Strana I
FONTES RERUM BOHEMICARUM. TOM. VI. CHRONICON BARTOSSI, QUI DICITUR SCRIBA. — MEMORABILIA PRAGENSIA 1524. CHRONICON GEORGII PISENSIS PRAEMISSIS EPISTULIS. — ADDITAMENTA. PRAMENY DĚJIN ČESKÝCH VYDÁVANÉ Z NADÁNÍ PALACKÉHO PÉČÍ KOMMISSE ZŘÍZENÉ PŘI „HISTORICKÉM SPOLKU“ V PRAZE. DÍL VI. KRONIKA PRAŽSKÁ BARTOŠE PÍSAŘE. — PAMĚTI O BOUŘI PRAŽSKÉ ROKU 1524. LISTY A KRONIKA MISTRA JIŘÍHO PÍSECKÉHO. — PŘÍLOHY. VYDAL JOSEF V. ŠIMÁK. V PRAZE 1907. NÁKLADEM NADÁNÍ FRANTIŠKA PALACKÉHO. — V KOMMISSI BURSÍKA A KOHOUTA.

Strana II

Strana III
ne 10. února 1899 zemřel zasloužilý učenec, redaktor Pramenů dějin českých, uni- versitní professor a archivář král. hlav. města Prahy, dr. Josef Emler, uprostřed nedokončené práce. Opustil dílo, jež po čtvrt století řídil a z velké části i sám prováděl. Péčí univ. prof. dr. Jaromíra Čelakovského, tehdy nástupce Emlerova v úřadě archivářském a místopředsedy, nyní předsedy „Historického spolku“, kteréž jednotě vedení Pramenů náleží, staral se „Historický spolek“ o další opatření díla. Ve schůzi dne 3. března 1902 zvolena jest ve spolku tříčlenná kommisse, pp. univ. prof. dři Čelakovský, Goll, Kalousek, kteří podle plné své moci přibrali ještě jiné spolupracovníky, a tak ustavila se dne 9. března 1902 nová kommisse pro vydávání pramenů dějin českých. Kommisse po některých změnách takto je složena: předsedou prof. dr. Čelakovský, jednate lem univ. prof. dr. Václav Novotný, údy: dvor. rada, univ. prof. dr. Jaroslav Goll, univ. prof. dr. Jos. Kalousek, řed. c. k. místodrž. archivu dr. Ladislav Klicman, univ. docent dr. Kamil Krofta, archivář třeboňský Frant. Mareš, univ. doc. dr. Zdeněk Nejedlý, ředitel zem. archivu dr. Vojt. J. Nováček, adjunkt archivu m. Prahy dr. Edv. Šebesta, univ. doc. dr. Jos. V. Šimák, kustos univ. knihovny Ferd. Tadra, archivář m. Prahy dr. Jos. Teige, univ. bibliotékář Jos. Truhlář. Kommissi připadl především úkol stanoviti postup dalších prací. Program sbírky naší, jak v předmluvě I. svazku byl naznačen, přiblížil se poslédně vydaným svazkem pátým svému vyplnění až na malé výjimky. Ale zmíněná předmluva připouští již rozšíření programu tehdy stanoveného, pokroky pak vědeckého bádání za posledních více než třicet let, jež nás od vydání prvního svazku dělí, učinily jistě každému nepředpojatému a věci znalému historiku samozřejmým, že jest nezbytno vydati znovu některé prameny, před tím v jiných sbírkách vydané, jejichž nová edice před 30 lety arci nebyla akutní. Tak zejména nelze dnes vyhnouti se novému vydám některých pramenů XV. stol., jež přinesly publikace Höflerovy, nebo Documenta M. J. Hus (Petra z Mladoňovic a j. relací o Husovi a Jeronymovi, Mikuláše z Pelhřimova atd.), také novému vydání Starých letopisů. A přirozeně jest nutno pomýšleti na doplnění pramenů nejslavnější doby našich dějin též jinými památníky, které k poznání jejímu přispěti mohou. V řadě schůzí probrány jednotlivé prameny pro 15. stol. a rozhodnuto, které mají do sbírky býti pojaty a které (pokud totiž nejsou povahy čistě nebo aspoň převahou historické) mají ponechány býti k vydání sbírkám jiným (Pramenům č. hnutí náb. a p.). Také hned sestaven seznam doplňků pro starší díly (kronik, annalů a legend teprve později objevených, nebo takových, jejichž nová edice dnes jeví se nutnou). Podobným způsobem rozšířen jest také program pro XVI. a XVII. stol.

Strana IV
Kommisse stanovila tedy pevný program díla a rozdělila úkoly svým členům a jiným odborníkům, aby práce co nejrychleji mohly pokračovati; ovšem také pořízena jsou pravidla, podle nichž úprava vydání má se říditi; pravidla schválil potom i výbor „Histor spolku“ i výbor „Svatobora“, spravující finanční základ Pramenů. Za redaktory zvoleni jsou dr. Novotný pro pramený doby starší před XVI. stol. a dr. Šimák pro dobu novější. Kommisse chová naději, že po zdolání prvních obtíží bude dílo z nadání, spojeného se slavným jménem Františka Palackého, rychle pokračovati. Z důvodů praktických upu- štěno od původního návrhu, aby prameny XVI. stol. zahájena byla nová řada publikace naší, a kommisse, trvajíc jinak nezvratně na jednohlasném svém usnesení, aby prameny roz- ličných století nebyly, pokud lze, v jednom svazku spojovány, rozhodla se nevázati se přesným postupem chronologickým, nýbrž přistupovati vždy k vydání toho, co právě bude k tisku připraveno. Tím se stalo, že počátek činí sbírka pramenů k událostem pražským za doby krále Ludvíka. V PRAZE v květnu 1907. Kommisse „Historického spolku" pro vydávání Pramenů dějin českých.

Strana V
ÚVOD. ohnutá léta hasnoucího středověku a červánků renaissance, konce Jagellonců a počátku Habsburků v Čechách, doba kvasu první reformace, nejhlubšího úpadku koruny za šlechtické oligarchie, zejména pak čtyři roky násilné vlády M. Jana Paška v Praze, zanechaly hlubokou stopu i v dějepisectví českém. Tři samostatná sepsání zachovala se nám z těch časů, líčící poměrně nedlouhé období let dvacátých XVI. věku, především léta 1524—29, dobu to vlády Paškovy a jejího konce: Knihy o pozdvižení jedněch proti druhým čili Kronika pražská Bartoloměje písaře z Prahy, t. zv. Paměti o bouři pražské r. 1525 neznámého obecního staršího pražského a Chronicon a latinské listy mistra Jiřího Píseckého, professora učení Karlova. Všecka tato díla, třeba neodvisle pracovaná, výborně doplňují se vzájemně, pojednávajíce o týchž sic událostech, avšak s různého hlediska; vidělo se tudíž s výhodou vydati je pospolu. I. KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. O díle i spisovateli psal jsem obšírně v Českém časopise historickém VII. 1901, str. 40. sl., a ve Věstníku české akademie XII. 1903, takže mohu zde jen opakovati nejdůležitější výsledky. Bartoš písař napsal dílo své zúmysla anonymně; jméno jeho, jež v některých rukopisech se objevuje v kn. II. kap. 27., jest pozdějším cizím přípiskem. Proto omylem Balbín připsal jeho Kroniku Burjanovi Sobkovi z Kornic. Ale autorství Barto- šovo je prokázáno jednak starou tradicí, jednak z knihy samé, kde osoba Bartošova, ač nehrál v příbězích zvláštní úlohy, nad jiné v popředí se staví, zejména srovnáme-li dvě místa, kde velmi průhledně se napovídá, že neznámý spisovatel, mluvící přímo na str. 167 a 169, je táž osoba jako Bartoš, uvedený na str. 270; nad to v závěti své Bartoš výslovně dí, že psal paměti své doby. Bartoš narodil se v Starém městě Pražském okolo r. 1470 z rodičů patrně chudých, strávil tu mladá léta a prošel též universitou, ač nedosáhl ani bakalářství. Zdá se, že potom hledal si obživy při školách; jest snad Bartošem kantorem, jenž r. 1500, 27. ledna přijal staroměstské právo měšťanské. Tehdy byl již oženěn s Markétou, z níž narodilo se mu pět dcer; ty všecky provdal pak za měšťany pražské.

Strana VI
VI ÚVOD. Manželka jeho měla obchod plátnem a Bartoš sám zavedl si podnik podobný. Avšak r. 1512 vedle obchodu ujal se i písařství při obci Menšího města Pražského, kdež setrval aspoň od 1. července do 8. dubna r. 1516, ac práva na Starém městě se nezbavil. Od tohoto zaměstnání dostalo se mu pozdějšího přídomku. Opatřil si i právo v novém svém působišti a též 23. září r. 1512 koupil si dům (na místě nyn. kláštera angl. panen v Josefské ul.) a několik vinic. Nevíme proč, ale sotva bez nucení a hořkosti Bartoš odešel z Malé strany r. 1516, prodal i dům tam a vrátil se na Staré město, kdež stal se písařem perk- mistra hor viničních (poprve 5. února, pod Dan. Raušem). Bydlil tu pak šestnácte let v domě nově koupeném proti choru sv. Anny (část č. 247 v ul. Liliové); odtud někdy sluje též Bartoš od sv. Anny. Ale už r. 1518 zbavil se úřadu a žil potom jen svému obchodu, jenž mu kvetl a přinášel pohodlné opatření; jmění své Bartoš zvětšil i některými koupěmi. V prázdných chvílích Bartoš rád čítal a rozjímal. Snad ještě jako písař přepi- soval si velikou knihu práv městských, kterouž dokončil 20. dubna roku 1519 (nyní v museu chrudimském). Do knihovny získával i knihy historické; horlivě probíral se v bibli, v traktátech náboženských, v časových polemikách, poslouchá i živé slovo na kázáních; avšak nejen vnímá, nýbrž i hloubá, zkoumá, přesuzuje víru a skutky předků i vrstevníků svých. Rozhojnil tak vědomosti své z let studijních a ta učenost, horlivost náboženská, obratnost v obcování, bystrost a říznost úsudku, ovšem i rostoucí jmění zjednávaly mu obecnou vážnost. R. 1519 byl zvolen hospodářem zádušním v osadě sv. Jiljí, r. 1520 do správy městské jakožto starší obecní. Snad byl by dosáhl i kon- šelství, kdyby nebyla v tom přišla bouře r. 1524, která jej pospolu s jinými zatlačila z veřejnosti, ano vyštvala i z města. R. 1524, 9. srpna nastal násilný převrat v Praze, kde strana M. Jana Paška z Vratu pod záminkou víry uchvátila vládu a stoupence Hlavsovy, náchylné k lutherství, vrhla v pouta a potom vypudila z města. Bezcharakterní administrator podobojí Havel Cahera, prve velebitel Lutherův, již před tím přidal se k vítězům a nyní nastalo pro- následování »pikartů« pro »víru«, vlastně jen vydírání bohatých. Nevíme, zdali Bartoš písař trval ještě tehda mezi staršími obecními. Píše sic podrobně o bouřlivé schůzi 9. srpna, ale tuším zprávy své čerpal odjinud. Ale dojista vše dobře sledoval, jako horlivý přítel oprav náboženských a stoupenec Hlavsův, shledával si rozmanité zprávy o bězích pražských i zemských a snad činil i některé zápisky. V době první persekuce strany Hlavsovy aspoň zevně Bartošovi přáno bylo pokoje, ač protivníci již o něm psali s útržkem; teprve po roce došlo i na něho. Měl přiznati se k artikulům obecním, schválně ustrojeným od vítězné strany, a ne- vzepřel se tomu, jenže prodléval. Ale když byl pak 9. srpna r. 1525 se 6 jinými obeslán do domu radního a hotov byl dostáti povinnosti, obviněn byl s druhými z viny proti víře a obci a vypověděn; marně se hájil.

Strana VII
ZPRÁVY O ŽIVOTÉ KRONIKÁŘOVĚ. VII Mohl prý se sice Bartoš vykoupiti úplatkem, židé pokoutně jednali o to s man- želkou jeho žádajíce 15 kop; ale Bartoš nechtěl a odešel, asi v čas sv. Václava r. 1525, z Prahy. Kam se obrátil, nepovědomo; někteří vyhnanci byli v Hoře Kutné; zmínky v kronice ukazují, že Bartoš také Horu znal; snad tam tedy uchýlil se též. Rozkazu, aby se z Prahy vyprodal, písař neposlechl, ano koupil si tajně i nový dům, jejž potom ujal jeho zeť. Také rodina Bartošova zůstávala v hlavním městě; sic vypověděli konšelé 11. prosince r. 1525 s jinými ženami i choť písařovu, ale král Ludvík rozsudek 11 ledna r 1526 zastavil. Potom král lépe jsa poučen ujímal se vypověděných, ale ničeho nesvedl, ani v prvních letech král Ferdinand. Teprve r. 1528 hleděl spravedlnosti zjednati průchod, nejprve mírnými úmluvami, potom rázněji. Tehdy po svolení králově Bartoš písař a jiní poháněli Caheru, radu pražskou i Malostranské z nářků cti a vypovědění nespravedlivého, a mnoho osob ke svědomí na den 12. srpna před kommissaře krá- lovské, ač pro nepoddajnost Pražanů ničeho nedosaženo. Potom padla jednota měst Pražských, padli Pašek a Cahera a noví konšelé již méně vzdorovali příkazům krá- lovským ke smíru, ač přece chovali se tvrdě; konečně král sám mocně zasáhl, dav 11. července r. 1529 glejt mocný všem vypověděným, aby mohli se vrátiti. A tak vrátil se i Bartoš. Obnovilo se pak jednání a smlouvání. R. 1530 v postě stál Bartoš s jedenácti sousedy před obcí a zástupci krále i církve žalujíce své křivdy a škody. Podruhé byli již rozděleni podle smýšlení, a tu Bartošovi a šesti jiným vytýkána příchylnost k pikartství; k němu právě mluvili, že chtěl víru křesťanskou napravovati a ještě nepřestává. I nařídili jim, aby před konsistoří vydali počet z víry, pak že je při- pustí zas ve svazek měšťanský. Ale škody hraditi jim odepřeli, ježto prý ne sami, ale z rozkazu neb. krále Ludvíka je vypověděli. Bartoš a soudruzi, aby přece přišli v nesnázích ke konci, povolili, ač s těžkým srdcem, a škody oželeli. Splnili pak požadavek, vyznali svou víru před konsistoří a 23. května vyhlášena jejich pravověrnost; 23. srpna na konec v plné obci očištěni jsou ode všech nářků a vráceno jim dobré jméno. Vše vrátilo se v dřívější běhy, ale hořkost v srdci nevinně pronásledovaných trvala. Bartoš písař ve všem tom jednání posledním ustupuje do pozadí. Ale nebyl nečinný; hleděl přispívati přátelům svým jinak, svým pérem. Smíření sice bylo do- konáno, ale trvala pověst o vypověděncích křivá a nezákladná; tu vyvrátiti a stranu svou očistiti u veřejném mínění, Bartoš učinil si úkolem. Tak povstala jeho kniha. Při tom nezanedbával svého obchodu kupuje a prodávaje opět své nemovi- tosti; r. 1532 vdal dceru Martu a zeti postoupil dům svůj, sám zakoupil si jiný dům nedaleko u sv. Jiljí »u tří králů« (v Husově tř. č. 227). V domě tom po třech letech 14. února r. 1535 učinil závět, jíž všechen majetek odkázal manželce, krom dílů po 25 kopách čtyřem dcerám; zesnul pak počátkem května (snad 6.). O rodině jeho jen několik zmínek dochovalo se potomně do r. 1547.

Strana VIII
VIII ÚVOD. Kronika Bartošova nejen maluje nám široký živoucí obraz pohnuté doby refor- mační, ale dává i prohlédati hluboko v duši svého tvůrce. Přes veškeru nestrannost, upřímnou i líčenou, spisovatel nemizí za svým dílem. Sice není téměř v něm úsudků cizích, vlastní pak výpovědi jeho nutno vážiti jako projevy subjektivní, nicméně na každé stránce díla samého, z jeho koncepce, prostředků, provedení, bezděky vystupují rysy výrazné a silné, z nichž po drobných nitkách utkáváme obraz duševního nitra kronikářova. A tu hned v počátcích budiž dovoleno poznamenati, že daleko níže stojí Bartoš jako učenec a spisovatel než po své stránce lidské. Svou znalostí vědeckou sice blýskne, kdekoli se mu nahodí, ale jeho učenost není ryzí kov, roztavený a pevně slitý, než jen pozlátko liché povrchní, dosti otřelé. V čem kronikář zajímá, jest jeho mravní a náboženské zanícení, které jeví se mozkem i míchou všeho jeho nazírání a chtění, základním souzvukem všech jeho projevů, mravní ideou jeho díla; k tomu druží se hluboký průhled v lidi a bystrý, břitký úsudek. Ne vědomosti získané, nýbrž přirodilá schopnost přinesla přednosti jeho práce — kde nestačila, i kniha je chabá. Doba nábožensky vzrušená především sv. písmem se obírá, písmo činí zá- kladem svého poznání a bohovědného zkumu. Bartoš písař však valným theo- logem není. Sice hojně bible se dokládá, čerpá z ní útěchu i váží svědectví o božské moudrosti, spravedlnosti, ale skoro jen ze Starého zákona. A též tu je zajímavo, čeho si všímal především, co s oblibou čítal: nikoli zákony, nikoli proroctví, přísloví ani žalmy, nýbrž jen knihy dějepravné. Jen jednou vzpomíná žalmu 7. (str. 172), jednou proroctví Ezechielova (252), dvakráte Knihy moudrosti (251, 263). Z příběhů biblických vybírá zvláště příklady výstražné, které jsou mu podo- benstvím skutků souvěkých. Tak náhlou smrt krále Matiáše uherského srovnává s pádem Holofernovým i Nabuchodonosorovým (8), křivému obvinění svému i svých soudruhův od Pražanů vidí vzor v radách Achitofelových proti Davidovi, v Amanovi proti Estheře a národu israelskému; obé spravedlnost božská napravila (29, 106, 236) atd. Překvapuje v kronice poměrný nedostatek zmínek novozákonných. Snad Bartoš Nového zákona z vlastní četby neznal. Z otců církevních kniha jmenuje »Bernáška, Augustina, Jeronyma, Bona- venturu, Fraňka, Beneše, Tomka z Aquiny« (32) a též uvádí místo z »Bernarta (z Clairvaux), jednoho z učitelův«: »Mnohých, prý, lidí zasvěcených duše jsou v ho- roucím pekle, jichžto kosti my zde na světě ctíme« (63). Lze pochybovati, opět po způsobu citování, že by byl Bartoš spisy jejich četl: mohlť o nich zvěděti z kterého- koli kázání. Ba snad ani věta ze sv. Bernarda není uvedena přímo, nýbrž přejata ze slov jiného (z Husa?); jmenujeť Bartoš obyčejně spis, odkud béře. Zná Husovy Výklady na desatero božích přikázání i na Otčenáš (292), ale zas vybral si odtud ne mravní povzbuzení, nýbrž historický fakt o cizo- ložném knězi. Tamže v epilogu (292) dokládá se nejmenovaných knih Petra Chel-

Strana IX
BARTOŠOVO VZDĚLÁNÍ. IX čického o neřestném životě kněží; znal-li je však, nebylo poznání hluboké, nemáť Bartoš ani o bratřích, tím méně o nauce jejich správného ponětí. Zvláště líbil se nepříteli nehodných kněží Vaňka Valečovského traktát o panování kněžském proti Rokycanovi (137), z něhož i celé kusy přejal a též frase si osvojil, i traktát Hilaria Litoměřického též proti Rokycanovi (140). Také zná Bartoš souvěký spis snad kněze Martina Hánka betlémského: Mnozí velebíce vystavování Těla Kristova (67), ač nejspíše jen po jméně, též listy bratra Matěje a snad i jiné časové tisky. Zdálo by se, že měl knihy Erasma Rotterdamského Encomion moriae, a to nejspíše český překlad Hrubého (tiskem vyšel r. 1512 péčí Koná- čovou), neboť uvádí jeho titul »O chvále bláznovství« a po česku cituje (30, 37, 121). A přec i ten jediný citát (30) již odchylností svou svědčí, že jest z druhé ruky, nikoli z Hrubého. Hrubý nechává v překladě slovo klepsydris, jež vykládá »orloj«, kdežto Bartoš uvádí překlad: po trychtýřích anebo nálevkách1). Vskutku pak o věcném poznání Erasma nelze u Bartoše ani mluviti; soudí jen, že byl Erasmus předchůdcem mistra wittenberského. Ovšem nechybělo Bartošovi ani známostí o spisích Luthe- rových (108 neurčitě dotýká se knih o zřízení kněžstva), ale i tu šel nejspíše po živém slově milých svých kazatelů, jakož vůbec náboženského vzdělání docházel snad jen poslechem a vlastním rozumováním, a ne studiem knihovým. Filosofická výchova Bartošova přestala na skrovné míře, kterou sobě odnesl z pražských vysokých škol: veskrze ještě anticko-středověký zlatinělý Ari- stoteles a Cicero. Ale u Bartoše na nevelkou tu zeď scholastické učenosti narazila již vlna nové doby; jenže Bartoš zplna nezažil ani starých universitních nauk, ani Lutherových útoků. Slova a skutky jeho jsou ve zřejmém rozporu. Ústy hlásí se v něm nadšený člověk reformace, jenž pohrdá moudrostí světskou jako bláznovstvím, ale zatím neodolá modě učených a nemůže si odepříti, aby nepochlubil se latinským citátem nebo českým jeho vyložením; dále chudičká ta učenost nesahá, nežli že obyčejnou životní zkušenost schválí a stvrdí ze starého autora. Tak zaznamenává třikrát jedinou průpověď Aristotelovu: Venenum non agit in se ipsum (254, 259) i po česku (254), a jinde: Nic není pod nebem, čehož by příčina řádná a slušná nepředešla, kdež není příčiny, není skutečnosti (2); každá jednospolnost silnější i mocnější bývá, nežli když jest rozdělena (245). Z Cicero- nových knih Officiorum: Kdo chtí, aby se jich lidé báli, že se těch také zase musí oni báti (70); každé ctnosti chvála na činění záleží (141); žádná věc falešná a pokrytá nemůž dlouho trvanlivá býti (291) — odtud má i vědomost o »Socratesovi« (295). Ke starým spisovatelům klassickým kronikář ovšem čítá i Catona moud- rého Průpovědi, jež doslova uvádí (110, 254, 288) jednou česky, dvakráte latinsky. Měl tedy snad i knihy Officií i Průpovědi ve svém libráři. 1) Viz Hanušův přetisk Erasma Roterodamského Encomium moriae. V Praze 1864 u Řivnáče.

Strana X
X ÚVOD. Snad odtud vybrány jsou i porůzné citáty: Dato uno inconvenienti sequuntur plura (10); sagitta praevisa minus laedit (290); in fine laus probatur (138), ubi multi- tudo ibi confusio a j. Verše Vergiliovy a jiné u Bartoše jsou nejspíše pozdějším přídavkem. Odkud jest jiný verš »O turpe pecus mutilum, belluina ratione fulcitum« (165), zdali z Lucretia nebo Prudentia či z jiného básníka pozdního, není mi známo. Fysice Aristotelově, tuším, svědčí místo o zjevu v oblacích, jemuž prý učení »exhalatio« říkají (251). Ale možná, že i to je z některého autora středověkého. Jinak patrno jest universitní vzdělání Bartošovo znalostí dialektiky i praktickým jejím užitím; haní logiku, amphibologie a klevetné fallacie Pražanů (71), posmívá se »logikářským oklikám« mistra Paška (272), disputuje po naučeném chodu školském s praelátem (117—118), úvahy své a obrany sestavuje převážně formou syllogis- tickou. Za to latinsky umí nehrubě, o čemž svědčí jeho překlad spisu o dobytí Říma. Nemalá zběhlost jeví se u Bartoše v právech, jížto nabyl zvláště za povo- lání svého úředního. Pověděno již bylo, že přepsal si obšírnou knihu práv městských, jistě pro sebe, a známost jich je všude patrna. Zná desky i běh soudu zemského (61). Nejen uvažuje o všelikých činech své i protivné strany s juristického stanoviska (163, 189), ale má terminy i frase právnické (165, 166, 260), ano dovolává se i Práv pražských (61). Také z české historie právní ví, že od stara brávalo Nové město Pražské ortele od Starého (259) a že právo, sami voliti si konšely, Pražané mají od krále Vladislava (274). Za to nelze příliš chváliti Bartoše za vědomosti jeho historické. Čítání v dějinách bylo mu zjevně zálibou, ale jen pro zábavu, ne pro soustavné poznání. I při tom pak proniká vášnivé náboženské jeho stanovisko, jež odnímá mu možnost kritického výběru a spravedlivého úsudku. Obecná historie stará u Bartoše omezuje se na známost Starého zákona a Josefa Flavia De antiquitatibus (224, 228, 251, 267). Mluví sice kronika o starých historicích a starých Římanech a pohanech (230), ale nikde nikoho nejmenuje, aniž cituje. Sice lze připustiti, že slyšel Bartoš někdy aspoň o římských spisovatelích děje- piscích, ale jistě jich neměl a důkladněji neznal. Středověkých příběhů kronika vůbec se nedotýká. Jednou jen čteme tam o starých moravských biskupech Crhovi a Donatovi (155), ale tu neozývá se Bartoš, než pramen jeho, doslovně vložený, řeč mistra Koramba, nejspíše podle sepsání Bílejovského. Podivně však dojímá, že i znalost doby nedávné, dějin vlastního národa je u Bartoše neméně chatrná; ovšem není vinen sám, nýbrž všecko jeho prostředí, od něhož nebylo mu možná se odpoutati. Je žalostným svědectvím hlubokého úpadku českého kališnictva, že, sotva třetí generace odumírá, nemá již ani ponětí o snahách a tužbách svých pradědů. A těžko mohla míti, když nebylo jiné kroniky, nežli kniha nepřátelské a stranné tendence, Historie Eneáše Sylvia, z níž přes to vše čerpala všecka tehdejší intelligence. Nic jasnějšího vědění o počátcích kalicha a dalším vý-

Strana XI
BARTOŠOVO VĚDĚNÍ O ČESKÉ MINULOSTI. XI voji ani Bartoš historik si neosvojil. Krom toho záští k nevraživým katolíkům, roz- hořčení proti neupřímnému, po jeho rozumu mravně zchátralému a stále podlízavému směru mírných utrakvistů, kteří Husa, Rokycanu i Jiřího kladli za své, sympathie s výstřednějšími pronásledovanými odchylkami a vášnivé vzrušení pro radikální nauky lutherské, jež ovšem potkly se s učením i Husovým i Rokycanovým, budily nechut, poučiti se lépe, a vedly i Bartoše ke křivým úsudkům bez hlubšího poznání. Husa drží se všecka ta doba, ale jímá je již jen zářná legenda o mučenníku českém a světci, podnícená velebením Lutherovým. Avšak o rozporu učení Luthe- rova s Husovým nemají tušení a o skutečných dějích Husových ani povrchního zdání. Zdaž možno žádati od samého Bartoše, aby byl dospěl k jinému poznání? Vždyť neměl v ruce ani Petra z Mladenovic, ani Vavřince z Březové, Bartoška, ani Starých letopisův, ani jiného domácího sepsání. Hovoří sice o kronikách země České za císaře Sigmunda a cituje odtud místo o hrozných válkách husitských (111), ale již přívlastek tento jeví, jaké tendence je pramen Bartošův; dále Bartoš sám jej prozrazuje (130). Čerpalť o všem jen z jediné kroniky Eneáše Sylvia v pře- kladu Konáčově (vyšel r. 1520). Nevadilo mu vážiti z tohoto zdroje, aniž všímá si stranné jeho tendence, ač ví, že jeho skladatel byl papežem římským. Vážili odtud všickni a nad to smiřovalo Bartoše s kronikou náboženské záští: papež píše proti Rokycanovi, i Bartoš Rokvcany smrtelně nenávidí — i béře bez ostychu odtud nové a nové podněty k útokům. Z téže příčiny vyčerpává téměř zmíněný již traktát Valecovského. Tendenční prameny ovšem nemohly dáti Bartošovi pravého poučení ani o Táborech; lze však mu vyčítati, že asi mnoho se nestaral, aby opatřil si přesné vědéní o nich. Píše kolísavě po pramenech, jak dostaly se mu do rukou. Jednou mimoděk přiznává, že nemá přesných dat: »za Jana Žižky pochalupovali mnoho hradův, tvrzí, kostelův římských a klášterův bratří Táboři všudy téměř po České a Moravské zemi, i tuším v některých místech cizích zemí.« Tenkráte však Bartoš na Tábory se nehorší, spíše smýšlením jde s nimi, neboť kláštery ty byly »pelešími sodomskými«, a Táboři »ničili je litujíce (= mstíce) křivdy mistra Jana Husi a mistra Jeronyma, tovaryše jeho, dědicův českých, které v Konstancí sběř a církev římská nešlechetně bez viny upálili« (137). Ale hned potom horší se nad kněžími táborskými (po traktátu Valečovského), že nehleděli, aby lidi naučili zákonu božímu, nýbrž že pobízeli je do boje, chodíce mezi ně do vojska s tělem Páně, a pro čest a slávu boží Táboři že v krvi se brodili (160). O králi Sigmundovi Bartoš neví opět, než co vzal ze Sylvia a z Valečovského, a to píše nejasně. Jednou, že války husitské začaly dřív, než byl přijat, a Vyšehrad, zámek královský, jest proň zkažen. A tu prý Rokycana a Lupáč tehdáž bouřili proti němu lid (137). O málo dále čteš opět o králi, když byl již korunován a mocně se uvázal v království, že veliké různice povstaly byly Čechův s okolními národy, s Němci, brzo po mistru Janu Husovi (tamže). — O Žižkovi se zmiňuje jen

Strana XII
XII ÚVOD. dvakráte, že v čas krále Sigmunda s Tábory bojoval; nic víc (137, 160). — Sigmund byl prý přijat za krále na přímluvy Rokycanovy a Lupáčovy. Ano Bartoš písař — po Sylviovi — králi Sigmundovi do jisté míry i přeje. Zve jej nejbližším po krvi, dě- dicem království, chválí jej, že s pilností obmýšlel zlé věci přetrhnouti a k dobrému přivésti. Že nesplnil slibův, daných při kompaktátech, Bartoš má za pouhé zane- dbání a prodlévání (138). Zjevně tu viděti, že, líče Sigmunda, má na mysli krále Ferdinanda. Kompaktáta spisovatel kroniky zavrhuje jako škodlivá, se stanoviska svého náboženského a zvláště proto, že protivná strana Paškova jich hájí (122). Charakte- ristické jest, že kronikář uznává r. 1530 za dobré vypsati obšírný výtah z nich, aby lidé věděli, co jsou kompaktáta (119), i že prý ani legát papežský nevěděl, co obsa- hují (154). O králi Albrechtu a Ladislavovi Bartoš oznamuje jen, že nemnoho pano- vali (139). O Rokycanovi a době krále Jiřího nemá vědomostí skrovných, jsou i v pod- statě správné, ale nesmírně zakaleny vášnivým záštím a neporozuměním. Rokycana je mu vzorem a učitelem Caherovým, a proto Bartoš nevybírá hany, nešetří černi, jen aby mistra Havlova zmazal a zhyzdil. A proto raduje se Bartoš z útisků, jež činěny byly Rokycanovi od krále, i z toho, že od samé stolice římské odsouzen byl za odřezance, bludaře a kacíře (140). Opět Eneáš Sylvius a traktát Valečovského jsou Bartošovi tu hlavními prameny; ale vedle nich užil i traktátu doktora Hilaria Litoměřického (140), tedy opět skládání tendenčního. Zná též spis o poselství krále Jiřího do Říma (161). O jednání Rokycanově s Jednotou bratrskou Bartoš měl sepsání nějaké, nyní ztracené, o pronásledování kněží táborských a jich následovnících, potom odvolání bratří z r. 1461 chybně datované k r. 1466, a spis Vavřince Krasonického o Svátosti těla a krve páně proti Caherovi. Příkrost a křivost úsudku o Rokycanovi opět vysvětlíme tím, že Bartoš vidí v něm vlastně druhého Caheru. Vládu krále Jiřího Bartoš nepřímo haní (právě zas po bratrském traktátu), že dopomohla Rokycanovi, aby některé kněze táborské pro víru o hrdla připravil (37), a že povolila, aby mnozí šlechetní měšťané (t. j. bratří) byli r. 1466 (!) od Rokycany trápeni (131, 139). Prozrazuje pak Bartoš zde i jinde, že v otázce Jednoty bratrské, zvláště starých bratří, nevěděl si rady. Ztotožňuje Bratří s Valdenskými, kteří se znovu křtí a jedí v pátek maso; původ jich prý je pohoršení ze sporu Rokycanova a církve římské (32, 140). Nicméně hned vedle klade mínění jiné, aniž obého rozsuzuje, že bratří jsou štípení Rokycanovo a že jim Valdenští řečeno jest cizoložně (141). Ví o spisech Petra Chelčického (292), avšak zůstaly mu naprosto tajny vztahy jeho s první Jednotou. I jiné spisy bratrské přišly mu do rukou, však jen odvozeně, a Bartoš netuší, že jsou od Bratří. Vrstevníky své skladatel kroniky zve Bratřími boleslav- skými, ale zřejmě hlásá, že nikdy nebýval v jich sbořích, aniž ví, jak oni svou věc

Strana XIII
BARTOŠOVO SMÝŠLENÍ NÁBOŽENSKÉ. XIII vedou (167). O souvěkém Janu Kalencovi drží omylem, že jest duševním původcem Malé stránky bratrské (68), avšak i to usuzuje teprve z výslechu Mikuláše vřetenáře. Doba krále Vladislava II., zvláště první, je Bartošovi známa velmi málo, i soudí proto o králi jen příznivě: chválí, že byl pokojný, dobrotivý, k pomstám ne- kvapný (10). O charakteru Matiáše Uherského soud jeví se dosti správný, a to již asi z vlastní paměti. Utkvěla též Bartošovi v mysli zpráva o spiknutí knížete Hynka Minstrberského a o potomních popravách, ač víc podrobnějšího již neví. O bouři r. 1483 má představu křivou a nezákladnou; promítá docela pozadí sobě známé z r. 1524 do těch let, jako by i tenkráte jedni nad druhými mocí a násilím spravedlivosti dovozovali, jedni druhé pode lstivou barvou bez vyslyšení dali stínati a mučiti. Sice není ho tajno, že příčinami bouře byla i provokace strany pod jednou i falšování kšaftův od konšelův, ale tomu místa dostatečně nedává. Ze současné literatury historické měl i latinský spis o dobytí Říma od vojsk císařských r. 1527, jehož využil zúplna (kn. IV., kap. 17., 18.). O jiných sepsáních, která snad znal Bartoš ještě, nelze mluviti, ježto o nich není ani narážky — tolik však patrno, že věcná historická příprava Bartošova byla chatrná; co věděl z české minulosti, stálo na křivých základech a neprospívalo mu nijak pro vnitřní zdokonalení jeho spisu. Na radnici pražské vytýkali Bartošovi, že chtěl napravovati víru křesťanskou a ještě nepřestává. Vystihli tím bezděky jádro Bartošova náboženského smýšlení: nespokojenost s mravním stavem dosavadním. A ta ozývá se všude ze slov i stížností i líčení kronikářových — jinak v positivním směru povaha jeho není nábožensky zcela ujasněna. Nitro Bartošovo plno je kvasu a hořkosti nad mravní hnilobou doby, plno však i touhy po vyšším osvícení, po poznání pravé vůle páně. Jeho ideálem je mravní život, sprostný klid v duchu Kristově. Bartoš tedy zkoumá a hledá, kde je pravý smysl zákona božího: neostýchá se ani jíti k židům a dívati se jejich obřadům, po- slouchá kazatele v rozličných chrámech, kdekoli zaslechne o novém horliteli, podniká hádky a polemiky, čítá i rozjímá všeliké traktáty; konečně po delším duševním po- chodu nedosti zřejmém — spíše vlivem jiných nežli vlastními úvahami — roznícení jeho nalézá úkoje v nových učitelích zákona páně, v apoštolích reformace. Silná, hluboká víra, dar boží, je základ Bartošův. Bůh všemohoucí, věčná moudrost řídí všecky osudy lidské (282); ne lidským chtěním, ale božskou vůli všecky věci se dějí. Bůh dopouští i zlé útrapy na lidi dobré, aby je zkoušel, aby se čistili a mučili pro hříchy své (284, 285), a někdy jim i rozum odnímá, zkušuje jich a dává těm, kdož od dobrého se uchylují. Ale na konec vše k dobrému se obrátí, neboť Pán nenávidí pýchy, závisti, lsti a jiných zlých věcí (30) a dobré vždy obhájí a vyzdvihne. Po mínění Bartošově i všecky věci pražské řídila Prozřetelnost ke cti a chvále své, aby pravda na jevo vyšla. Proto všechny, kdož s jeho stranou šli, bůh vedl

Strana XIV
ÚVOD. XIV a spravoval. Co je proti bohu, dábel podpalem svým popouzí (18, 28). Bůh sám vzbudil nové pravé učitele svého zákona. Erasmus Rotterdamský jest Bartošovi počátek a základ pravdy boží, otvíraje pravý rozum zákona božího a šťastně vsívaje semeno Kristovo. Martina Luthera vzbudil bůh, aby cizí národy ze slepoty vyvodil ke světlu pravému, káže čtení svaté v jeho čistotě a sprostnosti. Bratr Matěj poustevník z pu- zení ducha Eliášova povstává k nápravě srdcí lidských. Jen ti, kdož za těmito pra- vými učiteli jdou, jsou lidé bohabojní, upřímní. Ale třeba že Bartoš živě zanícen je pro Luthera, vlastně reformátora witten- berského nezná. Ví o něm jen z listův a snad i z úst bratra Matěje, z kázání kn. Martina betlémského i jiných — než o věroučné stránce pomlčuje, o základní idei lutherské, o ospravedlnění, není u Bartoše stopy. V Lutherovi vidí nadšeně jen hla- satele mravního obrodu proti dosavadním ohavnostem Antikristovým, apoštola pra- vého světla, ale světlem tím vidí jen zavrhování nálezků lidských a návrat k prvotným řádům církevním. A proto vedle Luthera líbí se Bartošovi kde kdo, jenž vystupuje v opposici proti zkažené církvi, anebo aspoň od ní trpí násilí — to Bartošovi stačí, po jádru dogmatickém se neptá. Tak ujímá se kněží lutherského směru, zvláště Martina z Betléma, Jiřího Šmakala, Václava Křížka, potom vyšlých z Prahy (47), Jana Miruše, Václava Počátka, Pavla od sv. Michala, Martina z Opatovic, od konšelů vypověděných (62), Jana Podušky již mrtvého (130), že byli z dobrého tovaryšstva zákona božího; mše jejich »švábská« lepší se mu zdá nežli římská latinská s konfiteor, kollektou etc. (170); velebí blouznivé vytržení a ctnostný život br. Matěje poustevníka, jenž opustil svět, zamiloval si svatost života a šel za Kristem (150); chválí německého kazatele mnicha Michala, jenž v klášteře u sv. Tomáše »ukazoval falešné učení Antikristovo býti pa- pežské«, potom byl odtud vypověděn a přijat u sv. Šimona a Judy a pak v osadě sv. Kříže Většího (62). Chválí i Kalence a Malou stránku, ano má sympathie i pro novokřtěnce (ač není-li místo toto cizí vsuvkou). Po pravdě nutno vyznati, že s obdivem píše též o zbožnosti a pokoře kato- lického krále Ferdinanda, i že nezavírá očí před přebujnělými výstřednostmi vlastních souvěrců. Též o svém oblíbeném kn. Martinu betlémském připouští, že leckdy kvapně přestřelil a tím u mnohých jed způsobil, i že byl zpurný a neústupný; málo se mu podobá, že potom složil se sebe kněžství a oženil se (136); uznává, že také jiní si vedli všetečně, nevážně, lehkomyslně, pesky, lotrovsky (102), zle kárá i pobuřlivé vystoupení Tomáše Münzera (103). Ale vždy spíše omlouvá, než kárá, a jeho rozhořčení proti všetečným lidem má příčinu jinou — těm, ani ochránci Münzerovu nic se od Pražanů nestalo za úplatek, — ač byli vlastně horší nežli ostatní. Sotva by mluvil proti nim, kdyby bývali účastni jeho osudu. Je pochopitelno, že u člověka první reformace, nesmírnou silou cítícího, nelze hledati snášelivosti vůči církvi římské, tím méně lásky k církvi utrakvistické, z níž

Strana XV
STRANNOST KRONIKÁŘOVA. XV vyšel a jíž opovrhuje. U Bartoše písaře přidružuje se k duševnímu přerodu i uražený cit spravedlnosti, utrpení, vědomí bezprávné křivdy; bolestné roztrpčení zostřuje jeho odpor náboženský ve fanatickou a mstivou, slepou nenávist. Záští k těm, kdož jej vypudili z města, třeba je kryto nuzně a ne vždy pláštíkem pravdy, je bezmezé. Církev římská i utrakvistická zdá se mu Babylonem, ovčincem Antikristovým; stolice římská lakotná a úplatná. (K tomu cituje si jedovaté distichon: Curia romana non curat ovem sine lana etc.) Kněží jejich neuznává za kněží skutkem, než pouze titulem; jsou dáblem popuzováni (37), zlostní, krvaví (38), vzteklí a srdcem pominulí (43), křiví svědci a sokové, falešní proroci — plni neřádův a rozkoší zhovadilých, oddáni sodomářství, kuběnářství, cizoložství, zlodějství, ožralství, žádosti krve vylévání, v ne- stoudnosti své horší nad běžné nevěstky. Kdož jimi se řídí, jsou opak-křesťané, kteří své křesťanství zakládají na marné cti a chvále lidské. Nařízení církevní jsou věci marné, zevnitřní nálezky, vymyšlené ceremonie od všetečných novákův; učení pa- pežské jest učením Antikristovým (63), zázraky divy babskými, odpustky a očistec výmysly pro zisk (35), a to vše na veliké zavedení lidí a nebezpečenství duší. O církevních otcích úštěpkem dí, že neví, bylo-li při nich jaké svatosti, a s po- choutkou cituje vzpomenutý již výrok sv. Bernarda, že mnozí jsou v pekle, jichž kosti ctíme jako svatých — a za ta slova jmenuje sv. Bernarda dobrým mužem (63). A rovněž s chutí obšírně vypisuje, jak papež v Římě pokořen byl od císaře Karla V. Není horších, ohyzdnějších potup a han nad ty, jimiž Bartoš obsypává Caheru, hlavu podobojích, novými a novými barvami chtěje dolíčiti bídný jeho charakter: zrádce, nevážný poběhlec, ošemetný, nevěrný hltavý vlk, nesmírný ukrutník, tyran žádostivý lidské krve, sluha dáblův, kněz Antikristův, rozpálený k povýšení, lakomství a pýše, cizoložství, rufianství, nestydatý a hanebný hánce, jenž vlezl do hnízda, do něhož prve nanečistil, a vešel v manželství jako svině do kaliště — to vše jest jen málo ukázek. Tu přestává již přísný, třeba nemilosrdný povahopisec, za něhož Bartoš rád se vydává, toť výbuch úhlavní nenávisti, ne náboženské, ale jen a venkoncem osobní. I ostřihomský arcibiskup Lad. Salkan sluje u něho psem zrádným. Touž vášnivou jedovatost a jízlivou mstivost projevuje péro Bartošovo, kdykoli dotkne se i protivníků světských, Jana Paška z Vratu a ostatních. I tu připouští málo ctnosti, skoro nic, a jen stín a čerň, jen mrzkost vidí a vždy přidává, stupňuje, sesiluje. Paškovi béře i ctný původ v pochybnost (máteř jeho hokyní býti pravili, otce nemohl jsem se doptati, byl chatrného rodu); i jej charakterisuje jako ukrutného tyrana, zlostné pýchy, jenž vzrostl štěstím nepořádným a podezřelým (274), vše činil pro tajnou zlost a přikrytou nenávist a nejvejš pro nabytí statku (287, 291). Byl veliké strašidlo a bázeň mnohých, krve žádostivý, původ všeho neřádu (113), mrcha ohyzdná (117). I raduje se Bartoš z pokoření svého utlačovatele i z neštěstí, jež ho stíhá, z ohně na statku i ze smrti ženy jeho a dětí. Málo ušlechtile píše též o Zachlubilovi, že zce- peněl (280), a s pošklebkem vysmívá se ranám, jež postihovaly jeho nepřátele (o Duchkovi kramáři 179, o jiných 280—8).

Strana XVI
XVI ÚVOD. Aspoň trochu lze omluviti utrhačnost kronikářovu; nebo násilí i utrpení, jehož zakusil, bylo jistě přílišné, tím více, že bylo nespravedlivé. Strannost zavádí Bartoše i do té míry, že pochvaluje krále Ferdinanda beze vší výhrady ve všech jeho činech, i v těch, kteréž byly na škodu Čechům. Nevidí, kam král směřuje, poněvadž potírá lidi, kteří mu ublížili. Radost má z roztržení jed- noty pražské, poněvadž prý tím zlo bylo přetrženo, ač uznává, že by mohla býti pro- spěšna (IV. 23). Ano Bartoš snižuje se i k udavačství, že Pražané odpírali pánu svému (185) — dobře jest toho vědom, neboť hned se opravuje: »já žádného nenaříkám.« Nezdá se tedy, že by byl Bartoš býval povahou výjimečně dokonalou, tím méně povahou pevnou a rozhodnou. Silen jest jen v své víře, jinde však ustupuje. Ovšem volil raději vyhnanství, nežli by podplácením získal si pokoj — ale o tom sám vý- slovně píše, sám se skoro pochvaluje; kdož ví, která byla vlastní příčina. Vždyť jinde sám prozrazuje, že věděl, jaké bezpráví se děje v obci, a přece nerozpakoval se pod- voliti a znovu slibovati víru konšelům, jimiž opovrhoval; vzdal se potom též všech náhrad, jen aby dosáhl smíru. I slovy svými, velebě především u panovníků spravedlnost, dobrotivost a nekvapnost k pomstě i chvále klidný, pokojný život, i tím, že nikde ne- vystupuje činně v popředí, svědčí, že byl povahou poddajnější, trpnou, člověkem spíše tichým a mírným, povážlivým. Za to úvahy jeho ukazují střízlivou, praktickou zkušenost, znalost lidí, i proje- vuje ji bystrými úsudky, ironií žíhavou, až jízlivou. Charakteristiky osob i příčiny udává stručně, až úsečně, ale případně. Mluva Bartošova je méně biblická, nežli se myslilo; nutno vyloučiti všecky vlo- žené traktáty cizí i zřejmé parafrase slyšených kázání. Není pak ani ustálena, mění se po pramenech, z nichž vybírá si oblíbené své frase. Chýlí se po latině, někde i po němčině, nicméně je dosti jadrná i svérázná. Řeč svou Bartoš koření plastickými obrazy, někdy i příliš silnými, oživuje citáty, příslovími i vtipnými pořekadly. Jen ve svých úvahách zabíhá v suchou jednotvárnost. Významné je národnostní stanovisko Bartošovo; ukazujeť, jak záhy víra zvítě- zila nad antagonismem plemenným. Kronikář dobře ví, že Němci byli nepřátelé Čechů, zlostní a nepřízniví (31), že veliká nenávist Němců bývala, takže jim těžko bylo o samém jménu českém slyšeti — než ten odpor není mu národním — nýbrž nepřátelství proti zákonu božím u (62). Raduje se však, že též Němci přišli ku poznání pravdy a s Čechy v jednotě víry se poznali a smířili; proto nesmírně velebí Luthera. O Uhřích Bartoš nesmýšlí příznivě, ale zase jen z příčin politických, vytýkaje jim, že jsou nedbanliví k povinnostem (195, 198) a nestálí ku pánům svým (265). Spisovatel kroniky ne na jednom místě ukazuje, že dobře jest vědom úkolu historikova. Vybírá si naučení z Josefa Flavia, že třeba: »psáti jen o tom, co viděl nebo slyšel od lidí hodnověrných«, a o čem takto zvěděl, »psáti v jisté pravdě ne- stranně, ne z pochlebenství a přízně, ani z potupy a nelibosti«.

Strana XVII
BARTOŠ JAKO HISTORIK. XVII A hned slibuje, že úloze své dostojí, že bude psáti pravdomluvně, pořádně, podle možnosti, nepřidávati nad míru věcí posměšných, ale spíše umenšiti. Požadavek pravdy a střízlivé kritiky kolikrát u něho se ozývá: »pokud jsem mohl, nejvíc střídmosti té jsem užíval, abych nepochleboval a neublížil, nebo bych snad tudy mohl pravdu udusiti (294a ř. 9,); toho, což jest pravého a pamětihodného, těžko jest mi pominouti, bych se chtěl tomu vyhýbati (133a ř. 20.); toho jsem dobře svědom; o tom mohu jistotně psáti, poněvadž jsem ... při těch příhodách býval (168a ř. 16.); nemohu toho proti svědomí svému zapříti, což znám býti pravé, nebo jako je zlé křivdu mluviti, tak také pravdu zamlčeti; nenásledoval jsem v psaní vášní«. Ale Bartoš ví též, že při vší snaze po pravdě člověk může chybiti; omlouvá se hned proto i prosí čtenáře za prominutí. — Z Aristotela Bartoš poučil se o příčinném vztahu událostí (»není nic pod nebem vzešlého, čehož by příčina řádná a slušná nepředešla; kde není příčiny, tu také i skutečnosti nebývá«). Všude, kde se mu udá, dbá tohoto poučení, vysvětluje a vyvozuje. Jest mu též známo, že nebývá na úkor spisův, odbočí-li spisovatel v úvahy neb vysvětlující exkursy, neboť tak »i staří historikové časem i místem se zachovávali«. Nicméně přes tuto theoretickou erudici i přes ujišťování, že poznaných zásad následuje, Bartoši nebylo možno, aby stal se dobrým dějepiscem; ani vzdělání jeho, ani povaha, ani ovzduší tomu příznivo nebylo. Bartoše příliš zachvátila bouře svými údery, aby byl mohl napsati o všem historické dílo nepodjaté a spravedlivé. A proto o něm, jako historiku, šly a jdou výroky, odsuzující jej za fanatického stranníka. Mám za to, že nedosti právem, ač vinen tím Bartoš sám. Cíl jeho není ten, jejž sám vydává a vyhlašuje, nepsal dílo své pro »zprávu i vejstrahu budoucí« (dod.), kronika jeho nechce býti kronikou — ale apologií. Bartoš snaží se očistiti svou stranu z nářku kacířství a ukázati její i svou nevinu. A tu ovšem klidu dějepiscova a nestrannosti míti nemůže. Ovšem že Bartoš tendenci svou zakrývá velmi obratně. Proto ve faktech své doby je správný, přesný, věrný, spolehlivý, proto dokládá se celými listy, akty i úryvky jich, proto neustále opakuje předstíranou snahu svou po pravdě, bez přikrývání, třeba byla nemilá a příkrá; dovolává se svědectví cizích a připouští omyl, kde nemohl se doptati — jistě upřímně. Proto též sem tam zdánlivě kárá i své — ač přihlédneme-li viděti, že těchto lidí vlastně nelze čítati k jeho stranníkům, — jen aby vnukl čtenáři přesvědčení o své nestrannosti. Proto též napsal kroniku anonymně a nikde se zjevně nejmenuje (ač vlastní své příhody pro lepší průkaz dokládá), aby nebylo patrno, že pracuje pro domo sua. Ale každý čin, každý skutek, třeba věrně uvedený, takořka obetkává pásmem svých úvah a kritik a vysvětluje jej ve prospěch své strany a svého smýšlení; dokládá průvod svůj úsudky zdravého rozumu, právnickými i filosofickými argumenty, příklady ze života, citáty z písma, z knih starých i nových. Vybírá řeči svých odpůrců, smýšlení o nich jiných osob, i vlastní přídatky a vše splétá v jedinou

Strana XVIII
XVIII ÚVOD. osnovu obratně neprůhlednou, aby rozdělil stín na stranu protivnou a světlem ozářil přátele své. Prohlédněme celé jeho dílo, nikde nanalezneme, že by skupina, milá Bartošovi, v čem komu byla ublížila a kde pochybila — je pokojná, pobožná, věrná, upřímná, oddaná bohu i králi — nejvýš méně lstivá. Za to na jich odpornících není jasného paprsku. Že líčení jeho a skutečnost opravdu někde se sešly, není věru Bartošovou zásluhou. Chválí se též Bartošova pragmatičnost. Chválí jej tak Palacký, a jinde slyšíme, že Bartoš pragmatisoval ve svém díle podle obyčeje starých Čechů v ten smysl, že bůh sám způsobil vše, co se dálo, aby prý na jevo vyšla nešlechetnost lidská. Avšak zdá se mi, že pragmatičnost ta je spíše neúmyslná, bezděčně vyzdvi- žená apologetickou tendencí, jakž níže se objeví. Sice myšlenka tuto dotčená objevuje se u sama Bartoše, ve vlastních jeho slovech. Ale možno umenšiti jich význam, neboť čteme je až v závěrečné hlavě na konci a v předmluvě, kterouž Bartoš psal asi též naposled. Z osnovy pak těžko doložiti, že by Bartoš byl měl jasnou základní myšlenku díla a po ní dílo zpracoval. Ovšem v úvodu vyčítá příčiny a načrtává rozvrh svého sepsání, ale nikoli příčiny všecky a rozvrh programový, nýbrž pouze některé a rozdělení ex post. Kdyby byl měl Bartoš hotový plán hned předem, sotva by se byl dopustil přední vady své práce, nesoustavnosti a z ní plynoucí nepřehlednosti. Jeť v kronice nejasnost v postupu vypravování, přetržitost osnovy, rozptýlená chrono- logie, dost odboček, exkursů, vsuvek i chyb. Zdánlivé i skutečné přednosti a nedostatky lépe vysvitnou, všimneme-li si, jak Bartoš pracoval. A tu jest jistě věc nápadná, že spisovatel vkládá v knihu svou celé dlouhé traktáty, artikule i listy doslovně do textu. Z rozboru pak možno zbádati, že valný podíl ostatních statí kroniky je pouhým opisem neb aspoň ozvukem aukto- rova pramene. Spočteme-li všecky zjištěné vstavky — vyjde z nich dobrá tře- tina veškerého díla. A tato třetina objímá většinu, ba snad všecken histo- rický obsah kroniky, kdežto část Bartošova, krom líčení příhod vlastních, zabírá převahou jen úvahy a kritiky. I otvírá se tím jasný výhled v duševní dílnu našeho kronikáře. Sebral všecky doklady, co jich mohl dosíci, položil je za sebou po souslednosti časové, (které byly bez dat, na př. o Martě z Poříčí, odvolání bratří, i nesprávně) doslovně nebo para- frasí, ale nezpracoval jich vždy a všude ani nezažil dostatečně, nýbrž místem spojoval je jen svými tendenčními glossami a obšírnými vysvětlivkami, je-li pramen příznivý, odpory pak a refutacemi, mluví-li zdroj na úkor jeho úmyslu. Odtud přirozeně hleděl k minulosti i k budoucnosti, odtud pragmatičnost ona, více bezděčná nežli vědomá. Odtud mohl dobře odvolávati se na věci předešlé i na to, co poví ještě potom, aniž bylo tu úmyslného zpracování. Odtud také plynulo, kdekoli dotekl se Bartoš svých protivníků, že vzpomínka pod pérem bezděky zažíhá jeho záští, takže znova a znova

Strana XIX
BARTOŠOVO DÍLO: METHODA PRÁCE, DOBA VZNIKU, POMŮCKY. XIX se vrací, opakuje předešlé a upozorňuje na potomní, nedbaje rostoucí nesouměrnosti a hojnějších odboček. Teprve v posledních kapitolách, když události předběhly pilnost Bartošovu, kronika opět má převahu historickou — a tu jsou nejcennější její oddíly. Na konec přece nevyzní soud o Bartošovi nepříznivě. Moderního stanoviska nesmíme žádati od spisovatele XVI. věku — nicméně Bartoš, jenž chce býti spíš obhájcem než dějepiscem a dějepiscem stal se mimoděk, i se svými vadami vyniká nade všecky předchozí historiky i nad většinu potomních. Obrátíme-li se nyní k samu dílu Bartošovu, především třeba zodpověděti otázku, kdy knihu svou psal. V kn. I. 6 (str. 26., ř. 20.) čteme: »Okolo také tohoto Havla, vítr již se točí, jakož se toho dále dočteš.« Slova tato mohla býti napsána v době, kdy sice bylo již známo o hněvu králově na Caheru, ale ještě nevědělo se, jak bude Cahera potrestán; Cahera vypověděn byl mezi 8. červencem a 5. srpnem 1529; Bartoš vrátil se z vyhnanství asi po 22. červnu; tedy červenec 1529 jeví se dobou, kdy sáhl k péru. Mínění tomu nevadí ani datum v I. 1. (str. 7., ř. 8.a) »až do těchto časů léta MDCXXXo«; může tu býti písařská chyba, mohl i Bartoš prvotní datum později změniti; pro r. 1529 mluví věcná podstata událostí. Druhou knihu psal již Bartoš aspoň koncem r. 1530, vypravuje tu v kap. 25. o Oplovi z Fictum, jehož příhoda stala se v říjnu t. r. A snad na konci t. r. nebo na počátku r. 1531 knihu dovedl k závěrku; píše k 6. lednu 1531 o volbě krále Ferdinanda na království Římské, ale nic už o tom roce, krom drahoty obilí a sňatku Caherova v září, což dle všech známek připsáno bylo až později. Jsou sice ve dvou posledních kapitolách IV. knihy zprávy pozdější, jenže kapitoly tyto v první redakci Kroniky psány nebyly; hned po kap. 35. následovala kniha pátá. Ale zatím r. 1533 umřel Pašek, v lednu 1534 dokonal Hlavsa, 3. září t. r. Zachlubil. Odchod předních herců v dramatě pražském pohnul snad starého kroni- káře, že znova knihu rozvázal a do čtvrté knihy připsal ještě kapitolu 36. a 37., kapitoly upomínek a úvah. To stalo se snad na konec r. 1534 nebo poč. r. 1535, tedy brzo již před smrtí Bartošovou. Rozdělené knihy však již asi nebyly pevně spojeny a tak vysvětlíme, proč jen nejstarší recense obsahuje úplné dílo o pěti knihách, kdežto všecky ostatní páté knihy nemají. K dílu svému spisovatel užil jednak všech vědomostí a knih, o nichž byla zmínka výše, potom hojně souvěkých pomůcek: tisků, článků sněmovních (str. 21, 114), sbírky nábožen. akt XV. věku, vydané od Pavla Žateckého r. 1513 (120), listu br. Matěje Caherovi r. 1525 (143), a snad i novin, o jichž tisku nevíme; k těm řadil by se na prvém místě spis o upálení Mikuláše a Kláry r. 1526; dále zápisů z knih městských, všelikých snesení a článků obecních (45—72), jistě veřejně vyhlá-

Strana XX
XX ÚVOD. šených, protokolů o výslechu Mikuláše vřetenáře v Praze a Matěje Malínského v Hoře Kutné; potom četných akt a korrespondence, jež Pražané r. 1528—29 musili předložiti při půhonech, jakož byly zpráva M. Brikcího (51), Vyzdvižení purkmistra a j. (52), listy Pražanů (59), krále Ludvíka (104, 105, 174, 175, 181, 183, 184, 185, 186), Caherův (123), dále listů duchovních náčelníků, jež stoupenci jich snad si opisovali, jako dopisy Lutherovy (107, 108), br. Matěje) 150, 199, 201), list Mart. betlémského (47), též zprávy p. Jindř. Mezeříckého z Lomnice, jednání v Budíně r. 1525; pak i listů krále Ferdinanda do Čech psaných a tedy obecně známých. Vedle toho pracoval pak kronikář podle paměti vlastní, dovoláváť se několikrát výslovně své přítomnosti (na př. str. 9); nebo podle zpráv hodnověrných lidí a přátel (své rodiny, sousedů a j.). A ježto i většina jeho pomůcek zanikla, je kronika Bartošova zdrojem zpráv předůležitým a nad jiné významným. Rukopisů Bartošovy kroniky známo jest na ten čas patnácte. I jsou tyto: 1. Rkp. knihovny kláštera Strahovského, z pozůstalosti Dlabačovy, signatury staré B N 31, nové: z českých VIII D 7. Jest papírový, 20X 15 cm, listů 636 nečíslovaných. Desky lepenkové pota- ženy jsou listem pergamenovým XIV. stol. s textem lat. z písma. Na přídeští pode- psán jest rukou XVII. stol. Vít Pelhřimovský z Grayfenfelsu, J. M. C. služebník; zadní přídeští tvoří kus listu pap. českého kancionalu s notami a textem z počátku XVI. věku. Na 1. 1.2 lat. přísloví, 1 zápis, že kniha darována byla r. 1766 od veledůstoj. P. Jos. Barissona, a pod tím verš Hac lege, certus eris valeat quid visque dolesque, psaný v XVII. stol. Na 2a počíná text; psáno jest až na 1. 236a — tu ještě některé přípisky XVIII. a XIX. stol. o auktoru. Písmo je neškolené, málo úhledné, místy četné chyby. Text psal písař inkoustem hnědým, záhlaví kapitol, inicialy (některé nevypsal) rudě. Počátky odstavců v předloze vyznačil podtržením prvních slov. Rukopis tento jest nejdůležitější ze všech, poněvadž nejvíce blíží se původnímu textu1) a má ještě knihu pátou, epilog, jehož v ostatních nenalézáme. Za to není zde nadpisů kapitol a v 27. kap. 2. knihy není jména Bartošova. Vy- značuje se zajímavými poznámkami marginálními. Marginalie psala táž ruka, někdy i do prostory, vykrojené v ostatním textu, což je zřejmým svědectvím, že ta místa četla se již v předloze. V této předloze byly též připojeny za kronikou ještě jiné zápisy, aspoň spis o poselství krále Jiřího do Říma2), jichžto písař náš pominul. Rukopis ocenil poprve dr. Rezek i vydal z něho doplňky ve Zprávách o za- sedání král. č. spol. náuk 1882. 1) Lze doložiti, srovnáme-li jeho znění artikulů obecních z r. 1524 aneb listu br. Matěje, jež známe z originálních zápisův a tisků, krom kroniky. 2) Str. 161 ř. 19a: ke slovům: když jsou přijeli do Říma, dodáno na okraji: To najdeš v zvláštním spisu těch knih později.

Strana XXI
RUKOPISY BARTOŠOVY KRONIKY. XXI Text tento položen jest za základ mého vydání. Ve zkratkách vyznačuji jej písmenem z. 2. Rkp. klášterní bibliotéky Osecké, věkem prvému nejbližší, z poloviny XVI. století. Nová signatura N 94 (staré K 1/30 a Rr a 5/13). Rozměry v kvartu 20X16 cm, o 254 listech nově stránkovaných tužkou. Desky slepeny jsou z tisku, patrně sněmovního snesení z doby rudolfinské. Na 1. listě čteme hlavní titul, na 2. l. počátek předmluvy. Kniha psána jest nepořádně, o četných chybách písařských a není úplna. V knize II. chybí konec, počínaje kapitolou 27. (z nížto zbyl jen nadpis), celá kniha III., ze IV. knihy dokončení od kapitoly 36., kdež písař dopsal po slova ... »větší nad toto« (str. 281b řád. 21). Krom toho ořízkou při vázání zmi- zely zhusta v I. knize první řádky nahoře. Písmo je trojí: úhledné, položené, potom více vzpřímené do 1. 202 b (240 a ř. 27. po slova »jako pyšný Aman«), pak kursiva ruky méně zběhlé, do str. 267b ř. 14. po slova: »Pán Bůh hrozně mstil«, konečně stálejší rukopis až do konce. Spatia jsou pravidelně vyznačená, dole a na vnějším okraji 30 mm, vnitř 10 mm, nahoře sříznuta. Vodní znamení: orel. Písař opisoval z předlohy neznámé, v níž knihař v II. 23. omylem svázal dva listy k sobě vnějšími okraji. Zmatek textu přešel pak mechanicky do rukopisu. Označení = o. 3. Rkp. někdy P. Václ. P. Duchovského, nyní knihovny Strahovské sign. VIII B 2, foliový, o 244 listech nestránkovaných z 2. půle 16. stol. První a poslední list není popsán; též po textu kroniky jde list prázdný, načež na 5 listech následuje registrum. Vodní znamení: brána o dvou věžích s cimbuřím. Vazba kožená XVIII. věku, ořízkou utrpěla četná marginalia, psaná rozličnými vlast- níky knihy. Na 1. listě nepopsaném čteme rezavým inkoustem poznámku: De motibus Pragae et Picarditis exulatis. Autor hic haereticus contra haereticum pugnat et, si non fingit, nomen suum prodit lib. 2. XXVII. Na titulním listě podepsal se W. P. Duchowský; jinou rukou přičiněno na obrubě: Tuto knihu sepsal Bartoš písař, mě- štěnín Starého města Pražského. Úvodní nadpisy knih provedl pisatel vždy na zvláštním listě v ozdobném rámci velikou literou. Podobně též první řádky kapitol; někde vynechal i místo pro iniciálu. Označení = d. 4. Rkp. v majetku advokáta p. JUDr. Leopolda Katze v Praze, foliový 301/2 X 191/2 cm, nestránkovaný, o 366 listech. Vazba lepenková, potažená koží vydě- lanou. Na hřbetě zašlá signatura MS4. — Pravý dolní kraj něco málo obhořel, ale porušení nezasáhlo písmo. Ořízka zbarvena jest modrozeleně. Vodní znamení: brána o dvou věžích s cimbuřím, jako u rkp. 3. První a poslední list je prázdný. Na

Strana XXII
XXII ÚVOD. listech 2.—288. je kronika, 289.—296. abecední registrum k ní, na 1. 297.—365. rozličné jiné zápisy1). Všecko provedl týž písař písmem velmi sličným, pololežatým, stejnoměrně, hnědým inkoustem. Spatia jsou vyznačena kostí. Záhlaví knih opisovač pořídil ozdobnou literou, rovněž i hlavy kapitol; tyto nadpisy kapitol a první řádky textu illuminoval rumělkou. Počátek práce stal se r. 1594, jak jej ukazuje vročení na prvním listě. Dvojí glossator pozdější provázel vypravování poznámkami na okraji. Též Balbín měl knihu v rukou a zapsal do ní sem tam ledacos in margine. Označení = k. 5. Rkp. vídeňské dvorní knihovny čís. 7745, nové 494. Foliový, 29.7X 19.8 cm, původně nestránkovaný, nově označeno jest 209 listů. Vazba o dřevěných deskách v bílé kůži, ozdobené tlačenými ornamenty. Na obojí desce uprostřed erb sonnen- štejnský, někdy zlacený, a v jeho okolku nápis SIMEON SIMONIDES A SONNEN- STEIN. Na přední desce nad erbem psaná písmena S. S. Z. S., pod znakem leto- počet 1609. Datum to je vročení vazby, při níž rukopis o něco starší byl nově oříznut. Zápony není2). Z předu vytrhl kdosi 2 archy, na nichž napsány byly as 2 tituly, 8 stran předmluvy a 24 stran textu, takže rkp. počíná kapitolou šestou, slovy: učinil-li by pak který (str. 22 ř. 19a). Po novém stránkování na listě 1.—109. jde I. a II. kn.; 110.—114. jsou prázdny; 115.—198. je III. a IV. kn., 199. prázden, 200.—205. registrum, 207. proroctví o slepém mládenci, 208.—209. počátek kompilace o kompaktátech, ne- dokončené. Ty dodavky psány jsou kýmsi jiným a později. Posledních 46 l. zůstalo nevyplněno. Rukopis psala čtverá ruka: a) od počátku včetně po slova: ty artikule toho sjezdu Havel, řečený Cahera (str. 25 ř. 20 a); b) v ty časy, budoucí administrator — I. kn. kap. 12. obyvatelům měst Pražských duchovním i svět- (str. 45 ř. 33a); c) ským oznámeno jest — kn. IV. kap. 2. včetně (str. 201); d) kn. IV. kap. 3. — kap. 9. po slova: kterýž nás vykoupil, klekáme (str. 216 ř. 6 a). Odtud do konce opět c). 1) O kompaktátích, svědectví o přijímání velebné svátosti r. 1417, předmluva na kompaktáta, list věřicí legátům basilejským, sněm 30. list. 1433, sněm z r. 1435, listina o smlouvě z 5. června 1436, list papežův 11. března 1436, rozmlouvání s Čechy r. 1434, volba arcibiskupa 1435 a stvrzení jeho, landfrid r. 1440, poselství do Říma r. 1446, legace v Čechách r. 1447, úmluvy mezi podobojími r. 1481 a 1512. Věci veskrze tištěné, asi z knihy P. Žateckého. 2) Touž zevní i vnitřní výpravu má rkp. univ. knihovny pražské XVII D20, v němž obsažena jest známá Querela stavů českých, týž znak i písmo, datum r. 1608. Byl prve v knihovně jesuitů v Klementině.

Strana XXIII
RUKOPISY BARTOŠOVY KRONIKY. XXIII V I. kn. až do kapitoly 13. jsou v nadpisech označena čísla vždy o jednotku nižší, což někdo později opravoval inkoustem bleděčerveným. Též i korrektury sem tam týž oprávce přidával. Spatia oddělena jsou liniemi tužkou. I tu počáteční řádky psány ozdobnými literami. Druhá a čtvrtá kniha zakončeny jsou řádky spořádanými ve tvar kalicha. Vodní znamení: štít kolmo rozpolcený, v pravo břevno kose z levého rohu dolů, o 2 listech rozběžitých, v levo půl orla. Text není opsán z předlohy jednotné, ale ze tří různých, i časově odlehlých. Označení = v. 6. Rkp. knihovny knížete z Lobkovic v Praze, sign. MS 83 (stará B III Nro. 5), foliový 30.7X 19 cm. Vazba hnědá, kožená, hladká z XVIII. stol. Na hřbetě nadpis tlačený: MANUSCRIPTU[M] BOHEM. První list prázdný; na 2. text: »Počínají se knihy o příhodě a o pozdvižení jedněch proti druhým«, stránkovaný od str. 1.—661. Po něm následuje registrum, ale bez odkazů ke stranám, na 3 listech nestránkovaných, pak přísaha volenců za krále Albrechta (3 1.); bulle od papeže, jenž slul Klement, o koruně české (1 l.); osazení soudu zemského za krále Vladislava; bulle na Karlštejně, o berni zemské, o minci na 11 listech. Posledních 27 listů je prázdno. Ruk. dokončen byl r. 1605, jakž data, vpletená na konec kapitol, ukazují (str. 446, 519, 568, 608, 623), a to z předlohy, opatřené již marginaliemi; jsouť psána touž rukou jako text, a některá chybně. Utrpěla též ořízkou. Písař, jediný, psal rychle, nedbale, tak že na mnoha místech porušil text nápadně. Na stopu glossatora v předloze vedla by slova na str. 585 (kn. IV. k. 26), kde připsal ke jménu p. Hanuše Pfluga: »Sestru pana děda mého za manželku měl.« Spatia široká, nadpisy zběžné; vodní znamení: erb pod knížecí korunou, na 4 pole, v nich po lvu. Označení = l. 7. Rkp. biskupské knihovny litoměřické, sign. B I. Q1o malého kvartu, 20X 15.7 cm. Vazba prostá v bílém pergamenu. Na hřbetě psáno: Kronyka pražská. Na přední desce tlačený znak v kartuši: štít kolmo rozpolcený, v pravo heraldická lilie, v levo dva pruhy pokosem z prostředka k levému rohu dolů, za klenot rohy picí, mezi nimi lilie. Nad erbem písmena I. SS ZL, dole datum 1613. Vnitř na první desce přilepen je lístek Ex libris (biskupa hr. Em. z Valdštejna) a lístek signatury. Na horním okraji přípisek asi ze 17. stol.: Constat 8 fl 24 m. Rub přídeštního listu nese poznámku: Letha panie 1653 tato kniha geſt mi daro- wana od p. Pavla Knoflička Srnowce z Warwažova MNM. Pražsk. v pondělí po druhé neděli postní. — Na 2. 1. opakuje se signatura stará: Bohem. Q9. — Na 3. 1. čteme německé přípisky kněze Vinc. Zahradníka z r. 1833 a 1835, co rukopis obsa- huje, i doklad, že jest od Bartoše, s odkazem na Historii Jungmannovu a Balbína. Na 4. 1. připsáno heslo Valdštejnovo: Unica spes nostra deus est, titul a vtištěno

Strana XXIV
XXIV razítko knihovní. Předmluva počíná se listem 5. a má 8 l.; pak následují knihy, z nichž každá je zvláště stránkována I. (14.—134. [† 1 prázdnýD, II. 103, III. 40, IV. 136; dále 2 prázdné listy, registrum na 121., pak obdobné zápisy o kompaktátích a sněmy. Zvláštní skládání jsou: list starých Čechů z r. 1469 (12 l.) a list kn. Jindřicha Lipnického (4 1.). Rukopis vypraven je velmi úhledně, nadpisy rumělkou, text hnědým inkoustem, přehledný a sličný. Spatia široká. Na listech nahoře opakují se čísla knih a listů. Vodní znamení totéž, jako u rkp. 3. Psáno okolo r. 1600. Označení = b. 8. Rkp. universitní knihovny pražské, sign. XVII. Ds (jehož užil již Erben k vydání, jako recense A). Foliový, psaný touž rukou, touž výpravou jako litoměřický. Kromě kroniky na 1. 1.—218., obsahuje na listech 220.—224. a při Havla Gelasta s administratory podobojí, 224 b list starých Čechů, 229 b—298. traktáty o kompaktátích, sněmy atd., list kn. Lipnického (neúplný, ježto 1 fol. je vytrženo), sněmovní jednání r. 1575. Jak se zdá, rukopis náležel klášteru augustinianskému na Zderaze v N. M. Pražském. Označení = e. 9. Rkp. universitní knihovny pražské, sign. XVII. C4, foliový, 311/2 X 20 cm, užitý Erbenem jako recense B. Vázán je v měkkých, papírových deskách černých. Obsahuje 234 listů; 1. list prázdný, 2.—208. kronika a registrum; kdos jiný připsal dále akta pře Gelastovy, český překlad privilegií pražských z r. 1325—1593, obe- slání Jiřího z Lobkovic r. 1594 a 2 zápisy o velké vodě r. 1569 a 1582. Na konci kroniky zapsal se písař na str. 208: »Tyto knihy jsou na spěch přepsány ode mne, Jeremiáše Groffa Miletínského a dokonány v pátek po památce sv. Lukáše evangelisty, jinak 19. dne měsíce Octobris léta páně 1601.« — Psal zběžně, ale čtitelně. Na titulním listu poznamenal Boh. Balbín ke staršímu druhému titulu Historia pragensis: Verius historia Piccardorum scripta in eorum defensionem a Buriano scriba in curia Prag. Veteris Urbis, plena mendaciis et calumniis in Catolicos et Hussitas. Slova Balbínova vzbudila odpor dalšího čtenáře i připsal: NB. Errore inductus vir summe doctus alias B: B:, cujus manus multis videtur, nominat Buryanum videlicet cancellarium, ut vocant, Pragensem e statu equestri de Kornicz; aliud inventum Lib. 2. cap. 27.: ibi Bartoss scriba et civis pragensis author libri elucescit. — Třetí glossa: NB. hoc falsum est: in antiquissimis MS. nullibi aparet Bartossek; ergo Balbinus recte docuit, Bartossek fuit tantum copista et non author (P. Candidus?) Rkp. tento náležel prvotně Fr. M. Pelclovi, jakž zvídáme z poznámky vydavatele P. Candida v díle Bohemia docta (Pr. 1777 str. 163.), kdež uvádí doslova svrchu- psaná slova Balbínova. ÚVOD.

Strana XXV
RUKOPISY BARTOŠOVY KRONIKY. XXV [Sic uvádí týž P. Candidus tamže v přídavku str. 110 rukopis kláštera svého: »Burjani a Korniz Chronica Pragensis«, a ještě Riegger v Archivu der Geschichte und Statistik insbesondere von Böhmen (Dresd. 1792—5) II. 1793 str. 653 z téže knihovny: »Buriani a Kornicz historia Pragensis verius historia Picardorum scripta in eorum defensionem, chart. in fol. sign. 275 boemice«, — ale přes týž titul nelze míti tento manuskript za rkp. Groffův, když jej současně r. 1777 měl Pelcl. P. Candidus uvádí spisovatele podle Balbínovy poznámky, a jistě tedy i rkp. svého kláštera podobně označil. Ježto pak i jiné rukopisy augustinianské přešly do universitní knihovny (Pamět, kterak etc. město Vyškov rebellirovalo, instrukce Hradištská (Riegger II. 65), jest tímto exemplářem klášterním asi druhý rukopis e.] Označení = g. 10. Rkp. knihovny strahovské; zlomek o 20 listech kvartových, 20.5 X 16.8 cm, sešitý, bez desek. Popsáno je tu pouze 361/2 stránky. Nadpisy lapidární frakturou. Nynější signatura: Český VIII C 2 a. Vodní znamení: 3 věže. Spatia nahoře užší, dole širší, vnitř skoro žádná. Písmo všude stejné, stojaté, z 2. půle 16. věku. Počíná se bez předmluvy I. knihou, končí se v hl. 9. slovy: »ani literní hrubosti své ustoupiti, ani nebeským věcem místo dáti« (str. 35a, ř. 25). Označení = s. 11. Rkp. knihovny strahovské, český VIII C 2b o 95 str. v kvartu je pouhý opis textu s, z let okolo r. 1800. Užito ho nebylo. 12. Rukopis knihovny strahovské, český VIII C 1, volné složky po 4 listech, stránkované. Je neúplný, do str. 713, kde je počátek IV. kn. 24. kap. po slova: »aby měl v čem choditi; potom« (str. 248 a řád. 6.). — Na konci na 5 složkách je Annotací čili epilog, pak přísaha volenců královských z r. 1440, 1471, články pražské, bulla pap. Klementa, registrum. Je to kopie z let okolo r. 1800 rukopisu neznámého, blížícího se k z, ježto s ním jediný obsahuje epilog, ale není z něho; máť nápisy kapitol. Užito ho nebylo — v zařazení má značku n. 13. Rkp. universitní knihovny pražské XVII F 51 obsahuje t. zv. Historii bratří českých (Jungm. IV. 514). V ní celá partie od r. 1524—1531 je pouhý opis Bartoše. Nebyla psána před r. 1546 (Šafařík, Čas. Č. Musea 1862, 99. — Goll, tamže 1877, str. 331). Označení = h. 14. Rkp. knihovny kláštera křižovnického v Praze XXII A 6 »Prima pars anna- lium etc.« od Marka Bydžovského z Florentina, z pozůstalosti Beckovského, obsahuje známé kusy z Bartoše, a to doslovné vypravování o Mikuláši a Kláře (f. 4—12), o Martě z Poříčí (f. 15—17), pak u výtahu o příhodě Vác. Sovy a Modesta (13), sazení rady (14), o umývání nohou (17), jednání s vypověděnými (18), upálení dvou Němců (19), roztržení jednoty pražské (19), o lidech v oblacích (20), vypovědění

Strana XXVI
XXVI ÚVOD. Cahery (21). Bydžovský však měl k ruce rukopis jiný (ne-li sepsání jiné), nežli jsou známé rukopisy. Jmenujeť oba upálené Němce (19): Honsa flašnéře a Krištofa pasíře1), kdežto Bartoš jmen neuvádí. O knize Bydžovského obšírněji psal prof. dr. Rezek v Č. Č. M. 1878, 156. Označení = a. 15. Rkp. knihovny hraběte z Valdštejna v Duchcově, sign. 47 XI. 6, jehož přese vše snahy nebylo mi lze obdržeti. Podle zprávy pana ředitele Pažouta po- chází též z konce 16. věku. Krom těchto zjištěných exemplářů máme zprávy ještě o dvou rukopisech, zatím nezvěstných. 16. Rkp. Pelclův, jiný, ze 17. věku, o němž podává zprávu P. Candidus u vydání svém »Bohemia docta« 1777, str. 163. 17. Rkp. slavatovský, někdy v archivu jindřichohradeckém: O něm píše Balbín v Miscellaneích III. 290. v polemice proti Goldastovi: »Fuit vero author libri Burjanus quidam Antiquae urbis scriba.. est ejus libri auto- graphum cum nomine authoris in archivo Slavatino Novodomi.« Byl tedy u hr. Slavaty rukopis, na němž četlo se jméno Burjana písaře Starého města Pražského, totiž Sobka z Kornic. Snad to byl opis Burjana samého, snad jeho majetek. Jináče Balbín snad by nepřipsal mu kroniku, když měl v rukou exempláry, označující autorem Bartoše. V J. Hradci, jakž laskavě oznámil p. archivář Tischer na prosbu mou, není rukopisu Bartošova. Aniž je známo, kam se odtud poděl. Knihovna jesuitů hradeckých přešla do univ. bibliotéky pražské; Balbín vskutku rukopis g měl, ale tu není jména Burjanova, naopak Balbín sám označuje knihu jeho jménem; byla tedy anonymní. Ještě r. 1774 rukopis jmenovaný v archivu Jindřichohradeckém cituje Pelcl (Gesch. Böhm. 649). Část bibliotéky černínské dostala se r. 1784 do kníž. knihovny lobkovické v Praze. Vskutku je zde rukopis l, a poznámka o Hanuši Pflugovi: »Sestru pana děda mého ... měl« lákavě vede k pomyšlení na pana Slavatu, prvního majitele, jenž právě r. 1640 stal se pánem Hradce; ovšem že genealogického dokladu zatím nemáme. Ale poznámka ta byla již v předloze a rukopis sám má zjevné datum r. 1605; nemohl by tedy snad Balbín souditi, že je autografem Sobkovým. Není rkpem tím ani majetek p. dr. Katze k. Prozatím tedy rukopis ten je neznám. O všech rukopisech užitých lze dokázati, že jsou navzájem neodvislé, každý sám svůj. Nikterý z nich není druhému předlohou ani opisem: máť každý svá odchylná čtení, své plus, své minus. Doklady k tomu shledáme po každé stránce vydání. 1) Tomek, D. P. XI. má opět jiná jména: Jiří a Václav.

