, 156, ale nelze pochybovati, že pro jejich umístění v této souvislosti bylo rozhodující, že je vydavatelé ve své předloze již tak upraveny našli. 55 Jen u listů z Kostnice psaných list Jana Kardinála, v našem vydání na druhém místě uvedený (str. 34—35), položen na místo první (C4—C5). list Husův ze 4. listopadu (str. 34) uveden až na druhém místě (f C5—C6), ostatní jde v pořádku stejném. — ““ V. o tom Novotný, Husova korespondence a dokumenty str. VI-

Strana XXX
XXX ÚVOD. Pokud jde o sdělení, že jejich úvodní regesta přeložena z češtiny, jemuž, jak do- tčeno, netřeba nevěřiti, je zajímavé, že některá z těchto regest jeví se překladem, tu vol- ným, tu věrnějším, záhlaví, jimiž jsou listy označeny v rkp. M, což platí — budiž toho dotčeno hned zde — také o větší části listů ostatních (za prvé čtyři položených), jak jsem na to již ve své edici listů Husových na příslušných místech upozornil. Pořad listů se však s pořadem v M nekryje. I tak lze shodu úvodních regest míti za důkaz, že vydavatel Ep. užil nějakého rukopisu blízkého rukopisu M. Proto je tím zajímavější srovnati Ep. s rukopisem Vídeňským 4524, který zde v edici označuji B (ve vydání listů Husových je to rukopis Vdn). Ani zde nenajdeme co do pořadu listů shody úplné, rukopis B nemá nad to nad jednotlivými listy záhlaví, která čteme v M, ony čtyři listy, jimiž se v Ep. toto pořadí začíná, jsou tam umístěny až na místě posledním (f. 119—129). Ale nelze-li tu pominouti toho, že zde (v B) tyto čtyři listy najdeme v pořadí, jaké mají i Ep, ještě větší význam má to, že také všecky ostatní listy, které Ep za oněmi čtyřmi přinášejí, najdeme v B sice již dříve (f. 78—90), ale v pořadí s Ep úplně shodném (až na poslední dva, mého vydání č. 133 a 101, které však nejsou listy ve vlastním slova smyslu). A právě o rukopise B ukázal jsem jinde,“7 že je to opis materiálu Petrem z Mladoňovic ještě v Kostnici sebra- ného. Sotva tedy bude lze pochybovati, že také vydavatelé Ep měli nějaký rukopis po- dobný, v němž po prvé části hotové relace Petrovy následoval opis jeho původních zá- pisků. Odtud tedy pochází také onen přípisek s datem r. 1415, který se patrně vztahuje na to, co následuje, neboť tyto listy vesměs byly psány v žaláři u Minoritů a tedy v červnu — červenci 1415. Byli-li to teprve vydavatelé Ep, kteří před ně položili vybrané čtyři listy české, či nalezli-li tuto změnu již v předloze, je lhostejné, na faktu, že měli před sebou opis ma- teriálu Petrova, nemění se tím nic. To se však potvrzuje také jinak. Skupina těchto listů ze žaláře u Minoritů psaných jde v Ep až po H', kde se končí listem panu Škopkovi ze dne 13. června 1415 (mého vydání č. 127). Hned zatím úvodními slovy: »Literas sive epistolas sequentes scripsit Magister Johannes Hus de carceribus, in quibus primum detentus fuit apud fratres Praedicatores in stagno Constan- tiensi extra muros civitatis. Prior est ad Petrum scripta«, následují listy Husovy z prvního jeho žaláře u Dominikánů. Označení je patrně rukopisného původu, třebas jeho předlohy dnes neznáme, poněvadž všecky listy tyto (až na jediný) došly nás jenom tímto vydáním, rukopisně nejsouce dochovány. Také to tedy ukazuje spíše, že vydavatelé Ep. měli před sebou materiál Petrem z Mladoňovic sebraný než dílo již hotové. Tomu poznání není na odpor ani poznámka připojená na konci této skupiny, tedy listů ze žaláře u Dominikánů, na f. I 6': »Testimonium Petri notarii: Istae cartae praemissae omnes sunt de schedulis Magistri Johannis Hus de manu ipsius scriptis bona fide redditae. Respondent enim de verbo ad verbum cum suis originalibus«. Je to poznámka, která měla smysl právě jen v rukopise opisy jednotlivých kusů k Husovi se vztahujících obsahujícím, z něhož také do dalších jeho opisů přešla. Ani další obsah Ep, jenž přináší listy českých pánů Zikmun- dovi, jejich jednotu na obranu slova božího z 5. září 1415, dva listy koncilu do zemí českých a vysvědčení university o Husovi (v našem vydání č. X str. 228—230) nemusí tomuto poznání překážeti. Přece však měli vydavatelé Ep vedle tohoto rukopisu s opisem materiálu Petrova také jiné ještě pomůcky. Listem L 7 počíná totiž druhá část tohoto památného vydání, 57 Srov. tamtéž str. XXIX—XXX.

Strana XXXI
VI.—VIII. RELACE PETRA Z MLADOŇOVIC. XXXI zahájená nadpisem: »Sequitur historia sanctissimi martyris Joannis Hus, digna, que a piis hominibus cognoscatur.« Autor, omluviv se, že neuvádí podrobných životopisných dat Husových, připomíná, že se chce zmíniti jen o jeho procesu, a líčí pak obžalobu a obsílku na Husa a jeho kroky obranné podle známého vylíčení Husova v Kostnici sepsaného a již od současníků Ordo procedendi nazvaného.58 Stačí vzpomenouti, že také tento spis, Husem teprve v Kostnici sepsaný, tvořil část materiálu Petrem z Mladoňovic sebraného. Potom však (f L 85) autor přechází k zmínce o svolání koncilu Kostnického, vypravuje o Zikmundově vyzvání Husa k návštěvě, o udělení glejtu atd., vše podle relace Petra z Mladoňovic, slohově arci měněné a upravované. Také jednotlivé dokumenty, jež sem Petr pojal, uvedeny jsou zde znovu, takže se ve vydání Ep. čtou již po druhé. Jenže se shoda s Petrem z Mladoňovic nevyčerpává převzetím části prvé. Dospěv až k žalobám Michalovým a Pálčovým, autor této části vynechává sice listy Husovy (a Jana Kardinála) z Kostnice psané, ale přechází potom (od listu M 6) k zajetí Husovu a událostem, jež se při tom sběhly, líčí kroky pánů českých k jeho osvobození, potom průběh slyšení Huso- vých až do jeho odsouzení. Třeba také zde provedeny četné změny slohové i jiné, nelze přece nepoznati, že je tu reprodukována, třeba slohově pozměněná, relace Petrova celá, již tedy vydavatel měl hotovu a v úpravě pro veřejnost určené před rukama a nelze nepoznati, že také to — vysvitne to hned — byla redakce prvá. Vedle změn slohových však dovolil si i změny jiné. Tak vkládá místy jména svědků od Petra s odkazem na místo, kde se čtou, vyne- chaná,5 jinde zase při zmínce o žalobních artikulech vkládá jejich znění, jež síce Mlado- ňovic do relace nepojal, ale jež v jeho materiálu rovněž byly, nebo kombinuje články u Mladoňovice položené s jinými. Zkrátka vše nasvědčuje tomu, že sice vydavatel měl před sebou relaci Petra z Mladoňovic, ale že se nespokojil pouhým jejím opakováním nebo úpravou, nýbrž že ji kombinoval s materiálem od Petra také jinak shromážděným, kterého částečně užil na začátku při vydání listů. Jinými slovy: nelze pochybovati, že Ep. měly před rukama i materiál Petrův i jeho práci již v definitivní formu uvedenou. Poněvadž však relace není ve vydání podána bez proměn, dovede vydání sice potvrditi její existenci, ne však ji plně nahraditi. Náhradou takovou může býti jen německý překlad, a bude tedy záhodno hned zde si ho blíže povšimnouti. Pokud jde o vystižení originálu, je překlad celkem správný, není mnoho míst, která vykazují závažné omyly nebo neporozumění originálu. Hned první neshoda svědčí ovšem o pochybení velmi značném. Vypravuje o krocích Husových před odchodem do Kostnice, míní překladatel, že dotaz na pány u sv. Jakuba shromážděné vznesl inkvi- sitor Mikuláš, biskup Nezerský. Ale to není způsobeno vadností překladu, nýbrž spíše omy- lem vykladatele. Na str. 153 (při poznámce 18) slova: »sind etliche andere magistri auch zu yhm kommen, unter denselbigen ist auch gewesen ein doctor aus dem radt zu Nurmberg« nesprávně převádějí slova (str. 131): »venerunt aliquot magistri, inter quos erat unus doc- tor, et multi de concilio dicte civitatis«. Na str. 158 (pozn. 47) »bischoff von Lubeck« ne- správně místo »episcopum Lubucensem« (Ljubuš, str. 41 pozn. 14). Tamtéž (pozn. 48) neporozuměl překladatel slovům originálu (str. 41): »Et nec aliquem procuratorem seu 58 Posledně otiskl V. Novotný, Husova korespondence str. 225—234. č 101.—5 Srov. na př. f P6 se str. 75 našeho vydání, kde odkaz »ut in dicta attestatione ponitur« rozveden v Ep uvedením jmen z ní.

Strana XXXII
XXXII UVOD. advocatum ipsi Magistro Hus ad defendendum se et ad excipiendum se contra dictos testes, quorum multi erant eius inimici capitales, quamvis requisiti et moniti, dare volebant, di- centes hoc esse contra iura ipsorum, cum nemo debeat suspecto de heresi patrocinari, et hiis similia multa pro se ipsis allegabant« a přeložil je nesprávně slovy, rušícími úplně smysl: »Sie haben ihm auch keinen procurator odder aduocaten widder solche zeugen zu excipiren vnnd sie verlegen wollen zulassen, sondern haben yhm selbs wollen setzen et- liche, durch welche er sich mochte beschutzen, die doch seine ergste feinde waren, ha- ben auch darneben gesagt, es sey widder ihr recht vnd soll keinem ein procurator zugelassen werden, der vordechtig were der ketzerey, es solt yhm auch niemand hilffe oder furschub thun. Disz und der gleichen vil zeygten sie an, damit sie Magister Johann Hussen seine procuratores abschlugen vnd alle hilffe versagten.« A ještě níže (str. 158 pozn. 51) slovy »etlich ym anfang des buchlins, das ander ynn der mitte, ein teyl am ende verkurtzet« reprodukuje nesprávně slova (str. 42): »aliquos in principio [článků], alios in medio, alios in fine accurtando«. Opět níže (159 pozn. 60) slovy: »ein vierteyl wegs von der stadt gelegen« špatně překládá slova originálu (str. 43): »distans a Constancia per quartam unius miliaris«. Špatným čtením předlohy místo »in nacione mea Germanica« str. 47 vzniklo »ynn mei- ner deutschen vocation oder beruffung« (str. 161 pozn. 72), jako stejným asi způsobem nutno vysvětliti nemožné »Luditz« (str. 161 aj.) pro Litomyšl; dále vynechává »citatus« originálu (str. 163 pozn. e = 50), podobně jako »subiungentes« a »venientes« (str. 164 g, h = str. 50), »ecclesie« (165 pozn. k = str. 61) a špatně překládá »sive primi illorum seu secundi videantur et possint intelligi« (str. 50) obratem »man wolle gleich die ersten od- der die andern verstehen« (164 pozn. i). Překlad Husova listu papeži (str. 165 pozn. 1 a 80) vykazuje některé změny for- mální, ač věcně vystihuje smysl dobře. Zato nezcela přesně podávají slova: »haben die durch einen offenbaren schreiber ynn form eines instruments verfassen lassen« (169 pozn. 91) znění originálu: »decreverunt subscriptam cartam dominis in publicam formam per ipsorum deputatorum notarium redigendam« (str. 53). Rovněž nepotřebný dodatek: »vnd also bestunden sie auch auff derselbigen meynung« i vadná interpunkce (str. 176 pozn. 6. r, s), provázená neobratným překladem slov »inito consilie« (str. 73) svědčí o neporoz- umění, což zvláště ukazuje také omyl: »abierunt et facta relacione pro parte regis« (str. 74) = »hynweg gegangen. Als aber die vom concilio gegen Johann Hussen von des ko- nigs auch seiner bucher wegen yhm furgestellt haben« (str. 177 pozn. 8). Hned potom jdou doklady další. Slova:»Interim pronuncciavit unus articulos et dicta testium« (str. 74) přeložena vadně: »Zwischen des ward ein artickel vnd der gezeugen ansagen gelesen« (str. 177). Ještě nápadnější je omyl, v němž slova »Item feria sexta, die mensis Junii VII, una hora post eclipsim solis fere totalem iterum adduxerunt M. Io- hannem ad audienciam« (str. 74) překládá: »Am folgenden Freytag vmb VII horen frue ward ein gantze finsternis der sonnen vnd da ward Johann Hus aber zu verhore ge- furt« (177 poz. 11), a zase: »quia Prage archiepiscopus mandaverat« (str. 75) neznamená »es hette etwan ein ertzbischoff zu Praga verbotten« (str. 177). Rovněž špatně pře- loženo: »timeo, ne sit dampnatus« (str. 78) — »vnnd furchte nicht, dass er vielleicht ver- dampt sey« (str. 181). Slova »vnnd hab weytter geredet vnd besagt« (str. 182 pozn. 27) ovšem toliko rozvádějí myšlenku originálu (str. 79): »et subiunxit se dixisse«; ale hned v dá- lejšku (str. 183) »Aber man hat yhn nicht wollen horen« vkládají již více do původního (str. 79): »non est auditus«. Málo níže slova Jana Náza (str. 80): »rex Bohemie nunquam favebat eis nec favet,

Strana XXXIII
VI.—VIII. RELACE PETRA Z MLADOŇOVIC. XXXIII sed illi sui graciani faciunt totum« přeložena nesprávně (str. 183 pozn. 34): »der Konig zu Behemen yhnen nie ist holdt gewesen, sonder sie thon solches alles von yhnen selbss. Podobně neporozuměl překladatel slovům (str. 80): »spoliato sepulero s. Wenceslai, fugit in Rudnicz, quem secuti sunt prelati...“, přeloživ je (str. 184 pozn. 37): »Derhalben were sanct Wenzels grab zu Rewdnitz beraubt worden, so hetten die prelaten... dem ertzbischoffe gefolget«. Volný překlad zmínky o příčinách opomenutí Husova odmítnouti výtku tvrdo- šíjnosti (str. 185 pozn. 47=82) smyslu neruší, ale zase (196 pozn. 9): »Vnd Johann Hus sagte« nesprávně převádí »Unde dicit« (str. 95, jde o citát). Ve volném překladu konce paličské řeči Zikmundovy je pak ještě další nesprávnost, když slova: »Ieronimo? Et ipse: „Ita, Ieronimo. Cum illo faciemus finem infra unum diem, iam levius erit, quia iste est magister... et ille, Ieronimus, discipulus eius. Et rex iterum: ,Pro certo..« převedena (str. 209 pozn. 69): »,Hieronimum“ Er antwortte: ,Ja, mit Hieronymo vnd mit Johann Hussen wollen wir ynn einem tag ende machen, so wirt der sachen geradten; denn diser ist der meister, der ander der junger. Denn furwar..." Konečně v posledním oddílu slova »ein bischoff... dem es befolhen was« (str. 213 pozn. 81) špatně překládají originální znění (str. 113): »unus episcoporum a concilio deputatorum«, slovy: »dass ich mich auff die hendel der sachen beruffe« (str. 215 pozn. 89) není vystižen originál (str. 115): »me ad acta cause referro«. Chybně je přeloženo »in- corrigibilem« obratem »der sich auch nicht straffen lest« (str. 217 pozn. 100) a hned potom Asti zaměněno Eichstädtem, nepřesný je překlad »hanc multo leviorem, licet blas- femam« (str. 117) slovy (219 pozn. 109): »dise lasterkrone. .. tragen, wie wol sie leichter ist«. Jak patrno, najdeme tu několik omylů dosti hrubých, jež svědčí, že překladatel neporozuměl originálu, ale počet jejich není tak značný, aby z nesprávnosti usvědčoval větu, že překlad je celkem zdařilý. Významější jsou některé rozdíly věcné, kterých nelze sčísti na neporozumění překladatelovo. Ani jich není mnoho, zasluhují však přece pozor- nosti. Hned první byl by onen omyl svrchu již dotčený“s, v němž překlad za původce dotazu pánům u sv. Jakuba shromážděným má nikoliv Husa, nýbrž Mikuláše Nezerského (str. 152, pozn. 12). Ale omyl, jenž nemá v originálním textu nijakého podnětu, nemůže arci nic pověděti o povaze předlohy a padá jen na účet zběžného čtení překladatelova, z čehož mu vyplynul nesprávný výklad. Na konci této zprávy chybí však odkaz v la- tinském originále položený, že list pánů bude pojat do dalšího vypravování, podobně jako chybí při další zmínce o pokuse Jesenicově proniknouti do shromáždění duchovenstva (str. 153 pozn. 13, 14 = str. 28 pozn. 13, 29 pozn. 14). Vysvětlení najdeme při srovnání obou redakcí. Důležitější je, že potom po zmínce o odchodu Husově z Čech (str. 153) vynechán je list psaný M. Martinovi z Volyně a rozluční list Pražanům po česku psaný (str. 28—31), a překlad navazuje zase až na zprávu o příchodu do Norimberka. Podobně vynechán list Husův z Norimberka (str. 31—32), takže překlad připojuje ihned za pobyt norimberský zprávu o příchodu do Kostnice (str. 154 pozn. 20 = str. 32), o agitaci Pálčově a Michalově (str. 154—155 = str. 33), načež zase, neuváděje zmínky, že si Petr z Mladoňovic žalobní artikuly Pálčovy opsal (str. 33), vynechává listy Husovy i Jana Kardinála z Kostnice psané (str. 34—37). Pro posouzení významu těchto výpustek nutno vzpomenouti, že la- tinské znění této části zprávy Petra z Mladoňovic máme zachováno v jediném rukopise M, obsahujícím teprve konečnou redakci, jak níže bude vysvětleno. 5e Srvn. svrchu str. XXXI.

Strana XXXIV
XXXIV UVOD. Také v dálejšku, při vypravování o zatčení Husově, setkáváme se totiž s ně- kterými výpustkami, tu však dochování této části relace Petrovy také v jiných rukopisech (zejména B) umožňuje poznání, že nejde o nějaké vynechání se strany překladatele, nýbrž o místa, jichž v jeho předloze nebylo (čtou se jen v M), čili vyplývá z toho, že také ony neshody dříve uvedené způsobeny byly asi předlohou, že tedy, třeba této rukopisné před- lohy pro onu první část neznáme, jistě existovala, jinými slovy, že základem německého překladu byla předloha, obsahující první redakci zprávy Mladoňovicovy, jež je v překladě věrněji zachována, než v tisku Ep. Proto bude vhodnější všimnouti si těchto výpustek až při vytýkání rozdílů obojí redakce. Zde se tudíž míním dotknouti jenom jiných rozdílů, které rozdílností předlohy zaviněny býti nemusily, ač se ani tu ovšem nelze zcela vyhnouti zjevům s ní souvisejícím. Jestliže hned při zahájení pře Husovy najdeme místo latinského (str. 41): »Interim inimici sui instigabant presidentes concilii« větu (str. 157): »Ynn der zeyt haben seine widdersacher nicht gefeyret, sonder mit allem fleisz angehalten bey den vorstehern des concilii«, což nemá rukopisné opory, není arci třeba pochybovati, že jest to vlastní vý- klad překladatele a není proň třeba předpokládati zvláštní předlohy, jako již předcházející změna (v. str. 157 pozn. b) jistě jenom nedopatření překladatelovu děkuje za svůj vznik. Zajímavější závěr umožňuje další místo, týkající se vyhlášky Jana z Chlumu. V překladu čteme (str. 158, na konci odstavce, pozn. 50): »als denn ynn seiner offenen schrift vnd sigill klar auszgedruckt ist«. To se nekryje se žádným z dochovaných ru- kopisů. Kdežto M praví (srovn. str. 42): »ut in dicta litera suo sigillo appenso sigillata pro tunc, cuius copia sequitur in hec verba«, čte se v B (str. 42 pozn. d): »in dicta sua litera suo sigillo appresso sigillata, presentibus post inserenda, clarius apparebit intuentibus«. Překlad blíží se znění B, ač se s ním úplně nekryje. Ale není ne- snadno najíti vysvětlení. V první redakci (B) slíbeno pojetí vyhlášky do textu, což však potom nesplněno — že tím zaviněn omyl konečné redakce, bude vyloženo níže, — takže překladatel, nechtěje přeložiti odkazu nesprávného, raději jej vynechal. A totéž platí o vynechání hned další zmínky o pojetí žalářních traktátů Husových do relace (str. 158). Poněvadž neodpovídala pravdě, vynechal ji překladatel. Bylo již uvedeno, že traktáty do první redakce pojaty byly teprve dodatečně, a patrně se tak nestalo všude, ve všech rukopisech, takže překladatel, nenašed jich ve své předloze, uznal za vhodné také zmínku o nich vypustiti. V tom případě překladatel vyvodil jen důsledky z fakta, že on sám traktátů nepřipojil, když jich v předloze nenalezl. Vynechání českého listu Husova (str. 159=43) souvisí s tím, že do prvé redakce pojat nebyl. Užití první redakce jeví se i tím, že také list Husův papeži uveden jest hned při schůzi 18. května (str. 165 n. = 51 pozn. e), kdežto v druhé redakci umístěn až později (str. 61 n.), jak o tom níže bude řeč. Změny ve znění listu, vlastně dodatky (srvn. str- 165, pozn. l) způsobeny volnějším způsobem překladu, o němž se již stala zmínka“l, a ani dodaná slova »nach den worten der dirimung« jistě nejsou více než vysvětlení překladate- lovo, nenutící předpokládati jinou předlohu. Také další uspořádání překladu souvisí s první redakcí. Ve schůzi 7. června přičítá se výrok, který učinil d'Ailli, Zabarellovi patrně omylem, v němž si překladatel nepovšiml změny subjektu (str. 179 pozn. 19 = str. 76), v dálejšku zmínka o výtce tvrdošíjného zastávání Wyclifa (str. 179 pozn. 21 = str. 76 pozn. aa, ff) bude potřebovati výkladu při poměru obou redakcí. se Srvn. svrchu str. XXVII. — “ Srvn. svrchu str. XXXII.

Strana XXXV
VI.—VIII. RELACE PETRA Z MLADONOVIC. XXXV K Husovým výkladům přípustnosti odvolání ke Kristu připojuje překladatel po- známku: »Da verstumbten sie alle«, jíž v textu latinském není (str. 182 pozn. 25 = str. 78), ale to je jistě samostatný dodatek jeho, pro který netřeba předpokládati, že by byl měl znění jiné. Také hned potom řeč Pálčova je sice podána jinak, než se čte v textu latinském, ale tu jde rovněž jen o formu, věcně nepřináší nic, co by nebylo již ve znění latinském obsaženo. Ani úvodní slova dalšího odstavce (str. 182 pozn. 26): »Vnd als Johann Husz wollte antworten, fielen sie yhm ynn die rede vnnd legten yhm weytter andere falsche klagen auff«, reprodukující prosté znění originálu (str. 79): »Inter alia ponunt«, lze pokládati za pouhou licenci překladatelovu, z celého ostatního líčení vy- vozenou. To platí také o dodání slova: »zornig« při karakteristice výkřiků provázejících hádky o meči Mojžíšově (str. 182 pozn. 28) a o dodatku »wir fragen dich aber des nicht« (tamtéž pozn. 29), jenž v textu latinském nemá opory, jako ani slova »dein freche antwortt« v řeči kardinála Cambrayského (str. 183 pozn. 36). Překladatel se jaksi vžil do způsobu podání latinského a v jeho duchu připojoval tyto samovolné dodatky. Podobně asi samovolným dodatkem nebo zase přehlédnutím lze vysvětliti ne- shody jiné. Souvislou řeč Jana Náza o poměru krále Václava k straně Husově proložil patrně překladatel sám vsuvkou (str. 183 pozn. 33): »Vnd weyter hat diser Naso ge- sagt«, stejného původu je dodatek o Zikmundovi (str. 185 pozn. 45): »der da gegenwertig sasz«, o čemž v textu již dříve se stala zmínka, a jistě i závěr vypravování o schůzi ze dne 7. června (str. 186 pozn. 48): »Also nam dise verhore ein ende vnd stunden auff vnd giengen daruon« má týž původ. Ve schůzi 8. června v pátém z bludných článků (str. 187 pozn. 52) věta »et quod membrum ecclesie sancte katholice facit predestinacio« vynechána patrně opomenutím, týmž způsobem vznikla asi neshoda na začátku článku o Jidášovi, (str. 188 pozn. 56 = str. 86) a vypuštění citátu z Chrysostoma (tamt. pozn. 59) i závěrečných citátů při čl. 11 (str. 189 pozn. 65). Jistě zase jen opomenutím vynechán v návrzích kardinála Cambrayského čtvrtý bod (str. 204 pozn. 45 = str. 103). Podobně také pouhým omylem vypadla při líčení rozmluvy s posly Zikmundovými dne 5. července poznámka jednoho z biskupů (str. 201 pozn. 72 = str. 112). Omyl v da- tování této rozmluvy na 6. července a dalších událostí (odsouzení atd.) na 7. je zaviněn patrně omylem rukopisné předlohy (str. 209 pozn. 70 a 210 pozn. 72 = str. 111 pozn. ha 112 pozn. az), kdežto v rozsudku jeden řádek přeskočen patrně z nepozornosti (str. 216 pozn. 99). Bezobsažná poznámka po protestu Husově proti spálení jeho knih (str. 218 pozn. 108): »Aber sie wolten seine wort nicht horen, sonder procedirten ymmer fort widder yhn mit dem vrteyl« děkuje za svůj vznik jistě zase libovůli překladatelově, z níž patrně vyplynul i dodatek, v němž překladatel míní, že odvrátiti Husa od východu radili z okolostojících »die gewaltigsten« (str. 220 pozn. 113). Všude však s tímto vysvětlením nevystačíme. Pozoru zasluhuje zejména místo v audienci ze 7. června, kde Hus mluví o svém poměru k Wyclifovi. Překlad tu zní (str. 179): »Auff den vierdten vnd achten artickel, welche also lauten: Item. Es wird gesatzt, dasz Magister Johann Husz halszstarriglich die vrrigen artickel des Wicleffs... gepredigt hat. Darauff hatt Johann Husz geantwort, das er weder Wicleffs noch yrgent eines andern yrthumb gepredigt..., es sey auch Wicleff sein vater nicht gewesen, er sey auch kein Beheme, ob er aber ynn Engelland etliche yrthum ausgeseet hat, da mugen die Engellender nachsehen«. V rukopise M (druhé redakce) i C (z části prvé redakce) místo zní (str. 76): »Item ponitur, quod dictus Iohannes Hus pertinaciter articulos erro- neos Wicleff... defendit: respondit, quod nec Wicleff nec alicuius alterius predicavit... doc- trinam erroneam, cum Wicleff nec fuerit pater suus, nec Bohemus. Et si Wicleff aliquos v*

Strana XXXVI
XXXVI UVOD. seminavit errores, videant Anglici de illo«. Zejména začátek překladu nemohl vzniknouti z tohoto znění. S tím se setkáváme v rukopise B, ale zase ne úplně. Místo tu zní (str. 76 pozn. aa, fi) »Ad articulum 4m et octavum respondit, quod nec Wicleff nec alicuius alterius predicavit... doctrinam erroneam, cum Wicleff nec fuerit pater suus — de illo. Item ponitur, quod dictus lohannes Hus pertinaciter articulos erroneos Wicleff... defen- dit«. Začátek se tedy shoduje, ale uspořádání v B je jiné, v dalším shody není. Poněvadž pak se překlad jinak shoduje se zněním obojí redakce, nutno souditi, že měl předlohu, v níž sice napřed užito znění rkpu. B, ale potom převzato znění do redakce upravené, takže předloha překladu nedá se redukovati na žádný ze zachovaných rukopisů. Ještě nápadnější je neshoda při závěru slyšení ze dne 7. června. V definitivní redakci druhé (jejíž znění se čte níže na str. 81—82) po zmínce Jana z Chlumu o po- skytnutí ochrany i proti oběma králům, Václavovi i Zikmundovi, čte se nejprve napomenutí kardinála Cambrayského (1), potom řeč Zikmundova (2), dále zmínka o písaři, jemuž Zabarella dával zapisovati výroky Husovy (3), a na konec sdělení, že Hus byl vydán arcibiskupu Rižskému (4). V redakci prvé (rukopis B, srvn. str. 81 a 82 pozn. x) je pořad poněkud jiný. Po zmínce Chlumově nejprve řeč Zikmundova (2), pak d' Ailliho (1) potom o Zabarellovi (3) a biskupu Rižském (4), načež ještě dodáno ohražení Petra z Mladoňovic (5). Toto ohražení, poněvadž se ve větším rozsahu opakuje při závěru slyšení z 8. června, bylo potom vynecháno a je tedy dobře možno, že překlad měl před sebou první redakci již takto upravenu, což by vysvětlovalo, že v něm toto ohražení přeloženo není. Ale ani tím rozdíly nejsou vyčerpány. Především pořad je poněkud jiný. Za po- známkou Jana z Chlumu jde nejprve zmínka o Zabarellovi (3), potom o biskupu Rižském (4), pak napomenutí d' Ailliho (1) a řeč Zikmundova (2). I kdyby bylo lze míti za to, že překladatel měl předlohu, v níž jednotlivé tyto části byly snad položeny in margine a on sám tedy jejich zařadění popletl, nelze přehlížeti, že překlad obsahuje také místa, jichž ani v rukopise B (základ první redakce), ani v M (redakce druhá) nečteme. Tak hned po zmínce o Zabarellovi dodává (str. 185 pozn. 42): »Do sie yhm aber die andern artickel furhielten, antwortt Johann Husz darauff mit solchen verklerungen und beschey- de, wie er endtlich thette, da sie yhm vberantwort wurden, wie sie solten verstanden werden". A na závěr, po řeči Zikmundově (již má překlad až na místě posledním), připojuje ještě (str. 186 pozn. 48): »Also nam dise verhore ein ende vnd stunden auff vnd giengen daruon«. Tato slova mohl ovšem dodati překladatel sám, nelze toho však tvrditi o dodatku předchozím, kterého překladatel sám vyvoditi nemohl. Nelze nepoznati, že se v oněch slovech ozývá již vědomost o poslední odpovědi Husově na žalobní články, psané dne 18. června82. Slova dodaná se tudíž nemohla čísti v rukopise B, jenž je opisem původních záznamů Petrových, na místě vedených, ale byla ovšem připojena, když tyto zápisy upravovány pro definitivní redakci. I zde tedy německý překlad potvrzuje, že měl předlohou opravdu již práci Petrovu zredigovanou. Také v audienci z 8. června vidíme neshody pozoruhodné. Uváděje články z trak- tátu De ecclesia, glosuje překlad hned první těmito slovy (str. 186 pozn. 50): »Also ste- het ym ersten vnnd andern capitel ym anfang. Ynn seinem original, welches er mit sei- ner eygenen handt geschriben hat, stehet also yhm ersten capitel.« V latinském textu tomu odpovídá (str. 83—84): » . . . capitulo 1° et 2° in principio. Error, pro quanto asse- rit, sicud et asserit, solam universitatem predestinatorum esse sanctam universalem eccle- 62 Palacký, Docum. str. 225 n.

Strana XXXVII
VI.—VIII. RELACE PETRA Z MLADOŇOVIC. XXXVII siam. Ecce sic ponitur in originali libro de manu M. J. Hus scripto iste et alii sequentes«. I když nesrovnalost, že druhá věta překladu opakuje, co řečeno v první, dala by se vy- světliti tak, že překladatel omylem oddělil, co v předloze ještě bylo spojeno s textem, přece i tu vypuštění dodatku, pokud je článek bludný, dovede tento omyl vyložiti nejlépe a lze tedy míti za to, že onoho dodatku v předloze překladatelově nebylo.“3 A podobně vynechání začátku citátu při článku třetím a další výpustka v jeho znění (str. 187 pozn. 51 = str. 84—85) sotva mohly vzniknouti z vlastní vůle překladatelovy a náleží spíše na účet předlohy. Pro zvláštní předlohu svědčí dále vypuštění závěru citátu při článku 11. a dodat- ku o poznámce Husově k němu (str. 88 = 189 pozn. 65), při čemž nutno srovnati, že ta- ké text ve vydání Epistolae (fol. R 2) tyto věci vypouští (v dálejšku 96 místo 196 je patrně pouhé přepsání). Ve větě (str. 193 pozn. 84): »Do haben yhn die ym concilio noch eins gefragt vnd M. J. H. hat bekannt ...“ ozývá se patrně rozvedení prvé redakce, kde věta začínala (v. str. 92 pozn.m): »Interrogatus et confessus ...«, k čemuž také omyl ve jmé- ně třetího z mladíků pro odpustky popravených (Jan místo Martin, str. 207 pozn. 62 = 107 pozn. y) ukazuje. Mylné datum posledního slyšení Husova 7. červenec místo 6. (str. 210 pozn. 72) nepoví nám mnoho, když se i v latinských textech častěji vyskytuje (srovn. str. 112 pozn. az). Záhadnější je, když překlad ve schůzi 6. července mezi zmínku o výpovědech svědků uváděných jen svými hodnostmi, nikoli jmény, a zmínku o pokuse Husově odpo- vídati, zmařeném kardinálem Zabarellou, vkládá poznámku, že tenkrát čten také článek vytýkající Husovi jeho rozluční list s Pražany, chybně z češtiny přeložený (str. 214, pozn. 85, srovn. str. 114), čímž nahraženy vynechané v překladu výtky o remanenci a o knězi hříšném. Bylo již na svém místě upozorněno, že tato žaloba neozvala se toho dne, nýbrž již 8. června (srovn. str. 105 a 205). Nedovedu této nesrovnalosti spolehlivě vysvětliti, sotva je samovolná, nejspíš našel ji překladatel již ve své předloze, leda by bylo třeba připustiti, že snad tam byla tato poznámka připojena in margine a překladatel ji omylem, potáhl do textu. Je to tím spíše možno, když vydání v Ep. toto místo vůbec vynechává.“ Konečně ještě nutno vzpomenouti, že překlad přináší plné znění řeči biskupa Lod- ského a plné znění rozsudku. Třeba latinské texty toho neuvádějí, sotva lze pochybovati že původně oba kusy do relace pojaty byly. Vedle toho, že se čtou v plném znění také v Ep, může, pokud jde o rozsudek, býti zárukou také český překlad (str. 135), jehož po- známka: »Kteréhož odsúzenie a křivého položenie pro ukrácenie tuto opúštiem« ukazuje, 83 Ve vydání na str. 186 pozn. 50 místo »dvojí« předlohu třeba čísti »zvláštní«. — 6 Bylo již upozor- něno (v. svrchu str. XXXI), že vydavatelé Ep vedou si někdy volněji, upravujíce svou předlohu formálně, i kde se opírají o redakci již hotovou, tím spíše, že měli asi před sebou i nezpracované zápisky Petra z Mladoňovic. Z nejnápadnějších rozdílů (vedle výpustky právě uvedené) budiž zde aspoň tohoto dotčeno. V líčení schůze ze 6. července po zmínce o řeči biskupa Lodského a vystoupení obou zástupců koncilu (viz svrchu str. 112—113), Ep, sledujíce celkem postup našeho textu, vynechávají (f X 4—45) slova Petrova: »Inter quos hic aliquos inse- ram propter eius ponenda verba tunc oretenus respondentis. Quorum primus fuit iste: Unica est s. mater ecclesia, que est predestinatorum universitas etc« a vkládají místo nich: »Inter quos praeter superiores etiam hunc inseruit, quod Ioannes Hus docuerit duas naturas, divinitatem et humanitatem, esse unum Christum«. Sdělení je správné, do posledních artikulů, na něž Hus ve vězení psal odpovědi dne 18. června, tento článek přidán nově, a byl tedy s ostatními (poslední redakce) dne 6. července čten skutečně. Ale shodné znění všech ruko- pisů této poslední části relace Mladoňovicovy může býti zárukou, že ho Petr sám do jejího textu nepojal. Vy- světlení sotva může býti jiné, nežli to, že vydavatelé Ep, majíce před rukama tuto poslední redakci žalobních článků (jež se v předcházejících partiích nečte) a zpozorovavše rozdíl, připojili dotčený dodatek samovolně, ač se v předloze z Petrova péra vzešlé nečte.

Strana XXXVIII
XXXVIII UVOD. že jeho znění ve své předloze obsažené vynechal. Ostatní rozdíly vysvětlují se právě tím, že základem překladu byla první redakce. Německý překlad dovoluje tedy poznati, že skutečně Petr sám svou práci záhy upravil pro veřejnost, ale úprava překladu nemohla býti vzata za základ vydání, které se musí opírati o předlohu rukopisnou. Tu arci vadí, že tu nemáme před sebou rukopisný základ již vskutku upravený, nýbrž spíše jen původní zápisky, ale přece lze na jejich základě a s pomocí překladu zjistiti původní podobu nejstarší, první redakce. V první části, mluvě o obojím vysvědčení biskupa Mikuláše Nezerského, slibuje autor, že je později do vypravování vloží, což se potom v druhé části skutečně stalo. A slib tento přináší i splňuje také německý překlad5, může to tedy býti zárukou, že odkazy byly již v první redakci, když jinak tuto část máme dochovánu jen v rkpe M, tedy jen v redakci druhé. Tamtéž také slíbeno vložení listu českých pánů s odpovědí arcibiskupa Konráda“6 Tento slib se však nečte, jak výše pověděno, v německém překladu, jako v něm ani později list opravdu uveden není. Může-li to býti zárukou, že tento slib (i list sám) pojat teprve do redakce druhé a že tedy textem německým máme dosvědčeno uspořádání první red- akce na tomto místě, narážíme přece na jistou záhadu. V rukopise C, v němž, jak víme, je částečně zachována prvá redakce, tento list pojat jest a uveden touž poznám- kou, která se čte v rukopise M, odkazujíc na slib dříve daný, ač slibu samého v C není67 Ani tu, myslím, vysvětlení nebude nesnadné. Poněvadž v první redakci slibu nebylo a ani list sám tam pojat nebyl, je zde v C zachycen již také náčrt redakce druhé, jež tu byla uspořádána poněkud jinak68. Podobně lze souditi, že ani slib o vložení listiny, vysvědčující marný pokus Je- senicův proniknouti do shromáždění duchovenstva, slib, jenž v německém překladu rovněž chybí“9, v původní redakci rovněž obsažen nebyl a teprve do druhé (rukopis M) pojat. Zároveň však nabízí se odtud potvrzení toho, co jsme již výše o vzniku relace poznali, že tato část jakožto součástka celé relace vznikla vlastně nejpozději, že odkazy přidány teprve, když autor mohl je již učiniti, věda, že příslušné listiny v částech dalších vlo- ženy jsou. Neshoda, že o vysvědčeních biskupa Mikuláše bylo jejich pojetí již v prvé redakci slíbeno, je toliko zdánlivá. O tomto vysvědčení se totiž stala zmínka již v in- terpellaci českých pánů ke koncilu dne 31. května a byly tyto dokumenty (zejména vy- svědčení na popud Jesenicův podáné, ale patrně i druhý, spontánní projev Mikulášův) hned tenkrát předloženy a tudíž do současných poznámek Petrových pojaty7, kdežto o ostatních nevěděl Petr původně, zda je tam pojme a kam je umístí, jak ještě při výkladu o nestejném jejich zařadění bude pověděno. Byla již řeč o tom l, že rozdíl německého překladu, jenž mění slib o pojetí vy- hlášky Chlumovy do textu, vysvětlí se tím, že překladatel vynechal zmínku, jež neod- povídala pravdě, když vyhláška do první redakce pojata nebyla. Jinak bude výhodnější dotknouti se toho ještě při redakci druhé. es Str. 28: »in dicto instrumento.. post presentibus inserendo clarius videbitur«...; »literam... Magistro lohanni Hus... dedit.., que eciam presentibus de verbo ad verbum post inseretur«; slib splněn na str. 57—59 a 64; srvn. něm. překlad str. 152, 171, 167. — “6 V. str. 28: »in litera testimoniali... post presentibus inserenda«, slib splněn na str. 65. — 67 Srvn. str. 65: »Litera baronum,... de qua circa principium fit mencio«. — 68 Tomu ještě jedna věc nasvědčuje. Odkaz předpokládá již onen slib; ale poněvadž jeho v první redakci nebylo (a ovšem, nemohlo býti v přípravném materiálu), ukazuje to na redakci druhou, jež se již mohla dovolávati toho, co řečeno dříve, kdežto původně právě ona část se slibem napsána nejpozději. — 6 Srvn. str. 29 pozn. 14 a 153 pozn. 14 — 7 Srvn. str. 56, 57, 64 — "1 V. str. XXXIV.

Strana XXXIX
VI.—VIII. RELACE PETRA Z MLADONOVIC. XXXIX Také o tom, že žalářní traktáty Husovy proti původnímu úmyslu do definitivní redakce nepojaty, ač slib příslušný i v druhé ještě redakci opakován, byla již řeč." Může-li vypuštění tohoto slibu v německém překladu býti zárukou, že ani v první redakci splněn nebyl, je tím nápadnější jeho opakování také v redakci druhé. A totéž platí o jiném zjevu podobném. Mluvě o žalobních artikulích Husovi po uvěznění předložených, Petr slibuje, že je do relace pojme. Slib je uveden i v německém překladu,“ ale ve skutečnosti artikuly do relace pojaty nebyly. Přes to však se slib vrací v redakci druhé a rozdíl ve stylisaci ukazuje, že aspoň do ní je Petr opravdu mínil pojmouti.7 Může to býti dů- kazem, že i v druhé redakci Petr podnikal změny v uspořádání, jak zejména — bude snad výhodnější dotknouti se toho hned zde — jedna ještě okolnost potvrzuje. Ve schůzi dne 18. května po přečtení repliky na odpověď koncilu k prvé interpellaci českých a polských pánů byly také předloženy některé dokumenty na dotvrzení pravo- věrnosti Husovy, na prvním místě jeho osvědčení, poslané papeži po smíření se Zbyňkem r. 1411. V první redakci byl skutečně také tento dokument v opise připojen. Sice v rkpe B se nečte, jsa nahrazen odkazem:76 »Et illud transsumptum supra sequitur in forma«. Odkaz sice neodpovídá pravdě, v celém rukopise B dokumentu tohoto není, ale to není nápadné, když víme, že je B opisem Kostnického materiálu Petrova, že v jeho předloze dokument sám byl položen již někde svrchu a odkaz přešel bezmyšlenkovitě do opisu, ač neodpovídal pravdě. Omyl je odčiněn v rukopise C, kde místo slov právě podle B cito- vaných čte se:" »Et illud transsumptum hic de verbo ad verbum sequitur sub hac forma«, a dokument příslušný skutečně pak položen, při čemž stejný postup německého překladu může býti zárukou, že to byla definitivní forma první redakce a zde také hned připojeno vysvědčení biskupa Nezerského78. V rkpe B hned poté ohlášena listina moravských pánů", ale její opis nepřipojen, jako také všecky ostatní dokumenty v B chybí. Byly tedy doplněny až při pořizování prvé redakce z původních zápisek. Následuje (v B) hned vypravování o interpellaci z31. května, 80 jež připojuje (po vložení zmíněných dvou dokumentů) také C. Je tedy patrno, že v první redakci, již tu zachycuje C s něm. překladem, podržen pořad chronologický, že list papeži a soukromý projev biskupa Nezerského předloženy opravdu dne 18. května. V redakci druhé (M) pořad poněkud změněn. Autor totiž, vloživ sem nejprve odpověď českých pánů na prohlášení biskupa Litomyšlského (jež byla přečtena dne 18. května), snad aby ne- hromadil dokladů příliš, položil obě tyto listiny až na závěr vypravování o interpellaci 31. května, kdy také jiné dokumenty byly předloženy (notářské zápisy o svědectví biskupa Mikuláše a o pokuse Jesenicově proniknouti do dvora arcibiskupova). Tím se stalo, že v redakci M dokumenty předložené dříve (18. května) čtou se až později,81 při čemž nedopatřením zůstala i úvodní slova, jak se čtou v C při 18. květnu, také v M při datu druhém 82. Tenkrát také předložen Meziříčský list pánů Moravských, jak se o tom zmiňuji všecky tři rukopisy B, C i M.33 Ale v B, jak víme, je toliko zmínka o něm, list sám tu opsán nebyl, proto také chybí v německém překladě, nebyv pojat do první redakce. V ru- kopise C jest připojen při líčení schůze dne 31. května, kdy vskutku byl předložen — dal- n Srvn. svrchu str. XXVII. — 73 V. svrchu str. XXXIV. — “ V. svrchu str. 42 a 158. — 7 Proti »inserentur« redakce první čte se v druhé »inseruntur« (str. 43 pozn. q). — 7 Str. 51 pozn. e. — 7 na uv. m. —78 V našem vydání str. 61—65. — 7 Srvn. str. 51 pozn.e. — 8e Str. 54 a d. — 81 Na str. 57—60 čtou se oba dokumenty notářské, předložené 31. května, na str. 61—65 teprve oba, jež předloženy již 18. května. — 82 Srov. str. 61=51 Srovn. str. 53 = 51e. pozn. e. — 83

Strana XL
XL UVOD. ší důkaz, že zde máme před sebou již porozšířenou redakci druhou, do níž pojaty doku- menty dílem předtím slíbené a nepojaté. Bezprostředně k němu připojuje se v C list sjezdu Brněnského, který ve skutečnosti byl předložen až 7. června, jak právě z tohoto rukopisu se dovídáme“. To patrně dalo také podnět k tomu, že v redakci druhé (M) došlo k sou- bornému shrnutí všech těchto dokumentů až na závěr vypsání všech kroků od českých pánů ve prospěch Husův podnikaných, při čemž v této poslední redakci jejich počet roz- množen ještě pojetím obou listů krále Ferdinanda Aragonského Zikmundovi, vložených mezi list Meziříčský a Brněnský85, takže zde zase i do rozrušeného postupu chronologic- kého jakýs pořádek vrácen. Rukopis C tedy, zachovav celkem redakci první (jak ji máme také německým pře- kladem doloženu), tvoří zároveň také přechod k redakci druhé, o niž se již částečně mohl opírati, jak bylo již ukázáno86. Po vylíčení kroků 31. května podniknutých a před list Me- ziříčský vkládá totiž list pánů českých ze 4. října 1414, dovolává se zmínky svrchu uči- něné, jíž však v něm samém nečteme a jež tedy přešla sem již z redakce druhé.87 A to se ještě jinak potvrzuje. Zahajuje líčení kroků dne 31. května podniknutých, činí tak C — v materiálu za- chovaném rukopisem B místo chybí— těmito slovy88: »Cedula subscripta est dictis concilii nacio- num deputatis oblata feria sexta ante Marcelli, die ultima mensis Maiiper dominos Bohemice et Polonice nacionis suprascriptos preter clausulam primam et ultimam regem concer- nentes«. Doslovný německý překlad zaručuje8e, že se tato slova četla již v redakci prvé. Ale znění listiny samé nemohlo v této prvé redakci býti tak, jak je čteme v C. Ona úvod- ní klausule, o níž mluví C, a která v koncilu čtena nebyla, týkajíc se krále, v rukopise C totiž chybí. Nelze mysliti na opominutí písařovo, jistě v předloze, z níž písař C opisoval, chyběla také. Ale poněvadž německý překlad klausuli onu má a samo znění C zaručuje, že tam býti měla, je patrno, že rukopis C užil zde nějaké jiné předlohy, než první redakce. Jak viděti, dá se s pomocí německého překladu a rukopisů B i C zachytiti po- stupné vznikání prvé redakce, třeba nebylo ani bez neshod, a nelze tudíž pochybovati, že první redakce formou pro veřejnost určenou byla Petrem z Mladoňovic ukončena vel- mi záhy. O ní zejména platí určení doby vzniku, jak svrchu bylo podáno, byla dokončena snad hned r. 1415. To se dá dosti zajímavě potvrditi. Petr z Mladoňovic se totiž odhod- lal dílo již jednou zredigované zredigovati po druhé, doplniti je zprávami, jichž v prvé red- akci pominul. Lze určiti dobu, před níž se tak nestalo. Podav totiž znění prvé interpel- lace českopolské ze dne 13. května, v druhé redakci Petr dodal ještě jména pánů českých a polských, kteří interpellaci podepsali,9 a uzavřel výčet slovy: »Lector vero eiusdem carthe fuit Petrus de Mladonowicz, baccalarius arcium pro tunc, nunc vero magister arcium«. Odhodlal se tedy k novému zpracování již jako mistr, jímž se stal v lednu 1416. Tím je ovšem také doloženo, že v tu chvíli první redakce byla již hotova, neboť Petr, ač měl ovšem před sebou i své původní zápisky, učinil ji základem redakce druhé. Změny, které v druhé redakci provedeny, jsou tyto. V prvé části — zde je srovnání arci ztíženo, poněvadž ji rukopisně máme dochovánu jen v druhé redakci — ze srovnání s ně- meckým překladem lze souditi, že dodán odkaz o pojetí listu českých pánů ze 4. října s Srovn. str. 68—69 pozn. k. — 85 Str. 67—68. — 8* Viz str. XXXVIII. — 87 Str. 65 pozn. x (= 53 pozn. y) a svrchu úvod str. XXXVIII. — 88 Str. 53. — 8a Str. 169. — 9 Str. 46 pozn. s.

Strana XLI
VI.—VIII. RELACE PETRA Z MLADOŇOVIC. XLI 1414 později do relace. V německém překladě ho není 1, vložen patrně až do redakce druhé, kdy již autor věděl, kam jej umístí. Na rozdíl od německého překladu následuje potom rozluční list s Martinem z Volyně a list rozluční s Pražany, jichž v německém překladu není. I kdyby pro tento list mohlo býti vysvětlením, že byl český a že jej pře- kladatel češtiny neznalý proto vypustil, neplatí to pro latinský list Martinovi. Výkladu, že tyto listy pojaty až do redakce druhé, brání to, že ve vydání Ep oba tyto listy jsou (f B5' — B8), ač také to vydání opíralo se v této části o redakci první. Spolehlivého vysvětlení neumím podati, leda by se mělo hledati v tom, že vydavatelé Ep, majíce vedle toho také opis Kostnických materiálů Petrových, přidali oba listy samovolně, anebo že již měli exemplář, kde od Petra samého tyto dopisy do první redakce již přidány. To pak platí také o dopisu z Norimberka" a o pojetí listů Husových i Jana Kardinála z Kost- nice, v německém překladu rovněž se nevyskytujících.93 V části II. postup je již snažší, poněvadž vedle německého překladu máme i ruko- pisy prvé redakce nebo jejího základu (B a dílem i C). Hned na začátku po zmínce o třínedělním pobytu Husově v Kostnici vložena zmínka o pověsti o Husově pokusu o ú- těk4, již shoda něm. překladu s rukopisem B (a dílem i s textem Ep f M6, byť již stylis- ticky upraveným) prokazuje jako dodatek redakce druhé. Sice v rkpe B chybí také ur- čité datum »4a feria«, ale jeho uvedení v německém překladě zaručuje, že v prvé redakci bylo. Hned v dalším líčení návštěvy dvou biskupů v bytě Husově týmž způsobem jako dodatek druhé redakce prozrazuje se rozhorlení pana Jana z Chlumu a hned po té po- známka, že Hus, kterého žádný z biskupů dotud neznal, zdvihl se od stolu a rovněž tak zpráva o rozloučení s hospodyní Fidou25. Při scéně s Didakem dodána vysvětlující poznámka, že si pán z Chlumu nedovedl všeho pamatovati, ve zprávě o příchodu kardinálů doplněn odkaz na artikuly Michala de Causis" a zejména připojeno vylíčení srážky M. Jana Kardinála i Petra z Mladoňovic s Pálčem a jinými.“ Při scéně mezi papežem a Janem z Chlumu dodána poznámka upo- zorňující na neupřímnost papežovu, v níž se Petr dovolává artikulů proti Janovi, které patrně teprve později dostal do ruky,“ a také dodatečně připojena zmínka, že Petr dodal Husovi kožich a viatik.100 Obšírnější vložka uvádí pak jména svědků proti Husovi, které Petr znal a viděl, i jed- notlivé jejich poznámky. 101 Bylo již při výkladu o rozdílech mezi německým překladem a zně- ním originálu dotčeno neshody při vyhlášce Jana z Chlumu na obranu Husovu,1 kteréžto rozdíly umožňují poznati, že Petr při původním sepisování neměl vyhlášky po ruce a spokojil se slibem, že ji sem později vloží.2 Slib tento však splnil až při úpravě redakce druhé, jenže omylem místo vyhlášky prvé ze dne 15. prosince položil teprve vyhlášku druhou ze dne 24. prosince, takže vyhláška prvá nyní vůbec není známa. Podobně také zmínka o parallelní vyhlášce německé dodána teprve v redakci druhé.3 si Str. 28 pozn. 13. = str. 153 pozn. 13. Ovšem v něm. překladě chybí také odkaz o pojetí listiny líčící pokus Jesenicův proniknouti ve shromáždění duchovenstva (str. 29 pozn. 14 = 153 pozn. 14), ale po- něvadž tato listina v něm. překladě jest, bylo by možno mysliti také, že překladatel odkaz vynechal, třebas arci nebylo vyloučeno, že odkaz dodán teprve později. — 91 V. str 153. — 2 Str. 31—32 (Ep C 1— C 2) = 154 — * Str. 33—37(Ep C 4— C 8) = 155 — "Str. 37 od slov »famabatur« po »condempnatus« (v. pozn. d). — * Str. 37 slova »et dominus — fieret« (pozn.h), »surgens — reverat« (pozn. 1), »Et Magistro — missabis« (pozn. n) = str. 155 (Ep. f M 6 — M 65). — * Str. 37 pozn. z (Sed quare — cogitare) = 156. — " Str. 39 pozn. g. — * Str. 39—40 pozn. i (Ibidemque — nuncupati) = 157. — " Str. 40 pozn. x (Sed fefellit — Constancia) = 157. — 10° tamt. pozn. d = 157. — 101 Str. 41 pozn. o (Quorum nomina — parcet) = 158. — 1 Srovn. svrchu str. XXXIV. — 2 Str. 42 pozn. d (srovn. i 24); německý překlad, nenašed jejího znění, slib vynechal (str. 158) —»Str. 42 pozn. h. VI

Strana XLII
XLII UVOD. V dálejšku zmínka o prvních žalářních artikulích doplněna jen udáním jejich za- čátku“, a postup Zikmundův, jenž po útěku papežově klíče od vězení Husova, když mu byly odevzdány, doručil biskupu Kostnickému, karakterisován vyčítavou poznámkou. Zajíma- vější je zjev další. Vylíčiv převezení Husovo na Gottlieby, Petr původně přešel hned k vypravování o krocích českých pánů ve prospěch Husův podnikaných. Při úpravě druhé redakce začal toto místo opisovati, náhle však vzpomněl na traktáty v prvém žaláři psa- né, jež do relace mínil pojmouti, a na list Husův do Čech z onoho žaláře psaný, přerušil tedy opisování a opakoval slib ohledně traktátů a připojil i opis listu, kdežto slibu o vlo- žení traktátů neprovedl.“ Ve vypravování o tom, co se stalo po přečtení prvé interpellace českých a pol- ských pánů dne 13. května, se obě redakce poněkud při věcné jinak shodě formálně roz- cházejí, jak patrno již z vydání, kde oba texty položeny vedle sebe. Pro složení stojí za zmínku jistá neshoda, jež se tu objevuje. V prvé redakci autor, mluvě o odpovědi koncilu, praví, že byla rozdělena v několik odstavců, »ut in cedula dominorum ad huius- modi responsa respondente clarius infra patebit«8 — odkazuje tedy na odpověď pánů z 18. května, z níž i odpověď koncilu lze poznati. V redakci druhé, zmíniv se o odpově- di koncilu dané ústy biskupa Carcasonského, podotýká: »sicud eciam patebit responsio eadem inferius post responsionem episcopi Luthomislensis.« Bylo by ovšem možno, že Petr, maje odpověď koncilu před rukama, mínil ji v druhé redakci do své zprávy po- jmouti; ale povšimneme-li si obojího odkazu blíže, poznáme, že v obojím případě míní Petr nepochybně tutéž listinu a že tedy patrně jenom nedopatřením stylisoval v druhé redakci místo tak, jakoby chtěl také odpověď koncilu samu do zprávy pojmouti — nedo- patření, jaké se jistě snadno může přihoditi a tedy nepadá příliš na váhu. Snad byl autor nevědomky k omylu sveden změnami, které v uspořádání druhé redakce na tomto místě provedl. Po skončení interpellace českých pánů byly totiž před- loženy některé dokumenty, o nichž se při tom stala zmínka, jak o tom podrobněji bylo pověděno svrchu.10 V reďakci druhé po ukončení interpellace vloženo nejprve několik slov o datu a místě podání interpellace,l1 potom sice opakována slova o předložení oněch do- kumentů, jež však zde neuvedeny a zmínka přerušena, novým, nadbytečným a vlastně na tomto místě rušivým upozorněním, že ona předtím podaná cedule je odpovědí na prohlášení biskupa Carcasonského.12 načež vložena ještě odpověď českých pánů na žaloby biskupa Litomyšlského, jíž v prvé redakci neníl a proto se ani v německém překladu nečte. Teprve potom redakce druhá vrací se zase k prvé líčením interpellace z 31. května, lišíc se od ní jen vysvětlující poznámkou, které klausule koncilu nepředloženy.14 K tomuto hotovému již vypravování připojeno v druhé redakci, opět nadbytečně, nové upozornění, že to, co nyní následuje, předloženo 31. květnal4 — jak patrno, nebyla redakce pořizována příliš pečlivě, ač ovšem neradno zapomínati, že nás definitivní úprava její vlastně nedošla. Byla již o tom řeč, že také tím se poslední redakce liší, že jednotlivé dokumenty předložené koncilu v nestejných lhůtách, shrnuje, spokojujíc se na příslušných místech 4 Str. 42 pozn. o. — 5 Str. 43 pozn. v. — * Str. 43 pozn. f — 44 (nedostává); v. svrchu v úvodě. — 7 Srov. str. 46—47. — 8 Str. 47 pozn. 48; srovn. i něm. překlad str. 161. —3 Str. 47 pozn. 48°. — 1° Srvn. str XXXIX a d. — 11 Srvn. 51 pozn. o (Presens — presentata). — 12 Str. 51 pozn. f (Illa — proposita). — 13 Str. 51—53. — 1 Že i redakce druhá došla nás jen v opise, je patrno z toho, že zde text M je porušen a jen užitím Str. 53 pozn. o. C se dá zjistiti; v. str. 53 pozn. f. — 14°

Strana XLIII
VI.—VIII. RELACE PETRA Z MLADOŇOVIC. XLIII jen zmínkou, že v ten den byly předloženy, až na konci vypravování o krocích na obranu Husovu podnikaných (tedy části II.), a také o tom byla již zmínka, že doplňovány postup- ně, že proti první redakci některé přidány záhy (rukopis C). V druhé redakci rozmnoženy ještě o dva listy krále Ferdinada Aragonského,15 o nichž sice v relaci samé není zmínky, ale jež se ovšem Husa týkaly měrou značnou, čím jejich pojetí dostatečně je vysvětleno. V části třetí, o níž svrchu bylo ukázáno, že v definitivní formě vznikla vlastně nejdříve, jak prozrazuje omyl v datu podání poslední interpellace, nebyl omyl zpozorován ani v druhé redakci a stupňován tím, že mylně udán (záměnou s interpellací první) za- čátek této poslední interpellace.16 Jinak se druhá redakce dotkla hotového již vypravování potud, že do zmínky o zakročení Petra z Mladoňovic u českých pánů proti libovůli koncilu dodána zpráva, že Petr sám byl na to upozorněn jiným krajanems, nad Oldřichem17... Jinak se odtud část III. i další IV. a V. až dokonce v druhé redakci shoduje téměř úplně s první, až nato, že při úpravě poslední redakce dodána zmínka o příchodu autorově v průvodu krále a pánů teprve po přečtení článku 9., jež při čl. 10. opakována (v. str. 87 pozn. x a 1), a na některé drobné změny téměř bezvýznamné. Tak opis artikulů, k nimž Hus odpovídal, položen v M něco výše; bude však u- kázáno (v. při popise rukopisu níže str. XLXVII a d.), že tento opis byl vyňat již z relace (srvn. str. 83 pozn. g), oprava prvního článku uvedena ve stylisaci samostatné (str. 84 pozn. k) a citát doplněn (tamtéž pozn. p), obšírněji uvedena i oprava článku 2. (tamt. pozn. v), kdežto v citátu samém několik slov vynecháno (tamt. pozn. u) a na konec dodáno »us- que in finem capituli (tamt. pozn. w); podobná nevýznamná změna najde se při článku 3. (tamtéž pozn. x); podobně — opomenutí (tamt. pozn. d) je pouhý omyl písařův — je tomu na několika místech dalších (srvn. str. 85 pozn. e, h, 1, m, n, u, v, W, x, c, str. 86 pozn. d, e, k, m, o, p, s, t, v, str. 88 pozn. u, str. 89 pozn. t. str. 90 pozn. h. str. 93 pozn. v, str. 94 pozn. f, k, str. 95 pozn. p. r, v, str. 97 pozn. t, str. 98 pozn. i). Poznámka k výroku kardinála Cambrayského při čl. 18. (str. 91 pozn. p) dodána teprve v druhé redakci, stejně jako podobná poznámka při článku 25. (str. 94 pozn. 1), kdežto zmínka o upozornění krále Zikmunda (str. 95 pozn. w) spíše asi byla písařem rukopisu prvé red- akce vynechána omylem, podobně jako jedna věta z paličské řeči Zikmundovy (str. 110 pozn. f). V části páté je změn nemnoho, svědčí však rovněž, že i jí Petr v poslední ú- pravě věnoval pozornost. Při velikém počtu rukopisů, v nichž je zachována, je jistě zajímavé, že rukopis M má některá čtení zvláštní, ukazující na to, že se i jí poslední redakce dotkla. Někde nepatrná změna lépe vystihuje pravdu, jako když (str. 117 pozn. tt) původní čtení všech rukopisů »tradendus est brachio seculari« nahražuje slovy: »tradimus eum curie seculari«, nebo když (tamtéž pozn. a) při zmínce o pálení knih Husových vynechává, mluvě o hřbitově, přívlastek »dicti«, který mají všecky rukopisy, ač o hřbitově ještě nebylo řeči. O papírové koruně Husově dodal tu Petr vzpomínku o čertech vyma- lovaných, jakoby chtěli svými drápy duši Husovu rozsápati (tamtéž pozn. ah), podobně dodán počet vozů, na nichž přivezeno dříví hranice Husovy (str. 119 pozn. ao). Vedle toho je část oddílu IV. a V. zachována v jednom rukopise (z části ve dvou) ve znění zkráceném a do jisté míry samostatném, o čemž bude lépe zmíniti se až níže v jiné souvislosti, a dále s rozdílem, že zde nečteme text kázání biskupa Lodského, ač původně jeho pojetí úmyslem Petrovým bylo a v některých rukopisech redakce první snad i po- 15 Str. 68—69 — 1e Str. 72 a svrchu v úvodě str. XXVI. — 17 Str. 76 (=176). VI*

Strana XLIV
XLIV UVOD. ložen byl. Svědčí o tom, jak již výše bylo uvedeno,18 ta okolnost, že jeho znění je položeno v německém překladěl9 i v tiscích Ep (a Op)20 a také rukopis Gd (v. o něm níže) má jeho samostatný stručný výtah (v. str. 112); podobně znění rozsudku, které má německý překlad,2 do definitívní redakce nepojato, ač to bylo původně úmyslem Petrovým, jak také české znění Pašije svědčí.22 Přihlédneme-li blíže k rozdílům obojí redakce a zejména k dodatkům redakce druhé, poznáme snadno, že tu jde o osobní vzpomínky na jednotlivé episody, při nichž Petr měl účastenství, jak se při prohlížení původních zápisků přirozeně vynořily a tedy byly dodány. Téměř vše, co se týká jednotlivých událostí, při nichž Petr sám působil. najdeme teprve v této druhé redakci, ale najdeme tu i značné množství vzpomínek na četné podrobnosti, jichž v prvém zpracování nedotčeno vůbec, tak na př. pověst o útěku Husově, scéna při zatýkání, hádání s protivníky po předvedení Husově před kardinály atd. O jejich pravdivosti jistě není důvodu pochybovati, ale sama jejich povaha za- ručuje, že musily býti napsány záhy, za čerstvé paměti. Časové určení, k němuž jsme dospěli svrchu,23 že nic neprozrazuje vědomost o smrti Václavově nebo papeže Jana XXIII, ba ani o ukončení koncilu a odstranění schismatu, platí do značné míry i zde. A může-li osobní poznámka o Petrově dosažení mistrovství ukazovati,24 že k druhé redakci přistoupil až po lednu 1416, a tím i býti svědectvím, že první redakce v tu chvíli byla již ukončena, pro- zrazuje povaha dodatků, že byly psány ještě před r. 1418, patrně hned r. 1417. To se pak potvrzuje nepřímo i jinak dosti zajímavě. Již Palacký25 usoudil z opravy, jíž v rukopise M písař mylné: »Acta sunt hec anno domini MCCCCXVII° in Constancia“ opravil na 1415, že rukopis M byl psán r. 1417. Rukopis sám nemůže býti tak starý,2 ale jistě smí platiti za opis původní předlohy r. 1417 datované. Tím tedy lze míti za pravděpodobně zjištěno, že r. 1417 také druhá redakce spisu Petrova byla již provedena. Tu je arci jedna věc nápadná. Nemáme nejmenší stopy, že by také tato druhá redakce byla vešla ve známost veřejnosti. Čte se v jediném rukopise M, a to ještě ne- urovnána a nespořádána, promísená jinými různorodými dokumenty,2 vůbec nehotová. Vysvětlení nemám. Snad jiná zaneprázdnění v bouřlivých letech následujících nebo i jeho dosti pohnuté osudy odňaly Petrovi chuť pokračovati, snad přispělo i to, že by úprava byla vyžadovala větší práce. Bylo již upozorněno na četné omyly a nesrovnalosti (omyl s vyhláš- kou Chlumovou nebo datem poslední interpelace a m. j.). Ať tomu jakkoli, tolik ze všeho vyplývá určitě, že v definitivní formu pro veřejnost tato druhá redakce uvedena nebyla. Mimo to, jak řečeno, část oddílu IV. a V. zachována jest ve zpracování samostatném. Při líčení audience z 8. června po skončení artikulů má je rukopis Gersdorfský IV 24 (= Gd) na f 218'—220 pod záhlavím: »Sequitur conspiracio contra innocentem Magistrum Ioannem Hus in concilio Constanciensi facta«. Byla také v nějakém rukopise Hamburském (v. Eccard, Corp. script. II, 1859—1862). V rukopise Gd je psána rukou 16 stol., ale původem 28 je starší, neboť v rukopise kap. H X z 15. stol. čte se na f. 255 její začátek28. Jeho příbuznost 18 Srv. str. XXXVII a d. — 19 Str. 210—213. — 2° Str. 160 pozn.***. — a1 Str. 215—217. — 22 Str. 135; srvn. svrchu str. XXXVII. — 2a Str. XXVII d. — 24 Str. 46; v. svrchu str. XL. — » Palacký, Die Gesch. des Husitenthums und Prof. Constantin Höfler (Prag 1868) str. 23; srvn. i Palacký, Documenta str. IX. — 2 Viz Novotný, Husova korespondence str. III, XXIV. — 27 Viz níže při popise rukopisu. — 2 Nedopatřením zapomněl jsem při tisku této partie na tento rukopis, ač jsem jej znal; budiž mi dovoleno uvésti aspoň zde jeho varianty, sice nečetné, ale důležité. Patří ke str. 103—105. Červený původně nadpis je porušen, zněl asi: »Sequitur conspiracio contra gloriosum Magistrum Iohannem Hus predicantem«. Odchylky další jsou: Str. 103 řádek 2. (zdola textu): Articulis XXXIX finitis, quos dirigo, aliis...; str. 103 ř. 1. zdola: Duo hic sunt tibi..., quod te des... sicud; str. 104 ř.7 zdola: super hiis; ř. 5 zd.: propter deum, quod detur...; ř. 4 zdola: qui in libris mei tractatus (toto slovo in marg.); ř. 1 zdola: bene LX ...; str. 105 ř. 10 zdola slovy determines illis rukopis tento se končí.

Strana XLV
VI.—VIII. RELACE PETRA Z MLADOŇOVIC. XLV s vlastní relací Mladoňovicovou je ovšem na první pohled patrná a při pozdním dochování tex- tu Gd bylo by nejpřirozenější mysliti, že je to výtah pořízený v 16. stol. Ale dochování ru- kopise kapitulním vzbuzuje samo otázku, není-li poměr poněkud jiný, a tu zejména začáteční jeho varianta: »Articulis XXXIX finitis, quos dirigo« může svědčiti, že také toto zpra- cování vzniklo patrně hned v Kostnici tím způsobem, že Petr, posílaje komusi opis 39 artikulů ve schůzi 8. června probíraných, připojil také stručný popis závěru této audience patrně výtah ze záznamů ihned učiněných. Na poznání o vzniku této partie, jak svrchu vyloženo, se tím nic nemění, poněvadž priorita textu vlastní relace je, tuším, nesporná. Že vskutku pozornost, již pře Husova budila, vedla k častějšímu posílání zpráv, je patrno i z přípisků rukopisu Třeboňského A 16 a Vídeňského 4902 otištěných níže na str. 109. Při tom závěr rukopisu Třeboňského i rukopisu Gd (str. 110) může potvrditi, že znění relace bylo tu již základem. Pokud se týká relace samé — a to tedy platí o obojí redakci — Petr z Mlado- ňovic zvláště v prvních oddílech vložil do své zprávy četné dokumenty, jež někdy jen dosti slabým poutem vypravování jsou spojeny. Tu sice někdy můžeme pozorovati, že jich také v líčení samém užil, ale častěji je patrno, že psal jen podle svých vzpomínek a bezohledu na tyto dokumenty a tedy v detailech poněkud jinak.2° Tím vznikají neshody a ne- dopatření, sice nepříliš významné, ale přece rušivé, stupňované také zmíněným již chvatem, který nedovolil odstraniti některé omyly. Petr z Mladoňovic jeví se spíše jako pilný a nadšený sběratel, nikoliv jako historik ani ve středověkém smyslu, materiálu, který shromáž- dil, nedovede zpracovati. K určité výši povznáší se jeho vypravování teprve v posledních třech oddílech jeho relace, kde mu jeho materiál již nepřekáží, naopak jeho vypravova- telské umění podporuje. Ale přes tyto nedostatky je práce jeho pramenem ceny neobyčejné, již zvyšuje také jeho osobní spolehlivost. Ačkoli píše s láskou a oddaností k Mistrovi, a již tím ne bez určité tendence, jeho milovnost pravdy je větší než láska k Mistrovi, nikde nečiní úkor pravdě, i když snad se někdy nezmínil o něčem, co by Husovi mohlo býti k ujmě, přece nikde nevymýšlí zpráv nezaručených, a třeba mluvil nepříznivě o žalobcích Husových, nazývaje je úhlavními jeho nepřáteli, přece jim nikde nekřivdí. Je to zpravodaj nadšený, ale spolehlivý, oddaný Husovi, ale pravdomluvný. Někde sama jeho neumělost a neobrat- nost historická je zárukou spolehlivosti, a také jinde ve zkoušce obstojí. Je jistě velmi příznivým svědectvím, že na př. jeho zprávy o odsouzení a smrti Husově, psané s neta- jenou sympatií k němu, věcně docházejí úplného potvrzení také oněmi zprávami, které stojí na stanovisku opačném. To je tedy záruka spolehlivosti také tam, kde je Petr pramenem jediným, kde ho jinými zprávami kontrolovati nelze. A jeho relativní kritičnost jeví se i tam, kde o některých věcech, o nichž nemá úplné jistoty, ihned připojuje upozornění, že mluví jen z doslechu3°. Je to zkrátka zpravodaj, jenž je zpraven velmi dobře, ale také vždy pravdu pověděti chce. Pokud jde o rukopisy, třeba rozeznávati rukopisy prvé a druhé redakce, vedle toho pak poslední část, o smrti Husově, zachována je v rukopisech početnějších. K prvé redakci náleží: I. Rukopis Národní knihovny Vídeňské 4524 (=B). Po tom, co jsem o rukopise 31 stačí zde několik slov. Bylo tam ukázáno, že ru- pověděl ve svém vydání listů Husových,“ 20 Srovn. na př. na str. 31 vypravování o pobytu v Norimberce s listem Husovým o tom, hned poté připojeným, a j. — Srovn. na př. str. 119 o nabídce Hoppa z Pappenheimu a j. — 31 Novotný, Husova korespondence str. XXVI—XXX.

Strana XLVI
XLVI UVOD. kopis je opis materiálu Petrem z Mladoňovic v Kostnici sebraného. Vedle listů a jiných záznamů a opisů, vztahujících se k Husovi i j., je zde tedy také opis jeho relace, ale v nestejném pořádku. a) Nejprve, na f 45'—53 čte se česká redakce Pašije o Husovi (na- šeho vydání str. 121—149 sl. A). b) Potom, na f 54—57 čte se latinské znění poslední části veliké relace Petrovy (našeho vydání str. 111—120). c) Od f 58 do 78 je psána třetí a čtvrtá část této relace, o slyšeních dne 5., 7. a 8. června (našeho vydání str. 72—110). Pak jdou listy a artikuly Husovy (do f 90), načež teprve se počíná d) na f 89—101 část druhá, ač tu některé dokumenty, do relace teprve později vložené, vynechány, jak o tom svr- chu při poměru obojí redakce byla řeč. Kryje se tedy tato část rukopisu s naším vydá- ním od str. 31—51 pozn. e + 53 pozn. k — 60. Rukopis je skoro souvěký opis poznámek současně psaných, jak svrchu vyloženo.32 II. Rukopis Národní knihovny Vídeňské 4557 (=C). Také o tomto rukopise bylo již v úvodě k vydání listů Husových ukázáno,33 že je opisem — asi r. 1422 nebo 1433 vznik- lým — zápisků Petrových hned v Kostnici psaných, ale dílem také hned zredigovaných, zde tedy stačí jen několik průvodních slov, pokud obsah jeho toto poznání potvrzuje. Vedle české »Pašije« z péra Mladoňovicova (f 125—139 = str. 121—149 sl. A našeho vydání) a rozsudku proti Husovi (f. 163—165 = str. 501—503 našeho vydání) je zde i řeč biskupa Lodského (f 165—167=489—493), po níž na f 167 následuje přípisek písařův, svědčící o tom, že v jeho předloze nyní následoval opis odvolání Husova ke Kristu a po něm zpráva o odsouzení Husově. Přípisek zní: »Appellacio M. Io H ad deum post ibidem continebatur, que sic incipit: Quia deus omnipotens, trinus in personis etc, et post modus passionis et degradacionis Magistri Hus.« To se dobře shoduje s celou disposicí díla Pe- trova. Sice odvolání ke Kristu není do jeho relace pojato, ale byla o něm řeč ve slyšení dne 6. července34, tedy před odsouzením a sesazením, což tedy vysvětluje, že se v ma- teriálu Petrově četlo také před tímto vylíčením. A to se potvrzuje hned poznámkou další, která v rukopise jde bezprostředně za přípiskem právě uvedeným, oznamujíc (f 167°: »Hoc subscriptum continuabatur post lite- ram salvi conductus, ut alibi,« načež následuje — bude o tom hned pověděno více — vy- líčení prvých audiencí. V rukopise M, obsahujícím druhou redakci, v němž však užito také přípravného materiálu Petrova, najdeme totiž znění glejtu dvakrát, jednak na začát- ku vypravování, jednak, s úvodními slovy: »Sequitur salvus conductus, qui datus fuit Ma- gistro Iohanni Hus per regem Sigismundum Hungarie« na konci části druhé, vyličující kroky v Kostnici ve prospěch Husův podnikané35 — tedy právě před částí třetí, která ta- ké v C nyní následuje. A rukopis C potvrzuje to ještě jinak. Klada nyní (v. níže) třetí část relace Petrovy, vrací se až níže, jak uvidíme, k části druhé, a tu dokumenty tam 36 opsané zakončuje opisem glejtu." Podle toho a zejména podle jednotlivých přípisků svrchu uvedených lze předlohu rukopisu C takto rekonstruovati. K znění rozsudku na Husa a řeči biskupa Lodského při- pojen byl nejprve opis odvolání Husova ke Kristu a s ním poslední část relace Mladoňo- vicovy (našeho vydání str. 111—120). Potom šla v předloze část druhá (str. 37—71), zakon- čená novým opisem glejtu, za níž položena část třetí, o slyšeních (str. 72 a d.). Písař ru- kopisu C nepřidržel se tohoto pořádku úplně, nýbrž přemístil některé části, ale právě do- datkem »ut alibi« naznačil již, tuším, že opis glejtu (a co předcházelo) míní opsati jinde a 32 V. svrchu str XXIV. — 33 Novotný, Husova korespondence str. XXX—XXXI. — a Srovn. str. 114—115. — 35 Srovn. str. 25—26, 71 — 3 Srovn. str. 70 pozn. ee a 71 pozn. tt.

Strana XLVII
VI.—VIII. RELACE PETRA Z MLADONOVIC. XLVII jednotlivými přípisky umožnil nám poznati, že v jeho předloze byly již zápisky Petrovy dílem zredigovány do první redakce. A také tomu nasvědčuje i srovnání další. Na f 167 za zmínkou o glejtu položena, jak dotčeno, třetí část relace, uvedená zde slovy: »Hic iam incipiunt audiencie tumultuose.« Opis sahá do f 173', přináší tedy jenom třetí část (našeho vydání str. 72—82). Zdá se, že také část další v předloze byla a že ji písař vědomě vynechal. Soudím tak aspoň z přípisku, jímž tento svůj opis zakončuje: »Audiencia articulorum ex libris Magistri hic demberet [!] contineri, sed suspensum«. Sice závěrečná dvě slova jsou připsána jinou rukou a nevyjadřují tudíž úmyslu písařova, ale ze-li již ze slov, že by slyšení mělo následovati, souditi, že o něm věděl, také označení, že jde o slyšení o artikulích z knih prozrazuje, že obsah vypravování o něm znal. Proč této části neopsal, když ji patrně v předloze měl, nelze určiti. Místo ní po- ložil dva listy Husovy, ale na f 175—187 vrací se k relaci a podává její druhou část, ač ne úplně. Podává nejprve (do 1760) odpověď českých pánů na vytáčky koncilu danou dne 18. května (str. 48—51 našeho vydání), připojuje zmínku o předložení listu Husova Ja- novi XXIII (str. 51 pozn. e), který hned připojuje (f 176'—179), dodávaje (f 179—180) vy- svědčení biskupa Nezerského (v našem vydání jsou tyto dokumenty na str. 61—65). Potom však. na f. 180—183 přináší zakročení pánů dne 31. května (zde str. 53 pozn. y—57 pozn. m) a uvádí dokumenty koncilu předložené: f 183—183' notářský spis o svědectví Mikuláše Ne- zerského (zde str. 57—59), dále (f 183'—184'=59—60) list pánů českých ze dne 4. října (f 184'—185=65), list Meziřičský (f 185—186 = str. 66) a konečně list z 8. května (f 186—187 = str. 69—70). K tomu se pojí nový opis glejtu. Bylo právě vyloženo, že je to jen pře- místěná druhá část relace Petrovy, jež v předloze rukopisu C byla uvedena výše. A by- lo již také na jiném místě pověděno,3 že se rozdíly mezi jednotlivými rukopisy (B, C a M) v uspořádání látky vysvětlují jejich nestejným původem, když B je materiál jen málo spořádaný, C opisován podle prvé redakce, prozrazuje zároveň náběhy k redakci druhé již přináší M. Je tedy látka našeho vydání relace (nehledě k rozsudku a řeči Lodského) obsažena v C v tomto pořádku. F 125—139=str. 121—149 sl. A; f 167'—173 =str. 72—82; f 175—176 =str. 48—51, f176'—180=61—65, f 180—184' = str.53—60, f 184'—186 = str. 65—67, f 186—187 = str. 68—70 (f 187'= str. 25—26). Rukopis, jak patrno i pověděno, je opis, ale je velmi důležitý a opíraje se o první redakci (a dílem i originální zápisy Petrovy), prozrazuje již také vliv redakce konečné, třebas ovšem sám náleží redakci prvé. III. Redakce druhá, jak častěji uvedeno, zachována je v jediném rukopise M. Je to úhledný rukopis kvartového formátu v knihovně Národního musea chovaný se signa- turou VIII F 38 (stará signatura IV F 35). Také jeho podrobný popis byl podán již v úvo- dě k mému vydání Husovy korespondence,3 ale právě pro jeho význam pro vznik relace Petrovy je třeba — jak ostatně již tam slíbeno — v jistém směru všimnouti si ho blíže. O zevní úpravě stačí stručně shrnouti, co tam již pověděno, že již zevnějšek svěd- čí o snaze písařově podati rukopis ozdobný, ač tato snaha nedovedla zabrániti četným chybám písařským. Obsahuje 346 stran dnes rukou Palackého paginovaných, je psán, až na poslední traktát, p. 271 d.) jednou rukou ne právě zřetelnou. Vázán je v dřevěné desky hnědou koží potažené s mosaznými sponkami a ozdobami na rozích r. 1542, jak vročení (»Anno MDXLII«) na zadní desce ukazuje, a při tom označen na přední desce jako: »Spů- 37 Srovn. svrchu str. XXXVII a d. — 3s Novotný, Husova korespondence a dokumenty str. XXIII-XXVI.

Strana XLVIII
XLVIII UVOD. sob concilium Konstantského«. Palacký sám dal mu jméno rukopisu Mladoňovicova, a lze je podržeti, třeba rukopis — jak Palacký sám výslovně pověděl — není psán Petrem, ani nebyl jeho majetkem. Ale obsahuje materiál Petrem shromážděný i jeho relaci v dru- hé redakci. Bylo již jindy pověděno, že Palacký položil dobu vzniku rukopisu do r. 1417, soudě z korektury na str. 71 provedené.4 Tam, jak zmíněno, písař začátek opisu o druhé audienci Husově (v. o tom níže) provází poznámkou“i: »Acta sunt hec anno domini M'CCCCXV° in Constancia in carcere aput Minores«, ale letopočet je opraven z původ- ního MCCCCXVII. Rukopis sám, jak již jinde uvedeno, sotva může býti tak starý, po- chází spíše ze čtyřicátých let 15. stol., ale základní poznání Palackého jistě je správné. Bez- myšlenkovitý písař, opisuje rukopis r. 1417, položil omylem toto datum místo 1415, omyl přešel do rukopisu M, kde však zpozorován a opraven. Jinými slovy, nic nebrání poznání, že předloha, z níž pořízen rukopis M, pocházela z r. 1417. Roste-li již tím cena rukopisu M, roste jestě více poznáním základu této předlohy. Nelze totiž pochybovati, že jím byly z části vlastnoruční poznámky Husovy, z části ma- teriál Petrem z Mladoňovic shromážděný. Obsah rukopisu o tom poučí. Na str. 1—8 čtou se pod červeným záhlavím »Deposiciones testium contra Magistrum Iohannem Hus anno domini M'CCCCOXIIII°«, odpovědi Husem r. 1414 psané na žaloby z r. 1410,“ jež otiskl Palacký, Docum. 174—185. Jejich celé znění ukazuje, že opis vyplynul z předlohy Husem samým psané Totéž platí o následujících (str. 8—12 = Docum.164—169) od- povědech na žalobní články z r. 1409, jak svědčí hned začátek: »Anno domini MCCCCIX“ articuli infrascripti dati sunt contra me, ad quos respondi domino Sbinconi Pragensi archiepiscopo sine iuramento«. Již Palacký (v edici) správně poznal, že tyto odpovědi jsou psány teprve 1414 a souvisí s přípravami Husovými na koncil — tím snáze tedy mohl je opsati Petr z Mladoňovic. A totéž platí o zápise na str. 12—15 (= Doc. 169—174), kde pod záhlavím »Articulacio Michaelis de Causis instigatoris cause contra M Io Hus in cu- ria Romana« čtou se žalobní články Michalovy, uvedené slovy Husovými: »Hic posui ar- ticulos, quos posuit Michal, olim plebanus s. Adalberti, qui vocatur Michal de Causis, in libello oblato contra me Hus, ad quos pono responsiones, ut non peccent in me proximi, estimantes, quod illos articulos docuissem«, a také závěr poučuje, že předloha, z níž pořízen rukopis M, vzešla z osobních zápisů Husových; zní: »Isti sunt articuli gravissimi in libello a Michaele de Smradarz contra me mendaciter oblati, cuius Michaelis menda- cium iudex iustissimus iudicabit«. Jsouce v souvislosti s přípravami Husovými na koncil, měly jistě pro Petra zvláštní zájem. Na str. 15 začíná se slovy »Anno domini M'CCCCXIIII° serenissimus...« (jdouc až do str. 29) veliká relace Petra z Mladoňovic, nejprve její první část, tak, jak je v našem vydání otištěna na str. 25—37. Od str. 29 do 70 připíná se k ní bezprostředně část II. s označením »Processus ad captivitatem incipitur, per quem modum ortus est,« našeho vydání str. 37—71. Je zakon- čena novým opisem glejtu, čehož význam jsme již výše poznali, jako také o tom byla již řeč, že jde o redakci druhou, v níž jednotlivé dokumenty koncilu předložené jinak u- spořádány a jinými, s otázkou Husovou souvisícími (ač nepředloženými koncilu, na př. listy Ferdinanda Aragon.) doplněny. 3 Srovn. tamtéž str. III a výše zde str. XLIV. — 40 Srovn. Palacký, Die Gesch. des Hussitenthums und Prof. Constantin Höfler (Prag 1868) str. 23; tím opravuji své mylné tvrzení (v úvodu ke korespondenci str. III), že toho výslovně neuvedl. — 4 Srovn. str. 73 pozn. w. — 4 Srovn. Novotný Hus I, 1 str. 466, I, 2, str. 349 n.

Strana XLIX
VI.—VIII. RELACE PETRA Z MLADONOVIC. XLIX Hned poté, na str. 71, písař začal opisovati třetí část relace Petrovy: »Sabbato ante Marcelli«, nedošel však daleko, jen po slova »ad articulos, quos (str. 72—73 ř. 2. shora našeho vydání), a uzavřev neukončený opis zmíněným již datem (s přepsáním 1417), polo- žil dále na str. 72—100 řadu žalářních listů Husových, opatřiv je zvláštním záhlavím43. Po jich ukončení na str. 101—108 čte se »Finale de sancto viro et reverendo Magistro Iohanne Hus, zelatore lesu Christi veritatis, et sua passio, quam humiliter passus est« tedy po- slední, pátá část relace Petrovy (našeho vydání str. 110—120). Potom jdou opisy žalobních článků proti Husovi, a to: na str. 109—113: »Primi articuli presentati pape Iohanni XXIII per Michaelem de Causis pro condemnacione Magistri Iohannis Hus, cum incarceratus noviter fuit. Hii sunt aliqui articuli, qui sufficiunt ad condempnacionem ipsius«. Po ukončení připsáno: »Hee accusaciones primum posite fuerunt contra virum iustum et sanctum Magistrum Iohannem Hus per Michaelem de Causis coram papa Iohanne 23°, primo et supremo heretico, prout patet in LIIII" articulis contra ipsum editos (!) et publicatos (!) per Constanciense concilium.« Články otiskl Palacký, Docum. str. 194—199. Na str. 113—115: »Secuntur articuli, quos confecerunt Parisienses contra Magistrum Iohannem Hus, omnino falsi, ibidem in Constancia«; tištěny tamtéž str. 185—188. Str. 115—133: »Item alii articuli collecti per concilium mediante instigatore Palecz, sed rarus stat in forma et aliquando nec in libro continetur vel libris eius, ut patebit; et primum de ecclesia. Ad quos respondit feria 6a post Marcelli sole ecclipsante«. Jsou to články, na něž, jak písař sám poznamenává, odpovídal Hus dne 8. června a jež tudíž Petr z Mladoňovic pojal do své relace. V ní jsou tištěny v Palackého Docum. 286—308 a v našem vydání str. 83—102 (srovn. i str. 83 pozn. g). Je však zajímavé, že opis v ruko- pise M položený vzešel již vynětím z relace samé, nikoliv opisem článků samostatně zacho- vaných. Prozrazuje se to již poznámkou při článku 9. (str. 118 rukopisu): »Ad istum ve- nimus iam sequentem in responsione properantes sua ad concilium«,4 i tím, že jsou zde vlastně připojeny i články z knih proti Pálčovi a Stanislavovi i s odpovědmi. Viz o tom ještě níže. Konečně na str. 133—140 je opis některých článků pod záhlavím »Nota. Ad istos subscriptos articulos responsiones breves Magistri Iohannis Hus sunt, videlicet que scripte sunt cum rubrica interlinealiter. Isti sunt ultimi articuli«. Otiskl Palacký, Docum. str. 225-234. Teprve potom vrací se písař k věci, kterou již jednou psáti začal, ale nedokončil. Od str. 140 do 160 pod nadpisem: »Secuntur audiencie dicte, sed veraciter non audiencie, sed derisiones et blasfemie« opsána třetí a čtvrtá část relace Mladoňovicovy, jež v na- šem vydání otištěna od str. 72 a d. Ale úplně se přece neshoduje. Část třetí je sice po- dána stejně (str. 140—152=72—82), ale u části čtvrté se shoda týká jen několika prvých řádek (zde ve vydání str. 83 po slovu »non in forma«, srovn. pozn. g), kde se dostává k žalobním článkům. Písař zde slovy: »Illa patent superius inter articulos ibi: Tantum est una sancta universalis ecclesia« přerušuje vypravování a odkazuje, že artikuly položeny svrchu, a přináší pokračování relace teprve na str. 154—160(=103—110). Není to bezvý- znamné. Bylo již právě pověděno, že opis artikulů, jak v M položeny, vyňat je právě z relace již hotové. Nynější odkaz písařův naznačuje, že i zde svou předlohu měnil, chtěje patrně podati souvisle články Husovi vytýkané (ač toho úplně neprovedl). Potvrzuje to 4 Srov. Novotný, Husova korespondence str. XXVI. — “ Viz str. 87. VII

Strana L
L UVOD. znovu, že měl vedle hotové již relace Petrovy také jeho materiál před sebou, který po- dle svého zdání přemísťoval. Zároveň však může to býti dalším, téměř nadbytečným potvr- zením, že část IV. (i III.) relace vznikla současně s událostmi a tedy patří k částem nej- dříve hotovým. Z dalšího obsahu třeba se zmíniti, že na str. 160—168 jde pod nadpisem »Libri he- reticorum sunt legendi, non comburendi« známý traktát Husův (Op. I f 102—104°), potom str. 168—179 s incipitem »Cum sapientum requirat condicio« Husova kvestie, již chtěl na koncilu přednésti. De sufficientia legis Christi (Op I, 44'—48). Potom str. 180—198 »Responsiones ad articulos M Iohannis. Ego lohannes — et in cauda«, co uveřejnil Palacký, Docum. 204—224. Po poznámce »De proprio ibidem« zde (str. 198—204) »Ordo procedendi in causa Magistri Ioh. Hus per ipsum signatus«. Vydal Palacký, Docum. 188—193 neúplně, pominuv závěrečné citáty; úplné vydání nyní má Novotný, Husova korespondence str. 225—234 č. 101. Str. 204—205: »Copia litere, quam Sbinco archiepiscopus — své listy« = Docum. 441—443. Str. 206—208. »Sentencia contra Magistrum lohannem Hus per concilium Constan- ciense« provázená poznámkou: »Acta sunt hec anno domini M'CCCCXV° sabbato proximo post Procopii«. Str. 208—211 »Sequitur collacio facta coram rege Hungarie Sigismundo per epi- scopum Londoniensem, magistrum sacre theologie, in ecclesia maiori Constanciensi tempore condempnacionis M Iohannis Hus, sancte memorie veracifs] doctoris et confessoris veritatis Christi, anno domini millesimo CCCCXV currente sabbato proximo post Procopii«. Oslovení je provázeno marginální poznámkou: »Quos illi maledicunt, deus benedicit« a k závěrečnému »Amen« připojen ještě zřetelnější výraz smyšlení písařova: »Ó má milá a nejmilejší Husi, blaze tobě«. Na str. 211 najdeme tento přípisek: »Responsio pro condempnacione. Quare? Re- spondentur, quia ducenta milia florenorum ex parte concilii sacrosancti tibi pro munere contulimus, propter quod sis nostri sollicitus, pro quo instamus, decernes et determines ad finem«. Je důležitý pro vznik pověsti, která nás níže při jiných skládáních bude zajímati4b. Zájem autorův o koncil Kostnický a události s tím souvislé neochabuje ani později. Na str. 211—214 čte se »Litera sive bulla Costanciensis ad civitates Pragenses transmissa pro extirpacione bonorum [!] de eisdem«, bula koncilu z 26 července 1415 = Palacký, Docu- menta 568—572, potom na str. 214—216 »Proposiciones comunitatis Pragensis« = tamtéž 604—605. Na str. 216—218 »De sacramento. Statutum concilii Constanciensis habitum et factum in sessione generali XV. die Junii, que erat dies s Viti sabbato anno domini M'CCCCXV° contra comunionem calicis quoad laicos«, známý zákaz přijímání pod obojí (v. d. Hardt III, 646—649 = IV 333 a d.), za tím str. 218—220 »Conclusiones eorundem de concilio contra practizantes sub utraque specie populum laicalem, scilicet panis et vini sacramentaliter« (explicit: »ydolatrie se velle acquiescere« = v. d. Hardt III, 586—592). Potom na str. 220—242: »De papa Iohanne 23 gesta secuntur, que peracta sunt post eius recessum furtivum de concilo Constanciensi, quem protexit Fridericus Austrie et conduxit in suam civitatem dictam Schoffenhaus in distancia 4 miliarium a Constancia,“ známá akta procesu Jana XXIII, zakončená poznámkou autorovou: »Hec igitur considerantes, comparacionem 45 Viz níže v úvodu u č. XIX, XXI, XXIV L, XXV S (ke stranám textu 371, 379, 414, 465).

Strana LI
VI.—VIII. RELACE PETRA Z MLADOŇOVIC. LI faciamus vitam pape ad vitam sancte memorie Magistri Iohannis et habebimus intentum«. K tomu se pojí listiny týkající se založení Pražské university: listina Klimenta VI (str. 242—244), zakladací listina Karlova (str. 245—246), listina Václavova z r. 1393 (str. 240— 246), »Sequitur tenor conspiracionis Theutonicorum contra regnum et universitatem Pra- gensam« (246—247=Docum. 352—3); »Rex Wenceslaus pro universitate studii Pragensis« (247—248, dekret Kutnohorský, tamt. 347—348). Na str. 248—251 jdou pod záhlavím »Protestaciones« rozličné protestace, hlavně ze spisů Wyclifových. Na str. 251—254 opsán protestní list české šlechty ze dne 2. září 1415 (Docum. 580—584, Novotný, Hus v Kostnici 59—65). Str. 225—270: »Iste est sermo secundus, quem predicare intendebat in concilio Constanciensi, si audiencia fuisset sibi data, praedicare omnibus tam pape, quam episco- pis et cardinalibus«. Je to chystané Husovo kázání »Pax huic domui« (=Op. I f 52—560. Konečně od str. 271 do 344 jest jinou rukou 15. stol. opsán traktát proti odpůrcům přijímání dítek »Ad honorem omnipotentis dei sueque sponse ecclesie, et maxime ad pro- fectum omnium parvulorum et adultorum«. Vyskytuje se častěji v rukopisech, je to Ja- koubkův traktát proti Šimonovi z Tišňova. Nelze nepoznati, že jednotný zájem, který rozhodl o vzniku našeho rukopisu, nutno předpokládati již pro jeho předlohu. Již to, že veliká většina rukopisu je psána jednou rukou, potvrzuje sice zájem písaře (jemuž se dovedl přizpůsobiti ten, kdo připsal poslední traktát), ale dovoluje také tušiti, že písař to, co opsal, našel již v předloze, jíž tedy byl z části materiál Petrem z Mladoňovic sebraný (a v něm opisy vlastnoručních poznámek a zápisů Husových), z části již i vypracovaná zpráva jeho o Kostnickém osudu Husově, nyní doplňovaná osobními vzpomínkami a zážitky. Okolnost, že jednotlivé kusy jdou za sebou beze všeho pořádku, ukazuje dosti jasně, že také zde běží o jakýsi přípravný ma- teriál Petrův, na něhož tudíž lze předlohu našeho rukopisu (asi r. 1417 vzniklou) redu- kovati. Důležitost tohoto rukopisu druhé redakce je tudíž očividná, třeba definitivně ne- byla redakce dokončena. Pro přehled uvádím strany našeho vydání v pořádku, jak se čtou v rukopise M. Str. 25—71=16 (70—71) 17—70 M Str. 72—83 pozn. g= 141—152 M Str. 83—102=71+115—133 M Str. 103—110=152—160 M Str. 111—120=101—108 M K tomu přistupují rukokopisy, v nichž je zachována toliko poslední (V.) část relace Petrovy, vlastní »Pašije« ve znění latinském. Jsou to (vedle vytčených tří): IV. Rukopis Národní knihovny ve Vídni 4902 (=D). Popis podaný v mém vydání Husových listů4 stačí stručně doplniti. Po známém traktátu »Eloquenti viro« (f 2—29), při- čteném zde mylně Ondřejovi z Brodu, po odvolání Jana de Alkmaria (f 30) a listu kon- cilu Zikmundovi z r. 1416 (f 33—35'=Docum 643—651), o nichž již tam byla zmínka, jdou (f 36—49° žalobní artikuly proti Janovi XXIII pod záhlavím: »Propter articulos subscriptos Iohannes papa XXIII est per concilium Constanciense eiectus a papatu anno 1415 etc«, k nimž se (f 50—510 pojí poznámka: »Processus circa condempnacionem lohannis pape supra et infra descriptus, quem propter tot enormia condempnatum velud alterum latronem Bar- * Novotný, Husova koresp. XXXII-XXXIV. VII*

Strana LII
LII UVOD. rabam dimiserunt, innocentes vero magistros lo Hus et Ieronimum propter mendosos articulos confictos condempnarunt«. Je to z části shodné s tím, co opsáno také v rukopise M (od str. 222), připojen i opis příslušné buly koncilu s poznámkou: »Habetur alibi«. Na f 52—55' s červeným záhlavím: »Passio martiris gloriosi M. Ioh. Hus, patroni incliti Bohemorum« je poslední část latinské relace Mladoňovicovy (našeho vydání str. 111—120). Potom na f 55: »Protestacio et appellacio M Iohannis Hus habetur in magno folio prope finem. Incipit sic: Quia deus omnipotens« — odkaz na předlohu, která by mohla býti totožná s předlohou rukopisu C. Ale písař se nespokojil pouhým odkazem, rozhodl se listinu opsati také a připojil proto (ke slovu »habetur«) dodatek »hic vertendo post tria folia«, kde (f 59) pak opis najdeme skutečně. Za tím další přípisek: »Item copia inti- macionis applicata in ecclesiis in civitate Constanciensi habetur vertendo post 60 folia« odkazuje na f 107 kde o tom bude zmínka. Potom v ladném neladu čte se řada dokumentů, která je rovněž v souvislosti s Husem, přímé nebo nepřímé. Nejprve (f 56) list Gersonův a kardinála Šimona arcibi- skupu Konrádovi (Docum str. 527—528, 529—530), dále (f 56'—57) list Konrádův (tamt. 526 až 527) a úryvek z listu Gersonova (tamt. 525). Za tím (f 57): »De articulis episcopi Lu- thomysl. oblatis regi Sigismundo ex parte concilii“, (f 577) »Litera concilii Constanciensis Iohanni episcopo Lythomislensi directa« (= Docum. 578—579), pak (f 58) »Litera conser- vatoria et promotoria«, (f 58 ) »Litera satirica« s incipitem »Venature usurpator«. Potom f 59—59' jde svrchu ohlášená »Protestacio et appellacio M Io Hus a concilio Constanciensi ad deum, supremum iudicem etc« (= Docum. str. 464—466, Novotný, Husova koresp. str. 129—133 č. 46). Následuje (f. 60—63) »De ritibus in missa currentibus« s incipitem »Pro observancia rituum“, zdá se, protitáborský. Na f 62' »Ympnus de M Iohanne Hus. Canitur sicud: En martyris«, báseň otištěná v našem vydání na str. 419, a po té: »Quo- modo universitas Pragensis ad combustionem librorum Wykleff non consensit« (= Docum. str. 386). Od f 64—89 jdou rozličné výpisky a přípravy Husovy ke kázáním v Kostnici chystaným, k nimž se pojí (od f 90) opisy listů Husových ze žaláře, jejichž výčet a pořad uveden v úvodu k vydání korespondence47. Jdou do f 92', kde zakončeny zmínkou o pa- ličské řeči Zikmundově (otištěna zde, str. 109 pozn.), psanou od nějakého protivníka Husova, o níž byla zmínka již svrchu48. Dále je (f 93—960) Falkenbergův traktát de absolutione a pena et culpa, f 97—98' čtyři listiny Rehoře VII., z nichž dvě Čech se týkající otiskl G. Friedrich, CDB I, 81 a 77. Na f 99—99' »Condempnacio librorum M Iohannis Wykleff per concilium Constantiense“ mylně takto označuje odsouzení Římské (Docum. str. 467 až 469), f 100—101' s červeným nadpisem »Epistola missa de Constancia quibusdam baronibus a M Iohanne Hus« rovněž mylně nadpisuje list koncilu ze 27. března 1416 (Docum. str. 615—619). Potom 102—106 jdou zase listy Husovy, o nichž jinde. Potom splněn slib dříve učiněný (na f 55, v. svrchu) a pod záhlavím: »Copia in- timacionis applicata in ecclesiis in civitate Constanciensi et post oblata concilio, quod dixit, se multum fore confusam et scriptorem esse cognitum« opsán polemický projev ve prospěch Husův (inc. Attendant universi), jejž posledně otiskl Novotný, Hus v Kostnici str. 46—50, dále (f 108) »Episcopus Luthomyslensis ad Konradum archiepiscopum scribit ipsum adhortando« (= Docum. 566—568), na to (f 106—1100 »Papa Iohannes 23us Sigis- mundo regi Vngarie de carcere scribit, promocionem ipsius impetrando« (srvn. v. d. Hardt 47 tamtéž str. XXXIII. — 48 V. svrchu str. XLV; srvn. Novotný, Hus I, 2 str. 390 pozn. 1.

Strana LIII
VI.—VIII. RELACE PETRA Z MLADOŇOVIC. LIII IV, 234 n.), pak (f. 110°) »Universitas (Pragensis) magistro civium, iuratis consulibusque Lunensibus 1416« (srvn. Doc. na str. 606), dále (f 110'—1110) »Copia regis Aragonum ad regem Sigismundum Hungarie«, který také Mladoňovic pojal do konečné relace své zprávy (v. str. 67—68), pak (f 111') verše na Jana XXIII, (f 111'—112) »Epistola M. Mauricii missa regi Vngarie Sigismundo contra comunicantes sub utraque specie«, dále (f 1120 nějaké slohové cvičení (O hororis merica) a potom (f 1130) žaloby na Václava IV. (= Doc. 638 ad.). Na f. 114—120 podána řada formulářů vztahujících se k pokusům o odvolání pů- honu Husova do Říma, z nichž některé uveřejnili Palacký, Sedlák a Novotný. K nim se pojí (f 120) prohlášení university ve věci Jana Korvíka (= Docum. 428—429), po němž (f 121—1215 list Husův papeži (Docum. 18—20, Novotný, Husova kor. 96—98 č. 31, který Mladoňovic pojal rovněž do své relace) s nadpisem »Litera pape scripta per M Hus ex- cusativa a comparicione personali« a závěrečnou poznámkou (f 121'): »Epistolam hanc go scribit M Ioh. Hus de Hussinecz, sacre theologie baccalarius formatus, Iohanni pape 23°, fidem suam seque false et inique apud sedem apostolicam delatum confitendo a. d. M. CCCXI“ a konečně současný list Husův kardinálům (Docum. str. 20—21, Novotný str. 32—33 č. 32). Zatím jdou (f 122'—124) tři listy Husovy (Novotný č. 36, 39, 42). Pak (f 126) jsou jakési náčrty Husova kázání de pace, (f 127—141) nějaký slovník s rozličnými přípisky (také »Scripta M Hus, f 136), potom na f 142': Decretum concilii Constanciensis contra comunionem utriusque speciei... XV die Junii, que erat dies s. Viti, assidente Sigismundo rege Ungarie anno a n. Ch. M°CCCCXV° (= v. d. Hardt IV, 333). Podtím připsáno: »Eo anno magister venerabilis Hus combustus est in Constancia propter veri- tatem et maliciam cleri, quam detexit, et contra Antichristum se opposuit usque diram mortem«. Odtud jdou některé listiny koncilu Basilejského: (f 143) »Decretum concilii Basi- liensis contra comunionem utriusque speciei ex precepto et contra iudicem in Egra com- pactatum ... X°. Kal. Januarii anno a n. d. M° CCCCXXXVII° etc.« s poznámkou: »Jakť sú brzy zdrželi compactata«, (f 143°): »Litera concilii Basiliensis, monens Sigismundum impera- torem, ut comunionem parwlorum cessare faciat XVIII° Kal. Febr. a. d. M° CCCCXXXVII°. Jižť zemřeli i s ciesařem a toho neprovedli«, »Bulla Eugenii pape de translacione concilii Basiliensis in Farrariam, salvis tamen compactatis inter Bohemos et concilium factis ... Bononie a. nat. d. M°CCCC°XXXVII°. Další část (f 145—166) je »Tractatus cuiusdam de sectis hereticorum ... — traktát Reinerův proti Valdenským, (f 166—167") »Sequentes articulos tenuerunt et crediderunt Turingi in Sangerhausen« (srvn. Gobelinus Person, Cosmidr. 93, vyd. Jansen 202—204). Pak (f 168—168°): »Nota tempore interdicti que sunt facienda«, f 169—176: Sermo ad clerum M. Jacobelli«, (f 181—186) »Descripcio tabularum Christi et Antichristi« (ne- úplné), (f 186'—194) »Tractatus contra comunionem utriusque speciei quoad wlgus in Con- stancia editus et falsus«, známý traktát Rvačkův (Apostolica docet, zakončený slovy: »Explicit tractatulus M Mauricii de Praga, correctus per me Michaelem de Broda Theu- tunicali, procuratorem in causis fidei, Constancie editus sub a. d. M'CCCCXVII°, (f 195 až 196) list Borotínův Rokycanovi, načež tři kázání Husova (f 197—209) Diliges Op II, 27'—31', f 209'—220 State succincti tamt. II, 32—36', 221—229 Dixit Martha tamtéž II, 48'—53'. Potom jde (f 229'—230) »Scriptum M lohannis Przibram de certis punctis«, načež až do konce rozličná kázání a výpisy. Zájem o osobu Husovu a jeho osudy je z celého kodexu patrný, i tento rukopis je dílem blízký materiálu Petra z Mladoňovic a přináší vedle »Pašije« i jiné kusy, jichž ve vydání našem užito. V našem vydání Mladoňovice označován D.

Strana LIV
LIV ÚVOD. U dalších rukopisů není již podrobný popis nutný. Jsou to: V. rukopis Národní bibliotéky Vídeňské 4916; souvisí s materiálem v Kostnici se- braným potud, že jeho opisy listů vzešly asi přímo z originálních porůzných lístků 49 Husových4. Pátá část zprávy Mladoňovicovy, vypisující odsouzení a smrt, čte se tu na f 39—43; ve vydání označen zkratkou Vdb. VI. rukopis metropolitní kapituly Pražské N 48; popis podává Podlaha, Katalog II, 4235°. Písař rukopisu hlásí se na f 254 při zakončení opisu z Cicerona poznámkou: Explicit o liber de amicicia Tuli Marcii Ciceronis per manus Mathie Flasce anno domini M'CCCC XX" infra octavam Martini, cuius festum erat 2a feria proxime precedenti, in colegio regis Ven- ceslai, psaný r. 1420 v koleji krále Václava; poslední část Mladoňovice čte se tu bez zvláštního nadpisu na f 81—84. Ve vydání označen Cpl. VII. Rukopis universitní knihovny Pražské V G 15. Popis podává Truhlář, Cata- logus I, 401; poslední část Mladoňovice opsána na f 35'—37; ve vydání užito proň skratky Ui. Konečně zasluhuje zmínky — o samostatném zpracování závěrečné partie části čtvrté v rkpe Gersdorfském IV 24 (f 218'—220 = Gd) a částečně i kapitulním H X (f 255) byla již řečěl — že VIII. rukopis Gersdorfský IV 22 (f 161 a 161 = Gr) obsahuje zlomek závěru části čtvrté (str. 109—110) a začátku části páté (str. 112—113), kdežto v Gd na f 24'—25' po- ložena řeč biskupa Litomyšlského (našeho vydání str. 47—48). Pokud jde o tisk, bylo již pověděno, že nějaký rukopis prvé redakce posloužil při vydání památných Epistolae quaedam piissimae et eruditissimae Iohannis Hus ... s před- mluvou Lutherovou r. 1537. Zde zejména to, co tištěno na f B—C8, odpovídá celkem tomu, co přináší naše vydání na str. 24—37. Poněvadž však Ep. místy mění sloh, přiná- šejí nelatinské dokumenty v překladu a také jinak si vedou dosti volně, nelze vlastně dobře mluviti o vydání, spíše o publikaci, při níž textu Mladoňovicova užito. Také o tom byla již řeč, že se Ep. počínaje f L 7 ještě jednou vracejí k začátečnímu vypravování a přinášejí potom až do konce (f Y7) vypravování na Petrovi založené. Ale ani zde nelze vlastně mluviti o vydání. Sice obvinění, jež tu proti knize a zvláště autoru předmluvy, Lutherovi, vznesl Höfler52, mluvě přímo o falšování, jsou naprosto neodůvodněná, o něja- kém vědomém padělání nelze vůbec mluviti, leda že snad někde vložen výkřik vyjadřu- jící proticírkevní smýšlení vydavatelovo, což však na první pohled lze poznati. Ale vy- davatel mění po humanisticku latinu Petrovu, mění, jak již jinde pověděno, pořad vypra- vování a nakládá s ním vůbec dosti libovolně, takže zde ještě větším právem lze mluviti o zpracování, nikoli o vydání. To, co tuto otištěno v Ep., posloužilo potom při slavném Norimberském vydání z r. 1558 (= Op.), setkáme se s tím zde v díle I. f I ad. A tak vlastně o prvé vědecké vydání pokusil se teprve Konstantin Höfler ve svých Geschichtschreiber der Husitischen Bewegung in Böhmen I, str. 111—289 (ve sbírce Fontes rerum Austriacarum I. Scriptores sv. III, Wien 1858). Užil k tomu našeho rukopisu M, který prohlašuje za jedinečný (tamt. str. 108). Vydání, třeba na svou dobu znamenalo pokrok, není přece šťastné. Höfler přistoupil k své práci bez dostatečné pří- pravy paleografické a bez náležité pečlivosti. Stačí odkázati na ohromné množství chyb, 4 Srvn. Novotný, Husova koresp. str. XVII, XLVII. — 5 Srvn. Novotný na uv. str. XLI—XLII. — 51 Srvn. svrchu str. XLIV n. pozn. 28; jde o str. 103—109. — 52 Höfler, Geschichtsch. I, 105 a n.

Strana LV
VI.—VIII. RELACE PETRA Z MLADONOVIC. LV na které upozornil Palacký, Die Geschichte des Hussitenthums und Prof. Constantin Höfler (Prag 1868) str. 22—37, aby bylo patrno, jak hrozných omylů a nesprávností, nejen smysl rušících, nýbrž i přímo pravý opak toho, co Mladoňovic chtěl říci, podávajících, dovedl se dopouštěti. Ještě více snad vadí, že Höfler nedovedl rozeznati, co v rukopise M je pouhá snůška materiálu Petrem z Mladoňovic shromážděného, a co z něho Petr opravdu mínil do své relace pojmouti. Tak na str. 182-188 otiskuje žaloby na Husa i s odpo- vědmi Husovými, jež sice v M jsou opsány (str. 8—12), ale s relací nemají nic společ- ného, stejně do ní nenáleží články Michala de causis (str. 188—192 = M str. 12—15) ani další »Depositiones testium« (str. 192—203 = M str. 1—8), ani články Michalem v Kost- nici předložené (str. 203—207 = M str. 109—113). Ani to nebylo nesnadno poznati, že ani odpovědi Husovy na články Pálčovy (str. 220—241 = M str. 180- 198), ani články Ger- sonovy (str. 241—244 = M str. 113—115) do relace nepatří, zrovna jako tam nepatří po- slední odpovědi Husovy ani články z procesu vyňaté (str. 265—273 = M str. 133—140). Nepodává tedy vydání Höflerovo textu Mladoňovicova tak, jak jej on sám chtěl veřejnosti předložiti, nýbrž text promísený libovolně jiným materiálem v rukopise obsaženým a ne- právem přeházeným. O rukopise B a C Höfler nevěděl. Jak po stránce textové, tak po stránce úpravy znamená tudíž ohromný pokrok vydání, jež pořídil Fr. Palacký, Documenta M. Iohannis Hus vitam doctrinam, causam in Constantiensi concilio actam et controversias de religione in Boemia annis 1403—1418 motas illustrantia, quae partim adhuc inedita, partim mendose vulgata, nunc ex ipsis fonti- bus hausta edidit (Pragae 1869) str. 237—324. Palacký svým známým historickým tak- tem správně odhadl původní formu relace Mladoňovicovy a vydal ji tak, jak vypadati měla, až na to, že jednotlivé listy Husovy a některé dokumenty v ní umístěné sice na příslušných místech zařadil, ale neotiskl, poněvadž je podle rozvrhu svého díla umístil v jiných jeho oddílech, a dále až na to, že některé dokumenty, o nichž Petr z Mladoňovic praví, že si je Hus tenkrát opatřoval, uvedl hned zde, ač v relaci byly položeny až po- zději, kdy byly předloženy koncilu (str. 240—244 Doc. = str. 59—60. 57—59 a 64—65 na- šeho vydání; v. o tom výše), aniž na tuto změnu výslovně upozornil. Také Palacký po- ložil za základ své edice rukopis M, užil však také rukopisu B a C, ač si neuvědomil, že tyto rukopisy znamenají prvou redakci a tedy jejich čtení spojil prostě s M kontami- nací všech textů, což rovněž neuvedeno. Jinak však lze říci, že vydání Palackého je prvé vydání kritické, podává (až na dotčené výminky) text zjištěný a spolehlivý. I dnes lze jeho vydání dobře užívati, třeba zvýšených požadavků edičních již neuspokojovalo zcela. O to se pokouší vydání naše. Také v něm musil býti za základ položen rukopis M, přinášející redakci druhou, ale musilo se to státi tak, aby rozdíly obojí redakce nále- žitě vynikly a rozdílné čtení příslušných textů se uplatnilo, což ovšem platí také o jednot- livých fragmentech nebo zpracováních. Při části poslední užito všech známých rukopisů Český překlad veliké relace pořídil v novější době V. Flajšhans, Petr z Mla- denovic, Odsouzení M. Jana Husi (Praha b. r., Svět. knih. 1296—1297), ač nikoli ve správ- ném pořádku a s libovolnými změnami. Německý podle prvé redakce učinil v 16. stol. Mikuláš Krompach a byl také již r. 1529 vydán tiskem. Podle tohoto tisku vydán je níže pod č. VIII str. 150—221. Více o něm pověděno svrchu53 5a Viz svrchu str. XXVIII a d.

Strana LVI
LVI ÚVOD. Obliba, jíž se těšila poslední část relace Petrovy, tedy vlastní »Pašije«, je do- svědčena nejen hojnějším dochováním rukopisným, nýbrž i tím, že tato část záhy osa- mostatněla. Brzo však se obliba obrátila také jiným směrem. Bylo již vyloženo, jak úcta k Husovi změnila se záhy v uctívání svatého mučedníka, při čemž bylo zapotřebí pří- slušného čtení bohoslužebného, příslušné »Pašije«. Víme již, že za takovou posloužila vedle zprávy Jana Bradatého také poslední část relace Mladoňovicovy. To vysvětluje její osa- mostatnění v rukopisech. Záhy však ani to nestačilo. Husitská bohoslužba se počešťuje, a i mírné strany, podržujíce celkem ritus latinský, žádají aspoň čtení evangelia a epištoly po česku. Pokud šlo o epištoly, pomoc nebyla nesnadná, tu způsobem přímo skvělým po- sloužily vlastní listy Husovy ze žaláře, česky psané, které již odedávna ve zvláštní celky seskupovány a jichž tedy nyní k tomu mohlo býti užito2. Potřebě české Pašije vyhověl český překlad latinské Pašije Petrovy. Tak vzniká »Pašije M. Jana Husi«, nebo »Život M. Jana Husi“. Jeho původcem je nejspíš M. Petr z Mladoňovic sám. Poznal to celkem správně již Fr. Procházka53, nověji však ozvaly se o tom po- chybnosti“4. Nejsou ovšem závažné. Že nemáme jiného díla podobného od něho, nelze říci, když máme, nehledě k latinské »Pašiji«, podobné jeho dílo o Jeronymovi (v. níže). Že v něm není moravismů, nepadá na váhu, když přece Petr ode dávna žil v Čechách a i opisovači snadno je mohli setříti. A konečně ani ten důvod neváží mnoho, že by sám autor nepře- kládal tak doslovně, jako činí původce české »Pašije«. Výtka není oprávněna vůbec, autor přidržuje se celkem věrně originálu, ale nepřekládá nijak otrocky, a uvidíme hned, že si vede dosti samostatně. Mnohem důležitější je, co lze uvésti ve prospěch autorství Petrova. Ani zde se autor nikde nejmenuje výslovně, přece však dává na jevo, že v Kostnici byl přítomen osobně. Hned v úvodních slovech zmínku o žádosti Husově po důkaze z Písma provází poznámkou55: »A to sem tudiež s jinými ot něho častokrát opětujicieho slýchal.« Zprávu, že Hus do skončení mše musil čekati před kostelem »v sienci«, »neb ho ve mšě do kostela nerodichu vésti, snad aby sobě jím duchovenstvie neporušili,« glosuje“: »Jehož sem tudiež od nich málo shledal, znamenaje jich obyčeje, kteréž vedú.« Také hned potom popis, jakým preláti seděli a král předsedal57, prozrazuje očitého svědka, jaký se hlásí i z do- datků, jimiž vysvětluje prosté »ambonem« své předlohy58: »na tu stolici, na niež obecně výpovědi své činiechu« nebo »na niež oni svá ustavenie vypoviedáchu,« zvláště pak z po- známky, jíž provází postup Husův po marném pokuse obrany59: »A to častokrát tudiež mezi těmi žalobami opětováše.« A kde mezi českými účastníky koncilu hledati našeho autora, prozrazují, tuším, dosti jasně, byť jen nepřímo, slova, jimiž se zmiňuje o Husově zpovědi ve vězení: »jakož to sám v jednom lístku, kterýžto mezi jinými byl jest poslán z žaláře, vyznávaje a píše,« kde nedostatek označení, komu, zaručuje autorovo příslu- šenství k těm, komu lístky určeny8. To vše tedy jistě dovede zbaviti rozpaků o tom, kde hledati autora tohoto překladu, ukazujeť to téměř na Petra z Mladoňovic, k němuž v zá- věrečné části odkazuje i ona vzpomínka »mého milého mistra« (str. 148), třeba se nečetla v rukopisech všech. A poměr českého textu k jeho latinské práci může tento závěr jen potvrditi. Procházka sice vyslovil mínění, že česká »Pašije« je toliko výtah z poslední části 52 Srvn. Novotný, Husova koresp. str. V.; o vývoji úcty Husovy srovnej také, co pověděno níže v úvodu k č. XXV. — 5 Fr. Procházka, O menších spisech Petra z Mladenovic, Věst. král. spol. nauk 1882, č. 42, str. 310—313. — 5 V. Flajšhans, O mučednících českých knihy patery (Praha 1917, Staroč. b b. I.) str. XII. — 55 Str. 123. — 5e Str. 127. — 57 tamt. — 58 Str. 123, 129. — 5 Str. 131. — 8 Str. 142; latinský text má tu (str. 18): »quas suis misit de carcere«.

Strana LVII
VI.—VIII. RELACE PETRA Z MLADOŇOVIC. LVII obšírné relace Petrovy. Ale to není zcela správné. Česká práce je téměř doslovný, jenom na několika místech zkrácený, ale zase také jinde rozšířený překlad poslední, V. části oné veliké relace, tedy té, která, záhy osamostatněvši, bývala při bohoslužbě v kostelích čítána. Ovšem na začátku čteme stručnou zmínku o zatčení Husově a soudu nad ním, při čemž se někde ozve reminiscence na obšírnou relaci. Ale to je jenom několik řádek krát- kého úvodu, potřebného k vysvětlení souvislosti, hned dalším odstavcem začíná se překlad. To se i odtud potvrzuje, že jeden rukopis pozdější (Cr) tento úvod vynechává, přistupuje ihned k překladu. V onom úvodě praví autorsi: »Znamenav, že mnozí mnohé věci o položení smrti... M J. Husi psali sú jinak, nežli sě jest při něm dálo ..., a ačkoli druzí snad dobrým úmyslem sú spisovali, ale že sú běhu ... cělého nevěděli, protož na mnohých miestech přidávajíce a druhde ujímajíce, jinak než sě jest dálo a stalo změnili sú, i zdálo mi sě užitečné z ná- ramného nabádánie mnohých milovníkóv pravdy cělý běh na památku budúcím toliko o smrti jeho, což sě je tu znamenitějšieho dálo, položiti.« Snad by se mohlo namít- nouti, že by autor, kdyby byl týž, kdo již jednou o věci psal, měl to výslovně naznačiti. Ale to nás nesmí mýliti. Autor sice nepraví výslovně, že sám již o věci psal, ale jeho slova, že chce položiti celý běh toliko o smrti, nutně předpokládají existenci většího nějakého celku, z něhož tato část vyňata a za jehož autora se, byť i jen nepřímo, náš skladatel hlásí. Ale třebas pouhý překlad, není česká Pašije bez samostatné ceny. Proti některým místům, která jsou zkrácena, stojí některé dodatky, jichž v latinském textu není. Byla již uvedena místa, jimiž se prozrazuje osobní autorova přítomnost v Kostnici 2. K tomu při- stupuje několik dodatků jiných. Podnět k nim dala jednak potřeba bližšího vysvětlení, aby se líčení stalo srozumitelnějším. Sem náleží vlastně i celý stručný úvod, téhož rázu je poznámka o tvrzi Gottliebách3: »Na niežto Hus před tiem vězal jest«, a sem náleží také samostatná stylisace zprávy o předčítání žalobních artikulů“ nebo vysvětlující dodatek o způsobu, jímž uváděni svědkové“ (vedle toho, čeho vzpomenuto již dříve). Jiné však jsou opravdu doplněním latinské relace o nové detaily. Vedle zmíněné již podrob- 66 nosti, že Hus vpuštěn do kostela teprve po mši“, je nový dodatek o rozsazení prelátů na zvláštních lavicích a vylíčení okolí Zikmundova, zaručující, jak zmíněno, rovněž osobní přítomnost autorovu7, nový je (vedle přesnějšího určení thématu z Písma) dodatek k vý- tahu z kázání biskupa Lodského“8. Odpověď Husovu na první odsouzený článek s definici církve, v latinské relaci v nepřímé řeči podanou, slyšíme zde v přímé řeči, odpověd na obviňování z remanence doplněna odmítnutím (rovněž v přímé řeči položeným) článku o hříšném knězi7, k výtce o trvání v klatbě připojeno“: »a v slúženie mše sě pletl«. Zvláště zajímavá je však poznámka o zapýření Zikmundově při Husově zmínce o glejtu“ Jmenuje-li výslovně mezi knihami Husovými spis o církvi, přejal to asi ze zmínky o upá- lení tohoto (a jiných) traktátů v Kostnici, již na tomto místě vynechal, dodatek o českých knihách: »a byšte je viděli, kterak byšte jim rozuměli, česky neumějíce« psán asi pod dojmem listu Husova z 26. června73. Poznámka, že také jiná roucha kněžská oblékal74, vy- plynula ze souvislosti. Také závěrečná slova biskupů po odnětí kněžství Husovi jsou v českém textu stylisována jinak, tu však spisovatel, vraceje se vysvětlujícím dodatkem: s1 Str. 121. — = Str. 123, 127—129, 147; srovn. svrchu. — Str. 142. — “ Str. 129. — “ Str. 131: »takto řkůce po každém — obyčejem jmenovali«. — “ Str. 127. — Str. 127; v. svrchu. — a8 Str. 128. — “ Str. 129—130. — 7 Str. 132. — 71 Str. 134. — 72 Str. 135. — — Str. 136; srovn. Novotný, Hisova koresp. 317. — 7 Str. 137. — 75 Str. 139. VIII

Strana LVIII
LVIII UVOD. »znamenajě to, že již kostel a cierkev svatá nemá co viece nad ním činiti« k znění před- lohy, naznačuje — budiž toho hned zde dotčeno, — že jeho stylisace je toliko upravena kdežto text latinský podává znění původní. Důležitější je dodatek, že Zikmund rozkaz falekraběti Ludvíkovi o převzetí Husa udělil po německu“; ani podrobnost, arci samozřejmá, že Ludvík předtím složil říšské jablko, které před Zikmundem držel, se v latinské předloze nečte. Naproti tomu vynechává český text určení, že knihy Husovy byly páleny na hřbitově“, kdežto doplněk Husův, že vždy žádal poučení, je v textu latinském implicite obsažen jako i doplňky v citátech žalmů. Ani vysvětlující poznámky o mínění diváků, že by se mu mělo dostati zpovědníka, »když sě tak modléše«, a o tom, že mu zpovědník byl dán koncilem“, ač jich v latinském textu není, nic nového nám nepovědí. K řeči, jíž se Hus po opětném vstavení potupné koruny chystal na smrt, dodánoso: »Odpustiž, prosím, mým všem nepřátelóm«, což sice není ne- možné, ale nebudí velikou důvěru, poněvadž by to byl Petr jistě uvedl hned v prvé re- laci, dříve psané. Nová je dále zpráva, že si Hus přál mluviti se svými žalářníky, i řeč k nim pronesenáši, k čemuž pozdější texty dodávají, že řeč pronesena německy. Toho se bude třeba dotknouti ještě níže. Nová je dále zpráva o černé sukni a o přivázání provazem na šesti místech82, jakož i dodatek o původu řetězu, jímž byl Hus přivázán za hrdlo83. Že zde není zmínky o počtu vozů se dřívím, není nápadné, když víme, že tato zmínka dodána teprve v konečné redakci84. Za to vypuštění třetí responsoře, již Hus chtěl zpívati, je vlastně opravou, když vítr její zpěv zmařil85. A konečně vypravování o rozkaze falekraběte Ludvíka k spálení oděvu Husova, ač je dílem stylisováno samostatně, věcně nepodává nic nového. Nehledíme-li k dotčenému svrchu místu o prosbě za nepřátele, které, ač ne ne- pravděpodobné, svojí ojedinělostí budí nedůvěru, jsou to vesměs detaily, kterými současník událostem přítomný, překládaje vlastní jejich vypsání, velmi snadno mohl dodatečně své vypravování doplniti. Není tu tedy nic, co by vylučovalo, že původce latinského vypra- vování také sám byl jeho překladatelem a doplňovatelem, naopak právě jeho postup od- povídá plně způsobu tvoření Petrova, jak jsme jej poznali při úpravě druhé redakce jeho velké relace. Je ovšem pravda, že ani ona rozšířená druhá redakce těchto dodatků nemá. Ale tu nesmíme zapomínati, že právě poslední části — a jen o tu zde běží — druhá redakce dotkla se nejméně, jak již bylo ukázáno; a také o tom byla již řeč, že základem české Pašije byla redakce první. Teprve když se odhodlal zpracovati svou zprávu po česku, připojil autor doplňky, jež mu nyní připadly. Lze li z toho souditi, že české zpra- cování vzniklo teprve po ukončení druhé redakce, jež byla, jak víme, dokončena r. 1417, není tím ovšem dotčena hodnověrnost dodatků v české Pašiji, třeba připojeny teprve o něco později. Záruka může být již v tom, že text všech, poměrně četných rukopisů se v pod- statě shoduje. Flajšhans“ sice tvrdí opak, ale nezcela právem, a poznáme hned, do jaké míry lze jeho tvrzení přisvědčiti. Jediná vlastně neshoda je v závěrečné poznámce, kde nejstarší rukopisy (B, C) čtou závěr položený na str. 149, patrně původní, poněvadž má jisté ohlasy na závěr latinské relace. Záhy však připojen závěr jiný, jenž se čte na str. 148. Také původcem tohoto druhého závěru je patrně Mladoňovic sám, jak svědčí uvedená již slova »mého milého mistra« a do jisté míry i to, že rukopis F má závěry oba. Byl tedy 78 Str. 140. — 7 Str. 141. — 78 tamtéž. — 7 Str. 142. — 80 Str. 143. — 81 Str. 144. — 82 Str. 144, další zmínka o prkně, k němuž byl přivázán, čte se v latinské předloze něco později. — 8 Tamtéž. — s“ Srov. svrchu str. XLIII. — 85 Str. 146. — 8' Flajšhans, O mučednících XIII.

Strana LIX
VI.—VIII. RELACE PETRA Z MLADONOVIC. LIX tento druhý závěr připojen velmi záhy. Jinak však všecky důležité dodatky najdeme již v nejstarších rukopisech, pozdější rukopisy a tisky dovedou jen v málo podrobnostech při smrti pověděti více, o čem níže bude zmínka. A další záruku lze viděti v tom, že do- datky připojeny velmi záhy. Ani zde není tvrzení Flajšhansovo8, že český text vznikl »sotva před třetím desítiletím věku patnáctého« nikterak prokázáno. Brání se tomu překlad sám. Hned v úvodu poznámka o protivnících88: »jenž ještě po smrti jeho zle o něm mluvie« svědčí zřetelně, že jde o dobu nedlouho po smrti Husově a celý ráz dodatků zaručuje, že vznikly v době blízké, jak toho žádal i bohoslužebný účel české »Pašije«, když se uctívání Husa za svatého počíná hned po jeho smrti. Také rukopisná svědectví to potvrzují. Jeden rukopis (C) je v jedné části psán nejspíš r. 1422 (a jistě před 1433; v. svrchu), a ani ostatní části nejsou tohoto data příliš vzdáleny, rukopis pak Vn pochází z r. 1420. A smíme-li již ve známé »Coronae regni Bohemiae satira« viděti narážku na zardění Zikmundovo8 a tedy patrně na znalost našeho textu, svědčí i to pro vznik »Pašije« před r. 1420, do kterého se ona satira klade90. Podle toho bylo by vznik české Pašije položiti nejspíš do 1. 1417—1420, a nic ovšem nebrání závěru, že jejím původcem je Petr z Mladoňovic sám. Tím arci roste i cena do- datků, pocházejí-li od účastníka a byly-li připojeny v době tak časné. To platí o většině dodatků, v nichž se shodují rukopisy všecky a jež tedy dodány Petrem samým. U ně- kterých však třeba teprve zvláštního rozhodnutí. Jestliže rukopis Freiberský řeč Husovu 91 po přečtení rozsudku zahajuje slovy, jichž rukopisy jiné nemají“, je to patrně dodatek písařův, pořízený podle výroků Husových v jeho listech. Toho tedy za dodatek Mladoňo- vicův pokládati nelze. Důležitější jsou rozdíly další. Při vypravování, jak důstojné chování Husovo vzbudilo v divácích návrh, aby mu byl dán zpovědník a že již v žaláři se zpovídal, dodávají tisky92: »dobře před smrtí svú týden aneb více«, podobně jen v nich čte se dodatek, že k žalářníkům mluvil Hus německys, i podrobný popis, jak byl Hus k sloupu přivázán a dále nevýznamná celkem změna při uvedení slov Husových po spatření řetězů“. A konečně po zapálení hranice tytéž tisky ve shodě s původní relací uvádějí znění třetího verše, který Hus začal zpívati95; změna místa o mrtvém těle Husově“ je toliko stylistická, nikoli věcná. Jakkoli ani tyto dodatky neobsahují nic, co by bylo nemožné nebo nepravděpo- dobné, ani nic, co by nemohlo pocházeti od očitého svědka, přece již ta okolnost, že te- prve v pozdějších tiscích se vyskytují, zmenšuje pravděpodobnost jejich původu z péra autora-překladatele samého, a bylo by na první pohled oprávněno upříti mu je, nebýti té okolnosti, že se zejména uvedení třetího verše Husem zpívaného blíží původní předloze. To samo arci nestačí zachrániti je, a třeba tedy i tyto dodatky mohly se zakládati na ústním podání, a tedy na sdělení Petra samého, neodvážil bych se přičísti mu je. Proto také ve vydání nepojaty do textu, nýbrž umístěny v poznámkách. Rukopisně se texty, jak řečeno, celkem zcela shodují, jedině rukopis Křižovnický (Cr), který také jinak vykazuje určité změny, má o zprávu více. Zmínku o tom, jak falckrabí Ludvík, vykonávaje rozkaz Zikmundův, přistoupil k Husovi, provází poznámkou, že nejprve vyzval Husa, aby odvolal, načež se ho Hus otázal, kdo by byl, a k jeho od- 87 Týž str. XII. — s8 Str. 122. — s Praví se tu (Höfler II, 326): »Qui in tocius creature synodo erubescere noluisti«, smysl není zcela jasný, ale souvislost, tuším, patrná. — 9 Srovn. Pekař, Žižka I, 58, 230 pozn. 2. — 9 Str. 135 pozn. yy: „A prvnie úmysl mého položenie aneb kázanie byl jest, abych toliko lidi z hřiechóv vyvedl“. — 32 Str. 142 pozn. *. — * Str. 144 pozn.*. — 24 Tamtéž pozn.** a *. — 35 Str. 146 ** pozn. *. — 28 Tamt. pozn. VIII*

Strana LX
LX UVOD. povědi dodal, že ho měl za kata, což způsobilo zardění Ludvíkovo?7. Ani tu netřeba po- chybovati, že podobná anekdota kolovala, ač ji na Petra z Mladoňovic redukovati není dosti pravděpodobné, a sotva to byl Petr sám který ji sem vložil. Pokud jde o rukopisy, dostalo se »Pašiji« značného rozšíření. Ač jistě pronásle- dována a hubena, zachovala se, pokud dnes známo, v šesti rukopisech úplných a jednom zlomku. Jsou to vedle rkpů B a C, o nichž svrchu, IX. Rukopis národní knihovny Vídeňské 4519 (Vndb) z polovice 15. stol.; z různo- rodého obsahu dlužno uvésti, že na f 152 přináší rozsudek nad Husem, f 153'—155 řeč biskupa Lodského, f 156—158 články proti Husovi, f 159—168 »Pašijě Mistra Jana Hussi« ukončená poznámkou: »Skonává sě pašijě a počíná sě prvá epištola Mistra Jana Hussi«, načež (f 168—172" jde čtvero českých listů Husových?8. Závěr, jak výše uvedeno, zní zde poněkud jinak. X. Rukopis téže knihovny 4550 (Vn), o němž je zmínka v mém vydání listů Huso- vých, popsaný v Tabulae codicum III, 304, s obsahem různorodým a velmi zajímavým, z něhož nás zde poutá f 13—26' česká Pašije naše, položená zde bez nějakého zvláštního označení. Je psán r. 1420. Jako zvláštnost budiž ještě uvedeno, že starobylá řeč vadila některému pozdnímu majetníku, jež proto opravoval stará imperfekta a aoristy na prete- rita své době běžná a také jiné staré tvary nahrazoval jinými. Poněvadž tu jde o libo- volné změny pozdější, jež se složením nemají nic společného, nebylo k nim ve vydání zpravidla hleděno, leda když se ocitly v souvislosti s variantami rukopisů jiných. XI. Rukopis gymnasijní knihovny ve Freiberce (Fr) z druhé půle 15. stol., jehož podrobnější popis, pokud třeba, podán bude níže při č. XIII. Naše Pašije čte se v něm na f 100'—123 bez zvláštního označení. XII. Rukopis knihovny křižovnické v Praze (Cr), signatura XXII A 4, úhledný rukopis z druhé polovice 15. stol., jehož popis podal J. Polívka, Dvě povídky staroč. literatury (Rozpr. Akad. III tř. roč. Ič. 5) str. 95—98. Obsahuje vedle několika listů Husových100 na str. 367—400 naši Pašiji uvedenou nadpisem červeně psaným: »Tuto se počíná ži- vot Mistra Jana Hussi svaté paměti« a zakončenou stejně psaným doslovem: »Již se jesti dokonal život Mistra Jana Hussi svaté paměti. Tuto se již počínají epištoly jeho, kteréž jesti psal svým věrným, v žaláři když jesti seděl.« Psán je pravopisem Husovým. Jeho zvláštností je, že vynechává celý úvod a rozděluje vypravování v kapitoly, poslední sedmou, jak na svých místech uvedeno. Mimo to má zmíněnou vložku o falckraběti Ludvíkovi. XIII. Mimo to je zachován nepatrný zlomek v rkpe univ. knihovny III H 9 f 352. Je to vlastně jen několik závěrečných slov (našeho vydání str. 147 ř. 5—1 zdola textu), při čemž leda to zasluhuje zmínky, že rukopis je datován. Po závěrečném »chtiece« násle- duje »Alleluia. Ora pro nobis s. Iohannes Hus. Explicit passio sancti Iohannis dicti Hus, magistri Pragensis universitatis, sub a. d. 1461 finita«, a dále, že, jak vyšetřil Truhlář (Catal. I, 230), bylo jí asi užito k nějakému kázání. Ale vedle hojných poměrně rukopisů svědčí o značné oblibě také četné tisky, jichž lze značnou řadu uvésti. 1. Nejstarší vydání je známé vydání Pasionálu, které r. 1495 pořídil tiskař Jan Kamp, a to v jeho vložce přidané pro čtenáře utrakvistické. Sice O. Clemen, popisuje 97 Str. 140 pozn. *. — 9 Mé edice č. 153, 147, 156, 139“; srvn. tam úvod str. XLVII. — * Srvn. Novotný, Husova koresp. XLVII. — 100 V. tamtéž XLIV. — 1 S. Souček, Nepoznaný tisk Mladenovicových českých zpráv o při a skonání M. Jana Husi a M. Jeronyma Pražského, Čas. Mor. zem. mus. XI (1191), str. 136 n-

Strana LXI
VI.—VIII. RELACE PETRA Z MLADOŇOVIC. LXI tento kodex v 50. sv. Výmarského vydání spisů Lutherových (str. 20), položil tisk do r. 1486, ale novější šetření ukázalo, že jde o přídavek k Pasionálu z r. 1495; o tom nyní poučuje Z. V. Tobolka ve fascimilovaném vydaní tohoto Passionálu r. 1929. Jediný za- chovaný výtisk chová se v Jeně a upozornil naň zejména J. Dobrovský, Lit. Nach- richten von einer Reise nach Schweden. Neuere Abh. der böhm. Ges. II, 2 (1795) str. 128—130. Pašije čte se tu na f 41'a = 46a se záhlavím »Tuto se bude praviti, Mistr Jan Hus svaté paměti, kteraké jest utrpenie měl, a jest sepsánie M. Mladieňovice učenie Praž- ského«. Jazyk je již poněkud modernisován, tisk však zastupuje zvlaštní rukopis, který se nedá redukovati na žádný rukopis známý. Varianty označovány písmenem J. Nyní, jak řečeno, celý tisk vydal v pěkné reprodukci Z. V. Tobolka. Srvn. nyní i J. Volf, T. zv. Jenský Passionál, Lfil, LIII, 265—274, Tobolka úvod k vydání. O jazyce Flajšhans, O mučednících str. 100—101. Při našem vydání užito opisu knihovny Národního Musea (IV A 28), který pořídil Zd. Nejedlý. 2. Vydání toto bylo r. 1525 přetištěno. Ještě Jungmann III, 157 věděl o tom ze sdělení Bočkova, ale potom zpráva zapadla a ani výtisk nějaký nebyl znám, až S. Sou- ček upozornil na defektní exemplář, zachovaný v Brněnském zemském archivě XVIII e 5, v němž se na listu b2—c7 čte text naší Pašije (varianty označovány Ei). Přináší vedle listů Husových, umístěných předem, po životě Husově protestní list české šlechty, život Jeronymův a překlad Poggia. Na listě f 6 je datum tisku »Vytištěno a doko- náno v středu u vigilji sv. Matúše ap. v Praze 1. b. tisicího pětistého pět- mezcítmého.« Je to přetisk Passionálu Jenského, ale velmi nedbalý, takže snad více než nenávist protivníků, která ovšem vydání asi hubila, přispěla tato stránka k jeho za- padnutí. 3. Na jiné vydání upozornila nověji F. Kleinschnitzová, Seltene Bohemica des XVI. Jhrh. in Schwedischen Bibliotheken (Upsala 1931, zvl. ot. z Nordisk Tidskrift für Bok- och Biblioteksväsen 1931) str. 30 č. 24. Je zachován jen zlomek — zmínil se o něm již Dudík, Forschungen in Schweden str. 349 a zcela stručně Flajšhans, Knihy české str. 71 č. 84, — vydání snad nějaké Pražské tiskárny z první půle 16. stol., které se věrně při- drželo tisku Passionálu z r. 1495. Začáteční dva listy ztraceny, takže zachovaný list za- číná se slovy: [svajtého, jehož vždy žádal (str. 123). Obsahuje dále žalářní list Husův, zhotovený ve čtvrtek před vigiljí sv. Petra (mého vydání č. 156). Při našem vydání ne- bylo ho užito. 4. Za další vydání lze míti otisk naší Pašije v Norimberském vydání Husovy Postilly z r. 1563, jak na titulním listu udáno. Čte se zde na f B 2—B 6. 5. Podobně přešel překlad do pražského vydání této Postilly, v němž je na f AVI'—B VI. Varianty tohoto vydání, pokud k nim hleděno, označovány P. 6. Za další vydání lze pokládati tisk bez místa a roku, dochovaný v knihovně Ná- rodního Musea sig. 25 E 17 (stará sig. 67 K 17). Sice Zibrt, Bibliografie II, 14.100 uvádí, že vyšlo ve Starém městě Pražském r. 1600 a má je tedy za mladší následujícího. Ale bedlivým srovnáním došel jsem k přesvědčení, že toto vydání je asi starší, takže by vy- dání Zíbrtem uvedené bylo jiné (v. níže pod č. 7). Varianty označovány E 2. Titulní list zní: «Život Mistra Jana Husa, kazatele slova božího, muže svatého a věčné paměti hod- ného, kteréhož dal upáliti zbor Kostnický tu při městě Konstancí pro pravdu a slovo boží a vyznání Pána Krysta a učení křesťanského. S přidáním písně o životu a učení jeho.« Titulní list je ozdoben medailonem s podobou vousatého Husa, po stranách legenda: »Jan H—s mistr«. Na konec (f C II'—C III') položena »Epištola«, datovaná »ve čtvrtek před vi- gilijí sv. Petra« (mého vydání č. 156), a přidány písně o Husovi: f C III. Má svou notu

Strana LXII
LXII ÚVOD. V naději boží (v. níže str. 425, XXV D) s dodatkem »Mučedlníkův českých následuj, od pravdy neustupuj ... volených milostivě Amen«, f C IV. Touž notou: »Buď z toho věčný Bůh pochválen — tvou přesvatou Amen« (poslední sloka chybí, v. níže str. 451—453, XXV P, d. píseň Vodňanského z Radkova). Jiný ještě rozdíl spočívá v tom, že před závěrečné odstavce skládání (v. str. 148, pozn. *, »Protož ačkoli«) vložil vydavatel zbožnou úvahu o Husovi, která je převzata ze závěrečného odstavce životopisu Heremitova (č. XXI), kde o poměru obou textů bude pojednáno. 7. Další vydání náleží, tuším, již samému konci 16. stol. Zíbrt na uv. m. udává sice r. 1597, ale tato vědomost, převzatá patrně z přípisku na titulním listě (v. níže), není spolehlivá. Na titulním listu tohoto vydání (exemplář Nár. mus. 36 F 19) čte se: »Počíná se život v naději boží Mistra Jana Husi, svatého člověka, jenž jest upálen v Konstancí pro pravdu boží. Také jeho písnička«, podtím medaillon, týž jako u vydání předcházejícího, a dole připsáno »Typis Sixti Palma Modliczansky«, což, zdá se, odpovídá pravdě. Dole pak připsáno »Jan Trojan Bylansky z Bylan 1597“, což patrně naznačuje majetníka, a datum dovede leda pověděti, že před tímto rokem došlo k vydání. Různočtení, pokud k nim hle- děno, označována E 3. Na konci knížky (f C II) čte se »Epištola, kterou psal...« táž jako ve vydáních předešlých, a za ní píseň »V naději«, avšak ve zpracování Jana Táborského (v. níže str. 426—427). 8. V novější době vyšlo nové vydání v publikaci »Duch Jana Husi, zjevný v jeho spisech« (Praha 1870) str. LIV—LXXII podle rukopisu Vídeňského 4524, jenž má mezery. 9. Opět vydal text naší Pašije Flajšhans, O mučenících českých knihy patery (Praha 1917, Staroč. knih. č. 1), str. 21—46 za účely spíše populárními a ne dost spolehlivě. 10. Flajšhans také, vydávaje český překlad veliké relace Mladeňovicovy (v. svrchu str. LV), jako poslední část otiskl tento starý překlad (str. 112 a d.). Nyní vychází po jedenácté na základě všech dochovaných rukopisů a s přihlédnutím ke všem přístupným starým tiskům až na č. 3 a 4. Ale toto české zpracování poslední části veliké relace nezůstalo omezeno jen na ve- řejnost českou. Hned v prvém desetiletí století 16. dostalo se mu nového překladu latin- ského, tedy zpětného překladu do latiny. Byl to teprve Fr. Procházka, který to poznal, ač jednoduché srovnání o poměru obou textů hned musí poučiti. Že se to nepoznalo hned, bylo asi způsobeno tou okolností, že překlad je pořízen humanistickou latinou, která se ovšem od prosté středověké latiny Petrovy dosti značně liší. Bývala tomuto překladu při- čítána značná cena, poznáním jeho poměru k české Pašiji pro českého čtenáře vlastně pozbyl ceny vůbec a podržuje ji jen tím, pokud obsah české práce zpřistupňuje veřejnosti češtiny neznalé. Překlad je pořízen podle textu, který při vydání Jenského Passionálu posloužil, jak patrno z toho, že o řeči Husově k žalářníkům pronesené výslovně podotýká, že byla pronesena německy, což se po prvé vyskytuje tam, kdežto rukopisné texty Pašije toho neuvádějí?. Překlad je celkem zdařilý. Jen na jediném místě překladatel neporozuměl ori- ginálu. Kde je řeč o Husově odvolání ke Kristu (učiněném r. 1412), o němž se při odsou- zení Husově stala zmínka, domníval se překladatel, že se týká předcházející zprávy, jak 2 Srvn. str. 144 a úvod str. LIX.

Strana LXIII
VI.—VIII. RELACE PETRA Z MLADOŇOVIC. LXIII Hus, marně se snaživ žaloby vyvraceti, poručil svou při Bohu. Humanistické vzdělání autorovo, z celého vydání patrné, hlásí se i tím, že zmínku českého textu o zardění Zik- mundově reprodukuje citátem z Ovidia4. Věcně se tím arci nic nemění. Rukopisně nás tento překlad nedošel. Prvé vydání tiskem má titul Historia loannis Hussi et Hieronymi Pragensis fideliter relata. Condemnatio eorundem per sacrum Constanciense concilium. Poggii Florentini de eadem re epistola. Titul udává i obsah; po životě Husově následuje Život Jerony- mův, o němž níže, dále rozsudek na Husa, rozsudek na Jeronyma a list Poggiův o jeho smrti. Vydání nemá letopočtu, jeho exemplář v knihovně Národního musea (44 G24) má na titulním listě rukou, tuším, Hankovou připsáno datum 1527, nevím, na jakém základě, ale typografická úprava se s tím dobře srovnává. Jistě lze vydání klásti do dvacátých let 16. stol. V naší edici označovány varianty této editio princeps Epr. Nověji F. M. Bartoš (Pr. Presse IX, 182, 6. července 1929) upozornil, že tisk, jak vyšetřil O. Cle- mens, pochází z tiskárny Norimberské, jejímž majetníkem byl Frid. Peypus, a že po- chází z doby před r. 1529. Vydání toto bylo přetištěno v slavném Norimberském vydání spisů Husových (Op), kde má nadpis Narratio historica de condempnatione et supplicio Joannis Hus in synodo Constantiensi. Zde z Epr. i úvodní »Praefatio authoris« opakována, ne zcela vhodně, po- něvadž v něm předmluva vydavatelova ovšem vynechána. Vypravování čte se ve vy- dání z r. 1558 v díle II, f 344—348, na týchž stranách v obálkovém vydání z r. 1568, ve vydání druhém z r. 1715, II, f. 515—520. Vedle toho však třeba se zde zmíniti o jiném, s tímto skoro současném nebo jen málo pozdějším překladě, jehož účel byl právě opačný, totiž vystoupiti proti úctě Husově. Původcem jeho je autor málo známý, Polák rodem, jak sám praví, Iohannes Foelix jménem, člen františkánského konventu v Kadani, ač by se odtud rád byl dostal jinam. Došel nás překlad tento v rukopise Vídeňské národní knihovny 4313, kde se na f 279' začíná »Li- bellus Hus Luther vocitandus, translatus de lingua Bohemica in linguam latinam per Ioan- nem Foelicem Polonum et correctus de vita et cremacione Iohannis de Hussinec et Iero- nimi de Praga, per discipulum eorum conscriptus Petrum de Mladenavecz, qui fuit notarius domini Iohannis de Chlum, et de factis ac dictis ceterorum hereticorum, quorum nomina describuntur in hiis versiculis: [f 280] Pro laude Hussi: Viri mendaces ab omnibus sunt conculcandi: Mladenavecz conscriptor Hussi et Ieronimi vite, Poggius doctrine leronimi falsus laudator, Hus Viccleffi Ieronimique vite comendator, Wiccleff istorum seductor, ductor secum ad infernum, heretici fautores, eorum defensores, Persteyneczki quoque anabaptista, picardus, Luther ipsorum heresum et ceterorum firmator. Omnes hic viri mendaces solum sunt venerandi a mendacibus, sed a veracibus sunt condempnandi. Hus ipocrita, quasi ipse esset de bona vita, sibi similibus laudatur a fautoribus, a sanctis vero katholicis vituperatur mores eius noscentibus fide dignis. s Srvn. str. 133, pozn. 19. — 4 Str. 135.

Strana LXIV
LXIV UVOD. Pro laude Wiccleffi: Pro laude Poggii: Pro laude defendencium hereticos: [280 ] Pro laude Piccardorum: In laudem Lutheri : Hic Ieronimus in Wiccleff heretico clarus, Husso consenciente utriusque erroribus, quamvis nugaciter heresim Hussi ipse revocavit, tamen sicut canis rediit ad vomitum. Ideo combustus est in heresi obduratus perversissima cum loquacitate sua. Wiccleff blasfemus here iarcha, trium supremus: Hussi, Ieronimi, doctor Mladenavcze quoque, multos errores posuit, quos non recte probavit esse catholicos. immo pravos, hereticos. Poggius libri multarum rerum falsus conscriptor, sic et Ieronimi laudator in epistola; si de penitencia scriberet Poggius ipse, forsitan inveniret misericordiam. Omnium fautorum hereticorum atque defensorum presumpciones hic patent atque stulticie, qui se ipsos nesciunt docere ac gubernare, reprehendere cupiunt prelatos suos. Isti sunt, qui fovent fetus serpentum malorum, adulatorum suorum, ut eos inficiant omnibusque noceant, maxime sibi ipsis. Sed deus conservat ab eis servos suos. Quisquis legeris fatuorum libros, stupebis. Volunt docere isti, quorum non est numerus. Ey, frater mi lohannes, doce Je Persteyneczki, anabaptista, Picarde, credis dyabolo. Si non credis nobis, crede vel filio dei, rite ordinanti papam et sacerdotes omnes eisque missas ce[le]brare precipienti at semper sacramenta administrare sua, ne deus dyabolo animam tuam, te deridenti, quod iniuste preponis te prelatis tuis, cum sis minus sapiens ceteris, docens nephanda heretica, sed ne cogitanda quoque. Martinus Luther, hereticus Antichristus rector dicitur et est Christo contrarius in heres bus suis contra evangelium sanctum, evangelium namque constat omne verum. Pro laude Ieronimi: Je to součástka velikého díla Foelixova, které vzniklo kolem r. 1546 — podrob- nější šetření nemůže tu býti naším úkolem — a které on sám nazval Sacrarium scriptu- rarum. Jeho obsah a rozdělení podává on sám ve verších na f 16, a dílo se obrací pole- micky proti kacířům, zejména proti Lutherovi. Polemice s ním je největší část věnována, ale vedle toho zabývá se také Brigitou, přináší obranu Petra Lombarda; za částí právě uvedenou jde ještě další polemika s husitstvím, vyvrácení čtyř artikulů a jiné věci, sice velmi zajímavé, jež však jinde zasluhují zvláštního povšimnutí a pro nás zde nemají významu. Část, jejíž začátek svrchu byl položen, připojuje za slovy výše otištěnými spis, proti němuž se zde míní vysloviti. Již úvodní slova: »Considerans, quod multi multas res et posiciones de morte insignis memorie Magistri Iohannis Hus scripserunt« ukazuje, že jde o samostatný překlad české Pašije Mladoňovicovy. Spisovatel vede si tak, že nejprve klade vždy část překladu této Pašije a hned připojuje polemiku proti němu, do níž vkládá úryvky z listů Husových. Ale překlad není úplný, autor si předlohu upravoval, jak se mu hodilo.

Strana LXV
VI.—VIII. RELACE PETRA Z MLADONOVIC LXV Úvod (»Znamenav — uměli« str. 121—122) přeložen celý, podobně další (»Věziž tedy — ohně trpěl« str. 122—124 ř. 4 sh. = f 281—281). Potom po obšírné polemice jde na f 285—285' část další (»Tehdy v pátek — odešli sú« str. 124—126). F. 286—286' je vypravování další (»Druhý den — zkazil« str. 126—128) skoro celé, až na nepatrný kousek konce, zase dále po polemice na f 286'—287 přeložena partie »Zatiem vstav — a jiné« (str. 128—129). Vše další (str. 129—133) vynecháno a přeloženo (f 287) jen místo o od- volání Husově (»opět tudíž — potupili sú« str. 133), dále zmínka o rozsudku (»Tehdy když — opúštiem« str. 135), na f 287' přeložena zmínka o degradaci, ale konec řeči Hu- sovy zkrácen (»A potom — učiněn« str. 137), rovněž jako v dalším (f 287—288) líčení postupu degradace (»A když to — vykúpenie světa« str. 138). Na f 288—288 = str. 139 (»Když tehdy — tvú ďáblu«), f 288' = str. 140—141 (»A koruna ta — knihy pálichu«), při čemž vynecháno, že slova Zikmundova k falekraběti pronesena byla německy. Potom vynechána celá velká část a překlad přeskakuje hned na popraviště, f 289 = str. 144 (»A tak s něho — zasmáv se« pozn.***), při čemž zase vynecháno o obrácení k západu, f 289—289' přeložena zmínka o Pappenheimovi (str. 145—146: »A prve než — zapálichu«) a dále jen konec o rozbíjení hlavy a kostí (str. 146—147, »Tehdy katové — obíjejíce«) a o spálení oděvu Husova (f 290 = str. 147 »A zatiem — blízko teče«; poslední slova vynechána). Potom je překlad pašije Jeronymovy. Je snad patrno, že nejde o překlad úplný, nýbrž že autor vybírá jen některé části, pokud toho pro své účely potřebuje. Překladatel měl před sebou buď vydání Passionálu Jen- ského nebo spíše nějaký tisk jiný, odtud pořízený (nebo arci také nějaký rukopis, jenž tisku tomu byl předlohou). Je to patrno, když (f 2860 překladem »nomine Henricus in promptu more suo« prozrazuje, že užíval jeho porušeného čtení »jménem Henricus tepruv svým obyčejem« (místo správného »Jindřich de Piro svým obyčejem«, v. str. 128 pozn. ff), nebo když málo níže v překladu »prelatos Pragenses et alibi ultra« vynechává s J »v Římě« a pře- kládá podle něho »jinde dále« (str. 129 u pozn. i*, ad, qq). Omyl v překladu (f 2897) »mar- scalcus rigensis« = rižský místo říšský lze ovšem snadno vysvětliti. Možnost svrchu při- puštěná (v závorce), že překladatel neměl předlohou J, nýbrž nějaký rukopis při tisku použitý, stává se pravděpodobnou tím, že nemá zmínky o sedmi místech, na nichž Hus ke kůlu přivázán (f 289 = str. 144, pozn. **). Ale tím je, tuším, také dostatečně vysvětleno, proč jsem tohoto druhého pře- kladu neotiskl úplně. Nejen že nic nového nepřináší, ale vymyká se takořka z této po- třeby svou neúplností, nehledě ani k tomu, že je míněn jako součástka jiného celku lite- rárního, do něhož pojat. To platí i pro překlad Pašije o Jeronymovi. IX

Strana LXVI
IX. VYPRAVOVÁNÍ O SMRTI HUSOVĚ. Značné rozšíření rukopisné může svědčiti, co ostatně i jinak je zjištěno, že se česká pašije Husova těšila nemalé oblibě. Ale mohou-li již zmíněné dodatky rukopisu Křižovnického naznačovati, že fantasie přála si tu vědomostí podrobnějších, a snad lze říci pikantnějších, dostává se nám o tom ještě z 15. stol. dokladu ještě zajímavějšího. Jde o skládání, pro něž jsem volil titul svrchu položený. Autor praví hned na začátkul, že psal r. 1415, »co jsem viděl a přítomen při tom byl«, vydává se tedy za současníka a účast- níka, není však to ani ono, jak poněkud ukazuje dílem již to, že hned v úvodních slovech opírá se o českou pašiji Mladoňovicovu. Ale v dalším doklady, že tvrzení jeho je ne- pravdivé, rostou. Po úvodní scéně, o níž doleji bude zmínka, začíná povoláním Husovým před kardinály a výslechem jeho před uvězněním, ale do rozhovoru, který prý se při tom rozproudil, vkládá výroky Husovy z výslechů Husových o půl roku pozdějších a z Hu- sových listů rovněž později psaných. Při tomto výslechu, předcházejícím zatčení, je pří- tomen král Zikmund a zasahují do něho biskup »Řezenský“ a Laudenský, načež je Hus uveden do žáláře2 »k mnichóm Bosákóm nad Rýnem«, ač tento klášter neležel nad Rýnem a Hus v něm byl uvězněn teprve v červnu po převezení z Gottlieb. Ze žaláře píše mimo jiné3 »Žatecským, Lúnským i tudiež Plzenským«, ač žádný podobný list ze žaláře není znám. O dalších scénách ze žaláře bude ještě řeč níže. Potom přechází hned k událostem z 5. a 6. července, užívaje důkladně Mladoňo- vice, ač zase někde ví více, aniž by to svědčilo v jeho prospěch. Tak líčení zevnějšku Husova“ je jistě jeho vlastní kombinací, smyšleny jsou jednotlivé výroky, vložené do úst jednotlivých soudců, i odpovědi Husovy (sestavené namnoze podle jeho listů), omylem dává Husovi vytýkati, že sebe pokládal za čtvrtou osobu v Trojici. Podivný výklad o Husově odmítnutí odvolati nebo dáti za sebe odvolati skrze »malé pachole«, vznikl patrně nedorozuměním nějaké pověsti, s jejímiž stopami se také u Niblinga setkáváme“. Jde tu tedy o sestavení rozličných zpráv jednak z listů Husových, jednak z Mla- doňovice, a to nejen z pašije o Husovi, nýbrž také, jak hned poznáme, o Jeronymovi, se- stavených zcela libovolně a povrchně. Uvádí na př. list psaný prý ze žaláře Pražanům“, nepovšimnuv si, že jde nejspíš o zfalšovaný rozluční list Husův (tu mu může snad po- někud býti omluvou, že toho nepoznal ani moderní vydavatel). Pro jeho přítomnost při událostech v Kostnici svědčí jistě nepříznivě, že nezná Kostnice (srvn. omyl s Bosáky), nezná správně okolností zatčení ani upálení Husova, ne- rozumí již přezdívce syna vzdorokrále Ruprechta, nazývaje ho Hercuklem. A na domnělou současnost vrhá podivné světlo, když hned na začátku vypráví, jak Hus z Kostnice8 »psal — 3 1 Str. 222. — 2 Str. 223. — 3 tamt. — 4 Str. 224. — 5 Str. 227. — * Str. 390. —7 Str. 223, pozn. 18. Str. 222.

Strana LXVII
IX. VYPRAVOVANÍ O SMRTI HUSOVÉ. LXVII jěst list jědnomu kazateli znamenitému a slavnému Mistru Jacůbkovi řečenému z Střiebra« — slova to, jež jistě naznačují, jak sama znalost postavy Jakoubkovy není mu již běžná a že jí ani u čtenáře nepředpokládá; nepíše tedy r. 1415, ba ani ne v první čtvrti 15. stol., kdy Jakoubek byl ještě živ († 1429), ani hned v tomto roce, kdy jeho památka byla velmi živá. O biskupu Janovi Železném mluví jako o zemřelém?, k čemuž došlo r. 1430. Na- proti tomu lze snad r. 1433 míti za zadní hranici, lze-li po té stránce užíti domnělého proroctví Husova Zikmundovilo: »Ciesařem Římským nebudeš, ani králem v Čechách.« Císařem stal se Zikmund r. 1434, králem českým (skutečným, byv korunován již r. 1420) r. 1436. Petr z Mladoňovic tou dobou ovšem byl ještě živ, ale není vlastně ani třeba do- kazovati, že on autorem této zprávy, hemžící se nesprávnostmi a hrubými omyly, býti nemůže. Jen naprostá neznalost a nedbalost mohla mu autorství přiříci. Ale o osobě autorově nelze mnoho říci. Jistě byl Čech, jak mimo celý ráz ukazuje zejména karakteri- stická poznámka, jíž uzavírá svou, jinak nedoloženou zprávu o okénku do žaláře Husovall: »jakoby mohl vníti žejdlík s vodú nebo s vínem, neb v těch krajinách piva nenie.“ Ale nelze ani říci, že by byl znal Prahu. Dobu, po niž Hus setrval v plamenech, než umřel, určujel2: »jakoby mohl odjíti v Pražském městě přěs most na onu stranu k matce boží veliké«. To však je převzato z Mladoňovicovy zprávy o Jeronymovi (kde se to lépe hodí, poněvadž Jeronym byl silnější a trpěl déle) a právě neobvyklé označení kostela Johannitů, jehož v oné relaci neníl3, je podezřelé. Tím se tedy vlastně celé vypravování objevuje jako mystifikace. A poněvadž jeho umělý původ je ze všeho patrný a jednotlivé součátky známy, nelze ho užíti ani za doklad, jak se vědomosti o Husovi u lidu měnily14. Jakožto pramen historický pro osudy Husovy je vypravování zcela bezcenné, nicméně nelze mu upříti jisté ceny literární, a s ní se stává i pramenem historickým po jiné stránce. Zdá se mi totiž, že vypravování, ač chce buditi dojem skládání historického, je vlastně míněno jinak. Spisovatel, předstíraje, že je současníkem a že psal r. 1415, užívá tohoto podvodu, aby si získal čtenáře, jakoby v obavě, že toho obsah jeho práce sám nedovede. Jinými slovy: jeho mystifikace má krýti jiné účely: vypravování je vlastně prvý pokus o zpracování látky o Husovi ve formě, nelze snad říci přímo románové nebo novelistické, ale aspoň beletristické. A po této stránce nelze mu upříti jisté obratnosti a účinnosti, která se pak stává pramenem pro jiné poznatky. Hned vstupní scéna je osnována působivě. Spisovatel nás uvádí večer do světnice Husovy v Kostnici, kde Husa, píšícího Jakoubkovi, vyruší Jan Kardinál otázkou, píše-li o kalichu, toho že nebude lze dosíci, a připomínkou, že zítra má státi před kardinály. To je téměř naveskrz nehistorické, ale jistě působivě zosnováno. Také líčení domnělého vý- slechu, třeba všelijak změteno co do historické pravdy, je komponováno velmi dovedně, jako se dobrý stylista prozrazuje i jindy. Upozorňuji jen na př., jak obratně uměl autor ze zmínky Husovy o tom, jak ho Páleč nemocného v žaláři nazval největším kacířem od 15 stvoření světa, vykouzliti scénu vzrušeně dramatickou Str. 226: »neb on Čech bieše«. — 1° Str. 225. — 11 Str. 223. — 12 Str. 227. — 13 Srovn. str. 349. — 14 A. Patera, vydávaje naše vypravování (v. níže), vyslovil mínění, že je to nejspíše pověst, která v 15. stol. kolovala; shora v textu je patrno, že úplně se k tomuto mínění nemohu přikloniti; ale ještě méně lze vy- pravování prohlašovati za dílo Petra z Mladoňovic, jak — a dokonce s polemikou proti Paterovi — činí ve svém vydání (v. níže) V. Chaloupecký. — 15 Srovn. str. 223—224, pozn. 21. IX*

Strana LXVIII
LXVIII UVOD To, tuším, opravňuje k mínění, že máme před sebou první pokus o užití historického Husa v beletrii, pokus zajímavý sám sebou a svou prioritou časovovou i historicky cenný, po jedné stránce pak také cenu pramene přejímající. Zde totiž po prvé vložen do úst Hu- sových výrokle: »jáť vás do sta let všecky pohániem přěd pána boha.« Je to vlastně pře- vzato pro účinnost ze zprávy o Jeronymovil7, a pokud jde o Husa, zcela nehistorické, ale má cenu pro zjištění původu této pověsti, později často opakované. Vznikla patrně na- podobením zpráv o Jeronymovi původně již v druhé čtvrti 15. stol. Vypravování zachovalo se v jediném rukopise Lobkovické knihovny v Roudnici, sign. VI F g 60, psaném v prvé půli 15. stol. Znal je již Jungmann (str. 71 č. 159). Tiskem vyšlo vypravování 1. ve vydání, jež obstaral Ad. Patera, Zpráva o odsouzení a upálení Mistra Jana Husi z XV. stol., Věst. Král. spol. nauk 1888 č. 6 str. 136—143, správně poznav, že nejde o Mladoňovice, ač jeho pochybnosti o užití listů atd. (jak Jungmann poznal) jsou nedůvodné. 2. vydání v pravém slova smyslu zkazil V. Chaloupecký, Petra z Mladenovic Zpráva o utrpení a smrti Mistra J. Husa (Praha 1913, Umělecké snahy V), mylně pro- hlašuje autorem Petra a podávaje text v transkripci naprosto chybné. 18 Str. 224. — 17 Str. 365.

Strana LXIX
X. TESTIMONIUM UNIVERSITATIS PRAGENSIS DE M. IOHANNE HUS ET HIERONYMO DE PRAGA. Dokument pod tímto číslem uveřejněný uvádí nás do nálady, jakou zpráva o smrti Husově vzbudila v Čechách. Je to vysvědčení Pražské university, jež pod dojmem této zprávy vydala snesením plné rady universitníl, želíc vřelými slovy jeho smrti, o ctném a šlechetném životě Husově od mládí i v působení universitním. Je to důstojný protest proti upálení tohoto slavného syna university — dive memorie nazývá ho dokument — i proti upálení M. Jeronyma, o němž se zprvu v Čechách myslilo, že byl upálen zároveň s Husem2. Vzorem byl tu doporučující list university Oxfordské o Wyclifovi z 5. října 1406, v Čechách aspoň od začátku r. 1409 známý, z něhož převzaty některé slohové obraty hlavně v první části listu. Jinak je přirozeno, že list přináší pochvalné svědectví o Husovi a nemůže než působiti dojmem mohutným, nemá však cenu jen jako doklad o síle a roz- sahu hnutí. Třeba znění bylo jen všeobecné, lze i nejeden detail pro život Husův z něho vybrati, jako je vůbec krásným svědectvím ušlechtilého smýšlení Husova a mohutného jeho dojmu na okolí. Autor není jmenován, ale s pravděpodobností téměř jistotě rovnou lze ho viděti v Jakoubkovi, na kteréhož i biblický sloh upomíná. Byl k tomu povolán i místem, které mu ve straně po Husovi náleželo, i svým osobním poměrem k němu, a třeba jinak nelze uvésti důvodu, o který by se mínění o jeho autorství mohlo opříti, není ani důvodu, který by bylo lze uvésti proti němu. Sice i na Jana z Jesenice bylo by lze mysliti — námitka, že jeho sloh bývá jiný, oslabuje se okolností, že jde o projev mimořádný, — ale není tu jistě tolik pravděpodobnosti jako u Jakoubka. Ale stačí snad v nejhorším případě spokojiti se faktem, že jde o projev university s rektorem v čele. Téměř pouhá náhoda umožnila nám poznati i určení i vznik tohoto dokumentu, již dávno známého, ale nepoznaného po této stránce. Rukopisně došel nás I. v rukopise, a lze říci originále universitní knihovny Pražské, jenž původně, zlobou protivníků zničen, posloužil při vazbě jednoho rukopisu, kde jej 21. května 1861 objevil K. Höfler3; nyní se chová mezi vzácnými kusy knihovny té (označen v edici jako A). Je však značně poškozen, co dnes chybí, položeno v edici do hranatých závorek. Po- vaha dokumentu jako veřejné vyhlášky je arci na první pohled patrná, nález Höflerův umožnil i poznání její formy, zejména však jejího data, jež tu zní“ »die undecima mensis Septembris«. Rok sice udán není, ale jistě nelze míti rozpaků, že jde o rok 1415 a že tedy vyhláška byla součástkou velikolepé protestní akce, která vyvrcholila památným protestem české šlechty dne 2. září 1415 a jíž se universita důstojně súčastnila protestem svým. Tím se také nejsnáz vysvětlí neshody s daty jinými. Do jisté míry potvrzuje toto poznání 1 Str. 230: in pleno consilio universitatis. — 2 Srvn. Novotný, Hus v Kostnici str. 30. — Höfler, SS II, 245. — “ Str. 230.

Strana LXX
LXX ÚVOD. 2. Rukopis XV. stol. národní knihovny ve Vídni 4936 (= Vbn), v němž se náš do- kument čte na f 257'—258 právě za protestním listem šlechty české v souvislosti s jinými dokumenty sem se vztahujícími. Datum zde je »XXIII mensis Maii a. d. M°CCCC°XVI°«. 3. Rukopis rovněž z 15. stol. knihovny kláštera Rajhradského Hh 17 na f 6—7 (=R). Datum zde zní stejně. Vysvětlení nebude nesnadné. V prvním dojmu a v domnění, že s Husem i Jeronym zhynul, universita protestovala spolu s ostatními v září 1415. Zpráva o smrti Jeronymově se však potom nepotvrdila a odvolání Jeronymovo (v září 1415) odňalo protestu jeho časovost. Teprve další zhoršení osudů Jeronymových a oče- kávání jeho smrti či snad i nějaká předčasná zpráva o ní vedlo také k obnovení protestu právě v den, kdy se mu dostalo prvého z jeho slavných slyšení závěrečných. Tiskem vydán byl náš dokument několikrát. 1. Po prvé v památném vydání listů Husových s předmluvou Lutherovou r. 1537 s titulem Epistolae quaedam ... (= Ep) na f L4—L 6' s datem květnovým. 2. Odtud přetiskli jej vydavatelé Norimberští r. 1558 v I. sv. na f 81'—82' (= Op), stejně v obálkovém vydání. 3. Znovu, nejspíš podle nějakého jiného textu (jak zvláště zmínka o rektorátu Jana Kardinála ve formuli datovací svědčí) vydal list r. 1618 Samuel Martinius z Dra- žova, Hussius et Lutherus na str. 10—15 (= Mart). Odstavec o Jeronymovi zde vynechán. 4. Seyfried, Dissertatio historica de Joh. Hussi... vita (Jena 1698) přináší otisk s výpustkou zmínky o Jeronymovi (po »veritatis« str. 230 ř. 11. sh.), na str. 116—118. 5. Další otisk je v druhém vydání edice Norimberské z r. 1715 f 542. 6. Nový otisk má Seyfried-Mylius ve druhém vydání své knihy r. 1743 na str. 264—266. 7. Podle zlomků nalezeného originálu vydal list Höfler, SS. rer. Hus. II, 243—244 (tedy z A). 8. Neuváděje žádného z těchto tisků, otiskl dokument znovu z rkpu Rajhradského (R) Loserth, Beiträge zu Gesch. der husit. Bewegung V (AOG LXXXII), str. 351—353. Nynější vydání je založeno na známých rukopisech všech a hledí i k starším tiskům

Strana LXXI
XI. [JACOBELLI DE MISA] SERMO HABITUS IN BETHLEHEM A QUODAM PIO IN MEMORIAM NOVORUM MARTYRUM M. IOHANNIS HUS ET M. HIERONYMI. Jméno autorovo položeno do závorek, poněvadž v rukopisech nikde udáno není, ale i tu s pravděpodobností největší lze mysliti na Jakoubka. Svědčí o tom celý ráz kázání i technická stránka výkladu, opřeného o dlouhé citáty z Cypriana, Origena a j., což právě způsobu Jakoubkovu odpovídá, jako k němu jako autorovi ukazuje i jinak sloh i obsah. Jde o slavnostní kázání, konané, jak není proč nevěřiti udání nejstaršího tisku, v Betlemě — i to může svědčiti pro autorství Jakoubkovo. Autor sám, jinak se neprozrazuje, počítá se k mistrům a kněžími, což tedy onomu poznání neodporuje. A lze tedy autorství jeho při- jímati ještě určitěji, než činí Bartoš, Literární činnost M. Jakoubka str. 45 č. 96. Za to jeho určení doby vzniku není tak přesvědčivé. Kázání si všímá vedle Husa a Jeronyma také tří prvních »mučedníků« husitských popravených pro odpustky r. 1412 a dále studenta Jana a jeho druha, kteří pro příchyl- nost k nauce Husově utrpěli r. 1415 mučednickou smrt ohněm v Olomouci. Tím tedy vznik padá za smrt Jeronymovu 30. května 1416. Doba, kdy konáno, nikde není udána přesně, ale jistě vzniklo kázání záhy po udá- lostech, jak vedle narážek na »dnešní přítomný« čas zvláště svědčí odkaz na svědectví poslu- chačů, poněvadž o životě Husově mnozí vědí3. Bartoš sice uvádí určité datum 6. červenec 1416, ale z důvodů jeho neobstojí žádný. Kázání nebylo, jak tvrdí, pojato do Postilly Ja- koubkovy, nýbrž toliko jeden opis připojen v rukopise, jenž Postillu obsahuje, ani sou- sedství, v němž se kázání vyskytuje, nemůže správnost denního data zaručiti. Co pak ze- jména překáží, jsou prameny, o něž se kázání opírá. Autor užil, a dosti vydatně, zprávy Barbatovy — u Jakoubka, jenž ji šířil“, to nepřekvapí, — ale vedle ní také »Pašije« Petra z Mladoňovic o Husovi i Jeronymovi. A poněvadž tato, třeba vznikla záhy, 6. července 1416 sotva mohla býti hotova, překáží to datování onomu. Překážka pak se zesiluje, po- všímneme-li si, že Pašiji o Husovi znal vedle textu latinského také ve zpracování českém“; posouvá se tedy složení jistě za r. 1416. Nejspíš tedy konáno kázání sice záhy po udá- lostech, ale ne před r. 1417. Rukopisně došlo nás ve dvou textech. Je to a) rukopis univ. knihovny Pražské VIII E 3 (= Unst) z 15. stol., kde se po latinské Postille Jakoubkově naše kázání čte na 134—135 a f 163—168 pod záhlavím »De paciencia et persecucione«; b) rukopis téže knihovny VIII G 13 (= Unrt), rovněž z 15. stol., kde položeno na f 174—180'. Tiskem vyšlo naše kázání třikrát: 1. v Norimberském vydání r. 1558 (= O p) II, 360—363 a v jeho obálkovém vydání 1568; 2. v druhém vydání téhož díla z r. 1715 f 534—539, 3. z rukopisu Unst vydal je Loserth, Beiträge V (Arch. für oest. Gesch. LXXXII str. 358—364), vypustiv dlouhé citáty z Cypriana a Origena, jež arci věcně nic nepovídají, ale jistě jsou karakteristické i pro kazatele i pro poznání doby. Zde tedy vychází po čtvrté na základě obou rukopisů s přibráním Op. 1 Str. 241. — 2 Str. 232, 238. — Str. 238: »de cuius conversatione multis constat. Ideo vestrum ad Str. 240 pozn. 50. hoc testimonium invoco«. — “ V. str. XV, 24. — 5

Strana LXXII
XII. PROSA DE MAGISTRO IOHANNE HUS. Jde o jeden z nejstarších dokladů kultu Husova. Došel nás již v rukopisech 15. stol., rukou známého Oldřicha Kříže z Telče, jehož předlohu však dílem jistě lze klásti do první půle stol. 15.; a známky svého stáří prozrazuje skládání i jinak. Označení »Prosa« uka- zuje, že mělo tvořiti součástku bohoslužby, a tu lze sotva býti v pochybnostech, že k tomu došlo velmi záhy. Jestliže čtení o svatém mučedníku tvoří podstatnou součástku přísluš- ného officia, a plyne-li z toho, když uctívání Husa za svatého vzniká téměř nazítří po jeho smrti, že v počeštěné bohoslužbě hned od počátku ozývala se i česká pašije a epištoly, nelze se ubrániti přesvědčení, že strana umírněná, setrvávajíc při liturgické latině a po- držujíc ostatní součástky mše, byla přímo nucena obstarati si také příslušné liturgické čtení. Doba pozdější se k tomu vlastně ani nehodíl, a dovídáme-li se již r. 1433 o slav- nostních bohoslužbách dne 6. července za přítomnosti legátů koncilu2, lze tím také zvyk tento v době starší míti nepřímo za potvrzen. Ostatně již zpráva Prokopa písaře3, sice později zapsaná, ale jistě z jeho paměti vyplynuvší a tedy i pro starší dobu plně hodno- věrná, mluví o liturgických skládáních, o prósách atd. hned po smrti Husově, a sama po- vaha věci zaručuje, že v tom zasluhuje víry. Není tím ovšem řečeno, že by právě naše skládání již tenkrát bylo musilo existo- vati, ale není ani, co by tomu bránilo. Nenajdeme tu sice narážek, které by bezpečně zaručovaly stáří tak vysoké, ale bez některých známek přece není. Skládání se na konec obrací k veřejnosti, především k universitě, a mezi jejími členy lze asi nejspíš tušiti jeho původce. A tu stojí za povšimnutí, že je skládání vlastně stručným životopisem Husovým. Sice mučednická smrt stojí v popředí zájmu autorova, jak je pochopitelno, když jde o část mešního oficia na tento svátek, a tu byla patrně pramenem relace Mladoňovicova, ale autor ze života Husova zná více, než se od Petra mohl dověděti. Ví o pohnání do Říma, ví o vypuzení z Prahy a dvouletém působení ve vyhnanství, což spíše může ukazovati na dobu vzniku bližší smrti Husově než pozdější. Proti námitce, že sama tato životopisná data poznamenávati mohlo se zdáti zbytečným, dokud pamět byla živá, lze ovšem uvésti že v jednotlivých skládáních historických z prvé půle 15. stol. (na př. Kronice o Žižkovi, Starých letopisech a j.) lze doložiti společný pramen, jenž taková data patrně obsahoval, a setkáváme-li se s pokusy o životopis Husův opravdu teprve později, nelze přehlížeti, že mnohem vyšší stáří naší Prósy může zaručiti naprostý nedostatek legendárních rysů v ní, které čím dále tím více převládají. Nerozpakuji se vysloviti přesvědčení, že naše Prósa svým původem sahá jistě do první půle a snad hned do dvacátých let 15. stol. Ani to nemůže tomu býti na odpor, že skladatel užil při své básni latinské písně »Rex glorie, Christe pie«, jejíž jednotlivá slova se kladou vždy na začátku každého třetího verše a posledního slova »sempiterne«, které se do veršového schématu již nehodilo, užito za začátek samostatného drobného skládání o několika verších, připojeného na závěr. Je 1 Z té příčiny myslím, že Bartoš, Ndp. V. Čsl. XVII, 23 (zvl. ot. 2.), který tomu nejvíce pozornosti věnoval, klade začátky do doby příliš pozdní; srvn. ostatně níže při oddílu XXV. — 2 Bartoš na uv. m. — 3 Höfler I, str. 71.

Strana LXXIII
XII. PROSA DE MAGISTRO IOHANNE HUS. LXXIII ovšem vyloučeno, že by se tak bylo stalo náhodou, skladatel však svůj úmysl užíti této písně přiznal nadto i tím, že na konec celé její znění připojil. O českém znění písně lze míti pravděpodobně za to, že je složeno Husem samým4, ovšem podle vzoru latinského (ať již původcem i textu latinského je Hus či kdokoli jiný). Byla to snad právě vzpomínka na souvislost aspoň českého textu s činností Husovou, která skladatele na myšlenku užíti ho přivedla. Je ovšem pravda, že kancionál Jistebnický, dobově velmi blízký, autorství Husova při české písni neuvádí“, a že Husa autorem jmenuje teprve Jan Táborský“, což by na prvý pohled mohlo svědčiti o tom, že tradice o autorství Husově zprvu upadla v zapomenutí a teprve později znovu se vynořila. Ale víme-li nyní, že se Hus sám k čes- kému textu hlásí, může právě zmíněná okolnost býti dokladem správnější informace a tedy vyššího stáří. Cena »Prósy« naší jakožto jednoho z nejstarších dokladů mešního kultu Husova je velmi značná a roste ještě tím, že, jak dotčeno, skládání je zároveň jakýmsi pokusem o životopis Husův. Tu ovšem nepřináší zpráv neznámých, ale prozrazuje dobrou informaci, jsouc zároveň jedním z prvních pokusů toho druhu. Rukopisně došlo nás: 1. V rukopise archivu Třeboňského A 16, o němž, pokud je psán rukou známého Oldřicha Kříže z Telče, viz, co uvádí Mareš, ČČM 1896, str. 528 a d. Prósa se čte v rukopise na f 44 s nadpisem, jenž v našem vydání reprodukován", a kterýž ovšem druhou částí svou odporuje první, pochází tedy od písaře, poněvadž autor nebyl by Husa nazval kacířem; ostatně přípisek rukopisný sám prozrazuje, že ani sou- časná doba o původu z kruhů Husovi blízkých nepochybovala. Předchází Rainerův traktát o Valdenských zakončený těmito slovy: »Explicit. Finis tractatus secundi contra hereticos, finitus anno domini M° CCCC sexagesimo secundo feria quinta ante Nativitatem Christi per me Simonen de Jaromierzicz«. Je tedy tato část psána r. 1462, a poněvadž se naše Prósa připojuje k tomuto textu bezprostředně, na témž listu, nemůže ani ona býti psána dříve, je však opis. Různočtení označována Tr. 2. Rukopis universitní knihovny v Praze VI C 20 a, jehož popis podal J. Jireček, Zbytky staroč. písní, ČČM 1879 str. 45 n.; od něho také pochází označení kodex Rackův, podle pravděpodobného majetníka v 16. stol., Rodericha Racka z Chotěřiny. Rukopis po- chází dílem z 15., dílem ze 16. stol., naše prósa čte se v jeho starší části na f 85—90°. Zápis zde je notován. Varianty = U. 3. Rukopis Národní knihovny Vídeňské 12.457 z pozdního 16. stol., formátu folio- vého. Prósa naše čte se tu na f 3—6 notovaná s označením »Prosa de Mgro Ioanne Hus«, načež následují v rukopise ještě skládání: f 6'—7 s titulem »Alia Ioannis Hus cum ceteris Bohemis« známá »Clericalis turma«, v. č. XXV F str. 431 a f 7—9 s označením »Alia prosa de S. Mgro Ioanne Hus« skládání »Ad honorem sacerdotis«, č. XXV L str. 438. Na ruko- pis, o němž již A. Truhlář, Rukověť k dějinám human. písemnictví I, 469, byl jsem upozorněn teprve po vytištění příslušného archu, podstatnější varianty uvedeny na str. 504—505. O překladu této prósy do češtiny v. níže pod číslem XXVS, a úvod při témž čísle: pod tímto číslem je i vydán na str. 464—466. Latinský text vychází nyní tiskem po prvé. 4 Srvn. Novotný, Hus I, 2, 433 n. — 3 Nejedlý, Poč. hus. zp. 189 n. zvl. 220—221, Dějiny husit zp. 601 a d. — V. níže při č. XXV S. — 7 V. str. 241. X

Strana LXXIV
XIII. [ČESKÝ PŘEKLAD AKT KONCILU]. Již Jar. Goll, který rukopis tento překlad obsahující objevil, nadhodil správně otázkul, není-li ten, kdo jednotlivé kusy v rukopise obsažené opisoval, u některých sám pů- vodcem. Sice by bylo možno otázku obměniti nebo snad rozšířiti: není-li písař zároveň pře- kladatelem aspoň některých kusů, a v tom směru bude nás zajímati ještě jinde2, především však nutno se tázati, co dalo vznik tomuto překladu akt. Odpověděti lze — a v tom je právě smysl onoho nadhození Gollova — jen přihlédnutím k celému kodexu. Jde o kodex gymnasijní knihovny v saském Freiberce, velmi úhledný a pěknými iniciálkami zdobený, psaný, jak již Goll správně uvedl, v druhé půli 15. stol. jedním pí- sařem. Již to ukazuje, že celý kodex je míněn jednotně, a třeba vazba byla něco po- pozdější, přece nápis na ní vytlačený »Kronika Česká« zaručuje, že jednotnosti celku ne- bylo zapomenuto. Také uspořádání rukopisu tomu nasvědčuje. Hned na f 1 čteme červeně psaný nadpis: »O ruoznici, kteráž se jest stala v zboru Constanském pro víru zákona božieho skrze vyznánie sv. Mistra Jana z Husince a Mistra Jeronýma z Prahy, Českých rodičuov, též proti neřádu kniezstva Řím- ského v těchto kniežkách se podpisuje, jenž jsú vypsány z kněh libráře Constanské, tak jakž tam stojí, slovo od slova. A jmenují se knichy Wigle- fistarum. Léta M'CCCC'XV' za pana papeže Jana XXIII° léta jeho pátého, XVII° dne měsíce dubna. A to bylo šesté sebránie, jakž počali papežovati.« Pod tím je černě připsáno: »Léta od narozenie božieho MCCCCXIIII° stala se ruoznice v Římské cierkvi, takže někteří volili sobě papeže etc. Hledaj dále, najdeš.« Poslední slova jsou odkazem, který je splněn na str. 102—103 rukopisu3. Je to stručná zmínka o schismatu, přecházející hned k svolání koncilu Kostnického a podávající zají- mavý výčet jeho účastníků, shodující se v podstatě s tím, co zaznamenal ve své kronice Vavřinec z Březové4; bylo by sice možno, že základem jeho byl nějaký podobný seznam, kterého také Vavřinec z Březové již hotového užilé, mám však za pravděpodobnější, že našemu záznamu za pramen posloužila již kronika Vavřincova. Shoda se totiž omezuje jenom na výčet. Hned potom náš zápis, připojiv toliko součet účastníků, jehož Vavřinec nemá, přidává stručnou nepříznivou karakteristiku koncilu, v níž nechybí ani zmínka o summě, dodané českým kněžstvem do Kostnice na odsouzení Husovo. Se zprávou touto setkáváme se vedle kroniky Vavřincovy ve Starých letopisech“, potom ji opakuje kázání z konce 15. stol., životopis Heremitův i přípisek v próse kancionálu Jana Táborského?. Kdežto však Letopisy a Vavřinec výše sumy neuvádějí, najdeme v ostatních pramenech 1 J. GO11, Die böhm. Handschrift des Freiberger Gymnasialbibliothek, SB. kgl. böhm. Ges. Wiss. 1877, sfr. 381—392.—2 Zejména při Pašiji Jeronymově, viz níže č. XVIII. — 3 Našeho vydání str. 317—318. — “FRBV, 330—332. — 5 O existenci jeho mohl by svědčiti i podobný výčet, který podává kronikář Schlecht (vydán ZGORheins, NF IX, 133). — S FRBV, 351, St. let. 20. — 7 V. níže zde str. 371, 379 a 465.

Strana LXXV
XIII. [ČESKÝ PŘEKLAD AKT KONCILU.] LXXV číslo 53.000, kdežto naše zpráva uvádí 200.000. Jde patrně o společný pramen, v němž číslo původně neuvedono a dodáváno domyslem. Je-li tomu tak, nutno souditi, že zápis náš vznikl na základě původního pramene předtím, než se objevilo číslo 53.000. Neníť za- jisté důvodu, proč by byl náš autor neuvedl tohoto čísla, kdyby je ve své předloze byl nalezl, kdežto zase snadno lze vysvětliti, proč se číslo jím udané neopakuje, když tomuto záznamu nedostalo se většího rozšíření. A poněvadž určité číslo 53.000 vyskytuje se kon- cem 15. stol., je i tím zápis náš datován do doby dřívější. Potom však ještě následuje přípisek další, zahájený slovy »Hádánie v zboru Con- stanském«, vzpomínající opětně smrti Husovy a Jeronymovy a neurčitě i činnosti Wycli- fovy a zakončený slovy »Létha od narozenie Páně M'CCCCXV° za papeže Jana XXIII°, létha jeho pátého, sedmnáctého dne měsíce dubna«. Ale to jsou právě slova, jimiž se za- číná souvislé vypravování, obsah našeho kodexu zahajující. Je to, jak hned uvidíme, pře- klad akt koncilu Kostnického (arci s určitého hlediska upravený). Nedovedu si věci vy- světliti jinak, než takto: Písař kodexu měl původně před sebou překlad akt koncilu, který začal opisovati i s úvodními slovy, tak jak zde výše položena (»O ruoznici — papežovati«), takže tento úvod byl původně míněn jako začátek překladu akt. Potom se však písař seznámil s kronikou Vavřince z Březové, z níž místo o koncilu zdálo se mu vhodným doplňkem. Proto začal je opisovati hned za oním úvodem (f2), ale nemaje dosti místa, připojil odkaz »hledaj dále, najdeš« a opsal toto místo až po ukončení překladu akt (na f 102—103), naznačiv opisem několika začátečních slov překladu, že nyní má následovati to, co položeno již výše. Zde se vlastně hlásí již jakási změna programu. Písař se patrně teprve nyní odhodlal rozšířiti překlad akt také jinými kusy ke koncilu se táhnoucími, takže nyní celý rukopis pojat jako celek, k němuž mimo překlad akt připojeny i kusy jiné (jejich výčet hned bude připojen). Ale tím se také stalo, že onen úvod, původně jen pro překlad akt míněný, stal se úvodem k celému rukopisu jednotně pojatému. Poněvadž pak nebylo v našem vydání možno reprodukovati celý rukopis a zejména ne v pořádku, jaký v něm zachován, zdálo se mi vhodnějším přisvědčiti rozhodnutí písařovu a pojmouti tento úvod jako příslušející k celku a otisknouti jej toliko zde, nikoli na začátku otisku akt, kam vlastně náleží. Písaři přisvědčil také knihař, jenž, pořizuje něco později vazbu, na desce vyryl označení: »Kronika česká«. Vnitřní doklady, ukazující k jednotnosti celého kodexu, budou nás více zajímati ještě jinde, zevně svědčí o ní také vnější úprava, jak řečeno, velmi úhledná a pečlivá, vyznačující se četnými barevnými iniciálkami a vůbec pěknou formou (tak na f 103 iniciálka M, na f 110' iniciálka Z atd). Dalším svědectvím může býti i obsaho. Po skončení překladu akt známým nám již výpisem z Vavřince najdeme f 103—110 pod označením »Mistr Jan Hus« čtyři žalářní listy Husovy — mého vydání č. 147, 129, 153, 156 — zakončené poznámkou: »Tyto epištoly psal jest v žaláři v Constancí v okovách české obci Mistr Jan Hus svú rukú.« Potom f 110'—123 bez zvláštního označení slovy »Znamenav« uvedena česká Pašije Hu- sova z péra Petra z Mladoňovic (tištěná v přítomném vydání na str. 120—148), f 123—132: »Tuto se vypisuje o mistru Jeronymovi svaté paměti«, otištěno níže 351—367, f 132'—138' »Epištola převýmluvného muže Poegia Florentýnského, kterúž psal k Leonardovi Aretýnskému o smrti Mistra Jeronyma Čecha, kterýhož sbor Constanský pro pravdu zákona božieho upálil jest, takto se počiená«, otištěno níže str. 323—334, s V. úvod str. předch. — » Zdálo se mi vhodným doplniti podrobnějšími daty všeobecné údaje Gollovy. X*

Strana LXXVI
LXXVI UVOD. f 139—143 »List pánuov českých a moravských do Constancie« . . . je český pře- klad protestního listu české šlechty z 2. září 1415, tištěný AČ III, 187—193, f 143—145 »List poslaný od krále Zigmunda pánuom Českým« otiskl Palacký, AC III, str. 232—233, f 148 (červeně): »Litera domini Sigismundi regis Vngarie etc. reprehensiva baro- num et aliorum fautorum Wiklephistarum« otiskl Palacký, Docum. 609—611, f 148'—150 (červeně) »List věřící od krále Zigmunda poslaný k Čechuom do Ba- zylee po panu Mikulášovi rytieři z Vladěnína s jiným poselstvím«, otiskl Goll, Věst. král. spol. nauk 1877 str. 385—387, f 150—152: »Totoť jest poselstvie dal pan Mikuláš rytieř z Vladěnína od. krále Vherského k Čechóm vyslaným do Bazylee a. XXXIII°«, otiskl Goll tamt. 387—388, f 152'—155 prázdné, jen f 153' pozdní zkoušení péra, f 154, 155' německé čmárání. f 156—165' »Kronika velmi pěkná o Janovi Žižkovi čeledínu krále Václava počiená se«, vydal Goll, Vypsání 1878, Novotný 1923, f 165'—169 bez nadpisu: »Zigmund uherský král, úhlavní českého jazyka nepřietel«, vydal Goll, Věst. spol. 1877 str. 389—392. Je to invektiva na Zikmunda s přehledem hu- sitských válek, zvláště bitvy u Tachova a Domažlic a se zmínkou o kompaktátech; srovn. ještě níže f 169'—170': Pod záhlavím »Litera baronum regni Boemie, quam scribunt etc. Hun- garie regi, de qua circa principium fit mencio, ipsorum sigillis sigillata sequitur de verbo ad verbum et est talis« následuje list pánův českých ve prospěch Husův psaný Zikmundovi dne 7. října 1414, otiskl Palacký, Docum. str. 531—532, týž, AČ III str. 181—182, No- votný, Hus v Kostnici a česká šlechta (Praha 1915), str. 42—43, f 170—172 »Literam subscriptam domini barones infrascripti pro liberacione M. loh. Hus regi Constanciam direxerunt ante Carnisprivium anno domini M'CCCCXV°, que sequitur«, otiskl Palacký tamt. str. 534—535, AČ III, 182—183, Novotný 44—45, f 172'—174 »Literam subscriptam direxerunt barones infra[scripti] Constanciam regi Romanorum et Hungarie post Penthecostes eodem anno predicto; quam domini ba- rones in sua peticione finali in factis M. Iohannis Hus in latinum transsumptam concilii et nacionum deputatis presentaverunt, que est publice coram concilio lecta presentibus dominis baronibus suprafatis et hoc feria VIta post Marcelli in refectorio magno fratrum Minorum Constancie, que est in forma, sequitur et est talis« otiskl Palacký tamt. str. 547—548 AČ III 183—184, Novotný 50—52, f 174—178 »My Čeněk z Veselé...« list z 5. září 1415 o obraně kázání, otiskl Palacký tamt. str. 590—593, AČ III, 193—195. Na konec dodáno: »Per literam supra- scriptam barones regni Bohemie et marchionatus Morauie confederati sunt ad deffen- dendum legem dei et predicacionem verbi eius et ad resistendum impugnatoribus legis dei honorisque regni Bohemie et marchionatus Morauie predictorum.« Vzpomeneme-li, že celý kodex je vlastně pojat jednotně, mají právě tyto kusy zvlášt- ní význam. Jejich nadpisy totiž prozrazují jejich původ. Hned v prvním je nápadný odkaz »de qua circa principium fit mencio“, když v celém kodexu jinak zmínky podobné není. Rovněž tak přípisek na f 172—174, mluvě o čtení listu na koncilu »presentibus baronibus suprafatis« nemůže míti na mysli zasílatele listu, kteří v Kostnici nebyli, nýbrž české a polské pány v Kostnici přítomné, o nichž však v našem rukopise předtím není zmínky. Za to však všecky tyto listiny (f 169'—174) až na poslední (f 174—178) pojal do své veliké relace o Husovi Petr z Mladoňovic. A tu stojí za povšimnutí, že všecky tyto listiny s týmiž nebo skoro stejnými nadpisy a v témž pořádku najdeme právě ve známém nám

Strana LXXVII
XIII. [ČESKÝ PŘEKLAD AKT KONCILU.] LXXVII již rukopise C = Víd 4557, o němž bylo výšel vyloženo, že je opisem Kostnických zá- znamů Petrových, dílem již zredigovaných. Shoda je, až na některé bezvýznamné rozdíly, úplnáli, a vrací-li se někde i v nadpisech a doslovech redakce druhé (M), právě pořad listů, jenž v redakci druhé je poněkud změněn, prozrazuje, že užito rukopisu C. Měl tedy skladatel rukopisu Freiberského — neboť nic neopravňuje k domněnce, že by teprve pozdější opisovač tyto kusy byl připojil — před sebou zprávu Mladoňovicovu v ruko- pise obsahujícím opis původních záznamů z části zredigovaných, jak je známe z ru- kopise C, čehož příčina se ještě níže sama vysvětlí. Tomu není na odpor, že se v témž rukopise vyskytují i česká pašije Mladoňovicova o Husovi i některé tisky Husovy, z nichž v rukopise Freiberském pořízen výbor patrně již za bohoslužebnými účely, aby byly »epištolami«, jako ona pašije měla býti evangeliem. A také protestní list pánů českých (f 139—1430, který sice do relace Mladoňovicovy pojat nebyl a přímo s ní nesouvisí, ale vyskytuje se občas v rukopisech dílo Mladoňovicovo obsahujícíchl2, prozrazuje úmysl po- dati dílo jednotné. Nelze tedy neviděti jisté jednotící myšlenky, byť se i neprojevovala příliš nápadně: za překladem akt koncilu o procesu Husově a Jeronymově další zprávy o nich, listiny k jednání v Basileji se vztahující, kronika o Žižkovi, listy k Husovi se táhnoucí, jak je skladatel v předlohách našel. Zajímá nás především překlad akt. Posuzujeme-li věcnou jeho stránku, nesmíme spouštěti se zřetele, že překlad je opis, jak svědčí četné omyly písařské. Z nich aspoň ně- které buďte vytčeny: Tak na str. 247 pozn. b psáno »miera pravá pravá« místo »viera pravá«, str. 248 pozn. e psáno »sa« místo »sau«, pozn. m psáno »kteráž« místo »kterúž«, na str. 249 pozn. o psáno »nebo« (ne°) místo »mne«, str. 250 pozn. q psáno omylem »bi- skupstvie arcibiskupstvie«, pozn. o »s vypsánie« (místo »vypsáním«). str. 256 pozn. wa (v. Opravy na str. 511) psáno »zaznano« místo »zahnáno« (odpovídá latinskému »elimi- naretur«), pozn. x »věrným« místo »věčným«, str. 257 pozn. b »kráčiena« (místo »krá- čieno«), pozn. c »čas« (místo »řád«), pozn. d »procuratorova« místo »procuratorovu«. str. 258 pozn. h (»národuom« místo »národuov«), i (»jest« místo »čest«), k (»okování« místo »okovami«), 263 pozn. c (»vyhledavati« místo »vyhledavači«), str. 266 pozn. w (»člověk« místo »článek«), str. 267 pozn. b (»při jiné« místo »přijímá«), pozn. c (»vzadně« místo »úřadně«), str. 268 pozn. d* (»ovčího« místo »božího«), str. 274 pozn. u (»když« místo »kterýž«), str. 275 pozn. v (»netoliko« místo »několiko«), str. 277 pozn. b (»pouštěni« místo »pouštíno«), str. 281 pozn. r (»za všecka« místo »že všecko«), pozn. v (»nepravitelný« místo »nenapravitelný«), str. 282 pozn. x (»úřad« místo »řád«), pozn. y (»mnohotraczně« místo »mnohokrátně«), str. 283 pozn. b, f (»kniieže« místo »kněžie«), 287 pozn. q (»vyrče- nému« místo »vyrčenú«), pozn. u (»zavržený« místo »zatvrzený«, tak i str. 300 pozn. u), str. 291 pozn. b (»viery« místo »věci«), na str. 300 pozn. s* (»ve mše« místo »Venuše«), str. 302 pozn. b (»slovích« místo »svých«), str. 306 pozn. u (»niež« místo »móž), str. 312 pozn. s (»jiní« místo »nim«), str. 315 pozn. v (»nevětčiem« místo »nevěstčiem«) atd. Lze-li v tom spatřovati záruku, že písař kodexu není zároveň překladatelem akt — ten by se přece nemohl dopustiti omylů někdy tak rušivých, — nýbrž že opsal překlad již hotový, ani ten, kdo překlad pořídil, nevedl si příliš obratně. Nehledě ani k tomu, jak si práci ulehčuje, velmi často prozrazuje, že nerozuměl tomu, co překládá. Bylo by možno 10 Srovn. svrchu úvod str. XLVI a Novotný, Husova korespondence XXX—XXXI. — 11 Srovn. svrchu ve vydání Mladoňovice str. 65, 66, 68 pozn. k. — 12 Na př. M. srvn. Novotný, Hus v Kostnici str. 33, 59.

Strana LXXVIII
LXXVIII UVOD. podati značný počet dokladů, ale stačí snad výběr několika nápadnějších. Tak na př. slova originálu: »Universitates, collegia... sunt vana gentilitate introducta« přeložena: »jsou marná uvedenie pohanstvie« (str. 255 pozn. 99); něco níže »Constantinus imperator« pře- loženo »Constanský císař« (tamt. pozn. 100). »Electio pape a cardinalibus« podáno jako »volenie papeže a cardynáluov« (tamt. pozn. 5); »anebo jestliže by zapíral povolnosti naj- vyššieho biskupa pod jinými církvemi straními« neodpovídá původnímu: »aut pro quanto negaret primatum summi pontificis super alias ecclesias peculiares“ (tamt. pozn. 6); »etiam, si opus esset, cum adieccione, quod« přeloženo mylně: »by pak potřebie bylo i to přídati“ (str. 256 pozn. 18), »ač [ne] v té straně slov« neodpovídá latinskému »licet non in eadem forma verborum« (257 pozn. 26), zrovna tak, jako zcela nesprávně slovem »jednak« pře- loženo »pene« (tamt. pozn. 28) nebo »principum electorum« — »kniežat volených« (str. 258 pozn. 48), či »(cardinales) presbiteri« — »otcové« (str. 259 pozn. 70). Neporozuměv obratu: »Ipso Iohanne Hus heretico et heresiarcha ibidem constituto«, překládá autor: »A jej Jana Husa kacíře tu sú posúdili« (str. 260 pozn. 82). Slovem »Dvanácte... úředniekuov« na- hrazeno »Duodecim ... discipuli« (str. 203 pozn. 29, to ovšem může býti chyba písařská místo »učedníkóv»). Patrně z nedorozumění vznikl překlad »stalo se jest z příčiny od nich položené“, když překladatel četl »facta“ místo »ficta est causa per eos allegata« (str. 268 pozn. 90). Podobně nesrozumitelné »v které by příčině odpřisíci se chtěl a přišla mezitím jiná pokuta a vyhlášení výpovědi« úplně zkresluje znění originálu »in casu, quod abiurare vellet, veniret alia pena et prolacio sentencie« (str. 279 pozn. 49). «Skrze úřednieka dvoru ciesařského před vyhledače kacířských bluduov do světnice súdné consistoře Patavínské jest přihnán« je špatný překlad »per officialem curie et heretice pravitatis inquisitorem ad in- stanciam et per scribam causarum consistorii eiusdem Pataviensis fuit arrestatus« (str. 279 pozn. 65 a 66). Slovo »cappam« přeloženo »mošnu« (str. 289 pozn. 84), »u sebe cho- val jest pro se a pro sluhu svého« (str. 289 pozn. 86) nepodává správně latinského »fovit pro suo et pro suo servitore habuit«. Ale i jinak najdeme hojně nepřesností. Hned na začátku (str. 247 pozn. 1* i 249 a j.) »representans« přeloženo »vyznávaje«, běžný obrat »pro tercio et peremptorio termino ac mo- nitione canonica« (tamt. pozn. 5) přeložen nevhodně «za třetí a za ztracenie pře v sobě držící cíl podlé znění práv duchovních«. Věta »unum vel plura publicum vel publica instrumentum vel instrumenta« překládá se pravidelně »vidimus jedno nebo více (str. 250 pozn. 37, 44, str. 252 pozn. 65, str. 258 pozn. 38, str. 309, 314 atd.). Na str. 257 (pozn. 24*) »ordinariis lo- corum« zní po česku »farářuóm miest svých« (podobně 285 pozn. 45), na str. 248 (pozn. 8; srvn. i 251 pozn. 47): »s svými slavnostmi, jimiž sou páni znamenití jemu sloužili« špatně podává originál: »cum insigniis regalibus et nobilibus in predictis sibi servientibus«, po- dobně nesprávně položeno (tamt. pozn. 11): »A prve než se to podle zvyklosti konalo, byla jest zpievána mše« za latinské: »Et antequam aliquid fieret, more solito fuit cantata missa«. O neporozumění svědčí dále překlad (str. 248—249 pozn. 25): »a na jeho soběvol- nost puohonu proti němu uloženého opět jsú žádali, a ten puohon i s intimací Jeronymovú, kterúž na dveřích jistých kostelův Constanských byl jest přibil, před ni na cedulech na- psané předložili jsú« za latinské: »et in eius contumaciam citacionem alias decretam repe- tierunt eamque una cum executione eius, facta in valvis ecclesiarum civitatis Constan- tiensis, facto et in scriptis reproduxerunt«, stejně jako překlad (tamt. pozn. 26): »skrze slyšení vuobec listuov odporných Římskému dvoru« činí nesrozumitelným znění originálu »per audientiam publicam literarum contradictarum Romane curie«, tamtéž (pozn. 29) »ustanoven jest osobně« není »constitutus personaliter« nebo (pozn. 35) »k slyšení pří ná- městka apoštolského« není »pro audiencia causarum apostolicarum«. Na str. 250 (pozn. 40)

Strana LXXIX
XIII. [ČESKÝ PŘEKLAD AKT KONCILU.] LXXIX ku podivu nesprávně položeno: »vyptav a vyhledav všech věcí i božských nahoře psaných věrné svědecstvie«, za »rogatus et requisitus omnium et singulorum premissorum in fidem et testimonium«, a stejně zaráží (tamt. pozn. 41): »Jacub z Comple řečený Pennenský« místo »J. de Camplo electus Pennensis«; »léta páně« (str. 253 pozn. 82) uvedeno mylně za »anno quinto«, překlad »bránie kázati« (str. 254 pozn. 90) praví opak latinského »di- mittunt praedicare«, »pánem města« (str. 254 pozn. 93) není »dominus civilis«; slova: »Jest- liže by kdo odpor učinil proti protivným obohacenie cierkve« (str. 265 pozn. 53) praví něco jiného, než latinské: »Si fiat obieccio contra impugnantes dotacionem ecclesie«, nebo (str. 306 pozn. 36) »k rozhněvanému pánu hned se odvolává« za latinské »adiracundiam mox provocatur« atd. velmi často13 jak ve vydání svými místy uvedeno. A jistě za všecko ostatní mluví překlad slov »die Veneris sancta« (= na Velký pátek) českým »na den Venuše svaté« zatemněný ještě tím, že písař místo »Venuše« napsal »ve mše« (str. 300 pozn. 78 a s*). I jinak dovedl si překladatel svůj úkol usnadniti. Někdy některé věty své před- lohy prostě vynechává, a i když tu a tam může jíti o pouhé nedopatření nebo přehléd- nutíl4, nebo ojediněle o úmyslné zkrácení a vypuštění věcí s předmětem přímo nesouvis- lých,15 přece zpravidla lze za důvod míti to, že vypustil, co mu činilo obtíže. Tak si usnadnil překlad dlouhé věty určující povahu půhonu proti Jeronymovi (str. 250 pozn. 42) a přeložil jen část (locum tenente auditoris audiencie contradictarum ibidem ad bancum sedente ad horam illam pro audiencia contradictarum et actu infrascripto faciendo depu- tato = miesto posluchače drže, ten sedě hodinu tu, v kterú by pře slyšány býti měly), pouhým »jiné tu přítomné« nahrazeno: »ceterosque notarios nationum IV et tabelliones quoscumque« (str. 252 pozn. 64), jinde vynecháno »eo quod possessionem habent« (255 pozn. 2), nebo „sicut superius est expressum« (str. 257 pozn. 24), nepřeloženo »in mundo sive pomo« (str. 259, pozn. 58), vynecháno i několik článků (str. 273 pozn. 61 a 63) nebo jejich část (293 pozn. 66 a j.), opět jinde je překlad vadný (str. 313 pozn. 81, str. 254 16 pozn. 95), čemuž ani to nevadí, že překladatel ojediněle předlohu po svém rozvádí.“ Tím vším prozrazuje se překladatel jako muž nepříliš dovedný a obratný. Jestliže však při tom dává najevo jistou míru kritičnosti aspoň potud, že sice ponechává i jednot- livá udání o datu, řízení schůzí, o počtu přítomných atd., jak se to v úředních aktech koncilu četlo, propůjčuje tím, jak dobře bylo konstatováno,17 své práci ráz souvislého vypravování, na druhé straně však přece nepřekládá šmahem všeho, co se v aktech četlo, nýbrž vybírá jen části vztahující se na Husa, Wyclifa a Jeronyma,18 není nesnadno do- spěti k závěru, že tento výběr neučinil překladatel sám, nýbrž že jej nalezl od někoho jiného pořízen a tedy již hotový přeložil. Překladatel akt však nemůže tudíž býti ani pů- vodcem rukopisu našeho. A poněvadž zase okolnost, že začátku překladu akt předeslal ještě onu zmínku o koncilu, jejíž dokončení, poněvadž se mu na místo při začátku vyne- chané nevešlo, musil odsunouti až na str. 102, ukazuje, že úmysl podati snůškou jednotlivých kusů k náboženským dějinám 15. stol. se vztahujících jakýsi celek vznikl až při sestavo- vání našeho kodexu, je tím dán závěr, že v druhé polovici 15. stol. neznámý milovník 13 Srvn. na př. str. 251 pozn. 54—57, str. 252 pozn. 62, 63, 70, str. 253 pozn. 85, 87, 88,254 pozn. 94, 313 pozn. 81 a jinde často, čehož netřeba podrobně uváděti. — 14 Na př. str. 252 pozn. 70 (přeskočeno »marchionis«) nebo str. 259 pozn. 51, str. 275 pozn. 83 atd. — 15 Na př. 310 pozn. 62, snad i 250 pozn. 39 — 16 Na př. str. 254 pozn. 91 — 17 Goll na uv. m. 381—382. = 18 Jedinou výjimku tvoří »Výpověď o tyrannu« (str. 282), jednající o odsouzení nauky Jana Parvi, ale ta je podmíněna předcházející (str. 279 pozn. 60) zmínkou, jež pojetí této výpovědi slibuje a nedala se dobře vypustiti.

Strana LXXX
LXXX UVOD. starožitností, prováděje tento svůj úmysl, užil k tomu na prvém místě českého překladu akt, který již hotový nalezl, a k němu pak připojil i kusy ostatní. Je-li již tím řečeno, že, i když rukopis v nynější podobě vznikl až v půli 15. stol.; může obsahovati i opisy skládání starších, jako je tomu právě s překladem akt, neplatí to ovšem o skládáních v něm obsažených všech, nýbrž třeba si položiti tuto otázku u každého z jednotlivých kusů. Nejméně pochybností bude ovšem u čísel, která se k pře- kladu akt připojují bezprostředně. O čtyřech listech Husových netřeba dokazovati, že vznikly dříve, a také jejich seskupení najdeme již, třeba v uspořádání maličko jiném, v rukopisech z dvacátých let 15. stol.19 Také česká pašie o Husovi je ovšem starší, jak dokazují dílem tytéž, dílem jiné rukopisy rovněž již z týchž let pocházející.2 Také protestní list českých pánů proti upálení Husovu do Kostnice psaný náleží mezi kusy dříve vzniklé, což ovšem platí i o následujících listech Zikmundových stejně jako o projevech s posláním Mikuláše z Vladěnína souvislých, které jsou datovány do r. 1433. O »Kronice velmi pěkné« nelze dnes pochybovati, že vznikla nejspíše v letech třicátých, pravdě- podobně před r. 143721, do které doby se hlásí i další projev proti Zikmundovi, přináše- jící i stručný přehled vítězství husitských a jednání o kompaktata a ostře zahrocený proti Zikmundovi. Sepsání sice odkazuje na jiné kroniky, v nichž věci podrobněji probrány, a mluví na konci22 o tom, »co se jest dálo před námi za věku otcuo našich«, což by mohlo ukazovati, že projev vznikl až v době pozdější. Že však ani on nebyl skládán teprve pro náš rukopis, vyplývá tuším z jeho závěrečných slov: »Aby za dlúhé časy v zapomenutí nebylo dáno, krátce v tomto sepsánie oznámeno buď« což se nemůže vztahovati ke ko- dexu celému a jistě zaručuje samostatný vznik tohoto kusu. A konečně poslední kus, listy českých pánů o Husa do Kostnice, jsou ovšem starší, když známe pravděpodobně i předlohu (rukopis C), z níž opsány.23 Zbývá tedy české zpracování pašije o Jeronymovi a český překlad listu Poggiova. U listu Poggiova nelze této otázky rozhodnouti s plnou bezpečností, nicméně za pravdě- podobnější lze míti, že také on je původu staršího a do našeho rukopisu přešel již hotov. Je především nápadné, že velmi často nahrazuje starší tvary (o nichž, že tu původně byly, svědčí rukopisy ostatní) pozdějšími. Tak téměř zpravidla místo ie“ klade se již í (na př. článcích, církve, najvíc, třetího), stará imperfekta začasté odstraněna (str. 329 pozn. p místo »biechu« — »byly«, tamtéž pozn. 8 místo »kloniechu« — »klonily«, str. 331 pozn. uu místo »mlčieše« — »mlčel«). I když nám to mnoho neposlouží k určení doby, přece je ne- sporné, že nahrazování tvarů starších předpokládá předlohu, jež je obsahovala, a tedy již hotová existovala. Mimo to pak také chyby písařské prozrazují, že jde o opis. Není jich sice mnoho a některé neznamenají nic (na př. 325 pp »nepzihodné« místo »neprzihodné«), ale jsou druhdy i dosti výrazné. Tak na str. 330 pozn. z »žádost« místo »žalost«, a zvláště na str. 328 ps nesrozumitelné »prosil jest počem«, opravené na »počav, prosil jest« lze, tuším, vysvětliti jen neporozuměním starému přechodníku »počen«. To vše, jak za to mám, opravňuje k závěru, že také překlad listu Poggiova vznikl již dříve a do rukopisu našeho jako součástka »Kroniky« přešel již hotový. Poněkud jinak má se věc s českou pašijí Jeronymovou. Zde především nenajdeme rušivých chyb písařských. Sice není bez nich úplně, ale nejsou takové, aby ukazovaly, že písař neporozuměl tomu, co opisuje. Na str. 251 pozn. b chybí u slova rytieř označení 19 Srvn. Novotný, Husova koresp. XXX, XXXII atd. — 2 Srvn. tamt. a výše zde str. XIII. — 21 V. Novotný, Sb. Bidlův 229 n., co namítá Pekař ČČH XXXV, 442, nevyvrací nic. — 22 VSpN 1877 str. 301, 302. — 23 Srvn. svrchu str. XLVI.

Strana LXXXI
XIII. ČESKÝ PŘEKLAD AKT KONCILU. LXXXI »boží«, což může, ale ani nemusí býti opomenutí, pozn. k »obssijrznie« je obyčejná chyba, která se může přihoditi kdykoliv, na str. 352 pozn. k čteme »uměnie«, kde bychom čekali »učení“, ale ani to není závažné a dá se snadno vysvětliti, totéž platí na str. 355 pozn. t o škrtnutém »naň«, které písař napsal dříve a pak opravil, tamtéž pozn. v »by« místo »byl« je omyl bezvýznamný, na str. 356 pozn. k vynechané »Jeronym«, které chybí i v jiných textech, dodáno patrně později, pozn. r opakované »mnoho« opraveno hned mezi psaním, tamtéž pozn.p »to strážní« místo »strážní to« není vůbec chyba, na str. 359 pozn. y vynechané »všecko« ostatních textů nijak neruší a může býti dodatkem ostatních. Také na str. 360 pozn. ra vynechané »rúše«, ač vadí, je jistě pouhé přehlédnutí. Na str. 362 pozn. ag »před Vstúpením božím« vzniklo patrně omylem předlohy. Ani nesprávné »žalostně« místo »zlostně« (str. 364 pozn. va) nevymyká se z povahy pouhých přehléd- nutí. Závažnější jest jen omyl na str. 365 pozn. va »ostavuji, že vaše svědomie« místo správného »ve vašem svěd.«, ale i to lze snadno vysvětliti poklesnutím péče, když se práce blížila ke konci, podobně jako (tamtéž pozn. hh) »pozdvihl« místo »pozdvih«. A ko- nečně (tamt. pozn. n) škrtnuté »vytíná« před »vymietá«, tím, že „vytíná a vymětá« naj- deme v ostatních textech, prozrazuje se jako oprava provedená písařem textu našeho samým. Jak patrno, není zde nic, co by svědčilo, že písař nevěděl, co opisuje, jde o chyby, jaké se při opisování textu přihodí velmi snadno, a není třeba vykládati, že text, i když při vzniku našeho kodexu teprve (a pro tento kodex) byl pořízen, z konceptu musil býti opsán. A povšimneme-li si slov hned v úvodu položených (str. 351): »ačkoli dobrým úmy- slem bylo prvé o jeho přiehodách i odsúzenie na smrt sepsáno, ale že to dobře obšírně bylo položeno, ješto čísti to všecko nebo slyšeti bývá tesklivo: protož aby tiem ochot- nějie mohlo přijato býti i snáze pamatováno, což se o témž Mistru Jeronymovi jistotně shledává, ale tiem kratčejie, o něm buď známo toto«, slov to, která nejsnáze lze vylo- žiti jako odkaz na předcházející výtah z akt koncilu,2 dojdeme k závěru, že Pašije o Jero- nymovi na rozdíl od ostatních kusů, které do kodexu převzaty, již hotově byvše nalezeny, složena teprve pro náš kodex. Ale z toho nabízí se sám i závěr další. Původce pašije o Jeronymovi je také původcem celého kodexu. On to byl, jenž, naleznuv překlad akt koncilu a jiné kusy k dějinám husitství se vztahující, odhodlal se sestaviti je v celek jako »českou kroniku«. Právě onen dodatek, ohlášený na počátku překladu akt a připojený až na jeho konci, ukazuje, že byl připojen mezi vznikem celého kodexu, a že tedy kodex vznikl v době, do níž jej písmo klade, opisem kusů odjinud shledaných a dodáním pašije Jeronymovy. Otázka po jejím původci bude nás zajímati jinde,25 ale lze již nyní pověděti, že je to s největší pravděpodobností M. Petr z Mladoňovic. Datem jeho smrti, r. 1451, byla by dána doba vzniku kodexu. Sice písmo samo svědčilo by spíše pro druhou půli stol. 15, ale poněvadž není snadné určení podle písma přesně na rok, není třeba pochybovati, že i náš kodex těsně před r. 1451 lze položiti. Životopisná data Petrova se s tím ovšem úplně shodují. Nadšený stoupenec a pře- svědčený obhájce Husův, jenž potom tak značně vystřízlivěl, že náležel k nejmírnějším a nejochotnějším k smíru theologům husitským, na konec přece zase nalezl sebe a ne- 26 A právě této náladě od- obával se ani smělé pohrůžky vůči úskočnému legátu kurie.“ 2 Poznal to již Goll str. 382. — 25 Srvn. níže u č. XVIII. — 26 V. svrchu str. XX. XI

Strana LXXXII
LXXXII UVOD. povídá také obsah našeho rukopisu. Sám překlad akt, jenž svou suchou mluvou úřední přece dovedl i objektivní přesvědčení o Husově nevině vzbuditi, dokumenty a zprávy o Husovi, list Poggiův, jednání o kompaktáta, kronika o Žižkovi, ostrý výpad proti Zik- mundovi s výslovným zdůrazněním oprávněnosti kompaktát, to vše se jistě dobře hodí do situace r. 1448, kdy potvrzení kompaktát narazilo na obtíže a překážky samy dovedly probuditi potřebu oživiti si v mysli obraz české otázky. Kodex je tedy myšlen jednotně, ale tím nepřestává býti snůškou jednotlivých děl, která i v tomto celku zůstávají samostatná. Z nich o některých, jež z rámce této edice vypadají, nepřísluší jednati zde, o jiných, pokud do našeho vydání pojata, pojednáno již svrchu nebo se tak stane níže. Na tomto místě zajímal by nás překlad akt. Ale o jeho povaze byla rovněž již učiněna potřebná zmínka, z níž vychází, že je dosti neumělý; pře- kladatel začasté neporozuměl originálu a usnadňoval si práci i jinak. Cenu má právě jenom jako překlad úředního pramene a dále tím, že, vzniknuv před naším kodexem a byv do něho pojat, je svědectvím neutuchajícího zájmu. Zachován je v jediném rukopise našem. Mezi nynějším listem 74 a 75 vytržen list, čehož si při paginaci později prováděné nepovšimnuto. Proto na příslušném místě v po- známce připojen text latinský (v. str. 298 n. pozn. 70). Ale také jindy častěji vynechávány kratší či delší partie, buď z nepozornosti překladatele, anebo že měl již rukopis takto po- rušený. Na některé podobné výpustky bylo při přehledu nepřesností překladu již upozor- něno,27 všech není třeba uváděti, vzpomínám aspoň význačnějších: na str. 259 pozn. 51, str. 261 pozn. 1, str. 265 pozn. 61, kde vynechány dva články, jako i níže pozn. 63, str. 271 pozn. 38, str. 273 pozn. 66, str. 277 pozn. 16, str. 285 pozn. 54, str. 295 pozn. 43, str. 301 pozn. 81, str. 303 pozn. 96, 98, str. 304 pozn. 17. Jinak není třeba dalších poznámek. O způsobu edice stačí říci, že se přidržuje textu Freiberského, opravujíc a jen v poznámkách registrujíc zřejmé písařské chyby. Text po- dán, jak se samo sebou rozumí, transkribovaný. O způsobu transkripce stačí říci, že v rukopise ,ie“ téměř pravidelně psáno „jie (tedy íe“), což ovšem nepodrženo a jenom zde se konstatuje. Tiskem vychází tu tento překlad po prvé. 7 Srvn. svrchu str. LXXIX.

Strana LXXXIII
XIV. NOTAE DE CONCILIO CONSTANTIENSI je umělý název daný několika poznámkám o Husovi, Jeronymovi a o počínajícím husitství, vyňatým ze zajímavého rukopisu knihovny Mnichovské, označeného lat. 5596 (= Mn). Je to současný rukopis podlouhlého formátu, úzký, vysoký, o 107 listech (k nimž při pagi- naci přičteno i přídeští jako f. 108). Rukopis je psán současně několika rukami a složen z několika částí, jež dílem při vazbě přeházeny, a vztahuje se skoro vesměs ke koncilu Kostnickému. Stručný jeho popis, který podal Finke, Acta concilii Constanciensis IV, str. LXXV—LXXVI, nutno aspoň poněkud doplniti. Nejprve se zvláštní paginací f 1a—7a podán je výčet účastníků koncílu (v. o něm J. Riegel, Die Teilnehmerlisten des Konst. Konzils, diss. Freiburg 1916) psaný v základě jednou rukou, ale doplňovaný poznámkami dodatečně vpisovanými. Je to patrně část pů- vodně samostatná, která se do našeho kodexu dostala teprve dodatečně při vazbě. Teprve po ukončení seznamu počíná se vlastní obsah kodexu novou paginací, jež 2 však, hledíc k začátečným listům, je označena až po f 7 jako 1b. 2b atd., až na f 8 za- číná jednoduchým číslováním. Obsahuje: f 1b Sequuntur articuli contenti formaliter vel sentencialiter aut elicitive in tractatu, quem composuit Ioh. Huss Pragensis et intitulavit De ecclesia, sequens errores Wykleff in hac parte. Červeně: Isti sunt ar- ticuli fautoris heretice pravitatis, vid. Huss. Černě: Primus. Quod nullus prescitus. Jde do 2b', kde podpis: lohannes de Gersono, cancellarius Parisiensis. Jsou to známé články Geisarovy, jež vydal Palacký, Docum. 185—188, místy připojeny marginalie upozorňující na bludy. f 2b. Sigismundus (odvolání glejtů, 8. dub. 1415, Palacký, Docum. 543—544). f 3b —3b': Conclusa et determinata et decreta per sacrum concilium Constanciense in prima sessione publica feria 3a post Palmarum anno domini MCCCCXV. Cardinalis Cameracensis celebravit missam de beata Virgine. Et in hac fuerunt presentes LXX mitrati. Ad honorem et gloriam sanctissime Trinitatis — 3b' et contra eos exequendis (= v. d. Hardt IV, 72, cod. Vind. Elstraw). f 3b. Sessiones ita celebrari consweverunt sancta synodus: Placet etc., zápis o pořadu schůzí, jehož tisku jsem nenalezl. (Červeně) Secunda. — — 4b Sessio secunda a civitate Constanciensi (v. d. Hardt IV, 87 = cod. Vind. — 90), při čemž dole jinou rukou připojena poznámka o účastnících, shodná celkem s tím, co má v. d. Hardt IV, str. 89 a dále str. 90 o volbě tří zástupců z národů. f 4b—4.b červeně: Tercia. — Sessio 3a celebrata fuit et hominibus; ib. 96—99, ač úplně se texty nekryjí. f 5b Hic articulus datus et auditus fuit ad alios articulos pro 2a sessione per cancellarium Parisiensem. Auctoritas huius salute sui gregis, ib. 72—73. Nota isti versus erant annexi in octava Pasce, verše o útěku Jana XXIII (M semel in festo ...), mezi než vložen list Janův Zikmundovi ze Šafhůz z 21. března (v. d. Hardt II, 152), načež verše pokračují se zá- věrem: sabbato ante Oculi erant annexa. Dole jinou rukou připsáno: Item nota ubi supra, dodatečný zápis o sedění z 6. dubna. f 5b'—6b: Proposita per d. cardinalem Pysanum pro parte domini nostri pape XXVIIa die mensis Marcii. Quod dominus noster constituat o materia dissolucionis concilii etc. (v. d. Hardt IV, 77—78) XI*

Strana LXXXIV
LXXXIV UVOD. f 6b —7.b Professio summorum pontificum sumpta ex libro Diurno de XVI di. sancta octo Extra de iureiurando Ego... In nomine sancte iudicis ut supra. (červeně:) Explicit professio summorum pontificum in consilio generali Constanciensi (v. d. Hardt I, 587—589). Jinou rukou: Nota, quod anno domini 9 in compedibus, v. níže zde str. 319. f 8 Copia litere Ieronimi de Praga fautoris heretice pravitatis. Serenissimo oo relegatum. Ista litera VII mensis Aprilis (v. d. Hardt IV, 103—104, níže zde str. 319—320). Ieronimus de Praga civium, v našem vydání str. 320 f 8' Copia citacionis contra Ieronimum de Praga, qui se magistrum in artibus appellat etc. Sacro- sancta quatuor nacionum. Ytalica: Bartholomeus de Guastis, notarius Ytalice nacionis. Gallica: J. Ginardi, not. Gallic. Anglicana: Wilh. Purcell, not. Anglicane. Germanica: Gumpertus Fabri, notarius Germ. (v. d. Hardt IV, 119 a pojato také do lat. života Jeronymova Petra z Mladoňovic, v našem vyd. str. 340—341.) f 9 Copia bulle misse de Lauffenberg (v. d. Hardt IV, 102). f 9—10' Audite, qui sequimini — (v. d. Hardt II, 80 vlastně 280). f 11—16' akta o jednání s Janem XXIII. komise proti Husovi, Wyclifovi, obsílka na Jeronyma a jiné věci podobné, celkem v tom pořadu a rozsahu, jak je má v. d. Hardt IV, 114—124, mezi něž (f 14) vložena i citace proti Janovi (tamt. 143—146). f 16 Zpráva o slavnostním procesí dne 26. dubna, podrobnější než zmínka, již má v. d. Hardt IV, 135. f 17—17' List Jana XXIII o ustanovení Fridricha Rak. hejtmanem 15. října 1414 ib II, 148. f 17. Vyhláška o disputaci proti Petitovi. f 18—18' Sentencia privacionis et deposicionis lohannis pape XXIII, v. d. Hardt IV, 281, 285. f 19—20 O smíření Fridrichově s církví, srvn. tamt. IV, 162—163. f 20—20' List Rehoře XII, zplnomocňující Karla Malatestu (str. 192—193). f 21—24 odsouzení článků Wyclifových v Kostnici (str. 153—157). f 24.—25 Sentencia suspensionis domini pape Iohannis XXIII in concilio Constanciensi (str. 185—186). f 25 Věci souvislé se sesazením Janovým, výpisy z artikulů proti němu (srvn. 183, 229—230). f 25° In Brabancia. Novitates de quodam, qui habuit spiritum propheticum; něm. list dd. Floris die 15. Junii 1416 Fridrichovi Norimberskému a biskupu Janovi z Luttychu o jakémsi proroku, jenž mluvil o kon- cilu, volbě papeže atd. Item novitates scripsi anno M'CCCCXVII adhuc durante concilio Constanciensi. Prophetica Magistri Theodorici fratris ordinis Cisterciensis de Monte s. Bernhardi de Wigleffistis sub utraque specie sumentibus sive participantibus. f 26' List Konráda biskupa Vratislavského proti Husitům dd. Policz die tercia Junii a. d. M°CCCCXX primo. f 27. List z r. 1421, Reichstagsakten VIII, 90—91 č. 81. f 28—47' Tractatus reverendi in Christo patris, domini domini episcopi Tollensis. Quia plurium fide dignorum relatu didici ... obrana ustanovení koncilu v Pise, nedokončeno. Na f 37 při zmínce o kacířích in margine »Huss«. Nepochybně k tomuto kázání vztahuje se přípisek na f 74: Nota: in sermone episcopi Tollen- sis in concilio generali Cristi cum ecclesia nexum et federa non potuerunt describere purus homo nec Augu- stinus nec Ambrosius nec Ieronimus non potuerunt magnam connexionem Christi cum ecclesia investigare. f 48—48' Secuntur conclusiones reverendissimi doctoris M. Iohannis cancellarii Parisiensis facte et predicate in publica sessione concilii. Ecclesiastica unitas non obmittendo. Červeně připsáno feria Vta ante Palmarum facte sunt (mylně); v. d. Hardt II., 271—274. f 48'—49 Excommunicationes, a quo solus supremus pontifex absolvit (výpisky). f 49. prázdné. f 50—60 Respice primo superficiem (výpisky o křtu i jiných svátostech.) dicamus gracias. Amen. f 60—60' Istud Speculum sacerdotum est compilatum per venerabilem et religiosum virum Hermannum de Westfalia, sacre theologie magistrum et expertissimum in iure canonico ordinis Heremitarum sancti Augu- stini Explicit Speculum sacerdotum compilatum per M. Hermannum sacre theologie doctorem Et finitus anno domini et scriptus MCCLCXV in concilio generali Constanciensi. f 61—61' Abstinendum a comunione. Note (výpisky). f 61—63° (červ.) Sequitur epistola s Bernhardi ad quendam nobilem militem de curia... (Raymundo domino castri s. Ambrosii) quod de se dictum est. Amen. f 63. Verše (jinou rukou) o rozličných látkách. f 64—75 (červ.) Incipit tractatus reverendissimi et metuendissimi doctoris sacre theologie lohannis cancellarii Parisiensis. Veniet autem dies, cum aufferetur ab eis sponsus Mat. 25°. Circa quem textum bene- dictus in secula Amen. Et sunt finite sabbato ante Georgii etc. (červ.). Explicit tractatus magistri, ubi supra, et est reportatus per Franciscum de Tachouia in concilio generali Constanciensi in loco convocacionis Gallice, hoc fuit ad Predicatores

Strana LXXXV
XIV. NOTAE DE CONCILIO CONSTANTIENSI. LXXXV ordinis s. Dominici anno domini MCCCCXV sabbato ante Georgii, que fuit XX dies mensis Aprilis. Pokud jde o f 74 v. svrchu při f 28— 47. f 75 j. r. Advertendum est, quod scolari nec tonsurato potest fieri gracia ... Podtím jinou rukou verše s datem 1410 na koncil Kostnický, z nichž začátek otiskl Finke IV, str. LXXV. f 75' In etate sexta huius seculi... proroctví nějaké. f 76—77' In nomine patris ... Divini ac supremi....Sermo M. Jacobi episcopi Laudensis, magistri sacri palacii, in condempnacione Hus coram serenissimo imperatore Sigismundo et sacro Constancie concilio anno domini MCCCCXV die VI° mensis Julii (v. níže str. 489—493). f 78 Nota: Augustinus inquit: Qui ordinem o0 in obediencia contradicit. De quodam milite Bohemo (otiskl Finke IV, str. LXXV—LXXVI a tištěno níže zde 321—322 (srov. v. d. Hardt IV, 735, 796). Na to f 78—78' zápisy o odsouzení a upálení Husově i Jeronymově i o jiných událostech na koncilu, otištěné rovněž níže na str. 320—321. f 79—80 Quamquam nova, que in presenciarum sibi nobisque concedet Ihesus Christus benedictus Amen. (Je řeč biskupa Lodského při úmrtní slavnosti za Ferdinanda Aragon. dne 30. dubna 1416; v. Finke II, 441). Potom zápisek o čtení zprávy o jeho úmrtí, načež f 80—83° Rex vero letabitur in deo Ps. LXII°. Reverendissimi per infinita secula. Explicit sermo M Jacobi episcopi Laudensis in exequiis serenissimi domini Ferdinandi Aragonum regis, defuncti a. d. mille- simo CCCCXVI die 2. Aprilis, factus Constancie in concilio generali eodem millesimo die octava Marcii etc. (omyl, je řeč, kterou měl při uvedené příležitosti 30. dubna Ant. Caxal (de Mercede), a již otiskl v. d. Hardt V, 129—138, srvn. Finke II, 441). f 83' verše o zvolení Martina V. f 84. Copia cedule sentencie declaracionis sacri concilii Constanciensis lata (1) pro episcopo Triden- tino contra Fridericum ducem Austrie. Copia cedule aggravacionis et reaggravacionis (ale opis není). Sequitur questio, quam disputavit reverendissimus in Christo pater et dominus, dominus episcopus Laudensis Jacobus, magister sacri pallacii apostolici, in die s. Andree in concilio Constanciensi (jen disposice; srvn. Finke IV, str. LXXVI) f 85—87' Incipit sermo factus in condempnacione heretici Ieronimi anno domini millesimo quadrin- gentesimo sexto decimo penultima die mensis Maii. Supreme trinitatis non habuisses (konec chybí, v. níže str. 494 a d.). f 88 Hec sunt nomina electorum serenissimi Romani pontificis ... f 89' Istud factum est Constancie anno domini M'CCCCXVII° ipso die, quo supradicti electores con- clave intraverunt. Amen. Deo gratias. f 90—91 Contra quosdam asserentes, quod oporteat populum comunicare sub utraque specie egregiis ista tolerantur, necelé v. d. Hardt III, 586—590. f 91—92 Contra quosdam asserentes, quod oporteat populum comunicare sub utraque specie. Hec est declaracio seu statutum generalis concilii Constanciensis facte (!) seu factum in sessione dicti concilii habita XV die Junii, que erat dies s. Viti, anno domini M'CCCCXV, presente rege Sigismundo Romanorum. Cum in nonnullis brachii secularis (v. d. Hardt III, 646—649). f 92 Julianus ... dole: verte tria folia a učiněno zvláštní znamení, ukazující k f 94'—95, kde zase dole: verte 14 folia a nové znamení, načež dokončeno až na zadní desce. Je to transsumpt pořízený Rome apud S. Petrum III Id. Jan. pontif. anno 14 (= 11 ledna 1445) o listině kardinála Juliana de dato: Nurnberg Bamb. d., a. d. M°CCCCXXXI° ind. nona die vicesima secunda Marcii, pontificatus Eugenii Quarti anno primo. f 92'—93 In nomine domini Amen. Christus deus et salvator o declarat et dampnet (rozsudek proti Jeronymovi, v. níže str. 347—348). f 93—94 Sigismundus (glejty pro volbu papeže). Datum Constancie a. d. MCCCCXVII° decima in- diccione die vero nona mensis Julil, regnorum nostrorum anno Ungarie XXXI°, Romanorum autem eleccionis VII, coronacionis vero tercio, načež následuje potvrzení několika knížat a města Kostnice. f 94.—95 pokračování listiny Julianovy v. výše. f 95° seznam kurfirstů, počínaje králem Českým (uveden ještě před duchovními). De eleccione Romani regis (postup a přísaha kurfirstů). Vložen lístek s výpisky o postupu při volbě papeže, zakončený: Et hec cum protestacione debita P. Paulus. Expliciunt questiones, responsiones et corrolaria annexe in concilio generali in die S. Laurencii anno domini M'CCCCXVII per reverendissimum et eximium doctorem Petri Pauli utriusque iuris magistrum (zdání Vergeri vo, otiskl Finke III, 668—669). Item isti versus loco et die, quibus supra (verše na oslavu krále, načež: Item in die d. (utrženo).

Strana LXXXVI
LXXXVI ÚVOD. f 96—104 Incipit tractatus de potestate ecclesiastica et de origine iuris et legum. Sequitur tabula (v. d. Hardt V, str 38, kde připsán Gersonovi, ale necelý, končí přípiskem na f 104): Nolui magis scribere propter spirituales Romanos, quia quidam dixerunt, isti tractatui inserta esse aliqua falsa. Na f 101.—102' přípisek (pokračování poznámek z f 88—89°) o korunování Martina V, o sporu s Kastilskými. f 104 Item liga inter imperatorem et cardinales fuit facta XV die Julii. Quia bonorum 90 honorabit veraces cum effectu. 104'—105' Sentencia diffinitiva contra Benedictum XIII, Petrum de Luna. De wltu eius iura statuunt semper salvis. Pronuncciata est sentencia hec in concilio generali in publica sessione presente rege et cardinalibus et episcoporum (!) in magna copia per cardinalem s. Marci XXVI die mensis Julii anno domini MCCCCXVII (v. d. Hardt IV, 1373—1376). 105° Wersus in portis ecclesie (proti Benediktovi XIII). f 105°—107' Questio proposita coram dominis iudicibus fidei per reverendum patrem, dominum epi- scopum Atrebatensem die 4a mensis Augusti anno MCCCCXVII cum requisicione instrumenti publici, quod ob- tulerat istam questionem et quod sibi fieret responsio. Utrum quilibet christianus ex professione... srvn. Finke IV. 378 n, 386. Na f 106' opakováno: Questio proposita coram dominis iudicibus fidei. Et ut sciat ... psáno do f 107': ille zelus. Unde, finem queras, verte duo folia signum tale (zvláštní znamení) a dokončení u podobného znamení na f 106'. Na přídeští dokončení listu Juliánova (v. svrchu). Je patrno, že jde skoro vesměs o zápisky týkající se koncilu a psané někým, kdo v Kostnici byl přítomen. Část kodexu psal, jak z jeho vlastního přiznání je patrno, Fran- ciscus de Tachovia, o něm samém však nic bezpečného nelze říci. Kdežto Finke IV, 509 připouští, že by bylo možno mysliti na Dachau, Bartoš myslí spíše na Františka z Ta- chova, tuším, větším právem, jak by snad i okolnost, že v zápisku o kurfirstech (f 950 na prvém místě uvádí českého krále, mohla nasvědčovati. Ale ani tím nezískáváme více než pouhé jméno. V tomto případě však na tom pro naše účely mnoho nezáleží, poněvadž v tomto písaři sotva lze spatřovati původce zápisek, o něž nám především jde. Jeť rukopis psán od několika písařů a ruka tohoto záhadného Františka nepsala žádného ze zápisů pro nás významných. A nelze vlastně u nich mluviti o písaři jediném. Již první skupina f 7—8 (= str. 319—320) vykazuje písaře dva. Jednomu náleží začáteční poznámky o Husovi a Wyclifovi, nezcela přesné, ač o datech Husova příchodu do Kostnice a jeho zatčení dobře informované. Psány jsou patrně počátkem května r. 1415, smíme-li tak souditi z toho, že vědí o odsouzení Wyclifově dne 4. května. Wyclif — Hus je středem zájmu písařova, a osudy Husovy uvádí až do odvezení na Gottlieby. S tím je pak v souhlase, že si opsal i list Jeronymův ze 7. dubna se žádostí o glejt. Kdo by byl, ze zápisků nevysvitá, a nic nelze o něm říci, až na to, že jistě byl v Kostnici přítomen. K těmto nejstarším zápiskům však v zápětí, hned dne 6. června, jiná ruka (B) připojila pokračování, přiřaďující se k původním záznamům bezprostředně. Obsahuje zmínku o opětném přivezení Husa do Kostnice, o jeho prvních slyšeních i o přivedení Jeronymově do Kostnice dne 23. května. Že jde o zápisy současné, viděti na první pohled. Prozrazuje to hned poznámka, že Hus leží v poutech u Minoritů (str. 319 iacet circa Minores in com- pedibus), ale tu zase okolnost, že uvádí jen dvě slyšení, 5. a 7. června, o třetím z 8. června se nezmíniv, zaručuje, že psal před tímto dnem a tedy patrně 7. června. Zápis o Jero- nymovi tomu neodporuje. Týče se jeho přivedení 23. května, které datum již minulo, ale poznámka, kde je vězněn (str. 320 iacet in turri circa s. Paulum sub custodia civium) za- ručuje současnost. V ní také spočívá cena zápisků, jimiž se dovídáme i bezpečného data převezení Husova z Gottlieb do Kostnice (2. června 1415), dotud jen kombinací zjištěnéhol. 1 Srvn. Novotný, M. Jan Hus II, 412 pozn. 4.

Strana LXXXVII
XIV. NOTAE DE CONCILIO CONSTANTIENSI. LXXXVII Druhá řada zpráv začíná se na f 78 zápisem o vynuceném odvolání Jindřicha Lacem- boka dne 1. července 1416 a přináší pak zprávy z koncilu, zejména o smrti Husově i Jero- nymově, o odjezdu a návratu Zikmundově a končí zápisem o zakročení proti šlechticům, kteří podepsali protestní list proti smrti Husově. Jsou psány vesměs jednou rukou a již to může zaručiti, že jsou psány postupně, současně s událostmi nebo hned po nich, ale v ne- stejném pořadu časovém, což i jinak lze zjistiti. Tak hned první zápis o Lacembokovi nemohl býti psán před 1. červencem 1416, kdy k odvolání došlo, a na první místo dostal se patrně náhodou, že jej písař zapsal, kde bylo prázdné místo. Proto také v našem vydání otištěn podle chronologického pořádku až na místě posledním. Faktum samo bylo známo již dříve (v. d. Hardt IV, 796), přece však zápis obohacuje naše vědomosti i zjištěním, že vyznání za něho učinil M. Mařík Rvačka, i karakteristickým přiznáním, že se Lacembok ujímal Husa, aby zadost učinil glejtu, který mu vymohl, nevěda, že kacířům nemá glejt býti držán ani zachován. Cennou zprávu tuto otiskl před naším vydáním Finke IV, str. LXXV až LXXVI v poznámce. Původem starší jsou zápisky potom následující, týkající se Husa a jiných příběhů na koncilu, jak se čtou v rukopise na f 78—78'; a snad lze přibrati i f 76—77, kde po- ložen opis kázání biskupa Lodského při odsouzení Husově, podnícený jistě odsouzením samým, což i odkaz k tomuto kázání (str. 320) na konci zprávy o Husovi potvrzuje. Zá- pisy začaty patrně hned v červenci 1415 — poznamenání o odsouzení papeže Jana XXIII jistě tomu nemůže překážeti — a doplňovány postupně, jak jejich obsah zaručuje i jiné známky prozrazují. Po zprávě o odstoupení Rehoře XII (dne 5. července) a po odsouzení Husově, při němž se potvrzují i některé zprávy odjinud známé (na př. slova při degradaci Husově), je zmínka o upálení Jeronymově 30. května 1416, o upálení knih Husových (6. července 1415) a jeho šatstva (30. července), zmínka o sesazení Jana XXIII (29. května), o provisi na kardinálství pro Rehoře XII a rozloučení Zikmundově před cestou k jednání s Bene- diktem XIII (dne 15. července 1415), o nastoupení této cesty (dne 18. července), ale na konec také zmínka o návratu Zikmundově (27. ledna 1417). Netřeba podotýkati, že tato zpráva nemohla býti zapsána před událostí samou, ale její umístění na konci poznámek jen potvrzuje současnost předcházejících. Než také zápis o umučení Jeronymově vložen do starších zápisků teprve dodatečně. Je to patrno i z toho, že je připsán na konci stránky, patrně zase kde bylo místo, ale porušuje se jím netoliko souvislost časová, nýbrž i věcná a stylistická. Sdělení o osudech Husových a jeho knih totiž pokračuje dalším zápisem, navazujíc bezprostředně na předcházející, a vsuvka o Jero- nymovi působí rušivě. Zároveň však tím znovu potvrzena současnost zápisů ostatních. Ale jejich cena, již tím daná, roste ještě obsahem. Sice z části podávají nebo potvrzují věci odjinud známé, ale přinášejí i sdělení nová, jinde nedoložená, jimž právě jejich bez- prostřednost v dochování dodává hodnověrnosti. Tak nová je zpráva o tom, že nebyly spisy Husovy spáleny všecky, neboť vlastnoruční traktáty, koncilu předtím vydané, cho- vány pečlivě u kardinálů a komise pro věci víry. Rovněž nová je zpráva o upálení pláště, kapuce i biretu Husova dne 30. července. Znamenají tedy zápisy tyto značné obohacení našich vědomostí, byť jen v detailech. Konečně připojen Zápis o půhonu na 452 pánů podepsavších protest (v. d. Hardt IV, 829 n.). Před naším vydáním uveřejnil zápisy tyto (vynechav znění poznámky o půhonu na pány a otisknuv zápis o Lacembokovi jinde, v. svrchu) Finke IV, 509—511.

Strana LXXXVIII
XV. POGGII FLORENTINI AD LEONARDUM ARETINUM EPISTOLA DE M. HIERONYMI DE PRAGA SUPPLICIO. Zde snad není ani třeba bližšího výkladu. Každý ví, že Poggio Bracciolinil, slavný italský humanista (* 11. února 1380 v Terranuova, † 30. října 1459 ve Florencii jako kancléř města), pobyv v Kostnici, kam se dvorem Jana XXIII. zavítal, v době trvání koncilu, stal se svědkem slavných audiencí a hrdinské smrti Jeronymovy a své dojmy v den jeho upá- lení vypsal vzletným listem svému příteli Lionardovi Brunimu z Arezza. Lze tento list nazvati slavným a jistě náleží mezi nejrozšířenější prameny o smrti Jeronymově, přispěv neobyčejnou měrou k vzrůstu jeho slávy. Záhy byl šířen v opisech, po vynalezení knih- tisku několikrát vydán v dílech Poggiových i jinak, a býval tištěn až do doby nejnovější. Lze to pochopiti. Jeho forma je opravdu úchvatná, a právem poznamenal nejnovější životo- pisec Poggiův, podávaje podrobně jeho obsah2, »že ani dnes nelze tohoto skvostného listu přečísti bez hlubokého dojmu«. Co tu zvláště působí, je právě stanovisko autorovo, k od- souzenému kacíři netajeně sympatické. Lionardo Bruni, který zvláštní náhodou obdržel dopis teprve téměř po roce, byl jím překvapen, a vytýkaje Poggiovi jeho náklonnost, přes občasné ohražování patrnou, míní nakonec výstražně: »Myslím, že by se o těch věcech mělo psáti opatrněji«3. Byly to ovšem samy skvělé vlastnosti Jeronymovy, jeho výmluvnost i vzdělání, jeho pohotovost a stálost, které humanistického pozorovatele dovedly uchvátiti. Nicméně je v tom i více. Sice je pravda, že v tu chvíli Poggio, pozbyv útěkem a potom sesazením Jana XXIII. hmotného opatření a jsa zapleten i ve spor o své beneficium, byl snad ochoten stav souvěké církve přísněji posuzovati. Ale jistě bylo by křivdou všecko jenom na to sčítati. Vedle toho a snad více působilo i samo smýšlení humanistické, jeho emanci- pační myšlenka, která, byť z části i neuvědomělá, lépe mu dovolovala chápati ideály od- souzeného kacíře, jak těmto dojmům v době svých humanistických začátků bezděky pod- lehl i Eneáš Sylvius. Se stanoviska historického však více váží, že k okouzlující formě a obdivnému zřeteli přistupuje i správnost věcná. Na rozdíl od jiných spisovatelů humanistických, kteří formálním zřetelům nezřídka byli ochotni obětovati věc, Poggio, ač také jemu záleží ovšem na formě, dbá také správnosti a přesnosti svého vylíčení. Tu a tam v detaile snad po- změňuje, stržen svým nadšením, skutečnost, někde snad k vůli effektu seskupuje jednotli- vosti podle svého vkusu, ale věcná správnost tím netrpí, jako jí ani sympatie k osobě Jeronymově nejsou k ujmě. Stačí srovnati skvělé humanistické vylíčení jeho s prostým a téměř neumělým vypravováním jiného současníka (č. XVI), abychom poznali, že jen formou liší se obě vypravování, co do věci vypravují stejně. 1 Srov. nyní E. Walser, Poggius Florentinus. Leben und Werke (Leipzig-Berlin 1914, Beitr. zur — 3 tamt. 68 pozn. 1. Kulturgesch. des Mitttelalters und der Renaissance 14). — 2 Walser na uv. m. 65

Strana LXXXIX
XV. POGII FLORENTINI AD LEONARDUM ... EPISTOLA ... LXXXIX Dochován je projev Poggiův v nesčíslných téměř rukopisech a starých tiscích, nebylo by snad ani možno přihlédnouti ke všem, ale nemělo by to ani smyslu, neboť by to vedlo snad k zjištění některých nevýznamných odchylek textových, nikoli však k po- znání nových fakt. Proto by také nemělo smyslu pokoušeti se o úplný výčet rukopisů4. Měl jsem sice v rukou velmi četné rukopisy jiné, jichž výslovně neuvádím, ale přesvědčiv se, že pro zjištění textu z nich mnoho nezískám, omezil jsem se při vydání (vedle někte- rých tisků, v. níže) především na tyto tři: 1. Rukopis univ. knihovny v Praze V G 15 (= U, Truhlář, Katalog I č. 9868), v němž se list Poggiův čte na f 38—40'. Je to rukopis 15. stol., jenž má některá lepší čtení. 2. Rukopis Dietrichsteinské knihovny v Mikulově I 48 (= Mk, v. Patera, str. 22), f 321'—325, rovněž z 15 stol. s některými správnějšími čteními. 3. Rukopis Třeboňského archivu A 16 f 208—208. Jinak jsem se při pořizování textu přidržel Palackého, v. d. Hardta a některých starších vydání, jichž je veliká řada, uvádí je podrobně Zíbrt, Bibliografie II, str. 1166 č. 14.844—14.845 (srovn. i Potthast, Bibl. Hist. med. aevi II, 932), vedle toho však vy- dáván list i jindy, tak zejména také mezi listy a díly Eneáše Sylvia, jako na př. ve vy- dání z r. 1503 v Benátkách, kde list vydán jako poslední kus knihy jeden svazek obsahu- jící, v němž je nejprve Sylviova Cosmographia vydaná v Benátkách 1501 (f A—JJ VI Asia, f a—y IIII' Europa), na to Bohemice historię pape Pii II libri V ad Alphonsum regem (aa IV—uu IV), a konečně (f XX—XX III) Poggii Florentini, viri clarissimi, epistola ad Leonardum Arretinum de morte Hieronymi Hus Bohemi, qui ob haeresim a concilio Con- stantiae celebrato damnatus est et igni combustus; různočtení označuji siglou E. Vedle toho užil jsem vydání připojeného k zmíněné jindy edici latinského pře- kladu pašije Petra z Mladoňovic o Husovi a Jeronymovi asi z r. 1527, o němž byla zmínka při relaci Petrově o Husovi5. List Poggiův čte se tu na f C 8—D 4, varianty označovány E 2. Nahlédl jsem také do vydání ve známém Fasciculus rerum expetendarum atque fugiendarum ... Orthuini Gratii (Londýn 1690), kde náš list umístěn (I, 304—306), ale různo- čtení neuvádím. Za to jsem přihlédl k vydání, které pořídil v. d. Hardt, Magnum oeconomicum concilium Constantiense III (Frankfurt — Lipsko 1698), část V, str. 64—71, jež je pořízeno podle nějakého správného rukopisu, jak vydavatel udává, Lipského; varianty označovány v. d. Hardt. Správný celkem text, ač bez udávání variant, obstaral také Palacký, Documenta M. Joannis Hus (Pragae 1869), str. 624—629. Jiných vydání vzpomínati netřeba. Edice naše opírá se o vyjmenované rukopisy a vydání, hledíc zjistiti text co možná nejpřesnější. Pokud jde o český překlad, došel nás v rukopise Freiberském, jehož popis podán svrchu“. Je-li správné časové určení na onom místě podané, nebyl překlad pořizován pro kodex sám, nýbrž přešel do něho již hotový a tedy vznikl dříve. Poněvadž pak kodex sám pochází z polovice 15. stol. a vznikl pravděpodobně, jak na uvedeném místě dovedeno, před r. 1450, lze vznik překladu položiti snad již do druhé čtvrti 15. stol. V rukopise čte se na f 132'—138 pod záhlavím »Epištola převýmluvného muže Poegia Florentýnského “ Vzpomínám, ač bez nároků na úplnost, rukopisů, z nichž některé jsem měl v rukou: knihovna Nár. musea 44 G 24 f C 8, Kapitulní knihovny D CXVIII f 169.—171, téže knihovny G 19 f 65—67, Vídeňské národní knihovny 4546 f 68—74, téže knihovny 5089, Lipsko (univ.) č. 179 f 110—111, tamt. č. 695 f 123—127 Mnichov, Nár. knih. 78 f 62, táž knihovna 418 f 230. — 5 V. svrchu str. LXIII. — “ V. str. LXXIV a n. XII

Strana XC
XC ÚVOD. kterúž psal k Leonardovi Aretýnskému o smrti Mistra Jeronyma Čecha, kterýhož sbor Constanský pro pravdu zákona božieho upálil jest, takto se počiená« a ukončena je datem: » ... utěšený Leonarde. V Constancí třetí den máje měsíce, když tu Jeronimus muky trpěl, léta božího M'CCCCXVII'«. Sice datum, nehledě k mylnému roku, patrně jen přepsáním vzniklému, mohlo by prozrazovati nevelikou umělost překladatelovu, když nerozuměl latinskému datu »III Kal. Junii«; ale tu ovšem na jeho omluvu lze podotknouti, že mohl býti sveden předlohou. Aspoň rukopis U čte datum takto7: »III° Kal. Junias seu IIIa die Maii mensis«. A vskutku nelze zapříti, že překlad je až na několik málo latinismů dosti obratný, že celkem správně vy- stihuje originál a že se čte plyně a pěkně. Není divu, že tak záhy byv do češtiny přeložen, došel dosti značné obliby. Sice rukopis Freiberský jest jediný zachovaný, ale záhy již došlo k vydání tiskem. Stalo se tak hned r. 1495 v t. zv. Passionálu Jenském (= J) f 51b—54 se záhlavím stejným a patrně podle téhož překladu, ač snad nikoli podle téhož jeho rukopisu, jak některé textové odchylky prozrazují. Potom tištěn znovu ve sborníčku Husovském z r. 1525 (mor. zem. arch. XVIII e 5 = E) na listech e 7—f 6. Tisk je velmi vadný, a to snad, jak jindy dotčeno, přispělo, že nedošel většího rozšíření. Později při životopisech Husových a Jeronymových překlad listu Poggiova již ne- vydáván, sotva proto, že by byl neumělý a začátečnický, jak tvrdí Flajšhans8; spíše je přípustna jeho domněnka, že jazykově nevyhovoval. Opis podle tisku je při vydání české Pašije o Jeronymovi z 16. stol. (sig. mus. 36 F 19. jež v našem vydání pašije označuje se E 2). R. 1585 Daniel Adam z Veleslavína, pořídiv překlad nový, který vydal při svých »Dvou kronikách« (326—336), mohl již vysloviti mínění, že dosud česky čten nebyl. Jeho překlad vydal znovu Palacký v AČ III, 198—203 a vyšel potom častěji. Text rukopisu Freiberského vydal znovu tiskem Goll ve své publikaci: Vypsání o M. Jeronymovi z Prahy. Kronika o Janu Žižkovi (Praha 1878) str. 21—33. Nové vy- dání na základě tisku Jenského pořídil V. Flajšhans, O mučenících českých knihy patery (Staroč. knih. č. 1 v Praze 1907, str. 87—92). Naše vydání je pořízeno podle rukopisu Freiberského a inkunabule Jenské s při- bráním sborníčku z r. 1525 (= E). 7 V. str. 334 pozn. ll. — » Flajšhans, O mučednících XIX.

Strana XCI
XVI. DE VITA M. IERONIMI DE PRAGA (RELATIO ANONYMI). Vědomosti naše o smrti Jeronymově byly před skoro 30 léty obohaceny nálezem, který učinil a uveřejnil Loserthl. Jest v rkpe nadepsán »De vita M. Ieronymi de Praga«, a bylo tudíž toto jméno také v našem vydání podrženo, ve skutečnosti jest to však vypsání jen posledních slyšení a odsouzení Jeronymova. Neznámý autor, byv osobně událostem přítomena, posílá o nich zprávu do Čech3. Je-li již tím řečeno, že zpráva jistě byla napsána záhy po událostech, ještě pod jejich bezprostředním dojmem, o osobě pi- satelově mnoho se nedovídáme. Byl ovšem v době smrti Jeronymovy v Kostnici přítomen, patrně Čech, jistě dobře obeznámen s místními poměry v Praze4. Že jednání Jeronymovo v posledních dnech jeho života vzbuzuje jeho obdiv (třeba věřil ujišťování koncilu, že Jeronym byl svědky usvědčen), že bez rozpaků mluví o velikém mučednictví, nebylo by ještě svědectvím rozhodujícím; také mužové Jeronymovi smýšlením naprosto cizí nemohli zde jistých sympatií, byť někdy i nechtěně, zatajiti, jak svědčí právě Poggio; důležitější jest, že našemu anonymovi také Jan Hus jest »sanctus vir«, což, tuším, jeho původ i smý- šlení zaručuje nesporně. Ale sympatie, jež k mučedníku má, nejsou na ujmu věcnosti jeho vývodů. Zprávy jeho jsou spolehlivé, a jinými, s jiného stanoviska psanými, i úředními do- kumenty pověřeny. K tomu přistupují některé detaily, které cenu tohoto pramene zvyšují. Ač zprávy, které přináší, z části byly známy již dříve — bude hned dále o tom řeč, že z pramenů, které sdělení anonymova užívaly, a dávno před jeho novým objevením byly známy, — nehledě ani k tomu, že v relaci anonymově zjištěn pramen prvotní, jistě jest neobyčejně cenné, že odtud řeč Jeronymovu před upálením, o níž se dříve vědělo, že byla pronesena po německu, skutečně také německy slyšíme, a že zde také Jeronym loučí se z životem svojí mateřštinou, již zde rovněž slyšíme z jeho úst. Rukopis zachován jediný kláštera Rajhradského Hh 17. Jest to 8 listů, psaných sou- časnou rukou (zač. 15. stol.), vytržených patrně z nějakého kodexu. Stará paginace jest: 1, 2, 3, 6, 7, 8, 9, 10. Na listu prvém začíná se list, nadepsaný »Concilium Constanciense scribit certis principibus, ut hortentur regem [nad tím nadepsáno jinou rukou: Boemie Wen- ceslaum], quatenus insurgat adversus Wiclefistas [po straně připsáno rukou předešlého doplňku: et Hussitas]«. Pak následuje škrtnuté: »ad modum graciosi (!) et hoc in Egram congregatis«. Začátek: »Sacrosancta et generalis Constanciensis synodus venerabilibus fratribus Iohanni archiepiscopo Maguntinensi et Iohanni episcopo Herbipolensi ceterisque prelatis...« Konec čte se, jak na f 1' připiskem a znamením upozorněno, na f 3: nunciis nostris coniunctim et divisim placeat credencie plenam fidem adhibere. Datum Constancie 1 Srvn. J. Loserth, Beiträge zur Geschichte der husit. Bewegung V (AOG IXXXII str. 331—334), a k tomu J. Goll, MIOG XVIII, 171—172 — 2 Ista omnia sic fieri vidi et audivi, praví sám ke konci, str. 338, — To poznal správně již Loserth 334; že zpráva psána do Čech, plyne i ze slov Petra z Mladoňovic, který se jí výslovně dovolává; v. níže při č. následujícím. — “ Srvn. jeho časové určení: »quod posset morose de s. Clemente ad ecclesiam b. virginis per pontem in pede pontis pervenire.« XII*

Strana XCII
XCII ÚVOD. in publica sessione IIIIa ydus lunii etc. a nativitate domini MCCCCXVI° pro tunc sede apostolica vacante.« Pak na f 2—3' následuje naše zpráva o Jeronymovi. Na listě dalším (f 6 paginace staré) čte se: »Litera subsequens de concilio Constanciensi directa est circumiacentibus principibus signatis, tamen in speciali hortantur et requirunt archiepiscopum Magunthy- nensem, ut procedat contra Wyklefistas et Hussitas, inculpando regem Romanorum [in marg. jinou rukou: Wenceslaum], quod sit eorum tutor et defensator etc. [non] minimus, tamen iniuste et nequiciose, libera nos ab eis, domine. (Celý nadpis psán na místě, kde vyradován delší nějaký přípisek, z něhož lze poněkud přečísti dolejší dva řádky: »princi- pibus in eadem misericordia (?) specialiter (?)... districte ad modum executorie«). List končí na f 7 (st. pag.) ... »indubiam adhibere. Datum Constancie IIIIa ydus Iunii anno a nativitate domini M'CCCCIXVI° apostolica sede vacante«. Na f 8—9 s nadpisem »Epistolam subscriptam universitas Pragensis post mortem magistrorum Iohannis Hus et Ieronimi ad diversa regna et terras, testimonium perhibens de vita ipsorum et conversacione laudabili, destinavit«, následuje projev otištěný zde výše jako č. X. f 9': »Anno domini M'CCCCXVI. Dominus rex...“, otiskl Loserth, AOG LXXXII, 375—376: srvn. Dobrovský, Beiträge zur Geschichte des Kelches in Böhmen 247 n. a Do- cum. 644—645. Konečně na f 10—10' slovy »solerter fideliterque« počíná se zlomek listu koncilu Kostnického katolickým pánům v Čechách ze dne 27. března 1416, tištěného Palackým, Docum. (od str. 617—619). Relaci naši objevil a po prvé vydal, jak řečeno, Loserth, AOG LXXXII, 354—357. Zde jest otištěna podle téhož rkpu Rajhradského.

Strana XCIII
XVII—XVIII. PETRA Z MLADOŇOVIC ZPRÁVY O SMRTI JERONYMOVĚ. XVII. NARRACIO DE M. HIERONYMO PRAGENSI. Mnohem, o staletí dříve než číslo předcházející, známo bylo latinské historické vypravování o osudech M. Jeronyma v Kostnici, přece však teprve novější badání určilo správně jeho cenu jakožto pramene historického, ano lze říci, že k náležitému ocenění jeho významu a místa přispěl právě nález čísla předcházejícího, byť i v jistém smyslu jeho cenu jako pramene poněkud zmenšilo. Umožnilo však také značnou měrou určitější po- znání osoby autorovy.] Ačkoliv ode dávna nechybělo těch, kdo v Narracio viděli pramen starý, přece vždy vyskytovaly se také pochybnosti, a ještě nedávno mohl Loserth' vysloviti mínění, v tu chvíli, kdy pronášeno, arci nesprávné, že teprve vydavatelé 16. stol. tuto Narracio sestavili, spojivše v jedno několik pramenů současných. A přece nemůže býti pochybnosti, že Narracio jest pramen současný, psaný od svědka, který aspoň z části událostem byl přítomen a mohl užíti pramenů spolehlivých. Hned na začátku přiznává, že věci, které líčí, sám viděl, na konci pak své práce určitě vymezuje, že to byli dnové prvého a dru- hého příchodu Jeronymova do Kostnice, jichž byl svědkem očitým4. A sdělení tomuto tím méně lze nevěřiti, když je máme i jinými podrobnostmi zaručeno. Jimi však nabýváme také o spisovateli samém zpráv tak určitých, že ho i osobně poznáváme. Praví-li hned na začátku, že Jeronym po odchodu do Úberling (dne 5. dubna) psal odtud své žádosti o glejt »skrze mne«5, dává tím ovšem najevo svůj blízký poměr k Jero- nymovi, ale naznačuje také, že na jeho zpáteční, nezdařené cestě do Čech nebyl průvod- cem Jeronymovým, nýbrž s jeho listy do Kostnice se vrátil. Když dne 23. května 1415 Jeronym v poutech přiveden do Kostnice, jeden z čeledi Husovy (de familia M. Hus), promluvil k němu několik slov oknem, ale záhy od strážců zahnán. Autor nazývá ho Petr, a jejich rozhovor prozrazuje, že tento Petr slýchal kdysi nějaké filosofické výklady Jero- nymovys. O Vítovi z čeledi p. Jana z Chlumu, jenž, odváživ se téhož dne rozmluvy s Jero- nymem, přistižen a zatčen, ale musil býti propuštěn, mluví jako o osobě dobře známé. 1 Z literatury Procházka, O menších spisech Petra z Mladenovic, Zpr. o zased. Kr. č. spol. nauk 1882, Loserth, AÖG LXXXII, str. 331 n., Go11, MIOG XVIII, 170 n. — a Za takový považuje zprávu vedle vydavatelů Norimberských na př. v. d. Hardt, Cochlaeus a j. — 3 Loserth na uv. m. 334. — “ V. níže str. 339: tum ex visis per me inibi..., a str. 350: Ea vero, que circa adventum M. Hieronymi versus et ad Constanciam, primum venientis libere et post vinculati.. adducti, ego ipse vidi et singula tunc acta plene conspexi. —5 Str. 339: et abinde scripsit per me literas suas regi Hungarie, baronibus et concilio destinatas. — Str. 342: ne timeas mortem subire pro veritate, de qua olim, liber existens, multa bona preconisabas, praví tu Petr Jeronymovi. — Str. 343: O Vítovi praví se tu: accedens Vitus ad M. Hieronymum, tedy bez nějakého bližšího určení a také bez »quidam«, a teprve později jako důvod jeho propuštění uvádí se jeho příslušnost k čeledi Jana z Chlumu.

Strana XCIV
XCIV A ještě zřetelněji mluví zmínka, jak po dvou dnech příšerného trýznění M. Jeronyma, o němž přátelé nevěděli, kde jest, ač byl trápen v blízké věži na hřbitově sv. Pavla, jeden ze strážců vyhledal Petra a upozornil, kde jest Jeronym vězněn, načež mu Petr opatřoval pokrmy8. Prozrazuje-li se autor zmínkou o listech z Úberling výslovně, jest i vše další řadou pokynů, jimž nelze nerozuměti; v onom Petrovi jistě smíme tušiti spisovatele celé »Nar- racio«, ale pak jím sotva může býti jiný, než Petr z Mladoňovic. Na něho ukazují některé detaily, on jistě, moha sám nejlíp věděti, co pro Jeronyma vykonal, nechtěl se tím přímo chlubiti, a na něho se také dobře hodí, že sice byl v Kostnici při zatčení Jeronymově, nikoli však při jeho smrti.“ A pravděpodobnost mění se v jistotu, přičteme-li slohovou shodu této Narracio s vypravováním o Husovi (č. VI.). Je-li celý spád vypravování týž, některé nápadné obraty, zejména zakončení obojího pramene, jak na to ve vydání upozorněno1, jsou takové, že se nelze klamati. Mínění, že by spis byl »na Petra příliš komponován«, jež pronesl Kraus (srvn. níže pozn. 15), nemohu přisvědčiti. Jest tedy Petr z Mladoňovic spisovatelem této Narracio, jak správně poznal již Procházka. A tu ovšem pro prvou část byla pramenem, jak sám udává, jeho vlastní zkušenost. Ale Petr uvádí také jiné prameny své, vedle ústních zpráv očitých svědků do- volává se zejména sdělení písemného, jež o posledních dnech Jeronymových bylo z Kostnice učiněno do Čech, Petrovi i jinýmli. Co tím míněno, o tom nezůstavuje nás Petr v pochyb- nostech, když na konci své Narracio, znovu se dovolávaje svého písemného pramene, cituje jeho závěrěčná sloval2. Jsou to táž slova, která čteme na konci anonymní relace (č. XVI)13, jež tedy byla pramenem jeho. Poznati to není ani jinak nesnadno. Petr užil pramene svého tak, že ho do své Narracio pojal téměř úplně a téměř doslova, přeloživ jen do latiny německé a české vý- roky Jeronymovy před upálením, které v jeho předloze čtou se ve znění původním. Ale třebas ničeho nevynechal a své předlohy také slovně se věrně přidržel, není Narracio přece jen pouhým jejím opakováním. Nehledě k tomu, že místy její tendenci, Jeronymovi ne nepříznivou, zesiluje, arci v jejím duchu a podle svých zkušenostíl4, Petr neomezil se na tento jediný pramen, nýbrž hleděl své vědomosti doplniti i odjinud. Pojal do své Narracio i celé znění Jeronymova odvolání z 23. září 1415, vložil sem i úplný text roz- sudku a také jinde prozrazuje, že mu úřední dokumenty (na př. list vévody Jana Bavor- ského) nezůstaly neznámy, jak na to ve vydání na svých místech upozorněno. Tím jeho Narracio i vedle anonymní relace podržuje jistou cenu také ve druhé své části, ač zde její pramen nyní známe. Tím větší pak jest cena její v části prvé, kde k nám mluví očitý svědek jeden, aby (jak řekl Goll) v části druhé byl vystřídán očitým svědkem druhým. Zvláště líčení oné dramatické scény při vstupu spoutaného Jeronyma do bouřícího shro- máždění koncilu dne 23. května 1415 jest tak živé a tolika cennými, výbornou informo- ÚVOD. 8 Str. 343. — » Srvn. svrchu str. XIX. — 10 Srvn. str. 343 a 350 — 11 Str 339: que mihi et aliis de Constan- cia veraciter et a veridicis, qui ea viderunt et audierunt, sunt intimata scriptotenus; srvn. pozn. násl. — 12 Str. 350: Is autem homo veridicus, qui nobis acta circa condempnacionem et sentenciam ipsius Magistri Hieronymi scriptotenus intimavit et Pragam destinavit, sic concludit. Ista omnia sic fieri vidi et audivi. Et si quis contra- rium vobis dixerit, nulli fidem adhibeatis. — 13 Str. 338. — 14 Tak na str. 349 dává určitější výklad znění své předlohy: »Quia prius iudices dixerant, quod per testium dicta iam fuisset conclusum«, k slovům »articulos nocivos« dodává »et confictos«, něco níže sdělení, že byl svědky usvědčen, doplňuje domněnkou jistě oprávněnou »et in causa eius iam dudum conclusum extitit«.

Strana XCV
XVII.—XVIII. PETRA Z MLADONOVIC ZPRÁVY O SMRTI JERONYMOVĚ. XCV vanost na první pohled prozrazujícími detaily vyzbrojeno, že o jeho vyplynutí z péra dobře 15 zpraveného, události přítomného a pravdomluvného svědka nelze pochybovatil5. Ceně pramene našeho neodpovídá jeho dochovaní. Rukopisně, pokud dnes známo, Narracio dochována není. Tiskem vydánal6 Narracio v Norimberském vydání spisů Huso- vých r. 1558, Op II f 149—154 (vydání z r. 1568 táž ff) a v přetisku 1715, Op II2 str. 521 a d. Vydání naše pořízeno podle Op, až na to, že ortografie předlohy uzpůsobena zvykům 15. stol., což jest ostatně samozřejmé. XVIII. ČESKÝ TEXT „NARRACIO“ A JEHO LATINSKÝ PŘEKLAD. Také s latinskou relací Petrovou o Jeronymovi stalo se podobně jako se zprávou o Husovi, také ona zpracována po česku. Kdežto však česká pašije o Husovi je v pod- statě překladem poslední části veliké Petrovy relace latinské, jen několika sděleními dopl- něnými, je český text pašije Jeronymovy v jistém smyslu zkrácením a na druhé straně zpracováním Petrovy příslušné práce latinské. Předesílá sice všeobecný úvod, v němž vykládá, co ho k sepsání přimělo (k tomu se ještě vrátíme), a několik slov o dřívějším životě Jeronymově, v nichž dobrou informaci prozrazuje sdělení o slibu Jeronymově při- jíti za Husem, ale potom, od zmínky o provedení tohoto odhodlání Jeronymova2, překládá zprvu latinské vypravování, ale zkracuje. Vynechává list Jeronymův se žádostí o glejt i odpověď koncilu, vynechává odvolání Jeronymovo i znění rozsudku. Ale vynechává také všecky osobní narážky, jimiž se v latinském textu prozrazuje autorství Petra z Mla- doňovic. Tím důrazněji ozve se tudíž otázka, kdo je autorem českého překladu tohoto. Procházka3 kní svého času odpověděl, že je to rovněž Petr z Mladoňovic, a mínění jeho nepotkalo se s námitkami. Teprve Flajšhans“ vyslovil pochybností; má pašiji za pozdější, míní, že jazyk její jest jiný než jazyk života Husova, ač potom shledává obraty (byť řidčejší) i v životě Husově oblíbené, a co uvádí dále (au místo ú ap.) lze jistě sčísti na vrub opisovače, a námitka, že nedovedl přeložiti data slyšení (posledního) Jeronymova jistě nemůže býti brána vážně a nutno ji patrně redukovati na omyl v předloze (kde bylo »ante« místo »post«), a nelze z toho uzavírati, že překladatel byl neumělejší, když jinde stop toho nevidíme. Flajšhans dochází k výsledku, že toho všeho nelze přičísti Petrovi ale ani původci pašije o Husovi. Ale nejvážnější důvod, že jazyk je jiný, dá se jistě, pokud je platný, vysvětliti také časovou mezerou, která leží mezi vznikem obou spisků. Třeba si tedy povšimnouti, co o svém původci prozrazuje pašije sama. 15 A. Kraus: Husitství v literatuře, zejména německé I, (Praha 1917, Rozpr. Akad. tř. III č. 45) str. 73 míní, že toto místo (a zvláště vystoupení žalobců ze tří cizích universit) »zní příliš pěkně, aby mohlo býti pravdivo«. Ale kdo zná vášnivost Gersonovu proti kacířství a proti realismu Jeronymovu, kterého již v Paříží pronásledoval, a kdo pováží, že v Kolíně i Heidelberce Jeronym pro totéž théma dostal se hned do sporů, jejichž ukončení jen útěkem zmařil, ten zajisté shledá docela přirozeným, že dávní protivníci těchto starých sporů vzpomněli — vždyť v nich měli důvod podezřelosti Jeronymovy z kacířství a tedy jaksi omluvu svého hanebného jednání. Náš autor ostatně netvrdí, že pokřikující protivnící byli členy právě oněch učení, ač to má za pravděpodobné, jistě zcela právem, když stížnosti odtud vytýkány Jeronymovi neustále. — 16 Bývá sice uváděno, že po prvé vyšla tiskem r. 1527; ale to je patrně omyl s vydáním latinského překladu jejího českého zpracování; v. při čísle následujícím. 1 Srvn. svrchu úvod str. LVII. — 2 Od slov »I učinil tak« na str. 352 — 3 O menších spisech str. 4. — “ O mučednicích str. XVI—XVII.

Strana XCVI
XCVI UVOD. Tu ovšem značně vadí, že český text, jak zmíněno, vypouští mimo jiné i všecky osobní narážky, jimiž se v latinském autorství Petrovo prozradilo. Proč se k tomu od- hodlal, těžko říci; ale právě proto je tím cennější narážka jediná, poznámka, která jakoby nedopatřením autorovi uklouzla. Mluvě o předvedení zajatého Jeronyma dne 23. května před koncil a o hádce, jež při tom vznikla, praví o Gersonovi“ »jeden doctor starý kancléř Pařížský«. V latinském textu nic nepodmiňuje onoho přívlastku, jímž náš spiso- vatel Gersona karakterisuje, označení »starý« nemohlo býti převzato odtud, nýbrž je do- dáno autorem z jeho vlastní vědomosti. Jinými slovy autor Gersona znal, a odtuď téměř zbývá anebo je přirozený jediný závěr, že byl osobně v Kostnici přítomen. Tím se hledání podstatně usnadňuje. A vzpomeneme-li, co bylo vyšetřeno svrchu,“ že tato česká pašije byla složena teprve při skládání rukopisu Freiberského a pro tento rukopis, je pravděpodobné řešení dáno. Autor české Pašije znal arci latinskou, již zpraco- vává, ale znal také český překlad akt koncilu, k němuž odkazuje a místo něhož, poněvadž se mu zdál obšírným, chtěl podati vypravování kratší. Ale znal také již překlad listu Poggiova, v témž kodexu obsažený, kterého užil již v druhé části své pašije.' Doba vzniku je dána rokem smrti Petra z Mladoňovic r. 1451 a z části i vznikem rkpu Freiberského v téže době. Zvláštní samostatné ceny česká tato pašije nemá, ale je přece zajímavým dokla- dem neutuchajícího zájmu a také svědectvím vřelosti Petrovi se vracející. Rukopis je znám jediný Freiberský (Fr). Tiskem vyšla Pašije v přídavku Passionálu Jenského z 1495 (a nyní ovšem také v jeho fototypickém přetisku z r. 1928). Odtud asi, nebo z nějakého rukopisu dnes ne- známého, pořízen tisk sborníku z r. 1525, jehož popis podán při výčtu edic Mladoňovicovy pašije Husovské,“ tisk dosti vadný. Varianty označuji E. Začátek: ,Tuto se vypisuje o M. Jeronymovi svaté pamětí. Poněvadž ...“ Další dva tisky jsou nyní uloženy v bibliotéce Národního Musea. Starší, jak za to mám, nebo aspoň na starší předlohu se redukující, je signován 25 E 17, začíná se titulem »Život a skonání slavného M. Jeronyma, jenž jest upálen v Konstancí pro pravdu boží na při a vyznání M. Jana Husa« a podává celkem správný text (varianty E2, při čemž na str. 351 v pozn. třeba opraviti, že titul prvý čte se v E1 a druhý v E2). Je to patrně týž tisk (anebo z něho vzešlý), který popsal podle exempláře Vídeňské národní knihovny F. Menčík,10 klada jej do prvé půle 16. stol. Poněvadž tisk v Museu zachovaný nemůže byti tak starý, bylo by nutno míti za to, že byl později přetištěn; ale je také možno, že odhad Menčíkův je mylný a že jde opravdu o vydání stejné, sice až z pokročilejšího 16. stol., ale patrně dříve pořízené, než následující. To má signaturu 36 F 19 a začátek »Počíná se život a skonání slavného M Jeronyma, jenž jest upálen v Konstancí pro pravdu boží, zemřel jest na při M Jana Husi«. Tisk znal již Jungmann (IV, 623), ale upozornění jeho zapadlo. Rovněž 16. stol. náleží tisk neúplně zachovaný ve švédské bibliotéce v Strängnäs, na který po zmínce Dudikově (348) a Flajšhansově (II, 83) upozornila Klein- schnitzová, Seltene Bohemica 30 č. 23. Nové vydání přináší Miksova Beseda II, 1865, č. 5 a 6, str. 35—36, 41—43. Znovu vydal tento život Flajšhans, O mučednících str. 59—78. 5 str. 355. — e V. svrchu str. LXXXI a d. —7 Myslím, že to nejlépe patrno srovnáním místa o troj stupňované nepravosti u Poggia, v překladu a pašiji (str. 329—360). — Srvn. výš. str. LXI. — » Zíbrt Biblio- grafie II str. 1144 a 1166 n., ale zvláště Flajšhans 99 prohlašuje tisk následující (sign. 36 F 19) za starší, zdá se mi však, že neprávem — 10 F. Menčík, Přispěvek k bibliografii české, ČCM 1877 str. 635 a d.

Strana XCVII
XVII.—XVIII. PETRA Z MLADOŇOVIC ZPRÁVY O SMRTI JERONYMOVĚ. XCVII Jako česká Pašije o Husovi, tak také pašije o Jeronymovi počátkem stol. 16 pře- ložena do latiny a vyšla tiskem zároveň s překladem pašije Husovy, jak na svém místě uvedeno, ve dvacátých letech 16. stol. Čte se tam na f B 4—C3'. Odtud přetištěna v Op II, 354 n. a opakována ve všech vydáních následujících. XIII

Strana XCVIII
XIX. SERMO DE MARTYRIBUS BOHEMIS. Je to kázání zachované v jediném rukopise (kapit. F 116), obsahujícím patrně svá- teční kázání jediného autora. Höfler, jenž na rukopis po prvé upozornil a některé ukázky vydal, mínil, že je autorem Rokycana, jak udává i nadpis rukopisu. Že je to nemožné, pověděl již Palacký,1 jehož důkaz potvrdil Goll,2 a není nesnadné poznati to. Hned na začátku, mluvě o násilnostech proti českým kacířům podnikaných, zmiňuje se autor po narážce na ukrutnosti Horníků na počátku války o pronásledování — blíže neurčeném — v Plzni a některých popravách (v Olomouci, v Praze) ještě před začátkem války, ale také o surovostech německých křižáků v Nýrsku, Kolovči, Turnově za křížové výpravy proti Jiřímu v 1. 1467—1468, aby ukončil vzpomínkou na smrt Michala z Czeszewa na Karlštejně r. 1480. Tím ovšem Rokycana, r. 1471 zemřelý, jako autor odpadá. F. M. Bartoš' pokusil se nalézti autora v M. Václavovi Korandovi ml. z Nové Plzně. Zdá se mu důkazem vzpomínka »plzeňského rodáka na protihusitská zvěrstva, spáchaná v rodišti«. Ale i když připustíme, že o věci, jejíhož bližšího určení nemáme, nejsnáze mohl mluviti krajan, zvláště poněvadž by zmínka podle umístění mohla náležeti do doby starší, není to přece svědectví dostatečné. Vždyť ani násilností v Brodě Německém, o nichž se autor zmiňuje naposled, nelze blíže určiti, a jistě není tu vysvětlením dostatečným, že snad běží o události dobově bližší. Dalším důkazem je Bartošovi shoda v líčení kruciáty (str. 836, našeho vydání 368) s Manuálníkem Korandovým (str. 13). Ale shoda je naprosto všeobecná, bez nějakých karakteristických detailů, a naopak v Manuálníku najdeme po- drobnost, jež by se právě kazateli dobře byla hodila, a přece jí neuvádí. Odkazuje-li Bartoš dále na užívání žalářního traktátu Husova (str. 839, našeho vydání 372), objevující se i v Manuálníku (str. 184), nelze přehlížeti vedle částečné shody ani ohromných roz- dílů [v Manuálníku mluví se o listě, v kázání o traktátě, a kazatel ví, komu byl určen, obsah je udán (až na shodu o hříšném knězi) na obou místech jinak, v Manuálníku chybí datum], takže z toho neplyne pro autorství Korandovo nic. Více váží odkaz na označení »fraterculi« pro Bratří a na některé podobnosti (ač také různosti) v definici církve, třeba ani tu nelze zapomínati, že jde o názory ve straně běžné. Shody takové tedy nemají vůbec průkaznosti a nemohou zaručiti autorství Koran- dova, třebas ani vyvrátiti toto mínění nebylo možno. Probral jsem důvody Bartošovy a vůbec názory našeho kazatele, jak se jeví ve všech kázáních, ve zvláštní studii,“ a výsledek byl negativní. Není sice zcela vyloučena možnost, že by Koranda autorem býti nemohl, ale nic také nenasvědčuje opaku, a ovšem ani důvod (který arci důvodem 1 Palacký, Die Gesch. des Hussitent. und Prof. C. Höfler str. 11 — 2 ČČH II, 246. — 3 F. M. Bartoš, M. Jan Hus v bohoslužbě str. 23, pozn. 34 (zvl. ot. str. 4). — “ V. Novotný, Husitská kázání z konce XV. stol., VKrSpN 1930 č. IV.

Strana XCIX
XIX. SERMO DE MARTYRIBUS BOHEMIS. XCIX není), že neznáme jiného vynikajícího utrakvisty, jemuž by autorství bylo možno přičísti, neváží nic, zvláště co G. Šašková zdárně doplnila důkaz, který naznačil Krofta,“ že známá »Kniha na deset artikulův« čili »Obrana viery proti Pikhartóm«, prohlašovaná dříve za dílo Korandovo, jeho dílem není?. A tak, poněvadž se kázání jinak vyhýbají všem určitějším narážkám k poznání osoby autorovy, nezbývá, než spokojiti se neurčitým, ale právě touto neurčitostí bezpečným výsledkem, že plněji autora našich kázání poznati nelze. Objevuje se nám jako horlivý utrakvista, který přijímání pod obojí vysoce cení ja- kožto evangelickou pravdu, ač při tom náleží mezi umírněné. Není spokojen se současným životem křesťanským a ostře vytýká nešvary, zejména v duchu starohusitském přílišnou zevnějškovost odmítaje, ač na druhé straně ani k určitým kompromisům (platy kněžím a p.) není neochoten. Stejně a snad ještě více než stoupence přijímání pod jednou nenávidí Bratří, proti nimž se neostýchá užíti i pomluv. Ale zvláště stojí za zmínku, že jako uvě- domělý ctitel M. Jana Husi dovedl o něm zachytiti i tradici dosti dobře zpravenou. Vedle kázání níže otištěného, v den jeho svátku jemu a jiným českým mučedníkům věnovaného, svědčí o tom i výrok, který mu přičítá již v kázání předcházejícím (f 84): »Unde Magister Iohannes Hus comuniter in suis sermonibus dicebat: Nulla res me ita ad humilitatem ad- ducit, quam illa, quando homines me habent pro meliori, quam sum, et pro bono et sancto, et ego non sum bonus«. Výrok tento není sice, pokud vím, z kázání Husových jinak do- ložen, ale není také nic, co by mu odporovalo, takže jistě lze mu uvěřiti a viděti v něm doklad spolehlivé tradice, udržující se v těch kruzích duchovenstva utrakvistického, jimž náležel náš kazatel. A kázání v den Husův konané tato svědectví rozmnožuje. Hned tam, kde se o Husovi po prvé zmiňuje obšírněji, ozývá se z jeho slov tradice také jinde, ve Starých letopisech, v Kronice o Žižkovi a potom také u Heremity doložená a patrně již zapsaná, ač není-li tu — doba vzniku by tomu neodporovala, třebas jsme stopy fixování jejího vi- děli i jinde“ — sama Kronika o Žižkovi oním společným pramenem, k němuž arci tra- dice dodávala rysy jiné. Co se potom vypravuje ze života Husova, o jeho půhonu, inter- diktu, cestě na koncil, porušení glejtu, upálení atd., je celkem správné a zaručuje rovněž informaci dobrou. Zmínka o summě 53.000 na uplacení koncilu sebrané odpovídá tomu, jak si veřejné mínění upravilo zprávu o dani na cestu Jana Litomyšlského 1o, a její dodatek autorem připojený o drahotě této houskyl je pěkně upraven podle Husovy záliby v latin- ských narážkách na své jméno. Zajímavá je dále zmínka o častějším prý výroku Husověl2: »Není vohořalá pe- čienka, komu dá pán buoh trpěti pro jméno své a pro pravdu čtenie a zákona svatého». Skoro týmiž slovy slyšíme výrok tento v písni »Utěšená milost boží«13 a je ovšem ne- sporné, že naše kázání je starší, opírajíc se patrně o tradici, jež se připojovala i dále, k původnímu zápisu nové rysy přidávajícl4. A to platí i o další zmínce, týkající se žalář- ního traktátu Husova De corpore Christi. Kazatel je zpraven dobře, ví, že jde o traktát, nikoliv o list, zná jméno toho, komu je určen, celkem správně udává obsah. Nestačí to sice k bezpečnému poznání autora, ale svědectvím jeho příslušenství ke kruhům, v nichž se tradice Husovská živě držela, je to jistě. 5 G. Šašková, Jednota Bratrská a konsistoř pod obojí v době administratorství M. Václava Ko- randy VKrSpNauk 1925 č. I str. 29. — “ K. Krofta, O spisech Václava Korandy ml. z Nové Plzně (L Fil. XXXIX, zvl. ot. 25 n). — 7 Str. 378. — s Srvn. Novotný, Sb. Bidlův str. 229 a d., VěstKrSpNauk 1930 č. IV, str. 10. — » Srvn. svrchu v úvodě str. L. — 10 Novotný, VěstKrSpN 1930 č. IV str. 10. — 11 Str. 371. — 12 tamt. — 13 v. str. 392; o poměru Heremitově k tomu, v. níže při č. XXI. — 14 Str. 372. XIII*

Strana C
C UVOD. Ani doba, kdy kázání vzniklo, nedá se blíže zjistiti. Jistě náleží za r. 1480, písmo rukopisu svědčí spíše pro konec 15. stol. než začátek stol. 16. Přibližně lze, arci na opoře dosti nejisté, ohraničiti dobu vzniku lety 1486—1502 (asi 1491), ač plné bezpečnosti není15. Cena kázání spočívá v tom, čím zjišťuje trvání živé tradice. Otiskuje se zde po druhé (v plném znění vlastně po prvé). 15 Viz VKSpN. 1930 č. IV str. 47.

Strana CI
XX. SERMO DE M. IOHANNE HUS. V jistém směru je toto kázání ještě zajímavější předešlého. Došlo nás v rukopise kapitulním F LIX, kde se čte na f 23—24. Je to rukopis 4° formátu téměř o 400 listech, psaný (pokud nám na tom záleží) dvěma písaři. Začíná se na f 1 kázáním »In die sancti Petri« a pokračuje v pořadu celkem kalendářovém, přinášeje na některý den i několik kázání a vkládaje při některých svátcích také legendy o příslušném světci (na př. f 28 Sequitur vita s. Margarethe, f 35' Vita Marie Magdalene, f 44 Vita s. Iacobi, f 80 (vložený list) Vita s. Bartholomei, f 122' Vita s. Ludmille (což je t. zv. legenda Menkenova »Fuit in provincia«), f 142' Sequitur vita s. Wenceslai (ale jen záznamy jednotlivých osudů hlavně podle legend). Tímto způsobem dospívá se až k svátku 11.000 panen (21. října), ač předtím byla již kázání o sv. Linhartu (6. listopadu, f 156), o Šimonovi a Judovi (28. října, f 157 a d.), O všech svatých (1. list., f 162 a d.), o sv. Martinu (11. list., f 172) a o pěti bratřích (12. listopadu, f 1793). Kázání o svatých pannách je větší počet. Začínají se na f 182' Sermo de virginibus, f 184' Alius sermo (k tomu f 187 Ewangelium Mar. XIII, f 188" Mulier innupta et virgo cogitat, que domini sunt), f 190' Alius sermo, f 191 Alius sermo, f 193 Sermo alius et potest predicari in die iudicii, f 194 Alius sermo. Na f 197 je dole připsáno jinou rukou: »De comuni sermone virginum legitur: Celebrantes sancte virginis N natalicia, studeamus, fratres carissimi, aliqua sanctitatis eius sequi vestigia«; jde, oplývajíc českými glosami, do f 198. F 198'—205' nepopsány. Povšimneme-li si obsahu, vidíme, že máme před sebou sváteční kázání na druhou část církevního roku, od konce června do listopadu, okolnost pak, že na konci vidíme pří- pisek jinou rukou a že poslední listy nejsou popsány, jistě dovoluje souditi, že posledními kázáními tato část sbírky byla ukončena. Potom na f 206 čte se červeně psaný nadpis »Incipiunt sermones de sanctis per circulum anni super ewangelia Magistri Wenceslai Drachow«. Je psán ne- pochybně touž rukou, jež psala listy předcházející a jež píše i zápisy další, začínajíc: Bernardus in sermone a podávajíc v dálejšku hned zatím: In festo s. Andree, f 210' de s. Nicolao, f 216 In festo s. Thome apostoli, f 218 In die s. Thome apostoli, f 220 In con- versione s. Pauli, f 221' In festo Purificacionis a jiné kázání (f 226) na týž den, f 229' Super epistolam in die Purificacionis, f 231' In die Mathie apostoli, f 233 In die S. Mathie, f 236" In festo Annuncciacionis a jiná dvě kázání na ten den (f 247, 249), k nimž přistupuje f 250 Alius sermo de b. Virgine, f 251' In lancea domini, f 253 Item de eodem, f 255 In festo sancto- rum Adalberti et Georgii, f 258 In die s. Marci (hist. úvod, k němuž přistupuje f 258' Sermo eodem die), f 260 In die Philippi et Iacobi, f 264' In die Sigismundi potest esse thema.... f 267' Invencio s. Crucis, f 272 Item eodem die epistola, f 273' In die s. Viti, f 277 Potest esse thema ad precendens inmediate ewangelium, f 277' Item aliud thema, f 278 Epistola in die Viti Hebr. XI°, f 280' In festo s. Iohannis Baptiste, 1 285'—288 In festo s. Iohannis Baptiste.

Strana CII
CII UVOD. Jak patrno, jsou to kázání na první část církevního roku, od listopadu do června. Stavba kázání je táž, najdeme rovněž vložené legendy (na př. f 215' Vita s. Nicolai), všude jsou stejné poznámky kazatelovy (jaké jiné téma vzíti a p.), jako lze viděti v kázáních na f 1—196. A přičteme-li, že f 206 počíná se nová složka papíru, poznáme snadno, že obě části tvoří jeden celek, že označení autora platí oběma, jenže při vazbě omylem část druhá položena napřed. Jde tedy o kázání M. Václava z Dráchoval. Z ostatního obsahu rukopisu stačí poznamenati, že se na f 288 připojuje bezpro- středně Sermo de martyribus a tři jiná kázání de martyribus (f 290, 292, 293), z nichž po- slední končí se slovy na f 294 Rome, ad cuius gloriam dignatus est intrare imperator. Hec Augustinus per totum ubi supra. To by sice, poněvadž jistě míněn den českých mu- čedníků, ač v kázáních samých o Husovi není zmínky, mohlo ukazovati, že jde o pokra- čování kázání předcházejících, ale není tomu tak, neboť po kázání v den sv. Augustina a jiném o vyznavačích (f 295, 297) jde f 298' Sequitur in festo Marci ewangeliste, tedy kázání z dubna, které sahá do f 301, kde se uprostřed strany končí. Jde patrně o nějaké nesourodé výpisky, které s kázáními Václava z Dráchova nemají nic činiti. Snad by se dala věc vysvětliti také tím, poněvadž listem 289' (na němž je první kázání De martiribus) končí se složka, že omylem připojena následující složka, kázáními De martiribus zahájená. Ale tomu překáží, že také tato nová složka je psána touž rukou a kustos na f 289' odkazuje správně na list následující. I když tedy příčin neznáme, sotva lze pochybovati, že kázání f 290 počínaje k předešlým nenáleží. Na f 302 začíná psáti jiná ruka, jež píše až do konce rukopisu, nejprve opět svá- teční kázání od ledna do července, ač s velikými mezerami. Potom f 326' »Secuntur sermones Rokyczane de sanctis etc anno domini M'CCCCLVII et cetera«, počínaje dnem sv. Jiří do Nanebevzetí panny Marie (f397), ač poněkud při opisování přeházená, jak písař sám poznamenal (f 352). Ale také ká- zání, »in die martirum in octava apostolorum«, ač o Husovi se nezmiňuje, položeno (f 362") za kázání v den sv. Markéty a Rozeslání apoštolů. Na f 359 poznámka »Hec Wikleff«. Ale jinak nás tato kázání zde nezajímají. Autorem kázání o Husovi a českých mučednících je tedy M Václav z Dráchova, horlivý utrakvista a známý věrný stoupenec Rokycanův, zemřelý jako správce kaple Betlemské r. 1464, o němž souvěký pamětník s pochvalou zaznamenává, že byl »tak tichý a pokorný a trpělivý, že nebrzo kdo jeho mohl shledati k hněvu popuzeného«.2 Jde tedy o kazatele, v němž ještě žily staré husitské tradice i vědomí vývojové souvis- losti s hnutím starším. Tomu by neodporovalo, že na f 79 nahoře najdeme, ač bez sou- vislosti s textem, nadpis »Magister Mathiass Parisiensis«, ač arci může jíti i jen o připisek písařův. Datem jeho smrti se doba vzniku našeho kázání posouvá před r. 1464 a je tedy kázání toto starší předešlého. Ale blíže určiti jeho dobu je nesnadné a snad nemožné. Snad se bližší hranici nalézti podaří podrobnějším rozborem kázání všech, jehož jsem se na tomto místě podejmouti nemohl. A bude tento úkol ztížen i tím, že zde patrně nemáme před sebou kázání v jednom roce postupně konaná, nýbrž již spíše pokus o jakousi po- stillu, při čemž k některým svátkům položeno kázání několik, která ovšem rovněž nemu- sila býti konána v jednom roce. Samo kázání o Husovi dovede k určení přispěti jen měrou velmi nepatrnou a způsobem nejistým. 1 K poznání tomuto dospěl přede mnou již Dr. O. Odložilík, jenž také ochotně svolil, abych, pře- svědčiv se o jeho správnosti, mohl ho užíti, když on sám nemá nyní možnosti věcí se zabývati. Zásluha o po- znání autora náleží tedy jemu. — 2 Str. let. str. 180 č. 547.

Strana CIII
XX. SERMO DE M. IOHANNE HUS. CIII Smíme-li přes dotčenou právě závadu spolehnouti aspoň poněkud na chronologický pořad kázání, byla by konána v některém roce, kdy svátek Svatostí, slavený v pátek po Provodní neděli, připadl na některý den mezi Zvěstováním panny Marie (25. března) a svátkem Sv. Vojtěcha a Jiří (23. dub.). Tomu arci bylo tak v době od smrti Husovy do smrti kazatelovy velmi často; tak na př. r. 1420, 1421, 1423, 1425, 1426, 1428, 1429, 1431, 1434, 1436, 1437, 1439, 1440, 1442, 1445, 1447, 1448, 1449, 1450, 1452, 1453, 1455, 1456, 1458, 1459, 1461, 1463, 1464, tedy neméně než v 28 letech. Co tu k rozhodnutí přispěti může, je neobyčejný klid, který kázání vyznačuje. Kazateli je ovšem předním účelem povzbuzení k následování života Husova, ale při tom je zpraven o jeho osudech dobře, dovolává se jeho listů. To by ovšem právě u Václava z Dráchova nemohlo překážeti ani složení pozdějšímu, poněvadž u něho takové vědomosti jistě smíme předpokládati. Nicméně celý ráz kázání nasvědčuje spíše době starší. Svátek Husův ovšem je již zaveden, ale k tomu došlo hned po smrti Husově. Přece však je znáti i jakoby jisté rozpaky. Hus je kazateli in spe sanctus et famosus čili strenuus pre- dicator,“ nepochybuje tedy o jeho svatosti, ale přece jakoby se ostýchal pojmenovati ho přímo svatým. Setkáváme se sice s tímto zjevem i později, ale přece může to býti ná- padné, kázání se tím blíží projevu Jakoubkovu,“ ač vlastně i ten je po této stránce roz- hodnější. Mezi listy, jichž se kazatel dovolává, je také známý list Martinovi z Volyně.“ Kazatel jej cituje: »In epistola ad M. Martinum«, předpokládá tedy, že posluchači vědí, kdo tím míněn. Také to tedy mluví spíše pro složení v době starší, snad před smrtí tohoto žáka a přítele Husova, k níž došlo r. 1428 dne 12. září.7 Než to vše jsou známky celkem nejisté, na něž spolehnouti nelze. A tak nezbývá, než zatím se spokojiti zavěrem, že kázání asi konáno dosti záhy po smrti Husově, nej- spíš v letech dvacátých 15 stol. Nových zpráv životopisných nepřináší, ale působí-li dosti jímavě i svojí prostou formou, jako doklad rostoucí úcty k Husovi podržuje rovněž cenu. Tiskem vydáno zde po prvé. Str. 373: cuius memoria hodie agitur..., str. 374: cuius memoriam hodie agimus — 4 Str. 373, 374. — 5 v. č. XI. — “ str. 375—376 v. Novotný, Korespondence č. 86. — 7 Chron. Palat. (Höfler I).

Strana CIV
XXI. ŽIVOT, TO JEST ŠLECHETNÉ OBCOVÁNÍ CTNÉHO SVATÉHO KNĚZE MISTRA JANA HUSI, KA- ZATELE ČESKÉHO, OD KNĚZE JIŘÍKA HEREMITY, VĚRNÉHO KAZATELE ČESKÉHO, SEPSANÝ A NYNÍ V NOVĚ VYTIŠTĚNY. Titul, jak tu uveden, čte se na tištěném vydání, vzácném, snad jediném exempláři, chovaném dnes v knihovně Národního musea, signatura 25 E 17. Je zajímavé zejména tím, že je to vlastně první pokus o vypsání životopisu Husova, jakým starší práce, i když se za životopisy vydávají, nejsoul. Tím zajímavější by tedy bylo, kdyby se podařilo zjistiti bezpečně, kdy spisek vznikl. O jediném vydání, jež nás došlo, bylo poznamenáno (Zíbrt, Bibliografie II, str. 1134, č. 14.100), že je tištěno r. 1533, aniž nějaký důvod — na tisku letopočtu není — byl uveden. Typografický ráz sice tomuto určení nebrání, ale titulní list sám prozrazuje, že jde o spis »v nově vytištěný«, což tedy předpokládá již vydání a ovšem i sepsání starší. Jde o to, z které doby. Spolehlivá cesta k zjištění — osobnost autorova, když jeho jméno je dosvědčeno, — poněkud selhává. I když lze míti za to, že udání jména »Jiříka Heremiry«, jak je čteme na titulním listu, je chyba místo Heremity2, nesnáze se tím příliš neumenšují. Sice Za- chariáš Bruncvík r. 1613 jistě má na mysli náš životopis, když praví, že dvanáct let pů- sobení Husova v Betlémě počítá »sfacerdos] Georgius Eremita3, a také zprávu o smrti Jiřího Heremity r. 1521, kterou zachoval Jiří Písecký“, smíme nejspíš vztahovati k našemu autorovi, poněvadž jeho karakteristika »in sectas zelosus« připouští tušiti v něm muže literárně činného; odtud se také dovídáme, že zemřel u vysokém věku; ale i když je velmi pravděpodobné, že může býti míněn kněz Jiří Heremita, bývalý farář ve Stříbře5, plné bezpečnosti přece jen není. Lze vždy připustiti, že označení Heremita, Eremita je pře- kladem českého »poustevník«, a třeba zejména Bruncvík jistě mínil náš životopis, je přece možno býti v pochybnostech, nekryje-li se pod záhadným jménem na př. Jíra poustevník, kterého poznáváme na poč. 16. stol. mezi průvodci známého Matěje poustevníka“. Lze arci připustiti, že na tohoto Jíru by se charakteristika jako horlivce proti sektám zcela nehodila a lze se tedy v tomto případě vzdáti skepse přílišné. Je-li téměř 1 Srvn., co výše (str. XXII,...) pověděno o relaci Mladoňovicově i zejména českém zpracování její poslední části. — 2 Pověděl to Bartoš, M. Jan Hus v bohoslužbě 23, pozn. 31 (zvl. ot. str. 4). — a Zach. Bruncvík, Kšaft večeře páně (1613), str. 120; na zprávu upozornil Bartoš na uv. m.; Seyfried—Mylius str. 8, 18 a j. nazývá autora Heremirou (Heremirius), ale patrně podle titulu knihy. — “ FRB VI, 357. — 5 Do- klady o něm snesl Bartoš na uv. m. — “ Srvn. FRB VI, 201, 207; srvn. co o něm dí Jireček, Rukověť II, 89, jenž mu po příkladu Jungmannově přičtl »Kázanie kněze Jíry poustedlníka o narozenie božiem« v ruko- pise universitní knihovny XVII C 11 (f 158). Kázání je dosti obratné a mravoučnými úvahami opravdu připomíná podobné partie našeho životopisu, ač ovšem nelze zapomínati, že se podobné shody vyskytují při stejných příležitostech vždy. Ostatek bude třeba ještě bližšího šetření; řeč kázání dělá dojem starožitnější než z po- čátku 16. st., do které doby se hlásí rukopis.

Strana CV
XXI. ŽIVOT, TO JEST ŠLECHETNÉ OBCOVÁNI... CV jisté, že zmínka o smrti Jiřího Heremity r. 1521 platí autoru našeho životopisu, je věru nejbližší mysliti na bývalého Stříbrského faráře toho jména. Podle toho by byl náš ži- votopis vznikl nejpozději před r. 1521, pravděpodobněji snad i dříve, již koncem století 15. Třeba si tedy povšimnouti, co o svém vzniku dovede pověděti sám. Především jistě je mylné prohlašovati náš životopis za kázání. Tím není a nechce býti, třeba historická data prokládal zbožnými úvahami. Je to opravdu životopis Husův, který naprosto nemá formy kázání, a naopak je viděti, že se autor hledí soustřediti na svůj předmět — život Husův. Po všeobecné úvaze a po připomínce, že proti poklesnutí země České do bludů Antikristových vzbudil Bůh Jana Husa uvádí jeho rodiště, městečko Husinec, načež vkládá legendu, jak matka Husova, vedouc hocha do školy s darem mistru školnímu, cestou do Prachatic sedmkrát poklekla, prosíc za zdar svého syna, kterážto prosba vyslyšána. Hus došel hodnosti mistra svobodných umění, ale nechav toho, jal se studovati Písmo a ká- zati, a spisovatel líčí jeho úspěchy, při čemž zmínka o jeho zbožném a odříkavém životě dává mu příležitost k legendárnímu vypravování o jeho asketických pokusech a o tom, jak byl při tom pozorován od spolubydlícího, jenž se o svém vidění teprve po letech směl zmíniti. Poté pak slovy8: »Přistoupíce pak k prvnímu pravení počatému o Husovi« vrací se k líčení kázání Husových, jimiž podnítil nenávist duchovenstva k sobě. Sotva zřetelněji mohl tu spisovatel přiznati, že vlastním jeho účelem je životopis Husův. Ale vedle toho jeho slova prozrazují více také o složení samém. Právem zahajuje autor tento svůj odkaz zmínkou o »prvním pravení počatém«. Jako již v odstavci o za- hájení činnosti Husovy, tak také v tom, co nyní následuje, setkáváme se s ohlasy pra- mene, kterého vedle Heremity užily Staré letopisy, Kronika o Janovi Žižkovi a také ká- zání svrchu pod č. XIX uveřejněné. Poněvadž není pravděpodobné, že by skladatelé kronik a letopisů sháněli své vědomosti po kázáních, lze jistě spíše míti za to, že společným pra- menem je tu nějaká zpráva kronikářská a tu právě nápadné shody Heremitovy s Kro- nikou o Janovi Žižkovi, jejíž vznik nejspíš před r. 1437 lze položiti, mohou nejspíš oprav- ňovati závěr, že to byla právě ona, jež za pramen všem těmto spiskům posloužilalo, ač ovšem možnosti nějakého společného dnes neznámého pramene vylučovati nelze, jak by k němu i poznámky v rkpe Mladoňovice mohly ukazovatili. Ať tomu jakkoli, jedno důležité poznání vyplývá z toho nepochybně. Právě v od- dílu předcházejícím, kde se líčí asketické pokusy Husovy, vkládá náš autor Husovi, když nemohl snésti žhavého oharku na těle, do úst sloval2. »Ó pane bože, ty znáš mdlobu mou a vidíš, kterak k utrpení nestatečný jsem, nebo tělo jsem, i leč ty mi ráčiš svou pomoc dáti, nebudu moci zvítěziti ani práce tvé svaté bez tebe vykonati«. Slova tato se, jak tam upozorněno, nápadně a téměř úplně shodují s výrokem, který Husovi při podobné (ač jinak scenované) příležitosti dává pronášeti píseň »Utěšená milost boží«13: »Dlouho 7 Bartoš, 23 (zvl. ot. 4). — s Str. 378. — » Srvn. Novotný, Kdy vznikla »Kronika velmi pěkná« (Sb. Bidlův str. 229 a d.). — 10 Novotný, VKrSpNauk 1930, č. IV, str. 10. — 11 Srv. výše str. L. Třeba tu ještě podotknouti, že některé obraty ukazovaly by spíše na předlohu latinskou. Tak na př. str. 379, když se na Husovi žádá, aby odvolal »a proti tomu všemu zpět mluvil« (revocare?), nebo níže uveden do kostela, »kdežto všecka říše proti němu byla se sešla«, podobně str. 380 o koncilu »v tom i saud samého pána boha jako vyvýšiv« (superexcedens?), str. 381 »zřetedlně písma svatého v cizoložstvo upadše« (in adultera- cionem?), str. 382: »zpíval ono obecné« (illud comune), str. 383: »mnoho jiných odměn dali«. Ale rozhodnouti, je-li zaviněno předlohou nebo způsobeno vlivy latinské četby vůbec, se neodvažuji. — 12 Str. 378. — 13 V. níže č. XXIII, str. 392. XIV

Strana CVI
CVI ÚVOD. trpět nemohl, trh zas, řka: »Bože můj, mdlobu mú znáš! Nestatečný sem k trpení, dejž mi pomoc k svítězení«. Uvidíme nížel4, že píseň je jistě pozdější díla Heremitova, její autor byl by ho mohl tedy užíti. Sotva však je tomu tak. Nehledě k tomu, že asketické pokusy Husovy časově jinak umísťuje, těžko by bylo vysvětliti, proč pomíjí ostatní sdělení Heremitova, ač by se jeho účelům velmi dobře byla hodila. Jde tudíž i zde o společný pramen. A tu tedy jistě není bez významu, co z výroků Heremitových plyne nesporně, že je to pramen jiný, neboť Heremita tato sdělení úmyslně odlišuje od onoho »prvního pravení«, k němuž se potom vrací. Nelze určitě rozhodnouti, jde-li o pramen psaný, či toliko o tradici ústní, což mám za pravděpodobnější, jak níže (při č. XXIII) bude ještě pověděno.15 Ale v každém případě plyne z toho jistě poznání, že vypravování o asketických pokusech Husových, jak je čteme u Heremity, nevyplynulo z onoho společného pramene, který jinak pro něho a ostatní zmíněné práce lze konstatovati, nýbrž že je lze, ať se Heremita opíral o jiný pramen psaný nebo o tradici, považovati do jisté aspoň míry za samostatné zpracování Heremitovo, které může býti oporou při pokuse o určení doby vzniku jeho díla. Sama povaha vypravování dovede ovšem zaručiti, že nemůže býti příliš staré, když Husovi přičítá vlastnosti, o nichž, jak ho známe odjinud ze spolehlivých pramenů, můžeme směle prohlásiti, že jeho smýšlení byly úplně cizí. To je jistě svědectvím o upa- dajících vědomostech, třeba při vzrůstu úcty, s nímž je to docela ve shodě, když převahy nabývá světec. Ale Heremita připojuje k povídačce o těchto pokusech Husových také sdělení, kterého jinde (mimo pozdější spisy zřejmě již na Heremitovi založené) nenajdeme. Prý Husa jednou při tomto jeho počínání pozoroval, chtěje mu zatopiti, člověk urozený, jenž s ním v domě bydlil, a tu spatřil v ohni anděla. Hus, když se mu o tom zmínil, za- přisáhl ho, aby o věci nemluvil, hroze, že brzy zemře, prozradí-li tajemství toto. Teprve po dlouhém čase po nějaké schůzi v domě Rokycanově, kde bylo veliké hádání o Husa, muž onen upozornil Zdeňka ze Šternberka na to, že Hus byl svatý, oznámil mu své vi- dění a naznačil, že nyní brzo zemře, což se i stalo. Na první pohled je patrno, že jde o tradici ještě rozvitější, která však sama ja- kousi záruku své věcnosti nabízí naznačováním určitých osob. Sice hlavní jednající osoba je anonymní a také to dovede poněkud buditi nedůvěru, že šlechtický spolubydlitel Husův, o němž ani nejslabší poznámkou není naznačeno, že by byl k Husovi v poměru služebném, chce mu v noci zatápěti. Ale vypravování ví o něm více, dovede vypravovati, že svědek oné scény po letech, když mezi stavy došlo k hádání o Husa, pověděl o svém vidění Zdeňkovi Konopištskému ze Šternberka. Již tím se dostáváme aspoň do padesátých let 15. stol., kdy Zdeněk začíná veřejně vystupovati. I to je však již vzdáleno, mluví se o tom jako o něčem dávno minulém. I tak ovšem může to posloužiti při pokusu o datování. Po té stránce důležité upozornění podal Bartoš, vytknuv, že se zde vyskytuje im- perfektum »obývaše«, což svědčí, že sepsání musilo vzniknouti ještě v 15. stol., poněvadž koncem stol. tato forma mizí vůbec a bývá nahrazována preteritní formou jinou.1 Poznal 14 Viz a srvn. v úvodě k č. XXIII. — 15 Sem náleží i výrok, jímž se dotčená píseň shoduje s kázáním č. XIX, kterého však Heremita nemá, že není ohořelá pečínka, komu Bůh dá trpěti. Bartoš str. 24 (=5) pozn. 36 vidí v tom příznivé svědectví pro Heremitu, že ho neopakoval, poněvadž prý odporuje Husovu zákazu mluviti o někdejším vidění jeho druha. Rozporu toho sice nevidím, ale vysvětlení je patrně prostě v tom, což ostatně i Bartoš poznal, že onen výrok dodala tradice teprve později, rozmnožujíc tak rysy již starším podá- ním dané. — 1e Bartoš na uv. m. str. 25 (— 6) pozn. 42.

Strana CVII
XXI. ŽIVOT, TO JEST ŠLECHETNÉ OBCOVÁNI... CVII také správně, že tento tvar asi ušel pozornosti přepracovatelově, což ve skládání samém i jinak lze doložiti, když totiž,l7 přejímaje líčení české pašije Petra z Mladoňovic, její im- perfektum »opětováše« nahrazuje chybným »opětovavše«. Především však záleží na tom, že se tento doklad staršího složení vyskytuje právě v té partii, již v uvedeném smyslu lze pokládati za duševní majetek Heremitův (třeba podle nějaké předlohy). K němu však náleží i sdělení další o okolnostech, v nichž onen svědek své tajemství prozradil. Heremita praví, že tak učinil vůči Zděnkovi Konopištskému po nějaké schůzi, k níž »páni zemští byli se sešli do domu mistra Rokycana«. Bartošl8 provází to poznámkou, že se tu fara Týnská jmenuje názvem srozumitelným toliko současníkovi. Ale zdá se mi, že to svědčí právě o opaku. Arci zejména současník, čta tato slova, mohl věděti, že ten dům Rokycanův je fara Týnská, ale právě píšící současník byl by se, tuším, vyjádřil srozumi- telněji, napsána svědčí slova ta spíše, že pisatel již nevěděl, kde ten dům Rokycanův hle- dati. Nepomůže ani, že se s tímto označením setkáváme ještě jednou. Také to je zásluhou Bartošovou, že na to upozornil, doloživ sdělení Palackého (III, 3, 113) pramennou oporou. R. 1433 za jednání s posly koncilu došlo totiž dne 25. června ke schůzí legátů s někte- rými českými pány a šlechtici, o níž účastník19 praví, že se konala »in domo M. Iohannis, de Roczana«. Ale to právě byl cizinec s poměry neobeznámený, nehledě ani k tomu, že se mohl chtíti úmyslně vyhnouti pojmenování fary, když Rokycanu farářem neuznával. Odtud tedy jistě nelze souditi, že by označení fary Týnské domem Rokycanovým bylo současníkům běžné, a jistě tedy obrat Heremitův svědčí spíše době pozdější, kdy již po- drobnější vědomosti upadly. Dovede-li jazyková zvláštnost zařaditi skládání do 15. stol. ještě, tato zmínka zakazuje, tuším, mysliti na dobu jinou, než poslední jeho čtvrt, třeba snad, jak ještě bude dotčeno, hned na její začátek. Společný onen pramen, k němuž se Heremita po oné vložce o asketických poku- sech Husových vrátil, dá se sledovati až do zprávy o Husově odchodu do Kostnice a o jeho zatčení,2 načež je vystřídán pramenem jiným. Je to česká »Pašije« Petra z Mla- doňovic, ač není nemožno, že vedle ní (a dílem před ní) užil spisovatel také listů Huso- vých v žaláři psaných.21 Tato »Pašije« pak zůstává pramenem Heremitovým pro celé další líčení až do smrti Husovy, ozývajíc se místy doslovně, ač i tu bývá prokládána samostatnými úvahami vzdělavacími, k nimž postup koncilu zavdává podnět. Jsou zahro- ceny namnoze polemicky proti koncilu, jehož jednání odsuzují velmi ostře, zejména srov- náváním s příklady biblickými. Vyzařuje z nich smýšlení Heremitovo, smýšlení horlivého ctitele Husova, zabarvené zejména živě odporem proti zevnějškovosti, jak zvláště zře- telně ukazuje zálibná poznámka, že ostatky i šaty Husovy spáleny, aby jich nemohlo býti zneužito ke svatokupectví a modlářství. Této otázce je také věnována závěrečná úvaha na konci vypravování, kde autor, vycházeje z myšlenky o důvodném opatření tomto, dodává, že to, co nepřátele Husovy k tomu pohnulo, minulo se účinkem. Chtěli památku Husovu vyhladiti úplně, a zatím jí více ještě prospěli a sami za to utrpěli veliké škody válkou, kdy mnoho jich zhynulo a četná města, hrady i kláštery zkaženy. Novou vzpomínkou na zmužilou smrt Husovu pro pravdu a vyzváním k jeho následování, životopis končí. 17 Str. 380. K tomu lze ještě dodati, že vydavatel mylně píše »osvětiti« (str. 377 pozn. b) místo »osvietiti«, což tedy také zaručuje starší původ, jemuž svědčí i starší tvar »ničehéhož« (str. 380 ř. 20 shr.). — 18 na uv. m. str. 25 (= 6) pozn. 44. — 1° Aeg. Carlerius, Lib. de leg. MConc. gen. I, 371. — 20 Srvn. str. 379 pozn. 23. — 21 Srvn. str. 379 pozn. 24. XIV*

Strana CVIII
CVIII UVOD. S těmito závěrečnými úvahami setkáváme se také ve vydání Pašije Mladoňovicovy z konce 16. stol., které označuji E 2. Na první pohled je tu patrno, že text Heremitův je původnější. Nasvědčuje tomu logičtější pořad i také obšírnější znění; zejména zmínka o trestech, jež protivníky stihly, je v E 2 vypuštěna. Nelze sice úplně vylučovati možnosti, že E 2 i Heremita užili společné předlohy, ale není to příliš pravděpodobné. Běžíť o shody, jež se netýkají nějakých fakt, nýbrž podávají prostě úvahy, k čemuž Heremita, jak ho z celé práce poznáváme, jistě nějaké pomůcky nepotřeboval. A tak tedy v prameni pro E 2 smíme spíše spisek Heremitův spatřovati. Době jeho vzniku to neodporuje, ale také k je- jímu určení to valně nepřispívá, když tisk E 2 je až z pozdního stol. 16., kdežto Heremita náleží již jeho začátku, nebo spíše, jak jsme viděli, již konci stol. 15. Ještě jedna věc tu totiž zasluhuje pozornosti. Mohlo by býti nápadno, že v líčení není zmínky o protivenstvích, která trpěli jiní stoupenci Husovi a zejména o smrti kněze Michala Poláka r. 1480, s níž se potom téměř pravidelně v podobných projevech setká- váme. Může-li to na jedné straně svědčiti, že ona předloha, s níž jsme se na začátku práce Heremitovy setkali, této zmínky ještě neměla, lze snad přece jíti tu ještě dále a sou- diti, že i práce Heremitova vznikla před touto událostí. Je sice pravda, že se Heremita omezuje na vypsání života a umučení Husova, ale tu snad není odvážné domnívati se, že by se události tak významné byl dotkl, kdyby o ní byl zvěděl, a zvláště, kdyby se byla odehrála právě v době, kdy psal, nebo krátce před tím. A poněvadž známky jazykové zařaďují práci jeho ještě do stol. 15., je snad možno míti za to, že vznikla ještě před r. 1480. Forma dílka je prostá a ušlechtilá, dikce jasná a srozumitelná, jazyk čistý. Cena jeho spočívá v tom, že je prvním pokusem o vylíčení životopisu Husova, pokusem, jenž sice jeví již vlivy pozdější porušené tradice, ale opírá se jinak o prameny dobré, které reprodukuje věrně, i když vědomostí z nich čerpaných nerozmnožuje. Smíme-li věřiti udání na titulním listu dochovaného vydání, bylo by toto vydání, jež lze klásti do začátku stol. 16., již vydání druhé. První je tedy starší a bylo by blízké době vzniku pramene našeho. Nové vydání pořídil F. M. Bartoš, Život, to jest šlechetné obcování ctného sva- tého kněze Mistra Jana Husi, kazatele českého. Od kněze Jiříka Heremity, věrného kazatele českého, sepsaný a nyní nově vytištěný. Praha-Nusle, O. Lipš, bez roku (1929).

Strana CIX
XXII. EXCERPTA E COMMENTARIIS IOHANNIS NIBLING. Není tomu dávno, co o tomto autoru víme. Teprve r. 1896 upozornil Wittmann na jeho osobu i dílo a podal o něm některé zprávy ukázkami jeho vlastních spisůl. Narodil se asi r. 1462 nebo 1464 — jeho udání nejsou vždy stejná2 — ve Volkachu ve Francích, r. 1482 vstoupil do kláštera v Ebrachu, v 1. 1499—1500 stal se převorem, ale r. 1505 byl donucen složiti úřad pro nakažlivou nemoc (propter infirmitatem pustilaticam čili pustul- ativam), jíž byl stižen. Koncem r. 1506 zvolen však za převora po druhé a vytrval v úřadě, konaje i důležitá poselství a jiné úkoly veřejné, do r. 1524, kdy jej pro nemoc znovu složil. O dvě léta později, r. 1526, zemřel. Na sklonku svého života oddal se činnosti historické a jal se skládati své paměti a sbírati starší poznámky cizí. Sestavil takto čtyři foliové svazky, z nichž tři dosud se chovají v archivu Bamberském, první je zatím nezvěstný. Sám své dílo nazývá jednou (ve III. sv.) »liber collecturarum«, jindy »liber compilacionum et oracionum, missivarum et sermonum«. Titul tento je asi nejpřiléhavější, obsahujeť dílo Niblingovo snůšku nej- rozličnějších poznámek, jeho korespondenci, jeho básně, zmínky o zjevech přírodních i o událostech politických, zejména, ač ne výhradně, o těch, při nichž Nibling sám měl účastenství. Mimo to však, ač vlastně jen výjimečně, zapisoval někdy, i co shledal z minulosti. Tak došlo i k jeho poznámkám o koncilu Kostnickém a Husovi, obsaženým ve III. svazku jeho zápisků. K jejich napsání odhodlal se Nibling poměrně pozdě. Není sice správné, že by teprve klidu posledních dvou let svého života byl užil k činnosti historické3, začátky její nutno klásti do doby dřívější, poslední svazek, čtvrtý, začat4 již r. 1523, ostatní tedy jsou ještě starší. Nás zajímá především díl III. Je to kodex kvartového formátu, chovaný dnes, jak řečeno, v Bamberce, signa- tura Kloster Ebrach 120° (Rep. 182). Vazba stará s kovovými ozdobami, uprostřed vrchní desky lístek s nadpisem »Nibling« rukou 16. stol. Rukopis, vyzdobený pěknými iniciálkami, je psán nejméně dvěma písaři, drobnější kusy i rukami jinými. Na začátku prvních několik listů, označených tužkou I—XI, přináší rozličné for- muláře a poznámky, od f VI—VIII, pak Index presentis libri. Numerus assignatus se extendit ad assignationem foliorum. Tempus compilacionis presentis libri cum duobus carminibus folio primo notato atd.; v seznamu tomto kus, na němž nám záleží, označen takto: De concilio Constanciensi et incineracione pessimi heresiarche et relapsi in heresim Magistri 1 P. Wittmann, Iohannes Nibling, Prior in Ebrach und seine Werke, StMitBenCistOrd XVII, XVIII, XIX. Před tím naň upozornil a ukázky z jeho spisů vydal C. Höfler, Fränkische Studien IV (AOG VIII, 251 a d.) — 2 Tak v knize III uvádí, že mu r. 1511 je 49 let, v řádu že je 29 let a převorem 12, v knize IV, psané r. 1524, udává své stáří na 60 let; srvn. Wittmann XVII, 586—587 a ještě níže zde. — » Höfler, AOG VIII, 251. — “ StMBCO XVII, 587.

Strana CX
UVOD CX Iohannis Hus Bohemi cum assercione articulorum, quos ipse tenuit, publice predicavit et asseruit... 18, jako se skutečně příslušné zápisy v části druhé na tomto listě čtou. Potom na f VI je dole připsáno jinou rukou: (od dvou hlavních odlišnou): Nota post istum tercium librum fr. Iohannes Nibling, tunc prior, incepit sub simili forma 4tum librum, in quem subsequencia annotata scripsit, quia iste liber suus tercius non potuit sine dampno ampliari cum bappiro, presertim sine lesione ligature, et ergo oportunum fuit alium libellum incipere (jeho obsah udán na f VII—VIII). Potom je ještě na f VIII Epistola ad monachos in Billenreudt podepsaná Gaspar prior in Eberach 1533; f X—XI jsou prázdné. Vlastní práci Niblingovu tvoří tedy oddíl následující, počínající f 1 zápiskem o vzniku tohoto svazku, který zní: Anno domini millesimo quingentesimo undecimo duodecimo mensis Iulii inchoatus est presens liber collecturarum per fratrem Iohannem Nibling, tunc priorem Eberacensem, arcium determinatorem necnon sacre theologie bacca- laurium formatum, ad crebram postulacionem sui prechari(?) et studiosi commilitonis, fratris Willhelmi de Karelstadt, sicut eiusdem fratris immediate sequens epistola demonstrat, načež připojena udání ze života Niblingova a jeho Tetrasticon.“ Obsah dílu je, jako i jiných, velmi pestrý, přináší básně Niblingovy, kázání, listy, zmínky o událostech přírodních a politických. Pro naše dějiny mají ještě jakýs význam některé listy (f 258) týkající se kláštera Nepomuckého, jež snad jindy budu míti příležitost uveřejniti. Pořádek chronologický není zachován a časově sáhají jednotlivé dokumenty zde sebrané až do r. 1520.' Již to ukazuje, že r. 1511 na počátku udaný znamená toliko dobu, kdy Nibling k sestavování tohoto svazku přikročil, práce však se protáhla až přes r. 1520, což ostatně uvidíme i na tom kuse, který nás především zajímá. Na f 18—28 čte se zápis označený De concilio Constanciensi et contemnacione Iohannis Huss heresiarche. Rozumí se samo sebou, že zde nejde o nějaký osobní zážitek Niblingův, nýbrž o zápisy odjinud převzaté nebo upravené. Běží však o to, co bylo před- lohou Niblingovou. A tu pro větší část jeho zápisu odpověď nevyznívá právě příjemně.“ Nibling zahajuje své vypravování nejprve všeobecnou zmínkou o koncilu a jeho trvání. Již tu mihne se jméno Husovo a Jeronymovo, ale beze znatelnější pozornosti, až na to, co již nadpis celého tohoto oddílu prozrazuje, že totiž záští k Husovi bylo přední pohnutkou, pro niž sem vypravování vložil. V dalším zajímá ho volba papeže Martina, rozdělení koncilu na národy, počet a výčet účastníků, tedy vesměs věci, které ani písme- nem neprozrazují, že by podávaly nějaké paměti současně psané, nýbrž nade vši pochyb- nost jsou dílem Niblinga samého, sestaveným podle poznámek, jakých bylo lze nalézti nazbyt. Poté následuje zvláštní vypravování o Husovi pod záhlavím: De heretico pessimo Iohanne Huss, cuius passionem et quidem iustissimam incineracionem Bohemi per ipsum seducti venerant. Může-li zajímavé přeřeknutí o »umučení«, které, jak uvidíme, dovoluje vytušiti jeden z pramenů Niblingových, naznačiti, co zde máme před sebou, není ani z dalšího nesnadno poznati, že také tato část je dílem Niblingovým, a to velmi neobrat- *Je na f 2: Epistola Wilhelmi Fabri. — * Otiskl (s uvedenými zahajovacími řádky) Wittmann XVII, 586—587 —7 Tak na př. f 303, 506 atd; některé z let 1516—1520 otiskl Wittmann XVIII, 71—75, 77, 256, 287, 292—293. — * Podrobněji probral jsem tyto otázky v práci Rodiště Husovo Husinec nad Blanicí (Věst. Král. Spol. Nauk 1924) a ukázal, když se Pekař (ČČH XXX) pokusil tvrditi, ovšem bez dokladů, že Nibling užil zápisků, které si činil Bartoloměj Frowein na koncilu přítomný, že podobných zápisů Nibling užíti ne- mohl, a kde se opírá o starou předlohu, že ji znešvařuje.

Strana CXI
EXCERPTA E COMMENTARIS IOHANNIS NIBLING. CXI ným. Začíná všeobecným úvodem proti Husitům, který je podle vší pravděpodobnosti převzat z nějaké protihusitské buly, ač se mi jí nepodařilo nalézti, na niž navázána zmínka o spravedlivém upálení Husa i Jeronyma; a tu autor, míře proti jejich zastáncům, obrací se polemicky proti Poggiovi s doslovnými ohlasy z jeho listu, prozrazuje na konec velmi zřetelně, že jej znal a jeho užíval z nějakého tištěného vydání listů Eneáše Sylvia, nepochybně z vydání z r. 1518, jak shodné (až na nepatrný omyl) udaní čísla může zaručiti.10 Vyplynula tedy tato partie z péra Niblinga samého nikoli před r. 1518, a opírá-li se o nějaký pramen, je to — Eneáš Sylvius, byť i slohová závislost nebyla nějak nápadná. Jak je zpraven, viděti nejlíp z toho, že za Husovy vydává 45 článků Wyclifových, že Jeronyma dává upáliti několik dní po smrti Husově.11 A zde také jel2 jeho sdělení, že Hus »ex villa Bohemie prope Pragam natus, que dicitur Hus«. I zde je mu patrně základem kronika Eneáše Sylvia, již doplňuje sdělením, ovšem samostatně a ze své hlavy dodaným a arci zcela mylným, o blízkosti rodiště u Prahy. Že tento doplněk je zcela libovolný a ne- může míti starého základu, nemusím dnes znovu dokazovati, ostatně není dnes nepřed- pojatého historika, který by pochyboval o šumavském Husinci, jakožto rodišti Husově. Teprve potom, slovy Prefato diel3 počíná se třetí část zápisu, jež se od předchá- zejících zřetelně líší. Také ona je dílem Niblinga samého (a tedy sotva dříve než ostatní vzniklým), jak nejlíp ukazuje, když mezi důvody proti Husovi dává v Kostnici pronášeti i boření klášterů a spustošení celé země.14 Ani tato část není bez chyb — mylně myslí, že mši před odsouzením Husovým četl kardinál Viviers, mýlí se v udání o prohlašovateli rozsudku a j. Ale přece nelze nepoznati, že zde zprávy jeho jsou mnohem spolehlivější, že zde měl Nibling pramen dobrý nebo prameny dobré. Jedním z nich byla akta koncilu, jak na svých místech upozorněno, nebo snad již nějaký pramen o ně opřený. Ale jenom jimi si sdělení Niblingova v této části — a jenom o ní platí, že má současný pramen před sebou — nevysvětlíme, vedle toho nutno přijí- mati nějaký pramen jiný. Záští k Husovi, které se i tu zřetelně projevuje, může usnadniti poněkud hledání. Zprávy Niblingovy se totiž nápadně shodují, ač hned zas rozcházejí se zprávami, jež zachoval v poslední, záhy osamostatněvší části své veliké relace Petr z Mladoňovic. Některá sdělení, jež zachoval jen on, objevují se i u Niblinga, jenže s tendencí opačnou. Tu však nelze neviděti, že to, co čteme u Niblinga, nemůže býti správné.15 Tak na př. řeč kardinála Zabarelly, o níž mimo Niblinga ví jen Petr z Mladoňovic, jistě nemohla zníti tak, jak ji podává Nibling, jak se s podobnými zjevy i jindy setkáváme. A vzpomeneme-li pří- značného přeřeknutí o »passio«, snadno přisvědčíme závěru, že Nibling měl před sebou poslední část práce Petrovy, jak ostatně i dosti značné ohlasy při líčení poslední audience Husovy prozrazují. Bylo již zmíněnolé, že zejména latinský překlad české »Pašije« záhy již byl vydán tiskem, ale jistě ani užití rukopisu původní relace latinské není nepravděpodobné. A poněvadž klášter Ebrašský nebyl v té době bez styků se zeměmi českými, lze jistě věřiti, že této práce snadno se autor mohl dopíditi. Že by byl užil ně- jakých zápisků, které si o koncilu činil, byv mu přítomen, Bartoloměj Froewein, příbuzný Niblingův a později opat v Ebrachu, nelze ničím doložiti a není to naprosto pravděpodobné, * Viz str. 385, kde shody typograficky vyznačeny. — 10 Str. 388 pozn. 18. Nibling udává č. 426, ve vydání je č. 425, což jistě snadno lze vysvětliti — 11 Vysvětlení omylu z Eneáše podal jsem na uv. m. 42. — 12 Str. 388. — 13 Str. 388 — 14 Str. 389. — 15 Srvn. podrobněji VKrSpN 1924, str. 46 a d. — 1 Viz svrchu str. LXIII.

