392 Pavel mlynář vyslyšev žalobu žádal, po- něvadž přítele žádného a také peněz nemá, aby se přátely mohl opatriti, aby jemu pro- půjčen byl čas, a to do dvú hodin pořád zbě- hlých. I jest jemu čas propůjčen do zejtřejšího dne do dvanádcti hodin. Tu on na zejtří stoje promluvení učinil, že by chtěl jim Kadaňským 200 fi., které by jemu povinni býti měli, pro- pustiti a se zapsati, že jich on ani dědicové -jeho nemají z nich upomínati, a dále se i za- psati. Tu oni Kadaňští to sobě oznámeno ma- jíce, k tomu sou od sebe mluviti dali, že oni jemu nic povinnovati ani dlužní nejsou, a chce-li na jich žalobu odpovídati, že jeho sly- šeti chtí, a že oni odpor od něho uslyšíce, mají co dosti proti němu mluviti i ukazovati, a zvláště i o těch 200 fi., že jemu jich dlužni nejsou. Tu on Pavel Milnar slyše, za to prosil, aby od něho žádost učiněna byla, a král JMt aby jeho na zápis přijíti ráčil a s ním milost učiniti, že toho by měniti nechtěl, než tomu by dosti učinil; prose, aby pan purgmistr a páni se k tomu přičinili a té milosti na králi JMti se dožádali, že se on vinen dává a na tu žalobu že odpovídati nechce. A tak to všecko jest králi JMti potom oznámeno ; a dále když od Jeho Milosti poručení se stalo, aby po takovém vyslyšení vejpověď se stala a konec tomu podle práva učiněn byl. Tu p. purgmistr a rada slyšíce žalobu Kadaňských a jeho Paul Milnara řeči a k jich žalobě od něho promluvení, a nahledše v jich Kadaňských spravedlnosti, kteréž proti němu ukázali, kvitancí, smlüvy a což se za dobré paměti pana Wolfartha Planknara, toho času podkomořího království Českého, srovnalo, v listy poselací a což sú koli prokázali, takto o tom nalézají a svým ortelem vypovídají: Poněvadž on Pavel mlynář, byv pod řádem a právem v koruně České obyvatelem, ten řád a právo opustil, a dal se jest proti zřízení zemskému v odpověď a odpovědníkem se po- stavil, a těžkost purgmistru a konšelóm i vší E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archwu města Prahy: obci Kadaňské bez jich provinění, nemaje práva a spravedlnosti, jest činil, a kteráž urovnání s ním jměli, smlouvy, vejpovědi i kvitancí, ta- ková všecka změnil, jich nezachoval a beze vší hodné příčiny je zrušil; v té odpovědi s pomocníky svými lidem škodil, čemuž jest neodepřel, ale milosti žádal, a tak v pokuty zřízení zemského jest upadl: i z těch příčin dává se jim Kadaňským, purgmistru a kon- šelóm i vší obci, proti němu Pavlovi mlynáři za právo, tak že se té odpovědi Pavla mly- náře při pokutách zřízením zemským vymě- řených zuostavuje, a jim Kadaňským se proti němu právo propouští. Actum in consilio se- natus sabbato ante s. Franciscum a. 1545. (Rukop. &. 2129 fol. 83.) Kamenice u Jilového. 1. 1430, 26. února. (Kšaft Ondřeje Štuka z Kamenice.) Já Ondřej řečený Štuk z Ka- menice oznamuji tiemto listem obecně přede všemi, ktož je uzřie anebo čtúce uslyšie, že ač jsa zdráv na těle a požívaje rozumu zdra- vého a svobodného, avšak obávaje se smrti v ty časy nebezpečné a nepokojné, nejsa sebú člověk v nich jist ijedné hodiny, i zjednávám, činím, zpósobuji a ustanovuji poručníky ze všeho statku svého movitého i nemovitého, kteréhož mi jest všemohúcí pán Buoh z své nesmierné štědroty a dobroty popřieti i pójčiti ráčil, jestliže by mne pán Buoh v té mieře dříve, nežli by Prokop syn muoj let došel roz- umnych, neuchoval, poctivü paní Annu z Vrapic, vdovu někdy dobré paměti slovutného Václava řečeného Štuk z Prahy manželku a matku mú milú, a slovutného Václava z Cholpic, strýce mého, tak jakož sem je byl prve zvolil a na to poručenstvie list s pečetmi visutými podle rádu a obyčeje zemského učinil, kterýžto list poruční již tiemto listem umořuji takově, aby žádné viece moci na věky neměl; porúčeje svrchu- psaným poručníkuom to vše, což nynie mám anebo mieti budu, a zvláště a jmenovitě: jakožto dvuor v Kamenici s popluzími, s dédinami