Strana XXVII
RUKOPISY BARTOŠOVY KRONIKY, JICH POMĚR. DOBA SEPSÁNÍ. XXVII Rozborem, jejž učinil jsem ve zmíněném pojednání ve Věstníku, který snad netřeba tuto opakovati, vychází na jevo rozrod rukopisů: Bartoš kblesvdgoz kblesv, odgv, k kbles sv, kble kbl kb b v, (kbe?) se (bl?) va odgv, dgv, „ Jest snad zjevno, že složené výrazy vyšší značí vždy předlohu neb skupinu předlohy, z níž odvozeny jsou recense pozdější. Pravzorem všech nám známých rkpů nebyl však ještě opis z originálu, nýbrž nejméně opis neznámého prvního opisu z Bartoše. Vydání mé bylo uchystáno k tisku a z části. již tištěno před ustavením se vydav. kommisse, tak že pohříchu, ač jest prvním dílem vyšlým její péčí, nemohlo říditi se ve všem pravidly, kommissí teprve později stanovenými. Základem vzat byl rukopis strahovský z a z ostatních textů přidána jsou pod čarou různočtení. U výběru jich snažil jsem se zachovati střední míru, při čemž hleděno bylo především ke tvarům starším, nežli jest jazyk rkp. z; mladších jsem pomíjel; i tak jest různočtení mnoho, a zdálo by se, že zbytečně; ale račiž uvážiti každý, že i přísný výběr z deseti rozličných textů, hledí-li se, abychom se přiblížili co možná přiblížení ke vzdálenému originálu, rozsahem vždycky vzroste. Text z přejat byl pokud možná věrně, avšak přece nebylo lze obejíti se bez odchylek i v kvantitě i v kvalitě. Jsou místa důležitá, jež písař z nedopatřením vypustil; ta dodal jsem z rkpů nejbližších, ale místa taková vždy jsou vytčena v hranatých závorkách a v poznámce pověděno, odkud vzata; rovněž takto doplněna

Strana XXVIII
XXVIII ÚVOD. některá slůvka, jež scházejí ve všech rkpech a jichž přece smysl žádá. — Je-li v z chyba, rušící smysl, opravena jest již v textu a v poznámce uveden chybný tvar; pouhé odchylky od správné vazby nebo řeči, jež však nedotýkají se smyslu, byly sic v textu ponechány, ale upozorněno na ně znamením [sic] nebo [!] a pod čarou napraveny nebo vysvětleny. Některá veřejná akta a pak list br. Matěje, v kronice doslovně přepsané, jsou tištěny ne z rkp z, ale z originálů, ježto Bartoš dojista přepisoval je věrně, a na variantech, když není tu duševní práce spisovatelovy, nýbrž cizí, přece nezáleží; pak položena jsou pod čarou různočtení rkpu z. Znění textu pořídil jsem podle známých zásad transkripce, že třeba zachovati zvuk a jiné pravopisné zvláštnosti převésti ve formy nynější — krom jmen vlastních. Od pravidla odchýlil jsem se jen v jediné věci, kterouž snad mohu omluviti. Písař z hověl totiž zvláštní podivnůstce, rozváděje vůbec důsledně každé ý v ej, i tam, kde rozvedení toho pravidlem nebylo. Tu jsem podržel tedy ej pouze tam, kde ještě nalézalo se aspoň ve 2 rkpech; kde z byl osamocen, dovolil jsem si proměniti jeho ej opět v ý. Text strahovský psán jest mluvou z druhé půle XVI. věku s některými tvary lidovými, jako dobrýmu, dobrý místo dobrému, dobré, ale po předlohách zachovalo se v něm mnoho forem starších recensí, ovšem docela libovolně a nedůsledně, takže jeví se pravou směsicí; hned vedle starších genitivů a dativů -óv, -óm jdou tvary -ův a -ům třeba v téže větě a vazbě; někde zbylo i staré ie, ano i forma starobylá jako ničemémuž; některé tvary ukazují na dialekt: štvrtek, někderý. Někde pak zbyly ještě skrovné zkratky pto, to a pod. Filologický rozbor jazyka však nemůže tu míti místa. Rovněž orthografie z jest většinou nedůsledná, připouštějíc týž tvar v několika formách, třeba v téže větě. Přehled pravopisných forem jest tento: Kvantitu samohlásek písař většinou neoznačuje a jen výjimkou klade nad dlouhý vokál tečku. A rovněž tečka jest mu znaménkem diakritickým, jenže hlásky změkčené označuje též rozmanitými spřežkami. a píše někdy bez příčiny á; á = buď a (krale, pana), nebo a (zgewná); é vždy e, ó vždy o (dobreho, meho; Pražanom, chrtom); č = buď ie (wiecz, niekdy, gedniech), bud é (wec, gednech), bud e (weczy, wedomost); i = jednak obyčejné i, někdy j, obyč. v koncovce po l nebo t (bylj, kralj, kdokolj, učžitelj; datj), ale i vnitř (imprjmoval); někdy ij (tij ſlawni); nebo y, �, a to a) vždy jako spojka (y z te, aby y); b) vždy po sykavkách cz, I, z vnitř slova i v koncovce (arczy, moczy, pokuſy, conſyſtorz; tiſyczý, mezy, odchazy, ſylny, pro- ſýme); c) někdy po š, (naſſy, wyzíſy, vedle naſſi, wyzíſi); d) po tvrdých souhláskách v cizích slovech (hyftoryk, Ferdynand, Korynth, artykule), a někdy i v českých po obojetných m a 1 (pomynul, przately vedle pomigegi a przateli); í = 1. i někdy po sykavkách (knezi, nozirz; mlczi, neſcziſlny, nejwizſſi, bratrzi, Rzim); po zubních (nestydi), retních (piſſe), nosovkách (pozdrawenim, pomigegi), jazyč. a plynných (zbrogi, bliz); 2. = ij obyč. v koncovkách, ale též uvnitř (wſſij, bratrzij,

Strana XXIX
ZPŮSOB VYDÁNÍ. PRAVOPIS TEXTU ZÁKLADNÍHO. XXIX nenij, ſwiedomij, dij, ſpiknutj, takowj; s tijm, trpijme, mijſto, wijra, knijhy atd.; c) = j (Girzj, potrzebj, treffj); u v násloví a jako předložka píše se důsledně v (vplne, v ſlupi); ů, ú = u (potrzebnu, mug), někdy ú (mylnu, prawům); y píše se vždy ač zbytečně v (slýffenj, ceſtý) a jen někdy i (wizſſi, egiptſky, ſtarobile, vymiſſleni); � pak všude rozvedeno v ej; ou vždy au. Souhlásky: C = cz (obeczny, czyzy); č = cz, cz, czi (před a, e, o): nic, ocż, czias, cziechowe; jednou psáno komornicstwi, t. j. mylnou analogií cs za č (za staročes. —čství); s v násloví před retnicemi = z (zprawce, zbor), ve slově dsky mění se v cz (dezky i czky), což ovšem náleží spíše do hláskosloví. š = jen ss (slyſſal); zdvojené šš psáno žš (zíD): wyzſli, srv. Geb. I, 511. z = z, ż (blazni, blažni, bež); ž = a) někdy z v koncovce (kteréz, protoz, az), i uprostřed (waznoſt, obte- zugete), pak důsledně před s (prazſky, knezſtvo, muzſky; to ponechal jsem i v textu, ježto není vyloučeno, že se tak mluvilo, ale v těchto případech jest i ž); b) před a, e, o = zi (ziadny, poniziene, zioldnerz); ř = rz, rž (kržtili a krzest); d zůstává (a ponechal jsem) ve slovech »dvadcet, třidcet«; zdvojuje se někdy ve slově radda u významu = sbor konšelů; f vždy ff (ffaleſſné, netreffuge); g zachovává se ve slovech cizích purgmistr, purgrabí; někdy se sesiluje ještě. hláskou k (Wartenbergk, margkrabí); ve slově glejt mění se v k (klejt); h jako pouhý aspirát zůstává v cizích slovech (pikhart) a ve slově leth; j = obyčejně g (giſtau, gſem) nebo y, y v násloví i uprostřed (yakoz, ýakoz, yablko, poyala), pak v dvojhlásce ej (gey, beyti, neyyaſnégſſi); k v slovech cizího původu = c, cc (canclerz, confyftorz, tractat, baccalarz); ň = n, n, ni (nic, weznowe, weznowe, wezniowe); t se zdvojuje někdy po o (rotta, zrottiti, hottovi, vedle rota, rotiti); ve slově světští mění se v d (ſwiedſſtj); ť píše se t i tt (ať, att; takowat). Obyčejné jest spojování pomocného by, bych s předchozím slovem (czjmby, poyalabych, pokudby), též předložek se jménem (zte, wte); rozděleně píše se a wssak. Po stránce vnější text upraven jest tak, aby hned patrný byl rozdílný původ různých kusů. Vlastní sepsání Bartošovo tiskli jsme garmondem; části cizího původu, jen prostě Bartošem přepsané, vyšly borgisem nebo petitem. Místa význačná podali jsme písmem proloženým; kursivou pak poznamenány věty,

Strana XXX
XXX ÚVOD. jež už v předlohách Bartošových byly vzaty ze zdroje třetího. Zjištěné citáty z Písma neb odjinud vytčeny jsou odkazy na okraji. Poznámky uváděné číslicemi jsou různočtení; vydavatelovy vysvětlivky, kde jich při různočteních bylo potřebí, kladeny jsou typy proloženými; schází-li co v čteném rukopisu, označil jsem scházející slova uzávorkováním (3; poznámky uváděné písmenky a), b), c)... jsou vysvětlivky kritické, revokace a odkazy k literatuře podrobnější. Vydání toto jest druhé; první opatřil K. J. Erben r. 1851: »Bartošova Kronika pražská od léta páně 1524 až do konce léta 1530.« (V Pr. 8° 335 str.) Před tím kniha známa byla jen v rukopisech. Lat. výtah z ní učinil už v XVI. stol. bene- diktin Petr Lodorecker a vytiskl Jiří Pontan z Braitenberka ve své »Bohemia pia« (Frankfurt n. O. 1602, str. 94—127). Gelasius Dobner chystal edici latinskou, jejíž překlad asi tehdáž a snad jeho původem byl opatřen; ale vytištěn byl překlad teprve r. 1859 C. Höflerem: Des Bartholomäus von St. Aegidius Chronic von Prag im Reformationszeitalter. Chronica de seditione et tumultu Pragensi. O knize psali Balbín (Bohemia docta str. 163.), zvláště pak Palacký (Wür- digung der ält. böhm. Geschichtsschreiber, str. 262. sl.), potom Erben (u vydání a v Slov. naučném Riegrově, díl I.), Emler (v Ottově nauč. slovníku, d. III.), Rezek (Č. Č. M. 1882, 544 — Zprávy o zas. král. spol. nauk 1882, 316), Vlček Jaroslav (Dějiny č. literatury I, 361), Jireček (Rukovět). Kroniky užil snad každý spisovatel o XVI. věku, nejvíce Tomek v Životě M. Jana Paška z Vratu v Č. Č. M. 1844 str. 17. a v X.—XI. díle Dějin města Prahy; proto k této knize především činí se odkazy v poznámkách. II. PAMĚTI O BOUŘI PRAŽSKÉ R. 1524. Druhé vydatné sepsání o událostech bouře pražské došlo nás pouze v jediném rukopise moravského zemského archivu v Brně (sign. M IX 10), o 102 nově číslo- vaných listech 191 X 143 mm, psaném v letech ok. r. 1600. Nyní zavázán jest v no- vých deskách, na jichžto hřbetě vytištěno »Učení Havla Cahery«. Spis vydal po prve A. Rezek roku 1881 v Pojednáních král. české společnosti nauk ř. VI., II. (fil. tř. č. 2). Rukopis brněnský není originál, o čemž svědčí na první pohled četné chyby opisovačské. Jest pak pramenem dosti záhadným: nevypravuje souvisle, nýbrž tvoří soubor 26 článků, z nichž třetí a všecky ostatní mají své zvláštní názvy. U vydání prvním mínil vydavatel, že všecko sepsání jest dílem jedné osoby, opíraje úsudek svůj především o závěrečné věty, kdež opravdu shrnuje se všecken obsah v konečnou mravní pobídku.

Strana XXXI
PAMĚTI O BOUŘI PRAŽSKÉ. XXXI Ale jináče jsou podstatné neshody i vady komposiční. Čl. 1. obsahuje beze všeho titulu opis artikulů Caherových ze sněmu hromničního r. 1524. Následující článek ani počátek třetího ničím s prvním nesouvisí, teprve v půli třetího čteme opět o témž sněmu hromničním, jako by prve o něm zmínky nebylo, ba text od- volává se při citaci artikulů na artikule tištěné. Kdyby čl. 3. byl vyšel z téhož péra jako 1., proč byl by spisovatel v 1. opisoval články, moha upozorniti na tisk, nebo proč by ve 3. dovolával se cizího tisku, maje vlastní úplný opis jen o několik stránek napřed? Článek 1. i 3. mluví o Caherovi jako známém a nic proti němu neuvádějí. Článek 2. mluví o nějakém Caherovi a vyčítá mu zpronevěru a hubení víry. Kdežto čl. 1. počíná sněmem hromničním, čl. 2. uvádí se docela jiným rázem, kusem plným biblických citátů, přechází v útok proti papeži, mluví o proroctví Husově o Lutherovi, o Caherovi. Čl. 3. opět bez přechodu vrací se k Rokycanovi a opakuje totéž o Husovi, Lutherovi i Caherovi; čl. 4. má zas pojednání o vystavo- vání monstrance r. 1415, čl. 5. vrací se opět k Rokycanovi a podle titulu dál má obsahovati, co Cahera působil v Praze; o Rokycanovi opakuje část, co jest ve čl. 3.; o Caherovi nedí však nic. Teprve od čl. 6. počíná souvislé a do jisté míry pragmatické vypravování, do něhož jsou vloženy vsuvky jiné, ale nedatované, o nichž tedy skladatel nevěděl, dobře-li je řadí. Logické a docela prosté spořádání prvních článků bylo by v tomto postupu: čl. 2. jako nábož. úvod, 4., 5., 3. (v něm 1.), 6. Podle čl. 8. byl pisatel osobně přítomen ve schůzi na pražské radnici, náležel tedy k obci pražské; byl též přítomen při upálení Mikuláše vřetenáře, ale tuto mýl se o rok, nezná faráře, neví, kde Klára bydlila, mýlí se ve jméně purkmistra tehdy úřadujícího, za to vypisuje i jméno rychtářovo, ač pro Pražana přece nemělo důležitosti. Na několika místech odkazuje k dalšímu líčení, ale líčení pak pomíjí. I zavírám z těchto neshod, že úprava, v které se nám sepsání dostalo, není dílem osoby jediné. Skladatel, snad svědek očitý některých příhod, jal se o nich psáti a sebral si ještě jiná cizí skládání. Ale zpracoval z nich pouze část. Všechno pak dílo, sepsání jeho i nedotčený dosud materiál dostal se později osobě jiné, jež ani do věcí zasvěcena nebyla, ani o zpracování se nepokoušela, nýbrž prostě všecko opsala, jak dostalo se jí do rukou; a tím vysvětlíme i jednotu, jež přece hlásí se z většiny, i zase neshody, jež jednotě se příčí. »Paměti ve mnohém kryjí se s jednotlivými kusy u Bartoše písaře; nicméně již u prvního vydání bylo zjištěno, že nelze Bartoše míti za jich spisovatele, a přidávám, že »Paměti« nejsou ani Bartošovým materiálem ani jeho předlohou. Oddíly, v nichž se oba prameny shodují, jsou právě tisky, cizí sepsání a úřední záznamy, z nichž oba stejně čerpali; jinak lze prostě říci, že pramen ten ví jednak víc, jednak míň nežli onen, a že si často navzájem naprosto odporují; podrobně jsem

Strana XXXII
XXXII ÚVOD. ukázal poměr jich ve svrchupsaném rozboru kroniky Bartošovy a upozorňuji na obé v poznámkách tohoto vydání. Souditi o osobě skladatelově jest velmi nesnadno; i tam, kde spisovatel sám o sobě mluví, i kde podrobnosti prozrazují očitého svědka, není zřejmo, zda spisovatel té části i skladatel celku jsou osobou touž. Očitým svědkem při událostech na radnici pražské mohl býti jen člen obce pražské, kdežto opět slyšení Pražanů a vězňů před knížetem Karlem, když každá strana zvláště byla slyšána, mohl býti přítomen spíše zas některý posel z měst venkovských. Zpráva pak o upálení Mikuláše a Kláry též ukazuje spíše na původce mimopražského. Že skladatel byl též spisovatelem částí o příbězích na radnici pražské a tedy Pražanem, svědčila by věta (str. 314. ř. 15. a), »někteří pak pánu bohu srdcem i myslí se poručili«, příliš subjektivní, aby byla psána jiným, kdož všeho se neúčastnil. Skladatel byl tedy z obce pražské, stoupenec Hlavsův a kněze Martina betlém- ského, protivník Paškův i Caherův, ale daleko ne tak vášnivý, jako Bartoš písař; nenáležel k radě městské. Nebyl však mezi postiženými 9. srpna 1524 a patrně ne- stihlo ho vypovědění, ježto ví o událostech v městě za doby, kdy jiní byli mimo Prahu; nebyl s vězni ani v bližších stycích, ježto nemá o jich listech správného ponětí. Ovládá latinu i písmo sv. Z literatury užil přímo či nepřímo Chelčického Síti víry, Aen. Sylvia Historie české v překl. Konáčově, Martina Luthera spisu De instituendis ministris, poslaného Pražanům, listu br. Matěje Caherovi r. 1525, vše tištěných; dále jedné recense Starých letopisů českých (předlohy rkpu M); pak spisu o vystavování svátosti oltářní, jak prý počalo r. 1415; nejspíše Vavřince Krasonického O svátosti proti Caherovi; pak nějakého bratrského sepsání proti Rokycanovi, k němuž užito bylo i Sylvia i Vaňka Valečovského traktátu proti panování kněžskému; též Života skonání Mikuláše a Kláry mám za spis cizí, samostatný; vedle toho spisovatel opatřil si akta a dopisy účastných osob; sám z vlastní paměti složil snad čl. 8. a možná též 20.—23.; jiné zprávy přejal (místy zmateně) z úst jiných. Sebrání nestalo se asi před 18. prosincem 1533, neboť mluví se v Pamětech již o smrti Zigově, jež toho dne byla, ba možná klásti vznik po začátku r. 1534; dí-li se, že »někteří z vypověděných po svém návratu dluh smrti zaplatili«, může se výrok vztahovati jen na Jana Hlavsu, jenž 17. ledna 1534 dokonal. Poněvadž pak ve všem spise není zmínečky, jež by přesahovala rok 1534, a poslední odstavec jmenuje kněze Mikuláše Provazníka u sv. Štěpána, jenž právě toho roku vystřídán byl knězem Jakubem, podobá se, že počátkem r. 1534 bylo složení Pamětí hotovo. Proti Kronice Bartošově, jež vznikala za cílem apologetickým, skladatel Pamětí jest spíše historickým referentem, klidnějším a méně stranným. Tendence jeho se nese směrem mravně pobízejícím, aby poznán byl kříž věrných a pravých křesťanů od bezbožných: co se dálo, stalo se podle předpovědi Kristovy, že budou pronásle- dovati jeho učeníky a jich potomky, aby zkoušeni byli pro odplatu věčnou.

Strana XXXIII
KRONIKA M. JIŘÍHO PÍSECKÉHO. ZPRÁVY O SPISOVATELI. XXXIII III. KRONIKA MISTRA JIŘÍHO PÍSECKÉHO. Jiří Písecký1) narodil se v létech 1490—1495 asi v městě Písku (latině psával se Pisecius) z otce Martina Velikého; kmotrem byl mu M. Martin Vlašimský 1471—99 professor učení pražského, potom kazatel v Betlémě a farář praž. kostelů do r. 1509; učitelem v mládí Václav Ropek. Jiří měl ještě mladšího bratra Pavla. Oba sourozenci studovali později na universitě pražské, načež Pavel odešel do Vlach pro svěcení. Jiří za let studijních býval roku 1510 žákem a famulem M. Václava Korandy (jak se zdá, spolu s Havlem Caherou Žateckým, pozdějším administrátorem), r. 1511 dosáhl bakalářství svobodných umění a po té odešel za učitele na venkov; r. 1515—19 spravoval školu v Klatovech. Patrně již za let studijních obrátil svými studiemi humanistickými k sobě po- zornost mistrů kollegiatů, že vyhlédli jej za budoucího svého soudruha; čekali jen, až dosáhne mistrovství. Když pak prodléval, sám rektor r. 1517, 23. října napomenul jej k uspíšení studia; ještě pak před samými zkouškami 1518, 3. led. rektor schválním listem oznamoval mu den examin a vyzýval, aby se neomeškával. Vskutku pak po zkouškách toho terminu Písecký vyhlášen byl mistrem svobodného umění (Lib. decan. II. 263). Brzo po té nový mistr zvolen byl členem akademie; 23. října 1518 probošt v Karolině, Václav Rožďalovský, poslal mu intimací, žádaje, aby 28. října dostavil se k přijetí. Ale Písecký ještě zaneprázdněn byl v Klatovech, takže přes laskavé pokárání svého někdejšího učitele Korandy (17. prosince 1518), teprve 14. ledna 1519 dostavil se ke kolloquiu, 24. ledna rozloučil se trvale s Klatovy a 1. února, v den úmrtí Korandova, konečně vstoupil do kolleje. Ubytovali jej u M. Tomáše Vlašim- ského. Hned pak účastnil se zkoušení bakalářů. Do Klatov vrátil se potom jen na čas, pořádaje ještě své závazky, a při tom zjednal v Klatovech obročí bratru Pavlovi, přišlému 9. února z Benátek. Dne 2. května slavili tam v chrámě jeho primicí2). Po té v letním semestru Písecký jal se čísti 30. května a vykládal knihu Elenchorum Aristotelis; r. 1521 četl Prisciana, r. 1522 Aristotelovu fysiku. Již pak r. 1521 zvolen byl proboštem kolleje Karlovy, r. 1523—1527 děkanem, roku 1529 stal se proboštem kolleje Všech svatých a přísedícím konsistoře; třikráte pak byl rektorem, v r. 1532—33, 1535—36, 1540—41. Jinak ve veřejnosti nevystupoval. Umřel 17. dubna 1545. Hnutí lutherské tehdejších časů zasáhlo i do akademie. M. Václav Rožďalovský, předchůdce Píseckého v proboštství, byl Lutherův stoupenec, a též v kolleji na čas 1) Jireček, Rukověť str. 114.; Rezek v Č. Č. Mus. 1882, str. 545. 2) Viz listy Píseckého, str. 363, 364 a kron. str. 355 a.

Strana XXXIV
ÚVOD. XXXIV bydlil vzpomenutý již Jan Miruše; kollegiatů kališných bylo sic většina, ale báli se panstva a konšelů, kde právě v čas inaugurace Píseckého strana lutheránsky smýšlející nabývala moci; mistři proto přijali mezi sebe pohostinu i novokřtěnce Münstra a ne- bránili mu kázati v kaplích svých v Betlémě a Božího Těla; nebránili ani, když konšelé pražští zasáhli do jich práv a uvedli do Betléma o své újmě kněze Martina Hánka, ano snesli i zkrácení své autonomie, když Pražané po vzoru měšťanů v Něm- cích přisvojili si díl universitní správy a k mistrům dosadili ze svého kruhu laické přísedící, directores saeculares1). Ti pak provedli, že mimo řád r. 1523, 11. června tehdejší děkan Jiřík Ježíšek byl sesazen. M. Písecký, nástupce Ježíškův v úřadě děkanském, vlastně nenáleží straně žádné. Odvrací se sice v srdci svém od církve římské, vyčítaje papeži i kněžím zálibu v nálezcích lidských a v obřadech, jimiž jen lid od pravé víry se odvádí, a horší se nad jejich ziskuchtivostí a labužnictvím. Jeho náboženským ideálem jest služba bohu v duchu a v pravdě, v prostotě srdce, jakáž byla za časů apoštolských a za M. Jana Husi i Žižky; proto odvrací se též od domácích utrakvistů, kteří prý odchýlili se od časů Rokycanových od prostoty první, zvykajíce ctění obrazů, soch, vystavování svá- tostí, procesím a jinému modlářství; takže zašli v tom i nad samy římany. Líbí se tedy Píseckému dosti hnutí lutheránské — avšak jen v tom, že opouští vnějšek a Řím a směřuje k čistému evangeliu. Dogmatické nauky Lutherovy nenalézají však u něho ohlasu; proti doktoru wittenberskému ozval se v Píseckém i humanista; Luther zamítá filosofy řecké a Písecký jest Platona, Aristotela i jiných zaníceným ctitelem. K tomu nechut mistrovu rozněcovaly domácí výtržnosti »pikartů«, kteří sic Luthera velebí a k němu se znají, vskutku však věří kde kdo, jak chce — iniqui turbatores lutherani. Bratří českých nezná. Konečně vidí kolem sebe všude jen sobectví a nízké prospěchářství pod rouškou horlivosti náboženské, i přirovnává svět zmatku babylon- skému. Na venek zůstal sic ve straně starokališnické, ale neustálenost a zmatky obou stran vedou jej jen k trpké skepsi a beznadějnosti. A proto jako stoik ustupuje v pozadí a hledá útěchu ve vědě a v práci. Píseckého lze vřaditi mezi průměrné české humanisty; nevyrovnal se výteč- nějším ani prací ani hloubkou, ale opět nebyl oslepen aureolou antiky, aby neměl porozumění pro svůj věk a lid. V jeho spisech chvěje se i srdce upřímného Čecha, jenž prostřed vírů a bouří úzkostně se zamýšlí nad osudem země a jehož beznadějný hluboký bol dokonce zatemňuje mu zrak, že vidí jen chmury a ulevuje si jen hoř- kými povzdechy. Literární jeho pozůstalost, pokud jest známa, není rozsáhlá. Nevíme o dílech učených ani o verších; připisuje se mu jedna recense Starých letopisů, ale z pouhé domněnky bez důvodů. Zjištěnou prací jeho jsou pouze kratičké letopisné zá- znamy v knize děkanů universitních, jež vedl za své funkce podle povinnosti (Monum. ) Tomek DP. X. 524 — Winter, Děje vys. škol pražských, str. 33.

Strana XXXV
KRONIKA PÍSECKÉHO: JEJÍ VZNIK, DOBA, POMŮCKY, TEXTY. XXXV univ. In, 275—278, 280—282), pak jeho polemika s knězem Mirušem a konečně historické zápisy z let 1518—1526, naše to kronika (lat. nový titul Chronicon Georgii Pisensis), a její pokračování z let krále Ferdinandových, jež však se ztratilo. K polemice s Mirušem podnítil Píseckého Miruš sám svými útoky proti zesnu- lému kmotru Píseckého, M. Martinu Vlašimskému. Co však pohnulo mistra ke skládání historickému, nikde sám nepraví, aniž možná s jistotou tvrditi. Spis jeho lze asi nej- lépe označiti za paměti, kde vedle veřejných českých dat řadí se i zprávy autobio- grafické, a jest skrovničkého rozsahu; není pragmatickou monografií, ale zase ne pouhým suchým letopisem, třeba skládán byl kronikářsky, k faktům přidává spisovatel všude své reflexe a stesky. V nich snad nadsazuje, nicméně, kdo tak žaluje, nikoho ani svou stranu nevyjímaje, jistě mluví z vnitřního svého přesvědčení a pravdu. Paměti své Písecký psal dle vlastních slov hned od svého mistrství, tedy od r. 1518, a nejspíše vždy současně, ale sotva tak, jak jsou nám zachovány; teprve po letech je sebral v jednotný spis. Mohlo se to státi po r. 1528 neb 1529, ježto, ač dílko končí se r. 1526, poznamenal v něm již prolepticky o konci jednoty měst Pražských, 9. září 1528, a též o bouři pražské napsal, že se skončila, což bylo možno povědíti opět jen v letech 1528—29. Hotovo pak bylo sepsání před koncem kroniky Bartošovy, jenž v V. kn. 5. kap. (str. 294 b ř. 15—28) vášnivý nájezd na ně činí, ač ho nejmenuje, ale »spis latinský, v místě, tu kdež jest studnice k vedení mravům a k ctnostem mudrlantským nejvyšší, ač nevelmi obšírný«, o příbězích těch sepsaný od kohosi, jemuž mistr Tomáš Vla- šimský říkal: »Kobyla, jiní Jádro«, nemůže býti jiný, nežli kronika naše1). Terminus ad quem jest tedy asi konec r. 1530. Uprostřed té doby můžeme zúžiti ještě meze, ač jen domněnkou. O r. 1521 píše Písecký, že jest to rok jeho proboštství (v koll. Karlově); kdyby byl psal v čase, etiam per Judaeos instigati; multi... in Tayn contra lecturam ... non existentes erronei — timore tamen pene errores revocabant in certis articulis, quos Gallus confecit. Nezbývá, než usouditi, že shoda frasí je pouhá náhoda. 1) Právě toto Bartošovo svědectví, že zvěděl o spise Píseckého dříve, nežli svůj dokončil, vylučuje možnost, že Písecký Kroniky Bartošovy užil, ač je zajímavo, že všecka téměř fakta Piseckého z let 1524—26 nalezneme i v Kronice a že kolik míst nápadně na sebe upomíná: Písecký: multos in dies cives in vincula conjecerant, alios ab urbe eiciebant, alios muneribus placati liberos fa- cientes absolvebant ab omni terrore ; qui... ex sua facultate munera dabant, erant boni christiani, qui vero... dare recusabant... erant hereticissimi; Bartoš: a tak vždy potom jedny po druhých vypovídali... leč kdo to dobře uplatil; když jsou dali, tehdy za dobré zůstali křesťany, a kteříž jsou nic dáti nechtěli anebo pro nedo- statek nemohli, tehdy ti ... z města jíti musili a za pikarty zůstali; a to vše šlo skrze Židy; (o tom obšírně v kn. II., hl. 9—10.)

Strana XXXVI
XXXVI ÚVOD. kdy byl již proboštem u Všech svatých r. 1529, snad by byl označil, že proboštství r. 1521 bylo jiné; s dobou tou souhlasí, že nikde nejeví Písecký vědomost o pádu Caherově v září 1529, tak že by pak rok od září 1528 do září 1529 mohl býti časem definitivní stylisace. Kroniku svou Písecký psal z vlastní paměti, jako očitý svědek (byl při korunovaci král. Marie, při uvedení kn. Martina do Betléma); někde pak užil pomůcek, k nimž výslovné odkazuje pro poučení obšírnější: kompaktat, desk zemských, knihy děkanské v universitě, knih konsistorních a městských. Užil též asi listu br. Matěje poustevníka psaného r. 1525 Caherovi1). Ježto pak i těch pomůcek málo se nám dochovalo, jest literární pozůstalost Píseckého neocenitelným pramenem, i o sobě, i jako doplněk Bartoše a Pamětí. I listy jeho i kroniku zachovala nám pouhá náhoda. Písecký měl knihu sv. Jana Zlatoústého Adversus gentes, tisk basilejský z r. 1523, v níž před tiskem i na konci zbývalo několik listů čistých, tam opsal si korrespondenci s Miru- šem a s jinými; aby pak prý nezůstaly poslední čtyři listy prázdny, opsal tam v sou- vislosti rozličné starší své zápisky, učiněné prve porůznu; ovšem nepřál si, aby dílko jeho zůstalo neznámo, oslovujeť leckde budoucího čtenáře. — Podobným způsobem psal i historii krále Ferdinanda do exempláře římských klassiků Valeria Maxima a Suetonia Tranquilla. Staré ty tisky všecky jsou dnes ztraceny. Avšak spis sv. Jana koupil asi koncem XVIII. věku kdosi v Praze v židovském knihkupectví a opsal; opis tento, provázený zprávou nálezcovou2), jest nyní v knihovně děčínské (= D); z tohoto opisu pořízen 1) Písecký: Matěj (u Bart. II. 18): pauperiores... ut terrorem aliis incutiant, turpiter mistr Havel... napravuje k víře lidi biřicem, šatlavou, ciciebant, virgis cedebant, ferro ignito signabant, igne vězením, katem, mrskáním, cejchováním, od města vypověděním. etiam exurebant. 2) Chronicon Georgii Pisensis, in Universitate pragensi praepositi et decani, super diebus et temporibus Ludovici regis Ungariae et Bocmiae hucusque nunquam editum, per quod Hajecius ab anno 1518 usque 1526 egregie augetur et illustratur. — Priusquam lectorem introduxero ad lectionem hujus chronici, dicam prius, ubi sit repertum. Extat in urbis Pragensis foro scrutario sic dicto officina libraria sub potestate judaica, quam pro more ac solito lustrandam accessi; en! felici fato incidit in manus liber in 4 to divi Chrysostomi Adversus gentes, typis Basiliensibus A° 1523 impressus. In libri hujus fronte, aeque ac in calce, complures reperiuntur phylerac manu supradicti Pissenii conscriptae, in ultimis autem quatuor foliis chronicon istud, quod cum lectore communico. Praeter intentionem scriptoris accidisse putem, quod historiam hanc isthic annotaverit, siquidem in prioribus foliis tantum epistolas, quas ille dedit ad magistrum Joannem Mirusch (de quo parum laudato in contextu narrationis fit mentio) et vicissim, quas ipse ad illum, graves in materia illorum religionis. Aliquot etiam adsunt familiares, quibus ille evocabatur ad magisterium uni-[sic] ad capessendum locum professurae pro quo fuit electus. Inter istas una notabilior a famoso illo in historiis nostris magistro Wenceslao Koranda, quam ille anno actatis supra 90mum ad authorem nostrum scripsit, stylo forti et exercitato. Hanc ad finem historiac subjungam. Post has igitur hic descriptas epistolas, cum adhuc superfuerint folia aliquot, hinc nec vacuac manerent paginac, historiam pracsentem in eas conjecit. Unde et incipit, quasi aliquae praccessissent: Sed ne haec quatuor papyri folia, quae supersunt, vacua esse videantur. Haec praemittenda duxi, ut et constet, unde chronicon sumptum sit, et lector non putet aliquid ad initium desiderari. — Snad byl nálezcem známý sběratel Jan Heidel; Pelcl 1. c. 661 uvádí z jeho knihovny »autograf« Píseckého kroniky.

Strana XXXVII
XXXVII byl jiný, jejž jsem nalezl mezi materiály Dobnerovými v Praze v kolleji piaristské, snad týž opis dnes neznámý, jenž byl r. 1774 v bisk. knihovně litoměřické (Pelcl 1. c. 649), a též opis, jejž měl Palacký1). V opisu D však jest pouze kronika a list Korandův, nikoliv polemika s Mirušem. Druhý opis, prý též podle autografu Píseckého, pořídil P. Kašpar Bouček, knihovník strahovský, r. 1800 za pobytu svého v Milevsku; jeho přepis chová se v bibliothéce na Strahově (= B). Podle Boučkova opisu vydal sepsání Píseckého r. 1801 L. Chrysostom Pfrogner v knize Einleitung in die christliche Religions- und Kirchengeschichte, str. 164—180; vydání jeho však jest pouhý přetisk kopie beze vší úpravy a poznámek. I opis Boučkův vydává se za snímek originálu, Bouček nezmi- ňuje se o tisku, řka, že opisuje »de chartis G. Pisecii propriis, ex MS coaevo sin auto- grapho bibliothecae Strahoviensis«, což ovšem nevylučuje, že rkp. byl při knize tištěné. B jest rozsahem obšírnější nežli D, máť vedle kroniky a listu Korandova ještě plus, další korrespondenci Píseckého; krom toho zachovává orthografii původní, kdežto D vše transkriboval pravopisem klassickým. Ježto D opsán byl už za doby Dobnerovy, nemohl vzniknouti z B, nehledě k tomu, že by P. Bouček přece se nemýlil v rkp. XVIII. a XVI. stol.; ježto pak D je skrovnější a transskribován, jest vyloučena možnost vzniku B z D; tudíž nutně oba opisy měly předlohu třetí. Srovnáváme-li pak společnou část obou recensí, totiž právě kroniku a list Korandův, jeví se patrné rozdíly, ne tak kvantitativní (B má jen o některá slova méně), jako kvalitativní: jednak jsou na stejnolehlých místech slůvka obdobného smyslu, ale jiného znění, jednak tvary stejných počátků, ale různých slabik dalších, uprostřed neb na konci; různosti ty nelze vyložiti jinak, nežli nestejným rozváděním zkratek společné předlohy. Ježto pak sdělení obou opisovačů výslovně ukazují k originálu, není pochyby, že B i D opisovali z vlastního rukopisu Píseckého. Nanejvýše lze při- pustiti, že D je kopie z opisu, což však nijak nelze prokazovati. Originál byl by tedy na Strahově nebo v Milevsku, ale mezi katalogisovanými svazky marně jej hledali k mé prosbě i J. M. nynější pan opat Method Zavoral, i v Milevsku vdp. P. Kitzberger; snad nalezne se někdv mimo katalog. Pro vydání nezbylo tedy nežli užíti opisů. Není sic pochyby, že D byl do- konalejší znatel palaeografie, a že tudíž jeho rozvádění zkratek je lepší, nežli chybné a místy smysl rušící Boučkovo. Ale přece nutno bylo za základ přijmouti B, ježto je rozsáhlejší a přepsán pravopisem původním. Jen chybná, smysl rušící čtení nejsou od- kázána pod čáru, nýbrž opravena podle D již v textu; do poznámky dáno pouze vysvětlení; rkp. B v poznámkách zvlášť označovati bylo zbytečno; rkp. D označen jest »děč.«. Jinak způsob vydání zachován byl jako u knih předešlých. 1) Opisu toho marně jsem hledal v pozůstalosti Palackého v mus. archivu; ale zachovaly se korrektury podle něho učiněné dr. Rezkem ve výtisku Pfrognerově.

Strana XXXVIII
XXXVIII ÚVOD. IV. PÍSNĚ HISTORICKÉ A JINÉ PŘÍLOHY. Původně bylo určeno, aby ke svazku tomuto přidány byly i všecky historické písně soudobé a všeliké dokumenty úřední, jež by zprávy kronik doplňovaly. Ale od úmyslu toho upuštěno; přílohy úřední mimo nadání vzrostly rozsahem neoby- čejným, takže vidělo se býti radno sloučiti je s publikacemi jinými pro svazek ve- řejných akt z let 1500—1526, jenž chystá se do některého dílu Archivu českého. U písní pak usnesla se kommisse vydavatelská sloučiti všecky dějepravné písně v jedinou sbírku, v níž by se mohly oceniti nejen po stránce výpravné, ale i ostatních, zejména tónické, v celém souboru a souvislosti. Proto otiskuji zde jen 6 písní, jež přímo k bouři pražské se vztahují, a to čtyři podle vydání Rezkova ve Zprávách o zasedání král. č. spol. nauk a Dvorského v Č. Č. M., jež s originálem znovu srovnal archivář p. Fr. Mareš v Třeboni, další podle otisku Truhlářova v Č. Č. M., srovnaného s originálem v univ. knihovně; šestou pak z rukopisu kapitulního, jejíž opis lask. přehlédl dp. Jindř. Skopec. Z ostatních kusů vybral jsem jen pro srovnanou zprávu M. Brikcího, ježto s ní souvisí i referát Bartošův i referát Pamětí; po prvé otiskl ji prof. Jar. Čelakovský v Č. Č. M. 1880. Za doplněk přidány pak listy kanovníka pražského Jiřího Plánského z Hradiště, psané opatu tepelskému Petrovi, ježto významně osvětlují některé zprávy Bartošovy. Tištěny jsou podle originálů tepelského archivu. List br. Matěje, obsažený v rkp. Bartošovy kroniky c, připojen pospolu. O úpravě a vydání tohoto svazku pracoval jsem kolik let, jak jsem mohl nejsvědomitěji. Ale jako žádné dílo lidské, tak ani tato práce není dojista bez vad — na všeliké nedůslednosti v úpravě, chyby tiskové i nedopatření věcná přišel jsem sám a opravil; jiná snad zbyla. Nemělo jich býti — omluvy, třeba podstatny by snad byly, neprospívají, a vydavatel tudíž prosí pouze za shovívavé prominutí chyb a laskavé jich opravení. A že mnohým jiným pokleskům ušel, i za vzácnou pomoc a radu děkuje pp. koll. univ. profesoru Dru. Václ. Novotnému a profesoru reálky K. I. Černému, kteří všecky korrektury spolu pročítali a svrchovaně přispěli k doko- nalejší úpravě obsahu a formy. Díky vřelé vzdávám i všem, kdož rukopisy své k vydání zapůjčili, a to J. Excel. panu Dru. Schöblovi, biskupu litoměřickému, veledůstoj. řádu Premonstrátskému kanonie Strahovské, J. M. opatu P. Methodovi Zavoralovi a zvl. pp. bibliothékářům † P. Ivanu Wagnerovi, Dru. I. Th. Zahradníkovi i nynějšímu P. Cyr. Strakovi; J. M. panu velmistru ryt. řádu křižovnického s červenou hvězdou P. Fr. Maratovi; veledůst.

Strana XXXIX
PÍSNĚ HISTORICKÉ A JINÉ PŘÍLOHY. XXXIX pp. opatům kláštera Oseckého pod Krušnými Horami a kláštera Tepelského, veledůst. kapitule pražské, J. J. knížeti Jiřímu z Lobkovic, nejv. maršálku král. Českého, a ThDru Ant. Vřešťálovi, správci knihovny jeho; J. Excel. Fr. hr. z Thunu a Hohen- steina; JUDru Leop. Katzovi v Praze, p. řed. Frant. Marešovi v Třeboni a adj. Skopcovi v Praze, dále pp. úředníkům dvor. knihovny vídeňské, musejní a univ. knihovny pražské, zem. archivu v Praze, v Brně a hraběcí knihovny v Děčíně. Za vědecké rady, pokyny a přispění především děkuji J. Exc. p. ministru m. sl. Dru Ant. Rezkovi, někdy učiteli svému, jenž první vydání Pamětí obstaral a na se vydání Bartoše převzal, pak mne v první práce uvedl i svůj materiál mi propůjčil; dále všem členům kommisse vydavatelské, zvláště prof. Dru Jar. Čelakovskému a Dru J. Teigovi, upřímně a ze srdce. V PRAZE v květnu 1907. Dr. Jos. V. Šimák.

Strana XL

Strana 1
KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. očínají se knihy 1) o příhodě a o pozdvižení2) jedněch proti druhým v obci Prazské, s některými3) přičiněnými přídavky potřebnými, jimžto latiníci annotací říkají, v jistých místech položenými; 4) kteréž se stalo let podepsaných5) za kralování nejjasněj- šího knížete a pána“) Ludvíka, Uherského a Českého?) krále etc., pána mého milostivého8). PŘEDMLUVA. Služby ponížené a podle vší možnosti ho- a ten opět dále jinému,16) až do nesčíslnosti:17) tové s pozdravením a žádostí?) všeho dobrého protož nepodobné 18) jest rozumu 19) přirozenému, a prospěšného tuto 10) se všem vůbec podle aby člověk tak 20) držemné21) paměti býti mohl, povahy vyšších i nižších lidí předkládají. no aby slyšenů22) možné jemu bylo rozprávku v týchž úplně slovích, kteréž23) jest slyšal24) od Poněvadž všecky věci od boha 11) stvořené s časem nastávají 12) a pomíjejí, že 13) též také jiného, bez umenšení a bez přídavku vypraviti.25)a) Nebo když tak dlouho v rozprávkách od jedněch pamět lidská, jenž jest vnitřní smysl člo- věka ušlechtilý, s časem,14) jakž nastane, tak k druhým slova slyšená26) proměnnost27) berou; zase též odchází, a jest zjevná věc, což obecně is musí to tehdy 28) býti, aby i rozum slov v věcech mezi lidmi běží, že člověk, maje vědomost o ně- - dálých29) se proměnil a v pochybnost mylnů30) které 15) věci, zprávu o tom jistou jinému činí se obrátil, a tudy i pravda skutku některého — V kbo jest ještě druhý přední titul: Kronika o pozdvižení a bouřce pražské léta páně tisícího pětistého dvacátého čtvrtého. — Pod tím titulem jsou přípisky pozdější v k: sepsaná od Bartoše písaře, horlivého pikharta v Praze, jak se dal znáti v 2. kn. v 27. kapitole. — 1594. Pan Hlavsa, prymas staroměstský, hofrychtýř prve, (kal. histor. f 177) pasován na rytířstvo. M. Jan Pašek z Vratu, prymas staroměstský, pasován na rytířstvo, ibidem. — Doleji: W. Schönherr, 19 Jul. 812. — Pod nadpisem v g připsal Balbin: Historia Pragensis verius historia Piccar- dorum scripta in eorum defensionem etc., jakož v úvodu. 1) d knihy čtyry. — 2) o o příhodě a pozdvižení. — k o bouřce nebo pozdvižení. —3) b někderými; l některými příjemnými; e annotati. — 4) b přiloženými. — 5) kbe předepsaných; v 1 (let podepsaných). — 6) ost pána pana — 7) lUher. a Českého etc. krále. — 8) o (pána mého milostivého); d milostivého. První kniha má kapitol třidceti osm. — 9) ge s žádostí. — 10) I prospěšného. Tuto .. . — 11) 1 od pána boha. — 12) o nastávajíc (!) — 13) roz.: protože. — 14) e časem; g a časem. — 15) g někderé. — 10) kb (dále) jinýmu; eb dále opět jinému; d opět jinému dále. — 17) o nečíslnosti. — 18) b nápodobně. — 19) o jest a rozumu (!) — 20) lb tak člověk. — 21) kle držebné; b drženné. — 22) dgl slyšenou. — 23) g kderáž. — 24) d od jiného slyšel; — 25) kbl vypravovati. — 26) edgo slyšaná. — 27) g pro- měnnosti. — 28) kleog tehdy to; d tedy to. — 29) g věcí dálých, kbl v. dalekých. — 30) ost krom o mylnou. — *) In m. v z.: Poslyš čtenáři, pilně rozvaž, rozsad, neujímej aniž přidávej, rozumíš-li co, naprav!

Strana 2
2 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. PŘEDMLUVA. ných lidí povahy následuje, čehož sem sám musí se potratiti a 1) v nic obrácena býti. I z té osobně všeho 40) nespatřil,41) však od jiných příčiny za potřebnú2) zdá mi se býti věc, aby zprávu maje, to, což z slyšení 42) můž43) nahra- skutku, tak znamenitého jako divného, důvod v příhodě podepsané3) paměti hodné na budoucí zeno 44) býti hodnověrného, umyslil45) sem v tomto s časy 4) byl literami rozumnými znamenán a se- spisu pořádně podle možnosti položiti, tak však, psán, proto, aby lidé potomně5) vidouce6) a abych od mých 46) utrhačův, že bych něco z po- často sobě čtouce, mohli to, co se stalo, ku chlebenství a z přízně 47) strany 48) jedné nebo paměti přivoditi a ji obnoviti. A nediv se tomu z potupy a nelibosti strany druhé napsal, vy- žádný, ani7) mi k lehkomyslnosti připisuj, že kládán nebyl falešně. mnohé věci úmysl8) mám psáti, kteréž víc m A tak úmysl 49) můj jest konečný 50): nic51) posměchu2) nežli vážnosti10) v sobě zavírají, nad míru nepřidávati, ale spíše52) mnohého 53) umenšiti v některých posměšných věcech v Praze pro některé lehké téměř11) vášně a předsevzetí lidí pražských posměšné. zdvižených 54) a v předsevzetí zdravému rozumu Ale poněvadž někdy lidé nestydí se ne- odporných. Toto pak nejprv 55) a přede vším 56) 13 vážně a lehkomyslně něčeho 12) učiniti, proč13) sluší věděti, nedím 57) o slušných příčinách, ale bych já pak měl o témž 14) skutku v pravdě 15) o podnětu a podpalu 58) k příčinám, kteří [sic] jsou se v Praze rozmáhaly, a za příčiny od nesprave- učiněném mlčeti a styděti se psáti? — neb 16) co jest 17) mi do toho, že někdo, malú maje vážnost, dlivých a lstivých lidí jsou ujaty,59) že sou kořen o něco se pokusí, a potom v rozprávku se jiným svůj měly od pejchy a závisti nesmírné, od žá- z dosti cti a chvály 0) světské, od zlosti a msti- sám dává. — A protož 18) toho toliko mi jest po- tedlnosti nevyprositedlné, v některých 61) zvlášt- třebí šetřiti, abych to, což jsem sám 19) viděl, nebo od jiných hodnověrných, též přítomných lidí slyšel, ních zřetedlnějších 62) a znamenitějších osobách hluboce vzkořenilých,63) a tak naprosto od nená- v jisté pravdě mohl sepsati,20) naučení v tom užívaje Josefa 21) starého 22) historika, kterýž takto visti jedněch k druhým. 64) — Pověděl sem, že ne- z mají zhola za příčiny v této příhodě prazské po- píše v knihách o starodávnosti 23) věkův24) proti Manethonovi25) mudrlantu egyptském[u] 26) v kapi- čteny býti“5) pro to, neb ačkoli mudřec66) Aristo- tole druhé: »Toto« prej 27) »musí známo býti, že teles píše, že: »Nic není 67) pod nebem vzešlého, jehož by88) příčina řádná a slušná nepředešla, což sluší na slibujícího jiným, aby vydal spis 28) a89) tak i spravedlivá;« a jinde: »Kdež prý, není o pravých věcech,29) že to 30) má 31) prve věděti v příčiny, že tu také i skutečnosti 70) nebývá;« však jistotně, o čem 32) chce psáti, buďto33) jsa při věcech dálých 34) přítomen, anebo 35) od těch, poněvadž jsú všickni mudrci pohanští o to nejvíc pracovali, aby ctností a mravův dochá- kteří by známost o tom 36) měli, radu bráti.« To ten.37) A protož38) takové 39) pravdomluv- zeli a mrzkostí se vystříhali, jiné témuž71) učili: 1) l (a v nic obrácena býti). —2) legd potřebnou. — 3) bledgo odepsané. — 4) k na časy budoucí. — 5) lo po- tomnie. — 6) ost vědouce. — 7 ost aniž. — 8) kedg v mysli. — 0) kb k posměchu. — 10) b k vážnosti; k že v mysli... k vážnosti mnohé věci. — 11) ost téměř lehké. — 12) kbl něco. — 13) d proč bych já také měl. — 14) o o tom. — 15) d (v pravdě). — 16) bl nebo. — 17) ost co mi jest. — 18) kbl A proč. — 19) kbl co sem (sám); ost aneb (m. nebo). — 20) o moh' sepsati. — 21) k Josefa Flavia. — 22) bl [starého), k S°. — 23) o od starodávnosti. — 24) věku. — 25) kb Manethovi; l Marethovi. — 26) zkb chybně: egyptském. — 27) kbleg prý. — 28) k list aneb spis. — 29) o chyb.: spis pravých věcech. — 30) d to že. — 31) o že tomu(!) — 32) kbedgo o čemž. — 33) l buď. — 34) I stalých, k dalších. — 35) ost aneb. — 36) k známost toho. — 37) kbl (To ten). — 38) kbl Protož. — 39) k takových. — 40) kl (všeho). — 41) l ne- spatřil osobně. — 42) e maje totéž z slyšení. — 43) l může. — 44) kbeg nahraženo. — 45) kbleg umínil. — 46) d od jiných; o od nich. — 47) l a přízně; do přízně strany. — 48) e (z strany ... nelibosti); kbl s strany. — 49) g oumysl. — 50) b konečnej; 1 konečně. — 51) o než. — 52) ost. spíš. — 53) d mnohé. — 51) do zdvořených. — 55) l nejprve. — 56) bl přede všemi. — 57) o není o slušných. — 58) d pod. k podpalu. — 50) l přijati. — 60) l slávy. — 61) I někderých, o u některých. — 02) e (zřet. a znam.). — 63) ost vkořenilých. — 61) o jedněch druhým. — 65) I býti. Proto ačkoliv. — 66) kb mudrci (!) — 67) o nejní. — 68) kleo čehož by; b což by.— 69) k (a tak spravedlivá); bedgo a tak spravedlivá. 70) d také skutečnosti. — 71) o téměř.

Strana 3
PROČ A JAK NAPSAL KRONIKU. PŘÍČINY BOUŘE PRAŽSKÉ. — protož to propovědění') k jinému rozumu ne- miż?) obráceno býti, než k tomu, že všecky pfíciny spravedlivé,?) fádné a hodné“) mají, každý skutek předcházeti, a to půjde z ctnosti spravedlnosti ;“) ale kdež toho skutek*) chybí, s tu již ctnosti není, ale lest?) a dklad5) a jiné mrzkosti. Jakož pak skutek toho pozdvižení prazského sám vykládá, nemaje) chvály od lidí ctnostných, mravných ) a spravedlivých. A pro- tož o takových příčinách, podle pravého soudu » lidí rozumných usouzeného !!) od některých lidí v Praze jedněch proti druhým pfedsevzatych!?) (kteréž nemají býti hodné nazvány příčiny,!9) ale nějakým neřádným podpalem 4) k příčinám) tuto 1%) se psáti bude, kteréž se zdají býti 18) Pra- 1 žanům nejhlavnější a slušné. A jsou podle mého zdání tyto:*) První příčina: Když král Ludvík dal byl ouřad??) hofrychtéřství 19) mistru Janovi Paškovi, a brzo potom odjal mu jej zase; a k tomu při » obnovení konšelův v Praze zbavil 9) ho brzo kon- šelství i prvního místa tudíž.) kteréž drżal?!), a dal to oboje panu Janovi Hlavsovi. O tom stojí psáno v prvních knihách v kapitole V. Druhá příčina: Když král z Čech vyjel, » tehdy??) za spravování pana Jana Hlavsy stolice konselské v Praze??) vypovédéni **) byli z města někteří farářové.?5) O tom psáno v týchž kni- hách i v kapitole.?9). Treti:2?) Pro sjezd hromničný vsech tfi??) » stavüv pod obojí spüsobou do veliké??) koleje. 3 O tom?!) psáno v týchž knihách v VI. kapi- tole a sedmé. Čtvrtá: Pro některé kněží, pro jich kázaní a učení. O tom psáno*?) v kapitole X.%) týchž knih.) Pátá: Pro některých lidí všetečné řeči o svá- tostech i o jiných věcech kostelních. O tom psáno v týchž knihách i v kapitole.) Šestá: Pro kněze Martina, kazatele betlém- ského) a mistra Havla Caheru, administrátora, i lidu obecního 7) pro né?5) rüznici. O tom psáno v druhých knihách) v VIII. kapitole. Z kterýchžto „všech *) příčin: jiné mnohé poboćni se poustóly,*!) jako vlci *?) z kmenu,**) także z nevelikého potoka**) velikć a široké moře bylo; neb jedni proti druhým sobě ku pomoci je brali, kteréž víc posměšné nežli +) vážné byly. Bylyť sou také (tohoť*%) nepřím) tehdáž v panském *") a rytířském stavích této země veliké různice a nesvornosti pod přikrytím víry, též jako mezi*% Pražany, z příčin také některých, podle mého zdání těchto: První: Když panský stav“) nemohli se snésti s rytířstvem o nesení %) sceptrum, jablka zlatého a meče před králem, při korunování krá- lovny?!) Marie. O tom psáno v kapitole druhé prvních knih.5?) Druhá příčina:%) Když všickni tři %) sta> vové země České chtěli, aby pan Zdeněk Lev, nejvyšší purkrabie prazský, 5). počty činil zem-, ské %) z příjmův $?) a z vydání na dluhy královské, 1) &bdgeo povédéni. — ?) Z nemůže. — 9) o sprav. a řádné. — 4) k/ řádně a hodně mohou, mají. — 5) Z z ctnosti a spravedlnosti; 4 z ct., z spravedlnosti. — 9) Z skutku. — 7) g ale bolest. — 8) 2 lest; üklad. — 9) z chyb. nemaji. — 19) os£ sttídmjch. — !!) £5 usouzenjho. — 1?) z2/d&o ckyb. předsevzatými. — 18) ž pří- Cinami. — M) os? nefádem a podpalem; 4 nef. k podpálení; g nef. podpálení. — 15) Z toto. — 16) žše (býti). — 17) dkóleo úřad. — 18) os/ hofrychtýřství; / hofmistrství. — 19) kde zbaviv. — %) osź (tudiż) —- 21) & drZel. — 22) d tedy. — ?3) &b (v Praze). — M) os? (krom 4) vypovédíni. — %) / mál: &afátové, ale oprav. — ?9) os? O tom stojí ps. v kapitole III. — ?7) Z spojuje 3. a 4. v jedno, tak Ze následuje 5. jako 4., a 6. jako 5. — %) Z hrom- niční. — 99) A tří pánův stavüv. — 3?) /5 velké. — 3!) osť O tom stojí. — 32) dgZ/s stojí psáno; 2e psáno stoji. — 33) g v osmé kapitole; os/ v deváté. — 9!) /o v tjchZ knihách, 2 knéh. — 5) / v też knize a v týž kapitole, kb a v též kapitole; o v páté(!) kapitole. — 39) e betlehemského. — 57) 4 obecného. — 38) g (pro né) — 39) 75 v kn. druhych. — +0) 7 (v&ech). — *!) g prejstily podobné ; osf prystily poboćni. — 42) / vlky. — 48) k z kmene. — 44) kôl potoku, g z nevelikých potoküv. — 49) £ posmésné a neváZné byly, nezli pravdivé; os? (krom 7) nez. — 4) ost toho. — 47) 4e v panském, v rytifskóm, Ż v p. a v rytif.; o (i v rytif.). — 48) ż (mezi). — %) kôleg stav panský, A panský a rytířský. — 9") os/ (s rytíf.]; / o neseni. — 9) 2 královny. Máme o tom psáno. — 5?) 47 knéh; o v prv- ních knihách. — 58) de (příčina). — 5!) o stavové tři. — 5) osť pražský. — 5) g zemský. — 5?) kôle z příjmu. 3) In m. v ad. Příčiny různic mezi stavy. První etc. 1* 

Strana 4
4 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. PŘEDMLUVA. EPIŠTOLA. a on tomu odpíral. O tom psáno v kapitole III. provozovali, křivdu nesmírnú 30) a násilé 31) svým týchž knih.1) bližním činili, vešken 32) řád a právo opovrhše;33) jakož potom každý čta sobě porozumí, slušně- Třetí: Když král Ludvík vyzdvihl všem téměř úředníkům zemským ouřady,2) dav3) li, či neslušně a tak dále,34) učinili. v domnění jedny druhým.4) O tom psáno s V tom pak ve všem znamenitě35) se ohra- žuji: kdežkoli psáno stojí v těchto knihách to v týchž knihách, i v kapitole.5) slovo »Pražané«, anebo 36) »o Pražanech«, že A z těch příčin rodily se 6) potom jiné tejné,7) o kterýchž není tuto potřebí vyčítati, poněvadž tu vymieňuji37) všecku téméř obec prazskú i některé správce s menšími hlavami; ale těch to z daru božího mezi nimi k ničemuž8) zlému nepřišlo; avšak velmi náchylno9) bylo k tomu, o osob 38) tří nebo čtyř 39) hlavatějších, jmenovitě mistra Jana Paška, Zigu řezníka Vaníčkovic, jako by měli jedni na druhé mocí sáhnouti,10) též jako v Praze. A od té chvíle někteří z těch Tomáše Zachlubila kováře, Jana Karbana kon- stavův za dlouhý čas nechtěli do Prahy jezditi, váře a podle nich mistra Havla administrátora 40) s jeho některým kněžstvem, tu nejvíc se 41) dotýče, ani sněmův tam 11) mívati, až jsou zase v glejch 12) spolu vešli po smrti krále Ludvíka. A takovou s kteříž 42) jsou vůdce,43) vrch a původové všeho 44) zlou věc předkem a nejvejš 13) kněz Stanislav,3) zlého v Praze byli, o kterémž se psáti bude. Však ačkoli k těm 45) hlaváčům všecka biskup olomúcký 14) jinak moravský, a Žabka, obec potom byla připojena k tomu předse- sekretář, skrze poselství pod jmenem králov- ským činěné,15) mezi všecky stavy do Čech při- vzetí, strachem velikým víc, nežli 46) z svobodné nesli a vtrúsili. Avšak ve všech těch příčinách » vůle: však se to 47) nalezalo,48) že jsou mnozí to všecko, co 16) jest vzešlo, možné17) bylo dobří, ctní a šlechetní v obci té lidé byli, kteříž k srovnání právem a řádem, 18) nebo smlouvami 19) jsou těžce na svém srdci to snášeli,49) vzavše přátelskými přivésti. Ale že pejcha,20) závist na sebe plášť onoho dobrého Nikodema,50) a nenávist toho nejvýš v Praze učiniti bránily, kterýž nesměl ve dne se51) pánem svým, Mesiášem a nemohouce jedni k druhým přístupu sluš- z pravým, rozmlouvati pro strach židovský. A též ného21) jinudy ku pomstě míti a k vyplnění těmto nedal bůh té zmužilosti, aby se proti křivdě jeden nad druhým své tejné 22) zlosti soudem 23) měli zastaviti,52) ale přinucením rozličným vta- pořádným, i vstřelili24) v to víru křesťanskú, ženi a pojati 53) jsouce v svazek těch hlaváčův, a dosáhše 25) oni Pražané na králi pánu někte- někteří skrze jakés nápravy kostelní,54) s pří- rého povolení (bylo-li jest však pravé s vědo- v lišným násilím a nekřesťanským outiskem 55) mím 26) řádným jeho, toho nevím) na svévol- k tomu, aby pravdu zákona božího a čtení sva- tého v světlém smyslu Kristovu i apoštolův nou 27) zprávu svou, pod tím přikrytím víry faleš- jeho zapírali, a 56) někteří jináč 57) vymyšleně nu- ným svou28) vůli mocí29) jedni nad druhými 1) I v týchž knihách i v kapitole 3. — 2) g (vyzdvihl a odňal ouřady); e jich ouřady; klb jich úřady. — 3) o vdav. — 4) d jedněm druhé, o čemž. — 5) kb i v kapitole též; l i v týž kapitole; d v kap. IIII.; g 2. kap. — 6) d rotily se; kbl potom rodily se. — 7 ost (tejné). — 8) kbegs ničemémuž. — 9) g náchylné. — 10) o sehnati(!).— 11) b (tam). — 12) dlg glejt. — 13) o nejvyšší; l nejvejše; kg nejvýš. — 14) d holomoutský; eb holomúcký. 15) kbledg činíce. — 16) b což.—17) o mocné. — 18) kbl právě a řádně. — 19) gl smlúvami. — 20) ost (krom d) pejcha a závist. — 21) b míti slušného etc. — 22) dgel tajné. — 23) l svým soudem. — 24) b stříleli; k strčili; de vstrčili. — 25) g dosáhši. — 26) g s svědomím. — 27 k svévolnú a omylnú zprávu svú; bo svévolnú ... svú. — 28) b svú. — 29) d vůli i moc. — 30) ost krom b nesmírnou. — 31) l násilí. — 32) e veškeren. — 33) kbl opovrhši. — 34) l (a tak dále). — 35) l znamenitě a slušně. — 36) d aneb. — 37) o vyměřuji. — 38) o (osob); doekb osob se tří. — 39) kblesg čtyr. — 40) o admistratora; d adm. a s jeho. — 41) doekb (se), e nejvíce. — 42) d kteří. — 43) dkle vůdcové. — 44) d (všeho). — 45) b ačkoli těm. — 46) l než. — 47) k i to. — 48) o nalezlo. — 49) o znášeli. — 50) klb Nik. dobrého. — 51) ost. s pánem. — 52) dkblo zastavili; ge zasadili. — 53) o podjati. — 54) o kostelním(!) — 55) g foutiskem); v ost útiskem. — 56) kbles a jiní někt. — 57) kble jináč nešlechetně. a) In m. v l: Fax malori (!) kněz Stanislav, biskup olomúcký.

Strana 5
PŘÍČINY BOUŘE PRAŽSKÉ. OSOBY PŘEDNÍ. — ceni!) byli. A podle nich jiní zápisy *) některými, svolováním obecním a pohrůžkami, pokutami,?) z města ven vypovédénim musili*) — nesvymi üsty — »tak, tak« 5) všudy ktikati.) — Někteří také nalézali se mezi nimi bez roz- umu zutivëjsi proti 7) pravdě a nevinnosti, kteříž sou se netoliko s jinými srovnávali, ale 9) nad to vejše druhdy na stupeň vyšší ukrutnosti a zuři- vosti, nežli správcové jich, vstupovali. Jiní ně- kterakou?) příliš rozpustilou ' vzteklostí popu- zeni jsouce, obyčejem netoliko blázna, smyslem pominulého,!?) ale vejáel!) podobenstvím vzteklé zvěři, všecko čelem 12) vyraziti a s kořenem 13) vyvrátiti chtěli; na všecky strany pieostrymi kly zubrovými sekajíce, kterýchž jest také byl nemalý počet. 5 Ale věz, že ani těm všem, krom hejtmanův 1) — a rotmajstrův jich již jmenovaných, já za zlé míti příliš!*) nemohu z příčiny té, poněvadž jest ta povaha lidu prostého!?) obecniho,!”) Ze dadí s sebou obrátiti na každú?) stranu, jako obraz na korouhvici!?) malovaný, beze všeho usou- zení??) a rozumného rozvážení všelikému včtru, a?!) jsouce pod správou svých vyšších, díl z po- vinnosti a víc z düvérnosti??) (že zavedeni ne- » budou) k nim se obracuji, by pak bylo neto- liko #3) proti bohu, ale) i proti přirozenému rozumu. A protož nemám. oumyslu,%) koní, že zle chodili, ale těch, jenž na nich sedali,?%) časem a místem pomrštiti. A o tom se již tuto počne s vypisovati. Mějte se dobře.??) Epistola k čitatelům těchto knih.” N°, pod nebem člověka, aby mohl sám všecko %) pamětí a rozumem svým obsáh- nouti, aby se nikdá nezmejlil%) a jiného člověka napravení?!) nepotfeboval a aby nikdá v zavi- nění neupadl. I poněvadž jsem též člověk, po- dobny v kfehkostech??) jinym, kdo mi v tom za zlé míti bude a jináč mne sobě vykládati, nežli by v úmyslu mém %) bylo? Nebo) v tom se dokládám svědomí svého vnitřního, že sem v tomto psaní vášní nezbedných%) nenásledoval, abych měl někomu z hnutí mysli ku potupě = tak -nebylo. proti pravdě a někomu k zvelebení něco při- činiti aneb ujímati proti spravedlnosti, ježto by A poněvadž, jsa v Praze tehdáž měštěnínem, při mnohých sem věcech) byl a jich sem se podle jinych dotykati?") musil, mohu v pravdě o tom, co se zbéhlo, tuto psáti.?9) Ale k tomu se znám, nemoha sám při všem = k zkušení bejti přítomen, že jsem na zprávu lidí hodnověrných to nahražoval, k čemu sem úmysl svůj% obrátil. A protož ty, kdokoliv 40) budeš čísti tyto knihy, jestliže*!) co najdeš 1) dgó mučeni, (Z měl totéž, ale opravil), e naučeni, o nuc(!). — 2) Z nápisy. — 9) z chybně pokuty. — 4) k musili také ke všemu Amen říkati. — 5) &/ tak také, ďog (tak). — 6) osf (krom /) říkati všudy. — 7) g (proti). — 8) Ze a nad to vejše. — 9) » některaků. — 10) Zgo pominutého. .— 1) kbldg vy&e, o vyšlé(!) — 1% A (čelem). — 18) gz kořene. — 1) Zhejtmanů, £A hejt, rotmistrüv jiZ jich, rotmejstrüv, o rejmajstrův. — 15) š/e (příliš). — 16) žZ sprostného. — 17) kog obecného. — 18) kô/deg každou. —- 19) o korüh- vici, # korouhvicich. — %) g usúzení. — ?!) e (a) — 2) gó z dóvčrnosti, Z s dóvěrností k nim se obracejí, majic za to, Ze zavedeni nebudou; 4 obracují. — %) 2g0/ (netoliko), £ nejen. — %) dg aneb přir. roz., Z (ale). — %) osť úmyslu. — 20) dkblg sedéli. — 27) z (Mějte se dobře), g Měj se... Podpis Bartoš písař jest pouze v e. — 2) V z psáno bledým červeným inkoustem; v os/ Pfedmluva: dg k čtenáři, *Aó/e k čtenářům. — %) » (všecko). — 30) dg nezmylil. — 3!) 4óZ nápravy. — 8) Z v křehkosti. — 33) £2/eo nežli v úmyslu; g nežli by v oumyslu. — 94) ego Neb. — %) o nebezpečných. — %) * věcech jsem přítomen osobně byl. — 87) * dotýkati a okoušeti. — 38) *óZ psáti tuto. — 39) g oumysl můj. — 40) Z kdožkoliv. — 41) Z jestli. 

Strana 6
1471 6 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. EPIŠTOLA K ČTENÁŘŮM. v nich sobě!) odporného, jináč mne nevykládej, než jako toho, kterýž lidem hodnovérnym vic neżli?) sám sobě věří; ale poznáš-li?) co výše*) nad toto?) lepšího a důvodnějšího, za- nechaje mysli nepokojné a řeči utrhavé, naprav pokojně,“) přátelsky, laskavě a dobrotivé, roz- pomena se,”) že si též člověkem, a ne anje- lem;8) za to tebe prosím. Nebo každý pták zpívá podle povahy přirozené možnosti své.) A věz, že sem tyto knihy na čtvero rozdělil: V prvních knihách psáti se bude o tom, kterak král !0) Vladislav přijat byl od Čechův za krále a pána země České; a co se jest za jeho času dálo, krátce jsem přeběhl. Potom o králi Ludvíkovi, synu jeho, a zvláště o ná- silném útisku !!) a soužení i trápení lidí mno- hých v Praze bez viny, od správcův toliko 12) světských za kralování jeho. [KNIHA KNIHA PRVNÍ. KAPITOLA 1. V druhých knihách !8) o nátisku, soužení 9) — a nekřesťanském trápení lidí nevinných v Praze od správcův světských i duchovních společně. V tfetich knihach!*) o tom, kterak král s po některém času porozuměv !$) tomu s radami svými, že Pražané pod rozličnými zástěrami a barvami ten povyk v Praze učinili, [z] moci své královské, maje jistů !?) hodnovérnü zprávu, od prvni rozdilnou,!8) psaní svá rozličná !?) jim » Ginil na jistý spüsob, a potom??) o zahynutí jeho. V- čtvrtých knihách o volení arciknížete rakouského Ferdinanda za krále*?!) a pána země Ceské, i co??) se jest za jeho kralování dálo, s doma i vné, aZ do té nesnáze prazské skonání. A naposledy??) epilogus pokládá se a na tom zavru knihy tyto. PRVNI.]* V prvních knihách,2) kterak král Vladislav přijat byl od Čechův za krále a pána*“) země Ceské a ?7) co se jest, krátce, za jeho času dálo. Potom o králi Ludvíkovi, synu) jeho, a zvláště o násilném 29) útisku a soužení i trápení lidí mnohých v Praze bez viny, od správcův toliko světských za kralování ??) jeho.?!) KAPITOLA PRVNÍ. Když se psalo jednoho a téhož roku po smrti krále Jiřího, slavné paměti, léta od naro- zení syna božího po XIIII" stech sedmdesátého prvního) při slavnosti panny Marie na nebe vzetí, nejjasnější kníže a pán, pan Vladislav, » syn někdy krále Kazimíra Polského, jsa volen %) v letech osmnácti“) (podle zprávy starých lidí) věku svého ode všech tří stavův“%) země České 1) à v sobé(!). — ?) Z než. — 3) à poznavsi(!). — %) £/ v$&e co, b (výše). — 5) e nad to, & výše co lep. ad. nad to. — 9) e (naprav pokojně). — ?) e rozpomeü se. — 5) os? andélem. — 9) g (Nebo každý... možnosti své). — 10) ost (kräl}. — 11) dgł outisku. — 12) Zo (toliko). — 13) 2 kniehách. — 14) o süZení. — 15) b kniehśch. — 16) Z porozumél. — 17) o jistá hodnovérnymi od prvním (!), £ zprávu toho, od prvni. — 18) 2o rozdílnů. — 19) £/ rozličná jim &inil a rozdílná, Zg psaní svá rozdílná. — %) Zg a potom i zahynutí. — ?!) Z (za) króle. — 32) oi co j. za król. jeho se dálo. — 33) os? (A naposledy. . . knihy tyto), żb/e Skonavaji se předmluvy na kroniku o bouřce pražské etc. — *4) 2. První kniha, / Prvnf knihy, » Summa knihy první, v z a os/ neni. — %) d/sg (V prvních knihách). dg Kapi- tola prvni, v niż se oznamuje. — 26) * za krále pána. — %) ď a krátce, co jest se za času toho dálo. — „kbg jest se. — %) s synu jeho, zvláště pak o. — 2) osź o bezprávném, g bezpravným outisku. — 30) os# za kral. jeho, však na větším díle původem kněžským; &/ {vsak}. — 3!) / A má kapitol tridceti vosm etc. — 32) s 1471; d &trnácti; żb/eg étrnácti. — 9?) żb/s (volen). — 94) » stavü. — a) vskutku sedmnácti. Volba byla 25. kvétna, príchod Vladislavüv 19. srpna, korunovace 22. srpna. -- 

Strana 7
1471 1482 (1530) 1483 1490 PŘÍHODY ZA VLADISLAVA TI. 7 za krále a za pána dědičného, do Prahy přinesen !) jest a po nemnohć?) chvili i korunován jest. 3) Za jehożto kralovani mor. byl?) veliký po vší zemi, rozdílně“) po krajích a zvláště v Praze, kterýž se počal na podzim léta páně M*CCCC*LXXXID. *) Tak velikého moru potom nikdá nebylo až do těchto časův“) let páně M?V©0XXX9,7)») A kdyż tomu moru?) rok do- chazel, tehdy*) v tu stfedu pfed svatym Vic- lavem, léta již M'CCCC'LXXXIII', bouřka stala se a vicher jakys v obcech prazských s Do- vykem divnym, tak Ze jedni nad druhymi moci a násilím vzteklvm spravedlnosti 1) své dovo- zovali, bez přítomnosti krále pána svého tehdáž v městě, tak1l!) jakž dvůr svůj!ž) tu míval, davse jedni druhć pod Istivou barvou **) stfnati 14) a některé zmučiti ete. beze všeho řádného sly- šení.1%) jakož 18) o tom !") šíře buae praveno v epilogu v kanitole IIL*) A tu tehdáž hned ten mor přestával, 18) jakž brzo se to stalo.) Kteréžto království České král Vladislav pokojně spravoval až do smrti krále Matiáše Uher- ského, kterýž umřel v Uhřích před samou slav- ností velikonoční léta pan M*CCCC'XC'.*) A hned při času sv. Jana Křtitele božího téhož léta — volen opět jsa král% Vladislav nade- 1) ost (za) pána; &ölse prineSen. — ?) ö/ prinesen jest i — ; -novan. —?) s (jest). — 4) s veliky byl; ż mor vel. po v. psaný od obyvatelův %) země Uherské?!) za krále 14% pána jich — vyjel jest s nemalým počtem Če- chův do Uher, a brzo potom také i*?%) koruno- van byl a na stolici královskou *%) posazen.*“) Ten pán a král Matiáš, ač byl vzrostu 2) nevelikého, však jest v sobě“%) měl mysl vy- sokú?") a velikü s povahami ctností některých mravnych 2%) smíšenů,%) že jest) byl člověk [s]myslný*!) a zuřivý, zmužilý, chytry a podle w světa moudrý. A když jest tak o to*?) mnoho myslil, aby byl panem?) a králem země České za živnosti ještě krále Vladislava nadepsaného, divnými a lstivými prostředky k tomu šel, 4) až sobě) toho byl dovedl, že jest v přátelství s všel s mnohými Čechy a zvláště s knížetem Hynkem, synem krále Jiřího, i s jinými mno- hými pány a rytířstvem země České.) A ta- kové přátelství platiti??) potom draho musili z rytirstva Alexander**) a Podvinsky, tak fe- » čený,%) hrdly svými, tehdáž, když je král Vladislav kázal čtvrtiti na Pohořalci“) před hradem *!) Prazskym, leta **) téhož M'CCCC*XC* časem 9) letnic; a potom dva**) z měšťanův prazskych, Prokopa krejćiho **) a Silvestra sla- » dovnika, kazal*%) stinati pod pranefem*") na rynku.') A tak**) ti čtyři musili za jiné tu Zi po nemnohych dncch korunován. 2Z chvíli koru- z. byl.— 5) sč po krajích rozd., Z po krajinách rozdílně. — 8) s časů. — 7) 1520(!) s (léta páně); e let páně. — 8) * (moru). — 9) go tedy v tu, Z tedy tu. — 19) Ž sprave- dlivosti. -— 11) Z jakž tak. — 12) Z tu svůj. — 18) o barvú. — 14) ŠZ stínati. A některé zmučili beze všeho atd. — 1) ost vyslyšení. — 19) sb jakž. — 17) s o tom šíře mluví kap. 2., osí o tom šíře bude. — 18) s přestal. — 19) ž (král). — %) db obyvatelů. — 2) AšZ Uherské země. — 2) s {také i); / (takć ). 2) żg królovski. — %) ge dosazen. — 2) kblsg zrostu. — %) osf měl v sobě, s měl při sobě. — 27) żd/de vysokou a velikou. g velikou a vy- sokou, povahami. — %) e marnych. — ?) żb/dg smíšenou. s smíšení. — %) z též že jest byl. — 81) osz (krom o) smyslny; Z smyslny, zufivy. — *) żóżs (o to). — %) s králem a pánem. — %) žó přišel. — %) Z (až sobě ... všel |; s sobě i toho; 42 byl i dovedl; £ šel; $ vyšel. — 80) Z země České toho sobě byl dovedl, že v přátelství vešcl (sic). — 37) öl potom draze platiti musili; A4 platiti draze potom musili. — 38) 27 Alexander Podvinský. s Alexandr a Jan Podvinský. — 89) ž tak řečený a jiný. — 49) kbs Pohofelci. — 41) kó/seg pod hradem. — 42) kó léta páně téhož. — 48) Z času. — 4) A z měšť. p. dva. — %) Aše Rejčího (l). s krejčího z Šmerkofa, S. sladov. od sz. Anny. — 40) d käzali. g zstinati. — 47) dkbls planéfem. — 48) ż A tak ti jisti jmenovani. 2 štyři. 2) vskutku po sv. Vítě (15. června) a trval do sv. Václava 1483 (St. letop. 626, Tomek, Děj. Prahy (= T.) X 37.) — ) srov.. výklad v úvodě. — ©) viz na řečeném místě v V 2. Bartoš tu zamlčuje neb neví, že bouři tu „ztropila právě strana, k níž se hlásil. T. X. 40; St. let. 626. — 4) srovnává se s pravdou; viz %). — 9) vskutku ve Vidni 6. dub. (T. X. 100). St. let. udávají 5. květ. — *) T. X. 90— 92. ; St. letop. 247 pozn., Hájkova kronika. 445. B. sám má tu o podrobnůstky víc: zná jméno Podvinského (rkp s), dobu trestu, příjmení Silvestrovo (rkp s). Nezná St. letopisů; na rozdíl od nich udává místo popravy měšťanů na rynku (St. let. za městem) a neví o Mik. Pečeni a j. spoluvinnících. — B., jsa sousedem od sv. Anny, má zprávy své asi z paměti svých sousedů, ač se svědků nedovolává. — Výslech spiklenců uložen jest v archivu třeboňském. 

Strana 8
8 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA PRVNÍ. KAP. II- 1490 vokotrž1) hraditi, pro nějaké srozumění jich a jeho úmysl 14) zlý a lstivý proti Židóm před- 1490 sevzatý v nic obrátil a 15) jeho vojsko rozptýlil, s králem Matiášem proti králi pánu svému že též tohoto 16) krále 17) Matiáše s hejtmany 18) a jakýmžkoli 2) spůsobem jest to šlo. Neb již jeho 19) zkazil a když jest měl již s vojskem i se všecka Česká3) země jest to znala i kníže s vší20) hotovostí vytrhnouti, byl jest poražen od Hynek Poděbradský; již4) jest králi Matiášovi boha nenadálým neduhem těžkým i smrtí cesta byla vyčištěna i umetena,5) že potom sebrav6) sobě mnoho lidu služebného7) vá- rychlú a vojsko jeho se různo21) roztrhalo; a tak k ničemémuž jeho22) oumysl nedošel, ale lečného, všecky věci sobě k tažení8) byl na- pravil,2) v tu 10) naději, že bez veliké11) pře- komu jest jámu kopal, sám jest potom23) do kážky a nesnáze do Čech vtrhne a krále Vla- o ní upadl. Nebo pán24) bůh dal vítězství nad ním králi Vladislavovi, že jest bez meče i bez dislava z země vyžene. Ale bůh všemohúcí, jenž všecky věci od války dobyl země Uherské proti naději své, tak jakž v strachu jsa 25) čekal na sebe26) ne- počátku předzvěděl, to jeho předsevzetí lstivé zrušiti 12) ráčil: že jakož onoho krále Nabucho- bezpečenství od něho na27) každý den. donozora 13) a Oloferna, hejtmana jeho, zkazil is KAPITOLA DRUHÁ. 28 V níž29) se zavírá o zplození krále Ludvíka, také30) sestry jeho Anny, též i o korunování31) téhož krále Ludvíka a o bláznovství, kteréž působili 32) u sv. Tůmy,33) a o34) bouřce a zmordování Uhrů35) na Malé straně. 1503 9. čce A 36) když tak jsa pánem těch obú krá- » kterouž 43) potom za manželku dal 44) osvícenému lovství spravoval je37) až do třidcátého prvního arciknížeti rakouskému45) Ferdinandovi, synu krále Filipa46) Hispanského. A potom opět aneb druhého léta, od počátku příjezdu jeho do království Českého počítaje, 38) v tom pojal zplodil s ní syna, kníže Ludvíka, léta MVco sobě teprv 39) za manželku a za královnu kněžnu šestého při času navštívení panny Marie od 47) Annu, dceru krále franckého, s kteroužto z Alžběty. A brzo potom 48) táž královna Anna zplodil kněžnu dceru, Annu 40) řečenú, okolo Uherská, jsouci 49) nemocí50) od boha51) pora- let41) páně M'VC třetího nebo42) čtvrtého, žena, život svůj dokonala, nedočekavši 52) koru- 29. čna 1506 1. čce 1) dk vokotrž, s křteř(?), l strž; b (za jiné); e vokotrž platiti a za jiné ji hraditi. — 2) kblesd jakýmžkoliv. — 3) d (Česká). — 4) dgo že již jest, s jímž jest. — 5) l vyčištěna, umetena. — 6) l sebral. — 7) l válečného služebného. — 8) kbls sobě byl k tažení. — 9) k připravil. — 10) del v té, ks v tý. — 11) dgos všeliké. — 12) kblseo Ale bůh všem., jenž od poč. všecky věci předzvěděl, a přezvěděl, I zrušiti jest ráčil. — ost Nabochodonozora. 13) dgos Nab. krále, 1 (krále). g kr. Nab. skrze Olof., kloes Holoferna. — 14) g (jeho zkazil a jeho). ges oumysl, — 15) c a tak. — 16) l toho. — 17) g (krále). — 18) s a hejtmany. — 19) dblo (jeho). — 20) ost když (jest), I s voj- skem, se vší. — 21) ost různo se; s (vojsko .. . roztrhalo). d se trhalo. — 22) kls úmysl jeho, dob jeho úmysl. — 23) kbls (potom). — 24) l pán b. všemohoucí dal jest nad ním vítězství. — 25) s jsouce. — 26) ost na se. — 27) s [na). — 28) o Počíná se kapitola 2. — 29) k V kteréž; s (v níž se zavírá). — 30) klbsog i také. — 31) lbs (též i o korunování). — 32) klbs kteréž. — 33) klbse u sv. Tomáše. — 34) s (a]. — 35) l i zmordování; kblesg Uhrů. — 36) dg Když tak. — s A tak jsa, l A když bylo okolo do 30 prvního aneb druhého léta od počátku přijezdu; kb jsa tak; — 37) kblsegd (až). s spravoval je do 32 léta; o až do třidcátého prvního. — 38) s počítají. V tom; o po- čítajíce. — 30) o tepruv. — 40) k Annu řeč., dceru svou; dg dc., řeč. Annu; 1dceru). — 41) dgklbe léta. — 42) s aneb. — 43) be kterúž; k (1503 anebo . .. Ludvíka, leta). — 44) ke (dal). — 45) sb (Rakouskému). — 40) d (Filipa). — 47) sbl (od); kdge od p. Marie Alžběty. — 48) g Brzo potom; klbs (brzo). — 49) k (jsouci]. — 50) s v nemoci. — 51) b od pána boha. — 52) g nedočkavše(!).