Strana CXII
CXII UVOD. poněvadž i tato, ač nejcennější část zápisu Niblingova, zřetelně prozrazuje, že byla se- stavena z pramenů několikal7. Naproti tomu užití onoho pramene českého původu ještě jednou okolností stává se pravděpodobné. Mezi ostatními smyšlenkami, jež Nibling ve svém zápisu nahrnul, svou nehorázností překvapí zvláště sděleníls, že prý Hus, byv otázán, chce-li zpovědníka, od- mítl: ani papež ani jiný prelát nebo kněz nemají prý moci ho rozhřešiti; ale kdyby prý měl pětileté pachole, tomu by se chtěl zpovídati. Netřeba dovozovati, že běží o nejapnou pomluvu, poněvadž něco podobného Hus nikdy říci nemohl. A Niblinga jsme již poznali jako zpravodaje, který dovedl i nejnehoráznější pomluvy vymýšleti nebo aspoň dobré zprávy zkrucovati. Nicméně v tomto případě nezdá se, že by šlo jen o jeho výmysl. Poněkud, byť i jen dosti vzdáleně podobný motiv najdeme již v onom beletristickém zpracování, které jsme poznali výše (č. IX), kde se pravíle, že říšský maršálek nabízel Husovi, nechce-li sám odvolati, aby připustil, ať za něho »malé pachole odvolá«, což Hus odmítl. Detail je ovšem rovněž nemožný, ale snad lze zde viděti pramen, z něhož po- mluva Niblingova mohla vzniknouti. Ono zpracování je ovšem českého původu a náleží 20 asi, jak jsme viděli2o, do prvé půle 15. stol. Mohl je tedy Nibling znáti, anebo aspoň za- slechnouti pověst, z níž také onen jeho motiv vznikl. Faktu, že Nibling znal také české prameny, jež ovšem podle svých účelů zpracovával, to neodporuje. Celkový úsudek o zápiscích Niblingových nemůže než vyzněti nepříznivě. Jeho poznámky vyplynuly jednak z pramenů známých a pokud v prvých dvou částech při- nášejí sdělení nová (na př. o rodišti Husově), neopírají se o neznámý pramen nějaký, nýbrž vyplynuly z čiré libovůle a výmyslů Niblingových, takže jim po této stránce cena pra- mene vůbec nepřísluší. Teprve poslední, třetí část jeho sdělení, jednající o odsouzení Husově, měla dílem prameny dobré, zejména také akta koncilu, ale i ty zkresluje a zne- švařuje svou libovůlí, vyplynuvší z nezkrotného záští proti Husovi. Účelem jeho, jak ze závěrečných slov21 zřetelně plyne, bylo varovati věřící před těmi, kdo utrhají kléru, odkrytím falešnosti nauky Husovy, k čemu samy rostoucí v jeho době sympatie k Husovi pobízely. Je pramenem pro vývoj tohoto smýšlení a dílem i pro vývoj tradice Husovské, ač tu jen velmi opatrně lze ho užívati. Tiskem vydal zápis o kon- cilu (s jinými) Wittmann, Stud. Mitt. Ben. Cist. Ord. XVII str. 600—604. 17 Podrobněji v uvedené mé práci str. 40 a d. — 18 Str. 390. — 12 Str. 227. — 20 Viz úvod str. LXVI a n. — 21 Str. 390.

Strana CXIII
XXIII. PÍSEN O M. JANOVI HUSOVI. Dochováním i vznikem mnohem pozdější než obě předcházející je tato »Píseň«. Došla nás v t. zv. Strahovském zpěvníčku, a také tu vlastně skoro jen náhodou. Zpěv- níček sáml je vzácný tisk asi z konce 16. stol., jehož začátek v dnešním jedině zachova- ném exempláři knihovny Strahovské chybí (lze jej však až na jednu píseň doplniti), ale za to přináší v přívazku za rejstříkem píseň naši, bohužel necelou, začátek i konec chybí. Ačkoli se typograficky ostatnímu zpěvníčku dosti blíží, již její umístění za rejstříkem (do něhož nepojata) i celá její úprava (začíná se na samostatném listu, začínajícím novou složku, kustody jsou upraveny jinak atd.) nedovolují pochybovati, že ke zpěvníčku pů- vodně nepatřila a že se k němu dostala jen tím, že si ji její majetník dal k němu přivázati. Bartoš se domnívala, že se některými sděleními naší písně prozrazuje její autor »universitní učenec, mistr téže pražské akademie co M. Jan«, ale jistě mylně. V poznám- kách k vydání ve »Špalíčku« čís. VIII, str. 253 a n. jsem ukázal, že v celé písni není jedi- ného místečka (nevyjímaje ani zpráv o universitních úřadech Husových, jimiž svou před- lohu doplňuje), které by i jen vzdáleně ukazovalo na universitního profesora. Že ještě méně lze i jen jako domněnce přisvědčiti jeho mínění, že by původcem mohl býti M. Václav Koranda ml. Shody s kázáním domněle Korandovým (č. XIX) neprozrazují (nehledě ani k tomu, že autorství Korandovo je málo pravděpodobné) nic jiného, nežli že oba sklada- telé, kazatel i autor naší písně, užili téže tradice, a dokonce pranic již neprozrazuje forma písně — osmistopé dvojverší, jež přece pro Korandu není nijak příznačné4. Řekl jsem že jedno místo aspoň na první pohled brání dosti značně mysliti na Korandu. Ve sloce 10 (str. 391) praví se o Husovi: »byl mistrem filozofie, rektorem akademie«. Toto označení pro universitu je, tuším, před druhou polovicí 16. stol. nemožné“. Připouštěl jsem, že toto místo bylo teprve později změněno, a i podle jiných věcí soudil, že píseň vznikla v druhé čtvrti XVI. stoleti. 1 Popis tohoto nálezu zvěčnělého bibliotekáře Strahovského C. Straky podal V. Flajšhans, Tra- dice o Husovi v »Písních nábožných« XVI. stol. (ČČM 1916, 145 a d.), zabýval se jím A. Kraus, Husitství v literatuře I, 259 a d., F. M. Bartoš, M. Jan Hus v bohoslužbě 35 n. (zvl. ot. 16 n.), podrobný popis podal jsem ve vydání této památky s titulem Husitský zpěvník (Praha 1930, Špalíček č. VIII) str. 169 a d. K tomuto vydání připojil kritické poznámky Antonín Škarka »K vydání Husitského zpěvníku« (ČČH, 1932, str. 56—77), k nimž se svým časem vrátím. Zde k nim přihlížím jenom, pokud je nezbytně třeba, poněvadž v době, kdy vyšly, byl text edice vytištěn docela, úvod pak z velké části. — 2 Na uv. m. 31—32 (12—13). — a Na uv. m. a před tím na str. 23—24 (4—5). — “ Zase nehledě k tomu, že mezi verši Korandovými, na něž Bartoš od- kazuje (Man. 75 a 213—217), najdeme ovšem i devítislabičné, desetislabičné i jedenáctislabičné atd. — Sice v Ottově Slov. Nauč. I str. 571 (heslo »Akademie«) praví se, že se název vyskytuje pro university již od 15. stol., ale dokladů pro to nelze nalézti. Bartoš, Jč. sb. hist. III praví, že již počátkem 16. stol. začal se v památ- kách university Pražské tento název objevovati, ale ani on neuvedl dokladů, a v Mon. Un., jež jsem od r. 1499 do 1526 probral, jsem dokladu nenalezl vůbec (mluví se o gymnasiu, lyceu, ale slovo academia vyskytuje se jen při r. 1511 v obratu in aliis academiis (str. 239), což tedy dokladem není. Srvn. ostatně Denifle, Universitäten 36—37. XV

Strana CXIV
CXIV ÚVOD. Ukázal jsem, že jako pramene užil skladatel Heremity, takže snad i v disposici svého skládání ho následuje. Heremita je mu pramenem od počátku až do konce, neboť i tam, kde se shoduje s českou Pašijí Petra z Mladoňovic, neužívá jí, nýbrž toho, čeho z ní užil Heremita. A shoda jde tak daleko, že se skládání o Heremitu opírá doslovně, jen ze zřetelů metrických pořádek slov upravujíc. Ale nepřidrží se svého vzoru otrocky, dovede motivy z něho vybírané přemisťovati druhdy vskutku obratně. Tak hned srovnání se Samuelem (str. 391 =377) vkládá do úst matky, vedoucí hocha do školy Prachatické. Méně vhodné je, když nesmyslnou povídačku o Husových pokusech asketických, již Heremita klade do dob jeho působení v Betlemě, přemisťuje až před odchod do Kostnice. Je-li povídačka vůbec nemožná, do doby této se jistě hodí nejméně. Že také tento motiv převzat z Heremity, jeví se i tím, že slova, jež jsou při tom vložena do úst Husovi, jsou v obou pracích téměř úplně shodná (str. 378 pozn. 12 = 392 pozn. 19). Přesto však se skladatel neomezil jenom na tento svůj pramen, a nutno uznati, že se přičinil, aby mezery ve vypravování Heremitově novými podrobnostmi vyplnil. Hned na začátku (str. 391 u sl. 13 a d.) při líčení sporů o vydání dekretu Kutnohorského ozývá se nejspíše Mladoňovicův život Jeronymův nebo snad akta koncilu Kostnického. Některé detaily o počátečním pobytu Husově v Kostnicí prozrazují (str. 393) užití onoho beletristického zpracování pašije Mladoňovicovy (č. IX), čemuž zvláště některé omyly nasvědčují, zmínka o Husově odvolávání ke Kristu (str. 393 sloupec 2, sloka 2) prozrazuje, tuším, užití latinského překladu české relace Mladoňovicovy o Husovi (č. VII sloupec 2; srvn. str. 133 pozn. 19), o němž jsme poznali“, že pochází z doby před r. 1529. Mohlo by pro to mluviti, že obrat (str. 393 poslední sloka) »chce-li zdraví svému« odpovídá patrně latinskému »saluti«, ač v dotčeném překladě na příslušném místě slovo to se nečte. Měl snad tedy i nějaký jiný pramen latinský. Hlavním však pramenem, z něhož data Heremitova doplňoval, bylo mu ústní po- dání dochované i do pozdní doby. Není pak vyloučené, že autor měl po ruce ještě nějakou starší skladbu, dnes nedochovanou, v níž už bylo to, co by jinak bylo nutno přičísti na vrub ústního podání. Domněnce by nasvědčovaly i některé stopy proměn starších tvarů na novější. Ohlasy ústního podání, dochovaného přímo či nepřímo, slyšíme nejspíše již na začátku při líčení kazatelské činnosti Husovy (str. 395), kde se sice ozvou i ohlasy z Heremity, ale pravděpodobněji smíme asi předpokládati, že také náš autor znal tu pramen Heremitův — tradici, jak k nám také z jiných pramenů (Starých letopisů, Kroniky velmi pěkné a kázání č. XIX) zaznívá. To platí také o zmínce o sumě českým kněžstvem se- brané (str. 393), jejíž výše náš autor neuvádí. A platí to patrně také o výroku Husově o mučednictví (str. 392), jenž stejně podán ve zmíněném kázání. Již to ukazuje, že náš autor dovedl i z tradice zachytiti prvky velmi cenné, jak se i dalším přihlédnutím potvrzuje. Sem bych připočetl, co vypráví o sporu odpustkovém, ač nešlo-li i zde o pramen psaný, jako se při tom i znalost souvěkého popěvku prozrazuje, odtud vyplynuly zprávy o literární činností Husově (Postilla, De ecclesia, str. 392) a ze- jména důležité sdělení o poměru krále Václava k Husovi (str. 393), z něhož vyplývá, že se i v době, kdy skládání vznikalo, dobře vědělo o přátelství králově k Husovi a jeho straně. Jak patrno, zachovalo nám naše skládání přímo či nepřímo velmi dobré podrob- nosti o Husovi, jak se v tradici udržely, takže mu přes značně pozdní původ náleží značná * Viz svrchu str. LXII—LXIII.

Strana CXV
XXIII. PÍSEN O M. JANOVI HUSOVI. CXV cena. A tomu odpovídá forma, která sice není okouzlující, ale přece velmi slušná, rýmy celkem zdařilé a plyné. Je proto litovati, že nás dílo nedošlo celé, i když je možno, že v části, jež dnes chybí, opíralo se jen o Heremitu. Pokud jde o dobu vzniku, lze k tomu, co jsem napsal v poznámkách k vydání ve »Špalíčku«, dodati, nač upozornil Škarka v uvedené stati na stránce 76—77. Zjistil, že píseň je akrostichická, že neúplný akrostich zní: ... u purkmistu a raddie miesta Jitčína nad Cidlinau Sikst Palma Moczidlansky dediku ... Tím se posouvá doba vzniku písně v dochované podobě nejspíše na počatek XVII. století — žilť Sikst Palma Močidlanský v letech 1569—1619(?) — a zároveň zjišťuje, že píseň je kusá s počátku i na konci. Chybí s počátku nejspíše tři sloky, aby akrostich zněl panu atd., na konci nejméně dvě, aby bylo dediku .. . doplněno na dedikuje, možná i více. Došlo nás naše skládání, jak pověděno, jen v jediném exempláři jako přídavek Strahovského zpěvníčku. Po druhé vydal je tiskem F. M. Bartoš, M. Jan Hus v bohoslužbě (Ndp. Věst. Čsl. XVII, str. 32—35, zvl. ot. 13—16). Znovu vydána píseň při novém vydání celého zpěvníčku, v. Novotný, Husitský zpěvník. V Praze 1930, Špalíček č. VIII, str. 154—168. XV*

Strana CXVI
XXIV. KÁZÁNÍ O HUSOVI ZE SÍREK 16. STOL. A—L. Zajímavé ukázky tyto jsou výmluvným svědectvím o neochabující úctě k Husovi, tím zajímavějším, že zjišťují její vývoj, byť jen v nevelikém úseku časovém. Došly nás ve dvojí sbírce kázání, rukopise kapitulním F LXXIV (= Fa) a F LXX (= Fb), a je-li tento rukopis závěrem vročen do r. 1540, není nesnadno poznatil, že Fa jest jeho předlohou a tedy starší, byť ne příliš. Kázání v obou sbírkách obsažená jsou z větší části spíše ná- črty, obyčejně jenom citáty z Písma účelně seřaděné, aby byly kazateli vodítkem při vý- kladu, ale tedy mohly v tom směru také posloužiti jiným. Kázání v Fa obsažená přešla do Fb téměř všecka2, zejména stalo se tak se všemi kázáními na den památky Husovy. Obě sbírky jsou míněny jednotně, jak ukazují odkazy na kázání dříve položená3, a že Fb opřelo se o Fa, je patrno také z toho, že se někdy Fb, opisuje předlohu, dovolává kázání předcházejícího, zapomněv, že pořad kázání změnil a že tedy toto kázání v jeho sbírce vlastně bezprostředně nepředchází“. Ani jinak nepřejímal skladatel Fb své předlohy beze změny, tu a tam přidal nějakou maličkost5, ač celkem zřídka, spokojuje se jí, takže různo- čtení jsou jen nepatrná a věcně zcela bezvýznamná. O písaři rukopisu Fa lze podle dopisu, který se čte na posledním listě (f 166), zji- stiti, že to byl Bartoloměj, farář v Sedlčanech, který se r. 1548 stal děkanem v Čáslavi. Posílá je totiž podle úmluvy neznámému knězi Mikulášovi, účtuje za opis 30 gr. českých, groš po 18 penězích; ale byl-li toliko písařem nebo také skladatelem jejich, nelze zjistiti“. Autor sám byl umírněný utrakvista, jemuž sice novější názory zejména o večeři Páně hlásané nebyly neznámy — zmiňuje se o Oekolampadiovi a Frant. Lambertovi, proti nimž však dovolává se autority Lutherovy, — ale celkem moderním proudem zůstával nedotčen, dávaje přednost názorům v utrakvismu zobecnělým. Na jednom místě dovolává se sice, odmítaje je, názorů, které v letech osmdesátých, za časů Duchka z Mělníka a Jana Pří- brama hlásali o svátosti oltářní bratrští zástupci Michal starý, Jan Chelčický a Prokop z Hradce Jindřichova, ale tu patrně nemluví z osobní zkušenosti, nýbrž na základě litera- tury. Poněvadž jeho kázání, poslouživše za předlohu pro rukopis Fb, jenž vznikl r. 1540, musí býti z doby před tímto rokem, ale zase narážky na neshodné názory eucharistické i jiné zmínky (na př. o Novokřtěncích) vedou až do počátku 16. stol., lze pravděpodobně dobu kol r. 1530 přijímati za datum vzniku. 1 Důkaz provedl O. Odložilík, Utrakvistická postilla z r. 1540 (Věst. král. Spol. nauk 1924 č. III). — 2 Rozdíly uvádí Odložilík 2. — a Tak hned v prvém kázání o Husovi (str. 396 pozn. 26) najdeme odkaz na kázání o Navštívení panny Marie nebo v kázání E (str. 402) a také v F (str. 403) odkaz na kázání C. — Srv. kázání B (str. 398), kde odkaz »ultimo articulo precedentis sermonis«, ač kázání předchází jen v Fa, v Fb je odděleno řadou jiných. — 5 Srvn. na př. začátek kázání A (str. 395), jenž přidán teprve v Fb. — *Odložilík, str. 10. — 7 Odložilík str. 4 a d., zvl. 9—10.

Strana CXVII
XXIV. KÁZÁNÍ O HUSOVI ZE SBÍREK 16. STOL. CXVII Je tudíž tím cennější, že i tato kázání jsou živým ohlasem značně vyvinuté úcty k Husovi. Může býti jejím svědectvím již značný jejich počet — neméně než 7 obsahuje jich rukopis Fa, — a třebas forma kázání výše dotčená nedovolovala rozvinouti názory blíže, přece i způsob, jímž zmínky o Husovi a Jeronymovi obratně vkládá, přiřaďuje je vhodně k jednotlivým citátům z Písma“, dovoluje jistě poznati, že úcta sama stala se podstatnou součástkou přesvědčení strany pod obojí. Jsou tedy po této stránce kázání sama cenným toho dokladem. Ještě větší měrou platí to však o druhé sbírce kázání (Fb), pocházející, jak uve- deno, z r. 1540. Kázání v Fa obsažená netoliko jsou v ní opakována všecka, ale roz- množena nadto čtyřmi jinými, jež sice nezříkají se úplně rázu příručky, jaký měla již předloha, ale přece jsou vypracována podrobněji, dílem skoro úplně, a také poměr autorův k Husovi jeví se ještě těsnějším. O autoru nelze vysloviti než neurčitou domněnku; na základě podivného oslovení posluchačů (f 2950): »Et habuistis vos, Henriculi, tales predicatores«, zdá se, že byl fará- řem nebo kazatelem u sv. Jindřicha, ač z těch kněží, kteří jsou při tomto kostele dosvěd- čeni, nelze ho určitě poznati. Za to lépe známe jeho smýšlení. Jeví se horlivým utrakvistou, jenž ovšem i podávání dítkám schvaluje a také jinak lpí na zásadách utrakvistických, není však nepřístupen ani zásadám moderním, a blíží-li se v otázce ospravedlnění pojetí bratr- skému, dovede svým horlením proti přeceňování úcty svatých a odmítáním lidských ná- lezků naznačiti, že se v něm staré tradice husitské ochotně také otvíraly obrodným vlivům reformace a pokrokových myšlenek současných. Obrací-li se (v kázání K) v duchu starých husitských tradic proti obřadům, najdeme v témž kázání (str. 411) i odmítání ušní zpo- vědi, a také kázání předcházející (H) i následující (L, str. 405, 415), byť ne výslovně, přece dosti zřetelně naznačují, že autor neuznává očistec. Snad k tomu přispělo i to, že nebyl neobeznámen ve světě, aspoň v Uhrách prav- děpodobně pobyl, a snad i v zemích jiných. Pozornosti zasluhuje, že se dovolává i Mar- tina Lupáče, vzpomínaje výroku jeho v Basileji i činů jiných. Ví o něm jenom ze zmínek literárních — osobní známost s mužem r. 1468 zemřelým lze jistě pokládati za vyloučenu, — ale i tak je to jistě zajímavé. Nám zde především jde o jeho kázání, věnovaná Husovi, zejména o čtyři (H—L), jimiž svou předlohu rozmnožillo. Při povaze jeho sbírky nebylo by možno vylučovati, že také tato kázání, nebo aspoň některé z nich, bylo již hotově převzato odjinud a že je tedy starší. Vskutku také najdeme ve třetím z kázání dodaných (K, str. 410) poznámku o Hu- sovi: »de quo recens commemoracio adhuc viget«. Mohlo by se to jistě vykládati i tak, že zánovní památka Husova dosud žije, což by těžko bylo možno klásti mezi 1. 1530—1540, takže by šlo o starší kázání do sbírky přejaté. Ale všecky jiné okolnosti mluví proti tomu výkladu, kazatel chce tedy svými slovy patrně toliko říci, že upamatování na Husa dosud trvá. Stavba všech čtyř zde dodaných kázání ukazuje na jednoho autora, a tu jiné na- rážky prozrazují jejich původ až v 16. stol. Právě ve zmíněném kázání K srovnání Husa s Josefem Egyptským (str. 470) ukazuje na úvod prvého kázání (A, str. 395), kde táž narážka dodána do předlohy teprve skladatelem Fb, a ani jinak nelze se mýliti, že opravdu všecka čtyři kázání, jež Fb dodává, mají autora jednoho. Všecka ovšem prozrazují horlivého ctitele Husova, jakým se nám kazatel i jinde s Srvn. na př. zmínky v kázání A (str. 395), nebo C (str. 400) nebo začátek kázání H (str. 405). — * Podrobně jedná o něm Odložilík na uv. m. 11 a d. — 1° Jeho pozornost k Husovi není jimi vyčerpána; některé zmínky, v témž duchu psané, z jiných kázání uvádí Odložilík str. 23 pozn. 53.

Strana CXVIII
CXVIII ÚVOD. jeví. Stačí k poznání toho srovnati, jak s hrdostí připomíná, že mučednictvím Husovým oslaven celý národ (kázání H, str. 405), jak nazývá Husa apoštolem Čech (K, str. 410, L 414), jak zdůrazňuje jeho svatost (kázání H, str. 405, I, str. 406, 409, L, str. 415), jak vzpomíná jeho vzorného života i šlechetného úsilí. Ale také pojetí je zajímavé. V jeho představě hlásí se spojení působení Husova se Žižkou, jenž se mu jeví vykonavatelem boží pomsty nad protivníky pravdy Husovy, tedy nikoliv v banálním pojetí Sylviově mstitelem Husovým, nýbrž v duchu českého nazírání nástrojem božím.11 Již sama vzpomínka na Žižku, která ho ještě zná v jeho skutečné podobě jako mstitele božího, svědčí o živé tradici, a vskutku má také kázání i o Husovi zprávy dobré. Pramenem byl mu asi dílem Heremita, kterého se, tuším, přímo dovolává slovy »ut in vita ipsius manifestum est« (kázání L, str. 415). Z něho snad vyplynulo již srovnání s Josefem Egyptským, které se několikrát vracíl2, odtud asi převzata vzpomínka na Sa- muela, rovněž dvakrát uvedenál3, na Heremitu upomíná i zmínka o sumě od českého kněžstva do Kostnice poslané (str. 414), ač tu náš autor, neuváděje sumy, spíše sledoval tradici zatím se vyvíjející. A toto příznivé pro něho svědectví lze sledovati i jinak. Sice i v jiných detailech mihne se ohlas z Heremity, ale jako se autor, jak jsme viděli, jím neváže, tak se jenom jím nespokojuje. Tak vzpomínka na pochvalné svědectví Jeronymovo o Husovi (kázání K, str. 411) vyplynula asi z Poggia nebo Jeronymovy pašije Mladoňovicovy, na podobném základě vznikl asi detail, že Hus mohl se ještě před smrtí odvoláním zachrániti (kázání I, str. 408). Zvláště cenná pro poznání úcty Husovy je ještě jedna okolnost. Ačkoli poznání o vzniku našich kázání v první půli 16 stol. potvrzuje se i v kázáních Husovi věnova- ných výslovným připomenutím, že Husa ctí netoliko Čechové, nýbrž také Němcil4, přece prozrazuje kazatel, že se k Husovi hlásí i znalostí jeho spisů. Výslovně dovolává se ká- zání Husova na druhou neděli adventní (kázání K, str. 411), míně kázání toho dne v Postille (Erben II, str. 9 a d.), cituje Husův Výklad (v témž kázání, str. 412), při čemž nepatrný omyl mnoho nevážíl5. Vše to tedy potvrzuje, že zde máme vzácný doklad životnosti kultu Husova v 16. stol. i u lidí moderními myšlenkami dotčených, což pro vývoj utrakvismu není bez- významné. Tím více je proto litovati, že bližší určení autora není dnes možné. Třeba snad ještě dodati, že v obou sbírkách vyskytují se časté glosy i celé věty české. O rukopisném dochování byla již řeč, tiskem vydávají se tu tato kázání po prvé, až na to, že drobné úryvky se zmínkami o Žižkovi vydány v Žižkově sborníku (1924) str. 84. M. Konečně sem náleží kázání v den Husův konané, které nás došlo v rukopise kapit. F XV f 210—213. Rukopis je z počátku 16. stol. a také kázání hlásí se do této doby, jsouc něco starší předešlých. Lze-li totiž ze zmínky v kázání na Boží tělo konaném (f 1760) o znesvěcení hostie v Chotivicích r. 1524 aspoň tolik uzavírati (když samo místo je neurčité), že kázání po 11 Srvn. o tom Novotný ve Sb. Žižkově 1924 str. 82—85. — 12 Srvn. na př. kázání A str. 395 (úvodní dodatek), kázání K str. 410, kázání L str. 414; srvn. Heremita 379. — 13 V kázání K str. 411, v ká- zání L str. 415; srvn. Heremita str. 377. — 14 Kázání L str. 414. — 15 V. str. 412 pozn. 24.

Strana CXIX
XXIV. KÁZÁNÍ O HUSOVI ZE SBÍREK 16. STOL. CXIX tomto roce konána, zmínka o tom, »jak nám král hanebně odňat«l, ukazuje určitěji na smrt krále Ludvíka u Moháče dne 29. srpna 1526, aby slova2: „nyní císař zajal papeže“, na- rážející zřetelně na dobytí Říma vojskem Karla V. v květnu 1527, ukázala zřetelně, že kázání konána r. 1527—1528, což ostatně i jiné narážky potvrzují. Bohužel ani v tomto časovém vymezení není úkol nalézti autora snadný. Náležel arci mezi duchovenstvo pod obojí, jsa, jak z některých poznámek plyne, asi někde fará- řem, snad došel svěcení v Italii, aspoň dává na jevo, že tuto zemi zná, poznal snad i jiné země, zvláště Uhry. Smýšlením náleží mezi utrakvisty pokrokové; dovolává se spisů Butzerových, ví o Oekolampadiovi a ovšem i Lutherovi, a je patrno, že obrodné vlivy jeho vystoupení nezůstaly na něho bez vlivu. Zná ovšem také Bratří, dovolává se jejich spisů, ale nenáleží k nim. Podle všeho patří do skupiny pokrokových kněží utrakvistických, z nichž nedávné bádání zjistilo zejména Beneše Optáta3, jehož názorům velmi se blíží. Ale podrobnější zjištění jeho osobnosti nemůže býti úkolem těchto poznámek, bude třeba ještě dalšího šetření, ač ani tu nelze zaručiti, že povede k výsledkům zcela bezpečným“. Na tomto místě třeba si povšimnouti jeho kázání Husovi věnovaného. Je-li kázání samo, konané, jak řečeno, r. 1528, důkazem úcty kazatelovy k Husovi, naplňuje-li ho tudíž radostí, že nyní také Němci k němu se obracejí“, také obsah kázání zaručuje, že nejde tu jen o zevní přilnutí, nýbrž o bližší poznání. Kazatel, mluvě o Husovi, Jeronymovi i jiných »mučednících«, jak je výslovně nazývá, opírá se o Mladoňovicovu Pašiji Husovu i Jero- nymovu, ale zná i tradici o popravách pro odpustky, ví o porušení glejtu, o sebrání sumy českým kněžstvem na odsouzení Husovo atd. Ale dovolává se i spisu Husova De ecclesia a prozrazuje věcnou znalost jeho jak v kázání na den jeho památky, tak i jindy, kdy spisu výslovně nejmenuje, zná také, ač spisu jménem neuvádí, zásady Husových »Novem articuli“s. Je tedy kázání samo svědectvím životnosti vzpomínek na Husa i v této době ještě a dokladem hlubokého jejího opření také živou tradicí a věcnou znalostí. Tiskem vychází v našem vydání po prvé. 1 Na třetí neděli po sv. Trojici f.194': quomodo rex nobis ablatus est turpiter. — 2 Na 12 neděli po sv. Trojici f. 232: nunc cesar cepit papam; událost vzrušila celý svět, i také Prahu; srvn. na př. FRB VI, 232 a d. — » Na význam Beneše Optáta upozornil teprve F. Hrejsa, K českým dějinám náboženským za prvních let Ferdinanda I. (ČČH XXI, str. 179 a d.) a dále týž, Beneš Optát (ČMM XLI—XLII str. 284—297) — Zabýval jsem se rukopisem podrobněji, ale poněvadž třeba ještě mnohých šetření dalších, míním o věci po- jednati zvláštní studií; poněvadž bude třeba i rozsáhlých studií rukopisných, nemohu arci dnes jejich výsledků ani naznačiti, ale najdou se v ní odkazy na jeho smýšlení a názory. — Srvn. str. 418. — “ Rukopis F 15, f 182': prout dicebat M. Ioh. Hussz: Qui dat unum obolum propter deum tempore vite sue, plus ei proderit deumque venerabitur, quam si post mortem partem auri daret, que occludi posset inter celum terramque loco.

Strana CXX
XXV. BOHOSLUŽEBNÁ SKLÁDÁNÍ O HUSOVI Z XV. A XVI. STOL. V tomto oddělení shrnuta skládání bohoslužebná z 15. a 16. stol., určená k boho- službě svatého mučedlníka, za jakého Hus hned po smrti uctíván. Zajímají věkem, ob- sahem i počtem. Nejstarší je A. YMPNUS DE MAGISTRO IOHANNE HUS (str. 419). Zachován jest v rkpe Národní knihovny Vídeňské 4902 f 63' z 15. stol., asi z r. 1422 nebo 1433, tedy přibližně asi z druhé jeho čtvrtil. J. Truhlář vyslovil domněnku, že sklá- dání toto jest upraveno podle nějakého církevního hymnu, hledě zejména k formě, běžné sice u starších církevních skladeb, ale v 15. stol. již neobvyklé, a ráz skladby činí to skutečně pravděpodobným, třeba se mi jejího vzoru nalézti nepodařilo. Zejména, jak již Truhlář upo- zornil, neobratný střed liší se dosti nápadně od začátku a konce, jež metrickou stránku celkem správně zachovávají a tedy se patrně své předlohy věrněji přidržely, kdežto pro zmínky o činnosti Husově neměl skladatel formální předlohy a proto s formou zápasil. A snad lze tu poznati Čecha, jenž své české myšlenky překládal do latiny, z chyby, jíž se dopouští slovy: »clerum iussit ei arguere« (= poručil mu?). O sobě samém nepověděl jinak skladatel nic, leda že se jeví vřelým ctitelem Hu- sovým, jenž je mu »svatým a bohumilým“. Rukopis sám určuje vznik »Hymnu« do prvé čtvrti, nejvýš do prvé půle 15. stol., jistě události Kostnické není příliš vzdálena. Rukopis znám jediný. Víd. 4602 f 63'. Tiskem vydal skládání naše Höfler, Geschichtschreiber II, 230, ne bez chyb a ne- poznav jeho metrického rázu. Nyní vychází po druhé. B. IOANNIS HUS YMPNUS (str. 420—421). Docela jistě, sama toho netajíc, je podle vzoru církevního hymnu skládána druhá hymna. Již úvodní slova ukazují, že vzorem byla známá církevní skladba »Pange, lingua“. Ale jen první verš odtud převzat a ovšem i celé strofické a rýmové schéma napodobeno, 1 Srvn. popis, který podává Novotný, Husova koresp. XXXII—XXXIV. — 2 J. Truhlář, O bo- hoslužebných písních k poctě Husově v XV. a XVI. věku složených, V. Sp. Nauk 1886 str. 11. — SF. M. Bartoš, M. Jan Hus v bohoslužbě a úctě církve podobojí a v podání prvého století po své smrti, Ndp. Věst. Čsl. XVII, 22 (zvl. ot. v Praze 1924 str. 3) naznačuje, ač nezcela jasně, že vznik hymnu náleží do padesátých let 15. stol.; ale to se vyvrací již rukopisem; srvn. i Kraus, Husitství v literatuře prvních dvou století svých I (Rozpr. Akad. tř. III č. 45, 1917) str. 17.

Strana CXXI
XXV. BOHOSLUŽEBNÁ SKLÁDÁNÍ Z XV. A XVI. STOL. CXXI v němž však skladatel zbásnil stručně osudy Husovy, zvláště jeho upálení v Kostnici, zdů- razňuje zejména jeho svatost. Báseň je skládána obratně, verš plyne volně a nenuceně, rýmy jsou celkem dobré, takže celek nutno označiti jako zdařilý pokus o oslavu Husovu, určený arci, aby byl zpíván při bohoslužbách. Již to může býti zárukou, že skládání vzniklo asi brzo po události, třeba nějakých zřetelnějších známek o době svého vzniku neobsahovalo. Jenom z toho, že není tu zmínky o Jeronymovi, jistě bylo by odvážné souditi, že napsáno ještě před jeho upálením. Ale přece zasluhuje to povšimnutí. Bezprostředně po smrti Husově, kdy se v Čechách myslilo, že se s ním zároveň i Jeronym upálen4, čekali bychom zmínku také o něm. Na druhé straně však celý ráz skládání prozrazuje jistě živé účastenství skladatelovo a jeho osobní takořka zaujetí svědčí pro vznik spíše bližší než pozdější, čemuž i to může nasvědčovati, že volba latiny ukazuje spíše na dobu brzy po smrti Husově, před počeštěním mše (aspoň částečným), a sama myšlenka parodovati církevní hymnus mluví spíše pro začáteční dobu, kdy ještě originál byl běžnější než později. Jistě existovala již naše hymna (ač je arci mnohem starší) na rozhraní věku 15. a 16., kdy její opis je za- chován, pravděpodobně lze předpokládati vznik její kol dvacátých let 15. stol.5 Nových dat historických o osobě Husově skládání sice nepřináší, ale jest zajisté význačným dokladem jeho úcty. Rukopisně došlo nás 1. v přívazku k inkunabuli univ. knihovny Pražské sign. 42 G 28, jež obsahuje brevíř kostela Pražského datovaný tímto explicitem: Breviarius ho- rarum canonicarum secundum veras rubricas archiepiscopatus Pragensis ecclesiae ordi- natus . .. impensis ac sollerti cura ingeniosi viri Georgii Stuchs de Sultzpach quam nitide in inclyto Nureinbergensium opido impressus anno 1492. Písmo přípisku je nemnoho mladší tisku, okrouhle kolem r. 1500. Označuji různočtení zkratkou Utk. 2. Druhý opis zachován v Lipské univ. knihovně Paul. 1092 (o něm Šimák, Bo- hemika v Lipsku, Praha 1907, Hist. Arch. č. 29) str. 37. Nemohl jsem při edici užíti ruko- pisu, varianty označuji podle vydání Jordanova (JP; v. níže). 3. Jiný opis je obsažen ve sbírce rozličných dokumentů, nadepsané »Opus miscellaneum«, kterou r. 1702 snesl slezský sběratel Chr. Ezechiel, uživ namnoze zmí- něného rkpu Lipského“, a která se nyní chová v městské knihovně ve Vratislavi fol. 127. Pozdní opis je dosti vadný, místy však přece umožňuje lepší zjištění textu. Rukopisu ne- mohl jsem užíti, označuje různočtení podle tisku, který z něho pořídil Peiper (P). Text český zachoval se ve dvojím znění. První je dosti neobratný překlad, který nadto kazí dojem celého skládání nepochopitelnou proměnou schématu rýmového (místo ab, ab, ab užívá aa, bb, cc). Jak již J. Truhlář (v. níže) upozornil, je v Bratrském kan- cionále z r. 1598 píseň označena jako »Pražská z latinské«. Že jde o překlad z latiny, je patrno na první pohled, a také označení »Pražská« vyložil Truhlář správně; má jím býti řečeno, že to není píseň bratrská, nýbrž utrakvistická. První znění (text b) přináší 1. kancionál Malostranský z r. 1573 (rkpis univ. knih. XVII A 3) f OVII—OVII“ (= Mal), jenž vzat za základ, jinak jen v tiscích (v. níže). Dobu vzniku není snadno určiti, spíše však celý ráz skladby mluví pro dobu po- zdější, pro druhou půli 15. nebo začátek 16. stol. Překlad, jenž jemnějšího vkusu jistě uspokojiti nedovede, patrně záhy nevyhovoval 4 Srvn. na př. protestní list české šlechty z 2. září 1415 (vyd. Novotný str. 64) nebo vysvědčení Pražské university svrchu str. 230. — 5 Také o této písní tvrdí Bartoš na uv, m, že pochází z let padesá- tých, ale rannější vznik je víc než pravděpodobný. — “ Srvn. o něm Markgraf, Christian Ezechiels Leben und Schriften, ZGAlt Schl XII, 163 n., zvl. 180 n. XVI

Strana CXXII
CXXII a pořízen tedy nový, zdařilejší, jenž nás rukopisně nedošel, zachován ve zpěvníčku Stra- hovském?. Mimo to je v rkpe Mus V F 47 český překlad moderní. Tiskem vydal text latinský 1. Jordan, Das Königthum Georgs von Podiebrad (Leipzig 1861), str. 474—475 z rukopisu č. 2. 2. Peiper, Verse aus der Hussitenzeit, Forsch. zur deut. Gesch. XVIII (1878), str. 162 z rukopisu č. 3 (nikoli č. 2., jak praví Bartoš, M. Jan Hus v bohoslužbě, str. 22 (zvl. ot. 3) pozn. 21, nevěda o vydání předcházejícím). 3. J. Truhlář, O bohoslužebných písních, k poctě Husově v XV. a XVI. věku složených (V. Spol. Nauk 1886 č. 2) str. 13, z rkpu č. 1 (nevěda o obou vydáních předcházejících). Nyní tedy vychází po čtvrté. Český text b tištěn 1. v kancionále Roha z r. 1541, f. PX.; při vydání k němu nepřihlíženo. 2. v kancionále Šamotulském z r. 1561 f XXI A; k jeho variantám nehleděno. 3. v kancionále »Písně duchovní evangelitské...« 1572 (knih. Nár. Mus. 27 B3) f 265. 4. v kancionále Bratrském z r. 1598, k němuž rovněž nehleděno, 5. ve zpěvníčku Strahovském asi z téže doby f CV—CVII. Jireček, Hymnologie 85 uvádí, že je také v kancionále Závorkově z r. 1602 (1606), ale tam jí není. Český text C zachován v témž zpěvníčku Strahovském f CVII—CIX. Ve zmíněném rkpe Mus V F 47 je zachován moderní překlad z 19. stol. ÚVOD. C. CANCIO DE SANCTO IOHANNE (ó SVOLÁNIE KONSTANSKÉ). (Str. 422—424). Latinským oním jménem nadpisuje jeden z nejstarších rukopisů píseň, jejíž obsah lépe je vyjádřen titulem českým a jež náleží k nejstarším toho druhu. Bylo již dávno po- znánol, že celý její ráz, a zvláště úplný nedostatek veškeré polemiky dogmatické zaručují její vznik bezprostředně po události Kostnické. Píseň ulevuje toliko své bolesti nad umu- čením nevinného a svatého muže ostrými útoky na původce jeho smrti, o věroučné její příčiny se nestarajíc: stačí, že to byla křivda. Jistě smíme právě z této okolnosti, a zvláště ze závěrečné apostrofy koncilu uzavírati, jak se ostatně již stalo“, že píseň vznikla ještě v době, kdy koncil zasedal, tedy před r. 1418. Z okolnosti, že není tu ještě zmínky o smrti Jeronymově, jež jistě může nasvědčovati tomu, že k upálení Jeronymovu v době vzniku písně ještě nedošlo, lze však, tuším, činiti i přesnější závěr o vzniku písně. Vzpomeneme-li, že v době mocného vzrušení, zprávou o smrti Husově vzníceného, jež tak mohutného vý- 1 Viz o něm Flajšhans, Tradice o Husovi v »Písních nábožných« XVI. stol., ČČM 1916 str. 145—151, Kraus, Husitství v literatuře zejm. něm. (Praha 1917), 259 a nyní mé vydání Zpěvníčku (r. 1930), Špalíček VIII. — F. Bartoš, M. Jan Hus v bohoslužbě a úctě církve podobojí a v podání prvého století po své smrti (Ndp. V. Čsl. XVII, str. 28 pozn. 59, zvl. ot. str. 9) mluví o trojím překladě ve sborníčku Strahov- ském nezcela právem. Je tam sice na f IX—XI ještě jeden text začínající slovy »Zpívejž jazyk«, který je ja- kýmsi zpracováním hymnu Pange lingua, ale nebyl tak míněn, jak svědčí již to, že nápěvem jeho této písně zpívati nelze, i výslovné udání melodie na začátku »Jako Vitamque faciunt«. Je patrně pozdní a proto do této sbírky nepojat. — 1 Truhlář, O bohoslužebných písních str. 2, Nejedlý, Začátky 428. Kraus, Husitství v liter. I, 13 n. — 2 Nejedlý na uv. m.

Strana CXXIII
XXV. BOHOSLUŽEBNÁ SKLÁDÁNÍ Z XV. A XVI. STOL. CXXIII razu došlo v protestním listu české šlechty a jiných současných projevech, věřilo se v Čechách, že také Jeronym byl současně s Husem upálen, snadno dospějeme k závěru, že mlčení naší písně o Jeronymovi má svůj důvod, jinými slovy, že sice nevznikla v bez- prostředním dojmu zvěsti o smrti Husově, — tu bychom také zmínku o Jeronymovi mu- sili očekávati, — nýbrž nedostatek zmínky oné má důvod ve skutečnosti: píseň vznikla v době, kdy již se vědělo o mylnosti prvého podezření, kdy již určitě bylo známo, že Jeronym dosud umučen nebyl, což v Čechách vešlo ve známost brzo po záříjovém od- volání Jeronymově, někdy v říjnu — listopadu 1415. Píseň tedy náleží určitě do konce r. 1415. Obtížnější je otázka po její původní formě. Píseň je totiž zachována vedle českého také ve znění latinském. Mínění dosti obecné, že text latinský je překladem3, vychází z předpokladu, že text latinský je dochován v rukopisech pozdějších. Ale předpoklad ten je mylný a zaviněn tím, že Palacký, otiskuje text český, o latinském se nezmínil. Vskutku již v nejstarším, téměř souvěkém zápise Třeboňském, z něhož Palacký otiskl toliko text český, čte se také, a to nad českým, i text latinský“. To ukládá povinnost všimnouti si otázky blíže. Oba texty se v podstatě shodují, tedy překlad (ať již z češtiny do latiny či naopak), ač nikoli doslovný, nýbrž dosti volný, je celkem přesný. Na první pohled těžko rozhodnouti o prioritě. Přece však někdy (v. na př. sloky 8 a 9) text la- tinský, tuším, plněji vyjadřuje nadhozenou myšlenku, ačkoli zase jinde (na př. sloka 7) lépe jest vystižena textem českým, kdežto zpravidla oba texty správně zachycují smysl. Mám proto za nejpravděpodobnější, hledě zejména také k současnému dochování, že oba texty mají původce jednoho, že vznikly současně, parallelně, aby český posloužil útěchou lidu, latinský byl protestem světu. Také to dobře odpovídá době vzniku, jak svrchu byla určena, s čím i to se snáší, že zde nenajdeme ani narážek na přijímání pod obojí, když v tu chvíli spory předtím vznikající utišeny byly výrokem Husovým a nové (podávání svátosti dítkám) ještě se neozvaly. A snad i to stojí za povšimnutí, že v kancionálu Miřínského z r. 1522, kde otištěn text český, je udán nápěv odkazem: O quam per con[trarium], tedy začátkem textu latinského. A ani forma obojího textu neodporuje současnému vzniku a jedinému původci Oba texty jsou psány v pětiveršových slokách, rýmovaných podle schématu aa bb c. O obou pak také platí, že rým je často nahrazen pouhou assonancí. Ani zde nelze určitě říci, který text vede si obratněji, oba postupují celkem stejně, vedle dobrých rýmů i zda- řilých assonancí ozve se místy i zvuk méně obratný, ale celkem jsou obě skládání po stránce formální provedena dosti dovedně a působí dojmem příznivým. Jako doklad upřímné úcty a oddanosti k Husovi i jako svědectví časného uctívání jeho za svatého jsou pramenem velmi cenným. Rukopisně dochován jest text latinský a) v rukopise Schwarzenberského archivu v Třeboni Hist. 179 (stará signatura 319) f 6'—7 (= T) skoro současném, z prvé čtvrti 15. stol.; zároveň je tu také text český, b) v rukopisném kancionále univ. knih. VI C 20a f 95'—96 (= Rac.) z konce 15. stol., jemuž se po vzoru Jirečkově dává jméno kancionálu Rackova po Janovi Rackovi (Roderichovi) z Chotěřiny, jehož byl majetkem a jehož jedna báseň se v něm čte. V něm je rovněž s textem českým. Zápis je notován. c) V rukopise Národního Musea XIII A 3 f 202' (= Mm) z r. 1512, v němž však » Formuloval je zejména Nejedlý v tom smyslu, že k překladu došlo později, když se husitská bohoslužba polatinštila. — “ Upozorněním na to zavázal si mne k díkům p. arch. rada F. Mareš, jenž mi take s nevšední ochotou pořídil opis textu latinského a zkollacionoval text český. XVI-

Strana CXXIV
CXXIV ÚVOD. ruka fanatického protivníka zle řádila, takže zejména začátek a konec tohoto notovaného zápisu jsou valně porušeny. Textu českého zde není. Vedle toho je český text rukopisně dochován v kancionále Teplickém z r. 1561 f 241—241' (= Tepl.). Tiskem bylo skládání naše vydáno velmi často. Především text český tištěn 1. v kancionále Miřínského z r. 1522 f L XVIII'—L XIX, 2. opět v druhém jeho vydání z r. 1531 I H VII, 3. v kancionále Bratrském z r. 1561 f OXX' s nadpisem: »O obnovení církve«, 4. ve zpěvníčku Strahovském f A IX—A XII, jež však jsou v jediném dochovaném exempláři vytrženy, 5. Palacký vydal český text (z T) v Arch. Č. VI, 33. 6. Vydání českého textu s notovaným nápěvem pořídil Z. Nejedlý, Počátky husitského zpěvu (Praha 1907) str. 498—499. 7. Poslední v novém vydání Zpěvníčku Strahovského, Špalíček VIII, str. 11—14. Latinský text tiskem vydal 8. Adam Rosacinus de Carlsperga, Oratio panegyrica de Boemiae reviviscentia et triplici visitatione deque Academiae instaurandae autoritate et excellentia (Pragae 1615) str. 69—79 (varianty označovány Ros.). D. PÍSEŇ O M. JANOVI HUSOVI (str. 425—427). K nejstarším písním o Husovi náleží píseň, jež se počíná slovy: »V naději boží Mistr Hus Jan«. Pamětník událostí těchto uvádí, že záhy po upálení Husově a Jeronymově, když památka jejich jako mučedníků ihned slavena byla hymnami, prózami a písněmi, byla složena také naše píseňl. Jeho slovy není sice řečeno výslovně, že naše píseň složena byla ihned po událostech Kostnických, spíše užití formy minulé (composuerunt) proti dřívějším presentním mohlo by sváděti k výkladu, že autor sám klade vznik do doby něco po- zdější — i tak byla by jeho slova svědectvím, že již v sedmdesátých letech 15. stol. pla- tila píseň za starou. Ale bližší přihlédnutí ke slovům jeho samým ukazuje, že spisovatel opravdu klade vznik písně záhy po smrti Husově. Nehledě ani k tomu, že v zápětí mluví o vyhlášení interdiktu pro Jesenice a naznačuje tedy, že v tu chvíli již píseň existovala, také rozdíl, který činí mezi »hymny, prosami a písněmi«, patrně latinskými a touto písní »in vulgari«, ukazuje jistě k době brzo po smrti Husově, před počeštěním bohoslužeb. A píseň sama se s tím úplně shoduje. I když nepřeceníme okolnosti, že není tu ještě zmínky o Jeronymovi, (což by vzhledem k tomu, že nejprve pokládán za upálena současně s Husem, vedlo asi do konce 1 Je to Prokop notář (Höfler I, str. 71): Nunciatis enim in Bohemia, que Constantie gesta fuerunt de lohanne Hus et Ieronimo, discipuli eorum sequaces omnes in unum convenientes, memoriam imprimis de- functorum consecrant, deinde historiam componunt cum ymnis, prosis et canticis celebrantque festum eorum per annos singulos usque in presens et laicis cantionem in vulgari composuerunt: »W naději boží Mistr Hus Jan«, quam in ecclesiis, in thabernis et scolares in recordatione per domos solent cantare et alias cantiones contra papam et ecclesiam sanctam Dei. Nejedlý, Počátky 448 pozn. 2, mylně uváděje, že podle kroniky prý tak bylo žalováno v Kostnici, nazývá kroniku »pozdním pramenem«. Napsána byla arci teprve později, ale autor sám byl současníkem a pamětníkem těchto událostí, a není proč nevěřiti, že se i po letech pamatoval dobře, když sama píseň svůj časný vznik dovede zaručiti; v. svrchu v textu.

Strana CXXV
XXV. BOHOSLUŽEBNÁ SKLÁDÁNÍ Z XV. A XVI. STOL. CXXV r. 1415, kdy se toto mínění poznalo za mylné, a před jeho skutečnou smrt), je přece mlčení o něm nápadné, a třeba i později ještě mohlo býti vzpomínáno jen Husa samého, přece nepochybíme, položíce píseň již velmi záhy. Nálada čerstvého dojmu vyzařuje z ní jasně. Hus kázal svaté čtení, ale rota mnišská a kanovnická vydali o něm svědectví křivé, kdežto Hus živ byl v spravedlnosti. To je jistě přesvědčení prvních dob po smrti Husově, jemuž ani upřímné přiznání ke kalichu na závěru písně neodporuje. Mám za to, že opravdu lze ji položiti asi do začátku r. 1416, než upálení Jeronymovo vešlo ve známost. Již v druhé půli 15. stol. a ovšem i v 16. stol. platila za obyčejnou píseň o Hu- sovi2, a její obliba zaručená i tím, že r. 1521, a snad již 1519, jak svědčí Starý letopisec, zpívána při jeho slavnosti od stoupenců Husových3, jako známá dosvědčena jest i tím, že její »nota« jako obecně známá udávána při písních jiných. Tak na př. v kancionále Jana Musophila Soběslavského z r. 1585 je při písni »Buď z toho věčný Bůh pochválen« na- značeno: »Jako: V naději boží M. Hus Jan svatý etc..« Ode dávna již tato obliba vy- žádala si některých změn. Již v druhé půli 15. stol. byla píseň zkrácena tím, že ve sloze 4. a 5. vynechána zmínka o vševědoucnosti boží a prosba za podporu boží k životu řád- nému, takže úvaha o potřebě utrpení pro pravdu pojí se ihned k vyzvání o přijímání pod obojí. V této úpravě čte se naše píseň již v t. zv. kancionále Rackově, a že vynechání nestalo se nedopatřením, zaručuje i to, že je rukopisně doloženo i jindy (v Tepl.). Patrně však zkrácení zase neuspokojilo. Již začátkem 16. stol. Miřínský, podržuje jinak výpustku zatím provedenou, doplňuje text po ukončení dvěma přidanými slohami, vzpomínajícími, jak Hus odhalil »zlosti« kněží, kteří ho sice chválí, ale podle něho nežijí, a že upálen ne tak pro krev boží, jako pro kněžské zboží. Než ani tento dodatek asi neuspokojoval — není ho již v druhém vydání Miřín- ského z r. 1531, které proměňuje na začátku »naději« na »milosti«, — a ani jinde se s ním nesetkáváme. Za to Jan Táborský, vydávaje znovu písně Miřínského, přidržel se sice textu již zkráceného, ale dodatkem připojil delší skládání vlastní, v němž vzpomíná již re- formace německé a připojuje rozličné úvahy. Důležitější je okolnost jiná. Pozdější zápisy (ale již 15. stol. počínaje), připojují na konec ještě čtyřverší oslavující Husa zvláště jako kazatele nejlepšího, jehož vždy nutno pamatovati. V nejstarším známém zápise sice dodatku toho není, ale čte se již v kancio- nále Rackově, a tu zápis sám podává záruku, že čtyřverší existovalo již dříve. Ob- sahujeť zjevnou chybu: »ještět k tobě musí Praha lásku mieti«, ač následující »nevědí« žádá podmětu v plurále a tedy svědčí, že čtení pozdějších textů »Čechové« bylo patrně původnější. Jistě tedy čtyřverší toto vzniklo před půli 15. stol. jakožto závěr písně naší. U všech pozdějších textů i vydání bývá připojováno pravidelně. Sice Jos. Jireček vyslovil mínění, že je to jen začátek nějaké písně, z níž nás více nedošlo a také J. Truhlář“ má za to, že je to zbytek jiné písně, »mnohem onačejší!« Ale jistě pravděpodobněji lze to míti za dopěvek“, který se připojoval k závěru. Svědčí o tom snad zejména ta okolnost, že v Miřínského kancionále z r. 1522 čte se toto čtyřverší sice za naší písní, ale také za » Nejedlý na uv. m. 448. — 3 St. let. str. 419: »Toho léta v neděli po M. Janovi Husovi milov- níci a obhájcové pravdy boží, sebravše se pospolu, šli do kláštera k sv. Jakubu a tam zpívali tu píseň: »V naději boží Mistr Jan Hus« a potom »Věrní křesťané, silně daufejme«. Odtud šli k sv. Klimentu k mostu, potom k Matce boží Sněžné, zpívajíce ty písně pobožné. A před tím na dvě létě také u Matky boží zpí- vávali...« Srvn. Truhlář, V. Sp. N. 1886 str. 9. Druhá píseň, zachovaná v kancionále Strahovském, jest jen obrana kalicha, jež se Husa netýká, a proto do naší sbírky nepojata. — 3 J. Jireček, ČČM 1879 str. 46. — “ Truhlář VSpN 1886 str. 9. — 5 Bartoš Ndp Věst. XVII, 21 — 5 V. o nich, co uvádí Nejedlý, Počátky husit. zpěvu, passim.

Strana CXXVI
CXXVI ÚVOD. písní »Osvolání« najdeme prvé dva verše (v. str. 424 pozn. e). To sotva lze vysvětliti jinak, než-li že jde o oblíbený popěvek, jehož jako dopěvku jednotlivých skladeb užíváno častěji. O ceně písně této v dějinách kultu Husova není snad ani třeba zvláště se zmiňo- vati. Svědčí o ní jistě i to, že slavný Jan Campanus převedl ji do latiny, kterýžto pře- klad otiskuji níže v oddělení XXVI 1. p (str. 482). Došla nás 1. v rkp. Vídeň. nár. knih. 4557 f 207—207' (= Vidb) — popis jeho podává Novotný, M. Jana Husi korespondence a dokumenty (Praha 1920) str. XXX—XXXII: — rukopis v této části psán byl asi r. 1420 nebo 1433. Dopěvku ,A ty, milá Husi“ zde není. 2. v t. zv. kancionále Rackově, rkp. univ. knih. VI C 20 a f 96—96' (= Rac), v části, jež pochází z druhé půle 15. stol. Zde již provedena dotčená změna zkrácením konce, za písní zde dopěvek ,A ty, milá Husi“. 3. V kancionále Teplickém z r. 1566 f 239—240 (= Tepl), který dal psáti Matiáš Piskoř Teplický, měštěnín Starého města Pražského, jak svědčí lístek nad jeho znakem při jeho klečící podobě na f 268; v. o něm více při č. N, písni „Mnoziť jsú skládali. Text je při konci zkrácen jako svrchu, dopěvku zde není. Tiskem vydána píseň naše 1. V kancionále Václava Miřínského r. 1522 (= Miř 22) f LXVIII, ve znění, jaké má Rac., ale s dopěvkem. 2. V druhém vydání tohoto kancionálu z r. 1531 (= Miř 31) f HVI—HVII se za- čátkem „V milosti boží, ve znění jako v Miř 22, až na náhradní verše konečné, jichž v tomto vydání není. J. Jireček, Hymnologia str. 79 uvádí také, že se čte také v Olomouckém kancionále pod obojí, ale tam jsem jí nenalezl. 3. V bratrském kancionále Jana Roha z r. 1541 na fol. P IX. Jsou tu však jenom 4 sloky a dopěvek »Aj ty milá Husi«. Při vydání nebylo k tomuto znění přihlíženo. 4. Další vydání v kancionále Táborského z r. 1567, jež uvádí rovněž Jireček, ne- bylo mi přístupno. 5. Zpracování Miřínského Janem Taborském z r. 1577 (Písně Starého i Nového zákona . . . v Praze u Jiřího Jakuba z Dačic, bibl. Nár. Mus. 27 C 18) otiskuje píseň na f NX'—XI' s přídavkem Jana Táborského, otištěným na str. 426 v pozn. 6. Nový přetisk této sbírky pořízené Táborským r. 1585 (sign. knih. Nár. Mus. 27C 12) f NX'—XI. 7. Ve zpěvníčku Strahovském četla se, jak udává rejstřík: „V milosti boží Mistr Hus . . . f A I, ale začátek kodexu je vytržen. 8. Další vydání je v tisku české Pašije Petra z Mladoňovic, jež v našem vydání označeno E 2 (knih. Nár. Mus. 25 E 17, stará sig. 67 K 17) a které pokládám za starší následujícího“. Naše píseň čte se v něm s označením »Má svou notu« na f CIII'—CIV v základním znění bez přídavků (to, co se čte na str. 425). 9. Znovu vydána při dalším vydání této Pašije snad u Sixta Palmy, jež Zíbrt, Bibliografie II, 14.100 klade do r. 1597 a jež jsme v edici jakožto mladší označili E 3 (sig. Nár. Mus. 36 F 19); je tu tištěna na C III se záhlavím »Má svou notu«, ale v roz- šířeném textu Táborského (str. 425—427). 10. Podle Vidb vydal píseň Menčík, Rozmanitosti. 11. V novém vydání zpěvníčku Strahovského (Špalíček VIII) str. 7—9 doplněna. Prvé dvě sloky a dopěvek otiskl podle Miř 31 Truhlář ve VSpN 1886 str. 9. Nyní vychází po dvanácté s užitím však rukopisů a nejstarších tisků. *Srvn. svrchu str. LXI.

Strana CXXVII
XXV. BOHOSLUŽEBNÁ SKLÁDÁNÍ Z XV. A XVI. STOL. CXXVII E. PÍSEŇ O HUSOVI A O PŘIJÍMÁNÍ POD OBOJÍ. (str. 428—430) jest název, daný teprve vydavatelem, zajímavému skládání, které zachycuje plnou měrou náladu v Čechách po smrti Husově a Jeronymově. Neznámý skladatel ostrými nájezdy obrací se proti koncilu Kostnickému, prozrazuje však bojovnou náladu, která v Čechách zavládla, i její vlastní příčiny. První část písně naší je smělá a uvědomělá obrana přijí- mání pod obojí, jehož oprávněnost dokazuje citáty z Písma, jichž nejčastěji na jeho odů- vodnění užíváno. Vidíme zřejmě, že přijímání pod obojí je na postupu, že však naráží na překážky. Kněží nehodní káží proti němu, majíce oporu v koncilu, proti němuž se tudíž skladatel znovu obrací. Vedle toho však také požadavek, aby kněží nevládli zbožím svět- ským, je tu zdůrazněn velmi silně odkazy na Písmo i na výroky zvláště sv. Bernarda. Prosbu o dar osvícení k řádnému životu zakončuje sloka třetí z písně předcházející; ale jen první čtyři verše její tu opakovány. K nim se pojí dvojverší o Husovi (a Jeronymovi) opakované z 27 sloky naší přítomné písně: »Hrozná vina jest jich byla, že ut supra« uvádí se tu. Skladatel tedy byl si vědom, že opakuje, co již položeno dříve. Mělo-li toto opa- kování důvody hudební či jiné, bude teprve nutno vyšetřitil. Nálada husitské Prahy je tedy v písni vystižena skvěle. A je to tím cennější, že je píseň určitě datována. Již sloka 24 a d. ukazuje jasně, že jsme v době zasedání koncilu Kostnického a v době modliteb za jeho zdar: »Poněvadž ten zbor Constanský zde se na zemi osvětil« jest ohlas stanoviska, jež koncil zaujal po sesazení Jana XXIII, postaviv se nad papeže, a jež dochází výrazu již úvodními slovy jeho bul: Sacrosancta Constanciensis synodus ,in Spiritu sancto legitime congregata ...“ Ale právě proto vytýká skladatel: »proč zaň kněžie Boha prosie, aby s ním Duch svatý bydlil?« a dokládá ironicky: »nepros, kněže, za svatého, neb nepotřebuje toho«. A časové udání hned je určitěji precisováno slokou 26: »Dvě létě tomu minuly, jakž Kněžstvo v Konstancí ležie,« aniž co dobrého učinili, než upálili Husa a Jeronyma, »jenž statečně vyznávala«. Píseň sama datuje se tedy určitě k r. 1416. Zdá se však, že právě to, čím v naších očích stoupá její cena, ujímalo ji v očích současníků. Byla příliš časová, odpovídala plně přítomné chvíli, ale nevystačovala záhy v době nálad rychle se měnících. Tím snad lze vysvětliti, že jí nezachránila ani její forma, čtyřveršová sloka o rýmovém schématě abab, dosti obratně stavěná a dosti dovedně rý- movaná. Častěji ovšem rým je nahrazen pouhou assonancí, někdy málo zvučnou (na př. sl. 18 všeho lidu — Konstanskému), ale celkem lze říci, že také forma k náladě dobře při- léhá. Přesto došla nás v jediném rukopise současném, Národní bibliotéky ve Vídni č. 4557, o němž více pověděno u čísla předcházejícího (v. str. CXXVI). Zde ji nalezl F. Menčík. Tiskem vydal ji 1. její nálezce ve své sbírce Rozmanitosti II (72—75) 2. znovu Nejedlý, Dějiny husitského zpěvu za války, (Praha 1913) str. 857. Nyní vychází po třetí. 1 O písni Menčík, Rozmanitosti II, 72 a d., Nejedlý, Děj. hus. zp., str. 624, Kraus, Husit- ství I, 18.

Strana CXXVIII
CXXVIII ÚVOD. F. DE SANCTO IOHANNE HUS CUM SOCIIS (str. 431—433). Úcta k »svatému« Husovi, jsouc od počátku povahy proticírkevní, musila arcí přijmouti hned při vzniku některé známky, které tento její ráz prozrazovaly, a nemohla se tedy zcela rovnati uctívání jiných světců církevníchl. Slyšíme-li téměř nazítří po umu- čení Husově, že jeho památka uctívána jako mučedníka a že i mší slavena, jistě již tenkrát ozývala se při ní jeho »Pašije« a později i jeho epištoly — listy žalářní do Čech určené, ale jinak byla to mše o mučednících s příslušným introitem, Gaudeamus, nebo jiným, jak to výslovně již r. 1416 máme dosvědčeno2. Když husitská bohoslužba se záhy potom po- češtila, i tu stačil nejprve — vedle jednotlivých českých písní a českého textu »Pašije«, — český překlad oněch introitů, jak ho máme dosvědčen již v kancionále Jistebnickém a jinde3. Blížíc se později stále více církvi Římské a nevzdávajíc se při tom úcty Husovy, i když se znovu polatinšťovala, bohoslužba husitská potřebovala celého latinského mešního officia o Husovi. Skládání, o němž nyní je řeč, přivádí nás k jakémusi prvnímu náběhu tohoto latinského pokusu. Sice již v polovici 15. stol. vyskytuje se zvláštní česká »Prosa« o Janovi Husovi, tu však je zřetelně viděti novotný ráz celé této úcty. Přes bohoslužebné určení této »Prosy« převládá v ní živel biografický. Jde sice o uctívání světce-mučedníka, ale ještě více záleží na udržení jeho památky, na rozšíření známostí o něm, tak že sklá- dání ono, nepozbývajíc bohoslužebného určení, náleží spíše k pramenům životopisným, třeba již druhotným. Teprve později potřeba bohoslužebná, dostavujíc se, vynucuje si nové formy. Základem zůstává obyčejné oficium o mučednících. Zdá se, že vedle obvyklého introitu »Gaudeamus«, záhy vešla v oblibu i antifona »Sapienciam«. Najdeme ji aspoň již v kancionále Smíškovském z 1. 1490—1491 a setkáme se s ní i později. V kancionále Smíš- kovském“ čte se na f 566 s označením: »De martiribus« při známém vyobrazení Husa v prů- vodu prvomučedníků a nad obrazem metání Husitů do šachet Kutnohorských v tato slova: »Sapienciam sanctorum narrant populi et laudem eorum nunciat ecclesia, nomina autem eorum vivunt in seculum seculi. Exultate iusti, rectos decet colla[udacio“ Aleluya. Letamini in domino et exultate iusti, et gloriamini omnes recti corde. Offertorium Ipsáno čer- veně]: Exultabunt sancti in gloria, letabuntur in cubilibus suis exultaciones dei in faucibus 1 Upozornil na to již Nejedlý, Počátky husit. zpěvu 447, Dějiny husit. zpěvu 419. — 2 Srvn. tamtéž 447—448, ve druhém 116, 419. — 3 Více o tom pověděno níže při č. R. — “ Srvn. svrchu č. XII. — 5 O kan- cionále Smíškovském, díle Matouše illuminátora z 1. 1490—1491, v. Rybička, Dva staroč. kancionály v c. k. sbírce Ambrasské. 1. Kancionál Smíškovský, PAM VI, 281 n., zvl. 283, a zejména Chytil, Vývoj miniatur- ního malířství českého za doby králů rodu Jagellonského (Praha 1895) str. 11 n. Kancionál nebyl mi při- stupný a popisy nejsou dostatečné, takže plně bezpečně postupovati nelze. Ale z reprodukce, již přináší dílo: M. Jan Hus v životě a památkách českého lidu (1915, upozornil na to Bartoš, M. Jan Hus v bohoslužbě str. 22 (zvl. ot. 3) pozn. 24) příl. č. 5 je patrno, že sem položena antifona »Sapienciam«, ač již, jak ukazuje příloha 6 v téže publikaci, byl znám i zvláštní zpěv k Husovu dnu určený; v. níže; srvn. i pozn. násl. — Poněvadž reprodukce zde končí a kancionál sám nebyl mi přístupný, podávám další znění podle kancionálu univ. knih. VI B 24 z počátku 16. stol., poněvadž znění je jistě v podstatě shodné. V tomto kancionále se čte (f H X = 247 až H XI = 248) pod záhlavím: »In die sancto Johanne Hus«, kterýžto původně červený nadpis byl později černým inkoustem opraven: »In die sanctorum martyrum introitus«. O kancionále Dreves, Can- tiones Bohemicae (Anal. hymn. med. aevi I, Leipzig 1886) str. 18 n.

Strana CXXIX
XXV. BOHOSLUŽEBNÁ SKLÁDÁNÍ Z XV. A XVI. STOL. CXXIX eorum]. Na to následuje — jak patrno z popisu Rybičkova str. 284 — »Officium de sancta Margaretha. Introitus.« S tím se setkáváme i později ještě. Ale vedle toho ani introit Gaudeamus nebyl pomíjen ani později. Ke dni Husovu zapsáno najdeme toto oficium v kancionále Musejním XIII A 2 f 302 (= Mm), který r. 1512 psal Martin bakalář z Vyskytné a také ve známém kancionále Litoměřickém z téže asi doby; v tomto kancionále nacházíme jen tuto antifonu, z příčin, jichž dnes nelze určiti. Snad bránil nedostatek místa, snad překážela obrázková výzdoba, byla-li již dříve prove- dena, snad přispělo, že původce kancionálu chtěl připojiti samostatné skládání své8, ze- jména však, že pro další části mše odkázal na liturgické zpěvy při jiných podobných mších užívané (v. o tom níže). Jistě nebylo důvodem, že by další části v době vzniku kancionálu nebyly ještě existovaly. Nalézáme je totiž nejen v Mm, nýbrž také v dotčeném již svrchu kancionále Rackově, a to v té části, která jistě byla psána ještě v druhé půli 15. stol. Do této doby nebo před ni posouvá se tedy také vznik skládání našeho. A čtou se také v kancionále Smíškovském z 1. 1490—91 na f 796, který sice, jak uvedeno, zahajuje »offi- cium« antifonou jinou, ale v dalších zpěvech má jistě aspoň jejich první část. Mimo to pak čte se v kancionále Boleslavském, známém to uměleckém díle Janíčka Zmilelého z Písku z konce 15. nebo zač. 16. stol., ač ani zde neušlo ruce zlovolného ničitele. Jsou to nejprve verše »Clericalis turma, gaude«, složené snad podle nějakého cír- kevního hymnu, ač se mi vzoru nepodařilo nalézti. Snad je hymnus takový převzat z větší části, neprozrazujeť nic specificky husitského. Zmiňuje se o legii Thébské, o 11.000 pannách, aniž by tu bylo něco, čeho by nemohl napsati autor nehusita. Ale ať již tato část opravdu převzata z nějakého skládání staršího, nebo podle něho upravena, stalo se tak dosti obratně, aby se tím více uplatnila účinost kontrastu mezi těmito mučedníky prvo- křesťanskými a nynějšími mučedníky českými, k nimž dospívá skládání ve své poslední části. Byl to právě tento konec, jenž způsobil nenávistné poškození naší skladby v ruko- pise Mm, ač náhodou či nedopatřením poškození dotklo se zde největší měrou oněch částí, jež jsou vlastně dobře katolické. Stojí za povšimnutí, že ona závěrečná část mluví arci, byť jich jména neuváděla, o Husovi a Jeronymovi, zejména však má na mysli ty, kdo zakusili protivenství pro příchylnost k mučedníkům Kostnickým, jak vysvítá z veršůl. »fideles in Bohemia, qui constantes bellatores sunt secuti usque mortem reproborum per cohortem damnatos in Constancia«. Také to odpovídá náladě druhé půle 15. stol., v níž vznik skládání zaručuje jeho zápis v Rac. a v kancionále Smíškovském. Právě v té době vzpomínka na tyto mučedníky začíná se ozývati častějili, aby pak již nezmizela. Zajímavá jest také forma našeho skládání. Schéma základní nebylo patrně dodrženo. Původně začal skladatel užívati strof dvanáctiveršových, či snad lépe vždy dvou strof šestiveršových, z nichž první, skládaná čtyřstopými trochejskými verši o osmi slabikách, rýmuje podle schématu aa b cc b, druhá podržuje toto schema dde ffe, ale verše mají jen sedm slabik. Dvouslohový postup tento podržen i dále, jenže po šestiverší osmislabičném stejného rýmového schématu (ggh iih) následuje šestiverší o rýmech podobně sdružených 7 V rukopise Musejním V B5 f 267 najdeme pod záhlavím »O mučedlnících« český překlad tohoto zpěvu: »Múdrost svatých vypravují všickni lidé a chválu jejich zvěstují všickni křesťané, jména jich zajisté živa jsú a psána v knichách života na věky věkóv«. Tvoří zde úvod k bohoslužebnému skládání jinému, za- loženému na tom, které nyní v Msm následuje (srvn., co o něm řečeno svrchu v textu) a s nímž se ve znění latinském i českém častěji setkáme. — 8 Otištěno níže na str. 437. — »O kancionále Mladoboleslavském srvn. Vocel, PAM III (1889) str. 247, a zvláště Chytil, Vývoj miniat. malířství atd. str. 24. — 10 Viz str. 432 — 11 Srvn. na př. kázání č. XIX a XX str. 368 n., 372 n. a j. XVII

Strana CXXX
CXXX (kkl, mml), ale jen šestislabičných. Potom položeno čtvero sloh čtyřveršových, rýmo- vaných rýmy střídavými (abab), dvé prvních o 8, dvé druhých o 7slabičných verších. Závěrem tohoto oddílu je desítiveršová sloha s verši šestislabičnými, rýmovanými podle schématu ababc, dedec. Dodatkem o českých mučednících vrací se skládání k verši osmistopému, jenže namísto slohy dvanáctiveršové (resp. dvou šestiveršových) vstupuje sloha desetiveršová, rýmovaná podle schématu aabbc, ddeec; za ní jde sloha o šesti verších sedmislabičných, rýmovaných aabceb, a závěrem sloha osmi veršů osmisla- bičných, rýmovaných aa bb cc dd. Je patrno, že máme před sebou pokus o aplikování umělého seskupení strofického, ale patrně nezcela zdařilý. Snad přihlédnutí k notovanému zápisu Rac., jehož se nemohu odvážiti, dovede podati bližší vysvětlení. Skládání, jak jeho závěrečná partie ukazuje, určeno je výslovně ke dni Husovu. Má tedy nahraditi samostatným bohoslužebným kusem obecné součástky, jichž až dosud při mši v den Husův užíváno. Ani způsob starší tím arci odstraněn nebyl. Vidíme jej na př. zase v kancionále Litoměřickém, jenž sice má úvodní Gaudeamus upravené již pro svátek Husův, jak je čteme na začátku tohoto našeho čísla, ale »Clericalis turma« ne- opakuje, ač jistě již tenkrát skládání existovalo. Místo toho vkládá upozorněníl2, jaké vzít Gloria, jaké offertorium. A tento způsob nemizí ani později, jak se s tím ještě setkáme. Nejlépe tomu nasvědčuje i skládání, jímž se právě obíráme. Ačkoli jeho první část, svrchu probraná, je určena právě na den Husův, následuje v Mm — a snad i ve Smíš- kovském — pod záhlavím: »Aliud de martiribus« jiné bohoslužebné skládání o mučednících. Je nepochybně staršího původu, určeno původně ještě v katolické mši na svátek mučedníků vůbec a vztaženo tedy také na svátek Husův, ač výslovných zmínek o Husovi v něm není. Že je skládání původu staršího, lze souditi také z toho, že v kancionále Rackově, kde tohoto »Aliud« nenajdeme, čte se skládání jiné13, v němž však jeden verš prozrazuje, že také skládání »Aliud« bylo mu známo. Také později najdeme často jeho stopy, ať již ve zpracování latinském nebo českém, jak o tom ještě níže bude nutno se zmínitil4. Zde pak zajímavé místo zaujímá graduál Klatovský z r. 1537, na nějž mne upo- zornila teprve poznámka, již mu ve svém vynikajícím díle o svém rodišti věnoval J. Van- čural4a, takže jsem ho mohl užíti jen v Dodatcíchl4b; i to mi umožnil na jeho doporučení svou nevšední ochotou správce musea Klatovského p. Dr. K. Hostaš, jenž mi opatřil ne- toliko fotografie příslušných hlavních kusů, nýbrž i popisy a opisy jednotlivých textů. Vyslovuji mu za to svůj srdečný dík. V graduále se na f CXV—CXVI čte (bez označení »Gaudeamus«, jež nahrazeno »Alleluia«) nejprve »Letetur — celestia« rozmnožené však o dodatek jinde nedochovaný14. Na začátku čteme odkazy, které Gloria a Ofertorium třeba vzíti, jak to níže při otisku pověděno a příslušné texty v poznámkách připojeny. »Letamini«, na něž odkázáno (f E XIII), je však provázeno zcela jiným textem, než ob- vykle; je otištěn rovněž na uvedeném místě. Text »Clericalis turma« čte se v Klatovském graduále jinde, ale valně porušen. Vytrženy listy O XII—O XIV, patrně obsahující rovněž nějaké skládání o Husovi, kterého však dnes nelze zjistiti, a s vytrženými listy zničen i začátek skládání »Clericalis«, jež dokončeno na f OXV—OXVI. Je patrno, že také »Clericalis« bylo oblíbeno a osamostatnělo. To pak je patrno také o skládání, jež jinde po »Letamini« někdy následuje »O bea- torum martirum«, jež v Klat. položeno až na l. S XIII—S XVI s jiným také závěrem. Otisk variant připojen na str. 507. ÚVOD. 12 V. str. 431 pozn. a. — 13 Viz níže pod č. H. — 14 Viz níže při č. Rb. — 14a J. Vančura, Dějiny někdejšího král. města Klatov 1, 1500 a d. — 14b V. str. 506—507. — 14c otištěn na str. 507.

Strana CXXXI
XXV. BOHOSLUŽEBNÁ SKLÁDÁNÍ Z XV. A XVI. STOL. CXXXI Jistě jsou všecky tyto kusy svědectvím silně vyvinutého kultu Husova a mají tudíž právě po této stránce značnou cenu, byť jinak vědomosti o Husovi samém neroz- množovaly. Úplně, tak jak se zde otiskují, jsou skládání tato zachována v rukopise Mm z r. 1512, ač ovšem z veliké části nenávistnou rukou fanatického nějakého protivníka porušena. Na štěstí lze je doplniti z rukopisů jiných, v nichž nás zčásti došla. Tak úvodní antifona »Gaudeamus« čte se i ve známém kancionále Litoměřickém15 z poč. 16. stol. a v Klatov. z r. 1537. Jak zmíněno, ostatní dva kusy »Clericalis turma« a »Aliud« v Litoměř. obsaženy nejsou, poněvadž nahrazeny jednak odkazem na jiné cír- kevní skladby při mši v den Husův užívané a jednak zvláštním kusem jiným (K). Zato čte se »Clericalis turma“ a) v t. zv. kancionále Rackověl, zachovaném v ruko- pise univ. knihovny VI C 20 a (= Rac.), jenž pochází z druhé půle 15. a začátku 16. stol. Skládání naše čte se v části, jež ještě pochází z 15. stol. b) »Clericalis turma« čte se dále notována v kancionále Smíškovském, jehož však nebylo možno užíti, a nelze tudíž ani říci, nejsou-li v něm obsaženy i části další, zvláště ono »Aliud«. c) jiný zápis tohoto skládání najde se v kancionále Mladoboleslavském s konce XV. nebo poč. XVI. stol., odkud jeho opis pořídil pro mne p. kolega Dr. V. Vojtíšek — vzdávám mu za to své nejvřelejší díky. Bohužel i zde ruka neznámého fanatika zasáhla rušivě, jen začátek skládáníl je tu zachován, následující dva listy jsou dnes vytrženy, takže to, co nyní ve skutečnosti v rukopise následuje, je dokončení nějakého skládání o mučednici, nepochybně Markétě, jejíž svátek je Husovi nejbližší18. Vytržena tedy právě část jednající o českých mučednících, která porušovateli rukopisu Mm vadila nejméně; takže pomocí rukopisu Rac. i Bol. lze úplný text restituovati. Mimo to umožňuje to: d) ruko- pis národní knihovny Vídeňské č. 12.457 ze 16. stol., jenž obsahuje nejprve některé básně Matouše Kolina aj (srv. A. Truhlář, Rukověť k písemnictví humanistickému atd. [doplnil K. Hrdina] I, 469.) potom však od f 3 do 9 přináší tři prosy o Husovi vesměs notované. První je stará prosa »Rex glorie« (v. svrchu str. 243—246 č. XII.), druhá je právě naše »Clericalis turma«, třetí otištěna níže pod č. XXV L; popis rukopisu podán v úvodě k č. XII. »Clericalis turma« je na f 6'—7. O něco starší je zápis Klat., kde »Clericalis« s porušeným začátkem čte se na f OXV—OXVIII. V něm pak samostatně pod záhlavím »Prosa de martiribus« čte se na f S XIII—S XVI to, co Mm položeno jako »Aliud de marti- ribus« (= Oblatorum). Varianty v. na str. 506—507. Nemilejší je, že ono porušení rukopisu Bol. znemožňuje poznati, co se čtlo dále na listech dnes vytržených, zejména nebyla-li tam také ona třetí část, označená jako »Aliud«, což, jak řečeno, ani o rukopise Smíškovském dnes zjistiti nelze. Ta je tedy, pokud dnes známo, zachována jen v rkpe Mm, ale s jejím přepracováním setkáváme se, jak dotčeno, potom častěji. Tiskem vydal prvé čtyři verše introitu Vocel v PAM III, 243, pak Frind, Kirchengesch. Böhmens III, 344, a po něm Truhlář, str. 2; ve svém celku vydávají se tato skládání zde po prvé. Za základ přirozeně vzat Mm, doplněný na místech porušených podle Rac. a Bol., jejichž varianty jinak udávány, jako také Lit. Různočtení Klat., jenž poznán dodatečně, uvedena zvláště, opravy k textu (vedle str. 506—507) i 511. 15 Srvn. o něm níže při č. K str. 427. — 1'Viz o něm Truhlář, Catalogus I, str. 442 č. 1078, Ji- Tento konec otištěn na str. 432 reček v ČČM 1879, str. 46. 17 Jak uvedeno ve vydání pozn. p. — 18 pozn. p. XVII*

Strana CXXXII
CXXXII UVOD. G. MEŠNÍ KOLLEKTY (str. 434). Několik kusů dalších jsou ukázky mešních kollekt, jakých vyžadovalo uctívání Husa za svatého. Přirozeně nelze v nich hledati nových dat a vůbec zpráv historických, jsou jen potvrzením, že památka Husova a Jeronymova jako svatých byla uctívána, což arci také jinak máme zjištěno. Pocházejí-li z doby brzo po upálení, čemuž by právě la- tinské znění mohlo nasvědčovati, či teprve z doby pozdější, když latina zase v boho- službě nabyla převahy, nelze rozhodnouti, ale jistě lze je míti za starší, než je rukopis, v němž nás došly. Zachovány jsou v dotčené při předešlém hymnu B (Pange) inkunabuli z r. 1492 sign. 42 G 28, připsány touž rukou z rozhranní věků, kde je nalezl J. Truhlář a otiskl ve zmíněném svém článku str. 10. Závěrečných modliteb Truhlář neotiskl; není v nich arci zmínky o Husovi, ale patří patrně k mešnímu oficiu a proto připojeny v našem vydání také. H. DE MARTYRIBUS BOHEMIS (str. 435). Jiným výsledkem stoupající potřeby zvláštních bohoslužebných součástek je další skládání, antifona ke mši o husitských mučednících. Čte se v Rac. na f 94'—95 bezpro- středně za skládáními pod č. F uvedenými, pokud v Rac. jsou obsažena, tedy především za skladbou »Clericalis turma«, doplňujíc tedy ono »Aliud de martyribus« rkpu Mm. Je nadepsáno »De martyribus Bohemis«, a samo jeho umístění v Rac. ukazuje, že opravdu (jako ono »Aliud« rkpu Mm) má posloužiti při bohoslužbě Husově místo jiných části officií nebo vedle nich, později ho užíváno za offertorium. Hned úvodní slova, ač nějak porušena, určují, že náleží ke dni Husovu: »hodie omniumque Bohemorum spe Christi martyrum«; o těchto mučednících mluví se slovy určitými, při čemž verši »igno lesi, ferro cesi« uka- zuje, že tu užito skládání »Aliud« nebo jeho předlohy; rovněž zmínky o házení do šachet a topení ono určení potvrzují. Také v závěrečné modlitbě vrací se zmínka o českém stádci, jehož protivníci mají poznati, »quia veritas tua vincit«. To vše může býti dokladem, že druhá polovice 15. stol., z níž také pochází rukopisné dochování, je také dobou vzniku našeho skládání. Bylo již uvedenol, že právě tenkrát vzpomínky na mučedníky Horské a p. vracejí se častěji. O rukopisném dochování byla již zmínka, tiskem vychází zde skládání toto po prvé. Český překlad ze 16. stol. otištěn níže str. 461 u č. Rb. I. BOHOSLUŽEBNÉ VERŠE KE DNI HUSOVU (str. 436). Podobného rázu a určení je další kus, pro který vydavatelem voleno uvedené pojmenování. Notovanému zápisu v Rac. f 96' podložen je dvojí text, latinský a český, Obrací se k Bohu prosbou za odpuštění hříchů a přidružení zpěváka »predicatori glorioso Iohanni martyri« tam, kde není kvílení ani zármutku a kde nepřátele nemohou škoditi. 1 Srvn. svrchu str. XCVIII.

Strana CXXXIII
XXV. BOHOSLUŽEBNÁ SKLÁDÁNÍ Z XV. A XVI. STOL. CXXXIII Skládání dosti obratné je rýmováno podle schématu aa, bb, atd. rýmy dosti zvučnými, třeba i zde někdy rým naznačen pouze assonancí (predicatori — martyri) a závěrečné dvojverší není rýmováno. Je to tedy zdařilý doklad kultu Husova. Je-li starší než docho- vání, kterémužto mínění nic by nemohlo překážeti, nelze určiti, jistě existovalo v druhé půli 15. stol., z kteréžto doby pochází rukopisný zápis. Textu latinskému podložen je v rukopise text český. Je-li tím jeho existence pro tuto dobu dosvědčena, může to zároveň nepřímo svědčiti pro vyšší stáří textu latinského. Že text český je překlad, prozrazuje se totiž na první pohled, zároveň však je viděti, že musí pocházeti z doby pozdější než latinský, nemoha býti parallelním dílem jednoho pů- vodce. Je dosti neobratný, mění schéma rýmové, po prvním verši bez rýmu jde pak dvojí skupina rýmů aa bb, načež rýmování vůbec ustává — (leda by bylo předpokládati poruchu ve verši 7 a čísti »Mistrem Husí Janem«, což by byl rým na »kazatelem«) — a také překlad stává se tím volnějším; vkládá zmínku o »Constanském upálenie«, jíž v předloze není, a končí se jiným samostatným rozvedením předlohy. Nemůže-li tedy býti dilem jednoho s latinským skladatele a pochází-li, jak rukopis svědčí, z druhé půle 15. stol., je text latinský patrně starší, ač arci bližšího nic o vzniku říci nelze. V Rac čte se na f 96', tiskem vydává se nyní po prvé. K. IN IOANNEM HUS EXODION (str. 437) je nadpis, čí vlastně podpis, jímž označena zvláštní báseň Husovi věnovaná v jednom z nejkrásnějších děl našeho illuminátorského umění v kancionále Litoměřickém z let 1510—15141. Jak již vzpomenuto2, je zde tato báseň umístěna pod známým a skvělým obrazem upálení Husova3. Má býti jakousi náhradou za ostatní součásti officia v den Husův čteného, jichž písař kancionálu nepřipojil, spokojiv se odkazem na vhodné součástky jiné, a zároveň arci také zvláštním příspěvkem k oslavě Husově. Sama forma prozrazuje, že báseň nemůže býti současná s upálením Husovým. Jeť psaná v hexametrech vysloveně humanistických, jak správně poznal již Jos. Truhlář. Ale v tom právě jest i cena její. Verše jsou vskutku zdařilé, a třebas se občas mihne ta ona součástka humanistického in- ventáře, pěkně vystihují význam Husův, jeho odpor proti papeži, proti bohatství a nemrav- nosti kléru i laiků, jeho snahu o napravení mravů jako důvod upálení. Báseň stává se tak zajímavým dokladem, jak mladé tenkrát u nás ještě hnutí humanistické také věrné husity dovedlo si podmaniti, nebo naopak, jak síle husitské myšlenky neodolávali ani mužové moderním dechem humanistickým odchovaní — svědectví výmluvné v obojím směru. Mínění, že báseň naše složena byla teprve pro kancionál Litoměřický a při jeho sestavování, nic nemůže překážeti a byl by to tedy patrně sám původce tohoto votivního obrazu, kdo k ní dal podnět: Václav z Repnice, jehož postava i erb s nadpisem na obraze zachyceny. On snad si vyžádal nebo objednal od některého humanisticky vzdělaného spi- sovatele tuto oslavnou báseň. Jest litovati, že jméno básníkovo se nezachovalo. Spíše jako upozornění než jako domněnku lze uvésti, že někdy po r. 1500 objevuje se v Litomě- 1 O něm Vocel, Miniatury české XVI. stol. Latinský kancionál v Litoměřících, PAM III, 241 n., Bernem, Das Leitmeritzer Gesangbuch, Mitt. Nordb. Exc cl XVIII, 113 n, zvláště Chytil. Vývoj miniatur- ního maliřství českého za doby králů rodu Jagelonského, Praha 1895 str. 50 n. — a Srvn. svrchu str. CXXIX. — 3 Nejlepší reprodukci má Chytil na poslední příloze.

Strana CXXXIV
CXXXIV UVOD. řicích Matěj Korambus, pozdější administrátor pod obojí, známý svými humanistickými sklony4. Zachována je v jediném kancionálu Litoměřickém, odkud ji (i s introitem zmíně- ným u č. D) vydal Frind, Kirchengesch. Böhmens III, 344) a z něho částečně Truhlář na uv. m. L. ALIA PROSA DE SANCTO MAGISTRO IOANNE HUS (str. 438). Svým určením a povahou řadí se k těmto skládáním kus takto označený v ruko- pise, v němž je položen na třetím místě ze jinými prosami, totiž za starou prosou »Rex glorie«, otištěnou svrchu na str. 243—246 pod č. XII., pak je »Clericalis turma« otištěná pod č. XXVI F na str. 431. Rukopis sám, jak v úvodu k č. XII pověděno, náleží pozdnímu 16. stol., čímž ovšem není řečeno, že tak pozdní době musí náležeti i prósa sama. Bohužel nějakého vodítka pro určení doby jejího vzniku v ní nenalézáme. Mohla zajisté vzniknouti teprve v druhé půli 16. stol., ale může býti vznikem i starší. Její ver- šová a rýmová technika přiřaďuje ji právě asi k oné době, kdy vznikla i »Clericalis turma« a jiná podobná skládání, ale ovšem technika tato drží se i v 16. stol. ještě dlouho. Báseň je skládána dosti obratně, její rýmy, ač nejsou bezvadné, zpravidla znějí celkem zvučně, ani obsahově nestojí nikterak nízko. Po zmínce o českém původu a jméně Husově pře- chází ihned k účinné parallele mezi Husem a Janem Křtitelem, již rozvádí až do konce. Nových dat o Husovi přirozeně nepodavší, je však pěknou ukázkou neutuchajícího kultu Husova. Rukopisně došla nás v rkp. Vídeňské národní knihovny 12.457 ze druhé půle 16. stol., kde se čte na f 7—9'. Tiskem vydaná, pokud vím, dosud nebyla, takže nyní vychází po prvé. M. O PRAVÉM PASTÝŘI MISTRU JANOVI HUSOVI (str. 439—442). Původem snad ještě o něco starší je píseň, pro niž volen název podle nejstaršího tisku. Tisk pochází z r. 1522, píseň však jistě je starší, jak svědčí sama řeč její, ukazujíc tvary rozhodně starší, a dále i ta okolnost, že ani nejstarší tisk není již bez chyb, které nutí předpokládati již proměny nejstarších forem. Tak na př. všecky texty čtou ve sloze 7. »Kusóm odpírám těm«, ač oba následující rýmy ukazují, že původní čtení bylo »kusóv odpírám těch«. Nebo ve sl. 4 vesměs najdeme čtení »duchovními slaupy«, na něž se ve verši dalším rýmuje: »nejeden byl hlaupý«; starší tisky mají tu však formu »hlúpý«, jistě původní, takže zase nelze pochybovati, že tu starší forma nahrazena pozdější, jak v tomto případě ukazuje, i čtení prvního z veršů stejným rýmem sdružených; »biskupy«. Podobně ve sloze 10 na »jistě« rýmuje se »jistší» — patrně porušené z původního »jistšie«, nebo zase (sl. 11, 16) původní: »klek, utek« atd., jehož žádá metrum, opravováno na »klekl« atd. To vše může býti zárukou, že ani nejstarší znění nezachovalo formu původní a že tedy báseň je jistě starší, než nejstarší dochování, a není nemožné mysliti již na druhou * Srvn. Truhlář, Humanismus a humanisté za krále Vladislava II. (Rozpr. Akad. III. roč. III. č. 6.. 1894) str. 136.

Strana CXXXV
XXV. BOHOSLUŽEBNÁ SKLÁDÁNÍ Z XV. A XVI. STOL. CXXXV půli stol. 15., což i v tom může nalézti oporul, že první tisk je z kancionálu Miřínského z r. 1522, jenž však teprve toho roku byl vytištěn, ač sestaven byl mnohem dříve, když Miřínský již r. 1482 byl mrtev2. A neodporuje tomu ani obsah písně, jež líčí umučení Husovo na základě známých vypravování historických. Mohlo by se mysliti i na vypra- vování Barbatovo, ale spíše byla to poslední, potom osamostatněvší část Petra z Mlado- ňovic3, ač patrně nikoli ještě zpracování české4. Formou jest to prostá píseň, v níž se střídá čtyřveršová sloha rýmovaná schéma- tem aa bb, s pětiveršovou responsoří, rýmovanou cc, ddd, rýmy celkem zdařilými. Po stránce formální třeba si ještě jedné věci všimnouti. J. Jireček upozornil, že začátky slok tvoří akrostich Magister Iohannes Hus5. To však platí jen o textu, který se čte ve vydání Musophila Soběslavského. Není arci pravděpodobné, že by pouhá náhoda byla začátky slok upravila tak, aby jen nepatrnými změnami bylo lze akrostichu docíliti. Jistě lze míti za to, že byla to forma původní. Ale poněvadž většina textů má úchylky (ve sloze 4 začátek »v« místo »i«, ve sloze 7 »a« místo »e«, ve sloze 15 opět »a« místo »e“) a opravy Soběslav- ského zřejmě prozrazují svůj pozdní původ, nutno i zde předpokládati proměnu původního textu, k jehož opravě nemáme, bohužel, prostředků. Rukopisně zachována píseň v kancionále Teplickém z r. 1566 (= Tepl), f 238—239. Podle svědectví Musophila Soběslavského“ bývala píseň tato tištěna při životopise Husově; ale exemplář nějaký nepodařilo se mi nalézti. Pokud vím, vyšla tiskem 1. V kancionále Miřínského z r. 1522 (Miř 22) f LXVII—LXVIII. 2. V novém vydání jeho z r. 1531 (= Miř 31) f HVII'—H VIII. 3. Ve zpěvníčku Strahovském f F I—FIX. 4. V kancionále Jana Musophila Soběslavského: Kancionál jednohlasný z r. 1583 (= Sob) f Z III—Z IIII pod číslem CXIII, poněkud upravena. 5. V novém vydání zpěvníčku Strahovského (Špalíček VIII) str. 85 a d. N. O MISTRU JERONYMOVI Z PRAHY (str. 443—444). Také tato píseň, právě jako předešlá, bývala podle svědectví Musophilova častěji tištěna při životopise Jeronymově, a není proč tomuto sdělení nevěřiti, třebas ani jediný podobný výtisk není dnes znám. Ani rukopisně není dochována, z několika známých tisků nejstarší jest Miřínského z r. 1522. Je-li již tím řečeno, že vznik písně musí náležeti aspoň před r. 1482, rok smrti Miřínského, jest to potvrzeno starobylým rázem její řeči, zvláště v prvním vydání; tak hned v druhé sloze duál: »v Ludvíkově ruce« pozdějším tiskům již nesrozumitelný, ukazuje na druhou půli 15. stol., neboť brzy poté duál mizí. Do té doby lze tedy asi klásti vznik písně, jak ostatně i to může svědčiti, že v páté sloze od konce (str. 444) se na »božího« rýmuje »jeho«, což tedy předpokládá změnu z »božieho« a mluví pro vyšší stáří. Poněvadž akrostich, značně arci porušený, zní Jironimus ...., není vylou- čeno, že vznikla zároveň s předešlou a že měla téhož autora“. 1 Upozornil na to již Bartoš, M. Jan Hus v bohoslužbě str. 3 (22). — 2 O Miřínském Jireček Hymnologia 7 n. — a Na toho myslí Bartoš na uv. m. —“ Neuvádí detailu o zardění Zikmundově, jehož by sotva byl pominul. — Není správné, tvrdí-li Škarka I. c. str. 68, že jsem si nepovšimnul akrostichu u této i následující písně; nepovažoval jsem však za potřebné zmiňovati se o tom v populárním vydání písní ve »Špalíčku«. — 6 Hymnol. 57. —7 Škarka, 1. c. str. 69.

Strana CXXXVI
CXXXVI UVOD. Je to prosté rýmované skládání o slohách čtyřveršových, rýmu aabb, arci někdy dosti primitivního. Obsahem je vylíčení konečných osudů Jeronymových od zajetí za ná- vratu do Čech až do upálení, jak je najdeme ve vypravování Mladoňovicově, o něž se píseň opírá, nového nic nepřinášejíc a jsouc tedy jen svědectvím kultu Jeronymova. Ruko- pisně dochována není, tiskem vydána několikrát. Přináší ji 1. Kancionál Miřínského z r. 1522 f L XIX (= Miř 22). 2. Zpěvníček Strahovský f F IX—FXV (= Str). 3. Kancionál Jana Musophila Soběslavského z r. 1583 pod č. CXIIII f Z III—Aa (= Sob), notováno, podle jehož svědectví, již uvedeného, bývala tištěna spolu s životem Jeronymovým. 4. V novém vydání zpěvníčku Strahovského (Špalíček VIII) str. 96 a d. Našemu vydání položen za základ text Miř 22 s variantami ostatních. O. PÍSEŇ VELMI STARÁ O SVATÉM MISTRU JANOVI HUSOVI (str. 445) zní nadpis jejího otisku v novém vydání kancionálu Miřínského z pozůstalosti Jana Tá- borského († 1572) teprve r. 15901. Nemáme možnosti vymeziti blíže tento pojem »stará“, a dokonce J. Truhlář2 míní, že o tom »slušně možná pochybovati«. Ale svých důvodů k po- chybnostem neuvedl, a je těžko dohádati se jich, když mnohé známky svědčí o opaku. Sice okolnost, že píseň najdeme v kancionále Teplickém z r. 1566, zaručuje pouze, že před tímto rokem byla již známa, a rýmové poruchy i jiné omyly rukopisu i tisků ukazují opravdu na dobu starší, což snad mohou i starší formy mluvnické zaručiti (na př. nyňajší a p.). Ale zdá se, že sám ráz skládání může tomu nasvědčovati. Jeť to skládání neoby- čejně něžné, jeho důvěrná apostrofa Husovy duše sice nemůže zaručiti, že by náležela již době brzké po smrti Husově — v tom případě sotva lze pochybovati, že by byla vešla v širší známost, — ale přece se zdá, že je mnohem bezprostřednější, než by mohla býti až koncem 16. stol. Přední hranici lze snad určiti pomocí »noty«, jak při vydání udána. Vydání Miř 90 sice uvádí jen nápěv: „Církev svatá, ale zpěvníček Strah. označuje určitěji: »Církev svatá v po...«. Míněna tedy píseň: »Církev svatá v posledních dnech velmi neznamenitá pro rozmnožení temností Antikrista«, již tradice, sotva asi spolehlivá, přičítala Rokycanovi, již však najdeme již r. 1522 v prvním vydání Miřínského a jež se potom vyskytuje častěji2. Vznikla tedy píseň naše již po písni této, jež ovšem může býti starší než její první vydání, ač nějakého bližšího data určiti nelze, Nebránil bych se ani mínění, že mohla píseň naše vzniknouti snad již začátkem 16. stol. a snad i dříve, jistě náleží daleko před bezpečnou hranici zadní (1566), jež jest datem nejstaršiho rukopisného dochování. Opravy textu na- šeho vydání uvedeny na str. 511. Píseň čítá tři sloky s versus a repeticio. Třetí je věnována Jeronymovi. V obou tiscích tato třetí sloka chybí, ale čte se již ve starším dochování rukopisném a celým rázem ukazuje, že i když mohla býti složena teprve později, přece odpovídá dobře sklá- dání původnímu. Proč v obou tiscích tato sloka vypuštěna, nesnadno určiti; že by z ní 1 Srvn. J. Jireček, Hymnologia 8, Bartoš na uv. m. str. 3 (22). — 2 VSpN 1886 str. 11. — s Jireček, Hymnol. 43.

Strana CXXXVII
XXV. BOHOSLUŽEBNÁ SKLÁDÁNÍ Z XV. A XVI. STOL. CXXXVII vydavatelé byli chtěli učiniti pouhou píseň o Husovi, nepodobá se, když svátek obou mu- čedníků býval slaven společně. Rukopisně, jak řečeno, má ji kancionál Teplický z r. 1566 (= Tepl) f 239. 1. Tištěnu najdeme ji ve zpěvníčku Strahovském (= Str) f B IX—BX, 2. po druhé ve vydání Miřínského z r. 1590 (Miř 90) f G XIII, 3. v novém vydání zpěvníčku Strahovského (Špalíček VIII) str. 25 ad. P. SKLÁDÁNÍ O HUSOVI, JEŽ UČINIL VÁCLAV VODNANSKÝ Z RADKOVA (str. 446—454). Jan Musophilus Soběslavský, jenž ve svém kancionále zachoval některé cenné staré písně Husovské i důležité zprávy literární o nich, praví na f Y III při č. CX: »Tyto tři níže položené písně o Mistru Janovi z Husince složil Mistr Václav Vodňanský, někdy písař radní města Žatce« a uvádí potom tři písně, také odjinud známé: Krátce vám ozná- mím, Buď z toho věčný Bůh pochválen a Nuže, milí Čechové. Poznáváme takto výslovně jednoho skladatele oslavných básní na Husa, osobnost také jinak dosti známou. Je to Václav Nicolaides Vodňanský z Radkoval, narozený kolem r. 1520, jak udává J. Jireček, ač jeho zpráva, že se narodil v Žatci, sotva může býti správná. V písni c (Krátce vám) prohla- šuje se za krajana Husova a dovolává se tradice, již slýchal v Prachensku, také zmínka o stavu školy Prachatické v písni b ukazuje spíše na rodáka z jižních Čech. Po studiích v Basileji a Wittenberce stal se učitelem a na konec radním písařem v Žatci, kde r. 1564 zemřel. O sdělení Musophilově není příčin pochybovati, když tohoto mladého humanistu také jinak poznáváme jako ctitele Husova. R. 1554 vydal ve Wittenberku s předmluvou Melanchtonovou sbírku latinských písní: Cantiones evangelicae ad usitatas harmonias, quae in ecclesiis Boemicis per totius anni circulum canuntur, accomodatae, praecipua Christi beneficia breviter complectentes (autore M. Venceslao Nicolaide Vodniano, reipublicae Sa- tecensis notario, Vitebergae excudebant haeredes Georgii Rhaw 1554). A tu na f 02—05 najdeme pod záhlavím: Ioannis Hussintii“ dvě písně o Husovi. Obě jsou notovány, ale skladatel sám praví v předmluvě, že neskládal nápěvů nových, nýbrž užil oblíbených nápěvů starších. O vzniku těchto svých písní pověděl skladatel toto: Stěžuje si v úvodu (f A 7—A 75), že je »u nás« nekonečný počet písní, z nichž však některé jsou bezbožné a potupné pro jméno Kristovo, jiné neumělé (barbarae), vzniklé v době, kdy latinský jazyk byl téměř neznám, některé pak, ač dosti snesitelné, složeny však jazykem českým, takže jedinou vý- minku tvoří ty, jež byly asi před 15 lety — tedy asi 1539 — od některých zbožných a vzdělaných mužů uspořádány, jichž však není mnoho2, dodává, že zpozorovav to, když se podle ustanovení literátů Žateckých účastnil v adventě kostelních bohoslužeb, složil ně- kolik písní o narození Páně. Obliba, jíž se jim dostalo mezi vzdělanějšími a vytříbenými, i naléhání jejich pohnuly ho, aby složil písně k svátkům celého roku. Vskutku také básně o Husovi zde obsažené, celkem dvě, prozrazují na první pohled, že vznikly při skládání celé sbírky a jako její součástka. Všecky skladby v této sbírce totiž mají v počátečních písmenech jednotlivých slok akrostichy se jmény buď přátel skladatelových anebo nej- 1 Životopisná data sestavil J. Jireček, Rukověť II, 328, Ottův Slovník Nauč. XXVI, 863; srvn. i Prochaska, Miscellaneen I, 116 n., Truhlář na uv. m. str. 10. — 2 Srvn. str. A 7. Truhlář na uv. m. vyslovil mínění, že jde o bratrský zpěvník z r. 1541. XVIII

Strana CXXXVIII
CXXXVIII UVOD. častěji — skladatel to v předmluvě vysvětluje — se jménem jeho vlastním a s plným ti- tulem a to tak, že někde jedna píseň obsahuje jméno buď celé nebo jen křestní (Venceslaus, Vodnianus, někdy Nicolaides) a teprve skladby další přinášejí zbytek jména nebo titul (Ma- gister artium liberalium, notarius Sacensis nebo pod.). První z písní o Husovi má akrostich Magister artium, druhá liberalium, přiřaďují se tedy k třem písním předcházejícím, o sv. Janu Křtiteli (s akrostichem Venceslaus), o sv. Petru a Pavlu (Vodnianus) a o Navštívení panny Marie (Nicolaides) a vznikly tudíž zároveň s celou sbírkou patrně nedlouho před vydáním (r. 1554). Ale měly-li tyto latinské písně sloužiti sboru literátů Žateckých (který tedy patrně zpíval latinsky), nezapomněl Vodňanský ani zpívajícího obecného lidu. Jemu jsou určeny ony tři písně, o nichž se zmiňuje Musophilus, a víme-li již, že proti jeho svědectví není námitek, mohou je písně samy jen potvrditi. Jeť jejich těsná příbuznost patrná na první pohled, souvisí navzájem velmi úzce3. Tak na př. česká píseň a je v prvních strofách roz- vedením začátečního motivu latinské písně b, jako se ve všech písních vracejí reminiscence na zprávy, jež se ozývají ve společném pramenu kázání (v. str. 370), Starých Letopisů i Kroniky o Janovi Žižkovi, ač u našeho básníka jejich znalost vyplynula asi z Heremity, jehož sdělení se ve všech písních ozývají. Vedle toho užil však i pramenů jiných. V písni c odkazuje výslovně na kroniku Eneáše Sylvia a mluví i o zvláštním skládání latinském o životě Husově (od dětinství až do smrti), které jeden z Němců vydal. A jestliže zmínka o mučedlnících Litoměřických z r. 1420 v písni c — najdeme ji mimo naši píseň a současné zprávy Vavřince z Březové a v Chr. univ. Prag. (FRB V, str. 586) také v Historii o protivenstvích kap. XII — prozrazuje užití místní tradice, což v Žatci arci nebylo nesnadné, výslovně konstatuje autor, že užil také tradice v Práchenském kraji se udržující, což u blízkého krajana Husova nepřekvapí, třebas nevíme, jak stará ona tradice byla4. Smýšlením jeví se Vodňanský mírným utrakvistou pokrokového směru, blízkým duchu německé reformace, což patrně jeho studiemi lze vysvětliti. Toto přesvědčení pro- kmituje i v jeho písních, kde neváhá je vydávati za přesvědčení Husovo. Toho ovšem nelze vytýkati. Byl k tomu jednak sveden částečně svými předlohami, jednak nechtěl tím kla- mati, nýbrž uváděl to, poněvadž to skutečně měl za pravdu. Že dovedl své modernější názory spojiti s domácími tradicemi, o tom svědčí již to, že si všímá domácího podání. Jeví se tedy jako upřímný ctitel Husův, a již tím, nehledě ani k vlastnosti právě dotčené, stávají se jeho básně pozoruhodným dokladem pro vývoj a trvání kultu Husova. V předmluvě k latinské sbírce zpěvů omlouvá autor svoji nedostatečnost v umění básnickém a jeho básně ukazují, že nebyla to jenom přepiatá skromnost, co mu toto při- znání vynutilo. Formálně nevynikají ani jeho písně latinské ani české. Rýmy jsou dosti hledané a často hluché, k vůli hříčce s akrostichem neváhá porušovati strofickou stavbu svých skladeb. Ale tato vada je z části vyvážena upřímným citem, který prochvívá všecky skladby jeho, čině je projevem vskutku zajímavým a dosti působivým. Rukopisně došla nás jediná česká píseň e »Nuže, milí Čechové«, která je zachována v kancionále Teplickém z r. 1566 (= Tepl) f 240—241. I to může býti svědectvím obliby, jíž se těšila. O ní pak svědčí i to, že jeho písní ani v tištěných sbírkách nebylo pomíjeno. Uvádí je, s výslovným označením za skládání Vodňanského (srvn. výše). 1. Jan Musophilus Soběslavský ve svém kancionále nazvaném Kancionál jedno- a Poznal to již Truhlář na uv. m. — “ Srvn. Novotný, Hus I, str. 23, pozn. 4.

Strana CXXXIX
XXV. BOHOSLUŽEBNÁ SKLÁDÁNÍ Z XV. A XVI. STOL. CXXXIX hlasný, ke cti a chvále boží a ku prospěchu i užitku všem věrným Čechům a Moravanům, vytištěném v Praze — 1585, ač vznikl o něco dříve“. Jdou zde za sebou v tomto pořádku: č. CX = c, Krátce vám oznámím na f Y III—Y IIII', č. CXI = d, Buď z toho na f Y III.—Z I, a č. CXII (e) Nuže, milí Čechové na f Z I'—Z II. Pořad jeho podržen i v našem vydání. 2. Zpěvníček Strahovský má rovněž všecky tyto tři české písně, ač ne bezpro- středně za sebou, a bez označení autora. Čte se tu píseň c na f D XV—E IX, píseň a na f D III—D VIII, a konečně píseň e na f A XIII—B III, ale začátek je v jediném dochova- ném exempláři utržen, takže dnes začíná se píseň f [XJIIII slovem »Litoměřice«. První sloky všech písní, českých i lat., otiskl také Truhlář. 3. České písně čtou se nyní i v novém vydání zpěvníčku Strahovského (Špalíček VIII) str. 15—19, 52—57, 63—77. Vedle toho je píseň a (Buď z toho) vydána také při české pašiji Mladoňovicově, již označuji E 2; čte se tu na f C IV a d. až na poslední sloku (str. 453). Obě latinské písně (a,b) čtou se v tištěném vydání z r. 1554 f 02—03', a 03'—05 v pořádku, jenž i v našem vydání zachován. Q. O SV. MISTRU JANOVI HUSOVI (str. 455—457) je dalším výsledkem stoupajících potřeb počeštěné bohoslužby. Je to česká prósa, určená k bohoslužbě v den Husův. Je zachována ve své první části (a) dvěma rukopisy let pade- sátých a šedesátých 16. stol. a tam se také hlásí svým vznikem. Opírá se již o pozdější tradici, s níž se setkáváme u Heremity a jinde, a ačkoli by bylo možné, že užila již to- hoto díla samého, přece mám za pravděpodobnější, že se tu ozývá spíše pověst tradovaná ústněl. Pokud jde o dobu určení, jistě náleží již časům pozdějším. Sice oba rukopisy čtou: „také sobě pálil hlavní kůži, ač předcházející verš: jsa pln milosti boží žádá rýmu,kóži, ale tím mnoho nezískáváme, poněvadž obojí tvar vyskytuje se ještě v druhé půli 16. stol., kam patrně svým vznikem skládání náleží, nedlouho před dobu, z níž pocházejí rukopisy. Jsou zachovány dva: 1. Kancionál Čáslavský z r. 1557, nyní v Národní knihovně Vídeňské sign. A. N. 38 A 2 (= Čásl) nyní č. 15.503 na f T IX—T XIII, jehož popis podal Ant. Rybička, Tři staroč. kancionály nacházející se v cís. král. dvorské bibliotéce Vídeňské. II. Český kancionál Časlavský, PAM VI, 52 a d., a znovu spolu s ním Kl. Čermák, O Čáslavských kancionálech, PAM XXIII, zvl. 19 a d. 2. Kancionál Rybářovský psaný r. 1558 pro kostel sv. Kříže většího v Praze, dnes v Národní knihovně Vídeňské sig. A. N. 38 A 3 (= č. 15.504 = R), jehož popis podává v uvedeném článku Rybička, III. Kancionál Rybářovský od sv. Kříže většího v Praze, PAM VI, 84 a d. Officium o Husovi je tu sice vyříznuto, ale zůstala ,Prosa“ shodná s prósou kancionálu Čáslavského. To však platí toliko o prvé části. Druhá část (b) v tomto kancionále se nečte, za to však má ji ovšem Čáslavský, a také ona je obsažena ve dvou rukopisech, poněvadž ji má také kancionál Jana Táborského z doby kolem r. 1572, chovaný dnes v městském Museu Pražském, na f. 144—145' (= Táb), což ovšem nepřekvapí, vzpomeneme-li, že Jan Táborský z Klokotské hory je také původcem kancionálu Čáslavského. V Pražském kan- 5 Srvn. J. Jireček, Hymnologia 10. 1 Tak asketické pokusy Husovy klade již do doby jeho pobytu v Prachaticích; Bartoš 25 pozn. 43 (zvl. ot. str. 6) a mimo to vynechává zmínku, že Hus byl při nich pozorován, ač by se mu jistě byla hodila. XVIII*

Strana CXL
CXL UVOD. cionále čte se skládání naše mezi jinými pracemi Táborského, který sám bohoslužeb- nými skladbami o Husovi častěji se obíral (srvn. ještě níže pod číslem Sa), je snad dosti pravděpodobné, že i naše skládání pochází od něho, anebo jím bylo upraveno. Nic ne- nasvědčuje jeho staršímu původu, tvary ,tvú“ a p., jež podržuje Čásl. (proti ,tvau Tábor- ského), samy nemohou býti jeho zárukou, pravděpodobně vzniklo asi v polovici 16. stol. Je to prosté zveršování osudů Husových v Kostnici, zakončené výzvou k horlivému přijí- mání pod obojí, cenné jako další doklad kultu Husova. Ani Čáslavského ani Rybářovského textu nebylo mi možno užíti v originále, ne- zbylo, než spokojiti se otiskem; při skládání b užito ovšem zpěvníku Táborského v měst- ském Museu Pražském. Tiskem vydal skládání naše 1. A. Rybička v PAM VI str. 52—53 podle textu Čáslavského, vzpomenuv (str. 85), že se ve stejném znění čte i v kancionále Rybářovském; otiskl však jen část a. 2. Obě části, a i b, otiskli podle textu téhož Rybička a Kl. Čermák v PAM XXIII, 20—21. Podle tohoto otisku, s přibráním textu Pražského kancionálu pro b, pořízeno naše vydání. R. ČESKÁ MEŠNÍ OFFICIA O M. JANU HUSOVI (str. 458—463). Dostáváme se jimi doprostřed plného kultu Husova, jak se ze starších začátků všestranně vyvinul v 16. stol. Byla již zmínka o toml, jak původně mše v den Husův slou- žená spokojila se starým officiem o mučednících, jež stačilo i bohoslužbě znovu se polatin- šťující, ač již dávno doplňováno i skladbami latinskými. Hned na začátku, v letech dva- cátých stol. 15., počeštěná bohoslužba žádala českého překladu těchto starších officií, jak se s ním setkáváme již v kancionále Jistebnickém. Bylo vzato z mešního ritu na nejbližší svátek připadajícího, tedy ze svátku sv. Markéty nebo Maří Magdaleny či z officia o mu- čednících, jak se čte na den sv. Víta, ale i sv. Václava, nebo z officia na den Všech Svatých2. V kancionále Jistebnickém (knih. Nár. Musea II C 7) najdeme ke všem těmto svátkům ve znění skoro stejném a to na str. 26—27 (sv. Vít), na str. 30 (sv. Maří Magda- lena), na str. 35 (sv. Václav), na str. 38—39 (Všech Svatých): »Officium in die s. Viti et sociorum eius. Gaudeamus in wlgari. Kirie summum« [p. 30 »Marie Magdalene officium misse«, p. 35: »Item sequitur officium misse de s. Wenceslao Boemorum patrono, quod se- quitur, et primo Introitus, kyrie canitur summum [červeně] Gaudeamus in Domino«, p. 38: »In die Omnium sanctorum introitus ad missam Gaudeamus in wlgari et sequitur«]: ,Ra- dujme se [Radujmesse 26, 35, 38] všickni v hospodinu, den svátečný slaviece na čest sva- tých mučedlníkóv [30: na čest Marii Magdaleně, 35: sv. Václava, p. 39: na čest všech sva- tých]. Z jich utrpenie Ip. 30: z jieježto slavnosti, p. 35: z jehožto umučenie, p. 39: z jich slavnosti] radujísse anjelé a spolu chválé syna božieho. Veselte se, [Veseltesse 36, 39, Ve- seltese ut supra Alleluia 30, čímž nahrazeno další znění] spravedliví, v Hospodinu, chvaltež spolu [chybí 36] boha [boha spolu 39] z upřemného srdce Alle-luya [proložené červeným „Letamini in domino“] Veselte se, všichni, v Hospodinu a radujtesse, spravedliví, a velebtesse spolu pravého srdce. Na sv. Václava [p. 36] místo toho: „i na věky věkóv Amen. Alleluya. Letamini in domino in wlgari quere in die s. Viti vel aliud de corpore Christi, quod placet. Post hec prosa subscripta et sequitur: Zdráv buď, Otče dobrotivý“. Na den Všech svatých 1 Srvn. svrchu u č. F str. CXXVIII. — 2 Srvn., co o tom vyšetřil Nejedlý, Dějiny str. 116, 418 a d.

Strana CXLI
XXV. BOHOSLUŽEBNÁ SKLÁDÁNÍ Z XV. A XVI. STOL. CXLI zakončeno (p. 39) „Chvála bohu otci i na věky věkóv Amen“]. Alleluya vel Letamini in do- mino in wlgari quere in die s. Viti et sociorum eius. A tento způsob nemizí ani později, třeba se množil počet samostatných skládání a písní. Jako jsme již viděli a ještě uvidíme při bohoslužbě znovu polatinštěné, tak je tomu i v bohoslužbě české. Zajímavý příklad podává rukopis Národního musea častěji již do- tčený, V B5 (= Msm). Je psán v 1. 1539—1555 několika rukami“ a také on utrpěl zlo- volnou rukou neznámého fanatika pozdějšího, takže zejména skládání Husovi věnované téměř celé je zničeno. Přes to však poskytuje kodex dobrý obraz o způsobu kultu Husova v této době. Na konci totiž položen jest index jednotlivých skládání v rukopise obsažených. Zde mezi ostatními svátky najdeme na f 363' červeně poznamenáno: »Den Mistra Jana Husi« s těmito odkazy: »Introit [červeně:] CCXLIII. Kyrie [jinou rukou: ,de evangelistis', ale škrtnuto] vel de martiribus vel summum, Alleluia [škrtnuto]. Proza CCCII [číslo čer- veně]. Offertorium CCXLIII« [číslo červeně]. Jak patrno, i nyní musily v den Husův ještě posloužiti části officií k jiným svátkům určených. Jdeme-li za odkazy v indexu uvedenými, najdeme nejprve na f 243' pod červeným nadpisem: »Introit o mučedlnících a o pannách a o sv. Maří Magdaleně i sv. Kateřině« toto znění: »Radujme se všickni v Hospodinu, den přeslavný slavíce a ctíce [f 244] ku pocti- vosti Buohu i svatým mučedlníkóm; z jichžto umučenie [pod slovem ,mučedlníkóm černě: »pannám«, nad slovy: »i svatým — umučení« červeně: »Mariji Magdaleně« [pod tím: »svaté Kateřině«], »z jejíhožto obrácenie«] radují sě andělé a spolu chválé syna božieho. Veselte se, spravedliví, v pánu Buohu, na upřieméť slušie chválení [pod touto větou černě: »Odpau- štějí se jí hřiechové mnozí, nebo jest milovala mnoho«]. Raduj se, nevěsto boží, nebs došla věčného zboží a za potupu koruny světské vzals [tak] odměnů korunu nebeskú« [nad slovy: »za potupu — nebeskú« červeně: »i na věky věkuov Amen«, kterážto poslední dvě slova připsána dole]. Není proč pochybovati, že tedy, jak udává index, také tento introit ještě v této době » O antifoně Sapienciam v. svrchu str. CXXVIII. — “ Na f 3 čte se (rukou od ostatního textu odlišnou i inkoustem jiným): »Anno domini 1550 f III in die s. Ludmile, M. P. S.«; na f 248 ruka, píšící od f. 246, dodává: »Anno domini 1540. Hic AL B (monogram) P R VERtebat«; na f. 250 táž ruka jako f3 připisuje: »Anno domini 1550 f III ante Spiritus sancti. M. P. S,« Na f 355 za- číná psáti jiná ruka poznámkou: »Anno salutis nostre MVCOXXXIX° dominica 3a post Resurrecionem domini Ihesu«. Na f 364 zakončení jinou rukou: »Anno 1554° sabate post Sapiencie. M. S.«; f 371: »Anno 1555, I. S. S.« a konečně f 375 monogram M. P.« s datem »1552«. — 5 Následují další části officia o sv. Kateřině s jinými odkazy: [f 244'] »Alleluja. Ten, kterýž jest stvořil všecky věci, nebe, zemi, moře ráčil jest povolati svaté Katheřiny a jí věčnú slávu dáti. [Červeně:] Offertorium. [černě:] Dcerky královské [červeně:] f CCLXXX. Com. [černě:] Rozlitať jest [červeně:]f CCXXV. Alleluja o pannách podtím jinou rukou: „XIM virginum“ a na levém okraji jinou rukou: »De virginibus«]. Alle- luia [i 245], šlechtična převýborná, choti pána Krysta, poprosiž za nás Hospodina, Jezu Krysta našeho«. Také ostatní odkazy nemají s kultem Husovým nic společného a nemohly v den jeho býti zpívány. Na f 280 je pod červeným záhlavím »Offfertorium]« zápis: »Dcery královské Tobě ll jsúce ozdobě, růcha ctnosti předrahého li ku poctě jména tvého li postavila [280] se na tvé pravici královna na sobě mající li růcho zlattohlavové l a okrasy perlové. [červeně:] Com. Podobno jest království boží i člověku, jenž hledá zboží, l po kupectví běhaje I a dobrých perel hledaje, I a najda jednu koupí ji, dada své všecko za nil a což má, vynaloží na nijl, načež pod červeným nadpisem: »O matce boží na nebevzetí i jindy o mučedlnících« následuje skládání na jiné. Druhý odkaz na f 225 má pod červeným nadpisem: »Offertorium« toto znění: »Dcerky královské li v poctivosti své, li po- stavila se jest královna na pravici tvé li vuoděvu pozlaceném, oblečena jsúci mnohými a rozličnými přípra- vami. [červ.:] Com. Rozlitať jest milost v ústech tvých, pro kterúžto [225'] věc požehnal tebe Buóh na věky. De s. Margaretha introitus.«

Strana CXLII
CXLII UVOD. v den Husův zpíván, ačkoliv jiné okolnosti, i také praxe, již kodex jinak prozrazuje, na- svědčuje tomu, že větší oblibě těšil se introit jiný, jak hned poznáme. Zatím ještě všim- neme si dalších odkazů indexu, především toho, který se týká zvláštní prósy o Husovi. Vskutku najdeme na f 301' začátek zvláštního notovaného zápisu, jenž však před časy od kastigující ruky byl zalepen, a třeba krycí papír lze dnes z větší části pozdvihnouti, nepomůže to mnoho. Prvního slova nelze přečísti, další část zní: ». .. křesťané, važmež, kterak Mistr Hus Jan byl [?] vzat [2] v nebe«, tím slovem však končí f 301' a další dva listy vytrženy. Poněvadž pak jsem nemohl podobného začátku jinde zjistiti, jest asi znění této prósy pro vždy ztraceno. V rukopise samém se však se jménem Husovým setkáváme i jinde ještě, než index naznačuje. Již na f 223 čteme červený nadpis: »O Mistru Janovi Husovi«, provázený od- kazem [černě] »Gaudeamus [červeně:] de martyribus quere«. Bezprostředně zatím jde sice officium: »De s. Paulo. Scio, cui credidi. Viemť, komu jsem uvěřil«, které jde do f 225', kde se pod červeným záhlavím: »De sancta Margaretha introitus« čte známý introit o mu- čednících, obměna toho, jehož znění podle kancionálu Jistebnického svrchu uvedeno. V ru- kopise Msm není sice ani v textu ani v indexu nikterak naznačeno, že by se tohoto officia bylo užívalo v den Husův, víme-li však, že se tak na začátku vskutku stávalo, máme doklad, že tomu tak bylo i nyní. a O MISTRU JANOVI HUSOVI. Najdeme totiž týž introit, nehledě k četným jeho obměnám, výslovně určený ke dni Husovu v kancionále psaném r. 1588 pro Ústí nad Orlicí. Poněvadž pak jeho vyskyt- nutí v Msm zaručuje, že již v polovici 16. stol. existoval, položeno jest celé znění kancio- nálu Ústeckého spolu s tím, co má s Msm, na první místo, ač jeho obměny najdeme i v textech starších. V Msm, jak řečeno, čte se jen introit (určený vlastně ke dni sv. Markéty), pro den Husův měl kancionál jednak vlastní skládání jiné, z něhož však mimo začátek, oti- štěný svrchu, vše zničeno, jinak části officia v jiné dni zpívané. V kancionálu Ústeckém pravděpodobně z r. 1588, ač v něm najdeme i letopočty 1584, 1589, 1592, — jeho popis podali Jos. Cibulka a Jan Sokol: Ústecký kancionál. Úřední věst. okr. výb. v Ústí nad Orl. 1927 č. 9 str. 130—131 — podává se skládání o Husovi dvakrát. Nejprve na f 223'—224 v pořadu svátků (mezi svátkem Navštívení p. Marie a n. Markéty), ale ruko- pis byl zde porušen vytržením listu a slepením zbývajících, teprve nedávno odstraněným. Tím se stalo, že konec introitu chybí. Lze jej sice doplniti podle Msm, ale nelze určiti, jaké bylo skládání, jež původně v introitu následovalo a jehož zase jen konec je zacho- ván. Podle toho zdá se, že bylo to »Alleluia« zpívané při Kyrie, asi toho způsobu, jak je vidíme při officiu následujícím (b) na druhém místě pod záhlavím »O českých mučedlní- cích« v kancionále Žlutickém a s označením »Jiné« v kancionále Malostranském (v. str. CXLIII a CXLIV). S ním vykazuje naše Alleluia mnohé příbuzné rysy, ač úplně se nekryje. Potom na f 352'—353 uvedená »Prosa o Mistru Janovi Husovi«. Také ona byla podobným způsobem porušena, střed je vytržen, takže zbyl jen začátek a konec. Začátek připomíná onu prosu, již najdeme již v kancionále Čáslavském a Táborského (v. před- cházející číslo Ob str. 457), a také jinak najdou se zvuky, prozrazující, že skladatelé zpra- covávali jedno společné théma, ač si vedou dosti samostatně.

Strana CXLIII
XXV. BOHOSLUŽEBNÁ SKLÁDÁNÍ Z XV. A XVI. STOL. Otisk pořízen pro první skládání podle Msm a Ust, pro druhé podle Úst, kde jedině se čte. CXLIII b O SVATÉM MISTRU JANOVI Z HUSINCE je společné označení dané několika částem mešního officia, dochovaným, pokud známo, ve čtyřech rukopisech. Je to nejprve Introit, obměna známého nám již introitu o mučední- cích, jak jsme se s ním setkali také v čísle předchozím (a) a jak jej najdeme i v čísle ná- sledujícím (c), ač obměna tato přes všecku příbuznost vykazuje také rysy samostatné. Pak jde »Kyrie« o mučednících, uvedené radostným »Alleluia«, jež vzpomíná českých mu- čedníků od Husa a Jeronyma přes oběti šachet Kutnohorských po kněze Michala Poláka, jak jsme se s tím již častěji setkalil. Ale i tu skladatelé kancionálů podávají výběr, při- pojují ještě jiné Alleluia podobného rázu i obsahu, ale samostatně koncipované. K němu pak místo offertoria, jak výslovně udáno“, připojena zvláštní antifona, jež však není nic jiného, než překlad podobného skládání latinského již z 15. stol.3. Že jde o překlad, je patrno na první pohled již na neobratném rýmování. Rukopisně jsou tyto součástky bohoslužebného officia dochovány čtyřikrát. Je to 1. známý kancionál žlutický z r. 1558, jehož popis podal J. E. Vocel, Miniatury české XVI. stol. Žlutický kancionál, PAM III, 250 n. a předtím v článku »Bericht über die im J. 1851 unternommene Kunstarcheol. Bereisung Böhmens, SB Wien 1852. Je to známé, obrazy, miniaturami a iniciálkami vyzdobené dílo z malířské dílny Jana Táborského z Klo- kotské hory. Čtení o Husovi začíná se na f N VII' nadpisem »O sv. Mistru Janovi z Hu- since«. Bylo opatřeno ozdobnou iniciálkou i marginální arabeskou, jež dole přechází v obraz, zachycující podobu muže, před nímž se vpravo otevírá pohled do krajiny s jakýmsi mě- stem. Vocel (PAM III, 253) uvádí, že muž dole stojící drží v pravici palmu a v levici blánku s nápisem, z něhož lze čísti poslední slovo »bakalář«. Na fotografii, již jsem měl k disposici — a děkuji za její opatření laskavosti Památkového úřadu — nic z toho nelze rozeznati. Bylať jak iniciálka, tak malba vůbec zločinnou rukou těžce poškozena, ač znění introitu dobře se dá čísti; končí se však na tomto listě slovem »pána« (v. str. 459 pozn.e) a celý následující list — Vocel si toho nepovšiml — je vytržen. S největší pravděpodob- ností lze však míti za to, že také zpěvy ke Kyrie byly tu původně obsaženy. List N IX přináší totiž pod záhlavím »O českých mučedlnících« ono »jiné« Alleluia, aspoň z části za- chované (od slov: »Z daru toho«), a poněvadž první, dnes nezřetelné slovo na tomto listu, dá se čísti jako »svatého«, předcházelo patrně toto »jiné Alleluia« celé. A tu zase vezme- me-li v úvahu rozsah vytrženého listu, dospějeme k závěru velmi pravděpodobnému, že se na vytrženém listu čtlo také ono první »Alleluia«, ač arci úplně bezpečný (při nejistotě dochování) soud ten není. Zápis tento je porušen namnoze až do nečitelnosti, jen tolik lze poznati, že na f N IX sáhal jen po slova: »v pánu Ježíši, spravedliví«; poněvadž pak foto- grafie str. N IX' se mi nedostalo, nemohu říci, byla-li v Ži také ona offertorní antifona, jež v jiných rukopisech následuje. Je to 2. kancionál Teplický z r. 1560 (= Tep). Také o něm podal zprávu již Vocel v PAM III, 254 n. a SB Wien 1852. Pochází rovněž z dílny Táborského a jest ozdoben miniaturami, podle mínění Vocelova neveliké ceny. Na f H IX (str. 300) začíná se pod zá- 1 Srvn. na př. svrchu str. 368 a j. — z Srvn. str. 460 pozn. **. — 3 srvn. svrchu str. 435 č. H.

Strana CXLIV
CXLIV UVOD. hlavím skládání »O českých mučednících«, jež je tu obsaženo celé, s oběma kyriálními »Alleluia« i s ofertorní Antifonou. Při introitu v iniciále »R« obraz upálení Husova: Hus na hranici, vedle něho pacholek katův do ohně bodající, jiný, kleče, měchem rozdmychuje oheň. Dole je erb patrně donátorův: dva spletené kruhy, nad ním na proužku jméno »Jan Pekárek«. Za pořízení fotografie zavázal si mne k díkům p. archivář Dr. Bergl, pro nějž je opatřil a také opis dalších listů s nevšední laskavostí učinil p. prof. K. Kochmann. Jim oběma srdečně děkuji. Zápis končí na f HXI' (str. 304) ofertorní antifonou. Konečně 3. Kancionál Malostranský z r. 1572, nyní v univ. knihovně XVII A 3 (= Mal), jehož popis podává J. Truhlář, Catalogus III č. 3 str. 2. Také on pochází z dílny Tábor- ského. Naše officium čte se tam na f O III—O VI, tedy bezprostředně před českým pře- kladem upraveného hymnu »Pange lingua« (srvn. svrchu str. 420 u č. B), jenž tu nahrazuje jaksi »Prósu«. První část zápisu notovaného je psána jako celý list, červeně, má nadpis »O svatém Mistru Janovi Husi« a ozdobena obrazy, jejichž popis v. v poznámkách při vydání (str. 459 pozn. *), kde uvedeny i nadpisy jednotlivých stran. Reprodukci přináší na př. dílo M. Jan Hus v životě a památkách lidu českého (Praha 1915) příl. 11. Konečně, po vytištění textu, zavázal si mne k díkům kol. Dr. Odložilík upozor- něním na 4. rukopis British Museum Add. 16.175, z něhož mi i své výpisky laskavě zapůjčil. V tisku nemohlo ho býti užito, a také větší část vytržena. O knize samé, vyzdobené ini- ciálkami a obrazy, praví se na f 3: »Pánu Bohu všemohoucímu, věčnému a vždycky od věkův až na věky požehnanému, stvořiteli všech věcí nejmocnějšímu, votci najmilova- nějšímu, synu najmilostivějšímu i Duchu sv. najdobrotivějšímu, v osobách trojímu, ale v bytu jedinému, té přeblahoslavené Trojici ke cti a chvále duchovní tato a pobožná v jazyku slovanském zpívání nákladem Sixta z Ottersdorfu jsou zebrána a zpravena, aby lidé po- božní z vykoupení svého i ze všech jiných dobrodiní božských snažili se pánu Bohu o spo- lečném církve svaté shromáždění a v této smrtelnosti chvály vzdávati a jeho přesvaté jméno srdcem i ústy vzývajíce velebiti. Unum necessarium.« Pod tím je vyobrazen znak Sixtův. Z hojných illuminací třeba ještě uvésti vyobrazení na f 10 dole, kde kolem vy- obrazení černé orlice čte se nápis »Dorota z Ottersdorfu 1570«, patrně dcera Sixtova. Na f 385 dole nápis »Jan Špik z erbovy lázně 1570« a konečně na f 395 »Martin Šolc«4 Náleží tedy graduál svým vznikem r. 1570 a tedy patrně malířská výzdoba souvisí rovněž s dílnou Jana Táborského. U horlivého utrakvisty, jakým byl Sixt, očekáváme ovšem, že zde najdeme také příslušné zpěvy ke dni Husovu. Byly zde skutečně na f 347—350, jsou však nyní vyříz- nuty. Podle zápisu, který si o tom sám postižený majetník učinil na f 4, r. 1674, kdy graduál z poručení arcibiskupova musil býti dodán »do velebné consistoře a odtud k Je- suitům, velebnému panu Pateru Climentovi«. Od něho tedy pochází vyříznutí oněch listů, ač se při tom — zasluhuje to, aby bylo zvláště vytčeno — zachoval ještě dosti šetrně. Pravíť o tom zápis: »mající sobě on to k přehlídnutí poručeno, od prvního listu až do po- sledního jest přehlédl, neb se v nich mnoho nacházelo, co se nesrovnávalo s církví svatou katolickou Rímskou, to, co odporné bylo, vyřezal, ale to zase na velikou prosbu literátův tehdejších navrátil, s tím napomenutím, kde by se ještě jaký eror s církví svatou kato- lickou Římskou nesrovnával, aby sobě to dobrotivý čtenář neb literát na zlou stranu ne- vykládal, že se to pro to stalo, aby se při počátku neb konci jiné písně počátek nevytrhl 4 Všecka tato data na základě výpisků koll. Odložilíka.

Strana CXLV
XXV. BOHOSLUŽEBNÁ SKLÁDÁNÍ Z XV. A XVI. STOL. CXLV neb nezkazil. 18. Juli anno 1674.« Skládání o Husovi jistě patřilo k tomu, co se nesrovná- valo se svatou církví Římskou, padlo tedy za obět; ale dotčená šetrnost korektora způ- sobila, že se na f 351 zachoval aspoň jeho konec, ač i v něm »jakýs error« dal se na- lézti. A to právě umožňuje poznati, že to bylo officium o sv. Mistru Janovi z Husince a o českých mučednících, tištěné v našem vydání na str. 459—461; rozměry jeho odpoví- dají rozsahu vyříznutých listů, zachoval se na f 351 jen konec Antifony (str. 461), od slov »pro tvé zasloužení — chvála věčná Amen«. S tiskem naším a tedy i ostatními rukopisy, (zejména s Tep. čtením »zůstává« v předposledním verši) shoduje se úplně. Tiskem vydává se zde celé toto officium po prvé. C Zvláštní mešní officium na den Husův má také kancionál v Kostelci nad Orlicí z r. 1589, na který po prvé upozornil Zoubek, Kancionál v Kostelci nad Orlicí, PAM VIII str. 231—232. Kancionál vznikl na podnět domácí, jak udává zápis v něm obsažený: »Z lásky křesťanské Jan Šultys vymalovati dal 1589« a přináší celé mešní officium o Hu- sovi, či správněji řečeno, přinášel, neboť také jeho dotkla se barbarská ruka jednoho z těch, kdo chtěli zničiti památku Husovu. Původně četlo se officium na f N XI—O IV, nyní však je 9 listů N XVI—XX a O I—O IV vytrženo, takže konec chybí. Je toho tím více litovati, že za zničené části není dnes náhrady, poněvadž skládání toto jinde se ne- vyskytuje, majíc jistou cenu samostatnou. Introit je ovšem upraven na starém základě introitu o mučednících a vykazuje tedy mnoho stejného se zpracováním, jak je čteme v kancionálech jiných (srvn. O a, b), ač přece úplné shody není. Potom jde pod samo- statným záhlavím »Kyrie o mučedlnících«, které jinde se nevyskytuje. Je to ovšem zpra- cování latinského ritu mešního, ale přes to není bez zajímavosti. Další část není sice jako zvláštní označena, ale nelze pochybovati, že je to zpracování mešního »Gloria«. Bohužel další listy jsou nyní vytrženy, takže nelze určiti, co obsahovaly. Sic to, co se čte jako závěr »Gloria« na listech N XV—XV, připomíná poněkud jiné části mše (Agnus), ale sotva lze pochybovati, že původně bylo tu mešní officium celé, takže ono místo je toliko závě- rem Gloria a následovaly dále ostatní části, snad Credo, Sanctus, Benedictus, Agnus. Počet vytržených listů není s tím v neshodě. Officium samo jistě je starší než kancionál sám. Ukazují to rýmové poruchy, které se v původním skládání jistě nečetly (na př. »pomocný rač býti« místo »rač býti po- mocný«, snad i »uložil k své vůli« místo »k své vůli uložil«, »lidem« místo původního »lidu«, kterého žádá rým atd. Ale dobu jeho vzniku nesnadno stanoviti. Na f XIII opravil jsem na »žádámy« rukopisné čtení »žádáme«, jak žádá následující rým (nad námi). Ale třeba je z toho patrno, že písaři tvar starší nebyl již běžný, nezískáme tím mnoho, poně- vadž se tvar starší ojediněle vyskytuje i v druhé pol. stol. 16., kam podle všeho vznik officia lze klásti. Rukopis psán je pečlivě, vesměs notován a zdoben barevnými iniciálkami. Tiskem vydává se tuto po prvé. Při tom rád se zhošťuji příjemné povinnosti, abych poděkoval za vzácnou laskavost, již mi prokázal p. lékárník E. Böhm v Kostelci n. Orl., jenž nejen mi velmi ochotně vyšel vstříc, ale také obstaral fotografie. Děkuji jemu i sl. Musejnímu spolku v Kostelci n. O. za svolení k tomu. XIX

Strana CXLVI
CXLVI UVOD. S. a. PROZA O SVATÉM MISTRU JANOVI Z HUSINCE SVATÉ PAMĚTI NA JEHO VLASTNÍ PÍSEN UDÉLANÁ OD J. T. (str. 464—469) je nadpis, který udává původce i původ skládání. Nelze arci pochybovati, že onen J. T. je Jan Táborský a že ona »vlastní píseň« Husova je píseň »Králi slavný«, jejíž znění dá se z počatečních slov prvních a středních veršů jednotlivých slok sestaviti, jak přídavek na konci skládání upozorňuje. A přece by nadpis mohl mýliti, vlastní původ písně není z něho patrný, neboť slova by připouštěla výklad, a snad by ho i žádala, že píseň byla s použitím písně Husovy složena hned po česku. A přece není české skládání nic jiného, než český překlad latinské prósy, vzniklé již v 15. stol., která je otištěna svrchu pod č. XII, str. 243—246. Že jde o překlad, netřeba ani zvláště dokazovati, vyplyne to každému hned ze srovnání obou skladeb, nehledě ani k důvodu, arci podružnému, že text latinský máme doložen již z 15. stol., kdežto český, pokud vím, jen zde je dochován. Ale také forma je pozoruhodná. Český text je pořízen dosti neobratně, takže bychom, kdyby se sám za autora nehlásil, Jana Táborského, veršovce jinak dosti obratného, v něm snad ne- poznali. Rýmy jsou zpravidla velmi nepodařené — není třeba unavovati hromaděním do- kladů, — všude je patrno, jak básníka tísnila jeho předloha, jíž se chtěl pokud možno doslovně přidržeti, takže jen na několika málo místech zní překlad plyněji. A konečně i tím se potvrzuje toto poznání, že je přeložena i závěrečná ,Cancio, jež sice uvádějíc začát- kem poslední slovo písně Husovy (Sempiterne — u věčnosti), připojuje se k tomu, co před- chází, ale je přece myšlena samostatně. Proto také nebyl překlad položen k latinskému textu, od něhož více než celým stoletím je oddělen, nýbrž otiskuje se zvláště, jako doklad kultu Husova z 16. stol, při čemž arci tím spíše tato reminiscence na starší bohoslužebné skládání o Husovi může zajímati. Dochováno jest v kancionále českém z dílny Jana Táborského z doby okolo r. 1570, chovaném dnes v městském museu Pražském. Čte se tu na f 133'—140'. Doba vzniku dána je jménem autora a datem kancionálu. Písařské chyby, porušující rým (v. o nich svrchu), zaručují sice, že je to opis, ale prvopis jistě nebyl mnohem starší. Německý překlad, který pořídil K. J. Erben, otiskl Höfler, SS II, 230—233, český text otiskuje se tuto po prvé. b. JINÁ PROSA. Tímto titulem označeno, jde v kancionále bezprostředně za předcházejícím sklá- dání nové, ač ne zcela neznámé. Hned na začátku zmínka o knězi Michalovi na Karl- štejně umořeném uvádí nás do ovzduší, s nímž jsme se již častěji setkali v podobných skládáních. Ale některé známky mohly by vzbuditi otázku, není-li tato prosa starší než 1 Někdy i neporozumění písařovo je zhoršilo, na př. ve sloze druhé rýmuje se »apoštoluov« na »sobotu«; jistě zde původně bylo »apoštolů«, ač i pak je rým dosti hluchý, nebo poslední verš sloky 11 »obětování« místo »obětovánie«, jistě původního (rým »za ně«).

Strana CXLVII
XXV. BOHOSLUŽEBNÁ SKLÁDÁNÍ Z XV. A XVI. STOL. CXLVII její dochování. Nezáleží snad ani tolik na tom, že proti ostatním skládáním, v nichž pře- vládá bohoslužebný ráz, najdeme zde dosti četné reminiscence životopisné (o odpustko- vém sporu atd.), ale pozornosti zasluhuje, že zde nacházíme zřetelné stopy onoho ztrace- ného pramene, který jsme pro kázání pod č. XIX. uveřejněné, pro život Heremitův a j., ale také pro Kroniku o Janovi Žižkovi a Staré letopisy mohli konstatovatil. Jazyk prósy sice nijak staršího původu neprozrazuje, ale okolnost právě zmíněná může býti zárukou, není-li prósa sama starší, že jistě užila starého onoho pramene, což nadto i přípisek o sumě Zikmundovi vyplacené, názor, s nímž se i jinde setkáváme, dovede podepříti. Tím vším roste cena prosy, jinak dosti neumělé o rýmech namnoze neobratných a hluchých. Je zachována v kancionále Jana Táborského, chovaném dnes v Městském museu Pražském, f 140'—144, kde jako třetí kus následuje ještě skládání, zachované také v kancionále Čáslavském a proto s ním otištěné svrchu pod č. Pb. Naše prosa otiskuje se zde po prvé. T. OFFICIUM DE SANCTO IOHANNE HUS (str. 470—472). Nové, aspoň částečné, polatinštění husitské bohoslužby, jak se s dobou zase dosta- vovalo, vyžádalo si pak celého latinského mešního officia v den Husův, jak se s ním v po- sledních desítiletích 16. stol. setkáváme. Má je zejména kancionál pro kostel sv. Michala na Novém městě Pražském2, chovaný dnes v universitní knihovně Pražské XI B1. Byl původně pětihlasý, zachovány jsou však dnes jen hlasy čtyři, z nichž zvláště »Tenor« vypraven okázaleji, vyzdoben obrazy Husa na hranici a na kazatelně a opatřen nadpi- sem3, jenž prozrazuje, že toto officium složeno schválně ke dni Husovu péčí Jana Slán- ského, služebníka rady Staroměstské, dne 6. července 1571. Pochází z dílny Jana st. Kan- tora a Václava Zimy Aulického. To se potvrzuje také tím, že poměr je tu téměř obrácen. Kdežto dříve v den Husův užíváno officia k jiným dnům určeného, nepřestává to sice ani nyní, ale je to vlastně toto officium Husovo, jehož se má užívati i při jiných svátcích, zvláště sv. Víta a sv. Václava, jak to různočtení na příslušných místech podložená ukazují. Na konec arci“ připojeno ještě officium jiné s antifonou Justorum autem anime, jak na svém místě uvedeno, jistě za tím účelem, aby rovněž při mši v den Husův se ozývalo. Ale vzpo- meneme-li“, že je to antifona, která ode dávna zpívána při poslední části mše,Communio, poznáme snadno, že v našem officiu na den Husův nebyla již tato část samostatná, nýbrž užito této části ze mše svatováclavské, k níž že náleží, prozrazuje její znění. Text našeho officia není přirozeně ve všech čtyřech rukopisech stejný, mění se podle potřeb hudebních, když některé partie zpívány sólově nebo menším počtem hlasů a tudíž v jiných vypuštěny, ale přece lze základní text dobře zachytiti. Tu pak vidíme, že je to mešní officium shodné celkem s katolickým a tudíž některé jeho součástky prostě přejímající. Introit je upraven podle známého nám »Gaudeamus« o mučednících vložením vý- slovné zmínky o Husovi a Jeronymovi; čte se také, ač bez ní a tedy v původní podobě, 1 Viz svrchu str. 370, 378, 382. — 2 O něm Truhlář, Catalogus II, str. 126—127 č. 2015—2018; srvn. i Katalog výstavy Husovy str. 48 č. 139—141. — 3 Otištěn na začátku naší edice str. 470. — 4 Viz str. 472 pozn. v. — 5 Srvn. Nejedlý, Husit. zpěv 501. XIX*

Strana CXLVIII
CXLVIII ÚVOD. v kanc. Klat. 1537 ke dni sv. Víta na f CXI. Kyrie a Gloria kryjí se úplně s obdobnými částmi mše vůbec. Potom Alleluia je provázeno prósou vlastního určení, ač nezcela novou. Je to obměna skládání již v 15. stol. dosvědčeného, zejména ono »Aliud« kancionálu Rackova — viz výše pod č. F. část druhá (str. 433) — bylo mu vzorem. Potom Credo a Sanctus přidržují se mešního kánonu, teprve v Benedictus setkáme se zase s reminis- cencí na vlastní určení zmínkou o Husovi. Třeba tedy nepřinášelo skládání motivů nových, i svým celkem i zvláště určením a vznikem je svědectvím neutuchajícího kultu Husova i v této pozdní poměrně době. O rukopisném dochování byla již řeč, tiskem vychází zde po prvé.

Strana CXLIX
XXVI. BÁSNĚ A EPIGRAMY NA HUSA A JERONYMA. Na konec zdálo se mi vhodným připojiti aspoň některá skládání, jejichž oslavný účel je patrný na první pohled, byť i nebyla určena účelům bohoslužebným. Jsou to vý- sledky činnosti zejména jednotlivých humanistických básníků, ať mají za účel oslaviti jméno Husovo básní, ať mají sloužiti za nápis k jeho vyobrazení, jak jsme se s tím setkali již v kancionálu Litoměřickém (v. svrchu č. XXV K), ač zde jeho bohoslužebný ráz ještě jasně vystupuje, nebo konečně — a ten obojí účel dá se spojiti — akrostichem zachycují rok jeho úmrtí. Ačkoli začátky této činnosti můžeme postřehnouti již v prvních letech 16. stol., je přece přirozené, že větší měrou vyskytují se teprve v druhé jeho půli, kdy huma- nismus u nás došel obecného rozšíření, ač s podobnou činností setkáváme se také mimo země české. Zabýval se těmito básněmi podrobněji A. Kraus, a jistě lze přisvědčiti jeho závěru, že výsledek pokusu o úplné sebrání této literatury pro její nevelkou cenu nebyl by úměrný píli na to vynaloženél, ač by jistě nezajímavá sbírka podobná nebyla. Někdy sám vznik skládání podobného dovede upoutati, jako když německý humanista Nikodem Frischlin za pobytu v Praze r. 1586 napsal na dveře tmavé komůrky v Karolinu2, jež, arci mylně, platila za příbytek Husův, vlastní rukou verše: Haec olim haereseos damnati crimine falso Hussi, dum vixit, parva taberna fuit3. Není ovšem ani účelem této publikace vyčerpati látku příslušnou, spíše jde jenom o ukázky a proto ani příslušné kritické otázky (složení, osoby autorů a p.) nejsou tu zpravidla řešeny; jde spíše o pouhá upozornění; a přece je snad záhodno podati je, zvláště pokud jde o věci neznámé nebo aspoň nepovšimnuté, nebo také jinak zajímavé. O úplnost při tom, jak řečeno, nejde. a VERŠE, JEŽ HUSOVI VĚNOVAL KONRÁD CELTES (1459—1508) (str. 473) Na prvém místě zasluhují zmínky básnické poznámky, jimiž Husa vzpomněl slavný humanista německý Konrád Celtes. O jeho stycích s Čechy, a zvláště o nepříznivém dojmu, 1 Srvn. Kraus (Husitství I, 253 n., zvl. 256; srvn. i Bartoš na uv. m. 30 (zvl. ot. 11). — 2 Nikoli v Betlémě, jak myslí Kraus 254; srvn. pozn. násl. — Zprávu o tom uvádí Theobald, Hussitenkrieg (1609) str. 35 těmito slovy (po popise kaple Betlemské a kněžského domu při ní. »Vnnd so viel von der Kirchen Beth- lehem und des Hussen wohnung, welcher sonsten auch in dem collegio Caroli quarti, welches man das grösste nennet, gewohnet in einem kleinen finsteren Stüblein, darein hat ihm zu ehren Nicodemus Frischlinus mit eigener hand an die Thür dis distichon geschrieben: Frischlinus manu propria«; datum jeho pobytu v Praze zjišťuje Kraus na uv. m.

Strana CL
CL UVOD. který způsobila jeho neslušná prostořekost za jeho návštěvy Prahy r. 1491, kdy, propůj- čuje se asi za nastroj nespokojenosti některých vůdčích utrakvistů, mezi básnickými po- mluvami biskupa Augustina Luciana dovolil si i nejapné urážky přijímání pod obojí, je dosti známo, aby bylo lze pochybovati, že sympatie k českému národu nebyly mu vodít- keml. Teprve nověji však vešly ve známost i jiné jeho projevy, které obraz ten poněkud mění2. Jde-li o projevy pozdější, k nimž obratný humanista teprve lepším poznáním dospěl (ač záští k Čechům ho ani později neopouští), aneb dovedla-li jeho humanistická lehko- myslnost srovnati zároveň obojí mínění tak protichůdná, nemohu zatím řešiti, poněvadž v Praze není k tomu prostředků. Jistě však zasluhují ony poznámky o Husovi a o poměru Čech k papeži, v nichž sympatie autorovy náleží straně české, aby byly znovu uveřej- něny. Ale mělo-li se tak státi, nezbylo, když příslušných publikací nelze se v Praze do- hledati, než opakovati otisk, který přináší Kraus, Husitství I, 133. b K nejstarším jinak náleží asi báseň nadepsaná HUSSII DE LUTHERO VATICINIUM. (str. 474) Již titul ukazuje, že jde o skládání nikoli starší poloviny 16. stol., kdy teprve, jistě také pod vlivem slov Jeronymových při konečném slyšení, pověst o Husově proroctví o Lutherovi začíná se vytvářeti4. Vlastně je celá báseň monolog vložený do úst Husovi před upálením; v něm, háje se před křivým nařčením a popíraje, že by hlásal bludy, končí ohlášením příští labuti za sto let. Veršování je velmi obratné, je patrno, že antické metrum, kterého tu užito, nečiní autorovi obtíží. Jest ho tedy jistě hledati v kruzích hu- manistů, pravděpodobně českých, ač určitěji toho jistiti nelze, poněvadž souhlas s učením Husovým (agnitam ob veritatem) není v tu chvíli již výhradným majetkem českým, a ani dochování nepřináší pro to rozhodujících důvodů. Je zachováno jako přípisek při starém tisku universitní knihovny 33 E 25, jenž obsahuje: Breviarium iuxta ritum Predi- catorum lectionibus per ferias et oct. refertum ac multis frigiis et figuris indignitum de- coratumque nuperrime impressum, devoti fratres ac sorores, accipite, a jež podle přípisku na poslední stránce vyšlo: tempore reverendissimi sacre theologie doctoris, clarissimi fratris Thome de Vio Caietani, totius ordinis nostri generalis magistri dignissimi per spectabilem virum d. Bernardinum Stoignignum de Monteferrato Venetiis feliciter explicit anno domini MCCCCCXIIII die XXII Septembris. Na přivázaných čistých listech napsáno jest rukou pozdějšího 16. stol. několik církevních skladeb, z nichž u jedné označen autorem Petrus Domiani, u jiné Gerson, ostatní jsou hymny na narození, umučení a zmrtvýchvstání 1 O tom podrobně J. Truhlář, Kterak se zachovali nejstarší humanisté k národu českému (ČČM 1880 str. 476 a d.), týž Humanisté a humanismus v Čechách za krále Vladislava II. (Praha 1897. Rozp. Akad. III tř. roč. III č. 4) 41 a d., 125 a d. — 2 Kraus, Husitství I, 132 upozorňuje, že stanovisko Truhlářovo bude třeba revidovati podle nových publikací, zejména podle vydání, které pořídil Hartfelder, Fünf Bücher Epi- gramme von Konrad Celtes (Berlin 1881), ale knihu tu marně jsem v Praze hledal. — Srvn. svrchu str. 337, 347, 363. — “ Srvn. o ní Hauffen: Hus eine Gans, Luther ein Schwan, Prg. deut. Stud. IV. — Srvn. Truh- lař, Catalogus II, str. 374—375 č. 2774.

Strana CLI
XXVI. BÁSNĚ A EPIGRAMY NA HUSA A JERONYMA. CLI páně, na sv. Ducha, na sv. Trojici, dále žalmy a j. Nic tedy nesvědčí, že by báseň byla musila vzniknouti v Čechách, ač ani nic tomu neodporuje. Tiskem vychází zde, pokud jsem mohl zjistiti, po prvé. C OSLAVNÉ VERŠE NA HUSA A JERONYMA V NORIMB. VYDÁNÍ (OP). (str. 475—477, 508) Nejvýmluvnějším důkazem stoupající úcty Husovy je ovšem pietní Norimberské vydání jeho spisů latinských r. 1556 péčí Flacia Illyrica (= Op). Z oslavných básní na Husa, jež tu připojeny, aspoň jedna, ne-li všecky, má autorem slavného Matouše Collina z Chotěřiny. Je to sice dosvědčeno, pokud vím, teprve pozdějším svědectvím Theobaldo- výml, ale jistě není proč svědectví tomuto, nepříliš pozdějšímu, nedůvěřovati a přijímá se také obecně2. Obtíž tkví jinde. Vedle textu Op jest totiž první z básní, Collinovi přičtená, zachována také ve sborníku Collectaneí Bydžovského“ v rkpe Lobkovické knihovny č. 384 ve znění poněkud odchylném a toto znění právě otiskuje také Theobald, přičítaje je Collinovi. Vysvětliti toho neumím, ale ze srovnání obou textů soudím, že znění Op je pů- vodnější. Proto je kladu na prvé místo (a), znění odchylné (s) na místo druhé. Rukopisně dochováno je toliko znění s v dotčeném právě rukopise Lobkovickém č. 384 f 63. Znění a otištěno v Op. na posledním nepaginovaném listě před předmluvou, odkud je přetiskl: 2. Samuel Martinius z Dražova, Hussus et Lutherus (Pragae 1619) str. 334, dále 3. Walpurger, Hussus redivivus, das ist gründliche und eigentliche Beschreibung aller Handlungen, Tractaten, Predigten, Discursen, Verhörungen, Citationen, Anklag, Ver- antwortungen, bäpstlichen Bullen und Cruciaten, Inquisition Artikeln und Interrogationen auch Röm. Kays. und Königl. May. des Conciliji fürst- und herrlicher, auch der Stände vnd Städte in vnd ausser dem Königreich Böheimb Nachrichtungs-, Trost- und Warnungs- Schreiben, welche in Sachen M Johann Hussen, Predigers zu Prag in der Capel zum un- schuldigen Kindlein, Betlehem genant, vor, im vnd nach dem allgemeinen Costnitzer Con- cilio ergangen seyn. Alles theils aus desselben hinterlassenen Manual, theils aus eines böhmischen Freyherrn Secretarii Protocol, theils herüber verfertigten Instrumenten vnd erwehnten Schreiben zusammen getragen durch Christoph Walpurger D. .. Gedruckt vnd verlegt zu Gerach durch Andream Mamitzsch anno MDCXXIII. Čte se tu na f D 4, jakožto poslední z básní věnovaných spisovateli od jeho přátel, kteréžto básně (jedna je hebrejská, ostatní latinské), chválíce jeho odhodlání vydati tuto knihu, zmiňují se začasté také o Husovi. Jich však, poněvadž Husovi platí jaksi jen nepřímo, si zde nevšimám4. 4. Text shodný s s otiskl Theobald Hussitenkrieg (1609) p 142. 5. Přetisk prvního vydání spisu Walpurgerova s titulem Hussus combustus, non convictus, das ist .... [titul jako svrchu se změnami Discursen, Orationen, Citationen, 1 Srvn. jeho nadpis, uveřejněný níže při vydání str. 483 pozn. a. — 2 Srvn. Kraus I. 254, Truhlář- Hrdina, Rukověť I, 469. —a Popis podal J. Jireček, Věstník U. Spol. 1883 str. 120. — “ Autoři jsou: Sigismundus Finckehaus, V. J. D. et pro temp. academiae Lipsiensis patriae prorector, Jacob Schultes D., Sebastianus Ulricus V. J. D., Christophorus Preibisius JUD., M. Paulus Engelschall, diac. Hallen. ad b. Virg., M. Cunradus Bavarus, Walpurger sám, M. Michael Höfer (hebr. a lat. překl.), M. Tileamannus Olearius, Theol. S. Stud.

Strana CLII
CLII UVOD. Anklagen und Verantwortungen, Audientzen, bäpstlichen ... Interrogatorien, ingleicher Röm. Keys. .... auch der Vniversiteten Stände.... Warnungs-Schriften, ... zu Praga .... Bethlehem genand .... Manual vnd operibus .... hierüber. Instrumenten, alten Bib- liothecken vnd ... getragen, mit zweyen judiciis Herrn D. Lutheri, auch nützlichen Regi- stern gezteret ...] Gedruckt zu Gera. durch Andream Mamitzsch 1625. Čte se tu rov- něž na fol. D 4. 2. NADPISY K VYOBRAZENÍ HUSOVU (str. 475—476). Vedle toho přinášejí Op ještě zvláštní verše a vyobrazení Husova, jež se dílem (ale patrně z Op převzaty) čtou i jinde. Tak v I. svazku na zadní straně posledního ne- paginovaného listu před předmluvou, nad vyobrazením Husa na hranici čte se upozornění (a), patrně až pro vydání samo skládané, to že jest podoba Husova, když umíral. Pod obra- zem pak čtou se verše, rovněž od počátku tomuto účelu určené, ale také jinde dochované (B), oslavující Husa, jehož památka vždy bude Čechům zářiti. Báseň je zdařilá formálně i věcně, za původce lze míti, ač to výslovně řečeno není, nějakého českého humanistu, a nerozpakoval bych se vztahovati sem zmínku Theobaldovu o autorství Collinově při předcházející básni č. 1. uvedenou. Rukopisně dochována jest tato báseň ve zmíněném rukopise Lobkovickém č. 384 f 6', kde za ní ještě následuje chronogram (7), jinde, tuším, nedochovaný. Tiskem vyšlo první a druhé skládání (a, ) v Norimberském vydání z r. 1558, kde se čtou dvakrát. Nejprve v I. díle na zadní stránce posledního nepaginovaného listu před předmluvou nad obrazem Husovým a pod ním. Obraz s oběma nápisy jest pak opa- kován v díle II. na zadní straně listu přinášejícího obsah. Z rukopisu Lobkovického (jak svědčí varianty) otiskl báseň Samuel Martinius ve svém díle Hussus et Lutherus str. 334—335. Chronogram rukopisu Lobkovického (7) otiskuje se nyní po prvé. Verše tyto jsou také zachovány v českém překladu nepříliš pozdějším. Obsah je v něm zachycen celkem správně, ale formu překladatel změnil, místo časoměrných dystích volil rýmovaná dvouverší. Kdo je původcem překladu, neumím pověděti, že není příliš pozdější originálu, plyne z toho, že byl otištěn v Norimberském vydání Postilly Husovy z r. 1563, kde se čte pod obrazem Husovým při prvém listu. 3. K OBRAZU JERONYMOVU (str. 508). Také obraz Jeronymův v Op ozdoben jest básněmi, distychem svrchu, (d) větší básní pod obrazem, v níž stručně dotčeno osudu Jeronymova v Kostnici a jeho statečnosti (s). Tato báseň jest zachována (podle popisu Jirečkova) v dotčeném rukopise Lobkovickém č. 384 f. 7, jehož však jsem při jejím vydání nemohl užíti. V Op je obraz Jeronymův s oběma básněmi otištěn v II sv. f CCCXLVIII a opakován ve všech vydáních dalších. na (str. 508.) Jde o nápis a verše neznámého autora provázející dřevoryt, jehož původcem je Baltazar Jaenichen, působivší v Norimberce v poslední třetině stol. 16. (v. Katalog výstavy

Strana CLIII
XXVI. BÁSNĚ A EPIGRAMY NA HUSA A JERONYMA. CLIII Husovy str. 49 č. 144) Verše, dosti zdařilé a plné nenávisti k papistům, jsou datovány sig- naturou asi do půle 16 stol. d JINÁ SKLÁDÁNÍ NA HUSA A JERONYMA ZE 16. a 17. stol. (str. 477—478.) a,8 VERŠE JANA ROSINA A RUBIGALLA PANNONIA (str. 477). Vznikem snad ještě starší jsou oslavné verše, které Husovi a Jeronymovi věnoval Žatečan Jan Rosinus. F. F. Procházka, když na tohoto polozapomenutého muže, otiskuje také tyto jeho verše, znovu upozorňovall, dovolává se nějakého jeho rukopisného sbor- níku, který poznal laskavostí Ungarovou; ale v universitní knihovně, na kterou by přede- vším bylo mysliti, podobného sborníku dnes není. Avšak distycha sama byla známa již dříve. Uvádí je již Theobald v obou vydáních svého Hussitenkrieg, z něho pak Seyfried i jeho druhý vydavatel Mylius. Theobald však uvádí verše ve znění poněkud odchylném, totiž jako chronostich, přičítaje Rosinovi již tuto úpravu?. Sdělení jeho sice došlo víry“, ale nevím, zda právem. Nehledě ani k tomu, že text, zachovaný u Procházky, jistě ruko- pisného původu a tedy patrně starší, této úpravy ještě nemá, ani jinak nezdá se býti úprava tato původnější. Dobře poznamenal již Kraus“, že pěkné myšlenky o zúrodněném popelem Husovým Porýní je na číselnou hříčku škoda. Arci je poznání o původnosti znění Procházkova poněkud ohroženo. A Kraus“ dovolává se nějakého kancionálu Kralovédvor- ského, jehož jsem přes usilovné pátrání (ani dotazem u Krause samého) nemohl zjistiti, v němž prý je epitaf Flaciův na Žižku a vedle toho náhrobní nápisy na Husa a Jeronyma z péra Rubigalla Pannonia. Ale ani tohoto autora nemohl jsem přes všecko snažné při- činění zjistiti, a nezbylo tudíž než spokojiti se pouhým otištěním jeho textu, jak jej po- dává Kraus, a ponechati rozřešení této záhady badání dalšímu. Verše Rosinovy otiskl Procházka Miscellaneen I. str. 101, jejich obměnu na chrono- stich přináší Theobald (Hussitenkrieg str. 144, 2. vydání str. 113) a z něho Seyfried str. 110 opět Seyfried-Mylius 248 a posléze i Kraus I 256. Co do Rubigalla Pannonia nemohou zatím než odkázati k tomu, co vyšetřil Kraus na uv. m. DVOJVERŠÍ JIŘÍHO KAROLIDESA Z CARLSPERGA (str. 477), jehož životopisná data nyní nejúplněji shromaždil A. Truhlář-Hrdina, Rukověť k písem- nictví humanistickému I, 272 a d, jest samostatnou obměnou veršů předcházejících. Autor, slavený básník doby Rudolfínské (nar. 1569, zemřel 1612), proslul četnými pracemi, jejichž 1 Procházka, Miscell I, 101 n. — a Srvn. úvodní slova Theobaldova, otištěná níže při vydání str. 477 pozn. *. — 5 Pak je opakuje na př. Kraus, Husitství I, 256 —4 Na uv. m. 256. — 5 na uv. m. 255; v poznámce cituje se k tomu Denkschrift für hist. Theol. V, jehož však v Praze není. XX

Strana CLIV
CLIV ÚVOD. výčet podává Hrdina v díle uvedeném. Dvojverší zmíněné není v nich výslovně uvedeno, otiskl je Samuel Martinius z Dražova ve svém spise Hussus et Lutherus str. 350, odkud jest přetištěno zde. e NÁPISY ČÁSLAVSKÉ (str. 378) souvisí poněkud se spornou otázkou pohřbu Žižkova jíž zde ovšem nemíním řešiti, ač jsem přesvědčen, že Žižka v Čáslavi opravdu pochován byll. Ale ať je tomu tak, čili nic, jisté jest, že nad hrobem, který platil za Žižkův, i nad protějším obrazem Husovým aspoň v 16. stol. byly. Nás zde zajímají především tyto2. Došly nás toliko v pozdním tisku ze 16. stol., jehož správnost však jest ověřena několika svědectvími pozdějšími, dílem i očitých svědků. Forma, slušně humanistická, ukazuje na stol. 16., přece však lze je míti za starší než jejich dochování. Druhý z nápisů totiž zachoval se vedle toho také rukopisně na zadním pří- deští rukopisu Klementinské knihovny III F 11. Je tu psán rukou 16. stol., ale spíše první než druhé jeho půle. Jeho znění je patrně původnější a z jeho dochování pouhým pří- piskem v rukopise jiného určení lze snad souditi, že nebyl k tomuto účelu teprve skládán, nýbrž odněkud opsán — snad právě z nápisu Čáslavského, když také jinak máme do- svědčeno, že nápisy podobné na kostelích a jiných veřejných budovách nebyly zvláštností. Mimo to čte se jeho opis (rukou 17. stol.) na zadní desce rukopisu Gersdorfské knihovny v Budyšíně. Plné znění všech nápisů (také o Žižkovi) zachoval“ Nat. Chytraeus, Variorum in Europa itinerum deliciae (Herborn 1593) str. 576—577. Dále znal nadpisy patrně z autopsie 2. Zach Theobald, Hussitenkrieg (1609), str. 313, jenž rozmnožuje řadu nadpisů Žižkovi věnovaných o jeden další. 3. Odtud přejímá nadpisy Samuel Martinius, Hussus et Lutherus (1619). 4. Z Theobalda je otiskuje Seyfried, Dissertatio hist. de Joannis Hussi martyrio, ortu... (Jenae 1698) str. 129, z něhož je zase přetiskuje jeho druhý vydavatel 5. Seyfried-Mylius s týmž titulem (Jena 1743) str. 274. Opět je přináší 6. Theobald, Hussitenkrieg ve třetím vydání (Breslau 1750), str. 314—315. Posledně je otiskl (nehledě k jiným částečným ukázkám) 7. F. M. Bartoš, O Čáslavské ostatky Husovy (ot. ze Vlastiv. sbor. východoč. II) str. 19 pozn. 30. 1 Srvn. o věci Šimák, Kde byl Žižka pochován (ČČM XVIII, 463—464), Bartoš, O Žižkův hrob, (Čáslav 1923) a k tomu Šimák (ČČM XXIX str. 200 n.), Hlošina (Čech 1924 č. 190—192), Urbánek Žižka v památkách a úctě lidu českého (Spisy fil. fak. univ. Masarykovy 10, Brno 1924, str. 22 n.), Bartoš, Žižkův hrob v Čáslavi (ČČM 1924, str. 209 a d), Hrdina, K čáslavskému epitafu Žižkovu (LFil, LI), Ur- bánek, K diskusi o Žižkovi (ČČM 1925 str. 1 a d.), Matiegka, Pozůstatky Jana Žižky z Trocnova (Praha 1924, ot. z Anthropol. D), Bartoš, O čáslavské ostatky Žižkovy (Chrudim 1924, ot. z Vlastiv. sb. východoč. II), Guth, Žižkův hrob v Čáslavi (Sb. Pekařův I). — 2 Posledně otiskl všecky, o Husovi i Žižkovi, F. M. Bartoš, O čáslavské ostatky Žižkovy str. 18 a d. pozn. 30. — 3 Vedle zmínek, jež o nápisech u sv. Václava v Praze zachoval Martinius (v. níže str. CLVI.) uvádím, co ze starších svědectví, mně bohužel nepřístupných, vyšetřil Hauffen, Husz eine Gans — Luther ein Schwan (Prager deut. Stud. 1X, 1908), str. 8, o nápise za oltářem v kostele v Gothě (dosvědčen r. 1587 a 1620). Zní: MC quadratum LXquoque duplicatum Oraps (= ora pro nobis) peribit et Hus Wiclefque redibis (první verš dá číslo 1520). 4 Upozornil na to Bartoš, O Žižkův hrob (Čáslav 1924) str 8 a 16 pozn. 6.

Strana CLV
XXVI. BÁSNĚ A EPIGRAMY NA HUSA A JERONYMA. CLV VERŠE NEZNÁMÉHO HRADEČANA. (str. 478.) Záliba v hříčkách chronostichických neopouští nás ani později, spíše roste a dovede se někdy srovnati i s poetickou cenou jednotlivých projevů. Tak čtyřverší, jímž v 16. stol. neznámý Hradečan zvěčnil památku Husovu a jež v prvních dvou verších obsahuje leto- počet 1415, nepostrádá básnického vzletu. Původní zápis nás sice nedošel a svědectví o něm zachovaná nejsou zcela souhlasná. Karel Josef Bienenberg praví o něm r. 1780, že je nalezl v městské knize pamětní v Králové Hradci, kdežto o devatenáct let později Frant. Švenda, uváděje týž zápis, chce tomu, že byl učiněn nějakým městským písařem Hradeckým v exempláři Veleslavínova kalendáře, jenž se podnes chová ve spisovně Hradeckél. Dnes tomu již není tak, a právě ta okolnost činí, tuším, pravděpodobnějším, že tvrzení Švendovo je asi správnější, poněvadž jistě snáze mohl ze spisovny zmizeti exemplář tištěného kalendáře, než pamětní kniha, jako také omyl Bienenbergův snadněji dá se vysvětliti, běželo-li o exemplář četnějšími pamětmi místního rázu opatřený. Jistě není příčiny pochybovati, že někdy v 16. stol. zápis tento skutečně byl učiněn a že oba naši zpravodajové míní zápis týž. Otiskl jej po prve 1. K. J. Bienenberg, Gesch. der Stadt Königgrätz I (Kr. Hradec 1780) str. 235 2. Fr. Švenda, První, zlatý a stříbrný obraz města Hradce nad Labem (Kr. Hradec 1799) str. 157—158 3. J. Vrabec, Příspěvek k dějinám kultu Husa na Královéhradecku před Bílou Horou, Reform. sborník I (1921) str. 33. g VERŠE MATOUŠE MĚSTECKÉHO RADNÍHO V KRÁLOVÉ HRADCI. (str. 179.) Vypuštění svátku Husova z kalendáře r. 1585 skrze Petra Codicilla z Tulechova na vyšší nátlak vzbudilo v Čechách obecnou nespokojenost. Ulevujíc si jednak satyrickými popěvky a epigramy, došla také důstojného projevu uvědomělým dvojverším chronogra- fickým, jímž událost provázel měšťán a radní v Kr. Hradci Matouš Městecký2. Sám literát, činil si zejména do svého exempláře druhého vydání kalendáře Veleslavínova rozličné historické záznamy. A tak při r. 1582 k zprávě o reformě kalendáře Rehořem XIII. při- pojil zmínku o uvedené události. Sám letopočet, jenž z jeho chronografu vychází, uka- zuje ovšem, že míní r. 1585, a nic nevylučuje možnosti, že epigram sám vskutku hned toho roku vznikl, třeba na místo, kde se nyní čte, zapsán byl později. Již Vrabec správně poznal, že úvodní česká slova, vědouce již také, že opomenutí Codicillovo po dvou nebo třech letech odčiněno, připsána patrně později, čemuž i to nasvědčuje, že druhé vydání kalendáře Veleslavínova vyšlo teprve r. 1590. To ovšem nebrání mysliti, že verše samy mohou býti starší; ale i když tomu není tak, nejsou od události příliš vzdáleny, když zadní hranice dána jest r. 1598, rokem smrti autorovy. 1 uv. m. 32. Srvn. úvodní poznámky obou vydavatelů níže při otisku str. 478 pozn. 1. — 2 O něm Vrabec na XX*

Strana CLVI
CLVI UVOD Zápis čte se v onom kalendáři, který je nyní majetkem prof. Soukupa v Rakov- níce3. Odtud otiskl jej znovu Vrabec v Ref. sborníku I. 33, odkud jej přetiskuji, poněvadž jsem kalendáře samého užíti nemohl. h VERŠE JERONYMA TREUTLERA ZE SVÍDNICE (1565—1607) (str. 479). O tomto slezském humanistovi a právníku4 je známo, že v mladších letech byl také neneobratným básníkem latinským, z jehož pera vzešly dvě samostatné sbírky bás- nické (z 1. 1585 a 1586) a jenž se ani později, kdy se obrátil ke studiu práva, této čin- nosti neuzavíral. Verše jeho jsou obratné a zdařilé, těšily se proto zasloužené oblibě, byť i, po vkusu doby, jen některým z nich věnované, zvláště těm, které obsahovaly moderní tenkrát chronostich, jak z bibliografických dat níže uvedených patrno. Myšlenka, že jsou vyňaty z většího nějakého skládání Treutlerova, nabízí se sama a dochází jakéhosi potvr- zení neurčitými sděleními jednotlivých vydavatelů o tom, kde je četli. Je pravděpodobné, že běží o nějaké nápisy na veřejných budovách (srvn. na př. nadpis u Martinia), což jistě může svědčiti o tom, že byly vyňaty z většího celku. Rukopisně jsem jich nenalezl a nemohu ani zjistiti, kdy po prvé vydány tiskem. Aspoň nevím, byl-li vskutku prvním vydáním otisk, který podává Joh. Gerhard, Confessio catholica ... (Frankfurt n. M. 1679) I, 56, jenž, zmíniv se o domnělém proroctví Husově o Lutherovi, prostými slovy: »Inde Treutlerus de lo Husso sic canit« uvádí naše verše. Odtud zná je 2. Altenburské vydání děl Lutherových n. 9 (Der neunde Theil der Bücher des ehrwürdigen Herrn D. Martini Luthers) z r.1663, jsou otištěny na str. 1564 s výslovným odkazem na zmíněný spis Gerhardův (ač se udání stran pars I p. 1496 neshoduje); při- pojen i německý překlad, který pořídil Christian Funk“ 3. Manso, An vere de M Luthero vaticinatus est Ioannes Hus, otištěno v jeho Vermischte Schriften und Aufsätze, Breslau 1821 str. 166—167, otiskuje verše ty, neudá- vaje odkud 4. Hauffen, Prager deut. Studien IX str. 18 má otisk snad z Altenburského vydání. Částečné vydání, a to chronostichu Ignis — canit pořídil Martinius Hussus et Lutherus 350, udává, že jej ,alicubi vidi et legi“. Další otisk těchto dvou veršů přináší také Paul Freher, Theatrum virorum eruditione singulari clarorum (Norimberg 1688) pars I. sect. III str. 84 bez bližšího udání (u něho potom následují verše Auerbachovy položené níže pod č. k). Konečně poslední dvouverší otiskl opět Samuel Martinius, pravě o něm: Pragae in Nova urbe in templo d. Wenceslai parieti adscriptum est hoc distichon! Srvn Vrabec na uv. m. 33. —“ Jeho životopis v Allg. Deut. Biog. XXXVIII, 585—587 (Mark graf) — 5 Hauffen, Prag. deut. Stud IX, 18 pozn. 1 udává str. 1569. 3

Strana CLVII
XXVI. BÁSNĚ A EPIGRAMY NA HUSA A JERONYMA. CLVII VERŠE, JEŽ ZACHOVAL JAKUB VERHEIDEN 1602, (str. 480) způsobily mi dosti značné obtíže. Pozdější bibliografické vydání Myliovo uvádí výslovně dílo, v němž po prvé otištěny, ale nepraví výslovně, že by Jak. Verheiden, protestantský theolog, byl také skladatelem veršů, jenž vzpomínku na osvobození Říma jménem Huso- vým vyvolanou zaostřuje satyricky proti Římu. Ale ani tisku sama, ač v katalogu uni- versitní knihovny je zapsán, nemohl jsem se v Praze dohledati. Vydání znám: 1. Verheiden, Praestantium theologorum, qui Romanum Antichristum oppugnarunt, effigies (Haag 1602) f 9. 2 Mylius (Seyfried), Commentatio de Iohannis Hussi martyris vita, fatis et scriptis (Jene 1743) p. 245 poz. c. k JOSEPHI A PINU AUERBACHII DEOSTICHON (str. 480) je dvojverší chronostichické, jehož první verš uvádí rok 1518, druhý 1415, čímž se autor hlásí mezi přivržence theorie o proroctví Lutherově, ač se o Lutherovi výslovně nezmi- ňuje. Ale jako je jinak obtížno určiti dobu, kdy dvojverší vzniklo, tak také osoba autorova je záhadná. Nenalezl jsem nikde zmínky o něm a nedovedu také určiti, kde verše byly ot ištěny po prvé. Znám je toliko z vydání, které učinil 1. A. F. G. S. [Gruterl, Delitiae poetarum Germanicarum huius superioris aevi llustrium, v jehož V díle, vydaném ve Frankfurtě r.1612 čtou se na str. 87 s označením autora, jak svrchu udáno, a s titulem ,Hussi nex. Později dlouho není o nich zmínky, až teprve po více než 70 letech otiskuje je znovu 2. Pavel Freher, Theatrum virorum eruditione singulari clarorum (Norimberk 1688) pars I sect III str. 84. neudávaje, odkud je zná. Na něho se výslovně odvolává 3. Mylius, Wilh Seyfridi Norimbergensis commentatio de Iohannis Hussi martyris vita, fatis et scriptís (Jene 1744) str. 248, jenž jimi doplnil zprávy, které v prvním vydání shledal Seyfried. LATINSKÁ BÁSEŇ VÁCLAVA NICOLAIDA VODNANSKÉHO Z RADKOVA A JANA CAMPANA (str. 481—482). Skladatel několika latinských i českých písní o Husovi, uveřejněných svrchu pod č. XXV P, a—e (str. 446—454), Václav Nicolaides Vodňanský z Radkova propůjčil své humanistické umění oslavě Husově také zvláštní básní latinskou. Je to v podstatě zpraco- vání jeho první latinské písně (a), jež se zase stýká s českou písní e; liší se toliko formou, která je v naší ódě umělečtější a dokonalejší a tedy patrně pozdější než píseň ona. Datum smrti básníkovy, 1564, určuje také zadní hranici, před níž báseň musila býti složena, ač větší dokonalost může míti pramen jiný. Zachována však jest toliko zásluhou jiného slav-

Strana CLVIII
CLVIII ÚVOD. ného krajana básníkova, Jana Campana Vodňanského, jenž ji s označením autora pojal do sbírky svých básní Odarum sacrarum liber posterior, vydané v Praze (typis Jonatae Bohutsky) 1612; zde se čte jako óda XXVIII na str. 148—150. Než není, tuším, příčiny ne- věřiti sdělení autora s Campanem souvěkého — je to Samuel Martinius, — který uvádí, že Campanus původní latinský text Nicolaidův upravil a zdokonalill, pročež také otiskuji báseň teprve zde, vedle jiné práce Campanovy. Jest jí ZPRACOVÁNÍ STARÉ PÍSNĚ ČESKÉ. „V naději boží Mistr Hus Jan“. Campanus sám, pojav ji do své sbírky ód, hlásí se k ní, a s tím se shoduje udání Samuela Martinia'; obě zprávy uvádějí také výslovně, že je to překlad z češtiny a není nesnadno to poznati. Překlad je dosti obratný, formálně rovná se skládání jiným poetickým projevům Campanovým. Rukopisu není, vydání obou básní jsou 1. Joh. Campanus Vodnianus, Odarum sacrarum liber posterior (r. 1612), Oda XXVIII p. 148—150 a Oda XXIX p. 150—151; odtud přetiskl je 2. Samuel Martinius z Dražova, Hussus et Lutherus str. 335—336 a 337—339. m VERŠE, JEŽ ZACHOVAL ZACHARIÁŠ THEOBALD (1609) (str. 483). Zajímavé skládání zachoval ve svém díle o husitské válce Slavkovan Zachariáš Theobald. Autor jeho není jmenován, prozrazuje však značné vzdělání humanistické, a jeho báseň povznáší se vskutku k slušné výši poetické, třeba se formálně přimyká někdy dosti těsně k antickým vzorům. O sobě nepověděl autor ve svých verších nic, nelze ani s plnou bezpečností rozhodnouti, byl-li Čech, jak by mohly nasvědčovati výtky, s kterými se proti Čechům pro opouštění památky Husovy obrací, ač ani ony určitě jeho češství zaručiti nedovedou. Bohužel nelze se o ně opříti ani při zjišťování doby, kdy báseň vznikla. Bylo vysloveno mínění, že je zde již narážka na řád Jesuitský, a je dosti pravděpodobné, že ve verši: turba mitratorum cornigerumque patrum“ druhou skupinou naznačeni jsou Je- suité. Kdyby báseň byla českého původu, posouval by se tím její vznik za r. 1556 a spíše ještě později, kdy již zhoubné vlivy jejich působení byly patrnější. Tomu neodporují prudké výčitky autorovy činěné Čechům, že zatarasují cestu k nebi, již Hus zbavil trní a hloží, a dobrovolně poddávají se jhu papežskému. Snad by tu nejspíše bylo lze mysliti na léta osmdesátá, na pokusy odstraniti svátek Husův z kalendáře a podepříti stranu kato- lickou v Čechách. Není to sice zcela jisté, přece však lze míti toto datování za velmi pravděpodobné. První vydavatel, shledávaje elegii dosti příjemnou a soudě z ní o vzdělání au- torově, uvádí, že ji nalezl v nějakém rukopise4. Bohužel nepodařilo se mi zjistiti ho, otiskují tedy báseň podle tisku Theobaldova, Hussitenkrieg (1609) str. 142—144. 1 Srvn. jeho slova citovaná níže při vydání str. 481 pozn. a. — 2 Srvn. str. 481 pozn. a. — 3 Kraus I, 255. — “ Srvn. úvodní slova Theobaldova, otištěná níže při vydání básně str. 483 pozn. a.

Strana CLIX
XXVI. BÁSNĚ A EPIGRAMY NA HUSA A JERONYMA. CLIX n VERŠE SAMUELA MARTINIA Z DRAŽOVA (str. 484). Skládaje svůj památný spis, vydaný v předvečer bouře třicetileté, autor shledal mnoho vzpomínek na Husa, kterých užito svrchu při vydání. Ale ctitelem Husovým byl autor již dříve, a jistě není proč nevěřiti jeho přiznáníl, že již několik let před vydáním své knihy v kterýsi den Husův dal svým zbožným citům průchod zdařilou básní (a), jež, narážejíc na shlazení popela Husova končí slavným prohlášením o slávě Čechům ze jména Husova plynoucí. A jistě zasluhuje víry i další přiznání autorovo2, že hojné oslavné verše na Husa, které ve své knize sebral, pohnuly ho k nové ódě, v níž, vycházeje z domně- lého proroctví Husova o Lutherovi, prohlašuje Luthera za stálého mstitele Husova (s). Obě zdařilé a formálně dovedné básně čtou se v jeho knize Samuel Martinius, Hussus et Lutherus. Parentatio duorum fortissimorum inter re Christi militum (Praha 1619), a to skládání a na str. 339, skládání B na str. 350—351, odkud zde přetištěny. Jako později u Walpurgera, tak také Martiniovo odhodlání sepsati tuto knihu při- mělo četné jeho přátele k připojení dedikačních básní. V nich ovšem najdeme i četné zmínky o Husovi, ale poněvadž ony nejsou jen sobě účelem, a básně předem autora si vší- mají, nezdálo se mi potřebným je zde otiskovati4. O VERŠE, JEŽ V 16. STOL. SKLÁDAL JINDŘ. JUL. STRUHE Z WOLFENBÜTTLU (str. 509). O verších těchto nepodařilo se mi bohužel nic bližšího zjistiti. Za autora se hlásí M. Henricus Julius Struh (či Strub.., tedy snad Struhe nebo Strube) z Wolfenbüttlu, ale ani o něm nemohl jsem nikde zmínky nalézti. Podobizna, jejímž jsou průvodem, náleží druhé půli 16. stol., verše samy vznikly až při jejím pořizování a sotva mohou býti starší. Vydány s podobiznou v Theobaldově Hussitenkrieg 1609. p VERŠE, OTIŠTĚNE PŘI DŘEVORYTU TOB. STIMMERA r. 1587. Podobně o verších provázejících podobiznu Stimmerovu, vydanou r. 1587 v knize N. Reussnera, Icones sive imagines virorum litteris illustrium. Argentorati 1587, mimo toto datum nepodařilo se mi zjistiti nic bližšího. q VERŠE, OTIŠTĚNÉ PŘI RYTINĚ R. BOISSARDA r. 1598. To platí také o verších, jež připojeny k podobě Husově, uvedené v knize R. Boissard, Icones quinquaginta virorum illustrium doctrina et eruditione prestantium 1 Srvn. níže str. 484 pozn. 1. — 2 Tamtéž pozn. 2. — Srvn. svrchu str. CLI. — “ Uvádím jména skla- datelů: S. Nicolaus Sidarius Hunnobrodensis, M Georgius Mollerus Opatovinus, M Joh. Galerisius Przibrameus, Pragae hospes facieb. Andreas Libertinus Paszkovicky a Slatina, ludi ad d. Michaelem Palaeo Pragae rector.

Strana CLX
CLX UVOD. ad vivum effictae cum eorum vitis descriptis a Jan. Jar. Boissardo Vesunti. III Franco- furti ad Moenum 1598. VERŠE PŘI MĚDIRYTU HENRIKA HARDIA st. Ani zde není výsledek jiný, verše jsou datovány dobou rytcovou, jenž zemřel prý r. 1610. autor neznám. S VERŠE PŘI PODOBIZNĚ HUSOVĚ, JIŽ KRESLIL J. C. KLÜPFFEL. Konečně verše neznámého průvodce, připojené k podobizně od Jana Konráda Klüpffela a vydané ve třetím vydání Theobaldova Hussitenkrieg (1624). Data o jednotlivých obrazech přináší Katalog Husovy výstavy str. 37 n. a dílo Mistr Jan Hus v životě a památkách 91 n.

Strana 1
HISTORICKÉ SPISY PETRA Z MLADOŇOVIC A JINÉ ZPRÁVY O HUSOVI A JERONYMOVI.

Strana 2

Strana 3
I. De custodia Johannis Hus'. Post recessum domini pape clandestinum de Constancia, dominica Judical, ut patet antes, cum de Huss fuerit periculum, ne eriperetur de carceribus ordinis Predicatorum', situati ultra muros civitatis, quia custodes iam erant pauci et remissi: sed ex diligencia facta et clamore zelatorum fidei, ex decreto concilii presentatus est ad quoddam castrum et ad carceres domini episcopi ordinarii Constanciensis'; qui dominica Domine ne longe“, hora quasi 4 noctis", cum 170 fere armatis ad unum castrum' eum extra civitatem deduxit; ubi bene custoditur et in compedibus die noctuque vinculatur, et de nocte sibi manice ferree apponuntur. Sed iusticia circa eum non fuit executab, multis pro illo acclamantibus, quia nolunt interrumpere materiam unionis, et ex parte domini apostolicis iam tractatus currentes. Pro ipsius tamen liberacione laboratur iam incessanter aput regem per do- minum Johannem Kepcam et Laczembok et Johannem Cardinalem?; pro quo eciam barones VIII° de Morauia, duo de Bohemia domino regi scripserunt ardue, ut salvum suum con- ductum teneat, et ipsum absolvi instanter rogitantes1°. Sed tamen adhuc nil proficiunt cum suis astuciis omnibus et mendaciis, et spero, quod non proficient, deo concedente: quia propter eius erepcionem dominus rex sue gracie magnifice indubie, ut creditur, maculam non imponet, licet aliquando pro eo se interponat, simulate, ut estimatur, ipsorum Wikle- fistarum importunitate inpulsatus. Insuper“ sciatis, M. Cristannusll fuit in Constancia arestatus per dominum Mi- Febr. chaelem12. Oportebat enim eum ad articulos contra eum presentatos medio iuramento respondere, manu propria responsiones articulis inscribendo. Qui cum petivisset se absolvi ab arestacione, et nunccii domini regis Romanorum pro eo similiter petiissent, sub ista tunc fuit condicione absolutus, quod procuratorem legitimum constituat, ad sentenciam ferendam, quia est in materia fidei, per se omnibus modis veniat, qualibet occasione procul mota, 1415 Mar. 20 Zde v Mus. červeně nadepsáno: „Arestacio Mgri Cristanni, 30 articuli contra eum oblati. a Nadpis v Mus červeně a k tomu připsáno touž rukou černě »ceterum«. — b opraveno z,executiva' Mus. i Neděle Smrtelná (Judica) byla t. r. 17. března, papež Jan XXIII. prchl však teprve dne 20. března. » Zprávy takové v rkpe. není. — » Klášter Dominikánů při jezeře Bodamském. — 4 Gottlieben. — Ota — z Hachberka (1411—1434). — * Neděle Květná 24. března. —7 Asi o 10. večer, počítáno podle českého způsobu. — 8 Totiž Jana XXIII., s nimž jednání zahájeno hned 23. března. — Jan z Chlumu zvaný Kepka, Jindřich La- cembok a M. Jan Kardinál z Rejnštejna. — 10 Miněn list z konce ledna 1415; v. Palacký, Docum 534—535; Novotný, Hus v Kostnici str. 45 n. — 11 M. Křišťan z Prachatic, jenž přišel do Kostnice asi koncem února, v. Novotný, Listy Husovy 60 pozn.; týž M. Jan Hus II, 397 pozn. — 12 Michal (de causis) z Německého Brodu.

Strana 4
4 DE CUSTODIA JOHANNIS HUS. Mart. 18—19 Apr. 2. 1415 sola causa infirmitatis dumtaxat excepta, quam cito per suum procuratorem fuerit inti- matum; et causa fuit sibi per iudicem allegata, postquam ad hoc noluit consentire, re- putans se fore gravatum: quia penam et penitenciam in materia fidei procurator pro prin- cipali non potest sustinere. Qui accipiens deliberacionem, in crastino veniens coram do- mino patriarcha Constantinopolitanols et pluribus notariis, iuravit ibidem, se sub fautoria heresis et pena excomunicacionis late sentencie actitando. Contra quem super XXX articuli sunt oblati. Et sic feria IIa vel IIIa dominica Judical' exire est permissus: sed timetur, quod veniens ad vos, alia mendacia seminabit, prout est mos omnium Wiklefistarum. Ceterum" scitote, quod episcopus Cumdemone15 ante M. Cristannum una quindena1e Febr. venerat, et fuit arestatus ad adhibendum testimonium veritati. Qui nomine domini regis!7 et eius legacionis subterfugere laboravit: sed postea pro honore regis et eius excusacione se deponere submisit coram domino cardinali Cameracensiis, cui causa fidei est commissa et coram doctoribus sacre theologie ibidem congregatis. Ouod et fecit, et dominum regem17 excusando racionabiliter, contra Huss realiter deposuit, inter cetera asserendo, quomodo per ipsum regem fuerit destinatus"" ad hoc concilium, ut se de infamia et regnum Boemie expurgaret. Et sic deo inspirante angelus Sathane fuit in angelum lucis commutatus. Post quam deposicionem oportebat eum furtive recedere, habitu immutato, quia Wiklefiste ipsum offendere nitebantur. Scriptum in Constancia, feria IIIa post Pasca2°. Item** sciatis, quod ipsa die feria IIIa per dominos cardinales, ambasiatores regis Francie et universitatis Pariziensis fuit humiliter domino regi2l supplicatum, ut treugas ad tres menses cum duce Friderico Austrie habere dignaretur, ut dominus apostolicus22 ad proximam municionem civitatis Constanciensis possit appropinquare, pro pace unionis ec- clesie consummanda: alias timerent dissolucionem concilii propter carenciam victualium, que pocius ad turmas in campis iacentes deducentur. Qui respondit sancte et deifice, quod hoc fieri non posset, quia iam principes, comites, barones et alii multi occasione guerre illius expensas iam fecerunt, et presertim illi, quos dux prius molestavit et in bonis spoliavit, quos revocare sibi non liceret: sed hoc se facturum submisit, quod si dominus apostolicus wit aliquam municionem episcopi Constanciensis vel civitatem imperii subin- trare, wit incolas aut domini episcopi vel sua obligacione absolvere, et quod fidelitatem domino apostolico compromittant, promittentes alias securitates adhibere, quas dominus apostolicus postularet, dummodo ipse eciam se non recedere obligaret, quousque factum unionis sancte inchoatum fine debito clauderetur; vel si pocius vellet esse in bonis domini ducis Austrie et eligeret civitatem eius dicionis, quamcumque vellet, illam civitatem cum illo toto districtu circumcirca civitatem non wit inquietare et turbare, et disponere, quod omnes accedentes dominum apostolicum et recedentes plena pace sine omni molestia per- fruantur. Datum ut supra. * ** V Mus. červeně nadepsáno: Episcopus cum demone arestatus deposuit causa Huss. V Mus. červený nadpis: �Suplicacio ad regem Romanorum pro papa et duce. c chybi v Mus. 13 Jan de Rupescissa. — Tedy asi 18. nebo 19. března. — 1 Palacký miní, že jest to přezdívka Mi- kuláše biskupa Nezerského, svět. biskupa Pražského, ač jeho domněnka, že by byl původu vlašského, je mylná. — 18 V polovici února 1415; v. Novotný, Hus II, 396. — 17 Václava IV. — 18 Petr d'Ailli, jemuž záležitost víry svěřena jakožto předsedovi větši komise dne 1. prosince 1414; v. Tschackert, Peter von Ailli 185. — 12 totiž Hus. — 20 2. dubna 1415. — 21 totiž Zikmundovi. —22 Jan XXIII.

Strana 5
II. Ordo et processus, qualiter sentenciatus, examinatus, crematus Jo. Huss. 187 Kr. Me ipsum pro salute, amice et fautor singularisb. Feria Va in die sancti Procopiil sessio solempnissima est celebrata, in qua do- minus Karolus? de Malatestisd, procurator Gregoriis in sua obediencia nunccupatie, habens mandatum eiusdem plenissimum, ut tunc' legebatur, papatui ipsius« Gregorii et iuri, quod se pretendebat habuisse in eodem, cessit libere, renuncciavith et resignavit, sic quod ille due obediencie, nostra‘ videlicet et Gregorii, omnino sunt coniuncte. Restat autem obe- dienciam Benedicti' nominati attrahere et adunare, pro quok serenissimus princeps Sigis- mundus, Romanorum rex acl Hungarie etc, infra duos vel tres diesm est exituruss cum deputatis ex concilio sibin coniunctiso. Et spero, quod ibi difficultatem non habebit, unionem sancte matris ecclesie plenam et integram procurando. Ceterum" die sabbati? sessio non minus solempnis" post festum sancti' Procopii" Jul. 6 presente domino rege Romanorums est celebrata, in qua M.s Johannes Hus' est senten- ciatus, doctrina sua, libriu et opuscula similiter sentenciata iuxtaw formam' vobis iam directam'; et in pertinacia sua* nimis gravi', de quo' non sperassem, heu voragine ignisaa 1415 Jul. 4 V Alt. in margine: Nota de Huss. a v Mus červeně; ,Item sequitur ordo et processus, qualiter sit sentenciatus, examinatus et crematus Johannes Huss in Constancia a sacro concilio' Univ; „Sentencia et condempnacio Hussonis' Adm. červeně: Se- quitur ordo et processus, qualiter sit sentenciatus, examinatus et crematus Johannes Huss in Constanciensi sacro concilio' Alt. červeně; v Trb a Kr nadpisu není. — b „Me — salute, amice karissime etc' Mus, Alt, Univ; Me — salute etc' Ad, Kr. — c ,Item feria' Univ; ,feria quinta‘ Kr. — d ,de Malatesta‘ Alt, Univ; ,de Malateste‘ Ad; „Carolus de Malatesta‘ Kr. — e ,nuncupati' Ad, Kr. — f ,ut titulus‘ Ad. — g ,videlicet Ad. — h ,renunciavit et resig. Sic Kr. — i ,atrahere“ Ad. — k ,qua‘ Ad. — 1 v Mus nadepsáno nad škrtnutým ,et; Rom. rex et Vnga- rie“ Alt, Univ.; „Rom. et Vngarie rex“ Ad, Kr; závěrečné ,etc chybí ve všech mimo Trb. — m ,eciam infra duos vel tres' Mus; ,infra duos dies vel tres' Ad, Kr. — n ,sibi de conc.' Univ; ,de concilio sibi Mus. — o ,ad- iunctis' Ad, Kr. — P ,die sabbato‘ Alt, Univ; ,die sabati‘ Ad; ,die sabato' Mus. — q ,sollempnis' Trb; ,non mirum solempnis“ Kr. — 1 chybi v Trb. — s chybi v Ad, Univ. — t ,Huss' Alt, Univ, Mus, Kr. — u ,et libri' Alt, Univ, Mus; v Ad chybi. — V ,ac‘ Ad, Kr. — w ,iuxta — sua' chybi v Ad. — x ,dirrectam‘ Trb; ,iuxta formam hanc' Univ; ,iuxta formam vobis dir.' Mus. — y ,nimis gravis fuit' Alt, Mus, Univ; ,nimis gravide‘ Kr. — z ,qua Ad, Kr. — aa ,heu ignis voragine‘ Mus ; Et heu ignis voragine‘ Alt, Univ. 1 Ve čtvrtek dne 4. července 1415. — 2 Karel Malatesta, přední ochránce Rehoře XII. — Rehoř XII. (Angelo Corrario). — “ Totiž někdy Jana XXIII. — 5 Benedikt XIII. (Petr de Luna). — “ Zikmund odjel dne 19. července. —7 V sobotu dne 6. července. — s Zikmund. — » Miněn jest patrně rozsudek konečný, který ovšem již dávno byl hotov; některé rkpy jej skutečně před naším ,Ordo“ přinášejí; na př. Kr. ƒ 184 n.

Strana 6
6 ORDO ET PROCESSUS, QUALITER SENTENCIATUS, EXAMINATUS, CREMATUS JO. HUSS. 1415 est suffocatus et una cum vestibus, indumentis et aliisbb in cinerem est redactus. Quire Renum sunt proiectiee, ne ali- cum terra, ubi hec facta sunt, satis profunde recepta, indd quod vestigium suis relinquatur" sectatoribus, ex errore et infidelitates pro reliquiis ha- bere volentibus; quod et factum fuisset, nisi hoc modo per principes catholicoshh pro- visum fuisset. Jul. 5 Sed dolens de sua pertinacia vobis innotesco, quod cum eo per dominos cardi- nales, multos prelatos et notabilesli doctores est fideliter et pluribus vicibus laboratum, ut articulos XXXa ex libris manu suakk scriptis extractos et articulos per" eum tentosmm et dogmatisatos"n, de quibus per testes fidedignos etno plurimosno est convictus-o, revocassetpp. Qui induratus flecti omninoqq non potuit, manu proprialo scribens"r, quod articulos non omnes de libris extractos" et" collectos vellet abiurare et revocare, timens, ne offenderet in" veritatem's; articulos vero, de quibus per testes est convictus, nullo modo voluit ab- iuriarett, allegans esseuu contra suam conscienciam etuu timens periurium incurrere, cum eos numquam" tenuerit et predicaveritww. Nichilominus habentes compassionem et euml vo- lentes pro sua salute ab erroribus revocarex, feria VIa inmediate suam sentenciacionem precedentell, certi domini cardinales, videlicet" Cameracensisi2 et Florentinus's, cum aliis multis prelatis et doctoribus omnium nacionum ipsum ad se adduci mandaverunt et pro- curaverunt et iterum ac iterum modis plurimis eumuu reducere temptaverunt, sed nulla- tenus proficerezz potuerunt1. Unde ad allevianduma conscienciam suam et tol lendum periurium, quod formidabat, sibi condescenderunt in tantum, quod articulos de libris suis' excerptosb, propriis' manibus' scriptos', abiurasset et revocassetd, articulos vero" contra eum per testes probatos, quos dixit esse falsos testes, sic debuit emendare, dicens, quod „illosde articulos numquam' tenui nec predicavi, et si fecissem, male fecissem, quia ipsos assero essee erroneos et iuro, quod nolo eos' tenere nec predicare“. Etuu tamen illum modum noluit acceptare. Qui modus' cum domino regih per archiepiscopum15 Ragusinum' fuisset publicatus, ipselk de hacil moderacione fuitk bene contentus, et direxitl ipso diell de vespere illustrem principem dominum" Ludowicum", ducem Bauarie" etp comitem palatinum Reniis, cum 187 Kr. bb ,vestibus et indumentis aliis' Univ. — ce ,Que‘ Kr. — dd ,et in‘ Ad. — ec ,proiecta‘ Alt, Ad, Kr. —I relin- queretur“ Ad, Kr. — gg, infidelitatis' Ad;,ex errore et iniquitate et infidelitate Kr; v Mus ,et doplněno mezi řádky. — hh,katholicos' Ad, Alt, Mus; ,cath. provisum extitisset Kr. — l „nobiles' Univ. — kk ,propria“ Ad, Kr. — ll chybi v Ad. — mm ,enim' Ad. — nn ,docmatizatos' Ad; ,dogmatizatos' Alt, Mus. — no chybi v Ad, Kr. — 00 ,devictus“ Alt, Univ, Mus. — Pp v Trb chybi; revocaret et abiuret' Ad; ,revocaret et abiuraret‘ Kr. — qq jen v Alt, v ostat- nich chybi. — qr ,scribens dixit‘ Kr. — rr chybi v Alt, Mus, Univ, Trb. — ss ,veritate“ Alt, Univ. — tt ,abiurare voluit' Alt, Mus, Univ. — un chybi v Alt, Mus, Univ. — V ,numequam' Trb. — ww ,tenuit et predicavit' Mus; ,predicavit nec tenuit' Alt; ,predicavit nec tenuerit' Univ; ,tenuerit vel predicaverit Kr. — xx ,eum volentes ab errore revocare pro sua salute‘ Alt, Mus, Univ. — yy ,duci mand. et proc.“ Alt, Mus, Univ.; adduci procura- verunt' Trb; adduci fecerunt' Ad, Kr. — ZZ „perficere‘ Alt, Univ. — a alleviandam' Mus. — b ,exceptos' Ad. — c chybl v Ad, Kr, Univ. — cd v Kr předtím škrtnuto ,revocaret. — d ,non“ Mus; v Alt, Univ chybí. — de istos“ Kr. — e ,fore‘ Kr. v Ad, Alt, Mus chybi. — f ,eos nolo' Alt, Kr, Mus, Trb, Univ. — g ,modum“ Ad. — h ,do- mino regi cum“ Univ. — 1 Rigusinensem“ Ad; „Rugusinum‘ Kr. — ik jen v Ad. — il ,tali' Kr. — k ,fuerit' Ad I,dirrexit' Alt. — m jen v Mus. — n Ludouicum“ Trb; Luduicum“ Ad; Ludwicum‘ Kr. — no chybi v Ad, Kr. — o Bawarie‘ Ad, Alt. — P ,ac‘ Ad. 10 Prohlášeni ze dne I. července (v. d. Hardt IV, 345, 430), jehož zde místy užito doslovně. — 11 V pátek dne 5. července. — 12 Pierre d'Ailli. — 13. Francesco Zabarella. — 1 Uřední záznam o jednání otiskl v. d. Hardt IV, 431—432; z něho viděti, že náš zpravodaj nereferuje zcela nestranně. — 15 Antonín de Reate z řádu Menších bratři (1409—1440). — 16 Falckrabi Ludvík, syn vzdorokrále Ruprechta.

Strana 7
ORDO ET PROCESSUS, QUALITER SENTENCIATUS, EXAMINATUS, CREMATUS JO. HUSS. 1415 Jul. 5 . Mus. tribus militibus Boemisq, Wenczeslao' de Lestnau, Laczenbok et Johanner Kepkal7, qui assumptis prelatis ad eum in carcerem intraverunt, etva ipsum hortandow ad conversionem et emendacionem, ut ante eum'a obstinatum' reperieruntz. Ubiza inter cetera Johannes Kepkaaa latine est eum allocutusbb per hunc modum: „Magister, vos“ estisza sapiens et nos sumus laici, vos scitis, quid faceredd debeatis; si tamen errastisee, deberetis sequi consilia" sapientum“. Et ipse respondit, quod wits stare in responsione propria manu scriptais, Et ita suam pertinaciam continuandoth in crastino19 intu sessioneux irreverenter se Jul. 6 habuit et contra articulos" reclamavit, articulos exi libris suiskk excerptosmm mirabiliter glosandom ad sensum, quem numquam" ante' pretendebat, articulos vero per testes pro- batos omninopp negando. Non obstante sua reclamacione falsass in condempnacione arti- vv culorum et pronuncciacione ac dictorum' testium promulgacioneww, personis non nomi- natis, etuu sentencia' legittimery fuit processum' usque ad degradacionem. In qua cum vestes sacerdotales sibi presentarentur ad induendumab, dixit se velleac habere militem Pilatiad, qui eum indueret2; et induendo casulam et albam, sibiae appro- priavit facta Christi, que in eius exuicione et induicione tempore passionis agebanturaf Et cum episcopiag in sua degradacione non citoah procederent21, sed aliqualiter de ordine disceptarentai, clamavit, dicensak: „Ecce, tot asini coronati nonal possunt in ista blas- phemia concordare“. Et demum omnibus insigniis sacerdotalibus depositis et capite raso et infulaam superposita alba etan rotunda, demonibus depictis in eademo et tituloap ista verba conti- nente: Husaq heresiarcha', iudicioar seculari est relictus ,nulla tamen absolucione excomuni- cacionis postulataas. Scriptum per eum, qui hecat omnia vidit etau audivit etar presens fuitar, et verum q ,Boem. videlicet Kr; Bohemis videlicet Ad. — 1 chybi v Trb. — s chybi v Ad, Univ. — t „Wen- ceslaum' Ad, Kr; ,Wenceslao' Univ. — u „Lestian' Mus, Trb; Lestyan' Alt, Univ; Lessczan' Kr; „Lessan‘ Ad. — v „Johannem“ Mus, Trb; Johannem Kepkam“ Ad, Kr. — va chybi v Ad, Alt, Mus. — w ,hortantes' Kr, Ad. — x ,ac' Ad, Kr. — xa chybí v Ad, Alt, Mus, Kr. — y ,pertinacem et obstinatum“ Ad. Kr. — z ,repperierunt Kr. — za chybi v Univ. — aa „Kepca Mus. — bb alloqutus est eum‘ Kr. — cc ,nos“ Ad. — dd ,agere‘ Ad, Kr. — ce ,errassetis' Ad, Kr; ,errasetis“ Trb. — fí v Mus za tím vyradováno principum“. — gg v Mus za tím něco vy- radováno. — hh ,continuans' Alt, Mus, Univ. — ii ,de‘ Ad, Trb. — kk chybi v Kr. — Il chybi v Ad. — mm ,excerptis Ad. — nn ,glozando‘ Univ. — no chybi v Ad, Kr. — 00 ,numequam‘ Trb; v Alt, Mus, Univ. chybi. — pp ,omnes Mus. — qq jen v Alt. — Ir chybí v Alt, Mus, Trb, Univ. — ss ,falsa reclamatione“ Kr. — tt chybi v Alt, Univ; ,condemp. est articulorum et“ Ad; v Mus za tím vyškrabáno, ,conversa ac r. — uu chybí v Alt, Mus, Univ. — vv ,dictis' Ad, Kr, Mus. — ww ,prowlgacione“ Ad. — xx ,sentencie' Alt, Kr, Mus, Trb, Univ: ,sine“ Ad a za tím škrtnuto lecte“ — yy „legitime“ Alt, Kr, Univ. — zz ,processus‘ Alt, Mus, Univ. — ab ,cum vestes sibi sacerd. ad ind. pres. Ad. — ac v Ad, Kr, Univ chybí; v Alt opraveno z ,nole“, v Mus nezřetelné ,uelle“. — ad „Pylati Kr. — ae ,se sibi' Trb. — af ,agebatur“ Trb. — ag v Mus nezřetelné, vypsáno znovu in marg. — ah ,cito non‘ Alt. Mus, Univ. — ai ,discerptarent“ Trb. — ak chybi v Ad, Kr, Trb, Univ. — al ,Ecce tot asini cor. non“ chybí v Ad, Kr; ,coronati chybí v Alt, Univ. — am ,insula“ Ad. — an chybí v Ad, Kr. — ao ea Kr. — ap ,tytolo' Ad. — aq „Huss' Alt, Mus, Univ.; Johannes Huss“ Ad; „Jo Huss' Kr. — ar v Mus. předcházelo vyškrábané nyní ,int. — as ,excommunicacionis postulata‘ Univ; excomunicacionibus postulante“ Trb; ,de excomunicacione postulante Ad; ,de excomunicacionibus postulante“ Kr; v Ad a Kr pak následuje tento připisek: „Sed cum [Qui cum iam Kr) ad locum incendii apropinquasset [appr. Kr], unus monachus occurrens [accurr. Kr], eum, si vellet confiteri hortabatur. Et ipse respondit, quod omnes prelati hic existentes non possunt eum absolvere, sed dominus Ihesus [J. Christus eum Kr] absolvet; srvn. pozn. aw — at chybi v Ad, Trb, Kr. — au chybi v Kr. — av ,et pr. fuit“ chybi v Ad, Mus, Trb, Kr. 17 Václav z Dubé, Jan z Chlumu a Jindřich Lacembok, kterého však Petr z Mladoňovic nejmenuje. — 18 Miněno prohlášení z I. července. — 22 dne 6. července. — 20 Srvn. Mar. 15, 17. — 21 Bylo jich sedm; srvn. zprávu Petra z Mladoňovic a v. d. Hardt IV, 438, kde jejich jména.

Strana 8
8 ORDO ET PROCESSUS, QUALITER SENTENCIATUS, EXAMINATUS, CREMATUS JO. HUSS. 1415 est testimonium eius22, ut et vos credatisaw. Actaay sunt autemax anno domini M° CCCC" XV° inaz Constanciaaz sacroa concilioa celebratoa, die dominica infra octavam Visita- Jul. 7 cionis' gloriose23. aw ut — credatis' jen v Mus a Univ; Kr a Ad maji misto toho: ,testimonium eius preter ultimum articulum de confessione, sed ita factum esse credit testimonio fidedignorum plurimorum“ [et plur. etc Kr]; v Ad, Kr vše další chybí. — ax má jen Mus. — ay ,Acta atd mají jen Mus, Alt, Univ; Acta — celebrato v Trb chybi. — az chybi v Trb, Mus. — a jen v Univ. — b ,die — gloriose' jen v Trb. Srvn. Jan 23, 24. — 2 7. července. 22

Strana 9
III. Zpráva Jana Zelezného, biskupa Litomyšlského, králi Václavovi IV. * 274 V Najjasnějšie knieže, králi žádný a pane muoj milostiwý! Prosíma Twé Milosti, rač 1415 mi Twá Milost za zlé nejmieti, žeť semb Twé Milosti do té doby nepsal běhuow zdej- ších, nebť sem nic jistého a konečného psáti neuměl. Nebť sú sě wšěcky wěci měnily až do příjezdy urozeného pana Karlal z Malatesty“, a ten přijew s plnú mocí od Rehořě pa- peže2, i wdal jeho práwo před concilium a před Králowú Milostí“ den swatého“ Prokopa“, tak že jej concilium se wším jeho poslušenstwím přijalo, a kardinálem« učiněn a přijath i s jinými swými cardinály w sbor cardinálský. A Benedict' tenť také wzdáti miení swú při, a již čeká s králem Arragunským“ Králowy Milosti, kterýžk na každý den tam po- jedel, tak že, dáli buoh, bez pochybenie čákno jest jednoty a dom jednoho papeže. Nebť wšichni králowé i kniežata duchownie utwrdili“, že sě neroztrhne z toho miesta až do plné jednoty a do jednoho papeže; nebť wšichni králowé i kniežata duchownie i swěcká swé posly? zde mají s plnú mocí, a přistúpili sú k concilium a podle nich státi chtie k jednotě a k řádu křěsťanskému. A nynieť mienie usésti na zřiezení wšech duchowních řáduow“, aby takých neřáduow mezi duchowními wiece nebylo." Takéť sú w tuto sobotu odsúdili Mistra Hus i s jeho učením i s Wycleffowým“ jul 6 takže jest upálen i s knihami swými; a Jeronima toho nynie pokúšějí a kterak s tiem skonají, toť sě Twé Milosti neutají. A kdyžť jest w těch wěcech Twé Milosti často dotý- 266 Kp káno, žeby Twá Milost s Husí držala*: tuť sem já s mistrem Názem, s Mistrem Ščepá nem i s Mistrem Cunczem11 odpieral, tak jakož sem od Twé Milosti slyšal: a toho súť, welmi wděčni byli, jakož to Twá Milost brzo w těch listech shledá, a kteřít tam od concilium posláni budú12. A welmi Twá Milost dobřěaa a opatrně učinila, že Twá Milost Juli 4 a ,Prossím' Kp. — b „jssem‘ Kp. — c „neb' Kp. — d „Malatesti' Vin; Malotesty‘ Kp. — e „Procopa“ Kp. — f chybl ve Vin. — g ,cardin. Kp. — h „přijiat“ Kp. — 1 ,čěla Kp. — k ,kteříž“ Kp. — 1 jednaty“ Kp. — m ve Vin. opraveno z, od; Kp. ,od. — n ,utwrdilo' Vin, Kp. — ° „swětská Kp. — p possly“ Kp. — q chybí v Kp. — r „A nenieť něnie usiesti na zřění (neniet nyenye usiesti na zrzieny)“ Kp. — s ,řádów‘ Kp. — t ,ne- řádów‘ Kp. — u ,Wykleffowým Kp. — v ,nenie Kp. — w ,Hussí“ Kp. — X ,držela Vin. — y jsú“ Kp. — z ,kte- říd Vin. — aa ,dobře' Vin. 1 Karel Malatesta, předni ochránce a nyní plnomocník Rehoře XII. — 2 Rehoř XII. (Angelo Cor- rario). — 3 Král Zikmund. — “ dne 4. července. — S Benedikt XIII (Petr z Luny). — Ferdinand. — 7 Zik- mund odejel dne 19. července. — s totiž koncil. — » K jednání o to došlo však teprve mnohem později. — 10 Dne 6. července. — 11 Dr. Jan Náz, kanovník Pražský, M. Štěpán z Pálče a M. Kuneš ze Zvole kanovník Pražský. — 12 O poslání listů do Čech s oznámením o odsouzení Husově jednáno již dne 6. července, ale listy vypraveny teprve dne 26. července; tisk v. Palacký, Docum. str. 568 n. 2

Strana 10
10 ZPRÁVA JANA ŽELEZNÉHO, BISKUPA LITOMYŠLSKÉHO, KRÁLI VÁCLAVOVI IV. 1415 Jul. 6 o ty wěci sem nic nepsala, jako druzí páni z Čech i z Moravyls, ješto jim to welmi we zlé obracují. Protož, milý králi, rač Twá Milost sě w těch wěcech dále opatřiti a ty bludy potupené již utlačiti a také sě w tom ukázati, aby to shledali, že Twá Milost toho nedrží a Twú Milostí to nejde; w tom Twá Milost wšec swé dobré a počestnéd shledá. A rač sě Twá Milost již některak tohoce milostivě rozmysliti a učiniti swé poselstwie“ listy nebo počestnými posly? k tomuto concilium k jednotě wiery křěsťanské, jako jiní králi; neb sě tomu zde welmi diwie, že od Twé Milosti žádného poselstwie“ nenie do té doby; nebo nynie Twá Milost k najlepšému časuss je pošle. Takéť slyším, žeť je mnoho Twé Milosti praweno tam o mně, že já proti Twé Milosti i proti zemi zde wedu. Rač tomu newěřiti: má to Tvá Milost shledati, dáli buoh, žeť jsemlh Twé Milosti zde ke cti i zemi. Neb dáliť buoh, brzo“ sě miením k Twé Milosti wyprawitili a Twú Milost wšěch wěcí zprawiti; ješto Twá Milost, dáli buoh, jiného na mně neshledákk, než jakož na sswém wěrném caplanu a služebníku až do té smrti. A byloliby, žeby mi kto tam chtěll přěkaziti a hubiti to chudé zádušie: rač toho Twá Milost pro buoh nepřepústěti, dokudžmm mne Twá Milost nepřeslyší. Neb sě, dáli buoh, ze wšěch wecí počestněn wywésti chci před Twú Milostí i před pány, ktožby mis z čeho winu dal. Takéť Twé Milosti posélámpp přiepissy krále Aragunského15, w kterýchž Twá Milost shledá, kterak Králově Milostil“ píše o té jednotě, žeť“ ta, dáli buoh, bez pochybenie pójde. Wšěmohúcíss pán buoh rač Twé Milosti pozdrawiti na dlúhé časy“, k utěšení wšemuu Jun n swým wěrným. Scriptumw Constancie, feria Va proxima ante festum sancte Margarethels anno etc . XV°. 274' V 260' Kp Serenitatis Vestre humilis capellanus Johannes episcopus Luthomislensis SwW bb ,ať by Kp. — cc ,wšě (wssye)' Vin. — dd ,počěstné Kp. — ce ,toho nekterak Kp. — ff „posselstwie“ Kp. — gg ,najlepšiemu čassu“ Kp. — hh ,sem‘ Kp. — li v Kp. následuje škrtnuté: ješto Twá Milost. — kk ,ne- sledá Vin. — I ,chtěl tam‘ Kp. — mm ve Vin. opraveno z ,dokun“, tak že psáno ,dokuží. — na počěstně Vin. — co ,čaho“ Vin. — pp ,possielam' Kp. — qq ,píšě Kp. — rr ,že Kp. — ss ,wšemohůcí Kp. — tt ,čassy‘ Kp. — uu ,wšěm' Vin. — vv v Kp. opakováno. — ww ,Luthomysslensis' Kp. 13 Miněny přímluvné listy za Husa v. Palacký Docum. str. 535—536, 548—555, Novotný, Hus v Kostnici a č. šlechta str. 44—45, 50—56. — 1 Biskup Jan byl určen za legáta koncilu do Čech, vypraven však teprve v srpnu. — 15 Miněny listy Ferdinanda Aragonského o přivedení Benedikta XIII. k odstupu, — 16 ve čtvrtek dne II. července.

Strana 11
IV. Relatio de concilio Constanciensi. 1415 Juli 4 * 113 Quarta die Julii, in die videlicet sancti Vlrici episcopil proxime elapsa, in sessione publica Constancie, in presencia regis Romanorum2, cardinalium, patriarcharum et ceterorum concilii suppositorum Karolus de Malatestis' procuratorio nomine quondam Gregorii XII. duas produxit bullas eiusdem', unam videlicet roboracionis et confirmacionis, vocacionis et congregacionis concilii antedicti et secundam mandati pleni et irrevocabilis tractandi, faciendi et concludendi in factis unionis et reformacionisa ecclesie singula necessaria et oportuna, eciamsi congruerit per viam simplicis cessionis'. Quibus quidem bullis lectis et contentis in eisdem per dictum concilium receptis, assumptis et gratancius auscultatis ac cardinalibus, patriarchis, officialibus totaque obediencia eiusdem Gregorii per diffinicionem ipsius concilii nostris cardinalibus, patriarchis, officia- libus et obediencie integre 'adunitis, officium ipsius fuit solempniter inceptum. Quo peracto premissis solempnitatibus in sessionibus fieri conswetis vicecancellarioque“ presidente per dictum Constanciense concilium fuerunt plurima et specialiter' sequencia diffinita: Primo quod omnes processus sive censure etc hinc inde inter pontifices nostre obediencie et dictum Gregorium fulminati sint cassi, irriti et inanes. Item, quod constitucio dicti Constanciensis concilii nuper edita', videlicet quod nullus contendencium de papatu reelegi debeat in papam, non fuerit statuta dicto Gregorio in vilipendium et confusionem sui status, sed propter pacem et alia christiano populo oportunas. Item, quod rex Romanorum dicto Constanciensi' concilio debeat legittime cavere, ne in legacione sui ad Petrum de Luna' et regem Arragonie"" velit et obligetur adhibere pro unione et reformacione ecclesie omnem diligenciam sibi possibilem sine fraude qualibet et dolo. Item, quod rex Romanorum antedictus omnes principes et ceteros imperio subiectos et principaliter civitatem" Constanciensem sub pena panni imperialis, infamie, abieccionis a ,informacionis' Vor. — b ,speciali' Vor. — c ,Constanciense“ Vor. — d ,civitati' Vor. 1 Ve čtvrtek dne 4. července. — » Zikmunda, který na počátku schůzi předsedal, aby umožnil účast poslů Řehořových koncilu neuznávajících. — » Karel Malatesta, přední ochránce Rehoře XII.; vedle něho byl plnomocníkem kardinál arcibiskup Dubrovnický Jan Dominici. — “ Otiskl v. d. Hardt IV., 370—371. — s Srvn. k celému jednání akta, jež otiskl v. d. Hardt IV, 341, 346—380; Hefele VII, 182 n. — “ Jean Brogni de Viviers, kardinál biskup Ostijský, jenž teprve nyní ujal se předsednictví. — 7 Ve dvanácté schůzi dne 29. května. — s Otiskl v. d. Hardt IV, 337. — » Rodinné jméno Benedikta XIII. — 10 Ferdinand. 2

Strana 12
12 RELATIO DE CONCILIO CONSTANCIENSI. Juli 6 honoris et perdicionis feodorum omnium et bonorum teneatur inducere et eisdem striccius mandare, quod ipsum concilium Constanciensee in sui absencia usque ad unionem et refor- macionem ecclesie perfectam defendant. Super quibus duabus immediate precedentibus constitucionibus adstatim due litere imperiales sub impensione sigillorum maiestatis eiusdem et sub datis diei prime Junii erant lecten1. Iteim, quod non procedatur ad elleccionem summi pontificis sine requisicione volun- tateque dicti concilii et consensu. Et si secus actum fuerit, taliter electus pro non papa ab omnibus Christi fidelibus teneatur12. Et in premissis singulis constitucionibus iura po- sitiva, diffiniciones conciliorum, conswetudines et alia ad oppositum faciencia penitus suspendebantur. Hiis finitis Karolus der Malatestis surrexit de latere regis antedicti et premissa recommendacione recommendatoria ipsius Gregorii et interpretacione ipsius proprii nominis, scilicet Angelusis, satis pulchra vive vocis oraculo, iuxta tenorem cuiusdam cedule' pro- curatorio nomine dicti Gregorii non coactus nec corruptus, ut asseruit, sed pure propter deum et pacem ecclesie cessit et renuncciavit papatui et eundem libere resignavit15 cum omnibus iuribus, possessionibus et ceteris dicto Gregorio competentibus in eodem, optans exinde premium beatitudinis eterne sibi tribui in futuro. Super quibus omnibus instrumentis more solito petitis, „Te deum laudamus“ cum versiculo, oracione et Benedicamus domino fuerunt devocius cum ingenti gaudio decantate campaneque singule Constanciensis civitatis pulsate et sessio prefata cum omnimoda con- cordia terminata. Sexta* die Julii VIIa sabbatorumls in sessione publica dicti Constanciensis concilii, eciam in presencia regis Romanorum, cardinalium et ceterorum, de quibus supra, missai7 et invocacione spiritus sancti finitis Johannes Huss in dicte sessionis medium ducebatur, et archiepiscopus Mediolanensis's assumpto themate: Corpus conteratur peccati19, pulchrum ecerat sermonem, in quo inter cetera introduxit, qualiter durante scismate multa mala in mundi circulo surrexerunt, scilicet symonie, rapine, usure, secte, hereses, ecclesiarum oppressiones et alia enormia infinita. Cum autem dei providencia universo de gubernatore imperii esset mirabiliter provisum, idem gubernator ex sue dignitatis officio iuxta suam potenciam ultimam pro amocione, exstirpacione et evellacione dictorum malorum, deum, naturam et ecclesiam ledentium et opprimentium), esset non modico obligacionis vin- culo astrictus. Quo quidem sermone finito per dictum concilium inter cetera fuit diffinitum2, quod in dicta sessione nullus, cuiuscumque eciam foret dignitatis, preeminencie aut status, verbis, signis, nutibus aut factis sub pena excomunicacionis late sentencie, incarceracionis duorum mensium et ceteris penis aliquem fecerit rumorem, strepitum seu terroremi. * 113 1415 Jull 4 In marg. De condempnacione articulorum Huzz. e ,inesse“ Vor. — f tak Vor misto ,quarte Julii'. — Schybi Vor. — h,ledentibus et opprimentibus' Vor. — i následuje škrtnuté: „Dehine sentencie incarceracionis duorum mensium'. 11 Obě listiny datované dne 4. července otiskl v. d. Hardt IV, 376—377, 379—380. — 12 v. d. Hardt IV, 375. — 13 Angelo Corrario; o řeči viz v. d. Hardt IV, 380. — 14 v. d. Hardt IV, 380. — 15 Srvn. Hefele VII. 183, — 1 V sobotu dne 6. července. — 17 Sloužil ji Mikuláš arcibiskup Hnězdenský. — 18 Nikoli Milánský, nýbrž Lodský biskup Jakub Balardi Arigoni z řádu dominikánského; jeho kázání otiskl v. d. Hardt III, 1—5. — 1 Rom- 6, 6. — 20 Vyhlášku otiskl v. d. Hard IV, 400; četl ji Antonín biskup Concordienský.

Strana 13
RELATIO DE CONCILIO CONSTANCIENSI. 13 1415 Juli 6 Dehinc CCLXa articuli"1 in libris Johannis Huss virtualiter contenti fuerunt repro- bati per dictum concilium et dampnati, fuitque diffinitum, dictos libros Huss et suorum sequacium debere per ordinarios locorum repertos ubilibet comburi22. Post hoc atesta- cionem articulorum productorum contra Huss per dominum Wildung auditorem pal- lacii23 publicantur24. Ipse autem Huss ad quosdam articulos respondit, se illos numquam tenuisse, pre- dicasse aut dogmatisasse, quosdam glosavit sophistice et satis pueriliter et quosdam dixit se more scolastico, non tamen assertive in disputacionibus tenuisse. Et quorundam dixit se oppositum predicasse. Et breviter: Si datus fuisset sibi locus respondendi inutiliter, cavillose et erronee, dicta sessio hac die non fuisset effectualiter completa. Hiis terminatis contra dictum Johannem Huss talis sentencia fuit lata25, quod ipse Huss fuisset et esset verus hereticus, qui propter sui contumaciam et incorrigibilitatem esset a gradu sacerdocii degradandus et consequenter seculari curie tradendus“. Sentencia itaque lata, Huss manibus et oculis in celum proiectis dixit: „O deus omnipotens, qualis sentencia contra me miserum est lata“. Et territus dicta sentencia, incepit in voce defi- cere nimium et loquela. Et tunc statim offerebatur dicto Hus quidam ornatus sacerdotalis celebrandi divina officia missarum. Quem cum totum induisset, dixit: „Et ubi est iam Pilatus, qui dedueret mihi vestes Christi?“ Et ascendit in altum cuiusdam scampni, dicendo, quomodo contra deum et iusticiciam morti traderetur, cum esset bonus christianus et numquam contra ewangelica aut sanctorum doctorum dicta predicasset aliquid. Post modicum tamen, deo. ut puto, disponente, omnes suas hereses et errores fuit libere confessus, dicendo, quod nollet abiurare articulos contra ipsum prolatos triplici ex causa: Primo ne lederet suam consienciam, 2° ne incurreret periurium et tercio ne po- pulus sandalizaretur, qui multus et plurimus foret, cui oppositum predicasset. Cetera require in fine libri2s. In marg. �Condempnacio Huss heretici. k na rasuře s četnými opravami (,gi' nadepsáno atd.). z1 260 bylo artikulů Wiclifových (v. d. Hardt IV, 400—408), četl je auditor Berthold de Wildungen. nato pak 30 artikulů Husových; odsouzení četl Antonín biskup Concordienský. — 22 v. d. Hardt IV, 432. — 22 Auditor Berthold de Wildungen. — " Otiskl v. d. Hardt IV, 412—430. — 15 Otiskl v. d. Hardt IV, 435—438, četl jej Antonin biskup Concordienský. — 26 V celé knize však nic více z toho není.

Strana 14
V. Passio etc secundum Johannem Barbatum, rusticum quadratum". A. Judithaa 4°: ,Memoresl estote Moysi, servi domini'. Ibidem2 8°: ,Memores esse debent, quomodo pater noster Abraham temptatus est et per multas tribulaciones probatus amicus dei effectus est. Sic Ysaac, sic Jacob, si Moyses“ et omnes, qui placuerunt deo, per multas tribulaciones transierunt fideles'. Sapiencie XIX3: Memores*** enim erant aduc“ eorum, que inb incollatu eorum facta fuerante, quemadmodum pro nacione... Primi Machabeorum' 2°: ,Nunc ergo, o filii, emulatores estote legis et date animas vestras pro testamento patrum vestrorumbb, et me- mentote operum eorum, que fecerunt in generacionibus suis, et accipietis gloriamdd magnam et nomen eternum. Abraham nonne in temptacione inventus est fidelis et reputatum est ei ad iusticiam. Joseph in tempore angustie sue custodivit mandatum et factus est do- minus Egipti. Finees, pater noster, zelando zelum dei accepit testamentum sacerdocii eterni. Jesus, dum implevit verbum, factus est dux Israel. Caleph, dum testificatur in ecclesia, accepit hereditatem, Dauid in sua misericordia consecutus est sedem regnis. Helias, dum zelavit zelum legis, receptus est in celum'. 2a Petri ultimo. Sic et carissimus magister vel frater noster zelo zelavit pro domo domini, pro veritate Christi et fide eius amplianda, Magister Hus, verbo docendo, vita demonstrando opposuit se usque ad mortem ignis etc. Nadpis má jen Trb, ale ,Passio etc a ,rusticum quadratum jinou rukou, něco pozdější, ostatní rukou, jež psala text. Opět jiná ruka pozdější, táž, jež padělala první řádek (v. str. 15 pozn.**), napsala dole: Talmuth Judeos, Machomet Agarenos Hus quoque Bohemos seduxit wanos populosque rusticanos'. ** V Ui in marg. jinou rukou: „Joseph cum fratribus etc. *** Zde zvláštní znamení v textu upozorňuje na marginalii, jinou rukou souvěkou na obo- jím okraji připsanou: Rozpominachu se na to, czo se gim bylo przihodilo. aa „Judith — fieri čte se jen v Ui. — bb chybi v Ul, doplněno podle Vulg. — c předchází škrtnuté ,sunt. — od následuje škrtnuté ,suam“. 1 Jdth 4, 13. — 2 Jdth 8, 22—23. — 2 Sap. 19, 10, kde citát pokračuje: animalium eduxit terra muscas et pro piscibus eructavit fluvius multitudinem ranarum. — “ = adhuc. — s I. Macab. 2, 50—58. — “ ,in sae- cula“ dodává Vulg.

Strana 15
PASSIO M. JOHANNIS HUS. 15 Potestee eciam capi illud" pro themate sermoniss: ,Beati, qui persecucionem pa- 1415 ciuntur propter iusticiam' scilicet legis dei et veritatis ewangelii. Unde dicitur in ewan- gelio': Beati eritis, cum vos maledixerint homines et dixerint omne malum contra vos propter filium hominis'. Unde quidem tormentum malicie est ianua vite. Item alii (?) sine ferro, sine flammis martires esse possumus, si pacienciam in adversis sustinemus. Melius enim et magis homo disponitur regno dei et vie anguste per pacienciam, dum tribula- ciones et adversitates adveniunt homini, quam per frequentem comunionem aut ecclesie intracionem vel misse astacionem, et nichil pati velle, ymmo nec verbum obprobriosum. Sicut ergo libenter pati est regno celesti appropinquari, ita non pati inferno. Per illam enim viam, scilicet passionem, Christus processit et appostoli et omnes sancti aliquid paciendo pro Christo aut per alios, aut per se passionem sibi inferentes. Unde appostolus1o: ,Per multas tribulaciones oportet nos intrare regnum dei'. Hic amplia de paciencia, quam omnes, ymmo et sacerdotes refugiunt. Nam quilibet wit vivere in pace, verius altitur (?), blanditur et adulatur, videns multa contra deum et contra veritatemee fieriaa. A. B. * 22 Ul *214 Us Passio fidelis et christianissimi"* magistri nostria Johannis Hus' verbis succinctis, sum- matim, quantum memorie suppetit capacitas, fidelibus declaratur, quoniam facta sessione ultimall productus est in medium sevientis concilii, ibique ex sentencia diffinitiva au- diebat sibi ultimo proponi, ut articulos, quos contra suam innocenciam inique et mendose confinxerantd, pertinaciter defenderete, scripta retractet' et predicata revoceth, aut mortem incendii subintretk. Qui erigens se, dixit hu- militer: „Non veni huc ad aliquid pertina- citer defendendum vel tenendum, sed si in aliquibus' scribendo vel docendo erraverim, doctus de meliori, katholicem informandum et corrigendum"“. Sed cum invalescebant vo- cibus, ut ipsimet sibi laqueum? dampnacio- In marg, touž rukou, jež psala celý dodatek (v. pozn. ce): „Item illud': „Si quid pati- mini propter iusticiam, beati etc“ Petrus in canonica 2°. ** V Trb ruka, jež falšovala nadpis, dovedně padělala na ,infidelis. inchristianissimi, a za „Hus připsala ,heresiarchi'. Ne lateat iubar [in] tenebris, ne civitas in cacumine montis posita occultetur, ne lu- cerna accensa sub modio abscondatur, quan- tum memorie suppetit capacitas, vitam fidelis et chri- stianissimi doctoris, Magistri Johannis Hus, nuper in maledicta Constantia incinerati, interest fidelibus declarare verbis succinctis et summatim. Longa quidem verborum texeretur series, si cuncta, que pro Christi nomine gessit, scribi deberent, ymmo racio scribentis inexperta minime sustineret. Brevissime tamen sciat fidelis concio, quoniam productus in medium concilii sevientis, articulos contra se minus iuste confictos audiebat proponi, ut eos pertinaciter defenderet, scripta et predicata revocet, vel mortem incendii subintraret. Quantum ad primum, respondit humiliter „Ecce patres etc. Non veni huc ad aliquid pertinaciter te- nendum vel defendendum, sed si in aliquibus scribendo vel docendo erraverim, doctus de meliori, humiliter ce celé toto misto (Potest — veritatem fieri*) psáno v Ui jinou rukou souvěkou pod textem na dolejším okraji. a ,nostri nostri' Vin. — b ,Huss‘ Ui, Trb. — c ,difinit." Us. — d ,confixerant Us. — e v Ui,defensaret, oprav. z ,defenderet. — 1 retractaret Ui, ale nad tím ,ctet. — g chybí v Us. — h v Ui oprav na ,revocaret“ — 1 ,vel‘ Ui, Us, Vin. — k ,subintraret“ Vin, Trb; „subiret Ui. — 1 chybi v Trb. — m v Ui předtim in marg. doplněno fidei' — n v Ui in marg. jinou rukou: ,me submitto'. — o v Ui opraveno na ,ipsimet'. — P ,laqueum laqueos‘ Us. I. Pet. 3, 14. — s Mat. 5, 10. — " Srvn. Mat. 5, II. — 1° Act 14, 21. — 11 Sedění 15., dne 6. čer- vence 1415.

Strana 16
16 PASSIO M. JOHANNIS HUS. A. B. 1415 nis inponeret", testes falsidicos' adducentes, Juli 6 Magister respondit, ratus testibus fidedigniss, quorum unus estt in celo, alter in corde, in hec verba: „Ne animam offenderem, ne“ per- iurus essem et tercio', ne populum, quem veritatem Christi docui, scandalisaremw, il- licitis consenciendo, malo in manus vestras incidere, quam iudicio* horrendi iudicis sub- iacere“. Qui nec valentes iustum adversis flec- tere), aliud� grave obtulerunt, ut ipsemet pre- dicacioni sueaa silencium perpetuum inponeret. Ipse vero nec isti nephandobb acquievitc, sed finaliter primum in intencione, postmodum verodd transeundo per media execucionis, maluit veritatibus sacris servire, quams malos sibi proposito et multum illicito consentirece Media autem blasfema“, per que ad finem mortis tendebantss, erant ista: quiahh exutus veste propria, indutus' erat veste sacerdotali in medio ecclesie, et calix in manu eius. Sentenciantes? autem, recepto calice, ora- bant, verius tamen execrabant oracionem malediccionis', degradacionis, inhabilitacionis, inquientes: „Hodie calicem a tekk auferendo", degradamus, inhabilitamusmm seponimusque te a consorcio Christi fidelium“g, subiun- gentes: „Quia more Jude proditoris indigne sacerdocio fungebaris'nn Ipse"o vero aitpp. „Spero deo et domino meo Ihesuqq Christo, quia calicem istum hodie bibam in regno celorum“. informandum et corrigendum“. Quantum ad se- cundum, ratus testibus fide dignis, quorum unus est in celo, alter in corde, non advertens multitudinem falsidicorum, adversus se impetuose et maliciose testancium, dixit: „Ne animam offenderem, ne per- iurus essem et tercio ne populum, quem veritatem Christi docui, illicitis consentiendo scandalisarem, malo in manus vestras incidere, quam iudicio horrendi iudicis subiacere“. Sicque primum in intentione et post tempus, transeundo per media executionis, maluit veritatibus sacris servire, quam malo sibi proposito multumque illicito consentire. Media autem blasphema, quibus ad finem sibi propositum currebat, erant ista: quoniam con- stitutus in medio ecclesie Constanciensis, indutus veste sacerdotali, in cuius manu calix. Sentenciantes autem resumpto calice, orabant, verius tamen deora- bant oracionem malediccionis', degradationis, inhabili- tationis, inquientes in hec verba: „Calicem hunc a te aufferendo degradamus, inhabilitamus seponimus- que te a consorcio cunctorum fidelium“. Et infra: ,Quia indigne more Jude proditoris sacerdocio funge- baris.“ Qui christisando, non murmure resonabat, sed more bidentisop pacienciam respondebat: „Spero in deo et Christo Jhesu, hodie in regno celorum hodie istum calicem bibiturus“. Ceteraque ornamenta sacerdotalia semper execrando exuebant. 241 Mik * 8 Trb Demum vero" dissensioss facta est inter Demum vero dissensio facta est inter sentenci- q v Ui oprav. na, imponerent. — r ,falsificos“ Ui; falsificatos“ Trb. — s ,fidedignus‘ Us. — t jen v Trb. — u ,et ne“ Vin. — v ,3° Ui. — w ,scandalizarem' Vid. Us; „scandalisem“ Ui. — x v Us před tím škrt- nuto ,in‘. — y ,adversum facere‘ Ul, opr. na ,flectere‘. — z ,aliquid‘ Trb. — aa ,se‘ Us. — bb ,nephande“ oprav. z ,nephando' a in marg jinou rukou dodáno sentencie eorum‘ Ui; ,nephario' Us. — cc ,aquievit‘ Ui, Vid, Us, v němž dalši zni takto: veritatibus sacris servire, quam mala sibi proposita et media exequcionis, maluit veri- tatibus... — dd,autem‘ Vid. — ee,sibi consentire‘ Us. — ff ,blasfemia‘ Trb; blasphemia Vid, Us. — gg ,tendebat Trb, Vid; v Us před tím škrtnuto „dent. — hh v Ui ,quia opraveno na ,quoniam'. — ll ,et indut. Ui, ale ,et mezi řádky. — kk a te calicem' Us. — 11 ,auferentes' Vid. — mm ,et habilitamus Us. — nn ,fugebaris“ Ua. — 00 „Ille“ Us. — op ,videntis Mik. — pp ,ayt Ul, v Us předcházi chybné ,aut (neškrtnuto). — qq „Jesu Ui. — rr chybi v Ui. — ss ,disensio' Ui; „disencio' Us. a Bylo to sedm biskupů; v svrchu str. 7 pozn. 21. — Na tomto místě až do konce zprávy vysky- tují se občas shody se zprávou Petra z Mladoňovic, jak jest přirozené, když dva současníci mluví o téže věci, srvn. níže poslední část zprávy Mladoňovicovy.

Strana 17
* 272 Vld *2W * 214' Us PASSIO M. JOHANNIS HUS. A. sentenciantes. Quidam enim volebant caput eius abradere et alii repungnabantit, Sed qui" eorum"" propositum sortiti sunt, dubito, unum tamen scio, quod"" coronam papiream"*", cuius superscripcio erat: ,Hic est heresi- archa pertinax', in qua et tres demones hor- rendi7 descripti, imposuerunt? capiti eius. Qui more bidentis "nou murmure resonando, sed pacienciam domini sui servando dixit: ,,Co- rona? quam redemptor meus in capite suo sacratissimo? gestabat, gravis et difficilis erat. Hanc levem et facilem pro nomine tuo, do- mine Ihesu?! Christe, ardenter? cupio baiu- lare". Quo facto ductus est ad cimiterium, in cuius* presencia ridentes et gaudentes librosE et£ tractatus suos, quos habebant', et pre- sertim de ecclesia*, combusserunt!. Deinde per astantis turbe medium" coronatus, can- tando*: „Christi virgo dulcissima! virtutum* etc" et confirmando dictis pusillum gregem domini et causam sue mortis declarando ad locum tormentorum ducebatur. Deinde* cum! perductus" fuisset ad hos- tium* valve", adstatim ex mandato regis Vngarie? et prelatorum turba, dolens mortem innocentis, prohibita est sequi? eum?, solum autem scariantum multitudinem et tortorum habuit comitivamP. (Clem? tamen? cum suo comitatu equestrium eum ad mortem con- duxit). Pervenientes autem ad locum Calvarie, columpne' eius corpusculum affixerunt. Qui" stans affixus cathenis* et vinculis, 'strue lig- 17 B. antes. Quidam enim volebant caput iusti ex integro abradere, alii autem Oppugnabant, dicentes fore coniventius, ut singule partium capitis eius quadrilatere decalventur. Ipse vero nequien- tes coire in blasphemia pacienter arguens ait: ,Ecce in hac blasphemia non potestis convenire, quomodo in aliis poteritis concor- dare?'' At illi coronam papiream, in qua tres de- mones horrendi descripti fuerant, cuius superscriptio continens erat ista: ,Hic est heresiarcha', imposue- runt capiti eius. Quam cordintime amplexando, sic dicebat: , Corona, quam salvator et redemp- tor meus in capite suo sacratissimo pro mne gestabat, gravis et difficilis erat. Hanc autem levem et facilem, pro te, domine Ihesu Christe, ardenter cupio baiulare''. Quo facto eductus per cimiterium ibat, in cuius presentia libros et tractatus suos, quos TeCepe- rant, impie combusserunt. Deinde coronatus per astantis turbe medium pusillum gregem domini confir- mando ad locum tormentorum ducebatur. Deinde cum productus fuisset ad ostium valve,* adstatim ex mandato superiorum turba, dolens mor- tem innocentis, prohibita est ipsum sequi, 'at tor- torum et scariantum multitudinem habuit comitivam, Pervenientes autem ad locum Caluarie, columpne eius corpusculum affixerunt. Qui stans affixus kathenis et funibus, strue lignorum circumseptus, clamitabat domino decantando!?: ,Christe, fili dei vivi, miserere tt repugn.* Vid, Ui, Us. — u" ,quid' Trb, Ui, Vid. — vv ,illorum' Vid, Ui. — ww ,quia* Us. — xXx pa- pieream* Vid. — YY ,subscripcio* Trb. — 7z ,horendi' Us. — 8 v Ui opraveno z jmposuerant' a pred tím „et“ Skrtnuto; inposuerunt“ Us; ,et posuerunt' Vid. — * ,coronam' Ui. -- € jin sacrat. cap. suo* Us. — 4 ,audenter* Ui. — © „eius“ Us. — ^ ,habebat* Ui. — f ,combuserunt* Us. — & chybí v Us. — ^ Ui k tomu dodává in marg.: stipatus et. — ! ,dilectissima' Vid, Ui, Us. — k ,Denique* Ui, Us, Vid. — ! ,dum' Us. — " ,productus* Us. — n pred tím Skrtnuto ,vallide* Us; ,valve civitatis' Ui, ale ,civ.' in mg. — © ,ipsum sequi* Ui, Us, Vid. — P ,co- mittivam* Us. — a ,(Clem tamen — conduxit) jen v Ui in marg. jinou rukou. — * ,columne* Us. — s ,kathenis* Vid, Us. — t jen v Trb. * Traktát De ecclesia tistény v Op I, f 196! — 255. — * Antifona. — * Byla to brána Geltinská (Geltinger Thor). — * Zikmund. — * Jiné prameny o tom nevédi, a také konec zprávy tomu odporuje. — ? Falckrabi Lud- vlk, syn vzdorokrále Ruprechta Klema. 3 

Strana 18
18 A. norum circumseptus" undique, clamitabat" domino undique" decantando'*: ,, Christe, fili* dei vivi, miserere mei" iterandoY. Urens* autem flamma virtutes vitales devincebat?* et oracionem crucifixi dicere compellebat': »In" manus tuas, domine, commendo" spi- ritum meum". Qua completa, solvendo na- tured? debitum, non valens ore, sed annuens** capitis mocione, valediccionem turbe prestitit et spiritum domino commendavitf. Postmodum autem exeuntes de civitate, invenerunt partem corporis nondum com- bustamE€ et iusserunt comburi, et Klem"" Theotunicus!, cui traditus fuerat per regem Vngarie?, dixit**: ,,Ne Bohemi! ydolatriam"m committant?" venerando corpus et?? reli- quias?? eius, funditus cum terra evellentesPP "in profundum aque fluentis, Renum nominate, dcmergatis*. Sic erzo omnes* reliquias 'eciam cum cineribus in aquam proicerunt, ymmo? et vestes, quas tortores pro" se" usurpaverant, prefatus Klem** mandavit comburere, seque spopondit tortoribus precium vestium"" tri- plicare™. 0° cordati? dei zelatores®, animadvertite et videte legis dominice nimiam deieccionem et contemptum. Iuste iudex, paciens et multe misericordie, quam mira, quam stupenda oculis hominum et menti incomprehensibilia? operaris. Revera racionis nostre nubilosa ignorancia nequit scrutari domini iudicia, quam* difformiter nature humane filios sibi karissimos! tormentis exponit, terit, abicit, PASSIO M. JOHANNIS HUS. B. те!“ iterando. Urens autem flamma virtutes eius de- vincebat, et oracionem crucifixi dicere compellebat'': »In manus tuas, domine, comendo spiritum meum." Qua completa, solvendo nature debitum, non valens ore, sed annuens capitis motione, valedictionem turbe pre- stitit et spiritum domino comendavit. Quis est homo, qui non fleret, eius mortem cum videret in ignis incendio. Blasphematum, coronatum, diffamatum, postergatum, in tali supplicio. Postmodum vero reliquias corporis non ex- arsas ustores extracto corde de medio tota- liter combusserunt. Clem? vero Theotunicus, qui traditum sibi iustum habuerat, dixit: ,Ne Boemi venerando corpus eius, ydolatriam comittant, funditus evellentes reliquias, in profundum aque fluentis, Renum nominate, demergatis." Sic igitür omnes reliquias eciam cum cineribus repletis bigis duxerunt, in aquam demergerntes, ymmo et vestes, quas tortores pro SUO pastu usurpaverant, prefatus Clem mandavit comburere, seque spopondit tortoribus precium vestium triplicare. O cordati legis dei zelatores animadvertant et videant legis dominice fideliumque eius famu- lorum nimiam deiectionem et contemptum! Iuste iudex, patiens et multe misericordie, quam mira, quam stu- penda oculis et incomprehensibilia mente hominum operaris! Revera racionis nostre nubilosa ignorantia nequit scrutari divina iudicia. Quam difformiter hu- mane nature filios carissimos terit, abicit et contemp- nit in seculo, ut contritos, abiectos et contemptos in futuro gaudio supererigat universis! *Hec enim est condicio et beata sors Omnium electorum, ut sevien- * Nad tím a dalšími slovy v Ui: ,Slibuyt welmit wonie stoge Czechowé*. " lingnorum circumpositus' Us. — v ,clamitat! Ui. — w v Ui néco vyradováno a místo toho napsáno „illud*; v Us chybi. — * filii! Us. — Y ,et (nad Fddkem) sepius iterando* Ui; v Us chybi. — z ,Brevis* Trb. — aa „devicebat' Trb, Vid, Us. — bb ,complere* Us, kde dalsi aż po ,solvendo* chybi. — cc ,comendo* Ui. — dd od- tud zase i Us. — ee ,anuens* Us, Vid. — ff ,comendavit' Ui, Us. — && ,combussam* Vid. — hh ,Clem' Ui, Us, Vid. — Mi ,Theutonicus* Us, Vid; ,princeps Theotunicus* Ui. — kk chybi ve Vid. — !! ,Boemi* Trb. — mm ,ydola- tram“ Trb. — m „comittant“ Ui (první S nad řádkem). — 00 jen v Ui. — PP ,evelentes* Vid. —48 ,ymo* Us. — "r chybi v Ui. — ss Clem‘ Us, Vid; ,Herz Clem* Ui. — tt chybi v Trb. — "" ,vestium precium* Us. — vv ,re- plicare* Vid. — ww quia‘ Us. — a chybi v Trb. — b ,zelotes* Ui, Trb. — © ,multum misericors* Ui, Trb. — d ,comprehensibilia* Us. — * ,quantum' Vid; ,quia* Trb; „quam deformiter* Us. — f ,carissimos* Trb. 1 Srvn. zprávu Petra z Mladoňovic níže str. 289.. — u Teto podrobnosti Petr z Mladoňovic neuvádí. * 22' Us * 8' Trb * 242 

Strana 19
PASSIO M. JOHANNIS HUS. 19 A. B. tis malignantisque seculi spreta fallacia ad aliam fir- mati fide prosiliant qualitatem. * 272' Vid contempnitques in seculos, ut contritos, abiectoshb et contemptos in futuro gaudio supererigat universis. Hec est enim condicio etk beata sors electorum! in miseram vita degencium, ut sevientis seculique malignantis spreta fallacia, ad aliam" firmati fide intendant qualitatem. Non ergo tristandump est de nostri cordialissimi et christianissimi" docto- risq fide et invictissimis athletet preciosahb morte, qui per ipsam et nos emori docuit atque quibus alis ad astra scandendum sit, demonstravit. O gemenda“ Constancia, o Achitofelis' conciliuma! Dimittisw Barrabas, Symones, Yezitas', incestuosos, fures, latrones, nephan- dos colis, amplecteris et veneraris, inno- centem autem amicum dei, iustum, pium, castum** sic pertractas! Lacrime et mens anxia nec verba, nec scripta possunt amp- lius extorquerez. O domine, quis nisi tu dare poteritaa tante sciencie clavem, per quam clausi sermonis hostium possimus appe- rirece? Non ergo tristandum est nobis de nostri cordi- alissimi et christianissimi doctoris fidei preciosa morte, qui per ipsam et nos emori docuit atque quibus alis ad astra scandendum sit, fideliter demonstravit. Nescit laudis eloquium eius virtutes eloqui, nequit mensura hominis complecti et eius decenter prosequi probitatem. Ipse enim gloria regum, statera iudicum, gloria quiet- torum, lucerna dogmatum, disciplina virtutum, novacula fuerat viciorum. O domine, quis abs te dare poterit tante sciencie clavem, per quam clausi sermonis ostium possimus aperire? O gemenda Constancia! Dimittis Barrabas, Gezitas, Simones, incestuosos, fures, latrones, nephandos colis, amplecteris, veneraris, iustum autem et pium amicum dei sic pertractas! Lacrime et mens anxia nec scripta nec verba permittunt adaugere. Enimvero fama laborans non permittit nos quiescere, infamia proclamans nosza prohibet conticere. Nec solum exterioris fame ventositas nostrum implevit velum, nostram impulit voluntatem, sed interioris spiritus ipse conceptus nos corrodit. „O12 mors iusticie, quam amara memoria tua!“ O nephanda Constancia, quis spiritus te impegit animam iusti captare et sanguinem innocentem condempnare? Wach, chaos confusionis, Cilla submersionis, ubi Falsátor v Trb pokusil se nejapně změniti na ,inchristianissimi a svrchu na okraji listu nadepsal: Architofel volumptarie se suspendit pro eo, quod dissipatum est consilium eius per Chuzi destructum, Hus pertinaciter et volumptarie se ipsum interfecit pro eo, quod sua doctrina ommes homines katholicos non infecit'. Falsátor Trb: ,iniustum, impium, non castum'. ** * g ,et contempnitque‘ Trb, Ui. — h ,secula‘ Ui; ,similia“ Trb. — hb chybi v Ui. — i v Us za tim — m „miseria‘ Us. — n v Ui in marg jinou škrtnuto: in futuro“. — k chybí ve Vid. — 1 ,sanctorum“ Trb, Ul. rukou ,in oppositam'. — o v Ui in marg. (misto ,convertantur“, jež v textu na rasuře); „incedunt“ Trb. - p ,re- standum“ Us. — q v Trb před tím škrtnuto ,athlete“. — r ,fidei Ui, Us. — s ,victissimi' Vid. — t ,atlete“ Ui. — u „gemebunda' Ui. — v ,Achytophel consil.“ Ui; Architofel cons.' Vid; Architophel' Trb. — w ,Dimitis' Ui. — x ,Simones' Trb. — y �Gezitas' Vid; „Jesitas' Trb; „Yesitas' Ui. — Z v Ui in marg. implicare'. — za ,non‘ Mik, — aa ,quis tu dare nisi poterit' Us. — bb v Ui opraveno ze ,sermones'. — cc ,aperire‘ Trb, Vid. 12 Ecclus 41, 1. 3.

Strana 20
20 PASSIO M. JOHANNIS HUS A. B. veritas corruit, caritas excidit cetereque virtutes ceciderunt et arma non carnalia sed spiritualia perierunt! Hec est sagitta terrigenas fideles regni Boemie acriter wlne- rans in yecur nostrum de phatrera falsorum testium evolans inhumane! Non videtur cor carneum ymmo lapideum, quod tali raci- onis offensa, tali iuris iniuria non candescit. Non videtur frons pudica, sed meretricia, que tanta fame iactura, tanta honoris macula non erubescit. Nec enim aliene felicitatis invidi obtrectare studemus, sed zelo recti- tudinis inflammati ac dolore popularis in- famie liquefacti, „noni3 possumus non loqui, que vidimus et audivimus“ „testimonium!“ reddente spiritu nostro spiritui veritatis“: 242 Hic nempe ab etatis sue tenera infancia sic studebat altissimo servire, quod omnia opera sua ad honorem et gloriam maiestatisdd sue nitebaturee factitaref. Nec „non loqui possumus ea, que vidimus et audivimus“is quomodo cupiebat cor suum continuess effun- dere, ethh maxime pro nativis sue gentis, insuperhh si quos potuisset ad viam veritatis revocare, membra Christi debilitata pro vi- ribus roborando. Hic deniquel sensum racioni regulatekk subiciens, totum mundum virili mente calcavit et colla" christianorum un- dique terrarum diffusorum orthodoxe fidei iugo substernens, se ipsemm morti spontanee pro Christi confessione subiecit. Et ideo nomen cum re Hus, id est hauriens* vir- tutes sanctorum, est digne sortitus, eo quod mundum carni, carnem spiritui et spiritum domino servire coegitoo. Quomodo prefatus magister et martir noster continuo cupiebat cor suum effundere, si quos ad viam veritatis potuisset revocare, membra Christi de- bilitata pro viribus roborando. Jam victor de suis hostibus triumphavit, cum quibus scuto fidei et timoris domini munitus viriliter dimicavit, iam talentum15 domino reddidit duplicatum, pro cuius mercede „in gaudium domini" meruit introire. 215 Us * 9 Trb Quis furor, o iudices, quis spiritus im- paciencie vos impegit, ut in celum regalis dignitatis audeatis erigere os insulsum, noxios * V Ui in marg. ,interpretatur'. dd,magest." Trb; ,mayest.' Ui. — ee ,nitebat' Trb. — ff,sanctificare‘ Us. — gg,cottidie' Vid; ,continuo pro proximis' Ui; ,continuo‘ Us, kde ,pro prox.' chybi. — hh ,et — insuper‘ jen v Ui. — il ,deique‘ Vid. — kk ,regulante“ Us. — 11 ,collo‘ Trb; v Us za tím červeně ,etc. — mm „ipsum“ Vid, Us; „ipso' Ul. — 00 tímto slovem počíná se Lch. 18 Act 4, 20. — 14 Srvn. Rom. 4, 16. — 15 Srvn. Mat. 25, 20 a d.

Strana 21
PASSIO M. JOHANNIS HUS. 21 A. B. solvendo et innoxios condempnando? An putatis, iniusti iudices, vos impune iudicium domini evasuros? Qui iudicantes alios con- dempnatis vos ipsos, diversis funibus pecca- torum circumplexos. Nec timetis severitatem divinam instruere, quam horrendam in vos sentenciam debeat fulminare. Ve vobis, filii scelerati, qui sponsam regiam, prudenciam, „usquel' ad verticem constuprastis“, qui tam in capite Christo quam in membro suo humili sinceritatem iusticie polluentes, fidelibus regni Boemie erroris cumulum addidistis! Utinam tacuissetis, cultores dogmatum perversorum! Numquid deus indiget mendacio vestro, ut dolos in expletores sue legis configatis? „Cecil et duces cecorum“ cum eis in erroris foveas collabentes! O insani ductores, insensati doctores, quis fascinavit vos veritati non acquiescere. contra deum errecto collo currere, bene- factorem vestrum propriis beneficiis impugna- re? Ve vobis, vetustis utribus, terrena sapien- tibus, non superna, qui non iudicastis honorem animarum illustrium, sed aspicientes in in- sanias et testimonia falsa, proch pudor, figmentastis earum gloriam. Ve vobis pruden- tibus in oculis vestris, quorum prudentia1s perditur, quorum sapientia celitus reprobatur. Qui laudatis insulse plus sapere quam oportet19 et minus facere quam oportet. Hic est morbus hereditarius a primevis parentibus derivatus, hec est uwa2 acerba, quam parentes come- derunt et dentes vestros stupidos reddiderunt. Non sic, impii, non sic, infideles emuli regni Boemie, quos regalis munificencia nutri- vit in croceis,21 vestivit mollibus, circumdedit varietatibus, ipsi vero dulci pane mendacii regem cum terrigenis pascentes et oleo adu- lationis caput impingwantes pro fructu penam infamie et dolum pro pietate reddiderunt et fame nostre pallium purissimum defedantes abstulerunt. Si fortasse sustulissent pecuniam, 16 Srvn. Jer. 2, 16. — 17 Srvn. Mat. 15, 14. — 18 Srvn. I. Kor. 1, 19. — 1 Rom. 12, 3. — 20 Srvn. Jer. 31, 29, Ezech. 18, 2. — u Srvn. Thren. 4, 5.

Strana 22
22 PASSIO M. JOHANNIS HUS. A. B. recognovissent iniuriam. Nunc autem docto- rem iusticie diripientes et nomen bonum, multis diviciis preferendum, „lavant22 inter innocentes manus suas“, tanquam „exceca- verit?s eos malicia eorum“, tanquam dati sint „in" reprobum sensum“, tanquam insi- piens25 sit cor eorum. Propter quod canticum martiris eximii Laurencii28 non inmerito decantare poteritpp: „Igne mers examinasti, et non est inventa in me iniquitas“, qua scilicet cetus prelatorum me asserit maculatum. Nobis ergo, in miseranda et flebili valle relictis post ducem," magistrum" et doctorem, orandum's est“ pro perseverancia, et accin- cti armis legisferi domini nostri Ihesuuu Christi et exemplis Magistri christianissimi, sic studeamus vivere, ut ad portum salutis valeamus pervenire. O domine, quam gloriosum sit genusww bene vivere et bene mori 7. Quod bene mori secundum Augustinum,28 nisi vita bonaly precesserit, non valet reperiri.z Quama glori- osum genus eciamb pro iusticia agonisare" et non agoniam mortalis egritudinis expectare. Quis sane mentis non malit vitam virtutibus quam vermibus resignare? Ideo epistole presentis prolixitatem ac adulationum vestrarum superfluitatem preci- dendo finem dictis nunc impono. Sed fidelibus in valle miserie relictis orandum est pro perseveran- tia, ut exemplo invictissimi athlete Ihesu Christi et doctoris christianissimi et Magistri sic studeant bene vivere, ut ad portum salutis valeant pervenire. O deus, scienciarum domine, quam27 gloriosum genus sit bene vivere et bene mori! Quod bene mori secundum Augustinum's nisi vita bona precesserit, non valet reperiri. Quam preciosum etiam donum pro iusticia agonisare et non agoniam mortalis egritudinis expectare! Quis sane mentis non malit vitam virtu- tibus quam vermibus resignare? *243' Hoc magister noster explevit, cum nec pro veritate ridiculum, nec pro iusticia de- trimentum erubuit sustinere. Timuit duntaxat gladium bis acutum sive sentenciam inevi- tabilem tremendi iudicis, cui quilibet racionem districtam est facturus. Mirabilia namque testimonia illius, „desiderabilia3 super aurum et dulciora super fawm.“ Cuius auream sa- pp ,potuit' Lch; ,poterat' Ui; ,potuerit‘ Trb. — pq ,igne neme‘ Lch. — qq ,ducem nostrum‘ Lch. — rr chybi v Lch. — ss honorandum' Lch. — tt chybi v Us. — uu „Jesu‘ Ui. — vv ,exempli Us. — ww ,genus sit Us, Vid. — xx ve Vid za tim škrtnuto „ut ad portum salutis valeamust. — vy „bona vita' Ul. — zz ,repperiri Ui, kde následuje ještě: „Unde quidam: Si bene vivis, tunc bene ibis. Item beatus Jeronimus": Mors mala putanda non est, quam bona vita precessit. Eciam quam gloriosum... — a ,quantum' Us; ,Eciam quam‘ Ui. — b chybi v Ul. — c ,agonizare‘ Lch, Us. 22 Ps, 25, 6. — 2 Sap. 2, 21. — 2 Rom. 1, 28. — 25 Srvn. Rom. I, 21. — 2 Na to naráži, jak se zdá, Thd. Vrie, Hist. conc. Const. (v. d. Hardt I, 182). — 2 Nemohl jsem zjistiti. — 28 Srvn. De civit. Dei l. Ic. XI (Migne 41, 25—26): Mala mors putanda non est, quam bona vita praecesserit. — 20 Ve spisech Jeronymových nenalézám. — 30 Ps. 18, II.

Strana 23
PASSIO M. JOHANNIS HUS. 23 242 B. pienciam, argenteam eloquenciam arbitror regalibus sedibus preferendam. Enimvero declaratio sermonum suorum intellectum calligatum illuminavit et morum informatio affectum esurientem mirabiliter incitavit. Nunc infallibili experimento didicimus, nunc irre- fragabili argumento probavimus, quod equi- tatem dilexerit'l et iniquitatem oderit, quod zelo iusticie domini fervescebat. Iam profecto sermo suus et opera patenterc enunciant et loquela sua liquido manifestat, quia vetustatem scelerum nitebatur purgare et pro fermento malicie sinceritatis azima ministrare. Felix talis minister, qui ministrare, non ministrari desiderat! Felix huiusmodi gratitudo, qua offensus offensores a viciorum vinculis spi- ritualiter nitebatur liberare etc. Sciant eciam fideles universi, quod nec erroreed nec heresi quavis maculatus extitit, cum cetus concilii nec unum iota sacre scrip- ture ostendit, cui pertinaciter obviasset, nec umquam audientia maxime christiane religioni congruens fuerat sibi data, ymmo liquido apparet ex dictis et gestis, quod nitebantur, ut ipsemet sibi laqueum dampnationis imponeret,32 nunc blandia offerendo, nunc terribilibus obruendo. Sed numquid credimus, quod supre- mi patris providentia suos amatores aliquo modo malo proposito permittet defraudari! Nemo quippe est, qui emulatoribus boni quovis modo poterit nocendo contraire. Hic nempe ab etatis sue tenera infantia voluit pie in Christo vivere, peccatoribus dissimilis esse, presentia bona in causa domini perdere et futura gaudia indesinenter congregare. Merito igitur eius animum gloriosum fructuosissimus labor ago- nisandi pro iusticia plus recreans quam fati- gans, variis laudum titulis decoravit, qui melius sibi elegit pro veritate pati supplicium quam pro adulatione consequi beneficium sumptuosum. Scivit enim longe prestantiora increpationum verbera quam adulationum oscula fraudulenta.3 Propter quod sacco tristicie A. ca ,illuminat Mik. — cb ,patienter' Mik. — ed opraveno z ,erroribus' Mik. 31 Srvn. Ps. 44, 8. — 3 Miněn obrat, kterého užito svrchu; v. str. 15. — » Srvn. Prov. 28, 6.

Strana 24
24 PASSIO M. JOHANNIS HUS. A. B. Proinde fortis" viri induentese animum, dicamus compariter': Ista solent fieri, di- camus rigidius: debebantk fieri, dicamus christiane religioni congruenciuss: Bene facta sunt Amenl. Annom domini M'CCCCXV°. Explicit" passio° heresiarche Jo. Huss". NotaP multis de causis potest quis fieri martir, scilicet pro iusticia, ut Abel, pro lege, ut Machabei prima Machab. 2a, pro salute populi, ut Christus, pro fide, ut Stephanus Act. 7, pro Christo, ut Innocentes, qui non loquendo, sed innocenter paciendo, pro asser- cione veritatis," ut Isayas, Yeremias et ali prophete, Elyas, Ezechiel, Daniel, pro argui- cione peccati, ut Johannes Baptista;* simi- liter Magister noster Johannes Hus istas' condiciones habuits primo, 2° et sic de aliis, ut patet, ideo martir Christi effectust estp. Hec" scripsit Jacubellus37 Moraviam cuidam plebano in Strzemilow's Wiglefiste et eadem scribit multis per partes diversas." conciso, planctuce in gaudium commutato, devictis cunctis hostibus securum possidet triumphum, omnibus expletis laboribus re- quiem possidet sine fine. Fugiant corde lepo- rino non aspicientes contubernium'4 patrum prece- dentium, quomodo omnes in hoc mari tribulationis persecutiones sustulerunt. Nonne omnes vias duras custodientes alii secti, alii lapidati, alii in occisione gladii mortui, alii incinerati Christi vestigia sunt secuti? Ideo magister noster veracissimus J. Hus tantam exemplationem patrum utriusque testamenti habens positam" per patienciam ad certamen sibi propositum cucurrit, auctorem fidei et confirmatorem Ihesum Christum fideliter imi- tando. Cuius interpellationis subsidio rebelles ostium salutis nostre conculcemus insultus, ut palmam perpetuam de manu dominica capiamus. Amen. Sequiturg etc.cg 244' * V Ui in marg. ut patet in hystoria tripartita'. ce ,plancto‘ Mik. — cf chybi v Mik; doplněno podle listu Wycheova. — cg v Mik červeně. — d ,fortes“ Lch, Trb. — e videntes Ui, Us. — f ,pariter“ Lch. — g chybí v Us. —h v Lch před tím škrtnuto špatně psané ,fieri'. — I chybi ve Vid. — k,debeant' Us. — 1 ,Amen. Sit nomen domini benedictum etc.' Ui; v Us ,Amen“ chybí. — m datum jen v Us. — n ,Explicit — Huss“ jen v Lch. — o v Lch škrtnuto a rukou něco pozdější připsá- no: ,condempnacio iustissima'. — P ,Nota — effectus est jen v Ui. — q v Ui nezřetelné, opraveno in marg. — r tato tři jména, jak se zdá, později škrtnuta. — s ,istas — habuit připsáno dole. — t ,effectus est připsáno jinou rukou a na to ještě následuje (f 23): Unde Origenes'5 super Johannem loquens ponit plura genera martirii, 3es tamen homines aureollam pro pena seu pugna recipiunt. Primum virgines, qui contra propriam carnem militant et eam macirant ieiuniis, flagellis [in marg.], de qua appostolus dicebats: Scio aliam legem in corpore meo repugnantem menti mee. Illam plurimi... — u ,Hec — diversas' jen v Trb. 3 Co tištěno drobněji, převzato, opírajíc se o epištolu Pavlovu (Heb. II, 37), z listu, který Richard Wyche psal Husovi; v. Novotný, Husova koresp. v č. 22 str. 77. — 35 Origenes, Kommentář na evgl. Janovo (vyd. Berl. Ak. sv. IV): citátu zde ani v jiných spisech nenalézám. — 3 Rom. 7, 23.— 3 Jakoubek ze Stříbra. — *8 Nelze zjistiti kterému.

Strana 25
VI. Petri de Mladoniowicz relatio de Magistro Johanne Hus. [PARS PRIMA]* IACTA ANTE ITER CONSTANCIENSE]. * 16 M Anno domini M'CCCC XIIII° serenissimus princeps et dominus dominus Sigismundus, Roma- 1414 norum et Hungarie rex etc., postquam una cum papa Johanne 23° indixisset et publicariaa man- dasset generale concilium in Constancia in partibus Sweuie celebrandum1, misit de Lom- bardia certos nobiles dominos de Boemias, consiliarios et familiares suos, iniungens eisdem, ut Magistrum Johannem de Husynecz, sacre theologie baccalarium formatum, regio ipsius nomine inducere velint et assecurare ipsius salvo conductu et nomine, ut ipse, tum prob extirpanda sua, tum eciam regni Boemie sinistra infamia, velit venire Constanciam ad dictum concilium generale, quia eciam vellet illi suos speciales salvos conductus dirigere, libere ut Constanciam veniens, e converso redire ad Boemiam possit, et ipsum spondens eciam in suam et sacri imperii proteccionem recipere pariter et tutelam. Unde postea illi eosdem salvos conductus dirrexit obviam duplicatos, tam latine quam theutonice scriptos, quorum tenor in latino sequitur in hec verba: Sigismundusbb, dei** gracia Romanorum rex' semperd Augustus, et Hungariee, Dal- macie, Croacie etc rex, universis et singulis principibus ecclesiasticis et secularibus, du- cibus, marchionibus', comitibus, baronibuss, nobilibus, proceribus, ministerialibush, militibus, * Rozdělení na části a názvy jednotlivých částí doplněny (kde není jinak udáno) od vy- davatele podle vzoru Palackého. První část obsažena v rkpech. M str. 15—29 (a 70), z části také v C f. 187; (tyto části na příslušných místech označeny). ** v M in marg. červeně: �Salvus conductus'. a chybi v M. — aa „pubbicari' M. — b v M předcházi škrtnuté ,ex. — bb Druhý opis glejtu položen v M na str. 70 (= M2), kdež má nadpis: ,Sequitur salvus conductus, qui datus fuit Magistro [škrtnuto ,1] Johanni Hus per regem Sigismundum Hungarie; in marg. původně červeně,2usí, ale přepsáno černým: ,Secundus; v C glejt na ƒ 187, nadpis při vázání seříznut. — c chybí v C. — d ,semper semper‘ C. — e „Vngarie‘ C. — f ,marchio“ M2 — g ,barronibus' M, M2. — h ,militaribus' M. z Svolavací vyhlášku otiskl Palacký, Doc. str. 515—518. — » Byli to především Jan z Chlumu a Václav z Dubé; co tištěno drobněji, kryje se s ohražením pánů českých a polských podaným koncilu dne 13. května 1415, jehož původce byl asi rovněž Petr z Mladoňovic; v. Novotný, Hus v Kostnici a česká šlechta str. 20 n. a níže zde v části II.

Strana 26
26 PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 1414 clientibus, capitaneis, potestatibus, gubernatoribus, presidibus, theloneariis', tributariis et officialibus quibuscumque, civitatum, opidorumk, villarum et locorum comunitatibus ac recto- ribus' eorumdem, ceterisque nostris et imperii sacri subditis et fidelibus, ad quos presentes pervenerint, graciam regiam et omne bonum. Venerabiles, illustres, nobiles et fideles dilecti. Honorabilem Magistrum Johannem Hus, sacre theologie baccalarium formatum et arcium magistrum, presencium ostensorem, de regno Boemie ad conciliumm generale in' civitate Constanciensi celebrandum in pro- ximo transeuntem, quem eciam in nostram et sacri imperii proteccionem recepimus et tutelam, vobis omnibus et vestrum cuilibet pleno recomendamus" affectu, desiderantes, quatenus ipsum, dum ad vos pervenerit, grate suscipere, favorabiliter tractare', ac in hiis, que celeritatem? et securitatem ipsius concernunt itineris, tam per terram, quam per aquam, promotivam sibi velitis et debeatis ostendere voluntatem, nec non ipsum cum famulis, equis, valisiis", arnesiis et aliis rebus suis singulis per quoscumque passus, portus, pontes, terras, dominia, districtus, iurisdicciones, civitates, opidak, castra, villas et quelibet loca aliar vestra sine aliquali solucione dacii, pedagii, theloneis, tributi et alio quovis solucionis onere, omnique prorsus impedimento remoto transire, stare, morari et rediret libere permittatis, sibique et suis, dum opus fuerit, de securo et salvo velitis et debeatis providere conductu, ad honorem et reverenciam nostre regie maiestatis'. Datum Spire“ anno domini M'CCCCXIIII°, XVIII° dier Octobris, regnorum no- Oct. 18 strorum anno Hungariee etc. XXXIII°, Romanorum vero quintos. Adw mandatum domini regis Michael de Prziest, canonicus Wratislawiensisw. Aug. 26 Qui quidem Magister Johannes Hus tot et tanta promissa et assecuracionum ge- - 17 M nera videns et audiens, rescripsit" regi, quod utique ad dictum concilium wlt venire. Et antequam exiret de Praga, scripsit ante satis multos dies suas patentes intimaciones in latino, boemico et theutonico, quasa in ianuis ecclesiarum kathedralium, parrochialium, claustrorum seu monasteriorum et aliis pluribus locis iteratis vicibus affigi mandavit, in- sinuans publice, qualiter ipse wlt Constanciam venire et paratus ibidem de fide sua cuilibet publicam reddere racionem. Et si quis scit super ipsum aliquem errorem vel heresim, quod se illuc veniendum preparet ad sibi obiciendum. Cuius tenor sequitur in hec verba: Magister“ Johannes de Husinecz, sacre theologie baccalarius formatus, wit comparere coram reverendissimo* patre, domino Conrado archiepiscopo Pragensi, apostolice sedis legato, in convocacione proxima omnium prelatorum et cleri regni Boemie, »paratus“ semper ad satisfaccionem omni poscenti eum de ea, que in eo est, fide et speè reddere racionem«, et ad videndum et audiendum omnes et singulos, qui erroris pertinaciam vel * v M in marg. červeně: „Intimaciones ante recessum. I v M2 opraveno z ,theoloneariis'; v C: ,theolonariist. — k ,oppid.“ C. — 1 v M2 předchází škrtnuté rc. — m v M předchází škrtnuté ,con, — n recommend.“ C. — 0 ,pertractare“ M2. — P v M2 opraveno z ,celerius'. — q ,vasiliis“ M2, C. — r ,alia loca‘ C. — s ,theolonei C. — t ,reddire“ M2 — u v M opakováno, prvé škrt- nuto. — v ,XVIIIa die“ M2: v C číslo chybi. — w v C misto této formule: „Subscripcio notarii' a konec uříznut; dalši vypravování v C chybl. - X v M oprav. z ,reverendissimoo' — y ,pape“ M. a Podle všech zachovaných rkpisů otiskl glejt Novotný, Husova korresp. č. 88 — 4 dne 12. září 1414; v. Palacký, Docum. str. 69--71 č. 36, Novotný, Husova korresp. č. 81; německou vyhlášku, o níž mluví Petr, v. Novotný na uv. m. č. 77 str. 194—195. —5 I Pet. 3, 15—16.

Strana 27
PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 27 heresim quamcunque sibi voluerint imponere, ut se inscribant ibidem iuxta legis dei et iuris exigenciam, si non erroris pertinaciam vel heresim in eum legitime probaverint, ad penam talionis. Quibus omnibus coram dicto domino archiepiscopo et prelatis, et eciam in proximo generali concilio Constanciensi, ac iuxta sanctorum patrum decreta et canones suam innocenciam in Christi nomine vulta demonstrarez. Datum dominico proximo post festum sancti Bartholomei°. 1414 Aug. 26 * 18 M Sequitur in Boemico: Já Mistr Jan z Hussince všemu království Českému ohlašuji, že jsem hotov státi na dvoře kněze arcibiskupově othy všeckny nároky, jimiž jsem narčěn křivě i naříkán, a to v najbližším žákovstva svolánie. Protož poněvadž v mnohých kútech kacířě mi obrá- žejí proti spravedlnosti a právu, na jevo přěd knězem arcibiskupem vystupte ti a věďte na mě bez strachu, které ste ote mne slýchali kacířství; a buduli shledán v kterém bludu anebo v kterém kacířství, neodmlúvám jako bludný, jako kacieř utrpěti; pakliť se k tomu žádný ze jména“, jenž by toho chtěl na mě vésti, nezastaví, tehdiž opět všemu království oznamuji, že chci sě k zprávě pravdě ohledánie v Constancii na obecném sboru a na pro- hlášeném postaviti, budeli tu papež, přěd papežem a přěd toho sboru žákovstvem. A ví-li kto na mě co bludného anebo co kacieřského, chystaj sě tam, aby to vedl tam na mě z jména svého přěd prohlášeným sborem: a já za svú pravdu nechci se liknovati ni malému ni to velikému řádem odpoviedati. A protož rozvažtež to, dobří lidé, ktož spra- vedlnost milujete, žádám-li co proti právu božiemu aneb lidskému písmem tímto nepra- vého. Pakliť bych nebyl připustěn k slyšěniee, tehdy buď svědomo všemu Českému krá- lovstvie, žeť to mú vinú neschází. Eadem die: Králověs milosti i králové, radě jich i zprávcě“ dvoru králova i všemu dvoru královskému já Mistr Jan Hus oznamuji i také ohlašuji, žež, když sem od jistých lidí dobřě zpraven, žež listy jsú přišly králově milosti od papeže, kýmkolivěk vypravené, já nevědě, v nich sě píšě, aby králova milost stála o to, aby z své země České vyplel kacieřě rozmnožené. A poněvadž na mě, ufám bohu, bez mého proviněniela poskřěk jest i s ponukem: aby pro mě neměl králova milost utrhánie a Čěská« země pohaněnie, roze- slal jsem mnoho listóv i rozlépal, poddávajě sě na dvór arcibiskupóv, žež chci tu státi k své pravdě najprv ohledánie, a jestli kto v celé tieto České zemi, jenž by věděl které kacírství, aby sě na dvořě arcibiskupově ohlásil a tu sě z jména svého proti mně za- stavil. A poněvadž žádúcí se jest nezjěvil, a kněz arcibiskup mne a mých poručníkuov státi nedopustil, protož prosím královy milosti pro spravedlivost, i králové, i jich rady i zprávcě všěho králova dvoru, aby mi ráčili dáti toho spravedlivé svědomie, že sem sě k tomu poddával, o to zevně listy lépal, a že žádný v této zemi o to proti mně sě ne- zastavil. A přěs to ještě přěsě všecnoh ohlašuji celéi České zemi i jiným zemiem před M nad tím touže rukou ,hoffmistr. z ,deiurare“ M. — a chybi v M. — b opraveno v M z ,narčen nadepsáním ,i. — c „spravdlnosti M. — d v M před tím škrtnuto ,z jí. — e v M opraveno ze „slyšenie' nadepsáním ,ř. — f v Mpřed tím škrtnuto i své- [mu]. — fa v M opraveno z ,provininěnie“. — g v M opraveno z ,Česká' nadepsáním ,it. — h tak v M. —I v M patrně omylem ,čelé“. * Dne 26. srpna; podle všech zachovaných rkpisů otiskl vyhlášku Novotný, Husova korrespondence č. 75. — 7 Srovn. Novotný, Husova korr. č. 76. — s Novotný, Husova korresp. č. 78. — » Miněn list Jana XXIII. z II. července 1414; v. Cochlaeus, Hist. Hus. 22, Berghauer, Protom. poenit. 395.

Strana 28
28 PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 1414 Aug. 26 Aug. 30 Oct. 7 Aug. 27 časem dosti velikým, žež chci státi v Constanci na prohlášeném sboru, budeli tu papež, přěd papežem a přěd tiem obecním sborem. A vie-li kto na mě které kacírstvo, chystajžk se tam na ten sbor, aby tam přěd papežem i přědel vším sborem z jména svého vedl na mě, které jě kdy slýchal ote mne kacierstvie. A budeli na mě které kacierství dovedeno, neodmlúvám jako kacíř utrpěti; jehož ufám úplně milému bohu, žež lidem utrhavým, pravdy protivníkóm nepřěpustí nad pravdú svítěziti. Item misit eciam suos procuratores ad reverendum in Christo patrem, dominum “ 19 M Nicolaum episcopum Nazaretensem,1° inquisitorem heretice pravitatis civitatis et dyocesis Pragensis a sede apostolica specialiter deputatum, ad interrogandum ipsum dominum Ni- colaum, si scit super eum aliquem errorem vel heresim, ut publice innotescat et confi- teatur. Qui quidem dominus Nicolaus coram dicto procuratore Magistri Johannis Hus et coram notario publico et testibus quam pluribus fide dignis, recongnovit, se quam plures collaciones cum dicto Magistro Johanne Hus habuisse et ipsum invenisse virum katholicum et fidelem, ut in dicto instrumento sue recognicionis post presentibus inserendo clarius vide- bitur.11 Insuper dominus Nicolaus episcopus et inquisitor heretice pravitatis ad confirmandum suam predictam recognicionem literam patentem suo patenti et pendenti sigillo sigillatam dicto Magistro Johanni Hus in testimonium premissorum dedit et asignavit, que eciam pre- sentibus de verbo ad verbum post inseretur12. Preterea dictus Magister Johannes Hus in plena congregacione baronumm regni Boemie, una cum archiepiscopo Pragensi, domino Conrado, ad tractandum facta regni ad claustrum sancti Jacobi congregatorum, misit eisdem dominis baronibusm literam seu epi- stolam proprio sigillo sigillatam, petens inter cetera, quatenus dictum dominum archiepi- scopum publice velint interrogare, si scit aliquem errorem super dicto Magistro Johanne Hus seu heresim, et ipse M. Johannes Hus paratus est in Boemia eciam pro illo emendari; si autem nescit, quod det ei literam suam super hiis testimonialem, et ipse wit nichilo- minus Constanciam pergere ad fidem suam ibidem" ostendendam. Qui quidem dominus archiepiscopus publice confessus est, se nescire aliquem errorem seu heresim super dicto Magistro Johanne Hus, sed solum, quia papa ipsum° excomunicat, quod ab illa excomuni- cacione se dictus M. Johannes Hus exbriget sicud potest et expurget, sicud hec sua con- fessio et eciam dominorum baronumm requisicio in litera testimoniali ipsi Magistro Johanni Hus data et sigillis nobilium dominorum Czenkonis de Wartemberk alias de Wesele, supremi purgrawii castri Pragensis, Boczkonis de Podyebrad et Wilhelmi de Wartemberk alias de Zwierzieticz sigillata et post presentibus inserenda1s clarius continetur. Ceterum facta plena congregacione seu sinodo in curia archiepiscopali Pragensi tocius cleri et prelatorum dicti regni Boemie dictus M. Johannes Hus misit procuratorem suum, honorabilem virum Magistrum Johannnem Jessenicz, decretorum doctorem, ad dictam curiam archiepiscopalem Pragensem, petens se per se seu procuratorem suum admitti ad requirendum omnes et singulos prelatos dicti regni, quod si aliquis ex eis scit aliquem errorem vel heresim super dicto Magistro Johanne Hus, quod se publicet et inscribat iuxta canonicas sancciones; qui tamen M. Johanes nec per se, nec per procuratorem suum ad dictam curiam archiepiscopalem, seu ad audienciam et requisicionem faciendam quomodo- 20 M k ,chystaž“ M. — 1 opraveno z,přede“ nadepsáním ,i“ — m ,barront. M a vždy. — n opraveno z původního ibidem suam' — o v M písař původně chtěl psáti e[um]“, ale škrtnuv ,e“ napsal ,ipsum“. 10 Mikuláš biskup Nezerský (od r. 1399): srvn. i str. 66 pozn. 66. — 1 Srvn. níže v částí druhé (str. 57—59 n.) — 1 Srov. níže v části druhé str. 66 n. — 1 Srov. níže v části druhé str. 67.

Strana 29
PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 29 1414 * 21 M libet est admissus, ut hoc idem eciam ex instrumento publico superinde confecto et pre- Aug. 27 sentibus post inserendo!' clare patet. Illis omnibus, sicut prefertur, prehabitis, dictus M. Johannes Hus in comitiva no- bilium dominorum Wenceslai de Duba et Johannis de Chlum veniendi Constanciam iter arripuit, et hoc feria quinta ante festum sancti Galli15, anno domini M'CCCCXIIII°. Sequitur“ litera copier, quam ante recessum suum Magistro Martino sigillatam di- miserat, insinuans eidem, ne eandem apperiat, nisi certus fuerit de hoc, quod sit morte quacunque preoccupatus, que sequitur in hec verba:16 Magister** Martine, frater in Christo karissime! Hortor te in domino, quod deum Sept. timeas, mandata eius serves, mulierum fugias consorcia et cautus sis, dum confessiones mulierum audis, quod per mulierum yppocrisim sathanas te non decipiat; quia ait Augu- stinus:17 »Nec crede devocioni, quia quanto devocior, tanto lascivior, et sub pretextu pie- tatis latet intus viscus libidinis«. Ergo cave, ne irrecuperabilem perdas, quam spero retines, virginitatem. Memento, quia a iuventute tua docui te servire Christo Ihesu, et quomodo, si potuissem, una die libenter, que scivi, te docuissem. Scias eciam, quia detestatus sum ava- riciam et clericorum inordinatam vitam, propter quod ex dei gracia persecucionem pacior, que cito in me consumabitur ; nec vereor confundi pro nomine Ihesu Christi. Rogo te eciam cordia- liter, quod non affectes beneficia; si tamen vocatus fueris ad plebaniam, honor dei, salus ani- marum et labor te moveat, non habicio scropharum vel prediorum. Quod si plebanus factus fueris, cave, ne iuvenem' cocam habeas, ne plus casam edifices, quam animam; vide, ut sis edi- ficator spiritualis edificii, pius pauperibus et humilis, et ne consumas bona in epulis. Timeo eciam, si non emendaveris vitam tuam, cessans a pulcris vestibus et superfluis, quods graviter a domino corripieris, sicut et ego miser corripiar, qui usus sum talibus, seductus conswetu- dine mala hominum et applausu, in quibus sum contra deum superbie spiritu wlneratus. Et quia meam predicacionem ett conversacionem extrinsecam a iuventute tua notabiliter congnovisti, non necesse tibi habeo plura scribere. Sed rogo propter misericordiam Ihesu Christi, quod in nulla levitate, quam in me vidisti, me sequaris. Scis, quia proch dolor ante sacerdocium 'meum libenter et sepe schacos lusi, tempus neglexi et sepe alios et me ad iracundiam per illum ludum infeliciter provocavi. Unde et aliis culpis meis innumerabilibus comissis ad veniam piissimo domino tuis me comitto oracionibus, quatenus suam invocare iam non pigriteris misericordiam, ut vitam meam dignetur" dirigere, et victis presentis seculi nequiciis, carne, mundo et diabolo, in celesti patria saltim in die iudicii collocare. Vale in Christo Ihesu cum omnibus, qui custodiunt legem eius. Tunicam griseam si velles servare pro te in memoriam; sed tu verecundaris, estimo, de griseo colore; ergo dabis eam, cui tibi melius videbitur. Tunicam albam dabis Plebanois, scolari meo; Georgio vel * V M červeně označeno záhlaví: Hic continuatur recessus Magistri Johannis Hus de Praga ad Constanciam'. ** V M červeně nadpis: „Secretum finale M. Martino“. Oct. 11 P tak M; Palacký opravuje ,copia litere'. — q v M opraveno na ,apperiet (chybně). — r ,iuvenam‘ M. — 5 quam' M. — t touž rukou nad řádkem v M. — u „dignet' M. 14 Srov. ve druhé části str. 59—60. — 15 ve čtvrtek dne II. října. — 18 Srov. Palacký, Docum. 74—75 č. 38; Novotný, Husova korresp. č. 86, kde i ostatní rkpy. — 17 Nelze zjistiti, kde; citát, Husovi běžný, převzat asi z Tomáše Hybern. Manipulus Jlorum. — 18 Žák čili klerik ve službách Husových, jehož Hus často vzpomíná; připomíná se ještě r. 1426; srov. Novotný, Husova korresp. č. 86 str. 205 pozn. 2 a 3.

Strana 30
30 PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 1414 Sept. Girzikoni19 eciam dabis unam sexagenam grossorum, vel tunicam griseam, quia fideliter servivit michi. Sequitur superscripcio. Rogo te, quod istam non apperias literam, nisi certus fueris de hoc, quod sim mortuus etc. Litera, quam populo reliquit post discessum suum ad Constanciam transmeando, que mirabiliter fuit transposita in concilio' in latinum per sinistrum modum, quia dixerant, quod ipse reliquisset literam sub tali forma, videlicet: Quod si contigerit me abiurare, scitote, quia hoc ore faciam et non corde consenciam. Videatur igitur, si eorum men- daciumw frustrabitur per hanc literam, que sequitur in wlgari de verbo ad verbum, quam relinquerat2°. Mistr“ Jan Hus, v naději kněz a sluha pána Ježíše Krista, všěm věrným a milým bratřím i sestrám v pánu Ježíšovi, jenž sú božie slovo skrzěš mě slýchali a přijeli, milost a pokoj od Boha otce našěho i od ducha svatého, aby bez poškvrny v pravdě jeho přě- bývali. Věrní a milí přítelé, wiete, že sem s vámi po dlúhý čas věrně pracoval, káže vám slovo boží bez kacírstvie a bez bludóv, jakož viete, a má žádost byla jest i bude až do mé smrti vašě spasenie. A byl sem umínil vám kázati před svú jézdú, než bych odjel k svolánie do Constancie, a z jména vám ohlásiti křivé svědectvie i svědky, jenž sú proti mně lživě svědčili, jež mám všecky popsány s jich svědectvími; a tiť vám budú ohlá- šeni proto, aby, potupíli mě neb na smrt odsúdiež, aby vy to vědúce, nelekali sě, bych pro které kacířstvie, jež bych držel, byl odsúzen, a také proto, abyste stáli v té pravdě bez strachu a bez viklánie, kterúž dal vám pán bóh skrze věrné kazatele aa skrze mě nestatečného poznati, a třětí proto, abyste sě uměli lstivých a pokrytých kazatelóv va- rovati. A jižt vypravil sem sě na cestu bez kleytu mezi velmi veliké a mezi mnohé ne- přátely, mezi nimiž najhorší jsú domácí nepřítelé, jakož na svědectví poznáte a po sko- nánie svolánie zviete, jichž viece mnoho bude nežď jest bylo proti našemu milosrdnému vykupiteli, id biskupóv i mistróv i knížat světckých i zákonníkóv. Ale ufámť svému milo- stivému, múdrému a mocnému spasiteli, že skrze své zaslíbenie a skrze vaši věrnú mod- litbu dá mi múdrost a statečnost ducha svatého, abych setrval a oni aby nemohli mne na křivú stranu uchýliti, ač mi dá pokušenie, haněnie, vězenie neb smrt trpěti, a jakož jest sám trpěl a své najmilejší sluhy v též poddal a nám dal příklad, abychom pro něho a pro své spasenie trpěli. On bóh a my jeho stvořenie, on pán a my slúhy, on všěho světa král a my lidičkové nestateční, on nepotřebný a my potřební. On taky trpěl, i proč bychom my netrpěli? Však našě utrpenie v milosti jest naše vyčištěnie ot hříchóv a od věčných muk zbavenie, a smrt jest našě vyčištěnie. Jistě věrnému jeho sluze nelze sea jest ztratiti, když s jeho pomocí setrvá. Protož milá bratřie, milé sestry, modlte sě snažně, ať mi ráčí dáti setrvánie, a aby mě ráčil ostříci od poskvrněnie. A jestli k jeho chvále a k našemu prospěchu má smrt, ať ji mi ráčí dáti bez strachu zlého podstúpiti. Pakli jest * V M in marg.: ,Nota'. v v M před tím škrtnuta skratka za,cont. — w opraveno v M z ,mendacim'. — X ,skrie' M. — y jenž — všecky v M omylem vynecháno, doplněno podle rkp. křižovnického. — z v M opraveno z ,odsúdili“. — a chybí v M. —b v M opraveno z „vidůce“. — c v M opraveno ze se'. — d ,než — vykupiteli i v M omylem škrtnuto. — e v M opraveno z ,najmileší. 19 Jiný klerik ve službách Husových, snad Jiří z Bělé (?); v. Novotný na uv. m. pozn. 3. — 20 v. Palacký, Docum str. 71—72 č. 37: Novotný, Husova korresp. č. 87, kde uvedeny ostatní rkpy.

Strana 31
PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 31 1414 Sept. k našemu lepšiemu, aby mne vám ráčil navrátiti, i tam i zase jeda bez poškvrny, abychom ještě spolu v jeho zákoně sě poučili a Antikrystových sietie něco porušili, a budúcím bratřím po sobě dobrý příklad ostavili. Již snad viece v Prazě mě před smrtí neuzříte; pakli mocný bóh mě vám ráčí vrátiti, tiem sě veseleji uzříme. A ovšěm, když v radosti nebeské spolu sě shledáme. Bóh milosrdný, jenž svým dává pokoj jistý zde i po smrti, jenž jest vyvedl pastýře velikého« krví jeho vylitím, jenž jest našěho spasěnie věčné svědectví, rač vás ve všem dobrém zpósobiti, aby plnili jeho vóli v svornosti bez roztr- ženie, aby majíce pokoj, v cnostech došli věčného pokoje skrzě pána našěho Jezu Krista, jenž jest bóh věčný a člověk pravý z panny Marie porozený, jemuž jest chvála a bude na věky se všemi vyvolenými, s nimiž v pravdě setrvajíc v radosti budeme přebývati Amen. Datum anno dominih M'CCCCXIV°, post festum sancti Wenceslai21 in recessu ad Constanciam. Cum‘ autem Normbergam feria sexta post Galli22 cum dictis dominis applicuisset, Oct. 19 facto prandio venit quidam magister, ut credo Albertus'' plebanus sancti Sebaldi, petens, ut velit cum ipsis caritative conferre. Et cum ipse annueret, venerunt aliquot magistri, inter quos erat unus doctor et multi de consilio dicte civitatis, ubi cum ipso Magistro de singulis materiis occurentibus, et in quibus de ipso Magistro fama volabat, conferebant citra 4 horas. Et cum de singulis contulissent, dixerunt: »Pro certo magister, ista que nunc audivimus, katholica sunt, et nos eadem a multis annis docuimus et tenuimus, tenemus et credimus; et si alia non sunt contra vos, pro certo vos cum honore de concilio exibitis' vel redibitis«. Et sic ab invicem favorabiliter discesserunt. In qua eciam civitate et aliis imperialibus civitatibus, per quas dictus M. Hus equitabat, tales intimaciones patentes in latino et theotonico valvis et ianuis ecclesiarum applicari procurabat etc.2. 23 M Magister** Johannes Hus iam pergit ad Constanciam ad ostendendum fidem, quam hactenus tenuit, nunck tenet, et usque mortem prestante domino Ihesu Christo tenebit. Unde, sicud per totum regnum Boemie notificavit per suas intimaciones et literas, volens in sinodo generali curie archiepiscopali Pragensi de sua fide racionem reddere, et ante exitum suum cuilibet obicienti satisfacere25: ita et in hac solempni et imperiali civitate notificat, si wlt sibi aliquis errorem vel aliquam heresim imponere, quod se ad concilium preparet, quia ipse Magister Johannes cuilibet opponenti in ipso concilio de sua fide paratus est reddere racionem. Sequitur'** epistola, quam ibidem scribens, in Normberga, Pragam transmisit suis amicis fidelibus2. Salus a Christo Ihesu. Scitote, quod numquam equitavi in czotato capucio, sed Oct. 2 manifeste, aperta facie. Et dum Boemiam exivi, primum in Pernow27 civitatem priusquam * V M červ. nadpis: ,Que agebantur in Norberga sequitur'. ** v M červeně nadpis: „Intimaciones per viam isto modo intimavit'. *** V M červené záhlaví „Epistola sequitur de Normberga'. Iv M opraveno z původního ,Praze“. — S ,vělikého' M. — h M má chybně ,MCCCCXV“. — 1 ,ex- hibitis' M. — k v M opraveno z ,munc'. 11 Po 28. září. — „ Dne 19. října, v pátek. — 2 M. Albert Fleischmann, farář hlavního chrámu sv. Sebalda. — 2 Srov. Novotný, Husova korrespondence č. 89. — 25 Srovn. svrchu str. 26 a n. — 28 Srovn. Palacký, Bärnau; srvn. Podlaha, Lib. ordin. 64, 67, 82. Docum. str. 75—76 č. 39, Novotný, Husova korresp. č. 93. — 27

Strana 32
32 PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 1414 Oct. 20 veni, expectavit me plebanus cum vicariis, et dum intravi stubam, tune statim propinavit cantarum magnum vini et valde caritative suscepit cum suis sociis omnem doctrinam, et dixit se semper fuise meum amicum. Postea in Nova civitate2s valde grate omnes Theu- tonici me viderunt. Vaydam2 pertransivimus, habentes magnum populum in admiracione. Et dum venimus in Zultzpach3o, ibi venimus ad hospicium, in quo erat iudicium, lantricht. Ibi asistentibus in estuario consulibus et senioribus dixi: »Ecce ego sum Mag. Johannes Hus, de quo, ut estimo, audistis multa mala. Queratis ergo a me.« Et multis tractatis, valde grate omnia susceperunt. Demum pertransivimus civitatem Hyrsweld, in qua iterum valde grate nos susceperunt. Tunc pertransivimus civitatem Herspruks1, et tunc pernoctavimus in Lauff'2 civitatel, in qua venit plebanus, magnus iurista, cum vicariis, cum quo contuli, qui eciam grate omnia suscepit. Et ecce venimus Normberk, in qua adventum nostrum mercatores diwlgaverunt, qui nos precesserant: propter quod populus stabat in plateis, aspiciens et querens, quis esset Magister Hus. Et ante prandiumm dirrexit michi literam Magister Johannes Helwel, plebanus sancti Laurencii, scribens, quod vellet michi libenter loqui a longo tempore; cui in eadem litera reintimavi, quod veniret. Et venit. Et quia iam scripseram intimacionem3s, volens applicare, interim dominus Wenceslaus direxit pro me", quia convenerunt cives et magistri, volentes me videre et mecum conferre. Ego statim surgens a mensa, transivi°. Et direxerant? magistri, quod conferremus secrete; quibus dixi: »Ego predico publice, eciam volo, quod audiant, quicumque voluerint«. Et statim ab illa hora contulimus presentibus consulibus et civibus usque crepusculum noctis. Erat autem doctor unus Carthusiensis, qui arguebat fabulose. Et consideravi, quod Magistro Alberto2s, plebano sancti Zebaldi, displicuit, quod cives meam sentenciam confirmabant. Finaliter omnes magistri et cives steterunt contenti. Eciam scitote, quod nullum adhuc sensi inimicum, et in quolibet hospicio pro recessionalibus do decem mandata" hospiti et allicubi applico in farina; et hospite omnes cum viris valde grate suscipiunt me. Nullibi eciam interdictum ponunt et laudant omnes intimacionem theutunicalem. Confiteor ergo, quod non est inimicicia contra me maior, quam a regnicolis Boemie. Et quid ultra scribam? Dominus Wenceslaus et similiter dominus Johannes35 valde pie et gratanter me tractant et sunt quasi heroldiq veritatis, sed verius dicam, advocati veritatis; cum quibus prestante domino omnia prospere aguntur. Rex3s est in Reno, quem sequitur dominus Wenceslaus de Lestna et nos de nocte pergimus Constanciam, ad quam propinquat papa Johannes'7. Judicamus enim, quod esset inutile sequi regem forte per 60 miliaria et reverti ad Constanciam. Scriptum Normberk sabbato ante XI milia virginumes. * 24 M Item* sabbato post Omnium Sanctorum, die IIIa mensis Novembris, M. Johannes Hus venit Constanciam in plathea sancti Pauli circa bonam viduam, dictam Fida, hospi- Nov. 4 tatus. Et in crastino30 domini Johannes de Chlum et Henricus Laczembok iverunt ad papam Nov. 3 * v M červené záhlaví: „In Constanciam quando venimus, sequitur'. 1,civitatem' M. — m ,puta dium' M. — n v M opraveno z původniho ,misit pro me dirrexit'. — OVM opraveno z,transivit' — P ,durrexerant' M. — q v M opraveno z „herodldi'. — 1 ,directe“ opravil Palacký podle následujícího listu; v. str. 34. 28 Neustadt. — 2 Weiden. — 30 Sulzbach. — 3 Hersbruck; zminka o Hyrsfeldě chybi v M, ale nevidim důvodu pro zamitáni; srov. Novotný M. Jan Hus II. str. 356 pozn. — „ Lauf. — 3 v. str. 31. — 3 neznámý dnes krátký výklad desatera. — 3 Václav z Dubé a Jan z Chlumu. — 3 Zikmund. — 3 Jan XXIII. přijel do Kostnice dne 28. října. — 38 dne 20. října. — 3 dne 4. listopadu.

Strana 33
PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 33 1414 Nov. 4 25 M Johannem XXIII. ad palacium suum, referentes sibi, qualiter Magistrum Johannem Hus sub salvo conductu Romanorum et Hungarie regis ad concilium Constanciense adduxissent, petentes, ut intuitu regio ipsum Magistrum Johannem non permittats impedire. Et papa respondit, quod nullo modo vellet ipsum impedire“, seu impedire permittere, eciam si fratrem eius germanum occidisset, quod debet esse securus manendi in Constancia. Interim" venit Magister Stephanus Palecz Constanciam, cum Mag. Stanislaus de Znoyma, equitanst in Boemia in Nowa domo apostemate percussus, mortuus est. Hic vero Palecz Constanciam veniens, statim se Michaeli de Causis instigatori"** et adver- sario Magistri Hus sociavit. Et conscriptis quibusdam articulis" contra Magistrum Hus et aliis, quos ex tractatu De Ecclesia se dicebant excepisse“, cum dicto Michaele per omnes et principaliores cardinales, archiepiscopos, episcopos et alios prelatos cursitabat, quem fere cottidie hoc idem vidimus exercere; ubi dictum Magistrum Johannem Hus accusavit, et eos, ut ipsum utique comprehendant, instigavit. Deinde fratres predicantes et aliorum ordinum sibi associavit et ipsis dictos et alios articulos ostendebat, eosque, et specialiter maiores, ut magistros sacre pagine, contra Magistrum Hus animabat et concitabat et eisdem articulos contra dictum Magistrum Hus collectos dabat et alias accusaciones, quas postea ab illorum uno ego eciam copiavi. Hic vero Palecz erat magnus amicus quasi a iuventute dicti Magistri Johannis Hus et socius. Sed cum quedam cruciata Johannis 23, qui nunc Balthazar de Coxa, de papatu depositus, nominatur, Pragam venisset, contra Ladislaum Apulie regem, dictus M. Hus, quia eandem vidit legi dei et caritati dissonam et repungnantem, eidem restitit, dictus vero Palecz, quia a dicto Balthazaro captus fuit et spoliatus in Bononia“, ideo eius bulle non ausus fuit contraire, quamvis diceretu in dote M. Cristani, plebani aput sanctum Michaelem Antique civitatis Pragensis, coram quam pluribus magistris, baccalariis et studentibus, et presertim ipso Magistro Johanne Hus presente ibidem, quod errores manu palpabiles contineret, videlicet illa bulla“s. Et hinc in dissensiones et controversiam cum dicto Magistro Hus incidit, quem postea capitaliter persequebatur tam prius quam in con- cilio dicto Constanciensi. Dictus vero Michael erat olim plebanus sancti Adalberti Noue civitatis Pragensis“. Et cum se exhibuisset scientem in reformacione aurifodinarum, rex Boemie Wenceslaus magnam pecunie summam ei dedit pro reformacione aurifodinarum in Gylowy; et hic, dimissa plebe et acceptis pecuniis, dictas aurifodinas conatus est reformare. Cum autem nichil posset efficere, cum dictis pecuniis clam fugit de regno ad curiam Romanam“, cum quibus pecuniis et aliis, sibi per adversarios dicti Magistri Hus exhibitis, contra ipsum Magistrum Hus et adherentes eius processus et citaciones procurabat; quos eciam pro- cessus presente dicto Magistro Hus in Constancia valvis ecclesie applicabat. Sequitur litera et plures alie tam in boemico, quam in latino, que scripte sunt Constancie per Magistrum Johannem Hus ad populum et eciam ad amicos suos speciales“. * V M in margine červeně: „Assecuracio Jo[hannis] pape M. Joſhanni] Hus'. ** V M červené záhlaví: „De instigatore Palecz'. *** Nad tím v M touže rukou nadepsáno „nabadači“. s ,permittant‘ M. — t v M opraveno z ,equitans de Znoyma'. — u ,dicere' M. 40 V. Palacký, Docum. 194—199. — 41 Palacký, Docum. 204—224. — 42 R. 1408 při cestě se Stanislavem ke kurii. — 4 Za odpustkového sporu r. 1412; Hus o tom mluví ve spise Contra Palecz Op. I., 264, De eccl. t. 227 a v listě Kardinálovi, Novotný č. 63. — “ u sv. Vojtěcha pod Zderazem. — 45 Stalo se tak asi koncem r. 1409, v. Novotný, M. Jan Hus I. 468 m. — “ v. Palacký, Docum. str. 77—78 č. 40, Novotný, Husova kor. č. 69. 5

Strana 34
34 PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 1414 Nov. 4 26 M Salus“ a Christo Ihesu. Venimus in Constanciam sabbato post festum Omnium Sanctorum" sine omni nocumento, pertranseundo civitates, applicando intimaciones latinas et theutonicas. Et stamus in Constancia in platea“s prope pape hospicium, et venimus sine salvo conductu"°. Et in crastino"° Michael de Causis applicuit processus in ecclesia contra me, et superscripcionem posuit cum magno textu, quod isti processus sunt contra excomu- nicatum et pertinacem Johannem Hus et suspectum de heresi, et multa alia. Ego tamen cum adiutorio dei illud non adverto, sciens, quod deus misit illum contra me, ut michi malediceret, propter peccata mea, ad probandum, si scirem et velim aliqua pati. Dominus Laczembok cum domino Johanne Kepka fuerunt coram papa et locuti sunt secum de me. Qui respondit, quod nichil wlt facere per violenciam'1. Famatur, sed leviter, quod Bene- dictus, papa Hyspanorum', equitat ad concilium. Nunccium hodie habuimus, quod dux Burgundie's cum duce Brabancie“ recesserunt de campo, et quod rex Sigismundus infra tres dies debuit esse in Czach et coronari5s, et debet ipsum papa cum concilio expectare. Et quia a Constancia distat Czach 70a miliaria, estimo, quod vix rex veniet ad Nativitatem"s, iuxta hoc estimo, quod finis erit concilii, si non dissolvetur, forte circa Pascha. Et pabulum est in caro foro, lectus per medium florenum in septimana. Equi sunt in bono foro, qui emptus est in Boemia pro sex sexagenis, datur pro septem florenis. Nos cumw domino Johanne'7 dirreximus equos ad unam civitatem, scilicet Rafenspurk5s per 4 miliaria. Et estimo, quod cito deficiam in neccessariis; ideo apponite sollicitudinem circa amicos, quos longum foret nominare et onerosum excogitare. Dominus Laczembok hodie"2 equitat ad regemes, et iniunxit michi, quod ante adventum regis nichil attemptem quoad actus. Et spero, quod respondebo in publica audiencia. Parisienses sunt multi et Yta- lici, sed adhuc pauci archiepiscopi et episcopi eciam pauci; cardinales sunt copiosi in mulis equitantes, ale jsú lačni. Quando equitavi ad Constanciam in equo, statim audivi equitantes, permagnam multitudinem equitantem, sed concurrebat magna multitudo. Boemi nostri multi in via consumpserunt, quidquid habuerunt in peccuniis, et iam miseriam paci- untur, et ego valde compacior eis et non possum omnibus dare. — Equm domini Przi- bislai5 recepit dominus Laczembok; equs vero Rabstyn“ omnibus in labore et leticia prevalet, et solum illum aput me habeo, si contingerit me aliquando ad regem extra civitatem exire. Salutetis omnes amicos, nullum excipiendo etc. Ista est quarta litera de partibus alieniss1 data die dominico in nocte post festum Omnium Sanctorum'2 in Con- stancia. Nullus Boemus de militaribus est in Constancia, preter dominum Johannem Kepka, qui me duxit et protegit realiter sicut miles, et ubique plus predicat, quam ego, declarans meam innocenciam. Datum in Constancia. Oretis deum pro constancia in veritate. Fautores's et amici karissimi. Quamquam plures literas vestris amiciciis itineris nostri ac stacionis nunc in Constantia modum' declarantes veraciter dirrexisse meminimus, nunc tamen ut utique affectum continuum erga comunitatem nostram ostendam, scire Nov. 10 27M * V M touže rukou červený nadpis: „Iam sequitur alia ibidem scripta per Magistrum'. v ,venire“ M. — w v M před tim škrtnuto ,enim'. — X ,me equitantem' M. — y ,nedum' M. 47 dne 3. listopadu. — 48 sv. Pavla, v. str. 32. — 4 Přinesl ho Václav z Dubé teprve dne 5. listo- padu. — 50 dne 4. listopadu. — 51 srov. str. 33. — 5 Benedikt XIII., zpráva byla mylná. — 53 Jan († 1419). — 5 Antonín † 1415. — 55 Došlo k tomu 8. list. 1414. — 5 dne 25. prosince. — 57 z Chlumu. — 58 Ravensburg sz. od Kostnice. — * Blíže neznámý. — 60 Albrecht z Kurvic (?). — 61 zachován však toliko jeden (v. svrchu str. 31 n.) nebo dva. — 61 dne 4. listopadu. — 83 srov. Palacký, Docum. str. 79.—80 č. 42, Novotný, Husova korresp. č. 98.

Strana 35
PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 35 vos cupio, quia heri“ auditor'5 sacri utinam palacii apostolici� cum episcopo Constanciensies venerunt ad hospicium nostrum una cum officiali Constanciensi'7 et magistro locuti sunt, qualiter altricacio magna inter papam et cardinales versata est de interdicto fulminato pretensoza contra magistrum nostrum, et breviter concluserunt, quod accedant magistrum, intimantes sibi, quia papa de plenitudine potestatis suspendit iam dictum interdictum et sentencias excomunicacionis contra Magistrum Johannem latas, rogantes eum nichilominus, quod propter scandalum populi et rumorem evitandum solum eorum missacionibus solemp- nibuszb non intersit, sed alias liberrime tam civitatem Constanciensem, quam�e ecclesias et quelibet loca visitet iuxta placitum suum. Et ut veraciter concepimus, nisi quod timent omnes predicacionem futuram ad clerum, quam Magister Johannes predicare intendit. Nam aliquis, nescitur an amicus vel inimicus, heri' intimavit in ecclesia, quia Magister Hus dominico proximoss predicabit ad clerum in ecclesia Constanciensi, et cuilibet presenti dabit unum ducatum. Et ideo liberi sumus in Constancia, et Magister cottidie divina peragit et in tota via peregit hucusque. Et Magister cum consilio regis?s resedit, quod in factis veritatis et suis usque adventum regis Hungarie nichil attemptet; quia in factis concilii nichil adhuc est inceptum et nec aliqua alicuius regis vel principis venit ambaxiata, nec pro parte Gregorii"s vel Benedicti" vel earum ambaxiatarum adhuc aliquid certi auditur, et nec speramus adhuc in aliquot septimanis concilii inicium. Sciatis, et illis dicite, quia omnes personaliter citati"1 et sic de aliis, ut scitur, in hostiis et valvis ecclesiarum publice denuncciantur, ut sibi videant'. Et Michael de Causis rycznie facit facta sua. Dominus Johannes Kepka et dominus Wenceslaus de Lestna sunt intrepidi et zelotypis promotores et protectores veritatis. Scriptum in Constancia sabbato proximo ante Martini"a. Auca"s nondum est assata, nec timet de assacione, quia presenti anno sabbato ante Martini festum" ipsius occurit celebris vigilia, ubi auce non comeduntur. Ista epistola videtur fore Cardinalis" Magistri Johannis plebani de Janouicz. 1414 Nov. 10 *28 M Alia. Salus" a Christo Ihesu. Karissimi. Scitote, quia bene sto per omnia. Veni sine Nov.6 salvo conductu pape ad Constanciam: rogetis ergo deum, ut det michi constanciam, quia multi adversarii et fortes insurgunt contra me, quos presertim concitat venditor indulgen- ciarum, Pathawiensis decanus, iam prepositus"s, et Michael de Causis, qui semper anectit processus contra me". Sed nichil horum timeo nec vereor, sperans, quod post magnam pungnam magna sit victoria et post victoriam maius premium et maior confusio perse- quencium. Papa non wlt tollere processus et dixit: „Quid ego possum? Tamen vestri faciunt“. Sed locuti sunt duo episcopi et unus doctor cum domino Johanne Kepka, quod ego sub silencio concordarem. Et sic cognosco, quod timent meam publicam responsionem et predicacionem, quam, spero, de dei [graciala consequar, dum rex Sigismundus affuerit. De quo michi nuncciavit dominus Wenceslaus de Lestna, quia valde fuit gavisus, quando ipse nobilis dominus Wenceslaus dixit sibi, quod equito directe ad Constanciam sine salvo z ,apostolice“ M. — za v M opraveno z ,pretenco'. — zb ,solepnibus' M. — ze v M opraveno z původního ,quamque'. — a chybi v M. — b písař M chtěl psáti ,videantur“, ale nedopsal. — e ,intepidi et zelopidi' M. 6 dne 9. list. — 6s neznámo který. — se tím byl Otta III. z Hachberka, ale nepřišel asi sám, nýbrž gen. vik. Jan Tenger, jak o tom mluví Richental str. 76—77, ač snad mini návštěvu jinou. — M. Konrád Helie. — 68 dne II. listopadu. — co Rehoř XII. — 7 Benedikt XIII. — 71 na podnět Michala de Causis pro udá- losti roku 1412—13 v. Novotný, VČ Ak. XXIV, 420 n. — 7 dne 10. listop. — 73 = Hus. — " M. Jan Kardinál z Rejnštejna. — 75 Palacký, Doc. str. 78—79 č. 41, Novotný č. 97. — 7 Václav Tiem z Mikulova, r. 1412 pro- davač odpustků v Praze, probošt Pasovský od r. 1414. — U7 v. str. 34.

Strana 36
36 PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 1414 Nov. 6. Nov. 16 conductu. In omnibus civitatibus bene stetimus, honoratid sumus et intimaciones-s appo- suimus latinas et theutonicas in civitatibus imperialibus, in quibus habui collaciones cum magistris. Et habui unum precursorem, episcopum Lubucensem"s, qui uno nocturno nos semper precessit et diwlgavit, quod me ducerent kathenatum in curru, et quod caverent me, quia ego cognoscerem mentes hominum. Et sic quando propinquavimus alicui civitati, occurrebant turbe quasi ad spectaculum. Sed confusus est inimicus mendacio et populus gratus fuit, quando audivit veritatem. Certe Christus Ihesus „est8" mecum tamquam bellator fortis“; ideo non timeo, quid faciat inimicus. Vivatis sancte, oretis devote, ut dominus misericors asistat michi, defendens in me finaliter legem suam. Datum in nocte, in die sancti Leonardis1. Estimo, quod deficiam in neccessariis, si protrahetur concilium. Ideo quos sentitis amicos, petatis ab iis suffragium; sed primo petatis sub condicione. Salutetis omnes amicos et amicas, incitantes eos, ut orent Deum pro me, quia neccesse est. In wlgari ad populum82. Pokoj vám od pána boha a od Ježíšě Krista, aby hřiechóv sě varovali, v jěho milosti přěbývali, v cnosteche prospívali a po smrti v radost věčnú vstúpili. Najmilejší, prosím, aby jsúce živi vedle božího zákona, pilni byli svého spassenie, slyšíce slovo boží v opatrnosti, aby nedali se zklamati poslóm Antikristovým, jenž hříchy« lidu lehčieh, z hříchu netreskcí, svým starším pochlebují, hříchóv lidu neoznamují, sami se velebie, z svých skutkóv honosie, moc svú veličé, ale pána boha Ježíše v pokořě, v chuodobě, v trpědlivosti a v práci následovati nechtiek. O nichž prorokoval jest milostivý spasitel, řka:8 „Vstanú falešní prorokové a svedú mnohé“. A vystříhajel své věrné, dí:8 „Varujte se od falešných prorokuov, jenž přichodie k vám v rúšě ovčím, a vnitř jsú vlciem hltaví; po ovoci“ jich poznáte je“. Jistě potřebie jest veliké věrným křěstianóm, aby pilně sě ostřiehali, neb die spasitels5, že „i vyvolení byli by svedeni, by to mohlo býti“. Protož, najmilejší, bděte, aby lest ďábelská vás nepodtrhla, a tiem« buďte pilnějšie, čím viece Antikrist sě protiví; súdný den se blíží, smrt mnohé trutí, a synóm božím nebeské se královstvie blíží. Pro něž své tělo kroťte, smrti sě nebojte, spolu se milujte a pamětí, rozumem i volí v bohu vždycky stójte. Den súdný buď vám před očima hrozný, aby ne- hřěšili, a radost věčná, aby po nie túžili, umučenie spassitele', aby s ním pro něho mile trpěli. Neb když jeho umučenies ku paměti přivedete, tehdy míle protivenstvie podstúpíte, lánie, haněnie, bitieť i vězenie, a bude-li vóle jeho, i smrt tělesnú pro jeho svatú pravdu. Viete, najmilejší“, že haněním na nás sě Antikrist osopil, a jěště mnohým na vlasě ne- uškodil, jakožto i mne, ač sě jě velmi obořil na mě. Protož prosím vás, abyste snažně pána boha prosili, aby mi ráčil dáti múdrost, trpělivost, pokoru i statečnost k setrvání v své pravdě. Jižt mě jest dovedl do Constancie beze všie příkazy; a na všie cestě, jeda zjevně jako kněz a sám sě hlasitě oznamuje lidu, ve všěch městech nenalezl jsem zjev- ného nepřítele, aniž bych jich měl mnoho v Constanci, kdyby čěské žákovstvo, jenž lanžuje po obrocích a po lakomství, lidi na cestách nesvodilo. A ufámť milosrdnému 29 M d ,horati' M. — e v M za tím škrtnuto „přebývali. — f v M za tím škrtnuto „su“. — g v M opraveno z ,hříchť. — h „lechčie“ M oprav z ,lechce“, — i v M opraveno z ,velebí“. — k v M opraveno z ,nechtí. — 1 vM opraveno z „vstřihaje“. — m v M opraveno z ,vlci. — n ,ovci' M. — o v M nad řádkem. — p v M opraveno z ,potřebí. — q v M opraveno z ,tímť. — r tak v M opraveno z „Umučený spassitel. — S v M opraveno z,umu- čene“. — t v M opraveno z ,biti. — u v M. oprav. z ,Vietie najmilejšie“. — V v M opraveno z ,české'. — W v M zatím vyškrabáno ,všem svatým“. 78 v. str. 31. — 7 Biskup Lubušský Jan de Borsnicz (od. r. 1397), před tím kanovník Pražský. — 80 Jer. 20, II. — 81 dne 6. listopadu. — s2 Palacký, Doc. 81—82 č. 43, Novotný č. 100, kdež i jiné rkpy. uvedeny. — s3 Mat. 24, 24, a 24, 5. — 8' Matouš 7, 15—16. — 8' Mat. 24, 24.

Strana 37
PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 37 spasiteli" i vašie modlitbě, žeť stanu v pravdě boží až do smrti. Vězte, žeť jsú pro mě nikdežž služby nestavili, ani v Constanci, v níž jest sám papež za mne slúžil. Buďtež pánu bohu poručeni, milosrdnému Ježíšovi, bohu pravému, synu čisté panny Marie, jenž jest nás svú ukrutnú a ohavnú smrtí vykúpil bez našěho zaslúženie od muk věčných, od moci ďáblovy a od hřícha. Psán list v Konstanci na den svatého87 Othmara' dobrého sluhy pána našeho Jězu Krista, jenž jest požehnaný na věky Amen. Mistr Jan Hus kněz a sluha boží v naději. 1414 Nov. 16 [PARS SECUNDAJa. PROCESSUS AD CAPTIVITATEM INCIPITUR, PER QUEM MODUM ORTUS ESTe. Cum autem dictus Magister Johannes Hus Constancie staret ad tres ebdomadas 30M cum media, famabaturd per civitatem, quod Magister Hus ductus fuisset extra civitatem in curru, in quo fenum vehebatur vel ducebatur, sed falsum fuit. Sic enim fuit: famuli equitantes cum dicto curru pro feno, et pannum vel tegumentum wlgariter sperloch de curru non deposuerunt, sed post binam vel trinam duccionem primo deposuerunt, et sine tecto illo iterum fenum duxerunt. Ex illo tunc aliqui opinabantur vel famabatur, quod Ma- gister Hus iam esset extra civitatem in feno eductus et sic quod evasisset in feno et extra ductus fuisset; sed in rei veritate nec mencio aliqua de illa re fuit aliquando', sicud post patuit et iam patet. Qui si evasisset, nunquam comprehensus fuisset et vinculis manci- patus et nec finaliter ab eis condempnatusd. Ex tunc 4a feria scilicet post Katherine“ cardinales', qui tunc erant Constancie, per Nov. 28 dictos eius emulos, scilicetb Paleczb etb Michaelemb deb Causis', instigati, miserunt duos episcopos, scilicet Augustensems et Tridentinum', magistrum civium civitatis Constanciensis et militem quendam Hans von Poden? ad hospicium ipsius' Magistri Hus'. Qui cum hora prandii venissent, dixerunt ad dominum Johannem de Chlum, qualiter venissent ex parte cardinalium et de mandato pape ad Magistrum Johannem Hus, et sicuds ipse prius optabat loqui illis, quia iamb essent parati ipsum audire. Eth dominus Johannes de Chlum primum surgens, valde iracunde loquebatur ad eosdem dicens: „Scitisne, patres reverendi, quo- modo et per quem modum huc venit Magister Johannes Hus? Si autem ignoratis, ecce * v M in. marg. červeně: Hic iam fraudulenter vocatus est ad cardinales'. X v M. oprav. z ,nikdiž. — y v M nadepsáno ,feria sexta post Martini'. — a chybi v M. — b chybi v B. — c Nadpis jen v M červeně; část tato čte se v M str. 29—52, v B ƒ 90—101, kus (v. níže) i v C ƒ 175—187; v. str. 49 pozn. l. — d ,famabatur — condempnatus' jen v M; v B se čte: ,cum media, extunc cardinales a násle- dujici ,4a feria v B rovněž chybí. — e Podin“ B. — f ipsi' M. — g sicut B. — h ,Et dominus — tumultus fieret jen v M. 8e při zahájení koncilu dne 5. listop. — 83 v pátek dne 16. listop. —1 Že to byl holý výmysl, dokazuji zvláště zmatené zmínky u Richenthala (vyd. Buck, Bibl. des lit. Ver. Stuttgart sv. 158) str. 58, 77; srovn. i Th. Vogel, Studien zu Richentals Konzilschronik str. 58 a d. — 2 Dne 28. listopadu. — ' Anselmus de Nenningen (1413—1423). — Georgius de Lichtenstein (1390—1419). — Tehdejší purkmistr Kostnický byl Hans von Ulm. K věci srvn., co otiskl Vogl, Studien zu Richentals Konzilschronik (diss. Freiburg Br. 1911) str. 66 z netištěného denniku Cerretanova, a nyní Finke, Acta conc. Const. II. str. 189; zde uveden (misto Hanuše von Poden = Frisch- hans von Bodman?; v. Berger, Johannes Hus und Kg. Sigmund 122 pozn. 1), doktor Ottoboni a biskup Augs- burský jmenuje se Friedrich. Ale Friedrich (de Grafenecke) byl již v září 1414 dosazen do Braniboře. Jest arci možno, že mezi známými zván byl po starém zvyku biskupem Augsburským, ač jim už nebyl, a že Petr zaslechl jen ono jméno, a neznaje podrobnosti, opakoval je.

Strana 38
PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 38 ego dicam vobis, quia cum nos, scilicet ego et dominus Wenceslaus de Lestna, fuimus in Friollia cum domino nostro imperatore et habebamus propositum redeundi ad regnum nostrum sive provinciam, ipse tunc mandavit nobis, ut nos Magistrum Johannem asse- curaremus suo salvo conductu, et sic ut veniret ad presens concilium. Propter quod sci- tote, quod vos contra honorem domini nostri non faciatis“. Et ad magistrum civium dixit in theutonico: „Vos sciatis, quia si dyabolus veniret ad videndum causam suam, ipse de- beret veraciter audiri“. Insuper dixit eis dominus Johannes, ipsis episcopis: „Dominus rex ipse adhuc dixit ulterius: Et si Magister Hus consenciet ad remeandum Constanciam vo- biscum, tunc dicite sibi, quod de illa materia nichil loquatur, nisi in presencia mei, cum ego deo adiuvante Constanciam venero“. Illis auditis omnes, qui venerant, quia ipsis sic protervo modo respondebat, dixerunt, et specialiter Tridentinus vel Trientinensis episcopus: »Domine Johannes, nos venimus solum pro bono pacis, ne tumultus fieret“. Et Magister Johannes Hus, surgens a mensa, quem, ut puto, nullus episcoporum adhuc noverat', respondit. „Ego non veni ad cardinales huc tantum, nec umquam optabam loqui illis seorsum, sed ad totum concilium veni et ibi loquar, quidquid deus dederit et de quibus interrogatus fuero; sed tamen ad peticionem dominorum cardinalium ego pa- ratus sum adstatim venire ad ipsos, et si interrogabork de aliquo, spero, quia pocius volo mortem eligere, antequam veritatem ex scripturis vel alias michi cognitam denegarem“. Et dicti episcopi et alii ad ipsum Magistrum Johannem' Hus venientes sub illa collocucione amicabili, qua ipsum Magistrum Hus amicabiliter petebant', ut veniat ad dictos cardinales, quia ipsi vellent loqui sibi, munierant domum habitacionis Magistri Hus et aliquot alias circumcirca vicinasm armatis de dicta civitate. Et" Magistro descendente obviam dedit sibi hospita, quam valedixit, dicens: „Benedicat te deus“; que respondens flevit. Idem quoque episcopi, ut dicebatur ab aliquibus, quando descendebant, dixerunt: „Iam amplius non officiabis vel missabis"“. Et ascenso parwo equo° quodam cum dictis nuncciis et cum dicto domino' Johanne de Chlum, comite suo, ad palacium ipsius pape et ad cardinales equitavit. Et cum venisset ad cardinales et ipsos salutasset, dixerunt ad eum: „Magister Johannes, multa et mirabilia dicuntur de vobis, quod vos multos errores tenueritis et seminaveritis in regno Boemie; et ideo vocare fecimus vos?, volentes loqui vobis, si ita est“. Et ipse rospondits: „Reverende pater, sciat vestra paternitas, quod antequam unum errorem tenere vellem, pocius vellem mori. Et ecce libere veni huca ad istud sacrum concilium, et docto, quod alicubi erravi, paratus sum humiliter corrigi et emendare“. Et cardinales dixerunt. „Et pro certo ista 'sunt bona verba“. Et hiis dictis abierunt ad pro- pria, Magistro ibidem sub custodia armatorum relicto. Et dominus Johannes mansit secum. Interea subordinaverunt' quendam fratrem ordinis Minorum nomine Dydacums, professorem sacre pagines, ut ibidem iam sub custodia armatorum positum' Magistrum temptaret. Qui accedens ad ipsum", dixit: „Reverende Magister! Ego simplex vdiota, monachus, quia vobis multa deviancia audivi ascribere, ideo veni huc ad vos, volens in- formari, si illa sic se habeant, an non, et si illa tenetis, que vobis exa famas ascribuntur. 31 M 90B 1414 Nov. 28 I „surgens — noverat jen v M. — k v B opraveno z ,interrogatus'. — 1 ,amicabiliter finaliter petebant“ B. — m ,vicinos‘ M. — n Et Magistro — missabis chybl v B. — ° Et Magister acenso equo parvo‘ B. — p v M oprav. z ,vos vocare fecimus‘ — q v M opraveno z ,respondenti'. —I v M opraveno ze ,subordinavit'. — s ,Didacum‘ B. — t positum armatorum‘ M. — u ,illum‘ B. “ Andreas Didacus de Escobar (de Moxena), španělský theolog, kaplan Ferdinanda Aragonského; srvn. Novotný-Kybal, Hus II, 375; o této scéně zmiňuje se podle naší relace Přibram (či Prokop z Plzně?) v rkp. XG7 f. 122.

Strana 39
PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 39 * 32 M Et primo dicitur, quod vos teneatis et asseratis post consecrationem et verborum pro- lacionem factam in sacramento altaris remanere panem materialem“. Et Magister Johannes Husb respondit: „Non teneo“. Et ille: „Non tenetis?“ Et Magister: „Non teneo“. Et cum ter sic repplicassetw, dominus Johannes de Chlum, ibidem sedens, dixit: „Qualis es tu? tamen cum michi quis semel rem affirmaret vel negaret, ego sibi crederem, et ecce hic tibi ter explicat', dicens „non teneo“ et tua semper ulterius inquiris“. Et ille dixit: „Egregie miles, non inputetis michi ydiote et simplici fratri, quia quero propter informacionem“. Et cum ulterius inquireret a Magistro Johanne inter cetera de unione yppostatica, vel qualis sit illa unio divinitatis cum humanitate in Christo, Magister dixit ad dominum Jo- hannem in Boemico: „Pro certo, istel monachus dicit se simplicem ydiotam, non est valde simplex, quia altissime questionis decisionem petit“. Et conversus ad monachum dixit: „Tu, frater, dicis te simplicem, et ego considero, quia tu es duplex eta non simplex“. Et ille dixit: „Nego me esse duplicem“. Et Magister probabat, quia ad simplicitatem ho- minis requiritur saltem quoad moralia, quod mens vel cor, os vel sermo et opus con- sonent. „Et quia hec in te non concordant, eo quod os pretendit simplicitatem et ydiotam te esse fatetur, et opera subtilitatem ina inquisicione tam altarum materiarum ostendunt, et hec non videntur in unum et sic in simplicitatem tendere. Et tamen illo non obstante de questione motaa dicam, quid sensero“. Et cum sibi illam declarasset, ex tunc ipse Ma- gistro Johannib Husb regraciabatur de bona informacione. Sedz quare hic illa informacio non ponitur, racio est, quia dominus Johannes non potuit eam cogitarez. Et statim idemb monachusb recessit. Et accedentes, qui stabant armati ministri summi pontificis, idb estb Johannis' pape" 231, dixerunt: „Et scitis, quis fuit iste?“ Et Magister respondit, quod non. Et illi dixerunt: »Ipse est Magister Dydacus', subtilissimus theologus in tota Lombardiad reputatus“. Et Magister Huse dixit: „O si hoc scivissem, ipsum alias scripturis pupugissem. Et utinam 91B omnes essent tales, ipsos cum dei auxilio et scripture sacre suffragio michi suffraganti minime timerem“. Facto autem prandio, hora 4a post meridiem, convenerunt iterum dicti cardinales ad palacium pape, consulentes, quidnam facturi essent de dicto M. Johanne Husb. Ad- versarii vero eius Palecza et Michael et alii continue instigabant eos et alios prelatos, ut nullatenus dimittatura, sicud' patet in primis articulis in fine" ipsius Michaeliss. Et sal- tantes circal estuarium, gaudebant dicentes: „Ha ha, iam habemus eum. Non exibit nobis quousque nona reddat minimum quadrantem" Ibidemque veniens Palecz“, invenit Magistrum Johannem Cardinalem, qui cum Magistro Hus venerat, dixit ei „O Magisterk Johannes, doleo de vobis, quod vos dedistis seducere; wzácní prius fuistis aput istam curiam, scilicet pape, notabilior omnibus Boemis, et iam quasi pro nichilo habent vos propter istam sectam“. Cui Magister Cardinalis re- spondit: „Magister Stephane, ego plus doleo de vobis, sicudl vos, si sciretis aliquid mali in me, quod facerem, tunc deberetism condolere“. Et statim abinvicem recesserunt. Petrus 1414 Nov. 28 v M červeně z části in marg. Palecz perswasio ad Magistrum Johannem Cardinal'. v v B mezi řádky. — w ,replicasset B. — x ,replicat' B. — y ,ille‘ M. — z �Sed — cogitare chybi v B. — a chybí v M. — b chybi v B. — c ,Didacus' B. — d ,Lambard. M. — e V B. před tím škrtnuto ,h'. — f ,etc“ dodává B. — g ,sicud — Michaelis“ chybi v B. — h ,circum B. —1 „Ibidemque — nuncupati“ chybí v B. — k v M před tím škrtnuto: „g°. — 1 v M: „sed; opravil Palacký. — m „deberes' M; opravil Palacký. Srvn. Palacký, Docum. 198—199. — 7 Srvn. Mat. 5, 26.

Strana 40
40 PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. vero Mladonouicz altercabatur cum monacho domino Petros, quondam predicatore ad sanctum Clementem in Praga iuxta pontem, de quodam sermone dicens: „Domine Petre! ubi fuit illa pugna, de qua predicastis, scilicet quod aliquis predicasset Prage, ut quilibet accingeret se gladio et percuciat patrem et matrem“. Qui dixit: „Ego nescio, quid dicis“. Et statim veniens Palecz, dixit ad monachum: „Venias, dimitte eos"“. Cui Petrus: „Tamen pacifice loquimur!“ Et viceversa Palecz alta voce respondit et wltu iracundo: „A paci- fice, dabo enim iam sibi de scriptura verum mare“, revolvendo manus et bene ter resu- mendo. Cui Petrus: „Magister, audivistisne aliquando, quod aurifaber, habens in copia aurum et argentum pre occulis, attediaretur?“ Qui respondit: „Non“. Cui Petrus: „Sico Magister Johannes Hus, quando dabitis sibi mare vel duo maria de sacra scriptura, non attediabitur in legendo eandem, sed gaudebit, et forte erunt eciam pro eo“. Qui dixit: „Non, sed contra eum“. Tunc iterum ...P Cui Palecz: „Ista verba sunt ad Ephesios“. Et Petrus e contra eidem: „Et vestra ad Corinthios“. Et sic cum furore Palecz, et monacho secum assumpto, recessit de domo sui patris vel pallacio sanctissimi, videlicet pape" Johannis XXIIII, nunc Coxa nuncupati. Cum autem sero factum esset, miserunt magistrum curie pape ad dominum Jo- hannem, quod, si placet, abeat, et Magister Hus quod remaneat in palacio pape. Et do- minus Johannesb ira motus, quod sub tali pulcra collocucione Magistrum Hus captivassent, ivit statim ad papam presentibus dictisa cardinalibus et dixit ad eum: „Pater sancte! Paternitas vestra non promisit michi hoc, neque patruo meo, domino Henrico Laczembok'. Ego dixi paternitati vestre et adhuc dico, quia sub salvo conductu domini mei Roma- norum regis Magistrum Hus huca adduxi. Et vestra paternitas dixit, quia et si germanum vestrum' occidisset, debet esse securus hic, et nec wlt eum inpedire, nec impedire permit- tere, nec contra eum aliquid innovare. Et ecce, hic iamb capiturs sub dicto salvo con- ductu, et vester nunccius, unus de camerat, quidam Franciscus, fuit in hospicio pro ipso Magistro adducendo. Et sciat vestra paternitas, quia ego volo clamare et monere omnes, qui salvos conductus domini mei regis violaverunt“. Et papa respondit domino Johanni“: „Ecce hic fratres mei audiunt, cardinales denotans, quia ego numquam mandavi ipsum" captivare; et Franciscus ille unus est ribaldus, ille non est meus“. Et postea dixit ad do- minum Johannem solum: „Tamen vos scitis, quomodo stant facta mea cum ipsis, ipsi michi eum dederunt, et oportebat me eum recipere ad captivitatem“. Sedě fefellit sicud post patuit' in quibusdam articulis': quoniam ibi dicit, quod iam illum hereticum habeo, quem volebat protegere iste rex Sigismundus, et ut puto ad regem Francie scripsit de Schaffhaus, quando evaserat de Constancia*. Hiis igitur predictis auditis a papa' dominus Johannes recessit, et Magister Jo- hannes Husb mansit in pallacio‘ pape armatis custoditus. Cuid post datum est sibi pelli- cium suum per Petrum et viaticusd. Et statimb eadem nocte, horab ut' dicebatur' IXb, ductus est ine domum cantoris Constanciensis ecclesie." in qua domo fuit unus' cardinalis', et ibidem' pere octo dies per armatos custodiebatur. Post hoc vero ductus est ad mona- 32 M 1414 Nov. 28 34 M n ,os' M — o „Si' M, opravil Palacký. — P patrně něco chybí. — q ,papa Johannes XXIII° . . . nun- cupato' M. — r v M před tím škrtnuto: ,meum'. — s ,captivatur' B. — t ,curia' B. — u ,respondit: Domine Johannes“ B. — v v M před ,mandavi škrtnuto „feci eum, dálejší ,ipsum opraveno z ,eum'. — w ,est unus' B. — x ,Sed — Constancia chybi v B. — y ,patet' M, opravil Palacký. — z místo Hiis — papa“ má B jen: Et sic. — a chybi v M. — b chybl v B. — c ,palac.' B. — d ,Cui — et viaticus chybi v B. — e ,ad° B. — f v B chybi, v M před tím škrtnuto: „idem. s Petr z Uničova, Dominikán. — a v. d. Hardt II, 255. —* Za důvod udává Cerretanus (v. Finke II, 189), že papež ze strachu před hrozbou Jana z Chlumu nechtěl, aby Hus v jeho domě přenocoval.

Strana 41
PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 41 35 M 91'B sterium Predicatorum, quod iacet in Reno seu dicto stagno1o, et ibidem inpositus ad 1414 opacum velb tenebrosumb carcerem et inmediate vicinum uni cloace; in quo usque ad dominicam Palmarum'l iacuit velb resedit' a dicto tempore, quo ibidem fuit datus', scilicet a festo sancti Nicolai confessorisi2. In quo carcere cum ad aliquot septimanas iacuisseth, gravis febris et ventris constipacio' eum invasit, ita quod iam de sua vita desperabant et papa Johannes 23k sibi suos medicos deputavit, qui et clisterisaverunt' eum in carcere. Interim inimici sui instigabant presidentes concilii, ut eis iudices contra et adversus ipsumb M. Johannem Husb deputarent; et deputaveruntm eis tres comissarios seu iudices, scilicet patriarcham Constantinopolitanumis, episcopum Castelle1“ et episcopum Lubu- censem1s, coram quibus testes citabantur et examinabantur et ad Magistrum ad carceres, ad videndum iurare ipsos testes, in maxima eius infirmitate ducebanturn. Quorum' nomina ego scivi, et quos vidi, sunt isti: Primus Monsternbergls doctor theologie, Petrus Steurch17, qui quondam magistri Pragenses et collegiati erant, sed pro nunc in Lipsk in Misna, Palecz, eciam doctor Celsmeister1s, qui quondam fuit officialis Pragensis diocesis, Be- runeczi9s, collegiatus in collegio Karolli, Petrus2° monachus a sancto Clemente, cui Ma- gister dixit, ut ipse retulit ibidem, ipsum esse principalem et magnum inimicum suum; et sicud videram in eo et consideravi, placuit sibi, quia cum gaudio illa retulit ante car- cerem; — item Adam licenciatus in iure canonico21, qui dixit, antequam vocatus fuit ad car- cerem: „Bene fecisset, si in Normberga regem expectasset“. Item unus laicus, qui dixit eciam, antequam fuit vocatus, in Boemico: „Přísahu bohu, že neviem, co svědčiti?“. Cui Michael de Causis: „Milý brachu“, a ty nevíš, co tebe budú tázati, a přísaháš, že nevíš co svědčiti. A já bych chtěl na svého otce svědčiti, coží by bylo proti vieřě“. Ille vero laicus respondit: „Verum est, sed ego nichil scio“. Item Petrus monachus22, qui quondam fuit abbas ad sanctum Ambrosium in Nowa civitate Pragensi, qui volebat ibi transire. Et Michael inclamavit eum dicens: „Tamen tu heri iuramentum deposuisti“. Et tunc bene erant insimul XV, quando hoc factum fuit, sicud iste monachus deposuit, et non solum illi, sed adhuc nobis ignotis multo plures deposuerunt, quibus dominus parcato. Et nec aliquem procuratorem seu advocatum ipsis Magistro Hus ad defendendum se et ad ex- cipiendum seb contra dictos testes, quorum multi erant eius' inimici capitales, quamvis requisiti et moniti, dare volebantu, dicentes hoc esse contra iura ipsorum, cum nemo debeat suspecto de heresi patrocinari', et hiis similia multa prob seb ipsist allegabant. Dominus vero Johannes diebus sequentibus post Magistri Hus captivitatem con- querebatur de papa et cardinalibus, qualiter Magistrum Johannem Hus sub salvo conductu regis ipsi cepissent et dictum salvum conductum regis coram comitibus, militibus, do- minisw, episcopis et civibus notabilioribus civitatis Constanciensis ostendebat, legi man- Dec. 6 * V M in marg. červeně: „Nomina quorundam testium notabiliorum'. g ,ibi datus fuit B. — h ,iaceret B. — i ,constip. vent. B. — k ,Jo 23 v M nadepsáno nad řádkem, v B chybi. — 1 ,clisterizav.“ B. — m ,putaverunt (!) M. — n v M zatím škrtnuto ,quo'. — o ,Quorum — parcat“ opraveno v M ze: swidčiti' nadepsánim ,e. — q ,brahu M. — r v M před tím škrtnuto „a. — chybi v B. — p s ,ipso‘ B. — t ,eius erant‘ B. — u ,nolebant‘ M. — v ,patrocina‘ M. — w ,dominis, militibus' B. 10 Spisovatel si nepovšimi, že o jezeře dosud nemluvil; srvn. o tom v úvodě. — 11 dne 24. března 1415. — 12 Dne 6. prosince 1414. — 13 Jan de Rupescissa (1412—1424). — 1 Bernard z Città di Castello. — 15 Jan de Borsnicz biskup Lubušský (1397—1420). — 10 M. Jan z Münsterberka, Slezan. — 17 M. Petr Storch z Cvikavy. — 18 Mikuláš Zeiselmeister, officiál v letech 1407—14II, známý protivník Husův, kanovník Pražský. — 1 Jan z Berouna, člen kolleje Karlovy. — 2 Petr z Uničova, dominikán, známý nepřítel Husův a Jero- nymův. — 21 asi Adam z Bychor, licenciát v právích. — 2 opatem byl v 1. 1405—1414.

Strana 42
42 PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 1414 Dec. 15 Dec. 24. dabat. Postea vero sabbato2s ante festumb sanctib Thome apostolib literas querimoniales supra* papam et' cardinaless affixit solus valvis ecclesie maiorisz Constanciensis iuxta" curiamb papeb et aliarum ecclesiarum, conquerens de ipso papa, quod fidem sibi prestitam minime tenuerit, quodque Magistrum Johannem Husb sub patenti salvo conductu regio ceperit et captum detinet, ut in dicta litera suo sigillo appenso‘ sigillata prod tunc, cuius copia sequitur' in hec verbad, clariusa apparebita intuentibusa: Universis et singulis presencia visuris vel audituris ego Johannes de Chlum inno- tesco, qualiter Magister Johannes Hus, sacre teologie baccalarius formatus, sub salvo conductu et proteccione serenissimi principis et domini, domini Sigismundi Romanorum regis semper Augusti et Hungarie etc. regis, domini mei graciosissimi, et sub sacrosancti Romani imperii proteccione, defensionee et tutela, quorum patentes literas habet dicti do mini mei, Romanorum etc. regis, venit Constanciam ad redendum cuilibet poscenti in audiencia publica de fide sua plenariam racionem. Hic Magister Johannes supradictus in istal imperiali civitate sub salvo conductu dicti domini mei, Romanorum et Hungarie regis, detentus est et detinetur. Et licet papa cum cardinalibus per solempnes ambaxia- tores dicti domini mei, Romanorum regis, nomine regio fuerint requisiti seriose ad dicti Magistri Johannis emissionem, et ut michi restituatur, nichilominus tamen hucusque emit- tere recusarunt et recusant, in contemptum et vilipendium salvi conductus regis et secu- ritatis ac proteccionis imperii et regie maiestatis. Quapropter ego Johannes supradictus regio nomine manifesto, quod detencio et capcio dicti Magistri Johannis Hus est facta contra prenominati domini mei, Romanorum regiss, omnimodam voluntatem, cum sit in contemptum suorum salvi conductus et proteccionis imperii facta, eo quod pro tunc dictus dominus meus a Constancia longe distabat, et si interfuisset, numquam hoc fieri permi- sisset. Cum autem venerit, quilibet sentire debebit, ipsum de vilipensione sui et sue et imperii proteccioni ac salvo illata conductui dolorosius molestari. Datum Constancie in vigilia nativitatis Christi2“ anno domini Millesimo CCCCXIIII°. Inh ydiomate eciam Theotonicali similis huic per transsumpcionem erat intimatah. Postquam igitur' dictus Magister Johannes de infirmitate illa aliqualiter conva- luisset, mox dicti comissarii obtulerunt ei articulos fere 44, quos ex libello suo „De ecclesia“ dicebant fuisse extractos, quos tamen Palecz false et inique extraxerat, aliquosk in prin- cipio, alios in medio, alios in fine accurtando, aliosque, qui in libro non sunt positi, de nowo confingendo. Ad quos postea Magister responsiones suasl manu propria signavit in carcere25, sicud in libris suis continebatur.m Qui articuli cum responsione de manu ipsius Magistri copiata presentibus eciam2 inserunturn. Qui° incipiuntur: „Ego Johannes Hus, in spe sacerdos Ihesu Christi licet indignus, magister in artibus et sacre theologie bacca- larius formatus universitatis studii Pragensis, fateor me scripsisse quendam libellum „De ecclesia“ etc°. Ad quos respondit absque libris. Que responsiones postea ad librum de 36 M *92 B x ,super‘ B — y ,etc‘ B. — z ,maioris eccl. B. — a chybi v M. — b chybl v B. — c ,appresso' B. — d místo ,pro tunc — verba“ má B: ,presentibus post inserenda“; znění vyhlášky v B chybi. — e opraveno z ,de- fenssione“ M. — I v M opraveno z ,plena'. — g v Moprav. z ,regis Roman.. — h ,„In — intimata“ chybí v B. — i ,vero‘ B. — k ,tum aliquos‘ B. —1 ,suas responsiones‘ B. —m ,continebantur“ B. — n ,inserentur‘ B. — o Qui — etc. chybl v B. 23 dne 15. pros. — 2 Spisovatel, slibiv v původním sepsání vyhlášku sem vložiti, (v. pozn. d), potom této vyhlášky nepřipojil vůbec a místo ni vložil vyhlášku druhou ze dne 24. prosince; v. Novotný. Hus v Kost- nici a česká šlechta str. 7 pozn. I., Čas. spol. star. XXXIII, 122. — 2 dne 24. prosince; jest to tedy již druhá vyhláška, nikoliv slibená zprvu (v. pozn. d) vyhláška z 15. pros. — 25 Viz Palacký, Docum. 204—224. — 2 ale nestalo se tak; ač patrně v původním konceptu artikuly byly připojeny, do relace jich Petr nepojal.

Strana 43
PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 43 * 37 M manu sua scriptum comparate diligenter, invente sunt cum originali ipsius libro eciam de 1415 verbo ad verbum omnimode concordare. In quo eciam carcere compilavit certos pulcerimos? tractatulos ad instanciam certorum custodum carceris", nullum habens librum in suffragium, videlicet tractatulum Super Pater noster, Exposicionem super decem precepta domini, De corpore Christi, De matrimonio, De penitencia, De tribus hostibus hominis, De peccato et eius generacione, De dileccione et cognicione dei2s, et sic de aliis, qui eciam locis suisâ presentibus' inse- rentur«. Intera“ feria 4“ ante Palmas2s, hora, ut dicebatur, noctis terciab Johannes papa Mart 20 XXIII in habitu transformato laicali recessit et se subtraxit furtive de Constancia ad civitatem quandam Fridrici' ducis Austrie, que distabat a Constancia 4 miliaria, scilicetb inb Schaufenhausbso, quem postea sui familiares et dicti Magistri Johannis custodes secuti sunt et claves de dicto carcere, in quo Magister detentus' fuerat, regi et, ut dicebatur, concilio presentaveruntu, se ipsos de Magistri Hus custodia amplius exonerantes. Et rex cum concilio acceptis clavibus, et hoc in die Palmarum31, dedit episcopo Constanciensis2, ut Magistrum accipiat in potestatem suam — Eccer hic iam potuerat cum honore eum liberare de carcere et suo salvo conductui satisfacere, si iuste in hoc egisset — et episcopus eadem nocte armatis, ut Magistrum Johannem ducant in propungnaculumw siveb castellumb suum. Et illi accepto Magistro posuerunt eum in una navi* in compedibus de nocte et duxerunt vel navigati sunt cum eor per Renum usque in Gothlebensez propungnaculumw dicti epi- scopi Constanciensis, distans a Constancia per quartam unius miliaris. In quo propug- naculo a dominica Palmarum'l iacuit in una turri, aerosa tamen, in superiori parte, in compedibus ambulans, et in nocte manica ferrea parieti circum' lectum applicatus, et cum hoc semper in compedibus usque ad tempus reduccionis sue viceversa Constanciam, ubi tunc aput fratres Minores in quodam carcere, ut postea dicetur's, iacuit compeditus. Eo autem in dicto iacented propugnaculo, sic ut premittiture, compedito etc' — in primo enim carcere aput Predicatores, sicut dictum est', scripsit quosdam tractatulos et literas suis amicis, que eciam post inserenturs5, et istam epistolam ad populum in wlgari, que sequitur in hac' forma3s. Buoh« s vámi rač býti, aby proti zlosti, proti ďáblu, proti světu a tělu stojiece setrvali. Najmilejší, prosím vás já v žaláři sědící, jímž sě nestydím, pro pána boha v na- ději trpě, jenž jest navštievil mě milostivě i nemocí velikú a opět uzdravil, přěpustil ne- přátely velmi tuhé, ty, jimžk sem já mnoho dobrého činil a srdečně je miloval, — prosím Mart. 24 Mart. 24 V M in marg. červeně „Recessus pape. p ,pulcherimos' B. — q ,inseruntur“ M; B ještě dodává: ,et aliqui de manu ipsius'. —1 ,Friderici B. — s ,IIOF' B. — t misto ,detentus fuerat“ má B: ,iacebat'. — u ,presentarunt“ B. — v ,Ecce — egisset chybi v B. — w ,propugn. B. — X ,in unam navim‘ B. — y misto ,duxerunt — cum eo‘ má B jen ,duxerunt eum'. — z ,Got- heben. M. — a chybi v M. — chybi v B. — c ,circa“ B. — d v M před tím mylné: „pref. — e v M nadepsáno nad původním ,predicitur“. — f ,etc — forma“ chybi v B: M začal původně toto místo opisovati z předlohy, potom však vzpomněl ještě na list, vložil ho tedy dříve, načež znovu vrátil se k začatému; srvn. str. 44 pozn. t. — g ,Buoh — nedostává“ chybi v B. — h v M opraveno ze stojice“. — i v M opraveno z ,najmileší“ — k v M na rasuře. 27 Roberta, Jakuba a Řehoře. — 2 Tištěny v Op. I. f. 29—42; slib zde daný však nebyl proveden; ač v rkpe M i B traktáty opsány, do relace nepojaty; v. úvod. — 2 dne 20. března. — 3 Schaffhausen. — 31 Dne 24. března. — 32 Ota III. z Hachberka — „ Ale výslovné zmínky o převezení dále není. — 31 v. str. 43 výše. — 5 Do relace pojaty nebyly, ale připojeny patrně za ní v prvopise prvé redakce, jak svědčí jejich do- chování v Ep fHFad. (Op. I ƒ 71 a d.)— 3 V. Palacký, Docum. str. 81—82 č. 44, Novotný, Husova koresp. č. 109 str. 243—244. 6

Strana 44
44 PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 1415 vás, prostež pána boha za mě, ať se mnú ráčí býti, v němž samém naději mám a v vašie modlitbě, žeť mi dá setrvati v své milosti až do smrti. Ráčí-li mě nynie k sobě pojieti, buď jeho svatá vuole, pakli ráčí navrátiti, také buď jeho svatá vóle. Jistě třěbať mi jest veliké pomoci; a však víem, že on nepřěpustí na mě nižádného utrpenie, ani po- kušenie, jedno pro mé i pro vašě lepšiel, abychomm jsúcě zkušeni a setrvajíce, velikú“ odplatu vzeli. A vězte, že ten list, kterýž sem vám po ssobě ostavil37, velmiť sú jěj ne- přietelé v latinu přěložili lživě, a artikulóv, proti mně a toliko kusóv vydávají, že mám dosti psáti, často odpovídaje z žalářě. A nenie člověka, jenž by poradil, kromě milosrd- ného pána Ježíšě, jenž jest řekl svým věrným:7 Dám vám ústa a múdrost, jíž nebudú moci odolati všichni protivníci vaši. Ó najmilejší, pomněte, žeť žádostivě pracoval sem s vámi, a vždy žádám vašěho spasenie, i nyní jsa v žaláři a u velikém pokušení. Psán Jan. 19 v sobotu38 ten den přěd svatým Fabianem«. Mai 13 Hanc' dominus Hawliko's adhuc existens in Bethleem per se populo in sermone legit et manifestavit in carta distracta, dicendo in hec verba: „Ha ha! Hussi již sě papíru nedostává“. Eo autem in dicto iacente propungnaculos, sicut premittitur, compedito', interea nobiles domini, milites et militares Boemice et Polonice nacionis, tum moti veritatis amore ac honoris et fame preclari regni Boemie, pro tunc ab ipsius emulis et hominibus levis condicionis exterorum risui, proverbio et infamie expositi, ut ipsius regni heredes, restau- racioni ac recuperacioni operam dare cupientes, tum denique dicti Magistri Johannis Hus, sui quondam predicatoris et instructoris precipui, protunc omni humano orbati" suffragio, promocioni et, ut veritas patencius aditum habere valeret in publicum, volentes saltem verbalibus intercessionibus' pie succurrere cum affectu exhibicionis operis, dum rei se exhiberet necessitas, bono zelo et pari voto concordes, cedulam infrascriptam ipsi concilio ac alias subsequentes, vel saltem ipsius concilii deputatis quatuor nacionum, scilicet Ger- manice, Anglicane, Gallicanew et Ytalice, statuerunt offerendas et publice legendas; et ipsarum leccioni domini prenominati personaliter affuerunt, et precipue de nacione Boe- mica domini infra scripti: dominus Wenceslaus de Duba alias de Lestna, dominus Johannes de Chlum, dominus Henricus Laczembok, dominus Puotha“ de Hilburg', dominus Wen- ceslaus Myskaz de Hradek, dominus) Bohuslaus de Dupow, dominusb Skala“ de Lilecz" et alii milites et militares in Constancia tunc presentes; de nacione vero Polonica erant isti: dominus Janussiusd Kalisky, dominus Zawissius Niger, regis Polonie ambaxiatores, dominus Boruta, dominus Donine, dominus Baliczky' et 2 aliis dicte nacionis milites et militares in Constancia tunc existentes. Cedulal igitur prima concilii et nacionum dictarum perb dictos' dominos feria secunda, Mai 13 diek XIII“ mensis Maii deputatisa oblata sequitur in hec verbal. 38 M 92' M I v M opraveno z lepší“ — m v M za tím škrtnuto „súce“. — n ,vělikůt M. — o tak v M. — PvM opraveno z „nebude“. — q ,Fabieanem' M. — r Tato celá poznámka „Hanc — nedostává jen v M červeně. — s ,propugn.“ B. — t ,Eo — compedito“ v M nyni opakováno, srvn. str. 43 pozn. f. — u v M oprav. z ,orbato“. — v ,intercessibus' B. — w ,angliane, galligane‘ B. — x ,Laczenbok‘ B. — y ,Ylburg‘ B. — z ,W. Mysska‘ B. — a chybi v M. — b chybi v B. — c „Libecz‘ M. — d ,Hanussius' M. — e ,Donyn‘ B. — 1 Baliczsky“ B. — g ,ali' M. — h ,Cedulla“ B. — 1 „predicta‘ B. — k ,die XIII B. — 1 v M nyni následuje: „Reverendissimi patres et domini. Nobiles domini etc., ut in alia parte sequitur. Hec cedula presentata — fratrum Minorum'. Tato poslední věta položena podle příkladu Palackého na konec cedule, přede jméno podávajících pánů (v. str. 46 pozn. r). Pak teprve v M listina sama, jež v B se připojuje bezprostředně. 37 v. svrchu str. 30—31. — 37 Luc. 21, 15. — 38 dne 19. ledna. — » Zástupce Husův v Betlemě. — 4 Půta z Ilburka. — 4 Oldřich Skála z Lulče. — 12 Srvn. Piekoszyński, Goście polscy na soborze Const. Rozpr. Ak. Krak. XXXVII, 152n; o českých pánech v. Sedláček, Něco o Husových průvodcích do Kostnice. Čas. sp. star. XXIX, 55n.

Strana 45
PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 45 93 B * 40 M 93' B Reverendissimi patres et domini! Nobiles domini Boemice et Polonice nacionumm hic presentes coram vestris paternitatibus proponut presentibus, qualiter serenissimus"' princeps et dominus, dominus Sigismundus, Romanorum rex semper Augustus et Hungarie etc. rex, fama audita de dissensione in regno Boemie", et ipsius honori tamquam heres' et dominus successurus volens succurrere, misit nobiles dominos Wenczeslaump de Duba et Johannem de Chlum hic presentes, ut Magistrum Johannem Hus inducere velint et assecurares regio salvo conductu et nomine, quatenus pro expurganda regni Boemie et sua infamia sinistras, sub salvo conductu ipsius domini regis et suba proteccione sacrosancti imperii patenter ipsi Magistro Hus datis et exhibitis. venire velit ad sacrum generale Constanciense concilium, et ibidem cuilibet partem' se ponenti de fide sua publicam reddere racionem. Quod et fecerunt domini predicti“ unacum pre- nominato Magistro Johanne Hus. Cum autem dictus Mag. Hus' Constanciam sub dicto salvo conductuw libere pervenisset, captus est et graviter, nulla audiencia previa, carce- ratus et hucusque tam compedibus quamque fame et siti angustiatur. Quamvis olim per Pysanum' concilium dampnati heretici hic libere steterint et demum libere recesserunt: ipse tamen Mg. Johannes Hus predictusb, nec convictus, nec condempnatus, sed nec tunc auditus, sicut premittitur, captus est, ubi tamen nedum aliquorum regum, principum elec- torum, sed nec universitatum pro tunc ambaxiate hich affuerunt. Et cum dominus rex una cum nobilibus dominis hic presentibus cum magna postularet instancia, ut circa ipsius salvum conductum suo provideretur honori, et ut dictus Mag. Johannes Hus publice au- diatur, et de fide sua publicam reddat racionem, et si convictus fuerit, pertinaciter aliquid contra scripturam sacram et veritatem asserere, quod id iuxta decisionem et instruccionem" concilib debeat emendareb: illud tamen hucusque impetrares non potuit nec haberi, sed dictus Mag. Johannes Hus citra hoc tam graviter detinetur compedibus et dieta levissima attenuatus, ubi timendum est, ne viribus consumptusd racione periclitareture. Et licet domini hic presentes graviter de regno Boemie infamarentur, eo quod dictum Mag. Johannem Hus ad tantum angustiari videntes contra salvum conductum dicti domini regis. ipsum dominum regem literis suis salvi conductus monerea negligerent, ne ipse dominus rex ulterius talia paciatur, cum' vergant in contemptum et vilipendium corone regni Boe- mie et lingwagii predicti, quod ab origine suscepte katholice fidei numquam ab obediencia sancte Romane recessit ecclesie: ipsi tamen hec omnia in se hucusque pacienter tollerarunt. ne ocassio quovismodo turbacionis huius sacri concilii existere videantur. Quapropter, reverendissimi patres et domini, nobiles domini sepefati paternitatibus vestris presentibus suplicant iugiters et attente, quatenus, tum propter honorem salvi conductus dicti domini regis, tum eciamh propter famam preclaril regnik Boemie conservandam et vestram pariter adaugendam, in factis dicti Mag. Johannis Hus finem celerem, cum ipsi periculum 'existat in mora, iusticia divina mediante efficere velitis', prout de dictarum paternitatum vestrarum preclara rectitudine confidenciam gerunt specialem. Ceterum, reverendissimi patres et domini, ad nobilium dominorum de Boemia hic 39 M 1415 Mai 13 m ,nacionis' B. — n v M opraveno z ,Bomie'. — ° ,rex' B. — P, Wencesl.‘ B. — q ,asecur.‘ B. — ,exstirpanda' B. — s ,sinist. infam'. B. — t ,parte‘ M. — u ,dicti domini B. — v ,M. Joh. Hus‘ B. — w sub dicto salvo cond. Const. B. — x ,Quamvis autem‘ B. — y ,Pisan‘ B. — z ,instr. et decis. B. — a chybi v M. — b chybi v B. — c ,impetrari' B. — dv B opraveno z ,consumptis'. — e ,periclitaret B. — f ,ut B. — g ,iugit. suppl. B. — h v M opraveno z ,tum propt. fam. eciam'. — i „preclaram' B. — k ,dicti regni“ B. — „velitis efficere“ B, 43 Co tištěno drobněji, shoduje se se začátkem našeho vypravování (v. str. 25); původcem protestace této jest asi nepochybně též Petr z Mladoňovic, jenž při skládání tohoto ohražení opíral se také o protestní list pánů moravských z ledna 1415; v. Novotný, Hus v Kostnici a č. šlechta str. 20 n.

Strana 46
46 PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 1415 Mal 13 presencium audienciam deductum est, qualiter preclari regni Boemie iam dicti quidam tam in honore, quamm in fama obtrectatores et emuli ad aures paternitatum vestrarum deduxissent, quomodo sacramentum preciosissimi sanguinis" domini per Boemiam iam in flasculis' deportarent, quodque sutores iam confessiones audirent et sacrosanctum corpus dominicum aliis ministrarent. Propter quod rogant domini de Boemia hic presentes, quatenus talibus falsis delatoribus non credatis, cum tamquam iniqui infamatores regni predicti falsum dicant', quin pocius petunt attencius vestras paternitates, quatenus tales infamatores regni predicti nominentur, et dominus rex predictust, similiter et vestre paternitates videre debebunt, quod domini de Boemia talium infamatorum delaciones falsas et frivolas taliter studebunt refellere, unde ipsi infamatores coram domino rege predictoa et vestris paternitatibus verebunturq. Hec' cedula presentata fuit inter naciones pro parte Magistri Johannis Hus, sacre theologie baccalarii, feria secunda XIII die Maii proxima ante festum almi sancti Spiritus per dominos Boemice et Polonice nacionis Constancie in domo fratrum Minorum'. Nominas dominorum, qui predictam cedulam presentarunt, sunt ista specialia: do- minus Henricus Laczembok, dominus Johannes de Chlum dictus Kepka, dominus Wenceslaus de Lestna de Duba, dominus Ssrank iuvenis et pater suus, dominus Miska de Hradek, dominus Kunsso de Chlum, dominus Skala de Morauia, dominus Bveskowecz“. De Polonis sunt ista: dominus Zawissve dictus Czerny, dominus Calisky, dominus Borotha et alii quam plures etc. Lector vero eiusdem carthe fuit Petrus Mladonowicz baccalarius arcium pro tunc, nunc vero magister arciums. B. Cumquet lecta fuisset litera hec ultima, scilicet „Ceterum etc.“, statim surrexit epi- scopus Luthomyslensis dicens: „Totoť sě mne dotýče i mých“. Unde subiunxit: „Reveren- dissimi patres et domini. Quia iste articulus ultimus" tangit et concernit me cum adhe- rentibus meis, ideo peto super eo delibera- cionem et ut dominis prefigatur terminus ad audiendum super eo meam responsionem“. Unde domini deputati prefixerunt finaliter terminum ad proximam feriam quintam“ ad audiendum ipsorum responsionem super dicta cedula, de qua responsione merito debent stare contenti, et eciam ad audiendum respon- sionem Luthomyslensis episcopi ad clausulam. M. Cumquet predicta litera lecta fuit et finita, que concernebat tam Boemos, quam Polonos, et incepta fuit particula secunda, que solum concernebat dominos Boemos, videlicet illa: „Ceterum, reverendissimi patres etc.“, statim surrexit' episcopus Luthomislensis et dixit: „Ha, ha, toť sě mne dotýčě i mých!“ Et in latino similiter dicens: „Patres reverendis- simi et domini, hicw articulus ultimus con- cernit meos et me“. Et sic petit sibi deli- beracionem ad respondendum, quique et respondit, sicut inferius statim eius respon- sio in forma patebit et patet. Sed dicti do- mini predicti de nacionibus dixerunt dominis Boemis et Polonis de supradicta litera in 4L M m ,qua‘ M. — n ,saguinis' M. — o tak B; v M původně flascolist, pak přidáno nad ,o' zkratka za ,u“ a konečně celá koncovka škrtnuta a připsáno „[flasJsconibus'. — P ,dicat B. — q ,verebunt' M. — r Hec — Minorum“ čte se v M již před textem cedule (srov. str. 44 pozn. 1): v B celé místo chybi. — s ,Nomina — arcium“ chybi v B. —t Na tomto místě se M a B značněji rozcházejí, položeny proto vedle sebe. — u „ulterius B. — v v M ,insurrexit, ale in rozmazáno. — w v M za tím škrtnuto ,corpus — X v M za tím škrtnuto: ,predictisť. "Podrobněji o českých pánech jedná Sedláček, Něco o Husových průvodcích do Kostnice, Č. Sp. st. XXIX str. 49 n. zvl. 56 n; oba Šraňkové byli asi Václav a Mikuláš, dále Václav Myška z Hrádku, Kuneš z Chlumu, blíže neznámý, Oldřich Skála z Lilče; Běškovec není blíže znám. — 4 dne 16. května.

Strana 47
PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 47 de qua sibi dicebat interesse et adherentibus suis. Item feria quinta ante festum sancti Spi- ritus, que erat XVI mensis Maii, deputatorum nomine episcopus Carcasonensis" dedit do- minis responsum verbotenus ad ipsorum ce- dulam, quam in certas partes distinxerat, ut in cedula dominorum ad huiusmodi responsa respondente clarius infrats patebit. Ibidem eciam episcopus Luthomyslensis in cedula dominis dedit responsum, quod man- davit ibidem legere suo Muzikoni, et illud responsum sequitur'. M. crastino" responsum dare, quod in eo com- 1415 petenter potuerint subsistere et habere, sicud Mal 16 eciam patebit responsio eadem inferius“s post responsionem episcopi Luthomislensis etc.t. Responsio" episcopi Luthomislensis ad arti- culum predicte litere secundum, puta illumz: Ceterum, reverendissimi patres, sequitur feria quinta45 ante festum sancti spiritus'. B. * 94B 25G Reverendissimi patres et domini prestantissimi. Sicut alias Petrus de Mlado- novicz, baccalarius in artibus, sub nomine quorundam nobilium de regno Boemie in scriptis proposuit inter cetera, quomodo quidam infamatores 'et obtrectatores dicti regni, quos falsos et iniquos, illos videlicet, reputant, qui ad noticiamd vestrarum paternitatum deduxerunt, quomodo preciosisssimus sanguis Christi iam per Boemiam in flasculis depor- taretur et quod sutores audirent confessiones et corpus Christi aliis administrarent: verum, reverendissimi patres et domini! quod licet ego, qui pessimam Wiklefistarume sectam, proch dolor, iam in dicto regno pullulantem, prout notorium estb, una cum aliis prelatis, doctoribus, magistris et ceteris eiusdem regni innumeris katholicisf Christi fidem defendere, in quantum in eis est, cupientibus, proa extirpacione huius secte laboraverim, demum hic in nacione mea Germanica aliqua dolenter referens, non in dedecus ipsius regni, cum et ego Boemus sim, sed pocius ad ipsius regni honorem proposuerim" quoddammodob novum scandalum in ipso regno iam esse subortum, quod huiusmodi secte sectatores in plerisque civitatibis, villis et locis ipsius regni plebeos utriusque sexus sub utraque specie panis et vini comunicant et ita esse comunicandumi constanter docent, et pertinaciter asserunt clerum oppositum facientem errare, et repungnantemk sacrilegum fore censendum, sicud ex scripturis illorum assertorum huc directis et presentatis5° patule ostendetur. Item similiter ex relacione et fama hic diwlgata eciamh inh nacioneh predictah et scripturis de partibusl transmissis proposui, ad mei noticiamm devenisse", quod sangwis Christi deportatur in flasculis seu vasculis non consecratis. Stante enim assercione pre- y „Responsio — spiritus chybi v B; následující odpověď čte se i v G ƒ 24—25, uvedena těmito slovy: »Feria Va ante festum spiritus sancti, que erat XVI mensis Maii, episcopus Luthomyslensis obtulit cedulam infrascriptam in concilio Constanciensi apud fratres Minores contra Magistrum Jo Hus et dominos Boemos pro predicti Magistri Jo Hus liberacione laborantes, que sequitur sub hac forma: — z ,illam‘ M. — a chybi v M. — b chybl v B. — c ,Mladonyevicz‘ B; ,Mladonowic‘ G. — d ,audienciam' B, G. — e ,Wicleffistarum‘ G. — f,catholicis' G. — g chybi v G. — h chybi v B, G. — 1 ,commun.' G. — k ,repugn.“ B, G. — 1 v G touž rukou mezi řádky připsáno ,ad me. — m v G in marg.: ,noticiam'. — n ,advenisse' G. 46 Geraldus de Puy (de Miremont) 1413—1420 (†). — 47 To bylo dne 14. května, ale odpověď dána teprve 16. května; srov. úvod. — 48 viz str. 48. n. — 48 Odpověď koncilu (v. v d Hardt IV 209) není do relace Mladoňovicovy pojata; patrně se Petr při poslední redakci zmýlil; srov. v úvodě. — Srvn. k tomu oba zápisy otištěné vzadu v přílohách. — 3 Miněny nepochybně některé z „autorit“ ve prospěch přijímání pod obojí do Kost- nice poslané.

Strana 48
48 PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 1415 Mal 16 fata Wiklefistarum°, licet erronea, quod de neccessitate" salutis sub utraque specie panis et vini populus est comunicandus', oportet neccessariop, quod" sicud corpus Christi in pixide, sic sanguinem Christi in flasculis vel aliis utensilibus de loco ad locum deportari, et presertim circa procuracionem infirmorum. Item per me non proposui, sed per alios fide dignos et magnos viros proponi ibidem audivi,"1 quandam mulierem, ipsius secte sectatricem, arrepto vi corpore Christi de manibus sacerdotis, se ipsam comunicassei et sic esse faciendum asseruisse, si sacerdos comunionem' denegaret, ipsamque mulierem inter plures erroneos, de quibus 'est convicta, articulos asseruisse, quod bonus laicuss vel bona laycat melius conficit quam malus sa- cerdos et absolvit, asserens malum sacerdotem nec absolvere nec consecrare; sed me aut michi in hoc assistentes ad aures vestrarum reverendissimarum paternitatum hoc numquam deduxisse, sutores in dicto regno confessionem audire et sacramentum corporis Christi aministrare“, ut pro parte dictorum cedulam offerencium per dictum Petrum fuit introductum. Timetur tamen, si premissis scandalis non obviabitur, illa celerius evenire. Unde, reverendissimi patres, predicta per me proposita ad tuicionem et defensionem honoris predicti regni, ne ipsum regnum per huiusmodi sectas pestiferas' amplius diffamari et fidem periclitari contingat, peto cum omni reverencia et caritatew per viscera miseri- cordie domini nostri Ihesu Christi, ut hoc sacrum concilium se super premissis informet et super hoc provideat predicto regno de remedio oportuno', declarando eciam, an illi sunt' infamatores, obtrectatores� et emuli falsi et iniqui ipsius regni Boemie, qui errores prefatos et alios plures, per Wiclefistas" in ipso regno et alibi seminatos, inpediunt‘ ex- purgare, et qui dogmatistas illorum errorumb fovent, promovent et defensant, an illi, qui pro extirpacioned illorum errorum dee regno prefato laborant et laborarunt, et contra assertores ipsorum errorume tamquam viri katholicis zelo fidei viriliter se opponunt, Hec etenim' sentencia et diffinicio regno prefato erit perutilis, quia plurimum disturbia quietabit. Et hanc responsionem cum supportacione, ut me pridem obtuli, et pro me et michi assisten- tibus coram vestris paternitatibus presentavi, me et michi assistentes vestre declaracioni et diffinicionil huiuss sacri Constantientis concilii semper submittendo'. Responsiol ad responsa deputatorum concilii dominis proposita oretenus per epis- “ 175 c copum' Cartasensemm cum resumpcione responsionis ipsorum sabbato in vigilia Penthe- Mai is costes's fuit pronuncciata in refectorio ubi supral. „Reverendissimi patres et domini. Quemadmodum nuper die Jovis XVI" presentis mensis Maii pro parte vestrarum paternitatum ad requestam nobilium dominorum Boemice 42 M *94' B 25.G o ,Wikleffist. B; ,Wicleffist'. G. — p ,necess. G. — q chybi v M, G. —1 ,sicut' B. — s laycus' B, G. — t ,laica‘ G. — u ,ministrare‘ G. — V ,pestifferas‘ M. — w ,charit.' G. — x ,opport.‘ B. — y ,sint‘ B, G. — z ,et obtrect.' B. — a chybi v M. — b chybi v B. — c ,imped." G. — d ,exstirp.' B. — e ,de — errorum‘ chybi v B. — 1 ,laboraverunt‘ G. — g ,cathol.‘ G. — h ,enim‘ B. — 1 ,diffinicioni ac dominorum post duas carthas inferius má M misto: „huius — submitt.. — k ,hac huius B. — 1 Tím začíná i C: místo „Responsio — ubi supra‘ maji B, C: ,Responsio ad responsa concilii ipsis dominis suprascriptis per episcopum Carcasonensem“ (,Carthasonensem‘ C) oretenus pridie facta, ipsis deputatis concilii sabbato in vigilia Penthecostes'' per Petrum de M'. (,Mla‘ M) pronuncciata (,pronunciata‘ C) sequitur in hec verbat. — m tak M. — n ,VI‘B. 3i Ze zápisu Vid. stát. arvhivu 783 p. 27. (na který mne z materiálu shromážděného Finkem upozornil Dr. Bartoš) plyne, že udání toto učinil ve schůzi německého národa Dr. J. Náz dne 7. dubna; v. Novotný, Hus II, 403 n. — 5 Biskup Carcassonský Geraldus de Puy alias de Miremont (1413—1420 †): jeho odpověď v. v d Hardt IV, 209. — 53 dne 18. května. — 5 Petr z Mladoňovic.

Strana 49
PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 49 et Polonice nacionis responsum est, ipsos dominos de certis' punctisp, in dicte ceduleq narracione contentis, male fuisse informatos, igitur' domini supradicti vestris paternitatibus nuper scriptas decreverunt lacius declararet, non ut in eo vestras occulatas" paternitates vellent arguere, sed ut vestre paternitates, ipsorum votis tamquam altera parte pensatis, de subiecta materia distinccius et efficacius discernere possent et iudicare. Et" primo, quia dominis ponentibus, qualiter Mag. Johannes Hus huc ad' Constan- 96B ciam sub salvo conductu domini regis et sub proteccione sacrosancti imperii 'sponte ve- nisset et libere, pro parte dictarum vestrarum paternitatum responsum estw, quod domini male sunt informati de dicto salvo conductu, quia, sicud a fide dignis' vestre paternitates 43M se dicebant accepisse, quod primoa post captivitatem dicti Mag. Johannis Husw sui 'fau- tores et amici sibi salvum conductum die XV“ procurarunt: Respondent domini et specialiter dominus Johannes hic presens, quem hoc factum precipue tangit, quod nedum die XVa, sed ipso die captivitatis dicti Mag. Johannis Husw, cumb dominus' papa ipsum dominum Johannem interrogaret, presentibus fere omnibus dominis cardinalibus, si dictus Mag. Husz haberet salvum conductum regis, filii sui, respondit: „Pater sanctissime, sciatis, quia habet“. Et cum inter cetera“ 2° interrogaretur, si habet salvum conductum, respondit, quode habet; nullus tamen ipsoruma eundem salvum conductum proa tunc monstrari petivit. Et statim die sequenti etd tercia et consequenter dominus Johannes conquestus est super domino papa, quomodo Magistrum Husd sub salvo con- ductu dictia domini regis captum detineret, dictum salvum conductum multis ostendendo. Et pro illius verificacione, quod dicit', referts se ad recognicionemh et testimonia comitum, episcoporum, militum, militarium et notabiliorum civium huius Constanciensis civitatis, qui omnes illum salvum conductum tunc viderunt et ipsum legi audierunt; unde dominus Johannes supradictus paratus est cum quocumque oppositum dicente sub qualicumque se penal astringere, quod id, utk premittitur, patentissime wit deducerel et probare. Eciam domini referunts se ad recongnicionemh certorum principum electorum“ etw aliorumw prin- cipum" et episcoporum ac aliorum multorum nobilium, qui eo tempore assistebant coram regia maiestate, ubi et quando dictus salvus conductus datus est predicti domini regis de mandato speciali. Ex illo paternitates vestre elicere et intelligere possunt, quod non ipsi do- mini male sunt de dicto salvo conductu informati, sed pocius tales, qui paternitates vestrasm talibus infundabilibus relatibus informarunt: primo domino regi et ipsius cancelariis" iniuri- antur et detrahunt, ipsum dominum regem una cum cancelariis" et notariis suis datam dicti salvi conductus fere decem' septimanarum spacio anticipasse pretendentes, etW eciam do- minis? militibus iniuriam faciunt, ac si ipsum salvum conductum surrepticie inpetrassent. Unde petunt domini supradicti, quatenus vestre paterni ates non tam de facili talibus fide dignis vocatis" velint credere, sed pocius alia audita parte discutere, ut exhine magis veritas elucescat. Secundo quemadmodum dominis ponentibus, qualiter Mag. Johannes Hus predictusa 175 C 1415 Mal 18 95' B v M in marg, při jednotlivých odstavcích připsáno bud ,Episcopus nebo Boemi'. O v M opraveno z ,decertetis'. — P v C zatim škrtnuto ,informatos'. — q ,cedulle“ B. — r ,ideo' B, C. — s ,proposita B, C. — t v M před tím škrtnuto ,scriptat. — u ,oculatas B, C. — v „Magistrum Johannem Hus huc ad M. — w chybl v C. — X „sicut“ B. — y v C za tím škrtnuto ,quia sicut. — z „Magister Jo Hus“ B; M. Jo‘ C. — a chybi v M. — b chybi v B. — c ,secundo inter cetera‘ C. — d chybl v B, C. — e ,quia“ B, C. — f,debet‘ M. — g ,reffer.' B. — h ,recongn.‘ C. — 1 ,sub quacumque pena se‘ B, C. — k tak B: ,illud premittitur‘ M; ,illud ut prem.' C. — 1 ,deducere wit' B, C.—m ,vest. pat.' B, C. — n ,cancellariis' B, C. — o. X. B. — p“ dominis et B, C. — q ,vocatis fide dignis' B, C.

Strana 50
50 PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 1415 Mal i8 non condempnatus, nec tunc auditus, huc libere veniens fuit incarceratus etcd, vestre paternitates responderunt, quod ipse Mag. Johannesa Hus tempore dominib Allexandri Quinti" fuit infamatus super certis erroribus et obinde citatus personaliter et ibi per suos procuratores' auditus, et quia contumaciter compareres non curavit, excomunicatus est, et in illa excomunicacione, ut dicitis, bene ad quinquennium' perstitit, ubi nedum simplex hereticus, sed heresiarcha", id est noworum 'errorum inventor etb seminatorb censendus est. Et huc veniens eciam publice predicavit: Ad hoc respondent dominiw, quod ipsis de infamacione et citacione nichil constat, cum tunc aliqui ex eis a regno defuerunt', nisi quantum ex fama. De non comparicione vero personali dicunt se ab ipso et ab aliis fide dignis sepew audivisse, quod libenter comparuisset Rome et alibi, si sibi tutus patuisset accessus et capitales inimicicie non obstitissent, sed, ut audierunt, publice suos ad Romanam curiam misit procuratores, causas racionabiles predictas et alias quam plures de non comparicione allegando; quorum alii sunt incarcerati, alii vero male tractati'. De excomunicacione vero, quod illam ad tantum sustinuit, ipsum dicere sepius audiveruntz, quia non contumaciter, sed sub apel- lacione patenti sustinuit. Et de illo refert se ad acta cause ibidem ina Romanaa curias agi- tate5s, in quibus hoc totum plenius continetur. Et hoc idem vestre paternitates pro certis punctis supradictis in presenti transsumptozb publico videre poterint evidenter. De predicacione vero, quame ipsum Mag. Johannem Hus sui emuli in hac civitate retulerunt publice predicasse, respondent domini, et specialiter dominus Johannes de Chlum hic presens, qui in Constancia' cum dicto" Mag. Johanne Hus continue fuits hospitatus quod quicumque hoc ausi sunth vel auderent dicere, quod ipse Mag. Joh. Hus hic, ut pre- mittitur, predicasset', vel, quod minus est, a tempore adventus sui ad hanc civitatem usque ad diem et tempus captivitatis sue unum passum extra domum, quam inhabitabat, exisset, quod dictus dominus Johannes se sub quacun que pena sive pecunialik vel alia cum quolibet tali wlt obligare, quod illud', quod vestris paternitatibus talisa sinistre retulit, numquam iuste et veraciter deducere poterit et probare“. Tercio, quemadmodum vestre paternitates dixerunt, se non intelligere, quid do- 95'B mini per condempnatos hereticos in concilio Pisano velint innuerem, an de papatu collu- dentes, quorum ambaxiatores" propter bonum unionis optate huc venerant, qui tollera- bantur et pie tractabantur proinde, ut ipsorum domini sint magis' ad unionem inclinati, vel an particulares hereticos inibi condempnatos intelligant, subiungentes, quod eciam heretici in facto unionis huc venientes essent pie tollerandi eta tractandia: Reverendissimi patres et domini, sive primi illorum seu securdi videantur et pos- sint intelligi; domini non petunt aliud, nisi quod ipse Mag. Johannes Hus predictus possit et valeat gaudere et uti simili, qua illi freti sunt libertatep, cum ipse ad hoc sacrum con- * 176 C 44 M * 176. C Následující strana 96 v B nepopsána. q ,Vti C. — r v M opravováno na ,procuraciones (?) — s M: ,comparare“ (!) a před slovem ,contuma- citer' škrtnuto ,i. — t ,quienium‘ B. — u ,nersiarcha‘ B. — v ,in regno defuerunt“ C; ,in regno defuerint' B. — w chybi v C. — w‘ ,sepius' B, C. — X ,publice, quod' B, C. — y ,tracti‘ M. — Z ,audierunt M. — zb tak C; ,transumpto‘ B; ,transsumpti, M. — a chybi v M. — b chybi v B. — c chybi v C. — d chybi v B, C. — e ,qua‘ B; ,quia‘ C; v M za následujicim ipsum' škrtnuto ,q‘ — f ,in Constancia hic B. — f „domino‘ B. — g ,fuit contin." B, C. —hv M opraveno z ,ausi sunt hoc'; v C ,ausi sunt vel auderent hoc'. —i,predicasse' M. — k ,peccun.' B. — 1 ,id' B; následujici v M opraveno z ,vestris quod. — m v M následuje škrtnuté ,ai — n ,ambasiat.“ C. — ° v M ,magis' opakováno. — P ,simili libert., qua illi freti sunt“ B, ,similiter libertate, qua illi freti sunt C. sí totiž na akta procesu u kurie vedeného.

Strana 51
PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 51 45 M cilium sponte, non alia de" causa venit et libere, nisi ut fidem suam publice recognoscat et in quocumque a lege dei et unione sancte matris ecclesie doceretur extraneus, quod in eo eidem reconciliari vellet et uniri, et nedum se, sed et suos fautores et sibi in veri- tate adherentes ad idem promovere, quorum constat quasi maiorem partem esse in regno Boemie. Eciam huc venit ideo, ut preclarum regnum Boemie iam dictum, dudum sinistra delatum infamia, exhinc valeat expurgari. Postremo, reverendissimi patres et domini, quemadmodum vestre paternitates ad principale petitum favorabiliter dominis responderunt, facta Magistri Hus divina me- diante iusticia cums omni manswetudine velle expedire celeriter, domini iam dicti de af- fectu sincero vestris paternitatibus referunt acciones graciarum, et cum auxiliante deo optata in“ effectum votivum deducta fuerint, nedum ipsi in vestrorum presencia', sed et coram toto regno Boemie et alibi, ubicumque devenerintw, vestris volunt paternita- tibus grates reddere perinmensas. 1415 Mal 18 Presens* hec cedula lecta est in Constancia pro responso dominorum deputatorum in causa Magistri Johannis Hus aput fratres Minores in reffectorio magno de mandato dominorum predictorum, Boemorum videlicet et Polonorum, per P. M.5“ die sabbati, que erat XVIII“ mensis Maii, coram tota nacione Germanica et deputatis omnium aliarum' nacionum, videlicet Gallicane, Ytalice et Anglicane presentata“. Ibidem oblatum est transumptum� instrumentumd publicum sigillo magnod univer- sitatis studii Pragensis sigillatum, in quo Magister Johannes Hus fidem suam katholicam" confitetur, articulose sibi multos false ascriptos refellens et se de non comparacione per- sonali licite excusans. Et illud transumptum anno domini MCCCCXIef missum fuerat Johanni pape XXIII et in ianuis ecclesie sancti Petri Rome tunc appensum.55 Illa' vero, ad que dominis in ista cedula respondent, sunt responsa concilii oretenus dicta predictis dominis Boemicel et Polonice nacionis per episcopum Carcasonensem proposita. Responsio* ad responsa episcopi Luthomislensis, que proposuerat die Jovis XVI mensis Maii. Reverendissimi patres et domini! Sicud alias die Lune, XIII presentis mensis Maii, nobiles domini Boemice et Polonice nacionis cedulam quandam vestris paternitatibus * V M červené záhlavi „Luthomyslensis episcopus“. q v M doplněno nad řádkem. — r ,recong. C. — s ,cumque‘ B, C. — t ,reffer." B. — u tak B, C; v M původně ,ad, nad tím nadepsáno int. — v ,in vestror. in pres. M. — w ,de“ v C nad řádkem u původního „venerint. — x ,Presens — presentata“ chybi v B, C.; poslední slovo opomenutím skratky vyhlíží v M jako „putata'. — y ,aliorum‘ M. — Z tak M, B; C ,transsumptum'. — a chybi v M. — b chybi v B. — c chybi v C. — d chybi v B, C. — e odtud do konce odstavce maji B a C: ,confitetur, scribens Johanni pape XXIII°, et errores sibi per suos emulos ascriptos et se obinde delatum sedi apostolice constanter refellendo. Et illud trans- sumptum supra sequitur in forma (C:,Et illud transsumptum hic de verbo ad verbum sequitur sub hac forma), což ve znění C podobném čte se v M teprve níže (srvn. str. 61 pozn. 1). V C nyní následuje instrument ve- řejného notáře, uveřejněný zde níže, na str. 61, a ostatní kusy tam následující celkem v témž pořádku jako v M. V B však po slovech ,in forma“ následuje: „Ibidem eciam oblata est litera baronum Morauie recomme[n]- dativa M. Johannis Hus cum XI sigillis. Sequitur igitur cedulla in hec verba“, načež následuje listina uveřej- něná zde na str. 53 (uvedená v M týmiž slovy). O dalším pořádku B a C viz úvod. — ef MOCCCCXII' M. — f ,Illa — sui progenitores' (str. 53) chybi v Bi C.—g ,domino‘ M — h ,Boemie‘ M. 55° Miněn Husův list Janovi XXIII z 21. září 1411, (Palacký, Docum str. 18—20 č. 9 a str. 270, No- votný 95—100 č. 31), jenž v relaci čte se níže, str. 61.

Strana 52
PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 52 offerentes ipsam legi fecerunt, cuius quidem cedule clausula ultima pro parte dominorum et nobilium de Boemia, cum, ut prefertur, oblata fuisset et lecta, continens, qualiter ad dictorum dominorum et nobilium de Boemia audienciam deductum est, quomodo quidam preclari regni Boemie iam dicti tam in honore quam fama obtrectatores et emuli ad aures paternitatum vestrarum deduxissent, quomodo sacramentum preciosissimum sanguinis do- mini per Boemiam iam deportaretur in flasculis, quodque sutores iam confessiones au- dirent et sacrosanctum corpus dominicum aliis ministrarent: mox asurgens dominus epi- scopus Luthomislensis dixit, quia iam talia tangerent eum cum adherentibus suis; ad quam responsurum se obtulit, terminum sibi ad hoc prefigi postulavit, 'et eo adveniente re- 546 M spondit, cuius responsionis copia post dominis est presentata. In qua responsione inter cetera hoc unum confitetur, se paternitatibus vestris proposuisse, quod sanguis Christi ibidem iam deportatur in flasculis seu vasculis non con- secratis; alia duo puncta premissa in dicta dominorum cedula posita et ad ipsorum au- dienciam pervenisse proposita se negat ad aures dictarum vestrarum paternitatum dedu- xisse, inter cetera in dicta sua cedula aliqua intricando, que domini in ipsorum carta predicta, ad quam responderek se obtulit, non ponebant, nec de ipsis aliquam fecerunt mencionem. Ideo respondent domini, quod illis, que coram vestris paternitatibus se proposuise fatetur, nullatenus volunt credere, cum in solis fictis et excogitatis narracionibus fundari dinoscunturl, nisi prius ea, que dicti regni, ut perfertur, diffamativa sunt, veracius, effi- cacius et fundabiliusm probaverit esse vera. Et si ea, sicud premittunt", vera esse pro- baverit, non dubium, quin domini supradicti tantum sicud ipse vel amplius de quolibet tali vel aliquocumque in dicto regno, quod absit, emergente scandalo condolere et molestari" vellent et ad ipsum sedandum et evellendum suis conari viribus, ut dicti regni veri he- redes et katholici christiani. Ponit 2° principaliter, quod illa, que coram vestris paternitatibus proposuit et in dicta sua carta demum proponi mandavit, ad honorem et tuicionem predicti regni fecerit, ponens pro causa, ne ipsum regnum per sectas pestiferas infamari et fidem periclitari contingat. Ad hoc respondent domini, quod si ita esset, quod ipse talia per eum, ut fatetur, proposita ad honorem et tuicionem ipsius regni et ad extirpacionem sectarum, quas ibi narrat pullulare, se alias facere vel fecisse ostenderit, quod idem domini gaudenter et grati viderent, ymo ad hoc vellent suis conciliis et auxiliis cooperari. Sed domini nolunt nec possunt sibi credere, quod ipse talia ad honorem dicti regni proposuerit, cum facta docent oppositum, nisi hoc alias opere efficacius demonstraret. Ponit 3° petens declarari per hoc sacrum concilium, an illi sint infamatores, ob- trectatores etc, qui, ut dicit, errores prefatos et alios plures per Wiclefistas in ipso regno et alibi seminatos impediunt extirpare etc, an illi, qui pro extirpacione illorum errorum, ut dicit, de regno predicto? laborant et laborarunt etc, ut in sua cedula. Respondent domini, quod ibi, licet implicite, tamen pungitive et forte obtrecta- tive loquitur; si tamen notat nobiles et dominos de regno Boemier in curia huius do- mini, Romanorum regis et ipsorum domini, constitutos, vel eciam alios ipsorum amicos de regno predicto, in eo ipsis iniuriaturs. Et nisi domini vestras paternitates et ipsius 1415 Mal 18 i v M opraveno z ,vestr. patern'. — k ,responsionem‘ M. —1 dinoscitur‘ M. — m fudabil.' M. — "v M opraveno z ,premittuntur.“ — o „malestari' M. — P ,predicta' M. — q M ,paginative“; opravil Palacký. — Fr M dvakrát, prvé škrtnuto. — s ,iniuriantur“ M.

Strana 53
PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 53 47 M episcopalem venerarentur dignitatem, sibi in premissis et aliis per eum hic inculcatis durius responderent, eo quod ea, quibus implicite pungit, in eos nec ipsorum amicos umquam deducere poterit et probare, cum notorium sit in toto regno, quod domini pre- sentes et nobiles regni Boemie numquam errores nect erroneos in ipsorum erroribus defenderunt, sed nec" hucusque defendunt, quin pocius ad erroneorum perfidorum extir- pacionem una cum progenitoribus et predecessoribus suis, uti viri katholici, corporibus non parcentes neque rebus, nec labori deferentes, instant et institerunt. De ipsius vero progenitoribus et patribus nichil horum, ut premittitur, audierunt. Postremo supradictus episcopus nomina ipsorum dominorum in scriptis postulabat habere, ut sciat, quibus respondere. Respondent domini supradicti', quod videtur eis, quia bene noscit eos, qui et quales sunt, et quibus nominibus nominentur. Si vero adhuc illa habere desiderat, dicunt, quod nedum propria, sed et progenitorum suorum nomina sibi dare parati sunt; ipsius vero nomine inscribi non optantw, cum bene sciant, quis et qualis ipse esset, quique fuerint sui progenitores. 1415 Mal 18 Cedular subscripta est dictis concilii nacionum deputatis oblata feria sexta ante Mai 31 Marcelli, die ultima mensis Maii per dominosz Boemice et Polonice nacionis supradictos, preter clausulam primam, videlicete illam: Serenissimo principi, usque illam: Reverendis- simi in Christo patrese et eciame ultimam clausulam', regem' concernentes et hoc in refec- torio magno fratrum Minorum in Constancia. Et ibidem oblata est eadem cedula post hoc die eadem regi cum prima et ultima clausulis' regem concernentibus. Et deputati nacionum decreverunt subscriptam cartam dominis in publicam formam per ipsorum deputatorum notarium redigendam. Cum hac cedula oblatum est instrumentum recognicionis“ publice reverendi patris domini Nicolai episcopi Nazaratensish, quo confitetur tamquam inquisitor hereticorum a sede apostolica civitati et diocesi Pragensi' deputatus, quod ex conversa- cionibus et collacionibus pluribus cum Magistro Hus factis nullum in eo errorem vel heresim invenit, ut in dicto patebit instrumento5s. Ibidemk eciam oblata est litera baronum Morauie recomendativa! Magistri Husm cum XI sigillis. Sequitur igitur cedula" in hec verba. Hec oblata sunt feria sexta proxima post festum corporis Christi deputatis na- cionum per dominos Boemos cum publicis instrumentis infrascriptis, preter clausulas pri- mam et ultimam regem concernentes, cum quibus eadem litere copia eadem die regi est presentata". t v M touž rukou nad škrtnutým ,vel. — u v M připsáno nad řádkem. — v v M doplněno nad řádkem. — w vM předchází ,app. — x v M před tím škrtnuto ,st. — y místo toto zní v C, jenž tu opět začíná (f. 180): Cedula hec oblata est dictis concilii et nacionum deputatis feria VIa; v B chybi. —Z v M,duos“ bez zkratky. — a chybi v M. — b chybí v B. — c chybi v C. — d chybi v B, C. — e ,videlicet — patres' chybi v C. — f ,regem — clausulis' chybi v M. — g ,recongn.“ C a tak vždy. — h „Nazareten.“ B, M. — i v C opraveno z ,Pragensi et diocesi' — k „Ibidem eciam' atd. čte se také v B; srvn. str. 51 pozn. e. — 1 , recommend.' B, C. — m ,M. Io. ,cedulla“ B. — o Hoc‘ M.; v B, C: ,Hec oblata — presentata“ chybi. Hus‘ B. — n 3e V. str. 64 n. — 3* Tento počet pečetí měl list pánů Moravských ze sjezdu Brněnského dne 8. května 1415, jenž zatím mohl do Kostnice přijiti. (v. Novotný, Hus v Kostnici str. 19): poněvadž však z přípisku rkpu C (v. niže str. 68 pozn. k) jest patrno, že Brněnský list poslán z Moravy až po Letnicích (19. květ.) a čten na koncilu teprve 7. června, zdá se, že dne 31. kv. předložen jen list Meziřičský, který měl pečeti jen 9; oba otištěny níže (str. 66 a 68n). Byly však tohoto dne předloženy asi i dokumenty jiné, jež autor položil rovněž níže; F. str. 57 n., 66 n.; srvn. I Novotný, M. Jan Hus II, 411 n.

Strana 54
54 PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 1415 Mal 31 Serenissimo? principi et domino, domino Sigismundo, Romanorum regi semper Augusto et Hungarie, Dalmacie, Croacie etc. regi, domino nostro graciosissimo, sinceram et fidelem in omnibus servitutem. Serenissime princeps et domine graciosissime. Vestre serenitati" presentibus significamus, quod nos infrascripti unanimi consensu et pari voto" concordes hanc nostram inferius descriptam, racionabilem et iustam et exaudicione dignam peticionem reverendis in Christo patribus et dominis quatuor nacionum deputatis totique sacrob presenti Constanciensi concilios 'duximus porrigendam, cuius tenor per omnia de verbo ad verbum sequitur et est talis: *97B 48 M „Reverendissimi in Christo patres et domini. Nuper fuit pro parte dominorum et nobilium, militum et militarium Boemice et Polonice nacionis vestris paternitatibus suppli- catum, quod eisdem considerare placeret, quomodo informaciones ipsis paternitatibus facte per emulos Mag. Johannis Hus fuissent insufficientes et, cum reverencia loquendo, in pluribus claudicantes, et in salvo conductu regio et in aliis articulis, ut in cedula tunc' oblatab clarius continentur. Super qua tamen cedula et aliis tunc productis et per dominum episcopum Merseburgensem' tunc receptis ad producendum coram deputatis na- cionum nondum habere potuerunt responsum. Quapropter supplicant dictis vestris paterni- tatibus domini sepefatiw, quatenus adhuc placeat dictam cedulam intelligere et responsum ipsis offerentibus de eadem dare iuxta in eadem expressata et petita'. Et presertim consideratis gravaminibus illatis Mag. Johanni* predicto, que ex dicta cedula et precedenti colligi' possunt, velitis misericorditer advertere, quod huius- modi gravamina eidem per dictos emulos suosz, seclusa omni caritate ex livore rancoris et odii inferuntur. Ut igitur' illorum confundatur malicia et clara veritas elucescat', pla- ceat scire dictis paternitatibus, quod notum est baronibus', proceribusd, nobilibus, civita- tensibus, opidianiss, clericis et laicish regni predicti Boemie, quod dictus Mag. Johannes Hus in omnibus actibus suis scolasticis et ecclesiasticis, et signanter in predicacionibus publicis fecit et facere conswevit et repetitis actibus cum effectu huiusmodi protesta- ciones sine quocumque facto contrario validas habere voluit et curavit meliori modo et forma, quibus ipse Mag. Johannes Hus easdem facere valuit et potuit, prout in hac pro- testacione suac patenti, per ipsum circa determinacionem cuiusdam questionis facta et po- sita, et ind aliis suis protestacionibus, ut prefertur, patentissime factis, cuilibet intuenti clarere poterit evidenterk, que in forma sequitur et est talis: 180 c Quia“ super57 omnia desidero honorem dei, profectum sancte ecclesie, et quod -97.B sim fidele membrum Ihesu Christi domini, qui est caput et sponsus ecclesie sancte, quam redemit: igitur sicud prius feci, ita et nunc facio istam protestacionem, quod numquam pertinaciter dixi, nec volo in posterum aliquida dicere, quod foret contrarium credibili veritati, denique quod tenui, teneo, et tenere firmiter desidero omnem veritatem credi- v M in marg. červeně: Protestacio'. P tato úvodní klausule (,Serenissimo — est talist) chybi v C. — q ,Seren. v B. — r v M písař před tim začal psáti ,p°. — s ,concil. present. Const.; B. — t ,teneor‘ B. — u ,et B. — v ,Mersaburg." C. — w ,prefati" C. — x „Johanni Hus‘ C. — y ,collegi‘ B. — z ,suo‘ B. — a chybi v M. — b chybi v B. — c chybi v C. — d chybí v B, C. — e v C před tím škrtnuto ,ill“ — „barron. M a tak zpravidla. — s tak M: ,oppidanis“ C, ,opi- dan.' B. — h ,layc. B, C. — i ,voluit M. — k v B nad tím nadepsáno „patere“. 8i Protestace vyňata z kvestie De sufficiencia legis Christi ad salutem, již Hus chtěl v Kostnici před- nésti; v. Op. I. ƒ 45. Pány české upozornila na ni asi žádost Husova o tuto kvestii: F. Novotný Hus. koresp. č. III str. 246.

Strana 55
PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 55 isic bilem, sic quod, antequam vellem errorem contrarium defendere, pocius in spe et auxilio domini paterer supplicium dire mortis, ymol adiutus dei auxilio paratus sum vitam miseram pro lege Christi exponere, quam credo secundum quamlibet eius particulam esse datam sacratissime trinitatis consilio 'et per sanctos dei homines pro salute humani generis pro- mulgatam. Credo insuper illius legis singulos articulos ad illum intellectum, ad quem be- nedicta trinitas precipitm illos credi. Unde sicud" in responsionibus et actibus scolasticis ac° in predicacionibus publicis me submisi sepissimer, ita et nunc submitto et in posterum volo humiliter submittere huius sacratissimed legis ordinancie et reconciliacioni ac obe- diencie, paratus revocare, quidquid' dixero, docto, quod sit contrarium orthodoxed fidei" etd veritati. 49 M 1415 Mal 31 181' *98 B Ex quibus quidem protestacionibus et aliis modis et formiss per eundem, ut pre- mittitur, observatis, benet colligi" potest, de intencione sua fuisse et esser, quod non voluerit, nec velit in libris suis, tractatibus, doctrinis et publicis predicacionibus aliquid scripsisse, dixisse, vel aliquos posuisse articulos, quos scienter novisset erroneos, scan- dalosos, sediciosos', pias aures offendentes, aut hereticos — cum tamen sibi talia per dictos emulos, licet nulliter, inpingantur, — sed de principali intencione sua fuerit et sit, que ibet puncta seu conclusiones, et articulos in suis libris' ac doctrinis repertos ad hunc finem possuisse, iuxtaz fulcimenta ewangelice veritatis et sacrorum doctorum sacrarumque scripturarum glosatores in et ad finem in protestacione sua premissa expressatum, quod- quee in processu temporis posset super premissis per sufficienciores se lucidius informari, et si in aliquibus talibus reperiretur defectuosus vel insufficiens, seu si ab aliis non bene intelligaturb, per huiusmodi informaciones dirigi, corrigi, intelligi' et illuminari, et nequa- quam aliquem articulum contra sacrosanctam Romanam ecclesiam et katholicam fidem quovismodo pertinaciter defendere et sustinere. Quare, reverendissimi patres, cum, premissis non obstantibus, dicti emuli urgen- tibus odiis nonullos articulos de libris dicti Magistri Johanniss doctrinis et 'trunca im et sincopatim extrahant et extraxerunt, raciones et allegaciones eorum reiciant vel non aspi- ciant, distinccionesqueh equivocacionum non advertant, fictosquel articulos et mendosos contra eundem componant, in et ad finem, quod seclusa caritate et ipsoruma adepto pro- posito in ipsum' odium valeat prevalere et eundem de vita et statu suo eicere contra salvum conductum eidem Magistro Johanni Hus per serenissimum principem et dominum, dominum Sigismundum, Romanorum et Hungariek regem, iusta et sancta intencione pa- tenter assignatum pro excusacione sua iusta contra omnes emulorum suorum infesta- ciones et frivolas accusaciones, et non solum suas, sed et preclari regni Boemie et pro- opurtunal sedacione huiusmodi emulacionum inm' dicto regno et alibi exurgencium, quarum emulacionumm periculosarumb sublationem" in dicto regno Boemie dictus dominus rex Romanorum summopere desiderat et affectat, ut dicti regni heres et dominus suc- cessurus". 50M Unde supplicant dicti barones?, proceres, milites et militares, quod attentis pre- I ymmo“ B. — m ,precepit“ C. — n ,sicut“ C. — o et C. — P v C opraveno ze „sepiissime. — q ,sanctissime‘ B. — r ,quicquid C. — s ,forcius' M. — t ,unde‘ B. — u opraveno z ,collegi‘ B. — v ,et effere“ M. — W ,inpingatur“ B. — x ,articulis' M. — y ,in libris suis‘ B, C. — z ,quod iuxta‘ M. — a chybi v M. — b chybi v B. — c chybi v C. — d chybi v BC. — e ,expressa, tum quodque' B: ,expressa cumque' C. — f et intelligi' C. — g ,Jo Hus‘ B. — h ,que‘ chybl v B. — i ,in ipso' M. — k ,Vngarie‘ C. — 1° ,opport'. B. — m° ,in dicto — emulacionum“ chybí v B, C. — n v C před tím škrtnuto in; v B chybí. — o „successurus etc.“ C. — p“ ,barron' M.

Strana 56
56 PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 1415 Mai 31 missis et considerata infamia, que dicto regno et incolis" ex predictis posunt provenire, velitis interponere partes vestras et dare ordinem et modum, quod dictus M. Johannes per illuminatos viros et scripture sacre magistros presentes deputatos vell alios deputandos di- stincte audiatur super omnibus et singulis articulis eidem inpositis vel inponendis, ad de- clarandums intencionem suam et mentem doctorum pro intencione sua allegatorum distinc- cionumque multiplicitates et equivocaciones, in quibus ut plurimum suorum articulorum excerptores secum equivocant, ut sic ad deposicionem testium, quorum multi eiusdem fuerunt' et sunt a longo tempore capitales inimici, et ad instigacionem frivolam emulorum suorum, cum ipse captivus teneatur tam miserabiliter, sicut prefertur, inauditus non damp- netur, cum ex dictis declaracionibus paternitates predicte de veritate clarius poterint in- formari, et ipse semper paratus sit diffinicioni se subicere concilii sacrosancti. Nam, reve- rendissimi patres, ad fictas et dolosas swasiones dictorum eius emulorum maior pars istius sacri concilii informata est taliter et inducta“, quod ipse Mag. Johannes Hus sit ina periculosis articulis a pluribus temporibus incorrigibiliter obstinatus, quod dicte pater- nitates ex tune clare conspicere poterint esse falsum. Et ad eius' evidentiam amplius ostendendam offertur paternitatibus vestris instrumentum publice recognicionis reverendiw in Christo patris, domini Nicolai, episcopi Nazaratensis et inquisitoris heretice pravitatis civitatis et diocesis Pragensis per sedem apostolicam specialiter deputati, vestris paterni- tatibus auscultandum'. Placeat igitur dictis reverendissimis paternitatibus dictum M. Johannem Hus non -98.B convictum, non� condempnatum, facere extrahie de vinculis et compedibus, in quibus nunc graviter detinetur, et ponere eum in manibus aliquorum reverendorum dominorum epis- coporum vel comissariorum' a sacro presenti concilio deputatorum vel deputandorum, ut ipse Mag. Johannes Hus in suis valeat viribus recreari et per dictos dominos comis- sarios' deputatos vel deputandos diligencius et comodiuss examinari et ipsish liberius respondere". Et nichilominus domini ac nobiles dicti regni Boemie volunt de tutissimis providere fideiussoribus, qui fidem suam non frangerent pro ulla re mundi, quique taliter fideiubebunt pro ipso, quod non effugiet de manibus dictorum' dominorum, nisi prius in materia et factis eius, ut premissum est, fuerit terminatum; in premissorum execucione efficaci, statui, fame et honori dicti preclarik regni Boemie et salvo conductui dicti sere- nissimi principis, Romanorum regis, salubriter providentes. Sed ne inimici honorisl et fame dicti regni Boemie et dominorum supradictorum obtrectatores dominis ipsis inposterum possintm detrahere, ipsos forsitan inposterum pretendentes et suspicantes, inordinata et illicita peciisse et petere, et pro illis hic coram vestris paternitatibus institisse, quian vero domini supradicti' non nisi iustas et racionabiles has" peticiones et ipsorum videre? exau- dicione dignas vestris paternitatibus porrexerunt et porrigunt, ideo ab obviandum dictis malis petunt dictas paternitates, quatenus huius cedule tenorem et peticionem supra- scriptam ipsis per notarium vestrum publicum in formam publicam redigi et transsumi velitis decernere et graciosius consentire meliori modo et forma, quibus fieri solitum est et conswetum“. 182 C * 51 M q,incollis B. — r ,et‘ B, C. — s ,declarandam' C. — t ,sunt et fuerunt' M. — u ,indocta‘ M. — v „huius' B, C. — w ,reverendissimi C. — x ,Nazareten. M. — y B, C: ,per vestras paternitates diligen- cius auscultandumf. — z ,nec' C. — a chybi v M. — b chybi v B. — c chybi v C. — d chybi v B, C.— e ,extra- here B. — 1,commissar.' C. — g v M opraveno ,comode'. — h ,et ipse ipsis' B; ,et ipsius' C. — I v M před tím škrtnuto ,dc. — k v M původně pbl“ opraveno ,preclari'. — 1 v M před tím škrtnuto ,dicti“ — m „possent“ B,C. — n ,quia — has v M na rasuře; peticiones ipsorum“ nad řádkem. — ° „suprascripti' C. — P „videlicet“ C.

Strana 57
PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 57 1415 Mal 31 Harum ergo racionabilium et iustarum peticionum dictis dominis porrectarum 182 c intuitu vestre supplicamus regie maiestati, 'quatenus amore iusticie et fame preclari regni Boemie, cuius abs dubio heres et dominus successurus esse etd fore noscimini, et vestri salvi conductus libertati providentes, erga dictos reverendissimos patres et dominos ve- litis interponere partes vestras, ut nos in hac iusta nostra peticione", ipsis, ut prefertur, oblata, velint effectualiter exaudire. Ne autem inimici honoris et fame preclari dicti regni" Boemie et nostri pariter obtrectatores nobis inposterum possent detrahere, nos forsitan pretendentes aliquas illicita, irracionabilia seu inordinata a dictis reverendissimis patribus postulasse, ideo petimus dictost dominos deputatos, quatenus nostre tenorem cedule velint decernere manu sub publica autenticandum. Similiter et vestram predictam serenitatem rogamus attencius, quatenus pariter ipsau vestra serenitas dignetur et velit dare nobis testimonium premissorum. 99 B Postquam igitur hec cedula die et loco predictis ipsis nacionum deputatis pre- sentata fuisset, dominus patriarcha Anthiocenus's nomine deputatorum conciliia respondit, primo de protestacione facta dicens: Si illa protestacio eius sibia fuerit valida', videbitur in processu cause. 2° dew excerpcione falsa* suorum articulorum per emulos Magistri facta dixit: Si bene vel male excerpti sunt, videbitur in fine et sentencia diffinitiva, in qual, si ipse iustus decernetur, tunc emuli et inimici sui confundentur. De caucionis vero fideiussorie exhibicione per dominos pro persona Magistri Johannis Hus respondit, quod et" si� mille fideiussores eciam ponerentur, quod sit ipsis deputatis contra ipsorum con- sciencias talem hominem, cui nullo modo credendum est, dare in manibus fideiussorum. De finalie vero audiencie petito respondit, quod domini deputati peticionem dominorum exaudierunt et ipsi Johanni Hus die Mercurii proxima, id est feria quarta' inmediate tunc sequenti, que erits dies Junii quintal, volunt dare audienciam publicam favorabilem, et eum pie volunt tractare. — Que autem et qualis et quam pia fuerit illa audiencia, patet ibi, ubi illa describitur una cum aliis sequentibus loco suo, videliceti feria quarta post Marcelli 52 M proxima ante ecclipsim solis, 'et feria sexta in die ecclipsis solis, et sabato post eclipsim 183c solis'. Et ultimo respondit, quia decreverunt dictam peticionem dominorum per notarium concilii in publicam formam redigi et transsumi, quemadmodum pro illo pecierunt, sedk tamen non est recepta illa forma etck. Juni 5 Instrumentum recognicionis dicti domini inquisitoris heretice pravitatis, ubi publice fassus est, se nescire aliquem errorem aut heresim super Magistro' Johanne Hus antedicto, et sequiturm: In nomine domini Amen. Anno nativitatis eiusdem" MCCCCXIIII, indiccione sep- timao, die lovis, penultima mensis Augustib, hora quasi nonarum, pontificatus sanctissimi in Christo patris et domini nostri, domini Johannis, divina providencia pape XXIII, ponti- 1414 Aug. 30 qv M opraveno z ,peticione nostra“. — r v M opraveno z ,regnu“. — s v B za tím jedno písmě vy- radováno. — t v B za tím škrtnuto ,petimusť. — u ,ipsa pariter C. — v ,vallida' M. — w v M nad řádkem; „secundo de“ C. — x v M před tím škrtnuto „slia“. — y ,in quo' M, C. — z v M za tím škrtnuto ,quis“ — a chybí v M. — b chybi v B. — c chybi v C. — d chybi v B, C. — e ,finalis' C. — f ,4a° B. — g ,erat C. — h „Vta“ B. —1 ,videlicet — solis' jen v M. — k ,sed — etc." jen v M. —1 „Magistrum‘ M. — m ,sequitur per verbum" C. — n ,eiusdem millesimo quadringentesimo quarto decimo‘ B, ,1414' C. — o ,VII' B, C. 38 Titul patriarchy Antiošského měl tenkrát biskup Olomoucký (býv. probošt Vyšehradský) Václav Králik z Buřenic, jenž však v Kostnici nebyl; užíval-li snad i někdo jiný toho titulu, nemohl jsem zjistíti; znění odpovědi v. d. Hardt IV, 290.

Strana 58
58 PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 1414 Aug. 30 ficatus sui anno quintop, in sala superiori domus habitacionis famosi viri domini Petri de Swoyssyn" dicti Zmrzlik', magistri monete serenissimi principis et domini, domini Wen- ceslai, Romanorum et Boemie regis, site“ in Maiori civitate“9 Pragensi circa monasterium sancti Jacobi apostoli, in mei notarii publici" subscripti et testium presencia infrascriptorum', ad hoc specialiter vocatorum et rogatorum“, constitutus personaliter honorabilis vir Jo- hannesb de Jessenicz', magister arcium et doctor decretorum, procurator et nomine pro- curatorio honorabilis viri Magistri Johannis de Husineczw, baccalarii formati in sacra theo- logia universitatis studii Pragensis, reverendum in Christo patrem et dominum Nicolaum, episcopum Nazaratensem" et inquisitorem heretice pravitatis civitatis et diocesis Pragensis per sedem apostolicam specialiter deputatum, ibidemd personaliter constitutum humiliter et cum instancia' requisivit: „Reverende pater. Scitis aliquem errorem vel heresim de Magistro Johanne de Hussynecz', alias Hus?“ Qui dominus Nicolaus, non compulsus aut" coactus, sed sponte, libere ac publice ibidem recognovit, dicens hec vel hiis similia verba in wulgari Boemico: „Ego multis et pluribus vicibus Magistro Johanni Hus conversatus sum secum comedendo et bibendo, et sermonibus suis sepius interfui, ac collaciones plures de diversis sacre scripture materiis faciendo, numquam aliquem in ipsos inveni errorem vel heresim, sed in omnibus verbis et operibus suis ipsum semper verum et katholicum" hominem reperi, nec aliquid in eo reperi, quod heresim sapiat vel errorem“. Iterum secundo eundem dominum Nicolaum episcopum et inquisitorem dictus Magister Jo- hannes procurator nomine quo supra interrogavit et requisivit, an aliquis hominum dictum Magistrum Johannem Hus coram ipsob ut inquisitore heretice pravitatis de * 183 C aliqua heresi 'accusavit et de heresi convicit? Respondit, quial a tempore illo, sicud ipsum Magistrum Johannem Hus cognovit, et ipse factus est inquisitor pravitatis here- .53 M ticem in civitate et diocesi Pragensi, ut prefertur, nusquam aliquis eundem Magistrum Jo- hannem Hus de heresi coram ipso" accusavit aut convicit usque tempus presens, addens, quod ipse Magister Johannes Hus literas suas patentes de anno presenti suprascripto in diebus mensis Augusti valvis kathedralis' ecclesie Pragensis eta aliis" collegiatis et parro- chialibus? ecclesiis civitatis Pragensis et portis dicti domini, domini“ regis et archiepiscopi Pragensis publice affixit, hanc in se materiam continentesco: Qualiter ipse wlt comparere coram domino‘ Conrado' archiepiscopo‘ Pragensic et omnibus' prelatis' acc cleroe regni" Boemie', ad certam diem dicti' mensis convocatis et congregatis, paratusso' semper ad satis- faccionem" omni poscenti eum reddere racionem de ea, que in ipso est fide et sper, et ad videndum et audiendum omnes ets singulos, qui erroris pertinaciam vel heresim quam- cunque sibi voluerint" inponere, ut se inscribant ibidem iuxta legis dei et iuris exigenciam ad penam talionis, quibus omnibus"' coram domino archiepiscopo Pragensi" prefato et ipso domino Nicolao episcopo eta inquisitore 'antedicto ac prelatis et eciam in proximo generali concilio Constanciensi wlt respondere, iuri' stares ac iuxta sanctorum patrum decreta et canones iusticiam suam demonstrare. Super quibus omnibus et singulis Magister Johannes de Jessenicz procurator et nomine procuratorio quo'' supra peciit sibi per me notarium *9° B * 100 B P ,Vto“ C. — q ,Sweyssin‘ a před tim ,S' B; „Sweissin‘ C. — r ,Smrzlik' C. — s ,sic est' M; „sita‘ C. — t ,subscript.' C. — u chybi v M, C. — v „Jesenicz‘ C. — w ,Hussinecz' B, C; v M před tím škrtnuto „Hus“. — x „Nazareten." M. — y ,reverencia' B, C. — z Hussinecz‘ B, C. — a chybi v M. — b chybi v B. — c chybi v C. — d chybi v B, C. — e ,nec‘ C. — f ,his‘ C. — g ,in ipso aliquem‘ C. — h ,cathol.‘ B. — i ,repperi‘ C. — k ,Item 2°‘ B, C.—1 ,quod‘ B, C. — m ,heret. prav.‘ C. — n ,coram ipso de her.' C. — o ,cathedralibus‘ C. — p „paroch.“ B. — q. v C za tím škrtnuto ,et heresim' a dalši až po „legis dei et iuris“ chybi. — r° „specie‘ M. — s' v M touž rukou nad řádkem. — t ,voluerit“ M. — u v B za tím škrtnuto ,et. — v ,suo quo' C, „ čp. 649—I. (650b—1). — 60 v. svrchu str. 26—28. — 60 Srov. I. Pet. 3, 15—16.

Strana 59
PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 59 publicum infrascriptum fieri et confici unum vel plura publica instrumenta. Acta sunt hec“ anno, indiccione, die', mense, hora, loco, pontificatu, quibus supra, presentibus nobilibus et famosis viris dominis Wylhelmo de Zwierzieticzw barone' regni Bohemie", Petro filio ipsius, domino‘ Hlawaczone de Ronow similiter barone, Wenceslao de Lnarz, Onssone de Myekowiczz', purgrawio castri de Lychtemburge, Styboriof de Bohdanecz, armigerisd et Wilhelmo de Dupow, milite dicte diocesis Pragensis, et multis aliis testibus fide dignis, vocatis ad premissa specialiter et rogatis. 1414 Aug. 30 [Signum Michaelis]. Et ego Michael natus quondam Nicolai de Prachaticz' Pragensis diocesis, publicus imperiali auctoritate notarius, predictis requisicioni, interrogacioni, responsioni, peticionih omnibusque aliis et singulis suprascriptis una cum pre- nominatis testibus presens interfui eaque omnia sic fieri vidi et audivi, et occu- patus aliis negociis per alium fideliter scribi feci', meque hic manu propria sub- scribens, publicavi et in hanc formam publicamk redegil, signo et nomine meis so- litis et conswetis consignavi, vocatus et requisitus, in fidemm et testimonium omnium et singulorum premissorum. * 184C * 100' B In nomine domini Amen. Anno nativitatis eiusdem" M'CCCCXIIII°, eiusdemd indic- Aug. 27 cione septimao, die Lune vicesima septimap mensis Augusti, hora terciarum vel quasi, pontificatus sanctissimi in Christo patris et domini nostri, domini Johannis divina provi- dencia pape“ XXIIIe anno ipsius quinto", in Minori civitate Pragensi ante curiam archie- piscopalem' Pragensem, reverendissimo in Christo patre et domino Conrado, dei gracia archiepiscopo Pragensi et apostolice sedis legato, omnium et singulorum dominorum ab- batums, priorum, prepositorum, decanorum, archidiaconorum, scholasticorum, canonicorum eth plebanorum singulorumque prelatorum civitatis et diocesis sue Pragensis in eadem curia suad ex certis causis solempnem' convocacionem celebrante, constitutus personaliter venerabilis vir et dominus Magister Johannes de€ Jessenicz, decretorum doctor, procu- rator' et nomine procuratorio honorabilis viri et dominib Magistri Johannis Hus de Hus- sineczw, sacre theologie baccalarii formati, de cuius procuracionis mandato michi notario publico infrascripto constat sufficienter, ad valvam seu hostium eiusdem curie archiepi- scopalis pulsans, petebat dictum Magistrum Johannem, dominum suum, vel se nomine dicti Magistri Johannis Husd de Hussinecz', domini sui, ad eandem curiam archiepiscopalem ad presenciam dicti domini archiepiscopi et prelatorum tunc ibidem� congregatorum intromitti, ex eo, quia ipse Magister Johannes Hus paratus esset ad satisfaccionem omni poscenti eum reddere racionem de ea, que in eo este', fide ets sper, et ad videndum et audiendum omnes et singulos tunc ibidem congregatos, ipsum' videlicet dominum archiepiscopum et prelatos et quemlibet eorum, qui erroris pertinaciam vel heresims quamcunque sibi vellent inpo- nere, ut se inscriberent ibidem iuxta legish dei et iuris canonici exigenciam, sib non' erroris pertinaciam' vele heresim° in‘ eum' legitimel probarent, ad penam' talionis', quibus omnibus *54 M w* ,Wilhelmo de Zwierzeticz‘ B, C. — x° ,barron. M. — y Boem." B, C. — z. ,Miekowicz‘ B, C. — a chybi v M. — b chybi v B. — c chybi v C. — d chybi v B, C. — e ,Lichtemburg' B, C. — f ,Stiborio' B C. — g ,Praghaticz' M. —h requisicione, interrogacione, responsione, peticione‘ M. — 1 ,fecit‘ M. — k ,publ. formam“ B. C. — 1 ,redegi etc. C; další po ,consignavi chybi v C. — m ,fidem etc.“ C, kde další do konce chybí. — n ,eiusd. mill. quadring. dec. quarto‘ B: ,141" C. — o ,VIIa‘ C. — p „XXVII‘ C, ,vicessima sept. M. — q ,5to C. —1 ,episcopalem‘ C. — s ,abbatuum‘ M. — t solemnem“ C. — u v C za tím škrtnuto: Hussinecz sacre theo- „Hussniecz' B. — & ,de cuius pro cuius procur.' B. — y ,Joh. de logie baccal. formatus'. —V,pro tunc‘ M. — w Husinecz' C; „Joh. de Jessenicz' B. — z ,ibi C. — a chybi v M. — b chybi v B. — c chybi v C. — d chybl v B, C. — e ,est in eo B. — ,et ipsum B, C. — g ,heresis‘ M. — h“ ,leges‘ C. — i" ,legittime C. 8*

Strana 60
60 PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 1414 Aug. 27 coram dicto domino archiepiscopo et eciam prelatis in proximo generali concilio Constan- ciensi cum dei auxilio wlt respondere, iuri stare etk iuxta sanctorum patrum decreta et canones suam innocenciam in Christi nomine demonstrare. Ad quem quidem Magistrum Johannem de Jessenicz doctorem quidam famosus Vlricus dictus Schwabm de Swabenicz, marsalkus" dicti domini Conradi archiepiscopio, de eadem curia foris egrediens, dicto domino doctori et parti sue ad eandem curiam et ad presenciame domini archi- episcopi prescripti et prelatorum tunc congregatorum omnimodum ingressum denegabat, asserens et dicens, dominum archiepiscopum prescriptum pro tunc cum dominis pre- latis prescriptis negocium regium pertractare, petens nichilominus dominum doctorem prescriptum, in aliquo locorum extra eandem curiamp prestolari, et consumato per eundem dominum archiepiscopum cum dominis prelatis negociis seu tractatu regio prescripto, vice- versa reverti, ut sibi pateat ingressus curie prescripte. Ibidem mox dictus dominus et Magister Johannes doctord aliquamdiu pro ingressu eiusdem curie ad presenciam dicti domini archiepiscopi et prelatorum supplicans, nec effectum obtinens sue supplicacionis, solempniter" est protestatus, quod tam sibi quam Magistro Johanni Hus, parti sue, ingressus eiusdem curie archiepiscopalist adb presenciamb ipsiusb dominib archiepiscopi et prelatorum tunc congregatorum non patefecit, quinymmo idem ingressus ipsis totaliter est denegatus, petens sibi super premissis per me notarium publicum infrascriptum unum vel plura fieri et confici publicum'a instrumentum seu publica instrumenta. Acta sunt hec anno, indiccione, die, mense, hora, pontificatu et loco, quibus supra, presentibus ibidem honorabilibus et discretis viris Symone de Tyssnows, sacre theologie baccalario, Symone de Rokyczano', Procopio de Plzna, Nicolao de Stogyczin“ et Johanne" de Przybramw, liberalium arcium magistris, nec non Frana Czotronisč, Jeronymo Schrolonis' de Praga, Johanne de Michnicz et Jeronimo- de Vgezd clericis, studentibuse Pragensis et Luthomislensis' diocesis, testibus circa premissa. * 55 M *184 C * 101 B Signum Moless. Et ego Jacobus Moless natus olim Ambrosii Pragensis, publicus imperiali auctoritate ac universorum dominorum magistrorum, doctorum et scolariums alme universitatis studii Pragensis iuratus notarius, omnibus et singulis supra- scriptis negociis, dum sic agebanturh, presensh interfuih eaque omnia et singula sic fieri vidi et audivi, aliis arduis occupatus negociis, per alium notarium fide- liter scribi procuravi, hic me manu propria subscripsi, publicavi et in hanc publicam formam redegik', signoque et nomine meis solitis et consuetis consig- navi rogatus et requisitus in fidem et testimonium omnium et singulorum premissorum. k C ,etc. následujíci (iuxta — demonstrare*) chybi v C. — 1 v M za tím škrtnuto ,d — m ,Swab“ B, C; v M před tím škrtnuto ,Swa‘ — n tak M; „marssalcus“ B; ,marsalcus' C. — o opraveno z,archiep. Conr. C. — p ,cur.' eand.' C. — q ,solemniter‘ C. — r ,predictum‘ C. — ra ,et publicum‘ M. — s ,Simone de Tissnow“ C; v M opraveno ze �Symonee'. — t ,Simone de Rokyczana' C. — u ,Stoyoczin‘ B, C. — V v M opraveno z „Johannes“ — w ,Przibram' B, C. — x v M před tím škrtnuto ,Cz“ — y Jeronimio Srollonis' B. — z „Jero- nimio“ B. — a chybí v M. — b chybi v B. — c chybi v C. — d chybi v B, C. — e ,et studentibus B, C. — f ,Luthomyslen.' B. — g ,scolarum‘ M. C. — h chybi v rkpech. — 1 „eademque‘ B; ,eadem‘ C. — k' ,etc.' C, kde vše další chybí.

Strana 61
PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 61 Ibidem' eciamd oblatum est transumptum" publicum sigillo universitatis studii Pra- gensis sigillatum, in quo Magister Johannes Hus fidem suam confitetur, scribens Johanni" pape et errores' sibi per suos emulos ascriptos et se obinde delatum sedi apostolice con- stanter refellendo. Et illud transumptump hinc de verbo ad verbum sequitur sub hac forma“1 1411 Sept. 1 In nomine domini Amen“. Anno nativitatis eiusdem M'CCCCXI, indicione IIII“ die 56 M 177C prima mensis Septembris, hora vesperarumq vel quasi, pontificatus sanctissimi in Christo patris et domini nostri, domini Johannis, divina providencia pape 231, anno secundo, in Maiori civitate Pragensi, in stuba facultatis collegii Karoli, ubi facta et negocia ardua uni- versitatis studii Pragensis tractari solent, in nostrorums notariorum publicorum infrascrip- torum et testium presencia subscriptorum ad hoc specialiter vocatorum, constitutus per- sonaliter honorabilis et scientificus vir Johannes de Hussinecz, magister in artibus et sacre theologie baccalarius formatus dicte universitatis ac predicator verbi dei in capella Bethleem nunccupatal, in dicta Maiori civitate Pragensi sita, coram venerabili viro domino Simone de Tyssnoww, magistro in artibus et sacre theologie baccalario, rectore universitatis studii Pragensis memorati, ipso tunc ibidem cum magistris ipsius universitatis, per eum specia- liter per iuratos nunccios' suos evocatis, in plena congregacione constituto, ubi idem Mag. Johannes Hus quandam cartam" seu literam per modum epistole manu sua propria con- scriptamě in papiro, cuius manum nos notarii subscripti bene cognovimus' et cognoscimus', exhibuit, ipsamque de verbo ad verbum legit. Cuius tenor de verbo ad verbum erat talis: "177 C Debitam'2 reverenciam Ihesu Christi ecclesie supremoque eius pontifici exhi- bendam. „Paratus semper ad satisfaccionem omni poscenti de ea fide, quam teneo, racionem reddere“ss, confiteor corde integro, Ihesum Christum dominum esse verum deum et verum hominem, totamque legem eiusa tam firme veritatis existere, quod nullum iota vel apex ipsius fallere potest; demum suam sanctam ecclesiam fundatam tam firmiter super firmam petram, quod porte inferi non possunt adversus eam quomodolibet prevalere; promptusque in spe ipsius capitis Ihesu Christi domini mortis dire pocius sustinere supplicium, quam elective dicere vel asserere, quod foret Christi sueque ecclesie contra- rium voluntati: ex hiis fidenter, veraciter et constanter assero, quod a veritatis emulis sinistre sedi apostolice sum delatus. False siquidem detulerunt et deferunt, quod do- cuerim populum, quod in sacramento altaris remaneat substancia panis materialis. False, quod quandoz elevatur hostia, tunc est corpus Christi, et quando ponitur, tunc non est. Falsea, quoda sacerdosa ina mortalia peccatoa nona conficita, false, quod domini a clero auf- ferant temporalia, quod decimas non solvant. False, quod indulgencie nichil sunt; false, quod gladio materiali suaserim clerumb percutere; false, quod predicaverim vel tenuerim * V M červený nadpis ,Hic fidem confitetur Magister Johannes Hus suam pape, k tomu jinou, pozdní rukou připsáno ,publice; v C na f. 177 nad textem napsáno: „Magister Hus scripsit pape'. 1 Tato slova čtou se v B již na f. 96 (v. str. 51 pozn. e): listy samy však zde chybí; v C nyni list pánů českých s úvodním označením, což zde položeno níže (v. str. 66); listy nahoře v textu položené má C již na f. 176' (srvn. str. 51 pozn. e.) — m ,transsumpt.' C. — n ,XIIIo B, C. — o v M opraveno z ,erroremf. — p ,transsumptum‘ C, B, v němž další zní: „supra sequitur in forma“. — q ,vesperorum‘ C. — r ,XXIII C. — s ,meorum‘ C. — t ,nuncup.“ C. — u ,Tissnow‘ C. — V ,nuncios‘ C. — w,cartham‘ C. — x ,conscripta' M i C. — y ,congn.“ C a zpravidla. — Z v M před tím škrtnuto ,qm'. — a chybi v M. — b ,duxerim‘ M. — c chybl v C. 81 Srvn. Novotný, Husova korresp. č. 31. — 62 Srvn. Palacký, Doc. str. 18—20 č. 9, Novotný. Husova korresp. č. 31. — 63 1 Petri 3, 15—16.

Strana 62
62 PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 1414 Sept. 1 aliquos vel aliquem errores vel errorem, vel aliquam heresim, seu seduxerim a via veri- tatis populum quoquo modod; false, quod causa extiterim, quod quidam magistri Theuto- nicie expulsi de Praga fuerint, cum ipsi nolentes alme universitatis studii Pragensisa tenere fundacionis privilegium, nec serenissimi principis et domini domini Wenceslai, Romanorum regis semper Augusti et Boemie regis, volentes' parere mandatis licitis, putantes, quod' absque eorum presencia non valereth Pragensis universitas subsistere, nullo pellente, ad propria, vel quo ipsis placuit, recesserunt. Fateor autem me a reverendissimi in Christo patris', domini Sbinconis sentencia ad sedem appellasse apostolicam, et demum a processibusk, qui ex informacione sinistra a sancta sede apostolica emanarunt. Sinistre etenim veritatis emuli, honoris sui et salutis' inmemores, sedi apostolice suggesserunt, quod in regno Boemie, in civitate Pragensi et marchionatu Morauie errores pullulassentm et hereses, et multorum corda infecissent adeo, quod propter eorum multitudinem, qui talibus erroribus sunt infecti, necessarium foret correccionis remedium adhiberi. False denique suggesserunt, quod capella" Bethleem foret locus privatus, cum ipsa sit ab ordinario locus in beneficium ecclesiasticum' confirmatus, cuius destruccio honorem dei aliquantulum in populo tolleret, animarum profectum minueret, causaret scandalumna et populum contra destructores non modice provocaret. Citatus autem personaliter ad Romanam curiam optabam comparere humiliter; sed quia mortis insidie tam in regno, quam extra regnum presertim a Theuto- nicise sunt michi posite, ideo multorum fretus consilio iudicavi, quod foret deum temptare vitam morti tradere, profectu ecclesie non urgente. Igitur non parui personaliter, sed advo- catos et procuratores constitui, volens sancte sedi apostolice obedire. Quapropter, summe Christi vicarie, humiliter vestre sanctitatis imploro clemenciam, quatenus me a compa- ricione personali et ceteris inde secutis propter omnipotentis dei misericordiam benigniter absolvere dignaretur, quia per serenissimum principem et dominum, dominum Wenceslaum, Romanorum regem et Boemie regem, nec non per reverendissimos' patres illustresque principes, dominum Wenceslaum, patriarcham Anthiocenum, dominum Conradum, Olo- mucensem episcopum, illustrem principem dominum RudolfumP ducem Saxonie, sacri imperii electorem, per ceteros principes, barones et dominos, per magnificum dominum Stiborium, ambaxiatorem illustrissimi principis et domini, domini Sigismundi, Hungarie" regis, cum prefato reverendissimo in Christo patre domino Sbincone sum totaliter con- cordatus“. Nam offerebam me ad respondendum omnibus et singulis obiciendis, eciam referens me ad totum auditorium, quod si quid contra deduceretur, vellem eciam igniss incendio, nisi cederem', emendare. Paratusque sum hodie coram universitate Pragensi et omnium prelatorum multitudine de obiciendis, si quis ex adverso consurget, reddere racionem. Sed neque usque huc" quisquam wit se ponere partem, 'qui se ad pene talionem astringeret' iuxta canonicas sanccionesva. Scriptum Prage manu mea propria in die sancti Egidiies. 57 M 188 C * 58 M Joh. Hus, s. v. presbiter minimus. c,duxerim‘ M. — d ,quoquo modo populum‘ C. — e ,Theotun." C. — 1 ,nolentes‘ C, M. — g v M nad původním ,que'. — h,valet C. — i v M zatím škrtnuto ,et — k ,approcessibus M. — 1 v M dvakrát, prvé škrt- nuto. — m ,pulul.' C. — n ,capelle“ M. — na v M opraveno ze ,scandalium'. — o v M opraveno z ,reverendost. p „Rudolphum‘ C. — q ,barrones' M. —r ,Ungarie‘ C. — s v M před tim škrtnuto ,g°. — t ,crederem' M. u ,nec hucusque‘ M. — V ,aut stringeret M. — va v C opraveno ze ,sanxetiones'. * Srvn. Palacký, Docum. str. 437—438. — 6 dne 1. září.

Strana 63
PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 63 1411 Sept. 1 Qua carta sive epistolaw sic exhibita et lecta, prefatus M. Johannes petivit "178 c' eandem per nos notarios subscriptos ad maiorem 'evidenciam et credulitatem transsumi et in publicam formam redigi et sigillo universitatis predicte per prefatum dominum rectorem, doctores et magistros sigillari'. Qui dominus Simon rector habito consilio et deliberacione cum magistris, per eum, ut' prefertur, evocatis, votisque omnium et singu- lorum scrutatis et de ipsorum consilio unanimi et assensu peticioni predicte dicti' M. Jo- hannis annuens, suprascriptam cartam per nos notarios subscriptos transsumi et in pu- blicam formam redigi mandavit, ut fidem facere ipsiz Mag. Johanni valeat in agendis, et ad maiorem credulitatem sigillum universitatis studii Pragensis predicti huiusmodi instru- mento seu publico transsumpto iussit appendi. Super quibus omnibus et singulis prefatus Magister Johannes Hus petivit sibi per nos notarios publicos infrascriptos fieri et confici unum vel plura publica instrumenta. Acta sunt hec anno, indicione, die, mense, hora, pontificatub et loco, quibus supra, presentibus honorabilibus et discretis viris, dominis Vito, preposito in Mirzin Olomucensis diocesis, professo ordinis sancti Benedicti, Jacobo de Tachowiad, Johanne de Tepla presbiteris, Mathie de Chlumezan clerico, publico auctoritate imperiali notario, Johanne dicto Zapasnik, armigero Pragensis diocesis', Anthonio de Roycz', et Georgio Michaelis de Drenow, clericis Zagrabiensis' diocesis, et aliis multis testibus circa premissa ac vocatis ad premissa. * 179 C 59M [Signum Michaelis. Et ego Michael natus quondam Nicolai de Prachaticz Pragensis diocesis, publicus auctoritate imperiali ac dominorum magistrorum, doctorum, scolariums universitatis studii Pragensis iuratus notarius, quia predictis litere exhibicioni, leccioni, peticionih exemplacioni, transsumpcioni omnibusque aliis et singulis suprascriptis una cum prenominatis testibus et Nicolaok Mathie de Brunal, no- tario publico et collega meo infrascripto, presens interfui eaque omnia et singula sic fieri vidi et audivi, occupatusque aliis negociis per alium fideliter scribi feci, et facta prius per me et collegam meum predictum cum presenti transsumpto ad ipsam literam originalem auscultacione diligenti, quia ea simul de verbo ad verbum concordare inveni, ideo" presens transsumptum" publicum, nil addendo, minuendo aut transponendo, quod facti substanciam mutet aut variet intellectum, exinde fecie, publicavip, et in hanc publicam formam" redegi, signo et nomine meis' solitis et consuetis una cum appensione sigilli universitatis studii Pragensis predictis de voluntate rectoris et magistrorum eiusdem uni- versitatis consignavi rogatus et requisitus in fidem et testimonium omnium et singulorum premissorum. Et ego' Nicolaus quondam Mathie de Bruna' Olomucensis diocesis, publicus apo- stolica" et imperiali auctoritate notarius, quia predictis litere exhibicioni, leccioni, peticioni, exemplacioni“, transsumpcioni una cum Michaele quondam Nicolai de Prachaticz, notario publico suprascripto, meo in hac parte collega, ac testibus prenominatis presens interfui eaque omnia et singula sic fieri vidi et audivi, sed me aliis arduis negociis prepedito, w ,cedula‘ C. — x ,litera“ M. — y „sigillata‘ C. — z v C opraveno z ,ipso'. — a chybi v M. — b ,ponti- ficatus‘ C. — c chybi v C. — d ,Tachouia‘ C. — e ,Roicz' C. — f ,Zagrawiensis' opraveno ze ,Zagaw. diocesum“ C. — g ,et scolarium‘ C. — h v M před tím škrtnuto ,omnibus“. — i v C opraveno z ,exemplacione“. — k ,Nicolaus‘ M. — 1 „Brunna“ C. — m ,iam' M. — n v C opraveno z ,transscriptum. — o ,confeci C. — P ,publicam' M. — q v M opraveno z ,formam ,publicam“. — r ,meo' C. — s ,predictis' M, C. — t v M před tím škrtnuto ,h'. — u místo ,apostolica — exemplacioni' v C jen ,etc'. — v misto ,eaque — audivi v C jen ,ete'.

Strana 64
64 PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 1411 Sept. 1 per alium fideliter scribi procuravi, et facta prius de presenti et publico transsumpto ad ipsam literam originalem diligenti auscultacione, quia ea simul concordare inveni, in hanc publicam formam, nil addendo, minuendo aut variando, quod sensum mutet aut variet in- tellectum, redegi signoquew et nomine meis solitis et consuetis una cum appensioner si- gilli“ universitatis studii Pragensis de mandato ac voluntate rectoris ac magistrorum eiusdem universitatis consignavi rogatus et' requisitus in fidem et testimonium omnium et singulorum‘ premissorum°. Recognicionis* litera episcopi Nazaretensis, inquisitorisz heretice pravitatis civitatis et diocesis Pragensis' a sede apostolica specialiter deputati, quam dedit Magistro Johanni" Hus cum suo pendenti sigillo, quamque egomet cum dicto sigillo in manibus crebrius tenui et legi de verbo ad verbum, sequitur et est talis: Aug. 27 Nos"* Nicolaus, dei gracia episcopus Nazaratensisd, inquisitor pravitatis heretice 1179.c civitatis et diocesis Pragensis per sedem apostolicam specialiter deputatus, tenore pre- sencium notum facimus universis, quod nos a retroactis temporibus crebrius comunica- .60M vimus honorando viro Magistro Johanni Hus, sacre theologie baccalario formato alme universitatis studii Pragensis, secumque plures et varias sacre scripture collocucionese et diversarum materiarum replicaciones habuimus et in omnibus suis dictis, actibus et gestis ipsum virum fidelem et katholicum' fore probavimus, nichil mali vel sinistri, seu quomodo- libet erronei reperientess in eo usque modo. Protestamur denique, quomodo prefatus Ma- gister Johannes nuper de anno domini M'CCCCXIIII', die XXVII mensis Augusti, in ecclesia kathedrali Pragensi et in aliis ecclesiis collegiatis et parrochialibus et in collegiis universi- tatis studii civitatis predicte Pragensis ac in portis et valvish serenissimi principis et domini, domini Wenceslai, Romanorum regis et Boemie regis, reverendissimi patris do- mini Conradi archiepiscopi Pragensis, apostolice sedis legati et cancellarii universitatis studii Pragensis, ac aliorum' principum et baronum tunc in civitate Pragensi existencium suas patentes literas in latino et wlgari ydyomatel conscriptasm annexuitsr, sentencialiter et in effectu continentes, qualiter ipse Magister Johannes Hus predictus wit compareren coram reverendissimo patre, domino Conrado, archiepiscopo Pragensi predicto, et omnibus prelatis ac clero regni Boemie, tunc ad prefatam diem in dicta civitate° Pragensi per dictum dominum archiepiscopum convocatis et congregatis, „paratus semper ad satisfaccionem omni poscenti eum reddere racionem de ea, que in ipso est, fide“ et spes, et ad videndum et audiendum omnes et singulos, qui erroris pertinaciam vel heresim quamcumque voluerint sibil imponere, ut se inscribant ibidem iuxta legis deir et iuris exigenciam, si non erroris 1414 Aug. 30 * Nad tím v rkp. M touže rukou na zvláštní řádce (jako pro označení odstavce): Cum demone“ss. ** v C nadpis (z části odříznutý): ,Inquisitor h[?]... M. Jo Hus [esse] catholicum. w ,signo quoque‘ C. — x ,cum etc‘. C. — y ,ac‘ C. — z ,inquisitore‘ M; v C ,Nazarat.' opr. z,Nazaret', ,dyoc. Prag.' C, načež škrtnuto: ,per sedem apostolicam specialiter deputatus'. jak má i M. — a chybí v M. — b — c chybi v C. — d Nazareten.“ M. — e ,collaciones' C, v M opraveno z ,collacucionest. — 1 ,cathol'. C. — g ,repper.' C. — h ,in valvis' C. — i ,legiti M. — k v M opraveno z ,aliorum ac'. — 1 ,ydiom.' C. — m ,con- scriptis conscriptas' M. — n ,comparare“ M. — o v M před tím škrtnuto „d. — p ,sibi voluerint C. 6 Mikuláš biskup Nezerský, o němž v. svrchu str. 28 pozn. 10; Palacký, Docum str. 542 pozn. vyslovil na základě přípisku,Cum demone“ v rkpe M miněni, že pocházel z vlašské rodiny ,Condemone, ale pro to není dokladů (v. Novotný, Hus I, 483 pozn. 4). O jeho zatčení a vyšetřování v Kostnici v. svrchu č. I; str. 4. — 67 v. svrchu str. 26 n. — 6s 1 Petri 3, 15—16.

Strana 65
PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 65 180 c pertinaciam vel heresim" in eum legittime probaverint, ad penam talionis, 'quibus omnibus coram dicto domino archiepiscopo et nobis ac eciam prelatis in proximo generali concilio Constanciensi cum dei auxilio wlt respondere, iuri stare et iuxta sanctorum patrum de- creta et canones suam innocenciam in Christi nomine demonstrare. Post quas literass sic, ut premittitur, per dictum Magistrum Johannem Hus publice loco et die, quibus supra, inti- matas, nullus hominum coram nobis comparuit, qui prefatum Magistrum Johannem Hus denuncciarett, vel ipsum de aliquo errore vel heresi accusaret. In quorum omnium evidens testimonium presentes literas fieri iussimus et sigilli nostri appensione fecimus comuniriu. Datum Prage anno domini' millesimo CCCCXIIII' die penultimaw mensis Augustix. 1414 Aug. 30 61 M De concilioc ad Sanctum‘ Jacobums. Litera" baronum regni Boemie, quam scribunt etc. Hungariez regi, de qua circa principum fitz mencio“, ipsorum sigillis sigillata, sequitur de verbo ad verbum et est talis: 1414 Oct. 7 185C Najosviecenějšíemu kniežeti a pánu, panu Sigmundovi, Římskému a Uherskému etc. králi, pánu našemu milostivému. My Čeněk z Wartmbergab, najvyší purkrabie Pražskýe, Boček z Cunstatu« odjinud z Poděbrad, Vilém z Wartmbergab odjinudh zea Zvieřětic' službu svú věrnú vzkazujemk a vyznáváme tímtol listem, že poctivý mistr Jan Hus poslal jest list svój nám, když sme byli v obecné radě s mnohými jinými pány, proše nás, abychom otázalim knězě" Conrada arcibiskupa Pražského, jenž jest tudíž s námi byl, vie-li do něho které kacířstvie“ aneb který blud, že sě chce najprv zde zpraviti aneb utrpěti, jakožsa slušie anebra hodné jest, nezpravilliby sě. Pakli nevie, aby také to vyznal, a dal jemu svědectvísa toho poda svúa pečetí. To sme učinili, a vyznal jest tudiež kněz arcibiskupta dřievena řečený, řkať, že nevie nižádného kacierstvie ani bludu na Mistra Hussiva, aniž jemu dává viny; než papež, tenwa ho viní, přěda tiem seva Mistr Hus zprav. A k tomu na svě- dectvie své smyza pečeti přitiskli k tomuto listu. A také nejjasnější králi, pane náš milostivý, země České dědici i cti její obránce i milovníčěaa, prosíme tvé milosti, rač seva k tomu statečně a milostivě přičiniti, aby dřieve a řečenému Mistru Janovi bylo dáno na svolániebb zjevné slyšeniec k jeho pravdě, aby nebyl pokútně pohanín k hanbě jazyku našěhoce i země České. Neb ufáme pánu bohu a vašie milosti, že tudy znikneme narčenie křivého. Psán v Praze“ léta ode narozenie syna božieho po tisíci po čtrstechhh čtrnádctého“, v tu neděli po svatém7 Franciškukk. q v M opraveno z heresum“. — r v C in marg. jinou rukou ,et. — s v M před tím škrtnuto ,licet.“ — t ,denunciaret' C. — u ,commun." C. — v ,domini 1414 C. — w v M opraveno z ,penullt.' — x ,Augusti etc.“ C, kde potom následuje: „Cedula hec oblata“... v. svrchu str. 53 pozn. y, a list pánů českých čte se až na f. 184. — y ,Littera“ C. — z „Vngarie“ C. — z v C dvakrát, prvé škrtnuto. — a chybi v M. — b „Wartenberga‘ C. — c chybi ,otjinud“ C. — 1 „Zvieřetic“ C. v C. — d ,navyší M. — e ,Prazki' M. — f „Bočěk M. — g ,Kunstatu“ C. — h — k ,vzkazují M. — 1 ,vyznávámy tiemto C. — m v M opraveno z ,otali. — n „kněze‘ C. — o ,tudiež“ C. — p „,kacierstvie“ C. — qa ,ikož“ M: jakž C. — ra v M,a doplněno nad řádkem. — sa v M,t dodáno nad řádkem; „svědectvie“ C. — ta ,archibiskup“ M. — ua ,dřéve“ C. — va Husi' C. — wa ,te‘ M. — xa „před' C. — ya „sě‘ C. — za ,sme“ C. — aa jejie obráncě i milovníče“ C. — bb „svolání C. — ce „slyšěnie“ C a ,zjevné“ opraveno ze „zevné. — dd „pohaněn C. — ee ,našeho“ C. — ff ,v Prazě“ C. — gg ,ot C. — hh ,čtyřech stech‘ C. — il v C nad škrtnutým ,třinadstéhoť. — kk „Františku“ C. 6o Zmínka ona čte se na str. 28; list, zachovaný také v originále, podle všech rkpsů známých otiskl Novotný, Hus v Kostnici str. 42—43 č. 1. — 7 dne 7. října 1414. 9

Strana 66
66 PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. Literam subscriptam domini et barones infrascripti pro liberacione Magistri Johannis 762 M Hus regi Constanciam dirrexerunt" ante carnisprivium"l anno domini M'CCCCXV , que sequitur et est talis. 1415 Jan. Služba našě napředmm Tvé Milosti, najosvícenejší knížem, králi a pane, pane náš milostivý. Jakož velebný muž a rozmnožitel písma svatého Mistr Jan Hus jel jest odsad k obecnémuo křěsťanskémupp svolání do Constanczí dobrovolně pro křivé narčenie, kteréž jest jemu scěstně, a skrzě to všie České koruně a hlaholu českému připisováno. Na kterémžto svolániess chtěl jest i srdečně žádal jest pro očistěnie své i všie čěskétt koruny odpoviedati“u všěm i každému zvláště přěd obcí sboru svatého a zjěvněww, ač by kto jemu v čem vinu dal, a tu svú vieru dále všemu křěsťanstvíp chtěl zjěviti a ohlásiti; a byl-liby v čěmly scěsten shledán, jehož bohdáz nic takového do něho nevieme, než vše dobré, hotov jest byl toho popraviti podle svých starších zprávy a naučenie Písmem svatým. A Tvá milost list glejtovniel jemu poslala, a ten jest zde po všíď zemi Čěské i Moravské rozhlášen. Tu když jest do Constanczí přijel, jakože slyšíme, jat jest v tom glejtu a u vězenie vsazen beze všíd zprávy i slyšenie proti pravdě a řádu i glejtu Tvú milostí vydanémuh. A o to zde i jinde mezi knížatyk, pány, chudými i bohatými veliké řeči jdú, že otec svatý tak jest proti řádu a pravdě a proti glejtum tvé milosti učinil, a mužě spravedlivého bez viny u vězenie vsadil. Protož Tvá milost rač to milostivě opatřiti jako král a pán a dědic nápadný koruny České, ať Mistr Jan Hus prost bude z toho neřádného vězenie; a Tvá milost rač jemu napřěd probuoh zjevné a svobodné slyšěnie° zjednati, ať tu, ač jemu kto v čem kterú vinu dá, zjevně? odpoviedáu, jakož je zjevně a bez strachu zákon boží kázal. A bude-li v čem řádem a pravým právem shledán, ať se stane, jakož by na to slušalos a tvé milosti glejt ať vdyť proskok má. Neb jinak mohl“ by Tvé milosti i všie České koruně úraz skrzě to býti, když by sě spravedlivému člověku v takém glejtu co stalo; neb pán bóhť vie, že bychom neradi slyšeli, kdyby se co cti Tvé milosti pro taký kus dotýkalo. Neb protož bylaby příčina mnohým, že by se Tvé milosti glejtóv liknovali, jakož již o to řečina běžie. A Tvá milost muož to dobřebb staviti jako milostivýc král a pán, a v dobrý konec uvéstidd, a skrzece to Tvá milost napřed“ od pána boha bude mieti otplatu a čest od lidí, když Tvá milost pravdy mimo řád“ nedá utisknúti. Datuma. Subscripcio°. Laczko de Crawar, capitaneus Morawiehh, Boczko de Cunstat alias de Podiebrad, Erhardus de Cunnstati alias de Skal, Wilhelmus de Persteynkk, Johannes de Lomnicz, supremus camerarius Brunensis, Hanussius de Lyppa", supremus marssalcusmm regis Boemie, * 186 C 63 M * 185 C 11 „Constantiam direxerunt C. — mm v M opraveno z „napřid. — na „najosviecenějšie kniežě“ C. — 00 v C opraveno z ,obcnému“. — pp ,křesťan. C. — qq ,Constancie C. — rr ,kteřéž M. — ss „svolání C. — tt ,české‘ C. — uu ,otpovied.“ C. — vv ,před C. — ww v M opraveno ze „zejěvně“; zjevně“ C. — xx ,zjeviti C. — vy ,čem“ C. — zz buohdá“ C. — a chybí v M. — b „glejtovný C. — c chybí v C. — d ,všie“ C. — e jakž C. — f v M opraveno ze „slyšíme“; slyšěnie“ C. — g v C opraveno z ,právuť. — h ,vydaného' M, C. — 1 ,mězi' M. — k „kniežaty“ C. — 1 ,řěči C. — m v C opraveno z ,glejtu proti. — n v M opraveno z ,milostní. — o „slyšenie“ C. — P ,zevně“ C. — q ,jest C. —r ,sě‘ C. — s v M opraveno ze „slušelo“. — t ,vždy‘ C. — u ,moh“ C (okraj oříznut). — v v M dvakrát, prvé škrtnuto. — w v M opraveno z ,korune“. — X ,buoh“ C. — y „slyšěli C. — z ,po- tom‘ C. — aa v C opraveno z ,řěči o toť. — bb ,to dobřě muož C. — cc ,milostvivý“ M. — dd ,uviesti M. — ce ,skrzě' C. — ff ,rád' M. — gg ,Datum etc.“ C. — hh ,Morauie‘ C. — ii ,Cunstat' C. — kk ,Pernstein‘ C. — 11 ,Lippa" C. — mm ,marsalcus' C. 71 To bylo v r. 1415 dne 13. února; ale list poslán v lednu a jest to tedy datum dodání do Kostnice, v. Novotný, Hus v Kostnici str. 44—45 č. 2.

Strana 67
PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 67 Petrus de Crawarza, supremus camerarius Olomucensis, Jodocus Hechto de Rosycz, Vlricus de Hlawaticz, marchionatus Morawielh subcamerarius, ceterique barones nunc in Mezirzieczpp constitutiq. 64M Regis Arragonii literaa, quam" ad regem Hungarie, ut dicebatur, transmisit. 1415 Serenissime"2 princeps. Inter alias scripturas et literas per nunccium meum quandam Mart.27 literam scriptam manu mea ambasiatoribus meis mittebama, ut ipsi exhiberent vestre regie maiestati, tenoris sequentis: Serenissime princeps Sigismunde, dei gracia Romanorum rex semper Auguste ac Hungarie, Dalmacie, Croacie, etc. rex, frater meus carissimusss, Ferdinandus, eadem gracia Arragonum et Cecilie rex, salutem in eo"s, „per quem reges regnant“. Serenissime princeps! Auribus meis venerunt verba tenebrosa, quatenus quidam falsus christianus hereticis tra- dicionibus ecclesiam dei subvertebat; de quibus non minimo contristor dolore, quia venit tempus, in quo „erunt7s' magistri mendaces, qui introducent sectas et perdiciones, et eum qui emit eos, deum negant, superducentes sibi celerem perdicionem“. Nichilominus nunc- ciatum est michi, quatenus's iam diu est ille iniqus in carceribus vestris, sed non iudicatus. Et valde miror de tanta maiestate, si ita est, non puniri, quem deus iudicavit, dicendo per Moysen:" „Si tibi volunt persuadere frater tuus, filius matris tue, et eciam filius tuus vel filia tua sive uxor, que est in synu tuo, aut amicus, quem diligis ut animam tuam, clam dicens: Eamus et serviamus diis alienis, quos ignoras tu et patres tui, non acquiescas ei nec audias, nec parcat ei oculus tuus, ut miserearis et occultes eum, sed statim interficies eum“. Iterum per apostolum dicentem“5: „Hereticum hominem post primam et secundam correccionem devita, reusqueuu subversus est, qui huiusmodi est et deliquit, proprio iudicio condempnatus“. Idcirco, serenissime rex, rogo vos, quod servatis dei preceptis non dimittatis illum iniqum gentes perswadere, nec publice suas falsas hereses audiri, sed statim puniatur taliter, et quod deus non imputet vobis, ut non confundamini, sicud dictum est per Johannem apostolum ewangelistam"s: „Si quis venit ad vos et doc- trinam Ihesu Christi non affert, nolite eum recipere in domo vestra, nec ave dixeritis ei; qui enim dicit illi ave, comunicat operibus eius malignis“. Ecce predixi vobis, ut in die domini nostri Ihesu Christi non confundamini. Numquid, rex serenissimeww, pedagium sibi concessum per maiestatem vestram hominem liberabit, qui iugiter delinquit propter heresem continuam'*, de qua non est conversus nec contritus de peccato suo, sed perseverat in" iniquitate sua. Absit! Certe dignus est punicionis, quoniam non est frangere fidem ei, qui deo fidem frangit. Scripta manu propria XXVII die Marcii etc. Nunc autem, serenissime princeps, noveritis, quod nunccius aliis literis et scripturis Apr. 23 receptis solam literam scriptam" manu mea dyaboli operacione perdidit, ut opus suum iniqum non impediretur. Propter quod affectuosissime rogo maiestatem vestram, quatenus- dei amore non permittatis opus pessimum dyaboli prosperare, sed statim fiat punicio de un v M opraveno z ,Crawarn“; „Crawaren‘ C. — 00 v M opraveno z ,Heht'. — pp ,Mierzicz‘ M. — qq v C nyni následuje dalši list pánů z Čech; v. str. 69; listy Ferdinandovy chybi. — ss tak v M. — tt v M chybí, ale vynecháno prázdné místo pro jedno slovo; doplněno podle Vulg. — uu tak M: ,sciens quia“ Vulg. — vv ,diem“ M. — ww v M před tím škrtnuto „se'. — xx ,continua“ M. — yy v M,scri' dvakrát prvé škrtnuto. — zz v M před tím škrtnuto ,dei. 72 Z rkpsů naší relace čte se list tento jen v M, podle něhož otištěn, ale jinak čte se v rkpech často; Deut. 13, 6—8. — 75 Tit. 3, 10—11. — v. Palacký, Docum. str. 539. — 73 Prov. 8, 15. — 73 2. Pe 2, 1. — 74 2. Joh. 10—II. 76

Strana 68
68 PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 1415 Apr. 28. suo servitore, ut reputetur vobis ad iusticiam, et dominus dabit vobis premium sempi- ternum. Scripta manu propria XXVIII Aprilis anno domini M'CCCCXV°. Rex Ferdinandus. Serenissimo principi Sigismundo, Romanorum regi semper Augusto, ac Hungarie, Dalmacie et Croacie regi etc., fratri meo karissimo. Serenissime princeps domine Sigismunde, dei gracia Romanorum rex semper Auguste ac Hungarie, Dalmacie, Croacie etc. rex, frater noster karissime. Ferdinandus eadem gracia Arragonum. Cecilie rexa salutem in eo, per quem reges regnant7s. Serenis- sime rex! Nuncciatum fuit michi de recessu illius, qui per aliquos nominatur Johannes papa, et labores et tribulaciones, quos suffertis tam in falsis fratribus, pacis inimicis, quam in tribulacionibus dyaboli et aliorum sectatorum; quibus" „resistite fortes in fide“, et scitote, quia adversarius noster dyabolus in isto sancto ministerio tamquam" leo rugiens circuit, que- rensa, quem devoret. Et vos, serenissime, estote fidelis usque ad mortem et dabitur vobis co- rona vite; quod si deus est pro vobis, quis est contra vos, et si dominus vobis adiutor, non timeatis, quid faciat vobis homo"7. Sperate in domino, et viriliter agite in tanto ministerio et sobrius' estote omnibus longanimis, supportans in paciencia omnes tribulaciones, „quo- niam7s per multas tribulaciones opportet vos intrare regnum celorum“. Perseveramini in pro- posito vestro sancto, ut impleaturd. Et credo, quod dominus propter suam solam miseri- cordiam et meritis beatissime virginis Marie nos illuminabit taliter, quod faciemus volun- tatem eius, et ipse diriget pedes nostros in viam pacis, ut finem desideratum videamus ministeriie ipsius. Serenissime rex, paratus sum viviturus vel moriturus in tanti ministerii" prosecucione semper esse vobiscum, omnes tribulaciones occurrentes pariter supportando', „quoniam fidelis"s' est deus, qui non pacietur temptari supra illud, quod poterimus, sed faciet cum temptacione eciam proventum, ut possumus sustinere“. Et serenissime rex, rogo vos, qua- tenus cum amore et timore dei nullatenus deficiendo prosequamini istud sanctum negocium, nona recedendo retrorsum, ut non veniat vobis exemplum dictum in ewangelio:" „Cepit edificare et non potuit consumare“, sed fortiter, constanter et fideliter semper agite, ut de illo victor exiatis taliter, quod mereamini habere illud responsum a domino nostro Ihesu Christo:7" „Qui vicerit et custodierit usque in finem opera mea, dabo illi potestatem supra gentes et reget eas in virga ferrea, et tamquam vass figuli confrigentur, sicud et ego accepi a patre meo, dabo illi stellam matutinam“. Serenissime rex, altissimus beatissime virginis cotemplacioneh vestram serenissimam personam in sua gracia conservet. Scripta manu propria XXVIII die Aprilis anno a nativitate domini M'CCCCXV. Rex Ferdinandus. * 65 M Suprascripcio: Serenissimo principi Sigismundo, dei gracia Romanorum regi semper Augusto, Hungarie, Dalmacie, Croacie etc. regi, fratri meo karissimo. Copia litere domino regi hic directa Constanciam' ex parte dominorum de Morawiak. a chybí v M. — b „sobris' M. — c chybi v C. — d v M před tím půl řádku nepopsáno. — e ,misterii“ M. — I v M opraveno ze ,supportandos' — g ,vos‘ M. — h v M opraveno z ,contemplaciones'. — i v M před tím škrtnuto ,deť. — k Následujícím listem připojuje se opět C, ƒ. 186 (v. str. 67 pozn. qq), kde list má tento nadpis: Literam subscriptam direxerunt domini barones infrascripti Constanciam regi Romanorum et Vngarie post Penthecostes;S° eadem cum predicta, quam domini barones cum sua peticione finali in factis Magistri Johannis 11 1. Pe 5, 9 a 5, 8. — 1. Srvn. Heb. 13, 6. — 7s Act. 14. 21. — 78. I. Cor. 10, 13. — 79 Luc. 14, 30. — Apoc. 2, 26—28. — 80 Letnic bylo t. r. 19. května.

Strana 69
PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 69 1415 Mai 8 Služba82 našě napřěda Tvé milosti, přěnajosvícěnější kniežel, králi a pane, panec 66M náš milostivý. Tak jakož sme Tvé milosti prves psalim o Mistra Jana Hus, člověka spravedlivého a kazatele a rozmnožitele písma svathého" věrného a velebného, v žádné .186 c zlosti v našech zemiech' nikdy neshledaného, kterak ten milý mistr a kazatel křěsťanskýp pro křivé a scestné narčenie zlými lidmi“ a utrhavými a protivníky slova božího — pro kteréhožť člověka scestné narčenie všěcnas koruna Čěská i jazyk slovenský“ jest pohaněn, ačkoli bez viny, — jěl jest svobodně beze všěho� přinucenie do Constanczie, k obecnému svolánie), a chtěl jest tho scestné a bezprávné narčěniela s sebe, jako dobrý, věrnýbb křěsťan? a s Čěskét coruny přědc obecným zborem všěhow křěsťanstva? svéstidd, pod klejty Tvú milostí vydanými, ačkoli těchce jako dobrý člověk nepotřěboval“. A tu přijev, nemohl nižádného slyšěnie jmietie, ačkoli toho všěmi křěsťanskými cěstamii žádal a hledal, ani zvéstikk, než mimo řád a právo pod klejty vsazen jest byl v těžkémm vězenie. O kterémžto klejtun po všěch okolních zemiech hlasové jdú, že sě jest jemu nemělo to státi, a že skrzě to ti klejtovém jsú porušěni a nad ním nezdržáni o. A my slyšíme a těžcep přijímáme, coža sě proti Tvé milosti cti dotýčě“, jako našěhos milostivého ná- padného dědice“t a pána. I uffali sme, že by Tvá milost to ráčila obmysliti, aby váš“ klejtnn byl v své moci zachován pro nepřátely vašíu cti, dóstojenstvie a velebnosti, aby ssě jich nižádný v potomních časech nelekal a člověk křěsťanský? vyslyšěnie měl přěd obcí zboru svatéhov, a byl-liby v čěmww scesten shledán, by k tomu bylo zjevně po- praveno, ne po kútech; pakli by byl v pravdě shledán, jakož bohdá za to mámyly, aby také své pravdy odz boha pošlé požil. Ano pak pohřiechu slyšíme, jakož jest papež utekl, i ti, jenž jsú jěho stříhli, vzat jěst z toho vězenie, buoh vie najlépe, čí mocí, a dán jest do ukrutnějšího vězenie biskupu Constanskému, tu kdež jsú jěmu rucě i nozě« ukrutně, nekřěsťansky okováněh a tak že nižádné pravdy požíti nemóži, ješto by pohanu toho neučinili. Protož, milostivý králi a pane, probuoh a pro pravdu napředk, pro své dóstojenstvíla a české coruny zvele- beniema a své klejtym rač to milostivě ještě opatřiti a obmysliti, aby člověk spravedlivý zprostěn tohona ukrutného vězenie byl, a vysslyšenie obecné měla, a ne tak pokútně a scestněpa mimo řád, právo a klejtym tupen byl. A toho Tvá milost bude mieti čěst a odzz lidí ara odplatu konečnú od pána boha. A uffáme Vašie Velebnosti, že pro naši věrnú službu Tvá milost k tomu sěsa přičiní jako milovný a laskavý dědic a pán nápadný této země. * 188 C 67 M Hus in latinum transsumptam concilii et nacionum deputatis presentarunt, que est publice coram concilio lecta presentibus dominis baronibus suprafatis, et hoc feria VIa post Marcellis in refectorio magno fratrum Minorum Constanciensi, que in forma sequitur et est talis. 1 opraveno z ,kniže“ M; „přěnajosviecenějšie kniežě“ C. — m „prosili“ C. — n „svatého“ C. — o v C: v našich zemiech, opraveno ze ,v zemiech našich. — p ,křesťaní. C. — q ,božieho“ C. — r ,kteréhožto“ C. — s ,a scěstné narčenie všěcka C. — t ,Čes‘ C. — u „slovan. C. — v „jel C. — w ,všeho C. — x v M za tim škrtnuto: mohu do Constancie“. — y „svolání C. — z ,to scěstné“ C. — aa ,narčenie“ C — bb ,věrný, dobrý“ C. — ce „koruny před C. — dd ,sviesti M. — ce jich C. — II „nepotřeb.“ C. — gg ,vyslyšenie mieti C. — hh ,toho jest všemi C. — ii ,cestami C. — kk ,a my zviesti“ M. — 11 ,po‘ C. — mm v M dvakrát. — nn „gleit.“ C. — 00 po- rušeni ... nezdržěni C. — pp ,těžcě C. — qq ,co' C. — rr ,dotýče C. — ss ,našěcho M; „našeho‘ C. — tt ,a nápadn. dědicě C. — uu ,vašie“ C. — vv „svatého sboru“ C. — ww ,čem' C. — xx ,scesném' M. — vy ,máme“ C. — zz ,ot“ C. — a chybi v M. — b jeho střiehli C. — c chybi v C. — d „jest C. — e v M opravováno a psáno vlastně: „ukrutnycheyssyho“; C: „ukrutnějšíeho“. — f „jemu C. — g v M opraveno z ,nohy“. — h „nekřesť. ukováně C. — i „nemuož“ C. — k „napřěd C. — la ,duostojenstvie, C. — ma ,i velebenie“ C. — na ,z toho‘ C. — oa ,obecně jměl C. — pa „scesně“ M. — qa ,čest C. — ra ,i‘ C. — sa ,sč k tomu“ C. 8i dne 7. června. — 82 V. Novotný, Hus v Kostnici str. 50—52 č. 4. — 83 Totiž v lednu 1415; v. svrchu st. 66—67.

Strana 70
70 PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 1415 Mals Dánt v Brně na vigilji Vstúpenie pána Chrysta“, v svolánie pánov korúhevných markrabství Moravskéhoť. Subscripcio sequitur dominorum': Laczko de Crawarn" capitaneus Morawier, Boczko de Podiebrad, Erhardus de Cunstat alias de Skal, Wylhelmus de Pyrssensteynw, Johannes de Lomnycz', supremus camerarius czude Brunensisa, Petrusa dea Straznicza, supremusa camerarius“ czudea Olomucensis, Proczko' et Also de Cunstath alias de Lyssiczaa, Jaroslaus de Stermbergbb, Jodocus Hechtee de Rosicz, Vlricus de Hlawatecz, subcamerarius marchionatus Morawie', ceterique nobiles, baronesdd nunc Brune congregatiee. Hec igitur litera est presentata et pronuncciata per quendam prelatum in convo- cacione deputatorum et omnium nacionum, sed transsumpta de Boemico in Latinum. Copiata litera domino regi a baronibus regni Boemiess: Najjassnejšiemu“ kniežeti, panu Sigismundovi, Rímskému“ a Vhersskému etc. králi, pánu našěmu milostivému. My vdole psaní páni, rytieři a panošě země České i Moravské vzkazujem službu svú věrnú. Jakož papež Jan třimedcitmý loni rozesslal po všěm křěstan- ství své bully a listy“, klada v nich a ohlašuje obecné svolánie do Constanczie pro sjed- nániel viery křěstanské a všěch jiných roztržení, dávaje těmi listy a bullami všem svój jistý a bezpečný klajt a jistotu plnú a slobodnú, aby každý, dobrý i zlý, křěstan i kacieř, kteréhožkolivěk řádu bezpečně mohl přijieti i otjieti k tomu i od toho svolání“: a nad to přikázal pod kletbú a zbavenie všěho dóstojenstvie, cti, úřadóv i obrokóv stavu duchovniemu i světskému, aby ižádný nepřěkážěl, ani, což jěst na něm, přěkážeti dal, ktožby k tomu obecnému svolánie do Constancie jel, nebo sě zase vracoval. Tu poctivý muž a kazatel věrný slova božieho Mistr Jan Hus jěl jest otsad k tomu svolánie dobrovolně pro křivé narčení, kteréžkk jest jemu bez viny, a skrze tho všie čěské koruně a jazyku připissováno. Na kterémžtho svolání chtěl jest a velmi žádal pro očistěniel své nevinnosti i všie čěské koruny otpoviedati všem i každému zvláště a zjěvně před tvú milostí i před obcí toho všěho sboru, ač by jemu v čěm vinu dal; a tu svú vieru a kázání dále všěmu křěstanství chtěl zjěviti a ohlássiti; a byl-li by v čěm scěsten shledán, jehož bohdá nic takového do něho nevieme, než všě dobré, hotov jest byl toho popraviti podle řádu a naučenie Písma svatého; a ještě by to rád učinil, by mohl zjevné a spravedlivé slyšenie mieti. A proti těm svědkóm všěm, ješto jsú proti němu provedeni, jmá a móž mieti mnoho viece dobrých lidí a svědkóv, ješto jim jest hodnějie věřiti, nežli těm jeho nepřátelóm, že, dá-li bóh, nic jest v Čěchách nevedl ani kázal zlého ani bludného, nežli pravdu a zákon boží podle čtenie božího a výkladóv svatých doctoróv. A tvá milost přěs to všěchno mnohými pány svými jeho jest obesslala, aby vždy přijel k tomu sboru, a k tomu i list svój klejtovný a bezpe- čěnstvie jemu poslala. A ten jest zde po vší zemi Čěské i Moravské rozhlášen a rozepsán. Tu když jest do Constancie přijěl, jat jest v tvém klejtu a u vězenie těžké vsazenmm beze *68 M Mal 12 t místo: „Dán — Moravského“ čte C: „Datum Brunne in vigilia Ascensionis domini lhesu Christis in congregacione baronum marchionatus Morauie'. — u ,Crawar‘ C. — v ,Morauie‘ C. — w ,Wilhelmus de Pernstein‘ C. — x ,Lomnicz‘ C. — y ,Preczko‘ C. — z ,Cunstat“ C. — aa ,Lissecz‘ C. — bb ,Sternberg‘ C. — ce ,Hech“ M, C, kde opraveno z ,Hecht. — dd ,barones et nobiles' C; ,barronest M, jako vždy. — ee ,congregati etc.“ C, kde vše další chybi a následuje teprv opis glejtu; srv. str. 71 pozn. tt. — opraveno v M z ,najjasněj- šiemu. — g8 v M před tím škrtnuto „Rym. — hh „sjednie' M. — li a svolání M. — kk ,kteřéž“ M. — Il v M opraveno z ,očistenie“. — mm v M opraveno ze ,vsasení. 81 Dne 8. května 1415. — 85 V. Novotný, Hus v Kostnici str. 52—54. — se V. Palacký, Docum. str- 515 n.

Strana 71
PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 71 1415 Mal 12 7O M vší zprávy a slyšení, proti pravdě a řádu a klejtu tvú milostí vydanémunn. A o to zde i jinde mezi kniežaty, pány, rytieři i panošěmi, chudými i bohatými veliké řěči jdú, že papež tak proti svým listóm i bullám, proti řádu i pravdě, a proti klejtu tvé milosti učinil a Mistra Jana Hussi, mužě dá-li buoh spravedlivého, bez viny, beze všěho slyšenie a dóvodu pravého u vězení vssadil, nám i všie Čěské zemi i jazyku na hanbu a na potu- penie. Protož tvá milost rač to jěště milostivě opatřiti jako král a pán a dědic nápadný coruny čěské, poněvadž kacieři potupení, do Constancie ot Rěhořě i ot Benedicta poslaní, měli sú a mají pokoj app bezpečenství. A již také papež, nechav tu M. Jana Hussi, pryč jest jel a v tvé moci jeho tu ostavil, aby Mistr Jan Hus, již dosti bez viny trpěv, byl propuštěn a vyssvobozen a viece mocí a bez řádu nebyl žalařován na hanbu a na potu- penie všemu jazyku českému, tak jakož tvá milost jej obeslala a bezpečně klejtovala. Neb jinak napřed tvé milosti a potom všie čěské koruně bel by veliký úraz skrze také neřádné a nespravedlivé vězenie člověka spravedlivého, jenž jest, jakož slyšíme, již v tvé moci i v tvém městě jat, maje tvé sliby i listy klejtovnie. A mnohým bylaby příčina, že by se tvé milosti klejtóv lekali, jakož již o tho řeči veliké jdú, kteréž o tvé milosti ne- radi slyšíme. A to tvá milost móž všěckno dobřě staviti a zjědnati, a Mistra Jana Hussi, jakož jest svobodně k tvé vuoli přijel, aby i též svobodně k nám do Čěch sě zassě vrátil, jako milostivý a spravedlivý král a pán, napřěd pro pána boha a pravdy jeho rozšířenie, a pro dobrú pověst o tvé milosti, a pro pokoj a čěst země Čěské i pro naši věrnú a ho- tovú po všě časy tvé milosti službu. Psán v Praze léta od božieho narozenie tisícieho čtrstého patnádstého, tu neděli po božím Vstúpění pod našemi pečetmi vezpod přitištěnými. Lecta est hec litera per transposicionem in latino ydiomate presentibus concilii Juni 12 deputatis omnium nacionum, scilicet Gallicane, Anglicane, Germanice et Ytalie", feria quarta proxima ante Viti, gloriosi martyris et patroni" Boemorum's, in refectorio maiori fratrum Minorum. Ibidem Mag. Stephanus Palecz fecit protestacionen, dicens: „Ecce, patres reve- rendissimi! Ego protestor coram reverenciis vestris, quia nulla mencio facta est nec est de domino rege nostro etc.“ Eadem litera fuit munita 250e sigillis dominorum de Boemia et Morawia. 69 M Sequitur salvus conductus, qui datus fuit Magistross Johanni Hus per regem Si- gismundum Hungarie". na ,vydaného“ M. — o před tím v M škrtnuto ,F. — Pp v M opraveno z ,ab°. — qq ,Gallicana, Angli- cana, Germanica et Ytalia“ M. — 1r ,patronis' M. — ss v M za tím škrtnuto „I. — tt v M skutečně následuje nový opis glejtu (jehož variant užito na str. 25—2b), označený in marg. červeně psaným „Secundus'. Také v C při- pojuje se (hned za druhým listem moravským; v. svrchu str. 70 pozn. ee) opis glejtu, jimž tyto zápisky v C končí. 87 dne 12. května. — 88 dne 12. června.

Strana 72
[PARS TERCIAJ' SECUNTUR AUDIENCIE DICTE, SED VERACITER NON AUDIENCIE, SED DERISIONES ET BLASFEMIE. uni 5 Sabbato ante Marcelli, que erat dies prima mensis Junii, nobiles domini Boemice et Polonice nacionum obtulerunt cartam seu' cedulam coram deputatis concilii in Constacia aputs fratres Minores.1 In qua cedula ponebant, qualiter Magister Johannes Hus Constanciam libere veniens, fidem suam wit „cuilibet poscenti“ declarare et de ea „reddere racionem“2, et quod nichil horum, que sibi ascribuntur, wit pertinaciter defendere seu tenere, sed in quibuscumque punctis, clausulis seu articulis per efficaciores scripturas 'fuerit informatus, quam ipse docuerith, scripserit vel posuerit, paratus est humiliter revocare, ut sua prote- stacio in dicta cartai inserta clarius hoc ostendit, quel incipit sic: Reverendissimi patres et domini! Nobiles domini Boemice et Polonice nacionis hic presentes etc.k Item ponebatur ulterius, qualiter domini petunt, ut concilium ad id, quod' prefertur, velit dicto Magistro Johanni dare audienciam publicam, ut mentem suam possetm exprimere et intencionem, et alia ad hoc concurrencia, ut eciamm in dicta cedula clarius continetur. Et hanc peticionem domini sibi in publicam formam" redigi ad maiorem fidem ipsis inpo- sterum faciendam petiverunt°. Ad hanc peticionem respondit patriarcha' Antiocenus? nomine concilii inter" multa alia, quia volunt dare dicto M. Johanni Hus audienciam publicam die Mercurii alias feria 4ar inmediate tunc sequenti, que erat dies quintas dicti mensis Junii. Quod et fecerunt, ut sequitur. Adveniente dicta die audiencie, videlicets feria 4"r post Marcelli, convenerunt ad dictum locum refectorii certi cardinales, archiepiscopi et omnes fere prelati in dicta civitate tunc constituti et doctores, magistri et baccalarii sacre theologie et multi alii minoris" condicionis, mandantes adhuc in absencia dicti Magistri Johannis Husb legi omnes arti- 141 M 1415 Juni 1 Část tato čte se v M na str. 140—152, začátek také na str. 71 (v M 2), v B ƒ 58—62, v C f 167'—173. a chybi v M. — b chybí v B. — c chybi v C. — d chybi v B, C. — e tento nadpis jen v M červeně, v M 2, B nadpisu není, v C poznámka písařova: „Hic subscriptum continuabatur post literam salvi conductus, ut alibi a text zahájen slovy: Hic iam incipiunt audiencie tumultuose'. — I v C opraveno z ,ceu'. — g ,apud“ C. — h v M opraveno z ,docuerunt. — 1 ,cartha“ C a tak pravidelně. — k ,que — etc.“ chybi v B, C. — 1 ,ad quod‘ C. — m ,possit: B, C. — m‘ chybi v B, C, M 2. — n ,in formam publicam' B. — o ,petiverant M. — p ,Anthioc.' B, C. — q ,in‘ M 2. —r ,quarta‘ C. — s ,Vta“ B, C. — s' chybi v M 2 —tv M 2 před tím škrtnuto ,mo“. 1 Srvn. svrchu str. 54; neshoda v datech ukazuje, že tato třetí část psána dříve než předcházející, v. o tom v úvodě. — 2 Srvn. 1 Petri 3, 15—16. — » Srvn. str. 57 pozn. 58.

Strana 73
PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 73 1415 Juni 5 * 142 M culos" attestacionum, quorum multi sibi mendaciter' ascripti sunt et fuerunt, et demum 168 c articulos, quos ex libris suis se dicebant excepisse, quorum multi, ad originale de manu ipsius exemplar comparati, falsissime erant excerpti, tum per addicionem in principio, alii in medio etd alii in fine, et circa alios apposite erant in dictis locis dicciones totam sen- tenciam immutantes; alii vero dolose conficti fuerunt, qui nusquam in libris eius reperie- bantur'. Et illos omnes tunc conabantur, antequam ipsum Mag. Johannem audierant, condempnare. Quod cum cognovissetz V.4, qui exterius prope pronuncciantem stabat, cucurrit et dixit P. et P. cucurrit ad dominosz W.“ et Jo, ut ista regi' dicerent; qui continuo ipsum accedentes, eidem singula enarrabant seriose. Formae autem condempnacionis sue erat sub hac forma: Primum legebant versus istius Psalmis: „Deus deorum locutus est etc.,“ incipientes illum versum: „Pecatori autem dixit deus: quare tu enarras iusticias meas et assumis testamentum meum per os tuum. Tu vero odisti disciplinam et proiecisti sermones meos retrorsum. Si videbas furem, currebas' cum eos, et cum adulteris porcionem tuam ponebas. 'Os tuum habundavit malicia, et ligwa tua concinabat dolos. Sedens adversus fratrem tuum loquebaris et adversus filium matris tue ponebas scandalum: hec fecisti et tacui. Existimasti, inique, quod ero tui similis; arguam te et statuam contra faciem tuam.“ Hiis finitis inceperunt statim literam, quam post se reliquerat equitando Constanciam de Boemia, sed non, ut ipse dimiserat in tali forma, sed sic legebatur, quod ipse dixisset et scripsisset. „Si contigerit me abiurare, scitote, qia licet ore fatear eta biurem, corde vero non consenciam ad hec“. Quale mendacium, omnipotens deus! Notum enim est illis, qui illam epistolam habent, post recessum suum quam dimiserat, que continet, quod orarent pro eo, et „si dominus deus dederit auxilium, quod revertar ad vos, tunc eon forcius in lege domini et scriptura sua edocebimur insimul et recia Antichristi dirrumpemus; et scitote, quia plures erunt contra me episcopi et prelati, quam contra salvatorem et dominum nostrum Ihesum Christum,“ etc., ut ibidem continetur etc." Cum, ut predictum est, regi ista domini narraverunt seriosee, et ille statim misit illustres principes" Lodouicum comitem palatinum de Helberga' et Fridericum purgravium1o Norinbergensemk, mandans perd eosdemd, quod nichil condempnent nec diffiniant in dicta audiencia, sed ipsum Magistrum Johannem audiant pacienter, et in quibus secum finaliter resederint et remanserint articulis, quod illos dent sibi in scriptis et ipse vellet eosdem certis doctoribus committere ruminandos. Et propter ostendendam falsitatem excipiencium dictos articulos de libris dicti Mag. Johannis domini et amici sui initol consilio delibera- verunt dictos libros Mag. Johannis de manu eiusm, videlicet libellum De ecclesia et tracta- u v M před tím škrtnuto ,attestaciones; B ,articulos atest.“ — v v C opraveno z ,mendaciter sibi' a „ascripti doplněno až v následujícím řádku. — w tím končí M 2, kde následuje červeně: „Acta sunt hec anno domini MCCCCXV (opraveno ze ,XVII°.) in Constancia in carcere aput Minores“ a potom červeně psané zá- hlavi k listům Husovým, jež jdou od f. 72—99. — x ,exercerpti B. — y „repper.“ C. — z Toto místo zní v B: ,Quod cum cognovissent, qui exterius prope pronuncciantem stabat, cucurrit ad dominos'; v C: ,Quod cum congnovisset P, qui exterius prope pronunciantem stabat, cucurrit ad dom.“; v M před ,prope“ škrtnuto ,q. — a chybí v M. — b chybi v B. — c chybi v C. — d chybi v B, C. — e Forma — seriose“ čte se jenom v M. — í v M před tím škrtnuto ,cuera“. — g v M opraveno z ,eoe“. — h v M před tím škrtnuto, egot. — 1 „Lodo- vicum com. palatinum de Heidelberga‘ B; ,Lodowicum, comit. pallatinum de Herdeberga‘ C. — k ,Norembergs. B, C. — 1 v M původní ,mitto škrtnuto. — m v C za tím škrtnuto: „conscrip.“ *Snad Vllricus] = Oldřich z čeledi pana z Chlumu. — 5 Petr z Mladoňovic. — “ Václav z Dubé a Jan z Chlumu. — 7 Zikmund. — s Psalm. 49, 16—21. — přeloženo volně z rozlučního listu Husova, v. Pa- lacký, Docum. str. 72 č. 37, Novotný, Husova kor. č. 87 str. 208. — 10 Falckrabi Ludvík, syn někdy Ruprechta Klema a Fridrich purkrabi Norimberský z rodu Hohenzollernského. 10

Strana 74
74 PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 1415 Juni 5 Junl 7 tulos Contra Stanislaum et Palecz ipsi concilio" per dictos principes, tunc regis nuncciose, esse offerendos, sub ista tamen condicione, quod quandocumque dicti domini monerent ipsos principes, ut ipsi ulterius requirant concilium, quod dicti libri ipsis principibus reddantur, dictis dominis ulterius presentandi. Quod et factum estb. Nam dicti principes iam in presencia Magistri Johannis dictos tractatulos concilio presentantes abierunt, et facta relacione? pro parte regis. Et Magister Johannes acceptis illis tractatulis et ipsis diligenter conspectis, ipsos sursum erigens confessus est publice esse suos, et docto, quod in eis aliquid sinistri vel erronei posuisset, paratus est et erat humiliter emendare. Interim" pronuncciavit 'unus' articulos et dicta testium. Ad que cum Magister “ 168 c *143 M respondere vellet, statim una voce multi ipsum simul inclamabant; qui a suis, tunc intrare non valentibus, auditus est, et hinc inde tum ad dextrum, tum ad sinistrum, tum retro inclamantibus et se inpugnantibuss respondens se divertebat; et cum equivocaciones vel diversast accepciones vellet exprimere diccionum in articulis sibi obiectis positarum, quos excerptores ad sensum extraneum sibi crebro retorserant, statim inclamabatur: „Dimitte sophistriam tuam, et dic: sic vel non“. Et alii irridebant eum. Cum vero auctoritates sanctorum doctorum pro certis punctis et articulis allegaret“, continuo multi simul succla- mabant, dicentes, illas non facere nec esse ad propositum. Ipse vero ad certa sibi obiecta, videns, quia sibi non prodesset responsio, tacebat. Quem statim alii inclamaverunt, dicentes: „Ecce iam taces, signum est, quia istis consentis erroribus. Et sic videntes' tumultum, et quia nimis in eum seviebant ex frequenti priori eis repeticione articulorum contra ipsos conscriptorum amaricati, illam audienciam ad feriam sextam proximam11 distulerunt. Et cum inde duceretur ad carceres per episcopum Rigensem12, videns suos, dedit eis manum suam, dicens: „Nolite vereri mei.“ Qui responderunt: „Non veremur.“ Ipseque subiunxit: „Scio bene, scio bene“; et benedicendo manu populum in ascensu gradus ridebat et letus fuit gaudenterque ibat post derisionem illam'. Item feria sexta, die mensis Junii iam dictiz VII“, una hora post eclipsim solis“ fere totalem iterum adduxerunt Magistrum Johanneme ad audienciam ad dictum refectorium, quod multi armati de dicta civitate circa' singulas audiencias cum gladiis, 'balistis, securibus et cuspidibus circumstabant. Et interim rex veniens, induxit secum dominos Wenceslaum et Johannem et Petrum baccalarium. In qua audiencia fuerunt pronuncciati“ articuli, super quibus testes Prage coram vicario archiepiscopih Pragensis et eciam in Constancia producti sunt, ad quorum aliquos singillatim respondebat. Inter quos in adventu dictorum dominorum et Petril iste articulus sibi ascribe- batur in effectu:* Item ponitur, quod prefatus Magister'' Johannes Hus tam de mense Junii anni . 169 c dominik M’CCCCX', quam eciam antea et post in quadam capellal Bethleem predicando ad * 59B * v M in marg. červeně: „Mementote Czechowe illius eclipsis', v C nadpis: Audiencia secunda die eclipsis solis'. ** V C na konci strany poznámka: Tricesimo die post eclipsim combustus Mg. Hus'. n v M před tím škrtnuto „p. — o ,nuncios' C. — P v M opraveno z ,revelacione“; B: ,reconciliacione. — q ,Iterim' B (n' vyškrabáno) — r ,pronunciavit unus' C; -pronuncciaverunt' M. — s ,inpungnantibus‘ M. — t ,diversas vel' C. — u ,allegabat B. — v ,videns' B — w ,ipsum‘ B, C. — x ,VIam‘ C, a tak i niže. — y ,Et — illam“ má jen M. — z ,dicti septima C. — a chybi v M. — b chybí v B. — c chybi v C, — d chybí v B, C. — e „Joh. H.‘ C. — 1 ,circas‘ M. — g ,pronunciat.“ C a pravidelně. —h ,archiepiscopo' M. —1 ,Pe‘ M; ,P.‘ B, C. — chybi v M. C. — k ,domini millesimi quadringentesimi XI'B; domini MCCCCXI, C. — 1 ,cappella‘ B. 11 totiž na 7 červen. — Jan Wallenrod z řádu rytířů Německých.

Strana 75
PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 75 1415 Juni 7 * 109. C 59° B 145 M populum ibidem collectum, et eciam in diversis aliis locis civitatis Pragensis diversis vicibus multos errores et hereses tam ex libris quondamm Joh. Wicleffn, quam ex sua protervitate et dolositate astruxit, docuit', disputavit et pro posse defendit, maxime infrasciptos, vide- licet, quod post consecracionem hostie in altari 'maneat panis materialis. Et ad illum adduxerunt? testes: doctores, prelatos, plebanos etc., ut in dicta attestacione ponitur. Et ipse" deum et conscienciam contestans, respondit, se non dixisse nec posuisse. Verum quia Prage archiepiscopus mandaverat, quod non nominetur ille terminus panis, contra hoc dixit se restitisse, dicens, quia et Christus in capitulor VI°. Johannis se undecies panem angelorum et dantem vitam mundo et de celo descendentem et sic de aliis nomi- navits. Ideo hoc ewangelium noluit negare, sed de pane materiali respondit se numquam dixisse. Tunc cardinalis Cameracensis1s accepta quadam carta, quam pridie sero dixit ad suas manus devenisse, ipsam tenens in manu, querebat ab ipso Magistro Johanne, si poneret universalia realiad a parte rei. Et ipse respondit, quod sic, cum et sancti Anshelmus et alii illa ponant. Tunc ipse arguebat cardinalisd: „Sequitur,* quod facta consecracione remaneat substancia panis materialis“; et probabat sic: quia facta consecracione, dum panis mutatur et transsubstanciatur in corpus Christi, ut iam dicitis, vel ibi manet comunissima substancia panis materialis, vel non. Si sic, habetur propositum; si non, sequitur, quod ad desicionem singularis desineret esses' ipsius universale. Respondit, quod desinit esse in hoc singulari pane materiali, cum ille tunc mutatur vel transit in corpus Christi vel transsub- stanciatur, sed nichilominus in aliis singularibus subiectatur. Tunc quidam Anglicus“* ex illa materia argumenti volebat expositorie probare, quod ibi remaneret' panis materialis. Et Magister dixit: „Hoc est puerile argumentum, quod pueri student in scolis“, et solvit sibi illud. Tunc iterum" quidam Anglicus, stans penes Magistrum Johannem, voluit probare, quod post consecracionem remaneret forma substancialis panis materialis et materia prima, cum ille panis non anichilatur. Et respondit Magister, quod non anichilatur, sed ibi ille singularis desinit esse per transsubstanciacionem in corpus Christi“. Iterum surgens Anglicus quidam, ut dicebatur Magister Wilhelmus!, dixit: „Expectetis, ipse loquitur cautulose', sicud et Wicleffw, facit. Ille enim omnia illa concessit, que iste concedit, et nichilominus tenuit panem materialem remanere in sacramento altaris post consecracionem, ymor et totum capitulum15 „Firmiter credimus“ reduxit ad illius sue erronee opinionis confirmacionem“, Et ille: „Non cautulose', sed deo teste sincere et ex corde loquor“. — „Sed quero a vobis, Magister Johannes, utrum totaliter et realiter et multiplicative sit ibi corpus Christi?“ Etr M. Johannes respondit, quod vere et realiter idem corpus Christi et totaliter est in sacramento altaris, quod natum est ex Maria virgine, passum, mortuum, resurrexitz, et quod sedet ad dexteram patris. Et multa ibi impertinencia de materia universalium immiscebantur. Et*** Anglicus ille, qui de materia prima instabat, dixit: „Et quid illa impertinencia immiscentur, que nichil faciunt ad factum fidei. Ipse bene sentit de sacramento altaris, ut hic confitetur.“ * V M in marg. červeně: „Argumentum cardinalis Ca[meracensis]. ** V M in marg. něco výše červeně: „Anglici. *** V M in marg. červeně: Nota. * 147 M m ,quodam“ B. — n v M písař původně místo ,l napsal ,h', ale hned opravil: „Johannis Wikleff“ B; „Joh. W.‘ C. — ° ,et docuit‘ B. — P ,adduxit‘ M. — q ,ipsum‘ (1) M. — 1 ,cap. 7mo' B. — s ,nominat‘ B, C. — s' chybi v M, B. — t ,remaneat“ B. — u ,et sic de aliis dodávaji B, C, a v C misto ,iterum' následuje item“. — V,cautelose‘ B, C. — w ,Wikleff' B; ,Wi‘ C. — XV M opraveno z ,nichoilom." — y ,ymmo“ B, C. — z ,resurexit' M. 13 Pierre d'Ailli, kardinál titulu sv. Chrysogona, arcib. Cambrayský. — Dr. Vilém Korne. — 15 Koncil Later. 1215; v. Denzinger, Enchir. symb. (ed. 9.) str. 119 n. 10"

Strana 76
76 PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. Et Stokes Anglicus!s dixit: „Ego vidi Prage unum tractatum, qui huic Huse ascri- bebatur, in quo posuit expresse, quod post consecracionem in sacramento remaneat' panis materialis.“ Et Magister dixit: „Salva reverencia, non est verum." Iterum pro illius articuli verificacione allegaverunt testes, magistros, doctores et plebanos Pragenses, qui deposuerunts, qualiter in mensa in dote cuiusdam plebani Pragensisi7 defendisset illam assercionem suam de remanencial panis materialis. Et cum sibi plebanusis quidam' auctoritate beati Gregoriik obiceret, respondisse ipsum Magistrum Johannem dicunt, quod sanctus Gregorius esset unus ioculator' vel ricmisator19, eo quod riemice dicta sua compillassetm. Et Magister Johannes dixit: „Ego ipsum habeo pro prestantissimo ecclesie sancte doctore“. Quibus altricacionibus cessantibus, dixit cardinalis* Florentinus2o: „M. Johannes, vos scitis, quia scriptum est21, quod" „in ore duorum vel trium testium stet omne verbum“. Et ecce, hic sunt contra vos bene viginti' testes, prelati, doctores et alii viri magni et notabiles, quorum aliqui ex auditu et fama comuni, alii vero de scitu deponunt, causas sciencie racionabiles allegantes. Quid ergo contra omniap iam wltis negare?“ Et ipse re- spondit: „Et si dominus deus et consciencia mea mei testes sunt, quod illud", quod iam contra me deponunt, nec predicavi, nec docui „nec22 ina cor meum ascendit“, et si omnes adversarii mei contra me deponerent, quid ego possum', nec hoc michi finaliter nocet." Cardinalis" Cameracensisf dixit: „Nos non possumus secundum tuam conscienciam iudicare, sed secundum hic probata et deducta contra te et aliqua confessata. Et vos forte omnes velletiss vocare inimicos et adversarios vestros, qui contra vos scienter eciam' deponunt, causas racionabiles sciencie allegantes. Oportet nos illis credere. Et vos dixistis, quia habuistis“ suspectum Magistrum Stephanum Palecz, qui pro certo pie et valde habuit se humaniter cum libris illis et articulis, eciam micius illos extrahendo, quam in libro continentur'. Et similiter omnes aliiw doctores. Ymo* dicebatis cancellarium Parisiensem2s vobis esse suspectum, qui pro certo est ita solempnis' doctor, sicud unus in tota christianitate posset repeririz. Itemaa ponitur, quod dictus Johannes Hus pertinaciter articulos erroneos Wicleffbb in civitate Pragensi in scolis et predicacionibus publicis predicavit et defenditaa: respondit, quod nec Wicleffbb, nec alicuiusa alterius predicavit nec sequi wit doctrinam erroneam, cum Wicleffce necdd fuerit patere suus, nec Boemus. Et si Wicleffee aliquos seminavit errores, videant Anglici de illo". . * 170 C * 60B * 146 M 1415 Juni 7 * 170 C ** V M in marg. červeně: „Cardinalis Florentinus'. v M in marg. červeně: „Cardinalis'. a chybí v M. — b chybi v B. — C chybi v C. — d chybi v B, C. — e všecky tři rkpy mají ,hic Hus huic'. — f ,remaneant' M. — g,disposuerunt“ M. — h v C opraveno touž rukou pod škrtnutým ,materialis. — i v B před tím škrtnuto ,quil — k v M před tím škrtnuto „Augustini'. — 1 ,ioculatus“ B. — m ,compilasset“ C; ,complicasset“ B. — n v C doplněno touže rukou in marg. — o ,XXt“ B; ,XX‘ C. — p ,omnes' B. — q ,id“ B; ,quid est illud“ M. — r ,Camaracen.' C. — s ,veletis' M: ,volletis' B. — t ,eciam scientes‘ C. — u ,quod habe- retis' B. — V ,contineretur‘ B. — w ,alii omnes‘ C. — x ,ymmo“ B, C a tak zpravidla. — y ,solemnis‘ C. — z repperiri‘ C a tak zpravidla. — aa Místo: Item — defendit“ má B: Ad articulum 4m et octavum', a slova ostatních rkpů čtou se níže, v pozn. I. — bb ,Wikleff“ B; ,Wi‘ C. — co ,Wikleff B; Wicleph‘ C. — dd v M ,non“ touž rukou nad řádkem. — ce ,Wikleff B; ,Wy“ C. —ff Nyní teprve klade B,Item — defendit, v. pozn. aa. 16 John Stokes, jenž se mstil za hanbu, již si v Praze r. 14II způsobil svými pomluvami Wyclifa. — 17 na faře sv. Michala. — 18 Jan Protiva, farář u sv. Klimenta na Poříčí. — 19 Jsou to vesměs žaloby již dávno přednášené (v. Palacký, Doc. 164. n, 174 n.) -- 20 Francesco Zabarella, kardinál u sv. Kosmy a Dam., arcb. Florentský. — 21 Mat. 18, 16. — 2 1. Cor. 2, 9. — 23 Jan Charlier de Gerson.

Strana 77
PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 77 1415 Juni 7 60' B 171C *147 M Et quando sibi obiceretur, quia restitit Wicleffee articulorum 458s condempnacioni, respondit, quod ex quo doctores articulos 45hh ipsius Wlicleff]b condempnarunt' ex hac causa, quod nullus ex eis est katholicus, sed quilibet ex eis aut est hereticus, aut erroneus, aut scadalosus, ipsek propter offensam consciencie non fuit ausus illorum condempnacioni consentire. Et specialiter" de isto: Siluester papa et Constantinus erraverunt ecclesiam sic dotando. Item de isto: Si papa vel sacerdos est in peccato mortali, tunca non conficit, nonmm consecrat, nec baptisat, et limitavit, quia digne taliam non facit, sed indigne, cum pro tunc sit indignus minister sacramentorum dei. Et ipsi dixerunt: „Ille stat simpliciteroo in libro tuo.“ Et ipse respondit: „Ego volo comburi, si non stat sic, sicutpp ego limitavi." Et postea invenerunt illum sic limitate"q stare in tractatu, capitulo secundo“ Contra Palecz", in° principo. Item dixit, quod non fuit ausus consentire condempnacioni istius: Decime sunt pure elemosines. Et cardinalis Cameracensis obiecit sibi: „Ad hoc quod aliquid sit elemosina, oportet, quod detur libere et sine obligacione et debito; et cum decime dantur ex obliga- cione et debito, sequitur, quod non sunt elemosine“. Negavit's argumentum. Nam in simili ad sex opera misericordie, sicud" vestire nudumuu, vel cibare esurientem et sic de aliis obliganturw divites sub pena dampnacionis 'eterne, ut patet25 Math. 25, et tamen illa reci- piuntur sub racione elemosine ab indigentibus. Tunc archiepiscopus Sarisburgensis* Anglicus26 dixit: „Si omnes obligantur ad sex opera misericordie, sequitur, quod pauperes, non habentes, unde dent illa, forent dampnandi.“ Et ille respondit, se tamen limitasse illos, qui habent et possunt dare, sub pena dampnacionis ex ewangelio esse obligatos ad elemosinandum. Et amplius incipiebat declarare, quomodo decimas elemosinare ad primos datores fuit liberum, sed posteri ad illas iam obligantur ex submissione; sed non est permissus hoc lacius declarare. Eciam dixit, se ideoww non assensisse dicte condempnacionix, cum racio doctorum sit una copulativa, cuius secunda" pars secundum sua membra non potest de illis articulis verificari, scilicet, quod quilibet eorum� sit hereticus, erroneus aut scandalosus. Tunc Palecz surgens dixit: „Stet oppositum contradictorium illius copulative: aliquis ex eis est katholicus qui nece est hereticus, nec erroneus, nec scandanlosus. Quis“ esta illea?“ Magister dixit: „Probetis vos de quolibet membro vestre copulative, et habebitiss propositum.“ Illo tamen non' obstante expresse confessus est, quod nullum illorum articulorum pertinaciter asse- ruerath, sed illorum condempnacioni restitit una cum aliis magistris et non consensit ei, volens audire ab ipsis doctoribus scripturas vel raciones pro condempnacione illorum articulorum laborantes. Itemk ponitur, quod dictus Johannes Hus ad seducendum populum et simplices ausu temerario dixit, quod in Anglia multi monachi et alii magistri convenissent in quadam ecclesia * v M in marg. červeně: „Archiepiscopus Sarisburgensis'. gg ,XLV‘ C; ,art. Wikl. XLV“ B. — hh v C opraveno ze „XLV artic, — il ,doctores condempnaverunt art. XLV ipsius Wikleff“ B. — kk ,ipsa“ B. — Et spec.“ v M dvakrát. — mm ,nec' B, C. — nn v C opraveno z ,talia digne'. — 00 ,similiter“ B. — pp ,sicud‘ B. — qq ,limitatum‘ B. — rr ,2°‘ B; „II“ C. — ss ,Negat‘ B. — tt ,sicut‘ B, C. — uu ,mundum‘ B. — vv ,obligatur‘ M. — ww v C in marg. — xx,conclusioni' B, C. — yy ,2a' B. — zz ,illorum“ B. — achybi v M. — b chybí v B. — c chybi v C. — d chybi v B, C. — e v M před tím škrtnuto „wit‘; ,nec est heret. nec erron." C. — 1 ,respondit B, C. — g ,habetis' M. — h ,asserat‘ B. — 1 ,resistit' M. — k „Item — Wicleff čte se v B až později srvn. str. 78 pozn. v); zde má B pouze: „Inter cetera in sermone publice dixit, quod ibi esset, ubi est anima Johannis Wikleff. 2 Op. I. f. 256. — 25 Srovn. Mat. 25, 35—35. — 2s Robert Hallam (1407—1417).

Strana 78
78 PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 1415 Juni 7 (1410) (1413) sancti Pauli contra Magistrum Johannem Wicleff, et non poterant eum convincere, sed statim tonitrusm et fulgur de celo descendisset super“ eost et rupisset hostium ecclesie, ita quod ipsi magistri et monachi vix evasissent ad civitatem Londoniensem", et hoc 'dixit ad auctorisandum dicta° Johannis Wlicleff]p, unde prorumpendo in verba: Utinam anima mea esset ibi, ubi est anima Johannisk Wicleffg. Respondit, quod verum est', quod ante annos XII, antequam adhuc“ libri ipsius theologicales fuissent in Boemia, et libri in artibus sibi valde bener placebant, et non" constabat sibi nisi de bona eius' vita, dixit: „Nescio, ubi est anima ipsius Johannis Wliclefflt, spero, quod sit salvatus, et timeo, ne sit dampnatus; vellem tamen in spe, quod anima mea esset ibi, ubi est anima Johannis“ Wicleff]s. Et cum hec in concilio dixisset, derise- runt eum valde moventes27 capita sua'. Ponunt eciam, qualiter ipse cum suis complicibus libros et errores ipsius Wicleffa defendit, et alios illorum errorum defensores" promovebat. Respondit, quod nullum errorem Wicleff€ defendit, nec scit, quod aliquis Boemus aliquem errorem Wicleff defendisset seu defenderet. Et ulterius dixit: „Fateor, quod nullum Boemum scio nec scivi fuisse vel esse hereticum; per hoc tamen nond negob, quin aliqui Boemi possent esse heretici." Ponunt inter alia, qualiter ipse restitit condempnacioni librorum Wlicleff]e, qui in civitate Pragensi per doctores ad hoc deputatos et in concilio Romano sunt condempnati. Respondit, quod quando per archiepiscopum Pragensem2s monitus fuit cum aliis, 'ut circa ipsum reponat libros M. Johannis Wlicleffp, ipsemet portavit librum et ipsum dedit Pra- gensi archiepiscopo dicens: „Ecce, reverende pater, ego offero hic libros meost, utz ubi- cumque aliquem errorem in eis inveneritis, mandetis illum signare, et ego eum voloe coram" tota comunitate pro tali publicare.“ Et ipse archiepiscopus cum suis, non monstratis aliquibus talibus articulis, mandavit libros comburis, quod tamen non habebat in mandatis a sede apostolica. Et ab illa combustione dixit se appellasse eth ipsius archiepiscopi sentencia et processibus ad sedem apostolicam, et specialiter ad Allexandrum Quintum, et stante dicta appellacione, mortuo ipso Allexandro, appellavit ad Johannem XXIIII, nunc Balthazar" de Coxa dictum. Et quia sibi per suos procuratores non fuit data audiencia bene ad bien- niumla, ideo ultimo appellavit ad Christum. Et cum sibi obicerent, an habuisset absolucionem a Johanne papa, respondit, quod non; et an liceret eciam ad Christumma appellare, respondit: „Ego hicna publice confiteor, quod non est iustior et efficacior appellacio, quam ad Christum.“ Et deriserunt hoc dictum valde. Et ipse dixit: „Ex quo appellare, ut a dicunt iura, est in gravamine a minorepa iudice maioris iudicis auxilium postulare seu inplorare, et quis est efficacior iudex et iustior, qui gravatos et oppressos melius relevare posset et eis subvenire, quam Christus, qui nec fallit nec falli potest? De“ audiencia vero Magistro Johanni in curia denegata dixit Palecz surgens: *171 C *61B v M in marg. červeně: Palecz.“ 1 „Wikleff B; ,Wi‘ C. — m ,tonitru‘ B. — n ,Londen." B; Laudon. C. — ° ,dictum' B. — P ,Wikleff“ B. ,W‘ C. — q ,Wikleff' B; ,Wy‘ C. — I v M opraveno z ,pene'. — S ,ipsius' B. — t ,Wikleff“ B; ,Wyclef' C. u v M původně psáno „W, ale hned škrtnuto. — v zde klade B teprve slova „Item ponitur — Wikleff, v. str. 77 poznámka k. — w ,defensores illorum errorum“ C. — x v M opraveno z ,tantum'. — y ,W‘ B; ,Wi‘ C. — z ,et“ B. — a chybi v M. — b chybi v B. — c chybi v C. — d chybi v B, C. — e ,volo eum' B, C. — f,cora“ B. — g ,comburere‘ B. — h ,ab‘ C. — 1 ,22° B. — k Balthazarum‘ B; Balthasarum‘ C. — la ,bienium' B. — ma v C opraveno z ,ad Christum eciam'. — na ,Hic ego‘ C. — oa ,nec‘ M. — pa ,minori' B, C. 17 Mat. 27, 39; Mar. 15, 29. — 2 Zbyněk.

Strana 79
PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 79 * 172 C * 159 M * 62 B 61'B „Ymod fuit sibi data audiencia in curia Romana, licet non quoad absolucionem personalis' citacionis, quia vehementer fuit suspectuss de heresi, ideo ibi non fuit sibi data audiencia ad relaxandum illam personalem suam citacionem." Inter alia ponunt, qualiter ipse suaserit adversantes sibi percutere gladio materali2e, exemplo Moisi'. Respondit, quod hoc false sibi ascribitur, sed bene hortatus est, predicans epistolam de galea salutis et gladio, ut loquitur apostoluss, ut illo se accingant omnes et defendant ewangelicam" veritatem. Et subiunxit se dixisse: „Ecce ut non me capiant inimici mei, non dico gladio materiali, sed dicod gladio, quod est verbum dei“. Et illi acclamabant dicentes: „Et quid fuit hoc ad propositum illius scripture de Moyse" adducere “ gladio, quod est verbum dei? Etd bene audimus te hoc hic adducerew Item ponunt consequenter ad idem, qualiter statim die crastina fuerunt intimaciones in pluribus locis ex ipsius, ut presumitur, ordinacione et induccioneb, ut unusquisque accingat se gladio suo super femur suum potentissime et non parcat fratri suo', aut unusquisque proximo suo. Et ipse respondit, nichil sibi constare de illo, nec de intimacionibus. Item ponitur, quod idem Johannes Hus diversos errores predicavit, ex quibus scandala exorta sunt inter prelatos et populum regni Boemie et magistros et scolares studii Pragensis, et inobediencia subditorum quoad eorum prelatos, et destrucciones predicti studii Pragensisz. Et ipse respondit, quod non propter ipsum, sed propter recusacionem adherencie regi in facto neutralitatis et recessionis ab obediencia Gregorii, quia nolebant regi consentire, rex iuste donavit nacioni Boemice tres voces iuxta literam fundacionis dicte universitatis dive memorie Karoli imperatoris, quiae universitatem Pragensem ad instar universitatum Parisiensis et Bononiensis ipse fundavit; et ipsil nolentes in hoc regi consentires, iura verunt eciamb, quod antequam hoc admitterent, quod nacio Boemica haberet tres voces et alie naciones unam, quod pocius vellent de universitate Pragensi recedere et ad illam gracia studii amplius non reverti; et hoc iuramentum quatuor gravibus penis, scilicet periurii, fidei et honoris, excomunicacionis et centum sexagenarum' grossorum confirmarunt'. Et ostendens digittok super Albertums1 Warentrapel, dixit: „Et hic fuit unus de illis, qui iuraverunt, et erat tunc decanus facultatis arcium.“ Et ipse surgens dixit: „Reverendi patres! Ne dominus Johannes Hus in suis narratis et dictis credatur habere veritatem, placeat me audire“; et non est auditus. Interim" Naso'2 surgens dixit: „Reverendi patres, placeat me audire. Ex quo facit hiem mencionem de nacionibus, michi bene constat, quia tunc eram cum rege Boemie, quod", quando magistri nacionum trium venerant ad regem Boemie, tunc Romanorum, petentes, ut velit ipsos conservare circa eorum' iura, que ab antiquo ex dotacione imperatoris tenuerunt, ipse consensit eis. Deinde iste Hus veniens cum Jeronimo et aliis, ipsum regem 1415 Juni 7 *v Min marg. červeně: Naso'; v C touže rukou, jež psala text, připsána marginalie ,Naaz'. q,ymmo' B. — 1 ,personalem' M. C. — s ,suspectus fuit super' B; ,suspectus fuit de' C. — t ,Moys'. B, C. — u v B opraveno z ,ewangelii, jak má i C. — v „Moisi' M. — w v M před tím škrtnuto „d. — X ,pre- mittitur' B. — y ,fratri fratres' B; frater fratri' C. — z B dodává ještě: per suas predicaciones fecisset dissen- sionem in universitate et eciam inter wigares, unde eciam nacionibus expulsis tribus'. — a chybi v M. — b chybi v B. — c chybi v C. — d chybi v B, C. — e ,qua‘ B, C. — f v B opraveno z ,ipse'. — g ,consentire in hoc regi‘ B. — h ,sexagenis' M. — 1,confirmaverunt‘ C. —k ,digito' C. — 1 ,Varentrappe“ C, „Varrentrappe“ ,quia‘ B. — o ,ipsorum‘ B, C. B. — m v M opraveno z ,hoc'. — n 2 Srvn. Exo. 32, 27. — 30 Srvn. Eph. 6, 32 — 31 Albert Warentrap z národa saského; od r. 1417 jmenuje se arcijáhnem Hradeckým. — » Dr. Jan Náz, dlouholetý diplomatický jednatel Václava IV., kanovník Pražský; v. svrchu str. 48.

Strana 80
80 PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 1415 Juni 7 172.C 1413 1409 ad aliud' persuasit. Et rex ira motus dixit: „Tu semper facis michi disturbia cum socio tuo Jeronimo. 'Et si illi, quorum interest, non providebunt, ego faciam vobis fieri ignemq.“ Et sciatis, reverendi patres, quod dominus rex Boemie nunquam favebat eis nec favet, sed illi sui graciani faciunt totum, qui eciam me nuper sub salvo ipsius conductur male tractaverunts.“ Et Palecz surgens dixit: „Ymot, reverendi patres, non solum extranei, sed et proprie nacionis doctores propter ipsum et ex ipsius ordinacione“ expulsi sunt's. Et adhuc aliqui ipsorum in Morauia die hodierna exulant.“ Et Magister Johannes Hus respondit: „Non est verum, quod propter me, quia ego tunc nonb eram Prage, quando ipsi exiverunt." Et cardinalis Cameracensis"* dixit: „Magister Johannes, tu nuper in turri paciencius loquebaris“, quam modo facis, et scias, quia hoc non est pro te.“ Et ipse respondit: „Reverende pater, quia mecum tunc“ pulcre loquebantur', sed hic quasi omnes clamant super me, ideo credo, quod omnes sint inimici meiw.“ Et cardinalis dixit: „Et quis clamat? Tamen cum loqueris, te audiunt cum silencio.“ Ett ipse‘ respondit: „Nisi clamarent, non mandassent nomine domini regis, similiter vestri, sub pena expulsionis et exitus de loco isto tacere. Et tamen hic sumus in iudicio, deberent alii tacere, quia non possum vos audire loquentem“." Item ponitur, quod propter ipsius predicaciones scandalosas et 'erroneas in civitate Pragensi secuta est sedicio grandis, facta' dolo et culpa Johannis Hus in tantum, quod notabiles viri katholici� et deum timentes coacti sunt exire et latere extra civitatem pre- dictam, stragesque, depredaciones, sacrilegia aliaque horribilia et execrabilia orta et secuta sunt operam dante et operantee prefato Johanne Hus cum suis complicibus'. Respondit, quod non propter ipsum, sed propter non adhesionem regi et universitati in facto neutrali- tatis archiepiscopus Sbincos posuit interdictum per duo miliaria circum Pragam, et hinc spoliato sepulcro sancti Wenceslai3s, fugit in Rudnicz, quem secuti sunt prelati et alii" clerici; et recusantibus illis regi adherere et divina peragere ac fugientibus, alii se de eorum rebus intromiserunt. „Sed non ex mandato,“ inquit, „meo, nec induccione“. Et*** Naso dixit: „Non, patres reverendi, propter non adherenciam regi, sed propter spolia in ipsos comissai rogaverunt, utk dictus dominus archiepiscopus ponat interdictum et propter hoc sunt spoliati." Et cardinalis Cameracensis***, tunc comissariusm et iudex, dixit": „Ibi oportet me '173 c 150 M 62' B * ** *** **** v M in marg. červeně: Palecz. v M in marg. červeně: „Cardinalis Calmeracensis].“ v M in marg. červeně: „Naso. v C in marg.: Iudex vero et testis'. p ,illud' M. — q v M opraveno z ,ignem fieri'. — ,sub ipsius salvo cond." B, C. — s ,tractarunt' B. — t ,ymmo“ B, C a vždy, není-li jinak poznamenáno. — u,tunc mecum' B, C. — v loquebatur‘ C. — w ,mei inimici" B, C, — x ,loquentes' C. — y ,facto‘ C. — z,cathol. C; v M opraveno z ,katholice'. — a chybi v M. — b chybi v B. — c chybi v C. — d chybi v B, C. — e ,procurante' B, C. — f B nyni dodává: „Inter alia ponunt, qualiter ex ipsius predicacionibus scandalosis et induccionibus clerus spoliatus est et prelati, canonici, plebani et alii multi probi viri suis sunt beneficiis et rebus spoliati. — g ,Sbinko' B. — h ,ali' M. — 1 ,commissa‘ B, C. — k v C in marg. za původní ,et, — 1 ,etc.“ dodává C. — m ,commist. C, a vždy dále. — n v M opraveno z ,dixit et iudex'. 3 Miněno vypuzení čtyř doktorů pro neposlušnost r. 1413. — 3 Totiž ve věži Gottliebenské; o věci mluví Hus i ve svých listech (v. Docum str. 107, 138; Novotný, Korresp. str. 263, 319, 339), klada to k prvému slyšení a připomínaje, že dříve vytknul nepořádek a hluk v koncilu; (v. Novotný, Hus II, str. 420 pozn. 1). — 25 Stalo se dne 13. července 1409; v. Novotný, Hus I, 372.

Strana 81
PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 81 151N 63 B * 173 C eciam testificari. Cum equitarem de Roma3s, obvii fuerunt michi certi prelati de Boemia, et cum interrogarem, que nova ibi essent, responderunt: „O pater reverende, mala; totus clerus prebendis et rebus suis spoliatur et male tractatur.“ Et cardinalis Cameracensis dixit ei?: „Magister Johannes! Quando adductus fuisti ad palaciums, tunc interrogabamus te37, qualiter huc venisses, et tu dicebas, quia libere huc venisses, et si noluisses huc ire, nece rex Boemie, nec dominus rex Romanorum hic presens te ad huc veniendumf cogere potuissent.“ Et ipse M. Johannes respondit: „Ymo dixi, quod libere huc veni, et si noluissem huc venire, tot et tanti sunt domini in regno Boemie, qui me diligunt, in quorum castris latere et occultari potuissem, quod nec ille rex, nec iste me ad hucs veniendum coegissentt.“ Et cardinalis moto capite et facie ad indignacionem quodammodo mutata, dixit: „Ecce quanta temeritas!“ Et dominus Johannes ad circumstantes dixit, cuma dea illoa murmurarenta: „Ymmoa veruma dicit" et verum est; et ego sum pauper miles' in regno nostro, et ego vellem eum ad unum annum fovere, placeat cui vel displiceatw, quod ipsum habere non posset. Et sunt multi et magni domini, qui eum diligunt, qui habent fortissima castra, qui eum foverent, quam diu vellent, eciam contra istos ambos reges." Et antequam duceretur, dixit ei cardinalis Cameracensis: „Mag. Johannes, tu dixisti 63'B nuper in turri, quia velles concilii' iudicio humiliter subiacere; ideo consulo 'tibi, ne te de istis involvasz erroribus, sed correccioni concilii et informacioni te subicias, et concilium aget tecum secundum misericordiam?." Et rex“ dixit: „Audias Johannes Hus'! Dixerunt aliqui, quod primo post XV dies captivitatis tue tibi salvum conductum dedissem3s. Ego' dico, quod non est verum, quia ego volo probare cum principibus et aliis quam pluribus, quod ego dedi tibi salvum con- ductum eciam prius quam de Praga exivisti, et eciam mandavi ibidem dominis Wenceslao et Johanni, ut te adducerent et assecurarent, ut libere te venientem' ad Constanciam non" opprimerenti, sed ut tibi publicam darent audienciam, ut possis de fide tua respondere. Quod et fecerumt et hic tibi publicam audienciam et pacificam et honestam dederunt. Et ego regracior ipsis, licet dicant alii, quod ego non possem dare salvum conductum heretico vel dek heresi suspecto. Et ideo sicud hice dominus cardinalis consulit tibi, ita et ego consulo tibib, quod tu nichil teneas pertinaciter, sed in istis, que hic sunt' contra te probata, et que confessus es, des te totaliter ad graciam sacri concilii, et ipsi tibi propter nos et honorem nostrum et fratrem nostrum et regnum Boemie facient graciam aliqualem, et penitenciam suscipiasm pro eisdem". Si vero vis pertinaciter illos tenere, vere tunc ipsi bene sciunt, quid debent tecum facere° . Ego dixi eis, quia nullum volo hereticum defendere, ymo si unus vellet in sua heresi? esse pertinax, ego solus vellem succendere et comburere ipsum. Sed ego consulerem tibi", quod tu totaliter te dares ad graciam concilio", et quanto cicius tanto melius, ne in profundioress involvaris erroresb.“ Et ipse respondit ad primum: 1415 Juui 7 (1413) v M in marg. červeně: �Salvus cunductus probatur per regem met ipsum'. o v B opraveno z ,esset. — p ,ei iterum' C. — q ,pallacium‘ C. — 1 ,venire‘ B. — s ,ad huc me‘ C. — t,coegisset' C. — u ,dixit' C, v M chybi. — V v M před tím škrtnuto ,dominus'. — W,placeat cum vel displiceat cui vel displiceat M. — x ,Et — misericordiam' čte se v B niže; v. str. 82, pozn. X. — y v M před tím škrt- nuto ,iudicii a za ,subiacere škrtnuto iedo“. — z ,involvas istis“ B. — a chybi v M. — b chybi v B. — c chybi v C. — d chybi v B, C. — e ,Johannes Hus audias‘ C. — f ,Et ego‘ C. — g ,te veniente‘ C. — h ,sed nont B. — i v M opraveno z ,opprinerent. — k v B in marg. — 1 v M před tím škrtnuto ,tibi. — m v M za tím škrt- nuto ,aliqualem'. — n ,per eosdem‘ C. — o v M opraveno z ,facere tecum'. — p' v C opraveno z,in sua heresi vellet. — q v M za tím škrtnuto ,contis' — r' v M opraveno z ,concilii'. — s ,profundiora' B. 36 Patrně vraceje se z koncilu Římského r. 1413; v. Tschackert, Peter von Ailli 171 n.; Novotný, Hus II, 420 pozn. 2. — 3 Totiž dne 28. listopadu. — 38 Viz svrchu str. 49; v. d. Hardt IV, 209. 11

Strana 82
82 PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. Juni 7 „Ego regracior serenitati vestre de salvo vestro conductu', quod serenitas vestra michi eundem dare dignata est graciose.“ Et interea interceperunt sibi alii sermonem, et oblitus fuit quasi“ de non pertinacia protestari. Tunc dominus Johannes de Chlum stans dixit: „Magister Johannes, respondeatis domino regi ad secundum.“ Et ipse dixit: „Et, serenissime princeps, sciat vestra serenitas, quod ego veni huc' libere, non ad aliquid pertinaciter defendendum, sed docto, ubicumquew erraverim, ad humiliter corrigendumě.“ Et sub cardinali Florentino" sedebat unus notarius publicus, qui post' cuiuslibet articuli lecturam et responsionem notabat, que cardinalis dictus sibi mandabat; utrum autem confessata per Magistrum vel non, de hoc non sum certus; sed hoc vidi et audivi, quod post quamlibet responsionem et altercacionem ipsorum cum Magistro aliquid sibi notare precipiebat. Et sic illis et multis aliis articulis sibi et in presencia sui obiectis recesserunt et ipsum ad vincula duxerunt. Quem tunc una cum Magistro Jeronimo episcopus“ Rigensis- in sua potestate et sibi a concilioza comissum habebat." Quiazb vero non omnia potui tam distincte et in forma cogitare, que ibi presens fieri vidi et audivi, materiam tamen totam iuxta ultimum posse memorie incorporavi. Et specialiter quia non habui articulos, ad quos testes deposuerunt, qui sibi, Magistro Johanni, tune obiciebantur, ideo si in aliquibus hic defectuose signavi, volo a melius cogitantibus humiliter emendariz, et specialiter ab illis, qui ibi interfuerunt nonque ab aliis audieruntzb. * v C pod textem připsáno: „Audiencia articulorum ex libris Magistri hic deberet con- tinuari', a jinou rukou připsáno sed suspensum a skutečně část další chybí. 152 M 1415 t ,salvo cond. vestro‘ C. — u ,quasi fuit‘ B, C. — v ,huc veni B, C.— w ,quod ubicumque“ B, C. — x v B nyni čtou se slova: Et — misericordiam“ (v. str. 81 pozn. 2), čímž lze vysvětliti, že před následujícím „sub“ škrtnuto ,rex“ opakované z toho, co tam následuje. — y „per M. — z ,Regensis' B. — za ,consilio' B. zb ,Quia — audierunt“ má na tomto místě jen B; srvn. konec části IV. a úvod. — zz ,emendare“ B. 29 Zabarella. — 4° Jan z Wallenrodu.

Strana 83
[PARS QUARTA.] DE AUDIENCIA DIE 8. JUNII.* 1415 Juni 8 Sabbato“ post Marcelli, que erat dies VIII“ mensis Junii, Magister Johannes Hus fuit iterum ductus ad audienciam ad locum predicti refectorii, ubi rex presedit cum certis cardinalibus, archiepiscopis, episcopis et aliis prelatis; et domini W. et Jo. et P. baccalarius, scriptorl, ibi eciam interfuerunt. Ubi lecti sunt articuli fere 39, qui de libris Magistri dice- bantur fuise excerptis. Et qui in forma in libris ponebantur, illos Magister recognovit esse suos, qui vero non erant in forma excerpti, illos legebat quidam Anglicus vel pronunccians, ut in libro et exemplari Magistri habebantur; et ubi displicibilia ipsis stabantd in libro, ali- quociens cardinalise Ca[meracensis]2 dixit ad regem' et alios: „Et ecce, hic peius stat et periculosius et plus erronee, quam articulatum fuit.“ Et secuntur illi articuli; et illos dilingenter quidam‘ ad librum originalem compa- ravit, quorum pauci in libro sic' ponuntur; et ergo, qui in forma ponuntur in libro eius originali, est in margine circa illos signatum „est“, qui vero vel in principio, vel in fine, vel medio inmutati sunt, circa illos ponitur in margine: „non in formag“. 64B ARTICULI EXTRACTI DE TRACTATU MAGISTRI JOHANNIS HUS DE ECCLESIA. 1.** Tantum una est sancta universalis ecclesia, que est predestinatorum uni- versitas, capitulo 1° et 2° inb principiob. Error, pro quanto asserit, sicudh et asserit, solam universitatem predestinatorumb esse sanctam universalem ecclesiam. * Část tato v M na str. 152, 115—133 (v. zde dole pozn. g), 153—160; v B ƒ 63—78; zlomek v Gr f. 161, zpracování jisté části v Gd f. 218'—220. ** v M červený nadpis: „Ultima audiencia dicta veriusque derisio'. *** v Min marg, zde i u všech artikulů následujících připsáno číslo 1, 2, 3 atd., v Bčís- lování chybí, in marg. u tohoto artikulu „Non in forma. a chybi v M. — b chybi v B. — c ,exercerpti B. — d „stabat M. — e v Mopakováno, prvé škrtnuto. — I „sic in libro“ B. — g ,etc dodává B; v M nyní následuje červeně: ,Illa patent superius inter articulos, ibi: Tantum est una sancta universalis ecclesia“; artikuly samy nacházeji se na str. 115—133, kdež nad nimi tento červený nadpis: „Item alii articuli collecti per concilium mediante instigatore Palecz, sed rarus stat in forma et aliquando nec in libro continetur vel libris eius, ut patebit. Et primum de ecclesia. Ad quos respondit feria 6a post Marcelliš sole eclipsante“. V B následuji bezprostředně na ƒ 64 se záhlavím svrchu v textu položeným, jehož v M není. — h sicut B. — i ,universalem‘ M. 1 Václav z Dubé, Jan z Chlumu a Petr z Mladoňovic. — 2 Petr d Ailli. — 3 Zikmund. — 4 Patrně Petr z Mladoňovic sám. — 5 to by bylo 7. června, ale má býti 8. června. 11*

Strana 84
84 PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 1415 Juni 8 Ecce* sic ponitur in originali libello de manu Magistri Johannis Hus scripto iste “116M et alii sequentesk: „Ecclesia“ autem sancta katholica, id est universalis, est omnium predestinatorum universitas, que est omnes predestinati, presentes, preteriti et futuri. Patet ista sentencia per beatum Augustinum super Johanne, sub cuius sentencial 32" questione 4m cap.: „Recurrat', habetur, quomodo eadem ecclesia predestinatorum" currebat a mundi exordio usque ad apostolos, et ab hinc usque adb diem iudicii. Nam dicit: Ecclesia, que peperit Abel etb Enoch etb Noe et Abraham, ipsa peperit Moisen" et prophetas tempore posteriores ante domini adventum; etp que istos, ipsa apostolos et martires nostros et omnes bonos chri- stianos. Omnes enim peperit, qui diversis temporibus nati apparuerunt, sed societate unius populi continentur, et eiusdem" civitatis cives labores huius peregrinacionis experti sunt et quidam nunc experiuntur et usque in finem ceteri experientur“p 2. Sicut** Paulus numquam fuit membrum dyaboli, licet fecerit quosdam actus actibusa ecclesie malignancium consimiles, similiter Petrus, qui ina gravea incidit periurium ex permissione domini, ut forcius resurgeret, cap. III° Ff. Sic, ut** ponitur, stat in forma in libro Magistri; infra: „Nam' in peccata talia, ut dicit Augustinus, expedit predestinatos incidere. Et patet ex hiis, quod duplex est divisioa a sancta ecclesia: prima est indeperdibilis, qualiter omnes presciti ab ecclesia sunt divisi. 2" deperdibilis, qu liter eciam aliqui heretici per peccatum deperdibile ab ipsa ecclesia sunt divisi, possunt tamen per dei graciam pervenires ad ovile domini Ihesu Christi. De talibust dicit ipseb Joh. X°: Alias oves habeo, que, non sunt ex hoc ovili, etu illas oportet me adducere, et vocem meam audient, et fiet unum ovile et unus pastor". Et probatur ibidem per beatum Augustinums super illoa Johannis XI° superb illob verbo, ut filios dei, qui erant dispersi, congregaret in unum etc.b Item de penitencia distinctione 4, questione' „Hoc ergo“, usquew in finem capituliw“. 3. Nulla*** pars ecclesie ab ea finaliter excidet, eo quod predestinacionis caritas, que ipsam ligat, non excidit. Capitulo“ III°. Ff. secundum. Ecce sic isto modo ponitur in libello*: Sicut' purgamenta ecclesie, scilicet presciti, procedunt ex ea, non tamen erant ex ea ut partes, cum nulla pars eius' ab ea finaliter excidet, eo quod predestinacionis caritas, que ipsam ligat, non excidit, secundum apostolum 1.“ Cor. 13.° Etb hoc' probath apostolus', Romanorum 8d, dicensb: „Scimus autem, quoniam diligentibus deum omnia cooperantur in -60B „Ecce — sequentes v M červeně, jakož i všecky následující dodatky, jimiž autor uvádí vlastní čtení Husovo, nebo odmítá, že artikulu v knize není. ** v B in marg.: ,Est. *** v B in marg.: ,Est. k v B toto misto zni: „In originali suo libro de manu eius Magistri Johannis Hus scripto sic ponitur capitulo 1°. — 1 ,et auctoritate“ dodává B. — m ,IIII B.— n predest. eccl.“ B. — o ,Moysen‘ B. — p místo ,et — experientur‘ má B jen: ,etc, ut in libro ubi supra. — q v M opraveno z ,cui. — r misto ,Sic — infra“ má B: ,pro- batur'. — s ,devenire‘ B. — t ,quibus“ B. — u slova ,et illas — pastor“ v M nahrazena pouhým ,etc.“ — v místo ,questione“ má B ,etc'. — w misto ,usque — capituli' má B ,ut in libro‘. — x misto ,Capitulo — libello“ má B: ,Sic stat in libro'. — y ,eius pars‘ B. — Z ,excidit' M. — a chybi v M. — b chybi v B. — c v M před tím škrtnuto ,omniat. — d B vynechav předcházející slova, má za ,1a Cor. 13“ hned ,et 1a Chor. 8vo“. 6 Srvn. Op. I. f. 196'—197. — 7 Srvn. Op. f. 202—202 hned za článkem svrchu položeným. — 8 Miněn spis Augustinův In Johannis evang, tractatus (Migne 35 str. 1758) tr. XLIXc I1; a Decr. Grat. —» Op. I. f. 199.

Strana 85
PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 85 1415 Juní 8 bonum', hiis qui secundum propositum“ — scilicet predestinacionis — „vocati sunt sancti 117M etc. Quos predestinavit, hos et vocavit, quos et vocavit, hos et iustificavite“, et concludit pro predestinatis exb longab probaciones dicens: Certus sum, quias neque mors, neque vita, nequel angeli, neque principatus, nec virtutes, neque instancia, neque futura, nequei formido, neque profundum, neque creatura aliah poterit nos separare a caritate dei, que est in Christo Ihesu, domino nostrok" etcb. Alial patent in libro propter brevitateml. 4. Predestinatus* non existens in gracia secundum presentem iusticiam semper est membrum sancte universalis ecclesie. Error intelligendo de omni predestinato. Nonm sic ponitur in libro, sed sic cap. 5 circa principium, ubi declarantur diversis modis diversi esse in ecclesiam: „Aliqui'a sunt in ecclesia secundum fidem informem et secundum predestinacionem, ut christiani predestinati nunc in criminibus, sed ad graciam reversuri etc." 5. Nullus locus dignitatis vel humana eleccio vel aliquod signum sensibile facit membrum sancte ecclesie katholice; cap. 5 Ff circa finem. Sic stat in libron: „Et1° argucie huiusmodi cognoscentur pensando, quid est esse in ecclesia, et quid esse membrum vel partem ecclesie, et quod' membrum ecclesie sancte katholice facit predestinacio, que est preparacio gracie in presenti et glorie in futuro. Non autem locus dignitatis vel humana elecciop vela aliquod signum sensibile, cum dyabolus Scharioths, non obstante Christi eleccione et carismatibus temporaneis ad appostolatum' sive episcopatum sibi datis eciam cum reputacione populi, quod fuit verus Christi dicipulus, non fuit verus eius discipulus, sed lupuss pelle ovina tectus, ut dicit Augustinus“ etc. 6. Nunquam prescitus est membrum sanctet matris ecclesie, capit. 4 D. et capitulob 5b Db. Aliter stat in libro capitulo 4 Du. „Nullusil prescitus est membrum sancte matris ecclesie katholice.“ Et probat anteb hoc per Augustinum super Psalmoi2 late super illo verbo: iunior fui, etenim senui', et infra per apostolum ad Ephesios 5.: „Christusls dilexit ecclesiam etc.“ Item Bernardus super Cantica sermone 12 dicitw: „Ecclesia est corpus Christi* carius quam id, quod tradidit' morti etc.“ Item capitulo 5 diciturz: „Conceditur1' tamen, quod ecclesia sancta est area domini, in qua sunt secundum fidem boni et mali, predestinati et presciti, nunc permixti, predestinati ut triticum, presciti utb palea, primi in horreum celestis patrie * v B in marg.: ,Non in forma'. e misto následujících slov citátu (hiis — iustificavit“), má B jen ,etc.“ — f ,conclusit M. — g ,quod“ B. — h následující slova citátu (až do ,alia“) nahrazena v B jen ,etc.“ — i v M opraveno z ,necť. — k v M dvakrát, prvé škrtnuto. — 1 Misto ,Alia — brevitatem' má B: ,ut patet in libro lacius positum, quia hic in multis accurtavi ex libro etc. propter compendium'. — m Misto: ,Non — ecclesia‘ má B: �Sic stat in libro capitulo Vio circa principium, ubi declarantur diversi diversimode esse in ecclesia, ubi dicitur'. — n B: ,Ista proposicio non ponitur sic, sed sic stat in librot. — o ,quid M. — P v M před tím škrtnuto ,racio', za tím následuje dvoji ,non“, prvé škrtnuto. — q ,Scarioth“ B. — r ,apost. B. — s v Mpřed tím škrtnuto ,p. — t v M před tím škrt- nuto ,sancta'. — u �Sic ponitur in libro‘ B. — v ,super illo verbo Psalmi: iunior fui etc, late in libro‘ B. — w ,et per beatum Bernardum super Cantica sermone 12 dicente'. — x ,Ecclesia Christi est corpus eius‘ B. — y v M opraveno z ,tradudit'. — Z,d' M. — a chybi v M. —b chybi v B. —c misto ,primi' — comburendi' v B jen ,etc., na Op. 1 205. — 10 Op. I. f. 2042. — 11 Op. I. ƒ. 204. — 11 Ps. 36, 25. — 1s Eph. 5, 25. — 1 Op. I f. 205.

Strana 86
86 PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 1415 Juni s congregandi, reliqui igne inextingwibili comburendis, ut dicit ewangelium et exposicio Augustini etc.“ in libro. 7. Judas numquam fuit verus discipulus Christi, capitulo 5 Ff. Ecceb sic statd capitulo 5° G: „Ipsel5 enim prescitus numquam fuit verus Christi discipulus, probat' Augustinusb, sed fuit lupus ovina pelle tectuse. Item capitulo 4 Ff. Augustinus,! tractans illud verbum 1°. Joh. 2°. „Ex17 nobis exierunt, sed non erant ex nobis,“ dicit infra: „Sciebat's enim ab inicio, qui essent' credentes, et qui esset traditurus eum, et dicebat: propterea dixi vobis, quia' nemo venit ad me, nisi fuerit ei datum a patre meo. Ex hoc multi discipulorum eius abierunt et iam cum eo nons ambulabant.“ Numquid et non isti discipuli appellati sunt, loquente ewangelio? Et tamen non erant vere discipuli, quia non manserunt in verbo eius, secundum quod ait: „Si manseritis in verbo meo, discipuli mei estis;“ quia veroh non habuerunt perseveranciam, sicud non vere discipuli Christi, ita nec filii dei vere fuerunt', eciam quando ipsi videbantur et ita vocabantur.“ Etk infra19: „Et idem patet per Crisosto- mum De opere imperfecto omelia 1“, qui dicit: Qui dei fuerunt, perire non poterunt, quia de deo nemo cadere potestk." 65 B * 118 M 8. Convocacio predestinatorum, sive sint in gracia sive non secundum presentem iusticiam, est ecclesia sancta universalis et illo modo ecclesial est articulus fidei. Ibidem capitulo 7. B. Sic statb in librom: „Sed2° 3° modo sumitur ecclesia" pro convocacione predesti- natorum, sive sint in gracia secundum presentem iusticiam, sive non. Et isto modo eccle- sia est articulus fidei, de quo loquitur apostolus ad Ephesios 5° dicensa: „Christusis dilexit ecclesiam et tradidit semet ipsum pro ea°, ut eam sanctificaret, mundans eam lavacro aque in verbo vite, ut exhibeat ipse sibi gloriosam ecclesiam, non habentem maculam aut rugam aut aliquid eiusmodi, sed ut sit sancta et immaculata.“ InP responsione de manu sua scripta21 sic habeturp. „Et illaq est obiective articulus fidei, quem debemus firmiter credere iuxta illud simboli: Credo sanctam ecclesiam katholicam'. Et de illa po- nuntur sanctorum auctoritates in principio tractatuss.“ Et22 per hoc non excluduntur due alie partes distinccionis de ecclesia ibidem posite capitulo 7. B circa finem, ubi est plena materia intencionis Magistri super illo articulo. 9. Petrus non fuit, nec est caput sancte ecclesie katholice principaleb, capitulob 9°b, Gb. Ecce sic stat ibidem in librot: „Conceditur2s autem, quod Pefrus a petra ecclesie, que est Christus, habuit humilitatem, paupertatem, fidei firmitatem et consequenter beati- tudinem. Sed quod ex isto verbo ewangelii: „Super" hanc petram edificabo ecclesiam meam“ Christus" intenderit super personam Petri edificare totam ecclesiam militantem", fides ewangelii cum exposicione Augustini et racio contradicunt. Nam super petram, que d,stat in libro‘ B. — e ,pelle ovina tectus, ut probat Augustinus' B. — 1 ,esse ut M. — g ,non cum eo‘ B. — h ,igitur‘ B. — 1,sunt' B. — k misto: „Et — potest v B: ,etc in librot. — 1 v M za tím škrtnuto ,ecc'. — m „,Sic in libro scribitur“ B. — n v M před tím škrtnuto: esst. — o další (po immaculata“) nahrazuje B pouhým ,etc. — p ,In — habetur' chybi v M. — q ,2a' M. — r ,ecclesiam dei katholicam etc.' B. — s ,de ecclesia“ dodává B, kde však vše dalši do konce odstavce chybi. — t ,Ista proposicio non stat in libro, sed ista' B. - u v B před tím škrtnuto ,totam'. — V ,edificare ecclesiam totam militantem super persona Petri' B. 15 Op. I. f. 204. — 16 Op. I. f. 204. — 17 1. Joh. 2, 19. — 18 Joh. 6, 65—66. — 19 Op. I. f. 204. — 20 Op. I. f. 206'. — 21 Miněna odpověď na artikuly Pálčovy, kde ona slova skutečně se čtou; v. Docum. 207—208. — " Jest dodatek Petra z Mladoňovic. — 2 Op. I. f. 211—21I. — 2 Mat. 16, 18.

Strana 87
PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 87 est Christus, a quo Petrus accepit fideia firmitatem, fuit Christus edificaturus suam eclesiam, cum Christus sitw caput et fundamentum tocius ecclesie, sed non Petrus“ etc. Et* ulterius adducit dicta sanctorum, concordans, quomodo Christus fuit caput ecclesie), et quomodo Petrus, ostendens, quod diversimode aliquis dici potest caput ecclesie. 1415 Juni 8 Ad" istum venimus iam sequentem in responsione properantes sua ad concilium“. 65' B *119 M 10. Si vocatus Christi vicarius Christum sequitur in vita, tunc est eius vicarius. Si vero vadit viis contrariis, tunc est Antichristi nunccius, contrarius Petro et domino Ihesu Christo, et vicarius Jude Schariotis", capitulo 9° Lb, H et 14 G. Ista non stat in forma sich in libro, sed sic scribitur cap. 9° L. „Si25 iam dictis virtutum viis incedit vocatus Petri vicarius, credimust, quodb sit vereb eius' vicariusb et precipuus pontifex ecclesie, quantam regit. Si vero vadit viis“ con- trariis, tunc est Antichristid nunccius, contrarius Petro et domino Ihesu Christo. Unde beatus Bernardus ad Eugenium Papam libro 4° ita scribit28: Inter hec tu pastor procedis deauratus, tam multa circumdatus varietate. Oves quid capiunt? Si audereme dicere, demo- num magis quam ovium pascua hec sunt. Non sic factitabat' Petrus vel Paulus ludebat. Et sequitur: Pastorem te populo aut nega, aut exhibe. Non negabis, nes, cuius sedem tenes, te neges heredem etc. Et sequitur: In hiis successistih non Petro sed Constantino. Hec Bernardus.“ Item cap. 14 G, sic scribitur: „Si27 vivit moribus contrariis Petro, et si querit avariciam, tunc est vicarius Iude Scariotis', qui amavit mercedem iniquitatis, vendens dominum Ihesum Christum." Cumk hoc** lectum fuisset, presidentes respiciebant alterutrum subridentes et moventes capita sua. Adl istos articulos iam veneramus, sed primos 9 tardaveramus propter quod...." responsionibus Magistri ad eosdeml. 11". Omnes symoniaci et sacerdotes criminose viventes ut filii infideles infideliter senciunt de septem sacramentis ecclesie, de clavibus, officiis, censuris, moribus, cerimoniis et sacris rebus ecclesie, veneracione reliquiarum, indulgenciis et ordinibus in ecclesia, cap. XI°. D. Ista non sic stant in libro, sed sic: „Illum2s eciam abusum potestatis exercent, qui sacros ordines vendunt et emunt, episcopatus, canonicatus et plebanias simoniace adquirunt, qui de sacramentis inportune exigunt, qui avare, voluptuose et luxuriose vel quomodolibet criminose viventes sacerdocii polluunt potestatem. Illi etsi confitentur2 se nosse deum, factis autem negant — ad Titum primo — et per consequens non credunt in deum et sic ut filii infideles infideliter senciunt de VII sacramentis ecclesie, de clavibus, officiis, censuris, moribus, cerimoniis et sacris ** Ad — concilium“ v M červeně. „Cum hoc — eosdem v M červeně. w v M opraveno z ,fuit'. — x ,Et — concilium' chybi v B. — y v M opraveno z ,eccel. — Z v M opra- veno ze ,Scharioth'; B: ,Scariothis'. — a chybi v M. — b chybi v B. — c,vii' M. — d, Antichristus' M. — e v M opraveno z ,audirem“. — f druhé,t v B na rasuře. — g v M před tím škrtnuto ,c'. — h v M ,succesti“ a pod tím ř. — i „Scariothis“ B a tak vždy. — k ,Et cum“ B. —1 ,Ad — eosdem jen v M. — m v M prázdné místo asi 2 cm; celá věta jest porušena. — n v M in marg. (srvn. str. 83 pozn.***) nejprve červeně ,10, ale opraveno na ,11'. — o v M nad původním „vel. 15 Op. I. f. 212. — 25 v. Migne PL. sv. 182 str. 775—776. — 2 Op. I. 223. — 2s Op. I. 219. —" Tit. I, 16.

Strana 88
88 PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 1415 Juni 8 rebus ecclesie, veneracione reliquiarum, indulgenciis et ordinibus in ecclesia. Patet, quiar tales despiciunt nomen dei iuxta illud Malachie3°: Dicitur ad vos, o sacerdotes, qui despicitis nomen meum et dixistis: In quo despeximus nomen tuums? Offertis super altare meum panem pollutum etc. Idem patet 1“. q. 1a, capitulo Multi secularium, et ad Hebreos X°. etc. uta ina libroa ubi suprat. Et* cum lectus fuisset iste articulus, dixit M. Johannesb Husb: „Sic infideliter senciunt, quia deficiunt a fide formata caritate, et habent pro tunc fidem mortuam.“ Et illi dixerunt: „Et ubi hoc stat in libro tuo?“ Ipse respondit: „Hoc bene colligitur ex sanctorum dictis in libro." 12. Dignitas papalis a cesaribus inolevit, capitulo 13. Cb. Et infra: Pape prefeccio et institucio a cesaris potestate emanavit. Primas proposicio" non invenitur ibidem in libro capitulo 13t sed 2a. stat“ ibidem". Et probatur 96 distinccione, ubib sic loquitur Constantinus: Tribuimus ei potestatem atque vigorem et honorificenciam imperialem, decernentes, ut principatum teneat tam super quatuor sedes: Allexandrinam, Antiocenam', Constantinopolitanam etc., celsior et princeps cunctis sacerdotibus mundi existat. Ecce quiaa pape prefeccio et institucio a cesaris potestate emanavit. Infra, eodem capitulo G: „Verum32 ergo concluditur, quod a deo inmediate et non ab homine non deo, sive a puro* homine papa habet excellenciam dignitatis, sed oportet, quod illam mereatur humiliter sine pompa." Cum' lectus** esset articulus, Magister Johannesb surgens dixitz: „Ita ego dico: quo ad ornatum extrinsecum et bona temporalia collata ecclesie ut sic dignitas papalis habet ortum a cesare Constantino, quod postea et alii imperatores confirmarunt, ut ostendit'.* Decretum 96 distinctione. Sed quantum ad spiritualem administracionem et officium spiri- tualiter regendi ecclesiam, tunc talis dignitas habet ortum inmediate a domino Ihesu Christo.“ Et cardinalis' Cameracensis dixit: „Tamen tempore Constantini fuit concilium congregatum generale, et ibi decretum illud propter presenciamd et reverenciam Constantino ascribitur. Quare ergo non pocius dicitis, pape prefeccionem a concilio, quam a potestate cesaris emanasse?“ Et Magister dixit: „Racione dotacionis, ut dixi, quam fecit cesar.“ * 120 M 13. Nullus sine revelacione assereret racionabiliter de se vel de alio, quod esset caput ecclesie particularis sancte, capitulo 13 G. Sic stat in libro, ut articulatur. Et sequitur ibidem3s: „Quamvis bene vivendo debeat" sperare, quod sit membrum sancte ecclesie katholice, sponse Christia, iuxta illud Eccle- siastici34: Nemo' scit, an gracia vel odio dignus sits, et Luc. 17: Cum35 omnia feceritis, que precepta sunt vobis, dicite: servi inutiles sumus.“ Tato věta v M červeně. ** „Cum — dixit v M červeně. *** v rohu in marg. v M připsáno jinou rukou souvěkou. „Unde ornamenta sacerdotalia habent ortum M. Joh. H. confessus est in concilio Constanciensi ante mortem, P,quod M. — q v M pisař napsal ,mi ale hned škrtl. — r „supra etc.“ B.— s v M pisař napsal ,Prima“ černě, ale hned opakuje červeně. — tv B číslo neuvedeno, je pro ně toliko vynecháno místo I cm, za nímž připsáno ,G°. — u ,ubi sic stat' B.— v ,Alexandrinam, Anthiocenam‘ B. — w ,quod‘ B. — x v B opraveno z ,purd‘ (?) — y ,Et cum‘ B. — z ,surgens Magister dixit' B. — a chybl v M. — b chybl B. — c v Mopraveno z ,cardinales'. — d,presidenciam' B. — e,debet' B. — f,quod nemo‘ B. — g V M opraveno z ,sit dignust. 30 Malach 1, 6—7. —31 Op. I f. 224, ale jest kap. XV. — 32 Op. I f. 225, rovněž kap. XV.— 33 Op. I f. 221—221. — “ Eccles 9, 1. — 55 Luc. 17, 10.

Strana 89
PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 89 * 66' B 14. Non oportet credere, quod iste quicumque Romanus pontifex sit caput cuius- cumque particularis ecclesie, nisi deus eum predestinaverit, capitulo 13 G. Stat's in libro in forma. 'Et probatur: quia aliter oporteret fidem christianam falli et christianum fateri mendacium, cum ecclesia decepta fuerit in Agnete. Et patet hoc per beatum Augustimum in libro De decem cordis. 15. Potestas pape vicaria frustratur, nisi ipse papa conformetur Christo vel Petro in moribus et in vita, nec aliter a deo recipit procuratoriam potestatem, quia nulla alia sequelah est pertinencior, capitulo 14 C. Ista proposicio velb articulusb non sicb stat in forma, proutb articulaturb, sed aliter', utk sequitur: „Et" quia vicarius, in quantum huiusmodi, debet gerere vicem superioris, a quo accepit vicariam potestatem, ergo oportet, quod inmediacius illi, cuius vicem gerit, in moribus' conformetur. Namm alias potestas in eo huiusmodi frustraretur. Tunc ex illo formatur sic' argumentum: Illius est homo vicarius, cuius vicem gerit et a quo procura- toriam potestatem legitimea accepit; sed nemo verea gerit vicem Christi et Petri, nisi sequatur eum in moribus, cum nulla alia sequela est pertinencior, nec aliter recipit a deo procuratoriam potestatem. Igitur ad illud officium vicarium requiritur et morum conformitas et instituentis auctoritas,“ et cetera in libro. Hic' articulus cum lectus fuissetb, surgens Magister Iohannesb dixit: „Sic intelligatis", quod potestas in tali papa frustratur quantum ad meritum vel premium, quod deberet ex illa consequi et non consequitur, sed quo ad officium non“. Tunc“ illi dixerunt: „Et ubi est hec glosa in libro tuo?“ Et* ipse dixit': „Ymmo est in secundo capitulo? Contra Ma- gistrum Palecz“. Et subriserunt, alterutrum intuentes. 1415 Jun1 8 * 121 M 16. Non quia papa vices tenet Petri, sed quia magnam habet dotacionem, ex eo est sanctissimus. Ista" proposicio non stat" sich in libro, sed in medio est mutata et in fine sinco- pata, sed tali modob stat in libro: „ Non's enim, quia vices tenet Petri et quia magnam habets dotacionem, ex eo est sanctissimus, sed si Christum sequitur in humilitate, miticia, paciencia et labore ex magno caritatis vinculo, tunc est sanctus“. *67B 17. Cardinales non sunt manifesti et veri successores collegii aliorum apostolorum Christi, nisi vixerint more apostolorum, servantes mandata et consilia domini Ihesu Christi, capitulo 14 G. Est" in forma in libro. Et probatur ibidem": „Si enim ascendunt aliunde, quam per hostium primum, dominum Ihesum Christum, tunc sunt fures et latronest, sicud dicitur Iohannis X°: Quotquot“ veniunt, fures sunt et latrones“. 'Illo“ finito", cardinalis Cameracensis dixit, qui erat supremusb deb conciliob: „Ecce et' hic deterius et gravius stat in libro, quam fuit articulatum.“ Et dixit ad Magistrum Tyto věty (vždy až po dvojtečku) v M červeně: h v M před tím škrtnuto ,festa“. — I „sic B. — k ,sicut“ B. — 1 v M před tím škrtnuto ,s°. — m v M po opravě. — n ,intelligo‘ B. — o ,dicit' B. — p ,capitulo 2°' B. — q ,est' B. —r ,sic‘ B. — s ,habet magnam" B. — t v B misto dalšiho citátu jen ,etc — u ,facto' M. — v v M nad řádkem. 36 Op. I f. 221. — " Op. I f. 222°. — 2s Op. I f 223. — " Op. I f. 223. — 4° Joh. 10, 8. 12

Strana 90
90 PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 1415 Juni 8 lohannemb Husb: „Vos non observastis modum in predicacionibus, etw scripturis vestris ; tamen deberetis iuxta exigenciam audiencium sermones adaptare. Quid ergo predicando ad populum neccesse fuit vel utile contra cardinales predicare, cum illorum nullus ibi affuerit', cum hec' pocius in conspectu ipsorum, et non coram laicisz in scandalum dici deberent et predicari?“ Et" ipse respondit: „Pater reverende! Quia sermonibus meis interfuerunt sacerdotes et alii docti viri, ideo ego movi talia, ut illi sibi sciant precavere presentes' vel futuri sacerdotes.“ Et* dixit cardinalis: „Vos male facitis, quod per tales predicationes statum ecclesie wltis deicere." 18. Nullus hereticus ultra censuram ecclesiasticam est relinquendus iudicio seculari morte corporis puniendus. Ista* propositio non stat in libro, sedb confixerunts sibib eandemb, sed sic stat" inb librob: „Verecundari"1 deberent de sua simiali et crudeli similitudine, specialiter cum Christus dominus, utriusque testamenti pontifex, nec voluit civiliter iudicare, nec inobe- dientem morte corporis condempnare. Nam quo ad primum dixit Luce 12: O“2 homo, quis me constituit iudicem aut divisorem super vos. Quo ad 2m dixit mulieri adultere, quam Pharisei dicebant ream mortis secundum legem, Johannis VIII°.: Nec43 ego te condempnabo etc. Sed quiab forte diceretur a doctoribus: istud non est ad propositum, quia lex dicit“: Qui superbierit, nolens obedire sacerdotis imperio etc. Ecce datur casus in forma. Nam dicitur Matei 18: Si" peccaverit in te frater tuus, argue eum inter te et ipsum; quod si te non audierit, adhibe tecum unum etc. Et sequitur: Si autem ecclesiam non audierit, sit tibi sicud ethnicus et publicanus. Ecce cui dixit summus dominus et pontifex? Certe Petro, futuro post se pontifici Romano, quod errantem pie corrigeret, inobedientem coram tes- tibus argueret, perdurantem in inobediencia ecclesie publicaret, et pertinacem non obedientem ecclesie non corporaliter occideret, sed tamquam publicanum et ethnicum devitaret“ et cetera in libro. Illo* finito" et aliis, Magister dixit: „'Egoe dico, quod hereticus, qui talis esset, primo .122 M deberet pulcre', pie, humiliter scripturis sacris et racionibus ex illis elaboratis instrui, sicud fecerunt sancti Augustinus et alii cum hereticiss disputantes. Si vero nullo modo vellet desistere ab erroribus, premissa instructione tali, ego non dico, quod talis non debereth puniri eciam corporaliter, sed semper dico, quod debet precederei instruccio talis ex scripturis etc.* Hic' fuits murmurb et tumultusb. Interim legerunt in libro clausulam unam, in qua invehitur contra tales, de quibus supra, dicens:k „Pro certo similes sunt in hoc princibus sacerdotum, Phariseis et scribis, qui dicentes ad Pilatum“: Nobis non licet inter- ficere quemquam, tradiderunt illi Ihesum, et maiores sunt homicide quam Pilatus, Christo testante, qui ait47: Qui me tradidit tibi, maius peccatum habet.“ Tunc statim magno tumultu et murmure succlamaverunt dicentes ad Magistrum: „Qui sunt similes illis. Nonne illi, *67'B * Tyto věty (vždy až po dvojbod) v M červeně. To i další věta v M červeně. W ,in‘ M. — x ,afuerit' opraveno z ,fuerit' M. — y, hic' M. — Z ,laycis' B. — a chybi v M. — b chybi v B. — c v M před tim škrtnuto ,a talibus'. — d ,scribitur' B. — e ,Ita ego‘ B. — f ,pulchre' B, v M opraveno z, publice'. — g v M opraveno z ,hereticus'. — h,tales non debeant' B. — i v M opraveno z ,predicare'. — k v M chybi, vynecháno as 2 cm. — 1 „succla verunt' B. 41 Op. I f. 228°. — 42 Luc. 12, 14. — 43 Joh. 8, II. — “ Deut. 17, 12 — 45 Mat. 18, 15—17. — * loh. 18, 31. — 4 Joh. 19, 11.

Strana 91
PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 91 qui hereticum traderent brachio seculari?“ Magisterm respondit:“ „Illi, qui innocentem ad mortem brachio seculari exponerent, sicud" fecerunt principes sacerdotum, scribe et Pharisei Christo, ipsum Pilato tradentes.“ Et* illi clamabant': „Non, non, tamen hic loqueris de doctoribus.“ Et cardinalis Cameracensis dixit: „Ista sunt multo' graviora, quam que arti- culabantur, pro certo ipsi illa pie articulaverunt. Racio,“ quare? graviora: certe, quia eos plus tangebat factum hoc, addiderunt, sacerdotes?. 1415 Juni 8 19. Mundi nobiles debent compellere sacerdotes ad observanciam legis Christi; capitulo 17° B. proposicio non sich stat" in libro, sed aliterb, sicud sequitur'; Ista*** „Etb 4° optat“s et predicat pars nostra, quod militans ecclesia sincere secundum partes, quas ordinavit dominus, sit mixta, scilicet ex sacerdotibus Christi pure legem suam servantibus, ex mundis nobilibus, ad observanciam ordinacionis Christi compellentibus, et ex wlgaribus, utrique istarum parcium secundum legem Christi ministrantibus'. 20. Obediencia ecclesiastica est obediencia secundum adinvencionem sacerdotum ecclesie preter expressam auctoritatem scripturarum; capitulo 17. Ista" sic est' in libro“: „Notandum, quod triplex est obediencia, scilicet spiritualis, secularis et ecelesiastica. Spiritualis, que est pure secundum legem dei debita, sub quali vixerunt Christus et apostoli, et debent vivere singuli christiani. Obediencia secularis est obediencia debita secundum leges civiles. Obediencia eeclesiastica est obediencia secundum adinvencionem" sacerdotum ecclesie preter expressam auctoritatem scripture. Prima obediencia semper excludit de se malum, tam ex parte precipientis, quam obedientis, et de illa dicitur Deuteronomii 24: Facies5o, quecumque docuerint te sacerdotes Leuitici generis iuxta id, quod precepi eis etc.“ Tunc† Magister limitavit, dicens illam obedienciam fore talem, qua sacerdotes preci- piunt aliqua, citra et preter expressam scripture auctoritatem et contra legem dei ex- horbitantes." 68 B 21. Quod excomunicatus a papa, obmisso iudicio pape et concilii generalis, 'si appelet ad Christum, preservatur, ut excomunicacio' huiusmodi non afficiatz eum, capitulo 18 L. Ista†† proposicio non est in libro, sed in eodem capitulo, ostendens multa grava- mina sibi et suis in curia illata et audienciam denegatam', dicit et sic scribit: „Cum'l ergo appellacio ab uno papa ad successorem suum" michi non profuit, et a papa ad concilium appellare est in longum et incertum auxilium in gravamine postulare: * Tato věta v M červeně. ** Další věta v M červeně. *** Tato věta v M červeně in marg. † „Tunc — limitavit v M červeně. †† ,Ista — libro' v M červeně. m ,Et ille‘ B.—n ,sicut' B. — ° ,multa‘ M. — P ,Racio quare — sacerdotes‘ jen v M. — q ,est‘ B. — 1,sequitur sic‘ B. — S ,mundo‘ M; v B ,et ex‘ (,mundi chybi). — t ,ministrantibus etc'. B. — u ,Ita' M, v B chybl. — v �stat' B. — w ,adinvenciones' B. — x ,exorbitantes' B. — y v M opraveno z ,excomunicatus‘ — Z officiat' M, B. — a chybl v M. — b chybi v B. —c v M opraveno z ,abnegatam'. —d v M opraveno ze „sum. 48 Op. I f. 231. — 0 Op. I f. 233. — 5° Deut. 24, 8. — 51 Op. I f. 235' (kapit. 19). 12.

Strana 92
92 PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 1415 Juni 8 ideo ad caput ecclesie, dominum Ihesum Christum 'ultimo appellavie. Ipse enim est quolibet' . 123 M papa in decidendo causam prestancior, cum non potest errare“ neca denegare petenti rite iusticiam, nec potest hominem sua lege supposita sine demerito condempnare“ etc. in libro. Cum" hic articulus fuisset lectus, Magister dixit: „Ego fateors me ad Christum appellasse, sicud prius dixi, ultimo, cum meos procuratoresh ad biennium et citra ada audienciam non admiserunt.“ Cardinalis Cameracensis dixit: „Et wltis vos esse supra sanctum Paulum, qui in Ierusalem, cum gravaretur, non ad Christum, sed cesarem appel- lavit?“ Et* Magister dixit: „Valde bene. Et si priusi hoc unusa idem faceret, hereticus censeretur. Et tamen sanctus Paulus non nutu proprio, sed de voluntate Christi cesaremk appellavit, qui eidem apparens dixit: Constans esto, quoniam ire te Romam' oportet et consequenter repetivit.“ Confessusm igiturb est Magister Johannes, quod in finali gravamine non est efficacior appellacio, quam ad Christum. Et reddebat causam, que eciam prius posita est, resumens. Et deridebant° eum. Et cum sibi obicerent, quia officiasset et cele- brasset divina in excomunicacione existens, confessus est, quia peregit divina, sed sub appellacione. Et interrogatus, an habuisset absolucionem a papa, respondit, quod non. Et inclinans se cardinalis Florentinus's, fecit hoc signari notario, qui sedebat ad pedes eius, sicud et de aliis articulis, de quibus sibi videbatur, faciebat. 22. Si homo est viciosus et agit quidquam, tunca agit viciose, et si est virtuosus quidquam, tunc agit virtuose, capitulo 19 D. Istap* sic stat in libro, proutb articulaturb: „Ulterius's notandum, quod divisio inmediata humanorum operum est, quod vel . 68 B sunt virtuosa, vel viciosa; patet, quia si homo est virtuosus et agit quicquam, tunc agit virtuoseb. Et' sib est' viciosusb et agitb quidquamb. tunc' agit' viciose, quia sicud vicium, quod crimen dicitur, id est mortale peccatum, inficit universaliter actus subiecti sive hominis, sic virtus vivificat omnes actus virtuosi in tantum, quod existens in gracia dicitur orare et mereri dormiendo et quomodolibet operando, ut dicunt sancti Augustinus, Gre- gorius et alii. Et patet Luce 6°. Si'“ oculus tuus, id est intencio tua, fuerit simplex, non deprawata peccati curvitate, totum corpus tuum, id est operum congeries, lucidum erit, idq estb gratum deo. Si autem nequam erit', totum corpus tuum tenebrosum erit. Et 2a Cor. 10: Omnia" ad gloriam dei facite. Et prima Cor. ultimo5s: Omnia vestra in caritate fiant." cum finitus esset articulus, dixit cardinalis Cameracensis: „Tamen dicit scriptura, Et** quod peccavimus omnes; et iterum'7: Si dixerimus, quia peccatum non habemus, nosmet ipsos decipimus. Tunc oporteret, quod semper viciose ageremus“. Respondit** Magister: „Ibi loquitur scriptura de venialibus peccatis, que non expellunt habitum virtutis ab homine, sed sea secum compaciuntur“. Et* Magister Wilhelmus's dixit: „Sed illa peccata non com- paciuntur se cum actu moraliter bono“. Et Magister*** allegavit Augustinum in quodam loco, credo super Psalmoss: Si' vino te ingurgites, quantaslibet laudes liguat tua resonet, et agit * ** *** Další (po dvojbod) v M červeně (prvé z části in marg.). Následující (po dvojbod) v M červeně, z části in marg. „Et magister v M červeně. evM opraveno z ,appellann'. — f,quomodolibet' M. — g ,foteor‘ M. —h,cum me per procuratores' B. — i ,primo B. — k ,cessarem‘ M. —1 ,Romam te ire‘ B. — m ,Interrogatus et confessus' B. — n ,prius eciam“ B. — ° ,deridebat' B. — P ,Ita‘ M, v B chybi. — q , et' B. — 1 ,fuerit' B. — s ,psalmo‘ M. — t ,lingwa‘ B. 52 Francesco Zabarella. — 52 Op. I f. 238'. — � Luc. II, 34. — 35 2 Cor. 10, 31. — 5 I. Cor. 16, 14. — 57 I. Joh. 1, 8. — 5s M. Vilém Corne. — 50 Citátu jsem nemohl zjistiti.

Strana 93
PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 93 1415 vita blasfemat. Et non est permissus loqui, cum inclamabant eum dicentes: „Et quid est juni8 hoc ad propositum“ etc. *69 B 23. Sacerdos Christi vivens secundum legem eius, habens scripture noticiam et affectum ad edificandum populum, debet predicare non obstante pretensa“ excomunicacione. Et infra: quod si papa vel alius prepositus mandat sacerdoti sic disposito non predicare, non debet obedire, capitulo 20 H. Hoc' ex consequenti probatur, sed aliter primum ponitur', ut sequitur: „Non" obstante pretensa excomunicacione minata vel iam lata" debet christianus exequi Christi mandata; patet ex conclusione beati Petri et ceterorum apostolorum Act. 5°: Obediresi oportet magis deo quam hominibus. Ex isto consequenter sequitur, quod sacerdos Christi, vivens secundum legem eius, habens scripture noticiam et affectum ad edificandum populum, debet predicare non obstante pretensa excomunicacione. Patet, quia predicare verbum dei est mandatum sacerdotibus, teste Petro apostolo Act. 10: Nobisea, inquit, precepit deus predicare populo et testificari. Et Mat. 10: Hos‘ XII misit Ihesus precipiens eis et dicens: In viam gencium ne abieritis etc. Et infra: Euntes“ predicate, dicentes, quia apropinquabit regnum celorum. Et Luc. IX et X° idem patet. Et patet etiam per beatum Augustinum in prologo suorum sermonum, qui dicit“: Pauci sunt sacerdotes, qui verbum dei iuste predicant, sed multi sunt, qui dampnabiliter tacent.“ Et idem ibidem late deducitur per beatum Jeronimum* super Ezechielem 3, et per beatum Gregorium in Pastorali capitulo 15. Et distincione 43: Sic rector. Et perb beatum Ysidorum' libro 3°. de summo bono, quorum auctoritates sunt in textu libelli. Ad 2am particulam dicitur circa finem"s: „Ex isto patet, quod predicare sacerdoti et elemosinam dare diviti non sunt opera media, sed mandata. Ulterius patet, quod si papa vel alius prepositus mandat sacerdoti non predicare sic disposito, ut dictum est, vel non dare elemosinas diviti, non debet subditus obedire etc." Quo‘ finito et lecto Magister dixit: „Ita ego voco excomunicacionem pretensam, iniustam" et inordinatam, contra iuris ordinem latam et contra dei preceptum; propter illam sic, ut premittitur, sacerdos dispositus non debet cessare a fructuosa predicacione, nec talem timere finaliter ad dampnacionem.“ Et“ illi obiecerunt', [quod dixisset], quod talis excomunicacio est benediccio. Etd Magistere respondit': „Verum est, et adhuc dico, quod excomunicacio, qua quis iniuste excomunicatur, est illi benediccio coram deo, iuxta illud prophetesr: Maledicam benediccionibus vestris et malediccionibust benedicamb etc. Et illudes: Ipsi maledicent, tu autem benedices.“ Et cardinalis Florentinus'2 dixit: „Tamen iura sunt, quod eciam iniusta excomunicacio est timenda.“ Et“ Magistere dixit: „Verum est, cum sint octo fere cause, propter quas est timenda.“ Cardinalis“ dixit': „Et non sunt plures?“ Magister“ dixit: „Stat, quod sint eciam plures“ etc. * 124 M 24. Quilibet predicantis officium accepit, qui ad sacerdocium accessit, et eius mandatum debet exequi excomunicacione pretensa non obstante; cap. 20. H. Tato věta (až po dvojbod) v M červeně. u ,pretensi' M. — v Misto ,Hoc — ponitur' čte B: �Sic stat in libro'. — W ,illata‘ B. — x ,Jo‘ B. — y ,Ysiodorum‘ B. — z ,id est iniustam‘ B.— a chybi v M. — b chybi v B. — c,obiecerunt ei' B; následujici ,quod dixisset chybi v Bi M. — d v M před tím škrtnuto: „M“ — e ,ille“ B. 60 Op. I f. 244. — 6 Act. 5, 29. — 61 Act. 10, 42. — 6 Mat. 10, 5. — “ Mat. 10, 7, Luc. 9, 2 a d., 10. 1 a d. — 6 U Augustina (vyd. Migne) nenalezám. — Op. I f. 244—245. — 67 Malach. 2, 2 — 6 Psal. 108, 28.

Strana 94
94 PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 141 Juni 8 1415 Ista" proposicio non stat sic in libro', sed aliters, sicud sequitur: „Cum" ergo ex iam dictis quilibet predicacionis officium de mandato accepit, qui ad sacerdocium accedit, patet, quod illud mandatum debet exequi excomunicacione pretensa .69' B non obstante. Item nulli vero katholico verti debet in dubium, quin homo in doctrina snfficiens sit obligacior ad consulendum ignaros, ad docendum ambiguos, ad castigandum effrenes et remittendum iniuriantibus, quam aliqua opera 'misericordie impendendum. Cum “125 M ergo sufficiens ad ministrandum elemosinas corporales teneatur ad illas sub pena damp- nacionis, ut patet Mat. 25, multo magis ad elemosinas spiritualesh.“ 25. Censure ecclesiastice sunt antichristiane, quas clerus excogitavit ad sui exalta- cionem et populi subpeditacionem, si ipsis clericis laici ad eorum non obedierint volun- tatem; capitulo ultimo G. Ista“ proposicio non est in libello, sed materia eius late ponitur7 capitulo 23. Et in examine audiencie clausulas magis ipsis contrarias et irritativas hinc inde collegerant. Quas cum legissent, cardinalis“ Cameracensis dixit: „Pro certo, ista multo magis gravia sunt et scandalosa quam ea, que articulantur.“ Raciol, quia** ipsis magis nociva fuerunt quoad eorum status, propter quod displicuerunt eis'. 26. Non debet poni interdictum in populo, quia Christus, summus pontifex, nec propter Johannem Baptistam, nec propter suas iniurias posuit interdictum, capitulo ultimo G. H. I. Ista*** proposicio eciamb non stat in libello inb formal, sed bene eodem capitulo, loquens de facili fulminacione interdicti, qualiter aliquando propter unum furem clericum detentum ponitur interdictum, ut ideo omnes probim cessent a laude dei, dicit in libro: „Christus"1 autem, summus pontifex, detento propheta, quo non surrexit maior inter" natos mulierum, non posuit interdictum, nec dum eum Herodes decollavit, ymmo dum ipsemet spoliabatur, percuciebatur, blasphemabature a militibus, a scribis, Phariseis, magistratibus, pontificibus, non tunc malediccionem intulit, sed oravit pro eis dicens Luce 23: Pater7a, dimitte illis, quia nesciunt, quid faciunt. Et illam doctrinam tradidit suis membris dicens: Mat. V°: Diligites inimicos"s vestros et bene facite hiis, qui oderunt' vos, et orate pro perse- quentibus et calumpniantibus vos etc. Unde istam doctrinam sequens in verbo et opere primus Christi vicarius, pontifex Romanus, 1“ Petri 2° docet fideles dicens": In hoc vocati estis, quia Christus passus est pro nobis, nobis relinquens exemplum, ut sequamur vestigia eiuss. Et infra7s: Qui cum malediceretur, non maledicebat, cum pateretur', non comina- batur. Et Paulus eadem via transiens, dicit ad Romanos 12.: Benedicite"' persequentibus vos, benedicite et nolite maledicere." T0B * ** *** Až po dvojbod v M červeně. Tato věta v M červeně. „Ista — forma v M červeně. f ,non sic stat in libello‘ B. — g ,sic‘ B. — h ,spirituales etc.' B. —1 layci‘ B. — k ,sunt multo magis graviora“ B. — 1 ,Racio — eis‘ jen v M. — m ,plebi' M. — n v M před tím škrtnuto „Johanne“. — o „decolavit“ B. — p ,blasfemabatur‘ B. — q ,diligitte‘ B. — r ,oderint‘ M. — S,eius etc.' B. — t ,peteretur‘ M. 69 Op. I f. 244. — 10 Srvn. Op. I f. 250 n. — 7 Op. I f. 252 — 2 Luc. 23, 34. — 13 Mat. 5, 44. — “ 1 Pe 2, 21. — 15 1 Pe 2, 23. — 78 Rom. 12, 14.

Strana 95
PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 95 1415 Et sic de aliis scripturis ibidem late positis, quas tamen paucas valde tunca in Juni 8 audiencia adduxeruntk, solum puncta, que concitativa erant, elicientes proponebant. ARTICULI EX TRACTATU EXTRACTATII FACTO CONTRA MAGISTRUMb STEPHANUM PALECZ, SEDD RARUSb VERED. * 126 M 1. Si papa, episcopus vel prelatus est in peccato mortali, quod tunc non est papa, episcopus vel prelatus. In* principio 2i capituli sic stat, ut ponitur: 'Unde dicit: „Remitto" eum ad sanctos Augustinum, Jeronimum, Crisostomum, Gregorium, Ciprianum et Bernardum, qui plus dicunt: Qui est in peccato mortali, non est tunc verus christianus. Discat ergo iste grossus fictor, quod tales non vere nec digne pro tunc secundum presentem iusticiam, sed equivoce sunt pape, episcopi vel prelati, sed vere secundum ewangelium veritatis, Joh. 10, sunt7s fures et latrones. Et Mat. 7°. capitulo7°: Sunt in vestimentis ovium lupi rapaces, de quibus dicens Amos 8 dicitso: Ipsi regnaverunt et non ex me, principes extiterunt, et ego non cognovi“ etc. Ets infrasi: „Concedimus enim, quiam malus papa, episcopus, prelatus vel sacerdos est indignus minister sacramentorum, per quem deus baptisat, consecrat vel aliter ad profectum sue ecclesie operatur.“ Et illud late in textu per sanctorum iam allegatorum deducitur auctoritates. Et** cum hic finitus esset articulus, tunc Magister dixit: Ymo" qui est in peccato mortali', nec est digne rex coram deo***, sicud' patet 4' Regum 16°, ubis2 dixit dominus per prophetamq Samuelemb ad Saul, qui debebat interficere Amalech, et non fecit: Pro eo, quod abiecisti sermonem meum, ut non interficias Amalech, abiciam et ego te, ne sis rex'." Interim autem rex Sigismundus' Hungarieb erexerats se extra fenestram refectorii, quia hec audienciab fuit ins claustro' aput' Minores', surgens et loquens ac narrans comiti pallatino" Reniss et purgrawio“ Norbergensi", qualiter in tota christianitate non fuit maior hereticus quam iste, denotando) Magistrum Iohannem Hus'. Cum autem predicta de rege et de Saul allegaret M. Iohannesb Husb, clamaverunt prelatib dicentes: „Vocate regem.“ Ipsow vero rege non audiente propter predicta, que principibus narravit per fenestram de Magistro lohanne, propter quod presidentes clamaverunt super illos, qui propinquiores erant regiw: „trahatis eum, regem', ut audiat, quia hic tangit eum.“ Et fecerunt Magistro Iohannib Hus eandem materiam resumere. Et cum finivisset et limitasset, rex Sigismundus' dixit: „Iohannes" ad Magistrum dixit', volens Husb, nemo sine crimine vivit.“ Etb cardinalis Cameracensis"... ** *** **** Nadpis v M červeně. Tato věta (až po dvojbod) v M červeně. v M in marg, touž rukou červeně: „Rex non est digne. „Et — dixit v M červeně. k ,adduxerant B. — 1 ,extracti de tractatu‘ B. —m ,quod B. — n ,ymmo‘ B a tak vždy. — o „mortali peccato“ B. — P citát v M položen níže, v. pozn. r. — q v M opraveno z ,per prophetam dominusť. — r M dodává: „ut patet primi Regum 15 cap.“ — s ,errexerat' M. — t ,palatino‘ B. — u ,Norembergensi' B. — v misto ,deno- tando' — Hus‘ má B: ,quam iste Hus sit. Cum autem sit'. — w ,Ipso — regi chybi v B. — X v M nad řádkem, v B chybi. — y ,dixit ad Magistrum‘ B. 1 Op. I f. 256. — 78 Joh. 10, 8. — 79 Mat. 7, 15. — so Os. 8, 4. — 81 Op. I f. 256. — 82 1 Reg 15, 23. — 83 Ludvik. — 84 Friedrich.

Strana 96
96 PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 1415 Juni 8 perb hoch magist secularess contrab eumb incitareb: „Non sufficiebat tibi, quia statum spiritualem vilipendens� conabaris deicere per tua scripta et dogmata, et iam vis eciam deicere statum regium et reges a statu suo.“ Et Palecz surgens", cepit allegare quedam iura, volens probare, quod eciam Saul fuit rex età vocabatura rexa, licet dominus sibi ista dixisset, et qualiter Dauid non permisit, sed prohibuit, eum occidere, non propter sanctitatem vite, quam non habebat, sed propter sanctitatem unccionis. Et ulterius quia Magister sanctum Ciprianum adduxit, qui dicit: Frustrad christianitatis nomen sortitur, qui Christum minime in moribus imitature, Palecz" replicans“ dixit“: „Ecce, quanta fatuitas! Et quid est ad propositum allegare, quod si aliquis non est verus christianus, quod ergo non sit verus papa, episcopus vel prelatusa auta rex, cum sciant' docti, quod papa, episcopus, rexs sunt nomina officii, christianus vero est nomen meriti; et sic stat, quod aliquis sit verus papa, rex vel episcopus, licet non sit verus christianus." 'Et*** Magister Iohannes' post pauca dixit: „Ymmo patuit hoc de Iohanne papab XXIIIoh qui nunc Balthazar Coxa dicitur, alias' Cossab, iam depositus, qui si verus papa fuisset, quare ergo depositus est?“ Et** rex Sigismundus' dixit: „Ymmo nuper domini de concilio manserunt in isto, quod ipse Balthasar fuit verus papa, sed propter maleficia sua notoria, quibus ecclesiam dei scandalisavit et bona ecclesie dilapidavit, ipse est depositus de papatu." 2. Gracia predestinacionis est vinculum, quo corpus ecclesie et quodlibet eius membrum iungitur ipsi capiti insolubiliter, capitulo 2° folio 2°. Stat"“ in textu sice5, sicut' ponitur. Et probatur per apostolum ad Romanos 8: Quisse nos separabit a caritate Christi, tribulacio, an angustia, an persecucio? Et infra pro predestinatis concludit, dicens!: „Certus' sum, quia neque mors, neque vita, neque angeli, neque principatus, neque' potestatest, neque virtutes, neque instancia, neque futura, neque formido, neque profundum, neque creatura aiia poterit nos separare a caritate dei, que est in Christo Ihesu, domino nostro. Ubi non dubiumm, quin membrum ecclesie apostolus loquitur pro omnibus membris ipsius ecclesie, que sunt caritate dei, que est predestina- cionis gracia, cum Christo capite colligata: ymmo ipsum caput dicit Johannis X: Ovesss mee vocem meam audiunt, et ego cognosco eas, et secuntur me, et ego vitam eternam do eis, et non peribunt in eternum, et non rapiet eas quisquam de manu mea. Cognoscat ergo fictor iuncturam corporis ecclesie et Christi" capitis non esse corporalem sed spiri- tualem°,“ et cetera in libro. Quo*** finito? Magister dixit: „Ita limitando accepcionem ecclesie pro convocacione predestinatorum seu universitate, ut in primis articulis limitatum est, tunc quodlibet illius ecclesie membrum et eciam ipsum corpus ecclesie iungitur" insi capiti insolubiliter per graciam predestinacionis, ut probant auctoritates apostoli et Christi in textu positer et aliorum sanctorum.“ 127 M 71B * 70°B ** *** „Et — surgens v M červeně. v M červeně. Až po dvojbod v M červeně. z ,vilipenderes' opraveno z ,vilipendens' v M, kde celé misto porušeno zni: ,sed conabaris deicere per tua scripta et dogmata eciam iam statum regium et reges a statu suo'. — a chybi v M. — b chybi B. — c ,ad- duxit sanctum Cipr.' B. — d ,Suffragia‘ B. — e ,imittatur‘ B. — 1 ,sciunt‘ B. — g ,rex vel episcopus' B. — h ,23 B. — 1 ,Balthazar“ B. — k ,sicud B. — 1 ,dicit M. — m v M opraveno z původního ,doť. — n ,ipsi“ M. — o ,corporale sed spirituale‘ M. — P ,facto‘ B. — q ,iugitur‘ M. — 1 ,posite etc' B. 85 Op. I f. 257. — 86 Rom. 8, 35. — 87 Rom. 8, 38. — 88 Joh. 10, 27—28.

Strana 97
PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 97 3. Si papa est malus et presertim prescitus, tunc ut Iudas apostolus est dyabolvs', fur et filius perdicionis, et non caput sancte ecclesie militantis, cum nec sit membrum ecclesie militantis. 1415 Jun1 8 Ista" non stat in libro in forma, sed sic scribitur capitulo 2° folio 4°: „Si"" enim papa est malus, et presertim sia esta prescitus, tunc ut Iudas apostolus est dyaboluss, fur et filius perdicionis; quomodo est caput sancte ecclesie militantis, ut dicit fictor: caput corporale, cum nec vere sit membrum sancte ecclesie militantis'? Si enim esset membrum sancte ecclesie, tunc esset membrum Christi, et si esset membrum Christi, adhereret Christo per graciam predestinacionis" eta presentis iusticie, et esset unus spiritus cum deo, ut arguit apostolus 1. Cor. 6. dicens?: Nescitis, quoniam corpora vestra membra sunt Christi?“ Et cetera in libro'. 4. Papa vel prelatus malus vel prescitus non est vere pastor, sed equivoce, sed vere fur et latro; capitulo II°. folio 5. Sic* enimb scribitur in libro ibidem"1: „Si enim est malus, tunc est mercenarius, de quo dicit salvator Ioh. X: Mercenarius", et qui non est pastor, et cuius non sunt oves proprie, videt lupum venientem et dimittit oves et fugit; et sic facit finaliter omnis .128 M malus et prescitus. Talis ergo papa vel prelatus malus et prescitus est equivoce pastor, sed vere fur et latro.“ Et hoc in libro late probatw, ibi vide ulteriusb. Quo‘ finito Magister Iohannesb dixit: „Sic ego omnia talia limitavi et limito, quod tales quo ad meritum, et sic vere et digne, coram deo non sunt pape, prelati vel pastores etc, seda quo ad officia et hominum reputacionem, sunt pape, pastores, sacerdotes et sic de aliis." Statim"s surgens a tergo eius quidam monachus in nigra capar de Furstates, et superius quodam splendidoz nigro, ut videbatur, athlas' subducta, dixit: „Domini, videatis, ne ipse Hus decipiat se ipsum et vos cum istis glosis, etsi sint in suo libro; quia ego nuper in audiencia eciam secum replicavi de istis articulis et sibi dixi: Magister, forte isti pape mali et sic de aliis non sunt tales quo ad meritum, sed bene quo ad officia sunt vere 'tales. Et ergod ipse iam istis glosis utitur, quas habet a me et audivit, non quod sint in suis libris alicubi posite.“ Et' Magister Iohannes' conversus ad eum dixit: „Et non audivisti, quia sunt in libro meo et hic in proximo lecte sunt? Quid refert dicere, episcopos, prelatos vel sacerdotes malos et prescitos non esse vere, nec digne secundum presentem iusticiam episcopos, prelatos vel sacerdotese, sed esse indignos ministros sacramentorum dei, nisi ipsos non vere nec digne quo ad meritum esse tales, sed quo ad officium, cum, ut in libro meo ponitur', sint indigni ministri sacramentorum, per quos deus baptisat vel consecrat; stat ipsos ese tales sacerdotes, prelatos, vel episcopos et sic de aliis.“ Et- post pauca subiunxit Magister etb dixith: „Et hoc bene patuit in Iohanne, olim papa XXIII°, nunc' Balthazar dicto, si fuit verus papa vel vere fur et latro.“ Et ipsi alterutrum respicientes, deridebant euma dicentes: „Ymmo fuit verus papa.“ 71 6 ** v M po dvojbod červeně. „Statim — monachus v M červeně. s ,diabolus‘ B. — t ,ut — militantis' v M vynecháno. — u ,perdestinacionis' M. — v ,libello etc.' B. — w ,probat late“ B. — x ,limitto' B. — y ,cappa“ B. — z ,splendent B. — a chybi v M. — b chybi v B. — c,atlas' B. — d ,ego‘ M. — e ,sacerdotes malos‘ M. — f v B opraveno z ,ponitur meo'. — g ,23 papa nunc' B. se Op. I f. 258. — 90 1 Cor. 6, 15. — " Op. I f. 258. — 3: Joh. 10, 12. — 33 Froetttstedt v Durynsku. 13

Strana 98
98 PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 1415 Juni 8 5. Papa non est nec debet dici sanctissimus eciam secundum officium, alias rex eciam deberet dici sanctissimus secundum officium, et tortores, precones, dyabolis deberent dici sancti. Ista* non ut' articulatur est in libro, sed aliter, capitulo 2°. fol. 5, ubi sic arguit9: „Deberet dicere fictork, quod si aliquis est pater sanctissimus, tunc illam paternitatem servat sanctissime, et si est pater pessimus, tunc paternitatem servat pesime. Similiter si est episcopus sanctissimus, tunc est episcopus optimus. Et cum dicit: esse papam est nomen officii, tunc sequitur: ille homo, papa malus et prescitus, est homo sanctissimus et per consequens secundum illud officium est optimus. Et cum non potest quis secundum officium essel optimus, nisi illud officium exerceat optime, sequitur', quod' papal malus' etb prescitus' exercet' officium' optimes, et non potest exercere optime, nisi sit bonus moraliter, cum dicat salvator Mat. 12°: Quomodo"5 potestis bona loqui, cum sitis mali?, sequitur, quod papa malus et prescitus est moraliter bonus pro eodem singulari tempore vel mo- mento, quod claudit contrarietatemm.“ Infra sic scribitur: „Et si racione officii papa dicitur sanctissimus, quare rex Romanorum non diceretur sanctissimus racione officii, cum rex secundum Augustinum gerit vicem deitatis Christi, sacerdos vero humanitatis Christi velut" papa? Quare eciam iudices vel iusticiarii', ymo tortores et precones non dicerentur sancti, cum habeant officium ad fructuose et meritorie ecclesie Christi ministrandum?“ Et cetera patent in libro, ubi arguit de illis contra doctorem Palecz. Et* cum finitus esset articulus, Magister Johannes' dixit: „Ymmo nescio funda- mentum, unde vocarem papam sanctissimum, cum sibi sufficeret, quod dicatur sanctus et sit. Nam de Christo legitures: Tu solus sanctus, tu solus dominus etc. Et illum ego veres voco sanctissimum et sic de aliis." 129 M 6. „Si papa vivit Christo contrarie, eciam rite, legitime et canonice electus secundum humanam eleccionem, ascendit aliunde in papatum, quam per Christum. Ista* non sic statp in libro, sed aliter, ut sequitur, capitulo 3° fol. primo?7: „Si papa vivit Christo contrarie, in superbia, avaricia, vindicancia et voluptate, quomodo non ascendit aliunde in ovile ovium, quam per humile ostium, dominum Ihesum Christum? Et dato, ut dicis, quod ascenderets per ritam et legitimam eleccionem, quam ego voco eleccionem a deo principaliter factam, non secundum constitucionem humanam wlgatam, adhuc staret, quod ascenderet aliunde. Nam Iudas Scharioth rite et legitime est electus a deo Ihesu Christo ad episcopatum, ut dicit Christus Ioh. VI: Nonne"s ego XII vost elegi, et unus ex vobis dyabolus est, tamen ascendit aliunde in ovile ovium, cum fuit fur, dvabolus et filius perdicionis. Numquid non ascendit aliunde, cum de eo dixit salvator in cena sua ante mortem ultima Ioh. 13u: Qui"9 manducat mecum panem, levabit contra me calcaneum suum“ etc. Et hoc idem probat in libello per beatum Bernardum ad Eugenium papam late usque finem capituli. * Tato věta až po dvojbod v M červeně. h ,diaboli“ B a tak i niže. — i v M červeně nad řádkem, B: „Ista non est in libro, ut articulatur, sed sic stat scriptum capitulo 2° fol. Vtos. — k ,fictor dicere‘ B. — 1 ,esse secundum officium“ B. — m ,contrarie- tatem etc.' B. — n ,velit' M. — o ,iusticiarii et iudices‘ B. — p ,stat sic‘ B.— q ,sed sic, sicud‘ B. — r dominum nostrum‘ B. — S v M opraveno z ,ascenderetur'. — t ,XII ego vos‘ B. — u ,10° M. 94 Op. I f. 258. — 9s Mat. 12, 34. — 9. Srvn. 4 Reg. 19, 15. — 9 Op. I f. 259. — ss Joh. 6, 71. — 99 Joh. 13, 18.

Strana 99
PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 99 1415 Juni 8 * 72' B Hiis“ finitis et lectis Magister Iohannes' Huss dixit: „Ita ego dico, quod si papa vel alius prelatus vivit contrarie Christo in viciis supradictis, ascendit aliunde, eciam electus humanitus ad tale officium, cum non ascendit in ovile ecclesie per humile hostium', dominum Iesum Christum. Sicw et de luda patuit, qui, licet electus fuerit ad apostolatum a Christo, tamen non ascendit per Christum, cum fuerita fur et avarus et filius perdicionis.“ Mox" surgens Palecz dixit: „Ecce qualis fatuitas! Iudas est electus a Christo vel per Christum et tamen ascendit aliunde et non per Christum.“ Et Magister“* Iohanness Husb: „Ymmo optime stat, quod sit electus a Christo, et tamen ascendat aliunde, cum fuerit fur, dyabolus et filius perdicionis.“ Et' subiunxit Palecz: „Nam aliquis potest eligi rite et legitime in papatum vel episcopatum, et postea vivere Christoa contrarie, non ergo propter hoc ascendit aliunde.“ Et“ Magister Hus' dilatavit amplius: „Et ego dico ulterius, quod" quicumque intrat episcopatum, prelaciam etc vel quodcumque' beneficium symoniace, non ea intencione, ut laboret in ecclesia dei, sed magis, ut vivat delicate, voluptuose, luxuriose et ut superbiat-, quilibet talis ascendit aliunde, cum non ascendat per humile hostium, Ihesum Christum dominum. Et teste ewangelio, quilibet talis fur est et latro etc." * 130 M 7. Condempnacio XLV articulorum Wikleff per doctores facta est irracionabilis et iniqua, et causa per eos allegata est ficta, videlicet, quod nullus ex eis est katholicus, sed quilibet eorum aut est hereticus, aut erroneus, aut scandalosus; capitulo 4° folio primo. Non" sic stat in libro, sed sic1oo: „Condempnati sunt articuli 45 ex hac causa, quod nullus ex illis 45 articulis est katholicus, sed quilibet eorum aut est hereticus, aut erroneus, aut scandalossus. O doctor, ubi probacio? Fictor“ esa, causam fingis, quam non probas etc, nullam ostendens scripturam de contrario“; et cetera ibidem late arguit in tractatu. Articulo finito**, postea legerunt alibi, ubi poni videbaturi, quare nunc „doctores (1413) pretorii,“ „non comdempnant autem' practisantes' illum articulum“ de decimis et de abla- cione; nam illudd, quod scripto condempnarunt, facto approbant. Nam „venientes ad pre- torium,“ rogabant, ut eis census restituantur, cum sint elemosine. Et „quidam“ de consulibus „responderunt“, pro quo instarent, cum illud prius pro heresi condempnassent, et subdit: „Gaudebant condempnantes, et lugent censume dantes.“ Et cardinalis Cameracensis dixit: „Magister, et vos dicebatis, quod nullum errorem Wicleff veletis" defendere, et ecce hic iam patet ex libris vestris, quod vos istos articulos defendistis publice. Et ecce pro certo, hic multa ponuntur scandalosa et gravia.“ Et Magister respondit: „Pater reverende! Sicut prius dixi, adhuc dico, quod nulliush nec Wicleff, nec alterius alicuius errores volo defendere; sed quia videbatur michi contra conscienciam ad condempnacionem eorum simpliciter consentire, nulla habita scriptura de oposito, ideo ad illorum condempnacionem non videbatur michi statim consentire, et specialiter, quia racio ipsorum, que est una copulativa, non potest secundum particulas suas de quolibet illorum, ut prius dixi, verificari." * ** ..* Tato věta v M červeně. „Magister Iohannes Hus v M červeně. Tato dvě slova v M červeně. v ,ostium‘ B. — w ,sicut' B. — x ,ascendea‘ M. — y ,quamcumque‘ M. — Z v Mopraveno ze ,super- biet. — a chybi v M. — b chybi v B. — c ,practisant B. — d ,id B. — e ,census‘ B. — f ,Wikleff B. — g ,velletis' B. — h ,nullus' B. 100 Op. I f. 260. — 1 V traktátě De ecclesia Op. I f. 254.—255; vztahuje se na události 1413. 13*

Strana 100
100 PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. ARTICULI EXTRACTI“ DE TRACTATU FACTO CONTRA MAGISTRUM STANISLAUM DEb ZNOYMAD. 1415 Juni 8 1 Non eo ipso. quo electores vel maior pars eorum assenserint vivai voce 'se- .73B cundum ritus hominum in personam aliquam, eo ipso persona illa est legitime electa, vel quod eo ipso est manifestus et verus successor Christi vel vicarius Petri apostoli in officio ecclesiastico, sed eo ipso, quo quis copiosius operatur meritorie ad profectum ecclesie, habet a deo ad hec copiosius potestatem, ibidem folio 13. Ecce" sic" stat in libro, ut sequitur?: „Nam stat inculpatis electoribus eligere feminam in ecclesiasticum officium, ut patet de Agnete vocata Iohannes, que duobus annis et amplius papatum occupavit, ymo stat, quod eligant latronem, furem et dyabolum, sicud Christus elegit Iudam, et per consequens possunt eligere Antichristum. Et stat, eos eligere amore, avaricia vel odio personam, in qua deus non consentit approbative, sicud stat eos male eligere personam, cuius eleccionem passivam deus approbat. Et patet, quod non eo ipso, quo electores vel maior pars eorum consenserint viva voce secundum ritus hominum in personam aliquam, eo ipso illa persona legitime est electa, vel quod eo ipso est manifestus successor vel vicarius Petri apostoli vel alterius apostoli in officio eccle- siastico. Ideo illi, qui pertinencius scripture eligerent', subducta revelacione, solum probabili reputacione pronuncciant pro electo. Unde sive electores bene vel male elegerint, operibus electi debemus credere. Nam eo ipso, quo quis copiosius operatur meritorie ad profectum ecclesie, habet a deo ad hoc copiosius potestatem. Et hinc dixit Christus Ihesus Ioh. 10: Operibus' credite“ etc. Etm patet" eciam de Iohanne 23°, quem et qualem elegerunt, in 54 articulis contra eum per concilium Constanciense editis eodem tempore, quo ista erant facta et anno, in eodem loco, quia symoniacum, homicidam, piratam et sic de aliism. * 131 M [2]*** Papa prescitus non est caput ecclesie sancte dei. (1412) Hec" proposicio" non stat in libro, sed sic scribitur capitulo II. fol. IX°: „Vellem“ libenter a doctore racionem efficacem recipere, quare infidelis est illa questio, et quare infideliter dixit me querere, dum dico: Si papa est prescitus, quomodo est caput ecclesie sancte? Ecce veritas, que non potest in arguendo deficere, non infideliter arguendo, querit a scribis et Phariseis Mat. 12 dicens': Progenies vipperarum, quomodo potestis bona loqui, cum sitis mali? Et ecce ego quero a scribis: Si papa est prescitus, et sic proge- nies vipperarum, quomodo est caput ecclesie sancte dei? Respondeant' scribe et Pharisei, qui fuerunt in concilio Pragensis pretorii'. Possibilius enim est, quod loquatur prescitus bona, cum potest esse in gracia secundum presentem iusticiam, quam quod sit caput ec- clesie sancte dei. Item loh. 5 salvator arguit querendo sic a Iudeis': Quomodo potestis vos credere, qui gloriam ab invicem accipitis, et gloriam, que a solo deo est, non que- 73' B * ** *** v M červeně, při prvním pak artikulu připsáno in marg. červeně: Primus. Tato věta v M červeně. v M obvyklé červené označení in marg. chybí. i,una' M. — kv B z,elegere. — 1 ,eligunt‘ B. — m ,Et — aliis jen v M. — n ,Et hec‘ B. — o ,Res- ponderunt“ M. 2 Op. I f. 271—271'. — Joh. 10, 38. — 4 Op. I f. 271—272.— 5 Mat. 12, 34. — * Schůze na radnici Staroměstské dne 16. července 1412, na níž odsouzeny články Wyclifovy a učiněna snesení straně Husově nepřiznivá; srvn. o ni Sedlák Stud. a texty I, 55 n. — Joh. 5, 44.

Strana 101
PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 101 ritis. Et ego a simili quero: Quomodo, si papa est prescitus, potest esse caput ecclesie sancte dei, qui gloriam a mundo recipit, et gloriam, que a solo deo est, non querit? Pos- sibilius enim est, quod papa prescitus credat, quam quod sit caput ecclesie sancte dei, qui gloriam a mundo recipit“ etc. ibidem in libro late arguit. Magister“ dixit: „Vocando conformiter ecclesiam pro convocacione vel univer- sitate predestinatorum, ego quero ibi, sicud legit pronunccians: Si papa est prescitus, quo- modo est caput illius ecclesie sancte dei?“ 1415 Juni 8 131 M 3 Non est scintilla apparencie, quod oporteat esse unum caputq in spiritualibus regens ecclesiam, quod semper cum ipsa militante ecclesia conversetur, capitulo 5 fol. 2°. Istar sic" scribitur inb librob: „Distortas est ergo hec consequentia: rex Boemie est caput regni Boemie, ergo papa prescitus est caput tocius militantis ecclesie. Christus enim est caput in spiritualibus, regens militantem ecclesiam multo neccessarius, quam oportet ipsam cesarem in temporalibus regere, quia Christuss, qui sedet ad dexteram dei patris, necessario capitaliter regit ecclesiam militantem. Et non est scintilla apparencie. quod oportet esse unum caput in spiritualibus regens ecclesiam, quod semper cum ipsa mili- tante ecclesia conversetur, nisi infidelis vellet heretice [sentire], quod oportet militantem ecclesiam hic habere civitatem manentem perpetuam et non futuram' inquirere. Et ulte rius patet ibidem, quam inconveniens est similitudinis proporcio, esse papam prescitum caput ecclesie militantis ad esse regem caput regni Boemie“, etc.; ibidem." Quo* finito et lecto Magister Iohannes' dixit: „Immo verum est, quod tale caput corporale, de quo doctores ponebant in dictis suis, non semper oporteat esse et cum militante ecclesia eciam corporaliter conversari, cum eciam pro nunc nullum tale caput corporale habeamus', sed solum dominum Ihesum Christum. 74B 4 Cristus sine talibus monstruosis capitibus per suos veraces discipulos sparsos per orbem terrarum melius suam ecclesiam" regularet. Istar sic" statě inb librob inb formab, capitulo 5°. fol. primo: „Et quamvis doctor dicat, quod corpus militantis ecclesie aliquando est acephalum, nos tamen vere credimus, quod Christus Ihesus est caput super omnem ecclesiam, ipsam regens indefectibiliter, motum et sensum eidem spiritualem' influens, dato, quod nullum usque diem iudicii doctor*** probet essez aliud caput ipsius' ecclesieb, quam' dominumb Ihesumb Christumb. Nec potest dare doctor racionem, quare ecclesia tempore Agnetis per duos annos et per quinque menses fuit acephala, vivens secundum multa membra in Christi gracia, quin per idem posset esse acephala per plures annos, cum Christus sine talibus monstruosis capitibus suos veraces discipulos sparsos per orbem terrarum melius suam ecclesiam regularet“, et cetera in libro. ** ... Tato věta v M červeně. v M červeně. v M in marg. červ.: „Stanik'. P ,est deo‘ B. — q chybi v Mi B.—r ,Ita‘ M, v B chybí. — s ,Christo“ B. — t v B před tím škrtnuto ,for'. — v ,habemus' B. — W ,ecc esiam suam' B. — X ,stat scriptum' B. — y ,sènsum spiritualem eidem‘ B. — z v B nad řádkem. 8 Op. I f. 277. — » Op. I f. 277.

Strana 102
102 PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 1415 Juni 8 Hiis“ finitis dixerunt: „Ecce iam prophetat“. Et“ Magister Iohannes' Husb dixit: „Et ego dico, quod ecclesiaa tempore apostolorum melius infinite regebatur, quam nunc regitur. Et quid repugnat Christo, quod non eandem sine talibus monstruosis capitibus, que nunc fuerunt, melius regularet per suos veraces discipulos? Et ecce nunc nullum tale * Et illi deri- caput habemus, et tamen Christus non desinit suam ecclesiam regulare." debant eum°. 5 Petrus non fuit universalis pastor ovium Christi, necd Romanus pontifex. Ista" proposicio non est in libro, sed sic stat scriptumd, capitulo 5, fol. 3°. „Patet1o 2° ex verbis Christi, quod non limitavit Petro pro iurisdiccione totum mundum, nec tantum unam provinciame, similiter nec aliis apostolis. Quidam tamen eorum plures regiones, quidam' pauciores peragrarunt, ewangelisantes regnum dei, ut Paulus, qui plus omnibus laboravit, visitavit corporaliter et convertit plures provincias. Unde cuilibet apostolo vel eius vicaro fuit licitum tantum de populo vel terra convertere vel confirmare in fide Christi, quantum sufficeret, et non fuit restriccio iurisdiccionis, nisi ex insufficiencia“ etc. *133 M 6 Apostoli et fideles sacerdotes domini strenue in necessariis ad salutem regu- larunt ecclesiam antequams pape officium fuerat introductum. Sic facerent deficientel per summe possibile papa usque diem iudicii; 4 sexterno1l primo folio. Cum"** lectus fuisset, dixerunt iterumb: „Ecce prophetat.“ Et Magister' Iohannest dixit: „Ymo verum est, quod apostoli ecclesiam ante introduccionem huiusmodi officii papatus eciamk in neccessariis ad salutem strenue regularunt, et melius pro certo, quam nunc regitur; et possent eorum fideles sequaces idem facere. Et ecce, nunc nullum papam habemus et, forte poterit sic durare ad duos annos, vel quis scit, ad quantum tempus." Et* Palecz dixit: „Ah etm est hoc summe possibile?“ Et** Magister: „Ymo possibile." Et*** Stokes Anglicus dixit ad Magistrum: „Et quid tu gloriaris in hiis scriptis et doctrinis, tibi eorum tytulum" vane ascribendo, cum hee doctrine et sentencie non sunt tue, sed pocius Wicleffo, cuius viam sequeris?." Tato věta v M červeně. ** K tomu v M zvláštním znamením připojena červ. poznámka: Quia iam Iohannes 23 fuit depositus et Gregorius 12 cesserat sive con[de scenderat papatui'. *** V M červeně. a chybi v M. — b chybi v B. - c ,eum m' B. — d ,nec — scriptum' v M na rasuře — e ,provinciam id est“ B. — f et quidam' B. — g v M dvakrát. — h ,indeficiente‘ B. — 1 ,ipse‘ B. — k ,ecclesiam' B; ,eciam ecclesiam' M. — 1 ,strenue Christi regularunt ecclesiam' B. — m ,A et h est‘ M: A et est‘ B. — n ,earum titulum' B. — o pocius ipsius Wikleff B. — P v M nyní červeně: „Nota ad istos subscriptos articulos respon- siones breves Magistri Johannis Hus sunt, videlicet que scripte sunt cum rubrica interlinealiter. Isti sunt ultimi articuli, a následuji poslední artikuly, k nimž Hus odpověděl 20. června (Docum. 225—254) v rkpe do str. 140, načež následuje začátek vypravování o slyšeních (Sabbato ante Marcelli, v. svrchu str. 72), jdoucí v rkpe do str. 152, načež teprve po poznámce jež otištěna svrchu (str. 83 pozn. g: „Illa patent — ecclesia“) čte se část nyní následující (rkp. str. 152—160), jež se v B připojuje bezprostředně (f. 74—78). 10 Op. I. f. 278°. — 11 Op. I f. 283'.

Strana 103
PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 103 * 152 M 1415 Juni 8 * 153 M * 75B Cum* ergo iam articulos predictos, tam attestacionums, quam eciam inmediate 74'B precedentes 'finivissent, et quasi iamf silencium esset, dixit cardinalis Cameracensis: „M. lohannes, ecce vie due vobis sunts posite, quarum unam eligatis'. Vel quod detis vos plane et totaliter ad graciam et ad manus concilii, quidquid concilium dictaverit vobiscum, quod sitis contentus; et concilium ob reverenciam hic domini regis Romanorum et fratris sui, regis Boemie, 'et propter vestrum bonum faciet vobiscum pie et humaniter: vel si adhuc aliquos articulos ex predictis tenere wltis et defendere, et si optatis adhuc aliam audienciam, illa dabitur vobis; sed sciatis, hic esse tam magnos et illuminatos viros, doctores et magistros, qui habent contra articulos vestros tam fortes raciones, quod timendum est, ne in maiores errores involvereminiu, si illos articulos defendere volueritis et tenere. Ett ego consulo, non iudicialiter loquor.“ Et alii subiunxerunt: „Pro certo, M. Iohannes, melius est vobis, ut dicit dominus cardinalis, ut detis vos totaliter ad graciam concilii et non teneatis aliquid pertinaciter.“ Et Magister inclinato capite respondit humiliter: „Reverendissimi patres! Ego huc libere veni, non ad aliquid pertinaciter defendendum, sed, si in aliis minus bene seu defectuose posui, volo informacioni concilii humiliter subiacere. Rogo tamen propter deum, quod' detur michi audiencia ad declarandum intencionem meam super articulis michi obiectis et sanctorum doctorum scripta. Et si raciones mee et scripture efficaces non fuerint, volo informacioni concilii humiliter subiacere.“ Et statim multi clamaverunt dicentes: „Ecce cautulose et pertinaciter loquitur. Wit subiacere informacioni concilii, et non correccioni et diffinicioni.“ Et ipse respondit: „Ymo informa- cioni, correccioni et decisioni volo subiacere concilii; deus michi testis est, sincere et non cautulose loquor.“ Et cardinalis Cameracensis dixit ad illum: „Magister Iohannes, ex quo wltis vos dare ad graciam concilii et eius informacioni subici, sciatis, quiaw informacio vestra a doctoribus bene 60", quorum aliqui iam recesserunt et Parisienses iamb supervenerunt, nullo contradicente, de mandato et ex comissione* concilii est ista: quod vos primo humiliter recognoscatis errorem vestrum in istis articulis, quos hucusque tenuistis; 2°, quod abiuretis istos' articulos et iuretis, illos in eternum amplius quod non velitis tenere, nec predicare, nec docmatisarez; 3° quod vos publice revocetis illos articulos et retractetis, quos', ut hic deducitur contra vos, tenuistis, scripsistis, et predicastis'; et 4°, quod illis oppositum deter- minetis, teneatis et predicetis." 'Et magister Iohannes inter multa hinc inde per alios cribrata et collata dixit: „Reverendissime pater! Ego paratus sum humiliter obedire concilio et informari. Sed rogo propter deum, quod michi laqueum dampnacionis non velitis inponere, ut non cogar mentiri et abiurare illos articulos, de quibus teste deo et consciencia michi nichil constat, 154M et testes contra 'me deponunt, queb nec in cor meum umquam ascenderuntd, et presertim Rkpis Gd má na ƒ 218'—220 toto samostatné stylisování zprávy Petrovy: Sequitur conspiracio contra innocentem Magistrum Joannem Hus in concilio Constan- ciensi facta. Articulis 29 finitis et aliis testimoniis contra ipsum tunc productis dixit cardinalis Cameracensis: Magister Joannes! Duo hic tibia sunt eligenda: aut quod des te in graciam concilii et facias sicut a za tím škrtnuto ,restant. q,atestacionum‘ B. — 1 ,iam quasi' B. — s ,due vie sunt vobis' B. — t ,eligetis' B. — u ,involvemini" B. — v v M před tím škrtnuto ,quot a následujíci michi po opravě. — w ,quod B. — x ,commissione“ B a tak vždy níže. — y „subiuretis istos“ M. — Z ,dogmatisare“ B. — a chybi v M. — b chybi v B. — c ,quos — predicastis' v M omylem až po ,predicetis'. — d ,ascederunt' B.

Strana 104
104 PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 1415 Juul 8 de isto, quod post consecracionem in sacramento altaris remaneat panis materialis. Illos autem, de quibus constat michi, et quos in libris meis posui, docto de opposito, volo humiliter revocare. Sed quod ego omnes articulos michi inpositosa abiurarem, quorum multi michi deo dante false ascripti sunt, laqueum michi dampnacionis menciendoe prepa- rarem, quia abiurare, ut in Katholicon12 me legisse' memoror, est errori prius tento renunc- ciare. Sed quia multi michi articuli ascripti sunt, quos numquam tenui, nec in cor meum ascenderunt, ideo videtur michi contra conscienciam illos abiurare ets mentiri.“ Et illi dixerunt: „Non non, hoc non est abiurares.“ Et Magister dixit: „Ita ego legi, quod illud sith abiurare.“ Et clamaverunt multi, cum conscienciam attestaretur, dicentes: „Et forte tua conscientia numquam dictaret tel errasse vel errare? Et interim rex dixit: „Audias, Hus! Et quare nolles omnes articulos erroneos abiurarek, quos dicis, quia testes contra te malel deposuerunt? Et tamen ego volo abiurare eta abiuroa omnes errores, et quod nullumm erroremb volo tenere, non tamen oportet, quod aliquem prius tenui.“ Et ille: „Domine rex, hoc non sonat illud vocabulum vel verbum abiurare.“ Et cardinalis Florentinus dixit: „Mag. Iohannes! Dabitur vobis una forma satis limitata in scriptis illorum articulorum, sub qua illos abiurare debeatis, et tunc delibera- bitis, quid facere debeatis vel velitis." Tunc rex dixit: „Iohannes Hus! Ecce due vie sunt tibi posite, vel quod abiures" et revoces errores hic condempnatos et des te ad graciam concilii, et concilium tibi in aliquo graciam faciet; vel, si vis, quod tu defendas illos errores, et concilium et doctores habent iura° sua, quid tecum debeant finaliter facere.“ Et ipse respondit: „Serenisime princeps! Ego nullum volo errorem tenere, sed volo me humiliter submittere concilii determinacioni. Solum quod deum et conscienciam non offendam, nec dicam, me illos errores tenuisse, quos numquam tenui, nec umquam 'in cor meum ascenderunt. Et eciam rogo, quod solum michi detur audiencia ad tantum, quod possim meam intencionem declarare in certis punctis et articulis michi obiectis et specialiter" de papa, capitibus et membris ecclesie, in quibus mecum equivocant, quod meam intencionem concipiant, quia ego concedo et dico, quod papa, episcopi, prelati et sic de aliis, si sint" presciti et in peccatis morta- libus, non sunt vere tales quo ad merita, nec digne coram deo pro tunc, sunt tamen quo ad officia tales, scilicet pape, episcopi, prelati et sic de aliis, cum, ut dixi, sint indigni ministri sacramentorum.“ Et post multa alia hinc inde ventilata rex iterum dixit: „Audias, Iohannes Hus! Sicud heri 'tibi dixiis, adhuc tibi dico, non possum tibi resumere; etatem .155 M habes', si voluisti, potuisti bene intelligere. Iam audis, quia domini tibi duas vias propo- tecum finaliter ordinaverit et diffiniverit. Vel si vultis pertinaciter defendere aliquos articulos .219 et petitis audientiam super his, illa dabitur vobis.“ Et ille: „Reverende pater! Non veni huc ad aliquid pertinaciter defendendum, sed in quibuscumque devius fuero, volo stare humiliter concilii informacioni. Et rogo propter deum, detur mihi audientia aliquot magistrorum vel doctorum, ut audiant meam intencionem super articulis mihi oblatis, et si scripture pro eisdem, qui in libris meis positi sunt, per me allegate, non fuerint eficaces, volo humiliter concilii informacioni subiacere.“ Et cardinalis Cameracensis ad illum: „Magister Josannes]! Ex quo vultis subiacere informacioni concilii, ecce ista est informacio de voluntate concilii doctorum bene 60, nullo contradicente: quod tu 75B e ,meciendo‘ B. — f ,legisse me‘ B. — g ,et — abiurare doplněno v M něco níže (po ,attestaretur“). — h ,fit' M. — I tibi' B. — k v M opraveno z ,omnes abiurare articulos erroneos'. — 1 ,male contra te‘ B. — m v M po korrektuře. — n v M opraveno z ,abiureris“. — o v M opraveno z ,iurare'. — P „presertim' B. — q ,sunt“ B. — r v M před tím škrtnuto habere“. n Příruční zpracování theol. zásad ve formě slovníku. — 12 Srvn. svrchu str. 81.

Strana 105
PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 105 *76 B * 156 M suerunt, vel quod tu des te in omnibus ad graciam sacro concilio, et quanto cicius tanto melius, et revoces omnes errores illos in libris tuis scriptoss, et eciam illos, quos recogno- visti solus, et super quos contra te sufficiens testimonium adduxerunt', quibus oportet nos credere, quia dicunt scripture, quod „in" ore duorum vel trium testiumb stet omne verbum;" et hic super aliquibus articulis quam plures deposuerunt et magni viri. Et pro illis erroribus suscipias penitenciam corde contrito, non fictam, sicud tibi dictabit concilium“, et illis, ut dicunt domini, oppositum determines et scribas, et iures illos et alios amplius non tenere; vel si vis illos pertinaciter tenere et defendere, quod tunc certe concilium contra' te procedat secundum iura sua.“ Et quidam antiqus episcopus et canus de Polonia dixit: „Iura sunt clara in Clementinis et Sexto de hereticis, quomodo debeat secum fieri.“ Et Magister regi respondit: „Serenissime princeps! Tamen dixi prius, quod huc libere veni, non ea intencione, quod velim aliquem errorem tenere vel heresim, sed volo humiliter concilii stare informacioni.“ Et multi clamabant: „Ecce pertinax est, wlt stare informacioni concilii, et tenuit illos errores a multis annis, et non wlt subiacere correccioni et diffinicioni concilii, ut revocet illos errores.“ Et quidam sacerdos pingwis, sedens in fenestra in tunica preciosa, et videtur fuisse Prutenus, dixit clamando: „Non admittatur ad revocacionem, quia et si revocabit, non tenebit, quia misit literam in recessu suo suis fautoribus et adherentibus, quibus publice lecta 'est, quoda, etsi cogeretur ad revocandum, quia solum ore wlt hoc facere, sed non corde 15. Et ergo nullo modo sibi credatis, quia non tenebit.“ Et Magister dixit: „Ymo volo humiliter informacioni, correccioni et decisioni consilii subiacere. Et feci publicas protestaciones in tractatu Contra Magistrum Stanislaumw, quod volo stare humiliter determinacioni sancte matris ecclesie1s, sicud quilibet fidelis christianus debet stare.“ Et Palecz surgens dixit: „Et si ego multum protestarer, quod hic Magistrum Albertum17 penes me sedentemb nollem alapisare, et tamen ipsum alapisarem', vel ipsum alapisando, qualis esset illa protestacio? Sic et tu protestaris, quod nullum vis errorem, et specialiter ipsius Wicleff€ tenere et defendere, et illos defendens." Et dixit: „Ecce, reverendissimi patres, hic sunt IX articuli ipsius Wicleffy“ — et legit eos per ordinem de carta — „contra quorum quinque dudum dampnatorum sentenciam Magister Stanislaus de Znoimaz predicavit in ecclesia beate Virginis ante Letam curiam primo articulos istos de libris tuis extractos et alios contra te deductos fatearis esse erroneos, quos tibi concilium dabit in scriptis. 2° quod abiures illos, 3° quod determines illis oppositum et 4to quod sustineas penas et correctiones corde contrito super erroribus illis iuxta dictamen concilii. Si autem illos vis defendere pertinaciter, dabitur tibi audientia. Sed scias hic esse tam valentes magistros, qui habent tam fortes rationes contra illos articulos, quod etiam tu in profundiores errores involveris." Et ipse: „Reverende pater, rogo propter deum, ut mihi laqueum damnacionis non imponatis, quia deo teste et conscientia mea multi mihi articuli sunt impositi, qui nec in cor meum ascenderunt, et illos mihi abiurare est laqueum damnacionis incidere. Sed in aliis in libris meis positis, si doctus fuero, quod erravi, volo humiliter informari.“ Et illi clamabant: „Ecce cautulose et pertinaciter loquitur, vult informari et non corrigi. Et ille: „Deo teste, non cautulose, sed sincere loquor, et informari et corrigi volo, docto, quod erravi. 1415 Juni 8 s v Mopraveno ze ,scriptis'. — t ,produxerunt“ B. — u v M po korrektuře. — V ,conte M. — Wv M opraveno ze ,Stanislam'. — x v M opraveno z ,allapisare'. — y ,Wikleff“ B. — z ,Znoyma‘ B. b“ tak v Gd. 14 Mat. 18, 16. — 15 V tom smyslu bylo také koncilu podáno zvláštní varovné dobré zdáni (rkp. Olom. II. 91 f. 168—168 ); v. Novotný, Hus II, 447 pozn.; miněn jest ovšem rozluční list Husův (Doc. str. 71—77 č. 37 Novotný str. 207—209 č. 87) lživě přeložený; srvn. svrchu str. 30. — 16 v. Op. I f. 267. — 17 M. Albert Wa- rentrappc. 14

Strana 106
106 PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. (1412 Juli 11) (uli 12) publice, presente multitudine cleri. Et dux Arnestus, dux Austrie, tunc erat in Praga1s. Et ego similiter ibidem post contra illos' predicavi. Et ipse Hus cum' complicibus suis illos pertinaciter defendit in scolis et publice.1° Et fecisti“, inquit ad Magistrum Iohannem „quedam scripta2° pro illorum defensione, que hic habentur, et si tu non dabis tua scripta, nos dabimus“. Et ipse dixit: „Detis.“ Et rex dixit: „Si habes talia scripta, bonum esset, quod ea dares hic concilio ad examinandum illa, et si tu non dabis, aliie dabunt“. Et ipse dixit: „Dent." Interim exhibuerunt unum articulum, qualiter ipse glosasset quandam sentenciam pape. Et ipse dixit, quod non glosavit illam nec umquam prius vidisset illas glosas cum dicta sentencia, nisi in carcere aput Predicatores, cum sibi fuisset per comissarios pre- sentata. Et illi dixerunt: „Sed scis, quis glosavit illam; dicas sub iuramento, quod fecisti, dicere veritatem.“ Et ille dixit: „Pro certo nescio, quis glosavit, sed audivi, quod Magister Gessenicz' illam glosaverit“. Et illi dixerunt: „Tamen in carcere confitebaris, quod ipse glosasset.“ Et ille: „Non confitebar, solum ex auditu.“ Et illi: „Et utrum approbas glosam illam, vel si placuit tibi?“ Et ille: „Quomodo debuit mihi placere, cum, ut prius dixis, numquam illam vidi.“ Et illi ad eum: „Sed utrum adhuc placet tibi?“ Respondit: „Non placet.“ Et ex tantah vexacione iam valde palidus erat, quia, ut dixerunt, quibus con- stabat, quod illam noctem totam duxit insompnem, quia dolore dencium et capitis vexa- batur21, et febris eum quassare inceperat. Post hoc legerunt unum articulum de tribus decollatis, qui, ut posuerunt, propter ipsius scandalosam predicacionem, qua ipsos ad inobedienciam sedis apostolice et literarum papalium inducebat, literis apostolicis reclamantes' decolati sunt2s, quos ipse postea suis clericis et discipulis ad cappellamk Bethleem cum cantu: Isti sunt sancti mandavit depor- tari et in crastino2s loco misse defunctorum missam de martiribus cantari iussit et sic illos decollatos sanctificavit, et quantum in eo fuit, canonisavit; et post in sermone dixit: quod nollet ipsos dare pro tanta massa argenti, certam massam in capella dicta de- monstrando. Et Magister respondit: „Verum est, quia decollati sunt, sed quod ego fecerim eos cum tali cantu deportare, non est verum, quia tunc non eram ibi." Et statim surgens Naso", dixit: „Audite me, rogo, duo verba. Ex quo de istis de- collatis' fit mencio, michi bene constat, quia eram tunem cum rege Boemie, tunc Roma- Tunc inter multa et ardua alia surgens Palečz€' dixit: „Serenissime princeps et domine, et reverendissimi patres. Ego contestor hic vestram serenitatem et reverencias, quod in his, que contra ipsum feci, non ex odio feci vel malo animo, sed ut satisfaciam iuramento facto, cum sim doctor sacre theologie licet indignus.“ Et similiter Michael de Smradarz dixit: „Et ego etiam.“ Et Magister dixit: „Sto ad iudicium dei, qui nos iudicabit, unicuique quod meruit retribuendo." * 76' B * 157 M 1415 Juni 8 (1412) .219 * v M in marg. červeně „Naso'. a chybi v M. — b chybi v B. — c v M za tim škrtnuto ,pertinaciter defendit in scolis'. — d v M nad řádkem. — e ,et alii B. — f „Jessenicz‘ B. — 8 ,prius ut dixi' B. — h ,tacta' M. — 1 ,reclamantibus' M. — k ,capell. B. — 1 ,decolat. B a tak i níže. — m ,tunc eram“ B. c na rasuře. 18 Vévoda Arnošt byl v Praze v září, říjnu 1412 (v. Novotný, Listy Husovy 22—23) a za jeho pobytu Páleč měl kázáni, jehož obsah uvádi Chr. univ. Prag. (FRBV, 575): kázání Stanislavovo (a jiné Pálčovo) konáno však již v srpnu t. r. — 19 Tehdejší obrany mimo Husa účastnil se také M. Bedřich Epinge kvestil „de excommunic.“ — 20 v. Op. I. f. II1—134. — 21 O tom vypráví Hus v listě ze dne 7. června, Doc. str. 109 č. 66; Novotný č. 125, str. 263. — 2 Popravy vykonány dne I1. července 1412, ale pohřební průvod vedl M. Jan z Jičina (v. St. let. str. 17—18) a Hus se ho neúčastnil. — 2 Dne 12. července.

Strana 107
PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 107 norum, ubi, postquam iste Hus multa contra inobedienciam sedis apostolice et literarum papalium predicasset et audientes suos ad eandem provocasset, mox dicti decollati in sermone quodam clamarunt" contra literas apostolicas, et rex Boemie illos decollari mandavite, post quorum decolacionem? iste predicavit in Bethleem, sicud" sibi placuit, et sicud iam audivistis. Postea propter illos comunitas insurrexit contra consilium et contra consules Pragenses, dicen- tes, quia innocentes homines et iniuste mandassent decolare, et tumultus et rumor magnus erat. Nam multa centena hominum venerunt ad pretorium, dicencium, quia et ipsi mori vellent pro illa veritate. Deinde consules, non valentes sedare tumultum, venerunt ad regem, quid mandaret facere, quia non possent sedare tumultum. Et rex Boemie dixit: „Et si mille tales essent, fiat ipsis sicud et illis. Et si non sufficiunt vobis iusticiariis et lictores hic in regno, faciam de aliis terris illos adduci.“ Et Magister dixit: „Ecce domini, iste doctor iniuriam facit domino regi, cum rex non mandavitt illos decolari.“ Et Palecz“ surgens dixit: „Quia rex mandavit proclamari publice, ut nullus bullis papalibus contradicat, et isti contradixerunt illis publice, ideo virtute illius mandati regii decolati? sunt, quos iste canonisavit. Quia legatis in libro suo De“ ecclesia capitulo 20 Ff, et videbitis, qualiter illos canonisavitu.“ Et legerunt propheciam, credo Danielis XI°, ubi ponitur:25 „Et ruent gladio et flamma et captivitate dierum, et applicabuntur' eis multi fraudulenter.“ Et postea, qualiter hoc impleturw in illis tribus „laicisč, Martino, Stasskone, et Iohanner, qui“ non con- sencientes, ymo „contradicentes Antichristi mendaciis“, cervices suas gladio exposuerunt, et alii multi ad idem parati fuerunt, et multi illis fraudulenter associati sunt, qui minis Antichristi exterriti, in fugam conversi sunt et „retro2s abierunt“ etc. Quibus lectis presi- dentes sese alterutrum intuebantur quasi quodammodo admirantes." Postea Anglici produxerunt copiam cuiusdam litere universitatis Oxoniensis27 Pragam apportate, quam dicebant Magistrum Iohannem“ in sermone publicasse et sigillum pro recomendacione ipsius Wicleffd ostendisse. Et cum legissent eam, requisierunt ab eo, si eam pronuncciasset. Et ipse respondit, quod sic, quia illam cum sigillo universitatis Oxo- “ 158 M niensis 'duo studentes Pragam attulissent. Tunc Anglici requisiverunte ab eo et eum, ut Tunc** rex Sigismundus dixit: „Joannes Hus! Heri" tibi dixi et adhuc tibi dico, non possum tibi 2° dicere. Etatem habes, si vis, potes intelligere. Ecce duas vias habes tibi propositas: vel quod tu revoces et abiures illos errores condemnatos et condignam penitenciam pro illis assumas non fictam, et illis oppositum predices, et domini tibi graciam facient aliqualem. Vel quod tu illos pertinaciter teneas, et domini de concilio habent iura sua, sciunt bene, quid tecum debeant facere.“ Et*** ille dixit: „Serenissime princeps, iam dixi, quia nihil volo pertinaciter defendere, solum rogo, ne mihi laqueus damnacionis imponatur, ut non fatear me tenuisse illos errores, quos mihi mendaciter ascripserunt et contra me testati sunt deo teste et consciencia mea.“ *71B 1415 Juni8 (1412) ** *** v M in marg. červeně ,Palecz'. In marg. v Gd. jinou rukou: ,Sigismundus rex alloquitur Hussum in concilio." v Gd in marg. touž rukou co předešlá marginálie: „Respondet Hussus regi." n ,reclamaverunt B.— o v M před tím škrtnuto „iussit“; B: „decolari mand.“ — p ,decoll.“ B. — q ,sicut“ B. — 1 ,rellent“ B. — s v M před tím škrtnuto ,instant'. — t ,mandaverit“ B. — u ,canonisat‘ B. — V ,associa- buntur‘ B. — w ,inpletur' B. — x ,laycis' B. — y ,Martino‘ B. — z ,ammirantes‘ B. — a chybi v M. — b chybi v B. — c v M místo vyškrabeného „J. H. — d ,Wikleff“ B a vždy. — e requisierunt“ B. 24 v. Op. I, f. 245'. — 25 Dan. 11, 33—34; jest obsaženo také v onom citátu. — 26 Joh. 6, 67. — 21 List Oxfordský Wyclifovi příznivý přinesen do Čech asi koncem r. 1408; o jeho pravosti není příčin pochybovati, v. Lechler, Wiclif II, 69 n., Tomek III, 453 pozn.: Novotný, Hus I, 313 pozn. 1. 1 Dne 7. června. 14*

Strana 108
108 PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. nominet illos studentes, quia dixerunt illam literam fuisse falsificatam et non debite ema- nasse. Et Magister, ostendes super Palecz, dixit: „Ille amicus meus novit bone memorie Nicolaum2s Faulfis', qui illas literas apportavit cum alio, quem non scio2s, quis fuerit. Et interrogaverunt eum Anglici, ubi esset ille. Et Magister dixit: „Mortuus est alicubi, credo, inter Hispaniam et Angliam.“ Et deriserunt eum. Et Palecz dixit: „A! Ille Faulfiss non fuit Anglicus, sed Boemus. Et ecce, reverendissimi patres, ille idem Faulfiss portavit unam peciam lapidis de sepulcro ipsius Wicleffd, quam postea Prage pro reliquiis venerabantur et habebant. Et horum omnium iste Hus conscius erats." Postea Anglici aliam literam illi litere oppositam cum appresso sigillo, uth dicebant, cancellarii Oxoniensis, legi procurarunt, qualiter non sine cordis amaritudine innotescunt, quomodo discipuli et imita'tores Johannis Wicleffd multos errores ex eius libris in regno Anglie seminarunt; ideo illi' malo universitas volens occurrere, deputavit XII solempnes doctores et magnos theologos, qui libros eius diligenter revolventes, extraxerunt ex eis CCLXk articulos, quos ipsa universitas diligenti examine et matura deliberacione preha- bitis iudicavit reos igne, sed ob reverenciam fidei et huius sacri concilii illos huc Constan- ciam destinavit et transmisit condempnandoss etc, ut in dicta litera continetur. Interea* cum iam ad modicum tenerent silencium, surgens Palecz et iam quasi audita conclusione contra Magistrum dixit: „Serenissime princeps et reverendissimi patres! Ego serenitatem vestram et vestras reverencias et deum primo contestor, quod in hiis, in quibus processi contra ipsum, non ex aliquo zelo malo vel odio persone feci illa, deus michi testis est, sed solum ideo, ut satisfaciam iuramento meo, quod feci, cum sim doctor sacre theologie, licet indignus, ideo illa feci.“ Et Michael de Causis, qui ante Magistrum sedebat, surgens dixit: „Et ego similiter. Quibus Magister Hus respondit: „Sto ad iudicium dei, qui me et vos iuste iuxta merita iudicabit. Et cardinalis Cameracensis dixit: „Pro certo ipse Magister Stephanus valde pie se habuit ad illos libros et articulos, et eciam alii doctores, quia multo plures et graviores istis extracti fuerunt, et ipsi eos deposuerunt, et adhuc istos semper ad melius interpreta- bantur, ecce quia adhuc in libris multo gravius ponitur, quam ipsi articulaverunt“ etc. Post hoc episcopus Rigensiss1 Magistrum Hus recepit, ut iret ad locum carceris. Quem transeuntem dominus Johannes de Chlum salutans et manum illi exhibens, conso- labatur. Qui valde gratus fuit de illo, quod ipsum, iam quasi ab omnibus reiectum, spretum Et multitudo succlamavit: „Et consciencia tua dictaret, te nunquam forte aliquid mali fecisse." Et statim unus episcopus de Polonia, antiquus valde, dixit: „Tamen iura sunt patencia in 6to et in Clemen- tinis de hereticis, quid debeat secum fieri". Et episcopus Rigensis'1 recepto Magistro Joanne, ipsum duxit ad vincula. Cui transeunti dominus Jofannes] de Chlum miles manum porrexit et eum salutavit, de quo valde gratus extitit. O si hec veritatis amici audivissent, et qualiter se a gravi planctu continuissent, ubi tunc veritas tam patenter opprimebatur. TTB * 159 M 1415 Juni 8 * v M in marg. červeně: „Nota, Palecz protestacio. 1 Faulfiss' B. — E v M před tím škrtnuto „f. — h ,et M. — 1 ,illo“ B. — k v M před tím škrtnuto ,al“ (asi chybně čtěné CCLO). 28 Mikuláš Faulfiš rodem z Č. Budějovic; r. 1407 pobyl na studiích v Anglii, v. Loserth, MIÖGXII, 259 n.; Novotný, Hus I, 460 pozn. 4. — 2 Byl to Jiři z Kněhnic (v. tamže); r. 1408 stal se bakalářem. — 30 Artikuly otiskl v. d. Hardt, IV, 400 n.; byly odsouzeny v Kostnici. — 31 Jan z Wallenrodu pruského zákona.

Strana 109
PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 109 1415 et hereticatum, non erubuit nec est veritus' salutare et illi publice manum porrigerem. Juni 8 Et hoc idem postea domino Iohanni intimavit 2. Et post recessum" eius omnes', qui ibi erant in eodem loco, prelati et cardinales, volebant recedere et iam surrexerant. Tunc armati, qui retro custodiebant, eciam reces- serunt, et nostri appropinquaverunt ad fenestram, et dominus Iohannes de Chlum et dominus Wenceslaus de Lestna et P. baccalarius? interius adhuc erant. Quos, ut videtur, rex non consideravit, sed estimabat eos recessuros's tunc, quando Magister ducebatur ad carceres°. Dixitque rex": „Patres' reverendissimib! Iam audistis', quod eciam ex multis illis, que sunt in libris eius, et que confessus est, et que contra eum sufficienter probata sunt, sufficeret sibi pro condempnacione unum illorums. Et* ergo, si nolueritt illos errores revocare et abiurare Eo vero recedente rex** cepit loqui: „Jam audivistis, quia ex centum unum ex illis, que probata sunt in eumd' et que confessus est, et que sunt in libris eius, sufficeret sibi pro condemnacione. Et Sem vkládá rkp. Třeb. A 16 f. 254 zlomek listu (Petra z Mladoňovic?): ... dampnacione et ideo si nollet revocare etc, ut dixistis, comburatur, vel vos faciatis secum sicut scitis secundum iura vestra. Et sciatis, quod quecumque promitteret vobis, quod velit revocare, non credatis sibi, quia ego tali non crederem, et nec permittatis eum amplius predicare, quamdiu vivit, nec ad regnum venire, quia veniens ad suos fautores, faceret novissimos errores peiores prioribus. Et istos arti- culos dirigatis fratri meo, regi Bohemie, et ad alias terras. Et si qui inventi fuerint eius fautores, quod cum eis fiat iusticia, ut rami cum radice evellantur. Et concilium scribat principibus, quod sint suis prelatis favorabiles, qui pro istorum errorum extirpatione hic laborarunt. Et faciatis finem cum aliis ocultis eius discipulis, et specialiter cum isto, qui detinetur. Et illi dicunt: „Jeronimo“. Et ille: „Ita“. „Cum illo faciemus finem infra unum diem, ille est discipulus et iste magister“. Et quottidie conclusio prestolabatur, hec tamen baronum litera35 distulit aliquantum. Hec est littera de Constantia huc allata. Nato následuje v onom rkpe list Husův M. Martinovi z Volyně. V rkpe Víd. 4902 f. 92' jest list Husův Škopkovi z 9. června (se zmínkou o připojené písni), načež následuje projev příslušníka protivné strany: Feria 4“ post festum Corporis Christi factum est 1415 (in marg.). Item de Hussone, quia ipse fuerat examinatus videlicet feria 4ta, quinta publice, feria 6ta coram36 secularibus et spiritualibus rege eciam presidente, et est in toto condempnatus. Inter cetera colloquentibus quibusdam cum rege, quid sint facturi cum istis duobus hereticis, rex dixit: „Unum devorabimus, alium conburemus“. Post iterum rex dixit: „Faciatis finem eciam cum Jeronimo ante recessum meum. Sed ille est fatuus, illum una hora expedietis.“ Et spero, quod dabitur sibi feria 2“ audiencia cum condempnacione plena. Scriptum festinanter, quod exemplar ab eodem cantico"" non habui, sed proprie conavi volens vos commonere'. ** V Gd in marg. touže rukou co předešlé marginálie: „Sigismundi regis sermo ad concilii patres contra Hussum." 1 ,veritus est‘ B. — m ,porigere‘ B. — n V M opraveno z ,recessut. — ° ,omnes — carceres chybi v B. — P v M nad řádkem. — q ,rex dixit“ B; ,dixit rex‘ Gr, jenž tu začiná (f. 161) nadpisem: „In ultima audientia Magistri Johannis Hus'. —1,audivistis' B. — s ,unum pro condempnacione illorum‘ B.—t ,voluerit‘ B. d před tím škrtnuto ,illum“. n Doc. str. 110 č. 67, Novotný 264 č. 126; co tištěno drobněji, opírá se o list ten. — 33 Tak v rkpe mylně místo ,recessisse“; autor chce řici: „mínil, že odešli...“ — 3 Mat. 18, 16. — 35 List pánů moravských z 8. května 1415, jenž došel koncilu dne 12. června; srvn. svrchu str. 71 a konec rkpu Gersdorfského níže str. 110. — 36 mělo by býti ,feria 4ta, sexta et sabbato“ (ve středu, v pátek a v sobotu), kdy slyšení konána. — 37 Totiž přiložený k listu Škopkovi z 9. června — patrně posílány listy Husovy do Čech i prostřednictvím pro- tivníků; srvn. Novotný, Hus II, 390 pozn. 1.

Strana 110
110 PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 1415 Juni 8 *78 B et contra 'illos determinare, tunc comburatur, vel vos cum ipso secundum iura vestra faciatis sicut scitis. Et sciatis, quod quecumque promitteret vobis, quod vellet revocare, vel quod hic revocaret, non credatis ei, nec ego sibi crederem, quia veniens ad regnum et suos fautores, illos et plures alios errores seminaretu, eta fieret novissimusa errora peiora priorea. Eta ideos inhibeatis sibi omnino predicacionem, ne amplius predicet, et eciam, quod non veniat amplius ad fautores suos, ut plus errores illos' non seminet. Et istos articulos hic condempnatos dirigatis ad terram Boemiew fratri meo, et procht dolor" ad Poloniam et ad alias terras, ubi iama eciama ipse“ habet suos occultos' disci- pulos et fautores multosb. Et quicumque inventi fuerint, qui illosz tenerent, quod episcopi et prelati in illis terris tales puniant, ut simul rami cum radice evellantur. Et quod concilium scribat regibus et principibus, ut eo magis suis prelatis sint favorabilesd, qui in hoc sacro concilio diligenter laborarunt, ut ille hereses extirpenture. Et' eciam scitis, quia scriptum est, quod' in duobus vel tribus testibus stet omne verbum: hic autem pars centesima suffecisset ad condempnacionem suam'. Et ideo eciam faciatis finem cum aliis eius occultis discipulis et fautoribuss, quia ego in brevi sum recessurus. Et specialiter cum isto, istol, — resumendob illamb diccionemb ,isto", — qui hic detinetur.“ Et illi dixerunt: „Jeronimo?“ Et ipse: „Ita, Jeronimo.“ „Cuml illo faciemus finem infra unum diem, iam levius erit, quia iste est magister“, (denotantesb Magistrumb Husb) „et ille, Jeronimusb. discipulus eius.“ Et rexb iterumb: „Pro certo, ego adhuc eram iuvenis, quando ista secta orta est et incepit inb Boemiab, et ecce ad quantum crevit et multiplicata est. Hiis habitisk singuli abinvicem de dicto refectorio gaudentesb discesserunt. Et circa quamlibet audienciam multi armati cum gladiis, balistis et securibus longis, cum educeretur' vel introduceretur Magister Iohannes' Hus, dictum refectorium circumstabant. Hec igitur consignavimusm, que ibi fieri vidimus" et eciammet audivimus°. Et si aliqua minus ordinate posuimus?, volumus, ab illis docti, qui eciam presentes fuerunt et ea melius cogitant, reformare. Non autem ideo signavimus", ut aliquam personam confun- deremus vel laudaremus", sed simpliciter deo teste ad perhibendum testimonium veritati, et ut ora multorum ex solo relatu varia et incerta loquencium inposterum de dictis audienciis et inibi gestis et actis efficacius obturenturs. ideo si nollet revocare, ut dixistis, comburatur, vel vos faciatis secum sicut scitis secundum iura vestra. Et sciatis, quod quecumque promitteret vobis, quod velit revocare, non credatis sibi, quia ego tali non crederem, et nec permittatis eum amplius predicare, quam diu vivit, nec ad regnum venire, quia veniens ad suos fautores, faceret novissimos errores, peiores prioribus. Et istos articulos dirigatis fratri meo, regi Boemie, et ad alias terras. Et si qui inventi fuerint eius fautores, quod cum eis fiat iusticia, ut rami cum radice evellantur. Tunc concilium scribat principibus, quod sint prelatis favorabiles, qui, pro illorum extirpacione errorum hic laborarunt. Et faciatis finem cum aliis occultis eius discipulis, et specialiter cum isto, qui detinetur.“ Et illi dicunt: „Hieronimo.“ Et ille: „Ita.“ „Cum 'illo faciemus finem infra unum diem. Ille est discipulus et iste magister." Et quottidie conclusio prestolatur, hec tamen baronum litera'* distulit aliquantum. * 160 M 220 u „semina M. — v v M před tím škrtnuto ,suos“ — w ,Bohemie' Gr. — x ,quia' M, Gr., kde dalši (po „ipse*) rovněž chybí. — y ,ocultos B; v M před tím škrtnuto ecclesiasticosf. — z ,illos articulos' Gr. — a chybí v M. — b chybi v B. — c Tato i následující věta (Et quod — suam“) chybí v Gr. — d ,favorables' M. — e ,destruantur‘ B. — f ,Et eciam — suam‘ jen v M. — g ,fautoribus, ut Jeronimo etc. Gr, jenž tím končí. — h ,Et cum‘ B. — 1,fiet B. — k v M opraveno z ,habi'. — I ,induceretur“ M; ,educeretur vel induceretur“ B. — m ,consignavi B. — n ,vidi' B. — o ,audivi B. — p ,hic posui, volo ab illis doctus‘ B. — q ,signavi, ut .. . laudarem' B; ,ut — laudarem' v M opakováno. — 1 ,imposterum B. — S ,obturentur etc.“ B, kde nyní násle- duji listy Husovy žalářní; v M následuje Husův traktát ,De libris heret. legendis. 2 Totiž list pánů českých ze dne 12. května dodaný do Kostnice dne 12. června. Zakončení toto převzato ze sdělení posílaného do Čech s listem Škopkovým; v. výše str. 109 pozn. zápis rkpu Vid. 4902.

Strana 111
[PARS QUINTA.Ja“ FINALE� DE SANCTO VIRO ET REVERENDO MAGISTRO IOHANNE HUS, ZELATORE IESU CHRISTI VERITATIS, ET SUA PASSIO, QUAM HUMILITER PASSUS ESTS. Itemd anno dominie eodem' M'CCCCV°S, die Vh mensis Julii, ferial sexta post Pro- copiil nobiles domini Wenceslausk de Duba et Iohannes de Chlum missi sunt a Romanorum et Hungariel rege Sigismundom cum aliis IIII"r episcopis ad carceres" fratrum Minorum Constancie ad audiendum' finalem intencionem Magistri Iohannis Husa, si vellet supradictos articulos ex libris suis, ut premittitur, extractos?, et ex processu cause et per testium deposicionem contra se productos, tenere vel an", iuxta concilii' exhortacionem, eosdem abiurare, ut premissum est, velit ets revocare. Cui extra det carceribus“ producto dominus lohannes de Chlum dixit": „Ecce Magister Iohannes, nos sumus laici' et nescimus tibi consulere; et ergow videas, si sentis te essex in aliquibus' illorum, que tibi opponunturz obnoxium, non verearisab de illis instruiac et revocare. Si vero non sentisad te essed reumae illorum, que tibiz obiciuntur, dictante tibi consciencia tua, nullo modo facias contraaf conscienciam tuam, necag in conspectu dei menciaris, sed pocius staah ad mortemai in ea, quam cognovisti veritatemak.“ Et ipse"* Magisteral Iohannes Husam flens respondit humiliterd: „Domine Iohannes! Scitote, quod, si scirem me aliqua contra legeman et contra sanctamao matrem ecclesiam scripsisse vel predicasse, queap sint erronea, vellem ea humiliter revo- care, deus testis michiaq est. Sedar semper desidero, quod ostendant michias scripturas meliores et probabiliores, quam sint ea, que scripsi et docui; et si ostense michi fuerint, 1415 Juli 5 * .. v M in marg. červeně: „Dominus Iohannes dixit v M in marg. červeně: „Magister respondit. a. Část tato v M na str. 101—108, v B f. 54—57, vedle toho pak v D f. 52—55', v Cpl f. 81—84, ve Vdb f. 39—43, v Ui f. 35'—37. a chybí v M. — b chybí v B. — c tento nadpis jen v M červeně; D nadpisuje červeně: „Passio mar- tiris gloriosi Magistri Johannis Hus, patroni incliti Bohemorum'. — d chybi v D. — e chybi v B, Cpl, Vdb. — I chybi v D, Ui. — E ,MOCCCCOXVo‘ B, Ui; ,MOCCCCXV‘ Vdb: ,1415' D: ,MOCCCCOXVI°' Cpl. — h „VI‘ M. Vdb; ,VIa' Cpl, Ui, ,6° D; ,sexta“ B. — 1 feria — Procopii v D, Ui nad řádkem, v Cpl, M, B chybi. — k Ven- cesslaus' Cpl. —1 ,Ungarie“ Cpl, Ui; a rege Rom. et Ungarie‘ B. — m chybi v B, D, Ui, Vdb. — n ,carcerem“ Ui, Vdb. — o audiendam' Vdb. — p ,extractas‘ Vdb. — q ,ante‘ M. — 1 ,consilii' B. — s chybi v M, Ui. — t chybi v Ui. — u ,carcere‘ M. — v ,layci‘ B, Cpl, Ui. — W ,rogo‘ Cpl. — x chybi v Cpl, D. — y ,aliquo‘ Cpl. — z ,obiciuntur“ M, v Cpl chybi odtud až po ,tibi'. — ab ,veraris' B. — ac ,instruis‘ Ui. — ad ,te non sentis“ D: v Ui za tím škrtnuto ,esse“. — ae ,rerum“ B. — af ,tibi Cpl. — ag ,ut“ Cpl. — ah ve Vdb vypsáno znovu místo prvého nezřetelného. — al ,sta usque ad mortem' B, D, Cpl, Vdb, Ui; v M opraveno ze:,sta in ea ad mortem'. — ak ,veritate' D, Cpl, Vdb; ,congnovisti veritate' Ui. — al chybi v Ul. — am chybl v D, Vdb. — an „legem dei' D, Uir, Vdb. — ao v M za tim škrtnuto ,e'. — ap ,quod‘ B, D, Cpl, Ui, M. — aq ,michi testis est rkpy mimo M. — ar ,et Ui; ,quod‘ D. — as ,michi ostendant' Ui.

Strana 112
112 PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 1415 Juli 5 Juli 6 volo paratissime revocare.“ Ad que dicta unus' asistensat episcoporum* Magistro Iohanni respondit: „Numquidau tu vis esse sapiencior toto concilio?“ Atav Magister dixit illiaw: „Ego nolo esse sapiencior toto concilio, sed rogo, date michi minimum de concilio, qui melioribus scripturis et efficacioribus me informet, et paratus sum continuo revocare.“ Ad que dictaax episcopiay responderunt*“: „Ecce quam pertinax est in heresi sua.“ Et hiis dictis, eum ad carceres duci iubentes, abierunt. Die vero sequenti, que erat sextaaz dies Julii, alias sabbato post Procopii', in octava" beatorum Petri et Pauli apostolorum' dictus Magister Johannes Huss ductus est* per Rigensemh archiepiscopumi ad ecclesiam maiorem civitatis Constanciensis, ubi generalis sessio prelatorum, presidente Romanorum et Hungariek rege sub diadematel, fuit celebrata. In cuiusm sessionis et ecclesie medio quedam sedes ad modum mense in certa altitudine fuit elevata", in qua vestes et° ornatus ad missam spectantes et sacerdotis? indumentum super quodam trunco fuerant" posite pro ipso Magistro Hus' degradando. Cum autem ad ecclesiam adducereturs, veniens ante dictam sedem elevatam, flexis genibus prolixius orabat"". Interim Laudensis episcopus', ascendens ambonem“*, fecit sermonem de heresibus, inter cetera declarans, qualitert hereses in ecclesia dei multum" nocent et ipsam distrahunt, et qualiter de' officio regis est, tales hereses, et presertim symoniacamw heresim, de ecclesia dei extirpare). Interim*** surgens Henricus� de Piro', procurator concilii, propositionem fecit" petens, *36' Vdb 102 M *81' C 1 * v M in marg. červeně: Unus episcoporum respondit. ** Na místech hvězdičkami opatřených čtou se v M postupně tyto červeně psané margi- — nálie: Episcopi responderunt'. — ,Ducitur ad ecclesiam'. — „Veniens ad ecclesiam orabat'. ,Sermo de heresibus'. — ,Proposicionem procurator fecit'. *** V Ep i Op vloženo nyní kázání biskupa Lodského v plném znění, jak asi původně Petr sám je sem pojal; v. o tom úvod a níže německý text (č. VIII.). Gd. ƒ 161, jenž obsahuje roz- ličné části relace Petrovy, má tento výtah: „Episcopus Londoniensis, magister sacre theologie, in collacione facta coram rege Hun- garie Sigismundo in ecclesia maiori Constanciensi tempore condempnacionis Magistri Johannis Hus, sancte memorie veracis doctoris et confessoris veritatis Christi, anno domini M°CCCCXV currente, sabbato proximo post Procopii. Qui quidem episcopus in illa collacione loquens, inter cetera illius collacionis ita dixit: Unde, rex christianissime, te gloriosus iste expectat triumphus, tibi ista perpetua detur corona et felicissima perpetuis temporibus celebranda victoria, ut resar- cias laceratam ecclesiam, scisma tam inveteratum submoveas, symoniacos compescas et extirpes hereticos. Nonne videas, quanta erit ista perpetua fama et celebris gloria? Et 1" destruas, at ,assistens' B, D, Ui; ,asisstens' Cpl. — au ,Nuquid‘ Vab; Numequid‘ Ui. — av ,Ac‘ Cpl. — aw ,ei- D; Mag. Iohannes Hus respondit' Ui. — ax,dicti' Cpl. — ay v D opraveno z,responderunt episcopi'. — az ,septima" M. Vdb: ,VIIa' Ui; �7' D; ,dies septima“ Cpl. — a chybi v M. — b chybi v B. — c ,Procopi' Cpl. — d chybl v D. — e ,octavo“ Vdb; v Cpl za tím škrtnuto ,s'. — f chybi v Cpl. — g ,Huss' Vdb, Ui. — h ,regem' B. — 1 ,episcopum“ M, D, Cpl, Vdb, Ui, kde za tím škrtnuto, „maiorem“. — k „Ungarie' Ui. — 1 ,dyadem. D, Cpl, Vdb, Ui. — m ,huius“ Vdb. — n ,eluata‘ Ui. — o vM opraveno z ,etu.“ — P v D za tím škrtnuto „habitu“. — q „fuerat“ Vdb. — 1 „M. Ioh. Hus‘ Ui. — s ,aduceretur‘ Ui. — t ,quod‘ B. — u ,multum in eccl. dei B, D; ,multum“ chybi v Vdb, Ui. — v ,deo‘ Vdb. — w ,simoniacam' D, Cpl, Vdb; symoniam‘ B — x chybl v D, Cpl, M. — y ,exstirpare“ Cpl, Vdb. — z ,Hendricus' Vdb. 1Jan z Wallenrodu. — 2 Jakub Balardi Arrigoni z řádu dominik. (ieho řeč v. v. d. Hardt III, 1—5. — M. Jindřich de Piro, prokurátor koncilu; srvn. v. d. Hardt IV, 429 (v. i. 399 n.)

Strana 113
PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 113 36 UI * 40 Vdb ut ipsum concilium velit processum cause contrab Magistrum Johannem Hus usque ad sentenciam diffinitivam continuare. Tunc unus episcoporumaa a conciliobb deputatorum“, stans in ambone, pronuncciavit processum“ cause dudumce inter M. Iohannemdd et Pragenses archiepiscopos et prelatose in Romana curia et alibi ventilate", 'etss post** alia' pronunc- ciavit articulos contra ipsum' Magistrum Hushh ex libellis eius et processu cause extractos, qui in forma una cum glosulis et limitacionibus de manull ipsius Magistri Iohanniskk Hus signatis in carcere et nobis presentatis clare inferius describenturs. Inter" quos hic aliquosmm inseram propter eius ponenda verba tunc oretenus respondentis". Quorum primus fuitna iste“. Unica est sancta universalis ecclesia, que est predestinatorumpo universitas etc. Ad illum, cum legeretur et pronuncciaretur, et adpp alios sequentesqu Magister Iohanneshh alta voce respondit" eisdem limitacionibus, quas manu propria ad illos hic, uts premittitur, insertos posuit et consignavit. Cum autem responderet tunc cardinalis' Cameracensis“u dixit ad eum: „Taceatis" nunc, bene postea simul' ad omnes respondebitis.“ Et Magister Iohannes respondit: „Etww quomodo debeo adb omnest simul respondere, cum non possum eosd simul omnes cogitare?“ Cum ergo rursum ad alios' sibi obiectos et ibidem pronuncciatos respondere conaretur, surgensz cardinalis Florentinuss dixit ei: „Taceas nunc. Iamab enim sufficienter te audivimusac.“ Et rursum surgensq ad bedellosad dixit: „Mandetis sibi, ut taceat.“ Et Magister Hus, complosis ma- nibus et alta voce supplicabat, dicens: „Rogo propter deum, audiatis me, ne astantesse inquam, hereses et errores, et precipue hunc hereticum obstinatum, cuius malignitate plura mundi loca peste heretica sunt infecta et eius occasione destructa quam plurima. Sacer hic labor tibi, princeps gloriose, relictus est, tibi magis incumbit, cui datus est iusticie principatus. Quare?“ Respondeturza, quia ducenta milia florenorum ex parte concilii sacrosancti tibi pro munere contulimus; propter quod sis nostri sollicitus. Pro quo instamus, decernaszb et determines ad finem. 1415 Jull 6 * v M na místech hvězdičkami označených čtou se postupně tyto marginálie: Pronuncciatur processus cause'. — ,Primus articulus. ** Zde v Ui na hořejším okraji poznamenáno: „In carcere quanta fuit passus, febres, dolorem dencium, nauseam, constipacionem, et nullum consortem nisi Robertum, custodem bo- num, quem ei deus, et cui plurima bona scripsit de statu suo, videlicet matrimonios et aliis; et sic habuit martirium domesticum occultum et post manifestum multis terris." *** V Gd in marg.: ,Preciosius venditus est, quam Joseph et dominus Ihesus'. za Tento konec (od ,Quare“) s označením „Responsio pro condempnacione“ čte se také v M str. 211, za řeči biskupa Lodského. — zb ,decernes' M. — aa ,episcopus' Vdb, Ui. — bb ,a concilio de numero' Vdb. — cc ,dandum‘ D. — dd ,M. Joh. Hus‘ Vdb. — ee ,prelatos dudum‘ D. — ff ,ventillate“ B. — gg ,postea" Cpl. — hh ,M. Ioh. Hus Ui, Vdb. — li ve Vdb za tím škrtnuto „sua“. — kk „I (nad řádkem) H. D. — 11 „Inter — respondentis chybí v Ul. — mm ,aliquos hic B, D. — nn ,est Vab, Ui. — 00 v Ui před tím škrtnuto „universatorum. — pp chybi v Vdb. — qq chybí v M, Cpl. — rr ,resp. voce Ui. — ss chybí v Vdb, Ul. — tt ,respondit' M, Cpl. — uu ,Camarecensis' B, D; ,Camaracen.' Vdb, Ui. — vv ,Taceas hic‘ M. — ww ve Vdb opraveno z ,ex'. — xx ,omnes simul' D. — yy ,illos‘ Cpl. — zz ,et surgens‘ D. — ab ,nam‘ Cpl. — ac ,audimus“ B; ,te suff. audivimus' D. — ad ,bidellos‘ Vdb, Ui, D; ,bidelos' B. — ae ,asstantes' Vdb, Ui. Deputovaní z národů byli biskupové Antonín Concordienský, Štěpán Coeuvret z Dolu, Mikuláš Merse- burský, Vitalis Valentini Toulonský, Patrik Foxe Corský (Cork, Corcagiensis) a auditor papežský Berthold z Wildungen (v. d. Hardt IV, 398); proces předčital Berthold z Wildungen (v. t. 400, 429). — Miněn Husův traktát De matrimonio (Op. I, 33—34); v. svrchu st. 43. -- e Artikuly, jež předčital Berthold z Wildungen, (v. v. d. Hardt IV, str. 407—429): první část (str. 407—412) shoduje se s těmi, na něž Hus odpovídal dne 18. června; tyto odpovědi, jež miní Petr z Mladoňovic, otiskl Palacký. Docum. 225—230. — 7 Pierre d'Ailli, soudce Husův. — s Francesco Zabarella; srvn. k tomu zmínku níže ve vypravováni Jana Niblinga. 15

Strana 114
114 PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. credant, me errores tenuisse, tamen mecum facietisaf postea, quod placebit vobis.“ Cum autem prohiberetur, ne quidquamag loquatur, seu ad sibi tunc obiectaah respondeat, flectens genua, complosis manibus et erectis in celum oculis devotissime orabat, suam causam deo, iustissimo iudici, comittendoal. Et hoc idem iteratis vicibus tuncak faciebat". Finitis ergo artculis ex libellis eius extractis, pronunciabantur“ articuli ex processu cause, quian perao deposicionemap testium in eum probari et sibi obici dicebantur. Ad quorum singulos tunc obiectos testes plebanos, canonicosaq et doctores ac alios prelatos, non no- 55B minibus propriis, sed nominibus officiorum et locorum dumtaxat positis1, adducentesaqb nominabant. Inter quos unuspp fuit iste 'articulus“s, quod post consecracionem hostie in - 103M altari maneatar panis materialis vel substancia panis. Item alius“, quodas sacerdos existens .53D in peccato mortali non conficitat, non consecrat, non baptizat, etau itaal deal ceterisav. Tunc, cum Magister Iohannes, iterum surgens, vellet respondere, cardinalis Florentinuss ipsum rursum prohibuit inclamando. Et ipse utique respondensaw dixit: „Rogo propter deum, audiatis' intencionemax meam et propter astantes, ne credant istos errores meay tenuisse. Unde dico, quod numquam tenui, nec docui, nec predicavi, quod in sacramento altaris remaneat post consecracionemaz panis materialis.“ Et consequenter ad alios respondit, se- 82 Cpl cundum quod de manu sua est consignatum. Interea eciam obiecerunt sibi articulum"", quod modo ipse quartams fore et esseh personam in divinisil, ut ponebant, posuisset'. Et illumk articulum per unum doctorem probaverunt. Et Magister dixit: „Nominetur ille doctor, qui hecl contra me testatus est. Et pronunccians episcopus11' dixit: „ Non est hicm nunc opus, ut nominetur.“ Et Magister respondens, inter alia" dixit: „Absit a° me misero, quod ego? quartam" personam in divinis vellem nominare, cum nec hoc in cor meum ascendit, sed constanter assero', quod pater et filius et spiritus sanctus unus deus ets una essencia et trinitas est personarum." Denuo dicti pronuncciantes legerunt, qualiter Magister Iohannesd Hus ad deum Zde v Ui připsáno jinou rukou in marg.: ,Potuit dicere illud Susanne:' „Tu scis, quo- niam falsum testimonium tulerunt contra me, et ecce morior, cum nihil horum fecerim, que isti maliciose composuerunt adversum me etc." ** v M na místech hvězdičkami opatřených postupně tyto červeně psané marginálie: Pro- nuncciantur articuli cause'. — Primus articulus Magistro obiectus'. — ,2us articulus'. — ,Item unus articulus gravis obicitur'. *40. Vdb 1415 Juli 6 af ,faciatis' Cpl; ,tamen postea facietis mecum‘ B, D, Ui, Vdb. — ag ,quicquam‘ D, Ui. — ah ,sibi obiecta tunc“ Vdb. — al ,committendo“ Vdb. — ak ,tunc iteratis vicibus‘ D. — al chybi v Ui. — am chybl v D. Vdb. — an ,aut' B. — a0 ,pro‘ Vdb. — ap ,disposicionem‘ Ui. — aq ,et canonicos' Ui. — aqb ,ad ducentos' M. — ar ,manet Ul, Vdb. — as ,Omnis“ B. — at v Ui před tím škrtnuto ,f“ — au ,etc Ui. — av ,dicetis‘ (de chybí) M; v Ui chybi. — aw ,respondit“ Vdb. — ax ,meam intenc.“ v Ui a před tím škrtnuto ,insaniam' — ay ,me istos err.' B, D, Cpl, Ui, Vdb; ,ist. erroneos me‘ M. — az,quod post consecracionem remaneat in sacr. alt.' Vdb. — a chybi v M. — b chybl v B. — c ,obicierunt“ Ul. — d chybí v D. — e chybí v B, Cpl, Vdb. — f chybí v Cpl. — „posuisse“ Ui. — k ve Vdb za tím škrtnuto g,se quartam‘ B, D, Cpl, Ui, Vdb. — h v D za tím škrtnuto ,se. — i ,doctor'. — 1 v Ul in marg.; ,hoc‘ Cpl, Vdb. — m chybl v B, D, Cpl, Ui. — n ,inter alia resp. B, D. Ui, Vdb. — o v M opraveno z ,al'. — P ,me‘ B, D, Cpl, Ui, Vdb. — q ,4tam' B. — 1 ,asero‘ Cpl. — s chybi v B. D, Ui. * Dan. 13, 43. — 10 Jak ovšem bylo pravidlem při podobných procesech. — 1 Běží o podloudný výklad filosofického realismu, jemuž protivnici vytýkali, že podle něho lze připustiti i více osob v Trojici, nikoliv o ob- vinění Husa, že by sebe pokládal za čtvrtou osobu. V článcích, jež otiskl v. d. Hardt, obvinění to se již nečte, Auditor Bertold ale že tam původně bylo, svědčí Mansi XXVII, 758; srvn. Novotný, Hus II, 456 pozn. 1. — 11. z Wildungen.

Strana 115
PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 115 appellasset,* huiusmodi appellacionem pro errore condempnando'. Ad quod Magister Io- hannes" alta voce respondit: „O domine deus, ecced iam hoc concilium tual factar et legem dampnat ut erroremw, qui cum ab inimicis tuis gravatus comprimereris', deo, patri tuo, iustissimo iudici, causam tuam comisisti', in hoc nobis miseris dans exemplum, ut gravati quodomolibet ad te, iustissimum iudicem, recurramus suffragia-a humiliter postulantes.“ Et subiunxit iterum: „Et ego dico constanter, quod non est tucior appellacio, quam ad lhesum Christum dominumbb, qui non flectitur pravo munere, nec falitur falsa atestacionece, uni- cuique, quod meruit, tribuendo.“ Inter alia ponuntdd, quod Magister Iohannes"q Hus existens in excomunicacione“, illamee contumaciter“ sustinuit etc. Ipse respondit: „Non contumaciter eam sustinui, sed sub appelacione predicavi et missavi; et quamvis duplicatos procuratoresi2 ad curiam Romanam's destinavi, causas de non comparicione personali racionabileshh alle- gando", numquam tamenkk potui audienciam obtinere, sed procuratorum meorum alii sunt" incarcerati1s, alii vero male tractati. Et de hiis omnibus me ad acta causelt referomm, in quibus hec omnia planius continentur. Insuper huchn eciamoo ad hocen concilium veni libere“, habens salvum conductum domini regis hic presentis, volens meam innocenciam ostendere et de fide mea reddere racionem“. Cum ergo omes articuli contra eum oblati iam finiti fuissent et lecti,“ quidam auditor calwus et antiqus et prelatus nacionis Ytalice deputatus15 legit sentenciam “101M diffinitivam1s contra Magistrum Iohannem Hus, 'et ipse Magister Iohannes't ad certa puncta eiusdem' sentencie, contra eandem“u replicans, quamvis prohibereturw, respondebat; 53' D Et specialiter, cum pronuncciaretur pertinaxww in suo errore et heresi, alta voce respondit: „Numquam fui, sed nec sum pertinax, sed semper desideravi et die hodierna desidero informationem efficaciorem ex scripturis. Et hodie dico, quod et si uno verbo omnes errores destruerex et convincerel possem, libentissime hoc efficerem.“ Et cum *41 Vdb omnes libri sui, sive in latino per ipsumz editi, sive in aliud quodcumque ydiomaab translati, in eadem sentencia tamquam suspecti de heresi dampnarenturac et dampnandi -S2 Cpi ad comburendum diffinirenturad, quorum certi ibidem 'post sunt combusti, et presertim libellus De ecclesia et Contra Palecz, ut dicebatur, et Stanislaum17, ipse Magister Iohannesss * V M na místech hvězdičkami označených postupně tyto červeně psané marginálie: „Obicitur contra Magistri Hus appellacionem ad deum'. — ,Obicitur excomunicacio'. — „Libere venit sub conductu'. — �Finis articulorum'. * 36' Ul * 55В 1415 Jull 6 t,condemnando‘ Ui. — u ,M. Joh. Hus' Vdb. — v,facta tua' B, D, Vdb: v Ui před tím škrtnuto,dampnat. — w erroneum‘ M. — x chybl v D, Cpl, M. — y opprimereris' B, D, Ui; ,opprimeris' Vdb. — Z ,commisisti' B. — aa ,sufragia‘ Ui. — bb ,dominum lesum Chr.‘ D. — ce ,attestac. D. Cpl Ui. — dd ,ponitur‘ Ui; v M chybi. — ee ,illa‘ D. — ff ,pertinaciter‘ B. — gg ,ad Rom. cur.' B, D, Vdb, Ui. — hh ,racionales‘ B. — il ,alegando' Ui. — kk ,tam' M; za ,potui v Vdb škrtnuto ,obiam'. — 11 „fuerunt B. — mm ,referro‘ Cpl. — na ,hunc' Vdb. — 00 v Vdb chybi; eciam huc‘ B, D, Cpl, Ui. — pp chybí v Vdb. — qq chybí v M, Cpl. — rr chybi v B, D. Ui, Vdb. — ss chybi Vdb, Ui. — tt „Hus“ Ui. — uu ve Vdb za tím škrtnuto „p. — vv ,prohibebatur“ M. — ww ,pertinax cum pronuncciaretur‘ Ui. — xx ,destuerem‘ Cpl, Ui, Vdb. — yy,cum vincere‘ M, Cpl. — zz ,eum“ B, D, Cpl, Ui, Vdb. — ab ,ydyoma Ui. — ac ,dampnantur' Cpl. — ad ,difinir.' Cpl. 12 Hus mluvívá správněji o trojnásobných zástupcich, jimiž byli (postupně) Marek z Hradce, Jan z Jesenice a Mikuláš ze Stojčína. — u Jan z Jesenice uvězněn na popud Michala de Causis. — 14 Totiž na protokoly pře u kurie. — 15 Byl to biskup Concordienský Antonín; Mladeňovic zmýlil se asi, míně Bertolda z Wildungen, jenž četl artikuly; v. svrchu str. 113 pozn. 6; Novotný, Hus II, 456 pozn. 3. — 1 Tištěn častěji, na př. v. d. Hardt IV, 437. — 17 Traktáty De Ecclesia, Contra Stanislaum a Contra Palecz tištěné v Op. I. f. 196'—292. 15%

Strana 116
116 PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 1415 Juli 6 Hus respondit:“ „Et quomodoac condempnatis michi libros meos, cum semper desideravi et postulavi scripturas meliores contra dicta et' posita in eisdem, et hodie desidero, et nec hucusque aliquam scripturam efficacioremaf de oppositoag adduxistis, et nec ex eisdem unum verbum ostendistis erroneum; libros veroah in wlgareal Boemicum velak aliud ydioma trans- latos qualiter condempnastisan, quos nunquam vidistis?“ Alia vero in sentencia pronuncciata flexis genibus audiens"p orabatar sursum in celum respiciens. Qua sentencia finita, sic ut premittitur, in singulis suis punctis, ipse Magister Johannes Hus pro omnibusap inimicis suis flexis iterumaq genibus alta voce orabat et dixit: „Domine Ihesu Christe, ignosce omnibus inimicisar meis, propter magnam misericordiamas tuam, te deprecor; eta tuat seis, quia false accusaverunt me, falsos testes produxerunt, etpp falsos articulos contra me confinxerunt! Ignosce eis propter immensam misericordiam tuam“. Et cum hec dixisset, multi, et presertim sacerdotum principes, indignanter inspicientes, deridebant illum. Quo facto“ vestimenta altaris, tamquam sit missaturus, ex mandato septemau episcoporum's sue degradationi astanciumal induebatav. Etal cumal albamal indueret, dixit: „Dominus meus lhesus Christus cum ab Herode ad Pilatum duceretur, veste alba illusus est.“ Cum ergo sic iamaw indutus esset et ab episcopis illis hortaretur, ut revocet et abiuret, surgens et supra mensam illam, anteb quamb induebaturax, ascendens, dolorose, conversusay ad multitudinem et flens, dixit: „Ecce isti episcopi hortantur me ad hoc, quod revocem et abiurem; timeo hoc facereaz, ne sim mendax in conspectu domini, et eciam ne conscienciam meam"s et dei veritatem offendam, cum numquam istos tenui' articulos', qui contra mes false testantur, sed pocius hiis oppositum scripsi, docuih et predicavi, et eciam ideo, ne tantam * 37 VI multitudinem, cui predicavi, scandalisem, et eciam alios fideliter 'verbum dei predicantes“. Et cum hec dixissett, circumsedentes pontifices" et alii de dicto concilio dixerunt: „Iam “105 M videmus, quoniamk induratus est in malicia suaal et pertinax in heresi." Eo" vero de mensa dicta descendente, statim dicti episcopi eum degradare inci- 54D pientes, calicem imprimis ab ipso' auferentesm de" manibus 'ipsius, dixerunt hanc oracionem *41 Vdb malediccionis:" „O Iuda maledicte, ut quide dereliquisti consilium" pacis et cum Iudeis consiliatus es, aufferimust as tes calicem hunc redempcioniss.“ Et ipse altaal voceal dixit: „Confido in dominum deum omnipotentem, pro cuius nomine hanc blasfemiam' pacienter * U míst hvězdičkami opatřených v M postupně tyto červeně psané marginálie: „Magister loquitur contra condempnacionem suorum liborum'. — �Orabat pro inimicis'. — ,Induitur orna- mentis missalibus'. — ,Noluit facere, ne scandaliset'. — �Degradacio incipitur'. ** V M pod posledním řádkem červeně: „Pontifices dixerunt. 56B ae ,qualiter‘ B. — af ,efficacem‘ B, D, Cpl, Ui, Vdb. — ag v M před tim škrtnuto ,offfici]o‘. — ah v D nad řádkem. — ai ,wigari' Ui. — ak v D za tim škrtnuto , in'. — al chybi v Ui. — am chybi v D, Vdb. — an ,condemp- natis' Ui. — ao ve Vdb za tím škrtnuto ,dux“ — ap v Cpl nad škrtnutým ,singulis“ — aq v M mezi řádky. — ar v Ui za tim škrtnuto ,suis'. — as v M opraveno z ,imisericordiam'. — at ,etu‘ M. — au ,VII“ B, D, Vdb, Ui. — av ,induebatur“ M, Vdb; v Ui chybi. — aw v Cpl opraveno z ,iam sic', jak má i Vdb. — ax v B chybi. — ay ,con- vertens' D; ,et conversus‘ Vdb. — az ,fore‘ Cpl. — a chybi v M. — b chybi v B. — c ,articulos tenui' D, Ui — d chybi v D. — e chybi v B. Cpl, Vdb. — f chybi v Cpl. — g v Ui touž rukou in marg. — h ,docui, scripsi“ B, D. Vdb. Ui. — 1 ,domini verbum‘ D. — k ,quomodo‘ M. — 1 ,eo‘ Ui. — m ,auffer." B, D, Vdb, Ui. — n ,et de“ B, D, Vdb. — o ,malediccionibus B. — P ve Vdb za tím škrtnuto ,dili'. — q ,concilium' B. — r ,aufer.' B, Cpl, Vdb. — s ,redemcionis‘ Ui. — t,blasphem. D, Vdb, Cpl, Ui. 18. Byli to arcibiskup Milánský Bartolomeo de la Capra (1414—1433), biskup Bellunsko-Felterský Henr. Scarampi (od r. 1404), biskup v Asti Albertus Guttuario d' Agliano, opat sv. Bart. v Paříži (1409—1438), Alessandrinský Bartholinus Beccari (1405—1417), Bangorský (v Anglii) Guil. Barrowe (1408—1419), Vaurienský (= Lavour v Francii) Joh. Belli (1412—1436) a světici biskup Kostnický Jan (1405, 1411—1417); v. d. Hardt IV, 437.