Strana 9
17. květ. PŘÍHODY ZA VLADISLAVA II. 9 1506 novanf na České království. A po nedlouhém Casu!) kníže?) Ludvíka Uhři Uherské korunovali. Potom léta MV ©? devátého při ostatku ma- sopustu, král Vladislav po přijetí koruny uher- ské třetí) a nejposléz do Prahy přijel s dětmi na království 1i.břez.svými a v třetí neděli postní nejprv*) přišlů,*) to jest toho dne před svatým Řehořem, když měl král Ludvík půl třetího léta a deset nedělí věku svého, na království“) České na hradě Prazském také?) za živnosti otce svého koru- nován jest. *) A když bylo ve štvrtek 9) na den božího vstoupení, když) mniši u svatého Tomáše v klášteře 19) na Malé straně po obědích nonu !!) zpívali a divadlo chtéli pred lidmi!?) délati, aby táhli v kostele obraz nahoru ku podo- benství vstoupení!?) Krista pána na nebe, tu se v náhle!4) (o tom nepochybuji!5) z božího dopuštění pro takové rouhání) kruchta s množ- stvim lidi 1%) utrhla!”) a obofila na jiné, kteříž 18) sou pod ni!?) byli v stolicech,?) a?!) nskterć zmačkala aż do smrti a nejméñ®) do ou- razu?) a?* do chromoty; a kdyby 2%) byli do stolic nepripadli,?9) strach jest, Ze by 27) ztěžka 28) neśpornim.%) Bych mél tuto psätio příčinách roz- 1509 umnych, proé se to stalo, nevim, odkud potiti, po- névadZ to neilo Zádnym fádem váZnym,alez pouhé vzteklosti a bujnosti?!) lidu prazského nékterého a Uhrův s strany druhé. Nebo jakož) jsem zpraven, jiných příčin žádných nebylo k tomu, než sváda nějaká v tanci %) lidí lehkomyslných a nevážných (při přítomnosti na hradě krále, pána*%) jich) s služebníky 3) pánův uherských, kteříž s králem byli přijeli. A k tomu byla rozpr4vka od**) jistych lidi, a zvláště od kněze Ondřeje, faráře v ty écasy?" u sv. Mikuláse v tom městě, že, když on kázal v kostele v túž 98) neděli na nešpoře, že?%) někdo z Uhrův střelil do kostela oknem z ručnice, až skla präely; a v tom 9%) pokřik se stal) od chasy, pravíce, že Uhři Čechy mordují, a tak po tom okřiku lidé běžali na Malou *!) stranu se všech stran. Potom k té svádě přimísili se jiní, 42) totiž páni těch služebníkův, majíce hospody tu na Malé straně, s strany jedné a obyvatelé malostranští i prazští 48) měšťané s strany druhé s jinü sběří ; a zmocnivše se těch Uhrův, zmor- dovali je hanebně, některé se pány jich ně- kterymi **) a loupeż **) jim pobrali, **) šaty cho- kdo odtud zdráv vyšel.) A hned v neděli potom povyk%) divný a příliš nevážný se stal v tom městě časem dici*7) drahé,‘°)' penize, klénoty i jiné věci af?) k šturmu u fary zvonili“) A v tom událo %) se králi %1) z zámku na to dívati. Tu 20. květ. 1) kbe ase. — ?) ž krále Ludvíka. — 3) dg brzy a nejposléz; dg (třetí); e potřetí; Z nejposlíz. — 4) Z nej- prve. — 5) kbldges ptislou. — 9) Z (na království České); g (České ... otce svého). — 7) o také za živn. o. sv. na hr. P.; Æàls jest korunován; Z za živobytí. — 8) osz &tvrtek. -— 9) g (když). — 10) s (v klášteře). — 1) s nonam. — 12) 2 lidem. — 15) žZs (vstoupení). — 14) kô tu se náhle; * náhle a nenadále. — 15) s nepochybujíc; 4 nepoch. než že z božího; v z je závorka za slovem »nepochybuji< ; lépe vsak hodi se (po sk) takto. — 10) dgleo lidu. — !7) o utrhal(!). — 18) Z kteří. — 19) £ pod ni dole. — 20) kblse v stolicích. — *!) os (a). — 2%) Z nejméně. — #) a az do our. — 4) Z (a). — %) o a když by. — 2%) żb/s nepadli. — 2) s strach jest, aby. — %) g kdo z těžka. — 29) e potom v nedéli povyk; o (povyk .. . Casem). — 9) o zase o ne&potích; os? v tom Case o neśpofich; os/ Bych m. t. ps. o pFić. (rozumnych). — 3!) os? bujnosti a vzteklosti. — 32) kbsgo jak, — 3) s v tancích. — %) dges pána krále; £4/ pána a krále. — 5) käsi sluzebnikûv. — 99) 7 (od). — 37) 7 v ty véci(!). — 38) dg] v touZ. — 383) ze zbytecné opakováno. — 99) e (a v tom... pravíce) — 40) £47 se poktik stal. — 4!) 2 mali. — 42) Z mnozí jiní. — 18) Z a měšťané pražští. — 4) g (některými). — 4%) o lúpež, g loupež učinivše. — 40) osť jim pobrali. — 11) ksdgo chodéci. — 48) Z druhé peníze. — #9) slg (a). — 90) £bls se událo. — 5!) k králi z vokna z zámku. 8) Neurčitost dat svědčí, že B. tu vypravuje z pouhé paměti. — ») T. X. 274 podle záp. očitého svědka Víta Salia, zachov. u Zach. Theobalda. — St. let. 806. — Zpráva B-ova souhlasí, jenže divadlo to pokládá za rouhání a neštěstí za trest boží. Sotva psána jest zautopsie, sic byla by obšírnější, ale spíše z vypravování svědků, snad kn. Ondřeje, níže zmíněného. — ©) lBB“ův pramen přední je tu zmíněný kněz Ondřej, s nímž mohl seznámiti se po r. 1512 jako písař malostranský. B. shoduje se s vypravováním St. letop. 808—813., i s Hájkem 464; podobá se však, že H. čerpal z B.; srov. slova H-ova »musili dosti perně toho zažívati«. — T. X. 276—281 rozvádí střelení do okna a bouři o týden, první 13. května, druhé na 20, po poznámce k č. 813 St. letop.: »před tím v neděli stře- 2 

Strana 10
10 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA PRVNÍ. KAP. 2. Majdaleny sjezd byl v Vídni znamenitý císaře 1515 1509 pak jeden soused 1) malostranský, jménem Kra- Maximiliána, krále Zigmunda Polského, bratra 22.květ. tečka, smělost arcivšetečnú2) při té vzteklosti vlastního krále Vladislava, a krále téhož31) Vla- ukázal,3) že jest z ručnice vystřelil k tomu, dislava 32) Uherského a Českého s dědici jeho, odkudž4) se král díval.2) A tak 5) žádného sobě s k přátelskému rozmlouvání 33) a jednání i k stvr- za 6) nic nevážili; a po malých dnech zle toho užívali. 7) zení34) mezi nimi a poddanými jich skutečného Neb když se králi toho s radami jeho 8) a věčného pokoje i přátelství. 35)°) A při tom tehdáž kněžna Anna, dcera krále Vladislava příliš?) slitovalo, kázal některé stínati, některé 10) Českého, s císařem, náměstkem tehdáž kní- čtvrtiti a jich 11) čtvrti ohyzdně na brány malo- stranské zavěšovati, a některé vodříti, mezi no žete 36) Ferdinanda, vnuka jeho velmi k té věci ještě37) mladého, k ruce jeho, a král Ludvík, nimižto 12) jeden z konšelův malostranských, též syn krále [V ladislava, s vnukou 38) též císa- jménemb) Malc, 13) řezník; jiné pak, ne tak vinné, kázal zmučiti, urukovati 14) a do vězení řovou, Marií řečenou, k stavu manželskému vstoupili a oddáni jsou. Kněžna 39) Anna na 40) za dlúhý čas vsázeti. Ale jiní bojíce se téhož, 15) 13 císařství tudíž korunována jest.4) A potom král z nabádání svědomí jich, aby o kůži nepřišli, vsedli na rychlík a od města preč 16) odešli, 17) Vladislav vrátiv se do Uherské země umřel v Budíně, léta páně 41) M'VCXVI, ve čtvrtek 1516 a tam byli,18) dokudž se mračna nerozešly.19) před květnou nedělí. A tak od počátku při- 13.břez. Toť ta vážnost lidu prazského, když mají jezdu [a] téměř42) uvázání 43) jeho v království pána dobrotivého a k pomstám20) nekvap- w České až do smrti jeho počet se nalézá čtyři- ného, že žádnému druhdy poddáni býti ne- dceti a půl pátého léta a jeden měsíc; ale krá- chtějí ani se boha báti a nad to lidí styděti, 21) lovství Uherského spravování jeho bylo XXV44) ani na svou poctivost pamatovati.) A netoliko let a tři měsíce. v této příhodě, podle onoho povědění:22) »Dato Co se jest pak za jeho kralování těch 45) uno inconvenienti 23) sequuntur 24) plura«, ale z všech let 46) v zemi České i Uherské víc 47) nad i v třetí, o kteréž se brzo psáti bude v těchto knihách, bude moci každý rozeznati, jsou-li ta- to48) pletichalo,49) poněvadž úmysl můj jest koví chvály hodni, kteříž tak činí,25) čili nic. toliko přítomné příhody po jeho smrti zběhlé psáti, za to mám, že lidé věku staršího a roz- A když se to 26) všecko skonalo, tehdy 27) král po zběhlém 28) času téhož 29) roku k Uherské umu dospělejšího neobmeškali jsou všeho » v písemnú 50) pamět přivésti. A protož toho zemi s dětmi svými zase 30) se obrátil. Potom léta M'DXV při času svaté Maří všeho pomíjím. 1515 leno«, etc., ale časové to určení lze touž měrou vztahovati k událostem 20. května, jako k potomním, takže shoda s B. dobře jest možna. 1) dg soused jeden. — 2) kbl arci všetečnou. — 3)! prokázal. — 4) dghsl odkud. — 5) ost (tak). — 6) kbl [za]. — 7) blseg zažívali. — 8) dgsoeb s rad. jeho toho; 1 (toho). — 9) o (příliš). — 10) l jiné. — 11) d i jich. — 12) eg mezi nimiž; ost mezi nimiž byl. — 13) g Male; kbls Mates. — 14) I urokovati; d urokovat. — 15) e tehdáž téhož z na- padání. — 10) dglbs pryč. — 17) k ušli. — 18) ost a tam pobyli, dokud — 19) l nerozešla. — 20) o (k) pomstám. — 21) se se lidí styděti. — 22) l propovědění. — 23) s convenienti(!), o inquementi (!). — 24) b segruntur(!); d sequuntur infinita. 25) l činili. — 26) kbls tak. — 27) d tedy. — 28) s pozběhl po času(!). — 29) 1 (téhož). — 30) k i s dětmi; o se zase. — 31) kbl (téhož). — 32) s Vladislava, krále uh. — 33) d rozmlúvání; g rozmluvení. — 34) sbl (k stvrzení. — 35) dgblse i přátelství; ost A potom. — 36) 1 (knížete). — 37) s (ještě). — 38) kb s vnukem; d vnuka(!); gels s vnučkou. — 39) s (kněžna .. . korunována jest). — 40) kble tudíž na císařství. — 41) kbl (páně). — 42) ost příjezdu a téměř. — 43) l uvážání se. — 44) kle pětmecítma. — 45) k (těch ... nad to). — 46) l všech těch. — 47) ost (víc). — 48) b (nad to). — 49) l zpletichalo. — 50) b spisenní; ost písemnou; e (písemnou . . . pomíjím). a) St. let. č. 811. dí, že střelil po Uhru, a jen náhodou vedle krále. Byl 31. května dřen. — b) Florian Malec. — c) Viz Rezek, Úmluvy vídeňské r. 1515. a jich význam pro volbu českou r. 1526. Čas. Č. Mus. 1881, 385. — T. X. 411. — d) Nesrovnává se s pravdou.

Strana 11
30. srp. JEDNOTA MĚST PRAŽSKÝCH. PŘÍJEZD KRÁLŮV. 11 KAPITOLA TŘETÍ.) V niż?) se pokládá o jednotě obou mést Prazskych a?) o korunování Marie,*) manželky krále Ludvíka, a o mnoho nesnázech^) pii tom. Potom když po smrti krále Vladislava“) v tom času, dřív nežli jest král Ludvík, syn jeho k panování a k spravováni?) skutečnému zemí a království svých pro nedospělost věku došel, psalo se léta M'VCXVIII* ; tehdy ") v pon- dělí na den sv. Stastného a Zbozného?) téhoZ léta svolány byly obce z obou !?) mést, totiż Sta- rého a Nového Prazských do veliké koleje, a tu jednota jich smluvena a na ten čas'i utvrzena byla pod pokutami nemalými, s dobrým všech rozmyslem a svobodnou vůlí,!!) beze všech lidí cizích i přespolních !?) v to vkládání, tak aby s obou stran práva?) měst těch, od staro- dávna od císařův a králův obdařeného, 4) i 15) viech privilegii!?) a svobod, uZitküv, cla,!7) poplatküv, lozunküv 1?) i všech jiných důchodův (jichžto každé to město k svému dobrému ob- zvláštně %) od založení až do té chvíle užívalo), nerozdílně k oužitku %) svému- přivodili a jich svobodně požívali; soudové také v přech měst- » ských i jiných všech věcech náležitých obecních,?!) pod spravováním jednoho práva a jedné osa- zené rady, aby vedeni a opatrování byli i úplně vykonáni na rathouze staroméstském ;??) aby již víc?8) nebyly rozdílné?*) dvě města nazy- x» vány??) ale aby ze dvü*?9) jedno a jedno- stejné?") u&inéno bylo v zvyklostech,?9) v oby- 10 čejích i v?) jinych rádích. Kterouzto vüli, od několika předešlých let Zádostivü, 9?) nemohli ?!) mezi sebou k tomu konci??) dotéenému pti- vésti a nad to) ani dokonati, vynaloživše %) sna to mnoho prací a%) úsilí daremního, 3%) někteří s velikým svým nebezpečenstvím. A protož léta a, dne vejáe psaného %) (za to oni majíce) neišťastnějšího ta jednota jedno- myslně beze všech rúznic %) jest dokonána. A odtud se rozcházejíce, šli do kostela matky boZí pred Tyn??) a Te deum laudamus zpí- vali, 1?) zvonili, boha *!) chválíce, Ze sou *?) svou věc, na písku tuším, založili. Nač sou pak tu jednotu a k čemu potom *?) obrátili, dotykajíce se düstojenství královského **) a doufajíce v sílu svou, toho se v těchto knihách 4) pořádně *%) dočteš. Ale, kdyby byli jí*") řádně a rozumně užívali,*8) s těmi příčinami, kteréž) sou byly hodné, slušné) a spravedlivé, pro kteréž se to spojení stalo, bylo by to dílo mnohejm *!) stálejší %) a k královskému *3) povolení snáze by přišli. 54) 9). Potom léta MVOXXI v pátek po středo- postí, nejjasnéjší kníže%5) a pán, pan Ludvík, Uherský a Český král, když již na stolici krá- lovskou otce svého v zemi Uherské jakožto pravý dědic po otci svém“%) dosedl*") a za 1) o Počíná se kapitola třetí. — 2) s (v níž se pokládá). — 3) s (a) o korun. o a (o) korun. — 4) o (Marie manželky). — 5) s mnoho nesnśzi, ż/2oeg mnohé nesnázi. — 9) kôls Vladislava bylo. — 7) Z (a k spravování). o k panov. a spravov. — 8) Z Tedy. — 9) ž/so Šťastného Zbožného. — 0) s (z obou). — 11) kôsedgo volí. — 12) k a přespolních. — 18) žšZs (práva). -— 4) żb obdafenych. — 15) 4 (ij. — 18) dg všech jiných privil. — 17) 2 cel. — 18) o ložníkův; s/ lädunküv. — 19) kôle obzvláštné. — %) Zżóeso k užitku sv.; Z k svému užitku. — 21) d obecnych. — 2) de staroměstským. — 2?) d£ více: oes (víc). — %) Z(rozdílné); o rozdílně. — %) Z nazvány.- %)osf(kromo) ze dvou. — 21) s jedno jednostejnejm. — %) s zvyk. a obyč. — %) Zs (v) jiných. — 9?) Z žádostivi byvše ; — 31) g žádostivi jsouce nemohli. — 82) s k tomu konci mezi sebou dostatečně přivésti. — %) o (nad to). — %) o vylożivże. — %) s (a) úsilí, — 86) Zo daremného. — 37) ds/ svrchupsancho. — 88) Z 1učnic(!). — %) Z2soe Tejn; £7 Tejnem. — %) Z a zpí- vali. — 1!) 45s pána boha. — €?) £/s (že jsou . .. dotýkajíce se). — 99) o (Potom), osť (a k čemu potom). — +4) kós královského se nadáli; Z král. nadáli. — 45) s kniehách. — 468) Z pořád v těchto knihách dočteš. — 47) ost ji byli. — 49) kôlseg požívali. — 1) /ž které. — %) o (slušné). — 51) osť mnohem. — 52) k pevnčjší, stalejśi; / pev. "a stál, s pev. aneb stál. — 58) 2/s (a k královskému . .. přišli). — 54) ď prišlo. — 5) kbedgo kníže pán a pan. — 50) k svým. — 97) 2 dosed. a) St. letop. 1019. — Úřední zápis v liber rationum v archivu pražském č. 994, 87. — Hájek 469; T. X. 451. Slova B-ovajsou stručnou parafrasí řeči Paškovy, jak čteme ji v St. let., tedy ze skutečnosti; bylť B. tenkrát úředníkem obce, písařem perkmistrovým. Ruk. L Starých letop. naopak knihu B-ovu zná a cituje. 2* 1518 1522 28. bř. 

Strana 12
12 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA PRVNÍ. KAP. 3. a 4. 9. květ. 1522 manželku sobě pojal nejjasnější kněžnu a královské, aby královna byla na království25) 1522 paní, paní Marii, dceru krále Filipa Hišpan- též České korunována na den božího vstoupení 29.čna. ského, vlastní sestru arciknížete Ferdinanda Ra- téhož léta. Tu pak při tom jednání rozdíl byl kouského nadepsaného, kteroužto také Uhři a různice26) veliká mezi panským a rytířským s stavem o tu poctivost nesení27) před králem na království Uherské 1) byli korunovali: tehdy2) spolu s ní k České koruně,3) aby téhož práva a královnou sceptrum28), jabko [sic] zlaté a meč,20) dědičného užíval, obrátil se.4) A vyjevše5) proti tak že sami 30) panský stav táhli31) to všecko němu Čechové na pomezí moravské k Jihlavě, 6) na sebe, a rytířstvo chtěli míti v tom32) díl, aby také něco z toho 33) nesli, proti oumyslu34) tu jej za pána svého přijali a s ním do Čech jeli, až7) do Prahy slavně přijel.8) A potom9) o pánův a tu jest35) již byl kořen a počátek v pátek po sv. Stanislavu potom přišlém10) nevolí. A tak se o to před králem hadrovali, až k tomu přišlo, když se 36) to tak prodlévalo, na hradě Prazském v kostele svatého Václava činil 11) přísahu královskú vší zemi Český [sic] že král, maje při sobě radu svou i 37) také ně- v koruně 12) přede všemi stavy, maje půl šest- které z Pražanův, mocně sám to k sobě přijal, náctého léta a tři měsíce počet 12*) věku svého, s a jda v koruně podle králové do kostela sv. a tu již skutečně a dokonale za krále a za 13) Václava na hradě, 38) nesl jabko a sceptrum 39) pána byl potvrzen ode vší země.1) a kníže Jiří markrabie meč, v neděli již po Avšak jednoho mu se bylo ještě14) nedo- božím vstoupení; a toho dne královna jest ko- 1. čna. stávalo, totiž mocného kralování a panování, runována na království České. A tak tím pře- » trhl král tu nesnáz v té zemi neobyčejnů.“) protože se byli stavové mezi sebou prve zro- V tom pak časud) bylo mnoho jednáno tili; neb sou přivykli tomu mnozí, aby král málo vládl a rozkazoval, leč 15) pokud by mu ode všech stavův 40) o dobré královské i vší sami vyměřili. A tak16) z toho druhá příčina země, a zvláště o postoupení zámkův některých se pučila 17) tato: že zámkové královští byli za- královských na jistý způsob, kteréž 41) někteří42) vazeni někteří za živnosti 18) otce jeho,19) a těch z z panského i z rytířského stavu v držení byli 43) [sic], jakož výše psáno jest, pro příčinu, že sou 44) sou v držení i v užívání 20) byli někteří z stavu 21) jistcové i rukojmě 45) byli za krále Vladislava panského, kterýchžto nechtěli postoupiti22) králi, víc nežli za třikrát 46) sto tisícův na míšensko 47) jakož se toho doleji23) bude24) dotýkati.b) — dluhův 48) lidem povinných v Čechách. A byl 49) Potom jednáno bylo ode všech stavův z vůle 1) s (na království Uherské). — 2) d tedy. — 3) s (k České koruně). — 4) l se obrátil. — 5) b A vyjevši. — 6) kblse k Jihlavi; e k jich hlavě (!). — 7) d až tak. — 8) se přijeli. — 9) sg (potom). — 10) gs (potom přišlém); l (po- tom); klgdo sv. Stan. téhož léta. — 11) ost čině. — 12) k zemi v české koruně. — 12*) ost (počet). — 13) l (za). — 14) e se ještě bylo; bls (bylo). — 15) l než. — 16) klbs tak se z toho; doe tak z toho se. — 17) dsl půjčila. — 18) ost zavázáni někt. za ž.; k za živobytí. — 19) bs otce svého (!) — 20) o a v užívání; ost drž. a už. — 21) so někteří stavu. — 22) o propustiti. — 23) do dáleji. — 21) be budu (správněji, srv. začátek kap. V., pozn. 36.) — 25) I byla též na král. — 26) o ručnice(!). — 27) l o tu poctivost a nesení; s nešení. — 28) I sceptrum a jablko; k sc. a jablka zlatýho; lbse sc. a jablka zlatého a meče. — 29) ka meče, nebo pan. st. táh. to vš. sami na sebe. — 30) o (tak); blse (že); s (sami). — 31) ble tak panský stav táhli to sami všecko. — 32) dge v tom míti díl. — 33) bls z toho nesli něco; dgo e z toho něco nesli. — 34) dgkls úmyslu; b úmyslův (!). — 35) bl (jest). — 36) b (se). — 37) l (i). — 38) kl na hradě Pražském. — 30) ost sceptrum a jablko. — 40) s stavů. — 41) 1 kterých; s kterýž. — 42) kbl někteří z stavu pan.; s (z) panského; klo a rytířského; e (i rytířského). — 43) g v držení měli. — 44) kbls (jsou). — 45) l rukojmě i jistcové; bs rukojmové; dgoe jist. a ruk. — 46) klbsego třikráte. — 47) s sto tisícův míšeňských. — 48) d dluhů. — 49) l a tak byl; k A byla veliká různice a nevole. a) St. letop. 1079. — Souvěké doklady u Palac. Děj. V 2. 411.— Tom. X. 500. — b) B. shrnuje tu najednou události od července 1522 do února 1523, a jen některé, nemaje nejspíš jiných zpráv, než co se vypravovalo a co si pamatoval. Zejm. neví, že jednalo se tu již o víře. — c) O tom obšírněji v VI. čl. Pamětí o bouři praž., ale poněkud jinak, i vidno, že B. odtud nečerpal. Podle Pamětí »Pražany« oněmi byli Hlavsa a Šorf. Viz i Chro- nicon Píseckého. — Pal. V 2. 413.; T. X. 502. — Při té korunovaci Pašek a Hlavsa dosáhli rytířství. Někdy před tím Hlavsa sproštěn hofrychtéřství a dosáhl ho Pašek. In margine: První příčina nevolí mezi panským a rytíř- ským stavem. — d) Na sněmu o sv. Kateřině, 25. listop. —e) Má jen B. Jest asi pověst obecně kolující.

Strana 13
KORUNOVACE KRÁLOVNINA. NESNÁZE O ZÁSTAVY KORUNNÍ A POČTY LVOVY. 13 1522 veliký rozdíl a nevole nejvyšších úředlníkův1): potom se 15) mezi nimi některými štěstí s obou 16) 1522 zemských i jiných mnohých pánův a rytířstva stran zatočilo 17) nad naději lidskou; z kte- s Pražany i se2) vším stavem městským pro réhož 18) přátelství jakés nápodobné19) Hero- desa 20) s Pilátem b) vyšlo, kteréž co jest 21) potom příčinu, že stav panský a rytířský chtěli od ně- s Pražanům přineslo, brzo22) se také o tom kolika3) předešlých let kaziti i zkaziti4) stav psáti bude. Neb [z] takového přátelství a pod- vešken5) městský netoliko při6) osobě krále Vladislava, ale i u 7) krále Ludvíka, syna jeho, staty jich spolčené23) bouřka dole24) psaná se v Praze 25) zdvihla. A ta různice s stavem při témž příjezdu jeho, protože sou se vždyckny spravovali stav městský králem pánem svým a městským hned 26) pominula a tak jakž pánům a 27) rytířstvu ta jednota prazská velmi netrpě- 10 žádným jiným, a8) také, že9) sou jim k vůli práv liva byla, že potom se 28) jim a zvláště panu i svobod 10) svých městských, tak jakž by oni 11) Lvovi proti jeho odporníkóm v jich puntích chtěli, ustupovati12) nechtěli.3) A když nemohlo13) toho ani 14) jiného na nich sobě dovésti, divně dobře hodila. KAPITOLA ČTVRTÁ. 29) V níž se pokládá30) nesnáz o počty páně Lvovy, a o Kostrounovi, 31) a kterak jsou 32) páni Pražané slavný oběd učinili králi Ludvíkovi v radnici, a potom33) o turnaji; a kterak34) pánům zemským ouřady zodjímal a jiným rozdal.35) Mezi tím byla veliká nesnáz mezi všemi ného,45) slušného i neslušného bylo, 46) nechtěli těmi 36) stavy o počty páně Lvovy z dluhův37) na tom přestati, že 47) jim náleželo všem královských i vší země,“) — jichžto bylo, jakož 38) » o těch počtích48) věděti, ale dojížděli naň 49) jsem pověděl, víc než39) třikrát sto tisícův na ze všech stran, nechtíce 50) v žádné jednání zemské jíti, dokudž51) by se tomu dosti ne- míšeňsko,40) napomínajíce41) ho, aby počty42) z toho, což43) jest přijímal i vydával, činil stalo; tak že se mu již vrchovatá52) nalívala, až sám král s radou 53) svou to pro upokojení řádně králi i vší zemi. Ale on bránil se toho 25 na ten čas byl přetrhl.d) Jakou pak54) pří- učiniti, zastíraje se kvitancí, kterouž sobě na to zjednal od krále Vladislava slavné paměti. činou neb 55) skrze koho jest tak velmi země Stavové uvažujíce, co 44) jest řádného i neřád- Česká byla56) zavedena, rozličné rozmlou- 1) kbeo úředníkův. — 2) g (se). — 3) bs od několika mnoho let předešlých. — 4) o [i zkaziti]. — 5) l všecek; ost všecken. — 6) l při volení krále Vlad.; k při sobě králi Vladislavovi i u krále Lud. — 7 1 (u). — 8) kbls (a). 1 Tak také. — 9) dg [že). — 10) kblse práv a svobod. — 11) k by oni byli chtěli. — 12) kbls ustoupiti. — 13) ost (správně) nemohli. — 14) ost ani jiného sobě na nich dov. — 15) ost se potom. — 16) o s obú. — 17) k zatočilo s obou stran mimo naději. — 18) g z čehož přátelství. — 19) kb nápodobně. — 20) d co Herodesa. — 21) ost kteréž potom co jest. — 22) b brzo se potom také. — 23) b společní; b společnie. — 24) s dále. — 25) ! (v Praze). — 26) e hned. — 27) lbs tak rytířstvu. — 28) ! že potom jim dobře se. — 29) o Počíná se kap. čtvrtá. — 30) s (v níž se pokládá). — 31) o o Strounovi (!). — 32) s (jsou). — 33) b (a potom). — 34) b a potom kterak. — 35) e (a jiným rozdal); g rozdával. — 36) dgesb třmi; kl třími; o tři(!) — 37) g z dluhů. — 38) I jakž. — 39) blse nežli. — 40) s (na míš.) 41) s napomínající. — 42) k aby počty pan Lev z toho. — 43) 1 co. — 44) d což; g to což. — 45) s aneb neřádn.; kb a co neřádn.; I (i neřádného): ost a neřádného. — 46) s (bylo). — 47) ed protože. — 48) dl počtech. — 40) s dojížděli na se; lb naň se všech stran. — 50) s nechtějíce. — 51) kbls dokudž by se to nestalo. — 52) k vrcho- vatě nalívalo; ost vrchovatá nalévala. — 53) s pro upok. s radou svou jest spokojil a přetrhl. — 54) kbls Jakou příčinou pak. — 55) 1 aneb. — 56) o byla země Č. a) B. míní tím především, mímo upomínky starší, zkracování v živnostech a obtěžování soudní, městům činěná i po smlouvě svatováclavské. T. X. 506. — b) t. j. Paškovo s p. Lvem. — c) In m. Druhá příčina. — d) Ale až 26. února 1523. Tom. X. 516. — B. vypravuje jen to, co v městech pražských bylo známo. O jednání, zejm. účasti krále polského, neví ničeho. Viz Acta Tomiciana VI. od str. 238.

Strana 14
1522 1523 18. led. 14 vání!) obtížné mezi lidmi rozumnými?) bývalo, a protož toho tuto pomíjím, abych žádného ne- rozhnéval^) NeZ toliko?) toto chci pripovédéti,*) že těch časův“) byl soused v Praze jeden chudý, řemesla soukenického, Kostroun“) řečený. Ten, nevím z jaké povahy, smyslem“) se pominul a o[d] zdravého rozumu odstoupil. Však proto?) někdy, což“?) pověděl, mohl každý rozumný člověk slušně toho) povážiti; neb!!) podle přísloví bláznu a dítěti !?) nejspíš se trefí pravdu pověděti.!8) A protož při jednom předěšlém !!) sněmu na hradě 1), když tak o ty jisté 1%) dluhy bylo rozjímáno, pověděl zjevně,!?) že za krále liřího v Praze Židé sami toliko chovali !8) i do- chovali lva i lvici, dávajíce jim potravu do jich!°) smrti, nyní??) pak jednoho Lva všecka Ceská zem& nemüZ?!) nasytiti. To kdyZ pověděl, hned nékteií sbérní??) lidé odvedli ho na stranu a tak ho velmi na zapřenou bili, že jest na tom musil přestati do nedlouhých dní života svého.") A když %) se to tak dálo, tehdy ?*) pri po- Cátku léta páné?*) M?VOXXIII v nedéli na den svaté PriSky ?9) král s?") svou královnou, jsouce od Pražanův pozváni, obédvali na rathouze v Sta- rém mésté?9) Prazském v radní svétnici s kníZetem Karlem Slézským %) a s jinými %) dvořany ně- kterejmi.?!) Po obědě pak 2) zalíbilo se jemu %) KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA PRVNÍ. KAP. 4. : na rynku v šraňcích %) kolbu a honbu strojiti 1523 s svymi??) dvofany od XXIIÉ?5) hodiny?) až témér?") do první hodiny na noc; a královna z domu od Zlaté??) trouby té kratochvili se di- » vala s pannami svými. A potom se zase rozjeli na hrad %) v samý večer. A mnohým z stavu *) panského a rytířského *!) bylo to *) velmi nelibé, ie se byl*?) král s královnou k nim) na- chejlil, 25) a dlouho mu toho 6) bránili radami w svými, aby toho nečinil.*7)4) — A ve čtvrtek na den 9) svaté Háty při sněmu obecním, kterýž 5. ún. položen byl na den “°) sv. Vincencia°!) na hradé (z1ed.) Prazském, král vyzdvihl a odjal ouřady zemské i přísahy %) všem pánům a rytířstvu země této, počna od pana Lva, nejvyššího purkrabie, až do úředníkův menších desk zemských i ku- chyné jeho i jiných soudcí9?) všech soudův zemských.“) Nejvyšší purkrabství tehdáž držal %) pan Lev nadepsany,) hofmistrství zemské pan Vojtěch z Per[n]štejna,“) nejvyšší kancléřství 5%) pan Jindrich Svihovsky,5) *) komornictvi zemské') [pan Jaroslav Sellenberk,5") hofmistrstvi) dvor- ské]95) pan Václav Ko&atsky,9?) súdství %) pan N.,*) podkomoiství pan?!) Opl! z Fictum, » nejvyšší písaistvi") Radslav5?) z Šebířova“š), při dckäch pak“) místokomornictví držal Mikuláš Bryknar, místopísafství Václav Robnhap.9?)") E] 1) Z rozličná rozmlouv. obtížná; £g rozl a obtizné rozmlouv.; o obtiZené. — ?) Z moudrými; ^ rozum. bývala. — 3) 5 než toto toliko chci; dgo toliko to. — *) / povéditi; osé pfipomenouti. — 5) k6/ éasûv téch; s za časů těch; — 6) o Kostranÿ; d Kostravÿ. — 7) » s smyslem. — 8) žóZs (proto). — 9) * což on pověděl. — 19) os7 (toho]. — M) 2 nebo. — 32) o blázna a dětí. — 18) ežš/de povědíti. — 14) s (předešlém). — 1) Z na hradě Pražském (připsáno in margine), — 16) g jistý. — 17) * (zjevně). — 18) g (chovali ij; d a dochovali; £g vychovali; s (i do- chovali). — 9) s do jejich. — 2%) dgo a nyní. — %) s nemůže. — *%) Je zberní; o sberní; Z zběřní; g z berně. — %) o Když se to. — %) Z tedy. — ?5) s (páně). — %) A Prišky panny. — ?7) $ s svú; g (s) svú. — %) o městem (l). t — 99?) / Slizskÿm a jinÿmi. — #) o s jistymi. — 3!) ggZse některými. — 32) 2/ (pak). — 33) g zalíb. se králi. — 8) kbls v Srañcich na rynku. — 8%) s se všemi dvořany. — %) os/ od dvamecítmé. — 37) Z (téměř). — %) o ot Zlaté. — %) * na hrad Pražský. — %) o (z) stavu. — 41) Z pan. i ryt.; o pan., ryt. — 12) 4/ (to). — 48) Z (byl). — M) £ k nim, Pražanům; g k nim k Pražanům. — 55) o5/ tak nachejlil. — 4) es to. — 17) o necinili. — 48) s ve čtv. den sv. H. — 19) g obecném. — 60) 2/se (den). — 9!) 2 Vincencí. — 59?) às» pfisahsi(!) — 58) Z soudcí všem soudům zemským. — 55) £b/s držel. — 55) ZÀ/se kanclitstvi. — 56) s Jindř. z Švihova. — 57) s Selberk; 42co Selnberk ; | z Selm- berka. — 599) [z] vypustil, ale v os/ jest. — 8) g Kosäteckÿ. -- 9?) o7 soudstvi. — 9!) o (pan Opl... písarství) Z Oppl; e Nopl; s Volf z Fict. — ©) kèldge Radislav. -— ) 2 z Sebéfova. — %) às (pak). - 95) os/ Robmhap. a) B. asi obával se p. Lva, jenž r. 1530 byl ještě nejv. purkrabím. O Lvovi viz list bisk. Salkana králi polskému v Act. Tomic. VI. 249. — ) O té příhodě jinde nečteme. — ©) t. j. 2. odpolední. — 4) St. letopisy č. 1090. — T. X. 510. B. má podrobností víc: čas, místa, účast knížete a že pp. králi bránili; vše asi z vlastní pa- měti. Dům u Zlaté trouby byl proslulou hospodou, nyní čís. 933. — ©) In m. Třetí příčina. — % Od r. 1507. — 8) Od r. 1515. — bh) Od r. 1522. — !) Od r. 1515. — 9) Od r. 1515. — k) Hynek Bořita z Martinic na Smeéné, od r. 1516. — !) Od r. 1522. — m) Od r. 1512. ") B. jmenuje tu nejvyšší úředníky a pak jen 2 nižší 

Strana 15
O KOSTROUNQVI. KRÁL HOSTEM PRAŽANŮ. STRANNÍCI LVOVI SLOŽENI S ÚŘADŮ. 15 1523 A tak jiným 1) ouředníkům odjal, větším i men- snad 28) dvěma písařům při dckách, a rozdal je 1523 ším všem, a dcky všecky v svou moc k sobě těm, kteříž na to nemyslili, aniž29) o to stáli, přijal, rozkázav2) je v sklepě zapečetiti s re- kteříž jej 20) jako pána 31) svého milovali i tuto 32) zemi, příchylni [ilsouce k pravdě boží pod obojí gistry3) ouřadu4) páně Lvova 5) z příčiny nejvejš6) spůsobou z pánův i z rytířstva z větší stranyb); té, že sou králi pánu svému mocného panování odpírali, nechtíce zámkův jeho jemu postou- neb sou sobě již to 33) římané byli osobili i dckami tuším zapsali, aby takoví k ouřadům piti7), jakož8) již o tom jest dotčeno; ale?) chtěli 10), aby král snad 11) ničímž nevládl, než zemským nebyli připúštíni.“) A pro ten trošt pokudž by mu 12) někteří chtěli vyměřiti. 13) Ale těch ouřadův někteří z těch stavův té pravdy to 14) vyzdvižení ouřadův stalo se s dopomožením zapírali a pobíhali, jako Radslav 34) předešlý a s přičiněním 15) stálosti [při] 16) králi mnohých 17) zemský 35) písař. A při témž sněmu kníže Karel, vnuk krále Jiřího, zvolen jest od krále i od jiných pánův a rytířstva pod obojí spůsobou itak18) země za hejtmana a za 36) gubernátora vší země, s Pražany 19) i se vším stavem městským. 20)a) A tu se opět jiná 21) tejná nenávist mezi těmi aby zemi spravoval na místě královském. A tomu 37) sou pan Lev s svými počáli odpírati, všemi ouředlníky a mezi těmi 22), kdož sou se krále pána svého přídrželi 23), začala, jakož pak protože kníže nebyl obyvatelem českým4); avšak k tomu nápodobně v Praze brzo potom se 24) potom 38) brzy se spříznili39) a se vším již mlčali, když jim pod 40) vítr chodil po jich 41) 3. břez. stalo. A v outerej před přenesením sv. Václava vůli na odpor těm, kdo sou mu dobře činili. při sněmu jiném obecním, kterýž položen byl » A v tom hejtmanství trval až do volení knížete 42 24. ún. na den sv. Matěje na hradě Prazském, král obnovil ty všecky ouřady 25) a 26) nenavrátil jim 27) krom Ferdinanda na království. 43) při deskách; tyto zná nejspíše ze své praxe úřední. St. letop. č. 1091; mají však chybné datum v pátek po sv. Dorotě (= 13. ún.). — Tom. X. 514. — Palacký V 2. str. 430., kdež i jiné prameny se jmenují. 1) k A tak i jiným. — 2) lg rozkázal. — 3) kbs a registra; I a i registra; o s rejstry. — 4) s (ouřadu). — 5) o Lvovu. — 6) do nejvýš; eg nejvíc — 7) dgo postoupiti; kble pustiti a postoup.— 8) s (jakož ... dotčeno] je vy- psáno, ale přetrženo; e jakýž; k jest již o tom. — 9) s (ale). — 10) kbl ale snad chtěli; s a snad chtěli. — 11) kbl (nad); o ničímž snad král. — 12) dgkboe chtěli někteří. — 13) o vyrozuměti. — 14) kblse (to). — 15) do a s pří- řčením.—16) zdblgos (při) králi. — 17) o mnohé; ost mnoho. — 18) ost správně i také. — 19) kbls (s) Praž.; k také Pra- žané se vším; o a se vším. — 20) bls měst. stavem. — 21) g (jiná); k jiná a tejná. — 22) kls těmi všemi. — 23) b přidržali. — 24) e potomně se brzo; ost potom se brzo; s brzo bylo stalo). — 25) o ty všecky rady. — 26) sbl (a). — 27) ost nenavrátil jich. — 28) s [snad) je vypsáno, ale přetrženo. — 29) db ani o to. — 30) dg (jejl. — 31) d jakž pána..., tak i tuto zemi. — 32) ! mil. i k této zemi příchylni. — 33) kedgo již to. — 34) dge Radislav. — 35) bs (zemský). — 36) ls (za) gubern. — 37) b A k tomu p. L. s svými poč. sou odp. — 38) k proto. — 30) o brzo přičinili. — 40) ! jim pak vítr. — 41) l k jejich vůli. — 42) s (knížete). — 43) bls na král. České. a) Účast Pražanů zas uvádí jen B. — Sněmovní zápis v D. Z. 45 D. 30. — b) Nejv. purkrabím Jan z Vartm- berka, hofmistrem zatím Karel z Minstrberka, kancléřem Adam z Hradce, komorníkem Kunrát z Krajku, sudím zem. Zdislav Berka z Dubé, sudím dvorským Václav Košátecký z Kolovrat, již dřívější úředník, písařem Jan Litoborský z Chlumu, podkomořím Jakub z Vřesovic; Vartmberk, Litoborský a tuším Vřesovec hlásili se ke straně potom lutheránské; Kunrát z Krajku k Bratřím; kníže byl prve lutheránem, potom katolíkem, Hra- decký a snad Berka byli pod jednou. Zdá se, že B. nejmenuje osob úmyslně, aby nevyšlo na jevo, že pravda jeho není úplna. Možná, že mluvě o příchylnosti k pravdě boží, má na mysli především Hlavsu, jenž tenkráte právě též nabyl úřadu. Ale muže ty stejně chválí i biskup Salkan: »licet sin calixtini, plus tamen faverunt rebus Suae Majestatis — aptiores et magis idoneos rex non cognovit.« Act. Tomic. VI. 282, 280. — St. let. č. 1092. — T. X. 517. — c) Zápis v desky jest asi pouhá pověst, jež však B-ovi se dobře hodila; v jiném snad B. naráží na nálezy a odpor proti »pikartům«. »Římany« sluší tu snad rozuměti katolíky i mírné podobojí, po B-ově výkladu v kap. 9. — d) O tom není nic povědomo. — e) Srov. list Lvův ze dne 2. dubna: »A také to lidé pamatují, že někto v tomto království okolo let LX ti byl vzácný (= Jiří z Poděbrad) a jeho vnukové že potom v tomto království svého vlastního dědictví neměli, co by mohl kročejí aneb šlápějí nožnú přikrýti. (Karel z Minstrberka, vnuk Jiřího, neměl tehdy v Čechách již statku.) — Arch. Český VIII. 217. — Viz kap. 7.

Strana 16
16 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA PRVNÍ. KAP. 5. KAPITOLA PÁTÁ. Kterak 1) král Paškovi úřady zodjímal2) a Hlavsovi je dal; o Kakasovi, že s mostu do řeky skočil,3) a4) o životu i zachování5) Paškovu, též o některých kněžích, že jsou vypovídáni.3) 17. bř. A též při tom6) času mistru Janovi Paškovi chtěli, a mnoho sobě pod tím 26) provodili.27) 1523 král také odjal ouřad hofrychtéřství?) a zase s Ale již jest jim ta cesta byla28) zavřína,20) mu nikdá8) navrácen nebyl, kteréhož byl podržal kteréž 30) jsou neradi ztratili, avšak nad naději lidskou Pražanům ta cesta byla odevřena, že jako úhoře za ocas velmi krátký9) čas, několik pod takovou jednotou to31) spiknutí na své nedělí10) nemnohob); a k tomu v Praze kon- spolusousedy32) dále33) o nich psané i 34) proti šelství 11) mu odjal, v kterémž držal první místo, a to 12) při změnění a 13) obnovení ouřadu téhož n králi, 35) pánu svému, sou učinili, jakož toho konšelského.*) To pak oboje dal panu Janovi všeho potom se budu 36) dotýkati. A to obno- Hlavsovi z Liboslavě, měštěnínu prazskému. A vení stalo se skrze osobu královskú první od počátku kralování jeho i také od 37) počátku to obnovení se dálo, když král z zámku jel 14) na staroměstský rathouz v sobotu před družeb- jednoty dotčené; neb jsou se těch let přede- šlých 38) sami 39) sadívali podle dopuštění otce 13 nou 15) nedělí, to jest třetí den po svatým [sic] Rehoři, kdež 16) jest všecku radu konšelskú jeho, krále Vladislava. A přísaha těm nade- psaným 40) konšelům jest dána od pána pana 41) měšťany 17) Starého i Nového 18) měst Prazských pod jedno právo osadil na tu jednotu obou Adama z Hradce, nejvyššího kancléře 42) krá- lovství Českého, blíž 43) ke dvacáté hodině.“) A měst, kterouž jsou se prve 19) sami spojili 20) před čtyrmi 21) lety; a tak tím skutkem dopo- 2 když 44) se to dokonalo 45), král v radné 46) svět- mohl jim té22) jednoty,d) jako by je na nohy nici dobrou 47) chvíli se zastavil a konfektův postavil, proti úmyslu a vůli pánův českých za svačinu požíval k velikému potěšení městu 48) Prazskému.) A potom hned v pondělí nejprv 49) některých i jiných lidí, kteříž23) jim toho ne- přáli, protože24) prve před lety svadili je a příští50) vyjel s královnou51) z Prahy o polo- zrotili je jedny proti druhým, když téměř25) z dni, 52) obrátiv 53) se zase k Uherské zemi. 16. bř. 1523 1) s Jak; kbelg v níž se pokládá, kterak král. — 2) s zodjímal, Hlavsovi. — 3) lg vskočil. — 4) s (a). — 5) eo a zachování; b ti) zach. — 6) d Též při tom; s při témž času. — 7) ost hofrychtýřství. — 8) kbl nikdy. — 9) d velmi za krátký čas za koliks nedělí. — 10) l nemnoho nedělí kolikos; k málo koliksi nedělí. — 11) ost (k tomu) v P.konš.; kl mu konšel. — 12) 1 (to); s a tu při činění(!); b při řízení. — 13) o (a) obnov.; dge úřadu; l téhož ouř. — 14) dekblso sjel. — 15) b družebnú. — 16) s když jest.—17) s (měšťany). — 18) edgo St. i Nového. — 19) gkblseo (prve). — 20) ksb osadili nebo spojili; l osadili a spoj. — 21) k čtyřma. — 22) sb (té); 1 tý. — 23) s (kteříž). — 24) o proto že je prve(!). — 25) l kdež tomu; k kdy témuž; ost když téměř; smyslu však hodí se spíše témuž. — 26) o (pod tím). — 27) kbls provedli; e dovedli. — 28) ost byla ta cesta. — 20) kbl zavřena. — 30) ost (kteréž jsou ... byla odevřena). — 31) kbl to takové spiknutí. — 32) s »sou- sedy« [ale in marg. oprav.]. — 33) 1 dole. — 34) 1 (i). — 35) s králi a pánu. — 30) kblse bude se; g (se); do budu se. — 37) s (od). — 38) g těch let předešle. — 39) o (sami). — 40) s (nadepsaným). — 41) b pana). — 42) kblde kanclíře. — 43) do blízko dvacáté hodiny; sbo blíž ke dvanácté hodině; k dvanácti hodin; e ke 12. — 44) s Když. — 45) l konalo. — 40) kblse v radní. — 47) o dobrá (! = dobrú). — 48) klbs (městu). 49) b nejprve. — 50) d přišlý. — 51) b s královnú. — 52) l v poledne. — 53) le vobrátil se. a) In marg. První příčina podzdvižení pražského. — b) B. skutečnou událost zabarvuje strannou stylisací, jakoby s hofrychtéřství Pašek zvláště byl sesazen, ač stalo se tak současně s proměnou všech úřadů, právě zmíněnou. Nesprávno jest, že P. podržel úřad ten jen několik nedělí; mohlť B. věděti, že měl jej od srpna 1522 do března 1523, tedy sedm měsíců. Nebyl pak hodností tou Hlavsa schválně vyzna- menán, bylť mu úřad prostě vrácen, ježto zastával hofrychtéřství od r. 1515 až do srpna 1522. — c) St. letop. č. 1093. Příčiny nejsou povědomy. Tom. X. 519. — d) Ale jen do své vůle. — In m. v k Jednota staro- i novo- městských před čtyřma léty zřízena, to stej r. 1483. K tomu Balbín připsal: Errat glossator; unio enim facta est a. 1518 ut patet ex C 3 X. 14. — e) Ok. druhé odpolední. — 1) Má jen B.

Strana 17
1523 28. bř. (1522) O KOSTROUNOVI. KRÁL HOSTEM PRAŽANŮ. STRANNÍCI LVOVI SLOŽENI S ÚŘADŮ. I toto!) můž k jiné paměti býti ?) přidáno: kdyż król nejprve*) jel do Prahy příjezdem svym *) a když již byl na mostě, tehdy soused jeden?) prazsky femesla sedláfského, Matój Kakas řečený, sám čtvrt“) pripraviv?) se s nec- kami, jakoby na koních seděli %), skákali z buj- nosti a z bláznovství% dobrovolně s mostu do Vltavy.10) A král !!) s královnou zastavil se se vším dvořstvem a díval se tomu. Protože 12) nebylo čertova neštěstí doma, aby rytířský kus ukázali 1%) a ztopili se,!*) avšak velmi 15) špatný koláč za to vzali:*) Zdá mi se býti 19) ještě zapotřebné, abych!") se při obnovení konšelův pozastavil!*) a morku'*) v kostech se dotekl, coZ?") se těch dvu*!) osob, pana Jana Hlavsy a mistra Pa&ka??), do- týče, poněvadž sou netoliko v Praze, ale i ve všem stavu městském oba jako dvě světla vzešli, jsouce od boha obdafeni osvícenym ??) rozumem a vejmluvností ?*) nad jine lidi; avsak?5) na mysli hnuti byli rozdilneho.?*) Pašek aćkoli?”) nachylen byl postavou 8) k?*) dobrotivému, v$ak pfemáhala??) jej ne- smírná a nevyprositedlná?!) zlost Kainova; ale pan Hlavsa byl jemu??) v tom odporen, jda po přirození pokojném a povlovném??) Paiek byl?*) obdařen dary nad jiné některé lidi a byl 17 rodem z Starého.) Knína od chatrných %) ro- dičův pošlý; mátě*") jeho hokyně *) bývala, otce jeho s pravicí) [sic] nemohl jsem se“) doptati v jistotě*1). A protož, abych proti pravdě nepo- s chybil 4), víc sluší mnohokrát) lidem hodno- věrným a rozumu) místo dáti, nežli pečeti ně- kterých lidí věřiti.*%) Býval také chatrným 46) žákem po školách, rektorem i kantorem. Potom odtud oddaví?) se do kolleje prazské, byl%) © učiněn bakalářem i mistrem. A tak**) vżdy vzhůru jda, byl vzat od Pražanův staroměstských za nejvyššího písaře radního po smrti mistra Pro- kopa od pěti korun, náměstka svého; pracoval v tom několik let, jsa na slovo znamenitě vzat. s A v tom jednal%) sobě erb za krále Vladi- slava a potom k rytířství přišel za krále Lud- vika; a kdyZ®!) se zbavil pisafstvi po nedlouhém času, volen bÿval®®) na konšelství až do těchto Casiv.5*) Statki **) sobě dobyl řečňováním při » soudích%) zemských a tak mu vždy štěstí při- bejvalo 6) v světě rozličného, protože pán bůh umi57) élovèka nuzného a školníka chudýho z lejna vyzdvihnouti, podle písma ducha božího v Żaltafi. A toho erbu svého měl ozdobu titulem,®) že se psal Jan Pašek z Vrátu spravedlivě“9), jméno z skutečnosti jeho %) sobě %) obdrZav92); 1) Zo I to. — ?) kedgo přidáno býti; s/ó držáno býti. — 3) Zà nejprv. — 4) A (příjezdem svým). — 5) &4Zs jeden soused. — 9) e étvrtej; &A/so étvrtj. — 7) Zs připravil. — 8) s jezdili vel seděli. — 9) e (a z bláznovství); go z bujn. a blázn. — 10) dte do řeky Vit. — !!) Z an král s král. i se vším dv.; Zós se vším dv. zastavil se; ž krá- lovná; £ego dvorstvem. — 12) Z než že jest nebylo (doplň ke smyslu: podařilo se). — 13) s dokázali. — 14) o (a ztopili se... vzali). — 15) &27se (velmi). — 19) os£ jesté za pott. býti. — !?) A abych se ještě při; Z abych při obnov. konšelů se. — 18) os? zastavil. — 19) 4 (a) morku (mozek je tu totéž jako morek; viz Kott. Slov. I. 1071). — #) kbls co. — ?!) & dvouch(!); s osob dvou. — %) žóZ Pašky (Il). — 28) o osviecenym; / obdałeni, osviceni. — 24) sdgo výmluvností. — %) Z a na mysli. — 2) e (nad jiné lidi rozdílného) ; ost byli hnuti rozd. — 2) osź ać byl koli. — %) Z (postavou) ; » postaven(!); o postavü. — %) žŠZ (k) dobrotivému. — 9%) A přemohla. — 31) 5/2 nevy- pravitedinä. — 22) Z byl mu. — 33) ble povolném. — %) žóZs (byl). — 35) £ z Staryho. — 36) d z chaternÿch; Zg od chater- ných. — 8) eď máti. — 38) £4/ hokyni. — 39) od otce jeho zpravici (!); g otce jeho zpravé (!) ; os? (s pravicí) — 19) o jsem se ho. — 41) bZse jistotnè. — 42) deo nechybil. — 49) 4/2 mnohdykrát ; os mnohdykráte. — *4) £o a rozumnym místo ; e a misto rozumu. — 45) os? véfiti nékt. lid. — 49) Z chaternym. — 47) £ oddav&e se(!) — 48) Z učiněn byl. — $9) Z I tak. — 5) kbsdgoe zjednal. — 5!) b kdyź se zbav. pis., volen byv. po nedl. 6. — 52) 5/ byl. — 58) deo &asü. — 94) Zo statku. — 55) ost soudech. — 56) do přibývalo. — 57) osf umí pán bůh. — 58) sk (titulem). — 59) Z spravedlivé ; s z Vratu, (spravedlivé) jméno skutečností obdržel; žó jméno s skutkem; Z z skutečnosti. — 60) żó/s (jeho). — 61) Z (sobě). — 92) e/ obdrZal; gs obdržel. a) Náleží k 28. březnu 1522. do kap..třetí. O Matěji Kakasovi v těch letech knihy pražské se nezmiňují, ovšem však o Vavřinci Kakasovi sedláři, v l. 1522—26, jenž kolika pošetilých kusů se dopustil a právě v srpnu 1523 »nejen peníze, nýbrž i rozum propil< a za to od práva kázán byl. (Kn. arch. praž. 1129, 1. 59, 110, 292.) Snad B. spletl si jen jméno a posledními nejasnými slovy naráží na Kakasovu pokutu. 1523 

Strana 18
18 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA PRVNÍ. KAP. 5. 1528 nebo tak1) jest se zvrátil i převrátil, že jest2) jeho přílišnů zlostnú39) pejchu 40) přirození 1523 se na přílišné ukrutenství3), na nesmírnou jeho 41) změnilo se 42) v43) přirození hovad němých. A též také 44) při tomto člověku dosti přísnost a na 4) nesnesitedlné trápení lidí vydal pejchy 45) bez nedostatku bylo, poněvadž toho proti vší spravedlnosti, a rozliv vešken5) jed dopustil 46) v svém domu některým lidem, a na všecky6) strany zlosti své, toho dovedl, že se mnohým nebožátkóm lidem již stejskalo na zvláště ženě Matěje hřebenáře, kterýž byl v vě- zení v tu bouřku a měli ho katem zmučiti, světě živu býti; a netoliko se byl převrátil, o kterémž stojí psáno doleji v XXII.3) kapitole, i7) mnohé dobré podvrátil a od dobrého k zlému 8) aby před ním spínajíci 47) ruce s pláčem a na- odvrátil, obrátiv9) je k poškvrně na duši 10) i na těle 11) podpalem dábelským, skrze12) omylnú o říkáním žalostivým s devatero dětmi svými víru13) lidmi smyšlenou, přísností 14) velikou, že15) vlastními, ovšem zkvílenými 48), na kolena kle- kala a za svého muže prosila, aby toliko vě- z toho dali se v rozličné nepravosti 16), chtíce se očistiti 17) z nářku pikartského před 18) lidmi. zení jemu bylo polehčeno; ale on jako nejlí- Ten 19) z kollegiatského 20) mistrovství svého tější šelma ohromil se na ni a od sebe ji někdy k některým osobám (nemoha sám na s zahnal. 49) Item,50) když nějaký 51) Mikuláš, soused 52) sebe veliké žádosti ku pomstě, v kteréž21) od hlohové 53) koruny, z povinnosti ouřadu54) málo lidí rovných jemu bylo, tajiti) zjevně mluvíval22) takto: „Nikdá s nepřítelem svým svého jej napomínal — Paška — v domu 55) jeho z dluhu obecního za cihly a za 56) vápno, prose se23) slovy mnoho nesvař,24) ale dočekaje 25) » ho nízkými prosbami jako krále, aby57) mu ho, když 26) přes lávku půjde, podtrhniž27) mu ten dluh ku počtům58) nastávajícím zaplatil, nohy, ať sám upadne.“ A opět s pochlubením28) on pak59) sám sebe neznaje v své pýše dal toto : 29) že „já, prej, nemohu tak dokonalý mu odpověď60) tuto: »Hlohová koruno, a ty býti křesťan, abych mohl svému odpustiti nepří- mne bodeš? — shledáš to, že mne víc61) teli, co30) proti mně učiní.“31) — Ó vysoké z bósti 62) nebudeš!«, k tomu 63) mluvě, že ho a pyšné32) slovo! jako od toho 33), kterýž34) chce o ouřad jeho 64) připraviti. Ale Mikuláš, boha mocného 35) nad sebou nezná, kterýž 36) v pravdě můž přirovnán býti z mnohých pyš- jakž 5) jest pro chudobu té služby potřeboval, v ní jsa 66) od XVIIIti let pořád, padl 67) na ných lidí k jednomu 37), onomu Nabuchodo- nozorovi, králi babylonskému, kterémuž 38) pro kolena před ním, s přimíšením slzí“8) prosil 1) I tak se zvrátil; ko tak jest, že jest se zvrátil; o zavrátil. — 2) k Neb jest se; g (že jest se . . . mnohé dobré podvrátil). — 3) lb ukrut. a nesmír.; o ukrut., nesmírnú. — 4) l (na]. — 5) gelso veškeren. — 6) l všeckny. — 7) l převrátil, ale i. — 8) ost ke zlému. — 9) ds obrátil, obrátiv. — 10) s poskv. duše; ost p. duší. — 11) gdo na tělech. 12) sb skrz. — 13) l (víru). — 14) k přísností svou vel.; — 15) kblsg že se z toho dály rozl. nepravosti. — 16) g neprav. jiným nezvyklé; ost neprav. jim nezvyklé. — 17) I vyčistiti. — 18) gosb (před). — 19) d z nář. pik. lidem těm z kolleg. mistr. Někdy etc.(!) — 20) kl kolejského; s koliatského; b kolejtského; o collegatského. — 21) o (v) kteréž. — 22) l mluvil. — 23) kbls slovy mnoho se; se (mnoho). — 24) o nesvěř(!); s nesnaz a nesvař; ble ne- nasnaz a nesvař. — 25) kblsedgo dočkaje. — 26) kols když jde přes lávku. — 27) kbl podtrhni. — 28) kb s pochlu- bilem. — 29) s toho. — 30) ge což; k když co. — 31) e činí. — 32) b (a) pyšné; o a přílišné. — 33) s (od) toho. 34) ks který. — 35) s (mocného). — 36) dok který. — 37) s (jednomu). — 38) g kteréhož. — 39) s zlostnou — a přílišnou; ost přílišnou zlostnou. — 40) g pýchu. — 41) 1 (jeho). — 42) g (se). — 43) o [v). — 44) d Tak též také. — 45) go pýchy. — 46) ost dopouštěl. — 47) ost spínajíc. — 48) k (ovšem) velmi zkvílenými; l ukvílenými. — 49) V ruk. z po větě: »od sebe ji zahnal« následuje: »deinde sequitur«. To jest u vyd tomto vypuštěno; písař totiž vynechal všecko další až po větu: »A opět, když na otázky ...«, ale opomenuté místo vypsal na další stránce, k čemuž slovy: deinde sequ. ukázal. — 50) g (Item). — 51) l ňáký. — 52) g (soused). — 53) 1 hlohový. — 54) dkbec úřadu. — 55) do v domě. — 56) s (za). — 57) ost (mimo s) aby ten dl. jemu; s (muj. — 58) kde ku počtu nastá- vajícímu. — 59) s (pak). — 60) s odpověď [tuto): Tato hlohová koruna; k co ty mne; o hledáš to (!). — 61) kl více. — 62) dgbek bůsti; l ní bósti. — 63) l a k tomu. — 64) kls (jeho). — 65) k Mik. že jest. — 66) s (jsa). — 67) kbl pad. — 68) do slzy. 2) Tu je chyba v čísle, o Matěji hřebenáři mluví kap. I. 21.

Strana 19
O PAŠKOVI A HLAVSOVI. VYPOVĚDĚNÍ KNĚŽÍ STAROKALIŠNÝCH. 19 1523 ho pro pána boha, aby mu toho nečinil, chtě se na mne kdo chce, že z té jich nesvornosti 1523 tuším již z své chudoby ten dluh1) sám za- vycházelo užitku28) i také mnoho dobrého víc stoupiti; a on jako2) přeukrutná zapálená od jednoho nemistrovaného, než od druhého, zvěř nedal se obměkčiti, ale brzo3) potom jakož již29) jest předloženo. A protože sou zbavil ho služby té a nic mu nedal,a) — podle oba 30) byli povah rozdílných, z toho toto bylo zprávy těch, kteříž sou byli z jeho povětří. přišlo 31), že tento sloul32) Paškův a onen A opět, když4) na otázky jeho o víře Kri- Hlavsův, a tak dále do velikého počtu. A mnozí stově5) někteří lidé 6) v jeho domu jemu od- od nich oučastnost brali a jedni na druhých 33) povídali, pravíce, že takto a takto pán Kristus7) se horšili; odkudž potom zrostlo 34) to žalo- míti chce, on pověděl8) dosti9) potupně: o stivé 35) trápení jedněch od druhých. »Kristus, prej, Kristus, tak jste již zkristovali, Při duchovních správcích, totiž administra- aby dobře nebylo.« A tak jiného mnoho ná- torovi s 36) strany jedné a při knězi Martinovi podobného 10) při něm bývalo 11)b). betlémském tolikéž se nalézalo s strany druhé; Pan Jan Hlavsa byl rodem z města 12) jakož též 37) o nich šíře potom38) psáti neob- Stříbra, z poctivých a řádných rodičův stavu 13) is meškám.“) Ve čtvrtek pak 39) před svatým Jakubem té-23. čce. městského zplozen. Ten také 14) jsa chudým žákem15), býval kantorem po školách. Potom 16) hož léta 1523 40) po odjezdu královském 41), oženivší se 17) vzhůru vždy 18) šel a erbu sobě v nesnázi a v rozdílu některých kněží prazských též19) za krále Vladislava dobyl, titulem20) purgmistr a rada prazská s staršími obecními počtu nemalého, poznavše rozličné zlé věci a z Liboslavě. A jsa osvíceného rozumu a vyso- » kého vtipu, býval volen na ouřad konšelský a úkladné, kteréž nastávaly v obci skrze ně, po- volali jich k sobě na rathouz, totiž kněze Ja- první místo v něm držíval21). Co jest22) pak dobrého napřed22*) králi pánu svému i stavu měst- kuba, jinak Kubu 42) Slováka, v ty časy faráře skému23) činíval, to jest mnohým v zemi České u svatého Jiljí43), mistra Matěje Korambusa, i jinde vědomo. Ale o druhém vešken24) zákon mlčí z předešlého administrátora, kněze Václava Šídlo, faráře od sv. Mikuláše, a 44) kněze Šimona, fa- i proroci. — I z té příčiny dotčené, králem jed- ráře od sv. Haštala 45). Tu jim vyčítali a vypsali nomu těch ouřadův vzetí25) a druhému dání, veliká nenávist a podpal jedovatý se26) mezi každému z nich46) život jich, co jsou působili nimi rozmohl a široce vzkořenil, proto že marná a jednali společně i obzvláštně, jednak na ká- chvála světská tomu chce, aby každý sám sobě » záníſch] svých, jednak jinde, pozdvihujíce lidí raději27) nežli jinému poctivosti přál. Avšak k nesnázem47) a bouřkám pro kněze Martina mezi tím nelze jest, než pravdě povoliti, hněvej betlémského a pro jiné kněží, kteříž zákon 1) g sám ten dluh; lkb sám ten dluh zaplatiti. — 2) ost ale on jako; o (jako); s přeukr. a zap.; 8 přeukr. zap. lítá zvěř. — 3) kbs brzy; bes brzo, podle zpr. .. povětří, potom ho zbavil; kho zbavil;k (podle zprávy... povětří). — 4) kl když mu na otázky. — 5) do Krystový; se Krystové. — 6) s (lidé). — 7) s Kristus pán. — 8) o (on pověděl. —2) kbs (dosti). — 10) gs nepodobného; klb nepobožného. — 11) dgob bylo. — 12) kbls (města). — 13) l a stavu; ost z stavu. — 14) b taky. — 15) o [žákem). — 16) s V tom. — 17) I voženil se. — 18) o vždy zhůru. — 19) ost (též]. — 20) s ti- tulem). — 21) k držel. — 22) 1 (jest). — 22 *) ost (napřed). — 23) g (i stavu měst.); dkblso stavu městskému a zvláště městu Pražskému. — 24) s veškeren. — 25) d úřadu užití. — 26) b (se); klseg mezi nimi se. — 27) 1 rad. sám sobě. — 28) g oužitku. — 29) ost jest již. — 30) o (oba). — 31) k pošlo. — 32) s sloup(!). — 33) s na druhé. — 34) ost rostlo. — 35) kblse žalostné. — 36) bg (s). — 37) kbls [též]. — 38) d (potom); kbls jakož potom o nich. — 39) kbls (pak). — 40) ost (1523). — 41) 1 před sv. Jak. po odj. král. téhož léta; k v nesnázi, v rozdílu — 42) o Kuba. — 43) kbls [u sv. Jiljí .. Šídlo faráře). — 44) 1 (a). — 45) d u sv. Hašt. — 46) 1 (z nich). — 47) e k bouřkám a k nesnázi. a) Dům »u hlohové koruny« byl první vedle rohu proti sv. Duchu v St. m. P. Mikuláš v jeho držení při- pomíná se r. 1512 (kn. arch. praž. 2108—109b). O Mikuláši jen tolik známo, že choť jeho slula Dorota, sestra Urbana z Těchlovic, jenž r. 1517 vyplácel jí věno (kn. a. praž. 94 II. 216). — b) Zřejmo, že B. uvádí věci pravé a známé; ale schvalně vybírá jen stín. — c) Viz kn. II. 12. 3'

Strana 20
20 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA PRVNÍ. KAP. 6. 1523 boží věrně 1) kázali, to činíce s radou2) strany odporné, totiž 3) s římany duchovními i svět- skými některými.) A protož pro takové i jiné4) věci všickni konšelé s staršími a s 5) obecními jednomyslně vypověděli je ven z města, aby 1523 téhož dne do západu slunce se preč6) vybrali a blíž tří mil?) nezůstávali.8) Ale mnozí sou chtěli, aby byli stínáni.9) KAPITOLA ŠESTÁ, 10) v níž se zavírá11) o sjezdu a sněmu v velké 12) kolleji strany 13) pod obojí spůsobou, a co jest14) na témž 15) sněmu 16) jednáno 17) a zavříno 18), pořádně najdeš.19) Kterak pak 20) mnoho21) po těch věcech brzo bude mluveno39), odporní římské církvi. 40) A když se ti odporové netoliko mezi kněž- tak 22) vypravených23) z příčin již položených24) stvem, ale i41) mezi lidem 42) obecním světským některých i 25) z těch, které se ještě psáti budou, rozmáhali, tehdy 43) pro dobré upokojení v zemi mezi lidmi tejně 26) víc a víc nenávisti 27) po- České a pro svornost 44) i jednomyslnost 45) při zdvihováním lidí28) od kněžstva v času pro- víře pána Krista sjezd byl v Praze svolen ode dleném až do této chvíle vzcházelo,29) to sám 30) bůh souditi bude časem svým. A bylo by všech tří stavův světských i také 46) duchovních 15 z strany 47) pod obojí spůsobou v veliké48) kolleji. mnoho o tom 31) psáti a 32) protož toho všeho Na kterémž co jest bylo jednáno i sjednáno, pominouti chci; než co jest 33) zřetedlnějšího a znamenitějšího,34) to se 35) tuto pořádně pod- z tohoto 49) spisu téhož 50) sjezdu, na světlo vy- pisovati 36) bude. daného, každý poznati bude moci51) zjevně pro budoucí pamět toho52); kterýž 53) se takto po- Nebo tehdáž vznikali byli 37) učitelé du- chovní38) v německých krajinách, o kterýchž » čínáb): 1) l věrně a upřímně. — 2) bls s radou odpornou, s římany. — 3) e totiž). — 4) k i jiné všecky věci těm podobné všickni. — 5) kblseg (a s). — 6) kbls pryč. — 7) k tří mil od Prahy. — 8) o nezůstavil(!) — 9) I zstínáni. — 10) o Počíná se kap. VI. — 11) s (v níž se zavírá). — 12) ost u veliké. — 13) g z strany. — 14) ! (jest). — 15) kbs na tom. — 16) s sněmě. — 17) lbe zjednáno. — 18) e zavř. bylo. — 19) s (pořádně najdeš). — 20) ! (pak). — 21) sb mnoha(!). — 22) sl (tak). — 23) k vypravovaných. — 24) l polož. a některých těch, kteréž — 25) kbs (i). — 26) ksb (tejně); o tajně. — 27) o nenávistí. — 28) s lidu. — 29) s vcházelo. — 30) I což sám. — 31) kbsedgo A bylo by o tom mnoho. — 32) kbls (a). — 33) e což jest. — 34) kbls známějšího. — 35) d což; s to se teď pořádné; kb tu pořádně. — 36) s popisovati. — 37) dgo vznikli byli; kbs znalí byli. — 38) k (du- chovní). — 39) o budu brzo mluviti; g brzy. — 40) k odpory a zavedení řím. církve. — 41) kbs (i). — 42) I lidmi obecními světskými; s obecným. — 43) d tedy. — 44) l (a pro svornost); kbs (pro). — 45) b jednomyslnost, jednostejnost; ost jednostejnost. — 46) ost (také). — 47) sedgo (z). — 48) ge v velké; o u velké. — 49) o z toho. — 50) db z téhož. — 51) s poznati může; bude moci ... počíná). — 52) l pamět jeho. — 53) b který, o kteříž. a) B. lépe je zpraven nežli St. letop. 1115, znaje jména kn. Subule (= Šídlo), kn. faráře od sv. Haštala a kn. Jak. od sv. Jiljí. St. let. praví, že byli vyhnáni od purk., starších a obce, B. lépe, že jen od purk. a starších, St. let. viní je, že žalovali králi a br. Matěji strojili o hrdlo, kdežto B. zná provinění skrovnější a pravdi- vější; že kněží ti sočili na Martina betlémského a že mnozí chtěli, aby byli stínáni, St. l. nevědí. — Nicméně B. nesděluje vše, co nezbytno k porozumění. Dvůr, chtěje potlačiti rostoucí lutheranismus, usiloval o spojení utrakvistů s katolíky. Úkol ten vznesen však na Jana z Vartmberka a Hlavsu, kteří, ačkoli sami byli lutheráni, vskutku odchylky některé ještě ututlali, v dubnu 1523, na sjezdu stavů i duchovních. O tom v St. 1. 1097. Nicméně strana novotářů nabývá jimi odvahy, ano sjezd sám dosadil hlavního původce reform, Martina, za faráře ke kapli Betlémské, porušiv tak i privilegium university; též přední muž z mírné strany na universitě M. Jiří Ježíšek, sesazen byl od Pražanů s děkanství (T. X. 525). B. o tom všem mlčí, snad že neví, snad aspoň v něčem zúmysla, an kn. Martina zve již vždycky betlémským. — b) Zpráva o tom v St. 1. 1134. v týchž téměř slovech, až do místa: sběhli a povstali. Články tyto, sepsané kn. Havlem Caherou, byly tištěny, ale tisku nemohl jsem se dopátrati; nezbylo tedy než otiskovati se všemi varianty. Srv. T. X. 538.

Strana 21
1524 29. led. ČLÁNKY O VÍŘE, SNESENÉ NA SJEZDU PODOBOJÍCH 29. LED. 1524. »Ve jméno svaté a nerozdílné Trojice, Otce, 1) Syna i Ducha svatého, jediného ?) pána boha,?) stvořitele a spasitele našeho Amen.*) Léta bo- žího 5) tisícího pětistého dvacátého čtvrtého, ten“) pátek pfed hromnicemi?), s povolením nejjasnéjiího knížete a pána pana Ludvíka, Uherského a Českého etc. 9) krále a markrabie Moravského etc. Jeho Msti, pána našeho nejmilostivějšího, stalo se jest?) obe- sláni a sjezd vieho knéZstva!?) pánüv JMsti, pánüv!!) rytífstva i v$eho stavu městského krá- lovství Českého a markrabství Moravského !?), kteříž z víry tělo a krev pána Krista pod dvojím 13) spůsobem přijímají, pro řád a srovnání mnohých rozdílův při víře, kteříž těch časův mezi kněžstvem i14) lidem obecným 15) jsou se sbčhli a povstali. A na tom sjezdu při přítomnosti osvíceného kní- žete a pána, pana Karla, knížete Minstrberského, v Slezí 18), Olesnického !”) etc., nejvyššího hejtmana království Ceského, na místé!8) krále JMsti etc., 'kdež 19) Jeho knížecí Milost z 0) rozkázání krále JMsti, pána naieho?!) milostivého, co se tu“) jednati bude, k vyslyšení 2) byl jest,?* takto jest jednáno a tito artikulové ode všech duchovních i světských společně a dobrovolně*“) sepsání) sou a zavříni : ARTIKULOVÉ KRESTANSTÍ.?*) O SPRÁVCÍCH DUCHOVNÍCH. 27) 1. Nejprve.28) Ponévadi lid kfestanskÿ v jednotu víry Kristovy nemůž uveden býti než skrze Cisté??) slovo zákona a čtení Kristova *), kázání %) a učení, 21 a to slovo též?*!) nemůž než od věrných a hod- njch sluZebníküv Kristovjch??) kázáno byti: i??) protož potřebí jest, aby ti a?) takovi služebníci k tomu hledání a vyvolování 9) byli, kteříž by to s slovo Kristovo v pravém jeho smyslu 6) kázali a učili. A tak předkem) a prvotně užitečné jest vyvoliti 98) jednoho z muzüv??) za ad ministra- tora a) předního, a to s bázní boZí; a ten jaký býti má, písma božská i apoštolská zjevnë*!) ukazují. 2. Item, *?) ten administrator a přední aby radu?) pfidanou sobě v počtu jistém a rovném %) osob z knéstva*5) a z obecních mužův dobrých, zachovalých a6) v písmích svatých umělých 6 měl;*7) a ten 49) administrátor s těmi sobě přida- nými aby spravoval a*°) řídil kněžstvo, aby k vzdělání lidu božího příkladem života i učením 9°) zákona božího byli. Item?!), ten administrator má k sobé všecko 52) knézstvo pod obojí spüsobou zemé5?) České i z markrabství Moravského obsélati?*), a tu aby se vyptal, byli-li by mezi nimi kterí55) nalezeni neiádní,99) neuZiteCní; a ktefí by napraveni býti nemohli 57) a nechtěli, ti%) aby trestáni skutečně byli a kněžského úřadu aby) byli zbaveni a živ- nosti aby“!) z práce rukou“%) svých dobývali; jiné pak všecky napomínati a je) k tomu %) sradou svou přídržeti má, aby jako věrní Kristovi slu- žebníci i v obcování šlechetném i v učení pravém stáli a k príkladu“) toho učení aby byli bez pohor- šení %), tak aby kázání jich s životem a život s ká- záním se srovnával.' A též také každý děkan časy » svými, aby kněžstvo pod sebou“") obsílal a též 10 2 E 1) s (Otce ... spasitele našeho). — ?) o jednoho. — 8) Z (boha). — 4) èleg {Amen}. — 5) z (božího). — 8) s (ten); v pátek. — 7) dgkbe hromicemi. — 8) o (etc. krále... Moravského), ž/sg (etc.); s (markrabí ... nejmilostivějšího). — 9) sg (jest). — 19) 2g všeho křesťanstva (!). — 11) ŠZ pánův z rytířstva. — 12) a (Moravského). — 18) Z obojím. — 14) s (kněžstvem i). — 15) blseo obecním; s obec. i mezi kněžstvem. — 19) s v Slezích. — 17) kblesd a Oleën.; o Aleënického (!). — 18) £o na místé kr. J. Msti., pána našeho milostivého. — 1? gZ (kdež ... krále J. Msti.] v textu, ale na okraji doplněno; 4 kdež jest. :— 2) s (z) rozk.(!) — 9%) s pána nás všech. — 32) sd tuto. — 28). d k vyslyšení přítomen byl; (gg) jak to jest jednáno; Z byl jest prítomný. Takto ...%“% k (jest). — 24) Z dobromyslně. — %) £ sepsaní. — ?9) os? (Artik. kfest.]. — 2) k O zprévcich ; o O správ. duch. nejprve; s O správ. církevních. — %) ds (Nejprve). V z není číslování článků; ovšem je v jiných. Uvedeno pro snažší přehleď. — %) dg jisté. — 80) A (kázání). — 31) kèles (téz}. — 32?) d (Kristových. — %) A a protož. — %) d {a}. — 85) 7 i voleni; Z2 a vyvolení. — 36) Z úmyslu; g oumyslu. — %) AóZ předně. — 35) s (vyvoliti). — %) g z mužů; Z z mužův takových. — %) o' Od slov: va pfedního«... chybí cely list až po čl. VII. ... »obcování veden byl«<; Z (a) předního. — 4!) s (zjevněj. — %) žŠlesď (Item). — 148) kbldg radu sobě přidanou; s (soběj); Z přidanou měl. — 4%) s jistém a v něm osob. — %) Z osob kněžstva a obecních. — 19) osé {a}. — 47) Z (měl). — #) s a on ad- ministr. k sobě přidanými. — 49) dg (aj. — 59) os? uéeni. — 9!) £s (Item). — 52) / vseckno. — 59) e z zemé. — 55) os? obeslati. — 55) žó/s (kteří). — 56) | mezi nimi nefád. nalez.; d netád. a-neu£Zit., aneb. — 57) sdg kteříž. — 58) kó/seg nemohli aneb nechtěli. — 39) £ a ti aby. — ©) Z aby skutečně; » (aby bylij. -— 9!) £ (abyj. — 62) d rukou a to svých; » prací rukou; e aby Zivnosti z práce rukou; se |svjch]. — 8) / {je}. — %) kls k tomu), de a je k tomu s radou svou. — 95) 4 ku příkladu. — 6%) &/s toho uéeni byli a aby byli bez pohors. 87) s (pod sebou). a) t. j. výhradně jen písmo sv. po smyslu lutherském, nikoli podání církevní. 1524 

Strana 22
22 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA PRVNÍ. KAP. 6. 1524 je zpravil 1), jakž se nahoře píše, kterak se zacho- vati mají. Pakli by se který2) tak nezachoval3) a děkana svého poslechnouti 4) by5) nechtěl, ten děkan povinen bude administratorovi tomu a jeho 6) radě jeho neposlušenství7) oznámiti.2) 3. Item 8), což se9) kaplanův a kněží mladých dotýče, kteříž 10) by spůsobni k zákona 11) božího kázání nebyli, ti aby při hodných 12) a učených kněžích byli a aby se vedli aučili, a 13) prve, leč 14) vyučeni a v tom zkušeni budou, aby neká- zali, a ani se s místa 15) bez vědomí a povolení O SLOVU BOŽÍM. 52) předpověděného administratora a rady jeho hý- 7. Item53), co se kázání slova božího dotýče, bali. 16) 4. Item 17), týž administrator s tou radou to aby v své čistotě a prostosti54) a v vlastním svou jestliže by komu 18) z kněží, buď sám od s smyslu pána Krista bez vejkladu zbytečního 55) sebe neb na žádost některé osady 19) kde20) podal, kázáno a učeno bylo. A aby nejvíc k podstatným věcem lid veden a učen byl: k 56) víře pravé Kri- ten z toho místa nemá se21) nikam bez vědomí stově, 57 k naději a k lásce, 58) i 59) na jiném grun- a vůle22) téhož administratora a rady jeho hý- tovním a spasitedlném učení aby zakládán a k kře- bati. Učinil-li 23) by pak který jináč24) a odtud by 25) se hnul, takový každý v moc témuž admi- a sťanskému obcování veden 60) byl;61) než kázání nistratorovi a radě 26) jeho bez odporu a překážky bludných žádný aby 82) nekázal. jednoho každého z stavův dán býti má. Pakli by 8. Item 63), co se doktorův svatých a jiných podál bylo 27), ježto 28) by lidem o téhož kněze písem lidských při tom dotýče, ta, kterážkoli těžko pracovati bylo, tu ti lidé mají to 29) na toho gruntu jistého v zákoně božím založeného 64) ne- děkana vznésti 29*) a děkan 30) na administratora 31) mají, ať jsou zanechána; než kteráž by se jich 25 písma s zákonem božím a apoštolským učením buď psaním neb 32) osobně, a tak s volí admi- nistratora a rady33) jeho mají se při tom srovnávala, ta se dopouštějí, k tomu i kázání mistra 66) zachovati. Jana Husi, Rokycany 65) i jiných, pokudž by se 5. Item34), což se 35) na kněžství chození do- s zákonem božím srovnávali 67). 36) užitečné jest, aby žádný bez dostatečného s 9. Item 68), kteříž by koli čtení 9) svatého týče, zkušení37) v umění i v obcování nechodil. A to 38) v jeho čistotě a pravém 70) smyslu bez lidských zkušení od často psaného administratora s radou přídavkův užívati a následovati 71) chtěli, ti a takoví jeho s dostatečným39) rozvážením 40) býti má. aby haněni 72) a kaceřováni73) nebyli. A též také Kdož 41) by pak mimo 42) takové zkušení sám od 1524 sebe v to se dal,43) nemá od žádného z kněží ani z stavův přijat býti. 6. Item 44), což se45) neřádného a neposluš- s ného kněžstva dotýče, kteří by se tím administra- torem a jeho radou 46) spravovati a k jeho obe- slání choditi nechtěli, někoho jiného za obranci47) majíce: tu jest všem 48) stavům našim 49) o to 50) se svoliti potřebí, kterak by ta věc přetržena býti o měla.51) 1) kb spravoval. — 2) b (který). — 3) e nezachovával. — 4) kbls uposlechnouti. — 3) ost [byl. — 6) blsedg (jeho). — 7) d o neposlušenství takového; I poslušenství(!); dg neposluš. to; s to neposluš. — 8) s (Item). 9) kblsg co se, s co se tkne. — 10) s [dotýče) kteří. — 11) blse k kázání slova božího. — 12) kb aby u příhod- ných; ls aby u příh. kněží a učených. — 13) s a v tom prve. — 14) b leč v tom vyuč. a zkuš.; g vyuč. budou a v témž zkuš.; s (v tom); kl (a) ani. — 15) bleg o místa. — 16) l nestarali a nikam nehejbali; ksbe nehejbali; dg nehýbali. — 17) s (Item). — 18) kedg (komu). — 19) g některé osoby. — 20) l kde kterého. — 21) 1 nemá ... se hejbati. — 22) l (vůle). — 23) [Slovem: »Učinil-li« počíná se rukopis vl. — 24) kbsedgv jinak. — 25) l (by). — 26) dgo (jeho]; kblsev a jeho radě. — 27) 1 byl. — 28) lv (ježto... pracovati bylo). — 29) klbsgv (to]. — 29*) k to vznésti. — 30) kbsevdg děkan má. — 31) e a radu jeho. — 32) d aneb. — 33) v a rad. — 34) sv (Item). — 35) kblsg co se. — 36) s tkne. — 37) [Všude je »zkušení«, i smysl dává, že nelze čísti »zkúšení«]. — 38) kolsevg (to). — 39) l a do- stateč.; b k dostateč. — 40) ost uvážením. — 41) e když. — 42) g mimo to takové. — 43) s od sebe v tom sedal (!). — 44) sv (Item). — 45) kblsvg co se. — 46) s a radou jeho. — 47) kb za obrance. — 48) I ovšem. — 40) s našim stavům. — 50) lv v to se. — 51) dg přetrž. býti mohla; kbl přetrž. byla. — 52) lsv (O slovu božím); kbedg O kázání. — 53) sv (Item). — 54) v v své čistotě a vlastnosti smyslu; doe v sprostnosti; g v prostotě; kbls v své čist. sprost- nosti a v vlastnosti. — 55) vo zbytečného. — 56) v (k víře. — 57) se Kristové. — 58) ost (k) lásce. — 59) k a. — 60) v aby veden. — 61) [o počíná opět slovy: »byl; než kázání...«]. — 62) kblvo aby žádný. — 63) vos (Item). — 64) kbs založení; d a v zákoně bož. jistého založení; ego v zák. bož. a jistého založení. — 65) vslo Rokycana; [o opravil]. — 66) vol se to. — 67) vol srovnávalo. — 68) vos (Item). — 60) kblsv evangelium svatého. — 70) s a v pra- vém. — 71) e (a následovati) — 72) v haníni; beog hanieni. — 73) g kacířováni; o kacieřováni. a) O svátosti svěcení kněžstva ovšem se tu nemluví.

Strana 23
ČLÁNKY O VÍŘE, SNESENÉ NA SJEZDU PODOBOJÍCH 29. LEDNA 1524. 23 O SVÁTOSTECH.34) 13. O křtu.35) Item 36) předkem, co37) se křtu 38) svatého dotýče, poněvadž jeho zevnitřní zna- mení jest vysvědčení obžívání39) a rození duchovního mdlejší, kteří by po zvyklostech a ustanoveních1) v pravé víře v395) pána Krista, a protož tiem 40) s váž- lidských toužili a tak snadně z nich vyjíti by2) ností41) posluhováno býti má; a 42) zvláště pak nemohli3), ti též aby potupováni 4) nebyli, ale aby při kmotřích a 43) pěstouních 44) potřebí jest, aby pokojně a v lásce křesťanské čtením Kristovým věrní, obcování45) šlechetného nalezeni 46) byli, z toho vyvozováni a napravováni5) byli a vespolek kteří47) by o dítěti 48) tak, jakž povinni jsou, sebe aby snášeli, až by i mdlejší k dokonalejšímu pilnost měli; též i 49) při rodičích táž pilnost býti 50) poznání mohli přijíti6). má, aby k témuž napomínáni byli, poněvadž dítky 10. Item7), poněvadž pravá víra Kristova8) v přítomné víře církve svaté v rodičích a pě- z písem božských9) se nabývá, protož každý stouních i kmotřích 51) k jich vlastní víře křtěny 52) 1o křesťan můž a má zákon boží i apoštolská písma býti mají. A týž křest podle řádu starobylého zá- čítati a znáti, a měl-li by manželku,10) dítky kona božího držán býti má, leč by beze lsti i jinou 11) čeládku svou12), má ji k témuž 13) vésti. nuzná 53) potřeba byla. Po křtu pak, bylo-li by 11. Item14), poněvadž páni křesťanští a správ- děťátko spůsobné a 54) rodičové s kmotry žádali 55) cové 15) světští 16) povinni jsou zákonu božímu nápo- by toho56), aby svátostí těla, krve57) páně dě- 15 mocni býti, protož kdož by koli slovo boží věrně ťátku poslouženo bylo, můž jemu podáno býti, kázal 17) a jemu učil, ti správce 18) každého tako- však s rozvážením 58) kněžským spasitedlným. vého ochraňovati 19) a i o to 20) pilnost míti mají, 14. Item, mše svatá, poněvadž nic59) jiného aby lid v písmích božských a apoštolských vyučo- není, než hodné těla a krve pána Krista60) poží- ván 21) i podle toho skutečně živ byl.22) 12. Item23), aby žádný kněz jeden na dru- » vání ku pojištění víry naší2) a na památku umu- čení a všech61) dobrodiní jeho 62), ta podle smyslu hého nekázal a po žádné zprávě ani po do- a ustanovení pána63) Krista držána býti má. mnění,24) jako by něco bludného držal, nehaněl; 15. Item 64), co 65) se jiných přidání při mši než což25) by se jednomu do druhého nelíbilo, svaté66) dotýče, ta tímto pořádkem držána býti mají26) sobě to pokojně a27) z lásky po napra- a zvláště v68) zpívání: předkem (jakož 69) z mají 7) vení oznámiti. Pakli by se sami napraviti nemohli, bejval7) od starodávna) introitové, zvlášť pak tehdy 28) nechajíce všech29) o sobě pomlúvání, nedělní a svátkův ročních 71), buď 72) také 73) i Panny mají to 30) na administratora a radu jeho vznésti, Marie 74) neb apoštolští i jiní, kteříž by z písem a on s radou svou má je o to slyšeti 31) a 32) podle vzati byli; kyrie eleison76), písnička an- božích 75) zákona božího spravedlivě rozeznaje upokojiti.33) , sláva 78) na výsostech bohu a79) na zemi v jelská 77 , epištola, gradualové, alleluja81); časem pokoj 80 svým i prózy82) některé, kteréž by se s zákonem božím83) srovnávaly; čtení84) svaté, víra obecná křesťanská podle sněmu Nicenského, prefací, 1) o ustanovení [sic]. — 2) b by z nich vyjíti; ost z nich by vyjíti. — 3) kblsev nechtěli. — 4) l ti aby haníni a potup. — 5) kblv napraveni. — 6) ost přijíti mohli. — 7) vos (Item). — 8) kblv víra křesťanská. — 9) s božích. — 10) k manželku a dítky. — 11) o jinú. — 12) l (svou). — 13) o mají k témuž; 1 mají je k témuž; s k tomu. — 14) vos (Item). — 15) o správce. — 16) s zemští. — 17) kblsv věrně ohlašoval. — 18) kevs ti správ- cové. — 19) s mají opatrovati. — 20) I ano i o to. — 21) v vyučoval; kl vyučovali. — 22) kl živi byli. — 23) vos (Item). — 24) kblv zprávě a domnění. — 25) bs co. — 26) o (mají... pomlúvání). — 27) klsv (a). — 28) d tedy. — 29) ost o sobě všech. — 30) l (to). — 31) b vyslyšeti. — 32) does (a). — 33) l spokojiti. — 34) s (O svá- tostech). — 35) ost (o křtu). — 36) vo (Item). — 37) kblsv (předkem). — 38) I svátosti křtu sv. — 39) ost (mimo o) ob- živení. — 39 *) ost [v). — 40) l (tiem); ost tím. — 41) v s vážností větší. — 42) kbl (a). — 43) b (a). — 44) o pěstúních. — 45) ost a obcování. — 46) e (nalezeni). — 47) ost kteříž. — 48) kbl o děti. — 49) k (i]. — 50) l pilnost zachována býti; b má býti. — 51) o a v pěstúních a km.; ldge a p. a v kmotřích. — 52) k víře v církvi křt.; o ktřiny(!); b ktřeni.(!) — 53) k bezelstná a nuzná; s bezelstní, nuz. — 54) l (a); s rodič. i kmotři. — 55) d žádali-li. — 56) s (toho). — 57) ost těla a krve. — 58) dg s rozvázáním (!). — 59) s (nic). — 60) kl Krista pána. — 61) l a jiných všech. — 62) s (jeho . . . Krista]; kloved (jeho . . . ustanovení); go (tak ... ustanovení). — 63) s páně držána (Krista). 64) vos (Item). - 65) g což. — 66) s při mši sv. přidání. — 67) v býti jmá; g býti má. — 68) b [v). — 69) bles jako; k jak. — 70) g bejvala. — 71) klsvag vejročních; beo úročních. — 72) s buď... na zemi pokoj), ky- riamina. Et in terra(!). — 73) ve taky. — 74) ost (i); o Pamrye(!). — 75) besdgo božských; kl svatých. — 76) o KIRIELEYSON. — 77) kblevdg andělská. — 78) o slova (!). — 79) v (a nà zemi pokoj). — 80) k pokoj lidu; b p. lidem. — 81) e hallelujah. — 82) lsv prósy. — 83) g (božím). — 84) kblsev (čtení ... božím srovnávaly); d čtení svatá a) t. j. není žádnou obětí.

Strana 24
24 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA PRVNÍ KAP. 6. 1524 sanctus3), agnus dei, communí1) i jiná při tom zpívání a2) kollekty, kteréž by se s zákonem božím srovnávaly. A to3) všecko, což nejvíc býti můž4), aby v jazvku rozumném bylob). A co se jiných pořádkův při tom5), roucha6) i ozdob ko- stelních jiných7) dotýče, můž státi; jediné8) aby to v sprostnosti9),a9*) bez pejchy a 10) bez zbytečních nákladův, a k tomu11) bez obtěžování lidského a v to potahování bylo12) 16. Item 13), poněvadž také to 14) v skutku jest shledáno, že svátost těla a krve pána Krista vzata a dána jest v zlehčení a 15) pro časté 16) a nehodné 17) požívání18) a 19) nevážného lidu k tomu připúštění20), též také i21) pro častá22) vystavo- vání a k tomu pro mnohá23) nájemných a pověr- ných mší sloužení: protož užitečné jest, aby ti, kteří24) by přijímati žádali,25) nebejvali k tomu z lehka a bez zkúšení připúštíni26), leč by prve znali,27) co jest večeře28) páně a co dobrého přináší; a k tomu ke všemu knězem napomenuti 29) a učeni býti mají, aby z pravé víry to činili. Ná- jemné pak mše všecky i pověrné 30) aby zasta- veny 31) byly; nebo mimo ustanovení pána Krista jsou. — Což32) se vystavování těla pána Krista svátosti 33) dotýče, kdež by34) koli kněz a lidé obvykli35) neb obvyknouti36), aby vystavováno nebylo, chtěli37), ti aby haněni38) a potupováni nebyli; a kdež by pak také lid ještě po tom 39) stál, ti též aby od toho kvapně nebyli utiskováni, 10 20 dokudž40) by čtením Kristovým povlovně 41) a 42) 1524 v lásce z toho nebyli vyvedeni.“) 17. Item43), všeho vyměřování o svátosti těla a krve pána Krista podle zbytečních 44) důmyslův lidských užitečné jest zanechati45); než z prosta podle 46) ustanovení a vysvědčení47) pána Krista aby se držalo a vážilo48), nic nepřidávajíce ani ujímajíce: poněvadž jest 49) chleb tělem svým a víno krví svou vysvědčiti50), a to k hodnému kněze i s lidem51) spolu přijímání52) pod obojí spůsobou na památku smrti a dobrodiní svých ustanoviti ráčil, tak se 53) věřiti i 54) užívati toho 55) k konci 56) od Krista 37) umíněnému 58) má.d) 18. Item59), ceremoní 60) a všecky61) svě- ceniny 62 , poněvadž lakomství, bludův, pověr, po- horšování, nepokojův a nade všecko jmena božího zlehčování příčina jsou, ty slovem božím rozšafně, pokojně a63) v lásce umenšovány býti mají64)e). 19. Item65), jiné pak svátosti, mimo napřed jmenované, kterak řízeny 66) i přijímány býti by87) měly, administratorovi s radou jeho náležeti bude, aby podle zákona68) božího to se dálo1); též také i při všeho 9) kněžstva a lidu 70) obecního71) kře- sťanských pořádcích.72) O SVÁTCÍCH. 73) 20. Item74), neděle páně, ta v své vážnosti 75) býti má,“) a to v roz- držána a zachovávána 1) d communio; o (communí). — 2) g i. — 3) s (A to... bylo). — 4) dv může. — 5) kbls (při tom). — 6) o rúcha. — 7) kblsvgo (jiných). — 8) g jedně. — 9) g v prostoti; o v prostosti a bez obtěžov. lidsk. (a bez zbyt. nákl.) — 9*) kad (a). — 10) bles (a); v i bez; bl zbytečních. — 11) o (k tomu... lidského); 1 (bez), obtížení. — 12) e bylo a v to pot.; v (a) v to; o byli. — 13) vos (Item).— 14) 1 (to); k to také. — 15) ost (a). — 16) g po časté; l pro časté a nevážné užívání nehodného lidu k tomu připouštěti(!). — 17) s (a nehodné). — 18) kbevdgo přijímání; s poží- vání a přijímání. — 19) blsedgo (a). — 20) s připouštějí(!). — 21) kbs (i). — 22) bsve časté. — 23) v mnoho. — 24) ost kteří. — 25) k chtěli a žádali; v chtěli a hleděli; I užívati chtěli a hleděli. — 26) ost přípúštěni; e připou- štieni. — 27) 1 věděli a znali. — 28) s svátost večeře. — 29) o napomínání. — 30) kblsevg a pověr.; l mše a pověr. všecky. — 31) l zastavené. — 32) ost Co; ! Co se pak. — 33) ost (svátosti]. — 34) l když by; d kdež koli by o (koli); lbs koliv. — 35) v obvyklí. — 36) kblsv (neb obvyknouti); d obvyknúti. — 37) kblsv chtějí-li. 38) dykbo haníni; es hanieni. — 39) kvs potom. — 40) d dokadž. — 41) kbeo povolně. — 42) kosvedgo (a). — 43) vos (Item). — 44) evdg zbytečných; o obyčejných. — 45) kbls zachovati neb zanechati. — 46) v ustanovení. — 47) d vysvětlení. — 48) 1 věřilo a držalo. — 49) ks (jest). — 50) l vysvědčiti ráčil. — 51) ks kněze i lidu; ost knězi i lidem. — 52) I užívání a přijím., s požívání. — 53) z má nesprávně: Tak že; to opraveno.— 54) b (i). — 55) kblsv (toho). — 56) kblsvedg k tomu konci. — 57) 1 (od Krista umíněnému); k od Kr. pána. — 58) so učiněnému. — 59) vos (Item). — 60) l všecky ceremonie; kbevd ceremonie. — 61)l všeckna; o všicek(!). — 62) ly svěcení. — 63) b (a). — 64) g má (!). — 65) vos (Item). — 66) v kderak učeny; l učeny a přijím, býti mají. — 67) g (by); edo by býti. — 68) k zákona boha věčného to. — 69) v pře všeho; k při rozšafností všeho; o všveho(!). — 70) kblsv (a lidu... pořádcích). — 71) g obecnýho. — 72) o pořádných. — 73) s (O svátcích). — 74) vo (Item). — 75) kbg zachováno. — 76) s (má). a) t. j. evangelium, credo etc.; vypuštěno ovšem pozdvihování. — b) Dotud i u podobojích pouze epištola a evangelium zpívány česky. — c) Odchylka zřejmá, neboť právě podobojí na vystavování svátosti velice si zakládali. — d) t. j. má se věřiti prostě písmu sv. — 6) t. j. římských obřadů zanechávati. — 1 Rozuměj, aby krom křtu a svátosti oltářní pomalu byly odstraňovány.

Strana 25
ČLÁNKY O NÁBOŽENSTVÍ. JAK CAHERA PROMĚNIL SMÝŠLENÍ SVÉ. 1524 jímání písem svatých i všech dobrodiní božských, nám skrze pána Krista učiněných, v ten den všeho lamfaléřství !), her, tancův i všech rozpusti- lostí světských zanechajíce.?) | Též také svátkové ouroční 9), jako Krista pána Narození, Nové léto), Tři králův, Hromnic“), Zvěstování panně“) Marii, Vzkříšení ?); jeho Na nebe vstoupení, Ducha sv. seslání, svaté Trojice, Těla božího, Na nebe vzetí panny Marie, angelův“) božích, Všech svatých, svátkové apoštolští ti%), kteříž základ v zákoně božím mají, sv. Jana Křtitele, Marie 10) Magdaleny 11), sv. Vavřince, mistra Tana Husi i jiných dědicův !*) Ceskych zachováváni!?^) býti mají ; jiní pak svát- kové v nedélské dni!*) připomínáni býti mohou 18), a to proto, aby lidé robotní v živnostech svých nehynuli a skrze zahálení aby příčin!6) hříchův 17) a mnohého 18) zlého uvarovati se mohli.*) Dejž 19) pán bůh, aby tito artikulové po- čátkem 2%) byli k dobrému, a v časích 2!) svých k prostředku 2) lepšímu a naposledy k konci vý- bornému.??) — Konec?*) tomu aZ potud. Ty?5) artikule toho sjezdu Havel, řečený Cahera, v ty éasy budoucí administrator, sám spisoval a odjinud vybíral?*) a potom to mezi jiné vnesl?") k stvrzení.?5) Položil jest také mezi tymiZ??) artikulemi ?") n&které ?!) jiné dosti 25 vésti, aby se kněží Zenili; ale3?) sotva jest od jiných z toho sražen, že nejsou přijati.) Potom- proti tomu všemu nazpátek učil, zapíraje toho i jiného skutkem i řečí, a výmluvu měl, což 9%) s jest činil, že jest musil jiným k vůli činiti a spisovati. Ale s tím jest mléal?9) Ze sobé k vůli to%) chtěl spůsobiti; aby se kněží ženili, jakož jest se sám o to*8) pokousel pred kné&Zstvim ??), chtě*%) se ženiti*!), a4%) nezda- » filo*) mu se ; neż**) teprv 45) jsa knězem, hledal lepšího štěstí; aby k tomu pfiżel**), oć jest prve stal; a tak navrátil se k vejvratku *") svému.*) Neb ta povaha jest falešných prorokův, kteříž pro peníze všecko učiní zapírajíce, což *8) by s pravého bylo, a k křivdě*%) se obracují.*) Takt?!) jest také *) učinil před XVti lety mistr Jíra Sovka%) z Chrudimé*?*), opat někdy kláštera Slovanského na Novém městě Pražském, že jsa znamenitým učitelem a knězem » zastával pravdu pod obojí spüsobou v5) pti- jímání těla a krve Kristovy %); potom za- chtélo?" mu se mu také*9) cti svétské a5?) šel do Olomouce9) na Moravu*!) mezi fi- many, tam zmimochodil 9?) a zaprel váeho prvniho 1524 (1520) netrpělivé, a zvláště ten, chtě??) k tomu při- » i) učil %) proti tomu. Bůh pak litoval *) křivdy 1) e lamfalifstvi; żb/s hamfalifstvi; v handlifstvi. — 2) de zanechávajíce. — 9) k/sevdďg výroční; bo úroční. — 45) / nového léta. — 5) kogo hromic. — *) ost panny. — 7) d (vzkfiseni... Marie); s vzkříš. páně; s (jeho). — 8) kólvď andélüv. — 9) d/sv (ti). — 10) dg Máří. — 1!) o Mandaleny. — 12) g dědicův a mučedlníkův. — 18) o zachování. — 4) Z nedělský den. —' 15) ž mají a mohou. — 16) sé příčiny. — 17) e hříchům. — 18) žó mnoho. — 19) Z (Dejž ... výbornému). — ?") o porádkem(l). — ?!) v (a v časích... lepšímu a); 4 a aby; b a v Čechách svých (!). — 2) žóse aby k prostředku. — ?3) £eod vjbornému přišli. — 2) sz (Konec....potud); v Amen. — %) s má tu zvlášť: Kapitola 7. — 26) żb/sz vybral. — *?) os vznesl. — 28) s k utvrzení. — 29) s těmi — 30) kóło artikuli. — 9!) os (nékteré). — 9%) o chce. — %) g (ale sotva... aby se kněží ženili). — %) z při- jeti. — 8) bs co. — 39) dó/s mlčel. — 97) s (to); osč tomu chtěl, aby (spůsobiti); Z chtěl tomu, aby. — 9) 2 o tom. — 39) / pred knéZstvem. — 4) v chtév; d/s cht6l. — 41) kb/s se sdm vożeniti; dge ożeniti. — 4) żb/sv (a). — 43) v kdyż mu se nezdafilo; o a znezdafilo se mu. — 4) ov (neż). — %) 2e» teprva. — %) Z přišlo. — 47) g vej- vratu. — 48) żó/so co. — 49) o a křivdě; g a křivě. — 99) kd/sedgo obraceji. — 9!) 2 Také; s Taky. — 59) s? jest tak. — 59) 4 Somka; o Semka(!). — 5*) » rodem z Chrud. — 5) db (v). — 59) / Krista Pána. — 57) b za- chtélo. — 58) sZ (také). — 59) sóZ (a). — 99) ^ Holomtüce; Z/ Holomouce; os Olomüce. — %!) Z (na Moravu). — 92) 7 tamZ mimo chodil; £s» tam s nimi bydlel (v bydlil). — %) żbZseogo (i). — %) Z učinil. a) Článek ten v první části shoduje se ještě s dosavadní praxí, druhá část je zřejmý krok k nauce, neuzná- vající svatých. O článcích viz T. X. 536—538. Prosté zmínky v St. letop. č. 1134, v kronice Píseckého. Články byly hned potom tištěny (Paměti o bouři, čl. IIL) bez králova svolení; král pak je přísně zakázal (jakž píše biskup krcky), ale nevíme kdy. — +) Vskutku stal se administratorem teprve v srpnu 1524, upozorniv na se právě těmito artikuli. — ©) Ježto Cahera jest původcem článků, B. chápe sei prvního 'námětu, aby jej zhanól, nedbaje, že dosud ničeho o něm nepověděl, aniž Cahera čeho se dopustil. O tom, že chtěl se ženiti, zvídáme s B. z odpovědi vězňů pražských v kapitole 33. Ve čtvrté knize však v kap. 30. dí l). naopak, že C. jsa v Praze kněžím ženitbu hyzdil. — 4) t. j. mstil. 

Strana 26
26 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA PRVNÍ. KAP. 6. 1524 své a 1) dopustil naň rychle2) bídnou a po- a potvrzuje, že jest mnoho dobrého pán bůh 1524 skrze osobu jeho učinil, osvítiv 42) národům 43) tupnou 3) smrt.3) Okolo také tohoto 4) Havla5) vítr se již6) točí,b) jakož? se toho dále8) do- okolním pravdu zákona svého.) A potom, čteš. Co potom jest budoucího, to9) sám bůh jakž44) brzo dosedl na administraturu, hned zná, neb 10) rozličné od boha 11) pokuty na ta- s pokušení žádosti pejchy, cti a marné chvály kové 12) poběhlce přicházejí. světské i jiných rozkoší za ním v patách 45) 48) chodilo; a hned 46) se obrátil47) na jinou A při témž 13) času sjezdu toho všickni stranu na odpor první v lučiště křivolaké a tři 14) stavové potvrdili ho za administratora v šmiku49), obyčejem mistra Rokycany.50) dokonalého. O jehožto spůsobu a povahách 15) života jeho 16), tak jakž 17) slušné a 18) hodné o náměstka svého51), a přeostrými zuby a kly jest jej 19) znáti, když mi se námětek k tomu kancovýmid) pravdu světlú zákona Kristova sekal trefí20), doleji 21) ho v tom, což pravého jest a ustanovením lidským52) a příkladem předkův53) 55 nedávních svých 54), soudcí55) nepravých, k vůli a 22) mnohým lidem vědomo23), nezapomenu; ale toliko24) toto nyní25) o něm položím, lidem mnohým zastěňoval, bera se k tomu víc že dřív26) nežli jest se stal ten sjezd a27) is a víc, a jiné kněží55) k témuž potahoval57). Protož z toho málo dále podivíš se jeho mistrovství na administratorství byl potvrzen, že jest28) chtěl s kořenem stolici římskú vyvrátiti29) a takovému. 50 A od toho času58) hned59) počalo stavení rozsápati, co30) mohl nejpotupněji31); za nejvíc 0) po Praze 61) lupati a třeštěti; neb 62) slavného 32) doktora (těmi slovy mluvě) 33) již 63) on Cahera administrator se všemi téměř 2 Martina Luthera Vittemberského 34) často v Tejn- kněžími prazskými své nákvasy nepřestávali ském kostele jsa již tu za správci 35), rozka- vojny troubiti, tak dlouho, až 64) ji vždy stroubili zoval 36) lidem na kázání 37) pána boha 38) pro- 41) 40) svatého člověka siti, nazývaje39) ho býti časem svým.*) 1) ost (a). — 2) kl rychlou. — 3) b bídnú a potupnú. — 4) kblsvgo toho. — 5) klbsedgo psa Havla. 6) I (již). — 7) lv jako. — 8) bk dole. — 9) b (to). — 10) v nebo. — 11) ls (od Boha.) — 12) o na také. — 13) s Při tom; b A při tom..— 14) s (tři). — 15) s povah. — 16) kbsv (jeho). — 17) s jak. — 18) d (a). — 19) s (jej). — 20) l namete a k tomu. — 21) s dáleji. — 22) kblv (a). — 23) d vědomé. — 24) v Tuto toliko. — 25) I nyníčko. — 26) kblsev dříve. — 27) ke a nežli. — 28) k (jest). — 29) v i vyvr. — 30) so což. — 31) k nejpotup. papeže ha- něje; v nejpot. o ní mluvě; l o ní mluvil. — 32) l za svatého. — 33) e mluvíc. — 34) s (Vittemb.]. — 35) kbv správcem; s správcím. — 36) ost rozkaz. dne každého lidem. — 37) lv (na kázání). — 38) s pro pána boha. — 39) kb nazejvajíce. — 40) ke býti ho. — 41) k svatejm člověkem. — 42) l osvítil. — 43) do národem(!). 44) o jakož. — 45) s v patech. — 46) 1 ihned; v protož hned. — 47) e obrátiv. — 48) b jinú. — 49) a v šmiku = na příč; chybně v s: a v šmuku obyčejném mistra Rokycany; l a v šnůrku; kv (a v šmiku). — 50) dkb Rokycana. — 51) v jeho. — 52) k ustanoveními lidskými. — 53) ost nedáv. předkův; o nedávných. 54) ! (svých). — 55) k soudcův; o súdcí. — 56) k. (kněží). — 57) o potahovali; s víc, jiných kn. k tomu potahu- jíce. — 58) kblv (času). — 59) k (hned); s A odtud hned. — 60) s (nejvíc). — 61) ost v Praze. — 62) sb nebo — 63) ost on již. — 64) g až by ji. a) Sovku přivádí sem B. jen jako obraz Caherův, dosti zbytečně. Jiná pouhá zmínka o něm v listu br. — Matěje; o jeho přestupu 17. února 1510 v St. letop. č. 841, u Hájka 1. 464. Srovn. píseň hanlivou níže tištěnou. b) Psáno patrně v čas, kdy C. byl již v nemilosti, ale před jeho vypověděním. — c) Slova ta jsou pouhý ozvuk z listu br. Matěje v II. 16. — d) Rčení »přeostrými zuby a kly kancovými« je z traktátu Valečovského, též u Chelčického; to, pak rovněž i místo »v lučiště křivolaké etc.« málo srovnává se s obvyklou B-ovou fra- seologií. Také nejasno, proč hned tu přechází od Cahery k Rokycanovi. Podobá se, že B. tu čerpá z nějaké řeči nebo sepsání, kdež obou bylo dotýkáno. Právě tak i parallelné Paměti o bouři ve čl. 5. a 3. Rokycanovo i Caherovo pů- sobení spojují. — e) Srv. táž slova na konci hlavy 8.; Mart. Kuthena Kronika o založ. země České (Pr. 1539) na l. V2. svědčí při r. 1523: »A hned při tom času rozdílové nemalí mezi kněžstvem pod obojí spůsobou v Praze povstali, neb dotud jedni druhé na svých kázáních hanějíc kaceřovali a lidi v hromadu vodili, až na větším díle bouřku, kteráž potom nastala, stroubili.« Kuthen čerpal asi z Bartoše.

Strana 27
O CAHEROVI. OSAZENÍ RADY PRAŽSKÉ R. 1524. SNĚM O SV. MARKÉTĚ. 27 KAPITOLA SEDMÁ.1) V níž se oznamují zejména osoby2) od krále na úřad konšelský volené; o sněmu při svaté3) Mar- kétě5), a co se jest5) v něm6) působilo, a o7) veliké neupřímnosti a oukladích8) jedněch proti druhým. Poněvadž oumysl můj jest, abych nic2) ne- níčkovic 20), Daniel Rauš21), mistr Václav Da- 1524 pomíjel, což 10) by potřebného bylo znáti a vě- s nielův22), mistr Brikcius, Tomáš Zachlubil, kovář, děti budoucími časy, za slušné mi se zdálo 11) Jan konvář 23) Karban, Jan Erazim, Jiřík Švík 24) abych položil o obnovení rady prazské prvním 12) Brikcius 25) Reháček, Vít Šípecký, Václav Léva 26) Jan pernikář, Jindřich Prefát, Beneš Roh 27) po odjezdu královském, proto, aby vědomo bylo, že za těchto správcův podepsaných13) Martin Helm a Blažek, soukeník z Poříčí.3) 10 A při času 28) svatý Margarety29) potom 14. čce. pozdvižení jedněch proti druhým tudíž v Praze jako 14) z nějaké studnice se začínalo. Kteréžto příští sněm byl od krále položen na hradě obnovení, tak jakž jsou 15) se sami prve bez Prazském, na kterýžto poslové královští 30), totiž kněz Stanislav, biskup moravský, a pan Artleb 31) přítomnosti královské na obdarování jim dané z Bozkovic32), pán moravský, pan Duci Ferencz33)b) 13. břez. sadívali, stalo se při času sv. Řehoře léta téhož 16) 15 2c. XXIIII°. A tyto jsou osoby zejména voleny, pán uherský, a pan Jiřík Žabka34), sekretář, byli přísahu od obce přijavše: mistr Jan Pašek vysláni 35) o potřeby královské i vší země s vě- 37) byl pan N.“), 19) Va- řicími 36) listy. A tu také při tom z Vratu, Mikuláš Šorf17), Ziga 18) řezník 1524 1) o Počíná se etc. Rkp. zovs přeskočily v počtu kapitol o jednu, odtud tedy až do třinácté jsou čísly o jednu před ostatními; v potom opravoval. — 2) s O osobách od kr. na ouřad; v Jména osob etc. volených. — 3) l po svaté. — 4) k Markytě; g Margretě. — 5) vs (jest). — 6) klbus na něm; s co na něm se. — 7 v (a); s Item o [veliké). — 8) kv úkladech; b oukladech. — 9) k nic jistého a náležitého. — 10) bl co. — 11) sv vidělo. — 12) kblsv po prvním odjezdu. — 13) ost předepsaných. — 14) o (jako). — 15) bl jak sou. — 16) v léta božího. — 17) v Šarf. — 18) kbe Zygka; vls Zýka; o Zyka; g Zyga (v dalším různého psaní tohoto jména pomíjím). — 19) o řečník. — 20) s Varužkovic(!). — 21) o Raus. — 22) dgo Danielů; ost Danielovic. — 23) ost Jan Karb. konv. — 24) s Brikcí. Rkp. některé mají tu zmatek: skbly mistr Brikcius Reháček (!), Vít Šípecký, Tom. Zachlubil atd. — Švík, Mistr Brikcius (s Brikcí), Václav Léva etc. — vl (Tomáš... Brikcius). — 25) l Jiřík švec. — 26) s Lev. — 27) o Roch. — 28) g Při času. — 29) k sv. Markyty; ost Markéty. — 30) klbsv p. královští vysláni byli. — 31) klbsvo Albrecht. — 32) l z Rožkovic; o z Beřkovic; g z Lobkovic. — 33) v Duci Fertus; d Duceferens. — 34) o Zakka (!) (sekretář). — 35) kblsv (byli vysláni). — 36) ost s mocnými. — 37) kv byl přítomen; ost byl při tom. — a) Vyjmenování těch osob má patrně jen účel chronologický, aby bylo známo, za k oho stalo se pozdvižení; jináč nebyl by B. se nezmínil výslovně o vyloučení Hlavsově. Než přece byl si vědom nějakého jich významu náboženského, že hned přešel textem k jednání o náboženství. — St. let. prostě registrují volbu; Paměti o bouři praví, že měl býti Hlavsa volen, ale že vymlouval se na svůj úřad hofrychtéřský, tedy že zavoláno na Paška. Jiný zpravodaj však, biskup krcký píše, že změna ta byla úmyslná, aby pikartský podpůrce byl vypuzen. (T. X. 540.) Že tomu tak, svědčí současný příkaz králův, co prý se pikartů dotýče a lutheriánův, ti aby v místě nebyli trpíni, jakž vyřizovali poslové královi. O tom zmínka u B. v I. 28. — b) Stanislav Pavlovský z Pavlovic, biskup olomoucký, František Doczy, Jiřík Žabka z Limburka. — c) Nejspíš Kryštof Szydłowiecki. Měl jíti, kdyby právě mohl; jinak navrhnouti osobu jinou. Act. Tomic. VI. 288. T. X. 546. - V dalším B. porušuje tu chronologickou souslednost, odbo- čuje k věcem náboženským. Co dále vypravuje v této kapitole, je pouze jakýsi stručný nástin příběhů, k nimž B. později se vrací podruhé a někde podrobněji. Původně asi chtěl přestati na tom, co zvěděl sám, ale zatím, když již odbočil, dostalo se mu snad obšírnějších sdělení, což vedlo jej k širšímu vylíčení věcí již vy- psaných. Jenže o tom se nezmínil, a odtud jeho nesouměrná koncepce. O sněmu svatomarkétském mluví napřed v první předmluvě a opět v III. 4. Je zřejmo, že píše tu opět jen z vlastní paměti a ne z písemného pramene. Spojuje tu nenáležitě a) jednání bisk. Salkana r. 1522 o splynutí kališníků s katolíky, B) skutečné jednání sněmu svatomarkétského, jenž skrze víru se rozešel, v) události potomní, kdy Pašek a Lev chopili se věci té a jí nabyli nové podstaty pro svou politiku. — Neví, aneb úmyslně překrucuje, že náboženské jednání bylo sněmu úkolem hlavním a naopak vykládá, jakoby bylo jiných věcí necháno nenáležitě, právě jen pro víru, 4*

Strana 28
28 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA PRVNÍ. KAP. 7. 1524 rada krále polského. Při kterémžto sněmu nouce se 28) i29) na svatojakubskou30) smlouvu 1524 co jest bylo jednáno a jak mnoho pod- před šestnácti letyd) ve dsky 31) zapsanou.32) strkův1) jedněch k druhým2) dosti lehkých Tu pak jaká byla o to33) velká nesnáz bylo 3), dlouho by bylo 4) psáti; ale toliko a odporové mezi všemi stavy, tesklivá jest 34) toto5), což nejvíc nastávalo, připomenu“), že s věc i 35) žalostivá 36) o tom připomínati; neb37 nechavše obecního7) zemského jednání — neb již 38) tu beran, stoje39) pod proudem, kalil vlku 40) vodu nad ním stojícímu. přineseni byli tudíž8) listové královští nena- A v tom jednáno bylo o kompaktáta, dále2) divnými prostředky3) — dali se o víru jednati 10), co se11) pikartův, netoliko těch, chtíce je vyzdvihnouti a k41) potvrzení pa- [kteříž 12) by snad v pravdě takoví byli, ale o pežem přivésti. Neb zpráva jistá byla, že ně- jaký kardinál, jsa vyslán od papeže k42) králi také i těch], kteréž jsou nedůvodně ze zlosti v domnění měli13), dotýče, tak dobře některé do Budína 43), trval tam a čekal toho i jednal o44) to víc než od roku 45), a odtud psaní v stavu panském14) a rytířském, jako v stavu učinil 46) Čechům některým a zvláště Pražanům. městskémb) a 15) zvláště v Praze. Tuť jest 16) již dábel neměl jinudy přístupu k těm roz- s napomínaje 47) je 48), aby se přídrželi49) církve brojům než pod přikrytím víry, jehož17) ne- svaté 50) římské a že chce jim i ta vopaktáta 51) potvrditie) — ale z velikého 52) ouplatku, jehož znali 18) ti poslové. I jednali tak ti jistí19) tři poslové královští bez pana Artleba 20) v ty časy jsou se Čechové nenadáli. Jakož pak ti jménem 53) nemocného, že všecky stavy v kyselost21) a křesťané, kteříž hodně a slušně nazváni54) v různici uvodili,22) majíce 23) srozumění s od- » býti mohou římští křesťané — odporní nazva- pornou24) pikartům stranou,) a chtěli přivésti ným 55) nedůvodně pikartóm 56) —, kteříž na oko k tomu, aby 25) všickni takoví narčení 26) pikarti hlásili se k straně pod obojí spůsobou, duchovní i světští57), spuntovali se s stranou římskou z země ven mocí a násilím27) vytištěni byli, táh- že víra byla pouhým prý přikrytím, kdežto vskutku záleželo sesazeným (především Lvovi a Paškovi). aby byli rehabilitováni. O tom prý poslové nevěděli, praví níže; nicméně i tu i v předmluvě vytýká jim, že zlo vtrousili mezi stavy. — Sotva je tu na omylu, co týče se úmyslů Lvových a Paškových, ale jednak nadsazuje (ježto tenkráte nebyli osobami hlavními a neměli v jednání o víru iniciativy, nýbrž přistoupili k němu, když již bylo věcí hotovou), jednak i křivdí jim: nebylať jim víra pouhou zástěrou, ježto aspoň p. Lvovi šlo o ná- boženství upřímně. — O sněmu jedná VII. čl. Pam, o bouři, ale nesprávně a zmateně. 1) o podstatkův. — 2) ost proti druhým. — 3) k (bylo). — 4) bls bylo by dlouho psáti; v bylo dlouho psáti. — 5) ge to. — 6) s připomenu, zanechavše. — 7) le obecného. — 8) v (tudíž). — 9) go v nenadále; k ne- nadálejmi; v nenadále div. prostředky etc. — 10) v hádati; I v hádání. — 11) b (se); s co se pak. — 12) z (kteříž by ... i těch) nemá, dodáno z ost; l kteří; lbo [snad); v kteříž jsou. — 13) v v domnění byli. - 14) kblys v st. pan., jako v st. ryt. a měst. — 15) so (a]. — 16) blvs (jest). — 17) e čehož. — 18) s (neznali). — 19) 1 (jistí). — 20) g Archleba; Iso Albrechta. — 21) s a různice v kyselost; g v lehkost a v různici a v kys. 22) dkblsv uvedli. — 23) o znajíce. — 24) sb odpornú. — 25) o (aby). — 26) ost nařčení; o narození (!). — 27) o ná- silnú(!). — 28) o táhnúce se. — 29) ost (i). — 30) o jakubskú. — 31) k ve dsky zemské. — 32) v vloženou; s vlo- ženou a zapsanou; o zapsanú. — 33) kblsv (byla o to), (nesnáz... stavy). — 34) sb věc jest; k věc byla. — 35) l a. — 36) klsg žalostivo. — 37) s nebo. — 38) ost tu již. — 39) kbs stojíc. — 40) ost vodu vlku. — 41) o (k). — 42). o (k). — 43) klby na Budín; d k králi, do Bud. přijel i trval tam čekaje. — 44) s (o). — 45) d od roka. — 46) Iksgo činil. — 47) kblsve napomínajíce. — 48) klsve (je). — 49) o přidržali. — 50) b (svaté). — 51) dgo kom- paktáta; l vopaktáta či mám říci kompaktáta. — 52) ost z vel. oupl. — 53) ost ti vopak křesťané. — 54) go nazý- váni. — 55) vl (nazvaným). — 56) ost pikartům. — 57) o duch., světští. a) List králův 4. července k Malostranským jest v kn. malostranské E 4; o listu do Většího m. Praž. zmínka v kap. 28. — b) t. j. Vartmberka, Litoborského, Hlavsu především. — c) t. j. sněm se rozešel. Ale píše o tom kanovník Jiří: »Sinodus ... illa per picardos infecta et posthabita.« List z 18. srp. Opis v diplom. musejním. — d) R. 1508, ale tenkráte směřovala proti bratřím. — e) Srv. též téměř slovo v II. 8. Míní tu kardinála Vavřince Campeggia. jenžto však až r. 1525 v Budíně trval; o jednání tom obšírně jednají kap. II. 4. a 8.

Strana 29
SVÁRY O VÍRU. PRAŽANÉ SMÍŘÍ SE S P. LVEM A JEDNAJÍ PROTI NOVÝM ÚŘEDNÍKŮM. 29 Janem a s některými Pražany, jeho následov- 1524 1524 pod jedním spůsobem 1), též s duchovními níky 29). Neb týž pan Lev předešlých časův víc i s světskými za jedno2), proto aby svázáni než od desíti let skrze Prahu nesměl jezditi, jsouce3) společně (když by4) bůh zachovati ale přes brody30) u vsi Holíšovic31) nucen 32) neráčil) kompaktáty, sobě5) jednomyslně radni a pomocni6) byli proti všem tak7) nazvaným s byl přejížděti33) pro velikou34) nelibost i také nepřízeň 35) toho města. Ti 36) pak obojí37) ne- pikartům, a z České země aby je konečně vy- mohli se žádným obyčejem na své mysli upo- tiskli8); a tak na tom zůstali, aby nejprve?) kojiti, ale ve dne i v noci to obmejšleli, kudy kompaktáta k potvrzení 10) přivedena byla 11) časem 12) jistým. Ale páni moravští2) se všemi by a na kom mohli se pomstiti a toho litovati, obyvateli markrabství toho 13), jsouce někdy o co se jim od krále pána 38) jich stalo — jako v ta kompaktáta s Čechy pojati, v pokoji by ti, kdož jsou místa jich v ouřadích držali 39) příčina 40) toho byli, že jsou 41) oni těch ouřadův a v 14) mlčení byli, nechtíce 15) s tím nic míti 16) zbaveni byli — a nemohše k tomu jinudy 42) činiti, protože jsou to znali, že jedni druhým přístupu míti slušného, uvrhli v to víru a pikart- pasti lícejí. 17) Toť jsou ty skutečnosti, kteréž jsou se s ství, přimísivši [sic] k tomu pověst smyšlenou 43) z příčin napřed položených vypučely 18); a ještě o mordu a oukladu 44), a tak potom vždy dále a dále k tomu přikračujíce 45), jednak 46) s ča- na tom 19) nepřestali. Achitofel onen za starého zákona radu vydával 20) Absolonovi proti ctnému, stými radami společnými svými, jednak s ra- svatému 21) a nevinnému králi Davidovi, otci dami některých cizozemcův 47), duchovních i svět- jeho, k zahubení jeho22): tak také tuto někteří » ských, a zvláště biskupa tehdáž48) vácovského a nyní*) arcibiskupa ostřegomského 49), nej- již od té chvíle radu 23) jedni druhým, netoliko vyššího 50) kancléře 51) země Uherské, a biskupa cizí lidé, ale i domácí sami proti sobě bez přestání24) dávali proti nevinným a šlechetným Stanislava moravského. Ti pak rádce52), bez pochyby neznajíce kde zajíc sedí 53), nešli 54) po spoluobyvatelům všech stavův země této. A tak 25) z toho tejná nenávist vždy26) vzhůru rostla.27) zs příčinách, ale majíce 55) za to, že jest v těch A pan Lev s svými jsouce28) v nepřízni lidech upřímá horlivost při víře křesťanské a že jest všecko pravé, v čem sou zpravováni 56), ra- s knížetem Karlem, vešli v přátelství brzo po dili k tomu předsevzetí i dopomáhali při králi odjezdu královskémb), i také s Paškem mistrem 1) d pod jednou spůsobou. — 2) k (za jedno). — 3) kz jsouce za jedno spol.; s jsouce s nimi za jedno. — 4) sl kdyby. — 5) g (když by etc. neráčil kompaktátův) sobě etc.; o compaktata. — 6) kve nápomocni. — 7) ost tak všem. — 8) s aby je hned vytiskli. — 9) bldgoev nejprv. — 10) g (k potvrzení etc.... někdy v kompaktáta). — 11) l potvrzena byla. — 12) k časem svým jistým. — 13) e (markrabství). — 14) bvdg [v). — 15) b a nechtíce; s a nechtějíce; v a nechtěli. — 16) v (míti). — 17) g lécejí. — 18) dl vypůjčili; ost vypučili. — 19) v avšak jsou ani ještě na tom. — 20) s vydal. — 21) ost svatému ctnému; e svat. a ct. — 22) ost (jeho). — 23) vs (radu). 24) v bez přest. radívali a proti. — 25) v země této, odkudž tejná. — 26) ost vzh. vždy. — 27) dg vždy vstala; oesb stala; kly šla. — 28) b jsúce. — 29) o následovnými. — 30) I přes vody; v přes vodu. — 31) devkls Holešovic; bog Holejšovic. — 32) kblsv naučen. — 33) k přijížděti. — 34) bo velikú. — 35) k nepříz. toho m. i také nelib. — 36) o Tu. — 37) g oboje. — 38) I od krále a pána. — 39) lgv drželi. — 40) d (příčina... zbaveni byli). — 41) g (že jsou... zbav. byli); zbls (jsou). — 42) ost kudy jinudy. — 43) o smyšlení. — 44) dobe úkladě. — 45) k přistupujíce. 46) blvs (jednak); blvsk (s častými ... jednak s). — 47) 1 (cizozemcův). — 48) kblsv (tehdáž). — 49) eg ostřehom- — ského; sbl vostřeh. — 50) b (nejvyššího). — 51) kl kanclíře. — 52) s zrádce (!). — 53) e leží. — 54) kb vešli (!). — 55) kblsv maje za to (!). — 56) dge v čem jsou oni zprav.; b zpraveni. a) Řádky tyto o pánech moravských jsou, tuším, libovolným výkladem B-ovým, jímž chce vysvětliti, proč Moravané nesúčastnili se jednání o kompaktata, ač obojím byla vydána. Prozrazuje tu B., že neměl ani hlub- šího pochopení kompaktat. — Opravdu s Moravany vůbec asi jednáno nebylo. — b) Vskutku teprv až po tomto sněmu příčinou náboženství. Svědčí tak pražský kanovník Jiří v listu opatu tepelskému: »et sicut dominus Leo a Pra- gensibus objectissimus fuit, sic nunc cum domino notario (= Beřkovský) tanquam dii coluntur«. (list z 18. srp., opis v diplomat musej.). Beřkovskému tudíž asi právem vyčítá B. ve 4. kap., že poběhl víry. — c) Od 6. května 1524.

Strana 30
30 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA PRVNÍ. KAP. 8. 1524 pánu 1). pod jakýms divným přikrytím, jako by arcibiskupemb); někdo ubezpečen byl ouřadem“) 1524 to2) pravda byla3), v čem sou mnohé lidi, podkomořství 15), někdo d) ofrychtéřstvím 16) někdo*) biskupstvím, 17) někdo suffragantstvím), a zvláště Pražané4) své spoluradné5) některé doleji jmenované, šlechetné6) a nevinné, lstivě a někdo jinými 18) rozličnými marnými 19) pocti- vostmi světa tohoto, až do posledního. Ale 20) sočili7) a obžalovalia). pán Bůh, kterýž srdce všech lidí zná, jenž Kteřížto vyšší a nižší, každý v stavu svém, lsti, pejchy,21) závisti, nenávisti i jiných zlých byli ubezpečeni rozličnými trošty8), kdyby věcí22) nenávidí, od počátku světa takovým byli?) toho všeho, což chtěli 10), a nejvejš11) kompaktatův tvrzení12), k skutku mohli do- prospěchu nedával, ale dobré šlechetné a23) vésti 12*): někdo čekal za to 13) záplaty zname- o nevinné lidi vždycky24) obhajoval a vyzdvi- nité 14) a k tomu aby syn jeho byl v Čechách hoval. — KAPITOLA OSMÁ25 5) *), v níž se oznamuje26) o nějakém učiteli zákona božího Erasmovi27) Roterodamovi 28), též i29) o Luthe- rovi, kdy jest povstal. Potom 30) kterak lidé počali přijímati pravdu čtení Kristova31), a potom 32) příčiny, kterak33) jest dábel skrze své holomky tomu překážel34). Tomuto se sluší 35) náramně podiviti, jaký Roterodamský říkali; muž byl jistě velmi 41) učený a znamenitý v umění 42) svém, nad obyčejnou 43) div tohoto 36) věku našeho pán Bůh v 37) nena- dále a proti vší naději lidské ráčil ukázati, že povahu národu 44) Německého. Ten jsa 45) kně- zem světským podle řádu římského, sepsal z jeho vnuknutí povstal byl před několika lety nyní předešlými učitel křesťanský podle o náboženství křesťanském mnoho knih 46), kterýchž žádný milovník zákona božího a pra- zákona božího v krajinách Rejnských 38), v Ko- 40) vého smyslu Krista 47) pána v některých místech líně, v Bazilí39) a jinde, kterémuž Erasmus 1) o (pánu). — 2) l (to). — 3) k bylo. — 4) kv Pražany. — 5) kvbls v své radě některé. — 6) v někt. šlech a nev. doleji jmen. — 7) kblseog osočili. — 8) b ubezp. mnohými trošty a rozl. — 9) kblsv když by koliv (v koli) (byli). — 10) v což jsou chtěli. — 11) dgovb nejvýše. — 12) k tvrzení; dgoes stvrzení. — 12*) ost přivésti. — 13) I(čekal). — 14) o znamenitý. — 15) ost úř. podkomořstvím. — 16) ost hofrychtýřstvím. — 17) kblsv (někdo biskupstvím). — 18) ! [ji- nými). — 19) vle (marnými). — 20) s Dále. — 21) ost záv. pýchy. — 22) s zlých lidí. — 23) ost (a). — 24) b vždy. — 25) Rk. z má omylem: devátá; o VIIII. což napraveno; o Začíná se kap. etc. — 26) v (v níž se oznamuje); s (v níž se). — 27) kblsg Erazimovi. — 28) o Retrodamským; kly Roterodámským; I Rotedamském; g Roterodánském; e Rotero- damském. — 29) v (též i); g (i). — 30) v (potom); s a o tom, kterak; lbo o tom, kterak. — 31) s Krista pána. — 32) v (a potom příč. kterak jest); s (Potom). — 33) v Jak se dábel skrze. — 34) o překážil; klbsev překazil; k odpíral. — 35) s Tomu sluší se. — 36) g toho. — 37) vl (v). — 38) o Rýnských; kblsev Římských. — 39) dov v Bazileji. — 40) kblsv Erazim. — 41) ost (velmi), — 42) ost v učení. — 43) o obyčejnú. — 44) blsv národu svého N. — 45) kblsv (Ten jsa . . . římského). — 46) klsved kněh; b (knih). — 47) ost pána Kr. a) O sočení Pražanů na spoluradné má zprávu jen B. Zdá se, že i tu již přenáší sem události potomní. — b) Kníže Karel z Minstrberka. — c) Volfgang Planknar. — d) Jan Pašek. — e) Cahera. — 1) Korambus, kn. Jakub. Všecka tato podezřívání náleží časem až k r. 1525 k sjezdu o sv. Pavlu na víru obr., ježto sjezd r. 1524 rozešel se bez výsledku. O Caherovi, Korambovi a Jakubovi totéž píše br. Matěj II. 19. Že pak kníže přál si, aby byl syn jeho biskupem učiněn, o tom svědčí legát Campeggio. (Srov. Rezek, Příspěvky k jednání o kom- paktata ve Sborníku hist. II. 1.) O jeho chudobě a podplatnosti netajil se ani Zdeněk Lev, jenž psal o něm kdyby chtěl naložiti několik tisíc, že dosáhne od Karla dopomožení práva (Arch č. VIII. str. 249), ani kardinal: »il duca Carlo è assai bisognoso, che in nome di V. S. io voglia riconoscerlo almeno de mile di questi fiorini, che fanno ducati cinquecenti incirca, dicendomi, che anche egli fa piu di quello po« (Theiner Monumenta, Hungariae, 701). — Později kníže i od Pražanů žádal a dostal dopomožení. Písecký: »Princeps Karolus... utrique sectae lucri cupiditate favere visus est.« B. tedy knížeti tu nekřivdí.

Strana 31
O ERASMU ROTTERODAMSKÉM A MARTINU LUTHEROVI. 1524. hyzditi nemohl, otvíraje pravý rozum křesťanský zákona božího; a následoval v tom některých starých) učitelův skrovně, kteříž nezacházeli daleko od pravého?) smyslu Kristova, a to činil s nójakou?) opatrnou stfidmosti *); je- hožto“) takové spisy mnozí v krajinách roz- ličných přijímali a oblíbili.) A on jest byl vesken”) grunt®) i?) počátek tehdáž k přive- dení 10) známosti čtení svatého cizích národův, šťastně vsívaje !1) semeno Kristovo !) v srdce lidská. Potom brzo vznikal 18) jiný učitel za jeho času 14), Martin: Luther řečený !%), mnich řeholy sv. Augustina, v městě Vitemberce ) v Saské zemi pod panováním tehdáž osvíceného kní- žetel?) Frydrycha. Kterýžto jsa horlivý a zmu- Żily pfi zakonu bożim 18), mnoho také knih 19) sepsal, veda k pravému smyslu) zákona bo- żiho podle?!) zachovávání *) prvotní %) církve svaté, a podle toho učil i%) zmužile kázal čtení svaté v jeho *$) čistotě a prostosti %), nic nedbaje na předky své a2") ustanovení lidské 8), to čině%) na odpor církvi římské. Tu pak**) kdy2%!) Erasmus*?) na mimochodniku druhdy*?) Rim obchazel**) (neb jiż35) brzo**) potom římská církev ho *") sobě jako myslivec jestřába unosila), tento 8) cvalem nań dojiżdel: tak że*?) 31 v těch) okolních krajinách německých národ ten, od dávnich *') časův Cechům a Morava- nim **) ziostny a neprizníivy, k přijímání těla a krve Kristovy pod obojim spusobem #3) pfi- s vedl a s pomocí boží obrátil, a skrze to okolní Němce s Čechy a s Moravany *%) z daru bo- žího v přízeň a v4Š) milost uvedl beze všech 48) nesnazí Ježto prve jaké nesnaze, války a roz- ličná *") protivenství jedněch k druhým bejvaly, » kroniky české široce ukazuji*), a nad to, že jsou Čechové a Moravané za předkův našich mnoho statku **) a praci s krve prolíváním #?) vynaloZili, 1°’) kompaktata®) od legátův sto- lice timske zjednali®?), chtice v jednotu s nimi » vstoupiti jakouż5%) takouz krom®) kalicha, a tudy kaceřování %) i. jiná*%) rozličná hanění, jimiž jsou pffli357) je trapili®®), zastaviti chtéli, a nemohli®) tomu nic®) uginiti; nébrz tak 1) veliká nenávist Němcův k Čechům a k Mo- » ravanim bejvala*?), že jim těžko bylo 8) o samém jmenu“%) jich slyśeti%). A toho ®) dovodili plijíce 97), rotíce%) a do nejhlubšího pekla -je odsuzujice ; jednak klatby papežské) na ně vydávali 9), jednak války a jiné zlé věci = obmejšlovali"!). Bůh pak všemohoucí, věčná moudrost), kterýž zná, kdy a skrze koho ?9) divnými prostředky zákon "$) a pravdu svou 5) 1) kbls (starých.) — 2) os/ smyslu prav. — 3) dg měkkou; o s niekou(!); Zo ňákou. — 4) ost opatrnosti střídmou. — $%) Aš/sv jehož. — 6) o oblibovali. — 7) sdo všecken; Z (vešken). — 8) b grunt a základ. — 9) 2/ a počátek. — 10) o ku přivedení. — 1) o osívaje; Z rozsívaje. — 12) /v (Kristovo). — 18) kblsvdg vznikl; Z jiný vznikl. — 14) Zo (za jeho časuj. — 15) g učený mnich. — 16) s Vittenb.; vżb/s Vittmb. — 17) dkblso {kniZete). -— 18) A jsa horlivec a zmužilej při pravdě; * (zákonu bož. . k pravému smyslu); s jsa horlivý milovník zák. božího, mnoho etc. — 19) s kněh. — %) s oumyslu. -— 2) o (podle... církve svaté). — 22) Akóč/sve zachování. — 3) v prvotiny (l). — %) z učil i také zmužile; Z zmużile a kizal. — %) s čt. v jeho sv. čistotě; o čt. svaté a podle toho v jeho čistotě. — 26) žŠ/rv sprostnosti; g prostosti. — 2) 26 (a). — 2) os lidskd. — 29) s činil. — 30) » Potom pak. — 9%) sgo kdež. — 32) / Erazmus Roterodamus. — 38) k/sz (druhdy); o druhý(!). — %) z objížděl. — 8%) ž neb ho již; z neb jej (již). — %) kg brzy; kó/svedg potom brzy. — 37) v4 (ho). — %) % tento Martin Luther cvalem. — 39) Z také Ze. — %) s (těch). — 41) o dávných. — 42) o Moravcům. — 48) Z obojí spůsobou. — 4) s Mor. a Čechy; A s Českým a Moravským národem; ó/vgeo s Č. a Mor. — 45) žo (v). — 4) s vší. — 47) Z války, roz- ličná. — 48) osf statkův. — 49) ¢ s praci a krveprolévinim; sbog a s praci, krveprolév.; Zv a s pr. vyléváním pronaložili; # a s pr. a prol. krve navynaloŻili. — 5) o (i). — 51) ost vopaktata. — 52) sZ jednali. — 59) A jakou; bo jakiż takuż. — 5) osč kromě; Z kromě samého. — 56) o kučerování(!). — 56) Z a jiná. — 8) osé (příliš); kčlsv (je). — 58) kb/s jsou rozličně trápili; dgeo jsou je rozličné; z jsou rozl. mnohé trápili. — 59) v však nemohli. — 60) s tomu dost učin. —- 81) osf nýbrž. — 2) £k C. bylaak Mor., Ze; do {k} Mor.; ż (bejvala); s byla, že. — %) Z že jim toliko bylo; żżedgo že jim těžko bývalo. — %) g jméni. — ©) Z slychati. — 66) v Cehoż jsou dovodili. — 6?) A plijíce na ně; s plijice v lici; / pl. v lice; » pl. jim v líce. — %8) żb/sz (rotice). — %)) Z (papežské). — 10) kblsv vydóvajice; o vykládávali. — 7) z obmyšlujíce; ost obmyślovali. — 7?) o mudrost. — 8) Z má(!). — 4) o/Z zákon svůj a. — %) v svou; Z (svou má). 2) B. znal jen kroniku En. Sylvia. 1524 

Strana 32
32 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA PRVNÍ. KAP. 8. 1524 má zvelebiti, z svého božského a nestihlého i jinde berouce známost, skrze jeho počátek, 1524 tajemství ráčil člověka tohoto1) nadepsaného v zákoně božím, k témuž se obracovali 33), v2) nenadále zbuditi, aby on to působil3) a učili, kázali i psali, 34) a od nich mnozí světští skrze známost zákona a4) pravdy jeho5) cizí obecní 35) lidé, chudí36) i bohatí, veřejně sobě s v psaní, v čítánie37) i v jiném příklad brali.?) národy z slepoty starodávní aby vyvodil6) a k světlu7) pravému, jenž jest Kristus8), jistá A těch také časův začínalo se v38) mno- cesta, pravda i život, přivodil.9) — A takového hých krajinách, mimo nějakou zvyklost bratří Valdenskýchb), že sou se39) lidé40) znovu divu ani Bernášek, 10) ani Augustin, [ani Do- křtili a 41) maso v42) páteční a jiné postní 43) dni minik, ani Jeronym,] 11) ani Bonaventura, ani no jedli; potom také brzo v Praze procesí a vy- Franěk 12), ani Beneš, ani Tomek 13) z Aquiny 14), se všemi jinými mnichy a biskupy i jiné po- stavování svátosti těla Kristova v monstrancí 44) v některých kostelích pomíjeli“); a odtud dále vahy lidmi, od papeže zasvěcenými, neučinili. 15) někteří kněží v Čechách pochop a zvláště A jestliže jest 16) při těch některých (toho 17) nevím) jaká svatost života 18) byla v tomto v Praze sobě brali, vedouce 45) a kážíce slovo světě19), však prospívali sou sami sobě, ale is boží upřímně 46) podle zákona božího, beze všech přídavkův lidských, stranných 47), témuž bližním svým neprospívali vedením a učením k pravé20) víře Kristově21) podle 22) zákona zákonu božímu odporných. A po takovém učení mnozí lidé šli a životy své podle mož- jeho, jako tento doktor23) Luther božím spů- nosti od mnohého zlého odvracovali 48) a k do- sobem24) jest prospíval 25), ne svou ani ďá- belskou mocí (neb by 26) sám sobě on dábel » brému se nachylovali 49), a zvláště zbytečních 50) odporen býti musel)27), ale mocí milosti boží, a nájemných51) truňkův po hospodách 52) šen- kovních 53) mnozí umenšovali, nechodivše 54) do kterouž mu bůh i jiným národům jeho poslou- chajícím 28) dával; ježto toho nikdá ďábel, ani nich. A tu jest byl opět zvláštní podpal k ne- jeho 29) náměstkové neměli, nemají, aniž míti přízni55) mezi nimi a mezi těmi, kdož jsou budou na věky. Od téhož pak30) Luthera mnozí z takové truňky odbyvatedlné činívali 56), že jsou mniši a jiní31) kněží římští v tom městě32) k nim málo již lidé chodili 57), hněvajíce 58) se 1) blsv toho. — 2) kblsv (v). — 3) lo způsobil. — 4) k (a). — 5) kblsved (jehol. — 6) v aby vyvedl. — 7) k ale k světlu; o (a k světlu... přivodil). — 8) kblsv Kristus Pán; g jenž Kr. jest. — 9) v přivedl. — 10) o (ani Bernášek, ani Aug.]. — 11) z [ani Aug., ani Jeronym); v Hieronym. — 12) kbe František; o Framel(!). — 13) ge Thomek- — 14) kblsv (z Aquiny). — 15) ksb neučinil. — 16) kbls (jest). — 17) k čehož. — 18) v života jest byla. — 19) e v tomto světě sami sobě a ne bližním prospívali učením a vedením; blsv v tomto světě, však prospívali jsou (vl jsou]) v tomto světě sami sobě, ale etc.; d jsou tím sami sobě, bližním pak etc.; s svým nic neprospívali. — 20) kblseo k pravé. — 21) ds Kristové. — 22) s vedle zák. — 23) kso (doktor). — 24) k s božím spůsobením. — 25) d pra- coval a prospíval. — 26) o aby. — 27) ost musil. — 28) o poslúchajícím. — 29) k náměstek jeho. — 30) g (pak). — 31) d i jiní; b (jiní]. — 32) dg místě. — 33) v obrátili; ost obraceli. — 34) s i učili a káz. a ps.; ost a uč., káz. i ps. — 35) 1 ob. i světští. — 36) kb chudí lidé. — 37) ost v čítání. — 38) gs (v). — 39) s (se). — 40) s lidi. — 41) kblse (a). — 42) o (v). — 43) ost (a jiné postní). — 44) kblsv a monstrancí. — 45) o vedúcc. — 46) dg upřímně; ! (upřímně ... božího). — 47) dg slavných; o stanních (!). — 48) ost odvraceli. — 49) I uchylovali. — 50) dvose zbytečných. — 51) d nemírných; s daremních. — 52) dl po hosp. a domích. — 53) o šejnkovních. — 54) s nechodíce. — 55) v podpal nepřízně; ost nepřízni. — 56) ost mívali. — 57) dg chodívali. — 58) v i hně- vajíce. — a) Kapitoly tyto 8.—11. nesouměrně vsunuty jsou v pásmo, ač ne zhola bez důvodu; úkolem jich jest vylíčiti některé příčiny potomní bouře; ovšem je B. vypravuje příliš zdaleka a zbytečně široce. V panegyrické oslavě Erasmově a Lutherově v prvních těchto odstavcích ozývá se jistě ohlas nějakého kázání, čemuž nasvěd- čuje ne historický, nýbrž rhetorický ráz řeči, propletené zbožnými frasemi a citací svatých otců; neníť jinde u B. stopy po jich známosti, ani knih Erasmových ani nauky Lutherovy B. není povědom. — b) t. j. u bratří (jež B. zve Valdenskými) bylo tak již dříve. Výklad další jest asi B-ův. — c) Příklad o knězi Václavu u sv. Ště- pána. St. let. č. 1139.

Strana 33
ROZMISKY O VIRU — PŘÍČINA POZDVIŽENÍ. na né, ti Ze!) jim statküv svych do jich domüv?) nenosili; a?) tak pikartskou*) na né povahu tudy strkali.?) Vida pak®) to ďábel, že se verštat jeho všudy boří“), a jsa od počátku svčta") roz- liénou?) naplnén chytrostí, nelenoval se na to mysliti, aby nemél sobé stolice od pülnoci po- staviti a roven) chtíti býti nejvyššímu, popou- zeje 1%) mnohých lidí své !!) nákvasy, světských i duchovních, proti tomu, aby cestu království boztho zasekali!?) a cestu království jeho 9) vyčistili 14), aby bez překážky po ní kráčeli 15), slibuje 1%) jim, že jim!") všecka 18) království světa i slávu) jich se vším příslušenstvím postoupí a v své dsky zapíše %) k dědičnému držení, když toliko od zákona Kristova pad- nouce?!) Rímu se klanéti budou.") Jakož pak sou se v tom *) nezamléali prvotné??) admi- nistrator i kněží jeho %) po farách, volajíce a křičíce %) bez přestání proti kněžím nade- psaným“) jim v tom odporným, ďábelským větrem bez přestání dejmali, jedny lidi proti druhým %) podpalujíce. A podle nich světští mnozí povstávali*?) take ®) proti svým spolusousedům %), tejnú nenávist а zlost?) i jiné zlé věci proti ním od 33 několika předešlých časův přijímajíce,*!)) tak dlouho, až v tom podstrky ??) někdy rozličné 3) jedni na druhé?*) reéí protivnou . zbyteéné ?5) činili i bezpotřebně*6). O víru se mnohokrát : mnozí hádali, zbytečně i*") všetečně, ne pro vzdělání, ale na protivenství, v místech nepříle- žitých jakožto v krčmách a?9) po ulicech lidé směsiční %) a nevážní to činili). O věcech ko- stelních (to zlé nemůž se chváliti)“) s přimí- w šením slov rouhavých*!) někteří také mluvili, nemajíce v tom Zádné váZnosti ani roz&afnosti 42) ani míry, neZ aby jedni druhym protivenství činili a v hadruňky se*š) toliko dávali. A když toho vždy ptibejvalo bez trestani*¥) a pře- " kážky 9) správcův městských, tehdy *) z toho již *?) příčina jedna z mnohých k pozdvižení 48) nastävala. A z těch jsou potom) mnozí ta- koví, buďto z ouplatku %), budto jakžkoli jináč, » v Praze zůstali beze všeho nátisku, a skrze to víc a víc nelibosti a podpalův k mnohému zlému se rozmáhalo, jehoZ9?! nevím, kterak jest to šlo, že jsou takovi z toho 5?) trestáním skuteéónym ?) od. správcüv vyvozováni9*) ne- = byli. Avšak nevinní za vinné potom 5%) břímě to nésti musili %), jsouce vypovídáni*?), ale ti%) s pokojem zanecháni. Avšak proto vždy 1) às (ti) a Ze. — 2) v domů; s do domů jejich. — 38) » (a). — 4) bo pikartskú. — 5) kbdgeo to pak. — 9) ost kazi a boří. — 7) 7 (svéta). — 8) o rozličnú, Zr rozličné. — 9) k roveň. — 19) 2/voe popuzuje. — !!) z z své. — 1?) / zasekal. — 13) kôZs jeho králov. — M) Z (vyčistili... vàecka království]. — 15) » bez ptek, jini po ni kráčeti mohli. — 16) 75 slibujíce. —— 1) e slibuje jim všecka... postoupiti... zapsati. — 18) žósv (všecka). — 1) 2ölsy (i slávu... příslušenstvím). — 2) k je zapíše. — $1) / když toliko odstoupí od zák. K. a padnouce; o padnúce. — 2) s (v tom). — %) Z první. — %) o (jeho). — %) Z (a křičíce) ; A křičíce, že bez. — %) Z jedni proti druhým, osť jedny proti d. — 27) kblsv povstali. — 28) kblsdgeo a také; z (také), kteřížto proti. — 29) s sou- sedům. — %) s {a zlost). — 81) z přijímavše, tak dlouho tím hejbali, až potom podst. — 3%) kôlsv (nčkdy). — 83) s (rozličné). — %) / proti druhym. — 95) 2 protivnü, zbytecnü; s fei protivné a zbytecné; 4 prod. a zby- tečnou, o (jedni... zbytečně). — %) z i bezpotř. činili. O víru; s (i bezpotřebně). — 37) 7 a. — 38) kblsedgo (a). 80) žóZsv lidé všeteční. — 4) A činili a hadruňky o věcech. — 41) o rúhavých. — 42) s rozšafnosti ani víry ani míry. — 4) kblsedgo toliko se. — %) Z bez přestání a bez překážky. — 45) * překážky tomu Cinéné. — 49) Z tedy. — 47) kôlsv (již). — 98) klbvdgoe ku pozdvižení. — 9) žš/sv (potom). — ®) dlesv z ouplatküv; g (z oupl). — 51) g při čemž nevím; s čehož nevím; z (jehož). Však-toho nevím. — %) 2 (z toho). — 58) 4/» trestáni sku- tečně; e skutečním; s trestáním skut. trestáni nebyli (od správc.). — 5%) 4 odvozováni; 2s/» (vyvozovani). — 55) s (potom). — 56) s museli. — 57) £6 vypové&dini. — 68) z vypov., tito pak s pok. 8) Možná, že některý případ takový byl, B. však úmyslně zpovšechňuje, aby pomluva ulpěla na všech jeho protivnících. — ») Rozumí se tím jednání o shodu kališníků s Římem, které však teprve roku 1525 ote- vřeněji přišlo k místu. — ©) t. j. v předešlém odstavci. — 4) Nestrannost Bova. je tu pouze líčena: káře rou- hače, ne však proto, že se rouhali, ale že za úplatky ničeho se jim nestalo, kdežto nevinní, t. j. B. a přátelé jeho, neplatíce, musili do vyhnanství. Doklady o hádkách hospodských a rozháranosti náboženské v obci viz u Wintra v Životě církevním. I. 74—86, 5 

Strana 34
34 KRONÍKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA PRVNÍ. KAP. 9. počnu o té bouřce psáti, položím o dvojích4) administrator s svými kněžími od lásky a svor- lidech, ve všech stavích země České a zvláště nosti lidi odráželi a k krve prolití ne kře- tehdáž v Praze bytem přítomných, aby vě- sťansky, ale tyransky a dábelsky1) divnými okolky ponoukali2) a troubili, dotud, až3) domo5) bylo, mezi kterými jsou tak těžcí byli 6) bouřku v obci Prazské stroubili. A prve, než s odporové. KAPITOLA DEVATA*), v kteréž se pokládá8) o dvojích křesťanech, římských a Kristových?), a o 10) rozdílné víře, jedni proti druhým se pozdvihujíce. a) I věziž11), že toho času byli dvojí12) novati, jenž nad míru někde29) jich užívali; — v Praze lidé [římanův 13) pod jednou spůsobou s proti střídmému 30) užívání toho nemluvím, ani jiných lidí v to nepojímám]: jedni hodně 14) kdyby jich z potřeby rozumné,31) a ne z 32) křesťané římští a papistové, a 15) druzí bez dů- marné33) chvály ani z pejchy 34) užívali, bez ob- vodu nazvaní od prvních pikarti anebo 16) lute- tížení 35) lidí. A krátce všecko 36) tímto zahrnu 37) riánové 17). Křesťané římští 18) byli ti 19), kteříž že všecku38) podstatu spasení svého mnozí 39) se spravovali římským pravidlem a nálezky ne- is v větším počtu 40) zakládali 41) na věcech ne- toliko, papežskými, ale také 20), což mnohem21) základných,42) proti zákonu božímu a pravému smyslu Kristovu 43) to činíce 44). Nic se 45) o víru netrpělivějšího22) jest, některými všetečnými ani o službu a poctu boží pravou 46), kterouž 47) lejky23), nepravými soudci24), nevelmi dávními 25) předky svými, zakládajíce všecko náboženství bůh a nejinou48) míti chce, a 49) o příkladný a křesťanství své víc na věcech zevnitřních nežli » a ctnostný život nestarali50) s učiteli svými; na pravém gruntu,28) též jako předkové jich a51) tak, jakž z 52) ustanovení 53) lidského kněží někteří; i také kochajíce se v ozdobách27) kos- je tomu 54) učili a jakž 55) sami v rozkošech života 56) živi byli, že 57) též je na kratochvílném telních všech, kteréž by dlouho bylo 28) jme- 1) g ne křesťanské, ale tyranské a dábelské. — 2) go ponúkali. — 3) s až až. K tomu na okraji pozn.: Všetečnost a rozpustilost lidská, když má příliš rozpuštěná udidla, k mnohému zlému příčinu dává a podpaly působí. — 4) e položím o té bouřce psáti o dvojích etc. (!). — 5) d vědíno; I vědomé. — 6) k (byli). — 7) o Počíná se kapi- tola X. (!); i zivmají: desátá. — 8) sv (v kteréž se pokládá]; ! v kteréžto se pokl. — 9) s (řím. a Krist.). — 10)3s (a o] rozdílné víře a pozdvihání jich; v O rozd. víře a jedněch proti druhým pozdvižení. — 11) ! I věziž tehdy; g Věziž; o I věřiž. — 12) kbly v Praze byli dvojí; o (dvojí); s I věziž. Času toho v P. dv. lidé byli. — 13) zv (římanů... nepo- jímám). — 14) dge hodní. — 15) blsve (a). — 16) l neb; g aneb; dklo nebo. — 17) k lutheriáni. — 18) v křesť. řím. a papistové byli. — 19) ! byli ti papistové. — 20) dblsv (také). — 21) v mnoho. — 22) bs nejtrpělivějšího(!). — 23) zdgce má: »bíky«, býky«, což oprav. z ostat., srv. str. 36. pozn. 55.—24) o súdci; v soud. a. — 25) sbdeo dávnými. — 26) k gruntě. — 27) o v osobách(!); s v ozdob. jich kostelů. — 28) ost bylo dlouho. — 29) ostjich někde. — 30) dgbls střídnému. — 31) kb rozumně. — 32) d [z). — 33) v matné. — 34) s a pejchy. — 35) s bez odtržení lidí a summou tímto. — 36) dgvoe tímto všecko; l všeckno tuto; s (všecko). — 37) dg zavírám. — 38) s všickni. — 39) s (mnozí). — 40) s na větším počtě. — 41) s (zakládali). — 42) dge nezákladních; s jalových. — 43) k Kristovému. — 44) s (to činíce zakládali). — 45) dgebl a nic se. — 46) b pravú; o pravdu. — 47) s kteroužto. — 48) s nejinú míti chce, k tomu také o pří- kladný. — 49) kbldgve (a). — 50) kbl nestarajíce se; ve nestarajíce; s i s učit. svými nestarajíce se. — 51) v ale. — 52) s (z). — 53) dg ustavení; v z ust. svého, totiž lidského; ost z ustanov. svého aneb lidského. — 54) k tomu je; v (tomu). — 55) lbsv jak. — 56) bls v těla rozkošech; kv v rozk. těla. — 57) v (že); s živi byli, tak také je. a) Úkolem kapitoly té jest vysvětliti, že protivníci B-ovi byli křesťané nedobří, kdežto jeho strana chtěla žíti podle vůle boží a proto nedůvodně zvána jest pikartskou. Ale jak zdá se, kapitola tato i jinak nejasně zosno- vaná, není dokončena. V prvních odstavcích jedná B. o rozdílu stran u vnitřní víře, na konci počal o roz- dílném řádu vnějším, ale poprvé nedopsal a po druhé, stržen byv jiným zájmem, v počatém zapomněl po- kračovati. —

Strana 35
O DVOJÍCH KŘESŤANECH V PRAZE. 35 náboženství nehnětlivém1), totiž s varhany, kněží41) svrchované dobré a lidu veliké zave- s několikerotvorným2) zpíváním, víc frejířským dení42) záleží nežli3) křesťanským, stavěli, ke cti a chvále4) Vejše sem napověděl o některých všetečných boží to obracujíce5), a k nákladům6) zby- lidech, kteříž 43) nad44) to, což45) jest papežem tečným 7) mnohých věcí pro svá8) zvelebení a conciliis 46) vymyšleno, oni 47) také o svém a pro9) prebendy, z ošemetného pochlebenství, oumyslu některé věci vymyslili, ježto toho 48) aby jich v ničemž neuhnětli, připravovali. 10) ani římská církev nezachovává. Kdo by49) pak I přivykli tomu i jiným všem marnostem, kte- proti tomu mluvil jakkoli poctivě, odvolávaje 50) rýchž jest 11) veliké množství, nemajíce žádného se na zákon boží a na zachovávání51) prvotní základu pravého 12) ani stálého z písem bož- církve z pravého ustanovení a smyslu Kristova 52) ských 13), leč 14) lidské nejisté a velmi dušem jakožto na věc nejpodstatnější — tehdy místo nebezpečné písemné15) trošty, nad kteréžto důvodův 53), že jest pikart a kacíř o něm vy- nezdálo 16) se jim, aby co lepšího ani 17) uži- znávali a za bludného člověka měli; by pak tečnějšího jim 18) k spasení býti mohlo. O zá- anjelský54) život ten 55) vedl, nic mu to platno ss nebylo 56) proti tomu křesťanu, kterýž, by pak konu 19) božím a 20) o přikázání 21) jeho nechtěli nic věděti, — počna od kněží některých až nejhorší člověk byl, tehdy křikem obdržal; do lidu obecního 22), kterýž 23) dosti již v leh- a proto57) sem je58) římskými křesťany 59) kosti měli, a to při některých zjevně24) se uká- jmenoval 80). Neb římané to drží, že tolikéž jest zalo, — leč což25) by sami sobě k naučení přijímati 61) svátost pod jednou spůsobou jako po své vůli vybrali 26) a vykládali. A 27) v tom » pod oběma2), jdouce v tom i v jiném po ustanoveních 63) lidských; a tito Pražané mnozí 64) nic se nedělili od oněch Židův za Krista28) slovem téměř všech jiných toho jim potvrzo- pána, kteříž se vždycky29) s ním hadrovali vali. Druhé, protože 65) jsou se s římany o kom- o svá i o 30) Mojžíšova ustanovení,31) nechtíce paktata i o jiné věci spuntovali, jakož již jest ani literní hrubosti 32) své ustoupiti, 33) ani ne- z o tom povědíno, toho potvrzujíce, že sou beským věcem místa dáti34). Též také, že pán s nimi byli spolu66) za jedno 67), duchovní Kristus dvě cesty, jednu k zatracení a druhou i světští, ve všem krom kalicha. do života 35) vyměřil, papež pak36) a stolice Druzí jsou byli nedůvodně narčeni 68) ta vymyslili 37) sobě pro svůj zisk třetí, totiž 38) pikarti69), kteříž jsou jim v tom odporni očistec a 39) odpustky, v kterýchž 40) tělesných — 1) s na krat. a nehnětl. nábož. — 2) o a s něk.; kodge a s několikerotvárným;l s); s několikero marným. 3) g než. — 4) kb a k chvále; v a ke chvále. — 5) obg obracejíce. — 6) dgoklbe k nákladným(!); s a nákladem, — 7) b zbytečných mn. v.; l mnohých zbytečných; k zbytečným mnohým věcem; v a tak náklady velikými na zbytečné mnohé věci. — 8) o své. — 9) kbsgev (pro). — 10) v neuhnětli, o statky je připravovali. — 11) v jest bylo. — 12) blevdgo božského a pravého; ks bož. pravého. — 13) s svatých. — 14) d krom; g bez. — 15) s psané. — 16) o nedálo se. — 17) kblsev lepš. a užit. — 18) kgs (jim); s jinak k spas. — 19) k o zákoně. — 20) kbse (a); dg (o). — 21) kblevds při- kázáních. — 22) kgs obecného. — 23) s kteříž dosti již vlhkosti; v (kteříž ... a to); v obecního, což se při některých zjevně ukázalo, kteříž všecko tupili a v lehkosti měli, leč což jsou sami etc. — 24) s dobře: patrně se ukázalo. — 25) sl co by. — 26) dgoe vybírali. — 27) l Že v tom. — 28) kbseodgv pána Krista.. — 29) ost s ním vždycky. — 30) ost a Mojž. — 31) d ustavení. — 82) o literní z hrubosti(?). — 83) kblsv (své ustoupiti). — 34) Slovem »dáti« končí se zlomek strahovský s. — 35) k do života věčného. — 36) l (pak). — 37) kbleovg vymyslila. — 38) Rbl (totiž). — 39) I očistec, odpustky. — 40) v v kterýchžto; lgeo v kterých. — 41) ko tělesným kněžím. — 42) e (a lidu vel. zavedení). — 43) v kteřížto. — 44) kb na. — 45) kbd co. — 46) kbleg concilii. — 47) v [oni). — 48) g toto. — 49) v kdož by... poctivě, by se odvolával na zák. — 50) o a odvolávaje se. — 51) o zachování. — 52) g Krysta. — 53) d důvodu. — 54) kbdce andělský. — 55) v (ten); k ten měl neb vedl. — 56) v nebylo nebo proti takovému, by pak; l proti takovému křesťanu, kterýž. — 57) kblsedg protož. — 58) v je pak. — 59) o (křesťany). — 60) v nazval, poněvadž římané etc. — 61) k přijímání (svátost). — 62) b obojí; e vobíma. — 63) do ustanovením lidských(!); lbgev ustanovením lidským. — 64) kblv (mnozí). — 65) ost Druhé, že. — 60) kblvog (spolu). — 67) l za jed. kromě samého kalicha, duchovní i světští. — 68) kblev nazváni a narč.; g nařčeni. — 69) d pikarty; l pikarté. 5*

Strana 36
KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA PRVNÍ. KAP. 9. 36 byli, žádajíce státi1) upřímně2) při zákonu dílně34) o tom smejšlejíc35) z naučení učitelův božím beze všech přídavkův3) lidských stran- svých: onino rozličnými36) obyčeji, a nejvíc těmi37), že ta svátost viditedlná jest Bůh, a jiní, že v té svá- ných. 4) Ač jsou prve od starodávna od věrných učitelův o tom slejchali, však nikdá tak tosti 38) jest pravý Bůh a člověk, vším obyčejem s podle svého přirozeného bytu smejšleli a vy- zřetedlně a otevřeně5) — jako od těch, kteříž znávali; tito 39) pak jináč nic, než podle vy- naučení brali od6) již položených?) dvou8) svědčení Kristova v prostých slovích jeho, jakož podle zjevného a9) pravého smyslu zákona bo- žího doktorův, i jiných jim podobných, — toho jest povědíno, věřili a vyznávali. A 40) o ten artikul největší byla jest mezi neznali; žádnými 10) věcmi vymyšlenými, ja- kožto ceremoniemi 11) a 12) jinými k tomu po- n lidmi prazskými nesnáz, a kdožkoli 41) chtěl se dobnými nálezky, netoliko papežskými, ale 13) upřímně42) spravovati 43) zákonem božím, že nad to ani 14) jiných lidí1b), všetečných no- ten od jiných 44) odporných 45) tomu zhola za pikarta a za lutheriana držán byl bludného; vákův málo před sto 16) lety a níže přítom- a což 46) jsou z víry 47) a z ustanovení Kristova 48) ných 17), zámysly zákonu božímu odpornými n s pomocí jeho oblíbili a poznali 43), učivše je a s ustanovením římským 18) rozdílnými, ani také předky některými svými novějšími 19) od tomu kněží a praví poslové jeho, to papistové nazývali 50) a pravili býti novou víru vymy- strany odporné nad zákon boží vyzdviženými šlenou 51). Ale což bylo od předkův 52) jich a ujatými nechtěli se spravovati, ale na sprost- některých, totiž od Rokycany 53) a roty 54) jeho 2) nosti té, kteráž byla 20) trvala za 21) apoštolův i za jich brzo potomkův, dosti míti chtěli, tělo a i jiných pletichářův jemu podobných a školních a krev pána 22) Krista, pod obojí spůsobou podle lejkův 55), před šedesáti lety vymyšleného 56) smyslu jeho vydané, z víry s náboženstvím přijí- to sou za zákon jistý a za starou víru sobě mali, nic nehloubajíce, nic nesmejšlejíce při tom ujali, držíce o nich, že sou nebloudili, jsouce jináč23), ani z mezí24) vykračujíce 25), než jakž za učitele postaveni; a nejvíc při smyslu a dů- jest k jakému konci 26) a k jakému užívání a z myslu o svátosti těla a krve Kristovy, jakož ne27) k jinému Kristus na poslední večeři své slovy toho důvod jest široký v druhých knihách v kapitole desáté, tu kdež jest 57) o odvolání 58) svými vyměřiti 28) ráčil. Avšak 29) obojí, první i tito, a napravování položeno. O kterýžto 59) artikul hlásili 30) se k kalichu a k straně31) pod obojím spůsobem32) v přijímání té svátosti33); ale roz- on 60) Rokycana 61) těžké měl jest odpory s kně- 1) v žád. stále při z.; ost státi při z. bož. upřím. — 2) dge upřímně. — 3) kb pořádkův. — 4) kblv (stranných); dge stranních. — 5) 1 zřet. otevřeně. — 6) g brali a již. — 7) k polož. učitelův a podle. — 8) bo dvú. — 2) kb evg (a). — 1°) v Protož také žádnými. — 11) o jakožto korunováním(!) — 12) d i. — 13) k ale i. — 14) ost (ani). — 15) kbldgo jinými lidmi. — 10) kbly sty; e sta. — 17) k a níže připomenutými; v přít. zamyšlenými a zák. bož. odp. ani ustan. etc. — 18) kbly třímským). — 19) kvb rozdílným; e rozdílnými ani také předky svými ně- kterými novějšími.) — 20) o by. — 21) l za času apošt. — 22) ost Krista p. — 23) e jináče. — 24) k z věcí; l z ovcí(!). — 25) dglve vykráčejíce. — 20) k (jakému konci). — 27) bldg aneb. — 28) k ustanoviti a vy- měřiti. — 29) v Ačkoli pak obojí. — 30) kldv hlásali se. — 31) kb křesťané (místo: k straně). — 32) deb obojí spůsobou. — 33) k té svátosti slouli(!). — 34) v však rozdílně; kbldgoe ale rozličně. — 35) ost smejšleli. — 36) v rozdílnými. — 37) v těmito dvěma: nebo jedni, že ta etc. a jiní pak, že etc. — 38) kg že tu svátost. — 39) k [tito pak etc. věřili a vyznávali). — 40) v Tak. — 41) v Kdožkoli tehdy chtěl. — 42) dgb upřímě; vl (upřímně). — 43) bl spraviti. — 44) k (jiných); bly (od jiných). — 45) b odporný; v odporný jest jich smyšlenkám; zhola etc. — 46) blv a co. — 47) v z víry podle ustanovení; kl z víry a ustan. — 48) klv Krista. — 49) o poznavši; v pozn., jakž je tomu etc. jeho učili, to etc. — 50) l nazvali a pr.; k prav. a nazvali. — 51) o novú víru vy- myšlenú; kv věrou; ost vírou. — 52) b počátkův; o prostředkův. — 53) kblevg (od); g Rokycana. — 54) o a v ty (m. roty!) — 55) zd školních bíkův; ge škol. býkův; o školních biskupův; kbly škodných biskupův; srv. str. 34. pozn. 23. — 56) ost vymyšleno. — 57) kblv (jest). — 58) lvg (o odvol.). — 50) kbdgo a o kterýžto; vle o kterýžto. — 60) vb (on). — 61) 1 Rokycan. — a) O smýšlení B-ově o Rokycanovi viz doleji II. 10.