Strana 117
PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 117 1415 Jull 6 83 Cpl 56'B 106 M sustineo, quod ipse sue redempcionis a me calicem" non auferet', sed spero firmiter, quod hodie in regno suo bibam illum“b. Et consequenter alia" indumenta, videlicet stolam, ornatumw et' alia' etc. ab ipso auferentesz, ad singula malediccionem pronuncciabant modis suis. Et ipse respondit, quod illas blasphemiasaa humiliter et libenter amplectitur pro no- mine domini nostripp Ihesu Christi. Quibus omnibus ornamentis ab ipso, ut prefertur, ablatis, dicti episcopi adbb ipsiusc corone violationem“ processerunt. Cumb autemb interb seb altricarentur', et quidam eum radi volebant novaculodd, alii vero solis forpicibus ipsius" coronam violandam asserebant sufficereee, ipse, conversus versus" regem in solioss presi- dentem, dixit: „Ecce adhuc nesciunt isti episcopihh in hac blasphemia" concordare!“ Et cum sibi coronamkk ad quatuor" partes, videlicet ad dextrum et' sinistrummm, ante et retro violantes forpicibus' precidissent, dixerunt in effectu hec verba: „Iam ecclesia omnia iura ecclesiastica abstulit ab ipso, etn nec habet amplius, quid faciat: igitur tradimus eum curie" seculari.“ Antequam autem coronam blasphemie" papireamuu suo imponerent" capiti, inter cetera dixerunt ei: „Committimusww animam tuam dyabolo.“ Et ipse manibus complosis et erectisx in celum oculis dixit: „Etpp ego eam comittow piissimo domino Ihesu Christo.“ Et ipsea visa illa corona dixit: „Dominus meus Ihesus Christusal propter me miserum multo duriorem et graviorem spineam coronam innocens adal turpis- simam mortem ferrea dignatus est, et ideo egod miser etz peccator hanc multo levi- oremab, licet blasfemamac, volo ferread humiliteral pro ipsius nomine et veritate." Erat autem corona papirease rotunda ad quantitatem fere unius cubiti in altitudineaf, in qua tres horrendi dyaboliag depicti fuerunt, quemadmodumah animam vellent cum ungulis inter se trahere et tenereah. Et titulusai inak eademak coronaak cause ipsius inscriptus erat: „Hic est heresiarcha.“ Tunc rex“ dixit duci Lodwicoan, filio 1° quondam Clemar de Bauariaap, qui tunc stans in suo apparatu ante ipsum, pomum aureum cum cruce tenebat in manibus: „Vade, accipe eum.“ Et Clemao filiusaq iam dictus Magistrum accipiens, dedit in manus lictorum et conduxit ad mortem. Cum autem iamPp sic coronatus de dicta ecclesia duceretur,“ in cimiterioar eiusdemak ecclesieak eadem hora libros ipsius, ut dicebatur, comburebantas. Quod cum videret preter- 542 Vdb iensat, subridebatau hoc factum illorum. Transiens verob astantes etak sequentesak horta- * V M u míst hvězdičkou označených postupně tyto červeně psané marginálie: Alia ,Educitur de ecclesia'. ornamenta'. — Violacio corone'. — �Rex dixit Clem.“ — u ,sue redempc. calic. a me‘ B, Cpl; ,calicem sue redemp. a me‘ D, Vdb, Ui. — v ,aufferet“ D: aufferret Cpl. — vb ,illud‘ M. — w ornatum, stolam, Cpl. — x chybi v D, Cpl, M. — y jen v M. — Z ,aufferen." D, Vdb; „auferrentes‘ Cpl. — aa ,blasfem. B; v Vdb chybí. — bb ,ab‘ Vdb, v Ui opraveno z ,ab. — cc v Ui dvakrát. — dd ,volebant radi novaculo“ D; „novaculo radere volebant“ Vdb; volebant novaculo radi' Ul. — ce ,asserebant sufficere“ v Ui škrtnuto a následuje: ,violabant. — Ií ,ad Cpl. — g8 ,consilio' Vdb. — hh ,adhuc isti episcopi nesciunt' Cpl. — il ,blasfem. B. — kk ,corona‘ M. — I1 ,IIIIOr' M; D ,4°. — mm ,et ad sinistrum" Vdb. — na v D mezi řádky, v Ui chybí. — 00 v D za tím škrtnuto ,ab ipsoť. — pp chybí ve Vdb. — qq chybí v M, Cpl. — 1r chybi v B, D, Ui, Vdb. — ss chybi ve Vdb, Ul. — tt ,trandendus est brachio“ rkpy mimo M. — uu,coronam papiream blasphem.“ Cpl. — vy ,inponerent' B; ,suo capiti impont. Vdb, Ui. — ww ,comittimus‘ B, Cpl, Ui. — xx ,errectis' M. — yy ,committo eam‘ D; ,comitto eam' B, Cpl, Ui, Vdb; eam comitto eam‘ M. — zz chybí v Cpl, Ui, Vdb. — ab v Ui opraveno in marg. za původní „meliorem“ v textu. — ac „blasphemam' D, Cpl, Ul; ,blasphemiam‘ Vdb. — ad „volo libenter sufferre‘ Ui. — ae ,papierea‘ B. — af ,quantitate‘ Ui. — ag ,diaboli‘ Vdb. — ah ,quemadmodum — tenere‘ jen v M. — al ,tytulus‘ D. — ak jen v M. — al chybi v Ui. — am chybi v D, Vdb. — an ,Lodovico' B, D; ,Lodowico' Cpl, Vdb; Lodouico‘ Ui — ao ,Klem‘ D. — ap ,Vauaria' Vdb. — aq ,filius Clem‘ Ui. — ar ,in dicto cimiterio‘ rkpy mimo M. — as ,comburembant“ Vdb. — at ,reperiens, Ui. — au ,suiridebat' D; v Ui opraveno z ,subrideant. 19 Falckrabi Ludvik, syn Ruprechta Klema.

Strana 118
118 PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. baturav, ne credant ipsum propter erroresaw sibi dolose ascriptosax et per falsos suos capi- tales inimicos testes sibi impositosay moriturum. Tota“ veropp fere illa civitas incolarumaz .50'D armata exstitite ipsum conducens ad mortem. Ad locum autem tormentorum“ veniensal, flexis genibus et manibus expansis oculisque erectis ad celum psalmodia devotissime orabat et presertim2o: „Miserere mei deus', etal ,In te, domine, speravi', ,In manus tuas domine' versum repetenss, a suis tunc astantibus orare auditus est hilariterh et wltu leto. Locus" vero tormentorum fuit inter ortos in prato certo' exeundok de civitate Constancial versus propugnaculumm Gotleb", inter portas et fossatar preurbii dicte civitatis. Quidam autem° astantes laicip dicebant: „Nos nescimus, que et q qualia prius fecit seu locutus est, nunc vero videmus et audimus, quia sancta" verba orat et loquitur.“ Et alii dixerunt: „Pro certo bonum esset ipsums habere confes- sorem, ut' audiretur'.“ Sacerdos vero quidam'1 equo insidenst, in veste viridi rubeo sub- ducta serico dixit: „Ipse non debet audiri, nec“ confessor sibi dari“, cum sit hereticus." Magister vero Iohannes adhuc in carcerer cum' erat' existens, cuidam doctori monacho confessus est et ab ipso pie auditus et absolutus, ut met in suarum cedularum unaal, quas suis misit de carcere22, profitetur. Ipso vero sic orante, ut premissum est, cecidit de capite eius dicta coronaw blasfemiez tribus circumpicta demonibus; quam cum intuitus esset, subrisitaa. Et quidam circumstantes stipendiariibb dixerunt: „Inponaturce sibi vice- versa, ut una cum suis dominis, quibus hic servivit, demonibusa comburaturdd.“ A loco vero oracionis surgens* de mandato lictoris, alta et intelligibili voce, ut eciam a suis audiri benece poterat, dixit: „Domine Ihesu Christef, hanc€ diramhh, ignominiosam" et crudelem mortem propter ewangelium tuum et predicacionem verbi tui volo pacientissime et humiliter sustinere.“ Mox ad astanteskk circumquaque duci" eum' volebant); hortans autem ipse' eosmm rogitabatm, ne credant* ipsum articulos sibi per falsos testes impositosoo quomodolibet tenuisse, predicase vel docuisse. Exutus* vero veste sua, ad statuam quandam alligatus est funibus a tergo versistt manibus dicte statueuu alligatusal. Et cum facie ad orientem versusw fuisset, dixerunt quidam astancium: „Non vertatur versus orientem, “107 M quia herticus est, sed versus occidentem ipsum divertite.“ Quod et' factum est. Ad collumww * 37 UI 83 Cpl 57 В * V M na místech hvězdičkami označených postupně tyto červeně psané marginálie: „Tota civitas educit eum'. — ,In loco tormentorum'. — ,Locus tormentorum'. — �Surgit ab oracione', „Rogat, ne credant contra eum articulis'. — ,Exuitur veste'. av v M za tím škrtnuto ,c'. — aw v M opraveno z ,erroneos'. — ax ,asscriptos‘ D. — ay ,inpositos“ B. — az ,incollarum‘ Vdb. — a chybl v M. — b chybi v B. — c ,extitit' Ui; ,existit' M. Cpl. — d chybi v D. — e chybl v B, Cpl, Vdb. — I chybl v Cpl. — g reppetens' Ul. — h ,humiliter' Ui. — 1 ,trito‘ D, Ui. — k exiendo‘ Cpl. — 1 ,Constanciensi‘ B, D, Ui, M. — m ,propungnac." B, D, Vdb. — n ,Gotlebense‘ B, D, Vdb. — o ,vero‘ B, D, Cpl, Ul, Vdb, kdež za tím škrtnuto „luci. — p ,layci' B, Cpl, Ui: „laici asistentes“ Vdb. — q,vel' rkpy mimo M. — 1 ,ista Ul. — s ,eum‘ Cpl; ,ipsum esset‘ D. — t ,insidiens‘ Vdb. — u ,nec — dari" v B touž rukou in marg. — V,carceribus' B, D, Cpl, Vdb; ,in carceribus existens adhuc' Ui. — w,corona dicta" Ul. — x chybi v D, Cpl. — y jen v M. — z „blasphemie“ D, Cpl, Vdb, Ui. — aa ,surrisit D. — bb ,stipendarii“ Ui, M. — ce ,imponatur‘' D, Ui. — dd ,conburatur‘ Vdb. — ee ,bene audiri‘ B, D, Ui. — If ,Criste‘ Vdb. — gg ,hac‘ Vdb. — hh ,duram‘ Cpl. — il ,ingnominiam‘ Ui. — kk ,ad stantes‘ Cpl. — 11 ,ducebatur‘ B, D, Vdb, Ui; ,dicebat Cpl. — mm ,illos‘ B, D, Cpl, Vdb, Ui. — nn ,rogabat‘ Cpl. — 00 ,inpositos' B, Cpl. — pp chybi ve Vdb. — qq chybi v M, Cpl. — tr chybi v B, D, Ui, Vdb. — ss chybi ve Vdb, Ui. — tt ,versus' M, Cpl. — uu v M dvakrát. — vy ,versus ad orientem‘ Cpl. — ww ,colum‘ M. 20 Antifona podle Psalm. 50, 3, 30, 6. — 21 Asi Ulrich Schorand, zástupce koncilu a biskupa; v. No- votný, Hus II, 459. — 22 V. Docum. č. 84, str. 135—137, Novotný, Husova koresp. č. 143, str. 298.

Strana 119
PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. 119 1415 Juli 6 vero kathena* quadam fuliginosa' constrictus cum fieret, eandem intuitus et subridens-, 42 vab dixit lic‘toribus": „Dominusab Ihesus Christus, redemptor meus et salvator', duriori et gra- viori cathenaac vinctus est; et ego miser non vereor hancad pro ipsius nomine ligatus sustinere.“ Erat autem statua quasi asser quidam spissus ad modum fere medii passus, 55D quemae ex uno fine accuentesaf, ad terram et dictum pratum infixeruntag. Sub pedibus vero Magistri duosah fasciculosa ligaminaque lignorum supposueruntal. Qui adhucak, ligatus ad statuam, suaak' calciamenta et unum compedem gestabat in pedibus. Dictos vero fasciculos lignorum intermixtosan straminibus circumquaque corpus ipsius sic stantis apposuerunt usque ad mentum eiusdem; deao lignis autem fuerunt due bige alias caruceao. Antequam vero succenderetur, venit ad eum marsalcusap imperii2s Hoppe de Poppenhemaq et cum eo filius quondam Clemar, ut dicebatur, ipsum adhortansas, ut 'adhuc vitam conservetat incolumemau et ut predicata olimar per se et dicta sua abiuret et re- vocetaw. Qui in celum respiciens, alta voce respondit: „Deus michi“, inquitax, „testis est, quod eaal, que false michi ascribuntur, per falsos testes michipp impositaay, numquam docui nec predicavi, sed de principali intencione meeaz predicacionis et omnium aliorum meorum' actuum vel scriptorum extitit, ut solum homines retrahere possem' a peccatis. In ea vero ewangelii veritate, quam scripsi, docui et predicavi ex dictis et exposicionibus« sanctorum doctorum, hodie letanter volo mori.“ Et hoc audito statim dictus marsalcusap una cum filio Clem manus concucientesh abscesserunt. Quem mox lictores 'succenderunt, et Magister' mox alta voce cantavit' primo: Christe, filil dei vivi, miserere nobis; secundo:m ,Christea, fili" dei vivi, miserere mei';o terciop: �Qui" natus es ex Maria virgine'. Et sic cum tertios cantare cepisset, mox ventus flamam' sibi' commovits in faciem, et sic in se ipso orans, labiist movensb et capite), exspiravit" in' domino'. In tempore vero silencii moveri videbatur, antequam exspiravitw, ad tantum tempus, quo cite dici possintz duo' vel' maxime' tria Pater noster. Cum vero ligna dictorum fasciculorum et funium exusta fuissenta et adhuc gleba corporis staret in dicta katenabb pendens per collum“, mox lictores dictam glebam una v M na místech hvězdičkami označených postupně tyto červeně psané marginálie: Dixit lictoribus'. — ,Hortatur adhuc, ut revocet. *57'B 38 Ui 84 Cpl xx,cathena‘ D, Cpl, Ui. — yy ,cathenam quandam fuliginosam‘ Vdb. — zz ,surridens‘ D. — ab ,Do- minus meus‘ Vdb. — ac ,kathena‘ B, Vdb. — ad ,hac‘ M. Cpl. — ae,quam‘ Cpl. — af,acuentes' B, D, Cpl, Vdb. ag ,infixerunt‘ Ui. — als ,duorum‘ Ui. — ai ,subposuerunt B, Vdb, Ui; ,supposuit Cpl. — ak ,ad hunc‘ Vdb. — — ak' „suam' M. — al chybi v Ui. — am chybi v D, Vdb. — an ,intermixtis' Cpl. — ao ,de — carruce' jen v M. — ap ,marssalcus' B; ,marsalkus' D; ,marssalkus' Ui. — aq ,Happe de Popenhem' B; Happe de Poppenhem‘ Ui, Cpl; Happe de Popemhem‘ D; Happe de Popenhen‘ Vdb. — ar ,Klem‘ D. — as ,adhortantes' B, D, Cpl, Vdb. — at ,servet Cpl; ,conserves' M. — au ,incollumem‘ B. — av ,olym‘ D, Cpl. — aw ,abiuraret et revocaret B, D, Ui. — ax ,Deus, inquit, michi Vdb. — ay ,inposita‘ B, Cpl; ,per falsos michi testes imposita‘ Ui. — az v D za tím škrtnuto ,meť. — a chybí v M. — b chybl v B. — c ,retrahere possem homines' D. — d chybi v D. — e chybí v B, Cpl, Vdb. — I chybí v Cpl. — g ,ex' v Cpl nad řádkem. — h ,concucientes manus' B. — 1 „Magister Iohannes Hus“ Ui. — k v Ui za tím škrtnuto ,secundo“. — 1 ,filii' B, D, Cpl, Ui. — m ,2° M, B, D, Ui, Vdb. — n ,filii' B.— o ,nobis‘ Cpl. — p ,3" M, Cpl; ,et 3° D. — q ,Qui — tercio‘ jen v M. — r ,flammam' B, D, Cpl; ,flamma‘ Vdb, Ui. — s ,comovit Cpl. — t ,et capud‘ D; ,et caput' Cpl, Vdb, Ui; v B chybi vůbec. — u ,expira- vit' D, Cpl. — v chybi v B, D, Ui, Cpl. — w v D opraveno z ,exspiraret'; ,expiravit' Cpl. — & ,cito' Cpl, Vdb, Ul. — y jen v M. — z ,possent“ B, D. Cpl, Vdb; „possunt' Ui. — aa v Cpl opraveno z ,fuissent exusta“. bb ,catena‘ Cpl; ,cathena‘ B, D, Ui, Vdb. — cc ,per collum pendens‘ Ui. 23 Maršálek Hoppe z Pappenheimu a falckrabi Ludvik.

Strana 120
120 PETRI DE MLADONIOWICZ RELATIO DE MAGISTRO JOHANNE HUS. ul1 6 1415 cum statua truseruntdd in terram et ignibus amplius et tercia' bigar der lignisee auctis 'exurebant, et circumeuntes" fustibusss ossa concuciebanthh, ut eo cicius incinerarenturli. Et invento capite, illud fuste diviserunt in partes et iterum in ignem proiecerunt. Invento vero corde ipsius' inter intestina, illud, fustemkk exacuentes, ad instar veruti fini" infixeruntmm, et specialiter assantesnn et concremantes� contis percuciebantpp et finaliter totam massam illam"s incinerantes. Et tunicam ex mandato dictorum Clem et marsalkonis lictores iecerunt una cum sotularibus in ignem, dicentes: „Ne forte Boemi illud pro reliquiis habeant, et nos dabimus tibi precium tuum pro illo.“ Quod et fecerunt. Et sic" una cum singulis dictis ticionum cineribus cuidam carrucess imponentes, ad Reniuu flumen vicinum ibidem dimersum proiecerunt. Hanc autem preclare in decursu quoque' temporis vivacius recolende memorie mortis et agonie seriem incliti Magistri Iohannis Hus, predicatoris egregiiw ewangelice veritatis, per- strinxiww planissime, hoc nempe preponderans', ut non in confeccione presencium fallerata fucatorum verborum cortice factiz gesteque rei nucleo spoliata, hac dumtaxat pasci gliscencium aures pruriendo demulceamab, quin pocius ut medullam, rei quoque eta processusac ordinem premissorum, quem tam ex visisad quamquee auditis clare didici, ipso, qui singula novit, teste, non menciens, verborum incultorum pocius tollerata inepcia pro futura dicti Ma- gistri agoniste constantissimi vivaci memoria testimonium agniteaf perhibeam veritati.ag V D potom přípisek: ,Protestacio et appellacio Magistri Johannis Hus habetur in magno libro prope finem: Quia deus omnipotens“ a pod tím jinou rukou: Hic, vertendo post tria folia." Dále: ,Item copia intimacionis applicata in ecclesiis in civitate Constanciensi habetur vertendo post 50 folia. 43 Vdb * 108 M dd,traxerunt Ui. — ce v Mopraveno z,degl. —ff v D opraveno z,circueuntibust, ve Vdb z,circumeun- tibus; ,circuentes' B; ,circueuntes' Cpl. — gg ve Vdb dvakrát. — hh ,conciebant' Cpl. — il ,incinererentur' Ui; ,incinerentur“ B, D, Cpl. — kk ,fuste“ Ui. — 11 ,servi' Ui. — mm ,infinxerunt“ Cpl, Vdb. — nn ,astantes' Ui. — 00 v Ui za tím škrtnuto ,pert. — pp chybí ve Vdb. — qq „predictam' B, D, Ui. — rr Et — sic jen v M. — ss ,caruce“ Cpl. — tt ,inponentes B. — uu „Senni Ui, ale škrtnuto. — vv ,eggregii' D. — ww ,perstringi' M. — xx ,perponderanst B, Vdb. — yy ,confeccionem' B. — zz ,facte‘ Ui. — ab ,demulceatur‘ Ui; ,demulcera‘ B. — ac ,processum' M. Cpl. — ad ve Vdb za tim škrtnuto ,quasi'. — ae ,quam tamquam‘ D. — af ,agere‘ Cpl. — ag ,veritati. Amen pie Christe etc‘ B; �veritati Amen" D; ,veritati etc' Cpl; veritati. Amen, piissime Christe“ Ul; „veritati. Amen, pie Ihesu Christe etc‘ Vdb.

Strana 121
VII. A. B. Pašije Mistra Jana Husi. Narratio historicade condemna- tione et supplicio Joannis Hus in synodo Constantiensi“. PRAEFATIO AUTHORIS. Znamenavb, že mnozí mnohé věci o po- ložení smrti slavnéd paměti Mistra Jana“ Husi' psali sú jinak«, nežli sě jest při něm dálo ak stalok, al ačkoli druzím snad dobrým úmyslem sú spisovali, ale že súr běhu? a položenie cělého“ nevěděli, protož na mno- hých miestechs přidávajíce ať druhde“ ují- majícet, jinak než sě jestk dálo ak stalok, změnili sú, i zdálow mi sě užitečné z ná- ramného nabádánie mnohých milovníkóvy pravdy cělý běhaa na památku budúcímb Cum animadverterem, multos multa de morte Ioannis Hussii scripsisse, et quidem longe aliter, ac cum eo actum sit, quorum nonnulli, tametsi bono animi proposito scrip- serint, tamen quia integram huiusce rei seriem ipsi non perspexerunt, historiam depravavere, nimirum in plerisque locis quaedam parum consentanea rebus vere gestis tum adiicientes, tum adimentes: proinde operae precium vi- sum est, ut de morte ipsius scripturus, clariora facinora monumentum posteris plenius literis Ve Vn nad textem napsáno: Augustinus: Corrige vitam tuam, si vis habere vitam, eternam, etc, a dole pod textem rukou 16 stol.: Blaženého Husinckého Jana mistra Praského živott sepsaný, od Mistra Mladieyovského sepsaný. *41'a J a Tento nadpis jen v Vndb; Cr. nadpisuje červeně: „Tuto se počíná život Mistra Jana Hussi svaté paměti; J: Tuto se bude praviti, Mistr Jan Hus svaté paměti, kteraké jest utrpenie měl, a jest sepsánie Mistra Mladieňovice učenie Pražského“; P: ,Život Mistra Jana Husi, mučedlníka božího“; ve Fr, B, C, Vn nad- pisu není. — b v B vynecháno místo pro iniciálku, jež pak nevepsána; podobně u následujících odstavců, kde na vynechaném místě napsány jen iniciálky provisorní; ostatní rkpy mají jednotlivé odstavce označeny iniciál- kami červenými. — „Znamenajie“ Vábn. — Celý úvod („Znamenav — uměli“) chybl v Cr. — c ,a položenie smrti“ Fr: a položenie o smrti Vndb, Vn, P, E,; „a položené o smrti“ J, E; „věci o smrti“ E,. — d slavnej“ Vn; slavné a svaté" E,. — e chybi v J. —f ,Hussi' Vndb: Husa" E,. — g ,mluvili a psali jinak' E,. — h chybl ve Vn. —. 1 „jest dálo při něm a stalo“ J, E,; „konalo při něm a stalo“ E,. — k chybí v P. — 1 chybi ve Vn, Vndb, P, E,, E,. — m ,druhé Vn; někteří E. — n chybí v E. — o chybl ve Fr, Ej. — p ,biechu‘ Vn. — q ,celého“ B, Vn, Fr. J; ,běhu a řízení toho skutku E, — r „nevěděli súť Fr: ,neviděli Vndb, Vn; „nebyli vědomi E,. — s místech“ Fr. — t chybi ve Fr. — u ,druhé“ B; ,druhdy‘ J. E, E.; ve Fr chybí. — v ,nežli J, E., E3. — w ,jsau změnili, i vidělo“ E. — x,užitečnějie“ J; ,užitečněji“ P, E., E.—y „milovniekóv' Fr; ,z náramných a ustavičných proseb mn. mil. J, P, E, E,.—z,celý“ B, J, Fr: ,chtěli“ Vndb. — aa ,biech‘ Vn; ,by“ Vndb. — bb pomátku budúciem' Vndb. a Nadpis jen v Op: v Epr i Op začátek označen jako ,Praefatio authorist, na rozdil od předmluvy vydavatelovy v Epr, a tedy v Op nedopatřením. 16

Strana 122
122 PETRA Z MLADOŇOVIC PAŠIJE MISTRA JANA HUSI S PŘEKLADEM. A. B. toliko“ o" smrti jeho, cožďl sě jece tu zna- menitějšieho“ dálo, položiti, aby jeho ne- přietelés, jenž ještěho po smrti jeho“ zle o něm mluvie, ústa svá stulilikk, a ti, jenž jemu přějíl, jistotu zl stálostimm a setrvániem jeho zvědúce, v tako velikých nesnázechpp, aby boha chváléce“ a životus svého polepšiece, statečnějie životy“ svými pravdě, kterúž sú z zákona božiehouu otw něho slýchali, slúžiti uměliww. Věziž tehdy, že léta oty narozenie syna božieho po tisíci po čtyřechab stech pat- náctého“c, kdyžad jestad tenad sbor Constanský po jetíe Mistra Jana“ Husia v žalářiechag, v nichž jest držán bylah, aa zvláště u mni- chóv Kazatelóvi, zal náramného nabádánie Mistra Štěpána? Páleček, jemuž jest bylal Mistr Husam mnoho dobrého učinijan, a Mi- chala“, někdy farářě z Smradař, a“ tudiež jinýchap Čechóv, úhlavních nepřátel Mistra Husia, rozličnými artikuly křivých svědkóv mandarem. Multis enim precibus me quidam veritatis studiosi ad id sollicitarunts. Prae- terea ut aemuli Hussii, qui etiamnum post eius interitum male de eo loqui non desistunt, ora sua obturarent, deinde ipsius studiosi, re certa atque fortitudine animi constantiaque eius in rebus asperis cognita, deo suas laudes referant, ac vita sua rectius instituta, strenui veritatis divinae, quam per eum hauserunt, existant cultores. Persuasum igitur sit, quod anno a natali lesu Christi MCCCCXV Constantiense illud concilium comprehensum Ioannem Hussium atque in carceres coniectum apud monachos ordinis Praedicatorum', maxime urgente Magistro Stephano Paletio? (in quem Hussius multa contulerat beneficia),* ac Michaeles, olim parocho Smradario', aliisque Boemis, pio viro infestissimis, instigantibus, eum, inquam, multis capitum accusationibus per falsos testes premebant ac variis modis ani- Epr in marg.: ,Ingratitudo'; Op in marg.: „Ingratitudo Stephani Paletz'. ce chybi v E,, E,, — dd,coš“ Vn; ,co‘ E,. — ce ,jě B, Vndb; jest Fr, J, P, Ej. — f ,znamenitějšého“ Vn; „znamenitějšího“ P, E. — gg ,nepřételé“ B; „nepřát. Fr. J. E, E, E, — lh ješče Vn. — ll jeho posavád E, — kk „sstulili' Vndb; zavřeli J, P, E, E.; zavřeli a uml.“ E,. — 11 „přejí C, J. P, E, E,: „přejie“ Fr: ,jenž jeho dobrau pověst milují E, — mm jistotu, stálost“ J. E., E,; „jistotu zvědauce, stálost“ P. — nn setrvání Vn, P, E, E,. — 00 ,že v tak Vn; v J. E, chybí; v tak vel. nesn. zvěd.“ E., — pp „nesnáziech“ Vn, Vndb; opra- veno z nesnázech Fr; »nesnázek J, ,v jeho vel. nesnázech zvědauce E,. — qq ,buoha“ Vn; „z toho boha E- rr ,chválíce“ Vn; chválili“ Fr, J, P, E, E., E,; schválili boha“ Vndb. — ss ,života“ C, Vndb, Fr. J. E, E., Eg. — tt „statečně životy E;; „statečně i s životy“ Vndb; statečnějie i živ. Fr: statečněji životy“ E,. — uu ,buožieho“ Vn. — vv ,od' B, Vndb, Fr. J. P, E, E, E,. — ww ,slaužili uměli E;; od něho pozustavenau mají, sloužili a jí ostříhali E,. — xx ,Věřiž tehdy“ Vn; Věztež tehda“ Vndb, kde následující , že léta“ chybí; v E. chybi, Věziž — že“; E, i E, mají nadpis „Kapitola první“; v B iniciálka vynechána, v ost. červená. — vy ,od' rkpy i tisky mimo Vn; tímto slovem začíná se Cr, odtud zachován i fragment E. — zz ,tisíce' Vn; tisícího čtyřistého' E,. — ab ,čtyř“ B; ,čtyřěch“ Vndb: čtyřěch seth Vn. — ac „patnádct.“ B, Vndb: „patnádct. léta“ Vn: „patnadst. léta“ Cr: XV“ Fr. — ad chybí v E,. — ae ,po jětí C, Vn, Vndb; jatého“ E.. — af Hussi“ Vn, Vndb, Cr; Husa“ Ej. — ag v žalářéch“ B; v žalářích' Vn, Vndb, Fr, J. P. ,v žaláři držal E., E,, kde další až po „držán byl chybí. — ah v E, chybí; ,v nichžto držán jest byl a seděl Cr. — al a z E, — ak „Ščepána Pal.“ Vn; „Štěp. Paleče“ Vndb: „Št. Palleče“ Cr. — al chybl v Fr, Cr, E., E,. — am ,M Jan Hus byl' Vndb; jemužto jest Jan Hus' Cr;,M Jan Hus' E, E,- — an ,činil Cr; ,dobr. mn. uč.“ Vn. — ao tak jen C, Vn, Vndb; „faráře“ ost. rky i tisky; faráře smradř. E,. — ap ,tudíž jiných Čech.“ Fr, P, E.; ,tudiež mnoho jin. Čech.“ Vndb; „tud. i jiných Č. E.. — aq „M. Jana Husi“ Cr. Fr. J. E.. E., P. ß ,solicitarunt‘ Op. — z „Sinradario' Epr, Op. 1 Klášter Dominikánů na jezeře Bodamském, kde Hus vězněn od 6. prosince 1414 do 24. března 1415. — 2 M. Štěpán z Pálče. — Michal z Německého Brodu, zvaný de causis, někdy farář u sv. Vojtěcha pod Zde- razem v Jirchářích čili ve Smradařích.

Strana 123
+ 159" Vndb + 126 C “46 B * M' Vn * 43a J * 369 Cr *115Fr + 126 C PETRA Z MLADOŇOVIC PAŠIJE MISTRA JANA HUSI S PREKLADEM. A. jeho trápili? a? rozličně“! "pokúščěli“, jemu proti tém?! svédkóm Zádné?" obrany z práva?V nedadúce, když také potom?“ do jiného 'klá. Stera*, k Bosakóm”Y tudież v Constanci ho” do Zaláré* vsadivse*, pfód sé nékolikrát vy- vodili^ sü*, a" tu*d těch jistých falešných svédkóv před ním svédectvie Gtücé*, a sami súdcě“ tudiež“ proti "němu druhá svě- dectvie vydävajic& a take! z jeho knih€ kusy vybravše nékteré, jemu^ s skrekem!, *povy- kem" a hfmotem miesto "lepšieho naučenie" dovodiece* a miesto Písma svatého, jehoZ vždy jest" žádal, chtě lépe naučen* bý'ti, jestliže by v% čem" byl scěčstně kázal, psal anebo učil. A% to* sem tudiež i sjinými“ ot něho častokrát opčtujícieho slýchal“. I ostali sú konečné na“ tom“, aby nebo“ sé vinen dal v těch ve" všech “kusiechY, jimiž sú jeho skrzě křivé svědky viniliž, z nichžto mnozí sú byli jeho úhlavní ne- přietelé, a k tomu těch aby s& odpřisáhl, a těch, kteréž“ sú z knih jeho vybrali, "druhde** ujímajíce a druhde““ přidávajíce a druhdy 123 B. mum ipsius tentabant, ei vicissim testes refu- tandi facultatem et ius sedulo negantes. Deinde in aliud monasterium, lignipedo- rum videlicet*, traductum, vinctum adserva- runt. Unde saepius^ ad se educi curare, ibique testimonia falsorum testium in conspectu recitare, quinimo ipsi iudices novum testi- moniorum genus contra eum dicere. Ad haec nonnulla capita ex libris ipsius decerpta clamore solo et tumultu convincere conaban- tur, omissa interim sana docendi et scripture sacrae ratione, qua, si? unquam sinistre quip- piam scripserit docueritve, doceri semper cupiebat, id quod ego saepe ex ipso unacum reliquis accepimus. Postremo ita a concilio decretum erat, aut se reum esse fateretur omnium criminum, quorum per íalsos testes erat accusatus (in quibus bona pars summi eius hostes erant), atque adeo ut iuramento testaretur, se ab his immunem fore, tum ab illis, quae ex scriptis eius desumpserant, partim semiper- * Ve Vn jinou rukou in marg.: ,Ab Anna ad Caypham'. ar „trápil“ Cr, Vndb; kde opraveno z ,trpél'; jeho rozl. art. kř. sv. jeho trápili“ Fr, J, E,, P; „jehož rozl. art. kf. sv. tráp.' Ej; jej rozl. art. kř. a falešných svěd. trápili“ E,- — as v E, chybi; ,poküseli' B, E,; ,pokúšel“ Cr, ,pokušovali“ Vn, „a rozl. artyk. kř. svědkuov trápili a rozličně* J. — at „a jemu“ Fr. — au „týmž“ E. — av,svědkuom zdané“ Fr; ,svédkóm Zádnej' Vr. — aw „obrany a zprávy“ Fr, Cr; v P chybí; „obrany právní nedopustivše“ E,. — ax ,A kdyZ ho potom' E,. — ay „kláštera jiest dán k Bossakóm* Vndb. — az „do žaláře ho vsadiechu“ Fr; „do žaláře vsadili“ E,. — a jčho přivedše před se vydali sú“ Vndb; „přivedše jeho, před se vyv. sú“ Cr: „před se kolikrát vyv.“ E,; „před sebe mnohdykrát povolávajíce“ E,. — b „čtli svědectví“ E,. — € ,sám síüdce' Cr; ,sami jdauce E,; ,sami svédci sudice* Vy. — d ,proti nému potvrzovali těch svědectví fale$nych' E,; ,druhá svéd. tudieZ vydáv. Fr, /, E,; ,druhá svéd. kfivá vyd.' Cr. — € chybi v J. — t „tak“ Vndb, Cr, E,; v E, chybi. — 8€ v C touz rukou in marg.; ve Vndb opraveno z ,knéh', jak maji Vn, Fr, Cr, E, — h chybi v Vn. — |! ,s kfikem* Vndb; ,s kfikem a s povykem a hfm.* Fr; ,s kf. a pov. s chfmotem' Cr; „některakým kfikem s pov. a hfmotem* Vn; ,nekterć artykule vybravse, je tupili s kfikem a hrmotem E, — — V chybi v J, E, E,, E. — * chybi v P. — ! chybi v Vn, Vndb, P, E,, E,. — m ,napominanie a nauć.' Cr. — n chybí v E,. — 9 chybi v Fr, E,.. — v C touz rukou in. marg., ve Vndb, Vn, Cr, Fr, J, E,, E, E, chybi. — a ,chtčie ním zpraven' E,. — r ,co* E,; v C za tím Skrtnuto ,b'. — 5 ,coZ* Ej. — t chybi ve Fr. — " ,s nimi“ Cr; ve Vn opraveno z „nimi“. — v ,slySel* Cr; ,slySal opétuji. Vrdb; ,éast.od n. op. slych.* E,; cast. od n. op. to slySal‘ E,; ve Vn opraveno na: ,slychali', jako pred tím ,sem' na ,sme'. — w v B in marg. — x ,anebo* Vndb, J, E,; „anebo aby“ Cr; v E, chybi. — Y ,kusech' B, Vr; ,anebo téch vSech artykulüv' E,. — 7 mtsto dalsiho Gz nichzto — ted aby*) čte E,: jeho uhlavní nepřátelé“. — aa „druhých“ Vn; „druhé“ Cr; „druhdy“ E,; jich druhdy* E,. — ** y C opraveno z „druhde“, ve Vn z „druhé“; „druhdy B, E,; „druhé“ Cr, E,; v E, chybí. — «c chybí v F,, E,. — 4d ve Vn opraveno z druhé“, jak má Cr. ,druhde' Fr; o E, v. pozn. hh, à ,quasi* Epr, Op. « Klášter františkánský v Kostnici, kam Hus převezen z Gottlieb dne 3. června. —* Totiž 5., 7. a 8. četvna. 16° 

Strana 124
124 A, célé vymyšlené kusy, jichž““ jest" nižádný v jeho knihách“ nebyl psán, jemu připisu- jicehh, aby sé také! odprisáhl a je? aby? odvolal, anebo aby smrt ohně“ trpěl. Tehdy on častokrát vyznávaje" tudiež!, že mu"" křivě mnohé véci skrzé svédky pripisují"", jichZ?? ani pomyslil jest, i nechtél se?P jich?P odpřisieci, aby nebyl lhářem před tváří božíPP. A těch kusóv z knih vybraných také sč ne- chtěl odpřisieci, leč by jemu lepšie písmo ukázali. I ostali sú na tom, aby ho“ konečně upálili, jemu vždy““ nižádného lepšieho °na- učenie, jehož jest z Písma svatého žádal", nedadúce. Tehdy“ v pátek“ po svatém Petru téhož léta, jenž bieše pátý den črvna“' měsiece, král Zigmund, uherský král, jenž“ jest? byl: Mistra Husi rozličně“! glejtoval“ i“ svými? zvláště“ listy" ubezpečil, aby k tomu svo- lání“ přijel, věda již konečný“ úmysl toho sboru, “i poslal jest urozené pány, pana Václava z Dubé jinak z Leštna““, pana Jana z Chlumu? a% jiné čtyři biskupy s nimi k Mi- strovi Hu sovi do klástera k Bosákóm, aby?* zvěděli konečný“ úmysl jeho, chce-li“ ty artikuly a“ kusy“ skrzě svědky proti sobě PETRA Z MLADOŇOVIC PAŠIJE MISTRA JANA HUSI S PŘEKLADEM. B. fecta, partim auctione depravata, quid? quod quaedam prorsus ementita, quae nusquam, me hercle, in eius libris invenias, illi tamen adscribere ausi sunt: haec, inquam, omnia aut abiuraret ac retractaret, aut igne exuri pateretur. Tum ille saepius testatus, sibi testibus subornatis falso multa adscribi, quo- rum nunquam esset conscius, proinde iudi- cum consilio nolebat ac'quiescere, ne *men- dax in conspectu dei reperiretur, neque ea, quae ex libris eius petita erant, retractare, nisi certior ostenderetur scriptura. Igitur decreverunt hominem exurere, sacra scrip- tura eum (id quod impense cupiebat) rectius non instruentes. Porro anno eodem quinta die mensis? Julii“ Sigismundus imperator, antea loannem Hussium variis modis ad concilium illud illec- tum, partim fide publica data, partim privatim literis suis tutum fore pollicitus, quanquam haud ignarus, quid certo de eo iam tum con- cilium statuisset. misit clarissimos barones, dominum loannem Chlumensem, dominum Wenceslaum Dubensem, alio nomine Lestni- um?, una cum quator episcopis ad Hussium, qui tenebatur in carcere in monasterio ligni- pedorum, ut quid haberet animi, certo compe- ee „z nichž“ B, Fr, J, E,, E,; ve Vndb nadepsáno nad ,jichz* — '! ,kniehách* Vndb, Fr, Cr, E, Vn, kde opraveno z ,knéh'. — 88 ,nebylo psáno' E,; ,nebyl psal' Cr. -- hh ye Vn opraveno z „připisují“; E,: „jemu je pfipisujice*; v E, cele toto misto („druhdy celć — pfipis.) zni: ,i jinfch vymyślenych artykuli, ktefiż v jeho knihách nebyli psáni, jemu je připisujíce“. — il jich také* Fr, P. — kk „ohněm“ Vn. — !! „častokrát proti nim mluvil' Ej. — mm ,mi* Vn. — m ,že křivě mnohé věci skrze falešné svědky připisují jemu“. Fr.; „skrze svědky připisujite“ (opraveno na „pripisujete“) Vn; „skrze křivé svědky připisují“ Cr; „připisují skrze sv': E,; „že mu je křivě připisují skrze faleSné svédky* E,, E,. — 9? ,na néZ' Ej; ,a Ze na né ani nepomyslil, se ohlašoval“ E, — 9P chybi v Cr. — PP ‚a tak nechtěl se jich odpfisici, aby jich na sebe nevztáhl a Iháfem pred tv. b. nebyl“ E,. — 44 jjeho' Cr; ve Vn jinou rukou in marg. — Tr v B za tím Skrtnuto: ,naucenie'; Vn: jemu vždy nedadüce niZádného písma lepSieho, ani /nad řádkem jinou rukou] naučenie, jehož jest s Písma sv. vždy žádal, nedadúce jemu“. — ss v B iniciálka provisorní, v ostatních červená; v Cr. červený nadpis: ,Capiltola] druhá“, v E,, E, nadpis: „Kapitola druhá“. Kterak mu král Uherský glejt dával. — tt „toho“ Cr. — uu „črva“ Vn; „června“ Cr, E,, P; „července“ E,; v E, jenž — měsiece“ chybí. — "v ,gleitem zjistil a* E.. — WW ‚is svými' B; ,a svými“ Vndb, Fr, J, E,; chybí v Cr; ji (jinou rukou in marg.) v svými zvlášče'“ Vn. — xx ,svolánie* Fr; ,svoláni přišel* Cr; ,aby — pfiiel* chybi v E,. — YY „konečně“ B, C, Vr. — zz Leštny“ Vn, B, C; „p. Jan. z Chl., p. Václ. z Dubé', jin. z ,Lest.' J, P, E, E, E, — ab ji“ Cr. — 8c ve Vn nad rádkem. — 9d chybi v E,. — ae ,ko- neéné' Vn, Cr; ,jeho [jinou rukou in marg. ümysl! Vn. — 23! ve Vn za tím Skrtnuto ,ümysl'; E, ,chtél-li by*. s „Junii“ Epr, Op. s V pátek dne 5. července. — * Jan z Chlumu a Václav z Dubé. * 160 Vnd> * 112 Fr *42bJ 

Strana 125
PETRA Z MLADONOVIC PAŠIJE MISTRA JANA-HUSI S PŘEKLADEM. 125 A. B. 46'B vydanéag aad takéad jiné z knih jeho, jakož 371c svrchu“ psáno“ stojích, vybrané, konečně 15 Vn držeti čili jich sě chce vedle uloženie toho sboru odpřisáhnúti a proti nim odporněai ká- zati, psáti aak učiti, jakož muam ten sbor na- lezne a usúdían. A když sú Mistra Husiao z žalářeaP před ně vyvedli, pan Jan z Chlumu řeklaq jest koP němuar takto: „Aj, Mistře Jene, myť sme laikové a nemnoho učenís a v těch- toťat věcech neumiemeau raditi. Protož vizad, čiješ-li sěav, že si v kterémkoli kusu zad těchaw, jimiž tě tento sbor viní, scěsten a vinenax, nestyď sě toho ustúpitily a odvolati. Pakliť tvé svědomie ukazuje, že nejsi těmi kusy vinenaz, jimiž tě oni vinie, nikoli nečiňa proti svému svědomí, aniž lži před tváří božíb, ale raději stój až do smrti v té“ pravdě, kte- rúž si za zákona božieho poznal a z Písma svatého.“ Ad Mistr Janí, stoje a zaplakav, pokorně odpovědě a řka: „Pane Jene, věza to za jisté, bychť věděli, žel bych co blud- ného kdy bylaď psal, učil anebom kázal proti zákonu božiemu a proti cierkve svaté, chtěl bych to pokorně otvolati a toho ustúpiti, buoh? mi svědek jest. A vždy ješče žádám lepšieho a stálejšieho písma a naučenie; a ukáží-li lepšie písmo a pevnějšie“, nežli jest top, kteréž sem jác učil, kázal a psal, *127 C A3 112' Fr * 160 Vndb * 15. Vn rirentur, atque adeo, velletne accusationis illa capita, testibus contra se firmata, tum ea, quae ex libris eius erant selecta, perti- naciter etiamnum adserere, an ab his iuxta decretum huius concilii, iuramento prius facto, porro alienum fore, deinde his diversa prae- dicare, scribere et docere, iuxta concilii arbitrium atque praescriptum. Postquam autem Hussius ex carcere coram legatos“ adductus fuisset, mox dominus Ioanes Chlu- mensis ad eum verba fecit in hunc modum: „Optime Magister, nos, homines illiterati et amusi, tibi in hac re consulere haud possu- mus, proinde ipse videris, an criminum, quorum te concilium hoc accusat, tibi ipsi sis conscius. Quod si reus es, ne pudeat te sententiae meliori cedere, atque 'tuam retrac- tare. Sin autem conscientia tuae innocentiae testis est, cave quicquam committas contra eam, neve in conspectu dei mentiaris, neque paciare tibi prius veritatem divinam, nisi cum anima simul, eripi." Ibi ille stans, lachrymas fudit ac modeste ita respondit: „Spectabilis vir, deum meum testor, si quid unquam erroneum scripsi, docui, vel praedicavi, quod vel cum lege divina, vel cum ecclesia sancta parum con- sentiret, supplex vellem retractare atque ag ,vedené i jiné E,. — ah ,jest B; v J. E., E., E, chybi. — al ,otporně“ Vn; odporně psáti, kázati, ačiti“ Cr. — ak ,i E,; v Cr, J, E, chybí. — al chybi v Fr, Cr, E., E. — am jakož jemu Cr: jakožto (to“ na- deps.) jemu“ Vn; ,jakžby mu E,. — an ,usúdie' Fr; „nalezne, uloží i také usúdí“ Cr; „nalezl a usaudil E, — ao Husie“ B; ,M. Hussi Jana‘ Vn, P. M. Hussi' Vndb; M. Jana Hussi' Cr; ,M. Jana Husa' E,. — ap v C první a“ nadepsáno; před ně z žaláře“ J, Vndb, E, E,; „z žalářě přivedli před ně“ Vn, ale pozdější rukou opraveno na předkem. — aq ,řěkl“ Vn, a za ,takto škrtnuto ,aby“. — ar jemu' Cr, P.— as ,učenie Fr. — at ,těchto' Vn, Vndb, J, E., E,, E,. — au ,neumiemi Vn; neumiemet“ Vndb; „neumímeť E, Ep. —av v B chybi, v C pod řádkem; ,vieš-li a čiješli sě, že Vn. — aw „těchto Fr: ,těch, jimž Vn; těch, jenž Cr: v E, chybí, — ax ve Vn opraveno z ,viný“ ve Vndb nad tím jinou rukou „byl“; ve Fr chybí; „tě vin. tento zbor, scest.“ I; „zbor tento vinní, sc.“ E; „zbor tento vinní, že by byl scesten, vinen“ E, E.. — ay „strpěti“ Vndb; „nest. se ho ustaup.“ Ep. — az ,vin. těmi kusy“ J, E., E,; „vinen artikuly“ E; Vn: „nejsi ſnad tím] vinen věcmi těmi ſnad tím), čím oni tě viní. — a ve Vn opraveno na neučiň“, ale in marg. ,nečin“; „nečiň toho E,, E,. — b ,buoží“ opraveno z ,buožie“ Vn. — c ,v tej B, Cr, Fr, Vn, kde za tim škrtnuto ,smrti. — d ,tedy‘ Vn in marg. — e chybi v J. —1 ,M. Jan Hus' J. E.; M. Jan Hus, to slyše, zaplakav a pokorně E. — g ,vězte Fr: „Jene, děkujiť z té rady, ale věz Cr. — h chybi ve Vn. — 1 ,věďal“ C; „bych věděl B, Vn, J. E., E., E. — 1 chybi v J. E., E., Eg. — k chybi v P. — 1 chybl v Vn, Vndb, P, E., Eg. — m „aneboli“ Cr; „nebo“ E,; „neb E,. — n chybi v E,. — o chybi ve Fr, Ej. — op chybi v Cr. — p „bóh“ B; „buoh milý jestiť mi sv., žeť sem žádal a ještě vždy“ Cr. — q „statečnějšíeho‘ Cr. — r ,pravější E, š ,legatis' Op.

Strana 126
126 PETRA Z MLADONOVIC PAŠIJE MISTRA JANA HUSI S PŘEKLADEM. A. B, hotov sem srdečně otvolati“.“ A když to veceu, ihned jeden tudiež stojících biskupóvw řekl jest k Mistru Janovič: „I zdali ty chceš múdřější býti, než vešken tento sbor?“ A Mistr Janž jemu otpověděsa: „Já nechci býti múdřejší než vešken tentobb sbor, ale pro sím pro buohdd, dajte mi najmenšieho z toho sboru, kterýž by měce lepším a pevnějším“ Písmem svatým zpravil a naučil, a já hotov sem ihnedgg otvolatihh.“ A ku téh řeči biskupové tudiež stojiece vecěchukk: „Aj kterak jest neustupný v svém kacierství!.“ A to řekšěmm, jehoun zasě do žaláře uvésti kázavše, odešli súro. DruhýPP den nazajtřie“ v ochtáb svatého Petra a svatého' Pavla apoštola, jenžad biešead den šestý črvna“ měsiece', Mistr Jane Hus veden jest skrzě arcibiskupa Rygenskéhoss Pruského zákona? k“ kostelu velikému tohouu města Constanského, tu kdež sě byliv car- dinálové", arcibiskupové“, biskupovéww a cedere, quin iterum atque iterum desidero meliori firmiorique scriptura doceri. Quod si certiorem ea, quam hactenus scripsimus et - 128c docuimus, ostenderint, revocare ex animo paratus sum.“ Haec cum dixisset, ecce unus episcopo- .42'a J rum, qui tum ibi adstabant, prorupit: „Hui, vis tu plus sapere universo concilio?“ Cui Hussius: „Ego vero,“ inquit, „vos per omni- potentem deum obtestor, vel unum ex eo concilio atque eum, qui sit infimae sortis, hominem date, qui me saniore et firmiore scriptura sacra instruat ac doceat. Huic, me- hercle, libens cedam. Tantum abest, ut me prae hoc universo concilio sapere existimem arrogantius.“ Ad haec verba episcopi alii: „Heu“, inquiunt, „quam pertinax est ille in sua haeresi.“ Hoc dicto, eum in carcerem reduci mandantes, ipsi abiere. Postero dies, hoc est mensis Julii' sexto (is autem est a feriis divi Petri et Pauli octavus) Hussius ductus est ab archiepiscopo Rigentino ex factione vöv oavoopógov' ad magnum illud Constantiense templum, quo .13F episcopi et alii sacerdotum prinicipes ad .A4 condemnationem ipsius confluxerant. Porro * 16 Vn 373 Cr s jen v B; ostatni ,odvolati. — t chybi ve Fr. — u ve Vn škrtnuto, a nad tím „pověděl“; Vndb: ,vecě, inhed; E., E,: „řekl'. — v ,z tudiež st. Vndb; ,tudieš z st. Vn; ,tudiež z st. Cr, Fr, J. E., E.; „tu z přístoj. E,. — w ,biskup‘ Vn. — x ,k M. Janovi Hussovi Cr; ,k M. Husovi“ J, E., P: ,řěkl jest k M. Ja- novi Hussi“ Vn; „řekl M. Hussovi: Zda' E., E,. — y ,nežli tento veškent Cr, Fr. J: ,než tento vešk.“ Vn; nežli veškeren' E.; „nežli vešken‘ E, E.. — Z ,on‘ Fr; ,M. Jan Hust Cr, P, E., E,. — aa tak jen v C; ,odpov. ostatni; jemu chybi v Fr. J, P, E., E,, E. — bb ,ten“ B; ve Vndb ,to“ mezi řádky nadepsáno; než tento zb. vešken“ Vn; než tento vešken sb.“ Fr; ,nežli tento vešken zb.“ Cr: ,nežli vešken tento zb.“ J. E., E. P; ,nežli veškeren tento zb. E, — cc chybi v E,, E — dd ,prosímť pro pána boha“ Cr. — ce ,mi Vn; ,mne“ E,. — fí ,pravějším“ E,. — gg ,inhed“ Vndb; „hned Fr. — hh tak B, C; ostatní ,odv.“ — il ve Vndb: řěči bisk.“ a nad tím ,jiní na- depsáno; A někteří arcibiskupové“ Vn; A také tudiež k té řeči biskupové stoj.“ Cr; ,tudiež biskupové“ J, E., P; jiní biskupové řekli tu stojíce“ E.; ,tudíž bisk. řekli sou stojíce“ E,. — kk tak v C, Vndb; ostatní „vecechu. — ll ,všem (před tím škrtnuto ,ve] kac.“ Vn; kacieřství B, J. E; „kacieřstvie“ Fr. — mm tak B, C; ,řěkše‘ Vn; „řekše“ ost. — na ,a jěho“ Vndb; ,zase jeho Cr: a kázavše jeho zase J. E., E,; ,kázali ho zase“ E,. — 00 ,odešli sú jeho Vn: odešli sú od něhoť J. E, E.; a s tím odešli od něho E,. — ppV Cr červený nadpis: „Kapitola třetie“; v E,: „Kapitola třetí. O přivedení před sebe M. Jana Husa z žaláře“; E,: Kapitola třetí. Když jsau vyvedli M. Jana Husi z žaláře“; v B iniciálka provisorní, jinde červená; A druhý“ Fr; ,W druhý“ C, Vn, kde však pů- vodně, jak svědčí červ. iniciálka, bylo „Druhý“ a ,v' dodatečně připsáno. — qq ,nazijitřie' Vn. — rr ,června' Vn, Cr, Fr, E., P. ,čruna messiecě' Vndb; šestý den července E., E.. — ss „Rigen.“ Vndb, Ei; „Rzinsk. Vn: „Rzigent. J: Rygeněnsk. Pražského zákona Cr: ,Pruského zák. křižovníka“ E,, E,. — tt ve Vn připsáno později; „k klá- šteru Cr. — uu chybi ve Vndb. — vv ,kdež byli B; „kde sě byli Vndb; kdež sú se bili Cr; „kdež se biskupis J, E. — ww ,a bisk.' Cr: ,biskupi' J. E.. s v sobotu dne 6. července. — Jan z Wallenrodu, arcibiskup Rížský z řádu Německých rytířů.

Strana 127
*128'C * 161 Vndb * 314 Cr * 315 Op + 32b] *113' Fr + 128 C *16'Vn PETRA Z MLADONOVIC PASIJE MISTRA JANA HUSI S PŘEKLADEM. A. jini prelati** sboru k odsńzeni”Y Mistra Husi "vedle svého obyčeje sešli““. A přivedše jeho ke dveřím“* kostelním, tu sú s ním v té“ sienci čekali, až“ zatiem*4 v kostele mši odslúžiliťť, neb ho ve mšě“ do kostela nerodichu vésti“", snad "aby sobé jím?! ducho- venstvie neporušili“, Jehož sem od nich tu- diež“ málo shledal, znamenaje“" jich obyčeje, "kterćŻ*4 vedń*4, A po těch mšech*" uvedechu ho do ko- stela mezi ty prelaty, kdeż obylejem svym sśdiechu** na vysokých k" tomu" udělaných stoliciech, prknami vókol vysocé?P sé otaraso- vavše. A král Uherský najvýše sedieše“ v svém majestátu pod korunü zlatü s oblü- kem“", a vedle něho Clemóv'* syn% jablko drže“', a jiné knieze!! meč nahý s druhé strany. Ace v prostřěd“" ohrady nebo sčdčnie bieše nčkaký stuol povýšený udčlán?ť, a na něm kterakýs?“ špalek, a na tom rúcho mešné položeno k zbavení "kněžstvie““ Mistra Husi připravené. A kdyż?Y jeho do kostela privedże*”, préd tiem stolem postavichu?, klek na svoji *ko- lené, 'dlüzé sé modlé&e. A zatiem nékaky biskup Laudensis fecen$5, mnich'% vstüpiv 127 B. postquam ad ianuam templi perventum erat, ibi cum eo in vestibulo mansere, donec sacra in templo finirentur. Nam sub tempus missae hominem in templum ducere haud quaquam dignabantur, scilicet, ne praesentia ipsius status religionis pollueretur; sane cuius ego ne tantillum quidem perspexi, diligenter etiam observans interim morem eorum. Tandem suis sacrifitiis" peractis, tum primum duxerunt eum illo atque in coetum sacerdotum, ubi pro more suo in praecelsis sedilibus, nimirum ad hanc solennem pompam constructis, consedere, asseribus in sublime eos ambientibus. Imperator ipse loco celsior in suo solio sub corona aurea sedebat. Cui proxime filius Clementis!? assidebat, 'tenens pomum imagine crucis insigne, atque alius dux strictum ensem ex altero latere''. Praeterea in media hac pompa et ambitu erat mensa quaedam aliquantum in sublime suberecta, super quam truncus. Porro in eo vestes, quibus sacerdotes in sacris utuntur, depositae ac ad sacerdotium adimendum Hussio praeparatae; quem ante eam mensam consistere cogunt. Ibi ille procumbens, diu preces fundebat. xx prelátové sbuoru' a nad tím pozdější rukou ,do* Vn; ,prelátové toho sb* Cr, Fr, Vndb; ,preláti toho sboru, E, E,; v B mezi „preláti“ a „sboru“ napsáno omylem z násled. řád. šešli'“; v. pozn. zz. — YY ,kuod- Süzenie* Vn; ,k odsüzenie* Cr, Fr. — zz ,obyččii“ Vndb, ,obyčejč“ B, „obyčejě sešli sč“ Vn; v B „sešli se“ omylem napsáno na předch. řádku, v. pozn. xx. — % „ke dveřóm“ B, Cr, J, E,; ,ho ke dveróm' Vndb; ,ho kuodvetóm* Vn; ,ho k dverüm' E,, E,. — %e „v tej since“ Vr. — 2d cfiybi v E,. — ae „a“ Cr, J, E,, Vn, zde však pozdější rukou nadepsáno ,aZ* — ^t ,m&e odsl.' Vrt, Cr; ,mài odslüZichu* Vndb; ,m. odslüziechu* Fr; „mši v kostele od- slauZili' E,, Es. — a8 ,ve mše“ C, Fr, Cr; „v mši“ Vn; „do kostela ve mši“ J, E,; „do kostela ve mše“ E, E,. — ah „vésti nechtiechu“ Fr; ,nerodiechu* C, opraveno nadepsdnim ,e* — al snad proto, aby jím sobě“ Cr. ak „nepoškvrnili“ Vndb, Fr, J, E,, E,, E, nezprznili nebo neposkvrnili* Cr. — al chybí v Fr, Cr, E,, E,. — am ,vy- šetřivše obyceje jich' E,. — an „všech“ Cr; „mšiech“ Vn, Vndb. — 9 ,sediechu' C, Vndb, Fr; ,sedéli* J, E,, E,, E,; „kdežto svym obyéejem sedáchu' Cr. — aP „vysoce“ B, J, E,, Vi; ji vysoce' Cr; ,prkny vókol vyssoko se otharassov.* Vndb; ,prkny vuokol vysoce se othar. Fr; ,prknami vuokol vys.' E,; ,prknami vikol vysoce ie otar.' E,. — ar,soblakem* E,. — as v C za tím Skrtnuto ,a jiné knieZe'. — at ,drZe japlko* Vr; jablko drže s křížem“ Fr, J, E,; jablko zlaté drZe s křížem E,, E,. — ?" ,u prostted' J, E,, E, Ej; ,v prostiedce* Cr; ,pro- stiéd tej' Vr. — av ,nékaky* Vn, /, E,; néjaky' E,, E. — aw ,kfestanství* Vn. — ax y C nad né“ nadepsáno 0. — 3y „A tak' C, Vr. — 32 ,ptivedechu' Fr; ,privedli* J, E,, E,, E,. — 8 ,postaviechu' Fr; ,postavili jeho* J, E,, Ey; ,postavili ho, ale on klek$e* E,. — b ,fččený“ Vn, jeden biskup Laudensky rec* J, E, E,; jeden mnich řečený Laudenský biskup“ E.. 7 „sacrificiis“ Op. 10 Ludvík falckrabí Rýnský, syn vzdorokrále Ruprechta příjním Klema. — Meč držel Štěpán Rozgoň, magnát uherský, žezlo Friedrich purkrabí Norimberský, korunu Jindřich Bavorský. — % Jakub Balardi Arigoni, biskup v Lodi z řádu dominikánského. 

Strana 128
128 A. na tu stolici, na niež obecně“ výpovědi" své" Ciniechud, i učinil kázanie a to založil! z řeči svatého Pavla k€ Římenínóm v šesté kapitule, kdež die": „Buď zkaZeno! tëlo hfiecha.“ A v tom kázaní dovodil Sirocé", kterak kacier- stvaP Skodie? v cierkvi svaté pfèvelmi a kterak na krále zvláště a na jich úřad" slušie, aby ta kacierstvie a zvláště svatokupectvie* Z cierkve svaté zkazil a vyplel". Neb ta kacierstvie" Skodlivájie cierkev 'svatü roz- trhují“, nežli zjevná násilé a ukrutenstvie*. Aby také král“ uherský toho kacieře zatvr- zeného“ v zlosti zkazil, jehož? tudiež?*d vad rukń*, "jakoż" ten*! biskup" kazala, mólid sú“), Neb z" toho od starých“ i od mladých bude vččnú chválu? mieti. Zatiem“ vstav jeden řečník toho sboru““, jménem Henricus!* de*! Piro*, svym obyče- jem“ nabádal a napomínal ten sbor&& aby sid proti Mistrovi "Husovi'" dokonali aZ do odsúzenie konečného" A inhed vstav 'je- den biskup'* od" toho" sboru vydany, vstüpiv ** V Epr. i Op. marg. ,aroorgognj” PETRA Z MLADONOVIC PASIJE MISTRA JANA HUSI S PREKLADEM. B. Interea episcopus Landinus, cui Monacho erat cognomen?, suggestum ascendit, unde fere edicta sua promulgare soliti erant, con- cionemque habuit in his verbis Pauli** Rom. 6 male? fixam, ut ,,destruatur corpus pecati“. Iam in ea concione verbosissime docebat, quantam adferant pestem ecclesiae sanctae ipsae haere'ses, deinde quod regum imprimis et magistratus intersit, eas, ac potissimum simoniam, e medio ecclesiae tollere. Tales enim haereses unitatem ecclesiae qualibet vi aperta et tyrannide scindere longe no- centius: ,, Aequum est igitur, imperator invic- tissime,** ut haereticum hunc, in sua malicia rigidum, extinguas, in manibus etenim nostris est. Hoc siquidem pulcherrimo facinore im- mortale nomen apud posteros, iuvenes iuxta ac senes, tibi parabis." Hactenus summa concionis. Cui statim Henricus quidam'*, illius concilii orator, successit. Hunc vero diceres acriter institisse et more suo universam con- cionem instigasse, coeptam causam contra Hussium urgeant, nec ante desistant, quam condemnent hominem. c ,obecnie* C; ,obecné* B, Vndb, Cr. — 4 ,vypovédéchu své Ciny* Vn. — * chybi v J. — „položil“ Fr; „založil z řčči“ Vndb; ,v [mezi řádky] řěčií“ Vn. — 8 ve Vn mezi řádky. — h chybi ve Vn. — Vv B k' nadepsäno; ,skaZeno téla' Vr. — * chybi v J, E, E, E. — k chybí v P. — ! chybi ve Vn, Vndb, P, E., Es. — m S$ife' Cr. — " chybí v E,. — 9 chybí v Fr, E,. — ©P chybi v Cr. — P ,kacierstva pfevelmi Skodie“ Cr. — à ve Vn opraveno ze „škodí“, jak mají J, E,; ,Skodi církvi* E,, E. — r ,vhryad' Vn. — 5 ,svatokupecké kaciefstvie' Vndb, Cr. — t chybi ve Fr. — " opraveno z ,a vypl. zkaz.' Vn; ,zkazili a vypleli* Fr; „zrušil a vyplel* /, E,, E; „rušili a plenili“ E,. — v ,nebo ta kacerství zvlásté viece 3kodi cirkvi svatej, roztrhuji* Vn. — w „rozdělují“ J, E,, E,, E,; „škodlivěji roztrh. cierkev sv.* Cr. — * ,ukrutenstvie prvotní cierkvi svatć* Vndb. — Y ,A aby také král* Cr; ,A tak aby . . * Vndb; ,Aby toho také kaciere král uh. zatvrz. v zl.' J, E,, E,, Ej; ,aby také toho kac. král. uh. zat. v zl.* Fr. — 7 ,zatvrz.' [opraveno ze ,zavrzeného'] v zlosti /doplněno pod řádk.] zvlást&' Vndb; opraveno ze ,ztvrzeného* Vr. — aa ,od starsich* Cr; ,ot* Vn. — bb „chválu věč.“ Vndb; budu véénü chválu* Vr; véénü odplatu a chv.* Cr; ,chv. jmieti* Fr; ,vé&. chv. bude míti* E,. — cc chybi v E., Ej. — dd y Cr červený nadpis: ,Capitola čtvrtá“, v E.: „Kapitola čtvrtá. O běhu a při Mistra Jana Husa'; E;; ,Kapi- tola čtvrtá, v níž jsau čtli béh a pfi Mistra Jana Husi', — ce „fččník (tak i Vndb) s toho zbuoru' Vt. — et chybi v J, Vn, E,, E, E,. — ff „právem svým a obyčejem“ Vn; ,tepruv svÿm obytejem‘ /, E,, E,; ,ten fet- nickym obycejem' E,. — ££ ,toho sboru‘ Fr; ,zboru toho* E,. — hh ,Mistru Janovi Hussovi' Cr; ,Mistru Husovi* J, E, E, E, — M ,koneénieho* B; ,vydali dokonali aZ do otsńzeni kon.* Vn; ,dokonali aZ do konc&' Vndb. 9 misto ,male fixam' tou Op: ,Vetus homo noster simul crucifixus est.' * Rom. 6,6. — * Henricus Piro, prokurátor koncilu. — + Artikuly četl auditor Berthold de Wil- dungen; teprve odsouzení četl Antonín biskup Concordienský. *A4 *47B * 161* Vndb + 129 C + 316 C 

Strana 129
*17Vn *114 Fr *47 B * 377 Cr * Y Vn * 162 Vndb PETRA Z MLADONOVIC PASIJE MISIRA JANA HUSI S PREKLADEM. A. na tu stolici, na niež" oni 'svá ustavenie vypoviedachu"", i četl běh"" a poloZenie 'té přč, kteráž sě jest mezi Mistrem Janem% a mezi" arcibiskupem"P a" prelaty Praz- skými v“ Římě“ a% jinde?! dála?» i ten běh", kterýžto sú“ ti poručníci od toho sboru proti Mistru Husovi tudiež“) vedli až do odsüzenie. A potom četl“ ty“ ar'tykuly, kteréž sú proti Mistrovi Janovi svědci' v Praze i v Konstanci vedli, a jiné“", kteréžto““ sú jemu z jeho knih obyéejem napréd psanym vybrali““. Kteréžto artykuly k výstrazč bu- dúcím a k odehnáni* false a IZi?* těch súdcí Mistr Jan s popsanim? timysla svého, kterak jemu jč křivě“* připisují, jichž je nikdy * ne- drZal*, v tom Zalári préd smrtí svú rukü sepsav?, svym jest je ven vyslal. Avšak některé z? nich? tuto poležím pro% polo- : Zenie jelio odpo'védí?, kterak?! jest tudieZed odpoviedal®, A zvlásté?" kdyZto sü tento prvy artykul a kus 'étli, Ze jedna jest cierkev svatá obecna, a ta?" jest sbor všech vyvolených“ k spa- sení, tehdy Mistr Jan% velikým hlasem od- pověděl a řka: „l'* ovšem já to znám“, že jedinká jest svatá cierkev obecná, jenž*" jest sbor všech vyvolených“ zde na světě, 'i téch v pfed'peklf?! a v nebi také, kteřížto * Ve Vndb. in marg.: ,Nota'. 129 B. Deinde episcopus quidam'* iussu cortcilii surrexit ac venit ad pulpitum, ex quo sua decreta edicere solebant; ibi formulam causae Hussii habitam cum archiepiscopo Pragensi et caeteris sacerdotum principibus recitat. Mox et eam, quam agebant contra Hussium, ad condemnationem usque hi, quibus erat a concilio iniunctum. Postremo legebantur crimina, quae contra eum testes tum Pragae, tum Constantiae intendebant, et alia complura. Ea autem ipse in carcere digitis propriis perscripsit ac suis fratribus emisit, quo et iudicum fraudem cognoscerent et mendacium ac commentum refellere queant. Falso enim haec sibi ad- scribi, nimirum qui nunquam his esset obno- xius. Mihi tamen haud ab re visum est, hic nonnullos eorum commemorare ob ipsius respon'sa potissimum, quibus subinde adver- sariis satisfaciebat. Ac principio, cum hoc (impio illorum iudicio) crimen legeretur: Quod una sit ecclesia sancta catholica, quae est coetus omnium credentium ad salutem praedestinatorum, hoc concilium illud, sacro- sanctum scilicet, pro haeresi esse ducebat. Porro Hussius ad haec clara voce te- spondit: ,,Nihil dubito sane unam esse ecle- siam sanctam catholicam, quae est congre- W „kteréžto“ Cr; věta začíná: „A ihned“ Vn, Cr, Fr; ,A hned' J, E, E,; ,A hned v tom* E,. — mm ,usta- novenie vyp.' Cr, P; ve Vn opraveno z ,vypovedachu' a pozdćjsi ruka zménila na ,vypoviedali', jak má i J; ,vyypravováchu' Vndb. — "n ve Vndb in marg; ,béch a poloZenie* [opraveno z ,poloZení'] Vr; ,bélia ptirozenie té pře“ Cr. — 00 „M. Janem Husí“ Vn, Cr; ,M. Husi* J, E,, E;; ,kteráz se jest dála mezi M. Janem Husí“ k. — oP chybí v Cr. — PP „arcibiskupy“ Vndb, Fr; „arcibiskupem Pražským a mezi prel. Pražs“ J E, E, E, — qq „dále“ J, E,, E,; v E, chybí. — "r „běch, kteří to jsú“ Vn; „běh, který jsúů Fr; i tu při, kterauž* E.. — ss „čtli“ Vn. — tt „svědky“ Vn, Vndb, Cr; „svědčili“ Fr; „skrze svědky“ E, — uu ja jiné také* Vndb; v E, E, chybi. — vv „kteréž“ Cr; „kteréž sú to“ Vn; „kteréžto — vybrali“ chybí v J, P, E,, E, E, — WW „vbrali“ B. — xx kuodechání« (?) Vn; ,k oddělení“ E,; ,odehnánie* Fr; — YY „falše až lži“ B. — zz ji s popsán“ Vndb, Cr, Fr; „Ale [in marg.] M. Jan s popsáním' Vr, a in marg. ,svym' — ab „přip. lživě“ Cr. — 3€ v Cr chybí; ,nedrZal, kazal ani psal Vn. — 20 chybi v E,. — 3€ ,popsav' Vridb; „sepsal“ J, E,, E,, E,.. — af ve Vn in marg. — ?£ ,a* Fr; ,tuto sc po- loží, aby každý zbožný věděl, kterak“ E,. — ah ,otpovédí', opraveno z ,otpovédie' Vm; ,vypovédi' Fr. — al jakož“ Vndb, Fr. — ak ,otpoviedal* Vn; ,odpovćdal* Vndb. — =! chybi v Fr, Cr, E, E,. — am „zvlášče když“ Vn; „zvláště když“ Cr; „a zvl. k tomu prvnimu artykulu, kdyż jsau jej Ctli* E,, — an „a jest ta‘ Cr; ,a ta Ze jest' E,. — 39 ,volenych' Cr; ,viech věrných vyvol“ E,; „věrných všech v“ E,. — =P „M. Jan Hus* Vndb, Cr, E,, E, E, — 2a ,znaji* Vndb, Cr, Fr. — ar,a ta* Vndb. — 35 ,vyv. k spaseni* Vndb, ale doplněno pod řádkem; „zde viech na sv. vyv.* Cr; ,v8ech zde na sv. vyvol.* Fr. — at ptédpekli aj v nebi' C. 

Strana 130
130 A. sú tčlo skryté?“ hlavy "pána Jezu Krista.“ A když tak k tomu i k! jiným tu?“ odpovie- dá&e, tehdy kardinál Kameracensky!? iemu** vece: ,.MIčiž nynie, potom! "dobfč?“ budeš spolu ke vSem otpoviedati**.** Asy Mistr jemu odpovědě“: „A kterak mám ke všem spolu otpoviedati, poňavadž nemohu spolu všech pamatovati*. A když opět k jiným, kteréžto? proti němu tudież** čtiechu“, odpoviedati? chtieše, vstav cardinál Florenský"", jenž bieše druhý súdcě k vyrčení súdu proti Mistru Husovi“ ustaven od toho 'sboru, if vece kf Mistru Janovi“: „MIčižE již, však sme dosti té slyseli.^ A opét! vstav, i" 'vece těm pó- hončím" a" duchovním? biřicóm, jenž okolo Mistra Jana? stáclu: ,,PrikaZte' mu, at mléí." A Mistr Jan* vysokým hlasem prosieśe, rucé spinaje 'a fka: ,,Prosím pro buoh", présly&te mé, aby tito, jenZ" okolo stojie, nemnéli, bych“ já které bludy držal: však“ prčs to učiníte? se" mnü^, jakž sč vám bude zdátia libiti.* A kdyZ mu vZdy nedachu? mluviti, ani k tém kusóm otpoviedati, kteréZ tudieZ«d nań čtúce vediechu?*, jimi ho“ *viniece, klek na svá kolena, spav““ rucč a oči vzhóru k nebi vzdvihť, nábožnč sč modléše, PETRA Z MLADOŇOVIC PAŠIJE MISTRA JANA HUSI S PREKLADEM. B. gatio omnium electorum, tum in hoc mundo, tum vita defunctorum et coelestium. Prae- terea eorum, qui occultum corpus Christi Iesu sunt, qui est caput." Ac cum itidem et ad alios responderet, tum cardinalis Came- racensis'* ad eum inquit: ,.Agedum! Tace modo, ad omnia simul porro responsurus." Cui ille: ,,Prohibes me," inquit, ,,ad singula respondere, cum universam criminum turbam meminisse nequeam?" Rursum ad alia re- spondere volenti, quae subinde contra eum legebantur, surgens cardinalis Florentinus'*, unus iudicum: , Tace," inquit, ,obtundis"', preconibusque atque his, qui in ius vocave- rant Hussium, mandavit, coércerent eum. Tum ille alta voce ac manibus ad sydera tensis, inquit: ,,Precor omnipotentis dei no- mine, ne pigeat vos me aequis animis audire, ut saltem coram istis, qui circumstant, me purgem atque suspicionem errorum de me ex animis eorum dimoveam; id ubi feceritis, tum iure vestro in me, utut libuerit, utamini."' Et cum prorsus loquendi potestas illi esset erepta atque purgandi se de his criminibus, quae illi urgebant, "facultatem nec quicquam peteret, postremo supplex poplite flexo, ma- au „těla skryté“ Vn; „tělo s Krystem“ Cr; „v nebi, také jest skryté tělo hlavy pána..“ E,. — àv ,tudieZ' Cr; ve Vndb, Vn, Fr, J, E,, E., chybi. — aw v Cr, J, E,, E,, E, chybi. — ax „budeš moci ke všem spolu odpov. Cr; „dobřě ke všem spolu odpovieš“ Vn. — ay ,A — ke všem spolu odpov. chybí v Cr, kde dále škrtnuto ,od- poviedati“; ve Vndo: „Mistr Jan“ [bez ,a']; ,Ale M. Jan Hus mu odpověděl řka“ E,. — az „odpověděv“ J, E,; „Mistr Jan odpověděl a řka“ E; následující „A* chybí ve Vndb. — a pamotovati“ Cz. — b „kteréž opět proti němu čt“ Vndb; „kteréžto tudieZ proti němu čt.“ Fr; „kteréž proti němu tudiež“ J, E,. — © v Bin marg.; „čitechu“ E, ale dole na „čtiechu“ opraveno; ,čtehu“ Vn, „čtli“ Es; .čtli sú“ J, E,, E, (isau). — 4 „odpověděti“ C, Cr, J, E, — * chybi v J. — “ chybí v ], Vn, E,, E., Ej. — * ve Vndb chybi; ,Mistru Janovi Husovi* Cr, E,. — fa chybi v Cr, E,, E,. — € „I mlčiž“ Cr, ,MIč již“ J, E,, E., E,; „Mičíš jiZ' [opraveno z ,vSak jiZ:] Vn. — h chybi ve Vn. — ! ve Vn připsáno jiný“ mezi řádky. — V chybi v J, E, E, E, — k chybí v P. — ! chybi v Vn, Vndb, P, E, E, — " ,póhonCciem* Vndb; ,pohoni&óm* Cr; ,ten kardynál tém póhoncóm*' J, E,, E., Ej. — " chybi v Ey. — © chybí v Fr E,. — 9P chybi v Cr. — P ,duchovniem* [opraveno z ,duchovnicím'] Fr; ,duchovnicim* [opraveno] C; ve Vndb chybi. — 4 ,M. Jana Husi* Vrdb, Cr; ,M. J. Husi* E,; ,M. J. Husa' E,. — r „Přikažtež“ Vndb; ,PrikazteZ jemu' Cr, Fr, J, E,. — 5,M. Jan Hus* Cr, E. — t chybi v Fr. — u ,Prosímť pro pána boha“ Cr. — v ,ktetíZto* Cr; ,jenZ to okolo* J, E,, Ey; ,tuto okolo“ E,. — W ,Ze bych* E,. ,nedomnievali se, bycht* Cr; — X ,a v&ak* Vr; ,a potom“ E,. — Y v B opraveno z „učiňte“, jak mají Vn, Fr, J, E,, E,, E,; „učiníte přes to“ Cr. — 7 jemu vZdy nedadiechu* Cr. — aa „vinichu“ Vn; „čtúce naň ved“ Cr. — bb jjeho* Vndb; .témi kusy jei vin.“ Cr; ,vinníte* Vn; ,viníce* Fr. — ce chybí v E,, E,. — 94 ,klekl' Vndb, Vn, Fr, J, E, E.; a on klekl* E; ,tehdy M. Jan klek* Cr. — *e ,spen* Vrdb; ,spév* E,. — f ,zdvih* C, Vndb, Vn, Cr; ,zdvihl* Fr; ,vyzdvihl' J, E,; ,vzdvihl* E,, E,. 9 Pierre d' Ailli, kardinál titulu sv. Chrisogona, arcibiskup Cambraysky. — *' Francesco Zabarella, kardindl jáhen titulu sv. Kosmy a Damiana, biskup Florentsky. * 114 Fr *48B +130" C * 378 Cr * 43b J * 18 Vn *A5 

Strana 131
PETRA Z MLADONOVIC PAŠIJE MISTRA JANA HUSI S PŘEKLADEM. 131 A. B. 115 Fr 346 Op svú při pánu bohu, najspravedlivějšiemu súdci, hlasitě porúčěje«. A to častokráthh tudiežad mezi těmil žalobami opětovášekk. A" když dokonachu artykule z jeho knih vybrané, čtlimm sú proti němu artykule, kte- réžtom sú svědci naň svědčili, a% kh kaž- dému z nich svědky jmenovali sú, ne křest- nými jmény, aleop toliko?P jményo úřadóvq a dóstojenství jich18, takto řkúce po každém artykuli: „Svědkové tohoto artykula jsů dva“ kanovníky Pražskát, dva farářě“, třies oltář- níci, jeden doctor“, a tak dále, což sú“ z těch svědkóv na který artykul provedliu, při každém sú jěv tiem obyčejem jmenovali. A* mezi jinýmiww tento artykul naň čtiechux, že by ony držal, kázalop a psal, kterak po požehnání posvátnéz věci na oltáři zuostává tudiež chléb tělestnýp, podstatnýab neb hmotný, latině súp řekliac panis materialis velae substancia panis. A takéat tento, že kněz v hřiechug smrtedlném neposvěcuje ani křtích. A tak mnohými jinými artykuly * 18° Vn scestnýmii aad kusyad ho viniechuk. Tehdy když Mistram opět povstav, odpovědieti *43 a J chtiešen, cardinal Florenský1 jeho okřičeo, 162° Vndb .131 C * 48° B nibus et oculis in coelum sublevatis, orabat, causam suam deo, iudici aequissimo magna voce commendans, atque saepius eo ad deum perfugio inter accusandum usus est. Tandem illi omnibus articulis, quos ex libris ipsius decerpserant, expositis, mox et eos recitabant, qui testibus confirmati erant. Porro callide singulis capitibus nomina tes- tium ambigua, ut officiorum aut dignitatum, subiiciebant; nam germana interim celabant egregie; exempli gratia singulis capitibus recensitis, ita nomina testium addebant: „Huius criminis, inquiunt, testes sunt duo canonici Pragenses et totidem parochi, altarii tres, et unus doctor“; atque his technis fere usi sunt in citandis testibus1s. Sed ut obiter hic unum atque alterum crimen commemorem, accusabatur, quod scripsisset et docuisset a consecratione eucharistiae in altari remanere panem, ut eorum vocabulo utar, materialem et substantialem. Deinde, quod sacerdos mortali peccato pollutus nec consecrare, nec baptizare possit, et reliqua his haud absimilia proponebant. Ad ea Hussium respondere volentem cardinalis Florentinus17 iterum cohercuit. Ille ve Vndb in marg.: Nota'. g8 ,porůčeje“ B, Fr; „poručujě“ Vn; „porůčieše“ Cr; „porúčel“ J, E.; „poručil E., E. — hh ,často“ Vn. — li jinými Cr; „mězi těmi Vn. — kk ,obětováše“ Vn; ,opětovavše“ J, E., E;; ,mezi těmi žalobami opětujíce“ E, — Il v Cr nadpis: „Tuto se počíná kapitola pátá“ červeně; v E,:,Kapitola pátá. O artykulích falešných svědků proti M. Janovi Husovi; E;: „Kapitola pátá. Kterak jsau proti němu čtli artykule svědkuov“. — mm ,a čtli Cr. — nn ,kteréž Vndb, Fr; „kteréž sú sv. na něho‘ Cr; ,kteréž sú to svědčili naň a svědky vedli Vn. — co „křěsťan- skými Vn; „křtěnými Fr, E — op chybi v Cr. — oq chybl ve Vndb. — pp ,tolik J. E.; chybi v Cr. — qq ,uhřaduov‘ Vn. — rr ,faráře“ B, Fr, Cr; „faráře dva“ J, E.; a faráři dva E,, E,. — ss ,tří Fr, Ep; ,alteřníci třie“ J: ,oltářníci tři E E., E,;, — tt ,což jest sú s těch Vn; ,co jsú z těch sv.“ Cr, E, E,. — uu „pověděli“ B, Vn, J. E., E., E, — vv jej“ Vn; je“ C, Cr; ,při každým sú je“ J, E., E., E.. — ww ,nimi Vndb. — xx ,čtehu“ Vn, opraveno na ,čtli“; J, E.: „čtli sú“; E., E,: „jsau čtli. — vy by chybi v C; ,on“ chybí v B, E, — zz ,po- svátnej Vn;,v posvátné“ Vndb, Fr. — ab ,potstatný“ Vn; posvátný“ Cr; ve Vndb, Fr chybi. — ac ,řěkli Vn; „řiekají“ Cr; „sú řekli v E, chybi. — ad chybi v E,. — ae ,neb‘ Cr; ,neb substancialis panis' J; vel substancialis p. E, E,, E,. — af v B za tím vyškrabáno jedno slovo. — ag jsa v hř.“ Vndb, Cr; „jsa v sm. hř. Fr; „jsa v hřieše smr. J, E., E,; „Také i tento artykul čtli, že by měl učiti, že kněz, jsa v hř. smr.“ E,. — ah „křtie“ Fr; „křstí“ Vndb, Cr, kde před tím ,křstí škrtnuto červeně; ani křtí hodně E,- — ai „scěst.“ C; „scěst. art. Vndb; jinými scest. art. Fr. — ak jeho honiechu“ Vndb; jeho vinichu' Vn a pozdní rukou opraveno na ,vinili“ jak má J, E, E., E.; jej vinniechu‘ Cr. —al chybi v F, Cr, E,, E.. — am „M. Jan Hus“ Cr; ,opět Mistr“ J; ,opět M. Jan“ E.; ,opět M. Jan Hus“ E., E. — an v C dvakrát, prvé škrtnuto; „cht. odpovědati E.; „chtěl odpověděti“ I; „a chtěl odpovídati E,. — ao ,okřiče jeho“ Cr; „jeho okřikl J, E., E,; ,ho vokřikl“ E,- 18 Jest to arci postup v inkvisičním procese obvyklý. 17

Strana 132
132 A. aneda® ‘jemu otpoviedati?3. A on vZdy prés to odpovédév 'vece: ,Prosím pro buoh**, slyšte úmysl mój a" pro ty, jenZ?* tuto?P okolo stojie**, aby nemněli“", bych já“ tyto bludy držal. Nebo já toto?" vyznávám °, Ze sem nikdy nedržal*“, ani% učil%, ani kázal?, by po požehnání v% posvátné věci““ na ol- táři chléb tělestný neb hmotný tu“ ostäval?z, A" také diem, Ze kndz, jsa v hfiechu smr- tedlném, neddstojné a nelib& bohu® posvécuje', křtí? a jiné posvátné věci“ rozdává, poněvadž jest nehodný slúha“ posvátných věcí božích. A tak€ ke všem k' jiným artykulóm, jakož jest" svń rukiń přčd tiem ‘svym® ** tudiez sepsal“, "otpoviedáše. Mezi tiem čitechu" naň opět jeden" arty- kul', žej* on pokládal" čtvrtú osobu v Trojici svaté“, a toho artykule jedniem doctorem dovozeváchu“, jenZ* jest“ jej" na Mistra* svédtil, ale toho doctora tu*Ó nejmenováchu." A Mistr?? Jan% vece: »Jmenujte toho do- ctorabb, jenż jest to" na mě svěd'čil. Ad ten** biskup, jenż** Getl artykuly, vece: „Ne- nie potrebie', aby nynie byl jmenovan.'* Ac Mistrz "odpověděv, vece: „Odstup to ote * Ve Vndb in marg.: Nota”. PETRA Z MLADOŇOVIC PAŠIJE MISTRA JANA HUSI S PŘEKLADEM. B. vero nihilominus precibus instabat, ut se benigne audiant: „vel propter eos”, inquit, „qui circum me adstant, ne errores istos credant me tueri. Pernego enim, me unquam vel credidisse, vel docuisse, quod post conse- crationem in sacramento altaris remaneat panis materialis. Deinde adsero, quod baptis- mus et 'consecratio aliarumque rerum sacra- rum administratio facta per sacerdotem mor- talis peccati reum, turpis et exosa est coram deo, quandoquidem impurissimus ille rerum sacrarum atque divinarum minime dignus minister sit.^ Atque ita ad aliam quoque re- spondebat criminum turbam (id quod ipse manu propria paulo ante perscripsit) vel apte refutando nonnulla, vel pie adserendo. Haec cum agitabantur, rursus contra eum recitabatur novum commentum, ut quod ille sanctissimae* Triadi quartam adiecisset personam, atque id unius doctoris testimonio confirmabant, cuius nomen celabant interim. Tum Hussius: ,Depromite'", inquit, „nomen doctoris istius contra me. Porro episcopus, qui accusationem legebat, doctoris illius no- men prodere noluit. Dicebat enim, modo eo nihil opus esse. Mox Hussius: „Quod deus ** Ve Vndb pod textem jinou rukou: ,Hic videtur editor sibi contrarius etc’. ap ,nedada‘ Vn. — 3 ,odpovédieti* B; ,odpovédéti* /; ,odpovédati* E,; ,mluviti ani odpoviedati* Cr. — aq* ,Prosimt pro milého pána boha“ Cr. — ar chybí v Fr, E,, E,. — as ktefizto* Cr; „jenž tutu' B. — at „okolo mne st.* J, Fi, Es, Es, — 9! ,sc nedomnievali* Cr. — av „to“ Fr; ,tuto* Vndb. — aw nikdá nedržel“ Cr. — ax „ká- zal ani psal“ Vn, Cr. — У ‚ме svatej věcí“ Vn; „by po рой. па olt. v posv. véci* Ei, Es, Es. — ?? ,ostal' B; Xtu) ostával chl. tél. reb lim.* Fi, Es, Es. — a ,pdnu bohu Cr; v J, Vn, Ei, Ee, Ea chybi. — © ,kitie* Fr; „křstí“ B, Cr; ve Vn chybi. — © ,posvátnej* Ví; „větci posvátné“ J; „věci posvátný“ Fi, Ee, Es; „posvátné včětci“ Fr; „anebo jiné posv. véci vzdává' Cr. — d ,sluzebník Cr. — © chybí v J. — ©! chybí v J, Vn, Ei, Ee, Es. — B také' Vn. — ® chybi ve Vn. — ! ve Fr тех! гайку, chybi v Vn, Vndb, Cr, J, Ex Ex, Es. — W* chybí v J, Ey Es, Es. — k chybi v P. — ! chybi ve Vn, Vndb, P, E,, Ej. — jakoż jesti* Vndb, Cr; jako je“ Vn; jeż jest‘ Ea. — n chybi v Ey — © chybi v Fr, Ex. — ©°P chybi v Cr. — % chybi v Vndb. — P „poslal“ Cr. — a „čtiechu“ B; ,Gtechu* Vn; „četli na něho opět“ Cz; „čtli jsú“ J; „četli sú“ E,; „čtli jsau opět naň“ E, Es. — Tv B łouż rukou in marg.; ‚jeden opét' C; ,opét iiny* Cr. — s tak B; „že“ ostatní; ,że by* Cr, E2, Es. — t chybi ve Fr. — “ původní „pokládal sč“ opraveno na „pokládá se“ Vndb; „sč pokládal“ Vn. — У „v trojici svatej* Vn; „svatý“ E,. — W „dovozováchu“ Fr, C; ‚dovodiechu‘ Vndb, Cr, ,jednim doctorem dovázechu' yn, — X „kterýžto jej svědčil na M. Jana“ Cr. — Y ,na M. Jana sv.‘ Ee, E». — 7 jménem nejmenovali' E,. — aa,M. Jan Hus' E, . — bb doctora toho, jenZ jest iéj' Ул; „tohoto doktora, kterýžto jesti ma mne to svědčil“ Cr. — ce chybí v E:, Es, — dd Ale* E,. — ee kdyZ' Cr. — i! ,potiébie* Vn; ,potfebie, aby byl nyní* Cr. — gg „Mistr Jan“ Cr, E,, E « „,sanctissime* Op. * 115' Fr *131 C *A6 * 381 Cr * 163 VnIb *132 С * 19 Vn 

Strana 133
* 116 Fr *49 B + 352 Cr +43 bJ PETRA Z MLADOŇOVIC PAŠIJE MISTRA JANA HUSI S PREKLADEM. A. mne biedného", bych já" chtěl čtvrtú osobu! v Trojici svaté a v božství "jmenovati, po- nčvadž““ je to na mé srdce nikdy nevstúpilo!!, ale ustavičně jistím"" a vyznávám, Ze tfi osoby, totiz™ otec®, syn i* duclh svaty 'je- den buoh a jeden byt boZstviePP jsû.“ Орё tudieZ &tli si, kterak s€ jest Mistr Hus“ otvolal k bohu" jakož'to k najvySiemu südci, a to odvolánie tudieZ'* za blud potu- pili“ sú. K tomu Mistr Hus“ vysokým hlasem otpovědě““, řka: „Ó pane božč, aj již tento sbor 'tvój skutek a zákon"" tvého poloZenie potupuje"" za blud, ponévadZ* ty, jsa od svých nepřátel obtiežen?*, bohu, otci svému, súdci najspravedlivčišiemu, pfi svú porúčel“, vtom nám biedným?? dávaje příklad "a ne- statečným, abychom všelikterak obtieZeni** jsúce, k tobě, najspravedlivějšicemu súdci sě utiekali*““, pomoci pokorně žádajíce.“ A dále mluvil, fka* takto?’: „A já to% ustavičně pravím, že nenie jistčišieho?5 a bezpečnči- šieho?" otvolánie, než ku pánu?! JeZísovi*k, jehoZ niZádny?" ot přiemnosti“"“ nemóž'dary uchyliti?, ani kfiv$m svédectvím zklamati a% po'dtrhnüti??, jenž?? každému, což naň slušie, dává.“ 138 B. avertat", inguit, „a me misero, ut unguam quartam personam in Triade sancta ac in divinitate nominarem, nec istius rei (ita me Christus amet) hactenus in mentem venit, imo perpetuo et certo confiteor, quod tres personae, pater, filius et spiritus sanctus, unus deus et una essentia in divinitate sunt.“ Tandem illi recitabant verba ipsius, quibus paulo ante'? appellabat ad deum, ut ad sum- mum iudicem, ac piam appelationem pro impio errore (o horrendam episcoporum blas- phemiam) ducentes, damnaverunt* Quo audito, Hussius magna voce exclamavit, dicens: ,,En optime Iesu, concilium hoc tuum opus ac legem, quam tu praescripsisti, erroris loco "habet et damnat, cum ipse ab inimicis tuis oppressus, deo patri, iustisimo iudici, causam tuam commendaveris, nobis miseris reliquens exemplum atque imbecillibus, ut in nostris afflictionibus ad te, aequissimum iudicem, confugiamus supplices, auxilium orando." Ac mox addidit et ista: ,,Ego vero, ego, inquam, constanter dico, certissimam omnium atque tutissimam appellationem esse ad dominum lesum, quippe quem nemo a recto nec ullis muneribus flectere possit, * V Epr in marg.: ,Scilicet papa superior est iudex deo. Hic vero extollit se supra id, quod numen dicitur*.?? hh ye Vndb za tím škrtnuto bil. — 1 ve Vndb za tim Skrtnuto: ,biti. — kk ,poiovadZ' Vndb; ,pon. to je* Vn; ,pon. jest to* Fr, Cr, J, E,, E,. — ! ,nevstupovalo* Cr. — mm ve Vp opraveno pozdní rukou z pů- vodního již tím“. — NN ve Vm opraveno z ,toti$'; v J, Fi, Ex, Es chybí; „totižto“ Fr, ,tociZto* Cr. — 99 ve Vndb opraveno z „otech“. — oP chybí v Cr. — 9a chybi ve Vndb, — P ,v boZst.' Vn, Vndb, Fr, J, E,, E; jedna bytnost v bož“ E,. — 48 ,M. Jan Hus' Cr, E,. — Tr ,ku pánu bohu“ Cr. — rs chybí v Fr, P, J, Ei, Es, Es. — S$ „tudčž za bl potupilu sü* C. — tt ,M. Jan Hus' Cr, Ej, Ez, — "" ,odpovédé* B, Fr; ,odpoviedal' Vndb; ,odpovëdè a Hka* Vn, Cr; ,odpovédél a rka' J, Ei, Ee, Es. — VY ,zákona* Vrdb, Fr, Cr, Vn; ,zákon tv. uloZení* Ej. — WW ,po- tupuji* Vndb, E,. — X* ,poiiovadZs' Vridb; ,ponévadZs* Fr. — YY ,odsüzen' Cr. — zz v C opraveno z „poručil“, jak mají i ostatní mimo B a C; ,porucil si* Vndb; ,porucils' E,, E,. — a^ ,zde biednym' Vridb, — 2€ ,v&elikterakc obtiezenymi* Ил. — ad chybi v E,. — ae v Fr předchází škrtnuté utekli“ — af ve Vm opraveno pozdni rukou z „tako“, Cr, J, E,: ,a ïka takto‘; E,: ,takto tka‘. — ag v B zde i u dalsiho ,bezpecnüjsieho* skratka za „ho“ doplněna červeně; jistějšíc“ C; „jistější“ Cr. — ah „bezpečnější“ C, Cr; ,bezpéénéj$é* yy, — al ku paméti opra- veno pozdní rukou na ,ku pánu“ Vn. — 8k ,Krystu' E,. — 2! chybi v Fr, Cr, E», Es, — am ,iZádny* Fr. — an ,prémnosti' B; ,piímnosti* Vn; ,uptiemnosti* Vidb, J, E,; .upitímnosti* Es Es; ,od jeho uptiemosti* Cr; ,nc- muoZz od pfiemn. Fr. — 29 ,dáti uchyliti' Fr; ,dary niZádnymi uchyl.' Cr; ,dary pfimnosmieti /nad tím jinou rukou: odvrátiti] uchytili“ Vn. — aP v B mezi řádky. — ^ ,potrhnüti* Vn; ,podtrh. neZ' Cr. vw Prekladateľ se mýlí, apelaci ke Kristu učinil Hus již v r. 1412, preklad miní zmínku výše, v. str. 131. — % Sryn. 2. Thes. 2, 4: Extollitur supra omne, quod dicitur deus. 

Strana 134
134 PETRA Z MLADONOVIC PAŠIJE MISTRA JANA HUSI S PŘEKLADEM. A. B. Mezi jinýmiar sú pokládalias, že by Mistr Hus, jsa v kletběat, zpurně jiau trpěl a v slú- ženie mšeav sě pletl. A on otpověděla jest: „Ne všetečně ani potupně jsem kletbu trpěl* ale vc odvoláníy jsem kázal a mšeaz slúžil. Ah ačkolivěk sem trénásobnie“ poručníky své k dvoru papežovu posielalb, příčiny hodné pokládaje, proč sem tam osobně státi nemohl, a však sem nikdy nemohl slyšenie mietil a obdrženie, ale nad to z mých po- ručníkóv jedny sú žalařovali a“ jiné jinak rozličně pudili app trápilip. A těch« všech věcí táhnu sě na acta, v nichž ta přěl po- psána jestm i to bezprávie mé? i mých poručníkóv. A nad to« přijel sem sem k to- mutos sboru svobodněu, majě klejtý svobodný králew, kterýžto tuto zdec sedí, chtě svú nevinnost ukázati a z viery' mé každému počet vydati, ktož by toho na mně žádal“. nec falsis testimoniis fallere, aut ulla ver- sutia capere, siquidem singulis suum reddit precium." Deinde illi et hoc inter caetera vitio vertebant, quod excommunicationem summi pontificis flocci fecerit, ac nihilominus missae officio temere sese implicaverit. Tum ille: „Non per contemptum“, inquit, „excommuni- cationem hanc tuli, sed publice in concioni- bus appellabam ad iudicem, atque adeo sacra peragere perrexi. Interea ter ad sum- mum pontificem misi eos, qui pro me satis- facerent. Nam ipse sisti iustis de causis non quibam, id quod significaveram, tamen ut me audiret, impetrare nunquam potui, quin- imo in vicarios nostros varie sevitum est, quibusdam in carceres detrusis, nonnulis per contumeliam exclusis atque excruciatis mi- sere; atque huius rei facile fidem facient tabulae, in quibus tum haec mea causa, tum meorum inuria perscripta est; ac ob eam causam veni in hoc concilium liber, fide publice accepta ab imperatore, qui pręsto adest, me ab omni vi tutum fore, ut inno- centiam meam testarer, et unicuique pos- *A7 centi rationem meae fidei redderem.“ * 346' Op * 133 C * Ve Vndb in marg.: ,Nota. ar ,jinými žalobami“ (to mezi řádky) Vn; Pak mezi jinými řečmi“ Cr: jin. artykuli E,; jin. kusy Ej. — as opraveno z ,podklád. Vn. — at „kledbě“ (a tak i niže) Vn; „že M. J. H. jsa v kletb.“ Cr; „že M. Hus jsa v klatbě“ Fr; „v klebě zpurněji trpěl“ E2, Es; v Eipo ,že by“ chybi list. — au ,jie Fr. — av ,mšie“ Vndb; ,mše pletl se (toto in marg.) Vn; „mše se plet E, — aw ,odpověďal Vndb. — ax „potupujě Vn. — ay ,vuodvolání Vn; ale odvolánie“ Fr; ,ale v odvolánie“ J. — az ,mšě“ C. — a ,trénasobnie anebo troje“ J: „ty násobnie“ Cr; ,trénásobně anebo troje“ E2, Es; ve Vn následuje: „státi nemohl, avšak sem kledbě kázal, trpěl, ale vudvolánie poručníky sem kázal a mše slůžil, ačkolivěk sem trénásobnie poručkni“ (nad tím jinou rukou: posly), in marg. pozdní rukou ,učinil. — b „posly a poručníky své k dvoru posielal papežovi“ Vndb. — c ,pro- tože' Vndb — d jmieti C; „slyšení nemohl jmieti ani obdržeti Fr; „slyš. nem. m. a obdr. J, Cr, Er, Es; „sly- ščnie nem. mieti ani obdržeti Vndb; sem nikoli nem. slyšení mieti k obdržení Vn. — e chybí v J. — f ,po- ručnickuov jedni sú žalařováni Fr; »nat to z nich poručníky“ Vn. — fa chybi v Cr, Es, Es. — g,v (mezi řádky) tich Vn; a těch věcí všech“ E2, Es; všech“ chybí v Fr. Vndb. — h chybí ve Vn. — i opraveno z ,při Vn. — 1* chybí v J. Er, E2, Es. — k chybi v P. — 1 chybi ve Vn, Vndb, P, Er, Es. — m ,ta pře stojí Cr. — n chybi v E.. — o chybi v Fr, Ej. — op chybi v Cr. — oq chybí v Vndb. — P za tím škrtnuto ,i jiných“ Vn. — q ,na to‘ Vn, Cr, J. Er, Es. — 1 ,sěm‘ C, Vndb; ve Vn, J. Cr, Es, Es chybi. — rs chybi ve Fr. J. P. Er, Es, Es. — s tomu“ Vn, Vndb. — t chybi v Fr. — u „svobodnému Vndb; ve Vn, B, C chybi. — V „glejt' Fr, E.; klet J. — w ,krále uherského‘ Fr; ,od krále“ Cr, J. E2, Es. — x „sědí“ Vn; sedie“ Fr. — y ve Vnd za tím škrtnuto a z viery“. — z ,mě“ Vn.

Strana 135
PETRA Z MLADOŇOVIC PAŠIJE MISTRA JANA HUSI S PŘEKLADEM. 135 A. B. * 49' B 384 Cr A když to mluviea, na krále sě obráti » sě velměce zapýři2 a zardě“. králdd bb * 442 ] *117 F * 161 Vndb Tehdy“, když sú všecky artykuly do- konali a dočtlihh, jimiž sú ho vinili, vstavi jeden súdcě papežóv, starý at lysý, vyvolený z pokolenie vlaského23, četl jestad odsúzenie na Mistra Jana Husikk. Kteréhož! odsúzenie křivého položeniemm slovo od slova pro ukrácenie tuto opúštiemu. A toho polo- ženie aor otsúzeniel k některým znameni- tějšímpp kusóm, ačkoli sú jemu zbraňovali, oť poviedáše. A zvláště když sú čtli, že by on neústupně a úmyslem“ ovšem zatvrzeným mnohá léta stál v bludech, odpověděl a řka: „Nikdy sem nižádných“ bludóv nedržal aniuu držím neústupně, a vždy sem žádal i dnešní den žádám naučenie z Písma stálejšiehoww proti tomu, což sem učilě, aby mi ukázali. A dnesly pravím, že, bych jedniem slovem všeckernyz bludy mohl zkaziti a t' přemociab, " že bych to rád chtěla srdečně učiniti.“ Haec cum loqueretur, oculos in impera- torem defixos habuit. Ille vero statim vehe- menter erubuit21, atque eius (ut ille inquit) verecundus tinxerat ora rubor". Tandem omnibus criminum capitibus finitis et pellectis, pontificius iudex mox surrexit. Erat autem senex quidam, calvicio insignis, genere Italus2s. Is condemnationis sententiam in Hussium legebat, quam ad verbum describere hic supervacaneum visum est, pociora* saltem declarare satis sit, ad quae obiter, quanquam illis sedulo inhiben- tibus, ipse respondebat. Ac in primis, cum legeretur, quod multos annos pertinaciter haeserit in erroribus: „Ego vero,“ inquit Hussius, „id pernego. Semper enim desideravi et etiamnum desi- dero firmiore scriptura doceri; ac utinam vel unum sacrae Scripturae verbulum milii hodie daretur, quod omnes hos errores sub- " latum et convictum posset“. aa ,mluvieše‘ Cr, Vndb; ,mluvil“ J. E2, Es. — bb „obrátie' Fr; ,k králi se obr. E. — ce chybi vE2, Es. — dd „a král Es. — ee tak B, ostatní ,velmi'. — ef chybi v J. Vn. Er, E2, Es. — f,zap. a zastydie' Vndb, Fr; „zapieři a zardě Vn; zapejřil“ a zarděl“ Er, Es; a král Sigmund velmi se zardě a zapýři Cr. — g8 V Cr červený nadpis: Capitola šestá“; v E: „Kapitola šestá. O odsauzení Mistra Jana Husa k smrti“; E.: Kap. šestá „Kterak odsauzení čtli na M. J. H.; začátek v E.: ,A když. — hh nadepsáno nad původním ,čtli Vn. —ii,vstal E2, Es. — kk „Hussi“ Vn; „na M. Hussi' Vndb, Cr; ,na M. Jana Husa, Es. — ll ,kteréhožto Vn; „kteréžto ods. křivé“ E2. — mm „a položenie“ C; a položení křivého“ Vn; v B před tím vyškrabáno ,a, v Ez chybí. — nn ,opustím Vn, Vndb, E,; „tuto opustím pro ukrácenie' Cr: v E2 následující místo zní: od slova pro krátkost položiti tuto opauštím, toliko co jest k některým artykulům přednějším, ačkoli jsau mu zbraňovali, odpovídal, krátce dotknu. Předně čtli, kterak jest neustupně“. — 00 „a z toho Cr, J, E.; A toho položení křivého“ Vn. — op chybi v Cr.— oq chybi ve Vndb. — or chybi v Cr, J. Er, Er, Es. —PP opraveno ze ,znamenatěj. Vn; znamen. kussóm pójdu. A ačkoli Cr; „A některým znamenitějším kussóm toho položenie a odsuzovánie, ačkoli' Vndb; A k někt. znam. kusuom toho pol. a odsůzenie, ačkoliv jemu jsú“ Fr: „A ačkoli sú jemu zbraňovali odpoviedati. Cr.— qq,četli, kterak jest“ J: ,čtli, kterak jest Cr, E3. — rr opraveno z,myslem' Vn. — rs chybi v Fr. J. P. Er, Er, Es. — ss ,odpoviedal“ Vn; odpověděl řka“ Cr; ,odpověděl a řekl“ Er, Es. — tt ,žádných“ Cr, Fr. — uu ,aniž' Vndb, Fr. — v ,ale‘ C, Vn; ,i‘ Cr. — ww ,z Písma svatého stálej.' Fr. — xx ,co sem učil Cr, Fr. Es, Es; ,co sem učinil“ J. — vy „A prvnie úmysl mého položenie aneb kázánie byl jest, abych toliko lidi z hřiechuov vyvedl. A dnes' Fr, patrně na základě výroků Husových v listech. — Zz ,všecky“ Vndb, Cr, F, J; ,všeckny Vn, Es, Es. — ab ve Fr chybi; staviti, zkaziti a přemoci J. E2, Es. — ac ,to chtěl rád Cr; ,to srdečně rád chtěl Fr; to rád srdečně chtěl J. Er, Es. x ,potiora‘ Op. — 2. tak v Epr i Op. 21 Narážka na to čte se v Corone Boh. satira (Höfler II, 326): coram synodo erubescere noluisti. 12 Srvn. Ovidius Heroid. IV., 72.... flava verecundus tinxerat ora rubor. — a Rozsudek četl Antonin biskup Concordienský, nikoliv auditor (Berthold de Wildungen).

Strana 136
136 PETRA Z MLADOŇOVIC PAŠIJE MISTRA JANA HUSI S PŘEKLADEM. A. B. A když sú v tom otsuzování e potupovali jeho knížkyal o cierkvi svaté i jiné všeckernyag jeho skládánie latině nebo česky neb v kterů- kolich jinú řěč přěloženéal, aby tudiež v Con- stanci a jinde, kdež byak nalezeny byly, skrzě biskupy krajin a zemím aby byly spáleny a q shlazeny q, k tomuan Mistr Jan otpo- vědě: „I kterak potupujete knížky mé, po- něvadžo sem vždy žádal Písma lepšieho proti tomu, jenž v těch kniháchap jest p po- loženo a dnešní den žádám, a nižádného steaq písma proti tomu statečnějšichor do tohoto času neukázali anižas ste j% jednoho at bludného slova v těch knihách nedovedliat. A knihy mé v českú neb v jinú řěč přělo- žené kterak potupujete, jichž ste nikdy ne- viděli, a byšteu je viděli, kterak byšte jim A jiných rozuměli, česky neumějíceav?“ kusóv v tom od súzeníaw protip soběop čte- nýchp poslúchajep, kleka na svá kolena, tudiež hledě vzhóru k nebi, nábožně sě modléše. A když jehody již odsúdichu konečněoq, a to odsúzenie dočitechu z, Mistr Jan“ za všecky své nepřátely, tak klečě, sět modléše a řkab: „Pane Jezu Kriste, tebe prosím pro tvé ve- likéh milosrdenstvie, rač odpustiti všem mým nepřátelóm“. Neboď ty vieš, žeť sú mě křivě proti-e osočili a obžalovali«, křivé svědkyc Et cum in ea sententia libros quoque eius condemnassent, quos de Ecclesia in- scripsit, denique quicquid aedidit Latine, Boemice", et si quae in alias linguas trans- fusa erant, ut Constantiae et passim alias per episcopos in regionibus omnia exure- rentur ac aboleantur: ad ea Hussius ita respondit: „Qui potestis scripta mea damnare iuste? Nam semper cupiebam illa meliore scriptura corrigi, ac iam quoque cupio. Atta- men his hactenus firmiora argumenta non .117' Fr ostendistis, nec ullam ex scriptis meis vo- culam erroris convicistis. Deinde qua re impulsi libros nostros in Boemicam“ vel aliam quam piam linguam versos abrogare decrevistis, nimirum quos nunquam vidistis, et ut maxime videritis, non intellexistis, quippe Boemice" prorsus ignari?“ Haec con- questus, tandem alias criminum partes in 450B ea condemnatione contra se lectorum aus- cultando, coelum suspiciens, supplex ac ge- nubus flexis orabat. Porro condemnatione hac finita, Hussius pro omnibus inimicis suis voce clara ita de- precatus est: „Domine deus, per tuam mi- sericordiam precor, omnibus hostibus meis digneris ignoscere. Nam tu seis, me ab his iniuste esse accusatum, falsis testibus cir- cumventum, effictis criminibus oppressum, * 20° Vn * 131C 3-6 Cr A T *41b ] * 164' Vndb ad chybí v Ep. — ae ,odsůzení Vn, J: odsauzení Er, Es. — af ,knichy“ Vn; „knihy“ J, E., E.; kniežky jeho“ Fr; potupili kniežky jěho“ Vndb; potupili jeho knichy“ Cr. — ag,a Inad řádkou] jiná všecka“ C; všechny Vndb; „všeckny“ Vn; ,všecko' Cr; ,i jiná všecka J. Er, Es; i jiné a jiná všeckerna Fr. — ah ,kterakúkoli“ Cr. — ai ,řeč obráceně Fr; ,řěč skrzě jiné přelož.“ Vndb; řeč skrze jiné přel.“ Cr, J. Er, Es. — ak ,kdež by koli Fr. Vndb, kde další „nalez. byly“ mezi řádky. — al chybi v Fr, Cr, Es, Es. — am „skrze biskupy měst a zem krajův těch Cr; dalši ,aby chybi v Cr, Fr, Vndb, J. Es, Es. — an slabikou ,mu začíná zase E.; „k tomu M Jan Hust Vndb, Cr, E, — a0 ,poňovadž Vndb. — ap ve Vndb chybí; „knieach“ Vn, a tak i níže; „knihách J, Er, Es; „kněhách E.; „kniežkách Fr; „kniehách stojí Cr. — aq ,ještě Cr. — ar ,dostatečnějšího až do tohoto E;; „statečnějšieho do toho‘ Cr. — as ,ani' B, E., E,, Vn (na rasuře); neukázali ste aniž ještě Cr. — at „nedo- vedli ste“ Cr. — au „byste“ Vndb, Vn; a kdybyste“ Cr; „abyšte E,. — av „neuměje“ E,; „nerozomějíce‘ Cr, „nerozumějíce J, E., E,; čěsky neroz.“ B. — aw ,v tom položených odsůzení“ Jopraveno z ,odsůzenie] Vndb; o odsůžení B; „kusuov v nich položené v tom odsůzenie“ Fr. — ax ,klekl Vn, Jopraveno z ,klek] Vndb, Fr, Er, Er, E.; v Cr chybi. — ay ,ho‘ C, Vn, Er, Es. — az ,a to — dočitechu“ chybi ve Vndb; odčitechu“ Cr; „dočtiechu Fr; „odsůzenie dočtli Vn; „dočtli sú“ J, E.; „když jsau dočtli Er. — a „M. Jan Hus“ Vndb, Fr, Er. Es. — b „se modléše, řka hlasitě“ Cr; „se modlil hlasitě a řka“ J, E.; „modlil se hlasitě, řka“ E. Ej. — c Vn dodává: ,tak kleče sě modle“ omylem. — d „neb' Vn. — e chybi v J. — ef chybi v J. Vn, E1, Ez, Es. — 1 „že Vn, Er. — fa chybí v Cr, Es. Es. —g ,odsúdili, osoč. a obžal.“ J, Ej. — h chybí v Vn. — i „křivě“ Vn. “ „Bohem.“ Op.

Strana 137
* 28 Уп +134 С +387 Cr * 118 Fr * 140’ Ор *AB *2!' Vn *4423J PETRA Z MLADONOVIC PASIJE MISTRA JANA HUSI S PREKLADEM. A. mně" vedli“, křivé“ artykuly 'proti mné vy- myślovaliP. Odpust? jim, prosím, pro ne- smierné tvé milosrdenstvie'." A kdyZ ta slova propovédé&, mnozí prelátové a zvláště“ bi- skupové, zakrlivě naň hlediece", "posmie- váchu sé "jemu. A potom““ z prikázanie“ sedmi biskupóv?“, ktefížto“ jeho knčžstvie zbavo*vächu”, oblek sč v mešné rúcho“, jako by mčl mši slúžiti. A kdyZ sé oblácil v'$ rízu?? neb'5 v'* albu, řekl jest: „Pan mój" Jezust Kristus, když od Heroda ku Pilátovi“* odeslán jest, v bielém rü$é jest posmieván?," A tak v** jiné rüclio sč obláčieše. A když již tak oblečen jsa“, od biskupóv těch" sedmi napomenut byl! jest, aby jeité sé odprisálil! bludóv a odvolal, 137 B. denigue inigue condemnatum. Propter mise- ricordiam igitur tuam culpam eis remitte.“ His dictis plerigue sacerdotum seniores, ac praesertim episcopi, torvo vultu inspi- cientes eum, irridebant. Deinde septem episco- porum*?* iussu, qui illi sacerdotium**** adime- bant, vestibus sacrificorum induebatur, ac Si ei missa celebranda esset. Ac principio albam vestem induens, dixit: ,,Dominus meus Iesus Christus, cum ab Herode mitteretur ad Pilatum, in veste candida illusus est." Postea illis indutus vestibus, admone- batur ab episcopis, ut errores illos, dum liceret, retractaret, iuramento etiam adiecto. Ipse vero coram liis in ea mensa, ubi indue- batur, stans, ad vulgus sese convertit, ac voce querula et lachrymans, ad "turbam inquit: ,,En isti episcopi persuadent ac hor- tantur me ad errores illos retractandum. Ast ego hoc facere metuo, ne mendacii ar- guar olim in conspe'ctu dei, si errorum me reum esse faterer, quorum nunquam essem conscius, quos nunquam docuerim, atque adeo ne cum conscientiam, tum veritatem divinam offenderem, quandoquidem non unquam arti- vstavE a na ten stuol, pféd nímZ"" s& obla- Ceval!, vstüpiv, Zalostiv&^P a s pláčem“ ku mnoZství sé obrátiv, i vece!: „Aj, tito bi- skupovć vedń a napominaji"" mł na to, abych sč bludóv odpřisáhl a odvolal. Bojím sě toho učiniti; abych nebyl Ihafem přčd tváří boží učiněn, "přiznávaje sč k těm blu- dóm, jichž sem nikdy nedrŻal"" *ani kázal, a také abych svědomie a pravdy božie ne- **** V Epr i Op in marg.: „Sacerdotium scilicet papisticum“. 1° chybi v J, Fi, Es, Es, — K chybi v P. —! chybiv Vn, Vndb, P, Es, Es, — M „ně“ Vn, v Es, Es chybl; dalsi (aż po ,vyiyslovali*) chybi Vn, Vndb. — ? chybi v E,. — © chybí v Fr, E. — 9P chybi v Cr. — 9a chybl ve Vndb. — 9' chybí v Cr, J, Ei Es, Es. — P. ,sá vymyslovali* Vrdb, J, Ei, Es, Es, Cr, sú proti mné vym. B. — 9 ,odpustiZ* J, E,; ,odpust jim, prosimt* Cr. — T „pro tvé nesmírné tvé [Skrinuto] milos.“ Vn; „pro ne- smírné tvé mil“ Fr; „pro tvé veliké mil“ E,. — r$ cAybi v Fr, J, P, Ex, Es, Es. — $ уе Ул pozdní rukou opra- veno na ,propovédél', jak má J, Ei, Es, Es. — t chybi v Fr. — " ,Pilátové a zvlásce* Vr. — v ,zhlediece* Vr; ,hledíce, posmívali* /, E1, Es, Es.— V ,piékazanie* Fr; ,prikázání* Vr, Ee, Es. — * „kteříž“ Vndb, Fr. — Y ,knéZstvie Zbaven' na vy3krabaném ,zbavichu* Vr. — 7 ,oblekl sé v m. r.' C; ,oblekSe v m. r.* Vndb; ,oblck sé jest v mešné r. Vn; „oblekše v mešné r“ Cr; ,oblek$e jej v mešné r.“ Fr, ,oblekše jeho v mešné r“ J, E,; ,oblekse ho v mešné r.“ E,, ,oblekli ho v meśnć roucho* Es, — 2a „hfizu* Vndb; „řiczu nebo v halbu, fékl* Vn; ,tízu nebo v albu“ Cr. — bb „od Erodesa k Pilátovi“ Vn, Fr, J; ,Erodesa ku Pil.* Cr, E,. ,Herodesa ku Pil.“ Fs, Es. — €€ chybí V Es, Es. — dd ve Vndb za tim Skrtnuto ,ak*. — €e jinou rukou mezi Fidky, a in marg. plipsáno ,potád' Vm. e* „A jsa již tak oblečen“ E,. — ff ,odprisál* B; „ještě sě svých blud. odpřis“ Vndb, Fr; ,ješče sč odp. bl.“ Vn, E2, Es. — ® chybí ve Vn, Vndb, P; tehdy vstav“ Es, Es, — bh přěd nimiž“ Cr, J, E,; ‚а vstüpiv na ten stuol, před nimi“ Vr, — ii „obláčieval“ C; ,oblacoval' Vrdb, Cr, Fr, J, E,; ,sé oblácel* Vr, Ee, Es. — kk,s páčem“ Vn. — W ,obrátil i vece' Vr; ,obrátiv a fekl' E,, E,; № chybí v Fr,Cr, Vndb. — mm opraveno z ,napomínajie* C; v Cr za tim &krtnuto ,tie* a dále: ,na to mó', — n^ ,nedrZel ani kázal ani psal* Vn; jjichžlo nikdy sem ne- držel“ Cr. = Byli to arcib. Milánsky Bartolomeo della Capra, biskup z Belluna (Feltre) Jindřich Scarampi, biskup z Asti Albertus Guttuario d’ Agliano, biskup Alexandrijský Bartolino Beccari, biskup z Bangoru v Anglii Vilém Barrowe, biskup v Lavouru (Vauriensis) Johannes Belli a svétici biskup Kostnický Jan. 18 

Strana 138
138 A. urazil, poněvadž“ sem "nikdy těchto arty- kulóv nedržal, kteréž sú na mě falešně svčdčiliPP, ale "tčm odporné" sem učil, kázal a psal. A také proto“%, abych" takt velikého množstvie, jemuž sem kázal“, nepohoršil, i také jiných, ještot“ slovo božie věrně káží.“ A když to řekl jest, okolo sediece“" bisku- povć a jini z toho sboru řekli sú: „Již vidíme"", Ze zatvrzen jest* v své "zlosti a neüstupny 'v svém kaciefství." I kazali sú jemu“ stoho stolu sstüpiti ti jistí bisku- pové, a zbavujíce?? ho kn&Zstvie, najprve sü od ného kalich vzeli** a! takto% rktüce?*: »Ó Jidási zlofeGen$^, Ze si opustil‘® radu pokoje a s Židy si“ v radu otšel““, otjí- máme od tebe kalich tento, v němž sč krev božie at Ježíše Kristat obětuje na vykúpenie svéta." A on velikým hlasem řekl jest: „Doufám“ milému "pánu" bohu", svému" mi- lému^ vy'kupiteli?*, Ze on kalichu*" vykü- penie *ote mne neotejme, ale ufam pevnè", že s jeho pomocí dnes?" v jeho království?? jej píti budu.“ A tak jiné rúcho, točiž?P štolu a ornát, s ného sjímajíce“%, na každé svým obyčejem zlořečenstvie vydávachu. A on ot- poviedal?', Ze^ to" rúhánie mile podstupuje“* pro iméno a pro pravdu?! pána* Jezu Krista", PETRA Z MLADOŇOVIC PAŠIJE MISTRA JANA HUSI S PŘEKLADEM. B. culos eos asseruerim, sed per falsa testimo- nia mihi obtruduntur inique, quibus ego contraria et scripsi et docui. Ad haec ne animi tantae multitudinis, cui hactenus con- cionatus sum, offensi a veritate avellerentur, ac aliorum quoque, qui verbi divini fideles sunt ministri.“ Hoc dicto, episcopi cum reliquo coetu in haec verba prorumpunt: „lam tan- dem perspeximus, quam pervicax sit in ma- licia atque tenax in sua haeresi.'* Ac mox idem” episcopi Hussio manda- runt, de mensa descenderet; ibi adimentes ei sacerdotium, principio auferunt ab eo ca- licem, dicentes: „O Juda maledicte, qui de- serens consilium pacis, iniisti consilium cum Iudaeis! En auferimus a te calicem hunc, in quo sanguis Iesu Christi offertur in redemp- tionem mundi" Tum ille alta voce excla- mavit vicissim: ,,Ego vero spem omnem et fiduciam in deo meo et salvatore suo fixam habeo, quod ille calicem salutisfa me nun- quam auferet, et confido constanter, quod ipsius praesidio adiutus, hodie in regno eius hunc bibiturus sum." Illi vero reliquo habitu eum? exuere perrexerunt, subinde more stio singulis vestibus turpem execrationem adii- cientes, Hussio interea respondente, illusiones has aequissimo animo pro nomine et veritate Iesu Christi se ferre. 00 ,poñovadZ* Vrdb.— 9P chybi v Cr. — % chybi ve Vndb. — © chybi v Cr, J, Ex, Es, Es. — PP „kteříž sú na mě falešně svédéceni* Vndb, Fr, J; ,svédéenie* E,. — 94,odpornë Cr, Fr, J; ,proti tém odporné* E; ,tiem odpornüji^ Vr; ,odporné sem kázal, u&il a psal* Vndb, — Tr ‚а! bych* Cr. — ss „kázal sem“ Vn, ale toto jinou rukou in marg. — tt jenž“ Cr. — uu ,fékl jest, sédiecé&* Ил; „řekl jest, tehdy okolo stojící“ Cz, ,fekl, vuokol sedici* E,; jest řekl, vokolo sed.* E. — W Cr chybí; jiní toho zbuoru řčkli sú“ Vi, ,z* vyradováno. — wv ,vi- dímy* Vn; ,vidieme' J. — *x ,zatvrzeny jesti* Cr; ,zatvofen jest v zlosti svej a neustupujé* Vr. — YY v C nad püvodnim ,mu', jak mají Vndb, Vn, Fr, J, Fi, Es, Es. — 7? ,stüpiti* Vr; ,sstüpiti dolóv* Cr. — ab opraveno ze Zvavbuiíce ho knéZstvi* Vn; ,zb. jeho kn.* Vndb, Cr, Fr; ,zbavujiece jeho kn. J, E,; ,zb. ho z kn&Zstvie* C. — ac ,vzéli* Vndb; ,vzali Vn, Fr, J, Ei, Es, Es. — ad chybí v E,. — 9€ ,mluvé* E,. — af ,zloréceny* Vr; ,zlof. jenže Vndb, Fr. — ?€ ,odpustil* E,. — ah ,vstápil* Vr. — 2i ,Duoufám' Vn; ,Dauífám já* J, E,, E,, E,, ,Ale ját douffám' Cr. — ak „mil. pánu svćmu bolu vyk., Vndb; „mil. p. b. sv. vykupiteli* Cr;,mómu mil. b.a vyk.* Fr. — al chybi У Fr, Cr, E:, Es. — am „kalich“ Vn; „kalicha“ Cz, Es, Es, — 8" „pevně s jeho pomocí, že dnešní den v jeho“ Cr. — 30 „králevstvie“ B; „královstvie“ Vn, Fr; „král. píti jej“ Vndb; „král budu jej p.* J, E,; skrál. budu bohda jej p.' Cr. — 8P ,totiZ^ C, Vndb; ,totisto* Vr; ,tocizto Stuolu Cr; ,totiZ stuolu* Fr; totiž štůlu a vornát“ Es, Es, — 28 ,snímajíce* C, Vr, Vndb, J, E,, E, Ey; ,sniemajiece* Fr; ,siimáchu* Cr. — ar ,odpoviedal* B, Cr; ,odpovédél Vndb, Fr, J, E,, E, E,; ,odpovédél s toho rüh.* Vr. — as „rúhánie [opraveno pozdní rukou z ‚rühäni‘] míle [opraveno z ,miele'] podstupvji* Vr; ,milie podstupuje* Cr; ,mile pro jm. a pro pr. p. J. K. podstupuji /, E,. — at ye. Fr za tim Skrtnuto ,boZi*. — au ,pána mého milélio Jezu Krysta* Cr. v ,lidem* Op. — $ „salutaris* Epr, Op — o ,cum' Epr. * 388 Cr * 135 С + 1065 Vnáb * s Fr *21Vn + 389 Cr +135 C 

Strana 139
PETRA Z MLADONOVIC PAŠIJE MISTRA JANA HUSI S PŘEKLADEM. 139 A. B. Když tehdy tih biskupovéav to' všecko As rúcho mešné ot něho otebrachu, již sě ku poru- šení plešiaw chystáchu. A o to mezi nimi bylo jest rozdvojenie. Neb někteří chtěli sú hosy břitvú holiti, a jiní vecechu, žeaď dosti bude, když jemu nožíkamiaz pleš zkaženaa bude. Aad on sě obrátiv kh králi, jenž tu v maje- * 119 Fr státu sedieše, veceb: „Aj ještě tito bisku- *4rb J pové neumějí sě v tomto rúhání svoliti.“ A když sú jemu plešď porušujíce na čtyři strany 300 Cr prostřihli nožíkamiz, řekli sú tatoop slova p: „Již tento svatý Constanskýh sbor Jana Husi *136 c st řádu kněžského a sce jiných duostojenství), 51 B ji'miž jest ozdoben byl, ssadivm — znamenajě e20 vn to, že již kostel a cierkev svatá nemá co viece nad ním činiti, — již ho“ súdup aop *165 Vndb moci svěcké porúčie a opuštie“. A prve než súad rúhavú a“ papierovú ko- runu“ jemu na hlavu vstavili, mezi jinými věcmi řekli súl jemua: „Porúčiemy duši tvú ďáblu.“ A on, spav rucě a“ vzdvih očiz vzhóru, řeklaa jestad: „A já ji poručiem najdobroti- Tandem episcopi multiplici illa sacrifi- cantium veste ab eo ab'stracta, ad rasum etiam verticem corrumpendum accingunt sese; sed de hac re magnum inter eos dissi- dium ortum est, quibusdam novacula eum tondere volentibus, contra nonnullis satis esse censentibus, si forfice duntaxat rasura turbaretur. Haec dum agitantur, Hussius ad impe- ratorem in solio sedentem conversus, ait: „Eya inter episcopos istos non bene conve- nit, vel de ratione illudendi me quidem. Vicit tandem factio ea, quae pro forficibus contendebat, ac capillis eius in quatuor par- tibus ad speciem crucis scissis, orbem illum rasum aboleverunt, his verbis adiectis: „Iam hoc sacrum Constantiense concilium Ioannem Hussium ordine sacerdotii ac munere prae- claro, quo exornatus fuit, amovet, ea re de- clarans, quod hominem hunc templum atque ecclesia dei ab sese abdicaverit, ac destitu- tum suo praesidio, potestati seculari tra- diderit." Priusquam autem coronam, in ludibrium ipsi ex papyro factam, imposuerunt capiti eius, inter caetera convitia dixerunt: „Ani- mam tuam devovemus diabolis inferni.“ Ille vero, manibus complicatis, coelum suspiciens, av ,A když tehdy bisk.“ Cr;,když tehdy bisk. tito“ Fr; ,když pak tib. E2, Es. — aw „plešě“ Vndb: „pleše“ Vn, Cr; „pleše chystali“ J, Er, Er, Es; porušenie pleše chystachu“ Fr. — ax ,a o něj“ E.. — ay jeho‘ Cr, Fr; v Vndb chybí; „Někteří chtěli jej“ E,; „že někt. cht. jej“ E,. — az ,nóžkami opraveno z ,nožíkami' Vndb, Vn; ,nuožkami“ Fr. — a ,zrušena“ Vndb, Cr, Fr, E, E,; „zrušen E.. — b ,vecě“ Vndb; „i vece Cr; ,řekl“ E, E,. — c „se na tom rúhání ještě [pozdní rukou nad vyškrabaným ,dosti] Vn; „nemohů se v tom“ Cr; neumějie se v tomto růhanie“ Fr; „růhání srovnati J. E., E,, E, — d v B touž rukou in marg. — e chybi v J. — fv C za tím škrtnuto na čtyři. — fa chybí v Cr, E., E,. — g ,prostřihali' Vn; jej prostřihali E,; postřihali E. — h chybi ve Vn. —1 ,kněšské a jiných duostojenstvích“ Vn. — i* chybi v J. E., E2, Es. — k chybí v P. — 1 chybi ve Vn, Vndb, P, E. E.. - m,ssadil J. E, E., E. Vn; „byl ozdoben, ssadiv‘ Fr. — n chybi v Ej. — o chybi v Fr, E,. — op chybi v Cr. — oq chybi ve Vndb. — or chybi v Cr, J, Er, Es, Es. — P opraveno ze ,znamenaygie‘ Vn; „znamená Cr; „a znaje“ E, následujíci ,to' chybi ve Vndb, Fr, C, J, E1, Es, Es; dalši již chybi v Vndb, Cr, J. Er, Es, Es. — r tímto slovem začíná ve Vn nová strana, psaná omylem místo ƒ 19 na ƒ 20; „cierkev božie Vndb. Fr. J: ,c. boží Cr, Er, Er, Es. — s ,co nad ním viece Vn. — t chybí v Fr. — u původní již osudu opraveno pozdní rukou na již ho súdu“ Vn; jeho“ Vndb, Cr, Fr. J. Ep,jež E,; „již“ chybi v Vndb, Fr. Cr. J, Er, E2, Es. — v „svěckej“ Vn; světské a dvoru poručuje Cr; „sv. poručuje Vndb, J: „sv. porůčie a opušťuje Fr; „sv. porůčí a upůští E.; sv. „poraučeli a opauštěli E,. — w ,než sú jemu rúhavů a papierovú korunu jemu Fr; „korunu na jeho hlavu“ Er, Es. — původní věcmi“ opraveno v C nadepsáním na ,řečmi, jak má i Vndb. Vn, Es, Es. — y „poručejimy“ Vn; „porúčieme“ B, Cr, Fr, Vndb, E2, Es. — z zdvih otci' Vn; ,zdvih oči své vzhuoru Fr; ,zdvihl oči vzhůru k nebi“ E2, Es. — aa ,řěkl Vn; řekli J: a řekl' E. — ad chybí v Er- 18°

Strana 140
140 PETRA Z MLADONOVIC PAŠIJE MISTRA JANA HUSI S PŘEKLADEM. A. B. vějšíemu pánu Ježíšovi Kristovi.“ A tu ko- runu uzřevbb, vece: „Pán mój Ježíš Kristus pro mě biedného a nestatečného mnohem tvrzšídů a těžší trnovú korunu nevinně na najohavnějšíce smrt ráčil jestad nésti. A protož já biedný hřiešník tuto mnoho“ lehčejší, ač- koli rúhavú korunu chci míles a rád nésti na sobě pro jeho svatéh jméno a pravdu.“ A koruna tal bieše papierová a okrúhlá, vysoká bezmála na loketkk, a na nie" třie hrozní ďáblové biechu namalováni a nápis viny jeho na nie vókolop napsánop: „Tento jest arcikacieřmm“. Tehdy král uherským Zikmund německy řekl Ludvíkovi Clemovu25 synovio, jenž předP nímop v P majestátu P při tom odsúzenie sediešePp, jablko zlaté drže s křížem: „Jdi, vezma jeho“, daj hoss popravcóm.“ A Kle- móv syn, složiv s sebe to rúchouu kniežecie, v němžto, jablko drže, sediešev, vzavww Mistra Jana Husiť, dal jeho v rucě katóm a popravcóm aop na'P smrt p provodil P jeho p. AVy když tak již korunován jsa, z toho inquit: „Ast ego eam commendo benignissimo domino lesu Cristo.“Postquam autem coronam eam vidit, dixit: „Dominus meus lesus Christus pro me misero longe asperiorem atque gra- viorem spineam coronam innocens ad infame genus mortis gestare dignatus est, quapropter ego miser peccator hanc multo leviorem “391 Cr coronam, quanquam meum ludibrium, libens * 136' C nominis ipsius ac veritatis causa in capite feram.“ Porro corona haec 'erat ex papiro“ «B facta et ad speciem pyramidis fastigiata, cubitali ferme longitudine, in ea tres horrendi cacodaemones erant depicti, cum inscriptione " criminis eius ista: „Iste est haeresiarchae. Tum imperator ad Clementis filium Ludoui- . 19. Vn cum, de quo paulo ante memoravi25, germa- nice inquit: „Abi, et acceptum hominem trade lictoribus.“ Ille mox veste sua deposita, qua, ut solent duces, exornatus erat, impe- rium exequitur, ac correptum Hussium car- nificibus in manus dat et lictoribus, ipseque ad supplicium comitatus est eum. Igitur sub ea corona ex templo ad sup- Zde vkládá jediný Cr. tento pozdější přídavek: a přistúpiv k Mistru Janovi, vece: P“ „Mistře Jene, odvolaj ještě a svój život zachovaj“. Tehdy Mistr Jan vece jemu: „A kto jsi ty? Kterýžto vece „Herkulec mladý“. Vece jemu Mistr Jan Hus: „Nemějž mi tehda za zlé, jáť sem mněl, by ty kath byl“. Tehdy on, zapýřiv se a o hled se na krále, vzav Mistra Jana Hussi, “392 Cr dal jeho v ruce katóm a ppopravcóm. * 119 Fr 45а J: 347 Op bb ,uzřěv, vecč“ Vndb; „uhřev“ Vn; ,uzřevše, řekl' E. — cc chybi v E2, Es. — dd „tvrdší Cr, J. Ei, E2; „tvrdší a těší“ Vn, E: tvrší a těžší trn. kor.“ Cr;,tvrdější“ Vndb. — ee,na ohavnější Vn; „na smrt najohav.“ Cr: ,na najohav. smrti J, Ej. — ff v C opraveno nad původním ,mnohem', jak čtou Vn, Vndb, Fr, J. E. E., E. „mnohem lechčejší Cr. — ss ,milč Cr. —hh ve Vndb, Frchybí; jméno svaté a pro pr.“ Vn. — ii,tato‘ Vn; ,ta koruna Cr. — kk „lokiet Vn. — 11 ní“ B; „na nic tři' Vn, Cr, Fr, E.; „na ní tří E,, E3.—mm ,arcikacieř, to jest kacieř nade všemi kacíři“ Cr — nn „kr. Zigm. uhuerský Vn; „král Sigm. uh.“ C; „kr. Zig. uh. Vndb, Cr, Fr. J, E. E,; ,Zikm. král. uh. německým jazykem“ E, — 0o Clemovu synu“ Vndb, Fr: „Clemóv synu“ Vn; synu Klemovu“ Cr, J, E., E., Eg. — op chybi v Cr. — oq chybi v Vndb. — or chybi v Cr, J, E. E., Eg. — PP ,sedě C; ,seděl J, E. E. E.; ,odsuzěnie sedieše“ B; ,v majestátě před tiem odsůzení sědíce“ Vn. — qq ,zlatté“ Cr, Fr; ,zlatté držieše“ C, J. E.; „zlaté držieše“ a pozdní rukou opraveno na „držel Vn. — rr ,hoť Vndb, E.: jej Cr; a vezma jeho“ Vn; vezmi ho« E2. — ss ,jej J. E., Ej; jeho' Cr; ,daj ho popravčiem' Vn; ,dajž ho popravčiem' Vndb; ,daj popravcóm jej Ej. — tt ,ssloživ“ Vndb. — uu v C před tím škrtnuto „růcho', ale nedopsané; ve Vndb za tím ,s sebe to růcho“ škrtnuto a původní „kniežete“ opraveno pozdní rukou na „kniežetcí“ — vv ,držieše“ Cr, Vn; „držal, sedě Fr: držel, sedě“ J. E„ E, E.: „drže seděl' Vndb; „sedieše‘ chybi Cr, Vn. — ww ,vzem‘ J, E, — xx ,ho v ruce‘ Vn, E. E;; „v rutce“ Fr. — vy chybi v J, E.: v Cr červené označení ,kapitola sedmá“; E„ (E,):,Kapitola sedmá. Kterak byl (jest) Mistr Jan Hus veden na smrt z kostela“, — zz ,koronován. Vndb; předcházející již chybi v Cr, Vn; následující jsa v B. r ,papyro‘ Op. — e ,heresiarcha‘ Op. Srovn. svrchu pozn. 10. 25

Strana 141
PETRA Z MLADONOVIC PAŠIJE MISTRA JANA HUSI S PŘEKLADEM. 141 A. B. * 166 Vndb * 51' B * 23' Vn * 393 Cr * 120 Fr * B' kostela na smrt veden biešet, přěd tiem koste- lem tu hodinu na znamenie jeho potupenieab některaké knihy“ pálichu. A on to uzřevae, jako sě tomu P ulize jich skutkuaf. A tak jdaag na smrt, napomínáše tyh, jenž okolo něho jdiechusi, aby nemněliak, by onam pro bludy, jimižan křivě a falešně nařčen jest skrzě svědkyp, své uhlavné nepřátely o, umieral, poněvadž vždy žádal jestap lepšieho naučenie z Písma a to muar nebylo až do tohoas času ukázáno. A lidé takměř vóbec všichni z toho města biechu v oděnít, jeho na smrt pro- vázejícau. A když přišel jestad na miesto to, na němžav jest měl umříti, kleka na svá kolena a ruce spavax a oči vzhóru kl nebih zdvihay, žalmy zvláštěad Davida svatého řékajeaz, nábožně sěh modléšen, a zvláště žalma: „Smiluj2 sě nade mnú, bože, vedle velikého milosrden- stvie tvého,“ ten řékáše až do konce, a také tento: „V těč sem, pane božě, ufal, nebudu pohaněn nap věkyp, v tvé spravedlivosti rač mě vysvoboditi,“ ten vrše: „V rucě tvoji, panel božěh, porúčiem duši múl“ opětuje hla- sitě aad veselem, že súad ho jehop, tu stojíce, dobře slyšěti mohliq. plicium ductus est, ante cuius conspectum sub eandem horam libros ipsius tradiderunt incendio, quo condemnationem eorum testa- rentur. Porro Hussius eo facinore, praeclaro scilicet, viso, subrisit, ac ad rogum profectus, turbam commonebat, ut ne crederent, se propter errores exustum iri; falso enim ac- cusatum esse ac testibus iniquis oppressum, hostibus sibi infestissimis. „Quid, quod hac- tenus, rectius non docuerunt,“ inquit, „atque ego sensi, ex sacra scriptura, id quod unice semper cupiebam?“ Turba autem, quae co- mitabatur eum, omnes" fere armati erant. Postquam autem pervenit ad eum locum, in quo passurus erat, flexo poplite ac ma- nibus oculisque coelum versus sublevatis, supplex praecabatur, recitando quosdam Dauidis psalmos, ac praesertim quinquagesi- mum et tricesimum, versum quoque hunc: In manus tuas, domine, commendo spiritum meum2s, voce clara et vultu hi'lari subinde repetens, ita ut facile circumstantes audi- rent eum. ab ,potupenie jeho“ a za tim vyškrabáno ,knih“ Vndb; jeho knih potupenie“ Cr, J. E,: ,pot. jeho knich“ Fr; „potupení jeho kníh“ E, — ac „knížky“ C; „kniehy“ Cr, Fr; „kniehy pálechu Vn, Vndb: „kn. pálili J. E, E,, E.. — ad chybi v E. — ae ,uřěv Vn. — aí ,skutkuom Vn; tomu jich sk. ul.“ Vndb, Fr; „ul. tomu jich sk.“ E1: „tomu jich sk. se jako pozasmál“ E. — ag ,se bera“ Cr. -- ah „těch Fr, E.; ,ty, kteřížto“ Cr. — ai stojiechu Vn. — ak „neměli Vn; se nedomnievali“ Cr. — al chybi v Fr, Cr, E., E,. — am v C tu vytržen list, a text pokračuje až slovem,ruku“; v. str. 143. pozn. af. — an „jemuž“ Fr; „jimiž skrzě falešné narčen‘ Vn. — ao „nepřietele, umíral“ Vn; dalši „umieral“ chybi v J, E. — ap ,sem' Cr, J. E,; „poněv. sem vždy žádal“ E.: — aq ,z P. svatého“ Fr. — ar ,mi Cr. J, E., E., E.. — as ,tohoto' Vndb, J, E,; „duotoho“ Vn; „nebylo dáno až do tohoto času ani ukázáno Cr. — at „vuodění Vn; ,vuoděnie“ Fr:,v odění biechu“ Cr. — au „provázějíce“ Vndb; „provazujíce“ Vn; „provázejíce Cr, Fr, E., E,: provozujiece“ J, E. — av ,němžto Cr, J: ,něm E. — aw ,klekl“ Vndb, Vn, Fr. J. E. E., E,. — ax ,rucě spent Vn. — ay ,zdvihl“ Fr; vyzdvihl“ E,; ,vzdvihl“ Ep. — az ,řiekajě“ Vn; „řiekaje“ J: „sv. Davida říkaje“ E., E., E.; Davida sv. prorocstvie řiekaje' Vndb, Fr; „sv. Davida řiekáše, řka Cr, kde další až po a také tento“ chybí. — a červeně přes původní „salm' Vn: „žalm tento' Vndb, Fr: ,žalm LI Eg. — b ,řiekáše“ Fr, Vndb; „řiekaje“ J: „říkaje“ El; „říkáše“ Vn; „říkal“ E., E,: předcházející ,ten“ chybí v Vndb, Fr, Cr, J. E. E, E. — c „v těť“ Vn; v tebe“ E,: ,v tě, pane bože, doufal sem Cr. — d ,na věky pohaněn Vndb, Vn, Fr. J. E. E., E,. — e chybi v J. — ef chybi v J, Vn, E, E., E,. — f „spravedlnosti Vn; ,v své spravedlnosti“ Vndb, Fr. J. E.; „v své spravedlvosti E., Ej. — fa chybi v Cr, E., E,. — g tak B, ostatni „verš“. — h chybi ve Vn. — 1 ,duch mój Cr. — i chybi v J. E., E., E. — k chybi v P. — I chybi ve Vn, Vndb, P, E., E,. — m ,vesele řiekal' J, E., E., E. — n chybi v E,. — ° chybi ve Fr, E,. — op chybi v Cr. — o chybi v Vndb. — or chybi v Cr, J. E., E E, — P,že sú jeho“ Vndb, Vn, Fr; ,že sú ho Cr, J. E. E.: „že ho tu přístojící E. — q,slyšeli' Vndb. o chybi v Epr, Op; doplněno podle českého textu. 26 Psalm. 30, 6; ze žalmu 50, 3 Miserere mei deus atd.

Strana 142
142 PETRA Z MLADONOVIC PAŠIJE MISTRA JANA HUSI S PŘEKLADEM. A. B. Porro locus, in quo ustus erat, est instar A miesto, na němž jest umučen, bieše ja- kožto lúkas mezi zahradami předměstie“ Con- prati, situs inter hortos suburbii Constan- tiensis, qua itur ad arcem nomine Gotleben, stanského, jdúce“ z města na tvrz řečenú Gotleben“, na niežto? Mistr Hus přěd tiem in qua Hussius antea carcere vinctus erat27 vězalz jest27, na levéc rucec. A když sě Ac cum ita, ut iam dictum est, orasset, interea quidam ex plebe homines illiterati tak modléšea, někteří laikovébb, tu stojéce, dixerunt: „Nobis non est compertum, quid vecechudd: „My neviemece, které neb“ kte- hic Hussius antea docuerit vel concionatus raké věci jest prve mluvil anebss učil, ale tuto vidímeh a slyšíme, že svatá slova mluví sit, caeterum nunc videmus et audimus ex a modlí sě.“ A jiní řeklil súd: „Zajisté do- eo sacra eloquia ac pias preces.“ Alii vero *45b) brékk by bylo, byl měl zpovědlníka.“ A optabant illi dari confessorem. Ouidam vero sacerdos, equo insidens, viridis coloris tunica knězmm jeden2, — seděn tudiežor na koni v zelené sukni, črveným taffatem podšitépp, indutus, quae intus rubra ac tenuissima tela .24 Vn řekl jestad: „Nemá slyššánqq býti, anižc mu subducta erat2s, respondit: „Indignus est, ut . 394 Cr audiretur, nec adhibendus est ei confessor. zpovědlníkc mácc dánc býtic, neb jests kacieř.“ Alett vězad, žead Mistr Jan“ ještě Haereticus enim est." Caeterum dubium non est, quin septimo v žaláři jsa, některakému mni chuw docto- die ante passionem suam cuidam monacho rovi zpoviedal sě jestad * aww od něho dobrotivě slyšáně jestww a rozhřěšen, je- doctori confessus sit, sibi a concilio concesso, hožy zpovědlníka jemu ten sbor bylad dal, a quo et absolutus est, cuius rei ipse in epistola, quam in carcere scripsit2, menti- jakožzz too sám v jednom lístkuab, kte- rýžto2 mezi jinými bylad jesta poslánad z ža- onem facit. Porro inter orandum contume- 52 B 120' Fr 166' Vndb * J. P, Ei, E2, Es dodávají tu: „dobře Ichybi v E2] před smrtí svů na Ichybí v Ez- týden aneb více. r ,upálen J, E., E,; „upálen byl“ E.; „na něm jest umučen“ Vn; a miesto, na kteréžto veden Cr. — rs chybi v Fr, J. P, E., E, Er. — s ,lúka veliká Cr; „lůka na obci“ J, E,; ,jako lúka na obci E., E,. — t chybí ve Fr. — u ,před městem Constanského‘ Vn; v předměstí konstanském Cr. — v ,na levé ruce jdúce Vndb, Fr; ,kdež se chodí E,. — w opraveno z ,řečemu' Vn. — x ,Gotloben“ Vndb; „Gothleben Fr. — y ,na niež opraveno pozdní rukou z ,na němžto“ Vn; na níž M. Jan Huss' Vndb; „na němžto M. Jan Hus' E,; na nížto M. Jan Hus E. — z ,vězěl jěst Vndb; vězel jest Cr; „u vězení byl jest J: „byl u vězení E, E,; další (na levé ruce“) ve Vndb, Fr položeno dříve; v. pozn. v. — aa „dějě“ nad původním ,dieše“ B; ,modlil J. E. Er, E. — bb opraveno z ,lakowé“ B; leykowé E,, — ce chybi v E,, E,. — dd škrtnuto a nad tím pozdní rukou „řekli Vn; „řekli E,; ,řekli sau' Ej. — ee „Aj nevímy“ Vn. — ff ,a Cr. — gg ,neb‘ Cr; „aneb učinil J: „anebo učinil Fr. — hh „vidieme“ Fr; vidímy a slyšímy Vn. — li ,řěkli Vn; „mluvili E — kk ,duobré“ Vn; dobřě nn ,sědě' opraveno z původního „sědieše“ a další ,tudiež“ Vndb. — 11 ,aby“ Vndb, Cr, E., — mm „kněž B. — opraveno pozdní rukou na ,tu Vn. — 00 „zelenej B, Vn. — op chybi v Cr. — oq chybí v Vndb. — or chybl v Cr, J, E., E., E,. — pp ,podšitý, řěkl“ Vn; „podšité s páchy otvrženými I: „podš. s páchy otevřenými E, E,; „s fáchy otevřenými E, — qq ,slyšen Vn; Nemáť slyšán“ Cr. — rr jemu Vn, Cr; v E., E, chybi. — rs chybi v Fr, J. P, E, E.. E, — ss „neboť jesti Cr. — tt „A“ Vndb; ,Ale věz, člověče“ Vn: „Ale vězte to za- jisté“ Cr. — uu ,M. Hus Jan“ Vn; „M. Jan Hus‘ Cr, E., Ej. — vv ,někakému mnichovi Vn; nějakému mnichu E.. — ww ,a — jest chybi Vndb, Cr. — xx ,vyslyšán E, (jest“ chybí); slyšán a rozhřeš. jest Fr; „slyšán a rozhříšen J; a rozhřešen byl E. — vy pozdní rukou opraveno na ,kteréhož Vn; a toho“ Ep. — zz ,vydal, jakožto“ E.; jakož — svú rukú“ chybi v Cr. — ab ,listu“ Vndb, J, E., E,, E,; „listu psal, kteřížto“ Vn. — ad chybi v E- 1 Totiž od 24. března do 2. června. — 2 Podle Richentala (vyd. Buck 81) byl to oficiál Ulrich Schorand. 20 Srvn. Palacký, Doc. č. 84 str. 136, Novotný, Husova koresp. str. 298, č. 143, ale udání překladatele o datu — zpovědi není asi správné; v. Novotný, Listy Husovy 76 n., týž, Hus II, 444.

Strana 143
PETRA Z MLADOŇOVIC PAŠIJE MISTRA JANA HUSI S PŘEKLADEM. A. *+137c láře““, vyznávaje““ a% píšeš) svúst "rukúsí, A kdyZ sé tak modlése, klece, ta rüliavá ko- runa papierová s hlavy jeho spadla jest. A on ji uzfev?^, j ulize?! sé. A někteří žoldnéři okolo stojiece Tekli sń**: „Vstavte mu ji Zas&* na hlavu, af i?" s črty, svými pány, jimż*" jest zde slüZil, upálen bude." Tehdy vstav vzhóru s toho miesta z přikázanie popravcóv těch a kata% vysokým a roz- umným“ hlasem, tak Ze od svých tudiež stojicich"* dobře "'slySán jest, takto sé mo- dléše“": „Pane Jezu Kriste, tuto ukrutnü?P a9? ohavnü?'? smrt pro tvé svaté Gtenie*t a pro kázanie tvého slova?" svatého chci po- kornó a mile trpóti. Odpustiż, prosim, mym všem“ neprátelóm?"." *A inhed?" jeho vókol vodiechu** a on napomínáse jé(? a jich*d, všech“ prosies$e"?, aby nemnéli, by on*P který“ z těch bludóv, kteřížto“ sú“ jemu falešně připsáni“ a skrzč falešné svědky naň vedeni, kázal, učil anebo€ držal. I prosieše', aby ještě s" svými žalářnými mohl mluviti. A když tu *při*stúpichu", jim děkováše a% Ika: ,Dékuj? vám. milí bratřie", ze všeho dobrého, což" ste mi učinili. Nebo* netoliko byli ste“ moji strážní, ale moji milí“ bratřie. 143 B. liosa corona illa cecidit de capite ipsius; quam Hussius conspicatus, subrisit. Quidam vero satellites, quibus cinctus erat, inquiunt: „Restituatur rursum corona capiti eius, ut una cum diabolis, dominis suis, quos hic coluit, exuratur.“ Tum ille iussu carnificis et lictorum erectus, clara voce, ita ut ab circumstante turba facile et audiretur et intelligeretur, sic orabat: „Domine Iesu Criste, crudelissimum hoc atque horrendum supplicium propter sanctum evangelium tuum ac sa'cri* vcrbi praedicationem libens et liumiliter pati volo, autem omnibis inimicis meis ignosce, precor." At a lictoribus circumductus, omnes horta- batur, ut ne crederent, se ulli errorum esse obnoxium, quos vel doceret, vel adsererct, sed falso sibi adscriptos esse ac falsis testi- bus firmatos. Tandem petiit ab eis, ut liceret sibi carceris sui custodes alloqui. Quibus, ubi ad eum accessere, inquit: ,,Gracias" vobis ago, fratres mei dilectissimi, de omnibus beneficiis, quae contulistis in me. Nam íratres michi charissimi fuistis, nedum custodes mei. Ac Scitote, quod constanter credo salvatori suo, ac „byl jčst z žalářě poslal“ Vndb; „byl jest popsal zla Zaláté Vm; ,byl jest z žaláře poslal“ Pr; „z žaláře byl jest p.‘ /, E,; ,mezi iinými z žaláře poslal' E,, E, — 84 chybi v E,. — 3e ,vyznává' Vndb, Fr, J, E, E,. — 8i timto slovem počíná zase rkp. C. — 8 ,s hlavy mu spadla' E,. — ^h ,uzfév' Vndb.; ,ufév' Vg; ,uzfevsi' E,; následujici, i* chybi ve Vndb, Cr, E, — 9! ,ulizl' J, Ej; ,zasmál se* E, E,. — ak „zase“ Fr, J, E, E, Ey; ,vst. jemu tu korunu zase'* Cr. — 3! chybi v F, Cr, E, E, — am chybí v Vn, Cr; „s čerty“ Cr, Fr, J, E, E,, E. — n jimiž“ B; ,jimZ jesti* Cr. — 9 ,kathóv* Vndb; katóv* Cr; ,po- pravčí těch a kathovy* Fr. — aP ,rozomn.* Vndb, Cr, ,rozuomn.* Fr; ,vys. hlasem a hroznym' Vr. — ad „ode všech tu přístojících“ E,; „stojících duobřč“ Vn; „ode všech tudiež, jenž tu stachu' Vndb, Fr; „ode všech tudiež St' Cr — àr ,se modlése a ika'* Cr. — as ‚ohovnü‘ C; ‚ukr. sm. a ohav.‘ Vndb. — at „ctné“ pozdější rukou opra- veno na „čtené“ Vn. — 3" ,tvého sv. slova chcit* Cr; „slova tv. sv.* J, E,; ,tv. sv. evangelium* E,. — 3v ,prosím, jim, mým vSem nept.' Vn. — aw hinned“ opraveno pozdní rukou mna jhned' Vn; jhned' Cr, Fr, ], E, Es; „A kdyZ' E,. — X opraveno z ,vodichu* C; ,vedechu'* Cr, Vn, Fr. — Y je' C, Cr; jich Fr; ‚napominal je‘ J, E; napomínal jich vSech' E,. — 2z ,prose' B; ,prosise* Vr; ,a prosiese [za tím Skrtnuto ,jich'] vSech* Fr. — a „neměli“ Vr; ,se nedomnievali' Cr. — b ,které* Vr, Vndb; ,Ze by on ktery'* E,. -- © „kteréž“ Vn, Cr; „kteříž Vndb, E,. — 9 „přisáhli“ opraveno pozdní rukou z původního „připsali“ Vr. — © chybi v J. — f ,vydanc' Ул; ,vedené* Cr; ,vedeni byli* E, E,. -— fa chybi v Cr, E,, E,. — E ,aneb' E,, Es; ,u&il, psal anebo drZal'* Vn; ,uéil anebo držal, psal“ J. — ^h chybi ve Vn. — ! ve Fr zatim škrtnuto jich. — 1 chybi v J, E, Е» Е». — k chybí y P. — ! chybi v Vn, Vndb, P, E,, E,. — " ,ptistupiechu* Fr. — n chybi v E,. — 9 chybi v Fr, E,. — 9P chybí y Cr. — %4 chybi ve Vndb. — 9r chybi v Cr, ]J, E, E, E, — P ,Dékujit Cr. — 4 „moji milí br.' /, EJ. — т jenž“ Cr; „co“ J, E,, E., Ey; ,coZ temi" Vit; „což — učinili“ chybi v Vndb, Fr. — '5 chybi v J, P E, E, E,. — s ,Neb' Vndb; ,anebo* Vr. — t chybi ve Fr. — " jiste byli“ Fr; byli ste mói strażi* Vr. — v chybí v B. т v Epr. omylem ,ascri'. — v „gratias* Op. 

Strana 144
144 PETRA Z MLADOŇOVIC PAŠIJE MISTRA JANA HUSI S PŘEKLADEM. B. cuius nomine hoc genus mortis aequo animo volo perferre, una cum eo me hodie regna- tum iri.“ Idque germanice ad eos locutus est. Mox ipsum sua? tunica exutum ac solo indusio relictum? ad quendam crassum ac perforatum asserem manibus inversis, sex aut septem funibus durissime alligarunt. Ac primo proxime talos, deinde sub genubus, mox supra genua, praeterea iuxta inguina, sextus medium corpus vinciebat, postremus sub brachiis. Porro asser ille terrae intrusus ac infixus stabat. Sed quosdam ibi adstantes male habe- .37 Op bat, quod constitutus esset facie ad orientem versa. Iubent igitur, ut occasum versus vultu obverteretur, esse enim haereticum. Id quod statim factum est. Ad haec ipsius cervix alligata huic asseri erat atra quadam cathena ac fuligine defaedata, quippe in qua pauper- rimus quidam homuncio antea ahenum appen- debat. Quam ubi Hussius, capite paulum re- Zde dodávají J, P, Er, Er, Es: „A to německy mluvil k nim'. ** J, P, Er, E2, Es zde dodávaji: na šesti neb sedmi miestechce; jedniem nad nártím neb u hlezna, druhým pod kolenem, třetím nad kolenem, čtvrtým mezi třieslami, pátým na bedrách, šestým v půli, sedmým pod pažmi a ruce opak. *** J, P, Er, E2, Es čtou: „ten řetěz, vzhlédl jest naň postraně, uchýliv hlawy“, a zasmáv se, řekl jest s veselů myslí k katům““ hlasitě: A. A vězte tow, žeť pevně ufám svému milému spasiteli, pro jehož svatý zákon tu smrt chci mileť trpětiž, žežda s ním dnes královatiad " budu“. A tak s něho sukni jeho črnú svlekše, v košili jeho k některakému tlustému, zvr- tanémuť prknu rukama opak přivázachu pro- vazydl dobřě na šesti miestech“, kteréžto prkno s jednoho koncě obostřivše“, v tu lúčku as v zemi súl vteklih. A když tváří k východu sluncě obrácen biešead, někteří okolo stojécekk řekli súad: „Obraťte hol tváří namm západ slunce, ale ne na východ, nebnn jest kacieř.“ I stalo sě tak. A za hrdlo bieše k tomu prknu přivázáno některakým črným a sazivýmPp řetězem, na němžto tuqq jeden člověk chudý kotlíky“ v ohně věšal. A uzřěvss jest katóm: „Pán Ježíš“ ten řětěz, řekl“** Kristus, mój milý vykupitel a spasitel, ukrut- nějším a těžším řetězem proP mě vázán jest, a já biedný nestydím sě pro jeho svaté 6 jméno tiemtov vázán býti.“ 52' B *25 Vn 167 Vndb * 396 Cr * 138 C w chybí v Vn, E, E. — x „žeť doufám pevně a silně mému Cr. — y jehožto Cr. — z „milě trp.“ Cr; ,chci rád trpěti mile“, načež škrtnuto a“ Vndb; tuto smrt trpím E. — aa ,žeť“ C; ,že‘ Vn, Fr. J. E, E, E,; „že dnes s ním' Vndb; „že s ním bohdá dnes v království nebeském budu kralow. Cr; s ním dnes budu v jeho králov.“ E,; „kralovati bude“ Vn; budu kral.“ Cr, J, E,; v těchto dvou dodáno, co svrchu v pozn.* — ce chybi v E, Ej. — dd ,provazem duobře“ Vn; Cr, E, chybi. — ee „na šesti místech neb na sedmi' E,, E,. — íí „obostřichu“ Vndb; „konce obostřievše“ Vn. — gs chybi Vndb, Cr, Fr, J. — hh „vtekli aneb vrazili“ J, E. E., Eg. — ii jsa“ Er. — kk ,stojících C, Vn, E,: ,z ókol stojících“ Vndb; z okolo stojících Cr, Fr, J, E.: ,z přístojících Eg. — 11 „jeho“ Cr, Fr, J, E. — mm ve Vn nad řádkem. — nn ,nebť jest katieř“ Vn; „nebť E,, E. — oo chybí v B, Vn. — op chybí v Cr. — oq chybí v Vndb. — or chybi v Cr, J. E., E., E. — pp opraveno na ,rzavým a za tím škrtnuto ,ře“ C; sazavým' Cr, Fr, E,; „černým a řezavých a in marg, jinou rukou , rzavým' Vn; ,černým řetězem a sazivým J, E. — qq chybi v Cr, E.: „na němž E, — rr opraveno na ,kotlík“ Vndb; „kotlík věšel u ohně Fr; „kotlíky u ohně věš“. C; kuolik vuoheň (opraveno z ,vuohně*) Vn; (chudý) člověk svój kotlík nad ohněm věšel Cr; „kotlík u ohně věšel J, E., E.; „kotlík u ohně věšíval E,;,chudý chybi ve Vndb, Fr. J, E., E. — rs chybi ve Fr, J. P, E. E., E,. — ss opraveno pozdní rukou z ,uřěw na,uzřěv“ Vn. — tt (věšíval). „I wzhlédl naň postraně, uchýlivše hlavy, a uzřevši ten řetěz, zasmáv se a s veselou myslí Ej. — uu „k tomu“ J. P, E- vv před tím škrtnuto „Ježíš“ C; „Jesus Cristus' Vn; „Jezus Krystus' Fr, E.. — ww ,těším řětězem“ Vn. — xx „biedný a mizerný Cr; „biedný a nehodný“ Fr; — vy ,tiemto řetězem Fr; ,tiemto sazivým řetězem J, E. E,: tímto sa- zavým řetězem svázán býti E- q ,sua — relictum' chybi v Op.

Strana 145
PETRA Z MLADOŇOVIC PAŠIJE MISTRA JANA HUSI S PŘEKLADEM. 145 А. B. 25 Vn 397 Cr * 138' C * 167' Vndb 53 B flexo, vidit, laetus subrisit, dicens: „Domi- nus lesus Christus, redemptor meus ac sal- vator charissimus, longe crudeliore catenaz propter me vinctus erat, cur igitur ego miser erubescam propter ipsius nomen sacrosanc- tum hac fuliginosa constringi?“ Porro ipsius A pod nohy jeho dvě otepceab drev biechuad *121. Fr podložiliac, na nohách takéad svýchad ještěad pedibus (ocreatis etiamnum et uno compede cinctis*) duos lignorum fasces supposuerunt. botkya svéad a jedno púto jmějiešeg. A tak Tandem his undique Hussium cervicetenus, okolo něho se všech stran těmid otépkamih, mistis straminibus, circumsepserunt. slamú proměšujíce k samému životu, okla- Et priusquam ligna incensa essent, accessit dechual až do hrdla. A prve* než jeho ad eum civitatum imperialium quidam, quem zapálichuk, přijel k němu maršálek řískýal Happe3° z Popenheymaam a s ním Clemóv vulgo marschalcum3° vocant, una cum Cle- syn31, Mistraan napomínajíce, aby ještě život mentis filios1, Hussium exhortando, ut ser- vandae suae vitae causa adhuc dogmata sua svój při zdraví zachoval, abyo učenie a ká- zanie svá odvolal a jich sě odpřisáhl. Aap et contiones retractaret et abiuraret. Mistr Huse, vzhleda vzhóru k nebi, vysokým Tum ille coelum suspiciens, alta voce respondit: „Deum testor, ea, quibus me per aad rozumnýmad hlasemar odpověděas: „Bóh falsos testes insimulant, nunquam me nec mi svědek jest, že sem těch věcíat, kteréžto docuisse, nec scripsisse, sed conciones nost- mně falešně skrzě křivé svědky připsány jsúau, nikdy neučilav ani kázal, ale prvníaw ras, dogmata et scripta, denique omnia opera eo animo instituimus ac ad eum scopum úmysl mého kázanieax, učenie a psanie i direximus, quo mortales a tyrannide peccati jiných všech mýchay skutkóv byl jest, abych eriperemus. Quapropter veritatem eam, toliko lidi vyvedl z hřiechu. A na téaz pravdě, kterúž sem psala, učil a kázal z zákona bo- quam docui, scripsi et vulgavi, lege divina * V E, před tím drobnějším tiskem: „Když již tak obkladený otýpkami byl, přijel k němu maršálek a Klémův syn3l, napomínali Mistra Jana Husa k tomu, zdali by ještě chtěl odvolati“ patrně omylem, poněvadž se totéž hned potom vypravuje znovu. *B2 zz ,I podložili pod E. — ab ,otepcě C; ,otěpi“ Vndb; „otépce dvě“ Cr; ,dva snopky drev' J, E., E,, E,. — ac ,položili a Fr: v Cr chybi. — ad chybí v E. — ae nechavše mu na nohách“ E,. — af „botek a jednoho patu“ E: ješče buotky“ Vn. — ag ,jmějéše“ B; „jmeyjíše“ Vn; mějieše“ Fr; „majíce“ Er. — ah „otiepkami' B, Cr, Vndb (zde z ,otěpami opraveno); „otépkami nebo snopky, slámy proměšť. J, E. E,; „otépk. nebo sú slamou prom.“ E; slamů“ opraveno ze „slámi“ Vn. — ai „nakladechu' Vndb; okládachu až duohrdla“ (opraveno z ,hurdla“) Vn. — ak „spálichu“ Vn; ho zapálili J, E., E.; ,než jsau oheň zanítili“ E. — al „jeden maršálek říský“ Vn. — am ,Popenheymu“ C, Vndb; Appe z Popoheymu“ Vn; „hrabě z Popenheymu“ Cr; „Halppe z Popenheymu“ Fr; v J. E, E, E, celé jméno chybi. — an „Mistra Jana' Vndb, Fr. J, E.; „M. Jana Husi‘ Vn, Cr, E.; „M. Jana Husa" E,. — ao ,a aby‘ Vndb, Fr, E. E,: ,aby také učenie svá a kázanie“ Cr. — ap „Ale Mistr Jan' E.: A Mistr Jan Hus‘ Cr; ,M. Jan‘ Ei, E,. aq ,vzhledl' Fr, Vn, E,; „vzhledl nahoru“ E,; vzhled vzhóru v nebi' Vndb. — ar ,vyssokým hlassem a rozomným' Vndb; „vysokým a rozomným hlassem“ Cr; ,vys. a rozuomn. hl.“ Fr; vy- sokým hlasem a hrozným hlasem Vn. — as ,otpovědil“ J: odpověděl P. E. E., E,. — at předtím v Cr ,s“ škrtnuto; ty věci, kteréž mě“ Vn. — au ,připsali sú opraveno z „přisáhli sú Vn. — av ,nikdy sem neučil B, C; „nikdy sem neučil, kázal ani psal“ Vn. — aw v Cr opraveno na ,prvý“, jak čte i Vn; pravý' Cr, Fr. — ax ,úmysl mój, mého kázání Vn, Cr; ,mého kázání i učení a psaní E, Es — ay chybi v Cr, J. Ep. — az tej“ Vn. — a opraveno ze ,sal Vn; „kázal, psal a učil“ Vndb; „učil, psal a kázal“ Cr. z ,cathena‘ Op. — y ,auctis' Ep. 30 Maršálek Hoppe z Pappenheimu. — 3 Ludvik falckrabi. 19

Strana 146
146 PETRA Z MLADOŇOVIC PAŠIJE MISTRA JANA HUSI S PŘEKLADEM. A. B. žieho a z výkladóv svatých doctoróvě, dnes vesele chci umřieti. Aad to uslyšavše“ ten jistý maršálek s Cle- movým synem, tleskšed rukama, i jedechu od něho preč«. A jehofa katové inhed za- pálichu. Al Mistrm hlasem vysokým zazpieva: „Kriste“, synu boha živého, smilujea sě nad námil.“ A druhé: „Kristes, synu boha živého, smiluj sě nade mnú“.“ A třětie“ když chtiešecc zpievatiw, * vietr sě tudiežad zbudiv, plameně jemu v tvář obrátil. A tak umlkz, sám v sobě sě modleaa, duši p pustilbb. Add v tom mlčení hýbáše ústy a hlavú, než duši pusti, jako by člověk, brzcě řiekaje, tři páteře mohl řéciee. ac doctoribus sanctis firmatam, hodie laetus “*** Quo hoc mortis pignore obsignare volo. audito, Ludouicus cum collega suo manibus complosis ab eo discedunt. Ac carnifices statim pyram accendunt, 398 Cr Hussius vero praealta voce exclamavit se- mel atque iterum: „Christe, fili dei vivi, miserere mei. Tertio canentem: „Qui natus es ex vir- gine,“ ventus repente obortus, flamma eum praefocavit," atque ita conticuit. Ac interea tam diu nutabat capite ac ora movebat, dum quispiam dominicam orationem bis aut ter repetendo absolvere posset. Deinde ita taci- tus intra se orans, emisit spiritum. Porro ubi fasces lignorum ambusti ce- cidissent, ac corpus ipsius ad asserem catenaz ligatum haereret, tortores id cum assere in ignem intruserunt fustibus, ac tum circum- J. P, Er, E2, E, dodávají: „Jenž si se narodil z Marye panny. ** J. P, Ei čtou: a tělo ještě, jako bylo řetězem uvázáno, tak i visalo na řetěze, tehdy katové; E: a tělo ještě při tom prknu za hrdlo řetězem uvázané stálo a viselo, tehdy katové; Es: „a tělo ještě při tom prknu za hrdlo jest stálo, jako bylo řetězem uvázáno, tak i visalo na řetěze, tehdy katové.“ *** V Epr i Op zde marginalie:,O quam preciosa in conspectu domini mors sanctorum eius. A když tyť otépky“, opálivše sě, okolo něho opadechuss, a tělo** ještě při tom prknu ii za hrdlo stáše přivázánohh zať ten řětězli, tehdy katové, tělo idd sh prknem povrátivšekk, * 126 Vn 122 F *B3 b v C za tím něco vyškrabáno. — c „uslyševšě B; ,uslyšěvše“ Vndb; uslyševše“ Fr, E,; ,uslyšav“ J, E, Vn, v němž za tím škrtnuto ,ten jistý“ opakované: „uslyšavše ti jistí Cr. — d ,tlesče“ Vndb; tleškše“ Cr; tlesskáše rukami“ Vn. — e chybi v J. — 1 jidechu‘ Cr, Fr; jeli‘ J, E. E., E,. — fa chybi v Cr, E,, E,. — g ,pryč Cr, Fr; „pryč na stranu“ J. E., E., E.. — h chybi v Vn. — 1 ihned' Cr, Fr; „ihned zapálili' J. E., E,, E. — i* chybi v J. E., E., E. — k chybi v P. — I chybi v Vn, Vndb, P, E,, E,. — m „M. Jan Hus‘ Cr, P, E., E.;,M. Jan‘ Fr, J. E,. — n chybi v E. — o chybi v Fr, E3. — op chybi v Cr. — oq chybi ve Vndb. — or chybi v Cr, J, E., E., E. — p ,velikým' Cr, Vndb, J. P, E.. — q opraveno z ,Kristu“ Vn; Pane Jezu Kryste‘ Cr. — qa ,smiluoj‘ E. — r ,nade mnú‘ Cr, E., E, kde vše dalši (až po „A třetie“) chybi. — 1s chybi v Fr, J, P, E.E., E.. — s ,křiče“ Vndb. — t chybi v Fr. — u nadepsáno námi, načež škrtnuto: A třetie když chtieše“ C; ,nad námi Fr. — v ,po třetie' Cr: ,A když po třetí“ E. — w ,křičěti a zpievati' Vndb; ,zazpievati“ Vn, Cr; ,zpieváše“ J. E.: „zaspíval“ E.: ,zpíval E,; v těchto posledních další zní jinak; v. pozn.“ — x ,se“ nad původním „sic Vndb, „tudiež sě obrátiv zbudiv“ Vn; a vítr se strhl a E.; a v tr tudíž se strhl“ E. — x „plamenem' Fr. — y „obrátie“ Fr;,obrátil E., Ep. — z ,umlkl B, Vndb, E.; „umlkl jest a sám se v sobě Fr. — aa,modle sě‘ Vn, J, ve Vn opra- veno z ,modléše, jak má Cr, Fr, J: ,se modle, až E, E,. — bb ,pustiv‘ Vn; v Cr chybl. — ce chybí v E,, E. — dd chybl ve Vndb, Fr. — ce ,tři páteřě mohl řéci' Vndb; tři páteři řieci mohl Vn; tři páteře mohl řieci Fr;,tři anebo dva páteře sřiekati mohl“ J, E., E;: „tři anebo dvě modlitby Otče náš mohl zříkati Ej- — fí ,otěpky“ Vndb; ti snopkové nebo otépky“ J. E, E., E,. — gg v C nad původním odpadachu, jak čte B;,odpadli E, E,. — hh ve Vndb nad původním „přivěšeno“, jak čte i Cr. — li ,tiem řetězem“ Fr. — kk opra- veno na „převrativše“ C; tělem i prknem povrátivše“ Vn; postrčivše“ J. Cr, E., E, E,; ,tehdy tělo kathové s tiem prknem v oheň převrátichu a tepru“ Vndb; tehdy tělo kathové s tiem prknem vuoheň postrčiechu a tepruov‘ Fr. v Epr i Op mají ,praevocavit; v mus. exempláři opraveno (rukou 16 st.?) ,v' na f.

Strana 147
PETRA Z MLADONOVIC PAŠIJE MISTRA JANA HUSI S PŘEKLADEM. 147 A. B. *139c žerdmil v oheň vstrčichu, a tepruv drev na oheňmm mnohem viece přikládajíce po- čechu páliti obcházejíce°p, a's kosti kyjmiPp, aby spieše shořaly, obíjejíce. Ab hlavu na- lezše, kyjem ji rozrazichu“. A když srdce mezi střevamis nalezechu, kyj obostřivše, na ten rožeň je vstrči chu“, a páléce na tom rožnuu, jiným kyjemw obíjechu* tepúcey. Azz zatiemad kat tuab jehoť rúcho držiešeac; a Clemóv syn, zvěděv, že jest to sukně Mistrovaa, káza mu ji se vším, cožag tu jeho mějieše, i s pasem v oheň uvrcih, řka: „Čechovéťal by to za svátost ctilik;“ a ka- tovi to slíbiam zaplatiti. A tak všecko na popel * 122' Fr spálivše jad s tú, prstí aan s zemí, dosti hlu- boko jio ještě vykopavše, na káry súad 53'B v sypaliap a v Rýn, jenž tudiež blízko tečeaq, * 168 Vndb vsypaliar aas jeho památkuat věčně, což jest na nich bylo, od věrných shladiti chtieceau. *399 Cr *26' Vu currentes, ligna aggerebant, cadaver urentes. Ibi videas carnificum exquisitam in singula membra crudelitatem. Nam proh dolor, ipsius ossa fustibus comminuentes tundebant, quo citius igne absumerentur. Deinde caput inventum palo dissecuerunt. Porro cor in intestinis repertum ac verui ligneo acumi- natoque infixum inter comburendum fustibus caedebant. Interea carnifex quidam vestem Hussii tenebat; Ludouicus autem, simulatque cognovit esse tunicam Hussii, iussit eam ac cingulum, denique quicquid ipsius esset, inii- cere in ignem, dicens: „Boemi enim id vice sacramenti haberent ac colerent.“ Deinde carnifici pollicitus est iacturam hanc com- pensaturum esse. Postremo omnia igne in cinerem concremata cum pulvere ac terra alcius effossa in bigas imposuere, deinde in Renum' praeterlabenten dissiecerunt,' quod ipsius nomen prorsus apud fideles extin- guerent.“ * Sem náleží v Epr i Op marginálie: Deleamus a terra nomen eius. ll ,se drvy“ Vn, Cr. — mm ,v oheň opraveno pozdní rukou z původního „uoheem“ Vndb; v oheň“ Ep. — nn za tím škrtnuto „sl“ C; počechu platiti opraveno pozdní rukou na ,páliti' Vn; v Cr, E, chybl: počali“ E,. — 00 „pálili E,, v Cr chybi. — op chybi v Cr. — oq chybi ve Vndb. — or chybí v Cr, J. E., E., E,. — os chybi ve Fr, E,. — pp v C opraveno z původního „kyji, jak čtou i Cr, Vndb, J. E., E., E.: ,kosti skladli jemu, ale jemu pozdější rukou in marg. Vn. — qq ,naleše' Vn. — rr ,rozvrátichu“ Vn, Fr; ,rozvrátili' J. E, Eg, E,; „ji“ chybi ve Vndb, Fr, Cr, J. E., E., E,. — rs chybi ve Fr, J. P, E., E,, E,. — ss ,střěvami' Vn; „třěvami“ C; „třěvy“ Vndb; „střevy Fr. — tt ,obostřivše, to zvláště naň vstrčichu“ Vndb, Cr, Fr; „obostřivše, to zvláště na ten kyj vstrčili J. E., E,, E,: následující ,a chybí v J, E.. — uu opraveno na ,rožni“ Fr. — vv jej“ opraveno na jim' Vn; jiné kosti“ Cr; ve Vndb, Fr, J, E. chybi. — Ww ,dřěvem' Vndb, Fr; ve Vn, Cr chybi. — Xx ,obijiechu Vndb, Cr, Fr (opraveno z ,obiejiechu*) C; „obíjeli“ J. E., E.; ,tepauce obíjeli E,. — yy ,pekúce‘ Vn; ve Vndb, Fr chybí. — zz ve Vn připsáno in margine , když jinou rukou pozdější. — ab ,to“ Vn, Fr; v E, chybí. — ac ,držal jest E, E.: „držal' E,. — ad chybi v E. — ae jesti‘ C, Vn; ,to jest“ Cr, J, E, E,, E,. — af „Mistrova Husova" Vndb, Fr; ,Mistrova Jana Husi‘ Vn; „Mistra Jana Hussova“ Cr; „Mistra Jana Husa“ E,, E. — ag,co‘ Vndb; ,což — s pasem“ chybí v Cr; ,co tu jiného bylo jeho i s sukní a s pasem“ J, E.: ,což tu jiného bylo jeho i s pasem“ E., E. — ah ,vrci“ C, Vn, E,; ,vrci a řka“ J, E., E,. — al „Čechové“ Vn, E,, E,. — ak opraveno ze ,ctli' Vndb; „jměli a ctili J. E.; by to šatstvo jeho za svátost měli a ctili E. — al chybi v Fr, Cr, E., E.. — am „slibie“ Fr; „slíbi to‘ Vndb; to slíbil J. E, E. Er. — an i‘ Fr; v J. E. chybi; i s tů — vykopavše“ chybí Vndb. — ao ,jí Fr; v C za tím ,dosti hluboko škrtnuto; v J, E, chybi. — ap „vložili a vsypali Cr;,na káru vsypali E,. — aq ,tudiež tu“ Cr; ,a v Reyn jest tu blízko“ E. — ar ,uvrhli“ E,: „uvrhli sú“ Vndb, Fr; jsú uvrhli Cr; „vrhli sú“ J, E; opraveno in margine na „[vsypa]chu“ C. — as ,aby“ Fr; ve Vndb, Cr chybi; a jeho — chtiece“ chybi v E.; v. pozn. av. — at „pomátku“ Vndb. — au ,chtiece etc‘ C; ,chtiec etc“ Vn; „chtiec“ Cr; „shlazeno a shladiti chtiece' Fr, a ,Bohemia‘ Op. — ß ,Rhenum‘ Op. — 7 ,disiecerunt‘ Op. 19*

Strana 148
148 PETRA Z MLADOŇOVIC PAŠIJE MISTRA JANA HUSI S PŘEKLADEM. A. B. Protožav ačkoli sem řečí sprostnúav běh a položeniex o smrtiad slavného kazateleay Mistra Jana Husi, mého milého mistra, po- ložil, prosímaz, aby věrní křěsťanéa, tiemto jehoť majíce“, jenž sú-q některakú památkub mnoho dobrého od něho slyšalid, jeho stá- losti vděčni jsúce“, vad tomaď jehoad násle- dovalil, a zaad měad biednéhoad pána" bohaad prosiecead, ač sem co tuto opustilm, aby miad odpustili. Neb plně za to mám, že sem«, dá-lice buoh, tuto z úmysla nic křivého anebo“ scěstného nepoložil komu“ ku potupě nebo ku pochlebenství, za něžtov bych měl sěw konečněad styděti, před tváří jeho, jenž všelikakúr lež i pravdu ohlásí konečně, súdě živé i mrtvéaa Amenav. Porro ego precor, ut oracionis' meae simplicitatem, qua historiam Hussii, charis- simi mei magistri, complexus sum, lectores boni consulant. Deinde, ut fideles hoc mo- numento viri pientissimi habito, ac inprimis illi, qui multa bona ex eo audi'verant, de sui ducis constantia grati, ipsum imitarentur, pro me quoque misero deum deprecentur, ut mihi, si quid hic omiserim, benigne igno- scat. Nam mihi conscius sum, dedita opera me hic nihil falsi, nihil iniqui scripsisse, quo vel quenquam contumelia afficiam, vel adu- latione demerear. Cuius rei sane puderet me in conspectu illius, qui omnem cum veritatem tum mendacium‘ in iudicio vivo- rum et mortuorum et patefacturus est. Cui laus sit in saecula. Amen. Vitae Hussii finis." *B3 Op 318 * Předtím vkládá E.: An tak jest ráčil učiniti milý pán bůh, aby ani jeden vlásek, ani který prášek tohoto člověka svatého od slávy jeho umenšen nebyl, než aby všecek do pokladnice boží a do odpo- činutí věčné ho] byl shromážděn, a jako onen svatý Eliáš na ohnivém voze do nebe jest přenesen. Ač jsú pak oni proto takové ukrutenství nad ním provedli, usilujíc jeho všecku památku (od věrných budoucně) vyhladiti, však z milosti boží více památka jeho se rozmáhá a v srdce věrných věčně vkořeňuje. Sami pak na se i na své potomky hroznú pomstu od pána boha uvedli: chtějíce ho vyhladiti, sami sebe potupili a mimo naději nenadále zkazili. A tak dokonal život svůj ten věrný, svatý a slavný muž, kazatel slova božího Mistr Jan Hus, Čech z Čechův pošlý a pravý aud z pokolení Jůda, to jest vyznávajících víru pána Jezu Krysta: kterýžto av ,Protož — mrtvé. Amentjen ve Vndb, Cr, Fr, J, E, E., E;; ale E, vkládá před tím odstavec, položený svrchu pozn.“; ve Vn místo toho: „Skonavše život svatej paměti Mistra Jana Hussi, upáleného v Constanty v tom městě. — aw ,řečí neslýchanů“ Cr; řečí sprostný“ J, E. E,. — ax ,dokonání života“ E; následující ,o chybl v Cr, J, E. E,. — ay chybl v J, E. — az ,prosímť Cr. — a „křesťané a Čechové obzvláštně E,. — b jeho památku“ Cr, E, — c ,obzvl. napomenutím jeho v paměti majíc E,. — d ,slýchali' Cr, Fr, I, E.; ,od něho mn. dob. slejchali“ E,; toho dobrého, jenž jsú od něho slejchali E — e chybí v J. — f ,z žalosti Cr. — fa chybí v Cr, E,, E., — 3 ,byli“ Fr. — h chybí ve Vn. — i náshledovali Fr. — chybi v J, E., E,, E,. — k chybi v P. — 1 chybi Vn, Vndb, P, E., E,. — m ,ač jestliže sem tuto co upustil“ Er. — n chybi v E.. — o chybi v Fr, E,. — op chybi v Cr. — Oq chybi Vndb. — or chybi Cr, J, E., E, E,. — os chybi Fr, E,. — P ,úplně“ Cr, E, E.. — q ,Ale však to vím, že sem' E,. — 1 ,bohdá“ E.; E, chybi. — rs chybi ve Fr. J, P, E, E, E,. — S ,aneb‘ Fr, J. E, E„, E. ; „ani' Cr. — t chybi ve Fr. — u ,ani co komu E,. — v ,za něž Cr, Fr; ,z něhož“ I, E.; ,začež E.. — w ,bych se měl“ Cr, J. E, E; „bych se konečně měl E,; „by tu se měl Fr. — x ,boží E. — y ,všelijakú J. E:; každau E,, E., — z ,zjeví a vohlásí E E, „konečně chybi v Cr, J, E, E., E,. — aa ,mrtvé. Jemuž chvála buď na věky věkoma Amen“ J. E., E,; „mrtvé. Jemuž buď chvála i čest na věky věkuov Amen“ Fr; „mrtvé. Požehnaný na věky pro nás hřiešné ukřižovaný Ježíš Kristus pán náš milý Amen“ Cr, načež zde červeně: Již se jesti dokonal život Mistra Jana Hussi svaté paměti. Tuto se již počínají epistoly jeho, kteréž jesti psal svým, v žaláři když jesti seděl.; Vndb: mrtvé Amen. Skonává sě pašijě a počíná sě prvá epistola Mistra Jana Hussi“ 8 ,orationis' Op. — s ,mendatium‘ Op. — §' jen v Epr. s Zpracovatel užil života Heremírova (v. níže č. XVII) nebo jeho pramene.

Strana 149
PETRA Z MLADONOVIC PAŠIJE MISTRA JANA HUSI S PŘEKLADEM. 149 A. B. Abb takdd sě skonává položenie o umučení slavného kazatele pravdy' božie' Mistra Jana Husi, kterýžto pro zlost kněžskú, kterúžto jest z zákona božieho otvieral a obci ohla- šoval pro výstrahu, aby na jich zlém životu a řečice nezpoléhali, ale na ty řeči, kteréž sú v zákoně božiem položené, a na životys svatých a zvláště na životlh pána našeho Jezu Krista a na jeho svaté apoštoly" a jinét svatét, aby sě tak zpravujícekk, došli života věčného, a to skrzě zaslúženie pána našeho Jezu Krista Amenbb. Al ty věci svrchupsané dály sú sě léta ot narozenie syna božieho tisícmm čtyři sta patnáctého v sobotu“e v ochtáb svatého Petra a Pavla apoštolov! vyznal a nezapřel, že zákon boží věrný a pravý jest, a pravda jeho že zůstává na věky. Nad to i tím účinkem pán bůh vyznamenati ráčil dokonalé toho může vyčištění, tak skrze oheň jako skrze vodu, co by to jeho mučedlníctvo Písmo stvrdilo, jakož stojí psáno v Žaltáři“: Brali jsme se skrze oheň a vodu, a uvedl si nás v oblažení“. A opět dí4: „Předrahá před obličejem smrt svatých jeho“. Kterážto drahost zřetedlně teď na tomto muži svatém z milosti boží se ukázala, když jesť beze vší ujmy v cele pán bůh jej sobě za obět přijal: právě jako oběť kněžsků všecku ohněm spálil, aby žádný z ní nejedl, jakož v zákoně psáno stojí.“5 A my z takového dědice pánu bohu poděkujíce, stůjme zmužile u víře v slovu Krystově abychom ji skutkem dokazujíce, k odplatě života věčného a k tovaryšství svatých jeho mohli šťastně přijíti a s nimi v pánu vždycky se radovati až na věky věkův. bb ,A tak — Amen“ jen v B, Fr, C, zde červeně, — ce chybi v E,. Eg. — dd „A tak v C dvakrát, prvé škrtnuto; A tak se jest skonalo“ Fr. — ce ,řěči C; ,aby nezp. na jich zlém životu a řeči“ Fr. — „,které jsú“ Fr. — gg ,životě“ Fr. —hh,životu“ B. —l „svatých apoštolech Fr. — kk ,zpravujíc‘ C. — 11 ,A — apošto- lóv“ jen v B, C. — mm „sú sě od narozenie božicho léta tissíc“ B. — nn a patnádctého B. = Psalm 65, 12. — � Psalm. 115, 15. — 3 Srvn. Levit 6. — 36 dne 6. července 1415.

Strana 150
VIII. History vnd wahrhafftige geschicht, WIE DAS HEILIG EUANGELION MIT JOHANN HUSSEN YM CONCILIO ZU COSTNITZ DURCH DEN BAPST VND SEINEN ANHANG OFFENTLICH VERDAMPT IST YM YARE NACH CHRISTI VNSERS HERREN GEBURT 1414. MIT ANGEHENCKTER PROTESTATION DES SCHREIBERS, DER BEY ALLEN STUCKEN VND PUNCTEN GEWESEN IST. Protestatio des schreibers, der bey allen stucken vnd puncten gewesen ist: Dise" -Ar history, welche zur zeyt weytter wird zu bedencken seyn, des kampffes vnd todes des loblichen Magister Johann Hussen, predigers des heiligen Euangelions, ist allhie auffs eynfeltigst verfasset, nicht mit hohen geschmuckten worten, die ohren der welt zu kut- zeln, sonder die geschichte, wie diser, der solchs ynn schrifft verfasset, selbs gesehen vnd gehort vnd warhafftiglich erfaren. Vnd wir wissen, daß sein zeugnis war ist! Gott gebe vns allen sein gnade! Amen. Dem ersamen Johann Secerio, buchtrucker zu Haganaw, meinem guten freunde. 'An ICh hab vberkommen ein buch zu Latin geschriben, wie der from Gottis freundt, Johann Huß zu Costnitz vmb der lere willen des Euangelii von der synagoga des Wid- derchrists verbrent ist worden. Es ist aber gefunden worden ynn der bibliotheca eines doctors der ertzney Paulus Rockenbachs zu Zeytz vnd durch meinen guten freund Nico- laum Krompach verdeutscht. Darynne du finden wirst, wie Johann Huß on allen bey- standt vund trost einiges menschen, allein widder die zwo grosten gewalte auff erden, als keyser vnd bapst, widder die heiligen geistlichen vnd gelerten gestanden ist, vnd ge- wunnen hat. Denn Christus regirt vnd herschet mitten vnter seinen feinden. Wer es ge- schriben hat, weyß ich nicht, doch halt ich, es habs Petrus der Notarius gethon, welches offt hie gedacht wirt. Mit fleiß ist es registrirt vnd auff die furnemsten puncten groß acht gehabt, sonderlich wie Johann Huß darauff bestanden ist, man soll yhn eines bes- sern berichten, vnd wie stumm sie darauff gewesen sind, auch wie sein appellation an Jesum Christum fur einen yrthumb erkant ist worden. Es sind noch dahin den, wie -An Hieronymus von Praga verbrant ist vnd vil schoner trostbrieffe, die Johan Huß aus dem gefencknis geschriben hat zu seinen guten freunden, vom kampff fleischs vnd bluts, reych von geist vnd wortten; die solt yhr auch bald haben. Bittet Gott fur mich. Datum Eiß- leben sontag nach Johannis MDXXIX. Johann Agricola Eißleben2. 1 Podle ohražení, jimž v poslední redakci Petr z Mladoňovic zakončil své vypravování; v svrchu str. 120. (srvn. i. str. 110). — 2 O něm Kawerau, Realenzykl prot. Theol. P, 249 n.; o vzniku překladu v. úvod.

Strana 151
NĚM. PŘEKLAD ZPRÁVY PETRA Z MLADOŇOVIC (I. REDAKCE). 151 *AHI * AIV NAch Christi vnsers herren geburt MCCCCXIIII iar hat der durchleuchtigst hoch- geborn furst vnd herre, herr Sigmund, Romischer vnd zu Hungern etc. konig, nach dem er sampt dem bapst Johanne dem XXIII des namens angestellt hat vnd außzuruffen ver- ordnet ein gemeyn concilium zu Costnitz ym Schwabenland zu haltens, hat er geschickt aus Lombardien etliche edle herren aus Behemen, seine redte vnd diener“, ynns landt zu Behemen vnd den selbigen befolhen, daß sie Magister Johan Huß, der heiligen schrifft baccalaurien, ym namen seiner koniglichen Maiestet dahyn vermugen solten vnd versi- chern mit gutem sichern geleyte, das er zur entledigung sein selbs vnd des gantzen ko- nigreichs zu Behemen bosen geruchts gen Costnitz zu gemeltem concilio wolte kommen, sein koniglich Maiestet wolle yhm auch noch vber diß sein sonderlichs frey sicher ge- leyt zuschicken, damit er frey gen Costnitz kommen mochte vnd widderumb on fahr ynns landt zu Behemen widderkeren mit zusagung yhm ynn sein vnd des heiligen reichs schutz vnd schirm zunemen. Vnd darauff hat er yhm auch hernach solch frey sicher ge- leyt schrifft lich als latinisch vnd deutsch zugeschickt. Des abschrifft aus dem latinischen verdeutschet folget also lautend: SIgismundus von Gotts gnaden Romischer konig, alle zeyt mehrer des reichs, zu Hungern, Dalmatien, Croatien etc. konig, allen vnd yglichen geistlichen vnd weltlichen, fursten, hertzogen, marggraffen, graffen, freyen, edlen, obern, rittern vnd rittermeßigen, erbarn amptleuten, pflegern, regirern, stathaltern, vitzthumen, schlossern, kastnern, gleytz- leutten, zolnern der stedte vnd flecken, dorffer vnd ortter vnd yhren regirern, auch allen andern vnsern vnd des heiligen reichs vnterthanen vnd lieben getrewen, welchen gegen- wertige vnser schrifft furkompt, vnser konigliche gnad vnd alles gut. Ehrwirdige, edle und lieben getrewen. Den ehrnhafftigen Johann Huß, der heiligen schrifft baccalaurien vnd magistern der freyen kunste, gegenwertigs brieffs zeyger, welcher itzt aus dem ko- nigreich Behemen zum gemeynen concilien, welchs zu Costnitz soll gehalten werden, zeucht, welchen wir auch ynn vnsern vnd des heiligen reichs schutz vnd schirm auffge- nommen haben, wollen wir euch allen vnd ewer yglichen aus gantzem gemuete befolhen haben, begeren, daß yhr yhn, so er zu euch kompt, beheglich wollet annemen vnd gunst erzeygen vnd ynn sonderheyt ynn allen, das zu schleuninger furderung vnd sicher- heyt seiner reyse, beyde zu landt vnd wasser, dienstlich seyn wollet vnd sollet yhm fur- derlichen guten willen erzeygen, yhn auch mit seinen dienern, pferden, sewmern vnd geredte vnd anderm allen dem seinen durch alle paß, pfortten, brucken, lande und herr- schafften, ampter, gerichtßzwenge, stedte, flecken, schlosser vnd dorffer vnd alle andere ewre ortter on einicherley bezalung geleytts, fußzols odder sonst roßzols schatzung odder andere beschwerung, wie die selbigen auch namen mugen haben, frey on alle hynder- niß durchziehen, stehen, verharren vnd widder heym ziehen frey wollet vergunnen. Auch yhm vnd den seinen, wo es not wirt seyn, wollet vnd sollet mit freyem vnd sicherm geleytte fursehen, zu ehren vnd reuerenz vnser koniglichen Maiestet. Gegeben zu Spyra nach Christi geburt MCCCC vnd XIIII, am XVIII tage des Weinmonds, vnserer reich des Hungerischen etc. ym XXXIII vnd des Romischen ym funfften. *A III Ad mandatum domini regis. Michael de Przest, canonicus Vratißlauiensis. a Svolávaci vyhlášku ze dne 31. řijna 1413 otiskl Palacký, Docum. str. 515. — 4 Byli to zvláště Jan z Chlumu řečený Kepka a Václav z Dubé.

Strana 152
152 HISTORY VND WAHRHAFFTIGE GESCHICHT ... ALs nun Magister Johann Huß solche vnd so vil versicherung gesehen vnd ge- AIV hort, hat er dem konige widder geschribens, daß er gern vnd willig zum gedachten con- cilio kommen wolte. Und ehe denn er zu Praga ist außgezogen, hat er zuuorn vor etli- chen vil tagen sein offentliche intimation schrifftlich an alle ortter der thumkirchen vnd pfarrkirchen, kloster vnd andere vil ortter zu vil malem latinisch, behemisch vnd deutsche anschlagen lassen vnd ynn denselbigen offentlich angezeygt, wie er gen Costnitz zum concilio kommen wolle vnd allda bereyt seyn, einem yeden offentlich bescheyd zu geben von seinem glauben vnd ob yemand einicherley yrthumb odder ketzerey von yhm wisse, daß er sich auch dahyn finden wolt, yhm desselbigen zu vberkommen, wie recht ist. Die intimation aber aus dem Latin verdeutscht lautet also: MAgister Johannes Huß, der heiligen schrifft baccalaurius, will erscheynen vor dem erwirdigisten vater vnd herren, herrn Cunrad, ertzbischoffe zu Praga, des Romi- schen stuls legaten, ynn der zukunfftigen versamlung aller prelaten vnd priesterschafften des konigreichs zu Behemen vnd allda bereyt seyn, allen, die es bege’ren, antwort vnd bescheyd zu geben von seinem glauben vnd hoffnung", die ynn yhm ist. Will auch sehen vnd horen alle vnd ygliche, die yhm einichen verharreten yrthumb odder ketzerey auff- legen wollen, daß sich die selbigen allda eynschreiben laut des gottlichen gesetzs vnd rechte, welche erfordern einen yglichen zu gleicher penn vnd straffe, die da solche ver- harrete yrthumb vnd ketzerey auff den beschuldigten nicht beweysen kunden etc. Das selbige will er auch alles vor gedachtem herren dem ertzbischoffe vnd prelaten, auch ym zukunfftigen concilio zu Costnitz nach ordnung der heiligen veter vnd der geistlichen rechten durch sein vnschuld ym namen Christi Jesu anzeygen. Datum Sontag nach Bar- tholomeis anno Christi MCCCCXIIII. AV ES hat auch bemelter Magister Johann Huß seine procuratores gesant zu dem erwirdigen ynn Gott vater vund herren, herren Nicolaum bischoff zu Nazareth", ynn der stadt vnnd bistumb zu Praga ketzermeister von bepstlichem stul sonderlich dazu ver- ordent, vund hat yhn fragen lassen, ob er auch yhm einichen yrthumb odder ketzerey wisse schuld zu geben, daß er es offentlich wolte bekennen vnd yhm kundt thun. Hier- auff aber hat derselbige herr Ni colaus vor bemeltem procurator des Johann Hussen ynn .AV beywesen eines offenbarn schreibers vund viler glaubwirdigen zeugen bekant vnd ge- sagt, daß er mit gedachtem Magister Johann Hussen vil gesprech gehabt hette vnd hab yhnen doch nie anders erfunden, denn als einen rechtgeschaffenen christglaubigen. Ein solchs zeugnis hat Magister Johann Huß bald ynn ein offen instrument verfassen lassen, als denn an seinem ortt von wort zu wort verdeutscht folgen wirt.1° Es hat yhm auch benanter bischoff Nicolaus ketzermeister des zu mehrer vrkundt seinen offenen brieffe mit angehencktem sigill gegeben laut der copien, welche auch an seinem ortt aus dem Latin verdeutscht folgen wirt€l. VBer das, als nun alle herren des konigs von Behemen sampt herrn Cunrad ertz- bischoffe ynn S. Jacobs kloster versamlet sind gewesen, hat bemelter Nicolaus ketzer- meister12 denselbigen herren seine schrifft vnter seinem sigill zugeschickt vnd vnter andern s Dne 12. září; v. Palacký, Docum str. 69—71 č. 36, Novotný, Husova korespondence č. 88. — Latin- ské a české vyhlášky v. svrchu str. 26—28, německou v. Novotný, Husova koresp. č. 77, str. 194—195. — 7 I. Pe 3, 15—16. — s Dne 26. srpna. — » Mikuláš biskup Nezerský, inkvisitor. — 10 V. níže str. 171. — 11 V. níže str. 167. — 12 Dotazu neučinil inkvisitor Mikuláš, nýbrž Hus sám; v. svrchu str. 28.

Strana 153
NĚM. PŘEKLAD ZPRÁVY PETRA Z MLADOŇOVIC (I. REDAKCE). 153 1414 (Oct. 4) (A 65) (A 7) gebetten, daß sie obgedachten ertzbischoffe offentlich fragten, ob er yrgent einen yrthumb odder ketzerey von benantem Magister Johann Huß wuste, so wolte be- melter Magister Johann Huß bereytt seyn auch ynn Behemen dafur gnug zu thun. Wo er aber der keins von yhm wuste, daß er yhm zum bekentnis sein brieff vnd sigill gebe, er wolte nichts wenigers gleich wol gen Costnitz ziehen, seinen glauben daselbs zu beweysen. Darauff hat diser ertzbischoff bekant, er wuste keinen yrthumb odder ket- zerey von gedachtem Magister Johann Hussen, sonder allein, daß yhn der bapst hette ynn ban gethan vnd daß er sich solches bannes zu rechte, wie sichs denn zimpt, entle- digen solle. Solcher frage vnnd des ertzbischoffs bekentnis haben yhm die freyen herren aus Behemen, als herr Czencko von Wartinbergk sonst von Bessele, ober burggraffe des schloß zu Praga, herr Botzko von Bogißbrad vnd herr Wilhalm von Wartembergk sonst von Zwizetzytz, yhren offenen brieffe vnd sigill gegeben1s. ALS nun die gantze versamlung aller prelaten vnd priesterschafft des konigreichs (Aug.) Behemen zusammen gewesen sind ynns ertzbischoffs hofe zu Praga, hat Magister Johann Huß seinen procurator, mit namen Magister Johann von Jessenitz, doctorn ynn rechten, hineyn geschickt vnd gebeten, daß man yhm ynn eygner person odder seinen procurator wolte zulassen, zu ersuchen vnd fragen alle vnd ygliche prelaten gedachts konigreichs, ob yrgent einer aus yhnen einich'erley yrthumb odder ketzerey von gemeltem Magister Johann Hussen wuste, daß er sich offenbaren wolte vnd dargeben nach ordnung der rechten. Es hat aber weder Magister Johan Huß yn eygner person noch durch seinen procurator mugen furkommen vnd gehort werden, wie denn die offenen instrument des halben gemacht vnd am tage sind klar beweysent". NAch solchen ergangenen geschichten hat Magister Johann Huß seinen weg gen Costnitz zuziehen furgenommen auff Dornstag vor sanct Gallen tagi5 nach Christi geburt Oct. 11 M CCCC ynn XIIII iare. Mit yhm sind gezogen die edlen herren, herr Wentzel von Duba vnd herr Hans von Clum. Vnd als er Freytags nach Gallilë mit gedachten herren Oct. 19 ist gen Nurmberg kommen, ist nach essenszeyt ein magister zu yhm kommen, mit namen Albertus, pfarrherr zu Sanct Sebald17, vnd hat begert freuntlich mit yhm zu reden; vnd als er solches bewilligt, sind etliche andere magistri auch zu yhm kommen, vnter den- selbigen ist auch gewesen ein doctor aus dem radt zu Nurmberg.18 Also haben sie mit Johann Hussen von der sache, so vorhanden, vnd von dem geruchte, welches sie von yhm gehort, bey vier stunden lang ein gesprech gehalten. Entlich haben sie also beschlos- sen vnd gesagt: „Fur war, Magister Johann, was wir itzt von euch gehort haben, ist recht vnd christlich vnd wir habens auch von vilen iaren her also gelert vnd gehalten, haltens auch vnd glaubens noch also. Darumb wo nicht andere sachen widder euch sind, so werdet yhr furwar mit ehren vom concilio widder heym ziehen.“ Vnd sind also freunt- lich widder von yhm geschiden. Ynn bemelter stadt vnd ynn andern keyserlichen steten, durch welche Magister Johann Huß gezogen ist, hat er solche offentliche intimation, deutsch vnd latinisch, offentlich an die kirchthuren hefften lassen, welche intimatio also lauttet19: — MAgister Johann Huß zeucht itzt gen Costnitz anzuzeygen seinen glauben, welchen er bißher gehalten vnd noch hellt vnd auch biß ynn todt mit hilff vnsers herren Jesu Christi zu halten verhoffet. Darumb gleich wie er durchs gantze reich zu Behemen (A 6) 13 V. svrchu str. 65. — 14 V. níže str. 174. — 15 ve čtvrtek dne II. řijna. — 16 Vpátek dne 19. října. — 12 Albert Fleischmann, farář hlavního chrámu sv. Sebalda. — 18 Překladatel se zmýlil; v. svrchu str. 31. — 12 srvn. svrchu str. 31. 20

Strana 154
154 HISTORY VND WAHRHAFFTIGE GESCHICHT... Nov. 3 Nov 4 (1412) 1414 durch seine intimation vnd schriffte hat kunt gethan, wie er ynn gemeyner versamlung der priesterschaffte ym ertzbistumb zu Praga von seinem glauben wolle bescheyd geben vnd vor seinem abschied einem yglichen, der yhm etwas entgegen hielte, gnug thun, also hat er auch ynn diser loblichen keyserlichen stadt kundt gethan, wo yemand einicherley yrthumb odder ketzerey yhm will aufflegen, daß er sich zu gedachtem concilio zukom- men bereytte. Denn er will allda bereyt seyn, einem yglichen, der wider yhn setzet, (A7) von seinem glauben bescheyd zu geben2°. AM sonnabend nach aller Heiligen tage, welcher ist gewesen der dritte des Wint- termonds21, ist Magister Johann Huß eynkommen zu Costnitz vnd ynn S. Paulsgassen bey einer guten witwen22 zur herbrige gelegen. Des andern tags?s sind herr Johann von Clum vnd Heinrich Latzembock zum bapst Johanni dem XXIII zu seinem pallatio gegangen vnd yhm angesagt, wie sie Magister Johann Huß ynn sicherm geleyte des Romischen vnd Hungerischen konigs allher zum concilio gen Costnitz gebracht haben, vnd gebetten, daß er ynn ansehen koniglicher Maiestet sicher geleyte benantem Magister kein hyndernis wolt geschehen lassen. Vnd der bapst hat geantwortt, er wolle yhn keinerley weyse hyn- dern odder zu hyndern gestatten, ob er yhm gleich auch seinen leiplichen bruder erwurget hette, darumb solt er sicher seyn zu Costnitz zu bleiben. VNter des kam Magister Stephanus Paletz gen Costnitz, mit welchem Magister Stanißlaus von Zunonn" aus was geritten, aber noch ynn Behemen zum Newen hauß an der pestilenz gestor ben. Diser Paletz, als er gen Costnitz kommen ist, hat er sich so bald zu einem gesellet, der hieß Michael de Causis2s, welcher ein anreger vnd widder- werttiger war Johann Hussen. Also haben sie etliche artickel2 widder Magister Johann Hussen geschriben, welche sie zum teyl, als sie sagten, aus seinem tractat von der Kirche gezogen hetten27, damit sie zu allen furnemlichsten cardinalen, ertzbischoffen, bischoffen vnd anderen prelaten vmblieffen vnd das selbige teglich triben vnd Magister Johann Hussen also furbrachten vnnd beschuldigten mit stettem anregen, daß man yhn gefangen nemen solt. Vnd darzu namen sie auch die prediger munche zu hulffe vnd andere orden, welchen sie solche artickel zeygeten, damit sie die selbigen vnnd zuuorn yhre oberherren vnd magister der heiligen schriffte wider den Johann Hussen hetzeten vnd erregten vnnd gaben den selbigen die bemelten artickel widder Magister Johann Hussen verfasset vnd versamlet sampt andern klagen widder yhn beschriben. Diser Paletz was von iugent auff ein grosser freunde vnnd geselle gewesen Ma- gister Johann Hussen. Als aber ein cruciat2s odder als man es nennet ein romische gnad, welche bapst Johannes der drey und zwentzigst, welcher syder vom bapstumb entsatzt vnd Balthasar de Cossa genant wirt, widder Ladislaum den konig von Apulien gegeben hette, gen Prage kam vnd Magister Johann Huß erkante, daß die selbige mit dem gesetz Gottis nicht eynstimpte vnd der christlichen liebe entgegen war, widderstund er derselbigen. Weil aber bemelter Paletz von genantem bapst Johanne zu Bononien gefangen was vnd geschatzt worden2°, derhalben dorfft er sich nicht widder seine bulle setzen, wie wol en ym hause Magistri Christanni, pfarrers zu Sanct Michael ynn der Alten stadt Praga, ge- sagt hette ynn beywesen viler magistern, baccalaurien vnd studenten, auch sonderlich *(A S) (A S" (140s) 20 Překlad vynechává následující (v lat. relaci) list Husův z Norimberka, jenž patrně do první redakce nepojat; srvn. o tom úvod. — 21 v sobotu dne 3. listopadu. — 22 Slula Fida; v. str. 32 — 2 Dne 4. listopadu. — 2 Stanislav ze Znojma, jenž zemřel cestou do Kostnice v Jindř. Hradci. — 25 Michal z Německého Brodu. — 26 Palacký, Docum. 194—199. — 2 Palacký, Docum. 204—224. — 28 R. 1412. — 2 Cestou ke kurii se Stani- slavem ze Znojma r. 1408.

Strana 155
NĚM. PŘEKLAD ZPRÁVY PETRA Z MLADOŇOVIC (I. REDAKCE). 155 *B *B' ynn beywesen Johann Hussen, daß ynn benanter romischer bulla solch grobe yrthumb (1412) weren, daß man sie auch mit den henden greyffen mochte3, noch ist er druber ynn sol- che zwitracht mit Johan Hussen kommen, daß er yhn forthyn auch ym concilio zu Cost- nitz biß ynn todt verfolgt hat. GEdachter Michael de Causis aber, der was etwan ein pfarrherr zu S. Adelbrecht ynn der Newen stadt zu Praga€l vnd er gab sich aus, er wuste die goldtgruben2 zu recht- fertigen, derhalben hat yhm der konig zu Behemen eine grosse summa geldts gegeben, daß er die goltgruben zu Gilowi genant widder anrichten solt. Also hat er solches geldt entpfangen vnd sein volck verlassen, die benanten funtgruben widder anzu€richten sich vnterstanden. Da er nu aber nichts hat kunnen außrichten, ist er mit dem gelde heymlich hynweg an den Romischen hofe geflohen"s vnd mit solchem gelde und ander widersacher Johann Hussen hilffe ist er fort kommen vnd hat widder Johann Hussen erregt vnd zu- wegen gebracht proceß, citation vnd die selbigen, als Johann Huß gegenwertig war zu Costnitz, an die kirchthuren angeschlagen." 1414 ALS nun Magister Johann Huß drey wochen vnd etliche tage verharret hette, Nov. 28 Mitwoch nach Catarine35 haben die cardinel, welche das selbige mal zu Costnitz waren, nach dem sie durch die widersacher Johann Hussen angeregt worden, zwen bischoffe nach yhm geschickt, als den von Augspurgss vnd den von Trient37, auch den burger- meister von Costnitzës vnd sonst einen ritter mit namen Hanß von Podin.3 Vnd als sie vmb essens zeyt zu der herbrige Magister Johann Hussen kommen sind, haben sie zu herr Hansen von Clum gesagt, daß sie von wegen der cardinaln vnd aus befelch des bapsts außgesant weren, Magister Johann Hussen zufordern, vnd nach dem er vormals begert hat, mit yhnen zu reden, so weren sie itzt geschickt vnd yhn zu horen gewertig. Darauff aber hat Magister Johann Huß also geantwortt: »Ich bin nicht hieher kommen allein zu den cardineln, ich hab auch nie begert mit yhnen allein ynn sonderheyt zu re- den, sondern ich bin kommen zum gantzen concilio, do bin ich kommen zu reden, was mir Gott wirt verleyhen von allem den, daß ich gefragt werde. Doch gleich wol auff ansuchen meiner herren der cardinel will ich zu yhnen kommen, vnd so ich etwas ge- fragt werde, verhoffe ich mich, daß ich ehe wolle den todt erwelen, denn daß ich die warheyt, welche ich aus der heiligen schrifft oder sonst erkant, wolte verleugnen« Aber die bemelten bischoff, welche also vnter dem scheyn eines freuntlichen gesprechs Ma- gister Johann Hussen batten, er wolte zu den cardinalen kommen, sie hetten mit yhm zu reden, hetten die herbrige Johann Hussen allenthalben mit wepnern belegt. Also ist Magister Johann Huß auff ein klein pferdlin gesessen vnd mit yhnen sampt seinem ge- fertten herr Hansen von Clum zu des bapsts pallast vnd zu den versammelten cardinalen geritten. Vnd als er fur die cardinel kommen ist vnd sie gegrusset, haben sie zu yhm also geredet: »Magister Johann, man sagt vil vnd wunderlich ding von euch, wie yhr vil yrthumb gehalten vnd außgeseet habt ym konigreich zu Behemen. Darumb haben wir (1409) 20 Za odpustkového sporu r. 1412; srvn. Hus, Op. I. 264, 227, Palacký, Docum. str. 56, Novotný, Husova kor. str. 170. — 31 u sv. Vojtěcha pod Zderazem (v Jirchářich). — 3 v Jilovém. — 3 Asi koncem r. 1409; v. Novotný Hus I, 408 n. — 3 V následujícím překladatel zase vynechává listy Husovy do lat. relace vložené a přecházi hned k druhé části; také zmínka o pověsti o útěku Husově není uvedena; v. úvod. — 35 Dne 28. listo- padu. — 3 Biskupem Augsburským byl tenkrát již Anselmus de Nenningen (1413—1423), ale v denníku Cerre- tanově (v. Finke, Acta II, 189) jmenuje se Friedrich (de Grafenecke), jenž zatím byl přeložen do Braniboře (v září 1414); v svrchu str. 33, pozn. 5. — 3 Georgius de Lichtenstein (1390—1419). — 38 Hans von Ulm. — 3 misto tohoto jmenován jest u Cerretana (na uv. m.) doktor Ottoboni. 20*

Strana 156
156 HISTORY VND WAHRHAFFTIGE GESCHICHT... 1414 Nov. 28 euch lassen fordern vnd wolten mit euch reden, obs also were, wie man sagt?« Do antwortt Johann Huß vnd sprach: "»Hochwirdigen veter. E. W. soll wissen, daß ich ehe wolt sterben, ehe denn ich einen einzigena yrthumb halten wolte, vnd sehet, ich bin doch frey hieher vnd willig zu disem heiligen concilio kommen, vnd wo ich vnterweyset werde, daß ich etwan geyrret, bin ich bereyt demutiglich straffe zu leiden vnd mich zu bessern.« Da sprachen die cardinel: »Furwar das sind gute wortt.« Vnd als sie das ge- redt hetten, giengen sie daruon, ein yglicher zu dem seinen vnd liessen Johann Hussen allda mit geharnischten leuten wolbewart; vnd herr Hanß von Clum blib bey yhm. Die cardinel aber verschafften dieweil, daß ein barfusser munch, mit namen Di- dacus, ein doctor der heiligen schrifft," zu Magister Johann Hussen kam, welcher mit wepnern verhuett ward, daß er yhn solt versuchen. Vnd als der munch zu yhm kam, sprach er also: »Reuerende Magister. Ich eynfeltiger, vnuerstendiger munch hab gehort euch vil vrthumb aufflegen, darumb kum ich her zu euch vund wolt gern vnterweyset seyn, ob es also sey odder nicht. Vnd erstlich sagt man von euch, wie yhr halttet, daß nach den wortten der dirimung, wenn die gesprochen sind, ym sacrament des altars das materliche brot noch bleibe«. Da antwortt Magister Johann also: »Ich halt es nicht.« Vnd der munch widderumb: »Haltet yhrs nicht?« Antwortt Johann Huß aber: »Ich sag, ich halt les nicht Vnd als er diß so dreymal herwidder gesagt hette, saß herr Hanß von Clum dabey vnd sprach: »Was bistu fur einer? So mir yemand auff meine frage ia od- der neyn eynmal sagte, so wolt ich yhm glauben; vnd diser Magister hat dir dreymal gesagt, er halte die meynung nicht, welche du yhn fragst, noch fragest du das selbige ymmer fort." Vnd der barfusser munch antwortt yhm: »Gestrenger herr, yhr wollet mirs eynfeltigem, vngelertem bruder nicht verargen, denn ich frage vmb vnterrichtung«. Vnd als er also forthyn fragte von der wesentlichen vereynigung vnd wie Christus gott- heyt vnd menscheyt zusammen vereynigt sind? sprach Magister Johann Huß zu herrn Hansen von Clum auff Behemisch: »Furwar, diser munch spricht, er sey eynfeltig vnd vngelert, aber er ist nicht sehr eynfeltig, denn er begert bescheyd der aller hochsten fragen eine.« Vnd wendete sich also zu dem munche vnd sprach: »Bruder, du sprichst, du seyest eynfeltig, aber ich mercke wol, du seyest zwifeltig". Vnd Johann Huß bewerte das vnd sagt also: »Zur eynfeltickeyt eines menschen, was den sitten zustehet, gehoret so vil, daß des menschen gemûte, hertz, wort vnd werck gleich vbereinstimmen; weil aber dise ding ynn dir nich vbereinstimmen, must du nicht eynfeltig seyn. Dein mundt aber gibt wol eynfeltickeyt fur vnd helt sich vngelert, deine werck aber zeygen an grosse behendickeyt ynn dir vnd ynn deiner spitzigen frage also hocher dinge, welches denn nicht ein zeichen ist eines eynfeltigen menschen. Yedoch will ich dir die frage auff- losen, wie ich sie verstehe." Vnd als er yhm die frage verkleret hette, danckte der munch Johann Hussen seiner unterricht vnd gieng von yhm hynweg. Die gewapneten aber vnd etliche diener des bapsts fragten Johann Hussen vnd sprachen: »Magister Johann, wisset yhr, wer diser war?« Da antwort er: »Neyns, vnd sie sagten: »Das ist Magister Didacus, der scherffest theologus geschatzt ynn der gant- zen Lombardy." Antwort Johann Huß: »O hette ich das gewußt, ich wolt yhn anders mit schrifften angegriffen haben, vnd wolt Gott, die sophisten weren alle also, ich wolt sie mit Gottis hilffe vnnd der heiligen Schrifft gar nichts schewen." *BI *B III *ВИI a ,einigen‘ Ed. 40 Andreas Didacus de Escobar (de Moxena), španělský theolog, kaplan Ferdinanda Aragon.; v. No- votný, Hus II., 375.

Strana 157
NĚM. PŘEKLAD ZPRÁVY PETRA Z MLADONOVIC (I. REDAKCE). 157 "BII. BIV *BIV' NAch essens zeyt vmb die vierten stunde kamen gedachte cardinel wider zu- sammen ynn des bapsts pallast vnd radtschlagten, was sie mit Johann Hussen thun wolten. Paletz aber, Michael vnd andere thetten stettlich anhalten an die cardinel vnd andere prelaten, daß sie yhn mit nicht solten loß geben vnd waren fro vnd sprungen gleich vor freuden vor der stuben vnd lacheten sagend: »Hahaha wir haben dich nun ynn vnsern henden, du solt nicht loß werden noch von vns kommen, biß du bezalest den letzten heller.« Vnd auff den abent schickten sie des bapsts hofmeister zu herrn Hansen von Clum, der bey Johann Hussen war, vnd liessen yhm ansagen, er mochte wol weg ge- hen, sonder Johann Huß der solt ym pallast bleiben. Da ward herr Hanß von Clum gantz zornig, daß sie vnter dem scheyn eines freuntlichen gesprechs Magister Johan Hussen gefangen hetten. Vnd gieng als bald zum bapst ynn gegenwertickeyt der cardi- neln vnd sprach also zu yhm: »Heiliger vater, ewer heilickeyt hat mir also nicht zuge- sagt, noch meinem vettern herrn Heinrich von Lazenbock. Ich hab ewer heilickeyt zu- vorn gesagt vnd sag es itzt noch, daß ich Magister Johann Hussen ynn sicherm geleyte meines gnedigsten herren, des Romischen konigs, hieher gebracht habe vnd euer heilic- keyt hat mir zugesagt, so er euch gleich ewrn leiplichen bruder erwurget hette, so solt er doch sicher allhie seyn, yhr woltet yhn auch nicht hyndern noch zu hyndern gestat- ten, auch nichts newes widder yhn furnemen. Vnd sehet, er wirt itzt allhie ynn sol- chem sichern geleyte gefangen vnd ewer botten einer, mit namen Franciscus, ist ynn der herberge nach yhm gewesen, yhn her zubringen. Darumb soll ewer heilickeyt wissen, daß ichs will lautbar machen vnd vber gewalt schreyen vnd vber alle, die das sicher geleyte meines gnedigsten herren des konigs gebrochen haben." Da antworttet der bapst vnd sprach zu herr Hansen von Clum: »Herr Hanß, yhr sehet wol vnd dise meine bru- der die cardinel horens alle, daß ich yhnen nie hab befolhen Magister Johann Hussen gefenglich an zunemen. Der Franciscus aber ist ein vngehorsamer vnd gehort mich nicht an.« Darnach nam der bapst herrn Hansen von Clum allein zu sich vnnd sprach zu yhm also: »Herr Hanß, yhr wisset doch wol, wie mein thon mit den cardineln stehet, sie ha- ben mir den Johann Hussen zubracht vnd ich hab yhn mussen annemen, wo solt ich hyn?" Also ist herr Hanß von Clum hynweg gangen vnd Johann Huß ist ym pallast bliben mit geharnischten wepnern wol bewaret. Vnd die selbigen nacht ist er gefurt ynn des sangkmeisters hauß zu Costnitz," daselbs hat er acht tage gefenglich gelegen, mit geharnischten leutten bewaret, darnach ist er gefueret ynn das predigerkloster, welches ym Bodensee ligt, vnd da selbs nahe bey der munch sprachhause ynn einen finstern kercker gelegt, ym selbigen hat er gefencklich gelegen biß auff den Palmen sontag," vonb der zeyt an aber, als er dahyn ist bracht, das ist von sanct Niclas tag“s an. Als er etliche wochen allda hat gelegen, sind yhn harte febres vnd verstopffung des leibs ankommen, also daß er sich schon seines lebens hette ergeben. Da hat yhn der bapst seine ertzte zugeschickt," die selbigen haben yhn klistirt ym gefencknis. Ynn der zeyt haben seine widdersacher nicht gefeyret, sonder mit allem fleiß angehalten bey den vorstehern des concilii, daß die sache Johann Hussen etlichen als richtern von dem concilio befolhen mocht werden. Also sind darzu verordnet drey com- Dec. 6. 1414 Nov. 28 b Ed. začíná novou větou, a další ,als jako pokračování předchozí věty; opraveno podle lat. * Poněvadž ho papež, boje se hrozeb Jana z Chlumu, nechtěl zůstaviti pod svou střechou; v. Cerre- tanus (Finke II, 189). - 42 Dne 24. března 1415. — 43 6. prosince 1414. — 4 Stalo se asi až při druhém one- mocnění v lednu 1415; v. Novotný, Hus II., 392.

Strana 158
158 HISTORY VND WAHRHAFFTIGE GESCHICHT... Doc. 15. 1415 1414 missarien odder richter, nemlich der patriarch von Constantinopel" vnd der bischoff zu Castell" vnd der bischoff von Lubeck." Dieselbigen haben die zeugen geladen vnd ver- horet vnd dieselbigen zeugen sind zu Johann Hussen ynns gefencknis bracht, daß er sie solt horen vnd sehen, wie yhr iurament lautet, ynn seiner harten kranckheyt. Sie haben yhm auch keinen procurator odder aduocaten widder solche zeugen zu excipiren vund sie verlegen wollen zulassen, sonder haben yhm selbs wollen setzen etliche, durch welche er sich mochte beschutzen, die doch seine ergste feinde waren,4s haben auch darneben ge- sagt, es sey widder yhr recht vnd soll keinem ein procurator zugelassen werden, der vordechtig were der ketzerey, es solt yhm auch niemand hilffe oder furschub thun. Diß vnd der gleichen vil zeygten sie an, damit sie Magister Johann Hussen seine procuratores abschlugen vnd alle hilffe versagten. HErr Hanß von Clum aber beklagt sich die folgenden tage gegen yederman, wie Magister Johann Huß gefangen were ynn sicherm geleyte des Romischen konigs, vnd beklagte sich hochlich vber den bapst vnd seine cardinele vnd zeygte solch frey geleyte schrifftlich an graffen, herren, rittern, bischoffen vnd den namhafftigsten burgern der stadt Costnitz vnd ließ sie das lesen. Darnach am sonnabent vor S. Thomas tag" schlug er klagbrieffe offentlich an die stifftkirchen vnd an andere kirchthuren zu Costnitz, darynn er vber den bapst klagte, daß er seinen glauben vnnd zusage nicht gehalten hette, sonder Magister Johann Hussen ynn koniglichen geleyte gefencklich angenomen vnnd noch ge- fangen enthielte, als denn ynn seiner offenen schrifft vnd sigill klar ausßgedruckt ist.50 ALS nun Magister Johann von benanter kranckheyt etwas genesen was, als bald haben yhm die bemelten commissarien XLIIII artickel vberantwortt, welche, als sie sagen, aus seinem buchlin von der kirchen gezogen sind. Die selbigen aber hette der Paletz felschlich vnd boßlich herausgezogen, etlich ym anfang des buchlins,51 das ander ynn der mitte, ein teyl am ende verkurtzet, auch etliche, die nicht ynn seinem "benanten buchlin stunden, sonder mit lugen ertichtet. Auff dise alle hat Johann Huß darnach sein antwort mit eygner handt verzeichnet gethon ym gefencknis'2 eben der massen, wie seine bucher lautend, wie denn an seinem ortt wirt hernach folgen."3 Vnd er hat seine antwort on bucher gethan, dennoch als solche sein antwort hernach gegen seinen buchern sind ge- halten vnd verlesen, sind sie gleichs lauts von wortt zu wortte eyntrechtigt befunden. Er hat auch ynn gedachtem gefencknis etliche schone büchlin gemachet auff bitt vund anregen der hueter des gefencknis, vnd wie wol er kein buch bey sich gehabt, nemlich ein buchlin vber das Vater vnser, ein außlegung der zehen gepot Gottis, ein buchlin von dem sacrament des leichnams Christi, von dem ehestandt, eyns von der busse, eyns von dreyn feinden eines menschen, von der sunde vund yhrem vrsprung, von der liebe vnd erkentnis Gottis vnd der gleichen mehr vnd vil heylsamer buchlin.“ UNter des Mitwoch vor Palmarum5s ynn der nacht hat sich der bapst Johannes ynn leyenkleyder verkleydet vnd ist also heymlich von Costnitz hynweg gezogen vnd "BV BV Mart. 20 45 Jan de Rupescissa (1412—1424). — 4 Bernard z Città di Castello. — " Nikoli Lubecký, ale Lubuš- ský Jan de Borsnicz. — 48 nesprávný překlad latinského: „Et nec aliquem procuratorem seu advocatum ipsi M. Hus ad defendendum se et ad excipiendum contra dictos testes, quorun multi erant eius inimici capitales'. — 49 Dne 15. prosince 1414. — 50 Spisovatel slibil v první latinské redakci vyhlášku připojiti, ale neučinil toho (proto asi překladatel slibu nepřeložil); do druhé redakce vložena druhá vyhláška Jana z Chlumu ze dne 24. prosince; v svrchu str. 42. — 3i omyl překladatelův; neběži o začátek knihy, nýbrž o začátky vybraných článků. 52 Palacký, Docum. 294—224. — 53 Do relace však pojaty nebyly. — 5 Tištěny v Op. I., 29—42. — 55 Dne 20. března 1415.

Strana 159
NĚM. PŘEKLAD ZPRÁVY PETRA Z MLADONOVIC (I. REDAKCE). 159 (B 6) (B 7) kommen ynn ein stadt vier meylen von Costnitz gelegen's, welche ist hertzog Friederich 1415 von Osterreich zustendig gewesen. Dem bapst sind bald nachgefolget seine diener vnd die wechter des gefencknis Johann Hussen vnd haben die schlussel zum gefencknis dem konige vnd dem concilio vberantworttet; also hat sich der bapst des gefencknis Johann Hussen fur sich selbs geeussert vnd ist geschehen am Palmentage57. Der konig aber sampt dem concilio hat die schlussel empfangen vnd dem bischoffe zu Costnitz's vbergeben, daß er Johann Hussen solt ynn seine gewalt nemen. Also hat der bischoff wepner verschaffet, daß sie solten Johann Hussen auff sein schloß5 fueren. Vnd die wepner haben Johann Hussen ynn fessel geschlossen vnd ynn einem schiffe vber Reyn gen Gotleben gefueret, da ist ein schloßlin des bischoffs zu Costnitz, ein vierteyl wegs€ von der stadt gelegen. Da selbs hat Johann Huß gesessen ynn einem luftigen€ thurn ynn der hohe von dem Palmen Sontag an biß so lang er widder gen Costnitz ist gefuerts, als denn ist er ym Barfusserkloster bewaret worden. Also zu Gotleben hat er des tags fessel an den beynen gehabt, also doch, daß er darynnen hat mugen ein wenig vmbgehen, aber des nachts hat man yhn auch mit den henden neben dem bette an die wandt geschlossen vnd die fessel auch an den beynen gelassenn. YNn der zeyt aber, weil er an benantem ortt gefangen lag, haben die edlen herren Mai 13 auch ritter vnd rittermeßige der Behemischen vnd Polnischen nation aus der liebe, war- heyt vnd yhrer ehren vnd geruchts des loblichen reichs zu Behemen bewegt, nach dem sie von losen leuten vnnd sonderlich yhren abgunstigen verschumpffiert vnd zu rede gesatzt weren, als eynwoner solches reichs, die da gern yhres vaterlands ehre vnd nutz schaffen wolten, vber das auch als die Magister Johann Hussen, welcher etwan yhr prediger vnd furnemlicher lerer gewesen vnd nun alles menschlichen trosts beraubt, gern hilffe vnd radt thun wolten, auch gern zu hilffe kommen, vnd daß die warheyt so vil besser an tag mocht kommen: Derhalben haben sie folgende zetteln zum teyl dem con- cilien odder doch den verordenten der vier nation, als Deutschen, Englischen, Frantzo- sischen vnd Welschen, vberantwortten wollen vnd offentlich lassen lesen. Es haben auch bey solchem lesen wollen gegenwertig seyn, sonderlich aus der Behemischen nation dise nachgeschribene herren ynn eygner person, als herr Wentzel von Duba, herr Hanß von Clum, herr Heinrich Latzembock, herr Botha von Hilpurgke2, herr Mißka von Hradeck," Boußlaus von Dupaw, Skalas3 von Liletz vnd andere ritter vnd rittermeßige zu Costnitz auff das mal gegenwertig. Aus der Polnischen nation aber waren dise mit namen: herr Jamissius Kalißky, Zawissius der schwartze, des konigs von Polen ambasiatory odder gesantten, herr Berntha", herr Domyn"s, herr Balitzky vnd andere ritter"s vnnd ritter- meßige zu Costnitz auch dasmal gegenwertig. Die zettel aber, welche erstlich dem con- cilio vnd bemelten nation von obgenanten herren vberantwort ist worden, lautet aus dem Latein verdeutscht von wortt zu wortte, wie hernach folget: ERwirdigsten" veter vnd herren. Die edlen herren der Behemischen vnd Polni- schen nation allhie gegenwertig bringen fur vnd zeygen an vor Ewren hohen Wirden ynn Mart. 24. Junt 3) * (B 6) c ,lustigen' Ed. — d ,Hadeck' Ed. 5e Schaffhausen. — 5 Dne 24. března 1415. — 58 Ota III. z Hachberka. — 5 Gottlieben. — 60 špatný překlad: ,per quartam unius miliaris.“ — e Stalo se v ponděli 3. června 1415; v. Novotný Hus II., 412, pozn. 4. — 62 Půta z Ilburka. — Oldřich Skála z Lilče. — = Boruta. — 65 Donin. — 6 Srvn. Piekoszyński, Goście polsczy na soborze Const., Rozp. Ak. Kraków XXXVII, 152 n; o českých pánech Sedláček, Čspst. XXIX, 55 n. — 67 Autor protestace, nepochybně Petr z Mladoňovic, opíral se při skládání také o protestní list pánů morav- ských z ledna 1415; v. Novotný, Hus v Kostnici a česká šlechta str. 20 n.

Strana 160
160 HISTORY VND WAHRHAFFTIGE GESCHICHT... 1415 Mal 13 gegenwertigen schrifften, wie der durchleuchtigst furst vnd herre, herr Sigmund, Romi- scher konig, alle zeyt mehrer des konigreichs, zu Hungern etc., nach dem er das geruchte hat gehort von der zwitracht ym konigreich zu Behemen, hat er des selbigen konigreichs ehre vnd gut als ein zukunfftiger erbe, konig vnnd herre dem selbigen wollen zu hilff kommen. Derhalben hat er die edlen herren Wentzel von Duba vnd herr Hansen von Clum, auch hie gegenwertig, da hyn geschickt, daß sie Magister Johann Hussen vermugen wolten vnd versichern mit koniglichem sichern geleyte, daß er zur entledigung des ko- nigreichs zu Behemen vnd auch seines eygenen bosen geruchts vnter seinem koniglichem geleyte, schutz vnd schirm des heiligen reichs yhm auch ynn offentlichem brieffe vnd sigill zugeschicket, allhie her zu gemeynem concilio gen Costnitz zukommen, einem yeden, der es begerte, von seinem glauben bescheyd zugeben. Es haben auch bemelte herren solchs mit Johann Hussen also gehandelt. Als er aber nun ynn solchem sicherm geleyte gen Costnitz freywillig kommen ist, ist er gefencklich angenommen vnd on alle verhore ynn harte gefencknis gelegt, wirt auch noch bißher darynne schwerlich enthalten vnd darzu mit eysern fesseln vnd hunger vnd durst beladen. Vnnd wie wol auch etliche ketzer, so etwan ym concilio zu Pisa verdampt, sicher allhie gestanden vnd darnach frey hyn- weg gezogen, aber Magister Johann Huß ist weder vberwunden noch verdampt auch noch nicht verhoret, vnd doch also vnbillich gefangen ynn solcher zeyt, da noch etlicher konige, churfursten, auch der vniuersiteten bottschaffte nicht hie gewesen sindt. Vnd weil vnser herr der konig sampt den edlen herren hie gegenwertig mit grossem anhalten hat bedacht, daß des geleyts halben sein ehre bewart wurde vnd daß gedach'ter Johann Huß offentlich zu verhore mocht kommen vnd von seinem glauben bescheyd geben, vnd so er vberkommen wurde, daß er etwas widder die warheyt halßstarrig gehalten hette, daß er solches nach vnterricht vnd erkentnis des concilii solt abstellen vnd bessern, noch hat er solches biß hieher nicht kunnen erlangen, sondern bemelter Johann Huß wirt noch vber alles das hart gefangen behalten vnd gar kerglich gespeiset, derhalben auch zu- furchten, daß er durch solche beschwerung vnd hunger nicht allein am leibe verschmach- ten, sonder auch der vernunfft beraubt mocht werden. Vnd wiewol auch die herren aus dem Behemischen konigreich allhie gegenwertig beruchtigt werden, als die Magister Jo- hann Hussen solchen gewalt hetten sehen leiden ynn seinem sicherm koniglichen geleyte vund nichts darzu gethan hetten, doch weil es auch zu verkleinung vnd verachtung ko- niglicher krone zu Behemen gereychen mochte, darzu dem gantzen konigreich vnd volck zuuerhonung, welche doch von anbegynn noch nie vom rechten christlichen glauben noch vom gehorsam der heiligen Romischen kirchen abgewichen sind: Es haben aber gedachte herren aus Behemen solches mit gedult vertragen, auff das auch yhrenthalben sich kein sache begeben mochte, diß heilige concilium vnrwig zu machen. Derhalben aber, hochwirdigsten veter vnd herren, bitten gar vntertheniglich vnd fleißig obgedachte herren aus Behemen, yhr wollet zu ehren des sichern geleyts vnsers herren, des Ro- mischen konigs, auch das loblich geruchte des konigreichs zu Behemen zuerhalten, auch ewer eygen gut geruchte zu mehren, ynn sachen Johann Hussen schleunige endtschafft machen durch Gottliche gerechtickeyt, angesehen, daß fehrlickeyt ynn verzug der sachen erscheynet, des wir vns auch zu Ewern hohen Wirden versehen wollen, thun werdet gantz vertrawen. Vber das auch, hochwirdigisten veter vnd herren, es ist den edlen herren aus Behemen hie gegenwertig zu gehor kommen, wie etliche des loblichen konigreichs zu Behem lesterer vnd abgunstige euch solten furbracht haben, wie das hochwirdige sacra- ment des allerthewersten bluts vnsers herren ynn flaschen solt vmbgetragen werden, vnd (B7) (B 8) (B 8)

Strana 161
NĚM. PŘEKLAD ZPRÁVY PETRA Z MLADONOVIC (I. REDAKCE). 161 c CI daß auch schuster vnd der gleichen beichte horen vund das hochwirdige sacrament des 141s leichnams Christi andern reychten: Derhalben bitten gedachte herren aus Behemen allhie gegenwertig, daß yhr solchen falschen schwetzern nicht wollet glauben geben, als denen, die gedachts loblichs konigreich mit falscheyt vnd lugenwortten sich vnterstehen zu be- ruchtigen. Es bitten auch mit gantzem fleiß vil gedachte herren aus Behemen, yhnen solche leutte, welche bemeltes konigreich so beruchtigen, namhafftig zu machen, so wirt konigliche Maiestet des gleichen E. H. W. sehen, daß die herren aus Behemen solchs also verantwortten wollen, daß offenbar werde, daß dieda solches boßlich ertichet, mussen der- halben vor koniglicher Maiestet vnd vor E. H. W. zu schanden werdenn. ALS nun diser letzter punct gelesen ward, stunde als bald auff der bischoff von Luditz€s vnd sprach ynn seiner sprache auff vnser Deutsch also: »Das gehet mich an vnd die meinen." Vund redete weytter also: »Hochwirdigsten veter vnd herren! Weil diser artickel mich antrifft vnnd die meinen, bitt ich mir ein bedenckzeyt vnd den herren ein termin zuernennen, darauff mein antwort zu horen." Die herren vom concilio verordent ernanten den herren endtlich ein termin auff den nechsten dornstags yhre antwort zuhoren auff ge- dachte zettel, des sie gut gefallen tragen wurden, vnd auch zuhoren die antwort des bischoffs von Luditzss auff die clausel, die er gesagt hette, sie giengen yhn an mit seinem anhange. Also am dornstag vor Pfingsten"s, welcher war der XVI tage des Meyen, hat der c Carrosonensisch bischoff"" von wegen der verordenten des concilii den herren muntlich antwort gegeben auff yhre zettel, welche antwort er stuckweyse vnterschiden hette, wie vun der zettel der herren, darynne sie auff solche antwort wider repliciren vnd antwor- ten, klerlich zuuernemen ist. Allda hat auch der bischoff zu Luditzes den herren antwortt gegeben ynn einem zettel, welche er seiner diener einen hat lesen lassen, also lauttend: »HOchwirdigisten veter, gnedige herren! Als nechst Petrus Madlowitz"l, der freyen kunste baccalaurius, ym namen etlicher edler herren aus Behemen schrifftlich hat fur- bracht, wie etliche das konigreich Behemen mit schmachreden beruchtigen vnd schatzen die fur boßhafftig vnd falsch, die E. W. zu gehore hetten bracht, wie das kosparliche blut Christi ynn flaschen vmgetragen wirt vnd daß die schuster beicht horeten vnd den leichnam Christi reycheten: Ist war, hochwirdigsten veter vnd herren, nach dem ich die schedlichsten Wycleffischen secte leyder ynn gedachtem konigreich widerumb hab sehen erwachsen, als offentlich ist, hab ich sampt andern prelaten, doctorn vnd magistern auch andern vnzelichen Christglaubigen, welche Christlichen glauben haben begert zubeschutzen, meinen fleiß gethan, solche secte auszurotten. Dem nach ich ynn meiner deutschen voca- tion" oder beruffung etliche ding mit schmertzen verzelet"s, nicht die ehre gedachts konig- reichs damit zuschmehen odder zuuerkleinen, nemlich daß ein newe ergernis ynn gedach- tem reich entsprungen were, daß die anfenger solcher secten ynn etlichen stedten, dorf- fern vnd ortten des selbigen konigreichs das gemeyne volck, man vnnd weib, vnter beyder gestalt brots vnd weins speiseten vnd lereten bestendiglich, hieltens auch halstarrig, man solte das sacrament also empfahen, vund daß die priesterschafft, die da anders thut. vrret, vnd wer sich dawidder setzt, sey fur einen weibruchigen zuhalten, als denn aus vhren schrifften, welche hieher geschickt vnd vberantwort", klerlich angezeygt. Auch aus einem geruchte vnd gemeyner sage allher ausgebreytt, darzu aus schrifften, so von Mal 16 da ,sie‘ Ed. (8 Jan biskup Litomyšlský. — Dne 16. května. — 7 Geraldus de Puy biskup Carcassonský. n Petr z Mladoňovic. — Překladatel četl ,vocatione“ místo ,natione“. — 7 Srvn. oba zápisy, otištěné vzadu v přilohách. — Miněny asi některé z „autorit“ ve prospěch kalicha do Kostnice poslané. 21

Strana 162
162 HISTORY VND WAHRHAFFTIGE GESCHICHT... 1415 Mai 16 Mai 18 den selbigen ortten hergeschicket sind, hab ich angezeygt, mir sey zu gehore kommen. wie das blut Christi ynn flaschen oder andern vngeweichten gefessen von einem ortt zum andern getragen werd. Vnd so die yrrige meynung Wicleffs stehen sollte, daß es zur selickeyt not, dem volck das sacrament vnn beyder gestalt zureychen, so folgte ia, daß gleich als der leib Christi ynn einer buchsen, also muste auch sein blut ynn flaschen odder andern gefessen von einem ortt zum andern getragen wer den, ynn sonderheyt cu- zu den krancken. Auch hab ich solches durch mich selbs nicht angezeygt, sonder durch ander tapffere menner anzeygen gehort,"5 namlich wie ein weib der selbigen secten den leib Christi einem priester mit gewalt aus den henden genommen vnd sich selbs communicirt vnd gesagt, es gehore sich vnd sey also recht gethan vnnd ynn sonderheyt, wo einem der priester das sacrament versagte. Es ist auch das selbige weib vnter andern yrthum- ben des vberkommen, daß sie gesagt hat, ein frommer leve, man odder weib, conse- crire das sacrament besser denn ein boser priester vnd entbinde die menschen von sun- den, ein boser priester aber der muge weder consecriren noch absoluiren. Es haben auch weder ich, noch die meinen E. H. W. zu ohren bracht, daß schu- ster ynn bemeltem konigreich beichte horen vnd das sacrament des leibs vnd bluts Christi reychen, wie ynn gedachter zettel, so genanter Petrus hat vberantwort, ist ange- zogen. Es ist aber zufurchten, wo solche ergernis nicht durch zeyttigen radt furkommen werden, es werde sich solches vnd der gleichen bald begeben. Derhalben, hochwirdigsten veter, was ich ynn diser sachen hab angezeygt. hab ich gedachtem reich zu schutz vnd schirm seiner ehren gethan, auff das solches reich durch der gleichen gifftige secten nicht beruchtigt wurde vnd der glaub €ynn fahr kom- men. Bitt derhalben mit aller ehrerbietung vnd liebe vnd durch die ynnerlichen barm- hertzickeyt vnsers herren Jesu Christi, daß diß heilig concilium disen dingen fleisig wolte nachtrachten vnd gedachts reichs ehre durch bequeme mittel fursehen vnd auch erken- nen, ob die nicht vil mehr beruchtiger, schmeher und lesterer, falsche vnd boßhafftige eyfferer gedachts reichs sind, welche solche vnd andere Wicleffische vrthumb ynn be- nantem reich außgebreytt auch verhyndern vns auszurotten, auch daruber die ihenigen, so solche vrthumb geleret vnd außgeseet, handthaben, furdern vnd beschutzen, odder ob die bemeltes reich mehr vnehren vnd beruchtigen, so mit allem fleiß sich bemuhen, sol- chen falschen lerern vnd vrthumben als christliche menner mit allen krefften widder- standen haben. Solches erkentnis wirt on zweyffel dem konigreich Behemen sehr nutz seyn vnd vil vnfriedes stillen. Wollet dise mein antwort mit gunst annemen, als ich mich nechst zuthon fur mich vund die meinen erbotten, will mich vnd die meinen hiemit EHW. vnd disem heiligen concilio alle zeyt vnterworffen haben. Folget nun, wie die Behemischen herren auff die antwort yhnen von den ver- ordenten des concilij durch den Carrosonensischen"° "bischoffe mundtlich widderumb verlegt -cm haben, sonnabends am Pfingstabent" durch Petrum vom Madlowitz:" HOchwirdigsten veter vund herren! Nach dem von E. H. W. nechst dornstags am XVI tage des Meyen auff erforderung der edlen herren Behemischer vnd Polnischer nation geantwort ist worden, es solten gedachte herren ynn etlichen puncten yhrer zettel angezeygt, vbel bericht seyn, derhalben sie E. H. W. yhres furbringens weyter bericht thon wollen vnd bemelte yhre bitte weytter verkleren, nicht daß sie ewer fursichtige C III n3 Původcem řeči byl kanovník Pražský Dr. Jan Náz: v svrchu str. 48 pozn. 51. — Dne 18. května.

Strana 163
NĚM. PŘEKLAD ZPRÁVY PETRA Z MLADONOVIC (I. REDAKCE). 163 CIV CIV CV hohe wirden straffen wollen, sonder daß E. H. W. yhr gemuete als des andern teyls wol wolten zu hertzen nemen, damit yhr mochtet die anligenden sachen so vil besser erkennen vnd entscheyden. Vnnd erstlich: Als die herren setzen, daß Magister Johann Huß ynn sicherm ge- leytte des Romischen konigs vnd ynn schutz vnnd schirm des heiligen reichs allher gen Costnitz frey vnd mit gutem willen kommen ist, ist von wegen E. H. W. geantwort, daß die herren solches sichern geleytts vbel bericht sind. Denn E. W. sagen, wie sie von glaubwirdigen gehort haben, daß erst nach dem gefencknis Johann Hussen am XV tage yhm solch sicher gelleyte sey auffbracht. Hierauff antwortten die herren vund ynn son- derheyt herr Hanß von Clum hie gegenwertig, welchen die sach sonderlich antrifft, daß nicht am XV tage, sonder denselbigen tag, als Johann Huß ist gefangen worden vnd als der bapst ynn gegenwertigckeyt fast aller cardinel herren Hansen von Clum gefragt hat, ob Magister Johann Huß von seinem sune, dem konige, geleyt habe? hat er geantwort: Ja, er hab geleyte. Es hat aber dieweil yhr keiner auff das mal solches geleyt begert zusehen; vund als bald des folgenden tages, auch den dritten vnnd hernach hat sich herr Hanß von Clum vber den bapst beklaget, wie er Johann Hussen ynn freyem geleyte des Romischen konigs gefangen habe vnd hat auch solches sicher geleyte vilen angezeyget. Vnnd daß solches war sey, berufft er sich auff zeugnis viler graffen, bischoffe, ritter vnd rittermeßigen vund furnemlicher burger diser stadt Costnitz, welche alle solches ge- leyte als denn gesehen haben vnnd horen lesen. Darumb bemelter Hanß von Clum be- reytt ist, vor einem yeden, der das widdersprechen will, wie hoch vund thewer er soll, erhalten vnd offentlich war machen vnd beweysen. Auch beruffen sich die herren auff bekentnis etlicher churfursten vnd anderer fursten, bischoffe vnd vil adels, welche die zeyt vor koniglicher maiestet gewesen sind, da solches geleyte aus sonderlichem befelch vnsers herren des konigs gegeben ist. Hieraus mugen E. H. W. ermessen vnd vernemen, daß die herren bemelts geleyts halben nicht vnrecht bericht sind, sonder es haben vil mehr die gethon, so E. W. mit solchen vngegrundten wortten bericht haben: Erstlich an vnserm herren dem konige vnd seinen cantzlern gefreuelt vnd die sambt seinen schreibern geschmehet, als hetten sie das datum solches geleytsbrieffs bey zehen wochen ehe gesetzet, denn er gegeben were. Schmehen darzu ritter vnd herren, als hetten sie solches geleyt mit vnwarheyt außbracht. Derhalben bitten die obgemelten, E. hohe wirden wolten hynfurt solchen vngegrundten reden nicht stadt geben, sonder das ander teyl auch horen vnd zu hertzen nemen, auff daß die warheyt an tag komme. Zum andern: Als die herren haben angezeygt, wie gedachter Magister Johann Huß vnuberwunden, auch das mal noch nicht gehort, als er hieher willig vnd frey ist kommen, gefencklich eyngelegt ist worden. haben E. H. W. geantwort, wie Johann Huß zur zeyt des bapsts Alexanders des funfften etlicher yrthumb halben sey beruchtigt ge- wesen vnd derhalben personliche vnd allda durch seine procuratores gehort, weil er aber als ein vngehorsamer ynn eygner person nicht hat wollen er scheynen, sey er ynn bann gethan vund hab ynn solchem bann, als yhr sagt, bey funff iaren verharret, derhalben er nicht ein schlechter ketzer, sonder fur einen ertzketzer, das ist fur einen, der da newe yrthumb erfindet vnd außseet, zu halten sey. Darzu als er auch hieher kommen sey, hab er noch offentlich gepredigt. Hierauff antwortten die herren, daß sie von solchem bosen geruchte vnnd citation nichts wissen, sonderlich weil yhrer etliche die zeit ym konigreich Behemen nicht einheymisch gewesen sind, allein daß sie ein geruchte dauon gehoret haben. 1415 Mal 18 e překladatel vynechal: ,citatusť. 21%

Strana 164
164 HISTORY VND WAHRHAFFTIGE GESCHICHT 1415 Mal 18 Daß aber Johann Huß yun eygner person nicht erschinnen sey, sagen sie, daß sie solchs von yhm selbs, auch von andern glaubwirdigen gehort haben, daß er gern zu Rom odder anderßwo erschinnen were, wo er sicher dahyn hette mugen kommen vnd todtliche feindtschafft yhn nicht verhyndert hette; aber doch hat er, als sie offentlich gehort haben, seine procuratores an den Romischen hofe geschicket, dise vnd andere mehr redliche vrsachen, warumb er ynn eygner person nicht kommen mochte, anzuzeygen, welcher etliche sind gefencklich angenommen, etliche auch schentlich außgericht vnd vbel gehan- delt. Daß er aber solche lange zeyt den bann geduldet habe, hat er sich offtmals entschul- digt, daß er solchs nicht aus verachtung odder vngehorsam gethan, sonder 'es sey be- melter bann durch sein offentliche appellation aufgehoben, vnd berufft sich des auff die acta der sachen allda am Romischen hofe gehandelt€, ynn welchen solches klerlicher angezeygt, welches auch Ewre Hohe Wirden fur gewisse puncte ynn gegenwertiger offentlicher abschrifft klar sehen mugen. Daß yhn aber seine widdersacher furbracht haben, als hette er allhie zu Costnitz offentlich gepredigt, antwortten die herren vnd sonderlich herr Hanß von Clum, allhie gegenwertig, welcher allhie zu Costnitz mit dem Johann Hussen stetts ynn der herberge gewesen ist, daß alle, die da sagen oder wollen sagen, daß Magister Johann Huß allhie gepredigt habe, odder das noch weniger ist, von der zeyt an, als er hieher kommen ist, ein fuß breyt fur die herberge geschritten habe, nymmer mehr war machen kunnen, welches denn herr Hanß von Clum, wie hoch er soll, erhalten will. Es wirts der, welcher solchs E. H. W. furbracht hat, nymmermehr war machen Zum dritten: Als E. H. W. sagen, daß sie nicht verstehen, was die herren durch ketzer ym concilio zu Pisa verdampt, von denen sie melden, wollen anzeygen, ob die, so sich vmbs bapstumb zancken, welcher geschickte vmb friedes vnd einickeyt willen allhie sind geduldet worden vnd wohlgehalten, auff das auch yhre herren zur vertracht souil geneygter wur den, odder ob sie etliche sonderliche ketzer verstehen wollen, welche vormals ym concilio verdampt, wollen verstanden' habens, daß auch ketzer, so sie vmb vereynigung willenh, solten mit liebe geduldet vnd freundtlich gehalten haben. Hochwir- digsten veter vund herren, man wolle gleich die ersten odder die andern verstehen, so bitten die herren nichts anders, denn daß bemelter Johann Huß gleicher freyheyt muge brauchen, welcher sie gebrauchet haben, weil er doch auch vngezwungen vnd frey zu disem heiligen concilio kommen ist, aus keiner andern vrsach, denn daß er seinen glauben offentlich will anzeygen vnd wo er vnterweyset wurde, daß er etwan vom gesetz Gottis abgetretten vnd also auß der vereynigung der christlichen gemeyn gefallen, daß er der- selbigen widderumb vereynigt vnd versunet werden wolte, vund das auch nicht allein fur sich, sonder auch seine gunner vnd anhenger darzu vermugen wolle, welcher etliche, wie bewust, der mehrer teyl ym lande zu Behemen sind. Ja er ist auch darumb her- kommen, auff daß das lobliche konigreich Behemen von solcher boser nachrede widerumb mochte entledigt vnd errettet werden. Zu letzt, hochwirdigsten veter vund herren, nach dem yhr zu dem furnemlichsten puncte der bitte bemelten herren gnedige antwort gegeben habt, nemlich daß yhr ynn sachen Johann Hussen vormittelst gottlicher gerechtickeyt mit aller sanfftmut vnd schleu- nig wolten fortfaren vund ende geben, sagen gedachte herren E. H. W. grossen danck vnd so es mit der hilff Gottis, als zuuerhoffen, zum ende wirt bracht, wollen sie dafur cv (C 6) *(C 6.) e ,arfgehaben Ed. — 1, vestanden“ Ed. — g překladatel vynechal následujíci,subiungentes'. — h překladatel vynechal: „venientesť. — 1 mylný překlad latinského: „sive primi illorum seu secundi videantur et possint intelligi'. 1 Totiž na akta procesu u kurie vedeného.

Strana 165
NÉM. PŘEKLAD ZPRÁVY PETRA Z MLADONOVIC (I. REDAKCE). 165 nicht allein vor dem konigreich Behemen, sonder allenthalben, wo sie hynkommen, Ewrn 1415 hohen wirden groß vnmessigs lob vnd danck nachsagen«. *(c 7) C 7) Allda ist auch vberantwortt ein offentliche schrifft mit dem sigill der vniuersitet zu Praga versigelt, ynn welcher Johann Huß seinen glauben bekennet vnd schreibt dem bapst Johanni dem XXIII. vnd verantwort vnd verlegt alle yrthumb, so yhm von seinen widdersachern auffgelegt vnd dem bepstlichen stul felschlich furbracht. Des abschrifft lauttet also"s: IN dem namen des herren Amen. Nach des selbigen vnsers herren Christi geburt 1111 MCCCC vnd ym XI iare, ynn der vierdten indiction, am ersten tage des Herbstmonden, vmb vesperzeyt oder nahe dabey, bapstumbs des allerheiligsten ynn Gott vaters, vnsers herren, herrn Johannis, aus Gottlicher fursichtickeyt des XXIII des namens, seines baps- tums ym andern iare, ynn der Grossern stadt Praga, ynn der stuben der facultet des collegien Caroli, da die hertisten sachen der vniuersitet zu Praga pflegen gehandelt zu- werden, ynn vnser hernach geschriben offenbarer schreiber vnd gezeugen gegenwer- tickeyt, welche sonderlich darzu gefordert, ist personlich erschinnen der ersam vnd wolgelerte man Johannes Huß, magister der freyen kunste vnd der heiligen schrifft bac- calaurius gedachter vniuersitet Praga vnd prediger des gottlichen wortts ynn der capella Bethlehem genant ynn gemelter Grossern stadt Praga gelegen, vor dem wirdigen man- ne, herrn Simon von Tusnaw"s, der freyen kunste magister vnd der heiligen schrifft bac- calaurien, bemelter vniuersitet zu Praga rector, ynn voller versamlung allda aller magister solcher vniuersitet, durch geschworne botten dahyn versamlet, allda hat Magister Johann Huß ein zettel odder schrifft ynn massen eines papyren sendtbrieffs, mit eygner handt geschriben, welche handtschrifft wir hernach bemelter offner schreiber wol gekent haben vnd kennen, vberantwort, welche von wortt zu wortte also lauttet, wie folget. MIt pflichtiger ehrerbietung Jesu Christik auch dem obersten bischoffe zuerzeygen bin ich alle weg bereytt, einem yglichen, der es begert, gnug zu thun vnd bescheyd zu geben von dem glauben, dan ich halte. So bekenn ich von gantzem hertzen, daß vnser herr Jesus Christus ein warer Gott sey vnd ein warer mensch, daß auch sein gesetz solcher bestendiger warheyt sey, das kein iota odder punctlin daran feelen kan. Darnach daß sein heilige kirche also festiglich auff den hartten felse gegrundet sey, daß auch die pforten der hellen ynn keinen wege etwas widder sie vermugen. Bin auch inla der hoffnung yhres haubts, vnsers herren Jesu Christi, bereyt, vil ehe einen harten todt zuleiden, denn daß ich wolt mit bedachtem mut etwas reden odder glauben, das da were widder Christum vnd sein heilige christliche kirchen. Hierauff sag ich mit vertrawen warhafftig- lich, daß ich von etlichen eyfferern der warheyt vngelimpfflich dem Romischen stule bin furbrachts vnd felschlich angegeben, wie ich solt geleret haben, daß ym sacrament des altars nach€ den worten der dirimung bleibe die selbstendickeyt des materlichen brodts. Dal sag icht neynl zul. Item. Wenn die hostia erhaben wirt, so sey der leib Christi da, aber wenn sie widder nidergelegt wirt, so sey er nymmer da. Dal sag ich auchl neyn' zul. Item. Daß ein priester ynn todtsunden das sacrament nicht consecriren müge, sag€ icht neynl zul. Daß die herren den geistlichen die zeytlichen guetter k překladatel vynechal ,ecclesie“. — 1 chybi v lat. textu. — la chybi v Ed. 78 V. Palacký, Docum. str. 18—20 a 290, Novotný 95—100 č. 31; v druhé redakci list položen níže (v. svrchu str. 61.) a zde dodána odpověď b. Litomyšlskému; v. úvod. — 2 Šimon z Tišňova. — so Latinský text je v překladu formálně poněkud změněn, zejména vynecháním ,false“ na začátku jednotlivých článků a některými dodatky; srvn. pozn. 1.

Strana 166
166 HISTORY VND WAHRHAFFTIGE GESCHICHT... (1411) nemen sollen vnnd daß sie den zehenden nicht geben sollen, sagt ich€ neynl zul.(cs) Daß auch der aplaß nichts sey, sagl ich neynl zul. Item. Daß ich geratden habe, man solt die geistlichen mit dem schwert tôdten, sag icht neynl zul. Item. Daß ich hette gepredigt odder gelert einicherley yrthumb odder ketzerey vnd das volck verfurt solt haben, sag" ichl neynl zul. Item. Daß ich solt ein vrsach gewesen seyn, das die Deutschen magistri zu Praga außgetriben, weil sie nicht wolten das priuilegium, damit die vniuersitet zu Praga gestifftet, annemen, haben auch nicht wollen gehorsam seyn den zimlichen gepoten des durchleuchtigen fursten vund herren, herrn Wentzelawen, Romischen vnd Behemischen konigs, hieltens darfur, die vniuersitet zu Praga mochte nicht erhalten werden on yhre gegenwertickeyt, derhalben, wie wol sie niemand vertriben, weg gezogen sind, also€ ichl des' keint vrsachl bin'. Ich bekenn aber, daß ich von einem vrteyl herren ertzbischoffs zu Praga an den Romischen hofe appellirt habe vund darnach auch von den hendeln, die sach der vnrechten vnterricht halben, auch am bepstlichen stul begeben. Denn die ver- folger der warheyt, welche auch beyde yhrer eygenen ehre vund heyls vergessen hetten vnd dem Romischen stul mit vnwarheyt furbracht, daß ym konigreich Behemen ynn der stat Praga vund ynn der 'marggraffschafft Merhern yrthumb vand ketzerey solten ent- sprungen seyn vnd viler hertzen vergifftigt haben vnd das vmb der menge willen deren, so mit solchem yrthumb vergifftigt weren, hoch von nôten seyn wolt, solchem vbel zufurkommen. Vber diß haben sie auch mit vnwarheyt furbracht, daß die capella Betlehem ein sonderlicher ortm, nicht als ein offentliche kirche odder gottshauß gehalten were, so sie doch vom ordinarien des ortts zu einem kirchlin ist auffgerichtet vnd bestettigt, also wo man die zustôren wolte, wurde solches zur verkleinung gottlicher ehren vnd ver- hynderung der seelen selickeyt gedeyen, ergernis verursachen vnd das volck widder die, so solches furnemen wurden, nicht wenig zu auffrur reytzen. Als ich aber personlich gen Roma geladen bin worden, wolt ich gern demutiglich erschinnen seyn, weil mich aber leibs fehrlickeyt beyd ym konigreich Behemen vnd anderßwo feindtschafft halben vnd sonderlich der Deutschen zugestanden sind, haben mir vil guter freunde geradten, als ich es auch selbs dafur hab angesehen, es were ein versuchung Gottis, sich ynn todes fahr zu geben, weil es der nutz christlicher gemeyne nicht erforderte. Derhalben bin ich nicht personlich erschinnen, sonder ich hab meinen procuratorn dahyn gefertigt, hab also dem heiligen Romischen stul gehorsam gehalten, hab auch derhalben gar demutiglich angeruffen die senfftmutickeyt des hochsten vicarien Christi, daß er mich solcher personlicher erscheynung wolt erlassen vnd mich auch von dem, so der- halben hernach gefolget, vmb des allmechtigen Gottis barmhertzickeyt willen gnediglich wolte absoluiren. Denn ich auch durch den durchleuchtigsten fursten vnnd herren, herrn Wentzelawen, Romischen vnd Behemischen konig, auch durch die hochwir- digsten veter vnnd hochgebornen fursten, herrn Wentzelawen, patriarchen zu Antio- chiasl, herrn Conraden, bischoffen zu Olimintzs2 vnd den durchleuchtigen fursten, herrn Rudolffen, hertzogen zu Sachsen, churfursten, vnd etliche andere fursten, graffen vnd herren, auch den großmutigen herren Stiberiumss, des durchleuchtigsten fursten vnd herren, herrn Sigmunds, konigs zu Hungern, ambasiatorn, mit gedachten ertzbischoffen bin gantz vnd gar vertragen. Denn ich hab mich erbotten zu antworten auff alles vnd yglichs, das widder mich mochte furbracht werden, hab mich beruffen auff eine gantze *(c 85) "D m ,locus privatus' lat. text. 81 Václav Králik z Buřenic, prob. Vyšehr., tit. patriarcha Antiošský. — 82 Konrád z Vechty biskup Olo- moucký. — 83 Stibor ze Stibořic.

Strana 167
NĚM. PŘEKLAD ZPRÁVY PETRA Z MLADONOVIC (I. REDAKCE). 167 "DII DI gemeyne auch bey der straffe des fewers, so yrgent einicherley yrthumb widder mich (141n mit rechte beweyset wurden, die ich nicht wolte abstellen. Ja ich bin noch auff heuttigen tage bereyt, vor der vniuersitet zu Praga vnd aller versamlung der prelaten einem yglichen, "der widder mich etwas furbringen will, bescheyd zu geben. Es ist aber bißher noch keiner erschinnen, der das gegenteyl hette wollen annemen vnd sich nach ordnung der rechte zu gleicher peen vnd straffe mit mir hette wollen verpflichten. Solches hab ich geschriben zu Praga mit meiner eygenen handt auff sanct Egidius tagest. Johann Huß, Ewer achtbar wirden unwirdiger priester. ALs nun solche zettel oder epistel also ist vberantwort vnd gelesen worden, hat benanter Johann Huß gebetten, die selbige durch vns, nachgeschriben notarien, zu grosserm scheyn vnnd sichererm glauben vmbzuschreiben vnnd ynn ein offene forme zu- bringen, auch mit dem sigill der vniuersitet durch bemelten herren rectorn, doctores vnd magistern zuuersigeln; welcher herr Simon rector mit gutem radte, so er mit gedachten magistern, durch yhn, wie obgesagt, darzu versamlet, nach dem er yhr aller vnd yglicher stimme vnnd meynung gehort, mit gemeynen yhr aller radte, so er mit bemelten ma- gistern vund yhren eyntrechtigen willen gedachts Magister Johann Hussen bitte erfullet vnd dem zu gefallen gethan, derhalben vns. nachgeschribene no'tarien gebetten, obge- nante zettel durch vns abzuschreiben vnd ynn ein offentliche forme zuverfassen, damit sie Johann Huß ynn seinen sachen glaubhafftig vnd zu nutze gedeyen muge, vnd hat zu mehrerm glauben benanter vniuersitet sigill an gegenwertigs instrument oder offentliche abschrifft zuhencken gebetten. Vber diß alles vnd yglichs hat gedachter Magister Johann Huß gebetten vns hernach geschribene offenbare schreiber, yhm eins odder mehr instru- ment zumachen. Dise ding sind also geschehen ym iare, indiction, tage, monden vnd stun- den, bapstumb vnd ortt, wie oben berurt, ynn beywesen der ersamen vnd fursichtigen herren Vito bropst zu Mizzyns5 Olimintzer bistumb Sanct Benedicti Ordens, Jacob von Tachaw, Johann von Tepla priestern, Matthia von Clumzatzs, cleriken, aus keyserlicher gewalt offenbarer schreiber, Johanne genant Zapasingks7, wepner zu Praga, Anthonio von Boytzess, Georgio Michaelis von Drenow, cleriken Zagrabiensis bistumbs vnd vil anderer gezeugen darzu gefordert vnnd gebeten. UNd ich Michael, ein sun etwan Nicolai von Prachatitz Pregisch bistumbs, aus keyserlicher gewalt offenbarer schreiber vnd der herren magistern vnd doctorn vnd stu- denten der 'vniuersitet zu Praga geschworner schreiber, bekenne, daß ich bey vnd neben obgedachter zettel vberantwortung, auch als sie gelesen ist worden, auch der bitte, daß sie solt abgeschriben werden vnd exemplificirt, mit allen andern obgeschribenen stucken vund puncten sambt obgenanten zeugen vnd auch Nicolao Mathie von Brunna, offenbarn schreiber, meinem gesellen hie nach geschriben, bin gegenwertig vnd neben gewesen, hab alle vnd ygliche ding also ergangen gesehen vnd gehoret, doch aus verhynderung anderer gescheffte hab ich diß einem andern zuschreiben trewlich befolhen. Vnd als ich erstlich sambt meinem mitgenossen das fleißig vbersehen vnd von wortt zu wortt mit dem handel vber eyntragen recht befunden, hab ich solch offentlich instrument, nichts darzu noch daruon gethan, vermindert odder versetzt, welches die sachen an yhr selbs verandern mochte odder den verstandt felschen, her nachmals furbracht, eroffnet vnnd vun dise offne forme verfasset, mit meinem gewonlichen zeichen vnd namen sampt dem D' si Dne 1. září 14II. —* Vít probošt v Měříně. — 8' Matiáš Lauda z Chlumčan. — Jan Zápasník. — Ant. de Roycz.

Strana 168
168 HISTORY VND WAHRHAFFTIGE GESCHICHT... sigill der vniuersitet zu Praga aus befelch vnd willen des rectors vnd der magister bemelter hohen schulen verzeichnet, darzu sonderlich gebetten vnd erfordert, glauben vnd zeugnis zu geben aller vnd yglicher obgeschribenen sachen. UNd ich Nicolaus etwan Mathie von Brunna, Olimintzer bistumbs, aus bepstlli- DI cher vnd keyserlicher gewalt offenbarer schreiber, bekenne, daß ich bey angezeygter vberantwortung der schrifft, daß die gelesen ist worden, exemplation vnnd abschrifft, gebetten sampt Michaeli etwan Nicolai von Prachatitz, obgemelten offenbaren schreiber, gegenwertig gewesen sampt ehegedachten zeugen, hab alle vnd ygliche ding also ergan- gen gesehen vnd gehort, weil ich aber mit andern geschefften beladen, hab ich solches durch einen andern trewlich zu schreiben verordent. Vnd als ich erst solche schrifft gegen dem handel an yhm selbs fleißig hab vbersehen vnd gleich vbereyntragen befunden, hab ichs ynn dise offene forme, nichts darzu gethan, vermindert odder verandert, welches die meynung vnd verstandt an yhm selbs endern odder yrren mochte, mit meinem gewon- lichen zeichen vnd namen auch anhengung des sigels der vniuersitet zu Praga aus befelch vnd willen des rectors vnd der magister derselbigen hohen schulen verzeichnet, darzu ich gebetten vnd gefordert, zum glauben vnd zeugnis aller vnd yglicher obgeschri- benen sachen, puncten vnnd artickeln. 1414 Die kuntschafft odder recognition des bischoffs von Nazareth, durch die stadt "Din vund bistumb zu Praga ketzermeister von bepstlichem stul sonderlich darzu verordent, welche er Johann Hussen mit seinem angehenckten sigill geben hat, welche ich offtmals ynn meinen enden" gehabt vnd von wortt zu wort gelesen, folget hernach geschriben also lautent: WIr Nicolaus, von Gottis gnaden bischoff zu Nazareths9, zu Praga vnd ym bistumb daselbs ketzermeister von bepstlichem stul sonderlich darzu verordent, thue yedermeniglich kundt ynn disen schrifften, daß wir ynn verschinner zeyt vil gemeynschafft gehabt haben mit dem erhafftigen Magister Johann Hussen, der heiligen schrifft baccalaurien, haben auch vil gespreche vnd gegenrede von mancherley sachen der heiligen schrifft mit yhm gehabt vnd haben yhn ynn allen seinen reden, wercken vnd handel alle wege einen ge- trewen christglaubigen, auch nichts boses, yrrigs odder verdechtigs an yhm befunden biß hieher. Wir bekennen auch nachmals, wie bemelter Johann Huß nechst nach Christi geburt MCCCC vnd viertzehen iare ym Augstmonden an die kirchthůre der stifft- kirchen zu Praga vnd andere stifft vnd pfarrkirchenthüre auch der collegi'en daselbs, auch an die thure des durchleuchtigsten fursten vnd herren, herrn Wentzelawen, Ro- mischen vnnd Behemischen konigs, auch des hochwirdigsten vaters, herrn Conrads, ertz- bischoffs zu Praga, bepstlichen legaten vnd cantzlern der vniuersitet zu Praga, auch anderer fursten vnd herren, ynn der stadt Praga gegenwertig, seine offne brieffe ynn latin vnd gemeyner sprache angeschlagen, diß ynnhalts vnd meynung, daß benanter Johann Huß wolle erscheynen vor dem hochwirdigsten vater, herrn Conrad, bemeltem ertzbischoff zu Praga, auch vor allen prelaten vnnd priesterschafft des konigreichs zu Behemen, die zeyt auff genanten tag ynn der stadt Praga durch genanten ertzbischoff beruffen vnd ver- samlet, vnd alle zeyt bereyt seyn zu gnug thon vund einem yglichen, der es begert. bescheyd zu geben von seinem glauben vnd hoffnung, so ynn yhm ist, vnd zusehen vnd horen alle vnd ygliche, welche einicherley verharte vrthumb vnd ketzerey auff yhn "DIV n tak v Ed. ru Byl tit. biskupem v Nezeru, (Nazarothensis).

Strana 169
NĚM. PŘEKLAD ZPRÁVY PETRA Z MLADONOVIC (I. REDAKCE). 169 "DIV rechtlich beweysen wollen auff gleiche peen vnd straffe. Den selbigen allen will er vor gedachtem herren ertzbischoffe vnd vns, auch andern prelaten, darzu ynn gemeynem nechsten concilio zu Costnitz mit Gottis hilffe antwortten vnd zu rechte stehen nach satzung der heiligen veter vnnd geistlichen rechte seine vnschuld christlich zubeweysen. Nach solchen angeschlagnen schrifften aber, wie angezeygt, an tage vnd ortten von be- meltem Johann Hussen geschehen, ist kein mensch vor vns erschinnen, welcher Johann Hussen hette wollen einigs yrthumbs odder ketzereyen beschuldigen. Dem allem zu warem zeugnis vnd vrkundt haben wir gegenwertige schrifft zu machen vnd mit vnserm anhan- genden sigill zubestettigen befolhen. Datum zu Praga nach Christi geburt MCCCCXIIII iare am letzten des Augstmonden. 1414 Aug 1415 Mal 31 DV DIser"° nachfolgender zettel ist vberantwortt worden den bemelten verordenten des concilij Freitags vor Marcelli, am letzten tage des Meyen durch die obgedachten herren der Behemischen vnd Polnischen nation, sonder der ersten vnd letzten clausel, welche den konig ynn sonderheyt angehet. Vnd diß ist geschehen ym grossen refectorio des Barfusserklosters zu Costnitz. Darnach desselbigen tags ist sie auch vberantwort dem konige mit dem ersten vnd letzten punct, die dem konige zugehoren. Vnd die verordenten der nation vom concilio haben die durch einen offenbaren schreiber ynn form eines instru- ments lassen verfassen"1. Es ist auch mit bemeltem zettel vberantwort das offentliche bekentnis vnnd kuntschafft des erwirdigen vaters des bischoffs von Nazareth, ynn welchem er als ein ketzermeister, von bepstlichem stul ynn die stadt vnd bistumb Praga verordent, offentlich bekennet, daß er aus vil gemeynschafft vnnd vnterreden, so er mit gedachtem Johann Hussen gehabt, nie keinen vrthumb oder ketzerey an yhm befunden hab. Daruber auch ein offen instrument gemacht, wie hernach folgen wirt?2. Daselbs ist auch vberantwort ein furschrifft der panerherren aus Merhern mit zwelf angehenckten sigeln°s. Folget der zettel ym concilio durch bemelte herren vberantwortt. DV DEm allerdurchleuchtigsten fursten vnd herren, herrn Sigmund, Romischen konige, alle zeyt mehrer des reichs, zu Hungern, Dalmatien vnd Croatien etc. konig, vnserm allergnedigsten herren, entbieten wir vnsern getrewen, fleißigen dienst. Durchleuchtigster furst vnd gnedigster herre! E. K. Maiestet zeygen wir hiemit an, daß wir hernach geschribenen gleicher meynung vnd willens eyntrechtiglich folgen vnser beschriben zimliche bitte, welche billich solt erhoret werden, den hochwirdigen ynn Gott vetern vnd herren, den verordenten der vier na'tion vnd dem gantzen heiligen concilio allhie zu Costnitz vberantwort haben, welcher ynhalt allenthalben von wortte zu wortt folget: HOchwirdigsten ynn Gott veter vnd herren! Ynn kurtz ist von wegen der edlen herren, ritter vand rittermeßigen Behemischer vnd Polnischer nation E. G. bittlich fur- bracht, E. G. wolten solches mit gefallen annemen zuermessen, daß die vnterricht, die€ den selbigen E. G. durch die widerwertigen verfolger Magister Johann Hussen geschehen weren, vngnugsam vnd, mit zucht zureden, ynn vilen dingen vnwarhafftig, als ym artickel das koniglich geleyt belangend vnnd andern artickeln mehr, ynn dem zettel, welcher vber- antwort ist, klar beweyset; auff welche zettel auch andere, so sie als denn furbracht 90 V. svrchu str. 53 a d. — 91 Mylný překlad latinského: „decreverunt... redigendam'. — 2 V. níže str. 173. — " V lat. textu mluvi se (v. str. 53) o jedenácti pečetích, jež měl moravský list ze dne 8. května, ten však čten na koncilu teprve 7. června; dne 31. máje předložen asi list Meziřičský s 9 jen pečetmi. 22

Strana 170
170 HISTORY VND WAHRHAFFTIGE GESCHICHT 1415 Mal 31 vnd durch den bischoff von Merseburgk das mal angenommen, den verordenten der vier nation fur zubringen, auff welches gedachte herren bißher kein antwort haben erlangen mugen. Derhalben bitten ehe genante herren demutiglich, E. G. wolten noch gedachten zettel gnediglich behertzigen vund denen, so yhn vberantwort haben, derhalben antwort geben, wie darynn außgedruckt ist vnd gebetten. Vnd besondern wollet ansehen die beschwerden Magister Johann Hussen, "wie er belestiget, vnd wie aus gedachter vnd vorgethoner schrifft ist abzunemen vnd zubehertzigen, das solche beschwerden yhm von seinen widdersachern, alle liebe hyndan gesatzt, allein aus neyd vnd haß zugefugt sind. Auff daß aber yhre boßheyt zurstorr" werde vnd die helle warheyt erscheyne, bitten wir Ewre Gnaden wissen, daß es kundt ist den freyen vnnd edlen, stedten vnd flecken, priestern vnd leyen gemeltes konigreichs zu Behemen, daß gedachter Magister Johann Huß ynn allen seinen beydes schul vnd kirchen hendeln, vnd sonderlich ynn seinen offenen predigten gethon vnd zuthon gepflegt hat auch offtmals widerholet solche protesta- tion odder bedingung, welche er alle zeyt, was auch dawidder geschehen were, hat wollen krefftig, stett vnd fest halten, vnnd haben ynn der allerbesten weyse vnnd form, so er vermugt, als ynn diser seinen offnen protestation, so er etwan bey einem entschied einer frage offentlich gethon vnnd gesatzt, auch ander dergleichen, wie gesagt, offentlich gethon, als einem yglichen, der es sihet, klar erscheynet, welche bedingung hernach folget vnd lautet also: DArumb" daß ich vor allenn dingen suche die ehre Gottis vnd den nutz seiner heiligen kirchen, vnnd daß ich sey ein getrew glidmas vnsers herren Jesu Christi, welcher da ist das haubt vnnd breutigam der heiligen kirchen, welche er erlost hat, derhalben, wie ich vor gethan hab, also thu ich auch itzt dise meine bedingung, daß ich nie etwas ynn halBstarriger verharrung geredet habe, will auch hynfort nichts reden, das der glaublichen warheyt entgegen seyn soll. Vber das so hab ich gehalten vnd halte vnd begere auch festiglich zu halten alle glaubliche warheyt, also daß ich ehe mit hilffe des herren einen harten todt leiden, ia mit der hilffe Gottis bin ich bereytt, diß durfftige leben fur das gesetze Jesu Christi vil lieber zuuerlassen, ehe denn ich eynigen yrthumb halten, schutzen odder handthaben wolt. Denn ich glaub, dass solchs gesetz ynn allen seinen stucken darzu gegeben sey durch den radt der allerheiligsten dreyeinickeyt vnd durch die heiligen menschen Gottis vnd dem menschlichen geschlechte zum heyle verkundigt. Ich glaub auch fort alle artickel des selbigen gesetzs ynn solchem verstandt, ynn welchem die gebenedeyte dreyeinickeyt gebotten hat, die selbigen zu glauben. Vnd gleich als ich mich ynn meinen antwortten vnd schulsachen, auch ynn meinen offnen predigten mich vnterthon habe, also vnterwirff ich mich auch itzt vnd will mich auch hynfort demutiglich vnterworffen haben der ordnung, vnterricht vnd gehorsam des selbigen allerheiligsten gesetzs, will auch bereyt seyn zu widderuffen, was ich geredet habe, so ich vnterweyset "(D7 wird, daß es wider die warheyt sey vnnd wider Gotts gesetze. AVs solchen bedingungen vnnd andern weysen vnnd formen, so er, wie oben verzelet, gehalten", mag wol ermessen werden, daß es sein meynung sey oder gewesen, daß er hette wollen ynn seinen buchern, tractaten, leren odder offentlichen predigten etwas geschriben odder geredt haben oder eynige artickel gesetzet, welche er wissentlich erkant hette, daß sie yrrig, ergerlich, auffrurisch odder ketzerisch weren, ob yhm wol (D 6) (D 6) o chybi v Ed. — P ,gahalten‘ Ed. 24 Protestace vyňata z kvestie De sufficiencia legis Christi (Op. I, 45): podavatele stížnosti upozornila na kvesti asi žádost Husova o tuto kvesti (Novotný č. III str. 216).

Strana 171
NĚM. PŘEKLAD ZPRÁVY PETRA Z MLADONOVIC (I. REDAKCE). 171 1415 Mal 31 (D 7) (D 8) (D 85) solchs von vilen seinen feinden auffgelegt worden ist, so ist doch sein furnemliche mey- nung gewesen, vnd noch alle puncten, conclusion vnd artickel ynn seinen buchern vnd leren befunden gesetzt sind, daß sie dahyn gereychen solten, bestandt zuhaben auff dem grunde der euangelischen warheyt vnd der heiligen lerer vnd außleger der heiligen schrifft, ynn vnd zu dem ende ynn seiner vorigen bedingung außgedruckt, auff daß er auch mit der zeyt ynn den sachen durch verstendiger, denn er, mochte klerer vnterricht empfahen vnd ob er ynn yrgent einem gebrechlich oder vnuolkommen erfunden wurde, sich durch solche vnterweysung gericht, gestrafft, verstanden vnnd erleucht mocht werden, auch ob er von andern nicht gnugsan verstanden, bessern bericht empfahen vnd mit nichte eynigen artickel widder die heiligen romischen kirchen vnd den christlichen glauben einicherley weyse hartmutig beschutzen vnd erhalten. Derhalben, hochwirdigsten veter, weil, diß alles vnangesehen, gedachte widder- sacher aus lautterm haß etliche artickel aus den bûchern benants Johann Hussen vnd aus seinen leren verkurtzt vnd vnuolkommen außziehen vnd außgezogen haben, seine gründe verworffen odder gar nicht angesehen, seine vnterschied vnd gleichen verstandt nicht zu hertzen genommen, ertichte vnnd lugenhafftige artickel widder yhn zugerichtet zu solchem ende, daß sie, die christlichen liebe hyndan gesetzt, yhren fursatz mochten erlangen vnd yhn mit yhrem haß von seinem stande auch vmb sein leben bringen widder das sicher geleyte, dem selbigen Johann Huß durch den durchleuchtigsten fursten vnd herren, herrn Sigmunden, Romischen vnd Hungerischen konig, billicher rechter meynung yhm offentlich gegeben zu seiner rechtlichen entschuldigung widder seiner widdersacher anfechtung vnnd mutwillige beschuldigung vnnd nicht allein sein, sonder auch des konig- reichs Behemen zu einer bequemen stillung der zwitracht, so sich ym gedachtem reich vnd anderßwo erheben, welche also auff zuheben vnd zustillen gedachter vnser gnedigster herre, der Romisch konig, als ein erbe vnnd zukunfftiger konig gedachts reichs auffs allerhochste begert: Derhalben bitten gedachte freyen, ritter vund rittermeßige demutiglich, daß, an- gesehen dise abgeschribne" ding alle vnnd sonderlich auch das bose geruchte, welches gedachtem reich vnd seinen eynwonern hieraus mochte erwachsen, fleißigs eynsehen thon wollet vnd weyse vnd masse furwenden, daß bemelter Johann Huß durch erleuchte men- ner, magister der heiligen schrifft darzu verordent, vnterscheidlich mochte gehort werden, seinen verstand vnd gemûte zuerkleren vnnd vber alle vnd ygliche artickel, die yhm auffgelegt, verklerung geschehen, ja auch der lerer, so er seiner meynung, zu hilffe hat angezogen, auch die vnterschied vnd gleiche meynung, ynn welchen am meysten die ihenigen, so solche artickel aus seinen schrifften gezogen haben, einen falschen verstandt geschepfft, vnnd als denn auch wider die gezeugen zureden, welcher vil ein lange zeyt seine haubtfeinde sind gewesen, vnd also auff mutwillige anreytzung seiner widdersacher gezeuget, weil er also erbermlich wirt gefangen gehalten, auff daß er nicht, wie gesagt, vnuerhort verdampt werde, so doch aus seiner verklerung Ewer Gnade der warheyt besser mugen vnterrichtet werden vnd er selbs allzeyt bereyt ist, der diffinition des heiligen concilij sich zu vnterwerffen. Denn der hochwirdigsten veter mehrer teyl diß heiligen concilij ist durch erticht vnnd felschlich anbringen seiner ver- folger vnterricht vnd dahyn bracht, daß sie es darfur halten, wie Magister Johann Huß ynn vilen fehrlichen artickeln on alle hoffnung eynicherley besserung verstockt vnd ver- q tak v Ed. 22*

Strana 172
172 HISTORY VND WAHRHAFFTIGE GESCHICHT... harrt, welches E. H. W. als denn wol erkennen werden, daß es falsch ist. Vnd solchs noch klerlicher anzuzeygen, wirt allhie E. H. W. ein offen instrument einer offentlichen recognition des erwirdigen ynn Gott vaters, herrn Nicolaen, bischoffe zu Nazareth, ket- zermeisters zu Praga, vberantwort, welches E. H. W. wolten auch fleißig vbersehen. Derhalben bitten wir, E. H. W. wolten yhnen gefallen lassen, daß gemelter Johann Huß, welcher doch weder vberwunden noch verdampt ist, mochte aus dem gefencknis vnd fesseln, ynn welchen er itzt schwerlich erhalten wirt, entledigt werden vnnd etlichen erwirdigen herrn bischoffen zuhanden gestellet als commissarien vom heiligen concilio darzu verordent, bey welchen er mochte seyn vnd sich seiner verlornen kreffte wider- umb erholen, auch von gedachten commissarien mit gutem raum bequemlich antwortten. Vber das wollen gedachte herren vnd edlen des reichs Behemen dem concilio mit ge wis- sen bürgen, welche vmb keines dings willen der welt yhren glauben brechen wollen, sonder einen sichern vorstandt thon, die auch also fur yhn glauben vnd burge werden sollen, daß er ynn keinem wege weichen odder aus den henden bemelter herren empflie- hen solle, biß so lange, daß seine sache yhr entschafft erlange. Wo nun solchem mit der that folg geschehe, so were der ehre des loblichen konigreichs Behemen, auch dem sichern geleyte vnsers allergnedigsten herren, des Romischen konigs, wol fursehen, auff daß nicht die widdersacher vnd feinde gedachts konigreichs forthyn vrsach haben, das selbige zu schmehen vnnd zuberuchtigen. Auch auff daß die selbigen den gedachten herren aus Behemen hynfort so vil weniger vrsach haben, boses nach zureden vnd fur zuwen- den, als hetten sie vnordenliche vnd vnzimliche ding von gedachtem concilio gebetten, solchem zubegegnen, bitten die herren, E. G. wolten den ynhalt dises zettels sampt dem, das sie darynne gebetten haben, durch ewren offenen schreiber ynn ein instrument ver- fassen lassen ynn aller massen, form vnd weyse, wie sichs geburt. Darumb solche zimliche vnd billiche bitt, so wir an gedachte herren gethan, an- gesehen, bitten wir demutiglich E. Konigliche Maiestet wolte aus liebe der gerechtickeyt auch vmb des geruchtes willen des loblichen konig reichs Behemen, welches E. K. Maiestet on zweyffel ein erbe vnnd zukunfftiger herre ist, auch die freyheyt ewers sichern geleyts angesehen, bey gedachten vetern des concilij gnediglich verschaffen, daß sie solche vnsere billiche vnd zimliche bitte annemen vnd erhoren wolten, auff das nicht die feinde vnd abgunstigen gemelts konigreichs vnd vnser hynfort raum haben, dasselbige vnd vns zu- schmehen vnnd schimpflich nachreden, als hetten wir etwas vngeburlichs von bemeltem concilio gebetten. Darumb wir denn auch solche vnsere bitt von den verordenten vetern des concilij ynn ein offen instrument zuuerfassen gebetten. Bitten dergleichen E. K. M. mit hohem fleiß, vns auch desselbigen vnd aller obgezeygten sachen gnedigs zeugnis zu geben." *E E' 1415 Mal 31 ALs nun solcher zettel am tage vnd ortt, wie angezeygt, den verordenten der vier nation des concilij vberantwort ist worden, hat der patriarch von Antiochia"s ym namen der verordenten des concilij geantwortt. Vnd erstlich auf die protestation odder bedingung, so Johann Huß gethon, ob yhn die helffen solle, werde sich ym handel wol außweysen. Zum andern, daß yhm seine feinde etliche falsche artickel vnd felschlich aus seinen schrifften gezogen haben, sagt er, ob 'solche artickel wol odder vbel angezogen sind, werde sich ym ende außweysen vnd sonderlich ym endtlichen vrteyl, wo er, als TEII 85 Asi Jan sakrista Magalon.; od Bonifáce IX jmenován patriarchou Václav Králik, jenž však tou dobou v Kostnici nebyl.

Strana 173
NĚM. PŘEKLAD ZPRÁVY PETRA Z MLADOŇOVIC (I. REDAKCE). 173 1415 Mal 31 E I EIII denn gerecht erkant wirt, als denn werden seine feinde zuschanden werden. Daß aber die herren gebetten haben, yhn ynn bürgen hende zustellen, hat er geantwortt, wenn sie auch tausent bürgen setzten, so sey es doch yhnen widder yhre gewissen, einen solchen menschen, welchem ynn keinem wege zuglauben sey, zu bürgen henden zukommen las- sen. Endtlich aber, daß man yhn solt zur verhore kommen lassen, sagt er, daß die ver- ordenten des concilij ym selbigen der herren bitte wollen erhort haben vnd wollen yhn auff nechst folgenden Mitwoch, welcher seyn wirt der funffte tag des Brachmonden, offentlich gnediglich horen vnd freundtlich mit yhm handeln. Wie freundtlich aber solche verhorung gewesen ist, weyset sich hernach aus an seinem ort beschriben. — Auffs letzt hat er geantwortt; sie wollen der herren bitt ynn ein instrument verfassen lassen, ynn massen, wie sie von yhnen begert vnd gebeten haben. Folget ein instrument, wie der ketzermeister zu Praga erfordert vnd bekant hat, er wisse keinen yrthumb oder ketzerey von gedachtem Magister Johann Hussen." "IM namen des herren Amen. Nach Christi geburt M. CCCCXIIII, ynn der VII. romerzal, am Dornstag, welcher ist gewesen an einen der letzte tag des Augstmonden, als vmb die nonezeyt, bapstthumbs des allerheiligsten ynn Gott vaters vnd herren, herrn Johannis, aus gottlicher fursichtickeyt des XXIII, seines bapstumbs ym funfften iare, ym obern sale des hauß des namhafftigen herren Peters von Swyessyn" genant, muntz- meisters des durchleuchtigsten fursten vnd herren, herrn Wentzelawen, Romischen vnd Behemischen konigs, welches haus gelegen ist ynn der Grossern stadt Praga bey sanct Jacobskloster des Aposteln,"s ynn meins hernachgemelten offenbaren schreibers vnd vnter geschribenen zeugen beywesen, welche darzu sonderlich gefordert, ist personlich erschinnen der ersam man, herr Johann von Jessenitz, magister der freyen kunste vnd doctor der geistlichen rechten, procurator vnd ym namen des erhafftigen mannes, Magister Johann von Hußinetz, baccalaurien der heiligen schrifft der vniuersitet zu Praga, vnd hat mit zimlicher ehrerbietung ersuchet vnd angeredet den erwirdigen ynn Gott vater vnd herren, herrn Nicolaen bischoffen zu Nazareth, ketzermeister ynn der stadt vnnd bistumb zu Praga, von bepstlichem stul sonderlich darzu ver ordent, vund hat demutiglich also gesagt: „Er- wirdiger vater, wisset yhr yrgent einen vrthumb odder ketzerey von Magister Johann Hussen?“ Darauff hat bemelter herr Nicolaus vngezwungen, von yhm selbs, frey vnnd of- fentlich bekant vnd allda zugesagt dise vnd der gleichen wort ynn Behemischer zungen: „Ich hab vilmals mit Magister Johann Hussen gemeynschafft gehabt, mit yhm geessen vnd getruncken vnd bin auch offtmals ynn seiner predigte gewesen, hab auch vil gespreche von mancherley sachen der heiligen schriffte mit yhm gehabt vund hab noch nie eynigen yrthumb odder ketzerey ynn yhm gefunden, sonder ynn allen seinen wortten vnd wercken hab ich yhn alle wege einen warhafftigen christlichen menschen erfunden vnd nichts ynn yhin befunden noch erkant, das ein gestalt hette eynigs yrthumbs odder ketzerey“. Zum andern mal hat bemelter Magister Johann Hussen procurator ym namen, wie obgesagt, gefraget, ob yrgent ein mensch genanten Johann Hussen vor yhm als vor einem ketzer- meister yrgent einer ketzerey beschudigt habe odder des vberwunden. Da er geantwort, daß von der zeyt an, als er Johann Hussen erkant vnd er ketzermeister worden sey ynn der stadt vnd bistumb zu Praga, habe niemand yhe keinmal gemelten Johann Hussen eyniger ketzerey vor yhm be schuldigt oder vberkommen biß auff dise zeyt. Hat darzu 1414 Aug E II' » Srvn. svrchu str. 37 ad. — — Petr Zmrzlik ze Svojšína. — 3s Čp. 649 — I (650b — I).

Strana 174
174 HISTORY VND WAHRHAFFTIGE GESCHICHT... 1414 gesagt, daß er Johann Hussen seine offne brieffe ynn disem gegenwertigen obgeschribnen iare ym Augstmonden an die thuren der stifftkirchen vnd pfarrkirchen der stadt Praga, auch an die pfortten des konigs vnnd ertzbischoffs zu Praga offentlich angeschlagen, welches ynnhalt so vil begriffen, daß Johann Huß will erscheynen vor herrn Conraden ertzbischoffen zu Praga, vnd vor allen prelaten vnd priesterschafften des konigreichs zu Behemen, welche auff einen bestimpten tag gedachts monden zusammen gefordert vnd versamlet gewesen, vnd wolle allda bereyt seyn, einem yglichen, der es begert, bescheyd zu geben von seinem glauben vnnd hoffnung, welcher ynn yhm ist, vnd zu sehen vnd horen alle vnd ygliche, die yhm einigen halßstarrigen yrthumb odder ketzerey wollen auff- legen, daß sie sich daselbs angeben vnd erscheynen vnd eynschreiben lassen nach ynhalt gottlicher vnd menschlicher rechten zu gleicher peen vund straffe, welchen er auch allen vor gedachtem herren ertzbischoffe, auch vor herrn Nicolaen, bischoff vund ketzermeister itzt genant, vnnd den prelaten vnnd auch ym nechsten gemeynen concilio zu Costnitz will antworten vnnd zu rechte stehen, nach satzung der heiligen veter vnnd geistlichen rechten seinen glauben allda zu beweysen. Vber diß alles vnd yglichs hat Magister Johann von Jessenitz procurator vund ym namen, wie obgesagt, gebetten, yhm durch mich, offenen schreiber vnten beschriben, eins oder mehr offene instrument zugeben. Solche ding sind geschehen ym iare, indiction, monden, stunden, ortt vnd bapstumb, wie obgemelt, ynn beywesen der edlen vnd namhafftigen menner, herrn Wilhelm von Zwizetitz" freyherren ym konigreich Behemen, vnnd Petri seines sons, herrn Hlawazone von Ronaw, auch frey- herren, Wentzeßlao von Luoz, 10° Onson von Mykowitz, burggraffen des schloß von Lichten- berz,101 Stiborio von Bohdanetz, Wilhelm von Dopaw, 102 rittern gedachts Pregischs bistumbs, vnd andern glaubwirdigen zeugen, zu solchen sachen sonderlich gefordert vnnd gebeten. VNd ich Michael, ein son etwan Nicolai von Prachatitz Pregisch bistumbs, aus keyserlicher gewalt offenbarer schreiber, bin bey obgemelter erforderung, frage, bitte vnd antwort, auch allen vnd yglichen dingen, wie obgeschriben, sampt gemelten zeugen gegen- wertig gewesen, hab alle dise ding also geschehen gesehen vnd gehort, aber durch andere gescheffte verhyndert, hab solches einen andern trewlich schreiben lassen vnd mich mit meiner eygen handt vnterschriben, eroffnet vnd ynn dise offene form bracht, mit meinem -EmI gewonlichen zeichen, namen vnd zunamen verzeichnet, darzu sonderlich gefordert, zu sichererm glauben aller obgeschribenen ding. IM namen des herren Amen. Ym iare nach des selbigen geburt M.CCCCXIIII, ynn der siebenden indiction, am Montag, welcher ist gewesen der VII tag des Augst- monden, vmb drey horen odder nahe darbey, bapstumbs des allerheiligsten ynn Got vaters vnd herren, herrn Johannis, aus Gottlicher fursichtickeyt des XXIII, ym funfften iare seines bapstumbs, ynn der Kleinern stadt Praga, vor dem ertzbischofflichen hofe, als der erwirdigst ynn Gott vater vnd herre, herr Conrad, von Gotts gnaden ertzbischoff zu Praga, bepstlichs stuls legat, ein gemeyne versamlung hat gehalten aller vnd yglicher herren, pfarrherren vund aller prelaten der stadt, ebte, prioren, bropste, dechant, archidia- con, scolasticen, thumbherren vnd aller andern der stadt vnd seines bistumbs zu Praga, welche ynn gedachtem ertzbischofflichem hofe aus anligenden sachen versamlet sind ge- wesen, ist personlich erschinnen der erwirdige man vnd herre, Magister Johann von Jes- senitz, doctor ynn geistlichen rechten, procurator vnd ym 'namen des erhafftigen mannes, Johann von Hußinetz, baccalaurien der heiligen schrifft, welches procuratorischen ampts E IIII Aug EV * Vilém ze Zviřetic a z Wartenberka. — 100 Václav ze Lnář. — 101 Lichtenburk. — 102 Vilém z Doupova.

Strana 175
NĚM. PŘEKLAD ZPRÁVY PETRA Z MLADONOVIC (I. REDAKCE). 175 1414 Aug *EV (E 6) vnd befelchs ich, hernach geschribner offenbarer schreiber, genugsam bericht bin, der hat an das thor gedachts erbischofflichen" hofes angeklopfft vnd gebetten, daß man gemelten Johann Hussen, seinen herren, odder sich von wegen des selbigen Magister Johann Hussen, sei- nes herren, hineyn ynn gemelten hofe fur den ertzbischoff vnd gantze samlung aller pre- laten lassen kommen wolte, derhalben, daß gedachter Johann Huß bereyt were, gnug zuthun vnd einem yglichen, der es begerte, von dem glauben vnd hoffnung, so ynn yhm were, bescheyd zugeben vnd zusehen vnd horen alle vnd ygliche, so versamlet sind, nemlich gedachten herren ertzbischoff vnd prelaten, auch yglichem ynn sonderheyt, der yhm eynigen yrthumb odder ketzerey aufflegen wolle, daß sich derselbige angebe vnd nach ordnung gottlicher vnd naturlicher rechten zu gleicher peen vnd straffe erbiet vnnd eynschreiben lasse, wo sie yhre klage nicht beweysen wurden, selbs zuleiden, welchen er auch allen vor gemeltem ertzbischoffe zu Praga, auch vor allen prelaten ym nechsten gemeynen concilio zu Costnitz mit Gottis hilffe will antworten vnd zu rechte stehen nach satzung der heiligen veter vnd geistlichen rechten sein vnschuld ynn Christus namen zu beweysen. Zu welchem Magister Johann von Jessenitz doctorn ein namhafftiger Vlrich Schwab genant von Schwebenitz, gemeltes herren Conrads ertzbischoffs marschalck, aus dem hofe ist kommen vnd bemelten doctor vnd seinen sachwalden hineyn zulassen vund fur die gegenwertickeyt des benanten ertzbischoffs vnd der prelaten zukommen gantz vnnd gar versagt hat vnd endtlich also gesagt, sein herr der ertzbischoff sampt andern prelaten hetten auff diß mal yns konigs sachen vnd des konigreichs zuhandeln; aber doch hat er Magister Johann von Jessenitz gebetten, er wolte sich etwan heraussen enthalten vnd so die prelaten die sachen des konigreichs volendet hetten, so wolt er widder zu yhm kommen vnd verschaffen, er solt hineyn gelassen werden. Also hat ge- dachter Magister Johann von Jessenitz etwa lang verzogen vnd abermals sich hineyn zulassen angesuchet vnd doch nichts erlanget. Derhalben er offentlich protestirt hat, daß beydes yhm vnd seinem part, nemlich Johann Hussen, fur gegenwertickeyt des ertzbi- schoffs vnd der prelaten zukomen gar abgeschlagen vnd versagt were. Derhalben hat er mich, hernach geschribnen offnen schreiber, gebetten, eins odder mehr offene instrument zumachen. Dise ding sind geschehen ym iare, indiction, 'tage, monden, stunden, bapstumb vnd ortt, wie obgemelt, ynn gegenwertickeyt der erhafftigen vnnd fursichtigen Simon1os von Tyssows, der heiligen schrifft baccalaurien, Simon von Rockzan, Procopio von Plzna, Nicolao von Troyzin1" vnd Johanne von Przibram, magister der freyen kunste, vnnd auch Frana Czocronis1o5, Hieronymo Schrollonis von Praga, Johanne von Michnitz vnd Hieronymo von Vgezd, clericken vnnd studenten Pregisch vnd Luditzios bistumbs, ge- zeugen genanter sachen. VNd ich Jacobus Moleß, ein son etwan Ambrosij zu Praga, aus keyserlicher ge- walt offenbarer vnd aller herren magistern, doctorn vnnd studenten zu Praga der gantzen vniuersitet daselbs geschworner schreiber, bin bey allen vnd yglichen obgeschribnen hendeln, wie obgemelt, gegenwertig vnd neben gewesen vnd sie also geschehen sehen vnd gehort vnd durch anligend geschefft verhyndert, hab ich einen andern notarien trew- lich schreiben lassen, mich darnach mit eygner handt vnterschriben, eroffnet vnd ynn dise offne form gebracht mit meinem gewonlichen zeichen vnd namen verzeichnet, darzu ich sonderlich gebetten vnd erfordert, zu glauben vnd bekentnis aller vnd yglicher ob- geschehener sachen vnd hendeln. q tak v Ed. 103 Šimon z Tišnova. — 104 Mikuláš ze Stojčína. — 105 Frána Cotrův měštan Pražský. — 100 Litomyšl.

Strana 176
176 HISTORY VND WAHRHAFFTIGE GESCHICHT... Juni 5 AM Sonnabent vor Marcelli, welcher war der erste tag des Brachmonden,1 ha- (E6) ben die edlen herren Behemischer vnnd Polnischer nation den verordenten des concilij ein zettel vberantwort zu Costnitz ym Barfusserkloster, ynn welchem zettel sie gesatzt, wie Magister Johann Huß frey gen Costnitz kommen sey vnd wolle einem yglichen, der es begert, seinen glauben erkleren vnd bescheyd geben vnd wolle auch der ding keines, so yhm zugeschriben werden, halßstarrig odder freuelich handthaben vnd halten, sonder ym welchen puncten odder artickeln er durch bessere schrifft anders vnterricht wurd, denn er vor gelert, geschriben odder gesetzt hat, so ist er bereyt das selbige demutiglich zu widderruffen, wie denn sein bedingung, oben verleibt, klar anzeygt. Es ward auch fortan gesetzt, wie die herren bitten, daß das concilium wolte gemeltem Johann Hussen offentlich zur verhore kommen lassen. Darauff sie geantwortt, sie wollen yhn zur offentli- chen verhore komen lassen auff nechst folgenden Mitwoch. ALs nun bestimpter tag der verhore ist kommen, nemlich Mitwoch nach Marcelli," sind versamlet worden etliche cardinel, ertzbischoff vnd fast alle prelaten, welche auff das mal zu Costnitz waren, ym refectorio des Barfusser klosters, der gleichen die doctores, magistri der heiligen schrifft, baccalaurien vnnd vil ander mehr. Vnd ehe denn Magister Johann gegenwertig kam, liessen sie lesen alle artickel, mit welchen er, Johann Huß, be- schuldigt war vnd von welchen die zeugen gesagt hetten, vil aber der selbigen waren yhm lugenhafftig auffgelegt. Darnach auch die artickel, welche (als sie sagten) aus seinen buchern gezogen hetten, welcher vil auch, als sie gegen seinen buchern gehalten wurden, gantz felschlich waren herausgeklaubt, etliche ym anfang, etliche ym mittel, etliche am ende seiner bucher, waren hynzu gesetzt auch vil wortter, so den gantzen synn vnd meynung des spruchs veranderten, etliche waren auch felschlich ertichtet, die ynn seinen buchern nyrgent funden wurden. Solche artickel alle sampt sind ynn der letzten seiner verhore beschriben mit vergleichung seiner eygen handtschrifft vnd seinem vrsprunglichem exemplar. Solche ar- tickel haben sie sich vnterstanden zuuerdammen, ehe denn sie Johann Hussen zur verhore liessen kommen. Als aber das selbige einer, mit namen Petrus," der dabey vnnd neben stunde, gewar ward vnd außwendig solches geruchte vermerckte‘, lieff er eylends zu herren Wentzel von Duba vnd herrn Hansen von Clum vnd bat sie, daß sie solches dem konige5 wolten anzeygen, vnd sie giengen von stunden an hyn vnd sagten solches dem konig an mit ernst. Da nun der konig solches horte, schickte er als bald hyn die durchleuchtigen fursten vnnd herren, herrn Ludwigen, Pfaltzgraffen von Heidelberg, vnd herrn Friderichen, burggraffen zu Nurmberg, vnd ließ yhnen ernstlich ansagen, daß sie nichts verdammen noch beschliessen solten ynn diser verhore, sonder erstlich solten Johann Hussen gne- diglich horen; vnde also bestunden sie auch auff der selbigen meynung. Es wolt auch der konig, sie solten yhm die artickel, welche sie verdammen wolten, beschriben geben, so wolt er sie etlichen doctorn zuerforschen befelhen. Vnd' zubeweysen die yrrung der ihenen, welche solche artickel aus seinen schrifften außge zogen hetten, vnds also wurden die herren vund des Magisters Johann Hussen freunde zu radte," bemelte bucher Johann Hussen, welche er mit seiner eygenen handt geschriben, durch bemelte fursten vnd konigliche bottschafft dem concilio zu vberantwortten, nemlich das buchlin von der Kirche vnd die *(E 7) (E7) 1415 Mal 31 r,befelhen vnd‘ Ed; opraveno podle lat. — s ,hetten. Vnd.' Ed. i Podáni učiněno, jak svrchu (str 169) bylo patrno, dne 31. května. Neshoda v datech svědčí, že tato část byla psána dříve než předcházející; v. o tom v úvodě. — 2 5. června. — » Petr z Mladoňovic. — “ podle druhé redakce (v. svrchu str. 73) byl sám Petr upozorněn jiným přivržencem. — 5 Zikmund. — ' Další slova, až do konce věty, dodal překladatel. — 7 Tak přeloženo: inito consilio'.

Strana 177
NĚM. PŘEKLAD ZPRÁVY PETRA Z MLADONOVIC (I. REDAKCE). 177 1415 Juni 5 (E8*) F tractat widder Stanislaum vnd Paletz, doch mit solchem bescheyd, wenn die herren be- melte fursten wurden widder ansprechen, odder der selbigen vmb guts radts willen be- durffen wurden, daß benante bucher den gedachten fursten wider zu handt gestellet wur den, die selbigen den Behemischen herren wider zu handen zustellen; welches denn auch also ergangen. Die obgemelten fursten, als nun Johann Huß gegenwertig ist kommen, haben sie bemelte tractat dem concilio vberantwort vnd sind also hynweg gegangen. Alss aber die vom concilio gegen Johann Hussen von des konigs auch seiner bucher wegen yhm furgestellt haben, hat er die selbigen tractat genommen vnd fleissig vbersehen, auffge- haben vnd offentlich bekant, sie weren sein, vnd hat gesagt, wo er darynne etwas vn- rechts odder yrrigs gesatzt hette, so were er bereyt, auff andern bessern bericht das sel- bige demutiglich zubessern vnd sich vnterweysen lassen. ZWischen des ward ein artickel vnd der gezeugen ansagen gelesen; als aber Johann Huß darauff antwortten wolt, schrien yhn an yhr vil zugleich, daß es auch die seinen, welche auff das mal nicht kunden hineyn kommen, heraussen horten, vnnd sich itzt zur rechten, itzt zur lincken, itzt gegen denen, die hynder yhm stunden mit antwort weren muste. Vnd wenn er wolte die spruche der Schriffte eynhellig vergleichen, daß man seine artickel mochte verstehen, welche denn seine feinde vund widdersacher ynn einen frembden vnd gezwungen synn gezogen hetten, so schrien sie von stunden an vnd liessen Johann Hussen nicht zu wortten kommen, sonder sagten also zu yhm: „Ey, laß deine sophisterey vnterwegen, vnd sag, ,Ja' odder ,Neyn darzu.“ Etliche verlacheten yhn. Wenn er aber die spruche der heiligen lerer brauchte ynn etlichen seinen puncten vnd artickeln, so bald schrien yhr vil yhn zugleich an vnd sagten, sie dienten nicht zur sachen. Dar- umb als Johann Huß sahe, daß kein antwort yhm wolt gestatt werden, schweig er gar stille zu etlichen artickeln. Da schrien sie all auff vnd sagten zu yhm: „Sihe, nun schweigest du gar still, das ist ein zeichen, daß du ynn solche yrthumb verwilligst“. Vnd als sie das getummel sahen vnd daß etliche vber seine artickel so gar erbittert waren, da schuben sie die audientz vnd verhore auff biß auff folgenden Freytag. AM folgenden Freytag1° vmb VII horen frue wardl1 fast ein gantze finsternis der Juni7 sonnen vnd da ward Johann Huß aber zur verhore gefurt ynn das benante refectorium, da stunden vil geharnischte aussen mit hellepartten, schwerttern, armbrusten vnnd spiessen. Ynn des kam der konig vnd furte mit sich hineyn herren Wentzel von Lefknat vnd Johann von Clum vnd Petrum den baccalaurium, yhren notarien. Ynn der selbigen verhore wurden erzelet die artickel, vber welche die zeugen verhort wurden etwan vor dem vicario des ertzbischoffs zu Praga, welche auch allda zu Costnitz furgestellt wurden, auff welche auch Johann Huß ynn sonderheyt antwort thette. Als aber nun die herren hineyn kamen mit dem notarien Petro, ward Johann Hussen ein artickel vorgelesen diser meynung: daß Johann Huß ym Brachmonden des iars MCCCCXI. auch vor vnd nach ynn einer capellen, mit namen Bethlehem, zum versamleten volck vnd auch an vil andern orten der stadt Praga offtmals gepredigt hat vil yrthumb vnnd ketzerey, beydes aus den buchern Johannis Wicleff vnd aus seiner eygnen vermessen- heyt vnd argenlist geleret vnd disputirt hat, auch nach seinem vermugen beschutzet vnd verteydingt, vand sonderlich dise nachgeschribne, nemlich daß nach der dirimung der hostien auff dem altar noch bleib das materliche brot. Vnd auff disen artickel furten sie (E 8) t tak v Ed. s i zde překladatel neporozuměl lat. textu; v. str. 74. — » tak přeloženo: „pronuncciavit unus articulosť. — 10 dne 7. června. — 11 nesprávný překlad: „feria sexta, die mensis Junii VII, una hora post eclipsim'. 23

Strana 178
178 HISTORY VND WAHRHAFFTIGE GESCHICHT... 1415 Juní 7 zeugen doctores, prelaten vand pfarrherren lauts seines ynhalts etc. Aber Johann Huß hat sich beyd auff Gott vnd sein gewissen beruffen vnd offentlich verantwort, er hette es nie gesagt, noch geleret, das were aber war, es hette etwan ein ertzbischoff12 zu Praga ver- botten, daß nicht solt genant werden das wort brodt, dem selbigen hette er widderstanden vnd gesagt, daß sich Christus selbs ym sechsten capitel Johannis zu eylff malen ein brodt der engel nennet, welches der welte das leben gebe vnd das von hymel gestigen were, vund also fort an. „Derhalben hab ich das euangelion nicht wôllen verleugnen," aber vom materlichen brodt, daß solches ym sacrament bleibe, antwortt er, er habe es nie geredet. Da hat der cardinal von Camerach1s einen zettel genommen ynn die hende, welcher, als er sagte, were yhm den abent zuuorn zukommen, vnd hielte den selbigen ynn der handt vnd fragte Magister Johann Hussen, ob er setzte vniuersalia a parte rei? Vnd er antworttet: „Ja, weil es Anßhelmus vnd andere mehr also hielten“. Da arguirt er, daß nach der consercration blibe das selbwesen des materlichen brods, vnd bewerte das also: „Wenn die consecration geschicht vnd das brodt verwandlet wirt ynn den leib Christi, als yhr itzt sagte, so bleibt entweder da das allergemeynste selbwesen des materlichen brods, odder bleibt nicht da. Bleibts da, so ists das materliche brodt, bleibts nicht da, so folget, wo das sonderliche auffhorte zu seyn, daß das gemeyn vniuersal auch nicht mehr bleibe, also daß kein brodt vberall mehr da were“. Darauff antworttet Johann Huß, es horet auff brodt zu seyn ynn dem sonderlichen brodt allein, vber welches die wort der conse'cration gesprochen sind, weil solche selbwesen bestehen, so wirt das selbige brodt als denn ynn den leib Christi, vnnd als die gelerten sagen, transsubstantiatur, das ist, es erlangt ein ander wesen. Aber ynn den andern singularibus bleibt es brodt wie vor. Da stunde auff ein Engellender vnd wolte aus disem argument durch ein exposition, als die logici brauchen, beweren, daß ym sacrament blibe das selbwesen des materlichen brods. Da sprach Johann Huß, es were ein kindisch argument, das die kinder ynn der schulen lerneten, vand lôsete yhm das selbige auff. Da stunde noch ein ander Engellender bey Johann Hussen, der wolte beweysen, daß nach der consecration blibe die selbstendige forme des materlichen brods, denn die erste materie vnnd brodt wurde ia nicht zu nichte. Johann Huß antworttet: „Ja, es wirt ia nicht zu nichte, sonder es horet auff brodt zuseyn durch die krafft der wort vund wirt der leib Christi“. Da stunde noch ein ander Engellender, als man sagt, Magister Wilhelmusl, vnd sprach: „Harret, er gehet mit hynderlist vmb ynn seinen worten, wie der Johann Wicleff auch thette; der hielte eben das, das diser hellt. Ja er hielte nichts weniger, daß das materliche brodt nach der consecration gleich wol bleibe ym sacrament des altars. Vnd zoge herfur das ganzte capitel Firmiter credimus zu bestettigung seiner yrrigen meynung“. Da antwort Johann Huß: „Ich sag neyn, ich rede nicht hynterlistig, sonder Got ist mein zeuge, daß ichs von hertzen rede.« Vnd der Engellender sprach: „Ich frage von euch, ob allda gentzlich sey der leib Christi odder multiplicatiue ?“Johann Huss der antwort: „Es were warhaftig vnd gentzlich sey der leib Christi wesentlich ym sacrament des altars, der geborn ist von Maria, der reynen iungkfrawen, gelitten vnd aufferstanden, vnd sitzet zur rechten Gottis, seines vaters etc.“ Es wurden auch vil andere ding, welche zur sachen nicht gehorten, von den vniuersalibus mit vnter- gemengt. Aber der Engellender, der von der ersten materien geredet hette, sagte: „Warumb *F "F II "FH t v Ed. dvakrát. 12 Zbyněk; špatný překlad lat.: ,quia Prage archiepiscopus mandaverat“. — 13 Pierre d'Ailli, kardinál titulu sv. Chrysogona, biskup Cambrayský. — 14 Dr. Vilém Korne.

Strana 179
NĚM. PŘEKLAD ZPRÁVY PETRA Z MLADONOVIC (I. REDAKCE). 179 1415 Junl 7 * F III' die vnnutzen ding dareyn gemenget wurden, welche doch zur sachen des glaubens nicht gehorten, helt er doch recht vnnd wol vom sacrament des altars, wie er denn auch hie bekennet“. Da hub Stokesl5 an, der Engellender, vnd sprach: „Ich hab zu Prage ein buchlin gesehen, das ward disem Hussen zugeschriben, ym selbigen setzt er mit außgedruckten wortten, daß nach der consecration das materliche brodt ym sacrament des altars noch bleibe“. Vnd Johann Huß antwortt: „Mit vrlaub, es ist nich war“. Da beriefften sie sich auff gezeugen, auff das sie disen artickel auff yhn bringen *FII mochten. Nem'lich auff etliche magister vnd doctores vnd pfarrer zu Praga, welche gezeugnis gegeben hetten, wie Johann Huß ynn eines pfarrers hause zu Praga1s dise meynung ver- teydingt hette, nemlich daß ym sacrament das materliche brodt bleibe. Vnd als yhm ein pfarrerl7 entgegen geredet hette vnd einen spruch S. Gregorii furgehalten, hette Johann Huß geantwortt, daß sanct Gregorius ein schimpffreder oder reymsprecher were, damit daß er seine spruche reymisch gesetzet hette. Da antwortte Johann Huß: „Ich halt sanct Gregorium als fur den allerheiligsten lerer der heiligen christlichen kirchen“. Als sich nun diser zanck ein wenig verlieffe, sprach der cardinal von Florentzis: „Magister Johann Huß, yhr wisset wol, wie geschriben ist, daß ym munde zweyer oder dreyer zeugen stehe alles wort, vnnd sehet, es sind wol zwentzig zeugen widder euch, doctores, prelaten vnd andere grosse, achtbare menner, welcher etliche von horesagen vnd gemeynem geruchte, auch etliche von eygenem gewissen, welcher sie alle redliche vrsachen anzeygen vnd widder euch zeugen, wie mugt yhr denn widder dise alle leugnen odder neyn sagen?“ Vnd Johann Huß antwortt: „So Gott der herre vnd mein gewissen mir zeugnis geben, daß ich solches, so sie widder mich zeugen, weder gepredigt, noch gelert habe, ist auch noch nie ynn mein "hertz kommen, vnd ob auch alle meine widder- sacher widder mich zeugten, was kunde ich darzu? Ja es wirt mir auch endtlich nicht schaden“. Da antwortt der cardinal:1° „Wir kunnen nach deinem gwissen nicht richten, sonder nach dem, so hie widder dich furbracht vnd beweyset wirt vnd zum teyl selbs bekennest. Ich halt, yhr woltet wol alle die ewre feinde nennen, die gezeugnis vber euch geben vnd des selbigen redliche vrsachen anzeygen; wir mussen den selbigen glauben. Vnd yhr habt gesagt, yhr habt Magistrum Stephan Paletz verdechtig, welcher sich doch sehr guetig vnd freuntlich gehalten hat ynn den selbigen artickeln, die er aus ewern buchern gezogen hat, welche er doch gelinder gesetzet hat, denn sie an sich selbs ynn ewren buchern befunden werden. Des gleichen haben auch alle andere doctores gethan. Yhr sagt auch, der cantzler von Paryß2° were euch verdechtig, welcher doch ein solcher vbertrefflicher doctor ist, als man einen ynn der gantzen christenheyt mochte finden“ Auff den vierdten vnd achten artickel, welche also lauten:21 Item. Es wird gesatzt, daß Magister Johann Huß halBstarriglich die yrrigen artickel des Wicleffs ynn der stadt Praga beyd ynn schulen vnd offenen predigten verteydingt vnd gepredigt hat. Darauff hatt Johann Huß geantwort, daß er weder Wicleffs noch yrgent €eines andern yrthumb gepredigt oder gefolget hab, er wolle auch keiner yrrigen lere folgen, es sey auch Wicleff sein vater nicht gewesen, er sey auch kein Beheme, ob er aber ynn Engelland etliche yrthum außgeseet hab, da mugen die Engellender nachsehen. * F III 15 Dr. John Stokes, jenž se mstil za porážku, již utrpěl v Praze r. 141I. — 26 u sv. Michala. — 17 Jan Protiva, farář u sv. Klimenta na Poříčí. — 18 Francesco Zabarella, kardinál sv. Kosmy a Damiana, arcib. Flo- rentský. — 19 Podle lat. textu (v. str. 76) učinil tento výrok d'Ailli. — 20 Jean Charlier de Gerson. — 21 Srvn. svrchu str. 76 pozn. aa a ff. 23*

Strana 180
180 HISTORY VND WAHRHAFFTIGE GESCHICHT... Vnnd da yhm ward furgehalten, daß er der verdammung der XLV“ artickel des Wicleffs hette widderstanden, hat er geantwortt: Nach dem die doctores die zwen vnd viertzig" artickel des Wicleffs verdampt aus der vrsach, daß keiner christ- lich were aus den selbigen, sonder ein yglicher von den selbigen were ketzerisch, yrrig odder ergerlich, hette er vmb verletzung willen seines gewissens yhr verdam- mung yhnen nicht mugen verwilligen vnnd sonderlich vber disem: Siluester der bapst vnd Constantinus haben geyrret, daß sie die kirche so begabt haben. Vnnd ynn dem: So der bapst odder ein priester ist ynn todtsunden, so consecrirt er nicht vnd tauffet nicht. Diß aber redet er mit vnterschied, das ist, er thuts nicht wirdiglich, sonder vnwir- diglich, vnd ist als denn ein vnwirdiger diener der sacrament Gottis. Vnd sie sagten: „Stehet doch diser artickel stracks on vnterschiede ynn deinen buche.“ Johann Huß antwortt: „Ich will mich verbrennen lassen, wo der artickel nicht mit solcher vnterschiede ynn meinem buch stehet, wie ich itzt gesagt hab.“ Vnd als sie sein buch ansahen, da funden sie es mit der vnterschied, wie er gesagt hette. Also stund doch ym tractat des Paletz oder widder den Paletz ym XX capitel ym anfang. Es sagte auch Johann Huß, er hette nicht mugen verwilligen ynn die verdammung dises artickels, nemlich: Die zehenden sind lauter almusen. Dawidder redete der cardinal von Camerach vnd sprach: „Wenn ein ding almusen seyn soll, so gehoret darzu, daß es frey on alle pflicht eyniges gegendiensts gegeben werde, weil aber die zehenden werden aus pflicht gegeben, so folget gewiß, daß sie nicht almusen sind.“ Johann Huß antwortt: „Sind doch die reychen mit allen yhren haben auch mit allen andern verpflicht zu den wercken der barmhertzickeyt bey der ewigen verdamnis, als Christus sagt Matth. XXV capitel, noch wirt dennoch solches alles almusen genant, so es den armen vnd durfftigen gegeben wirt.“ Darauff antwortt der Samburgisch ertzbischoff 22, ein Engellender, vnd sagte: „So wir alle zu den wercken der barmhertzickeyt verpflicht sind, so folget, daß die armen, die nichts zu geben haben, mussen verdampt werden.“ Johann Huß antwort: „Hab ich doch mit bescheyd geredet, als von denen, so es vermugen vnd haben, die selbigen sind bey dem ewigen verdamnis zu solchem verbunden.“ Er hub auch an vnd bewerte, das gleich wie den zehenden zugeben als ein almusen bey den ersten gebern frey gewesen were, denn es hette ynn yhrem freyen willen gestanden, zugeben odder zulassen; aber yhre nach- kommen weren solches zugeben schuldig vnnd pflichtig, weil sie sich solchen pflichten vnterworffen hetten. Aber sie wolten yhm nicht gestatten, solches weyter zuuerkleren, doch sagte er, er hette darumb dise conclusion zuuerdammen nicht wollen bewilligen, weil der doctorn grundt sey ex copulatiuis, welches gegenteyl ynn seinem ynhalt nicht mag war seyn, darumb der selbigen ein yglichs ketzerisch, yrrig odder ergerlich seyn muß. Da stunde auff Magister Paletz vnd sagte: „Es stehet das widderteyl, das diser copulatiuen stracks widderspricht, das ist: etlicher von disen artickeln ist weder ketzerisch, noch yrrig oder ergerlich, welcher aber ist ein solcher?“ Johann Huß antwort: „Beweret vor von einem yglichen die teyl ewers zusammen gefugten beschluß, so werdet yhrs wol finden. Doch diß alles vnangesehen,“ sprach er, „hab ich der artickel keinen nie halß- starrig gehalten odder noch halten will,“ sonder er hette darumb yhrer verdammung sampt andern magistern widderstanden vnd nicht dareyn verwilligt, denn er hab wollen horen von den doctorn guten grundt der schrifften vnnd grundtliche vrsachen, warumb doch solche artickel solten verdampt werden. * F IIII. EV 1415. Juni 7 v u ,XLII' Ed. — v tak v Ed. 22 Robert Hallam, arcibiskup v Salisbury.

Strana 181
NĚM. PŘEKLAD ZPRÁVY PETRA Z MLADONOVIC (I. REDAKCE). 181 (F 6) (F 6%) Weytter haben sie widder Johann Hussen diß gesatzt, daß Johann Huß, das eyn- feltige volck zu verfuren, freuelich gesagt hette, daß ynn Engellandt vil munche und an- dere magistri weren ynn einer kirchen, genant S. Pauls kirchen, zusammen kommen wid- der Magister Johann Wicleff vnd hetten yhn nicht kunnen vberwinden, sonder als bald were vber sie kommen ein wetterblick vnd donner vom hymel vnd hette die kirchen zurissen, daß auch die magistri vnd munche kaum weren daruon kommen vnd ynn die stadt Lunden geflohen. Vnd sprachen, diß hat Johann Huß gesagt, die yrrigen ketzerey Johann Wicleffs zubeweren vnnd glaubhafftig zu machen, darumb ist er mit solchen wort- ten herausgefaren gegen dem volcke vnd offentlich gesagt: „O wolte Gott, daß mein seele da were, da Johann Wicleffs ist.“ Darzu hat er weytter gesagt, es sey war, daß er vor zwelff iaren, ehe denn seine theologische bucher ynn Behemen gewesen sind, hetten yhm seine bucher, welche Jo- hann Wicleff ynn freyen kunsten geschriben, sehr wol gefallen, es sey yhm auch nicht anders bewust, denn daß gedachter Johann Wicleff eines guten lebens gewesen sey. „Aber ich weyß nicht, wo sein seele ist, ich hoffe, er sey heilig, vnnd furchte nicht, daß er vil- leicht verdampt sey2s, doch wolt ich ynn der hoff’nung, daß mein seele allda were, da die seele Johann Wicleffs ist.“ Vnd als Johann Huß diß ym concilio geredet hette, da hu- ben sie alle an yhn auffs hochste zuuerlachen vnd schuttelten yhre kopffe. Sie setzten auch weytter wider yhn, daß er die vrrigen bucher Johann Wicleffs sampt seinen anhengern gehanthabt vund auch andern beschutzern solcher yrthumb hilffe vnd furschub gethan. Darauff antwortt Johann Huß also, er hette keinen yrthumb des Wicleffs gehandthabt odder beschutzt, er wolle es auch hynfort nicht thon vnd sprach weytter: „Ich bekenn, daß ich keinen Behemen weyß noch gewußt hab, welcher ein ketzer gewesen oder noch sey; damit widderrede ich aber nicht, daß etliche Behemen mochten ketzer seyn.“ Sie setzten auch weyter widder yhn, nemlich wie er widderstanden hette der verdammung der bucher Johann Wicleffs, welche ynn der stadt Praga durch die docto- res, auch ym concilio zu Rome verdampt sind. Darauff hat Magister Johann Huß geant- wortt, daß er, als er durch den ertzbischoffe zu Praga2" vermanet ist worden, sampt andern, die bucher Johann Wicleffs bey yhn zulegen, habe er selbs sein buch hyn getra- gen vnd dem ertzbischoff vberantwortt vnd gesagt: „Hochwirdigster vater, sehet, ich vberantwortt euch meine bucher, vnd wo yhr eynigen yrthumb darynne findet, 'bitt ich, yhr wollet den selbigen zuzeichnen befelhen vnd wo der selbige yrrig erkent vnnd vber- weyset, so will ich den selbigen vor der gantzen gemeyn als vrrig verkundigen vnd widderruffen.“ Aber der ertzbischoff mit den seinen hat nichts yrrigs mugen anzeygen vnter allen disen artickeln vnd hat doch gebotten, solche bucher zuuerbrennen, welchs er doch vom bepstlichem stul nicht befelch hette. Derhalben habe er auch von solchem freuel, processen vund hendeln des ertzbischoffs an den Romischen hofe vnd an den bapst Alexander den funfften appellirt. Vnnd weil solche appellation gestanden, ist zwischen des der bapst Alexander gestorben. Darnach habe er fort an den bapst Johannem den XXIII, der itzt Balthasar von Coxa genant, appellirt. Do er aber nun bey den selbigen durch seine procuratores ynn zweyen iaren zu keiner verhore hat mugen kommen, hab er zu- letzt an Christum appellirt. Da fragten sie yhn ym concilio, ob er denn auch hette ein absolution vom bapst 1415 Juni 7 23 v lat.: ,timeo, ne sit dampnatus“. — 2 Zbyněk r. 1408.

Strana 182
182 HISTORY VND WAHRHAFFTIGE GESCHICHT... Johanne? Antwort Johann Huß: „Neyn“. Da fragten sie yhn, ob man denn auch an Chri- stum mochte appelliren? Antwortte Johann Huß: „Ich bekenne allhie offentlich, daß kein krefftigere vnnd gerechtere appellation seyn mag, denn an Jesum Christum.“ Da huben sie alle an auff zu lachen. Da sprach Johann Huß: „Wolan, wie wol yhr spottlich darzu seyt, so sag ich doch wie vor vnd yhr muget solchs mit gutem gewissen nicht leugnen, daß appelliren kan nicht krefftiger seyn, denn an Christum. Vrsach, die weil, wie die rechte sagen, daß appelliren sey von der beschwerung eines vntern richters an den ober- sten richter, daselbs hilffe zusuchen vnd anruffen. Wer ist aber ein krefftiger vnd ge- rechter richter, der den verdruckten vnnd beschwerten besser helffen kan, denn Christus? welcher weder betriegen kan, noch betrogen werden mag,“ Da25 verstumbten sie alle. Vnd stunde auff Magister Paletz vnd sprach also: „Magister Johann, daß euch nicht zugelassen ist zur verhore zukommen, sag ich, yhr redet ewr gewalt. Ist euch doch verhore angebotten ym Romischen hofe zu zulassen, daß aber yhr solt personlich er- schinnen seyn, wahr nicht billich, denn yhr waret der ketzerey sehr verdechtig." Vnd2s als Johann Huß wolte antwortten, fielen sie yhm ynn die rede vnnd legten yhm weyter andere falsche klagen auff, nemlich wie er geradten hette, seine widder- sacher mit dem leiplichen schwerdt zutodten, gleich als Moses. Johann Huß antwortt, daß yhm solches felschlich auffgelegt wurde, sonder er hette wol vermanet ynn seiner predigt aus S. Pauls lere von dem helm des heyls vnd schwerte des geistes, damit sie sich solten begurten vnd beschutzen zur warheyt des euangelions, vund hab weytter geredet vnd gesagt27: „Auff daß mich aber meine feinde nicht fangen, so sag ich nicht von dem leiplichen schwert, sonder von dem schwert, das da ist das wort Gottis.“ Da schrien sie yhn zornig2s an vnd sagten: „Was dienet das zu disem furnemen diser schrifft von Moyses schwerte, das ist das wort Gottis, wir horen wol, daß du das hierzu fuerest, wir2s fragen dich aber des nicht“. Weyter setzten sie widder yhn zu disem vorigen, daß als bald des andern tages an vilen ortten were angeschlagen worden, als wol zuuermuten, aus seinem gescheffte vnd anweysung, daß sich ein yglicher auff das sterckste vmb seine lenden mit seinem schwertte begurtten solte vund ein yglicher widder seinen bruder vund weder bruders noch nechsten verschonen. Da antwortt Johann Huß, es were yhm solche intimation ynn keinen wege bewust, were auch nicht der massen geschehen, wie er da beschuldigt werde. Weytter haben sie widder yhn gesetzet, daß Johann Huß mancherley yrthumb gepredigt hette, aus welchen ergernis entsprungen weren zwischen den prelaten vnnd dem volcke ym konigreich Behemen vnd den magistern vnd studenten zu Praga, daraus auch ein vngehorsam der vnterthanen gegen yhre oberherren, dadurch auch das bemelte collegium odder vniuersitet zu Praga zurstort worden were. Da antwortet Johann Huß vnd sprach, das solches nicht von seint wegen, sonder daß sie sich gewegert hetten, dem konige anzuhangen ynn der sache der absonderung vom gehorsam des bapsts Gregorii, auch daß sie nicht haben zu willen seyn wollen dem konige, der da billich die Behe- mischen nation mit dreyen stimmen begabt hette nach ynhalt der brieffe vnd sigill der stifftung solcher vniuersitet zu Praga, gleich als Paryß vnd Bononien gestifftet war, aber sie haben dem konige ynn solchem nicht wollen zu willen seyn vnd geschworen, daß ehe sie wolten zugeben vund nachlassen, daß die Behemische nation drey stimme solt (F 7) (F 7) (F 8) 1415 Juni 7 25 Tato věta dodána překladatelem a také následující řeč Pálčova podána volně. — 2 Místo: „Vnd als — klagen auff v lat. pouze: „Inter alia ponunt. — 2 V lat.: ,Et subiunxit se dixisse'. — 28 V lat. neni. — 2 Zakončení věty chybí v lat.

Strana 183
NĚM. PŘEKLAD ZPRÁVY PETRA Z MLADOŇOVIC (I. REDAKCE). 183 (F 8.) *G haben vnd die andern nation allein eyne, ehe wolten sie aus der vniuersitet Praga hyn- weg ziehen vnd dahyn zustudiren nicht mehr kommen. Solchen eyde haben sie mit vier grossen peenen, als meineyds, trewe vnd ehre vnd hundert schock groschen, bestetigt. Vnd Magister Johann Huß zeygete mit fingern auff einen, der hieß Albrecht Warentrape3: „Der war der selbigen einer, die da solchen eyde gethan hetten, vnnd war auff das mal dechant der facultet der freyen kunste.“ Der selbige stunde auff vnd sprach: „Hochwir- digen veter, auff daß Johann Hussen nicht, als habe er war geredet, geglaubt werde, bitt ich, yhr wollet mich auch horen.“ Aber man hat yhn 'nicht wollen horens. Vnter des stunde einer auff vnter yhnen, Naso genant32, vnd sagte: „Hochwirdi- gen veter, yhr wollet mich horen; weil Johann Huß der nation gedacht hat, ich hab des gut wissen, denn ich war auffs selbige mal bey dem konige zu Behemen, als die ma- gistri der dreyer nation zum konige von Behemen, welcher das mal auch Romischer konig war, kamen vnd baten, daß er sie bey yhrer alten gerechtickeyt, die sie von alter aus begabung des keysers hetten, erhalten wolt, vund er hat yhnen solches bewilligt. Aber darnach ist diser Johannes Huß mit Hieronymo vnd andern mehr zum konige kommen vnd haben yhn eines andern wollen vberreden. Da ist der konig zornig worden vnd zu yhnen gesagt: „Johann Huß, du machest mir alle wege zanck vnd zwitracht mit deinem gesellen Hieronymo, vnd sag euch, wo die nicht werden dareyn sehen, welchen es zu- gehort, solchs zu furkommen, so will ich euch ein fewer machen lassen“. Vnd's weyter hat diser Naso gesagt33: „Hochwirdigsten veter, yhr sollet auch wissen, daß vnser herre, der konig zu Behemen, yhnen nie ist holdt gewesen, sonder sie thon solches alles von yhnen selbs“, welche mich nun auch ynn seinem sichern geleyte vbel gehandelt haben." Darnach stunde auff der Magister Paletz vnd sprach: „Ja, hochwirdigsten veter, nicht allein die außlender, sonder auch "doctores yhrer eygnen nation sind aus yhrer verord- nung vertriben worden, welcher etliche nun ym lande zu Merhern sind auff disen heuti- gen tage.“ Johann Huß antwortt vnd sagte: „Es ist nicht war, daß sie meint halben ver- triben sind, bin ich doch auffs selbige mal zu Praga nicht gewesen, da sie weg gezogen sind." Da sprach der cardinal von Camerach zu Johann Hussen also: „Magister Johann, du redtest nechst ym thurn"5 vil gedultiger, denn du itzt thust, vnd wisse, daß deinss freche3s antworttss fur dich nicht ist.“ Johann Huß antwortt vnd sprach: „Hochwirdiger vater, wisset auch, daß sie auff das mal auch vil seuberlicher mit mir redeten, denn sie itzt thon. Itzt aber schreyen sie alle vber mich, darumb erkenn ich auch, daß sie all mein feinde sind.“ Da sprach der cardinal: „Wer schreyet dich an? horen sie doch zu vnd schweigen alle stille, wenn du redest.“ Johann Huß antwort: „Hetten sie nicht geschrien, so were yhnen nicht ynn vnsers herren des konigs vnnd ewrm namen bey der peen auß- zuschliessen aus diesem ortt vnd zuschweigen gebotten. Sind wir doch hie ym gerichte, es solten ia die andern schweigen, kan ich doch euch kaum horen reden vor yhrem geschrey." Item es ist yhm aufgelegt worden, wie aus seinen ergerlichen predigten ynn der o stadt Praga gefolget hat ein grosse auffrur, welche geschehen ist aus 'argelist vnd zu- 1415 Juni 7 30 Albert Warentrappe z národa saského. — 31 v lat.: „non est auditus“, — 3 Dr. Jan Náz, kanovnik Pražský, dlouholetý diplomatický jednatel Václava IV.; v. svrchu str. 48 pozn. 51. — 33 Tuto vložku dodal pře- kladatel. — a chybný překlad latinského: „sed illi sui graciani faciunt totum“. — 35 Totiž ve věži na Gottliebách; ve svých listech klade Hus (Doc. str. 107, 138, Novotný, Husova koresp. str. 263, 319, 339) tuto scénu k prvému slyšení, připomínaje, že dříve vytkl nepořádek a hluk v koncilu; srvn. Novotný, Hus II, 420 pozn. 1. — 38 dodává překlad.

Strana 184
184 HISTORY VND WAHRHAFFTIGE GESCHICHT... 1415 Junl 7 richtung Johann Hussen, also daß auch merckliche christliche gottsfurchtige menner be- zwungen sind, hinaus zuziehen vnd sich ausserhalb der stadt verbergen. Es sind auch ge- schehen etliche schlachten, beraubung, weychbrüche vund andere grewliche ding, welche alle bemelter Johann Huß mit seinem anhang zugerichtet hat. Darauff hat Johann Huß also geantwortt, daß solches nicht durch yhn, sonder der vrsach, daß die priester dem konige vund der vniuersitet nicht hetten angehangen ynn der sachen der absonderung vom bepst- lichen gehorsam. Derhalben hette der ertzbischoffe zwo meyl weges vmb Praga die gottlichen ampte zu halten verbotten. Derhalben were sanct Wentzels grab zu Rewdnitz beraubet worden3, so hetten die prelaten vnd andere priester dem ertzbischoffe gefolget. Vnnd darumb, daß sie es nicht mit dem konige wolten halten vnd die gottlichen ampt vben, sonder weren geflohen, so hette der konig zugelassen, daß andere yhrer guetter brauchen solten. „Solches ist aber nicht aus meinem befelch odder anweysung geschehen, sonder aus des konigs. Vnd bemelter Naso hub an vnd sprach: „Hochwirdigsten veter, nicht darumb, daß sie dem konige nicht angehangen hetten, sonder darumb, daß sie also beraubt worden warn, haben sie gebet'ten, daß der ertzbischoff die gottlichen ampt verbieten wolte und *Gn vmb des willen sind sie auch mehr beraubt worden." Vnd der cardinal von Camerach, welcher ynn diser sachen commissarius und rich- ter war, sagte: „Hie zu muß ich auch zeugnis geben. Als ich von Rom reyt3s, begegneten mir etliche prelaten aus Behemen, vand als ich sie fragt, was da newes were? antwort- ten sie mir also: O hochwirdigster vater, es gehet vbel zu ynn Behemen. Denn die gantze priesterschafft wirt yhrer lehen und guetter beraubt vnd vbel gehandelt.“ Vnd der car- dinal von Camerach sprach zu Johann Hussen: „Da du zum pallatio wurdest gefueret3, fragten wir dich, wie du werest her kommen? vnd du sagtest, du werest frey wilig her kommen vnd wenn du nicht hettest gern kommen wollen, so hette dich weder der konig von Behemen, noch vnser her der Romisch konig hieher zukomen zwingen mugen, noch yemand.“ Johan Huß antwortte vnd sprach: „Ja, ich bekenn es, ich hab gesagt, daß ich frey willig her kommen bin, denn so ich nicht hette wollen kommen, so sind so vil vnnd solche herren ym reich zu Behemen, die mich lieb hetten, ynn welcher schlôssern ich hette mugen verborgen bleiben, daß mich weder diser, noch ihener konig hette mugen zwingen her zu kommen“. Da ward der cardinal zornig vnd schuttelte den kopff vnd 'ver- wandelte sich sein angesicht vnd ynn dem grimmen sagt er zu denen ym concilio: „Se- het, welche freuele vermessenheyt.“ Da hub an herr Hanß von Clum vnd sprach zu de- nen, die vmb yhn her stunden, vnd von yhm murmelten, vnnd sagte: „Ja, das Magister Huß sagt, das ist war. Ich bin meins teyls ein armer ritter ynn vnserm konigreich, noch wolte ich yhn wol vor seinen feinden auffhalten ein iar lang, es were gleich lieb odder leyd, wem es wolt. Nun sind yhr ia vil vnd grosse herren, welche yhn lieb haben, die auch solche feste schlosser haben, daß sie yhn wol behielten, wie lang sie auch wolten, vor seinen feinden, ia auch vor disen beyden konigen". ZWischen" des saß ein notarius vnter dem cardinal von Florentz", der selbige schreib an einen yglichen artickel, so gelesen, vnd was darauff geantwort ward, vnd son- *GII „ chybně přeloženo: ,spoliato sepulero s. Wenceslai fugit in Rudnicz“. — 38 Vraceje se z Římského kon- cilu 1413, v. Tschackert, Peter von Ailli 171 n., Novotný, Hus II, 420 pozn. 2. — 33 totiž 28. listopadu. — 40 V druhé redakci tato slova (až po: von Rige ynn bewarung*) položena níže, až za vypravování o výkladu Zikmundově (před odstavec začinající slovy: „Sonnabents nach Marcelli', str. 186); srvn. svrchu str. 81, 82 pozn. x. — 41 Francesco Zabarella.

Strana 185
NĚM. PŘEKLAD ZPRÁVY PETRA Z MLADONOVIC (I. REDAKCE). 185 1415 Juni 7 *G II *G III derlich, das yhm der cardinal befalch zuschreiben. Ob er auch alles anschrib, was Jo- hann Huß bekante, weyß ich nicht, sonder das hab ich gesehen, daß er nach yglicher antwort, so sie mit Johann Hussen hetten, yhn etwas hieß anzeichen. Do42 sie yhm aber die andern artickel furhielten, antwortt Johann Huß darauff mit *GII solchen verklerungen und bescheyde, wie er endtlich thette, da sie yhm vberantwort wurden, wie sie solten verstanden werden. Als sie yhm nun die selbigen vnd vil andere artickel ynn seiner gegenwertickeyt furgehalten hetten, schieden sie von dannen vnd fuereten yhn widder zum gefencknis. Es hette yhn auch das mal sampt Magister Hieronymo der bischoff von Rige" ynn bewarung. Ehe denn er aber zum gefencknis gefueret ward aus dem concilio, sprach zu yhm der cardinal von Camerach: „Magister Johann, du sagtest nechst ym thurn“, du woltest dich dem concilio demutiglich vntergeben; drumb radt ich dir noch, du wollest dich ynn dise yrthumb nicht verwickeln, sonder wollest dich der straff vnd vnterweysung des hei- ligen concilij vnterlassen, so wirt das concillum auch nach barmhertzickeyt mit dir handeln." NAch disem hub an der konig, der45 da gegenwertig saß, vnd sprach: „Hore, Jo- hann Huß, es haben etliche gesagt, daß ich dir erst am XV. tage nach deinem gefencknis geleyt gegeben haben, vnd ich sage, daß es nicht war ist, denn ich wills beweysen mit fursten vnd vil andern, daß ich dir sicher geleyte gegeben habe, auch ehe denn du zu Praga bist außgezogen. Auch hab ich da selbs befohlen herren Wentzeln von Duba vnd herrn Hansen von Clum, daß sie dich solten allher bringen mit sicherm geleyt frey gen Costnitz zukommen vnd dir niemand gewalt thette, sonder sie solten dir offentliche ver- hore zulassen, daß du mochtest von deinem glauben antwortten; welches sie gethan haben vund haben dir allhie offentlich fridlich verhore gestattet; welchs ich yhnen dancke, wie- wol etlich sagen, daß ich einem ketzer oder einem, der ynn ketzerey verdechtig ist, nicht muge sicher geleyte geben. Derhalben wie dir hie der cardinal geradten hat, also radte ich dir auch, daß du nichts halßstarrig halten wollest, sonder ynn den sachen, so hie wider dich beweyset vnd du bekant hast, woltest dich gentzlich ynn gnade geben des heiligen concilij vnd sie werden vns zu ehren vnd vnserm bruder, auch dem konigreich zu ehren also mit dir handeln, daß du etlicher massen gnade befindest vund von yhnen busse ent- pfehest. Wo du aber die artickel wilt halßstarrig halten, furwar so werden sie denn wol wissen, wie sie mit dir handeln sollen. Ich hab yhnen auch zugesagt, daß ich keinen ketzer will hanthaben, ja ehe ich wolt einen, der ynn ketzerey halßstarrig ist, vertey- dingen, ich wolt yhn ehe selbs vund allein verbrennen. Drumb wolt ich dir radten, daß du dich aller ding dem heiligen concilio ynn gnade gebest vnd yhe ehe, yhe besser, ehe denn du tieffer dareyn verwickelt wurdest“. Da antwortt Johann Huss auffs erste vnd sprach: „Ich danck 'E K. M. des geleyts, das mir E. K. M. so gnediglich geben hat.“ Ynn solchen reden fielen yhm die andern ynn seine wortt, daß er gleich vergaß zuprotestirn, daß er nicht halBstarrig seyn wolle, sonder vberweyset seyn seines beschuldigten yrthumbs." Da stunde herr Hanß von Clum bey yhm vnd sprach zu yhm: „Magister Johann, antwort vnserm herren dem konig auffs ander auch“. Da sprach Johann Huß zum konige: „Durch- leuchtigster furst! E. K. M. soll wissen, daß ich frey bin her kommen, nicht eynigen yr- thumb zubeschutzen, sonder wo ich vnterweyset wurde, daß ich geyrret hette, wolt ich 12 Tato věta (,Do sie — verstanden werdent) chybi v lat. redakcich. — 4 Jan z Wallenrodu. “ na Gottliebách. — 45 ,der — sass není v lat. — 46 srvn. svrchu str. 49; v. d. Hardt IV, 209. — 4 přeloženo volně. 24

Strana 186
186 HISTORY VND WAHRHAFFTIGE GESCHICHT... 1415 Juni7 demutiglich mich der straffe vntergeben vnd bessern.“ Also“ nam dise verhore ein ende vnd stunden auff vnd giengen daruon. SOnnabents nach Marcelli, welcher war der VIII tag des Brachmonden, ward Johann Huß aber zur verhore gefurt ynn das bemelte refectorium, da selbs war der ko- nig auch gegenwertig mit etlichen cardineln, ertzbischoffen, bischoffen vund andern pre- laten, auch herr Wentzel von Duba vnd herr Hanß von Clum vnnd baccalaurius Petrus, yhr schreiber; da sind gelesen bey XXXIX artickeln, welche, als sie sagten, aus seinen buchern gezogen weren. Welche aber ynn form also stunden ynn seinen buchern, die erkante Johann Huß fur die seinen, welche aber nicht formlich heraus gezogen waren, die selbigen lase dargegen ein Engellender aus Johann Hussen buchern ynn form, wie sie darynne stunden. Vnnd wo etwas stunde, das denen ym concilio nicht gefiel, so sprach etwan der cardinal von Camerach zum konige vnd den andern: „Sehet, es stehet allhie vil fehrlicher vnnd yrriger, denn es aus seinen buchern außgezogen ist." Vnd es hat einer€ solche artickel gegen seine bucher gehalten vnd fleißig vber- sehen vnd hat befunden, daß yhr gar wenig formlich gesetzt sind gewesen, solcher mas- sen, wie sie ym buch stehen; welche aber formlich gesetzt sind gewesen, als ym buch stehet, da ist hyn an den rant des buchs gezeichnet worden das wort: „Est.“ Welche aber ym anfang, mittel oder ende verandert sind, ist auch neben angezeichnet mit disen wor- ten: „Non in forma“ etc. * GHI!" Juni 8 DIB SIND ABER DIE ARTICKEL AUS JOHANN HUSSEN BUCHERN GEZOGEN. Erstlich von der kirchen: ES ist allein eyn heilige kirche vnd christliche gemeyn, welches ist die gantze gemeyn der ausserwelten. Also stehet ym ersten vund andern capitel ym anfang. Ynn5° seinem original, wel- ches er mit seiner eygenen handt geschriben hat, stehetw 'also yhm ersten capitel: Aber die heylige gemeine christliche kirche ist die menig aller ausserwelten, sie seind gegenwertig, vergangen odder zukunfftig. Patet ex Augu. super Johann. et habetur XXXII questio IIII cap. Renarrat. Do ist geschriben, das gleich die selbige gemeine der ausserwelten hat geweret von anbegin der welt biß auff die aposteln vnd forthin biß auff den tag des iungsten gerichts. Denn er sagt also, das die kirche, welche hat geboren Abalč, Enoh, Noah vnnd Abraham, die hat auch geboren Mosen vnd die propheten, die mit der zeyt her nach kummen sind. Gleich als Paulus nie ist gewesen ein glid des teuffels, ob er wol etliche werck gethon hat, die den wercken der gottlosen sammlung gleich sind, der gleichen auch Petrus, ob er wol auß verhencknuß des Herrn inn einen schweren meyneid gefallen ist, das er doch krefftiger widder auffstunde. Also stehet im III cap. und wurt bewert: Denn als sant Augustin sagt, so ists bequem, das auch die ausserwelten inn solche sunde fallen. Auß disem folget nun, das zweyerley absunderung ist von der heyligen christlichen kirchen. Eine ist vnwiderrufflich, als die, welche Got hat versehen oder verwust zum ver- damnuß. Die ander ist widerrufflich, als etliche, welche vmb einer sund willen odder ir- *GV w tak na f. G 4 jako kustos; na f. G 5 položeno znovu mylně ,sicht. — X tak v Ed. 48 Tuto větu dodal překladatel. — O Patrně sám Petr z Mladoňovic. — 3 Věta následující opakuje vlastně, co předchází; snad měl překladatel dvoji předlohu.

Strana 187
NĚM. PŘEKLAD ZPRÁVY PETRA Z MLADONOVIC (I. REDAKCE). 187 rov 1415 Juni 8 * (G6.) tumbs von der kirchen abgesundert sind und doch durch Gottes genade widerumb busse thun vnd zum schaffstal Christi kummen, von welchen Christus selbs sagt Joan. X: Ich hab auch andere schaff, die nit aus disem schaffstal sind, die muß ich herzu furen, das es eine herd vand ein hirt werde. Diß wurt auch bewert durch sanct Augu[stin] vber den spruch Johan. am XI., das er die kunder Gottes, die zurstrewet waren, ynn ein versam- lete etc. ITem es wirt kein teyl von ym entlich abfallen darumb, das die liebe der verse- hung Gotes, welche es bindet, nit abfelt. Das stehet also ym buch: Drumbol das die lieb der ausserwelung, welche es bindet, nit abfelt, wie S. Pau- lus sagt 1 Cor. XIII vnd Ro. VIII. „Wir wissen, das den, welche Got lieben, alle ding zum besten dienen" vnd er schleust fur die ausserwelten vnd sagt: „Ich bin gewiß, das weder todt noch leben vns mag scheiden von der liebe Gotes, welche ist ynn Christo, vnserm herren etc." Darauß folget, daß gleich wie der abraum der kirchen, das ist, die verworffnen, heraußkommen vnd sind doch nicht auß der selbigen als stucke odder teyl der selbigen, weil yhrer teyl keins entlich abfelt, also auch mit den ausserwelten oben berurten etc. Eln ausserwelter, der nicht ist in Gottes gnaden nach der gegenwertigen gerech- (06) tigkeit, der ist allweg ein glied der gantzen gemeinen kirchen etc. Diß, sagten die ym concilio, sey ein irthumb, so mans verstehet von einem yglichen ausserwelten. Diß stehet yn seinem buch also ym funfiten capitel am anfang, do verklert wer- den mancherley weiß ynn der christlichen gemein zu sein, spricht er: Etliche sind zu der gemeinen versamlung nach einem vngestalten glauben vund nach der ausserwelung, als die ausserwelten christen, welche doch ytzt ynn lastern oder sunden sein werden, odder widderkeren vnd gnade erlangen. ITem kein stat der wirdigkeit odder men chliche erwelung odder eynich eusserlich zeichen macht einen menschen zu einem glied der heiligen christlichen kirchen, ym V cap. am ende. Diß stehet yn Johann Hussen buch nicht, sonder also: „Dise scherpffe wirt also erkant: Nemlich das man zu hertzen nimpt oder bewegt, was es ist yn der christlichen kirchen oder versamlung zu sein vund was es ist ein glied odder teyl der kirchen zu sein," die" bereitung der gnaden ym gegenwertigen vnd der glorien ym zukunfftigen leben, das ist nit ein stat der wirdigkeit oder menschliche er- welung, oder yrgent ein eusserlich zeichen, so doch Judas Iscariot, vnangesehen Christus erwelung vnd alle zeitliche hohe gaben ym zu seinem apostelampt gegeben, nit zu einem warhafftigen iunger Christi gemacht, wie wol ynn auch das volck dafur gehalten hat. Sonder er war eyn wolff mit einem schafffell bedeckt, als sanctus Augustinus sagt, wie obgemelt." EJn verworffner ist nimmer meher ein glid der mutter der heiligen kirchen. cap. IIII. Diß stehet also in seinem buch: „Kein verworffner ist ein glid der mutter der heiligen christlichen kirchen“, vnnd bewert das selbige mit dem wort des Psalmen: Ich bin iung gewesen vund nun alt worden, vund hab keinen gerechten verlassen gesehen. y ,zu sein. Die“ omylem Ed. ai začátek článku vynechán a také v další části překladatel mění a dodává, měv asi jinou před- lohu, srvn. svrchu str. 85. — s překladatel vynechal následující: et quod membrum ecclesie sancte katholice facit predestinacio'. — 5a Ps. 36, 25. 24.

Strana 188
188 HISTORY VND WAHRHAFFTIGE GESCHICHT... 1415 Junl 8 Vnd darnach durch den aposteln zu den Ephesern am funfften": Christus hat die ge- meine geliebet etc. vnd mit sanct Bernhard super Cantica sermone XII, do er sagt55. Die gemeine ist Christus leib vnd ist yhm viel lieber, denn der leib, welchen er ynn todt gegeben hat. Vnd hernach ym funfften capitel gibt er doch nach, das die heilige kirche odder versammlung ist gleich, als ein ehrn deß herren, ynn welcher nach dem glauben sind bose vnd gute, verworffne vnd ausserwelte vndereinander gemengt, die ausserwelten als der weitze, die verworffne aber als sprewe, als daß euangelion vnd sant. Aug. außlegung sagt. JVdas war nie ein warer iunger Christi cap. V, sonder5s als ein verworffner war ehr mit einem schafffell bedeckt, als sanct Augustin bewert, als er das wort handelt in der ersten canonicen Johann am andern capitel57: Sie sind von uns außgangen, sie waren aber nicht auß vns, vnd daß euangelion sagt5s: Christus wust von anbegin, welche glau- big weren vnd wer der were, der yn verrathen wurde; vnd sagt weitter: Darumb hab ich euch gesagt, niemant kumpt zu mir, es sei ym denn von meinem vatter gegeben; der halben sind yr viel seiner iunger hinweg gegangen, vnd haben hinfort nicht meher mit yhm gewandelt etc. Sind nun dise nicht auch iunger Christi genant? Aber doch waren sie nicht rechte iunger, denn sie blyben nicht ynn seinem wort. Nach dem der herr sagt: So yhr werdent bleiben yhn meinem wort, so seit yhr meine iunger; weil sie aber darinn nicht bestendig waren, kundten sie auch nicht seine iunger sein, vnnd also auch nit warhafftige kinder Gottes, ob sie wol gleich dafur angesehen wurden5. ITem die zusamenruffung der außerwelten, sie sind gleich ynn der gnade odder nicht nach der gegenwertigen gerechtigkeyt, ist die heilige gemeine christliche kirche, vnd nach der weise ist die kirche ein artickel deß glaubens, cap. VII. Stehet also yhm buch geschriben: „Aber zum dritten mal wurt die kirche ver- standen fur ein zusamenruffung der außerwelten, sie sind gleich ynn der 'gnade nach der gegenwertigen gerechtigkeit oder nicht: vnd nach der weise ist die kirche ein artickel des glaubens, von dem der apostel zun* Ephesern sagt€°: Christus hat die gemeine ge- liebet vnd hat sich selbs fur sie gegeben etc. In der antwurt aber, die er mit seiner hand geschriben hat€, stehet also: „Vnd die ist die christlich versamlung ym gegenwurff der artickel des glaubens, welchen wir festiglich glauben sollen, nach dem als wir sagen: Ich glaub die heilige christliche kirche, vand von der selbigenn lauten die spruche der heiligen ym anfang des tractats von der kirchen“. 1Tem Petrus ist nicht gewesen, ist auch nit ein haupt der christlichen kirchen. Diser spruch steet nicht ym buche, sonder also: „Es wirt nach gelassen, das Petrus vom felsen der kirchen, welcher Christus ist, gehabt hat demut, armut, bestendig- keit des glaubens vnd entlich die ewige seligkeit, aber das auß disem wort des euange- lions: auff disen fels wil ich meine kirchen bauwen etc. Christus hette wellen die gantze streitende kirchen auff die person Petri bawen, dem widdersprechen der glaub des eu- angelij vnd die außlegung S. Augustin; vnd sagt, „Das auff den felsen, welcher Christus ist, von welchem Petrus bestendigkeit des glaubens empfangen, hat Christus wol'len seine “(08) kirchen bawen, weil Christus ist das haubt vnd der grund der gantzen kirchen." ITem So der, welcher Christi vicarius genant wirt, dem herren Christo ym leben (G7) 1(07) 5 Eph. 5, 25. — 5s Bernard, Super cant. serm. XII (Migne 183, 831). — 5 Překladatel, vynechav opravnou poznámku Petra z Mladoňovic, přeskočil ihned do vlastního znění článku; v. svrchu str. 86. — 57 1 Joh. 2, 19. — 58 Joh. 6, 65—66. — 5 Překladatel vynechává odkaz na Chrysostoma. — 60 Eph. 5, 25. — 6 Odpověď na artikuly Pálčovy, v. Docum. 207—208.

Strana 189
NÉM. PŘEKLAD ZPRÁVY PETRA Z MLADONOVIC (I. REDAKCE). 189 1415 Juni 8 *(G 8) *H nachfolgt, so ist er sein vicarius odder stathalter: so er aber vngleiche wege geet, so ist er ein bott des widderchrists vnd ist Petro vnd Christo, vnserm herren, widerwertig vund ein stathalter Jude Iscariot, cap. IX vnd XIIII. Diß stehet nit yn forma also ym buch, sonder ym IX cap. steet also geschriben: So der, welcher Petri vicarius sich nent, Petro ynn tugenden vnnd Christo ym leben gleichformig folgt, so glauben wir, das er ein wahrhaftiger vicarius vnd stathalter Petri vnd ein furnemlicher bischoff der kirchen ist; so er aber nit also thut, ist er ein bott des widderchrists vnnd Christo widerwertig. Davon schreibt S. Bern. zum bapst Eugenio ym IIII buch 2: „Vnder des du pastor oder hurt zeuchst einher vund mit so mancher- ley farben vmbgeben, was haben aber die schaff dovon? so ichs dorffte sagen, so ist das mehr der teuffel, denn der schaffweyde; denn also hat S. Peter nit gethon. S. Paul hat auch nit also gespilt“; vnd sagt weiter: „Entweder leugkne odder erzeyge dich dem volck, das du ein hirt seyest; du wirst freylich nicht leugknen, anders wurdest du dich auch verleugknen ein erbe sein des, welchs stul du besitzest“. Vnd weiter sagt er: „Ynn den dingen bist 'du Constantinus vnd nicht Petrus nachfolger“. Item ym XIIII cap. ist also geschriben: „So der bapst nicht ynn gleichen sitten sant Peters lebet vnd dem geitz nachgeet, denn ist er ein vicarius Jude Iscariots, welcher den solt, die boßheit geliebt hat vnd ver- kauffte vnsern herren Jesum Christum“. Vnd als diß gelesen was, sahen die obersten des concilij einander an vnd lechel- ten vnd schuttelten die kôpffe. ITem. Alle geistliche wucherer, Latinisch symoniaci, vnd priester, so ein lesterlich leben furen, die halten als vngleubige odder vntrewe süne vngetrewlich von den VII sacramenten der kirchen, von den schlusseln, ampten, bannen, sitten vnd brauchen vnd heiligen dingen der kirchen, von der ehrbietung der reliquien, vom ablaß vund ordnungen ynn der kirchen. Im XI cap. Diß aber stehet nicht also ym buch, sonder also: „Disen misbrauch der gewalt brauchen auch die, welche die heiligen weihung kauffen vnd verkauffen, bistumb, thumereien vnd pfarren mit geistlichem wucher vnd die fur die sacrament vnbequemlich zeitlich etwas foddern, die yhme geitz, wolust, ynn vnkeu- scheit vnd yhn€ andern lastern leben, die verunreinigen die gewalt der priesterschaft. Denn ob sie gleich bekennen, das sie Gott kennen, so leugnen sie doch seiner mit 'yhren wercken, als sanct Paulus sagt zu Timotheo.'s Auch so glauben sie nicht ynn Gott, also halten sie auch als die vnglaubigen kinder von den sieben sacramenten der kirchen, von schlusseln, ampten, banne, sitten vnd andern heiligen dingen der kirchen, ehrerbietung der reliquien, ablas vnd weyhung ynn der kirchen, das ist offentlich. Denn sie verachten den namen Gottis als Malachias sagt.“ Zu euch, o yhr priester, die yhr verachtet meinen namen, vnd habt gesagt: Warynne haben wir deinen namen verachtet? Yhr opffert auff meinen altar vnreyne brodt.65 ITem. Die bepstliche wirdikeyt ist von den keysern herkommen, ym dreyzehende capitel. Vnd darnachz: Des bapsts ankunfft vund auffsatzung ist von der gewalt des keysers herkommen. Der erste spruch wirt nicht also ym buch funden, aber der ander stehet darynne. Vnnd wirt bewert ym geistlichen rechte XVIa distinctione Constantinus; da redet 1, 6—7. z „darnch“ Ed. — a tak misto XCVI. Bernhard ad Eug. lib. IV., Migne PL 182 str. 775—776. — " má býti „Tito (1, 16). — “ Malach. — 6 Další odkazy vynechány.

Strana 190
190 HISTORY VND WAHRHAFFTIGE GESCHICHT 1415 Juni 8 das Decret also: Wir geben yhm keyserliche gewalt vnd krafft vnd ehrwirdickeyt, daß er furstenthumb vnnd obrickeyt soll haben vber die vier stüle Alexandria, Antiochia, Constantinopel vnd Hierusalem. Daß er der oberst vnd ein furst vber alle priester der welt seyn soll etc. Da sihet man, daß die an kunfft des bapsts von keyserlicher gewalt herkommen ist. Doch hernach ym selbigen buch am XIIII capitel ist beschlossen, daß der bapst on mittel von Gott vnd nicht von einem menschen, der nicht Gott were, oder von einem puren menschen seine hohe wirdickeyt hat, aber er muß die selbigen demu- tiglich verdienen, nicht mit grosser pracht. Vnd als nun diser artickel gelesen war, stunde Johann Huß auff vnd sprach: „Also sag ich, daß diß war sey, was zum eusserlichen schmuck vnnd zeytlichen güttern gehoret, welche der kirchen gegeben sind also, vnd ynn selbigen hat bepstliche wirde yhren vrsprung von dem keyser Constantino, welche auch hernach andere keyser be- stettigt haben, als denn das Decret an seinem ort außweyset. Aber was dem geistlichen ampt vnd regiment der kirchen zugehort, da hat die selbige wirde yhr ankunfft on mitte von vnserm herren Jesu Christ“. Da sprach der cardinal von Camerach: „Ist doch bey Constantinus zeytten ein gemeyn concilium versamlet gewesen, darynne wirt das decret vmb ehren willen Constantino zugeschriben. Warumb sagt yhr denn nicht billicher, es sey des bapsts gewalt mehr von dem concilio, denn von dem keyser herkommen? Johann Huß antwortt: „Wie ich geredet habe, vmb der begabung willen, die vom keyser kommen ist oder die der keyser dem bapst gethon hat". Item. Niemand mag on Gotliche offenbarung mit guter vernunfft von sich selbs -Hu odder von einem andern sagen, daß er sey das haubt auch einer besondern kirchen, ym dreyzehenden capitel. Diß stehet also ym buch; vnd folget bald darauff also: „Wiewol so er recht lebt, hoffen soll, er sey ein geliede der heiligen christliche kirchen, welche ist eine braut Christi, nach dem als Ecclesiastici geschriben stehet:" Niemand weyß, ob er der gnaden odder des haß wert ist. Vnd ym euangelio Luce:7 Wenn yhr alle ding thut, die euch zuthon gebotten sind, so sagt: Wir seynd vnnuttze knechte. Item. Man muß nicht glauben, daß diser odder yrgent ein Romischer bischoff sey das haubt yrgent einer sonderlichen kirchen, es hette yhn denn Gott ausserwelt odder darzu versehen. Diß stehet ynn form also ym buch vnd wirt also bewert:“ „Denn wo das also were, wie oben berurt, so wurde der christliche glaub betrogen vnd ein christ muste lugen bekennen, weil die kirche betrogen ist ynn Agnaten."" Diß beweret auch Sanct Augustinus ym buch de decem cordisb. ITem. Die vicarische gwalt des bapsts ist vergebens, es sey denn, daß sich der 'Hu- bapst ynn sitten vnd leben Christo oder Petro vergleiche, sonst on das entpfecht er nicht von Gott die gewalt eines schaffners, denn darzu ist kein andere bequemere folge, ym XIIII capitel. Diß aber stehet nicht ynn form also ym buch, sonder wie hernach folget:7 „Weil ein vicarius, nach dem er ein vicarius ist, soll vben das ampt des, von welchem er sein ampt entpfangen hat, derhalben ist not, daß er sich on mittel ynn sitten vergleiche dem, des ampt er furet, sonst wurde solche seine gewalt ynn yhm vergebens VH b ,cordibus Ed. se Eccles. 9, I. — 87 Luc. 17, 10. — “ Op. I, 221. — Mělo by býti „Agnetent; miněna povídačka o t. zv. papežce Johanně, již ovšem Hus, jako celý středověk, věřil. — 7° Op. I. f. 222.

Strana 191
NĚM. PŘEKLAD ZPRÁVY PETRA Z MLADONOVIC (I. REDAKCE). 191 1415 Juni 8 * H III “HIT seyn. Daraus folget ein solche bewerung geschlossen: Ein mensch ist des stathalter, wes ampt er versorget, von welchem er auch rechtlichen befelch entpfangen hat. Es versorgt aber niemand Christi vnd S. Peters ampt auff erden, er folge yhnen denn nach ynn sitten, weil kein andere nachfolgung bequemlicher ist, er nimpt auch die gwalt nicht anders von Gott, denn die gewalt eines schaffners. Darumb zum ampt des vicarien ge- horet auch die vergleichung der sitten vnd die gewalt des, so yhn darzu gesetzt hat." Als diser artickel gelesen ward, stunde Johann Huß auff vnnd sprach also: „Das verstehe ich also, daß die gewalt ynn einem solchen bapst vergebens sey des verdiensts oder lohns halben, welches darauff folgen solt vund doch nicht folget, aber nicht ynn dem, das dem ampt zugehort.“ Vnd sie antwortten yhm also darauff: „Wo ist dise glose ynn deinem buch?“ Johann Huß antwortt vnd sprach: „Ja sie ist ym II cap. widder den Magister Paletz“; vnd se lechelten vnnd sahen eynander an vund schwigen still. ITem. Nicht darumb, daß der bapst S. Peters stathalter ist, sonder daß er reychlich begabt ist, drumb ist er der allerheiligst. Diser artickel ist nicht ym buch, sonder ym mittel ist er verandert vnd ym ende zerbrochen. Aber also stehet ym buch:7 Nicht darumb, daß er S. Peters stadt versorgt vnd darumb, daß er reychlich be- gabt, ist er der heiligst, sonder so er Christo nachfolget ynn demut, gedult, vnschuld vnd arbeyt vnd ynu der liebe, ist er heilig etc. ITem. Die cardinel sind nicht offenbare vnd rechte nachkommen der andern aposteln Christi, es sey denn, daß sie nach der weyse der aposteln leben vnd halten die gepot vnd redte vnsers herren Christi; ym XIIII cap. Diß stehet formlich also ym buch vund wirt also bewert:7 „Denn wo sie anderß wo hineyn steygen vnd nicht eyngehen durch die rechte thüre, vnsern herrn Christum. so sind sie diebe vnd morder, als Christus sagt Joh. X: Wie"s vil yhr kommen sind, sind diebe gewesen.“ Darauff sprach der cardinal von Camerach: „Sehet, allhie stehet es schwerer ym buch, denn es geartickelt ist“ vnnd sprach zu Johann Hussen: „Yhr habt keine masse gehalten ynn ewrem predigen vnd schreiben, yhr solt ia ewre predigte nach der art der zuhorer gerichtet haben. Lieber was ists doch not gewesen, dem volcke von den cardineln zusagen odder widder sie zupredigen? weil yhr keiner gegenwertig war! Solches solt yhr ynn yhrer gegenwertickeyt geprediget haben, es machet vnter den leyen mehr ergernis, denn besserung.“ Darauff antwort Johann Huß: „Hochwirdiger vater, darumb, daß ynn meinen predigen sind gewesen priester vnd andere gelerte menner, drumb hab ich solche ding beweget, auff daß sich gegenwertige vnd zukunfftige vor solchem zuhůten wissen.“ Da sagte der cardinal zu vhm: „Yhr thut vbel, denn mit solchem predigen wollet yhr den standt der kirchen zu nichte machen." Item. Kein ketzer soll vber die straffe der kirchen dem weltlichen gerichte ge- lassen werden, mit leiplichem tode zustraffen. Diser spruch stehet nicht ym buch, sonder also:" „Schemen solten sie sich yhrer nerrischen vund grewlichen vergleichung, sonderlich weil Christus der herre, beyder Testament ein bischoff, nicht hat wollen eusserlich richten, oder einen vngehorsamen mit leiplichem tode verdammen. Von dem ersten steht geschriben Luce am XII: O75 mensch, wer hat mich zu einem richter vber euch ge- setzet? Vom andern sagt Johannes am VIII, daß Christus sprach zur ehebrecheryn, “H IIHI 1 Op. I. f. 223. — - Op. I. f. 223. — €3 Joh. 10, 8. — " Op. I. f. 228. — 1s Luc. 12, 14.

Strana 192
192 HISTORY VND WAHRHAFFTIGE GESCHICHY ... 1415 Juni 8 welche die Phariseer des todes schuldig sagten nach dem gesetze, also: Ich7s verdamme dich, weib, auch nicht. Vnd obgleich die doctores sagen wolten, es dienete nicht zur sachen, denn das gesetz sagt:" Wer hoffertig ist vnd will dem gebot des priesters nicht gehorsam seyn, der soll des todes sterben. Aber dargegen wollen wir der form ym eu- angelio ein anders geben, das Christus gelert hat Matt. XVIII: Sundigt"s dein bruder wider dich, so straffe yhn zwischen dir vnd yhm; hort er dich nicht, so nim zu dir noch einen; vnd entlich schleußt Christus also: So er die gemeyn nicht horet, so halt yhn als einen heyden vnd zolner. Welchem hat diser oberste bischoff des gesetzs solches gesagt? Freylich Petro, der nach yhm ein zukunfftiger bischoff seyn solt, daß er die yrrigen freundtlich solte straffen, einen vngehorsamen vor gezeugen scharff anreden vnd denn, so er ym vngehorsam verharrete, der gemeyne solt offenbar machen. Vnd ob er ym vngehorsam halßstarrig verstockte, solt er yhm doch nicht den leiplichen tode an- legen, sonder als einen heyden vnd zolner meiden." Vnd Johann Huß sprach weiter zu yhnen: „Ja ich sag noch, daß ein ketzer, der ein solcher ist, soll erstlich gutlich vnd demutiglich mit der heiligen schrifft vund gutem grunde daraus gezogen, vnterricht werden, als sanct Augustinus vnd andere ge- than haben, welche mit den ketzern disputirt haben. Wo sie aber nicht wolten ablassen von yhrem yrthumb, wo sie also vnterweyset sind, so sag ich, daß solche sollen leip- lich gestrafft werden, aber doch sollen solche zuuor mit schrifften vnterweyset werden." Ynn des haben sie aus seinem buch ein klausel gelesen, ynn welcher er hefftig redet widder solche itzt gemelt, nemlich die die yrrigen dem weltlichen gerichte vberantworten, zustraffen vnd spricht, daß sie ynn solchem fall eben gleich sind den hohen priestern, schrifftgelerten vnd Phariseern, welche zu Pilato sagten: Vns zimpt nicht, yemand zu- todten, vnnd vberantwortten yhm doch Jesum, derhalben sie grôsser morder waren, denn Pilatus, wie denn Christus selbs bezeugt, als er sagt zu Pilato:"" Der mich dir hat vber- antwort, der hat sein grôsser sunde etc. Da schrien sie yhm so bald mit grossem ge- tummel zu vund sagten: „Welche sind denn solchem gleich? sind es die, welche einen ketzer der weltlichen handt vberanworten?“ Johann Huß antwort: „Ja, welche einen vnschuldigen zum tode der weltlichen handt vberantwortten, wie die hohen priester, Phariseer vnnd schrifftgelerten an Christo gethan haben, welchen sie Pilato vber- antwortten.“ Vnd sie sagten: „Neyn, Neyn, redest du doch hie von den lerern.“ Vnd der cardinal von Camerach sagt: „Diß sind vil schwerere ding, denn die, so geartickelt sind. die selbigen haben furwar diß auffs gelindest geartickelt." ITem die edlen der welt sollen die priester zwingen, das sie haltenn das gesatz Christi, ym XXVII cap. Diser spruch stehet nicht ym buch, sonder also, wie folget:8° „Zum vierdenn wuntscht vnnd predigt vnser teyl, das die streitende kirch lauter ynn yhren teylen, wie sie der herr geordnet hat, vereinigt sey, nemlich das sollichs priester sind, so das ge- setz Christi fleiBig haltenn, das weltlicher adel sey, welchs disen beiden teylen nach dem gesetz Christi diene." ITem der kirchlich gehorsam ist ein ghorsam, als yhn die priester der kirchen erfunden haben on bewerung der heiligen schrifft, ym XVII cap. Aber also steet ym buch:81 „Es ist dreierley gehorsam: Geistlicher, weltlicher vnd kirchlicher. Der geistlichen c tak v Ed. 16 Joh. 8, 11. — " Deut. 17, 12 — is Mat. 18, 15—17. — " Joh. 18, 31. — s° Op. I. 231. — 81 Op. “HIII. "HV I. 233.

Strana 193
NĚM. PŘEKLAD ZPRÁVY PETRA Z MLADONOVIC (I. REDAKCE). 193 1415 Juni 8 (H 6) * (H 6°) gehorsam ist der, do lauter nach Gottes gesetz auß pflicht vnd schult geleistet wurt; vnder dem selbigen haben gelebt die aposteln Christi vnd sollen auch leben all christ- gleubige. Der weltliche ist ein gehorsam, welchen man nach eusserlichen odder burger- lichen gesetzen schuldig ist. Der kirchliche aber ist ein gehorsam, als yhn die priester der kirchen erfunden haben on außgedruckte bewerung der heiligen schrifft. Der erst gehorsam schleust fur sich selbs das bose auß, beyd des gebieters vnd des gehorsams halben, vnd vom selbigen sagt die schrifft Deut. XXIIII: Du'2 solt thun, was dich werden leren die priester des Leuitischen geschlechts nach dem ich yhnen gebotten hab“ etc. Johann Huß aber hat aldo seine meynung verklert, das es sey gesagt von dem, das die priester gebietten, welchs gar ynn der heiligen schrifft nicht ist außgedruckt vund ist auch dazu dem gesetz Gottes entgegen. ITem. Das einer, der von dem bapst verbannet ist, so er das gericht des bapsts vnd des gemeynen concili on hindan gesatzt zu Christo appelliert, so schadt yhm solcher ban nit, ym XVIII cap. Diser artickel ist nicht ym buch, sonder ym gemelten cap. hat er angezeigt viel beschwerung, do mit er vndd die seinen belestigt vnnd sonderlich, das yhm offentlich ver- hore versagt sey, schreibt er also:ss „Wenn ich von einem bapst an den andern, nem- lich an seyne nachkommen appelliert hab, so hat michs doch nit geholffen. Vnnd vom bapst an ein concilium zu appellieren, wirt lang vnd weitleufftig vnd bringt ynn solcher beschwerung kein ge€wisse hulffe, der halben hab ich an das haubt der kirchen, das ist an den herren Jesum Christum, zu letzt appelliert, der selbige ist furwar die sachen zu entscheidenn viel geschickter, denn yrgent ein bapst, weill er nicht yrren mag vnd kan auch nicht versagen dem, der mit fleiß bittet, die gerechtigkeit vnnd mag auch nicht verdammen einen menschen, der seinem gesetze vnderworffen ist, on schuld." Vnnd als diser artickel gelesen ward, sprach Johann Huß: „Ich bekenne, das ich an Christum appelliert hab zu aller letzt, do man mich durch meine procuratores zwey gantze iar zu Rom nicht hat wellen horen.“ Do sprach der cardinal von Camerach: „Wolt yhr denn vber Paulum sein, welcher alls er zu Jherusalem beschwert wardt, nicht an Christum, sonder an den keyser appelliert hat?“ Magister Johann Huß antwurt also drauff: „Ja eben recht, so diß yetzt einer thete, der wurde fur einen ketzer ge- halten; doch hat sanct Paul sollichs nicht aus eignem furnemen, sonder auß Christus willen an den keyser appelliert, welcher yhm erschein vnd sprach zu yhm: Sey besten- dig, denn du must auch gen Rom kommen.“ Do't haben yhn die ym concilio noch eins gefragt, vnd Magister Johann Huß hat bekant, das zur letzt noch keine krefftiger appellatio sey, denn an Christum, vnd zeigte des die vrsach an, wie obgemelt. Vnnd do huben sie an alle ynn zu verlachen vnd hielten yhm fur sein ampt vnd fragten yhn, warumb er meß gehalten het, weil er ym bann gewesen wer. Johann Huß antwurt vnd bekante, er hets gethon, aber solcher bann sey durch die appellation auffgehaben gewesen. Vnnd sie fragten yhn, ob er auch ein absolution vom bapst gehabt hette. Sagt er: „Nein." Vnd der cardinal von Florentz85 befalch sollichs dem notarien, der bey seinen fussen saß, anzuzeichnen, wie er sunst auch ynn andern stucken, die ym gefielen, zu thun pflegte. ITem. So ein mensch gotloß ist, was er thut, das thut er gotloß, ist er aber frum odder gerecht, was er thut, das ist auch gut vnd gerecht; ym XIX cap. HV. d v Ed. dvakrát. s2 Deut. 24, 8. — s3 Op. I. f. 235 (kap. 19). — s Překladatel mění poněkud znění předlohy. — s5 Francesco Zabarella. 25

Strana 194
194 HISTORY VND WAHRHAFFTIGE GESCHICHT... Also stehet ym buch: 86 „Die menschlichen werck on mittel werden in zwey teil geteilt. Nemlich das sie ge- recht odder vngerecht sind. Der halben ist kunt, so ein mensch gerecht ist, was er thut, das ist auch gerecht, ist er aber gotloß odder vngerecht, was er thut, das ist auch vnge- recht vnd gottloß. Denn gleich wie das laster, welchs ein todsund genant wirt, alle werck des menschen zu nicht macht, also macht auch die frumkeit odder gerechtigkeit des menschen all seine werck gut vnnd lebendig. Also das der mensch, der ynn Gotes gnaden ist, als man sagt, bettet vnd verdienet, er schlaff oder wach, odder was er thut, als S. Au- gustin sagt, auch Gregorius vnd andere. Auch ists offenbar ym euangelio Luce VI: So87 dein auge, das ist dein meinung, einfeltig vnd vngefelscht ist durch die sunde, so ist dein gantzer leib, das ist der gantze hauffe deiner werck, liecht, das ist gut vnd angenem. So es aber schalckhafftig wirt sein, so wirt auch der gantz leib finster sein. Sant Paul sagt auch II. Chor. X: Irss sollet alles thun zum preiß Gottes vnd I. Chorin. ult.: 8° Alle ewere ding sollen ynn lieb geschehen etc." Als nun diser artickel volendet was, sprach der cardinal von Camerach: „Spricht doch die schrifft also, wir haben also gesundigt. Vnd am andern orth:2° So wir werden sagen, wir haben keine sunde, so betriegen wir vns selbs etc. So wurd aus disem ia folgen, das win alzeit vbel theten?“ Johann Huß antwurt vnd sprach: „Do redt die schrifft von den teglichen sunden, welche doch nicht außtreiben die vbung der gerechtigkeit von einem menschen, sonder sie leiden sich miteynander.“ Do sprach einer, Magister Wilhelmus genant:" „Die selbigen sund aber leiden sich nicht mit einem gerechten, gute werck.“ Do beriefft sich Johann Huß auff einen spruch S. Augustin vber einen Psalmen, der also lautet: So du dich voll wein fullest, wie vil gleich dein zung mit lobe erschallet, so lestert doch dein leben etc. Aber sie haben yn nicht wollen lassen außreden, sonder haben yhn an geschryen vnd gesagt: „Ey das thut nichts zur sachen." ITem. Ein priester, der nach dem gesetz Christi lebet vnnd weiß die schrifft vnd hat auch den muth, das er dem volck nutz sein wolle, der soll predigen, vnangesehen, ob er darumb verbannet werde; vnd bald hernach: So der bapst oder ein ander prelat einem solchen priester, der dazu geschickt ist, zu predigen verbeute, der soll nicht ge- horsam sein; ym XX cap. Diß stehet also ym buch:92 „Vnangesehen das yhm der bann mutwilliglich gedrawet oder gleich bereit vber yhn gefellt ist, so soll ein christ gleichwol die gebott Gottis erfullen. Diß ist offenbar auß dem beschluß S. Peters vnd der andern aposteln Act. am V cap: Man"s muß Got mehr gehorsam sein, denn dem menschen. Auß disem volget, das ein priester Christi, der nach seinem gesetz lebt vund weiß die schrifft vnd hat das gemuet, das er dem volck nutz sein wol, der soll predigen, vnangesehen einen mutwilligen bann. Denn das wort Gottis zu predigen, ist den priestern gebotten, wie der apostel bezeugt am genanten ort vund sagt:" Vnns hat Gott gebotten, zu predigen vnd gezeugkniß zu geben etc. vand Math. X hat 5 Christus seine iunger gesant vnd yhnen befohlen: vff dem weg der heyden solt yr nit gehen. Vnd hernach:" Geht hin, predigt vnd sagt: das reich Gotis kumpt herbey. Diß ist auch offenbar Luce am IX vnd X cap. Es beweiset es auch S. Augustinus ynn der vorrede seiner predig, als er sagt:" Es synd wenig priester, die das wort Gottis (H 7) (H7) 1415 Juni 8 (H 8) se Op. I. f. 238°. — 57 Luc. II, 34 — ss 2 Cor. 10, 31. — 53 I. Cor. 16, 14. — 3° 1. Joh. 1, 8. — 91 M. Vilém Corne. — 9 Op. I. f. 244. — 93 Act. 5, 29. — si Act. 10, 42. — 95 Mat. 10, 5. — * Mat. 10, 7, Luc. 9, 2 ad, 10, 1 ad. — 9 Nepodařilo se mi zjistiti.

Strana 195
NĚM. PŘEKLAD ZPRÁVY PETRA Z MLADONOVIC (I. REDAKCE). 195 * (11 8) * J recht predigen, aber vil sind yr, welche das zu yrem verdamniß schweigen. Diß sagt auch S. Hieronimus vber das XXX cap. Ezechiel, vnd S. Gregorius ym hirtenbuch am XV cap. Auch ynn geistlichen rechten vorleibt XLIII Dis. Sit rector. S. Isidorus ym dritten buch de summo bono, welche spruch ynn seynem buch weiter verclert synd. Zum andern teyl aber wirt gesagt bey dem ende:" „Darauß ist offenbar, das einem priester zu predigen, einem reichen almusen zu geben nit mittelwerck synd, sonder sie synd yhm zu thun gebotten. Es ist auch offenbar, daß so der bapst oder ein ander prelat einem priester verbeut, nicht zu predigen, der also, wie gesagt, geschickt ist, oder verbeut einem reichen almusen zu geben, so soll ein solcher ynn den fall nit gehorsam sein." Als nun diß also volendt vnnd gelesen was, sprach Johann Huß darauff: „Ja, das nenne ich einen mutwilligen bann, der wider recht vnd vnordenlich wider rechts ord- nung vnd Gottis gebott gefellt ist; vnd vmb eins solchen bans willen sol ein geschickter priester nit auffhoren zu predigen. Ja er darff auch entlich sollichen bann nicht forchten, denn er ist yhm nichts schedlich zum verdamniß;“ vnnd sie hielten yhm fur, das ein solcher bann ein benedeiung wer. Johann Huß anwurt: „Ja es ist war, vund ich sag noch, das der bann, do mit einer mit vnrecht verbannet ist, yhm ein benedeiung vor Gott sei, als auch der Prophet sagt:" Ich will fluchen euwerm segen etc.: vnnd: 10° Sie werden fluchen, aber du wirst benedeien etc.“ Do sprach der cardinal von Florentz:85 „Sagen doch die recht, das auch ein vnrechter bann zu furchten sey.“ Johann Huß ant- wurt vnd sprach: „Ja, es ist war, aber es sind auch woll acht vrsachen, warumb man auch einen vnrechten bann furchten soll.“ Antwurt der cardinal: „Synd denn nicht mehr?“ Johann Huß antwurt: „Es mugen yr wol mehr sein." ITem. Ein yetlicher empfehet das predigampt, so er ein priester wirt, darumb soll ers ym auch lassen ernst sein vnd erfullen als ein ding, das yhm gebotten ist, vn- angesehen den mutwilligen bann; im XX cap. Diß stehet nicht also ym buch, sonder also:1 „Weil denn auß obgesagtem volget, das ein ietlicher das predigampt als ein ge- bott empfangen hat, so er priester wirt, so ist offenbar, das er sollichs gebot erfullen sol, vnangesehen einen mutwilligen bann. Es darff auch kein christgleubiger zweiffeln, das ein mensch, so ynn der lehr gnugsam ist, mehr verbunden sey, denn die es be- durffen, zu lehren die vnwissenden, zu straffen die mutwilligen, zu vergeben den, die ym verdrieß thun. Denn das er sich ynn andern wercken der barmhertzickeyt wolt vben, so nun einer genugsam darzu ist, der gnugsam die selbigen vben kan, der selbige ist zu solchen leiplichen wercken der barmhertzickeyt bey der ewigen verdamnis verbunden, wie Christus sagt Matthei XXV, vil mehr ists ynn den geistlichen wercken der barmhertzickeyt." ITem. Die kirchlichen zwenge, als bann vnd der gleichen, sind Antichristische ding, von den priestern ertichtet, sich zuerheben vnnd das volck zu verdrucken, so yhnen die leyen yhrem willen nicht wolten gehorsam seyn; ym letzten cap. Diser artickel ist nicht ym buch, sonder, wie sich solchs hat, wirt gnugsam ym XXXII cap. gehandelt.2 Sie hetten etliche schwerere artickel, vnd sonderliche aus seinem buch felschlich ge- klaubt; vnd als sie gelesen wurden, sprach der cardinal von Camerach: „Furwar das sind schwere vund ergerliche artickel vnd hertter, denn sie hie ynn schrifften gesetzt synd vnd geartickelt." 1415 Juni 8 f. 250. €s Op. I. f. 244.—245. — 9e Malach. 2, 2. — 100 Psal. 108, 28. —1 Op. I. f. 244. — 2 Srvn. Op. I 25*

Strana 196
196 HISTORY VND WAHRHAFFTIGE GESCHICHT ITem. Es soll kein interdict ym volck gelegt werden, das ist die Gottlichen ampt sollen nicht verbotten werden. Denn Christus, der oberste bischoff, hat nicht vmb Jo- hannes des Tauffers willen, auch nicht vmb seiner eygenen lesterung willen interdict geleget; ym letzten capitel. Diß 'stehet nicht ym buch, aber wol redet er ym selbigen capitel, daß also “J. leichtfertig die Gottlichen ampt verbotten werden, daß sie etwan vmb eins schlechten cleriken willen interdict legen, daß auch alle frome das lob Gottis schweigen mussen, drumb sagt er ym buch also:' „Christus, der oberste bischoff, als sein prophet Johannes, welchem nie kein grôsser vnter den sünen der weiber erstanden, gefangen war, auch da yhn Herodes enthaubten ließ, hat er kein interdict gelegt. Auch da er selbs entblosset, geschlagen, geschmehet, von den schrifftgelerten vnnd Phariseern, von kriegßknechten der obersten bischoffe, hat er keinen fluch vber sie geben, sonder vil mehr fur sie ge- betten vnnd gesagt Luce XXIII: Vater,“ vergib yhnen, denn sie wissen nicht, was sie thon. Auch hat er dise lere seinen glidmassen gegeben Matth. V: Liebet€ ewre feinde vnd thut wol denen, die euch hassen vnd bittet fur die, so euch verfolgen. Diser lere hat auch Christus, der oberst stathalter, erstlich folge gethon mit wortten vnnd wercken. Vnd S. Petrus leret alle christen vnd sagt I Pet. II: Darzu“ seyt yhr beruffen, so Christus fur euch gelitten, hat euch ein ebenbild gelassen, daß yhr seinen fußstaffen nachfolgen solt. Vnd bald hernach:7 Welcher, Christus, als yhm gefluchet ward, hat er nicht widder gefluchet, da er lidte, drawet er nicht. Vnd Paulus Rom. XII: Benedeyets, die euch ver- folgen, benedeyet vnd maledyet nicht, vnnd der gleichen vil andere schriffte mehr, welcher sie doch wenig ynn der verhore als denn braucheten, sonder legten yhm allein die puncten fur, die bissig waren vnd sie heraus geklaubt hetten. .JU 1415 Juni 8 NUN FOLGEN DIE ARTICKEL, WELCHE AUS SEINEM BUCHLIN GEZOGEN SYND, WIDDER DEN PALETZ GEMACHET. ERstlich so der bapst, bischoff odder ein ander prelat ynn todtsunden ist, als denn ist er nicht bapst, bischoff odder prelat. Diß stehet ym anfang des andern capitels. Vnd Johann Huß sagte:" „Ich weyse den leser zum heiligen Augustino, Hieronymo, Chrysostomo, Gregorio, Cypriano vnd Bernhardo, welche noch mehr sagen, daß welcher ynn todtsunden ist, der ist als denn nicht ein warhafftiger christ. Darumb soll diser grober tichter lernnen, daß die selbigen weder warhafftig, noch wirdig nach gegenwertiger gerechtickeyt zusagen, bepst, bischoff vnnd prelaten sind, sonder warhafftig nach dem euangelion der warheyt synd sie dieb vnnd morder1° Joh. X. Vnd Matth. VII: syndll sie ynn schaffskleydern reyssende wolffe, von welchen der Herr sagt durch den propheten Amos VIII: „Siel2 haben geherschet, aber nicht aus mir. Fursten sind sie gewesen vund ich habs nicht gewust“ Vnnd ynn seinem buch stehet hernach geschriben also:1s „Wir geben wol zu, daß ein boser bapst, bischoff odder priester sey eyn vnwirdiger diener der sacrament, durch welchen Gott tauffet, sacrament reycht vnd andere ding mehr wirckt zu nutz seiner gemeyne“ etc., wie das selbige nach der lenge ynn seinem buche durch die heiligen lerer bewert wird. Als diser artickel volendet was, da sprach Johann Huß: „Ja, welcher ynn todt- sunden ist, der ist auch nicht wirdig ein konig vor Gott, als offenbar ist 1. Reg. XVI, JII € Op. 1 f. 252. — “ Luc. 23, 24. — 5 Mat. 5, 44. — 6 1. Pe 2, 21. — 7 1. Pe 2, 23. — 8 Rom. 12, 14. — » mělo by býti ,sagt, poněvadž následuje citát z Op. I. f. 256. — 1 Joh. 10, 8. — 11 Mat. 7, 15. — 12 Os. 8, 4. — 13 Op. I. f. 256.

Strana 197
NĚM. PŘEKLAD ZPRÁVY PETRA Z MLADONOVIC (I. REDAKCE). 197 1415 Juni 8 J II J III’ da€ Gott durch den Samuel zu Saul sagte, da er solt die Amalechiter alle todt schlagen vnnd hette es nicht gethan: Darumb, daß du hast verworffen meine wortt, daß du nicht erwurget hast den Amalech, so wil ich dich auch verwerffen, daß du nicht ein konig seyest etc. Ynn des war der konig€5 auffgestanden vnd an das fenster getretten ym refectorio vund redete mit dem pfalltzgraffen vom Reyn€s vnnd dem burggrafen von Nurmberg,17 wie ynn der gantzen christenheyt nie ein grôsser ketzer were gewesen, als Johann Huß. Vnd als bald Johann Huß solches von dem konig Saul, wie obgemelt, anzeygete, schryen sie ym concilio vnd sagten: „Fordert den konige, daß er zuhore vnd verneme, was diser von yhm sage." Vnnd als der konig kam, hiessen sie Johann Hussen das selbige noch eyn mal sagen. Vnd als Johann Huß das noch eyn mal gesagt hette vnd mit seinem bescheyd verkleret, sprach der konig drauff: „Lebt doch niemand on sunde.“ Vnd der cardinal von Came- rach sprach zu Johann Hussen: „Genuget dir nicht, daß du den geistlichen standt ver- achtest vand vnterstehest dich denselbigen mit deiner lere vnd schrifft vmbzustossen, du o“ wilst auch der konige standt angreyffen vnd die konige von yhrem standt abwerffen? Da stunde auff Magister Paletz vnd zeyget an etliche schriffte, damit er wolt beweren, daß auch Saul ein konig were gewesen vnd genant worden, wie wol yhm Gott solches hette lassen durch Samuel ansagen, auch wie Dauid nicht hette wollen gestatten, yhn zu todten, nicht vmb der heiligkeyt des lebens willen, welche er nicht hette, sonder vmb der heilickeyt willen der salbung. Vnd als Johann Huß brauchete den spruch Cypriani, da er sagt: Vergebens brauchet der den christen namen, welcher Christo ynn sitten nicht nachfolget, da sprach der Paletz: „Sehet, welche torheyt ist das, solchs allegiren, welchs nichts zur sachen dienet. Ob einer nicht ein warer Christ ist, darumb sey er auch nicht ein warhafftiger bapst, bischoff odder konig. Wissen doch die gelerten, daß bapst, bischoff odder konig sind namen eines ampts, christen aber ist ein namen des verdiensts, darumb bestehet, daß einer sey warhafftig bapst, bischoff odder konig, ob er wol nicht ein warer christ ist.“ Vnd nach wenig wortten sagte Johann Huß: „Ja solches ist offen- bar gewesen am bapst Johanne dem XXIII, itzt Balthasar von Cossa genant. Ist er nun warer bapst gewesen, wie ist er denn abgesetzt?“ Darauff sagte der konig: „Nechst haben die herren vom concilio darauff verharret, daß derselb Balthasar sey ein warer bapst gewesen, aber vmb seiner offentlichen vbelthat willen, damit er die heiligen kirchen Gottis ergerte vnd der kirchen gütter vmb brachte, ist er abgesetzet." ITem. Die gnade der ausserwelung ist ein bant, durch welchs der leib der ge- meyne vnd ein yglich gelid derselbigen dem haubt Jesu Christo vnauffloßlich vereynigt wirt, ym II cap. Diß stehet ym text1s vnnd wirt bewert durch S. Paul Rom. VIII: Wer 1° will vns absondern von der liebe Christi, betrübnis odder angst. Endtlich sagt er: Ich2° bins ge- wis, daß weder todt noch leben etc. mugen vns scheyden von der liebe Gottis, welche ist ynn Christo Jesu. Da ist kein zweyffel, daß der apostel als ein gelid Christi sagt von allen gelidmassen der christlichen gemeyne, welche durch die liebe Gottis, die da ist die gnade der ausserwelung, verbunden sind mit dem haubt Christo. Ja das haubt sagt selbs Johann. X: „Meine21 schaff horen mein stimme vnd folgen mir vnd ich gib yhnen das ewig leben vnd sie werden nicht vmbkommen ewiglich, es wirt sie auch niemands aus meiner handt reyssen. Darumb soll der tichter erkennen, daß die zusamnenfügung des leibs der kirchen, vnnd Christi, des haubts, nicht leiplich, sonder geistlich sey." "J III 14 I. Reg. 15, 23. — 15 Zikmund. — 16 Ludvik. — 17 Friedrich. — 18 Op. I. f. 257. — 13 Rom. 8, 25. — 20 Rom. 8, 38. — 21 Joh. 10, 27—28.

Strana 198
198 HISTORY VND WAHRHAFFTIGE GESCHICHT... Als diß volendet war, sprach Johann Huß also: „Ich verstehe diß von der ver- samlung aller außerwelten, wie denn ynn den ersten artickeln erkleret ist, als denn wirt ein yglich glide der kirchen vnnd auch der leib der kirchen dem haubt vnauffloßlich ver- bunden durch die gnade der ausserwelung, wie denn beweysen die sprüch Christi vnd Pauli oben berurt. Iltem. So der bapst boß ist vnd sonderlich, so er von Gott verlassen vnd ver- worffen ist, denn ist er eben als Judas der apostel ein teuffel, ein dieb, ein son der ver- damnis vund nicht ein haubt der heiligen streyttenden kirchen, weil er auch nicht ist ein glidmaß der kirchen. Diser artickel stehet nicht also formlich ym buch, sonder also ym andern capitel:22 „So aber der bapst boß ist, vnd sonderlich so er von Gott verworffen, denn ist er als Judas ein teuffel, ein dieb, vund ein son der verdamnis, wie kann er denn seyn ein haubt der heiligen streyttenden kirchen? als der tichter sagt, 'ein leiplich haupt. Denn so er were ein haubt der kirchen, so were er ia auch ein glidmas der heiligen streytten- den kirchen, vnd wo er ein gelied Christi were, so hienge er auch an Christo durch die gnade der ausserwelung vnd gegenwertigen gerechtickeyt vnd were ein geist mit Gott “ als S. Paul sagt 1. Corint. VI: Wisset?s yhr nicht, daß ewre leibe seyen gelider Christi?" ITem. Der bapst oder ein boser prelat oder der von Gott verworffen ist, der ist nicht warhafftig ein hirte der heiligen kirchen, sonder er ist furwar ein dieb vnd morder, ym II. cap. Im buch ist also geschriben:" „So er aber boß ist, denn ist er ein mietling, von welchem Christus sagt Johann X.: Ein25 mietling aber fleucht. Vnd also thut entlich ein yglicher boser, der von Gott verworffen ist. Derhalben ein solcher bapst odder prelat ist nicht ein hirte der kirchen, sonder warhafftig ein dieb vund morder." Als nun diß volendet war, sprach Johann Huß: „Diß alles hab ich geredet vnd rede es mit solchem bescheyd, daß solche nach dem verdienst vnd also warhafftig vnd wirdig vor Gott sind sie nicht bepste, prelaten oder hirtten, sonder des ampts halben vnd nach achtung der menschen sind sie bepste, prelaten vnnd hirtten." Da stunde hynder yhm auff ein munch ynn einer schwartzen kappen, von Furstat,2e vund oben mit gleyssendem ding als atlas gefüttert, vnd sprach: „Yhr herren, sehet zu, daß er sich nicht selbs vnd euch betriege mit disen glosen vnd ob sie auch ynn seinem buch synd; denn ich hab ynn der nechsten vorhore auch einen zanck mit yhm gehat von disen artickeln vnd hab ym gesagt: Magister, villeicht synd dyse bose bepst nicht solche nach dem verdienst, aber des ampts halben synd sie wol solche; darumb braucht er auch der selbigen glosen, wie er von mir gehort hat, nicht das sie yrgent ynn seinen buchern synd.“ Vnd Johann Huß wante sich zu yhm vnnd sprach: „Hast du denn nicht ge- hort, das sie ynn meinem buch synd, synd sie doch allererst gelesen. Denn was ist an- ders gesagt: Bose bischoffe, prelaten odder priester vnd die von Gott verworffen synd, synd nicht warhafitig noch wirdig nach der gegenwertigen gerechtigkeit odder wirdig- keit bischoffe, prelaten odder priester, denn das man sagt, sie synd nicht warhafftig noch wirdig nach dem verdienst, sondern alleyn des ampts halben, als yhn meinem buch ge- schriben ist, als die vnwirdigen der sacrament, durch welche doch Gott der herr teufft vnnd sein werck thut. Derhalben stehet, wie solche priester, prelaten vnd bischoffe synd“. Vnnd bald drauff sprach Johann Huß: „Das ist woll offenbar gewesen mit Johanne dem *JIIII. *JV 1415 Juni 8 22 Op. I. f. 258. — 23 I. Cor. 6, 15. — 2 Op. l. f. 258. — 25 Joh. 10, 12. — 2s Froettstadt v Durynsku.

Strana 199
NĚM. PŘEKLAD ZPRÁVY PETRA Z MLADONOVIC (I. REDAKCE). 199 JV 1415 Juni 8 (J 6) (J 65) XXIII. bapst, welcher nun Balthasar von Coxa genant, ob der wahrhafftig ein bapst od- der dieb vnnd morder gewesen ist.“ Da sahen die bischoffe vnd die cardinal einander an vnd lacheten seiner vnnd sagten: „Ja, er war ein warer bapst." ITem. Der bapst ist nicht, sol auch nicht genant werden, der allerheiligst, auch nicht seines ampts halben, sunst muß ein konig auch der aller heiligst ampts halben ge- nant werden, vnd die stockmeister, teuffel vnd bittel solten heilig heissen. Diser spruch ist nicht ym buch, sonder also steht geschriben ym andern capitel, do er also arguirt:27 „Es solt der tichter sagen, so yrgent einer ist der aller heiligste vatter, so helt er die selbige vaterschaft auffs aller heiligste. Deß gleichen so ein bischoff der aller heiligste, so ist er auch der beste bischoff; vnd wenn er sagt: Bapst sein ist ein namen deß ampts, so folgt, das der mensch, welcher ein boser bapst ist vnd von Gott verworffen, der ist der aller heiligste mensch vund also der aller best; weil aber niemant amptshalben der beste sein kan, er pflege denn seines ampts auffs aller beste, so folgets, das ein boser bapst, der auch von Gott verworffen, pflegt seines ampts auffs aller beste, er kan sein ampte aber nicht auffs aller beste vben, er sey denn auch guter sitten, weyl Christus sagte Mathei XII: Wie2s kundte yhr guts reden, weil yhr bose seit? So folget, das ein boser bapst, der von Gott verworffen, gut sey zu gleich auff ein mal, welches doch widderwertige ding synd.“ Vnd hernach ist also geschriben; „So der bapst ampts halben der aller heiligst genant wirt, warumb solt denn der Romisch konig seines ampts halben nicht auch der heiligst genant werden. So doch als S. Augustin sagte: Ein konig hat das ampt der gotheit Christi, ein priester aber allein der menscheit, als der bapst, warumb solten denn die richter vnd rechtsprecher, stockmeister, bittel auch nicht heilig heissen, weil sie doch mit einem fruchtbaren, dienstlichen ampt der gemein dienen. Vnd als diser artickel volendet war, sprach Johann Huß: „Ja ich weiß keinen grundt, darumb ich den bapst solt heissen den allerheiligsten. Im solt doch gnugen, das man yn heilig hieß vnd das ers were. Denn von Christo liset man:2° Du bist allein heilig vnd allein ein herr! vand den selbigen nenne ich auch allein den aller heiligsten“. ITem. So der bapst Christo widderwertig lebt, ob er gleich vnnd recht erwelt ist nach menschlicher wal, so steigt er doch anderswo yns bapstumb, den durch Christum. Diß stehet nit also ym buch, sonder ym dritten capitell stehet also:3° „So der bapst Christo widderwertig lebt mit hoffart, geitz, rachsal vnnd wollust, steigt er nicht anderswo ynn schaffstal Christi, denn durch die demutige thuer, vnsern herren Jesum Christum? Vnd ich setze, als du sagst, daß er hineynsteige durch rechtformige erwelung, welche ich doch nenne ein erwelung, die von Gott zu fortan geschehen ist, nicht nach erdichter menschlicher satzung, noch stehet es, das er anderswo hinein steiget, denn Ju- das Iscarioth ist auch rechtformig erwelt von Christo zum apostelampt, als Christus selbst sagt Johannis VI: Hab"l ich ewr nicht XII erwelt vnd einer auß euch ist ein teuf- fel? Noch ist Judas anderswo ynn schaffstal Christi eingestigen, weil er ein dieb, ein teuffel vnd ein son des verdamniß war. Ist er nicht anderswo hinein gestigen, weil Chri- stus selbs von yhm sagt ym letsten nachtmal Johann XIII: Der23 mit mir das brott ysset, der wirt widder mich seinen fuß auffheben. Diß bewert auch Sanct Bernhard an Euge- nium.“ Als nun diß volendet was lauts seines buchs, sprach Johann Huß also: „Ich sag e chybi v Ed. 21 Op. I. f. 258°. — 28 Mat. 12, 34. — 2 Srvn. 4. Reg. 19, 15. — s0 Op. I. f. 259. — 31 Joh. 6, 71. — 32 Joh. 13, 18.

Strana 200
200 HISTORY VND WAHRHAFFTIGE GESCHICHT.... 1415 Junl 8 noch also, so der bapst odder ein prelat widder Christum mit obgemelter sunden lebt, der steigt anderswo yn schaffstal, ob er gleich nach menschlicher weise zu solchem ampt erwelt ist, so steigt er doch nit durch die demutigen thuer Christi, vnsern herren, ynn den schaffstal, als auch von Juda Iscariot offenbar ist, welcher, wiewoll er von Christo zum apostolat erwelt war, so steig er doch nicht hinein durch Christum, denn er was ein geitziger dieb vnd ein son deß verdammniß“. Do stunde auff Magister Pa- letz vnd sprach: „Sehet, welche torheit! Judas ist erwelt von Christo vund steiget doch anderswo ynn schaffstal vnd nicht durch Christum.“ Antwurt Johann Huß: „Ja es steet wol bey einander, das er von Christo ist erwelt vund steigt doch anderswo hinein, weil er ein dieb vnd ein teuffel ist gewesen vnd ein son deß verdamniß.“ Magister Paletz sprach: „Mag doch einer recht vnd woll zum bapst odder bischoff erwelet werden vnd darnach Christo widderwertig leben, aber vmb deß willen steigt er nit anderswo hinein." Johann Huß verclert das noch weiter vnd sprach: „Ein ytlicher, der ein bistumb, prela- tur odder sunst ein geistlich lehen durch symonei, das ist geistlichenn wucher, vber- kompt, nicht ynn der meinung, daß er arbeyten wolle ynn der gemein Gottis, sonder darumb, das er zeitlich ynn vnkeuscheit vnd wollust lebe vnd ynn hoffart prange, der steigt an- derswo ynn schaffstal Christi, weill er nicht hinein gehet durch die demutige thuer Chri- stum, vand von einem solchen zeugt das euangelium, er sey ein dieb vnd morder." ITem; die verdammung der XLV artickel des Wicleffs durch die doctores geschehen, ist wider die vernunfft vnd vnrecht, vnd die vrsach, so sie furgewendet haben, ist er- dichtet, nemlich das der artickel keyner christlich sey, sonder yrrig vnd ketzerisch od-(JT) der ergerlich, ym IIII cap. Es stehet nicht also ym buch, sonder also's: „Es synd verdampt XLV. artickel der vrsachen, das yr keiner christlich sey, sonder yrrig vnnd ketzerisch odder ergerlich. O herr doctor! wo ist die bewerung; ein tichter bist du vnd ertichtest ein vrsach, die du nicht bewerest vnd zeygst kein schrifft widder die selbigen an,“ als es denn weiter yn seinem buchlin steet. Vnnd als diser artickel volendet was, lasen sie anderswo, do es also lautet: Warumb verdammen ytz die doctores, die so yetz den artickel vom zehenden vund den geistlichen yre gueter zu nemen brauchen, denn das, so sie ynn schrifften haben verdampt, haben sie mit der that bewert, „wenn sie kamen auffs rathauß“ vnnd batten, das man yn yre zinse wider gebe, denn es weren almusen; welchen „etliche“ von den rethen „geantwurt haben“, wie sie doch solchs mochten furwenden, welchs sie doch vorhin als ein ketzerey ver- dampt hetten; denn als sie es verdampt haben, „freweten sie sich, yetz nun klagen sie, so sie der zinße entperen mussen.“ Vnd der cardinal von Camerach sprach: „Ir habt vorgesagt, yhr woltet keinen artickel des Wicleffs vertedingen, vnd sehet, alhie ists offen- bar yn ewern buchern, daß yhr seine artickel offentlich beschutzt vnd setzt alhie viel schwer vnd ergerlich ding.“ Johann Huß antwurt: „Hochwir diger vatter, wie ich vor ge- sagt hab, also sag ich noch, das ich keinen weder Wicleffs oder eins andern yrthumb will beschutzen, es duncket mich aber weder mein gewissen sein, das ich solche artickel so schlechts zu verdammen solte bewilligen, weil sie mit keiner schrifft verlegt waren; darumb stunde mirs auch nicht zu, das ich von stund an die selbigen zu verdammen solte bewilligt haben, weil auch die vrsach, so ein copulatiua war, nicht von allenn vund ygklichen artickel gleich mochte war sein", wie gesagt. (17) (J 8) 33 Op. I. f. 260. — A V traktátě De ecclesia, Op. I. f. 254—255; týká se r. 1413.

Strana 201
NĚM. PŘEKLAD ZPRÁVY PETRA Z MLADONOVIC (I. REDAKCE). 201 DIB SYND DIE ARTICKEL, WELCHE AUB DEM BUCHLIN WIDER DEN STANIBLAUM GEZOGEN SYND. 1415 Juni 8 (J 8) *K NJcht darumb als bald, so die erweler odder mehrer teyl derselbigen mitt klarer stimmen bewilligen nach menschlicher ordnung ynn etwan ein person, ist die selbige person recht vnd wol erwelet, oder darumb ein rechter nachkommen Christi oder ein vicarius Petri ym ampt der heiligen kirchen, sonder derhalben, so er fleißiger thut ver- dienstlich zu nutz der kirchen, so hat er von Got so viel mehr gewalt. Diß stehet also ym buch, wie folget:35 „Es mag kommen, das die erweler vnstref- flich synd vnd erwelen doch durch einen yrthumb ein weib zum bapst, als geschehen ist mit Agneten, welche Johannes genant ist worden vnd hat lenger denn zwey iar das bapstumb ynngehabt. Ja es mag geschen, das sie erwelen einen morder, einen dieb vnnd teuffel, als auch Christus Judam hat erwelt, vnd mugen auch wol einen widderchrist er- welen, auch mugen sie durch liebe, geitz odder haß ein person boßliche erwelen, die sel- bige bose wal Gott nicht bestetiget. Darauff ist offenbar, das die erweler drumb nicht, so bald auch der meherer teyl der erweler mitt yhren stimmen einen erwelt haben nach der weise der menschen, darumb so bald vor Gott recht vnd woll erwelt sey vnd also ein warer stathalter Petri odder eins andern aposteln ym kirchlichen ampt. Derhal- ben welche auffs aller fleißigst nach ynhalt der schrifft erwelen, gottliche offenbarung hindangesatzt, die machen allein ein bewerliche vermutung, das diser recht vnnd wol er- wellt sey. Es haben aber die erweler wol odder vbel erwelet, so sollen wir den wercken deß erwelten glauben, denn so reichlicher einer wirckt odder arbeit zum nutz der kirchen, so viel mehr gewalt er von Got hat, denn also sagt Christus Johannis am X: Glaubetss den wercken. ITem. Ein bapst, der von Gott verworffen ist, der ist nicht das haubt der heili- gen kirchen Gottis. Diß stehet auch nicht ym buch, sonder ym II. cap. stehet also:37 „Ich wolt gern von einem doctor ein gruntliche vrsach haben, wie dise frage vnrecht ist vund wie der mag sprechen. Ich hab vngleubig gefraget, so ich sage: So der bapst verworffen ist von Gott, wie kan er ein haubt der heiligen kirchen seyn? Sehet die warheyt, welche vnvber- windtlich ist, fragt freylich nicht vnglaubig von den schrifftgelerten vnd Phariseern Matt. XII. also:38 Yhr nater gezychte, wie kundt yhr guts reden, weil yhr bose seyt? Ich frag auch von schrifftgelerten, so der bapst gotlos ist vnd ein nater gezychte, wie kan er denn seyn ein haubt der heiligen kirchen? Antwortten nun die schrifftgelerten vnd Pharyseer, so ynn dem concilio gewesen seyen des Pregischen radthauses,3° es ist muglicher, daß ein gottloser was guts rede, weil er kan ynn Gottis gnade seyn nach der gegenwertigen gerechtickeyt, denn daß er sey das haubt der heiligen kirchen. Auch Joh. V. bewert Chri- stus das, als er fragt von den Juden:4 Wie mugt ihr glauben, weil yhr preyß von eynander nempt vund den preyß, so allein von Gott ist, nicht suchet? Denn es ist muglicher, daß ein bapst glaube, ob er gleich gottlos sey, denn daß er sey ein haubt der kirchen.“ *K Vnd Johann Huß sagte darzu, daß er mit dem wortt kirche verstunde die gant- 1,Parysier' Ed. 35 Op. I. f. 271—271. — 3 Joh. 10, 38. — 3 Op. I. f. 271'—272. — as Mat. 12, 34. — * Schůze na radnici 16. července 1412, kde odsouzeny články Wyclifovy a učiněna snesení proti straně Husově; vydal Sedlák Joh. 5, 44. Stud. texty I. 55 n. — 40 26

Strana 202
202 HISTORY VND WAHRHAFFTIGE GESCHICHT... 1415 Junis zen versamlung aller ausserwelten Gottis, so frag ich all da, wie denn ein verworffner von Gott muge ein haupt seyn der heiligen kirchen Gottis? ITem. Es ist nicht ein funcklin heiliger schrifft, daraus bewert wirt, daß ein haubt ynn der geistlickeyt muß seyn, die kirchen zu regiren, vnd alle zeyt ynn der streytten- den kirchen musse gegenwertig seyn. Ym V. capitel ist also geschriben:" „Es leidt sich nicht zu glauben, nach dem der konig zu Behemen das haubt ist des konigreichs, darumb sey auch der bapst das haubt der gantzen streyttenden kirchen. Denn Christus allein ist das haubt ynn geistlichen dingen, welches regirt die gantzen streyttenden kirchen, welches der selbigen kirchen vil nôter ist, denn des keysers regiment ynn zeytlichen dingen. Christus, der da sitzt zur rechten Gottis, seines vaters, regirt nothalben als ein haubt der streyttenden kirchen vnnd ist nicht ein funcklin der schrifft, darynn erscheyne, daß da musse ein haubt seyn ynn geistlichen dingen zuregiren die kirchen vnnd alle zeyt bey der kirchen sey. Es wol- te denn ein vnglaubiger ketzerisch halten, daß die streyttende kirche allhie muste ein ewige bleibende stadt haben vnd nicht eine zukunfftige suchen. Vnnd weytter ist offen- .K1 bar, wie ein vnbequeme vergleichung das ist, daß ein gottloser bapst eben so wol sey ein haubt der kirchen, als ein konig das haubt des konigreichs zu Behemen“. Als diser artickel gelesen war, sprach Johann Huß: „Es ist ia war, daß ein solches leiplichs haubt, von welchem die doctores sagen, nicht alle weg leiplich muß bey der kirchen seyn, weil wir auch itzt kein solch leiplich haubt haben, sonder allein vnsern herren Christum." ITem Christus mocht wol on solche wunderbare heubter durch sein warhafftige jungern, ynn die welte außgeteylet, besser seine kirchen regiren. Ym funfften capitel stehet also:" „Wiewol der doctor sagt, daß der leib der streytten- den kirchen etwan haubtloß sey, so glauben wir doch warhaftig, daß Jesus Christus das haubt sey vber alle kirchen vnd regirt die selbigen on vnterlaß durch seinen geistlichen eynfluß, ob gleich auch biß an iungsten tage kein ander haubt der kirchen were, denn allein vnser herre Christus. Es kan auch der doctor kein vrsach anzeygen, wie die kirche zwey iar vund funff monden haubtlos gewesen sey zu der zeyt Agnetis, so sie doch ynn vil gelidmassen Christi ynn Gotttis gnaden gelebt hat. Ja sie mochte noch wol also haubtloß seyn vil iare, weil Christus on solche wundersame heubter durch seine warhafftige jungern, als weyt, als die welt ist, wol besser seine kirchen regiren mochte." Als diß vollendet war, sagten sie: „Sehet, er prophezeyet itzt.“ Vnd Johann Huß sagte: „Ja ich sag noch, daß die kirche zu der zeyt der aposteln vil besser regirt ist worden, denn sie itzt regirt wirt. Es ist auch solches ytzigs regiment gleich Christo widder, eben als kunde er itzt nicht on solche wunderbare heubter, als sie nun sind, bes- ser seine kirchen regiren durch seine warhafftige iungen. Vnd sehet, wir haben auch itzt kein solches haubt vnd Christus vnterlesset gleich wol nicht seine kirchen zuregiren." Da huben sie alle an yhn zuuerlachen. ITem Petrus ist nicht gewesen ein gemeyner hirte der schaff Christi, auch nicht ein Romischer bischoff. Diser artickel stehet nicht ym buch, sonder also stehet geschriben ym V. cap:“ „Zum andern mal ist offenbar aus den wortten Christi, daß er den gerichts zwang nicht sonderlich Petro gegeben hat der gantzen welt, auch nicht eynig landt, des gleichen auch *K II' Op. f. I. 277. — “ Op. I. f. 277. — 4 Op. I. f. 278.

Strana 203
NĚM. PŘEKLAD ZPRÁVY PETRA Z MLADONOVIC (I. REDAKCE). 203 *K III *K IIII nicht den andern aposteln, weil etliche mehr landt, etliche weniger durchwandert haben vnnd das wort Gottis verkundigt, als Paulus, welcher mehr denn die andern gearbeyttet hat, denn er hat leiplich be'suchet vund bekeret vil lender. Derhalben einem yglichen aposteln odder seinem vicarien zustendig gewesen ist, so vil lands vnd volcks zubekeren vnd ym glauben Christi zubestettigen, als er vermugt hat, vnd war auff das mal kein bestimpter bescheyd des gericht zwangs, denn allein welcher aus vnuermugen kam." ITem. Die aposteln vnnd getrewen priester des Herren haben gar fleissig die kir- chen des Herren regirt, auch ehe denn des bapsts ampt erdacht ist. Also wurden sie auch thon, wenn schon das bapstumb nicht were, das wol muglich ist biß an iungsten tage.“ Als diser artickel gelesen war, sagten sie: „Sehet, er prophezeyet nun.“ Johann Huß antwortt vnd sprach: „Ja es ist war, daß die aposteln haben die kirchen fleissig regirt, ehe denn des bapsts ampt ist auffkommen vnd furwar besser, denn sie itzt re- girt wirt, also mochten auch yhre getrewe nachfolger thon. Vnd sehet, wir haben itzt keinen bapst, vnnd mochte villeicht ein iar odder zwey also bleiben, odder wer weyß, wie lang?“ Da antwortt Paletz also: „Ist denn das so gar sehr wol muglich?“ Johann Huß antwortt: „Ja, es ist wol muglich.“ Da sprach ein Engellender, Stokes gnant: „Du rhumest dich diser schrifft vnd lere vnd schreibest dir sie zu, so sie doch nicht dein sind, sonder vil mehr des Johann Wicleffs, dem du folgest." VNd als dise furgeschribene artickel sampt den artickeln der gezeugen gelesen vund volendet waren vnd es nun gleich still worden war, sprach der cardinal von Came- rach: „Magister Johann, sehet, es synd euch zwen wege furgeschlagen, der selbigen einen muget yhr erwelen: odder daß yhr euch gantz vnd gar ynn die hende des concilij vnd sein gnade gebet, vnnd was das concilium ewrenthalben erkennet, das yhr des zufriden seyt, so wirt das concilium vmb vnsers herren des Romischen konigs willen, allhie gegen- wertig, auch zu ehre seinem bruder, dem konige zu Behemen, vnd euch zu gut gnedigk- lich mit euch handeln. Wollet yhr auch etliche aus den vorigen artickeln halten vnd handthaben vnd begert darzu ein andere verhore, das soll euch gegeben werden. Aber yhr solt wissen, daß allhie so grosse vund erleuchte menner seyen, welche wider ewre artickel solche starcke gründe haben, daß zufurchten ist, yhr mochtet noch ynn vil grossere yrthumb verwickelt werden, wo yhr die selbigen artickel noch woltet beschutzen vnnd handthaben. Darumb rede ich diß ynn radts weyse, nicht als ein richter.“ Die andern aber sprachen also: „Furwar Magister Johann, es ist euch besser, wie der herr cardinal sagt, daß yhr euch gentzlich dem concilio ynn gnad gebt vnnd nichts halBstarrig haltet.“ Johann Huß "neygte sein haubt gegen yhnen vnd antwortt demutiglich also: „Hochwirdigsten veter! Ich bin frey willig hieher kommen, nichts halBstarrig zu beschutzen, sonder so ich etwas weniger, denn recht odder vnuolkommen gesagt hette vnd eines bessern berichtet wird, so will ich der vnterricht des concilij demutiglich vnterworffen seyn. Doch bitt ich euch vmb Gotts willen, daß mir mochte ein offentliche verhore zu- gelassen werden, zuerkleren meine meynung vber die artickel, die mir schuldig gegeben werden, auch an zuzeygen die spruche der lerer. Vnnd wo meine grunde nicht wurden gnugsam seyn vund ynn der schrifft bewert, so will ich der vnterricht des concilij de- mutiglich vnterworffen seyn.“ Vnd als diß Johann Huß geantwortt hette, da schryen yhr vil ym concilio vnd sagten: „Ja, sehet, wie hynderlistig redet er, er will der vnterricht 1415 Junl 8 "K III “ Op. I. f. 283. 26*

Strana 204
204 HISTORY VND WAHRHAFFTIGE GESCHICHT... 1415 Juni 8 des concilij vnterworffen seyn, aber nicht seinem erkentnis vnd straffe.“ Johann Huß antwortt vnd sprach: „Ja der vnterricht, straffe vnnd erkentnis des concilij wil ich vnter- worffen seyn, Gott ist mein zeuge, daß ich von hertzen vnd nicht hynderlistig rede." Da sprach der cardinal von Camerach: „Magister Johann Huß, weil yhr euch wollet ynn gnade geben des heiligen concilij vnnd des selbigen vnterricht vnterworffen seyn, so wisset, das ewer vnterricht wol von LXE doctorn, welcher etliche itzt hynweg gezogen sind vund die Parysier sind seynt des herkommen, vnnd ist yhr erkentnis also, daß yhr on eynigs widdersprechen aus befelch des concilij erstlich demutiglich ewren yrthumb erkennet ynn disen artickeln, welche yhr biß her gehalten habt. Zum andern, daß yhr die selben artickel solt verschweren, sie hynfort ewiglich nymmer zu halten, noch zu predigen oder zuleren. Zum dritten, daß yhr die selbigen offentlich wollet widderruffen, die yhr biß her gehalten, gelert vnd gepredigt habt.“45 Johann Huß antwort vnter vilen wortten, so andere hyn vnnd wider darzu redeten, vnd sprach: „Hochwirdigster vater! Ich bin bereytt dem concilio demutiglich gehorsam zuseyn vund mich vnterrichten zulassen. Aber ich bitte euch vmb Gotts willen, daß yhr mir nicht wollet anlegen ein strick der verdamnis vnd mich zwingen zuliegen, daß ich die artickel musse verschweren, von welchen ich als Gott vnnd mein gewissen mir zeugnis geben, nie ichts gewust habe vnd doch die zeugen widder mich angeben, so nie ynn mein hertz kommen seynd, vil weniger, daß ich sie solt predigen, vnd sonderlich von dem, daß ym sacrament des altars nach der consecration bleibe das selbwesen des ma- terlichen brods. Von welchen mir aber bewust vnd ynn meinen buchern beschriben sind, so ich eines bessern berichtet werde, daß sie vnrecht seyen, so will ich sie 'demutiglich widderuffen. Das ich aber alle artickel, so mir auffgelegt synd, verschweren solt, welche mir doch felschlich auffgelegt vnd auff mich erdichtet vnd erlogen, das bin ich beschwert. Vrsach, es wurde mir yn dem, das ich liege vnnd falsch schwere, ein strick des ver- damniß sein. Denn verschweren, wie ich etwan yhm Catholicon‘s gelesen habe, heysset, einen yrthumb so einer etwan gehalten hat, verschweren odder widerruffen, weyl mir aber viel artickel zugelegt werden, so ich nie gehalten hab, synd auch nie yn mein hertz kommen, darumb dunckt es mich widder mein gewissen sein, zu verschweren vnd zu liegen.“ Do sprachen sie: Nein, Nein, das heist nicht verschweren.“ Johann Huß sagte: „Ich hab doch also gelesen, das diß verschweren sey.“ Vnd do er sich auff sein gewissen berieffe, do sagten yhr vil zu yhm: „Es mecht dich woll dein gewissen nimmer mehr weisen, das du geirret hettest." Do hub an der konig vnd sprach: „Hore, Johann Huß, warumb wilt du nicht alle yrrige artickel verschweren, welche, als du sagst, die zeugen boßlich widder dich angegeben haben; wil ich sie doch verschweren vnd veschwer sie schon vetzt alle deine yrthumb, das ich der selbigen keine halten will, nicht das ich vorhin einen der selbigen gehalten hab.“ Vnd Johann Huß antwurt also: „Genedigster herr konig, das wort, ver- schweren oder abschweren lautet ynn dem fall gar nichts.“ Darauff sagte der cardinal von Florentz: „Magister Johann, also soll es geschehen, euch soll ein gnugsam beschidene forme furgestelt werden, ynn welcher yhr die selbigen artickel abschweren sollet, vnd denn muget yr euch bedencken, was yr thon wollet." Vnd der konig sprach: „Johann Huß! Sihe, dir synd zwen weg furgeschlagen, nemlich das du abschwerest vnnd widerruffest die yrthumb, so hie verdampt synd, vnd *K IIII *KV *KV g XL‘ Ed., opraveno podle lat. 45 Vynechán čtvrtý bod. — 4 Příruční zpracování theol. zásad ve formě slovníku.

Strana 205
NĚM. PŘEKLAD ZPRÁVY PETRA Z MLADONOVIC (I. REDAKCE). 205 1415 Juni 8 * (K 6) *(K 6) gebest dich yn genad des concilij, so wirt dir das concilium auch etwas genad beweisen. Wilt du aber die bemelten yrthumb forthin beschutzen, so hat das concilium vnd die doctores yre recht, was sie entlich mit dir thun sollen.“ Johann Huß antwurt: „Durch- leuchtigister furst! Ich will keinen yrthumb halten, sonder ich will mich demutiglich vnterlassen dem erkentniß deß concilij, allein das ich Gott vnnd mein gewissen nicht dorff verletzen vnd sagen, ich hette die vrthumb gehalten, welche ich doch nie gehalten habe, synd mir auch nie ynn mein hertz kommen; darumb bitt ich, das mir doch allein verhor gegeben werd, meine meinung zu verkleren ynn etlichen artickeln vnd puncten, die mir auffgelegt werden, als ynn sonderheit vom bapst, heubtern vnd gliedmassen der kirchen, ynn welchen sie yn worten gleich mit mir einstimmen, das sie doch meine meinung auch recht vernemen. Denn ich bekenne noch vnd sage, das der bapst, bischoff vnd andere prelaten, so sie von Gott verworffen synd vnnd yn todtsunden, so synd sie nit warhafftige heubter der kirchen nach dem verdienst, auch nicht wirdig vor Got, aber amptshalben synd sie solche, als bapst, bischoff etc. Sie synd aber, wie ich gesagt habe, vnwirdig diener der sacrament.“ Da hube an der konig vand sprach: „Johann Huß, hore, wie ich dir gesternt gesagt hab, sag ich noch: ich kans nicht offt widerholen, du bist alt genug, wilt du es vernemen. Du horest, das dir die herren zwen wege haben furgeschlagen. Erstlich, du solt dich gentzlich dem concilio ynnh gnade geben, vund ya ehe, ya besser, vnd widerruffst vnd abschwerest alle die selbigen vrthumb, so ynn deinen buchern geschriben synd vnd du sunst gehalten hast, von welchen man dich ge- nugsam vberzeugt hat, denn wir wissen, das die schrifft sagt, dasts ynn zweyer munde stehe alles wort. Nun haben yhr viel zeugkniß wider dich gegeben vber etliche artickel, vnd treffliche gelerte menner; vund fur die selbigen yrthumb solt du busse empfahen mit rewigem hertzen, nach dem dir das concilium fur stellen wirt vnd solte widder die selbigen yrthumb predigen, lehren vnd schreiben vnnd solte schweren, das du hinfurt nichts wollest halßstarrig halten vnnd beschutzen, das solchem yrthumb gemeß sein mocht; wo du aber die selbigen noch freuenlich halten wilt vund beschutzen, so wirt das concilium widder dich fortfaren nach ynhalt yhrer rechten.“ Do sagte einer, ein grawer kopff, ein bischoff auß Polen: „Die recht synd clar yn Clementinis vnnd ynn Sexto de hereticis, wie man mit den ketzern faren soll." Vnnd Johann Huß antwurt dem konige vnnd sprach: „Durchleuchtigister furst, hab ich doch vorhin gesagt, das ich hieher freywillig kommen bin, nicht der meynung, das ich einichen yrthumb odder ketzerey halten wolt, sonder ich will gesteen demutiglich besser vnterricht deß concilij, allein das ich Gott nicht erzornen dorffe.“ Do schryen yr viel vnd sagten: „Secht, ist das nicht halstarrigk, er wil stehen der vnterricht des concilij vnnd er hat dise vrthumb vil iar gehalten vnd will doch nicht vnterligen der straffe vnd er- kentniß des concilij, er wil ia solche yrthumb nicht widderruffen.“ Vnd es saß ein feister dicker pfaff ym fenster yhn einem kostlichen rock, ein Preusse, der riefft laut herauß: Ya man soll den ketzer nicht darzu kommen lassen, das er widerruffe, denn ich weiß, wenn er gleich widderrufft, so helt ers doch nicht." Vrsach: Er hat ynn seinem abschied auß Behemen seinem anhang zurucke geschryben vund ist offentlich gelesen, das, wenn "(Kn er gleich zu widerruffen gezwungen wurde, so wollts er allein mit dem munde thon vnd h opakováno v Ed. 4 V. svrchu str. 185. — 48 Mat. 18, 16. — 4 Srvn. zvláštní dobré zdáni, jež v tom smyslu koncilu podáno, Novotný, Hus II, 447 pozn.

Strana 206
206 HISTORY VND WAHRHAFFTIGE GESCHICHT... 1415 Juni 8 (1412) nicht mit dem hertzen.5° Darumb sollt yhr ym gar nicht glauben, denn er wurt nicht halten.“ Johann Huß antwurt: „Will ich doch demutiglich der vnterricht, straffe vnnd er- kantniß des concilij vnterligen, denn darumb hab ich meine offentliche protestation odder bedingung gethon ym buchlin widder den Stanißlaum,"1 das ich wolte demutiglich stehen dem erkentniß der mutter der heiligen kirchen als ein ytlicher christ stehen soll.“ Do stunde auff Magister Paletz vnd sprach also: „Was ists, das einer viel bedingt vund doch nicht hellt; ob ich gleich alhie bedingte, ich wolte Magister Albertum,52 der bey mir sitzt, nicht schlagen, vnd schluge yn doch“ vnnd sprach weitter: „Hochwirdigisten veter, sehet, hie synd neun artickel des Wicleffs“— vnd er laß sie nacheinander auß der zettel —„wider welche Magister Stanißlaus offentlich gepredigt hatte ynn vnser frawen kirchen"s yn ge- genwertigkeit viler gelerten, vand hertzog Ernst von Osterreich war auff das mal zu Praga," vnnd ich hab deßgleichen auch wider etliche gepredigt, aber der Johann Huß mit seinem anhang hat die selbigen mit freuel offentlich vertedigt ynn der hoheschulen,55 was ists den, das er gleich bedingt, er welle keinen yrthumb halten,“ vnnd sprach weitter zum Johann Hussen: „Du hast darzu etliche schrifft gemachet,5e die selben yrthumb zu be- schutzen, welche noch hie vor handen synd, vnd wilt du sie nicht herfurgeben, so wol- len wir sie herfur thon.“ Johann Huß antwurt: „Ja, laßt sie sehen.“ Da sprach der konig: „So du solche schrifft hast, so wer es gut, das du sie dem concilio vberantwurtest, die selbigen zu vbersehen, wilt du sie aber nicht herfurgeben, so werden sie andern leut geben.“ Da sprach Johann Huß: „Mag ichs doch erleiden, das sie die selbigen weisen." Vnter deß brachten sie einen artickel herfur, wie Johann Huß etwan ein vrteil des bapsts glosiert hette; do antwurt Johann Huß vnd sprach, er hett es nicht glosiert, er hette auch solcher glosen vorhin nie gesehen odder gehort, denn ym gefenckniß bey den prediger munchen weren sie ym durch die commissarien vberantwurt. Da sprachen sie: „Weist du auch, wer dise glose gemacht hat, so sag es bey dem eide, den du gethon hast, das du wollest die warheit sagen.“ Vnd er sprach: „Furwar ich weiß es nit, wer sie glosiert hat, aber ich hab gehort, das Johann Jessenitz die selbigen glosiert habe." Vnd sie sagten zu yhm: „Bekantest du doch ym gefencknis, das er sie glosiert hett." Johann Huß antwurt yhn: „Ich sag nein, ich hab es nit bekant, sonder allein, das ichs hab horen sagen.“ Da sprachen sie zu ym: „Gefellt dir den solche glose auch, oder hat sie dir auch ye gefallen?“ Johann Huß antwurt: „Wie solt sie mir gefallen, hat ich yhr doch zuuor nie gesehen vnd gehort.“ Vnnd Johann Huß ward auß solcher vexation vnd spott gar bleich vnter dem angesicht. Etliche sagten auch, so darumb etwas wissen, das er die gantz nacht zuuor nie geschlaffen hettte vor wetagen der zeen. Darnach lasen sie einen artickel von dreyen, die entheubtet waren, als sie sagten, vmb seiner ergerlichen predige willen, dardurch er sie zum vngehorsam des bepstlichen stuls vnnd der bepstlichen schrifften gebracht hatte, darumb sie den auch entheupt wur- den,'s welche er darnach mit seinem anhang vnnd discipulen ynn die capellen Bethle- hem mit dem gesange: Isti sunt sancti etc. hat tragen lassen vund des andern tages5s (K 7) (K 8) 50 Miněn rozlučný list Husův (Docum. str. 71—77, č. 37, Novotný str. 207—209 č. 87); o nesprávném jeho překladu v. svrchu str. 30. — 51 Op. I. f. 267. — 52 M. Albert Warentrappe. — 53 V Týně. — 54 Vévoda Arnošt byl v Praze v září—řijnu 1412 (Novotný, Listy Husovy str. 22—23), za jeho pobytu měl Páleč kázání, jehož obsah uvádí Chr. un. Prag. (FRB V, 578); kázání Stanislavovo (a jiné Pálčovo) konané v srpnu, otiskl Sedlák, v Hlidce r. 1915. — 53 Vedle Husa účastnil se obrany, Friedrich Epinge. — 56 Op. I. f. 111—134' — 57 Srvn. list Husův ze dne 7. června, Doc. str. 109, č. 66, Novotný str. 263, č. 125. — 58 Popravy vykonány dne II. července 1412, ale pohřební průvod vedl M. Jan z Jičína, nikoli Hus. — 59 Dne 12. července.

Strana 207
NĚM. PŘEKLAD ZPRÁVY PETRA Z MLADOŇOVIC (I. REDAKCE). 207 1415 Juni 8 (1412) * (K 85) *L 1 anstatt der selmessen lassen singen das ampt von der merterern, vnnd also die selbigen entheupten geheiligt, vnnd so yhm muglich gewesen, den heiligen zu gezelet vnd hat dar- nach ynn der predig gesagt, er wolle sie nicht fur ein groß stuck silbers geben. Vnnd Magister Johann Huß anwurtet: „War ists, das sie entheuptet synd, aber das ich sie mit solchen gesang het lassen da hin tragen, ist nicht war, denn ich bin auff die selbige zeit nit zu Praga gewesen." Da stunde auff so bald der Naso genant vnd sprach: „Ich bitte euch, horet mich ein wenig; weil dieser entheupter gedacht wirt, ich weiß etwas darumb, denn ich bin auffs selbige mal bey dem konig zu Behem, der auch Romischer konig gewesen. Nach dem diser Johann Huß viel wider den gehorsam des bepstlichen stuls vnd brieffe seine zuhorer gereitzt hatte, haben die bemelten entheubten ynn einer predig den bepstlichen schrifften widdersprochen, derhalben sie auch der konig zu Behem hat ent- heubten lassen. Darnach hat diser Johann Huß zu Betlehem gepredigt nach seinem ge- fallen vnnd ist darnach die gemeine zu Praga auffgestanden vmb yrent willen widder den rath zu Praga vnd haben gesagt, sie hetten die vnschuldigen menschen mit gewalt vnnd vnrecht enthaupten lassen, vnd ist also ein grosser auffrur worden, denn es synd viel hundert man fur das rathauß kommen vund gesagt offentlich, sie wolten auch offentlich vmb der warheit willen sterben. Darnach alls die rethe den auffrur nicht haben stillen mugen, synd sie zum konig kommen vnd gefragt, was er wolte zu solchen sachen thon, denn sie vermochten den auffrur nicht stillen. Do hat der konig von Behem gesagt: wenn yr tausent weren, so solt yhn doch allen geschehen, wie genen dreyen vnd ob ynn sei- nem konigreich nicht hencker gnug weren, so wolt er yr mehr holen lassen auß andern landen.“ Do sprach Johann Huß: „Sehet, liebenn herren, diser doctor schmehet vnsern her- ren den konig, weil er doch nicht hat befolhen, dise zu enthaubten.“ Do stund auff Ma- gister Paletz "vnd sprach: „Darumb, daß der konig offentlich hette lassen auBruffen, daß niemand den bepstlichen bullen solt widdersprechen, vnnd dise hetten yhnen offentlich widdersprochen, derhalben aus krafft solches koniglichen gebots sind die enthaubt worden, welche Johann Huß hat den heiligen zugezelet. Darumb leset ynn seinem buch von der kirchen ym andern capitel, da werdet yhr sehen, wie er sie den heiligen zuzelet.“ Vnd sie lasen den propheten Daniel am eylfften capitel,6° da geschriben stehet: Sie€l werden fallen ynn schwert vnd ynn fewer vnd ynn gefencknis der tage vnd den selbigen wer- den yhr vil durch falsche list zugefugt werden, vnd darnach: „Wie das auch erfullet ist ynn den dreyen leyen, Martino, Stanißlao vnnd Martino," welche nicht bewilligt haben, sonder haben widdersprochen den gebotten des widderchrists, haben yhre helse dar ge- geben vnnd andere vil synd darzu bereyt gewesen vund vil sind yhnen betrieglich zuge- sellet, welche durch des widderchrists drawen erschrocken sind, zu rucke getretten vnd ge- flohen etc.“ Vnd als solches gelesen ist worden, haben die presidenten oder vorsteher des concilij eynander angesehen vnd sich vber alle maß verwundert. DArnach haben die Engellender ein abschrifft eines brieffs der vniuersitet von Oxonien,"s etwan gen Praga gebracht, welche, als sie sagten, Magister Johann Huß ynn seiner predigte verkundigt solt haben, vnd das sigill offentlich gezeyget, Johann Wicleff damit zuloben. Vnd als sie solche abschrifft gelesen hetten, fragten sie yhn, ob es also were, daß ers verkundigt hette? Antwort Johann Huß ja, denn es hetten zwen studen- (1408) 60 Op. I. f. 245. — 61 Dan. 11, 33—34. — Má býti „Johanne“; srvn. str. 107 pozn. y. — 63 Přinesen do Čech koncem r. 1408; o jeho pravosti není proč pochybovati; srvn. Tomek III, 453 pozn. Lechler, Wiclif II, 69 n., Novotný, Hus I, 313 pozn. 1.

Strana 208
208 HISTORY VND WAHRHAFFTIGE GESCHICHT... 1415 Juni 8 ten von Oxonien solchen brieff gen Praga bracht mit dem sigill. Da sagten die Engel- lender, er solte die selbigen studenten mit namen anzeygen, denn sie wisten, daß solche schrifft were falsch gewesen vnd von der vniuersitet zu Oxonien nicht außgangen. Vnnd Johann Huß zeygte auff den Paletz vnd sprach: „Diser mein freundt hat wol gekant einen Nicolaum Faulfisch“ seliger gedechtnis, der selbige hat bemelte schrifft bracht sampt einem andern, seinem gesellen,5 denn selbigen kenne ich nicht, wer er sey gewe- sen.“ Vnd die Engellender fragten yhn, wo er denn were? Johann Huß sprach: „Er ist gestorben, als ich hore, zwischen Hispanien vnnd Engellandt.“ Da huben sie alle an yhn zuuerlachen. Vnd der Paletz sagte: „Diser Faulfisch was nicht ein Engellender, sonder ein Behem. Vnd sehet, hochwirdigsten veter, der selbige Faulfisch brachte ein stuck steins aus Engel'landt von dem grabe des Wicleffs, das selbige hielten sie zu Praga hernach fur "LI heiligthumb vund haben das ynn grossen ehren gehalten. Diß alles hat Johann Huß be- willigt vnnd mit bewust." Darnach brachten die Engellender ein andere schrifft, der vorigen entgegen, mit einem angehengten sigill, als sie sagten des cantzlers von Oxonien, vnd verschafften die selbigen zulesen des ynnhalts nemlich, wie die vniuersitet zu Oxonien mit grossen hertzen- leyd erfaren hette, wie die nachfolger Johann Wicleffs vil yrthumb aus seinen buchern ym konigreich zu Engellandt geseet hetten; derhalben, solchem vbel zubegegnen, hette die vniuersitet hochgelerte doctores, magistros vnd andere der heiligen schrifft erfarne verordnet, solche gedachte bucher fleissig zu vbersehen, vnd sie haben zweyhundert vnd sechtzig artickel heraus gezogen, welche die vniuersitet nach fleissigem betrachten vnd zeyttigem radt des fewrs wirdig erkant hetten, aber zu ehren des glaubens vnd des heiligen concilij hetten sie die selbigen allhieher gen Costnitz zuuerdammen geschicket.6 IN des als es nun ein wenig stille ward, stunde auff der Paletz vnd gleich, als hette er schon den beschluß widder Johann Hussen gehoret, sagte er also: „Durch- leuchtigster furst vnd hochwirdigsten veter! Ewre durchleuchtickeyt vnd hohe wirden will ich nicht allein, sonder auch Gott selbs zu zeugen nemen, daß ich der dinge keines, ynn welchen ich widder yhn procedirt hab, aus yrgent einem bosen eyffer odder haß seiner person gethon hab, des ist Gott mein zeuge, sonder allein darumb, daß ich meinem eyde gnug thue, weil ich ein doctor bin der heiligen schrifft, wiewol vnwirdig; drumb hab ich solches gethon.“ Vnd der Michael de Causis saß vor Johan Hussen vnd stund auff vnd sprach: „Vnd ich des gleichen." Da antwortte Johann Huß also: „Ich stehe vor dem gerichte Gottis, derselbige wirt mich vnd euch recht vnd nach verdienst richten." Da sprach der cardinal von Camerach: „Furwar, Magister Stephanus Paletz hat sich sehr gûtig gehalten ynn den artickeln, die er aus Johann Hussen buchern gezogen hat, des gleichen die andern doctores. Denn es sind noch vil mehr vnd schwerere daraus gezogen, denn dise synd, aber die selbigen haben sie hynderstellig gelassen vnd haben dise alle zeyt zum besten außgelegt. Vnd sehet, es stehen noch vil schwerer artickel ynn seinen buchern, denn dise gelerte doctores geartickelt haben." NAch disen geschichten ließ yhn der bischoff von Riga€ als ein befelchhaber wi. *L III der annemen vnd zum gefencknis furen; vnd als er hyn gieng, stunde am wege herr Hanß von Clum vnd als Johann Huß fur yhn vber gefuret ward, gab yhm herr Hanß von 'L II’ 6 Mikuláš Faulfiš rodilý z Č. Budějovic; r. 1407 byl na studiich v Anglii; v. Loserth, MJOG XII, 259 n., Novotný, Hus I, 460, pozn. 4. — 65 Byl to Jiří z Kněhnic, v. tamtéž. — 6 V. d. Hardt IV, 400 n. — 6 Jan z Wallenrodu, pruského zákona.

Strana 209
NĚM. PŘEKLAD ZPRÁVY PETRA Z MLADONOVIC (I. REDAKCE). 209 1415 Juni 8 "LII * L IIII Clum die handt vnd trostet yhn; des ward Johann Huß sehr fro, daß er sich sein nicht schempte, weil er von aller welt verlassen vnd verachtt war vnd fur ein ketzer geschol- ten vund gehalten.68 Als nun Johann Huß weg kam yns gefencknis, sprach der konig zu den herren ym concilio: „Lieben herren, yhr habt gehort aus vilem, das aus Johann Hussen buchern gezogen ist vnd er auch bekant vnnd gnugsam wider yhn beweyset ist, so doch wol eines der selbigen gnug were, yhn zuuerdammen. Derhalben so er nicht will die selben yrthumb widderruffen vund abschweren, so mugt yhr widder die selbigen beschliessen, daß er ver- brant werde, oder yhr mugt mit yhm thon nach ewrem rechten, als yhr wisset. Vnd yhr solt wisen, ob er euch gleich vil wurde verheyssen, das er wolte widderruffen, vnd gleich allhie widderrüffte, so glaubet yhm nicht. Ich wolte yhm auch selber nicht glauben, denn so er widder ynn das reich zu Behemen keme zu seinen freunden vnd gunnern, so wurde er beyde dise vnd vil 'andere mehr yrthumb außseen vnd wurde also der letzte yrthumb erger, denn der erste. Darumb verbietet yhm vor allen dingen das predigen vnd auch, daß er forthyn nicht komme zu seinen freunden vnd gunnern, daß er dise yrthumb nicht mehr außbreytte. Vnd dise artickel, welche allhie verdampt sind, die schicket ynn das landt zu Behemen meinem bruder, auch ynn Polen vnd andere ortter mehr, wo er itzt sein heymliche iunger vnd gunner hat, daß welche gefunden werden, die solche yrthumb halten, daß die bischoffe vnd prelaten ynn den selbigen landen die selbigen straffen, auff daß die gifft gentzlich ausgerott werde. Vnd das concilium schreibe konigen vnd fur- sten, daß sie yhren prelaten so vil gunstiger seyen darumb, daß sie ynn disem heiligen concilio so fleißig gearbeytt haben, dise ketzerey zuuerstoren. Darumb machet auch ende mit andern seinen heymlichen iungern, denn ich wird ynn kurtz hynweg ziehen, vnnd sonderlich machet ende mit dem, der allhie gefangen ist.“ Da sprachen sie zum konige: „Welchen meynet Ewer Konigliche Maiestet? den Hieronymum?“ Er antwortte: „Ja, mit Hieronymo vnd mit Johann Hussen wollen wir ynn einem tag ende machen," so wirt der sachen geradten; denn diser ist der meister, der ander der iunger. Denn furwar ich war noch iung, da sich dise secta erhube vnd sehet, wie sehr hat sie ynn kurtz gewachsen vnd vber alle masse zugenommen." Vnd als diß also geschehen ist, synd sie alle aus dem refectorio von eynander gegangen. Vnd so offt der Johann Huß zur verhore bracht ward vnd wider eyngefurt, stunden vil gewapnete mit schwertern, armbrusten vnd hellepartten vmbher vor den thüren. Vnd ich hab solche ding angezeygt, wie ich die daselbs gehort vnd gesehen hab, vnd so ich etwas vnordentlich hierynne gesetzet habe, mugen die bessern bericht thon, die auch gegenwertig gewesen sind. Ich schreibe diß niemand zu lieb odder zu leyde, denn allein der Gottlichen warheyt zulobe, des Gott mein zeuge ist, auff das eynfeltigst, auff daß andere vnnutze meuler, die so mancherley daruon schwatzen, anders denn es er- gangen ist, mugen verstopfft werden. DArnach ym selbigen vierzehen hundertsten vnd XV. iare, am VI. tage7° des Hew- monden, Freytag nach Procopij synd die edlen herren Wentzel von Duba vnnd herr Hanß von Clum sampt andern vier bischoffen vom Romischen vnd Vngerischen konig yns bar- Jull 5 68 Hus o tom mluví ve svém listě, Doc. str. 110, č. 67. Novotný str. 264, č. 126. — * Překlad nesprávný. — 70 mělo by být „V°. 27

Strana 210
210 HISTORY VND WAHRHAFFTIGE GESCHICHT... 1415 Juli 5 Juli 6 fusser kloster zu Costnitz, ynn welchem Magister Johann Huß gefangen lag, geschickt, daß sie gedachts Johann Hussen entliche meynung horen solten, ob er die obge'schribe- nen artickel, so aus seinen buchern gezogen vnd yhm sonst auch ynn folge der sachen durch die obgemelten zeugen auffgelegt, noch halten wolte, odder ob er die selbigen nach vermanung des concilij wolt widderruffen vnd abschweren. Vnd als nun Johann Huß aus dem gefencknis herfur bracht ward, sprach zu yhm herr Hanß von Clum: „Magister Jo- hann, wir synd leyen vnnd wissen euch nicht zuradten; darumb sehet zu, so yhr euch der sachen, so euch auffgelegt, schuldig wisset, wollet euch nicht schemen, vnterrichten zulassen vnd zu widderruffen. So yhr euch aber nach rechtem vrteyl ewers gewissens nicht schuldig entpfindet, so thut mit nicht widder ewer gewissen, yhr sollt auch nicht liegen vor dem angesicht Gottis, sonder stehet vil mehr bestendig biß ynn todt ynn der warheyt, so yhr erkant habt.“ Da antwortte Johann Huß mit weynenden augen vund sprach also: „Herr Hanß, yhr sollet wissen, daß, so ich wuste, daß ich etwas widder das gesetz Got- tis odder widder die christlichen kirchen geschriben oder gepredigt hette, das da yrrig were, so wolt ich das selbige demutiglich widderruffen, des ist Gott mein zeuge. Ich begere aber allwege, daß sie mir bessere schrifften vnd bewerung anzeygen, denn meine ist, so ich vorhyn geschriben vnd geleret habe, vnd wo mir das selbige angezeygt wirt, so will ich gern offentlich widderruffen"l. Ich will nicht mehr sein, denn das gantze con- cilium, sonder ich bitt, gebt mir den minsten aus dem concilio, der mich mit bessern schrifften vnderweiset, so bin ich bereit vor dem concilio zu widderruffen.“ Darauff sprach der bischoff einer: „Sehet, wie halßstarrig ist er noch ynn seiner ketzerey,“ vnnd hiessen yhn widder yns gefencknis furen vnd giengen hynweg von yhm. Des andern tags aber, welcher war der sibende" tag des Brachmonden, sonn- abent' nach Procopii odder am achten tag Petri vnd Pauli, ist gedachter Magister Jo- hann Huß durch den bischoff von Riga" gefurt ynn die stifft kirchen zu Costnitz; do ist auff das mal gewesen ein gemein gesesse aller prelaten. Es saß auch Sigismundus, der Romische vnd Hungerische konig, gegenwertig ynn seiner keyserlichen krone. Vnnd mitten ynn der kirchen ein tisch, kleyder vnnd meßgewand, als zur messen gehoret, darauff ge- legt, dem Johann Hussen die priesterliche weyung abzunemen. Vnd als nun Johann Huß zur genanten kirchen vnd tische kam, fiel er nider auff seine knye vnd bettet Iange. Zwi- schen deß thet der Landonensisch bischoff€s einen sermon auff der cantzel von den ket- zereyen vnnd verklerte vnter andern, wie grossen schaden die ketzereyen ynn der kir- chen theten vnnd wie es des konigs sonderlichs ampt were, solche ketzerey auch geistlichen wucher außzurotten. Der" selbige sermon folget also von wort zu worte: JN dem namen des vatters vnd des suns vnd des heiligen geists, ynn vertrawen der demutigen anruffung gottlicher vnd aller hochster hulffe. Durchleuchtigister furst vnd christli- cher, allzeit mehrer des Romischen reichs, hochwirdigisten veter, erwirdigen bischoff vnd pre- laten, achtbarn doctores vnd magistri, durchleuchtigisten fursten, loblichen grafen, groß- thetigen freyen, auch yr andern menner vnnd herren, welcher bilich soll gedacht werden, auff das die red, so ich yn meinem gemut empfangen hab, ynn diser heiligsten versam- lung klerlich eroffnet werde, zum anfang der sachen, so ich reden sol, nim ich fur mich den spruch, der gelesen wirt ynn der episteln des nechsten sontags, nemlich: „Es sol * L V * LV' * L IIII i ,sonnabet Ed. 71 Překladatel vynechal poznámku jednoho z biskupů (v. str. 112) — " Mělo by býti sechste“. — 7 Jakub Balardi Arrigoni z řádu dominikánského, biskup v Lodi. Jeho řeč v. v d. Hardt III, 1—5. — V lat. textu řeč vynechána.

Strana 211
NĚM. PŘEKLAD ZPRÁVY PETRA Z MLADONOVIC (I. REDAKCE). 211 1415 Juli 6 (L 6) (L 6*) (L. 7) zurstort werden der leib der sunden;“ also ist geschriben Rom. VI.75 Inn welchem ver- melt, wie gar verdamlich, ferlich vund mißlich es ist, den bosen anfengen nicht widder zu stehen. Solchs ist auch offenbar durch den fursten der naturlichen meister Aristotelem, welcher ym buch vom himel vnd der welt also sagt, das ein kleiner yrtumb ym anfang der allergroste gern wirt am ende, das ist aber am verdamlichsten, ynn welchem am ferlichsten geirret wirt, vnnd gar schwerlich zu bessern; der halben wie fleißig die ketzer vnd ketzereyen zu vertilgen synd vnd die yrthumb ynn yrem anfang auß zu rotten, leret vns der lobliche doctor Jeronimus ym buch von der außlegung des christlichen glaubens vnd spricht also: Es" mus abgehawen werden das faul fleisch vom leibe, auff das nicht der gantz leib dardurch verderbt vnnd faul werde, das rewdige schaff sol vertriben werden von der weyde, das nicht die gantze herd verderbe, ein klein feur muß gelescht werden, das nit das gantze hauß verbrenne. Arrius ist zu Alexandria ein fungke gewesen vnd hat sich gar sehr gemehret, deBgleichen Sabellius, welche den rechtschaffnen glau- ben, ynn Christo gegrundt, durch den sieg der heiligen merterer beschutzt, vnd mit so vil scheinbarn leren der heiligen lehrer erleuchtet, sich vnderstanden haben, mit yren vnnutzen vnnd verkerten gedancken vnnd falschen getichten zu vertunckeln, darumb mus man den selbigen widderstehen, solche ketzer ist von noten zu vertilgen vnd zu verdammen; der halben ich widder einen ytlichen solchen verstockten ketzer dise wort fur mich genommen hab, das man zurstoren soll den leib der sunden. Dabey ist zu mercken, das nach auffsatzung der heiligenn vetter etliche sunde widder ein ander synd, etliche auch hangen an einander, etlich synd eßte vnnd glidmaß der andern, etliche synd der andern wurzel vnnd heubter, welch nit 'synd als leibe odder haufen der andern, vnter welchen synd dise, die aller ergisten zu schatzen, auß welchen grossere vund mehr scheden entspringen; derhalben, wie wolk recht gerathen wirt, das man alle laster meiden sol, so synd doch das die ergisten, wel- che der wurtzel, dem haupt vnd also dem gantzen leben des leibs am schedlichsten synd; denn gleich als die selbigen mehr vnnd schneller schaden konnen, also mussen auch so vil schneller vund schleuniger die selbigen außgerot werden, damit sie gar vertilget werden. Weil aber vnder allen andern sunden nit das geringst, sonder das grost ist spaltung vnd ym selbigen verharren, derhalben ist vor gesagt, „es werde zurstort der leib der sunden.“ Denn auß langem verzug der spaltung, so sie verharret wirt vund vnter den glaubigen entsprungenn ist, haben lang geweret greuliche zurstorung, vnnd die ketzerey oder yrthumb haben vberhand genommen, zurstorung der gantzen priesterschafft vnnd manichfeltig synd außge- sprossen, die schmehung des christlichen volcks, vund ist furwar kein wunder, denn dise spaltung ist gleich als ein hertz vnd hauffe der gantzen zurstorung des christlichen glau- bens. Was kan da rechts odder heiligs sein, wo solche spaltung solche lange zeit stat gehapt hat, denn als sanct Bernhard sagt:7s Gleich als ynn der einigkeit der glaubigen ist worden ein stat Gottis des herren, also ist ynn der zwitracht vnd zerstorung der christen dem teuffel raum gegeben, als offenbar ist. Ist nicht die spaltung ein vrsprung der ver- sterung, ein grube der ketzerey vnd ein erhaltung alles ergerniß, denn so zerbrochen wirt der bunt der einigkeit vnd des frides, so wirt dem zangk vnd allen lastern yhre freyheit auffgelassen, die begirde erlangt raum, mit freuel zu rauben, die begird aller lust wirt außgegossen vnd wirt eroffnet freyheit zu morden, alles recht wirt hin genommen, die kirchliche freyheit muß freuel leiden vnnd die durfftige zwitracht bringt dienstbarkeit, die schwert gebieten vnnd die leyen herschenk, alle einigkeit vnd heiligkeit werden verwei- k ,hirschen' Ed. Rom. 6, 6. — 7 Nepodařilo se mi citát zjistiti. 15 27.

Strana 212
HISTORY VND WAHRHAFFTIGE GESCHICHT... 212 set. Sehet an, yr gutigsten herren, wie viel ketzerey sich erhaben haben, weil dise giff- tige spaltung geweret hat, wie viel der selbigen ketzer vngestrafft synd bliben, wie viel kirchen zurstoret vnd beraubt synd worden, wie viel stedte vberfallen, wie vil geistlicheit abgangen, wie viel vermengung vnter den geweichten, wie viel blutschlacht ym christ- lich volck. Ich bitt euch, nempt zu hertzen, wie gar die kirche Gottis, die braut Christi, die muter der gleubigen veracht ist worden. Welcher ehret yetz die schlussel der kirchen? welcher schewhet sich vor dem bann? Welcher beschutzt yetzt die freyheit der kirchen? ja wer bricht die selbigen nicht? wer handelt nicht da widder? wer legt yetzt nicht seine freuele hand an das erbteil Jesu Christi. Es werden die gueter zurissen vnnd zur- storet, die mit heiligen merterern erzeugt synde vnnd mitt dem allerheiligsten blute vnsers seligmachers erkaufft synd. Sehet vmb euch, wie der grewel der verwustung alher bracht ist yn den tempel des herren, sehet die zurstorung des glaubens vund zurtrennung des christlichen volcks, die zurreissung des schaffstals des herren vnd des gantzen eygen- thumbs vnsers allergutigisten erlosers. Diser schade ist grosser, denn er gewesen ist an den merterern Christi, greulicher ist diese verfolgung, denn aller tyrannen, denn die sel- bigen haben allein die leibe erwurget, aber yn diser spaltung werden auch die seelen vmbbracht, alda war das menschliche blut vergossen, aber ynn diser spaltung wirt der christlich glaub zurstoret. Jene verfolgung hat vielen gedienet zur seligkeit, aber dise spaltung hat yr vil bracht zum verdamniß, vnter dem wueten der tyrannen hat der glaub gewachsen, aber yn der spaltung ist er verdorben. Vnter den tyrannen ist die erste kir- che gemert worden, aber ynn der zwitracht ist sie zurstoret, die tyrannen haben vn- wissendt gesundigt, aber yn diser spaltung sundigen yr vil freuenlich vnd wissentlich. Es synd kommen die ketzer, geistliche wucherer vnd heuchler, die kirchen zu betriegen vnd darynn zu freueln. Vnter den tyrannen haben sich gemehrt die verdienst der gerech- ten, vnter der spaltung aber synd gemehrt alle laster vund bosheit, ist nit durch zuthon diser grewlichen spaltung die warheit ein feindin der christen worden, der glaube verkert, die liebe verhasset, die hoffnung verloren, die gerechtigkeit vertilget, die sterck ist allein ynn lastern, die meßigkeit geferbet, die fursichtigkeit betriglich, die demut erdichtet, die biligkeit falsch, da ist kein gedult, die gewissen synd rah, die meinung verkert, die andacht tawb, die sanfftmut hin geworffen, die geistlikeit verachtet, es ist kein gehorsam, sonder das gantz leben ehrloß, die kirch Gottis ist mit grosser bitterkeit erfullet, weil sie die tyrannen vnterdrucken, die ketzer vberfallen, die geistlichen wucherer berauben, die zur- trenner zurreissen. O wie arm vnd verworffen ist ytzt das christliche volck, so mit har- ter spaltung nun XL iar bemuht ist. O Christe, wie ist dein schifflin solche lange zeit vrrig, yetz ynn wirbeln, denn an widderstossen vnd aber eins ynn grossen widerwer- tigkeit vnd vngewitter vmbgetriben. O schifflin Petri, wo dich dein gutiger vatter hette sincken lassen, wie hetten dich die gottlosen mehrreuber ynn so grosse fahr bracht! O yhr aller gutigisten christen, welchs andechtigs glaubigs hertz solt ynn so grossem schaden nit zu weynen gereitzet werden, welchs rechtschaffen gewissen kunte sich doch weynens enthaltenn, ist doch "der zanck außgegossen vber die fursten der kirchen, die vns haben yrrig gemacht beyde ynn leben vnd sitten, denn sie haben den weg des frids vnd der einigkeit nicht funden, ya sie haben yn auch nicht finden wollen; darumb sind ketzerey erwachsen vnnd zerstrewung ynn der herd Petri, yhm schaffstal des herren: aber das auß zutilgen haben yr viel gearbeit, kunig, fursten vnd prelaten, welche ein solchs heilsams noturfftigs werck nit haben mugen volenden. Derhalben du, christlicher konig, diser sieg erwartet deiner, dir gehort die krone des ewigen preisses, welchs zu keiner zeit soll vergessen werden, das du widerumb vereinigt hast die zurtrente kirchen, * (L7) (1. 81 * (L 8) 1415 Jull 6

Strana 213
NĚM. PŘEKLAD ZPRÁVY PETRA Z MLADONOVIC (I. REDAKCE). 213 1415 Juli 6 *M * M *MII die veralte spaltung hinweg gethon, die geistlichen wucherer bezwungen vnd die ketzer außgerott. Sichst du nicht, wie dir das zu einem ewigen guten geruchte vnd so loblichem preisse gedeyet, denn was mocht Gott angenemer sein, heiliger, gerechter, nutzlicher vnnd begirlicher, denn solche spaltung außzurotten vnd die kirche widderumb ynn yhre vorige freyheit zu setzen, die geistliche wucherey außzutilgen, die ketzerey vnd yrthumb auß der herd Gottis zu vertreiben vnd verdammen. Es ist furwar kein besser, heiliger, der welt nutzer, ya auch Gott beheglicher werck, denn das selbige. Zu solchem heiligen vnnd mil- den werck zu verbringen bist du von Gott 'ausserwelt, ia ehe ym hymel darzu verordent, denn du auff erden bist ewelt worden. Es haben dich ehe die hymlischen fursten darzu gesetzt, ehe denn dich die churfursten des reichs darzu erwelet haben, vnd sonderlich zu den yrthumb vnd ketzereyen, die wir itzt zuuerdammen gegenwertig vor handen haben, daß du die selbigen mit dem keyserlichen schwert zuuerstoren vnnd zuuerdammen sollest, solches heiligs werck helffen vollbringen; darzu hat dir Gott verlihen weißheyt der gott- lichen warheyt, gewalt der koniglichen maiestet vnd rechter billigkeyt vnd gerechtickeyt, weil da sagt der allerhochst Gott Hieremie am ersten:" „Sihe, ich hab meine wort ynn deinen mundt gegeben“ vnd damit dir weißheyt eyngegossen, „vnd hab dich gesetzt vber die volcker vnnd konigreich," damit ich dir gewalt verlihen hab, „daß du solt außrotten vnd zurstoren“ durch vbung der gerechtickeyt „ketzerey vnd yrthumb,“ vnd zuuoraus disen verstockten ketzer, durch welches boßheyt vil ortter der welt mit pestilentzischer ketzerey sind vergifftet worden vnd seinthalben vil gute ding zurstoret. Diß heilige werck ist dir, du loblicher furst, vberbliben, gehoret dir auch am meysten zu dem, da gegeben ist, das furstenthumb der gerechtickeyt. Derhalben „aus"s dem munde der vnmundigen vnd seuglingen hast du erfullet das lob,“ darumb dir ewigs lobe gegeben wirt, daß du die feinde des heiligen christlichen glaubens vnd seine anfechter zurstorest. Das wolle dir se- liglich vnd gluckselig verleyhen Jesus Christus, der da ist gebenedeyet ynn ewickeyt Amen. ALs diser sermon also volendet ward, stunde auff einer, mit namen Henricus von Piro," ein procurator des concilij, vnd bate, daß das concilium ym proceß der sachen widder Johann Hussen wolte fortfaren vnd mit dem endtlichen vrteyl folgen. Da trat ein bischoffs" auff die cantzel, dem es befolhens1 was, vnd erzelete den proceß, wie sich der selbige zwischen Johann Hussen vnd den Pregischen ertzbischoffen vnd prelaten ym Romischen hofe vnd anderßwo begeben hette. Darnach verkundigte er auch die artickel, so widder Johann Hussen aus seinen buchern gezogen vnd ynn der sachen sich sonst be- geben hetten. Vnd als nun die selbigen obgezelten artickel ynn seiner gegenwertigkeyt gelesen wurden, wolte er darzu geantwortt haben, sie wolten yhm aber solches nicht ge- statten, sonder als er anfieng auff den ersten zu antwortten, sprach der cardinal von Camerachs2 zu yhm: „Schweyget, Johann Huß, vnd hernach antwortt denn auff alle.“ Jo- hann Huß antwort vnd sprach: „Wie kan ich denn zugleich auff alle anwortten? Kan ich sie doch nicht alle zugleich gedencken.“ Vnnd als er sich noch vnterstunde zuantwort- ten, stunde auff der cardinal von Florentzss vnd sprach zu Johann Hussen: „Schweyg du nun still, wir haben dich sonst genug gehort“, vnd sprach zu den bütteln: „Gebietet yhm, daß er still schweyge.“ Johann Huß legte sein hende zusamen vund bate mit lauter stim- I tak v Ed. 77 Jer. 1, 9—10. — 78 Ps. 8, 3. — 72 Jindřich de Piro, prokurátor koncilu (v. d. Hardt IV, 429, 399 n.) — 8° Byl to auditor Berthold de Wildungen. — 8i tak z neporozumění přeloženo „unus episcoporum a con- cilio deputatorum'. — 82 Pierre d'Ailli. — ss Francesco Zabarella.

Strana 214
214 HISTORY VND WAHRHAFFTIGE GESCHICHT 1415 Jull 6 men vund sprach zu yhnen also: „Ich bitt euch vmb Gotts willen, horet doch mein ant- wort, auff daß die vmbstehenden nicht glauben, daß ich die yrthumb gehalten habe, dar- nach thut mit mir, was euch gefellet.“ Da sie aber gar nicht wolten gestatten zuantwort- ten, fiel er nidder auff seine knie, legte sein hende zusammen vund hub auff sein augen gegen dem hymel vund bettet andechtiglich vnd befalch seine sachen Gott, dem allmech- tigen, dem aller gerechtisten richter. Vnnd als nun die artickel, so aus seinen buchern gezogen, ein ende hetten, er- zeleten sie yhm auch die artickel, so durch die zeugen angesagt waren, welche zeugen nicht mit yhren eygenen namen, sonder von den ortten, wirden vnd ampten, als pfarr- herrn, thumbherren, doctores vnd andere prelaten genannt wurden". Vnnd als die artickel schier zum ende gelesen waren, ward ein artickel also gelesen, wie Johann Huß ein schrifft hette hynder sich gelassen, dem volck furzulesen, darynne er sie vermante, daß sie solten ansehen seine fleissige arbeyt, so er bey yhnen gethan, darumb solten sie fur yhn bitten vnd bestendig bleiben ynn der lere vnsers herren Jesu Christi. Solten auch wissen, daß er yhnen nie kein yrthum gepredigt hette, als yhm seine feinde aufflegten vnd ob er gleich durch falsche zeugen vberwunden wurde, so solten sie sich drumb nicht betrübens5. Vnd als diser punct vnd andere mehr gelesen wurden, stunde Johann Huß aber auff vnnd wolt darauff antwortten: aber der cardinal von Florentz schrey yhn an vund verbott yhm zureden. Johann Huß aber sprach gleich wol: „Ich bitt euch vmb Gotts willen, horet meine meynung, sonderlich vmb der beystehenden willen, daß sie nicht glau- ben, daß ich etliche yrthumb gehalten habe. Derhalben sag ich noch, daß ich nie fur ei- nen artickel des glaubens gehalten hab, daß ym sacrament des altars nach der consecra- tion das materliche brodt wesentlich bleibe ; solches hab ich weder gehalten, noch geleret, noch gepredigt.“ Vnd also folgend antwortt er auch auff andere, wie hernach folgen wirt vnd er auch mit seiner eygnen handt verzeichnet hette. Darnach hielten sie yhm fur, wie er sich hette angegeben, er were die vierdte person ynn der Gottheyt, vnd ein doctor solt solches von yhm gehort haben. Johann Huß antwortt vnd sprach: „Man nenne mir den doctor, der solches wider mich gezeu- get vnd gehort hat.“ Da sprach der bischoff, der yhn solches beschuldigte: „Es ist itzt nicht not, daß man yhn nenne.“ Johann Huß antwort: „Das sey ferne von mir, armen, durfftigen menschen, daß ich michs€ die vierdten person ynn der Gottheyt solt nennen, ists doch nie ynn mein hertz kommen, sonder ich sag bestendiglich, daß der vater vnd der son vnd der heilige geist eyn Gott, eyn wesen vnd eyn dreyheyt der personen sey." Dar- nach haben sie gelesen, wie Johann Huß zu Gott appellirt hette vnd solche appellation haben sie auch einen yrthumb genant vnd verdampt. Darzu hat Johann Huß mit lauter stimme geantwortt: „O herre Gott, sihe, das concilium verdampt itzt deine werck vnd dein gesetz als einen yrthumb, so du doch selbs, als du von deinen feinden bist beschwert vnd verdruckt worden, Got, deinem vater, dem gerechtsten richter, deine sachen hast befolhen vnd ynn dem vns armen, durfitigen menschen ein ebenbild gegeben, daß wir auch, so wir beschwert wurden, zu dir als zu dem gerechtsten richter zuflucht haben sollen, daß kein sicherer appellation ist, denn zu vnserm herren Jesu Christo, welcher "MII M III 84 Jak bylo pravidlem v podobných procesech. — s5 O této věci nestala se zmínka ve schůzi poslední, nýbrž již ve slyšení dne 8. června, (v. svrchu str. 105 a 207); překladatel položil sem zminku znovu asi z omylu, jak viděti z toho, že námitky, které Hus potom uvádí (přeložené slovně), netýkají se této výtky. — 8e Nešlo o obvinění, že by sebe pokládal za čtvrtou osobu v Trojici (ač i některé latinské texty tak čtou, srvn. str. 114 pozn. p), nýbrž o filosofický realismus, jemuž protivníci vytýkali, že podle něho lze připustiti i více osob v Trojici.

Strana 215
NĚM. PŘEKLAD ZPRÁVY PETRA Z MLADOŇOVIC (I. REDAKCE). 215 1415 M III *MIII. nicht durch zeytliche gaben beweget wirt, kan auch durch kein falsch zeugnis betrogen Jull 6 werden, sonder gibt einem yglichen nach seinem verdienst." Darnach legten sie yhm aber fur den bann, welchen Johann Huß mit ver achten- dem vngehorsam verduldet hette. Johann Huß antwortt also: „Ich hab den bann nicht mit vngehorsam verduldet, sonder als den, welcher durch appellation auffgehaben war, darumb hab ich gepredigt vnd messen gehalten; vnd wiewol ich zweyfeltige8 procu- ratores gen Rome geschicket habe vnd redliche vrsachen, warumb ich nicht ynn eygner person erscheynen mochte, noch hat man mich nie wollen horen, sonder meine procura- tores sind etliche gefangen,ss etliche sonst vbel außgerichtet, des ich mich auff die hen- del den sachens beruffe, ynn welchen solches alles eben verleibt ist. Vber diß bin ich allher mit freyem willen zum concilio kommen vnd hab darzu sicher geleyte vnsers herren des konigs, allhie gegenwertig, gehabt, vnd hab wollen mein vnschuld beweysen, daß ich nie keinen yrthumb mit freuel gehalten hab vnnd daß ich wolte von meinem glauben be- scheyd geben." Als nun alle dise artickel widder yhn also verlesen vund vollendet waren, hat ei- ner aus dem concilio, ein alter kaler prelat der Welschen nation", das endtlich vrteyl wider Johann Hussen gelesen, welches also lautet von wort zu wortte, wie hernach folget: DAs hochwirdige heilige concilium zu Costnitz ynn Gott versamlet, welchs die hei- lig christlich kirche anzeyget, zu einem ewigen gedechtnis diß geschichts. Als die war- heyt bezeugt," so pfleget ein boser baum bose früchte zubringen. Darumb ist ein man verdampts gedechtnis, mit namen Johann Wicleff, mit seiner todtlichen lere nicht ynn Jesu Christo durch das euangelion, als etwan die heiligen veter glaubige kinder geborn, sonder widder den heylsamen glauben Jesu Christi als ein gifftige wurtzel vil pestilent- zische süne geboren hat, welche er als nachfolger seiner verkerten lere hynder sich hat gelassen, widder welche dise heilige vereynigung zu Costnitz gleich als widder vneh- lich basthart auff zustehen wirt gezwungen, yhre yrthumb aus dem acker des Herren gleich als schedliche disteln durch fleissige sorgfeltigkeyt mit dem messer der achtbar- ckeyt odder gewalt der heiligen kirchen abzuhawen, daß sie nichts weytters als ein krebs vmb sich fressen, zur verdamnis anderer menschen. Weil denn nechst ym heiligen con- cilio zu Rom gehalten gebotten ist, daß die lere verdampts gedechtnis Johann Wicleffs solt verdampt werden vnnd solche seine bucher, welche bemelte gifftige lere ynn sich haben, sind auch mit der that verbrennet worden, welche satzung ynn disem heiligen concilio zu Costnitz auch ist angenommen vnd approbirt."3 Nichts weniger hat einer, mit namen Johann Huß, ynn disem heiligen concilio allhie gegenwertig, nicht Christi, sonder vil mehr Johann Wicleffs, des ertzketzers, iunger, nach vund widder solcher verdammung vnd gebott, beyde von der kirchen Gottis vnd auch von etlichen hochwirdigsten vetern, ertzbischoffen vnnd bischoffen ynn allerley konigreichen vnnd landen, auch magistern der hei- ligen schrifft viler hohen schulen verdampt, geleret, außgesagt vnd gepredigt vnd sonderlich der verdammung solcher artickel der schulen zu Praga, geschehen ynn der vniuersitet daselbs," offtmals mit seinen anhengern ynn den schulen vnd predigten offentlich vnterstanden, "MIII 87 vlastně trojí, jak Hus jindy sám uvádí; byli to postupně Marek z Hradce, Jan z Jesenice a Mikuláš ze Stojčína. — ss Zatčen byl na popud Michala de Causis Jan z Jesenice. — sa Tak přeloženo: ,acta cause“; miněny protokoly pře u kurie. — 90 To by byl asi Berthold z Wildungen; ale rozsudek četl Antonín biskup Concordienský. — Do konečné redakce znění rozsudku pojato nebylo, ač to původně, jak překlad, podle první redakce pořízený, svědčí, bylo úmyslem Petrovým. Rozsudek tištěn často; v. na př. v d. Hardt IV, 437. — * Srvn. Mat. 7, 17. — » Dne 4. května. — A Miněno odsouzení fakultou theologickou r. 1412.

Strana 216
216 HISTORY VND WAHRHAFFTIGE GESCHICHT... 1415 Juli 6 auch den selbigen Johann Wicleff einen christlichen man vnd euangelischen lerer seiner lere zugut vor der versamlung der priester vnd des volcks gelobet. Etliche auch vnd der selbigen vil artickel, so billich zuuerdammen sind gewesen, als christliche iudicirt vnnd offentlich ver- kundigt, welche denn ynn Magister Johann Hussen buchern offentlich verleibt sind. Der- halben nach dem wir der dinge zuuorn, wie obgesagt, volle vnd gnugsame erfarung gehabt haben vnd mit fleißigem bedencken der hochwirdigen ynn Christo veter vund herren, der heiligen Romischen kirchen cardineln, patriarchen, ertzbischoffen, bischoffen vnd prelaten vnnd doctorn der heiligen schrifft 'vnd beyder rechten ynn grosser menige versamlet: so verklert diß heilige concilium zu Costnitz vnd erkennet, das obgemelte artickel, nach dem sie durch vil magister der heiligen schrifft durchforschet, synd ge- funden worden verleibt ynn seinen buchern vund tractaten seiner eignen handt geschri- ben, welche auch genanter Johann Huß allhie yn offentlichem verhore vor den vetern vund prelaten diß heiligen concilij bekant hat ynn seinen buchern vnd tractaten, das sie nicht christlich synd, auch nicht als christlich zu leren, sonder auß welchen yr vil yrrig vund ergerlich, welche auch die einfeltigen oren verletzen, etliche auch der selbigen vil auffrurisch, etliche auch ketzerisch vnd yetz langst von den heiligen vetern vnd conci- lien verworffen und verdampt zu leren, predigen odder einicherley weyse zu beweren auffs strengest verbotten; weil aber die obgenanten artickel mitt außgedruckten worten ynn seinen buchern vnnd tractaten verleibt waren, als ym buch genante" „von der kirchen" vnd yhn andern seinen buchlin, der halben bemelte seine bucher vnd leer, auch alle vnd yetliche seine tractat odder bucher, sie synd gleich ynn gemeiner Behemischer sprachen oder yrgent einer andern durch yhn gemacht oder durch einen andern vund andere ynn anderer sprachen verdolmetscht, verwirfft diß heilige concilium, erkennet auch, das man die selbigen offentlich auch mit geprenge, so zu solchem gehoret, ynn gegenwertigkeit der priesterschafft vnd des volcks yn der statt Costnitz vnd anderswo soll verbrennen. Vber diß soll vmb obgedachter vrsach willenn alle seine lehre billiche zu verachten sein vnd von allen christgleubigen zu vermeiden. Vnd das auß dem mittel der kirchen dise schedliche lehr außgerott werd, gebeute dise heilige versamlung, das die ordinarien der orther vnd lender durch den kirchlichen zwangk, auch obs not sein wurd, mit zuthon der straffe den yhenen, so solchen ketzern gunstig synd, solche tractat vand bucher flei- Big suchen sollen vnnd wo sie die selbigen finden, mit fewer verbrennen. So aber yemandt ein vbertretter dises vrteyls vnnd gebots odder ein verachter deß selbigen sein wirt, so hat dise heilige versamlung gesatzte, das die ordinarien der orther, auch die ketzermeyster widder einen solchen odder solche als einem, so ynn der ketzerey verdechtig were, zu procedieren. Weill7 wir denn, wie obgemelt, auch angesehen, was ynn der sachen der nach- forschung"s solcher ketzerey widder gedachten Johann Huß gehandelt vnd sich begeben hat, auch zuuor gehabt glaubwirdige vnd vellige erforschung der comissarien," auch bey- der recht gelerten rath vber solche hendel vand auch die aussage viler vnnd glaubwir- digen zeugen, welche aussage yhm, denn Johann Huß, offentlich gelesen synd vor den vetern vnd prelaten dises heiligen concilij, durch welcher zeugen aussage kundt ist, das benanter Johann Huß vil bose, ergerliche, auffrurische vnnd ferliche ketzereyen offentlich gelert hat vnd lange zeit gepredigt: Derhalben wir den namen Christi angeruffen vund “MV MV. (M 6) 90 Traktát „De ecclesia' tištěn v Op. I. f. 196 n. — 9 Překladatel zde bezprostředně připojuje také druhý rozsudek na zbavení kněžství, v. d. Hardt IV, 437. — 9s in causa inquisitionist. — » Překladatel vy- nechal řádek: in huiusmodi causa deputatorum (relatione) aliorumque magistrorum in theologia'.

Strana 217
NÉM. PŘEKLAD ZPRÁVY PETRA Z MLADOŇOVIC (I. REDAKCE). 217 1415 Jull 6 (M 6.) (M 7) ym heiligen Geist recht vnnd redlich versamlet, spricht diß heilige concilium durch diß entliche vrteyl, das es schrifftliche fellet, entscheydet, erkennt vnd erkleret, das Magister Johann Huß gewesen sey vnnd sey noch ein warhafftiger vnnd offentlicher ketzer vnnd das er yrtumb vnd ketzerey, welche von der geistlichen kirchen langst zuuorn verdampt gewesen vnnd noch synd, auch vil ergerliche, das vil frummen hertzen verdrißlich, auch mutwillige vnd auffrurische ding geleret vnd offentlich gepredigt hat, nit zu kleyner verletzung Gottlicher maiestet vnd ergernis gemeyner christlichen kirchen vund nachteyl christlichs glaubens, dardurch er die schlussel der kirchen vnnd yren zwangk verachtet hat, das er auch vil iar ym bann aller ding mit verstocktem hertzen gestanden hatt, mit welcher seiner halstarrigkeit er die christgleubigen viel geergert hat; weil er auch ein appellation an vnsern herren Jesum Christ als an den hochsten richter eingelegt vand das mittel der heiligenn kirchen vnterwegen gelassenn, ynn welcher er auch viel falsches, ergerlichs vnd schmelichs dem heiligen bepstlichen stul vnnd kirchlichen zwengen vnnd schlußeln zu verachtung gesatzt hat: derhalben vmb sollicher abgesagter vund vil ander sachen willen verkundigt diß heilige concilium, das bemelter Johann Huß ein ketzer sey vnd ynen als einen ketzer zu richten vnnd zu verdammen, wie sie yhn denn auch richtet vnd verdampt yn gegenwertigen schrifften; will auch hiemit gedachte appellation als ein freuenliche, ergerliche ding, so dem kirchlichen gerichts zwange zu spott gesehen vnd gescheen, ver- worffen haben, das auch gedachter Johann Huß das christliche volck aller meist ym ko- nigreich Behmen ynn seinen offentlichen predigen vnd schrifften, so er gemacht hat, ver- furt hat vnnd das er nicht ein warhafftiger prediger des euangelion Christi nach außle- gung der heiligen lerer, sonder ein verfurer gewesen sey. Weil aber durch die ding, so dise heilige versamlung gesehen vnd gehort hat, erfunden, das bemelter Johann Huß ein solcher halßstarriger ketzer, der sich auch nicht straffen lest,10° ist, also das er auch nicht begert hat zu widderruffen vnnd widderkeren zum schoß der mutter der heiligen kirchen odder seine ketzerey vnd yrthumb, so er offentlich beschutzt vnnd gepredigt hat, wollen abschweren: derhalben verkleret diß hei- lige concilium, das gedachter Johann Huß vom priesterlichen ampt vund allen weyhen, mit welchen er ist gezieret gewesen, entweihet vnd mit gewonlicher herlicheit entsatzt soll werden, vund befilcht hiermit den erwirdigen vetern ynn Christo, dem ertzbischoff von Mediolan,101 denn Feltrensischen,102 Aistettensischen,10s Alexandrinischen,104 Bagaren- sischen105 vnnd Vanreusischen10s bischoffen, das sie ynn gegenwertigkeit diser heiligen versamlung benante entweyhung nach ordnung deß rechten nach billigkeit auBrichten. ALs nun das vrteyl vber Johann Hussen also gelesen ward, widderredte er etliche punct vnnd antwurt darauff, wie wol ym zuuorn zu antwurten verbotten was, vnd sonderlich, da yhm fur gelesen ward, das er halBstarrig ynn seinem yrthumb vnd ketzerey wer, antwurt er darauff mit lauter stimmen vnd sprach: „Bin ich doch nie halBstarrig gewesen, sonder ich hab alwege begert vnd begere noch heut deß tages bessere vnterricht auß der heiligen schrifft, ya ich sag noch auff den heutigen tag, so ich mit einem wort alle yrthumb kunt zurstoren vnd vberwinden, das wolt ich auffs aller liebste thun“. Vnd als nun alle seine bucher, beid ynn behemischer, latinischer odder teutscher sprachen als der ketzerey ver- dechtig verdampt vnd durch das vrteyl zu verbrennen erkant wurden, welcher denn auch 100 ,incorrigibilem'. — 101 Bartolomeo della Capra, arcib. Milánský. — 102 Jindř. Scarampi biskup z Belluna-Feltre. — 103 Nikoli Eichstätský, nýbrž biskup z Asti Albertus Guttuario d'Agliano. — 104 Bartolinus Beccari, biskup v Alessandrii. — 105 Vil. Barrowe biskup v Bangoru v Anglii. — 106 Joh. Belli biskup v La- vouru (Vauriensis) ve Francii; sedmý byl Jan světící biskup Kostnický. 28

Strana 218
218 HISTORY VND WAHRHAFFTIGE GESCHICHT... 1415 Juli 6 etliche hernach synd verbrant, als das buchlin von der kirchen vnd widder den Paletz,-(MT) auch widder den Stanißlaum,107 da antwurte Johann Huß auff yr vrteyl vnd sprach: „Warumb verdampt vr mir meine bucher, hab ich doch allzeit begert vnd gebetten, yr solt mir bessere schrifft anzeigen, denn ich ynn den meinen gesetzt hab, vnd beger solchs noch auff heutigen tag; aber yhr habt darwider noch nie kein rechtschaffne schrifft auff- bracht odder mir auß den meinen ein einigs wort als yrrig angezeigt; meine bucher aber yn gemeiner behemischer sprach oder yn andere sprachen bracht, wie kunt yr die selbigen verdammen, so yr doch der selbigen nie gesehen habt?“ Aber sie wolten seine wort nicht horen, sonder procedirten ymmer fort widder yhn mit dem vrteyl.10s Vnd als man solchs vrteyl vber yn laß, lag er auff seinen knyen vnd sahe auff yn himmel vnd bettet, vnd sonderlich bat er fur seyne feinde vnd sprach: „Ach herr Jesu Christe, ich bitte dich, vergib allen meinen feinden yre vbelthat vmb deiner grossen barmhertzigkeit willen, denn du weist, das sie mich felschlich haben beschuldigt, falsche zeugen widder mich auffbracht vnnd falsche artickel widder mich ertichtet, solchs wollest du yhn verzeihen vmb deiner vnmeßigen barmhertzigkeit willen.“ Als diß Johann Huß gesagt hatte, sahen die bischoffe vnnd die andern ym concilio yhn gantz zorniglich an vnd -(M 8) verlachten yhn. Darnach haben die siben bischoffe lassen brengen das meßgerechte vnd yhn heissen anziehen solcher massen, als solt er yetzt messen halten. Vnd als er die alben anzug, sprach er lautbar also: „Mein herr Jesus Christus, als er von Herode zu Pilato gefurt ward, ist er ynn einem weissen kleide verspottet worden etc.“ Da er gar war angezogen, stunden bey ym die siben bischoffe, die yhn solten entweyhen, vund vermanten yhn, das er noch solte widderruffen vnnd abschweren. Da ist Magister Johann Huß auffgestanden vnd auff den tisch getreten, der vor ym bereitet war, vnd kerte sich mit grossem schmertzen gegen dem volcke vnnd allen beistenden: „Sehet, dise bischoffe vermanen mich da zu, das ich soll widerruffen vnnd abschweren; aber ich forchte ein sollichs zu thon, das ich nicht lugenhafftig sey vor dem angesicht Gottis, auch das ich nicht mein gewissen vnd Gottis warheit verletze, weil ich doch dise artickel nie gehalten hab, so dise widder mich felschlich zeugen, sonder vil mehr ynn den, so falsch synd, das widerteil gehalten, geleret, geschriben vnnd gepredigt hab. Auch darumb, das ich nicht einer solchen menige, welcher ich gepredigt habe, ergernis geb vnd auch andern, so das wort Gottis trewlich predigen.“ Vnnd alls er diß gesagt hatte, sprachen die bischoff vnd die andern yre mitge€nossen des concilij: „Da sehen wir vund horen noch, wie verstockt er ist ynn seiner boßheit vnd verstockt ynn der ketzerey“ vnnd hiessen yhn widder abtretten. Vnnd als er vom tisch herabsteige, so bald fiengen die gemelten bischoffe an yhn zu entweyhen vnd namen yhm erstiich den kelch auß seinen henden vnd sprachen also diß gebett der verfluchung: „O du verfluchter Juda, warumb hast du verlassen den rath des frides vnd hast mit den Juden gerathschlagt, wir nemen vonn dir disen kelch der erlosung.“ Johann Huß antwurte mit lauter stimmen vnd sprach: „Ich glaub ynn Gott, den herren almechtigen, vmb des namens willen will ich dise schmach gedultiglich tragen, so weiß ich, das er den kelch seiner ewigen erlosung nimmer mehr wirt von mir nemen, sonder ich hoffe bestendiglich, das ich den selbigen heut ynn seinem reich trincken werde." (M.S*) Darnach namen sie von yhm auch alle ander messe kleider, als caßel, stol etc. vnd 107 Traktáty De ecclesia, Contra Palecz a Contra Stanislaum tištěny v Op. I. f. 196—292. — 108 Tuto větu dodal překladatel.

Strana 219
NĚM. PŘEKLAD ZPRÁVY PETRA Z MLADONOVIC (I. REDAKCE). 219 *N N' * NII zu ytlichem sprachen sie die wortt des fluchs, wie obgemelt, nach yhrer weise. Vnnd Johann Huß antwurte alle zeit auch darauff, das er solche lesterung vnnd schmach willig- lich leiden wolte vmb den namen vnsers herren Jesu Christi. Do sie nun, wie gesagt, alles meßgewandt von yhm genommen hetten, wolten sie ym auch die platten nemen; da zangkten sie sich vntereinander; etliche wolten, man solt sie yhm mit einem schermesser abscheren, die andern sagten, es were genug, daß man yhm eine kolben mit einer schere machte. Vnd als sie der sachen nicht kunden eyns werden, kerte sich Johann Huß vmb gegen dem konige, der auff seinem stul saß, vund sprach zu dem konige: „Sehet, gnedigster herre, was hie geschicht, kunnen doch dise arme menschen noch ynn diser lesterung vber mir nicht eyns werden.“ Endtlich namen sie ein scheren vnd schnidten yhm die hare gantz ab hynden vnd forn vnd sprachen also: „Itzt hat die heilige kirche alle yhre recht von dir hynweg genommen vnd die kirche hat hynfort nichts mehr mit dir zuthon; darumb wollen wir dich nun der weltlichen handt vbergeben.“ Vnd setzten yhm einen papyren hut auff sein haubt vnnd sprachen vnter andern wortten also zu yhm: „Wir befelhen nun dein seele dem teuffel.“ Aber Johann Huß sprach also mit gefalten henden vnd auffgehabnen augen ynn den hymel: „So befilch ich sie dem allergnedigsten herren Jesu Christo.“ Vnd als sie yhm den lesterhut auffsetzten, sprach er: „Mein herr Jesus Christus hat fur mich, durfftigen menschen, vil vil ein hertere, schwerere dornyne krone vnschuldiglich zu sei- nem tode getragen, darumb wil ich, armer sunder, dise lasterkrone willig vmb seines namens willen tragen, wie wol sie leichter ist.“100 Es war 'aber ein runder, papyriner hut, gar nahe eines ellebogens hoch vnd waren daran drey grewliche teuffel gemalet vnd war der titel, der sein sache belanget, also daran geschriben zu latin: „Hic est heresi- archa“, das ist verdolmetscht: „Diß ist der ertzketzer“. Vnd als sie nun das gethon het- ten, schryen sie laut vnd sprachen: „Dise heilige versamlung zu Costnitz, angesehen, daß sie ynn der kirchen Gottis mit Johann Hussen nicht mehr zuthon hat, vbergibt sie yhu hie dem weltlichen gerichte, vnd hat erkant, daß solch weltlich gericht forthyn seiner pflegen soll nach seinem verdienst.“ Da sprach der konig zu hertzog Ludwig aus Beyern.110 der vor yhm stunde vnd hielt den gulden apffel mit dem creutz ynn seinen henden: „Ge- he hyn, nym yhn an.“ Vnd er gieng hyn vnd nam yhn an vnd gab yhn den bütteln ynn die hende vnd beleyttet yhn auch zum tode. Vnd als nun Johann Huß, also gekronet, ward aus gedachter kirchen gefueret, auff die selbigen stunde verbranten sie yhm seine bucher auff dem kirchoffe. Da das Johann Huß sahe vnd fur vber gefueret ward, lechelte er gleich yhrer torheyt. Vnd als er also gefüret ward, vermanete er alle vmbstehende, daß er vmb der yrthumb willen, so man yhm felschlich zugelet hette vnd durch falsche zeugen, die auch seine todtliche feinde waren, widder yhn auffgebracht, den todt verschuldet hette. Es was auch schier das gantze stadtvolck, daselbs wonhafftig, ym harnisch vnd geleyteten yhn zum tode. Vnd als er nun zu der stedte der marter kam, fiel er auff seine knye vnd hub auff seine hende vnd seine augen zum hymel vnd fieng an andechtigklich zubetten et- liche Psalmen als: „Miserere mei, Deus etc.“ Vnd: „In te, domine, speravi." Ynn den sel- bigen gebetten er sonderlich gantz hertzlich vnd mit frolichem angesichte, daß es von vilen vmbstehenden gehort ward, sprach: „O Herre, heut ynn dein hende befilch ich meinen geist.“ Der ortt aber seiner marter war auff einer wisen vor der stadt zwi- schen den gertten, als man von Costnitz gen Gottleben gehet. Etliche leyen aber, die 1415 Jull 6 112 ,hanc multo leviorem, licet blasfemam'. — 110 Falckrabi Ludvik. 28°

Strana 220
220 HISTORY VND WAHRHAFFTIGE GESCHICHT... vmbherstunden, sprachen: „Diser man mag gethon haben, was er wolle, das wissen wir nicht, aber doch horen wir itzt eyttel heilige wortt von yhm, die er hie redet vnd bettet.“ Etliche aber sagten: „Es were furwar gut, daß er itzt einen beichtuater hette Es saß aber ein feyster pfaffill auff einem pferde ynn grünen kleydern, mit rotter seyden vntterfuttert, der sprach zu yhnen: „Man soll yhn nicht horen, auch keinen beichtuatter zulassen, denn er ist ein ketzer.“ Er hette aber zuuorn einem doctor vnd munche ge- beichtet, welcher yhn auch freuntlich gehort vnd absoluirt hette, wie er denn selbs be- kennet ynn einem zettel, 'so er aus dem gefengknis zu seinen freunden geschicket hat.112 Vnd als er nun also auff seinen knyen lag vnd bettet, wie gesagt ist, fiel yhm der lasterhut von seinem haubte, an welchem, wie obgemelt, drey teuffel gemalet waren; vnd als er den hut vor yhm ligen sahe, lechelte er. Etliche soldner aber sprachen zu den andern, so vmbher stunden: „Setzet yhm die krone wider auff, daß sie mit seinen herren, denen er gedienet hat allhie, verbrant werde.“ Darnach hieß yhn der hencker widder auff stehen vom gebet. Vnd als er nun auff stunde, sprach er mit lautter stimme, daß es yeder- man vernemen kunde, so vil yhr vmbher stunden, also: „O herre Jesu, disen schentlichen, grewlichen tode will ich vmb deines namens willen vnd des zeugnis willen deines heyl- samen wortts gedultigklich mit deiner hilffe leiden." Vnd als bald ward er zu den vmb- stehenden vmher gefueret, die selbigen bate er vund vermanete sie, daß sie mit nichte solten halten vnd glauben, daß er solliche artickel geleret odder geprediget hette, so yhm durch falsche zeugen also auffgelegt weren. Als ym nun der hencker seyne kleyder außgezogen hatte, haben sie yhn mit den henden hinter rucke an eine seulen gebunden, welche die buttel zuuorn ynn die erden begraben vand fest eingesetzt hatten; vand als sie yhn mit dem angesicht gegen dem mor'gen kereten, sprachen etliche von den gewaltigisten,113 so vmbher stunden: „Man solt yn nicht gegen morgen keren, denn er ist ein ketzer“, vnd hiessen yhn gegen dem abent keren. Das thetten als denn der hencker vund die seinen. Darnach legten sie yhm rustige ketten vmb seinen hals; vnnd als er die selbige sahe, lechelte er vund sprach zu den henckern: „Mein herr Jesus Christus, vnser erloser vnnd seligmacher, ist auch mit einer harten, schweren ketten gefangen gewesen, darumb wil ich, armer, durfftiger, sundiger mensch, mich auch nicht schemen, dise ketten vmb seines namens willen zu tragen.“ Vnnd sie hatten vnter seine fusse etliche bunth stroh vnd holtz gelegt. Vnd als er also an die seulen gebunden war, hatte er noch seine schuche an vnd einen eisern fessel an seinen fussen. Da legten sie eittel stroh vnnd holtz gerings vmb yhn her biß an sein kyen. Vnnd ehe denn der hencker das fewr anzundte, kam noch zu yhm deß keysers marschalck, der vonn Papenheim genant,114 vnnd hertzog Ludwig von Beyern vnd ver- manten yhn, das er doch noch seins lebens verschonen wolt vund das widderruffen, so er etwan gepredigt vnd gelert hette, vnd dem selbigen abschweren. Magister Johann Huß aber sahe auff ynn himel vnnd antwurte mit lauter stimmen vnd sprach: „Ach Gott, du bist mein zeuge, das ich die dingk, so mir durch falsche zeugen auffgelegte werdenn, nie geleret oder gepredigt hab, sonder die furnemlichste meine predig vand meine meinung ist da hin gericht gewesen, das ich allein die menschen vonn sunden ziehenn mochte. Inn der warheit aber des euangelij, so ich auß den spruchen vnd außlegunge der heiligen lerer geschriben, geleeret vnnd gepredigt habe, will ich heut frolich sterben.“ Vnnd als sie ANII NII *N III. 1415 Juli 6 11 Asi Uirich Schorand, zástupce koncilu a biskupa; v. Novotný, Hus II., 459. — 113 V. Docum. č. 84, str. 135—137, Novotný, Husova korresp. č. 143 str. 298. — 113 Dodal překladatel. — 114 Hoppe z Pappen- heimu.

Strana 221
NĚM. PŘEKLAD ZPRÁVY PETRA Z MLADONOVIC (I. REDAKCE). 221 (N IIII) 1415 diß gehort haben, hat bemelter marschalck vund der hertzog auß Beyern die hende zu Jull 6 samen geschlagen vnd synd von dannen geritten. Da haben die hencker das fewr angezundet vnnd Johann Huß hat mitt lauter stimme gesungen ein mal: „Christe, du son des lebendigen Gottis, erbarm dich vnser.“ Vnnd aber ein mal: „Christe, du son des lebendigen Gottis, erbarm dich mein.“ Vnnd als er zum dritten mal hat angefangen zu singen, hat yhm der wind die loh yns angesicht geschlagen; also hat er ynn yhm selbs gebettet vnnd das heubt geregt, als lang man mocht drey vatter vnser betten, vnd ist also verschiden. Als nun das holtz vnnd stroh gar verbrant waren, hieng der rump noch also bey dem halße an der seulen; da hieben die hencker den leib nider mit der seulen vnd regten das fewr, das der leib so vil ehe solt verbrennen; vnnd da sie das heubt funden, zurschlugen sie das selbige auff stucken mit einer kewlen vnnd worff ens widder yns fewr. Sie funden auch sein hertz vnter dem eingeweyde; da scherpfften sie eine stangen vnd steckten das selbige dran wie einen braten vnd brieten es vund zuschlugen das vnnd verbranten es.115 Entlich als sie den gantzen leib zu aschen verbrant hatten, namen sie die selbige aschen mit allen brenden vnnd legten sie auff einen karren vund furten das ynn den Reinstrom, der do fur vberfluesset. Ende der history Magister Johann Hussen. 1529. 115 Chybi zpráva o spálení oděvu Husova, dodaná až v druhé redakci.

Strana 222
IX. Vypravování o smrti Husově. (Nov.) Léta od narozenie syna božieho tissicieho čtyřstého a patnástého já krátcě sem položil o těch všechb věciech, které jsú sě staly v zemi Svábské v hlavniem městě řěčeném Constanczie. Neb někteří jsú ujímali a někteří přidávali. Ale já, což sem viděl a přítomně při tom byl, to sem položil. Když jést přijěl sa služebníky krále Václava Českého“, večěr psal jěst list jědnomu ka- zateli znamenitému a slavnému Mistru Jacúbkovi řěčenému z Střiebra.2 To uzřěv Mistr Jan Kardinál3, i vece: „Co píšeš, mistřě, o krvi božie z kalicha přijímánie? Však těžko to bude přijieti křěsťanství nynějšieho běhu. Nevieš, že zajtra“ mámy státi přěd mistry všeho “ křěsťanstvie, mnohé odpory činiece, z čěhož nám vinu dadie? Nazajtřie ráno legátové, kardináli, biskupové všeho křěsťanstvie, král Uherský“ jako ciesař říský otázachu jěho i vecechu řkúce: „Velmi tě vděčen tento sbor tvého pří- štie k nám; by byl zmeškal, mnoho dobrého zrušilo by sě bylo.“ I odpovědě Mistr Jan Hus, řka: „Často žádal sem Vás osobně viděti i s vámi mluviti, nemohl sem podobně příčiny jmieti; k vámť jsem sě odvolával i mé mistry slal, Mistra Jana Jessenici, Mistra Marka i jiné mistry, těm jste slyšěnie přěd sebú nikdy nedali, ale proti nim jste křikem i rúháním šli, žalařováním i škrcením; já pak, poručiv při mú pánu bohu, slovuo božie kázal jsem, majě žádost, že bych byl rád každého do nebe na rukú donesl, by to mohlo býti.“ Biskup Řězenský1 vystúpiv ze všie rady i vece, řka: „Mistřě Jene, tento sbor * 180 1414 a chybi v R. — b psáno ,wssiech, a tak vždy. — psáno: Cziesk. a tak vždy. — d ,biechu R. 1 Co tištěno drobněji, vzato z české relace Petra z Mladoňovic; v. svrchu č. VII. str. 101—149. — 2 Hus Ja- koubkovi z Kostnice psal (v. Novotný, Hus II. 369, 389 n.), ale datum jest patrně smyšleno autorem. — a M. Jan Kar- dinál z Rejnštejna, průvodce Husův; také celá tato scéna jest ovšem licence autorova. — Hus povolán před kardinály teprve dne 28. listopadu a ovšem ne k slyšení, nýbrž k rozmluvě, o níž dříve nevěděl. — »Zikmund nebyl v době zatčeni Husova ještě v Kostnici; následující ličeni jest zase licence autorova, sestavená podle rozličných zminek v li- stech Husových i jinde. — Srvn. lat. vypravování Petra z Mladoňovic svrchu str. 38. — 7 Sestaveno podle vypra- vování Mladoňovicova o zatčeni Husově (srvn. svrchu str. 38) a o slyšení dne 8. června, kde se Hus zminil o posílání zástupců svých ke kurii (v. svrchu 92). — s Zástupci Husovými u kurie byli Jan z Jesenice (jenž opravdu uvězněn), Marek z Hradce a Mikuláš ze Stojčina; autor se tu snad opírá o Husovo vyličení těchto udá- losti (t. zv. Ordo procedendi; v. Novotný, Husova koresp. str. 228), nebo o jinou zminku podobnou, jaké Hus činí častěji. —» Asi ohlas rozlučního listu Husova k Pražanům (v. Palacký Docum. str. 71, Novotný str. 207), nebo ohlas posledních slov Husových před upálením v české Pašiji, v. str. 145. — 10 Patrně omyl s arcibiskupem Rižským (byl jim Jan Wallenrod), který však byl žalářníkem Husovým až v červnu; podobné napomenutí, jako o něm v textu řeč, učinil ve slyšení 8. června Petr d'Ailli (v. svrchu str. 103), zde však je spíše upraveno podle řeči biskupů dne 5. července (v. svrchu str. 126); srvn. i list Husův ze dne 26. června, Palacký, Docum č. 85 str. 138, Novotný, Koresp. č. 153 str. 319 n.

Strana 223
VYPRAVOVÁNÍ O SMRTI HUSOVÉ. 223 * 181 * 183 duchem svatým shromážděný toběť praví, chceš-li to učiniti a sám u sebe múdrý nebýti, 1414 poslúchati a naučěnie přijieti.“ Odpovědě i vece, řka.11 Dajte mi najmenšieho z sboru svého, hottov jsem přijieti a poděkovati, což dobrého bude.“ Odpověděchu, řkúce:12 „Na tom dva a padessát mistróv ostali jsú, aby ty svá kázánie, rady i zpověd za kacieřstvie položil, odporně proti nim učil.“ Odpovědě Mistr Jan Hus i vece:13 „Krašie naučenie tohoto zborud múdrého. Takť by mdláe děvečka učinila, svatá Katheřina, jěsto padessát mistróv k bohu přivedla, z nichžto já biedný, nestatečný jědnoho přivésti nemohu.“ Vystúpi biskup Laudenský"“ i vece,řka: „Když nechceš ustúpiti a poslúchati, jímá tě duchovnie ruka a do své kázni žálařě sázie, zdali by tvé bludy a kacieřstvie obměkčila.“ I vsadichu jěj k mnichóm Bosákóm nad Rýnem,15 kdež bieše vydělán srubec úzký, tak že sě ledví ztáhnúti možiešě, ale nic zprostiti, udělavšě někaké okénko, jako by mohl * 182 vníti žajdlík s vodú anebo s vínem, neb v těch krajinách piva nenie. I psal jěst v žaláři o svém vězenie Čechóm milujícím boha, Praským, Žatecským, Lúnským i tudiež Plzenským16, řka: „Snažně sě za mě bohu modlte, prossiece, ať mi dá se- trvánie.17 Neb nejsem lepší nežli svatý Petr, poněvadž zapřěl třikrát pána Ježíše, zapřím- liť já, na mně sě nezdělávajte, milí Čechové,18 jsúce bez žaloby přěd bohem i přěd lidmi; budemli tovařišě zámutkóv s Krystem, spolu sě s Krystem radovati budem, ne jakožto mordéři a lúpežníci trpie za své skutky, ale my s Krystem trpiece nevinně, abychom život věčný vzěli. Neb tak Šalomún die,1° že sě buch k lidem má jako otec k synáčkóm, kteréž treskce, milujě jě jako otec syny své, nechtě viděti jich zatracenie a dobrotivě sě ráčil obezřieti na nás, divnými dary darovati:2 uzký žalář, zlé lehánie, sprostnú ztravici, okovy kruté, zubóm bolenie, črvenú nemoc i zimnici, jakož cělé tělo hřěšilo, boha svého hněvalo, cělé tělo aby tresktánie přijma, poň i s duší sě bohu dostalo.“ Přijide Mistr Štěpán řěčený Palič, Kúřímský farář,“ i vece jemu: „Přichyl ucho maličko své, coť budu mluviti k tobě.“ Odpovědě Mistr Jan Hus i vece: „Pověz, milý bratřě, k utěšění něco dobrého.“ Odpovědě Mistr Štěpán, řka: „Ó divímť sě tomu, cožť jsem čětl písem svatých ode dnóv narozenie syna božieho, nenalezl jsem tak kacieřě za- d* ,zsboru' R. — e nadepsáno: mladá“ — f druhé ,e“ doplněno jiným inkoustem. — a poslední ,a připsáno dodatečně jiným inkoustem. — g' psáno: dusse“. 11 Těchto slov užil Hus teprve v rozmluvě s pány českými a preláty dne 5. července, srvn. svrchu str. 126; také slova domnělého biskupa „Řezenského“ napodobena podle oné scény. — 12 Srvn. svrchu str. 103 a zminěný právě list Husův (Palacký, Doc. 138, Novotný 320). — 13 Doslovně z uvedeného listu Husova (Palacký, Docum. 138, Novotný 320). — Miněn patrně biskup z Lodi (Jakub Ballardi Arrigoni), jenž však teprve 6. čer- vence měl kázání před odsouzením Husovým. Vypravování hořejší jest smyšlené. — 15 Klášter Bosáků neležel nad Rýnem a také do něho nebyl uveden Hus po svém zatčeni, nýbrž až v červnu 1415; po svém zatčení uvězněn (po několika dnech) v kláštere Dominikánském nad Rýnem; co následuje o vězení, napodobeno asi podle vypravování Petra z Mladoňovic o Jeronymovi, v. níže č. XVI. — 1 Ze žaláře psal Hus ovšem několik listů Čechům a Pražanům, ale není znám žádný žalářní list Lounským a Plzeňským (listy jim adresované jsou psány ještě v Čechách, (v. Palacký, Docum. č. 5 a 12, Novotný, Korresp. č. 16 a 35), Žateckým nezachován list žádný. Následujíci domnělý list Husův jest z části sestaven z několika listů Husových (v. poznámky násl.), z části vy- myšlen. — 1 Doslovně z rozlučního listu Husova (Palacký, Docum. str. 72, Novotný, Korresp. str. 208). — 17 Snad sestaveno podle zfalšovaného Husova listu rozlučního, o němž v., co praví Petr z Mladoňovic svrchu str. 30; vše další je dodatek spisovatelův, ale srvn. i Palacký, Docum. č. 44, Novotný č. 109. — 19 Proverb. 3, 12 — 20 Sestaveno podle zminek v jednotlivých listech Husových; v. Palacký, Docum. č. 44, str. 83, č. 57, str. 98, č. 56 str. 96 n., č. 66 str. 108, Novotný, Husova koresp. č. 109 str. 243, č. 114 str. 249, č. 118 str. 255, č. 125 str. 263. — 21 M. Štěpán z Pálče; na jeho chování v době své nemoci stěžuje si Hus častěji (srvn. Pa- lacký, Docum. č. 50 str. 90, č. 67 str. 110, č. 84 str. 137, Novotný, Husova koresp. č. 104 str. 237, č. 126 str. 265, č. 143 str. 298); náš spisovatel tyto zmínky takořka zdramatisoval.

Strana 224
224 VYPRAVOVANÍ O SMRTI HUSOVÉ. (Jull 6) 1415 tvrzeného jakožjs ty.2“ Odpovědě Mistr Jan Hus i vece: „Nepostavujžh tobě buoh toho za hřiech, nebo na téžs stolici téžs čtenie kázal, jakožto i já, a za vierus kázal, ale již v čassu súženie mého mě kacěřujěš. Odpustiž tobě buoh tvé hřiechy.“ I přijidechu páni češčí, rytieři krále Uherského, pan Václav z Dubé odjinud z Leztně, pan Jan z Chlumu, i vecechu, řkúce:23 „Poslyšiž nás, Mistřě Jene, maličko také, coť budem mluviti k tobě. Myť jsme lajkové, písmať neumieme, bychomť tobě radili z něho, podleť svého rozumu obecného toběť radíme, jsi-li těmi bludy a kacieřstvím vinen, odvolaj a svuoj život zachovaj. Pakli nejsi vinen, těť tvé svědomie dobřě zná, protož stuoj velikým douffáním v boha. Odpovědě Mistr Jan Hus i vece: „S najmenší poskvrnkú vědomě nechtěl bych přěd buoh jíti; lepší jste mi radu dali než mistr v školáchk učivše.“ Měsiece črvna2“ a ochtáb svatého Petra a svatého Pavla, konečně ostavšě aby jěj života zbavili, * 185 Juno nechce-li ustúpiti. V kostele svatého Pavla, v hlavniem toho miesta, někaké stolicě oblan- kované vuokol i také vyhoblované, stuol u prostřědku postavivšě, na němžto mešně růcho položichu k zbavení cti kněžské jěho. Jěhožto když tol král Uherský sedieše v svém slavném tróně, majě korunu ciesařskú na své hlavě zlatů, sedě mezi dvěma kniežatoma, kněz Hanuš25 mladý s pravicě jěho, držě v rucě své jablko zlaté s křížem duostojmenstvie svého, jiné kniežě28 s levicě jěho držě koncem meč nahoru nahý. Když Mistra Jana Hussi vyvedechu z žalářě usvadlého, že ledvy kosti s kožie sě na něm klátiechu27 pro časté nemoci, kteréž v ža- láři trpieše, tehdy Mistr Jan Hus, pokloniv sě božiemu tělu i pomodli sě, lidem hlavú svú poctu učini, jakož psáno jěst:28 „Přěd bohem poniž srdcě tvého, ale přěd vyšším a přěd knězem pokloň hlavy tvé, i sta, podheb rucě své, přěd nimi, na jěhožto nozě pravé ješčě okova nerozlomená biešě.29 Vystúpiso jěden za zboru i vecem, řka: „Tento sbor duchem svatým shromážděný toběť podává, aby sě naučiti dal.“ Odpovědě Mistr Jan Hus: „Jěščět prossím naučenie a do nynějšiehot času nemám. Na tom na všem umierám, cožť jsem kázal z prorokóv svatých, ze čtenie svatého, z řěčí apostolóv svatých i z doktoróv i z mučědlníkóv svatých, když lepšieho naučěnie nemám. Ó vy ste mne pohnali a mocí bezprávně utiskujěte; jáť vás do sta let všecky pohániem přěd pána boha.“31 Tehdy inhed kardinál32 Kameracenský přiskočiv i vece: „Jene Hussi, kacieři za- .187 tvrzený, toběť to nepuojde, z naši ti rukú nevyndeš.“ Odpovědě Mistr Jan Hus i vece:33 „Krašie sbor svatý! Však tři sta nevěstek po nich přišlo jěst. Svého boha zemského, Jana papežě, Baltazara, třiemezcietmého někdy jste nazvali, že jěst zemský buch a že hřěšiti * 186 * 184 h ,nepostawuz rkp. — i „li doplněno jiným inkoustem. — k psáno ,wzkolach. — 1 ,když to nade- psáno nad: [Jehložto“. — m ,wecz rkp. 22 Srvn. Palacký, Docum. str. 110, 137, Novotný, Husova korresp. str. 264—265, 298. — 23 Podle českého vypravování Petra z Mladoňovic, jenž však uvedená slova dává pronášeti Janovi z Chlumu (v. svrchu str. 125); co tištěno drobněji, převzato doslovně. — 2 Další vypravování opírá se o českou zprávu Petra z Mla- doňovic (str. 124 a 129 n), ač zase s četnými licencemi. — 25 Byl to falckrabi Ludvik, nikoli Jan; žezlo držel Friedrich purkrabi Norimberský. — 3 Meč držel uherský šlechtic Štěpán Rozgoň. — 27 Co řečeno o zevnějšku Husově, jest dodatek spisovatelův: podobně i zmínka o pokloně. — 28 Eccli 4, 7; citováno volně. — 23 Této podrobnosti vzpomíná Mladoňovic až při upálení; v. str. 145. — 30 Další ličení zcela volné, jen místy s ozvuky listů Husových (srvn. na př. Docum. č. 85, Novotný, Korresp. 153) a s užitím české pašije Petra z Mladoňovic (na př. str. 135, 145 aj.). — 3 Napodobeno podle vypravování Petra z Mladoňovic o Jeronymovi; v. níže č. XVI. — a Pierre d'Ailli; ale zvolání jeho je smyšleno. — 3 Napodobeno podle listu Husova, Palacký, Docum. č. 83 (srvn. i č. 78), Novotný č. 147 (139) místy doslovně; pro ličení mravnosti sboru v. list Doc. 85, Koresp. 153; zmínka o počtu nevěstek asi z Vavřince z Březové (v. FRB V str. 331), ač se číslo neshoduje; dodatek o nemrav- nosti Jana XXIII jest autorův.

Strana 225
VYPRAVOVÁNÍ O SMRTI HUSOVĚ. 225 nemuož. A když jěj ruka světcská z dopuščenie božieho popadla, týž vyznali ste, že jěst němý hřiešník a svatokupec, najhorší kacieř a že [sl svú vlastnú ženú přěbývá, jehož na Kotlebiech na hradě držíte. A což jěst tento sbor v létě učinil, poznáť, když zima přijde; rozlétajíť sě jako čápi a jich ustavenie stane jako poučiny.“ Ohlédl sě na krále Uherského i vece, řka:“ „Králi, oč stojíš, toběť to nepůjde, neb za svými listy glejtovnými? o život připravujěš! Oč stojíš, toběť to nepuojde. Ciesařěm Římským nebudeš ani králem v Čechách.“35 To uslyšav král Uherský, zapýři sě hanbú i sklopi svú hlavu.36 Inhed někaké articule proti němu čitechu pod svědky svrchupsanými anebo dole- psanými a řkúce: „Na toť máme dva kanovníky s Vyšehradu a dva s hradu a dva z mistróv kolejě Pražské a dva zuobecních města Starého Pražského, žes ty řekl v svém kázání jědnom, že matka božie jěst jako jiná žena.“ A zaplakav, odporu učini, řka: „Odstup to ode mne biedného a nestatečného. O panněť Maryji věřímť i držímť, že přěd počětím čistú pannú byla jěst, po porození čistú pannú ostala jěst, bez porušěnie těla svého ostala jěst. Také věřím o jejiem povýšenie v nebi, najdóstojnějšie stvořěnie jěst, v nebi také nad anjely, nad proroky, nad apostoly i nad mučědlníky i nade všěchny panny do koncě světa.“ Když vyzna vieru o matcě božie, inhed přěsta. I vecechu, řkúce:* „Kacieři za- tvrzený, hodně potupený a na smrt odsůzený i do pekla poslaný, ty si řěkl, když kněz tělo božie posvětí a na svú hlavu pozdvihne i na korporál spustí, že nezuostave jědiné chléb hmotný, to jěst latině řěčeno: panis materialis vel substancialis.“ A zaplakav, odporu učini, řka: „Odstup to ode mne biedného, nestatečného. Taktoť věřím i držím o tělu božiem: když kněz zřiezený a zřiezeně kuoltáři přistúpí, s náboženstvím ta slovas die, inhed cělé tělo Krystovo zuostává, z Marie panny narozené a na kříži umučené, sedície na pravici 190 boha otcě všěmohúcieho, dokudžť kolivěk ta svátost vidomá trvá, bělost a okrúhlost.“ Třětí articul pod týmiž svědky řkúce: „Slyšíš, kacieři zatvrzený, hodně potupený, že tys řěkl, žes čtvrthá osoba Trojicě svaté.“39 Odporu učiniv i veceť řka: „Odstup to ode mne biedného a nestatečného, bych tak chtěl nemúdřě smysliti. Taktoť věřím i držím o Trojici svaté, vyznávám a na tom umierám, že tři jména, tři osoby jeden byt, jedna moc, to jěst otec, syn i duch svatý, ti třie jedno jsú bez rozdíla, nic tu čtvrtého nepřidávám.“ Tehdy“ nikakú korunu papierovú lokte zvýší přinesechu, na niežto tři dábly malovali črné biechu. To uzřěv Mistr Jan Hus, přijě v svoji rucě i vstavi na svú hlavu a řka: Ó Ježíši ukřižovaný, beránku pokorný, však ty trnovú korunu, až do mozsku se krví pro- bodenú pro mě hřiešného přijěl na svú svatú hlavu; a jáť tuto mekúčkú a lehkú korunu pro tvů pravdu přijímám a za mé hřiechy časného pohaněnie, abych časného“ znikl.“ Inhed nikaký řětěz přinesechu, na němžto chudý jěden kotlík svoj věšal bieše.“ I vece Mistr Jan Hus, řka: „Ó Ježíši ukřižovaný, beránku pokorný, však že ty od biskupóv Starého zákona přěs cělú noc vázán i posmieván a jat; tento řětěz lehký pro tvú pravdu *18 . 189 * 191 n chybí v rkpe. — O psáno nepuygde“. — P psáno ,leytownymi. — q psáno ,nykake“. — r psáno ,po- zdwichne“. — s a“ původně vynechané vtěsnáno mezi písmena. — t ,wecz rkp. — u tak v rkpe, místo „věčnéhoť. — y ,c“ dodáno později. 3 Řeč úplně smyšlená. — a5 Zikmund stal se císařem 1434, králem českým skutečným (korunován již v 1420) teprve 1436. — 3 Podle českého zpracování Petra z Mladoňovic v. svrchu str. 138. — Tento artikul Husovi v této schůzi vytýkán nebyl a také jeho řeč je smyšlená; ličení se jinak z části opírá o Petra z Mlado- ňovic (v. str. 131). — 38 Vypravováno volně, ač artikul Husovi zde vytýkán byl; srvn. českou relaci Mladoňovi- covu svrchu str. 131. — 3 Artikul vznikl neporozuměním realismu Husovu; z učení, že by sebe pokládal za čtvrtou osobu v Trojici, Hus viněn nebyl, v. str. 114 pozn. II; v. i svrchu 132—133. — 40 Srv. výše str. 140. — 4 Zmínka zase přemístěna; ve vypravování Mladoňovicově (českém, v. str. 144) čte se až při vlastním upáleni, kam správně náleží; také řeč Husova jest arci smyšlena. 29

Strana 226
226 VYPRAVOVÁNÍ O SMRTI HUSOVĚ. mile přijímám.“ Inhed vecechu biskupové, řkúce: „Neduostojně tento kacieř kněžstvie požíval, bez odpustěnie Římského kostela kázal slovo božie, pletl sě v slúženie mší. Protož buď jěmu zkažena čěst kněžská, to jěst pleš na kříž jako bláznu proholena.“ A jiní vecechu“: „Nožicěmi prostřižena.“ I zasmiev sě i vece, řka: „Ó kterak biskupové Starého zákona brzo jsú sě o rúhánie a posmievánie mého milého pána smluvili, a vy o mě biedného a nestatečného nemuožte sě smluviti. Odpustiž jim, božě, neboť nevědie, coť činie.“ Odpověděv kardinál Kameracenský3 i vece, řka:“ „Dostis, Hussi, krýrala v Praž- ském městě, uvuodiec v bludy a v kacieřstvie lid obecný. Protož zdeť tobě to nepůjde.“ Inhed“ oblečechu jěj v mešné růcho ku posmievání, mezi sebú postavichu přěd oltářěm velikým, davšě kalich střiebrný s patenú v rucě jěho i vecechu, řkúce: „O Judáší zlořěčený, jěštos opustil radu pokojě tohoto svatého sboru a odšěl si v radu z Židy, dnes otjímáme kalich od tebe, v němžto sě krev Krystova obětujě na odpuščěnie hřiechóm, a tvú duši i s tvými pány ďábly na zatracenie possielámy.“ Odpovědě Mistr Jan Hus,řka: „Jáť douffám, žeť dnes budu píti kalich s mučědlníky a se pánem Krystem v nebeském království. A vy mú duši porú- čiete ďáblóm, a jáť ji porůčiem pánu Krystu.“ Pak z mešného růcha jěj svlékšě, mezi sebú jěj postavichu. Inhed biskup Lauden- ský,“5 jenž slove mnich,“ na stolici vstůpi i učini kázanie o kacieřství, vzem řěč svatého Pavla, v jědenácté kapitole4 k Římenínóm,« řka: „Buď zabito tělov hřícha,z to jěst horšie tělo Janovo Hussovo kacieřovo nežli tělo Jidášovo. Neb Jidáš, zradiv pána Ježíšě, tiem jěst poslúžil všěm k spasení, ale tento jěst větčí hřiecha učinil než Jidáš, zprzniv cierkev svatú Římskú. Protož již du- chovnie ruka nemá s ním nic činiti, dává jěj rucě světské, aby ruka světská jěho bludy a kacieřstvie obměkčila skrzě oheň smrti. Tehdy inhed někaké kniežky podobné k jěho počěchu upalovati a za kacieřstvie od- suzovati.“ Odpovědě Mistr Jan Hus i vece: „Kterak vy mé české písmo odsuzujite a za ka- cieřstvie potupujěte, jěhož ste nečtli, byste chtěli, neumiete.“ Neb“ jsú tu byli jazíkové rozliční, Uhři, Němci, Vlachové, Francúsi, Engliši i jiní jazykové, kromě leč by Jan biskup Litomyský co jim ro- zuměl, neb on Čech bieše. Tehdy5 Mistr Jan Hus jednu offertoři vyzna, kteráž sě na mši obecným během zpievá, řka: „Povstaň, pano matko, královno nebeská, pros za nás dobrých věcí syna tvého.“ Jakož bieše německy v žaláři naučěn, k obecnému lidu tak vece, řka: „Takť věřím i držím o přímlúvě pany Marie.“ Tehdy“2 obecný lid počě spolu šeptati: „Ten- toť dobré věci vyznává, nemělť by umřieti, ved-liť jěst tak v Čechách.“ Znamenav to král Uherský s nabadači, úhlavními nepřáteli jěho, i vece, řka: „Snad by nám obecní lid pěk- nými řěčmi v své bludy a kacieřstvie uvedl.“ I přikáza biřicóm skaryotóm,“ aby lid obecní biči a kyji od něho rozmrskali mimo.5 Sám s katy, biskupy a preláty s ním osta, i přikáza knězi Hanušovi Herczuklemovi,“ aby vstana, dal jěj katu. Kněz Hanuš Herczuklem mladý, dav * 193 * 194 * 195 * 192 w psáno: „prostrzigena“. — X Římenínow“ rkp. — y e' nadepsáno. — z psáno ,chřicha“. — a psáno „chřiech“. — b za tím škrtnuto: „kniežěť. — c za tím škrtnuto: „kyge“. — d tak v rkp. místo „skaryantóm. 12 Také zde autor oživuje přímou řeči, o čem se u Mladoňovice toliko referuje; srvn. svrchu 137. — 4 Řeč je smyšlena. — “ Co následuje, volně podle Mladoňovice, s některými dodatky: srvn. svrchu str. 137—139. — 43 Jakub Ballardi Arrigoni z řádu dominikánského, biskup v Lodi, jenž však měl kázání hned na začátku schůze. — 4 Vzniklo asi neporozuměním českému textu Mladoňovicovu: »biskup Laudensis řečený, mnich«; srvn. svrchu str. 128—139, obsah kázání podán samostatně. — 47 Rom. 6. 6. — 4 Knihy Husovy byly spáleny na hřbitově Kostnickém hned po schůzi. — * Doslovně z listu Husova do Čech (Palacký, Docum. č. 85 str. 138, Novotný, Husova korresp. č. 153 str. 317—318), ale srvn. svrchu str. 136. — 50 Celá následující scéna jest smy- šlena. — 31 K lidu mluvil Hus teprve cestou a na popravišti; lat. překlad české relace Mladoňovicovy připominá, že se tak stalo německy; v. svrchu str. 144. — 52 Srvn. str. 142. — 53 Vypravování smyšlené. Snad vzniklo na základě zprávy Barbatovy o zákaze provázeti Husa; v. svrchu č. V., str. 17. — “ Byl to falckrabi Ludvik, nikoli Jan; označení „Hercuklem“ vzniklo neporozuměním, falckrabí byl synem krále Ruprechta, jenž měl přijmi Klem.

Strana 227
VYPRAVOVÁNÍ O SMRTI HUSOVĚ. 227 jablko zlaté s křížem duostojenstvie svého držěti jinému kniežeti, i da jěj katu. Ješčě Mistr *196 Jan Hus vieru obecnú vyzna, kterúžto dvanást biskupuov písma svatého složilo: „Takť držím i věřím o obecné vieřě křěsťanské.“ I vyvedechu jěj tú branú Kotleby hradu, kteráž vede cěstú vedle Rýnu, vkopavšě hluboko koncem v zemi prkno.55 To uzřěv Mistr Jan Hus, i poklečě. Pomodliv sě i vece, řka:5 „Pane božě, prossímť, rač svú svatú pomoc dáti, na této posteli muoj život doko- nati.“ Koruna s hlavy jěho spade, on uzřě tři ďábly malované, i zasma sě, řka: „Titoť mi neuškodie, když sě pekelných nebojím.“ Tehdy jeden z mistróv vece: „Vždyckyť obyčěj mají kacieři sě smieti, byť sě jim najhóřě vedlo. Vstav, mistřě, na to kacieřské tělo ko- runu jěho, ať umřě, odzdravie srdcě cierkve svathé.“ Jěden5 stojě vece, by byl zpovědl- ník dán člověku tomu. Ale že on byl sě zpoviedal v žaláři tajně, již nebieše potřebie viece. Tehdy jěden kněz, na krásném koní sedě, črveným podstavcem podšitým:5 „Nenieť hodné dáti ka- cieři řád cierkve svathé, nechť tak umřě jako pes.“ Tehdy prossi žalářných svých, aby jě k němu připustili, jim poděkova“ a s nimi sě požehnav, řka: „Odplata vašě buď pán buoh v hodinu smrti vašie.“ Tehdy“ kat jěj přiváza v stojěčky k slúpu tomu jědním řětězem za hrdlo, druhým u puoli a třětiem za nohy, i oklade jěj révovými otépkami suchými vuokol zvýší do brady. I přijěde kněz Hanuš Her- czuklem mladý a hrabě z Puphaimu“ maršálek říský, i vecechu, řkúce: „Odvolaj a svuoj život zachovaj, ale nechajť“l za tě malé pachole odvolá.“ Odpovědě i vece mistr Jan Hus: „Poněvadžť ústa má z mladosti zúmysla jsú nelhala, ovšem cizie ústa za mě lháti ne- budú.“ Vrhšě rukama rózno i jědechu pryč, řkúce: „Zapal, mistřě, zatvrdilť sě jě v svém kacieřství, jižť nikoli neustúpí.“ Když kat zapáli, veliký oheň s dýmem znide, Mistr Jan Hus křikl k bohu velikým douffáním i vece: „Kryste, synu boha živého, smiluj sě nade mnú hřiěsným.“ Tehdy vza písmo svatého Davyda v žaltáři, jěden žalm konajě i vece:“ „Pane božě všemohúcí, vedle tvého velikého milosrdenstvie a tvých mnohých slitování slituj sě nade mnúh hřiešným,“ hýbajě rty svými, „Otčěnáš řiekaje v sobě, tak dlúhý čas biešě v tom plameni, jako by mohl odjíti v Pražském městě přěs most na onu stranu k matcě božie veliké,63 i vy- .199 pušstil jěst duši svú. Tehdy oheň opade a samo tělo obhořalo a na tom prknu ostalo biešě. I přikáza Her- czuklem“ tři vuozy drv přivézti biešě, zbivšě koly hlavu na drobné kusy, aby snad Čechovék kacieři, dosáhnúce kostí, snad zal svátost neměli. Také suknici jěho i škornicě, což v žaláři s ním biešě, na oheň vložichu, srdcě jěho na obostřěném kole upečěchu, všecko i s kostmi v prach obrátichu, hluboko v zemi vyryvšě, vsypachu na káry, kdež najblížě Rýn bieše, u vodu roztrúsichu, řkúce:6 „Ploviž, Hussi, k bohu svému, jakožs obykla,“ zavolavše biřičským hlassem, přikázachu přísně: „Ktož by tohoto kacieřě litoval anebo následoval a neb učěnie jěho držal, staň sě jěmu též nebo horšie.“ I odešli jsú etc. 197 * 198 e „korun rkp. — f „Tehdi' rkp. — g opraveno z podiekuge“. — h psáno ,mu“, — i psáno: prziwesti'. — k posledni ,e“ doplněno jiným inkoustem. — 1 ,z“ opraveno z ,s'. 85 Srvn svrchu 144. — se Modlitba je smyšlena. — 57 I tato slova dodal teprve náš autor, a také ná- sledující poznámka „mistra“ jednoho smyšlena jim, jinak v. str. 143 n. — 58 Další volně podle Mladoňovice, ale se změnami; v. str. 142 n. — 59 Asi Ulrich Schorand; vynecháním slov ,v zelené sukni“ vzniklo hořejší zmatené čtení; řeč zde vložená zase není historická. — 6o Falckrabi Ludvik a Hoppe z Pappenheimu maršálek srvn. str. 145. — u Dalši zase vymyšleno, těžko říci, na jakém základě; srvn. co o tom vypravuje později Nibling v. níže č. XVIII — c Žalm 50, 3, — 3 Vzato zase z vypravování o Jeronymovi; v. níže č. XVI. — “ Detail o rozká- záni Klemově zná zase jenom náš autor. — I vše další jest výmysl autorův. 29*

Strana 228
X. Testimonium Universitatis Pragensis de M. Johanne Hus et Hieronymo de Praga. Epistolama subscriptam universitas Pragensis post mortem magistrorum wenera- biliumb Magistrib Johannis Hus et Magistrib Jeronimi deb Praga' ad diversa regna et terras," testimonium perhibens de vita ipsorum et conversacione laudabili, destinavit.a Universist sancte matris ecclesie katholiced filiis toto orbe terrarum diffusis, ad quos prsesen]tes literef pervenerint, [rector universitatis studii Pragensis totusque cetus magistrorum] et doctorum" unanimis salutem in domino eth narrantibus veritatem credere dsominiqule diligere equitatem. [Etsi inter multas et arduas solicitudines nostras et innumerabilium curarum] instancias, que continuo in nostri pectorisk archa versantur, positi sumus, illud tsamen njos angit potissime, ill[ud' precipue nos impellit, ad id quoquem maxime aciem mentis nostre] dirigimus, solerti studio intendentes et vacantes," ut nostre universitati, hactenus" let 'selmper inclite," cura me[liori providentes," contra blasfemantes" insultus hunc' modum] referendi, huncs clipeum utcumquet opponamus, quo in suis membris, decentissima [dispo- sicione nunc velut anste compositis,“ firma robore, fama virens et fulgida semper sit] et illesa, presertim" cumw neccessitudinis caritas nos inpellat, cogat utilitas, et quod maglis ac]cedit ad tytulum, problitas eciamm nostri mortui perurgeatz et honestas. Hinc est, quod specialis] benivolencie animo super eiusdems universitatis nostre filio, dive me- morieaa Magistros [Joh]anne de Hussinecz,b Hus [nuncupato,“ sacre theologie baccalario formato 6'R a „Epistolam — destinavit' chybi v R; v Ep. Op. Mart. misto toho: �Testimonium universitatis Pra- gensis de doctrina et vita Joannis (M. Joan. Mart.) Hus et Hieronimi'. Ve Vbn. v levém rohu připsáno: „Litera subsequens debet precedere istam." — b jen ve Vbn. — c ,provincias' Vbn. — d chybi v A. — e ,dispersis' Ep, Op. — f ,littere‘ Vbn. — g jen v A. — h ,et — equitatem‘ chybi v Ep, Op. — i ,instantibus' Mart. — k ,nostris pectoribus Vbn. — 1 ,id Ep, Op. — m chybi v Ep, Op. — n v A na rasuře. — o ,actenus“ Vbn. — P místo ,inclite — providentes v Ep (Op): ,decentissima in suis membris dispositione'. — q ,blasphemantium‘ Ep. Op, — r místo ,hunc — illesa v Ep, Op: ,fama sit illaesa. — s ,et hunc' R. Vbn. — t ,utrumque“ R. — u „dispositis' Vbn. — v ,et presertim' R, Vbn, — w v A mezi řádky. — x ,necessit. R. Ep, Op. — y ,titulum“ R, Ep, Op. — z ,perurget' R;,urget' Vbn, Ep, Op. — aa ,dive memorie fillo‘ R. Vbn, Ep, Op. — bb ,Johanne de Husynecz‘ Vbn; Joanne de Hussenetz' Ep, Op; „Johanne de Hussinetz' Mart. — ce ,nunccupato' Vbn. 1 Co tištěno drobněji, převzato z vysvědčení Oxfordské university o Wyclifovi ze dne 5. října 1406 (v. Höfler, Conc. Prag. 53); slova ve hranatých závorkách položená jsou v A utržena.

Strana 229
TESTIMONIUM UNIVERSITATIS PRAGENSIS DE M. JOHANNE HUS ET HIERONYMO. 229 eximio, intendentes], ne tanti viri fama tepeat,dd sed cunctis gracior appareat, fructumque ferens multiplicem, [un]diqueee redoleat plusm suavlis," et ne figmentis maculata contagio, amplius serpat per fideles], sed ut pocius multorum corruat lingwa emulorum inter in- fideles,hh ex sinceris affesctibu]s, quibus solum deum [prosequimur et ipsius equitatem, ore et corde absque menticulosai] consciencia publice profitemur, ad comunem fidelium noticiamkk hecm ea, que dicimus, eon ardenlcius cupientes pervenire, [quo tanti viri conversacio intramm nos quoad deum et homines] extitit maturior et omnibus Christi fidelibus reverenda,nn quodoo eius vita mox ab annis teſneris] Pp sub nostris" oculorum semspers posita radiis," ita fuit moribus sanctis instituta, ut de eo culpam eciam's] unius criminis nemo nostrum sciat iustus" publice profiteri. Cuius eciam intellectus ma[gilstralis perspicue nobis [extitit mira- bilis, ut inss intelligendo velocior, in scribendo paracior] et in respondendo cunctis aliis esset sublimior, in predicandouu ceteris anthonomasticer fervsen]cior et melior appareret, [nec umquam in erroris perfidia auditus a nobis estww inventus, preter] hoc,m quod fuit sinistris malorum conviciisz sepe pro iusticia laceratus O virum inefabil[em],be venerande prefulgentem [speculo sanctitatis. O virum humilem, magne choruscantembd radio] pietatis, qui cunctism contemptor diviciisbe usque ad excessumbf suum pauperibus ministfrabat], qui genua pronus flesctere ad egenosbs lectos non recusabat, qui lacrimis duros ad] penitenciam provocabat animosque feroces ineffabili mulcendo dulcedinebh mitigabat,2 [qui] vicia generaliter cunctofrum diutinem roboratam, presertim superbi, cupidi et opulentiti cleri antilquis et oblitis scripturarum remediis, quasi novo quodam inveccionis et vite antido[to ex] magne caritatis incentlivolk funditus exurebat apostolicisquell innixus vestigiis, tota sua cura] primeve ecclesie mores in clero restaurabat et populo, qui eciam in verbi fortitudine [et salpiencia ceteros superabat [in omnibus omnia exercens opera caritatis,'m'pure fidei et inviolabilis] veritatis. Et ut breviusbn singulabo constringamus,bp ipsum divini muneris specialis gracia ubefriorlibus afflarat successiſbus,ba ita ut in omnibus fieret magister vite sine pari. Certe fecit] in eo natura- quod potuit divineque munificencie graciosa fecit'r liberalitas, ut nedum [virtluosus, sed dici possit emplhatice ipsa virtus. Quid ulterius dicimus?bs Pro certobt res ipsa probat], aspera mors, quam" a suis" gravibusd pacientissimed pertulitd inimicisbu, fidissimaby subestm testis,bw quod super funda- mentum divine fortitudinis fuerfit stlabilitus, ea ferens operu[m procasissimarumquebx *258 Vbn lingwarum obprobria piis 'et sacrisby moribus] semper a mundi exordiobz infesta et inimica, *R7 dd ,frigescat' Ep, Op. — ee ,cunctis' Vbn, R. Ep, Op. — ff ,suavior‘ Ep, Op. — Es chybi v Mart. — hh ,sed potius ut mult. aemul. ling. corruat inter fideleis' Ep, Op. — H ,meticulosa‘ Vbn, R, Ep, Op. — kk ,audienciam' Vbn, R, Ep, Op: ,audientium‘ Mart. — 11 ,tanto' Ep, Op. — mm inter‘ Ep, Op — nn ,reveren- daque‘ R, Vnb. — 00 chybi v R. Vnb. — pp ,teneris semper‘ R. Vbn, Ep, Op. — qq ,nostrorum' R, Ep, Op. — rr ,radiis posita‘ R, Ep. Op. — ss ,ex‘ Vbn. — tt ,iuste sciat Ep, Op. — un ,predicandoque‘ R, Vbn, Ep, Op. — vv ,anthonomasice‘ A, R; v Ep, Op, chybi. — ww,et‘ Vbn. — xx ,et inv est' Ep, Op. — yy ,praeterquam‘ Ep, Op. — zz ,con‘ v R touž rukou mezi řádky. — be ,ineffab.“ Vbn, R, Ep, Op. — bd ,corusc.“ Vbn; pietatis radio corusc.' Ep, Mart.; ,corruse'. Op. — be ,diviciarum' Ep, Op. — bf ,excussum‘ Ep, Op. — bg ,egenorum‘ Ep, Op. — bh,dulcedine mulc.“ Ep, Op. — bi ,lascivique“ dodává Vbn. — bk Ep, Op, Mart: ,quasi novo quodam et inaudito incentivo (incendio Mart) ex magna charitate. — bl ,appost. Vbn. — bm ve Vbn před tím škrtnuto ,pietatis'. — bn ,breviter' Mart. — bo chybi v R, Ep, Op (Mart). — bp ,perstringamus‘ Vbn, R, Ep, Op. — bq ,uber. succ. ita affl.“ Ep, Op. — br ,effecit' Vbn, R. Ep, Op. — bs ,Quid multa?“ Ep, Op, Mart. — bt ,Profecto enim' Ep, Op. — bu ,gravissimis inimicis pacientissime pertulit' Ep, Op; v A chybl. — by ,fidelissima' Ep, Op. — bw ,testis est“ Ep, Op. — bx ,cum ea tulerit opera et procacissimarum' Ep, Op. — by ,sanctis' Ep, Op. — bz ,exhordio‘ R: ,a mundi exordio semper' Ep, Op. Miněn asi úspěch Husův při smrti zbojníka Zúla; v. Novotný, Hus I, 94, 144.

Strana 230
230 TESTIMONIUM UNIVERSITATIS PRAGENSIS DE M. JOHANNE HUS ET HIERONYMO. TR que lugubris humane sortis fragilitas proprfiis vliribus nullatenus posset sſustinere. Equi- demm divinaa res fuit et ipsum robur solius divine] firmitatisab tot impia probra, tot improba supplicia, totm famast etm infamias pro dei veritaſte selmper leto et ridenti wltu [excipere et tanta pietate eciam quoad tyrrannos immobiliter] coruscare vitamque irreprehensibilem in omnibus indefessam, morte acerbissima consumfare]. Hec igitur omnium Christi fidfelium merito deferenda providimus oculis,' ne fideles hunc virum prorsus virum] iusticie, aut quemquee eius subambulum" ac assecutorems dubiis derogacioniblus in] anime sue periculum [velint maculare et falsa pro veris improbol more asseverare], quin pocius, si non dictis nostris credere, saltem dubia in partem meliorem velint detforquelre, hoc unum optantes exm [animo, ut sicut nobis factus est iustum per- spicuumque exemplar] in omnibus, ita fiat omnibus Christi fidelibus testis katholice veritatis. Ceterumk quidl de egreſgio philosoplho, Magistro Jeronimo" de [Praga, viro utique eloquentissimo et omnium arcium liberalium profundo] scrutatore, nobis° innotescat, ipsius nomen celebre et famam preclaram, scienciam laudfandalm atque sublimem Parisien[si, Coloniensi et Heildebergensi? universitatibus, quarum magister extijtit, testimoniis veritatis discucienda relinquentes, hoc ipsum publice corde et ore profitemfur, quod] ipsem Magister Jeronimus predfictus", vita et moribus in universitate nostra et regno Boemie"] laudabiliter conversatus et in fide katholica et orthodoxa multipliciter comendatus, pfro vleritate ewan- gelica prom[ulganda et sinistra nota predicti regni Boemier abolenda] desudanss assidue, sicut ipse Magister Johannes' Hus superbiam, avariciam, 'luxuriam [et sylmoniam cum aliis criminiſbus notoriis presertim ipsius cleri arguendo, patenter etu intrepide] detestando, in Constancia' mortem constantissime subiit' et de omnibus inimicis suis glor[iose] trium- phavit.k In cuius rei evifdenciam clariorem presentesw literas sigillo nostro pendenti] iussi- mus communiri'. Datum Prage in pleno consilio" nostre universitatis studii predicti [die] undecima mensis Septembris“. XXIII“ mensis Maii anno dominiza millesimo CCCCXVI°. a „Divina profecto' Ep, Op. — ab ve Vbn před tím škrtnuto nezřetelné ,firmitatis', — b ,fames Ep, Op. — c ,fidel. ocul. mer. proponenda providimus Ep, Op. — d chybi v A. — e ,quenquam‘ Ep, Op. — I ve Vbn po opravě, v Ep, Op chybi. — g,sectatorem‘ Ep, Op. — h ,improborum Ep, Op. — 1 in mel. part. Ep, Op. — k ,Ceterum — triumphavit chybi v Mart. — 1,quidem' Vbn, R. — m chybl v Ep, Op. — n Hieronymo“ Ep, Op. — ° „vobis' Vbn. — p „Heldebergensi' Vbn; Heydelb'. Ep, Op. — q,quod pred. M. Hier. Ep, Op. — r„Bohem'. Vbn, Ep, Op. — s ,desudavit' R. — t „Joannes‘ Ep, Op. — u ,ac‘ Ep, Op. — v ,Constancia civitate“ Vbn. — w ,presenteis' Ep. — x ,nostro universitatis pend. oprav. ,pend. univ." Vbn. — y ,comuniri' A, Vbn. — z ,concilio‘ Ep, Op, Mart. — za ,a d. MOCCCCOXVI°' Vbn; a. d. MCCCCXVI' Ep, Op; die 23 m. Maii a. d. 1416 rectore M. Johanne Cardinali, baccalaureo in decretis' Mart. 3V době, kdy projev skládán (v září 1415), myslilo se, že také Jeronym byl již upálen. — Tak datuje jen A, psaný v září 1415 zároveň s projevy šlechty: v. o tom, jakož i o datu rkp. ostatních, úvod.

Strana 231
XI. [Jacobelli de Misa] sermo habitus in Bethlehem a quodam pio in memoriam novorum martyrum M. Johannis Hus et M. Hieronymi. Beati,b qui persecucionem paciuntur propter iusticiami Mat. V° Dominus noster Ihesus Christus, volens nos docere supermundanam et super- montanamd sapienciam in verbis propositis, ascendit in montem, et discipuli sui' eciam sursum in montem ascenderunte et ad eum accesserunt,“ ut nos postposita mundana" sapiencia et philosophia inani, quel „est stulticia aput deum“,2 errigamus sursum corda ad illam supermontanam et supercelestem sapienciam.k Sed quia ad illum montem sapiencie ex nobis conscenderel non valemus, eo quod nec „sufficientes sumus cogitare aliquid a nobis quasi ex nobis, sede sufficiencia nostra ex deom est,“ 2a Cor. III°, ideo‘ recurramus ad ipsam" sapienciam verbi incarnatam supermontanam" pro auxilio et petamus in spiritu et veritate tacitis cordis desideriis,P ut nos post se trahat super montem sapiencie et virtutum, ut eius" sapiencie digni auditores efficiamur. Beati,I qui persecucionem paciuntur propter iusticiam etc." Fratres et patres in Christo diligendi! Secundum Crisostomum' salvator noster non dixit: Beati, qui a gentibus persecucionem paciuntur, ne putes illum solum beatum, qui persecucionems patitur propter ydola non collendat. Ideo et qui ab hereticis persecucionem" patitur propter veritatem non relinquendam, beatus est, quia propter iusticiam patitur. Gentiles enim Christum denegant, heretici autem Christi veritatem inpugnant;" qui autem Christi veritatem inpugnant," Christum denegant. Christus enim veritas est, et ideo heretici, a Tento nadpis jen v Op; v Unst: „De paciencia et persecucione', v Unrt nadpisu není. — b Théma jen v Unrt; v Unst a Op položeno až po slově ,efficiamur“; v. níže pozn. r. — c chybí v Unst. — d „super mundanam et super montanam‘ Op. — e chybl v Unrt. — f ,eius' Unst; ,apostoli sui' Op. — g ,sursum ad eum in montem accesserunt“ (dalši chybi) Unrt; ,sursum ad eum in mont. ascenderunt (dalši chybi) Op. — h ,qui‘ Op. — 1 ,erigamus Unst, Op. — k ,ad illum super montan. et super cel. sap. Op. — 1 ,con- descendere‘ Op. — m ,quasi ex deo‘ Unst. — n ,istam‘ Op. — o ,super montanam‘ Op: v Unst chybi. — p ,cordibus et desideriis' Op. — q ,et eius' Op; v Unst ,eius' opakováno. — 1 ,iusticiam Matth. 5‘ Op; v Unrt zde celé théma chybi. — s ,persequ.' Unrt, Op. — t ,colenda‘ Unst, Op. — u ,inpungn. Unrt. — v ,in pugnam‘ Unst; ,inpungnant' Unrt. Mat. 5, 10. — 2 I. Cor. 3, 19 — 3 II. Cor. 3, 5. — 4 Citátu jsem nemohl zjistiti.

Strana 232
232 [JACOBELLI DE MISA] SERMO DE HUS ET HIERONYMO .. qui propter Christum persecucionems faciunt et propter eius veritatem, in prima facie christiani videntur, revera autem sunt gentiles. Et non solum hereticus, sed et si quis ex potentibus, qui videntur esse christiani, forsitan propter peccata sua correptus, factus fuerit tibi inimicusw et persecutus te fuerit, beatus es cum Johanne. Nam et Johannes non propter gentilitatem neque propter heresim interfectus est, sed quia corripiebat Herodem -134 Unst propter adulterium eius." Sed omnes prophete neque a gentilibus' regibus, sed a suis occisi sunt, non propter gentilitatem, sed quia corripiebant eorum peccata. Si autem quis a suis ipsisaa propter causam dei aliquid patitur et non habet mercedem, nec prophete habuerunt. Si autem verum est, quod prophete martires sunt, sine dubiobb et qui propter causam dei aliquid patitur, etaa si a suis patitur, mercedem habet. Ideo non posuit scripturace personas persequencium, sed solum causam persecucionis, ut tu non aspicias, quisz te persequitur.dd Quid ergo? Si quis te persecutusee fuerit non propter causam dei, sed propter privatam rem, ut puta ut auferat" aliquam tuam"s rem, ille quidem,z quiaa sine causa te persecutushh fuerit, reus est, tu autem beatus non es, qui non propter iusticiam,kk scilicetl ewangelicam, persecucionem'e passus es, sed propter causam privatam. Plane si volueris illud adimplere, quod dictum est:“ „Qui percusserit te in unam maxillam tuam, prebe ei" et alteram, et qui wlt aufferre,mm que tua sunt, noli vetare,“ tunc vere beatus es, quoniam et si ab inicio non propter causam dei persecucionem paciebaris, tamen postea aut dampnum aut iniu- riam es passus propter deum."n Si autem restiteris eciam cum peccato, et non potueris -172' Uart vincere vel dampnum"o evitare, beatitudinis perdidisti mercedem.“ Hec Crisostomus. Ex quo patet, quod generaliter qui persecucionem paciuntur non propter mun- danam ostentacionem aut inanis glorie cupidinem vel alterius comodi temporalis circum- stanciam, sed in causa dei propter iusticiam dei, que consistit in observancia ewangelicorum preceptorum ac ewangelice veritatis, sunt vere aput deum beati hic et in futuro. Et quia duplex est persecucionums paciencia propter ewangelicampp iusticiam: quedam enim est persecucionums paciencia ante mortem per crebum et multiplex adversi- tatis periculum, alia est et fieri solet in extremo mortis articulo per martirium: ideo primumqs videndum est, quod prima persecucionum paciencia, que fit ante mortem per crebrum et multiplex adversitatis periculum propter ewangelicam iusticiam contra electos dei, beatificatur et per consequens quodii qui tali paciencia' paciuntur“ persecucionem" propter Christiaa iusticiam, sunt beati. Secundo videndum est" eciam, quod extremum mortis martirium in electis dei propter ewangelium Christi beatificatur, et per consequens quode qui persecucionem" extremi martiriiss paciuntur propter ewangelium, sunt beati. Et 3° tangendum est utcumque,“ id" estl aliqualiter,li quomodo quidam nostri presentis temporis'u nobiscum in morum honestate conversati utraquew predicta pacienciaww persecucioneme passi sunt propter iusticiam ewangelicam et quod ideo beatificantur vere aput deum et homines hic et in futuro.xx w ,inimicus tibi' Unrt, Op. — & ,coripiebat Unst. — y ,gentibus‘ Op. — z ,qui' Unst. — aa chybi v Op. bb,duo‘ Unrt. — ce ,scripturas‘ Unst. — dd ,persequatur‘ Op. — ee ,persequt. Unrt. — ff ,aufferat“ Unrt. — gg ,tibi' Op. — hh ,persequtus te‘ Unrt. — il chybi v Unst, Op. — kk ,nostram‘ Op; v Unst chybi. — I1 ,illi“ Op. — mm ,auferre‘ Op. — nn ,es propter deum passus Unst, ,passus es propt. deum‘ Op. — 00 ,damnum“ Unrt; ,evitare damnum. Op. — pp v Unrt následuje škrtnuté ,veritatem'. — qq ,primo' Unrt. — rr ,erit Unrt. — ss ,extremi iudicii, id est martyrii' Op: ,martiri' Unrt. — tt ,utrumque' Unst, Op. — uu ,praeteritis tempo- ,in futuro etc Unst. ribus' Op. — VV ,utramque‘ Op. — ww ,patientiae‘ Op. — xx Srvn. Mat. 14, 3 n., Mar. 6, 17 n. — “ Luc. 6, 29.

Strana 233
[JACOBELLI DE MISA] SERMO DE HUS ET HIERONYMO... 233 * 135 Unst * 175 Unrt Dixi ergo primo, quod videndum est, qualiter primaa persecucionums paciencia, que fit ante mortem per crebrum et multiplex adversitatis periculum contra electos dei propter Christi iusticiam, beatificatur. De hoc enim loquitur beatissimus' martiraa Ciprianuszz suarum Epistolarum epistola VIII“, sic inquiens:" „Nec invenio, fratres dilectissimi, inter ceteras discipline celestis vias, quibus ad consequendaa divinitus premia spei ac fidei nostre sectab dirigatur, quidb sit magis et utilius ad vitam vel magis ad gloriam, quam ut, qui preceptis dominicis obsequio timoris ac devo- cionis innitimur,d pacienciam maxime tota observacione tueamur.“ Et infra:8 „Nec hoc, fratres dilectis- simi, *lhesus Christus, dominus noster, tantum verbis docuit, sed factis implevit; ets quia ad hoc descendisse sec dixerat, ut voluntatem patris faceret, inter cetera admirabilia virtutum, quibus iudicia divine maiestatis expressit,h paternam quoque pacienciam tollerancie tenore servavit. Omnis denique actus eius ab ipso statim adventul paciencia comite signatur, quod primum de illa sublimitate celesti ad terrena descendens, non asper- natur dei filius carnem hominis induere, et cum peccator ipse non esset, aliena peccata portare, inmortalitate interim posita fieri se et mortalem patitur, ut innocens pro nocentum salute perimatur.k Dominus baptisatur a servo et remissionem ipse peccatoruml daturus, non dedignatur lavacro regeneracionis corpus abluere, diebus XL ieiunat, per quem ceteri saginantur, esurit et famem sentit,c ut qui in fame sermonis et gracie fuerant, celesti pane saturentur. Cum dyabolo temptantem congreditur et inimicum tantumn vicisse contentus, nichil ultra verba° facere conatur. Discipulis non ut servis domestica potestate prefuit, sed benignus et mitis fraterna eos caritate dilexit, dignatus eciam pedes apostolorum lavare, ut dump circa servos talis est dominus, exemploq suo doceret, qualis circa compares et equales debeat esse conserws. Nec mirandum, si circa obedientes talis extiterit, qui ludam potuit usque ad extremum longa paciencia sustinere, cibum cum inimico capere, hostem domesticum scire nec palam ostendere, traditoris osculum non recusare; in Iudeis tollerandis quanta equanimitas et quanta paciencia incredulos ad fidem swadendo flectere, obsequio iurgatos fovere, contradicentibus respondere leniter ett superbos sustinere clementer, humiliter persequentibus cedere, prophetarum interfectores et adversus deum semper rebelles usque ad crucis et passionisu horam velle colligere. Sub ipsa autem passione et cruce, prius quam ad crudelitatem necis et effusionem sanguinis veniretur, que conviciorum probra pacienter sunt audita, que contumeliarum tollerata ludibria aut insultacionum sputamina exciperet, qui sputo suo ceci oculos paulo ante formasset, et cuius nomine a servis nunc eius dyabolusy cum angelisw suisii flagellatur, flagella ipse pateretur, coronareturx spinis, qui martires floribus coronat eternis, palmis in faciem verberaretur,y qui palmas veras vincentibus tribuit, spoliaretur veste terrena, qui indumento inmortaliatisz ceteros vestit, cibaretur felle, qui cibum celestem dedit, aceto potaretur, qui salutarebb poculum propinavit. Ille innocens et iustus, immoce innocencia ipsa et ipsa iusticia, inter facinorosos deputatur et testimoniis falsis veritas premitur,dd iudicatur iudi- caturus et dei sermo ad victimam tacens ducitur. Et cum ad crucem dominice confundanturff sidera et elementa turbentur,ge contremiscat terra,hh nox diem claudat,kk ne sol Iudeorum facinus aspicere cogatur et radios et oculos suos subtrahat,!I ille non loquitur nec moveturmm nec maiestatem suam sub ipsa saltem passione profitetur, usque ad finem perseveranter et iugiter tolleranturnn omnia, ut consumetur in Christooo plena et perfecta paciencia.PP Et post ista adhuc interfectoresqq suos, si conversi ad eum venerint, 'suscipit, et paciencia salutari ad convertendos benignus existens, ecclesiam nemini claudit, illos adversarios, illos blasphemos,r illos nominis sui semper inimicos, si penitenciam delicti agunt, si admissum facinus agnoscant,ss non solum ad indulgenciam * 135' Unst xa v Unrt opraveno z ,primam'. — vy ,sanctus' Op. — zz ,Cyprianus‘ Op, kde misto dalšiho (do, VIIIo“) pouze: ,in suis epistolis'. — a ,obsequenda Unst; consequendam' Unrt. — b ,vestre semita' Op. — b' ,qui“ Unst. — c chybi v Unst. — d ,innituntur‘ Op. — e chybi v Unrt. — f ,teneamur‘ Unrt; ,tueantur‘ Op. — g ,sed" Unrt. — h ,expresit Unst. — i ,adventum Unrt. — k ,puniatur“ Op. — I v Unrt následuje škrtnuté ipse“ — m ,temtante Unrt, tentante‘ Op. — n,tandem' Op. — o ,contemptus vel ultra verbo‘ Unrt; ,contentus, nihil ultra nisi verba“ Op. — P ,idem' Unst, Op; v Unrt předchází škrtnuté ,cumt. — q ,servo‘ Op. — r ,consecutus“ Unst, ,consequutus‘ Op. — s ,persequ.' Unrt, Op. — t chybi v Unrt, Op. — u ,pasionis‘ Unst. — v ,diabolis“ Op. — W ,angellis' Unst. — x,coronatur‘ Unrt. — y ,verberatur' Unrt. — z ,mortalitatis' Unrt. — aa chybi v Op. — bb v Unrt předchází škrtnuté ,celeste“. — cc ,ymo‘ Unrt. — dd ,deprimitur' Unrt. — ee Misto: „Et — domini' v Op: ,Dum cruci adfigitur'. — ff ,confudantur' Unst; ,confunduntur“ Op. — g8 ,turbantur‘ Op. — hh ,terra contremiscit' Op. — ii chybi v Unst, Op. — kk ,claudit Op. — 11 ,subtrahit Op. — mm ,moritur“ Unrt. — nn ,tolerat Op. — 00 ipso‘ Op. — pp ,sapiencia‘ Op. — qq v Unrt opr. in marg. za původní ,inter flores'. — 1r ,blasfemos' Unrt. — ss ,agnoscunt' Op. 7Cyprianus, De bono patientiae c. I (ed. Hartl, Corp. scrp. eccl. III, 1) str. 397. — s tamt. c. 6—10 (str. 401—403). 30

Strana 234
234 [JACOBELLI DE MISA] SERMO DE HUS ET HIERONYMO... criminis, sed ad premium regni celestis admittit. Quid potest paciencius, quid benignius dici? Vivificatur Christi sangwine, eciam qui fudit sangwinem Christi. 'Talis est ac tanta Christi paciencia, que nisi tanta ac talis * 175 Untr esset,tt Paulum apostolum ecclesia non haberet. Quod etsiuu nos, fratres dilectissimi, in Christo sumus, si ipsum induimus,vv si ipse este salutisww nostre via, qui Christum salutaribus vestigiis sequimur, perxx Christi exempla gradiamur, sicutry Johannes apostolus instruit dicens: ,Qui' dicit se in Christo manere, debet quomodo ille ambulavit et ipse ambulare.' Item Petrus:1° �Christus pro nobis est passus, nobis exemplum relinquens,zz uta sequamur vestigia eius, qui peccatum non fecit, nec inventus est dolus in ore eius; qui cum malediceretur, non maledixit,b cum pateretur, non comminabaturd, tradebat autem se iudicanti iniuste.“ Invenimus denique patriarchas et prophetas et iustos omnes, qui figuram Christi ymaginef preeuntell portabant, nichil magis custo- disse in laudem virtutum suarum,s quam quod pacienciam forti et stabili equanimitate tenuerunt.“ Et infra:11 „Tot martiresh gloriosis sunt mortibusi honorati, qui omnes ad celestes coronas paciencie laude venerunt. Neque enim potest accipi dolorum et passionum corona, nisi precedat in dolore et passione paciencia.“ Et infra:12 „Quamdiu vivitur et laboratur, nec sudantibus nec laborantibus possunt alia magisk quam paciencie subvenire solacia, que cum aptal fuerit et necessaria in isto mundo universis, tunem magis nobis," qui dyabolo impugnante plus quatimur, pluso in acie cottidiep stamus, inveteratiq exercitati hostis instigacionibus cottidiep fatigamur. Quibus preter varias et assiduast temptacionum pungnas vexamur. In persecucionum quoque certamines patrimonia relinquenda sunt,t multo magis assecuraciou victualium, tempo- raliumaa sive censuum deberent abrenuncciari, ne impediant. Subeundus est carcer, portande cathenev, animeaa impendende,aa gladii, bestie, ignes,w cruces, omnia denique tormentorum ac penarum genera fide ac virtute paciencie sunt perferenda, domino ipso instruente et dicente: Hec locutus sum vobis, ut in me pacemx habeatis, in mundo autem pressuram.) Sed credite et confidite, quoniam ego vici mundum.“ Et infra:14 „Paciencia est, que nos deo commendatz et servat, ipsabb est, que iram temperat, que ligwam frenat, que mentem gubernat, pacem custodit, disciplinam regit, libidinis impetum frangit, tumorisce violenciam comprimit, incendium mali zeli et libidinis extingwit, cohercet potenciam divitum, inopiam inopum refovet, tuetur in virginibus beatamdd inte- gritatem, in viduis laboriosam castitatem, ince coniunctisee etce maritatis individuam caritatem, facitff humiles in prosperis et in adversis fortes, contra iniurias et contumelias mites, docet deliquentibusgg cito ignoscere, temptacioneshh 'expungnat, persecuciones tollerat, passiones et martiria consummat.kk Ipsabb est, que fidei nostre fundamenta firmiter munit, ipsabb est, que incrementa spei sublimiterll provehit,mm ipsabb omnemun bonum actum dirigit,oo ut tenere possimus viam Christi, dum per eius tollerancíam gradimur. Ipsabb efficit, ut perse- veremus filii dei dici, dum pacienciam patrispp imitamur.“ Et infra dicit:15 „Qualis Ihesus ac dominus et quanta pacienciaqq, ut qui in celo adoratur, necdum vindicaturrr in terris. Huiusmodiss pacienciam, fratres dilectissimi, in persecucionibus et passionibus nostrisaa cogitemus et Christi adventui plenum expectacionis * 165 Unst tt,esse‘ Unst; ,non esset Unrt. — uu ,Quod si' Op: ,Quod etsi etc Unrt, kde na druhé straně (175) poslední slova takto opakována: Talis est ac tanta Christi paciencia, que nisi tanta talis esset, Paulum aposto- lum ecclesia non haberet. Quod et si.“ — vv v Unrt před tím škrtnuto: vidi. — ww v Unrt za tím škrtnuto ,nr“. — xx v Unst opraveno z ,prof. — yy ,sic‘ Unst, Unrt. — ZZ ,reliquens' Unst; �Chr. passus est pro nobis, relinq. nob. ex. Unrt, Op; Cyprian má tu: ,pro vobis est pass., vobis exempl.“ Vulg: ,pro nobis, vobis rel.“ — a,quod‘ Unrt. — b ,maledicebat' Unst. — c chybi v Unst. — d ,cominabatur‘ Unst. — e chybi v Unrt. — f ,ima- ginative“ Op. — g,suam' Unst. — h v Unrt škrtnuto; srvn. pozn. násl. — 1 ,tot mortibus gloriosis martires sunt“ Unrt. — k v Unrt za tím škrtnuto, „sub. — 1 ,aperta“ Op. — m v Unrt touž rukou nad řádkem. — n ,nobis quod“ Unrt. — ° ,qui‘ Unst, Op. — p ,quottidie' Unrt; ,quotidie' Op. — q ,invetati' Unst. — r v Unst prvé ,a doplněno touž rukou nad řádkem. — s ,crimine“ Unrt. — t ,praeconia sunt relinquenda“ Op; další (až po ,impediant“) ve vydání Cypriana chybí. — u ,asecuracio' Unst. — v v Unst následuje škrtnuté: anime impediende'. — w ,ignes, bestie' Op. — x ,patientiam' Op. — y ,presuram‘ Unst. — z ,comendat‘ Unst. — aa chybi v Op. — bb ,patientia" Op. — cc ,timoris' Unst, Op. — dd v Unrt násl. škrtnuté ,infirmitate“. — ce v Unrt touž rukou in margine. — f ,fert“ Op. — g8 ,delinquentibus“ Op. — hh zde v Unst na konci ƒ 135 červeně poznamenáno: „Finem vide post 34 literas circa tale signum“ a nakresleno červené znamení, jež se vrací na f. 165, kde text další. — il chybí v Unst, Op. — kk ,consumat' Unrt, kde předchozí ,martiria na rasuře. — I1 „firmiter“ Unst a původně i Unrt, kde však škrtnuto. — mm „pervehit. Op. — na ,omne“ Unst. — 0o v Unst. předchází škrtnuté ,per“; dalši („ut — gradimur*) chybi v Op. — pp ,patri' Unst. — qq ,patientia quanta‘ Op. — rr ,vivificatur“ Op. — ss ,Huius“ Unst, Op. 2 I. Joh. 2, 6. — 10 I. Pet. 2, 21—23. — 11 Cypr. tamt. str. 404. — 12 Cyprianus, De bono patien. c. 10, str. 405—406, kde však začátek zní: Sudatur enim, quamdiu istic vivitur et laboratur. Nec... — 13 Joh. 16, 33. — 14 Cyprianus, De bono patientiae c. 20 str. 411—412. — 15 Cyprian, De bono patient. c. 24 str. 415.

Strana 235
[JACOBELLI DE MISA] SERMO DE HUS ET HIERONYMO... 235 . 176 Unrt obsequium prebeamus. Insistamus pocius et elaboremustt totouu corde vigilantes atque ad omnem tolleranciam simus stabiles, dominica precepta servemus, ut cum illeli ire et vindicte dies venerit, non cum impiis etvv peccatoribus puniamur,ww sed cum iustis et dominum timentibus honoremur.“ Hec Cyprianus.Xx Ecce, quomodo paciencia in persecucionibus ante mortem, presertim dum est propter Christum et suum ewangelium, beatificatur. Sed heu nos,aa qui diligimus nimis pacem huius seculi, divicias, delicias et honores,1' amicicias mundi et favores, timentes nimis pusillani- miter ista deperdere," quomodo possumus amplecti hanc beatam' pacienciam, qua essemus domini nostrarum operacionum et quodammodoa ewangelico possideremus nosmet ipsos iuxta illud ewangelicum: „In 7 paciencia vestra possidebitis animas vestras. Quomodo nos possumuszz voluntarie et gaudenter pati persecuciones propter Christum et suum ewange- lium? Nam cum totumd ex deo inaa Christoaa deberet esse in nobis virile, quia' totum indutum virtute ex alto, et totum masculinum deberet esse et dominum Ihesum Christum induti masculum,“ ecce et contrarioe totum est in nobis muliebre et fere nichil masculinum reperitur. Ecce mens levis, cogitacio vaga, inconstancia animi, amor delectabilium, inquieta vita, sequela vane laudis et honoris, molliciesh victus et habitus, splendor et preciositas eorum, cura carnis et ornamentorum temporalium, verecundia in bonis, impudiciciak in delectacionibus, pusillanimitas in accionibus, erubescencia coram hominibus, devocio,“ coram quibus placere volumus, timor affacien hominum, terror coram tyrannis," facilis obmissio veritatis, in omnibus excusacio a peccatis et allegacio? pro excusacione et desponsacio" proprie infirmitatis, ne quid solidum virtutis apprehendamus, alleviacio quoques omnium nostrorum defectuum, amor“ terrenorum,“ iactancia diviciarum, vestium, equorum, eloquen- ciarum, scienciarum, titulorum" insignium, negleccio celestium, incuria eternorum, continua quasi inquisicio et sequela eorum, que nostre' delicate vite alludunt. Pro quibus insurgunt comuniter inter nos omnes controversie, dissensionesw cum impacientissimo zelo vindicandi proprias et non dei iniurias." Et quomodo illis poterimus' anumerari,z de quibus dicitur:18 Beati, qui persecucionem paciuntur propter iusticiam? Et tantum de primo principali. Secundo," ut dixi, videndum est, quomodo alia paciencia, que evenit dei electis in *165' Unst extremo mortis articulo per martirium propter Christum vel eius ewangelium, beatificatur. Hec autem martirii beata paciencia dicitur esse quidambb baptismus. Sic enim dicit salvator noster Luce XII: »Baptismo19 habeo baptisari,“ et quomodo coartor usque dum perficiatur«. Qui quidem baptismus paciencie et martirii quam gloriosus sit in electis dei et beatus, declarat Origenes super librum Iudicum omelia VII. sic dicens:2° »Propterea ergo, fratres, depre- cemur dominum,dd confitentes ei infirmitatem nostram, ne nos tradat in manus Madyan, ne tradat bestiis animam * V Unrt in marg. červeně: „Secundo. tt ,laboremus‘ Op: — uu ,et toto' Unrt, Op. — vv ,sed' Unrt. — ww ,praemiamur“ Op. — xx ,Ciprianus" Unst, kde následuje škrtnuté ,H° — vy „perdere“ Op. — zz ,possimus' Op. — a ,quoddammodo“ Unst. — b ,eu- angelium“ Op. — c chybí v Unst. — d ,omne“ Unst, Op. — e chybl v Unrt. — f ,ut Unrt. — g v Unrt předchází škrtnuté ,masculinum“. — h ,molicies' Unrt. — 1 ,carnalium' Unrt. — k ,impudicia' Unrt. — 1 v Unrt opraveno ,omnibus'. — m ,de bono' Unrt. — n ,a facie“ Op. — °,tyrrannis' Unrt. — P ,allegacione‘ Unst. — q, excusacio“ Op. — 1,aprehendamus Unst. — s ,alleviatioque Op. — t v Unrt za tím škrtnuto ,quest. — u ,tytul.“ Unrt. — v ,vere‘ Op. — w,dissenciones' Unrt. — x ,virtutes‘ Op.—y ,poterimus illis' Op; ,petimus illis' Unrt. — z ,ammi- rari' Unrt; ,animari' Op. — aa chybi v Op. — bb,quidem esse' Op. — cc ,habeo baptisari' v Unrt opakováno. — dd ,dominum deum‘ Op. 16 Obrat velmi oblibený u Matěje z Janova; v. na př. Regulae (vyd. Kybal) IV, 71, 274 a často. — 17 Luc. 21, 19. — 1s Mat. 5, 10. — 13 Luc. 12, 50. — 20 Origenes: Inlibrum Iudicum homil. VII (Migne, Patr. Gr. 12) str. 980—981. 30°

Strana 236
236 [JACOBELLI DE MISA] SERMO DE HUS ET HIERONYMO... confitentemce sibic, ne nos in potestatem eorum tradat, qui dicunt: Quando veniet tempus, ut detur nobis potestas adversus christianos, quando tradentur in manus nostras isti, qui dicunt se habere velff nosse deum? Quodfa eciam si tradamur et acceperint potestatem nostri, oremus accipere a deo virtutem, ut sustinere possimus, ut fides nostra in pressurisgg et tribulacionibus clarior fiat,c ut per pacienciam nostram illorum superetur impru- dencia, et sicuthh dixit dominus: , In nostra paciencia aquiramus animas nostras;,quian2 tribulacio pacienciamkk operatur, paciencia vero probacionem, probacio autem spem' Pertenditll enim nostra probacio non solum usque ad verbera, sed usque ad sangwinis profusionem pervenit,mm quia et Christus, quem sequimur, pro redempcione nostra effudit sanguinemun suum, ut inde exeamus loti in sanguinenn nostro. Baptisma enime sangwinison solum est, quod nos puriores reddatoo, quam aque baptismapp reddidit. Et hoc non ego presumo, sed scriptura refert, dicente domino ad discipulos:" Baptismoqq habeo baptisari, quod vos nescitis, et quomodo urgeor, ut perficiatur.'" Videstr ergo, quia profusionem sangwinis sui baptisma nominavit. Et si non ista dicens offendo,ss vereor, ne etll istud baptisma eminencius sit illott baptismate, quod per aquam traditur. Illo enim accepto valdeuu pauci sunt ita beati, qui immaculatum scilicetaa baptismavv usquee ad exitum vite 'servare potuerunt. Hoc vero baptismo qui baptisatus fuerit, peccare ultra iamww non potest. Et si temerariumxx non est in rebus talibus auderevy aliquid, possumus dicere, quod perzz illud baptisma peccata preteritaa purgantur, per istud veroaa eciam futura perimuntur.e lbi peccata dimissa sunt, hic exclusa. Michi si concederetb deus, ut proprio sangwine diluerer, ut baptismum secundum mortee pro Christod suscepta perciperem, securus ex isto seculo discederem, ut venjens ad animam meam, de hac vita exeuntem, princeps huius mundi, in me non inveniret sui quidquam, quin pocius et sangwinis meif profusione sopiretur, nec auderet in aliquo criminarig animam cruore suo dilutam, morte suah clarificatam, sangwinenn suo lotam. Post istud baptisma nec Madianite ultra irruerent ad disperdendos et exterminandosi anime fructus. Quis enim sequi possetk animam martiris, que supergressa omnes aereas potestates, ad celeste tendit altare? Ibi enim sub altaril dei anime martirum posite dicuntur diebus et noctibus proclamare,m dicentes Apok. VI°: ,Quousque,24 domine, qui iustus et verus es,n non vindicas sangwinemun nostrum de hiis, qui habitant terram.“ Ibi enim posite divinisaa assistunt sacrificiis aa Sed beati sunt, qui hec merentur, beati sunt, quorum cor, cum de seculo recedunt, non trepidat pro peccato, quos pergentes ad dominum delictorum formido non terret. Beata illa anima, que occurrentes sibi aereas demonum turmaso profusi in martirio sangwinisnn cruore deturbat. Beatusp est, de quo eunte ad celum dicunt angeli illam propheticam vocem. ,Quisas est iste, qui as- cendit exq Bozor', hocr est, qui de carne ad celum ascendit, ,quis est iste, qui ascendit ex Bozor. Rubor vesti- mentorum eius‘ in rubore vestimentorum cruorem sangwinis designantes.s Beate ergo sunt anime, que sic Christum secuntur, quomodo eas Christus precessit, et ideo sic secuntur, ute usque ad ipsum dei altare perve- niant, ubi est ipse dominus Ihesus Christus pontifex futurorum bonorum, cui est gloria et potestas in secula seculorum.« 177 Unrt * 166 Unst Ecce quantum beatificatur paciencia martirii. Cui concordat beatissimus“ martiraa Cyprianust, epistolarumaa suarumaa epistola XXVIII“ sic dicens:2e »Quoniam res est summa marti- rium, quid este ergo martirium? Delictorum finis, periculi terminus, dux salutis, paciencie magister, domus vite, ee ,animam bestiis confitentem‘ Op. — ff ,et Op. — fa ,Qui‘ Unst. — gg ,presuris‘ Unst. — hh ,et sic' Unst. — H chybi v Unst, Op. — kk ,animam“ Op; v Unrt při tomto citátu in marg. červ. ,Chor. 5°, nad škrtnutým černě psaným ,Cor. 5'. — 11 „Praetendit“ Op. — mm „provenit“ Unst. — nn saguint. Unrt. — 00 ,reddet“ Op. — pp,baptismum‘ Unrt. — qq ,Baptisma‘ Unst; Baptismum‘ Unrt. — rr ,Videtis' Op. — ss ,ostendo‘ Op. — it ,isto‘ Op. — uu v Unst opraveno z ,vade'. — vv ,baptismum' Unrt, Op. — ww ,eam‘ Op. — XX v Unrt následuje škrtnuté „sui. — vy ,videre“ Op. — zz v Unst oprav. z ,pre“ — a „preter ita Unrt. — b con“ v Unrt doplněno nad řádkem. — c chybí v Unst. — d misto ,pro Christo“ v Op: ,proxime“ — e chybi v Unrt. — f ,meis' Unst. — g,criminare‘ Unrt. — h ,mortem suam‘ Unrt — i v Unrt násl. škrt. ,dat. — k ,possit Unst. —1 ,altare‘ Unrt. — m ,clamare“ Op. — n v Unrt předcházi škrtnuté ,est. — o v Unst oprav. z,demon. turm. aereast — P vUnrt předchází škrtnuté ,b° — q,de“ Unrt. —r ,ille“ Op. — s ,designantem' Op. — t ,Ciprianus' Unst: v Unrt před tím škrtnuto ,cyp“ — u ,beatus' Op. 21 Srvn. Luc. 21, 19: In patientia vestra possidebitis animas vestras. — 22 Rom 5,3-4. — 2 Luc. 12, 50 (přesné zněni u pozn. 19); srvn. Marc. 10, 38. — 2 Apok. 6,10. — 25 Srvn. Isai 63, 1: Quis est iste, qui venit de Edom, tinctis vestibus de Bosra a dále v. 2; srvn. i Cant. 3, 6: Quae esl ista, quae ascendit per desertum ....8,5: Quae est ista, quae ascendit de deserto.... 4, II. odor vestimentorum. — 26 Neni v listech, nýbrž (Pseudo) Cyprian, de laude martyrii c. 3 (vyd. Hartl, Corp. scrp. eccl. III. 3) str. 28, kde místo na počátku zní: Igitur quoniam res summa martyrium, tria sunt, quae ex eo nobis proponimus esse dicenda: Quid sit, quantum sit, cui rei prosit. Quid est....

Strana 237
[JACOBELLI DE MISA] SERMO DE HUS ET HIERONYMO... 237 *177' Unrt * 166 Unst quo profecto eciam ea occiduntur, que in futurum discriminis eciamy potuissent tormenta reputari«. Et infra:27 »Tunc ergo omne fidei robur expenditur,w tunc crudelitas comprobatur, cum in sermones wigi atque in obprobrium veneris, cumquex te contra illas populares insanias religiosa mente servaveris, convincens atque repugnans,y quitquid sub persona tuaz in iniuriam Christi prophanus sermo iactaverit, cum acerbobb mari moles oppositace reluctatur«. Etdd infra:28 »Quid enim est in illis aliude quam sermo vacuus et inane colloquium alienati animi, voluptasee prawa verborum,ff sicut scriptum est:29 ,Oculos habent et non vident, auresgg habent et non audiunt'. Agravatum est cor insipiens eorum, ne quando convertantur et sanem eos. Non enim dubium est, quin hoc hominibus dixerit, quorum dura mens et obstinata pectoris feritas a devocione vitalie fugata dissentit, ducente demencia, furore rapiente omni denique illos immanitate vexante, que instiganturhh pariter ackk feruntur, ut cum illis ad penam suall facta sufficerent, penam ipsam persecucionis agittatemm crimine onerarent.o0 Sed totum hoc in laudem martirii resultat, totum gloria passionispp 'illuminat, in qua spes futuri temporis cernitur, in qua Christus ipse operatur, cuius agimurqq exemplo, cuius virtute repugnamus« y Et infra: 30 „Quid enim tam eximium atque sublime est, quam inter tot instrumenta carnificum devocione robusta cunctamr fidei servare virtutem. Quid tam magnum, tam pulcherrimum,ss quam intertt tot circumstantesuu gladios liber- tatis suevv dominum ac salutis auctorem repetita sepius voce profiteri. Et maxime si ante oculos tuos ponas, nichil detestabilius esse dedecore, nichil fetidius servitute et pusillanimitate timoris«. Etww infra: 31 »Sic quippe triumphante victoria de hiis malis rapitur, quem non pompatico gressu vana subiecit ambicio aut popularis extulit magnitudo, sed quemxx celesti cupiditate flagrante suo Christus addidit regno. Nichil itaque tam magnum est atque venerandum,vy quam quod liberat morte et facit vivere et dat perpetuo regnare. Sanctis hoc dei aptum est, miseris necessarium, omnibus gratum, quo letantur boni, relevantur abiecti, coronantur electi.“zz Ete infra:32 Ade confessioneme vocise uniuse adversa succumbunt, leta proveniunt, patent regna, parantur imperia, devincitur pena, morsa subicitur, vita profertur et infestantis inimici repugnanciay arma solvuntur«. Et infra: 33 »Veniat ante oculos vestros, quis dies sit ille, cum spectante populo atque intuentibusb cunctis contra terrenas cruces et minas seculi inconcussa devocio reluctatur«.dd Et infra: „Nemini amabilis fuit mundus, quem non ante dampnaveritd dominus, nec salute potuit frui eterna,f qui mundi gloriatus est vita. Vox ista est Christi dicentis:as ,Qui in hoc seculo amaverit animam suam, in futuro perdet eam. Qui autem in hoc seculo oderitg illam, in futuro inveniet eam'«. Et infra:3s »Si iustus es et deo credis, qui pro eo sangwinemun fundere metuis, quem pro te tociens passumh esseaa congnoscis«. Eti infra:37 »Qui amat Christum, non amat seculum. Igitur cum ad exemplak dominice passionis atque ad omne testimonium Christi animam tuam ponas, nec sangwinemun fundere metuas, martirio totum necesse est, ut cedat. Martirii inestimabilis este gloria, infinita mensura, imma- culata victoria, nobilis virtus, inestimabilis titulus, triumphus immensus«. Et infra:38 »Itaque, karissimi fratres, licet sit hoc totum dominice passionisl et muneris, licetque tribuatur ex alto, nec capiatur,m nisi eius imperio, sed nec aut mente concipi aut verbis exprimi,n aut oracione precurri aut quibuslibet eloquencie viribus possit impleri, tamen erit hoc benivolencie vestre, erit caritatis et amoris, si volueritis nostrio memores esse, cum in vobis dominus martirium ceperit honorare«. Hec ille. Ecce quantum paciencia martirii in agone mortis beatificatur in electis dei, qui propter Christum et suum ewangelium paciuntur. Beati igitur, qui persecucionem paci- untur propter iusticiam. Et tantum deP secundo etc." v chybi v Unrt, Op. — w ,impenditur' Unrt. — x ,cum‘ Op. — y ,repungn." Unst. — z ,tunc' Unrt. — aa chybi v Op. — bb ,acerba‘ Unrt. — cc ,opos. Unst. — dd Celé toto misto (Et infra — devocio reluctatur“) chybi v Op. — ee oba rkpy ,voluntas'. — ff,voluntas prawa verborum‘ Unrt. — gg ,et aures' Unrt. — hh ,instigant“ Unst. — ii chybi v Unst Op. — kk ,et ac' Unrt. — 11 ,suam‘ Unrt. — mm ,agite‘ Unst. — nn ,saguin.' Unrt. — oo ,honorarent Unrt. — pp ,totum gl. past. v Unrt opakováno. — qq ,aguntur‘ Unrt. — 1r ,cuncta‘ Unst. — ss „pulcerr'. Unst. — tt ,certa' Unrt. — uu ,circumstancias Unrt. — vv ,sic‘ Unst. ww vUnrt opakováno. — xx ,que Unst. — yy ,verecundum' Unst. — zz ,allecti Unst. — a ,mor“ Unst. — b v Unst následuje škrtnuté ,illis“ — c chybi v Unst. — d „dampnavit Unst. — e chybi v Unrt. — f ,sempiterna Unst. — g ,odit“ Unst. — h v Unst následuje škrtnuté ,metuis“. — i „Et infra — paciuntur chybi v Op. — k ,exemplum' Unst — 1 ,passi- onis' Unrt, Unst. — m ,rapitur“ Unrt. — n ,eximi Unrt. — 0,nostre‘ Unrt. — Pv Unrt následuje škrtnuté ,simili“. 21 tamtéž c. 4 str. 29. — 28 tamtéž c. 5—6 str. 29—30. — 2 Srvn. Marc. 8, 18. — 30 (Pseudo) Cyprian, De laude mart. c. 8 str. 31. — 31 tamtéž c. 22-23 str. 45. — 32 tamtéž c. 24 str. 46. — 3 tamtéž c. 25 str. 47. — 3 tamtéž c. 28 str. 49—50. — 35 Mat, 10, 39. — 36 (Pseudo) Cyprian, De laude mart. c. 29 str. 50. — 37 tamtéž c. 29 str. 51, ale: Qui amat — seculum v org. není. — 3s tamtéž c. 30 str. 51.

Strana 238
238 [JACOBELLI DE MISA] SERMO DE HUS ET HIERONYMO... Tercio, ut dixi, tangendum est, qualiter quidam nostriq presentise temporis inter *178 Unst nos morum honestate conversati utraque ista paciencia, prout pie credimus, facta eorum legi Christi compensando, persecucionem passi sunt propter Christum et suum ewangelium, pro quo merito beatificantur. Et primo veniamus' ad narracionem probissimis Magistri Iohannis Hus, ewangelici predicatoris, de cuius conversacionet multis constat. Ideo vestrum ad hoc testimonium invoco, quod erat in vita et sermone" verax et preclarus. Dominus enim dederat' sibi ligwam eruditam, ut sciret, quando deberet sermonem" proferre; qui habuit dileccionem et viscera miseracionum* ad omnes homines, eciam ad inimicos et persecutores, qui velud alter Elyas" zelanter� invexit contra superhabundantem iniquitatem Antichristi et symoniaci sui cleri, corpus atterens laboribus continuis, in salute populorum insudabat in tantum, ut secundumbb spectantisc iudicium labores eius omnem valenciam hominis et robur carnis excederent.dd Nam continuusee erat, nunc confessiones audiendo, nunc peccatores conver- tendo, nunc tribulatos consolando, nunc predicando, nunc scribendo. Erat castus, pudicus, sobrius, semper timens deum, a principio studii" non ibi superbia, non avaricia, non invidia, non ypocrisisss et cetera.“ Omnia impendebat et superimpendebat eta se ipsum pro salute animarum. Cuius fidelis doctrina et ewangelisacio non solum per Boemiam et Morauiam, sed fere per universam ecclesiam resonat et perseverat. Ipse tuba altissona, predicator veritatis infatigabilis, inimicus symoniacorum, preco ewangelii, os divinum. Hic iustus omnes noshh dereliquit in hoc mundo contemptibiliaa etaa maligno et ingressus est ad Christum,aa deum et dominumkk suum. Etl denique inaa prudencia responsorum suorum et! inmm graciam data desuper sibi et domesticis satisfaciebat et exterris. Quis vacua umquam ab eo recessit manu? Si dives venit, consilium accepit, si pauper, subsidium reportabat; nec querebat, que sua sunt, plus omnibus laborabat et minus omnibus accipiebat, sed odiapp reportabat. Heu iam sublatus est, et hec omniaaa enumerata simul" pariter abierunt nobis et leticie. Iam cure irruunt, iam molestie pulsant et angustiess undique“ sole nobis ipso abeunte remanserunt. Nec tamen" contradico sermonibus sancti, non reprehendo iudicium, quo recepituu quisque, quod dignus est: ille coronam, quam meruit, nos hic derelicti, quas debuimus, infinitas miserias et vexaciones. Utinam non eum amitteremus, sed premitteremus. Utinam vel tarde aliquando eum’ sequeremur ad vitam in consorcium angelorum. Plan- gamus igitur super nos, quia super illo iam vetat racio. Puto enim, si oportunitas daretur, modo diceret:4 „Nolite flere super me,ww sed super vos ipsos flete“. Quanta obprobria passus est hic vir indutus dominum Ihesum Christum. Quanta odia ab infinita multitudine malorum, quantas'' suspiciones de se prawasaa et falsas habuit, citaciones, excomunicaciones, agravaciones iniquas et frivolas et antichristinas' sustinuit pacienter a clero symoniaco * 167 Unst * 178' Unrt q ,nostrum‘ Op. — 1 ,veniam‘ Op. — s probissimi viri' Op. — t ,predicacione' Unrt. — u v Unst nad škrtnutým ,et testimonio“. — v v Unrt opraveno z ,dederast. — W ,sermone“ Unst. — X v Unst na rasuře. — y ,repungns. Unst. — z,zalanter' Unst, ,zelose‘ Op. — aa chybi v Op. — bb ,sensum‘ Unst, Op. — cc ,spectatis“ Unst. — dd ,excederet' Unrt, Unst, Op. — ee ,continus‘ Unst. — ff ,sui studii' Op. — gg ,ippocrisis' Unst, ,hy- pocrisis' Op. — hh ,eos‘ Op. — ll chybi v Unst. Op. — kk ,ad dominum deum‘ Op. — Il ,etiam‘ Unrt. — mm chybi v Unrt, Op. — nn ,magistra grata‘ Op. — 00 ,recepit‘ Op; v Unst chybi. — pp ,alia Op. — qq ,sublatus nobis, non sibi est“ Unst. — rr ,iam simul' Op. — ss ,angustiae nobis“ Op. — tt ,dum‘ Op. — uu ,receperit" Op. — vV ,eum aliquando‘ Op. — ww v Unrt následuje škrtnuté ,nos modo diceret' a,me‘ chybi. — xx ,sed flete super vos ipsos' Unrt. — yy ,pravas quantas' Op. — zz ,antichristianas' Op. 3 Srovnáni jest arci velmi blízké, ale není nemožno, že kazatel byl na ně přiveden způsobem, jimž ho užito v životě Jeronymově; v. níže č. XVII. — 40 Luc. 23, 28.

Strana 239
[JACOBELLI DE MISA] SERMO DE HUS ET HIERONYMO... 239 * 167 Unst *179 Unrt propter fidelem magni zeli predicacionem, quanta pericula in domo die noctuque,a in vicis et plateisb civitatis perpessus est; periculum in via, et ubicumqued advenit, imminebat sibi, periculum a falsis fratribus, a plebanis, a prelatis, periculum a principibus et aliis potenta- tibus' seculi; quis omnia tulit pacienter propter ewangelium domini Ihesu Christi etc." Non latet vos, puto,aa quanta in Constancia passus est, quanta primum inaa Con- stanciaaa multitudine armatorum captus;" de quibus tamen omnibusaa longum esset dicere. Hoc tamen dico breviter, quod fuit incarceratus ultra quam XXX septimanis in vinculis,“2 utk plurimum cruciatus fame, siti et aliis miseriis et temptacionibus ac machinamentis ab inimicis ewangelice fidei; ad que omnia dominusm futurorum bonorum" exk speciali amore suo militi fideli addidito gravissimas corporis infirmitates: primum? calculum, secundo febres etl 3° dolorem dencium et capitis simul,q 4° vomitum cum cruore, ut ipsemet testatur in quadam sua" epistola," que dicit a domino Ihesu Christoaa esseaa sibi data dileccionis signa.s Et" in tot et tantis suis miseriis offerrebant sibi multos articulos impertinenter ex suis tractatibus' ex- cerptos“ seul tractos,li quosdam sincopatos, nunc deponendo, nunc addendo pluraaa ad sua verba et sibi sensum aliter, quam ipse pretendebat, subdole pervertendo. Et cum nequa- quam, ut decuisset, voluissent sibir dare publicam audienciam, respondit ad articulos in carcere sedens. Ex' cuius" responsionibus cum non haberent occasionem eumaa condempnandi, confinxerunt contra eumě alios articulos. Sed finaliter" ductus in comunem audienciam, protestatus est, quod libenter 'velletaa informari, et si in aliquo erraset, humiliter revocare. Sed pro istis racionabilibus ex scripturis responsionibus, humilibus valde et mansuetis, non reportabat ab eis nisi derisiones et blasphemiasbb contra se. Per hec enim ad maiorem fomitem odii et persecucionis contra eum irritabantur. Unde cumc tam diu in conciliodd postulasset informacionem, fuit sibi datum responsum: »Habeas pro informacione, quod doctores dicunt articulos extractos de tuis libellis esse erroneos, quos debes revocare, et illa, que sunt per testes deposita, abiurare«. Tandem" proximo sabbato post festum Procopiiss in quadam ecclesia“ in congregacione tocius concilii, dantishh contra eum sentenciam diffinitivam,kk ipso die propositi sunt alii multi articuli pretense probati per falsa testimonia, per testes canonicos, plebanos, " vicarios, doctores, magistros. Ipso autem respondente, quod non sint sui articuli,mm prohibebant eum loqui," inclamantes eum,aa ut taceret. Quid plura? Post hec degradatur,“ induebatur veste sacerdotali et statim postea ab earo denudabatur in derisum et subsanacionem; et circa hoc ducebantur quedamaa blasphemiebb contra eum etpp maledicciones. Qui humili corde respondebat: 1414 (Nov 28) 1415 Juli 6 a ,in domo noctu diuque‘ Op. — b ,platheis Unrt. — c chybi v Unst. — d ,cum' v Unst mezi řádky. — e chybi v Unrt. — f ,potentibus Op. — g ,quae‘ Op. — h v Op. chybi; v Unrt následuje Nont, jež opako- váno. — 1 nos“ Op. — k ,et Op. — 1 ,alii Unst. — m ,deus Unst. — n v Unst násl. škrtnuté ,et st. — o ,et addidit Unst. — P ,Primum‘ Op. — q ,simul capitis' Op. — r ,sua quadam‘ Op. — s ,signo‘ Unrt. — t ,tracta- tulis' Unst. — u ,exceptos' Unst; ,extractos' Op. — V ,et' Unrt. — w,quibus' Op. — x, eos' Unrt. — y ,senten- cialiter“ Op. — z ,revocare vellet Op. — aa chybi v Op. — bb ,blasfem. Unrt. — cc v Unrt mezi řádky. — dd v Unrt následuje škrtnuté ,informasset'. — ce ,informacionem postulasset' Op. — f „Tantem' Unrt. — gg ,sancti Procopii' Op. — hh ,dantes' Op, Unst. — Hl chybi v Unst, Op. — kk ,difinitivam' Unst, ,definitivam“ Op. — 1 „publicos‘ Op. — mm ,articuli sui“ Op. — nn v Unrt následuje škrtnuté Hinc. — 00 ,eo' Unst, Op. — pp chybi v Unrt, Unst. 41 Srvn. vypravování Petra z Mladoňovic str. 37 a d. — Počítáno přibližně od uvržení Husova do žaláře u dominikánů dne 6. prosince 1414. —4 Miněn list ze 7. června, podle něhož v obráceném pořádku výčet nemoci podán (Palacký, Docum č. 66 str. 109, Novotný, Koresp. 126 str. 263). — 4 Další vypravování za- loženo jest, na zprávě Petra z Mladoňovic; v. svrchu str. 110 n., jest však možno, že kazatel užil již také českého zpracování; srvn. pozn. 50. — 45 Miněn biskupský kostel Kostnický, kde slavnostní schůze konány. — Odtud (az části i výše) jest vedle zprávy Petra z Mladoňovic užito také relace Barbatovy (č. V), jak menšími typy naznačeno.

Strana 240
240 [JACOBELLI DE MISA] SERMO DE HUS ET HIERONYMO... 1415 (Apr) »Istas"a blasphemiasbb libenter amplector pro nomine Ihesu Christi.« Post hec€ condempnatus est tamquam hereticus pertinax, incorrigibilis, cum omnibus libris suis, deinde perss modum crucis rasus per episcopos quosdam" et coronatus corona papirea, in qua tres dyaboli erantaa depicti, superscripcio autem erat:t »Iohannes Hus heresiarcha«. Et inposita sibi corona ista, traditus est pretense Sathane. Ad quod ipse humiliter respondit: »Et ego comitto animam meam domino lhesu Christo«. Tandem flexis genibus cum lacrimis oravituu pro inimicis, dicens: »Domine's Ihesu Christe, aa ignosce omnibus inimicis meis, quia tu, domine, scis, quod falsos articulos confin- xerunt contra me etil falsivv testesil deposuerunt contral me,i quia nesciunt, quid faciunt.« Pro quo iterum derisus est etww blasphematus.bb Post hec traditus est brachio seculari, a quo ductus est in locum' suppliciiw et mortis. Ubi" in via transiens, clamavit, quod falsa et iniqua testimonia contra eum suntz producta et quod non credant, quod aliquos tenuisset erroneos articulos.à Veniens autemb ad locum tormen- torum, oravit flexis genibus, leto animo et facie rubicunda. Tandem ligatus inli camisial ad statuam5o cum cathenis et zona,d strue est lignorum circumdatus undiquaque satis in altum, quod vix caput eminebat et, ut cetera dimittam, succenso vehementi igne, ipse clamans et orans obdormivit in Domino. Cuius spiritus in igne instar'1 Helie,h ut pie credimus, ascendit in celum ad consorcium angelorum. Magister' Jeronimus fuit in captivitate ultra unum annum valde in gravibus carceribus et graviter concathenatus,k pedibus et manibus intruncatus sive vinculis et cathenis manci- patus, sic quod in quadam turri'2 suspensus fuit in quodam trunco capite deorsum per XIm dies, et ita per angusta foramina et arta pendebat, quod pedes incipiebant iamm putrefieri, contrita" cute et carne. Ad quod eciam affligebatur" siti multa? et esurie et aliis" miseriis.' In qua suspensione tam-dura et diutina postea inveniebatur quasi semimortuus. Item eciam contra eume articuli sunt conficti, in quibus fuit temptatus et examinatus, et specialiter monebatur, ut recederet a doctrina Magistri Iohannis Hus et Iohannis Wikleff et quod consentiret in condempnacionem eorum. Et licet in primis videbatur eiss consensisset in parte, postquam vero oblati sunt ei articuli centum et septem, tunc in publica audiencia respondens ad multos arti- culos, dixit, quod iniqui et falsi testes falsa testimonia contraaa eumaa deposueruntu et false confinxerunt. In publica postea eciami audiencia commendavit statum et sanctitatem Magistri lohannis Hus, asserensy eum sibi a iuventute notum, et eum non fuisse fornicatorem neque bibulumw neque criminosum, sed castum, sobrium et sacri ewangelii sanctum et iustum predicatorem. Et quecumque ipse * 179. Unrt *168 Unst 1416 Mal 25 qq ,Has‘ Op. — rr v Unrt ,hec‘ opakováno, první, nezřetelné, škrtnuto mezi psaním; v Unst chybi. — ss v Unrt opraveno z post. — tt v Unst následuje škrtnuté ,H. — uu ,orabat“ Op. — vv v Unrt opraveno z,fali, v Unst, Op chybi. — ww,derisus et blasphematus est' Op. — xx ,domum‘ Op. — yy ,suplic‘. Unst. — zz ,sunt contra eum' Unst. — a ,aliq. erron. art. tent. Unst. — b v Unst následuje škrtnuté „ab. — c chybí v Unst. — d v Unrt opraveno z ,zosnat. — e chybi v Unrt. — f „latum' Unst. — 5 ,omittam‘ Op. — h v Unrt opraveno z,Elie“. — 1 „Magister porro‘ Op. — k ,concatent. Unst. —1 ,ad XI“ Unst; ,per sex' Op; v Unst předchází škrt- nuté ,d°. — m ,iam incipt. Unst, Op. — n ,contrica‘ Op. — o ,afligeb'. Unst. — P ,maxima‘ Op. — q ,alii' Unst. —r „Wykleph Unst; ,Wicleff' Op. — s ,ipsis' Unst, ,illis' Op. — t conssenssisse‘ Unst. — u ,depossuerunt“ Unrt. — v ,asserrens' Unrt. — w ,potorem‘ Op. — x ,iust. et sanct.' Op. 47 Byli to biskupové Bartolomeo della Capra, arcibiskup Milánský, Jindřich Scarampi, biskup z Beluna (Feltre), Albertus Guttuario d' Agliano, biskup z Asti, opat sv Bartoloměje v Pavii, Bartolino Becari, biskup v Alexandrii, Vilém Barrowe, biskup z Bangoru v Anglii, Johannes Belli, biskup v Lavouru a světici biskup Kost- nický Jan; v. d. Hardt IV, 431. — 48 Petr z Mladoňovic klade tuto modlitbu za nepřátele již něco dříve; v. svrchu str. 116. — 4 Zde jest zprávy Petra z Mladoňovic užito místy slovně. — 50 Srvn. svrchu pozn. 39; zminku, že Hus vysvlečen až do košile, má jen český text (v. svrchu str. 144); autor tedy, i když se opírá o text latinský, české zpracování jistě znal. — 51 IV. Reg. 2, II. — 52 Věž na hřbitově sv. Pavla. — 53 Autor opírá se o zprávu Petra z Mladoňovic o Jeron i v. níže č. XVIII.

Strana 241
[JACOBELLI DE MISA] SERMO DE HUS ET HIERONYMO... 241 * 180 Unrt * 168' Unst Magister Iohannes Hus et Wikleffy tenuerunt, contra abusus et pompam prelatorum scripserunt,z quod omniabb 1416 teneret usque ad mortem, quia sancti viri fuerunt. Et in omnibus fidei catholice punctis dixit se credere, sicutce Romana ecclesia tenet,ce et quidquid eis in partedd et in verbis consenseratee in condemp- nacionem Magistri Iohannis Hus, publice revocavit, asserens se hoc fecisse iniuste contra sanctum virum et eius veram" doctrinam. Tandem sabbato immediate post Ascensionem domini“ simili Mal 30 sentencia condempnacionis instar Magistri lohannis Hus est condempnatusss ad mortem ignis. Ipse autem publice contradixithh et inter cetera dixit: »Ex eo debeo condempnari et mori, quod nolo consentire ad condempnacionem illorumaa sanctorum virorum, quos con- dempnastis propter articulos eorum, vitam vestram detestantes et arguentes«. Post hec eciam impositus est sibi pileus superaa caputaa papireus cum rubeis demonibus, prout Magistro Iohanni sancte memorie similiter factum est, et ductus ad mortem; factaaa peraa eumaa oracioneaa positus est ad statuam et ligatus et affixuskk et strue lignorum similiter circumdatus usque ad verticem, et succenso ignell combustus est, quia noluit negare ewangelicam veritatem, utmm confitendom coram hominibus veritatem in tanto contemptu"o et tanta igno- minia mortis, exaltareturpp post mortem in gloria dei patris mm Quid autem dicam de aliis quinque beatis fratribus in Christo?"q Tempus non patitur, pluribus tamen constat eis familiariter" conversantibus, quoniam duxerunt vitam castam, humilem, voluntariess abiectam et pauperem in observancia ewangelica, innocentem et columbinam. Erant enim55 »simplices et recti ac timentes deum et recedentes a malo." Qui humili corde et suavi devocione tamquam fideles katholici" creberrime gustabant divinissimam eukaristiam,u et puto multo fructuosius quam nos, heu, superbi" magistri et sacerdotes, quos sepe avaricia, ypocrisisww et gloria vexatx inanis. Quod patet exe hoc, quia nos, magistri et sacerdotes, fermento malicie fermentati, post sumpcionem sacratissimery eukaristieuu non exsuimuszz vere hominem veterema nowmque non induimus, creatum secundum deum in iusticia et veritate, prefati vero quinque in domino fratres post crebram ac devotam divinissime eukaristie sumpcionem sine ypocrisiww et ficcioned in humilitate et paciencia et veritate ambulabant, vivaci memoria memorantes vitam nostri deill redemp- toris totam' pauperem, penalem ac dolorosam cum ignominia crucis sue. Ex quo excitati sunt ad magnum desiderium paciendi pro domino Ihesu Christo et suo ewangelio et capti- vantes intellectum per verbum dei in obsequium Christi, sollicite" inquirebant per consilia et alios varios modos 'oportunitatem comodosam paciendi mortem quamcumque pro domino Ihesu Christo et proe sua ewangelica veritate. Sed quia deus huiusmodi desideria" in suis electis non frustra operatur, eo quod deus et natura nichil frustra faciunt,k ideo5s saciatum »est in bonis desiderium eorums in hoc, quod finaliter tradiderunt se propter Christum et suum ewangelium ad supplicial mortis. 1412 De quorum quinque numerosa tres in fide benedictem trinitatis spectante multitudine Jull 11) y ,Wicleph‘ Unst; ,Wicleff Op. — z,et scripserunt Op. — aa chybi v Op. — bb ,ea omnia‘ Op. — ce misto:,sicut — tenet' mail Op.,se credere cum illist. —dd,pacto‘ Op. — ee,consensserat' Unst. — ff ,sanctam" Op. — gs,condepnatus' Unst. —hh,quae dixit' Op. — H chybi v Unst, Op. — kk ,afixus' Unst. — Il ige‘ Unst. — mm ,ut — patris' chybi v Op. — nn ,confido' Unrt. Unst. — 00 ,contemtu‘ Unst — pp ,exaltare‘ Unst. — qq ,in Christo fratribus' Unst. — rr ,constat familiariter eist Unst, opraveno z ,famil. const eis.“ — ss ,voluntate‘ Op. — tt ,cathol.' Unst. — un ,eucarist.‘ Unst. — vv ,superi Op. — ww ipocris.' Unst. — xx,saepe gloria et avaritia vexat' Op. — yy ,post sacram sumptionem' Op. — zz,exuimus' Unst, Op. — a,veterem hominem' Unst. — b ,creati“ Op. — c chybi v Unst. — d,furore‘ Op. — e chybi v Unrt. — f ,vitam' Op. — g ,solicite' Unst, Op. — h ,com- modam‘ Op. — 1 ,quamquam‘ Op. — 1° ,dessider.' Unst. — k ,faciunt frustra‘ Unst, Op. — 1 ,suplic. Unst. — m ,predicte' Unrt. 3* V sobotu 30. května. — 55 Srvn. Job I, 1 a častěji. — 5 Srvn. Ps. 102, 5: ,qui replet in bonis desiderium tuum'. 31

Strana 242
242 [JACOBELLI DE MISA] SERMO DE HUS ET HIERONYMO... (1415, Juli) hominum hic" in Praga in comuni spectaculo wltul leto° et facie serena tortoris gladio sua capita subdiderunt,57 alios vero duos in Olomucz? inhumaniq et crudeles inimici ewangelii et crucis Christi absque vero et abe antiquo observato iudicii examine citissime, fomite odii et iracundie accensi, ignis voragine combusserunt.5s Per que facta ewangeliof commen- surata pie credimus, quod sunt translati de morte ad vitam. De quibus non oportet nos vane gloriari, sed quod abnegantes omnem impietatem et secularia desideria, sobrie et pie et iuste vivamus in hoc seculo et peregrinis alieniss a fide ewangelicat doctrinis neque per inanem philosophiam velimus abduci. De qua scriptum est:5 »Perdam sapienciam sapientum" et prudenciam prudencium reprobabo«. Sed amplectamur secure ewangelicam sapienciam et doctrinam omnes et singuli cum effectu. Exuamus hunc superbum, avarum' et simulatumw hominem. Abiciamus omnes 'voluptates, delicias,* crapulas et ebrietates" et omnes mundi vanitates, splendidum adz ostentacionem hominum vesti- mentumbb deponamus etc vere interius corde etl exterius habitu et operec abnegemus nosmet ipsos coramdd deo et hominibus et humiliemus, induamusque ° nowm hominem, ut in novitate vitel ambulemus amplectamurque domino cooperante hanc duplicemaa pacien- ciam beatamhh propter Christum et suum ewangelium, ut per dissolucionemlk corporis possimus cum Christo in consorcio ecclesie triumphantis una cum hiis et ceteris beatis martiribus eternaliter congaudere. Ad quam nos perducat ipse," qui est via, veritas et vita,"1 cui cum patre et spiritu sancto sit honor et gloria in secula seculorumaa Amen. * 180' Unrt n ,sic‘ Op. — o ,laeta“ Op. — p ,Olmuncia‘ Op. — q ,inmani Unrt. — r v Unrt opraveno z ,evan- gelico‘ — s ,aliis' Unst. — t ,catholica' Op. — u ,sapiencium‘ Unst. — v ,et avarum‘ Op. — W ,stimulatum‘ Op. — x ,et delicias' Unst. — y ,sobrietates' Unst. — z ,et ad' Op. — aa chybi v Op. — bb ,vestitum‘ Op. — cc ,et vere — opere‘ chybi v Unst. — dd ,vitam' Op. — If ,et' Unst. — gs chybi v Unrt, Unst. — hh ,beatam patientiam" Op. — l chybi v Unst, Op. — kk ,disoluc.' Unst. — 11 ,ipse perducat' Op. 57 Miněni jsou ovšem Martin, Stašek a Jan, popraveni pro odpustky r. 1412, kteří záhy uctívání za svaté. — 58 Miněni jsou bývalý člen university Jan a jeho nejmenovaný společník, kteří náhlým soudem Olomouc- kých nepřátel Husových bez výslechu upáleni začátkem července 1415; srvn. stížný list university Lackovi z Kravař, jejž tiskem vydal Palacký, Doc. 561—562, a jenž asi byl znám našemu kazateli (Loserth, AÖG 82, 335), a zápis Václava z Jihlavy (MVGDB XIX, 88. Saliger, Uber das Olmützer Stadtbuch des Wenzel v. Iglau 21). — 59 Srvn. Joh. 14, 6. I. Cor. 1, 19. — 60 Srvn. Col. 3, 10. — 61

Strana 243
XII. Prosa de Magistro Iohanne Hus (heretico condempnato a sancta matre ecclesia per concilium Constanciense)". Rex regum, Ihesu Christe.' Anno millesimo et' quadringentesimo et quinto decimo tue nativitatis secundum hominem glorie tue laudes crepando sedulus de Bohemia natus Johannes dictus Hus extremum composuit sui finis diem. *86.U * 87U Christed, tuum calicem' tune die sabbati in octava principum bibens Petri, Pauli, ad eternum' bra vium cucurrit fortiter, pie, iuste et sancte preclarus Magister, deo et hominibus dilectush presbiter, doctrinisl et moribus clarebat pariter, dei mandata grata, sancta consilia clericum et simplicem docens utilia sicque continuavit Cristi appostolus. Patris, Ihesu, o nate almeque virginis, propter te fert odia dire voraginis, clamatur erroneus 'tuus discipulus. Genite veritatis viam clarescentem predicantemm constanter, in ipsum urentem capitolum ** principum dictat sentenciam. * 44 Tr * V rkpe Tr po straně připsáno: »composita per hereticos; U má červený nadpis: De sancto Johanne Hus. Srvn. přílohu, podávající 1 stranu rkpu U. — ** Zde v Tr. na vrchním okraji strany připsáno jinou rukou souvěkou: „Nota. Preciosa in conspectu domini mors sanctorum eius.2 Sed beatus, qui intelligit.3 Et hoc si est pro fide katholica et non propter heresim, sicut est de isto. Multa bona et multa erronea utraque in tractatu de ecclesia‘ et aliis, quos collegit ex libris Wikleph, per quos est seductus. Jinou rukou:, Ymmo Wikleph multa bona dixit sequendo Christum. Si enim semper falsum diceret, quis ei crederet? a v Tr opraveno z ,in.“ — b ,Criste“ U. — c ,ac' U. — d ,Kriste“ U. — e v Tr nad tím nezřetelný připisek. — f ,etherum' U. — g ,maiister' U. — h ,dillectus‘ U. — 1 ,doctus‘ Tr. — k ,apost." U. —1 „Jesu‘ U. — m ,confirmantem‘ U. 1 V sobotu dne 6. července 1415. —2 Ps. 115, 15. — 3 Ps. 40, 2. — 4 Tištěno v Op. I. ,196'—225 31°.

Strana 244
244 PROSA DE MAGISTRO IOHANNE HUS (1412) (1412—1414) (1414, Oct 11) (1414, Nov) Fili dei, o Christe,b propria patria prophetam tam videntem odit malicia, pellit Romam citando' in contumelia; Marie, tue matris, mirum professorem" cunctorumque sanctorum verum laudatorem accusat fallaciter cleri invidia. Da, bone Ihesu Christe, plura elicere," innocentes laudare, nocentes dampnare,P qui servos tuos prava concuciunt via. Opem in iusticia nullam habens sua,q contumax propallatur ovis, Christe, tua, extra Pragam pellitur sic innocencia." Miseris miserior a clero notatur, sed Christi discipulus minime turbatur, per alios districtus serens celestia, quos verbo, pertransiens, dei visitabat, reos iustos faciens, deo comendabat; sic bimatu spacio in hiis desudabat." Diligis,“ quos corrigis, o Ihesu benigne, hoc in tuo comprobas athletas insigne, certamen dum fortiter propter te gesta bat. Ut cum in Constancia foret concilium, sub salvato conductu ad malignancium properat ecclesiam domini agnellus." Possint fideles Christib dolentert deflere, complices Antichristi dum“ iustum premere pretendunt, hic' miretur celum atque tellus. Vivere non proponunt iustum peramplius, capiunt,10 incarcerantl1 et ferro arcius stringunt amicum dei feri contortores. Absque quovis tramite sancte iusticie hominem sancte vite et innocencie pretenduntw convincere falsos promotores. 87 U * 88 U * 88 U 89U (1410) Carie fallaciex et iniusticie profugos, vagos testes docens nequicie, n ,prophessorem‘ U. — ° ,ellicere‘ U. — P,damnare‘ U. — q,suam‘ Tr. — 1,commend." U. — S ,atleta" U. — t ,dolentes' U. — u ,quod' U. — v ,hinc‘ U. — w,contendunt' U. — x ,fallaci' Tr. — y ,innocencie‘ U. 5 Roku 1410. — Miněn odchod Husův z Prahy na venkov 1412. —7 Kazatelská činnost Husova na venkově potrvala, přerušována návštěvami Prahy, od řijna 1412 do října 1414. — 8 Proverb. 3, 12. — Dne II. října 1414. — 10 Hus byl zatčen 28. listopadu 1414. — 11 Do prvního vězení (u dominikánů) vsazen Hus dne 6. prosince 1414.

Strana 245
PROSA DE MAGISTRO IOHANNE HUS 245 89 U * 90 U 90. U condempnat morte iustum cohors� sathanica," lumen predicatorum excellentissimum reputat vilissimum et abiectissimum, spolians officio manus sacrilega. Celicum misterium ei denegando,12 truncat pilos capitis,13 sic destituendo traditaa potentatui per ignem conflandum. Dona bona pro malis iustus reinpendit,bb dum cum lacrimis orat genuaque flectit,14 se tradens ad victimam, it ad ymolandum.“ Ecclesie tractatum,15 quem composuerat," simulque et alios, quos illi iunxerat, ante oculos iusti comittuntdd ignibus. Quam insanace hec cohorsz in hac vesania! Nam impingit" coronam plenam blasphemiass, ponens in caput iustihh complosis manibus.1 »Redemisti, domine, me« sed infert iustus »sub spinea corona dum ibas' honustus; hanc levem pro te fero 'letis cervicibus«. Quo cum pro nomine lhesu [vir]kk mitissimus in" locum tormentorum venit carissimus,mm te plene invocando traditur ignibus, * sanguinem pro sanguine" tuo suo fuso, optimo sancto fine taliter concluso, cum sanctis martiribus tenet aureolam," ut cum iudex veneritpp in fine seculi, bonorumque malorum tunc cernentq oculi, quod Johannes dictus“ Hus celi fert coronam. Esset nimis dolendum et valde mirandum Bohemis fidelibus, si non deplangendum po In marg. v Tr jinou rukou: „MJentiris, [hJeretice]." ** V Tr na okraji u těchto veršů tyto oříznuté poznámky: „.. ensui tuo [n]umquam — solus [c]redas pocius .. e erres... lus aliorum'. z,choors‘ U. — aa tradidit' Tr. — bb reimpendit' U. — ce,ymmoland'. U. — dd ,committ.' U. — ce v Tr nezřetelně, iako ,inferna'. — ff ,inpingwit U. — Eg ,blasfem. U. — hh ,caput iusti ponens‘ U. — H ,ibat U. — kk chybí v Tr i U, doplněno k vůli metru. — 11,ad U. — mm ,ibat charissimus U. — nn ,sangw. U. — oo ,aureollam' U. — pp ,advenerit' Tr; ,veneris' U. — qq ,cernerent“ Tr. — rr ,sanctus‘ U. 12 Miněno Husovo zbavení kněžství dne 6. července 1415; v. o tom zprávu Petra z Mladoňovic svrchu str. 116—117. — 1a Miněno porušení tonsury Husovy; v. svrchu str. 117. —2 V. svrchu str. 116. — 15 Tištěn v Op I. 196'—225. — 16 V. svrchu str. 117.

Strana 246
246 PROSA DE MAGISTRO IOHANNE HUS ducerent continuess tam virum preclarum. Candida scolarium tutt universitas, doctorum, magistrorumuu concors societas, socium deplangite vestrum, pium, carum, scola predicatorum sertaque virginum, merores viduarum fidesque coniugum totaque artificum sancta comunitas, glorie insigniis preclari domini, magnates et proceres, milites strenuiw cunctaque Bohemica plangat nobilitas.* Et sic est finis prose. Sequitur: Sequitur cancio: Sempiterne domine, Ihesu Christe pie, dimitte peccamina, da dona glorie, socians in patria nos predicatori glorioso, Johanni beato martiri. Ubi nulli amplius clamores queruli, nullus luctus nulli emuli tuis sanctis nocere queunt gaudentibus in eternum. Rex glorie, Christe pie,17 dei patris unice, fili Marie, Da opem miseris, quos diligis, ut possint vivere absque carie. Lumen celicum dona ecclesie, quos redemisti tuo sanguine, ut tamen essent candida stola glorie sempiterne Amen. ss ,continuo“ U. — tt ,tam' Tr. — uu ,majistrorum' U. — vv ,strenui milites' U. — xx zde konči U. 17 Známá píseň, jejiž česká obdoba (Králi slavný, Kriste dobrý) jest v jisté souvislosti s Husem; v. Novotný, Hus II, 483—488.

Strana 247
XIII. [Ceský překlad akt koncilu]. 1415 Apr. 17 .2 *3 Léta od narozenie páně MCCCCXV° v indicií osmú, za biskupstvie najsvětějšího v Kristu otce a pána našeho, pana Jana, božským zřízením papeže dvacátého třetího léta jeho pátého, sedmnáctého dne měsíce dubna sebránie šesté concilium Constancienského, v němž jest uložen puohon proti Jeronymovi z Prahy v při viery: Svatosvatýl zbor, obecné concilium Constanské čině, v duchu svatém věrně sebraný, obecnú cierkev rytieřující vyznávaje,“ Jeronymovi z Prahy, kterýž se mistrem v uměních svobodných mnohého učenie býti píše a chlubí, při těch věcech, kteréž pravé jsú, k střie- zlivosti a ne více smysliti, než smyšleno býti má. Psanie některaké jako od tvé osoby, přibité na dveřiech kostela Constancienského tu neděli, kterúž se zpievá v cierkvi boží Quasimodo geniti, věz, že k známosti našie přišlo jest. V kterémžto psanie tvým utr- hačuom, hřiech bludu a kacieřstvie tobě připisujícím, pravíš, že chceš zjevně přede všemi odpoviedati, z kterýchž věcí před námi mnohotvářně nařiekán býváš, a zvláště vo učenie Jana Wygleffa i o jiných učeních křesťanské vieře odporných, když by tobě k přijítie svobodný a bezpečný glejt dán byl. A poněvadž nám přileží prvotně lištičky“ lapati, protož osobu tvú jakožto v mnohých bluduov učenie a všetečném vyhlašovánie podezřelú a mnohotvářně rozhlášenú před se voláme i pohániemy tiemto listem, aby v času XV dnuov od datum tohoto listu počítajíc, z kterých XV dnuov pět za první, pět za druhý a ostatniech pět za třetí a za ztracenie pře v sobě držící cíl podlé znění práv duchovních“ tobě pokládámy a jmenujem, v obecném sebránie tohoto svatého concilium, jestliže toho dne sebránie slaveno bude, jinak první den ihned budúcí, v kterýž sebránie bylo by, aby se postavil podlé zněnie napřed dotčeného tvého napsánie, aby odpovídal k těm věcem, kterýmiž by tě někto nebo někteří v při chtěli viniti, a přijal i od sebe učinil ve všech věcech spravedlnosti plnost. K kterémužto stánie před násilím, spravedlnost vždycky za- chovajíc,a plný tobě glejt náš, pokudž na nás jest i viera praváb žádá, tiemto listem dávámy i plněji připisujem, za jistú věc tobě také oznamujíce, že, buďto že by k času jmenovanému postavil se, buďto že by se nepostavil, my bezpochyby proti tobě skrze svaté concilium nebo poručníky jeho po vyjití roku a cíle svrchu jmenovaného právem duchovním před se puojdem, soběvolnosti tvé pyšné v ničemž na překážku nemajíce. Dán v Constancí (Apr. 7) a opraveno ze ,zachovávajíc“ Fr. — b ,i miera pravá pravá“ Fr; opraveno podle lat. textu. — c za tím škrtnuto jehoť. 1 v. d. Hardt IV, 119. — 1* representans‘ ed. — 2 Srvn. Rom. 12, 3. — 3 dne 7. dubna 1415. —“ Srvn Cant. 2, 15, o n ž se latinský text věrněji opirá: capere vulpeculas vineam domini Sabaoth conantes demoliri. — 5 V latinském textu: ,pro tertio et peremtorio termino ac monitione canonica'.

Strana 248
1415 Apr. 17 [ČESKÝ PŘEKLAD AKT KONCILU]. 248 v sebránie obecného concilium v sedmnáctý den měsíce dubna pod pečetmi vydaných od čtyř národuov. SEDMÉ SEBRÁNIE. Léta,“ indicí, biskupství jakož nahoře stojí, ve čtvrtek den druhý měsíce Máje stalo se jest sebránie obecné vd kostele větčiem Constanském nahoře jmenovaném ráno v ho- dinu třetí,“ v němž jest bylo najjasnějšie knieže Zygmund, Římský a Vherský král etc, s svými slavnostmi, jimiž sou páni znamenití jemu slúžili.“ V kte rémžl jménem cardy- náluov« prvnie místo držal jest najpoctivějšie otec, pan Jan biskup Ostienský, kardynál Viuaryenský“ a páni Angelus Laudenský a Jordanus z Vrsynuov1 kardynálové okolo pana krále poctivě stáli sú. A prvé než se to podle zvyklosti konalo, byla jest zpievána mšeli o duchu svatém skrze duostojného otce, pana arcibiskupa Ragusynského,12 při niež zpievány jsú prozby k bohu, jenž letanií slovú, s introitem: „Uslyš nás, pane,“ s collectami i s ym- nami: „Přiď, stvořiteli duše svatý“ etc i s jinými modlitbami podlé obyčeje jiných sebránie nábožně řiekanými. Při kteréžto mši byli sú také přítomnie najduostojnější otcové Branda Placentynský,13 Gwilhelmus sv. Marka,“ Landelfus Barenský15 a Modenus1s Saluciarynský,h Ludovikus z Flissku17 a Francisskus Florentinský1s kardynálové, kromě tří jiných kardy- náluov první miesto držících nahoře jmenovaných. Kteréž věci když byly dokonány a k jiným přistúpeno býti mělo, tehdy najduostoj- nější otcové a páni Pilleris arcibiskup Januenský19 k čtení a všem oznámení těch věcí, kteréž skrze concilium Anthonius biskup Concordienský20 ku potvrzenie jich od národu vlaského, Jan ar cibiskup Rygenský2l od národu germánského, Jan patriarcha Antyo- censký2 od národu gallicánského, Wilhelmus23 opat sv. Marie za zdmi Elioracenskýmik od národu anglicánského vstúpili na stolici anebo na místo, na němž obecná oznámenie, zří- zenie, vyhlašovánie nebo odsudkové jménem všeho concilium čtena a vuobec vypravována bývají, a toho času k dolepsaným věcem oznamovánie, čtenie, odpovědí dávánie a řiezenie od čtyř národuov již jmenovaných volenie. Kteřížto páni, jakož povědíno jest, když sú již na tom místě byli, tehdy opatrní muží Mistři Haynricus z Piru z Colina a Jan z Tribanisl z Placencí2 jakožto póvodové nebo procurátorové jmenovaného concilium, kdež týž Haynricus z Piru mluvil, žalovali jsú na zpurnú soběvolnost některakého Jeronyma z Prahy jinak na pohnaného nestojícího, ani v té při, kteráž jim proti němu poručena jest, k těm věcem, kterýmiž by jej viniti měli v příčině víry, odpovídajícího, ani na to, že k němu dále podlé práva přistúpeno bude, tbajicieho. Na tu jeho zpurnú ssoběvolnost žalovali jsú, a aby za takového držán byl, prosili jsú, a na jeho soběvolnost puohonu proti němu uloženého opět jsú žádali, a ten puohon i s intimací Jeronymovú, kterúžm na dveřích jistých kostelův Constanských .3 4 Mal 2. 4 d ve Fr. dvakrát. — e „sa‘ Fr. — f, kte Fr. — g ,cardynál' Fr. — h ,Amedeo Salutiarum“ v. d. Hardt. — 1 „Pileus“ v. d. Hardt. — k „Eboraci' v. d. Hardt. — 1 ,de Scribanis“ v. d. Hardt. — m ,kteráž Fr. 6 v. d. Hardt IV, 141. — Překlad latinského „hora terciarum; asi v 8—9 hodin. — 8 neobratný překlad latinského: ,cum suis insigniis regalibus et nobilibus in praedictis sibi servientibus'.— » Jean de Brogni de Viviers, kardinál-biskup Ostijský. — 10 Jsou to kardinál biskup z Praeneste Angelus de Anna de Summaripa a Jordan de Ursinis, tenkrát kardinál-biskup Albánský. — 1 Zase vadný překlad latinského: „Et antequam aliquid fieret, more solito fuit cantata missa'. — 12 Antonin de Reate arcib. Dubrovnický. — 13 kardinál Branda de Castellione. — 14 Vilém Fillastre. — 15 Landulfus Marramaldus. — 16 Amedeus de Salutiis. — 17 Ludvik de Flisco. — 18 František Zabarella biskup Florentský. — 19 Pileus (de Marini) arcib. Janovský; v dalším je také lat. text porušen. — 20 Ant. (de Ponte) biskup Concordien. — 2 Jan Wallenrod arcib. Rižský. — 2 Jan sakrista Magalon,. původně z obedience Benedikta XIII.; od Bonifáce IX. byl patriarchou jmenován Václav Králik z Buřenic. — 23 Vilém opat v Yorku (Eboracensis). —2 Prokuratoři Jindřich de Piro a Jan de Scribanis z Piacenze.

Strana 249
[ČESKÝ PŘEKLAD AKT KONCILU]. 249 *5 *5 1415 byl jest přibil, před ni na cedulech napsané předložili jsú.25 A téhož Jeronyma z Prahy Mal 2 skrze slyšení vuobec listuov odporných Římskému dvoru2 aby svaté concilium opět po- hnati rozkázalo, snažně sú prosili. Kterýžto puohon a práva před se vedenie najpoctivější otec, pan Jan biskup Ostienský“, jakožto prvnie místo držící, i všecko concilium, žádného mezi sebú na odpor nemajíc, jemu, Mistru Haynricovi z Piru, procurátorovi, žalobníku a póvodu od concilium k tomu volenému, za túž věc prosíciemu, puojčili sú a puohon ten jemu poručili, a aby k najprvnějšímu sebránie učiněn byl, jemu jsú rozkázali. Puohon pak ten další proti Jeronymovi z Prahy, o němž nynie zmienka byla, takto slovo od slova znie: Ve jméno27 páně Amen. Létha od narozenie téhož pána MCCCCXV°, v indicí osmú, dne XVIII° měsíce dubna, v hodinu první,28 za biskupstvie najsvětějšího v Krystu (Apr. 18) otce a pána našeho, pana Jana, božským zřízením papeže XXIII°, léta jeho pátého, v Con- stancí, v ohradě kláštera sv. Františka bratří Menších blízko ambitu, v přítomnosti mne,“ písaře obecného nieže psaného a svědkuóv dole psaných k tomu zvláštně povolaných a po- žádaných, ustanoven jest osobně2 ctihodný muž, pan Michal z Brodu Němecského,30 farář kostela sv. Adalbertha nebo Voytěcha pod Zderazem v Praze, žalobníkem3l proti Janovi Husovi a jeho thovaryšuom k tomu zvláštně volený, maje a drže v svých rukú list na papíře napsaný, puohon v sobě držící proti některakému Jeronymovi z Prahy, mistru v uměních svobodných mnohých učenie, od svatého Constanského concilium vyšlý a čtyřmi pečetmi volených od čtyř národuov vnitř zapečetěný, kterýžto list zní v těchto slovích: Svatosvatý zbor, obecné concilium Constancienské čině, v duchu svatém věrně sebraný, obecní cierkev rytieřující vyznávaje,1' Jeronymovi z Prahy etc., jakož napřed stojí.32 Kterýžto list póhonný týž pan Michal úmyslem vuobec vnesenie,33 jakož podlé po- ručenie dlužen byl, a všem Krystovým věrným v známost uvedenie, na dveřích v ambitu řečeného klášte ra přibil jest a tu před velikým mnozstvím lidu obojího pohlavie přes mší slavnosti a zvláště přes obecní službu, kteráž se v tom klášteře tehdáž dála, až do konce té služby státi jest nechal, maje při tom poctivé muže, pana Jana, probošta Pětikostel- ského,“ Jana a Petra, čelednie jeho, svědky zvláště k tomu přivolané a žádané. A ihned potom již psaný pan Michal puohon takovýž a v táž slova i pečetmi takovými zapečetěný na dvéře kostela sv. Štěpána, kterýž k slyšenie pří náměstka apo- štolského35 zvolen byl, přibil jest a k vidění všem povýšil, a tu přes slavnosti mší a zvlášť přes službu obecní, kteráž se tehdáž v tom kostele dála, až do konce té služby státi jest nechal, maje při tom svědky nahoře psané. A ihned potom často jmenovaný pan Michal takovýž puohon a v táž slova jako první na dveřiech kostela blahoslavené Maryje panny větčieho Constanského přibil jest a jeho tu přes mší slavnosti a zvláště přes obecnú službu, kteráž tehdy v tom kostele činěna byla, státi jest dopustil, maje při tom poctivé a opatrné muže Gwilhelma Picre- n tak v Fr. — o ,ne“ Fr. 25 Latinský text zni: ,et in eius contumaciam citationem alias contra eum decretam repetierunt eamque una cum executione eius, facta in valvis certarum ecclesiarum civitatis Constantiensis, facto et in scriptis repro- duxerunt. — 2 Tak přeloženo: ,per audientiam publicam literarum contradictarum Romane curie'. — 27 v. d. Hardt IV., 146. — 28 asi v 6 hodin ráno. — 2 tak mylně přeloženo: ,constitutus personaliter“. — 20 Michal de causis. — 31 následek chyby v pozn. 29 dotčené: měla by býti pouhá přístavka ,žalobník“. — 32 V. svrchu str. 247. — 33 Tak zkrátil překladatel latinské: „animo exequendi, notificandi et publicandi“. — 3 V latinském textu toto jméno vypadlo. — 35 latinský text má: ,pro audientia causarum apostolicarum“. 32

Strana 250
250 [ČESKÝ PŘEKLAD AKT KONCILU]. 1415 Mai 2 Mai 4) dova, licenciáta v decretích, arcibiskupa36 Turonen ského, Frydrycha Rese, posla? pána .6 našeho papeže, a jiné mnohé svědky k tomu povolané a požádané. V tom v hodinu VItů mnohokrát psaný pan Michal s týchž dveřích kostelních, kdež se již dokonaly mše a služeb slavnosti, s obyčejným osvědčením takový póhonny sňal jest a k sobě vzel. Na kteréžto všecky věci i každé zvlášť již řečený pan Michal prosil jest, aby jemu skrze mne, písaře obecného a dole psaného, uděláno bylo vidimus jedno nebo více.37 A při tom jsú byli poctiví a opatrní mužie pan Vavřinec, farář kostela sv. Marije Magdaleny Pražské, Jiřík z Vlašimě a Pavel z Horavnicz,38 kněžie Prazského arcibiskupstvie,“ i více jiných svědkuov k témuž spolu povolaných a žádaných. A já Jan Solichyn“ z Lanšteynu etc.,3 obecný papežskú a ciesařskú mocí písař, poněvadž sem napřed praveným vyhledávání, vuobec oznamování, přibiejení, doluov snie- mání i všem jiným věcem i každé zvlášť, když sú se tak, jakož se píše, svými časy dály, přítomen byl i s svědky prve jmenovanými, protož toto vidimus, skrze jiného věrného na- psané, zpuosobil sem, vuobec vyh lásil a v tuto obecnú formu sepsal, znamením a jménem 6 mým zvyklými a obyčejnými utvrdil, vyptav a vyhledav všech věcí i božských nahoře psaných věrné svědecstvie.“ Kteréž všecky věci když sú tak dokonány byly, týž pan arcibiskup Januenský učinil jest otázku na všem concilium, líbí-li se jemu, aby v sobotu najprve příští, v čtvrtý den měsíce Máje držáno bylo sebránie zboru v příčině víry, totižto ku potupenie a od- súzenie paměti Jana Wigleffa. I bylo jest odpovědieno ode všech z zboru „placet“ v pří- tomnosti svrchu jmenovaných svědkuov. A tak jsú se všickni páni z zboru rozešli. VEDENIE PŘED SE PUOHONU PROTI JERONYMOVI Z PRAHY V MIESTÉ SUDNÉM. Ihned potom před obědem z rozkázánie volených od čtyř národuov v kostele sv. Štěpána Constancienském na tom miestě, kdež se pře slyšie a súdie, ctihodný otec pan Jacub z Comples řečený Pennenský,“ miesto posluchače drže,“ ten sedě hodinu tu, v kterú by pře slyšány býti měly, rozkázal jest uložiti, maje tu přítomny najpoctivější otce, pány, pana Jana patryarchu Anthiocenského22 a Jana arcibisku pa Rygenského,21 z roz- kázánie pak téhož pana Jakuba, miesto posluchače držícího, ctihodný muž Mistr Mikuláš z Hubangu,“ čtenář listuov o spravedlnosti i jiných, kteříž čtáni bývají, četl jest a před se vedl jest puohon málo výše skrze zbor ssvatý uložený, k snažné žádosti Mistra z Piru, puovoda a prokurátora. Kterýž když byl přečten a dokonán, týž Haynricus prosil jest, aby jemu na to čtenie puohonu uděláno bylo vidimus,“ přítomné tu maje Henrica Ebrhardova, Jana z Werndu,“ písaře obecné, a pana Petra Witage,y kněze Maguntinského, Leodienského a Termacenskéhow biskupstvie,“ svědky k týmž věcem zvláště povolané a žádané. *7 P ,posly‘ Fr; opraveno podle lat. textu (cursore). — q ,Pr. biskupstwie arcibiskupstwie‘ Fr. — r ,Selichin" v. d. Hardt. — s ,de Camplo‘ v. d. Hardt. — t ,de Gebhardi' v. d. Hardt. — u ,de Wenrade' v. d. Hardt. — v ,Withoge“ v. d. Hardt. — w ,Tornacensis' v. d. Hardt. a0 tak omylem za latinské ,archypresbytero'; v lat. textu jméno zni „Wilhelmo Picardi'. — 37 v lat. textu obvyklá forma: fieri et confici unum vel plura publicum vel publica instrumentum vel instrumenta“. — 38 v lat. textu ,de Horowicz', nelze určiti, zda z Hořovic či z Horaždovic; farář Svatomářský slul Vavřinec Foforanda. — 3 místo ,etc“ má latinský text ,clericus Treverensis dioc.“ — 4 chybný překlad latinského: ,rogatus et requisitus omnium et singulorum premissorum in fidem et testimonium“. — 4 chybný překlad latin- ského ,electus Pennensis“; byl to Jakub de Camplo, kanovnik v Bordeaux a auditor papežský, biskup v Penne (a Atri) 1413—1415. — 12 latinský text má: locum tenente auditoris audiencie contradictarum ibidem ad bancum sedente ad horam illam pro audiencia contradictarum et actu infrascripto faciendo deputato'. — 4 Nemohl jsem zjistiti. — 4 ,peciit sibi fieri de huiusmodi lectura et publicacione publicum instrumentum'. — Nepo- dařilo se mi svědky zjistiti.

Strana 251
IČESKÝ PŘEKLAD AKT KONCILUJ. 251 *7 *8 OSMÉ SEBRÁNIE. V sobotu“ v čtvrtý den měsíce Máje bylo jest sebránie obecné v větčím kostele Constancienském nahoře jmenovaném k tomu zvláště voleném, v němžto podle obyčeje byla jest řiekána mše skrze najduostojnějšieho v Krystu otce, pana Jana patriarchu Anthio- cenského22 o panně Mariji. Kteráž když byla dokonána, byl jest zpieván introit „Uslyš nás, pane“ s collectami a letaními a se čtením: „Vystřiehajte se od falešných prorokuov a s jinými modlitbami a s impnú: „Zavítaj, stvořiteli duše svatý“ etc., jako i v jiných sebráních. V kterémžto sebránie mezi cardynály prvnie [miestola držal jest pan Jan biskup Ostienský, kardinál Wiuarienský. V kterémž také sebrání seděl jest Římský a Uherský král etc. jakožto ciesař s slavnostmi královskými.“ Jemuž jsú mezi cardynály přistáli Jor- danus z Vrsynuov a Angelus Laudenský, biskupové Albanský a Tuškulanský.“ A při tom tu byli najduostojnějšie otcové Gwilhelmus sv. Marka,i Anthonius“ z Talantu,* Amodeus1s Saluciarinský,y Ludovicus z Flišku,17 Landorfus Barenský15 a Franciscus Florentinský1s cardynálové. Potom když se ty všecky věci zřídily, duostojný otec pan Vitalis,50 biskup Thelonen- skýz rodu Gallacánského.5 vstúpil jest na stolici a učinil kázánie k učeným52 s tiemto základem:53 „Duch pravdy naučí vás všeliké pravdě.“ Kteréž kázání když dokonal, [po- vstalila Mistr Haynricus z Piru a Jan z Tribanu, procuratorové a puovodové concilium a zboru. Haynricus mluvě ukázal jest puohon na dveřích kostela větčího, kdež se pře slyšie,“ přibitý, i také jiný druhý na místě súdném čtený. A že pohnaní těmi puohony nestáli sú ani paměti, kacieřstvie a učenie někdy Jana Wygleffa, proč by potupeny býti neměly, ovšem dbali jsú ukázati, na jich soběvolnost jsú žalovali a aby za soběvolné byli držáni, prosili sú a pro jich soběvolnost aby konečná výpověď učiněna, vyhlášena a čtena byla, že řečený někdy Jan Wygleff, dokavad živ byl, byl jest všem známý kacieř a zatvrzený a že jest konečně bez pokánie s tohoto světa sšel, a aby jeho pamět, bludové, falešná učenie a vyhlašovánie a zvláště XLV a CCLX' articuluov potupeni byli a skrze sv. obecný Constanský zbor a skrze čtyři preláty, kteříž toho dne moc mají, od čtyř národuov voleni jsúce,65 aby odsůzeni byli, a kosti jeho, jestliže by od jiných věrných kostí mohly býti odděleny a rozeznány, aby kázali vykopati a rozmetati a vyhlásiti, oznámiti a konečnú výpověď učiniti, aby to,d což by spravedlivé bylo a přiležitie víře obecné, za to sú snažně prosili.56 Tehdy řečeného pana Pillera,“ arcibiskupa Januenského,13 vyvolivše5 k čtenie těch věcí, kteréž čteny býti měly jménem concilium a zboru a vuobec vyhlášeny, ctihodní ot- cové pan Jan“s biskup Lontonienský od nároldu Germánského, biskup Concordienský20 od národu vlaského, Thelonenský« od Gallicánského,5 a Gwilhelmus2 opath od národa 1415 Mal 4 ☞s x ,Chalanco‘ v. d. Hardt. — y ,Saluciarum“ v. d. Hardt. — z ,Tholonensis v. d. Hardt. — a chybi v Fr, doplněno podle lat. textu. — b ve Fr chybi. — c ,de Scribaniis' v. d. Hardt. — d ,ti Fr. — e ,Pileo‘ v. d. Hardt. — f ,Luthomisl. v. d. Hardt. — g ,Vitali Tholonen. ep. v. d. Hardt, kde také u předcházejícího uve- deno jeho jméno (Anthonio). — h ,Wilhelmo abbate monasterii b. Marie extra muros Eboraci' v. d. Hardt. 46 v. d. Hardt IV., 151. — 47 tak přeloženo: cum insigniis regalibus“. — 48 Angelus Laudensis byl kardinálem-biskupem Prenestinským, nikoli Tuskulským; ale chybu má již latinský text. — 4 Antonin de Chalant, tenkrát kardinál-kněz sv. Cecilie. — 50 Vitalis, biskup v Toulonu. — s1 ,nacione Gallicanus“. — 52 ,ad clerum'. — 53 Joh. 16, 13. — 54 ,ad valvas ecclesie maioris Constanciensis et audiencie contradictarum affixam nec non unam aliam in audiencia causarum lectam'. — 55 v lat. textu: ,potestatem habencium, loco et nomine quatuor nacionum condemnari. — 56 nesprávný překlad latinského: ,exhumari et proici mandari, aliasque pronunciari, decerni, declarari, definiri atque fieri, quod iustum fuerit et expediens fidei orthodoxe, instanter postulaverunt. — 3 překladatel neporozuměl latinskému: „Pileo electo ad legendum', k němuž se vztahuje (spolu s dalšími jmény) „ascendentibus“. — 8 Jan Železný, biskup Litomyšlský. 32*

Strana 252
252 JČESKY PŘEKLAD AKT KONCILU]. 1415 Mal 4 Anglicánského, aby toho potvrdili na miestě a jménem čtyř národuov, vstúpili jsú na to miesto, kdež ty věci býti měly podlé uloženie sv. zboru: týž poctivý otec, pan Pilleris, arcibiskup Jánuenský, najprvé četl jest kapitolu: „Pevně věříme etc“. Kterúž když dočetl, ciesař, prvnie miestob drže5o, i jiní potvrdili sú toho a tak věřili. A dále týž arcibiskup Januenský na soběvolnost prve jmenovaných obžalovaných skrze často pravené pro- curatory učinil jest vyhlášenie, oznámenie a výpověd, tak jakž na ceduli“i napsáno bylo, jejiež zněnie nieže jest položeno, potupuje pamětk Jana Wygleffa a jeho náshledovniekuov, což se dotýče XLV artyculuov potupených v Pařízském i Pražském učeních. A ačkoli i těch CCLX“ artyculuov počal jest čísti a všickni přestávali2 na XLV“ artyculech čtených najprve, však z přetrženie pana Gwilhelma cardynála sv. Marka,“ když do zboru přišel,3 těch CCLX artyculuov čtenie i potupenie zachováno jest bylo k naj prvnějšímu sebránie obecnému. Na kteréžto věci, to jest na čtenie, vuobec vynesenie, vyhlášenie a dokonánie výpovědi odsůzenie řečení procuratorové prosili jsú potvrzenie od pana prvnie místo držícího a od pánuov Lotonienského, Concordienského, Telonenského biskupa a od opata prosili sú za odpověď, zdali se jim to libie. Tehdy páni nynie jmenovanie, najprve pan Jan Ostienský, najvyššie, toho jest potvrdil, potom hned jmenovanie čtyří každý od svého národu potvrdili jsú. Na kteréžto věci tíž procurátorové skrze Haynrica mluvícího prosili jsú, aby skrze poctivé otce, pány stolice apoštolské prothonotáře i jiné tu přítomné“ jedno nebo více vidimus“5 byla jim udělána. A tu jsú přítomni byli osviecená kniežata, pan Rom- poldus, knieže Slezské,6 Frydrych purkrabie Nuremberský,7 Ludovicus knieže Bavorské,cs Jan“ hrabě z Frymberku,m Jan Jakub7° syn Hory železné,n Jan z miestohrabí z Medyolánu"1 Mikuláš Stephanuov z Vher,2 i také Polští, Swectí, Dactí, Norvejští, Cyprští a franští poslové a zmnozstvíe veliké křesťanuov. Puohon-3 obnovený a uložený proti brániti chtějicím tívlrzení převrácených po- 9 tupené paměti Jana Wygleffa, zněnie pak dotčených póhonuov a výpovědi konečné s vy- psániem' artyculuov, o nichž nahoře domienka, tuto se položí a jest takové: Svatosvatý zbor v duchu svatém sebraný, obecné concilium Constancienské čině a obecnú cierkev v sobě drže, všem kacieřstvie“ a učenie převrácených někdy Jana Wy- gleffa paměti potupenie hodné brániti chtějícím ducha rozuomu dospělejšího a k srdci se navrátiti. Ačkoli častokrát nejedni z vás oznamovali jsú, že by se hádati chtěli o po- tupenie paměti řečeného Jana [Wygleffa], rozličně skrze mnohá učenie obecná mnohých krajin již dávno potupenů a odsúzenú zavětrnú, marnú a mrtvú, a podali sú nám toho v napsáních obranných75: a my, jestliže kteří jste, častokrát dobrotivě slyšeti jsmy vás chtěli, i v svatém Římském obecném concilum najposléze držaném“e k tomu pod ztracením pře * 9 1 ,Pileus' v. d. Hardt. — k ,pamět jest Fr. — 1 ,Tholonent. v. d. Hardt. — m,com. de Friburg' v. d. Hardt. — n ,fil. marchionis Montis ferrati v. d. Hardt. — o ,s wypsanie' Fr. 5° ,praesidens'. — 60 ,in contumaciam'. — 61 ,in quadam papyri pronunciationis schedula“. — 62 překla- datel neporozuměl latinskému: ,et omnes fuissent contenti in XLV articulis lectist. — 6 zase neporozumění: ex interrupcione ... interveniente. — 6 Prekladatel vynechal:,ceterosque notarios nacionum IV et tabelliones quos- cumque“. — 6 tak překládá se pravidelně latinské: publicum instrumentum“. — 6 Konrád Rompoldus, kníže Zahaňský. — 67 Friedrich, purkrabí Norimberský z rodu Hohenzollernského. — 68 Falckrabi Ludvik, syn vzdoro- krále Ruprechta. — 6 Jan, hrabě Freiburský. — 70 Joh. Jac. de Montferrate. — 11 Giovanni Visconti. — — Ne- umím určiti. — 73 v. d. Hardt. IV. 149 nadpisuje: „Una citacio hodierna Wiclefistarum, valvis templorum summo mane affixa“. — “ vynecháno: „damnandam memoriam'. — 75 latinský text — také v. d. Hardt má čtení po- rušené — zni: se disputaturos in publico et damnandam memoriam dicti Johannis Vicleff, multifarie per multa particularia locorum studia universalja iam damnatam et reprobatam vaga fama et mortuam, obtulerunt scriptura defensuros', — 7 R. 1412-3.

Strana 253
[ČESKY PŘEKLAD AKT KONCILU]. 253 1415 Mai 4 * 10 pohnaných vás jsmy čekali, ale když jste, na světlo nikoli nepospíšili, dále podle zásluhy vašie soběvolnosti77 dívati smy se tomu nemohli. Protož k snažné prosbě puovoduov a pro- curátoruov našich, a aby fík bláznový svých nerozstieral ratolestí, kterýž k ničemémuž podlé Písma sv.78 užitečný nenie, než aby z kořen vykopán byl a spálen, vás i všecky jiné i každé oblášt to nevěrné učenie Jana Wygleffa učicie anebo kterýmikoli rozuomy nebo pěknými barevnými hadáními79 brániti smějície, tiemto listem již jako zbytečně pod ztracením pře pohánieme, abyšte dnes, jenž jest den čtvrtý tohoto měsíce Máje, postavili se v Constancí v kostele větčiem vuobecném sebránie po mši, kteráž o duchu svatém zpievána bude, v hodinu třetí k viděnie a k slyšenie, když řečený někdy Jan Wygleff konečnú výpovědí oznámen a vyhlášen bude, že dokudž jest živ byl, byl jest zjevný a neústupný kacieř, a když pamět jeho, bludové a převrácená učenie a rozhlašo- vánie, a zvláště XLV artyculuov budú potupeni, a bude rozkázáno, aby kosti jeho, mohú-li od jiných kostí věrných rozeznány býti, vykopány byly a rozmetány, anebo ku pově- děnie, předloženie a k dovedenie příčin rozuomných, jestliže které máte, proč by ty věci nynie pravené? státi se neměly, ujišťujíce vás i každého z vašich, že, postavte se nebo nepostavte, my před se ku pověděných věcí dokonánie s pomocí boží kráčeti budem, pokudž obecné víry základ žádá, rozuom a řád práva ukazuje. Dán v Constancí, čtvrtý den měsiece Máje léta páně MCCCCXV° pod pečetmi volených od čtyř národuov. * 10 DRUHÝS: PUOHON O TÉMŽ všecken v táž slova, jediné to na konci přidáno: „již psaných pohnaných soběvolnosti nebo nestánie v ničemž na překážku nemajíce. Dán v Constancí, čtvrtý den měsíce Máje za biskupstvie pana Jana papeže dvadcatého třetího létha páně.82 VÝPOVĚDS“ POTUPENIE UČENIE JANA WYGLEFFA Z XLV ARTYCULUOV. *11 Svatosvatý Constancienský zbor, obecné concilium čině a cierkev obecnú v sobě drže, k vykořeněnie nynějšie roztržky, bluduov a kacieřstvie pod stienem jejím se pučících k zahnánie, k napravenie cierkve v duchu svatém řádně sebraný, k věčné takové věci památce. Vieru obecnú, bez niež, jakož die apoštol,“ nemožné jest líbiti se bohu, od fa- lešných té viery ctitelów, nébrž od převrácených protivníkuov a pyšné všetečnosti, chtějících85 více smysliti než slušie,8 světské chvály žádajících, častokrát trápenů a proti takovým skrze věrné církve svaté rytieře duchovnie štítem víry obráněnú, svatých otcuov písmy a činy naučeni bývámy.87 Ta jistě bojuov rozličnost na bojích tělesných Israhelského lidu proti pohanuom, modlářuom u figuře předešla jest. Protož v těch duchovniech bojích svatá cierkev obecná, v pravdě víry nebeského světla paprsky osviecená opatrováním páně a svatých obranu ku pomoci majíc,s vždycky nepoškvrněna trvajíc, bluduov temnosti jakožto nepřátely porážejíc, přeslavně jest vítězila. Našich pak časuov starý ten a závistivý nepřítel nové boje, aby zkušení času tohoto zjevní byli, vzbudil jest. Kterýchžto bojuov hajtman a knieže byl jest někdy Jan Wygleff, falešný křesťan, kterýž, dokudž živ byl, P opraveno z ,praweny“ a slovo to omylem na začátku následující strany opakováno. — q „miery“ Fr. 11 ,vestra exigente contumacia'. — 78 Luc. 13, 6. — 7 ,quibusvis racionibus vel apparentibus fucatis sophismatibus. — 80 ,hora terciarum', po 8—9. ráno. — 81 v. d. Hardt IV, 150. — 82 ,anno quinto‘ v lat. textu. — 83 v. d. Hardt. IV, 153. — 8: Heb. II, 6. — 8. Překladatel neporozuměl souvislosti lat. textu: „superba curiosi- tate intendentibust. — 8s Srvn. Rom. 12, 3. — 87 Překladatel neporozuměl accus. cum infin. v latinském textu; mělo by zniti: „Že viera . . . obráněna byla“. — ss Překlad není zcela správný.

Strana 254
254 IČESKÝ PŘEKLAD AKT KONCILU]. 1415 Mai 4 proti nábo ženstvie křesťanskému a víře obecné neústupně jest jistil a učil mnohé artycule, “1r. z nichž XLV v tento list kázali jsme vepsati, kteříž hned tuto stojí: ARTYKULOVÉ JANA WYOLEFFA POTUPENI: [1] Podstata chleba hmotného a též podstata vína hmotného zuostávají v svátosti oltářnie. [2] Případnosti chleba nezuostávají bez podstaty v též svátosti. [3] Krystus nenie v té svátosti tež jako na pravici bytně v vlastnie přítomnosti tělesné. [4] Jestliže biskup nebo kněz jest v hřiechu smrtedlném, nesvětie kněží, neposvě- cuje svátosti těla Krystova, ani křtí. [5] Nenie základu v čtenie, by Krystus mši ustanovil. [6] Buoh poslúchati má ďábla. [71 Jestliže člověk slušně a pravě skrušen bude, všeliká zpověd zevnitřnie jest jemu zbytečná a neužitečná. [8] Jestliže by papež byl k zatracenie předvěděný a zlý, a tak údr ďábluov, nemá moci nad věrnými od žádného sobě dané, leč snad od cíesaře. [9] Po Urbanovi šestém nemá žádný býti přijat za papeže, ale máme živi býti jako Řekové pod právy svými. [10] Proti Písmu svatému jest, aby preláti cierkve svaté měli zbožie. [11] Nižádný prelát nemá žádného vyobcovati a kleti, leč by prve viděl, že jej buoh klne. A kterýž by tak vyobcoval, jest kacieř a sám v klatbě. [12] Prelát, klna svěcené, kteříž by se odvolali k králi a k sněmu královstvie, skrze to jest zrádce krále i královstvie. [13] Ti, kteříž bránie" kázati neb slyšeti slova božího bez povolenie papežova neb biskupova pro oslepenie lidské," jsú v klatbě a v den súdný za zrádce Krystovy bu- dou počteni. [14] Slušie každému jáhnu nebo knězi kázati slovo božie bez povolení papeže nebo biskupa obecnieho.92 [15] Žádný nenie pánem města,3 žádný nenie prelátem, žádný biskupem, když jest v hřiechu smrtedlném. [16] Páni časní mohú podlé vuole své odjíti zbožie časná prelátuom od cierkve obohaceným směle hřěšícím,“ totižto když již z obyčeje a ne z přiehody toliko hřešie. [17] Lid obecní muož podlé zdánie svého pány hřešící tresktati. [18] Desátkové jsú pravé almužny a osadní mohou pro hříchy svých prelátuov podle vuole své jim jě odjieti. [19] Zvláštnie modlitby obrácené k jedné osobě skrze preláty nebo mnichy ne- prospievají viec tomu nežli obecné.95 [20] Dávaje almužnu mnichuom, jest v klatbě skrze to. [21] Jestliže kto vcházie do zákona zvláštnieho kteréhokoli, buď zbožím nadaného nebo žebravého, učiněn bývá nezpuosobnější a nehotovější k plněnie přikázanie božích. [22] Svatí ustanovujíce zákony obláštnie, to činíce, hřešili jsú. 1,od' Fr; opraveno podle lat. textu. sa ,clericum'. — 90 latinský text má ,dimittunt = ustávají. — 21 v lat. textu místo: bez povolenie — lidské pouze: propter excommunicationem hominum'. — 92 ,catholici'. — 93 ,dominus civilis'. — 94 ,auferre bona temporalia ab ecclesia possessionatis habitualiter delinquentibus'. — 35 vynecháno: ,ceteris paribus'. — se ,religiones privatas'.

Strana 255
JČESKÝ PŘEKLAD AKT KONCILU]. 255 1415 Mal 4 * 13 * 13 [23] Zákonníci jsúce živi v zákoních obláštních, nejsú z zákona křesťanského. [24] Mniší dlužni sú skrze práci rukú svých živnosti sobě dobývati a ne skrze žebrotu. Prvnie strana tohoto artycule jest pohoršlivá, jest všetečně jištěna, pokudž vuobec a bez rozdielu mluvie."7 Druhá jest bludná, pokudž jistí, že žebránie mnichuom neslušie. 125] Všickni svatokupci jsú, ktož se zavazují modliti zas jiné, kteříž jim v časných věcech pomoc činie. [26] Modlitba k zatracenie předvěděného žádnému neprospievá. [271 Všecky věci z mušenie konečného?8 přicházejí a dějí se. [28] Biřmovánie dětie, svěcenie žákuov, svěcenie miest zachováno jest papeži a biskupuom pro žádost zisku časného a cti. [29] Učenie obecná, colleje, povyšovánie a mistrovstvie v nich jsú marná uvedenie pohanstvie" a tak mnoho prospievají cierkvi, jako ďábel. [30] Klatby papeže nebo jiného preláta nemají se lidé báti, neboť jest pokuta Antykrystova. [31] Hřěšie, ktož stavějí kláštery, a ti, ktož tam vcházejí, jsú ďábelníci. [32] Obohatiti duchovnie jest proti řehole Krystově. [33] Sylvester papež a Constanský100 ciesař blúdili jsú, obohativše cierkev. [34] Všickni z zákona žebravého sú kacieři, a ktož jim almužny dávají, jsú v klatbě. [35] Vcházející do zákona aneb některé zvláštnostil jest skrze to nezpuosobný ku plněnie přikázanie božích a tak i ku přijitie do královstvie nebeského, leč od toho odkročí. [36] Papež se všemi preláty svými, kteříž zbožie mají, jsú kacieři, proto i všickni jim povolujíce, totiž páni světští i jiní obecní. [37] Cierkev Rímská jest zbor Šathanuov, aniž papež jest ihned bez přetrží blízký náměstek Krystuov a apoštolský. [38] Epištoly z decretu“ jsú nejisté“ a svodie od viery Krystovy, a studenti jsú blázni, kteřiež se jim učie. [39] Ciesař a páni světští jsú svedenie od ďábla, aby cierkev obohatili zbožím časným. [40] Volenie papeže a cardynáluov“ skrze ďábla jest uvedeno. [41] Nenie z potřeby spasenie věřiti Římskú cierkev býti najvyší mezi jinými cierkvemi. Bludt jestt, buď jestliže by skrze Římskú cierkev rozumiena byla obecná církev anebo concilium, anebo jestliže by zapíral povolnosti najvyšieho biskupa pod jinými církvemi straními.“ [42] Bláznové jest věřiti odpustky papežské a biskupské. [43] Přiesahy neslušnés jsú, kteréž se dějí ku utvrzenie lidských smluv a frajmar- kuov městských. [44] Augustyn, Benedykt, Bernarth zatraceni jsú, leč by se káli za to, že sú měli zbožie a ustavovali zákony, v které jsú vešli. A od papeže až do najnižšího klášterníka všickni jsú kacieři. [45] Všickni zákonové bez výmienky jsú od ďábla." s ,že' Fr. — t ve Fr chybi. — u za tím škrtnuto: k wěřenie“. €7 ,est presumtuose asserta, pro quanto sic generaliter indistincte loquitur'. — 9s ,de necessitate abso- luta'. — 9 ,sunt vana gentilitate introducta'. — 10° ,Constantinus'. — 1 ,Ingredientes religionem vel aliquem ordinem“. — 2 v lat. následuje: eo quod possessionem habent. — 3 Decretales epistole“. — 4 ,apocryphe‘. — 5 ,a cardinalibus'. — e ,aut pro quanto negaret primatum summi pontificis super alias ecclesias peculiares'. —1 ,indulgenciis'. — 8 illicita'. — 3 ,introductae sunt a diabolo'.

Strana 256
256 IČESKÝ PŘEKLAD AKT KONCILUJ. 1415 Mal 4 A týž Jan Wygleff knichy Dyalog a Trialog od něho jmenované i mnohé jiné trac táty veliké i malé složil jest, v kteréž již psané i mnohé jiné potupenie hodné vmiesil jest a vepsal artycule, kteréžto knichy k svého převráceného učenie vuobec vynesenie a k zjevnému čtenie vydal jest. Z nichž také mnohá pohoršenie, škody a duší nebezpe- čenstvie v mnohých zemiech, a zvláště v Anglii a v Čechách, přišla jsú. Proti kterýmž artyculuom a kniehám s pomocí boží povstavše mistři a doctoři učení obecných Oxonyenského a Pražského, artycule napřed psané obyčejem svým školním v dlúhém času potom potupili jsú, najduostojnějšie také otcové a biskupové toho času Cartu- rienský a Eboracenský,1 stolice apoštolské legáti v Angličském, a Pražský v Českém královstvie potupili jsú. Také knichy téhož Wygleffa aby spáleny byly, řečený arcibiskup Prazský, stolice apoštolské poručníkui v té straně, konečně jest to usúdil, a kteréž by zuostaly, aby jich žádný nečetl, zapověděl jest. Opět když jsú ty věci k známosti stolice apoštolské a obecného concilium došly, Římský biskup v concilium Římském najposleze držanémi jmenované kniehy, tractáty i kniežky potupil jest, rozkázav jě zjevně spáliti a přísně zapoviedajě, aby nižádný jménem Krystovým znamenaný nesměl žádných těch knich a tractátuov aní z nich ničehouž čísti,13 vykládati, učiti anebo držeti, anebo jich kterak užievati, anebo jimi,w leč ku potupě jich, dovoditi zjevně ani tajně. A aby z prostředku cierkve svaté to nebezpečné a najmrzčejšie učenie daleko zaznáno bylo,““ přikázal jest biskupuom, farářuom po miestech jich,15 aby kniehy, tractáty, kniežky malé takovée mocí stolice apoštolské skrze pokuty cierkve svaté, by pak potřebie bylo i to přidati,i8 že proti soběvolnému kráčieno bude jako proti příteli kacieřstvie, pilně vyhledávali a nalezené ohněm zjevně spálili. Ale tento svatý zbor již psané XLV artycule rozvážiti jest kázal a často rozsu- zovatil9 mnohým najduostojnějšíem otcuom, církve Římské cardynáluom, biskupuom, opa- tuom, mistruom v písmích svatých, doctoruom práva obojího a mnohým znamenitým u velikém počtu. Kteřížto artyculové když sú rozváženi byli, bylo jest nalezeno, jakož v pravdě tak jest, že někteří a mnozí z nich byli jsú a jsú zjevně kacieřští a od svatých otcuov dávno potupení, jiní ne křesťanští,2° ale bludní, jiní pohoršení činiec a rúhaví, ně- kteří milostivých uší2l urážliví a někteří všeteční a búřliví. Nalezeno jest také, že knichy jeho více jiných artyculov v sobě držie takovýchž zpuosobuow, učenie v církvi boží bláznová, vieře a mravuom nepřieznivá uvodíce. Protož ve jméno pána našeho Ježieše Krista tento svatý zbor výpovědi napřed jmenovaných arcibiskupuov i concilium Římského popevňuje a utvrzuje, již jmenované artycule i každý z nich, kniehy jeho Dyalog a Trialog od něho jmenované a jiné jeho kniehy, tractáty veliké i malé svazky,2 kterýmž by koli jménem jmenovány byly, kteréž tuto chce miet za dostatečně vyjmenované, tiemto věčným nálezem odsuzuje a potupuje a těch knih i každých z nich čtenie, učenie, vykládánie, jimi dovozenie leč k jich potupě, všem Krystovým věrným zapovídá, ukládaje všem i každému z křesťanuov pod upadeniem v klatbu, aby již potom řečených artyculuov nebo z nich kterého nesměl zjevně kázati *14 *15 * 14 v ,Cantuariensis' v. d. Hardt. — W jim' Fr. — x ,wěrným' Fr, opraveno podle lat. textu. 10 York (Eboracen.). — ,commissarius in hac parte“; miněno upálení knih Wyclifových arcibiskupem Zbyňkem r. 1410. — 12 R. 1412; odsouzení se stalo dne 10. února 1413. — 13 ,ex dictis libellis, voluminibus et tractatulis ac opusculis legere'. — 1 , eliminaretur'. — 15 , iussit omnes per locorum ordinarios libros ... inquiri'. — 1s „libros, tractatus, volumina et opuscula huiusmodi. — 17 „per censuram ecclesiasticam'. — 18 ,etiam, sis opus esset, cum adieccione, quod...“—12, examinari fecit et sepius recenseri'. — 2°, non catholicos'. —1 ,piarum aurium'. — 11 ,et alios eiusdem autoris libros, volumina, tractatus et opuscula'.