Strana 37
O DVOJICH KRESTANECH V PRAZE A JICH ROZDILECH. limi táborskymi!), dotud, aZ nékteré z nich o hrdla připravil, s dopomožením krále Jiřího, a ty?) nápravy vyzdvihlš), o kterýchž netoliko zákon boží, ale i staří doktorové všickni mlčí. Avšak že sou podle zákona božího vymy- šleny,*) mnozí takoví slepci ještě ličidlo na to dávají a nestydatě vyznávají, podvodíce“*) lidi o duše svými nejistými důvody. A tak odporové byli silní mezi falší a pravdou. Avšak“) od skutkúv") navyklých a příkladův zlých tito mnozí se zdržovali, k po- slouchání slova božího do kostelův k kazatelům věrným rádi chodili, tu kdež řádové praví?) kfestansti nestranní, samým?) Kristem i jinak bez ourazu zákona jeho ustanovení, upřímě 1°) vedeni !!) byli; cestou !?) jednou, pánem Kri- stem 18) toliko 14) a apoštoly jeho k životu věč- nemu ujiiténou a ukázanou,!5) se spravovali a druhé,!^) kteráž vede k zatracení, se vystfi- / hali; očistec sobě pravý, bohu líbezny, na tomto světě dobrým kajícím životem spravený, oblibovali, jisti jsouce z písem božských, že po smrti k tomu, ani nad to k jinému, času nebude, následujíce také v tom rady Erasma i*) . Roterodamského,!?) kterýžto na jiný jakýs 19) oCistec a bulle??) nebo?!) odpustky volá a po- směšně křičí v knihách O chvále bláznovství, 37 čka, že jsou ošemetně“?) ty věci vymyšlené “2) pro peníze, aby jimi *) jako po trychtéřích %) nebo?9) nálévkách?) lidem vyméfovali odtahy v očistci, prodlené??) na léta, měsíce, dny *) s a hodiny; a tak cestu z odpustkúv do očistce a odtud upřímo%) do nebe beze všeho pře- dešlého pokání jako z kuchyně do pivnice, °°) z ouplatku toliko penëzitého #!) ukazují. Při jiných pak věcech stáli podle sněmu © hromničného předešlého a podle svolení %) obce pražské, kteréž *) se stalo v středu po svatém Stanislavu léta XXIII, kteráž **) zapsaná doleji??) nan stoji.”) A to oboje odporná strana již v nic obrätili. %) Pro kteroužto věc opět ďábel, že # mu jeho ozdoby v jeho?") chrámě rozmno- žené, totiž pejchy, marné chvály, lakomství, falše 1%) všech jiných rozkoší a) neřádův světských i kněžských velmi: ubejvá, popudil na ně strany ‘°) odporné křesťanův římských, * aby tomu dobrému překážku *!) učinili") a jeho království zase velebili.48) A tak se stalo tím pořádkem) dále psaným, že to bylo na- stalo: kdož se chtěl rád *) pánu bohu uprímné*^) líbiti a životy své předešlé v lepší proměňo- % vati,*7) Ze takove*®) bez vejminky ncdüvodne pi- karty a lutheriśny byti*”) nazývali%) ti, kdož jsou jim 9!) ve váem odporni byli v mravích i u víre. 5?) 1) d (táborskymi). — 2) £/v aby náptavy. — ?) 4 vyzdvihl, k tomu ho ponoukaje, o kterjchZ. — 4) » vy- myslené; /à vymyśleni. — 9) v svozujíce a pfipravujíce lidi. — 9) z Nicméně však. — 7) o statküv(!). — 8) dg "první. — 9) v ale samým. — 10) vklbeo upřímně. — 11) g vědomi. — 12) v a cestou; 2o cestü jedni. — 18) A Kristem vymyšlenou. — 4) Zv (toliko). — 18) à ujisténû a ukäzand. — !°) z Druhé pak. — 17) à Erazma; ost Erazima. — 18) g Roterodán.; o Retrodan. — 19) v/bg jakýsi. — %) A a bulle volá a na odpustky posměšně. — 2) 4g neb. — *2) kb ošemetné. — 3) / vymySleny. — %) Al jim. — %) Albodo trychtýřích. — %) Z aneb; klbvge neb. — ?%) e prodleně na léta; 4 prodlená léta. — %) ż dni. — 2%) osť upfímo do pekla, mám říci do nebe. — 9) dgoe pinvice; v pivnicü. — 3!) v z áplatkü toliko penéZitjch. — 3?) o (svolení). — 8) / které; de kteraż (!). — 24) Z což; ge kteréž. — 35) 4/ dole. — 3) kôlne obrátila. — 37) kd (jeho). — 38) o [i]. — 939) &blo a všech. — %) v z strany. — 3!) g pfekáZky. — 4) A činili. — 48) 4ed zvelebili. —, 44) dgeově pořadem. — 46) A chtěli rádi. — 46) gó upřímě; d upfimosti. -— 47) 4/v proméniti. — 18) A takoví. — 49) os/ luther. byli. — 50) A nazejváni; dg nazvali; v/ nazejvali. — 5!) 2 (jim). — 52) d v vite; g v mr. a víře; z byli dobrým mravům a pravé víře. a) »Po trychtéřích<: tak překládá B. orig. slovo »klepsydrise. Je to zaroveń svědectvím, že B. neměl -v ruce český překlad Hrubého. Misto toto: Erasmovo B. má z druhé ruky, nebof z »Encomia moriae« nezná vůbec ničeho: — ) Tvrzení B-ovo je zvláštní; usnescní citované směřuje proti lutheránüm. Ovšem ve všech rkp. kroniky je 6. hlavní odstavec proměněn ve smyslu lutheránském. Učinil-li to Bartoš* — Viz kap. 12. 

Strana 38
38 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA PRVNÍ. KAP. 10. KAPITOLA DESÁTÁ1), v níž se oznamuje2) o nějakém Matějovi Malínském3), když u Hory4) s procesí chodili, co mu se přihodilo, když kleknouti nechtěl, a jak potom 5) souzen byla). 27 břez. V tom pak času, když se ty věci tak6) kožišnického, kterýž seděl v jistém místě a 1524 poctivosti žádné svátosti v monstranci kle- začínaly, dábel pilně7) rozdymoval se 8) všech stran podněty a podpaly rozličné v srdcích káním 17) neučinil, jakož 18) z spisu jeho doleji psaného, kterýž svou rukou učinil 19) a pánům lidských skrze zlostné a krvavé kněžstvo, Horníkům ho na rathouz podal, učiniv v něm netoliko v Praze (cizích zemí v to nyní ne- počet z víry své, jsa k tomu připraven, šíře vkládám), ale i jinde v rozličných místech známo jest 19*). Tehdy 20) tu při tom lidé v té pro- v Čechách, kdežkoli 10) poznal, že se mu mezi oči prášilo od lidí bohobojných11), jemu ne- cesí21) bouřili 22) se proň, a javše 23) dali 24) ho do vězení, chtíce ho upáliti, až k tomu přišlo, libých. A protož 12) potřebí jest, abych se při že sou ho pokojně páni Horníci s knězem té příhodě, kteráž se u Hory stala léta téhož MVCXXIIII° časem velikonočním, pozastavil, Janem Bůchalemb), v ty časy děkanem u Vy- 15 sokého kostela, i 25) s jinými kněžími vyslyšali. 26) kteráž tímto obyčejem počátek 13) svůj měla 14). A takto se počíná ten jeho spis, a potom Když šli s procesí 15) tudíž 16) u Hory z ko- doleji 27) i mluvení jeho na otázky po- stelův mimo nějakého člověka, Matěje Malín- ského tak řečeného, měštěnína jich řemesla kládá se. 1524 1) o Začíná se etc.; sov má »jedenáctá«, aleu vopraveno. —2) v [v níž se oznamuje). —3) v Malínském co se mu přihodilo, když s procesí chodili a že kleknouti nechtěl, jak potom etc. — 4) kbl (u Hory). — 5) lb (potom]. — 6) vbl (tak). — 7) kblve divně. — 8) klev ze. — 9) lv křesťanstvo(!). — 10) bl kdožkoli[v]. — 11) bo bohabojných. — 12) ost Protož. — 13) v počátkem obyčej. — 14) k vzala a měla. — 15) l s processím. — 16) v (tudíž). — 17) ost neučinil, totiž klekáním (v kleknutím anebo jináč). — 18) g jako. — 19) v sepsal. — 19*) šířeji známo bude. — 20) dv tedy. — 21) blve v té procesí při tom. — 22) b búřili se; blv (se). — 23) ljavši; b javše jej. — 24) bg (dali). — 25) d ti). — 26) dl vyslyšeli. — 27) v spis, po němž doleji. a) Kapitoly tyto o Malínském nesouvisí s celkem, nanejvýš jako obšírný doklad náboženských poměrů. Do pásma vypravování vloženy byly jistě pozdějí; počínáť kapitola XII slovy: »téhož léta a dne předepsaného« načež následují artikuly ze dne 11. května; to je však časový odkaz nikoliv na kap. XI., která končí událostí 5. května, ale na konec kap. IX., kde o těch artikulích se mluví. Proč sem byla vložena, toho vysvětlení hle- dati jest jen v tom, že B. byl v Hoře a že ta příhoda se mu zvláště líbila. Naskýtá se konečně otázka, zdali vložka je vskutku od B.; neučinil-li vklad ten později kdos jiný. Originální zápis pře marně hledal jsem v archivu kutnohorském; ze soudních knih té doby zbývá jediná, liber sententiarum z r. 1510—35. Tam čteme sice na 1. 926 při Matěje Malínského r. 1524 f. 4. ante Calixti (12. říj.), ale o věci docela jiné. — b) R. 1510 kn. Jan Búchal, farář u sv. Jindřicha v Praze, kupuje štěpnici a pole; trvá tu ještě r. 1513. (Kn. arch. praž. 2006, f. 61, 76, 183). Po- divno jest, že kn. Bůchala konsistoř k Vysokému kostelu stvrzuje teprve v červenci r. 1526 za děkana (archiv musejní v Praze): »— i poněvadž v potřebě ráčili ste sobě poctivého kněze Jana Búchala oblíbiti, a aby zprávu děkanství u Vysokého kostela na sebe přijal, i obdržeti, k tomu tak pravíme, že my poctivého kněze Jana Búchala dobře známe i vědomi sme, když s námi v konsistoři sedával i u sv. Jindřicha pracoval, že jest se choval vždycky jako na dobrého kněze záleží, všecku poslušnost i poddanost k nám zachovávaje, též i v svých potřebách k nám se utíkaje, jako k svým starším a zprávcím. Protož Vašim Milostem svrchupsaného kněze Jana rádi přejeme i vuoli, aby při Vašich Milostech u Vysokého kostela pracoval, dáváme též i zprávu v děkanství, totižto, aby první soudce byl a vrchní, mocně dopouštíme, k tomu kněžstvo zlé, neřádné, nepoddané abych(!) mohl tresktati, k dobrému napomínati, i úřad ten ke cti a k chvále boží zpravovati, tak aby dobré rostlo a rozmáhalo se a zlé skrze něho kaženo býti mohlo: toho všeho jemu moc plnú a právo dáváme i dopouštíme. Však kdyby se kdy k Vašim Milostem utekl v svých potřebách, žádáme, že neráčíte jeho opouštěti a radni i pomocni býti a jak ste prvé lásku k němu ráčili jmíti, té ještě od něho neračte odjímati, neb znáti ráčíte, že

Strana 39
PŘÍHODA MATĚJE MALINSKÉHO V HOŘE KUTNÉ. 39 »Ve jmeno boží amen. Potřeba mne nutí 1), Vaše Milosti páni šefmistři a2) páni milí, abych zprávu a vyznání učinil při zběhlém3) skutku, kterýž jste viděti ráčili, kdež jsem seděl, když4 s procesí šli, a5) že sem neklekl, tak jakož 6) obyčej a zvyklost 7) lidská při tom vůbec běží, a že sem 8) se s nimi9) v tom nesrovnával 10), tu mnozí z sou- sedů horšili se na mne v tom, oznamujíce V. Mtem, jakou 11) bych věc neobyčejnú učinil 12). I nic 13) se tomu nedivím, že v nich taková temnost 14) nalezena jest, poněvadž neumějí rozvážiti aneb rozuměti mezi pravou pravdou zákona božího a mezi zákony lidskými, nálezky neb 15) zvyklostmi a 16) obyčejem 17). O těch se toliko mluví, kteříž by té 18) neumělosti 19) byli; neb z víry to 20) držím, že tu mnozí byli z sousedův a jsou v obci neb v zemi této i v jiném národu okolním, kteréž bůh zvláště těchto časův z milosti své osvěcovati ráčí k známosti pravdy zákona svého. Bez po- chyby, že ti a takoví již nahoře jmenovaní mají rozeznání mezi zákonem božím a zákony lidskými, tak jakož21) doleji o víře zákona božího bude 22) mluveno. Víra pak zákona božího jest: věřiti čtení Kristovu23), nevystupujíce24) na pravo 25) ani na levo; než zouplna všem řečem zákona božího vě- řiti musíme, chcem-li26) spaseni býti. Neb tak , že »bez víry nelze se líbiti bohu« 29). dí 27) písmo 28) 30) »Jdouce, prej, po všem světě, kažte [U] sv. Marka: 32) uvěří a pokřtí čtení31) všemu stvoření: kdož 10 15 a 25 se 33), spasen bude, ale kdož neuvěří, zatracen 1524 bude.« Tu pak34) ne bez jakékoli víry, jakož 35) ně- kteří smejšlejí, není možné líbiti se bohu36); ale bez 37) víry zákona božího. Sv. Marek38) v XI. ka- pitole: »Mějte víru boží.« Týž39) evangelista v první kapitole 40): »Věřte čteni.« Též 41): »Víra z slyšení, slyšení pak skrze slovo boží.« K Koryntóm v první epištole v druhé kapitole: »Ať víra vaše 42) není založena na žádné moudrosti lidské.« Aniž, kdo by 43) nevěřil 44) čemužkoli 45) z lidského usta- novení, zatracen bude 46); ale kdož47) neuvěří z zákona božího božským řečem v pravém smyslu, zatracen bude. Protož toto z těchto neomylných zákona bo- žího písem krátce dotčených zajisté a konečně znejte: že víra k spasení potřebná nic jiného není, než věřiti božským řečem 48), ne některým toliko, ale zouplna všem v jich pravém smyslu; nebo tak jsou věřili všickni spasenci od 49) po- čátku světa všem božským řečem 50), pokudž jim bůh zjevoval, a bez takového věření bohu žádný rozumný51) moha 52) užívati spasen nebyl podle písem 53). Jakož dí apoštol, že »bez víry 54) ne ní možné etc.« A protož apoštol k Efezóm v čtvrté kapitole napsal, že 55) jediný bůh, jedna víra. Nebo 56) od počátku světa ta 57) spasitedlná a jediná byla, jest a bude, totiž věřiti jedinému 58) a pra- vému bohu. A k tomu 59) prorok dí Abakuk v druhé kapitole: »Spravedlivý z víry živ jest.« Hab. 2,4 Mar. 11, 27 Mar. 1, 1 K Řím. 10, 17 K Kor. 2,5 K Ef. 4, 1524 Mar. 16, 15 příteli starému nový nemuož roven býti a zkušeného a věrného nade všecko sluší milovati... Dán v Praze u Veliké koleji v úterý před sv. Jakubem létha páně XVCXXVI°. Mistr Havel z Žatce, administrator s kon- sistoří. In tergo: Slovutným v opatrnostech panu šephmistru, spolu raddným na Horách Kuthnách pánuom, přáteluom nám v pánu buohu milým.« Ovšem patrno z textu, že Búchal již prvé tam působil. 1) l k tomu nutí. — 2) o (páni šefmistři aj. — 3) l proti sběhlému skutku. — 4) l kdež. — 5) v (a). — 6) ost jakž. — 7) o (a zvyklost...] vůbec. — 8) v (že sem); go (sem). — 9) l s nimi se; v s nimi v tom se. — 10) kove nesrovnal; g nesrovnávám. — 11) e jakú; dg jako. — 12) k jsem učinil. — 13) d Nic se. — 14) o tem- nosti. — 15) kby nebo. — 16) d (a). — 17) g zvyklostmi obyčejnými. — 18) klv (té) — 19) vl neumělostí pose- zeni byli. — 20) v tu. — 21) kblve jakž. — 22) o (bude... zákona božího). — 23) k čtení svatému Kristovu; v Kri- stovému. — 24) klbve nevystupujíci. — 25) kblvedg ani na pravo. — 26) ost chceme-li. — 27) k dí takto; bly dí tak. (Odkazy k místům v písmě sv. provádí každý písař jinak. Ježto pro znění textu jsou zhola lhostejny, byly varianty vypuštěny.) — 28) 1 písmo k Židům v kapitole 11. — 29) kby pánu bohu; I nemožné jest líbiti se bohu. — 30) kvoc U sv. Marka; b A u sv. Marka; dl Marek v 16. kapit. — 31) klbv evangelium. — 32) b kdo. — 33) kby (a pokřtí se). — 34) ost (pak). — 35) l jakž. — 36) kblv pánu bohu. — 37) d alébrž(!). — 38) v Poněvadž týž sv. Marek v XI. kap. zjevně praví etc. — 39) vl (Týž... Též): b A týž evang.; deog Též evang. — 40) g (v první kap.... Koryntóm). — 41) kb (Věřte čtení. Též); lv Mějte víru boží; sv. Pavel (v A sv. Pavel) k Římanům v X. kapi- tole: Víra z slyšení jest (v l Víra z slyšení a slyš. skrze slovo boží —). A v prvním listu k Koryntům v kapi- tole 2: »Ať prej víra naše není«. — 42) lov víra naše. — 43) d kdož by. — 44) kblv. věřil; dg neuvěřil. — 45) kblva čemu koli; ! čemu koliv, spasen bude z lidského ustanovení (!). — 46) l (zatracen bude). — 47) lv Protož (l A protož) toto z těchto neom. zák. bož. písmem krátce dotčených, kdož neuvěří z zák. bož. etc. (l zákonu božskýmu), za- tracen bude, zajisté a konečně znejte(!). — 48) kb zákonu božímu, božským řečem. — 49) d i od. — 50) k řečem, né některým toliko, ale zouplna, pokudž jim bůh etc. — 51) ost správně: rozumu moha. — 52) d mohoucí. — 53) k písma. — 54) g bez víry nemožné jest líbiti se bohu; vl nemožné bohu se líbiti. — 55) l (že) jeden pán, jedna víra. — 56) e Neb. — 57) k ta víra spasít. — 58) klbvoc jednomu (k jedinému) pravému pánu bohu. — 59) v k tomu. —

Strana 40
40 1524 A pán Kristus dí, [u] sv. Matouše !) v čtvrté kapitole: Mur. 4,4 »Clověk živ jest v každém slovu bożim.< A protoż neb ji každý volený bohu. Protoż ta víra slove svatá obecná, spasenec mél a?) zachovával?) Mar. 16, Kristus pán řekl: »Kdo nevěří,« totiž řečem božím, »zatracen bude.« A jinde [u] sv. Jana v osmé *) Jan83!kapitole: »JestliZe züstanete?) v fe&ech mych,« totiž ©) z nich nevystupujíc?) nikam, »jisté?) moji služebníci: budete.« Protož od víry zákona božího žádným ' během k žádným věcem, navyklostem a") ustanovením pro niládnou véc nedati!?) se svoditi, Pii tom dokládaje!!) on, Malínsky, Ze tak, jakz!?) tuto sepsal, ač!š) krátce a posféiné, věřil !4) a věřiti míní s boží pomocí) až do smrti, žádaje 11%) za to : jestliže by jemu mohlo mimo toto!?) vyznání něco lepšího ukázáno býti, ač o tom 15) nevěří 19%), by mu !%) mohli přes s KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA PRVNÍ. KAP. 11. to co lepšího *) ukázati, však chce se rád dáti 1524 napraviti; při tom odvolávaje se i na zavření snémovní hromniéné?!) Zàádaje vedle??) toho zachován byti i??) při zákonu božím. s A když teri jeho spis rozjímali páni Hor- níci s kněžími na rathouze při přítomnosti jeho, tehdá *4) proti tomu tazali se [ho]?**) kneżi, aby jim pověděl, poklona byla-li by z lidí či %) z boha. Odpověděl Malínský: >Jakž Kristus ustanovil, a jakž %) vzav?") chléb, vysvědčil*) tělo své a vino krev%) svou.« I žádal, aby mu ar- tikul byl přečten sněmovní. Ale kněží vždy při tom stáli; aby k tomu odpovídal). Pově- díno?!) jim od pánův Horníkův: poněvadž čas " tomu ??) postačiti nemüz??), Ze jim toho od- kládají do zejtií, aby stáli na fare. KAPITOLA JEDENÁCTÁ, *) v níž se oznamuje vyznání %) víry téhož Matěje Malínského, jak nemohše na ném ?9) nic stranniho 7) proti zákonu bożimu najiti, svobodna ho *) propustili. Na zejtfi ráno, jsa vypuštěn) z vězení, stál jest ^) Malínsky na faře k rozkázání jich s některými sousedy v drahném počtu; však nebylo mu dopuštěno víc než se třmi *!) oso- bami před se ри&ёпи **) býti, totiž tu, *%) kdež sou **) seděli šefmistři se pány a s*“) jinými preláty $5) tudíž i s některými mistry praz- skými, tehdáž přítomnými. Tu děkan mluvil, knéz Bücbal, k nému ^?) takto: »Malínsky, po- tfebi jest pfivesti ku pamóti **) feć, kterou **) jsi mluvil, pravě tak, že by poklona byla) z lidí * a ne z boha poàla;?!) a my 9?) pak pravime, Ze jest z boha pošla, poněvadž) pán Kristus klekal%) na svá kolena, modle se bohu otci; též apoštolové 9) klekali jsou ; téZ99) v Żaltafi David dí: » A klanějte“?) se podnożi **) noh jeho.« 1) kblvoe u sv. Mat. d {sv.) Matous. — 2) /v aneb. — 3) os/ zachoval. — *) kb/vdoe u sv. Jana ; / Johel 8. kap. (!) Jestliže vy zůstanete v řeči mé, to jest, z ní nikam nevystoupíte etc. — 9) kèvege zůstanete. — 8) 4 (totiZj; &to 7 jest. — 7) &2» nevystupujete. — 8) a/ právě učedlníci moji budete. — 9) osz (a). — 0) Z nedopouštěti se dáti. — 11) Z dokládaje se; z dokládaje toho. — 1?) g2ee jak. — 13) g (ač krátce — jestliže by). — M) ost (věřil). — 15) Jo z boží pomoci. — 10) kèoe {1}. — 17) о to, — 18) 4/6 пей tomu; ost ać tomu. — 18)* 7 nevefim. — 19) kbleodę (mu). — %) ż jiného lepšího. — 2!) £//» hromniéní; o hromnice. — %) ost podle. — %) g (i). — 21) v» teda, ost tehdy. — ?1*) os/ ho. — ) k/bvdge čili. — 2) о а jak. — 27) klbdge vzal. — 8) v vysv. b$ti t6lo. — 29) 2 krvi. — 3) dgeb odpovédél. — 9!) os/ I povéd. jest od. — 22) żó/odge k tomu. — 39) /e nemüZe. — %) o Počíná se etc. (zo mají: XII., otóż, ale oprav.) - 35) z O vyznání etc. a o jeho, nemohše etc. svobodném propuštění. — 39) d na nim (!): kgloe na něj. — 37) vl stranného. — 38) ost (ho). — 39) Z vypuštín. — 40) osé jsa vyp. M. z věz. stál jest na f. — 10) d pfed tfmi; z se třemi; / se tfími. — 1?) /5 pfedpusténu; v propu&ténu. — 48) z (totiž tu... přítomnými); klbdge totizto. — 4) k/ kde jsou; b kde su. — 4$) os/ (a sj. — 46) dgkibo Piláty(!). — 47) / (k nému). — 35 »/ ku pam. pfivésti; £/vgoe pfivéstit. —- 19) e kterüz; 2/4 kterouz. — №) о přišla; / posla; £^ byla pośla. — 61) kóv (pošla). — 5?) &2veo (my pak... pošlaj. — 53) z ježto. — 54) о sám klekal. — 5) o i apost.; kbugco apostolé. — 56) à/v a v žaláři. — 957) v/ klanéjte se. — 58) Z pod podnoŻi jeho noh. 

Strana 41
PŘE MALÍNSKÉHO V HOŘE KUTNÉ. 41 [nevěřím 38), že se chci dáti 39) rád napraviti. Též 1524 Odpověděl Malínský, »že cedule ta, kteráž jest ode mne pánům1) dodána2) a před vámi z též 40) víry k otázce o svátosti, kterak bych čtena, ona tak3) vykráčlivě nevystupuje, tak věřil, vyznal jsem: jakž Kristus ustanovil, vzav 41) chléb, vysvědčil tělo 42) své, a naliv vína v kalich, jakož 4) se ke mně v slovích5) opakuje. Mám s vysvědčil krvi svou, a to 43) k hodnému 44) při- za to, byla-li by potřeba, že by ji páni jímání pod obojí spůsobou na památku ne- před rukama6) nalezli7). O klekání pak Kri- stovu8) i 9) apoštolském i také Davida 10) v žal- vinné smrti 45) a dobrodiní svých. Též žádal táři, tak jakž 11) samo v sobě 12) jest, pravé sem, aby mi artikul sněmovní byl přečten 46) tento: »Item 47) mše svatá, poněvadž nic jiného jest; nýbrž vejše nad to pravím: aby ve jméno 13) 10 není, než hodné těla a krve pána 48) Krista Ježíše 14) každé koleno klekalo [bytností 15) přijímání ku pojištění49) víry naší a na pa- nebeských, zemských i pekelních 16), a každý mátku umučení i všech dobrodiní jeho, ta 50) jazyk aby vyznával, že pán Ježíš Kristus podle smyslu a ustanovení pána Krista držána v slávě 17) jest boha otce. A tomu 18) já neod- pírám, nébrž že při tom stojím, že tak jest 19).« býti má«; též artikul druhý čten byl, v kterémž 51) 1s stojí takto: »Což52) se vystavování těla pána Tehdá 20) šefmistr mluvil 21) k němu: »Ma- línský, kdež 22) jsi žádal toho včera, dokládaje Krista svátosti 53) dotýče, kdež by koli kněz v svých slovích, jestliže by tobě co ukázáno nebo lidé obvykli anebo 54) obvyknouti chtěli, bylo mimo zákon boží23), že chceš rád se dáti aby vystavováno nebylo, ti aby haněni 55) a po- napraviti: i teď pan děkan s preláty24) jest tupováni nebyli.« A potom žádal jsem a ještě » na tom, podle řeči sv. Petra 25): »Hotovi jsouce žádati nepřestávám pokorně, abych při tom zachován byl, i při víře zákona božího; nebo vždycky k dostiučinění 26) každému, kdo 27) vás já nemám co odpovídati proti procesím nebo požádá«; protož28) jestliže by při něčem29) dorozumění30) neměl, jsouť31) na tom, aby ustanovením lidským, poněvadž nemám z toho počtu vydávati 56) před bohem; ale 57) z víry tebe zpravili tak, jakožto 32) ti, kdož od nich žádá. Odpověděl Malínský: »Pane šefmistře, [v] vy- zákona božího musí z nás každý počet vydati před bohem. Protož co 58) mi jest do nálezkův znání 33) víry zákona božího, kteréž34) sepsané v té ceduli vám ode mne podané jest, tak lidských, poněvadž mimo smysl a ustanovení jsem pověděl: jestliže 35) co lepšího mně mimo pána Krista jsou?« Tehdá 59) děkan mluvil k němu: »Ma- toto 36) vyznání 87) víry zákona božího ukázáno by bylo, totiž jestliže zákonu božímu pravě » línský, však se nemluví o procesí; co jest z lidí, 1524 1) koy kteráž j. pánům ode mne; l (ode mne). — 2) d podána. — 3) klbv ona tak nezní, jakož etc. — 4) k jako. — 5) v v těchto vašich slovech. — 6) o před rukami. — 7) kbly našli. — 8) l Kristovém; kby Kri- stovým. — 9) bve (i). — 10) l Davidovém. — 11) kbl jak; v jako. — 12) d v samo sobě; ost (jest); v pravé jest, k vám přistupuji; ost (nadto). — 13) kbedgv jménu. — 14) k Ježíš. — 15) Ve všech (bytností); dodáno Erbenem. — 16) bledgo pekelných. — 17) kblvoge jest v slávě. — 18) kbl A já tomu; v Čemuž já. — 19) ost nýbrž etc.; v nýb. že tak jest, při tom etc.; bo nýb. že při tom stojím. — 20) d Teda; bo Tehdy. — 21) v pro- mluvil. — 22) kb kde's; vl kdežs. — 23) kblve (boží). — 24) v s pány preláty. — 25) blvdgeo Pavla. — 26) k k dosti- činění. — 27) l kdož. — 28) v protož jest na tom etc., aby jestliže by při něčemž. — 29) ! při čem. — 30) kbly nedo- rozumění měl. — 31) kb jsú; g jsou; v (jsout na tom, aby). — 32) l jako; e jakož; k jakožto ty. — 33) bdgo v vy- znání; v při vyzn. — 34) k (kteréž sepsané... zák. božího). — 35) v jestliže by. — 36) I co lepší mimo toto; v mimo to mé. — 37) blvdgoe sepsání a vyznání; v zák. božího, kterémuž já právě věřím, ukázáno bylo; dge (uká- záno by bylo, totiž). (V zkbo opakuje se, patrně chybou, »mimo to vyznání víry zák. božího» po slovech »uká- záno by bylo«; v I před těmi slovy po druhé; v o mimo toto.) — 38) d prvě(!) nevěřím. — 39) kbly rád dáti. — 40) kb z té víry. — 41) bl vzal; v že vzav. — 42) v tělo býti své. — 43) b a tak. — 44) d k jednomu. — 45) l smrti své a nevinného umučení svého. — 46) o předkem(!). — 47) ost (Item). — 48) l Krystovy k; ost Kr. pána. — 49) kb k pojišt. — 50) v také; ost tak podle. — 51) d který; bloevg kterýž stojí. — 52) kl Co. — 53) v vystav. svátosti těla Kr. p.; ost vyst. Krista p. svát. — 54) vbo aneb; 1 neb. — 55) dgk haníni; v aby haněním potupováni. — 56) l vydati. — 57) kly (ale z víry etc. před bohem). — 58) kbve což. — 59) dv Tedy; ost Tehdy. 6

Strana 42
1524 42 to tam od lidí také zahyne; ale mluví se o to!), Ze jsi ty kleknouti nechtěl před svátostí těla Kristova«?). Tehdy?) on odpovédél: »Pane dékane, poněvadž tak mluvíte, mluvtež od gruntu: byť * nebylo) procesí, nebylo“) by také této 9) rüz- nice a nesnáze v obci, též ani klekání. Ještě k tomu?) toto pravím: kdyby se tělo a krev pána Krista?) v té váZnosti a poctivosti zacho- vávalo, k čemu jest pánem Kristem) vydáno » a ustanoveno!?) tehdá!!) klekání nebo!!*) po- klona!?) nybrZ v&ecko to vyměřování o svá- tosti, kterak jest tu neb není, padlo by a 013) to všecko byl by pokoj v lidu. Ač já nepravím, když 14) se v tom smyslu Kristem pánem mí- % nénym 5) zachovává, by nemělo 18) k přijímání klekáno býti — to proti mně není; však mám za to, že mnoho lidí !?) v této obci mne ví- dali!8), kdyZ sem žádal spolu s jinými svá- tosti těla a krve pána Krista přijímati, že sem neseděl ani stál, a toho podnes nelituji a ne- mám čeho: než vejše nemám oumyslu já vy- kracovati!?) od zákona božího nikam.« Tehdy 20) děkan mluvil ku*!) pánům Hor- nikûm: »Ted slyšíte, poněvadž se s vámi anebo 2%) s touto obcí srovnati??) nechce, toť jest na vás, co s tím ráéíte Ciniti» ?*). A v tom jemu kázali vystoupiti ven, i těm, kteří 2) s ním stáli. V tom*%6) pak jsa 7) zase puštěn %), žádal jest jich, aby jemu » toho přáli; aby také přátelé jeho všicknií %) 20 "5 KRONIKA BARTOSE PÍSARE. KNIHA PRVNÍ. KAP. 11. pusténi®) byli, žádost mají. Dána jemu?!) odpovéd skrze dě- kana: »Malínský, já bych rád viděl %), aby všecka Hora 38) s tebou stála; ale poněvadž za tebe z tvé?*) víry žádný počtu vydávati nebude, než ty sám, protož není potřebí, aby s tebou stáli.« — Tehdy) šefmistr mluvil k němu takto3®): »Malinsky, kdez37) jsi toho dotekl, kterak jsi klečal 38), kdyz?®) [j]si télo a krev Kristovu přijímati chtěl, a toho nelituješ podnes, a z toho se rozumí, že by ještě) to činiti chtěl*!): a proto #2) krátce, aby slušně odpověděl.« — Tehdy 5?) děkan tázal se jeho *) takto : »Kterak by se zachoval před tělem božím stojícím v monstranci na oltafi, nebo *%) chodicim s pro- cesí, poněvadž se rovně““) týmiž slovy posvě- cuje, kteréž se staví do monstrancí, jako 47) to, které se k rozdavani*®) a k přijímání posvě- cuje, též s kterýmžto*%) se nad nemocného %) chodí; kterak by se?!) při tom zachoval, aby 52) povédél — aé zajisté9?) pravím, že nerad %) jdu.« Tu jest on odpověděl: »Kdež pravíte, že s) svátostí %) těla a krve Kristovy nad ne- mocného neradi chodíte, takť jest, že lidé 57), kdyby byli dbanlivi 9%) svého 9) spasení jsouce zdrávi, nebylo by k nim takového chození po- třebí ; ale že to lidmi schází jakž pak koli, k tomu krátce sluší odpověděti %), tak jakož ®') sem prve pravil, kdež %) se koli úmyslem pána Kri sta děje buď i tu nad nemocného %), Ze já neodpírám tu**) v$eliké poctivosti, aby neměla jmina®) t Ll 1) ost o tom. — 2) / téla Krista pina. — 3) 2 Tedy. — 4) Z nebyly. — 5) do2 nebylyt. — 8) ost (této). — dokládaje, že toho velikou 1524 7) d (k tomu), g pravím k tomu: osť k tomu toto pravím; 2 k tomu mluvím; Z k tomu povím. — 8) pâna K. v tom smyslu pravém, jakž jest od K. p. vydáno a ustanoveno, přijímalo, tehdy slovo to: poklona, nýbrž etc. — 9) / odpána Krista. — 10) Zustaveno. — 11) 2 teda; os tehdy. — 11*) 42edgo klek. toho pokl. — 12) /v (nebo poklona). — 13) 2 (0); d o to o vSecko; / v&eckno. — 14) Z kdy. — 15) £4/» vyméfeném; os minéném. —- 19) o aby mélo (!). — 17) vlidu — 18) Z/» vídalo. — 19) £ vystupovati, vykracovati. — %) gv Tedy. — ?!) g (ku). — 22) ost aneb. — 2) v srov- návati. — %) z učiniti. — 2) kèledgo ktetiz. — 2) os? A v tom. — 27) de (jsa... také přátelé). — ?8) o pustien. — 99) £À/» (vSickni]. — 30) v pou&téni. — 8!) Z Dána jest mu. — 32) osZ (vidél]. — %) osf aby s tebou vš. H. — 34) 4 Zád. živé víry; ddgoe žád. z tvé víry. — ) 2 Tedy. — 36) *ž (takto). — 97) 2 kde. — 38) o klekal. — 39) e kdeZ. — 19) ost jestó to. — 41) Zev chtěl činiti; à chtěl učiniti. — 42) z protož aby mi krátce a slušně. — 4) Z Tedy; v V tom děkan: — M) ost ho; £& táz. se ho, řka: — 4) os/ neb. — 46) Z (rovné). — 17) o jakož. — 48) z k rozd. a přijímání. — 49) z s kderÿm#; £ s kterýmž; Z s kterým. — 50) vv k nemocnému. — 5!) s by se, pravím, při. — 52) z aby mi hned. — 53) £/ve a jisté. — 54) v že já nerad. — %) do (s). — 56) v/ že s tělem a krví Kristovou neradi cho- dite; £ (těla“a krve Kristovy). — 57) o kdyby lidé. — 58) o tbanlivi. — 59) £27» (svého). — %) Ač odpověd dáti; v/ odpovídati. — “!) 2/ jako. — ©) o což. — %) v při nad nemocným. — %) ost (tu). — 65) kólvgeo neměla činěna, — 

Strana 43
PŘE MATĚJE MALÍNSKÉHO V HOŘE KUTNĚ. 43 1524 býti, poněvadž tu k tomu1) se jde, aby se zákona božího 35) potahovati, nýbrž tak pravím 36): 1524 jestli tak, jakž vyznáváš, živ budeš, nejsi da- podalo2) k jedení a ku pití na památku ne- leko s oním od království božího.« vinné smrti jeho.« Tehdy3) jeden z farářův, jménem Bohuslav Tehdy 37) Malínský odpověděl: »Pane dě- s kane, však 38) jsem pověděl, že o vás nepochy- Zralý4) od Náměti“), obyčejem5) vzteklého, po- minulého člověka řekl: »Pane6) děkane, však buji, by mi se co státi mělo, a protož sem žádné půtky na vás neučinil 30), poněvadž sem ptejte se ho, chtěl-li by kleknouti.« — Tehdy?) tím toho doložil.« děkan řekl: «Však tak, milí bratří, jestliže bych A s tím kázali 40) jemu ven vystoupiti. co zapomněl, připomeňte mi.« I ptal se 8) Ma- 10 A když byl zase povolán — to41) se stalo se línského, chtěl-li by kleknouti. všemi přáteli jeho, kteréž tehdáž tu při sobě A on 9) řekl, že taková věc netrefila se 10) měl — i bylo jest k němu poručeno mluviti jemu potkati, a byť se pak trefila 11), že by se rektorovi universitatis, kterýžto v širokých slovích, věděl zákonem božím při tom 12) jak 13) spra- viti. »A na tom buď dosti. Tak mi 14) se zdá, však v tento rozum pověděl42): »Malínský, 15 kterýž jsi počet učinil při vyznání víry své že jsem již k otázce vaší dosti z povinnosti z zákona božího, jak 43) by smejšlel anebo věřil, mé 15) učinil.« A toto ještě přidal: »Bych 16) zvláště pak při svátosti44) těla a krve Kristovy, to znal, že by mi 17) se od vás 18) co ublížiti vše [jlsi dosti v širokých slovích oznámil, při mělo, nedím mně 19), ale víře 20) zákona božího, tom dokládaje 45), že 46) od víry zákona božího 47) mohl bych se spravedlivě odvolati 21) před admi- » nikam jinam nepatříš48) pro vlastní svědomí nistratora 22) a před 23) všecku konsistoř, totiž24) kteříž k tomu náležejí; ač by25) mne kdo své, kteréž máš při zákonu 49) božím, boje se, z čeho viniti chtěl, tu bych napraven a ro- aby ho neurazil. Též 50) [jlsi přivodil51) k tomu artikul sněmovní, kterýž v sobě zavírá tento zeznán 26) vedle27) zákona božího bejti chtěl 28). Ale však 29) nepochybuji o vás, by mi se co rozum: »Kdež by kněz nebo 52) lidé obvykli z nebo obvyknouti 53) chtěli při zákonu božím, státi mělo, poněvadž mi se zdá, že jste učitelé slova božího v církvi.« ti aby haněni 54) a potupováni nebyli 55).« A při 56) tom žádati nepřestáváš zachován býti i 57) trpělivě Tehdy 30) děkan řekl31): »Malínský, ne- třebať 32) na mě33) té půtky33*) činiti; teď slyší snesen. Vyznání pak víry tvé rádi slyšíme; také všickni, že i34) jedním slovem nechci tebe od jest nám příjemné, ač jest-li že jest8) tak v srdci 1) kblv se tu k tomu. — 2) kblev podávalo. — 3) d Tedy. — 4) kl (Zralý). — 5) v obyč. pominulého ro- zumem, vzteklého; k vztek. a pomin.; e vzt. smyslem pom.; g vzt. pom. smyslem; »smyslem« v g připsáno mezi řádky. — 6) eg (Pane děkane... kleknouti). — 7) b (Tehdy děkan řekl); kv (řekl); kblvd Tedy. — 8) o ptal se ho, Mal. — 9) v On zase odpověděl; ost (řekl). — 10) l mu se. — 11) v pak i trefilo. — 12) kblv (při tom). — 13) kblv jak v tom. — 14) v Neb mně se tak zdá. — 15) e své. — 16) k Bychť. — 17) v (mi). — 18) o co od vás. — 19) o nedím mělo(!). — 20) v ale více; I ale víceji zákonu božímu. — 21) o otvolati. — 22) ost na admin. — 23) klvo přede. — 24) kblv (totiž). — 25) o (by); á ač mne... viniti by chtěl. — 26) ost (a rozeznán). — 27) bl vedlí. — 28) vl mohl. — 29) l Avšak nepoch. — 30) d Tedy. — 31) d řekl jest; ost jest řekl. — 32) ! Netřebať, Malínský; ost netř. jest. — 33) ost na mne. — 33*) o pokuty(!). — 34) v že (i). — 35) ost božího odvésti, ani potah.; v odvésti, potah. — 36) ost nýbrž (tak); kbly nýbrž vím. — 37) dv Tedy. — 38) I všakť. — 39) l nečinil. — 40) e kázali mu vy- stoupiti. — 41) v tu stál se všemi př. svými. — 42) v promluvil; ! pravil. — 43) g a jak. — 44) v o svátosti. — 45) I pokládaje se; kbgoe dokl. se. — 40) g že se od. — 47) kblv (božího). — 48) gin marg. nevydáváš a nepatříš. — 49) kbo zákoně. — 50) d Týž. — 51) kblv k tomu přivodil. — 52) kbdge neb. — 53) db obvyknúti; I obvyk. mohli neb chtěli; k ob. chtěli a mohli; v chtěli neb mohli. — 54) dgob haníni. — 55) k nebyli ani potupování; b nebyli a potup. — 56) v při čemž také zach. býti žádáš; k A protož, že žádáš při tom zach. býti; b a protož žádáš při tom z.b;! A při tom zach. býti žádáš; dgoe A při tom žádáš zach. býti. — 57) v (i) pro zákon boží všecko trpělivě snésti chceš. To takové vyznání víry tvé; kblge i trpělivě snésti. — 58) ost ač jest-li (že jest). - a) Od chrámu P. Marie na Náměti v Hoře Kutné. Odjinud neznám.

Strana 44
1524 IT. Kor. 0,3. Řím. 14, 10. 44 tvém, jak!) vyznáváš. Myť*?) lidé jsme, nás snadno oklamáà$, neb?) srdce tvého znáti ne- můžem ; ale boha neoklamáš, kterýž zná srdce člověčí *) a patří na vSecka®) myšlení naše. Při tom tak pravíme, že tebe v té víře potvr- zujem“), jestliže tak živ budeš, dobře činiti budeš. Též páni Horníci tobě toho přejí las- kavě, aby ty pokojně při víře své, kterouž máš, zachován býti Jediné ?) toliko 9), aby se v tom rozumem spravoval; poněvadž rozliční národové i také?) rozličné krajiny, jakožto Rekové nebo!?) Rusové!!) rozliéné !?) i také 19) rozličnými jazyky pána boha svého chválé!*): někdo(!), když se pozdvíhává!?), nasvé!$) tváře padají, někde !") chodíce s procesí vesele prozpěvují; a tak každým se zdá, že dobře bohu!5) svému slouží. A protož vedle řeči apo- štola k Korintóm: »Žádnému!%) nedávejte žádného pohor&enií!« téZ opét??) apoštol dí?!) k Římanům: »Které véci sou pokoje??), násle- dujme??) vZdycky ; a které k %) vzdělání jsou %), mohl. vespolek ostfihejme?*)«; a protoZ, kdeZ by?")' viděl *8), že by bylo pohoršení) a že by ne- bylo k?9) vzdélání, uZiteénéji by bylo?!) v ta- kové věci rozumem svym*?) se spraviti. Neb všeho máme šetřiti,; co by bylo k vzdělání KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA PRVNÍ. KAP. 11. a v lásce bližních svých; jakož %) pak to též %) 152 i v tom artikuli na druhou stranu takto 5%) stoji: » A kdež by pak také 9%) lid po tom ještě *”) stál 38), též aby od toho kvapně nebyli utisko- s váni 9), dokudž by čtením Kristovým povlovně*) a^!) a v lásce z toho nebyli vyvedeni.«*?) Aniž se, Malínsky, domnívej, aby hned tak **) kvapné taková věc měla přijíti *4); nebo některá obec) přijme a některá *9) ještě [při svém obvyknutí » züstane]. A tak aby?) se věděl při všem jak rozumem spraviti.« Po té fedi se rozesli; ztoho*?) bud pan bih*?) pochválen! — Byli při tom z prazskych mistrüv mistr %) Jan, řečený Kulata, rektor v ty časy » universitatis, a mistr Tomáš z Rakovnika.*) A to takové slyšení dálo se v pátek po božím vstou- pení, třetího dne před svatým Stanislavem, léta jakoż 9!) nahoře etc. Ač pak dosti 2) obšírně psáti se o tom %) musilo, i%) poněvadž dobře » náleží ta příhoda k těmto časům, potřebí jest také %) v známost ji bylo %) přivésti všem lidem budoucím, pro zvelebení napřed) cti a chvály boží i pravdy jeho a pro potěšení všem věrným jejím milovníkům, k zármutku %) nekoneć- » nému) všech, kteříž ji v nenávisti mají, zasta- vujíce se na nejistých a mdlých%) pavučinách. 1) vb jakż. — 2) de My. — 5) g (neb srdce neoklamáš). — 4) kblve &lovéka. — 5) do na všecky; g na vse- liká. — 9) potvrzujeme. — 7) Z Jedině v tom se roz. spravoval; e jed. v tom aby se roz. spr. — 5) 4v (toliko). — 9) % i také králové a krajiny jich; AZóv (rozličné). — 10) evgo nebo. — 11) z Rousové(!). — 12) A rozdílně. — 13) p taky. — M) kblved chvali; dkb/ nebo kdy% se; e nékde, kdyZ. — 15) ost pozdviha. — 10) o (své); ď na tváře své. — 17) blog nékdo. — 18) kblve pánu bohu. — 19) g Žádného nedáv. žádnému. — 20) v a opět vedle řeči apo- štola k Řím. — 2!) ost (di). — %) ž pokoji; Zog k pokoji; doč pokojné. — %) osf těch hledejte aneb následujte; Z neb následujte. — %) o: (k). — %) ko (jsou). — ?9) /v ostfihejte. — ?") žó/o kdyby; dg když by. — %) ď věděl. — 99) v k pohoršení. — %0) A (k). — 3!) z (bylo). — 32) ost (svým). — %) ž jakž. — %) Z totéž. — 35) osz (takto). — 30) £] (také); voe? lid také; dg lid tak. — ?7) Ze ještě potom. — %) Z stáli, také též. — 39) / utiskdni. — 40) o po- volnë; lo prvotné. — 41) ost {a}: — 42) A vedeni; Ž vedeni nebyli (!). — 48) os? (tak). — 4) véc pfijiti méla; Z přijíti mohla. — 46) £5 věc. — 40) z obec to přijme a některá nepřijme; [] není v rukopisech vůbec; dodal Erben. — 47) à by. -— 48) Z A z toho. — 49) os/ pán büh bud: — 59) ž/oe (mistr). — 81) žšlvde jakž. — 52) z A tak dosti. — 58) £ se o tom; Zv o tom psáti se; osf o tom se psáti. — 9) z (i); Z ale poněvadž; * i po- něvadž tato příhoda príleZita jest dobře k těmto časům; Z dobře náležitě připadá (toto opraveno z »prí- hoda«) k těmto č. —: 56) Z potřebí bylo také; 42 potfebí jest také bylo ji v známost. — 56) / {ji bylo}; z ta příhoda k těmto časům, aby v známost to uvedeno bylo všem lid. bud. se dávala. — 57) os předkem cti. — 98) deb a k zárm.; os? k zámutku. — 59) £ také; v pak nekonec. — %) ž (a mdlých). *) M. Jan Kulata z Přeštic r. 1523—1524 byl mezi ćtyfmi administratory podobojí (St. letop. č. 1120). M. Tomáà z Rakovnika, univers. professor od r. 1518 (Monum. univ. II. 258 a dále). 

Strana 45
PŘE MATĚJE MALÍNSKÉHO V HOŘE KUTNÉ. VÝPOVĚD OBECNÍ O NÁBOŽENSTVÍ. 45 KAPITOLA DVANÁCTÁ 1), v níž se oznamují artikule2) proti sněmu obecnému od Pražanův svolené a vyhlášené. 11 kv. Téhož 3) létá a 4) dne podepsaného 5) První. Poněvadž věc jest těžká z toho lid 1524 vyvésti, k čemuž sú již jednú přistoupili a sobě Pražané svolení jmenem vejpovědi učinili dle potřeby 10) toho uznalé ustanovili, též zase v obci6) své, kterouž potom v knihy své v něco jiného je uvésti, že jest věc dosti 11) ne- městské na rathouze zapsati sobě7) rozkázali 8) bezpečná, pak poněvadž sú k těm artykulóm na a jmeno jemu »Decretum« dali2) v tato slova9): sjezdu o hromnicích nynie minulajch zavřeným při- volili a je ustanovili, — aby k těm artykulóm nic Léta ot narozenie pána Krysta spasitele na- nebylo přičíněno ani ujímáno, neb by tak v své 10 váze státi nemohli. šeho tisícího pětistého čtrmecítmého pan purgmistr a radda města Prahy, znamenavše v ůbci a v lidu Druhý. Ale že se to nachází, že sú někteří k těm artykulóm přičinili, jako k tomuto, co se pražském nemalé pohnutí a nesvornost, kteráž z strany kněžstva pražského mezi sebú rozděle- vystavování velebné svátosti v monstrancí dotýče, ného znikati a šířiti se začínala, kteréžto nesvor- a tiem že sú ukvapili, majíce lid povolně 12) vedle nosti póvodové z kněžstva jakožto hlava byli sú artykule toho vyvozovati z té navyklosti, tak jakž mistr Havel administrator s strany naší pod obojí sám v sobě zní 2., také že i z toho vystúpeno zpuosobú a poctivý kněz Martin, toho času farář jest, že 13) sú od kněží řeči dály se lehké a lidem bethlímský, kazatel, i neradi tomu jsúce, aby co protimyslné o těle pána Krysta, pravíce, že je 29 zlého a tesklivého (jehož, pane Buože, uchovati pavúci oblížú 14) a červi provrtají, a jiné k tomu rač) na město Pražské pro takové rozdíly kněžské podobné: — a protož takové řeči aby ovšem pře- trženy byly a sami sebú abychom 15) se nehádali, a pohnutí lidu obecného přijíti jmělo, ráčili sú pány soudce menší a pány starší obecní jakožto jakož pak někteří to již sú činívali, mluvíce jedni, že pán Krystus v drahém buožím těle s kostmi raddu svú při sobě jmíti na rathúze pražském a 25 a s vlasy jest, a druzí tomu na odpor, že neníe, jim i tu věc oznámiti poručiti; kdež pak tu středu po sv. Stanislavu [11. května] létha téhož, jsúce ale 16) že jest na pravici v nebi, než aby lid k tomu všickni na rathúze pospolu, osoby některé z pánuo veden byl, aby přikázaníe buožská vyplňoval a a starších obecních z sebe k jednánie a přetrženie při textu zákona stál a rozomy svajmi řeči Páně takové věci a nesnáze voleny sú byly a to, což nehloubal. s0 sú ty osoby volené k tomu najednaly a na čem Třetí. Také aby k osobám hned 17) světským i zavřeno jest, to se všecko vdole vypisuje. Vedle nebo duchovním od kněží na kázanie stupováno toho z vuole předkem pana purgmistra a raddy nebylo a jménem pikarthskajm. modlářskajm neb i všech starších obecních všem obyvatelóm města kacířskajm jeden druhého aby nedotýkal; klaněl-li Pražského, duchovním i světskajm, oznámeno jest, by se kto drahému buožímu tělu a krvi pána aby se tak a ne jinak, než vypovědíno jest a s Krysta, nemá mu, že modlář jest, spíláno býti; ně- vdole se vypisuje, zachovali pod pokutú na to klaněl-li by se pak také kto, pikhartem nazván vysazenú ): býti nemá. A byla-li by o kom řeč, že by bludnaj 1524 1) o Počíná se kap. (zo mají 13.; též v, ale toto oprav.) — 2) kbluge artikule ... svolené a vyhlášené. — 3) kblyge A téhož (v z je před »téhož« místo pro inicialu). — 4) d (a). — 5) khlve předepsaného. — 6) o v obci ve kterouž(!); dg kter. při tom. — 7) e sobě zapsati; k zapsati dali sobě. — 8) e (rozkázali]; ost rozk. v tato slova. — 9) ost (v tato slova). — 10) ku potřebě. — 11) velmi. — 12) zledg povlovně. — 13) že sou kněží v řeč se dali. — 14) oblezú. — 15) aby se. — 16) (ale ... v nebi). — 17) buď. a) Svolení to zapsáno jest v knize archivu pražského č. 994 f. 162. Bartoš opsal je doslova; otiskuji je tedy z originalu, neb slovné zajisté varianty pozdějších rukopisů nemají významu. Jen tam jsou přidány ze z, (tu tam i z jiných) kde opisovač podstatně změnil prvotní text. Někde stalo se tak snad úmyslně. B. jest asi na omylu, pravě, že usnesení stalo se v obci. Stalo se patrně jen v radě a ohlášení stalo se kněžím, doleji zmí- něným, téhož dne. — b) V textu l vepsáno dále v souvislosti: Tak léta 1602 stalo se, že pan administrator všecky pány děkany království Českého povolati ráčil, aby svatou mši a svatou elevaci drželi, formaty ukazovati musili a svou vlastní rukou každý se podepsat. Actum 27. Novembris.

Strana 46
1524 46 byl anebo že by bludy rozsíval, má na něm to vyzvědíno !) býti. Jestliže by pak v tom nalezen a usvědčen byl a po napomenutí faráře svého a potom“) administratora s konsistoří nechtěl na- praviti, tehdy jmá trestán býti pokutú dole po- loženú. Čtvrtý. Co se procesí dotýče, pončvadž lidé někdy z upřímosti to sú činívali a za nie chodili, dle?) chvály buožské to činíce, aby to ještě bylo. Protož lid, když by koli jměl s procesí jíti, prve jmá knězem nebo farářem) napomenut býti, aby lidé věděli, proč jdú a jakým úmyslem jíti mají, ne aby někomu na zdoru chodili, tak jakž jest se to již dálo, ale aby šli poctivě, řádně, nábožně, nemyslíce na zlé“), aby z toho co zlého přijíti mohlo, než toliko aby pána buoha chválili 9), Co se řemeslníkuo pak dotýče, těmi hýbáno býti nemá a zváni také k takovým procesím býti nemají kromě) svátku těla buožího a ochtábu jeho. Upřímajm úmyslem také žádnému jíti se nebrání, a ktož by) nechtěl jíti, žádnej se též k tomu ne- nutí. Vedle toho, poněvadž jest to i prve bajvalo, že osadní jedné každé osady obzvláštně s procesí sú chodivali, pro bezpečenstvie to činíce, aby ta věc i nynie také se držala a zachovávala. A při tom ktoż by za procesi chodil, že modlář jest, aby mu nebylo spíláno; zase ktož by jíti nechtěl, aby pikhartem nazýván nebyl, a tak naprosto aby jeden druhého nehaněl a pohádek všech abychom zanechajíc sebe sami raději napravovali. Póty. . Služebnosti kněžské aby se od kněží tak dály, jakž jest zůstáno, a při nich jiní a noví obyčejové aby se nepuosobili a nedáli, než prozy mniské [sic], kteréž sú proti zákonu páně, ty aby nebyly. Šestý. Co se posvěcovánie těla a krve ve- lebné pána Krysta dotýče, to aby se od kněze tak dálo a činilo, jakž prve bylo, ne?) aby knčz od oltáře se obrátě jměl nad hlas posvěcovati, ale aby posvěcoval na oltáři jazykem, jakýmž chce, latinským neb českým, jedno ať tajně jest. Zjevně 1) e vyzdviženo. -- 2) (a potom... KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA PRVNÍ. KAP. 12. z příčin jistých posvěcováno býti nemá. Také že jest i to prve bajvalo a býti ještě muož, že kněz před elevací obrátě se k lidu napomenutí a ex- hortací jest učinil, aby se lid při stolu Páně vážně s a nábožně jměl a dobrodinie pána Krysta aby vzpomínal, a to ještě zachováno býti jmá 1%). Sedmý. Co se zpívánie při mši v kostele do- týče, ta jazykem latinským nebo rozumným vedle vuole każdcho faráře a osady puosobena býti » mohu. Item!!) schuozi postrannych po domich, też i kazanie aby nebylo. Osmý. To také aby opatřeno bylo, co se zpráv nedostatečnajch lidskajch 12) dotýče, poněvadž zůšklivenie mezi lidem a nelibost přinášejí: ktož s by koli zprávy nedostatečný rozsíval a na toho bylo pokázáno a on by soukupa postaviti nemohl, aby skutečně trestán byl [jako lhář].“) Devátý. Co se traktátuo jakýchžkoli v ja- zyku českým vydaných dotýče, poněvadž ten po- » fddek administratorové první s konsistoří sú za- chovávali, že sú takové traktáty ohledávali, a kteří sú byli bludní, že sú od administratoruo vyzdvi- hováni byli a na rathúz podáváni, a když se co bludného při nich našlo, że su pfetrżovani byli, » a protoż też i nynie mají ohledováni a rozeznáni tiem pořádkem býti, jakž i prve bajvalo. Desátý 18). Z těch pak ze všech příčin již po- ložených pan purgmistr a radda se pány staršími obecními všech vuobec prosie a napomínají, aby se tak podle této vajpovědi zachovali. Jestliže by se pak který po tento den z světských buď sou- seduo neb vandrovních proti tomuto nařízenie do- pustil neb dopustili; že v kázeň a v tresktání pana purgmistra a raddy vzat a vzati budu a skutečně trestin. Co se pak knóżstva dotyce, též dopustil- li by se který proti tomuto najednánie, že sku- tečně také trestán bude. A nechtěl-li by který po takovým. trestdnie opraviti a Ze by svévolně a neustupně na svém předse stál, tehdy z města © takový neb takoví vypovědíní býti mají. 8 e s konsist.). — *) z té. — 1) farářem té osady. — %) na zlé, aby co učiniti měli, než toliko. — 0) chválíce, to působili. — *) (kromč... jeho). — 8) (a ktoż by... nenutí). — 9) z ne aby + se to tejně dálo jazykem nerozumným, ale aby se kněz od oltáře obrátě, nahlas posvěcoval a to jazykem českým; d ne aby se kněz obrátě měl nad hlas...; v ne aby sc kněz obrátě a měl nahlas...; & ne ahy se kněz obrátiti měl a nahlas (v 4 {a})...; / ne aby se knéz odvrátiti měl a nahlas...; geo ne aby se obrátil a měl nad hlas ...; dv&blgeo posvěcovati, ale aby posvěcoval na oltáři jazykem, jakým chce, českým nebo latinským, jediné ať tejnč jest, než (v nebo) zjevně z příčin jistých nemá posvěcováno býti. — !°) z jmá. Pozdvihování pak z příčin jistých zachováváno býti nemá. — !!) Tato věta ve všech rkp. chybí. — !2) Zlidských a traktátův dotýče (nyní následuje věta z odst. 9.): poněvadž ten pořádek... jakž jest prve bývalo. — 18) Z má znění docela jiné: Item zprávy lidské, poněvadž (následuje kus z odst. 8.): zošklivení mezi lidem atd. — skutečně trestán byl. 2) Později připsáno. U B. není. 1524 

Strana 47
VÝPOVĚD OBECNÍ O NÁBOŽENSTVÍ 11. KVĚTNA 1524. LIST KN. MARTINA A SOUDRUHŮ. 47 KAPITOLA TŘINÁCTÁ1), v níž se pokládá o některých kněžích křesťanských, kterak a v jakých slovích psaní učinili purk- mistru a radě i vší obci, i také o jich odchodu.2) 24 kv. Potom3) když byla obec Prazská na rat- ti27) jistí kněží přede vší obcí Prazskou ozná- 1524 houze shromážděna v outerej po sv. Trojici s mili, aby ty příčiny znajíce, pravdě boží i jim také ne tak všickni vůbec28) utrhali. A protož téhož léta, to 4) bylo toho dne prvního před sv. Urbanem, kněz Martin betlémský, na kte- jich 29) takové v listu jich psaní bylo jest 30) v 31) tato slova3): réhož byl od lidí5) mnohých největší6) nad jiné kněží7) pokřik, kněz Jiřík Šmakal, farář8) od svatého Jindřicha, kněz Václav Křížek a jiní kněží, přídržící2) se dobrého tovaryšstva 10) podle zákona božího, list poslali na rathouz 11) do té schůze, odpověď dávajíce konečnou 12) na tu vejpověď jich předloženou a svolenou 13); z příčiny té 14): — poněvadž 15) mnozí o nich mlu- vili i psali lživě a falešně, že by potom vy- hnáni a vypověděni 16) byli pro bludy, tudy chtíce 17) netoliko tu pravdu, kterouž 18) jsou kázali ze čtení Kristova, zhyzditi věrným 12), ale také ku potupě tomu městu Prazskému a ku posilnění všelikého 20) zavedení antikristova a k svedení lidí hloupých 21) od boha a pravdy jeho, rozpisovali, — protož mně, jakožto 22) křivdy potupiteli 23), zdálo se za slušné, příčiny z Prahy jich po nemnohých24) dnech potomních25) vy- jití26) na jevo položiti všem vůbec, kteréž jsou »Pane purgmistře a páni 32), páni soudce33), páni starší34) i všecka obec!35) Tak jakž jsme panu purgmistru i pánům oznámili, že odchod náš ne z pychu86) ani z svévolnosti, ale z jistých příčin jest, tak také37) všem vůbec oznamujem též příčiny tuto, kteréž jsme jim prve oznámili: Nejprve, že ta vejpověď, kterouž jste ráčili učiniti, pane purkmistře, páni milí spolu se pány některými38) staršími, jest nám nesnesitedlná, a to proto, že jest proti pánu bohu, proti našemu svě- domí i proti pokoji dobrému obce této: Proti pánu bohu; neb jste ráčili ke čtení svatému a k sněmovním artikulům39) přimísiti sta- robylé obyčeje a řády, z kterýchžto mnozí jsou proti vůli boží a zřízení jeho, jakož toho snadně, když by nám slyšení dáno bylo, k kterémuž jsme se často volali, zákonem božím bychom pokázati 40) mohli. Jest také proti svědomí našemu; nebo my proti starobylým obyčejům a řádům lidmi ustano- veným jsme kázali, učili 41) i psali a lidi vedle 1524 1) o Počíná se kap. etc.; z má čtrnáctá; o XIIII. (!) — 2) g obchodu(!). — 3) dgv V tom. — 4) o co. — 5) v lidu. — 6) o na větší(!). — 7) 1 (kněží). — 8) kve (faráři). — 9) l přidržejíce se. — 10) l tovaryšství. — 11) k (na rathouz atd. — poněvadž). — 12) bvo konečnů... předloženú. — 13) dgv svolení; o svolenú. — 14) l této. — 15) k o nichž potom lživě a falešně mluvili, že by vyhnáni etc. — 16) kblvdg vypovědíni. — 17) l chtě- jíce. — 18) dgveb kterou. — 19) k (věrným). — 20) klb všelijakého. — 21) o hlúpých. — 22) o jakož; ost jako. — 23) ! potupníku; z tupiteli. — 24) I po mnohých. — 25) e (potomních). — 26) klbve odjití. — 27) kbl tito. — 28) kbl (vůbec). — 20) l (jich). — 30) ost (jest). — 31) v (v). — 32) l (a páni). — 33) l soudcové a páni. — 34) v (starší). — 35) v (i všecka obec ... ráčili učiniti, pane purkmistře, páni). — 36) e z pýchy. — 37) g (také). — 38) ost se pány star. někt. — 39) o artikuluom. — 40) lbvdgo prokázati. — 41) I kázali sme a učili; kvo jsme káz a uč.; dg učili a mluvili vedle písem svatých. — a) List u B. nemá data, ač datován byl. Opsán jest i v Pamětech o bouři praž. čl. IX., kdež přidán podpis: Farářové a kněží, kteří sme při schodu svém panu purgmistru a panuom tu středu před sv. Duchem (11. května) odpovídali. — Bartoš domnívá se, že všecko jednání stalo se v obci 24. kv., vskutku však předcházelo nějaké jednání s kněžími a radou hned 11. května; potom 17. kv. byli kněží povoláni do obce, tu jim čtena výpověd a vyzváni, aby se o ní vyslovili. Cahera se svými ji přijal, Martin a soudruzi vyžádali si rozmyšlenou; potom napsali svrchuzmíněný list a předložili 24. kv. purkmistru, oznámili, že odcházejí a proč, a žádali, aby jich příčiny ohlášeny byly obci. Pp. připouštěli jen, aby mluvili před konšely a staršími, což Martin odepřel. Potom asi jiný exemplář poslali do obce téhož dne: mluvít tam p. Jiřík Hrdina o psaní, »kteréž sú poslali mezi vás i nás.« (Pam. čl. 8.) Viděti, že B. je tuto zpravodajem velmi nedostatečným. Viz čl. Kronika B. písaře (Věst. č. akad. 1903, str. 464.)

Strana 48
48 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA PRVNÍ. KAP. 13. něvadž by 39) okolními národy v té pravdě, kterouž čtení 1) pána Krista od takových věcí víře2) Kri- od nás slejchali 40), bez přimíšení lidských ustano- stově netrpělivých povolně3) jsme odvozovali. Také vení mohli tvrzeni 41) býti. A tak by nebyl 42) jim svobodně jsme učili a mluvili vedle písem svatých, pokoj, aby jedni měli v svém náboženství průchod, že Kristus osobně jest na pravici boží, ale 4) ne a druzí neměli, jimžto víc náleží. Neb jako někdy v svátosti; však v svátosti5) jsme vyznávali a vy- znáváme tělo a krev pána Krista“), ale ne osobu pokoj v této obci býti jest jináč 43) nemohl mezi jeho. Neb věříme, že7) po8) vysvědčení slov římany, kteříž pod jednou přijímají spůsobou, a pána9) Ježíše Krista [chléb] 10) jest právě 10*) tělo jeho, mezi těmi44), kteříž pod obojí spůsobou tělo45) též i víno po vysvědčení11) slov jest právě12) a krev pána Krista přijímají 46), než aby obojích 47) 10 krev jeho 13). Tak jsme vždycky 14) a nejinak 15) správce 48) trpíni byli, a tak jest podnes, že mnichům rozličných zákonův, Židóm také, místo 49) učili, jakož mnozí slejchali jsou z vás, a na tom s pomocí 16) boží i zemříti vůli máme. Kdož by k jich náboženství a správě jest ukázáno: ovšem pro upokojení obce této žádostivým lidem pravdy pak koli jináč zprávu 17) všem vám 18) aneb 19) ně- kterému 20) z vás dával, chtě nás tu21) zoškliviti, boží 50) mělo jest místo, tak jakž 50*) jsme žádali, prosíme a věříme, že toho k sobě nepřijmete; k poslouchání51) pravdy i k řízení52) půjčeno a neb jsme se vždycky a všudy k lepšímu naučení nezavříno 53) tou vejpovědí býti.3) A poněvadž se volali. Protož když bychom22) měli vedle té, jináč ukázalo, lépe jest nám bylo54) odjíti 55) kterouž23) jste učinili, vejpovědi učiti24), učinili nežli příčinu k nepokoji dáti. Druhou příčinu vám 56) oznamujem, kterouž bychom proti svému 25) svědomí, kteréž máme sme prve panu purgmistru i pánům57) oznámili, z písem svatých. že jsme na ně vznášeli outisky 58) kněžstva v drah- Také ta vejpověď jest proti pokoji dobrému ném počtu, kterýž [sic] jsou viděli jednou 59) obce této; neb VMstem jest všem známo, že lid i druhé, žádajíce60) pro pána boha, aby to opa- v této obci jest dvůjí 26): jeden, kterýž od ná- třili; neb 61) to známe (tak jsme mluvili), jestliže lezkův lidských škodlivých aneb27) nemůž aneb 2 ta věc nebude opatřena, že by tudy snad nepokoj nechce pustiti; druhý lid28), kterýž pravdě boží vzniknouti 62) mohl. Ráčili jsou nám to 63) pově- povoluje29) a vedle ní žádá živ býti, a bez ná- děti64) že to chtí opatřiti; čehož jsme my ne- lezkův lidských, škodlivých, samou 30) čistou31) pravdou 32) boží vůli33) má se spravovati. Protož poznali, ale větší potom outisky trpěli, až i ně- které z farářův z far 65) vyhnali, za vrch je chtíce 66) když bychom34) my vedle té vejpovědi lid ten učili i spravovali, nikterak35) by pokoje mezi » vláčiti 67), a mluvíce: že ani pan 68) purkmistr ani nimi 36) nebylo, ale časté37) pozdvihování i svády; páni ať nám v tom nerozkazují.b) Ti kněží volali z toho bůh ví potom38) co by pocházelo, po- se k slyšení, buď před světské aneb 69) duchovní 1) kb učení. — 2) v (víře). — 3) ldgoev povlovně. — 4) l a ne. — 5) klb (však v svátosti). — 6) l p. Ježíše Krista. — 7) dgv věříme, po vysv... chléb (že). — 8) v pro vysvědčení. — 9) 1 (p. Jež. Krista... po vysv. slov). — 10) zkblvdgo (chleb). — 11) v pro vysvědčení. — 12) do pravá krev. — 13) bl (jeho). — 14) l vždyckny. — 15)! nejináč. — 16) e s pom. boží i vóli zemříti máme. — 17) l (zprávu). — 18) kbl vám všem. — 19) k neb. — 20) v někderým z vás. — 21) ost nás tudy. — 22) lbvge kdybychom. — 23) v kteréž; kb výpov., kt. jste učin. — 24) b ujíti; o užiti. — 25) kb (svému). — 26) ost dvojí. — 27) l neb. — 28) 1 (lid). — 29) Ib povoluje boží. — 30) vboeg samú. — 31) veg čistú. — 32) vgb pravdú. — 33) l a vůlí boží. — 34) d kdybychom. — 35) k nikderak; l nikterakž. — 36) k námi. — 37) vg často. — 38) ost (lépe) co by potom. — 39) v (by). — 40) v slyšali. — 41) k uráženi. — 42) ! nebyl by jim průchod (ale to vše je přetrženo); o nebylli by (aby jedni ... někdy pokoj). — 43) kbld jináče. — 44) kbl (a mezi těmi... spůsobou). — 45) b těla. — 46) kl (přijímají). — 47) kev v obojích. — 48) kv správcové; o správci. — 40) k (místo). — 50) dkblv boží místo mělo, aby; g boží aby místo mělo; o místo by se dáti mělo. — 50*) b jak. — 51) o k poslúchání. — 52) k i k učení; o (i k řízení). — 53) b nezavřitou vejpovědí. — 54) kbl (bylo). — 55) es odejíti. — 56) b příč. v tom oznam. — 57) ost purk. a pán. — 58) kl o útisky. — 59) v jednú. — 60) b žádajíc. — 61) I nebo. — 62) dgkb zniknouti. — 63) dv (to). — 64) vl odpovědíti; o povědieti; kbdge povědíti. — 65) k z f. potom z far. — 66) v chtěli. — 67) ost vláčeti; 1 vlážeti. — 68) klbo (pan). — 69) v (nebl. a) Není jasno, čeho se tu stížnost kněží týká; rozumějí-li »místem k poslouchání pravdy i k řízení«, za něž žádali, pouze volnost v provozování své víry či určitou svatyni (snad kapli betlémskou). — b) Do- týkají se tu jistě určitého případu, pohříchu neznámo, kterého. R. 1522 kn. Martin jsa pomlouván žádal, aby zjevně viněn byl, ale nemohl dosíci slyšení ani před králem, ani knížetem, ani před mistry v kolleji ani na radnici (kn. II. 12), ale k těm věcem asi zmínka se již nevztahuje. R. 1524 8. dub. stala se vypověď skrze stavy světské i duchovní mezi týmž kn. Martinem a jinými a kn. Jakubem; nevíme však, o čem jednala. (Reg. kom. soudu 4 F A 9.)