Strana 257
IČESKÝ PŘEKLAD AKT KONCILUJ. 257 15 učiti nebo držeti nebo knih jeho učiti, chváliti, držeti aneb kterakkoli jich připomínati, leč k jich potupě, jakž povědieno jest, přikazuje ty kniehy a tractáty veliké i malé23 zjevně spáliti, jakož jest usúzeno bylo v zboru Římském.2 A k těch věcí dokonánie a pevně za- chovánie přikazuje často jmenovaný svatý zbor všem biskupuom, farářuom miest svých2 bedlivě toho pilnost míti, jakož každému přileží podlé práv a ustavenie otcuov svatých. Ale že při napřed jmenovaných knich pravém rozvažování? skrze doctory a mistry učenie Oxonienského nad těch XLV artyculuov CC a LX vybírajíce sepsali jsú, z nichž někteří s svrchu psanými v rozuomu srovnávají se, ač ne' v té straně slov,2 a jakož o jiných povědíno jest,27 někteří z nich byli jsú a jsú kacieřští, někteří búřliví, někteří bludní, jiní všeteční, nejedni ku pohoršenie, jiní bláznoví a všickni jednak28 proti dobrým mravuom a obecné víře byli sú a proto obyčejem jich školniem skrze jmenované učenie hodně potupeni sú byli: protož tento svato vatý zbor s pilným rozvážením2 jmenované artycule i z nich každé potupuje a odsuzuje, zbraňuje, přikazuje a ukládaje, jakož o prv- ních XLV po vědieno jest. Těch pak CCLX artykuluov zněnie kázali jsmy dále pořád vepsati. * 16 1415 Mai 4 CONCILIUM VYHLAŠUJE JANA WIGLEFFA BÝTI KACIEŘE A POTUPUJE PAMĚT JEHO A ROZKAZUJE VYKOPATI KOSTI JEHO. Ale že mocí výpovědi a úsudku3 Římského concilium a z rozkázánie cierkve svaté a stolice apoštolské, davše tomu slušné prótahy,31 kráčienob jest bylo ku potupenie řečeného Wygleffa a jeho paměti, učinivše výpovědi a oznámenie ku povolánie těch, kteříž by jeho anebo jeho paměti brániti chtěli, jestližeby kteří byli, ale žádný se jest neposta- vil, ktož by jeho nebo jeho paměti bránil, vyzvěděvše také na svědciech vo jeho nekání konečném a zatvrzení, skrze poručníky volené skrze pana Jana papeže nynějšího a toto svaté concilium, zachovavše ty věci, kteréž mají zachovány býti, podlé toho, kterak v ta- kové příčině řádě práva žádá, o jeho nekánie a konečném zatvrzenie skrze zřetedlná znamenie svědky řádnými oznámená přidána jest hodně víra: protož k snažnému napo- mínánie procurátorovu“ a výpověď učinivše k slyšenie odsudku k tomuto dni, tento svatý zbor oznamuje, vyhlašuje a odsuzuje Jana Wygleffa, že jest byl zjevný kacíř zatvrzený a že jest v kacířstvie s světa sšel, klatbu na sobě maje, jej spolu i pamět jeho potupu- jíc, ukládá také i rozkazuje, aby tělo jeho i kosti, jestliže od jiných věrných kostí rozeznány býti mohú, vykopány byly a daleko od pohřebu kostelního zametány podle otcuov svatých řádných ustavenie. DESÁTÉ SEBRÁNIE. Potom 2 dne XIIII° měsíce Máje byla jest čtena cedule od jistých pánuov z Českého královstvie, v niež jest napsáno bylo, kterak jsú prve předložili a oznámili před volenými od čtyř národuov, kterak by M. Jan Hus u vězenie držán byl a kterak jest přijel do con- cilium, tiem zavřevše, že prosie, aby slyšán byl zjevně etc. To když jsú rozvažovali, zdálo se jest některým,3 aby odpověď k jinému dni odložena byla. Ale““ biskup Litho- 1415 Mai 14 y ve Fr chybí, doplněno podle lat. textu. — z ve Fr před tím škrtnuto ,tytoť. — a cierkev Fr. — b ,kráčiena“ Fr. — c ,čas' Fr. — d procurat rova‘ Fr. 23 „libros et tractatus, volumina et opuscula'. —2 „sicut superius est expressum“ dodává lat. text. — 1° ,ordinariis locorum'. — 25 ,Quia vero libris predictis diligenter examinatis. — 2s ,licet non in eadem forma verborum'. — 21 „superius dodává lat. text. — 28 „pene“. — 2 ,cum deliberacione qua supra‘. — 30 ,Insuper quia auctoriate sive decreto'. — 31 ,datis dilacionibus debitist. — 32 v. d. Hardt. IV, 188. — a3 Respondendo ad illam communiter, aliqui deliberaverunt. — 3 v. d. Hardt IV, 208. Překladatel položil hned zde zmínku o odpo- vědi Jana Železného, která byla dána teprve dne 16. května; v. svrchu vypravování Petra z Mladoňovic str. 46 n. 33

Strana 258
258 [ČESKÝ PŘEKLAD AKT KONCILU]. myšlský řekl jest, že jest mi položen rok k hodině této skrze volené ode všech národuov k odpovědi dávánie cedulem jmenovaných pánuov Českých na poslední artycul, kdež pravie, že by skrze utrhače bylo povědíno, že by z naučenie řečeného Jana Husa krev Krystova nošena byla v flaškách; tehdy on, biskup Lithomyšlský, uvodě35 takové nošenie krve Krystovy v flaškách, ukázal jest jednu ceduli svých pruovoduov,“ za kterúž prosil, aby byla registrována v kniehách čtyř národuov, dávaje odpověď podlé toho, jakž na ceduli bylo napsáno, osvědčujee to, že nenie zuostáno skrze něho aniž stojí, kdyby od- povídati mělš všem věcem předloženým skrze Čechy. A o tom jest prosil, aby jemu bylo učiněno vidimus38 na jeho pilnost, v přítomnosti tu pánuov Mikuláše3 arcibiskupa Gniez- něnského, Jana4 arcibiskupa Rigenského, Mikuláše biskupa Mersebingenského“ i jiných prelátuov, arcibiskupuov, biskupuov, opatuov, doctoruov, procurátoruov i jiných, v počtu dobře dvú seth. 1415 Mal 14 ZNĚNIE PAK ŘEČENÝCH LISTUOV NEBO CEDULÍ PODANÝCH SKRZE ČECHY I ODPOVĚDÍ SKRZE PANA BISKUPA LITHOMYŠLSKÉHO“ PROTI TOMU UKAZANÝCH TAKOVÉ JSU: Najduostojnější2 otcové a páni. Urození páni Českého a Polského národuovh tuto před Vašimi Milostmi stojíce, těmito cedulemi oznamují““, kterak najjasnějšie knieže a pán, pan Zigmund, Římský a Uherský etc král, pověst slyše o roztržce v královstvie Českém, a toho královstvie čest jakožto dědic a pán budúcí chtě opatřiti, poslal jest urozené pány Vácslava z Dubé a Jana z Chlumu, kteříž tuto stojie“, aby Mistra Jana Husi uvedli a ubezpečili královským glejtem a jménem, aby pro očištěnie řečeného královstvie Českého i svého nepravého nařčenie za glejtem téhož pana krále a za svatosvatého ciesařstvie obhájením a obranú“5, zjevně jemu, Mistru Husovi, danými a připsanými, přijel do Con- stanského obecnieho concilium a tu každému, ktož by jej viniti chtěl, z víry své zjevný počet vydal. A tak jsú učinili již jmenovaní páni i s řečeným Mistrem Janem Husí. Ale když jest týž Mistr Jan Hus za řečeným glejtem svobodně přijel, tehdy ihned jat jest beze všeho prvé slyšenie a těžce do žaláře vsazen a až dosavád i okovamik a hladem i žiezní trápí se. A ačkoli skrze Pisánské concilium potupení kacieři tu svobodně stáli jsú a potom svobodně odešli,“ však toto Mistr Hus, ani jsa v kacíř ství postižen ani potupen“, nébrž ani slyšán, tak, jakož povědíno, jat jest. Kdež sú však ještě zde ani králuov kterých nebo kniežat volených,48 ale ani učení obecných tehdáž nebyli poslové. A ač jest koli pan král jmenovaný i se pány tuto stojícími s velikú žádal a prosil snažností, aby při tom jeho glejtu čest jeho opatřili a aby řečený Mistr Hus slyšán byl zjevně a víry své počet vydal, a jestliže by nalezen byl cokoli proti Písmu svatému a pravdě neústupně držeti, že v tom zdání a usúzení concilium4 má poddán býti, však toho až dosavad vyžádati nemohl jest ani obdržeti, ale přes to přese všecko řečený Mistr Hus tak těžce se vuoko- vách drží a příliš malú ztravu má, kdež snad skrze zemdlenie a umenšenie sil mohl by o rozuom přijíti. A ačkoli tam v Čechách těchto pánuov Českých, kteříž zde jsú, těžce 17 * 18 e ,osvidčuje' Fr. — f ,biskupa“ Fr. — g ,Mersburgensi' v. d. Hardt. — h ,„národuom' Fr. — i jest“ Fr — k ,okování Fr. 35 ,probando'. — 36 probationum suarum'. — 37 ,quin respondeat“. — 38 srvn. pozn. 65, na str. 252. — 39 Mikuláš Traba (1412—1422). — 40 Jan Wallenrod (1393—1418). —4 Na odpověď biskupa Litomyšlského překladatel potom zapomněl, jako také z interpelace pánů českých uvádí jen první část; srvn. zprávu Petra z Mla- doňovic svrchu str. 45 n. — 42 v. d. Hardt. IV, 188; srvn. ve zprávě Petra z Mladoňovic str. 45. — 43 „hic presentes coram V. Paternitatibus proponunt'. — " ,hic presentes'. — 45 ,sub sacrosancti imperii proteccione et defensa- — “ Minění plnomocnici Rehoře XII., kteří přišli jednat o odstup. — 47 , non convictus nec damnatus“. — 4 „prin- cipum electorum'. — 4 ,dictamini et decisioni concilii'.

Strana 259
JČESKY PŘEKLAD AKT KONCILU]. 259 1415 * 18 pomlúvají v tom, že řečeného Mistra Jana Husi, svobodně sem přišlého, již tak velmi Mál 14 trápeného vidúce proti jeho glejtu pana krále často jmenovaného, jeho, pana krále, Jeho Milosti, listy glejtovními napomenúti netbají, proč by tak těžké a takové věci trpěl, po- něvadž se ztahují ku potupě a k leh čeníe koruny královstvie a jazyku jeho, kteréžto královstvie od počátku přijaté víry nikdy jest od poslušenstvie svaté Římské cíerkve ne- odstúpilo, však oni páni často jmenovaní všecky věci již pravené na sobě až do této chvíle trpělivě snášeli sú, aby příčina zbúřenie jakkoli tohoto svatého concilium býti se nezdáli. Protož, najduostojnější otcové a páni, urození páni svrchu jmenovaní Vašich Mi- lostí tímto psaniem prosie ustavičně a snažně, abyšte, vážíce čest glejtu, královstvie Českého žádajíce zachovati5 a vaši rozmnožiti, v věcech řečeného Mistra Husa konec spěšnějšie, poněvadž jemu nebezpečenstvie v prodlévánie jest, podlé spravedlnosti bozské ráčili učiniti, jakož o Vašich Milostí přejasné upřímnosti douffanie mají zvláštnie. A na to jmenovaní páni žádají, abyšte jim odpověd dáti ráčili. Také, najduostojnějšie otcové a páni, řečených pánuov z královstvie Českého“ i na cti i na pověsti utrhači a nepřítelé Vašim Milostem pravili, že by svátost předrahé *19 krve páně již po zemi České v flaškách nošena byla a že by ševci již zpoviedali a svato- svatým tělem páně posluhovali. Protož páni z koruny České, tuto přítomni jsúce, Vašich Milostí prosie, abyšte takovým nepravým znášečóm nevěřili. Neb jakožto nepraví lidé32 před Jeho Milostí Královskú i před Vašimi Milostmi styděti se za to mušejí.53 SEBRANIE K SUZENÍ VIN JANA HUSA KACIŘE. 19° V sobotu,“ den šestý měsíce června55 stalo se jest sebránie obecnie concilium Jun6 Constancienského na místě a v hodinu nahoře jmenovaných 56 V kterémžto sebránie byl jest Římský a Uherský etc. král s svými pány, jemu slavnostmi královskými7 slúžícími, to jest osviecený Ludvík hrabě s Rýnu,5s Frydrych purkrabie Nuremberský a markrabie Bramburský,a kterýž držel berlul, Haynricus knieže Baworské,co kterýž držel korunu, a Štephan z Resebonm, rytieřz Uher,“1 kterýž držel meč. Přítomní sú také byli najduostoj nějšie v Krystu otcové a páni, Jan biskup Ostienský, Wiuarienský cardynál, první miesto jest držal jménem zboru cardynalského, Jan“ z Ursynuov,“3 Angel Laudenský“, cardy- nálové při'stojíce okolo pana krále, Anthonius Aquilegienský,65 Francišcus Benácký,c Anthonius“ z Colanchu“, Petr Camaracenský, Branda Placentynský,“ otcové,7° Amodeus"1 Saluciarinský, Ludovicus z Flišcu,7 Landolphus Barenský,7 Reywaddus] z Brancací,“ „korunu, berlu‘ Fr. — m ,de Rosenbom“ v. d. Hardt. — n ,Jordano' v. d. Hardt. — ° ,de Chalanco“ v. d. Hardt. — P ,Saluciarum' v. d. Hardt. — q ,Raynaldo' v. d. Hardt. 50 vynecháno: „famam“. — si překladatel omylem přehlédl následujíci: „hic presencium noticiam est deductum, qualiter qridam preclari regni Boemie iam dicti'. — 5 ,iniqui informatorest. — 53 ,versabuntur'. — 5v. d. Hardt IV, 398. — 55 „Julii. — 56 v aktech předtím hodina uvedena není. — 57 ,in insigniis regalibust. — s8 falckrabi Ludvik; dále nepřeloženo ,in mundo sive pomoť. — 53 Friedrich z Hohenzollern. — 6 Jin- dřich dolnobavorský. — 6 Štěpán Rozgoň. — 62 ,ibidem presidente nomine collegii cardinalium', je to Jean de Brogni de Viviers (Vivariensis), kardinál biskup Ostijský. — 63 Jordán de Ursinis, kardinál biskup albánský. — *Angelus de Anna de Summaripa, kardinál-biskup Prenest. — 5 Antonius de Cejetanis kardinál-biskup Port- ský. — “ Franciscus Landus, kardinál-kněz sv. Kříže Jer. — 7 Antonius de Chalanto, kardinál-kněz titulu sv. Cecilie. — 68 Pierre d'Ailli, kardinál sv. Chysogona, biskup Cambrayský. — 6 Branda de Castellione, biskup Placencký, kardinál sv. Klimenta. — 70 tak chybně (místo „kněží) přeloženo „presbyteri. — 71 Amedeus de Saluciis, kardinál-jahen sv. Marie nove. — 72 Ludvik de Flisco, kardinál sv. Adriana. — 73 Landulf Marra- maldus, biskup v Bari, kardinál sv. Mikuláše in carc. Tull. — 7 Raynald de Brancatiis, kardinál sv. Vita a Modesta. 33%

Strana 260
260 IČESKY PŘEKLAD AKT KONCILU]. 1415 Juli 6 Otta z Columny,7 Lucidus z Comitu“ a Francišcus Florentinský,77 dyakonové cardy- nálové. V kterémžto sebrání podlé obyčeje byla jest zpievána mše o pannie“8 našie skrze duostojného otce a pána Mikuláše Gnezenského.7° Kteráž když dokonána byla, dála se jest služba letaní, to jest proseb, s introitem: Uslyš nás, pane, etc. s collectami a modlit- bami k tomu příslušejícími podle příležitosti času a služby a s čtením:80 Pilně se vystřiehajte od falešných prorokuov, kteříž k vám přicházejí v rúše ovčím. Kteréžto služby když byly dokonány, uveden jest Mistr Jan Hus, obžalovaný a po- stiženýsi jako kacieř, z královstvie Českého, uprostřed concilium, kdež jest byla vyzdvižena vysoko jedna lavice nad jiné stolice obecné, tak aby jej všeliký člověk dostatečně viděti mohli. A jej, Jana Husa, kacíře, tu sú posúdili,82 i vstúpil jest na stolici kazatedlní duo- stojný v Krystu otec, pan Jakub biskup Laudenský z řádu bratří Kazateluov,83 a učinil jedno krátké a chvalitebné kázánie, vzav základ takový: Zkaženo buď tělo hřícha z VIě kapitoly k Římanům.“ Kteréž kázánie když dokonáno bylo, vstúpili sú na stolici, kdež výpovědi conci- lium vuobec vyhlašovány a potvrzovány bývají, duostojní otcové Anthonius Concordienský,85 Stephanus Dolenský,s6 Mikuláš Merseburgenský,87 Vitalis8 Thelonenský,s Patricius8 Car- thagenskýt biskupové a Bertholdus Wildungen, svatého paláce apoštolského pří súdce, volení od národuov, aby vypravili stav pře“ Jana Husi a provedli skutky a činy jeho a všem oznámili1 jménem národuov. Anthonius Concordienský biskup z přikázánie na něho uloženého četl jest jedno ustavenie, ukládaje mlčenie všem i každému v concilium pří- tomným v tento zpuosob: 120 ZNĚNIE TOHO USTAVENIE JEST TAKOVÉ: Svatosvatý zbor Constanský, v duchu svatém řádně sebraný, přikazuje a ukládá pod pokutú klatby konečně vypověděné, v kterúž přestupník vběhnúti pro nezachovánie chce2, a pod pokutú v žaláři seděnie za dva měsíce, a že by přál kacieřstvie. aby ni- žádný, kteréhokoli stavu, povýšenie, řádu, povahy nebo duostojenstvie byl by, by pak ciesařské, královské, cardynálské, arcibiskupské, biskupské byl vysokosti, v tomto sebránie dnes z vuole božie držaném toho sebránie anebo vyhlašujícieho“ v něm nenepokojil, ne- reptal, nepřekážel ani kterého hřmotu ústy nebo rukama nebo nohami činil. A že již ta pře“ z vnuknutie božieho před se k rozváženie vzatá skrze všecky národy a otce svaté řízením ducha svatého jednomyslně a svorně zavřena jest, jakož uslyšíte, zapovídá a při- kazuje týž svatý zbor pod takovúž pokutú,“ aby nižádný volati, odporu činiti nebo vstá- reza tim ve Fr. rasura. — S ,Tholonensis' v. d. Hardt. — 1 ,Cortagensis' v. d. Hardt. — u chybi ve Fr, doplněno podle lat. — v ,uložené“ Fr. — w ve Fr. dvakrát. 75 Odo de Colonna, kardinál sv. Jiří, potom papež Martin V. — 7 Lucidus de Comitibus, kardinál sv. Marie in Cosmedin. — 7 Francesco Zabarella, arcibiskup Florentský, kardinál sv. Kosmy a Damiana. — 18 ,dominat. — 79 Mikuláš Traba, arcibiskup Hnězdenský. — 80 Mat. 7, 15. — 8i ,accusatus et convictus. — s: Překladatel neporozuměl latinskému: „Ipso Johanne Hus heretico et heresiarcha ibidem constituto'. — 8 Jakub Balardi Arrigoni, dominikán, biskup v Lodi. — 8i Rom. 6, 6; lat. text dodává: „in epistola, ut asseruit, proxime dominice'. — 85 Antonius, biskup Concordienský — se Štěpán Coeuvret, biskup v Dolu. — 87 Mikuláš de Lubich, biskup Merseb. — 8s Vitalis Valentini, biskup v Toulonu. — 8° Patricius Foxe, biskup v Corku (Corca- giensis). — 90 Berthold de Wildungen, auditor papežský. — 91 ,ad referendum statum cause habite contra Johannem Hus predictum et approbandum acta, gesta et pronuncianda nomine nationum'. — 92 quam contra- facientes incurrere vult ipso facto', — 9 ,et fautorie heresium'. — 91 pronunciantes et loquentes'. — 9s ,ma- teria'. — e ,sub simili pena aut fautoria heresis'.

Strana 261
IČESKY PŘEKLAD AKT KONCILU]. 261 vati, hádati se nebo hájiti nebo hlasem vysokým mluviti nesměl, leč by k [tlomu byl skrze ten svatý zbor volen, jinak proti tomu činícímu usuzuje, že skrze to svazku klatby, pokut, žaláře i tvrdších nad ty povědené nikoli neujda. 1415 Juli 6 POTVRZENIE TOHO USTAVENIE. Kteréhožto ustavenie volenie od národuov, totižto Anthonius Concordienský jménem 21 národu vlaského,8 Stephanus Thelonský) jménem Gallicánského,8' Nicolaus Merseburgenský jménem Germánskéhos7 a Patricius Carthaginenský jménem Anglikánského,““ a pan Jan biskup Ostienský, cardynál Viuarienský,“ najvyšie miesto drže, jménem všech cardynáluov potvrdili jsú.97 PROZBA PROCURÁTORA HAYNRICA Z PIRU. Kteréžto ustavenie když bylo přečteno a potvrzeno, opatrný muž Hainricus z Piru, puovod a procurátor prve pravený, s vstal jest a vypravoval jest, kterak artyculové kázanie skrze mistry Jana Wygleffa a Jana Husa, v nichž on Jan Hus postižen100 jest, jsú kacierští, buřliví, jímavíl, ctných uší urážliví, a prosil jest, aby skrze pana Jana2 Ostienského,2 kterýž prvnie miesto držal, a skrze pana Rímského krále jakožto3 zbor Constanský potupeni byli a kniehy, z nichž jsú vybráni, aby byly ohněm spáleny a jemu aby se stala plnost spra- vedlnosti." BERTHOLDUS Z WILDUNGEN ČETL NĚKTERÉ ARTYKULE. Kteráž prosba když se stala.“ z rozkázanie a z vuole téhož zboru Constanského 21 poctivý muž pan Bertholdus nynie jmenovaný počal jest čísti artycule“ for mované a ká- zané skrze řečeného Janaa Husa, z kterýchž některé jest četl a jiné svatosvatý zbor za čtené přijal, totižto Janovy Wygleffovy. ARTYCULOVÉ JANA WIGLEFFA, KTERÉŽ ZBOR ZA ČTENÉ PŘIJAL: Jakož Krystus jest spolu buoh a člověk, tak obět“ posvěcená jest spolu tělo Kry- stovo a pravý chléb, neb jest tělo Krystovo při nejmenšiem u figuře a pravý chléb v přirozenie, anebo, což též zní, jest pravý chléb přirozeně a tělo Krystovo figurně. Poněvadž lež kacířská o oběti“ posvěcené mezi všemi kacieřstvími drží prvotnost,“ aby ona z cierkve vypleněna byla bezpečně, oznamuji nynějším kacieřuom, že nemohú ukázati svú řečí ani rozuoměti případnosti bez podstaty. A protož tyto všecky sekty kacieřské jsú z počtu neznajících onoho z IIII kapitoly sv. Jana:1° My ctímy, což vímy. Směle prorokuji všem těm sectám i jich náshledovniekuom, aby toho nejistili věrným, 2a by svátost byla případnost bez podstaty, dokavadž Krystus se vší svítězilú církví ne- přijde k posledniemu súdu, jeda na dýchání anjela Gabryele. Jako Jan Křtitel byl jest u figuře Elias a ne osobně, tak chléb na oltáři u figuře jest tělo Krystovo, a beze vší pochybnosti řeč ta: „Toto jest tělo mé“ jest figurnie, jako i tuto: „Jan jest Eliáš“. x ,komu Fr. — y ,Dolensis“ v. d. Hardt. — ,Z Corthagensis“ v. d. Hardl. — a opakováno a za prvním škrtnuto: Wygleff1, Husat. 97 per verbum Placet approbarunt'. — 2s v svrchu str. 248 pozn. 24; ,supradictus' v lat. textu chybi. — 2 lat. dodává: in regno Bohemie et aliis (misto ,alii“i. — 100 ,convictust. — 1 ,captiosi'. — 2 v lat. chybi. — 3 ,totam- que'. — 4 v lat. následuje ještě: ,prout in quadam papyr petitionis schedula, quam ibidem legebat, cuius tenor inferius est insertus, plenius continetur et habetur, postulabat'. —5 ,in scriptis oblata'. — 6 duos articulos'. — v místo toho má lat. „in hunc modum“, jak ukazuje vydání u v. d. Hardta, rukopisy mají zde čtení nestejná. „hostia'. — 2 „principatum'. — 10 Joh. 4, 22

Strana 262
262 JČESKY PŘEKLAD AKT KONCILU]. 1415 Jull 6 Užitek toho bláznovstvie, kterýmž pravie, že by byla případnost bez podstaty, jest rúhati se bohu, horšitili a klamati církev skrze lež případnosti. Ti, kteříž jistí, že by dítky věrných, bez svátostného křtu zemrúce, nebyly spaseny, sú v tom bláznoví a velmi smělí. Lehké a krátké biřmovánie biskupuov, když má řečenými řády tak mnoho slav- nosti, jest z vnuknutie ďáblova uvedené, aby lid u víře zklamán byl a aby biskupuov slavnost nebo potřebnost více vážena a věřena byla. Což se dotýče oleje, jímž biskupi maží děti, a vínek lněný, jímž se hlava obva- zuje, zdá se, že byl řád lehký, nemaje základu Písem. A že to biřmovánie uvedené nad apoštoly rúhá se bohu. Zpověď ústnie, kteráž se činí knězi, uvedená skrze Innocencia papeže, ne nie tak 22 potřebná člověku, jakož on usuzuje. Nebo jestliže kto toliko myšlením, slovem nebo skut- kem urazil by bratra svého, toliko myšlením, slovem nebo skutkem dosti jest káti se. Těžké a nezákladné jest knězi poslúchatil2 zpovědi lidu s obyčejem tiem, kteréhož latinští užievají. V těch slovích:13 „Vy čistí jste, ale ne všickni“, položil jest ďábel osidlo nevěr- ných, kterýmž by nohu křesťanskú popadl, neb jest uvedl zpověď samotnú““ a nezákladnů. A když ji zpovědlníku oznámí, ustanovil jest a zřiedil zákon, aby nebyla vynesena lidu zlost toho, ktož se zpovídal. Duomysl próvodný jest, že takový, kterýž jest řádně živ, jest jáhen nebo kněz, nebo jako se domýšlém, že tento jest Jan, tak duovodným duomyslem poznávám, že tento, svatě živ jsa, ustaven jest od boha v takovém úřadu nebo stavu. Ne z vysvědčenie člověka, kterýž světí, ale z ospravedlněnie skutku1ě vzata má býti pruovodná jistota takového stavu. Buoh zajisté muože bez takového nástroje, hodného neb nehodného, osobu jinú v takovém stavu ustaviti, aniž jest duovodnějšie jistota jako z života. Protož když jest život svatý a učenie křesťanské, dosti jest cierkvi rytieřující. Blud na počátku i na konci. Obcovánie zlé preláta odjímá vzáctnost kněžstviel7 i jiných svátostí od poddaných,18 kteříž však, když je potřeba nutie, mohli by ty věci od nich bráti, prosíce věrně, aby Buoh doplnil skrze služebníky své dábly dielo nebo konec úřadu, kterémuž přísahu činie. Lidé staří z žádosti časných věcí, z naděje odměnných pomocíl“ anebo z příčiny, aby chlipnost vymlúvali, ač nemají již naděje o plodu, když se pojímají, nemanželsky právě pojímají se. Tato slova: „Vezmu tě sobě za ženu“ hodnějšie jsú k závazku v manželstvie, nežli toto: „Já tě beru za ženu“. A že spojuje se20 skrze ta slova o budúciem času s jednú a potom skrze slova o přítomném času s druhú, nemají býti slova první vyprázdněna skrze druhá slova o přítomném času. Papež, kterýž se falešně jmenuje sluha sluh božiech, v žádném úřadu nenie ve čtenie položeném.21 ale v světském. Pakli by byl v kterém, tehdy jest v úřadu ďáb- luov, bohu více s vinú22 slúžících. *23 21 scandalizare sanctos“. — 1 nevhodný překlad latinského accus. cum infin. ,sacerdotem audire“. — „ Joh. 13. 10. — 14 ,privatam'. — 15 ,nota fuit'. — 16 ,Non ex testificatione hominis ordinantis, sed ex instifica- tione operis'. — 17 ,acceptationem ordinum'. — 1s ,a subditis, qui tamen necessitate urgente possent hoc ab eis capere, supplicando pie, quod deus suppleat per ministros suos diabolos opus vel finem officii, ad quod iurant'. — 19 ,ex spe mutuorum iuvaminum'. — 20 contrahendo'. — 21 sub nullo gradu est in opere ewangelii'. —2,plus culpabiliter'.

Strana 263
IČESKY PŘEKLAD AKT KONCILU]. 263 223 1415 Jull 7 Papež kterak23 nedaruje2 s svatokupectvím aneb s slibem smělým,25 poněvadž sám jest hlavní svatokupec, slibuje směle zachovati stav svuoj, svrchovaně potupný jest zde na cestě.26 Že by papež byl najvyší biskup, jest posměšné, a Krystus ani na Petrovi ani na jiném nepotvrdil jest takového povýšenie. Papež jest pravý Antykryst, netoliko ta jedna osoba, ale mnozstvie papežuov od času nadánie církve, kardynáluov, biskupuov i jich thovařišuov jiných jsú ossoba Antykrystova složená, potvorná. Nenie však na odpor, že Rehoř i jiní papežové, kteřížb jsú v životě svém mnoho dobrého činili, jsú z jich počtu,2 neb sú se ti užitečně káli. Petr a Climent s jinými spomocníky u víře nebyli jsú papežové, ale pomocníci boží k vzdělánie cierkve páně. Že by z víry čtenie tato papež ká vysokost vzala počátek, jest zároveň lež28 jako to, že z prvnie pravdy blud každý vyšel jest. Dvanácte procurátoru v jest úředniekuov29 Antykrystových: papež, cardynálové, 24 patriarchové, arcibiskupové, biskupové, archydyakonové, officiálové, děkanové, mniší, canovníci rozliční,30 falešní bratři, již najposléze utvrdenie, a viněl vyhledavači.“ Vidí se nad světlo jasnějí, že ktožkoli jest pokornější, církvi svaté jest služebnější a v milovánie Krystově, podle toho, což se [církve týče, milovnější,3 jest vld církvi rytie- řujície větčí a blízký Krystuov náměstek má počten býti. Všeliký člověk nespravedlivě zaneprazdnuje kterúkoli dobrú věc, věc boží,“ béře lúpežem, zlodějsky a lotrovsky cizie věci. Ani svědkuov pruovod, ani súdce přisúzenie, ani tělesné vladenie,“ jako ani nápad dědický, ani lidské puojčenie nebo obdarovánie dává člověku bez milosti panstvie nebo právo k něčemu, anebo všecky tyto věci spolu. Blud, jestliže se rozumie o milosti vzáct- ného činície.35 Leč přítomen bude zákon lásky vnitř, nižádný pro listy nebo bulle nemá hodnosti nebo spravedlnosti více neb méně. My nemámy nic puojčovati nebo dávati hříšníku, když známy jej býti takového. Nebo tak činíce, pomoc dávámy zrádci boha našeho. Jako knieže nebo pán toho času, když jest v hřiechu smrtedlném, neobdržuje jména toho úřadu na sobě, jediné v hlasu a žádosti, neť vlastně,3“ tak ani papež, biskup nebo kněz, když upadne v hřiech smrtedlný. Všeliký, ktož má vuobyčeji hřiech smrtedlný, zbaven jest kteréhokoli panstvie a slušného užievánie skutku, by pak byl i dobrý.37 Z počátkuovas víry jest samo z sebe známo, že cožkoli člověk činí ve hřiechu smrtedlném, že hřeší smrtedlně. Ku pravému světskému panstvie má býti9 spravedlivost toho, ktož panuje, tak že nižádný jsa v hříchu smrtedlném, nenie pánem nižádné věci. Všichni zákonníci nynějšie se samy pod to mušenie zavazují, aby pokrytstvím 220 b ,že kteříž“ Fr. — c ,wyhledawati' Fr. — d,což se s', další chybl Fr; text porušen, opraveno podle lat. — e jinou rukou in marg. Fr. — f ,také“ Fr. 21 v lat. chybí. — 24 ,non dispensat. — 15 ,voto temerario'. — 28 ,vovens temerarie servare statum summe damnabiliter hic in via“ a dodáno: ,Error in fine', — 27 tak přeloženo: ,de genere fructuoso'. — 2s ,eque falsum“. — 2° discipuli'. — 30 ,bifurcati canonici'. — 3 ,quesitorest. — 32 ,amacinior' [l]. — 33 iniuste occupans quodcumque bonum dei'. — “ ,corporalis possess o'. —3 ,de gracia gratum faciente'. — 38 ,nisi nominetenus et satis equivoce“. — 3 Quilibet habituatus peccato mortali caret quocunque dominio et usu licito operis, eciam boni, de genere'. — 33 ,Ex principiis'.

Strana 264
264 IČESKÝ PŘEKLAD AKT KONCILU]. 1415 Jull 6 zmazáni byli. Nebo k tomus zní k jich zákonuom přihlášenie, aby se takto postili, aby se takto obláčeli a aby takto činili, cožkoli rozdielně od jiných zachovávají. Všeliký obláštnie zákon podlé takového závazku vonie4 nedokonalostí a hříchem, kterúž věcí člověk nebývá zpuosoben“ k slúženie bohu svobodně. Zákonníci“2 aneho řehola zvlášt nie vonie smělostí, rúhániem a chlúbú nad boha. A mnišie takových zákonuov skrze pokrytstvie obrany náboženstvie svého smějí se“ nad apoštoly povyšovati. Krystus ve čtenie neučí o žádné rozličnosti řádu, o kapitule Antykrystově. A protož nenie jemu líbeznák věc, aby takoví byli. Capitola Antykrystova tato v těchto rozlično- stech XIIt zavierá se, jenž jsú: papež, cardynálové, patriarchové, arcibiskupové, biskupové, archydyákonové, officiálové, děkanové, mniší, canovníci, bratří ze čtyř zákonuov a vin vyhledavači. Z viery a z skutkuov čtyř sect, kteréž jsú: kněžstvo ciesařské, mnichové rozlični, canovníci rozliční a bratří již23 jmenovaní2š světle to nalézám, že žádná osoba z těch nenie úd Krystuov v počtu svatých, leč na konci dnuov opustí přijatů bláznově svů sectu. Pavel apoštol, někdy žid,“ pro lepší sectu Krystovu k vuoli jeho“ tu první opustil jest. A ta jest příčina, proč klášterníci, kteréžkoli sekty byli by a závazku, anebo kterú- koli přisahú bláznovú přivázáni, mají svobodně z rozkázání Krystova vyjíti z těch okov a obléci se v svobodnú“ sectu Krystovu. Dosti jest laikóm, aby dávali časem služebníkuom božím desátky z svých duocho- duov a jim rovným, neb tak vždycky dávají cierkvi svate, ač by ne vždy kněžstvu Constantynovu, od papeže nebo jeho poddaných ustanovenému, dávali. Moci, kteréž se od papeže a jiných čtyř nových sect vyhlašují, jsú smyšlené a k svedenie poddaných ďábelsky uvedené, jakožto prelátuov ciesařských klatba, póhonové, do žalářuov sázenie a duochoduov peněžitých prodávanie. Mnozí kněžie sprostní převyšují preláty v takové moci, nébrž zdá se věrným, že velikosti moci duchovnie více docházím náshledovník Krysta v mravích, nežli prelát od kardynáluov a jiných poběhlcuov vojený. Odejmiž lid desátky, ofěry i jiné zvláštnie almužny od nehodných učedlniekuov Antykrystových, neb to učiniti má z zákona božího. Aniž má býti strachována, ale radostně přijata klatba nebo pokuta, kterůž vzkládají učedlníci Antykrystovi. Pan papež, biskupové i všichni klášterníci anebo obecnie kněžie titulem věčného zbožie obohacení mají to zdáti“ v ruce moci světské. Pakliby neústupně odpierali, skrze světské pány mají býti přinuceni. Nenie větčieho kacieře a Antykrysta jako ten prelát, kterýž učí, že by slušné bylo kněžím a jáhnuom zákona4 obohacenu býti zbožím časným. A jsú-li kteří kacieři nebo rúhači, tehdy jsú ti, kteříž to učí. A netoliko mohú páni časní odjíti zboží od cierkve z obyčeje0 hřešící,“ aniž toliko to jim slušie, ale mají to učiniti pod pokutú věčného zatracenie. Buoh toho nepotvrzuje,51 by kto měl městsky 2 panovati. A též také aby měl městsky5 súditi. 25 25 .26 g ,ktož Fr, — h na rasuře Fr. — 1 ,obrany nebo náboženstwie swé“ Fr. — k ,líbezné“ Fr. — 1 nad řádkem Fr. — m docházejíe“ Fr. — n „hřešicích Fr. 39 ,requiritur'. — 40 Omnis privata regula sapit, ut sic'. —4 , indisponitur a deo libere serviendo. — =„Religio'. — 43 ,presumunt se‘. — 44 ,Phariseust. — 4 ,de eius licencia“. — 4 „libere“. — 4 špatný překlad latinského: Et cum istis paribus semper dant ecclesie'. — 4s,debent renunciare illist. — 4 levitis legis gracie'. 50 — ,ab ecclesia habitualiter delinquente'. — 31 ,non approbat'. — 32 ,civiliter'.

Strana 265
IČESKÝ PŘEKLAD AKT KONCILUJ. 265 1415 Jull 6 Jestliže by kto odpor učinil proti protivným“ obohacenie cierkve,5 ukazuje svaté Benedicta, Rehoře, Bernartha, kteříž jsú málo časných věcí v chudobě drželi, má23 býti23 odpovědieno,23 že se o nich praví, že by se konečně káli. Pakli by kto ovět řekl: „Já pravím, že jsú se svatí tito z toho uchýlenie od zákona páně nekáli“, dím já jemu: „Ukaž ty mi, že jsú svatí,“ a já tobě ukáži, že jsú se konečně káli“. Jestliže Písmu svatému a rozuomu mámy věřiti, zjevné jest, že učedlníci Krystovi 26 nemají moci s přinucením vytahovati časných věcí skríze pokuty.5 A kteříž se o to po- kúšejí, jsú synové Heliia a synové Belialovi. Každá bytnost má jednu podstatu,“ podlé kteréž vyvodí se jiná podstata rovná prvnie. A ten účinek zuostávající najdokonalejší přirozenie možný.5 Každá bytnost, buď tělesná, buď netělesná, jest obecná třem podstatám, a v těch ve všech jsú obecně vlastnosti, případnosti a diela svá.58 Buoh nic nemuož v níveč obrátiti, ani světa přivětčiti neb umenšiti. Ale duše do jistého počtu vyvésti“9 a ne viece. Nemožné jest býti dvěma podstatoma tělesnýma dělati majícíma, aby jedna usta- vičně odpočievala na miestě,c a jiná tělo Krystovo odpočívajicie ustavičně pronikala. Což se líbie, jest buoh. Každé stvořenie jest buoh.8 27 Kteřížto artyculové i jiní jim podobní když dočteni byli z rozkázánie a z vuole concilium,“ pan Anthonius biskup Concerdienský četl jest jednu ceduli zpuosobem vý- povědi, kterúž jsú odsúzeni řečení artyculové,“ v tato slova: Svatosvatý zbor Constanský obecný, církev obecnú křesťaniskú v sobě drže, pro vykořeněnie roztržky a bluduov a kacieřstvie v duchu svatém řádně sebraný, když jsú slyšány a pilně rozsúzeny knichy a tractátové potupené paměti Jana Wygleffa skrze doctory a mistry učenie Oxonienského, kteříž z týchž knih a tractátuov CCLXť arty- culuov vybravše sepsali jsú a obyčejem svého učenie6 jsú potupili a odsúdili, kteréž všecky tento svatý zbor kázal jest rozvážiti a častokrát rozsúditi mnohým otcuome církve Římské cardynáluom, biskupuom, opatuom, mistruom písem svatých, doctoruom obojího práva i jiným mnohým osobám znamenitým rozličných učenie v velikém počtu. Kteréžto artycule když jsú tak rozvážili, bylo as jest nalezeno, že někteří z nich jsúč8 O protiwný“ Fr. — P ,zjewně“ Fr. — q ,obráti' Fr. — r ,kterýchž Fr, — s doplněno in marg. 58 ,Si fiat obeccio contra impugnantes dotacionem ecclesie'. —5 �Si iterum obicias, quod fingo, sanctos istos de ista declinacione a lege domini finaliter penitere, docetur, quod sint sancti.. — 55,coacte exigendi temporalia per censuras'. — 5e ,suppositum'. — 57 ,Et ista est actio immanens perfectissima possibilis nature'. — 5s ,communiter proprietates, accidencia et operacionest. — 5 ,citare'. — co „Impossibile est duas substancias corporeas coextendi, unam continue quiescentem localiter. — 61 Dále vynechány dva články: Linea aliqua mathematica continua componitur ex duobus tribus vel quatuor punctis immediatis, aut solum ex punctis simpliciter finitis. Vel tempus est, fuit vel erit compositum ex instantibus immediatis. Item non est possibile quod tempus et linea, si sint, taliter componantur. Prima pars est error in philosophia, sed ultima errat circa dimidium potentia, a druhý: Imaginandum est unam substanciam corpoream in principio suo ductam, esse ex invisibilibus compositam et occupare omnem locum possibilem'. — 2 ,Quilibet est deus, — 63 Vynechány ještě články: „Ubique omne ens est, cum omne ens sit deus'. ,Omnia que eveniunt, absolute necessario eveniunt." „Infans prescitus et baptizatus necessario vivet diucius et peccabit in spiritum sanctum, racione culus merebitur, ut perpetuo condemnetur. Et ita nullus ignis ipsum potest comburere pro hoc tempore vel instanti'. ,Ut fidem asseram, quod omnia, que evenient, de necessitate evenient. Et sic Paulus prescitus non potest vere penitere, hoc est contricioce peccatum final's inpenitencie delere, aut ipsum non habere debere'. — 6 ,Quibus articulis lectis similibus mandato et voluntate'. — 6s ,schedulam per modum sentencie condemnatorie dictorum articu- lorum'. — ee ,scholastice'. — 67 reverendissimos patres'. — es ,aliquos et plures ex ipsis fuisse et esse'. 34

Strana 266
266 [ČESKÝ PŘEKLAD AKT KONCILU]. 1415 Jull 6 zjevně kacieřští a dávno od otcuov svatých potupení, někteří23 rúhaví,23 jiní23 bludní,23 jiní23 pohoršující,23 jiní ctných uší urážliví, někteří všeteční a búřliví. Protož ve jméno“ pána našeho Ježíše Krysta tento svatý zbor ty artycule a každý z nich túto věčnú vý- povědí potupuje a odsuzuje, zapoviedaje všem i každému z křesťanuov pod upadením v klatbu, aby po tento čas“ týchž artykuluov ani kterého z nich směl kázati, učiti, vy- nášeti nebo držeti. Pro kterýchž věcí k konci přivedenie a pevnému zachovánie přikazuje všem biskupuom i farářuom7 i vyhledavačuom bluduov kacířských, aby bedlivú pilnost měli, jakož každý z nich toho povinen jest podlé práv a ustavenie otcuov svatých. A jestližeby kto těchto výpovědí a odsúzenie svatého concilium rušitel všetečný nalezen byl, pomstú hodnú skrze zprávce miesta toho tresktán buď. *27 JIŽ TUTO POLOŽENI BUDŮ“ ARTYKULOVÉ JANA HUSA KACIEŘE. Jedinká jest svatá obecná cierkev, jenž jest všecko mnozstvie k spasenie přede- slaných.72 A nieže die: Obecná svatá cierkev toliko jest jedna, jakož toliko jeden jest počet všech předepsaných.72 nikdy jest nebyl úd ďábluov, ač jest činil některé skutky skutkuom Pavel apoštol23 cierkve zlostných podobné. Předvěděnie k zatracenie nejsú stránky církve svaté, poněvadž žádná stránka jejie od nie konečne nevypadá, proto že předeslánie láska,73 kteráž ji svazuje, nikdy 28 nevypadá. Dvoje přirození, bozstvie a člověčenstvie, jsú jeden Krystus. Předvěděný k zatracenie, ač někdy byl by v milosti podlé přítomné spravedlnosti, však nikdy nenie stránka cierkve svaté, a předeslaný k spasenie vždycky zuostává údem cierkve svaté, ačkoli někdy vypadá od milosti přicházejícieho,“ ale ne od milosti pře- deslánie. Vezmúce cierkev za zbor předeslaných, buďto že by byli v milosti, buďto nic podlé přítomné spravedlnosti, tiem obyčejem cierkev jest článekv víry. Petr svatý nebyl jest aniž jest hlava cierkve svaté obecné, Kněží jakžkoli hřiešně živi jsúce, kněžstvie moci poškvrňují a tak jako synové nevěrní smyslé nevěrně o sedmi svátostech cierkve svaté, o klíčích, o služebnostech a pokutách,7 o mravích a cerimoniích a o svatých věcech cierkve, o poctivosti kostí svatých,7 o odpustciech, o svěceních kněží. Papežské duostojenstvie od ciesaře jest vzniklo, a papežova dokonalost" a usta- novení od ciesařské moci počátek jest vzalo. Nižádný bez zjevenie nejistil by rozomně o sobě nebo o jiném, že by byl hlava -28 cierkve svaté strannie,78 aniž Římský biskup jest hlava církve Římské. Nemá věřeno býti, že by tento kterýžkoli Římský biskup byl hlava kterékoliz strannie cierkve,a leč by jej buoh předeslal. Žádný nenie náměstek Krystuov nebo Petruov, leč jest náshledovník v mravích, t „jmene“ Fr. — u opraveno z: „budů polozeni. — v ,kterůž Fr. — w ,člowěk Fr. — x isú Fr. — y „Římské“ Fr. — z ,kterýkoli' Fr. — a ve Fr chybi. s9 ,de cetero'. — 7o ,mandat predicta sancta synodus ordinariis locorum'. —71, Si quis vero premissorum huius sacri concilii decretorum et sentenciarum temerarius violator extiterit, animadversione debita per locorum ordinarios, quocumque privilegio non obstante, sacri huius auctoritate concilii puniatur'. —" predestinatorum'. — 73 ,predestinacionis caritas'. — 74 ,a gratia adventicia'. — 75 ,de officiis et censuris'. — 7s veneracione reli- quiarum‘. — 7 ,prefeccio'. — 78 ,particularis'.

Strana 267
JČESKY PŘEKLAD AKT KONCILUJ. 267 . 29 123. poněvadž žádné jiné náshledovánie nenie přislušnějšie, aniž jin ak přijímá moci úřadné [?]. Nebo k tomu úřadu náměstka z povinnosti má býti mravuov rovnost a ustavitele moc.80 Papež nenie zjevný a pravý náměsťek kniežete apoštolského Petra, jestliže má mravy odporné Petrovi. A jestliže hledá lakomstvie, tehdy jest náměstek Jidáše Škaryot- ského. A túž jistotú cardynálové nejsú praví a zjevní náměstkové zboru apoštolského, leč živi jsú obyčejem apoštoluov Krystových, zachovávajíce přikázánie a raddy pána našeho Ježieše Krysta. Doctorové kladúce v23 svých23 řečech,23 že někto, maje skrze pokuty cierkve ztresktán býti, i nedal by se tresktati,81 tehdy má súdu světskému podán býti, ti jistě náshledují v tom biskupuov, mi struov a zákonníkuov, kteříž Krysta, když jich poslúchati nechtěl ve všem, řkúce: „Nám neslušie zabiti nižádného“, vydali jsú světskému súdu, a že takoví jsú vražedlníci většie než Pilát. Poslušenstvie cierkevnie jest poslušenstvie podlé nalezenie kněžie církve kromě zjevného svědectvie Písma. Rozdiel bez prostředka lidských skutkuov jest, že jsú nebo ctnostní nebo hřiešny. Nebo jestliže člověk jest hříšný a činí cožkoli, tehdy to činí hřiešně. Nebo hřiech, kterýž smrtedlný slove,82 nakazuje všecky skutky človětčí, též i ctnost všecky skutky člověka cnostného obživuje. Kněz Krystuov, živ jsa podle zákona jeho, maje Písma známost a žádost k vzdě- lánie lidu, má kázati, by pak i klatba na něm byla.33 A nieže die: Jestli papež nebo prelát rozkazuje knězi tak zpuosobenému, aby nekázal, nemá poddaný poslúchati. Každý úřad kazatelský z přikázánie přijímá, ktož v knězstvie vstupuje, a to při- kázánie plniti má, klatby se v tom nestrachuje.8 Skrze pokuty cierkevnie, totižto klatby, od svátostí lúčenie a zápovědi,85 k svému povýšenie kněžstvo lid obecní sobě podmaňuje, lakomstvie rozmnožuje, zlosti hájí a cestu připravuje Antykrystu. A jest jisté znamenie, že od Antykrysta takové pocházejí pokuty, kteréž jmenují v svých písmiech hromobitie,8« kterýmižd kněžstvo najviece kráčie proti těm, kteříž odkrývají nešlechetnost Antykrystovu, kterýž jest kněžstvo sobě najviece osobil.87 Jestliže papež jest zlý a předzvěděný k zatracenie, tehdy jako Jidáš apoštol jest ďábel, zloděj a syn zatracenie a nenie hlava církve svaté rytieřujície, poněvadž ani úd jejie jest. Milost k předeslánie k spaseniess jest svazek, kterýmž tělo cierkve i každý jejie úd spojuje se s hlavú nerozdělitedlně. Papež nebo prelát zlý a k zatracenie předzvěděný iest jménem“ pastýř a v pravdě zloděj a lotr. Papež nemá slúti najsvětější ani podlé úřadu, nebo jinak i král měl by také slúti najsvětějšie podle úřadu, i katové i biřicové sluli by svatí, nébrž i ďábel také měl by slúti svatý, poněvadž jest úředlník božie. Jestliže papež živ jest pánu Krystu odporně, by pak vstúpil skrze řádné a slušné 1415 Jud 6 b ,při jiné“ Fr. — c ,w zadně Fr. — d ,kterýmž Fr. 7 nec aliter recipit a deo procuratoriam potestatem'. — se requiritur et morum conformitas et insti- tuentis auctoritas'. — 81 ,corrigi noluerit'. — 82 ,vicium,quod crimen dicitur sive mortale peccatum'. — 83 non obstante pretensa excommunicatione'. — si ,praetensa excommunicacione non obstante'. — 85 ,excommuni- cacionis, suspensionis et interdicti'. — se ,vocant in suis processibus fulminaciones'. — s' ,quam clerus pro se maxime usurpavit'. — ss ,gracia predestinacionist. — 83 ,equivoce“. 34*

Strana 268
268 JČESKY PŘEKLAD AKT KONCILU]. 1415 Juli 6 volenie podle ustanovenie lidského vyhlášené, však by jinudy vstúpil, nežli skrze Krysta, .30 položiec také, že by všel skrzea volenie od boha prvotně učiněné. Nebo Jidáš Škaryotský řádně a slušně jest volen od boha Krysta Ježieše k biskupstvie, avšak jest vstúpil jinudy do ovčince božího.“ JINÝ ARTYCUL JEST TENTO: Odsúzenie XLV“ artykuluov Wygleffových skrze doctory učiněné jest bez rozumu a nepravě a zle učiněné, a stalo se jest z příčiny od nich položené, totižto že žádný z nich nenie katolický,a ale každý jest kacířský nebo bludný nebo pohoršující. Ne tiem, že volenci nebo většie jich strana povolili by živým hlasem podlé řáduov lidských k některé osobě, byla by ta osoba řádně volena, anebo že by skrze to byl pravý a zjevný potomek" nebo náměstek Petra apoštola anebo jiného apoštola v úřadu církve svaté. Protož jakž by koli volenci, buď dobře, buď zle volili, skutkuom voleného mámy věřiti. Nebo skrze to, což kto viece činí k zaslúžení a ku prospěchu církve svaté, má k tomu od bohaě hojnější moc. Nenie jedné jiskry pravdy,3 by měla býti jedna hlava v duchovních věcech zpra- vující církev svatú a aby vždycky s církví rytieřující obcovala. Krystus bez takových potvorných hlav skrze své pravé učedlníky rozptýlené po okrslku zemském lépe by cierkev svú zpravoval. Apoštolé a věrní kněžie páně užitečně jsú v potřebných věcech k spasenie zpra- vovali církev, prvé než jest úřad papežský byl uveden. A též by činili, když by papeže, což příliš možné jest, nebylo až do dne súdného. Žádný nenie pán městský, žádný nenie prelát, žádný biskup, když jest v hříchu smrtedlném. TUTO JIŽ BUDU POLOŽENI ARTYKULOVÉ. KTEŘÍŽ JSU DÁLE VEDENI PROTI HUSOVI, DOSTATEČNÉ PROVEDENÍ SKRZE SVĚDKY VÍRYÍ HODNÉ. A najprve artycul čtvrtý ať osmý, v nichž stojí, že Jan Hus artykuluov bludných Wygleffových v městě Pražském v colejích i na kázáních obecných hájil jest a kázal je. Item artycul devátý, v němž stojí, že pro to jeho kázánie artykuluov povědě- ných“ v městě Pražském stala se jest búřka veliká lstí a příčinú Jana Husi, takže zna- menití mužie z křesťanuov a bojících se boha přinuceni sú vyjíti z města a krýti se, mordové a lúpežové, svatokrádežové i jiné hrozné a ohavné věci vznikly jsú,3 nástrojem a jednáním téhož Jana Husa a jeho thovarvšuov. Item artycul Xt, v němž stojí, že Jan Hus ustavičně v městě Pražském byl jest náshledovník, přítel, učitel a obránce bluduov Jana Wygleffa arcikacieře a za toho jest byl držán, jmenován i počítán v městě Pražském a v krajích okolních. Item artycul XVI aa XVI,a v nichž stojí, že pan arcibiskup Prazský,“ naplniti chtě rozkázánie pana Allexandra šťastné paměti papeže Pátého, kdež jest jemu byl poru- čil a přikázal zapověděti, aby od toho času žádný nesměl v miestech obláštních 7 řečeného města, nežli v kosteléch hlavních, osadních, v klášteřích?8 a na jich kerchovích lidu kázati. A to jest prve jmenovaný pan arcibiskup, dosti čině listuom“ otce svatého, zapověděl 30° 31 — 93 29 d“ ,ovčího‘ Fr. — e ve Fr za tím škrtnuto „moc. — I ve Fr opakováno. — g touž rukou nad řádkem Fr. 20 Překladatel četl ,facta“ misto ,ficta est causa per eos allegata'. — 91 ,successor'. — 22 ,aparencie'. ,civilis“. — 24 ,propter premissa. — 35 ,orta et secuta sunt. — 9 Zbyněk z Hasenburka. — 9 „privatis'. ,cathedralibus, collegiatis, parochialibus, monasteriis'. — "9, continuando execucionem literarum'.

Strana 269
JČESKY PŘEKLAD AKT KONCILU]. 269 1415 Jull 6 32 *32 vuobecném sněmu, kterýž jest tehdy 00 v Praze držán byl. Ale on, Jan Hus, listóm těm stolice apoštolské usúzenie i zápovědi skutečně jst odepřel a proti tomu se postavil, neb hned v den XXII měsíce červnal i potom mnohokrát v jakési kaple Bethleem řečené k lidu jest kázal o23 té23 zápovědi23 a tu lid mnohý svolal jest a aby svolán byl, rozkázal proti zápovědi napřed pověděné. Item artykul XVII, v němž stojí, že týž Jan Hus tak již v řečeném měsícih červnu léta božieho M'CCCCX° jako i prve i potom v jmenované caple k lidu káže i na mnohých jiných miestech Pražského města častokrát mnohé bludy a kacieřstva tak z knich někdy Jana Wygleffa, jako z své zpurnosti a lstivosti přivodil jest, učil, o ně se hádal a podlé všie možnosti jich hájil a najviece dole psaných totižto, že po posvěcenie oběti na oltáři zuostává chléb hmotný anebo podstata chleba. Item artycul XVIII, v němž stojí, že kněz, jsa v hříchu smrtedlném, neposvěcuje těla Krystova, nekřtí etc. Item artycul XIX, v němž stojí, že odpustkové od papeže nebo od biskupuov puojčení nic neprospievají. Item artycul XXI, v němž stojí, že Římská církev jest zbor Šathanuov. Item artycul XXIII, v němž stojí, že žádné kacířstvie nemá kaženo býti mocí, ale skrze hádánie v colejích. Item artycul XXVI, v němž stojí, že řečený Jan Hus k svedení lidu a sprostných smělostí všetečnú řekl jest, že v zemi Anglické mnozí mniší a jiní mistři sešli jsú se v ně- kterakém kostele sv. Pavla proti Mistru Janovi Wygleffovi a nemohli jsú ho přemoci, ale ihned hrom a blesk že jest s nebe sstúpil na ně a že by roztrhl dvéře kostela toho, tak že jsú mistři a mnišie jedva utekli do města Londonyenského. A to jest pověděl, aby v vážnost uvedl řečeného Jana Wygleffa, pročež jest hned hlasitě vykřikl k lidu tato slova: „O by duše má tu byla, kdež jest Jana Wygleffa duše.“ A potom list jakýsi sfalšovaný pod pečetí falešnú učenie Oxonienského mnohokrát jest vuobec ukazoval, v němž jest na- psáno bylo, ač falešně, že Jan Wygleff byl jest muž křesťanský a doctor čtenie svatého dobré pověsti a obcovánie chvalitebného od mladosti své až do posledního dne ži- vota svého. Item artycul XXXII, v němž napsáno jest, že páni světští měli by odjieti duchov- ním zbožie časná, a že by za to odplatu vzali.3 Item artycul XXXII a XXXVII, v němž stojí, že Jan Hus, jsa v klat bě, mše jest slúžil,“ lidu kázal a zjevně přede všemi řekl, že na klatbu netbá, nebo nemuož žádný klat býti od člověka, leč by prve byl v klatbě od boha. Item artycul XXXVIII, v němž stojí, že Jan Hus rozličné bludy kázal jest, z nichž pohor- šenie vznikla jsú mezi preláty a lidem královstvie Českého a mistry a studenty učenie Praž- ského a neposlušenstvie poddaných k jich prelátuom a zkáza obecného učenie“ Prazského. Item artycul sedmý, když se dálo po krajích vyhledávánie v při Jana Husa, arci- biskupovi Pražskému dán jest a položeně proti témuž Husovi, v němž stojí, kterak by Jan Hus k lidu řekl: „Aj papež nynie umřel jest,“ totižto Allexander Pátý, a nedávno psal arcibiskupu Pražskému, aby vykořeněni byli bludové Jana Wygleffa v Čechách a v Mo- 31. h ,městě měsíci' Fr. — i mělo by býti XXIX. 100 dne 16. června 1410. —' se opposuit et post eandem prohibicionem de mense Junii et presertim XXII die eiusdem'. — 2 hostie“ — “ ,quod hoc esset meritorium'. —4 ,in excommunicacione et aggravacione divinis se immiscuit'. —5 articulus septimus in partibus in causa inquisicionis coram archiepiscopo Pragensi datus et oblatus'. —“ „nuper defunctus'.

Strana 270
270 IČESKY PŘEKLAD AKT KONCILU]. 1415 Juli 6 ravě, že jsú tam mnozí lidé, smysl a blud Wygleffuov proti víře držíce, jichžto srdce jsú kacířstvím nakažena. Já pravím a pánu bohu z toho děkuji, že sem žádného Čecha kacíře neviděl.“ A že k těm slovuom svrchu psaným lid křičel: „Lže, lže, papež“.28 Item artycul IX, v němž stojí, že týž Jan řekl jest českú řečí k lidu: „Oj, napl- 833 nilo se jest proroctvie, kteréž jest pověděl Jacobus“ z Theranu, že léta M'CCCCIIX° povstane jeden, kterýž se čtení a epištolám a víře Krystově protiviti bude, míněl skrze toa Allexandra papeže, kterýž jest v svých bullech rozkázal, aby kniehy Wygleffovy spá- leny byly. Item1 artycul XI, v němž napsáno jest, žeby2 týž23 Hus2 řekl,23 že Allexander papež nedávno umřel jest, však neviem, jest-li v nebi číli v pekle, kterýž píše na kožích svých oslových, žeby arcibiskup měl spáliti knichy Jana Wygleffa, v nichž mnohé dobré věci napsány jsú. Item artycul o odpovědi jeho,m kterúž jest učinil, v němž stojí, že řečený Jan Hus listu po odjezdu svém z České země nechal jest,u aby čten byl lidu, kterýžto v sobě držal, aby, vážíce práci jeho pilnú, kterúž jest s nimi měl, modlili se za něj bohu a stáli v naučenie pána našeho Ježíše Krysta, vědúce to, že jest jim nikdy bludúov nekázal, kteréž jemu nepřítelé připisují. A jestliže by přemožen byl skrze falešné svědky, aby se nermútili, ale stáli pevně v pravdě. PRUOVODOVÉ" Prvnie artycul drže v sobě, kterak Jan Wigleff rozličné kniehy .33 a tractáty v rozličných věcech,12 i v Písmě svatémi3 i v filozofii složil jest, Dyalog a Trialog etc. a XLV artyculuov bludných. Ten se provodíl kniehami Wigleffovými skrze výpověď také od Římského concilium vyhlášenú. Třetíl5 artycul, v němž stojí, že nahoře psaná položenie a artyculové jsú bludní. Provodí se též skrze výpověď Římského i tohoto svatého Constanského concilium vyhlášenů. Čtvrtý16 artycul, v němž stojí, že Jan Hus častokráti7 v hádániech a v obecních kázániech konečných zavření,18 artycule a kniehy etc. učil jest a jich bránil. To se pro- vodí jedním z Písma svatého,10 kterýž praví, že jest viděl intimací, na niechž jest psáno bylo, že Jan Hus konečných2 zavřenie. 18 knich a artyculuov jakožto křesťanských chce brániti. Provodie23 se23 opět jedniem farářem Pražského arcibiskupstvie, kterýž praví, že jest to z jeho úst slýchal častokrát. Item jedním jiným farářem z obecné pověsti víry hodných. Item jedniem vikářem kostela jednoho Pražského, že jest toho jistě svědom a klade toho dobrú příčinu, kterak to vie. Pátý2i artycul, kterýž se počiená, že napřed pravené věci všecky i každé zvlášť jsú pravé, provodí se svědky víry hodnými. Sedmý22 artycul, který se počíná, že by v městě Pražském bylo učenie etc, jest zjevný. Osmý2 artycul, v němž se zavírá, že Jan Hus neústupně artycule bludné Wygleffovy v městě Pražském v collejích a na kázáních obecných kázal jest a jich hájil etc, provodí 34 k,de Theramo' v. d. Hardt — 1 psáno ,miniie‘ Fr. — m „jemu (gev) Fr. 7 v lat. textu tento článek položen až za následující. — Jakub de Teramo (Taramo), biskub a publi- cista (1349-1417), autor spisu Processus Luciferi. — 9 persequetur“. — 10 Tento článek čte se v lat. textu před předcházejícím. — 1 Miněn list z poč. řijna (Palacký, Docum. č. 37, str. 71—74, Novotný, Koresp. č. 87, str. 206—209, srvn. svrchu str. 30. — 12 in diversis facultatibusť. — 13 ,tam in teologia'. — 14 ,probatur, — 15 „Item secundus. — 16 ,tercius“. — 17 ,sepe et sepius. — 18 chybný překlad ,conclusionest. — 19 ,per unum doctorem s. theol.“ — 2° ,premissass. — 21,quartust. — 22,quintust. — 20 chybi v lat. — 2 ,sextus.

Strana 271
[ČESKÝ PŘEKLAD AKT KONCILU]. 271 1415 Juli 6 *37 35 - 35% se jedním farářem Prazským, kterýž praví,25 že toho přítomen býval a z jeho úst mnohokrát slýchal.? Item jedniem opatem, kterýž praví, že ten artycul jest pravý a známý z obecné pověsti. Item jedniem doctorem Písma svatého, že jest tak v pravdě. Item jedním docto- rem v dekretích z mnohé pověsti. Item jedniem canovníkem Pražským z obecné pověsti. Item jedním jiným farářem Pražským, že to v pravdě vie a ukazuje rozličné příčiny svého věděnie. Item jedním mistrem umění svobodných? též z obecné pověsti. Item jedním jiným farátřem Pražským též z obecné pověsti, i mnohými jinými z slyšenie a z obecné pověsti. Devátý28 artycul, v němž se zavírá, že pro věci pověděné v městě Pražském vznikla jest bouřka a pohoršenie etc. Provodí se jedniem farářem Prazským,2 kterýž praví rozličnú příčinu svého věděnie. Item jedním doctorem Písma svatého, kterýž též klade mnohé příčiny svého věděnie. Item jedniem opatem, kterýž rozličné příčiny uka- zuje, kterak to vie. Item jedniem vikářem kteréhosi kostela23 Pražského 30, že to vie v pravdě. Item jedniem knězem Pražského biskupstvie. Item jedním jiným doctorem Písma svatého, kterýž příčiny slušné svého věděnie ukázal. Item jedním doctorem v decretiech, že slyšal od víry hodných. Item jedním mistrem uměnie svobodných,31 že to v pravdě vie.32 Item28 jedním23 mistrem2 v23 Písmích“ svatých.23 ltem jedním knězem z biskupstvie Lithomyšl- ského, též že to v pravdě vie. Item jedním prothonotářem, že vie v pravdě a že jest všem vědomo. Desátý3 artycul, v němž stojí, že Jan Hus byl v městě Pražském ustavičně jest byl náshledovník a přítel bluduov Wigleffových etc. Ten se provodí v pravdě skrze jed- noho faráře Pražského arcibiskupstvie a skrze jiné nahoře jmenované svědky. Jedenáctý a XII artyculové jsú obecní Třinádetý artycul, v němž stojí poručenie učiněné arcibiskupu Pražskému skrze Allexandra papeže pátého. Čtrnádctý, v němž se vypravuje, že arcibiskup odsúdil jest kniehy Wigleffovy k spálenie; provodí se z bully Allexandrovy“ a výpovědí arcibiskupa Pražského a vyznánie Jana Husa, kterýž vyznává také, že od takové výpovědi k spálenie knich jinam23 se jest odvolal." Patnáctý artycul, v němž stojí o vydánie výpovědi takové a kterak jest to konal arcibiskup;“ provodí se skrze vidimus, že se stala zápověď“ všem, aby žádný nekázal smysluov Wigleffových. Šestnáctý artycul, v němž stojí, že Jan Hus po vyhlášenie37 listuov stolice apoštolské a po zápovědi učiněné mnohokrát v caple Bethlemě kázal jest lidu; provodí se jedním farářem Pražským, že jest slyšel, jedním doctorem Písma svatého, že v pravdě vie,38 jedním vikářem kteréhos kostela Pražského, že slyšal od thovařišuov Jana Husa, jedním knězem Pražským,3 že jest viděl i slyšel to v pravdě, jedním doctorem, kterýž klade příčiny, kterak to vie, jedním doctorem decretuov že jest v pravdě svědom,“ jedním mistrem v uměních svobodných i mnohými jinými z slyšenie a z obecné pověsti. n tak ve Fr. — o ,Allexandrowu‘ Fr. 25 zkráceno z lat.: ,reddens causam sciencie, quia dicit'. — 26 ,se sepius ab eo audivisse in disputa- cionibus publicis ac in predicacionibus et sermonibus publicis praedicasse'. —27 et sacre theologie professorem dodává lat. — 28,VII. — 22,Pragensis dioc.'. — 3° ,cuiusdam Pragensis dioc.. — 31, et sacre theologie magistrum“ dodává lat. — 32 et reddidit optimam causam sciencie'. — 33 „VIII. — 3“ ,ut patet in actis cause dodává lat. — a5 ,continetur execucio sentencie huiusmodi et processus archiepiscopi'. — 3 ,probatur per instrumenta, ut in actis, et inhibicio facta est. — 37 ,post execucionem'. — a8 překladatel vynechal dalši: „per unum abbatem ex communi fama'. — 30 Pragensis diocesis‘. — 40 ,per unum doctorem theologie, qui similiter reddit bonas causas sciencie'. — 1 lat. má prostě „similiter“.

Strana 272
272 JČESKY PŘEKLAD AKT KONCILU]. 1415 Juli 6 Item vyznal Jan Hus, že jest kázal z příčiny odvolánie svého a že jest byl zachoval jednu zápověď.4 Sedmnáctý artycul, v němž stojí, že Jan Hus v jmenované caple i na mnohých jiných miestech bludy a kacieřstvie Jana Wigleffa v městě Pražském kázal jest a učil, a zvláště, že po posvěcenie obětí3 na oltáři zuostává chléb hmotný. Provodí se jedním farářem Pražského arcibiskupstvie, že jest slyšal“ od jiných z obecného hlasu a pověsti a že jest všem zjevné a známé. Druhá pak strana artycule též jedním doctorem“ v Písmě svatém, že jest slyšel z úst Husových, že jest držal, že podstata chleba po posvěcenie zuostává v svátosti oltářnie. A také jest pravil, že jest také slyšal v jednom hádánie, v němž jest byl najvyší“ některaký Mistr Rykardus,“ že jest Mistr Hus pójčil toto, že by Jan Hus byl osoba v bozstvie a že jest více osob v bozstvie než tři. Tež jedním doktorem Písma svatého, že to v pravdě vie z obecného hlasu a pověsti. Jedním vikářem kteréhosi kostela Pražského, že by to slyšel z úst Husových, což v artyculi stojí. Jedním mistrem v Písmě svatém, v pravdě že to vie. I mnohými jinými z obecné pověsti a z pra- venie víry hodných. Jedním mistrem sedmera uměnie, farářem Pražského arcibiskupstvie, kterýž byl ptán v kraji svém.“ Item vikářem arcibiskupovým, že slyšal kázati Mistra Jana Husa v Bethlemě o hmotnosti těla Krystova, a že by provodil mnohými rozuomybo, že smysl, kterýž drží o svátosti těla Krystova, jest pravý.51 Též jedním farářem Pražským, že jest slyšel od Jana Husa, že po posvěcení zuostává chléb hmotný nebo podstata chleba v svátosti. A když jemu týž svědek odpor učinil, dovodě písmy svatých doctoruov, to jest svatým Řehořem, řekl jest Hus, že svatý Rehoř byl jest jeden žertéř nebo rykmář a že řeči své rýmem skládal.2 Item jedním kazatellem kostela Pražského, že když s ním někde v kolací seděl s jinými mistry, otázán jsa, co by smyslil o svátosti těla Krystova, že by Hus odpověděl, že by to mohlo dobře býti, aby po posvěcenie zuostal chléb, a jsa trestán od toho svědka, i vyňal jest Hus jakési kniehy z rukávu, chtě provésti, že by po posvěcenie zuostal chléb jako i prvé, i četl jest ty kniehy, v nichž jest ten blud napsán byl. A mezi jiným četl jest řka: »Nalezli sú sobě slovo neobyčejné, to jest transssub- stanciacio, aby sprostné zklamali.« A že by dále Hus řekl, že by těch knich chtěl rád všem pójčiti. Item jedním proboštem, kterýž se s nynie psaným srovnává, že by od Husa slyšal, že po posvěcenie zuostává chléb. Item jedním služebníkem a zpovědlníkem? kteréhos kostela Pražského, že by toho přítomen byl, když létha páně MCCCCVI v léthě Mistr Jan Hus, k lidu káže, řekl jest: »Aj psáno jest biblí: „Já sem chléb živý, který sem s nebe sstúpil etc.« A to mluvil českú řečí, tepa ruků v kniehy: »Musíť to tehdy vyřezati: „Já sem chléb“; a já pra vím, že jest buoh i chléb po posvěcenie, nebo vidíš bělost, okrouhlost, chuť chleba a lámánie slyšíš etc.« Ten23 se23 provodí23 jedním kazatelem a zpovědníkem“, že jest slyšal od Jana Husa na kázánie v Bethlemě, když jest řekl: »Já pravím vám, že tu případnosti s podstatú zuostávají, jako v příkladě člověk v sukni a duše v těle, tak buoh v chlebě.« Item jedním doctorem v Písmě svatém,53 že to z úst Jana Husa slyšal, * 36 * 36. 37 p ,zapowiedlnikem‘ Fr. — q ,zapovědníkem Fr. 12 ,quod predicavit pretextu appellacionis et quod obtinuerat unam inhibicionem, et refert se ad acta cause'. — 43 ,hostie'. — 44 ,Probatur... fore de veritate, reddens causam sciencie, quia ita audivit.... — 45 chybný překlad: notorium eciam quoad secundam partem articuli. Similiter per unum. — 46 „presidebat. — 47 Nevím který; jde patrně o nějaké neporozumění realistickým názorům; srvn. svrchu str. 114, 132 — 48, credulitate fidedignorum'. —� Hned r. 1410; v. Novotný, Hus I, 466 pozn. — 50 ,de materia corporis Ch isti et post multa concludit, quod dictus Johannes Hus probabat multis racionibus'. — 51 ,opinionem, quam tenet ecclesia de sacramento corporis Christi, non fore veram. — 52 Jde o svědectvi Jana Protivy, v. Palacký, Docum. 174n. — za ,Pragensem' dodává lat.

Strana 273
JČESKÝ PŘEKLAD AKT KONCILU]. 273 * 37. 38 - 38 miesto i čas jmenuje, i toto také: »Ó by tomu buoh ráčil, aby duše má byla tu, kdež jest duše Jana Wygleffa.« Item jedním farářem, mistrem v sedmeru uměnie, že jest slyšal od Jana Husa z úst jeho, že nenie církve svaté usúzenie, aby případnosti stály v svátosti oltářnie bez podstaty.“ Osmnáctý artycul, v němž stojí, že kněz jsa v smrtedlném hříchu, neposvěcuje těla Krystova etc. Provodí se jedním farářem z obecné pověsti, jedním doctorem v Písmě svatém též z obecné pověsti, jedním opatem z obecné pověsti slyšané od víry hodných křesťanuov, jedním jiným farářem, že jest slyšal z úst jeho, Jana Husa, jedním jiným doctorem,55 že jest toho v pravdě svědom, jedním canovníkem, že jest slyšal od náshle- dovniekuov Jana Husa,5c jedním5 prothonotářem, že jest to slyšal z úst Jana Husa i od jiných, ješto vuobci to pravili,7 jedním jiným farářem Pražským, kterýž řekl, že Mistr Jan Hus pověděl: »Toto držte: jestliže jest kněz v hřiechu smrtedlném, že tehdáž nic nečinie, ani posvěcuje, aniž tu bývá tělo Krystovo, ale zuostává podstata chleba jako prve.« I mnohými jinými svědky v krajích“ postavenými před vikářem arcibiskupa Praž- ského, kterýž od nich slyše, vyznal v pravdě. Devatenáctý artycul, v němž stojí, že odpustkové papežovi nebo biskupovi nic neprospievají. Provodí se jedním farářem arcibiskupstvie Pražského z obecné pověsti. Jedniem doctorem v Písmě svatém, že jest věc známá, jedním opatem z pravenie víry hodných. Jedním“ jiným farářem, že to slyšal z úst Jana Husa. Jedním vikářem z obecné pověsti. Jedním jiným farářem za slyšenie víry hodných,“1 jedním doctorem v Písmě svatém, že jest toho v pravdě svědom, jedním doctorem v decretích z obecné pověsti, jedním mistrem též z obecné pověsti, jedním canovníkem, že slyšal od jiných, kteříž slyšali od Husa, jedním farářem Pražským z obecné pověsti, jedním prothonotářem, že to slyšal od čeledních jeho, i mnohými jinými svědky, kteréž v krajích8 arcibiskupuov vikář vyslyšal, kteříž pra- vili, že jsú od Jana Husa slyšali, když řekl, že odpustkové papežští a biskupští nic neprospějí, leč buoh odpustí. A k tomu jest také ukázána jedna cedule, k niež se přiznal, že ji skládal. Jedenmezcítmýs artycul, v němž stojí, že Římský dvuor neb cierkev jest zbor Šathanuov. Provodí se jedním doctorem Písma svatého, že jest to slyšal od něho, že by řekl,a že cierkev obecná nenie než počet předeslaných k spasení; jedním opatem z obecné pověsti,“ jedním kanovníkem, že to slyšal z úst jeho, jedním jiným farářem, že toho slyšal z úst jeho, jedním doctorem,“5 že toho v pravdě svědom, jedním jiným doctorem v decretích z obecné pověsti, i mnohými jinými, kteříž to z úst jeho slyšali, jedním mistrem, že ten artycul z úst jeho slyšel. Dvamezcietmý artycul, v němž stojí, že by Jan Hus artycule ty a bludy držel a jich hájil. Provodí se všemi svědky svrchupsanými. Item jedním doctorem Písma sva- tého, že toho jest v pravdě svědom, jedním vikářem z obecné pověsti,“ jedním doctorem“5 v pravdě, i mnohými jinými z obecné pověsti a z jistého vědění samých. 1415 Juli 6 „Dwanáctý' Fr. — s „Sedmmezcítmý' Fr. —t ,artycl Fr. 3 ,et multa alia deposuit dodává lat. — 55 „in theologia'. — ,qui dicit se audivisse ab ore ipsius Johannis Hus, prout articulatur“. — 57 místo: „iedním prothonotářem — pravili“ má lat.: ,et per multos alios de fama communi et credulitate ac auditu“. — 38 ,in partibus, totiž při vyšetřování v Praze vedeném. — 50 ,de veritate et auditu ab eodemt. — 60 „Jedním — Husa v lat. položeno níže za ,víry hodných. — 61 zde se teprve čte v lat. textu výpověď v pozn. 60. zminěná. — 6 v lat. ještě: ,prout in actis, que incipit: Pax Christi'. Miněn spis Husův asi z června 1412, otištěný v Op. I., 189—191. — 63 ,qui dicit sibi tantum constare, quod Johannes Hus dixit. — “ Dále český text vynechává: Per unum plebanum de communi fama. — 65 ,per unum doctorem in theologia'. — “ Překlad vynechává: Per unum abbatem, articulum fore verum ex communi fama. Per unum plebanum, articulum verum, quia audivit ab ore Johannis Hus'. 35

Strana 274
274 [ČESKÝ PŘEKLAD AKT KONCILU]. 1415 Juli 6 Třimezcietmý artycul, v němž stojí, že Jan Hus s těmi, kteříž učili a hájili těch bluduov, stál jest a jim pomáhal. Provodí se jedním farářem, že jest to pravda, jedním doctorem Písma svatého, kterýž řekl, že se toho jistota vidí,7 jedním vikářem, že ten artycul jest pravý a všem známý, jedním farářem, že jest to i viděl i slyšel, jedním do- ctorem,65 že jest tak v pravdě, jedním mistrem, že jest to pravda, i mnohými jinými z obecné pověsti i z jistého vědomie. Čtrmezcietmý artycul, v němž stojí, že žádné kacieřstvie nemá býti potupeno skrze moc, ale skrze hádánie“ etc. Provodí se to jedním opatem, že jemu ti pravili, ktož od Husa slyšeli, jedním vikářem, že jest pravda z obecné pověsti, jedním doctorem Písma svatého, že jistě to vie a pokládá dobrú toho příčinu, i mnohými jinými z obecné pověsti. Pětmezcietmý artycul a XXVI zanechávají se jako zbyteční. Sedmmezcietmý artycul, v němž stojí, že lid nemá věřiti bullem papežským. Ten se provodí jedním farářem z obecné pověsti, jedním opatem, že jemu ti pravili, kteříž od Husa slyšali, jedním vikářem,“ jedním jiným farářem, že jest to slyšal z úst jeho, jedním doctorem Písma svatého, že to jistě vie a toho příčinu dobrú klade, jiným7 doctorem v decretích z obecné pověsti, jedním prothonotářem, že toho jistě svědom a toho rozličné příčiny ukazuje, i mnohými jinými z slyšenie obecného a od víry hodných.71 Osumezcietmý artycul, v němž stojí, že Jan Hus řekl: „Ó by duše má byla tu, kde jest duše Jana Wygleffa.“ Provodí se jedním farářem, kterýž praví, že jest to artycul přepravý,“2 jedním doctorem Písma svatého, že to slyšal z úst jeho, jedním farářem jiným, že tak jest, jiným doctorem,5 že jest toho jistě svědom, jedním jiným farářem, že to slyšal z úst jeho, i mnohými jinými, kteříž z úst jeho slyšeli, i od jiných vuobec.73 Dvadcátý devátý artycul, v němž stojí, že světští mají odjíti duchovním zbožie časná a že by za to odplatu vzali.“ Provodí se jedním opatem, že jest toho v pravdě svědom, jedním vikářem, že to slyšal od něho na kázánie, když kázal před čeledí krále Českého, jedním farářem, kterýžu též slyšel z úst jeho,“ i mnohými jinými, že slyšali vuobec i že jsu v pravdě svědomi.7 Třidcátý artycul opúští se, neb jest obecný. Třidcátý prvnie, v němž stojí, že on, Jan Hus, byl v klatbě etc. Provodí se listy arcibiskupa Pražského i jím samým, že se k tomu přiznal.77 Třidcátý druhý, v němž stojí, že Jan Hus po takové klatbě mše slúžil, lidu kázal a pravil, že nemuož od žádného klat býti než od boha. Provodie se jedním farářem mše slúženie,78 jedním doctorem kázánie,7° jedním opatem, že v pravdě to slyšal a že jest všem známé;8 jiným opět farářem, že slyšel na jeho kázániech. Jiným doctorem,81 že jest tak v pravdě; opět jiným farářem, což se kázánie dotýče, i mnohými jinými svědky z krajuov,38 kteříž před vikářem arcibiskupa Pražského jsú vyznali. Třidcátý třetí artycul jest nahoře proveden. *39 39 40 u ,když Fr. s7 ,hoc patere per experienciam'. — 6s ,per disputacionem in scholis'. — 6 Per unum vicarium pro- batur, ut per proximum probatum est. — 70 „per unum“. — 71 ,de communi voce, fama et credulitate“. — 7 verissimum'. — 73,et alios de publica voce et fama'. — " ,et quod hoc esset meritorium'. — 7s ,audivisse ab ore M. Joh. Hus, quod tales conclusiones eciam habentur in tractatibus suis'. — 7 ,de auditu, communi voce et fama ac eciam veritate'. — 77 ,probatur per archiepiscopum Pragensem, per literas archiepiscopi et confessionem ipsius Johannis Hus in actist. — 78 ,quoad celebracionem'. — 7,per unum doctorem verum. restringens tamen dictum suum quoad predicacionemt. — s překladatel omylem spojil dvě svědectví; lat. text pravi: per unum abbatem, verum de auditu. Per unum alium plebanum, verum ex communi et notoria fama'. — 81 ,in theol."

Strana 275
JČESKÝ PŘEKLAD AKT KONCILU]. 275 Třidcátý čtvrtý artycul, v němž stojí, že Jan Hus zbúřil jest lid proti duchovním na kázánie, řka: V pravdě by potřebné bylo,s2 jakož jest bylo v zákoně Starém rozkázáno, aby každý, ktož by chtěl brániti zákona božieho, meč k sobě připásal etc. Provodí se“ jedním doctorem Piesma svatého, že jest toho v pravdě svědom. Jedním farářem pravdo- mluvným z obecné pověsti.33 Jedním prothonotářem pravdomluvným,8 kterýž pravil, že viděl několiko' cedulí přilepených na dveří kosteluov z rozkázánie Jana Husa, kteréž takto zněly: Připaš každý meč svuoj k boku svému a žádnému neodpůštěj,“ i jinými mnohými, kteříž jsú slyšeli od těch, ješto na kázáních jeho bývali. Třidcátý pátý a XXXVI jsú obecní, protož etc. Třidcátý sedmý, v němž stojí, že žádný nemuož klat býti od člověka, leč by jej buoh klel. Provodí se jedním farářem, kterýž slyšel od náshledovniekuov jeho, jiným farářem, že to z úst Jana Husa slyšal, jedním doctorem v Písmě svatém, kterýž praví, že tento artycul učil jest v tractátu svém o cierkvi. A týž vypravoval mnohé duovody a rozuomy Jana Husa, kterýmiž tvrdil tentýž artycul. I všemi svědky svrchu psanými z obecného hlasu a pověsti.85 Třidcátý osmý, v němž stojí, že Jan Hus rozličné artycule kázal jest, z nichž veliká roztržka mezi mistry učenie Pražského a studenty, mezi arcipiskupem, kněžstvem a lidem znikla jest a že sú také povstala mnohá pohoršenie a neposlušenstvie lidu k biskupu a k svým prelátuom. Provodí se opatem pravdomluvným8 z obecné a známé pověsti. Jedním vikářem, že jest pravé a všem známé. Jedním farářem“ též že jest pravé a známé; jedním doctorem Písma svatého, kterýž výborné příčiny svého věděnie ukazuje; jedním doctorem decretuov,87 jedním canovníkem,87 jedním mistrem, že jest pravé z jistoty, jedním prothonotářem, že jest pravé a známé, i mnohými jinými z obecného hlasu, pověsti a slyšenie. Třidcátý devátý artycul, v němž stojí, že Jan Hus byl jest přítel a posílitelss a1 bluduov etc. a tiem jest byl všudy nařiekán. Provodí se jedním doctorem Písma svatého, že ode všech kromě těch, kteříž s ním držali, za takového jmien byl; jedním opatem, že v pravdě tak jest; jedním vikářem, jedním farářem, že jest to pravé a známé; jedním doctorem,5 kterýž výborné příčiny ukazuje svého věděnie, jiným doctorem v decretích, že jest v pravdě tak, jedním canovníkem, že jest jistá věc,22 jedním mistrem,93 že jest tak v pravdě, jedním prothonotářem, že jisté a známé jest,2 i mnohými jinými z obecného hlasu, pověsti a slyšenie. Čtyřidcátý artycul jest obecný a provedený všemi svědky napřed jmenovanými. *40. 1415 Juli G PRUOVODOVÉ NA TY ARTYCULE, KTEŘIŽ JSU OZNÁMENI V KRAJÍCH“ PŘED VIKÁŘEM ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO. Najprve na třetí,“ v němž stojí, že Jan Hus ku potupě klíčuov, jsa v klatbě, i kázal i mše slúžil. Provodí se jedním kazatelem,35 jedním oltářníkem Pražským, že jednakos po všecky neděle a svátky kázal jest k lidu, jedním mistrem, dvěma písaři obecními, v ,netoliko‘ Fr. — w ,že' Fr. 82 ,hec verba in effectu: Vere foret necesarium.... — 83,per unum plebanum verum ex communi et notoria fama“, načež překladatel přeskočil: per unum alium plebanum verum ex communi fama“. — 8i esse verum'. — 85 ,ex communi fama, voce et credulitate et auditu. — se,verum, jemuž překladatel i zde neporozuměl. — 87 ,de veritate“ dodává lat. — 88 ,nutritor“. — 8 překladatel přemístil následující dva svědky. — 9 ,verum et notorium' dodává lat. — "t v lat. pouze: ,de veritate'. — ",verum quoad primam partem'. —" per unum alium in theologia magistrum'. —" ,qui incipit: Item ponitur'. — 95,qui dicit articulum fore verum, salvo quod ,quasi'. immiscuerit se divinis'. — 96 35*

Strana 276
276 IČESKÝ PŘEKLAD AKT KONCILUJ. 1415 Juli 6 že3 jest23 tak2 v23 pravdě,23 jiným kazatelem, že tak jest v pravdě. Jiným písařem, že jest známá a zjevná věc; jedním studentem,“ že jej viděl kázati i mše slúžiti a že na sv. Jakuba9s k lidu na kázánie mluvil: „Dietky, vězte, že arcibiskup na mne klatbu pustil i na jiné, kteříž se odvolávají k bohu. A nemuožť žádný jiného kleti, leč jej Krystus klne, aniž se bojte té klatby.“ I mnohými jinými svědky z obecné pověsti. Čtvrtý artycul, v němž stojí, že řečený Jan Hus mnohé bludy a kacířství učil jest a kázal. Provodí se jedním farářem, že tak jest, 100 jedním písařem obecním, že tak v pravdě jest, jedním studentem,? že tak jest v pravdě a že jest nejednú se chvále, řiekal na ká- zánie: „Nechť přijdú všickni mistři z Paříže, já se chci se všemi hádati, kteříž jsú kniehy našeš spálili, na nichž jest všeho světa čest ležela.“ A jinými šesti, že jsú vuobec slyšeli. Pátý artycul, v němž stojí, že Jan Hus veliké množstviel svolaje do Betlemu, rozličně jě učil a tvrdil v těch bludiech. Provodí se jedním kazatelem, že tak jest v pravdě,“ jedním studentem,? že jest to jisté a známé,“ i jinými mnohými, že vuobec to slyšeli. Šestý artycul opúští se o vyhnánie Němcuov z Prahy,“ ač se zdá býti provedený. Sedmý artycul, v němž stojí, že Jan Hus k lidu mluvil: „Aj papež nynie umřel jest a psal nedávno“ arcibiskupu Pražskému, aby byli vykořeněni bludové Jana Wygleffa z Čech a z Moravy, a že sú tam mnozí lidé, smysl Jana Wygleffa proti víře držíce, jichž srdce kacierstvím nakažena. A já pravím, že pánu bohu z toho děkuji, že sem já žádného Čecha kacieře neviděl.“ Provodí se jedním kazatelem,37 jedním oltářníkem,37 jedním baccalářem,“ dvěma písaři obecními87 i mnohými jinými, že jest tak jistě. Osmý artycul, že k těm slovuom Jana Husa všecken lid křikl: „Lže, lže!“ Pro- vodí se to jedním oltářníkem, že při tom byl, jedním bakalářem, jedním probošteme a šesti jinými, že tak lid volal." Devátý artycul, že Jan Hus řekl k lidu: „Aj naplnilo se proroctvie Jakuba z Te- ranu“ etc.10 Provodí se jedním oltářníkem,“ jedním baccalářem, jedním písařem obecním“ i mnohými jinými, že tak jest a že o tom vuobec hlas a pověst byla. Desátý23 artycul, že to proroctvie chýlil na Allexandra papeže. Provodí se 42 jedním oltářníkem, že při tom byl, i mnohými jinými, že to vuobec slyšeli. Jedenáctý artycul, že papež nedávno umřel, i1 a nevím, v nebi-li jest čili v pekle, kterýž psal na kožích svých oslových, aby arcibiskup spálil knichy Jana Wygleffa, v nichž mnoho dobrého jest psáno. Provodí se jedním proboštem8 a mnohými jinými, že jest tak v pravdě. Dvanáctý artycul, v němž stojí: „Aj odvolal sem se proti rozkázání arcibiskupa i nyní se odvolávám, chcete-li při mě státi?“ A lid všecken kříkl: „Chcemy a stojímy.“ Provodí se jedním knězem,12 jedním baccalářem,2 jedním písařem obecným, že jest při tom byl a že jest také řekl Jan Hus: „By všicek zbor cardynáluov i s papežem řekli, že jest spravedlivé ty knichy spáliti, nechtěl bych svoliti“; jedním písařem obecným, jedním rectorem šcolním,13 jedním oltářníkem i mnohými jinými z obecné pověsti. * 42 x opraveno z ,naše knichy‘ Fr. — y ,jich‘ Fr (lat. ,quorum*). 27 ,clericum'. — as ,circa festum s. Jacobi; 25. července. — 9 Nikoli k bohu (lat. text má toliko „appellantes“); jde o odvolání od rozkazu k upálení knih Wyclifových. — 100 ,qui reddit bonas causas sciencie“. —1 ,populum in multitudine copiosa . . . congregatum'. .. —2 articulum fore verum, notorium et manifestum'. — 3 ,de veritate et adiungit bonas causas sciencie'. — překladatel vynechává: ,qui non tangit precise materiam Wicleff'. —5,papa nuper defunctus, videlicet Alexander V., nuper scripsit'. —“ ,baccalarium in artibus de veri- tate'. — ' ,qui dicit, quod clamaverint mentitur'. — s qui dicit, quod clamaverint: Menciuntur, menciuntur'. — de communi voce et fama“. — 10 překladatel vynechává proroctví již dříve uvedené (v. svrchu str. 270), které per unum rectorem cuiusdam lat. text zde opakuje. — 11 ,nuper defunctus'. — 11 esse verum dodává lat. — 13 parrochialis ecelesie“.

Strana 277
JČESKÝ PŘEKLAD AKT KONCILU]. 277 1415 Juli 6 Třináctý artycul opouští se jako nevelmi přiležící, ač jest provedený. Čtrnáctý artycul, že řekl Jan Hus: „Jestliže chcete při mně státi,l4 nebojte se 43 klatby. Nebo podle obyčeje církve23 odvoláváte se se mnú.“ Provodí se jedním písařem obecným. A že řekl Hus, že tu klatbu chce jmíti a má za požehnánie.15 I mnohými jinými z obecného hlasu a pověsti. Patnáctý a XVI artyculové jsú provedeni svědky v Constancí přijatými i s jinými artyculi potomními před poručníky od concilium i mnohými jinými svědky v krajích s před vikářem arcibiskupa Pražského. Také má věděno býti, že před poručníky jsú nejedny knichy a tractátové, to jest kniehy o církvi, k kterýmž se Hus přiznává, že jest je složil, ale však k artyculuom z nich vybranýmž neodpoviedal jest upřiemně, než s vymienkami a s ohradami, jakož stojí v actách.10 Item což se dotýče knich a toho, což v nich jest, pauštímb se ku pánuom v pís- mích svatých dospělým. 643' * 44 Potom hned Mistr Hainricus z Piru, procurátor svrchupsaný, oznámil“ jest a řekl: „Poněvadž vedenie pře slušně a jakž přileží držáno“ jest proti Janovi Husovi a jeho učení i proti artyculuom jmenovaným, a nezuostává jiného, než zavříti a výpověď učiniti: a protož v takové při aby concilium zavřelo a výpověď učinilo, s veliků snažností prosil jest. Ty věci když se tak dály, 18 ihned23 pan Bertholdus z Wildungen, posluchač19 pří2a prve pravený, stoje na tom miestě, o němž nahoře stojí,2° z rozkázánie a moci concilium vypravoval jest všecko vedenie práva, kteréž se dálo před pány súdcemi a poručníky k tomu volenými od concilium i jinak, kterak se od počátku té pře na dvoře Římském i v krajích“s před faráři2i bylo jest jednáno, a to slovo od slova. To dokonav, počal jest čísti artycule, počav od prvního: Jediná jest svatá církev etc. A dokonaje každý artycul, četl jest sumu svědkuov, skrze koliko a kterakými osobami a pány, velikými nebo malými provodí se. A tak činil až do konce artykuluov. Potom týž pan Bertholdus pověděl, kterak on, Jan Hus, na hradě Gotliebenském“ držán byl,22 a artyculové ti byli jemu ukázáni skrze volené k tomu, mezi nimiž také týž Bertholdus byl jest jeden; a že jest uptán byl Mistr Jan Hus, chce-li týchž artyculuov brániti číli chce vyznati, že23 jsú23 bludní;23 kterýžto Mistr Jan Hus poddal se jest na usúzenie conci'lium. A potom jiným časem též mezi volenými od národuov a v přítomnosti pánuov Camaracenského, Florentynského cardynáluov2 odpověděl jest; potřetí pak jako i prvé otázán jsa, odpověděl jest tak, jakž na ceduli rukú jeho napsané stálo na tento zpuosob: Já Jan Hus, v naději kněz Jezu Krystuov, boje se, abych boha nerozhněval, a boje (Juli 1) se, abych v křivú přísahu neupadl, chci přísahu učiniti, že těch artyculuov všech ani kte- rého z nich, kteréž jsú falešní svědkové, proti mně svědectvie vydávajíce, pravili, boha z ,z nichž vybraných' Fr. — a chybi ve Fr. — b „paušteni' Fr. — c ,držána Fr. — d ,Gotliobenskén Fr. 1 ,qui incipit: Item dixit: Ideo deliberetis, si vultis mihi adherere'. —15 ,per unum notarium publi- cum, qui dicit se audivisse a Johanne Hus, quod legittime se potest divinis ingerere sub tuicione appellacionis, dicendo, quod illam excommunicacionem voluit habere pro benediccione“ .. — 16 Překladatel vynechal dalši artikul: Item in actis apparet una protestacio, que videtur cruda et criminosa, et alia in principio articulorum, que bene advertantur'.—17 ,nomine quo supra exposuit'. — 1s ,Quibus finitis'. — 13 auditor'. — 20 svrchu str. 248, 260. — 21 ,coram ordinario loci'. — 2 ,ipso J. H. alias in castro Gotleben Const. dioc. existente et ibidem de- tento“; k věci srovn. Novotný, Hus II, 404. — 23 chybí v lat. — 21 Pierre d' Ailli a Francesco Zabarella.

Strana 278
278 [ČESKÝ PŘEKLAD AKT KONCILU]. k svědectvie bera, nekázal sem, nejistil, ani jich hájil, jak sú oni pravili.25 Item vo arty- culích vybraných slušně z mých knieh2 bláznových,23 pravím, že kteřížkoli z nich držie v sobě který smysl falešný, že jej vuohyzdnosti mám. Ale bojím se, abych pravdy ne- urazil a proti smyslu svatých nemluvil, ne každého z nich chci se odpřisíci. A by možné bylo, aby všemu světu nynie hlas muoj zjeven byl, jakož všeliká lež i všeliký hřích muoj v den súdný zjeven bude, rád bych všeliký faleš i všeliký blud, kterýž bych kdy mluviti umyslil nebo mluvil, přede vším světem odvolati chtěl. Tyto věci pravím a píši svobodně (Juhn) a dobrovolně. Psáno rukú mú vlastní první den měsíce června.27 1415 Jull 6 *44 TUTO SE JIŽ PŘED SE VEDE PŘE PROTI JANOVI HUSOVI. (Juli 5) Tito jsú byli poručníci od concilium poslaní s articuli k Mistru Janovi Husovi v jeden čas:28 Jan arcibiskup Rygenský,2° Anthonius arcibiskup Ragusynský,3° Bertholdus z Wildungen, posluchač pří, Theodoricus z Kláštera,3 Písma svatého hlásitel, Jan z Wal- dova, archydyacon Libicenský,“ Petr Holburge, děkan sv. Petra Tragecenský,“ Petr z Merakoru, biskupí Traiecenský.“ Potom v středu“5 pátý den června měsíce na miestě sebránie panuov volených36 v domu bratří Menších, kdež jsú přítomni byli: Thonius“ z Amelii, zákonuov doctor, po- sluchač svatého paláce, a páni Cameracenskýh cardynál, Florentinský cardynál,2 patriarcha Anthiocenský,3 biskup3s Gaconienský, biskup3 Syriburgenský, arcibiskup Rygenský,29 arcibiskup Medyolanský,4 biskup“1 Felirenský, biskup Poznanský,“ otázali jsú téhož Mistra Jana Husa, chce-li se odpřisieci, kterýchž praví artyculuov“ a kteříž jsú v kniehách jeho a rukú jeho psaní, i těch také, kteříž jsú provedeni svědky, a kterýchž neodpírá, by jich nekázal, a kteříž jsú tolikom svědky provedeni, chceli přisíci,“ že jich nedrží ani držeti bude, že chce spolu s církví Římskú držeti:“ odpověděl jest odporně,23 že chce státi v tom, což jest rukú svú napřed napsal. A když jsú jemu dávali mnohá napomenutí a rady, aby se nedržal svého důmyslu, ale radějí stál se vší cierkví a s tolika učenými muži, kolikož jich v tomto svatém con- cilium, on přes to stál na svém úmysle výše praveném. Kterážto cedule když přečtena byla, Mistr Hainricus z Piru, procurator často psaný, jménem, jakož nahoře stojí, prosil jest, aby skrze pány prvnie miesta držície a svaté con- cilium kniehy Mistra Jana Husa, to jest kniehy o církvi i jiné jeho kniehy a tractáty, * 45 e ,Helburg' v. d. Hardt. — I ve Fraopakováno; ,de Mera chorepiscopus' v. d. Hardt. — 8 ,Thoma' v. d. Hardt. — h ,Comeracenský‘ Fr. — i ,Bathoniensis' v. d. Hardt. — k ,Sarisburiensis' v. d. Hardt. — 1 „Feltrensis v. d. Hardt. — m ve Fr za ,to' škrtnuté ,drží. 25 volný překlad latinského: ,nolo abiurare articulos omnes et quemlibet ex illis, qui per falsos testes in attestacionibus producti sunt contra me. Quia deo teste non predicavi, nec asserui, nec eos defendi, sicut dixerunt me eos defendisse, predicasse, vel asseruisse'. — 2s ,de articulis extractis de meis libellis, saltim qui sunt debite extracti. — 27 Prohlášení z I. července 1415 tištěno častěji, posledně Novotný, Husova koresp. č. 162 str. 333. — 28 ,una vice“. — 2 Jan z Wallenrodu arcibiskup Rížský z řádu něm. rytířů. — 30 Antonius de Reate, arcib. Dubrovn. — 31,de Monasterio s. theol. prof.“; jest to Dětřich z Niemu. — 3 „Lubucensis = Lubušský. —„ Helburg, prepositus Wetzslariensis, Henricus Homberg decanus s. Petri Traiectensis; překladatel, vyne- chav druhého, přidal jeho titul prvému. — 3 Petrus de Mera, světici biskub Utrechtský. — 35 ,die Veneris“, tedy v pátek. — 36 ,in loco congregacionis deputatorum'. — 37 v. str. 248 pozn. 22. — 38 Jan Stafford biskup v Bathu- — 3 Robert Hallam, biskup v Salisbury. — 40 Bartoloměj della Capra. — 4 Jindřich Scarampi biskup v Beluně a Feltre. — 4 Ondřej Lascary. — 43 „articulos, quos confitetur“. — 4 vadný překlad lat.: ,quos non negat se dogmatisasse, de illis vero, quos negat (lat. mylně non neg.) se dogmatisasse, qui tantum probantur per testes, an vellet iurare" .. . — 45 ,vult simul cum ecclesia tenere contrarium'.

Strana 279
JČESKY PŘEKLAD AKT KONCILU]. 279 141. v nichž často pravení artyculové nalézají se napsaní, odsúdili k spálení a jemu také aby Juli6 *45 se stala spravedl nosti plnost. Ta žádost a prosba Mistra Hainrika procuratora když se stala, duostojný otec pan Anthonius biskup Concordienský rozkázáním a mocí concilium a zboru obecného kráčeje k výpovědi, vyňal jest ji na ceduli napsanú slovo od slova,“ jejíž zněnie dole jest psáno.“ Kterúž23 když23 čísti23 počal23 a přišel k těm slovuom: „Ale že skrze ty věci, kteréž jest svatý zbor slyšel a viděl etc.,43 i k těm, když napsáno bylo, v které by příčině odpřisíci se chtěl, a přišla mezi tím jiná pokuta a vyhlášení výpovědi;“ a když poznáno bylo, že by týž Jan Hus trval v své převrácenosti a pravil, že pro lidi, kteréž jest učil, nechce na odpor tomu přísahati, ale že by chtěl radějí tisíckrát upálen býti, nebo50 skrze jeho takovú přísahu přišlo by pohoršenie těm, kteréž jest učil, a protož že tomu na odpor nikoli pří- sahati nechce: tehdy pan Anthonius biskup opustil jest slova ta, kteráž přiležela k odpřiseženie, a přistúpil k jiným slovuom dole psaným.1 A konal jest výpověď, vydávaje jej tú výpo- vědí súdu světskému. A prvé než k tomu přišlo,52 týž Mistr Jan řekl jest zjevně53 přede vším zborem, aby všem známo bylo, proč by nechtěl odvolati řečí a písem svých, že jsú tři věci, které jemu toho bránie: Najprve že se bojí upadnúti v křivú přísahu. Druhé že se bojí boha rozhněvati.““ Třetí, že se bojí lidu svésti, kterýž jest tomu odporně učil. Potom hned šli jsú k němu duostojní otcové, páni arcibiskup Medyolanský,“ suf- fragan pana biskupa Constanského,55 biskup“s Bragonský, na to miesto, kdež byl, aby jej kněžstvie zbavili. A mocí i rozkázáním téhož zbora svatého Constanského, aby moci světské dán býti mohl, dokonce jsú jej, Jana Husa, knězstvie zbavili, čtúce slova k tomu zřízená z knich pontificálu,“ počavše: O Jidáši etc., odjavše od něho jakožto od nehod- ného kalich. A potom při každé věci též jsú své slavnosti konali,“s svláčíce jej z kazile, z štuly, vlasy jemu střihajíce a naprosto odjímajíce od něho všecky věci knězské svěce- ným přiležície. To když jsú dokonali, dvuor světský jest jej vzal a pryč odvedl a potom jej na místo popravné vedl. Na kteréž všecky věci Hainricus z Piru procurator prosil jest po- tvrzenie a skutečného dokonánie. Bylo jest odpovědieno skrze pány ode všech národuov volené i skrze samého pana krále Římského: „Placet. Potom k žádosti Mistra Hainrica z Piru týž pan Anthonius četl jest jednu jinú výpověď, potupuje artycul ten totižto: Každý tyran etc., jako nieže napsáno stojí. Kteráž když dočtena byla, odpověděno jest od volených často pravených skrze najvyšieho car- dynála“1 a skrze krále „Placet“. A při tom jsú byli přítomni osviecená kniežata Hainricus knieže Bavorské,“ Ludovicus hrabě palatinský,3 Fridericus purkrabie Nurbergenský,“a Karolus z Malatestóv85 pán Arminienský, Ludovicus knieže Bavorské,“6 franští, angliští, 46 46% n ,Bangorensis“ v. d. Hardt. — o jemu jednu“ a za tím škrtnuto ,ceduli Fr. 4 ,protulit eam in scriptis prout in schedula, quam legebat de verbo ad verbum. — 4 viz níže str. 280.— 48 ,Verum quia ex nonnullis; v. str. 281. — 49 překladatel neporozuměl; lat. text zni: ,continens cum sequentibus, in casu, quod abiurare vellet, veniret alia pena et prolacio sentencie'. — 50 ,quia'. — 51 „sequencia videlicet. — t2 ,antequam foret processum ad ulteriora“. — 53 „publice et alta voce“. — 54 v lat. textu oba první důvody přemístěny. — 8 Jan. — 5 Vilém Barrowe, biskup Bangorský. — 57 ,de libro pontificali'. — 38 ,solennitatibus ad quodlibet exhibitis'. — ta ,execucionemt. — co Učeni o dovolené vraždě tyrana, jež hlásal Jean Parvi; vypra- vování českého textu nekryje se s lat. u v. d. Hardta položeným (IV str. 439—440), jehož překlad čte se v českém textu něco níže: v. str. 282. — presidentem. — 62 Jindřich Dolnobavorský. — 6a Falckrabi Ludvík syn Clemův. — “ Friedrich z Hohenzollern. — 65 Karel de Malatesta pán v Rimini. — 56 Ludvik Dolnobavorský.

Strana 280
280 JČESKÝ PŘEKLAD AKT KONCILU]. 1415 Juli 6 polští, norverští, svetští, dačtí, Ludovica Neopolitánského, kniežete Medyolanského“ po- slové, Sunnberus hrabě z Winšpergu,“s hrabě z Fribergu“ a jiní urození preláti, křesťané *47 u velikém počtu. VÝPOVĚD A ODSUDEK PROTI JANOVI HUSOVI UČINĚNY. Svatosvatý zbor Constanský, církev obecnú v sobě drže, v duchu svatém řádně sebraný k věčné stalé věci paměti. Že podlé svědecstvie pravdy"l strom zlý ovoce zlé činiti přivykl: odkavadž jest, že muž odsúzené paměti Jan Wygleff svým smrtedlným?2 učeniem ne v Krystu Ježíši skrze čtenie jako někdy svatí otcové syny věrné rodili jsú, ale proti Krystové spasitedlné víře jakožto kořen jedovatý mnohé porodil jest syny jedu plné, kteréž svého převráceného učenie zuostavil jest potomky: proti kterýmž tento svatý zbor Constanský jakžto proti sebrancuom a pankhartuom“3 přinucen jest povstati a jich bludy od pole páně jakožto trnie škodlivé péčí bedlivú a kosířem moci cierkevnie od- sekati,“ aby jako neduh rak nerozlezli se k zahynutie jiných. Protož poněvadž v svatém obecném concilium nedávno v Římě držaném“ ulo-47 ženo jest, aby učenie potupené paměti Jana Wygleffa potupeno a odsúzeno bylo a knichy jeho, takové učenie v sobě držície, jakožto kacieřské aby spáleny byly, jakož se jest tak stalo, že to jisté učenie potupeno a odsúzeno jest a knichy jeho, takové učenie nezdravé a smrtedlné“ v sobě zavierajície, spáleny jsú skutečně a taková výpověď mocí tohoto svatého concilium potvrzena jest: však také" některaký Jan Hus, v tomto svatém conci- lium tuto osobně postavený, ne Krystuov, ale raději Jana Wigleffa arcikacieře učedlník, po takovém a proti takovému odsúzenie a uloženie smělostí všetečnú stavěje se, bludy jeho mnohé a kacieřstva tak od církve svaté jako i od jistých někdy duostojných v Krystu otcuov, pánuov arcibiskupuov rozličných královstvie i od mistruov v písmích svatých mnohých učenie potupené učil jest, tvrdil a kázal, a zvláště potupenie týchž artyculuov Wigleffových, kteréž se jest nejednú v učenie Pražském jich obyčejem stalo, s svými thovařiši v colejích i na kázáních zjevně odpieraje a jej, Jana Wigleffa, muže křesťanského a doctora čtenie svatého býti k vážnosti“ jeho učenie před množstvím žákovstva i lidu obecného vyhlašoval jest, artycule také jisté dole psané i jiné mnohé, hodně potupitedlné jako křesťanské tvrdil jest a vuobec vynášel, kteříž v knichách jeho, Jana Husa, a v trac- tátiech zjevně napsáni jsú. A protož přijavše najprve dokonalú zprávu o věcech svrchu psaných a s pilným rozvážením najduostojnějších" v Krystu otcuov, pánuov svaté Římské cierkve cardynáluov, patriarchuov, arcibiskupuov, biskupuov i jiných prelátuov a doctoruov písem svatých i obojího práva v hojném počtu, tento svatosvatý zbor Constanský ozna- muje a vyhlašuje artycule dole psané, kteříž skrze vyhledánie spolu sebraných mnohých mistruov Písma svatého nalezeni sú v jeho kniehách a tractátích vlastní jeho rukú psaných postavené8 a kteréž jest také týž Jan Hus, když zjevně přede všemi slyšán byl, před otci a preláty tohoto svatého concilium, vyznal, že v jeho kniehách a tractátech napsáni jsú, nebýti křesťanské ani kázati hodné,81 ale že mnozí z nich jsú bludní, jiní pohoršenie činící, někteří ctných uší urážliví a nejedni z nich všeteční a búřliví a někteří zjevně kacířští a již dávno od svatých otcuov, od obecných zboruov potupení a odsúzení, a jich *48 48 P „spasitedné“ Fr. — q za tím škrtnuto ,ot Fr. 67 byl to Filip Maria Visconti. — ss překladatel spojil dvě osoby, jež byly Gunther hrabě Schwarz- Jan. — 70 v. d. Hardt nadpisuje správněji: ,contra libros'. — 7 Srovn. burský a Ebrhard hrabě Würtemberský. — 69 Mat. 7, 17, Luc. 6, 43. — 12 ,mortifera'. — 73,spurios et illegitimos filiost. — nápodobeno podle bible. — T R. 1412—1413. — 76 ,pestiferam'. — 17 ,nihilominust. — 78 ,in favorem‘. — 2 habita collacione'. — so reperti fuerunt contineri in eisdem libris et opusculis'. — Si dogmatisandos'.

Strana 281
IČESKY PŘEKLAD AKT KONCILU]. 281 1415 Juli 6 49 *49. * 50 kázati a učiti anebo jakkoliv tvrditi přísněji zapovídá. Ale poněvadž dole psaní artyculové zjevně napsáni jsú v kniehách a tractátích jeho, to jest v kniehách o církvi i v jiných menších, protož kniehy ty a učenie jeho i každé jiné tractáty a knížky, v latinské nebo české řeči od něho vydané aneb v kterúkoli jinú řeč skrze jiné přeložené, tento svato- svatý zbor potupuje a odsuzuje, a aby slavně a zjevně v přítomnosti duchovních i světských spáleny byly po městě Constanském i jinde, ukládá a vypovídá, přidávajíci pro věci nahoře psané, že všecko jeho učenie hodně jest a býti má u víře podezřené a že se jeho všickni Krystovi věrní mají vystřéhati. A aby z prostředku cierkve to smrtedlnés2 učenie vy- kořeněno bylo, tento svatý zbor ovšem přikazuje, aby biskup a faráři far a osads tractáty a kniežky takové skrze pokuty církve svaté, a bylo-li by potřebie, s přidániem tresktánie a s vyhlášením, že takový kacieřstvie přeje, pilně vyhledali a nalezené zjevně spálili. Pakli by kto výpovědi a usúzenie rušitel a potupník nalezen byl, ustavuje týž svatý zbor, aby biskupi a farářis3 osad proti takovému a takovým jakožto proti podezřelým v kacíř- ství přivedli a měli se.85 Nahlédšes také v acta, kteráž v při vyhledávánie o kacířstvie proti témuž Janovi Husovi sepsána a učiněna sú, a vzavše prvotně věrnú a plnú poručniekóv k té při vole- ných zprávu i jiných mistruov Písma svatého i doctoruov obojieho práva, rozváživše také řeči a vyznánie svědkuov víry hodných a mnohých, kterážto vyznánie jemu, Janovi Husovi, zjevně a vuobec čtena jsú před otci a preláty tohoto svatého concilium, skrze kterýchžto svědkuov vyznánie velmi zjevně se nalézá, že týž Jan Hus mnohé zlé a po- horšujície a búřlivé věci a škodlivá kacieřstvie učil jest a zjevně po mnohá léta kázal, protož jmeno Krystovo vzievavše,t tento svatosvatý Constanský zbor, samého boha před očima maje, túto konečnú výpovědí, kteráž jest tuto napsána,8 oznamuje, usuzuje a vy- hlašuje řečeného Jana Husa, že jest byl a jest pravý kacíř a zjevný, jehožto8s bludové a kaciřstva od cierkve božie dávno jsú potupena, a jest mnohá pohoršenie, ctných uší urážlivá, všetečná a búřlivá učil a zjevně kázal k nemalé urážce božské velebnosti a k obecné cierkve pohoršenie a křesťanské víry k zkáze, a“ že jest také klíče církve svaté a pokuty jejie lehčil, v kterýchžto bludích za mnohá léta stál jest myslí zatvrzenú, Krystovy věrné skrze svú neústupnost příliš pohoršuje, když jest odvolánie ku pánu Ježíši Krystu jakožto k najvyššímu súdci, nechav cierkve svaté prostředkuov, mezi to vložil, v kterémžto odvolánie mnohé věci falešné křivě položil jest a pohoršujície, stolice apoštolské polkut a klíčuov církve svaté ku potupě. Protož pro tejž věci již psané i mnohé jiné často psaného Jana Husi kacíře býti tento svatý zbor vyhlašuje a že jako kacíř súzen a potupen býti má, usuzuje a túto výpovědí jej konečně potupuje, a to odvolánie nespravedlivé a po- horšujície skrze klamavé právo mocí církve svaté odvolává,s a že on, Jan Hus, lid křesťanský a najvíce v královstvie Českém na kázániech obecných a písmy od něho složenými svodil jest a že téhož lidu křesťanského ne kazatel pravý čtenie Krystova podlé výkladu svatých doctoruov, ale radějí svuodce byl jest. Ale že skrze ty věci, kteréž jest tento svatý zbor viděl i slyšel, poznal jest, že týž Jan Hus jest zatvrzený a nenapravitedlný“ a již konečně takový, že nežádá do luona ,za všecka“ Fr. — s ve Fr. opakováno. — t ,vžiewawše Fr. — u za tím ve Fr škrtnuto „je“. — v ,ne- prawitedlný“ Fr. 82 „perniciosa'. — 8. ,per locorum ordinarios'. — 8' ,et inquisitores heretice pravitatis' dodává lat. — s5 ,contra talem et tales veluti suspectos de heresi procedendum'. — 86 V tisku nadpis: ,Sententia contra Johannem Hus sacris exuendum‘ (psáno ,exeundum). — s' ,quam fert in hiis scriptis'. — ss ,ipsumque'. — s9 ,appellaci- onem tamquam iniuriosam et scandalosam et illusoriam iurisdictioni ecclesiastice reprobando'. 36

Strana 282
282 JČESKY PŘEKLAD AKT KONCILU]. 1415 Juli 6 svaté matky církve Římské navrátiti se, ani kacierstvie a bluduov skrze něho zjevně hájených a kázaných odpřisíci se chce: protož tento svatý zbor Constanský téhož Jana Husa s úřadu knězského i s jiných povýšenie, kterýmiž jest okrášlen, aby ssazen a jich zbavenw byl, usuzuje a ukládá, poručuje duostojným v Krystu otcuom arcibiskupu Medyo- lánskému,9 Sseltrenskému, Astenskému, Alexandrinskému, Bangerenskému““ a Wan- gerenskému95 biskupuom, aby v přítomnosti tohoto svatého zboru již řečené ssazenie podlé toho, jakž řádě práva žádá, slušně dokonali. Tento9s svatý zbor Constanský Jana Husa, spatřiv, že církev boží nemá viece, co by činiti mohla, súdu světskému zuostavuje a jej tu přítomnému zboru světskému v moc dáti usuzuje. * 50. VÝPOVĚD O TYRANNU." Zvláštnie pečlivostí chtěci tento svatosvatý zbor k vykořeněnie bluduov a kacírstvie, kteráž se v rozličných stranách světa rozmáhají, přikročiti podlé své povinnosti a k tomu sebrán jest,8 nedávno zvěděl jest, že by některá jištěnie bluduov, va víře a v mravích dobrých i jinak mnohokrátně pohoršení činíce i všeho obecného dobrého" stav a řád podvrátiti chtíce, učena byla, mezi kterýmižto jištěnie nám oznámeno jest, že každý tyran nebo23 ukrutník23 muož a má slušně a s odplatů100 zabit býti skrze kteréhožkoli mana svého anebo poddaného, i skrze úklady a lahodná slova a pochlebná, neváže sobě žádné přísahy ani úmluvy s ním učiněné, nepřijma výpovědi nebo rozkázánie súdce kteréhokoli. Proti tomu bludu pospiechaje tento svatý zbor povstati a jej z grunthu zdvihnúti, prve to pilně rozváživ, vyhlašuje, usuzuje a vypoviedá, že takové učenie bludné jest u víře i v mravích a že jě jakožto kacířské, pohoršenie dávajície, bauřlivé a k lstem, zklamánie, lžem, zradám, křivým přísahám cestu dávajície potupuje a odsuzuje; vyhlašuje také, usu- zuje a vypovídá, že ti, ktož by učenie to najsmrtedlnějšie“ jistili neústupně, jsú kacíři a jakožto takoví podlé práv a řádných ustavenie mají pomstu trpěti. *51 1416 Feb. 20 O MISTRU JERONYMOVI PRAŽSKÉHO MĚSTA NOVÉHO. SEBRÁNIE OBECNÉ CONCILIUM CONSTANSKÉHO K JEDNANIE POTŘEB OBECNYCH. Ve čtvrtek: XII den měsiece února stalo se jest sebránie obecné pánuov z con- .51 cilium u větčiem kostele Constanském ráno hodinu třetí,“ uloženú k jednání věcí a pří obecných skrze svaté concilium obecné předse vzatých, kdež sú přítomni byli najduostoj- nější v Krystu otcové Jan biskup Ostienský miesto cancléře drže, Wiuarienský“ cardynál, Anthonius Bononienský, Gabriel Senenský, Petrus Veronenský, Almanský Pisánský,1o 14 11 Anthoniusi z Chalantu,z Petr Fukssóv,13 Amodeus Saluceianský, Branda Placentinský, W ,zzbawene“ Fr. — x ,úřad Fr. — y ,mnohotracznie“ Fr. — z ,Talantu' Fr. — a chybi ve Fr. 90 Bartolomeus della Capra. — a Feltrensi: Jindřich Scarampi, biskup z Belluna-Feltre. — Albertus Guttuario d'Agliano, biskup z Asti. — 3 Bartolino Beccari, biskup z Alessandrie. — “ Vilém Barrowe, biskup v Bangoru. — os Vauriensi; Johannes Belli, biskup Lavouru; některé rkp. dodávají ještě ,et suffraganeo episcopi Constanciensist. — 2s v. d. Hardt nadpisuje: „Sentencia condemnationis Johannis Hus ad rogum per Antonium episcopum Concordiensem prelectat. — 97 Srovn. svrchu str. 279 pozn. 60. — 9s ,sicut tenetur et ad hoc collecta est'. — 2, rei publice'. — 100,meritorie'. — 1, non obstante'. — 2 non exspectata'.—2,pernitiosissimam'. — 4 v. d. Hardt IV, 609 n, kde však datum ,XX m. Febr.; bylo to 20. ún. — 5,hora terciarum, deputata pro sessionibus publicis, per sacrum generale concilium tenendist. — 6 Jean de Brogni de Viviers. —7 Antonius Corrario, arcb. Bolognský, kardinál biskup Portský. — 8 Gabriel Condulmerius, biskup Sienský, kardinál sv. Klimenta. — jiné rkpy čtou Angelus; byl to Angelus Barbadicus, biskup Veronský, kard. sv. Marcellina a Petra. — 1 překladatel rozdělil ve dvě jména; byl to Alamanus Adimarus, arcibiskup Pisský, kard. sv. Eusebia. — 1 Branda de Castellione, biskup v Piacenze, kard. sv. Klimenta. — 12 Antonius de Chalanto, kard. s. Marie in via lata. — 13 Petr de Fuxe, kard. sv. Štěpána in m. Celio. — � Amedeus de Saluciis, kard. sv. Mariae novae.

Strana 283
IČESKY PŘEKLAD AKT KONCILU]. 283 — 52 . 52% kněžie,b Ludowicus z Flišku,15 Otta z Columny,16 Lucidus z Comitů17 a Franciscus Flo- rentinský18 dyaconi cardynálové, sebránie svého slavnosti, to jest služeb, mše, letaní i jiných modliteb k seděnie zboru přiležících zachovavše.19 V kterémžto sebránie poctivý muž Mistr Hainricus z Piru procurátor předložil jest, že by nejedni utrhači concilium tohoto Constan- ského nalézali se, a zvláště v královstvie Českém a v markrabstvie Moravském, kteříž do rozličných stran světa i do tohoto města Constanského listy svými zapečetěnými psali jsú, že by Jan Hus, odsúzený nedávno skrze sněm Constanský jakožto kacíř a zjevný pohoršitel viery křesťanské, byl nespravedlivě a proti všie pravdě upálen, kterýž u těch, ktož ty listy súť psali, byl jest muž svatý a dobré víry a nevinný, ale pro závist kněžstva tučného a roztylého že jest na smrt dán a zrazen.20 Protož jest prosil týž mistr Hainricus z Piru jménem nahoře psaným, aby svatý zbor Constanský péči přiložil o lékařstvie k té věci hodné a o puohon“ do krajin o sobě proti všem i každému, kteříž by proti takovému svatému zboru psali a v tom jeho po- mlúvali a kterýchž by pečeti poznány byly21 při těch listech, kteréž sú do Constancí psali a tu skrze své přibíti kázali, i proti jiným pomluvačuom a přátelóm kacířstvie, a aby skrze výpověď obecnú, jestliže by potřebie bylo, v městě Constanském a v krajinách nebo v miestech okolniech ten puohon přibíti usúdili a povolili, s slušnú snažností prosil jest.22 Tehdy oni odpověděli sú k tomu, což se dotýče uloženie puohonů proti těm, kteříž se přidržie smysluov a roth potupené paměti Jana Wigleffa a Jana Husa v královstvie Českém a v markrabstvie moravském: Placet. To když dokonáno bylo,2 týž Mistr Hainricus z Piru četl jest jednu jinú ceduli, řeb. 24 na niež napsáni sú byli poručníci volení skrze svatosvatý zbor Constanský a skrze shro- mážděnie obecné, duostojný otec pan Jan patriarcha Constantinopolitánský2 a Mikuláš Dunkelsspachel,26 v Písmě svatém dospělý,27 k vyptávánie, k přijímánie, k svědkuov ve- dení v při víry proti Mistru Jeronymovi z Prahy. 1416 Feb. 20 53 SEBRÁNIE OBEČNÉ K SUZENIE PŘE JERONYMOVY Z PRAHY. Léta,28 indicí, jakož nahoře stojí, v pondělí den XXVII dubna“ bylo“ sebrání všech národuov na miestě obyčejném podle zpuosobu a formy prvniech sebrání obecných zboru Constanského,2 kdež jsú přítomni byli najduostojnější v Krystu otcové a páni Angelus Laudenský,3° Anthonius Bononienský,' Anthonius Aquilegienský,3 Gabriel Senenský,' Petrus Veronenský, Petrus Cameracenský,32 Branda Placentinský,11 Gwilhelmus sv. Marka,33 Petrus Fuxuov,13 kněžé, Amodeus Saluciarinský,1“ Lucidus z Comitů,17 Franciscus Floren- Apr. 27 b „kniieže Fr. — c in marg. — d ve Fr za tím škrtnuto „osobě“. — e jenu“ Fr. — f „kniieže Fr. 15 Ludv. de Flisco. kard. sv. Hadriana. — 16 Odo de Colonna, kard. sv. Rehoře. — 1 Lucidus de Comite, kard. sv. Mariae in Cosmedin.—is Francesco Zabarella, arcb. Florencký, kard. sv. Kosmy a Damiana. — 19 la- tinský text má pravý opak; „sine solemnitate sessionis, videl. officiorum misse, litaniarum et aliarum oracionum ad sessiones synodales pertinencium. Sed alias vim et effectum agendorum dicta synodus habere voluit, ac si sessio super his publice in solennitatibus predictis fuisset observata'. — 2° ,datus et traditus morti innocue'. — 2 reperirentur“. — n V aktech tištěných u v. d. Hardta následují ještě jiná snesení této schůze a také následující svolení k půhonu jest stylisováno poněkud jinak; překladatel měl asi rukopis již takto upravený — 2 chybi v lat. — 24 Toto sdělení vzato teprve ze schůze dne 24. února, v. d. Hardt IV, 616. — 25 Jan de Rupescissa. — 2 Mikuláš z Dinkelsbühlu profesor univ. Videňské. — 2 ,sacre theologie professor'. — 28 v. d. Hardt IV, 630 a d. — 2 in loco sessionis seu publice congregacionis synodi Const.“ — 30 Angelus de Anna de Summaripa, kardinál biskup v Preneste. — 31 Antonius Pancerinus de Portogruaro, patriarcha Aquilejský, kard. sv. Zuzany. — 2 Pierre d' Ailli, biskup Cambraiský, kard. sv. Chrysogona; překlad vynechává další: „Alamano Pisano, Antonio de Chalanto, Thoma Tricaricensi'. — 3a Vilém Fillastre, děkan Remešský, kard. sv. Marka. 36*

Strana 284
284 IČESKY PŘEKLAD AKT KONCILU]. 1416 Apr. 27 tinský,ls Ludovicus z Flišcu,15 Rivardus z Brancacii,3 Otta z Columpny16 i jiní preláti, poslové královstvie Římského, z Uherského, Franského, Anglicského, Aragonského, Portu- galského, Polského, Norvejští, Dactí, Sevectí, Neapolitánští a Ciprští i jiní lidé urození a mnohý lid křesťanský u velikém počtu. V kterémžto sebránie najduostojnější v Krystu otec a pán, pan Jan patriarcha Constantinopolitánský25 a ctihodný muž Mistr Mikuláš Dunkelsspuchel,28 doctor v Písmě svatém, v obecném sebránie poručníci volení ode všeho zboru Constanského v při víry, kteráž jest předse vzata proti Jeronymovi z Prahy, mistru« sedmera uměnie, aby přijí- mali a vytazovali svědky v té při uvedené a kteříž uvedeni budú, a když se na nich vytáží, aby to concilium Constanskému oznámili a vypravili.35 Kteřížto páni Jan patri- archa a Mikuláš Dungelsspuchel, přijavše svědky a na nich se všeho vyptavše, chtějíc podle rozkázánie concilium a podle zněnie poručenstvie svého seznánie jich oznámiti, vstúpili sú na tu stolici, na kteréž se dějie oznamovánie a výpovědi concilium, a vypra- vovali jsú,3 kolika svědky který z artykuluov proti Jeronymovi vydaných byl by pro- veden a kterakým zpuosobem.3 Kterýchžto všech artyculuov zněnie jsú dole popsána. A23 každý23 artycul23 s23 odporem33 položen33 jest.2 Kteřížto artyculové: byli sú tu čteni skrze ctihodného muže Jana z Rochy, mistra v Písmě svatém z bratří Menších. I bylo jest skrze concilium rozjímáno a zavříno,3 aby tak dva pány, Jan patriarcha a Mikuláš Dunkensspuchel, týž artycule ukázali jemu, Jeronymovi. * 53 ARTYCULOVÉ“ PROTI JERONYMOVI Z PRAHY I S ODPOVĚDMI. Před vámi, najduostojnějšími otci a pány, skrze svaté obecné concilium Constanské v při viery poručníky volenými, procurátor“1 téhož svatého concilium až do konce té pře,“ aby Milostem Vašim o kacieřstvie a jiných hříšiech některakého Jeronyma z Prahy, v kacieřstvie velmi podezřelého a skrze tento svatý zbor Constanský pohnaného, vědomo býti mohlo, oznamuje, překládá i ukazuje položenie a artycule dole psané. S nimiž jakožto žalobník a procurator téhož concilium, žádného zbytečného pruovodu nemaje, k slyšenie připuštěn býti žádá. Najprvé praví, jistí, klade a provésti miení, že v královstvie Angličském byl jest některaký arcikacíř jménem Jan Wygleff, kterýž již z světa zdvižen, kterýž kacířstvie svá kázati směl jest a učil zjevně a vuobec. K tomu“ odpoviedám, že já jeho pruovoduom nepřekážím. Item že týž Jan Wygleff potupené paměti některaká kacířstvie rozsieval jest a na to některé knichy a tractáty, to jest Dyalog a Tryalog i jiné složil jest a po zemi An- glitské i jiných roznesl a rozhlásil zjevně a vuobec. * 54 g ,mistra‘ Fr. — h ,tu‘ Fr. — i opraveno z ,jistí, prawí Fr. 21 Rainald de Brancaciis, kard. sv. Vita a Modesta. — 35 v lat. ještě ,prout in quadam commissionis sive supplicacionis schedula, cuius tenor superius in die Lune XXIII mensis Februarii proxime preterita est descriptus, plenius continetur“. — 16 ,per os prefati domini Johannis pat iarche“ dodává lat. — 3 zkráceno z: „per quot et quos testes articuli dati contra ipsum M. Hieronymum probarentur et qui articuli probarentur per fa- mam publicam, de notorietate, de scitu, credulitate sive alias, prout id in summario desuper facto per dictos commissarios et huic registro inferius colligato plenius dicitur contineri'; srvn. i pozn. 38. — 3s ,Qui et articuli, super quibus testes deposuerunt; v lat. textu toto místo položeno něco výše, bezprostředně za textem uvedeným v pozn. 37, a následkem toho vynechána v českém podobná úvodní slova před větou následující. — 2 avisatum et conclusum'. — 40 v. d. Hardt IV, 634 n. — 11 ,promotort. — 12 in finem et effectum'. —43 ,Quos suo et pro- motorio et instigatorio nomine eiusdem concilii citra superfluam probationem admitti petit. — “ Latinský text uvádí tyto dvě odpovědi Jeronymovy označením: „Responsio Hieronymi“.

Strana 285
IČESKY PŘEKLAD AKT KONCILU]. 285 1416 Apr. 27 55 55% Artycul tento mne se nedotýče. Však neodpierám, že sem viděl i četl některé knichy jeho. Item že v knichách jmenovaných mezi jinými bludy v nich polo ženými byli jsú tito dole psaní. Najprvé, že podstata chleba hmotného a též podstata vína zuostává v svá- tosti oltářnie. Item že případnosti chleba nezuostávají bez podstaty v též svátosti. Item že Krystus nenie v též svátosti též jako na pravici otce a bytně v vlastnie přítomnosti tělesné. Pravím, že dva kusy první v kniehách jeho četl sem, o třetím nepamatují. Item že jmenované kniehy skrze mnohé mistry v Písmě svatém i skrze faráře osad5 pilně spatřeny a rozvažovány sú byly a potom v rozličných učeních, a zvláště v Oxonii a v Praze jakožto mnohé bludy a kacířstva v sobě zavierajície potupeny jsú zjevně a vuobec. Pravím, že sem slyšel. Item že potom v nynějšíech časuov povstali sú někteří synové nepravosti, to jest Jan Hus a Jeronym z Prahy již pravení, a vědúce jmenovanýchk knich potupenie a po- horšenie, kteréž z jich učenie přijíti by mohlo, v městě Pražském a po všem královstvie Českém i v jiných královstviech taškové knichy, bludy a kacieřstva v nich popsaná učili jsú zjevně a vuobec. Za sel takto“ odpoviedám, že to pravda nenie, bych učil bludy a kacířstva z jeho knieh. Ale však toto vyznávám, že když sem byl mládenec, maje chtivost k učenie, přišel sem do Angll, a slyše pověst o Wygleffovi, že jest byl muž dospělý“ a vysokého vtipu, když sem mohl knich jeho dosieci, Dyalogu a Tryalogu, přepsal sem jě a s sebú sem do Prahy přinesl.18 Item že časem některým“ pan Jan papež XXIII, a nynie Balthasar z Czasy50 na- 1413 zvaný, obecné concilium pro napravenie církve svaté božie a pro vykořeněnie bluduov v svatém městě Římskem léta páně MCCCCXIII° zjevně a vuobec držal jest. Nic mi o tom známo nenie, jestli to koncilium v Římě držáno, nébrž já sem se domnieval, že by v Pisánském m stě bylo držáno. Item že všecky knichy i tractátové Jana Wygleffa, v kterémkoli uměnie od něho složené,31 byly jsú řádně v témž concilium potupeny a k spálenie odsůzeny a skutečně spáleny. A také jest bylo zapovědieno, aby nižádný, ktož jest jménem Krystovým zna- menán, nesměl nižádných knich jeho ani kterých řečí z jeho knich vybraných52 čísti, vy- kládati, učiti nebo držeti, nebo jimi dovoditi zjevně nebo tajně,53 a pod pokutami církve svaté i to také přidáno jest, bylo-li by toho potřeba, že proti těm, ktož by se tak zacho- vati nechtěli, jakožto proti těm, kteříž kacieřstvie přejí, bylo by kráčieno. A jestliže by kto takové zápovědi a uloženie i rozkázánie rušitel a potupník nalezen byl, týž zbor svatý usúdil, aby ihned k němu jakožto ku podezřenému v vieře přistúpeno bylo. A to jest vše známé. Item že všecky věci, kteréž jsú v jmenovaném concilium puosobeny byly, a zvláště řečených knich, bluduov a kacířstvie potupenie i knich téhož Wygleffa spálenie byly jsú napřed psanému Jeronymovi dokonale známy a vědomy,“ kterýž přes to knichy ty jeho 55 k „jmenowaný“ Fr. — 1 ,zase‘ Fr. 4 „locorum ordinarios'. — 46 ,tantumf. — 47 ,subtilist. — 48 Stalo se asi r. 1400. — " ,dudumf. — 30 Baltasar Cossa. — 51 ,eius nomine intitulati dodává lat. — 52 ,auderet aliquem vel aliquos seu aliqua ex datis [I] libellis, tractatibus et opusculis, sub dicti Johannis Wycleff nomine inscriptis aut intitulatis'. — 53 ,etiam auctoritate apostolica dodává lat. — 5 překladatel vynechal: ,et ipsum Hieronymum post duos menses a tem- pore publicacionis et combustionis huiusmodi affecerunt et ligarunt et scire tenebatur palam et publice. — Item quod post huiusmodi librorum et heresium condemnacionem per dictum Romanum concilium, librorum ipsius Wicleff combustionem et eorundem in eodem concilio actitatorum plenam et indubitatam noticiam antedictus Hieronymus de Praga habenst.

Strana 286
286 [ČESKÝ PŘEKLAD AKT KONCILU]. 1416 Apr. 27 1409 1410 a kacířstvie v nich popsanám zjevně jest kázal a o ně se hádal v rozličných stranách světa, a zvláště v Uherském, Českém a Polském královstviech. A proto byl jest z krá- lovstvie Uherského vyhnán. A tak se jest stalo a jest pravé, zjevné a vědomé.55 K tomu odpoviedám, že nepamatuji, bych koho kdy bludu vědomě učil. Aniž z králov- stvie Uherského vyhnán sem byl, ale pro listy arcibiskupa Pražského, dobré paměti, proti mně křivě psané, když sem b 156 arcibiskupu Ostřihomskému dán, on jest se mnú za XV dni laskavě nakládal, a potom jest král ke mně jednoho z pánuov poslal a mne úplně beze všeho závazku vysvobodil. Item že léta páně M'CCCCIX° měsiece ledna některaký Mistr Mathúš z Glíva ře- čený Otec5 některaké hádánie vuobec quodlibet řečené v zboru učenie Pražského cedulí23 svú23 na23 vratech23 přilepenů2s oznámil jest, k kterémuž se jest veliké mnozstvie mistruov, doctoruov a studentuov i poctivých mužuov v rozličných uměních dospělých zjevně dostavilo." Item že tu při tom hádánie jmenovaný Jeronym jsa přítomen, vyhlásil jest bez studu, že Jan Wygleff byl jest muž křesťanský a že jest přepravé kniehy složil a všecky věci, kteréž v nich napsány sú, že sú byly a jsú velmi pravé. K tomu odpoviedám, že sem řekl, že Jan Wygleff mnohé dobré věci položil jest a sepsal v knie hách svých, ale neřekl, by všecky v jeho kniehách byly přepravé, neb sem ne všech viděl. 56 Ale toto pravím, které dobré věci napsal jest, z těch chvála jemu, ne mně.58 Item, že některú chvíli“ léta páně“ MCCCC týž Jeronym k bráněnie učenie a bluduov v kniehách již psaných položených mnohé muže a zvláště některé měšťany Pražské, opatrnosti veliké, bohaté a mocné, uvedl jest a je i některé jiné v uměniech ve- likých muže osviecené, a zvláště osviecených kniežat Burgundského“ a Brabanského“ posly, kteříž jsú tehdáž v městě Pražském byli, aby s ním při bránění bluduov a knich často psaných stáli, zval“ jest, a pokud na něm bylo, ty bludy zjevně a vuobec schváliti snažně jest usiloval. Prvnie straně artycule toho odpierám, k druhé straně pravím, že sem já ty posly zval k tomu quodlibetu ne k chválenie bluduov, ale abych jim v tom poctivost učinil jakožto posluom svého krále° pána. Item že by Jeronym, když byl z Uher vyhnán, přišel do Rakús do města Vídně Patavienského biskupstvie. A to jest pravé, zjevné a vědomé. K tomu se znám, že sem přišel do Vídně.“2 Ale abych z Uher vyhnán byl, tomu sem prve odepřel, ještě též odpierám.83 Item že létha páně MCCCCX° měsiece září“ týž Jeronym, vyšed z Uher, přišel do Vídně, kdež pro nárok kacířství, kterým nakažen byl, skrze úřednieka dvoru ciesař- ského“5 před vyhledavače kacířských bluduov do světnice súdné consistoře Patavínské byl jest přihnán,“ a tu před mnohými Písma svatého a decretuov doctory a jinými mistry 57 56 m ,popsáno“ Fr. — n ,znal“ Fr. — o opraveno ve Fr z ,krále svéhoť. 55 ,Et sic fuit et est verum, publicum et notorium'. — 56 „per regem dodává lat. — 5 latinský text čten Mathias de Glym dictus Pater“; je to Matěj z Knina řečený Pater, jehož kvodlibet konán v lednu 1409. — 58 ,Que vero male scripsit, vituperium de his illi, non mihi“ dodává text latinský. — 50 má býti ,MCCCIX“. — 6o Jan. — 61 Antonin; v. o tom Novotný, Hus I, str. 304 — &2 R. 1410; v. tamtéž I, str. 437. — 63 misto toho v lat.: „dixit ut supra ad IX articulum“. — Decembri lat. (mylně) — 6 tak chybně přeloženo ,per officialem curie“; byl to Ondřej z Grillenberka, oficiál biskupství Pasovského — 6 chybný překlad latinského: et heretice pravi- tatis inquisitorem ad instanciam et per scribam causarum consistorii eiusdem Pataviensis fuit arrestatus“; překladatel četl „stubam“ místo ,scribam“ a podle toho upravil překlad.

Strana 287
[ČESKY PŘEKLAD AKT KONCILU]. 287 1416 Apr. 27 (1410) učenie Videnského" na svatém čtenie přísahal jest i pod pokutú klatby, kterúž? jest od officiála vyrčenú« dobrovolně na se přijal, slíbil z města Vídenského nikoli neodcházeti ani kterak se ukrývati,«8 dokavadž by odpoviedaje k artyculuom, kterýmiž vinen bude, a svěd- kuom, kteříž proti němu svědčiti budú v té při kacířské proti němu začaté, celého konce neměl. A to jest pravé, zjevné a známé. K tomu odpoviedám, že sem násilně hnáno byl, aniž jest to činěno bylo se mnú podle 57 práva, než násilím, aniž jest kterého ke mně práva měl, neb sem byl z jiného biskupstvie. Item že v též při poněkud skrze téhož úředníka súd jest začat i svědkové podle práva přijati a jemu, Jeronymovi, k stánie rok pod ztracením pře jmenován a uložen jest, ale on léta téhož tajně, zlodějsky a s potupú z města Vídenského ušel jest a utekl, roku sobě položeného nikoli nedočekav, přísahu také a závazky v niveč sobě položiv. Pravím23 k23 tomu, 23 že ne zlodějsky ani potupně odšel sem, ale že sem násilé opět če- kati nechtěl, jakož sem toho dlužen nebyl ani povinen čekati. Item že když jest rok ten jemu položený přišel a týž Jeronym nikoli nestál, ale pryč ušel soběvolně, tehdy jmenovaný pan officiál podle příležitosti roku přišlého 7 jakožto súdce uložil jest, vyhlásil a oznámil, že on, Jeronym, jest soběvolně zpurný a že jest své- volně ušel a že jest v křivú přísahu a v klatby odsudek pro podezřenie kacieřstvie potupně upadl a že jest v kacieřstvie znamenitě podezřený, jakož se v sepsánie pře na túž výpověď 58 učiněném plněji a smělejí se zavierá. K tomu pravím, že po mém odjiti mohli jsú psáti, co jsú chtěli. Item že ta přei s výpovědí proti Jeronymovi vyhlášenái byly súť slavně vuobec vyneseny a na dveřích kosteluov Pražských a Krakovských i sv. Štěpána72 Viedenského i na mnohých jiných miestech slavných a znamenitých rozličných královstvie a zemí zjevně a vuobec jsú přibity a rozhlášeny. A to se jest v pravdě tak stalo.73 Viem, že jsú byly rozhlášeny v Praze; jinde já neviem, jsú-li rozhlášeny čili nic. Item že týž Jeronym v již psaných odsudcích již přes pět let aneb blízko toho s potupú a zpurností zsmrděl se jest a myslí zatvrzenú, klíče církve svaté potupuje, v tom trvati jest nepřestal, jakož v tom trvá a smrdí až do dnešnieho dne. Odpierám,“ by ten artycul byl pravý v tom, že bych potupil kliče církve svaté, a jestliže sem kdy měl klatbu na sobě, prosím,7 aby se mne sňata byla. Item že duostojný otec, pan Zbyněk, arcibiskup Pražský, k stvrzenie práva skrze 558. listy kladebnie pana officiála Videnského téhož Jeronyma před se jest zavolal? a pozval a podle zásluhy jeho soběvolné zpurnosti, kacieřstvie a hřiechuov zjevných, zachovav při tom ty věci, kteréž zachovány býti mají, klatby výpovědí též jest jej svázal a tak klatého rozkázal jest vuobec vyhlásiti, jakož jest i prve takový vyhlášen byl. V kterýchžto věcech po mnohá již léta smrděl jest a smrdí neopravitedlný a zatvrzený,“ nemaje péče do luona svaté matky cierkve Římské navrátiti se. Nebo kdež jest koli týž Jeronym byl a znali jeho, všudy jest za takového jmien, držán i jmenován, i nynie za takového drží se a počítá. Tomu věřím,“ že arcibiskup77 vedl jest před se při Vídenskú, však jest mne nikdy před p ,kteráž Fr. — q ,vyrčenému Fr. — r ve Fr pod řádkem připsáno a. — s ,kralowských Fr. — t,číli“ Fr. — u „zawržený“ Fr. 67 vynecháno: et in eorum presencia'. — 6s ,neque se quovis modo ab eodem oppido absentare'. — 22 ,arrestatus'. — 70 ,iuxta exigenciam termini'. — 71 ,quod post premissa dicti processus contra dictum Hiero- nymum decreti'. — Pragensis et Cracouiensis, nec non Omnium sanctorum alias sancti Stephani'. — 73 ,Et sic fuit et est verum“. — “ v lat. textu užito třeti osoby. — 75 petiit. — 78 ,coram eo vocatum et citatum“. — 1 ,Pragensis“ dodává lat.

Strana 288
288 JČESKÝ PŘEKLAD AKT KONCILU]. 1412 se nepovolal. Také odpierám, bych neopravitedlný byl. A kdež se praví,38 že bych za některý čas byl výpovědi klatby svázaný, opět i opět prosím75 pokorně, aby se mne sňata byla. Item že týž Jeronym, nemaje dosti na těch pravených věcech, ale zlé k zlým přikládaje, věda se býti takovými výpovědmi svázaného, na po tupu svaté matky cierkve Římské a ku pohoršenie všeho kněžstva královstvie Českého v kostele sv. Michala Vět- šieho města Pražského léta páně MCCCCX° měsíce dubna z rukú jednoho kněze svátost těla a krve Krystovy přijímal jest. A to jest pravé a vědomé. Ku prvnie stránce odpierá artycul, by byl pravý. Ale k druhé straně, té že by z ruků jednoho kněze přijímal jest, artycul v tom pravý. A to přidává, že tehdáž ten kněz rozhřešil jest jej dotud, dokudž by rozhřešenie budúcně neobdržal. Item? že týž Jeronym nikdy žádného rozhřešenie od klatby pokorně jest neprosil ani obdržal. K tomu odpověděl, že až do dnešnicho dne nevěděl jest, by byl v klatbě. Ale buďto že jest právě klat byl, buďto neprávě, nepotupuje toho, ale prosí za rozhřešenie. Item že týž Jeronym, jsa pomluvač a hánce jiných a zvláště církve božie a jejích prelátuov, mnohé hanlivé knížky psal jest proti papeži a proti osvieceným kniežatuom Arnoštovi Rakúskému“ a Arnoštovi Bavorskému kniežatuom a přibil je na pra néři a při- bíti rozkázal, a zvláště proti panu Zbyňkovi arcibiskupu Pražskému se podepsav, kniežky hanlivé na mnohých miestech přibil jest a v Bethlemě kaple hlavu z okna vystrčiv v ten čas, když Jan Hus kázal, pana Zbyňka dobré paměti haněl jest těžce přede vším a veli- kým množstvím lidu a proti němu lid zbúřil. A to jest pravé a známé. Odpierá, by ten artykul byl pravý, což se dotýče těch pánuov světských. Ale což se arcibiskupa dotýče, zná se, že jest učinil žalobu o něm.80 Item že léta páněsi M'CCCCX° měsíce září, na den sv. Václava týž Jeronym v clášteře mnichuov Carmelitských kosti svatých tu položené, kterýchž jeden z bratří hlédal a pomoci k stavenie kláštera žebral, potupně na zemi jakýms laykuom rozmetati kázal, a bratří, kteříž tu byli, haněl a bil. A to jest v pravdě tak. Odpierá, by ten artycul byl pravý, nébrž že jest smyšlená lež. Item že týž Jeronym jakožto svatokrádce, kosteluov a kněží božích výbojník, léta, měsíce jmenovaných rukú násilnú již řečený klášter vybil jest a s mnohými oděnci do něho vpadls2 a některé mnichy v něm zranil a jednoho kazatele, kterýž zvláště proti bluduom Wygleffovým kázal, jal jest a za mnohé dni v vězenie svém držal v obláštniem žaláři a mnohé jemu protivenstvie a nemalé činil. Vyznávám, že když sem náhodú do cláštera všel, nalezl sem mnichy, ani se vadie s dvěma měšťany, jichžto služebníka do žaláře jsú byli vsadili. A když sem pokojně mluvil s nimi, při- řítilo se na mne mnozstvie oděncuov s meči. Já, ač sem v rukú nic tehdáž neměl, však jednomu laiku meč vydřev, jím sem se, jakž sem mohl, bránil. A potom dva mnichy dal sem rychtáři a jednoho sem sobě zachoval. Item že týž Jeronym Beneše z Mladé Boleslavě, kazatele řádu bratří Menších, na ulici před mnohými zjevně bez viny jest poličkoval a k tomu nuož vyňav, chtěl jej jím zabodnúti a byl by jej konečně zabil anebo smrtedlně ranil, by skrze některakého Mistra Zdislavas nebylo jemu zbráněno a překaženo. 5. 1416 Apr. 27 1410 * 59 v ,MCCC Fr. — w ,Rabuskému' Fr. 78 , et in casu, quo apparet'.—19 ,Item quod veritas fuit et est absque eo'.— 80 ,quod fecit querelam de eo, quia ipso non vocato contra ipsum Hieronymum ad Hungariam etc' — 81 lat. text správněji MCCCXII. — 81, invasit cum multis armatis et fregit'. —83 M Zdislaum de Zwyerezicz“; miněn M. Zdislav ze Zviřetic a z Wartenberka.

Strana 289
JČESKÝ PŘEKLAD AKT KONCILU]. 289 co 61 61' K tomu odpověděl, že když jest ten mnich hrdě odpovídal jistým pánuom, on, Jeronym, 1416 že jemu proto přimlůval a on, Beneš, že se na něj hanlivými slovy obořil, on, Jeronym, že jest (1412) jeho znič přes ústa udeřil. Item že týž Jeronym z bratří jednoho řádu kazateluov kláštera sv. Climenta v Praze k poběhlosti zákona přivedl jest a s ním i s mnohými oděnci k převoru přišed, ten oděv mnišský odvrci kázal a tu jej hned va světské rúcho oblekl, kteréhož potom v poběhlosti choval, až se také proto i utopil. A to jest v pravdě tak. Což se dotýče oděncuov, odpírá artyculi. O mládenci vyznává, že se jemu nad ním sli- tovalo, že převor neopatroval jich v potřebách a že jest mládenec dobrovolně mošnusa k nohám převora vrhl a odšel, a že se potom příhodú, kúpě se, utopil. Item že týž Jeronym Petra z Walencí, klatbu majícího na sobě od pana Zbynka (1409) dobré paměti a od něho obtieženého i znovu obtieženého pro odvolánie pokryté85 o ne- složenie knieh Jana Wygleffa, za několiko let, to jest šest neb sedm, u sebe choval jest pro se a pro sluhu svého,88 pokut cierkve svaté sobě neváže. Tomu odpierá, by sobě nevážil pokut církve svaté, ale to vyznává, že, což mohl dobrého, tomu Petrovi jest činil, ne proto, že jesť klatbu na sobě měl, ač jest o té klatbě na něm věděl. Item týž Jeronym v královstvie Polském rozbroj veliký učinil jest, a když, nařčen jsa kacířstvím, jat býti měl, tehdy ušel pryč kradí. Tomu artyculi odpierá, že pravý nenie. Item že létha páně MCCCCXIII° dubna měsiece týž Jeronym, svuodce a pře- 1413 vrácený kazatel, ty, kteříž věrnie učiněni byli a k vieře křesťanské se obrátili, k bludu nevěry zase přivésti usiloval jest, a zvláště v Litvě a v Rusiech, chodě do kosteluov jich, předkládals jest nevěru vieře křesťanské. Od kterýchž jest veliké dary skrze to vzal a pryč odnesl. A o tom jest byl obecný hlas a pověst v Čechách a v Polště. K tomu odpoviedá, že ti lidé byli sú křtěni podle obyčeje Řekuov, a že on, Jeronym, otázán jsa od kniežete Vitoltha a od biskupa toho města, mají-li znovu křtění býti, řekl jest, že nemají, ale toliko u víře Římské naučení přijali.8 Item že týž Jeronym jest podezřený o artyculech Wygleffových XLV, jichžto (1403) odsúzenie, kteréž se v Praze stalo, vždycky se jest protivil, aa zvláštěa o zuostánie chleba a vína v svátosti oltářnie po posvěcenie. A z toho jest byl u dobrých a vážných lidí těžce pomlúván.89 K tomu odpověděl, že když se to odsúzení artyculuov stalo, že sem tehdáž byl v Jeru- zalemě. Aniž mi se zdá, by ti artyculové byli Wygleffovi, neb nejedni z nich sú bláznovi. Item že týž Jeronym, jsa lajk, v rúše a kroji lajkovském9 chodě, mnohokrát v rozličných královstviech, to jest v Polště, v Krakově, v Litvě, v Moravě i v jiných královstvích, tak vuobec, jako v kautiech a v domiech, na hradiech, na ulicech kázal jest, Jana Wigleffa a jeho učenie schvaluje. A mnohé jest svými lahodnými řečmi a bludy na- kazil a porušil a penieze na nich vytáhl. A to je tak v pravdě činil. Odpierám, byl ten artycul byl pravý. Item že týž Jeronym byla jest a jest přítel Jana Husa svrchovaný, jej v učenie a v kacieřstvie jeho schvaluje, před pány i vladykami tak v Čechách, jako i v Moravě při jeho velebil jest a jej, po kudž mohl, spravedliva činil a skrze to mnohé uvedl jest k náshledovánie jeho. * 62 x ,Prusiech‘ Fr; opraveno podle lat. — y ,byl' Fr. s ,cappam’. — ss ,frivolam'. — se ,iovit pro suo et pro suo servitore habuit'. — 87 ,pretulit. — 88 , instruendi'. — 8° ,diffamatus'. — s° ,in habitu et tonsura laycali'. — 21 ,Sic fuit et est verum'. 37

Strana 290
290 JČESKÝ PŘEKLAD AKT KONCILU]. (1409) K tomu diem,92 že sem miloval Jana Husa jako dobrého člověka, kterýž jest pilně úřad svuoj vedl, netúlaje se s ženami, a že sem nikdy od něho nic kaciřského neslyšal. A mnohé sú jemu věci byly připisovány, jimiž jest nic vinen nebyl. Item že týž Jeronym v některých krajinách3 i v Římě skrze výpověď obecnú napomenut jest byl rozkázániem otce svatého,“ aby se takového kacířstvie a přiezni Jana Husa odpřisáhl a bluduov svých přestal, nikoli jest toho učiniti nechtěl, a jsa pohnán osobně na dvuor Římský v při víry, aby se očistil, přes rok i viece nad to jest netbal, ale vždy v svém zatvrzenie stál. Tomu22 odpierám, by ke mně který puohon došel. Item že týž Jeronym klatých kněží“ přidržel se jest a do jich kosteluov obecně chodil, jako k svatému Michalu a do kaply Bethlemu Většieho města Pražského, a k témuž jest mnohé světské přivedl. Odpierám“ tomu, že ten artycul nenie pravý. Item že týž Jeronym nejednú nalezen jest na uliciech se stem a někdy se dvěma 62. sty oděncuov, búřky čině proti kněžstvu i lidu, kteříž Wygleffistuom odporni byli. A to jest tak v pravdě. K tomu pravím,92 že sem s sedmdesáti býval, když sem s králem jel, ale ne s svými. A tomu artyculi naprosto odpierám, by pravý byl. Item že týž Jeronym, když najjasnější král Český rozkázal pomstu učiniti nad některými náshledovníky Husovými a Wigleffovými, přišel jest jako žebrák k králi, bosý a s dlúhú bradú na vosle smutně“ jeda a pokrytě se učedlníkem Krystovým býti počítaje. Kdež jest kázánie učině k straně Wygleffových náshledovniekuov, a mnohé k tomu přitrhl skrze své pokrytstvie, a ty kacíře a búřlivé, již králem odsúzené, od pomsty vysvobodil jest. Nevie, co mluvie, ale vie, že jest smyšlená lež. Item, že týž Jeronym ku potvrzenie pověsti a svatosti počtené? Wygleffovy ja- kožto falešník listuov učenie Oxonienského ku přízni náshledovnikuov Wygleffových vstúpiv na stolici, jakýsi list sfalšovaný četl jest a vyhlašoval, zapečetěný pečetí učenie Oxonienského, jakož on pravil, ale křivě, kterýžto list byl jest dosažen falešně a kradmo .63 a skrze Wygleffovy náshledovníky učiněn. Toho nevím,92 byl-li jest a napsán falešný, čili nebyl, ale mně, když sem na té stolici byl, podán jest od jednoho pacholika, abych jej oznámil, a tak sem učinil. Item že týž Jeronym navštěvovals jest světská kniežata, búře jě proti duchov- ním, a navedl jest mnohé pány a vladyky, aby kněžstvo zlúpili. A těch lúpežníkuov, to jest Voksa, Racka Kobyly,9 často se jest přidržel. Tomu artyculi odpierám,92 by pravý byl, že sem se těch nepřidržal, než že sem s nimi mluvíval jakožto s krále, pána svého, čelediny neb čeledními. Item týž Jeronym uvedl jest světské, aby netbali na pokuty100 cierkve svaté a aby lehčili a nic nevážili kostí svatých i odpustkuov papežských. Tomu artyculi odpierám,a2 by byl pravý. Item že týž Jeronym jest člověk zlé pověsti a zlé povahy, búřlivý, kacířstvie náshledovník a učitel, a za takového jest držán, jmien i hlásán zjevně a vuobeci. 1416 63 92 v lat. ve třeti osobě. — 82 ,in partibus“. — „per processus apostolicost. — 95,profanist. — 96 discin- ctust. — 97 simulatam'. — 98 ,incitavit seculares principes contra clerum'. — 9 Vok (Voksa) z Waldštejna a Racek Kobyla ze Dvorce, důvěrníci krále Václava; miněno jest zabírání kněžských důchodů za sporu se Zbyňkem 141I, které oni řidili. — 100 „tonsuras asi omylem místo ,censuras. — 1 Odpověď Jeronyma; Dixit, quod non sunt condiciones charitatis. Ille, qui contra me scripsit, videat ipse, ex qua condicione charitatis hoc scripsit položena omylem až za dalši článek, před výčet bludů.

Strana 291
JČESKY PŘEKLAD AKT KONCILU]. 291 64 K tomu řiekám, že to nejsú povahy lásky, psal jest to.1 Item že týž Jeronym častokrát v rozličných miestech, a zvláště v Paříži, v Colíně, v Haydelburgu tyto dole psané smysly učil jest, četl, držal a neústupně bránil a je pravé a křesťanské býti jistil:2 Item v bohu nebo v božskémz bytu netoliko jest trojice osob, ale i čtvernice věcí i paternice etc. Item ty věci v bozství tak jsú rozdielné, že jedna nenie druhá, avšak každá z nich jest buoh. Item z těch věcí jedna druhé jest dokonalejšie. Item u věcech stvořených, jako v duši člověčie, jest položiti trojici věcí v jednom bytu, to jest pamět, rozuom a vuoli v bytu duše člověčie. Item duše člověka jest dokonalý obraz Trojice svaté kromě tohoto toliko, že duše člověka jest s koncem dokonalá.“ Item pamět angela nebo vuole, nebo rozuom jest byt angela, a však nenie osoba. Item z moci božie obláštnie buoh otec nemohl jest poroditi“ syna. Item všecky věci budúcie z mušenie uloženého“ přicházejí. Item podstata chleba mocí posvěcenie neproměňuje se v tělo Krystovo. Item pravil jest, že Jan Wigleff nenie kacíř, ale svatý člověk. Item týž Jeronym v Paříži při jedné determinací vyhlásil jest vuobec, že z niče- héhož buoh nemuož v niveč obrátiti.“ Pro kterúž věc byl by skrze mistry a kancléře Pařížského přinucen k odvolánie toho, by byl tajně z města neušel. Item že řečení smyslové anebo conclusí, nebo aspoň některé z nich, byly jsú a jsú bludné. K tomu odpovídám,32 že smyslové ti a concluzí, ačkoli v pravém smyslu vzaté jsú pravé, avšak nejsú v těch slovích mých, některé však smysl řečí mých držie. Item že o všech věcech napřed psaných i o každé zvlášť byl jest a jest zjevný hlas a pověst. 1416 PŘIDÁNIE KU PRVNIEM ARTYCULUOM SKRZE PROCURÁTORA JMENOVANÉHO. *64 Aby konečně rozváženo býti mohlo a zřiezeno i také ukázáno o zpuosobu pře vedenie a již začaté k dokonánie proti Jeronymovi z Prahy,“ obžalovanému a mnoho- tvářně nařčenému v mnohých kacířstviech, skrze vás, duostojné otce, pány súdce a po- ručníky k takové při volené, aby ujmú dokonalé zprávy nepřišlo pohoršenie, jehož by strach byl, když by k jeho, Jeronyma,23 přieliš snadnému a kvapnému súzenie kráčieno bylo, protože v krajinách Českých i v jiných rozličných světa stranách téměř všeho křesťanstva za člověka zlé pověsti, v kacieřstvie velmi podezřeného a búřlivého jmien jest a držán i po ítán, a že se za jistotu drží všecky věci, kteréž se proti němu povedú, i mnohé jiné bludné, v nichž nalezen jest, a aby z toho vzteklost těch, kteříž jsú se zuořivě proti učenie křesťanskému postavili, nebyla utvrzena a rozmnožena a vuole věrných a křesťanských lidí zemdlena,1 nebo jestli žeby tento ušel bez pilného opatřenie, nikdy nevěra Aryánská tak velmi neuškodila jest cierkvi obecné a náboženstvie křesťan- z opraveno z ,božstwie‘ Fr; ,divina essencia' lat. — a chybi ve Fr. — b ,wiery‘ Fr. 2 zatím teprve položena ve Fr odpovéď na článek předchozi; v pozn. 1. — 3 dempto, quod anima hominis est creata et finite perfecta'. —“ ,generare'. — de necessitate condicionata.“ — “ ,quod deus nihil poterat annihilare'. —' ,tamen non sunt in forma mee'. — 8 ,assertum magistrum in artibus dodává lat. — ° ,notatus'. — 10 v lat. ,deliberaretur“ chybně místo „debilitaretur“. 37%

Strana 292
292 IČESKY PŘEKLAD AKT KONCILU]. 1416 skému, jako by uškodila secta Wygleffova: protož nad to, což jest Vašim milostem vydáno, předloženo a ukázáno v té při, puovod a procurátor k tomu z úřadu Vašich23 Milostí23 volený, týmž jménem,11 přičíněje k artyculuom k prvním, v miestě lepším a příslušnějším, v kterémž muože býti, přidávál2 artycu'le dolepsané, k kterýmž, prosí, aby řečený Jeronym z Prahy, učině svú přísahu, k každému oblášť slušně odpoviedal. Pakliby kterému odepřel, žádá k pruovodu připuštěn býti na dvoře i kromě dvoru, však k bře- menu zbytečného pruovodu nikoli se nezavazuje, ale toliko pokudž moci bude a dosti bude natom. Item najprve praví a to provésti míní, že některaký Jan Wigleff potupené paměti, ukazuje se, dokudž živ byl, býti knězem a sedmera uměnie i Písma svatého mistrem, v zemi Anglické, odkudž jest rodem byl, složil jest a sepsal rozličné knichy, to jest Dyalog a Trialog, vo Ydeách, vo panstvie časném, vo universáliích, vo reáliích i mnohé jiné tractátce, v kteréž jest vepsal rozličné bludy a učenie kacieřská a bludná u vieře i v mraviech, a ty jest kázal, učil, hlásal vuobec a zjevně. Item že z toho učenie a knich Jana Wygleffa skrze doctory a mistry učenie Oxonienského k tomu volené byli jsú vybráni rozliční artyculové, bludy a kacieřstvie v sobě držície, kteréžto též učenie Oxonienské a doctoři i mistři jeho s pruovodem písem13 a tak, jakž jim příslušelo, spolu i s kniehami, z nichž vybráni byli, hodně jsú potupili a aby ani čteni ani učeni byli, uložili jsú a zapověděli. A to jest pravé, zjevné a známé. Item že po času některém14 arcibiskup Canturienský, stolice apoštolské legát, svolav krajiny své sněm obecný, učiniv pilné vyptávánie a vyhledávánie o kniehách a učenie téhož Jana Wygleffa, kteréž když jest nalezl bludné u vieře i v mraviech a pohoršující a se povyšujície proti učenie křesťanské cierkve, je s potvrzeniem toho sněmu kraje svého i s kniehami, v nichž popsáno bylo, potupil jest a jě učiti i kázati zapověděl zjevně. A to jest pravé, známé a vědomé. Item že po smrtil5 téhož Jana Wygleffa potupené paměti Jan Hus již jmenované kniehy a kacířstvie v nich napsaná i jiná učenie převrácená v krajinách,16 a najvíce v městěl7 Pražském četl jest, učil a kázal tak k učeným,18 jako i k obecnému lidu. A že v týchž krajinách pro taková převrácená kázánie a učenie (6d běda) v lidu těch krajin, a zvláště v městě Pražském převrácená sekta Wyglifistuov povstala jest a moc bráti počala, jakož ti dnes jsú a trvají.1° Kteříž kacieřstvie a bludy Jana Wygleffa a Jana Husa potupených k duší svých nebezpečenstvie učie, kážie, držie, posilujie a hájie a2s Wy- gleffistové obecně slovů.2° A to jest v pravdě tak. Item že pro věci již pravené nejedni duchovní, páni, vladyky i obecní obojieho pohlavie i jiní rozličných stavuov, taková kacieřstvie a bludy držíce a učíce, Wyglefistové slovúce, jiné mnohé Krystovy věrné obojího pohlavie v víře křesťanské zklamali jsú a svedli a vždy svodie, kněžstvo lúpí, tepú, vyhánějí, prebendy jim odjímají a jiným, Wigleffi- stuom, dávají a dávati radie, klíče a svátosti církve svaté zjevně potupují, prelátuov a farářuov svých neposlúchají, kněžstvo Římské církve poslušné ku poškvrnám2 svým23 65° * 66 * 65 c opraveno z ,přísahu sw“ Fr. — d první závorka chybí ve Fr. — e „wyhnějí Fr. 11 ,instigatorio et promotorio nomine officii vestri predicti'. —12 ,addendo articulis pro parte sua iam datis in meliori et apciori loco, quo fieri potest, adiungit..“ — 13 ,doctrinaliter'. — 1 „successive'. — 15 ,post damnatum obitum'. — 1s ,in partibus (na rozdil od ,apud curiam°). — 17,in civitate et diocesi'. — 1s ,ad clerum'. — 1° insurrexit et vigere incepit, prout hodie viget. — 20 ,defendunt Wiclefiste communiter appellati.

Strana 293
IČESKY PŘEKLAD AKT KONCILU]. 293 nutie, opaty, kněží i jiné duchovnie mordujie,21 búřky proti kněžstvu a Krystovým věr- 1416 ným strojie a jednají. A to jest jisté a pravé.22 Item že týž Jeronym, když jest k lethuom rozuomným přišel a nětco v písmích a v uměnie sedmeru počal rozuoměti, hned jest náchylen byl k cestám stranniem a blud- 66 ným a v převrácených novinách a bludích utěšenie jmieval a zvláště k bluduom Jana Wygleffa potupené paměti všecku svú snažnost obracel jest. A to jest jistě tak. Item že týž Jeronym do země Anglické všel, pilnú péčí knichy Jana Wigleffa vy- hledával jest,2 a kteréž nalezl, oblíbeniem zvláštníem rukama svýma je přepisoval. A to jest v pravdě tak. Item že ty knichy od něho s takú pilností přepsané do rozličných krajin světa, a zvláště do královstvie Českého vnášel jest a vuobec vyhlašoval i skrze jiné rozsieval a rozhlašoval, vychvaluje jě před mnohými svědky viery hodnými a řka, že by takové kniehy ode všech, kteříž pravé uměnie milují a známost jeho mieti žádají, velikú milostí milovány býti a držány. A to jest tak v pravdě. měly““ Item že týž Jeronym, na tom dosti nemaje, ale aby tím viece ty, ktož se učili a učiti by chtěli, od učenie knich od svatosvaté a obecné církve přijatých a ode všech učenie obecných po všem křesťanstvie schválených odtrhnúti mohl, netoliko jest aby kniehy ča stopsaného Jana Wygleffa milovány a držány byly,a radil, ale aby výš psané kniehy od cierkve svaté přijaté, převrácenému učenie Jana Wygleffa odporné, nebyly vá- ženy, ale ovšem zavrženy, napomínal jest. A to jest jisté a pravé. Item že týž Jeronym prvním zlostem svým horšie přidávaje, v Praze na lectoři veliké, kdež tehdáž všecko mnozstvie učenie Pražského shromážděno bylo, aby tiem více a více kniehy řečeného Wygleffa zvelebiti a jich povýšiti mohl, zjevně jest vuobec vy- hlásil a řka: mládenci a žáci, kteříž se kniehám Wygleffovým neučie, toliko kuory umě- nie hledajie, ale pravého kořene a pravých základuov nikoli nenalézají.“ A to jest jistě pravé. Item že týž Jeronym potom na témž miestě jmenovaném zjevně jest radil všem žákuom a kteříž se užitečně učiti chtějí, aby všecky jiné knichy od cierkve svaté přijaté25 ovšem odvrhúce a jich nechajíce, toliko k uměním Jana Wigleffa v kniehách jeho polo- ženým pospiechali, o kterýchž pravil, že jsú všech pravých uměnie pevní kořenové a zá- kladové. A že jest o těch všech věcech byl vuobec hlas a pověst.26 Item že týž Jeronym od let XII“ i výše2 byl jest i nynie jest člověk zlé pověsti i povahy, búřlivý, kacieřstvie náshledovník, nových a podezřelých sect a zvláště Wyglef- fovy kacířské secty a bludu přítel, náshledovník, posílitel a učitel a za takového v krá- lovstvie Českém i v jiných mnohých krajinách světa téměř všeho křesťanstva byl jest a jest jmien, držán, počietán a jmenován zjevně a vuobec. Item že týž Jeronym v svých falešných a převrácených učeniech mnohé obojího pohlavie lidi, prve křesťany u vieře pravě smyslície, netoliko jest v blud uvedl, že sú v nevěru a v kacieřstvie upadli, ale že sú i mnozí z nich v tom bludu s tohoto světa sešli. .67 5 67 e“ „mělo“ Fr. — f opraveno z: „ne nikoli nalézají Fr. 11,ecclesias vi excuciunt dodává lat. — 2 V lat. dále: �Item quod omnia et singula premissa fuerunt et sunt vera, publica, notoria et manifesta atque de eis omnibus et singulis fuit et est publica vox et fama. — 2a chybi v lat. — 2 ,inquirebat seu per alium seu alios inquiri faciebat'. — 25 ,ab universitatibus studiorum uni- versis, ut prefertur, approbatis' dodává lat. — 2 ,firmas radices et vera documenta et fundamenta palam et publice. Item quod de premissis omnibus et singulis fuit et est publica vox et fama'. —2 ,ab anno, duobus, tribus, quatuor, quinque, sex, septem, octo, novem, decem, undecim, duodecim annis proxime preteritis et citra et supra'.

Strana 294
294 IČESKY PŘEKLAD AKT KONCILU]. 1403 Mai 28 1408 Mal 24 Item mnozí z těch svedených v těch bludiech tak velmi zatvrzení a oslepení byl jsú a jsú, že ty své bludy pravdy« čtenie svatého býti zjevně i tajně28 jistie, a že čtenie svatého a naučenie Krystova náshledují,2 ve všem převrácených těch bluduov pevně se držiece. Jakož ty všecky věcí po zemi České tak jsú zjevné a známé, že žádným za- přením a vymlúvániem nemohú ukryty býti. Item že po čase některém týž Jeronym, potupenie knih a učenie Jana Wygleffa dobře věda a znaje, žádal jest a chtěl před se vésti učenie to a v něm se obieral, pokudž mohl, na kniehy se jeho ptal, a kterýchž dojíti mohl, jsa v Anglii v učenie Oxonienském, ty jest přepisoval a pilně jich choval a do učenie Pražského je s sebú přinesl, to jest Dyalog, Trialog, o těle Krystově většie i menšie, vo Ideách, to jest formách, o složenie člověka, o svatokupecstvie, o hoře,30 o ypotetycach,3i kteréžkoli jmieti mohl. A to jest přieliš zjevné.32 Item že týž Jeronym, naučen jsa v tom hanebném učenie a maje při sobě takové kniehy,3 v Praze i jinde v královstvie Českém často a mnohokrát létha páně“ M'CCCC-II°, III, IIII, V, VI, VII, VIII, IX, X, XI, XII, XIII, XIIII° po všecky měsíce35 těch let a dny jich to učenie hlásal jest a učil a mnohé jím nakazil, chodě do domuov panen, vdov, urozených lidí v Čechách i v Moravě, svedl jest jě od pravdy čtení svatého a nevěře Wygleffovy“ je učil a me zi jinými křesťany Jana Husa3 potupené paměti prvotně jest naučil, kterýž potom ovšem v to učenie3 se jest dal a proti vieře křesťanské se jest pozdvihl. A jsúce sobě vespolek pomocni, Jeronym, Křištan, Jakúbek a Jan Hus s svými náshledovníky, zbúřili sú tu sectu Wigleffistuov proti knězstvu38 i jiným, ktož jsú drželi víru a učenie křesťanské v městech Pražských, s přieliš velikým pohoršeniem zjevně.39 A o těch všech věcech byl jest tehdáž i nynie jest vuobec hlas i pověst. Item že létha páně M'CCCCIII v XVIII den měsíce Máje v Praze v colleji ciesaře Karla v světnici veliké bylo jest svolánie obecné všech mistruov učenie Pražského, kdež jest artyculuov XLV vybraných z knich Jana Wigleffa potupené paměti skrze též mistry čteno, a tu jsú potupeni a odsůzeni za kacieřské a rozkázáno jest skrze rectora universitatis, aby jich od toho času žádný nedržal, neučil, nehájil žádným obyčejem pod pokutú vydané přísahy. Item že potom létha páně MCCCC'IX° měsiece srpna tíž artyculové potupe ni . 69 jsú byli obyčejem téhož učenie a zapovědieno jest bylo, aby jich žádný nedržal, neučil poda pokutú vyobcovánie.4 A23 to23 se23 stalo23 v Novém městě Pražském na přiekopě v colleji české, kdež jest bylo XL mistruov přítomných, to potupenie i zápověď činiece, a baccalářuov mnoho i studentuov, mezi kterýmiž, věřie se, že jest byl i týž Jero- nym jeden. Item že potom létha páně M'CCCCX° měsiece Června knihy Jana Wygleffa Dyalog a Trialog skrze doctory a mistry učenie téhož k tomu volené byly jsú pilně roz- váženy a skrze arcibiskupa Pražského ve dvoře jeho mocí stolice apoštolské jakožto *68 68" 1416 1410 Juli 16 g a prawdy‘ Fr. — h tak Fr. 28 „licet false“ dodává lat. — 2 překladatel vynechal ,se iactant“. — 30 ,de morte“; překladatel četl,de monte'. — 31 ,et hypocritis' mylně misto ,ypoteticis'. — 3,quos habere potuit vere et notorie. Et sic fuit et est verum, publicum, notorium et manifestum'. — 33 ,habitis passibus in libris, ut supra, eum convenientibus et apud se existentibus'. — “ anno domini millesimo quadringentisimo primo, secundo...“ — 33 lat. je uvádí jmény. — 2e „Johannem Christanum Hust. — 37 ,perversam doctrinam'. — 3s,cum sibi adherentibus communionem fecit, tenentes dictam perversam doctrinam et sectam et fidem Wiclefistarum contra clerum...“ — 3 ,Et sic fuit et est verum, notorium et manifestum“ lat., kde dalši věta činí samostatný článek. — “ sub pena exclusionis a nacione et carencie omnium commodorum nacionis; odsouzeni to stalo se r. 1408 dne 24. května.

Strana 295
IČESKÝ PŘEKLAD AKT KONCILU]. 295 2 69. 27 bludné a kacířstva v sobě držície slavně jsú potupeny a spáleny“l a zapovědieny v obec- 1416 ném sboru pod pokuthú klatby hned vydané, aby kázány, hájeny, učeny nebyly žádným (1410) obyčejem. Item že potom léta páně M'CCCCXII° měsíce ledna42 obecné concilium bylo jest 1413 v Římě v kostele sv. Petra,43 v jistý den téhož měsiece v přítomnosti otce svatého papeže jakožto najvyšieho, v tom concilium všecky i každé již psané knichy a tractátové téhož Jana Wigleffa, kteréhožkoli uměnie a zpuosobu byly by, snažně a pilně jě rozváživše,43 konečnú výpovědí odsúzeny jsú a zapovědieno jest bylo pod pokutú, že kacířstvie přeje, aby nižádný těch XLV artyculuov anebo učenie v těch kniehách zavřeného nesměl zjevně ani tajně učiti, kázati, vynášeti, tvrditi ani jich kterak hájiti, a bylo jest rozkázáno, aby ty takové kniehy byly spáleny, ktež by koli nalezeny býti mohly, zjevně a přede všemi. A o tom všem byl jest všudy vuobec hlas a pověst. Item že týž Jeronym to odsúzenie XLV artyculuov, najprvé skrze mistry Pražské učiněné, potom všech a všelijakých knich jeho v concilium Římském stalé, vědělh“ jest i slyšal, aniž jest z toho věděnie vytáhnúti se kterak mohl aniž muož, protož ta odsúzenie měl jest přijieti a k sobě připustiti a zápovědi pod tak velikými pokutami učiněné dlužen jest byl poslúchati.“ Item že týž Jeronym potom, na ty všecky věci nic netbaje, přítel a obránce toho 7o Wygleffa a jeho nepravého učenie ukázal se jest a byl mnohokrát, v mě stě Pražském v lectoři obecné i Bethlemě caple i v rozličných jiných miestech všetečně směl jest pra- viti a vyhlašovati zjevně, že týž Wygleff byl jest muž přesvatý a čtenie svatého kazatel a pravé viery doctor. A to jest v pravdě tak činil. Item že týž Jeronym téhož Jana Wigleffa odsůzeného měl jest a ještě má za muže svatého, a v tom domu v Praze, v němž obývá, v jedné komoře téhož Wygleffa kázal jest sobě namalovati týmž zpuosobem, jako svaté malují, a jej tak malovaného ctil jest, klaněje se jemu45 jako svatému, i jiné mnohé k témuž jest přivodil, hřiech modlářstvie a kacieřstvie v tom čině. A to malovánie i dnes okázáno muož býti zjevně. Item že týž Jeronym již po pravených odsúzeniech v Praze i na jiných mnohých miestech častokrát jest řiekal a toho neústupně hájil, že řečený Jan Wigleff nikdy jest nezblúdil a že jeho odsůzenie artyculové a učenie byli jsú a sú křesťanští a ze čtenie svatého a že jsú nespravedlivě a nerozuomně potupeni, a ktož jsú jě odsúdili, že jsú moci k jich odsúzení neměli,a skrze to háje učenie kacieřského a zapieraje, by stolice apo- štolská a concilium měly moc odsúditi bludy a kacieřstva a zvláště XLV artyculuov a knichy řečeného Wygleffa, rozličně, jakož jest praveno, odsúzené, což jistě kacířské jest. Item že týž23 Jeronym,23 trvaje zatvrzeně v přieznivém přidržení a hájenie téhož Wygleffa a jeho knich a učenie, když jest bylo přikázáno, aby všickni obyvatelé v Praze a v tom arcibiskupstvie, kdož by měli které knichy držící učenie téhož Wigleffa, snesli jě k arcibiskupu Pražskému, tu Jeronym smělost ukázal jest a jisték knichy a tractáty Wigleffovy i v Praze i jinde“ jest zachoval a jich hájil a z nich kázal, učil i vyhlašoval, a některé jiné mistry“ učenie Pražského skrze cedule zjevně přibíjené na dveřích koleje (1408— 1409) h“ ,widiel“ Fr. — i ve Fr. opraveno z,mnohých jiných nadepsáním ,jiných“. — k gti e Fr., opraveno podle lat. 41 ,solenniter fuerunt condempnati et certi quaterni, in quibus dicti libri erant descripti, combusti...“ — 42 má býti ,MCCCCXIII°. — 4a překladatel poněkud zkracuje. — “ překladatel zkracuje a další článek: „Item quod de premissis omnibus et singulis fuit, prout hodie est, publica vox et fama“ vynechává. — 45 , venerabatur et adorabat'. — “ ,in scholis sive studio Pragensi publice et in locis diversis aliis'. — ,perversos magistros'.

Strana 296
296 IČESKY PŘEKLAD AKT KONCILUJ. 1411 1412 Sept. 28 1416 Karlovy i mnohých kosteluov osadních, aby hájili, učili, kázali knichy a tractáty Jana Wigleffa, uvedl jest.4 Item že týž Jeronym vymyšlenými obyčeji usiloval a pokúšel se skutečně hájiti a tvrditi učenie Wyg'leffa a všem, buď duchovním, buď světským, kteříž jsú se přidrželi toho odsúzenie, i od arcibiskupa Pražského i v concilium Rímském obecném učiněného, i všem, ktož jsú vuohyzdnosti měli to učenie Wygleffovo, pokudž najviece mohl, protivil se jest a trápil a trápiti rozkazoval skrze vězenie, statkuov odjímánie i jinými vymyšle- nými zpuosoby hruozu dávaje, aby žádný nesměl protiviti se tomu jedovatému učenie.“ Item že týž Jeronym takovú nenávistí stavěl se jest proti lidem křesťanským a proti těm, ktož se odsúzenie cierkve svaté, což se těch knich Wigleffových dotýče, při- drželi, že léta páně MCCCC[XI] měsíce srpna poctivého muže A. nožieře, obyvatele Pražského, kterýž převrácené a falešné učenie Jana Wygleffa a Jana Husa vuohyzdnosti měl a jel falesné, nezdravé a kacieřské býti pravil, jieti jest kázal a těžce do vězenie vsaditi a potupně s nímm nakládati a zjevně v Většiem městě Pražském na pranéř vsa- diti5o a díněmi, kamenie do nich kladúce,51 jej bíti. A to se v pravdě tak stalo. Item že týž“ nožieř tak ubitý a utrápenýs ponemnohých dnech umřel jest. Item že týž Jeronym létha páně M'CCCCXII° na den sv. Václava53 jednoho ná- božného bratra Mikuláše2 cláštera svaté Marie na Piesku z řádu Carmelitských města Pražského, slova božieho v témž clášteře kazatele, který učenie řečeného Wygleffa býti kacieřské a od cierkve božie odsúzené vyhlašoval jest a kázal, v témž klášteře rukú násilnú a svatokrádežnú jal jest se dvěma jinými bratry,“ kteréž jest dal v moc rychtáři, a on je“š mezi lotry a zloděje vsadil. A řečeného Mikuláše kazatele sám jest odvedl a u vězenie svém za mnoho dní jest držal jej a rozličná trápenie jemu činil. A potom, na tom dosti nemaje, ale horšie věci k zlým přidávaje, téhož bratra provazem svázaného a skrúceného do Vltavy, řeky prudké a veliké,5 s lodě jest uvrhl, řka: „Pověz mi, mniše, byl-li jest Jan Wigleff svatý a čtenie svatého kazatel“, chtě jej přihnati k odvolánie těch věcí, kteréž na kázánie pravil o kacířstviech jeho. A že by byl téhož bratra uto pil, by jemu pomoc nepřispěla jednoho zemana a služebníkuov jeho, kteříž jej od takového nebezpečenstvie vysvobodili." 71 *71 72 O SVÁTOSTI OLTÁŘNIE ARTYCULOVÉ." Item týž Jeronym mnohokrát a velmi často rozličnými miesty a časy, a zvláště v městě Pražském království Českého i v jiných miestech okolních před rozličnými obojího pohlavie lidmi, úmysl maje učenie někdy Jana Wigleffa potupené paměti hájiti a pevně držeti i jiné k témuž přivésti, příliš často a zvláště leth páně M'CCCC-IIII, V, VI, VII°, VIII, IX, X, XI, XII, XIII° po všecky měsíce“8 a dni jich zjevně jest chválil, učil a držal mezi jinými bludy artycule bludné dole psané: 1 ,že' Fr. — m „s nimi Fr. — n ve Fr. za tím škrtnuto: „Jeronym“ — o ,vysvobodil' Fr. 8 v lat. obširněji:,et diversas ecclesias parrochiales defendentes, docentes et predicantes alios tractatus et libros dicti Johannis Wicleff induxit et per eos defendit, predicari diversis vicibus fecit seu procuravit in collegio Caroli et universitate studii Pragensis palam, publice et notorie'. — 49 lat. dodává: ,in quantum valuit et potuit publice odio prosequebatur, palam, publice et notorie. Et sic fuit et est verum, publicum et notorium'. — 50,ver- berari'. — 5i lat. dodává: ,ac putridis ovis tanquam maleficum et a veritate devium in fidei orthodoxe vilipen- dium'. — 52 ,sic, ut premittitur, diversis verberibus et violenciis concussus et afflictus! — 53 překladatel vyne- chává: martyris et patroni regni Bohemie, que fuit penultima(!) dies mensis Septembris'. —“ et captivum abduxit' dodává lat. — 55 ,qui eosdem ad carceres dicte Nove civitatis captivos posuit inter latrones et fures. Et sic fuit et est verum. — 5e překladatel vynechává: ,prope dictam civitatem Pragensem decurrentis'. — 57 ,De eucharistia, indulgenciis, reliquiis etc'. — 58 lat. je vypočítává zejména.

Strana 297
JČESKY PŘEKLAD AKT KONCILU]. 297 *12 13 73 Item že v svátostí oltářnie po posvěcenie zuostává chléb hmotný a že se [nel- 1416 proměňuje v tělo Krystovo. Item že se chléb [ne]proměňuje v tělo Krystovo aniž jest tělo Krystovo v svá- tosti přítomně a tělesně, ale jako vyznamenaná věc v znamenie, a k takovému věřenie přivedl jest a svedl mnohé, kteříž ještě v tom bludu trvajie. Item že v oběti oltářnie nenie v pravdě Krystus. A k tomu bludu tento duovod kladl:3 Nebo Krystus trpěl jest na kříži, ale oběť oltářnie nikdy jest netrpěla aniž trpie, tehdy vuoběti oltářnie“ nenie Krystus.60 Item oběť oltářnie nenie buoh. Nebo kněz nemuož posvětiti stvořitele svého, to jest boha. Ale kněz posvěcuje oběti, tehdy v oběti nenie buoh.“1 Item že týž2 Jeronym23 k utvrzenie učenie“ Jana Wygleffa a ku pohaněnie křesťanské víry v letech, měsíciech a dnech svrchupsaných pravil jest, jistil, učil a zjevně kázal, že nižádný člověk ani z mučedlniekov, ani z vyznavačuov, ani z panen, ani z pa- nicuov“ v nebi korunován nebude, leč by věřil, držal, myslil i ústy vyznával vieru a učenie, kteréž jest Jan Wygleff sepsal, učil a kázal a v jeho kniehách a tractátiech stojí, aniž kromě toho jest učenie pravé. Item že týž Jeronym, poznav, že kněží a jiní učení jsú jemu odporní v bludiech již psaných, aby své kacířstvie v lidi uvésti mohl, bludy k bluduom přidal jest a znovu držal a jistil, že panny a vdovy, nébrž kteréhožkoli stavu a pohlavie lidé obecní i se- dlští, učenie Wigleffovu věříce a v pravdě jeho brániece a skutečně se protivíce tomu potupenie a odsúzení, kteréž se stalo v učenie Oxonienském, Canturienském“ a v zboru Pražském a v obecném concilium Římském, že po tomto životě v nebi královati a rado- vati se budú a to jest jim zjevně zasliboval. Item že týž Jeronym“ složil jest v řeči české a skládati kázal písně a zpivánie držície v sobě smysl i formu slov zřiezených? ku posvěcení těla Krystova, kterýmž jsú se řemeslníci i lid obecný naučili, a zpievajíce jě a praví, že jimi mohú posvětiti tělo Krystovo, o čež jsú se pokúšeli rozličnými časy. Pro kterúž věc rozmohl se jest najhoršie blud a veliké pohnutie proti kněžstvu v krajinách Českých i okolniech. A to jest zjevná věc. Item že týž Jeronym ku potvrzenie bluduov svých a kacieřstvie, aby již jmeno- vané laiky v svém zatvrzeném bludu upevnil a aby se zpuosobnější a hodnějšie býti držali k věcem výše psaným, naučil jest jě, pokudž mohl, a mnohé písně složil jest, v nich text z biblí a z svatého Písma vypsal i kapitoly jme noval, aby oni sami vidieni byli a ne cierkev Řimská ani jiní z kněžstva, že Písmo rozuomějí. Kteréžto písně ku poha- něnie těch, kteříž jsú z cierkve svaté, když se jim zlíbie, po ulicech ve dne i v noci zpievají. Item že týž Jeronym, když jest mnohé z laikuov slovóm posvěcovánie a piesniem takovým naučil, držal jest, kázal i jistil, že laici obojího pohlavie, muži i ženy, z secty Wygleffistuov jsúce a učenie Wygleffovo pevně a nábožně držíce, mohú tělo Krystovo posvětiti, křtíti, zpoviedati i všemi svátostmi posluhovati, když jedno vypovědí slova in marg. připsano jinou rukou: v svátosti. P ,zrzeczených Fr. 59 ,Et huiusmodi suum errorem deducendo, tali vel simili persuasione arguebat. — Překladatel vy- nechal dalši článek: „Item mures non possunt comedere Christum. Sed mures possunt hostiam consecratam comedere. Ergo hostia in sacramento altaris non est Christus'. — 61,sive creator dodává lat. — “,nullus, quantum ad triumphum martyrii seu aureolam confessorum atque virginum'. — s in synodo Cantuariensi'. —“ „per execucionem sue furiositatis' dodává lat. 38

Strana 298
298 IČESKÝ PŘEKLAD AKT KONCILU]. (1411? Auz. 16) 1412 1416 zřiezená k posvěcenie svátostí a ku posluhovánie jimi. A že takové svátosti jsú takové moci a vážnosti, jako by skrze kněžie podlé formy cierkve posvěceny a dávány byly. Skrze to potupné kacířstvie chtě tak vyprázdniti a zlehčiti moc a vážnost církve svaté k zatracenie duší lidských.5 Item že týž Jeronym léta páně MCCCCIIX° v neděli po vzetie na nebe panny Marie« v městě Prazském i v jiných miestech, a zvláště v Bethlemě, kázal jest, učil a tvrdil takovéž kacieřstvie, jakéž jest držal Jan Hus, to jest, že“ klatby papeže, biskupa i jiného kteréhokoli preláta nemají se báti ani tbáti na ni, leč by známo bylo, že buoh klne. A protož ta klatba, kteráž jest v Praze vyhlášena mocí stolice apoštolské proti těm, kteříž hájie učenie Wygleffova, i zápověď v témž miestě přidaná že v ničemž nemá držána býti, ani na klatbu mají dbáti. Nebo ani papeži ani kterému jinému prelátu nikdy jest nebyla taková moc od boha dána. Skrze kterúž věc v mnohých městech i jiných miestech arcibiskupstvie Pražského byli jsú skutečně přinuceni kněžie mocí laikuov mše slúžiti a svátostmi posluhovati, netbajíce nic na zápověď mocí stolice apoštolské učiněnú v městě Pražském. A o tom jest byl všudy vuobec zjevný hlas a pověst.7 Item že týž Jeronym v své nešlechetnosti trvaje a bludy Wygleffovy a Husovy rozsievaje a jich háje, kázal jest a řekl, že žádné moci odpustky dávati nenie při papeži ani při biskupích, ani že listóm papežským ani biskupským na odpustky žádná víra nemá přidána býti a že takoví odpustkové nic neprospievají, a těm, ktož jsú odpustky kázali, překážel jest a mlčeti kázal,a když přítomen byl. Jakož léta páně MCCCCXII° měsiece srpna v Hradci Jindřichově Janovi“ a Benešovi, oltářníku sv. Michala v Opatoviciech Nového města Pražského, učinil jest, kteříž když jsú se sepsali na faráře téhož kostela osadnieho,“ chtiece jisté odpustky skrze někdy pana Jana papeže XXIII pójčené na jme- novaném kostele cedulemi oznámiti, vuobec ohlásiti, často jmenovaný Jeronym, hned jakž to uslyšal, duchem ďabelským zamúcen jsa, sám osobně s mnohými oděnci, thova- řiši svými, na ten farhof vskočil jest a k těm pánuom kněžím jmenovaným Janovi a Be- nešovi s tváří hněvivú a myslí rozsteklú, úmysl majě na ně sáhnúti, obořil se jest v tato slova: „Jděte odsud, muži lstiví, s vašimi lžmi. Neb pán váš, papež, lhář, kacíř a lichev- ník jest a žádné moci nemá odpustkuov puojčovati“. A je, Jana a Beneše, rukú násilnú, strachy a hruozami utéci až do kostela přinutil7 a odtud až z bran městských jě honil, ** kteřížto i s farářem městským rychle běžíce, jedva sú ru... .74 74 ** Nahoře na okraji listu připsáno rukou 18. stol.: „Anna Brigitta Romerius [?] v rkpe vytržen list. q ve Fr. opraveno z ,vzetie panny Marie na nebe'. es lat. dodává: ,Et hoc et corpus Christi posse confici per eos, quantumcumque vellent et quacumque hora, eciam asseruit et publice dixit. Et ita fuit et est verum, publicum, notorium et manifestum. Item quod de premissis omnibus et singulis fuit et est publica vox et fama“. — 6s ,interdictum“; patří snad k r. 14II. — 87 lat. připojuje dále jako zvláštní článek: „Item quod de premissis omnibus et singulis fuit et est publica vox et fama“. — “ překladatel vynechal: in personis Johannis de Alta muta Luthomyslensis dioc.'— c ,ipsis in dote dicte ecclesie parrochialis existentibus. — 7 překladatel poněkud zkracuje latinské znění (k němuž připojen i obsah vytrženého listu): Et de hoc non contentus, eosdem cum terroribus et minis supradictis manu armata etiam extra dictam ecclesiam usque ad extra portas oppidi supradicti insecutus fuit. Qui domini Johannes et Bene- sius una cum domino plebano dicti oppidi insecuti, fugientes, vix manus dicti Hieronymi et suorum complicium, armatorum supradictorum, evaserunt. Et sic fuit et est verum, publicum et notorium.

Strana 299
JČESKÝ PŘEKLAD AKT KONCILUJ. 299 * 75 v3 s dlúhú bradú, laikem jsa, jako biskupové nebo jiní kněží, kteříž k tomu mají povolenie 1416 a jsú od boha povoláni a posláni. A to jest všem vuobec známá věc a zjevná. Item že týž Jeronym v Vhřích, v Budíně, před najjasnějším kniežetem a pánem Zygmundem, Římským a Vherským králem etc, v kaple královské hradu Budínského létha páně MCCCCX° u veliký čtvrtek, laikem jsa i v rúše laikovském s dlúhú bradú v přítomnosti pana krále i mnohých duostojných otcuov, biskupuov a jiných prelátuov i jiných lidí rozličných stavuov nahoře i dole psané věci i mnohé jiné pohoršujície a bludné u vieře i také kacířské o svátosti oltářnie i jiné proti stavu církve svaté a ctných uší urážlivé, z nichž by mohli povstati búřky a pohnutie obecná proti duchovním skrze pány světské, žádné moci k tomu nemaje, ale bludy Jana Wygleffa zjevně jest kázal. A to jest všem vuobec známé. Item že pro věci již psané král Jeho Milost kázal jest jej, Jeronyma, jieti a panu arcibiskupu Ostřihom skému u vězenie dáti. A o těch všech věcech i každé byl jest všudy obecný hlas a pověsť.71 Item že týž Jeronym, v své nevěře trvaje, mluvil jest a jistil i zjevně kázal, zbuzuje blud dávno skrze svatú cierkev potupený, že obrazové, to jest obraz umučenie Krystova na kříži obživujíciem,“ obrazové blahoslavené panny Marie anebo kteréhokoli jiného svatého od cierkve svaté Římské zasvěceného, v kosteléch ani v jiných místech nemají malováni býti ani ctěni poklonami kterými. Ale to jest kacieřské. Neb toho ne- pozoruje, že jest to církev svatá ustanovila a aby to tak bylo, chtěla. Nebo skrze pohle- 1410 Mart. 20 Item quod idem Hieronymus publice asseruit et dixit in contemtum clavium et sedis apostolice, quod bullis papalibus non esset credendum, neque fides adhibenda, neque eciam indulgenciis pape esset credendum, quia nulle essent, nec eciam papa posset aliquas indulgencias dare neque concedere. Et hoc in contemtum seu vilipendium sedis apostolice et ecclesie Romane, cuius caput est papa. Et sic fuit et est verum, publicum et notorium. Item quod de premissis omnibus et singulis fuit et est publica vox et fama. Item quod dictus Hieronymus indulgencias predicantes impedivit, quando presens fuit. Et cum presens non esset, deputavit certos laicos perversos, qui discurrebant per ecclesias civitatis Pragensis, dum ibi sermoci- naretur, et predicantes indulgencias impediverunt et turbaverunt de mandato et induccione dicti Hieronymi, clamantes et dicentes, dictos predicatores esse mendaces, deceptores et seductores illorum de populo, quibus indulgencias predicabant et asserebant indulgencias proficere. Que quidem indulgencie, ut dicti laici publice asserebant, non proficiebant in aliquo populo Christiano. Et sic fuit et est verum. Item quod prefatus Hieronymus, pro execucione sue furiositatis, premissis malis non contentus, sed peiora malis accumulando, de anno Domini MCCCCXI. feria tercia infra octavas Pentecostes"1' literas apostolicas indulgencias continentes, exhortatorias ad pia et ad meritoria opera, fecit capi et recipi, ac in quodam curru cum meretricibus, quibus huiusmodi bulle ad mammillas appendebantur, poni procuravit, et palam et publice de Minori civitate per Antiquam civitatem Pragensem duci, circumstantibus iuxta currum Wiclefistarum armatis cum fustibus et gladiis iuxta ipsius Hieronymi ordinacionem, clamantes et preconizantes, quod bullas et literas unius heretici et ruffiani ducerent ad comburendum. Et sic in Nova civitate Pragensi, in platea prope mediastinum, tanquam hereticas et velut continentes errores iuxta sentenciam Iohannis Wicleff et Iohannis Hus, hereticorum predictorum, eas publice comburi fecit seu fieri procuravit et proposuit. Et sic fuit et est verum, publicum, notorium et manifestum. Item quod de premissis omnibus et singulis fuit et est publica vox et fama. Item quod dictus Hieronymus dixit, tenuit, et asseruit, tam in civitate et diocesi Pragensi, quam extra, contra determinacionem ecclesie, quod licitum est cuicumque laico literato vel alias intelligenti ubique et in quolibet loco, sive in ecclesia, sive extra, et sine pape, episcopi, curati, aut cuiuscumque alterius licencia pre- dicare verbum Dei. Prout idem Hieronymus pluries in diversis locis, diocesibus et regnis fecit publice, tam in Bohemia, quam in Moravia. . . . ni závěr spojen v překladu se zvláštním článkem latinského textu. — Náleží k r. 1412, datum dne je nesprávné; v. Novotný, Hus, II. 105 pozn. 1. — 1 ,imagines ad representacionem effigiei Christi, vivifice crucis. 38* 1412

Strana 300
300 IČESKÝ PŘEKLAD AKT KONCILU]. 1414 1412 Sept. 28 146 děnie na takové obrazy vyznamenávajície některého svatého, na jehož památku namalováni jsú, pohnuti bývají vnitřnie mocí a zbuzeni bývámy k náboženstvie, a jsú písma laikóv a' najviece znamenie obživujicieho kříže,“ kterýmž dábel zstrašen bývá a daleko před ním utieká. Item že týž Jeronym naději jest měl. a tomu jest podobné věřiti,“ že by mohl odvrátiti lid ustanoveného chozenie do kosteluov,“ v ohyzdnosti maje a potupuje obrazy sva tých, věře také skrze to, že za ním radějí choditi budú, aby poslúchali učenie jeho. A vida, že by skrze to neprospěl, dne jednoho měsiece března létha páně MCCCC XVo šel jest do kláštera bratřie menšiech sv. Jakuba u Většiem městě Pražském; i byl jest obraz umučenie Krystova dřevěný v úhle kláštera proti domu Kraysovu, k němuž býval zběh lidu z příčiny náboženstvie pro památku umučenie Krystova,“ k kterémuž Jeronym přiskočiv, lajny lidskými a nečistotami všudy jest jej zmazal, pravě kacieřské býti. A obraz umučenie Krystova malován byl.“ A skrze takovú věc mnozí vuokol stojící velmi jsú se pohoršili. A takovúž věc týž Jeronym zpuosobil jest létha svrchupsaného v sobotu před Květnú nedělí v témž klášteře skrze jednoho kováře Wygleffistu z Nového města Praž- ského s Poříčí, kterýž přistúpiv k témuž obrazu v kázání, lajny lidskými jej zmazal, řka, že jest kacířské malovati obraz ukřižovaného Krysta. A skrze to jsú mnozí tu přistojící pohoršeni. Kterýžto kovář byl jest při tom polapen a vyznal, že jest z ná vodu Jerony- mova učinil. Opět túž věc týž Jeronym zpuosobil jest na den Venuše svaté?8 v clášteře blaho- slavené panny Marie na Písku v Novém městě Pražském skrze jednoho laika Wygleffistu, kterýž jest obraz umučenie Krystova, kterémuž se poklony dály, lajny ohyzdil a zmazal. A o těch všech věcech byl jest všudy vuobec hlas a pověst.67 Item že týž Jeronym, trvaje v bludiech Wigleffových a Jana Husa potupených a jich háje, mluvil jest, tvrdil a kázal, že nikoli kostem svatým nemají pocty a poklony činěny býti. A to jest mnohokrát v městě Pražském zjevně mluvil, v jejiemžto kostele hlavniem feflík a šlojíř panny Marie, matky páně, jest a nábožně jej Krystovi věrní ctí,“ i řekl jest Jeronym,23 že neviece než jako kuože toho vosla, na němž jest Krystus seděl, má ctěn býti. A měsiece září létha božieho M'CCCCXII° na den sv. Václava v klášteře sv. Marie Sněžné on, Jeronym,23 a někteří laici z Wygleffistuov kosti svatých poctivě v jednom oltáři schované skutečně7 jsú,23 dobyvše jich, pobrali a po zemi po tupně po- metali, nohami je tlačiece. Také jest týž Jeronym vyhlašoval a zjevně držal, že ctíti zlattem a stříbrem kosti svatých a poklony jim činiti jest kacířské, což jest bylo a jest k skáze vieře a k zlehčenie náboženstvie křestanského a ku pohoršenie všie cierkve svaté. A o těch všech věcech byl jest všudy vuobec zjevný hlas a pověst.67 Item že často jmenovaný Jeronym jistil, pravil i kázal, že cierkev svatá pravá u těch, kteříž jsú z secty Jana Wigleffa a Jana Husa, jest. A že ti, kteříž, hájíce jich učenie, smrt berú, jsú praví a slavní mučedlníci Krystovi. A protož tři muže přieliš ne- šlechetné z té secty, a při tom zatvrzené,“ když byli stínáni v Praze létha páně MCCCCXII“ Juní června měsiece, Jeronym s svými náshledovníky, s vonnými věcmi jim kadiece a světla mnohá . 76 *16 7 r ,o' Fr. — s za tím škrtnuto: „dřevenný v úhle cláštera přibitý“. — se ,ve mše“ Fr. — t ve Fr. opra- veno z ,ctí věrní, a před tím škrtnuto, „nabozené“. — u „zavrzené Fr. 73 ,maxime forma vivifice crucis'. — " ,sperabat verisimiliter, ut creditur'. —13 a continuacione et visitacione eclesiarum“. — 2 ,Maii et anno domini MCCCCXIV“; o těchto událostech v. Novotný, Hus II. str. 337. — " překladatel neporozuměl latinskému textu: „dicendo hereticum esse depingere imaginem crucifixi vel culus- cumque alterius sancti“. — překladatel neporozuměl latinskému ,die Veneris sancta“ (na velký pátek). — ,quasdam reliquias repositas in quodam altari'. „

Strana 301
JČESKÝ PŘEKLAD AKT KONCILUJ. 301 .78 .78 páléce, k hrobu slavně v processí nesli jsú, zpievajíce: „Tito jsú, kteříž pro zákon boži těla svá vydali jsú na odsúzenie smrti,“ k utvrzenie skrze to kacieřuov té secty v jich bludu a nevěře. Item týž Jeronym nazajtřie po pohřebu těch kacieřuov, svolav do Bethlema mnozstvie lidu té secty, kázal jest zpievati na památku jich mši o mučedlníciech, takto počav: „Radujme se všickni v pánu etc“. ,Ke cti svatých mučedlniekuov, z jichžto vylitie krve radují se andělé“, hřiech k hřiechu přieliš zúfale přidávaje, to jest modlářství. A tak čině poctivost svatokrátcím najpotupenějšíem a osobuje sobě moc stolice apoštolské, bez kteréžto moci a potvrzenie žádný za svatého nemá býti jmien ani ctěn, tak velmi vzbudil jest vzteklost mužuov a žen té secty, že za dnuov XIIII i viece8 po stienánie těch kacieřuov býval jest zběh XL“ neb L“ osob k rathúzu Pražskému blízko toho miesta, kdež jsú ti byli stínáni, a praviece, že jsú praví mučedlníci byli a pro pravú víru Krystovu zemřeli, a že sú hotovi takovú smrt podstúpiti pro túž víru. Z kteréžto věci bylo jest těžké po- ho šene proti věrným křesťanuom a strach veliký a bauřka v městě Pražském povstala jest. A o těch všech věcech i každých byl jest všudy vuobec zjevný hlas a pověst.si Item svrchu jmenovaný procurátor a žalobník při tom opětoval jest, připomenul artycule prvnie XXVIII, tuto, kdež se píše,“ že týž Jeronym v královstvie Polském roz- tržku a bauřku velikú učinil jest, a XXIX, kterýž se počíná: Létha páně MCCCCXV« března měsiece etc. Item týž procurátor pověděl, a že to provésti chce, a že v krajinách Ruských od X, XX, XXX, XL, L“, LX leth výše i níže a od času, jehož počátku paměti lidské nenie, bylo jest a ještě jest jedno lidné město, jemuž obecně řiekají“ Wicessko, v němžto od těch časuov byli jsú a dnes sú lidé s větčí strany Rutenové nebo odtrženci, sectu Rekuov držíce, od víry křesťanské velmi vyvíjejíce85 a blúdíce. Item že v témž městěsť jest jeden kostel hlavnie podlé řádu již psaných Rutenuov, a jest také clášter bratří kazateluo 87 podlé řádu pravých křesťanuov. Item že při tom městě jestt jedna řeka veliká k plavenie zpuosobená, přes níž se obecně lidé krajin těch plaviti obyčej mají. Item že léta páně MCCCCXIII osviecené knieže Vitolt, bratr najjas nějšieho krále 1413 Polského, do toho města Vicessko s velikým zástupem a komonstvem připlavil se jest po řece svrchu psané a že jest Mistr Jeronym z Prahy také v tom zástupu byl osobně. Item že bratřie a nábožní křesťané toho města, kteříž jsú řád pravých a věrných křesťanuov drželi,s8 v processí s korúhvami, s svátostmi kostí svatých proti již jmenovanému knížeti v cestu jsú vyšli. Item že také Rutenové nebo odtrženci s svátostmi též s svými89 a s tabulemi malova- nými obyčejem jich potupeným v processí vyšli jsú proti témuž kniežeti a jej jsú přijali. Item že týž Jeronym času toho, opustiv a pohrdav processí řečených bratří nábož- ných“ a křesťanuov, šel jest do processí těch Rutenuov odtržencuov a nevěrných, a tu v přítomnosti čtyř nebo pěti tisícuov lidu obojího pohlavie klekl na kolena, svátostem a tabulem malovaným těch Rutenuov nevěrných poctivost jest činil, zjevně přede všemi k sectě jich se obrátiv a od obcovánie Krystových věrných se uchýliv. vn 1416 (1412 Juni) v ve Fr. za tím škrtnuto ,takto“. — w ,wzblúdil' Fr. — x ,moci' Fr. — y opraveno z ,Wiccessko‘. so,vel circiter. — si překladatel vynechává následující všeobecný článek:,Item quod de premissis omnibus fuit et est publica vox et fama'. — 82, repetit articulos per eum datos, videlicet XXVIIIm in numero positum sic inci- pientem'. — 83,et de mense Aprilis etc.“, načež v lat. nepřeložené: Quibus repetitis addit et collocat articulos infrascriptost. — 8i Vitebsk. — 85 ,deviantes. — se překladatel zkracuje. — 87 některé rkpy mají: „fratrum minorum“. — ss ,secundum verum ritum fidelium christianorum'. — 5 ,cum reliquiis eorum perversis'. — " religiosorum'.

Strana 302
302 [ČESKÝ PŘEKLAD AKT KONCILU]. 1416 Item že týž Jeronym těm svátostem nevěrných a tabulem malovaným tu poctivost 11413) jest činil na potupu náboženstvie křesťanského, pravě a jistě, pokudž na něm bylo a pokudž mohl, že ta secta Rutenuov nevěrných a jich viera jest dokonalá. Item že týž Jeronym, pokudž mohl, proti témuž kniežeti jest odpor držali a snažně usiloval, aby též knieže Vitoltha i s jeho lidem křesťanským od pravé víry křesťanské odvrátiti a v sectu Rutenuov nevěrných uvésti mohl. Item že mnohopsaný Jeronym potom před duostojným otcem, panem biskupem Vilnenským postaven jsa, když z svých výstupkuov a bluduov tresktán byl, ústy poškvrněnými na potupu náboženstie křesťanského své bludy tvrdě, řekl jest hlasitě, že již psaní Rutenové a odtrženci jsú dobří křesťané. Kdež jest týž pan biskup v tvář jemu odpieral, aby toho nepravil, by křesťané věrní byli. Ale on Jeronym v těch svýchb bludích trval jesť, ty Ruteny a víru jich převrácenú chvále. A že o těch všech věcech byl jest všudy zjevný hlas a pověst.*7 . 79 Item procurátor2s často2s psaný23 praví a to provésti míní, že86 v krajině Ruské jest jedno město, kteréž slove Ploskava," a že jest zdálí od krajin křesťanských sto mila německých. Do“s kteréhož již Jeronym létha páně MCCCCOXIII° přišel jest a do kostela těch Rutenuov a lidí nevěrných všel jest, když služby své činili a svátostem se klaněli. A že v přítomnosti některých Krystových věrných tu stojících na potupu klíčuov církve svaté a ku pohaněnie náboženstvie křesťanského a ku potvrzenie řádu toho nevěrného lidu klekl na kolena, té svátosti jich klaněl se jest zjevně přede všemi. Item z těch takových příčin mnohá pohoršenie mezi křesťany a Ruteny znikla jsú a najviece proto, že týž Jeronym tak zjevně nevěru, odtržku a kacířstvie Rutenuov zchválil jest a jě v jich bludiech posílil. Item že týž Jeronym, aby se viece a viece tomu nevěrnému lidu zalíbiti mohl a jim, že jich secty a viery následuje, ukázal a s nimi se v mravích srovnal, podle obyčeje těch nevěrných bradu dlúhú nesl jest a nese, i kštici, oděv kněžský a střiehánie vlasuov opúštěje. A že o těch všech věcech byl iest všudy vuobec zjevný hlas a pověst, a zvláště v městech a po biskupstvích a po krajinách v Gnězně, v Praze, v královstvie Českém i Polském, v markrabstvie Moravském i jinde. Item k ukázánie světlému, že přísaze kterékoli od Jeronyma učiněné i kterůž by potomně učiniti chtěl, nemá věřeno býti nikoli, a že slova jeho dobrá a lahodná, slibové, odpřisahánie, kteréž jest do toho času činil a podává se budúcně činiti, jsú neupřímá, jinak v srdci držaná a jinak ústy“ vyhlášená, a že ty věci pod pokrytstvím činí a činil by, nemysle svých bluduov přestati ani jich odvolati, ale aby příčinu měl k ujitie, a když by ušel (čehož buoh zachovaj), aby bludy takové silnějí rozsieval a věrné Krystovy viece svodil, a aby až do konečného rozsudku pilná stráž nad ním držána byla a zpurná sobě- volnost, kteráž v něm (Ó běda) panuje, aby byla okázána, a aby s pomocí boží spasitedlnějí vykořeněn byl:5 procurátor a žalobník podlé úřadu svého podavá artyculuov dole psaných: Item když někdy dávno týž Jeronym v slavném učenie Pařížském byl jest za mistra vyzdvižen, častokrát o artyculích Wygleffových mluvieval i jiné k témuž zbuzoval, * 80 79 1405 *80 z ,mohli“ Fr. — a chybi ve Fr. — b „slovích Fr. — c ve Fr. za tím škrtnuto „Pražském. » ,circa prefatum d. ducem institit et laboravit“ — s Pskov. — 3 překladatel tento článek spojuje s předcházejícím. — A ore suo polluto“. — 3 v lat. „salubrius extirpetur“ vztahuje se na ,protervia“; mělo by tedy býti ,vykořeněna byla“.

Strana 303
IČESKÝ PŘEKLAD AKT KONCILU]. 303 81 *81 jej, Wygleffa, i jeho převrácené učenie velebil a chválil. Potom v jedné hádce zjevně týž 1416 Jeronym jisté bludy držal jest přede všemi, a zvláště, že buoh nic nemuože v niveč obrátiti, (1405) jakož to mezi artyculy jeho napřed šíře jest napsáno. Potom, když jest skrze mnohé mistry téhož učenie, viery milovníky, těžce stihán a u nich náramně v kacířstvie podezřený učiněn, i měli sú tíž mistři, zvláště ctihodný Jan Gerson, kancléř Pařížský, úmysl konečný, aby jej k odvolániee takových bluduov přihnali, ale on, Jeronym, neviem skrze koho“ vy- střežen jsa, tajně z města a učenie Pařížského ušel jest. A o těch všech věcech byl jest všudy vuobec zjevný hlas a pověst.90 Item že týž Jeronym, zlé ke zlému přikládaje, přebral se do učenie Haydelber- 1406 genského a tu také nejedny smysly bludné a kacieřské v collejiech zjevně jistil jest, jakož to vše v artyculích prvních plnějie zavříno jest. Item že mistři téhož učenie Haydelbergenského, poznavše smysly jeho býti bludné a kacieřské as vieře křesťanské odporné, mělo jest snažnú péči, aby jej jali a k odvolánie těch bluduov právem přinutili, kterýž opět vystřežen jsa, odtud jest tajně ušel.98 Item že týž Jeronym byl jest v kacieřstvie svém široce rozhlášen v učenie Kra- kovském. A když jest do téhož města přišel a mistróm toho učenie a biskupu Krakovskému oznámen byl, a když jsú se o těch kacieřstviech jeho vyptávati chtěli, poslali jsú, aby brány města zavřieny byly, a pilně jsú jeho hlédali, ale od někoho jsa vystřežen,“ zlodějsky z města ušel jest. A o tom jsú všickni vuobec hlas a pověst100 púštěli.86 Item že potom týž Jeronym, již tak velmi jsa v svém kacířstvie rozhlášen, 1410 přišel jest do Vídně, kdež mistři učenie téhož města, slyšiece o něm takovú pověst, péči jsú měli a jednali to, aby skrze officiála v duchovních věcech duostojného otce a pána Jiříka, nynějšíeho biskupa Patavienského, jat byl a u vězenie držán. A když jest již mnoho dní již psaný Jeronym u vězenie pod stráží držán byl, potom lahodnými a pochlebnými slovy, povstav,“ že napraviti a odvolati chce bludy své, k tomu jest již psaného officiála přivedl, že jest jemu toho na jeho přísahu, na svaté čtenie od něho učiněnú, i také pod pokutú klatby od téhož officiála vydané a s povolením Jero- nymovým sepsané svěřil, že státi chce ku právu před ním a odtud z města nevycházeti nižádným obyčejem, dokudž by spravedlivě rozsúzen jsa, propuštěn nebyl zjevně. A že on, pan officiál, takové jeho přísaze a závazku věře, jej, Jeronyma, z žaláře vypustil jest. Item že týž Jeronym, na svú přísahu nepamatuje a za nic váže vypověděnú klatbu, čas svuoj uhlédav, z města Vídně tajně, beze všeho odpuštěnie ušel jest a do města Pražského se přestěhoval, zjevně a všem známé. Item že týž Jeronym na hrad Bethomenský“ přišed, svých bluduov potvrzuje a svých náshledovníkuov viece posiluje, list dole psaný, rukú vlastní psaný a pečetí jeho zapečetěný, do města Vídenského poslal jest v těchto slovích: 1413 d,milow k' Fr. — e za tim ve Fr. škrtnuto: „těch artyculuov“ — [ „Hayndlbegenského' Fr. — g ,ut Fr. — h tak ve Fr, poněvadž si překladatel nepovšimnul, že začáteční ,universitas přeložil „mistři učenie“. 98 V lat. následuje ještě jako zvláštní článek: ,Item quod de premissis omnibus et singulis fuit et est publica vox et fama'. — 97 ,dicta universitas'. — 3s lat. dodává: Et sic fuit et est verum, publicum et manifestum“ a připojuje zvláštni článek: „Item quod idem Hieronymus iterum avisatus de premissis, e dicta universitate clam recessit'. — 9a ,nescitur, unde avisatus'. — 100 ,Et ita fuit et est verum, publicum et notorium'. — 1 ve Vidni byl Jeronym r. 1410, před pobytem v Krakově. — 2 Ondřej z Grillenberka. — » Biskup Pasovský byl Jíří z Hohen- lohe (1389—1423). — 4 ,confingenst; překladatel četl patrně ,consurgenst. —5 ,et iuri non volens stare, prout iuraverat dodává lat. — Bethomiense Olom. dioc“ lat.; miněn Bitov (Bethovia). — 7 v lat. nejprve adresa: „Venerabili patri ac domino magistroque meo, domino officiali ecclesie Pataviensis, plebano in Laa, detur'.

Strana 304
304 [ČESKÝ PŘEKLAD AKT KONCILUJ. 1416 (1 410 Sept. 12) Službu mú se vší žádostí zdravie napřed vám předstelám, duostojný otče, mistře 82 a pane. Vězte, že již na hradě Víekově,“ zdráv a vesel jsa, nynie jsem s mnohými přáteli, vám ku poslúženie i všem vašim vždycky hotovými.? Nepochybuji,23 že2 z slibu bezděč- ného mátelo mne u sebe vymluvena, jestliže hodně násilé jeho rozvážiti chcete. Aniž za- jisté pohrdámy právem, k němuž vždycky,k dobrú opatrností se ohradiec, státi hotovi jsme. Ale mezi tolika sty nepřáteluov státi samému, jestliže mne právě milujete, nikoli byšte mi " neradili. „Nebo“ na hřbetě mém kovali protivníci moji, protáhli jsú nepravost sobě.“ „Ale!2 duše má jakožto vrabec vytržena jest z osidla lovcuov, osiedlo zetřieno jest a my vysvobozeni jsmy.“ Však vám děkuji a vždycky děkovati budu. Nepřátely mé pak všecky mně do Prahy pošlete i s svědky, tu já s nimi chci súzen býti.13 Pakli se jim slušněji zdáti bude, puojdeme na dvuor, kdež tak dobře oni jako i já známost mieti budú.“ Dále vězte, že sem byl v vašem kostele Julaanském1“ a tu sem mistra šcolnieho a písaře měst- ského k sobě pozval, pa matuje na vaše dobroděnie. A budu-li kdy moci v čem, službu rád učiniti chci vašími i vám. Mějte se dobře. Dán na hradě? Víekověl po narozenie panny Marie v pátek. * 81 M Jeronym vždycky váš.17 Item že často jmenovaný Jeronym, dav se v zatvrzenie mysli a v pýchu rozuomu svého, hotov jsa dáti se ve všelikú nevěru pro bráněnie řečenéa sekty“ utvrzenie k nic nachýlených a v ni vešlých, učinil jest intimací psanú a rozhlásiti kázal mezi těmi, kteříž jsú v městě Pražském a po krajinách země České z secty jeho, že jest chtěl jíti do Con- stancí do obecného concilium pro hájenie učenie Jana Wygleffa a jeho náshledovniekuov proti kterýmžkoli osobám. Pro kterúž příčinu a pro žádnú jinú i jiné cedule přibíjel jest v Constancí na rozličných miestech, kteréž jest posielal i panu ciesaři i obecnému conci- lium, že by chtěl přijíti k očištěnie a k ukázánie celostim viery své křesťanské,i8 jakož jest v ceduli plnějí položeno, ne aby chtěl, což píše, naplniti a se vydati, ale aby, na- vrátě se k těm, kteříž jsú z secty jeho, s listy svědečnými, o nichž dole bude oznámeno, svodě jě, řekl, že jest s vítězstvím domuov zase přišel, a že secta a učenien Jana Wygleffa bylo jest svaté, spravedlivé a křesťanské a že jest v ničem nemohlo po- tupeno býti.19 A zněnie té cedule a listuov svědečných, kteréž jest on sepsal latině, němecsky i česky, a skrze v nich jmenované secty té přátely zapečetěných takové jest: Najjasnějšiemu kniežeti a pánu, panu Zygmundovi, z božie milosti Římskému a Vherskému etc. králi, vždycky rozmnožiteli, i všemu také obecnému concilium já Mistr Jeronym z Prahy, sedmera uměnie mistr obecných učenie, to jest Pařížského, Colonien- ského, Haydlberského a Prazského, listem tiemto oznamuji, a pokudž na mně jest, všem i každému v známost uvodím, že pro utrhače, hánce i pomluvače královstvie našeho“ lstivé hotov sem dobrovolně a svobodně přijíti do Constancí a celost2 viery mé křesťan- ské a nevinnost mú ne skrytě v kautiech aneb před obláštnými2 osobami, ale zjevně * 83 1415 i ,wymluwna‘ Fr. — k ,wdyky Fr. — 1 ,wasfijm‘ Fr. — m „k celosti' Fr. — n ve Fr. připsáno na okraji. — o „wašeho' Fr. s ,Wyetow“; miněn ovšem Bitov. — ° ,paratus“. — 10 ,habete“ — 11 Psal. 128, 3. — 12 Psal. 123, 7. — €,ego illic agam causam cum eisdem'. —“ ascendamus curiam, ubi tantam illi quantam ego illic habebunt noticiamt. — 15 špatně čtené ,in Laat. — 18 ,Wietawia“; bylo 12. září. — 17 V lat. jako zvláštní článek dodáno: „Item quod de premissis omnibus et singulis fuit et est publica vox et fama et quod premissa sunt vera, notoria et manifesta'. — 18 ,ad ostendendum et purgandum puritatem fidei sue orthodoxe'. —19 ,Et sic fuit et est verum" dodává lat. — 20 ,puritatem'. — 2 ,privatis'.

Strana 305
JČESKÝ PŘEKLAD AKT KONCILUJ. 305 sa a vuobec přede všim concilium okázati. Protož jsú-li kteří utrhači moji kteréhožkoli ná- 1415 rodu anebo stavu, kteříž by mne chtěli kterýmkoli hřiechem bludu nebo kacieřstvie vinití, ať mne zjevně a vuobec přede vším concilium svými vlastními jmény vinie. A já podlé nevinnosti své hotov sem zjevně přede vším concilium odpoviedati a celost viery mé křesťanské okázati. A budu-li nalezen v kterém bludu a kacieřstvie, tehdy neodpierám zjevně trpěti pomstu, jako na bludného a na kacieře slušie. Pro kterúžto věc prosím za bezpečný a svobodný přístup.2 Pakli by na mne přicházejícieho a se k tak vysoké spra- vedlnosti podávajícího prve, než by na mě jaká vina provedena byla, závazkem, jetím nebo násilím saženo bylo, již by všemu světu známo bylo, že toto obecné concilium ne podle spravedlnosti a upřiemnosti súdí, jestli že by mne — a já dobrovolně přišel — od tak vysoké a nepohnuté spravedlnosti kterým obyčejem odehnalo. Což já od tak svatého a múdrého concilium domnievám se daleko býti odehnáno. 84 *81 LIST OD JISTYCH PÁNUOV Z ČECH. My Václav z Dumy, jinak z Leštně, Jindřich z Chum“ řečený Lacenbok, Jan z Chlumu a na Schvoykově, Václav z HaydekuP řečený Myška,26 Bohuslav z Dúpova, Bleh z Stradova" tiemto listem zjevně oznamujem přede všemi, kdež čten nebo slyšán bude, že ctihodný muž, Mistr Jeronym z Prahy," poselstvíe jest učinil skrze listy a po- selstvie své najjasnějšímu kniežeti a pánu Zigmundovi, Římskému a Vherskému etc. králi. pánu najmilostivějšiemu, žádaje a prose. Jeho Mti za glejt a bezpečnost k přijitie do Constancie, aby tam víru svú pravú křesťanskú a nevinnost proti aa na odpor utrhačuom svým přede vším obecním sněmem nebo concilium v zjevném slyšenie mohl oznámiti. Také glejtu a slyšenie zjevného ode všeho obecného concilium pro již psané věci žádal jest a pro obdrženie takového glejtu a pro širšie rozhlášenie cedule své zjevné, česky, němecsky i latině napsané, na dveřiech kosteluov, klášteruov a rathúzu města Constan- ského i také na domíech cardynáluov a biskupuov přibil jest, jakož ty věci přípis výše psaný světlejí a šíře ukazu je. Kterúžto ceduli my svrchupsaní i viděli jsme i čísti slyšali. A aniž jest toho glejtu a slyšenie zjevného od nich skrze prosby kterak mohl dosáhnúti. Pro kterýchžto všech věcí zjevnú jistotu tento list dali jsme napsati a na potvrzenie i na svědomie pečeti své vlastnie k němu přivěsiti. Dán v Constancí v úterý po ochtábu vzkřiešenie páně2 léta MCCCCXV°. Apr. 9 Item že týž Jeronym takovými listy falešnými a vítěznými28 jsa ohrazen, ne- následuje formy, kteréž se jest podával v již psaném listu na dveřiech kosteluov i jinde přibitém, ale tajně, pojav s sebú některé z své secty, do země české zase jíti chtěl. Potom skrze svaté concilium podlé formy dále psané, na dveřiech kosteluov hlavniech i menšiech i klášteruov řádně pohnán jest byl.2 * 85 PUOHON NA" DVEŘÍCHA KOSTELUOVA PŘIBITÝ" PROTI JERONYMOVI ZE PRAHY : Svatosvatý zbor, obecné concilium Constanské čině, v duchu svatém šťa stně se- braný etc., jakož na počátku kněh těchto na prvniem listu slovo od slova napsáno“ jest.30 P ,Hyadek‘ lat. — q ,Blede Stradow‘ lat. — 1 ,prose, aby od Jeho Milosti' Fr. — S ,napsal' Fr. „ ,Quam ob rem obsecro dominum regem pariterque totum concilium, ut habeam ad hoc, ut pre- fertur, salvum atque securum accessumt. — 23 chybi v lat. — 2 z Dubé. — 23 z Chlumu. — 2 Václav Myška z Hrádku. — 3 latinský text přidává plný titul jako svrchu. — 17 dne 9. dubna 1415. — 23 ,ficticiis; má snad býti: výtržnými. — 2 iuxta formam et tenorem citacionis, que sequitur in hec verba“ v překladě vynecháno. poněvadž překladatel listiny neopakoval: v. pozn. násl. — 30 V. svrchu str. 247. V lat. položena i zde obsilka celá. 39

Strana 306
306 JČESKY PŘEKLAD AKT KONCILU]. 1415 Apr. (Mal 23) Sept 23 Item že týž Jeronym soběvolně tak pryč ucházeje, na den sobě skrze svaté con- cilium jmenovanýsi v obecném sebránie pro svú takovú soběvolnost za zpurného potupníka počten jest.3 A o těch všech věcech i každé byl jest a jest všudy vuobec zjevný hlas a pověst. Item že když již s psanými listy navracoval se do země České, aby utvrdil často psaný blud secty Wygleffovy, ani pohnán jsa skrze svaté concilium obecné, tbal se jest na den sobě položený postaviti, ale jednániem božiem zastaven jest a na cestě jat a z roz- kázánie svatého concilium do tohoto města přiveden. To když by se nebylo stalo božím jednáním, u svých z secty Wygleffovy byl by se zveličil, concilium svatéhoť by pohaněl, ač falešně, že by jemu glejtu a slyšenie zjevného dáti nechtěli, a skrze to by řečené Wy- gleffisty v bludiech jich potvrdil a k nevěřenie svatému concilium je by přivedl. Item že týž Jeronym z nechtějícího učiněn jest chtějící, toliko ústy, a jakož z napřed psaných i dole psaných příčin móžu to konečně vzato býti, aby opět ušel, jako jest prve mnohokrát ucházel, v svatém Constanském concilium, když jest jemu dáno slyšenie na artycule při viery v sobě držície, v nichž jest byl a dnes jest velice podezřený, když bylo obecnie sebránie držáno den XXIII měsiece zářie, zjevně jest potupil a za potupené měl a mieti chtěl, jakož pravil, i osoby i artycule Jana Wigleffa a Jana Husa, potupených a odsůzených kacieřuov, a slíbil jest hlasitě a zjevně, že věrně psáti chce najjasnějšiemu kniežeti, panu králi Českému a najjasnějšie panie králové i všemu učenie Pražskému, všem i každému v královstvie Českém i jinde obývajícím i jiným, jimž by psáti příslu- šelo, že jmenovaní Jan Hus a Jan Wygleff i jich artyculové a učenie převrá[cená],w sú svatě, spravedlivě a podlé práv duchovniech potupeni a odsúzeni. A že, ač jest týž Jero- nym často a mnohokrát napomínán byl, aby“ taková svá psanie poslal podle slibuov svých, však on až dosavad, jiné v srdci maje, než jest ústy mluvil, ne bez velikého podezřenie kacieřské zlosti psáti zanechal, a což huoře jest, že tak psáti nechce, zjevně jest pověděl.33 ltem potom týž Jeronym, naděje se, že by tak dosti učinil svatému concilium a skrze to ušel rukú jeho a z vězenie, v němž se nynie držie, v pyšné zpurnosti a ne- pravosti odporný smysl maje, pověděl jest, že k vydaným proti němu artyculuom o* kacieřstvie a o jistých bludiech dostatečně chce odpoviedati, ale odpovědí svých dávati, přísahu na to učiniv, odpieral jest3 i ještě odpierá, ač jest to slíbil na ceduli svrchupsané učiniti." Item nemaje v srdci skrúšenie, ale ústy poškvrněnými všecky artycule již psané býti pravé a pruovodné jistí,35 a o sobě, že jest vždycky byl dobrý křesťan, poškvrny bludu a kacířství nevinný a že nechce takovým býti nazván ani počítán. Pakli by to o něm kto držal, k rozhněvanému pánu hned se odvolává,3“ a tak v hlubinu zlých věcí sstúpiv, praví, že se mu tiem vězením, v kterémž nynie jest, křivda děje, a toho žádá, aby jemu ta křivda i škody, kteréž skrze to béře, napravena byla, řka zjevně: „Aj ne- vinen sem, kto mi napra ví ty věci,“ nechtě se radovati nad sebú obráceným, kterýž jest es nikdy bolesti neměl nad sebú převráceným. Item že týž Jeronym trvá v témž zatvrzenie, a cožkoli smýšlé u vězenie sedě 85' * 86 t za tím ve Fr. škrtnuto ,byl. — u „niež Fr. — v ,nich Fr. — w ,přewraná isú, sú. Fr. — x ,a Fr. si překladatel vynechal: ,nec... comparenst. — 32 lat. dodává: ,et sic fuit et est verum, publicum et notorium'. — 33 ,in elacionem et rebellionem ac pravitatis reprobum sensum datus, errorum articulis sufficienter respondere ac responsiones suas per iuramentum dare recusavit'. — ,Et sic fuit et est verum' dodává lat. - ss lat jest patrně porušen: ,polluto ore, [cum] omnia premissa sunt vera et, ut speratur, probabil a, asserit'. — se překladatel špatně četl lat.: ad iracundiam mox provocatur“.

Strana 307
[ČESKY PŘEKLAD AKT KONCILUJ. 307 *87 a vyhlašuje, vuobec mluvě slova majície tvářnost želenie, však vždycky to v mysli má, 1315 že držeti a brániti chce učenie Jana Wygleffa, kteréž jest potom Jan Hus rozšířil i jiní.37 A toho jistota muož dosti světle vzata býti skrze ty věci, kteréž jest psal i četl vuobecného sebránie miestě,38 kdež jest četl i kromě čtenie mluvil zjevně slova přieznivá učenie Wy- gleffovu“ a k chvále Jana Husa, jakož jest v středu nynie minulú před Narozením matky páně léta svrchupsaného“ vuobecném sebránie“ zjevně vyhlásil, mluvil i četl mezi jinými řečmi: „Boha k svědecstvie beru, nemysle v ničemž nakládati ani osobě ani mravuom jeho, že v těch svatých pravdách příliš mnohých, kteréž sem slyšal od Jana Husa, nic kacířského ani potupeného neslyšal sem ani v collejích“ ani na kázáních obecních, nébrž, abych pravdu pověděl, pro jeho šlechetné mravy a pro svaté pravdy, kteréž jest snažně, oznamuje slovo božie. lidu vypravoval, zvláštní přítel jeho byl sem a pro pravdu i jeho cti obránce, kdež sem koli přišel.“ Také se jeho zatvrzenost ukazuje z toho, že jest odepřel psáti králi i kralové české a učenie Pražského mistruom. Ukazuje se z jiných rozličných příčin, kteréž dostatečně oznamují jeho smělost, kteréž dosti jsú ku potupenie takových tak převráceně činíciech. O kterýchž všech věcech byl jest zjevný hlas a pověst. Sept. 11 87 88 CONCLUZÍ ARTYKULUOV. Ale jménem procurátora vašim milostem pokorně oznamuji, že týž Jeronym u vě- zenie nynějším sedě, mnohým jiedlem a pitím naplňuje se a rozkošnějšie život, více než by svoboden byl, vede. Aj, kterak se diela ducha svatého strachuje, jako by ne, kdež chce duch svatý, dýchal a ne, co by jemu libé bylo, leč by se on bál, dokonal.“ A strach jest, že duch svatý proto v něm miesta nenalézá, kde by milost poznánie bluduov svých vlil. Však jest Kristus před umučeniem svým XXX“ dní se postil, Moyžíš aby byl zákona vydavač, Eliáš, aby do nebe vzat byl, Danyel, aby nad lvy svietězil, skrze puost a zdrže- livost zaslú žili jsú. Protož prosí jmenovaný procurátor vašich milostí, abyšte jej hladem trápili, jenž jest pokutú učených a zvláště kacieřuov.“ Také na tom nebuď přestáno, ale když, jsa laik a laikem se vždy čině, v rúše laikovském vždycky jest chodil s dlúhů bradú a takový se i v obecném sebránie zjevně ukazoval, ať odpoviedá dostatečnějí k artyculuom, k kterýmž jest ještě do konce odpovědi nedal,“ a ať odpovledá skrze slovo to: věřím nebo nevěřím pod pokutú mučenie, aby, pod pokrytstvím utečenie nebo obleh- čenie dosáhna,“ jakožto Faraon potvrzen jsa,“ viece svých náshledovniekuov v jich bludiech nepotvrdil, poněvadž ve všech věcech svrchupsaných i v každé muož rozuomem přemožen býti, anebo aspoň takový na něj pruovod vystaven, že by hodně stačiti mohl. Pakli by z těch věcí které zapřel, kteráž by řádně provedena byla, a neústupně trval v tom za- přenie, tehdy beze všeho meškánie jakožto zatvrzený kacieř a neopravitedlný dán buď dvoru světskému podle svatých písem“ ustavenie. A za to týž procurátor prosí, aby obyčejem, cestú, právem a formú, kterýmižto najlépe a najpotřebnějí býti muože a má, konáno bylo. y „Wygleffova“ Fr. — Z,zjený“ Fr. — a chybi ve Fr. — b „nevěřím' Fr. — c ,nedosáhna“ Fr. augmentatam per Johannem Hus et inde secutam'. — ss ,in loco publice sessionis'. — — ,de anno domini presenti MCCCXVI(!). — 4° ,in loco publice sessionis'. — "1 ,non intendens in aliquo preiudicium facere aut persone, aut suis, meo videre, moribus, ac sacris veritatibus plus quam pluribus, quas audivi ab eodem (denotando prefatum Johannem hereticum condemnatum) et in scholis..“ — 4 ,Ecce quantum super operacionem spiritus sancti timet, quasi non ubi vult spiritus, ibi spiret, et non, quid sibi placitum sit, nisi ille timuerit, perficiat'. — 4 Srov. Mat. 4, IV. Reg. I a d, Dan. 6. — 4 ieiuniis afficiant, que sunt tormenta cleri- corum et precipue hereticorum'. — překladatel vynechal následujici: et articulis de novo sibi datis'. 4e ,induratus'. — ,sacrorum canonum'. 39*

Strana 308
308 [ČESKÝ PŘEKLAD AKT KÖNCILU]. POKLÁDÁ SE JERONYMOVI ROK, ABY K ARTYKULUOM VÍRY ODPOVIEDAL. Vís sobotu v XXIII“ den měsíce Máje, v hodinu sedmú před polednem v kostele většiem, v miestě tom, kdež obvyklé,a obecné sebránie concilium Constanského bylo v přítomnosti tu najduostojnějších v Krystu otcuov a pánuov Jana biskupa Viuaryenského, Anthonia Bononienského, Anthonia Aquilegienského, Gabryele Senenského, Almana Pi- sanského, Angela Veronenského, Petra z Fixu“ a Františka Florenského kardynáluov, i také najjasnějšiech kniežat Římského, Uherského etc., Franského, Anglického, Dacského, Nor- vejského,“ Svetského ae Polského“ králuov posluov i jiných kniežat, prelátuov, duchovních i světských, obecných učenie i všech vuobec posluov a procurátoruov i jiných pánuov doctoruov, mistruov, lidí rytířských i jiných křesťanuov ten zbor Constanský činících, aby slyšali zprávu pánuov poručniekuov volených skrze národy v při víry proti Mistru Jero- nymovi z Prahy. Kteřížto páni poručníci, Jan50 patriarcha Constantinopolitanský,a opat Jan Welles, Lambertus z Gelrii vstúpili jsú na stolici, vypravujíce, kterak týž Mistr Jeronym často jest žádal mieti slyšenie zjevné v obecném sebránie, aby předloženi byli skutkové jeho přede vším lidem a on aby odpoviedal artyculuom proti němu skrze procurátora podaným. A protož z vuole všeho zboru témuž Jeronymovi položen jest den dnešní a hodina tato, aby odpovídal artyculuom proti němu v při viery, k kterýmž, když přečteni budú,a bude moci odpoviedati, nebo že jest tak nebo že nenie podle svědomie svého a přiesahy, kterúž učiniti má, jakož se jemu viděti bude, aby bylo podlé práva, rozuomu a pravdy. A prvé než jest k kterému dalšiemu jednánie přistúpeno, podáno jest témuž Jero- nymovi, aby učinil přísahu prvé než k artyculuom odpoviedati bude. Ale on, Jeronym, přiesaze odepřel jest, klada toho příčinu, že jest naději měl, že svobodně mluviti bude všemu zboru a že jest to před sebú měl, aby oznámil mysl a konečný úmysl svuoj při všech věcech, kterýmiž v při víry viněn bude. Ale poněvadž by svobodně mluviti nemohl, že nikoli přiesahy učiniti nechce. Ale v kteréž by příčině dopuštěn byl svobodně mluviti najprvně, že by potom rád přiesahu učiniti chtěl. A poněvadž jest přiesahy neučinil a učiniti nechtěl, čteni jsú jeho artyculové. O prvniem pověděno, že jest provedený čtyřmi svědky. K kterémuž jest nic ne- odpověděl. Item k artyculi VIII odpověděl, že jest pravý, že jest viděl knichy Jana Wygleffa a učil se jim, ne aby chtěl náshledovati bludu jeho, ale jako knichy velikého philozofa, aby z nich to, co by dobrého bylo, k naučenie vzal a zlého nechal. Item k třetiemu a k devátému artyculi nic jest jiného neodpověděl, než to, že jest chválil Jana Wygleffa jakožto filozofa a ne jako kacieře. Item k VI artyculi řekl, že tak nevěří, nébrž ovšem toho artycule zapřel. Item k XXV artyculi odpověděl, že v komoře své namalovati kázal philozofy a mezi nimi Jana Wygleffa, ale ne sa dvadémú na hlavě. Item XXVI° artycule zapřel. *88 89 1416 Mal 23 d „XIII“ Fr. — e připsáno jinou rukou in marg. — psáno ,ezniicziich“. — g ,bude'. 48 v. d Hardt IV, 748 n. —49 Petr de Fuxo; o ostatních v. výše pozn. na str. 282 a 283. — 5° Jan de Rupescissa; v. svrchu; překladatel vynechal dalšiho: �Caspar abbas Perusinus'. — 51 ,In casu vero, quo fuerit permissus libere loqui primo, postea libenter velit iurare. — s Překladatel spojil několik artikulů. Lat. text zní: „nihil respondit, qui per quatuor testes probatus. Ad quartum et decimum in ordine nihil respondit, nisi communiter, quod studuit libros Johannis Wicleff, non tamen ut hereticus et alias ut supra. Et ille idem probatur per quatuor lestes. Ad sextum et quintum articulos nihil respondit, nisi dixit, quod laudavit...“

Strana 309
JČESKY PŘEKLAD AKT KONCILUJ. 309 90 Item XXVII artyculi, řekl, jest učil a četl tractát o duovodiech proposicí. Item XXVIII° artycule zapřel jest ve všem. Item k XXIX“ artyculi odpověděl, že jest měl s tiem mnichem prvé svádu, a když šel zkrze clášter, tehdy ten mnich, zavolav k sobě pomocniekuov a thovařišuov, že chtěl naň sáhnúti a jej bíti, a že on, Jeronym, vydřel meč jednomu laiku,“ a bráně se, šel proti mnichu, a když jej přemohl, jal jeho, ne pro vieru, ale bráně se jemu. Item XXXV artycul, pověděl, že jest pravý, že jest se hájil, i dnes že by to učinil, kdyby mohl. Item k XXXVI“ artyculi řekl jest, že jest četl smysly Wygleffovy, ač jest jich nedržel, a že drží jako pravý křesťan. Item XXXII artycule též zapřel. Item k XXXIII“ artyculi řekl jest, že se jest nehádal v české řeči o svátosti oltářnie, ale že jest jednú odpoviedal k jisté otázce philozofa, kterúž jest rozdělil na čtyři strany, a potom v řeči české sepsal jest zavřenie té otázky a v přítomnosti mnohých laikuov to23 četl.23 Item XXXIIII artycule zapřel ve všem. Item XXXV° artycule o piesniech, že by v nich položil slova posvěcovánie, za- pierá ovšem a pravie, že jest věc smyšlená. Item XXXVI a VII° artycule zapřel jest. Item XXXVIII° artycule o klatbě papeže a cardynála etc. zapřel jest, ač jest řekl, že, by papež byl lichevník a smilník, však jako kněz posvěcuje, ač jemu to neprospievá. Také jest řekl, že klatba nespravedlivá moci nemá. Item XL° artycule zapierá ovšem. Potom jsa otázán o odpustciech, kterak by o nich držal, odpověděl, že odpustkové papežští a cardynálští mají býti řádně dáváni a pójčováni a že býti mohú.“ Ale ob od- pustcích kúpených, s kterýmiž papež obecně posielá legáty své do ciziech krajin, aby vybie- rali peníz sv. Petra, kteřížto legáti obecně kupují ten zisk najprve od papeže, aby potom většie summy vybierali, i káží a hlásají ty odpustky po zemiech a po krajinách, o těch já23 praviem,23 že takoví odpustkové nejsú odpustkové, ale neřádná užievánie odpustkuov. Item jsa otázán o spálení bullí papežských, zapřel jest, že toho nenie. Item jsa otázán o tom, že by pravil, že laiku slušie kázati slovo božie, zapřel jest toho a řekl, že jest toho nikdy vuobec nekázal. Však jest pověděl, že by někdy učinil krato- chvíl5“ před králem českým, kdež jest za“ základ své řeči vzal tato slova:“ „Jakož sem já činil, též i vy čiňte“, v kteréžto krathochvíli tu jest pověděl tehdy: i laiku slušie kázati slovo božie, ač by nebyl svěcený. 1416 Mal 23 * 89 *10. Ty věci když se tak dály, pan Hainricus z Piru a Jan z Tribanu““ procurátorové žádali jsú, aby skrze pány stolice apoštolské prothonotáře bylo jim uděláno vidimus jedno nebo viece i skrze jiné piesaře toho zboru k tomu ustanovené na svrchupsané otázky i na odpovědi, kteréž jest Jeronym dával. A tu jsú byli přítomní duostojní otcové páni cardynálové, poslové preláti i páni svěští i jiní mniší všech národuov k svědecstvie.3 h mezi řádky Fr. s rustico' překlad je volný. — esse rite datas et concessas et fieri posse'. —5 collacionemt. — * Joh. 13. 15. — 3: V lat. následuje ještě: Alie materie dependent a premissis, et prout in articulis et respon- sionibus continentur, interrogatus fuit et retulit'. — 5s ,de Scribanis'. — 3 ,nobilibus et ceteris suppositis singu- larum nacionum, dictam Constanciensem synodum constituentibus, testibus etc.“

Strana 310
310 [ČESKY PŘEKLAD AKT KONCILU]. (1412) (1410) Potom v úterý XXVI den měsiece Máje ráno v hodinu třetí bylo jest sebránie obecného concilium Constanského k žádosti snažné Mistra Jeronyma z Prahy k odpo- viedánie dále artyculóm skrze concilium proti němu sepsaným. A prve než se to počalo puosobiti v takové při,“ vstal jest pan Kašpar z Paříže“i etc. a oznámenie učinil o legátu z Marchii etc.s2 Hned potom vstúpili jsú na stolici k tomu zpuosobenú poctiví otcové a duostojní 9 muží, páni Jan patriarcha Constantinopolitánský, Cašpar opat půště sv. Marie řádu sv. Benedikta, 3 Thomáš opat Eboracenský, Lambertus z Gelrie, poručníci v při Mistra Jero- nyma z Prahy; Jan patriarcha z vuole thovařišuov svých řekl jest k Jeronymovi, jižli jest pohotově odpoviedati artyculuom proti němu poddaným, učině přiesahu, a kterýmž jest řekl posledního dne dávati odpovědi skrze přísahu svú.“ Ale Jeronym jest k tomu odpověděl, že by jemu byl pořádek převrácen a že by proto nechtěl přiesahy učiniti, ale že by tak chtěl konati odpovědi své, jakž jest počal. A když jest to nemohlo od něho dosaženo býti, tehdy Jan z Trybanu“8 a Hainricus z Piru jakožto procurátorové prosili jsú, aby jim na to učiněno bylo vidimus jedno nebo viece pro budúcí pamět. A tu byli přítomni duostojní v Krystu otcové Jan Ostienský, Jordanus Albanenský, Angelus Pene- stenský,6 biskupové a cardynálové, to jest Viuarienský, Ursenský, Laudenský, Anthonius Bononienský, Franciscus Benáthský, Gabriel Senen ský, Anthonius Aquilegienský, Thomáš Tharenský, Almanus Pisánský, Branda Placentinský, Gwihelmusk sv. Marka, Anthonius z Colanchu,“ Amodeus Salucianský, Lucidus z Comitu, Franciscus Florentinský i také Římští, Vherští, Franští, Angličští, Hispanští23, Aragunští, Neapolitánští, Polští, Cyprští, Norveyští, Dactí, Svectí králuov i jiných kniežat a učenie obecných i měst poslové u velikém mnozstvie. Potom hned pan Cašpar opat z Paříže“ jakožto jeden z poručniekuov četl jest počaté artycule, to jest o poctivosti činěnie kostem svatých, kdež v artyculi stojí, že by Jeronym pravil, že nemají ctěny býti.8 K tomu jest Jeronym odpověděl, že ten artycul jest smyšlený a že jest to lež. Ale opat jest řekl, že jest proveden třmi svědky. Item k artyculuom LXVI a LVII o čtyřech sťatých, kteréž on, Jeronym, ctil jako svaté a učinil procesí s thovařiši svými, zpievaje: „Tito jsú svatí, kteříž pro zákon boží těla svá vydali jsú etc., odpověděl, že jest to lež, tak jakž jest položen ten artycul. A ten jest proveden mnohými svědky. Item k tomu artyculi, že jest z Vídně utekl pro nárok kacieřstvie,7 a ku pruovodu 192 toho čten jest jeden list, kterýž odepsal officiáluovi Vídenskému, k tomu jest odpověděl, že jest list psal, ale co jiného v tom artyculi jest, tomu nevěří. Ten jest proveden osmi svědky. Item potom jsú byli čteni artyculové o klatbě i s odpovědmi na ně. Item potom jsú čteny byly conclusí, to jest smyslové koneční, kterýchž jest bránil v mnohých učeniech i s odpovědmi jeho. * 91 416 Mal 26 1,z Gebrij' Fr. — k ,Gwihelmus' Fr. 6o ,Et antequam in huiusmodi materia per ipsum M. Hieronymum et concilium seu eius commissarios aliquid foret factum“. — 61 de Perusio, advocatus consistorii. — Překladatel vynechává, co se netýká Jero- nyma. — ca �Caspar abbas eremi s. Marie de Perusio ord. s. Bent. — “ ,et quibus respondisset ultima die dare responsiones per iuramentum suum'. — s ,Penestrinensi'. — e „Tricaricensi“ je to Tomáš Brancacius biskup v Tricaricu. —“ de Chalanco'. — es continuavit lecturam articulorum, videlicet materiam, in qua datur, ipsum M. Hieronymum dixisse, non esse venerandas reliquias sanctorum“ — e správně „třech. — — překladatel zkra- cuje. —11 ,super excommunieacione etc. Ad quam materiam respondit alias. Quapropter fuerunt lecte respon- siones sue ad eosdem'.

Strana 311
[ČESKÝ PŘEKLAD AKT KONCILUJ. 311 Kísí 25 1416 *92 * 93 *93 ltem potom hned duostojný otec, pan Jan patriarcha Constantinopolitanský, t vuole thovařišuov svých opětoval jest kusy obecné proti němu vydané i s odpovědmi. A po- věděl, že on, Jeronym, čtverým obyčejem jest v kacieřstvie postižen.“ Ale poněvadž jest mnohokrát prosil, aby jemu bylo dáno slyšenie obecné, protož jest jemu bylo ode všech puojčeno, aby slyšán byl zjevně, aby poznány byly všeliké omluvy jeho jalové. Protož jest jemu, Jeronymovi řekl: chce-lil co pověděti předm concilium,a že muože, poněvadž pro žádného jiného než pro něj to sebránie učiněno jest. Chce-li co mluviti, nebo dovo- diti pro obranu své pře, anebo i bludy své odvolati, že muože,“ concilium jakožto mi- lostivé a milosrdně s ním nakládaje, chtělo by jej přijíti do luona" matky cierkve svaté, poněvadž jsú byli mnozí kacieři v církvi svaté, kteříž jsú odvolali bludy své a život svuoj opravili a pokánie činili. Pakli by toho v kterém articuli učiniti nechtěl a tiem pohrdal, musilo by se podle řádu práva proti němu kráčeti. Tehdy Jeronym proti tomu, oblíbiv“ slyšenie, kteréhož žádal, počal jest mluviti. A najprve se bohu pomodlil, potom žádal všech tu přítomných, aby prosili boha a panny Marie, matky jeho, i všie říše nebeské, aby osviecena byla mysl jeho a rozuom, aby nic mluviti nemohl, což by bylo k zatracenie“ duše jeho, poněvadž postaven jest mezi tolika múdrými muži, přivodě ku paměti mnohé muže a velmi múdré, kteříž jsú skrze falešné svědky hrdla zbaveni. Dále jest pověděl, že, ač skrze concilium Constanské byli sú jemu vydáni jistí súdce, jichžto rozsúzení byl se jest poddal, kteříž sú však žádné příčiny kacieřstvie na mně nenalezli,“ jakož z act pře nalézti se muože. „Ale nynie k nezbednému napomínání nepřátel mých jsú změněni a jiní vydáni a již jsú na stolici vstúpili, kterúž já vždycky za smrtedlnú sobě býti počítám.7 Kterýchž súdcí rozsuzování nikdy sem se nepoddal, aniž jich za súdce pokládati chci. A protož k jich otázkám nechci odpoviedati pod přísahů.“ I konal jest řeč počatú Jeronym, vypravuje mnohé znamenité muže na smrt dané, vypoviedané a vězením trápené nevinně. A jestli žeby on, Jeronym, jakožto stvořenie též potupen a odsůzen byl, že by nebyl první ani poslední zde na světě. Však že doufánie má v boha, stvořitele svého, že po tomto životě přijde ten čas, když Jeronym i oni budú povoláni k súdu a tu museti budú bohu i jemu odpoviedati a vydati počet, jestli žeby co proti němu nespravedlivě učinili. Dále jest řekl, že Socrates, Maro, Boecius, Seneca, Platho i mnozí jiní znamenití a slavní muží nespravedlivě jsú zmordováni. Také jest pověděl o Jeronymovi, doctoru cierkve svaté, o Eliášovi, o Da nyelovi prorociech a o Zuzanně, kteráž jest byla na smrt odsúzena skrze falešné svědomie dvú kněží, ač jest vysvobozena skrze múdrost Danyele proroka. Item o sv. Štěpánu prvniem mučedlnieku, kterýž též skrze falešné svědky přiveden jest byl k súdu a do žaláře vsazen a potom ukamenován. A tak i o jiných mnohých, že div nenie, jestliže i on skrze ne- přátely a falešné svědky na oheň bude odsúzen. A sstúpiv k osobám,“ řekl jest, že skrze nikohoa nebude potupen nežli skrze své z Čech a skrze Němce, kteříž jej v nenávisti mají. A té nenávisti příčinu položil, počav od toho, kterak jest královstvie České založeno a že jsú Čechové pošli od Rekuov, a kterak jest byla nenávist mezi Řeky a Němci. A potom že jest přišlo to královstvie České v ruce 1 chceš-li“ Fr. — m „přes Fr. — n opraveno z ,do luona přijíti Fr. — o opraveno z „budů museti Fr. 1 ,quadrupliciter de heresi convictum'. — si aliquid vellet dicere in presencia concilii'. — " ,am- plectenst. — 75 in preiudicium'. — ,qui tamen iudices nullam causam, ut ipse asseruit, hereticacionis in eo invenissent. — — totiž tu, s níž učinil odvolání dne 23. září. — 7 ,descendendo ad speciem“.

Strana 312
312 [ČESKÝ PŘEKLAD AKT KONCILU] cjesaře Karla Čtvrteho, kterýžto jsa králem Českým a vida Česků zemi býti hojnu v obili, v zlattě a v střiebře i v jiných věcech, a že toliko nedostatek má v lidech učených, a že jeho poddaní vycházejí z toho královstvie do jiných zemí pro učenie, aby dosáhnúti mohli po výšenie mistrovstvie aP doctorstvie: protož chtě týž ciesař Karel obohatiti královstvie České a město Pražské, založil jest a vyzdvihl v něm učenie obecné, v kterémž jest bylo více Němcuov, i na prebendách kosteluov i colejí, tak že Čechové nic neměli. A když který Čech povýšen byl v kterém uměnie, neměl-lis jest odjinud živnosti, tehdy musil cho- diti po vsech a po městečkách a držeti školy a tak sobě živnosti dobývati. A Němci zpravovali učenie Pražské, ovšem i všecky úřady i pečet toho učenie drželi i klenoty všemi vládli a měli jsú v témž učenie tři hlasy s jinými,“ ale Čechové nic nevládli. A též jest i o laicích pravil, že v městě Pražském na úřadě bylo jest XVIII mužuov, vše Němcuov, jediné dva z nich Čechové. A že všecko královstvie Němci zpravovali i všecky úřady drželi. Tehdy on, Jeronym, i s Janem Husem,“ vidúce ty věci, chtiece takovým věcem odepříti, šli jsú k králi Českému nynějšíemu s některými z urozených královstvie Českého a vypravili jsú jemu ty věci“ a na tom zavřeli, že by to byla věc neslušná a že by se chýlila k zkáze jazyku českého. I dal jest radu Jeronym2 Janovi Husovi, aby na kázá- niech lid Český navodil, aby toho déle netrpěli, by Němci měli tak nad Čechy vlásti. A vychvaloval jest Jana Husa, že jest člověk svatý, spravedlivý, upřiemý a nábožný, a že jest nikdy od pravdy nepoblúdil. A že jsú potom Jeronym a Jan Hus s pomocí ně- kterých pánuov Českých i jiných lidí k tomu přivedli, že kdež bylo XVI Němcuov na radě města Pražského, tu bylo vsazeno XVI Čechuov a místo dvú Čechuov byla jsa vsa- zena dva Němce a že pečet učeníe Pražského, privilegia, práva a svobody vzaty jsú z moci Němcuov a dány mistruom českým. Pro kterúžto věc rozhněvali sú se němecští mistři proti českým a vyšli jsú pryč z města a učenie Pražského. Item že on, Jeronym, a Jan Hus zjednali sú to jednoho dne, že mnoho Němcuov od Čechuov zbito jest.80 A hned* potom Mistr Jan Hus kázal jest proti knězstvu a stavu cierkve svaté, vypravuje na svých kázániech, kterak kněžie a preláti církve Římské chodie vuoděvu .95 nepoctivém a neslušném a že sobě dělají hody časté, utrácejíce statek chudých, což by mělo chudým dáváno býti, na to nevěstky chovají a na své pýchy nakládají, řka, že ta nadánie od boha jsú ustanovena proto, aby z toho krmeni byli chudí a aby jim obydlé na to rozdělána byla, kostelové aby byli staveni, ne aby to na hodovánie, na smilstvie, na růcha pyšná a hrdá nakládáno bylo. A z toho, řekl jest, že kněžstvo a preláti Pražští povstali jsú proti nim a jim“ se protivili. A pro závist, kterúž sú měli proti učenie Mistra Jana Husa, poslali jsú Michala z Brodu Němecského, kterýž ne Čech ale Němec byl, do Říma, aby pohnal jeho, Jana Husa. A potom hned na téhož Jana Husa puštěna jest klatba skrze súdci dvoru papež- 9F * 94 V Fr. in marg. červeně: „Nota. O conšelech Prazských. —* In marg. červeně: „Nota. P ve Fr. nad řádkem. — q „neměl Fr. — r za tím ve Fr. škrtnuto „Němcuov“. — s ,jiní Fr. 78 ,tres voces, videlicet Bavaricam, Saxonicam et plus quam medietatem Folonorum, cum, dixit, Slesite, qui sunt de nacione Polonica, essent omnes Teutonici, ita quod veri Poloni minorem partem habebant. Et quidquid Teutonici facerent et fecissent in ipso studio, habebatur pro facto, — 19 ,quem semper, ut dixit, tenebat pro valenti, iusto et sancto viro'. — so ,interfecti'.

Strana 313
[ČESKÝ PŘEKLAD AKT KONCILUJ. 313 .95. * 96 196. 1416 ského, však on, Mistr Jan Hus, odvolal se jest od té klatby ku23 pánu Krystu,2 ač jemu Mai 26 výpovědí té klatby zapovědíno bylo kázánie. A vida to Mistr Jan Hus,8i že by měl jíti do Constanského concilium, měl se jest k tomu, aby tam zjevně a přede všemi oznámil nevinu svú a vyvedl se z těch věcí, kteréž jsú jemu křivě při psány. A jakž jest tu přišel,2 ihned do žaláře vsazen jest. Ale on, Jeronym, že, jsa v Praze a slyše o vězenie jeho, podlé slibu, kterýž byl jemu, Janovi Husovi, učinil, šel jest za ním do Constancí, a maje radu a výstrahu od znamenitých přátel, aby rychle z Constancí preč šel, že konečně jat a do žaláře vsazen bude: a že jest z Constancí vyšel a šel do jednoho městass puol druhé míle od Constancí, v kterémžto městě pobyl jest pět dní a odtud psal králi Římskému list, že se veliká křivda děje Mistru Janovi Husovi, poněvadž jest přišel tam za glejtem, kdež každý, i Žid, i Saracen, měl by mieti svobodu přijíti, státi, mluviti, zase odjíti podlé zněnie listu královského, kterýž jemu poslán. Item pověděl, že jest viece listuov k tomu podobných poslal do města Constan- ského, kteříž jsú byli přibiti na dveřích kosteluov, na vratech kardynálských domuov. A nemaje na to žádné odpovědi ani ustnie ani psané, i šel jest z toho města a obrátil se k královstvie Českému. A když jest přišel na zbožie Jana kniežete Bavorského, tu jest jat byl a do žaláře vsazen skrze hajtmana téhož kniežete.“ A když concilium psalo k němu, tehdy hajtman poslal jest jej do Constancí svázaného, a tam jest hned do žaláře vsazen byl.85 V kterémžto žaláři ukázana jest jemu vina jeho8ť a dáni jsú jemu súdce k té při. A když jest již pře začata byla, dali jsú jemu radu mužie znamenití, aby se odvolal k concilium a podal se právu jeho, neb naděje jest, že s ním dobrotivě nakládati bude. Tehdy on, Jeronym, jakožto člověk, boje se ohně, jehožto mučenie a pálenie pře- ukrutné býti pravil, přivolil jest těm radám a učinil jest odpřiseženie a psal jest je do Čech a povolil jest ku potupenie knih Jana Wygleffa a k odsúzenie Jana Husa i jich učenie. Potom jest na odpor tomu mluvil, že nevěří, by kdy tak mnoho proti svědomí učinil; neb učenie Jana Husi bylo jest spravedlivé i jeho život, kteréhož by se chtěl pevně při- držeti. A toho na potvrzenie odvolal jest ten list, kterýž jest do Prahy psal, potupuje smysl a učenie Jana Husa. Dále jest řekl o knichách Jana Wygleffa a o učenie jeho, že jest nikdy nevi- děl člověka tak dobře a hluboce psáti, kteréhož písma chtěl by se přidržeti a že by byl zle učinil, by jemu odepřel; nebo by byl to i učinil a smysl a učenie Jana28 Wygleffa2s a23 Jana Husa odvolal, neučinil by toho tím úmyslem, aby chtěl od toho přestati, ale z strachu, že se ohně bál. Ale dále když on, Jan Wygleff a Jan Hus, což se dotýče svátosti oltářnie mlu- vili jsú proti doctoruom církve svaté, smyslu jich při tom že nenáshleduje ani drží, ale tak jako čtyřie doctorové od církve svaté přijatí, totižto Rehoř, Ambrož, Augustyn a Jeronym, a jiní od církve svaté přijatí. Item pravil jest, že život papeže a cardynáluov, pokudž se jich sebránie a užievánie nadánie, kteráž drží, dotýče, že jsú činové nevěstčí, a to že cardynálové kráčejí s dlúhými Apr.) (1415 (Mai 23) (Sept. 23) za tím ve Fr. škrtnuto „ušel. si Špatný překlad lat.: Quibus visis per ipsum MJH et Hieronymum, suasit ipsi M. Johanni Hus ut deberet ire.... proponere vellent et eorum innocenciam ... — 82 vynecháno, M. J. Hus“. — 8a Uberlingen; překladatel vynechává: ,quod non nominavit in specie'. — 8 Podle vypravování Ondřeje Řezenského (vyd. Leidinger str. 143) byl to rychtář Teynsdorfar; stalo se v Hiršavě koncem dubna 1415. — ss Překladatel zkracuje; do Kostnice přiveden Jeronym 23. května. — se „fuit sibi obiecta materia hereseos ad instanciam suorum emulorum'. 40

Strana 314
314 [ČESKÝ PŘEKLAD AKT KONCILU]. Mai 30 1416 Mai 26 ocasy, že jest ohavnost, nemajíc na žádném právě ani na rozuomu základu, a že sú ty věci proti Písmu a proti řádu církve svaté. A že drží tak, jako sú Jan Hus a Jan Wygleff drželi, neb jest seznal, že jsú v tom dobře věřili. Ty věci když jest vyslyšelo a jim srozumělo concilium, jemu, Jeronymovi, v pří- 9 tomnosti jeho k slyšení proti sobě konečné výpovědi a odsúzenie den sobotní87 najprve příští uložili jsú a jmenovali, na miestě a v hodinu, kdež a když obyčej se mají scházeti. Ty věci když jsú vypovědíny, poctivý muž pan Michal z Brodu Němecského, Jan z Trybnuss a Hainricus z Piru prosili jsú, aby jim jedno nebo více vidimus uděláno na to bylo. A tu jsú přítomni byli najduostojnější otcové a páni Jan Ostienský, Jordanus Al- banský etc.3 a tu všichni cardynálové a poslové králuov, kniežat, zemí, učenie obecných, jakož na mnoha miestech napřed psáni jsú. Den pak sobotní, jenž jest byl XXXt měsiece Máje, ráno v hodinu třetí v kostele k tomu voleném stalo se jest sebránie zboru svatosvatého Constanského, kdež jsú byli přítomni ti všickni nynie i prve na mnoha miestech psaní u velikém počtu.1 A aby se toho sebránie celost dokonala, byla jest řiekána mše o duchu svatém s letanými a mo- dlitbami podlé prvniech zvyklostí. A když ty všecky služby dokonány byly, hned z rozkázánie concilium svatého ctihodný otec, pan Jakub biskup Laudenský“ vstúpil jest na tu stolici, na kteréž kázánie téhož zboru bývají a všecka uloženie, zřiezenie, statuta, výpovědi a odsudkové se vyhla- šují, a učinil jest kázánie pěkné, vzal za základ ona slova ze čtenie: „Trestal jest nedověru jejich a tvrdost srdce etc. Kteréžto kázánie k té při Mistra Jeronyma tu přítomného a k slyšenie výpovědi, kteráž jest na to od concilium usazena, od téhož kazatele vedené když bylo slušně do- konáno“ a zavřieno, tehdy hned Mistr Jeronym u prostředku stoje, vstúpil jest, aby ode všech slyšán a vidien býti mohl, na“ pány cardynály, patriarchy, arcibiskupy, biskupy, doctory, mistry i všecky učené tu přítomné, řka: „Tento pan Jakub kazatel, kterým jest duchem mluvil, já neviem, nebo všecky věci, kteréž mluvil, převrátil jest v smysl jiný proti smyslu mému. Protož prosím všech i každého zvlášť skrze krev Krysta Ježíše. kterúž jsme všickni vykúpeni, abyšte toho o mně nedržali. Neb kdež jest ten kazatel pravil, že bych byl potupitel mužuov cierkve svaté, tiem mě křivě vinie.“ A že jest tu na- ději měl a má, že ty věci, o kterýchž jest hádánie strojil v collejiech, byly jsú k dobrému a užitku královstvie Českého a že jest to činil jako věrný obyvatel v něm a že nepřítelé jeho vykládali jsú to na jinú stranu převráceně a že věřie se býti křesťanským člověkem a že by sobě takovú falešnú řeč i proti bohu mohl, kto by chtěl, smysliti. A počav tiem kázániem hýbati od počátku,“ mluvil jest i k tomu, kdež kacieřstvím 97. * 98 u ,nu' Fr. 81 dne 30. května. — 88 ,de Scribanist. — sa v lat. výčet opakován celkem jako svrchu str. 310. — so v. d. Hardt IV., 764 n. — 31 lat. jmenuje: „Johanne Ostiensi, Angelo Prenestino et Jordano Albanensi episcopis cardinalibus, Antonio Bononiensi, Angelo Aquilegiensi, Gabriele Senensi, Alamanno Pisano, Angelo Veronensi, Branda Placen- tino, Wilhelmo S. Marci, Petro de Fuxo, Antonio de Chalanco et Francisco Florentino cardinalibus vulgariter nominatis, načež výčet poslů podobný jako svrchu str. 308; sedění konáno v kathedrále. — Jakub Ballardi Arrigoni, biskup v Lodi, jenž řečnil i při smrti Husově. — 2 Mar. 16, 14. — “ ,Quo sermone quoad causam M. Hieronymi de Praga, ibidem presentis, ad audiendum sentenciam ferri contra eum in causa mota per conci- lium super fide et promulgacione debite peracto“. — 3s v lat., co následuje, položeno v řeči nepřímé. — » „In- cipiendo venire ad factum cause, mote super heresi'.

Strana 315
[ČESKÝ PŘEKLAD AKT KONCILUJ. 315 1416 Mai 30 98 * 99 jest dotčen, i k jiným kusuom, jimiž viněn byl, a řekl jest, kterak najduostojnější otec, pan cardynál Florenský, kterýž přítomen tuto jest, naučil jest jej mravuom dobrým a uče- ním tak a tiem obyčejem, že jest byl odvolal ty věci, kteréž jsú na něj v artyculích proti němu podaných vzložili, i do České země psal to odvolánie, a že jsú byli voleni súdce k té při, na nichž jest dosti jmieti chtěl. Ale když ti súdce sú změněni, nechtěl jest k artycu- luom pod přísahú odpoviedati. Ale však aby každý mohl mysli jeho rozuoměti, řekl jest, že artyculové poslední nejsú všickni čteni skrze poručníky k tomu volené, dokládaje se boha, že těch věcí jest nemluvil pro žádné zatvrzenie ani šíje své tvrdost. Přivodě i sv. Pavla, že jest se i on častokrát o naučenie s Židy hádal, a že div nebude, jestliže Jeronym také pro vieru a učenie křesťanské trpěti musie, vyznávaje jednu svatú církev obecnú, kterůž býti pravil všecko množstvie těch, kteříž spaseni býti mají. Item církev svítězilú, item církev rytieřující na zemi, item cierkev obecnú, to jest všech, kteříž víru Krystovu vyzná- vají. Item církev svatú obecnú prelátuov a zprávcí; a? že těch prelátuov a zprávcí?7 má poslúcháno býti i poběhlých, kteříž učie zákonu božiemu, ale ne těch, kteříž jsú vně poběhlí. Item pravil jest, že drží artycule viery. Item pravil jest, že cerimoní mší, služeb, postuov jsú nad cerimoní případné. Item pověděl jest, že ohavnosti mají odvrženy býti od duchovních, to jest pýchy a zbytečnosti, totižto když duchovní obracují dědictvie Krystova na své pýchy a chlúby, aby měli koně čisté, domy krásné a dvory, rúcha drahá a pěkná, nedávajíce toho chudým, což 90 držie mimo potřebu svú, ale užievajíce toho k bujnostem a k skutkuom nevěstčíem. Item odvolal jest tenw list, kterýž do Prahy psal o svém odvolánie, kteréž jest v obecné sebránie učinil, těch věcí, kteréž kázal proti vieře a bludně. A řekl tomu na odpor, že nechce býti příčina takové nepravosti, a kdež jest byl svolil odsúzenie Jana Husa, že jest zle mluvil a nikdy huoře, a že to proti svědomie jeho. A že jest takové odvolánie učinil pro strach ohně a ukrutnost jeho. A že proto i ten list do Prahy psal, řka, že jest psal křivě a falešně. Kterýžto list nebyl jest než toliko odvolánie jeho a protož ihned z rozkázánie concilium skrze najduostojnějšího otce, pana Jana patryarchu Constantynopolitánského ten list slovo od slova čten jest zjevně vysokým hlasem, i podpis jména Jeronymova rukú jeho napsaný ukázán jest.9s ltem týž Jeronym k tomu řekl jest, že tak jest, že sem“ učinil odpříseženie i ten list psal, boje se ohně. Ale selhal sem jako blázen a že toho velice želém. A zvláště kdež sem odvolal učenie Jana Husa a Jana Wygleffa, a kdež sem přivolil k odsúzenie Jana Husa, kteréhož věřím býti spravedlivého a svatého člověka. A že sem přieliš zle učinil. Ty věci když jsú vyslyšány, vypraveny a přečteny, Mistr Hainricus z Piru, pro- curátor sněmu, prosil jest, aby byla dokonána a napsána výpověď a odsudek proti témuž Jeronymovi podle toho, jakž artyculové proti němu podaní v sobě zavírajie. Tehdy“ duostojný otec, pan Jana patriarcha Constantynopolitánský, jeden z poruč- niekuov, z rozkázánie téhož concilium v přítomnosti tu téhož Mistra Jeronyma i slyšícieho, výpověď konečnú, rozsudek proti němu četl jest, jakož na listu papierovém, kterýž v rukú držal, napsáno bylo, a to vysokým a rozuomným hlasem, kterážto výpověď dále jest napsána. A ihned, když přečtena byla, skrze všecko concilium od těch, kteříž od národuov (1415 Sept.) v „nevětčiem Fr. — w připsáno nad řádkem ve Fr. „ druhé ,a — zprávcí překladatel přeskočil. — 98 „per Joh. pat. Con., licet litera non, sed abiuracio, ut supra, fuit lecta, quam idem Hieronymus in sesione publica superius dicta, videlicet die Lune vicesima tercia mensis Septembris precedentis, in medium emisit. Qua abuiratione lecta publice et alta voce eiusque sub- scripcione per manum ipsius M. Hieronymi visa...“ — * Celý odstavec přeložen volně. 40"

Strana 316
316 [ČESKÝ PŘEKLAD AKT KONCILU]. 1416 Mal 30 voleni byli, stvrzena jest, totižto skrze Anthonia Concordienského, Mikuláše Mersobur- genského, Witale Telonenského, Patricia Cartuginenského biskupy, skrze to sluovko: „Placet“. A též i skrze duostojného otce, pana Jana biskupa Ostienského jménem svým i všech pánuov cardynáluov potvrzena jest skrze též slovo: „Placet“. Na kteréžto všecky věci čtené, usúzené, stvrzené a konečně vypověděné Mi'str 8 100 Hainricus z Piru a Jan z Tribanu,88 procurátorové často psaní, prosili jsú, aby učiněno bylo vidimus pro budúcí pamět. Ty věci když tak byly dokonány, concilium anebo zbor Constanský požádal jest moci světské k dokonánie té výpovědi proti Mistru Jeronymovi učiněné. A ihned vydán jest moci světské, aby jemu konec učinili. A tu jest hned týž Jeronym poručil duši svú bohu najvyšiemu. A počal hlasem velikým vyznávati víru a řka: „Věřím v boha otce všemohúcího etc.“. A potom jest i zpievati začal: „Věřím v jednoho boha“ a zpieval jest až do konce, jda svázaný po ulicech až na miesto popravné, kdež jsú jeho upálili, ač jsú prve páni preláti prosili moci světské, aby s ním milostivě nakládali a bohu se zaň modlili, aby se obrátil od hřiechuov svých. VÝPOVĚD A ODSUDEK. Ve jméno páně Amen. Krystus, buoh a spasitel náš, vinný kořen pravý, jehožto otec vinař, otec jěho, věrné své uče, die:100 „Jestliže kto ve mně nezuostane, bude vy- vržen ven jako ratolest a uschne“. Jehožto naučenie najvyší doctorové a mistřil násle- dujíce a přikázánie plniece, tento svatý Constanský sbor v při kacířské nepravosti před se vzaté, z slyšenie obecné pověsti a z ukázánie hlasitého“ oznámenie proti Mistru Jero- nymovi z Prahy, mistru v uměniech svobodných, však nesvěcenému, z jehožto pře act a pruovoduov zjevně se nalézá, že týž Jeronym držal jest, vyhlašoval a učil některé artycule kacieřské a bludné, dávno od svatých otcuov odsúzené, některé rúhavé, některé pohoršlivé, jiné ctných uší urážlivé, všetečné a búřlivé, dávno skrze potupené paměti Jana Wygleffa a Jana Husa hlásané, kázané a učené a v kniehách jich a tractátiech vypsané, kteřížto artyculové, učenie i kniehy i téhož Wygleffa pamět i Jana Husa osoba skrze týž svatý zbor a konečnú výpověď jeho za kacířské potupeny a odsúzeny jsú byly, kterúžtož odsúzenie výpověď tento Jeronym potom, když proti němu pře vedena byla v tomto svatém concilium, poznav a vyznávaje pravú, obecnú a apoštolskú vieru, schválil jest a k nie přivolil a klel všeliké kacieřstvie a zvláště to, kterýmž jest nařčen byl a kteréž va předešlých časech učili jsú a drželi Jan Wygleff a Jan Hus v svých kniehách, tractá- tiech a kázániech. Pro kteréž, jakož již praveno jest, skrze to svaté concilium byli jsú odsúzeni jakožto kacíři i jich učenie. K těch a všech věcí již psaných potupení a od- súzení přiznal se jest a přísahu učinil, že v té pravdě viery zuostane, a pakli by kdy proti tomu držeti anebo kázati pokusil se, že se pokutám práv duchovních poddánz býti zavazuje, a toho svého přiznánie rukú svú napsaného zboru tomuto svatému poddal jest. Po kterémžto přiznánie a přísaze po některých dnecha jakožto pes k vývratku se navracuje, aby jed smrtedlný, kterýž se v srdci jeho tajil, vuobec vyvrátil, slyšenie zjevného, aby jemu od svatého concilium dáno bylo, žádal jest. Kteréž když jemu bylo puojčeno, v tom svatém concilium spolu sebraném jistil, řekl a vyznal skutečně, že tomu odsúzenie Wygleffovu a Jana Husa nepravě jest povolil, a to odsúzenie schvalu je, že 100. * 101 * 101 x „hlasitele“ Fr. — y ,kterážto“ Fr. — z ,poddá Fr. 100 Joh. 15, 6. — 1 chybně přeloženo: summi doctoris et magistri'.

Strana 317
[ČESKÝ PŘEKLAD AKT KONCILUJ. 317 jest lhal, aniž se za to styděl, vyhlašuje to, že jest selhal, nébrž schválenie toho jich potupenie i přiznánie k tomu odvolával jest, vyhlašuje to, že v kniehách jich, to jest Jana Wygleffa a Jana Husa, nikdy žádného kacieřstvie a bludu jest nečetl, ač jest napřed vyznal ib provedeno jest zřetedlně, že jest se v knihách jich pilně učil, četl i jiným ozna- moval, v kterýchž jisté jest, že mnohá kacířstva a bludové jsú položeni. Ale však týž Jeronym o svátosti oltářnie a o proměněnie chleba v tělo Krystovo přiznal se jest, že drží a věřie, jakoa cierkeva svatá drží aa věřie,“ a že viece v tom věřiti chce Augustynovi a jiným doctoruom cierkve svaté, nežli Wygleffovi a Husovi. Protož se zjevně ukazuje z napřed psaných věcí, že týž Jeronym Wygleffa a Husa potupených i bluduov jich přidrží se a že jich přietel byl jest a ještě jest. Pro kteréžto věci týž svatý zbor téhož Jeronyma, ratolest shnilú, uschlú, na vinném kořeni nezuostá- vající, vyvrci ven usúdil jest a jej kacíře a v kacieřstvie padlého, vyobcovaného, klatého vyhlašuje, oznamuje i odsuzuje. 1416 Mai 30 * 102. Léta od narození božieho MCCCCXIII° stala se ruoznice v Římské církvi 1510 o papeže, tak že někteří volili sobě papeže Balthazara z Kosa, jenž sobě přezděl Jan XXIII, a ten byl v Římě, a jiní volili Anděla z Korario, jenž sobě dal jméno Rehoř XII, třetie volili Petra z Luny a přezděli jemu jméno Benedikt XIII.3 A tak tu cierkev byla o třech hlavách jako potvora. Tehdy král Římský a Vherský, ciesař Zygmund, a Český“ uložili sněm s Janem papežem v Constancí, aby se tu sjeli křesťané ze všech zemí. A k tomu sněmu pohnali Mistra Jana Husi. A na tom sněmu byl ten Jan papež XXIII. a tři patriarchové a cardynáluov XXIII, arcibiskupuov XXVII, biskupuov CIII3, saudcí z sieně papežovy XVIII a ti všichni byli doctorové. A komorniekuov papežových XVIII. Pak byli doctoruov v decretích a v práviech a mistruov [CCCJXLIII,“ písařuov na odpustky XXIIII a na bulle CXLII, úředniekuov“ papežových a cardynálských LXXIII, vrátných XXIIII, biřicuov duchovníchs XXVIII. A3 král' Zygmund byl osobně, a kniežat bylo XXVIII, hrabí LXXIII,10 korúhevných pánuov a šlechtic a rytieřuov VIIC a LXXVI, zlatniekuov s jich služebnieky XLVIII, kramářuov s pacholky III/2C, krajčieřuov' s' pacholky' CLXX', ševcuov s pacholky CXLII,11 kožišníkuov s thovařiši LXXXVI. kovářuov s pacholky1: LXXXIX', pekařuov s pacholky CCLX, šenkýřuov krčemných s služebníky LXXV, penězo- měncuov z Florencie i? odjinad' LXXII, appatekářuov s služebníky XLV, barvieřuov CCCXXXVI, trubačuovis XLV,a hudcuov a kajkléřuovi4 VC a XVI, žen a panen běžných kurev VIIC a XVIII, posluov královských, vévodských i hrabí XXVII a jiných posluov rozličných mnoho a posluov z rozličného uměnie,15 posluov od Římských1 měst LXVI a jiných měst mnoho. Těch1 všech summa IIIIM a IXC a XXV. A ten sněm trval VII leth,18 v němž nic dobrého nezjednali tak veliké množstvie 1414 * 102 a chybi ve Fr. — b za tim ve Fr škrtnuto: „powiedij'. — c „havách Fr. Srov. kroniku Vavřince z Březové, FRB V., 330 a d. — » Jan XXIII zvolen byl r. 1410 po Alexan- drovi V., zvoleném v Pise, proti oběma papežům dosavadním, z nichž Řehoř XII. stál v čele obedience římské od r. 1406, Benedikt XIII. avignonské od r. 1394. — 4 Václav IV. neměl na svolání koncilia účastenství. —5 CVI“ u Vavřince, jenž vyčítá ještě tit. biskupy a opaty. — 6 „demptis doctoribus auditoribus. Item penitenciarii pape XXVII“ dodává Vavřinec. — 7 „procuratorest. — 8 „bidelli consistorii'. — chybí u Vavřince. — 1° LXXVIII. — 11 ,XX et CC'. — u2 LXXXVIII. — 13 ,heraldi'. — 11 , fistulatores, tubicine, ioculatores'. — 15 ,Item ambasiate episcoporum multorum et ecclesiarum diversarum. Item ambasiate studiorum diversorum'. — 16 imperialium... LXXVI. — 17 Odtud chybi u Vavřince. — 18 Správně čtyři.

Strana 318
318 [ČESKÝ PŘEKLAD AKT KONCILUJ. 1415 vysokých a múdrých“ lidí duchovních i světských, ač jsú pravili, že by duchem svatým sebráni byli, jediné toho papeže Jana zhaněvše, s papežstvie ssadili a pravdu o přijímánie těla a krve božie potupili a za blud odsúdili. A vzali od prelátuov českých a morav- ských a canovniekuov i od jiných lidí bohatých jich strany dvě stě tisiecuov zlatých uherských, aby hausku upekli.19 A protož odsaudivše jeho za kacieře bez hodného vysly- šenie, i upálili jeho létha páně MCCCCXV°. Hádánie v zboru Constanském stalo se jest o vieru zákona Páně skrze mučedlnieky Krystovy pamětí slavných svatého Mistra Jana z Husince a Mistra Jeronyma z Nového města Pražského, jenž jest byl uměnie sedmera mistra. A tu jsú svých životuov opovážili pro vieru Krystovu. Též také vyznali jsú vieru pravú slavné paměti Mistra Jana Wy- gleffa, kterýžto Mistr Jan Wygleff byl sepsal tractát proti řádu duchovniemu i světskému Krysta odporných. Létha od narozenie Páně M'CCCCXV° za papeže pana Jana XXIII°, létha jeho pátého, sedmnáctého dne měsiece dubna.20 * 103 d ,mudyrych Fr. Srv. níže kázání (Korandovo) a životopis Heremitův. — 20 Viz o tom v úvodě.

Strana 319
XIV. Notae de concilio Constantiensi. Nota, quod anno domini M'CCCCXIIII generale concilium erat convocatum et con- 1414 gregatum in civitate Constanciensi, que est ecclesia kathedralis et episcopatus Sweuie etc. Tunc eodem tempore erat quidam hereticus nomine Johannes Huss de Hussinecz, id est villa, que iacet in terra Bohemie, natus de eadem et appellabat se magistrum in artibus studii universitatis Pragensis, quia per multum tempus ibi erat. Et heresis supra- dicti heretici habuit ortum de Anglia ab uno, qui dicebatur Johannes Wickliff; qui Wickliff dampnatus erat in concilo Pysano' et libri sui combusti. Insuper generale concilium supra nominatum dampnavit anno domini M'CCCCXV, sabbato post Invencionem sancte Crucis,2 que fuita IIII“ dies mensis Maii, et XLV suos articulos eciam dampnavit eadem die ubi supra. Item supra nominatus Johannes Huss, fautor heretice pravitatis, venit Constanciam ad conciliumb forte compulsus cum suis complicibus equestribus' feria VI“ post Omnium sanctorum‘ anno XIIII ubi supra et celebravit missas in eadem civitate in suo hospicio," existens in excomunicacione, aggravacione, reaggravacione, ut patet in processibus contra ipsum in curia factis.' Post Johannes papa XXIII, qui tunc erat Constancie, iussit eum capi et est captus feria 4“ ante vigiliam Andree.' Et in vigilia Nicolai episcopis est ductus ad Predicatores." Et sero in die Palmarum19 est ductus in Gotleb et ductus“ Constanciam e converso die dominica post festum Corporis Christill et audienciam sibi dederunt12 feria 2a, post et 4“ et iacet circa Minores!s in compedibus. 1415 Mal 4 1414 Nov. 2 Nov. 28 Dec. 5 1415 Mart 24 17. Juni *18 COPIA“ LITERE JERONIMI DE PRAGA, FAUTORIS HERETICE PRAVITATIS. Serenissimo"* principi et domino, domino Sigismundo, dei gracia Romanorum regi" semper augusto et Hungarie regi etc., pariterque toti huic venerando generali concilio" ** Tímto slovem začíná psáti jiná ruka souvěká (B) jiným inkoustem. Psáno opět prvou rukou; nadpis „Copia — pravitatis červeně. a,que fuit opakováno Mn. — b , consilium‘ Mn. — c rege‘ Mn. — d ,consilio' Mn. Správně Římském r. 1413. — 2 v sobotu 4. května 1415. — » Miněni Jan z Chlumu a Jindřich La- cembok s ostatním průvodem. — “ v pátek dne 2. listopadu 1414. — 5 v ulici sv. Pavla u vdovy Fidy. — s které hned vyhlašoval Michal de Causis; v. svrchu str. 33, 34. — 7 dne 28. listopadu 1414. — 8 dne 5. pro- since 1414. — * Klášter Dominikánů u jezera Bodamského. — 10 dne 24. března 1415. — 11 dne 2. června 1415; srovn. Novotný, Hus II, 412, pozn. 4, jenž kombinoval na ponděli 3. června. — 12 dne 3. a 5. června; psáno tedy 6. června. — 1 Klášter Minoritů. — “ V. d. Hardt IV, 103—104.

Strana 320
320 NOTAE DE CONCILIO CONSTANTIENSI. 1415 ego Mgr. Jeronimus de Praga, arcium liberalium magister generalium studiorum Parisiensis videlicet, Coloniensis, Heydelbergensis et Pragensis, literis presentibus notifico, et quod in me est, ad noticiam universorum et singulorum deduco, quod propter oblatratores et crimi- natores meos diffamatoresque regni nostri dolosos paratus sum venire Constanciam et innocenciam meam fidem quoque orthodoxam non latenter in angulis aut coram privatis personis, sed aperte et publice coram toto conciliod ostendere. Proinde si qui sint obtrec- tatores mei cuiuscumque nacionis aut condicionis, qui contra me velint quodquam crimen erroris aut heresis obicere, hii aperte et publice in mei presencia coram toto conciliod ex suis propriis nominibus obiciant et ego coram toto conciliod paratus sum, ut prescripsi, innocenciam meam et fidem orthodoxam aperte et publice ostendere. Et si compertus fuero in aliquo errore aut heresi, ex tune non recuso publice pati penam, prout erroneum seu hereticum decet. Quam ob rem obsecro dominum regem pariterque totum sacrum conci- liumb, ut habeam ad hoc, quod prefertur, salvum atque securum accessum. Quod si michi venienti et me tante equitati offerenti ante probacionem in me cuiusquam culpe quequam arrestacio, captivacio vel violencia fieret, extunc toti mundo patesceret, quod hoc gene- rale conciliumb non secundum iusticiam atque equitatem procederet, si me sponte et libere venientem a tam alta et rigida equitate quovis modo repelleret. Quod utique a tam sacro sapientum conciliod longe puto relegatum. Ista litera erat annexa in portis ecclesie Constanciensis anno domini MCCCCXV Apr. 7 die dominica, qua cantatur in ecclesia dei Quasimodo geniti,15 que fuit VII dies mensis Aprilis. Mai 23 Jeronimus" de Praga vinctus et detentus venit Constanciam feria quinta ante Vrbani,1s que fuit XXIII dies mensis Maii etc., et iacet in turri circa sanctum Paulum17 sub custodia civium.18 Anno** domini M'CCCCXV, feria V“ in die s. Procopii1 seu s. Odalrici Karolus de Malatestis in sessione resignavit ex parte Gregorii pape XII. Te deum laudamus etc. Item sabbato post Vlrici confessoris,20 hoc est in octava apostolorum Petri et Pauli eodem anno degradatus est hereticus Huss et combustus ad favillam, cuius pulvis et cinis ductus est in Renum in copia quinque bigarum. Sermo pro tunc fuit ubi supra:21 In nomine patris et filii, spiritus sancti. Destruatur corpus peccati. In degradacione auferendo ab ipso heretico Huss calicem, dixerunt': O Juda male- dicte, qui dereliquisti consilium et cum Judeis...22 Item Jeronimus combustus est anno domini M'CCCCXVI° sabato post Vrbani in 1416 Mai 30 illa silaba Cris pan.23 Juli 4 Juli 6 * Odtud zase rukou B. ** Odtud až do konce jinou rukou souvěkou (C); poslední zápis, o Lacembokovi (v. str. 321—322) je položen v Mn. na začátku této skupiny (f. 78) jako první; ve vydáni přemístěn pro chronologii. e červeně Mn. — 1 ,díxit Mn. 15 dne 7. dubna 1415. — 16 ve čtvrtek dne 23. května 1415. — 1 Věž u sv. Pavla. — 18 Na ƒ. 8 násle- duje nyní (rukou A) obsilka koncilu na Jeronyma (v. d Hardt IV, 119). — 19 Ve čtvrtek dne 4. července; srvn- svrchu str. 5, 9, II. — 20 V sobotu 6. července. — 2 Kázání biskupa Lodského opsáno v Mn. na f. 76—77. — 22 Srvn. svrchu str. 116, 138.—23 V sobotu 30. května 1416; také cisiojan souhlasí.

Strana 321
NOTAE DE CONCILIO CONSTANTIENSI. 321 * 178 1415 Jull 6. Sexta die Julii eodem' anno scilicet XV° et sabato die libri25 ante ecclesiam com- busti sunt. Libri vero, propter quos dampnatus est, scripti de manu sua propria,2s habentur in magna custodia erga cardinales et deputatos in causa fidei. Item inter primam et secundam horam penultima die Julii" combustum est palium, Juli 30 capucium et biretum circa cloacam in cymiterio hostiis clausis, multis adherentibus. Item feria IIII“ in vigilia Corporis Christi?s in sessione papa Johannes XXIII est Mal 29 sentenciatus, condempnatus et honore privatus Baltazar Cossa vocatus bullaque eius rupta est in concilio. 1415 Juli 15 Item in Divisione apostolorum" anno domini M'CCCCXV fuit sessio, in qua facta est Gregorios pape provisio3 et rex recepit licenciam a cardinalibus et a concilio Arrogoniam. Item feria quinta post, in die Arnolfi'l rex exivit a Constancia Arrogoniam hora Jull 18 vesperorum. 1417 Item rex venit e converso Constanciam anno domini M'CCCCXVII feria IIII“ ante Jan. 27 Purificacionem"2 in illa silaba: No bile. NOTA. COPIA CEDULE, IN QUA CONTINEBATUR TENOR IN PARTE SUPER EXCOMUNICATOS." Hic excomunicantur Czenko de Wessele, alias de Wartemberg, Laczko de Krawar, 11 capitaneus marchionatus Morauie, Boczko senior de Cunstat alias de Podiebrad, Wilhel- mus de Zwirzeticz, Johannes senior de Noua domo, Heinricus de Wartemberg, Johannes iunior de Opoczna, Boczko iunior de Cunstat, Johannes de Lomnycz, Petrus de Crawar, Bankon de Boskouicz, pretensi barones et milites et militares in processu contenti, qui sacrum concilium diffamaverunt suis literis, asserentes, licet false, Johannem Huss here- siarcham fuisse virum iustum et predicatorem ewangelicum, non convictum nullisque contra eum erroribus et heresibus deductis, ad falsas dumtaxat suorum proditorum dela- ciones tamquam hereticum pertinacem per sacrum concilium fuisse condempnatum. Quorum sunt in numero CCCCLII“. 78 NOTA“ DE QUODAM MILITE BOHEMO." Prima die Julii in octava sancti Johannis Baptiste Laczenbok"5 coram deputatis omnium nacionum et aliorum plurimorum se purgavit de suspicione heresis, de qua apud concilium fuit infamatus. Ubi profitebatur, se integram fidem tenere antiquam et numquam ab ea exorbitasse, et si in aliquo offendisset concilium, per se et organum Mgri Mauricii,36 1416 Jull1 *V Mn. položeno na začátku této skupiny; v. str. 320 pozn.** g ,Gregeorio‘ Mn. — h tak Mn. — I ,in numero CCCCLII" Mn. 2 Ukazuje, že zápis o Jeronymovi je vznikem pozdější; v. úvod. — 23 Totiž Husovy. — 26 Byly do- dány koncilu dne 5. června s podmínkou, že na požádání budou vráceny; v. svrchu str. 73 n. — 2 Dne 30. července mezi půl 8. a půl 9. večer. — 23 Ve středu 29. května 1415. — 2 Dne 15. července. — 30 Totiž na kardinál- ství. V. Hefele, Conciliengesch. VII, 230, jenž má datum 14. července. — 31 Ve čtvrtek 18. července 1415. — 22 Ve středu 27. ledna 1417, jak i cisiojan ukazuje. — 33 V. d. Hardt IV, 493 n. 610; srvn. Novotný, Hus v Kostnici a česká šlechta str. 32. — 3 V. d. Hardt IV, 796. — 3 Jindřich z Chlumu na Lacemboku. — 26 Mařík Rvačka, profesor theologie. 41

Strana 322
322 NOTAE DE CONCILIO CONSTANTIENSI. 1416 Juli 1 reverendissimi doctoris, se in toto determinacioni sacri concilii submisit. Et presertim Mgr Mauricius allegavit nomine suo, si in aliquo excessisset contra concilium, tune primo in hoc, quod sigillum apposuit ad literam Jeronimi heretici,37 et in hoc submittit se in toto sacro concilio. Item quia pro Hussone heretico institit, hoc fecit ut miles ad salvandum conductum, quem ei acquisivit, nesciens, quod salvus conductus hereticis non debet teneri nec observari. Item tercio si in aliquo contra concilium locutus fuisset, et ibi professus est, iuste et sancte dampnatosk Huss et Jeronimum, et similiter in articulorum condempnacione consensiit, promittens in illa condempnacione stare cum concilio, quia numquam eos tenuisset. k ,dampnatus Mn. 27 K listu, jimž čeští páni v Kostnici Jeronymovi potvrdili jeho postup; v. Novotný Hus II, 402.

Strana 323
XV. A. B. Poggii Florentini ad Leonardum Aretinum .epistola de M. Hiero- nymi de Praga supplicio." Epištola převýmluvného muže Pog- gia“ Florentýnského, kterúž psal k' Leonardovi Aretýnskému o smrti Mistra Jeronyma Čecha, kteréhož sbor Constanský pro pravdu zá- kona božieho' upálil jest, takto se počiená.“ * 38 U Poggiuss plurimam' salutem dicit Leo- nardo Aretino.“ Cum pluribus diebus ad balnea' fuissem, scripsi ad Nicolaum nostrum‘ ex ipsis balneis epistolam," quam existimo te lecturum. De- inde, cum Constantiam revertissem, paucis post diebus coeptae est agif causa Hieronymi, quem haereticum ferunt, et quidem publice. Hanc tibi recensere* institui, tum propter Pogius mnohé pozdravenie vzkazuje 1416 svému Leonardovi Aretýnskému. Když sem drahně dní pobyl v kú- padlách,3 psal sem Mikulášovi“ našemu list z těch kúpadl,5 kterýžto, mám za to, i ty přečteš. Odtud když sem vrátil ses do Con- stancí, ne po mnohých dnech potom začata jest pře Jeronyma,“ jehožto kacieřemu nazý- vají, a zajisté zjevně. A tuť sem tobě ozná- 133F (E 8) E * 52a J v Mk in marg.: id est recitare'. a Nadpis Palackého. U předesilá: Prologus. [Plogius Florentinus, vir disertitudinis eximie, scribit cuidam Leonardo de Aretino, sodali suo speciali, hanc subscriptam epistolam de celebri sciencia, ingenio et facundia, nec non de animoso agone virilique morte venerabilis viri Jeronimi de Praga, Parisiensis, Vxoniensis, Hedelbergensis et Pragensis studiorum gloriosi magistri, quem quidem Constanciensis sinodus, aut odii livore aut testium falsitate corrupta, tamquam hereticum condempnans, potestati seculari tradidit flammigero com- burendum incendio, quo veluti curru Helias igneo in paradisi celestis amenitatem speratur translatus.“ Mk nad- pisuje: „De constancia Jeronimi'; E: Epistola elegantissima Pogii Florentini, viri eloquentissimi, ad Leonardum Aretinum, virum clarissimum, de morte Hieronymi Hus Bohemi'; v. d. Hardt: ,Pogii Florentini, oratoris in Con- stantiensi concilio incliti, epistola ad Leonardum Aretinum de admirabili animi praesentia in Hieronymo Pra- gensi coram iudicio et in busto.' — b ,Pogius' U, Mk, E. — c chybi v Mk, E. — d ,suo Leonardo Aretino salutem dicit E; „Leonardo Aretino s. p. d. E, — e,capta' E. — f ,agi est U; ,coepta est E,.— g Hieronymi Hus' E; „Jeronimi' Mk, U. — h ,hanc vero tibi rec. inst." U, E,; shanc tibi vero rec. inst.' E; ,hanc tibi recensere orationem inst.“ v. d. Hardt; ,rationem‘ Pal. — i ,cum' Hardt, Pal. a ,Poegia“ Fr: ,Pogia“ J. E. — s chybi v E. — r „božejjho“ E. — 8 ,počíná J. E. — a ,z těch kúpadl list“ J. — § ,Mistra Jeron.“ E. — „,kacíř. E. Lionardo Bruni z Arezza, přítel Poggiův. — 2 nikoli Oxfordského, nýbrž Kolinského. — a Baden ve Švýcařích, kde Poggio pobyl na jaře 1416. — 4 Nicolo Nicoli, slavný humanista, přitel Poggiův: srvn. Walser, Poggius Florentinus, Beitr. zur Kulturg. des Ma. und der Renaiss. 14 (Berlin-Leipzig 1914) str. 15 a často. — Známý list s rozmarným vyličením lehkých mravů lázeňských, ve vydáni listů Poggiových str. I n.; srvn. Walser 62 n. 41"

Strana 324
1416 Mai 23 * 322 Mk * (C8 E; exx'E 324 rei gravitatem, tum maxime* propter eloquen- tiam hominis ac! doctrinam. Fateor, me neminem unquam" vidisse," qui? in causa dicenda,P praesertim capitis,? magis accederet!" ad facundiam priscorum, quos tantopere* admiramur.! Mirum est vi- disse, quibus verbis, qua facundia, quibus argumentis, quo vultu, quo* ore,* qua fiducia" responderit adversariis ac demum causam perorarit, ut dolendum sit, tam nobile inge- nium tamque" excellens ad illa haeresis studia divertisse," si* tamen vera sunt, quae sibi obiiciuntur. NequeY enim mei interest? tantam rem?? diiudicare?^; acquiesco eorum senten- tiis, qui sapientiores habentur. Neque tamen** existimato,?4 me in morem oratorum sin- gillatim causamt** referre; longum quidem id&€ esset et^" multorum dierum opus. Per- tingam!! quosdam locos illustriores, quibus viri** doctrinam possis perspicere. Cum multa in hunc Hieronymum con- gesta? essent, quibus arguebatur haere- ticus,?" 'atque* ea* testibus* firmata,* tan- dem placuit, ut publice"? singulis, que sibi* obiiciebantur,? responderet. Ita in con- cionemPP deductus,%% cum iuberetur" ad 'illa responde're, diutius recusavit," asserens se prius debere" causam suam'' agere, quam maledictis illorum respondere." Ita- e POGGII FLORENTINI AD LEONARDUM ARETINUM EPISTOLA... miti umienil,? proto Że jest v6c znamenita, i proto‘ najviec*Ze élovëk ten vymluvny a učený byl. Pravím to, Ze sem žádného ne- čítal, jenž by v takové při hlavnie tak vy- mlával.... %, kterýmžto se ještě divieme. Divno pohleděti, jakými slovy, jakú výmluv- ností, kterakými duovody, jakú tvářností, kterakymi« üsty protivniekuom" odpoviedal a potom při omlúval: až líto a žel, že tak ušlechtilý vtip k těm kaciefskÿm7 snaZnostem jest obrácen ; ač však jestli pravé to, což naň pravie.$ Neb to nenie mé takovú včc rozsuzovati, povoluji jich úsudkuom,? jenž müdrejsí jsáü7; aniZ zajisté mienieme jako kronykář anebo řečník každú věc obláště? té pře vypravovati; dlühét by to bylo a na mnoho dni prace. Dotknu nekt'erych kusuovr znamenitčišiech, skrze nčžto učenie muže mohl by spatřiti. Když mnohé věci na toho Jeronyma se- brány byly, iimižto dovozováno jest, že by kacief7 byl, a to svědky utvrzeno, potom líbilo se jest, aby kv každé věci obláště? od- poviedal, v čemž ho vinili. Tehdy vedi jej do sboru. A když *mu kázali k těm věcem odpoviedati,“ dlúho nechtěl, řka, že prvé má svú při vésti než k žalobám protivniekuov svých odpoviedati.y A že jej prvé mají vy- v Mk in marg.: ,congregata', v U opraveno in marg. ,congesta' za püvodni ,congregata'. k chybí v E. — V ,et' U, E,.— m chybi v Mk. — " ,vidisse unq.' E, E,; v U „umauam“ chybí. — o v U oprav. in marg. místo nezretelného v textu. — P „dicenda causa* E,. — 4 ,capitali‘ E,. — FT ,accederent* Mk. — S „tanto tempore* U. — t ,admiraret' E. — " „facundia* E,. — Y „tam“ Mk, U, E. — W ,divert. stud“ E.. — Xx ,prouti* Hardt, Pal. — Y Non“ E, E,. — 7 ‚men interest‘ Mk, U, E,; ‚meum est' E. — ?a ,causam' E,. — bb udice.“ E. — cc ,enim* U. — dd ,existimo* U, Mk. — ** ,me in morem oratoris singilatim in causam* U; „me in morem oratoris singultim causam'* Mk; ,in morem oratoris me singulatim hanc causam: E; me in oratorum morem singulatim causam* E,. — " chybi v U, E. E,. — 88 ‚illud‘ Hardt, Pal. — hh ‚id est‘ U. — ii ,Perstrin gam' U. — Kk ,tantam viri* Hardt, Pal. — ! ,conspicere* Hardt, Pal. — mm ,haeresis' E, E,. — "n nemá Hardt. Pal. — 99 ,obicerentur' E. — PP „Itaque intencionem* a in marg. opraveno ,concionem* U. — 99 ,deducitur“ U, Mk. — ff ubetur* U; ,iuberent* E. — Ss ,maledictis adversariorum diutius respondere recusavit'* Hardt, Pal. — tt se debere prius causam suam' E, E,. — "" ,quam respondere maledictis! Mk; ,quam respondere male- dictis adversariorum* U, E,; ,quam adversariorum respondere maledictis E. 9 umínil* Fr, E. — + „protož“ E. — « ,najvíce' Fr; ,najvic* E. — à ,divime“ J, E. - « ,a kterakymi* /, E. — + ,protivniekóm' /; ,protivníküm*' E. — $ „praví“ Fr, E. — o ,üsudkóm' J; ,üsudküm' E. — z „sú“ E. — o ,mie- ním“ J, E. — o „obzvláště“ E. — 7 ,kusóv' J. — v chybi v Fr, J, E. — sp obvlásté^ E. — + „odpověd“ E. — v: ,0dpovíd.* E. ** V rukopisech i tiscích vypadlo zde několik slov, v. text latinský. * (E 8) E + 133 F 

Strana 325
* 322 Mk POGGII FLORENTINI AD LEONARDUM ARETINUM EPISTOLA... que" se prius“Y pro se dicentem audiendum esse* asseverabat,* tum ad"? aemulorum suorum probra in eum congesta devenien- dum.7 Sed cum haec auditio? sibi dene- garetur, tum* stans? in medio concionis: .Quaenam est haec* iniquitas," inquit, ,ut cum CCOXL/ diebus," quibus in durissimis® carceribus fui, in sordibus, in squalore, in* stercore, in compedibus, in" rerum omnium inopia, adversarios atque! obtrectatores" meos semper? audieritis, mme unam horam audire nolitis!? Hinc est, ut9 cum" illis"" singulorum aures patuerint* atque in tam“ longo tempore vobis persuaserint? me haere- ticum, hostem fidei, ecclesiasticorum perse- cutorem, mihi autem defendendi" nulla facultas detur"; vos prius mentibus vestris me im- probum hominem" iudicaveritis, quam, qui forem,* potueritis! cognoscere." Atgui,“ab inquit, ,,homines estis, non dii,"* non perpetui, sed mortales, labi, errare, falli, decipi,“ se- duci potestis. Hic mundi lumina, hic orbis terrarum prudentiores! esse dicuntur: ma- 325 slySeti, neZ neprately jehoe s ohyzdami nań sloZeuymi pripustiti.«« A když mu toho od- pierali, tehdy, stoje uprostřed sboru, vece: »I8 jaká jest to nepravost, že když "sem já tri sta a padesát?? dní? v pretézkychr» ža- lárích?? byl, v smradu, v psoté,* v lajnách a v okovách a ve vsem hubenstvie, protiv- níky a utrhače mé vždycky jsteš“ slyšeli a mnes; pak jedné hodiny preslyseti nechcete. KaZdému z nich oblástég své?? jste“ ústa otvierali,^ a v tak dlühém»« času mne k vám omlüvali, Ze sem kacier, neprietel viery, ko- stelniech vécí pro'tivník: a4 ke«« mné k obrá- nénie Zádného»" miesta nedáte. Sami jste mne vy prvé v mysli své jako člověka ohyzdného odsúdili, než iste, jaký já sem, poznati mohli. A také',55 vece, ,lidé ste,co ne bohové, ne věční, ale smrtedIní: padniti, blúditi, svedeni byti i zklamáni muožte. Zde světa světla, zde opatrnější z okrslkaz=z země pravie se: slušieť vám velmi pilně praco- vati, abyšte "nčtco?? všetečného, svévolného, nétco nemüdrého a nétco"" nespravedlivého xime vos decet elaboraret "ne quid temere, neučinili. Ovšem jáť sem člověk, o jehoZto ne quid incolsulte, ne^ quid praeter iusti- hlavu saud** déje se, ne pro se to praviem, ciam faciatis. Equidem ego homuncio sum, jenZ smrtedlny jsem,"* ale zdá mi se neprí- cuius de capite agitur; neci* pro me loquor," hodné,*” aby miudrost tolik a tak mnoho qui mortalis": verum"" jndignum mihi" mužuov““ nětco?% nepravého proti mně jed- VV jta' E,. — ww ,saepius' E. — ** ,itaque pro se prius dicentem se audiendum asserebat' Hard!, Pal. — YY „quam ad* Mk, U. — zz ,veniendum' EF. — 2 ,conditio* U, E, E,. — * ,negaretur* U, Mk. — € ,tunc' U. — 4 ,constans' U, Mk; ,surgens' E. — © „hec est* U. — f ,340* Mk; tercentum quinquaginta* E. — E „diversis* U. — » y Mk mczi Fddky, v U nad nezretelnym i. -- ! jincipiam' E. — k chybi v E. — 1 et‘ U. — m chybi v Mk. — n ,attractores* Mk. — ? ,sepe* E. — P ,nolitis audirc* Mk, U; ,me una hora nol. aud.* E. — a ,quod* U, Mk. — t ,dum' E,. — 5 ,patuerunt... persuaserunt' U. — t ,tanto* U, Mk. — u ,me defendendi‘ U, F,; mei defendendi* Mk; ,mei defendendi causa* E. — "v v U opraveno nad ,daretur'; ,nulla detur facultas'* E,. — w ,vos me prius improbum hominem iudicaveritis in mentibus vestris* E,; ,vos prius mentibus vestris me tamquam probrum, improbum (cAybí v U, E) hominem' Mk, U, E. — x fuerim* U, Mk, E. — Y ,poteritis' U, Mk. — Zz ,agnoscere’ E, — ab ,Atque* U. — *c ,homines, non dii estis! E,. — ¢d ,decepi* E. — de ,Hec* E. — *í ,principes' E; ,sapientiores* E.. — f& ,laborare* Mk. — £h ,insulse* U, E. — h! jaut* Hardt, Pal.; neve' E. — k ,non* U, Mk; ,ne' E. — M ,hoc dico* U, Mk; ,hoc loquor‘ E; ,haec loquor* E,. — Im ,existo* doddvaji Mk, U, E, E,. — "n misto ,verum — statucre* ¢fe Mk: ,verum aliquid adversum me statuere'. — "n nemá Hardt, Pal. w ,jehoZ' E. — «a ,pfistüpiti! E. — gg ,padesáte* J, E. — y; ,v Praze v tézkych' E. — 995 ,Zaláricch' J. — «e ,psosté* J. -- zo ste“ J, E. — my ,mnie* Fr. — 99 „svá“ E. — « ,otvérali! E. — zz ,dluhym' E. — il ,ale* J, E. — up chybi v J, E. — vr ,Zádnému' E. — &E ,tak' E. — oo jste“ J. — xx ,okrslku* E. — po „něco“ J. — «o ,néco* E. — «r ,süd'* E. — vv ,sem* E. — yg ,nepzihodnee' Fr. — 77 ,muZóv' /; ,müzóv* E. * Cesky text má 350; v. éteni E. — 5 V lat. textu 340. 1418 Mai 23 * 52h J *FJE *134F 

Strana 326
1416 Mal 23 *39U XXII E 326 videtur, sapientiam?P tot virorum adversum me aliquid statuere"? praeter aequitatem, non tantum re, quantum" exemplo nociturum.'** Haec et* multa "praeterea ornate* disse- rebat'? in*! strepitu et murmure'! plurimorum sermonem eius interpellantium."" Tandem decretum "est, ut primum?" ad errores, qui in eum conferebantur,"" pu- blice** responderet, deinde loquendi, quae vellet, facultas daretur."* Legebantur ergo? ex pulpito”* singula capita?^' accusationis; tum? rogabatur, an quid vellet obicere,? etf deinde testimoniis confirmabantur. Incredibile est dictu, quam callide responderet, quibus se tueretur argu'mentis. Nihil unquam* protulit indignum bono viro; et? si id in fide sentiebat, quod verbis profitebatur, nulla in eum nedum mortis causa* inveniri iusta potuisset sed nect quidem licuisset! levis- simae offensionis. Omnia falsa" tunc?*' esse! dicebat, omnia" crimina" conficta ab aemulis suis. Inter caetera cum recitaretur, illum" sedis apostolicae detractorem, oppugnatorem Romani pontificis, cardinalium? hostem,* per- secutorem* praelatorum et cleri, christianae religionis inimicum, tuncP surgens, quere- bunda? voce et manibus erectis': ,,Quo nunc* me vertam", inquit, ,,patres conscripti, quo- rum auxilium? implorem, quos deprecer,! quos obsecrer?" Vosne? At isti persecutores mei vestras mentes" a mea salute alie- POGGII FLORENTINI AD LEONARDUM ARETINUM EPISTOLA... nala, jenZ bych ne tak daleko skutkem jako příkladem měl nětco uškoditi.“ Tyto i jiné mnohé věci krásně vypra- voval, ačkoli hřmotem a hlukem mnozí řeč jeho přejímali. Potom uloženo jest, aby najprve k bluduom, kteríZ scpsáni naüvv biechu,ev odpoviedal; potom pak mu miesto k mluvenie, což by chtěl, bude dáno. I čteni sü« s pulpitu "kusové žaloby, každý oblášť, a svčdecstviem ujišťováchu. Kvieře nepodobné jest, kterak jest vtipně odpoviedal“ a jakými se duovody ohrazoval. Nikdy nic neřekl "netrefného, ješto by se nehodilo muži dobrému. Smyslil-li jest tak u vieře, jakož v sloviech vyznával, žádná příčina nefku/ smrti, ale i úrazu najmen- Sieho? nemohla naň spravedlivě nalezena býti. Vše falešné býti pravieše, všecky viny smyšlené "od nenávistniekuov“ svých. Mezi jinym, kdyZ pravili,* Ze by on byl utrhačem apoštolské? stolice a protivníkem Římského kostela biskupa, neprietelem kardynáluov, vrahem prelátuov a křesťanského kněžstva nepřietelem,tehdy povstav, žalostným hlasem, spav ruce, pravieše: „Kam se již obrátím, otcovć duostojni* čie pomoci žádati budu, kohož mám prositi aneb koho se držeti ? I zdali vás? Ani» tito protivníci moji mysli vaše od mého zdravie odvrátili, řkúce, že op ,sapientia tot virorum aliquid adversus me' E; ,sapientia aliquid tot viros adversum me statuere“ E,; ,sapienciam tot virorum aliquid adversum me* U. — Pa ,tam re quam' E; — qr ,nocituram* MK. — r5 ,dis- serens' U; ,cum disseruisset* E. — st jen Hardt, Pal. — W v U jinou rukou nad řád. a v textu: jinterrumpente plurimorum sermonem eius — "v ,interpellante* a in marg. jinou rukou opraveno ,nterrumpente' U; ,inter- pellante* Mk, E,, E, kde se další připojuje jako pokračování téže věty (ytandem'). — vv ,conscribebantur* U, Mk. — Wx „daretur facultas“ E,. — xY ,igitur* E,. — Yz ,publico“ E. — za ,capitula“ E,. — a ,tum — obicere“ chybí v E, a položeno až za ,confirmabantur“. — b chybi v E,. — © ,enim* Hardt, Pal. — 9 ,ut* E,; ,adeo ut'* E; v U, Mk chybí, jakož i další jd“. — € ,causa mortis' Mk, U, kde v3ak mylné ,causatur' v textu opraveno jinou rukou in marg. — ! ,possit' U, Mk; ,posset' E, E,. — € ,ue* E, E,. — h ,esse falsa" E,. — 1 chybí v Mk, U. — k chybi v E. — ! ,recitarent* U, Mk. — m chybi v Mk. — " ,Inter — illum' v U jinou rukou in marg. — o ,praesertim* E. — P,tum' E, E,. — 4 ,querib'. U, MK, E. —* ,porrectis' Mk, U, E, E,; Hardt, Pal. kladou za tim ,inquit', jeZ polozeno jinde az nize v reci Jeronymové a v E chybi. — 5 ,an quorum auxilia* U, Mk. — t ,deprecor' U. — u ,obtestor* U (,ob* nad rádkem); ,obtester* E,. — "v ,mentes vestras U, Mk; v E následuje „ab“ máísto ,a'. vy naň sepsání“ J. -— ^oc ,béchu* E — a jjsü* J, E. — 8 chybi v E. — y netka' E. — O „najmenšieho úrazu“ J; ,ür. najmensiho* E. — « ,nenávistnikóv* /, E. — z ,pravil' Fr. — r „kacíř“ E. — © jappośt E. — z „dóstoj.* J. — x ,Ano' E. «FVE *52aJ + 143 F 

Strana 327
* 323 Mk *D'E: POGGII FLORENTINI AD LEONARDUM ARETINUM EPISTOLA... naverunt," cum universorum hostem me esse dixerint* eorum, qui iudicaturi sunt. Nempe arbitrati sunt, si ea,? quae in me confinxerunt,?? levia viderentur,tamen!? vos vestris sententiis oppressuros communem omnium hostematque oppugnatorem, qualem me isti** falsissime sunt mentiti./4 Ita*e si eorum verbis fidem dabitis, nihil est, quod# de mea salute sperandum sit". Multos" salibus perstrinxit, multos loe- doriis, multos persaepe in re moesta ridere coegit, iocando in illorum obiur'zationes. Cum rogaretur, quid sentiret de sacramento, in- quit: ,,Antea** pa'nem, in? consecratione et^ postea!! verum corpus," et reliqua secundum iidem." Tum quidam: ,,Atqui* aiunt te dixisse, post consecrationem remanere panem." Re- spondit??: ,, Apud pistorem?P remanet panis.''?a Cuidam" ex ordine Praedicatorum*? acrius invehenti ,, Tace", inquit, ,,hypocrita." A ter! per" conscientiam! iuranti: ,,Haec," inquit, „tutissima via est ad fallendum'""" Quendam* praecipuum* adversarium* nunquam* nisik canem* aut* asinum* appellavit.* Cum vero propter criminum multi- tudinem" ac pondus res eo die transigi"" nequiret, in diem tertium est? dilata.** Quo’ die cum singulorum criminum argumenta recitata" essent ac?" subinde plurimis** te- stibus confirmarentur,* tum surgens"*: „Quo- niam,* inquit, „adversarios meos tam dili- 327 sem nepřietel všech těch, jenž mě súditi mají, maiice za to, by pak to, což sú na mé slo'Zili, lehké se zdálo, však svým saudem porazíte takového vraha, jenž proti všem vuobec? a napořád povstává, jehož mě býti takového tito přefalešně obelhali sú. Pročež“ budete-li jich slovuom věřiti, již žádné naděje mého zdravie a vysvobozenie nenie." A tak mnohé müdrosstémi svieral, mnolié urazivymi" slovy zarmütil, mnohé casto velmi v žalostné při k smiechu popudil, Zerty maje z jich žalob a pokrikuov. A kdyZ se ho tá- zali, co by o svátosti oltárnie myslil, vece: „Před tiem chléb, při posvěcovánie “a potom tóloś Krystovo. A jiné věci vedlé viery.' — Mezi tiem nékto vece: ,,VSak pravie, Ze jsi ty rekl, Ze po* posvécovánie chléb zuostává," Tehdy on vece: „U pekafret zuostá'vá chléb.'* Jednomu pak z řádu kazatelského příkře mluvíciemu řiekal?: „Mlč, ty pokrytče!““ Ji- némuna svédomie* prísahajíciemu proti nému pravieser: ,, Tot jest najjistájSie k zklamánie cesta!^ Jednoho pak úhlavného protivníka nikdy neZ anebo psem aneb oslem nazyval. A když "pro množstvie“ žalob a vin a pro těžkúů při ta věc toho dne konána býti nemohla, do třetiehoy dne“ odloženo jest. Kteréhožto dne když všech vin duovodové vyčietáchu“ se, mnohými svědky ujišťováchu, tehdy povstav, vece: „Poněvadž jste pro- tivníky mé tak pilně slyšeli, hodné jest, W „abalienaverunt“ Mk, E, E,. — * „dixerunt* U, Mk, E,. — Y „sunt iudicaturi“ Mk, U, zde však oprave- no z „iudicatorii* a ,iudicaturi* jinou rukou in marg.; ,qui me sunt iudicaturi' E,; ,an eorum, qui sunt iudi- caturri* E,. — 7 ,haec' E; ,eciam* U, Mk, E, — a ,confixerunt' U; ,coniecerant' E; finxerunt“ E. — bb et tamen“ U. — cc ,qualem me csse isti* U, Mk; ,qualem isti me* E. — dd ,mentiti sunt' Mk, E,. — *e ,Itaque* U, Mk, E. — M chybí v U, E, E,. — && ,quo* U, Mk. — hh ,Multis* opraveno z ,Multibus' a in marg. jinou rukou opakováno U. — ii ,prestrinxit. Mk. — kk „ante ea“ U. — W „post“ U, Mk, E. — mm „verum Christi corpus* U, Mk, E, E,. — "" nemá Hardt, Pal. — 9? ,Tum ille* U, E, E,. — PP ,apud pistorem, inquit* U, E,. — 4 ,panis remanet! E,; remanere panis inquit* E. — "r ,Alii cuidam* E,. — 5S5 ,predicationis' E. — tt ,per conscien. suam contra se‘ U, Mk, E, E,. — "" ,tutiss.ma ad fall. via MK; ,tut. est ad íal. via* U, E, E,. — "v ,multit. crimin.* Mk. — ww ,transagi' Mk; „transfigi* U a zatim Skrtnuto ,nequin. — xx ,delata est‘ Mk; ,dilata est‘ U, E. — Yy ,Qua' E, — ZZ ,agitata' E. — 3b ,et E. — *c ,pluribus* U, E. — cd ,adfirmarentur' ky. — de ,surgens ille* E,. Z „vóbec“ J; „vůbec“ E. — « ,ProtoZ“ J, E. — v ,urazlivÿmi“ J. — o ,smyslil' J. — £ „pravé tělo“ J, E. — a chybi v J. — 9 ,íékal' J. — o ,své svédomie' /; ,své svédomí* E. — z ,pravivse* E. — v ,mnozstvie' /; „množství“ E. — g „třetího“ Fr, E. — ; ,odpovéd.' E. — wv ,odpovíd. E. — « ,vy&itáchu' J, E. s Slyšení odloženo k 26. květnu. 1416 Mai 23 *FIIE * 135 F *52bJ *FILE Mai 26 

Strana 328
1416 Mal 26 *XXI' E +39 U +D2E: * 323! Mk 328 ut me “ genter audistis,““ conseguens'€ est, “quoque dicentem aequis animis® audiatis. Data"! tandem,'* licet multis perstrepentibus, dicendi facultate," hic* primum* a deo exor- sus'" est, eum! deprecans"" rogabat; eam mentem sibi dari"?, eam?? dicendi* facultatem, quae in commodum etP? salutem animae suae verteretur. Deinde: ,Scio," inquit, ,,viri doctissimi, plures fuisse excellentes'* viros indigna"? suis virtutibus perpessos, falsis oppressos testibus," iniquis"Y iudiciis con- demnatos"". Incipiens autem a Socrate, illum"* iniuste* a suis ‘damnatum® esses retulit, neque,Y* cum posset, evadere voluisse, ut duorum, quae hominibus asperrima? videntur, metum demeret, carceris et mortis Tum Platonis captivitatem, Anaxagorae fugam* ac* Zenonis tormentum,! multorum praeterea gentilium® iniquas damnationes, Rutilii^ exi- lium, Boetii simul" et aliorum, quos 'Boe- tius! refert, indignam mortem! commemoravit. Deinde" ad Hebreorum exempla transiit et primum Moysen, illum liberatorem populi et? legislatorem a suis saepe? calumniatum esse dixit tamquain* seductor* essetk autk contemtor? populi;* Joseph insuper a fratri- bus venditum ob invidiam,? post ob stupri suspitionem in vincula coniectum'; praeter hos* Esaiam,! Danielem et ferme" prophetas omnes 'tamquam contemptores deorum,"tam- " v U in marg.: Nota. POGGII FLORENTINI AD-LEONARDUM ARETINUM EPISTOLA... abyšte také i mne mluviciehoc« s dobrń myslí vyslysali." A kdyZ mu dopusténo mlu- viti, ačkoli s překážků mnohých, tehdy on od boha pocav.A8 prosil jest, aby mu ta mysl byla dána a ta moc k mluvení, jenž by se k spasenie a k užitku jeho duši ho- dila. A potom pravieSe:» ,, Viemt, muZé9? pre- učení, žeť jest mnoho bylo muZuov zname- nitych, jeSto darmo a bezpravng: °jsii trpéli, falešnými svědky osočenišs“š, nepravými saudy odsüzeni." A počav od Socratesa, bezprávně jej býti vypravil odsúzeného, jenž ani chtěl, ač pak i mohl, ujiti toho dvého, žaláře a smrti, ješto se lidem najtěžšíev? vidí. Potom Platovo vézenie, Anaxagorovo?? a8 Zenovo mučenie, a mnohých také mimo to pohanuov nepravá *potupenie, Rutyliovo vyhnánie, Boe- ciovo a také jinych, o nichZto Boecius praví, nevinné usmrcenie pripomínal. Potom se dal na pfieklady Żiduov. A najprvć o Moy- žiešovi, ox* lidském vysvoboditeli a zákona davateli, jenż prevelmi casto od 'svych úkoru trpěl, vypravováse, jako by svuodce byl a potupník lidu. Vážil i to, že Jozef od vlastních bratří z závisti prodán a potom skrze narčenie chlipnosti tělesné do vězenie uvržen. Po těch mluvieše/ o Yzayášovi, Da- nyelovi a téměř všecky přeběhl proroky, že sú jako potupnici boŻie,s« jako svarlivi, a nepravymi potupeni odsudky. Tu také Zu- ef audivistis* E. — f cAybi v U, E, E,, — '& ,conveniens' E,. — £h ,armis' E. — M Data cst'* Mk. — Ik tamen‘ U; „tandem est‘ E,. — k! „facultas* U, Mk; „facultas ei dicendi* E,. — Im ,exhorsus* Mk. — mn ,de- precatus‘ Mk; ,deprecatus est' U, E, E.. — nn nemá Hardt. Pal. — "9 ,eam sibi mentem dari* Mk, U, E,; ,eam sibi dari ment. E. — °P ,eamque“ Hardt, Pal.; ,deinde' E. — Pa ,ac' Mk, U, E, — TT R. D* EL. — TS ,excellentissimos' E: — st jen Hardt, Pal. — tv ,test. oppr.' E. — "v ,nequissimis* U; ,iniquissimis' Mk, E, E, — vw ,damnatos' MK, U. — Wx quem‘ E,; v Mk, U, E chybi. — xy ,condemnatum* E,. — YZ ,nec' E.. — a ,asper. hom.* Mk; ,asper. hom. viderentur* U, E, E.. — b chybi v E,. — € ,mortis scilicet et carceris* U, Mk; carceris atque mortis* E; ,carceris scilicet et mortis* E,. — 4 chybí v U, E. — € ,et' U, Mk, E. — f ,tormenta* U, Mk, E, E,. — € ,multarum praeterea gentium* E — h ,Rupilii* £,. — 1 „Bohec“ U. — k chybí v E. — ! jn- digna morte oppressos! F. — m chybí v Mk. — ^" ,Deinceps' U, E. — 9? ,legumlatorem saepissime a suis.' U, Mk, E, E,. — P .contentor* Mk; ,contemptor* U, E,; v E chybi. — 4 ,invidia* E. — T ,recensuit‘ dodávají U, Mk, E,, E, jenž tím začiná novou větu. — s „ea“ E. — t ,Ysaiam* U, Mf; ,Isaiam* E. — “ opraveno jinou rukou in marg. z püvodniho ,íerne* U; „id est quasi* Mk; v E chybí. — Y „dei“ U, E, E.. aa ,mluviciho“ Fr; ,mluviecieho‘ E. — jp ve Fr opraveno z „pros jest po čem“. — yy „praviše“ E. — dd ,mużie* J, E. — se „darmo, ale zprávně“ J. — cz „osvědčení“ J, E. — mnm maijtěžší“ J, E. — 99 ,Anaxagoravo* E. — u „příklady Židóv“ J, E. — zz „o tom“ J. — 22 „mluvíše“ Fr. — uu boží“ J, E. — xr ,svorliví* J. *135' F ° (FI) E © 53a .] 

Strana 329
* ex Ш) *D2' E; POGGII FLORENTINI AD LEONARDUM ARETINUM EPISTOLA... 399 quam seditiosos, iniquis circumventos senten- tiis; hic et" Zuzannae* iudicium multorumque praeterea, qui cum viri sanctissimi" extitis- sent, iniustis tamen iudiciis? perierunt. Postea*? ad Joannem Baptistam, deinde ad Salvatorem nostrum descendens, íalsis testi- bus, falsis? iudiciis condemnatos inquit omnibus constare. Deinde Stephanum a sacer- dotum collegio interfectum, apostolos autem omnes morte?d damnatos, non tamquam bonos, sed ut* seditiosos populorum** con- citatores, contemptores deorum et€€ malo- rum operum effectores. Iniquum esse, iniuste* damnari! sacerdotem a sacerdote, at id factum esse! docuit; iniquius"" a sacerdotum collegio, id quoque exemplo probavit; iniquissimum?? vero a concilioPP sacerdotum, id etiam accidisse monstra'vit. Haec diserte? et magna cum exspectatione" omnium"? disseruit5 At omne cum pondus causaet in testibus situm esset, multis ratio- nibus docuit, nullam his testibus fidem ad- hibendam, praesertim cum non ex veritate, sed ex odio'"" ac* malevolencia"" et invidia omnia dixissent. Tum"" odii causas ita ex- plicavit,* ut haud?" procul fuerit" a persua- dendo; ita enim?? erant verisimiles, ut, ex- cepta $01а* fidei causa, parva il'lis?* fides" testimoniis adhibitatd esset. Commoverat^ omnium mentes et ad misericordiam flectebantur. Addiderat enim! zany odsüzenie pfived! a jiných mnohých, jesto, ać jsń byli premidfi muží,?? avšak bez- právným odsúzením sú za'hynuli. A dobrav se Jana Křtitele a potom našeho spasitele, pravieše: „Všichni viete,sš že sú ti falešnými svědky a falešnými saudy potupeni.“ Potom kterak Štěpán od sboru kněžského zamor- dovân; apostolé”° vsickni na smrt odsûzeni ne jako dobfi, ale jako rozbroini ‘butitové lidu, potupnici bohuov,”7 delnici zlych Ginuov a činitelé hanebnych skutkuov. A k tomu vedl, že jest to nepravá a nešlechetná věc, aby kněz od kněze byl bezprávně potupen, a toho priklady dovodil; najnepravéjsie®® pal a najneślechetnójsieee aby od concilium knóz- ského kněz odsńzen byl, toho dovozoval, to prostranně a s velikým očekáváním všech vy- pravoval. A že všecka tato pře na svědcích le- žieše, mnohými duovody dokazoval, že těm svědkuom““ v ničemž věřiti nemají, zvláště poněvadž ne z pravdy, ale z nenávisti a zlobi- vosti i závisti věci ty'“ všecky pravie.” A vtom příčiny nenávisti vypravil, tak že ne- daleko bylo od toho, že by je namluvil; neb tak byly *k pravdě podobny, že, by nebyla pře viery;/? maliéko Бу Бу! tém svédectviem^* věřili. ww Pohnuly se biechu"" "mysli všech a k milosrdenstvie* se kloniechu." Pridal také w ,eciam‘ U, Mk; ,Hinc est‘ E; ,Hinc etiam‘ E,. — X ,Susanne' E; ,Susannae* E, — Y iud. subiecit multorum* E,. — 7 ,sapientissimi^ Mk, U. — 22 ,sentenciis* U, Mk, E.; ,sententiis et iudiciis! E. — bb ,Oui cum“ U, Mk; Post“ E. — cc judicum sententiis* E; v E, chybi. — dd ,morti* U, E, E.. — *e v M předtím škrtnuto set. — ft chybi v U, E, E,. — 88 chybi v U. — th ,retulit‘ dodává E. — il ,damnari iniuste“ U, Mk; ,condem- nari iniuste* E,. — kk ,et' E,; v U chybí. — ' „iuisse* E, E,. — mm jinigus“ U; Mk má omylem znovu: „iniguius sacerdotem a sacerdote, id factum fuisse docuit, iniquius . . .'; ,iniquius — probavit' chybi v E,; ,iniquius vero a sacerdotum collegio E, kde dalsi (aż po ,probavit') chybi. — m nemá Hardt, Pal. — 9 ,iniquissime* E,, kde dal$i ,vero* chybi. — PP ,consilio* E; ,sacerdotum concilio‘ E,. — 44 ,disserente' Mk; v U před tim škrtnuto „esse“ a další „jet“ opraveno z „est'. — "r „cum magna omnium expectatione* E; „magna cum omnium expectat.“ E,. — 55 „disserint* U, a in marg. jinou rukou opraveno. — tt „cum omne pondus cause‘ U, Mk; ,cum omne causae pondus‘ E; ,Atque cum omne pondus causae* F;. — "" ,hodie' E. — "vv ,malivolencia* U, Mk; ,mali- volentia* E. — ww ,Tunc* Mk. — XX ,explicuit* Ej. — YY „haut, id est non* Mk, U, 2de jinou rukou nad řádkem. — zz jabfuerit* E,. — ab chybí v E, E,. — be „vel“ U. — cd ,testimoniis fides adhibita" E; ,testimoniis fides adhibenda‘ E. — de ,commotae erant' U, Mk, E, E,. — ©! ,eciam‘ U, Mk; ,insuper‘ E. & „Všickni viete“ J; „Všecky věci“ E. — oo ,apétolé‘ J. — xx ,bohôv® J. — ee ,naimepravéjsi — najne- šlechetnčiší“ J. — oo „svědkóm“ J, E. — тт Лу véci' J. — vv ,pravé* E. — gg fak J, E; „víry“ Fr. — yy svě- decstvím“ J; „svědectvím“ E. — vy byly“ Fr, E. — wo „myslí“ Fr. — a „milosrdenství“ J, E. — 8 chybi v E. — y „klonily“ Fr, E. 42 1416 Mal 26 * 136 Fr * (ЕН) Е *53b J +136" Fr 

Strana 330
1416 Mal 26 * 134 Mk *40U 330 se sponte ad concilium venisse ad se pur- gandum'; vitam suam et studia exposuerat, officii plena et virtutis£; dixerat, hunc mo- rem priscis atque doctissimis" viris fuisse, ut in" rebus fidei invicem? sententiis dis- creparent,* non ad pessundandum fidem, sed ad* veritatem fidei? aperiendam.'" Ita Augu- stinum et Hieronymum dissensisse asseruit,*' et* non"" solum diversa sensisse, sed et"? contraria 'nulla haeresis? suspitione. Exspectabant omnes,P9 ut vel” se purga- ret retractando'* obiecta, vel erratorum ve- niam postularet. At ille, neque*" se errasse asseverans,neque' se retractare aliorum falsa crimina velle"" ostendens,* tandem descendit"* in laudationem? Joannis Hus'", dudum? ad ignem damnati, virum* illum bonum, iustum et! sanctum appellans! et illa morte indig- num, se quoque paratum quodvis supplicium subiret forti animo atque" constanti, seque! inimicis suis cedere et* testibus illis tam? impudenter mentientibus, qui tamen ali- quando! coram deo, quem fallere non potu- erint," essent rationem eorum, quae dixissent? reddituri." Magnus? erat circumstantium animi dolor. Cupie'bant enim virum' tam egregium salvari? si bona mens íuisset' Ille autem sua“ in sententia" perseverans, ultro* mor- POGGII FLORENTINI AD LEONARDUM ARETINUM EPISTOLA... i to, kterak dobrovolné do concilium do sněmu přijel k očištěnie svćmu, Żivot svuoj* a snažnost svú k tomu vydal *a naložil. Pra- viešeš také, že ten obyčej mievali i před- kové, najumélejsie? muZí9? a najsvétájsie, Ze v Glánciech* viery odpierají sobé vespolek v smysléch, ne k zkaZení víry,^ale k nale- zenie* duovodu víry“ a pravdy. A tak Au- gustyn, Jeronym rozdielnir jsû, nefku roz- dielněv ale i odporně smysléce, a vsak ni- žádným kacieřstvím podezřením. Všickni čekali, a neb aby se očistil, od- volaje, anebo se vinen dal, milosti žádaje. Ale on ani se k bluduomé přiznávaje, ani od- volati jich falešných žalob chtěl. Potom sstúpil k chválenie? Janae Husi na oheň od- súzeného, mužem ho dobrým, spravedlivým a svatým nazývaje a té smrti nehodným, a Ze sáme hotov jest kterékoli muky silnú a stálü myslí podstüpiti a sebe nepráteluom* i tém svédkuom,: nestydatym lháruom,* ustü- piti; nebt oni časem svým před bohem, jehoZ& zklamati nemohü, pocet musie," cozy jsü pravili, vydati. Veliká byla Zalostz na mysli okolo stojícíchv; Záda'li zajisté, aby tak slavny muZ zachován byl, kdyby k tomu vuole dobrá *byla. Ale on v svém smyslu stoje, dobrovolně smrti Zádati zdá$e se; chvále Janae Husi, praviese, Ze nic one 'f chybi v U, E, E,. — f€ ,ad concilium ad se purg. venisse' Mk; ,ad conc. ad se expurgandum ven.“ U; ,venisse ad conc. ad se purg. E. — Eh ,ac vi:tute* U; ,offitiorum plena ac virtutum* E. — ! ,priscis doctissimis viris ac sanctissimis! Mk, E, E., U, kde následujíci ,viris* mezi Tádky a predchozi ,morem' opra- veno z ,mortem'. — ik ,dissidissent* U, Mc; ,ut virentibus fidei sententiis invicem desperarent' E. — k chybí v U. — Im ,repperiendam* U; ,reperiendam' Mk, E; ,recipiendam* E. — mn ,neque' U, Mk, E; ,nec* E,. — nn pemá Hardt, Pal. — 9 ,etiam* U, Mk, E, E,. —9P ,haereseos' Hardt, Pal. — P4 ,Expect. autem omnes! E,. — 4r ,semel* E,, v E chybí. — 1$ ,tractando* E. — st jen Hardt, Pal. — tu v Mk připsáno později a následující „at opraveno z ,atque'. — uv ,nec' E. — vw ,se velle tractare aliorum falsa crimina' E. — wx ,descendens' E,. — Xy ,laudaciones' U. — yz ,HuBi* E,. — a chybi v U, Mk, E,. — chybi v E,. — © ,dampnati* U; ,condennati* Mk. — Ad chybi v E, U. — e v U nad Skrtnutÿm ,utrum“. — f ,adpellans'* E,. — £ „adire“ E, E,; quevis supplicia adire* U, Mk. — h „et“ U, Mf, E, E,. — ! ,neque* Mk. — k chybí v E. — |! ,quandoque* U; v Mk, E chybi. — m chybi v Mk. — " ,poterant' U, E; ,poterant essentque* Mk. — © ,dixerunt‘ U, Mk. — P ,extremo iudicio reddituri* E. — 9 v U opraveno z ,magus'. — * ,virum illum* U, Mk. — 5% „servari“ Mk, U, kde opraveno ze ,servare', — t ,adfuisset' Mk, E,; ,affuisset‘ E; ,si bona voluntas adfuisset* U. — " ,in sententia sua‘ E,. 9 ,oCisténí' J; ,oGistént" E. — e ,svói' J. — E£,pravíevse' E. — 7 „kacíř“ E. — 3 ,najumelejśi* J; najumélej$é' E. — , ,najsvétéj$i' J, E. — x tak J, E; „článcích Fr. — 2 ,viery' J. — y „nalezení“ J, E. — » ,rozdéln.' E. — $ „,bludóm* J, E. — o chvdaleni' J, E. — z chybi v J. — o „Mistra Jana' E. — o „že on sám“ J. — « nepfatelóm .. svédkóm... lháróm... J, E. — v „musí“ J, E. — g „co“ E. — 7 „žádost“ Fr, E. — y „sto- jiecích' J; ,stojiciech' E. — « ,Ze on nic* J. *(FIV)E * 137 Fr *(FIV') E 

Strana 331
POGGII FLORENTINI AD LEONARDUM ARETINUM EPISTOLA... 331 1416 tem appetere videbatur, laudansque' Ioannem proti stavu cierkvea svaté nesmyslil, ale Mal 26 proti zlému požievání8 kněžskému, proti Hus,w ait, nihil illum adversus ecclesiae deix" statum sensisse, sed adversus abusus cleri- * 53'a J zpauře, pýše a nadutie prelátuov.88 Neb poněvadž dobré věci zádušnie,“ kostelnie a corum, adversus superbiam, fastum ac pom- (xxI)Eрam praelatorum. Nam cum ec'clesiarum duchovnie najprv býti mají chudým, potom -D3E, patrimonia primum deberen'turz' pauperibus hostem, potom k zdělánie potřeb kostel- niech,“ nezdálo se hodné muži tomu dobrému, etst advenisst, tumnn hospitibus, acst deindee ecclesiarumm fabricis, indignum illif bono aby ty věci rozmrhány byly“ nevěstkám viro videri, dispendis illa meretricibus, con- a na koně a na kvasy, hodovánie a na psy lovné a na okrasu rúcha a na jiné věci viviis, equorum copiae“ auth canum saginae," netrefné pobožnosti křesťanské. cultui vestimentorum et aliis rebus indignis Ten také převelikého vtipu byl. Když religione Christi. Hoc autem maximi ingenii fuit: cum řeč jeho přijímána“ bývala často velikými hluky a pokřiky,““ a odrhajíce mnozí lapali interrumperetur saepius oratio sua variisque rumoribus lacesseretur" a nonnullis eiuskl jej v sloviech, žádného" tak nenechal, by se ho netknul, a nad každým se pomstil, aneb sententias captantibus," neminem eorum in- k hanbě přivedl, aneb k mlčení. Když hřmot tactum reliquit, pariterque omnes ulciscens, vel erubescerer coëgit vel tacere. Surgente povstal, mlčieše,““ druhdy zástup okřikaje, potom řeč vedl, prose a zaklínaje, aby mu murmure silebat, turbam quandoque incre- dali mluviti," poněvadž ho již viece sly- pans, postea orationem replicansst iterumst šeti nemají. Nikdy se k pokřikuom těm ne-- (FV)E atquest iterumst prosequebatur," orans atque užásl, ale myslí dobrú, nelekavú a nepohnu- obtestans, ut eumr loqui paterentur, cum“ tedlnú stál. sek non essent ampliusm audituri. Numquam ad hos rumores expavit mente firmat atque intrepida. A toto pak divné paměti jeho duovod, “13. Fr Illud vero admirabile" memoriae argu- že tři sta a čtyřidceti dnuov v hlubo- mentum: CCCXL' diebus fuerat in fundo kosti věže smrduté a temné byv, jejížto turrisw foetidae atque obscurae, cuius aspe- ukrutnost sám vypravováše,“ a řka, jakož ritatem“ ipsemet questus' est, asserens se, ut virum fortem� decet, non proptereaaa na silného muže slušie, že „ne proto posto- ingemiscere, quod sicb indignac perpessus návám, že darmo a bezprávně trpím, ale 324' Mk * v Mk nad tim: id est pingwedine'; v U in margine: ,inpiguacioni'. V' laudans' U, Mk. — w HuBium' E.. — x chybi v Mk. U. — y° ,et' E; ,et fastum ac‘ U. — z', de- bentur primo' U, Mk; ,deberentur primum‘ E; primo deberentur‘ E. — a chybi v U, Mk, E,. — b chybl v E2. — c „hospitantibus“ Mk; Hardt, Pal. chybi. — dchybi v E, E, — e demum' Hardt, Pal. — 1 ,illo‘ U. — g,disperdi‘ U; ,disperditorum‘ E, kde dalši ,illa — vestimentorum' chybi. — h ,alias' opraveno na ,aut' U; ,ac. E. — i ,Hic‘ U, Mk, E. — k chybi v E. — 1 ,variis' E, E,; ,maximis' U, Mk. — m chybi v Mk. — n ,lacesseretur- que' E, E. (,que“ opraveno z ,quam“) U, kde před tím škrtnuto ,lasci a in marg, jinou rukou: „id est irritaretur“; ,latescereturque“ a nad tim,id est irritaretur' Mk. — o ,sententias ejus carpentibus' E., — P ,erubere‘ Mk. — q ,persequebatur' Hardt, Pal. — r ,se‘ E,. — s ,quem' E, dalši ,se' ovšem chybi. — t ,ficina“ E. — u ,mirabile“ U, Mk. — v ,340' Mk; CCCL' E. — w,carceris‘ Mk. — x,austeritatem' U, Mk. — y,conquestus' Hardt, Pal. — z,ut fortem et bonum virum‘ E;; ut fortem hominem' Hardt, Pal. — aa ,preterea U. — ab chybi v E, Eg. — bb ,se‘ E; v U, Mk, E, chybi. — cc ,indigne‘ U, Mk. aa tak I, E; ,církve Fr. — Bs ,požívání J; „požív. knězskému“ E. - r7 ,způře“ J. — 38 ,nadutí prelá- tóv‘ J, E. — se ,zadušní J. — s ,kostelních J, E. — nn ,byly rozmrhány“ J. — 99 ,kvassy E. — u ,přejí- mána J. E. — xx ,křiky“ E. — 11 ,z nich dodává J. — uu ,mlčel Fr, E. — rv ,mluviti dali J. — 5 potom“ dodávají J. E. — do „pokřikóm' J. — na ,vypravovavše E. 42

Strana 332
1416 Mal 26 *D3' E; * (DXXIV) E * 328 Mk 332 esset,4 sed mirari hominum? ad se** inhu- manitatem&5; quo in loco nedum legendi, sed ne“ videndi quidem" ullam? habuit facul- tatem. Mitto" anxietatem mentis, qua opor- tuit illum** quotidie agitari, quae omnem memoriam excutere debuisset. Ille** tamen tot! doctissimos atque?" sapientissimos viros in testes suarum?? opinionum allegavit,PP tot doctores ecclesiasticos in medium pro- tulit in sententiam suam, ut satis superque satis fuisset, si toto hoc tempore summo in Ocio, summa in?! quiete sapientiae studiis operam dedisset. Vox eius suavis, aperta, resonans erat quadam cum dignitate gestus orato'ris," vel ad indignationem exprimendam, vel ad commovendam"' miserationem," quam tamen neque" postulabat, neque"" consequi cupie- bat. Stabat impavidus, intrepidus, mortem non contemnens solum,* sed eciam*! appe- tens, ut*1 alterum Catonem dixisses. O virum dignum"! memoriahominum7 sempiterna! Non laudo, si quid adversus instituta ecclesiae** sentiebat; doctrinam admiror, rerum “plu- rimarum® scientiam, eloquentiam, dicendi"^ suavitatem"" et^ argutiam respondendi; sed vereor, ne“ omnia in pestem suam sibi fuerint! a" natura" concessa. Datum*E" deinde spatium poenitendi biduo.? Multi?! ad illum!* accessere viri eruditissimi, ut ipsum a sentencia sua!" dimoverent. "Inter POGGII FLORENTINI AD LEONARDUM ARETINUM EPISTOLA... divím se lidské proti mné nezbednosti a ne- lítosti, v kterémZto miesté nerku ke ètenie, ale ani k viděnie moci sem" měl.“9? Nechám skrúcenie?? mysli, kteréž musil na každý den mievati, jenZ jest mohla z ného v&ickuz paměť vytočiti. A však tolik umělých mu- žuov a najmúdřejších k svědecství““ svých duomysluov přivodil, tolik doctoruov církve?? svaté k smyslu svému připomínal, že dosti a pfedosti by'lo by, by ten ve&ken čas v naj- včtšiem uprázdnčnie?? a upokojenie s udce- niem"Y" piln$m müdrosti se"^ obieral. Hlas jeho pochotnay,^ prostrannay^ a zvučný byl“ jest" s nějakým duostojenstvím, a činy řečňujících jako by aneb k“ popu- zenie" ukazoval“ aneb" *jimi k slitovanie“ hÿbal, jehoZ väak nikdyZ* neZâdal” jest,” ani dojíti prosil“ jest. Stál jest bez lékánie' a bez strachu, smrti se neboje, nébrž, žádaje jie^ By byl tu, řekl by, že druhý Mistr Kato? jest. Ó muže '*věčné památky lidské hodného! Nechválím, držal-li“ jest co aneb smyslil proti ustavenie církve" svaté, než divno mi umčnie jeho, mnohých včcí po- znánie, výmluvnost, řeči pochotnost a v od- poviedánieš múdrost. Ale bojím se, by to všecko k škodě jeho nebylo jemu od přiro- zenie puojceno-? Potom dán mu cas ku pokánie? za dva dni.? Mnozí k němu přicházeli, muží? dospělí, aby jím hnuli od smysluov jeho. Mezi nimižto dd „est“ Mk, E. — ** .adversus se* U, E, E,. — ff chybí U, E, E,. — E& ‚id est crudelitatem“ dodává Mk. — hh ,necdum* Hardt, Pal. — it „guid“ U; v E chybí. — kk ,eum* U, Mk. — K chybí v U. — !! tamen cum tot! E. — mm ,ac' Mk, E; ,et' E,; ,tot doctissimos viros ac' U. — "n gemá Hardt, Pal. — 90 v U opraveno ze ,suorum' nadepsdnim ‚a‘. — PP ,ellegavit' Mk; ,allegaret' E,. — 99 chybi v U, Mk. — fr ,oratorius“ Mk, E,, — ss v U opraveno nad původním „set“; následující ,ad* v Mk nad rádkem. — s jen Hardt, Pal. — 't ,comenen- dam‘ U. — "" ,commiseracionem* Mk; ,commemorationem* E,. — "vv ,nec' U, E,. — WW „nec“ E,. — xx „non solum contemnens! EF. — YY v U in marg. opakováno jinou rukotu. — zz hominum memoria* U, MK. — ab chybi y E, E,. — "c ,eccl. inst E. — c4 ,plurimarum rerum' E,. — de ,hec* MK; ,ne hec' U; ,ne haec' E, E,. — *f sibi a natura fuerint' Ej. — ff chybí v U, E, E,. — f£ ,conclusa* U. — £h ,Datur* U, Mk, E. — bt ‚Interim multi‘ Hardt, Pal. — ik ‚eum‘ U, Mk. — kt chybí v U. — \m ipsum sentencia sua‘ U, Mk; jipsum a sua sententia' E,; ipsum fine sua“ E. eo neměl“ J. — vo „skrucení“ J. -- zr „všicka“ E. — vv „svědectví“ E. — gp „doctoróv cierkve' J. — 44 Maivëtéim uprázdněnenie“ J. — ww ‚upokojeni s učením“ J, E. — ww ve Fr opraveno ze ,se mûdrosti. — a „pochotný“ J, E. — 8 chybí v E. — y ‚prostrany‘ J, E. — © „bieše“ J. — e „slitování“ J, E. — $.níkdež' E. — 7 „nežádáše“ J. — 9 „prosieše“ J. — + Jakání“ E. — x,jie Zádaje' J. — 2,Katho'* J, E. — w„držali“ E. — v ,usta- vení cierkve* /, E. — £ ,odpoviedáni* /; ,odpovídáni* E. — o ,„pójčeno“ J; „povujčeno“ E. — z chybí v J. — o po- käni‘ J, E. — o ,muzie* /, E. 9 AZ do 30. kvëtna. *53'b J *(FV)E * 138Fr 

Strana 333
* (D4) Ea POGGII FLORENTINI AD LEONARDUM ARETINUM EPISTOLA... quos cardinalis Florentinus'* eum adiit, ut ipsum"? flecteret ad rectam viam.?? Sed cum* pertinacius in" erroribus* perseveraret,9 per concilium haeresis? damnatus est^ et igni combustus.* Iucunda* fronte et hilari' vultu ac*' facie*! alacri*t ad exitum suum ac- cessit, non ignem expavit, non tormenti genis, non mortem."" Nullus unquam Stoicorum fuit tam"" constanti animo *tamque"* forti mortem perpessus, quam appetiisse videretur.*" Cum venisset ad locum mortis, se ipsum exuit vestimentis. Tum procumbens, flexis genubus/? veneratus est palum, ad quem li- gatus^ fuit. Primum? in? funibus madentibus,*" tum catena nudus ad palum constrictus est.* Deinde circumposita ligna! pectus tenus, non minuscula, sed grossa, paleis * interiectis. Tum* flamma adhibita, canere cocpit hym- num'! quendam," quem fumus et ignis inter- rupit! Hoc! autem maximum constantis animi signum: cum lictor ignem post tergum, ne id videret, in'iicere vellet: ,,Huc," inquit, „accede et" in conspectua cende ignem; si enim illum timuissem, nunquam ad hunc locum, quem fugiendi? facultas erat, acces- sissem.'" Hoc modo vir praeter fidem egregius consumptus est. VidiP hunc exitum, singulos actus inspexi?: sive perfidia, sive pertinatia 333 kardynál Florentský!“ přišel k němu, aby jej navedl na cestu pravú. Ale když v zatvr- Zenie* trval, v tom od snému ods(üzen jest za kacieře a ohněm upálen. Veselym čelem a jasnú tváří na smrt svú vyšel. Nelekal se ohně“ ani muk ani smrti. Nikdy žádney z Stoy- kuov? nebyl tak stálé^ mysli a tak pevně xA* na smrti, jako tento, jieZ Zá'dati zdáše se. Když pak přijide na miesto smrti, sám se svlekl z rücha a padl, pokleki" na kolenü, poctivě se měl k tomu kolu, k němuž při- vázán byl. Najprvé provazy mokrými, potom řetězem nah kf kuolu pripnut jest. Potom *drievím obkladen aZ do prsi, ne malym, ale hrubým, mezi néZto slamu proméSovali.” A když plamen přičinichu, po'čal jest zpie- vati piesen néjakü," jehoZto oheü a dým““ zarazil. Toto pak najvétsie£? znamenie jeho stálého úmyslu, Że kdyż kath?”/ z zadu chtěl oheň zapáliti, aby on neuzřel, řekl jest: „Při- stúpiž sem, před tvaif mii zapal oheň; nebo“ bycht se jeho bál, nikdyť bych sem byl ne- přijel 1“ — A tak tiem obyCejem muż krom viery** slavný umřel jest. Vidélf sem to vyji- tie a skonánie, všecky sem běhy shledal. © v U in marg. jinou rukou jd est straminibus“. ** V J in marg.: ,plus quam credi potest vir preter fidem egregius, muZ nad vieru vv- borny'; v E slova „krom viery slavný“ škrinuta a na okraji připsán přípisek oříznutím nečitelný: „sla.. mu.. pod... mn jilum* U, Mk, E; v E, chybi. — nn nemá Hardt, Pal. — "? ,viam rectam* E,. — 9P ,perseveravit' a následující „Per' začíná novou větu E. — Pa haeresevs“ Hardt, Pal.; v E chybí. — ar ,combustus cest“ £j. — rs ,[ocunda* U, Mk, E. — st jen Hardt, Pal. — t" ,alacri* U, Mk, E, E,. — "v ,mortis* U, Mk. E, E,. — vw v U nad Skrtnutjm ,causam'. — wx ,tam* U, Mk, E. — xy „quam iste appetisse videretur' Mk; ,quam is e appetisse videtur* U, E; ,quam iste appetiisse videtur* E,. — YZ „genibus* U, Mk, E. — a chybí v U, Mk, E. — © chybí v E,. — © „post ligatus* Ej. — d chybi v E, U. — €,Primum — constrictus est* nemá E, Hardt, Pal.; ,constrinctus est“ U. — ** ,mandentibus' U. — ! ,Ligna deinde circumposita* U, Mk, E, E,. — & ,grosa‘ U. — h ,Cum' F,. — i ignis vix interrupit* U, E,; ignis vis interrupit“ E. — k chybí v E. — Kl chybi v U. — ! ,Hoc — accessissem' chybí v U, Mk. — m chybí v Mk. — "^ ,atque* E. — 9 ,eíiíugiendi' E. — P ,Vide' U. — 4 ,conspexi' U; „perspexi* E,. z „zatvrzení“ J, E. — v „vohně“ E. — g „Stoykóv“ J. — 7 „stali J. — — ,a pad, poklekl* /; ,padl a po- klekl' E. — m ,przomé&. J. — aa .dym a oheń' J, E. — gp maivěčí“ J; „,najvčtčie“ E. — yy kat JE — dd „a před J, E. — ee „neb“ J. ° Francesco Zabarella. — "' Jeronym zpíval velikonocni píseri Salye festa dies a Credo. 1416 Mal 30 * (FV)E *5laJ * 138' Fr 

Strana 334
334 POGGII FLORENTINI AD LEONARDUM ARETINUM EPISTOLA... 1416 Mal 30 hoc egerit, certe ex philosophiae schola Z nevěry-li jest pak čili z zatvrzelosti“ to virum interemtum' essest descripsisses." učinil, neviem. Jistě z školy múdrosti utra- cenie muže vypsal by takového. Longam tibi cantilenam narravi ocii Dlúhúť sem rozprávku z krathochvíle"7 se- causa'; nihil enimk agens, aliquid agere volui psal; neb nemaje co činiti, tobě sem chtěl?9 et* res tibi narrarew paululum' similesz hi- vypsati věc velmi rozprávky předkuov na šich hodnú. Znám to, že ani onen Muciusi2 storiis priscorum. Nam neque Mutius 12 ille tam fidentiaa animo pas usbb est membrum uri, tak smělým úmyslem netrpěl jest upálenie quam iste universum corpus. Neque Socrates jednoho audu, jako tento celého těla. Ale tam sponte venenum bibit, quam iste ignem ani Socrates tak dobrovolně jed“ pil, jako suscepit. Sed haecc satis; parcedd verbis tento oheň přijal. Ale na tom buď dosti. Od- meis, si longior fui. Res tamen ipsast am- pustiž slovuom“ mým, žeť sem prodlúžil, plioremee narrationem poscebat, sedkl nolui ale ta věcť větší byll rozprávky potřebovala. esse nimiums loquax. Vale, mi iucundis- Ale nechtěl sem býti přieliš mluvný. Mějž se simelh Leonarde! dobře, utěšený Leonarde! * (F VI.)E Ex Constantia,kk III Kal. Iunii," quomm die Hieronymus poenas luit." Iterumst vale, meque dilige. V Constancí, třetí den Máje měsíce,““ kdyžto Jeronimus' muky trpěl, létašš bo- žího“ M'CCCC XVII° 14*. * V E dole: „Vytištěno u vigilji sv. Matůše apoštola v Praze léta božího tisícého pětistého pětmezcítmého a pod tím rukou 18. stol.: Že to je let 252 letošního roku 787. r ,id' U, Mk, E — s ,ignoro dodává U. — si jen Hardt, Pal. — t ,interitum viri' Mk, E, E., U, kde „viri' in marg. opakováno. — u ,descripsissem ignoro' Mk. — v ,ocii causa narravi U, Mk. — w ,narrare volui" U, Mk — x chybi v U, Mk. — y,paulum‘ U, Mk;,parum' E, E.. — z,dissimiles E. — ac,confitenti' Mk:,confidenti U. — bb,perpessus' U. — ce,hic' U; ,hec‘ E. — dd ,parces‘ U, Mk, E, E,, — ce ,maiorem‘ E.. — ff chybi v U, E. E. — gg ,nimium esse Mk; „nimis esse‘ E. — hh ,iocundissime‘ U, Mk, E. — ii zde E konči. — kk ,Constancie" U; ,Constantiae' E, v nichž obou ,Ex“ chybí; „Actum illud Constancie“ Mk. — kl chybi v U. — I1 „Iunias' E.; „III° kal. Iunias seu III° die" Madii mensis‘ U; ,Iunii seu 30 die medii mensis' Mk. — mm ,qua‘ E, — 00 ,hic Ieronimus penas luit anno domini“ M'CCCCe XVII°. Amen — Hec perpessus Ieronimus‘ U; ,Hic Ieronimus penas luit anno domini“ M° quadringentesimo XVII° Deo gracias Amen‘ Mk; ,Iterum — dilige‘ chybi v U, Mk. s§ ,zatvrzenosti J, E. — vn ,kratochv.“ J, E. — 99 ,chtěl sem tobě J. — u jedl“ J. — xx „slovóm“ J. — 14 ,ta věc větší by“ J; ,tu věc věčíť by“ E; ,větší chybi ve Fr. — uu ,měsiece J. — r „Jeronymus J. E. 5 létha“ J. — 00 ,božieho tisícého čtyřistého sedmnáctého“ J; „božieho tisiciectého čtyřistého sedmnáctého“ E. Mutius Scaevola. — 13 Má býti ,XXX die“. — Má býti 1416. 12

Strana 335
XVI. De vita Magistri Ieronimi de Praga. 1416 Magister Ieronimus sabbato post Ascensionem dominil hora quasi XI a media nocte Mai 30 computando in eodem loco, in quo sanctus vir Magister Iohannes Hus est combustus," in ignis voragine diem suum clausit extremum. ( 1415 Contra quem post revocacionem per ipsum pridem factam,3 — de qua revocacione Sept. 11,23) non ambigo vos non latere — centum septem articuli,“ ut laqueum, quem inciderat, nequa- quam evaderet, de novo fuerunt producti et subsequenter per sufficientes testes probati. Ipse autem non tantum eisdem articulis in carceribus seu in loco privato respondere noluit." ymmo in iudices illos sibi in hac causa per concilium deputatos, quorum duo erant," nullatenus consentire volebat, publicam et manifestam audienciam habere postulando. Deinde sabbato ante Ascensionem" in publica sessione in loco consueto ad respon- Mai 2s dendum articulis et attestacionibus eorumdem predictis de mane in maiori ecclesia kathe- drali coram pleno concilio fuit ei data. In qua audiencia plus quam XL articulis subtilissime, omnibus contra eum obicien- tibus, usque horam meridianam respondebat, articulos sibi nocivos negando commisisse et perpetrasse, asserens, quod testes illi inique, mendose et calumpniose, prout emuli sui, adversus eum exposuissent. In eadem sessione quo ad mortem non excessit, quia omnibus articulis usque ad finem propter horam meridianam respondere non valuit, sed propter locum dispendiumque temporis ad respondendum residuis articulis ad feriam terciam ante Ascensionem domini immediate fuit ei terminus prorogatus. Qua feria III“ summo mane iterum ad dictam ecclesiam kathedralem fuit adductus Mal 2s a ,de Praga“ nadepsáno jinou rukou souvěkou a dále in margine připsáno opět jinou rukou souvčkou, ,Sermonem fecit lacobus Laudensis episcopus, condempnandus (!) Magistrum Ieronimum; habetur in magno (? libro'. — b �voluit' R. 30. května 1416. — 2 Srvn. Eiselein, Begründeter Aufweis des Platzes bei der Stadt Constanz, auf welchem Johannes Hus und Hieronymus von Prag... vebrannt worden (1847). — a Totiž dne II. a 23. září 1415; srvn. následující zprávu Petra z Mladoňovic. — Články otiskl v. d. Hardt IV, 630—691; byly rozděleny ve dvě skupiny, z nichž prvá čítala 45, druhá 102 články; byly předloženy dne 27. dubna 1416; v. Hefele, Con- ciliengesch. VII., 254 n.; český překlad v. svrchu str. 284 n. — 5 Byli to Jan patriarcha Konstantinopolský a Dr. Mikuláš z Dinkelsbühlu, jmenovani, když první komise, z kardinálů složená, úřadu se vzdala, dne 24. února 1416, aby záležitost Jeronymovu vyšetřili. Soudci Jeronymovými byli pak vedle patriarchy Jana opat Kašpar z Perusie, Jan Welles a Lambert de Gelria. Že Jeronym odmital v žaláři vypovídati, potvrzuje promotor a in- stigator koncilu Johannes de Rocha; v. d. Hardt IV., 688—689, v. i 750 a svrchu zde str. 360 n. —“ 23. května 1416 v generální kongregaci. — 26. května 1416, pokračování gener. kongregace.

Strana 336
336 DE VITA MAGISTRI IERONIMI DE PRAGA. 1416 Mal 26 Mai 30 ad respondendum residuis articulis. In quibus omnibus articulis, tam precedentibus, ad quos sabbato respondit, quam eciam istis residuis fuit omnino per testes' convictus, solum- modo quod iuxta desiderium et optamen ipsius huiusmodi audiencie publice sibi fuerunt per consilium concesse. In ista ipsius audiencia a summo mane citra meridiem nimis profunde et subtiliter de diversis materiis loquebatur, inter cetera allegando quam plures philosophos et sapien- tes ex gentibus,d puta Platonem, Senecam, Kathonem et multos alios, insuper Ieremiam cum allis multis prophetis et sanctis in Veteri testamento et sanctos apostolos cum ceteris multis martyribus de Novoe testamento, qualiter propter veritatem innocenter fuerunt mortificati, deinde totam suam vitam, quecumque sibi Parisius, in Heldeberg, in Colonia, in Praga, in Wienna, in Hungaria, in Russia, in Constancia seu in viarum itineribus acci- derunt, et que eciam in illis partibus et allibi commisit et perpetravit, potissime quomodo Theutunicos de Praga et regno Boemie conabatur cum adiutorio' exstirpare." Postremo autem commendavit statum et sanctitatem Magistri Iohannis Hus, asserens ipsum ses a iuventute sua congnovisse et non esse fornicarium,h bibulum neque criminosum, sed castum, sobrium et sacri ewangelii sanctum et iustum predicatorem. Et quecumque ipse Magister Iohannes' et Iohannes Wiclef tenuerunt et contra abusus et pompam prela- torum scripserunt, quod omnia teneret et usque ad mortem vellet tenere, quia sancti viri fuerunt. Et quod ipse eodem modo tenet et in omnibus punctis fidei katholice credit, sicut sancta Romana ecclesia tenet, sed omnes articulos ipsius Vicleff et Iohannis Hus, quos contra enormitates et ornamenta prelatorum posuerunt, dixit se firmiter et irrevocabiliter usque ad mortem vellek tenere. Et finaliter adiecit, quod omnia peccata sua non remordent ipsius conscienciam adk tantum, sicut illud peccatum, quod in illa pestifera kathedra' commi- serit,! quando in sua revocacione contra illum bonum et sanctum virum et ipsius doctrinam fuisset iniuste locutus, presertimk ad ipsius per hoc condempnacionem consenciendo, con- cludens, quod iam illam revocacionem per ipsum in predictom maledicto ambone factam omninok revocat, et quod propter metum mortis et pusillanimitatem animi sui illud fecisset. Et insuperm quidquid contra istum sanctum virum locutus fuisset, quod omnia mentitus fuisset in collum suum et ipsum, et quod ipsum id fecisse" ex toto corde peniteret. Hiis et aliis multis de laude Iohannis Wicleff et Iohannis Hus auditis inter se mutuo prelati loquebantur, quod per ista verba se solus per semetipsum sentenciasset. Tunc e converso reductus fuit in carceres et gravissime per manus et pedes atque brachia cum ferreis cathenis vinculatus. Sabbato autem post Ascensionem dominilo de mane per copiosam multitudinem armatorum pro sentencia contra eum ferenda finaliterm in eandem kathedralem ecclesiam ad publicam sessionem fuit adductus ibique hortabantur eum, quod illa, que in priori audiencia loquebatur, et° sic, ut premittitur, de laude Magistri lohannis Wicleff et Magistri Iohannis Hus et doctrinam ipsorum roborando confirmans confitebatur, adhuc revocaret. Sed ipse valde fortiter sine omni metu multa contra ipsos loquebatur,' inter cetera dicendo *2 c ,per testes doplněno v R touže rukou mezi řádky červeně. — d ,exigentibus' R. — e v R následuje chybné a škrtnuté ,d. — f ,cum adiutorio“ v R in marg. jinou rukou. — s připsáno jiným inkoustem mezi řádky. — h ni připsáno červeně mezi řádky. — 1 M. Joh.“ jiným inkoustem mezi řádky. — k připsáno mezi řádky jiným inkoustem. — I následuje škrtnuté ,comisit. — m připsáno in marg, jiným inkoustem. — n „fecisset“ R. — ° ,et sic — ipsos loquebatur‘ chybi v R; doplnil Loserth podle Op. s Srvn. Goll, MIÖG. XVII, 172. — » Totiž na řečništi, kde také předešle odvolal. Srvn., co praví Dětřich Vrie l. VII. dist. IV. (v. d. Hardt I., 183). — 10 30. května 1416 v slavnostním sedění (sessi).

Strana 337
DE VITA MAGISTRI IERONIMI DE PRAGA. 337 1416 Mal 30 dicebat ad eos: „Testor deum et protestor vobiscum, quod omnes articulos fidei credo et teneo, quos vos creditis et ecclesia Romana. Sed ex eo debeo condempnari, quod nolo consentire ad condempnacionem illorum sanctorum virorum predictorum,« quos condemp- nastis iniquem propter articulos vitam vestram detestantes.“ Ibi quoque symbolum fidei est confessus et multa fuit nimis profunde et subtiliter locutus, ita quod de elloquencia et sermonis eius facundia scienciarumque eius omnes homines non sufficiebant ammirari. Et per nullum modum ad revocandum ipsum reducere potuerunt. Extunc unus episcopus, Laudensis,11 doctor, sermonem contra ipsum fecit.12 Quo sermone completo, iterum Ieronimus inter cetera ad eos dixit: „Vos wltis me condempnare iniuste, et ego post meam mortem relinquam in cordibus vestris clawum. Et cito vos omnes, ut respondeatis mihi coram altissimo et iustissimo iudice infra C annos“. Et illa, que ipse in audienciis predictis fuit locutus subtillissime, philozophice, sapienter et pertinenter, quod calamus non sufficit annotare, nec lingua mea enarrare, quia tantum- modo materiam sermonis ipsius partim et non totaliter vobis enucleo. Deinceps vero, postquam ad revocandum noluit consentire, premissa tunc sentencia contra eum est lata et lecta. 13 Post cuius sentencie prolacionem magnus et longus pileus de papiro cum rubicundis demonibus depictus fuit ei apportatus; quem videns, proiecto capucio intra prelatos ad terram, accepit et capiti suo eum imposuit, dicens!: „Dominus noster Ihesus Christus habuit spineam coronam in capite suo, ego autem loco illius amore ipsius istum pileum volo libenti animo portare.“ Extunc a secularibus illico fuit apprehensus.? Et postquam de ecclesia ad supplicium mortis ducebatur, in exitu ecclesie: ,Credo in deum,' sicut in missis consuetum est, usque ad finem alta voce transeundo, oculis in celum elevatis decantavit," deinceps totam lethaniam cantavit. Qua finita in exitu porte civitatis15: �Felix namque es, sacra virgo Maria‘ etc. cantavit. Quo responsorio finito et completo, postquam pervenit ad locum supplicii, flexis genibus ante statuam sibi ad comburendum preparatam quandam oracionem morose dixit. Tunc a tortoribus fuit elevatus sursum et omnibus vestimentis usque ad denudacionem corporis exspoliatus et cum quodam lineo panno in lumbis circumcinctus et ad eandem statuam, ad instar spissi asseris factam, funibus et ferreis cathenis fortiter alligatus. Et cum ligna in circuitu ipsius apponi inciperentur: ,Salve, festa dies' cantavit. Quo ymno completo, iterum alta voce: ,Credo in deum' usque ad finem cantavit. 3 Quo perfecto, ad populum in ydyomate theutunico dixit: „Lyben kynden, alzo geleb ych, vnde nicht anders, alzo eczunt hob ich gesungen; sundir ich mus dorume sterben, daz ich nicht mit concilium volde seyen vnde helden, daz Iohannes Hus wier helig vnde rechtig vorortelt, wem ich yn hob wol begent, daz her gut vnd worhefftig prediger des ewangelium Christi ist gewest." Et postquam fuit ad verticem capitis lignis circumdatus, omnes vestes super ligna imposuerunt et face accensa ligna incenderunt. Quibus succensis alta voce cepit cantare: ,In manus tuas, domine, comendo spiritum meum etc." *3 P opraveno z ,apprensus nadepsáním ,hl. — q ,de“ touže rukou a týmž inkoustem připsáno mezi řádky. — I druhé ,r doplněno červeně mezi řádky a nad tím touže rukou: „odsúzení. 11 Jacobus Ballardi Arrigoni, biskup v Lodi 1407—1419; řečnil také při odsouzení Husově. — 12 Otiskl v. d. Hardt III, 54—63; v. níže v přilohách. — 13 Znění její přináší v. d. Hardt IV, 769—771, a pojal je do své zprávy Petr z Mladoňovic; v. níže str. 347—348. — Srvn. Dětřich Vrie l. VIII, dist. III. (v. d. Hardt I, 202). 15 Rintburgthor čill inner Geltingerthor, Paradiserthor. 43

Strana 338
338 DE VITA MAGISTRI IERONIMI DE PRAGA. 1416 M al 30 Quo cantu finito, quando iam per ignem vehementer urebatur, in wlgaris Boemico " locutus fuit: „Boze, otczie, otpust my me hrzichi." Et tunc vox ipsius per vehementem ignem fuit suffocata et de cetero non audita, sed continue cum ore et labiis movebat velociter, ac si aliquis intra se celeriter loqueretur; et iam quasi totum corpus et barba fuit combusta, et in corpore suo propter nimiam adus- tionem quedam magne vesice ad unius ovi quantitatem apparebant; et ipse continue os et caput movebat fortiter fere ad unius hore quartam. Et sic ardendo vixit in igne cum magno martyrio, quod posset morose de sancto Clementels ad ecclesiam beate virginisl7 per pontem in pede pontis pervenire, quia nature fortissime ipse erat. Postquam autem exspiravit et fortiter ardebat, tunc lectisternia, pellicia, ocreas, capucia de carceribus apportantes, omnia in eodem igne cum ipso usque ad pulveres cremaverunt. Quos pulveres igne extincto ad Renum in curribus deducentes proiecerunt. Ista omnia sic fieri vidi et audivi. Et si quis contrarium dixerit, nulli fidem adhibeatis. Anno Domini M'CCCC XVI die et horis quibus supra. s ,wlgario' R. 16 Klášter dominikánů v Praze v místech dnešního Klementina. — 17 Kostel Panny Marie konec mostu, při klášteře Johannitů.

Strana 339
XVII. Petri de Mladoňowic Narracio de Magistro Hieronymo Pragensi, pro Christi nomine Constancie exusto. Quia varietas affectuum humanorum plerumque, interveniente odio personarum ac aliis causis emergentibus, gestarum rerum seriem crebro male, imo false congestans, aliter, quam res ipse se habeant, deferre consuevit et ipsorum ficticiorum vestigia ad posterorum propaginem derivare: ne itaque nostris temporibus gesta merito memoranda premissa quomodolibet paciantur incommoda, ne rursus fervens consummataque ac firma veritatis confessio, quam egregius vir Hieronymus de Praga, ipsius evangelice veritatis zelator intrepidus, cruore proprio sigillans ac morte, per quam eciam velut alter Helias in curru igneo in paradisum voluptatis immense deducebatur absque dubio, serie mortis eius a memoria hominum ex temporum fluxibilitate et successu prolapsa, posteris pro- fessoribus veritatis exemplum ac speculum perseverancie et imitacionis consummate quoquo modo possit adimere, acta ipsius Magistri Hieronymi ad Constanciense concilium pergentis decrevi, tum ex visis per me inibi, tum et auditis, tum eciam ex hiis, que mihi et aliis de Constancia veraciter et a veridicis, qui ea viderunt et audierunt, sunt intimata scripto- tenus, stylo quamquam inculto in unum redigere, pro ipsius venerandi Magistri vivaci memoria, veritatis autore et eius confessorum premiatore donante in posteritate temporum celebrius ac imitancius recolenda. CAPUT PRIMUM. Anno itaque ab incarnacione domini 1415 prefatus Magister Hieronymus, sincere 1415 dolens de gravi ac sinistra infamia gloriosi regni Bohemie, nec non auditis manifestis iniuriis, que inibi sancte memorie Magistro Iohanni Hus inferebantur, sponte et libere venit Constanciam die quarta mensis Aprilis, alias feria quinta, in die beati Ambrosii confessoris;1 ibique videns audienciam pro tunc dicto Magistro Iohanni Hus denegari, et sibi insidias positas undiquaque, inde in crastinum recessit Iberlingam, imperii civitatem, unum miliare a Constancia distantem; et ab inde scripsit per me2 literas suas, regi Hungarie, baronibus et concilio destinatas, petens attencius, quatenus idem rex et concilium sibi salvum con- ductum ad veniendum et recedendum dare velint, et ibi se exhibebat cuilibet in publica audiencia responsurum, si quisquam de dicto concilio sibi crimen quodcumque vellet im- ponere, ut post in tenore intimacionum suarum patebit lucidius. Apr. 4 Apr. 5 1 Sv. Ambrože bylo r. 1415 skutečně ve čtvrtek (4. dubna). — 2 T. j. Petr z Mladoňovic. 43*

Strana 340
340 PETRI DE MLADONOWIC NARRACIO DE MAGISTRO HIERONYMO... Apr. 7 Cum autem dictus rex Ungarie in domo domini cardinalis Cameracensis,' ad id, ut premittitur, requisitus, dictum salvum conductum ex causis tunc per eum allegatis Ma- gistro Hieronymo dare renueret, deputati nacionum ex parte ipsius concilii, a dominis regni Bohemie requisiti: „Nos"— aiunt — „sibi dabimus salvum conductum veniendi, sed non recedendi.““ Quorum responsa cum Magistro Hieronymo intimata fuissent, ipse in crastino adstatim tenorem intimacionis subscriptum ad Constanciam misit, portis dicte civitatis et ianuis ecclesiarum et monasteriorum ac domibus cardinalium et aliorum nobilium .349 prelatorum affigendum. Qui tenor de verbo ad verbum sequitur sub hac forma." Serenissimo principi et domino, domino Sigismundo, dei gracia Romanorum regi semper Augusto, et Hungarie etc. regi, pariterque huic toti venerando generali concilio ego Hieronymus de Praga, arcium libera- lium magister generalium studiorum, Parisiensis videlicet, Coloniensis, Heidelbergensis et Pragensis, literis presentibus notifico et quod in me est, ad noticiam universorum et singulorum deduco, quod propter oblatratores et criminatores meos diffamatoresque regni nostri dolosos paratus sum sponte et libere venire Constanciam et puritatem fidei mee orthodoxe innocenciamque meam non latenter in angulis aut coram privatis personis, sed aperte et publice coram toto concilio ostendere. Proinde si qui sunt obtrectatores mei cuiuscumque nacionis aut condicionis, qui contra me velint quodcumque crimen erroris aut heresis obicere, hii aperte et publice in mei presencia coram toto concilio ex suis propriis nominibus obiciant, et ego pro innocencia mea paratus sum aperte et publice coram toto concilio, ut scripsi, respondere et puritatem fidei mee orthodoxe ostendere. Quod si compertus fuero in aliquo errore aut heresi, ex tunc non recuso publice pati penam, prout erroneum seu hereticum decet. Quamobrem obsecro dominum regem pariterque totum sacrum concilium, ut habeam ad hoc, quod prefertur, salvum atque securum accessum. Quod si mihi venienti et me tante equitati offerenti ante probacionem cuiusquam culpe quequam arestacio, captivacio vel violencia fieret, ex tunc toti mundo patesceret, quod hoc generale concilium non secundum iusticiam atque equitatem procederet, si me, sponte et libere ve- nientem, a tam alta et rigida equitate quovis modo repelleret. Quod utique longe a tam sacro sapientum con- cilio puto relegatum. 1415 Apr 9 Apr. 17 CAPUT SECUNDUM. Cum vero adhuc nec per huiusmodi intimaciones in Bohemico, Latino et Teutonico idiomatibus copiatas et sic, ut prefertur, affixas salvum conductum posset adipisci, ex tunc nobiles domini et eciam milites presertim Bohemice nacionis in Constancia tunc presentes suas patentes literas et sigillorum suorum appensione munitas ipsi Magistro Hieronymo in testimonium premissorum dederunt.“ Cum quibus literis ipse M. Hieronymus versus Bohemiam vice versa remeabat et ex suorum emulorum tradimento ac prodicione in Hirssaw, per officiales ducis Johannis," filii ipsius Clem,a captus est et in Sultzbach ad presenciam dicti ducis vice versa reductus. Interim instigatores concilii contra ipsum Magistrum Hus et contra Magistrum Hieronymum, Michaels videlicet de Causisb et Palecz" ac alii eorum complices, rogabant, ut ipse Magister Hieronymus citaretur occasione huius- modi intimacionis, et certis diebus elarsis citacionem infrascriptam valvis et ianuis eccle- siarum et portis civitatis affixerunt, que sequitur sub hac forma?: Sacrosancta synodus, generale concilium Constanciense, in spiritu sancto feliciter congregata, universalem ecclesiam militantem representans, Hieronymo de Praga, qui se magistrum in artibus quam plurimorum studiorum fore scribit et pretendit, que recta, semper ad sobrietatem et non amplius sapere, quam oportet.1° Scriptum quoddam tamquam ex tui persona, affixum in portis ecclesiarum civitatis Constanciensis alias die dominica, a ,Clementis' Op. — b ,Caussis' Op. — c ,Paletz‘ Op. a Pierre d' Ailli. — 4 Srvn. v. d. Hardt IV, 684—685; v. níže obsilku koncilia, kde toto omezení čte se skutečně. — Srvn. výše str. 319—320. — 6 Otiskl (mezi žalobními články) v. d. Hardt IV, 685—686; list má datum 9. dubna 1415; český překlad v. str. 305. — 7 Jan falckrabi a vévoda bavorský, syn někdy vzdorokrále Ruprechta Clema; zajal ho rychtář Teynsdorfer. — s Michal z Německého Brodu a Štěpán z Pálče. — » Srvn v. d. Hardt IV, 113; text obsilky tamtéž 119, 686; český překlad v. svrchu str. 247—248. — 10 Srvn. Rom. 12, 3.

Strana 341
PETRI DE MLADONOWIC NARRACIO DE MAGISTRO HIERONYMO... 341 1415 Apr. 17 * 350 qua cantatur in ecclesia Dei: Quasimodo geniti,11 ad nostri noticiam noveris pervenisse, in quo tuis obtrectatoribus, crimen erroris et heresis tibi obicientibus, te asseris publice responsurum, de quibus apud nos multipliciter infamatus existis, et presertim de doctrina Wicleff, nec non aliis doctrinis catholice fidei obviantibus, dummodo adveniendi tibi salvus et securus conductus prebeatur. Et quia nostra principalius interest, previdere vulpeculas, vineam domini Zebaoth conantes demoliril2: idcirco personam tuam tamquam de multorum errorum doctrina et temeraria assercione suspectam et multipliciter diffamatam evocamus et citamus presencium sub tenore, quatenus infra terminum XV dierum a data presencium computandorum, quorum quinque pro primo, quinque pro secundo, et reliquos quinque pro tercio et peremptorio termino ac monicione canonica tibi prefigimus et assignamus, in publica sessione huius sacri concílii, si ipso die sessio fuerit celebrata, alias prima die immediate sequenti, qua sessionem esse contigerit, compareas, secundum tenorem predicti tui scripti responsurus ad ea, que tibi aliquis vel aliqui in causa fidei velint obicere, recepturus et facturus in omnibus iusticie complementum; ad quod a violencia, iusticia semper salva, omnem tibi salvum conductum nostrum, quantum in nobis est et fides exigit orthodoxa, tenore presencium offerimus et assignamus plenius, certificantes te, quod sive in dicto termino compareas, sive non, nihilominus contra te per ipsum sacrum con- cilium vel eius commissarios vel commissarium elapso termino supradicto procedetur, tua contumacia in aliquo non obstante. Datum in sessione 6. generalis concilii, 17. die mensis Aprilis, sub sigillis presidencium quator nacionum. Gumpertus Fabri, notarius nacionis Germanice. 12 CAPUT TERCIUM. Postquam vero rex Hungarie cum concilio Magistrum Hieronymum a predicto filio Clemd ex eius insinuacione1s captivatum percepissent, intimaverunt postulantes, ut Magister Hieronymus ipsis ad concilium dirigatur. Qui quidem filius Clemd mox dicti regis et concilii acceptis literis Magistrum Hieronymum ad Constanciam vinctum destinavit; quem frater eius dux Ludovicus15 per totam civitatem deduxit, usque refectoriume fratrum Minorum in Constancia, ubi principes sacerdotum, seniores populi, scribel“ et Pharisaei, ipsius adventum prestolantes, convenerant. Ipse vero Magister Hieronymus manicam Mal 23 ferream cum longa catena gestabat patenter in manu, ad cuius transitum dicta cateña sonitum faciebat; et ad maiorem ipsius confusionem armigeri per eandem catenam post ducem Lu- dovicum,15 filium Clem,d Magistrum Hieronymum perducentes, catenam ab eo ad partem longe protenderant; quem eciam dicta catena in refectorio tenebant vinctum. Qui cum ad dictum refectoriume inductus fuisset, legerunt coram eo literam ducis Johannis, filii Clem," cum ipso Magistro Hieronymo ad concilium missam, continentem in effectu, qualiter dictus filius Clemd M. Hieronymum, casualiter manus eius incidentem, de quo malam famam audierat, suspectum de heresibus Wicleff, ipsi concilio dirigit, ut concilium de eo sumat iudicium, cum ipsius intersit corrigere sic errantes. Et multa alia pro laude ipsius concilii in dicta litera adulatoria ponebantur.16 d ,Clem': Op. — e refertorium' Op. 11 7. dubna 1415. — 12 Srvn. Cant. 2, 15. — 12 V tisku, který má v. d. Hardt, podpis zni: „Johannes Ginardi, Gompertus Fabri notarii Germanie. — 13 Učinil tak listem ze dne 23. dubna. — List falckraběte Jana psaný při odesiláni Jeronyma do Kostnice, má datum 8. května; v. pozn. 16; co tištěno drobně, vzato odtud doslova, a také jiné myšlenky ukazují, že jej autor měl před sebou. — 14 Srvn. Mat. 26, 57, Luc. 22, 66. — 15 Falckrabi Ludvik, bratr Janův. — 16 otiskl Döllinger, Beiträge zur... Culturgesch. der sechs letzten Jahrh. (Regensburg 1863) II, 318.

Strana 342
342 PETRI DE MLADONOWIC NARRACIO DE MAGISTRO HIERONYMO... 1415 Mal 23 Post hec legerunt citacionem contra M. Hieronymum, de qua' supra, latam per concilium. Et mox quidam episcoporum dixit ad eum: „Hieronyme, quare fugisti et quare citatus non comparuisti?“ Et ipse respondit: „Ex quo salvum conductum neque a vobis neque a rege potui habere, sicut patet ex literis istis baronum, quas habetis, et nec per intimaciones patentes eundem conductum potui assequi, senciens hic in concilio multos meos graves inimicos, nolui esse solus occasio periclitacionum mearum. Sed si scivissem, vel aliquid mihi de hac citacione innotuisset, sine dubio eciam de Bohemia huc fuissem reversus. Et surgens omnis multitudo,17 varias accusaciones et testimonia contra eum ibidem producebat clamorose. Cum autem alii conticuissent, dixit cancellarius Pari'siensis — is erat Gerson1s —: „Hieronyme, et tu cum esses Parisius«, putabas te esse angelum cum elo- quencia tua et turbasti universitatem, ponens publice in scholis multas conclusiones erroneas cum earum correlariis et presertim in materia universalium et de ideis et alia quam plu- rima scandalosa.“ Cui respondit M. Hieronymus: „Respondeo, magister: Ea, que ego posui Parisiuss in scholis publicis, ad que et respondi magistrorum argumentis, posui philo- sophice et ut philosophus et magister illius universitatis: et si aliqua posui, que non debui ponere, doceto, quod sint erronea, volo humiliter emendare et informari." Et adhuc eo loquente alter, ut credo magister universitatis Coloniensis in Rheno,19 surgens dixit: „Et tu cum esses in Colonia, in posicione, quam ibi determinasti, multa erronea posuisti“. Et M. Hieronymus dixit ad eum: „Dicatis primo unum errorem, quem posui“. Et ille quodammodo attonitus, dixit: „Non occurit mihi primo, sed postea tibi bene obicientur“. Et confestim surgens tercius, dixit: „Et tu cum esses in Heidelberga,2° posuisti multa erronea in materia de Trinitate, et ibidem depinxisti quoddam scutum, comparando Trinitatem personarum in divinis aque, nivi et glaciei21 et ceteris“. Et M. Hieronymus dixit: „Respondeo, magister: Que ibi scripsi et pinxi, hec eadem et hic dicere, scribere volo et pingere: et doceto, quod sint erronea, volo humiliter revocare.“ Interim quidam clamabant: „Comburatur, comburatur;“ quibus ipse respondit: „Et si vobis placet mors mea, in nomine domini." Et archiepiscopus Salisburgensis22 dixit: „Non, Hieronyme, quia scriptum est:23 Nolo mortem peccatoris, sed magis ut vivat et convertatur“. Hiis et aliis multis clamoribus et testimoniis, quibus tunc per illum modum in- ordinate et tumultuose adversus eum testabantur, peractis, ipsum M. Hieronymum pre- conibus civitatis Constanciensis dantes vinctum, ut de vespere in captivitatem ducatur, singuli ad sua seu propria hospicia redierunt. Interea accedens unus de familia M. Hus'“ ad M. Hieronymum circa fenestram refectorii foris, dixit: „Magister Hieronyme!“ Et ille: „Bene veneris, carissime frater. Et Petrus ad eum: „Constans esto, et ne timeas mortem subire pro veritate, de qua 25 Et M. Hieronymus respondit: „Vere, olim, liber existens, multa bona preconisabas. * 350 I ,quo‘ Op. — g ,Parissiis“ Op. 17 Srvn. Luc. 23, 1. — 18 Jan Charlier de Gerson, jenž již r. 1405 v Paříži proti Jeronymovi zakročil, když Jeronym hlásal své realistické názory, jak toho i nyní vzpomíná. — 2 Kolin nad Rýnem, kde Jeronym pobyl na universitě r. 1407. — 20 Týká se čtyřdenní disputace Jeronymovy v Heidelberce r. 1406. — 2 Miněno t. zv. scutum fidei, obraz zpřistupňující tajemství Trojice realistickým výkladem; v. Höfler III, 20. Sedlák, Studie a texty III, 21; v. níže pozn. 31. — 22 Robert Hallam, biskup v Salisbury (1407—1417). — 2 Srvn. Ezech. 33, II. 2 Jak z dalšího plyne, byl to Petr, nepochybně z Mladoňovic. — 25 Snad narážka na nějaké výklady universitní.

Strana 343
PETRI DE MLADONOWIC NARRACIO DE MAGISTRO HIERONYMO... 343 1415 Mal 23 351 frater, mortem non timeo, et cum multa de illa quondam loqui scivimus, videamus iam, quidnam sciat in effectu seu faciat.“ Et mox accedentes ad fenestram custodes eius, minas verberum imponentes, Petrum a dicta fenestra amoverunt. Interim accedens Vitus2' ad M. Hieronymum, dixit: „Magister, quo modo valetis? Et ille: „Certe, frater, bene valeo.“ Et accedentes ministri et custodes eius, rapuerunt Vitum, dicentes: „Et ecce, hic unus est ex illis“ et tenuerunt eum. Cum autem sero factum esset,27 misit archiepiscopus Rigensis2s familiares suos, qui deducentes M. Hieronymum, catenis fortiter stringentes per manus et collum, per aliquot horas sic tenentes, instante demum nocte ad turrim quandam civitatis in cimiterio S. Pauli ad unum gravem truncum pedibus ad compedes stringentes et manus super eis vincientes, posuerunt. Ubi truncus tam altus erat, quod nusquam in eo sedere poterat, sed capite deorsum pendebat. Vitum vero predictum ad dictum Rigensem archiepiscopum cum deduxissent, archiepiscopus interrogavit eum, quare cum homine tali, ab hominibus reprobato et here- tico, loqui auderet? Et cum nullam causam captivitatis in eo reperiret, et ipse se famili- arem domini lohannis de Chlum diceret, facta caucione et proscripcione ac promisso, ne idem Vitus occasione huius captivitatis unquam malum concilio machinetur, dimisit eum. Magister vero Hieronymus, nobis insciis, quonam delatus fuerit, duobus diebus et totidem noctibus in dicta turri iacebat, solo pane et aqua refectus. Et accedens ad Petrum unus custodum eius, intimavit, quod in vicinatu M. Hieronymus vinctus et maleh cibatus iaceret. Et Petrus rogabat, quatenus eidem cibaria permittant dari, quia copiam fillorum M. Hieronymo vellet procurare. Custos vero carceris illi annuens, cibaria Magistro Hiero- nymo porrigebat. Infra II vero dies ipse M. Hieronymus paucissimis cibis sic pendens utebatur, imo et graviter fere ad mortem infirmabatur. Cum autem in dicta captivitate tunc iacens, confessorem postularet, illi de concilio sibi eum dari non permittebant tam diu, quousque vix magnis importunitatibus sibi confessorem impetraverunt amici sui ibidem tunc presentes. In qua captivitate et turri iacuit fere per unum annum, minus septem diebus. Postquam autem lohannem Hus peremerunt, ex tunc circa festum Nativitatis Marie (Sept. 11) virginis,2° M. Hieronymum, tam diu et graviter vinculatum, ad ecclesiam dictam sancti Pauli adducentes et mortis illi minas incucientes, ad abiurandum et revocandum et ad mortem Magistri Iohannis Hus, quasi sit iuste per eos condempnatus, consenciendum instigantes, cogebant assidue. Ipse vero metu mortis, et sperans se de manibus eorum per hoc eva- surum, ad ipsorum voluntatem iuxta tenorem sibi tunc exhibitum abiurabat, et hoc in ecclesia cathedrali et in sessione.30 ABIURACIO HIERONYMI DE PRAGA. Ego Hieronymus de Praga, arcium liberalium magister, cognoscens veram catho- licam ecclesiam et apostolicam fidem, anathematizo omnem heresim, precipue eam, de Sept. 23. h chybi v Op. — i „impetravit' Op. 26 Jest to snad týž Vit (z Březiny?), o němž mluví i Hus ve svých listech; v. Palacký, Docum. 102, 144, Novotný, Husova koresp. str. 313—316. — 2 Podobného (ač arci dosti běžného) obratu uživá Petr z Mlado- ňovic i v relaci o Husovi; srvn. svrchu str. 40. — 28 Jan Walenrod (1393-1418). — 2 Narození Panny Marie jest 8. září; odvolání Jeronymovo stalo se 11. září 1415, kdy Jeronym ve veřejné kongregaci nabidl odvolací formuli, již zachoval Dětřich Vrie (v. d. Hardt I, 171—174); jest to formule jiná, jež asi hned tenkráte nahra- zena tou, kterou čteme svrchu; srvn. Hefele, Conciliengesch. VII, 235. — 3 Byla to 19. všeobecná sesse dne 23. září; srvn. i v. d. Hardt IV, 502—514, kde také řeč, již Jeronym před přečtením formule učinil.

Strana 344
344 PETRI DE MLADONOWIC NARRACIO DE MAGISTRO HIERONYMO... 1415 Sept. 23 qua hactenus infamatus fui, et quam preteritis temporibus dogmatizaverunt et tenuerunt Iohannes Wicleff, et Iohannes Hus in suis opusculis, libellis, seu sermonibus ad clerum et ad populum, propter quam causam predicti cum suis dogmatibus et erroribus dampnati sunt ab hac Constanciensi synodo tanquam heretici et eorum doctrina predicta senten- cialiter dampnata, maxime in nonnullis articulis, expressis in sentenciis, per hoc sacrum concilium contra ipsos latis. Consencio autem sancte Romane ecclesie et apostolice sedi et huic sacro concilio et ore ac corde profiteor in omnibus et per omnia, et presertim de clavibus, sacramentis, ordinibus, officiis et censuris ecclesiasticis, indulgenciis et re- liquiis sanctorum et ecclesiastica libertate ac eciam de ceremoniis et aliis omnibus ad religionem christianam pertinentibus, prout ipsa Romana ecclesia et apostolica sedes et hoc sacrum concilium profitentur, et specialiter, quod predictorum articulorum plures sunt notorie heretici et dudum a sanctis patribus reprobati, quidam vero blasphemi, alii erronei, alii scandalosi, quidam vero eciam piarum aurium offensivi, et ipsorum nonnuli temerarii et sediciosi. Et pro talibus fuerunt predicti articuli per hoc sacrum concilium nuper condempnati et inhibitum omnibus et singulis catholicis sub anathematis interminacione, ne de cetero dictos articulos seu eorum aliquem aliquis predicare, dogmatizare, vel tenere presumeret. Item, ego Hieronymus antedictus, quia in nonnullis actibusk scholasticis ad persua- dendam opinionem de universalibus realibus, et quod una communis generis essencia specificasset plura eiusdem speciei supposita et quodlibet eorum, ut Ambrosius, Hiero- nymus, Augustinus et sic de singulis, et ad hoc inducendum velut exemplo sensibili de- scripsi quandam triangularem figuram, quam „scutum fidei“ nominavil1: ideo ad exclu- dendum intellectum erroneum et scandalosum, quem fortassis aliqui ex hoc accipere potuerunt, dico, assero et declaro, quod dictam figuram non feci, nec eam nominavi scutum fidei ea intencione, quod vellem dictam opinionem de universalibus extollere super opinionem contrariam sic, quasi esset scutum fidei, quod sine eius posicione non posset fides aut catholica veritas protegi et defendi, cum nec dicte posicioni velim pertinaciter adherere. Sed hoc ideo dixi, quia in dicte figure triangularis descripcione ponebam exem- plum, quod divina essencia est tria differencia supposita et quodlibet eorum, scilicet Pater, Filius et Spiritus sanctus. Cu'ius quidem Trinitatis articulus est precipuum scutum fidei et *351' veritatis catholice fundamentum. Pretera ut cunctis pateat, que fuerunt cause, quare fui reputatus adherere et favere dicto quondam Iohanni Hus, notum facio per presentes, quod cum multociens audivissem eum in predicacionibus et scholis, credidi eum virum bonum esse, nec in aliquo obviare tradicionibus sancte matris ecclesie ac sanctorum doctorum, imo eciam cum nuper in hac civitate mihi fuissent oblati articuli per eum positi et per hoc sacrum concilium dampnati, prima fronte non credidi suos esse, saltem in ea forma. Cumque ab aliquibus egregiis doctoribus et magistris in sacra pagina audivissem affirmari, quod sui erant, postulavi pro mea plena informacione mihi ostendi libros manus sue, in quibus dicti articuli contineri dicebantur; quibus mihi ostensis, manu propria eiusdem scriptis, quam ut meam propriam bene cognosco, dictos articulos omnes et singulos in ea forma, qua dampnati sunt, reperi esse conscriptos. Unde non immerito comprehendi et comprehendo, ipsum et suam doctri- nam cum eorum sequacibus per sacrum concilium dampnatam et reprobatam fuisse tam- quam hereticam et insanam. Et hec omnia supra dicta dico pure et sine condicione, ut k ,artibus' Op. s1 srvn. svrchu pozn. 21.

Strana 345
PETRI DE MLADONOWIC NARRACIO DE MAGISTRO HIERONYMO... 345 1415 Sept. 23 352 iam plene et sufficienter informatus de predictis sentenciis, latis per hoc sacrum concilium contra doctrinas dictorum quondam Iohannis Wicleff et lohannis Hus et contra ipsorum personas, quibus sentenciis tamquam devotus catholicus in omnibus et per omnia humiliter consencio atque adhereo. Item, ego idem supradictus Hieronymus, qui alias coram reverendissimis patribus, dominis cardinalibus, et venerandis dominis prelatis et doctoribus et aliis venerabilibus personis huius sacri concilii, in isto eodem loco voluntarie, libere et spontanee exponens et declarans intencionem meam,32 inter alia loquens de ecclesia, eam trifarie distinxi, et ut percepi postea, tunc a quibusdam intellectum est, quod vellem dicere, quod in ecclesia triumphante esset fides, cum tamen credo firmiter, quod ibi sit beatificata visio, enigma- ticam cognicionem excludens: nunc dico, assero et declaro, quod numquam fuit intencionis mee, quod ibi esset fides sub racione fidei, sed cognicio fidem subequivalenter excedens. Et generaliter quidquid ibi vel antea dixerim, refero et subicio humili corde determinacioni huius sacri concilii Constanciensis. Insuper iuro et per sanctam Trinitatem et per hec sacrosancta ewangelia, me in veritate ecclesie catholice semper et sine dubio permansurum, et omnes, qui contra hanc fidem venerint, cum dogmatibus suis eterno anathemate dignos esse pronuncio. Et si ego ipse aliquando, quod absit, aliquid contra sentire aut predicare presumpsero, canonum severitati subiaceam et eterne pene obligatus inveniar. Hanc autem confessionem et pro- fessionis mee paginam coram hoc sacro concilio generali et voluntarie porrigo et eidem me propria manu subscripsi et hec singula conscripsi. Post hoc autem ipsum vice versa ad eandem turrim, minus tamen vinculatum, reponi fecerunt, armatis tamen quotidie custoditum. Et cum instigatores contra ipsum deputati, videlicet Michael de Causisl et Magister Paleczm et alii ipsorum in hoc negocio complices de post ex verbis ipsius M. Hieronymi et aliis certis cognovissent indiciis, quod ipse huiusmodi abiuracionem et revocacionem non sincere, sed animo evadendi fecisset, superventiebus eciam ibidem de Praga certis fraterculis Carmelitarum, novas accusaciones contra ipsum M. Hieronymum obtulerunt, et eas articulantes,33 ipsum, ut illis respondeat articulis, instigabant. Et quia iudices eius," certi cardinales, scilicet Came- racensis, de Ursinis, Aquilegiensis, et Florentinus,“ considerantes maliciam instigatorum M. Hieronymi, ipsi iniuriam fieri videbant, pro eius liberacione coram concilio laborabant. Ipsis vero una dierum in congregacione pro M. Hieronymi liberacione laborantibus, Teutonici et Bohemi, eius inimici, fortiter repugnabant, clamantes, quod nullo modo dimittatur. Et surgens unus doctor, Naso dictus,35 dixit ad cardinales: „Miramur de vobis, patres reverendissimi, quod Vestre Paternitates pro tali pessimo heretico intercedunt, propter quem nos in Bohemia cum toto clero multa mala passi sumus et forsitan Vestre Paternitates pacientur. Et timeo, quod forsitan ab illis hereticis, vel a rege Bohemie munera accepistis.“ Et cum cardinales sic obiurgarentur, se de causa ipsius M. Hieronymi exo- neraverunt. 1,Caussis' Op. — m ,Paletz‘ Op. — n ,iudices et eius' Op. aa totiž při odvolání v kongregaci dne 11. září 1415. — 33 v. d. Hardt IV, 634—646 otiskuje žalobné články: Articuli dati in causa fidei contra Hieronymum de Praga“, načež 646—691 následují ,Additiones ad articulos Hieronymi per instigatorem seu promotorem heretice pravitatis date, jejichž pramenem jsou asi žaloby Michalovy; o příchodu Karmelitánů z Prahy srvn. Tomek III, 601; český překlad v. svrchu str. 284 n, 291 n. — “ Petr d' Ailli, Jordanus de Ursinis, Antonius Pancerinus de Portugruaro, Francesco Zabarella. — 35 Dr. Jan Náz, kanovnik Pražský, plnomocník krále Václava, proti němuž však jednal. 44

Strana 346
346 PETRI DE MLADONOWIC NARRACIO DE MAGISTRO HIERONYMO... 1416 (Feb. 24) Instigatores vero predicti sibi iudices alios, videlicet patriarcham titularem Constan- tinopolitanum et quendam doctorem Teutonicum“s impetraverunt, quia sciverunt ipsum patriarcham esse gravem inimicum M. Hieronymi, quia et ille patriarcha antea M. Iohannem Hus tamquam iudex ipsi a concilio datus condempnavit ad mortem. Magister autem Hieronymus respondere noluit in carceribus," audienciam publicam habere po- stulando, quia ibi finaliter vellet ipsis dicere mentem suam: et nec in iudices illos privatos ullatenus voluit consentire. Presidentes ergo concilii, credentes, quod ipse M. Hieronymus pre- dictam suam revocacionem in dicta audiencia publica renovare vellet et confirmare, eidem ad audienciam publicam consenserunt. CAPUT QUARTUM. Mai 26 Anno igitur domini MCCCCXVI, die XXIII mensis Maii, que erat dies sabbathi ante Ascensionem domini, ipse M. Hieronymus ductus fuit ad audienciam publicam ad ma- iorem ecclesiam cathedralem. Ubi coram pleno concilio data fuit eidem audiencia.3 In qua audiencia centum et septem articulie contra eum per commissarios concilii ex parte predictorum insti- gatorum de novo producti fuerunt, ut utique laqueum mortis, quem sibi paraverant,1 non posset effugere. Quia prius iudices dixerant, quod per testium dicta iam fuisset conclusum. In illa ergo audiencia, die predicta, a mane plus quam XL articulis subtilissime, omnibus contra ipsum obicientibus, usque horam meridionalem respondebat, articulos nocivos et confictos negando se commisisse et perpetrasse, asserens, quod testes illi calumpuiose et mendose, tamquam emuli sui, adversus eum deposuissent. In eadem sessione nondum excessit ad mortem, quia omnibus articulis usque ad finem propter ho- ram meridianam non valuit respondere. Unde propter dispendium temporis tam longum ad respondendum residuis articulis ad feriam terciam ante Ascensionem domini, post dictum sabbathum immediate se- quentem, fuit ei terminus propagatus. Qua feria tercia" iterum summo mane ad respondendum resultan- tibus articulis ad dictam ecclesiam cathedralem adducebatur. In quibus omnibus articulis tam precedentibus, ad quos sabbathi die responderat, quam eciam istis residuis per testes fuit omnino convictus et in causa eius iam dudum conclusum extitit, solummodo quod iuxta desiderium et optamen ipsius huiusmodi audiencie publice sibi fuerunt per concilium tunc concesse. In ista ipsius audiencia a summo mane citra meridiem nimis profunde et subtiliter de diversis materiis loquebatur, inter cetera allegando quam plurimos philosophos et sapientes ex gentilibus, puta Platonem, Se- necam, Catonem, nec non Hieremiam, Isaiam cum aliis multis prophetis et sanctis Veteris testamenti ac sanctos apostolos cum ceteris multis sanctis martyribus de Novo testamento, qualiter omnes hii et alii quam plurimi propter veritatem innocentes fuerunt mortificati. Deinde totam suam vitam, quecumque sibi Parisius,q Colonie, in Heidelberga in Praga, in Vienna, in Hungaria, in Russia et Constancia, seu in viarum itineribus acciderant, et que eciam in illis partibus 'et alibi fecerit, potissimum quomodo Teutonicos de Praga “ 352' et de regno Bohemie conabatur cum adiutorio"1 exstirparer et regnicolis libertates procurare. Mal 23 o ,XXV. Op. — q ,Parisiis“ Op. — r v Op. chybi; doplněno podle předchozí relace; srvn. pozn. 42. 36 Jan de Rupescissa, patriarcha Konstantinopolský a Dr. Mikuláš z Dinkelsbühlu, profesor university Videňské. Imenováni jejich za komisaře stalo se dne 24. února 1416, když předešli soudcové po urážce Názově úřadů byli se zřekli. Patriarcha Jan byl členem první komise proti Husovi, jež úřadovala od svého jmenování (4. prosince 1414) do útěku Jana XXIII. (v březnu 1415). Úkolem obou bylo vyšetřiti záležitost Jeronymovu, vlastní sbor soudců později dosazený tvořili vedle patriarchy Jana Kašpar opat z Perusie, Jan Welles a Lam- bert de Gelria; v. Hefele VII, 272. Co tištěno drobněji, převzato z předcházejícího vypsáni. — 37 To potvrzuje vyslovně i promotor a instigator koncilu Johannes de Rocha; v. d. Hardt IV, 688—689; srvn. i 750. — 38 Byla to generální kongregace toho dne konaná; srvn. v. d. Hardt IV, 749—753. — 39 Vyšetřující soudcové sestavili dvoji řadu článků (v. svrchu pozn. 33), v první bylo 45, v druhé 102 články (v. d. Hardt IV, 630—691), jež před- loženy 21. dubna 1416; na jejich základě (hlavně druhé řady) zpracovány patrně články nynější: srvn. Hefele VII, 254 n., 272 n. — 4 Také tato běžná fráze vrací se u Petra z Mladoňovic častěji, zde však přejata z před- lohy (v. svrchu str. 335), jak tiskem naznačeno. — 41 Dne 26. máje v nové generálni kongregaci. — 42 Smysl ani po doplnění není zcela jasný: srvn. Goll, MIOG XVII, 172.

Strana 347
PETRI DE MLADONOWIC NARRACIO DE MAGISTRO HIERONYMO... 347 1416 Mal 26 Postremo autem recommendavit statum et sanctitatem M. Iohannis Hus, asserens se ipsums a iuven- tute sua cognovisse, et non fuisse fornicatorem, bibulum, neque criminosum, sed castum, sobrium et sacri ewangelii sanctum et iustum predicatorem. Et quecumque ipse M. Iohannes Hus et Wicleff tenuerunt, et presertim, que contra abusus et pompam prelatorum scripserunt, quod omnia teneret et usque ad mortem vellet tenere, quia sancti viri fuerunt. Et quod in omnibus punctis fidei catholice credit, sicut sancta catho- lica credit et tenet ecclesia. Omnes tamen articulos, quos ipsi Iohannes Wicleff et Iohannes Hus contra enormitates, pompam et deordinacionem prelatorum scripserunt et posuerunt, conclusit se fi- naliter, firmiter, irrevocabilitert et usque ad mortem velle tenere. Et finaliter adiecit, quod omnia peccata sua non remordent conscienciam eius ad tantum, sicut illud peccatum, quod in illa pestifera cathedra“s com- miserat, quando in sua revocacione contra illum bonum virum et sanctum et ipsius doctrinam fuisset iniuste loquutus, presertim ad ipsius iniquam condempnacionem consenciendo, concludens, quod illam revocacionem, per ipsum in predicto ambone maledicto tunc factam, omnino revocaret, et quod propter metum mortis et pusillanimitatem animi sui hoc fecisset. Et insuper, quod quecumque contra illum sanctum virum fuisset minus iuste locutus, quod omnia mentitus fuisset in collum suum, et quod ipsum, id fecisse, ex corde pe- niteret. Hiis et aliis multis de laude lohannis Wicleff et Iohannis Hus auditis, inter se mutuo loquebantur in dicto concilio assistentes, quod per ista verba se solus per semetipsum sentenciasset. Tunc e converso reducebatur ad carceres et gravissime per manus et pedes atque brachia cum catenis fuit ferreis vinculatus. CAPUT QUINTUM. Sabbatho autem post Ascensionem Domint’ de mane per copiosam multitudinem armatorum pro Mai 30 sentencia contra eum ferenda finaliter in eandem cathedralem ecclesiam ad publicam sessionem fuit adductus,5 et ibi hortabantur eum, quod illa, que in priori audiencia loquebatur, et sic, ut premittitur, de laude M. Io- hannis Wicleff et M. Iohannis Hus, et doctrinam ipsorum roborando confirmans confitebatur, adhuc revocaret; sed ipse valde fortiter sine omni metu multa contra ipsos loquebatur, inter cetera dicendo ad eos: »Testor deum et protestor vobiscum, quod omnes articulos fidei credo et teneo, sicut sancta catholica credit et tenet ecclesia, sed ex eo nunc debeo condempnari, quod nolo vobis consentire ad condempnacionem illo- rum sanctorum virorum predictorum, quos vos inique condempnastis propter articulos vitam vestram detestantes.« Et ibi symbolum fidei coram omnibus confitebatur et multa nimis profunde et subtiliter loquebatur. Itaque de eius eloquencia et sermonis ipsius facundia et scienciarum suarum fecundia omnes homines ibidem tunc presentes non sufficiebant admirari. Et per nullum modum ad revocandum ipsum inducere potuerunt. Et tunc unus episcopus, Laudensis dictus, sermonem hortatorium fecit contra M. Hierony- mum,“ ad ipsius condempnacionem inducendo. CAPUT SEXTUM. * 353 Post quam vero dictum sermonem episcopus Laudensis iam dictus finivisset, ex tunc M. Hieronymus iterum inter cetera dixit ad eos: »Vos vultis me condempnare inique et iniuste. Et ego post mortem meam relinquam in consciencia vestra remorsum et clavum in cordibus vestris et cito vos omnes, ut respondeatis mihi coram altissimo et iustissimo iudice infra centum annos«. Et illa, que ipse in audienciis predictis loquebatur subtilissime, philosophice, sapienter et perti- nenter, calamus non sufficit annotare, nec lingua mea enarrare, quia tantummodo materiam superficialem sermonis ipsius partim et non totaliter hic inserui consignando. Deinceps vero, cum ad revocandum pre- missa nullatenus flecteretur, tunc in eius presencia sentencia condempnacionis contra eum lata mox legebatur : 47 In nomine domini, Amen. Christus, deus et salvator noster, vitis vera, cuius pater agricola est, discipulos ceterosque fideles suos in illis instruens, inquit:“ „Si quis in me ,seipsum‘ Op. — t ,et irrev.' Op. 4 totiž na řečništi, s kterého také své první odvolání přednesl; srvn. Dětř. Vrie u. VII. dist. IV. (v. d. Hardt I, 183). — “ dne 30. května 1416. — 45 byla to slavnostní schůze (sessio). — 4 Tisk v. d. Hardt III, 54—63 a zde v přilohách. Řečnik byl Jacobus Balardi Arrigoni, biskup v Lodi. — 47 v. d. Hardt IV, 769—771. Předloha znění rozsudku neuvádí; srvn. níže v přílohách. — 4 Joh. 15, 6. s 44

Strana 348
348 PETRI DE MLADONOWIC NARRACIO DE MAGISTRO HIERONYMO... 1416 Mal 30 non manserit, mittetur foras, sicut palmes, et arescet“ etc. Cuius summi doctoris et ma- gistri doctrinam sequens et precepta exequens, hec sancta Constanciensis synodus, in causa inquisicionis heretice pravitatis, per eandem sanctam synodum mota, fama publica refe- rente et clamosa infamacione monstrante, contra M. Hieronymum dictum de Praga, ma- gistrum in artibus, laicum, ex cuius cause actis et processibus constat, eundem Hiero- nymum tenuisse, asseruisse et dogmatisasse nonnullos articulos hereticos et erroneos, dudum a sanctis patribus reprobatos, quosdam vero blasphemos, alios scandalosos, alios piarum aurium offensivos, temerarios et sediciosos, dudum per dampnate memorie viros Iohannem Wicleff et Iohannem Hus assertos, predicatos et dogmatisatos ac in nonnullis eorum libris et opusculis insertos, quique articuli, doctrina et libri prefatorum Iohannis Hus, ac ipsius Wicleff memoria dictique Hus persona per eandem sanctam synodum et eius sentenciam de heresi dampnati et dampnate fuerunt. Quamqueu dampnacionis sentenciam idem Hieronymus postmodum, pendente huiusmodi inquisicionis causa, in eadem sancta synodo cognoscens et profitens veram, catholicam et apostolicam fidem, approbavit et eidem consensit, anathematisavitque omnem heresim, precipue eam, de qua infamatus fuit et se confitebatur infamatum, et quam preteritis temporibus dogmatisaverunt et tenuerunt Iohannes Hus et Iohannes Wicleff in suis opusculis, sermonibus et libellis, et propter quam seu quas dicti Wicleff et Hus cum suis dogmatibus et erroribus ab eadem sancta synodo dampnati fuerunt tamquam heretici et ipsorum doctrina similiter dampnata, premissorumque omnium dampnacionem professus est et iuravit, se in hac fidei veritate permansurum, et si ipse aliquando quicquam contrarium sentire vel predicare presumpserit, canonum se- veritati' subiacere et eterne pene voluit obligari, illamque suam professionem manu sua conscriptam eidem sancte synodo obtulit atque dedit. Post quas professionem et abiura- cionem multis transactis diebus, sicut canis ad vomitum rediens, ut virus pestilentissimum, quod in suo latebat pectore, publice evomeret, audienciam publicam sibi dari in eadem sancta synodo postulavit; qua sibi concessa, in eadem synodo publice congregata asseruit, dixit et professus est in effectu, quod prefate sentencie dampnacionis dictorum Wicleff et Hus inique consenserat et illam sentenciam approbando mentitus fuerat, nec verebatur se confiteri mentitum, quinimo confessionem, approbacionem et professionem suas super illorum dampnacione revocabat nunc et in evum, asserens se in libris dictorum Wicleff et Hus nullam umquam heresim vel errorem legisse, licet ante fuerat confessus et probatum sit evidenter, ipsum libros illorum diligenter studuisse, legisse ac dogmatisasse, et in quibus constat plures hereses et errores contineri. Verum idem Magister Hieronymus de sacra- mento altaris et de transsubstanciacione panis in corpus Christi professus est se tenere et credere, quod ecclesia credit et tenet, dicens, se plus credere Augustino et ceteris ecclesie doctoribus, quam Wicleff et Hus. Constitit insuper ex premissis, eundem Hiero- nymum predictis Wicleff et Hus dampnatis et eorum erroribus adherere illorumque fau- torem fuisse et esse. Propter que eadem sancta synodus eundem Hieronymum, palmitem putridum, aridum, in vite non manentem, foras mittendum decrevit ipsumque hereticum et in heresim relapsum, excommunicatum, anathematisatum pronuncciat, 'declarat et dampnat, secularis iudicis relinquit arbitrio, debitam recepturum pro qualitate tanti facinoris ulcionem efficaciter, intercendens, quatenus idem iudex citra mortis periculum suam sentenciam moderetur. *353 u ,Quamquam“ Op; opraveno podle znění, jež má v. d. Hardi. — v ,se veritati' Op. 4s Srvn. Prov. 26, 11.

Strana 349
PETRI DE MLADONOWIC NARRACIO DE MAGISTRO HIERONYMO... 349 CAPUT SEPTIMUM. 1416 Mai 30 Qua sentencia contra eum lata in conspectu eius et finita, magnus et longus pileus de papyro, rubeis circumpictus demonibus, fuit ei apportatus; quem videns, proiecto capucio inter prelatos in terram, accepit et capiti suo eum imposuit, dicens: „Dominus noster lesus Christus, pro me misero mori- turus, habuit spineam coronam in capite suo. Ego autem loco illius corone pro eius amore istum pileum volo libenti animo portare.“ Et post a secularibus illico fuit apprehensus. Postquam4 autem de dicta ecclesia ad supplicium mortis duceretur, in exitu ecclesie:,Credo in unum deum', sicut in ecclesia est consuetum cantari, usque ad finem alta voce, oculis in celum elevatis transeundo hilariter decantabat. Deinceps sic transeundo totam cantavit litaniam, qua finita in exitu porte civitatis, qua itur Gothleben,5° Felix namque es, sacra virgo' etc. cantavit. Et responsorio illo completo, postquam pervenit ad locum supplicii, in quo Magister Iohannes Hus prius mortem subierat innocenter,51 flexis genibus ante statuam ad instar statue Magistri Iohannis Hus Magistro Hieronymo ad com- burendum preparatam, quandam oracionem morose dixit. Cum autem tortores sic orantem de terra sursum elevarent, omnibus vestimentis usque ad denudacionem corporis eum expoliarunt. Et post cum quodam lineo panno fuit in lumbis circumcinctus et ad eandem statuam, ad modum spissi asseris factam et defixam in terram, funibus et ferreis catenis fortiter alligatus est, stans in terra; et cum ligna in circuitu ipsius apponi inciperentur, ,Salve festa dies etc. cantavit. Quo hymno completo, iterum alta voce ,Credo in unum deum' usque ad finem decantabat. Et illo finito, ad populum in idiomate Teutonico dixit in effectu: Dilecti pueri, sicuti nunc cantavi, sic et non alias ego credo. Et illud symbolum est fides mea. Ex eo tamen nunc morior, quia nolui concilio consentire et assistere et cum eo tenere et asserere, quod Magister lohannes Hus fuisset ab ipso concilio sancte et iuste condempnatus. Nam ego bene novi eum veracem predicatorem evangelii lesu Christi." Et postquam fuit ad verticem capitis lignis circumdatus, omnes vestes eius super eadem ligna im- posuerunt, et face accensa ligna ipsa incenderunt; quibus succensis alta voce cantabat: ,In manus tuas, do- mine, commendo spiritum meum'. Quo iam finito, cum iam per ignem vehementer ureretur, in wlgari Bohemico similiter dixit: „Domine deus, pater omnipotens, miserere mei, et parce peccatis meis, quoniam tu scis, quod tuam syncere dilexi veritatem.“ Et tunc vox ipsius per vehementem ignem fuit suffocata, et de cetero non audita, sed continue cum ore et labiis velociter movebat, ac si ad intra se celeriter loqueretur vel oraret. Cum autem iam quasi totum corpus circumquaque una cum barba fuisset adustum, ex tunc in eodem corpore suo propter nimiam adustionem quedam magne vesice ad unius ovi quantitatem apparebant. Ipse vero continue caput et os fortiter movebat, fere ad quartam partem unius hore. Sic ardendo 354 vixit in igne cum magno 'martyrio, quod unus morose a sancto Clemente'2 eundo per pontem posset ad ecclesiam beate Virginis"3 pervenire, quia nature fortissime ipse erat. Postquam autem sic vehementer ardendo expiravit, mox lectisternia, pellicia,w ocreas, capucium et alias ipsius res de carceribus apportantes, omnia in eodem igne usque ad pulveres combusserunt. Quos quidem pulveres et cineres igne extincto ad flumen Rheni, ibidem e vicino fluens, in curribus de- ducentes, dimerserunt et proiecerunt.5 w ,pallicia‘ Op. 49 Tuto část (až po slova ,et proiecerunt, v. pozn. 54) otiskl v. d. Hardt IV, 770—771. — 50 Tak řeč. Rintburgthor čili Inner Geltingerthor, Paradiserthor. — 51 To potvrzuje Ulrich von Richenthal (vyd. Buck) 83, a ovšem také autor anonymní relace o Jeronymovi, v. svrchu str. 338. — 52 Klášter dominikánů v Praze (v místech nynějšího Klementina). — 53 Kostel panny Marie konec mosta při klášteře Johannitů. —“ Zde konči, co otiskl v. d. Hardt (v. pozn. 49).

Strana 350
350 PETRI DE MLADONOWIC NARRACIO DE MAGISTRO HIERONYMO... Is autem homo veridicus, qui nobis acta circa condempnacionem et sentenciam ipsius Magistri Hieronymi scriptotenus intimavit et Pragam destinavit, sic concludit55: Ista omnia sic fieri vidi et audivi. Et si quis contrarium vobis dixerit, nulli fidem adhibeatis. Ea vero, que circa adventum Magistri Hieronymi versus et ad Constanciam, primum venientis libere, et post vinculati, ut prefertur, adducti, ego ipse vidi et singula tunc acta plene conspexi ac pro'e tutura vivaci memoria hic consignavi, ipso, qui singulorum cordium rimator est, teste, non menciens. Verborum incomptorum pocius ad perhibendum veritati testimonium malui tolerare inepciam, quam fucatis dumtaxat eorum corticibus, aures audiencium pruriendo demulcens, a veri- tate cogerer quomodolibet deviare. Amen. 55 Srvn. svrchu str. 338 a v úvodě. — se Co zde drobněji tištěno, jest ohlasem veliké relace Petra z Mladoňovic o Husovi, zvláště zakončení jeji poslední a předposlední části; srvn. svrchu str. 110 a 120.

Strana 351
XVIII. A. B. Tuto se vypisuje o Mistru Jero- nymovi svaté paměti. Vita Magistri Hieronymi, pro Christi nomine Constantiae exusti. * 123 Poněvadž podlé písma zákona božího" o múdrosti spravedlivých vypravují náro- dové a chválu jich vyznává sbor vyvolených: tehdy o Mistru Jeronymovi, jehožto upálili v Constancí bez viny, kterak jest byl umělý, a kterak jako věrný rytieř božíb i při spra- vedlnosti byl“ u vieře stálý až do smrti, hodné bude i slušné učiniti sepsánie v pravdě id pro jeho budúcie památku i ku potěšenie milovniekuom“ jazyku českého věrným. Při tom pak ačkoli dobrým úmyslem bylo prvé o jeho přiehodáchh i odsúzenie na smrt se- psáno, ale že to dobře obšířněk bylo polo- ženo, ještol čísti to všecko nebo slyšeti bývá tesklivol: protož aby tiem ochotnějiem mohlo přijato" býti i snáze pamatováno,“ což se o témž Mistru Jeronymovi jistotně shledává, aled tiemd kratčejie,ď o něm buď známo toto: Nadpis jen v Fr. J; E1 a E maji titulní list, kde se čte: v Ei „Život a skonání slav- ného Mistra Jeronyma, jenž jest upálen v Konstancí pro pravdu boží na při a vyznání Mistra Jana Husa: Er: Počíná se život a skonání slavného Mistra Jeronyma, jenž jest upálen v Kon- stancí pro pravdu boží i umřel jest na při Mistra Jana Husi. a božieho“ J. — b chybi ve Fr. — c chybi v J, E,, E.. — ca chybi v J. E.. — d chybi v E. — da chybi v E, E;: — c hodné a náležité i slušné bude“ Ep. — f ,budůcí“ J. — 8 psáno: „milownijekuow“ Fr; ,mi- lovnikuom“ J: „milovnjkům E, Er. — h „příhodách“ J. — i ,odsůzení J. — k ,obssijrznie“ J, Fr; obširně E; „obsijrně E,. — 1 ,ješto — tesklivo“ chybí v E. — m „snázeji E. — n ,přijemno J. E. — o ,pamatován“ E;; „mohlo pochopeno a pamatováno býti E. — P ,shledává, s krátkostí o něm buď“ E. — q ,buď o něm“ J. a ,Alia de eodem narratio' Op. 1 Ecclus. 44, 15. —2 Ve Fr. předchází český překlad akt procesu Husova a Jeronymova v Kostnici, otištěný zde výše str. 247 a d.

Strana 352
1416 Apr. 4 352 Tento Mistr Jeronym, isa rodem z Prahy, z Nového města, byl velmi umělý a dospělý v rozličném uměnie'" mudrcuov i v zákoně božiem i v doctořích;* byl k tomu výmluv- nosti libé, tak že z toho byl mistrem čtvera ucenie,! totiž Pražského, Pařížského, Colin- ského, Hildeburského.® Byl také“ věren ja- zyku svému českému, tak že za krále Vá- clava, když Němci v učenie“ Pražském Čechy rozličně a křivě utiskovali, tu on s jinými mistry Čechy proti nim se statečně zasadil, tak že král Václav, vida dospělost i hojnost mistruov Ceskych, zpravu i vladatstvie jim po- rucil nad ueniem¥ Prazskym.¢ A Němci, toho Cechóm nepfrejiece u velikém množstvieY vybrali se z Prahy a do Némec se rozesli. Potom? kdyZ Mistr Jan Hus strojil se do Konstancí, Mistr Jeronym, jsa jeho to- vařiš velmi milf a nerozdielny, mluvil jemu** ku potěšení i ku posilnéni takto: „Milý Mistře, při tom, cos psal, kázal a učil podle zákona božieho a zvláště proti pýše, la- komství i jiným nepravostem kněžským, buď stálý a statečný. A já zvěda, budeliť těžko a toho potřebie, přijeduť svobodně za tebú ku pomoci tobě.“ I učinil tak, Ze létha^ boZieho tisícieho čtyřistého patnáctého Mistr Jeronym, srde- čně Zeleje těžkého a křivého pohanénie královstvie Českého i od domácích po- běhlých i nepřátel okolních, a“ znamenaje také zjevná bezprávie, kteráž se Mistru Janovi Husovi od zboru Konstantského dála, i přijel jest do Konstancí na den sva- tého AmbroZe, a srozumév proti sobě ûkladôm lstivým a falešným, aby nebyl sám sobě příčina k smrti,? vyjel odtud do jed- PETRA Z MLADOŇOVIC PAŠIJE M. JERONYMA S PŘEKLADEM. Hieronymus Pragensis, Novae civitatis alumnus, praeter insignem cum in philo- sophia, tum in sacra scriptura et doctoribus eruditionem admiranda eloquencia erat prae- ditus, cuius vi magisterii titulum in nobilissi- mis quatuor gymnasiis adeptus est: Pragensi, Parrisiensi, Coloniensi, Heidelburgensi. Porro hic erga patriam suam vir spectatae erat fidei. Nam sub rege Wenceslao Germanis, qui tum Boemos? praeter modum onerabant iniuriis,ipse cum reliquis suae gentis magistris strenue sese opposuit. Quorum ubi et virtus et copia regi erat perspecta, gymnasiarchas eos constituit Pragensis academiae.* Mox Ger- mani, huius rei invidia correpti, effusim Praga exivere atque Germaniam dilapsi sunt. Interea Ioannem Hussium iamiam Con- stantiam iturum Hieronymus, sociusilli con- iunctissimus, oratione consolabatur et ani- mabat in hunc modum: ,Mi Magister, in his, quae hactenus tum scripsisti, tum con- cionatus es iuxta divinam legem, prasertim in superbiam, avariciam aliaque id genus sacerdotum flagitia invectus, age, sis constans et fortis. Quod si cognovero te negocio premi, aut res ipsa postulabit, sponte sua te sequar tibi opitulaturts." Id quod tandem re ipsa compro'bavit. Anno enim a natali Christi MCCCCXV, ex animo dolens patriam suam gravi et falsa calumnia partim ab domesticis apostatis, partim ab hostibus finitimis deformari, ad haec Ioannem Hussium ab concilio iniuste opprimi, venit Constantiam feriis divi Am- brosii. Tandem ubi intellexit insidias sibi strui,” divertit in oppidum quoddam, quod unum milliare distabat ab urbe,? ne prudens sese in discrimen mortis coniicere videretur, Unde literas ad Sigismundum imperatorem r „umění“ J, — S ,doctofiech* J. — t ,uménie* Fr; ,uméni‘ E,, E,. — " ,dále' J, F,. — v „učení“ J, E; „umění“ E,. — W „učením“ J. — x ,nepfejíce' J. — Y ,mnoZství' J. — z „Potom — práva“ (v. níže pozn. PP) chybi ve Fr, kde vytrZen list. — aa ,mu“ E,. B ,Bohem'. Op. ? Heidelberského. — * Jest to ohlas řeči, kterou Jeronym měl na koncilu dne 26. máje 1416 a jejíž obsah podávají akta (v. d. Hardt IV, 757—758); srvn. překlad zde výše str. 312. — *% Zde vypravování začiná býti volným překladem latinské práce Petrovy tisténé svrchu str. 338 a d.— * 4. dubna. —* Srvn. str. 342a nize str. 354 (pozn. 17). — * Mésto Überlingen, kam Jeronym odešel dne 5. dubna. *B4ď 

Strana 353
12 PETRA Z MLADOŇOVIC PAŠIJE M. JERONYMA S PŘEKLADEM. noho mésta vzdálí za míli, i^" psal listy'^ do Konstancí králi Zigmundovi i pánóm Českým, kteří tu biechu,* Zádaje od króle i od toho zboru glejtu ku přijetí i k% odjetí i také svobodného slyšenie, že se chce zpra- viti, z čehožkoli byla by jemu“ vinna dana. Král Zigmund nechtěl toho učiniti, řka: „A já pro glejty Mistra Husi dost mám““ činiti.“ Ale od zboru prelátského tak jest povědieno: „My mu dame glejt prijeti, ale ne odjeti.''? To uslySav Mistr Jeronym, sepsav drah- nélistuov esky, latině i německy, zpuosobil to, že sú přibiti po klášteřiech, po kosteléch i na domiech kardynáluov, oznamuje všem vuobec,E Że pro utrhače Istivé královstvie Českého i své hotov jest dobrovolně přijetí do Konstancí a z viery své čisté ne skrytě, ale zjevně přede vším zborem učiniti vy- znánie. Pak budü-li'^ kterí, jestoby jej vinili z bluduov neb kacieřstvie, aby zjevně byli pod svými jmény ohlášeni před tiem zborem, že jim tudiež chce odpoviedati a vyměřiti se ze všeho. Přes to, byl-li by shledán v kterém bludu (jakož to do něho' nebylo), poddal se k opravé,** jako" sluSie na blud- ného, žádaje opět toho, aby k tomu"" mohl bezpeënÿ gleit"" mieti. Pakli by pres“ to, prijeda do Konstanci, staven nebo jat byl, již by známo bylo všemu světu, že by® ten zbor ne vedlé spravedlivosti, ale z“ své vuole a bezprávně mimo všecka práva svét'skáPP i duchovnie s nim by“ naklâdal.!° V tom Mistr Jeronym, nemoha ani skrze ty listy, čehož žádal, míti,48 dobyv sobě listuov od pánuov Českých, tehdáž v Con- stancí" přítomných, na svědomie svého pod- dávánie,! obrátil* se do Cech a na cest&! 353 et proceres Boemorum, qui tum aderant, scripsit, petens et ab his et ab universo conci- lio literas, quas vocant conducticias, sibi dari atque aequis animis audiri, velle enim se purgare, cuiuscunque criminis accusaretur. Verum imperator literas dare abnuebat; causabatur enim eas, quas Hussio dederat, quod haud parvum sibi facesserent negocium. Porro a collegio sacerdotum furiose sic re- sponsum est: ,,Nos salvum conductum dabi- mus, tuto ut venire possit, abire non item.''? Hoc ubi audivit Hieronymus, literas complures, Latine, Boemice? et Germanice ab se scriptas, adfigi curavit monasteriis, delubris atque cardinalium aedibus: omnibus in universum significans, se ob impios patriae suae et suos obtrectatores paratum esse venire Constantiam et synceram" fidem suam palam in tocius concilii conspectu protestari; ibi tum, si qui aut errorís se alicuius, aut haereseos reum facere voluerint, nomina sua publice declarent, istis se responsurum et satisfacturum de om'nibus testatus est Quod si convinceretur erroris cuiuspiam, id quod fore non timebat, doceri ita, ut par est erroneum, cupiebat, modo sibi conducti- cias dent literas, quarum fide tutus esse possit. Sin vero, his violatis, nihilominus aut vadimonio obstrinxerint, aut hostiliter comprehenderint, notum fore toti orbi, hoc concilium se iniuria adfecisse, et omnibus legibus, tum civilibus, tum pontificiis fractis, superbe vim sibi intulisse.!" Itaque cum nec hoc pacto id, quod exoptabat, extorquere potuisset, mox ab nobilibus Boemorum, qui concilio inter- fuerunt, impetratis literis," quibus testaretur supplicem adversariis satisfaciendi animum, bb dist“ E,. — ce „kteří tam Бу! Е, „Кей tam byli sau* E,. — ee „mám dosti“ E, E, — ff listův dráhně' E, E,. — &£ ,vuobec všem“ E,, E,, — hh Budau-li pak‘ E,, E,. — W jakož toho při něm“ E, — kk ,nápravé' E,. — !! ;jakoZ' E,. — mm ,toma' E,. — m „bezpečný gleyt mohl míti“ E, E,. — 90 chybí v J. — PP zde (slabikou „ská“) počíná opét Fr. — 99 ,jmieti* J. — rr ,Konstan.' J (i oba E) pravidelně. — ss ,obrátiv' E,. — tt „a na té cestě“ E,. y ‚sinceram‘ Op. 9 V obsilce koncilu (v. nize pozn. 14) jest toto omezeni skuteënë. — *° Srvn. v. d. Hardt III, 684—685 (český překlad zde str. 304—305) a výše zde v latinském Zivoté Jeronymové str. 340. — '* List tistén v Zalobnich článcích proti Jeronymovi, v. d. Hardt IV, 685—686; český překlad v. svrchu str. 305. 46 1415 Apr. 5 ВБ 

Strana 354
1415 Apr. Mai 23 «124 354 skrze zradu nepřátelsků jat iest'* od služeb- niekuov'"" kniežete Hanuše, syna'* Clemova, a k nému doZulczspachu pfiveden, i? kdeZto"" chován aZ do obeslánie* krále Uherskélo i toho sboru,'* co by s nim z jeho rozka- zanie mělo učiněno býti. V tom syn Clemuov,7 maje listy od krále i od sboru,? ihned Mistra Jeronyma poslal do Constancie* ukovaného za ruce;!^ jehož druhý syn Clemuov;,7 jménem Ludvík, přijav jej“ k sobě do hospody, kázal ho i s těmi řetězy, jimiž byl ukován, k jeho po- směchu většiemu skrze všecko město Con- stanské po sobě vésti až do clástera k Bo- sákuom, kdeZto knieZata knéZská, prelátové i jiná rotha zákonnicie byla se seśla.'* Tu když byl postaven tak ukovaný ře- tězmiť před biskupy, čtli sú proti němu list póhonný, kterýž" byli proti jeho listuom! na rozličných miestech přibili.“ A ihned jeden z biskupuov Mi'stru Jeronymovi řekl!: „Je- ronyme, proč jsi utiekal, a“ pohnán jsa, proč jsi nestál?“ A on odpověděl: „Poněvadž sem glejtu ani od vás, ani od krále nemohl mieti, jakož jest to svědomo z těchto pan- ských listuov, kteréž tuto máte. Aniž" sem po listech, kteréž sem zjevně po městech" rozepsal, toho se glejtu doupomínati? mohlP. Znamenaje také úklady proti sobě nepřáte- luov, abych sám sobě nebyl příčina k smrti,!7 i odšel sem. Ale bych byl věděl co! o va- šem póhonu, bez pochybenie, bych pak byl PETRA Z MLADOŇOVIC PAŠIJE M. JERONYMA S PŘEKLADEM. in Boemiam? redire coeperat. Tandem in eo itinere hostium proditione captus est'* a servis ducis Ioannis? filii Clem.? Ad quem c:m Sulczbachiam^ deductus esset, istic detinebatur tantisper, dum ab imperatore et concilio accerseretur, atque adeo, donec statuerent, quid cum eo agendum esset. Interea. Clem? filius, nactus literas tum ab imperatore, tum a concilio,* statim Hieronymum manibus vinctum misit Con- stantiam, quem alter filius Clem,? cui Ludo- uico erat nomen, hospicio recipiens, tandem in maiorem eius contumeliam cum his, quibus constrictus erat, catenis per totam urbem post tergum (nam ipse velut trium- phans praeibat) circumduci iussit, donec ad monasterium lignipedorum'* perventum erat, quo principes sacerdotum et id genus reli- qua Pharisaeorum factio convolaverat. Ibi postquam coram episcopis vinctus consti'tit, lectae sunt literae, nuper diversis etiam locis affixae, quibus ipse in ius vo- catus erat, ob suas, quas paulo ante passim appendi curavit. Ac mox quidam episcopo- rum ipsum sic compellavit: „Cur fugiebas, in ius vocatus? Cur non sistebas te?" Cui ille: ,Quandoquidem, inquit, salvum con- ductum nec a vobis, nec ab imperatore im- petrare poteram, id quod hae literae pro- cerum Boemiae? testantur, quae prae ma- nibus sunt, nec epistolis nostris ubique sparsis extorquere, ad haeciintellectis hostium insidiis, quas mihi struxerant, cedere visum erat, ne viderer mihi uliro mortis periculum accersere." Caeterum si mihi fuisset com- uu ,sluZebníkuov' J. — vv ,Klemova' /, E,, EJ. — wv ,kdezto i* E,, E,. — XX ,obeslání' J. — YY „podle“ E,; v E, chybí. — 72 ,Klemóv' /; ,Klémüv' E, E, — 8 ,zboru' J, (E,, E,) a pravidelně. —- © chybí ve Fr. — © chybi v J, E,, E,. — a chybi v J, Ej. — qd chybi v E,.. — a chybi v E,, E,. — © ,Konstancíi* J/ (E, E,). — 1 ,Bosákóm' J. — £ „řetězem“ J, E,, E,. — h „kteříž“ Fr. — i ,listóm' J. — k „rozbili“ E,, E,; v J chybi. — ! ,fekl Mistru Jeronymovi* J. — m ,Ani* E; ,A aniZ' E,. — n mésté], E,, E,. — 9 ,dojíti* E,; upomínati* E,. — P „nemohl“ J. — 4 „co věděl“ /, E,, E.. ô ,Clementis‘ Epr, Op. — « ,Sultzbachium* Op. — € ,cathenis‘ Op. we v Hiršavě: zajal ho rychtár Teinsdorfar. — ‘* Falckrabi Jan, syn vzdorokräle Ruprechta (Clema). — " Obsilku na Jeronyma, vydanou 17. dubna a potom opakovanou, viz v. d. Hardt IV, 119, 686 (český překlad zde str. 247); srvn. i zde výše v latinském životě Jeronymově str. 340—341. — * 23. května 1415. — Míněn klášter Minoritů, kde konány schůze koncilu. Srvn. Mat. 26, 57, Marc. 14, 53. — © Srvn. str. 342 a vy$e str. 352 pozn. 7. *B5' 

Strana 355
* 125 PETRA Z MLADOŇOVIC PAŠIJE M. JERONYMA S PŘEKLADEM. “ v Čechách, byl bych přijel do Constancí.' Tu ihned vstalo" jest veliké množstvie proti Mistru Jeronymovi, svědecstvie* a ža- Joby“ velikým křikem naň vydávajíce. A když se utajíchu, tehdy jeden doctor starý, kancléř Pařížský,! vece": „Jeronyme, když si byl“ v Paříži, mněl jsi, by byl angelem v své vymluvnosti, a zbüril jsi v$ecko ucenie Pařížské, klada mnoho řečí bludných a po- horšivých.““ Jemužto Mistr Jeronym, stoje? velmi tiše, odpovědě takto: „Poctivý mistře, ty všecky řeči a položenie, kteráž sem v Pa- říži vuobecné* škole podlé řádu mistrskéhoY 'duovodné položil, k odporuomž i k“ po- hádkám mistrovským odpoviedaje podlé mistrovstvie svého, tehdáž mě“ z toho ne- vinili, než za mistra přijat sem učenie Paříž- ského. A což“ sem prvé^ v poloZenie&? svém mluvil, dopustíteli mi, chci tuto"! též přede vším sborem položiti. A budeli do- kázáno, že při tom jest co bludného, chci rád opraviti a pokorně i naučenie lepšie přijíti a Při tom sedě jiný mistr učenie Colín- ského“ s Rýna, povstav vece": ,,Jero- nyme, však i u nás v Colíně v svém polo- ženie"? mnoho jsi* bluduov poloZil,"* a to jest podnes památno." K tomu Mistr Jeronym řekl jest“ takto: „Pověz“ mi tuto, prosím, jediny blud zjevné." — A on se nékterak Zastydév, vece': ,,Nynie se nepamatuji, nez potomt proti tobč vedeni budú.“ A ihned tfetieP? vstav, z Hildeburgu,: vece": „Když isi byl u nás, položil si roz- ličné bludy a zvláště o Trojici svaté, kdežto 355 pertum de vestris literis citatoriis, procul- dubio me haud piguisset, vel ex Boemia? Constantiam proficisci." His dictis, ecce magna sacerdotum turba contra Hieronymum concitata testimonia et crimina clamosissime obiectant. Quorum tu- multus postquam sedatus erat, tum quidam doctor senior, cancellarius!? Parisiensis," di- cere coepit: ,,Hieronyme, cum Parrisii de- gebas. divinam quandam eloquentiam tibi arrogans, turbasti universum Parrisiense gymnasium multis dictis erroneis in vulgus sparsis et pestiferis.^ Cui Hieronymus mo- destissime ita vicissim respondit: ,, Venerande Magister, eo tempore, quo orationes Parrisiis in schola universali habebam et de thematis ex more magistrorum suis rationibus probe firmatis disserebam, ad quaestiones pro con- ditione mea respondens, eo, inquam, tempore nemo me istius criminis, quod tu intendis, 1415 Mal 23 reum "faciebat, quinimo in album magistro- *вб rum gymnasii Parrisiensis adscitus sum; ac quicquid tum asserebam, id etiamnum coram hac frequenti concione, modo per vos liceat, integrare volo. Quod si in his erratum ali- quod inveneritis, libens corrigam et saniori doctrinae aequissimo animo auscultabo.'* His dictis, magister Coloniensis, nescio quis, assurgens, inquit ad Hieronymum: ,,Tua oratio, mehercle, quam apud nos Coloniae habuisti, multis erroribus scatebat, qui non- dum e memoria hominum eífluxerunt." Hinc Hieronymus: ,,Agedum, inquit, obsecro, vel unum palam proier." Atque is pudefactus: ,Nunc non recordor, ait, ullius, caeterum post paulum producentur contra te.“ Ac mox tertius, Heidelburgensis, assur- gens, aliam accusationem instituit in hunc modum: ,Cum apud nos vitam agebas, T ,povstalo* E,, E,. — 5 ,svédectvie* J. — t ve Fr následuje Skrtnuté: ,naí'.— u „řekl“ E, E,. — v ,by' Fr. — w ,pohorslivych* /, E,, Ej. — * „v obecné“ J. — Y „mistrovského“ E. — Zz ,odporóm' J. — a2 ,mu' E,. — ba ‚„тпе' E, E,. — c chybí v J, E,. — da chybi v E,, E,. — €8 ,co' E, E,. — fa ,prwy' E,. — € ,polo- Zení' J. — ha ,to* /, E,, E,. — i? jprijieti* J. — ka „Kolin“ J (E,, E,) vždy. — la ,z Reyna‘ E,, E,. — Ma ,polo- žení“ J, E,, E,. — "a ,mnohos poloZil bluduow* /; ,mnoho poloZils bludüv* E,, E. — 9? ,Jestli to tak, povéz* E,. — P2 ,tfetí^ / (psáno ,trzeti'). — aa ,Hyldeburku' /; ,Hyldenburku' E,, E.. n ,Parrisiensis‘ Op. 18 Jan Gerson. 45* 

Strana 356
1415 Mal 23 * 125° 356 byl jsi namaloval i štít, Trojici svatú k vodě, k snéhu a k ledu prirovnávaje." '* K té reci Mistr Jeronym povedé' takto: „To, coż sem tam pravil, psal i maloval, téZ i zde chci praviti, psáti i malovati; a budeli do- kázáno, Ze jest co bludného, chci rád a mile i pokorné odvolati a miesto lepšiemu na- učenie“? dáti.“ Po té řeči jeho druzí“ tudiež přistojíce“? zvolachu, fküce: Upalte ho, upalte ho!" A on odpovédé,? fka: ,,Jestlit vâm mé bez- životie milo a smrt, staň se božie vuole!“ Tehdy arcibiskup Englantsk$?* vece": „Nic, Jeronyme. Nebo psáno jest?!: Nechci smrti hfiešného, ale radši“ aby se obrátil a živ byl.“ V tom když se ti podstrkové“* a hřmo- tové dokonachu proti Mistru Jeronymovi, dali jsú jej biricuom?* mésta? Constanského, kteřížto vzemše“ jej, do jednoho domu** uvedli' jsú,“ A ten duom Čech? jeden zvč- děv,€ pristüpil k oknu^ id? veced? kd* Mistru Jeronymovi takto: „Mistře milý, měj se dobře a buď stálý a neboj se pro pravdu podstúpiti smrti. Všaks o smrti rozprávěl! mnoho,?* kdyZ si svoboden byl'" — Odpo- vědě" jemu?! Jeronym*: ,Mil$ bratie, dé- kujit z nav$tievenie a véz, Zet se! smrti nebojím. Někdy o nie jsme" mnoho mluvili;" jižť slušie v skutku okusiti, cožť ona učiniti muože.“ Uslyševše“ strážní to“ jich mluvenie, odehnachu toho Čecha od okna. A ihned Mistra Jeronyma vzemše“ a“ za nohy vo- PETRA Z MLADOŇOVIC PAŠIJE M. JERONYMA S PŘEKLADEM. varios errores, praesertim de sancta Triade sparsisti, ubi et scutum pinxeras,?? Trinita- tem sanctam aquae, nivi et glaciei compa- rans. Ad haec verba Hieronymus sic respondit: ,Quicquid istic dixi, scripsi pin- xive, id hic etiamnum dicere ausim, scribere et pingere. Ubi si quis error deprehensus fuerit, libens volo et supplex retractare et meliori sententiae cedere." Hoc dicto, alii, qui tum ibi adstabant, exclamaverunt: „Exurite, exurite hominem." At ille respondit: „Quod si exitium meum atque interitus vobis adeo gratus est, fiat voluntas Dei." Tum archiepiscopus Angliae:?* »Neutiquam, ait, Hieronyme. Scriptum est enim:* Nolo mortem peccatoris, sed ut 'con- vertatur et vivat." "Tandem fine calumniandi facto et motuum, quos contra eum excitaverant, traditus est lictoribus urbis. Qui arreptum in quasdam aedes duxerunt. His explo- ratis Boemus? quidam?* accurrit ad fene- stram atque Hieronymum sic alloquitur: „Mi Magister, bono animo sis et constans esto, neve dubites veritatis causa mortem intrepidus subire; multa enim olim dissere- bas de ea,?**cum liber eras." Cui respondens ille: ,, Mi frater, ait, ago gratias tibi, quod inviseris me, atque scias, quod mortem non expavesco. Aliquando sane multa verba fe- cimus de ea, iam convenit re ipsa experiri, quid possit." Hoc colloquio custodes audito, Boemum^? afenestra abegerunt. Mox deindeHieronymum arreptum in turrim quandam*^ coniecerunt, ra „odpověděl“ E,, Ex. — sa „naučení“ J. — ta „někteří“ E,, E,- — ua „přistojiece“ J. — va „zvolali“ E, „zvolili“ E,, — wa ,Spalte ho, spalte ho‘ /. — xa „raději“ E,, E,. — Ya ,postrkové' E,. — za „biřicóm“ /. a „města toho“ E, E, — © chybí ve Fr. — © chybi v J, E, E,. — <a chybi v ], E,. — A chybi v Ę.. da chybí v E,, E;. — © „vzevše“ E,, „vzavše“ E,. — / „ho uvedli“ E,. — 8 ,„věděv“ Fr; ,vyzvédév! E,.. — h ,k voknu a řekl“ E,, E,. — i ,mnoho rozprávél' J. — chybi ve Fr, J, E.. — ! chybi v E,. — m ,o ni sme“ J; jsem“ E,. — " ,mluvíval' Ej; ve Fr předchází omylem opakované a Skrtnuté ,mnoho“. — ^ ,uslySavse* E,. — P „to strażni* Fr, /. w Míněn oblíbený Jeronymův obrazec, znázorňující podstatu jeho přesvědčení realistického, v. Hôfler III, str. 20, Sedlák, Stud. text. III str. 21. — * Robert Hallam, biskup ze Salisbury. (1407—1417). — * Srvn. Ezech. 33, 11. — ** Je to omyl; v. původní latinský životopis; srvn. svrchu str. 342. — % Z latinského originálu jest patrno, že to byl Petr z Mladoňovic. — ** Snad narážka na nějaké výklady universitní; podle püvodniho textu latinského došlo k rozmluvě před vyvedením Jeronyma z refektáře. — *% na hřbitově sv. Pavla. °B6 * CCCLV* 

Strana 357
* 126 * 126° PETRA Z MLADOŇOVIC PAŠIJE M. JERONYMA S PŘEKLADEM. kovavše,! vsadili" do "klády vysoké v jedné věži městské,?* tak že země nemohl dosiesti,* než hlavń doluov vise na tom ponebí, za drahně dní tak ležel, maje toliko chléb ku pokrmu a k nápoji vodu. A když se roz- nemohl, Zádal jest? zpovédnieka.! I4 toho po nékoliko dnech, védüce," že jest nemocí po- ražen, sotva“ jsú dopustili jemu, tak Żeś i potom polehčili jemu?? vězenie,“ v němžto byl jest bez sedmi dní celý rok. A zatiem Mistra Jana Husi,* křivě od- súdivše, upáliti sú“ kázali beze všie" líto- sti vuochtab* svatćho** Petra a Pavla. Potom při Narození Matky božie*“ téhož léta Mistra Jeronyma velmi vězeniem utrápeného,“ častokrát, ale pokútně před se““ vyvodivše, ponúkali jsú,“ aby ku po- tupenie a k? smrti Mistra Jana Husi, že jsú hodné& ucinili? povolil, hrozice"" jemu, neucinf-i toho, Ze bude jako Mistr Hus! upálen pro své bludy, jimiž jest nařčen“ skrze svědky. A on strachem smrti, a že by tudy z jich rukau"' vynikl, i odvolal, jakož jemu?* rozkázali, a tehdáž přidav i to jim k libosti, že Mistr Hus hodně upálen. A když to učinil, nevěříce"" jemu,% “zase jsú jej"" vsadili do též věže, ale ne tak těžce, pauta na nohách jemu“ ostavivše a stráž- nými osadivše. V tom Iśtha druheho, totiżPP MYCCCC*XVI', ühlavnie neprítelé?1 z Cech, nevérní a pobéhlí, Michal farář z Smradar,? doctor Páleč* 357 pedibus ferro cinctis ac praealto carcere conclusis, ita ut considere non posset, sed solo capite terram pendulus attingere, atgue ita dies complures excruciabatur, pane solo et agua pastus. Postea, ubi gravi morbo correptus erat, confessorem sibi dari petebat, ut cum mori eorum obsecundaret, carceris duricia levaretur. Nec spes eum fefellit; mi- tiore etenim carcere porro usus est, in quo tenebatur vinctus annum integrum, septem diebus demptis.?* Interea Ioannem Hussium iniuste corn- demnatum tyranni illi exurere iubent octava die a feriis divi Petri et Pauli.” Postea cir- citer ferias Natalis Mariae** Christi anno eodem Hieronymum poena carceris praeter modum adílictum, saepe clanculum ad sese accersitum, ei persua'dere conabantur, ut ad condemnationem et mortem EHussii velut iustam? suum adiiceret calculum, subinde interminantes, ni fecerit, ipsum quoque itidem exustum iri ob errores, quorum accusatus erat, testibus etiam adhibitis. Ibi ille partim mortis horrore, partim ex eorum crudelis- simis manibus elabendi spe, retractavit ex arbitrio eorum, addens et id in gratiam il- lorum, Ioannem Hussium iure esse combus- tum. Id tametsi confessus sit, nihilo magis tamen illi fides habita non est. Iam rursus in fundum prioris turris demittitur, poena paulum imminuta, compedibus etiamnum re- lictis et custodibus adhibitis. Haec dum aguntur, ecce autem anno sequente MCCCOCXVI. capitales ex Boe- mia? Hieronymi hostes, iidemque infideles 4 ,ukovavse' /; ,okovavsc'* E,. — t ,vsadili lio* /, E,, E,. — 5 ,dosesti* E,; ,dosednauti* E,. — t ,zpovédl- níka' /. — " ,vidüce'* E,, E. — V Jedva* Ej. — w ,u vézeni* E,. — * ,Husa' E, pravídelné. — Y „vše“ J. — z u vochtáb' J, Ej. — aa „mu“ E,. — ^^ ,apostolüv' E,; ,apostolà Pán&* E,. — ce „velmi vězením utrápeného“ J; „velmi utráp. vězením“ E,.— dd „a častokrát“ E,. — ee „sebe“ E,. — lf ‚potupeni‘ /. — 88 ‚Ze jest hodné upálen* E,. — hh hroziece“ J. — li „Mistr Jan Hus“ E,. — kk marčené J. — ! ,rukü* E,, E,. — "mm ,nevéfiece* J. — nn „ho“ E. — 90 chybí v J. — PP „totiž tisícieho čtyřistého šestnáctého“ J; „tisícího čtyřist. šest“ E,, Ej. — aa „nepřietelé“ /. 9 justum* Epr, Op. — . ,dimittitur* Op. 20 Do 30. května 1416; počítáno ne od uvěznění dne 23. května, nýbrž asi od zmirneni vazby. — *' Dne 6. července 1415. — *% Svátek tento jest 8. září, ale odvolání se stalo 23. záři 1415; v. jeho znění v latinském životopise (výše str. 343n.) a český výtah v překladu akt výše str. 306. — ** Michal z Německého Brodu, zvaný, de Causis“, farář u sv. Vojtěcha v Jirchářích čili ve Smradařlich. — % M. Štěpán z Pálče. 1415 Mal 23 (Jnli 6) Sept. 8 *B7 Sept. 23 1416 

Strana 358
1416 * 127 358 s mnichy od Matky božie Sněžné z Prahy i jinými," srozuoměvše“* tomu, že by Mistr Jeronym to odvolání“ učinil ne z srdce, ale toliko aby mohl jim tudy z rukń vynikniti, i vydali jsú“ proti němu nové žaloby, na- bádajíce před súdcemi toho sboru, kardy- nály, aby k nim odpověděl.“" Ale kardynálové, znamenavše zlost téch nabadacuov, if? Če- chuov i Němcuov."" a že by se křivda Mistru Jeronymovi dála, s pilností jsú pracovali před tiem sborem o vysvobozenie jeho. Tu““ ne- přátelé tomu odpierali, křičíce“* aby nebyl propustén, a pravíce?: „Neslušie se vám“* přimlúvati za takového kacieře,* od něhožto netoliko my i se všiem“ žákovstvem v Če- chách trpěli jsme mnoho zlého, ale bojím“ se, že i vaše poctivost potom toho zlým bu- dete® poZívati. NébrZ/ jestliZe oii! viece státi budete, jest znameníe, Ze to pro dary či- nîte.‘“ 3! Kardy'nálové, to sly&iece, prestali sü Mistra Jeronyma zastávati a saudu jsü se zbavili, a na jich miesta* z nabádánie ne- prateluov jini jsń ustaveni! ktefiżto byli i Mistra Jana Husi na smrt odsüdili.** K tém novým súdciem Mistr Jeronym nechtěl svo- liti, ani" jim pokútně k ničemémuž odpovie- dati,%* žádaje vždy slyšenie přede všiem“ sborem zjevného. A že by tu chtěl úmysl svój" konečný oznámiti i ohlásiti. K té řeči vládaři starší toho sboru, domnievajiece“ se, že by Mistr Jeronym chtěl své prvnie od- PETRA Z MLADOŇOVIC PAŠIJE M. JERONYMA S PŘEKLADEM. apostatae, Michael** parochus Smradarius,” Doctor Palecius,?? una cum monachis mona- sterii Mariae Nivis et reliquis Pragensibus, simulatque intellexerant, eum calculum re- duxisse non tam ex animo, atque ut illorum manibus elabi queat, novas actiones et cri- mina intendebant contra eum, instigantes ipsos cardinales, iudiciorum in eo concilio tum praesides, ut ad ea respondere cogeretur. Verum illi perspecta impulsorum malitia, tum Boemorum^, tum Germanorum, atque iniuria, qua Hieronymum aífficerent. impigre curarunt in ea contione, ut liberaretur. Hostes contra summa ope reluctabantur, quominus parcerent homini, vocitferantes indignum facinus patro- cinari tam impio haeretico: quippe qui multis ma'lis cum se, tum universam scholasticorum turbam in Boemia? adfecerit: ,,Praeterea ti- mendum est, inquiunt, ne amplitudo nominis vestri hoc malo porro períruatur. Deinde,* si hominem opera vestra sublevare porre- xeritis, facile coniectare licebit, muneribus corruptos id moliri." *! Tum cardinales eorum illo furore labe- factati, protinus Hieronymum deserunt ac iudicum officio sese abdicarunt. In quorum locum malevolorum impulsu suffecti sunt hi, qui nuper Hussium condemnaverunt.?? Porro Hieronymus hos recens declaratos iudices respuebat, nec clanculum coram his de ulla re agere volebat, sed subinde cupiebat fa- cultatem loquendi sibi dari in frequenti con- cione, ibi enim se velle certam animi sui sententiam promere et protestari; cuius precibus 'concilii seniores praefecti facile * V Epr zde marginalie: ,Si dimittis hunc, non es amicus caesaris, jeZ i v Op opakovdna. гг ‚$ jinymi' E,, E,. — Ss ,srozumévse' /, E,. E,. — tt ,odvolanie* J. — "" ,odpoviedal* /; ,odpovídal* E, E, — YY jnabada&óv, i Cechóv i Némcóv* J. — ww ,Ti* /J, E, E,. — ** ,kriciece' /. — YY ,praviece* J. — zz nám' E, — ^8 ,kacífe* J, E,, E.. — © chybí ve Fr. — © chybi v J, E,, E,. —- ©à chybi v J. E,. — A chybi y E, . — d chybi v E,, Ej. — © „vším“ J. — f „bojíme“ E,. — B ,bude‘ E,. — H ,Nebo“ E,; ,Neb' E,. — ! ,on“ E,. — k ,místo' E,. — ! ,ustanoveni* E,, E,. — M ,a ani‘ E,. — " ,svuoi* J. — © „domnievajíce“ /. x ,Sinradarius‘ Epr, Op. su Podle lat. textu (v. svrchu str. 345) obvinění učinil Dr. Jan Náz. — % Neni zcela správné Když po urážce bývalé komise její členové se vzdali, pověřeni úřadem soudců Jan de Rupescissa patriarcha Cařihrad- ský a M. Mikuláš Dinkelspůhl; ale jen patriarcha byl členem první komise proti Husovi; v. svrchu str. 283 a 346. pozn. 36. — % Je také jinak potvrzeno; v. svrchu str. 306 a 346, pozn. 37. *BT * CCCLVI 

Strana 359
1416 Mai 23 + 129" M 126 PETRA Z MLADONOVIC PASIJE M. JERONYMA S PREKLADEM. volánie obnoviti a jeho"? potvrditi, svo'ili jsú slyšenie? obecnému. Tehdy léta téhož v sobotu pfed boZiem8 Vstúpeniem* Mistr Jeronym vyveden" do ve- Jikého kostela k slyšenie? obecnému, kdežto sto a sedm artyculuov?? proti němu od ne- přátel vypraveno, a že jest skrze svědky přemožen v nich a* odsúzen. Ale poněvadž žádal slyšenie zjevného, že mu jest do- puštěno. Tehdy Mistr Jeronym s dobrú myslí a velmi vtipně, dosti toho, by nikdy nebyl** u vézenie,! k nékterym artyculuom" az do poledne odpoviedal, k tém toliko artyculuom" proti sobé smyslenym, Ze jimi 'vinen nenie, vypravuje, svédky v&ecky za- mietaje a pravé," Ze zlostně a lstivě jakožto nepiítelé* v&eckoY proti nému svédéili a vedli. Též potom i v úterý“ mluvil k jiným ostatniem artyculuom,“ ze všech se vymě- fuje, krivdu pfipsav svym Zalobniekuom,"* každému z nich, když proti nčmu svčdčili, a odpoviedaje miernč, tak že nčkteré k hanbč, jiné k mléenie* dopravil£* svými odpovědmi. NebrZ," kdyZ od jednoho prosen? byl, co by drželo svátosti oltářnie, odpověděl takto: „Před posvěcením jest chléb a Víno, po posvé- cenie'^ jest pravé télo Krystovo a krev jeho sva- tá," pridav k tomu i více,"* co slušie podlé? pravé viery."? Tehdy vstav jiný, vece:®® , Jeronyme, však o tobě povést prilisP? veliká jest, že by ty také držel býti chléb na oltáři“ Od- povédél jemu:? ,DrZím, Ze jest chléb to- 350 assenserunt, rati nimirum, illum retracta- ionem paulo ante factam integraturum esse et confirmaturum. Igitur eodem anno ante ferias Ascensionis dominicae?! Hieronymus in amplissimum illud templum ducitur palam audiendus; ubi centum et septem?* accusationis capita lecta sunt, in quibus testibus etiam evictum esse dicebant, atque adeo condemnatum. At quia dicendi copiam sibi dari optabat, facta est illi. Mox Hieronymus, deus bone, quam ingeniose et quam praesenti animo, perinde ac si nun- quam carcere cruciatus esset, quaedam capita ad medium usque diem refellebat, ea duntaxat, quae impudentissime contra se ementita essent, pernegans se eorum esse conscium, omnibus "reiectis testibus. Aiebat enim, contra se maligne et dolose, ita ut par est, hostes subornatos esse. Eadem animi constantia die Martis*? ad reliqua crimina obiecta respondebat, de omnibus perquam commode se purgabat, suam criminandi iniuriam in singulos adver- sarios scite retorquens, ita quod ad eius ora- tionem, qua testimonia contra se citata elevabat, adversarii partim rubore suífunde- bantur, partim obmutescebant turpiter. Quin- imo rogatus a quopiam, ecquid de sacramento altaris sentiret: ,, Ante consecrationem", in- quit, „est panis et vinum. Post consecra- tionem verum corpus et sanguis Christi", adiectis insuper verbis, quae syncera? fides exigit. Ecce autem alius surgens ait: ,,Hiero- nyme, maximus sane rumor est de te, quod in ea sis opinione, ut credas panem esse in altari." Ille festive respondit: ,,Credo equi- Pk slysenf* / (IZ, E.). — 4 ,bozím Vstipenim‘/. — FT „uveden byl“ E,. — S „v nichž i* E,. — t ,vé- zení“ J, E,, E, — " ,odpoviedáse* /; ,odpovídal* E,, E,. — v ,artyculóm* J. — " ,zamítal je a pravil* E,; ,za- mitaje a praví“ E,. — * ,neprietelé* J. — Y ve Fr. chybi; ,to všecko“ E,. — 7,TéZ i mluvil v úterý potom k jinym artyculóm ostatním' J. — aa „mu“ E,. — ba „žalobnikóm“ J. — ©a chybí v J, E,. — da chybi v E, E,. — ea „svidčili“ J. — fa „mlčení“ J. — ea ,pfipravil* E,, E,. — ha ,NybrZ' E,. — ia „tázán“ E,, E,. — ka „bieše“ J. — la „posvěcení“ J. — ma „viece“ J. — na „víře“ E,. — a „řekl“ E,, E,. — Pa „přieliš“ J. À ,sincera* Op. * 23. máje 1416. — % v. d. Hardt IV, 634—691; srvn. i svyrchu latinský životopis Jeronymův str. 335, 346. — ** Podobnou myślenku (arci velmi přirozenou) má také Poggio; v. svrchu str. 332. — 26. kvetna. Poggio, jehož listu zde užito (srvn. svrchu str. 327), klade tyto otázky (o svátosti oltářní), jíž na schůzi dne 23. května. 

Strana 360
1416 Mal 26 * 128 360 liko u pekaře, ale ne v svátosti oltární."2* Proti tomu mnich jeden?? ve v$em bielém rüse'? velmi zpurné povédé takto: „Proč toho pris, však jest to véc zjevná." — Okřikl jej:* ,Pomlé ty, mniše pokrytče!“ Ten když umlkl,“ hned jiný velikým kfikem voláse," a4? fka:;d? ,Pfiísahám pod svÿm svédomím, Gehoż zapie'raś, Ze jest tak." — I tomu odpovédél toto:"* ,,Tak pří- sahati na své** svédomie jest cesta najsnadnéjsie k oklamánie.^? — A? kdyZ na ném ani v tom ani v jiném* nic nemohli obdrZeti ani jmieti,' ješto by bylo hodno“ vinny, neb mierně všem odpoviedaje, pfivedl je k mlCenie," tehdá potom, doprosiv se pokojného slyše- nie, o rozlióném uménie! i psanie* mudr- cuov i písma! zákona boZieho i doctoruov" a to velmi hluboce a misterně, že se měli čemu podiviti vsickni, mluvil před nimi až přes poledne, přivodě?** k tomu zejména rozličné mudrce, proroky, apoštoly i mu- čedlníky, kterak oni pro pravdu nevinně jsü hanéni, potupováni, za buïice počteni, za rühace boha" poloZeni a protoZ na smrt jsńi* odsuzováni a rozliéné zmordováni. A zajisté, jest-liP to nepravost, když od cizích neb domácích lidu obecnému se to děje, věčieť jest, když kněz od knżze trpie a maj- většie nepravost, když od sboru kněžského Z nenávisti a zlobivosti kněz na smrt vydán bývá. V tom ve všem Mistr Jeronym velmi stále mluvil a zmužile, tak že nic nehod- ného nepromluvil, což by neslušelo na muže dobrého. aa „oltářnie“ J. — ra chybí ve Fr, J, E.. PETRA Z MLADONOVIC PASIJE M. JERONYMA S PREKLADEM. dem panem apud pistorem esse, non in sa- cramento altaris.“ Ad quae verba quidam ordinis Praedi- catorum acerbius sic respondit: ,,Eho, negas tu id, quod nemini dubium est? Huius petu- lantiam ille coércuit: ,,Tace tu," inquit, ,,mo- nache, hypocrita." Hic simulatque conticuit, ecce alius voce stentorea clamans: ,[uro per conscientiam, quod negas, id verum esse." Cui Hieronymus: »,Heus tu,“ inquit, ,sic iurare per conscien- tiam tutissima fallendi via est." Igitur curn in eo neque istic, neque alibi vel tantillum noxae reperissent, omnia enim optime ef scite refellebat, omnes tacere coacti sunt. Vix tandem libere dicendi copia impe- trata, de variis philosophorum disciplinis, "divinis et doctorum scriptis, incredibile dicti, quam ingeniose et diserte, ultra medium diei disseruerit, ita quod omnes stupebant ad ora- tionem ipsius, quam praeter tot sapientum virorum, exemplis proplietarum etiam ac apo- stolorum et martyrum pulcherrime resper- sit, quemadmodum illi, etsi innoxii, tamen propter veritatem iniuste contumeliis affecti sunt, condemnati, pro turbatoribus tran- quillitatis publice habiti, in deum blasphemi, postremo variis mortis generibus perierint. Tum oratione ad suam causam deflexa, inquit, quod si impium est ab domesticis aut etiam exteris in privatos tale aliquid designari, quale tandem facinus aestimabitur, si sacerdos in hominem suae conditionis saeviat, ac longe atrocissimum, ubi colle- gium sacerdotum, invidiae facibus actum, malevolentia fractum sacerdotem morti desti- narit. — sa „Okřikl jej, Fka* /; ,okfikl ho takto* E,; ,OkfikI jej, tak k nému fka* E,. — t2 ,umlk* E,. — ua „zvolavše, řekl jest“ E,, E,- — V? ,svédomiem' J. — Wa „takto“ E, — xa ,svém' E,, E,. — za „oklamání“ J. — a „A tak“ E, (když“ chybi). — © chybi v Fr. — € chybi v J, E, E, — ca chybi v J, E,. — 4 chybi v E,. — 4a chybi v E,, E,. — © jiným“ E,. — f„mieti* J. — & „hodno bylo“ J. — h „mlčení“ J, E,, Es. — i uméni* J, E, E,. — k psaní“ J, E,, E,- — Vi z písma“ E.. — m další zní v E,: „i doktorů mluvil před nimi (a to velmi hluboce a mistrovsky, Ze se měli všickní čemu podiviti) až přes poledne'. — n ,boZí' E,, E.. — © „sú“ J; „sau“ E,; v E, chybi. — P jestli“ E,- — 9 ,trpf* J, E, E,. — T ,naj- vé6ie nepr., /; ,najvé&í nepr.' E,; ,nejvééi nepravost jest' E,. ss Podle Poggia dominikán, jak má i překlad. — %) Srvn. svrchu list Poggtův (str. 328) a životopisy str. 336, 346. ^ Bg 

Strana 361
® 128’ * 129 PETRA Z MLADONOVIC PASIJE M. JERONYMA S PREKLADEM. *Přistúpil* potom“ Místr Jeronym sám k sobé, vypraviv" o svém" Zivoté i o hřie- ších svých“ i o puotkách* v“ rozličných ze- miech, aZ i4 toho dotekl, kterak s jinými mistry Českými pracoval o tot“ za krále Vácslava, aby v učenieY* PraZském* Cechové nad jinými národy, zvláště nad Němci, vy- šie právo ke všemu měli a vladařstvie, jakož toho i“ nahoře dotGeno jest. Potom vydal se křeči o Mistru Janovi Husovi, kteréhož znal od své“ mladosti, že nebyl smilník, ani lakomec, ani opilec, ani jinými hřiechy zijevnymi zkaZeny, ale że byl pokorny, poctivý, střiezlivý, pilny v ucenie a Ctenie**, spravedliv$ a* vérny kazatel ad svaty*; a4! cožkoli jest“ kázal Mistr Jan Hus a Mistr Jan Wygleff!* proti ohavnosti, pyÉe, zlostem,A rufiánstvut a lakomstvie kněžskému, že to všecko držie“" a držeti chce!! až do smrti. Při jiných pak článcích“ viery křesťanské že všecko drží a věřie! podlé obecné svaté cierkve křesťanské, k4 žádnému"" bludu nepovoluje ani kacieř- stvie." Naposledy pověděl i to, kterak, ačkoli proti milému pánu bohu zavinil, však% ne- jsú jemu?? tak “těžcí hřiechové na jeho svě- domiePP jako ten hřiech, jehož se dopustil na té šelmové“ a zlořečené stolici,*' na kte- réžto v svém" odvolánie* pro bázeň smrti pochválil i povolil k odsúzeniet“ lZivému Mistra Jana Husi," člověka svatého, mluvě proti němu jim k libosti nepravě; že poně- vadž jemu?^? pan buoh zase pomohl na tuż 361 Mox de se ipso quoque nonnulla dicere coepit, obiter de vita sua, peccatis et variis casibus, quos in exteris nationibus perferre cogebatur, perstringens, nec id silentio prae- teriit, quo pacto ipse cum reliquis suae gentis magistris regnante Wenceslao summo studio contenderit, ut Boemi,? cum prae aliis nationibus, tum prae Germanis superius ius in administrando gymnasio Pragensi obti- nerent, id quod paulo ante memoravimus.* Postea Ioannem Hussium laudibus vehere coepit, quem a teneris annis noverat: non moechum, non avarum, non potatorem, de- nique nullis flagitiis fuisse corruptum, sed humilitate, honestate, temperantia, reliquis- que "virtutibus excellentem, tum sacrae Scripturae studiosissimum, hominem iustum, concionatorem fidum *et pium. Porro huius et Ioannis Wigleffi^ contiones, quibus in detestandum superbiae vitium, malitiae, scortationis, avaritiae sacerdotum (istis enim flagitiis hoc genus hominum fere scatebat) se probare, nec latum, ut aiunt, unguem, dum vivat, ab his esse discessurum. lam quae ad symbolum fidei Christianae attinent, ea vero omnia adserere et credere una cum sancta ecclesia catholica, errores et haereses omnes detestari. Postremo hoc adiecit, ex omnibus pec- catis, quibus hactenus maiestatem divinam offenderat, nullo adeo in conscientia sua premi et gravari, atque eo, quod in execranda illa et beluina sede*! admisit, ubi horrore mortis retractare coactus, iniquam condem- nationem approbavit EFHussii, viri sancti, contra eum etiam, aemulis suis gratificaturus, indigne loquendo. At nunc eidem suggesto divino auxilio restitutum, impiam illam re- 5 ,Pristüpiv' E,.. — tv E, chybi; ,pak* E,. — u „vypravoval“ E,. — Y „svým“ E,. — W „i o svých hřie- 8ich* J (hriSich* E,); ,o svém životu i o hříších svým“ E,. — * „,pitkach* / (E,), „pautkách“ E,. — У „učení“ J. — z „Pražským“ E,, E,. — aa mu“ E,. — Pb ,v učení a čtení'* J, E,; „v uč. a čítání“ E,. — ce „sprav., věrný a kaz. sv“ E,. — dd „a že“ E,. — ee „kdy“ E,. — f! ,Wiglef* /; ,Wigleti* E, Е,. — ES „modlářství, rufianstvu“ E,. — "^ ,drzi* / (E,); ‚оп drZi' E. — i! ,bude' / — kk ,Glánciech* J. — I „věří“ J (E, E,). — mm „každému“ E, — "^ ,kaciefství' J. — 90 „však že“ E,. — PP „svědomí“ J. — 48 ,Selminin&* E,. — " „svým“ E, E.. — 55 ,odvolání* /, E, E,. — tt ,odsüzení* J. -— "" ,M. Jana Husa“ E, (pravidelně). — W „tu E, E.. a „Viclefi* Op. * Sryn. syrchu str. 352 (ale i 336 a 346) — *' Totiż řečniště, na němž odvolání se stalo. 46 1416 Mal 26 *CCCLVII 

Strana 362
1416 Mal 26 Mal 30 * 129* 362 stolici vstúpiti, že! do odvolánie ruší, kazí i odvolává, pravě, že Mistru Husovi"" krivda se stala“ a bezprávie od toho sboru, pravě také, což jim k libosti proti Mistru Janovi Husovi mluvil, že jest“ nepravě mluvil a že jest?* jemu® toho žel srdečně. V těch řečech“* Mistra Jeronyma, kte- réž vypravoval s počátku, mnozí se byli po- hnuli k jeho vysvobozenie? ale pro konec reci® na něho“ se rozlítili““ praviece: již sám se jest odsüdil. A protož hned zase veden“ do vézenie,* kdeZ? jest? za?! nohy i za ruce i pod pažemi ukován řetězy pře- těžce. V sobotu“? pak po Vstüpení boZiem?t pfiveden jsa Mistr Jeronym do velikého kostela, kdeZto mnoZstvie prelátuov,? mni- chuov i jiného knéZstva na konecné odsü- zenie na smrt bieše“ se se&lo*k* s mnohými odśnci, *tu* napominan jest"! od? nich*?, aby coż na prvniem odvolánie?" ucinil, pfi tom jesté ostal a ucenie i chválenie?" Mistra Wy- gleffa?" a*P Mistra Husi'" ustńpil. K tomu Mistr. Jeronym velmi silně a statečně beze všie bázni, proti nim vú jich nefádecha do- mlúvaje, řekl takto: „Na svčdecstvie beru pána boha svého a před vámi osvědčuji,“ že nic kacieřského, nic bludného nedržím, než všecky články viery křesťanské držím a věřím, jako obecná cierkev svatá drží a věří. Ale ku potupenie“ Mistruov předpo- věděných dobrých, kteréž jste vy křive* a zlostné potupili, že o vašem nezřiezeném“*" ži- voté jsü* učili i psali k vašemu tresktánie““ a napravenie,?" nechci povoliti,aó od vás proto** PETRA Z MLADONOVIC PAŠIJE M. JERONYMA S PŘEKLADEM vocationem vere et ex animo violare, dam- nare, et calculum reducere se dicens, Hussio iniuriam illatam esse ab concilio subinde testatus, in gratiam iudicum contra eum dixisse se et falso criminatum esse, ac propterea eius rei ex animo sibi dolere. Hactenus Hieronymus, qui sane priore orationis parte omnibus persuasit ad libera- tionem sui, adeo mentes eorum dicendi sua- vitate coepit et demulsit, sed epilogo in eum vehementer exacerbati erant, dicentes, quod ipse sese iam condemnaverit. Proinde statim in car'cerem rapitur, ubi pedibus, manibus et media corporis sui parte catenis" vinctus erat crudelissime. Tandem die Saturni ante ferias Ascen- sionis** in idem templum adductum, quo multitudo ingens sacerdotum, monachorum et reliquum vulgus illius ordinis cum armata cohorte satellitum ad certam Hieronymi con- demnationem coníluxerant, eum adhorta- bantur, ut in priore illa revocatione etiam- num persistat et de laude Wiglefi* et Hussii doctrinae palinodiam canat. Contra ille animo forti et intrepido pravum eorum ordinem reprehendens, acriter: ,,Testor,'* inquit, ,,do- minum deum meum et vos omnes, nihil me haeretico homine dignum sentire, nihil er- roneo, quinimo omnes fidei Christianae arti- culos confiteor et idem cum ecclesia sancta catholica tum credo, tum assero. Caeterum sententiae illi, qua praedictos magistros, viros pientissimos (malitia vexati) damnastis, quod vestram vitam perditam dictis et scriptis detexerant et depinxerant, neutiquam accedo, tametsi sciam, eam ob rem me abs vobis ww „M. Janovi Husovi“ E,. — *x,že se M. Husovi stala křivda“ J. — YY ,a že toho jemu“ J. — zz „Těmi řečmi“ E,. — a „vysvobození“ J. — 22 ‚mu‘ E,. — ab chybí v J. — ac „roznietili“ J. — ad „veden byl“ E,. — 8€ ,viezéne' J. -- a! ,a za* E,. — 3E Fr; „před Vstúpením božiem“, J původně: „před božím Vstúpením“, dodatečně opraveno ‚po‘, ale „Vstůpením“ zůstalo; „před“ mají i E, E, — ah ,do kostela velikého, kd. mn. preletóv' (!) J. — a! ,k smrti jeho bylo* E,; ,na smrt byli* E. — ak „sešli“ E,. — al byl“ E,; jest naiprv'J. — am ,odvolání* J. — an ,ostál a chválení učení“ E,. — 39 ,Wiglefa' /, E,; ,Wigleffa' E,. — ap ji E,. — ad jim v nefadech* Ej. — ar ,osvččuje“ E,. — 5 ,potupeni' J. — 8t fak Fr, E,, E,; „křivě“ J. — au „nezfíšeném“ E.. — v ,tresktáni* /; ,trestáni* E,, E.. — aw ,napraveni* J. — ax „proti“ E,; v E, chybí. r ,cathenis‘ Op. — & ,Wiclefi* Op. ** 30. května, ve slavnostní schůzi koncilu. 

Strana 363
PETRA Z MLADONOVIC PAŠIJE M. JERONYMA S PŘEKLADEM. 363 * 130 nyníe mám odsúzen býtiay na smrt: staň se vuole božie,a a já proti svému svědomie“ neučiním, nebob viem, což jsú proti ne- řáduomi a nepravostem kněžským“ vypsali, pravdu jsú položili. condemnatum iri, et certum mortis suppli- cium mihi esse decretum. Fiat voluntas dei. Ac ego quidem contra conscientiam meam nihil eorum, ad quod urgetis, facturus sum, ut qui sciam scripta illorum in impietatem sacerdotum et pravas institutiones vera esse omnia." Zatiem biskup“ Laudenskýh vstúpil na His dictis, tandem episcopus Lugdunen- stolici, popúzejek všeho sboru k odsúzenie sist3 suggestum conscendens, universam con- Mistra Jeronyma, založiv své kázániem na tionem ad condemnationem Hieronymi ex- slovích" čtenie svatého Marka, kdež die timulavit, hoc contionis suae themate ex takto:“ „Tresktal“ jest pán Krystus nevěru evangelio Mar'ci desumpto: Corripuit“ Chri- jich“, totiž učedlnie"kuov, „a tvrdost srdce“, stus infidelitatem eorum et duritiam cordis." aby ten svatý sbor, jakož jest tresktalo ne- Quemadmodum, inquit, nuper sacrum hoc věru nevěrných kacieřuov“ Jana Wygleffa concilium infidelitatem haereticorum impio- rum Wiglefis et Hussii vindicavit, doctrinam a Jana Husi,“ odsúdiv jich učeniet za bludné, eorum damnans ut erroneam, haeresi in- za kacieřské a církvi“ svaté škodlivé, aby fectam, ecclesiae sanctae perniciosam, ita in Mistra Jeronyma, jichw následovníka, jenž Hieronymum, illorum aemulum, hominem jest tvrdé šíje, svévolný, všetečný ad v své durae cervicis, arrogantem, temerarium et zlosti neústupný, tresktal a nad ním pomstil, in malicia sua pertinacem, animadvertat, ut tak aby jiní, ktož by se téhož chopiti chtěli," bb že se jim neodpustie, zniku ne- vidúce, porro eiusdem rei studiosis istorum supplicio deterritis, licentia emergendi in lucem sub- měli;d pakli byab se kteří zjevili, ješto by téže poškvrňovali cierkev svatú, mají proti trahatur. Si vero qui prodierint atque eadem nim svědkové kteřížkoli,“ i také zlé pověsti, haeresi ecclesiam sanctam polluere perexe- rint, tum authoritas datur contra eos testes jakožtos rufijáni,hh lotři, nevěstky, přijímáni býti; nébrž nestačiloli by to, mají mukami agere omnibus promiscue, quavis infamia etiam notatis, ganeonibus, latronibus, scor- trápeni býti rozličnými k vyznánieli svých bluduov,kk a potom vypleněni a zahubeni tatoribus, meretricibus, denique pessimo cui- * que licebit contra tales testificari,** quin si býti, leč by ustúpiti a odvolati chtěli, taku et id parum ad causam suffecerit, tum exqui- aby jim milost okázána mohla býti. „Ale toběťmm se, Jeronyme, nestane, poněvadž sitis tormentis errores extorquendos esse ab *C2 1416 Mal 30 Epr má zde in marg.: Hui, quam appositum ad hanc causam thema, což Op opakuji, čtouce však ,oppositum. V Epr in marg.: �O sanctum decretum, dignum his authoribus', v Op opakováno. ** ay odsauzen mám (má) býti E. (E,). — az „boží J, E., E,. — a „svědomí“ J. E., E,. — b chybl ve Fr. — c chybi v J. E, E,. — ca chybi v J. E,. — cb ,nebo‘ J, E, E,. — d chybi v E. — da chybi v E, E,. — e ,vím, že co jsú“ E. — 1 „Laudunský“ J, E. E,. —1 ,zatím‘ J. E. E.. — „neřádóm“ J. — g ,kněžstva“ J. — h k ,popauzeje E,, „popuzuje E. — 1, odsůzení J, — m ,kázaňe“ J. — n „sloviech“ J. — o ,trestal E1, E,. — p ,uče- dlníkóv“ J: „učedlníkův“ E, E, — q ,kacieřóv ]; ,kacířuov“ E,; „kacířům' E. — r „Wiklepha‘ J: „Wikleffa“ Er; „Wigleffa“ E.. — s „Husa“ E. — t ,učeňe“ J: „učení jich E, E. — u ,cierkvi‘ J. — v „Jeronima“ J. — w „jejich E. — x ,trestal“ J. E E,. — y jiný“ E. — z ,chtěl E., E,. — aa ,mu“ E. — bb ,vědůce“ E.; ,vidauce“ E,. — ce „neodpauští E.; neodpustí E.. — dd „neměli zniku“ J. E, E,. — ce ,té E.; v E, chybi. — ff ,jacížkoli E1. — gg ,totižto E,, — lih ,ruffiáni J, E, E.. — ii ,vyznání J (E, E,). — kk „bludóv“ J. — l1 ,tak by J, E, Eg. — mm ,tobě“ E. — nn „nedostane tohoť E- 43 Jakub Balardi Arrigoni, biskup v Lodi (nikoli v Lyoně) (1407—1419) z řádu dominikánského; pro podáni obsahu tohoto kázání užil překladatel jiného pramene. — “ Marc. 16, 14. 46*

Strana 364
1416 Mal 30 + 130" +131 364 jsi“ v hrdlo zase bral, což jsi prvé odvolal, uciniv?? to k velikému pohoršenie?" a tomuto sboru svatému k hanbě,? a navrátiv" se jako pes zase k vývratu svému kacieřskému. Protož při odsúzenie!' proti tobě, cožkoli tento sbor svatý učinie,“ učinie““ hodně a spravedlivě. ‘Ро dokonánie“" těch a jiných mnohých řečí Mistr Jeronym převelmi rozuomně““ a vtipně s dobrú pamětí i smělostí, mluvě k nim vysokym hlasem, vymlüval, coZ"" se jemu“* děje, že se bezprávně a křívě“ děje, a že žádného kusu bludného neb kacieřského nedržím“Y* proti vieře křesťanské, aniž sem“ cozz smyslil nebo vedl proti stavu: nebot řádu cirkveba svatć obecné křesťanské kromě toho, což jest protib zlému knčžstvu, pyšnému a ne- řádnému; a“ častokrát domlúval sem a že- leje toho,“* že se tak nesú“ proti svěcenie!? at řádu svému. A že v tom ani jiném'? nemají proti němu žádné příčiny hodné! k odsüzenie* na smrt. Jestli pak Ze^ mimo toto"? jeho seznánie vérné a pravé na svéd- cíchna zpoléhají, osvědčil to znamenitě, že sú falešní a že jim nemá věřeno býti; neb“ všecko, co proti němu vedli, nevedli pravě, ale z hněvu, z zlobivosti a Z nenávisti.pa A v tom někteří z nich, slyšíce““ ty jeho řeči, namlúvali jej“ aby jakož jemu? bude podáno, učinil odvoláníe podobné ku prvniemu: jinak, neučiníli toho, že přijde jemu“* k těžkému. Tehdy on, vida, že se jemu** k% smrti přibližuje, i we'ce“ takto: „Vy mě““ chcete potupiti křívě a zlostné,"? PETRA Z MLADOŇOVIC PAŠIJE M. JERONYMA S PŘEKLADEM. his, mox de medio tollendis et perdendis,? nisi cedere et retractare velint, ita demum misereri illi posse. , Tibi vero, Hieronyme, nullus miserendi superest locus, quando- quidem revocationem, quam antea evormulisti, iam canis in morem re'sorbere ausus sis atque id non sine scandalo et summo istius sacri concilii probro. Quapropter quaecunque condemnationis sententia de te feretur ab hoc concilio sacro, iusta et de digna fiet." His et compluribus aliis dictis finitis, Hieronymus rursus non minus sapienter et ingeniose, quam forti et praesenti animo .dicere coepit 'ac ingenue fateri, inique et in- iuste eos in se saevire, nec enim ullius criminis, quod errorem haeresimve saperet, vel etiam cum fide Christiana pugnet, reum esse, nec unquam contra statum et decreta ecclesiae sanctae catholicae sensisse se, nec designasse quicquam, , praeterquam si hoc peccatum esse ducitis, quod impios sacer- dotes, superbos et suo munere abutentes reprehendebam; male enim me habebat, quod officio suo et professioni parum responderent, tum vita, tum doctrina." Igitur nec hic, nec usquam alias iustam condemnandi se causam eos habere. lam si hac pia iuxta ac vera protestatione neglecta, testibus inniterertur, libere testatus est, eos iniquos esse iudices et indignos, quibus fides habenda sit. Omnia enim contra se iniuste, furiose, maligne et invidiose egisse. Hac oratione audita, adversarii quidam submonebant, ut retractationem priori simi- lem, quae mox offerenda erat, faceret, alio- qui de eo actum esse dicentes. Ille vero mortis supplicium iamiam instare sibi videns, sic vaticinatus est: „Vobis certum est, me inique et maligne condemnare, nulla noxa 99 ,u&inils! E,. — PP ,pohorsení' J, E, E,. — 4 ,a k hanbč tomuto zboru sv. J. — "r ,nawrótils* E,, navráté^ E,. — ss „učiní“ J. — tt „svatý učiní, hod. a spr. učiní“ E,, E,. — w „dokonání“ J (E, E,). — vv ,roz- umně“ J, E,, E,. — WW „co“ E,, E,. — Xx Tak Fr, E,, E,; „křivě“ J. — УУ „nedrží“ E,. — zz ‚а že aniž co“ E,. — aa „mu“ E,. — ba ,cierkve“ J. — ea „častokrát s domlauváním a želením toho“ E,; „želejí“ E,. — fa „svěcení“ I. E,; v E, chybí. — ва ‚Зе 5е tak proti řádu svému chovají“ Ej. — ha jiným“ E,, E,- — 1a ,hodny* E. — ka ,odsüzeni* /; ,odsauzení* E,; ,odsauzení ho* E,. — la ,jestliže pak“ E,. — ma ,to* E,. — n2 ,na svédky' E,. — oa „a že“ E,. — Pa ,vedli, neprávé a z zlobivosti a z nenávisti vedli* E,. — aa ,slySiece* J. — ra „ho“ E,. — sa chybí v E,. — ta „řekl“ E,, E,. — ча ,mne* E,, E,. — v2 ,Zalostné' Fr. — o stollendos et perdendos* Epr, Op. *CCCLVII 

Strana 365
MU PETRA Z MLADONOVIC PASIJE M. JERONYMA S PREKLADEM. viny žádné jisté nemajíce. Já vám po své smrti ostavuji v vasem svédomíe"? osten a hryzenie, a pohániem* vás pred najvy- šícho a najspravedlivejsieho sńdci,? pana boha vSemohiciho,* abyšte mi po sto!" lé- tech odpoviedali* pred niem.'* A oni to w posměch obrátili. Hned ká- zališ odsúzeníe," kteréž měli pohotově mno- hými slovy sepsané proti němu,** čísti k tomu rozuomu, že ten sbor swatý Constanskýk Jero- nyma z Prahy pro jeho bludy, všetečnosti i neüstupnosti! a Ze své prvníe odvoláníe" potupil proti cti sboru svatému, již jej jakožto ratolest shnili a uvadlá od kofene vymíetán ja- kožto kacíře proklatého a zlore&euého, a jej konečně porütíe svétské moci, aby jej'* vezmńice, hodnń nad ním učinili pomstu? pro tak jeho veliké? zlosti. Tehdy po tom odsüzenie? přinesli před Mistra Jeronyma velikü a vysokü korunu' červenými certy vuokol zmalovanü, aby v ní šel na smrt. Tu on uzřev“, svú kuklu vzem,” povrhi ji! mezi preläty, a vzav ko- runu”, na svü hlavu vloZil* a ika: „Pan muoj“ Ježíš *Krystus za mé? biedného*^ umieraje,“ měl jest“ na své hlavě korunu trnovú a tčžšie.dd I já pro milost a lásku jeho tuto korunu rühavü rád** na sobě chci k smrti nésti.“ A ihned jej bificové chopivše, z kostela vyvedli. A on po té cestč víru“ obecnú, ja- koz& v kostele zpievají, vysokým hlasem, očí svých k nebi pozdvih"" jda, vesele 365 etiamnum inventa. Ego vero post fata mea vestris conscientiis stimulum infigo et mor- sum, ac apello ad celsissimum simul et aequissimum iudicem, deum omnipotentem, ut coram eo centum annis revolutis respon- deatis mihi." Ili vero hanc vocem risu exceperunt, ac statim iubent sententiam in eum latam, quam ad manum habebant, multis verbis perscri'ptam, recitare, cuius haec summa erat: Sacrum Constantiense concilium Hieronymum Pragensem ob eius errores et temerarios ausus atque pertinaciam, deinde quod priorem retractationem contra honesta- tem sacri concilii violavit, iam hunc tanquam putridum ramum et marcidum ab radice ex- cindit et proscribit ut haereticum execrandum et maledictum, traditque eum magistratui seculari, ut de eo dignum impietate ipsius sumat supplicium. Hac sententia promulgata, ecce adferunt Hieronymo coronam ingentem et fastigiatam, cacodaemonibus rubrica depictis insignem, in qua ad supplicium iturus erat. Hanc ille simulatque conspexit, suum pallium arreptum abiecit in coetum sacerdotum et coronam ipse suo capiti imposuit, dicens: ,Dominus meus Jesus Christus, pro me misero mori- turus, gestabat in capite suo spineam coro- nam et longe gravissimam, ego quoque vicissim ipsius gratiae et amoris nomine hanc contumeliosam libens ad certum sup- plicium feram." His dictis mox a lictoribus educitur e templo, atque in eo itinere fidem catholicam, quam vulgo in templis occinunt, in coelum suspectans, magna voce laetus canebat, tan- wa „svědomí“ Z; ,züstavuji' E,; ,ostavuji, Ze vase svéd.' Fr. — x? ,poháním' /. — Ya ,saudce* E,, E,. — za „vsemohicieho* J. — 2 ,stu* E,. — b chtybl ve Fr. — € chybi v ], E, E,. — ©a chybí v J, E.. — 8 chybi v E,. — 4a chybi v E,, E;. — © „odpověděli“ E,. — f ,ním'* J. — 8 ,A hned dali“ Ey. — ^ ,odsauzenie' I. — 1 ,rozumu' J. — k ,Konstan.' /, E,, E,. — ! ,neustupnost' E,. — m ,odvolávanie' J. — ^" ve Fr předchází škrt- nuté ,vytíná'; ,vytiná a vymétá* / (E,, E,). — 9 ,vezmauce, pomstu hoduau (hodnü E,) nad nimi učinili“ E, Es. — P „veliké jeho“ /. — a,odsüzenf* J. — r „korunu, na ní červené“ E,. — 5 ,vókol' /; ,okolo* E,; ,vokolo' E; — t ,namalované' E,. — u ,uzfevSi' E,. — v ,na zem' E,; ,v zem' Ex. — V ,tu korunu' E,, Es. — x jji vstavil* E, — Y ,mój' J. — 7 ,mne' E,, E,. — 833 ,mu' E,. — ** ,bfídného' J. — ce „vměrage“ /. — dd „těžší“ J, — ee „rád ji“ E. — !! ,vieru' J. — 88 jakž“ E,. — hh ,pozdvihl' Fr, E,, E,. *5 Znànl rozsudktt v. svrchu v latinském Zivotoplse, str. 347—348. 1416 Mal 30 *c3 

Strana 366
1416 Mal 80 *132 306 Zpieval aZ do konce. A dokonav to, začí- náše sobě jiná““ zpievánie, i o matce božíe i o jiných svatých. A tak" ustavičně zpie- vaje, přišel na to miesto, kdež před tiem Mistra Jana Husi byli upálili. Tu poklekl"" na koleně u toho slúpu, kterýž jemu“ k upólenie"" byl připraven, modlil se sám v sobě velmi pokorně za dobrü chvíli. Potom zdvihše“ jej““ katho- vé,P svlekli jsü jej z“ rúcha% jeho a dali naň“ plachtu škaredú na bedra jeho. A ihned" k tomu slúpu do země vbitému pro- vazy i řetězy ukrutně přivázali stojícieho. A když dřievie okolo něho, slámu přimě- 3ujic,S klásti počali“ on jasným hlasem pieseň velikonočnie“" zpieval: „Zdráv bud přeslavný dne“* v poctivosti““ nad jiné časy hodny, v némZ pán buoh nad pek'lem a dá- blem svietéziv,"" nebesy vládne'** — zpie- val aZ4 doś konce.4 A tu dokonav i s vérü" obecni, po- zdvihl hlasu tudież! k lidu stojiciemu, mluvil** jest! nśmecsky'* takto:** „Mili lidć! VézteZ, Zett^ já tak věřím, jakoż sem nynie zpieval!? TéZ i* o jiných článciech viery, jakoZ má věřiti každý křesťan. Ale proto nynie ted umierám,“ že sem tomu- to sboru kněžskému nechtěl svoliti k od- súzenie a potupenie* Mistra Jana Husi ja- kožto pravému a spravedlivému; neb sem já Mistra“ znal od mladosti, že jest byl ctny, Slechetny™ člověk a kazatel víry zákona božieho a čtenie"* pána Ježieše“ Krysta.“ Vtom kathové, obkladseP? jej'? drívím?? aż do vrchu hlavy a4 rücho jeho na ta^ PETRA Z MLADONOVIC PASIJE M. JERONYMA S PREKLADEM. dem et alias cantilenas tantisper, dum per- venit ad eum locum, ubi Hussius nuper exustus erat. Mox ad eam columnam, ad quam urendus erat, procumbens, genubus flexis diu tacite orabat. Carnifices deinde erectum suis exu- unt vestibus, ac sordido in humeros eius iniecto linteo, palo terrae infixo, funibus et catenis" stantem 'alligarunt durissime. Tum *cs coeperunt pyram undiquaque straminibus mistam construere. Interea Hieronymus clara voce hymnum paschalem cecinit integrum: Salve festa dies, toto venerabilis aevo, qua deus infernum vicit et astra tenet. Quo finito simul et fidei catholicae pro- fessione, circumstantem turbam Germanica lingua sic alloquutus est: „Charissimi** *viri, persuasum sit vobis, quemadmodum iam cecini, itidem et de symbolo fidei Christianae, ita ut cuilibet Christiano homini convenit. Nunc autem ideo trador supplicio, quod huic sacerdotum concilio consentire nolebam ad Hussii con- demnationem, qui sane rectus et iustus erat; ipsius enim integritas mihi ab incunabulis erat perspecta: is, ut interim taceam hone- statem eius et morum candorem, legis divinae et evangelii Jesu Christi fidus concionator erat." Interea carnifices undique ad verticem usque capitis lignis septum, veste ipsius in ll ,zpieváse' J; ,spival' E,, E. — kk jiné“ J. — !! ,AZ tak' /, E, E,. — mm ,poklek' /. — ^n ,upálení J. — 9? ,zdvihsi' E,, E,. — PP ,katové* /, E,. — «4 ,z ného raucho* E,. — "T ,A hned‘ E,, E,. — $$ ,slamü promésujíc' /, E,; ,slamau promé&. E, — tt,poceli J. — wu „velikonoční“ J. — "a ,dni' E,. — vv ,Zdráv bud dni pfeslavny poctivosti* Ej. — ww ,svítéziv' J, E,; ,svitézil' Ej. — xx ,nebem i zemí vládne etc.‘ E,. — YY „zpieváše“ J; ,zpival* E,, v E, chybi. -- zz ,a tu dokonav piseii i na viru‘ E,, — 2a ,mu* E,. — ba pod- zvih* J. — ca chybi v J, E,. — da chybi v E,, E.. — *8 ,mluvieSe* J. — !a ,némecky' J, E, E,. — £3 ,Ze' E, — ha „zpíval nyní“ E, E, — la „Ale proto ted nyní umírám' E, E, — Xa ,odsüzení a potupení' J. — la „Mistra Jana Husa' E,. — "2 ,ctny a šlechetný“ E,, E.. — "a „evangelium“ E,; „čtení“ E., — 0a ,Jezu' E,. — P2 ,katové okladSe' E,, E.. — 93 ,drievím' J. — ra „ho“ E,. 15 Německé znění čte se v prvním sepsání o Jeronymovi, v. svrchu str. 337. ita me credere, *cccLvi 

Strana 367
* 1327 PETRA Z MLADONOVIC PASIJE M. JERONYMA S PREKLADEM. drva vloživše, tu“ pochodní hranici“ zapâ- lili. A on tehdâZ vysokÿm hlasem zpieval®: „V ruce tvoje,“* pane bože, porúčiem duši svü." A dokonav,"? kdyZ jej prudkost ohné* zachvátila, českým jazykem volal, rka*': „Pane bože všemohúcí, smiluj se nade mni. Rač mi odpustiti mé hřiechy! Neb ty vieš, Zet sem”? tvü svatú““ pravdu miloval“ — Když“ plamen jej"? zarazil, sám se v sobč modlil za dobrú chvíli, až v tom i umřel. ‘Zatiem přinesli jeho šaty ložnie i jiné věci, to všecko spálili na prach, a vloživše na vuoz, vmetali do Ryna.? Tak“ jest shlazen věrný Čech a pravý od nevěrného kněžstva, jehožto stálost i věrnost“ od Čechuov€ věrných má budücné pamatována býti." Neb jest veliké daufánie,! že on se dostal pánu“ bohu všemohúciemu, kterýžto těm, jenž trpie pro spravedlnost, dává královstvie nebeské. Amen.da V E, přidána tato „Pane bože, daj svobodu všem, kdož tč milují a tvau pravdu vyznávají všudy, kdež jsau koli po křesťanství. Předejdiž nás svau milostí, náš pane Ježíši, daj, ať příjdem v“ věčnau říši, kdež kraluješ mocný s tvými volenými. Duše svatý, navštěv jatý, nás hříšné křesťany, daj nám pravau cestu znáti, sa „na to dříví vložili a hranici pochodní“ E,; na to dř. vložili, tu hranici pochodní“ E.. — ta „zpieváše 367 rogum iniecta, face struem accendunt. Tum ille altissima voce cecinit: „In manus tuas, domine, commendo spiritum meum." Mox flammae impetu occupatus, Boemice? voci- ferabatur*: ,Domine deus omnipotens, mi- serere mei, et remitte mihi peccata mea. Tu enim nosti, me tuae sacrae veritatis semper amatorem fuisse." Tandem igne obrutus, intra se orabat, dum expiravit. Interea lectisternia eius et omnem suppel- lectilem allatam penitus exusserunt et cine- rem in quadriga vectum disperserunt in Re- num.? Sic eruditus iuxta ac pius vir ab pontificia factione extinctus est propter” nomen Jesu Christi. modlitba: bludim odpirati, v pravdě státi. Slovem božím, věčným zbožím, rač nás zpravovati. Všecko jiné a omylné rač od nás zahnati, milost dáti. Požádejmež všickni toho, byť nám byl oznámen bůh otec, syn i duch svatý, řkauc vespolek Amen. Amen. Amen. ‘ J. — ua dni‘ E,. — va tvé' E,. — wa A to dokonav“ E,, E.. — xa „Když prudkost ohně jej“ J. — Ya ‚Ze jsem“ J. — za ,miloval velmi. A kdyż* /. — 2 ,Reynu' E, E,. — ^ chybí v Fr. — © chybí v J, E, E, — <a chybi v J, E,. — * chybi v E,. — da chybí v E,, E, — © ,A tak“ E,. — f „věrnost a stálost“ E, E,. — & ,Cechóv* J; „Čechův“ E,, £.. — ^ ,byti pamat. J. — i „veliká naděje“ E,. — k,ku pánu“ E,. — ! Neb on‘ E,. x ‚ea propter‘ Epr. — e ,Rhenum' Op. *: Ceské znéní téchto slov v. svrchu str. 338. 

Strana 368
XIX. Sermo de martyribus Bohemis. IN DIE GLORIOSORUM MARTIRUM MAGISTRI IOHANNIS HUS, MAGISTRI IERONIMI ET ALIORUM BOEMORUM, SANCTORUM IN SPE DEI ETC. * 86% . 87 87. Charissimi! Hodie memoriam agimus nostrorum fidelium Boemorum, in spe dei sanctorum martirum, scilicet Magistri Iohannis Hus, Magistri Ieronimi et aliorum omnium, qui in istis temporibus insecurisa et novissimis passi sunt diversa tormenta 'et diram mortem pro nomine lesu Cristi, pro lege ewangelica, pro veritatibus eius in civitate Constanciensi et incinerati sunt a secta cardinalium, episcoporum, sacerdotum, canonicorum, monachorum. Eciam quanti in Plzna ad fontem proiecti sunt,1 quanti in Montibus ad foveas,' in Olomuc, Prage sunt decolati, quanti etiam istis temporibus sunt occisi pro veritate Christi, quanti infantes et mulieres pregnantes a Theotunis cruciferis sunt occisi, ut in Nayrsko, Kolowecz, Turnow, Broda Theotunicali,“ et in sanguine occisorum lava- bantur et ibi reponebant eis remissionem suorum delictorum et indulgencias fundabant" ex instinctu pessimorum sacerdotum et monachorum, sicut et hodierna die non cessant hereticare, excomunicare et persequi viam domini, specialiter comunionem duplicis speciei. Eciam sacerdos Michael,“ solemnis predicator veritatis sacre et legis ewangelice, in Car- stin passus est diversa tormenta et 'diram mortem pro fide et veritate lesu Cristi. Toho nezapominayte, wierni Czechowe etc. Ideo hodierna die debemus deum laudare. Unde Psalmus:7 „Laudate deum“ in factis eius, quia dominus Iesus, filius dei, non solum venit in mundum, ut homines credant in eum et in patrem eius, qui misit eum, et ut cognoscant et sciant voluntatem dei patris et sic per eam' reconcilientur ei, qui fuerunt ante inimici eius et ipse eorum, sed eciam ss finaliter dignatus est pati et mori pro peccatis nostris delendis, pro nostra salute acqui- renda. Sic eciam, quos mittit pro salute generis humani, ipse dat robur et audaciam 1415 1416 1420 1415 1412 1467 1468 1480 a ,et securis' ms. — b ,occissi‘ ms. — c ,ea‘ ms. Miněny snad některé násilnosti po odchodu Žižkově z Plzně r. 1420. — a Narážka na metání Husitů do šachet Kutnohorských na začátku bouří husitských; srvn. Tomek IV:, 26, 28 — 3 V Olomouci popraveni r. 1415 dva příslušníci universitní; v. Palacký III, I, 235 pozn.; v Praze sťati r. 1412 tři mladíci pro odpor proti odpustkům. — O násilnostech Křižáků v I. 1467—1468 v Nýrsku, Kolovči a Turnově zmiňují se Staré letopisy 192, 196; srvn. Palacký IV, 2, 413, 537, Tomek VII, 178, Šimák, Přiběhy m. Turnova I, 54; na Německý Brod vztahuje Tomek VII3, 178 179 zprávy Starých let. 194 n; jinak zpráv není. — 5 O umývání rukou v krvi kacířské srvn. vedle St. let. 193, co uvádl Urbánek, Husitský král str. 234. — Kněz Michal z Češeva, Polák, horlivý kazatel, jenž za to uvězněn na Karlštejně, kde r. 1480 zemřel; srvn. Palacký V, 1 str. 201—204, Tomek X, 15—19. — 7 Ps. 116, 1 = 134, 3.

Strana 369
SERMO DE MARTYRIBUS BOHEMIS. 369 voluntatem dei et fidem veram manifestare, notificare, ut fidem veram habeant, voluntatem dei sciant et faciant et pro eadem et paciantur et per hoc salutem eterne vite acquirant. Augustinus sermone 10 de Innocentibuss: „Quocienscumque sanctorum martiria celebramus, tociens laudes salvatoris edicimus, quociens asserimus martirum passiones. tociens gloriam Cristi predicamus. Non enim suscipimus, quia passi sunt, sed propter quem passi sunt, admiramur. Igitur non pena in laude, sed fides est in honore. Magnifi- camus igitur martires,“ non quia gravibus subiacuerunt supliciis, sed quia iusticie causa tolleraverunt suplicia. Nam' plurimos sceleratorum peyores penas vidimus esse perpessos," sed nihil eis prosunt, quia martires causa significat, sceleratos vero consciencia sua dampnat." Unde nemo se extollat aut glorietur de passione. "Nam si attendimus solas pas- siones, coronantur et latrones; si' de passione gloriandum est, potest et ipse dyabolus gloriari. Ideoque beatus Petrus dicit1°: „Nemo vestrum paciatur ut fur, adulter aut ho- micida,“ „sed si quid patimini, propter iusticiam, beati,“ quia „non pena,11 sed causa facit martirium“ etc. Ideoque hodiernos sanctos martires aspicientes, laudemus deum, non quia passi sunt, sed quia causam iustams habuerunt, ut fidem veram et veritatem ewangelicam et sanguinem preciosum domini Jesu, quem reliquit omnibus christianis fidelibus ad bibendum de calice sacrato, et tunc propter eum passi diversa tormenta. Ideo spes certa et firma, quod sunt sancti in conspectu dei et de numero illorum, quorum anime sunt sub altari 9“ et clamantes12: „Usque quo, domine, non vindicas sanguinem nostrum, qui effusus est? Et dictum est eis, ut patet Apokal. VI, „ut requiescerent adhuc tempus modicum, donec " compleantur conservi eorum et fratres eorum, qui interficiendih sunt, sicut et illi. Et si diceret aliquis: „Unde seis, quod sunt sancti et in celok? Tamen eos nullus canonisavit, nec papa, nec ecclesia sancta etc.“ Dicendum, quod sunt canonisati a supremo pontifice et principe pastorum, domino lesu, et non solum ipsi, sed omnes, qui propter nomen eius, propter fidem, propter verbum ewangelicum vitam perdiderunt, omnes sunt canonisati a Cristo. Unde diciti3: „Beati eritis, cum maledixerint vobis homines et expro- braverint et eiecerint nomen vestrum tamquam malum propter filium hominis. Gaudete et exultate, quoniam merces vestra copiosa est in celis.“ „Eritis!“ odio hominibus propter nomen meum,“ et „qui perdiderit animam suam propter me, inveniet eam“ in vita eterna. Unde eciam a principe appostolorum, beato Petroi5: „Si quid patimini propter iusticiam, beati.“ Eciam a sancto Paulois: „Omnes, qui pie volunt vivere in Cristo, persecucionem 91 pacientur“ et „per17 multas tribulaciones“ 'et angustias „oportet intrare in regnum celorum." Ex quo ergo a domino lesu, supremo pontifice, qui maxime potestatis est, ut dicit1s: „Data est mihi omnis potestas in celo et in terra,“ et a beato Petro et Paulo, magnis pontificibus, qui erant magne potestatis, — Petrus umbra sanavit infirmos,1' eciam Paulus ait2°: „Omnia possum, et ego sub nullius redigar potestate“ — sunt canonisati, quis ergo 91' talis et tantus, qui possit eos condemnare, abiudicare vite eterne? Nam dominus dicit2i: * 88° * 89 * 89° * 90 90% d ,perpessas' ms. — e ,dampnant ms. — f ,sed' ms. — g ,iusta“ ms. — h opraveno červeně z ,inte- ciendi. — 1 ,illis ms. — k za tím škrtnuto: principe pastorum“. 8 August. Sermo CCXXI (in die Innoc.), Migne, PL 39, 2154. — » Myšlenky tyto častěji se vracejí ve spisech Augustinových. — 10 1 Pe 4, 15; 3, 14. — 11 August. Sermo CCLXXXV (Migne, PL 38, 1293) a častěji. — 12 Apok. VI, 10—II. — 13 Mat. 5, 11—12, Luc. 6, 22—23; citáty nejsou uvedeny zcela přesně. — Mat. 10, 22 a 39; srvn. i Mat. 24, 9. Marc. 13, 13 a 8, 35, Luc. 21, 17, 17, 33 a 9, 24. — 15 I. Pe 3, 14. — 1s 2. Tim. 3, 12. — 17 Act. 14, 21. — 1s Mat. 28, 18. — 12 Srvn. Act. 5, 15. — 20 1. Cor. 6, 12. — 21 Job 10, 7. 47

Strana 370
370 SERMO DE MARTYRIBUS BOHEMIS. „Nemo est, qui de manu possit eruere,“ quia est „fortis22 armatus“ „leo2' de tribu Juda, qui „habet?' potestatem,“ „quos25 wit, vivificat“ et quos wlt, mortificat. Ideo spes firma et certa de eis, quod sunt in' celesti gloria. Quamvis autem a suis inimicis et hominibus mortalibus sunt abiudicati et condemnati pro hereticis et scismaticis et excomunicatis, et animas eorum committebantm demonibus, — sicut dixerunt Magistro Iohanni Hus sancte memorie2s: „Animam tuam committimus de- -92 monibus ad infernum,“ tamen hoc non est in eorum iudicio et condempnacio non est in eorum potestate; unde dicit dominus27: „Nolite iudicare et non iudicemini,“ nec eis hoc nocet in animabus eorum. Unde2s: „Ipsi maledicent, tu autem benedices.“ Et non est mirandum, sicut dicit Iohannes2: „Nolite mirari, si odit vos mundus.“ Ex quo enim filium dei, dominum Ihesum et redemptorem nostrum „qui'o peccatum non fecit, nec dolus inventus est in ore eius,“ 'et sic sanctissimus, iustissimus, innocens" et exemplar tocius 92 virtutis et honestatis, actamen eum iudicabant, detrahebant, condempnabant ante mortem pro guloso, ebrioso — unde'l: „vorax carnium, potator° vini,“ — eciam pro nequace — unde 2: „Hic si non esset nequam, non tibi tradidissemus eum,“ — et post mortem pro seductore? — Mt 27: „Domine,33 recordati sumus, quia seductor ille dixit adhuc vivens: Post tres dies resurgam.“ — Et rogo, dicite, quis sanctorum apostolorum passus est et abiudicatus pro bono, innocente, iusto, sed omnes pro seductoribus, nequacibus, hereticis savdieni." Unde apostolus Act. 24: „Confiteor' tibi hoc, quod secundum sectam, quam dicunt heresim, sic deservio deo, patri meo, credens omnibus, que' in lege et prophetis scripta sunt. Ex quo ergo omnes' apostoli et sancti abiudicatis sunt a suis inimicis pro iniustis, impiis, seductoribus, hereticis, ideo non mirum, si isti fideles 'et sancti Bohemi sunt abiudicati .93. pro hereticis, sed tamen causa iusta et vera, quam habuerunt, pia et virtuosa conversacio, lex ewangelica, illa fecit eos sanctos et iustos in conspectu dei. Et cum hec vicia constanter et intrepide arguebant, specialiter Magister Iohannes Hus hodiernus, qui primum predicavit contra peccata populi comunis et post dominorum, militum, clientum, civium, et tunc ab omni clero laudabatur quasit bonus predicator.35 Postea autem in cepit predicare contra .94 vicia spiritualium, ut sacerdotum, monachorum symoniacorum, avarorum, concubinariorum, superborum, elatorum, volens omnes ab iniquitatibus et peccatis abducere et ad vitam veram adducere, ipsi autem incorrigibiles, intangibiles — unde Gregorius in Pastoraliss: „Nemo amplius in ecclesia nocet, quam qui perverse agens, nomen vel ordinem sanctitatis habet. Delinquentem namque hunc nullus arguere presumat, et si quis argueret, jakoby urso in aures podunul,“ 'et ideo isti, nolentes, quod eorum malicia diwlgetur, odio receperunt .9r eum propter coreccionem' et ideo citabant eum Romam,37 faciebant interdictum missarum per totam Pragam preterš ecclesiam sancti Michaelis in Antiqua civitate Pragensi et in * 93 1 opakováno. — m ,committebat ms. — n ,et nocens ms. — o ,potatur“ ms a za tím škrtnuto „hť. - p ,sectore“ ms. — q nezřetelné; psáno ,zaodieni“. — r ,que — omnes jinou rukou in marg. — s následuje škrtnuté: ,pro hereticis, sed tamen causa iusta et vera, quam habuerunt, pia et virtu . . . — t ,quod‘ ms. — u „volentes' ms. — v nad škrtnutým nezřetelným ,corepcionem“. — X ,propter“ ms. 22 Luc. 11, 21. — 23 Apoc. 5, 5. — 2 Mat. 9, 6, Marc. 2, 10, Luc. 12, 5. — 25 Jo. 5, 21. — 28 Srvn. svrchu vypravování o odsouzení Husově, zvl. Petra z Mladoňovic (str. 138 n.). — „ Mat. 7, I, Luc. 6, 37. — 18 Ps. 108, 28. — 29 Joh. 3, 13. — so I. Pe 2, 22. — 31 Mat. II, 19. — 32 Jo 18, 30. — " Mat. 27, 63. — 3 Act. 24, 14. — 35 Zde se ozývá ztracený pramen, který vedle Starých letopisů, Kroniky o Žižkovi také jinde lze sle- dovati; srvn. níže vypravování Heremitovo. — 3 Rehoř, Lib. reg. Past. c. 2 (Migne, PL 77, 16). — 3 Do Říma byl Hus pohnán již r. 1410.

Strana 371
SERMO DE MARTYRIBUS BOHEMIS. 371 * 95' 296 * 96 *97 .97. capella Bethleem.3 Et tunc composuerunt summam pecunie, per totum regnum ab homini- bus extorxerunt 53 millia florenorum" et dederunt in consilium in Constanciam, ut finaliter 95 combureretur. O quam in caro foro ta hauska4. Ipse vero in angustiis magnis positus propter veritatem sanctam et sanam doctrinam et fidelem coreccionem, equitavit Constanciam, volens"1 racionem reddere coram omnibus de sua fide, iuxta dictum Petri'2: „Parati etc.,“ habens eciam sallvum conductum, kleyt, a Sigismundo cesare et rege Vngarie. Sed ille non est sibi conservatus, sed cum venit, statim incarceraverunt," nec sibi voluerunt dare audienciam. Nec in aliqua heresi poterant eum reperire, cum optavit semper meliorem doctrinam ab eis. Et sic nullam causam iustam habentes contra eum, combusserunt et facti sunt homicide eius. Sicut nec hodie adversarii habent causam iustam contra nos et contra fideles Bohemos, nec valentes approbare aliquam heresim in eis, sed sola malicia ducti hereticant, confundunt, abiudicant et condempnant et abhominantur et libenter eos in cocleari submer- gerent aut omnes occiderent. Et hoc est quid magnum in cons ectu dei. Unde“: „Beati estis, cum oderint vos homines et maledixerint vobis et eiecerint nomen vestrum tamquam malum propter filium hominis. Gaudete et exultate etc.,“ quia non possunt tanta pati pro Christo homines, quando deus daret eis maiorem gloriam et premium inenarrabile, sicut dicit apostolus4: „Non sunt condigne passiones huius temporis ad futuram gloriam.“ Unde Augustinus libro de ecclesiasticis dogmatibus extollit martirium supra baptismum aque, dicens“s: „Baptisandus confitetur fidem suam coram amico et sacerdote, sed martir coram inimico et tyranno. Ille post confessionem fidei aqua perfunditur, hic autem sanguine sive igne. Illi peccata remittuntur, in isto autem extinguuntur. Ille comunicat eukaristiam ad memoriam passionis et mortis dure domini lesu, iste autem commoritur Christo. Ille accipit spiritum sanctum, iste vero habitaculum spiritus sancti efficitur. Ille nascitur ad miserias huius mundi, hic autem ad vitam eternam. Ille abrenuncciat mundo et dyabolo, iste vero omnino separatur a mundo et liberatur a potestate dyaboli." Ideoque hic sanctus Iohannes Hus dicebat frequenter7: „Neni wohorzala peczienka, komu da pan buoh trpieti pro gmeno ſwe a pro prawdu cztenie a zakona ſwateho." Y protoz dal gi gemu okufiti. Et felix homo, cui hoc donum dederit, sicut illis, de quibus apostolus Philip. primo“s: „Vobis datum est pro Cristo, ut non solum in eum credatis, sed eciam pro illo paciamini.“ Et quia talium „est regnum celorum, qui propter iusticiam paciuntur“s,“ propter quod laudantes deum in istis sanctis et fidelibus Bohemis, quibus dedit dominus congnicionem fidei et veritatis sue ewangelice et in illa fide constanciam usque mortem, quod est ad honorem et consolacionem. Ergo iuxta apostolum Hebr. 13: „Mementote5 prepositorum" vestrorum, qui locuti sunt vobis verbum dei.“ Quorum intuentes exitum conversacionis, imitamini fidem, specia- 98 liter circa sacramentum altaris eukaristie sub duplici specie, circa quam est magna w ,propositorum' ms. 38 Interdikt vyhlašován zejména r. 1413; u sv. Michala byl farářem přítel Husův Křišťan z Prachatic, jenž interdiktu nedbal, zde také r. 1414 vedle jiných tři kostelů, začato podávati podoboji. — Zprávu o tom, ač bez udání výše summy, mají i Staré letopisy str. 20; srvn. Novotný, Hus II, 370; mimo to uvádí sumu i Here- mita a j. Srvn. I přípisek v prose kancionálu Malostranského f. 142 níže zde. — 40 Narážka na jméno Husovo, patrně ohlas staré tradice. — 4 Srvn. vypravování Petra z Mladoňovic výše str. 26 n (podle vyhlášky Husovy). — 42 I Pe 3, 15: Parati semper ad satisfactionem omni poscenti, de ea, que in vobis est, spe. — 43 Hus byl zatčen dne 28. listopadu. — “ Luc. 6, 22—23. — 45 Rom. 8, 18. — 4 (Pseudo-)August. De eccl. dogm. c. XLI (Migne, PL 42, 1220); citát se zcela nekryje. — 4 Tohoto výroku Husova dovolává se i píseň ve Sbor- niku Strahovském, tištěná níže č. XXIII. — 4 Phil. I, 29. —4 Mat. 5, 10. — 50 Heb. 7, 13. 47"

Strana 372
372 SERMO DE MARTYRIBUS BOHEMIS. difficultas et dissensio. Sed nos imitemur hunc Magistrum Iohannem Hus in fide, quam habuit, tenuit et pro illa est passus. Nam fecit tractatulum de corpore Cristi cuidam Roberto ad affectum et doctrinam eius."1 In quo quidem tractatulo 40r posuit. Primo, quare est institutum hoc sacramentum a domino lesu, quia in commemoracionem eius dominice passionis et mortis et omnium beneficiorum, 'et ideo elevatur circa confeccionem .98 a sacerdote etc. Secundo, quod est credendum, quia illud corpus naturale est, quod cepit de beata virgine, quod est traditum, passum, resurexit, ascendit in celum, sedet ad dex- teram dei patris, est in sacramento altaris post prolacionem* verborum consecracionis a sacerdote, ubi sacerdos facit ministerialiter, Cristus vero sua virtute et potestate. Et non solum bonus sacerdos, sed eciam malus, sed differenter, quia 'malus indigne et ad suum iudicium, bonus autem digne, deo accepte et sibi ad vitam eternam. Et ponit, quod „hanc52 sentenciam tenui, docui, scripsi et predicavi anno 1401.“ Tercio, quod est sumendum a fidelibus. Quarto, quomodo est sumendum, quia devote, reverenter, cum probacione sui ipsius — unde53: „Probet se ipsum homo etc.,“ — et hoc sub utraque specie.5 Et hoc erit contra fraterculos nove secte55 et contra adversarios preclari calicis, quia fraterculi discredunt) de corpore Christi naturali in sacramento, nec [adversarii] volunt comunicare sub utraque specie, sed ipse de utraque tenuit, docuit, scripsit et in illo mortuus est. Imitemur ergo eum et non demus nos seducere, decipere, eciam si angelus de celo veniret et aliter nobis diceret, sit ergo anathema. Et pro illa fide veritateque ewan- gelica simus parati et mori, et „si commorimur,56 convivemus,“ hic in gracia et post in eterna gloria. Ad quam nos perducat etc. *99 * 99. x za tím škrtnuto ,suam'. — y „discedunt' ms. 5i Miněn traktát de corpore Christi, napsaný dne 5. března 1415 v žaláři pro strážníka Roberta a tiště- ný v Op. I, 38'—42; obsah udán správně. — 52 Srvn. Op. I ƒ 39. — 5a I Cor. 1I, 28, —5 O přijímání pod oboji Hus v tomto traktátě nemluvi. — 55 Miněni češti bratři. — 56 II Tim. 2, II.

Strana 373
XX. Sermo de M. Iohanne Hus. IN DIE MAGISTRI IOHANNIS HUS. „DILECTUSI DEO ET HOMINIBUS, CUIUS MEMORIA IN BENEDICCIONE EST. Verba proposita scribuntur Ecci XLV° et possunt bene adaptari et dici de isto in 23. spe sancto et famoso predicatore, Magistro Iohanne Hus, cuius memoria hodie agitur. In quibus verbis tria magna bona tanguntur, que predictus sancte memorie Magister Iohannes Hus habuit et habet, et pro quibus et nos instare debemus diligenter. Primum est a deo diligi, 2m est ab hominibus, et presertim bonis, amari, et 3m in exemplum aliis bonam post se memoriam relinquere. Primum tangitur, cum dicitur: „Dilectus deo,“ 2m, cum dicitur: „et hominibus“, 3m, cum dicitur: „cuius memoria“. Primum magnum bonum est, scilicet a deo diligi. Ubi notanda sunt duo. Primum, que sunt illa, que hominem amabilem deo faciunt, 2m que sunt illa, per que congnosci possit, quod homo a deo diligitur. De primo sciendum, quod ista sunt, que amabilem* deo faciunt: Primum est humilitas, Jaco 4°: „Deus' superbis resistit, humilibus autem dat graciam“. Unde et beatam virginem Mariam propter humilitatem multum dilexit, secundum quod ipsamet dicit in cantico suo Luce 1°: „Respexit' humilitatem ancille sue“. ob- 2m est fidesa; ad** Hebre XI: „Sine“ fide impossibile est placere deo“. 3m *** servancia mandatorum dei. Ioh. XV°: „Vos' amici mei estis, si feceritis ea, que ego precipio vobis“. Mr. X° diciturs de quodam, quod Ihesus „intuitus est eum et dilexit eum“, scilicet propter observanciam mandatorum. Castitast. Unde dominus Iohannem speciali amore dilexit propter castitatem. Unde Ieronimus super Iohanne in prologo': „Eius virginitatis duplex testimonium datur, quia et pre ceteris a domino dilectus dicitur, et huic matrem suam pendens in cruce commendavit o. dominus“. Sapiencie VII°: „Incorrupcios facit esse proximum deo“. * * dů in marg. v pravo jinou rukou: „milého. na pravém okraji připsáno červeně ,2m“. Na pravém okraji černě: „3me in marg. v pravo: ,4me. a Tato tři slova doplněna touž rukou in marg. v levo. 1 Ecclus 45, 1. — 2 Jac. 4, 6. — 3 Luc. 1, 48. — 4 Heb. 11, 6. — “ Joh. 15, 13. — “ Mar. 10, 21. — 7 Citátu jsem ve spisech Jeronymových nenalezl. — s Sap. 6, 20.

Strana 374
374 SERMO DE M. IOHANNE HUS. Discrecio" et sapiencia. Proverb. X°: „Acceptus' est regi minister intelligens“. Sapiencie VII°: „Neminem1° diligit deus, nisi eum, quib cum sapiencia inhabitat“. Unde Salomon11 amabilis domino erat." Dillectio**; Proverbiorum VIII°: „Ego12 diligentes me diligo". Ioh. XIIII°: „Qui1s diligit me, diligetur a patre meo et ego diligam eum“. Passio*"", quando aliquis in causa dei et propter deum libenter patitur. Ad Phili 1°: „Vobis! donatum est pro Christo non solum, ut in eum credatis, sed eciam ut pro illo paciamini“. Signa divini amoris: 1.† Infirmitatis inmissio. Ioh. XI°: „Ecce,15 quem amas, infirmatur“. 2.† Secretorum revelacio. Ioh. XV: „Iam1s non dicam vos servos, sed amicos meos, quia omnia, quecumque audivi etc." 3.† Donorum et graciarum suarum multiplicacio. Apok. 3°: „Ego17, quos amo, arguo et castigo“. Proverb.18 3° et Thobie1° XII° Ezech. XVI°: „Requiescet2 indignacio mea in te et auferetur zelus meus a te“. Origines21 Omelia VIII“ super Exo.: „Hoc est terribile, hoc extremum, cum iam non corriguntur delinquentes, postquam scilicet excedimus modum peccandi“. „DILECTUSI A DEO ET AB HOMINIBUS MOYSES, CUIUS MEMORIA IN BENEDICCIONE EST“ Eccles. 45. Quamvis verba proposita fuerunt dicta principaliter de Moyse, servo dei et propheta magno, qui fuit vite sancte et dux populi dei, possunt tamen convenienter adaptari et dici de isto in spe sancto et strenuo predicatore, bone memorie Magistro Iohanne Hus, cuius hodie memoriam agimus. Ipse enim „deo et hominibus“ bonis „dilectus“ fuit, „cuius“ hodie „memoria in benediccione est“. Unde ista verba iam duo tangunt, pro quibus ipse dignus est laude. Primum est sanctitas vite eius, cum dicitur: „Dilectus deo et hominibus“, scilicet propter bonam vitam, 2m est premiumd eterne beatitudinis, quo beatificatus est in celo, cum dicitur: „Cuius memoria in benediccione est“. Ubi notandum, quod sex sunt, que hominem deo et bonis hominibus diligibilem reddunt. Primum't est observancia mandatorum dei, Ioh. XIIII°: „Quils habet mandata mea et servat ea, ille est, qui diligit me; qui autem diligit me, diligetur a patre meo et ego diligam eum et manifestabo ei me ipsum“. „Deo et hominibus“, quia non solum bona coram deo, sed eciam coram hominibus provideri debent. Rom. XII°: „Providentes22 bona non solum coram deo, sed eciam coram hominibus“. Proverb. 15: „Abhominacio?s est domino via impii, qui sequitur iusticiam, diligetur ab eo“. *24 ** *** †† in marg. v pravo: ,5me in marg. v pravo: 6m'. in marg. v pravo: 7m' in marg. v levo. 2 in marg. v levo připsáno postupně ,1m, 2m, 3m, 4m, 5m, 6m. b chybi v rkpe. — o připsáno červeně. — d opraveno z ,premium est. * Prov. 14, 35. — 10 Sap. 7, 28. — 11 Srvn. 2 Reg. 12, 15. — 12 Prov. 8, 17. — 13 Joh. 14, 21. — 1 Phil. 1, 29. — 15 Joh. 11, 3. — 16 Joh. 15, 14—15. — 17 Apoc. 3, 19. — 18 Prov. 3, 12 — 19 Thob. 12, 13. — 20 Ezech. 16, 42. — 21 Ve spisech Origenových jsem citátu nenalezl. — 2 Rom. 12, 17. — 23 Prov. 15, 9.

Strana 375
SERMO DE M. IOHANNE HUS. 375 *24 Secundumt est manswetudo et humilitas. Sic Moyses dicitur dilectus deo et hominibus, quia fuit mitissimus. Unde Ecci 2° dicitur: „Fili,2 in manswetudine opera tua perfice et super gloriam hominum diligeris“. Contra furiosi et iracundi displicent deo et bonis hominibus. Unde propter mititatem et humilitatem virgo Maria permaxime placuit deo. Unde dicit ipsamet': „Respexit humilitatem ancille sue“. Tercium't est fidelitas. Sicut enim fideles servi, cum congnoscuntur in sua fide- litate, diliguntur a dominis, secundum illud Ecci 33°: „Si25 est tibi servus fidelis, fiete tibi quasi anima tua, quasi fratrem sic eum tracta“. Sic eciam fideles deo servi, qui eius honorem querunt et fideliter ei et sue veritati adherent, dilecti sunt deo. Quartum't est prudencia et modestia in sermone, cum quis cavet dicere nociva et odiosa et studet dicere utilia et deo et hominibus graciosa. Eccli XX°: „Sapiens2 in verbis amabilem se facit, gracie autem fatuorum effundentur“ per indiscretam locucionem, per quam deo et hominibus odiosi redduntur, licet aliquas gracias gratis habeant, ut robur corporis, decorem et nobilitatem generis; vaniloqui et multiloqui displicent deo et hominibus. Quintum’t est mundicia cordis et corporis. Sic Iohannes ewangelista a domino specialiter est dilectus.27 Proverb. 15: „Abhominaciones2s domino' cogitaciones male“. Proverb. XXII°: „Qui29 diligit cordis mundiciam propter graciam labiorum suorum, habebit amicum regem“ scilicet celestem, eciam terrenum. Boni enim reges non debent admittere ad se verbosos et inhonestos. Mundicia cordis redundat in labiis, quia „ex3 habundancia cordis os loquitur“. Mat. V°: „Beati'1 mundo corde, quoniam ipsi deum videbunt“. Danielis 1° precepit rex, ut introducerentur" pueri, „in quibus nulla esset macula, decori forma“. Innuitur, quod ministerio domini mancipati debent esse sine macula, per carenciam viciorum, decori forma per varietatem virtutum. Sciencia scilicet facit dilectum deo, discrecio in servicio eius," scilicet dei. Proverb. X°: „Acceptus“ est regi minister inteligens“. Sextumtt tollerancia adversorum pacienter reddit hominem dilectum et acceptum deo. Thobie XII°: „Quia35 acceptus eras deo, necesse fuit, ut tentacio probaret te“. Proverb.: „Disciplinam,3e fili mi, ne abicias, neque deficias,“ videlicet „sih ab eo corriperis. Quem enim diligit deus, corripit et quasi pater in filio complacet sibi“. Tales probat'' sicut aurum in igne per tribulaciones, et post reponit in thesauro mundissimo. Sapien. 4°: „Placens's deo factus dilectus et vivens inter peccatores translatus est“. Ecci XLIIII°: „Enoch" placuit deo et translatus est in paradisum, ut det gentibus' sapienciam, alias „penitenciam“. Qui ergo in causa dei libenter patitur, a deo diligitur, et cui hoc dat, signum est dileccionis eius. Unde dicit apostolus ad Phi. 1°: „Vobis“ donatum est pro Christo, non solum, ut in eum credatis, sed ut eciam pro illo paciamini“. Et sicut felices sunt, qui tradunt corpora sua propter deum ad suplicia, sic miseri et infelices sunt, qui corpora sua tradunt et exhibent servire inmundicie et peccatis abhominabilibus. In epistola ad Magistrum Martinum"1 Hus: „Scis eciam, quia detestatus sum avariciam et clericorum inordinatam vitam, propter quod ex dei gracia persecucionem pacior, que t† in marg. v pravo připsáno postupně ,1m, 2 2 e opraveno červeně z „sit“. — f druhé ,o“ doplněno červeně. — g opraveno z ,videlicet deficias“. h nad škrtnutým ,vel. = Ecclus. 3, 19. — 25 Ecclus. 33, 31. —2s Ecclus. 20, 13. — 27 Srvn. Joh. 13, 23 a 21, 20. — 28 Prov. 15, 26. — 29 Prov. 22, 11. — s0 Mat. 12, 34, Luc. 6, 45. — 31 Mat. 5, 8. — " Srvn. Dan. I, 4. — 3 Nepodařilo se mi zjistiti. — 3 Prov. 14,35. — 35 Thob. 12, 13. — 36 Prov. 3, 11—12 — 3 Srvn. Job 23, 10, Jud. 8, 22. — 3 Sap. 4, 10. — 3 Ecclus. 44, 16. — 40 Phil. I, 29. — 41 Martin z Volyně; miněn list psaný před odchodem do Kost- nice, Palacký, Doc. č. 38, Novotný Husova koresp. č. 86, str. 204—206. —

Strana 376
376 SERMO DE M. IOHANNE HUS. cito in me consumabitur. Nec vereor confundi pro nomine Christi Ihesu“. Ibidem: „Timeo eciam, si non emendaveris vitam tuam, cessans a pulcris vestibus et superfluis, quod graviter a domino corripieris, sicut et ego miser corripior, qui usus sum talibus, seductus conswetudine mala hominum et applausu, in quibus sum contra deum spiritu superbie wlneratus. Rogo eciam, quod in nulla levitate, quam in me vidisti, me sequaris“. Quantos illis omnibus annis labores sustinuit in predicacionibus, consiliis, in leccio- nibus, quanta obprobria a malis et hereticaciones, excomunicaciones et persecuciones passus est et tunc captivitatem, in qua infirmitatem habuit," dolorem, falsa testimonia et post diram mortem! Proverb. 16: „Cum“ placuerunt domino vie hominis, inimicos quoque eius con- vertet ad pacem“. „Cuius memoria in benediccione est“. Ubi sciendum, quod memoria sanctorum est in benediccione hic in mundo et in beatitudine eterna. „Venite,“ benedicti* patris mei“, et hoc propter erudicionem indoctorum, propter fidelem informacionem et propter ostensionem exemplorum bonorum. Unde hic boni sanctorum vitam benediccuntl et laudant et eos imitantur. Thobie II°: „Filiik sanctorum“ sumus et vitam illam expectamus, quam deus daturus est hiis, qui fidem suam numquam ab eo mutaverunt“. Debemus ergo memoriam patrum diligenter investigare, que nobis in libris et o. exemplis suis ad nostram erudicionem reliquerunt. Ecci XLIIII°: „Laudemus“ viros gloriosos“, id est honore dignos, „et parentes nostros in generacione sua. Multam gloriam fecit do- minus“ per viros tales „magnificencia sua“, „homines“ divites in virtute, pulcritudinem studii habentes, pacificantes in domibus suis. Omnes isti in generacionibus gentis sue gloriam adepti sunt et in diebus suis habebantur in laudibus“. Est ergo „memoria sanctorum in benediccione“ et in recordacione. Ecci 35: „Sacrificium“ iusti acceptum est et memo- riam eius non obliviscetur dominus“. Est in consolacione. Proverb. X°: „Memoria" iusti cum laudibus“; est in duracione. Psal: „In memoria erit iustus“. E converso memoria malorum est in malediccione. Ecci 22°: „Relinquatur5i in maledictum memoria eiust etb dedecuss illius non delebitur“. Erit in oblivione. Psal.52: „Periit memoria eorum cum sonitu“. Sapien. 3° „Bonorum“ laborum gloriosus est fructus“. in marg. v pravo červeně: „Mat. 25. za tím škrtnuto ,et. — k ,fili“ rkp. — 1 tak v rkpe. 42 Autor se opírá o zmínky v jednotlivých listech Husových. — 4 Prov. 16, 7. — “ Mat. 25, 34. — 45 Thob. 2, 18. — 46 Ecclus. 45, 1—2. — 47 Ecclus. 45, 6—7. — 4s Ecclus. 35, 9. — 42 Proverb. 10, 7. — 50 Psal. III, 7. 51 Ecclus. 23, 36. — 52 Ps. 9, 7. — 53 Sap. 3, 15. i

Strana 377
XXI. Život, to jest šlechetné obcování ctného svatého kněze, Mistra Jana Husi, kazatele českého, od kněze Jiříka Heremity, věrného kazatele českého, sepsaný a nyní v nově vytištěný. »All AI Svrchovaný zprávce, pán bůh všemohaucí, sám jsa nejlepší ředitel všech věcí, znaje a věda, co se k čemu hodí a která věc které dobře a slušně přináleží, on, péči maje o lidském spasení, aby všickni přišli k životu věčnému, takovými je vede cestami a prostředky, aby se jemu neztratili, ale k spasení věčnému aby přivedeni byli. Kteréhožto spasení jistotu ihned od počátku světa jistým znamením na jednom každém dokazuje, nedada jemu od sebe daleko odjíti, a by pak kdy poodšel, tudíž jej k sobě zase přivede. A když jest byla země Česká po bludích Antykrystových poodešla a mnohým svedením nepravého kněžstva v marnost a v bludy zavedena a množství kacířstva, v ne- známost pravd božích a zákona Krystova upadla: ale pán bůh všemohúcí, chtěje známostí svau zase pravdu osvietiti, zbudil jest člověka věrného jménem Jana Husi, jehožto jako svíci hořící na zlatém svícnu postavil jest, aby svítil všem, kteříž v domě jsau] a ješto v známofsti] víry kráčeti chtějí. Kterýžto věrný a svatý člověk Mistr Jan Hus byl jest rodem z městečka řeče- ného Husince, člověk z chudých rodičův chudý a z prostých prostý. Ale pán bůh vše- mohaucí, jenž nepřijímá osob ani hledí na urozené, ani na výsost moci, poněvadž sám jest nejvyšší, ale k srdci hledí a na ponížení patří na nebi i na zemi,“ a oči jeho na chudé patří“ a srdce jeho na všech cestách jich, kterýž také ssází mocné s stolice a povyšuje pokorných,“ zbuzuje z prachu nuzného a z lejn vyzdvihá chudého a sází je za stůl s králi a s knížaty lidu svého,“ ráčil jest učiniti toho člověka svatého jako jednoho z knížat svých, davši jemu místo důstojného kněžství svého. Kterýžto Jan Hus hned od dětinství svého pánu bohu obětován jest od matky své jako onen prorok Samuel.' Nebo matka jeho, vedauci pacholíka do školy, nesauci pecen chleba mistru školnímu, než jest do města Prachatic došla, sedmkrát jest na té cestě po- klekla, modléci se pánu bohu za svého syna, proséci, aby jej ráčil pán bůh k své cti a chvále řediti a k prospěchu lidu svému. A pán bůh, jenž jest přivykl chudé vždy sly- šeti a prozbám jich povolen býti, uslyšel jest ji a dal tomu dítěti umění a múdrost svau a srdce k svým přikázáním. Neb uče se, prospíval den ode dne netoliko v umění, ale * a „Heremiry“ tisk. — b ,osvětiti tisk. — c „sti utrženo. — d ,pacholíkem' tisk. — e ,nesauc i' tisk. Srvn. Mat. 5, 15. — 2 Srvn. Job 34, 19. — 3 Psalm. 112, 6. — 4 Psalm. 10, 5. — 5 Luc. 1, 52. — I Reg. 2, 8. — 7 Srvn. I. Reg. 1—2. 48

Strana 378
378 JIŘI HEREMITA, ŽIVOT M. JANA HUSI. i v ctnostech svatých i v mravích, tak že mistrem byl sedmera umění svobodného,“ kteréž k známosti boha přivodí. Zanechav toho, jal se písma svatá často čítati a zákona páně převelmi pilen býti. A když losem božím řádu kněžství došel, prozhřev v zákoně páně a v písmích svatých, uhlídal, ano vešken svět v zlobivosti položen jest,1° ano na něm nic jiného není než lakomství a pejcha, an se nadejmá a žádost marné chvály vždy se zhůru zpíná a smilstvo ve všech hoří: i jal se na hříchy horlivě kázati a snažně trestati, ctnosti a života svattost vychvalovati a spravedlnosti boží vyhledávati, přikázání také božská, kterýchž před tím žádná známost v České zemi nebyla, jal se jich jasně oznamovati. A když v tom ode všech chválen byl, neb se to i duchovním velmi dobře líbilo, říkajíce, že duch svatý z něho mluví,11 on pak na to nezpoléhaje, ale stoje u veliké života skrovnosti, v čistotě a v zdrželivosti, v postech a modlitbách svatých a v ustavičných bedlivostech i v jiných trápeních života svého. Nebo i toto mezi jiným trápením činíval, že když zimním časem vstana, v noci sobě zatápěl, kleče před nístějí aneb před prskem a hledě na ten plamen, nábožně se pánu bohu modlíval. A v tom modlení vezma rozpá- lené dřevo, k nahému tělu je přičinil, a ožha se, odtrhl od těla a povrha tú hlavní, i modlil se pánu bohu, vyznávaje mdlobu svau a řka: „Ó pane bože, ty znáš mdlobu mau a vidíš, kterak k trpení nestatečný jsem, nebo tělo jsem, i leč ty mi ráčíš svou pomoc dáti, ne- *12 budu moci zvítěziti ani práce tvé svaté bez tebe vykonati.“ A když to činíval, událo se jednomu člověku urozenému (kterýž tu s ním obý- váše v domu) v noci povstati, chtě jemu zatopiti, i vida jej, an klečí před ohněm a modlí se pánu bohu, čině tak, jakž svrchu povědíno jest, i zastaviv se na schodě, poklekl jest, dívaje se jemu, co by činil. A v tom popatřivši na oheň, i uhlédal anděla stojícího v pla- meni. I lekši se, padl jest na schoťdě, nesměje se Mistru Janovi ohlásiti. Až potom některau chvíli, jsa s Mistrem Janem v samotném rozmlauvání, i pověděl mu to vidění. Tehdy Mistr Jan zaklel ho, aby toho žádnému nepravil, takto jemu řka: „Jakž to nejprvé komu povíš, věziž, že dlauho živ nebudeš.“ A on, boje se, toho žádnému pověděti jest nesměl až do smrti Mistrovy a potom leth drahně.13 Potom jednoho času páni zemští byli se sešli do domu Mistra Rokycana“ a po- hádky mnohé měli mezi sebú o Mistru Janovi Husovi; jedni pravili, že jest kacíř, a druzí jej zastávali, pravíce, že jest muž dobrý byl a života svatého. Tehdy slyše to svrchu řečený muž, promluvil jest ku pánům a zvláště k Zdeňkovi Konopišckému,15 prose jich, aby Mistra Jana Husi nekaceřovali a hříchu sobě bezprávně nečinili, pravě též, že jest byl člověk svatý, pověděv jim i to vidění, o němž svrchu psáno stojí, dav jim toho zna- mení, že dlauho živ nebude, jakž to oznámí. A tak se jest stalo. Přistaupíce pak k prvnímu pravení počatému o Mistru Janovi Husovi: ten po ji- ných kázaní svých oddal se na trestání pejchy kněžské, lakomství a svatokupectví, též i .Am smilství, jich slušně dotýkaje a svedení jich (jímiž vešken svět zaveden jest) lidu ozna- * A III A III 8 Stal se jim r. 1396. Předcházející vypravováni jest patrně pozdější pověst. — Stalo se tak asi r. 1401. — 10 Srvn. I. Joh. 5, 19. — 11 Srvn Kroniku o Janovi Žižkovi (vyd. Goll str. 37, Novotný str. II), s níž jsou zde některé i slohové shody, jak tiskem naznačeno; oba autoři užívali asi společného pramene, jenž se ozývá i ve Starých letopisech (str. 7 a výše v kázání předcházejícím č. XIX. — 12 Slova, jimiž Hus liči svou sla- bost, shodují se s písní Strahovského kancionálu; v. níže. — 13 Netřeba podotýkati, že jest to pozdější pověst; srvn. však, co uvádí Bartoš, M. Jan Hus v bohoslužbě (Ndp. Věst. čsl. XVII, 25, zvl. ot. str. 6). — Míněna asi fara Týnská; v. Bartoš, M. Jan Hus v bohoslužbě (Ndp. Věst. Čsl. XVII, 25 zvl. ot. str. 6 pozn. 44). — 13 Zde- něk Konopištský ze Šternberka, potom náčelník odboje proti králi Jiřímu; události samé nelze jinak ověřiti.

Strana 379
JIŘÍ HEREMITA. ŽIVOT M. JANA HUSI. 379 AIIII AV muje.16 Tehdy zbouřili se všickni proti němu, myslíc, kterak by jej o život připravili, jako i bratří o Jozeffovil7 a Židé o pánu Ježíšovi. Ale Mistr Jan Hus, kážíc slovo boží dva- nácte let v Betlémě,18 tu jest míval mnohá protivenství i rozličné překážky od mnohých protivníkův, kteříž naň i do kostela běhali, jemu překážky činíce.19 I nemohúc jemu tu nic uškoditi pro množství lidu, kterýž každého dne na kázaní scházíval se, i myslili, kterak by se ho podobně zbavili. Tehdy pohnali jsú ho k stolici papežské obžalovaného.2° Ale on pro svau práci, kterauž jest vedl s lidem, nemoha se odtrhnauti, posílal jest posly své21 a poručníky do Říma, omlauvaje se, proč sám přítomen býti nemůže. Oni pak na to nedbajíce, posly jeho a poručníky rozličně sau trápili. A mezi tím všecko kněžstvo České země, sebravše summu znamenitú padesát tisíc zlatých a tři, naň odloživše, poslali, aby concilium v Kon- 22 stancí bylo svoláno a tu aby byl obeslán od toho concilium. Tehdy Mistr Jan Hus, maje glejt od císaře Zikmunda, jel svobodně i dobromyslně do Konstancí; a přijevši, ihned ho jali a do žaláře vsadili.23 Potom, maje proti sobě veliké 20 a těžké žaloby od nepřátel domácích, českých kněží, mnichův, kanovníkův, mistrův i jiných, z nichž se vyměřiti rád chtěje, slyšení mu žádného nedali,25 než toho dvího jemu ne- podobného podavše, nebo aby se dal vinen v tom ve všem, čímž jest obžalován byl, anebo aby, což jest kázal a čemu lid učil, zase odvolal a proti tomu všemu zpět mluvil. A když on k tomu svoliti nechtěl, aby lhářem před tváří boží nebyl učiněn, uvodíc na se to, čímž jest vinen nebyl a odvolávaje toho, což samo v sobě pravé a chvalitebné jest, tehdy nemohši toho na něm dosáhnúti, zůstali sou konečně na tom, aby jej upálili.28 A když bylo v sobotu2 téhož léta tisícího čtyrystého patnáctého v ochtáb svatých apoštolův Petra a Pavla, den šestý června měsíce, vyvedli sau jej z žaláře od Bosákův a přivedli sau ho k kostelu velikému toho města, kdežto všecka říše proti němu byla se sešla, a tu s ním v síňci čeťkali až i mši v kostele odslaužili. Nebo ho ve mše do kostela vésti nechtěli, aby sobě jím duchovenství nepoškvrnili. A když bylo po mšech, uvedli ho do kostela před ten zbor, kdež císař v svém majestátu seděl podlé obyčeje svého, též i preláti jeden každý na místě svém na vysokých a hned k tomu udělaných stolicéch. A tu jsau i Mistru Janovi místo vyšší z prken udělali, kdež i, přivedše jej, mezi sebú postavili. A tu jsau čtli všecky vinny proti němu smyšlené a křivými svědky dovozované, kterýchž ani jmenovali ani vystavovali. Proti nimžto chtěje odpovídati, mluviti jsau jemu nedopustili, říkajíce:28 „Mlč nyní, potom budeš odpovídati spolu ke všem žalobám.“ A Mistr Jan odpovídaje, řekl: „I kterak mám spolu ke všem odpovídati, poněvadž nemohu všech spolu pamatovati?“ A když počal mluviti, vokřik ho jeden, kardynál Florenský,28 řka: „Mlčiž již, však is Srvn. dotčenou kroniku o Janovi Žižkovi (vyd. Goll 37, Novotný II), s níž se, co tištěno drobněji, shoduje, dále Staré letopisy str. 7 a kázání XIX. — 17 Srvn. Gen. 37, 18 n., Mat. 26, Joh. 1I, 53. — 18 V Betlemě kázal Hus od r. 1402 do svého odchodu do vyhnanství r. 1412; je to asi ohlas listu Husova, Doc. str. 41 č. 18, Novotný, Koresp. str. 176 č. 69. — 19 Autor mini události za sporu odpustkového a po stížení klatby na Husa 1412, zvláště útok Němců na Betlem o posvicení. — 20 Pohnán byl Hus již r. 1410; dalši vypravování opírá se o důvody, jež Hus sám častěji uváděl a tedy jistě o spolehlivý pramen. — a Byli to hlavně M. Jan z Jesenice, M. Marek z Hradce a M. Mikuláš ze Stojčína; v. Novotný, Hus I, str. 448 n., II, 55 n. — 2 Srvn. Kroniku o Žižkovi str. 38, Staré letopisy str. 20; suma udaná svrchu tam uvedena není, ale uvádí ji kázání č. XIX; v. str. 374 srvn. i níže prózu v kanc. Táborského. — 2 Zatčení Husovo stalo se 28. listop. 1414; také zde ozývá se Kronika a Staré letopisy. — 2 Zdá se, že se tu ozývají vlastní stížnosti Husovy v některých listech; v. Palacký, Docum. č. 43, 71, 85, Novotný, Husova koresp. č. 100, 129, 153. — 25 Hus měl veřejná slyšení dne 5., 7. a 8. června 1415, ovšem ne taková, jakých si přál. — 28 Pramenem jest tu česká relace Petra z Mladoňovic; v. svrchu č. VII str. 123. — 2 Srvn. tamtéž str. 126. — 28 Výrok tento učinil Pierre d'Ailli, kardinál Cambrayský. — 2 Francesco Zabarella. 48*

Strana 380
380 JIŘÍ HEREMITA, ŽIVOT M. JANA HUSI. sme tě již dosti slyšeli.“ I přikázal biřicům duchovním, kteříž okolo Mistra Jana stáli, a řka: „Přikažtež jemu, ať mlčí.“ Ale Mistr Jan vysokým hlasem prosil, ruce spínaje a řka: „Prosím pro bůh, přeslyšíte mne aby ti, jenž tu to okolo stojí, nemněli, bych já které bludy držal. Však přes to učiňte se mnú, jak se vám zdáti a líbiti bude.“ A když mu přes to vždy nedopustili mluviti, ani k které žalobě odpovídati, kteréž tudíž čtauce naň vedli, jej viníce, a on klekl na svá kolena, spav ruce a oči zhůru k nebi pozdvihl, nábožně se modlil a svú při pánu bohu, nejspravedlivějšímu saudci, hlasitě poraučel, a to častokrát tudíž mezi těmi žalobami svobodně opětovavše.30 Kdo jest kdy slýchal takovau spravedlnost saudcí, aby ani obžalovanému mluviti nedopustili a nepřítomnými svědky odsaudili, jakož jest učinil tento zbor; nad jichžto spravedlivost nepravost biskupův židovských i Pilátova31 daleko se jest vynesla, nýbrž i nešlechetnost oné Gezábel2 od tohoto zboru jest ospravedlněná. Neb i biskupové židov- ští i Pilát i Herodes, křivě pána Krysta saudíce, svědky však proti němu falešně osobně sau vystavovali, neb i Gezabel nešlechetná, také křivě sauděci, dva křivá svědky proti tomu vystavila, nad to ještě i starcové Babilonští falešným svědčením proti Zuzaně osobně se postavili.33 Tento pak zbor nešlechetný tak se jest v své spravedlnosti vysoce vyzdvihl, že ani svědkův přítomnosti potřeboval, ani jich jmenovati chtěl, aniž obžalova- nému spraviti se dopustil, v tom i saud samého pána boha jako vyvýšiv, kterýž, ač svědkův nepotřebuje, jsa sám svědek věrný a pravý, avšak proto svědkův nezamítá. Neb i on v den saudu svého všecka stvoření v odění připraví a proti hříšníkům je postaví, a nebi i zemi také svědčiti káže, tento pak zbor ničehéhož toho nepotřebuje, jsa sobě sám nad pána boha k svědectví dostatečnější, nevinného člověka jest odsaudil! A když jsau pak ty všecky vinny dočtli proti Mistru Janovi, tehdy poklekl na svá kolena, modléci se pánu bohu za všecky své nepřátely; oni pak to slyšíce, tomu sau se po- smívali, a když se modlil kleče a k nebi vzhůru hledě, takto řka: „O pane Ježíši Kryste, tvé mi- losti nyní prosím pro tvé veliké milosrdenství, rač odpustiti všem nepřátelům mým; nebo to víš, že jsau mne křivě odsaudili, osočili i obžalovali, křivé svědky proti mně vedli, křivé artykule proti mně vymy- šlovali; odpustiž jim pro tvé veliké milosrdenství.“ A potom hned jsau ho proti rozumu i proti víře kněžství zbavovali, odjímajíce jemu to, čehož ani pán Krystus Jidášovi zrádci neodjímal, až se toho sám skrze oběšení zbavil, tito pak v tom ve všem nad moc boží sahajíce. A když mu měli kněžství odjíti, oblékli ho v mešné raucho, jakoby měl mši slaužiti. A obláčeje se v albu, řekl jest: „Pán můj Ježíš Krystus když od Herodesa ku Pilátovi odeslán byl, v bílém rauše jest posmíván.“ A tak se v jiné raucho obláčel. A jsa oblečen, napomínali ho ti biskupové, aby se ještě odpřisáhl bludův a odvolal, kteréž sú jemu připisovali skrze falešné svědky. A on povstav, vstaupil jest na ten stůl, před nímž obláčel se, i obrátiv se k množství lidu, žalostivě a s pláčem takto k nim vetce: „Hle, tito biskupové napomínají mne k tomu, abych se bludův odpřisáhl a jich odvolal. Nesmím toho učiniti, abych nebyl lhářem učiněn před tváří boží, přiznávaje se k těm bluduom, jichžto sem nikdy nedržel ani kázal. A také proto, abych tak velikého množství nezavedl, jemuž sem upřímně kázal, i také jiných, kteříž slovo páně upřímně z víry káží, nepohoršil.“ A když to pověděl, ti biskupové i jiní z toho zboru řekli jsú: „Již vidíme, že zatvrzen jest v své zlosti a neustupný v svém kacířství.“ I rozkázali mu dolův z toho stolu sstúpiti, na němž tu řeč mluvil. A odjímajíce od něho kalich páně, rauhajíce se zlobivostí svau, takto sau řekli: „O Jidáši zlořečený, proto že jsi opustil radu pokoje a s Židy odšel si v radu, odjímáme od tebe tento kalich, v němž se krev pána Krysta posvěcuje.“ K tomu Mistr Jan Hus odpověděl takto: „Daufámť já pánu bohu, milému vykupiteli svému, že on ode mne neodejme kalicha vykaupení, ale že jej s jeho svatau pomocí dnes s ním v jeho království nový pítí budu.“ A tak jiné raucho s něho snímajíce, totiž štulu a ornát, na každým svým oby- čejem zlořečenství vydávali. A on odpověděl, že to rauhání míle podstupuje pro jméno a pro pravdu pána Ježíše Krysta. AVI AVI A VII AV 30 Vydavatel nerozumi již starému imperfektu ,opětováše“. — 31 Stvn. Luc. 23. — 2 Srvn. III Reg. zl. — 3 Srvn. Dan. 13.

Strana 381
JIŘÍ HEREMITA. ŽIVOT M. JANA HUSI. 381 *A VIII * A VIII. A když ta všecka rauhání nad ním sau dokonali, porušivši jemu pleš, řekli jsau: „Již tento svatý zbor Konstanský Mistra Jana Husi s kněžství ssazuje a již nemá nad ním tato církev co více činiti, ale již ho světské moci poraučí.“ A vstavujíce naň papírovau rauhavau korunu, na níž tří hrozní čerti byli namalováni a nápis viny jeho vůkol na ní byl jest tento napsán: „Hle, tento jest arci- kacíř“ — a byla jest ta koruna vokrúhlá a zvejší bezmála na loket, — a než mu ji vstavili na hlavu, řekli jsau: „Poraučíme duši tvau ďáblům.“ A on s pláčem odpověděl a řka: „A já ji poraučím nejdobro- tivějšímu pánu Ježíši Krystu, stvořiteli a vykupiteli svému. Tedy císař“ Zygmund vetce jednomu z přístojících knížat35: „Vezmi ho a dej jej katům. Hle, tuto každý znamenej velikú zteklost toho zboru a veliké opití vínem“ smilstva z koflíku veliké nevěstky, že jsau v tak neslýchané zaufalství a smělost vešli a upadli, že stvoření boží jako z moci pánu bohu vytrhli, nižádného nápadu ani práva božské ve- lebnosti nepozůstavivše. Neb kněží duši jeho ďáblům poručili, nemajíce nad ní moci žádné, jako císař nad tělem jeho, kteréž katům poručil k spálení. Tito pak v tom ani pána boha se ulekše, ani lidí ustyděvše, k své vůli jej do pekla posílajíce, ano toho pán Krystus ďáblům jest neučinil, ješto jeho samého ta moc jest, ale když ho prosili, aby jich do pekla neposílal, do vepřů jim vjíti dopustil37; tito pak upřímo do pekla duši člověka svatého odeslali sú (což by na nich bylo), aby se vždy zjevně Antykrysty býti dokázali, když nad moc božskau všetečně i zaufale sahali, v tom tak všech synův zatracení ukrutnost převýšivše. Neb všickni jiní ukrutníci toliko s těly svá kotování mívají a okazují, tito pak svau ukrutnost nad tělem i nad duší ukazovali, jsúc zatemnění v zlosti veliké. I ne- pamatovali bezpochyby, co jest mluvil pán bůh k ďáblu, dávaje mu moc nad Jobem spravedlivým a řka k němu takto“s: „Aj v ruce tvé jest, však duše jeho se nedotýkej. Tito pak synové Luciperovi a prokurátorové pekla coť jsau učinili, nad pána boha saha- jíce a moc (již sau od pána boha nevzali) sobě zaufale připisujíce, v tom naplnivše ono vidění Danyele proroka o čtvrté šelmě, nejukrutnější, kteráž vidína jest míti zuby a pazaury železné, trhajíc a žerauc a ostatek nohama tlačíc, jejížto ukrutnost žádnému ukrutníku světa nepřináleží než samému Luciperovi a Antykrystu a teď těmto saudcům zatracení zřetedlného. Jiní pak vzteklost svú a hmotné Antykry[sltství okázali jsau, když Mistr Jan Hus,“ nemoha své pře žádného zniku míti ani slyšení, poručil jest svau při pánu bohu, nejvyššímu saudci, k němuž každý v násilí položený a zámutky obklíčený má se utéci a k němu zvolati. Jakož v žaltáři položeno jest“: „Zvoláť ke mně v zámutku svém a jáť jej uslyším, vytrhnu jej i vysvobodím“; tito pak sami slyšeti nechtějíce, ku pánu bohu volati nedali, neb to volání jeho a své pře pánu bohu poraučení za jeden článek k od- sauzení smrti jemu připsali. Ještě také i v svém kázání, kteréž k odsauzení jeho skrze biskupa Laudenského mnicha“ byli učinili, zřetedlně písma svatého v cizoložstvo upadše, falešně je vykládajíce proti rozumu ducha božího a úmyslu svatého Pavla v tom, kdež dís: „Zkaženo buď tělo hřícha,“ kdežto výklad učinil týž biskup k zahubení Mi'stra Jana, a mluvě k císaři, aby mu nikoli neodpauštěl živu býti, a že skrze to věčnau chválu míti bude ode všech. Ale svatý Pavel nikdý jest toho tím aumyslem nemluvil, aby kteří hříšníci smrtí *A VII * B c tak Ed. — f ,Antykrytství Ed. — g ,neodpauštěj Ed. 3 Zikmund tenkrát nebyl ještě císařem. — 35 Byl to falckrabi Ludvik, syn Ruprechta Klema. — 2 Srvn. Apok. 17. — 37 Srvn. Mat. 8, 31, Marc. 5, 12, Luc. 8, 32. — 3s Srvn. Job I, 12. — 3 Dan. 7, 7. 40 Odvolání Husovo ke Kristu z 18. řijna 1412, v. Palacký, Docum. 464—466, Novotný, Husova koresp. 129—1335, č. 46. — 4 Psalm. 90, 15. — 4 Jakub Ballardi Arrigoni z řádu dominikánského, biskup v Lodi. — 43 Rom. 6, 6.

Strana 382
382 JIŘÍ HEREMITA, ŽIVOT M. JANA HUSI. měli hubeni býti aneb páleni, jako tomuto se stalo. Nebo on to kázaní těla hřícha sku- tečného výkladu jest neučinil, když hříšníka Koryntského nekázal páliti, ani komu z lidí katovati, ale ďáblu poručil jej trápiti, řka“: „Já zajisté daleko sa tělem, ale přítomen duchem, usaudil sem toho, kterýž takovau věc spáchal jest, aby dán byl ďáblu k záhubě těla toliko, ale aby duch spasen byl v den pána našeho Ježíše Krysta.“ Tito pak lživě vykládajíce, ne apoštolsky, ale ďábelsky, tělo jsau katům dali i duši čertům jsau poručili. Ale apoštol mluvil jest tu toliko o zkáze těla, to jest skrze slušné trestání a trápení, ale ne o umrtvení, jakh jsau tito neprávě vykládali, udatně proti čtení učinivše a řeči páně nad oním kaukolem, kteréhož mnohém důstojnějším služebníkům (než jsau tito byli) nedada trhati, řekl“: „Nechte obého růsti až do žní.“ Tito pak, žně nedočkavše ani odsauzení páně, i spálili jsau ne kaukol, ale čistau pšenici, to jest muže svatého, nedokázavše žádného hříchu těla, pro nějž by měl muž šlechetný tak skažen býti, a bludu kacířstva ovšem nedovedše, odsaudivše potupili i upálili sau. Tehdy když sau ho z toho kostela na smrt vedli, po té cestě jda, napomínal ty, jenž okolo něho šli, aby nemněli, by on pro bludy, jimiž křivě a falešně narčen jest skrze svědky, své uhlavní nepřátely: „Poněvadž žádal sem vždy lepšího naučení z Písma svatého a to mi nebylo až do tohoto času ukázáno.“ A když přivedli ho jako na nějakú lauku mezi městské zahrady, klekl na svá kolena a ruce spav a oči své zhůru k nebi zdvihl, modlil se pánu bohu, a zvláště žalmy svatého Davida říkaje, nábožně se modlil a zvláště tento žalm říkal“: „Smilůj se nade mnau, pane bože, podlé svého velikého milosrdenství,“ a také tento47: „V tebeť sem, pane bože, daufal, nebudu na věky pohaněn, v své spravedlnosti rač mne vysvoboditi,“ a onu řeč často opětuje, hlasitě a vesele říkal“8: „V ruce tvé, pane bože, poraučím duši mau.“ A když se jest tak modlil, tehdy ta rauhavá koruna papírová spadla jest s hlavy jeho. A někteří žoldnéři okolo stojíce řekli jsau: „Vstavte mu ji zase na hlavu, ať s čerty, pány svými, jimži jest zde slaužil, upálen bude.“ Tehdy Mistr Jan zhůru povstav, takto se modlil pánu bohu: „Pane Ježíši Kryste, tuto ukrutnau a ohavnau smrt pro tvé svaté čtení a pro kázaní slova tvého svatého chci pokorně a míle trpěti, odpustiž, prosím, všem mým nepřátelům.“ Potom pak sau z něho sukni jeho černau svlékli a v košili jej k jakémus tlustému prknu rukama opak dobře na šesti místech řetězi přivázali, vbivši v zemi to prkno. A když ho tváří k východu slunce obrátili, někteří z okolo stojících řekli jsú: „Obraťte ho tváří na západ slunce, neb jest kacíř.“ A tak sau učinili. A obkladši jej votýpkami, slamú proměšujíce, až do hrdla, i zapálili jsau. A Mistr Jan modle se i za své nepřátely, hlasem velikým zaspíval ono obecné „Kryste, synu boha živého, smilůj se nade mnau.“ A třetí když spíval: „Jenž si se narodil z Marye panny“ a oheň mu se v tvář vrazil, a on, umlkši, sám se v sobě modlil za drahnú chvíli usty hýbaje. A tak modléci se, duši svú jest pustil. A oni jako synové smrti ostatek těla jeho dopalovali jsú, hlavu nalezši, kyjem ji rozvrátili, a srdce jeho na žerď vtekše i šaty jeho spolu spálili jsú. A potom ten všechen prach s zemí vykopavše, do řeky Rýnu vsuli jsú, nevědauce v tom tajemstvík božích, ani co by tím pán bůh mínil, rozumějíce, an to pán bůh tajným saudem svým z veliké milosti své učiniti ráčil, aby s kostmi jeho žádné svatokupectví ani modlářství od potomných se nedálo, ani co z ostatkův jeho v ruce hříšníkův ku poškvrně přišlo. Nadto“ i toto jest tím účinkem pán bůh vyznamenati ráčil: dokonalé toho muže vyčištění, tak skrze oheň jako skrze vodu, aby i to jeho mučedlnictvo proti Písmům ne- bylo. Jakož stojí psáno v žaltáři“: „Brali sme se skrze oheň a vodu a uvedl jsi nás v obvlažení.“ A opět dí“i: „Předrahá před obličejem smrt svatých jeho.“ Kterážto drahost zřetelně teď na tomto muži svatém z milosti boží se jest ukázala, když jest beze vší ujmy v cele pán bůh jej sobě za obět přijal, a právě jako obět kněžskú všecku ohněm spálil, aby žádný z ní nejedl, jakož v zákoně psáno stojí.52 *B *Bll BH h ,jaka“ Ed. — i jenž Ed. — k ,tajemstvích Ed. " I. Cor. 5, 3—5. — 45 Mat. 13, 30. — 46 Psalm. 50, 3. — 47 Psalm. 30, 2 — 48 Luc. 23, 46. — 4 Od- tud se vypravování shoduje s českým zpracováním relace Mladoňovicovy (v svrchu č. VII, str. 148), jež buď užilo již Heremity, nebo jeho pramene. — 50 Psalm. 65, 12. — 51 Psalm 115, 15. — Srvn. Levit. 6.

Strana 383
JIŘI HEREMITA, ŽIVOT M. JANA HUSI. 383 *B ulr A tak jest ráčil učiniti milý pán buch, aby ani jeden vlásek, ani který prášek Bm tohoto člověka svatého od slávy jeho umenšen nebyl, než aby všecek do pokladnice boží a do odpočinutí věčného byl shromážděn. A tak jako druhého Eliáše na ohnivém voze do nebe přenesl jest. Ač jsou pak oni takového ukrutenství nad ním dokazovali, chtějíce jeho všecku památku od věrných budoucněl vyhladiti, však milostím boží více jsau památku jeho roz- mohli a ji v srdce věrných věčně vkořenili. Sami pak na se i na své potomky hroznau pomstu od pána boha uvedli, když, chtějíce jeho samého vyhladiti, sami sau se nenadále skazili a za toho jednoho mnoho jiných odměn dali. A tak podlé řeči Izayáše proroka53: „Dáni jsau nemilostiví za pohřeb jeho a bohatí za smrt jeho“, když nezčíslné množství nepřátel jeho ohavnými smrtmi hubeni jsau, hroznými pohřeby obyčejem oslův pohřbení sau a jiní boháči smrt jeho smrtí svau těžce platili jsú. A za jeho vyhlazení s prachem zemským veliká i znamenitá města i obydlé hradův i klášterův i jiných slavných měst i s jich obyvateli zbořena jsau a zkažena a v pustinu neobyvatedlnau až do dnešního dne uvedená a shlazená jsú od věrných. A tak jest dokonal život svůj ten věrný muž a slavný kazatel Mistr Jan Hus, Čech z Čechův pošlý a pravý aud z pokolení Jůda, to jest vyznávajících víru pána Ježíše Krysta. I vyznal jest a nezapřel, že zákon boží věrný jest a pravda jeho zůstává na věky a že všeliká svattost a moc nad to se pozdvihajíc, Antykrystství jest. A na tom svůj život složil jest a má korunu slávy věčné. A my z takového dědice pánu bohu poděkujíce, stůjme zmužile u víře Krystově, abychom ji skutkem dokazujíce, k odplatě života věčného a k tovaryšství svatých jeho mohli šťastně dojíti a s nimi abychom se v pánu vždycky radovali až na věky věkuov Amen. Epištoly, kteréž jest psal Mistr Jan Hus v žaláři v Konstancí české obciš. 1 Tato tři slova jsou ve vydání položena v závorkách. — m „milosti“ Ed. — n „Antykrytstwí Ed. 53 Isai. 53, 9. — 5 Následují listy Husovy české ze dne 10. června a 24. června 1415 = Palacký Docum. č. 71 str. 115—116 a č. 83 str. 131—133, Novotný č. 129 str. 269—273 a č. 147 str. 303—310.

Strana 384
XXII. Excerpta ex commentariis lohannis Nibling. DE CONCILIO CONSTANCIENSI ET CONTEMNATIONE IOHANNIS HUSS HERESIARCHE. Prohemium loco fidelis avisamenti in contemnationem heresis ac pestifere nove tunc secte, istius venenosi serpentis, hostis clerici et subversoris fidei catholice ac Romane ecclesie, Magistri (potius erroris, quam veritatis) Iohannis Huß, Bohemi, in concilio sancto Constantiensi igne cremati cum eloquentissimo Ieronimo, eius discipulo. Sacrum concilium Constantiense propter cisma ecclesie horridum tollendum, quod novem et triginta annis duravit, in quibus nullus verus aut indubitatus fuit ecclesie presul Romanus, industria Sigismundi cesaris ac eius iussu anno domini 1414 congeritur et postea anno domini 1418, pontifice summo et Romano ibi electo,1 imperatoris iussu dissolutum est in summa concordia (preter hostem Iohannem Huß) omnium patrum Deum laudantium. In illo concilio quidem nata est heresis Iohannis Wickleff et duo ex suis discipulis ibidem combusti sunt, videlicet Iohannes Huß et Ieronimus; qui lohannes Huß Bohemus cum multis aliis Bohemis ad concilium venit ad disputandum de errore suo et veridice convictus. Cumque post extinctionem Iohannis Huß quadriennio ferme ad tollendos scismaticos et ad restituendam ecclesiam ac emendandos cristianorum mores multi prelati prin- cipesque perstitissent,a tandem de elegendo novo ac vero pontifice maximo sermo habitus est, quia eo tempore omnia erant erroris plena et tres se gerebant pro summis ponti- ficibus, placuit sacrosancto concillio ex una quinquel nationum (quia ibi quinque nationes fuerunt, scilicet Italica,“ Gallica, Germanica, Hispanica,d Anglica) viros sex delegi probatos, qui cum cardinalibus conclave ingressi, congregatis cardinalibus duobus et triginta natio- nibusque omnibus, preter omnium opinionem, cum iam quadriennio ecclesia 'caruisset summo pontifice, in celibritate beati Martini Otto Columna dictus, Romanus, diaconus, cardinalis, pontifex creatur, postea Martinus quintus dictus. Super hac re' plurimum exhilaratus cesar Sigismundus, omnibus gracias egit, ante summum pontificem prostratus summa veneratione pedes est osculatus. Quem contra pontifex amplexatus non secus con- fratrem habuit, gratias egit, quia sua opera pax ecclesie est reddita. Fuerunt quoque in concilio congregati prestantiores Johannes vicesimus tercius papa, qui se' gerebat pro summo pontifice, qui et in principio concilii in maiori ecclesia * 18 * 19 a opraveno z ,prestit.“ — b původní ,quaque po rozličných opravách škrtnuto a in marg. připsáno ,quinque'. — c opraveno z ,Italia'. — d opraveno z ,Germania, Hispania“. — e touž rukou nad řádkem. — f touž rukou nad škrtnutým ,aque“. — g následuje škrtnuté „ge“. Martin V. (Odo de Colonna) zvolen I1. list. 1418.

Strana 385
EXCERPTA EX COMMENTARIIS IOHANNIS NIBLING. 385 19° Constanciensi publice et solenniter papatui resignavit'; qui post spacium breves temporis fidefragus effectus, clam in habitu peregrino cum uno famulo de concilio affugit.' Fuit ibi cesar Sigismundus, quinque episcopi cardinales, sedecim presbiteri cardinales, septem diaconi cardinales, patriarche septem, archiepiscopi triginta quatuor, episcopi 104, abbates insignes 60, generales quatuor ordinum mendicancium, duces viginti quatuor, comites 140, comitatus urbium Italie, Germanie superioris et inferioris et maxima multitudo doctissi- morum doctorum.“ Quinque sunt nationes: Italica, Hispanica, Anglica, Germanica, Gallicana. * 20 20 De heretico pessimo lohanne Huß, cuius passionem et quidem iustissimam incinera- tionem Bohemi per ipsum seducti venerant, et die, quo ipse igne crematus est, videlicet sabato post Vdalrici. Christianes religionis sacratissima observantia nobis semper recte credendi recte- que vivendi primordia predicat ac salutaria orthodoxe fidei precepta imitanda commendat, ut ea credamus credique predicemus pia fide, fideli corde, que ipsa sacrosancta Romana ecclesia et apostolica (extra€ quam non est salus nec quis pervenit ad regna celestia) credit, tenet, predicat tenenda precipitque, ne quis ecclesie emulis, in fide detractoribus et hereticis relapsis in heresim faveat, ymmo verius illos ipsos tanquam pseudorecia diaboli, destructores pacis et unitatis sancte matris ecclesie fugiendos. Quamvis autem prefati heretici Iohannis Huß heresis' in concilio Constanciensi, in spiritu sancto legipptime congregato, universalem Dei ecclesiam representantek fuerit reprobatal sufficientissime tamquam erronea, falsa vereque de veritate cristiana discrepans, ipse quoque cum com- plicibus sibi adherentibus fuerit formidolosissime excommunicatus et cum suo Ieronimo de Praga, eloquentissimo, igne extinctus: nichilominus quidam, odiom illorum contra clerum, potissimum contra sacerdotes incitati, nec hodie rabido ore inimici veritatis, mutui" pacis et veri lucis inimicio, cessant affirmare, doctrinam Iohannis Huß heresiarche fuisse veram, sanam et se ipsum fuisse virum bonum, probum et nichil expresse sensisse contra fidem, dumtaxat contra abusum cleri, et indignum morte fuisse punitum, non intelligentes, quam grave scandalum per huiusmodi seminaria verbap inserant pusillis. Affirmant eum dixisse, cum ecclesiarum patrimo- nia primo et principaliter debeantur Cristi pauperibus, quidquid sacerdotibus superfuerit, deinde ecclesiarum fabricis, indignum huic bono viro videri disperdi illa meretricibus, conviviis, equorum ac canum sagimine, cultui vestimentorum superfluo et aliis rebus indignis religioni cristiani. Advertant illi taliter loquentes, ne simul ipsi eandem penam, quam pater hereticus pertulit in cor- pore, ipsi filii" et omnes tam frivole loquentes in anima pacientur. Notandum quoque, quod Iohannes Huß ex eo dicitur Huß, quia ex villa Bohemie prope Pragams natus, que dicitur Huß — (»huß« autem bohemice dicitur allemanice s „brevi ms. — h odtud až do konce str. 21 opsáno jinou rukou; v. str. 386, pozn. s. — i ,hereticus“ ms. — k ,representans' ms; in marg. připsáno: „factis et doctrina“ jiným inkoustem a jinou rukou. — 1 opraveno z ,reprobatus. — m opraveno z ,adia“. — n jiným inkoustem nad škrtnutým noctue“. — o dodáno jiným in- koustem a jinou rukou in marg. — p za tím škrtnuto „scandalum“. — q dodáno mezi řádky. »Dne I. března 1415. — a Jan XXIII. prchl z Kostnice 20. března 1415. — Podobné výčty lze najiti i v jiných kronikách; srvn. na př. Vavřince z Březové, Schlechta a j. a výše zde str. 317 n. — 5 Dne 6. července. — Užito asi nějaké bully proti Husitům, již se mi nepodařilo zjistiti. — Spisovatel polemisuje proti listu Poggiovu, z něhož převzato, co tištěno drobněji. — s Rodiště Husovo neleží ovšem blízko Prahy; srvn. Novotný. Kde se narodil Jan Hus (Praha 1923), týž, Rodiště Husovo — Husinec nad Blánicí. V. Spol. nauk 1924, č. IV. 49

Strana 386
386 EXCERPTA EX COMMENTARIIS IOHANNIS NIBLING. »auca«). — Ob id articulos condempnatos per concilium Constantiense, tamquam suspectos in fide, quos idem Iohannes Huß tenuit, docuit et publice predicavit, subnectere volui, ut videat omnis candidus lector et quivis ecclesie fidem profitens, quam pessimus fuerit inimicus fidei, ad cuius subversionem tam potenter ardebat, sicut hew hodie in plerisque locis Bohemie suum adhuc virus seminatum pullulat. Et quia etiam malum non evidatur," nisi cognitum, ut sciat, qui prefati heretici doctrinam commendat ex ignorancia, inscius facti:' si cristicola est, ut ob sancte matris universalis ecclesie sanctissimamque fidem Christi labia comprimet, et an iustus prefati heretici interitus sit deplorandus vel commen- dandus. 2 Articuli Magistri Iohannis Huß heretici in concilio Constanciensi dampnati anno domini 1415, sumptit ex heretico seminario Iohannis Wikleff heresiarche Articulus primus." Substantia panis etiam materialis, similiter substantia vini manent in sacramento altaris. Secundus articulus. Accidentia panis non manent in eodem sacramento post consecrationem. Tercius. Christus non est in eodem sacramento ydemptice, vere et realiter in propria persona corporalis. Quartus. Episcopus vel sacerdos, qui est in peccato mortali, non ordinat, non consecrat, non conficit, non baptizat. Quintus. Non est fundatum in ewangelio, quod Christus missam ordiuaverit. Sextus. 10 Si homo fuerit debite contritus, omnis confessio exterior est sibi superflua et inutilis. Septimus. Si papa sit prescitus et malus et per consequens membrum diaboli, non habet potestatem super aliquo, nisi forte sibi datum fuerit a cesare. Octavus. Post Vrbanum Sextum non est recipiendus aliquis in papam, sed vivendo moreu Grecorum. Nonus. Contra Scripturam sacram est, quod viri ecclesiastici habent possessiones. Decimus. Nullus prelatus debet aliquem exconmunicare, nisi prius sciat eum esse excomunicatum a deo, et qui sic exconmunicat, sit hereticus vel exconmunicatus. Undecimus.11 Illi, qui obmittunt predicare sive audire verbum dei propter excomunicationem hominum, sunt excom- municati et in die iudicii traditores Christi habebuntur. Duodecimus. Non12 licet alicui diacono ac prespitero predicare verbum dei sine auctoritate sedis apostolice vel episcoporum katholicorum. 217 22 13us Nullus est dominus civilis, nullus est prelatus, nullus est episcopus, dum est in peccato mortali. r ,articuli condempnati“ ms. — r'tak ms. — s zde opět začíná ruka první (srvn. pozn. h). —t „sumpti — heresiarche“ dodáno později. — u opraveno z ,morum. *Jsou artikuly Wyclifovy, nikoli Husovy (v. Palacký, Docum. ztr. 328—330, v. d. Hardt IV, 507—510), jenže náš zpravodai vypouští z nich článek 6, (7), 12, článek 17 (u něho 15) formuluje poněkud jinak, článek 24 a 23 (u něho 21 a 22) přemisťuje, a předposlední článek svůj (44) čísluje samostatně, ač náleží k předešlé- mu. — 10 Mezi Wyclifovými jest to článek 7, poněvadž jeho článek 6 náš zpravodaj vynechal; v Doc. jest vynechaný zde článek označen jako 7, takže se šestý shoduje. — 1 Mezi Wyclifovými článek 13, poněvadž spisovatel opět vynechal Wyclifův článek 12 — 1 „Non“ položeno mylně.

Strana 387
22 EXCERPTA EX COMMENTARIIS IOHANNIS NIBLING. 14u8 Domini temporales possunt ad arbitrinm suum aufferre bona temporalia possessionatis habitualitery peccantibus. 387 aufferre. 15us Prelati possunt ad suu[m] arbitrium delinquentes corrigere. 16us Decime sunt pure elemosine et parochiani possunt propter peccata suorum prelatorum ad libitum eisw 17us Speciales orationes applicatex uni persone per prelatos vel religiosos non plus prosunt eidem quam generales ceteris paribus. * 23 18us Conferens elemosinam fratribus mendicantibus est excommunicatus eo facto. 19us Si aliquis ingrediens religionem prefatorum qualemcumque, tam possessionatorum, quam mendican- tium, redditur ineptior et inabilior* ad observantiam mandatorum dei. 20us Sancti instituentes religiones prefatas vel prefata, sic instituendo peccaverunt. 21us Fratres tenentur per labores manuum victum acquirere, non per mendicitatem. 22us Religiosi sic viventes in religionibus prefatis non sunt de religione cristiana.1“ 23us Omnes sunt simoniaci, qui se obligant orare pro aliis, eis in temporalibus subvenientibus. 24us Oratio prescitiv nulli valet. 25us *23. Omnia de necessitate absoluta eveniunt. 26us Confirmatio iuvenum, ordinatio clericorum reservatur episcopis propter cupiditatem lucri temporalis et honoris. 27us Universitatesz, studia pape, collegia, graduacionesa et magisteria earundem sunt vana gentilitas ac vana gentilitate introducta et tantum prosunt ecclesie sicut diabolus. 28us 24 Excommunicatio pape vel alicuius prelati non est curanda, quia est censura Anticristi.b 29us Peccant fundantes claustra et ingredientes sunt viri diabolici. 30us Ditare clerum est contra regulam Christi. 31us Siluester papa et Constantinus imperator erraverunt ditando ecclesiam. 32us Omnes de ordine mendicantium sunt heretici et dantes eis elemosinam sunt excommunicati. 33us Ingredientes religionem aut aliquem ordinem eo facto ipsi sunt inabiles ad servandum divina precepta et per consequens non perveniunt ad regnum celorum, nisi apostotaverint ab eisdem. * pozdní rukou vysvětleno vedle: „inhabilior'. v nad tim touž rukou: id est notorie'. — w touž rukou nad škrtnutým ,eiust. — X ,applicare“ ms. — y ,prescita' ms. — z ,Universitatis' ms. — a gradaciones' ms. — b ,Anti' opakováno nezřetelně in marg. 13 Ve Wyclifových zní tento článek (17) správně: Populares possunt ad eorum arbitrium dominos delinquentes corrigere“. —“ Tento a předcházející článek ve Wyclifových v opačném pořádku (24, 23), a místo prefatis' má Wyclif ,privatist. 49*

Strana 388
388 EXCERPTA EX COMMENTARIIS IOHANNIS NIBLING. 34us Papa cum omnibus suis clericis possessionem habentibus sunt heretici, eo quod possessionem habent. Et omnes consentientes eis, scilicet domini seculares et ceteri seculares. 35us Eccclesia Romana est sinagoga Sathene, nec papa est inmediatus et proximus vicarius Christi et appostolorum. 36us Decretales epistole sunt apocrife et seducunt ex fide Christi, et clerici, qui eas student, sunt stulti. 37us Imperator et domini seculares seducti sunt a diabulo, ut ecclesiam ditarent bonis temporalibus. 38us Electio pape a cardinalibus per diabolum introducta est.15 39us Non est de necessitate salutis credere Romanam ecclesiam esse supremam inter alias. 40us Fatuum est credere indulgentias pape et episcoporum. 41us luramenta illicita sunt, que fiunt ad roborandum humanos contractus et commercia civilia. 42us Augustinus, Benedictus, Bernhardus damnati sunt, nisi penituerunt, in hoc, quia habuerunt posses- siones et instituerunt religiones *43us A papa usque ad infimum religiosum omnes sunt heretici." 44us Omnes religiones introducte sunt a diabolo. 24 25 Isti 44 articuli convicti sunt a concilio Constanciensi generali anno domini 1415 sabatho post festum sancti Vdalrici,' quo die Iohannes Huß igne crematus est. In eodem loco postea, interiectis non‘ multis diebus,17 eciam Ieronimus de Pragad, eius discipulus, fuit combustus. De quo invenies unam epistolam Pogii ad Leonardum Aretinum, qui Pogius illo die Constantie fuit et exitum rei vidit. Hec autem epistola impressa est cum epistolis Enee Siluii vel Pii pape Secundils et est in ordine talium epistolarum 426. Prefato die.19 videlicet iuste incinerationis lohannis Huss, ipse Iohannes Huss hereticus ductus est de 'carceribus ad maiorem ecclesiam Constantie. Ibi solennis sessio fuit celebrata, presentibus 82 prelatis infulatis aliisque doctis viris, et dominus cardinalis Ostiensis2° presidebat et celebravit officium misse.21 Rex autem Sigismundus sedebat in throno maiestatis sue, portans coronam cesaream in capite suo et indutus dalmatica, Ludowicus, comes palatinus Reni, tenuit pomum maiestatis, Fridericus, purgravius de Nürn- werga, sceptrum et quidam alter dominus? gladium, sedentes et stantes coram eo, mini- 25 c touž rukou mezi řádky. — d de Praga“ připsáno jinou rukou souvěkou hned vedle textu in marg. 15 V otisku, který má v. d. Hardt IV, 510, tento článek chybi, takže v tomto vydání jest článků rovněž jen 44; článek následující jest v onom vydáni 40, a jako 41 položen článek, který uvádí Nibling na mistě posledním jako 44, jako se na místě posledním (45) čte i v Docum str. 330. — e Článek tento bývá oby- čejně spojován s předcházejícím (45); v. Docum. 330, v. d. Hardt IV, 510. — 17 Jeronym byl upálen arci teprve po roce, 30. května 1416. — 18 Miněno asi vydání z r. 4518, kde list Poggiův má č. 425; tištěn i výše str. 323 n. — 12 Toto, jak na první pohled patrno, obširnější a jaksi samostatné vypravování sestaveno jest podle akt koncilu a snad i jiných pramenů, k nimž pravděpodobně náležela i poslední část Petra z Mladoňovic, jenže ji Nibling svým slepým záštím a opačnou tendenci znešvařil; srvn. Novotný, VSpN. 1924, č. IV. str. 46. — 20 Jean Brogni de Viviers, kardinál biskup Ostijský. — 21 Mši sloužil Mikuláš arcib. Hnězdenský. — — „ Meč držel uherský šlechtic Štěpán Rozgoň.

Strana 389
EXCERPTA EX COMMENTARIIS IOHANNIS NIBLING. 389 26 *27 strantes in missa et sessione. Et tunc prefatus Husso constitutus coram omni clero et rege et universo populo, legebantur sibi prescripti 44 articuli, in quibus prius fuerat convictus in nationibus,23 et sic ad quemlibet articulum respondit, aliquos vero negavit, aliquos non et tacuit. Cum auteme vellet negare et publice diceret: »Illum vel illum articulum nego, et non est verum, quod ipsum predicavi in publico, non tenui, neque ipsum defendi, sed aliquando causa solacii de ipso conversatus sum,24 tunc surrexit dominus cardinalis de Florencia25 et publice dixit: »Magister Iohannes, quare nunc negatis articulos, quos pluri- mum' affirmastis et coram universali concilio impudenter dixistis, tales vos nunquam negaturos,“ ac in novissima sessione publica dixistis, potius vos mortem pati, et quameumque despectissimam pro veritate mortem,h quam ipsos vestros articulos nephandissimos, sine fundamento positos revocarel?« Perlectis ex more distincte, sonorose, publice omnibus presentibus articulis cum proba- tionibus super falsissima falsitate et probatione sufficienti prolata, quod ipse eosdem articulos nedum tenuit, verum predicavit, defendit et alios ad tenendum et defendendum seduxit ac per ipsos' multos errores induxit et totam inclitam Bohemiam (paucis civitatibus exceptis) infecit,28 in qua patria opulentissima omnium ordinum sunt dirutam monasteria, tunc quidem Magister dictus Wilding2 ex quadam cedulan legit, concilii universalis procurator, unam sentenciam° diffinitive latam per concilium, per quam sententiam doctrina dicti Hussonis et suorum adherentium esset invalida et heretica, erronea et ab omni populo tanquam suspecta in fide evitanda. Insuper quod libri sui essent conburendi.2s Et exconmunicavit et sentenciavit omnes? sibi adherentes sicut ipsummet. Quod et sic statim factum est et omnes libri sui in platea, que dicitur »auff dem hoff«29, coram omni populo publice sunt combusti. Aliam prefatus magister promulgavit sentenciam diffinitivam, quod prefatus lohannes Huß propter suam falsam doctrinam deberet degradari. Quod et factum fuit coram prelatis et populo in ecclesia in dicta sessione. Tunc ante degradacionem scandebat super unum 'pancum, alta ac clara voce dixit3°: »Istos articulos non volo abnegare propter tria. Primo, quia timerem offendere Deum, secundo, quia timerem periurium perpetrare, tertio, quia esset scandalum michi adheren- tium«. Et sic descendit et sic degradatus est et secundum morem et ritum ecclesie degradatus." Prima vero oratio degradationis sic incipit:31 »O Iudas, qui conversatus es cum Iudeis«. Postea prefatus Magister Wilding legit tertiam et ultimam sentenciam, quod dictus Husso post degradationem propter sua mala esset presentandus iudici seculari. Tunc surrexit e za tím škrtnuto něco nečitelného. — I opraveno chybně ze správného ,primum“. — g opraveno chybně na negaturust. — h připsáno mezi řádky; mělo by býti spíše ,vellet. — i jinou rukou mezi řádky. — k opraveno z ,induxit. — I za tím škrtnuto ,ot. — m opraveno z ,directat. — n doplněno in marg. — o za tím škrtnuto ,divinitivam'. — P v textu nezřetelné, opakováno in marg. — q připsáno in marg. u Čteny byly (z části) články Wyclifovy, odsouzené již 15 června, články Husovy, jichž autor nezná, a články z výpovědí svědků; usvědčen arci Hus nebyl. — 2 Srvn. anonymní relaci č. IV, svrchu str. 13. — 25 Francesco Zabarella, jehož řeč ovšem takto zníti nemohla; snad autor znešvařil tím ličení Petra z Mlado- ňovic; v. svrchu str. 113. — 2 Autor píše pod dojmem události své doby (a nejspíš s ohlasy na Eneáše Sylvia) a vymýšli odůvodnění, jež v Kostnici proneseno býti nemohlo. — 2 Berthold z Wildungen, ale ten četl artikuly, rozsudek četl Antonin biskup Concordienský; srvn. Petra z Mladoňovic svrchu str. 115, pozn. 15. — 28 Srvn. rozsudky, které otiskl v. d. Hardt IV, 435—440, a jež jsou otištěny níže v přiloze. —2 Petr z Mladoňovic mluví (v. svrchu str. 117) o hřbitově, ale miněno patrně totéž místo; v. Eiselein, Begründeter Aufweis des Platzes bei der Stadt Constanz, auf welchem Johannes Hus... verbrannt worden (1847), str. 20—21. — 30 Srvn. v. d. Hardt IV, 433; autor snad čerpá z akt, ač o věci mluví i anonymní relace č. IV (svrchu str. 13) i Barbat (str. 16) i Mladoňovic (str. 116). — a1 I v tom je shoda s prameny v předešlé pozn. citovanými (mimo č. IV).

Strana 390
390 EXCERPTA EX COMMENTARIIS IOHANNIS NIBLING. quidam procurator concilii, Magister Heinricus de Piro,32 et protestatus dictas sentencias et peciit singulariter, qui intererant, testimonium dare, quia ille sentencie sic iuste et recte forent late et approbate, et ipsi' desuper conficere instrumenta, que et quot forent ne- cessaria. Postremo Magister Wilding requisivit a 'concilio generali, utrum iste sententie essent valide et iuridice diffinite. Sic de qualibet natione unus, qui stabat in cancellis, clamabat: »Pro natione dico, quod placet«." Tunc Ludwicus, comes palatinus Reni, accessit ad Hussonem et cum eo mari- scalcus regis“ et iniecerunt in eum manus et super caput eius posuerunt pileum altum de papiro, depictum demonibus. Et ductus est de ecclesia uno transitu extra portas civitatis. Et cum esset in loco tormentorum, interrogatus fuit, an vellet confiteri. Et dixit, quod non, quia nec papa, nec alius prelatus vel prespiter haberet auctoritatem ipsum absolvendi; sed si habuerit unum puerum quinque annorum, illi vellet confiteri.35 Et sic ligatus ad unam statuam, stando super palum, passus est incendium et ignis totalem combustionem. Et propter falsam fidem quorundam Bohemorum presentium, qui petierunt de reliquiis suis,3e combustus est una cum vestibus suis, in pulverem redactus et tales pulveres proiecti sunt 'in Renum, ne plures per eum seducantur et inficerentur. Habes sic, lector, ut quempiam males loquentem in odium cleri post Iohannem Huß et increpest demonstresque ex falsissimis articulis, ut quivis talium ori digitum inponat. 927 28 r ,ipse“ ms. — s opraveno in marg. místo škrtnutého v textu „bene“. — t nad škrtnutým ,concipias. — u ,digito' ms. 1 M. Henricus de Piro, prokurátor koncilu; srvn. pozn. násl. — 3 Podle akt koncilu (kde o žádosti — arci samozřejmé — za vydání veřejných listin není zmínky) žádost o schválení přednesl také Jindřich de Piro; srvn. svrchu str. 279. — “ Hoppe z Pappenheima, jenž však u Petra z Mladaňovic (v. str. 119) — jiný pramen o tom neví — zakročuje teprve později, těsně před upálením Husovým. — 3 Jde ovšem o výmysl pozdního pomluvače; podobný motiv najde se v beletristickém onom zpracování č. IX (v. str. 227); snad podle toho osnoval pomluvy Nibling. — 3 O podobné žádosti nevi nikdo jiný; je patrně tendenčně sestavena podle zmínek o preventivním opatření u Mladoňovice i jiných.

Strana 391
XXIII. Píseň o M. Janovi Husovi. Utěšená milost boží v kterémžto se srdci složí, přemáhá strach a trápení, méč, smrt i ohně pálení. Pamatujme na smrt svatých, rozjímejme životy jich, také i Čecha našeho Mistra Jana Husi ctného. Učiněn jest bohu svému, také národu českému milý, jehož jest Krystus pán ráčil sobě zvoliti sám. požehnej ia syna mého, řiď jej k slávě jména svého. Slyšel bůh její modlení, dal Janovi vtip k učení, srdce k přikázáním jeho, že byl člověk svatý z něho. Také byl tichý, pokorný, stydlivý a bohabojný, prospíval jest v ctném umění mnohým lidem k podivení. Rodem z městečka Husince. dobré rodiče majíce, od Prachatic na půl míle, byl jest pacholátko milé. Když pak odrost, matka jeho pobožná, života ctného, loktušku mu na hřbet dala, do Prachatic s ním se brala. Modlila se jest za něho, aby bůh posvětil jeho, na cestě sedmkrát klekla, prosíc boha, takto řekla: „Jakožs Samuele Anně požehnal, můj bože pane, Učiv se v koleji Pražské, přijal místo bakalářské, byl mistrem filozofie, rektorem Akademie." A spravoval kolej Pražskú, v kteréž pod kápí doktorskú Písma svatá jest čítával, povinnost svú vykonával, rozkoš v Písmích svatých maje, doktory svaté čítaje. Přijal na se auřad kněžský, svatý, boží, apoštolský.3 A když Němci zsužovali Čechy, jim ubližovali, měli auřady konšelské v moci i učení Pražské, a chybí v tisku, doplněno k vůli metru. Bakalářem stal se Hus r. 1393, mistrem 1396. — 2 Rektorem zvolen Hus r. 1409. — » Knězem stal se Hus r. 1401.

Strana 392
392 PÍSEN O M. JANOVI HUSOVI. dosti pracně o to jednal s jinými, až dovolil král, že jim ustaupit musili; tak svých svobod potvrdili.“ životy své na smrt dali. V Betlemě je pochovali.11 Dal mu bůh ducha svatého, tak že jest milostí jeho trestal lid z hříchův horlivě. napomínal dobrotivě. Jakž počal kněžstvo kárati, proti jich hříchům kázati. pýše, lakomství i smilství, neřádům, svatokupectví, ej, hned se na něj bauřili, myslíc, by jej zahubili, velikau summu sebrali, papeži naň žalovali." Již pak pro Mistra Jana hned stala se jest ta zápověď,12 by nikdý mše neslaužili, neodávali, nekřtili. Také byl jest Mistr Hus Jan do Říma k papeži pohnán.13 Plnomocníky tam poslal, slovo boží přece kázal. Často Němci se vstěkali a“ do Betléma běhali,13 aby jej zamordovali, sekerami naň házeli. Měl pak válku papež tehdáž, s králem Neapulskýme nesnáz odpustky do Čech jest poslala tomu, kdož by peníze dal. Jakž to zvěděl Mistr Jan Hus. kázal jest směle pro ten kus: nemají pomahat, mluvíc, křesťané proti sobě nic. Ej tři,1“ kteříž jsau v kostele odepřeli kněžím směle, byli jsau proto zjímáni na Starém městě stínáni. Své žáky jest Mistr Hus Jan poslal pro sťaté na rynk tam. kteříž je na máry vzali, takto nad nimi zpívali: Jakž pak byl odtud vypuzen. odešel kázať z Prahy ven.1 Lid mnohý ho následoval, jimž jest po polích kázával. Na hrad Kozí potom se dal, kdež jest Postyllu svau sepsal, též knihu o církvi svaté,18 tau zbauřil kněžstvo bohaté. Nábožně stroje se k smrti, koštoval, zda by trpěti mohl oheň. Hlavni živau přistrkal k tělu ohnivau. Dlauho trpět nemoh, trh zas, řka: „Bože můj, mdlobu mú znáš! Nestatečný sem k trpení, 18 dejž mi pomoc k svítězení. 20 „Tatoť jsau těla svatých, hle, kteříž pro zákon boží zde Časem v kázání říkal to: „Vohořelá pečenka to není, komuž bůh trpěti. dá, pro pravdu oheň snésti. 4 Narážka na spory, z nichž vzešel dekret Kutnohorský 1409; ozývají se zde akta koncilu či život Jeronymův; v. svrchu str. 311—12, 336. — 5 Srvn. svrchu str. 370 a 378; jde o společný pramen. — s R. 1410. Jan XXIII. — s Ladislav. — a R. 1412. — 10 Martin, Stašek a Jan. — 11 Srvn. Novotný, M. Jan — Hus I, 2 str. 117.—22 R. 1412. — 1 Již r. 1410. — 14 Byli to M. Jan z Jesenice, Marek z Hradce a Mikuláš ze Stojčína. — 15 Ohlas lidového popěvku; v. Novotný, M. Jan Hus II. 2 str. 180, Nejedlý, Počátky husitského zpěvu 420—427. — 1 R. 1412; zprvu však nekázal. — 17 Dokončena 28. října 1413. — 18 Latinský spis De ecclesia, dokončený 6. června 1413. — 1 Je to ohlas tradice, která se jeví také u Heremity; v. svrchu str. 378. — 20 Téhož výroku Husova vzpomíná i autor kázání o mučednicích; v. svrchu str. 371.

Strana 393
PÍSEN O M. JANOVI HUSOVI. 393 I byl sněm v Konstancí svolána a tam Mistr Jan Hus pohnán.22 Kdež jest prv umínil jíti, z víry své počet činiti. Jakž kázání dokonali, na Jana sau žalovali a mluviti mu nedali, vespolek na něj křikali. Dal mu glejt Zykmund císař byl však mu král Václav neradil, řka: „Nejeď tam, Jene, nyní, 28 nebo můj bratr je divný. Kterýž bludům odporoval a k bohu se odvolával,so což jsau za blud potupili a na smrt ho odsoudili. Lásku boží v sobě maje, Mistr Jan, v Boha daufaje, jel do Konstancí2 s radostí, modle se bohu s pilností. Snažně žádal jest lepšího naučení31 z Písma svatého, však mu ho dáti nechtěli, neboť sau nic neuměli. I když do Konstancí přijel,25 celú noc na modlitbách bděl. Jehožtob se jeden optal, proč by tak celau noc nespal. Na to jemu odpověděl: »Milý pane, aby věděl, mám přede vším světem státi, za sebe odpovídati.«26 Trpělivě měl se, tiše, vzývaje Krysta Ježíše, prosil za své nepřátely, jenž ho zahubiti chtěli. Pročež mnozí prelátové a obzvláště biskupové jemu sau se posmívali a naň se ušklebovali. A byl svátek svaté panny mučedlnice Kateřiny.27 Mistr Jan jest jat na ten den a mezi bosáky veden.28 A když jest byl v raucho mešné oblečen, dosti posměšně, řekl: »Krystus byl posmíván, v bílém rauše potupován.« Utrhajíc mu, jej kleli, by odvolal, tomu chtěli, nářky křivé naň skládali, aby na něj žalovali. Lidé, mnozí národové, byli při věci takové, před než Mistr Jan postaven, na vysoký stůl vystaven. Sněm byl v kostele osazen,2 král v majestátě posazen, kdež biskupův, lidu mnoho, sešlo se tam času toho. Mluvili biskupové mu, aby, chce-li zdraví svému, odpřisáh se hned bludů těch a to před přítomností všech. b jehož tisk; opraveno k vůli metru. — c ,zvláště tisk. — d směšné“ tisk. z1 R. 1414. — 22 Ke koncilu Hus pohnán nebyl. — Detail jinde neuvedený může svědčiti, že se vě- dělo, jak se přátelský poměr Václavův k Husovi nezměnil. — 2 11. řijna 1414. — Přijel tam dne 3. listo- padu. — 2 Zde se asi ozývá ono „vypravování“ podle Mladoňovice upravené; v. svrchu str. 222. — 2 28. li- stopadu. — 28 Nikoli mezi bosáky, kde byl teprve od června 1415, nýbrž do kláštera Dominikánského; chybu má již ono vypravování; v. str. 223. — 2 Autor přechází hned k ličení poslední audience ze 6. července. — 30 Základem je tu asi latinský překlad české Pašije Mladoňovicovy; v. svrchu str. 133 sl. b (pozn. 19). — 31 Metrum ukazuje, že jest čísti, „nau jednoslabičně; srvn. úvod. — Patrně ohlas latinského „saluti. Skládání se opírá o ličení Petra z Mladoňovic. 50

Strana 394
PISEN O M. JANOVI HUSOVI. Ale on pak dobrotivé mluvil s pláčem žalostivě tehdáž k množství lidu tomu, řka: »Nabádají mne k tomu mocně, abych odpřisáh se a odvolal v tomto čase bludů, kterýchž sem nekázal, nedržal, nepsal, nehlásal. Odvolat nesmím ničeho, boje se boha živého, bych nebyl Ihářem učiněn, před tváří boží obviněn, činíc se vinen, čehož sem já nečinil v kázání svém, bych pravdy svědomí svého neurazil nizadného.« Zazlobili se na ného biskupové a od ného kalich vzali, zlořečíce. On pak plakal, volajíce: »Ját vérím bohu mi'lému a vykupiteli svému, žeť on kalicha ode mne vykaupení neodejme. Dauffám pevně v boha svého, žeť jej dnes v království jeho budu pít nový v radosti, s jeho pomocí milosti.« Lesf svau vyjeviti sméli, duši ďáblům poraučeli, nad kterauž moci neměli, sami v jich hrdle vězeli. A Mistr Jan ruce spěvši, řek“: »Já ji Krystu Ježíši poraučím nejmocnějšímu a nejdobrotivějšímu.« Nešlechetní mu na hlavu koruru velmi rauhavau,* papírovau, s ďábly třími vstavili malovanými. Snášel jest to vše pokorně, řka: »Krystus pán nesl pro mne korunu trnovau tvrdší nevinně, mnohokrát těžší.« Když byl na smrt z města veden a na rozhrání přiveden, klekl na zemi, ruce spěl a oči*ma k nebi hleděl, i vzýval jest boha svého, žalmy Davida svatého velmi nábožně říkaje, duši bohu poraučeje. Dal to bůh, že jest rauhavá ta koruna papírová spadla ihned z hlavy jeho a on pozasmál se z toho. Ej žoldnéři, jenž tu byli, na hlavu mu ji vstavili, řkauc: „Ať s ďábly, pány svými, jimZ slauZil, spâlen jest s nimi." Dosti veliké bláznovství jejich vzteklost i blaudovstvi, Ze dábly spáliti chtéli, kterým sau sami slaužili. I když jest vzhůru povstal byl, velikým hlasem se modlil, řka: „Pane Kryste Ježíši, smrt mau ohavnau nynější, kteraužto mám podstaupiti, chci rád pokorně trpěti pro kázání slova tvého a pravdu čtení svatého. Uslyšiž mne míle z nebe t af... e „řekl“ tisk; opraveno k vůli metru, — “ ostatek chybí. m Rým by žádal „rúhavú“, jak jistě původně bylo; srvn. úvod. 

Strana 395
XXIV. Kazání o Husovi ze sbírek 16. stol. A. IOANNIS HUS MAGISTRI.a Accessus:" Jozeffr, zie gest treftal bratrzy ſwy, prodan gest pohanum k zahubenij a Mystr Jan Husd zied gest mluvil pravdu, prodan a wydan do Konstancy a upalen gest." „Dicol autem vobis amicis meis“ Luc. 12. Amicum dei 4° faciunt: fides, castitas cordis, implecio voluntatis dei, paciencia. Ade 1m Iac. 2: „Credidit' Abraam deo et amicus dei appellatus est“.e Quare amicus dei" est appellatus? Quia „credidit' deo“.“ Omnis igitur, qui credit deo, amicus dei dicitur. ** sed filium dei facit. Ioh'. 1°: Dedit" Nam fides est tante virtutis, quod non solum amicum," eis potestatem etc.“ et Gall. 3: „Omness vos estis filii dei per fidem“. Experiencia: Puer cum nascitur, nascitur inimicus. Cum autem accedit baptisma precedente fide, ex inimico fit amicus et filius dei, sciliceth coniungit** deum cum homine et unum facit. 1. Ioh. 3: „Qui“ confessus fuerit, quoniam lesus Christus est filius dei, deus in eo manet.“ Et non solum coniungit hominem cum deo, sed dat vitam eternam*** Mar. 16: „Qui' crediderit et baptisatuss fuerit, salvus eritk.“ „Uts omnis, qui credit in eum, non pereat, sed habeat vitam eternam“. Ioh. 3.1 Et ideo placet deo"“. Ecci. 1°: „Beneplacitum" est deo fides“, € 193 Fb quia „sinel" fide impossibile est placere deo.“ Heb. 11. Hoc est accessus ad deum. Ad 2m Proverb. 22: „Quill diligit cordis mundiciam, habebit amicum regem“. Hic rex est Christus" Mat. 2: „Ubil2 est, qui natus est rex“ etc. Pilatus:1' „Regem vestrum crucifigam“, „Iesus!“ Nasarenus,m rex Iudeorum“, Apoc. 10: „Rex15 regum dicitur“. Hic v Fb nadepsáno: Abraham'. ** v Fb nadepsáno: „Ro'. *** v Fb na místech takto označených na pravém okraji postupně tyto červ. psané pří- pisky: Fides dei amicum facit. — Cum deo unit. — Vitam dat. — Deo placet. † v Fb na levém okraji u těchto znamení postupně červené přípisky: „Rex Christus. Castus. — Caste vixit. — Castos diligit. — Celum intrant. — Beati sunt. — A Deo datur. a v Fb červeně. — b.,Accessus — upalen gest jen v Fa. — c ,Accessus: „Jozeff v Fa in marg. dv Fa in marg. — e,Ad — est' jen v Fa. — 1 „Ioant. Fb. — g ,babt. Fb. — h v obou rkpech skratka za sed. — i chybi v Fb. — k v Fb za tím červeně: Io 3. — 1 chybi v Fb; v. pozn. k. — m ,Nazar“. Fb. 1 Luc. 12, 4. — 2 Jac. 2, 24. — 3 Rom. 4, 3.—“ Jo. 1, 12. — 5 Gall. 3, 26. — ° I Jo. 4, 15. — Mar. 16, 16.— s Jo. 3, 16. — ° Ecclus, 1, 34—35.— 10 Heb 11, 6. — 11 Prov. 22, 11. — 12 Mat. 2, 2. — 13 Jo. 19, 15. — 11 Jo 19. 19. — 15 Apоc. 19, 16. 50"

Strana 396
396 KÁZÁNÍ O HUSOVI ZE SBÍREK 16. STOLETÍ. castus' extitit, quia conceptus spiritu sancto Luc. 1°: „Spiritus!' sanctus superveniet in te“. Natus de virgine. Esa." 7: „Eccel7 virgo concipiet et pariets filium"“ etc. Non tamen minuit virginitatem: figura in rubo1s Exo. 3, in vellere Gedeonis Iudic.19, quia sicut ianuis clausis2 Ioh. 20, ex sepulchro, sic etc. In mundo caste vivit', Pe.: „Qui21 peccatum non fecit, nec° inventus'“ etc. Si igitur volumus esse amici dei,' necesse est, ut simus casti, quia „omnea2 animal diligit sibi simile“. Eccli 13, ymmo necessaria est pro intracione regnit. „Nichil2s coinquinati“p Apoc.: „Quis“ ascendet? Innocens et mundo' corde" etc.“, Psal. „Beati2 mundo corde“ Mat. 5. Hec a deo datur', ut habetur in sermone Visitacionis beate Marie 26 virginis, cuius thema est: „Et benedicta tu." Ad 3m Ioh. 15: „Vos'7 amici mei estis, si feceritis omnia, que ego precipio vobis“. Precipit* quatuors: Ut custodiamus* mandatar sua', Ps. 118s: „Tu2s mandasti mandata tua custodiri nimis“. Si irracionabilia,2 sol, luna los. 10, si corviso 3 Re. 17, si ventis1, mare Mat. 8, magis nos, quia Mat. 19: „Si'2 vis ad vitam ingredi'“ etc. Ut simus humiles.* Mat. 11: „Discite"3 a me, quia ego mitis sum“ etc.° „Humiliavit“ semett ipsum“. Phil. 2, lavit35 pedes discipulorum loh.' 13. Ut manducemus corpus suum ac sanguinem suum' bibamus etc. „Accipite" eto manducate° hoc“ etc.3s „Accipite' et manducate etc.), bibite ex eo omnes“ Mat, Mar. Ioh' 6: „Nisi's manducaveritis carnem filii hominis“ etc. Ut simus misericordes: Esa": „Frange" esurienti“, Zach. 5: „Miseraciones“1 etc., Luce 6: „Estote"l misericordes“, Mat. 9: „Volo'2 misericordiam“ etc. Ad quartum": Abraam' per multas tribulaciones amicus dei factus est, Iudith 8. Sic isti martires omnes, Ioannes** Hus, Hieronimus,w ceteri per pacienciam amici dei facti sunt. Sed solum illud interest, ut si quis patitur, paciatur pro* iusticia sicut Abel“ Gen. 4, ipse Christus: „Nullam" causam invenio“ etc., ymmo* latro suam iusticiam confessus est. Vel pro lege,* sicut mater cum septem filiis," 2 Mach. 7, vel' Eleasar) 2 Mach. 6. Vel pro veritate,* sunt Iohannes' Baptistas Mar." 6, Hieremias,z Esaias,aa Zacharias50 2 Paral. 26. Quiabb lex Nova: „Beati“i, qui persecucionem paciuntur propter iusticiam“ Mat. 5. 104' Fa * V Fb na levém okraji na místech takto označených postupně tyto červeně psané přípisky: Precipit 4. — Mandata custodire. — Ut simus humiles. — Eukaristiam sumamus'. ** V Fb na pravém okraji na místech takto označených postupně tyto červeně psané přípisky: „Simus misericordes. — Pacientes — Pro iusticia — Lege — Veritate'. n ,Isat. Fb. — o chybi v Fa. — p ,inquinati Fa. — q ,40r' Fa. — r v Fb následuje škrtnuté: ,tua custodiri nimist. — S v Fb mezi řádky. — t ,se Fb. — u ,4tum“ Fa. — v ,Abraham“ Fb. — w ,Hieronimus, Joannes Hus‘ Fb. — x ,ymo‘ Fb. — y ,Eleazar‘ Fb. — z ,Ieremias‘ Fb. — aa ,Izaias‘ Fb. — bb v Fb opraveno z ,qui červeně. 16 Luc. I, 35. — 17 Isa. 7, 14. — 18 Srvn. Exo 3, 2. — 19 Jud. 6, 37 a d. — 2° Jo. 20, 19. — 21 I Pe. 2, 22. — 22 Ecclus 13, 19. — " Apoc. 21, 27. — 24 Ps. 23, 3—4. — 25 Mat. 5, 8. — 26 Miněno kázáni, jež se čte v Fa na f. 102, v Fb na f. 190.—191.—27 Jo. 15, 13. — 28 Ps. 118, 4. — 2 Jos. 10, 12 a d. — 2 3 Reg. 17, 4. — 31 Mat. 8, 24 a d. — 32 Mat. 19, 17. — 33 Mat. 11, 19. — M Phil. 2, 8. — 35 Jo 13, 5. — 36 1 Cor. 11, 24. — 37 Mat. 26, 26, Mar. 14, 22. — 3s Jo. 6, 54. — 3 Isa 58, 7. — 40 Zach. 7,9. — 41 Luc. 6. 36. — 42 Mat. 9, 13. — 4 Judith 8, 22. — “ Gen. 4, 4 a d. — 45 Luc. 23, 14. — 4 Luc. 23, 41. —4 2 Mach. 7. — 48 2 Mach. 6. — " Mar. 6, 17 a d. — se II Par. 26, 5. — 51 Mat. 5, 10.

Strana 397
397 B. ALIUS.a „Omnes,l qui pie volunt vivere, persecucionem“ Ipaciuntur] 2. Timo. 3. * 105 Fa „Necessaria' est bene viventibus paciencia.“ Ecci. 2: „Fili,“ accedens ad servitutem dei, sta in timore dei et prepara animam tuam ad tentacionem.“ Paciencia autem christia- norum pendet in quatuorb: Ut unus alteri malum pro malo non reddat,“ ut inimicum diligat, ut ei benefaciat et pro‘ eo€ oret, ut libenter adversa** sustineat." Ad 1m, quia*** preceptum Christi Mt. 5: „Nulli“ malum pro malo“ etc. Idem Ro- manorum 12: „Nulli“ malum pro malo reddentes.“ „Fratres," non vosmet ipsos defendentes, 'sed date locum ire; scriptum est enim: Mihi' vindicta. Deut. 32.“ Igitur qui reddit malum ** quod transgreditur preceptum, quod non facit creatura pro malo, facit duo mala. Unum, irracionalis, sol, lunas, Iosue 10, Esa' 38, corvi" 3 Re 17, venti, mare1° Mat. 8, ymmos si aliquid adversi debet venire, sicut Abrahel1 Gen. 22, Susanne, Danieli, adolescentibus, non transgredi, septem1s fratribus cum matre 2 Mach. 7, Eleasarh 2 Mach.1' 6. Secundum', quod**** aufert deo, quod eius est, Esa': „Gloriam15 meam alteri non dabo.“ Dauid potuit vindicari bis in Saul, in spelunca, in tentorio,16 noluit, potuit vindicari in Semei, noluit, sed dimisiti7 ei, 2 Re. Et illud, ut vindicet, potuit facere secundum legem: „Diliges1s amicum, odio habebis inimicum“. Sed sub Nova lege minime hoc fieri potest; pro exemplo “ Christus 1“ Pe. 2: „Qui1o cum malediceretur, non etc., cum pateretur, non cominabatur. Ad 2m, quiat preceptum Mat. 5: „Diligite20 inimicos vestros.“ Lex Antiqua: „Si2 videris asinum inimici tuik errantem, reduc eum, si videris iacere sub onere, sublevabis eum.“ Voluit in hac re ostendere dilectionem inimici. Et lex Nova Mat. 6: „Nisi22 habun- daverit iusticia vestra plus quam scribarum.“ Si ergo illi, magis nos etc.' Si vis discredere, 202 Fb „inimico?s tuo non credas“ etc. 'Si vis vitari, Timo." de'' Allexandro,! „quem et tu devita, sed semper dilige etc.m †† * v Fb na pravém okraji červeně: 1, 2, 3, 4. ☞ v Fb zbytek řádku vyplněn červeným: Malum pro malo non reddat. z v Fa v levo in marg, jiným inkoustem černě: „1m“ bnc v Fb in marg. v pravo červeně postupně: 1, 2°. † v Fa in marg. v pravo jiným inkoustem černě: 2m“; v Fb červeně: „Inimicum diligit“. t† v Fb na témž nedopsaném řádku červeně: „Ei benefaciat et oret; v Fa u násl. od- stavce jiným inkoustem černě: 3m'. a v Fb červeně. — b ,40r Fa. — c v Fa nad řádkem, v Fb chybi. — d,sustinet“ Fb. — e chybí v Fb. — 1„Isa‘ Fb. — g ,ymo‘ Fb. — h ,Eleazar‘ Fb. — i „Secundo‘ Fb. — k ,sui Fb. — 1 ,Alexandro‘ Fb. — m chybi v Fa. 1 II Tim. 30, 12. — 2 Srvn. Heb. 10, 36: Paciencia enim vobis necessaria est. — a Ecclus 2, 1. — 4 Mat. 5, 39. — 5 Rom. 12, 17. — 6 Rom. 12, 19. — 7 Deut. 32, 35. — 8 Ios. 10, 13, Isa 38, 8. — 2 III Reg. 3—5. — 10 Mat. 8, 26—27. — 11 Gen. 22, 1—2. — 12 Dan. kap. 3, 6, 13. — 13 II Mach. 7. — 14 II Mach. 6; srvn. podobné místo v kázání předcházejícím. — 15 Isa 42, 8. — 16 I. Reg. 24 a 26. — 17 II Reg. 16. — 18 Mat. 5, 43 (Lev. 19, 18). — 19 1 Pe 2, 23. — 2 Mat. 5, 44. — 21 Exo 23, 4—5. — 22 Mat. 5, 20. — 23 Ecclus 12, 10. — 2 II Tim. 4, 15.

Strana 398
398 KÁZÁNÍ O HUSOVI ZE SBÍREK 16. STOLETÍ. Ad 3m, quia preceptum est Mat. 5: „Beneïři facite25“ etc.,e Dauid Semei bene fecit'', 2 Re. 16, suscipiens illum in graciam. Rex Israel bene fecit persecutoribus suis apponens"' mensam,2° 4 Re 6, Christus bene fecit huic, qui venit captivaren eum, aurem sanans,7 Mt. 26. Romanorum2s: „Si esurierit inimicus tuus, ciba illum.“ Abraam' pro Sodomitis oravit,29 Gen. 18, Moses3° pro filiis Israel." Exo. 32, Christus"1 pro crucifixoribus, Luc. 23, Steffanus? Act.32 7. preceptum: ,in33 paciencia', Luc. 21, ymmos via ad celum, Ad quartums, quiat* „oportebat Christum" pati“, Luce 24. „Si35 quis wit post me venire,“ Mt. 16. Ni'si sit pro iusticia, ut habetur ultimo articulo precedentis sermonis" et in primo sequentis 7. Exempla habenturf in Susanna etc. * 195' Fa třt v Fb nad tím červeně: „inimicis et orate pro eis'. † v Fb nad tím červeně: in Samaria titulo (?) Helisei. † v Fa in marg. jiným ink.: „4tum“; v Fb červeně v levo: Adversa paciatur“. n v Fb ,captivitare, ale „it škrtnuto červeně a za jeum škrtnuto mylne ,a nostre (místo ,aurem“). — o ,Abraam—Israel' chybi v Fb. — P ,Stephanus‘ Fb. — q ,4tum‘ Fa. — r ,Exemplum habetur‘ Fb. 25 Mat. 5, 44. — 26 IV Reg. 6, 22. — 27 Mat. 27, 51. — 28 Rom. 12, 20. — 2 Gen. 18, 23 a d. — 20 Exo 29, 34. — 31 Luc. 23, 34. — 32 Act. 7, 60. — 33 Luc. 21, 19. — “ Luc. 23, 7. — 3s Mat. 16, 24. — 36 Mi- něno kázání, jež v Fa v skutku předchází (v. svrchu str. 396), ale v Fb čte se již značně dříve (ƒ 193.). — 3 viz níže str. 399; v obou rkpech kázání následuje.

Strana 399
399 C. ALIUS. a Ne“ terreaminil illos, qui occidunt corpus. Luce 12. 205 Fb Includitur paciencia, paciencia autem est virtus, que omnia equanimiter tollerat, sint parva vel magna. Paciebantur homines ab hominibus sine violencia mortis, pacie- bantur cum violencia mortis, paciebantur a deo. Ad primum“ exemplum in Dauid, qui multa passus est a Saul2, 1. Re., iterum a filio suo Absolon', 2. Re. 15, iterum a Semei', 2. Re. 16, et ista omnia passus est benivole, potens vindicare bis in Saul, in spelunca, cum prescidit summitatem pallii, et in tentorio, cum dormiebat, accepit sibi hastam“, 1. Re. Potuit vindicari in Absolon, noluit, sed mandavit ne occidatur", 2. Re. 13. Potuit vindicari in Semei,d noluit, sed popercit eis, 2. Re. 19 Exemplum in Susanna,e que passa est a senioribus', Dan. 13. Exemplum in tribus' adole- scentibus, qui proiecti sunt in caminum ignis ardentis1o per imperium Nabuchodonosors Dan. 3. Exemplum in Daniel11 Dan. 14. Exemplum in Petroi2 Act. 12. Ad 2m, differenter tamen: quidam propter iusticiam", sicut13 Cayn*** Gen. 4 tempore legis nature, et tempore legis scripte Zacharias!' filius Ioiadeh 2. Para 24, solum dixit Iudeis: „Quare transgredimini preceptum domini, quod vobis non proderit.“ Et Nove tempore legis summus martyr Christus lesus etc. et Innocentes,15 qui nihil fecerunt, tamer passi sunt, ut latrois Luc. 23; sed mala sunt passik, Mat. 2. Quidam propter iusticiam"** hec paciencia, quia Pe: Nolite pati, ut malefici, „sed17 si quid patimini, propter iusticiam beati. „Blasfemusm passus est iusticiam1s, Leuit. 24, transgressor sabbati10 Num. 15, Achan propter furtum2° Iosue 7. Quidam pro lege, sicut 7 fratres21 cum matre 2 Mach. 7, et22 Eleasar" 6. Quidam prot veritater, ut Esaias, Hieremias? Ioannes23 Baptistas Mar. 8 Steffanus Act.r 7,r24 Jacobus25 Act. 13, Petrus,' Paulus Rome sub Nerone,26 ceterique appo- * 106 Fc * * ☞ **** † v Fb in marg, jiným inkoustem: 34. v Fb nad tím červeně: ,existentes innocentes'. nad tím v Fb jiným inkoustem: „occidit Abel. v Fb in marg. v pravo červeně: ob iusticiam, 1, 2, 3, 4, propter legem. v Fb na pravém okraji červeně: Pro lege et pro veritate. 25 a v Fb červeně. — b ,equaminiter tollerant' Fb. — c,1m' Fa. — d ,Semei' Fb. — e ,Zuzanna‘ Fb. — f ,3bus Fa. — g ,Nabuchodonozor' Fb. — h v Fb opraveno z ,Ioade'. — 1 v Fb in marg., v Fa chybi. — k ,passi sunt“ Fb. — 1 v Fa mezi řádky, v Fb misto toho mezi řádky ob. — m Blaspemis' Fb. — n „Eleazar 2 Mach.“ pro lege et pro verit'. Fb. — p ,Isaias, Ieremias' Fb. — q ,Babt." Fb. — r chybi v Fb. Fb. — o 1 Luc. 12, 4. — 2 I Reg. 18 a d. - 3 II Reg. 15. — 4 II Reg. 16. —5 I Reg. 24. — “ I Reg. 26. — 7II Reg. 18. — s II Reg. 19, 23. — 2 Dan. 13. — 10 Dan. 3. — 11 Dan. 14. — 12 Act. 12. — 13 Gen. 4. — 1 II Paral. 24, 20. — 15 Mat. 2, 16. — 16 Luc. 23, 40 a d. — 17 I Pe 3, 14 (srvn. 4, 15). — 1 Lev 24, 14. — 12 Num. 15. — 20 Ios. 7, 25. — 11 II Machab. 3. — „ II Machab. 6. — 23 Mar. 6, 27. — 2 Act. 7. — Act. 12, 2. — 26 Act. 21 a d.

Strana 400
400 KÁZÁNÍ O HUSOVI ZE SBÍREK 16. STOLETI. stolis pro veritate Christi ac Christo, „qui27 est veritas“ Ioh.' 14, sunt occisi“ ac passi. Sic et hic Ioannes Hus, Hieronimus' ceterique fideles Bohemi etc.) Ad 3" sicut†† Iob passus est quandoque2s a dyabolo, tamen permissione divina, ut sit exemplum paciencie futurorum. Tobias adeo cecitatem.29 Et hec virtus paciencia a nullo datur, nisi a deo," quia Iac. 1: „Omne3 datum optimum et omne donum perfectum“, et Ps. 62: „Verumtamen'l deo' anima mea subiecta est, quoniam ab ipso paciencia mea. Idem 70: „Tu'2 es paciencia mea, domine. t† v Fb v pravo in marg. červeně: a deo. Iob. Thobias'. s ,appostolli Fb — t Ioann‘ Fb. — u ,occissi‘ Fb. — v Ieronimus‘ Fb. — w chybi v Fa. — X v Fh doplněno in marg. červeně, a další chybí až po slova „Verumtamen deo'. — y ,deo meo' Fb. lo. 14, 6. — 28 Hiob 1, 6 a d. — 2 Tob. 2, 10 a d. — 30 Iac. 1, 17. — 31 Ps 61, 6. — 12 Ps 70, 5. 27

Strana 401
401 D. ALIUSa Sanctil per fidem, Heb. 11. * 203' Fb Fides a Christo comendatur, peccata dimittit, salutem dat corporis, omnia impetrat, vitam eternam tribuit. Ad primum° Mat. 8: „Non2 inveni tantam 'fidem in Israel,“ et Mt. 15. „O mulier, magna est fides tua.“ Comendatur eciam ipse Abraamd ex parte fidei, quia „credidit domino,“ Romanorum. Et ipsa virgo beata abe Elizabeth: „Beata,' que credidisti“ Luc. 1°. „Summe" enim fides placet deo,“ Ecci 1°. Racio, quia „sine ea nemo potest placere deo Heb. 11. Ipsa enim est accessus ad deum. Ad 2m Proverb. 15: „Pers misericordiam et fidem purgantur peccata.“ „Confide," fili, remittuntur tibis ...“ Mat. 9. „Huic1° omnes prophete testimonium perhibent remissi- onem peccatorum accipere.“ Act. 10: „Fidell purgans corda hominum“ Act. 15. Ad 3" exemplum de servo centurionis: „Vade,12 sicut credidisti, fiat tibi“ Mat. 8. Idem de filio reguli: „Credidit"' homo“. Ioh.h 4. Idem de muliere, que duodecim' annis infirma fuit: „Sil4 tetigero tantum fimbriamk“ etc. „Fides tua te salvam fecit“ Mt. 8 Mar. 5. Luc. 8. Ad quartuml: „Omnia15 possibilia credentim Mar." 9.: „Sil“ duo vel tres° consen- serint, de quacumque re credentes, fiet illis a patre“ Mat. 18. Ad quintump Mar. 16: „Quil7 crediderit et babtisatus [fuerit].“ Ioh.h 3: „Ut18 omnis “ 108' Fa qui 'credit in eum, non pereat, sed habeat vitam eternam.“ „Filiils sanctorum sumus etc. qui non mutaverunt fidem in eum“, Tob. 2. Apoc.: „Esto2° fidelis usque ad mortem, dabo tibi coronam vite.“ Ad" Timo.: „Fidem21 servavi, ideo reposita est mihi corona iusticie“ a v Fb červeně. — b ,commend. Fb. — c ,1m' Fa. — d ,Abraham“ Fb. — e chybí v Fa. — f v Fb ná- sleduje opět: „potest. — g chybl v Fb. — h ,Ioa“ Fb. — 1 ,12' Fa. - k ,fimbriam tantum‘ Fb. —1 4tum“ Fa. — m Fb dodává: ,quia. — n oba rukopisy mají mylné „Mt (Math)“. — o ,3s' Fa. — P ,5m' Fa. — q ,Ad—iusticie“ jen v Fb. 1 Srv. Heb. 1I, 33. — 2 Mat. 8, 10. —" Mat. 15, 27. — 4 Rom. 4, 3, — 5 Luc. 1, 45. — 6 V Ecclus. nenalézám. — 7 Heb. 11, 6. — s Prov. 15, 27.—" Mat. 9, 2. — 1° Act. 10, 43. — 11 Act. 15, 9. — 12 Mat. 8, 13. — 13 Io. 4, 50. — 1 Mat. 9, 20 a 22, Mar. 5, 58 a 34, Luc. 8, 43 a 48. — 15 Mar. 9. 22. — 1e Mat. 18, 19. — 17 Mar. 16, 16. — 1s Io. 3, 15. — 12 Tob. 2, 18. — 10 Apoc. 2, 10. — 21 II. Tim. 4. 7—8. 51

Strana 402
402 E. ALIUS.a Ne' terreamini illos, qui ... Luc. 12. Paciencia includitur, que est donum dei, purgabat' a viciis, augebat fideles, cautos reddebat peccatores, premium auxit etc." Ad primumd Ps. 70: „Tu2 es paciencia mea, domine“, quod dicit, tu pacienciam tribuis. Idem. 62: „Ab' ipso est paciencia mea“. Et Iac. 1°: „Omne“ datum optimum“ etc. Sicut castitas Sap. 8: „Non' possum esse continens, nisi mihi dederis.“ Mat. 19: „Non" omnes capiunt verbum hoc, sed quibus datum est.“ Sicut' fides Mar. 11: „Habete' fidem dei.“ Eph. 4: „Unicuique' vestrum data est gracia secundum mensuram donatoris Christi." Et 1“ Cor. 12: „Alteri' fides in eodem spiritu“ etc. Ad 2m Ecci 2: „Piusl et misericors dominus, et in tempore tribulacionis peccata dimittit“. Lasarush paciencia fuit purgatus.11 Luc. 16, Magdalena12 Luc. 7, que obprobrium passa est, paraliticus!s Mat. 9 pacienter tulit suam infirmitatem, est purgatus, quamquam admonitus, ut credat: „Confide, fili, remittunture ... Ad 3m exemplum in filiis Israel, qui quantol' magis opprimebantur, tanto magis augebantur, occidebantur masculi, vel fecit Pharao obstetricibus occidi, ultra priorem laborem seu mensuram laboris laborabant,15 non tamen istis minorati, sed aucti sunt, Exo. Sic credentes in primitiva ecclesia multas persecuciones sunt passi, tamen de die in diem semper numerus augebatur1s, Act. 2 et proficiebant17 in bono." Ad quartumk Sicut ille,! qui iacebat1s in sua infirmitate annos 38, multa passus, posthac sanus existens, cautus extitit, quia Christus dixit sibi: „Vide, ne pecces amplius, ne tibi deterius contingat,“ quod dicit: Ecce peccata tua in quanta mala, que passus es, te porrexerunt, ne in maiora mala venias, dimittas peccatum loh.m 5. Ad quintum" Iob multa passus est, tamen" duplicatum habuit et premium sumpsit. „In1° omnibus passus est“ quia „quod2° in presenti est momentaneum et leve tribulacionis * 107 Fa 204' Fb nostre, supra modum in sublimitateP eternum glorie pondus operatur in nobis.“ „Christus"1 passus“ et „gloria22 et honore coronatus est,“ „sedet?s ad dexteram patris,“ „dedit'" illi nomen, quod est super omne nomen“ Phil. 2. Appostoli passi sunt, habent premium et habebunt ipso die iudicii, quia iudicabunt et non iudicabuntur Mat. 19: „Sedebitis25 super 12 sedes" iudicantes.“ Sic omnes, qui paciuntur, nisi propter iusticiam et cetera, que habentur in sermone, cuius thema est: Ne terreamini20 etc. 204 Fb * V Fb zbytek řádku vyplněn tímto červeně psaným přípiskem: Ecclesia17 crescebat et confortabatur, ambulans in timore dei, et spiritus sancti consolacione replebatur'. a v Fb červeně. — b ,purgat Fa. — c chybi v Fa. — d ,1m' Fa. — e chybi v Fb. — f v Fb mezi řádky. — g ,secundum donacionem Christi mensure‘ Fb. — h ,Lazarus‘ Fb. — 1 ,oprobrium‘ Fb. — k ,4tum‘ Fa. — 1 ,illum‘ Fa, Fb. — m ,Ioan‘ Fb. — n ,5tum‘ Fa. — ° ,tamen — est“ chybl v Fa. — P „sublimitatem' Fa, Fb. q ,super sedes duodecim‘ Fb. 1 Luc. 12, 4. — 2 Ps. 70, 5. — " Ps. 61, 6. — * Iac. 1, 17. — 5 Sap. 8, 21. — ' Mat. 19, 11. — Mar. Luc. 16, 20 a d. — " Luc. 7, 37 a d. — 11, 12. — s Eph. 4, 7. — » I. Cor. 12, 9. — 10 Ecclus. 2, 13. — 11 13 Mat. 9, 2. — 1 Exo. 1, 12 — 15 Exo. 1, 15 a 11. — 1s Act. 5, 14. — 17 Srvn. Act. 9, 31. — 18 Io. 5, 5 a d. 12 Srvn. II. Cor. 4. 8. In omnibus tribulacionem patimur. — 2° II. Cor. 4, 17. — 31 I. Pe 2, 21. —2 Heb. 2, 7. — — 2 Heb. 1, 3, 10—12. — 2 Phil. 2, 9. — 25 Mat. 19, 20.—2 Srvn. svrchu kázání předcházející str. 399—400.

Strana 403
403 F. ALIUS.a Beati, qui persecucionem paciuntur Mat. 5. Mencio de paciencia, mercede. Ad primumb: Iustorum est pati, quia“ 2 Timo. 3: „Omnes,2 qui pie volunt vivere inc Christo, persecucionem“ ut „paciantur“, necessum est. Et primo a sua carne propria Gall. 4: „Quomodo? is, qui secundum carnem natus est, persequebatur hunc, qui secundum spiritum.“ „Caro“ concupiscit adversus spiritum, spiritus adversus carnem; hec enim duo invicem sibi adversantur“ Gall. 5. Et iste est inimicus domesticus. „Inimici' domestici eius." Secundo a dyabolo. Exo. 15: „Dixit' inimicus: Persequar eum et comprehendam eum.“ „Semper enim circuit“ secundum Petrum', „querens, quem devoret.“ Et aput Iob 1 et 2: Ubie fuisti, Sathant „Circuivi terram et perambulavi eam.“ Nos terra sumus secundum dictum: „De terra es et in terram reverteris,“ Gene." Tercio ab hominibus. Ioh." 15: „Sil' me persecuti sunt, et vos persequentur. „Alienos'1 a sinagogis facient vos.“ Ioh." 16. Sed necessum est pati gaudenter, innocenter, humiliter. Gaudenter sicut appostolie: „Ibant"2 gaudentes, quia digni habiti sunt pati pro nomine Christi“. Sicut septem' fratres1s cum matre 2 Mach. 7 et sicut ceteri martyres, ut legende eorum ostendunt. Innocenter. „Nemo'' vestrum' paci'atur sicut fur aut homicida aut maledicus“ „sed15 si quid patimini, propter iusticiam beati.“ 1 Pe. 3. Nulla est enim gracia aput “107 Fb deum pati no'center vel propter“ iusticiam, scilicet sicut Cayn ut supra in sermone alio, 16 cuius thema est: „Ne terreamini." Humiliter sicut Christus, caput nostrum: „sicut1' ovis ad occisionem“ ductus est, Esa. „Humiliavit1s semet ipsum usque ad mortem, mortem autem crucis.“ Phil. 2. Ad 2m „oportet1° nos per multas tribulaciones intrare regnum“k Act. 14. „Arta2e est via“ Mat. 7, „in21 paciencia“ Luc. 21, „si quis'2 vult post me venire“ Mat. 16, „beati,23 qui persecucionem [paciuntur], quoniam ipsorum est regnum celorum.“ Mat." Pati igitur bonum est, quia premium ac gaudium eternum. „Et2' gaudium vestrum nemo “ tollet a vobis." * 205 Fb a v Fb červeně. — b ,1m' Fa. — c chybi v Fb. — d ,Ioan.“ Fb. — e ,appostolli Fb. — f ,7 Fa. g,enim' Fb. — h ,Isa‘ Fb. — 1 ,se“ Fb. — k ,regnam‘ Fa. Mat. 5, 10. — 2 II. Tim 3, 12. — 3 Gal. 4, 29. — † Gal. 5, 17. — 5 Mich. 7, 6, Mat. 10, 36. — Exo. 15, 9. — 7 I. Pe 5, 8. — s Hiob 1, 7 a 2, 2. — ' Srovn. Gen. 3, 19. — 10 lo. 15, 20. — 11 Ioh. 16, 2. — 12 Act. 5, 41. — 13 II. Mach. 7. — 14 I. Pe 4, 15. — 15 I. Pe 3, 14. — 1 Miněno kázání třetí, svrchu str. 399—400. — 17 Is. 53, 7. — 1s Philip. 2, 8. — 19 Act. 14, 21. — 20 Mat. 7, 14. — 1 Luc. 21, 19. — „ Mat. Mat. 5, 10. — � lo. 16, 22. 16, 24. — 23 — 51*

Strana 404
404 G. ALIUS.a Cumi audieritis prelia. Luce 21. Mencio in ewangelio de persecucione electorum et violencia, quod dominus vult perficere sola paciencia ac stabilitate. Stabiles autem debent esse electi in fide, in veritate, in caritate. Ad primumb in fide dei. Mar.“ 11: „Habete2 fidem dei.“ Et circa illamd stabiles esse, non agitaree ventis' — tentacione, sicut illi, de quibus Christus Luce 8 dicit, quod „ad tempus credunt et in tempore tentacionis recedunt.“ Quia sicut amicus „omni' tempore diligit, qui amicus est,“ Eccis, sic, qui stabilis est in fide, semper credit, nisi tamen ista fides sit operibus ornata. Moyses credebat domino de divisione maris, de aqua educenda de petra, attamen oportebat levarel virgam supra mare, percutere petram virga." Credidit Noes domino de diluvio, attamen archam fabricavit, Gen. 6. Sic Abraamk credidit' domino, attamen fecit omnia, que mandavit dominus, exiit de cognacione, Gen. 12, ymmolare" voluit' filium, sed quia prohibitus, Gen. 22, quia „fides' sine operibus mortua est,“ Iac. 2. „Abraamk nonne1° ex operibus iusti'ficatusm est, ymmolans filium suum Isaac“? „Vides, quoniam fides cooperabitur operibus eius et ex operibus fides consumata" est.“ Sic „Raab12 meretrix nonne ex operibus iustificata est, suscipiens nunctios" et alia via eiciens.“ „Sicut enim corpus sine spiritu mortuum" est, sic fides sine operibus mortua.“ Iac. 2. Ad 2m Nullatenus? ab ea discedentes, ymmor ipsam veritatem defendere tenemur. Sicut enim sumus nos obligati, sacertodes, predicares veritatem ex precepto Christi: „Euntesl3 in mundum“ Mar. 16, Mat. 28, sic defendere eam usque mortem. Et sicut vos audire tenemini ex precepto Ecci 4: „Custodi'“ pedem tuum etc., ut audias,“ sic eciam defendere. Et si aliquando habebitis inimicos, „ne15 timeatis, quia dominus pugnabit pro vobis,“ sicut tempore Moysit, Iosue dominus pugnabat, ymmor Sennacherib cum magno exercitu Ierusalem venit,16 tamen dominus pugnavit pro Ezechia ac suo populo 4 Re. 19. Sic Holofernes17 occisus. Isti omnes annichilabantur contradicentes veritati. Et si vitas nostras' deponemus, promissum est Christi istud:18 „Qui perdiderit animam suam propter me, inveniet eam.“ Sic appostoli defendentes veritatem, orbati vita, sic Magister Iohannes Hus etc.) Ad 3m. Quia sine ea nec fides quicquam boni proficit, 1 Cor. 13: „Sils habuero etc., si tradidero corpus meum, ita ut ardeam etc.“ Hec' est,2° que operit multitudinem "x peccatorum.“ Proverb, Iob21. 1a Pe 4. „Ante22 omnia mutuam" in vobis etc., quia caritas“. Exemplum in Magdalena.2s Luc. 7: „Dimittuntur etc., quia dilexit multum.“ Et qui eam habet, „legem'4 implevit."“ In fide ergo, in veritate, „in25 caritateč radicati et fundati etcl. 206' Fb * 106 Fa a v Fb červeně. — b,1m Fa. — c „Mar.—dei v Fb vynecháno. — d ,illum“ Fb. — e ,cogitare‘ Fb. — f v Fb ,ventis“ nejasné. — s tak Fa i Fb mylně. — h,de educenda aqua“ Fb. — i chybi v Fb. — k „Abraham“ Fb. — 1,noluit‘ Fa. — m ,iuficatus‘ Fb. — n ,confirmata‘ Fb. — n° ,nunctius' Fb. — 0 ,mortuus' Fb. — P,Nullas Fa, Fb. — q ,desced." Fb. — r ,ymo‘ Fb. — s ,predicari‘ Fb. —t ,Mosi‘ Fb. — u ,omnes‘ Fb. — v ,Hoc‘ Fb. — w ,mutua‘ Fb. — x ,charit.‘ Fb. — y ,implet Fa. — Srvn. Luc. 21, 9. — 2 Mar. 11, 22. — 3 Luc. 8, 13. — 4 Prov. 17, 17. — 5 Srvn. Exo 14 a 17. Iac. 2, 22. Gen. 6, 13 a d. —7 Srvn. Gen. 12. — s Srvn. Gen. 22, 10 a d. — » Iac. 2, 17. — 10 Iac. 2, 21. — 11 — 12 Iac. 2, 25—26. — 13 Mar. 16. 15, Mat. 28, 19. — 14 Eccles 4, 17. — 15 Exo 14, 13—14. — 16 Srvn. 4 Reg. 19, 34 a d. — 1. Srvn. Iudith 13. — 18 Mat. 16, 25. — 19 1. Cor. 13, 1—3. — 20 Iac. 5, 20. — 11 Prov 10, 12, Hlob 36. — 2 I Pe. 4, 8. — 2 Luc. 7, 47. — 2 Srvn. Rom. 13, 8. — 25 Eph. 3, 17.

Strana 405
405 H. IOANNIS HUS MARTIRIS." lustorumi anime in manu dei sunt et non tanget illos. Sapien. 3. * 194 Hec verba allegantur circa memoriam sancti Ioannis Hus etc., que vere allegantur, nam iusti erant erga deum, proximos et se ipsos. „Iusticia' est reddere unicuique etc." Erga deum: ex toto corde diligere, in illum credere, precepta eius implere, sua lege regi. Quod fecerunt martires, qui mortem oppecierunt pocius, quam hominibus placerent etc. Erga proximos, quorum salutem procuraverunt ut propriam, 1 Ioan 3: „Per hoc cogno- scimus charitatem dei in nobis, quoniam animam suam posuit pro nobis et nos etc. Erga se ipsos, quod propter vitam eternam exposuerunt corpora suaa in mortem. Ideo bene dicitur de illis illud Sapiencie: „Iustorum“. Notandum, quod triplex est mors: corporalis, spiritualis, eterna. Mors corporalis seu naturalis nichil est, nisi separacio anime a corpore, et hecb est inducta propter peccatum Ade. Si enim Adam non peccasset, numcquam anima a corpore separaretur, sed viveremus eternaliter, et completo evo‘ hominum, quo angelorum chori implerent et unde demones exciderunt. Essentd enim homines cum corporibus glorificatis suscepti etc. Sed ex quo Adam peccavit, subditi sumus huic morti corporali." Et hec est mors tedium et pena peccatoribus, quia valde eam timent et terrentur, timentes eternam dampnacionem, quia consciencia illos mala mordet et terrorem magnum in eos inducit. Iustos autem tormentum mortis non tangiti, quia illi, dum moriuntur comuni morte, aut videnter bezdiecznau susti- nentes ab aliis, nichil eam timent, sed gratanter expectant, quia eos consciencia non mordet. In spe enim sciunt, quod cum suo deo dilecto erunt. De hoc appostolus Roma 8: „Quis separabit nos a charitate? Secunda mors est spiritualis, et hoc nichil aliud est, nisi separacio gracie dei ab anima, que deum aufert ab homine. Numequam potest esse letus, si recordatur mortis sue. Item si celi recordantur, timent, quia ibi non erunt, si inferni, quia ibi erit, si dei, timet, quia iudicaturus est eum, si angeli, si diaboli. Sed iustos homines hec pena huius mortis non tangit, recordentur omnium istorums, nichil horum timent, sed gaudent, ut patet in declarando. Tertia mors est eterna, et hoc nichil aliud est, quam eternus cum diabolis cruciatus, ubi eternus ignis, damnati in eternum ardebunth. Nec hec tercia mors tanget iustos, quia in manibus dei sunt anime eorum: Iustorum enim anime mox vadunt ad ineffabile gaudium celeste, quam cito separantur a corporibus. Quod est factum et circa istos martires. Quare bene eis quadrat: „Iustorum anime etc. Sit ergo laus deo, quod tantis martiribus adornare Bohemos dignatus est. Et nos, si imitabimur eorum doctrinam et vitam, accipiemus coronam. * červeně. a ,vestra sua‘ Fb. — b ,hoc‘ Fb. — c ,emo‘ Fb. — d ,esset Fb. — e ,corporalis' Fb. — f ,tangiet‘ Fb. — g ,ystorum“ opraveno z ,iustorum“ Fb. — h za tím neškrtnuté mylné „ubiť. — i opraveno z adorare“ nade- psáním ,na. Sap 3, 1. — 2 Apoc 22, 12. — 3 I Io 3, 16. — 4 Rom. 8, 35.

Strana 406
406 I. ALIUSa DER EODEMa FESTOS. Quil amat animam suam, id est vitam suam. Hec verba 'pensabimus. Mirabilis“ res verbis istis potest alicui videri, cum quilibet . 195 tenetur proximum suum sicut se ipsum diligere. Primum se ipsum, deinde proximum, sicut de illo dominus locutus est Math 22: „Diliges proximum etc.“ Oportet ergo homo se ipsum diligere. Qui enim se ipsum non diligit, hoc est vitam suam, nec proximum nec deum diligit, et qui se ipsum odit, et proximum odio habebit, quia Ecci 14: „Qui' sibi malus est, etc.“ Qui ad se ipsum charitatem non habet ac dilectionem dei ad proximum, nullum opus bonum sine hoc placet deo. Et tamen dominus hic dicit oppositumb: „Qui amat animam suam, perdet eam, qui tamen odit, custodit ad vitam eternam“. Circa hoc scire licet, quod homo potest se diligere dupliciter: ordinate et inordinate**) Inordinate se ipsos diligunt, qui se magis quam deum diligunt, hoc‘ est delicias corporis, ebrietates, voracitatem, que omnia alia mala faciunt, nisi ut suas vitas, sua corpora in pace et deliciis servarent. Audent eciam multa facere contra deum, in iram ipsum provo- care pocius, quam defectum pati in deliciis. Et tales nec in veritate se ipsos diligunt, quia malum sibi volunt, Ecci 10: „Qui“ diligit iniquitatem, odit animam“, quia perdit eam etc. Secundo"** diligunt se homines ordinate, qui se non diligunt ultra deum, sed deum supra omnia, supra vitam et delicias, qui pocius quam deum ad iram provocarent et contra eum peccarent, pocius vitam amitterent, non solum substanciam huius mundi. Et de tali dileccione locutus est dominus in evangelio: „Quil amat animam etc. Ideo hodiernus Magister, ex quo vitam supra Christum non dilexit, quia antequam contra deum quid faceret fidemque et veritatem negaret, pocius vitam suam deposuit et se morti tradidit. Ideo sine dubio," quia habet vitam eternam, quia est martir et habet palmam inter martires. Ideo hic de martirio tria videbimus. Primo, quid sit, 2° quid pertinet, 3° cur sanc- 195" torum mortem memoramus. Quida esta martiriuma? Primo dixi, quid sit martirium. Sciendum circa illud, quod duplex est martirium, * V pravém hořejším rohu: „Si se non diliget, quomodo proximum ? ymo preceptum: Diliges? proximum sicut se ipsum." ** In marg. v pravo červěně: Dileccio duplex; inordinata. ☞** In marg. v pravo červ.: „Dileccio ordinata'. a červeně. — b ,appositum'. — c „host. — d ,dubia'. Io 12, 25. — 2 Mat. 22, 39. — a Ecclus 14, 5. — † Ps. 10, 6.

Strana 407
KÁZÁNÍ O HUSOVI ZE SBÍREK 16. STOLETÍ. 407 * 196 ****. Spirituale seu voluntarium est pati obprobria, exilia pati propter corporale et spirituale" a“ veritatem, propter Christum. Unde tales Christus beatificat Math 5: „Beatis eritis etc." „et dicent omne malum" propter me“, id est propter meam veritatem. Subdit: „Gaudete“. Quod autem talia sustinere, ut supra, sit martirium, patet ex hoc experimento, quod vulnus id maioris doloris est quame corporis. Cicius enim sanatur unum, quam alterum. Hinc dicitur: Radífi bych kordowu ranu. Unde Gregorius hoc perpendens, inquit: „Martires' esse possumus, eciam si collum ferro non subdimus, si pacienciam veram in anima custo- dimus. Nam adversitates pro iusticia tollerare est maius' signum gracie dei, quam mortuos suscitare, cecos illuminare. Re[spondetlur: Talia enim opera sine paciencia neminem salva- bunt. Patet in multis." Secundum martirium est actuale“* et est tollerancia qualiumcumque penarum propter deum. Hoc est, quando quis patitur vel ignem vel gladium vel exscoriacionem propter honorem dei et sui ipsius salutem et proximorum ad edificacionem. Probatur et hoc martirium in evangelio, ut supra, dicente Christo: „Quil odit animam suam“. Hoc maxime fuit preditus s. Magister Ioannes Hus, qui et cetera Amen. Secundum*** principale, ut supra, quid pertinet ad martirium. Dicendum, quod ** ut si quis patitur, paciatur pro bona causa et licita; non omnis, quatuor. Primo causa, qui patitur, est martir, paciatur eciam asperimas penas, sed qui patitur pro veritate et iusticia aut doctrina, sicut Abel, qui iustus fuit et deo placuit; passus enim a fratre propter iusticiam; quares Christus nominat eum martirems Math. 23.† Similiter beatus Ioannes Baptista 'non est passus pro fide aut veritate legis, nemo enim eum hac ex parte angustiabat, ut fidem, ut deum negaret, sed quia correxit Herodem' de adulterio.« Stephanus autem passus est, ut patet. Non ergo est martir, qui pro adulterio aut furtis patitur etc. Et hoc ostenditur': primo lege Math. 5: „Beati," qui persecuciones“, Math 10: „Quil° perdirerit animam propter me“ (non propter furtum), „inveniet eam“. Et Christus Ioan. 14: „Egoln sum veritas“. Et ergo propter Christum vitam perdere et propter veritatem 1 Pe 3: „Sil2 exprobraminim in nomine Christi etc., beati etc.“ Idem: „Sils quid patimini propter iusti- ciam, beati“. Secundo ostenditur opere sanctorum. Augustinus 9a de consecra. dist. 4 Babtismi: vůnů Na levém okraji červ.: „Martirium 2°, voluntarium [seu] spirituale. In marg. v levo černě: id est mencientes. * Jinou rukou připsáno: „Christus: Dicent, in nomine tuo demonia eiecimus etc. Responsio: Nescio vos'. ** Na levém okraji červeně: „Actuale“. ☞* Označeno červeným nadpisem: Ad martirium pertinent 4. vog Na levém okraji červeně: „Causa. Dole pod textem připsáno: En' mitto ad vos prosphetas], sapientes, scribas, ut veniath super vos omnis sanguis iustus a sanguine Abel iusti usque ad sanguinem Zacharie etc. e mezi řádky. — f nad škrtnutým nezřetelným ,maius. — g ,quem. — h ,veniant“. — 1 „heredemt. k následuje škrtnuté: ,aut furtu patitur et pro iusticia passus. — 1 za tím škrtnuto: quadrupliciter. — m ,ex- probramurs. 5 Mat. 5, 11—12. — Citátu jsem nenalezl, ale myšlenku srvn. Greg. Hom. in ewang., hom. XXVII (Migne, PL 76 sl. 1210), nebo Epist. 51 (t. sv. 77) sl. 592. — 7 srvn. Mat. 7, 22—23. — “ Mat. 23, 35. — ' Mat. 5, 10. — 1° Mat. 10, 39. — 11 Io 14, 6. — 11 I. Pe 4, 14. — 13 1 Pe 3, 14.

Strana 408
408 KÁZÁNÍ O HUSOVI ZE SBÍREK 16. STOLETÍ. „Non1“ pena facit, sed" causa facit martirem“. Tunc latrones, qui propter furta paciuntur, essent martires. Item simile de omnibus damnatis. Ymo latro, qui cum Christo passus est in cruce, non est martir, licet de eius salute credendum est, non propter penas salvatus est, sed quia se novit, quod est peccator, et dolebat, humiliabatur, quia et illas penas suis peccatis ascripsit, et tamen martir non est, quia non pro bona fide, sed pro suis operibus malis passus est. Luce 23: „Nos15 digna etc., ipse autem“. Ideo si Christus latroni daret hoc donum, ut grato animo susciperet penas et doleret humilieturque, ego non nego, quod salvus esset. Si autem non susciperet et patitur, illa pena non facit eum mar- tirem, nec salvatur. Quia appostolus ad Gal. 13: „Quils talia agunt“. Ymo si quis penas tocius mundi sustineret' patereturque convicia et mortem et quod omnes homines tam boni quam mali, dato hoc, ut paciatur unus et hoc propter furtum, non esset martir, 1 Pe 2: „Nemol7 vestrum paciatur ut fur“. Secundoff pertinet ad martirium, ut pa'ciatur sponte, hoc est, dum possetp a fide “ 196. recedere et a bono verbo, tamen non vult, sed patitur pocius. Exemplum II° Mach. 7 de septem fratribus cum matre"s, quos Antiochus rex superbus cogebat contra legem dei manducare suinas carnes, tamen ipsi nolebant, pocius diversa passi sunt tormenta; ali- quibus manus amputaverunt, pedes, caput, exscoriarunt, ceteris fratribus hoc aspicientibus cum matre sua, tamen pocius penas sustinuerunt, ut omnes sancti martires passi sunt. Nam ducti ad mortem poterant liberari revocando, sicut Ioannes Hus. Si vero quis non sponte“, sed coacte patitur, non est martir nullumque premium habet. Probatur dupliciter; Lege Veteri Exo.: „Omnis1" voluntarius et pronus deo offeret“, Nova 2a Cor. 8: „Si2° voluntas prompta secundum id, quod habetur, accepta est deo“ Tercio"s ad martirium pertinet charitas, ut patet, videlicet qui patitur, habeat charitatem dei et proximi, quia sine charitate nullius opus bonum, nec martirium, placet deo, 1 Cor. 15: „Si21 tradidero corpus etc.“ Magna res est, ymo cum crinis de capite trahitur, tunc doletp et dum igne leditur. Patet. Et si sine charitate, tum nichil prodest. Augus. de innocentibus22: „Eciam si quis omne in toto orbe diligeret et unicum odio haberet, quecumque patitur aut facit, loquitur, hoc deus non remunerabit.“ Hinc sancti quicquid passi sunt, totum hoc ex charitate; Stephanus pro inimicis orabat, sic Christus, sic omnes sancti, sic Iohannes Hus. Ecce charitas suaves illis reddidit penas Act. 5: „Ibant23 appo- stoli gaudentes“. Quarto ad martirium pertinens est bona intencio**, ut nichil aliud in hoc querat, non" suam gloriam, sed dei edificacionemque proximi Luce 11: „Si2 oculus tuus“, hoc est intencioq tua „fuerit simplex, totum corpus tuum etc.“ Nam deus intencionem iudicat .19 et suscipit. †† * ** *** Na pravém okraji červeně: Sponte si patitur“. in marg. v levo červeně: si coacte'. v mezeře nadepsáno červeně: 3° charitas'. in marg. v levo červeně: Bona intencio'. n mezi řádky. — o opraveno ze ,sustineneret. — P „pusset. — p* ,delet ms. — q opraveno z ,inten- cioness. — 1 ,est‘ ms. 14 Miněn snad August. De non iterando baptismo ep. 108 (Migne 33 sl. 412; srvn. tamtéž sl. 310, 940; sv. 38 sl. 1254, 1293, 1448—1151); citát odkazuje na Corp. iur. can. De consecr. dist. IV, 34 (Friedberg 1372—1373), kde je řeč o spaseni boha, ale citátu z Augustina tam není. — 15 Srvn. Luc. 23, 41. — 1 Gal. 5, 21. — 17 I. Pe 4, 15. — 1s Srvn. II. Mach 7, 1 a d. — 12 Exo. 35, 5. — 20 2. Cor. 8, 12. — 21 I. Cor. 13, 3. — 2 Augustinus, Sermo in nat. s. Stephani Migne, PLat. 39, 2139; srvn. 1 De rectitud. cath. convers. (tamtéž 40) sl. 1178. — 23 Act. 5, 41. — 24 Luc. 11, 34.

Strana 409
KÁZÁNÍ O HUSOVI ZE SBÍREK 16. STOLETI. 409 Tercio quare martirums sanctorum celebramus festa? Sciendum, quod non ideo. ut cos oremus, adoremus, dedkowaly, candelas' affligamus, sed propter duo: Primo ut ruminaremus, quomodo Christo" iuste et sancte vixerunt, et ut eorum exempla, mortem pro deo veritateque eius subire non timeamus 1 Pe 1: „Christus25 passus“, Iaco. V: „Accipite2s exempla sanctorum“, 1 Ioan. 3: „Si27 Christus animam suam pro nobis posuit“ Nam maiorem sanctis honorem exhibere non possumus, quam ut studeamus eos imitari, Cris. super Math.2s: „Heu, que iusticia est sanctos colere et sanctitatem spernere“; qluasi] dliceret]: Nulla. Secundo' ut ad futuram mercedem ex merito passionis Christi respectum habeamus, quia dominus dicit Math. 20: „Merces2" vestra copiosa est“, Roma 8: „Non3 sunt condigne“. Sic fecit noster sanctus Ioannes Hus hodiernus, respiciendo ad futuram mercedem sequutus est alios sanctos, qui sanguinem pro Christo effundebant, ideo accepit coronam glorie eterne. S opraveno z ,martirium“. — t ,candelos ms. — u za tím škrtnuto se“. — v secunda' ms. 25 I. Pe 2, 21. — 2s Srvn. Iac. 1, 5. — 23 1 lo. 3, 16. — 2s Nepodařilo se mi zjistiti. — 22 Mat. 5, 12. —. 30 Rom. 8, 18. 52

Strana 410
410 K. DIVI IOANNIS HUS.a Hodie agitur memoria Ioannis Hus martiris, qui propter veritatem legis et testi- monium Christib Constancie exustus est. Hic erat vere Bohemorum appostolus. Appostolus enim hebraice idem dicitur, quasi missus. Et quia ipse Ioannes Hus a deo in hanc terram Bohemie fuit missus et ordinatus, ideo appostoli illi nomen bene applicari potest. Non enim hii duodecim tantum dicuntur appostoli, quos Christus vocavit, sed eciam alii preter hos erant et vocabantur appostoli, sicut Paulus erat appostolus Grecorum et Barnabas eciam appostolus est dictus. A simili et noster fidus Bohemus Ioannes Hus, cum erat nunccius dei ad populum hunc, appostolus esse dicitur. Sed sicut lozeph in Egiptum, de quo Gen. 37 dicitur,1 Daniel in Babilonem, de quo 4. Regum ultimo? et Dan. 1, missi, ibi multas persecuciones sustinuerunt, sic hodiernus sanctus vir et appostolus dei, de quo recens commemoracio adhuc viget, piativa mala pertulit. Nam sicut illi, lozeph et Daniel, inter ydolatras et gentiles ydolis servientes missi erant etc., sic vir iste iustus inter prelatosd et sacerdotes pessimos huius regni missus est. Soli enim scortatores et avari existentes, superbi, gulosi, quos apostolus Phil. 3 ydolorum cultores vocat,' „quorum deus venter“. Omnibus enim manifestum est, quidquid super omnia diligitur ab homine preter deum, hoc deus eius est. Talia peccata super omnia dilexerunt et deum derelin- querunt, manifestum est ydolatras eos fore. Et sicut hii, qui causa mortise Danielis fuerunt, gravi pena mulctati sunt, ita qui pro interitu Magistri Ioannis Hus laboraverunt, gravem penam in suis possessionibus, ymo et fame bone duxerunt. Zelator enim vindicte sue veritatis est Christus, insuper eorum eam' predicancium, in his, qui eam persequuntur, ut fecit in Hierosolimitaniss annis peractis ab eius ascensu quadraginta, quomodo sunt destructi iuxta predictum ipsius Christi scil. Luce 19.' Sic in hac terra ad vindictam eorum, qui veritatem persequebantur et iustum opprimebant, quasi quoddam flagellum loannem Zyzkam, virumh audacem ac strenuum, permisit. Hic habens a deo potestatem et profectum ad destruendum ac devastandum loca omnis nequicie, videlicet monasteria, nocticoracis faciens inde habitaculum, unde ypocrysis eorum hucusque cognoscitur." Et ne quis opinetur, sicut inimici eius solent loqui, quasi suapte et temere pateretur,' licet bono animo mortem subiit — sic et Christus, magister eius, de quo Isaias': „ Oblatus . 193 est, quia lipse voluit],“ et Ioan.": „Et potestatem habeo ponendi animam meam“, — sic ipse et eius discipuli bono animo pateretur, plus contumelias cum electis, quam gloriam cum perversis desiderantes. * 197 a nadpis červeně. — b opraveno červeně z ,Christus'. — C psáno nezřetelně. — d ,plantos ms. — e opra- veno červeně z ,causam ortis'. — f ,ea“ ms. — g ,Hierosolilimitanis' ms. — h opraveno z ,unum'. — i opraveno červeně z ,patetur“. 1 Gen. 37, 28 a d. — 2 4. Reg. 25, Dan. 1, 1 a d. — 3 Phil. 3, 19. — † Luc. 19, 42 a d. — * Toto místo (Et sicut hii — cognoscitur) otiskl Novotný v Urbánkově Sborníku Žižkově (Praha 1924) str. 84 pozn 1. — “ Isa 53, 7. — 7 lo. 10, 18.

Strana 411
KÁZÁNÍ O HUSOVI ZE SBÍREK 16. STOLETÍ. 411 * 198° Huic autem ut facilius intelligatur, videbimus in presenti, quare loannes Hus mortem est passus. Dico, quod, prout realiter et veraciter probari potest, propter quadruplicem causam: Primo propter laudabilem conversacionem sue vite, secundum* propter veritatem dei, quam docuit et scripsit, tercium propter pseudosacerdotes, quartok propter consuetu- dinem hominum, pro nawyklosti anebo obyczegie. Ad primum principale dixi, quod Magister Hus exustus est propter laudabilem vite sue conversacionem. Hoc enim Magister Hieronimus coram tota synagoga Sathane in hoc concilio professus est, dicenss: Ioannem' Hus a teneris sibi notum esse, spectatequem con- versacionis. Sicut enim Anna olim Samuelem 1 Re. 1 domino obtulit,' sic Magistrum Ioannem Hus etc. Ita enim virtuose vixit, ut etiam nec mali coram illo facere aut loqui quidquam perversi ausi sunt. Iuxta ergo utriusque legis professionem semper boni homines a malis persequebantur et habebantur odio, Gene. 4 Abel1° ab€ Cayn, item Gen. 18 non" erant Sodome quam pauci (Loth)°, et hii persecutores bonorum,P ut patet in angelis. Item 1 Re. 18 Saul'2 deo exosus iusto Dauid, minitabantur1s Danieli sacerdotes pessimi, et Sap. 2 dicitur," quod iniusto iustus eciam „gravis est ad videndum“. Nova lege probaturps in Christo et eius appostolis, quomodo scribe et Pharisei nequam illos persequebantur. Sic et nunc agitur. Qui honeste vult vivere, male a perversis audiet: Hereticus sectarum. Sed quia Magister Ioannes Hus, qui vitam probam, mrawny, cztny, ex fide lesu Christi elegit, 'ideo pace caruit, sed infinitas persecuciones, precipue a sacerdotibus malis, Iper- tulit], eciam e Praga exul factus et concio illi prohibita est. Ad 2m principale dixi, quod passus est propter veritatem evangelii, quam predicavit. docuit et scripsit. Novit enim homo dei, quam multum aberrarunt a scopo veritatis per pseudosacerdotes wobecznii. Nam per varias auriculares confessiones et ridiculosam, ymo plus ypocritam religionem seducebantur, ex propria cauteriata consciencia suis neniis. fſpatnymi baſniemi, predicarent populo simplici indulgencias, purgatorium commendantes et excomunicacionis anathemata solum docentes, populum his territantes. His enim abducto populo ab evangelio Christi, in locum eius propria figmenta docuerunt. His enim adversabatur loannes Hus, veritatem fideliter docens et describens. Et ideo iterum protestacio utriusque seriei est; quicumque ab inicio veritatem loquebantur et sic docuerunt, persecuciones" paciebantur. 3 Re. 22 Micheas15 propheta dei ideo, [quial Achab regi cum suis pseudo- prophetis loquebatur veritatem, persecucionem magnam est passus. Item Mar. 6 dicitur!s de Iohanne Baptista, quod propter veritatem, quam Herodi loquebatur, decolatus est. Item “ Paulus appostolus Gal. 4 scribit17: „Numquid inimicus factus sum vobis veritatem loquens? Sic a simili Magister Ioannes Hus contra antedictas fabulas et supersticiones locutus veri- 18 tatem, nec illorum minas curans. Patet in concione eius dominice secunde adventus. Vide. Nam populo vulgari falsi prophete nec sacramentis ministrare volebant, funera ne- gabant in suis cimiteriis, quoniam veritati a loanne Hus predicater adherebant, imo multis in marg. v pravo červeně 2, 3, 4. k předtím ,4 doplněno červeně mezi řádky. — 1 „Ioannes' ms. — m opraveno ze specte“ nadepsáním červeně ,ate“. — n ,ad ms. — o nad řádkem. — P za tím škrtnuto ,utroque“. — p „probant ms. — q „persecu- tores' ms. — 1 ,predicante' ms. s Srvn. prohlášení Jeronymovo na koncilu dne 26. května svrchu str. 336 a 347. — » 1 Reg. I, II a d. Vzpominka taková ozývá se také u Heremity, v. str. 377; patrně běží o starší pramen společný. — 10 Gen. 4, 5 a d.—11 Gen. 18, 20 a n. — 12 1 Reg. 18, 8, a d. — 13 Dan. 6. — 14 Sap. 2, 15. — 15 3. Reg. 22, 12 a d. — 16 Mar. 6, 17 a d. — 1 Gal. 4, 16. — 18 miněno asi kázání na tuto neděli v Postille, Erben II str. 10 n. 52*

Strana 412
412 KÁZÁNÍ O HUSOVI ZE SBÍREK 16. STOLETÍ. territamentis tanquam fulminibus illos abducere conabantur, kladbu dawali. Sed Ioannes Hus confortabat illos, ut his superfluitatibus neglectis, sicut ipsemet fecit, cum excomuni- catus et officio sacerdotali privatus diceretur, nihilums curavit, sed vocacioni et functioni sue satisfecit, sciens talia contra verbum domini esse et minime nocere diligentibus veritatem. Quod potest tripliciter probari. Primo Veteri lege, Gene. 27 Isaac1 benedicens filio suo lacob, inquit: „Qui tibi maledixerit, esto maledictus.“ Prover. 26: „Sicut2 avis in incertum volans, takť gest kladba nadarmo vczyniena, na kohoz koly przyde.“ Nam cui dominus benedicit, execrent omnes,' nichil nocet. Patet Numeri de Balaam,"1 vide 24, qui benedicit tibi. Secundo: Mathei 5: „Beati22 eritis, cum maledixerint.“ Tercio* August. Super. Ps. 53 et 103: „Qui2s iustus est et iniustus maledicitur, mercedem accipiet.“ Ergo exemplo“ Magistri Ioannis Hus melius est innocenter maledictionem propter veritatem pati, quam a veritate discedere. Ad 3m principale dixi, quod mortem oppeciit propter errorem detestandum pseudosacerdotum, quibus pleni erant tunc temporis circa omnes ritus divinos et sacra- menta. Circa fidem erat precipuum signum, quia populo sanam doctrinam non prestiterant. Circa sacramenta et precipue altaris, ut scribit Ioan Hus in suo decalogow super nonum preceptum, quod sunt deifici, ipse autem contra ipsos scripsit et docuit, quod heretice hoc loquuntur, quia omnes mutuo nec muscam creare possunt, insuper verum deum et Christum ut creare possint? Quod est maxima blaspemia. Similiter circa sacerdocium dixerunt, quod in sacerdote salus hominis pendet et sine illo non est salus, non est pecca- torum remissio, cuique contingere potest. Contra illa omnia quia Magister Hus loquebatur, ita quod veritate errores eorum manifestavit, ipsi autem illum perversorem ecclesie catholice vocarunt seminatoremque errorum. Et quia semper hoc fuit: Qualis quisque solus fuit, talia opinabatur de alio, sicut illi, qui fide caruerunt, in alios 'errores et scismata affirmarunt,y causa et omnium iustorum mortis existerunt.z Sic enim actum est a sacerdotea Beel cum Daniele, qui promulgavit eorum ypocrisim ręgi per rem manifestam, quem cum ydolotytis agebant, ipsi autem destructorem Beel eum accusabant. Licet enim bene noverant Beel deum non esse, sed quia non parvum emolumentum ex eo hauriebant, deum vocarunt et per hoc suorumb errorum noticiam obumbrarunt. Similiter errores scribarum et Phariseorum cum Christus' pronunctiavit populo, non ut illos inde impediret, dicere ausi sunt seductorem" plebis et templi diruptorem accusarunt. Sic cum Magistro Ioanne Hus actum est, qui ostendens errores ac ypocrisim sacerdotum, non inde culpandus est, sed dixerunt, quod sit hereticus et infidelis, et sic“ propter hoc illum tradiderunt periculo vitę et mortis. Vide maliciam sacerdotum, que sub cultu dei latitat. Hec est enim abhominacio in loco sancto etc. Quartum et ultimum principale dixi: Ioannes Hus passus est propter consuetudinem. * 199. * 199 in marg. v pravo červeně ,3. s ,Hilum‘ ms. — t ,omnis ms. — u ,exempli“ ms. — v jinou rukou nad řádkem. — w ,dialogo' ms. — x opraveno červeně z ,opinabitur“ ms. — y ,apuiarunt ms. — z tak opraveno z ,existentur'. — a ,secordate“ ms. — b „suum. — c opraveno červeně z „Christum“ — d„sed seductorem“ ms. — e opraveno ze ,sicut“. 12 Gen. 27, 29. — 20 Prov. 26, 2. — 21 srvn. Num. 21, 9. — 22 Mat. 5, II. — 23 Ve výkladu žalmu 53 a 103 (Migne 36, 692 n. a 37, 4335 n.) nenalézám; srvn. žalm 36 (tamt. 36, 364) a 57 (sl. 691). — = Nikoli v dekalogu, nýbrž ve Výkladu víry kap. 9 (Erben I, str. 13 a 14); omyl, v němž autor uvádí deváté přikázáni, vznikl snad tím, že citát je v deváté kapitole.