Strana 49
LIST KN. MARTINA A SOUDRUHŮ. SCHŮZE V RADNÍM DOMĚ, SHLUK VENKU. 1524 právo, oznamujíce, že se jím to!) bez viny stalo a proto, že sou lid vedle zákona božího a artikulův sněmem) zavřených vedli; však k slyšení ne- mohli 9) pfijiti, mist museli*) zbavení býti. Potom ti outiskové nepřestali, aniž*) se jich umenšovalo těm kněžím všem 9), ale víc a víc přibejvalo; neb na nékteré?) zadky odkryvali, povolávali?) na ulicech 9), štůsy na potkání ramenem dávajíce !?) a jiná mnohá protivenství Ciníce. A ty všecky věci ne proto jsme na pány vznášeli, jako bychom jich s pomocí boží trpěti nemohli aneb nechtěli: ale Ze jsme uznamenali!!) v tom lidi netrpélivé a lítostivé 12) víc než třeba nad osobami našimi, ježto by se 18) v tom někdy takovým nezbedným lidem mohl od druhé strany odpor učiniti 14); a to 15) k jakému by konci přišlo, pán bůh ví. A není nám dána1l8) z toho, co sme učili a1?7) kázali, až do dneška žádná vina, aniž jest nám 49 který blud ukázán; neb jsme hotovi byli přijíti pokojně!9), což by 19) lepšího nám ukázáno bylo 20). Protož my nechtíce příčina osobami svými Zlého býti, ten jsme odchod před se?!) vzali. I věříme, s pane purkmistře, páni milí, páni starší i všecka 22) obec, všem %) VMstem, že toho našeho odchodu k žádnému zlému úmyslu ani k*?4) příčině obra- covati neráčíte; neb jsme vždycky ti byli, že sme lidi k dobrému pokoji a k*%) svornosti vedli 26), » napomínali i v lásce učili; pokud jsme mézi vámi??) byli; ale když nám nuzná potřeba vedle svědomí našeho i mezi vámi obcování přišla, opatrujíce 8) to 29) slušně, mezi vámi dokud) jsme státi mohli, jiż pak nemohouce jinść *!), odchodem svým po- s koje vám dobrého žádáme. A bylo-li by potřebí, i osobně *%*) chtěli bychom tuto širší zprávu toho ??) všeho vám*%) dáti. Dán dne a léta), jakož 36) se nahoře píše.< KAPITOLA ČTRNÁCTÁ 9), v níž se oznamuje zlé a neupřímné 8) domnění jedněch o druhých %); a že někteří krvaví kněží i lidé obecní vyšli na rynk dívati se zlému. To kdyží%) ve vší obci přečteno bylo, nedali na to těm kněžím žádné odpovědi, ale víc a víc se zlostí a hněvem rozpalovali; neb tu tehdáž v té schůzi obtěžovali sobě někteří *!) do kněze Martina nejvýš, a podle něho do jeho kněží a tovaryšův, pravíce, že by s nimi se někteří*?) měšťané v noci zapisovali v ve- likém poćtu, sbirajice rotu ke zlómu.*) A tak tu při tom veliká jiż **) róznice a zlost i po- čátek bolesti mezi nimi povstaval**), tak ze » sou to jedni o druhych obmejśleli, kdyby se byli na silné odpory) a na zadní kola ne- ohledali *8), aby jimi*") z rathouzu*%) z oken dolův 9%) na rynk házeli50). Při čemž*!) sem 1) Z (to). — 2) z (sněmem). — 8) Z nežli k slyšení mohli. — *) £2e2go musili. — 5) è ani. — 9) ď vše. — 7) vosí na někt. kamením házeli a na některé zadky etc. — 8) os? povolávajíce. — ?) ge po ulicech. — 19) / dáv. na potk. ramen.; dge» ram. na potk. dáv. — 11) 4/2oe uznávali. — !?2) (— mstivé) 7 a nelítostivé. — 12) dg (se). — 14) ď' odpor učiněn býti; 4 odpor státi. — 15) dz (a to... kázali). — 19) 427 z toho dána Zádná vina, co jsme etc. — !7) £/)ggve (u&ili a); o káz. a ucili. — !9) 42/e (pokojn&); os? pokorné. — 19) 42 (by). — ?") £b by bylo. — ?!) / pfed sebe. — 22) / v&eckna. — %) Z (všem). — %) èled {k}. — 39) £44 (k]. — ?9) ^ vedli a napomínali. — 27) A mezi vámi ob- cování měli (ale když... přišla). — ?8) v opatfujíce. — ??) g toho. — 39) &à dokud£. — 3!) £ge jinak. — 3?) £4/ svobodně. — %) £ zprávu o tom toho. -— 9*) 427 (vám]. — 25) ost léta a dne. — 39) 7 jakZ; g jak. — 97) zo XV.(!); o Začíná se... — 38) /neuptímé. — %) o od druhych. — 4) ost To kdyż bylo ve vśi obci pfećt. — 4!) 22 (néktetí). — 42) żveg někteří kněží a měšťané; dóo někt. kněží, měšť.; Z někt. kn. i m€st. — 9) os£ (jiZ). — 44) ż povstaly; 1 povstávaly. — 4%) o kdyby se byli na silném odporu; Z kdyby se byly násilné odpory staly; g kdyby byly násilné odpory; 2 kdyby se byly násilné odpory(!); Z kdyby se byli násilného odporu nebáli. — 46) dgo ne- hleděli; Z nevohlídali. —- 4) Z nimi; o jim(!). — 48) 2 z rathouzüv; Z z rathouzských oken. — 59) £ dolà. — 50) / nemetali, — 9!) o Při čem. 3) Co B. shrnul v jedinou událost, třeba rozložiti v rozličná data: 11. května stalo se snesení článků v radě a sboru starších; téhož dne (tu středu před sv. Duchem) povoláni byli Martin a jiní, slyšeli články, od- povídali. 17. květ. znova vše ohlášeno v obci, Cahera přiznal se k artikulům, Martin a druzí vyžádali sobě pro- dlení. Po té 24. května před schůzí Martin se soudruhy vstoupil do rady, vzal odpuštění a chtěl míti slyšení v obci, aby oznámil, proč odchází. Páni toho nedopustili, tedy odešel a do schůze poslal svrchupsaný list. Dato- vati lze tedy list ten týmž dnem 24., 26. května pak vyšli z města. 7 1524 

Strana 50
50 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA PRVNÍ. KAP. 14. A 15. 1524 osobně byl, to mohu v pravdě mluviti.3) některé osoby žádaly nejednou22) přijímati23) 1524 svátost těla a krve Kristovy pod obojí spů- Neb1) divákův na rynk se mnoho bylo sběhlo, sobou z rukou téhož kněze Martina: tehdy 24) i také někteří kněží2) krvaví3) a dáblem zmá- on maje při tom vážnost, nechtěl jináč rozdá- mení, k tomu i k jinému zlému dopomáha- vati, leč jest prve zkusil svědomí vnitřního jíce a radujíce se, aby4) se takovému žalo- jednoho každého člověka a zeptal se na obco- stivému5) podívali6) divadlu. A na tom již vání jeho, a potom všecky zejména spisoval některé osoby vokaté z Pražanův všecky své staré i mladé, víc 25) ženského než mužského zlosti, nevěru a nesnáze budoucí zakládali, pre- pohlaví, a tak těm toliko rozdával. Nebo 26) mujíce lest, nevěru 7) a jiné věci nejhorší věrou 10 křesťanskou, jako by to pro boha činili, ne- jináč27) trefiti se 28) mohlo 29), jako 30) ona zeď majíce ani tehdáž ani potom pravého 8) a spra- křivolaká okolo Marheku 31), aby se spisovaly 32) takové osoby s dětmi nějakým oumyslem zlým vedlivého s hodnou?) příčinou nic jiného, než a oukladem, chtíce snad mordovati všecko jiné klevety ženské 10); a což sou sobě koli za pří- množství lidí v Praze, též jako konšelé vězňové, činy mnohé11) brali, to jim potom všecko B o kterých bude33) brzo mluveno. s parou a s dýmem preč 12) vycházelo a mizelo Protož ti kněží poznavše to, že žádného a žádná jim podstata pravá 13) nezůstávala 14), leč prospěchu učiniti nemohou a že ďábel, nedím 34) nevěra, zlost, nenávist 15) a lest, pojímajíce16) všecku obec, ale 35) některé osoby vždy víc za sebou moc a násilé 17) bezprávné18). Ale abych snad ze vší pravdy těch, kteříž zaslepoval a ke zlému ponoukal 36), odešli brzo těch dní z města dobrovolně; a jiní též kněží jsou to mluvili, neobloupil a neobnažil, věz 19), » potom také37) brzo, o kterýchž skůro mluveno co se okřiku 20) o zapisování s knězem Mar- bude, jsouce vypověděni 38), odešli pro takové39) tinem vejše položeným v Betlémě dotýče, že již vzniklé 40) nesnáze.b) jest tu nic jiného nebylo, než když sou21) KAPITOLA PATNÁCTÁ 41)« v níž se oznamuje, kterak 42) jeden člověk přišel k purkmistru oznamuje, že na Malé Straně se sbírají zbrojně, a kterak Pašek a Ziga řezník 43) jsouc obesláni 44) přijíti nechtěli. 45) Z takových 46) již rozličných začátkův stalo léta již psaného MODXXIIII°, k večerému47) 8. srp. se, když bylo v pondělí před svatým Vavřincem při zvonění na klekání, že 48) za ouřadu purk- 1) ! nebo diváků. — 2) kbl kn. někt. — 3) 1 (krvaví). — 4) k (aby se podívali). — 5) gevb žalostnému; o zlostnému. — 6) blevdgoe div. podív. — 7) k lest a nevěru. — 8) kb sprav. a prav. — 9) o s hodnú. — 10) o kle- noty zemské(!). — 11) ost za příč. hodné. — 12) k pryč. — 13) o podst. práva. — 14) dg nezůstala. — 15) kbl zlost a nenávist. — 16) o přijímajíce; l pojímající. — 17) I násilí. — 18) lvo bezprávně. — 19) o važ. — 20) k pokřiku; do okř. a zapis. — 21) k když jsou někteří žádali. — 22) o najednou. — 23) dg přijíti. — 24) d tedy. — 25) d více. — 26) kl Neb. — 27) dgoev jinak. — 28) ost trefiti se to. — 29) ko nemohlo. — 30) b jak. — 31) klb (okolo Marheku). — 32) k zapisovaly. — 33) egv brzo bude. — 34) kb dábel nadýmá; l ď. nadejmá. — 35) l a. — 36) o ponúkal. — 37) l také potom. — 38) k výpovědi(!); ldveo vypovědíni. — 39) bl již p. tak. vzn.; kblevg po takové... nesnázi. — 40) o vzni- kalé. — 41) o Začíná se kap.; zo XVI.(!) — 42) v Tato kapitola vypravuje, kterak jeden. člověk purgmistru oznamuje; d v nížto se etc. — 43) vl [řezník). — 44) ost jsa obeslán. — 45) bo nechtěl. — 46) vdg Takových; o V takových ... začátků(!); kble V tak ... začátcích. — 47) 1 k večerou. — 48) ost (že). a) B-ovi sluší rozuměti tak, že byl venku dole při sběhu lidu, nikoli při schůzi. Proto nezná než obsah některého jejího jednání. O průběhu jejím obšírná zpráva v Pamětech čl. VIII. Z okna vyhozeni měli býti patrně lutheráni. — b) Viz II. 28 konec. Sem náleželo by nyní pojednání o sněmu svatomarkétském (v kap. 7.) a též o výbuších na Malé Straně, o nichž teprve později mluví (v kap. 17. a 22.). Přirovnání ke zdi okolo Marcheku nelze mi vysvětliti. — c) Celá kapitola tato krom úvodních řádků je doslovné opsání zprávy M. Brikcího,

Strana 51
PŘEDVEČER BOUŘE 8. SRPNA 1524. 51 1524 mistrského1) mistra Briccího 2)3), tak řečeného, učení pražského, tehdáž spoluradního, nejprve3) služebníci jeho oznámili jemu mezi jinou 4) řečí, že jest byl přišel soused jeden 5), Jiřík Kulíšek řečený (neb přišel byl do domu purkmistrova6), a nemoha míti přístupu, odšel preč)7) udychtiv se a 8) upotiv9) se, zpravujíce, že jim oznámil, že se na Malé Straně sbírají někteří 10) zbrojně11), a jda z vinice, že to sám viděl na Oujezdě, to dopovídaje 12): začne-li se co tam, strach jest 13) aby se i zde v Praze něco 14), nepřihodilo 15). On pak purkmistr měl jest 16) jim za zlé, že sou 17) hned o tom 18) neoznámili, i kázal proň jíti, aby se zase vrátil 19). A když uslyšal tolikéž od něho, rozpomenul se na řeči 20), kteréž někdy konšelé i starší obecní v schůzi mlu- vili 21) mezi sebou, že jakž by se tam co začalo, že by strach byl i22) zde, aby se něco 23) ne- , co má činiti, a nechtě 25) přihodilo. I nevěděv 24) mistra Paška 26), v ty časy prvního radního, tak v náhle27) obtěžovati, protože jest byl bytem podál 28) od něho a29) k tomu na zdraví a zvláště na nohy obtížen, poslal po 30) Mikuláše Šorfab), spolu- radního 81), co by k tomu radil. A slyšavše32) opět Kulíška, poslali po33) oba rychtáře, totiž staro- městského i novoměstského 34), aby jim rozkázali, 1524 aby tím pilnější byli toliko v městě, že na tom opatření dosti bude. A v tom hned přišel mistr Václav Albus, místopísař zemský, a pan Jan od desk z Lungvic 35) z domu nejvyššího36) pana37) písaře zemského, a s pilností to oznámili, pravíce, že mají poručení od pana Jana Litoborského 38), nejvyššího písaře 39)c), z přátelství, kteréž 40) k tomuto městu Pražskému mají, aby41) výstrahu dali, aby to bylo opatřeno; neb někteří dali se viděti i zde se zbrojí42) po domích chodíce. Ale purkmistr poděkovav jim z toho přátelství pověděl: »Ano, teď43) nyní 44) nám to 45) též oznámili, a po 46) oba rychtáře jsme poslali, aby této noci pilnější byli«. A rychtář staroměstský, Jiřík Komedka 47) řečený, tu stoje a to slyšav 48), pověděl, že jest o tom zaslechl 49) také 50), že 51) se lidé vždy 52) o víru hádají, a že má dosti činiti je rozstrkovati na 53) rynku. — I přimluvil se mistr Václav Albus a pan Jan řkouce 54): »Proč byšte 55) ještě pánův do rathouzu 56) neobe- slali? však 57) není 58) malá věc, neb jest pro bezpe- čenství 59) města«; a Šorf též se přimlouval 60), aby tak 61) se stalo. A purkmistr 62) hned kázal 25 všecky pány obeslati do rathouzu. A někteří z služebníkův mu 63) mluvili, že Jiřík Švík a Tomáš Zachlubil, spoluradní, sou daleko.d) A on řekl: 15 20 jak podána byla knížeti Karlovi 22. listopadu 1524, s tou proměnou, že Brikcí mluví zde v osobě třetí, tam v osobě první. Tak čteme ji ve čl. XI. Pamětí. Shoda potvrzuje se též úmluvou smírnou r. 1532, zapsanou v kn. arch. praž. č. 2134 str. 102; viz v příloze. B-ovi dostal se text do rukou buď od Brikcího anebo ze soudních akt, k nimž kníže 15. června 1528 vyzván byl přiložiti všecky listy na svědomí. (Reg. kom. s. 4 F A 4., Tom. X. 549.) 1) ost purkmistrství. — 2) z Briccio(!); kbldgev Brikcího. — 3) o nejprv. — 4) o jinú. — 5) bl (jeden). — 6) dgv purkmistra. — 7) kovdg pryč. — 8) kl udýchav se. — 9) v opotiv. — 10) 1 (někteří). — 11) v zbrojní. — 12) o odpovídaje. — 13) l že by strach byl. — 14) b (něco); dgveo něco v Pr. — 15) k toho nepřihodilo. — 16) kbd (jest). — 17) kbl jsou mu hned. — 18) l v tom. — 19) kbl navrátil. — 20) bl na jich řeči. — 21) ke mívali. — 22) g (i). — 23) 1 (něco); e něco se. — 24) k nevěděl. — 25) l nechtěv. — 26) eob Pašku. — 27) ost v tak náhle. — 28) k podál bytem. — 29) kbl (a). — 30) dkv pro. — 31) l v ty časy spoluradního. — 32) l slyševše. — 33) 1 pro. — 34) o (i Novoměstského). — 35) I z Lunkvic; b z Lunczwic; o Limgvic. — 36) l vyššího. — 37) v (pana). — 38) v Litobořského. — 39) k písaře zemského. — 40) l kterak k tomuto. — 41) I (aby); mají výstrahu dáti. — 42) I ve zbroji. — 43) k (teď). — 44) kb i nyní. — 45) kb (to); vg nyní nám teď; l ano i nám teď nyní to; doe nyní teď nám to. — 46) d pro; o (pro). — 47) ost Komedka kožišník (řečený). — 48) 1 slyše. — 49) k zaslech. — 50) kb taky. — 51) l až se. — 52) l o víru vždy... tak že má. — 53) v po. — 54) o řkúce. — 55) v by. — 56) ost na rathouz. — 57) l však to. — 58) kb (není); k malá věc jest. — 59) k pro opatření. — 60) k přimluvil. — 61) klgoe se tak. — 62) g (A purkmistr... rathouzu). — 63) bl (mu). a) Mistr Brikcí znám je svým pozdějším přídomkem z Zlicka a spisem svým právnickým. Viz o něm Ji- rečkovu Rukověť. Tu stůj o něm, že byl rodák z Kouřimě, r. 1513 mistrem, r. 1516 menším písařem na N. M. Žena jeho sluje Anna. R. 1517 koupil si dům vedle Jana Čápa na Koňském trhu, i byl tedy potom sousedem Bartošovým. R. 1525, když byl vypověděn, musil vydati všecko jmění po Janu Mládkovi, jehož byl poruč- níkem, druhému poručníkovi, Tom. Zachlubilovi; složil 50 kop, ostatek ručili zaň Václav Sova a Václav kramář z Můstku a ti r. 1526 zaplatili. (Kn. arch. praž. 99—194; 2098—2180. — b) M. Šorf ze Štiřína z N. M. — c) Václav Albus z Ourazu, do r. 1519 kancléř městský. Jan Lungvic z Lungvic na Všebořicích, písař menších desk zem. Jan Litoborský z Chlumu. — d) Oba byli z N. Města. Zachlubil bydlil až u Poříčské brány.

Strana 52
52 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA PRVNÍ. KAP. 15. A 16. 1524 »Již vy1) obsílejte2) z pánův, kteréž můžte nejvíc3).« A v tom všickni4) vyšli z domu. A5) hned opět Bohuslav 6) kožišník2). potkav je, též noviny jim oznamoval. I přišli sou7) do rathouzu, totiž8) purkmistr s Šorfem a s9) služebníky. A hned přišel Jan Malák 10) b) [sic], služebník, a 11) pověděl, že mistr Pašek nepřijde, protože 12) mu to 13) pravila paní jeho, přidavše 14), že bude-li velmi pilná věc15), aby po druhé proň 16) přišel, že přijde. A Joannes o Zigovi řezníku pověděl 17), že jest také již ležal 18) I oznámili 19) to jiným pánům, kteří se byli sešli 20), co jsou 21) slyšeli od Kulíška a od mistra Václava se 22) panem Janem, 123) od rychtáře i od Bohu- slava24), a poslali 25) hned 26) rychtáře, aby šel 27) is na Malou 28) Stranu, a co by tam bylo, přezvěděl 29); kdež pak každý z pánův 30) chválil to sjití, že jest potřebné pro opatření 31), mluvíce32), že opatrnost jest za statečnost. I srovnali se na tom, aby rychtáře 1524 dočkali 33), že se z jeho zprávy porozumí, čeho bude potřebí. A když přišed34) oznámil, že nic takového 35) neslyšal a 36) že se shledal s rychtářem malostranským, kterýž pravil mu, že toliko 37) před večerem nějací38) řemeslníci jedni proti druhým se sbírali na Oujezdě, a že již všecko 39) utichlo, páni to uslyšavše, s radostí boha pochválivše 40), rozešli se. A toho jsou vědomi byli spoluradní přítomní, kteříž ještě bez vězení podepsaného 41) v radě zůstali beze všeho trápení, totiž: Jan Karban z Volšan42), Brikcí Řeháček43), Jan perníkář, Beneš Roh44) a 45) Jindřich Prefát“); neb jsou při tom 46) byli, že takového nic jiného mimo to nebylo mluveno ani jednáno, aniž vědomo 47) bylo, aby kdo 48) mimo ty spoluradné byli v rathouze, krom služebníkův, maršálka 49) nového i starého a služebníkův jich i rychtářových, a hospodářové rathouzští oba 50)d) KAPITOLA ŠESTNÁCTÁ níž se oznamuje, kterak Jan Opice s některými osobami Tejnskými do rady vstoupil a na některé osoby i také 52) kněží žalobu učinil53), a kterak Ziga řezník svou zradu začíná.) 51 9. srp. Potom 54) na zejtří u vil[gi]jí55) sv. Vavřince s některými z jiných osad vstoupivše do rady ve třinácte hodin56) osadní Tejnského kostela u velikém počtu, obvinili skrze Jana Opici1) sou- 1) kbl (vy). — 2) I obcházejte. — 3) k nejvíce. — 4) ost vyšli všickni. — 5) k (A). — 6) v Bouslav. — 7) kbl (jsou). — 8) ost (totiž). — 9) vo (s). — 10) o Matak; ost Makal. — 11) kb (a). — 12) v že. — 13) 1 (to). — 14) klvo přidavši; ! přid. to; b přid. i to. — 15) ost pilná potřeba. — 16) beo poň. — 17) g pověděl také, že jest již l. — 18) dgklv ležel. — 19) o oznámil. — 20) l tu sešli. — 21) l (jsou); k co jsou byli slyšeli. — 22) l s panem. — 23) o (i). — 24) v Bouslava. — 25) klbgoe I poslali. — 28) k (hned); bl posl. rycht. hned. — 27) l (aby šel). — 28) b Malú. — 20) kbl aby přezvěděl. — 30) v z pánův každý schválil. — 31) e pro opatř. města. — 32) d to mluvíce. — 33) bdgoev dočekali. — 34) dgk přišel, ozn.; ! přišed zase oznámil. — 35) ost tákového není, aniž [v ani] co slyšal [d slyšel]; k (aniž). — 36) g než že se. — 37) o (toliko) — 38) l ňácí. — 39) l to všeckno. — 40) l chválivše; d (boha po- chválivše); e (s radostí boh. pochv.). — 41) kbl předepsaného; e nadepsaného. — 42) ost (z Volšan). — 43) o (Karban, Br. Reháček]; kbl Řehák. — 44) o Roch. — 45) ost (a). — 46) l přítomni. — 47) kb vědíno; l vidíno. — 48) ost (kdo). — 49) b (maršálka ... služebníkův). — 50) kbl (oba). — 51) o Začíná se; zo XVII(!). — 52) kbl (také). — 53) vblgo činil; bl začínal. — 54) ! Potom opět. — 55) ost u vigiljí. — 56) kl v 13; be ve 13 hod. a) též konšel, z NMP. — b) Makal, služebník a posel. — c) Brikcí Řehák z Květnice byl konšelem tehdy od 14. břez. 1524 do 14. bř. 1525. Měl dům na Poříčí (arch. praž. č. 2093, 40) a dvůr v Šešovicích, jejž r. 1524 postoupil Tom. Zachlubilovi za 150 kop (2110—66). — Jan pernikář také teprve 14. břez. 1524 stal se členem rady. Držel dům v ulici Pasířské na N. M. — Beneš Roh z Vlkanova však nebyl v radě, nýbrž bratr jeho Sigmund, držitel domu vedle »melouna« za sv. Michalem na St. M. (2109, 178; Tom. IX. 296) — Také Jindřich Prefát z Vlka- nova byl tu homo novus. — d) Maršálek znám jest jen Oldřich r. 1524, hospodář hořejší Jan, dolejší Řehoř (Tom. IX. 298). — e) Celá kapitola tato a poč. kapitoly sedmnácté psána jest od svědka očitého, jenž přítomen byl ve shromáždění obce, ale nenáležel k radě: odešelť s ostatními i se Zigou, když pp. kázali vystoupiti; ví tedy, jak počínal si Ziga mimo radní síň, a neví, co mluvili zatím páni v radě. Zpráva napsána jest asi brzo po schůzi, za živé paměti, ale ne hned, teprve až poznány byly úmysly Zigovy. Zpravodaj tento však je osoba rozdílná od B.; B. ve schůzi asi nebyl. Zdá se, že spisovatel psal stať svou jako zprávu úřední a že podána byla knížeti jako předešlá zpráva Brikcího. Téhož sepsání užil i anonymus Pamětí v čl. X., jenž shoduje se s B. doslova, krom některých míst konce (v pozn. vyznačených), jejž podává jinak. Pravdivost udání jejích potvrzují Písecký, listy kanovníka Jiřího, zápisky Václ. Rosy, záznam turnovského faráře (viz poznámku v kap 21.), ovšem pak i půhony v reg. kom. soudu. — 1) Jan Opice z Třebska, rodem z Hradce Král., držel tenkrát dům v ulici Celetné (č. 559). R. 1515 byl mezi přísežnými úřadu viničního, 1517 perkmistrem a úředníkem týnského záduší. (94. II. 215.)

Strana 53
NÁSILNÝ PŘEVRAT V PRAZE 9. SRPNA 1524. 53 1524 seda1) nejprv 2) Jana Lucernu, jircháře, a Matěje A Ziga řezník vstav34) z lavic oznámil, že, 1524 Kardinala tak řečené3), spolusousedy4) své, při- »což Jan Opice mluvil tuto, já o tom o všem vím pomenuv on Opice předkem vstoupení, kteréž jest a jest vůle má; a poněvadž jsem osadní 35) jeden b), bylo před téhodnem, kterak by od počtu5) dosti vystoupím s nimi«. A tu 36) jsa pobízín 37), aby drahného sbírečného 6) vznášeli na vás, páni milí, zase sedl 38), mluvili spoluradní 39), že to pěkně napřed o Židy, potom 7) i o kázaní bouřlivá, kterak srovnáno 40) bude, on nechtěl toho učiniti; ale šel ven 41) z rady k tomu počtu všemu 42), kterýž 43) by je někteří kněží činili, přistupujíce k admini- stratorovi, že by on bouřiti měl, vypovídajíce jeho8), podle tejnských osadních byl se 44) sebral, ro- a tu že sobě to9) velmi obtěžovali, žádajíce při kuje 45) s nimi na velikém mazhause a 46) zava- tom ode všech za opatření. — Druhé, co se o zuje je sobě, aby ho neopouštěli v tom, což- kněží těch 10), kteří sou po Martinkovi (kněze koli 47) mluviti nebo 48) činiti bude. A oni jemu Martina, kazatele v Betlémě, kterýž již z města11) vysoce přiříkali 49), neznajíce toho 50), co jest měl v oumyslu svém. A tak proti naději té, prohlé- byl vyšel, tak nazýval)12) zůstali, dotýče 13) aby jim preč14) kázali. — Třetí, že nějaký dajíce51) k vážnosti ouřadu jeho, nemyslili na to, 13 sedlák 15) káže u sv. Michala v Opatovicích“), aby jaký ouklad o jiných 52) obmejšlel. aby to bylo zastaveno 16). — Čtvrté, že by zprávu A když povoláni byli zase 53) všickni do rady, měli 17), kterak by včera u večer schůze v rat- žádal jest on Ziga, aby doktor Burjan, v ty časy houze byla nějaká, že jest některé sto lidu 18) kancléř 54) prazský, byl do rady povolán. A když přišel týž doktor z kanceláří55), mluvil Ziga ku v něm bylo, a že se tomu diví, že o tom tito v pánům, chtí-li 56) co na první řeči 57) odpo- páni, kteříž sem vstoupili, nic nevěděli; ježto kdyby co potřebí bylo a bylo jim o tom 19) dáno věděti 58). I oznámil 59) mistr Pašek v lavicech 60) vůli 61) znáti 20), že by se tak rádi pro dobré tohoto města sešli21) jako kdo, žádajíce, aby jim bylo jiných konšelův, připomenuv řeč62) Jana Lucerny oznámeno, bylo-li jest tak 22) či 23) nic24), aby vě- a Matěje Kardinala: poněvadž vedle63) práva žá- dají, že páni od práva, na kteréž jsou přísahy děli 25) se čím spraviti; neb 26) oni tak praví, že 27) 25 se Vmi Mstmi, jakožto pány svými, ve všem učinili 64), uchýliti se nemohou, a protož do tře- spraviti 28) chtí rádi. tího dne té věci odkládají, však tak, aby ne v 65) tak velikých 66) počtích s obou stran stáli, K tomu Jan Lucerna a Matěj Kardinal přede- ale jakž podle práva jest, o kterémž mám za to, psaní29) mluvili: »Poněvadž sme se té žaloby nenadáli, a sami sme od sebe30) nemluvili, než dobře víte. A co se sjití večerního dotýče, tak so pan purkmistr zpravuje: že jsou před večerem od toho počtu, kteréhož sami dotýkají, žádáme za odložení podle práva a což31) sme koli mlu- k němu přišli dva sousedé67), oznamujíce jeden po druhém, že by68) na Malé Straně měli se vili, k tomu se znáti 32) chcem 33).« I kázali všem vystoupiti. sbírati 9); a potom že by s touž řečí mistr Václav 1) l sousedy. — 2) kl nejprve. — 3) v (tak řečené): ko řečeného. — 4) dv (spolu-] sousedy. — 5) dgl od počátku. — 6) o zbytečného; kbl zbytečně. — 7) I v tom. — 8) k ho. — 3) b (to). — 10) l těch dotýče, kteříž. — 11) ost byl z města. — 12) l nazvali. — 13) l (dotýče). — 14) l pryč. — 15) V Pamětech »kněz Sedlák«. — 16) o zůstaveno. — 17) bldgveo měl; k měl, kterak by měla včera... (byla) nějaká býti. — 18) kl lidí. — 19) ost (o tom). — 20) dgeo dáno co znáti; v co dáno znáti. — 21) ge byli sešli. — 22) o bylo tak; k (tak). — 23) lb čili. — 24) b nic). — 25) lb aby se věděli; k abyšte se věděli. — 26) k nebo. — 27) bl že V. M.... ve všem se chtí. — 28) ost chtí sprav.; dgv spravovati. — 29) keo předepsaný. — 30) b od sebe jsme. — 31) 1 co. — 32) k známe a znáti chc. — 33) kbl chceme. — 34) l vstal. — 35) k jeden osadní. — 36) 1 (tu). — 37) k pobízen. — 38) e seděl. — 39) l (mluv. spolur.]; b mluvili zase radní; k mluvili radní. — 40) v porovnané. — 41) v (ven). — 42) k všemu počtu. — 43) I kterýžto se byl. — 44) ! (byl se): g byl jest se. — 45) ost a rokuje; li rokoval. — 46) d (a) zavazoval. — 47) l cokoli. — 48) byg neb; k což činiti koliv bude se mluviti. — 49) l přikázali. — 50) ost (toho). — 51) l páni prohl.; vebl prohlídajíce. — 52) kb o jiných se obm.; I o nich se obmejšleti měl. — 53) kle zase byli. — 54) klbvdce kanclíř. — (Paměti: »A když zase byli povoláni do rady, tehdy osadníci tejnští žádali, aby pan Zika ráčil řeč ku pánuom učiniti, připomínajíce, aby doktor Burjan v radě byl, kterýž tehdáž kancléřem u panuov Pražan byl.«) — 55) ost z kanceláře; e z kanceláře pražské. — 56) vo chtějí-li. — 57) v na první psaní. — 58) ost odpovídati. — 59) e I mluvil a ozn. — 60) kbleg v lavicích. — 61) o (vůli). — 62) eg řeči. — 63) bl podle; k poněv. jest podle práva, že páni etc.; 1 pon.... odkladu žádají. — 64) k učinili přísahy. — 65) klevog (v). — 66) v v velikých; gel u velik. — 67) b sousedi. — 68) kbl (by). — 69) l se zbrojně sbír.; o zbierati. a) Tu byl mezi patrony kostela Mik. Šorf. — b) Ziga měl tehdáž dům ve farnosti Týnské.

Strana 54
54 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA PRVNÍ. KAP. 17. 1524 místopísař a pan Jan od desk od 1) nejvyššího pana 2) písaře přišli a totéž z přátelství3) oznamovali 4), vejstrahu činíce, aby i 5) zde také něco se ne- přihodilo a pan purkmistr6) že jest to slyšal7) od nich a 8) pány kázal9) hned do rathouzu obe- slati 10), aby se hned11) o to poradili a město, 1524 bylo-li 12) by potřebí, opatřili. Co se pak jiných artikulův dotýče, které jste oznámili, poněvadž pánův 13) jest malý počet, chcem14) to jiného s času rozvážiti i opatřiti 15). KAPITOLA SEDMNÁCTÁ 16) v níž se oznamuje tejná lest Zigy řezníka proti dobrým a spravedlivým, a jak jest pány radní zjímal 17) v soudné světnici, o čemž jsou 18) s ním vstupující, by takový úmysl měl, nevěděli 19). A po 20) té vejpovědi Ziga pověděl21): že když k tomu přijde; a také 49) některý počet lidí 50) k sobě [j]si 51) obsílal52), administratorovi jsi »my proti tomu odložení nic bychom nemluvili 22), to pohrůžky činil a haněl jsi lepšího, než jsi 53) sám; a známe23), že jest podle práva, kdyby se jiných osob dotýkalo; ale že tyto 24) osoby vysokého jsou a protož předkem ouřad tento kancléřství 54) od tebe odjímáme, kteréhož jsi jak živ hoden nebyl zavolání 25) — nebo jeden jest Kardinál, a ten jest a nejsi, a protož tě 55), lotře 56) šibalský a zrádný, nočně po sousedech 26) běhal, a koho kde potkal, dával27) jim 28) návěští rukou kývaje 29), kde mají is v svou 57) moc a 58) do vězení krále JMsti béřem 59). jíti, jakož 30) oni sobě dobře rozumějí31); druhý Ten Burjan doktor byl řádu rytířského 60) po svých předcích 61), příjmím 62) Sobek 63) z Kornic. jméno má Lucerna, ježto mnohým svítí, a že jest Potom počal64) mluviti k těmto spoluradním ten též32) sousedy33) obcházel — a protož34) tito páni před vámi toto jsou k nim 35) poručili po- takto 65): »K vám 66), pane purkmistře, toto jsou věděti 36): že je v svou moc berou a do vězení z kázali pověděti67): poněvadž jste vy68) se 69) krále JMsti. Než tobě 37), doktoře Špiku,« — (tak u večer obsílali, a nějaký počet lidu zbrojného v rathouze 70) měli, a tito páni o tom nevěděli: mluvil k němu2) proto, že vykládaje jedny knihy Lutherovy v český jazyk z latinského 37*) psal o kně- za jiné nemáme, než že jste o naše hrdla pře- žích papežských, že jsou olejem špikováni) 38) — mejšleli. Protož vám ouřad zdvíháme a pečeť aby »toto kázali pověděti39): že jsi 40) ty nemoha za položil71), neb tě v svou72) moc tito páni a jinde 41) svého 42) lotrovství a šibalství a 43) zrady 44) do vězení krále JMsti berou. — A vy, pane dokonati, chtěl 45) jsi zde konati, ježto to 46) na mistře Pašku, pane švakřeb), poněvadž jste pánem tebe dostatečně bude moci prokázáno 47) býti 48) prvním, za to žádáme, abyšte ouřad purkmistrský 1) dgklbv (od). — 2) kbl (pana). — 3) o (z). — 4) o oznámili. — 5) l (i). — 6) Paměti: A pan purgmistr, mistr Brikcí, slyše to od nich. — 7) d slyše; kblve slyšel. — 8) dl (a). — 9) o páni kázali. — 10) b obsílati do rath. — 11) ost (hned). — 12) d byla-li by potřeba. — 13) kblvzoge jest pánův. — 14) k chceme. — 15) bleo a spa- třiti. — 16) o Začíná se; zo XVIII. (!) — 17) ost jímal. — 18) b sú. — 19) bl nic nevěděli. — 20) dg Po té. — 21) b (Ziga pověděl); a pověděl Z. — 22) I nebyli a nemluvili. — 23) v známé jest, že jest. — 24) dgvo tyto jsou osoby; kble tyto osoby jsou. — 25) l povolání. — 26) bk po sousedích. — 27) k dávaje návěští jim. — 28) bl (jim). — 29) l kejvaje; k kývajíc. — 30) kb jakž. — 31) ost rozuměli. — 32) g ten týž; o též ten. — 33) e po sou- sedech běhal a je obcházel. — 34) bl proto. — 35) vo k nim. — 36) I oznámiti. — 87) d Než tebe. — 375) ost z lat. jazyka. — 38) d špikovaní. — 39) ost (krom v) povědíti. — 40) g (jsi). — 41) kbl (jinde). — 42) g jinde svého. — 43) ov i. — 44) k zrady v Němcích; I zrady jinde, zde ji chtěl dokonati. — 45) kb zde chtěl jsi dokonati; v (chtěl jsi zde konati). — 46) v (to). — 47) l prokázáno; b ukázáno. — 48) v (býti). — 49) kb taky. — 50) k (lidí). — 51) kbl jsi k sobě. — 52) l obeslal. — 53) l nežli's; ost nežli jsi. — 54) klv kanclířský. — 55) k tebe. — 56) b ty lotře. — 57) b v svú. — 58) kblv (a). — 59) kouge béřeme. — 60) b římského(!). — 61) 1 rodičích. — 62) o přijmí. — 63) I Sobík (!). — 64) b počel. — 65) l (takto). — 66) l Také Vám. — 67) d promluviti a Vám povědíti; ost pově- díti. — 68) o (vy). — 69) dg sem. — 70) v na rathouze. — 71) I aby položil, poroučíme. — 72) b v svú. a) Dr. Špik říkali Burjanovi Sobkovi, kancléři. Sobek v kancléřství dostal se teprve za vlády Hlavsovy, r. 1523, přišed nejspíše tehda od Luthera. T. r. koupil s chotí svou Kateřinou dům u kostela Týnského. R. 1525 uveden byl Mikuláš konvář na »dům Burjana doktora Špika« (2109—327). Viz o něm Jirečk. Rukověť. — b) Pašek měl za choť Kateřinu z rodu Pikhartů; i Ziga je příbuzen Pikhartům; byla tedy snad choť jeho Dorota z téže rodiny.

Strana 55
NÁSILNÝ PŘEVRAT V PRAZE 9. SRPNA 1524. 55 1524 i pečeť1) k sobě přijali, že my se vámi2) chcem spravovati.« To když dokonal, tehdy mistr Brikcí, purkmistr, počal zprávu činiti, jaká jest jemu3) vejstraha4) přišla, a proč obeslání a jaké5) bylo. Tehdy6) Ziga [řezník] řekl 7) aby nemluvil, že »Tvým žertíčkům dobře rozumíme. Neníť podobné, aby 8) Malá Strana měla Prahu vybojovati, a že se s tebou hádati ne- budem« 9). — K Danielovi Raušovi 10) pak toto 11) mluvila): »A ty, pane Rauši, toto k tobě poručeno jest mluviti: že jsi ty 12) chtěl se vždy do kyrysu strojiti, a tím se vždy chlubíš13), a protož tebe také 14) v svou moc a do 15) vězení krále JMsti berou.« — K Erasimovi 16)b) toto 17): »Pane Jene Erasime 18), tebe také v svou 19) moc a do vězení krále JMsti béřem 20), neb jsi 21) také k nim náchylen. A poněvadž jste toho této noci nedokonali, pán bůh vám toho nedal, snad byšte chtěli druhé noci 22) dokonati, abyšte 23) nás lotrovsky, oukladně a zrádně o naše hrdla i statky připravili; protož vám toho nedopouštíme24) a vašeho lotrovství a pikartství 25) déle nechcem 26) trpěti, ale chcem o to 27) s vámi konec učiniti. K jiným pak 28), kte- rýchž29) tuto není, také 30) máme něco mluviti.« A v tom Blažek soukeník) do rady přišel31), 1524 a též k němu 32) Ziga mluvil 33) toto: »A ty, pane Blažku, jsa ouředník krále JMsti, měl []si této noci v domu svém 34) znamenitý počet lidí zbrojných 35). A protož i tebe36) v svou moc a do vězení krále JMsti béřem 37).« — Naposledy 38) k mistru Václa- vovi Danielovi“) Pražského učení mluvil: »Pane mistře Václave, vy jste nebyli zde při tom 39), co se jest 40) k oněm mluvilo; to pak aby se 1 opakovati mělo, žádná toho 41) potřeba není. Než, poněvadž my v tomto počtu známe vás k těm bludným býti náchylného 42), že vás také v svou 43) moc a do vězení krále JMsti béřem.« A když ven 44) šel mistr Václav, nemoha míti 45) slyšení, pověděl Ziga: »Abychom vás měli do druhé noci čekati46), nezdá se nám; neb co jste této pře- dešlé 47) noci nedokonali, tehdáž byšte 48) dokonali.« A tak ti svrchu jmenovaní všickni šli nahoru na rathouz do vězení, nemohše 49) slyšení míti. 2 Ale Šorf pro nemoc svou 50), a Vít Šípecký, též 51) spoluradní, pro odjezd obecného52) hospodářství nebyli jsou tehdáž [v Praze ani] 53) v radě, a ti se do vězení nedostali, neb by jim byli54) hned 55) ho- tovými platili.e) Stalo se dne svrchu psaného. — 15 1) d počet(!). — 2) ost chcem vámi. — 3) kbl jim. — 4) ost zpráva. — 5) kvedgo jaké přišlo a bylo. — 6) b Tedy. — 7) z (řezník); bl (řekl). — 8) o by. — 9) ost nebudeme. — (Paměti:... nebudem, jediné vstaň!) — 10) dkbl pak Rau- šovi. — 11) kov pak na to mluv. (Paměti: A ty pane Rauši, toto jest poručeno k tobě mluviti, že ty chtěl se vždy do kyrysu strojiti a tím se ještě vždy chlubíš, protož my tebe také v svú moc a v vězení krále JMsti beřeme. Ten pan Daniel Rauš byl člověk velmi starý, než že z toho veselý, takže sotva v sukni bez kyrysu chodil.) — 12) kbl ty vždy chtěl; v ty se vždy chtěl. — 13) e tím se chlubiv. — 14) kbl (také v svou moc a). — 15) dv (dol. — 16) vlbeg Era- zimovi. — 17) ost toto mluvil. — 18) vlbeg Erazime. — 19) b v svú. — 20) gove béřeme; l berem. — 21) l jsi ty také. — 22) kgo noci druhé. — 23) I aby nás. — 24) kblevdg nedopustíme. — 25) kbl (pikartství). — 26) kbl nechc. dél.; dgevl nechceme; 1 déleji. — 27). kbedgol o tom. — 28) I pak také. — 29) kblevge kterých. — 30) l (také). — 31) bl (A v tom... přišel); e vo tom(!); k v tom přišel Bl. souk. (do rady). — 32) l (též k němu); l A též k úředlníku královskému Ziga etc. — 33) ost Z. příčinu našev [kbo našel, v příč. Z. našev] i mluvil. — 34) b tvém. — 35) v lidu zbrojného. — 36) dv i tě. — 37) l berem. — 38) l (Naposledy... do věz. krále JMsti béřem). — 39) k (při tom). — 40) kb (jest). — 41) k (toho). — 42) e náchylni. — 43) b v svú. — 44) ost šel ven. — 45) ost slyšení miti. — 46) b čekat. — 47) kbl (předešlé). — 48) kl tehdy; kbl teh. již byšte. — 49) b nemoha (!). — 50) bo svú. — 51) ost [též). — 52) bevdg obecního. — 53) z (v Praze ani); ale v ost všech. — 54) bl (byli]; k hotov. byli. — 55) egv (hned). a) Dan. Rauš z Vlkanova býval konšelem od r. 1502, na čas mezi staršími. Měl dům v ulici Kunešovic (= Melantrichově). R. 1525, odcházeje do vyhnanství, poručil statek svůj bratrovi Janu a jeho synu a choti své Anně z Kunvaldu. Umřel asi v dubnu nebo květnu r. 1526. Kšaft jeho Pražané sice uznali, ježto učiněn byl podle pořadu práva, když ještě byl měštěnínem před vypověděním svým nálezem JKMsti i také před uložením části prodeje statku. Ale odepřeli listinu potvrditi, poněvadž, když umřel, byl již z města vyšlý a zde bytu svého neměl, a tak ani měštěnínem jest nebyl. (Kn. arch. praž. 1129—83.) Poznámka Zigova o kyrysu ani z Pamětí se dosti nevysvětluje; jest sice tamže na jiném místě zmínka druhá, že hádal se Rauš o processí a tu řekl: Oni se strojí k processí a my se budem strojiti do kyrysu.« Co tím míněno, zůstává nejasno. — b) Jan Erazim z Čermník, rodu vládyckého, byl v radě od r. 1516. — c) Blažek souk. z Poříčí dostal se do rady teprve r. 1523. — d) M. Václav byl syn Daniele od »Fortuny«, někdy písaře radního menšího (1486—87) a Markéty, choti jeho. R. 1519 provdala se zaň Regina, vdova po Burjanu Lazarovi z Liboslavě, odkudž někdy mistrovi i Lazar říkali. V manželství vzdala mu dům svůj na starom. rynku vedle »měny« a vedle »jednorožce« (2109, 49a), r. 1521—23 byl úředníkem špitálu sv. Pavla; po něm Tom. Zachlubil (2109, 217, 2110, 7). R. 1526 postoupil svůj dům bratru Janovi (2110—82). Umřel pak r. 1531 (2142 N 18, 19). — e) Tu jest omyl. Šorf pro nemoc nebyl

Strana 56
56 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA PRVNÍ. KAP. 17. Tohoto1) nesluší pomíjeti pro budoucí radni a pomocni byli a sebe neopouštěli 1524 pamět, že což2) jest koli tento Ziga řezník v předsevzetí nastávajícím. A potom34) hned činil a k těm3) osobám mluvil, jímaje4) je často chodívali někteří z Malé Strany do Prahy k jistým osobám konšelským i k jiným ve a maje již posilnění i konečné spiknutí s ji- dne i časem nočním na radu, berouce potazy 35) nými5), že jest všecko křivě, lživě a 6) falešně mluvil i činil, nač jsou žádné péče neměli ti s nimi, jak by měli k skutku bezprávnému 36) na jisté osoby a sousedy své přikračovati a po- vězňové, neb když7) jsou8) chtěli odpovědi?) na to dávati 10) a tomu odpírati, že sou ne- čátek bouřky učiniti. Jakož pak 37) po takových mohli slyšení žádného 11) míti řádného, ani radách a schůzech38) i spiknutí nevěrném po- čátek nejprv 33) činili na své správce konšely, tehdáž, ani potom; a tak 12) na ně nic 13) do- 10 vedeno nebylo, ale násilnou 14) mocí saháno vstupujíce na ně do rady a rozkazujíce jim z nějakého důmyslu 15) toliko. Ač pak koli některým z moci své, aby z lavic konšelských vyvstali 40), to dokládajíce, že se jimi 41) nechtí Ziga řezník mluvil k purkmistru při tom jímání štědře, a potom totéž 16) jiní mnozí17) lidé 18) víc42) spravovati, ani jich za ouředlníky krá- mezi sebou tvrdili 19), pravíce, že není podobné, lovské 43) míti.3) Avšak toho nedovedli, poně- vadž sou 44) se lotrovsky45) a všetečně o to aby Malá Strana měla Prahu 20) vybojovati etc.: pokoušeli, dotýkajíce se 46) důstojenství králov- tu se musí21) pravdě22), že o tom není slý- cháno23), podiviti [sic]; ale 24) věz, že veliké, ského. A potom 47) brzo na Oujezdě vzteklý povyk učinili, nade vším studem48) a bázní tajné 25), lstivé a vší zlosti i nevěry 26) plné po- 149) nade vším řádem 50) dobrým se zapome- » krytství pod tím se27) nalézalo. Neb 28) oni Malo- nuvše, jakož dále 51) o nich 52) bude šíře mlu- stranští nedávno před tím pohnutím přiřkli 29) s mnohými měšťany prazskými sobě přátelství veno.b) A tak srozuměv mistr Brikcí, purkmistr takové, v kterémž 30) ani v jiném nápodobném 31) prazský53), s jinými takovými 54) spiknutí dotče- nému, obsílal do rathouzu jiné časem večerním 55) od dávních 32) let spolu nebyli, totiž 33) aby sobě 1524 v radě, ale v Praze dlel. Zachránil se útěkem na hrad. — Vít Šípecký, jinak Orudka z Újezdce, r. 1511 byl rychtářem stm., r. 1515—16 konšelem, r. 1519—1521 perkmistrem hor viničních, r. 1524 konšelem po druhé. Když Šípecký odešel z města, choť jeho Dorota z Konice žádala zápisu na dům jeho, jejž byla koupila od něho, ale předešel ji Martin od »múřenínů«, maje za Vítem dluh 125 k. (1129—90). 1) k A toho; blv Toho. — 2) d cožkoli jest; kl což (jest). — 3) b k těmto. — 4) v mluvil jináče(!). — 5) I konečné s nimi spiknutí, že etc.(!); v spiknouti(!) — 6) d (a). — 7) v (když). — 8) b sú. — 9) be na to chtěli odp.; ost chtěli na to odp. — 10) l dáti. — 11) v [žádného). — 12) v a také. — 13) kbldgo nic nebylo dov.; ev nebylo nic dov. — 14) eob násilím, mocí; kl násilím a mocí; v násilnú mocí. — 15) v domyslu. — 16) dvl to též; kb (to) též. — 17) dvl (mnozí). — 18) kb (jiní lidé); ego jiní mnozí lidé. — 19) ekbl (tvrdili); kbl mezi sebou i činili. — 20) v Prahou. — 21) o musili(!). — 22) d pravdě místo dáti; ost pravdě... povoliti; vg povoliti, že se tu. — 23) gv (že o tom není slých.). — 24) dgv (ale věz, že veliké). — 25) ost tejné; v tejně, lstivě. — 26) kbdgeov a nevěry. — 27) gv (se). — 28) kevdgo Neb. — 29) I přikázali a přiřkli sobě s mnoh. Pražany přít. — 30) d na kterémž. — 31) I (nápodob.]; gv nám podobném; b nám podobné; k nápodobně. — 32) vdo dávných. — 33) levo též. — 34) o Potom hned. — 35) g potázání. — 36) l bezprávnímu; dgv nepravému. — 37) l pak to po. — 38) kble schůzích; d a i schůzkách. — 39) ost nejprve; k učinili nejprve. — 40) kbo vyvstávali. — 41) be s nimi; g jimi některými více že se nechtí. — 42) b úř. konšelské(!). — 43) ost víc. — 44). v (jsou). — 45) l v to lotr. a všet. pouštěli, dotýk. — 46) kv (se). — 47) k potom též brzo. — 48) d (studem); vg (studem nade vším). — 49) 1 a nade. — 50) ost dob. řád. — 51) ost dále a šíře. — 52) kbl o nich bude; ost bude o nich. — 53) kb (purk. praz.). — 54) ost takovému spik. — 55) ko vánočním(!). a) Všeobecná slova B-ova potvrzují se z žalob r. 1528 v reg. kom. soudu 4 F B 17. U vigilii sv. Jana Křt. (23. června) r. 1524 vystoupily některé osoby proti Matúši Soumarovi a Ondřeji nožíři, konšelům, a kázaly jim vystoupiti z lavic, ježto jich za úředníky míti nechtějí. — Ondřeje nožíře B. dobře znal, prodalť mu r. 1516 svůj dům malostranský; ještě r. 1522 byli ve stycích. — Tomek neměv po ruce půhon ten, klade tuto událost o něco později, po sněmu sv. Markety. — b) Opravdu však nemluví se hned, nýbrž až v kap. 27. na konci. Možná, že tam je vlastně pouze kus, dokončení kap. 17, jež nějakou náhodou bylo odtrženo jinam. Viz tam poznámku.

Strana 57
LIST PRAŽANŮ DO KRAJŮ A BARTOŠŮV VÝKLAD K NĚMU. 57 1524 jakž 1) čas toho potřeboval, nevěda, kam se jich společní, kteréhož 23) byl vrch a původ on Ziga, 1524 oumysl obrátiti má. Neb i2) staré právo prazské, nemohli odolati. Nebo jináč nepodobné jest bylo, aby 24) měli péči míti na malostranské hu- z císařských vytažené, toho doličuje, že i v noci menní 25) vrabce k vybojování26); byť se pak z potřeby mají a mohou se správcové obsélati3) s s27) Slanskými a s Berounskými i s hradem a scházeti3). A protož tu pohádku dokonaleji Prazským puntovali, málo by jim to platno28) tímto 4) zavírám: že jakož 5) konečně to*) jest bylo, kdyby 29) nebylo příčin tuto již 30) polo- pravé, že7) nikdá Malá Strana Prahy nevy- žených, a zdálo 31) by se býti 32) k smíchu po- bojovala — a pro takovou 8) věc nebylo by po- třebí se spoluradním9) těm?*) do rathouzu schá- dobné. Ale jakož33) proti palici žádného žertu34) zeti, neb by věc marná a zbytečná byla —, tak o není, tak proti bezprávné moci spravedlnost také 10) tuto ovšem pravé jest, že sou se Malo- žádného nemá vzniku35). A netoliko že obec 36) stranští nejprv 11) s Újezdeckými 12) a s 13) Hrad- o tom nic nevěděla 37), aby měl Ziga tak pachto- vati, ale ani ti, kteříž jsou tehdáž 38) podle něho čanskými a potom také i14) s mnohými Praz- do rady k tomu jímání39) vstupovali 40), nevě- skými, jakož již dotčeno jest, spuntovali i spikli. A toho 15) skutek 16) se brzo ukázal k důvodu, ss děli, jakož sami to 41) potom vyznávali 42), co se má díti, jichžto 43) byl nemalý počet. Avšak44) že sou 17) hned povyky potom činili bez pře- on nestyděl se toho lživě mluviti, že což jest 45) kážky, a jiné sobě rovné i Pražany k témuž koli učinil, že jest bez 46) jich 47) vědomosti 48) popudili a tak sobě všeho neřádu všickni po- nic neučinil 49); ale že potom 50) tepruv 51) vtáhl52) máhalib). I poznav 18) to purkmistr prazský 2 s jinými obec k tomu přísností53), že k té pří- s spoluradními 19), co všickni ti spolu téměř19*) hodě musili povoliti 54) a přiznati se. A tudy 55) rozdymují: tím oumyslem, a ne jiným, do rat- z sebe potom dali nadělati tarasův skrze fa- houzu u večer tovaryše své obsílal20) aby po- čátkem takovým překážku učinili 21), a oheň aby lešnou 56) zprávu 57). se nerozmáhal, kterémuž pro taková spiknutí22) 1) l jakož. — 2) kbl (i). — 3) ost (lépe) obeslati. — 4) l tím. — 5) kbleo jakž. — 6) e toto; l to pravé jest. — 7) v že M. Str. nikdy. — 8) kbev takovú. — 9) kbl radním. — 9*) k spolu těm; b sp. sem. — 10) be (také); l tuto také. — 11) ost nejprve. — 12) okblev Újezdskými. — 13) dgoev (s). — 14) k (také); kodgoev (i). — 15) v tohoto. — 16) l se hned brzy skutek; ost brzo se skutek. — 17) v sú. — 18) dgle poznal. — 19) dkble spolu s radními. — 194) v téměř). — 20) kbl obeslal. — 21) I činili a ohni, aby se víc. — 22) be takové spiknutí; l tak. spik. a spolčení. — 23) lg jehož. — 24) d aby měli moci; gv aby neměli moci. — 25) l (humenní); v hubení (oprav. z humenní). — 26) 1 k vyboj. Prahy. — 27) k (s) Slan.; (a] k s Ber.; Ig (s) Ber. — 28) v platné. — 29) vog kdyby příč. tuto již polož. neb.; ost kd. příč. již t. polož neb. — 30) e jich(!). — 31) o (a zdálo). — 32) v (býti); kblevd k smíchu býti. — 33) k A jakož; bl A jakž; e Jakž; d Jakož. — 31) ost (lépe) šermu. — 35) kbg zniku; l vzniknouti (!). — 36) kbl o tom obec. — 37) d nezvěděla. — 38) d (tehdáž). — 39) I zjímání. — 40) ob stupovali. — 41) kl [to); ost potom to. — 42) ost vyznali. — 43) kl jichž. — 44) kb Ale. — 45) I (jest); d cožkoli jest. — 46) o ale že potom bez. — 47) k jejich. — 48) g vědomí. — 49) kevgo nečinil. — 50) o (ale že potom); k (že). — 51) l teprva obec spolu s jinými. — 52) bego vtáh. — 53) v s přísností. — 54) v přivoliti. — 55) kbl tudíž. — 56) go falešnú. — 57) klgová zprávu, neb je uměl sobě opremovati. a) Rozumějí se Práva městská, jež později M. Brikcí vydal. — b) Že Malostranští měli spolky a rady s Pražany, vyznávají Staroměstští v podání svém knížeti Karlovi (kap. I. 3 c. čl. 17.). Na témže místě další svě- dectví, že na M. Str. v době před sv. Vavřincem bouřili se lidé na bratří a že v pondělí týž čas (8. srpna) sešli se konšelé pražští za příčinou Malostranských (čl. 18). Na M. Str. stala se patrně obdobná událost jako potom v Praze, původem prý Víta Zélého a Bartoše nožíře. O tom též zmínky v I 25. čl. 25. a v II 25. Z půhonů pak r. 1528 víme, že při čase sv. Vavřince z M. Str. byli uvězněni a potom vypověděni Ondřej krejčí, Štěpán švec, Matěj Lašťovička, Štěp. Vojha, Jakub kožišník; potom jiní, okolo dvaceti (Bart. II 25). Stalo se to před bouří pražskou asi 8. srpna neboť podle slov B-ových »na zejtří Pražané« — po jich příkladu — »ten trh konali« (I 27). S tím souhlasí Tom. X. 555. podle listu kanov. Jiřího, že jen sousedé luteranští byli vypověděni a oloupeni, konšelé zapuzeni nebyli, ovšem krom dvou svrchu zmíněných.

Strana 58
58 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA PRVNÍ. KAP. 18. A 19. KAPITOLA OSMNÁCTÁ1), v níž se oznamuje, kterak po tom jímání lidé o poledni se všech stran ve zbroji na rathouz běželi2), avšak v tom skutku horkém nic zlého se3) nestalo; neb žádný, kdo s kým4) jest, nevěděli5), než jedni druhé jímali a do vězení dávali. A potom 6) brzo ku poledni hlas byl puštěn s Tuto by 26) mohl27) někdo říci: poněvadž28) 1524 o tom, co se stalo, a bez meškání se všech (jakož se slyší) jedni k druhým na rathouze v radě jsou 29) mluvívali 30), prve než se co 31) stran lidé běžali se?) zbrojí na rathouz i na začalo, totiž křesťané římští k odporné straně, rynk veliké množství, že se bylo čemu8) s?) strachem podívati. Tu pak bylo s podivením, řkouce:32) »Nebo vám nebo nám 33) jest zde — že v té horkosti a zkrvavilosti 10) lidí jedněch z totiž 34) v Praze — zůstati«; a jiní: že »zvíte, proti druhým žádné bitvy ani žádného povykuna co se v krátkém čase35) v Praze 36) díti bude«; a3) opět37) jiní jinak tvrdili to rozličně; že 38) domyani krveprolití 11) nejmenšího se nestalo. Kdo tou řečí vejstrahu jedni druhým dávali, co sou chce toho dobře 12) povážiti, mohou dvě příčiny k tomu nalezeny býti: jedna, že zřetedlně bůh o nich myslili 39), aby to dokonali: i proč ss tehdy 40), slyšíce takové vejstrahy, neopatrovali nebeský 13) ráčil od toho zlého lidi zdržeti 14) se 41), aby v potřebě nastávající mohli 42) svým ježto se řídko 15) nalízá, aby v první náhlosti oukladníkům odepříti i odolati? A poněvadž43) skutku takového proti sobě lidé v zuřivém 16) sjití toho zlého neukázali; druhé17), že v po- sou toho neučinili, tehdy44) jsou sami sebou chybení byli o tom mezi sebou, kdo by s kým vinni, dočekavše 45) násilné moci. — Na to se 46) byl, poněvadž s obojí strany sobě odporné » odpovídá: že se to víc božím jednáním nežli byl znamenitý počet, v kterémž otec proti z lidské vůle působilo 47), ke cti a k 48) chvále jeho. Nebo bůh 49) někdy od lidí nevinných synu, a zase též bratr proti bratru, i jiní přátelé proti sobě musili by18) povstati 19); pro hříchy rozum odjímá, aby majíce jej ne- nebo vesměs se v hromadu shloučili 20), nevě- mohli ho užívati po své vůli.50) A tak do- douce21) co mají činiti. A v tom času a těch z pouští51) jedny proti druhým, aby moc nad dní22) tepruv 23) víc a víc se proti sobě rozpa- nimi52) ukazovali 53) a aby jedněm to přichá- zelo k zatracení budoucímu, kteréhož docházejí lovali na mysli a sousedy své mnohé do vě- skrze svou 54) nepravost ti, kdož ji činí, a dru- zení, některé na rathouz, některé24) do šatlavy hým s lehkostí časnou 55) k naději budoucí a jiné jinam brali a sázeli, a tudy je od spo- lečnosti roztrhávali 25). » odplaty od pána boha pro jich spravedlnost 1524 1) o Začíná se atd.; zo XVIIII. — 2) b běžali. — 3) ost se zlého. — 4) d s kejm. — 5) klvce nevěděl. — 6) dgv Potom. — 7) b ve. — 8) lv (čemu). — 9) dgev (s). — 10) g zkrvavělosti. — 11) o krví prolití; d prol. krve. — 12) o (dobře). — 13) ost bůh všemohoucí. — 14) o držeti. — 15) 1 zřídka. — 16) vl u zuřiv. — 17) l druhá. — 18) lv (by). — 19) l povstávati. — 20) dgoev shlučili. — 21) l nevědouc. — 22) kbl a v těch dnech. — 23) kbldgevo teprv. — 24) kblo (na rathouz, některé). — 25) kbl odtrhovali. — 26) d by pak. — 27) ost někdo mohl. — 28) kbl (poněvadž): Jakož se slyší, že jedni. — 29) kl (v radě jsou); b (jsou); mluvívali v radě. — 30) lg mluvili. — 31) kl (co). — 32) b řkúce. — 33) kblevdo nám nebo vám. — 34) b (totiž). — 35) blevdgo času. — 36) ost (v Praze). — 37) kbl (opět). — 38) k a tou. — 39) kbl co se o nich myslí. — 40) bevdo tedy. — 41) k (neopatrovali se). 42) I (mohli... poněvadž jsou). — 43) ost I poněvadž; d Poněvadž. — 44) ! (tehdy); b tedy. — 45) kbevd dočkavše; l dočkavši. — 46) 1 (se). — 47) l se dálo a působilo. — 48) vkbl (k). — 49) o buoh. — 50) k po své vůli a k své důležité potřebě. — 51) o dopúští. — 52) bl nad námi(!). — 53) v prokazovali. — 54) v svú. — 55) v s lehk. — časmij (!). a) Doklad toho v kn. arch. praž. č. 1129 list 235 b, kde kostelníci u sv. Jiljí — B. svého času byl v témž úřadě! — r. 1529 viní úředníka Jana z Prošovic, že některého času před tím pohnutím k nim mluvil: »Co na vás přijde, shledáte, pod spuosobou víry, dříve nežli dvě nebo tři neděle minou.«

Strana 59
SHLUK LIDU; SOUSEDÉ VĚZNĚNI. PROČ ZJÍMANÍ SE NESTŘEHLI. LIST PRAŽANŮ. 59 1524 a nevinnost 1); jakž2) se pak mnoho příkladův tomu nediv, že se stalo to 5), což 6) se státi 1524 svatých3) nalézá v starém i v4) novém zá- mělo v odpořích mezi lží a pravdou a mezi koně k tomu podobných. A tak žádný se upřímností a falší. KAPITOLA DEVATENÁCTÁ7, v níž se oznamuje, jak bez meškání králi pánu svému i jinde do okolních zemí a po krajích8) psaní ošemetné činili, a kterak se s první ranou?) utekli, obávajíce se, že zlý grunt k důvodu pravdy mají, a svědomí je hryzlo. 1524 9. srp. Téhož dne v outerej při takovém sjití na rathouz náhlém konšelův 10), starších obecních a cechmistrův 11) z 12) řemesl 13) s staršími jich 14) i s jinými úředníky, činili psaní bez meškání a rozpisovali listy po krajích 15) ke všem stavům země České, napřed k králi pánu svému, i do okolních zemí, oznamujíce o té příhodě, která se stala, v tento 16) rozum a v ta 17) slova: »Urozeným pánům 18) pánům JMstem, uro- zeným a statečným pánům rytířům 19), urozeným pánům vládykám a všelijakého důstojenství i 20) povýšení lidem, pánům nám příznivým a přátelům našim milým! My purkmistr a rada i všecka obec ss města Prahy službu svou 21) vzkazujem.« VMstem a Vám ta zpráva dána býti, kteráž by sama v sobě taková nebyla, proč se jest34) to 35) pohnutí stalo, tomu VMsti i Vy36) vyrozuměti37) nemo- houce, u VMstí38) a u39) Vás jinak by to přijato bylo, nežli se jest věc zběhla.« Bitec, maje naději k vítězství, toho šetří pilně, aby na druhého 40) s první ranou se utekl, by pak horší braň měl. Tito 41) také Pražané zlý grunt k 42) důvodu pravdy měvše, hryzlo je svědomí a toto psaní činili, starajíce se, aby se jiní s 43) zprávou 44) neutekli; a protož nemeškali s ranami nedůvodnými pospíšiti, proto, aby v lidech mnohých to, což píší, předkem uvázlo (jakož se tak stalo), potom aby snadnější 45) přístup k vykonání svého oumyslu měli. Tuto věz, že o tomto 22) psaní ještě nic obec nevěděla, proto že svolání23) žádného toho dne obce ani druhého 24) podle zvyklosti ne- bylo, poněvadž nic jiného 25) se tu nedálo v té náhlosti, než pozdvižení jedněch proti druhým a do vězení braní; ale potom tepruv 26) jiného času po rozsílání27) těch listův, svolavše obec, to psaní mezi ně vnesli a potvrdili mezi sebou 28). »Máme za to 29), že jest 30) k VMstem a k Vám snad 31) ta pověst přišla32), které se jest pohnutí u nás stalo 33), že o takovém pohnutí mohla by 29 »I VMstem a Vám 46) aby vědomo47) bylo, kterak někteří to jsou 48) u nás působili o víře svaté křesťanské a tu chtěli rušiti, o té i o nás jsou 49) ouklady činili. A když jsme o takových úkladech zvěděli, že noci předešlé již své srozumění měvše, k takovému skutku přikročiti chtěli, — a když se ta věc rozešla, ráno my sebravše se, vzavše v tom pána boha na pomoc, takové věci překážku sme učinili bez krve prolití, a víru božskou kře- sťanskou 50) a hrdla51) svá obhájivše, pokoj v městě našem a mezi sebou jsme uvedli a s52) pomocí boží tomu jsme se opřeli; a bůh všemohoucí nám 1) v nenávist(!). — 2) ost jakož. — 3) kb i svatých. — 4) ost (krom l) (v). — 5) ost (to). — 6) kbl co. - 7) o Počíná se atd.; zo XX.(!) — 8) ! po krajinách. — 9) d má chybně »stranou«, oprav. vydavatelem; o radnou. — 10) o konšelům(!). — 11) o cechmistrům(!). — 12) kb (z). — 13) ost (krom v) řemesel. — 14) v i jich. — 15) e po krajinách. — 16) v v ten. — 17) ost v tato. — 18) o (pánům). — 19) d (rytíř. uroz. panům); l urozeným); o rytířuom. — 20) e (i); l a povýš. — 21) kby svú. — 22) l o tom. — 23) vbo svolení (!). — 24) ost nebylo ani druh.; k druhého dne. — 25) ost poněv. se tu nic jiného; d (jiného). — 26) kbldg teprv. — 27) ost rozeslání. — 28) d mezi sebou. List dále sequitur. — 29) k Máme naději. — 30) d (jest). — 31) kbe (snad). — 32) b snad přišla. — 33) d u nás přišlé stalo. — 34) b jesti. — 35) kbl (to). — 36) v (i Vy). — 37) do rozuměti. — 38) o (V. Mstí al. — 39) bloedg (u) Vás. — 40) d na druhé. — 41) ost (lépe) Tuto. — 42) vs (k). — 43) vb (s). — 44) dlo s pravdou; d s pravdami (!). — 45) I snadší(!). — 46) o (a Vám). — 47) kbloevg vědomé. — 48) v sú. — 49) ost (jsou). — 50) vbe božskú křesťanskú. — 51) o o hrdla(!). — 52) kbl (a s pom. b. ... opřelil.

Strana 60
60 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA PRVNÍ. KAP. 19. 1524 jest pomoc svou1) v tom2) dáti ráčil, že jest taková věc přetržena 3).« Tito4) Pražané hromem5) bili na všecky strany, moc majíce, jako by to, což píší, pravé bylo, chtíce6) na ty lidi nevinné nebesa prolo- miti a všecky živly na ně obořiti pod tím jménem Jest s velikým podivením, že od počátku barevným, jako by víry, nepravím křesťanské, ale že7) něco jiného pod pokrytstvím bránili, tohoto jich psaní až do konce toho se báli jakož se dále8) v těchto knihách najde. A protož Pražané, aby jim věřeno41) nebylo, starajíce se tuto věz, že to všecko jich psaní žádného gruntu n příliš o to, aby lidé jiné zprávy mimo jich psaní k sobě42) nepřijímali. Nebo jest věc43) stálého a pravého v sobě nemělo, proto že jsou příliš zbytečná a neobyčejná starati se o ta- se ještě žádné pravdy jistotně nedoptali; ale2) kovou 44) věc; poněvadž ten řád se zachovává rozšířivše takové psaní 10) mezi lidmi, tepruv 11) od počátku všech řádův lidských založení 45), se na pravdu a na 12) důvody ptali, jakož do- 13 že osobám vážným a zachovalým, zvláště 46) leji 13) o tom bude povědíno; a protož což při pak radám 47) městským a nejvejš v zemi nich samých zlosti se nalézalo 14), to na jiné České z stavu 48) městského radě prazské jich strkali, aby bitý nebitého nesl 15). A tak nej- psaní a pečeti beze vší ohrady a vejminky snáze jim bylo se jiných spoluměšťanův 16) svých zmocniti 17) a potom o nich psáti, po- věřeno49) bejvalo. Proč sou pak nyní 50) to něvadž na nic 18) péče neměli, ani 19) lsti v nich » učinili, starajíce se o to, snadně se můž51) jaké bylo 20), jakož to21) všecko se světleji, každý domysliti. A když sou to a takové psaní Pražané 52), když k tomu přijde, ukáže. A tak, jakž22) učinili 53), tehdy potom několiký den tepruv jsou23) se oni24) Pražané tím 25), že by pře- kážku učinili, postavivše se proti nim bez- svolavše obec to psaní jim oznámili a ten právně, jakoby víru boží obhajovali, pochlubili, z hlas pustili všudy, vykládajíce ten ouklad, kteréhož dotýkali, že sou chtěli54) předkem ti jest tolikéž, jako by někdo s 26) stínem bojoval. v kterémž žádná27) pravda28) skutečnosti není, spoluradní vězňové a podle nich jiní mnozí mě- ale 29) nějaké podobenství skutku se ukazuje. šťané, narčení 55) pikarti56), napořád je muže 57) Neb 30) žádný tehdáž nebyl tomu odpíraje, proto i ženy i děti 58) mordovati. To když v obecní 59) » lid bylo vneseno 80), velmi sobě to obtěžovali; že by trefil na káry a na vypovědění z města, jakož se některým potom to přihodilo, a nej- a bylo-li61) prve 62) v nich mnoho zakrvavení, míň 31) na vězení a 32) snad i na bezživotí své33) již pak mnohem víc83) se 64) jedni proti druhým zazlili, domnívajíce se, že jest pravda, o čemž »A 34) protož VMstí a Vás žádáme, jestliže by která zpráva jiná o tom pohnutí předešla, nebo 35) pověst mezi ně vzešla. k VMstem a k 36) Vám přišla, a jinak oznamována 1524 byla 37), nežli VMstem píšem, tomu místa abyšte dáti neráčili ani tomu věřiti 38), aby co za příčinu jiného bylo, nežli to, což39) Vám píšem. Dán v Praze léta božího tisícího pětistého dvacátého čtvrtého 40) v úterý u vigiljí sv. Vavřince, muče- dlníka božího.« 1) v svú. — 2) d (v tom); o v to. — 3) o přetřena(!). — 4) v Tyto; kble (správně) Tuto. — 5) kb ohromně; l ohromeni(!). — 6) kbl chtíc. — 7 o (že). — 8) ost se to dále. —9) k (ale rozšířivše... ptali). — 10) ldgev psaní a rozhlásivše mezi. — 11) kblevdg teprv. — 12) I (na). — 13) bl o tom bude doleji; ost o tom dol. bude. — 14) dl nacházelo. — 15) v nesli. — 16) bl (spolu měšť. — 17) k zhostiti neb zmocniti. — 18) l na ně. — 19) ost (lépe) aniž. — 20) kbl byly. — 21) v (to). — 22) ! (jakž). — 23) v jsú. — 24) bl (oni). — 25) l tím jak že. — 26) o (s). — 27) kl žádné. — 28) kb pravdy; l pravý(!). — 29) l ale ňáké toliko podob. — 30) kl Nebo. — 31) ost nejméně. — 32) o (a); d (a snad). — 33) o (své);d své. List dále sequitur: — 34) d I. — 35) d anebo; ost aneb. — 36) l (k). — 37) kbl oznamováno bylo. — 38) kb věřili: l nevěřili. — 39) k (to což), nežli V. Mstem píšem; e to co. — 40) ost 1524. — 41) v věříno. — 42) 1 (k sobě). — 43) e (věc). — 44) kbv o takovú. — 45) k založený. — 46) d a zvláště. — 47) e radním; b řádům; l úřadům. — 48) l za stavu. — 49) de věříno. — 50) v to pak nyní; kbledg pak to nyní. — 51) o snadně, že můž. — 52) kbl (Pražané). — 53) kbdoe jim učinili; gv jim Praž. učinili. — 54) k (že jsou chtěli). — 55) kbevdgo nařčení. — 56) gl pikarté. — 57) v (muže). — 58) obledg ti děti). — 59) bv obecný. — 00) l vtroušeno; b vznešeno; ost vzneseno. — 61) v bylo-li teprv; l bylo-li je(?). — 62) 1 (prve). — 63) vdgo více. — 64) dk se).

Strana 61
VÝVOD BARTOŠŮV O TĚCH LISTECH. VYPOVĚDĚNÍ KNĚŽÍ. O MNICHU MICHALOVI. 61 KAPITOLA DVACÁTÁ 1), v níž se oznamuje, co v sobě přísaha konšelská a pečeť městská zavírá; dále jak 2) Pražané některé3) kněží a pravé učitele zákona božího na rathouz obeslali a potom je vypověděli; též o nějakém mnichu, kterýž, jsa vytištěn od sv. Tomáše, kázal u Sv. Kříže a potom též vypovědín4). Přirozený rozum k tomu nutí, abych se s jichžto 33) soudcové34) a prostředkové býti sou 1524 maličko na stranu mimo psaní začaté od- povinni35); jakož psáno jest 36) o tom v právích chejlil5) a při jiném se zastavil, z příčiny té, prazských v kapitole XXXVI. v rubrice páté o svě- aby6) vším obyčejem od lidí všelijaký7) byl8) dectví37) přísežných. A v takovém běhu těžko jest přísežné předsvědčiti38); neb jest již tu omyl odjat9) na budoucí časy, a také 10) aby 11) vrch práva na těch dvou 39) hodnověrných každý, poznaje pravou 12) pravdu, snáze 113) věcech. Ale přihodilo-li by se, též 40) jako spravedlivěji mohl všecko při této nesnázi vá- v 41) nynější prazské nesnázi, že by sami takoví žiti a křivdu od pravdy odmísiti14). A protož přísežní s obcí byli někomu za stranu od- za to mám, že žádného tajno 15) není, že dvě věci hodnověrné 16) z podstaty práva v radách pornou 42), totiž nebo 43) za 44) žalobníky, nebo za 45) obžalované, již se jim taková moc 46) od- B městských se nalézají, totiž: přísaha konšelská jímá 47) od práva, že 48) sami sobě svědčiti 49) a pečeť městská. nemohou, ani osobně, ani listem s pečetí50), Přísaha konšelská 17) drží v sobě tu pod- ani obec jich. A toho zřetedlný jest důvod statu, že osobám těm, kteréž 18) přísahu 19) z příkladů při dskách a soudích 51) zemských 52), k ouřadu konšelskému přijímají, víc nad jiné 20) » že některé město a obec bývali 53) pohnáni54) lidi obecné21) hodně22) bývá věřeno o těch od strany sobě odporné pro nevydání člověka věcech, na kteréž se přísaha jich vztahuje. jeho 55), kteréhož kázavše zmučiti bránili se56), Ale pečeť městská ten má v sobě základ, že pravíce, že jest zločinec; a to provodili svým přísahu 23) těch osob potvrzuje24) k dokonalé rychtářem, písařem a konšely, kteříž 57) při tom hodnověrnosti. A protož kdež 25) se řádně to z trápení byli: nic jim nepomohlo, ale 58) za křivé děje, že přísežní na své přísahy něco osobně26) sou odsouzeni, proto že jsou sami sobě59) vysvědčujíce27) potom listem a pečetí toho svědčili, jsouce všickni z jednoho práva. A po- potvrzují: tehdy to 28) takové vysvědčení za pevné něvadž při Pražanech tolikéž se nalézá, že jsou a jisté29) se přijímá u všech lidí podle práva, za stranu odpornou60) proti svým spolu- a to 30) toliko, když se toho dotýče, což se 31) » měšťanům vězňóm i jiným mnohým se posta- v jich radě děje při soudích a smlouvách 32) stran sobě odporných i jiných mnohých věcech, vili, ukázavše 61) moc nad nimi, a o nich roz- 1524 1) o Začíná se; zo XXI.(!) — 2) 1 pak. — 3) d má chybně »někteří«, to opraveno. — 4) g vypověděn. — 5) kb uchejlil. — 6) e abych... odjal. — 7) lb lidí všelijakých. — 8) e (byl). — 9) v omyl byl odjatý. — 10) geb a tak. — 11) ! (aby). — 12) by pravú; d pravdu pravou. — 13) 1 (i). — 14) o odmiesiti. — 15) ost tejno. — 16) z má »hodnověrnému«, což opraveno. — 17) dgblvo (a pečeť m. Přís. konš.). — 18) ost kteříž. — 19) k tu přísahu. — 20) kbl (jiné); e jiný. — 21) bl obecní. — 22) d hodné. — 23) d přisahuje(!). — 24) z (potvrzuje... osobně] dodáno z ost. — 25) v když. — 26) l něco v sobě. — 27) ly vysvědčují. — 28) ev (to). — 29) l za pravé a za jisté. — 30) k avšak toliko. — 31) ldgoe co se. — 32) bledgo smlúvách. — 33) o jichž. — 34) v soudové; l prostředkové a soudové. 35) kbl byli povinni. — 36) kbd o tom jest psáno; ost o tom psáno jest. — 37) kble o svědčení. — 38) g přís. osobě svědčiti; ost (správně) přís. přesvědčiti. — 39) o dvů. — 40) kl (též). — 41) e (v). — 42) ve odpornú;! odporní. — 43) I (nebo). — 44) dgv (za). — 45) v (za). — 46) ble věc. — 47) d odnímá. — 48) ost od práva. Proč? Protože oc. — 49) kbl nic svědčiti nemoh.; dev svěd. nic nemohou; o svěd. nemohou nic. — 50) d s pečetí listem; kbl listem, pečetí. — 51) kbv soudech. — 52) k lidských, zemských. — 53) kbl byly. — 54) ost (krom e) pohnány. — 55) I jednoho člověka (jeho). — 56) l a bránili se. — 57) ost kteříž vždycky. — 58) l než. — 59) kbl sobě sami. — co) o odpornú. — 61) kb a ukáz.; k ukázavši.

Strana 62
62 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA PRVNÍ. KAP. 20. 1524 pisovali pod pečetí i vyhlašovali1), žalujíce Na zejtří pak v středu na den sv. Vavřince konšelé prazští s staršími obecními v takovémž23) na ně, což2) chtěli, i za soudce3) se jim po- stavili, a tak se nad nimi zmocnili, chtíce tudy počtu jako prve sešli se opět na rathouz a roz- jímali sobě tu příhodu, která se stala, a povo- zahraditi i zacpati vešken4) řád a právob), lavše 24) kněží a farářův některých z bratrstva aby jim jich přísaze6) a pečeti7), kteréž ne- kněze Martina betlémského, nedávno z města řádně při takovém spůsobu užívali8), i také vyšlého, i jiných 25), kněze totiž 26) Václava Po- množství směsičné9) obce jich 10) bez řádného důvodu více věřeno bylo 11), nežli pouhé spra- čátka 27), faráře od sv. Havla, kněze Pavla od vedlnosti, a netoliko prve 12), než jsou to psaní sv. Michala, kněze Martina z Opatovic 28), kněze 10 ven vydali, nic jistého se uptati nemohli 13), Jana Miruše29) starého, někdy mnicha 30), a jiných ale ani potom 14) nikdá toho pravého nemohli víc, jichžto žádná vina jiná nebyla, než že sou upřímně31) lidi podle32) zákona božího vedli učiniti, — i kdo toho nerozezná, co jest v tom a poctivě živi byli, vypověděli je ven z města pravého a co křivého, a že moc, nevěra 15) i spik- nutí mezi nimi panování obdržely 16), proti toho dne 33) do západu slunce.b) Potom v pátek 2. srp. příští povolali opět nějakého z téhož 34) počtu nimžto žádná díla 17) neslušejí. Ale kdež 18) ty 1s věci pole obdrží, tu žádné společnosti ani místa na rathouz kněze Michala 35), mnicha zákona 36) sv. Augustina 37) a dali ho do vězení na rathouz 38); spravedlnost míti nemůž. — A protož jsem tuto o takovém neřádném psaní jich rozum zřetedlný tam ho držali až do dne Povýšení sv. Kříže a toho dne vypověděli jej za jinými do slunce položil, protože se mnohých lidí lehkomyslných » západu z města 39) to chytilo, mluvíce, že jest nepodobné, aby Pra- O tomto 40) mnichu věz, měl-li jest] v sobě žané měli nejistou 19) věc rozpisovati a k tomu pečeť svou přitiskati 194) jakož se to 20) potom na- dary41) boží. Ten přišel z zemí německých, 42) lezlo, co jest hobntejr 21) a co jest 22) čisté zlato.3) jsa podán od svých starších do kláštera (14. září) 1524 10. srp. 1) kbl vyhlašují. — 2) kbly co. — 3) o súdce. — 4) kblvd všecken. — 5) dgovk i právo. — 6) v jich písaři; d jich písaře (!). — 7) ost i pečeti. — 8) k užívali). — 9) v nesčíslné obce; g směsičnému obce; kl obce směsičné. — 10) 1 (jich). — 11) d nebylo. — 12) ost než jsou prve. — 13) o (nemohli... pravého). — 14) kbleo nikdá potom. — 15) dgoev moc a nevěra. — 16) ! obdrželo; kodgo obdržali. — 17) da děla; kbeov diela. — 18) bldge když. — 19) bvo nejistú. — 194) pův. »přitisknouti«, ale opravil. — 20) 1 (to). — 21) dgv hobutejr; o habutayr; kble měď. — 22) go (jest). — 23) l v takovém. — 24) bl povolavši. — 25) kbl nedávno i jiných z m. vyš.; zdgove ned. z m. i ji- ných vyšlého (!). — 26) kbl (totiž). — 27) l Martina Poč.(!); v Pořádku. — 28) o Michala z Opat.(!). — 29) ke Miruši; o Maruši; dg Moruši; b Štiruši; l Štyruši. — 30) kbl (někdy mnicha). — 31) leov upřímně. — 32) b vedle. 33) ! (toho dne): dgb tohoto. — 34) ! [z téhož počtu na rathouz). — 35) b (kněze Mich.... na rathouz); ost (Michala] — 36) kl (zák. sv. Aug.... do vězení). — 37) k sv. Aug. u sv. Tomáše na Malé Straně. — 38) ! [na rathouz). — 30) k z Prahy. — 40) dv O tom. — 41) g dary b. v sobě; ! v sobě Ducha svatého (dary boží). — 42) k do Prahy do kláštera; kl k sv. Tomáši. a) B. mohl list pražský dostati buď v některém exempláři, poslaném na venek (v Hoře?), nebo potom jako přílohu z akt soudních. Kommentář jeho, byť i stranný, je správný: Pražané dříve soudili, nežli vyšetřovali. To potvrzuje samo datum listu, téhož dne, kdy bouře se strhla. Není sice známo, jak schůze 9. srpna se skončila, ale vyšetřováno tu sotva bylo. Nebylať to valná obec úředně svolaná, ale jen samovolné sejití se osady týnské a jiných. Všichni vězni žalují, že slyšáni nebyli, ač o slyšení se hlásili, a vinníci nikdy tuto jejich žalobu nevyvraceli. — Že teprve později rozkřiklo se do obce o domnělých úkladech vězňů, což B. nejednou potom krátce uvádí, vyplývá i z půhonů r. 1528. — b) Úřední zápis o vypovědění těchto kněží čti v knize arch. praž. č. 994 I. 163. Vedle jmenovaných vypuzen byl i kn. Jakub Kulhavý od sv. Havla, jehož B. nezná. Kn. Miruše od r. 1513 byl v čele pokročilých pod obojích a z prvních rozsévačů lutheranství. Viz Tom. X. 465, 554. Že byl prvotně mnichem, udává jen B. — V ruk. kapitulním A 37 opsána je Apokalypsis neznámým farářem tur- novským. V I. kap. připsal si kněz na okraji o tomto vypovědění i událostech soudobých: »Léta páně 1524 z těch mudrákuov a kněží bludných několiknást vypověděli z Prahy na věčnost Martínkovy roty. A na sv. Va- vřince purgmistra s jinými do vězení vzali na obú rathouzích(!), i v šatlavách jich dosti bylo, neb divnú zradu kovali. Někteří zmučeni. Jedno[mlu u pranéře pardus vyšústali, potom opět dvěma. Jednomu pečeť přitiskli, při- zavše mu na hrdlo tractat Martínkuov kacieřský proti tělu Páně drahému.«

Strana 63
1524 5. dub, 31. bř. 7.dub. VÝVOD BARTOŠŮV O TĚCH LISTECH. VYPOVĚDĚNÍ KNĚŽÍ. O MNICHU MICHALOVI. sv. Tomáše na Malou !) Stranu a tu kázal ně- mecky čtení?) svaté podle zákona božího uprímné?), piíkladem jiných věrných kazatelův, — jimžto těch časův?*) Pražané i jiní mnozí, tak křesťanští jako oni, luteriani přezděli%) —, učil i psal nékolik 9) časův, veda Němce i jiné ří- many k známosti zákona božího -a pravdy jeho i?) k přijímání svátosti těla a krve Kristovy pod obojím spůsobem, a ukazoval jim falešné učení antikristovo býti papežské i jeho ná- městkův, tak dlouho, že se tomu převorovi i všem mnichóm v tom klášteře s ním stej- skalo, kteříž o to dlouho pracovali při knížeti Karlovi, hejtmanu vší země, i při jiných, aby ho mohli prázdni býti a od sebe vyhrejzti, proto že jim tudy do kuchyně nahlédal“) а rozkoší zhovadilých ujímal. A tak se potom stalo, že jest) přišel do Starého Města 10), jsa potiskán. Ale osadní sv. Kříže 1!) u řeky bytu jemu 12) tu dopustili; v kterémžto kostele sloužil a kázal německy též jako prve, dotý- kaje!?) se 14) stolice římské !5) v jejím nerádu !5). Němci i jiní rozlićni lidć strany!?) římské chodili k němu veliké množství obojího po- hlaví. — A když bylo k času velikonočnímu léta téhož svrchu psaného u veliký pátek 18), v květ- nou neděli i na veliků noc, veliký a znamenitý počet Němcův a jiných ukrutných někdy pro- tivníkův zákona božího přistoupali a přijímali z rukou jeho télo a krev pána Krista!?) pod dvojífm??) spüsobem; a tak se horlivé pravdy boží 21) víc a víc?%) chytali, że se jest?*) bylo čemu podiviti. 63 A toho se *4) v žádných kronikách psáno *) nenalézá a?5) nad to pamét živých lidí neob- sahuje, aby kdy v Čechách pán bůh takový *") div v takovém času skrze jednoho člověka s ukázal, jako skrze něho. Strana římská přivykla se zasvěcenými papežem svátky chlubiti pro některé divy babské, pravíce mnoho k smíchu podobného, že tento *) toto a tento %) anebo tato opět toto za div) učinili; mnoho) po- © směšného i nedůvodného o tom sepsavše, ježto takové a mnohem větší divy éarodéjníci za??) starého zákona činili jsou. A však dďábel ďáblem, kejklíř kejklířem a pravda věčná, jenž .jest bůh, bohem züstával a züstávati bude??) © па věky. A skrze tohoto mnicha bůh div ten ukázal, kderýž %) má založení pravé a%) jisté zákona božího a z následování první církve svaté, od Krista a od?9) apo&stolüv poslé a?7) vzniklé. A protož, jakož 9) v jiném, tak v tomto) » ďábel náměstky své k tomu nastrojil, aby tomu překážku činili, obojí, duchovní i světští, k tomu vedouce, aby jich slepotě a nespůsobu i oby- čejům hanebným a nekřesťanským nic na pře- kážku*) nebylo, ani aby papeži, k kterémuž *!) ® 1% velmi dychtěli, nic oči*%) nezaprášilo; jakoż se tuto tak stalo. А о takové římské svěce- niné*?) Bernart, jeden z učitelův, v svých knihách toto napsal*$): >»Mnohých*), prý, lidí zasvćcenych duse sou **) v horoucim*”) pekle, » jichżto kosti my zde**) na světě*) ctime.< Znal jest to?) jisté ten dobry muż, Że jest veliký rozdíl mezi svatými lidmi podle 91) zá- kona božího a pravého smyslu jeho a mezi lidmi papežem zasvěcenými *2). !) v Mali. — 2) osé svaté čtení; 7 sv. evangelium. — 8) dg? upfím&é. — +4) ost časů. — 5) Z převzděli. — 9) e nékoliko. — 7) 2 a. — 8) dále nahlídal. — 9) Z (jest). — 10) Z St. M. Pražského. — М!) ve u sv. Kříže. — 12) 447 jemu tu bytu. — 18) $ dotýkajíce se. — 14) v (se). — 15) o stol. papežské v jejím. — 19) фе neřádě. — 1?) żblevg "z strany. — 18) 48/ v květ. neděli a u vel. pát.; žóv v kvěťnů. — 19) kólevdgo K. pána. — 99) 2 vobojím. — ?1) os/ (boží). — 22) 427 vic a vic pravdy. — %) / (jest). — %) (se). — ?5) £4 (psáno). — ?9) 2» (a). — %) Aši (takový) ; g div takový. — %) z ten; o tento a toto. — ?9) os/ (tento anebo) ; Ž a tento opět toto;:4 a jíný opět. — %) z »Zádné« místo »za div« (!). — 3!) j a mnoho. —'32) v (za). — 88) £4/ zůstával a zůstává na věky. — %) v kteréž(!); osf kterýž. — 35) 241 (a). — 38) ż (a) od; ż (od); 7od jeho apostolüv. — 97) £/ (a), — 38) Z jak; Ž jako. — 99) o v tomto nám. své dábel. — 40) £5 nic na pfekáz. ne&inili obojí, duchovní i svét&tí. — 4!) o k kterému; mg pozd. opraveno »po kterćmż<. — 42) žleg v oči; Š voči. — %) A svěc. řím.; o o takovém řím. svědčení ně(!). — H) Z toto pověděl a napsal. — 45) Z Mnoho... — 48) Z (duże jsou); o (duże) ; d jest v hor. pek. — 4") v (horoucím); z houroucim (I). — 48) e (zde). — 49) A v světě. — 9) Aó/ to dobře jistě; 2 zajisté. — 51) dgv (podle zák.... mezi lidmi). — 52) g ke slov. »za- svěcenými<« připsáno pozd. na okraji jinou rukou: »a svatými v zákoně páně obojím poznamenanými«, 1524 

Strana 64
64 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA PRVNÍ. KAP. 21. 1524 Byl ten mnich1) nadepsaný jistě v boží chatrná3) a k rozkoši nepodobná, ukazovala, 1524 naději bohobojný2), poctivý a šlechetný v svém že jest měl v nenávisti svět a bohu se oddal, obcování, nestaraje se o žádnou rozkoš tělesnou. jemuž se on 4) dábel z těch příčin brzo zpro- A toho všeho důvod osoba jeho vlastní, dosti tivil obyčejem již předloženým3). KAPITOLA DVACÁTÁ PRVNI5), v níž se oznamuje, kterak Pražané nemohouce6) se jistoty, aby měli mordovati, doptati, kázali dva sousedy své7) zmučiti; a jak jest8) Pašek před tím, než je trápiti dali2), pro jednoho z nich posílal 10), aby na ty nevinné pravil 11), sto kop grošův českých 12) jemu dávaje 13). Dále jak jest Ziga před knížetem čistě lhal. 14) A když se 15) tak ty věci dály, znamenavše o Jana Bonuši a Matěje hřebenáře, tak řečené, Pražané, že nejsou velmi tím 16) ubezpečeni ani dobývajíce na nich toho ukrutnými mukami, jisti 17), aby to pravé bylo, což18) jsou o těch aby pravili na ty vězně i na jiné, že jsou měli vězních i o jiných rozpisovali 19), a že jsou všecky34) mordovatib). s cesty řádu a práva 20) zbloudili, zvláště v tom, A o té věci zprávu dával Matěj hřebenář že tepruv21) prohlédli22) k tomu, že zvyklost is za pravdu pravou 35) po vše časy: že dřív, než práva a řádu k tomu vede, že jistota a důvod ho dali katům v ruce, Pašek poslal proň 36) každého skutku zlého od někoho23) spáchaného do svého 37) domu a 38) mluvil k němu, přiří- kaje vysoce, že mu chce za to 39) dáti sto kop anebo24) zlým úmyslem na mysli uloženého spravedlivě pomstu a 25) pokutu i rozhlášení grošův českých, aby vyznával 40) o Janovi Hlav- » sovi i o jiných některých, že jsou ouklad stro- o témž skutku předchází: oni pak zpátkem jili o41) mordu; ale on když tomu odepřel, nikterakž jistoty žádné toho, aby je chtěli mor- dovati, ani jiného, nedošedše, rozhlašovali a 26) nechtě křivdy pomáhati svému svědomí 42), řekl mu Pašek: »Shledáš to, že toho musíš zlým rozpisovali po vší zemi 127) mezi cizí národy, a nad 28) to pomsty žádali, jako by tím, což29) požiti!« Po té řeči brzo dali ho 43) s Bonuší katóm. jsou psali, jisti byli; i zdálo se jim 30) za slušné, 2 aby tepruv 31) pravdy a jistoty hledali, kázavše dobývajíce na nich mukami toho, aby vyznal o Hlavsovi a Šorfovi 44) i o jiných vězních 45) brzo 32) potom zmučiti dva spolusousedy svá 33): 1) kbl muž. — 2) oe bohabojný. — 3) g chaterná. — 4) kl (on). — 5) o Začíná se kap. XX.(!); z dvacátá druhá(!); vl jedenmecítmá. — 6) b nemohúce; v jistoty doptati, aby; kb nemoh. jist., aby... se doptati. — 7) dgv své dva sous. — 8) v (jest). — 9) I než je trápili. — 10) kb poslal. — 11) v pravili. — 12) lbe (českých). — 13) kbl dával jemu. — 14) kbl čistě před kníž. — 15) k Když se. — 16) v (tím); ost vel. tím. — 17) l a jisti. — 18) dkbleg co. — 19) v což se tu ... rozpisovalo. — 20) l řádu, práva. — 21) ost (krom o) teprv. — 22) ! prohlídli. — 23) v od něho. — 24) v aneb. — 25) v i. — 26) o (a). — 27) dv a. — 28) 1 na. — 29) 1 co. — 30) l jest. — 31) ost (krom o) teprv. — 32) klgo brzo. — 38) k své. — 34) l všechny. — 35) b za pravú; v za pravě. — 36) kbl pro něho. — 37) b do jeho. — 38) kb (a). — 30) kbl dáti za to. — 40) o aby oznamoval. — 41) kb (o]; 1 k mordům. — 42) kbl proti sv. svěd. a nechtěl (k nechtě) lháti před tváří boží, i řekl. — 43) kbl dal ho. — 44) kveo o Hlavsovi, o Šorf.; lb o H., Š.; d o H. a o Š. — 45) b vězniech; klevg vězněch. a) O tomto mnichu B. ví asi z řeči Paškovy (II 26), ze vzpomínky vězňů (I 33) a ze zprávy Hlavsovy (v Pamětech), z vlastního přidal jen úvahy a nájezdy. Dotvrzení věcného obsahu shledáváme v listu kanovníka Jiřího ze dne 18. srpna. — b) B. asi čerpá tu z protokolu soudního, jejž Pražané při soudech r. 1528 musili nej- spíše předložiti. O Matěji hřebenáři, sousedu z osady sv. Havla (kn. arch. praž. 2109—65), a jeho choti Markétě mluvil již v kap. 5. O trápení jich píší i kanovník Jiří, půhon Bonušův (reg. kom. soudu 4 F B 4), čl. XXIII. Pamětí, (jež dodávají, že Matěj byl kmotrem Paškovým), zápisy sněmu kolínského z r. 1525. — Že Bonuše s jinými potom musil se vyprodati, máme vedle B. doklad z kn. č. 99—163a, kde r. 1524 dva sousedé jsou uvedeni v jeho dům blíže sv. Valentina. I pozdější zmínka B-ova o něm je pravdiva.

Strana 65
PRAŽANÉ MUČENÍM HLEDAJÍ SVĚDECTVÍ. 65 7. srp. 1524 že jsou zrádce1) bez vejminky. Ale oni proti vědění z města vyšli, zjímali Pražané dva vi- 1524 svému svědomí nechtěli lháti před tváří boží. naře, kteříž před časy v službě vinařské u Mi- A toho na nich nabádání při mučení2) nejvyšší kuláše Šorfa bývali 35), a 36) dali je do vězení byl mistr a dospělec3) Jan Karban konšel. — a potom katům 37) v ruce, aby je též zmu- čili38)e). A tu při tom mučení39) vyptávali se Na těch se nic jiného 4) doptati nemohli, než na nich 40) též jako i 41) na prvních: vědí-li co že heslo sobě nějaké5) vymyslili s Vítem Ší- peckým2), spolu v ty časy radním, proto6): když o tom mordu puštěném 42), slýchali-li43) sou jsou slyšeli o vzteklém povyku Malostranských, co o tom od svého pána 44) Šorfa aneb od koho 45) jiného, a v jakém sou poselství od něho kteříž jsou podnět 7) Pražanům k té různici uči- k Hlavsovi chodívali, a tak mnoho jiného kle- nili, aby se 8) podle možnosti opatrovali, ač by9) 1o vetného k tomu podobného na nich se vyptá- co na ně svévolně nad jiné 10) přicházelo a 11) bez- vali, a nic se též na nich doptati nemohli k své právného, totiž aby se bránili 12), tak jakž 13) sou se14) jedni proti druhým zazlili, nevědouce, libosti; ale podržavše jich u vězení pustili je svo- kdo by s kým byl; a že k tomu nebylo 15) přes bodně 46). A tak kratochvíl sobě z toho 47) či- 1s patnáct osob víc 16). A také že 17) on Bonuše nili, což bylo proti řádu a právu nepořádného48). chodil 18) k někomub) na nic zlého 19) na hrad 20) Toť 49) ten vešken 50) důvod a jistota vy- ptaná51) od Pražanův a jich po krajích rozpi- z poručení Šípeckého; a že 21) Pašek v neděli ování a před obcí rozhlášení52), nad kterýž minulou, totiž před sv. Vavřincem22), v osadě žádného jiného nikdá neměli. A tuť se již sv. Havla 23) mluvil: že najde 24) takové přátely 25), 2 najde 53) pravdomluvná řeč Zigy řezníka Va- což mu se od osadních i od jiných děje, že 26) níčkovic, když již 54) [z]jímal 55) konšely již psané, jej litovati a 27) mstíti budou. Jakož se pak tak 28) že vyslán byl téhož dne aneb nejméň56) na stalo, že jsou 29) ho 30) počali mstíti hned při zejtří na den 57) sv. Vavřince na hrad Prazský tom jímání. — To jich vyznání při mučení srov- k 58) knížeti Karlovi hejtmanu s některými návalo31) se s tím, což32) jsou před mučením dobrovolně mluvili, kteréž také i před obcí spoluměšťany, ohrazuje59) se a zprávu jemu dávaje °0) o tom vzteklém povyku, aby toho oznámili. těžce nevážil sobě61), a obměkčoval jej svou 62) Nebylo na tom dosti, ale po dobře zběhlém řečí lstivou a nepravou63), pravě64), že sou času 33), když již všickni ti 34) měšťané vypo- 1) dl zrádci. — 2) z máchybně »přinucení«, to opraveno; bo při nucení. — 3) e dospělej. — 4) kb nic jiného se; 1 jin. nic se. — 5) kbl sobě něj. heslo; ost sobě heslo nej. — 6) kbl radním; protože jsou slyš. — 7) d pomoc; gv paměť (v g však opraveno in marg.) — 8) e (se). — 9) v ač by na něco svévolného, bezprávn. nad j. přich.; kbl ač by na ně svývolně co (l co svýv.); ost ač by na ně co svévolného. — 10) ! (nad jiné). — 11) kbl (a). — 12) k bránili podle toho také, jakž. — 13) b jak. — 14) g (se). — 15) I nebylo víc přes patnácte. — 16) l [víc); v více. — 17) kbl [že). — 18) v on Bonuše nechodil na hrad (k někomu]; kól on Bonuše chodil k němu. — 19) kbl (na nic zlého). — 20) ost na hrad Pražský. — 21) k že on Pašek — 22) g před sv. Havlem (!). — 23) g v os. sv. Václava(!). — 24) dkb že nejde(!). — 25) o takového přítele. — 26) e (že jeho... budou); b že nejde takové přátely jeho litovati(!); kodgoev že jeho; I že toho. — 27) ost i. — 28) dgv (tak). — 29) v sú. — 30) kb (ho). — 31) dl srovnalo. — 32) klbed co. — 33) bo čase. — 34) kbleo (ti). — 35) kbl byli. — 36) ! (a). — 37) k katu; 1 i katům. — 38) kb zmučil. — 30) kb trápení; l vyptávání. — 40) d (na nich). — 41) ost (i). — 42) k mordu rozhlášeném. — 43) v a slýchali-li. — 44) ke (pána]; l pána svého. — 45) b od někoho. — 40) velo svobodné. — 47) ost (krom e) činili z toho. — 48) bl (nepořádného); l proti právu a řádu; b proti bohu, řádu a p.; d právu nepořádnému; vg právu odporného. — 49) g To. — 50) ost všecken. — 51) kbl vypsaná. — 52) lb rozhlašování. — 53) d nejde(!). — 54) vl již). — 55) ost zjímal. — 56) l nejmíň, — 57) do místo »na den« má »aby«(!). — 58) o (k). — 59) ost ohražuje. — 60) o jemu o tom dávaje, o tom. — 61) l sobě nevaž(!). — 62) ost jej sobě řečí svou. — 63) v lstivú a nepravú. — 64) kb pravíce. a) Vítem Orudkou z Újezdce j. Šipeckým. — b) Lze mysliti k Hlavsovi, nebo k některému šlechtici lutherskému, Litoborskému, Vartmberkovi. — c) O vinařích jinde zprávy jsme nenalezli; ale není proč nevěřiti.

Strana 66
1524 66 měli!) mordovati všecky napořád v tom*) městě, jměvše hotovost zbrojných lidí v rat- houze i v?) jinych domích v poétu ne- malém, několik set, a tak dále. — Kníže to slyšav?) divil se tomu, bylo-li by to?) tak. l učinil na něj“) otázku?), bude-li moci to, což “) zpravuje“?), provedeno býti. Tehdy Ziga celými ústy směle a štědře !?) pověděl: »Milo- stivé 11) kníže, netoliko jedním, dvěma nebo !%) desíti, ale padesáti svědky můžem provésti.« 18) Kníže, vyslyšav 14) tak vysokou jeho řeč !“), ne- pospíchal toho k nápravé ptivoditi!9), aby se na to chtěl ptáti, a s!7) tim se rozešli. A tak véz, Ze jsou se!9) byli ještě ne- toliko padesáti svédküv, ale ani jednoho ne- doptali 19), ać?) jsou koli hanebné?!) mukami se na to ptali; a potom nad to“?) nic jistého, ani düvodného??) nikdá neméli, jakoZ se to?) potom najde?5). Ne proto to mluvim 2%), abych 27) z pochlebenství nékomu véc ktivou ?9) lí&il ?9); ale proto, Ze skutek sám toho mluvení, Ze?) jest pravda, co?!) se tuto píše, dovozuje *?). Neb kdyby to bylo skutečně pravé 9), že jsou chtěli mordovati, poznáno, nebylo by hodné ani slušné %) podle řádu světského (o duchov- ním a božím řádu, poněvadž jest tehdáž místa v Praze neměl, já mlčím), aby měla) ta věc bez pomsty světské pominouti. Ale 36) nemohše se nic po vše časy nikterakž toho domakati v pravdě, na žádného útrpností *?) z těch vězňův nebylo saženo, ale potom časem jistým svo- 1) ż chtěli; — 2) gv v tomto. — 9) à (v). — 8) 2! nai; kbodg na ném. KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA PRVNÍ. KAP. 21. bodnč??) je pustili, vypovédévse??) je. A viak 152 aby zhola*?) svého rozpisování nezadusili, vy- myslili sobě, že na króli pánu*!) vyprosili na svou kiivou a nedüvodnou?) zprávu, Ze jsou s je i jinć potom **) z mésta vypovídali**), jako by jim milost nějakou ukázali“), bez krve proliti; a tomu*?) jesté barvu přidali, Ze jim pro pikartstvi +7) to učinili. Ale jakž v jednom, tak i19) v druhém byl důvod pravý na opa- » činu), jakož o tom doleji %) šíře bude polo- Zeno?!)*), Než co se toho hesla nadepsaného dotyée, sam skutek opót*?) toho dovozuje, že se k žád- nemu dióvodu*?) jim mírné?*) netrefí, proto s že by těch patnáct%) osob nic neprovedli %) proti takovému množství lidu v Praze. Druhé kdyby pak i to bylo, že by měli všecky mor- dovati, tak jakž pověst o nich vzešla: tehdy by museli 97) všem na pořád, tak dobře svým, » jako jiným to činiti ); poněvadž mnoho lidí bylo 89) v té směsici %), kteříž byli za pikarty vyhlášeni, kteříž o tom ani o jiném“) nic ne- věděli, jsouce) v nějaké s nimi (af tak dim) při víře pravé %) křesťanské společnosti %). Ale » toto v tom jest nejdivněji%), že jsou se na tom heslu mnozí Pražáci%) byli zhorsili®7); avšak nemohli se doptati žádného spiknutí lidí, k takovému heslu slušejícího, bez kte- réhozto %) jest heslo jako télo bez due nebo?) » rybnik 7°) bez vody; ale na tom se nic nehor- šili, že sou sami'!) měli spiknutí, v masnych?) 4) b slyśev; kb uslyśavse; 5 uslyáav. — 95) veg (to). — — ^) v dotázku. — 8) 2 (coż); £ co; Z čím. — 9) vo zpravuji. — 10) z a směle, štědře. — 1!) os Milostivy. — 1?) Z aneb. — 18) In marg.: Trubte jen, trubte, již jest ptáka srazil a raději, by umřel, selhal. — 14) e vyslysel. — 15) ost jeho tak vysok., kôve vysokú. — 19) * přivésti. — 17) eo i s tím. — 18) os (krom 7) (se). — W) osf (krom /) se nedoptali. — %) ggv (ač jsou ... ptali). — ?!) £4 hanebné mukami, trá- penim; / koliv hanebnymi mukami a těžkým trápením. — 22) / na to. — ?9) oe nedüvodného(!). — %) z (to). — 95) dv nejde (!); Z najde potom. — 26) z mluvení. — %) 4 Ze bych. — %) Z křiv. věc; 2ove kfivü. — 2%) gdgv léčil; o činil. — 39) e» (Ze). — 3!) Żedo coż; / co se tu stalo. — 9%) z píše a dovozuje. — %) o pravě. — 9*) v slu&. ani hod. — 35) dbvo aby neméla. — 36) » (Ale nemoháe... nebylo saZenoJ. — ??) £ ütrpností práva; 7 (ütrpností); nebylo utrpné sai. — 8) kbd svobodné. — 39) 45 vypovédévsi. — 49) kôl zhola aby. — 41) Z pánu svém. — 42) » svü ktivü a nedüvodnü. — 48) Z (potom). — 44) 44/ vypovédéli. — 46) £4/ néj. milost učinili, v» néjakü. — 40) 25 k tomu. — 47) ost Ze jim to pro pik. u&. —— *9) 2 (if; Z (i v). — 49) v opočinu; 7 opacin&. — 59) » dáleji. — 51) 2/ psáno a poloZeno. — 9?) £27 (opét]; os£ toho opét. — 58) ost se k Żśd. dów. jim. — 5*) 4 (mírné]); / mé- néji; ^ mínéji. — 55 o patnácte. — 08) 4 neprovedlo. — 57) os/ musili. — 58) 5 u&initi. — %) 27 (bylo). — 99) ^ v té nesnázi a smésici. — 9!) žóZ (ani o jiném). — 62) b jsóce. — 99) v při pravé kfest. vite; kbed (pravé). — %) ¢ (společnosti). — %) š/ovg nejdivnější. — 99) kč Pražané. — 07) kb horSili. — U) kd/ kterćhoż. — 9?) gov nebo; # aneb. — 9) o ryba. —- ?!) Š (sami). — 7?) o v masních. a) V I. 26, 32—34, IV. 20, 32. 

Strana 67
BARTOŠ VYVRACÍ ŽALOBY PRAŽSKÉ. PRAŽANÉ Z PIKARTSTVÍ OBVIŇUJÍ. 67 1524 krámích i jinde po hospodách několik set lidu vodili 25) jedni na 26) druhé: kdož 27) k komu měl 1524 jakou nelibost dávní od několika let 28), — buďto zbrojného, a potom na rathouzích tolikéž.1) I co jest podobnějšího ke zlému2), zdali to, že jest byl-li jest co jeden druhému spravedlivě dlužen, komár chtěl kůň3) snísti, čili to, že sto vlkův buďto pro 29) jinú kteroukoli lehkú a nevážnů příčinu -, byl-li jest pak ten 30) z téhož dluhu od škubali 4) jednu hus? věřitele svého napomínán, a chtě, aby při něm 31) I srozuměvše tomu Pražané5), že se jim nic netrefuje a že nic pravého doptati se nemohou, to zůstalo, ukázal naň, jako myslivec chrtóm oč6) sou se byli zasadili, pustili uzdu admini- na zajíce, pravě, že jest pikart, a že v Betlémě i v jiných kostelích pikartských býval; z toho stratorovi Havlovi7) i jeho kněžstvu, aby8) se jej obžaloval potutedlně, bez přítomnosti strany v tom nezamlčali; nébrž?) tak sou po vše časy — buď ten žalobník jakýžkoli32) v svém zacho- činili roku toho, že jsou 10) po kostelích štěkali, vání — a do vězení ho připravil. A někteří po mluvíce a tvrdíce to, i lidi 11) v tom jedny proti druhým víc a víc podpalujíce, že jsou chtěli osadách a po 33) ceších spisovali lstivě34) a 35) nešlechetní pikarti všecky napořád mordovati, oukladně 36) cedule, v nichž jsou falešně sočili 37) 15 [na] jiné 38) a purkmistru 39) jich i jinam do kon- nad to přidávajíce, že sou chtěli ženám prsy řezati, a k tomu, že sou ti často psaní vězňové sistoře podávali; a to potom za jistú pravdu správcové ujímali a k nesnázem 40) připravovali, žoldnéře a ponocné 12) své na rathouze13) trá- vili 14)a). — Tuto by 15) v pravdě mohlo pově- tak dlouho, až se jim samým již s tím potom 41) stýskalo b). děno býti, že by při mnohých lehkých a běž- » Takováť jest kratochvíl toho všeho času ných nevěstkách víc studu nalezl, než 16) při takových kněžích. A však vešken 17) jed18) tak trvala 42), až v tom jednom u] tovaryši nožíř- skému kázali šilink dáti u pranéře 43) a z města svůj zákonem božím přikrejvati směli 19), neb je tomu dábel, onen pokušitel, naučil, když ho vyvesti, pro žádnú jinú příčinu44), než že také podvodně 20) mluvil 21) ku pánu z písem. sou nalezli u něho spis o svátosti oltářní, po- z dle zákona božího od některých kněží praz- A když se tak dálo, že 22) ani tudy nemohla ských tehdáž sepsaný 45) proti vystavování mon- pravda Pražanův hlavy vystrčiti, obrátili se na strancí, kterýž se počíná: »Mnozí velebíce vy- pikarty, aby je vyhledávali a 23) vězením i jiným trápením napravovali. A toho jsou takto24) do- stavování těla Kristova etc« 46)°). — Divná jest 1) k tolikých (!). — 2) ost k zlému. — 3) k koně; l káni. — 4) kl šklubalo; ost šklubali. — 5) v měšťané pražští. — 6) dbl ač. — 7) o (Havlovi). — 8) e (aby se .. . činili). — 9) k (nébrž); ost nýbrž; k což jsou tak po vše č. r. toho činili. — 10) v jsú; gmádří v: »Že jsou chtěli nešl. pikh.... mordovati«, potom »že jsou po kostelích podpalujíce«. — 11) kble tvrdíce to u lidí, v tom. — 12) o žold., ponoc. — 13) kbl (na rathouze). — 14) l trápili. — 15) d aby. — 16) gv nežli. — 17 kbl (vešken). — 18) dgv vešken ten jed. — 19) l smějí. — 20) dgv podobně. — 21) dgeo ku pánu z písem mluvil; kbl ku pánu mluvil (z pís.); v ku p. mluv. z pís. — 22) k že nikudy nem. Praž. prav.; bl Pražanův (l Pražanům) prav. nemohla. — 23) bl (a). — 24) el také. — 25) c dovedli; v dovolili. — 26) b nad. — 27) o kdež; ! kdo k komu měl ňákou. — 28) ! (od několika let). — 29) I pro ňákou jinou dosti lehkou příč. a neváž.; ost pro jinou některou; (g tu opakuje »bylli jest ... dlužen«). — 30) ost (ten). — 31) ost aby to při něm. — 32) do jakkoli; k jakýkoliv; ost jakýkoli. — 33) lbe (po). — 34) g (lstivě sočili). — 35) k (a). — 36) ldkbo lstivé, oukladné. — 37) ost svědčili a sočili. — 38) d na jiné. — 39) l k purgmistrům. — 40) l k nesnázím; b k nesnázům. — 41) kbl (potom). — 42) l bejvala. — 43) ko u planýře; dgbe u pranýře. — 44) o (příčinu). — 45) o sepsané(!). — 46) k vy- stavování těla Kristova v monstrancí); o vystavování (monstrancí ... Kristova]; v v monstratu. a) O trávení žoldnéřů mluvil sám Cahera u sv. Štěpána a u sv. Petra; s B-em souhlasí: list br. Matěje (II 16) i výpověď vězňů (I 33). O řezání prsů nalézáme jen u B-e; ale sotva je to jeho výmysl, i když připustíme, že kněží tak nekázali. Aspoň se o tom mluvilo v lidu. — b) C tom je B. jediným zpravodajem. — c) Srv. glossu turnovského faráře v předchozí kap. 20., v poznámce b) str. 62. — Traktát: Mnozí velebíce etc. byl by podle toho od kn. Martina betlémského; jest asi spis, jejž uvádí Jungm. Histor. liter. III. 800: Spis o potřebných věcech křesťanských, od některých kněží pražských vydaný proti vystavování těla Kristova etc. 1524, 8 listů ve 4 u Jiř. Štyrsy v Boleslavi Ml. 9*

Strana 68
68 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA PRVNÍ. KAP. 22. 1524 věc, že sou1) pitele Pražané tak hanebně po- trpěli 10): ale ten nožíř musil ten řád platiti 11). 1524 kutovali a šenkéřův2) s pokojem nechali! — A poklekl na kolena, děkoval 12) z toho pánu Kněží, kteří3) ten spis na světlo vydali, z města4) bohu, že mu to ráčil za dar dáti, aby trpěl pro zákon jeho, kteréhož 13) nechtěl dáblu k vůli pokojně5) pustili; impressor, kterýž to 6) impri- s moval v Praze, i ten, kdož 7) jest 8) je?) mno- ustoupiti 14), pravě se býti víc hoden15) za hým lidem prodával, žádného protivenství ne- hříchy své 16). KAPITOLA DVACÁTÁ DRUHÁ 17), v níž se pokládá o nešťastné příhodě jednoho malíře, kterak jest 18) do šatlavy vzat 19) a potom s Janem Kalencem z města 20) vymrskán. Potom brzo jednomu ševci tolikéž učinili chytili se někteří36) toho maléře37), Ludvíka a cejch mu na tvář 21) přiložili22) z lživé zprávy, ménem, a38) dali ho do šatlavy. A potom že by děti své sám23) křtil. brzo 39) jednoho dne vyvedli z šatlavy ně- jakého Jana Kalence 40) nožíře, od něhožto A po některém opět času při vánocích24) přihodilo se jednomu tovaryši maléřskému 25), bratří u víře41), kteřížto »malá stránka« příjmí Němci, když byl v kostele svaté Barbory u vzalib), založení mají42), kterýž 43), jakož 44) u sv. Františka 26)a): na ten den toho svátku pravili, vzat byl proto 45) do vazby 46), že jest 47) sám sobě i své čeledi doma svátostí těla a mnich jeden, když na kázání svém27) klevety krve Kristovy, tak nazvanú 48), kterúž posvě- a básně babské 28) strojil29) o svaté 30) Barboře a když po tom jistém plískání svém šel do coval 49), posluhoval 50). A téhož 51) maléře 52) také 53). s ním vyvedli k pranéři54). Kalencovi ambitů31), řekl mu ten maléř32), aby nechal » dali šilink samému toliko a cejch mu na tvář 55) těch klevet, ale aby lidi ze čtení svatého učil33). Ten pak mnich34) ukázal na sobě příklad zlý přiložili 56) a z města 57) ho 58) s tím maléřem 59) vyvedli. Kalenec, když pak byl za městem, a okřik naň učinil; lidé mnozí to slyšavše 35), 1) v jsú. — 2) dlego šenkýřů; b šenkýřův; kv šenkéřů. — 3) v (kteří]; ble kteří kněží; kod kteříž. — 4) bl z města je. — 5) k pokojně je. — 6) d jej. — 7) l kdo. — 8) k (jest). — 9) l je prodával jiným mnohým; o prodal. — 10) v netrpí. — 11) l řád sám píti a platiti; k platiti a pak sám za to vytrpěti. — 12) ost podě- koval. — 13) kbl (kteréhož). — 14) v ustúpiti. — 15) ost vinen a hoden. — 16) ost za své hříchy: k hříchy, nežli to, co trpěti má. — 17) o Začíná se etc.; oz XXIII. (!); ly dvamecítmá. — 18) kbleo jest pro víru do šatl. — 19) b dán. — 20) kbl z města s J. Kal. — 21) gev na tváři. — 22) ost přisadili. — 23) e sám sobě. — 24) be při vánocech; l přih. se při ván. — 25) ost malířskému. — 26) k sv. panny Barbory na Františku. — 27) kbl svém). — 28) ost (babské). — 29) o strojili. — 30) k o sv. panně Barboře. — 31) kbl do ambitův šel. — 32) ost (krom l) malíř. — 33) kbl aby ze čt. sv. lid učil. — 34) k mrnouch. — 35) v slyšíce. — 36) ost (se někteří). — 37) ost (krom o) malíře. — 38) kb (a). — 39) k a brzy. — 40) b Robence(!). — 41) l u víře, kterýchžto Malá Str. přij. vzali a u víře zal. mají. — 42) k zal. své mají; b vzali a mají. — 43) ge kterýžto. — 44) kv jakž; l jako. — 45) v proto vzat byl. — 46) k do vězení. — 47) o jest. — 48) k tak nazvav; b tak nazván(!). — 49) k i posvěcoval. — 50) o (posluhoval). — 51) k A též téhož. — 52) ost (krom 1) malíře. — 53) kb (také). — 54) ko k planéři; dl pranýři. — 55) dg na tváři; e v tváři v tvář. — 56) ost přisadili. — 57) k z města ven. — 58) l (ho). — 59) dekl malířem. a) t. j. v klášteře sv. Anežky na Františku. O té příhodě jinde neslyšíme. — b) B. vykládal si tak nesprávně slova Mikuláše vřetenáře. (IV 7 čl. 8) O Kalencovi jsou v Kronice ještě zmínky (I 33, II 25, IV 7, 11), ale jen mimovolné a ne Bartošovy: B. ho nezná. O osobě Kalencově viz Jirečkovu Rukověť str. 331 a Gindely Gesch. d. böhm. Brüder. I. 169. Byl pastorek Fabiana sladovníka z M. Strany, r. 1514 a 1516 s chotí Magdalenou kupuje vinice, r. 1521 bydlí na Oujezdě. Druhé choti své Kateřině dal r. 1525 plnou moc k prodeji vinic, »nemoha býti přítomen pro příčinu hodnů« (kn. arch. praž. č. 2006—211, 255, 2007—15, 148).

Strana 69
PERSEKUCE JANA KALENCE A JINÝCH. POPLAŠNÉ POVĚSTI PO PRAZE. 69 1524 napomenutí a kázání pobožné k lidem okolo1) vladař země Židovské, náměstek císařův 12), 1524 stojícím učinil. Lidé mu drahně pomoci pe- mluvil k Židóm v Jerusalémě, k oukladníkům a zrádným žalobníkům sv. Pavla potutedlným 13) nězi2) učinili3), a on tu hned chudým to rozdal, a potom šel odtud s tím maléřem4). těmito slovy: že není Římanům obyčeje, aby s měli potupiti člověka prve, nežli by14) ten, na Tak sou Pražané s učiteli, proroky5) svými, lidi“) v Praze napravovali na víru křesťan- kteréhož by žalovali, přítomné měl žalobníky a místo by k obraně měl k očištění 15) viny 16) skou7): katem 8), biřicem, vězením a jinými rozličnými nátisky beze všeho řádného slyšení kteráž by jemu dávána byla. I pozorujž17) a spravedlivého usouzení?). Neb jsou 10) tak že pohané nebyli přijimači osob, aniž jsou n právům moci odjímali; ale jakož18) k svému k některým mluvívali: že tehdáž právo žádné moci nemá a tak ani spravedlnost — tudy jazyku, též 19) i k cizímu a neznámému se za- sami na sebe 11) křivdu uvozujíce. Festus, onen chovávali 20) podle spravedlnosti. Sk. ap. 25., 16. KAPITOLA DVACÁTÁ TŘETI' 21 v níž se oznamuje, jaké příšery, jako by oděnci v zbroji 22) chodili, Boršíkovi23) rychtáři se ukazovaly, a jak jest bakalář od Bílého lva, aby pikarty ven hnali, u krále jednal; a když se vrátil, poselství vypravuje. V těch pak ve všech časích strach na ně odkud jsou 37) přišli; ježto 38), kdyby pak od císaře tureckého přišli, mohli jsou se jistě rozličný24) přicházel, že sou nevěděli druhdy, co činiti mají25). A toho důvod byl, že některou26) všeho na nich39) doptati s takovou 40) mocí a chvíli Matouš Boršík27), rychtář novoměstský*), » silou, v 41) kterouž jsou oufali42). Ale 43) když byl u rathouzu novoměstského u večer po za nimi rychtář44) tak dlouho chodil, zmizali slunci28) a v tom událo mu se viděti blíž ke mu 45) všickni, že nevěděl, kam jsou se poděli 46) A to jest on 47) rychtář potom na rathouze dvaceti 29) pacholkův 30) zbrojných, jdoucích31) mimo rathouz. A když je uzřel, šel za nimi32) staroměstském před množstvím 48) měšťanův zdaleka s některými sousedy, šetřil jich, kam z v té schůzi přítomných49) za jistou 50) pravdu jíti chtí; neb se nadál, že jsou33) od někoho rozprávěl, s těmi, kteříž spolu s ním při tom najati, tak jakž jsou Pražané chtěli tu vidění byli. Jiní opět, že sou se nějací žold- kuklu mordéřskú34) na někoho 35) vstrčiti. néři v noci ponocujíce s některými potkávali A maje žoldnéře v rathouze, nesměl okřiku to tvrdili, nevědouce, kdo jsou; jiní, že jsou 51) viděli lidu zbrojného, položeného na žádného učiniti, aby zvěděl, kdo 36) jsou aneb » u Krče 1) kbl okolo sebe; o ok. uč. stoj. — 2) kl peněz pomoc; b peněz i pomoc. — 3) ost (krom d) činili; o (učinili). — 4) deklbg malířem. — 5) e s uč. svými proroky. — 6) l lid. — 7 v křesťanskú. — 8) o katem a biřicem. — 9) v usúzení. — 10) v jsú. — 11) ost (krom b) na se. — 12) kbl císařů(!). — 13) v potutedl- nými (!). — 14) kbog (byl. — 15) k k vočišťování. — 16) b víry. — 17) v (pozorujž... spravedlnosti). — 18) l jakž. — 10) b tak i; d též tak i. — 20) b zachovali. — 21) o Začíná se etc.; zo XXIIII.(!); vl třímecítmá. — 22) ost (krom v) ve zbroji. — 23) kbl Buršíkovi. — 24) k veliký a rozličný. — 25) kbl co mají činiti. — 26) v někderú. — 27) l Buršík; v Boršek. — 28) k po slunci západu. — 29) l k dvaceti; ost (krom o) ke dvacíti. — 30) b pa- cholkům. — 31) l jdoucí; b jducí; e jdúcích. — 32) o za ním(!). — 33) v jsú. — 34) 1 mordýřskou. — 35) b na něho(!); o na několik(!). — 36) 1 co. — 37) v sú. — 38) kblo (ježto... přišli). — 39) ost na nich jist. vš.; l jistě doptati všeho. — 40) v s takovú. — 41) o (v); b v kterúž; e v kterou. — 42) v doufali. — 43) e A. — 44) v rychtář šel za dobrú chvíli, zmizeli; klgeo zmizeli; l tak že nevěděl. — 45) ! (mu). — 46) ost se mu poděli. — 47) kbl (on). — 48) ost množ. lidu a měšť. — 49) z má »přítomnými«, což opraveno; l měšťany. .. pří- tomnými. — 50) ov jistú. — 51) v u krčem; l jsou vid.... zbrojného u Krče, na pět tisíc; položeného ku pom. etc a) Byl v úřadě právě 1523—1524.

Strana 70
70 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA PRVNÍ. KAP. 23. 1524 pět tisícův ku pomoci pikartóm, a u Slupi1) plné zlosti a nepravosti vřelo v nich bez pře- 1524 též, vyznávali. A tak jiné rozličné básně, kteréž stání, tak že se jim ustavičně zdálo, že mají se mnohým jako ve snách po Praze ukazovaly, nepřátely ze všech stran 33), kdež 34) nikdyž nic skutečného nebylo. V tom ve všem dobře se za jistou2) věc zpravovali, kterýchž3) víc pro jim trefilo ono povědění 35) Cicerona v knihách větší posměch4) psáti nebudu; nebo jich5) Officiorum 36), kdež dí: »Kdo chtí37); aby se samo o tom6) přemyšlování působilo jim jich lidé báli, že těch také zase musí38) se jistou7) všeho8) toho skutečnost. oni39) báti.« A protož od počátku té bouřky Takovouť9) jsou mužnost 10) a statečnost těch časův ukazovali 11), že 12) se svého stínu 13) osadili byli oba rathouzy, totiž staroměstský to i novoměstský, dole i nahoře počtem nemalým báli; a 14) o čemž jim mnozí k jich posměchu a k trápení většímu zprávu dávali, tomu do- žoldnéřův; a nad to 40) každé noci ponůcky po ulicech 41) držali, tak jako by v obležení42) cela věřili, domnívajíce se, ze všech stran 15) že nepřátelé na ně táhnou“). A tak z toho města bylo, bojíce se měchýře nadutého k ve- bázeň 16) na nich přílišná byla, že17) nevěděli, liké škodě a závadě obce té. 1s A když tak vždy z jedné kratochvíle do co sou sami; neb nejednou 18) toho 19) i dru- hého roku bouřili lidi po městě, někdy ve dne jiné 43) šli, s některým povolením královským, a 20) někdy v noci 21), přikazujíce, aby hotovi kteréž44) se pravili míti na některé zprávy byli se zbrojí, když by22) jim koli rozkázáno a rozpisování jich předešlé nedůvodné, ten bylo 23) jít24) k rathouzu, aby šli 25). Proč jest tanec, kterýž 45) zavedli, předse 46) konali jedno- pak strach 26) na nich takový býval? Příčina » stejně; až k tomu přišlo, že před samým47) tato jest: že obyčejně to bývá27), kdož28) jest svatým Václavem léta téhož tisícího pětistého zlého svědomí, že strach na něm býti musí. dvacátého čtvrtýho Václava nějakého bakaláře A protož svědomí jich vnitřní vlastní hryzlo od bílého lvab) do Budína k králi vypravili48) osobně, aby to jednal i zjednal, aby jim toho je, protože sou počátek zlý učinili, sáhše z předsevzetí na jich zprávu nepravou a ne- bezprávně na své sousedy29) nic na ně ne- uvedše30), s jakýms oukladem, o kterémž ti lidé upřímnou 49) potvrdil, a měšťany své, kteréž nic nevěděli skutkem ani radou, až na ně31) za pikarty měli, aby je nejméň 50) z města vy- násilé přišlo. A protož svědomí dotčené Pra- tiskli, nemajíce k nim žádné hodné ani spra- žanův žádného upokojení 32) míti nemohlo, ale vedlivé příčiny. Při témž času51) také kníže 1) dgeb v Slupi; d u Sloupí. — 2) evbgo jistú. — 3) k kterých. — 4) l pro větší počet. — 5) g samo jich. — 6) kl [o tom); k to přemyšl. v tom; ly v tom přemyšl. — 7) vo jistú; l čistou; b čistú. — 8) v (všeho]; kblde toho všeho. — 9) ev Takovúť. — 10) bl možnost(!). — 11) l těch časů při sobě měli a ukaz. — 12) k že jsou se. — 13) o své stínu(!). — 14) 1 (a). — 15) ost že ze vš. str. nepřát. — 16) kbl na nich bázeň. — 17) l tak že. — 18) g nejedni; v najednú. — 19) ost toho i jiného; e toho i jiného mnohého. — 20) e (a). — 21) k v noci a někdy ve dne. — 22) bl kdyby. — 23) b nebylo (!). — 24) ost jíti. — 25) kl (aby šli). — 26) dgvoe na nich tak. strach. — 27) g bývalo. — 28) kbl kdo. — 29) kbe na své spolusousedy. — 30) k na ně neuvodě; z chyb neuvedené; b neuvodně; I nedovodě; d nedovedše. — 31) ! (na ně). — 32) l pokoje. — 33) kbl mají ze všech stran ne- přátely; s se všech. — 34) kbl ale nikdež; ost nikdež. — 35) l propovědění. — 36) be Officium; g Officia 4. — 37) 1 (kdo chtí); k kteří chtějí. — 38) e že se těch také zase musí oni; v že těch také oni m. se báti zase; kbl musejí. — 30) kbl (oni). — 40) o a na to. — 41) deo ulicích. — 42) d v obležení město. — 43) ost do jiné; v do jiné chodili. — 44) kbl které. — 45) kbl který. — 46) gl přece. — 47) kbly (samým). — 48) l vypravovali. — 49) v nepravú a neupřímú; l neupřímnou. — 50) l nejmíň. — 51) 1 (času); b čase. a) B. je tu na omylu: pověsti byly patrně uměle šířeny od strany Paškovy, aby dostalo se jim záminky k ozbrojení. — b) Václav bakalář jméno měl od svého domu »u bílého lva« na Ovocném trhu (č. 143), v jehož držení již r. 1505 byl (kn. č. 94 II 90). Jméno mu zůstalo, i když r. 1521 dům prodal za 220 k. Pavlu Lands- manovi, jenž ihned postoupil jej známému Mik. Konáčovi z Hodišťkova (2109—173b). V radě konšel Václav zasedal v 1. 1509—1510, 1514—1518; r. 1518—19 byl perkmistrem hor viničních. (Tomek IX. sezn.)

Strana 71
1524 1. list. 7. list. POVĚSTI O ZBROJENCÍCH. POSELSTVÍ VÁCLAVA BAKALÁŘE. Karel !), hejtman*), a někteří páni zemští?) tam tudíž přijeli; a tam byli aZ sküro*) do slavnosti Všech svatých. A tak Pražané hned po tom poselství učiněném víc a víc svou?) vůli provodili“) a na zprávu křivou“) toho » bakaláře, od nich jemu poručenou“), pole při králi pánu?) obdrZali, s pomocí a s ptímluvami!?) některých přátel jich, a nejvejší!) snažnou 12) prací toho arcibiskupa !%) Ostfehomskyho '!*), kancléře !*): uherského “), kterýž, chtěl-li jest 6) о své povinnosti dosti učiniti !?), musil jest také 18) štemflovati papežskou !% stolici, aby nekle- sala?). A protož zjednali tehdáZ, co?!) sou chtěli, když nebylo 22), kdo by jim odpíral, a to proto, Ze v té horkosti%), kteráž byla při králi na zprávu často jmenovanou Pražanův*%) proti nevinné krvi vzešla, že*“%) přístupové všelijací tam 2) byli zasekáni přílišným sočením, že sou nesméli Zádny z téch osoéenych se?" o to ani pod glejtem ani jinak 28) pokusiti, aby móli tam??) jako ku pánu svému pracovati; psaní všelijaká 30), kteráž?l) z Čech k nčmu??) či- nili 98), nic jim prospóśna nebyla**), ale ovšem opomítána byla na jich veliké zlé. А kdyz se ten bakalaf®) zase vráti]?9) ke dni Všech svatých, tehdy?”) byla obec Pražská na rathouz??) v pondélí po Všech svatych obeslána, ne tím porádkem??) staro- davnim, aby se všickni, chudí i bohatí“), schá- 15 20 71 zeli, ale pfebírali se*') v nich jako v hnili- cech 4), kdo měli jíti a kdo nic; množství mě- &tanüv *?) dobrych, pokojnych **), zachovalych 9), vážných a rozumných z oumysla pominuli, kteréž v domnění falešného bludu měli, a dole 48) jich nechali. Tak nejednou 49%), v schůzech obec- ních předešlých též *") činívali; nebo jest to bylo nastalo: kdoZkoli na druhého “*) ukázal“) beze všeho důvodu pořádného“%), a jej na- fek151), pravě, že jest pikart??) ten již vinen byti musel??). Ale věz, že ani toho spiknutí uptímné?*) nevedli??), ргобойе соц $6) se na- lézaly osoby mezi konšely i jinými ouředlníky i mnohými měšťany znamenitějšími *) města toho, kteříž sou téZ jako®) jini п týchž) kněží vyšlých bývali; avšak jich %) s pokojem nechali, proto že by jich málo v Praze zů- stalo *!) kteříž by v témž zavinění (ač jest-li které) postiháni nebyli. A kdyż sou se ti tak vyborni vybranci**), do obce sesli, tehdy 9?) ten jisty9*) bakalár, jsa dobře v logice®), v amphibologí, v kle- vetných fallacich®®) a%7) v štěbetném vše- tečném %) stračím umění %) vyučen, podle toho, jakž pod strakou") sedal, poselství z Uher při- nesené?) oznamoval a list od krále přinesl; a tak tím opét?!) hluk prazský výše na nohy postavil). A téhož dne zase kněze Kubu 7?) kněze Václava Šídlo a mistra Matěje Koram- 1) 2 Karel kníže. — 2) 2 hajtman. — 3) Z (zemští); Š čeští. — 4) dg skoro. — 5) v svá. -- ©) $ pro- vedli; AZ provozovali. — 7) z křivú. — 8) z poručenú; 2 poručenému. — 9) Z (panu); 4? pánu svém.. — 10) bo z pomoci a přimlúvání (g přimlouv.); 2 přimlouváním. — 11) ost nejvíc. — !?) o snaZnü. — 18) zd/e (arci)bi- skupa. — 14) dgkbv Ostřegomského. — 18) Ze kánclíře. — 16) ž chtělli je(!). — 17) ost (krom Z) dosti činiti. — 18) Z taky; e tak. — 19) ż papeźski. — 20) 7 by neklesela(!); kô/ľoe neklesla. — 21) Ze což. — 2) 4! nebylo tehdáz, kdo by; dgvoe nebylo, kdo by jim tehdżż. — %) ż у té horlivosti, která byla. — %) dokbe Pražan; g Pražanů. — %) gveo (że). — ®6) ď tam byli všelij., osť tam vsel. byli. — %) Z (se). — ?8) 22/ jinak se pok. — 29) 7 tam O to, jako. — 30) kbe vSelikd. — 9!) żó/v (kteraż). — 22) eb jemu. — 38) » učinili. — %) 2 nebyly... opomitanć byly; g opomitana byly. — %) 2 kanclif; vg kancléř. — 26) z navrátil. — 87) g (tehdy... svatých), Z tehda. — %) AŠ/ev (na rathouz). — 3%) 2 pořadem. — 4% Z chudí, bohatí. — 1!) 2 prebírali sobé. — 42) kbevgo v hnilicich. — 13) 7 (méstanüv]; 2 kfestanüv. — %) g dob. a pokoj. — 45) * dobře zachovalých. — 46) gk doma. — 48%) zne nejednou (!). — 1%) A (též). — 18) £ kdoZ. jeden na druh. — 49) / naklamal; b nakládal. — 90) / nepofádného (!). — 51) oe nafkl. — 52) 2/ pikartem. — 99) o5/ musil. — 55) dgůeo upřímě. — 5) kó nevěděli. — 80) e (sou). — 51) osť mčšť. i znamenitéj. — 58) deb jako i jiní. — 99) 7 (tychZ); Z též u kněží vyš., jako i jiní bývali. — 90) dog i jich. — 61) k bylo zůstalo. — 92) os£ ti tak dobří vybranci; Z vyhnanci; v vyhranci. — ®) 2 tedy. — %) o (jistý). — 9) o v loyce, amplublogí; 2 amphiblogí;' 72 amfibologich; v amfibologii. — 99) / klevetnych traktatich (fal- lacich a); 2 fatacích(!); dg falacich. — 97) kb (a). — 99) £ (v&etecCném). — 09) Z stračím mluvení a umění. — 10) Zóo přinesené. — *!) £Z/ (opé&t). — 7?) Z povstával; os/ povstal; e vzesel a povstal. — 73) o Kuba. a) Lad. Salkan. — ) Snad narážka na nějakého Straku, snad mistra; ale osoby té jsme nenalezli. 1524 

Strana 72
72 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA PRVNÍ. KAP. 24. 1524 busa víc než před rokem vypověděné zase nili sobě k budoucím3) časóm, v knihy je 1524 sobě4) zapsavše5), kteříž znějí tak, jakž jsou přijalia). je potom králi6) do Uher poslali, v tato A tu při té schůzi artikule nové sepsané1) slova: a2) jmenem vší obce svolené stvrdili a upev- KAPITOLA DVACÁTÁ ČTVRTÁ, v níž se vypisují artikulové ode vší obce svolení, tak aby jich sobě na budoucí časy nedrželi, a jest jich XXVI.") Ve jméno svaté a nerozdílné Trojice šťastně svaté svítězilé, následovati a jich v slavnosti pa- amen. 7) My purgmistr a radda, menší soudce a matovati, tak jako první křesťané činívali, nechtěli. 10 starší obecní i všecka obec města Prahy, známo 3. Item 17) všickni všechny svátosti Kristovy 18) pánem Kristem ustanovené a v cíerkvi svaté kře- naším tímto činíme zápisem a vyznáváme za se8) i za naše budúcí vóbec přede všemi, kdož tajž sťanské ode všech věrných zvyklé a zachovávalé 19) drželi a při nich měniti se nedali žádnému žádným zápis náš našimi městckými knihami učiněný a zapsaný čísti, slyšeti a viděti budou2), že zname- obyčejem, buď duchovnímu nebo světskému. 15 4. Item všecky řády křesťanské v cierkvi svaté navše, jak jednota a svornost pravá, kteréž 10) nám pán buoh všemohúcí z milosti své popříti zvyklé, kteréž proti zákonu páně 20) nejsú, abychom je jako poctivé též drželi a zachovávali [tak jakž jest ráčil, nám jest a býti muože i budúcím našim příleží a jakž21) naši předkové v tomto městě je platná, užitečná i poctivá — i z toho tomu sme srozuměli, že i jednota víry předkem a najvíc jest sú22) držali a zachovávali23) až do časuov mnohajch 2 tomu potřebná, jako jednotu11) města a práva a drahně zběhlajch nic nepřidávajíce ani ujímajíce 24) tvrdiecí. I protož my svrchupsaní, purgmistr a zvláště což se služby mše svaté a rozdávání a radda, menší soudce a starší i všecka obec těla páně a krve jeho svaté starým, mladým, nadepsaného 12) města Prahy, na tomto sme se i dítkám pod obojí zpuosobú dotýče, tak jak nám svolili a artikule ihned psané abychom neporuši- jest to bohem všemohúcím ustanoveno, našimi 25 tedlně zachovali nyní i na časy budúcí: předky osvobozeno a dovedeno podlé zákona bo- žího i krví mučedlnickú25) utvrzeno. 1. Najprvé čest a chvála bohu všemohúcímu, aby se bez přetržky 13) dála tak a tím všiem obyčejem, 5. Item abychom sobě faráře a kněží ty volili jakž dála se jest a děje po všem světě v církvi a [za] ty 26) pana27) administratora a konsistoře žádali, svaté křesťanské14), totiž aby Trojice svatá ctěna kteříž by ctnostně a příkladně živi jsúce nás vedli » byla a zbor nebeský aby od nás chválen byl k jednostajnému zachovávání 28) vuole boží a zá- podlé milosti sobě dané od boha a podlé zásluhy kona jeho a k jednostajnému držení víry svaté kře- své, proto, abychom i my k témuž přijiti z mi- sťanské a řáduov zřízených, kteříž proti zákonu losti boží mohli, toho sobě zasluhujíce s pomocí boží. božímu nejsú. 2. Item aby všickni obyvatelé a měšťané města 6. Item pro zachování mezi námi dobré svor- 35 našeho, nynější 15) i budúcí mezi se nepřijímali nosti, pokoje, lásky a milosti křesťanské abychom žádných lidí a žádného člověka, kteříž by a kdo by mezi se29) nedopouštěli vcházeti a vjíti dále a účastenství cierkve svaté křesťanské obecné 16) více, jako jest nyní bylo lidí duchovních i svět- nedrželi a kdož by těch, kteříž již jsú v cierkvi ckých, kteříž by hostinská učení vedli a přijímali 1) k artikulové noví sepsaní; o artikule v nově sepsané. — 2) b (a). — 3) kbl (k budoucím ... sobě). — 4) v (sobě). — 5) k (zapsavše). — 6) l k králi. — 7) z Ve jméno boží Amen. — 8) sami za sebe. — 9) přede všemi kdež se bude. — 10) kterouž. — 11) jednota. — 12) (nadepsaného). — 13) překážky. — 14) po všem světě od kře- sťanův. — 15) nynějšího. — 16) obecně. — 17) abychom všickni. — 18) křesťanské. — 19) zachovali. — 20) bo- žímu. — 21) jakž jsou. — 22) [sú). — 23) [l in marg. — 24) nepřidávaje ani ujímaje. — 25) mučedlníkův. — 26) a za ty. — 27) (pana). — 28) (zachováváni... k jednostajnému). — 29) sebe. a) Srv. kap. I. 5. Jiří Písecký uvádí povolání kněží již po 24. květnu. — b) Z originalu v knize arch. pražského č. 994. fol. 89a: Již text základní liší se nemálo formami mladšími i chybami písařskými; tím více ostatní, a to tak, že i smyslu jest ublíženo. Nad to v z písař vypustil čl. 24., rovněž i v g; v o není čl. 15. a 17. Z různočtení pod čarou uvedeny jsou pouze odchylky větší v z, zejména smysl měnící. B. rozdělil text ve 2 kapitoly.

Strana 73
ARTIKULE STRANY PAŠKOVY. 1524 a pii nich se tvrdili mimo starobylé svatých dok- toruov ode v$í cierkve kfestanské!) přijatých, tak řeckých jako latinskych, a mitno kázáni starých nasich Cechuov, kteříž napřed v zákoně božím a potom v týchž svatých doktořích základ jsú svój bez bluduov a hostinskych vymyslení?) méli a předky naše i nás při pravdě Kristově drželi a v jednostajné víře a v poctivých řádech i v ti- chém pokoji zachovávali. 7. Item na tom sme také zuostali a se svolili i budúcně držeti slíbili; schůzí všech postranních v městě našem Ze dopoustéti zjevné ani tajně nemáme, tak jakž král Jeho Milost jest je dávno i v nově zapovědieti ráčil, a nadto všem kázáním lidí světských i jich?) všem jiným posluhováním že překážeti máme i těm, kdož by duchovní jsúce takové věci provoditi chtěli mimo staré zvyklosti a starobylé obyčeje. 8. Item o to*) sme také svolili, aby vsickni lidé světští, kteříž mezi námi byti a bydleti i právo méstcké a svü Zivnost provozovati chtéjí9?), aby se všickni časy svými k tomu zpuosobovali a télo a krev pána Krista aby přijímali z víry a zprávcím svým aby se otvírali u víře své tak, jakž prvé bývalo; a žádný aby se s svi vérd pokryté ne- choval, ale před svým zprávcí“) ji vyznal. 9. Item hřiechové zjevní a smrtedlní aby do- poustieni nebyli a svého pruochodu aby néméli, na tom sme také zuostali. K tomu nedéle svatá") a jiní svátkové základ v božím zákoně“) majíce a od starodávna jsáce zachováváni aby tak?) byli ostříhání a drzáni, jakž na to slusi bez potupy. s 10 15 30 25 90 73 A kdož by to přestúpil svévolně, aby kárán !^) byl podlé rozeznání viny své, abychom o to pomluvy a úštipkuov od křesťanóv ani!!) sektářuov neměli. 10. Item pátek a jiní postové, jako vigiljí, suché dni, sobboty, advent a půst XL dní před velikú nocí, křížovi dnové, v střídmosti aby držáni byli bez jedení masa, tak jakž jest v této zemi i v tomto městě od starodávna zachováváno bylo, a kdo by se jinak zachoval a v tom postižen byl, že to1%)- všetečně činí, aby trestán byl pokutou starodávní. 11. Item kdoZ se zde saditi!®) a měšťané nebo obyvatelé v řemeslech býti budú chtíti, ti aby list 14) zachování svého a rodičuov svých takový 1%) přinášeli; že sú od rodičuov řádně svěcenými [a ne pikhartskÿmi!8)] knëzimi zddvanych a dobfe !?) zachovalých pošli a v véku svém détinském že též od kněží našich pokřtění jsú, tak jakž od starodávna bývalo. 12. Item také dále na tom sme zuostali, kdož by koli 18) a kterého koli pohlaví optání byli, že sú se od pikhartuov podruhé křtili a křest opětovali, aby takovým cejchové byli přisazováni a z města aby byli jako zmétenci vyvedeni. 13. Item kteříž by byli nalezeni a usvědčení buď mezi námi nebo mezi !%) vandrovní čeledí, ježto jsú pošli z inužuov a'žen, a ti kněžími řádu na- šeho zdáváni že nebyli 2%), takových v řemeslích aby netrpěli a jich za svobodné syny aby ne- drželi; poněvadž poctivým řádem cierkve svaté zjevně od zdávaných *!) manželuov nepošli ani, jak jsou křest přijali; o nich svědomí není a čeleď 'vandrovní o nich??) zde ani jinde aby nedržela. KAPITOLA DVACÁTÁ PÁTÁ, v níž se pokládá konec těch artikulův. + 14. Item traktatuov všech bludných a kacířských » pana purgmistra a pdnév, v městě našem abychme??) prodávati nedopou- štěli žádnému pod ztracením statku i hrdla a vy- povědění[m] z města a těch všech traktatuov pod spálením. Nébrž jestliže by kdo co nového a nových učiteluov přinesl, najprv, s tím se nevy- kládaje, právu duchovnímu toho aby podal; jestli- že by právo duchovní uznalo, že by se nic tu ne- nacházelo %), čím by lidé měli nakažení býti a to by panu purgmistru a pánóm oznámili, že%Š) takové knihy mohá?5) se prodávati teprv z dopuštění « z města vybyli.*) 40 aby ten, kdož je míti bude, prodával a jinak nic. 15. Item co£ se rühání proti télu páné?") a krvi jeho svaté i proti jiným svátostem křesťanským, kterýchž užíváme zevnitřními znameními, jimi utvr- zujíce vnitřní víru, dotýče, na tom sme také zuostali, abychom toho žádnému nedopouštěli, a kdož shledáni%) a usvědčení budou anebo již jsou, usedlí i neusedlí, muži i ženy, abychom je všecky trestali a mezi sebú netrpěli, ale všech jich l) svaté a křesťan. — 2) hostinského učení a vymyšlení. — ?) jim. — 94) o tom. — 5) chtí. — 9) zprávcím. — 7) nedéle ta. — 8) zákl. v zákoně páně. — 9) (tak). — 10) trestán. — !!) a. — 12) (to). — 13) osaditi. — 14) listy. — 15) (takový). — 1") [] in marg. — !”) knëzimi potvrzenÿch, řádných a dobře. — 18) kdeZby koli. — 19) (mezi). — %) oddání že by nebyli. — ?!) zjevné oddávanych. — ??) ani. — %) abychom. — 2) nenalezlo. — %) že by. — 2) se mohly. — 27) boZimu. — 2) v tom shledani. 8) Článek 15. schází v o. 10 1524 

Strana 74
1524 74 16. Item kdož by koli těch lidí, kteříž !) kněžími Iádné svécenjmi oddáváni nejsá?), dceru k man- želství pojal a nebo ženu jich roty se pfidrżici, toho za měštěnína ani za obyvatele abychom ne- přijímali ani jich trpěliš). Též zase žena pojala-li by muże z rothy pikhartcké, též aby v městě trpíni nebyli, ale oba aby mésta prázdni byli. 17. Item krátce na tom sme se všickni svolili jednostajně: kdož jsou se koli v pikhartství dali buď mužského nebo ženského pohlaví, chceme, aby mezi námi obydlé neměli, ale ven aby se vy- stěhovali a nikdy zase aby přijímání nebyli*). 18. Item na tomto sme také zuostali a jedno- stajně se svolili: Poněvadž král Jeho Mt. pán náš milostivý ráčil nám se jest zavázati, že nás ráčí při víře, řádích a chvalitebných obyčejích a právích všecky zachovati, že i my také k Jeho královské Milosti jako“) ku pánu svému dédiénému a milo- stivému vérné, právé a upiímé se zachovati máme, to opatrujíce podlé jinych stavuov, kdoZ by koli chtél?) neb chtéli Jeho královské Milosti kterak- koli, osobě aneb statku ubliZovati a^) k tomu sa- hati, Ze Jeho královské Milosti v tom a v takových věcech nemáme opouštěti, ale podlé naší vší mož- nosti obhajovati a ve všem jiném k Jeho královské Milosti tak se zachovati, jako věrným poddaným piílezí?), od?) Jeho královské Milosti též naděje souce, Ze Jeho královská Milost proti bludným a nevěrným lidem nás neráčí opúštěti, ale proti nim jako král křesťanský že nás obhajovati ráčí. 19. Item toto také svolujem, jestliże by na nás na kohożkoli, bud duchovního nebo světského, bohatého nebo chudého pro toto?) naše předse- vzetí, kterymż sme pfetrhli neräd a nejednotu víry, co přišlo, že sebe v tom opouštěti nikoli nemáme, ale máme sobé raddni a pomocni býti do přemožení svého. 20. Item kdož sú pak nyní nás opustili, prvé městem a námi pohnuvše, mezi nás nepřijevše aneb od nás odjevše a neb od města odstoupivše, že k těm tak se zachovati máme, abychom 10) jich tam nechali a oni nás aby prázdni byli. 21. Item když by měla radda osazena býti, na tom sme se svolili, aby o to žádný žádných po- stranních schůzí nemívali a toho aby víc nejednali, kdo by měli volenci býti neb nebýti, než když by se obec sešla, pokudž milost krále JMti slavné paměti ukazuje, teprv a tehdáž to!!) aby se řídilo a prvé nic. Nebo kdyby se postrannie takové 15 20 25 30 35 40 KRONIKA BARTOSE PÍSARE. KNIHA PRVNÍ. KAP. 25. véci puosobily, té milosti mohlo by se ublíZiti; 1524 toho s pilností abychom ostříhali; aby se toho nic nepfimisilo, coż by neslušelo. Také kteréž osoby radda starś!?) spie !?), jinć żśdnóć aby žádný nepsal bez vědomí a sám o své ujmé 14) bez raddy společnosti. Pakliby kdo při tomto našem svolení se nezachoval a jinak učinil a to by naň usvěd- čeno bylo, ten za zrádce aby držán byl a takového z sebe abychom vyobcovali. . 22. Item kdyz by koli volenci k sazení raddy byli voleni, takové aby osoby voleny byly, kdo by v bludích podezřelí nebyli, jinak na pověsti své aby dobře zachovalí byli. 23. Item kdož by koli městcké právo přijal, tyto artikule, o kteréž sme se svolili od prvního až do posledního, zachovati má i při nich státi. Pakli by při komžkoli ten fortel nalezen byl, že by se ústy přiznal a potom vskutku jinak činil a to, oč sme se svolili, v posměchu měl anébo mluvil, jakoz mluví: »Vér!?) kdo chce jak chce«, a nebo na Üjezdé a kdezkoli!®) s pikharty schüdky!?) by měl, jakož někteří i domy kupovali — takový hned aby města prázden byl. 24. Item jakž by kterého roku radda obnovena byla, toto naše zřízení, aby čteno každého roku bylo, a chtěl-li by kdo co v něm zrusiti a co z ného ujíti, toho aby žádnému nebylo dopou- štíno 18), nebo té chytrosti žádný dobrý před se nevezme, aby nás z té společnosti měl vyvoditi, než ten, kdož by chtél mstiti se pro to!°) nase předsevzetí. ”) 25. Item kteříž koli jsú vypovědieni z Menšího města Pražského a z Újezda a kdož jsú je koli sem přijímali; takovým aby se do třetího dne, jsú-li zde, preč bráti a stěhovati kázali; pakli kdo toho neučiní, ten aby i s tím předse se od města bral. Pakli jsá ti, kdoz je přijali k sobě, takové nákvasy a takového řádu, že věrou se chlubí jako oni a dobrého nic nečiní, než všecko tupi?), i ti 21) s nimi aby se brali predse. . 26. Při tom obec veliká na tom zuostali a panu purgmistru a pánuom poručili; aby města tohoto убесКу méstany obsílali??) pořádně, aby jeden každý osobú svú a rukú dáním se přiznal k tomuto svoleni a je podnikniti aby slibil. A kdož slíbí ?3), ten pod tímto svolením zejména má zapsán státi. Actum in magna communitate anno MVCXXIIII. f. I. in vigilia omnium Sanctorum : Georgio Švík magistro civium existente ?4). 1) (kteříž). — *) kněžími, ne řádně svěcenými oddávaných, dceru. — 9) netrpéli. — 4) jakoZto. — ©) chtěl nás neb. — 6) aneb. — 7) náleží. — 8) do. — 9) pro to. — 10) (aby). — !!) (toJ. — 12) (stará). — 18) napíše. — 14) o svém úmyslu. — 16) Věř, prý. — 16) kdež koli jinde. — !?) v textu chybně: a schůdky; z schůzky. — 18) dopuštěno. — 19) (to). — %) (než všecko tupíj. — *%!) ti a takoví. — 22) obeslali. — ?3) slíbil. — %) Stalo se v obci, jakož se nahoře píše léta a dne za purkmistra Jiřího Švíka. 8) Čl, 17. schází v o. — b) CI. 24. schází v z a v g. 

Strana 75
ARTIKULE STRANY PAŠKOVY. PRAŽANÉ K NIM SE PŘIZNÁVAJÍ. 75 1524 Toť jsou ti slavní artikulové od Pražanův zkaziti5); a o tom6) bude v čtvrtých knihách 1524 v XXVII. kapitole povědíno; kteréž slušné svolení, jimžto přiznáníl) a povinnost sousedská přezděli2), kterýmiž jsou se byli tak velmi3) jest nebo chváliti, nebo hyzditi, podle povahy přirození?) člověka každého, k čemu jest koli svázali, že potom král Ferdinandus dosti zuřivě4) přinucen byl jim je mocně vyzdvihnouti a s kdo náchylen. KAPITOLA DVACÁTÁ ŠESTÁ8), v níž se oznamuje po zavření těchto artikulů, jak jsou Pražané s měšťany svými nakládali, dobré a pokojné lidi trápili, tak že jeden s druhým?) volně mluviti nesměli 10). A když jsou se již tak11) s obcí svázali, jakožto s vyobcovaným, nemluvili ani obcovali, tímto skutkem toho potvrzovali, že brzo potom 12), n ani na ně28) druhdy hleděli29), ani se jim schá- od purkmistra a konšelův radních počna až zeti spolu v dobrém přátelství, krom krčmy a do všech měšťanův, pořádně rukou dáním purk- nevěstčího 30) domku31), dali. Pakli se kde 32) na ulici dva nebo tři takoví 33) sešli, tehdy hned mistru, jakožto náměstku vší obce, podle oby- špehéře34) zrádného 35) za sebou měli, na ně čeje slibovali ty artikule obhajovati a skutečně u sobě odporná strana ukazovali a jim se posmí- zastávati. A tak 13) tím obyčejem se dálo, jako by znovu v měšťanství a v 14) sousedství přijímáni vali, co by čert želízko 36) nalezl 37). Potom je byli ti toliko, kteříž sou při obsílání do obce na rathouze sočili, bez žaloby řádné a přítom nosti strany druhé, pravíce, že se opět pikarti odměšováni 15) bývali od oněch 16), kteříž v do- mnění a v narčení pikartství 17) byli, a do schůze scházejí; a tu opět povolajíce38) jich konšelé, » na koži 39) jimi zmítali, že mohli na tom dosti obecní povoláni 18) nebejvali, jakož jest pově- míti do 40) dalšího opatření. díno3). Co jsou pak 19) dále potom20) s tako- vými narčenci21) působili a kam je obrátili 22), A jest s velikým to 41) podivením 42) do v druhých knihách o tom nezamlčím. Tuto takových lotrovských běhův, že sami u sebe toliko o tom, že po takovém těch artikulův toho viděti43) nechtěli, když mnozí z nich schá- svolení dále a přísněji přistupovali k vykonání z zívali se po hospodách před samým pohnutím44) svého zlého23) oumyslu, psáti se bude. Neb i potom, a tu rady své nepravé v svých 45) kvasích jmívali a 46) proti svým spolusousedům se pun- obtížení24) a soužení 25) rozličná, domnívajíce tovali 47) sami s sebou i s malostranskými oby- se, že tím bohu slouží, na lidi nevinné, sousedy vateli 48) a přátely své milé, vzkládali a na tom se usta- za jedno; a toho žádný jim neobtěžoval. novili, aby s 26) žádným takovým narčencem 27), » A z těch puntův 49) potom to spiknutí a bouřka 1) I přiznáním(!). — 2) kb povinnost sousedskou přidrželi. — 3) l tak byli (velmi); b tak vel. byli. — 4) kbl (zuřivě). — 5) e (a zkaziti). — 6) eg a o tom; d o čemž bude. — 7) dvl přirozené. — 8) o Začíná se etc.; k XXV; zo XXVII(!); v šestmecítmá. — 9) k jedni s druhými. — 10) vlb nesměl. — 11) kbl (tak). — 12) l brzo potom počna od purkm. — 13) kble (tak). — 14) ost (krom k) (v); v v sous. a měšť.; k (a v sousedství). — 15) v odvěšováni; l obmeškáváni; o od měšťanův (!). — 16) kble od nich, kteříž. — 17) l pikarty. — 18) devb po- voláváni. — 19) kble co se pak .. . působilo. — 20) ost (krom b): potom dále; l (potom). — 21) g čenci (!). — 22) k obraceli. — 23) 1 (zlého). — 24) l Nebo stížení. — 25) c zsoužení. — 26) o (s). — 27) ost narčeným; v naří- zeným. — 28) kbl (na ně). — 29) l hleděti ani se s nimi scházeti, (spolu). — 30) v do nevěstčího. — 31) del domu. — 32) e (kde). — 33) b (takoví). — 34) v spehéře. — 35) kbl (zrádného). — 36) go želézko. — 37) ost (krom k) čert žel. ukradl aneb (! neb) nalezl (o nalez). — 38) o povolávajíce. — 30) kbldgv na kůži. — 40) k až do. 41) o (to.) — 42) d povědením(!). — 43) g toho věděti. — 44) o pohnati (!). — 45) l při svých. — 46) d (a). — 47) v spuňtovavše. — 48) ost s malostr. sousedy za jedno. — 49) o A z těch punktův. a) Doklady toho v seznamech přihlášených sousedů, následujících v knize městské hned po artikulech. Mezi měšťany není nikoho ze sousedů potom vypověděných. 10.

Strana 76
1524 76 vyšla !), jízdy jedni na druhých?) učinivše. Tito?) pak upfimnym*) a prostym”) imyslem šli, podle přirozené povahy všech živočichův“), a jeden s druhým někdy podle společnosti mě- šťanské, přítel s přítelem, soused |s| sousedem, s tovaryš s tovaryšem z navyklosti sešli se v místo?) poctivé, neskryté?), rozmlouvajíce*) spolu pokojně; odkudž nic zlého z toho jest nepocházelo, tak jako od strany jim odporné. Avšak 0) což v oněch !!) samých plno !?) bylo, » že sou se rotili proti těmto, to na tyto strkali, z nepravého a falešného domnění, aby bitý ne- bitého nesl. A tak vždy to slovo opakovali 18), dotykajice jich, jako by !*) skrze své 15) scházení pokojné něco zlého obmejšleli 9), ježto 17) se s při oněch !8) to všecko nalezlo 19), že netoliko zle o jinych??) obmejśleli, ale to Istivć obmyślo- vání k skutku zlému potom?!) přivedli. A od té chvíle, jestliže jsou se kde dva takoví potkati ??) měli, tehdy %) nesměli se zastaviti spolu, ale vzhlédaje %) žalostivě s slzami jeden na druhého, musili °°) se ‘pominouti. To i jiné bláznovství Pražané působili, jehož jest bez počtu. A u ve- liké?*) potupé i v o3klivosti se?") vSech stran 20 takoví lidé byli i také v ouzkosti. Neb chtěli-li 28) x jsou v obcování sousedské neb tovarySské??), jako prve, s témi ??) sobě v té nesnázi odpor- nymi vjíti, tehdy ?!) se jich ti??) štítili a jako hadüv??) varovali; pakli jsou sami, jakoż?*) fi- KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA PRVNÍ. KAP. 26. kají 9%) svoji, chtěli oč spolu pokojně rozmlou- 1524 vati 6) neb obcovati, tehdy 9%) hned v zlém do- mnění byli. A tak všecko %) jim bylo zavfino a to 9) bylo nastalo, Ze vrzte*??) sebou, kam chcete, všudy jim teskno*!) bylo, ježto takový zákon příliš byl nesnesitedlný, kterýž žádnému z lidi, leć mrtvym, ktefiż lidi*?) nepptfebuji, potěšený *9%) býti nemůže. Pri soudich **) domácích též se dálo *), že sou je**) soudcové velmi. obtéZovali*?) mimo jiné nedopomáháním spravedlnosti podle práva, azase sdopomožením na ně odporným stranám *8) všeho nevolného a právu odporného; a byť se pak břehu chytili; všecko se s nimi utrhlo. K tomu také, že jsou oni Pražané dali se“) byli v skutky a v činy nelidské), lítější nad povahu všeliké šelmy. Když kněz, Jindřich ře- čený, farář u sv. Jiljó, nékterü chvíli pri?!) sv. Havle téhož léta v jednu neděli na kázání svém kázal pána boha*%) za vězně vůbec i za ty spoluradné a9?) jiné vézné podle nich pro- siti %), aby ráčil jich potěšení býti v jich zármut- cích %), kteréž, prý, trpí bez viny, a hned na zejtří v pondělí%) obeslali ho na rathouz a odtud kázali ho dáti pro ten skutek do vě- zení k?") administratorovi; on pak'choval jej *) v jednom pokoji na faře v Tejně za několik dní a potom ho pustili 5?) %). 1) vyšlo, jed. na druh. jízdy. — ?) b/odg jedni na druhć. — 3) g Tuto pak. — 4) dgkeo uptimym. — 5) ost upf. a dobrym üm.; /-dob. a upf. — ©) * povahy své a všech jiných živočichů. — 7) kôle na místo. — 8) ż neskrytć rozml. — 9) z rozmlúvajíce. — 10) Z A tak což. — 1) dv o nich; o [v] oněch. — 12) zg psáno. — 13) os/ opálali. — 14) z jako by šli skrze. — 15) Aà/e jejich. — 16) Z něco zlého povstalo, ježto etc.; Ač po- vstávalo. — 17) do (ježto se... obmejšleli); Z ježto se to všec. při oněch. -— 18) Š/veo při nich; £ při nich samych. — 1) żże to všecko potom nal; / nal. potom; 42egv nalézalo; Z nacházelo. — %) / o nich. — 21) Z (potom). — 22) ż dva nebo kde potkati se, (takovi); / dva se takoví potkati mohli. — 2%) d tedy. — 2) k/ vzhledajice. — 2%) 3 museli. — %) żb/ A v veliké potupé; £ a v oskl. — 27) lo ze. — %) v chtěli jsou. — *% Z soused. a tovar.; 2 neb v tovar. — %) o (s těmi). — 9!) d tedy. — %) o (ti. — %) o ha- dům. — %) żbel jako. — 3%) 7 jako fikajice. — 936) 42 rozmluviti. — 87) 4 tedy. — 99) / v&eckno. — 39) Z a tak to. — 40) ost vrzte. — 4!) Ze tesno. — *?) o lidu. — 48) Z potěšitedlný. — +) żog soudech. — 4) / tyż se dalo. — 46) / se. — 47) 2 vinili. — 48) Z odpornymi stranami. — +9) 7 (se). — 9?) Rkp. z má: »v skutky a udine lidské<; 2 v sk. ničemné nelidské; žedšlo v sk. účinné ; g (účinné); *e nelidské; Zólo lidské. — (Význam »üCinné« hodí se méně, »ničemné« je výraz příliš silný; zdá se tedy, že je tu chyba zkomolením slov »a v Ciny«; kusé slovo »lidské« vzniklo nedopatřením, že písaři přičetli »ne<« za koncovku slova předchozího). — 51) e po sv. Havle. — 9?) o pánu bohu. — 53) Z i, — 54) b prosil. — 59) &óg zármutcích. — 58) A (v pondělí). — 57) os? (k) admin. — 58) osz ho. — 9) ost pustil; 4 pustil zase ven. *) B. mohl o tom dobře věděti, jsa sám soused z osady svatojilské. 