Strana 413
KÁZÁNÍ O HUSOVI ZE SBÍREK 16. STOLETÍ. 413 * 200 Nam homines pii per errorem antiquitus' seducti omnem sacerdotum consuetudinem seu usum pro fide tenuerunt et hunc sequebantur. Hoc enim dicitur Sap. 14, quando25 consuetudo in- valuit, rozmohl, hec pro lege habebatur. Nam quidquid per se ipsos excogitaverunt, huic inherebant, iam illud non relinquerunt, sed sicut legem tenuerunt etc. Sic et nunc multi veritati consentire non possunt, patrum consuetudini przydrzycze gie, inherentes, et illa excusantes. Et sic quicquid ab antiquis diebus fuit, relinquere nolunt tanquam a fide. Et si quis velit explodere verbo dei talem consuetudinem quasi minus necessariam, statim populus putaret se per hoc fide privari et a deo alienari. Et multi specialiter sacerdotes falsi diffamant verum nunccium dei coram regibus, principibus et aliis hominibus, ut nisi possent sua consuetudine frui. Sic actum est cum Ioanneh Hus. Estimantes ceci, quando testes fidei destruentur, quod eciam fides et veritas corruet cum eius morte. Si enim ita esset, eciam ipse Christus moriens in cruce et eius appostoli... Videmus lesum Christum: propter passionem enim post crucis patibulum glorificatus, non destruetus. Hoc idem ait de aliis appostolis 1 Cor. 15, quod2s „seminatur corpus sanctorum in corrupcione, sed resurget absque corrupcione.“ Stultorum est illa opinio, sanctorum finem fore sine honore, ut patet2' Sap. 5; vide. Ergo quicunque vellet contra eorum ypocriticam consuetudinem et religionem exemplo Ioannis Hus loqui, pacem non expectet. Loquatur prout vult contra vicia, non tantum adversabuntur ei, sicut si supersticiones eorum et ceremonias taxares; ibi statim turbabuntur. Sed non saltem illa, sed eciam mortemk si quis pro his patitur, beatus. Ad quam nos perducat pater eternus, qui est benedictus in seculorum secula Amen. ppii priorem antiquttus' ms. — E innoluit' ms. — h Joannes' ms. — 1 ,testis'. — k ,montem' ms. sivn. Sap. 14, 16. — 2 1 Cor. 25, 42. — 27 srvn. Sap. 5, 4.

Strana 414
414 L. IOANNIS HUS ALIUS.a Hodie, charissimi, commemoramus solemnitatem omnium Bohemorum martirum, presertim tamen Magistri Ioannis Hus, qui pro veritate legis dei in Constancia igne est consumptus,“ appostolus huius terre factus. Nam appostolus interpretatur a deo missus, * missus etenim fuit propter bonum*** et salutiferum huius tetre, sicut olim lozeph et Daniel propter fratres, sed uterque multa mala a fratribus passus et cognatis. Sic Magister loannes grandi summa regi Zigismundo et concilio Basiliensi" Hus. Nam collecta peccunie miserunt, ut virum iustum e vita tollerent et libertatem in nequiciis haberent. A proto .20. moriuntur iusti, quasi non sint deo dilecti. Est enim preciosus in conspectu dei sanguis illorum.2 Et sicut qui mortis Danielis vel mali“ Iozeph fuerunt causa, multa mala passi sunt, sicd inimicid illorumd tam in se, quam in suis rebus per Zyzkam, qui fuit flagellum dei, ut patet na zborzenych klassterzych; nenechalt pan buoh krzywdy swatych swych bez pomsty." An clamant: „Vindicas‘ omnem sanguinem nostrum.“ Sic hic. Similiter sicut per lozeph et Danielem multi fideles multiplicati sunt, sic per istum fides de comunionee utrius- que speciei et fides de venerabili sacramento aucta est. Fideles ergo non solum Bohemi, verum eciam Almani pro consolacione omnium fidelium Bohemorum et aliorum ad celebrandum hunc diem statuerunt. Euangelium. Circa quem diem, ne infideles nos derideant, dicentes: Celebrant' festum et nesciunt cuius, vel ubi est anima illius, in inferno aut in celo, sicut na poſmiech nam Czechom rzykagii: „Wladneſs czo Hus w nebi,“ tria ergo hic videbimus circa hune diem. Primumt cur tam audacter omnes martires, non solum Bohemi, verum eciam alii pro Christo vitas posuerunt. Alterum, si est Ioannes Hus vere sanctus. Tercio si est cum deo in celis. Quoads primum, ut patet, propter 4r hoc fecerunt. Primo quia sciverunt, zie gfau tím dluzni ſmrti od przyrozeni, nebo wfíeczko, czoz ſe narodilo, vmrzytii mufy. Et si haberent annos Mathusalem, nichilominus tamen, sicut et ille, mori coguntur. Pensantes igitur hec, ipsi sih martirium vifly, naturalem tamen mortem evadere non possunt. Leto ergo animo pertulerunt martirium. Nam stulti est timere, quod vitari 'non potest, ani fe zadny z toho dluhu smrti wyplatitij etc. Secundo quia sciebant esse corpus occiduum, paduczy, et perdito corpore quia aliud perdere non possunt. Nam corpus est velut tunica corruptibile, anima autem immortalis manet et sine detrimento. Hinc salvator dicit': „No- Na pravém okraji červeně: Passus. ☞ V pravo in marg. červ.: ,Appostolus terre'. Na pravém okraji červ.: „Cur missus. Na pravém okraji červ.: „inimici. Nad jednotlivými čísly postupně červ.: „1°, ,2°, �3°. * 201 d ** a Nadpis červeně. — b za tím škrtnuto: sic, sic. — Nad tím nadepsáno ,ex i[n]vidia“. — d doplně- no in marg. — e ,concione“ ms. — f opraveno z ,celebrandum“. — g ,Quod“ ms. —h doplněno mezi řádky. Má býti Constanciensi“; zpráva vznikla asi z vědomosti o sbírce na vypravení biskupa Litomyšlského do Kostnice, o níž mluví St. let. str. 26; srvn. však svrchu kázání č. XIX str. 370—374 a život Heremitův str. 379 a níže připisek v průze kancionálu Taborského; je patrno, že jde o tradici již v 15. stol. běžnou. — Srvn. Ps. 115, 15: Pretiosa in conspectu domini mors sanctorum eius.— Srvn. Luc. 18, 7; tento úryvek otiskl No- votný v Urbánkově Sborníku Jan Žižka str. 84 pozn 2. — Srvn. Apoc. 7, 10, místo psáno nezřetelně. — Mat. 10, 28.

Strana 415
KÁZÁNÍ O HUSOVI ZE SBÍREK 16. STOLETI. 415 . 201 lite illos timere, qui corpus occidunt, anime vero nichil nocere possunt.“ Sap.s: Quorum anime „plene sunt immortalitate“ et deus pro hoc naturali corpore dabit aliud glorificatum. 1 Cor. 16.: „Seminatur" mortale, surget immortale.“ Et ideo, quia illud sciebant esse vile et occiduum et pro illo gloriosius et immortale accepturi, ideo omnia hec leto animo pertulerunt. Tercia causa: et sciverunt corpus hostem anime magnum, ut inquit Pauluss: „Caro concupiscit adversus spiritum.“ Caro non wlt ieiunare, orare, vigilare. Sap.: „Corpus, quod corumpitur, agravat animam.“ Iob1o: „Tedet animam' vite mee.“ „O11 custos hominum, nec non tollit peccatum meum. Cur me posuisti contrarium tibi? Factus sum mihimet gravis." Math. 26: „Spiritus!2 quidem promptus, caro autem infirma.“ Romano 7: „Infelix13 ego, quis me liberabit ex ergastulo corporis mei?" Quarto propter periculositatem et brevitatem temporis. Periculosa enim hec est vita et nusquam tuta, semper insidiatur diabolus, caro et mundus. Item multis incommodis subdita. Iob!: „Homo natus de muliere, brevik vivens tempore, multis repletur miseriis." Quapropter dominus semper vigilare iubet. Ad secundum, ut patet, tria reddunt hominem sanctum vel faciunt. Primo innocencia vite, secundum mandatorum dei implecio, tercio propter veritatem legis condemnacio etc. Quoadm primum, fuit innocens, non peccavit, eo quod a puericia deo deditus erat velut alter Samuel€5, 1 Reg. 1, et in bono magnopere proficiebat, ut in vita ipsius manifestum est.16 Talis autem, qui sic vitam instituerit, quod sit vere sanctus, lex utraque ostendit. Iob 22: „Salvabitur17 innocens.“ Hic, quia innocens erat, salvatus est, et si est salvatus, procul dubio sanctus. Ad Heb. 7: „Sanctus1s homo innocens." Secundo quia contra peccata pugnavit et legis mandata custodiebat, est vere sanctus; utraque lege probatur; Veteri lege Leuit. 22: „Virilo sanctissimi eritis, si precepta mea servaveritis“; Nova lege Math. 19: „Si vis2 ad vitam ingredi, serva mandata.“ Hic, quia servavit, non dubium est, quin celum" ingressus est et per consequens est vere sanctus. Tercio quia pro veritate eius condemnatus atque igne combustus, itaque vere sanctus. Probatur Math. 10: „Qui21 perdiderit animam suam propter me, inveniet eam." Iure canonico22: „Quicumque pro Christo martirium suscipit, regnum celorum habet." Hic, quia suscepit, ergo habet. Tercium principale, si est cum deo in celis. Probatur tripliciter. Sap. 5: „Iusti23 in perpetuum vivent et apud deum est merces eorum, ideo accipient regnum decoris et diadema speciei de manu domini.“ 2° Cor. 5: „Si' terrestris domus hec dissolvetur, habemus domum non manu factam, sed eternam in celis.“ Et ergo hic est vere in celis, quia est vere sanctus. Tercio iure canonico2s: „Quilibet iniuriam facit martiribus, qui pro eis orat etc.“ Quam cito anima a corpore solvitur, tam cito in celum rapitur. Eligamus ergo hic adversa et contraria pati et tantum „violenti2 rapiunt illa." Hic ergo similiter pensantes, leto animo martirium subierunt. Sic et nos, meliorem mercedem 202 'habentes repositam, quia pro mortalitate immortalitatem, quam nobis concedat is, qui regnat in secula seculorum Amen." * Pod tím jinou rukou připsáno: 1 Pe 3°: „Sed27 et si quid pati[mini] propter iusticiam, beati, „anime“ ms. — k ,brevis“ ms. —1 „nubet ms. — m opraveno z ,quod“ — n touž rukou mezi řádky. 6 Srvn. Sap. 3, 4. — 7 Srvn. A. Cor. 15, 44, 53. — 8 Gal. 5, 17. — 2 Sap. 9, 15. — 10 Hiob 10, 1. — 11 Hiob 7, 20—21. — 12 Mat. 26. 41. — 13 Rom. 7, 24. — 1 Hiob 14, 1. — 15 J Reg. 1, 22 a d., srvn. svrchu str. Heb. 7, 26. — 19 Lev. 377 a 411. — 1 Miněno asi vypsání Heremitovo; v. svrchu str. 377. — 17 Hiob 22, 30. — 18 26, 3 a 12. — 20 Mat. 19, 17. —2 Mat. 10, 39. — 22 V kanonickém právě jsem nenalezl. — 2 Sap. 5, 16—17. — 2 II. Cor. 5. I. — 25 V kanon. právě jsem nenalezl. — 2 Mat. I1, 12, — 2 I. Pe. 3, 14. I

Strana 416
416 M. IOANNIS HUSS BOEMI.a Commemoramus nobis presente die passionem Magistri Ioannis Huss, Magistri leronimi Pragensis ac aliorum fidelium Boemorum, martirum dei; quorum passionis memoriam agentes, animadvertere debemus ista 3: 1. Passio ipsorum, quam passi sunt, qualis fuit, 2. Quid boni ex hac passione venit, 3. An deus hanc passionem agnoverit. 1. innocens, 2. dolosa, 3. veritatis confirmativa, 4. blasphema, 5. incompassibilis, 6. ex abiudicacione humana. 1m innocens. Non enim legitur de aliquo, ut quid mali fecerit, pro quo fuerit talj condemnacione secundum iura 'secularia dignus; iura sunt, ut plectantur homicide, prodi- tores etc. Nam legitur de Huss,! quod fuit sanctus, non inquinatus aliquibus sceleribus, non avaricia, non fornicacione, nec aliisb peccatis notoriis. Hoc fuit protestatus de ipso ille Ieronimus, consocius eius. Patet. Nec illi illis obiciebant aliquam causam ipsorum malefacti, quam quod noluerunt consentire huic, ad quod ex figmento sacrificulorum an- gariebantur, ut patet de morte Hussi. Dic eciam: Hinc spes bona, quia Christus: „Beati, qui persecucionem paciuntur,“ et: „Si quid' patimini, propter iusticiam, beati.“ Docet, ut innocenciam servare curemus, et de istis senciamus, quod sunt beati. 2 fuit dolosa, podwodna, nebo podwodnie hoc eis fecerunt, precipue Husso. Dum enim Constancie celebratum fuit concilium super doctrina Hussi, dederat literas ei, liber- tantes ei adventum reditumque; illi vero et cesar Sigismundus eciam sub hoc ipsum dolose captivarunt. Non enim aliter poterant vincere hic in Bohemia, sed wylaudili ho zradné. Is credens ipsorum scriptis, ivit, et ibi in Constancia dolo captus est. Similiter Ieronimus. Hic autem in hac terra prelati Pragenses dolum de ipso cuderunt et coram papa accusa- runt, congregantes pecuniam grandem“ etc. In hoc instruimur, si memoriam istorum san- ctorum dignam volumus agere: fugiamus dolos in invicem cudere — nam appostoli hoc 5 — sed ut simus invicem" recti, charitativi; patet prout docent, ut patet: „Deponentes," ** olim, ut patet, audientes. 3 fuit veritatis confirmativa. Hac 'enim sua passione eam veritatem, quam fuerant .21 professi, confirmarunt, sic quod propter eam fuerunt ausi mori, adheserunt legi divine, Christi testamento et doctrine sincere, quam ex Huss acceperant, huic crediderunt. Dum quidam sartores audiverunt predicantem quendam monachum Prahe ad divum lacobum, ferre adminiculum pecuniis pape contra regem Neapulie, Huss autem docuit, non licere notandum est, quod hec ipsorum passio fuit *211 1m * ** in marg.: ,Mat. 5, 1 Pe 3°. in marg.: ,1 Pe 2, 2 Tes 1°. a Nadpis v rkpe červeně, — b ,alii“ ms. Miněna asi slova Jeronymova z 26. května o Husovi, v. svrchu str. 336, 347. — Mat. 5, 10. 3 f. Pet. 3, 14. —4 Zprávu tuto maji i St. let. (str. 20); srv. výše kázání XIX na str. 370—371, život Heremitův str. 379 a kázáni XXIII L str. 414 a prosu Taborského. — 5 I. Pe 2, 1. — Srvn. II. Thes, 1, 3.

Strana 417
KÁZÁNÍ O HUSOVI ZE SBÍREK 16. STOLETÍ. 417 christianis in christianost consurgere, cui isti crediderunt et illi monacho predicanti reclama- verunt, patet, mox sunt capite truncati sub mediastino in Antiqua civitate Prahe." Confir- maverunt sua morte veritatem de Christo, quam professus fuit Huss, docens Christum esse caput sue ecclesie, papa autem voluit hoc caput esse et cardinales ecclesiam, ut hii, quid sanxerint, sit ratum, ac si deus fuerit locutus, is huic resistit, prout liber eius, quem intitulavit „Des ecclesia,“ [demonstrat]," ostendens Christum caput esse ecclesie, et papa cum cardinalibus, si est secundum Christi statutum in suo officio, quod est tantum pars ecclesie prout alius homo. At malicia sua hoce non potuit ferre. Instruimur: Volentes memoriam dignam agere, non inpugnemus pios. Patet. Alias associaremur tortoribus sanctorum, quia prout unum vicium in multis reperitur, ita multi sunt unum et existentes unum, fiunt socii; hi in tali facto, tandem eciam erunt et in pena. Hinc Christus dixit': „Ve, qui edificatis.“ Et sic exquiretur eciam sanguis eorum." 4 fuit blasfema. Novimus hoc, quomodo impii, curantes mortem sanctorum istorum, cogitaverunt blasfemiam; patet, ymo Husso rasuram fecerunt, indumenta, mori- 212 turo coronam imposuerunt.10 Similiter imposuerunt ei nomen 'ac aliis blasfemum, vocitantes hereticos, Hussitas. Patet. Instruimur blasfemiam vitare in proximos, quoniam ipsa est peccatum grande, quia dixit Christus,11 quod non remittetur in eternum. Non est parvum quid in proximo blasfemare bonum et dicere ei, quod sit malum. Nam diciti2: „Ve vobis, * qui dicitis bonum malum,“ ecce etc. 5 fuit nemiloftiwe to vmučenij. Nullam enim miseracionem fecerant sanctis mar- tiribus. Patet, ymo Hussio prius quam fuit mortificatus, pedes consumpserunt igne usque ad talos eo animo, ut revocet!s et inde haberent signum etc. Ieronimum demisso capite vincularunt in quadam turri, nec confessorem' etc. Alios aquis submerserunt, fossis mandarunt, alios capite plecterunt, alios fami' interimerunt, alios roztrhowali prachem ručničným, konmi imeykali, patet, alios globis ignitis propalowali15 etc., et sic obliti tocius miseracionis fraterne, cum eis tortores sic egerunt. Instruimur austeritatem fugere. Hincle: “*** „Estote invicem etc. 6 fuit z usauzenij lidíkeho. Hominem sine vera diiudicacione nulla lex damnandum tradit, hominem17 illum, qui circa religionem aliquid erret.† Insuper lex Nova non tradit hoc ius eciam in pessimos, ut patet: „Egois dico vobis non resistere malo.“†† Iudex autem alterius qualis debuerit esse, ostendit Christus, ut sit abs omni pecato, ut patet1s: „Si quis vestrum est sine pecato,††† proiiciat primus in eam lapidem.“ Patet. Sed hic papale edictum ** *** † † † in marg: Mt. 23, Lu 11°. in marg.: Is 5°. in marg.: ,Eph. 4, Col. 3°. in marg.: Jо. 5, 9°. in marg.: Mt. 5°. in marg.: ,Ioh. 8°. „christianis rkp. — d chybi v rkpe. — e za tim škrtnuto ,ferre'. — f tak rukopis. 1 Narážka na popravy tři mladíků v Praze za odpustkového sporu, kteří odporovali kazatelům v Týně, u sv. Jakuba a u sv. Vita — s Op. I. f. 196'—225. — " Mat. 23, 29, srvn. Luc. 1I, 47. — 10 Patrně podle vypra- vování Petra z Mladoňovic; v. svrchu str. 139. — 11 Srvn. Mat. 12, 31, Luc. 12, 10. — 12 Isai 5, 20. — 13 Výklad je kazatelův. — Podle Petra z Mladoňovic; v. svrchu str. 343. — 15 Srvn. předcházející kázání XIX (str. 368); miněny násilnosti v Plzni, Kutné Hoře, v Praze 1412 a j. — 16 Eph. 4, 32, Col. 3, 13. — 1 Srvn. Io. 5, 9. — 18 Mat. 5, 39. — 12 Ioh. 8. 7. e 53

Strana 418
418 KÁZÁNÍ O HUSOVI ZE SBÍREK 16. STOLETÍ. exiit, ut si qui nollent secundum ipsius videre sentire, interimerentur. Patet. Ymo lex “†* Unde liquet malum esse suppodiari christiana docet eum: „Si2° quis preocupatus etc. hominem figmentis et non adherere dei vota. 2. Quid venerit boni inde, hoc liquet liquido. Nam inde fuit glorificatus deus pater, 212. Christus lesus, ecclesia sancta aucta. Deus pater, quod habuit tam strennuos milites, qui audacter cum ipsius hostibus dimicarunt, fortiter illis resistentes. Patet. Licet erant ignibus combusti, non tamen fuerunt victi, quia non consenserunt eorum malicie atque errori, et sic perstiterunt fortes in campo. Patet decla[racio] Hostie[nsis]: Hostem21 vicit tunc, dum ipsum ad voluntatem propriam convertit. Patet sic hic. Hinc glorificatus, magnificatus est in eis deus, quod tam' strennuos habuerit milites. Patet de rege terreno. Magnificatus est Christus, quod tam sincere sua statuta ordinacionesve ab eis fuerunt servate, precipue de testamento sue passionis, quod mutarunt appostate, suadentes populo unam speciem eucharistie, inde, quod asserebant Christum naturaliter totum sub ea latere cum crinibus, ossibus, anima, divinitate etc. Et hec assercio incepit predicari ex instituto cuiusdam pape [Innocenciild eius nominis tercii,* qui circa annum domini 1200 fuit. Patet. Et ob hanc predicacionem multi sunt occisi. Hinc et nostri Bohemi, nisi assen- tirent etc. Dic. Sed perstiterunth viriles in instituto Christi. Patet. Venit bonum ecclesie, quod in eam multi přibyli ex divina electione. Mors enim ac effusio sanguinis' martirum est plantacio ecclesie. In quorum mortem nonnulli aspicientes, exceperunt doctrinam eandem. Patet nunc, quomodo Germani laudant deum ex hoc, quod fides evangelica permansit in Boemis illis. Patet, dic. Huius enim condicionis veritas est quod quanto magis premitur ab impiis, eo maior profectus in salvandis provenit, prou * olim ex vinculis appostoli. De quibus scripsit, quod „ad22 profectum venerunt“ magnum.* 213 3. An deus agnoscit passiones ipsorum, id est an sunt vere sancti. Iudicium nostrum circa hoc nichil est, nisi affuisset dei. Christus promisit,23 „qui perdiderit animam suam propter“ ipsum.** Certum est, istos Boemos deposuisse vitas ipsorum ob nulla malefacta. Patet. Ergo sunt beati in spe. Item Christus promisit,2 quod „beatus' est is, qui persecu- cionem patitur propter iusticiam.“ Isti in causa iusta fuerunt passi, ergo sunt beati et sic per consequens sancti. Insuper agnoscit deus sanctitatem ipsorum, quoniam hoc expleri admittit, quod passuri isti sancti predixerunt, precipue autem Ieronimus, quod ad respon- dendum in veritate appellavit eos post centum annos.25 Ex quo eo tempore ei nolebant respondere, probabiliores scripturas ostendere ad hec, que compellere ipsum profiteri volebant, patet, videmus nunc, quomodo nunc ei respondent nihil valentes contra veritatem, nisi habuerint spiculatorem gladium, potestatem secularem, ergastula, patibulum, struem, ignem, male fuisset actum de illis etc. Et quid hoc fit? Istud, quod deus agnoscit eos. †* * ** ** in marg.: �Gal. 6°. in marg. „Innocencii. in marg.: Phil. 1°. in marg.: ,Mt. 10'. in marg.: Mt. 5." g dvakrát. — h za tím škrtnuto „vigiles. — 1 sanguis rkp. 20 Gal. 6, 1. — 21 Citátu jsem nenalezl. — 2 Philip (, (2. —� Mat. 10, 39. — 2 Mat. 5, 10. — 25 Srvn. svrchu str. 337, 347, 365.

Strana 419
XXV. Bohoslužebná skládání o Husovi z 15. a 16. st. A. YMPNUS DE MAGISTRO IOHANNE HUS.a Plaudat chorus fidelium, laudes solvendo debitas cuncta regenti domino, per quem victores triumphant, qui de gente Boemie mundi vergente termino zelatorem sue legis Iohannemb dedit populo. Quem replens suo spiritu ut Helyam et Baptistam, scelestem clerum, ne periret, iussit ei arguere. At ille Achab durior et Herode austerior, contempsit ut aspis surda" monita salutifera, sed in suo concilio Constancie tunc habito flamis aduri mandavit sanctum a deo dilectum. Cuius spiritum dominus, pro quo pugnavit strenue, ornans coronis celicis, sanctorum iunxit agmini. a nadpis červeně a černě dodáno: Canitur sicud En martyris. — b nad řádkem přípsáno: Hust. — e,ut aspis surda contempsit' rkp. 53*

Strana 420
420 BOHOSLUŽEBNÁ SKLÁDÁNÍ O HUSOVI Z 15. A 16. ST. В. a b IOHANNIS' HUS YMPNUS. HYMNA“ O MISTRU JANOVI HUSI.a *rb Pange, lingwa, gloriosi preliumas certaminis. quo bellantur studiosi servi divib numinis contra dolos criminosi et perversi agminis. Virum gignit virtuosum Bohemorum regio, castum, pium, fructuosum suo fovet gremio, viva fide animosum transmittit concilio. Zpívaj, jazyk, o přeslavném boji rytířském snažném, kterýžab vedau osvícení božskau mocí vodění proti lstem převráceného haufu, zlosti plného. Když šťastně česká krajina muže ctného zplodila, v víře boží zmužilého, bohu, lidemb“ milého a v svém luoně vychovala do Konstancí vyslala. Ibi legis' veritatem forti mente profittensd, tectam cleri vanitatem clara voce detegens ac vivendi puritatem per scripturas astruense. Kdež pravdu čtení hlásaje, kněžskau zlost odkrývaje, stálou myslí všem dovodil, písma svatá přivodil, jak by v víře živi byli, bohu se v tom líbili. *CVI Str. C JAKO: TÉTO VELEBNÉ SVÁ[TOSTI]. Zpívej, jazyk, přeslavného boje rytěřování, jímž s pomocí pána svého bojují jeho věrní proti lstem převráceného a zlostného svolání. Muže nad jiné ctnostného Česká země zplodila, ctného a užitečného v lůnu svém vykrmila, v živé víře zmužilého na sněm jest vypravila. Nadpisy v rkpech českého i latinského textu červené, iniciálky jednotlivých slok v Utk červeně, v Mal střídavě modře a červeně. V Mal v záhlaví červený nadpis „Hymna. P nadpisuje: „Hymnus, quem Bohemi Pragae in celebratione festi Iohannis Huss decantarunt'. a Nadpis v Mal; Šam udává nápěv; „Zpívá se jako: Bože, jenž si na výsosti; Str, jenž nadpisu nemá, ,pretium“ Jor. — ab,kteříž Mal. — b ,vi divini Jor, P. —b. „i lidem udává nápěv: „Šel přes potok Ce[dron]. — a. Str. — c ,leges Utk. —d ,promittens“ Utk. — e Písař Utk. původně napsal ,asser“, ale hned opravil podtečkováním.

Strana 421
BOHOSLUŽEBNÁ SKLÁDÁNÍ O HUSOVI Z 15. A 16. ST. 421 a b *2 a tanquam pravus' condempnatur verus a fallacibus', vinclis durish mancipatur iustus a scelestibus', sanctus igne concrematur sevis a tortoribus. Hick fidelis coronatur servus vite laurea et honore sublimatur in celorum patria, qui triumphat, dum luctatur mundi cum malicia. Tu jako nectný potupen, těžkým vězením trápen, pravdomluvný od falešných, spravedlivý od hříšných, od těch litých katuo spálen, svatý z světa vyhlazen. Tak jsa věrný slauha páně korunován jest slavně, životem v nebi přestkvaucím, věčnau slávu majícím, neb jest vítězství obdržal, když zlost světa přemáhal. sovn Patri summo atque nato laus sit et imperium spiritui ac beato ultra evi terminuml, qui fideli tribulato suum dedit gaudium. Votci, synu nejvyššímu, také duchu svatému budiž čest, císařství, sláva u věčnosti vzdávána, jenž své věrné po auzkosti daruje svau radostí. Amenm. Amen. C Kdež pravdu zákona Páně stálau myslí vyznával a skrytou kněžskau zlost zjevně všem vůbec znáti dával, čistotu, jenž sluší na ně, z Písem svatých jest kázal. Věrný rytíř korunován, dokonav své vítězství, slávau cti vyvýšil ho pán v svém nebeském království, jenž svítězil, sa v boj vydán, máť chválu v svém rekovství. Potupen jakžto proklatý jsa, pravý od falešných, těžkými okovy spatýn spravedlivý od scestných, upálen ohněm kněz svatý od katů přeukrutných. Otci, synu budiž vzdána čest, chvála i císařství, s duchem svatým buď konána věčně v jednom jich panství, jenž svým věrným radost dává po ukrutném tyranství. 1privus' P. —g ,fallicibus‘ P.—h ,diris' Jor, P. — I,sceleribus' Utk.—k ,Sic' Jor, P.— 1 ,termino' Utk. — m V Utk nyní následuje červený nadpis: Officium de transfiguracione domini ad vesperas; dále černě: „Capitulum in die Trinitatis. Pater noster etc.“ ƒ 3 opět červené: ,Oracio de transfiguracione domini“ . . . ƒ 3: ,Oracio pro serenitate“, načež na ƒ 3a jinou rukou kollekty, zde na str. 434 tištěné. — n spatý oko- vy' Str.

Strana 422
422 BOHOSLUŽEBNÁ SKLÁDÁNÍ O HUSOVI Z 15. A 16. ST. C DE SANCTO* IOHANNE.a Óa svolánie Konstanské, jenž sě nazývášt svaté, kak si bez opatrnosti shladilod bez milosti člověka svatého! O quam per contra[rium tu, sacrum concillium, egisti im[provide, tradens absque] crimine [neci innocentem.“ Zdali jče tiem zavinil, že mnohým hřiechy zevila z daru milosti božieh, aby právě pokániek činili beze lsti? Numquid“ eius vicium hoc fuit permaximum," quod multorum crimina arguebat divina gracia prestan ]te," Pýchánie a smilstvo tvé i lakomstvie nesyté od tebe chtěl odvésti a tě na cestu zvéstim dóstojenstvie" tvého. et tu[am superbiam, luxum, avariciam colnabatſur auffere, te volens reducere] ad prifstinum statum? Čte se (spolu s českým textem) v rkpe Třeboň. Hist. 179 (stará sign. Z 19 ƒ 6° —7 (=7); za srovnání textu zavázali si mne k dikům pp. arch. rada Mareš a arch. Hadač; jiný zápis lat., valně porušený úmyslným zkažením, čte se v rkp. Mus. XIII A 2ƒ 202' (= Mm); co tam zničeno, položeno do hranatých závorek; notovaný zápis má t. zv. kancionál Rackův, univ. VI C 20a ƒ 95—96 (=Rac); vedle toho hleděno i k variantám vydání Rosacinova (= Ros.) Český text v rkne Třeboň. Hist 179 (stará sign. Z 19) ƒ 6—7 (=T), za jehož srovnání zavázali si mne k díkům pp. arch. rada Mareš a arch. Hadač; dále notovaný zápis (s podloženým i lat. textem) v t. zv. kancionále Rackově, univ. VI C 20a ƒ 95—96 (=Rac); v kancionálu Teplickém z r. 1566 ƒ 241—241' (=Tepl.) V kancionále Strahovském bylo podle rejstříku na † A 9, ale začátek textu vytržen. Tisk v Miř. 1522 udává nápěv slovy: �O quam per con[trarium]“. a Nadpis jen Mm, kde dalši utrženo; následující iniciálka ,O v Rac. vynechána; — a Iniciálka vy- nechána Rac; v Miř. 22, Tepl. staré tvary (ie, uo a p.) zpravidla modernisovány. — b„nazieváš“ T; se nazývá“ Rac. — c ,kteraks' Rac, Miř 22, Tepl. — d,shladilas' Rac. — e jest Rac; ,zdaliž jest' Mir 22, Tepl. — f ,provinil“ Tepl. — g ,zjevil' Rac; „mnohých hříchy zjevil Miř 22; „mnohé hříchy zjevil Tepl. — h ,boží Rac, Tepl, Miř 22. — „pravé“ Rac, Tepl, Miř 22. — k ,pokání Tepl, Miř 22. —1 ,chtě Rac; ,chtě od tebe“ Miř 22, Tepl. — m ,vésti Rac, „duostojenství“ Miř 22; ,důstojenství Tepl. „a na cestu přivésti“ Tepl. — n ,duostojenstvie“ Rac; b“ ,innocentum‘ Rac. —e Nuncquid‘ T. — d“ ,premaximum‘ Rac. — e* ,arguebat gracia divina patrante T.—I' ,ut' Mm.

Strana 423
BOHOSLUŽEBNÁ SKLÁDÁNÍ O HUSOVI Z 15. A 16. ST. 423 A ty, sebe netbaje?, boZích daruovP neznaje, zlé za dobré vracuješ, nevdečnost ukazuješ k3 spasiteli' svému. Již všady* na všě strany hlásaly“ vaše činy, že ste z řádu súzenie"“ a božieho zpravenie“ zevně“ vystúpili. Nebo ste bez rozumu i pravého dóvodu“4 křikem vaším nesmyslným* obyčejem? ž dovským pravdu potupili?. Proé ste?* neprépatrili*? těch práv, kteráž“ ste dřév čtli,““ že to na vás neslušie, byste4 skrze skřekánie““ měli svítěziti? Daleko ste zblúdili a z pravdy vystüpili, svédectvie v&éch dobrycht s vai" hanbü i jiných dav&e u potupu!. Nad ty sobě zvolivše, své vóli** povolivše, svédky pravdé protivné, vieře nedostatećnć!, přijeli"" ste vzácně. AtE' tu, immemor] tui bene[ficii dei mala pro bonis reddis] 'et te per hoc ostendis * 207 esse contumacem. Iam per mundi climata tua wlgantur facta quia sine ordine" et" iuris libramine* hic" te prodidisti."* Nam" pro racionibus et scripture usibus clamando perstrepide?* vicisti insipide more Iudeorum. Quare tuP* neglexisti sermones,?* quos legisti," indiscretis vocibus et stultis" clamoribus clericis abuti ? O quam multum errasti, plurimum deviasti vera testimo[nia] absque verecundia spernendo proborum. [Plus p]re illis eligens et tibi assen[ciens veriJtatis emulos et a fide de[vios grate ac]cceptando. 9 ,nedbaje' T, Tepl. — P ,daruo boZ* Mi? 22; „darův božích“ Tepl. — a chybí Rac, Mi? 22, Tepl. — r „stvořiteli“ Mi? 22, Tepl. — 5 ,v$udy* Rac, Mif 22; „Jižť všudy“ Tepl. — t „hlásají“ Rac, Miř 22, Tepl. — “ „zradu süzeni' Rac; ,z tádu v učení“ Miř 22; „z řádu učení“ Tepl. — Y ,a z boZieho zprav.' Rac, Mi?; ,boZího rozkázání' Tepl. — w zjevn&* Rac, Mi? 22, Tepl. — wa ,nepravého duovodu' Mir 22. — * ,nesmilnym' T; znění ostatních rkpů tfeba císti trojslabiéné. — Y ,a oby&ejném' T. — 7 Rac. pripsáno: ,Wersus sequitur*. — Z' ,te* T. — a I proć jste nespatřili“ Tepl. — bb „které“ T; ,kteréZ* Rac, Tepl. — *c ,Cetli* T; „dřiev čtli“* Rac; „kteráž ste čtli“ Miř 22; „práv, kteréž jste čítali“ Tepl. — dd „byšte“ Rac, Miř 22, Tepl. — ** „křikánie“ Rac; „křikání“ Miř 22, Tepl. — ft „vítěziti“ Tepl; „měli světě žíti“ Rac. — EE ,mnohych dobrych* Rac, Mir; ,mnohych dobrych svědectví“ Tep/. — hh „naší“ Rac. — !! tyto dva verše znějí Miř 22: ,pohrzevSe bez studu, Hus ste potupili*; v Tepl. pohrdše bez studu jím, Hus jste potupili“. — kk „vuoli“ Rac, Miř 22; „vůli“ Tepl. —W! „u vieře nedost“. Rac; „víře ned. MIř 22; „ano víry nehodné“ Tepl. — mm „přijali“ Rac; „přijiali jste vzáctné“ Miř 22; „vzácně jste prijali* Tepl. B* „Ac“ T. — h* ,quod ex bonc ordine' Ros. — !* chybi Ros. — k* Jibanime“ Mm; ,moderamine* Ros; iuris et libranime* T —!* ,hinc' Rac. — m* ,palam excidisti* Ros. — n* ,Iam* Ros. — ?* ,perstrepite! T. — P* ,tunc' Rac, Ros; ,tunc neglexistis' T. — 4* ,canones' T, Rac, Ros. — T' legistis T. — s* ,tuis'* Ros. 

Strana 424
424 BOHOSLUŽEBNÁ SKLÁDÁNÍ O HUSOVI Z 15. A 16. ST. Skrzěn snažnost vaši zlú, bohu velmi protivnúpp, k libosti a k vóli svej"q již plně dokonanej“, co dobrého pójdess? Per tua“ coſnamina deo dilsplicencia ad tuum iam libitum impleta" et volitum quid boni seque[tur? Zdali" skrze smrt jeho, člověka nevinného, zlosti kněžské ohavné, světu všemu poznanéuu, budú sě tajiti? Numquid per interitum] tam sancti inmeriſtum sacerdotum crimina tolti mundo lucida [poteruntw celari ? Bohu mnohem vděčnějie i vám užitečnějiena bylo by bez omylyv byste byli přijeliww to, co on jestx kázal Již po takém neřádu přijměte tuto radu, aby nedbajíc světské, potlačíc lsti ďábelskézz jměteža boží pramen. O quam deol gracius et ti[bi utilius fecisses acceptando] hoc, quod ipſse* docendo scriptis roboravity.] Iam post [tantum devium hoc meum consilium] accipe [intrepide et de tanto crimine acclipe solasmen" Činiec pokánie pravé, jenž jest hříšným vydané. A to vám ten rače dáti kterýžť má králevatid všecky věkye. Amen. vere penitencie cunctis] necessa[rie, quam tibi exhibeat," qui evitlerne [regnat, Amen] unus Deus.aa* nn Další čtyři sloky („Skrze snažnost — pramen*) chybí Rac. — 00 „možnost“ Tepl. — pp ,odpornů Miř 22, Tepl. — qq ,vůli své Tepl, Miř 22.—1r plnie dokonanie“ T; „plně dokonalé Miř 22. ,již vámi vykonalé“ Tepl. — ss ,půjde“ Tepl; přijde“ Miř 22.— tt ,Zdaliž“ Tepl. — uu ,všemu světu poznalé“ Tepl. — ua ,mnohem vzáctnějí a vám užitečnějí“ Miř 22. — vv ,omylu“ Miř 22, Tepl. — ww ,přijali Tepl; „byšte byli přijiali Miř 22. — xx chybi v T, doplněno k vůli metru; to, což jest on Miř 22, Tepl.— vy ,aby hanby nedbajíc Miř 22; ,světské hanby nedbajíc‘ Tepl.— zz ,ďábelské lsti potlačíc“ Tepl. — a „mějtež boží pramen Miř 22; „mějtež boží kázeň Tepl. — b „Čiňtež pravé pokánie Rac: ,Čiňtež pokání pravé, vám od boha vydané Miř 22; „Čiňte pokání pravé“ Tepl.—c ,nám rač ten Rac; nám ten rač' Miř 22. —d, kterýž má kralovati Rac, Miř 22. — e tak Rac; ,na věky věkoma T: věky věkův“ Tepl. ,věky věkuo' Miř 22, kde po ,Amen následuje: „A ty, milá Hussi, ještě k tobě musí“; srvn. č. následující str. 426. t ,Per — solamen‘ chybi Rac. — us,iam ad tuum libitum‘ T, Ros. — V,libitum, impleta et vynecháno Mm. W poterint' Mm, Rac, Ros. — x“ ,tibi‘ Ros. — y roborabat“ T— z' ,exhibebat' T; ,exibeat“ Rac.— aar ,Deus verus' Rac ; v T ,unus Deus' chybi.

Strana 425
BOHOSLUŽEBNÁ SKLADÁNÍ O HUSOVI Z 15. A 16. ST. 425 D. PÍSEN O M. JANOVI HUSOVI.* * 240 Tepl V nadějia boží Mistr Hus Jan České zemi svatýmb vydán.“ Jenž jest upálen pro pravdu boží v Konstancí od roty biskupské léta božieho tissicieho čtyrstého“ patnáctého. Mistri Hus živ bylm v spravedlnosti, hyzdil hřiechy, chválil cnosti,n učil přikázání, božiemu prorokování,“ svój? život za to dal, do nebes sě dostal." Ten jest kázal svaté čtenie, to dobřě Česká zeměl vie; ale rota kněžská a mnišská, kanovnická, vydali svědectviek křivé do Konstancie na Mistra Jana ze zlosti, bez milosti. Chceme-li my hřiešní tam býti, mosíme pro pravdu“ trpětí. pravdu velebiti, křivdu tupiti, živu býti v Boze bez pokrytstvie. Neb pán Buoh srdce vie všech zlých i dobrých jakožto bóh ot věčnosti. * 207' (Vidb) Pane Bože, náš stvořiteli, daj nám mieti dobrú vuoli, abychom plnili tvé přikázánie a čtenie v lásce" a v milosti, sebe posilujíc tvým tělem svatým a tvú krví do** skončenie. * Čte se v rkp. Videňském 4557 (= Vidb) ƒ 207—207'; v Rac. ƒ 96—96', v Tepl. ƒ 239.— 240; přibrány i některé varianty Miřínského z r. 1522 (= Miř. 22) f LXAVIII a Miřínského 1531 (=Miř. 31) ƒ HVI—VIII. V Strahovském byla na ƒ AI, jenž vytržen. Miř 22 udává nápěv: „Obec- nie o témž. Miř 31: Obecná nota. a milosti Miř 31, Strah. — b ,z České země svatý“ Rac, Tepl, Miř 31; „z České země svatým“ Miř 22.—c ,vy“ nad řádkem Vidb. — d ,jen Rac. — e ,rothy“ Rac. — 1 ,létha“ Rac, Miř 31. — 8,čtyřstého‘ Rac; božího tisícího čtyřistého Tepl, Miř 22, Miř 31. — h ,to Česká země dobře“ Rac, Tepl, Miř 22, Miř 31. — I ,ale rotha kněž., kanov. i mniš“ Rac; ,ale rota mniská, kanov., německá Tepl; ale rota mnižs. a kanov. němec. Miř 22, Miř 31. — k „svědectví Tepl, Miř 31. —1 „Konstancí' Rac, Tepl, Miř 22, Miř 31. — m Mistr Jan Hus živ byl“ Rac, Miř 22, Miř 31; „Mistr Hus Jan živ byl“ Tepl. — n ,tenosti“ Rac; ctnosti“ Tepl, Miř 22, Míř 31.—o ,učil přikázánie, prorokovánie, svaté čtenie' Rac, Miř 22; ,učil přikázání, prorokování, svaté čtení Tepl, Miř 31: v připisku na konci písně následující (str. 430) čte se toto místo: ,učil přikázánie božie a svuo život za to dal. — P svuoj' Rac, Miř 31; „svůj“ Tepl. — q ,do nebe se dostal se všemi volenými“ Rac; ,do nebe se dostal v naději božie se všemi zvolenými' Miř 22; do nebe jse dostal z milosti boží se všemi zvole- nými Miř 31; ,do nebe se dostal z milosti boží se všemi volenými Tepl. — r „hříšný“ Rac; „hříšní Tepl, Miř 22, Miř 31. — s ,musíme pro pravdu“ Tepl, Miř 22, Miř 31; „musíme za pravdu“ Rac. — t Rac a Tepl a Miř 31 vynechávaji další znění až po slova ,v lásce“; v. pozn. násl. a pozn. * — u zde zase začínaji Rac, Tepl, Miř 22, Miř 31. — v „sebe posilňujíc tělem a krví boží vespolek“ Rac; sebe posilňujíc tělem božím a krví vespolek' Tepl, Miř 22 Miř 31. — W skončení Tepl, Miř 31. Tato sloka vrací se na konci písně následující; v str. 430. 1 54

Strana 426
426 BOHOSLUŽEBNÁ SKLÁDÁNÍ O HUSOVI Z 15. A 16. ST. Aa ty, milá Husi, ještěť k tobě musí Čechové“ lásku mieti, nebť nevědí, kde vzieti“ kazatele tak ctného. ** Miř 22, jenž spolu s Rac a Tepl a Miř 31 vynechává slova ,Boze — a čtenie (v. pozn. tau), připojuje tyto sloky, jichž jinde není: Mistr Jan Hus upálen bez milosti, Ne tolik upálen pro krev boží, ale viece pro kněžské zboží, neb otevřel kněžské zlosti lidu obecnému, aťby nepanovali, ofěr nebrali, nekupčili. každému věrnému zbožnému. Kněží jeho život chválé, Kristus z chrámu vymrskal sami se od něho vzdálé, svatokupce, ven vyhnal, neb byl pokorný z toho je trestal, lotry nazval. Proto trpěl. (na to následuji verše ,A ty milá v. svrchu.) i chudý, trpělivý. Ve vydání Miřínského Janem Táborským — užil jsem vydání zr. 1577, — jež se přidrží až po slova Božím a krví celkem textu Rac, Miř 22, Tepl, následuje znění jim přidané: Po stu letech kázání tvé, ať jest všecken lid křesťanský uveden v jednotu, Mistře Husi, i v Němcích tkve, v lásku, v dobrotu, kterés v zemi České, slepotu rač od nás zahnati, v kaple Betlemské i jinde v čisté pravdě kázal, daj se právě znáti. i by div ukázal v pravdě tvé státi, a v tom prospěch dal setrvati do skončení. věčný král Stajštěť se nám s nesnázemi, po všem světě, dajž nám pokoj svůj na zemi, aby Krystus, pravda věčná, rozmnož dobré zprávce, jenž jest sám cesta bezpečná, sám tvého stádce ochránce sám i věčný život?, malého rač býti, byl poznán, od vlkův brániti, on, všech věřících sám ať tebe můžem chváliti prostředník a smírce, bez přestání. Rač nám víry přispořiti, jistý přímluvce u votce v naději nás upevniti. z milosti své. Ó votče nebeský, Ó dajž to, mistře nebeský, slyš svój lid zemský, *M XIII. a Ve Vidb a Tepl dopěvku není. V Rac následuje bezprostředně za touto písní „V naději', podobně u Miř 1522 i 1531; začáteční dva verše opakuji se v Miř 22 také za písní ,O svolánie ƒ LXIX; v. str. 424 pozn. e. — b ,vždycky“ Miř 22; Miř 31 (po druhé (LXIX) ještěť“ — c ,Praha“ Rac. — d ,míti Miř 31. — e ,vzíti' Miř 22, Miř 31. Srvn. Jan. 14, 6. 2

Strana 427
BOHOSLUŽEBNÁ SKLÁDÁNÍ O HUSOVI Z 15. A 16. ST. 427 křesťanský, v jménu syna tvého smiluj se pro něho, přijmiž v počet svých volených milostivě Chvála buď věčnému votci i jeho synu též moci i duchu svatému, v božství rovnému, dobrému, neb jest toho hoden vždycky na každý den, aby byl chválen na věky věkův Amen. J. T. Volné zpracování latinské najde se v ódách Vodňanského: v. níže č. XXVI. 54*

Strana 428
428 BOHOSLUŽEBNÁ SKLÁDÁNÍ O HUSOVI Z 15. A 16. ST. E. PÍSEN O HUSOVI A O PŘIJÍMÁNÍ POD OBOJÍ.* Tvórcě milý, zžel sě tobě tak hrozného zavedenie, jenž sě děje v této době pro křesťanské prohřešenie. Jakož nynie kněží káží, proti zákonu praviece, vieru tohoť neukáží« svatým! Písmem dovodiece, Neb sě zákonu protivie mnozí lidé pro své zlosti a k hřiešnýma lidem viecb hledí než k bozké věčné milosti. by ta večere přěslavná, pánem Bohem tak vydaná, tělem božiem osviecená a krví svatú ozdobená, Ach přeběda tomu lidu, kteříž repcí proti Písmu! Proč potvrzujete bludu, skládajíc sobě lež křivú?“ bylať dána tolik kněži, zapověděna všem jiným; nenieť pravdy v tom kázání, pravíte lež lidem sprostným. Však čtenie nemóž blůditi, neb jest božie ustavenie, aniž se móž proměniti Ježíšovo přikázánie. A řkúc sprostným: „Nejste hodník božie krve přijímati, ale kněží jsú duostojní té svátosti požívati."m Zlé, hadové pokolenie chceš přielišně chytro býti, čekáš z Konstancie vydánie a chceš Boha potupiti. Ach prokletí, zlí popové, proč se čtení protivíte, činiece zjevně hřichy své, však se nad jiné chválíte. Ach ďábelskéd zatvrzenie toho srdce tak tvrdého! A ktož poznal svaté čtenie nechce pro nic tbáti jeho.“ Zdálin Ježíš svú krev prolil jedno pro kněžské spassenie? Milý kněže, zdas smysla zbyl, že sobě skládáš lži nové? V rukopise Vídeňském 4557 ƒ 237'—238' (Vidb). a „h' připsáno dodatečně. — b viece Vidb, opraveno k vůli metru. — c opraveno jiným inkoustem nad původním, lest lživů.“ — d nad tím jinýminkoustem opraveno: ,Ó ďáblové.“ — e tak opraveno nad původním: ,a ktož poznají tvá čtenie, nechtie pro nic tbáti jiného.“ — I opraveno nad původním ,kážíce.“ — g nad původním neukazují.“ h nad původním a tiem. — i nad tím změněno: „pravíte lež lidu sprostnému.“ — k nadtím: „řkúce: Nejste vy hodni.“ —1 psáno „duoystoyni.“ — m nadtím ,přijímati.“ — n nadepsáno: „Zdalis.“ — o tak opraveno nad původním „lež novů.“ 1Srvn. Mat. 3, 7, nebo 12,34: Progenies vipperarum a častěji v bibli; Rom. 12, 3: Non plus sapere.

Strana 429
BOHOSLUŽEBNÁ SKLÁDÁNÍ O HUSOVI Z 15. A 16. ST. 429 238 Však ve čtenie stojí psáno, že2 ktožkolis bude jiesti to tělo svaté Christovo a jeho svatú krev píti, A dieť: „Jáť sem život věčný, v němž sě světí vždy radují,“ Avšak ti kněží nevděční pohřiechu na to netbají. ten v něm bude přebývati a s ním věčný život mieti. Toť evangelisti světí svědčí, jsúc písařis boží. Óaa slepoto tak přetěžká, že se nechceš proměniti! Oslepilas srdce kněžská, chceš boží zákon zrušiti! Svatý Pavel také píše všemu lidu Koryntskému,“ řka: „Cožť sem vzal od Ježíše, toť já vám také dávaju: Veliké vaše bláznovstvie! Chcete nad buoh múdří býti! Kažtež, pištež, mluvtež lživě, tohoť jest vám ustúpiti.aa tělo jiesti a krev píti až právě do dne súdného, tomuť nelzě zahynúti až do příchodu božieho.“ Pohřiechu zjevně blúdíte, zabb svaté boha prosíte. Pro Konstanské to činíte, námi věru nemyslíte. Komuž jestu lépe věřeno o spasení všeho lidu, bohu-li a svatým jeho, čili sboru Konstanskému? Poněvadž ten zbor Constanský zde sě na zemi osvětil, proč zaň kněžie Boha prosie,dd aby s ním duch svatý bydlil? Suď to, kdož jest najsprostnější, tomu lehce urozumieš,* žeť jest pán buoh najjistější stvořitel tvój, to dobře vieš. Však cožkoli jestee svatého, v tom Duch svatý jest za cělo,“ nepros, kněže, za svatého, nebť nepotřebuje toho. Což sě vikleš na dvě straně? Již móžeš pravdu poznati! Hleď k Ježíšově obraně, ten tebe nemuož zklamati. Dvě létě tomu minule,s jakž kněžstvo v Konstancí ležie,lh nic dobrého neučinili, než dva mistry zahubili:“ Neb die Christus:“ „Jáť jsem pravda, nejsem lidské ustavenie a dieť: „Jáť jsem cěsta pravá, v niežť nemóž býti zblúzenie). Mistra Jana, Jeronima, jenž statečněk vyznávala. kl Toť jich hrozná vina byla,“ že kněžské hřiechy pravila, P opraveno nad původním: psáno jesti.“ — nad těmito dvěma slovy: „ktožkolivěk.“ — r nad řádkem připsáno „Jesu.“ — S nad ,světí — písaři' připsáno „svědčí, jsúce písařové.“ — t,dávaji' Vidb a nadtím: „dávati budu.“ — u nadtím: má býti“ — v nadtím: ,vševo.“ — W najsprostnější jest Vidb a za ,ktož nadepsáno ,chce“. — x opraveno na srozumíe.“ — y nadepsáno: v nie ižádný nemóž zblúditi.“ — z opraveno na „nezbední a další verš na ,toho hřiechu málo tbají.“ — aa Tyto dvě sloky (Ó slepoto — ustupují“) připsány jinou rukou souvěkou dole. — bb ,že za' Vidb, opraveno k vůli metru. — ce nadepsáno světě.“ — dd opraveno na: „zaň, kněže, boha prosieš.“ — ce nadepsáno: věk.“ — I nezřetelné. — gs opraveno z ,minuly.“ — hh opraveno na kněžie v K. leželi.“ — li nadepsáno: „neuložili.“ — kk psáno: „stačteně.“ — kl začátek tohoto místa opakován níže na konci této písně: Hroznáť vina jest jich byla“ v. str. 430. 1 Joh. 6, 52. — 3 I. Cor. 11, 23. — “ Jan 11, 6. — s srvn. pozn. kl. a 9. Místo je porušeno. — “ Vrací se opět na konci;

Strana 430
430 BOHOSLUŽEBNÁ SKLÁDÁNÍ O HUSOVI Z 15. A 16. ST. smilstvo, pýchu i lakomstvie i také" svatokupectvie. Toť nám svědčie svaté čtenie, že kněz nemá mieti sbožie. Toť vám svatý Bernart praví," boží řeči potvrzuje, a zákon Starý a Nový pevněť vám to ukazuje. Nemáš, kněže, viece míti, jedno tělesnú potřebu a což kuoděvu příslušie, k sprostnému řádu kněžskému. Otče, synu, svatý duše, rač všech rozum osvietiti, rač spassiti naše duše, bychom tě mohli chváliti, Protož čímkolivěk vládneš a to nesličně utratieš,mm věz to, kněže, to jest krádež, svatokrádectviem a lúpež. v tvém božství tě milovali, všech hřiechóv sě vyznávali,s potom s tebú kralovali, v tobě sě věčně kochali.q Amen. Amen,amen, amen, amen, amen, rcemež všichni Amen. Mistr Hus živ byl v spravedlnosti, hyzdil hřiechy, chválil cnosti, učil přikázánie božie a svuoj život za to dal. Hroznáť vina jest jich byla, že ut supra.“ li nadepsáno: a k tomus. — mm „utratíš“ Vidb, nadepsáno: „neslušně utracé“ — na opraveno na „svato- kupectvie“. — 0o ,duchu svatý“ Vidb, opraveno na „duše svatý“. — pPpsáno dvakrát, prvé škrtnuto. — qq opra- veno všude na infinitiv. — Tr jinou rukou souvěkou, jež psala opravy. Nemohl jsem zjistiti. — 3 sloha vzata z předchozí písně D; viz str. 425. — Z dřívější sloky; v. 1 pozn. kl.

Strana 431
BOHOSLUŽEBNÁ SKLÁDÁNÍ O HUSOVI Z 15. A 16. ST. 431 F. DEa SANCTO IOHANNE HUS CUM SOCIIS. GAUDEAMUS. [Letetur in] domino [mater ecclesia, que te mspolre conscilii in Constancia] parturiſens per iglnem [ohannem Hus] csum Ieronimo transmilsit ad [celestia]." *302' * 92 Rac [Clericalis]“ turma, Igaude, voce psallense, mentel plaufde martirum pro gloria. Flos candoris quorum 'rlubet, coronari hos [dum iubet Christus pro] victoriſa]. Barbaſrorum rabie, quorum fusel copie sunt in orſtu fidei ut pueri nivei et] athlete [Thebei martiresque rosei]. Post hos [fallanx tenerarum« triumplharath [puellarum undenis in milllibus,2 exspugnando"' mortem usque turmai] sexus [utriusque triumphis similiblus. In pe'riferia orbis qui prelia ferentes aslpera, letis [cervicibus sertis victricijbus vernaint ut sydera. Purpura pacilencie s[ponsa rubrata comitur. bissol tecta Imundicie sponso Christo coniunlgitur. 303 * 92' Rac a Čte se v Mm ƒ 302n, v Lit. V Mm iniciála červená, v Lit na pravém okraji v rohu červeně: De S. Iohanne Hus cum sociis. Gaudeamus. Gloria: Gloriosus Deus vel Divi. Credo. Offertorium: Letamini in deo etc. Iustorum anime vel Crux exultacionis“ — b jinou rukou červeně Mm; v Lit předchází notované: „Alleluia.“ Co položeno v hranatých závorkách II v Mm. zničeno. — c Lit zde končí, tři notová čtyřřádčí ne- vyplněna. Na dalším listě známý obraz Husova hádání před koncilem, na druhé straně obraz upálení Husova, pod ním verše, otištěné zde níže na str. 437. — d Co následuje, čte se v Mm, Rac, V. a Bol; podle těchto tří doplněno ſy hranatých závorkách) co v Mm zničeno. V Bol nadpis: „Gloriosi martiris lohannis Hus cum sociis. Za opis textu tohoto zavázal si mne k dikům p. archivář Vojtišek. V. nadpisuje červeně (předchází prósa Rex glorie, v. svrchu str. 234): Alia Ioannis Hus cum ceteris Bohemis.“ — e ,psallans‘ Rac. — f ,copię“ Rac. — g ,tenellarum' Rac; ,fallax tenellarum‘ V. — h ,triumpharet' Rac. — h° ,Et pugnando‘ V. — 1 ,curatur‘ Rac. — ,orbisque“ V. 1 Narážka na t. zv. Thébskou legii (srvn. Wetzer-Welte, Kirchenlexikon VII, 1615 a d.) a snad i jiné, což se mi nepodařilo zjistiti. — 2 Miněna legenda o 11.000 pannách; srvn. Wetzer-Welte XII: 475 (heslo Ursula). 1*

Strana 432
432 BOHOSLUŽEBNÁ SKLÁDÁNÍ O HUSOVI Z 15. A 16. ST. 7V Bisſsenisk gemmis struitur ur]bis fafctura celice' ter quaternis] statulitur porta rum [ordo fabrice. decer tarunt [militantes et in] mlundo triumphantes fildeles [in Bohemia. * 93 Rac 303' Totum edificium caro surgit 'lapide, summum et inicium za]'phiro et yaspide." Qui constantes bella]tores legis Christi" [zelatores sunt secuti] usque mortem reproborum per' cohortem damna'toss in Constancia. TV [Quos manus artificis sluo locat ordine, [pressurem multiplicis polllitosm examiſne. Deo primicie hii ex homilnibus pal[mas iusticie gestantes manilbus ante [thronum Dei. O felix Constancia, cuis tam prestancia Bohe'morum nacio dona celse gracie pro fructu ecclesie misit et solacio. Christi" passi pro nomine, stolas laverunt sanguine [eterne vite gaudia habent in] celi [curia. * 94 Rac Quorum Eberiden s]anguinem' [fuderant" gentes et in fide insontes?] oderant [pro cultu fidei. Quorum sequi vestigia] da, Christe“, [nobis in via," post frui te] in patria per seculorum secula. 304. * 93' Rac Sed 'isp longe dulriores Ipugne erant, quas victores Amen." k ,Bissemis' Rac, Bol. — k° ,urbis factura celicis“ Rac. — 1 ,zaffiro' Rac. — 1° „jaspide‘ V. — m ,pressore‘ Rac. — me ve V. opraveno z ,pollutos'. — n ,Oberide‘ Bol. — o ,fuderunt: Rac, Bol, V. — p Zde (slabikou ,in“) se končí Bol, v němž další list patrně vytržen; na zachovaném, (který nyní následuje) je dokon- čení nějaké prosy o mučedníci, jež zni:,... sa oves pavit, Il quam perfectus adamavit, II sed hec Christum pretulit. Ex contemptn provocatur Il iudex, aqua preparatur, I in vas virgo mergitur. Il Tirranus videns illesam,Il claudit antro virgis cesam,Il demon terrens sternitur. Il Ad tribunal presentatur II et exuta flagellatur, Il fluunt rivi sanguinis ll. Ridens candet passione, Il confortatur in agone Il nutu sacri flaminis. I Ad mucronem cervix tensaII orat voce cum immensaIl pro se venerantibus. II Rex spopondit regnum celi Il promisso pacto fideli cunctis deum laudantibus.“ Opis pořidil mi p. archivář Dr. Vojtišek — p* his“ V. — q „Cristi“ Rac. — r chybl Rac. — S ,dampnatos‘ Rac. — s. ,tui' V. — t ,ecclesie V. — t° �Criste‘ Rac. — u ,da, Christe, hic nos in via“ V. — v chybl Mm. Snad Hunové, jimž pověst přičítala pobiti 11.000 panen.

Strana 433
BOHOSLUŽEBNÁ SKLÁDÁNÍ O HUSOVI Z 15. A 16. ST. 433 ALIUD DE MARTIRIBUSa. Alleluia" Letamini? in domino et exultate, iusti, et gloriamini omnes recti corde. O beatorum martirum solennia, o devote recolenda victorum certamina. Digni dignis fulgent signis et florent virtutibus. Illos semper condecenter veneremur laudibus. Fide, voto, corde toto adheserunt domino et invicti sunt addicti atroci martirio. Carcerati, trucidati, tormentorum genera, igne lesi, ferro cesi pertulerunt plurima. Dum sic torti cedunt morti carnis per interitum, ut electi sunt adepti beatorum premium. Per contemptum mundanorum et per bella forcia meruerunt angelorum victores consorcia. Aput ipsum vota nostra promovete precibus, ut post huius finem vite et post transitoria in perhenni mereamur exultari gloria.1 Offertorium." * 305 Letamini in domino et exultate, iusti, et gloriamini omnes recti corde." a červeně. — b „premiam' ms. — c Následuje nadpis: „De S. Margaretha'. Tato část čte se také v oficiu kancionálu Michalského, ale již přepracovaná, takže se mi zdálo vhodnější neuváděti variant zde, nýbrž otisknouti ji tam znovu — » Srvn. Ps. 63, II: Laetabitur iustus in domino et sperabit in eo et laudabuntur omnes recti corde. 55

Strana 434
434 BOHOSLUŽEBNÁ SKLÁDÁNÍ O HUSOVI Z 15. A 16. ST. G. MEŠNÍ KOLLEKTY. Quesumus, omnipotens deus, ut nos geminata leticia hodierne festivitatis excipiat, que de beatorum martirum tuorum Iohannis Hus et Ieronimi glorificacione procedit, quos eadem fides et passio flamivoma vere fecit esse germanos. Per dominum nostrum Ihesum. O. s. d., qui in sanctorum martirum tuorum loh. Hus et Ieronimi cordibus flammam tue dileccionis ardere fecisti, da cordibus nostris eandem,a fidei caritatis aug- mentum, ut quorum gaudemus triumfis, proficiamus et exemplis. Per dominum. O. s. d., fortitudo amancium et martirum palma, solennitatem huius diei propicius respice et ecclesiam tuam continua fac celebritate letari, ut intercessione beatorum martirum Iohannis Hus, Ieronimi sociorumque eorum omnium in te credencium vota perficias. Per dominum. *3' b CAPITOLUM. Pacem et veritatem diligite, ait dominus omnipotens. Ad completorium. *4 a Converte nos, deus, salutaris noster.' In te, domine,“ Qui habitat. Ecce nunc. Deus, in adiutorium meum intende.“ Kyrie leison. Pater noster In pace" in id ipsum. carnis resureccionem. Benedictus es, domine, in firmamento celi. Benedicat et custodiat nos pater eternus. Dignare, domine, nocte ista" Miserere nostri, domine1o 1 Fiat misericordia tua super nos. Sacerdotes tui induantur iusticia.12 Esto nobis, domine, turris fortitudinis.13 Domine exaudi oracionem meam. Dominus vobiscum. et ne nos inducas. Credo Benedicamus patrem et filium. a tak v rkpe. — b připsáno současně touž rukou poněkud při okraji. Další partie Truhlář již neotiskuje. — 2 Zach. 8, 19. — » Tren. 5, 21. — 1 Častější obrat biblický, zvláště v Žalmech. — 5 Ps. 2, 4. — “ Ps. 37, 23. — 7 Srvn. I Cor. 7, 15. — s Dan. 3, 56. — » Nemohl jsem zjistiti. — 10 Častá fráze biblická. — 11 Ps. 32, 22. — 1 Ps. 131, 9. — 13 Srvn. Psal 60, 4.

Strana 435
BOHOSLUŽEBNÁ SKLÁDÁNÍ O HUSOVI Z 15. A 16. ST. 435 H. DE MARTYRIBUS BOHEMIS.* * 95 Cristuma regem dominum regnantem dei patris in gloria, quem [laudamus] hodiel omniumque Bohemorum, spe Cristi martirum, in memoria," qui pro eius legis dillectione sacrique corporis ac sangwinis sumptione igne lesi, ferro cesi,3 fossis iacti, undis mersi, mire sunt oppressi viventes, eciam pueri innocentes. O fidei auctor, sis nostri roborator, ob eorum merita in tua lege agnita" da digne tuum calicem bibere, ut possimus eciam fundere nostrum pro te sangwinem, timentes neminem. O veritatis tutor, esto nunc protector Bohemice gregis ab emulis tue legis, ut cognoscant, quia veritas tua vincit et manet in eterum. Amen. Evovae." V kancionálu Rackově (VI C 20 a = Rac) ƒ 94.—95' s notovaným nápěvem. Nadpis dodal vydavatel. * a Iniciálka nenapsána Rac. — b ,memoriam' Rac. — c ,in tue legis agnita‘ ms. Vazba je v rukopise nějak porušena; slovo laudamus dodáno podle českého překladu, jenž se čte v několika rkpech; v níže str. 461 č. Rb. — 2 Převzato z officia staršího; v. str. 433. — Narážka na vrhání do šachet Kutnohorských a na utopení věrných v Litoměřicích r. 1420 (srvn. Tomek IV2 23), nebo snad na události v Plzni, blíže neznámé, o nichž v kázání na str. 368. — 4 Český překlad v. níže pod číslem Rb str. 461. 55*

Strana 436
436 BOHOSLUŽEBNÁ SKLÁDÁNÍ O HUSOVI Z 15. A 16. ST. I. BOHOSLUŽEBNÉ VERŠE KE DNI HUSOVU.“ Sempiternea domine, Ihesu Christe pie, dimitte peccamina, da dona glorie, socians in patria nos predicatori glorioso Iohanni, beato martiri. Ubi nulli amplius clamores queruli, nullus luctus ...nullique emuli tuis sanctis nocere queant, gaudentibus in eternum. Amen. Božea věčný, lhesu Kryste milý, odpust nám našě zlosti, daj dar z své milosti, popřejž nám do té vlasti, kdežto budem vlásti s naším milým kazatelem, s Mistrem Janem Husí, kdežto již se nebojí Constanského upálenie,“ ani kterého kaceřovánie. Té nebeské radosti dej nám tam dojíti, pane Ihesu Kryste. * Cte se jako notovaný zápis s podloženým obojím textem v kanc. Rackově ƒ 96. a Iniciálka červeně. — b Verš je nějak porušen. — C „nulli Rac; doplněno k vůli metru. — d ,upálení Rac.

Strana 437
BOHOSLUŽEBNÁ SKLÁDÁNÍ O HUSOVI Z 15. A 16. ST. 437 K. IN JOANNEM HUS EXODION.a En proprium vatem divisa Boemia sacris edidit in Latios concita terra viros. Ordinis antiqui non nescius, ipse superbum dixit pontificem, maxima Roma, tuum, divicias, luxum Cristi non esse ministri, sed neque cesareum vertice ferre decus. Moribus optavit meliorem reddere clerum, vinceret ut priscum relligione Numam. Verba movent animos Romanaque curia sevlit] et vatem flammis gens male sancta tradit. Inmeritam vatis vidit Constancia mortelm]," quid pia mens celos ingeniumque petit. a Čte se v Lil až pod básni. — b Konec řádku na fotografii, jíž jsem měl k ruce, i na reprodukci u Chytila není čtitelný. Na listu následujícím začíná se nové officium, jak patrno, v den Rozeslání apoštolů, jak svědčí červený nadpis vpravo: „Incipit comune sanctorum et primo in vigiliis appostolorum. Introitus.' Text první strany zni: �Cibo autem sicut olyva fructificavi in d mo domini, speravil in misericordia dei mei et expectabo' nomen tuum, quoniam bonum est ante conspectum sanctorum tuorum. Quid gloriaris in malicia, qui potens es iniquitate“ atd. Srvn. Psal. 12, 6. — 1 Psal. 51, II. — 3 Psal. 51, 3.

Strana 438
*8V 438 BOHOSLUŻEBNA SKLADANI O HUSOVI Z 15. A 16. SI. ALIA PROSA DE SANCTO MAGISTRO IOANNE HUS.a Ad honorem sacerdotis sancte legis, sacre? dotis iubilet ecclesia, veritatis zelatoris hymnis dignis et sonoris psallat cum facecia. Virum parit et educit et tam dignum patrem nutrit Bohemorum patria, virtus bina quem salutat, "nam pax suum vere putat ac mera iusticia. Qui Ioannes apellatur, nam loanem imitatur, vivens dei gracia. Ille preit Salvatorem, iste eius post odorem currit, petens bravia, castitatis gerens florem discipline ac rigorem contra mundi crimina. Ile mitis redemptoris, iste regis ac censoris predicat magnalia. Ille monstrat hic mortalem, iste vero eternalem in celi provincia. Ille agnum ymmolandum, iste regem adorandum ostendit in regia. Ille docet plebem dei, in hoc iste par fit ei in Christi familia. Ille regis sed unius, iste gentis ac tocius arguit facinora. Illum nervo dat "Herodes, "gy istum vinctum ad custodes multorum iniuria. Ille tumba exhumatur, corpus eius concrematur< gencium sevicia. Iste flammis vivus datur, cuius cinis ut mergatur, precepit nequicia, ut de terra eradatur et piorum evellatur pius a memoria. Nescit turba, dum bacchatur, quonam pacto preparatur iusto vite laurea, licet tota comburatur, vel a feris devoratur corporis materia. Non advertit, quo mittatur, illam* deus dum servatur, iusti felix anima. Nam ad ipsum restauratur, ut nec crinis deperdatur in hora novissima. *Et in prestans commutatur “av esse vile, nam litatur totum in ecclesia. Sic uterque ut lucerna iter monstrant ad superna properanti gaudia. Et Helie ambo more veritatis pro amore* tolerant suplicia. Isti ergo vita pares iuste fiunt comensales in celorum curia. a psáno červeně, celý zápis netován; také iniciálka „A“ psána červeně. — b ,sacro* V. — € ,concrem* nad škrtnutým ,devor“ — 4 „illa* V; oprava, ać není nutná, dává smysl lepší. — © psäno ,amomore“, první „mo“ vyradováno, ač ne úplně. 

Strana 439
BOHOSLUŽEBNÁ SKLÁDÁNÍ O HUSOVI Z 15. A 16. ST. 439 M. O PRAVÉM PASTÝŘI MISTRU JANOVI HUS.* Re: Mnozíťa sú skládali, smrt Mistra sepsali Jana Husi ctného, v pověsti dobrého. Jakd se jest na smrt chystal, neb jest z hříchuoe trestal, světské i duchovní, došel jest« hanění i na smrt vydání. Ro: Jistili ho glejty, zápisy i listy od zboru Římského krále Uherského. Zdržali ho dlauho, v Konstancí měvšel ho, glejtum nezdržali, cti své zapomněli, křivě ho vinili. *268 Re: Ano světská říše, kanovníci, mnišie, peníze sebrali, z země ho vydali pro jeho kázání i přístné trestání, pro svatokupec'tv i jich kuběnářství, pro veliké panství. Ro: V žalář ho vsadili, jím se ujistili. saud sú osadili, by ho odsaudili. Na něm král Uherský seděl i zbor Římský“ s kardinály, biskupy, s duchovními slúpy, nejeden byl hlúpý.] *F IIII Str. * Rukopisně dochována v Tepl, mimoto v četných vydáních tištěných, z nichž pro zjištění textu užito Miř 22 a Miř 31 (dilem Str. a Sob). Tepl má v záhlaví strany nadpis Písně, na dolejší části strany obraz klečícího muže, vedle něho znak (ptáček, nad nímž ML) a nadtím nadpis: Matyáš Piskoř Teplický, Mlěstěním] Starého] M[ěsta] Pražského]. Miř 22 má nadpis s udáním nápěvu: „O pravém pastýři Mistru Janovi Hus. Ave rubens rosa'. Miř 31: Všehomúcí bože, cos na mne. V kancionála Musophila Soběslavského nadpis: O upálení Mistra Jana Husi v Konstancí. Kterážto píseň i s druhou, o Mistru Jeronýmovi, tlačená bývala při životu jich. Zpívá se jako: Ave rubens rosa etc. Jest notovaná pod LVI počtem'. Tam, na ƒ MIII, je píseň: „O nevinné smrti pána našeho Ježíše Krista. Rozjímati vždy sluší“. a „Mnozí Miř 31. — b ,popsali' Miř 31. —- c chybi Miř 31. — d „Tak Miř 22, Miř 31; „Takt“ Str. „Tak jest se“ Sob. — e hříchóv“ Miř 31; „hříchův‘ Tepl, Str, Sob. — f ,tak sv. i duchovnie“ Miř 31. — g ,od nich Miř 31. — h ,mniší Tepl, Miř 22, 31, Str; restituováno čtení, jehož žádá rým a tedy jistě původní, jak svědčí i Sob, jenž, patrně rýmem neuspokojen, změnil čteni na: „i mnichovské pleše.“ — 1 jeho“ Miř 31. — k ,Zdrž. ho dlauho“ Miř 22; „Zdržali tam dl“ Miř 31; „Shlaučili se naňho' Sob. — 1 „něvše Miř 22; „v Kostancí chybí Miř 22, 31; R°. Na němž měvše Miř 31. — m „k glejtu“ Miř 22, 31. — n ,I v žalář vsadili Sob. — n* Str. — o ,seděl císař Římský Sob. — P „s biskupy“ Str. — q ,hlaupý“ Tepl, Sír, Sob; čtení obou Miř je jistě pů- vodní, a podle toho opraveno i předcházející „slaupy“, jež mají všecky texty.

Strana 440
+ FIN Str. *LXVIII'b22 440 „nazvali jej hlavním“ Sob. — !! „klekl... Re: = Ro: BOHOSLUŻEBNA SKLADANI O HUSOVI Z 15. A 16. ST. Svědky křivé majíc, z nichžto mnozí, znajíc, že všechno s závistí“ mluvili ti jistí. To vše" pro peníze, vinili ho tíže, smyšlenú lest kovali,* na něm neshledali, ani st slysali.! Tak sú se řítili“ a naň obořili, pravíce, falešné a kussy smyšlené. o: K nim odpovidati chtěl, jim odpírati, nedali mluviti, mussil“ jest“ mlčeti, bohu“ poručiti. A nemoha snésti,“ mussil odpírati,* ać si mu mluviti nedali ti jisti: »Z GehoY mne vinite, kacírem pravíte, kussóv? odpírám técli, neznám se však ve všech, z toho mi*' neni hriech** Rozlitili se nań dosti, by byl pohan, vystavili svědky, falešné však“ všecky. Re: Re: Odsúdili jsú ho za kacíře zlého, kacieřem nazvali,““ kni'hy odsńidili, jichž sú nečítali. H VIII Ihned sú mu řekli, a křivě naň utkli, by se jim °vinen dal, na smrt se nevydal. Těch kussuov“ narčených, svědomí odporných, on nechtël svoliti,ee raději voliti a smrt podstüpiti." *FVStr. On pak vece#: »Jisté. by naučení jistsiet" bylo ukázáno, písmem dovedeno, : chtél bych odvolati, naučení ptijíti.« Oni zatvrzenym" kacifem neustupnym nazvali** úhlavním. Hned na kolena klek™, k Bohu se s tím utek", při svú po'ručil jest i ta'ké svü povást," * 239 Tepl * L XVIII : za své nepřátely, jenż jej odsńdili,"" by” jim to odpustil, pekelnich® muk zprostil a nad nimi nemstil. * F VI Str, r „z závisti“ Tepl, Sob; ,vSecko z záv.' Str, Mir. 32. — 1* „všecko“ kodexy. — * „konali“ Tepl; ,smyslénû vèc kovali“ Str; fortelně všežkonali“ Sob. — t hodné viny smrti“ Sob. — u ‚Tak se rozzlobili‘ Sob. — v ,musil' Str; „musel“ Tepl, Sob. — W ‚Ey nemoha snesti‘ Sob. — * ‚odepfFiti‘ Sob. — Y,CehoZ‘ Str. — z ‚kussöm odp. těm“ Miř 22, 31; kusüm odpírám tém' Tepl; ,kusuóm odpírám těm“ Str; opraveno k vůli rýmu. — ?* chybí v Str. — aa ,hfich Mir 22, 3I, Tepl, Str; Sob má tyto tii verse taklo: ,tém kusüm odpírám, v tom se ve všem neznám, pomstít mne Krystus pán' — bb „však fales$né* Sob. — cc ,nazyvali' Mi? 22 ; „kacifem nazyvali* Mir 31, Tepl, Str; ,spletencem nazvali' Sob. — dd ,kusuov Mir 3f, Str; „kusův“ Tepl. — ce ,Ktëm kusüm naréenym, svédomí odpornym, nechtél on svoliti* Sob. — f ,chtél smrt podstaupiti* Sob. — &£ ,vedce* Str; ‚On mluvil hned také, by naučení jaké“ Sob. — hh jist8i* MiF 22, 31, Tepl, Str. — W ,zatvtzenym' Mi? 22; ,zatvrzzenÿm“ Mir 31. — kk „nazývali“ Tepl, Str; utekl' Mi? 22, Mir 3f, Tepl, Str. — mm jemu i svau pověst“ Sob. — mn „Za neprátely své düvérné modlil se' Sob. — 99 ,pekelnycli* Tepl, Str, Sob. 

Strana 441
BOHOSLUŽEBNÁ SKLÁDÁNÍ O HUSOVI Z 15. A 16. ST. 441 *F VII Str. Ro: Re: A oni se smáli, kumštrp z toho činili Kněžství ho zbavili, pleš sú mu zrušili, kalich z rukú vzali, čertu poručili i z mešného růcha; bylať mu odtucha od svatého ducha. Na jich odsúzenie, jejich zlořečeniess dobře jest odtušil, zlý úsudek zrušil: »Vy jste odsúdili, čertu“ poručili, dnes má u Ježíše píti bude duše u nebeské říše.«uu Re: Netbavše pak na to, ko'runu však protov jemu sú podali. na hlavu vstavili, s čertyww malovanú a velmi potvornú; již nic nevědúce, dali sú ho ručex té katovské ruce.y A katí chopili, ukrutně svázali. Od nich na smrt veden mimo oheň jeden, Re: na němž sú pálili Re: Re: Re: a knihy metali. Tomu zasmál se jest: »Nebudeť má pověst umenšena, nia čest.« S nímb na místo přišli, z města v haufích vyšli s braní a v odění, Hus byl v božském bdění. Klek,“ modlil se dlúho; vuokol vodili ho; vítr svalil korunu mrzce malovanú a v pravdě potupnú. Hus, korunu uzřev, řetěz rzavý zazřev, k tomu mělí se tiše, pomněv« na Ježíše, řka: »On muky těžšieh trpěl jesti tiše; snáším to vše mile na krátké té chvíle čekaje vesselé. Uffám Bohu silně,m že dnes neomylně budu hodovati s Ježíšem v radosti.« Za úhlavní svědky, nepřátely všecky pokorně se modlil, ať by pomstau“ prodlil milostí? jim nedlil. *L XVII. b “H VIII' *FIX Str. pp ,kunšt Str, Sob. — qq,dáblům Str. — rr , i z mešného raucha svlékli; měl odtucha svatého ducha“ Sob. — ss ,zlořečenství Miř 22, 31, Tepl, Str; hrozné zlořečení Sob. — tt ,ďáblu Str. — uu poslední tři verše zněji v Sob. „jáť svau milau duší poraučím Ježíši tak, jakž na to sluší; „u Ježíše hodovati duše bude u nebeské říše“ Miř 31. — vv ,však korunu“ Sob. — ww ,s ďábly Str; ,čerty“ Tepl. — XX ,rauče“ Str; „předce Sob. — vy ,té katovské rotě Miř 31; „v ty katové Str. — zz ,Ej katí Sob. — a ,ani Miř 31. — b ,s nímž Tepl. — c „Klekl' Miř 22, Miř 31, Tepl, Str, „Klekv“ Sob. — d ,uzřel Str. — e ,zazřel' Str; ,uzřev“ Sob. — f ,se měl Sob; „měv se Str. — g ,pomněl Tepl. — h ,těžší Miř 22, Miř 31, Tepl, Str; ,on mauky těžší Sob. — 1 „trpěl, já lehčejší“ Sob. — k ,to chvíle“ Str. —1 „ponesu zde míle, neb na krátké chvíle, bude pak veselé Sob. — m ,Věřímť tomu silně Sob. — n,uhlavnie Miř31. — ° s pomstau Sob. — P „a milostí Tepl. 56

Strana 442
442 BOHOSLUŽEBNÁ SKLÁDÁNÍ O HUSOVI Z 15. A 16. ST. Ro: Spatřiv“ tu veliké množstvie všelijaké, povýšil jest hlasu, pravěs toho čassu: »Netrpím pro bludy, potvrditi křivdy“ smrt chci podstúpiti, nechtě jim svoliti, radějí“ trpěti.« Re: Amen jest zazpieval, k Bohu takto zvolal: »Ty, synu živého Boha jsa věčného, nade mnú smiluj se, tváří svú okaž se, ať tě chválím' vždycky po čassy tvé všecky, potom až na věky.« * LXVIII Amen." u Celá tato sloka chybi v Tepl. — r,množství Miř 22.—S „právě“ Miř 22, Str: ,pravíe' Sob. — t ,ani pro zlé rady“ Sob; — u tento verš chybl Str. — v ,ať chválím těť Sob. — w chybl v Tepl; Miř 31 zakončuje celou tuto skupinu písní slovy: „Skonávají jse písně o Mistru Janovi Husovi.

Strana 443
BOHOSLUŽEBNÁ SKLÁDÁNÍ O HUSOVI Z 15. A 16. ST. 443 N. O MISTRU JERONYMOVI Z PRAHY.a *FX Str. Jeronym svatý byl jest ry chle jatý na tom místěl Sulcpachu, chtě ujíti smrti, také strachu. I žádal kně ze, sa v takové túze chtěl se rád zpoviedati, sotva to na nich mohl obdržeti. *F XI Str. Jsa jat, uvázáno a řetězi svázán, dán v Ludvíkově ruced k posměchu veden přes ulice." Mučivše ho tak, že jesti visal znak tepruv mu“ polehčili, v pútách ho toliko sú nechali." Rychle zboru dán a jsa« obžalován od nepřáteluo litých, od kněžstva, doktoruo a pokrytých. Uvedli před zbor, davše mnoho úkor, naň křivě žalujíce, lest o něm velikú tak kujíce. *LXX Onil nespali, jako psa svázali, do žaláře hok vedli, do klády ukrutné jejl vsadili. Spolu se spikli a to sú naň řekli,« aby jim to schválil,y že zbor dobře jesti Hus upálil. Nemoh'm seděti, mussil visseti, hlavú země sahati" tak visse, i byl jest blízek smrti. Poslechlaa jich v tom jest, chtě skrotiti jichbb lest, a tak smrti ujíti; poče ho svědomie hrýz'ti.dd *FXII Str. a Nadpis dodal vydavatel. Miř 22 nadpisuje: O Jeronymovi. Králi nebeský, k tobě lid kr., v Str. nadpisu není, jen ,nota udána: „Jako: „Králi nebeský“; Sob. nadpisuje: O Mistru Jeronýmovi z Prahy, jehož nepřátelé pravdy Krystovy též upálili v Konstancí. Zpívá se jako: Králi nebeský, k tobě lid křesťanský etc; zápis notován. — b Buczpachu“ Miř 22; ,z Sulcpachu‘ Sob. — Jsa uvázán Str: „Ei, jsa uváz“ Sob; — d,dán v Ludvíkové v ruce“ Str; „dán v Ludvíkovy ruce“ Sob. — e ,ku posm. Str. — f ,veden jest Sob. — g,sa“ Miř 22.—h,od kněž. a doktoruov pokrytých Str: ,od kněžstva, doktorův zlých, pokrytých“ Sob.—1,Ont“ Str. — k ,jsau ho‘ Sob. —1 „jej ukrut“. Sob. — m „Nemohl“ Miř 22, Sob. — n ,musil jest viseti Str; „musel tak viseti. Sob. — o „dosahati“ Sob. — P ,blíže k smrti' Str, Sob. — q ,sa v takové tauže Str; „neb mu byla nauze“ Sob. — r ,zpovědati' Miř 22; zpovídati Str; „spovídati Sob. — s ,moh Str. —t ,visel“ Str, Sob. — u,teprv mu Str; teprv jsau mu Sob. — v,v pautách jsau ho toliko nech.' Str: v pautech jsau ho toliko nech.“ Sob. — w ,tak velikau kuj.“ Sob. — x ,takto jsau mu řekli Sob. — y ,aby on jim to schv. Str; ,aby on to jim schv.“ Sob. — z „dobře jest Husa upál. Sob. — aa „Poslech' Str. — bb ,chtě skrotit jejich“ Sob. — ce ,tak té smrti Sob. — dd ,počalo ho svědomí z toho hrýzti Str; „počne ho svědomí z toho hrejzti Sob. 1 Jeronym byl zatčen za návratu z Kostnice do Čech v Hiršavě v dubnu 1415 a vydán falekraběti Janovi v Sulzbachu; v. svrchu vypravování Petra z Mladoňovic str. 340 n., 353. —2 Do Kostnice přiveden Jeronym 23. května 1415; srvn. zvl. český text Petra z Mladoňovic svrchu str. 354, jehož se skladatel písně přídrží. — » Také zde opírá se píseň o zminěná skládání (str. 343, 357). — “ Odvolání Jeronymovo stalo se 23. září 1415; srvn. str. 343, 357. 56*

Strana 444
*FXIII Str. *LXX 444 BOHOSLUZEBNA SKLADANI O HUSOVI Z 15. A 16. ST. I** rozpomenuv se, k slyšenie volal se, fec! první jest opácil, tak jakž jeho duch svatý jest naučil. A řka: „Co sem řekl, k vuoli vaší přiřekl, toho® želím srdečně a však odpírám již užitečné.“hh Již všickni z! zboru vzali sú úkoru, jej“ na smrt odsúdili, korunu z papíru pripravili, a na ní! čertí jako ztáhlí chrtí?" byli sú malováni, chlupatí, ryšaví a červení. Na se ji"" vstavil a takto jest pravil, že Ježíš, nebeský pán, x těž'ší“ korunu nesl,P? na smrt vydán. Svázán od katuo, od otcí*1 prelátuo veden jest na popravu, posmčšnú korunú prikryl hlavu. Ihned vessele® „Vieru“ zpí'val směle i jiné dobré piesně, veden jsa na popravu pospěšně. S pokorü klece modlil se, však mlče, k slüpu jsa* tak privázán, mnohým v posměch jsa,£ také katuom dán." Mistr zmužile pravil víru směle, že „netrpím pro bludy, ale pro Antykristovy tidy.“ss Již jsa o'kladentt dřívím, duchem veden, začal jesti zvučností o velice notci, té slavnosti. * F XIll Str. Rychle spálen jest, ostaviv zde pověst mučedlnictva““ božího, poručív““ duši svú v ruce jeho. Tak jest život dal, bez sedmi dni rok sedal® v žaláři v vězenie,W to pro Krystova jména vyznánie.7 ProtoZ my vsickni, k pravdě jsauc nachylni kalicha, Krysta Ježíše žádajme,* ať příjde k saudu spíše, by jeho věrní, v roz'ličném trápení z mdloby, z křehkosti neklesli, v tenetách? Antykrysta nesvízli,“ +F XVStr. ale jsauc stálí v tvé víře. Ó králi Kryste, i nám daj“ svau milost, po smrti v nebesích věčnau radost. A[men]“*. ee chybi Sob. — Mf „řeči“ Sob. — ee ,tohot* Str. — hh ,ale v&ak odpírám uZit.' Sfr, Sob. — !! chybl Str. — kk „by jej na smrt odsaud. Str, Sob. — I ,Ej na ní' Sob. — mm a na ni dábli jako chrti vztahH* Sfr. — nn „ji* Str, Sob. — 00 „těyšší“ Miř 22. — PP „korunu nes, jsa na smrt“ Str, Sob. — aa ,a z očí“ Str, „a z voli’ Sob. — '" „v mnohém posměchu jsauci katům dán“ Str, Sob. — ss „svody“ Str, Sob. — tt ,obkladen' Sfr, Sob. — ut „začal jest píseň s vděčností o veliké noci, té slavn.* Str, Sob. — vv ,ctnau muéedlnictva' Str, Sob. — ww „poručil“ Str. — xx ,zdčl“ Str, Sob; podle čtení Miř 22, jistě původního, opraven i rým verše následujícího misto „seděl“, jak mají všecky texty. — YY „vězení“ Mi 22; ,v žal. v těžkém vězení“ Str, Sob. — zz Zde Miř 22 konči, další sloky chybi. — a „žádejme“ Str. — b „tenatech“ Sob. — © „neuvizli* Sob. — 4 ,dej* Str. — © chybí Sob. s I zde opírá se báseň o český text Petra z Mladoňovic str. 349 n, 365 n. Minéna je vedle ,Credu' velikonoćni piseii Salve festa dies‘ — ° Datum najde se v obou skládánich uvedených (str. 343, 357); poněvadž uvěznění trvalo od 23. května 1415 do 30. května 1416 (tedy rok a sedm dni), počítáno patrně od zmírnění vazby. 

Strana 445
BOHOSLUŽEBNÁ SKLÁDÁNÍ O HUSOVI Z 15. A 16. ST. 445 O. PÍSEŇ VELMI STARÁ O SVATÉM MISTRU JANOVI HUSOVI.* *BX Str. Ro: Husi milá, v Konstancí odsauzená, i zbavená auřadu kněžského i raucha mešného, toť jest známé, že si přijal to právo apoštolské. umřel si na pravdě slaupub církve svaté. Ale nyňajšíc kněží d auřady svými těží,“ na to jsau se vydali, aby zákon páně potupovali a svá ustavení zvelebovali. Milá Husi, vyzná valas zákon boží jako sluší, a pro to vyznání pustils v plamen duši. Tvá dušička Krystu, choti svému, se očistila, když se k němu skrz ohnivý plamen brala. Ro: A již se raduješ, neb s Bohem kraluješ', ještos věrně pracoval, zákon boží lidu si oznamoval a protosk vyznáníl mučedlnickúm korunu přijal. Jeronyme, tys za ním šel jako Petr za pánem, aby tam tebú také byl zákon boží oznámen. O tos pracoval. aby Mistra Jana Husi řeči potvrzoval, a též si tam také mučedlnickú korunu Ro: Ó hrozné oslepení, dábelské zmámení, že nemohli poznati, těch dvú mužů stálé víry seznati! Třeba jim bude hrozného saudu čekati. přijal. * 239 Tepl Tak nadpisuje Miř 90, udávaje ,notu: „Tauž notau jako ,Církev svatá etc; Str udává: „Jako: Cirkev svatá v po. * a ,známo“ Tepl. — b chybi Tepl.— c ,Nynější pak Str, Miř 90. — d ,jenž auřady těží Str, Miř 90.— e „boží' Str, Miř 90. — f,ustanovení Tepl; „a lidská ustanovení Str; „a lidské ustavení“ Miř 90. — g, velebili Tepl. — h „Jezu Kristu“ Tepl. — 1 ,přebýváš Tepl. — 1 ,věčně Miř 90. — k ,a protož jsi Tepl; a proto' Miř. — 1 chybí Tepl, Miř 90. — m „mučedlnickau“ Str, ,mučednickau korunu“ Miř 90. — n Ve Str a Miř 90 tato sloka chybi.

Strana 446
446 *02 *03 BOHOSLUŻEBNA SKLADANI O HUSOVI Z 15. A 16. ST. PÍSNĚ, JEŻ SLOŻIL M. VACLAV NICOLAIDES VODNANSKY Z RADKOVA.* Martyres* Bohemici festum dederunt genti, quod hodie ce'lebrat Bohemus quisque ac dat laudes creatori. Aspexit qui hanc gentem, in tenebris sedentem, oppressam erroribus hisque multiplicibus, a Satana ortis.! Gaudent omnes Bohemi,? quod aspectu amoeni, doctrina multiplici, pietate praediti ex eis sunt nati. In Christo qui dormiunt, indubitanter sciunt, quod eorum gloria, Christus, et victoria eos suscitabit, sumant ut hanc coronam sanctam atque decoram, quam paravit omnibus cum ipso pugnantibus victor Jesus Christus. Tenent partes priores inter hos bella'tores Ioannes Hussintius, Prahenus Hieronymus, inter doctos primus. Egressi ex patria, quos vidit Germania, verbum dei libere, sine omni timore annunciavere. Reformidantes nullum monachorum cucullum, ubique fidem veram, verbo dei refertam, palam personabant. Aperte hoc testantur, qui pro eis loquuntur, ab eis scripti libri,? quod fuerint hi viri christiani veri. Revocat hos in lucem per suum clarum ducem inclyta Germania, íreta sana doctrina et evangelica. Tales viros noluit neque ferre potuit Satan, hostis domini, replens coetus maligni corda suo astt. Indicitur synodus, cuius haec periodus, ut tanti haeretici, statim flammis traditi, cessent esse vivi. * Srvn. ještě také latinskou ódu téhož autora níže č. XXVI d, jež je zpracování této písně a. a Předchází záhlaví spolecné obéma pisnim: ,Ioannis Hussintii* 1 Tento motiv se vrací v písni d (str. 451 ). — * Srvn. Ceskou pisei e (str. 453 ). — ? Viz v plsni c (str. 450 pozn. 9), v pisni d (str. 452 pozn. 2) a v pisni e (str. 454 pozn. 4). 

Strana 447
BOHOSLUŽEBNÁ SKLÁDÁNÍ O HUSOVI Z 15. A 16. ST. 447 *03' Vrbs clara Constantia, quam spectat Helvetia, martyres Bohemicos vidit flammis addictos mortique traditos. Memoria eorum manet per omne aevum, quam mali commaculant, Bohemi nimis amant, omnes pii ornant. b *0 4 Laudandus in secula Deus; is voluit, ut Bohemus inclytus populus et armis clarus etiam illi es set charus per veram doctrinam, ei traditam a docto atque sancto Ioanne artium magistro, cognomine Hussintio, a vili patria hoc ei dato, obscuris parentibus nato, sed tandem apprime nobilitato sanctisque adaptato. privata, non multum instructa humanioribus, gravioribus doctrinis, disciplinis. Alma tamen academia excepit eum Prahena, valde tunc illustris atque nobilis, quae ei, alumno fideli, dat philosophiam, theologiam et piam vere vitam." Bonis cum daretur artibus erudiendus parvulus, fertur eius mater, pia mulier, aeternum Deum obsecrasse ac flexis genibus gemens orasse, filius ut ipsius? Linquens tandem nodos artium, suscepit sacerdotium, Bethlehemitico Pragae in templo" praedicat atque annunciat sinceram doctrinam [non]a contaminatam humanis adinventis, * 0 4 Aeterni benedictionem habeat patris, favorem, si tamen futurus erit commodus patriae, Christi ecclesiae; quod si incommodus erit futurus, ut curtam ducat vitam." Rudimenta ergo artium percepit, Prachatitium cum eum videret, schola teneret Inquiens: Omnes auditores mei, sitis fide fortes, cleri luxuriam, avaritiam, idola habete exosa, unum salvatorem mediatorem noscite et tenete.“ Utuntur qui una specie in sacra communione, omisso calice, hi dominice sic coenae plurimum derogant ac multum aberrant ab instituto a Christo ordinato. *05 a v tisku chybí. 1 Motiv rozvádí česká píseň a; jinak jsou tu shody mezi všemi písněmi; dají se redukovati na He- remitu. —2 Schéma veršové tu k vůli akrostichu porušeno, a tak i později. — Tento motiv se vrací v české písni: Krátce vám oznámím (č. c) str. 448 pozn. 2 a v následujícím skládání ,O Mistru č. Q a (str. 455). — 4 Srvn. níže píseň c (str. 449.. — 5 Kazatelem v Betlemě stal se Hus r. 1402 — Obsah kázání upravuje autor podle svých názorů; srvn. následující píseň c (str. 449). Ani o přijímání pod obojí Hus v Betlemě ne- kázal.

Strana 448
448 BOHOSLUŽEBNA SKLÁDÁNÍ O HUSOVI Z 15. A 16. ST. Moritur tandem Constantiae pro lesu Christi nomine, martyr et confessor, patriae doctor. Cuius mors Bohemis omnibus, imo universis sic credentibus, est vita sancte ducta. C *DXVI Str. Krátcea vám oznámím to, což v pravdě vím o Mistru Janovi příjmím Husovi, což jsem o něm slýchal" anebo čítal. Byl rodem z Husince, chudé rodiče maje, v svém dětinství způsobný dosti jsa k dobrému všemu i pobožnému. Když jsau to spatřili jeho rodiči, jsauce hnuti zvláštním božským vnuknutím, dali ho učiti, v škole cvičiti." Chudá jeho matka, když ho již vedla do Prachatic k mistru, správci školnímu, pecen chleba vzala na svá ramena, aby darovala tím preceptora, kterýž měl učiti, k dobrému vésti jejího synáčka, jsauci chudičká. Byla by snad ráda víc jemu dala, ale že dostatku hojného statku žádného neměla, to dát musila. Na té pracné cestě jdauce z Husince, sedmkrát2 poklekla“ na svá kolena a prosila Boha za svého syna, aby všemohúcí Bůh dobrotivý ráčil naň vzhlédnauti okem své lásky, dal mu chut k dobrému, užitečnému. Jestliže by z něho co býti mělo církvi prospěšného, obcem platného, aby mu Bůh dlauhý dal“ život vésti. *YIl Sob *E1 Str. a V Strah připomenuto: „Jako: Putovali pautníci aneb: Svrchovaného otce“. Sob, kde má píseň č. CX, udává: „Tato zpívá se jako Putovali pautníci k sv. Jakubu etc., což teď noty ukazují; zápis notován. — b „slejchal“ Sob. — c jemu víc' Sob.—d ,třikrát jest pokl.“ Sob. — e ,všemohaucí“ Str. —1 ,příhodného Sob. — g ,Bůh dal dlauhý“ Str. 1 Motiv tento přidává skladatel ze svého, arci na základě následujících zpráv. — 2 Srvn. svrchu str. 377 a 447.

Strana 449
* EI Str. BOHOSLUŻEBNA SKLADANI O HUSOVI Pakli by měl býti lidem škodlivý, aby Bůh ukrátil jeho leth", shladil hned v jeho mladosti, jí bez starosti.* Byla uslyšána její modlitba, z srdce upřímného, víry plného jenž jest pocházela, neb obdržela, že její syn milý prospíval léty, "bál se Boha svého, pilen dobrého byl, zvláště učení' a v Písmích čtení. Když pak byl odrostlý v letech šestnácti, došel Pražské školy* vysoce slavný; tu se učil pilně a velmi snažně, až pro ostrost vtipu i práci snažnou došel mistrovského jména slavného v svobodném umění, v* filozofiji.® Dále bakalářem potom učiněn jsa v písmích prorockých i jiných svatých.“ přijal úřad! kněžský, nad jiné pracný. Z 15. A 16. ST. 449 Kázal jest v Betlémě" na Starém městě? za některé Ičto, mluvě lidu to, což Buoh" žádá míti, velí plniti. * E lll Str. Z bludu vyvozoval, o to pracoval, jakby? boZí pocta byla poznána a zašlost škodlivá místa neměla. Ukazoval k Krystu, ku prostředníku mezi Bohem otcem, hříšným člověkem, aby jeho všickni znáti uměli, že on sám jediný za naše viny učinil jest dosti svau hořkau smrtí, a skutkové "naši Ze nás nespasí,? * Yl Sob než že je činiti máme z té "víry, bychom dokázali, že jsme křestané, v svattosti chodíce, již Bůh míti chce. + EM Str. Mluvíval na pejchu s tváří horlivú“, nejsa pochlebníkem, ni nájemníkem, trestal z hfichüv vseckny,P zvláště duchovní. h ‚Jet‘ Str. — t „v učení“ Sob. — k chybí Sob. — ! ,auíad' Sob. — m ,Bethl.' Sob. — " ,Büh* Sob — o ,pakby* Sfr. — 9* ,horlivau* Sob. — P „všecky“ Sob. ? Tento motiv vyskytuje sc jiZ v lat. písni b (str. 417) a v skládáni Q a (str. 455). — * Hus přišel do Prahy asi r. 1385,tedy šestnáctiletý, narodil-ltse r. 1369, v. Novotny: Hus I str I. — * Mistrem svob. uméní stal se Hus r. 1396; srvn. i lat. piseñ b.— * Bakalárem theologie stal se Hus kol r. 1404. — * Od r.1402 do 1412. — * Tak Hus ovšem nekázal, ozývá se. tu nový názor na ospravedlnění, blízký Lutherovu; srvn. píseň b (str. 417). 57 

Strana 450
450 BOHOSLUŽEBNÁ SKLÁDÁNÍ O HUSOVI Z 15. A 16. ST. * EV Str. Neb tehdáž lakomství bylo v hojnosti, když i svaté věci skrz mnohé kněží byly prodávány, v zisk změňovány. O jeho učení kdo chce věděti, jaké jest více bylo, čti knihy jeho," tu v hojnosti najdeš, nač se ptáti chceš. Ani na tom dosti nemohlo býti, sněm rychle zaražen, přísně uložen do města Konstancí v Německé zemi. Musil“ pracovati tam Hus, muž svatý, aby počet vydal. svau víru vyznal před tím shromážděním jistě nemalým. Ale jakž bývalo jiným činěno, kteříž boží pravdu hlásávali jsú, tak tomuto mistru přišlo pohříchu, Maje glejt bezpečný před každau mocí,12 jel tam“ s dobrau myslí v naději lepší, že Krystova pravda bude vážena. že saus hned povstali, rychle se našli, kteříž boží dílo, jenž prokvítalo, chtěli zahladiti svými zprávami. Naň saus žalovali králi, císaři, ovšem papežovi, že káže bludy, však jich neprovedli naň v pravdě nikdy. Oni pak smyšlené naň artykule zlobivě sebrali, křivě svěd čili, že by on tak učil a lidi svodil. Čemuž když odpíral, k tomu se volal, že chce naučen býti z svatého čtení, držel-li co bludně, napraví volně, *EVIIStr. "YIIII' Sob * E VI Str. Čertt pomáhal díla, že ta zběř lítá k tomu jest přivedla, aby do Říma1o musil“ prácovati, tam se spraviti. nebylo mu dáno ni ukázáno učení zdravější, spasitedlnější, než tak k vůli lidem na smrt odsauzen. q chybi Str. — r ,jsau“ Str. — s „jsau‘ Sob. — t „Dábel“ Str. w „jel jest tam“ Str. — x ,zlobivé“ Str. * Srvn. svrchu píseň a (str. 446) a níže píseň a (str. 450 pozn. 2) a e (str. 454 pozn. 4). — 19 Do Říma byl Hus obeslán r. 1410. — 11 Na r. 1414. — 12 Srvn. Novotný, Husův glejt, CČH II. — u „musel Sob. — v ,přístně Sob. —

Strana 451
*EVIIIStr, BOHOSLUŻEBNA SKLADANI O HUSOV! Z 15. A 16. ST. 451 Na velikau hanbu všech věrných Čechů tento muž učený, k tomu pobožný. hanebně upálen, těžce usmrcen. Kdo chce jeho čísti život, věděti, mášli Eneáše, potom pa'peže, Sylvia? Vlaského,!5 tam najdeš mnoho. Nýbrž dosti pilně jeden v latině z Němcův jeho vydal! a život vypsal od toho dětinství až i do smrti.*? Já toliko toho dotkl? jsem málo, což mimo sepsání jiných sebrání, o něm“ jsem kdy slýchal,?d jsa jeho krajan.'* Buď: z toho věčný Bůh pochválen, kterýž jest s Českým národem své milosrdenství z hojné milosti učinil, když jest jemu vzbudil Mistra Jana Husi, jenž odkryl bludy škodlivé církvi,? scestné. Neb v Práchenském kraji připamatují mnozí dost jistého o mravích jeho i také rodičích, to po svých starších. Jistě jest potřebné, nemálo hodné, aby ten muž sva'tý * E IXStr. byl nám v paměti; skrz“ osobu jeho dal nám Bůh mnoho. Daižíf nám Bůh takových víc mužův svatých. jenž by v tyto časy velmi nešťastný“ pravdy byli pilní, jiné učili, abychom tak všickni, jsauc potvrzení u víře, v stálosti k věčné radosti přišli. Buď pochválen Pán Bůh náš. Amen. Měl prvé slovo národ Český, že kusy právě vojenský umí dobře znáti, jich užívati v potřebě svého nepřítele, že silné“ přemoci umí rytířsky udatnau rukau silnau. y ,Cechüv' Str. — z ‚Silvia‘ Str. — aa až do té smrti“ Str. — bb ‚dotekl‘ Sfr. — cc „čem“ Str. — dd slejchal* Sob. — ce „skrze“ Str. — f! ,DejZ' Str. —- 8€ „nešťastné“ Str. à Sob označuje tuto pisci (notovanou) &íslem ,CXV a udávád nápév: ,Jako: V nadéji boží Mistr Hus Jan svatý etc'; Str má prosté udání nápěvu: ,Jako: V nadčii boží“. — b ,cirkve* Sob. — © „silně“ Str, Sob. * Autor mini jiZ asi český překlad vydaný Veleslavinem r. 1585. — '" Nelze bezpečně zjistiti, kdo tim minčn. — % Podle pfijmeni pocházel autor z Vodňan. — % O existenci tradice jistě netřeba pochybovati, v. Novotný, Hus I str. 3 pozn. 4. 1 Srvn. předcházející piseň b, jejíhož začátku jsou prvé tři sloky rozvedením. 57° 

Strana 452
452 BOHOSLUŽEBNÁ SKLÁDÁNÍ O HUSOVI Z 15. A 16. ST. Ale již mnohem větší chvállu má národ Český opravdu, že božská tajemství, platná k spasení, má sobě zjevená v čistotě skrze Mistra Jana, svého krajana, z Husince, v dobré stránce. My také, jsauce toho vděčni, že naši Čechové věrní, v pravdě jsauce stálí, ústa zacpali těm lidem, jenž scestným jazykem pravdu potupili. lež zvelebili, mi'lujme pravdu páně. DVI Str. *DI Str. Jiní se národové učí podnes víře z této husi, knihy jeho čtauce,“ uvažujíce, jak mnoho bylo mu zjeveno skrze ducha svatého v písmích prorockých, Krystových, apoštolských. Příkladem Mistra Husi“ zamítajme scestné kusy, jimiž pravá pocta našeho Boha zastřína velmi škodně bývá k vzdělání modlářství, toho království ďáblova, Šatanova, *DVStr. Všickni dobří Čechy milují. kteříž je prve drželi za škodné kacíře vší církve svaté, již nyní, došedše naučení právě křesťanského, spasitedlného, drží se víry jisté. a toho se nedopauštějme, aby které země jiné Mistra Jana Husi od nás vytáhly na naši potupu budaucí, když by jim zůstalo jeho pravidlo, nám samo« jeho jméno. Děkují pánu Bohu svému, kterýž národu Českému víc než před sta léty zjevil své řeči skrze ty, jenž jsau upáleni pro víry vyznání v městě Konstancí od roty papežovy. Milovaný pane Bože náš, jenž sám potřebu naši znáš, my tebe prosíme, a to důvěrně, račiž v nás zachovati svůj hlas, ať slovo tvé svaté v srdcích svých máme z výkladuova našich předkuov. *DVIStr. d ,vopravdu“ Sob. — e ,Mistra Jana Husi Str. — f ,zamítejme“ Str. — g ,samé“ Str, Sob. — h „výkla- duo“ Sob. — i „předkův“ Sob, Str. Srvn. svrchu latinskou píseň a (str. 440 pozn. 3), českou píseň c (str. 450 pozn. 9) a níže píseň e (str. 451 pozn. 4).

Strana 453
BOHOSLUŽEBNÁ SKLÁDÁNÍ O HUSOVI Z 15. A 16. ST. 453 Dajžk nám předně pravé poznání, podlé něho setrvání v štěstí i v neštěstí a v pokušení, ať pro tě podstaupiti smíme, což ráčíš vzložiti na naše hřbety pro pravdu tvau přesvatau. Amen. O Bože, staniž se tak, zač prosíme, pokorně však již se vyznáváme, tebeť žádáme, smilůj se, bychom po žalosti přišli do radosti, z čehož buď chválen na věky věkův. Amen. *DVil Str e Nuže, milí Čechové, den slavný pamatujme našich milých krajanů, kteříž pro boží pravdu zbaveni životů,a Nemoh“ jich svět snášeti, neb směli nakauknauti každému v jeho oči, straších jeho svědomí pro zlé obcování. jedni u Hory Kutny do dolů sú vmetáni jiní v Labi ztopeni. rozličně usmrceni, ve vodě i na zemi.“ Dal jim to pán Bůh věčný, že slávy mučedlnictvík i koruny dosáhli, s radostí umírali, a to v víře praví. * A XIIII Str. U města Litoměřice najdem velký počet jich kteříž z prámu metáni,“ jsau do Labe vstrkáni, lidé ovšem svatí. Zvláště pak tito mistři poctiví, také dobří, Mistr Jan a Jeronym svatým obcováním svým byli příklad jiným. Jiní pak upáleni, falešně odsauzeni na smrti velmi těžké, tyranstvím vymyšlené, z pauhé zlosti lidské. Netoliko vm vlasti své, ale také Německén pravdu boží vyznali, pro ni° hrdla stratili, mezi svaté přišli. * Sob. označuje píseň číslem ,CXII a udává notu: Jako: Ó svolání Konstanské, jenž se nazýváš; v Str. začátek chybí. k ,Dejž' Str. — 1 ,A. Str. a ,životuov Tepl; životův“ (a před tím, krajanův* Sob. — b Gutný Sob. — c tímto slovem počiná Str. — d ,nejeden počet velký“ Tepl. — e „vmetáni“ Sob; „s mostu metáni“ Tepl; z mostu smetáni Str. — f a Sob. — g ,Nemohl“ Tepl. —h „strašit“ Tepl. —i „Dalť“ Str. — k ,mučedlnické Tepl; „mučedlnický“ Str, Sob.—1 „v pří- klad Str — m chybi Tepl. —n ,v Něm.“ Str. — o ,nít Tepl, Sob, Str. 1 Je to motiv, s nimž se setkáváme častěji v kázáních i bohoslužebných skladbách; v. str. 368, a níže skládání O sv. Mistru str. 458.— O mučedlnících Litoměřických v. Lippert, Leitmeritz str. 75, Tomek IV3, 223

Strana 454
454 BOHOSLUŽEBNÁ SKLÁDÁNÍ O HUSOVI Z 15. A 16. ST. *Z l' Sob Najprv v Čechách mluvili, z bludů lid? vyvo'dili, v kterýchž tehdáž Čechové ležali“ a hluboce v slepotě chodíce.“ Z toho) my se těšiti, znamenitě síliti máme, že z našich předkův, dobrých a svatých Čechův, pán Bůh mučedlníkův5 Potom jsau povoláni na ten“ sněm“ do Konstancí; s ochotností tam jeli, aby počet vydali z svém křesťanské víry. Tam jsau byli slyšáni, nikdy“ nenapraveni, aby co měli scestně držeti aneb bludně proti pravé víře. z své milosti nadělal a k tomu je povolal, by jméno jeho a nesli před králi i knížaty,bb všudy je hlásali.ce Buďmež my toho vděčni, že pán Bůh milosrdnýdd zm Čechův slavné dědictví synu svému hromáždí Krystu pánu tady.e Však k vuoli nabadačům, k tomu nepravým svědkům, za bludné jsau počteni, kacířiv vyhlášeni, vše bez provinění. Prosmež“ jeho milosti, ať očí neodvracíg od nás také nehodných, než bydlí v našich srdcích, jako v našich předcích, Knihy když jich čítáme, to světle poznáváme, že jsau měli oba dva dary svatého ducha, otevřená ústa, abychom,hh milujíce pravdu jeho najvíce, srdcem ji ujímali, ústy směle vyznali, kk v potřebě uznali. *BIl Str. aby pravdu mluvili, za ni se nestyděli, ač jim to svět převracel i v kacířství obracel, jakž vždy obyčej měl. Amen,“ dajžmm to pán Bůhi náš, jenž na nebi přebýváš, v svaté Trojici jeden, cti a chvály jsi hoden ode všech vždy. Amen p ,lid z bludu“ Tepl. — q ,leželi Str. — r ,sau“ Str: „A potom jsauc povoláni Sob. — S „sněmy' Tepl. — t ,oba dva jsau tam jeli Str. — u ,nikda Tepl; nikdy“ Sob. — v ,vůli“ Sob, Str. — w ,kacíře Tepl. — x ,až Tepl.—y,Z tohoť Tepl. — Z,předkuov Tepl. — aa jeho jméno Str. — bb „před krále i kníž.“ Tepl.; před knížata a krále“ Str; „před knížaty a krále“ Sob. — ce ,hlásili' Tepl; „všudy hlásali je Str; „všude hlásali je“ Sob. - dd ,milostivý Sob. — ce ,taky Tepl. — ,Prosme Tepl. — ge ,ať neodvrací očí Tepl. — hh Tato sloka (abychom — uznali*) chybi Str. - li ,také Tepl. — kk Tak Tepl; do smrti v tom trvali Sob. — ll Tato sloka chybi Tepl. — mm ,dejž Str. »Motiv najdeme i vpísni a (podle Heremity). — Srvn. latinskou píseň a, svrchu str. 446 pozn.3, českou píseň c (str. 450 pozn. 9) a českou píseň d (str. 452 pozn. 2). — 3 Srvn. svrchu píseň a (str. 447).

Strana 455
BOHOSLUŽEBNÁ SKLÁDÁNÍ O HUSOVI Z 15. A 16. ST. 455 Q. a O SV. MISTRU JANOVI HUSOVI. T XI Pamatujmež radostně tento den, zpívajíce pánu bohu a stálým věrným jeho, kteříž víru jeho pevně ohlašovali, jakožto stateční rytíři boj s světem vedli, což ústy mluvili, toho skutkem dovedli, jako svatý Mistr Hus Jan. Jsa z dobrého kmene, z poctivých rodičův, bedlivě se ostříhaje, pro milost Krysta svaua čistotu zachoval. Hned v dětinství jeho dal mu pán Bůh ducha svého, neb za to matka jeho prosila, klekajíc na svá kolena. Když se s ním do školy brala, mistru dar přinesla, srdečně před ním zaplakala, pecník chleba podavši jemu, požádala s pokorau, aby ho vedl k dobrému. S velikau bázní přijímal jest učení, čta v zákoně, písmo Kristem vydané s vážností sobě v srdce vložil, dobrý grunt založil. Tak“ den ode dne množil se jest v umění, na modlitby často v noci přivstával a pána boha věčného nikdy z srdce nevypauštěl. A tak jsa pln milosti boží, také sobě pálil hlavní kóži, mohl-li by voheň snésti pro víru, jsa v škole v městě Prachaticích. Také jest čítal i při měsíci, žádaje boha věčného, aby mu ráčil pomoci, aby užitek z svého učení dal, aby věrným Čechům památky ponechal. a ,svého Č. — b chybi v Č. — c ,Jak R. — d „kůži' text, ale rým, který tu původně byl, žádá ctení tohoto. Zde i později ozývají se motivy, které má Heremita a píseň kanc. Strahovského; srvn. str. 371, 391417 n.

Strana 456
456 BOHOSLUŽEBNÁ SKLÁDÁNÍ O HUSOVI Z 15. A 16. ST. S milostí šel jest pro úřad kněžský a tak, aby ohlásil jazyk Český, trpěl jest křivdu velikú a tak nám ohlásil jest zmužile naši víru Českú. pamatovati Čechům Mistra Jana z Husince, kterýž život svůj položil na smrt pro Krysta svého, a za to jest slavně korunován od boha votce všemohúcího. Neboť jest mu zaslíbil Krystus pán; svatý Matauš napsal v šestnácté kapitule takto řka:2 Ktož by svůj život pro mne ztratil, že jej nalezne a potom království nebeské míti bude. Pomoz nám, svým učedlníkům, za naším stálým místrem, pane náš, neb sám tu moc máš, komuž ráčíš, pomoc dáš. Ukaž se nám při naší smrti a pomoz nepřátely, zlé duchy, přemoci, abychom drželi víru tvau, kterús nám utvrdil pevně krví svau svatau. Račiž to dáti, pane« Kryste milý, abychom k tobě všickni přišli za svatým Místrem Janem, tvým věrným, abychom seděli za stolem tvým. Hodnéť jest e ,poť R. — 1 ,Hodnoť R. — g ,panem“ R. — h v kanc. Čáslavském následuje jako pokračování (bez zvláštního označení) skládání následující (b), také v jiných rukopisech samostatně dochované. 2 Srvn. Mat 16, 25.

Strana 457
BOHOSLUŽEBNÁ SKLÁDÁNÍ O HUSOVI Z 15. A 16. ST. 457 b JINÁ PROZA.“ T XII' Ó blahoslavení jsou ti, jenž jsou pro tě trpěli, Kryste králi nad králi." A ač jich máš již dosti, však jest to vše z tvé milosti, popřej i nám radosti. Vězeli jej, trápili jej a mnohými lahodnými řečmi, aby ho odvedli a k sobě přivedli, a když jim nechtěl svoliti, haněli jej, hyzdili jej, a svolavše se, na tom zůstali, * 144% Aby své zvelebil Čechy věrné, ráčil jsi sobě z dobroty nesmírné zvoliti některé z nichť a jim dáti pro svú krev čistú životy skládati. aby jako zlého a víře škodného mohli z světa sprovoditi. *T XIII Z nichžto Mistr Hus Ján, milovník tvé krve sám toho času jsa najvětší, maje tvúd maudrost, přemohl všech tvých chytrost nepřátel, králi najlepší. Jsa vymluven tam, bral se do Constancí životně sám, by svú nečistú pro čistú krev tvú« prolil, A ač jsou ho upálili, však toho, což jsau chtěli, nedovedli. Ač někdy věrných ubývá, však víra Krystovu mocnější bývá. Protož ktož sme« víry pravé, majíc přijímání krve Krystovy za pravé, často ji nábožně píme, tak zde časně budem s ním a po smrti věčně. * 145' * 145 jako lev stálý činil odpor všem, i také králi a tak vždy víry Kry'stovy neustaupil. a VTáb. červeně; na hořejším okraji obrácených listů ,Proza“; na okraji listů přímých:,o Mistru Janovi Husi; iniciálky jednotlivých sloh střídavě červené a modré. — b „popřejž Táb. — c chybi u Táb. — d,tvau Táb. — e,tvau Č. — 1 ,kdož Č. — g ,své Táb. Srvn. skládání následující č. R a, druhou část (str. 459). 58

Strana 458
458 BOHOSLUŽEBNÁ SKLÁDÁNÍ O HUSOVI Z 15. A 16. ST R. ČESKÁ MEŠNÍ OFFICIA O M. JANOVI HUSOVI. a O* MISTRU JANOVI HUSOVI.a Radujmeb se všickni, Ó by to bylo vždycky, v bohu, stvořiteli svém,“ den sváteční vážiec v něm, boha chváléce z slavnosti, ku poctivosti svatému Mistru' Janovi Husovi, dědici této země české, a Mistru Jeronymovi. Z jejichžto vítězství a útrpnosti“ těšiti se máme, neb i toh známe, žeh ih v nebesiech svě[tík anjeli radují se a spolu chválí Jezu Krysta syna božieho]. . . . . . . . . . . kteříž sau pro Krysta a pravdu jeho krev svau prolili, nežby jí ustoupili, Mistr Hus Jan, Jeronym, také mnozí jiní, kteří sau u Hory do šachet vmetáni“ Radujte se, spravedliví. v Ježíši pánu, a veselte se v témž pánu srdcem upřímným. Alleluja. 1223 * Čte se částečně v rkp. Mus V B5 ƒ 225'—226 (=Msm) ze 16 stol. ke dni sv. Markéty, dále v kancionále v Ústi n. Orl. z r. 1588 (=Ust.). Je to officium upravené na starším základě a také později upravované, v. níže č. b, c. a Nadpis v Ust červeně; v Msm červený nadpis: „De sancta Margaretha introitus'. — b v Ust iniciálka červeně. — c chybi v Msm. — d ,važíc“ Ust. — e ,chválíc“ Ust; chválec s slavností Msm. — f v Ust nad řádkem; v Msm: ,této panně svaté Margarethě božie mučedlnici“ a nad tím: „Lidmile svaté“. — g Msm:,z jejiehožto narození [nad tím. „utrpenie“ „přenesení u život věčný“. — h chybi v Msm. — i „nebesích Ust. — k ,sva..., Ust, čímž zde končí list a další vytržen; zbytek doplněn podle Msm, začátek další části se však nedá určiti; v. pozn l. — 1 V Msm. nyní následuje: „Raduj se, nevěsto božie f 241, na den sv. Václava introit „V síle své“ f CCXXXIX a jinde jiný introit totíž f CCLXXII „V moci tvé“. — První odkaz se vztahuje na ƒ 243, kde se čte introit, kterého podle indexu na konci rukopisu připojeného (v. úvod) uživáno v den Husův, a jehož znění uvedeno v úvodě; dalši odkazy nemají s kultem Husovým nic společného. Začátek tohoto skládání jest v rukopise Úst. vytržen: jde patrně o ,Alleluia podobné jako jest ob- saženo v čísle následujícím (b) na místě druhém (viz str. 460), ale poněvadž shoda není úplná, otiskuje se zde zvláště a pro souvislost (pokud jde o první, předcházející část) se starším rukopisem Msm před ostatními skládáními, ač Úst sám je pozdější (z r. 1588). — 2 Narážky na ukrutnosti Horníků při začátku bouře; srvn. svrchu č. XIX str. 368 a dalši skládáni b, druhé Alleluia (str. 461).

Strana 459
BOHOSLUŽEBNÁ SKLÁDÁNÍ O HUSOVI Z 15. A 16. ST. 459 PROSA O MISTRU JANOVI HUSOVI.a 352' Ób blahoslavení svatí, jenž sau pro tě trpěli, Kryste, králi nad králi! Oc jak tento den hoden jest od nás k připomínání s žádostivými chvalami. Učinilsb to, Kryste, z dobroty své, aby sobě oslavil mnohé věrné Nebť sau pro tě životy složili mnozí“ . . . . . . vzal od boha samého, poručil ji v ruce jeho. Potomb sau ho upálili, tím sú mu do radosti dopomohli. Kdože co zde trpěti bude, stokrát víc od boha za to vezme. Nuž,“ kteří ste víry pravé, přidržtež se páně Krystovy krve stále, a“ často ji přijímejte a tak od něho v nebi radosti dojdete. * 354 b O SVATÉM MISTRU JANOVI Z HUSINCE." Radujme se všickni b v Pánu Ježíši vždycky a zvláště tento den velmi slavný, kterýžto sváteční nábožně a vážně slavíme ke cti témuž Pánu Ježíši i jeho svatým mučedlníkuom českýmd O III" Z jejichžto utrpení bez přestání v nebi převelmi radují se všickni svatí milí, andělé a spolu chválí krále i pána svého * Tak nadpisuje Žl; iniciálka R v něm porušena. Tep nadpisuje: „O českých mučedlnících, v iniciálce obraz Husa na hranici, vedle něho stojí kat a klečící pacholek rozdmychuje oheň. Mal. nadpisuje červeně, jak je psána i celá strana (OIII): „O svatém mistru Janovi Husi; na jednotlivých listech až po O VI na otevřených stránkách červené nadpisy; v levo (tedy O III, OIV, OV): �Officium', v pravo (O IIII): „O Mistru Janovi Husovi, (O V): ,O svatém Mistru Janovi Hus', O VI: ,Vo Mistru Janovi Hus'. Viniciálce obraz stětí sv. Jana, dole upálení Husovo, na pravém okraji znak původce kancionálu, pod ním Wyclif křesající, níže Hus rozsvěcující svíci a konečně Luther s planoucí pochodní (reprodukci v. na př. v dile M. Jan Hus v životě a památ- kách č. lidu, 1915 přil. I1.); v pravém rohu přípisek: Na památku Jana Lastowitzky létha Páně 72°, podtím erb jeho; iniciálky ozdobné, nebo aspoň barevné. V Úst je obsažen text tento poněkud jinak upravený na základě původního oficia o mučednicích, obsaženého již v Msm z druhé polovice 16 stol; proto položen zvlášť; v č. R. a ; v Kost. čte se tento introit zase přepracován, proto se otiskuje zvlášt (R c) a k variantám zde nehleděno. a Čte se, porušeno, jen v Ust: nadpis červeně. — b iniciálka červeně. — C iniciálka modře. — d zde se končí list 352, další vytržen. a ,Krystu“ dodává Mal. — b ,vždyckny“ Mal. — c chybi Mal. — d „Ježíši při památce [O III.] všech mučedlníkuov českých Mal. — e ve Žl zde končí list, další dnes chybí; v. úvod. Srvn. předcházející kus Q. b, str. 456.

Strana 460
460 BOHOSLUŽEBNÁ SKLÁDÁNÍ O HUSOVI Z 15. A 16. ST. i také našeho syna božího. Radujte se v Pánu Bohu, spravedliví, na upříméť sluší chválení. Sláva« otci i synu i duchu svatému, jakož byla etce *O m Тер HX (301) *O III * 301' Тер Rt Kyrie. Památku utěšení etc. Alleluya. Píseň veselá buď na čest králi nebeskému od nás zpívána. Chvaliž pána Boha všecka říše křesťanská i také naše země Česká, slavíce památku Mistra Jana z Husince a Jeronyma, kněze Michala i všech, kteříž jsau pro Krysta trpěli. Radujte se moci nebeské, neb jsau k vám připojeni mučedlníci země České, kteříž pro Krysta v Konstancí jsau spáleni, a jiní u Hory do šachet vmetáni," jiní jsau stínáni, jiní na Karlšteyněk u vězení zmořeni; pro krev pána Krysta jsau bojovali, již se s ním radují na věky věkuov! Amen. Alleluja. Buď vdečně chválen Buoh otec i syn i duch svatý jeden Buoh Amen. O ČESKÝCH MUČEDLNÍCICH.*** *OV Alleluya. Slušíť zpievatim dnes národu všelikému, a zvlášť Českému. Chvála, čest i sláva bohu votci i synu i také duchu svatému zu daru toho, kterýž jest nám dal z své lásky a z své dobroty náš nebeský král, ** V Mal červeně, v Tep nadpis (H X) ,O sv. M. Janovi Husovi. *** Tak nadpisuje Zl, kde se část zpěvu čte; v. pozn. n; v Tep se připojuje k předcháze- jicímu bez nadpisu; v Mal červeně: Jiné f V Mal. psáno: „vprzimett — g „Sláva — etc' chybi Tep. — h „v Constancí sau Tep. — 1 „sau' Tep — k „Karlštayně“ Tep. — 1 „se s ní rad. na věky věkův“ Tep. — m psáno ,zpěvati' Mal. — n tu zase ozdobnou iniciálkou počiná zřetelněji text ži; předtím nezřetelné dnes slovo dalo by se čísti, svatému“, což by svědčilo, že na předcházejícím, dnes vytrženém listě četla se (vedle dokončení Introitu) také první část Kyrie, jak ji nacházíme v Mal.; rozměry toho, co dnes ve Žl chybi, by tomu odpovídaly. Ale s plnou bezpečnosti nelze toto tvrditi, poněvadž začáteční slovo na l. N IX není zřetelné; srvn. o tom úvod. Kněz Michal Polák z Czesewa zemřelý na Karlštejně r. 1480. — Na začátku bouří husitských. — Miněni zajati spolu s Michalem (v. pozn. 1). a

Strana 461
BOHOSLUŽEBNÁ SKLÁDÁNÍ O HUSOVI Z 15. A 16. ST. 461 že nad jiné mnohéo národy máme mučedlníky slavné země České, kteříž jsau pro Krystovu krev drahú prolili svú, než by jí ustaupili: Mistr Hus Jan, Mistr Jeronym, kněz Michall i jiní, u Hory mnozí do šachet jsau vmetáni.2 Radujtež se v pánu Ježíši, spravedliví, aP veseltež se v témž pánu Bohu srdcem upřímní. Alleluya.“ Vzdávajmež chválu, všickni věrní, pánu Bohu z jeho dobrodiní« *OV *NIXIŽI IANTIFONA]. * Tepl 363 Krysta,“ krále mučedlníkuov, kralujícího v slávě Boha votceš, chválíme dnes, pa- matujíc všech Čechuov, v naději boží mučedlníkuov.“ kteříž pro jeho zákona milování i také přesvatého těla a krve přijímání vohněm páleni, mečem zbiti v“ šachty“ metáni,“ v vodách topeni, divně trápeni, živi jsauce, i také dítky nevinné. Ó rozmnožiteli víry, budiž pomocník v tu chvíli; pro tvé zaslaužení, z tvého zákona poznání dajž hodně tvůj kalich píti abychom mohli vylíti pro tě naši krev, tě znajíc, žádného se nebojíc. Ó pravdy obránce, budiž nyní obhájce Českého malého stádce, od nepřátel tvého zákona, aby poznali, že pravda tvá přemáhá, vysvobozuje své a zuostává na věky věkův. Buď tobě chvála věčná Amen. OV *OVI(Mal) * Nadpis dodal vydavatel. V Tep in marg: Tuto antifonu zpívaj místo offert.“; v Mal vpravo červeně: Antyfona místo offertoře neb jindy a na ƒ OVI v záhlaví strany: Antyffona. o odtud v Ži jen jednotlivá slova čitelna. — P vše další v Žlzničeno. — q ,Alleluya — dobrodiní chybí v Tep. — r „mučedlníkův“ Tep. — s ,otce“ Mal. — t „Čechův‘ Tep. — u chybí v Mal. — v ,zůstává Tep. 4 Je to překlad latinské antifony otištěné svrchu na str. 435 č. H.

Strana 462
462 BOHOSLUŽEBNÁ SKLÁDANÍ O HUSOVI Z 15. A 16. ST. C NA DEN MISTRA JANA HUSI OFFICIUM.a *fNXI N XII Radujme se všickni v Pánu Ježíši v ždycky, a nejvíc v tento den velmi slavný, kterýž jest sváteční, jejž nábožně a vážně slavíme ke cti témuž Pánu Ježíši i jeho milým svatým mučedlníkům. Z kterýchžto utrpení ustavičně radují se v nebi přečistí svatí nebeští, andělé a spolu chválí krále i pána svého i také našeho syna božího. Radujte se, spravedliví v Hospodinu. Na upřímé sluší společné chválení. N XII. KYRIE O MUČEDLNÍCÍCH. Hospodine mocný, rač býti pomocný“ svým smilováním. Kterýs všecko stvořil a uložil k své vůli,“ smiluj se. Neníť chvály dosti tvé všemohúcnosti, prosímeť, smiluj se, Svrchovaná múdrosti, jenž všeho máš dosti, žá dáme tvého smilování. Jenž navštěvuješ duše, svatý duše, račiž se smilovati. Utěš srdce žalostná a zlostná obratiž tvým smilováním. N XIII. N XIII Kryste, jisté daufání všech činících pokání, pro tvé smilování, milý pane, ať se stane žádamy,“ tvé svaté smilování nad námi. Dej, ať se v tobě radují věrní i svú naději kladú v tobě a tobě daufají a nezaufají. Ó milý pane smiluj se nad námi. *N XIIII a Psáno červeně na pravém okraji. Notovaný zápis v kancionále města Kostelce nad Orlici zr. 1589. b červeně na pravém okraji. — C ,pomocný rač býti ms. — d původně snad bylo: „k své vůli uložil — e žá- dáme“ ms.

Strana 463
BOHOSLUŽEBNÁ SKLÁDÁNÍ O HUSOVI Z 15. A 16. ST. 463 [GLORIA.J NXIIII' Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem,“ jenž dobrú vůli mají a Boha nejdobrotivějšího znají. Chválíme tě, dobrořečíme tě, modlíme i klaníme se tobě, velebíme dobrého tě. Pane, synu čísté panny jednorozený, Jezu Kryste, ty si naše spasení. Pane Bože, beránku boží, synu všemohúcího Boha otce, jenž snímáš hříchy světa, od svě ta nás zachovej a smiluj se nad námi. *NXV *NXV Díky vzdáváme tobě pro velikú, nevýmluvnú i velebnú slávu tvú, Pane Bože, králi nebeský, Bo že otče věčný a všemohúcí, Jenž snímáš, neb tu moc máš, hříchy světa, přijmiž modlitbu i prozbu naši. Jenž sedíš na pravici Otce, za své přimlouvaje se, smiluj se nad nálmili i doplnil vydavatel. — g původně snad bylo lidu“ — h „ty si spasení naše“ ms. — i další listy NXVI- NXX a OI — O IV vytrženy, na O V je nejprve odkaz: „Osv. Markétě hledej officium o pannách XIIII“ a zápis: ,Na den Rozeslání apoštolův officium.

Strana 464
464 BOHOSLUŽEBNÁ SKLÁDÁNÍ O HUSOVI Z 15. A 16. ST. S. a PROZA“ O SVATÉM MISTRU JANOVI Z HUSINCE SVATÉ PAMĚTI NA JEHO VLASTNÍ PÍSEŇ UDĚLANÁ OD JANA T.a Králi nad králi, Kryste, vedle člověčenství tvého svatého léta od narození tvého tisícího čtyrystého a patnáctého, Slavný pane, tvé chvály stále vypravujíc, v České zemi rozený řečený Mistr Jan Hus pro pravdu tvú opovážil života svého. 1415 * 134 Kryste, tvůj kalich útrpný pijíc v sobotu, v ochtáb Petra a Pavla svatých apoštolůb k věčnému odpočinutí statečně se bral, Dobrý pane, služebník tvůj Mistr Jan Hus věrný, tobě i věrným lidem milý, kněz příkladný v věrném učení a v ctnostném obcování stál. Juli 6. * 131 * 135 Boha votce tvého vuoli, jeho přikázání on poznav, jiné všecky učil bez přestání. věrný posel a pravý apoštolský následovník; Votce nebeského synu, synu čisté panny, pro tebe v nenávisti od té lité zběři snášel i kacířem jest nazván tvůj milý účedlník. Rozený od věčnosti, Kriste, pravdo věčná, tvůj kazatel od protivníkuov tvého slova v pohanění jest vydán, křivě obžalován. Synu boží, ó Kriste, všech věrných naděje, tvému kazateli vlastní národ nepřeje, do Říma na potupu ze zlosti byl pohnán. Marye, matky tvé, ctného vyznavatele i všech tvých milých svatých pravého ctitele ta nenávist kněžská obžalovala křivě. * Na jednotlivých listech, počínaje ƒ 134, červené nadpisy, tak že na obrácených stranách se čte Proza, na přímých ,O Mistru Janovi Husi. Slova proloženě tištěná, která činí píseň Husovu „Králi slavný“, psána jsou červeně, ale iniciálky jejich modře. a nadpis červeně. — b ,apoštoluov“ Táb. Srvn. svrchu str. 242; je to český překlad prósy tam vytištěné. — 2 R. 1410. 1

Strana 465
BOHOSLUŽEBNÁ SKLÁDÁNÍ O HUSOVI Z 15. A 16. ST. 465 Daj, milý pane Kriste, více vypraviti, nevinné vychváliti, scestných nechváliti, kteříž tvé slauhy věrné sužují neprávě. * 135% Pomoc v spravedlivosti nebyla mu žádná, neposlušným prohlášen, vovčička, Kriste, tvá, a tak z Prahy nevinnost tehdáž jest vyhnána. Nuzným, také najhorším od kněžstva jest nazván, on pak učedlník Kristův jsa, v tom nebyl shledán, v jiném kraji od něho pravda rozsívána.“ Jež míle navštěvoval, ty jest vyučoval, z hříšných čině kající, k bohu obracoval a v té práci v tom kraji za dvě létě trval5 Miluješ, kteréž tresceš,“ ó dobrý Ježíši, a to na tvém stálém dokázal jsi rytíři, boj těžký když zmužile pro tě podstupoval. * 136 Aby na sněm Konstanský svobodnějí se bral, glajt jemu dal podvodný Zygmund, uherský král, mezi vlky hltavé tiché vovčičce jíti. Mohli věrní audové srdečně plakati, antykrist skrz audy své věrného trápiti že jest směl, nebe, země musí se diviti. * 136 Živi býti nechtěli, aby ho nesvedli z světa, javše do vazby dali, ukovali" přítele božího ti katové ukrutní. Bez všelijaké zprávy svaté spravedlnosti člověka nevinného, jenž stál ve vší svattosti, umínili přemoci žalobníci falešní. 137 Poškvrny, falše, lsti, všecky nespravedlnosti, poběhlé, lstivé svědky, vuodce nepravosti, zjednavše, na smrt dala spravedlivého ta zběř ďábelská. Světlo všech kazateluov věrných najjasnější počtli za najhorší a najza vrženější, oblaupivše z úřadu kněžského, ruka svatokupecká, 137 Nebeské věci tajné jemu odjímajíc, pleš na hlavě zrušili, kněžství ho zbavujíc,10 vydali světské moci vohněm k upálení. c opraveno z ,vovčiče' nadepsáním ,c'. » Hus opustil Prahu v říjnu 1412. — 4 Nejprve v jižních Čechách v okolí hradu Kozí a Sezimova Ústí, potom v okoli Krakovce. — 5 1412 — 1414. — Srvn. Prov. 3, 12. — 7 Hus vyjel do Kostnice II. října 1414. — 8 Jat byl Hus dne 28. listopadu. —» Hus byl uvězněn od 6. prosince u Dominikánů, ukován byl na Gotliebách od března do začátku června 1415. — 10 Miněno zbavení Husa kněžství dne 6. července 1415. 59

Strana 466
466 BOHOSLUŽEBNÁ SKLÁDÁNÍ O HUSOVI Z 15. A 16. ST. 138 Dáváš svým dobré za zlé odpláceti, pane, on tak činil, klekl s pláčem a modlil se za ně, a tak sám dobrovolně šel k obětovánie.“ Církvi svaté naučení, kteréž byl on sepsal,11 i jiné knihy, kteréž jemu ten zbor připsal, když šel na smrt, najprv jest před ním spáliti dal; kteraužs' věc, pane, přepustil, aby tvým činili, rauhání plnau korunu jsau zpuosobili, na hlavu mu vstavili, ale on ruce spal: * 138% „Vykoupil jsi mne, pane,“ vochotně řka, vyznal, „pod korunau trnovau, když jsi se na smrt bral, tuto lebkau vesele chci nésti pro tebe.“ Tvau pravdu vyznávaje, Kriste milostivý, k místu popravištnému šel jest tvůj kněz milý, tě samého vzývaje, dal na voheň sebe. * 139 Svatau krví posilněn tvau, svau za ní vylil, konec života jeho když se tak vy plnil, s svatými mučedlníky korunu věčnau přijal, Aby, když přijdeš slavně saudit živých, mrtvých, tehdáž uhledaly voči všech dobrých i zlých, žes' Janovi Husovi nebeskau korunu dal. * 139 Byla by věc předivná, aby neplakali všichni Čechové věrní a nelitovali ustavičně muže ctného a tak slavného. Přestkvúcí učení Pražského ty jednoto, doktoruov, mistruov, bakalářuov svorné bratrstvo, politujte svého tovaryše milého, * 140 Rauchem kněžským odíni kazatelé věrní, panny ctné, vdovy smutné, manželé upřímní i všecko řemeslníkuov svaté shromáždění, Slavností rodu ctného povýšení páni, nad jiné vystavení stateční rytíři, plač a kvěl všecko české slavné urození. Navrátě se zpátkem k počátku prozy, vezmi z každého verše před- ní slovo červené a tak zpívaj jeho píseň až do konce. kdež již není více bolesti, kvílení, ale věčně radost, utěšení tvoji milí volení v samém tobě mají v věčné slávě. U věčnosti nebeské. Pane vší slavnosti12, odpusť nám naše zlosti, daj dar své milosti, našemu nás v své vlasti připoj kazateli, slavnému mučedlníku Janovi Husovi, * 140 d ,obětování ms. Miněn traktát de ecclesia, Op. Iƒ 196.—225. — 11 Srvn. svrchu str. 246. 11

Strana 467
BOHOSLUŽEBNÁ SKLÁDÁNÍ O HUSOVI Z 15. A 16. ST. 467 b JINÁ PROZA. a Zpívajmež všickni vesele, chváléc boha, věrní křesťané, a zvláště slavné království České, spolu také markrabství Moravské. Kterýž vám z své nesmírné dobroty dal požehnání nad jiné národy, své učitele osvícené a duchem svatým plodněji obdařené, Mistra Jana rodem z Husince, též Mistra Jeronyma Pražského rodiče, svaté paměti kněze Michala, jenž mučen a umořen od krále Vladislava, * 141 jiných mnoho věrných, boha i jeho pravdu milujících, kteříž slávu světa opustili, také rozkoš těla, Boha milovali a spasení lidského hledali, u nějž každý chovati milosti té v ctnostném životě. Jan Hus když z hříchu káral světské? i duchovní a najvíce pro svatokupectví ohavné, * 141' pajchu trestal všech duchovních i mnohé svody jich, jimiž lid z pravdy svedli k nálezkuom svým. Proti odpustknom papežským, falešným a bludným, z nichžto tučněl břich prelátuom a biskupuom lakomým, želel, že ka lich krve lidu obecnému vzal Antykryst podvodně z ďáblova puovodu. *142 Hned proto velmi naň jsau se zbauřili duchovní, světští, o smrt ukládali, a červeně; začáteční písmena jednotlivých slok modře, na vrchním okraji obrácených listů: Prozať, přímých listů: o Mistru Janovi Husi'. R. 1480; v. svrchu kázáni na str. 368 n. č. XIX, a zmínky v jednotlivých bohoslužebných skládáních zvláště Q. b. — 2 Zde se patrně ozývá týž společný pramen, na který upozorněno svrchu str. 370, 378, 392. 59*

Strana 468
468 BOHOSLUŽEBNÁ SKLÁDÁNÍ O HUSOVI Z 15. A 16. ST. aby jej spálili, by překážky žádné svým bluduom neměli. * 142% Tutť regulaři i mnozí faráři, biskupí, mniší i preláti Pražští, také mnozí světští, papež, všichni kardynállové římští sněm uloživše, v Konstancí se sjeli, sami saudili, sami žalovali i křivě svědčili, jedno aby jej předse upálili. A Zygmund císař listy jej bezpečil, k sněmu přijeti, také zase odjeti; nestalo se dosti, pod glejtem jsa jat a vsazen bez milosti. Kanovníci, mniší sebrali summu na Mistra Jana Husi CXXXXIIII M kop miš. a darovali císaři Zyg- mundovi, aby byl upálen.3 * 143 Peníze sebravše, mnohé darovali a ctili, by jim toho pomocni byli, věrné páliti, jinák hubiti, by tudy zlost své vuole vždy mohli provésti. Mnohé topili,“ mordovali, hladem mořili. do šachet za živa metali, na škřipcích přetrhali a v kladbu davše, statky brali a z obcí pudili i jiné mnohé. Trpěli mile pro slovo boží, těla svého pro milost jeho nelitujíc, tak skutečné víry dokázali, kterúž v srdcích k němu měli. * 143' Ctnému a šlechetnému i duchem svatým osvícenému jejich obcování křesťanskému toto svědectví vydává věrné, pravé všecka země Česká. Nuž všichni vizte, jenž milujete Boha v poslušenství svatého čtení, jak hynau přátelé víry boží a Je to ohlas přesvědčení, s kterým se také v jiných skládáních setkáváme; v svrchu str. 371, 379, 393. — “ K tomu, co následuje, srvn. svrchu kázání č. XIX str. 368 a kazání XXIII L a M str. 414, 416, jakož i život Heremitův str. 379.

Strana 469
BOHOSLUŽEBNÁ SKLÁDÁNÍ O HUSOVI Z 15. A 16. ST. 469 od slepých, bludných, ďáblem svedených, aby došli koruny v nebi svatých tam věčně s Bohem svým kralujících. Lituj svedení od prav'dy boží, ktož miluješ své duše spasení, varuj se papežského učení. Pomoziž nám, Bože milý, pravdu tvú milovati * 144

Strana 470
470 BOHOSLUŽEBNÁ SKLÁDÁNÍ O HUSOVI Z 15. A 16. ST. T. OFFICIUM DE SANCTO JOHANNE HUS." Officiuma hoc' pulchrumb et elegans, super mutetam „Vias tuas, domine demon- strasti mihi“ compositum, primum quidem in honorem et gloriam omnipotentis et viventis Dei, necnon Boemorum, martyrum ipsius, Magistri Ioannis Hussii ac Magistri Jeronimi, cura et impensis Ioannis Slanensis, ministri amplissimi senatus Antiqae Pragae, curatum et prospectum ac choro ad sanctum Michaelem in Nova vrbe Pragensi literato memoriae ergo donatum est anno domini et redemptoris nostri Jesu Christi“ MDLXXVII° VId Julii.“ Gaudeamus omnes in domino, diem festum celebrantes sanctorum martyrum" Iohannis Hus et Jeronimi'. De cuius solemnitate gaudent angeli et collaudant filium Dei. Letamini in domino et exultate, iusti et gloriamini omnes recti cordes Officiumb super ,Vias tuas, domine'. Kyrie eleison, Kyrie eleison. Christe eleison. Christe eleison. Kyrie eleison, Kyrie eleison, Kyrie eleison. Et in terra pax hominibus bonae voluntatis. Laudamus te, benedicimus te, adoramus te, glorificamus te. Gratias agimus tibi propter magnam gloriam tuam. Domine Deus, rex coelestis, Deus pater omnipotens. Domine fili unigenite, Jesu Christe, domine Deus, agnus Dei, filius patris, qui tollis peccata mundi, suscipe de- precationem nostram. Qui sedes ad dexteram patris, miserere nobis. Quoniam tu solus sanctus, tu solus do- minus, tu solus altissimus, Jesu Christe. Cum sancto spiritu in gloria dei patris. Amen. * 315 Sequiturh Alleluia. Versus. Alleluia. Laetantur in domino et exultant martyres beatissimi, qui tormenta passi sunt pro fide Christi. * Zapsáno čtyřhlasně a notovaně v kancionále kostela Sv. Michala na Novém městě Pražském, (univ. knih XI B Ia —d = Mich.), text se tudíž vrací ve všech čtyřech rukopisech, tento nadpis však jen v tenoru; na zadni straně jeho obraz upálení Husova, jehož reprodukci v. Katalog výstavy Husovy (1915) přil. č. 139. — K odchylkám jednotlivých rukopisů, způsobeným nestejným vedením hlasů, nebo pokynům pro zpěváky nebylo tu zpravidla hleděno. Je to patrně původní oficium de martyribus, jak svědčí poznámky nahrazující text se jménem Husovým jmény sv. Vita, Václava atd; na konec přidán zpěv sv. Václavu věnovaný. a modře. — b červeně. — c jiným inkoustem připsáno: et christianitatis nostrae“ — d jiným inkou- stem. — e pod tim varianty: „martiris beati Viti', ,martiris beati Venceslai'. — f ,Jeronimum‘ ten., bas. — g V disc. toto čtení připsáno nad řádkem, původně: „Sanctus Magister Ioannes Hus gaudet in coelis“, jak má i alt, vynechávaje „Magister“ a dodávaje teprv potom: ,et gloriamini — corde“ — h Jen v altu červeně; Versus“ položeno za ,Alleluia“ textu.

Strana 471
BOHOSLUŽEBNÁ SKLÁDÁNÍ O HUSOVI Z 15. A 16. ST. 471 Prosa" O beata beatorum martirum certamina, loannis et Hieronimi quam sancta conamina. Illi miris fulgent signis, constanter eunt Constanciamk et fatentur dogma verum, arguentes vanum clerum." Fide, voto, corde toto adhaerescunt domino, malos vincunt, mundum temnunt fidei constancia.m Carcerati, ustulati," in foveas iacti, igne loesi, ferro coesi, aquis suffocati. Ita' torti cedunt morti sacra per martyria et sequentes Christum agnum ferunt loeta proemia. Per contemptum huius mundi et per bella fortia ingressi sunt dei patris oeterna palatia. Ergo fidem horum et vitam imitemur singuli et petamus nos a Christo in hac mundi lue regi, ut post huius finem vite cum sanctis martiribus in perenni celebremus Jesum Christum patria. Amen. Sequiturp ,Patrem'. Patrem omnipotentem, factorem coeli et terrae, visibilium omnium et invisibilium. Et in unum do- minum nostrum lesum Christum, filium dei unigenitum et ex patre natum ante omnia secula, Deum de Deo, lumen de lumine, Deum verum de Deo vero, genitum non factum, consubstancialem patri. Per quem omnia facta sunt. Qui propter nos homines et propter nostram salutem descendit de coelis. Et incarnatus est de Spiritu sancto et homo factus est. Crucifixus etiam pro nobis sub Pontio Pilato, passus et sepultus est. Et resurexit tertia die secundum scripturas et ascendit in coelum, sedet ad dexteram patris. Et iterum ven- turus est cum gloria iudicare vivos et mortuos, cuius regni non erit finis. Et in Spiritum sanctum, dominum et vivificantem, qui ex patre et filio procedit, qui cum patre et filio simul adoratur et conglorificatur, qui locutus est per prophetas. Et unam sanctam catholicam et apostolicam ecclesiam. Confiteor unum baptisma in remissionem peccatorum et exspecto resurrectionem mortuorum. Et vitam venturi seculi Amen. i Jiným inkoustem připsáno „Hus“; pod tim varianty: sancti Viti martiris' ,sancti martiris Venceslai. — k pod tím varianta: ad martirium“ — pod tím varianta: ,vana ydola“. — m V ten. vpravo pokyn pro zpě- — váka: Carcerati tacet“; v basu: Cum tribus vocibus“; v ten, tudiž těchto veršů, (Carcerati—suffocati*) není. n ,vetulati“ disc. — o odtud zase počínají všecky čtyři hlasy. — P Jen v ten. červeně.

Strana 472
472 BOHOSLUŽEBNÁ SKLÁDÁNÍ O HUSOVI Z 15. A 16. ST. Sanctus' Sanctus, sanctus sanctus dominus Deus Sabbaoth. Pleni sunt coeli et terra gloria tua. Osanna in excelsis. Benedictus, qui venit in nomine domini. Adoremus Christum regem, martirum dominum, qui aeterna gloria sanctum lohan- nem Hus coronavit. Alleluia, Alleluia, Alleluia. Absterget deus omnem lachrimam ab oculis sanctorum," et iam non erit amplius neque luctus neque clamor, sed nec ullus dolor, quoniam priora transierunt'. q ,eorum“ disc. — r Nyní s označením ,Altera [bas: Secunda] pars' následuje v rkp. zápis, jenž patrně obsahuje část zpívanou snad rovněž v den Husův, ale určenou na den sv. Václava: je to jednak část obecného oficia ,de martyribus, jednak zvlášť pro den Svatováclavský určená. Zní: „Iustorum autem anime in manu dej sunt et non tangits illos tormentum malicie, quoniam priora transierunt. — Proesens miles Venceslaus, dux Boemiae gentis, fide firmust et sincerus veritatis propugnator atque defensor,u mucrone a fratre fossus pervenit ad sempiterna gaudia.“ — s ,tanget dis, alt, bas. — t ,fuit“ dodává dis. — u v basu původní: ,consolator et adiutor atque defensor' opraveno na: ,atque defensor veritatis et adiutor atque defensor.

Strana 473
XXVI. Ukázky básní a epigramů ke cti Husově. a VERŠE, JEŽ HUSOVI VĚNOVAL KONRÁD CELTES (1459—1508). DE ROGO IOANNIS HUS. Conflagras vivo, lacrimabilis hostia, busto cerbereoque datur umbra voranda cani. Bemorum sed templa tuas amplissima laudes concelebrant, supero te concilianda Iovi. Dic mihi, quo tandem possim congnoscere verum, o princeps Latii splendide concilii. CAVILLUM BEMORUM IN ROMANUM PONTIFICEM. Dum Latiale caput nostram exsecraverat oram et nullo, dixit, germine terra vire nullaque sit Bemis fecundi foemina partus intententque graves sidera moesta lues: tanta fuit Bemis fecundi copia Bacchi et tanto tellus foenore dona tulit, ut vix maturas caperent plena horrea messes et cunctae matres pinora trina dabant. 60

Strana 474
474 BOHOSLUŽEBNÁ SKLÁDÁNÍ O HUSOVI Z 15. A 16. ST. b 128 HUSSI DE LUTHERO VATICINIUM. * 28° 29 Romana quando pontificis cohors ussit Bohemi corpus et agnitam ob veritatem fata fortis Hus subiturus erat per ignes: „Non impiorum dogmata perfidus“, dixit „probavi. Credite, talibus doctrina sustollenda vobis suppliciis mea non fuisset, sed vis iniquum vestra potentior in me furorem compleat. Hic ego vultu per ardentes favillas impavido patienter ibo. Non usitata vel dubia ferar spe, quam mihi non praeripient malae fraudes, nec in terris morabor longius, impietate plenum mundum relinquam. Non ego, ceu caput pinxistis, inferno rapiar malo. Magna fide mortem levabo, nec Stygiis cohibebor umbris, sed me beatum sedibus inferam coelestibus: vos post decies decem annos deo responsa tandem atque mihi dabitis sepultol. Cernetis album non procul alitem, qui iam crematum vendicet Anserem, cygnus truci non ille vestrae fulmine concutietur aulae. Hic ocyor quam Triptolemi rotae seu Dedali pennae, celerem feret cursum per auras, hunc ruinae intrepidum ferient minaces, olim lares Romae Senones velut caepere, Mars autor nec opem tulit: sic impio Romam tumentem " iustitiae titulo movebit." 1 Takového proroctví Hus ovšem nevyslovil. Jde o omyl s Jeronymem. Odtud pak vyvozena domnělá věštba o Lutherovi.

Strana 475
BOHOSLUŽEBNÁ SKLÁDÁNÍ O HUSOVI Z 15. A 16. ST. 475 C OSLAVNÉ VERŠE NA HUSA A JERONYMA V NORIMBERSKÉM VYDÁNI (Op.). 1. EPITAPHIUM IOANNIS HUSSII APOSTOLI AC MARTYRIS CHRISTI IESUa. a Ille renascentis verbi sine labe fidelis praeco, bonus vita dogmatibusque bonus Hussius, aeterni servus syncerus lesu, nomine pastoris dignus apostolici, praeceptor Pragae generati Hieronymi et idem docto Wiclefis de grege discipulus, a Constantensi synodo combustus, Olympum mente adiit, cineres ossaque Rhenus habet. Christe, Bohemorum genti concede, perenni ut studio cantus Anseris huius amet. ß Hussius aetherei syncerus‘ servus lesu, Boiaemid populi pastor apostolicus, ae Constatensi synodo est combustus' inique. Caelum' animam, cineres ossaque Rhenus habet. Ille renascentis verbi sine labe fidelis praeco, bonus vita dogmatibusque bonus. Christe, Boëmorumh genti concede, perenni ut studio cantus Anseris huius amet. 2. NADPISY K VYOBRAZENÍ HUSOVU. a) nad obrazem: Haecl fuit effigies quondam venerabilis Hussi, dum sua pro Christo membra cremanda dedit. a ,Jesu Chr.' Mart, Walpurger I, 2; Lob nadpisuje: Epitaphium b. martyris M. Ioannis Hus', Theob: Ihme, M. Iohann Hussen zu Ehren hat M Matthaeus Colinus dises geschribent, a při levém okraji má po- známku: Carmina manibus Hussiacis pientissimis decantata“ — b ,Wiglefi' Mart; ,sanctorum' Walp. I, 2. — c ,sinc.' Theob. — d ,Boiemi' Theob. — e ,in‘ Theob. — I ,exustus' Theob. — g ,coelum' Theob. — h Bohem“ Theob. Toto první distichon jen v Op. 60*

Strana 476
476 BOHOSLUŽEBNÁ SKLÁDÁNÍ O HUSOVI Z 15. A 16. ST. 6) pod obrazem: IN ICONA IOANNIS HUSSII. SANCTI MARTYRIS. Albicolas niveo vincens candore volucres, salve Boioemis', Anser amande, tuis. Te manet aeternum decus et memorabile nomen, quod furor aut aetas tollere nulla potest. Atra licet cornix, furtivis abdita pennis, candorem spurco vellicetk ore tuum, nulla sed est Boemisl nec erit praestantior ales, conferri viva quae tibi voce queat. Grex avium vanis oblectat cantibus aures, tu mentes niveo pectore et ore pias. ALIUDS. CLaVsIstI VItaM pro Chrlsto, CLare Iohannes. 3. K OBRAZU JERONYMOVU. ô (nad vyobrazením Jeronyma na hranici): Augusta facie praestans Hieronymus, isto constrictus subiit funera dira modo. (pod vyobrazením): EPITAPHIUM SANCTI MARTYRIS HIERONYMI PRAGENSIS. Martyrio socium dum vult Hieronymus Hussum in propugnanda relligione sequi, impia vesani taxat deliria cleri iniustaque Hussum morte perisse probat. Hinc furiis in eum synodus papalis ab omni concita parte, adhibet vincula dura viro. Quae quia nil illi nocuere, nec inclyta quoquam tormento pietas se domuisse dedit: fortiter eloquio pugnantis et arte stupenda corpus in accenso vix domuere rogo. Haec est Ausonii pia castigatio patris, ordinis hoc proprium spiritualis opus. I, iacta titulos et inania nomina quisquis, Romanae sequeris talia castra ferrae. I ,Bojaemis' Lob, Mart. — k,vellicit' Lob. —1 Baemis' Lob, Mart. Čte se jen v Lob.

Strana 477
BOHOSLUZEBNÁ SKLADÁNÍ O HUSOVI Z 15. A 16. ST. 477 d JINÁ SKLÁDÁNÍ NA HUSA A JERONYMA ZE 16. A 17. STOL. C VERŠE JANA ROSINA. Vitam constantia Constancia sustulit Hussob, tc * reliquiis usti Rhenus ubique viget ALIUD COMBUSTI DISCIPULI IPSIUS M. HIERONYMI PRAGENSIS. Iungitur in coelis praestanti Hieronymus Husso, exuviae vitreis consociantur aquis. Hussius excussit scintillam, coepit Erasmus sulphure, lampas ad hoc orta, Luthere, tibi est. B VERŠE RUBIGALLA PANNONIA. Vitam constantis Constantia sustulit Hussi, relliquias vivax gurgite, Rhene, vehis. DVOJVERŠÍ JIŘÍHO KAROLIDESA Z CARLSPERGA. Constantem inconstans Constantia sustulit Hussum, pro Christo ardentem cum subit ille rogum. * Theobald, Hussitenkrieg 144 (II. vyd. 113) uvádi pod záhlavim: Das Jar des Hussens Tod hat in ein schön Distichon bracht M. Johannes Rosinus, welches dieses; odtud přejímá Seyfried str. 110, i jeho druhý vydavatel Mylius str. 248 s označením: „annum mortis M. Iohannes Rosinus hoc eteographicod notavit: VItaM, heV, Constantle Constantla Vt abstVLIt HVsSo, reLLIqVIisqVef VstI RhenVs VbIqVe VIget. a ,constantis' Rub. — b Hussi‘ Rub. — c Rub: relliquias vivax gurgite, Rhene, vehis'. — d,vel chro- nographico dodává Myl. — e chybi Myl. — f reLLIqVIls' Seyf, Myl.

Strana 478
478 BOHOSLUŽEBNÁ SKLÁDÁNÍ O HUSOVI Z 15. A 16. ST. e NÁPISY ČÁSLAVSKÉ. at Hussea, tuus vindex iacet hic, dux Zyscab Iohannes, supplex Sigismundus“ cui quoque caesar erat. Et quoniam bustis clarent loca multa, sepulcro Zyscae? Czaslavii fama perennis erit. B En redit' e superis Huss: quid si forte redibit Žižkal, suus vindex, impia Roma, cave! VERŠE NEZNÁMÉHO HRADEČANA“. IVLIVs Vt saCros pVrVs seX traXerat ortVs, aCCenso, HVsse, perls, Vae tIbl, RoMa, rogo. Rhenus habet corpus, rutilo mens vivit Olympo, fama viget variis sed tua, Iane, locis. a Chytraeus 576 uvádi tyto nadpisy slovy: E regione ad parietem est altare quoddam, in cuius exteriore facie Hussus et Czysca picti sunt. Sub Zysca hi versus leguntur ... Sub Huss vero e latere hi versus leguntur“ a po nápise prvním, úvodem k druhému: Paulo inferius hoc distichon scriptum est. Theobald pravi (313) ,Nicht weit vor dem Grab stehet ein Altar, darauff ist M Ioannes Hussius vnd neben ihm Zischka angemahlet, vnd unter dem Hussen stehen diese Verslein, načež nad druhým nápisem: „Ein wenig darunter'. — b ,Ziska“ Theob. — c „Sigmundus‘ Theob. — d ,sepulchrum' Theob. — e ,Ziskae' Theob. — f ,Iam venit' Chyt, Theob. — g ,Husz‘ Theob. — h ,redibit si forte' Theob. — 1 ,Zysca' Chyt.; Ziska‘ Theob. 1 Bienenberg, Königgraetz I, 235 uvádi je těmito slovy: „Auf Hussens Todesjahr fande ich in dem städtischen Buch der Merkwürdigkeiten folgendes Chronostikon, podávaje pak oboji dvojverši bezprostředně za sebou. Naproti tomu Svenda, První, zlatý a stříbrný obraz m. Hr. n L (I, 157—158) praví: Jakého smyslu Hradečtí byli, vyjevil to, ač pozdější, neomylně nějaký písař toho města a raddy, jenž v kníze: Kalendář Ve- leslavína, podnes v spisoskladu radním zachovaném, na den památní smrti tyto verše vypsal, načež otiskuje nejprv dvojverší první a teprv potom, po jeho překladě, s úvodním: A zase“ druhé

Strana 479
BOHOSLUŽEBNÁ SKLÁDÁNÍ O HUSOVI Z 15. A 16. ST. 479 g POZNÁMKA A VERŠE MATOUŠE MEŠTECKÉHO, RADNÍHO V KRÁLOVÉ HRADCI, O VYNECHÁNÍ SVÁTKU HUSOVA Z KALENDÁŘE [PŘI R. 1582]. Od pánův hvězdářůva aneb astrologův památka Mistra Jana z Husince a Mistra Jeronyma, rodiče Pražského, mučedlníkův českých, původem téhož papežel a jiné vrch- nosti vymazána a do kalendářův se nekladla až po dvou aneb třech letech. EleCtVs fastls est HVssVs, CzeChla, noster: O In peCtorIbVs, ne eMaCVLetVr, habe. h VERŠE JERONYMA TREUTLERA ZE SVÍDNICE (1565—1607). Anser“ eras et te Romana caterva cremabat, quod nimis obstreperus pontifici anser erasb. At tua vindicias habuerunt fata; repertus nempe fuit, quem vox summa canebat, olor'. IgnlS Corpora saCra saCrl ConsVMserat HVssI, post HVSSVM CoeCo CyCnVS In orbe Canlt'. Constantem inconstans Constantia sustulit Hussum, pro Christo ardentem dum subit ille rogum. Anni' abeant centum, causam' Christoque mihique dicetis, cygnusd cum anseris ultor erit. * V Altenburském vydání Spisů Lutherových (sv. 9, 1663) uvedeno slovy; „Treutlerus hat diese Weissagung Johann Hussens in schöne Versz ubersetzt, vydavatel Manso uvádí verše těmito slovy: „Hieronymus vero Treutlerus Svidnicensis ... et sententiam et annum praedica- tionis, quemque habuit exitum et quo anno, Latinis versibus satis venustis et eteosticho haud inepto inclusit, ita de Husso canens'. a v otisku u Vrabce ,hwierzdarzuw 1 Rehoř XIII. — 2 Miněno vypuštění svátku Husova z kalendáře Petrem Codicillem r. 1585, které teprve po třech letech odčiněno. b,erat' Manso. — c ,caussam' Mart. — d ,cycnus' Manso. » Narážka na Luthera. — První verš dává letopočet 1415, druhý 1517. Toto chronostichické disti- chon uvádí také Martinius, pravě všeobecně: „Alicubi vidi et legi, což se, poněvadž před tím mluví o nápise, který viděl u sv. Václava na Novém městě (v. pozn. 5), nemusí vztahovati na zápis knižní; má je také Freher, Theatrum str. 84, načež připojuje dvojverší Auerbachovo zde pod č. k následující (str. 480). — Toto dvojverši cituje také Martinius p. 350, pravě o něm: „Pragae in Nova urbe in templo d. Wenceslai parieti adscriptum est hoc distichon“. Také o nich platí, že jsou patrně úryvkem ze skládání celého, jak tuto otištěno. Jde opět o do- mnělé proroctví o Lutherovi.

Strana 480
480 BOHOSLUŽEBNÁ SKLÁDÁNÍ O HUSOVI Z 15. A 16. S1. VERŠE, JEŽ ZACHOVAL JAK. VERHEIDEN“ (1602). Romanis"" anser, quod vox Huss ipsa Bohemis. Anseribus quondam libera Roma stetit, Romanis anser cur nunc adversus? Iniquae huic Romae pennis est opus innumeris. IOSEPHI A PINU AUERBACHII ETEOSTICHON. Hussi nex 1414 Bls qVarta ILLVXIt Mensls QVIntILIs, Vt HVSSVs 1518 Constantl Constans VstVs In Vrbe perlt 1415. ** V dile Myliově str. 245 pozn. ƒ jsou verše uvedeny těmito slovy: Dno epitaphia latina in Hussum confecta, quorum unum tom. II praefixum est eius Operum, Noribergae 1558 editorum (in editione autem Norimbergensi 1558 hoc epitaphium non legitur"), sed prae ceteris epigramma notandum est, quod Jac. Verheiden in Praestantium Theologorum, qui Romanum Anti-Christum oppugnarunt, effigiebus, Hage Com. 1602 edit. fol. 9 addidit imagini Hussi. Nam hoc epigramma prae ceteris ingeniosum est et ad nomen Hussi atque artes curiae aptissime alludit'. * Dila jeho, ač je zapsáno v katalogu universitní knihovny, nemohl jsem se dohledati; otiskují podle znění, jež má Mylius. — Jde patrně o nějaké nedorozumění, poněvadž se v Norimberském vydání dvě epitafia skutečně čtou; v. svrchu str. 475—476, č. XXVI c.

Strana 481
BOHOSLUŽEBNÁ SKLÁDÁNÍ O HUSOVI Z 15. A 16. ST. 481 BASNĚ JANA CAMPANA VODNANSKÉHO. a ZPRACOVÁNÍ BÁSNĚ VÁCLAVA NIKOLAIDA VODÝANSKÉHO Z RADKOVA*. DER MARTYRIBUS BOHEMIS EX RHYTMIS M. VENCESLAI VODNIANI. Cremat Boemos martyres Constantia, fides triumphat martyrumque gloria. * 149 Lux adest sacrata Boëmicorum solennitati martyrum, carmen hac rerum Domino canorum det lecta concio virum'. Namque respexit bonus ille gentem hanc e supernis sedibus atque sub densis tenebris agentem exemit ex erroribus. Gaudeant Boii, quod ab arte cultos haec terra doctores tulit, mira vis quorum studiumque multos fructus docendo contulit. Nunc quies illis sua, qua piorum apex, corona, gloria, Christus hos iunxit gregibus suorum, coeli locatos regia, hic, ubi frontes niveas corona ornantur indelebili et triumphantes pretiosa dona a rege sumunt nobili, martyrum laus prima Boëmicorum, hine Hussus, hine Hieronymus, milites fortes et uterque morum nitore candidissimus. Vidit hos Teuto patria profectos verum tonare libere, vidit errores male nocte tectos in luce clara ponere. Non cucullatas aciesd timebant ictumque bruti fulminis: ad Dei verbum populos trahebant verumque cultum numinis. Scripta testentur, sit et ipsa testis, quae scripta vulgat talia, per ducem clarum minitans scelestis fraterculis Germania. lam Sathan, hostis domini, nequivit perferre tanta lumina, hine dolo sanctas animas petivit, cornuta cogens agmina. Dicta mox rasae synodus catervae haec mandat: urantur citi, haeresin magnam quasi sint proterve ausi tueri, perditi. Adiacet Rheni rapido fluento“ urbs nobilis Constantia. Hic viros tantos cremát igne lento perpulcra' Romae curia. Concremat libros quoque, sed cremari nomen fidesque non quiit, (obstrepant fuci), tibi, Boeme, cari laus oris ad caelos iit. * 150 Jeho písně latinské a české v. svrchu pod č. XXV. P. str. 446 a d.; zpracováním prvé (a) je skládání toto. * a Ve vydáni Campanově označena jako: Ode XXVIII. Martinius zahajuje svůj otisk slovy: „Excellen- tissimus quoque nostri seculi poëta M. Iohannes Campanus, meus dominus affinis et praeceptor honorandus, quem hic honoris gratia nomino, in parte posteriore Odarum sacrarum fol. 148 ex M. Wenceslai a Radkova Wodniani, olim Zacae archigrammatei, sympatriotae sui, rhytmis hanc svavissimam formavit'. — b ,sollent. Mart. — c tak tisk. — d ,cuculatis acres' Mart. — e ,fluenti' Mart. — f ,perpura Mart. 61

Strana 482
482 BOHOSLUŽEBNÁ SKLÁDÁNÍ O HUSOVI Z 15. A 16. ST. B ZPRACOVÁNÍ STARÉ PÍSNĚ ČESKÉ.a Error fer, Hussi, taxet errores tuos, dura talpa non cernat suos. * 151 Hussus Iohannes, martyr et miles Deib verbique doctor enthei, caeleste verum cum tueri nititur, dolo suorum proditur saevisque flammis uritur Constantiae astu cohortis impiae, cum terna lustra bisque septem secula Christi vigeret regula. Caussam rogatis, cur sit ustus Hussius? Commenta ferre nescius, verum Boemis dogma doctor protulit et plaustra fraudum perculit. Ob id scelesta factio monastica et cuncta vis unistica, 'livore flagrans, mente saeva, testibus Hussum premit mendacibus. Hussus Iohannes, vir bonus, iustus, pius, peccata carpsit acrius, vindex honesti, legis Hermes, caelitem monstravit orbi tramitem, et quo patescit vita dulcis omnium, laetum sonabat nuncium. Ob quod per ignem iunctus est fidelibus, iam regnat in caelestibus, ut nos, pudendis inquinati sordibus, iisdem fruamur sedibus, falsum premamus, vindices veri, crucem feramus ob Christum ducem. Eius caro nos atque sanguis uniant fidemque nostram muniant. His roborati pabulis, in omnibus duremus usque casibus. a Má ve sbirce označení: Ode- CXXIX, ex Bohemica'. Samuel Martinius předesilá svému otisku po- známku: ,Alteram quoque ex Bohemico conversam idem author ibidem dulcissime ritmis fabricavit. Ode CXXIX a in marg. pozn. ,Par[tis] Poste[rioris] f. 150'. Je to volné zpracování písně: V naději boží, již v. svrchu str. 425 pod č. XXV. D. — b tak Mart; ,dei miles' Vod.

Strana 483
BOHOSLUŽEBNÁ SKLÁDÁNÍ O HUSOVI Z 15. A 16. ST. 483 m VERŠE, JEŽ ZACHOVAL ZACHARIÁŠ THEOBALD (1609). MANES HUSSI, GLORIAE CHRISTI VINDICIS, TUTORIS TESTAMENTI EIUSDEM ET MARTYRIS BOHEMICIS. Quisquis ades, gressus paululum retineto, viator, qui fuerim, exiguas disce videque notas, ille egol, defuncti cuius timet hactenus umbram turba mitratorum cornigerumque patrum. Corporis exsuvias terra nec in aëre quaere, excepit cineres Rhenus ab igne meos. Talem ego, Christe, tua retuli pro laude coronam, sic tuus antistes te tuaque ornat, amat! Miror, qui stimulos ego pectore figo vivorumb mortuus. Ipsa modo nominis umbra super Tisiphone tantum colubris armata flagellat censoris pectus, si minus aequus erit. Non cadit in synodum hoc, regitur quia numine sacro, Tartareo nisi tunc recta sit illa duce. Parcite, saevitum in corpus non longius itur? Ringimini, supra stat mea fama rogos. Tuque etiam in civem, o civis malegrate Boheme, et libertatis proditor ipse tuae, ecce tibi ad coelos spinis tribulisque remotis expedii magna dexteritate viam! Obstruis hanc iterum, larvam papae induis ultro et rursum, prudens, das tua colla iugo, triticea siliquas pro messe atque eligis ervum proque uvis tribulos infatuatus amas! Proditor o patriae, Christi desertor et osor, quo te gloriolae, quo trahit aeris amor? Tam vili precio Christus iam prostat et ipsa relligio in quaestu pro meretrice sedet. Non est in nostro pietas' sita nomine; templis eiice doctrinam, tunc abolere potes. Non, evangelium Christi quia desinit esse, amborum pariter terminus unus erit. Nulla apud ingratos si constat gratia facti. Hussus apud gratos vivet eritque super. * 143 144 a V tisku u Theobalda předcházejí Collinovy verše, otištěné svrchu (str. 475) pod č. XXVI c, I, p: nadpis předeslaný veršům přítomným zni: Aliud carmen elegiacum et satis jucundum in quodam manuscripto legi, quod lectori literato ascribere volui'. — b,virorum' Theob. — c ,pietatis' Theob. Srvn. Ovidius. 61"

Strana 484
484 BOHOSLUŽEBNÁ SKLÁDÁNÍ O HUSOVI Z 15. A 16. ST. n VERŠE SAMUELA MARTINIA Z DRAŽOVA. a Charel viator, abi, ne quaeras, dormiat Hussi corpus ubi, cineres, ossa; viator, abi! Possideant terram terreni, me sibi caelum igne micans ignis possidet arte sua. Sed famam quaeris? Boios si consulis, audis: Hus Czechici laus est, stemma decusque soli. B Romanis' moriens: "Centum post' Hussius, annos anseris ultor erit, credite, cygnus' aits. Exhibet annos post centum Lutherus olorem. Sic papae Christi spernit amore minas. Hussum Romani nunc iam irridete prophetam. Hussi Lutherus perpetuo ultor erit. O vzniku této básně pravi autor v úvodních slovech (str. 339): „Ego memini, ante annos aliquot die sacra his martyribus lusisse me paucos hos versiculos“. — 2 Báseň se čte v knize Martiniově po četných cizích verších oslavných na str. 350—351 s timto úvodem: ,Tot laudes aliquando pacatus meus considerans animus, hoc monumentum viro dei posuit“. — Opět narážka na domnělé proroctví.

Strana 485
PRILOHY.

Strana 486

Strana 487
I. ŽALOBY, KTERÉ PŘEDNESL Dr. JAN NÁZ DNE 7. DUBNA 1415. XXIII AVISAMENTUM D. IO[HANNIS] NASONIS DATUM DIE LUNE VII MENSIS APRILIS ET REGISTRATUM. Reverendissimi patres et domini. Horrendum, stupendum ac nephandum factum, quoda hiis diebus ex relatu veridicorum percepi, cum silencio pertransire non valeo absque contumelia creatoris. Ideo dolenter et cumb merore cordis ad noticiam Vestrarum Domi- nacionum deduco, qualiter quidam dementes“ et insani discipuli illius heresiarche Io[hannis] Huss novissimis diebus non verebantur nec aduc verentur dogmatizare et predicare, mediante doctrina insana quam sacrilega dicti Io[hannis] Huss, asserentes, licet frivole et mendose, qualiter omnis potestas ecclesiastica data sit omnibus hominibus indifferen- ter tam laicis quam clericis, et ex hoc inferunt, quod omnia sacramenta ecclesie possunt ministrari eciam per laicos in virtute spiritus sancti, allegantes illud" potissimum evangeli dictum!: Accipite spiritum sanctum, quorum remiseritis peccata etc. Propter quod quedam mulier hiis diebus fuit comprehensa, que publice coram inquisitoribus heretice pravitatis asseruit, licet mendose, quod ipsa iuxta doctrinam Magistri Io[hannis] Huss in virtute spiritus sancti conficeret et confecisset verum corpus dominicum, in qua pertinacia per- mansit et permanet die hodierna. Et licet fuisset per ordinarium locie sentenciata, tamen execucioni demandari non poterat nec potest propter potenciam et adherencium lo[hanni] Huss resistenciam. Propter cuius eciam sceleratissimam doctrinam tantum viluit et vilescit sacerdotalis dignitas, quod amodo sacerdotes sunt positi in abieccionem plebis maxime ex eo, quod asserunt, nullam esse necessitatem sacerdotum pro vita eterna acquirenda, cum omnia sacramenta per laicos possunt conferri. Item dicunt, quod mali sacerdotes, existentes in mortali peccato, non confi- ciunt et quod possunt repentine occidi. Et sic modico tempore interfecti sunt plus quam triginta sacerdotes nec aliqua vindicta exinde secuta?; in quorum numero eciam fuerunt aliqui solempnes viri, abbates et prelati ecclesiarum collegiatarum. Et tamen retroactis temporibus a centum annis, ymmo a tempore, cuius" inicii memoria hominum non existit, non fuit auditum, quod in illis partibus aliquis sacerdos de facto fuisset interemptus modo predicto. * 28 Nec mirum, si ita viluith sacerdotalis dignitas, cum et omnis honorificencia crea- a před tím škrtnuto, qn'. — b za tim škrtnuto ,erore‘. — c „de vinctas' ms. — d za tím škrtnuto: ,pos'. — e ,locum‘ ms. — f ,philescit' ms. — g ,huius‘ ms. — h 'philuit‘ ms. Joh. 20, 22—23. — 2 Současné prameny nic o tom nevědí,

Strana 488
488 ŽALOBY. KTERÉ PŘEDNESL Dr. JAN NÁZ DNE 7. DUBNA 1415. * 26 toris nostri, ante cuius conspectum eciam tremunt superne potestates, ignominiose par- vipenditur ac dehonestatur. Nam illud venerabile et excellentissimum ac super omnia speciosissimum' sacramentum corporis et saguinis domini nostri Iesu Christi ita viliterk et irreverenter tractatur per illos perfidos sectatores erroris Iohannis Huss, ut quicunque vestrum videret, indubie a lacrimis se temperare non valeret, quia sacerdotes utique scelerati et discipuli Iohannis Huss vadunt publice ad domos laicorum et sine omnibus sacerdotalibus ornamentis et paramentis ipsius altaris, eciam absque viatico lapide ubi- cumque in domo, mensa vel scampno sine missa in quocumque vase ligneo conficiunt corpus dominicum et ibi eciam saguinem domini relinquut in magna quantitate, ita, quod ipsi laici eo utantur omni tempore iuxta libitum sue voluntatis. Quapropter), reverendissimi patres et domini, rogo humiliter, attente et devote, preces precibus accumulando, quatenus amplius tantam obprobria illius dissimulare" velitis, qui nostra probra suo preciosissimo saguine delevit, et velitis imitari vestigia aliorum sacrorum conciliorum, et precipue illorum quatuor, que beatus Gregorius dicit se venerari sicut quatuor ewangelia‘, quorum conciliorum processus inchoatus fuit semper a fide katholica, ut° hoc fundamento posito structura tocius ecclesie melius superedificari possit, et precipue duabus de causis. Prima est, quia quod celebratur istud concilium presens in locis nacionis? nostre, ideo pre ceteris honor vel infamia nos" sequeretur. 'Utinam vos eciam exemplum illius summi sacerdotis Hely“ ad hoc faciendum incitaret, qui, licet ipse in se bonus existeret, quiar tamen filiorum excessus non corripuit efficaciter, quapropter ipse in se pariter eciam ins filios animadversionis divine vindictam accepit, dum filiis eius ibidem in prelio peremptis, ipse de sellat corruens, fractis cervicibus expiravit. Quapropter, reverendi patres et domini, nolite diucius causam fidei procrasti- nare, cum ex mora illius eminens periculum videtur toti ecclesie imminere. i opraveno ze ,speciosum' — k ,philiter' ms. — 1 Za tim škrtnuto ,reverede pater'. — m ,tata' ms. n ,dissimilare“ ms. — o ,et ms. — p za tim škrtnuto ,eius“ — q ,non“ ms. — r za tím škrtnuto ,l“ — s za tím škrtnuto ,filibus' — t ,ipsa de cella“ ms. Srvn. Jac. 2, 19 (et daemones credunt et contremiscunt). — “ Epist. ad Joh. episc. Constantinopol. (Migne, Patrol. lat. 77 sl. 478). — 5 Srvn. I. Reg 2 a 1.

Strana 489
II. SERMOa M. IACOBI, EPISCOPI LAUDENSISb ET MAGISTRI SACRI PALACII, IN CONDEMPNACIONE M.C IOHANNISe HUSd CORAM SERENISSIMO IMPERATORE SIGISMUNDO ET SACRO CONSTAN- CIENSE CONCILIO ANNO DOMINI MILLESIMO CCCCXVe DIE VI MENSIS JULII ETC. SEQUITUR. In nomine Patris et Filii et Spiritus Sanctif. Divini ac summis presidii supplici invocacione confisus, serenissime princeps' christianissimeque Auguste, prestantissimi' quoque patres et domini, reverendik presules et prelati, egregii doctoresl et magistri, illustrissimi eciamm duces, excelsi comites, magni- fici proceres et baronesm, ceterique viri et domini merito memorandi: ut mee mentis conceptum elloquium tam sacratissimo" cetui clarius innotescat, dicendorum occurrit prin- cipio proponendum illudo, quod legitur in epistola proximiorisl dominicer, videlicet': De- struatur corpus peccati, scribitur ad Rom. VI" c. et habetur in epistola dominicali. Quam damnosum, quam pericolosum, quamquer incautum videatur parviss non obstare principiis, ext dictis' claret philosophorum principis Aristotelis, qui ait in' libro" de celo et mundos: Parvus error in principio, maximus est' in fine. Dampnabilius autem apparet), ubi periculosius est errasse et difficilius est' corigere. Unde quam' comprimendiaa sunt heretici ac hereses et errores in suis primordiisbb estirpandi, nos docet inclitus doctor Ieronymus in libro de Expositione catholice fidei, ita dicens‘: Resecande sunt putride carnes ac corpore, ne totum corpus intereat, vel putrefiatdd. Scabiosa ovis repellenda est a caulisee, ne totus grex pereat. Parvus removendus ignis" a" domo", ne tota ardeats. a Tento nadpis čte se ve Vid. 4941 (—V). Rukopis Vdb (4916) nadpisuje: Collacio sequens facta est coram rege Hungarie tunc in magestate presidente in concilii sessione in condempnacione M. Io Hus per episcopum Ludensem, olim Rome scalatum et ex eo, quia clericos in sacris in stabulo ordinavit.“ Ve Vndb. čte se: „Sermo, qui factus est in degradacione Mgri Joh. Hus“; v Alt červeně: ,Sermo episcopi Laudensis in condemp- nacione lohannis Huss in Constancia'; Lamb: �Sequitur collacio facta per Magistrum Jacobum, episcopum Laudensem et magistrum sacri pallacii in — Constanciensi concilio‘ (jako ve V.) Kl (=kap A 795 ƒ 141—142) nadpisuje: Sermo episcopi Laudensis in condempnacione loh Hus in Constancia'. — b „Londonensis' V. — c chybí v V. — d ,Huss“ V. — e ,XVII“ V. — f sancti Amen“ Vndb, Alt, kde tento nadpis červeně. — g ,supremi“ V; ,domini ac summi' Alt, Kl. — h chybi v Alt, V. — 1 ,prestantissime‘ Vdb. — k ,reverendissimi' V, ve Vndb chybi. — 1 ,egregii doctoresque‘ Vdb. — m ,etiam — barones' chybi v Lamb. — n ,sanctissimo‘ Vndb. — o ,prin- cipium opponendum illud‘ Vndb; ,principio illud propon.“ Vdb. — p ,dominice proximioris“ V. — q , V' Alt, Kl. — 1 ,quam‘ Vdb. — s ,perversis' rkpy. — t chybi Vdb, Lamb. — u,clarorum' Alt; ,claret auctoritate‘ Vdb, Lamb; ,patet ex dictis clarorum philos. et precipue princ'. Kl. — v chybi V. Vndb. — w chybi V, Vndb, Lamb. — x ,quod parvus V, Vndb, Lamb. — x' chybi Kl. — y ,atque‘ Vdb; ,apparet, ut Vndb. — z ,quod“ Alt, Kl. — aa,comprehendendi' Vndb. — bb ,erroribus' Vndb. — ce ,et' V; int Vndb. — dd ,putrescat' Vndb, Kl. — ee ,ab aliis' Alt, KI; a caulibus' V. Vndb. — ff chybi ve Vdb, Lamb. — gs ,ardeat domus' Vdb, Lamb. Neděle dne 30. června 1415. — 2 Rom 6,6. — » Nemohl jsem zjistiti — 4 Srvn. Migne, Patrol. Lat. XXIII, 566. 62

Strana 490
490 ŘEČ BISKUPA LODSKÉHO PŘI ODSOUZENÍ HUSOVĚ. Arrius in Alexandria parvah scintilla fuit, sedl quoniam non statim oppressa fuitks, pene totum mundum eius flamma depopulata estu. Certe non minus malus, quam Arriusi, sed multo peior etiammm quam Sabellius, quimn fidem catholicam, Christim fundatam sanguine°o, triumphis victoriosissimis martirumpp defensatam etpq tantis tamque preclaris sanctorum doctrinis illuminatampp, presumit suis pravis atque perversis cogitationibus" aut phantasticis adinvencionibus denigrare. Talibus ergoss oportet resistere, talesst hereticos necesse est comprimere et dampnare. Unde respectu cuiuslibet talis heretici obstinati proposui, quod destruendum est corpus peccati et" quanto celerius, tanto melius iuxta illud Cant. II°: Capite' nobis wlpeculas, que demoliuntur vineas. Secundum Bernardum Super Cantica“ wlpecule — novi heretici mox sunt evellendi, ne si wlpes fiant, de difficili extirpenturtt. Circa quod considerandum iuxta patrum sacras tradiciones, quod aliqua sunt peccata sibi invicem contrariauu seu adversa, aliqua sibi invicem sunt connexa, aliqua sunt aliorum utww rami et membra, aliqua sunt aliorum ut radices ety capita, quedam vero sunt ceterorum- ut congeries seu corpora. Inter que illa pessima sunta censenda, ex quibus peiora oriuntur vel plura. Unde quamquam recte racionis consilio' cuncta sunt crimina nostris nisibusd de- testanda, potissime tamen illae, que capitis vel radicis aut tocius in se vires' probantur corporis continere. Quoniam certe quanto in illis' maior viget auth efficacior ad nocendum perversio', tanto quidem sunt celerius et caucius antidotik oportunis et cauterii remediis exstirpanda et penitus extinguenda. Cum vero inter cunctam peceata non minus, ymmo maius appareat scelus execrabilis scismatis inveterati, ideo eciam" huius respectu premisi': Destruatur corpus peccati. Nam ex longa diuturnitate continuatie scismatis orteq interr fideles perdurant" acerbissime dissensionest, creverunt abhominabiles scissiones“, heresum et errorum multi- plicater sunt ruinew, creverunt confusiones tocius cleri et multipliciter' pullularunt obpro- bria populi Christiani. Et certe non mirumě, quia istud' execrabile scisma est velud corpus et congeriesaa tocius desolacionis fidei orthodoxe. Quidbb namquece iustum rectum- hh ,una‘ Vid, Vndb, Lamb. — „sed — Arrius' chybi v Lamb, Vdb. — kk ,est' Vndb, Vid, v tomto však další „pene — depopulatus est“ chybi; repressa fuit“ Kl. — 11 „pene totum mundum eius fama depopulata est' Vndb; ,pene totus mundus eius flamma depopulatus est' Alt; ,pene totus mundus eius flamma condempna- tus depopulatus est Kl. — mm ,est' V, Vdb, Vndb, Lamb. — mn ,quia Kl. — nn ,Christo‘ Vdb. — 00 chybi ve Vdb, Lamb. — pp ,martirum — illuminatam chybi Vndb. — pq ,se‘ Kl. — qq presumpsit Vdb. Lamb. — rr ,opinio nibus, cogitacionibus' Vndb; ,cogitacionibus aut' Vdb, Vndb, Lamb. — ss,igitur‘ V, Vdb, Vndb, Lamb. — st,tales ergo‘ Kl. —tt,et quanto — extirpentur' jen v Kl. — uu chybi Vndb, Lamb, V, Vdb. — vv ,sibi — aliqua chybi Alt, Kl. — ww chybi v Vdb. — XX ,ut aliorum‘ V, Alt. — yy ,et Vndb. — zz ,aliorum Lamb; ,ut ceterorum‘ Kl; ,ceteris" Vdb;dalši,ut chybi Alt, Vdb. — a,sunt illa pess.' Alt (,censenda' chybi); ,intus, quia sunt illa pessima“ (censenda chybi) Kl. — b ,a' All, Kl. — c ,recta racione et concilio‘ Alt, Kl. — d,usibus‘ V;,vestris visibus“ Alt; ,vestris nisibus“ Kl. — e ,hec‘ V, Vndb — f ,vicest V, Vdb, Vndb, Alt, Kl. — g ,hiis“ V, Vndb. — h ,et Alt, Kl. — i „,perv. ad noc." V. — k ,anthidoti' V; ,antidotis' Vdb. — 1 ,canther“ V, ,cancerii' Vdb; ,cancii Alt. — m chybí v Alt, Kl. — n chybi V, Vdb, Lamb. — o ,ideo huius est respectu premissi' V; ,ideo huius est respectu premisi Vndb; ,ideo eciam huius conspicium premisi“ Alt; ,ideo huius respectu est premissum' Lamb; ,ideo eciam huius conspectui premisi‘ Kl. — p ,continuate‘ Alt. - q ,inorte‘ Vdb ; orti' Lamb. — 1 ,nunc‘ Alt. — s ,per- durarunt' Vdb, Lamb. — t ,destrucciones' Vdb; ,destrucciones alias dissensionest Kl. — u ,scisiones' Lamb. „symonie“ V, Vndb, Alt. — v ,multiplicate — multipliciter chybi V, Vndb. — w ,et innurie' Alt. — X „nimium“ Alt; ,nimirum‘ V. — y ,illud“ Vdb, Lamb. — z chybi v Alt. — aa ,corporis congeries' V; ,corporis et congeries' Alt, Vdb, Vndb. — bb ,Quidquid‘ V. — cc ,numquam' Alt; ,umquam‘ Kl. 5 Cant 2, 15. — U Bernarda jsem nenalezl.

Strana 491
ŘEČ BISKUPA LODSKÉHO PŘI ODSOUZENÍ HUSOVĚ. 491 vedd aut sanctum esse poteritee, ubi scisma tam pestiferum tanto" tempore locum oppres- sit-s? Quia, ut ait Bernhardus", sicut in unitate ethh pacelh fidelium factus est locus Do- minihi: ita in scismate et dissensione Christianorum locum fieri diabolo' manifestum est, quilk ab inicio sue creacionis scisma amavits. Vs. XIIIIIk. Nonne scisma est origokk subversionis, fovea heresum et nutrimentum omnium scandalorum? Unitatis namque et pacis turbato federe, litibus et viciis liberum indulgetur" arbitrium, admm predam cupiditas extenditur, iniuriandom libido diffunditur, facilitas cedibus aperitur, ius omne de medion tollitur, patitur ecclesiastica libertas iniuriam et inducit scismatis calamitas servitutes°o. Imperant enses et lanceerp, dominantur oppressionesq et impetus et unitatis proscripta" concordia omnis religionis et sanctitatis's relegantur“ edictatu. Considerate, clementissimi domini, duranteuu hoc pestifero scismate quot apparue- runt hereses, quoty impunes remanserunt heretici, quotw fueruntww diruptex et spoliate ecclesieww, quot' oppresse urbes quot dilapse religiones? Quot' evenerunt confusioneszz in clero et quot strages in populo Christiano? Attendite, queso, Dei ecclesiam, Christi sponsam, fidelium matrem, quantuma dietim sit data contemptui. Quis iam claves vene- raturab ecclesie, quis' censuras formidatbe? Quis immunitates defendit, imo verius, quis non offendit, quis non invadit? Quis est, qui non audeat violentas' manus apponered in patrimonium lesu Christi? Diripiuntur ete dissipantur Salvatoris' et' martirum' sacratissimos sanguine partah bona clericorum, pauperum et peregrinorum viatica. Circumspicitel abhominacionem desolacionis allatam esse in templo Domini, ink destruccioneml fideim etm confusionem" populim Christiani, in excidium' ovilis dominici et tocius sortis piissimi redemptoris. Gravior est hec iactura, quam fuit in Christi martires crudelis? persecucio tyrannorum. Quia illi perimebant corpora", sed in scismate perimun- tur anime. Ibi humanus effundebatur sanguis, sed in scismate orthodoxa confunditur fides. Illa persecutios fuit multis salus; istudsa scisma fuit multis interitus. Tyrannis sevientibus fides crevit, sed in scismate fides periit. Sub tyrannica rabie aucta est primitiva ecclesia. sed in scismate catholica' fides est confusa. Tyranni peccabant ignorantes", sed int scis- matet peccant multi pertinaciter" et scienter. Subw tyrannis crescebant iusti ad palmam et coronam, sub scismatew creverunt heretici, scismatici' et ypocrite, ad fraudem ecclesie et ruinam'. Sub tyrannis augebantur sanctorum�a merita, sub scismate aucta sunt scelera atque flagicia. dd ,istum rectumne‘ V; istic rectum‘ Lamb, Vdb; istud rectumve‘ Vndb. — ee ,potuit V, Alt, Vdb ,potuerit' Vndb. — ff,tanto longo‘ V; chybi Ali; ,tam longo‘ Kl. Vdb. — gs ,oppresserit' V, Alt. — hh ,et pace‘ do- dává Alt. — hi ,eius' Kl. — il ,dyaboli V, Alt, Kl. — ik ,qui—XIIII“ jen v Kl. — kk ,origo est' Lamb, V. — 1l ,indulgere‘ Alt; ,arbitr. indulgetur‘ Vdb. — mm ,ob‘ Vdb. — nn ,iniciandi‘ Alt. — no ,de mundo et de medio Kl. — 00 „servitutem' V. Lamb. — pp ,laici' Vdb, Lamb. — qq ,oppressores' Alt, Vab, Lamb, Kl; dalši ,et impetus chybi Vdb, Lamb. — rr ,prescripta“ Alt, Kl. — ss ,societatis' Vdb. — tt ,religantur“ V, Lamb; ,reli- gantur edita' Alt. — tu ,edita' Alt, Kl. — uu,diu‘ Alt; ,durante diu‘ Kl. — vv ,quot sic‘ Lamb. — ww ,fuerunt — ecclesie, quot chybi v V. Vndb. — xx ,dirute“ Vdb, Lam, Kl. — vy ,eveniunt Alt. — zz ,effusiones' V, Vndb. — a ,quanta“ Vdb; zde dalši ,dietim“ chybí jako i v Lam, kdežto Vndb má in marg. ,actim“ — ab ,iam veneratur pastores eccl Kl. — b ,quis iam‘ Alt, Kl. — be ,formidat eius Kl. — c ,molestas' V, Vndb. — d ,imponere' Vdb, Vndb. — c Jen v Lam. — f chybi Vdb. — g,sacratissima' Vndb. — h,comparata‘ Vdb, Vndb, Lam. — 1 ,circumspice“ V. - k chybi v Alt, Vdb, Lam, Kl. — 1 ,destruccione“ V; v Alt chybi — m v Alt chybi. — n ,confusione“ V, v Alt chybi. — o ,exilium' Alt. — p ,crudelior“ Vdb, Vid. — q ,corpus“ Lam, V. —r chybi v Alt, Kl. — s ,illa fides persecucio‘ V. — sa ,illud“ Kl. — t ,catholica — scismata“ chybí V, Vndb. — u igno- ranter' All, Lam, Kl. — v ,et pertinaciter‘ V, Vdb. — w �Sub — scismate“ chybi Vdb, Lam. — x ,venerunt“ Vab, Lam. — y ,symoniaci Vdb, Lam; „scism. her'. Kl. — Z ,iniuriam' Vdb, Vndb, Lam. — aa ,iustorum‘ V;,bonorum' Lam. Nemohl jsem zjistiti, kde. — U Izaiáše těchto slov není; srvn. Joh 8. 44. 62*

Strana 492
492 ŘEČ BISKUPA LODSKÉHO PŘI ODSOUZENÍ HUSOVĚ. Nonne isto'b execrabili scismate procurante facta est Christianis veritas inimica, fides adversa, caritas exosa, spes perdita, iusticia contraria, fortitudo non nisi ad crimina, temperantia simulata, prudencia subdola, humilitas ficta, equitas falsa, paciencia nulla, consciencia prava“, intencio perversa, devocio fatua, mansuetudo abiectadd religio spreta, diligenciace neglecta", pertinax contumaciaëe, obediencia nulla et infamis vita. Quantass itaque amaritudine ecclesia deihh est repleta, dum eam tyranni opprimunt, heretici invadunt, symoniaci spoliant et scismatici lacerant? O deiectum lacessitumque populum Christianum, tam indurato scismatekk iam quasi annis XL offensum et! labe- factatum!! O Christi naviculam errabundammm, tanto tempore nunc in sirtibus, nunc herentem in scopulis, nuncm" altis adversisque tempestatibus agitatam°! O Petri tumba", si te mergi sineret pater pius, in que periculapp pirate impii te traxeruntqq! Quibus in rupibus te locarunt! O piissimi Christiani, quels fidelis devocio super tanto excidio non provocetur ad lacrimas, quess recta consciencia fletus poterit continere? Quia effusa estt contencio super principes ecclesiasticos, qui nosuu errare fecerunt in invio et nonw in via, quia viam unitatisww et pacis non invenerunt, immo verius invenire noluerunt. Unde creverunt hereses et confusiones in grege Petri etX ovili dominico. Ad hoc extirpandum scismar) multi laboravere reges, principesly et prelati, qui tam salubrezz tamque opus necessarium perficere minime potuerunt. Unde, rex christianissimeza, te gloriosus iste expectavit triumphus, tibi istaa per- petua debetur corona et felicissima perpetuis temporibus celebranda victoria, ut resarcias laceratam ecclesiam, scisma tamb inveteratum submoveas, symoniacos compescas et ex- stirpes hereticos. Nonne vides, quanta erit ista perpetua fama et celebris gloria? Quid namque potest esse iustius, quid sanccius, quid oportunius, quid desiderabilius, quid Deo" accepcius, quam scisma nefariume exstirpare, libertati pristine ecclesiam restituere, symo- nias extinguere ac hereses et errores de grege fidelium destruere et dampnare. Certe nulla res melior, nulla sanccior, nulla toti orbi conveniencior, nulla deniques Deo accep- cior esse potesth. Ad hoc tam sanctum, tam' pium opus perficiendum prius*) fuisti electus a Domino, quamla terra fieret, Prov. VIII: Dominus' possedit me inicio viarum surumia, prius depu- tatus in celo quam electus ink terrak. Patety ibidem*y Prov.X, ubixy suprašy. Prius celici te constituerunt principem'y principes in’y celis*), quam imperii electores iny terriss). Et precipuela ut hereses et errores, quos in presenti dampnandos' habemus pre manibus, imperiali framea destrueres etw dampnares'', memoriaml tui in eternum ex isto observares'e. Ad tam sanctum opus perficiendumm contulit tibi Deus" divine veritatis sapienciam, regie bb ,isto eciam' Vdb. — cc,parva‘ V. — dd ,obiecta Alt. — ce,diligencia — contumacia chybi Vdb, Lam. — ff vigila V, Vndb. — gs, Quantum‘ Vndb. — hh ,Christi' Alt, Kl. — H, delictum lacessitum, quod‘ Vndb; lascessitum Vdb. — kk ,scismate lacerant annis“ Vdb, Lam. — 11 chybi V. Vndb; labefactum“ Kl. — mm ,errabunda‘ Lam. — nn ,interim Alt. — 00 ,actam‘ V, Alt, Vid, Vndb. — op,cymba, si te conmergi' Kl. — pp,periculala‘ Vdb. — qq ,impie te trax.' Vdb; impietate traxerunt' Lam; ,impii te detraxerunt“ Vndb. — rr ,et' Vdb. — rs ,quem' Kl. — ss ,quem‘ V. — tt chybi ve V, Alt, Vid. — uu ,vos' Vndb. — vv chybi v Lam. — ww ,veritatis' Vdb, Kl. — xx chybi ve Vdb, Vid, Lam. — xy jen v Kl. — vy ,et princ. V, Alt, Vdb. — zz ,salubri' Vndb. — za ,rex Sigis- munde cristiant. Kl. — a ,iste“ Vdb. — b „scismaticam“ Lam; „scisma iam“ Kl. — c ,in‘ Lam. — d ,denuo‘ V Alt, Vdb, Vndb, Lam, Vid; ,denique deo‘ Kl. — e ,tam nephar'. Vdb. — 1 ,Certa‘ Lam. — g,denique apcior et Deo‘ Alt. — h ,posset Lam. — 1 ,tamque‘ Vdb, Kl. — ia ,quam — suarum' jen v Kl. — k chybi v Vndb. — 1 ,celi V. Alt. — 1a ,Ideo precipue‘ Kl. — 1b chybi v Kl. — le „memoriam — observares jen v Kl. — m ,ad hoc tam‘ Lam; ,perficiendi‘ Vdb. — n ,omnipotens contulit tibi deus“ V, Alt. * Prov 8, 22.

Strana 493
ŘEČ BISKUPA LODSKÉHO PŘI ODSOUZENÍ HUSOVĚ. 493 maiestatis potenciam et recte equitatis iusticiam, dumo inquit Altissimus Ieremie I.°: „Ecce1o, dedi° verba mea in ore tuo“, sapienciam infundendo, „et posui te super gentes et regna“, potentiam conferendo, „ut evellas et destruas“, iusticiam exercendo. Destruas, inquamp hereses et errores. Et precipue hunc hereticumpq obstinatum*, cuius malignitate" plura mundi loca peste heretica sunt infecta et eius occasione destructa quam plurima Sacer hic labor tibi, princeps gloriose, relictus est. Tibi magis incumbit, cui datus est iusticie' principatus. Psal.y VIII° xy. Undera ex ore infancium et lactanciums tibi laudes celebrantur' perpetue, ut catho- lice" fidei inimicos destruas et ultores. Quod feliciter prospereque tibi dignetur concedere lesus Christus, qui est benedictus in secula seculorum Amen. Explicit' collatio facta per Magistrum Iacobum episcopum Laudensem et magistrum sacri palacii in condemnatione Iohannis Hus heretici coram serenisimo imperatore et sacro Constantiensi concilio anno Domini MCCCCXV die sabbati, VI. Julii. * Ve Vin marg: Hic notatur lo Hus, qui presens aderat sermoni. no „Unde“ Kl. — o ,dei' Vdb; v Kl ,Ecce“ chybi — p ,namque' V, Alt, Vid, Vndb, Kl. — pu ,Io Hus“ při- dává Kl. — q ,a quo malignit'. Vndb; ,quo malignit'. V, Alt; ,quo malignante‘ Kl. — 1 ,iste iust. Vndb. — ra ,ut' Kl. — s lactencium et inft. Vndb, Kl. — t ,celebrabuntur“ V. Alt, Vid, Vndb; ,celebrentur‘ Kl. — u ,caute“ Vdb. — v podle znění, jež má v. d. Hardt. 10 Jer 1, 9—10.

Strana 494
III. COLLACIO FACTA PER MAGISTRUM IACOBUM, LAUDENSEM EPISCOPUM, IN CONDEMPNACIONE IERONIMI DE PRAGAa. Supreme Trinitatis nomine invocato, pro presenti proposito occurrit michi thema merito proponendumb, videlicet: Exprobravit' incredulitarem illorum et duriciam cordis Marc. ultimo capitulo et in evangelio occurentis octave. Reverendissimi patres et orthodoxi domini ceteri quoqued fideles catholici. Quo- niam, teste Aurelio“ Augustino', perversis et obstinatis hominibus non levia verba, sed magis aspera obicienda sunt, quoniam sepius contingit, ut ubi lenis correccio spernitur, acris aute acerba plaga€ maiori attenciones suscipiaturh: ideo qui blando verbok non corripitur, necesse est, ut acrius arguatur. Cum dolore quidem abscidenda sunt wlnerala, que leniter sanari non possunt, inquit Ysidorusm de sumo bono'. Certe sic videmus qui- demla, quod gravissimus nodus in ligno nequit expelli" nisi gravissimo oppressorio', testaturop Ambrosius‘. Ubi namque fuerit pestilencior morbus, oportet medelam apponerep forciorem, et maius wlnus cauciori est ligamine constringendum. Durior quoque ferri materia" dum ad formam non' facile flectitur, opportunum est, ut ei acrioriss flamme incendium et grossioris mallei tunsio' adhibeatur. Propterea, Ieronime, visa tua obstinacione diutina, attenta pertinacitu contumacia et audita tua ultima responsione" tam improba, certe possum tibi dicere illud, quod scri- bitur Ysaie XLVIIV: „Scivi', quod durus es et nervusw ferreus, cervix tua et frons tua erea“. Sed attende, quod „cor“ durum mala* habebit' in novissimo“. Eccl. III. Considera tu' quoque, licet forisaa mea sonetb terribiliter increpacioce, intus tamen iacet caritativa dileccio lenitatis, et sicut tibi non debeo verbo aut ore parcere, sic eciamdd intendo bona voluntate te delinquentem et pia caritate corripere. Non quippe malis assen- a Nadpis v Kr; V. nadpisuje: „In condempnacione Ieronimi heretici de Praga sermo“. Alt červeně: ,Sequitur sermo Laudensis episcopi in condempnacione Magistri Ieronymi de Praga Constancie pronunccia- tus'; v KI: „Sermo Laudensis episcopi in condempnacione Ieronimi“ — b ,preponendum‘ Alt. — c chybi ve V. — ca chybi V, Kl. — d ,ceterique‘ V, ,domino ceterique‘ Kl. — e ,acer ac‘ V. — f ,prolata‘ Alt, Kl. — g ,correc- cione“ V. — h ,suspicatur“ Alt. — 1 ,et ideo‘ V, Kl. — k „per blanda verba Alt, Kl. — 1 chybi v Alt. — la chybí v Alt, Kl. — m „Ysodorus“ V. — n ,expellere‘ Alt. — o ,oppressorum securo‘ Alt, — op ,resecetur‘ Kl. — p ,addere‘ Alt, Kl. — q ,Durior quoque conformatur' V. — 1 ,non ad forman non‘ V. — s ,arriorum‘ Alt; „ut acrioris“ Kl: (ei“ chybi). — t ,tonsio' Alt. — tu ,tua pertinaci Kl. — u ,reversione“ V. — v XVII“V; XLVII““ Alt; ,47: Scio' Kl. — w,nervus tuus‘ V. — X,male‘ Alt. — y,attende, qui dixit, male habebit' V;,habebit in novissimo die Kl — z ,Considerandum‘V; ,considandum' Vid. — aa ,frons‘ Kr, V; ,quod licet foris' Kl. — bb ,sonat Kr. — ce ,terribili increpacione' V. — dd ,enim‘ Alt;,tibi non deb. parc. ver. aut eciam ore Kl. 1 Marc. 16, 14. — 2 Nenalezl jsem. — 3 V dilech Isidorových jsem výroku nenalezl. — 4 Nelze zji- stiti, kde. — Is. 48, 4 — “ Ecclus 3, 27.

Strana 495
ŘEČ BISKUPA LODSKÉHO PŘI ODSOUZENÍ JERONYMOVĚ. 495 ciendum estee, ut approbenturl. Sic etiam' negligenda non sunte, ut non arguantur. Quare" non putes me affliccionem velle afflictor addere, neque ignem gladio confoveresg, Non enim intendo recalcitrantem bis pungere, sive incredulum obruere, aut induratum confundere, sed ut verius cognoseas, quanta caritate corriperis, quanta dileccione repre- henderis et quam longa piaque benignitate, ut recipisceres, esl hortatus! etgh hortabaris etra optabarisca, propositum thema duxi iterum resumendumgi eisdemla verbisla, videlicet: „Exprobravit incredulitatem illorume et duriciam cordis“, ubigl supragl, Sacrum quippe presensh concilium exprobavit incredulitatem' illorum perfidorum hominum, videliceti Iohannis Wicleff et Iohannis Huskk et eorum sequacium, sic quoque exprobrat tuam incredulitatem et duriciam cordis. Tua quidem incredulitas mala, que hereses" nutrivit atque perfidiam. Sed multo peior tuamm cordis duricia, que tuam' obsti- nacionem ostendit et pertinaciammn. Nam ex errore incredulus reprehendituroo, sed ex cordis duricia hereticus convincitur, quoniam qui suam sentenciam, licet falsam, nulla pertinaci obstinacione tuenturpp, se ipsos emendareq parati, sunt nequaquam inter hereticos computandi", sed solum qui maiorum patrum contempta sentencia suorum errorum perfidiam contendunt" toto posse defendere, parati magis mori, quam corrigi, hiigl hereticig dicun- tursl. Verba sunt Augustini contra Faustum'. Nam ex disposicione nullus simpliciter nomi- naturss, sed" ex habitu perfecto. Unde non quicunque incredulus, sed solum, qui pertinaciter deviat, hereticus est, quoniam error in racione est heresis inicium: sed pertinacia et cordis duricia in voluntate est heresis complementum. Falli quippela et fallere humane estuu fragilitatis condicio. Quare videmus', quod, qui, non dico meliori aut saniori, sed acuciori vigent ingenio, pre aliisww desipiunt, quoniam nostrum ingenium de sua natura non est ociosum, et ideo quando nescit' tenerel veritatis tramitem, in laborintum preci- pitatur errorum z. Nam aliter sapere, quam res se habeta, humana temptacio est. Sed nimis suam amareb sentenciam, sanctorum patrum decreta contempnere et usque in heresis sacrilegium pervenire, diabolica presumpcio ests, inquit' Augustinus' contral Donatistas'. Sunt igiturd errores simul et increduli exprobrandi, sed magis cordis duricia con- dempnandae. Vicia siquidem transmittit ad posteros, qui presentibus culpis ignoscit, et bonis nocet, qui malis parcit, sic' ait moralis Seneca'. Iniquitas quippe mortaliumg in nostrih perniciem more putredinis sine fine vagaret, si eam medicinalis correccio minime desic- caret. Nempe malum, cum perseverat, augetur, et remediabile bonum est in peccato acce- lerata correccio, testel beato Gregorio1o: Peccatum, quod per penitenciam mox non abluitur, suo pondere trahit ad maius'. Occurrendum est itaque malis, occurrendum est« scandalis, ne tractu temporis ce ,assentiri debet V; ,assenciens‘ Kl. — ef ,nec eciam negligendo scienciam Kl. — ff ,Quapropter" Kr; ,quare ne Alt; ,quare ergof Kl. — gg,fovere‘ Alt. — gh ,hortabaris‘ KI; v Alt chybi. — gi ,assumendum Kl. — gk ,ipsorum‘ Kl. — gl jen v Kl. — hh v Kr chybi: presens quippe‘ Alt; ,Exprobravit quippe presens‘ Kl. — ii chybí v Kr, Kl. — kk ,scilicet Iohannis Huss et Ioh Wiccleif Alt. — 11 heresesque' Alt, Kl. — mm ,tui' V, Alt. — nn ,ostendit pertinacem‘ V. — 00 ,comprehenditur‘ V. — pp ,metiri' Alt. — qq,emendari V. — qr ,comput. sunt Kl. — rr,contempnunt‘ Alt; ,pretendunt' Kl. — ss ,nec nominatur“ V. — tt,quia‘ Alt. — uu,humane quippe" V. — vv ,dico' Alt; videmus qui Kl. (,quod‘ chybi) — ww ,pie aliquando' Alt; ,pre aliis aliquando" Kl. — xx ,quando‘ Alt. — yy ,qui noscit veritatis tenere tramitem‘ Kl. — zz ,precipitant errores V. — a ,habent V, Alt. — b ,iuvare‘ V. — c chybi V. — ca chybi Kl. — d ,ergo‘ V. — e ,contempnenda“ V. — f ,sicut' V, Alt. — g ,moralium' Alt. — h chybi V, Alt. — i teste — maius jen v Kl. — k ,est itaque‘ Kl. — 1 chybí v Alt. — la chybi v Alt, Kl. 7 Ve spise Contra Faustum jsem nenalezl. — s Ani tohoto citátu jsem nenalezl. - »Nebylo možno zjistiti. — 10 Ve spisech Řehořových marně jsem hledal.

Strana 496
496 ŘEČ BISKUPA LODSKÉHO PŘI ODSOUZENÍ JERONYMOVĚ. impunita malicia convalescat, et viresm iniquitati dissimulacio subministret, sed debita correccio impericiam doceat atque contumaciam et cordis duriciam severa disciplina compescat. Manifesta quidem crimina non occulta correccione sunt purganda. Sed palam arguendi sunt, qui publice peccaverunt, ut. dum aperta obiurgacione sanantur, hi, qui eos imitando deliquerant', corrigantur. Dum enim unnus corripitur, plurimi emendan- tur. Et melius est pro multorum salute, ut reus puniatur, quam quod per unius licenciam multi periclitentur, inquiunt Gregorius in Registroil, et Isidorus III. De Sumo bonoia Quamobrem sunt heretici publice exstirpandi, ne suis malis exemplis, falsa" doctrina et contagione pestifera plurimos perdant. Fide quidem, cordium mundatrice, contempta, quid agunt increduli, intelligendo, que de natura nostre mentis subtilissime disputantur" nisi ut sua quoque intelligencia teste dampnenturt. Sunt' eniml nonnullil, ut inquit Grego- riusia, qui, dum plus exquirunt contemplando“, quam capiunt, usque ad perversa dogmata erumpunt, et dum humiliter discipuli esse veritatis' negligunt, magistri errorum fiunt. Sicut igitur est approbanda vera et docta' simplicitas, sic exprobranda est falsitas accu- rater composita, que hominem suis erroribus illicit et per lingue ornamenta laqueos de- cepcionis expandit. Et licet quisque incredulus sit pro sua perfidia merito exprobrandus, interest tamen multum, in quibus" rebus et quantum erretur, et quam facile se quisque corrigat, vel quanta pertinacia suum' defenderela conetur' erroreml. Incredulitas', ubi correccionem suscipit, mere- turc veniam. Sed duricia et pertinacia) non nisi finali exterminacione plectenda est. Nemo igitur‘ obduratus et contumax de suo corde presumat, nemo de suaz inanië phantasia confidat. Adversariaaa namque est duricia, que vitam suam pro certob commendat, et lubrica spes, que inter fomenta peccati salvarice se speratdd. Incerta est victoria inter hostilia armal pugnaree: Et" impossibiliss est salvacios flammis circumdari et non ardere. Nimiumhh itaque precepsl sui est, qui contenditk intrare, ubi viderit alios cecidisse, et vehementer infrenis", cui non incutitur timor, alio pereuntemm. Culpa cum defenditur, geminaturmn. Et peccatum peccato adicit, qui mala gesta inverecunde pertinaciterque defendit. Detestanda igitur est cordis duricia, et precipue illa, que nec compunccione sa- naturpp, nec pietate mollitur, nec precibus commovetur, que minis non cedit et flagellis amplius induratur. Unde est inexusabiliter culpabilis et letaliterq criminalis, quando reme- dium penitentie non admitit et contentum superbie non evomit. Duo sunt quidem, que in erroribus hominum difficillime" tollerantur: Presumpcio, antequam veritas pateat, et cum patuerit, presumptass defensio falsitatis. Sicut enim in- credulitas" ex superbia nascitur, sic eciamuu cordis duricia ex propria presumpcione nutritur. Nullus quidem" presumptuosus culpam suam confitebitur, quia se culpabilem non existimat. m ,viros' Alt. — n ,obministret' V. — ° „delinquerant KI; ,eorum imitacione deliquerant' V: ,eos imit. deliquerunt Alt. — P chybi v All, Kl.— q ,aut falsa‘ V. — r ,in‘ V; ,et contagio pestifero Kl. — s ,facilime disputant‘ V. — t ,dampnantur‘ Alt. — u ,exquirant contemplacione‘ V. — v ,alias docta‘ in marg. Kl; ,vera simpl. et docta‘ V; ,et docta‘ chybi Alt. — w ,tamen in quibus multum‘ V. — x,quantum facile quosque‘ V. — y ,incredulitas — pertinacia“ chybi v Alt. — z „sui“ Kl. — aa ,Adversa“ V. — bb ,peccato“ V. — ca chybí Kl. — ce ,salvare“ V. — dd ,putat vel sperat‘ Kl. — ce ,pervigilare“ V. —„si' Alt. — gg ,impossibile‘ V. — hh „Nemo" V; „Niticium' Kl. — H „princeps' V. — kk ,intendit“ V. — la chybi Alt, Kl. — 11 ,interiens‘ V, Kl; in nervis“ Alt. — mm ,alio parente‘ Alt; odio pariente' V. — nn Culparum defenditur geminator‘ Alt. — 00 ,male‘ Kl. — pp ,cum punccione scinditur' Alt. — qq ,totaliter criminabilis“ Kl. — rr ,difficile‘ Alt. — ss ,presumpcio‘ V. — 1t ,presumpcio‘ Kl. — uu ,enim' Alt. — vv ,quippe“ V; ,enim' Alt. 11 Ani tohoto citátu tam není. — 12 U Isidora jsem nezjistil. — 13 U Rehoře nenalézám.

Strana 497
ŘEČ BISKUPA LODSKÉHO PŘI ODSOUZENÍ JERONYMOVĚ. 497 Quodww tamen si omnino viderit, deliquisse putarix aut argui minime patitury. Dampna- tissima est igitur presumptuosa' superbia et superbaa presumpcio, que, ubil estha, ibiha nulla equitas est, quiaha sibi cupit fictam iustitiam arrogare et de propia non desinit sciencia superbire. Ieronime, timeo, quod ista talisque presumpcio et extimaciod, quam tu tibi fingis de te ipsoe, sit tocius' tue causa ruine'. Hic latet tuum precipicium, hic est tuus laborin- tus errorum; hec tue obstinacioni parants interritum. Licet enim sciolus sis et didascalus fueris, tua tamen, ut mihi apparet, nimium' presumpcione deceptus esha. Error tamen‘ tuus errori gradum multifariumk preparavit. Deliberavi, Ieronime, te utraque fronte percutere, semper tamen cum' debita cari- tate, que dum wlnerat, sanat, etl dum pungit, lenit. Quare non prebeasm mihi faciem tuam ut° petram durissimam, sed pocius? iuxta evangelicum documentumq: Si quis' percusserit te in unam maxillam, prebe illi et alteram, percuciam igitur tes et utinamt sanem. De- buisses quidem emolliri ex recordacione criminum commissorum, aut visa tanta benigni- tate“ tuorum iudicum. Primo quidem' proicio stercus non alienum super faciem tuam, sed tuum proprium, ut tua possisw ad tui emendacionem crimina intueri. Quibus utinamla posset tanta tua duricia emolliri. Attendite, queso, catholici domini, quanta' fuit horum virorumz, scilicetla Iohannis Hus et Ieronimi, presumpta temeritasaa, ut homines viles, plebei, infimibb ortuque ignotice auderent nobile regnumdd Bohemie totum concutere, barones et principes ad lites et dis- sensionesee incitare, milites provocare, regimina antiqua et utilia immutare, convocare cohortes, dividere populos, inter cives dissensiones maximas commovere, catervas ducere, satellites habere, armatos tenere, homicidia perpetrare vel" procurare, spoliare ecclesias et altaria profanare. O beatum regnum Bohemie, si natus non fuisset homo iste! Valde quippe detestandum's est, quodhh homines ecclesiastici sub cuiusdam pretextu sanctitatis, qui deberentkk Deo vacare, die noctuque precibus insistere, pro peccatis populi, cuius bona comedunt", orare, tempusm suum oracioni impenderemm, non verentur regum etla principum baronumquem curias infestare, lites commovere, decreta regnorum velle pro libitoro immutare, litibus insudare. O quanti mali fuitpp radixe istorumq duorum rusticorum" presumpcio. Ex qua quot suntss utraque ex parte occisi et quot solempnes clerici detrusitt, quot exilio relegati, ww ,quem‘ V, Alt. — xx ,si homo velit arguere aut deliquisse ostendere‘ V; ,si omnino videntur argui et del. putari‘ Alt. — vy ,potitur‘ Alt. — zz ,presumpta' Alt. — a ,superbie“ V; superbia Kr. — b ,ista talis' V, Alt; ,ista et talis Kl; ,quia ista talisq.“ Kr. — c chybi v V. — ca chybí v Kl. — d ,extimacio de te ipso‘ Kl. — e ,quod V. — 1 ,duricie“ V, Kr. — g ,pavet Alt. — h chybi V, Alt. — ha chybi Alt, V, Kr. — 1 ,nimia‘ Kl. — k „multiformem“ V; ,multipharie' Alt. — 1 chybi Alt. — la chybi Alt, Kl — m ,prebes‘ Kl. — o ,et Alt. — P ,et non prebes pocius“ Kl. — q ,dicentis“ dodává Kl. — r ,ei Kl, Kr. — s ,et te Alt. — t ,nunc Alt. — u ,aut iuxta tantam benignitatem' Kl; �revisa tanta benig.' V; ,aut iusta tanta benig. Alt. — v ,ergo‘ V; ,igitur“ Kl. — W ,possem' Alt, Kr. — x ,possit' V; „posset tandem‘ Alt, Kl. — y ,quoniam‘ V. — Z ,duorum virorum“ V; ,rusticorum virorum' Kl. — aa ,presumpcio et temeritas‘ V. — bb ,plebe infirmi“ V; ,plebei nisum“ Alt; „plebei insignio“ Kl. — ca chybi Kl. — ce ,ignoto‘ Alt, Kl. — dd ,regimen‘ Alt. — ee ,destrucciones“ Alt. — ff ,et‘ V. — gs ,homo iste. Homo iste valde detestandus est' V; ,detestandus‘ Kr. — hh ,quin‘ Kr. — il ,eiusdem‘ V. — kk ,debuerunt' V. — la chybi v Alt, Kl. — 11 ,comederunt“ V. — mm ,tempus — impendere" chybi V. — nn chybi Kr, V; ,bar. curias visitare et eas infestare‘ Kl. — 00 ,bello prohibito‘ Alt. — pp ,fuerit Kl. — qq ,horum‘ V. — 1r ,rusticorum virorum‘ Kl. — ss „sint“ V. — tt ,detenti' V; ,pretrusi‘ Kr; „solempnes ca onici, magistri, plabani et clerici detrusi' Kl. 14 Mat. 5, 39. 63

Strana 498
498 ŘEČ BISKUPA LODSKÉHO PŘI ODSOUZENÍ JERONYMOVĚ. ta quot violenter expulsi, quot spoliati, quot verberibus cesi, quotta occisita, quotta submersita, quot desolateuu ecclesie, quot profanata altaria, quot destructa monasteria? Et si, Ieronime, volebas malos persequi clericos, cur bonos afflixisti? Queso te, quiaww pridiel5 usus fuisti, Ieremier, exemplo, eodem et nunc velis€y uti et dicere: „Veis mihi, mater mea, cur me genuisti, virum rixe, virum discordie in universa terra?“ ut scri- bitur Ierem. XV. Non te pigeat meminerezz illorum sanctorum virorum Carthusiensium17 de Pragal, quorum priorem trahi et monasterium spoliari vos in animarum vestrarum per- niciem procurastis. In unam te percussi maxillam, prebe mihi et alterama, in qua benignitatemb tuorum dominorum iudicum ut perpendas, attended. Sciunt aliqui, sie non omnes, debeo' scire et ego rigorem ets modum, qui circa hereticos vehementer de heresi diffamatos debet bre- viter observari. Nam debent diligenter inquiri et capi ac forti carcere mancipari. Debent 2° h contra eos articuli recipi et testes quicunquel contra eos admitti, etiamsi sint infames, ut usurarii, ribaldik, autm publice meretrices. Debent de veritate dicenda iuramento astringin. Quam si prefati heretici dicere contempserints, debent aculeop torqueri et variis tor- mentis extendi. Non aliquis ad eos nisi magna necessitatis causa admitti, non debent" quoque' publice audiri. Sis resipuerint, debet eis misericorditer venia impendi. Si autem pertinaces extiterint, debent condempnari et tradi brachio seculari. Certe non isto rigore tecum actum est, licet fueris de heresibus" permaxime diffa- matus'. Quia nonw tantumca Arriuse, non' Sabellius, non Faustus, non Nestorius, non quis- ca que alius fuerit hereticus* in vita sua tantum, quantum tu diffamatus. Quia inca Angliaca, in tota Bohemia, in Francia, in Ungaria, in Polonia, in Litwania', in Russia, in Italiar et in tota Almania de heresi tua pervolavit infamia. Fuisti captusaa, ut debent similes, ad conciliumque deductus et sola necessitate urgente reclususbb. Super qua reclusione reve- rendissimi inh Christo€ patresh eth domini mei cardinales de Ursinis, Aquilegensis“, Ca- meracensis, Florentinusls personaliter quesierunt, si posses alio loco magis commododd collocari. Et si tuam fugam non fuissent veriti, quia sepius fugeras, nedum in eorum domo, sed' mensa et camera te unus quisque eorum benivole" pertractasset. Contra te non fuerunt, nisi probi testes admissi, ut puta sacre theologie magistriss, sacri canonis doctores, baccalarii quoque quam' plurimi, solempnium ecclesiarum curati et omnes alii venerabiles viri, qui coram te iuraverunt, et quorum neminem reprobasti. Articuli quoque contra te adducti fuerunt pro maxima parte de veritate probati. non fuisti; et utinam' fuisses, quia velca sic humiliatus omnesca Tortushh errores ta jen v Kl. — uu ,dissolute‘ Alt. — vv ,cleros' Alt, Kl, Kr. — ww ,qu‘ V. — xx ,Ieronime“ rkpy. vy „velitis“ Alt. — zz ,memorari“ V. — a ,aliam‘ V, Kr. — b ,benignitate“ V, Kr, Kl. — c chybi V. — ca chybi Kl. — d ,nec parvipendas, sed attende‘ V. — e ,sed‘ V, Alt, Kl. — I ,enim‘ Alt. — g ,ac‘ Kl, Alt; ,et rigorem et Kr. — h jen v Kl. — I,articuli — quicumque chybi V. — k,vel ribaldi Kl. — 1 chybi Alt. — la chybi All, Kl. —m ,ac‘ Alt, Kl. — n ,constringi' Alt, Kl. — ° ,contempserunt V. — p ,eculeo‘ V; ,occulte‘ Kl; ,occulto" Kr. — q ,aliqui — debent‘ chybi ve Kl, Alt. — 1 ,introduci Kr. — s,Et si‘ Kl. — t ,vero‘ Alt. — u ,deprehensus“ V. — v ,infamatus‘ Kl. — w ,Non enim Kr. — x ,hereticus fuit“ V; v Kr ,fuit“ chybi. — y ,Lutenia‘ Alt. — Z ,in Anglia, in Ytalia Kl. — aa ,raptus‘ Kl, Kr; ,fuisti quidem cap.“ V. — bb ,seclusus‘ V. — ca chybi v Kl. — cc ,Aqui- liensis' Kl, V. — da ,comodoso‘ Kl; ,si possit alio magis loco' V; ,si posses alio quoque (chybi v Kr) magis loco" Alt, Kr. — ee ,de Wyenna et alibi dodává Kl. — ff ,benevole“ V, v Kr chybi. — 88 ,sacre theologie professores ,nunc“ (dvakrát) Alt. et magistri‘ Kl. — hh ,coactus‘ Alt, Kr. — il 15 Nikoli včera, nýbrž již 26. května. — 1e Jerem. 15. 16. — 17 Asi omyl místo Karmelitánů. — 18 Ior- dan de Ursinis, kardinál-biskup Albanský, Antonius de Cajetanis, kard.-bisk. Portský, Pierre d'Ailli kard. sv. Chrysogona, Francesco Zabarella, kard. sv. Kosmy a Damiana.

Strana 499
ŘEČ BISKUPA LODSKÉHO PŘI ODSOUZENÍ JERONYMOVĚ. 499 tuos penitus evomuisses, pena illa tuos aperuisset oculos, quos culpa precluseratkk. Ad te eciam quicumque venire voluerunt" ad tui consolacionem, fuerunt intromissi. Recogita, quam benique, quam dulciter reverendissimi dominimm cardinales, quam plures alii tee fuerunt"n exhortati et tibi ex corde compassi. Ut velles resipiscere, quociense suppli- carunt? Audiencia quoque publica pluries tibica ad tui concessa est libitum. Quam utinam' non habuisses! Timeo namque, ne illa audiencia tibi nimiam prestiterit audaciam. Sex enim incomoda tibil per te inca illaca audienciaca irrogata sunt. Primumpp, quia omnium te pie excusare volencium ora obstruxisti, qui, quadam pietate commoti, ut de defen- derent, te delirum, amentemq, stultum" siveca insanumss dicebant. Sed, queso", quis te insa- num aut delirum diceret, nisi essetuu delirus, hominem sic ornate orantem et sic accurate dicentemw? Opportet amplius, ut hi tui excusatores sileant et penitus conticescant, quia loquela19 tua manifestum te facitww. Mat.h XXVIh. Secundum incomodum tibixx in tua irrogatum oracione fuit: Quia te sediciosum et homicidia procurassel minime denegasti. Tercium: Quia testes contra teca deponentes- per multas historias longaque exempla mentitos fuisse probareca conabaris, quos tamen contra te veracissime dixisse, unico tuo testimoniob comprobatum est. Quartum fuit: Quia apparuit, ut nescires inter logicam rhetoricamque distinguere, cum dixeris, dicta testium contra te demonstranciume argumentum' minime faceres. Nosti quippe, quod' demonstracionis genus aliud est in logica et' aliud in retorica. Logica quidem demonstrat per‘ proposiciones immediatas et silogismumk expositorium, retorica vero" demonstrat per laudes et vituperia. Aliter namque demonstrat philosophusm naturalis et ali- ter ethicus etla moralis". Unde legista canonicus' vel' civilis non demonstrat nisi per alle- gata et probata. Itaque contra te demonstratur per allegata legittima et probata de veritate sufficientissima. Rogop tel, quis magis contra te potest demonstrare, quam tu ipse contra te‘ et adversum temet ipsum' demonstrasti? Tu solus tibis inimicus existis', tu solus tibi adversariuss, tu solus magisca tibi contrarius. Omnes nos tibit compatimur, tu solus tibi" crudelis penitus' comprobaris. Omnes tibi pii assistunt, at tu" solus tibi ipsi inimicaris. Quintum fuit, quiar Iohannem Hus, quem prius tuo testimonio acw iuramentoca anathematisaveras, postmodum laudares non fuisti veritus. Queso te, qua fronte, qua' audacia' qua quoque inverecundia potuisti attollere virum“ sediciosum, hereticum et homi- cidia procurantem? aa Meminiaa, te aliquando dixisse, illum non fore ebriosum vel fornicarium. Sed quid prodest, piissimi domini, vinum non bibere et ira, odio, superbia et contencione inebriari? kk ,recluserat“ Alt. — la chybi v Alt, Kl. — 11 ,voluerat V. — mm ,mei card.‘ Alt. — nn ,tibi fuerumt“ Alt. — 00 ,quam pluries“ Kl. — pp ,Primum est Kl; ,Primum incommodum‘ Alt. — qq timentem‘ V: ,te amentem“ Alt; v Kl chybl. — rr „sive stultum“ Kl. — ss ,vesanum“ Alt; v Kl chybi. — tt ,quomodo‘ V. — uu ,esses‘ Kl. — vv ,sic accurate loquentem et ornate‘ Kl. — ww ,fecit‘ Kr, V. — xx ,tibi a te‘ V. — yy ,per- petrasse‘ V. — zz ,adducti deponentes Alt. — a ,longas‘ Kl, Alt. — b ,unico testim., testim. tuo approb. AIt. — c chybi ve V. — ca chybl v Kl. — d ,quod“ V. — e ,demonstrativum‘ V; demonstratum‘ Alt. — f ,ortum‘ V. — g ,scire Alt. — h jen v Kl. — 1 ,quippe‘ Kl; ,vero' Alt. — k ,summum‘ V. — 1 chybi v All. — la chybi Alt, — Kl. — m ,phisicus‘ Kl; ,philosophus moralis‘ V. — n aliter philosophus naturalis‘ V. — o ,canonista‘ V. P ,Rogo igitur‘ Kl. — q ,cum solus tibi' V; ,tu solus tibi ipsi Alt. — r ,extitisti Kl. — s ,advers. existis Kl. — t ,tibi pie‘ Alt. — u ,sed tu‘ Alt. — V ,quod‘ V; ,quia Iohannes Huss‘ Alt. — w ,in‘ Kr, v Kl chybi. — X ,eum laud. Kl; „laud. eum' Alt. — y chybí v Kl, V. — z ,homicia‘ V. — aa Verum memini' V. 12 Mat. 26. 73. 63"

Strana 500
500 ŘEČ BISKUPA LODSKÉHO PŘI ODSOUZENÍ JERONYMOVĚ. Quidbb prodest ieiunare visceribus et luxuriare venatibus? Abstinere a cibis et errare peccatis? 86. dist. 12; Quid2° prodestbb. Quid est vinum servarec et sanguinem effundere non vereri? Aut quid est, non inebriari vino et dentibus detraccionum sanguinem spargere et proximorum carnem innaniterdd laniare etla incessabili persecucione interimerece? Dixisti illum non“ fornicarium. Utinamss dixissesl non hereticum. Nulla enim maior fornicacio, quam illa, qua hic fuit katholica fornicatus a fide. Sextum et ultimumhh, quodh in hac publica audiencia temet ipsum tuo proprio testimonio condempnasti. O' ultiname siluisses! Que namque contra te maior potest esse auctoritas, quam ea, qua te mendacem, periurum, imo delirantemi et hereticum relapsum essel affirmanskk, revocas, que sancte iurasti et in forciorem et inh peiorem recidivasti errorem. Quamobrem sacrum presens concilium, cui in terra est collatum omne iudicium, iudicabit te iuxta vias tuas21, Ezechiel VII, licet, qui non credit, iam iudicatus est", utca scribiturca Ioh.22 III. In iudicando sive inca corripiendo, ut testatur Seneca, De Clemencia ad Neronem2s, hec tria lex secutamm est, que quilibet princeps aut iudex sequi debet: Utnn auto eum, quem punit, emendet, aut uth pena eius ceteros meliores reddatpp, aut ut sublatis malis securiores ceteri vivant. Quamobrem hec sancta synodus de te nunc intendit sumere iudicium. Et utinam resipisceres et duriciam tui cordis infringeresqq. Iudicabit itaque" te secundum recti iudicii equitatem et sacrorum canonum sanctiones. Etss licet, quod absit, converti noluerist, tamen sic debet utique iudicare, ut convertat incredulos ad prudenciam, ide est ad sanctamuu scienciam fideil parare Domino plebem perfectam. Quod eidem sanctoca concilio conce- dere dignetur feliciter vivorum et mortuorum iudex iustissimus, lesus Christus', bene- dictus in secula seculorum. Amenww. bb ,Quid — 12° má jen v. d. Hardt. — ca chybi v Kl. — ce ,fugere‘ Kl. — dd ,suaviter‘ Kl, Alt. — ce ,perimere‘ Kl. — ff ,nec Kl. — gg ,nunc‘ Alt. — h jen v Kl. — hh ,Sed ultimo‘ V, Alt. — il ,deierantem' Alt; „errantem' V. — kk ,affirmas et Kl; ,affluas et Alt. — la chybi v KI, Alt. — 11 ,sit“ Alt. — mm ,severa est quam“ V. — nn videlicet ut‘ Kl. — 00 chybi v Alt, V. — pp ,reddet‘ Alt. — qq ,confringeres‘ V, Kl. — rr ,utique‘ Alt. — ss ,ut' Alt. — tt opraveno z ,volueris“ Kl; „volueris' Kr. — uu chybi V, Kl. — vv ,Cristus Hiesus“ Kl. — ww V, Kl připojeno: Dampnatus est anno domini MCCCCXVI, die XXX mensis Magy. Oracio facta per Magistrum lacobum Laudensem episcopum super condempnacione Ieronimi'. Ve V následuje: „Sentencia contra Ieronimum hereticum condempnatum de Praga, ignobilem et laycum‘ (f. 268'—269), načež dodáno: ,Oracio precedens, que incipit: „Supreme Trinitatis nomine invocato“, est facta per Magistrum Iacobum Laudensem episcopum et apostolici pallacii magistrum super condempnacione Ieronimi de Praga heretici in Constantinensi concilio anno domini millesimo CCCCXVI die IIIa Maii“ 20 Dekret Grac. LXXXVI, 12. — 21 Šrvn. Ezech 18, 30. — 22 Joh 3, 18. —2 Nepodařilo se mi zjistiti.

Strana 501
IV. SENTENCIA DIFFINITIVA CONTRA IOHANNEM HUSa. Sacrosanctum generale concilium Constanciense divinitus congregatum et ecclesiam catholicam representans, ad perpetuam rei memoriamb. Quiar teste veritate arbor mala fructus malos facere consvevit: hinc est, quod vir dampnate memorie Iohannes Wicleff sua mortifera doctrina non in Christo lesu per evangelium, ut olim sancti patres fideles filios genuere, sed contra Christis salutaremd fidem velut radix virulenta plures genuit filios pestiferos, quos sui perversi dogmatis reliquit successorese. Adversus quos hec sancta synodus Constanciensis tamquam contras spurios et illegitimos filios cogitur insur- gere et eorum errores ab agro dominico tamquam vepres nocivas cura pervigili et cultro auctoritatis ecclesiastice' resecare, ne ut cancer serpant“ in perniciem aliorum. Cum itaque in sacron generali concilio nuper Rome celebrato» decretum fuerit, doctri- nam dampnate memorie Iohannis' Wickleff dampnandam esse et libros eius, huiusmodik doc- trinam continentesl, fore tamquam hereticos comburendos, et doctrinam ipsam dampnatam, et libros eius, talem doctrinam insanam et pestiferam includentes, combustos fuissem cum“ effectu, et huiusmodi decretum huius sacri" auctoritate concilii fuerito approbatum: nihilominus tamenh quidam Iohannes Hus, in hoc‘ sacro‘ concilios hich personaliter? con- stitutus, non Christi, sed pocius Iohannis Wicleff heresiarche discipulus, post et contra dampnacionem et decretum huiusmodi ausu temerarios contravenienst, errores eius plures' et heresest, tame ab ecclesia Dei, quam eciam a certis olim reverendis in Christo patribus, dominis archiepiscopis, episcopis diversorum regnorum eth magistris" in theologia plurium' studiorum condemnatos, dogmatizavit, asseruit et predicavits et presertim condemnacioni scolasticet ipsorum articulorum Wicleff, facte pluries in uni- versitate Pragensi, cum suis complicibus in scolis et in predicacionibus publice resistendo ac ipsum Iohannem Wicleff virum" catholicum et doctorem evangelicum in favorem eius doctrine coram multitudine cleri et populi declaravit', certos eciamw articulos infra' a Vrkpe národní knih. Videň. 4916 (= Vdb) ƒ 36—37 nadpis: „Tenor sentencie et condempnacionis finaliter late et promulgate contra Magistrum Iohannem Huss'; verkpe Olom. knih. II 91 (f 167—168 = Ol): „Sentencia contra Io Huss“; v rkpe kapitulnim DXIV 2 (ƒ 220'—222 = Cap): „Sentencia diffinitiva super articu- los Hus et de damnacione ipsius'; v Admontském 667 (ƒ 36—37 = Ad): „Sentencia et condempnacio Hussonis'; v kap E 77 (ƒ 2—3= Cpt) nadpisu není. — b V Cpt začátek zni: Sacrosancta generalis synodus Constan- ciensis universalem ecclesiam representans, in spiritu sancto legittime congregata“ — c chybi Vdb. — d ,sal- vatoris‘ Ol. — e ,perversores' Cpt. — f ,ecclesie‘ Vdb. — g ,serpat‘ Ol; ,cancri serpant‘ Cpt. — h chybi Ol. — i lohannem‘ Vdb. — k ,omnes huius Cpt. — 1 ,continentem‘ Ol. — m ,esse' Vdb, jež v Cpt škrtnuto. — n ,sacre‘ Ol, v Cpt chybi. — o ,fuit‘ Ol. — P ,presencialiter‘ Ol. — q ,magistrorum‘ Cpt; ,magistros‘ Ol. — r ,plurimorum Cpt. — s ,tenuit“ Vdb, Ad. — t chybi Cap ; ,predicte s.ol. Ol. — u chybi Vdb, Ad, Cap.— V ,asse- rendo declaravit Ol. — w chybi v Cpt. — x ,supra‘ Ad, v Vdb chybi. Mat. 7, 17. — 2 R 1413.

Strana 502
502 ROZSUDEK PROTI M. JANOVI HUSOVI. scriptos et plures alios' merito dampnabiles tamquam catholicos asseruit et publicavit, qui in libris ipsius Iohannis Hust et opusculisw notorie continentur: Quapropter habita prius plenaria informacione de premissis et diligenti deliberacioneaa reverendissimorum in Christo patrum, dominorum sancte Romane ecclesie cardinalium, patriarcharum, archie- piscoporumw, episcoporum et ceterorum prelatorum ac doctorum sacre pagine et iuris utriusque inbb multitudine copiosa, hec sacrasanctac synodus Constantiensis declarat et diffinit, articulos infra scriptosdd, qui habita collacione" per plures magistros in sacra paginag reperti fuerunthh contineri in eisdem libris et opusculis manu propria scriptisee, et quos eciame idemh Iohannes Husii in publica audiencia coram patribusk et prelatis huius sacri concilii confessus fuit in suis libris contineri et opusculis, non" esse catho- licos, nec tamquam tales esse dogmatizandos, sed ex eis esse plures erroneos, aliosmm scandalosos, aliquos"n piarum aurium offensivos pluresque eorume esse temerarios et sediciosos et nonnullos eorundem esse notorie hereticos et iam dudum a sanctis patri- bus et generalibus conciliis reprobatos et dampnatos ipsosque predicare, dogmatizare aut quomodolibet approbare districte inhibendo. Sed cum infrascriptipp articuli expresse" contineantur in libris seu tractatibus suisw, videlicet in libro, quem intitulavitu De ecclesias, et aliis suis opusculis: ideo libros predictos et doctrinam suam et singulos alios tractatus et opuscula, in Latino sive vulgari Bohemico per ipsum editos, aut in quocunque alio idiomate per alium vel alios translatos, hec sacrosancta synodus reprobat atque dampnat, ipsos comburendosh solenniter et publice in presenciass cleri et populi in civitate Constanciensi et alibi decernit" et diffinit, adiciensuu propter premissa omnem‘ eius doctri- nam merito esse et fore suspectam de fide etuu ab omnibus Christi fidelibus evitandam. Et ut de medio ecclesie illa perniciosa doctrina eliminetur, hec sancta synodus prorsus iubet per locorum ordinarios tractatus et opuscula huiusmodi per censuram ecclesiasticam eciam, si sit opus, cum adieccione pene etx fautorie heresis, diligenter inquiri etw repertos ignibus publice“ concremari. Si quis autem huius'' sentencie aut decreti violator aut contemtor extiterit, statuit eademz sancta synodus per locorum ordinarios et inquisitores heretice pravitatis contra talem vel tales veluti suspectuma vela suspectos de heresi procedendum. Visis insuper processibusx actisb et actitatis in causa inquisicionisd de et super heresi contra prefatumh Iohannem Hus habitisu“ et factise, et habita prius fideli et plenaria commissariorum in' huiusmodi causah deputatorum relacionew aliorumque magistrorum in theologia et iuris utriusque doctorum' in, de et super actis, actitatis et dictis testiums fidedignorum et plurimorum, que dicta ipsi' Iohanni Hush palam et publice lecta fuerunt coram patribuskk et prelatis huius sacri concilii, per quorum testium dicta apertissime y,eorum‘ Cpt. — z Iohannes Wicleff Hus‘ Vdb. — aa ,informacione‘ Ob. — bb ,eciam in‘ Vdb, Ad. — ce ,sancta‘ Cap; ,hoc sacrosanctum conc. Con.“ Ad, Vdb; ,hoc sacrum conc. Con.' Ol. — dd ,suprascriptos' Ad, Vdb; ,prescriptos' Cap. — ee ,qui — scriptis' chybi v Ol. — ff, colleccione‘ Cap.— gg ,in theologia sacra pagina" Cpt; v Ol chybi, — hh „sunt“ Vdb, Ad; v Ol chybi. — U chybi v Cap; Huss iudicialiter“ Ol. — kk ,partibus“ Vdb. — 1l ,declarat et diffinit non‘ Ol. — mm ,aliquos‘ Cpt. — nn ,alios‘ Ol. — 00 ,seu heresim notorie continentes dodává Ol. — pp „supradicti' Ad, Vdb; „prescripti' Cap. — qq ,intitulat“ Vdb, Cpt. — rr ,hoc sacrosanctum concilium“ Vdb, Ad; ,sacrum con.“ Ol; ,sinod. generalis Constan.' Cpt. — ss ,per ipsum in presencia‘ Cpt. chybi v Cap. — vv chybi Vdb, Cpt. — xx chybí v Ad, Vdb. — vy ,huius- — tt ,discernit' Cap; ,decrevit' Cpt. — un modi' Ad, Vdb. — Zz ,ut eadem' Vdb. — a chybi Cap, Cpt. — b ,dictis‘ Vdb; Quibus visis insuper articulis Cpt. — c chybi v Vdb. — d ,in dicta inquisicione Ol. — e ,facta‘ Ol. — f ,in — doctorum' chybi Vdb „iuris utriusque doctorum‘ chybi v Cpt; iuris utriusque‘ chybi Ol, Cap. — g ,testibus‘ Cpt. — h chybi v Ol — ,ipsius' Cpt. v Cap chybi. 3 V Op. I f 196'—225.

Strana 503
ROZSUDEK PROTI M. JANOVI HUSOVI. 503 constat, eundem Iohannem Hush multa mala, scandalosak etl sediciosa et periculosas he- reses dogmatizasse et publicem per multa annorum curricula predicasse: Christi nomine invocato, hec" sacrosancta synodus Constansciensis, solum Deum pre oculis habens" et° in spiritu sancto legittime congregatas, per hanc diffinitivam sen- tenciam, quam profert in hiis? scriptis, pronunciat, decernit" et declarat, dictum Iohannem Hus fuisse et esse verum et manifestum hereticum ipsumque errores et hereses ab ec- clesia Dei dudum dampnatos' eta damnatass ac plurima scandalosak, piarum aurium offen- siva, temeraria et sediciosa dogmatizasse et publice predicasse in non modicam offensam divine maiestatis ac universalis ecclesie scandalum et fidei catholice detrimentum, claves eciam ecclesie et censuras ecclesiasticas vilipendisse, in quibus per annos multos per- stitit animo indurato, Christi fideles per suam pertinaciam nimium scandalizans, cum appellacionem ad Dominum Jesum Christum tanquam ad supremum iudicem, omissis ecclesiasticis mediis, interposueritt, in qua multa falsa et iniuriosa posuit et scandalosa, ipsius sedis apostolice, censurarum ecclesiasticarum et clavium in contemptum: idcirco propter premissa et alia plura prefatum lohannem Hus hereticum fuisse“ hec sancta synodus pronunciat' et tamquam hereticum iudicandum etw condempnandumw iudicat et condemnat' per presentes, dictamque appellacionem tamquam iniuriosam eth scanda- losam etz illusoriamz iurisdicioniaa ecclesiastice reprobando, ipsum Iohannem Hus populum Christianum maximeuu in regno Bohemie in predicacionibus suis publicis et scripturis per eum compilatis seduxisse ac eiusdembb populi Christiani' non veracem predicatorem evangelii Christi secundum exposicionem sanctorum doctorum, sed fuisse verius se- ductorem. Verum, quiac per eadd, que hec sancta synodus vidit et audivitee, cognovith eundemh Iohannem Hus pertinacem, incorrigibilem et adeo talem, quod non cupiebat ad gremium sancte matris ecclesie redireh neque hereses et errores per eum publice defen- satasu et predicatasuu, defensatosh vell preadicatosh velleh abiurareff: idcirco hoc sacrum concilium eundem Iohannem Hus ab ordine sacerdotali et aliise ordinibus, quibus existitg insignitus, deponendumhh et degradandum fore declarat et decernit; committens nihilominus reverendisi inuu Christou€ patribuskk dominis archiepiscopo Mediolanensi, Feltrensi, Astensi, Alexandrino, Bagorensi et Vauriensi episcopis et suffraganeo episcopi Constanciensis et Bangoriensi episcopis, ut in presencia huius sacrosancte synodi dictam degradaci- onem, secundum quod ordo iuris requirit, debite exequantur. Hec sacrosancta synodus Constanciensis Iohannem Hus, attento, quod ecclesia Dei non habeat ultra, quod agere valeat, iudicio seculari relinquit et ipsum curie seculari relinquendum fore decernit. k,scandala‘ Cap. — 1 chybi v Ol, Vdb. — m ,in publico et‘ Vdb, Ad, Cap. — n ,hec — habens' chybi Vdb; hec sancta‘ Ol. — ° ,et — congregata‘ chybi Cap, Cpt, Ol. — p ,suis‘ Ad, Vdb. — q ,discernit' Cap; ,et decernit' Cpt. — 1 ,dampnatis' Cap, Cpt; ,condempnatos‘ Ad, Vdb. — s ,condempnatas‘ Ad, Vdb; v Cap, Cpt chybi — t ,interposuit“ Ad, Vdb, Cap. — u ,et esse dodává Cpt, Ol. — V ,pronuncciavit“ Ad, Vdb, Cap, Ol. — w chybl v Cpt. — x ,hoc‘ Cpt. — y ,iudicavit et condempnavit Ad, Vdb. — z chybi v Ol, Cpt. — aa ,iu- risdiccionis‘ Vdb; ,iuris‘ Ol. — bb ,et eundem' Cpt. — ce ,Quod quia‘ Cap. — dd ,hoc‘ Ol; ea scilicet' Vdb, Alt. — ee ,audivit et Vdb, Ad. — ff ,revocare‘ Ad, Vdb, v Cl chybi. — Es ,extitit' Ad, Vdb. — hh ,deponendo‘ Ol. — il ,reverendo‘ Ol; ,reverendissimo‘ Cpt. — kk ,patri‘ Ol.

Strana 504
N Sloka 1. verš ” 2. ,9 „ 3. „ ss Sloka NOI NN on W řádek 1 4 5 6 2. „ 8 2 4 5 6 B00 = = . řádek 2. „ 4, Sloka 1. verš 1. l. , 3. „ I. „ 5. DODATKY. Ke str. 243—245: Varianty rukopisu Víd. 12. 457 f 3—6. Nadpis červeně: Prosa de S. Magistro Ioanne Hus. ac quadringentesimo pie iuste ac sancte. Christi apostolus. Str. 244: contumeliam. damunare. propalatur. commendabat. sic bimatus spacio in his. Possent fideles. Anticristi. hinc miretur. convincere falsi promotores. testes, duces nequicie, Str. 245: condemnat. reimpendit. lachrymis. ymmolandum. illi iunxerant. committunt. onustus. Tuo cum pro nominc, lesu mitissime, charissimus. Iohannes sanctus Hus. Str. 246: scholarium. pium, charum. stola. communitas. proceres, milites strennui. Po sloze 1. chybí ,Et sic — cancio*. V próse sloka 1. f. 4: glorioso martiri beato Ioanni. 

Strana 505
DODATKY. 505 V závěrečné písní Husově řádek 1. v slově ,Rex chybí iniciálka. verš 2. dei patris genite. 3. Marię 5. ut possent. 6. ecclesię 7. quam redemisti 8. ut esset candida stola glorię sempiternę. „ „ „ „ „ 64

Strana 506
DODATKY K ODDĚLENÍ XXV. BOHOSLUŽEBNÁ SKLÁDÁNÍ. Ke st. 431 (XXV F) Úvodní »Gaudeamus« čte se, ač bez tohoto označení, v kancionále Klatovském z r. 1537 f CXV—CXVI ve znění úplnějším, má o něco více než v rukopisech jiných. Zápis je notován, odkazy pro zpěváky (v. str. 431 pozn a) znějí zde: Iohannis Hus. Gaudeamus C 12; Gloria: Gloriosus deus E 13. Offertorium: Letamini E 16a Zápis začíná (jako v Lit.) notovaným »Alleluia« Varianty: ř. 2: que tempore concilii in tristi Constan[CXV'lcia Ř. 3—4: per ignem Iohannem cum Iheronimo transmisit in celestia, načež připojena další část. Alleluia O felix Bohemia, que tam viros sanctos, Christi martires, ex se prodidit et in Constanciam.' CxVI inter crudeles lupos inmisit, oves iugulantes, animas eorum regi celorum transmigrantes, qui preclarum calicem eius biberunt et amici dei effeti sunt. V rukopise Klatovském následuje potom oficium o sv. Markétě, kdežto část další, otištěná svrchu jako pokračování předcházejícího »Gaudeamus« (str. 431, »Clericalis turma«), je v něm položena jako zpěv samostatný (v. o tom úvod) na 1. O XIV a d. Začátek je spolu s listy O VII—O XIII, na nichž patrně bylo nějaké podobné skládání o Husovi, dnes vytržen, takže zápis dochovaný počíná se na f O XVII teprve zlomkem 4. verše druhé sloky [or]tu fidei. Varianty jsou tyto: Sl. III v. 1: tenellarum » 3: milibus » 4: Et pugnando a Odkazy vztahují se ovšem k příslušným zpěvům kancionálu Klatovského. „Gaudeamus na ƒ C. 12 ke dni sv. Vita položené odpovídá příslušné součásti mešního oficia otištěného v našem vydání pod písmenem 7 na str. 470 — jeho varianty jsou uvedeny v našem vydání v „Dodatcích“ str. 507. Na ƒE XIII (vlastně E XII.) čte se ,Gloria' v tato slova: „Gloriosus deus in sanctis, mirabilis in maiestate, faciens prodigia. Dextera tua, domine, glorificata est in veritate, dextera manus tua confregit inimicum. Timete dominum, omnes sancti eius. quoniam nichil deest timentibus eum, inquirentes autem dominum non deficient omni bono. Exultabunt sancti, in gloria, letabuntur in cubilibus suis. Cantate domino canticum novum, laus eius in ecclesia sanctorum, Alleluia. Gaudete, iusti, in domino, rectos decet collaudatio. Alleluia. Letamini in domino et exultate, iusti et gloriamini omnes recti corde. Alleluia“. „Offertorium“ na ƒ EXVI je známé „Letamini', k němuž však v Klat nepřipojuje se jako jinde (v. str. 433) skládání De martyribus, nýbrž jiný text podobného obsahu to- hoto znění: lusti epulentur et exultent in conspectu dei, delectentur in leticia Alleluia. Iusti autem in perpetuum vivent et aput dominum est merces eorum. Gloriabuntur in te omnes, qui diligunt nomen tuum, quoniam tu, domine, benedicis iustis, domine, et scuto bone voluntatis tue coronasti eos. Mirabi is deus in sanctis suis', deus Israhel, ipse dabit virtutem et fortitudinem plebis sue, benedictus deus Alleluia Letamini etc. Skládání O beatorum (str 437), které se jindy někdy v této souvislosti vyskytuje, čte se v Klat až na S XIII až S XVI. V. o tom úvod a varianty na str. 507.

Strana 507
DODATKY. 507 Sl. IV v.2: orbisque » IV » 6: sidera » V » 2: da, Christe, hic nos in via. Ke str. 433. Zpěv zde otištěný čte se také v kancionále Klatovském z r. 1537 jako samostatný na f SXIII—SXVI s nadpisem ,Prosa de martyribus' a to bez úvodního ,Alleluia' s ně- kterými pozoruhodnými variantami, z nichž některé nutno pojmouti do textu (v. opravy na str. 511). Varianty jsou: ř. 1 O beata beatorum martyrum solemnia ř. 18 beatorum premia mezi ř. 22—23 dodáno Ergo facti coheredes Christo in celestibus, aput Christum vota nostra ř. 23 ř. 25 in perhemni mereamur exultare gloria. Místo dalšího „Offertorium — corde“ položen je zde tento text: „Agone triumphali militum regis summi dies ista celebris est populis Christo regi cre- dulis. Hii delectamentum respuerant mundanorum et crucem tunc turpem quottidie baiu- larunt. Hos nullius feritas a Christo separat, quin ad deum mortibus millenis properent, non carcer ullus aut cathena molliunt fortia in Christo pectora, sed nec ferarum morsus duri martirum solidum excavant animum, non imminens capiti gladius territat fortissimos milites optimi domini. Nunc manu dei complexi persequentum insultant furoribus quon- dam crudelibus et plebi Christi solamen subpeditant in cunctis laboribus lubricí seculí. Vos, Christi martires, nos valde fragiles precibus nos iusto iudici sinceris iugiter comen- dare curate." Ke str. 470 (XXV T) Officium de sancto Iohanne Hus. Úvodní „Gaudeamus' čte se samostatně ke dni sv. Víta v kancionále Klatovském z r. 1537 f CXI' s těmito odchylkami: celebrantes in honorem sanctorum martirum, de quorum passione gaudent — filium Dei. Exultate iusti in domino, rectos decet collaudacio. 64*

Strana 508
DODATKY K ODDĚLENÍ XXVI, Ukázky... Ke str. 436, XXVI 2, ß. (Český překlad těchto veršů, tištěný v Postille r. 1563). Na obraz Mistra Jana Husi, mučedlníka Božího Jenžs všecky ptáky převýšil v bělosti, Čechuom tvým, Husi, podnes jsi v milosti. Tobě věčná čest, tvé pamětné jméno věkem, lstí žádnaua nebude shlazeno. Ač krkavec černý nosem svým černým bělost tvau lstivě odjíti chce věrným, však není Čechuom žádný vzácnější pták, byť se mohl živým hlasem vrovnati tak. Stádo ptactva zpěvem svým těší uši, ty slovem, ctným skutkem srdce i duši Ke str. 476 (po verších Norimberského vydání) C VERŠE K OBRAZU BALTAZARA JAENICKE." (po obou stranách obrazu:) Johannes Huss, der heilige merterer, hat mit seinem abschid Gott gepreist vn[d] seine lehre versigelt. Geschehen im 1415 iar. dole: Zu Prag predigt Huss im Behmrlant, wart darnach zu Costenz verbrant vons teufls stathaltern, den papistn, brachtn ilm inn iren rath mit listn. Wir danckn vnsrm herren lesu Crist, sein asche gar weit gstoben ist. a ,žadnua“ tisk. * Uprostřed podoba Husova, u ni v pravo letopočet ,1565', vlevo dole monogram rytcův „B. J.“ reprodukci má M. Jan Hus v životě a památkách lidu tab, XX č. 35.

Strana 509
DODATKY. 509 Ke str. 484. O VERŠE, JEŽ V 16. STOLETÍ. SKLÁDAL JINDŘ. JUL. STRUHE Z WOLFENBUTTLU“. Spectamen fidei, constantia martirys ad se cunctorum ora tuentum obstupefacta trahant. M. Henric Jul. Struh. Wolferbyt. P. C. P VERŠE OTIŠTĚNÉ PŘI DREVORYTU TOB. STIMMERA r. 1587 V KNIZE N. REUSSNERA: ICONES SIVE IMAGINES** Igne cremor, mens igne Dei pia flagrat, at igne corpus deflagrat, perfide papa, tuo. MCCCCXV q VERŠE OTIŠTĚNÉ PŘI RYTINÉ R. BOISSARDA V KNIZE ICONES QUINQUAGINTA r. 1598*** Cantibus et dulci vincens modulamine cignos, rex inter cignos candidus Anser erat. VERŠE PŘI MĚDIRYTECH HENRIKA HONDIA STARŠÍHO(?)**** Joannes Hussus Bohemus. Caesaris huic violata fides, damnatus inique est vir pius et verae relligionis amans. Nonne (inquit) lapsos post centum iugiter annos danda Deo ratio est, impia turba, tibi? S VERŠE PŘI PODOBIZNÉ HUSOVÉ, JIŽ KRESLIL JAN CONR. KLUPFFEL Huss est combustus, num sic exusta quoque Hussi doctrina, an toto flagrat in orbe magis? Reprodukce v díle M Jan Hus v životě.. tab. XXII č 39. ** Reprodukci přináší Katalog výstavy Husovy č 164 *** Reprodukce tamtéž č 168. Nad podobiznou nadpis: „Ioan Hussus Boemus, Acad. Pragen. Theol.“ před podobiznou v levo lístek s nápisem: Nasc.in Husenctz in, crematur Constant. an. 1415' *** Reprodukce tamt. č 42.

Strana 510
OMYLY TISKOVÉ 6 à. 19 shora místo „tol lendum“ čti follendum » fecerat » ipsemet „obsažena v rkpech. M.“ čti obsažena v rukpech: M „67“ v „str. 66“ čti 64 65 „ 468 n. 24a (jak je označiti i druhou pozn. takto číslovanou dole.) (po slově „dochování“): v B f 104' a v Gd „ „ „Са“ » »Submitt. G* Gti submitt Gd, jenž tu končí. » (,Mla‘ C) „archivu »96 B... 95' B" éti 95 В... 95 В »possuisse* óti posuisse »uZíval-li — zjistiti* &ti: zde v$ak mínén Jan sakrista Magelonsky; v. str. 172. f. 17 zdola místo ,protestacionen'* cti protestacionem Juni 5 53 et abiurem iuraverunt 6,17 149 M gue non infra“ » poslední zdola dodej: /42 Bernardus Super Cant. Serm XII (Migne 187 sl. 831) čti Petrus »Sníficiens" ,, sufficiens alia 10 zdola po slově „Petrovy“ dodej, jež se četlo i v nějakém rukopise Hamburském (v. Eccard, Corp, scr. II, 1859-1862), a jehož začátek má ruk. kapit. H X f 255'; v. úvod, kde uve. deny jeho varianty. ostendens „Vídenského 49024 čti Třeboňského A 16. 12 „ 27 „ » »ecerat' 15,, 16 zdola , ,ipsimet" 25,12 „ ” 98, 1 „v pozn. 12 místo „66 n“ čti 64 »»» » » » 18 » »» 2 5 » „ 10 „ 31 „ 16 shora místo „doctor et“ čti doctor; et 83 „ 1 zdola „ „468m“ 42,21 „ » wpozn. 24" ,, 43 , 10 , vypadlo oznacení poznámky b. 43, 2 » „ 44 ,, in marg ř. 2 místo „92'“ čti 92 B 47 „ 12 zdola místo „G f 24'—25“ čti Gd f 24—25 » » 8-6, „ „G“ 48 „12—9 zdola místo „G“ 48, 8 » 48, 4 » » »(Mla' M)" 48, 8 » » „arvhivu* 49 in marg B 55 f. 18 shora » 57, 2 zdola v 62 in marg f. 3 místo „188 C“ čti 178 C 67 7. 4 shora místo „emit“ čti eruit 69 in marg ř. 4 místo „188 C“ čti /87 C 71 72 in marg „ „uni 5“ 72 ř. 2 zdola » „Str. 54“ 73 „ 20 shora „ „eta biurem** 79,23 „ » „inra verunt* 79 f. 3 zdola „ „6,32“ 79 in marg ř. 4 „ „159 M“ 84 f. 21 shora „ „que, non“ 84,16 „ » »iníra* 85 „ 17 zdola po slově „Bernardus“ dodej pozn: 14a 85 86 „14 zdola místo „Pefrus“ 94 „ 5 shora „ 96,24 „ » pâlia“ » 103 „ 105 „1 „místo „rentrappc čti rentrappe 108, 2 shora , ,ostendes" ,, 110 ,, 1 zdola ,, 111, 4shora , „M°CCCCV® » M°CCCCXV° 

Strana 511
OMYLY TISKOVÉ. 511 Str. 112 ř. 25 shora místo „Gd“ „ „artculis“ „ 114 „ 5 „ „herticus“ „ 118 „ 19 zdola „ „uli“ „ 120 in marg „ „historicade“ „ 121 ř. 3 shora „ „ 148 „ 20 zdola ve výčtu textů dodej P. čti zvláštní „ místo „dvojí“ „ 186 „ 1 205 4 „ „ „207“ „ 214 „ „ 7 označení pozn. „17“ čti 18 „ „ 223 „ „ označení pozn. „36“ čti 26 „ „ 224 „ 9 „ chybi v A, R. „ 228 „ 12 „ „chybí v R“ „ „ (textu) místo „crebum“ „ crebrum „ 232 „ 13 „ „Inlibrum“ „ In librum „ 235 „ 2 „ „o Jeron i“ „ o Jeronymovi „ „ „ 240 „ 1 „ 241—246 varianty rukopisu Vídeňského 12.457 uvedeny na str. 504—505 „ „ ř. 3 shora místo „contumelia,“ čti contumeliam „ 246 „ 1 zdola dodej: Začáteční slova každého třetího verše „Prosy“ daji tuto píseň. Český překlad „Prosy“ v. níže pod č. XXV S, str. 464 a d. čti jste na „ 253 „ 1 shora místo „jste, na“ „ zahnanowa „ „zaznano“ „ 256 „ 19 „ „ „ „ 7 zdola „ před pozn. x vlož pozn. wa ,zaznano“ Tr 4—2 zdola slova „vypravování—str. 282“ třeba škrtnouti. „ 279 „ místo „čten“ čti čte „ 286 „ 7 „ „ 346 „ 1 „ „ „adiutorio"“ čti adiutorio „ Domini „ „ „Domint“ „ 347 „ 20 čti jemu „ 357 „ 26 shora „ „iemu“ „ 371 „ 6 zdola „ „Malostranského „ Táborského „ 371 „ 379 „ 6 „ „ „374“ „ 393 sl. 2 ř. 18 shora místo „a obzvláštěc biskupové“ čti a zvláště pak „ 9 zdola pozn. „c) „zvláště“ tisk“ odpadne „ „ „ „ „ 2 „ 21 shora místo „mešnéa“ čti mešnéd „ 433 k pozn. a dodej: Čte se i v kancionále Klatovském, v. str. 506 „ „ mezi ř. 7—6 textu zdola vlož Ergo facti coheredes Christo in celestibusb“. Další tři verše nutno rozděliti na šest „ „ ř. 4 pozn. dodej: b jen v Klat. „ 439 in marg místo „268“ čti 238 Tepl. „ „ ř. 12 zdola místo „kancionálu“ čti kancionále „ „Všehomúcí“ čti Všemohůci „ „ „ 13 „ „ 444 „ 4 „ (textu) při „dobré“ připoj pozn. qq. a v pozn. přidej: qq“ „svaté“ Str. „ „ „ 17 shora textu místo „v vězenievy“ čti v těžkém vězenievy „ „ „ 6 zdola v pozn. vy místo „v žal. v těž. v.“ čti v žal., těžk. věz. 445 v. 3 nutno spojiti s 2, 5 se 4, „ „ R° má zníti Nynější pak kněží, jenž auřady těží „ „ v. 19 třeba spojiti s 18 „ „ sl. 2 v. 2 nutno spojiti s 1. „ 449 ř. 3 zdola místo „Hus I str. 1“ čti Hus I, I str. 6 „str. 450 pozn. 2“ čti str. 452 pozn. 2 „ 450 „ 2 „ „ „Veleslavinem“ čti Konáčem. „ „ 451 „ 4 „ čti Gr. „ articulis „ hereticus „ Juli „ historica de

Strana 512
REJSTŘÍK. Abel 24, 84, 186, 396, 399, 407, 411. Abraham 84, 186, 395—398, 401, 404. Absolon 399, Adam 405. Adimarus Alamannus biskup v Pise, kard. sv. Eusebia 282, 283, 308, 310, 314. d’Agliano v. Guttuarii. Agricola Johannes 150. Achab 411, 419. Achan 399, d’Ailli Pierre, kardinäl sv. Chrysogona, biskup Cambrayský 4, 6, 75—77, 80, 81, 83, 88—92, 94, 95, 99, 103, 104, 108, 113, 130, 178—180, 183—186, 190, 191, 193—195, 197, 200, 203, 204, 208, 213, 222, 224, 226, 259, 277, 278, 283, 340, 345, 379, 498; dům jeho 340. Aistettensis (mylně) v. Asti. Alamannus v. Adimarus. Albánský kardinál v. de Ursinis Jordan. Alessandria; biskup v. Beccari. Alexander (zmíněný v bibli) 397. Alexander V. 50, 78, 163, 181, 268—271, 276, 317. Alexandrie 88, 190, 211, 490. Almani 414; v. Némci. Almania v. Némecko. de Alta 1nuta v. z Mýta. Alžběta sv. 401. Amalech, Amalechité 95, 197. Ambrož sv. 313, 344, 494; klášter v. Praha, Nové město. de Ameliis Thomas (Thonius) 278. Anaxagoras 328. Anežka (domnělý papež Jan) 89, 100, 101, 190, 201, 202. Angelus v. de Anna. Angelus Veronenský v. Barbadicus. Argličané (Engliši) 75, 76, 77, 107, 108, 179, 207, 208, 226; Angličan 75, 83, 178, 186. Anglie 77, 108, 179, 181, 208, 256, 269, 284, 285, 292, 293, 294, 319, 356, 498; kräl 308; krälov- stvi 284; poslove 279, 284, 308, 310. Anna 298, 411. de Anna de Summaripa Angelus, kardinäl bi- skup z Praeneste 248, 251, 259, 283, 310, 314. Annas 123. A. nožíř 296. Anselm sv. 75, 178. Anser (== husa) 474—476, 479, 480, 484; srovn. Hus. Antikrist 377, 381, 387, 444, 465, 467. Antiochie 88, 190; patriarcha v. Jan sakrista Magal., Králík Václav. Antiochus král 408. Antonín de Ponte, biskup Concordienský 12, 13, 113, 115, 128, 135, 215. 248, 251, 252, 260, 261, 265, 279, 282, 316, 389. Antonín vévoda Brabantský 34, 286. apatekáři 317. apelace ke Kristu 91, 92, 114, 115, 133, 150, 181, 182, 193, 214, 217, 222. apoštolé 93, 102, 149, 193, 203, 224, 268, 329, 336, 346, 360, 370, 399, 400, 402, 403, 408, 410, 413, 414. Appe v. z Pappenheima. Apulie (vl. Neapol); král v. Ladislav. Aquilea; patriarcha v. Pancerinus. Aquilegiensky kardinál v. de Cajetanis. Aragonské království 284, 321; poslové 284, 310; král v. Ferdinand. Arezzo 323; v. Bruni. Aristoteles 211, 480. Arius kacíř 211, 490, 498; ariánství 291. Arnošt, vévoda Bavorský 288. Arnošt, vévoda rakouský 106, 206, 288. Asti; biskup v. Guttuario. Atri; biskup v. de Camplo. Auca (= husa) 35; v. Hus. auditor papež. (neznámý) 35. Auerbachius a Pinu Josef 479, 480. Augsburk 37, 158; biskup v. de Grafenecke, de Nenningen. Augustin sv. 22, 29, 84, 85, 86, 89, 90, 92, 93, 95, 98, 186, 187, 188, 190, 192, 194, 196, 199, 255, 313, 330, 344, 348, 369, 371, 388, 407, 408, 494, 495. Babilon 410. Babilonští starcové 380. Baden ve Švýcařích 323. Bärnau (Pernow) 31; farář 32. 

Strana 513
REJSTŘÍK. 513 Bagaren. v. Bangor. Balaam 412. Balardi Arigoni Jakub, biskup v Lodi (Lauden- ský, Lugdun., London.) 12, 112, 127, 128, 210, 223, 226, 260, 314, 320, 335, 337, 347, 363, 381, 489, 493, 494, 500. Balický, polský pán 44, 159. Bangor (Bagaren.) 282; biskup v. Barrowe. Barbadicus Angelus (mylně Petrus) biskup Ve- ronský, kard. sv. Marcellina a Petra 282, 283, 308, 314. Barbatus v. Bradatý. Bari (Barenský); arcibiskup v. Marramaldus. Barnabáš 410. Barrowe Vil., biskup Bangorský 116, 137, 217, 240, 279, 282, 503. barvíři 317. Basilejský koncil (mylně místo Kostnický) 414. Bathu (Gaconien.) 278; biskup v. Stafford. Bavoři, národ v universitě 312. Bavory 117, 220, 221; vévoda v. Arnošt, Jan, Jindřich, Ludvík. Beccari Bartholinus, biskup v Alessandrii 116, 137, 217, 240, 282, 503. Beel (Baal) 412. Behemen v. Čechy. z Bělé (?) v. Jiří. Belli Jan biskup v Lavouru (Vauriensis, Wan- gerenský) 116, 137, 240, 282, 503. Belluno-Feltre 278; biskup v. Scarampi. Benátský kardinál v. Landus Frant. Benedikt sv. 255, 265, 388. Benedikt XIII. (Petr de Luna) 5, 9, 10, 11, 34, 35, 71, 248, 317. Beneš, oltářník u sv. Michala v Opatovicích 298. Beneš z Ml. Boleslavě, minorita 288, 289. Bernard sv. 85, 87, 95, 98, 188, 189, 196, 199, 211, 255, 265, 388, 430, 490, 491, 510. Bernard, biskup v Città di Castello 41, 158. z Berouna Jan Mistr 41. Berntha v. Boruta. Běškovec 46. Bethomenský v. Bítov. Betlemská kaple v. Praha. Biskupec Jan v. Bradatý. Bítov (Bethovia, Bethomenský, Viekov, Wie- tavia) hrad 303, 304. Bleh v. ze Stradova. Bodamské jezero 3, 122, 157, 319. von Bodman Frischhans v. von Poden Hans. Boecius 311, 328. z Bohdanče Ctibor 59, 174. Boissard R. 509. Boleslav Mladá 288; Beneš z — 288, 289. Bonifác IX. 248. Bononie (Bologna) 35, 154, 182; arcib. v. Cor- rario; universita 79, 182. Bordeaux; kanovník v. de Camplo. de Borsnicz Jan, biskup Ljubušský 36, 41, 158. Boruta (Berntha), polský pán 44, 46, 159. z Boskovic Vaněk 321. von Boycze v. de Roycz. Bozor 236. Brabantský vévoda v. Antonín. Bracciolini v. Poggio. Bradatý (Barbatus, Biskupec?) Jan 14, 226, 239. de Brancatiis Raynald (Reywaldus, Rivardus) kardinál sv. Víta a Modesta 259, 284; Tomáš Tricaricensis 283, 310. Branda v. de Castellione. Braniboř (Brandenburg) 37, 155; biskup v. de Grafenecke. bratří (fraterculi) 372. z Březiny v. Vít. Brigitta sv. 298. z Brna Mikuláš Matějův 63, 167, 168. Brno 53, 70. Brod Německý 368. z Brodu Něm. Michal, zvaný de Causis, farář u sv. Vojtěcha pod Zder. 3, 33, 34, 35, 37, 39, 41, 106, 108, 115, 122, 154, 155, 157, 208, 215, 249, 250, 312, 314, 319, 340, 345, 357, 358. Brogni de Viviers Jan kardinál Ostijský, místo- kancléř 11, 248, 249, 251, 252, 259, 261, 279, 282, 308, 310, 314, 315, 388. Bruni Lionardo z Arezza 323, 334, 388. Buczpach (mylně) v. Sulzbach. Budějovice Č. 108, 208. Budín 299. Burgundský vévoda v. Jan. z Bychor Adam Mistr 41. Cáchy 34. de Cajetanis Antonius (Aquilegienský), kardinál biskup Portský (Angelus?) 259, 314, 498. Cameracensis kard. v. d'Ailli. Campanus Jan Vodňanský 481, 482. de Camplo (Comple), Jakub, biskup v Penne (a Atri), auditor, kanov. v Bordeaux 250. Canterbury (Canturien., Carturien.); arcibiskup 256, 292; synoda 297; učení (mylně) 297. de la Capra Bartoloměj, arcib. Milánský 116, 137, 217, 240, 278, 279, 282, 503. Carcassonský biskup v. de Puy. Cařihrad 88, 190; patriarcha v. de Rupescissa Jan. z Carlsperga v. Karolides. Carstin v. Karlštejn. Carthagenský (mylně místo Corcagien.) biskup v. Foxe. de Castellione Branda kard. Placent. 248, 259, 282, 283, 310, 314. Catholicon v. Katholicon. 65

Strana 514
514 Cato 332, 336, 346. de causis v. z Brodu Něm. Celtes Konrád něm. humanista 473. Cerretanus 37, 155, 157. Città di Castello; biskup v. Bernard. Clem v. Ruprecht. von Clum v. z Chlumu. Clumzatz v. z Chlumčan. Codicilus z Tulechova Petr 479. Coeuvret Štěpán, biskup v Dolu 113, 260, 261. z Colanchu v. de Chalant. Colín v. Kolín Collinus z Chotěřiny Matouš 475, 483. de Colonna (Columpna) Odo, kardinál sv. Ře- hoře (později Martin V.) 260, 283, 284, 384. de Comitibus (z Comitu) Lucidus, kardinál p. Marie in Cosmedin 260, 283, 310. de Comple v. de Camplo. Concordienský biskup v. Antonín. Condulmerius Gabriel, kard. sv. Klimenta, bi- skup v Sienné 282, 283, 308, 310, 314. Cork (Corcagien., Cartagin.) 260; biskup v. Foxe. Corne v. Korne. Corrario Angelo v. Řehoř XII. Corrario Antonio arcib. Bologn. 282, 283, 308, 310, 314. Cossa (Coxa) Baltasar v. Jan XXIII. Cumdemone 4; v. Mikula$ biskup Nezersk$. Cuncz mistr v. ze Zvole. Cyprian sv. 95, 96, 196, 197, 233—237. Cyprští poslové 252, 284, 310. z Czasy (mylně místo Cossy) Balt. v. Jan XXIII. z Czeszewa Michal Polák, kněz 368, 460, 461, 467. Čáslav 478. Čechové (Bohemi, Boii) 14, 18, 39, 46, 49, 53, 74, 76, 78, 79, 120, 122, 147, 148, 179, 181, 223, 226, 227, 245, 258, 270, 276, 311, 312, 345, 352, 353, 356, 358, 361, 367, 368, 370, 371, 383—385, 390, 391, 400, 405, 410, 414, 416, 418, 420, 426, 431, 432, 435, 446—448, 451—456, 460, 461, 466, 470, 472, 413, 476, 480—484, 508; národ v univ. 79, 182. Cechy (Bohemia, Behem) 3, 4, 10, 21, 25—28, 31—34, 38, 44—48, 51—59, 62, 64, 66, 70, 71, 73, 18—81, 101, 103, 106, 107, 109, 110, 151 aż 155, 159—166, 168, 170—172, 174, 175, 181 aZ 184, 202, 203, 205, 207, 209, 223, 225, 226, 230, 236, 243, 256—259, 261, 269, 270, 276, 281, 283, 285, 286, 289, 291, 293, 294, 296, 297, 299, 302, 304, 306, 311—315, 319, 336, 339, 340, 342, 345, 346, 352—355, 357, 358, 311—319, 385, 386, 389, 392, 410, 416, 419, 420, 425, 426, 432, 435, 437, REJSTRIK. 438, 443, 454, 457, 460, 461, 464, 467, 468, 475, 479, 497, 498, 503, 506, 508; jiźni 465; koruna 66, 69—71, 160, 259; království 101, 202, 274, 467. Černý Záviše v. z Garbova. Čotrův Frána, měšťan Pražský 60, 175. Dactí (Dánští) poslové 252, 280, 284, 308, 310; král 308. Dalmacie 25, 54, 67, 68, 151, 169. Daniel 24, 207, 307, 311, 328, 381, 397, 399, 410, 411, 412, 414. David 96, 141, 197, 227, 382, 394, 397—399, 411. desätky 99, 166, 180, 254, 264. Didacus de Escobar (de Moxena) Andreas 38, 39, 156. z Dinkelspiihlu Mikuláš Mistr 283, 284, 335, 346, 358. Dole 113, 260; biskup v. Cocuvret. Dominici Jan, kardinál (Dubrovnický) 11. dominikáni (kazatelský řád) 33, 154, 289; jakýsi mnich 327, 360. Donin (Domyn), polský pán 44, 159. z Doupova Bohuslav 44, 159, 305; Vilém 59, 174. z Dražova v. Martinius. de Drenow Jiří Michalův 63, 167. z Dubé a na Leštně Václav (mylně z Dumy) 7, 25, 29, 32, 35, 38, 44, 45, 46, 73, 74, 81, 83, 109, 111, 124, 151, 153, 159, 160, 176, 177, 185, 186, 209, 224, 258, 305. Dubrovník; arcibiskup (Ragusinus) v. Reate; kardinál v. Dominici. z Dumy v. z Dubé. Durynsko 97. ze Dvorce v. Kobyla. Eberide (Hunové ?) 432. Eboracensis (Elioracensis) v. York. Ebrhard, hrabë Württemberskÿ (Sunnherus hr. z Winspergu) 280. Ebrhardüv Henricus, písaf obecny 250. Efezsti 40. Egypt 410. Eisleben 150. Eleazar 396, 397, 399. Eliáš 24, 148, 238, 240, 261, 307, 311, 339, 382, 419, 438. Eliseus (Heliseus) 398. Eneáš Sylvius (Pius II.) 388, 389, 451. Engliši v. Angličané. Enoch 84, 186. Epinge Bedřich mistr 106, 206. Erasmus Rotterdamský 477. Esaias v. Isaiáš. de Escobar v. Didacus. Eugen II. papež 87, 98. Eugen III. papež 189, 199. 

Strana 515
REJSTŘIK. 515 Ezechiáš 404. Ezechiel 24, 500. z Grillenberka Ondřej, oficiál Pasovský, farář v Lavě 286, 287, 303, 304, 310. Guttuario d'Agliano Albert, biskup v Asti (myl- ně Eichstädt) 116, 137, 217, 240, 282, 503. Fabri Gumpertus 341. Farao 307, 402. Fariseové 411, 412. Faulfiš Mikuláš 108, 208. Faustus kacíř 498. Feltre-Belluno 278; biskup v. Scarampi. Ferdinand král Aragonský 9, 10, 11, 38, 67, 68, 156. Fida vdova, hospodyně Husova v Kostnici 32, 38, 154, 319. Fillastre Vilém, kardinál sv. Marka 248, 251, 252, 283, 310, 314. Fleischmann Albert, farář u sv. Sebalda v No- rimberce 31, 32, 153. de Flissco Ludvík kardinál 248, 251, 259, 283, 284. Florencie 317, 389; kardinál v. Zabarella. Foforanda Vavřinec, farář u sv. Maří Magd. 250. Foxe Patrik, biskup v Corku (Corcagiensis, Cartagin. mylně) 113, 260, 261, 316. Francie 4, 40, 498; král 4, 40, 308; království 284; poselství 4, 252, 279, 284, 308, 310. Francouzi 226. František služebník papežův 40, 157. Freiburský hrabě v. Jan. Friaulsko 38. Fridrich z Hohenzollern, purkrabí Norimberský 73, 95, 127, 176, 197, 224, 252, 259, 279, 388. Fridrich, vévoda Rakouský 4, 43, 159. Froettstedt (Furstadt), klášter v Durynsku 97, 198; mnich 97, 198. z Frymberka v. Jan. Fuerstadt v. Froettstedt. de Fuxo Petr, kardinál sv. Štěpána 282, 283, 308, 314. Gabriel anděl 261. z Garbova Záviše Černý 44, 46, 159. z Gelrie Lambertus 308, 310, 335, 346. Gedeon 396. Germania v. Německo. de Gerson Jean (Charlier), kancléř Paříž. 76, 179, 291, 303, 342, 355. Gezabel 380. Ginardi Johannes 314. glejt v. Hus, Jeronym. z Glíva mylně místo z Knína. de Glym v. z Knína. Gnězno v. Hnězdno. Gottlieben (Kotleby) 3, 43, 80, 118, 123, 142, 159, 183, 185, 219, 225, 227, 277, 319, 349, 465; věž 43, 80, 81, 159, 183, 185. de Grafenecke Friedrich, biskup Augsb. a po- tom Branibor. 37, 155. Hagenau 150. z Hachberka Ota, biskup kostnický 3, 4, 35, 43, 69, 118, 159; suffragán v. Jan. Hallam Robert, arcib. v Salisbury (Sambur- gisch, Syriburgen.) 77, 180, 278, 342, 356. Happe v. z Pappenheima. z Hasenburka Zbyněk Zajíc, arcib. Pražský 62, 75, 78, 80, 129, 166, 178, 181, 184, 256, 268, 269, 276, 282, 287, 289, 290, 294, 296. hauska (= Hus) 318, 371; srv. Hus. Havlík, kazatel v Betlémě 44. z Haydeku (mylně) v. Myška. Haydelburg v. Heidelberg. Hebrei v. Židé. Hecht z Rosic Jošt 67, 70. Heidelberg (Haydelburg, Helburg, Hildeburg) 73, 176, 230, 291, 336, 342, 346, 355; universita 230, 303, 304, 320, 323, 340, 352. Helburg (Holburg) Petr, probošt ve Wetzlaru 278. Heli 265, 488. Helie Konrád offic. Kostnic. 35. Heliseus v. Eliseus. Helvetia v. Švýcary. Helwel Jan Mistr, farář sv. Vavřince v Norim- berce 32. Henricus v. Ebrhardův. Herczuklem v. Jan Ludvík, falekrabí. Heremita Jiří 148, 318, 370, 371, 377, 414—416, 469. Herkulec v. Ludvík falckrabí. Herodes 94, 116, 137, 196, 218, 232, 380, 407, 411, 419, 438. Hersbruck 32. Hildeburg v. Heidelberg. Hiršava 313, 340, 354, 443; rychtář v. Teyns- dorfer. hispanští v. španělští. z Hlavatic Oldřich, podkomoří mor. 67, 70. Hnězdno (Gnězno) 302; arcibiskup v. Traba. z Hohenlohe Jiří, biskup Pasov. 303. Holofernes 404. Homberg Jindřich, děkan sv. Petra v Utrechtu 278. Hondius Henr. 509. Hoppe v. z Pappenheima. z Horavnic (Horažďovic? Hořovic?) Pavel 250. z Horažďovic, z Hořovic v. z Horavnic. z Hradce Jan 321. z Hradce Marek Mistr 115, 215, 222, 379, 392. 65*

Strana 516
516 Hradec Jindřichův 33, 154, 298; Králové 478, 479. Hradečtí 478, 479. z Hubangu Mikuláš Mistr 250. hudci 317. Hunové (? Eberide) 432. Hus Jan Mistr (Anser, Auca, hauska) 3—7, 9, 12—46, 49—51, 53—84, 86—93, 95— 99, 101 az 160, 163—187, 190—210, 213—231, 238—241, 243—240, 249, 257—261, 266, 268—283, 285, 288—290, 292, 294, 296, 298—300, 306, 307, 312—322, 330, 331, 335—337, 339, 340, 342— 349, 351—353, 357, 358, 361—363, 306, 308, 370—386, 388—396, 400, 404—417, 419, 420, 422, 424—426, 428—431, 434, 436—439, 441, 445—458, 455—461, 464—484, 487—489, 493, 495, 497, 499—503, 505—509; artikuly 261, 266—282; glejt 3, 25, 26, 30, 33—36, 38, 41 az 43, 45, 49, 54—57, 66, 69—71, 81, 82, 115, 134, 151, 154, 157, 158, 160, 163, 169, 172, 185, 215, 244, 258, 259, 313, 322, 353, 371, 379, 393, 416, 439, 450, 465, 468; kázáni 41i; listy 29—32, 33—37, 205, 206, 2i4, 222, 375, 376, 379, 383; protestace 54, 55, 57, 170, 172, 206; spisy (knihy, traktaty) 5, 6, 7, 9, 13, 17, 23, 55, 73, 76, 83, 99, 104—106, 108, 109, 111, 113—117, 123—125, 129, 131, 134, 141, 170, 171, 175—177, 179, 186, 193, 204, 209, 214, 216 aż 218, 245, 275, 278, 280, 281, 321, 440, 446, 450, 452, 454; Contra indulg. 273; Contra Falecz 74, 77, 115, 177, 180, 191, 196—200, 218; Contra Stanislaum 74, 89, 95—102, 105, 115, 177, 201—203, 206, 218; decalogus (mandata) 32, 412; De corpore Christi 372; De ecclesia 17, 38, 42, 73, 83—94, 100, 107, 115, 134, 154, 176, 186—196, 200, 207, 216, 218, 245, 275, 278, 281, 392, 417, 466, 502; De matrimonio 113; De sufficientia 54; Defensio Wyclif 206; Po- stilla 392, 411; Zaläfni 43, 158, — sukně 29, 30, 144, 147, 382. Husinec 228, 318, 319, 377, 385, 391, 447, 448, 452, 456, 509; u Prahy 385. Husité 368, 385, 417. hypostatická unie 39, 156. Hyrsfeld 32. de Chalant (z Colanchu, z Talantu) Antonin kardinál 251, 259, 282, 283, 310, 314. Charlier v. de Gerson. z Chluméan (de Clumzatz, Lauda) Matéj 63, 167. z Chlumu Jan řečený Kepka (von Clum, Chlum) na Svojkově 3, 7, 25, 29, 32, 34, 35, 37—42, 44—46, 49, 50, 73, 74, 81—83, 108, 109, 111, 124, 125, 151, 153—160, 163, 164, 176, 177, 184—186, 208—210, 224, 258, 305, 309, 343. z Chlumu Kuneš 46. REJSTRIK. Chorvatsko 25, 54, 67, 68, 151, 169. z Chotéfiny v. Collinus. z Chum v. z Chlumu. Iberlinga v. Überlingen. z Ilburka Pûta 44, 159. Innocencius III. 262. Isaiá$ (Esaias) 24, 328, 346, 383, 396, 399, 491, 494, Isidor 93, 195, 494, 496. Israhelskÿ lid 253, 397, 401, 402; srvn. Zidé. Italie 385, 498. Izák 404, 412. Jaenicke Balt. 508. Jakoubek ze Stříbra Mistr 24, 222, 231, 294. Jakub syn Izáküv 412. Jakub apoštol 399. Jakub žalářník Husův 43. sv. Jakuba klášter v. Praha, Staré město. Jan evangelista 67, 75, 261, 370, 373, 375. Jan Křtitel 24, 94, 196, 232, 261, 329, 396, 399, 407, 411, 419, 438, 459. Jan Zlatoústý 86, 95, 186, 196, 231. Jan XXIII. papež (Baltasar Cossa, z Czasy) 3 až 5, 25, 27, 28, 32—35, 37—43, 49, 51, 57, 59, 61, 65, 66, 68—71, 78, 96, 97, 100, 102, 151, 153—155, 157—159, 163, 165, 173, 174, 181, 182, 197—199, 206, 224, 225, 247, 249, 250, 285, 298, 317—319, 321, 346, 384, 385, 392; bula od- pustková 106, 154, 206. Jan papežka (Agnes) 100, 190, 201, 202. Jan z Ursynuov v. de Ursinis Jordan. Jan Železný, biskup Litomyšlský (omylem de Luditz, Lontoniensis) 9, 10, 46, 47, 51, 52, 53, 161, 165, 226, 251, 252, 257, 258, 414; jeho ce- ledín Mužík 47. Jan sakrista Magalonský, patriarcha Antiošský 57, 72, 172, 248, 250, 251, 178, 510. Jan světící biskup Kostnický 116, 137, 217, 240, 279, 282, 503. Jan probošt Pětikostelský 249; čeledínové jeho Jan a Petr 249. Jan Petit v. Parvi. Jan hrabě Freiburský (z Frymberka) 252, 280. Jan (Hanuš, vévoda bavor., omylem Herczu- klem) 224, 226, 227, 313, 340, 341, 354, 443. Jan vévoda Burgundský 34, 286. Jan čeledín Jana, prob. Pětikostel. 249. Jan pro odpustky popravený 107, 207, 240, 300, 301, 310, 392. Jan student univ. 242. Janov; arcib. v. de Marini Pileus. Janovice 35; farář v. Kardinál Jan. Januenský (Janovský) arcib. v. de Marini. Jeremiáš prorok 24, 213, 336, 346, 396, 399, 493, 498. 

Strana 517
REJSTRIK. 517 Jeronym sv. 22, 93, 95, 195, 196, 211, 311, 313, 330, 344, 373, 489. Jeronym z Prahy Mistr 9, 79, 80, 82, 109, 110, 150, 183, 185, 209, 223, 224, 227, 228, 230, 231, 240, 241, 247—250, 282—327, 333—366, 368, 384, 385, 388, 392, 396, 400, 411, 416—418, 429, 431, 434, 439, 443—446, 453, 458, 460, 461, 467, 470, 471, 474—471, 419, 481, 494, 495, 497 az 500, 506; glejt 339—342, 353, 354, 507; písné 297, 309; scutum 342, 344, 3506. Jerusalem 92, 190, 193, 289, 404; lerusalemiti 410. z Jesenice Jan Mistr 28, 58—60, 106, 115, 153, 173—175, 206, 215, 222, 379, 392. z Jičína Jan Mistr 106, 206. Jidáš Iškariotský 16, 85, 86, 87, 97—100, 116, 138, 187—189, 198—201, 218, 226, 267, 268, 279, 320, 380, 389. z Jihlavy Väclav 242, Jilové 33, 155. Jindřich, vévoda dolnobavorský 127, 259, 279. v jirchářích (ve Smradařích) v. Praha, Nové město. Jiří z Poděbrad 378. Jiří (z Bělé ?), klerik Husův 29, 30. Job 381, 400, 402. Joiadův syn v. Zachariáš. Josef Egypt. 113, 328, 379, 395, 410, 414. Josue 404. Juda, pokolení 148, 370. Julaanský v. Lava. Kaifáš 123. Kain 399, 403, 407, 411. Kališský Jan, polský pán 44, 46, 159. Kambrajský kardinál v. d'Ailli Pierre. Kardinál Jan z Reijnštejna Mistr 3, 35, 39, 222. kardinálové 4, 6, 9, 11, 12, 33—35, 37—42, 49, 83, 89, 90, 109, 126, 154—158, 163, 176, 186, 191, 199, 216, 222, 255, 256, 261, 267, 276, 280, 309, 313, 314, 316, 317, 321, 326, 335, 340, 345, 353, 358, 417, 439, 468, 499, 502; sbor 9, 276. Karel IV. 79, 312. Karlštejn (Carstin) 368, 460. Karmelitáni, karmelitský řád 296, 345, 358, 498; klášter v. Praha; srovn. Mikuláš. Karolides z Carlsperga Jiří 477. Kartusián jakýs 32. Kartusiáni v Praze (mylně místo Karmelitáni) 498. Kašpar, opat z Peruggie (mylně z Paříže) 308, 310, 335, 346. Kateřina sv. 223. Katholicon (Catholicon) 104, 204. Kato v. Cato. Kazatelův řád v. dominikáni. kejklíři 317. Kepka v. z Chlumu Jan. z Kláštera v. de Niem. Klementinské dekrety 105, 108, 205. Kliment (I.), papež 263; kostel v. Praha, St. m. Klüpfel Jan Conr. 509. z Kněhnic Jiří 108, 208. z Knína (mylně z Gliva, de Glym), Matěj Mistr, řečený Pater (otec) 286. Kobyla ze Dvorce Racek 290. Kolín n. R. 230, 248, 291, 336, 342, 346, 355; uni- versita 230, 304, 320, 323, 340, 342, 352, 355; srovn. de Piro Jindřich. Koloveč 368. koncil Kostnický 3—5, 7—13, 15, 19, 23, 25 až 28, 30, 33—35, 38, 41—45, 47—49, 51—54, 56—58, 60, 65, 66, 69, 70, 72, 73, 74, 78, 81, 82, 87, 88, 91, 96, 100, 103—113, 115, 118, 122 aZ 130, 133, 138, 139, 142, 150—157, 159—164, 169, 171—177, 181, 184—186, 189, 190, 193, 197, 203—206, 208—210, 213—220, 222—226, 239, 240, 244, 247—253, 257—261, 265, 266, 270, 277—285, 304—311, 313—322, 324, 325, 330, 333, 335, 339—349, 352—354, 358, 360, 362, 364, 365, 371, 379—381, 384—386, 388—390, 393, 411, 414, 416, 419, 420, 422, 429, 431, 436, 439, 443, 446, 450, 454, 465, 466, 468, 475, 476, 419, 481, 482, 489, 493, 495, 500—503; národy 53, 54, 70—72, 169, 170, 250—253, 257, 258, 260, 261, 278, 279, 293, 315, 340, 384, 385, 390; anglicky 44, 51, 71, 179, 384, 385; irancouzsky 44, 51, 71, 159, 384; némecky 44, 47, 48, 51, 71, 159, 341, 384, 385, 389; Španělský 384; vlasskÿ 44, 51, 71, 115, 159, 384, 385; koncil Basilejský (mylně místo Kostnický) 414; v Pise 45, 50, 160, 164, 258, 285, 319; v Římě 78, 81, 181, 184, 215, 252, 256, 257, 270, 280, 285, 295—297, 319, 321, 501. Konopistskÿ v. ze Sternberka. Konrád z Vechty, arcib. Pražský 26, 27, 28, 58 až 60, 62, 64, 65, 152, 153, 166, 168, 174, 175. Konrád Rompoldus kníže Zahaňský 252. Konstancie v. Kostnice. Konstantin císař 77, 87, 88, 180, 189, 190, 255, 264, 387. Koranda Václav Mistr 318. Korintští 40, 429. Korne (Corne) Vilém doktor 75, 92, 178, 194. z Kosa Baltasar v. Jan XXIII. Kostnice (Constantia, Costnitz) 3, 4, 8, 10—12, 15, 18, 19, 25—38, 40—47, 49—51, 53, 54, 66, 68—74, 81, 108, 109, 111, 112, 118, 120, 123, 126, 129, 136, 141, 142, 148, 150—155, 157—160, 163, 164, 169, 174—177, 185, 208, 210, 215, 216, 219, 222, 224, 230, 239, 244, 247—249, 253, 258, 277, 281—284, 304, 305, 313, 317, 319—323, 

Strana 518
518 334, 339—342, 346, 351—356, 364, 368, 371, 379, 383, 385, 388, 390, 393—395, 410, 414, 416, 419, 420, 425, 428, 429, 431, 432, 436, 437, 439, 441, 443, 445, 447, 448, 450, 452, 454, 457, 465, 468, 471, 477, 479—482, 489, 502, 506, 508, brány 17, 118, 340, 390; Geltingerthor 337, 349; dům Husův 32, 34, 38, 154, 155, 157; — kantorüv 40, 157; auf dem Hof 389; hřbitov 17, 117, 219, 226, 321, 343, 356; kláštery 305, 340; — domi- nikán. 3, 40, 122, 157, 206, 223, 244, 319, 465; — minoritů (barfuss., bosák.) 43, 46, 51, 53, 71, 72, 74, 83, 95, 111, 123, 124, 159, 169, 176, 186, 197, 209, 210, 223, 249, 278, 319, 341 až 343, 354, 379, 383; kostely 42, 158, 248, 305, 313, 340; — velký (dóm, miinster) 16, 42, 112, 126, 127, 140, 141, 210, 219, 224, 239, 247, 248, 251, 282, 314, 320, 321, 335—337, 346, 347, 349, 359, 362, 364, 382, 384, 385, 388, 393; — p. Ma- rie 249; — sv. Štěpána 249, 250; paläc pape- žův 38, 81, 155, 184; predmösti 142; purkmistr viz v. Ulm; rathüs 305; ulice sv. Pavlas 32, 34, 154, 319; věž u sv. Pavla 240, 320, 343, 345, 356, 387, 417; zdi 3; srovn. koncil. Kostnický biskup v. z Hachberka; světící v. Jan. Kotleby v. Gottlieben. Kouřim, farář v. z Pálče Štěpán. kovář z Poříčí 300. kováři 317. Kozí (hrad) 392, 465. kožišníci 317. Krakov 289, 303; biskup 303; kostely 287; učení 303. Krakovec 465. Králík z Buřenic Václav, patriarcha Antioš. 57, 62, 166, 248. kramáři 317. z Kravař Lacek, nejv. hofmistr, hejtman mor. 21, 66, 70, 242, 321; Petr jinak ze Strážnice, nejv. komor. Olom. 67, 70, 321. Kraysův dům v. Praha, Staré město. krejčí 317. křižáci 368. sv. Kříže, kardinál v. Landus. Krompach Nicolaus 150. z Kunštátu či z Lisic Aleš 70; Boček ml. 321; a ze Skal Erhard 66, 70; a z Lisic Procek 70; srvn. z Poděbrad. kurfirsti 49, 163, 492. kurie Římská (dvuor Římský) 33, 39, 50, 62, 78, 79, 91, 113, 115, 134, 154, 155, 164, 165, 166, 181, 182, 213, 215, 249, 273, 277, 290, 437, 481. z Kuwrvic v. z Rabštejna. Kutná Hora 368, 417, 435, 453, 458, 460, 461. REJSTRIK. Labe 453. Lacembok Jindiich z Chlumu 3, 7, 32, 34, 40, 44, 46, 154, 157, 159, 305, 319—321. Ladislav, král. Neapol. 33, 154, 392, 416. Landus František, kardinál sv. Kříže (Benát- ský) 259, 310. z Lanšteynu v. Solichyn. Lascary Ondřej, biskup Poznaňský 278. Laštovička Jan 459. Laudensis v. Lodi. Laudenský kardinái v. de Anna. Laudinus, Laudonensis, Lodský biskup v. Ba- lardi. Lauf 32; farář 32. Lava (Laa, Julaan) 303, 304: farát v. z Grillen- berga; mistr školní 304; písař měst. 304. Lavour (Vaurien, Vanrens.); biskup v. Belli Joh. Lazar 402. Lebus (Lubucen. v. Liubuś. Leodienské biskupství v. Luttich. Leonardus Aretinus v. Bruni. Lestno 305; v. z Dubé Václav. Lichtenburk (Lichtenberz) 59, 174; purkrabí v. z Miekovic. de Lichtenstein Georgius, biskup Tridentský 31, 38, 155. z Lipé Hanuš nejv. maršálek 66. Lipsko 41. Litoměřice 435, 453; mučedníci 435, 453. Litomyšlská (Luditz) diecese 60, 178, 271, 298. Litva (Litwania) 289, 498. Liubuś (Lebus), arcijahen v. z Waldova; biskup v. de Borsnicz. ze Lnaf (de Luoz) Vaclav 59, 174. Lodi (Lauda, Lauden., chybné Lugdun., Londo- nen.) 226, 260, 314, 337, 347, 363, 381; biskup v. Balardi Jakub. Lombardie 25, 39, 151, 156. z Lomnice Jan nejv. komor. Brněn. 66, 70, 321. Londonensis eps. (místo Lodský, Laudensis) v. Balardi. Londýn (Lunden) 78, 181, 269. Lontonienský biskup v. Jan Železný. Loth 411. lotr na kříži 399, 408. Lounští 223. Lubeck (vlastně Liubuš); nicz. Luditz v. Litomyšl. Ludvík falckrabí, zvaný po otci Clem, (Herczu- klem) 6, 17, 18, 73, 95, 117, 119, 120, 127, 140, 145—-147, 176, 197, 219—221, 224, 226, 227, 252, 259, 279, 341, 354, 381, 388, 390, 443. Ludvík dolnobavorský 279. Ludvík kardinál v. de Flisco. Ludvík Neapolit. v. Visconti Filip Maria. biskup v. de Bors- 

Strana 519
REJSTŘÍK. Lugdunensis (mylně místo Laudensis) v. Ba- lardi. de Luna Petr v. Benedikt XIII. Lunden. v. Londýn. de Luoz v. ze Lnář. Luther Martin 449, 459, 474, 477, 479, 484. Luttych (Leodien.) biskupství 250. Lyon mylně místo Lodi. Madian (Madyan, Madianité) 235, 236. Mahomed 14. Makabejstí 24, 396, 397, 399, 403, 408. de Malatesta Karel 5, 9, 11, 12, 279, 320. Marek evang. 363. Madlowitz v. z Mladoňovic. Marchie 310. Marie Magdalena 402, 404; Menší město. Marie panna 68, 75, 178, 225, 226, 251, 299, 300, 311, 373, 375, 382, 396, 401; kostel v. Praha, Menší město; šlojíř 300. p. Marie na Piesku v. Praha; před Týnem v. Praha, Staré město. de Marini Pileus arcib. Janovský 248, 250, 251, 252. sv. Marka kardinál v. Fillastre. Maro v. Vergilius. Marramaldus Landulfus arcib. v Bari, kardinál 248, 251, 259. Martin V. papež (Odo de Colonna) 384. Martin mládenec pro odpustky popravený 107. 207, 242, 300, 301, 310, 392. Martinius z Dražova Samuel 479, 481, 482, 484. Mathusalem 414. Matouš sv. 77, 456. de Mera (Merakoru) Petr svět. biskup Utrecht. 278. meretrices v. nevéstky. Měřín (Mizzyn) 63, 167; probošt v. Vít. Městecký Matouš. radní v Hradci Kr. 479. kostel v. Praha, Meziříčí Veliké 53, 67. z Miekovic Oneš, purkrabí na Lichtemburce 50, 174. Michal Polák v. z Czeszewa. sv. Michala kostel v. Praha, Nové město. Micheas prorok 411. z Michnic Jan 60, 175. Mikuláš arcib. Hnězdenský v. Traba. Mikuláš Merseburský biskup 54, 113, 170, 258, 260. 261. 316. Mikuláš, biskup Nezerský (přezdívkou Cum demone?) 4. 28. 53, 56, 57, 58, 64, 152, 168. 169. 172, 173, 174. Mikuláš karmelitán 295. Mikuláš Stephanův z Uher 252. Staré město; 519 z Mikulova v. Tiem. Milán (Mediolán) 252; srvn. Visconti. Milánský arcib. 12, 503; v. della Capra. milci (graciani) 80, 183. Míšeň 41. Mizzyn v. Měřín. Mlädätka (Innocentes) 24, 399. Mladějovský v. z Mladoňovic. mládenci tři popravení pro odpustky 106, 206, 207; v. Jan Martin, Stašek; — v peci ohnivé 397, 399. Mladoňovic (omylem Mladějovský, von Ma- dlowitz) Petr bakalář 25, 36, 39, 40, 45—48, 51, 73, 74, 83, 109, 112, 113, 121, 150, 159, 161, 162, 176, 177, 186, 188, 215, 222—221, 239, 240, 245, 257, 258, 335, 337, 339, 342, 343, 346, 350—352, 356, 370, 371, 379, 382, 388—390, 393, 417, 443, 444. mniši 254, 255, 264, 269, 425. Mohuéské (Maguntin.) arcibiskupství 250. Moiżi$ 67, 79, 84, 182, 186, 307, 328, 374, 375, 398, 404. Moleś Jakub Ambrožův veř. písař 60, 175. de Monasterio v. de Niem. de Monte ferrato (z Železné hory) Jan Jakub 252. Morava (markrabství Morav.) 3, 10. 24. 46, 51, 53, 62, 66, 67, 68, 70, 71, 80. 166. 183, 238, 269, 270, 276, 283, 280, 294, 299, 302, 321, 467. de Moxena v. Didacus. z Münsterberka Jan Mistr 41. Mutius Scaevola 334. Muzik, celedín bisk. Litomyśl. 47. Myška z Hrádku (Haydeku) Vaclav 44, 46, 159, 305. z Mýta Vysokého Jan (de Alta muta) 298. N Nabuchodonozor 375, 399. Nayrsko v. Nyrsko. Näz Jan z Prahy, Mistr 9, 48, 79, 80, 106, 107, 162, 183, 184, 207, 345, 346, 358, 487. Nazaret (správně Nezero) v. Mikuláš. Neapol 416; král v. Ladislav. Neapolitánský Ludvík v. Visconti Filip Maria; poslové 284, 310. Němci (Almani, Germani) 32, 62, 166, 226, 276, 311. 312, 336. 345, 346, 352, 358, 361, 379, 391, 392, 414, 418, 451, 481; mistři něm. 62, 79, 166, 182, 183, 275, 312, 337. Německo, německá říše (Allmania, Germania) 4, 11, 26, 42, 45, 49, 151, 352, 385, 426, 446, 450, 453, 481, 498; města 4, 31, 36, 153. de Nenningen Anselm. biskup augsburský 37, 38, 155. Nero 399, Nestorius kacíř 498. 

Strana 520
520 REJSTŘÍK. Neustadt 32. nevěstky (meretrices) 331, 363; srvn. ženy běžné. Nezero, biskup v. Mikuláš. Nibling Jan, opat v Ebrachu 113, 227, 384—390. Nicolaides v. Vodňanský. Nicoli Nicolo 323. de Niem Theodericus (z Kláštera Dětřich, de Monasterio) 278. Noë 84, 186, 404. Norimberk 31, 32, 41, 153, 154, 176, 388; kon- šelé 31, 32, 153; sv. Sebalda kostel, farář v. Fleischmann; sv. Vavřince farář v. Helwel; purkrabí v. Fridrich. Norvejští (Norverští) poslové 252, 280, 284, 308, 310; král 308. notáři 4, 63, 167, 184, 193. z Nové vsi v. Protiva. Numa 437. Nýrsko (Nayrsko) 368. Odo kardinál v. de Colonna. Oldřich z čeledi Jana z Chlumu 73. Opatovice v. Praha, Nové město. z Opočna Jan ml. 321. Olomouc 162, 242, 368; dioecese 63, 167, 168, 303. Origenes 24, 235, 236, 374. Ostijský kardinál v. Brogni. z Ostředka v. Zúl. Ostřihom; arcibiskup 286, 299. Otec v. z Knína. Ottoboni doktor 37, 155. Oxford 207, 208, 285, 290; universita 107, 108, 207, 208, 228, 256, 257, 265, 269, 285, 290, 292, 294, 297, 323; list pro Wyclifa 107, 108, 207, 208, 269, 290; proti Wyclifovi 108, 208. z Pálče Štěpán Mistr, farář v Kouřimi 9, 33, 37, 39—42, 71, 74, 76—78, 80, 96, 98, 99, 102, 105—108, 122, 154, 157, 158, 177, 179, 180, 182, 183, 197, 200, 203, 206—208, 223, 340, 345, 357, 358. Pancerinus de Portogruaro Ant., patriarcha Aquil, kard. sv. Zuzany 283, 308, 310, 345. páni čeští 3, 10, 28, 44—57, 65, 66, 70—72, 81, 159—164, 169—173, 176, 177, 223, 224, 257 až 259, 288, 289, 322, 340, 342, 353, 354; morav- ští 3, 10, 51, 53, 66—71, 159, 169; polští 44 až 46, 48, 51, 53—55, 72, 159, 162, 169—171, 173, 176, 258, 259. panen 11.000 (legenda) 431, 432. z Pappenheima (z Puphainu) Hoppe maršálek říš. 119, 145, 146, 220, 221, 227, 390 Paříž 276, 291, 310, 336, 342, 346, 355; univer- sita 4, 79, 179, 182, 230, 252, 302—304, 320, 340, 342, 352, 355; kancléř v. Gerson Jan; mistři 291. Pařížští 34, 103, 204. Parvi (Petit) Jean 279. Pasovské (Patavien.) biskupství 286; biskup 303; srvn. z Hohenlohe Jiří. Pater Matěj v. z Knína. Pavel sv. 84, 87, 92, 94, 102, 182, 186—189, 193, 194, 196—198, 203, 226, 234, 264, 315, 369, 381, 399, 410, 429. sv. Pavla kostel v Anglii 78, 181, 269. pekaři 317. penězoměnci 317. Penne; biskup v. de Camplo. Pernow v. Bärnau. z Pernštejna Vilém 66, 70. Peruggia, opat v. Kašpar. Pětikostelí, probošt v. Jan. Petit v. Parvi. Petr sv. 84, 86, 87, 89, 90, 93, 94, 100, 102, 186, 188—192, 194, 196, 201, 202, 212, 223, 234, 263, 266—269, 369, 371, 399, 445, 491. Petr opat sv. Ambrože v Praze 41. Petr čeledín Jana prob. Pětikostel. 249. Petra sv. kostel v. Praha, Řím. Petrus Veronenský v. Barbadicus. Piacenza v. Placencie. Picardi Vilém (Picredův) arcikněz v Toursu 249, 250. na Piesku v. Praha. Pilát 7, 13, 90, 91, 116, 137, 192, 218, 267, 380, 395, 471. Pileus (Pileris) v. de Marini. a Pinu v. Auerbachius. de Piro Jindřich (z Kolína) prokurátor koncilu 112, 128, 213, 248—252, 261, 277—279, 283, 309, 310, 314—316, 390. Pisa 285, 317; arcib. v. Adimarus; srvn. koncil. Piskoř Matyáš Teplický měšťan Starom. 439. Pius II. (Eneáš Sylvius) 388. Placencie (Piacenza); kardinál v. de Castel- lione; srv. de Scribanis. Placentinus cardinalis v. de Castellione. Plato 311, 328, 336, 346. Plebanus klerik Husův 29. Ploskava v. Pskov. Plzeň 368, 417, 435. Plzenští 223. z Plzně Prokop Mistr 38, 60, 175. z Poděbrad a Kunštátu Boček 28. 65. 66, 70, 153. 321; srvn. Jiří král. z Kunštátu. von Poden (Podin) Hans (Frischhans von Bod- man?) 37, 155. Poggio Bracciolini 323, 324, 359, 360, 385, 388. Poláci 46. 312; národ v universitě 312; poslové 252, 280, 284; srvn. páni.

Strana 521
REJSTRIK. Polak Michal v. z Czeszewa. Polsko 105, 108, 110, 209, 289, 498; biskup ně- jaky 105, 108, 205; król 44, 159, 301, 308; kralovstvi 284, 286, 289, 301, 302, 308; poslo- vé 308, 310; srvn. pani. de Ponte v. Antonin. z Popenheymu, Popoheymu v. z Pappenheima. popravy 1412 v Praze pro odpustky 106, 107. Poříčí v. Praha, Nové m. de Portogruaro v. Pancerinus. Portský kardinál v. de Cajetanis Ant. Portugalský král 284; poslové 254. poslové knížat 314, 317. Poznaň, biskup v. Lascary Ondřej. Praeneste 283; kardinál v. de Anna. Praha 26, 29, 31, 33, 40, 53, 62—65, 71, 75, 76, 78, 80, 81, 106—108, 129, 152—154, 165 až 169, 172—175, 177—179, 181—183, 185, 206 až 208, 215, 226—228, 230, 242, 244, 247—250, 268—273, 276, 284—206, 298—305, 308, 310 až 316, 318—320, 323, 334—336, 338--340, 343, 345, 346, 348—350, 352, 358, 364, 370, 385, 392, 411, 416, 417, 420, 433, 465, 475, 479, 498, 500, 508; kostely 58, 64, 152, 174, 268, 270—273, 287, 299, — hrad 225, hrob sv. Václava 184; kostel sv. Vita 417; — Menší město 59, 174, 226, 249; dvůr arcibiskupův 28, 31, 59, 60, 153, 174, 175; most 227, 338, 339; kostel p. Marie 338, 349; — sv. Máří Magd. 250; farář v. Foforanda. — Staré město 33, 58, 61, 154, 165, 173, 225, 282, 290, 296, 299, 300, 370, 392, 417, 449; Bet- lem 44, 61, 62, 74, 106, 107, 165, 166, 177, 206, 207, 231, 269, 271, 272, 276, 288, 290, 295, 298, 301, 371, 379, 392, 426, 447, 449; dům Krajsův 300; — Zmrzlíkův 58, 173; klášter sv. Jakuba 28, 58, 152, 173, 300, 416, 417; — sv. Klimenta 40, 289, 338, 349; konšelé 99, 107, 470; kostel p. Marie před Týnem 105, 206, 227, 417; fara 378; kostel sv. Michala 258, 290, 370, 371; fara 35, 154, 179; farář v. z Prachatic Křišťan; pra- nýř 417; radnice 99, 100, 107, 201, 207, 301; universita (kollej Karlova) 41, 51, 60—64, 79, 165—168, 173, 175, 182, 183, 206, 215, 228 až 230, 242, 246, 252, 256, 269, 270, 273, 280, 285, 286, 293—296, 304, 306, 307, 312, 319, 320, 323, 340, 352, 361, 391, 447, 449, 466, 501; — Nové město 41, 155, 294, 298—300, 318, 352, 470, 479; dům U černé růže 294; kláštery: sv. Ambrože 41; opat v. Petr; — Karmelitánü (p. Marie Sněžné, na piesku) 288, 296, 300, 358, 498; kostely: sv. Klimenta na Poříčí 179; farář v. Protiva; — sv. Michala v Opatovicích 298, 470; — sv. Václava 479; — sv. Vojtěcha pod Zderazem (v Jirchářích, ve Smradařích) 83, 122. 155, 249, 357, 358; farář v. z Brodu 521 Něm. Michal; na Poříčí 300; na Příkopě 294; ve Smradařích (v Jirchářích) 357; Vyšehrad 225. z Prachatic Křišťan Mistr, farář u sv. Michala na Starém městě 3, 4, 33, 154, 294, 391. z Prachatic Michal Mikulášův, veřejný písař 59, 63, 167, 168, 174. Prachatice 377, 391, 447, 448, 455; 448, 455. Práchenský kraj 451. Pražané 222, 223. Pražská dioecese (arcibiskupství) 28, 53, 56, 58, 59, 64, 167—169, 173—175, 250, 270—273, 295, 298; arcibiskupové 113, 167—169, 177, 213, 256, 269, 271, 273—276, 279, 286; srvn. z Ha- senburka, Konräd. předurčení, predestinovaní 83—86, 96—98, 113, 129, 266, 273. předzvědění, presciti 84—86, 96—98, 100, 101, 104, 266, 273. z Příbramě Jan Mistr 38, 60, 175. Přibyslav pán 34. de Priest (z Přestanova) Michal 26, 151. přijímání podobojí 47, 48, 52, 161, 162, 318, 368, 369, 371, 372, 396, 412, 418, 428, 429, 435, 447, 457, 459, 460, 461, 467, 488; pod jednou 418, 447. Protiva Jan z Nové vsi, farář u sv. Klimenta v Praze 76, 179, 272. pruský kněz jakýs 105, 205. Prusy (mylně místo Rus) 289. Pskov (Ploskava) 302. z Puphaimu v. z Pappenheima. de Puy (de Miremont) Geraldus, biskup Car- casson. 47, 48, 51, 161, 162. škola 447, Raab nevěstka biblická 404. z Rabštýna Albert (z Kurvic?) 34. z Radkova v. Vodňanský. Ragusinus (Dubrovnický) v. de Reate. Rakousy 106, 286. Ravensburg 34. Raynaldus (Reywaldus) kardinál v. de Bran- catiis. de Reate Antonín arcb. dubrovnický (Ragusi- nus) 6, 248, 278. Řehoř sv. 76, 92, 93, 95, 179, 194, 195, 196, 263, 265, 272, 313, 370, 407, 488, 495, 496. Řehoř XII. (Angelo Corrario) 5, 9, 11, 12, 35, 71, 79, 102, 182, 258, 317, 320, 321. Řehoř XIII. papež 479. Řehoř žalářník Husův 43. Řekové 254, 289, 301, 311, 410. remanence 39, 61, 75, 76, 104, 114, 131, 132, 156, 177—179, 204, 214, 225, 254, 261, 262, 269, 272, 66 

Strana 522
522 213, 285, 289, 291, 297, 313, 317, 327, 348, 359, 360, 386. Rese Frydrych posel papežský 250. z Resebon v. Rozgoň. Reussner N. 509. Řezenský biskup (omylem místo Rižský) 222, 223. Riga 82, 126, 184, 185, 208, 210; arcibiskup v. Wallenrod Jan. Richental Ulrich 142, 349. Řím 50, 51, 81, 92, 129, 164, 166, 181, 184, 193, 215, 244, 280, 285, 290, 295, 312, 317, 370, 379, 392, 399, 437, 450, 464, 474, 478, 480, 489, 501; sv. Petra kostel 51, 295; poslové 310; srvn. koncil. Římané 226, 480, 484. Rimini 279; v. Malatesta Karel. Rivardus z Brancaciis v. de Brancaciis Raynald. Robert žalářník Husův 43, 113, 372. Rockenbach Paul lékař v Žiči 150. z Rochy Jan minorita 284, 335, 346. z Rokycan Jan Mistr 378. z Rokycan Šimon Mistr 60, 175. Romerius 298. Rompoldus v. Konrád. z Ronova Hlaváč 59, 174. Rosinus Jan 477. Roudnice 80, 184. de Roycz (von Boycze) Anthonius 63, 167. Rozgoň Štěpán (Resebon) magnát uher. 127, 224, 259, 388. Rubigallus Pannonius 477. Rudolf vévoda saský 62, 166. de Rupescissa Jan patriarcha Cařihradský 4, 41, 158, 283, 284, 308, 310, 311, 315, 335, 346, 358. Ruprecht vzdorokrál 6, 17, 117, 127, 140, 145, 146, 147, 226, 340, 341, 354, 381; syn v. Jan, Ludvík falckrabí. Rusové (Rusy, Rusko) 289, 301, 302, 336, 346, 498. Rutenové 301, 302. Rutilius 328. u růže černé dům v. Praha, Nové město. Rvačka Mařík Mistr 321, 322, Rykardus Mistr 272. Rýn 6, 18, 32, 41, 43, 120, 147, 159, 221, 223, 226, 227, 320, 338, 342, 349, 355, 367, 382, 390, 475, 477, 478, 481, 482, Sabellius kacíř 211, 490, 498. Salisbury (Salzburgensis) 342; biskup v. Hal- lam. de Salustiis Amedeus kard. (Modenus Salucia- ryn., Saluceianský) 248, 251, 259, 282, 283, 310. Samaria 398. REJSTRIK. Samburgisch = Salisbury; v. Hallam. Samuel 95, 197, 377, 391, 411. Saracen 313. Sasové, národ v universitě 312. Saul 95, 96, 197, 397, 399, 411. Scaevola v. Mutius. Scarampi Henr. biskup z Belluna-Feltre (mylně Ssetren.) 116, 137, 217, 240, 278, 282, 503. de Scribanis (Tribanis) Jan z Placenice 248, 251, 309, 310, 314, 316. Secer Jan knihtiskaf 150. Semei 397, 398, 399. Seneca 311, 336, 346, 495, 500. Senensis card. v. Condulmerius. Sennacherib 404. Senonové 474. sevetští poslové v. švédští. Schaffhausen 40, 43, 159. schisma 12, 212, 490.—492. Schorand Ulrich kněz 118, 142, 220, 227. ze Schwarzburka hr. Gunther (Sunnherus hr. z Winšperku) 280. Schwoykow v. z Chlumu Jan. Sienna, biskup v. Condulmerius. Silvester papež 77, 180, 255, 387. Skála z Lilče Oldřich 44, 46, 159. Slánský (Slanensis) Jan 470. Slezáci (Slesitae) 312. ve Smradařích (Jirchářích) v. Praha, Nové město. Socrates 311, 328, 334. Sodoma 411; Sodomští 398. Solichyn (Selichin) z Lanšteyna veř. písař 250. Sseltrenský (mylně místo Feltr) v. Scarampi. Stafford. Jan, biskup v Bathu (Gaconien) 278. Stašek pro odpustky popravený 107, 207, 242, 300, 301, 310, 392. Stephanův Mikuláš z Uher 252. ze Stibořic Stibor 62, 166. Stimmer Tob. 509. Stoikové 333. ze Stojčína (de Troyzin) Mikuláš Mistr 60, 115, 175, 215, 222, 379, 392. Stokes John mistr 76, 102, 179, 203. Storch z Cvikova Petr Mistr 41. ze Stradova Bleh 305. Struhe Jindř. 509. Strmilov 24; farář 24. Suevia v. Švábsko. Sulzbach (Zulczspach, mylné Buczpach) 32, 340, 354, 445. de Summaripa v. de Anna. Sunnherus v. ze Schwarzburka, Würtembersky, svetští poslové v. švédští. Svídnice 479; srvn. Treutler. de Swyessyn v. Zmrzlík. Syriburgenský biskup v. Hallam. 

Strana 523
REJSTRIK. šachy 29. Šalomoun 223, 374. šenkýři 317. ševci 317. Škopek z Dubé Jindřich 109. Španělé (Španělsko) 34, 108, 208; poslové (hi- span.) 310. Špír 26. Šraňk Mikuláš 46; Václav 46. Šrolův Jeronym měšťan Pražský 60, 175. Štěpán sv. 24, 311, 329, 398, 399, 407, 408. sv. Stépána kardinál v. de Fuxo; kostel v. Vídeň. ze Šternberka Jaroslav 70; Zdeněk Konopišt- ský 378. Šváb ze Švábenic Oldřich 60, 175. Švábsko (Suevia) 25, 151, 222, 319. Švédští (svetští, sevetští) poslové 252, 280, 284, 308, 310; král 308. Svycary (Helvetia) 323, 447. z Tachova Jakub 63, 167. z Talantu v. de Chalant. de Taramo v. Teramo. Tenger Jan gen. vikář Kost. 35. z Teplé Jan 63, 167. Teplický v. Piskoř. Termacenské bisk. v. Tornacenské. Teynsdorfar rychtář v Hiršavě 313, 340, 354. Thebská legie 431. Theobald Zachariáš 482. de Theramo (Taramo) Jakub 270, 276. de Theramo Zachariáš 483. "Thomas (mylné Thonius) v. de Ameliis. Tiem Václav z Mikulova probošt Pasov. 35. z Tišnova (de Tusnaw, von Tyssow) Šimon Mistr 60, 61, 63, 165, 167, 175. Tobiáš 400. Tomáš opat z Yorku (Eboracen.) 310. Tomáš kardinál Tricaricensis v. de Brancaciis. Tornacenské (Termacenské) biskupství 250. Toulon (Tholon., Thelon.) 260; biskup v. Vitalis. Traba Mikuláš arcib. Hnězdenský 12, 258, 260. 388. Trajectensis (Tragecenský) v. Utrecht. Treutler Jeronym ze Svídnice 479. de Tribanis v. de Scribanis. Tricaricensis v. de Brancaciis Tomás. Trident 37, 155; biskup v. de Lichtenstein. de Troyzin v. ze Stoj&ína. trubači 317. z Tulechova v. Codicillus. Turnov 368. Turonensis (Tours) arciknéz v. Picardi. Tuskulský kardinál (mylně) v. de Anna. von Tusnaw v. z Tišnova. 523 "Týnský kostel v. Praha, Staré město. von Tyssow v. z Tišnova. Überlinzen (Iberlinga) 318, 339, 352, 355. z Uher Mikuláš Stephanuov 252. Uhři 226. Uhry 5, 25, 26, 35, 42, 45, 54, 55, 62, 67, 68, 95, 111, 112, 151, 160, 166, 169, 252, 259, 286, 288, 299, 319, 336, 339, 340, 346, 371, 498; uherské království 284, 286; poslové 284, 308, 310. z Ujezda Jeronym 60, 175. von Ulm Hans purkmistr Kostnický 37, 38, 155. z Uničova Petr 40, 41. universalia 75, 176. Urban IV. papež 254, 386. de Ursinis Jordanus (mylně Jan) kardinál biskup Albánský 248, 251, 259, 310, 314, 345, 498. Ústí Sezimovo 465. Utrecht (Traiectum), biskup svět. v. de Mera; děkan v. Homberg. Václav IV. 3, 9, 10, 27, 33, 58, 62, 79, 80, 81, 103, 106, 107, 109, 110, 155, 166, 168, 173, 182—185, 203, 207, 209, 222, 274, 290, 306, 307, 312, 317, 345, 352, 361, 392, 393. sv. Václava hrob v. Praha, hrad; — kostel v. Praha, Nové město. z Valencie (Walencí) Petr 289. Valentini Vitalis biskup Toulonsky v. Vitalis. Vawrien. v. Lavour. Vavřinec sv. 22. Vayda v. Weiden. z Vechty v. Konrád arcibiskup. Venuše 300. Vergilius Maro 311. Verheiden Jacobus 480. Verona; biskup v. Barbadicus. Vicesko v. Vitebsk. Vídeň 286, 287, 303, 310, 336, 346; sv. Štěpána (všech sv.) kostel 287; učení 287, 303, 346. Viekov v. Bítov. Vilém opat v Yorku (Eborac., Eliorac.) 248, 251, 252. Vilno; biskup 302. Visconti Filip Maria (Ludvík Neapolit.) 280; Giovanni 252. Vít probošt v Měříně, benediktin 63, 167. Vít (z Březiny?) z čeledi Jana z Chlumu 343. sv. Víta kostel v. Praha, hrad. Vitalis Valentini biskup v Toulonu (Tholpn., Thelon.) 251, 252, 260, 316. Vitebsk (Vicesko) 301. Vitold velký kníže Litev. 289, 301, 302. Vivariensis v. Brogni. de Viviers v. Brogni. 

Strana 524
524 Vladislav II. (Jagello) král český 467. Vlaši 34, 226. z Vlašimě Jiří 250. Vltava 296. Vodňanský z Radkova Václav Nicolaides 446— 454, 481; srvn. Campanus. Vodňany 451. sv. Vojtěcha kostel v. Praha, Nové město. z Volyně Martin Mistr 29, 109, 375, 376. Vratislav; kanovník v. de Priest. o vraždě tyranna učení 279, 282. Všech svatých kostel v. Vídeň. Vyšehrad v. Praha. z Waldova Jan arcijahen Liubuś. 278. z Waldstejna Vok (Voxa) 290. z Wallenrodu Jan arcib. Rižský (omylem Řezen.) 74, 82, 108, 112, 126, 184, 185, 208, 210, 222, 248, 250, 258, 278, 343. Wangerenský (mylně místo Vaurien.) biskup v. Belli. Warentrappe Albert Mistr 79, 105, 183, 206. z Wartenberka Jindřich 321; —a z Veselé Če- něk 28, 65, 153, 321; —a na Zvířeticích Vilém 28, 59, 65, 153, 174, 321; jeho syn Petr 59, 174; Mistr Zdislav 268. Weiden (Vayda) 32. Welles Jan 308, 335, 346. de Wenrade v. z Werndu. z Werndu (de Wenrade) Jan písař obec. 250. Wetzlar 278; probošt v. Hellburg Petr. Wicessko v. Vitebsk. Wiclephiste 3, 4, 47, 48, 52, 161, 290, 292—294, 297, 299, 300, 306. Wietavia v. Bítov. de Wildungen (Wilding) Berthold auditor 13, 113—115, 128, 135, 213, 215, 260, 261, 277, 278, 339, 390. z Win&épergu v. ze Schwarzburka, Wiirtem- bersky. Witage Petr 250. Wolfenbüttel 509. Wuürtembersky hrabé Eberhard (Sunnherus hr. z Win&perku) 280. Wyclif John 9, 75—78, 99, 102, 105, 107, 108, 162, 177—181, 200, 203, 206—208, 215, 216, 228, 240—243, 247, 251—253, 256, 257, 2061, 265, 268—274, 276, 280, 283—286, 288—300, 302--304, 306—309, 313—319, 336, 341, 344, 345, 347, 348, 361—363, 384, 386, 459, 475, 495, 501, 502; články 99, 105, 108, 180, 201, 206, 251—257, 261—265, 268, 270, 289, 292, 294, 295, 306, 386, 389; hrob 108, 208; knihy (traktáty) 268, 270, 271, 276, 280, 285, 292— 296. 308. 313, 316, 318, 319; de compositione hominis 294; de dominio civ. 292; de euchari- stia 294, de ideis 292, 204; de morte 294; de probationibus 309; de realibus 292; de uni- versalibus 282; de ypoteticis 294; Dialogus REJSTŘÍK. 256, 270, 284, 285, 292, 294; Trialogus 256, 2170, 284, 265, 292, 294. Wyche Richard 24. York (Eborac. Eliorac.) 248, 256; opat v. Tomáš, Vilém. Ysidor v. Isidor. Zabarella Francesco, kard. Florentský 6, 76, 82, 92, 93, 104, 113, 114, 130, 131, 179, 184, 185, 193, 195, 204, 213, 214, 248, 251, 260, 271, 218, 283, 308, 310, 314,.315, 333, 345, 379, 389, 498. Záhřebská diec. 63, 167. Zacharia$ syn Joiadńv 396, 399, 407. Zajic v. z Hasenburka. Zápasník Jan 63, 167. zatméní slunce 74, 177. Zbynék arcib. v. z Hasenburka. Zderaz v. Praha, Nové mésto. Zdislav v. z Wartenberka. Zeiselmeister Mikuláš Mistr 41. Zeitz v. Žič. Zeno 328. Zikmund král uherský (císař) 3—6, 9—-12, 17, 18, 25, 26, 32—35, 38, 40—43, 45, 49, 52—57, 62, 65—74, 81—83, 95, 96, 103—112, 115, 117, 124, 127, 128, 134, 135, 139, 140, 151, 152, 154, 157—160, 163, 166, 169, 171, 172, 176, 177, 183—186, 197, 203—206, 209, 210, 213, 215, 219, 222, 224—226, 248, 251, 252, 258, 259, 261, 279, 299, 304, 305, 308, 318, 317, 319, 339—342, 352—354, 371, 379, 381, 384, 385, 388, 389, 393, 414, 416, 439, 465, 468, 469, 478, 489, 492, 493. zlatníci 317. Zmrzlík ze Svojšína (de Sweyssyn) Petr 58, 173; dim jeho 58, 173. ze Znojma (von Zunonn) Stanislav Mistr 33, 74, 101, 105, 106, 154, 177, 206. zpověď 411. Zül z Ostfedka Jan 229. Zulczspach v. Sulzbach. von Zunonn v. ze Znojma. Zuzanna 114, 311, 328, 329, 380, 397—399. ze Zvífetic v. z Wartenberka. ze Zvole Kuneš Mistr 9. žalářníci Husovi 43, 143, 159; srv. Jakub, Ře- hoř, Robert. Žatec 481. Žatečtí 223. ze Železné hory v. de Monte ferrato. Železný Jan v. Jan bisk. Litomyšl. ženy běžné 317, srvn. nevěstky (meretrices). Zi& (Zeitz) 150. Zid 313. Zidé 14, 100, 116, 138, 315, 320, 328, 379, 380, 389, 395, 399. Žižka Jan z Trocnova 368, 410, 414, 478. Žofie královna 27, 307.