Strana 77
77 KAPITOLA DVACÁTÁ SEDMÁ1), v níž se činí zmínka, kterak jedna žena od2) sv. Mikuláše žádala svého faráře, aby se za ty vězně kázal pánu bohu modliti, a potom z toho3) těžkost4) nesla5). Při tom o dobrém naopak křesťanu 6) a o7) pikartu, jak 8) jsou se před rychtářem hádali, i o tom, jak Pražané tak i Malostranští s 9) svými sousedy nakládali. Jedna opět žena pekařka 10), Dýmková11) rodávna jsou zpívané33), a někteří34) napomenutí 1524 též 35) křesťanské 36) jedni druhým činili, v dobrém řečená, přišla s poctou k svému faráři kostela sv. Mikuláše2) téhož 12) času a 13) žádala ho, aby se z víry tvrdíce: potom jim 37) konšelé přísně přikazovali, aby od toho všeho přestali; pakli též za ně 14) kázal pána boha v kostele 15) pro- by toho neučinili, že je 38) jináč 39) chtí vězením siti, aby ráčil jich pomocník býti v dobrém. opatřiti; a že jest 40) jim to těžko slyšeti mnohým, Ale on vzav 16) poctu sobě, šel k administra- a protož, prej, o to mluví41) a repcí, pravíce, torovi a radil se s ním o to, boje se téhož 17), že by skrze to mohlo něco v obci povstati co jest přišlo na kněze Jindřicha. Odtud dále ta 18) věc před Pražany do rady přišla. Z toho zlého. To ti vězňové slyšavše42), musili 43) toho is zanechatib). ji obeslali a do šatlavy ji 19) vsadili za několik Proti tomu slyš44) o příhodě z 45) mnohých dní 20). — Někdy lidé, když kterého lotra pro jeho zlé skutky po odsouzení k popravě vedou21), k tomu podobných, kteréž za skutek tehdáž obyčejně pána boha za takového prosí22): ale křesťanský Pražané ujali, o jedné46), kteráž se při tom povyku stala. Když jednoho dne v jedné tito za ty lidi 23) vězně neodsouzené, ani kterak- » ulici dva sousedé, totiž křesťan římský s na- koli jistotně ve zlém 24) poznalé, nedali žádné zmínky žádnému činiti, jenžto 25) jest skutek rčeným pikartem na potkání se spolu 47) sešli a o48) něco mezi sebou pohádku měli, v tom milosrdný a křesťanský pána boha jedni za rychtář šel z náhody 49) a trefil se k tomu. druhé prositi. Opět, když jsou ti vězňové na rathouze I uzřev ho ten křesťan řekl: »Pane rychtáři, z ted se tento pikart se mnou hadruje!« Ten pak i v 26) šatlavě sedíce27) písně sobě28) dobré křesťanské a nábožné29) rádi často pro potěšení 30) jistý člověk 50) narčený slyšav to odpověděl: »Pane rychtáři milý! já pak takto pravím 51), že zpívali, totiž: Kriste, jenž [ilsi světlo i den 31), Smiluj se nad námi, Pane, a jiné latinské i če- v hrdlo lže, jako takový« — upřímo dopovídaje 52) ské32) zpívání, kteréž od církve po kostelích od sta- a jeda 53) cestou i necestou 54) s mateří 55) 1524 1) o Začíná se etc.; zo XXVIII.(!); v sedmecítmá. — 2) o u. — 3) o (z toho). — 4) o těžkosti. — 5) kbl měla. — 6) o křesťanům(!). — 7) o (a o]: kbl (o). — 8) o (jak jsou... i o tom). — 3) o (s). — 10) l (pe- kařka). — 11) kbl Dejmková; v Dymková. — 12) v tohož času. — 13) l (a). — 14) ost kázal za ně. — 15) ost (v kostele). — 16) l vzal. — 17) k toho. — 18) l taková. — 19) dv (ji); l a za několik. — 20) kbl vsadili, za několik dní tam ji (l ji tam) nechali. — 21) kbl vedou, veřejně prosí; ost vedou, obyč. za takov. p. b. prosí. — 22) o boha prositi (!). — 23) klge (lidi). — 24) l v zlém; »jistotně« je přetrž. — 25) ! ježto jest. — 26) v (v). — 27) kl sedící. — 28) k (sobě). — 29) kble (a nábožné); o nábožně. — 30) k pro potěšení své. — 31) d (i den). — 32) l a české. — 33) k od starod. užívané jsou zpívali; o od star. zpívané jsou zpívali; blev od star. zpíváme. — 34) k některá; l některé; v někderé. — 35) l (též). — 36) k křesťanská. — 37) l (jim). — 38) b (je). — 30) bl jinak. — 40) g (jest). — 41) k mnozí o to mluví. — 42) dg vězňové slyše. — 43) d museli. — 41) k viz o příhodě jedné z mnoh. — 45) o (z). — 46) k (o jedné). — 47) bl (spolu). — 48) v (o). — 49) l šel náhodou. — 50) bl [člověk). — 51) e já pak to pravím; k takto mluvím a pravím. — 52) levdg odpovídaje. — 53) kb a jda. — 54) ov cestú i necestú. — 55) kb s mateří lžeš jako zrádce, abych etc.; l že v hrdlo lže, jako jiná šelma a jda cestou i necestou v sekl matr jebal [sic], lžeš jako zrádce etc. (Zdá se, že celý kus: »upřímo dopov.... s mateří« je pozdější interpolace, prvotní text asi zněl: »že v hrdlo lže, jako takový zrádce, abych byl pikartem«). a) R. 1523 byl tu farářem zmíněný Václav Šídlo, jinak Subule, pak vypověděný, a toho času opět přišlý. Snad tedy ujal se zase dřívějšího obročí. — b) Jest jen u B-e; asi z obecného vypravování.

Strana 78
78 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA PRVNÍ. KAP. 27. 1524 »zrádce, abych byl pikartem!« Rychtář to slyšav1), uzdu pustiti, aby jiní33) po něm potom bláz- 1524 zasmál se a řekl tomu narčenému: »Již2) já nili. A kdyby oni Malostranští byli od ně- rozumím, milý sousede, že jsi ty dobrý křesťan, kterých Pražanův 34) i 35) od některých blízkých z 36) stavu panského i37) rytířského naučení jdi domův3) a měj pokoja).« S tím 4) se rozešli. s neměli 38), nepodobné jest bylo39), aby takoví Nebo kdyby byl ten narčenejb) tak víry své nevyznal6), jistě byl by hned vypovědín a humenní vrabci 40) směli nebo uměli 41) se o ta- nejméň 7) vzat do šatlavy k takovému jako jiní kové pokusiti 42) věci, o kteréž sou se s po- trápení. A takových lidí8) mnoho bylo, že sou čátku pokusili, běhajíce jako 43) vzteklí (nelze jest jináč2) nemohli té vzteklosti rozličné vodolati, než44) o takových lehkomyslných 45) v pravdě 46) leč sou se nectným jazykem odláli. Ale i 10) u tak mluviti) po Oujezdě i po Malé Straně sem kněží někteří s administratorem někdy slýcha- i tam se zbrojí, na domy mnohé se tloukli, tu kdež a 47) na koho vích pikartský48) fa- jíce po ulicech takové lání, posmívali se tomu lešně a ovšem lživě49) vstrčili, své50) mrzké a mluvili mezi sebou, schvalujíce 11) a řkouce 12) »I co čistě laje 13), tuť 14) není pikartův a není a hanebné běhy tím zakrývajíce. A potom shned nazejtří Pražané, jakož jest mluveno, potřebí 15) jim nápravy v kostele 16) činiti; tuť sou, prej, dobří křesťané!« napivše se51) s nimi litkupu, oč sou spolu 52) A protož Malostranští jakž17) sou šťastný tržili, ten trh konali, až i53) dokonali: a 54) v své vzteklosti počínek 18) obyčejem nejhorších jakž 55) jsou koli s svými měšťany nakládali, že oni Malostranští též zase od nich příklad živočichův učinili, z cizího toulu 19) šípy be- rouceb): tak sou Pražané20) od nich ortel » k všelikému56) trápení sousedův svých57) krom katem mučení 58), brali, jakož by59) i to a zlý21) příklad 22) vzali 23) a kratochvíl svou 24) bez přestání vedli, jakž 25) dáblu 26) i27) ná- byli učinili, kdyby byli 0) mohli k některým sou- městkům jeho bylo libo 28); ale sami se o to sedům přístup slušný až do hrdla zbavení, předkem nesměli pokusiti, leč prve tomu29) se pro nepřítomnost jich míti81)c) A toho všeho hlava a původové největší podívají, jak se jim Malostranským, jakožto 30) z v tom městě byli: Bartoš nějaký62) nožíř a všetečným, nerozumným31) a vší vážnosti prázd- ným, dařiti bude. Nebo32) nejsnáze jest bláznu Vít řečený Zelé63), spolusousedé a přísežní 1) v slyšev. — 2) dv Že — 3) kblevd domů. — 4) dl As tím. — 5) ost (krom v) narčenec. — 6) kb byl ne- vyznal. — 7) U nejmíň. — 8) ost lidí bylo mnoho. — 9) ost nemohli jinak (l jináč). — 10) ost (krom 1) (i). — 11) l schva- lujíce to a. — 12) o (a řkouce); bg a řkúce; v a říkajíce. — 13) kble lají; d laje až milo. — 14) o (toť). — 15) kb a nepotřebí jim. — 16) blde činiti v kost. — 17) b jakož jsou; kgedy jak jsou; ost jak js. št. poč. v své vzt. obyč. — 18) klge šťastný ... počátek. — 19) kbe toula. — 20) l tak jakž Praž. — 21) v [ortel a zlý); g (ortel a). — 22) v i příklad. — 23) I brali a svou kratochvíli jsou bez etc. — 24) kb (svou); k bez přest. svou; b jsou bez přest. — 25) kb jakož. — 26) zkbled (nesprávně) dáblům. — 27) kb a náměst. — 28) d libo; llibé; o (libo). — 29) ost setomu. — 30) d jakžto. — 31) o (nerozumným). — 32) ! (Nebo... bláznili). — 33) o jim. — 34) kbl (od někt. Pražanův). — 35) dg a. — 35) b (z). — 37) kdgoev a. — 38) g měli. — 39) blgev (bylo). — 40) o hubení vrabčí (!). — 41) k směli se neb i měli; ble neb. — 42) klbvo o takové věci pokus. — 43) k co vzteklí psi; dg jako vzteklej; vo jako vzteklci. — 44) v (než). — 45) l vzteklých a lehkom. — 46) v než v pravdě. — 47) ost (a). — 48) o kdež na hotových pikartsky(!). — 49) l křivě a lživě. — 50) b v své. — 51) o (se). — 52) l oč jsou se spolu. — 53) l (i). — 54) ost (a). — 55) kbl (jakž jsou koli s svými nakládali). — 56) dgveo všelijakému. — 57) k sousedům svým. — 58) l katem naučeni byli; b naučení brali. — 59) b (byl; ! byli by i; ost (krom k) byli i to. — 60) l (byli). — 61) v (pro nepřítomnost jich míti); b jejich. — 62) d nějaký Bart.; l B. někdy nožíř. — 63) le Zelí. a) B. má tu na mysli skutečnou příhodu, jenže jména nechce udati, rychtářem byl tenkrát Jiří Komedka. Podobné případy nalézáme v soudní knize pražské č. 1047. — b) Náhlý skok k malostranským příběhům je tu nápadný a ještě nápadnější stylisace, odvolávající se zřejmě na odstavec předchozí, nemající však k předcho- zímu textu pražádného vztahu. Naposled před tím mluví se o Malostranských souvisle v kapitole 17.; i plyne odtud, že toto vypravování je vlastně koncem kapitoly 17., jež nějakým zmatkem v rukopise (ale již v nej- starším!) dostalo se až sem. Teprv oba kusy pospolu dají náležitý obraz událostí. — c) Srv. list kanovníka Jiřího opatu tepelskému ze dne 18. srp.

Strana 79
O NENÁVISTI PROTI VĚZÝŮM. O MALOSTRANSKÝCH. 79 (1530) 1524 starší1) obecní2), (neb již zemdlena byla rada Ale již se k počátku 25) navrátím, že ta hra 1524 tomu chce, tu kdež pán bůh, jsa vysoko, na konšelská u nich tím povykem) toho města, lidi nevinné pokušení pro jich hříchy dopouští, kterýmž když by2*) s zdravým rozumem bláznili 3), bylo by snesitedlněji4) to vážiti; ale poněvadž král26) nebo 27) jiný pán světský, jsa daleko, své s věrné poddané v jich nevinnosti na zprávu jsou zhovadilí byli a po sobě v své mravy lstivou a nedůvodnou 28) zlých lidí opouští. Budiž i jiné táhli, není hodné, aby v 5) vlastnosti dobré, ze všeho chvála pánu bohu nebeskému. A když rozumné, lidské povahy připomenuti bylia). se koliv v Praze obec rozehrá i zvášniví29), tu Neb ten Bartoš, ačkoli postavu6) a obraz člo- žádného řádu ani práva 30) bezpečenství 31) není 32); věčí měl, však skutkův7) do sebe lidských8), dobrých nikdá neměl, kochaje se v neštěstí o ale tehdáž bývá taková oprava: kdo 33) bit, ten lidském a s hovady zároveň smýšleje, trhaje?) sobě má, a komuž kůži zderou 34) nebo 35) a sápaje na pověsti lidí ústy nestydatými a hlavu s něho sejmou, ten tam. A tak krato- chvíl 36) obce té 37) taková mnohým ctným, šle- příliš lehkomyslnými 10) obyčejem lehké ženky 11). chetným a nevinným lidem škodu na pověsti, Vít také Zelé 12) jemu ve všem rovný byl 13), a nad to, kdyby ten rozum měl 14), jak má pověst s na statku38) i na zdraví častokrát přinášela 39) dobrú sobě i dětem svým 15) zachovati, nikdá beze vší hodné příčiny, a jest tak bezpečná 40) jako s nedvědem41) za pasy choditi 42). Protož by zlodějsky na noclehu mince zlaté z nohavic Janovi Krčkovi Berounskému nevyřezával 16), když se formanu koni z uzdy a z udidl 43) vyjev v poselství proti králi 17) Ludvíkovi, aniž vydrou 44), jaké můž 45) jemu býti bezpečenství? by mu potřebí bylo — jakož jest tak učinil 18) — » Neb již tehdáž to nastává, že mnozí chatrní 46) toho zase 19) jemu uplacovatib). A tak oba jsouce a na své pověsti lehcí47) i jinak ovšem lidé mysli nevážné, za20) svou21) vášnivou libostí opovržení na nohy povstávají, křikajíce48) a toliko šli; avšak již teď 22) nyní 23) léta M'D°XXX° povyky 49) »tak 50), tak!« činíce, a tak dobrým, hodné jim děkování lid obecní za to činil24), hodným, věrným a rozumným správcům svým z nohy podrážejí 51). zradou je dotýkajíce°). 1)l a starší. — 2) ost obecní. Neb již ... povykem toho města. — 2*) ost kdyby. — 3) k byli bláznili. — 4) g snesi- tedlnější. — 5) lgo (v). — 6) ost obraz a postavu. — 7 ost do sebe skutků. — 8) g do sebe dobrých skut. lid.; ost dobrých lidských. — 9) v trhaje se a sápaje na dobré poctivosti; kbl trhaje a sápaje pověsti; g trh. a sápaje se na dob. pověsti. — 10) l nestyd. a příliš nestydatými(!). — 11) g ženy. — 12) el Zelí. — 13) kl Z. ve všem zlém jemu rovný byl; b Z. ve vš. zl. rov. jemu byl. — 14) g byl měl. — 15) k (sobě i dětem svým). — 16) l mince zl. J. K. B. z nohavic nevyřezal; o Kuzkovi; kb nevyřezoval. — 17) l k králi. — 18) v činil. — 19) ost jemu zase. — 20) 1 (za). — 21) v za svú. — 22) ost avšak teď. — 23) kbl (již nyní). — 24) kb učinil. — 25) v s počátku. — 26) Všude nespr.: a král. — 27) b neb. — 28) vb lstivú a nedůvodnú. — 29) k a zvášniví; l a s vášněmi(!). — 30) l práv. — 31) v (bezpečenství... oprava]. — 32) k nemá. — 33) v ten kdo. — 34) kbl zederou; o zedrou. — 35) ost anebo. — 36) b kratochv. taková. — 37) v (té). — 38) li na statku. — 39) v (přinášela... a jest tak). — 40) kl bezpečná věc; k bezp. věc v ten a takový čas s obcí se souditi jako s nedvědem zápasiti. — 41) dgvk s medvědem. — 42) dgleo v zápas choditi; b v zápasy. — 43) go [z) udidl; lv udidel. — 44) b vyderou. — 45) l jaké tu můž; o i. nemůž. — 46) lo chaterní. — 47) l na své poctivosti lehcí a jinak. — 48) v (křikajíce). — 49) kbl (a povyky... činíce). — 50) o (tak). — 51) e podrážejíce. a) Vít Zelé řezník měl dům u brány písecké na M. Str. do r. 1515, potom jiný, polohy neznámé a krám vedle zmíněného již Floriana Malce (kn. č. 2211 F 11, M 7, J. 12); konšelem byl r. 1504—1507, 1519—1524; 1509 rychtářem, v ostatních letech starším obecním. Bartoš nožíř drží dům v ulici mostecké (blízko domu Bartoše písaře, 2211 J 29); r. 1503—1507, 1512—1524, 1526—1529 byl konšelem, r. 1518, 1520 prvním purkmistrem. Kronikář oba znal, sloužilť právě pod nimi r. 1512—16 jako písař obecní. Měl snad s nimi tenkrát nějaké záští, že píše o nich tak nenávistně; v pozdějších letech mu ničím neublížili. — b) Vztahuje se k vítacímu poselství vstříc králi v březnu r. 1522. Jan Krček, soukeník z Berouna, jel tu patrně jako zástupce své obce, jsa v radě městské předním; r. 1525—32 zastával primatorství (Vávra, Paměti král. m. Berouna str. 61, 74). O krádeži Vítově není úřed. dokladu, ale B. nebyl by směl bez podstaty konšela obviniti. — c) B. vzal asi ze skutečného veřejného mínění.

Strana 80
80 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA PRVNÍ. KAP. 28. KAPITOLA DVACÁTÁ OSMȺ1). Tuto2) se psáti bude o lstivém a nedůvodném postranném viny vznášení3) od Pražanův proti vězňóm a vyšlým; a zase4) o odporu a očišťování5) jich, kteréž slove »Satisfactio« 6) proti 7) Pražanóm, až do konce těchto knih prvních. ok. 11. list Ale ať se 8) k pořádku9) spisu 10) tohoto s o tu nesnáz jeti, že bránil jemu 29) toho a při- 1524 zase navrátím, věz 11), že potom málo dále11*) při říkal 30), že chce sám o jeho i jiných věc jed- nati i zjednati 31) lépe, nežli oni sami. Jak 32) času sv. Martina, léta téhož, kníže Karel hejtman od krále 12) také z Uher přijel, kterýž prve, jest pak zjednal33), když zase přijel, skutek ukazoval 34). dokudž z Prahy do Uher nevyjel, jakž takž v těch nesnázech13) zašlých se střídmě měl, A protož, když se z Uher vrátil, obsílal 1o nedopouštěje mnohého horšího, kteréž jsou Pra- vešken 35) stav městský ke dni určitému 36) do žané i Malostranští proti svým spoluměšťanům Prahy, aby posly z sebe vyslali 1). A když jsou se sjeli na rathouz prazský37) s knížetem v pon- vésti zuřivěji 14) chtěli. Ale když se tam do Uher dělí po svaté Alžbětě léta téhož 2 XXIIII° do dostal, hned byl nakažen jiným povětřím z nabá- is radné světnice, tu jest kníže řeč učinil Pra- dání biskupův i některých jiných 15) lidí, ve- žanům38), ohrazuje 39) se, kterak by o něm 40) douce ho k tomu i krále poněkud 16) proti němu, řeč puštěna byla 41), že by něco jednal při králi tak jakž pověst o tom 17) byla, pozdvihše18), proti nim, aby tomu nevěřili; ale že jest vždycky42) aby luteriany — kteréž tehdáž všecky ty, kdož rád činíval pro ně, což mu 43) jediné 44) jsou se rádi chtěli pánu bohu líbiti 19) a při » možného 45) bylo, i také nyní že jest se při zákonu jeho upřímně 20) státi, tak 21) nazývali 22) — králi též zachoval 46). po zemi České23) kazil a vypleňoval24) slovem v 25) ty časy královským. Ale on hledaje 26) víc Po té řeči Pražané vítali jej, a že poníživ 47) důstojenství svého do toho místa48) mezi ně chvály světské nežli boží, povoloval již všemu k vůli lidem mnohým. A toho také27) dokázal, sjel 49), to přátelství vděčně přijímají, zakazujíce když Jan Hlavsa s některými chtěl byl k králi28) z se jemu. A též Horníkům s jinými50) posly 1524 1) o Tuto se psáti bude v kapitole XXVIIII(!) o lstivém etc.; z dvacátá devátá(!); v osmmecítmá; obsah kapitoly vepsán jest i v z, ale před záhlavím a to rudým inkoustem. — 2) dgvo (Tuto se psáti bude); kóle V níž se. — 3) o vznášením(!). — 4) 1 (a zase ... knih prvních). — 5) dvo o odporu očišťo- vání. — 6) d slitipacoon; v slitipaccon; o stitipaceom; g slitipacecon; e Anticipatio; kb Pacem. — 7) b (proti Praž... knih prvních). — 8) dkbl Ale ať se zase ... — 9) l ku pořadu. — 10) b tohoto spisu. — 11) l než. — 11°) z (nespr.) málo i dále. — 12) od krále Uherského a Českého. — 13) gvb nesnázích. — 14) g zuřivě. — 15) ost i jiných někt. l.; k i jiných mnohých. — 16) k pokud. — 17) kbl jakž o tom pověst. — 18) k pozdvihli, aby s luter. — 19) kble modliti a lí- biti. — 20) ogd upřímě; k jeho státi upřímně. — 21) d (tak). — 22) b tak nacházívali. — 23) ost (České). — 24) I vyplameňoval. — 25) kb [v). — 26) k hledaje cti a chv. svět. víc; d chvály lidské než boží; I než božské. — 27) be taky. — 28) kbl k králi jíti. — 29) l jemu). — 30) g přikázal. — 31) vo (i zjednati). — 32) v Jakož; kbe Jakž. — 33) v jednal. — 34) 1 ukázal. — 35) vo všecken; e všecek. — 36) o určenému. — 37) k r. praž. staroměstský, — 38) lbvo k Praž. — 30) vg ohražuje; kbl vohlašuje. — 40) v o něho. — 41) l puštěna býti měla, že by jednal něco. — 42) v vždyckny. — 43) ost což jest mu. — 44) 1 jednom. — 45) kbg možné. — 46) v též choval. — 47) dgv ponížil. — 48) v miesta; bldgz města. — 49) kb sjev. — 50) k s jinými městy vítání. 3) Bartošovi přisuzuji sepsání jen předchozích řádků kapitoly. Od slov: »když se z Uher vrátil ... až do konce tuším již jiného svědka, jehož B. užil. B. pravdu má v tom, že kníže Karel proměnil smýšlení své, jenže až později: tuto udání B-ovo je předčasné. Vysvítá ze sama Bartošova rčení, že Hlavsa hned po bouři jednal s knížetem, a kníže mínil opravdu strany jeho se ujímati. Srov. slova kanov. Jiřího o Karlovi »ingens clamor contra eum est Pragensibus.« Také průběh jednání v Pamětech svědčí, že knížete ze strannosti ještě viniti nelze; nepříčí se ani řeč jeho (ačli tak mluvena byla); nestrannost k Pražanům nevylučuje ještě nestrannosti k vězňům.

Strana 81
KNÍŽE OBĚ STRANY SLYŠÍ. 81 1524 z měst1) vítání činili a jim z toho přátelství, že jsou se sjeli, děkovali. Proti tomu2) kníže, Horníci a poslové3) z měst oznámili, že jsou to rádi učinili na po- ručení a rozkázání královské, a toto týž 4) poslové přičinivše: že by rádi lásku, svornost a dobrou 5) jednotu mezi nimi v tom městě viděli. Potom kníže oznámil, kterak král jemu poručiti ráčil, aby obě strany, totiž Pražany s vězni spolu- radními, zejména s Danielem Raušem, mistrem Václavem Danielovým6), mistrem Brikcím, Janem Erazimem a Blažkem soukeníkem, postranně7) s posly z měst vyslyšal8), to 2) dopovídaje 10) aby nejprv Pražané příčiny takového pohnutí a bouřky i osob vyzdvižení oznámili, že to chce slyšeti. Tehdy mistr Jan Pašek od purkmistra, konšelův i některého počtu starších obecních tehdáž přítomných mluvil: že jsou tomu velmi 11) rádi, že to k slyšení přijde, proto, aby se ta pověst nerozhlašovala 12) a o nich toho domní- váno 13) nebylo, že by něco 14) proti těm vězňóm, kteříž v vězení sedí, nebo z města odešli 15), bez příčiny 16) brali; ale což 16*) jsou učinili i což jsou o nich rozpisovali listem, aby žádnému v pochybení nebylo, že to tak v pravdě jest. (Jest 17) div veliký, že pro tuto svou velikou lež a hloupou nebál se toho, aby se mu ústa jeho krví nezalily) (!). A při tom kázali čísti list krá- lovskýa), kterýmž poručil král, co 18) se pi- kartův a lutherianův dotýče, aby v městě Praz- ském trpíni nebyli19). I také že skrze pány posly Jeho Msti Královské též přikazováno bylo?) i prve 20) při sázení rady“), ale že oni vězňové takovému přikazování, psaní i poručení byli jsou na překážku a 21) na odpor. Dále co jest Pašek s pomocníky svými 22) mluvil, nalézá se rozum toho všeho v spisu, kterýž sou potom23) oni Pražané učinili a knížeti podali a on dále králi do Uher odeslal 24). Protož pro ukrácení, abych vody snad nepře- líval a jedné věci dvakrát 25) nebo 26) třikrát jako Pašek neopakoval, zdálo mi se za slušné, abych položil tůž zprávu sepsanou 27) tuto toho jich ob- tížení, kteréž nad míru pod oblaky vyvyšovali 28), 29) jest v tato slova4): proti týmž vězňům, kteráž 10 1524 1) l z města. — 2) o (Proti tomu); dgvb Proti knížeti Horníci. — 3) kheo i poslové z měst; l i z jiných měst poslové. — 4) ost tíž. — 5) ve dobrú. — 6) k Danielovic. — 7) e prostranně. — 8) d vyslyšel. — 9) 1 (to). — 10) v odpovídaje. — Na okraji červeným inkoustem: Vznášení viny proti vězňům od Pražanův. — 11) ble (velmi). — 12) v nevyhlašovala. — 13) kbly toho domnění; dgoe toho domníno. — 14) kbl (něco). — 15) I ušli. — 16) I něco bez příč.; k bez příč. něco nenáležitého před se brali. — 16*) b co — 17) ost Jest div ... nezalily). — 18) kevdgo což. — 19) ost (krom k) nebyli trpini. — 20) kbl (prve]; I i také. — 21) kble i. — 22) kbl Pašek s svými odporníky. — 23) dv při tom; I oni potom. — 24) kbldgvo podali a dále (1 k) králi do Uh. odeslali; e podali a kníže králi do Uh. odeslal. — 25) dgoe snad dvakrát. — 26) kle neb. — 27) k se- branou a sepsanou; b sepsanú. — 28) k vyhlašovali a vyvyš.; o vymyšlovali. — 29) zkblvdgo kterýž jest. a) Rozumí se jeden z listů ze 4. července, poslaných do měst Pražských. List do Většího města byl asi shodný slovně s listem Malostranským, jenž zapsán jest v knize Menšího města č. 2212 fol. E 4. — b) O nichž mluví se v kap. 7. při sněmu svatomarkétském. — c) Dne 14. března 1524. — d) O tomto jednání knížete Karla s Pražany a vězni jsou zprávy a doklady některé též v Pamětech, některé se ztratily. Bartoš neměl všech; které pak měl, nedobře datoval i zařadil, je tudíž vypravování jeho neúplné. Neúplnost zavinila, že B. svým pramenům špatně rozuměl i vyvodil z nich důsledky mylné. Paměti obsahují vypravování přesnější, i nutno dáti jim přednost. Podrobný rozbor a srovnání obojího sepsání v mém čl. Kronika B. p. ve Věst. akad. 1903; tuto stůjtež pouze výsledky. Za první den k jednání určena byla sobota, den sv. Alžběty, 19. listopadu, na kterýž den kníže zval posly z měst (orig. listů v archivu kutnohorském a budějovském). Bylo-li v ten den co jednáno, vůbec není známo; snad však stal se odklad všeho až na pondělí 21. listop. Tu napřed slyšáni jsou Pražané a po té po- dali knížeti své žaloby na vězně. Když odešli, předpuštěni jsou vězňové a tu jednalo se jen o propuštění jich z vězení, ale to nezjednáno. Potom jim odloženo do zítřka, aby obě strany své stížnosti sepsaly. V úterý 22. listop. Pražané podali svůj spis (a) proti jednotlivým vězňům, a ten přečítán vězňům. Vězňové též ohlásili svůj protest (b) proti uvěznění a odpovídali pak jeden každý na svá obvinění a tato odpověd byla potom napsána (c). Třetí den, ve středu 23. listop., bylo třetí slyšení. Pražané položili odpor 2. spisem (d) na protest i na odpověd c), k čemuž některé věci nové přidali. Následovala druhá odpověď vězňů (e), asi téhož dne. Kníže pak vyžádal si od obou stran konečné odpovědi pro krále; Pražané odevzdali třetí spis (f), vězňové 11

Strana 82
82 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA PRVNÍ. KAP. 29. KAPITOLA DVACÁTÁ DEVÁTÁ 1), v níž se oznamuje2) vznášení Pražanův před knížetem proti vězňům: artikulové pořádní, jak jsou Pražané čistě etc.3) »Tato zpráva2) Pražanův proti těm4), kdož rodičův učiněni 24) jsou pokřtěni, a že kmotrem 1524 s vlastního otce dítěti 25) býti 26) dopustili. jsou 5) je6) za stranu sobě položili a jednotu víry 4. Item o jiných svátostech lehce mluvíce, že bozské a křesťanské (podle jich smýšlení tak mluvím) nic nejsou, dokládali 27): jako mazání olejem, svě- proměňovati začali podle hostinských učení, králi cení kněží že jest věc daremní, a že olejování a sepsaná 7): špikování potřebné věci nejsou, a že kněží bez 1. Item nejprve8), že jsou věc svou vzali a toho býti mohou, nebo28) volení a29) ne mazání začali proti bohu2), a to v tom, že jsou kněžím kněze 30) činí; a ten že můž31) posvěcovati a roz- a je za faráře k farám do města vjíti dopustili 10) jsou proti Trojici svaté dávati, když 32) by knězem byl volením a ne špiko- přijímati radilib), kteříž 11) mluvili, a tak proti bohu Otci, Synu i Duchu sva- váním, to, což33) jest Kristus na památku svou 34) přijímati časy svými rozkázalc). tému, že nevědí, co jest Trojice svatá, žena-li jest, 5. Item což jest 35) Kristus posvěcovati i 36) či co jiného. přijímati na památku smrti své rozkázal, nepraví 37) 2. Item co se dotýče svatých 12) božích 13) a býti tělem38) ani krví boží, než chlebem39) po- svěcení svátkův, že to býti nemá, ani neděle svě- svátným, a že to víc nemá moci než dotud, cení, a že jest to všecko 14) pominulo, a křesťané dokudž40) to 41) ti nepřijmou, kteříž posluhování že jsou v tom osvobozeni, samu víru 15) majíce 16). 20 žádají, a dále nic. Při tom mluvíce, což kněží 3. Item tím proti bohu hřešili 17), že jsou všem v monstrancí neb v cancellum 42) chovají, že jest 43) svátostem Kristovým a křesťanským ustanovením odpírali, pravíce, že nic toho potřebí není, a že tu nic. 6. Item 44) jest i to od jednoho kněze mluveno křest potřebný z vody křtitedlné není, a že jej zjevně, že posvěcování těla Kristova není žádná můž učiniti, kdo chce i18) z jaké vody chce 12), 25 obět; nebo již Kristus jednou jest obětován 45), a z bláta i z rosola, a že k 20) tomu 121) křížma, tím 46) aneb 47) tou obětí že jsou již všecky 48) jiné ani oleje, ani soli, ani bláta podle starobylé zvyk- losti 22) není potřebí, a že děti křesťanští23) u víře oběti napřed vykonány. 1524 třetí odmítnutí (g). Co Bartoš klade za zprávu první, není a), ale až f), spis a) jest ztracen, jen obsah jeho známe z čl. XXI. v Pamětech; b) je tamže v čl. XIX. a obsah jeho zachycen ač kuse v řeči vězňův u Bartoše v kap. 31.; c) obsahem nalézáme ve čl. XXI. Pam. a textem u Bartoše v kap. 32.; d) je ztracen, ale články jeho lze vystopovati z obsahu a), z odpovědi c) a e); e) jest u Bartoše v kap. 34., f) tamže omylem v kap. 29. a 30.; g) tamže v kap. 36. Vysvětlení jednotlivých sporů viz na případných místech. Tomek X. 561—565. 1) o Začíná se kap. XXX.; z třicátá (!); v devětmecítmá. — 2) e v níž se ozn., jak jsou jedna každá strana svou při sepsanou knížeti podali. — 3) k čistě mentirovali; bl č. menterovali. — 4) k proti těm vězňům a proti těm, kdož etc. — 5) k (jsou). — 6) l (je). — 7) dgvol podaná. — 8) V z i jinde články nejsou číslovány; cifry přidal jsem pro snazší přehled; jsou v ble. — Na okraji rudým inkoustem: Vznášení Pražanův psané proti vězňóm. — 9) k proti pánu bohu. — 10) kbl dali neb dopustili. — 11) l kteří. — 12) kbl svátkův. — 13) l božích a jeho svatých. — 14) l všeckno. — 15) ost samu víru toliko. — 16) k mají míti; b mají toliko míti. — 17) vg Tím proto hřeš.; bl Tím proti hřeš.; k Tím proti tomu zhřešili; ost Tím hřešili. — 18) dov a. — 19) I (jaké vody chce). — 20) e (k). — 21) kblg (i). — 22) v podle starobylého obyčeje a zvyklosti. — 23) k děti křesťanské; e křesťanský. — 24) k (učiněni]; veg učinění. — 25) e dítěte. — 26) g (býti]); bl dopustili býti. — 27) I dokládajíce. — 28) ost neb. — 20) 1 (a). — 30) d kněží. — 31) dgov ten že nemůž(!); s převrátil další pořad: špikovaným a ne voleným. — 32) gleo kdož. — 33) kle co. — 34) v svú. — 35) dv to co jest; gkb co jest. — 36) gel a. — 37) k nepravie. — 38) ost tělem božím. — 39) dgv chlebem svým (posvátným). — 40) ebov dokud. — 41) ost (to); 1 dok. koho ti; k dok. ti nepřijdou a nepřijmou; v nepřijmu. — 42) d canedlum; v concellum. — 43) o že (jest). — 44) V ost rkp. (krom l) odst. 6. splývá se 7., takže všech jest o 1 méně. — 45) ost (krom l) Krist. jest již jed. obět; l jest již dávno obět. — 46) kbl a ním. — 47) b anebo; I nebo; kuge neb. — 48) ost jiné všec.; 1 všeckny. a) Jest vskutku až třetí žaloba, stylisovaná pro krále (f). — b) Miní se Hlavsa. — c) Míní se Erazim z Črmník.

Strana 83
1524 ŽALOBY PRAŽSKÉ NA VĚZNĚ. 7. Item o mši jest mluveno, Ze nic není, a přijímání že z') podstaty spasení není. Roucha, kalichy, monstrancí potupovali. 8. Item?) oltâfe nazejvali verstaty®) a ohniště, a kostelní fâdy starobylé*) potupovali. 9. [Item] co se téla a?) krve Kristovy dotyce, o tom rouhavéS) a?) potupně mluvili; kterak tu boha?) není; a kteréhoZ vy, prej, míníte?) bti, tohot!?) pavoukové!!) a myši snédí, a jinak!?) se ta!?) véc zieredi!!), víno 15) zkyselí a zrosolo- vati, jeżto to bohu!*) nepfileżi, protože ho tu neni; ale jest na pravici boha Otce v nebesich, a tam se mu, ne!”) jinde, má klanéno!5) byti. A kdyby byl 19) bůh v monstrancí??) etc.?). 10. Item procesí zastavili i všecky památky o Kristovy, jako Jerusalém, hrob velikonoční;") a na to artikule o hromnicích zřídili; davše je impri- movati bez vüle krale JMsti*). 11. Item ve všech raddách sou nám ti véz- hové odporni byli2!), i ti, kdoZ jsou vné, häjice » [se] procesí??); a poctivosti?3), kdyż?*) s procesi li, žádné nečinili. A k tomu ke všemu jsou je kněží vedli, a oni%) jsou je do toho města uvedli, je zastávali a?9) jim folkovali, a na kázani?") i na?5) mšech jich 2) sou bývali. a 12. Item laïkôm*) kázaní nepretrhali ?!), nýbrž 9) i v kostele jim **) dopustili kázati, jako Mikuláš Šorf u sv. Michala v Opatovicích. 13. Item dopustili těm kněžím, že jsou ká- zali, Ze düstojnéjsi jest člověk dobrý, nežli tělo » Kristovo a krev Kristova, a že dábel svozuje lidi skrze Pannu Marii, jako %%) skrze nejhoršího lotra. e 83 14. Item canon pravili byti??) nicímz, a svatí, kteříž sou v. něm, že jsou v pekle; doktory staré 3°) tupili, krucifixy mazali v mšalích 2. a vSickni?") rozbihajice se, k monstrancí?5) klali sou. A zápisy že sou činili s těmi kněžími, po- hlavi mužské i ženské), a v noci se k svému kacířství 10) scházeli), 15. Item král JMst ráčil miti*!) a rozkázati, abychom mezi sebou pikartství/?) neměli, ani v oufadech jich abychom netrpěli“); a oni sou proti tomu odporni byli, leć by bylo dovedeno, kdo jest pikart a proć. Nebo??) snad, prej, ta- kovych pikartův mohlo by se naleznouti**) víc nežli deset aneb sto*“), a snad víc nežli tisíc. A protož pikartování na žádného nedopustili, ale dopustili 49) i47) posluhovati i znovu kitíti a sami nékteñi*) noénè*’) na ta kázání jsou chodí- vali 59). 16. Item král JMst ráčil míti *!) pro zachování pokoje, svornosti a dobré lásky křesťanské, aby- chom s??) stranou??) římskou *) jednali a uhodili o kompaktata; a oni pak z své lásky s sberi®) svou to roztrhali %) a tomu jsou překazili ^). 17. Item když mluveno bylo o vystavování těla Kristova v monstrancí, [tu?") v některých osadách od některých osob bylo mluveno, že »bych já jim nechal jich boha státi, až by upadl, nechť by po něm šlapali<. A když bylo zastaveno vystavování] těla božího v monstrancí, tu posměšně bylo mluveno: »Hle, jiZ jsou nám drahého *) Ježíše skryli, komuZ se budem ??) modliti?« A jiné mnohé Seredné mluvení byvalo. 1) $ (z). — ?) V £4 élánek 7. poloZen jest za 8. — 3) o vettaty. — 3) £4/ (starobyléj. — 5) bk i. — 9) o rühavé; v rühavné. — 7) 4? i. — 8) £2/ pána boha. — 9) dgo mnite. — !°) £ toho. — 1!) o pavükové. — 12) ŠZ jináč. — 19) g táž. — 14) 45 i z&eredi. — 15) 45/e a vino. — 16) £4/ pánu bohu. — !7) Zgevo a ne.jinde. — 18) gevo klanino; à klanieno. — 19) à/ A kde by byl; z A kde byl. — ?9) 47/ v monstraku; v v monstranku; o v mon- strantu. — 2%) z (byli). — Na okraji červeným inkoustem: Tu jest dotykal Hlavsu a Sorfa a Sípeckého. — 22) £5] hájíce se procesí. — %) dgv i poctivosti. — %) Z kdy — 95) e (a oni... uvedli). — 2) / (a). — 21) e/ na kázáních. — %) Z (na); b msich. — %) d jejich. — 939) os/ lejkàm. — 3) kblve neptetrhovali. — 3?) eo nébrž. — %) AóZ v kost. dop. jim káz.; osf v kost. jim dop. káz. — %) o (jako). — 35) osf ničímž býti. — %) Z svaté. — 37) £6l Item vSickni (čítají článek ten za zvláštní). — 8) à monstraku; / monstranku; go mon- strantu; e£d monstratu. — %) osz Żenskć i mużskć. — 4%) dg kacifstvu. — Na okraji rudÿm inkoustem: O tom najdeš zprávu v druhých knihách v kapitole 27., jací to byli zápisové. — 1!) e rácil chtíti míti. — 32) / pikartüv. — 48) /dveo Neb. — 3^) ^ mohlo by se najíti; / mnoho by se najíti mohlo a víc než deset neb i sto. — 4%) Akódge deset ani sto; o (víc nežli... snad}; v (víc nežli deset). — 48) o (ale dopustili); Z» dopoustéli. — 47) &b/ (i). — 1%) žóle (někteří). — 49) žš/e také nočně. — 99) ost na těch kázaních jsou bývali (zo kázaní (!); Z (jsouj. — Na okrají rudým inkoustem: Tuto sami na sebe odkryli, že jsou beze všech důvodův lidem těžkosti bez slyšení vyhledávali a činili. — 59!) e ráčil chtíti míti. — 99) vgo (s). — 53) o strand. — 5*) A (řím- skou) — 9) o (s sběří... tomu jsou); 7 (s) sběří. — 9") Z vytrhali... překáželi. — 57) os {tu v některých... vystavování). — 58) o (drahého). — %) dk/ budeme. , ") Obdobné v Pamétech v čl. XXI. viní se Hlavsa. — ©) Připadá na kn. Jana Podušku. — ©) Články sjezdu podobojích 29. ledna 1524 v kap. 6. — 4) Dotýká se kn. Martina betlémského (srv. kap. 14). — °) Vzta- huje se k listům ze dne 4. července. — !) Vztahuje se ke sněmu svatomarkétskému. 11° 1524 

Strana 84
84 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA PRVNÍ. KAP. 30. KAPITOLA TŘICÁTÁ1), v níž se skonávají artikulové a 2) vznášení3) od věrných křesťanův proti pikartům. 18. Při tom takto dále psali: Item4) když A nám, kdo sme staré víry byli31), nic ne- 1524 malostranští konšelé5) s námi se radili, co by oznámili 32), ani nebezpečenství, ani hesla, ani místa ukázali, kde bychom33) se nalézti34) a sjíti měli; s rúhači a s 6) bludnými lidmi měli činiti, pravíce, ale osoby jisté v noci do rathouzu obeslavše35) že o to jsou k 7) králi poslali8): a my [Jsme jim někteří (byli36) všickni spoluradní obesláni, jakož tu radu dali, aby s ničímž nepospíchali, než na odpověd královskou aby počekali?) a tou aby se napřed etc.) ve zbroji a s braní37) tu jsou nale- zeni; a navrátivše se domův38), pravili, že jsou spravili; a oni také řekli tak učiniti. A když sou o vyzrazeni a že se té noci mělo mnoho dobrého 39) oni odešli, tu jest se jeden z ouředníkův královských státi. V outerý pak někteří ven z těch lidí jeli, a na nás do rady vtasil 10), domlouvaje 11) nám, že ti (o Hlavsovi40), o Šipeckém a Šorfovi to mluvili) my jim na královskou12) odpověd odkládáme 13), kteříž do rady41) přišli, místa sobě nemajíce že to býti nemá, a že by tudy někdo dobrý mohl z rady jsou ušli42). A co jest na cestě 43) ten mluvil, o své hrdlo přijíti; nebo zdali jest (prý) tento král 15 kterýž ve zbroji na cestě byl, nebo v pancíři 44), jako jiný král, an se sám neumí zpraviti; a jaké 14) to seznání služebníkův v sobě drží a zavírá, že jsou rady jeho; ujednal bych jim 2c 15)a). 19. Item 16) že sou nám pohrůžky časté téměř jest to pověděl, kterak jsou45) to naši zmeškali, a jiného drahně, tak jakž46) to [seznání dále a vždycky se dály od těch bludných lidí, mluvíce: šíře v sobě zavírác). Co pak u večer 47) v pondělí »To shledáte 17), že dobře nebude, a nežli několik před sv. Vavřincem dálo se jest, to] seznání těch48), dní aneb 18) nedělí mine, zvíte, co bude!«b) — (Toť kteříž jsou trápeni 49), drží a zavírá; a kteříž jsou jsou sami mluvívali)19). — Až potom ten pondělí 20) sobě hesla dávali, ti sou se [k]50) tomu, osobně před svatým Vavřincem za příčinou malostranských stojíce, seznalid). konšelův 21) scházeli se, pravíce a mluvíce, že se 20. Item co sou pak51) tím chtěli ti52) lidé na Malé Straně na bratří22) bouří; a tak sobě sou 25 věděti dávali, aby bedlivi byli a sebe opatrovali, bludní a sektáři spůsobiti, každý se toho snadně mluvíce, že té23) noci jakéž takéž musí pokušení domysliti může: že sou chtěli to na nás53) uvésti, k čemu se54) jest král JMst pán náš 55) nezavázal. býti, kdyby bylo troubeno24) aneb zvoněno25); a26) tu místa sobě pokládali, kde by27) se sjíti28) Nebo aby hostinská učení svůj mohly průchod míti56) toho jsou chtěli brániti57); a toho jest král JMst 58) a nalézti dáti mohli, heslo sobě davše a oznámivše29), a světlo 30) po domích na znamení aby měli, opatřivše. a nám 59) neráčil přiříkati. A tak tím Jeho 60) Krá- 1524 1) o Začíná kap. XXX.; z třicátá první(!). — 2) v (a). — 3) k vznášení od Pražanův proti vězňům. — 4) ost (krom d) (Item). — 5) ost malostranští sousedé a; 1 mal. sousedi a. — 6) vb (s); l a s bludným lidem. — 7) o (k). — 8) k psaní poslali; b psali, poslali. — 9) ost počkali. — 10) dog vytasil. — 11) o domlúvaje. — 12) b královskú. — 13) ev odpověď očekávati odkládáme. — 14) l jako. — 15) I ujebal bych jim v sekl matr, že jsou etc. — Na okraji: To jsou sami činili, že jsou se v rozličná místa scházeli a zvláště do apatéky k sv. Michalu a k Paškovi, někdy ve dne a někdy v noci radíce se. — 16) klb spojuje čl. 19. s 18. (Item). — 17) klb mluvíce toto: »Shledáte; v mluvíce, že to shledáte. — 18) l aneb; gev neb. — 19) ost (Toť... mluvívali). — 20) ost potom v pondělí. — 21) k měšťanův. — 22) k (na bratří). — 23) v též; ost té noci musí jak. tak. pok. — 24) kbl troubení; k trúbeno. — 25) kbl zvonění. — 26) l (a). — 27) dgebo kdež by. — 28) l se sjeti. — 29) kb davše, oznám. — 30) l i světlo. — 31) ! (byli). — 32) k neoznámivše. — 33) dboe kde bychme; k a kde bychme. — 34) bevdgo se sjíti a nalézti dali; k se sjíti měli a nal. d.; l se sjíti a nal. měli. — 35) b obeslavši. — 36) ost (byli všickni... etc.). — 37) dgkbl s zbraní. — 38) d domů. — 30) o dobré mnoho. — 40) ost (o Hlavsovi... mluvili). — 41) o (rady ... nemajíce z). — 42) b šli. — 43) o (na cestě). — 44) o ve zbr. nebo v pancíři na cestě byl. — 45) v jsú. — 46) lv jakož; v rkp. z (seznání ... jest, to) doplněno z ost. — 47) bo večír. — 48) kboeg (těch). — 49) ! (trápeni ... kteříž jsou). — 50) zv (k). — 51) o co se pak. — 52) kbge lidé ti. — 53) k jsou to na nás chtěli; ost že jsou to chtěli na nás. — 54) d (se); v jest se; kl jest nám král; b jest na nás král. — 55) d nás. — 56) b svůj měly průchod míti; o svůj průchod míti mohly; g svůj průch, mohly míti; l průch. mohla mití. — 57) I obrániti. — 58) bl JMst král; e JMst král pán náš. — 50) klv [nám). — 60) l JJeho Král. Milost... nechť). a) Rozumí se tu asi jednání s Malostranskými 8. srpna (kap. 17. a 27.). Úředníkem jest míněn patrně Hlavsa jako hofrychtéř. — b) Táž téměř slova čteme v žalobě na Jana z Prošovic. — c) Vztahuje se asi na Šorfa, jehožto služebníci, vinaři, byli trápeni (kap. 21.). — d) Bonuše, Slivka (kap. 21.), Blažek soukenník. (Paměti čl. XXI.)

Strana 85
ŽALOBY PRAŽSKÉ NA VĚZNĚ. 1524 lovskou!) Milost od nás myslili jsou odloutiti?); pro který pak konec aneb z které příčiny, necht Jeho Královská Milost s Vaší Knížecí Milostí i s svými radami moudrými?) rozvážiti ráči, 21. Item naposledy, které psaní sou učinili *) králi JMsti: toho coZ?) v pravdé jest^), nic sou enapsali?^), a to^) se pokázati můž; nez chtice své líciti?), to jsou napsali, Ze by se!?) oni Vai Knízecí Msti vérné a právé, jako náméstka krále JMsti pfidrżeli*); jeżto my tak pravime!!), że tak není. A v tom se Vaší Knížecí Msti dokládáme, że jsme!?) proti vám!?) ubliziti oumyslu neméli, ani kdy proti pofizeni!*) krále JMsti státi!?) a tomu odpírati. 22. Item!9) přinesl nám to rozdíl tento, Ze oufad!") knézsky na sebe potahuje, kdo chce, a opét podává!?) ho, kdo!?) chce. Nebo v vazbě nasi jednoho toho??") máme, kterýž se v to dal, Ze sám posvěcoval, a doma sobě i čeledi i jiným posluhoval. A v tom kalich jeho knížeti ukázali z*!) dřeva vytesaný a pryskyřicí 22) politý??). 23. Item mluvili i?!) toto, Ze: »nám všecku pSenici??) na ty bohy vypekou, a kdyby byl?) jako hora, již by ho snódli.< 24. Item jest i toto mluveno od jednoho kněze, že: »móte?") tfi bohy. jednoho v monstranci, dru- hého 29) v cancellum a třetího přijímáte; a domnívá se bába??), Ze pfijímá boha, ana pfijimá Certa??).« A protož Vaší Knížecí Milosti prosíme se pány těmito, že takové věci ráčíte opatřiti. Po- něvadž tak, jakž jste ráčili slyšeti*!), vejstupkové stali??) jsou se těmi lidmi proti pánu bohu, proti králi JMsti, i také proti osobám našim, že Vaše?) Knížecí Mst ráčíte k tomu přivésti, aby trestáni 10 ë 85 byli podle pokut, v právích duchovních i světských na to uloZenych.« — Až potud té psané) zprávy. Člověk rozumný, zdravého jsa smyslu, věrně by se za to styděl 5%), aby měl před rychtářem takové - dětinské a lehké klevety oznamovati a jako ve snách z nich žalovati; Pašek pak s pomocníky svými jménem Pražanův nestyděl se knížeti a vejše králi pánu svému beze vší vážnosti zprávy té lehkomyslné psané vydati, kteráž jest byla š6) jemu za největší grunt a za podstatu proti vězňóm. Ale o mordu jiZ mléal??), jako člověk pravdomluvný, s jinými. A nevím, z které) příčiny jsou některých artikuliv*") svého 9) prvního mluvení pominuli*!), že jsou jich +?) v svóm spisu nenapsali a některé změ- nili. Avšak rozum k tomu vede, že sou se za ně styděli, aby to všecko, což mluvili, psáti králi měli; neb sou byly klevety babské, ne- důvodné, též jako i*%) v tom*) spisu. A toho jest potom *) kníže na ně*“%), že jest to *?) tak, nezatajil. Avšak některé věci od nich mluvené ještě tuto přidám, z kterýchž ty vězně*“) vinili, a jsou tyto"): 1. Item svatí jsou-li, že nevědí, a že není potřebí k nim volati za pomoc !?), ani jich ctíti; nebo Křistus svým umučením za nás za všecky dosti učinil%); a Zivotové jejich?!) jsou jako jiných psův. 2. Potupili také i posty, spolíhajíc na umu- čení Kristovo, že jest za ně dosti učinil. 1) db Královskü. — ?) o odlúčiti. — 3) Z (moudrými); % múdrými. — 4) geb (učinilij, Z činili, Z na- psali. — 5) 2/ (coż); # co toho v pravd. — ©) Z (jest). — 7) v nepsali. — 8) o la to... napsali); Avg prokázati, egv múže. — 9) g léčiti, v učiti. — 10) g (se). — 11) g (ježto my tak pravíme). — !% o že chceme. — 18) osť (proti vám ublížiti... ani kdy). — 14) kô proti nafízení, Z při nařízení. — 15) kegv státi... odpírati: / státi... odp. hledčli, d stali... odp. nechtěli. — 16) ost {Item}; £ spojuje €l. 22. $21. v jedno. — !?) o že rozdíl kněžský. — 18) do po- dává se ho, £2 a opét obává se ho; / a potom obává se ho. — W) g kdy chce; o (kdo chce]; ď kdo chce komu. — 30) £ takového. — ?!) o (z). — %) do pryskéfici — 23) kb polévaný, osť polívaný. — Na okrajirud. ink: Tuto jest o Janovi Cal[en|covi, nožíři (sic). — %) £4/ (i); d i to. — %) v všecky pšenice. — ?9) » kdyby byli. — 2?) 7 Ze má. — %) dkôo a druhého. — ?9) e baba. — 9?) £ horoucího Certa; / hrubeho &; 2 hru(!). — 2!) 4 doslejchati; ^ rozkázati; / vzkázati. — 3?) / jsou se stali s témi. — %) o Vaše Knížectví (!) Mst. (ráčíte k tomu přivésti). — 34) kół (psane). — 99) o stydéli. — 36) ost jemu byla. — ??) o mléali; £5 mléel. — 38) os/ z jaké ptíé. — 39) e některých Clánküv. — 40) £2/ z svého. -— ?!) os, minuli. — 42) 4 (jich v svém... vede, Ze jsou). — 48) ost {i}. — *4) e v tomto. — 4) ž (jest potom). — 40) e kníZe, Ze jest tak, na né. — $7) osť (to). — 48) o (vězně). — #) £5/ volati a za pomoc jich Zádati. — 0) o dosti činil. — 9!) os/ a Ze Zivotové jich (jen 2: jejich). a) Vztahuje se k listu vězňů, psanému králi 30. srpna, den sv. Šťastného a Zbožného (kap. 34.). — ") Jsou úryvky patrně z první žaloby, které B. neměl. Krom 5. však obsaženy jsou všecky v žalobě již citované. 1524 

Strana 86
86 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA PRVNÍ. KAP. 31. 3. Item že mší není potřebí, a že se tu smyšleného vyznávali, dále svědčíce: že Jan 1524 Hlavsa s pomocníky 15) jim přikazoval o těle neobětuje Kristus, nebo již jednou obětován jest. 4. Item že v svátosti oltářní v přítomnosti1) a krvi páně, aby na kázáních svých příliš 16) boha není. nevelebili, ani tupili 17); a tak dále jiného s mnoho k tomu podobnéhob). 5. Item někteří kněží kázali, že kněží Jiné 18) svědomí nějakého kněze Vojtěcha, mohou se ženiti, jako se i2) někteří zženili; a tomu jsou tito vězňové nepřekáželi. — Ač toho faráře Tejnského“), proti mistru Brikcímu vězni: že by přikazoval v osadě sv. Štěpána Většího 19) víc mluvení3) bylo, ale nyní na tom, což pil- nějšího 4) jest, buď dosti. kněžím, aby 20) též přílišně nechválili21) těla Kristova, ani také tupili, a tak dále. — Jiné A na tento poslední artikul bylo svědomí 1o opět svědomí proti témuž mistru22) Brikcímu čteno Havla Cahery administratora s kon- sistoří5) jeho6) v ten rozum, že jest s po- od kněze23) Jeronyma řečeného24), faráře směchem k 7) kněžím věrným bylo posláno za u sv. Haštala: že jest dal25) jemu formaty purkmistrství Jana Žáby“), aby v kuklách ne- byl26) své schovati; a když mu je navracoval27), sloužili; a všetečným zpikartilým kněžím na u že28) jest 29) řekl: že veliké bláznovství jest, že bílo8) dali znáti etc.3) Tu pak Martinkovi chodí knězstvo pro knězství a pro ty listy do knězi 10) mnoho připisovali 11), ovšem lživě a Vlach; že bez těch listův i toho chození mohli by falešně, a zvláště, což mnohým v obci 12) té dobře 30) býti kněží31)d). A tak dále až do konce. vědomo bylo, jináč než oni svědčili, totiž: že A to jest na ten artikul od Pražanů mlu- by on Martinek s jinými svými kněžími 13) svá- » vený vyznáno: že mistr Brikcí, co jest a jak 32) tosti těla a krve páně přes rameno při mši mluvil proti svátosti velebné, že toho jest se- pozdvihujíce 14) kejklovali. — A jiného mnoho znání před rukama 33). 1524 KAPITOLA TŘICÁTÁ PRVNÍ34) Odpověď 35) vězňův na vznášení36) Pražanův 37). Když to všecko od žalobníkův bylo mlu- z nice v pondělí39) čtvrtý den po svaté Kate- 28. lis veno a dokonáno, tehdy38) vězňové, prve jme- řiněe), v témdni40) po těch všech řečech, aby (21. lis novaní spoluradní, byli povoláni do radní svět- na zprávu Pražanův (kterouž31) bez přítom- 1) o u přítomnosti; dv přítomnosti; 1 přítomného. — 2) ost (i) (krom l); kbevdo někt. i zženili. — 3) kblev mluveno. — 4) ! což příslušnějšího bylo a piln.; ost což přísl. a pilnějšího (jest). — 5) l z konsistoře. — 6) ost (jeho); d v tento. — 7) gve (k). — 8) kble dali znáti na bílo. — 9) bogv (etc.). — 10) v Mart. kněží. — 11) l přepisovali. — 12) o u obci. — 13) v kněžmi; o kněžiemi. — 14) l pozdvihajíce. — 15) k s pomocníky svými. — 16) 1 (příliš). — 17) ost netupili. — 18) o Jiného. — 19) bl Velikého. — 20) ost též aby. — 21) o nesválili(!). — 22) l (mistru). — 23) d a od kněze. — 24) 1 (řečeného). — 25) 1 mu dal. — 26) ost (byl). — 27) l navracel; z nevracoval (to opra- veno). — 28) ost (že). — 29) kbl (jest). — 30) ost býti dobře. — 31) e kněžími. — 32) b co jak jest; kblvdgo (a). — 33) g (před rukama). — 34) z třicátá druhá(!). — 35) Nadpis jest i v z; v Pokládá se v ní odpověď; ost V níž se pokládá odp. — 36) ost (krom e) na vznešení. — 37) ost Pražanův před knížetem a jak s nimi, totiž s vězni, zacházejí; vl (totiž s vězni]; dveo zachází (!); kbl nakládali a zacházeli. — 38) d tedy. — 39) e (v pon- dělí). — 40) v témdni... řečech). — 41) b kterúž. a) Rozumí se Jana Slivky od Žáby (za starom. radnicí), jenž byl purkmistrem v lednu 1524 (Tom. X. 296) — b) Obdobně v Pam. v čl. XXI. — c) Tu je omyl; farářem je Cahera. Kněz Vojtěch je neznám. Paměti uvádějí kn. Vojtěcha od sv. Štěpána, ale ani tu nečte se v seznamech Tomkových. — d) Totéž v Pam. v čl. XXI. — e) V datu, kdy bylo slyšení vězňů, jest znamenitý rozdíl udaje B-ova a Pamětí. Bartoš odkládá slyšení vězňů o týden. P. dí, že bylo téhož dne 21. listop. Proč by byl týdenní odklad, není jasno. Co by se tu zatím dálo? A přihlédneme-li k vypravování Bartošovu, shledáme u něho nejistotu a odpory. Praví, že spis, jejž opisuje,

Strana 87
ÚSTNÍ ODPOVĚĎ VĚZŇŮV NA ŽALOBY PRAŽSKÉ. 1524. nosti jich před knížetem a pány Horníky s ji- nými posly z měst činili) odpověď dali, též bez přítomnosti Pražanův. A předkem kníže toto k nim mluvil?), Ze: >král JMst ráčil jest slyšeti žádosti?) a prosby vaše, které jste naň vznášeli, a mně ráčil po- © ručiti, abych vás“) v obtížení a v potřebách +) vašich vyslyšel“). Protož vedle poručení JMsti vás slyšeti a v tom ve všem podle“) téhož?) poručení dále se chci zachovati. A to abyšte znali, že páni Pražané z strany jedné slySäni jsou; vy také, což sobě proti nim obtěžujete; oznamte.« — Vyslyáavse?) ty feci?) vézüové, toto pově- déli?), Ze: JMsti Královské, pánu našemu milo- stivému, velmi 19) děkujem 1), že jest ráčil JMst naše ponížené prosby uslyšeti a místo i osoby Vašich Mstí 1%) k vyslyšení nás !“) nám ukázati. Dále Vašim Mstem!4) jest dobfe védomo !5), jak my již 18) dlouhý !?) Cas, a jiZ na Sestnácte!) nedělí jde !%, v těžkém vězení s velikou po- tupou, bez slyšení %) i všeho našeho provinění, dráni sme, v kterémž majíce veliké trápení na mysli i na zdravi?), pro nepokoje a usta- viéné nevole od nemalého??) poétu Zoldnérüv, kteříž: sou nás ustavičně ve dne*%%) i v noci 87 ostříhali, i také pro veliké a těžké smrady; a*%) nikterakZ?*) volně a svobodně nemohli sme spolu o naše potřeby promluviti, ani) toho sobě sepsati, a ani o tom ?") dni, abychom méli slyšáni býti, nic jsme nevěděli, až teď nyní od Vaší Msti %). Ale oni strana nám odporná jsouce sobé volni, vždycky) v radách ustavičných s domácími i s cizími, světskými %) i s duchov- ními 1), bývali, radíce se proti nám a spisujíce w beze vší překážky, cožkoli se jim líbilo. A nám velmi veliká věc stala se a nastává. Protož po- ' korné ,prosíme, raéte nás z takového vězení rozkázati propustiti, abychom 'jsouce v svobodě a v upokojenější *) mysli o to, což nám potřebí » jest, spolu mohli volně promluviti i sepsati sobě. A račte na nás pohleděti, jak ztrápeni sme, že pro mdlobu 9) sotva stojíme. A také nikterakž neraéte véiiti, abychom měli%) od statkův, manželek i dětí%) našich kam ucbázeti?") a » tím se vinné??) činiti; dostojímeť jako dobří a nevinní lidé, jsouce toho příliš žádostivi, abychom nevinu naši ukázali, jakož to skutečně uznáte, Ze nicímZ vinni nejsme.« Na takovou?9) žádost těch vězňův kníže = takovou dal odpověď %9): »Väm k žádosti rádi bychom učinili; což nám jedný) možného *!) v prvním slyšení byl jen přednášen, za týden v úterý ti artikulové mluvení byli oznamování ústně vězňům, avšak výpis jím nedán, a tu hned na místě musili odpovídati. Teprve ve středu kníže nařídil, aby mu vše se- psali, a tehdy tedy Pražané vyhotovili Zaloby své' v ten rozum a v ta slova, jakož napřed j: psáno. Z pouhé věci patrno, že okolnosti takto sběhnouti se nemohly. Ano právě podobný údaj Bartošův, že vězňové hned po vyslechnutí odpovídali, budí podivení, k čemu bylo třeba sedm dní odkladů. Scéna, jižto líčí zpravodaj Pamětí, jak Pražané od knížete odešli a druzí hned vešli, nemůže býti vymyšlena, právě že je příliš nepatrna a všední. Ale nemýlí-li se Paměti, mýlí se B. B. píše o svých událostech jen po dokumentech; spojení mezi nimi jest jeho kombinací. Slova hořejší »v témdni po těch všech řečech<, jsou jeho obratem, jimž určitěji vy- světluje odlehlé datum. Datum si nevymyslil, mohl se však v něm omýliti, a omýlil se. Pondělí po sv. Kateřině není čtvrtý den po svátku tom, nýbrž třetí. Datum v předloze B-ově bylo psáno asi zkratkou »pd sv. Kat.« (před sv. Kateř.), a B. zkratku četl za »po sv. Kat.<, pondělí před sv. Kateřinou připadá opravdu na čtvrtý den před svátkem. ' 1) os? (krom v) mluvil k nim. — ?) 2/ Zádost. — 3) 4^ (vás). — 4) o (a v potřebách... poručení); os/ a (v) potřebách. — %) 4 vašich vás vysl.; deo vysly&al. — 9) os/ vedle. — 7) £6lo toho. — 8) 42e VyslySev&e. — 9) 7 véci ty. — 19) Z velice. — 1) os? dékujeme. — !?) z&/e Vai Msti. — 18) Z (nás). — M) 2 V. Msti. — 15) 2 vé- domé. — 16) Z (již). — 17) o dlühy. — 18) v na &estnáctü nedéli; os/ na Sestnáctou ned. — !9) 227 zde v téZk. — 9») 7 bez slySání. — ?!) 2 na zdraví a na mysli. — ?) os/ (krom Ž) nevole a nemalého. — %) ž nás vždycky ve dne. — ?4) & (aj. — ?5) v ani kterakZ. — %) os/ (krom 2) a aniž. — *%) deo/v o tomto. — %) Z od Vašich Mstí. — 99) 447 sobě vždycky volná. — %) 2 s svétskymi. — 9!) d i s duchov. — 9?) dge/o v pokojnéjsi. — 933) o pro mdloby. — M) g mohli. — 3») £A/eve i ditek. — 39) » scházeti. — 37) / vinné; £5 vinni. — 9) » takovd. — 39) e takovou odpověď dal; / takto dal odp. — %) Z toliko; os/ jediné. — 41) vg možné. a) Řeč jen u Bartoše, ale pravdě se nepříčí. 1524 

Strana 88
88 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA PRVNÍ. KAP. 31. 1524 jest; ale toto, zač žádáte, nám přes poručení Jan Hlavsa a Mikuláš Šorf z rozkázání knížete 1524 byli do rady puštěni spolu s vězni dotčenými, krále JMsti možné učiniti není. Než chcete-li a tu 15) společně se spatřivše 16), před knížetem 17) prositi 1) pánův Pražanův za to, abyšte puštěni a posly z měst s pláčem 18) se 19) pozdravovali byli z vězení, to můžte2) učiniti, a nás za pří- s a vítali. Potom 20) ti artikulové bez přítomnosti mluvu k nim potřebujete-li, rádi učiníme3)« Na to odpověď dali vězňové, že: »nám to jich od Pražanův mluvení byli jim oznamováni od knížete. Na kteréžto artikule odpověď dáva- učiniti, strany nám odporné prositi, možné není; nebo tudy ukázali bychom na se 4), jako bychom jíce společně, takto jsou promluvili: vinni byli, nejsouce5). A k tomu, že ne jich, Milostivé kníže a Vaše Msti páni 21) poslové ale královští vězňové jsme. A Vaše Knížecí milí! — Jest nám převelmi22) obtížné k tak Milost místo Jeho Královské Milosti držíte8); mnoho 23) artikulům beze všeho jich rozvážení24) protož Vaší Msti prosíme, abychom mohli pro odpovídati, nebo pamět naše jich obsáhnouti tak velikou 7) naši potřebu toho vězení prázdni nemůže25); protož Vašich Mstí 26) prosíme, aby nám vypsáni byli dáni27).« — Kníže na to býti, a chcem rádi dostáti jako nevinní8) k uká- s odpověděl, že již čas jest, chtí-li co mluviti a zání neviny naší2).« oznamovati, aby mluvili 28). — Po té odpovědi Po těch všech řečech nemohše nic?) vy- prositi, dána 10) jest jim v rathouze obecní svět- tak přísné 29) velmi žalostivě ti vězňové mluviti začali 30) takto b): »Milostivé kníže! Račte toho 31) nice, aby tu spolu rozmluvili 11), a co jim 12) potřebí, sepsali a do zejtří, to jest do outerého 13), povážiti, jak my ode všech i svých přirozených aby s tím pohotově 14) byli. Na zejtří pak v outerej » přátel opuštěni sme, tak že pro ukrutnost a 1) Na okraji rud. inkoustem: Tuto kníže ukazoval dětem jabko. — 2) e můžete. — 3) ekbl za příml. k nim potřebovati, rádi uč.; k rádi chceme uč.; dgov za příml. potř. k nim, rádi uč. — 4) k (na se). — 5) k a ne- jsouce. — 6) ost držeti ráčíte; v drž. račte. — 7 vb velikú. — 8) l jako věrní. — 9) I nemohše sobě nic. — 10) v dáno. — 11) kdylo rozmlouvali (v o však opravil písař). — 12) d co je jim. — 13) blev do outerýho; o do- rýho(!). — 14) b hotovi. — 15) bl (tu). — 16) dgv (se spatřivše). — 17) gv se před kn. — 18) v (s pláčem). — 19) dv se). — 20) ost A potom. — 21) gv Mil. kn. VMt. páni etc. — 22) l velmi. — 23) l kterak mnoho(!). — 24) bgevd rozvažování. — 25) ost nemůž. — 26) bgo Vaší Mti. — 27) kl vypsány dány byly; ost vypsáni dáni byli. — 28) d mluviti a oznámiti, aby oznámili; kbleg (a oznamovati). — Na okraji rud. inkoustem: Nesměl Pražanóm ublížiti, nebo jest čekal od nich dopomožení. — 29) v přísně. — 30) kbl vězňové počali mluviti. — 31) k (toho). 3) V Pamětech v čl. XX. vězňové právě naopak pokládají se za vězně pražské a nechtějí prositi Pra- žanův, žádajíce, aby kníže je propustil. Ač Bartošovo udání, že jsou vězni královskými, stvrzeno jest řečí Zigovou »do vězení JMKé tě béřem«, král. listy potomními i konečným rozhodnutím o smír r. 1530, přece na tomto místě Bartoš se mýlí a Paměti uvádějí po pravdě. Omyl Bartošův zjevný je už z rozporu s samým sebou. Kdyby vězni byli královskými zajatci, jak mohl kníže, přece králův náměstek, nabízeti se jim k přímluvě, aby je Pražané propustili? Pražané sice od počátku vězně vyhlašovali za královské, aby jménem královým za- střeli své zájmy, ale vězňové pokládají se na počátku správně za jatce pražské a kníže byl téhož mínění; zdráhání se vězňů jen B. vykládá tak, že by tím uznali Pražany za své pány: vězňové nechtěli Pražanův pro- siti o milost, kdežto čekali spravedlnosti, nežádají proto knížete za přímluvu, ale za vyproštění. Totéž opakuje se potom po všem jednání (v kap. 37.). Tu 24. listopadu kníže poslal do vězení, aby jatci nesli- bovali Pražanům, nýbrž králi, vězňové tak učinili, a od té chvíle ovšem za vězně královy se pokládali a od krále za ně byli jmíni. Bartoš znaje pouze tento druhý případ, v tom smyslu vyložil si vyzvání knížete a po něm špatně kombinoval odpověď vězňův. — b) B. i tu křivdí knížeti; řeč vězňů (jižto neměl) kombinuje si sám ze třetí odpovědi vězňů (g). Tam ovšem vězňové vymlouvají se, že jim obtížno odpovídati na artikule, jež jednou jen slyšeli, ale to lze pochopiti, poněvadž mají z paměti psáti souhrnnou odpověď na veliký počet článků, jež byly předčítány jednotlivcům, takže patrně druzí méně si jich všímali; výmluva tedy dotýká se jen možnosti, že některé zapomenou. Jak z XXI. čl. Pamětí zřejmo, slyšení toto bylo spravedlivé, každému jednotlivci čteno bylo obvinění a ten hned na ně a bez nesnází odpovídal. Bartoš ovšem domnívá se, že pře- čteno bylo v první žalobě vězňům těchže 27 článků, jež podány byly souborně naposled: na ty, na ráz přečtené z paměti odpovídati, ovšem bylo by nemožno, a proto Bartošovi zdálo se přísností a stran- nictvím, žádal-li kníže hned odpovědi.

Strana 89
ŘEČ VĚZNŮ KE KNÍŽETI. 89 1524 přísnost1) strany nám odporné přátelé naši páni byli, ježto33) jest-li34) to křestanská a 1524 i jiní mnozí2) dobří lidé3) ani mluviti s námi, lidská 35) dobrá povaha, račtež 36) toho povážiti. ani volně4) na nás pohleděti5) nesmějí. Nebo Dále 37), milostivé kníže a páni poslové, i toto jakž 6) na nás jest saženo7) a do vězení sme svobodně před Vašimi Mstmi38) mluvíme: ač pobráni8), ihned ten den, nic jistého ne- s známe sebe na tento 39) čas od lidí býti 40) opu- majíce proti nám sepsání učinili9), smyšlené 10), štěné41), však jako nevinní 42) a čistého 43) svědomí důtklivé i hanlivé, a zapečetěné po vší zemi v této při všemohúcímu pánu bohu silně vě- rozeslali jménem vší obce Prazské, kteréž sou 11) říme, že ten nás opustiti neráčí, ale že nám pospolu 12) vedle řádu města 13) Prazského ne- pomáhati i sám nás hájiti ráčí; neb 44) nic sme n toho před se 45) nebrali — v tom jeho milosti měli; ale potom teprv 14) po některém času svolali obec, počet lidu zbrojného nemalý15) svaté se dokládajíce 46) —, ani nejednali, což sebravše, rathouzy i některé domy 16) okolo by47) ctným a dobrým lidem nenáleželo 48) buďto proti svaté víře křesťanské, nebo proti s pavézami osadili, a tu před obcí zprávu či- králi JMsti i městu Prazskému, nebo proti po- nili 17), proč sou nás do vězení pobrali. A my jsouce 18) u vězení, psaní do obce sme uči- 13 ctivostem našim 49), jakož pak to 50) nám ne- nili2), aby o nás žádným zlým zprávám nevě- právě 51) z pouhé 52) zlosti a závisti53) od ně- řili, že ničímž vinni nejsme; i za to jich 19) kterých osob se připisuje a o nás rozhlašuje54). sme, aby nám před sebou svobodné slyšení Nebo to Vašim Mstem 55) všem56) dobře známo dali, žádali, a tu že v skutku poznati mají naši jest, kterak jsme vždycky věrně, upřímně 57), 20 nevinu, a že to násilé 20) bezprávně nesem 21). přídržíce 58) se napřed JMsti Královské 59), k do- brému a užitečnému 60) JMsti i tohoto království Tu když někteří z měšťan k spravedlnosti se přimlouvali 22) upřímně23), tehdy24) hned od skutečně pomáhali, též také k dobrému 61), uži- tečnému 162) poctivému města63) Prazského těch, kteříž na nás sáhli, i od jiných, kteréž 25) radili i o tom pracovali, a též i všeho stavu sobě ku pomoci nastrojili, okřikováni byli26) městského práv, svobod, privilejí, poctivostí a je do vězení brali, jiné potom zurukovali a 2 řemesla jim skládali, takže 27), kdyby28) kdo hájíce, bráníce 64), hrdel i statkův svých chtěl spravedlivě se přimlouvati29), boje se nic 65) nelitujíce; a skrze to mnohým osobám z stavů vyšších upadli jsme v nemalou 66) moci a trápení 30), nesměl toho učiniti; nebo 31) tak s lidmi nakládali, jako by jich 32) dědiční ošklivostb).« 1) bl (a přísnost). — 2) ! [mnozí); dgoev jiní nám mnozí. — 3) ost dobří přátelé a lidé. — 4) zvog velmi (!). — 5) ost pohleď. na nás. — 6) ! jako. — 7) zv sazeno (!). — 8) v dáni. — 9) kbl proti nám, jsou (b sú) učinili psaní. — 10) k (smyšlené). — 11) v jsú. — 12) l (pospolu). — 13) 1 města. — 14) o tepruv; d teprva; l teprv potom. — 15) I (nemalý). — 16) e někt. jiné domy. — 17) e zprávu učinili; kbl zpr. činíce. — 18) b jsúce. — 19) ost (jich). — 20) ost násilí. — 21) vl neseme. — 22) dv přimluvili. — 23) dgbo upřímě. — 24) d tedy. — 25) ledg které; v kteříž(!); kteříž jim ku pomoci nastrojeni byli. — 26) k jsou byli. — 27) k tak tedy. — 28) kbl jestli by se kdo (l kdo se); dgov jestliže by se kdo; e jestliže by kdo chtěl se; o jestliže by kdo chtěl sprav. se. — 29) ke přimluviti. — 30) kbl (a trápení). — 31) kblevdo neb. — 32) dgvk (jich). — 33) kblo (ježto). — 34) bl Jestliž. — 35) d (lidská). — 35) dg račte. — 37) kb A dále. — 38) zg Vaší Mtí. — 30) ost (krom k) ten. — 40) b (býti). — 41) b opuštění; k opuštěny. — 42) v nevinu. — 43) kb jistého. — 44) kv nebo. — 45) lo před sebe. — 46) l se dokládáme. — 47) l co by. — 48) I náleželo (!). — 49) d našim bylo. — 50) dgobev to pak. — 51) l (neprávě). — 52) o z púhé. — 53) závisti nepřátel od. — 54) kblevog o nás se rozhl. — 55) z Vaší Mti, opraveno. — 56) o vše. — 57) d věrně a upř.; dgo věr. a upřímě. — 58) g přídržící; b přidržející; l přidržejíce. — 59) v (Královské... JMsti). — 60) ost (krom v) užit. i poctivému JMsti. — 61) kbdgo k dobrému a. — 62) kble (užitečnému i); v poct. i užit. — 63) 1 města tohoto Praž. — 64) o hájíce, hrdel... nelitujíce, bráníce. — 65) e (nic). — 66) o u nemalou; b v nemalú. a) List ten jest neznám; vyšel asi mezi 9. a 25. srpnem; 25. srpna jednaly některé osoby z Pražanů s vězni (kap. 37). — b) Srovnává se s protestem vězňů ve čl. XIX. Pamětí (spis b), ač tam předchází ještě obšírný výklad, že i podle artikulů Paškových ze dne 17. května neprávem na ně saženo. 12

Strana 90
90 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA PRVNÍ. KAPITOLA 32. KAPITOLA TŘICÁTÁ DRUHÁ 1). Odpověď další týchž vězňův 2). 1524 Když vězňové ty řeči dokonali, přistoupili k těm artikulům; od Pražanův mluveným, a takto na ně odpověď též 3) společnou 4) dávali5): 1. »Nejprve toto6): Vaší Knížecí Msti ozna- mujem, což7) se listův Jeho Msti Královské dotýče, v nichž přikazovati ráčí, aby lidem bludným a luther- ským8) překáženo9) bylo a jich aby netrpěli etc.a), k tomu tak pravíme, že proti těm listóm a rozkázání JMsti nejmenším slovem, ani kterakkoli 10) jináč 11), ne- provinili jsme, nýbrž 12) k tomu sme se přimlouvali, abychom na takové bludné, svaté13) víře křesťanské odporné lidi s pilností vyptávali se, a kdož 14) by koliv 15) takový nalezen a usvědčen byl, abychom se k němu spravedlivě podle rozkázaní krále JMsti a našich přísah zachovali16). 2. Item 17), kdež dále praví, že bychom tako- vému psaní odporni byli a hřbet bludnému knězstvu držali 18)b), pravíme, že řeč jest nepravá a nikte- rakž 19) důvodná20); nebo při všem upřímě21) a spravedlivě, na pána boha pamatujíce i na přísahy naše, bohu a králi učiněné etc., zachovali sme se a nižádnému 22) bludnému hřbetu23) nedržali. Nebo po všecky časy i ti kněží k slyšení se volali, od- pírajíce takovým o sobě zprávám; a my nikdá spolu i24) s těmi, kteříž nyní sou nepřátelé naši, žádného soukupa uptati jsme se nemohli, kdo by to a 25) od koho slyšal, že by takové řeči bludné, rúhavé, lehké 26) buďto o velebné svaté Trojici nebo 27) o28) svátostech mluvil“). A protož smyšlené jsou takové proti nám řeči; nebo oni29) zle i nespra- 20 2 proti nám začavše, musíť31) vždy něco 1524 vedlivě 30) za vinu 32) proti nám obmysliti33); ale nebojíme se, aby čím to 34) na nás spravedlivě ukázati mohli. A Vaší Msti 35) Knížecí prosíme, račte je rozkázati pustiti, ať mluví proti 36) nám v přítomnosti 37) naší, abychom slyšeli 38); a tu Vaše Mst 39) ráčíte 40) po- znati z našich odpovědí k nim činěných, též aby je slyšali, že smyšlené a nepravé věci na nás mluví a spisují. Nebo i toto rač í te41) znáti, kterak pro dobrou42) svornost a lásku mezi námi světskými i duchovními řád a decretumd) sepsané 43) jest a 44) ode vší obce us stvrzené, i 45) s pokutami jistými v knihy městské vložené46). A Vaší Msti prosíme, že 47) to ráčíte rozkázati sobě 48) přečísti, a tu ráčíte zjevně po- znati, kterak proti tomu na nás jsou 49) sáhli; nebo v tom decretu 50) to stojí: aby51) takoví bludní lidé — ač by se kteří nalezli 52) — byli povoláni, a když 53) by to na ně, že bludni jsou, poznáno bylo, tehdy 54) aby napraveni byli; a nechtěli-li by, buďz duchovních nebo 55) světských56), napraviti se bez osob přijí- mání, že měli města prázdni býti. — Nás pak podle takového decretu obecního57) nikdá nepovolali, nenaříkali, ani vinili 58), a ani ještě spravedlivě mohou viniti, nebo takoví nebyli jsme a nejsme; však proto na nás mocí sáhli, do vězení pobrali, ježto my toho do nich nikdá jsme se nenádali. A podle toho decretu vždy sme se upřímně59) zacho- vali 60) a v ničemž jeho nepřestoupili; ale k tomu vždy sme napomínali, abychom všemu knězstvu takové vůle nepouštěli při hanlivých61) a bouřli- 1) o Začíná se kap. XXXIII.; z třicátá třetí(!). — 2) ost V níž (kb se) odp. týchž vězňův na artikule pořádně (o poř. na art.) se (kb (se)) dává. — 3) ost (též). — 4) kl společně; o společnú. — 5) l dali. — 6) d Nej- prve to. — 7) bl co. — 8) g lutherianským. — 9) b přikázáno(!). — 10) bg a nikterak koli; le (koli]. — 11) e jinak neprovinili. — 12) goekb nébrž. — 13) kbl (svaté). — 14) d kdež. — 15) ost koli. — 16) o zavázali. — 17) e (Item). — 18) klo drželi. — 10) vo ani kderá. — 20) všecky rkp.: nedůvodná; to opraveno. — 21) keov upřímně. — 22) b ani žádnému. — 23) k blud. kněžstvu. — 24) b (i). — 25) o (a). — 26) e bludné, rúhavé, lehké; dgv a lehké. — 27) b anebo. — 28) v (o). — 29) b nebo ani. — 30) ost oni proti nám zle a nespraved. za- čavše. — 31) 1 musejíť. — 32) ost za vin. proti nám; v za vinou. — 33) dgv obmejšleti; kbl najíti neb obmysliti. — 34) o (to). — 35) ost Kníž. Msti. — 36) g (proti). — 37) o u přítomnosti. — 38) e slyšali. — 30) kble V. Kníž. Mst. — 40) g ráčí to. — 41) levg ráčíte. — 42) ve dobrú. — 43) kble psané; v psáno jest. — 44) kbl (a). — 45) kbeog (i). — 46) Na okraji rudým ink.: Zapsán napřed v kapitole XIII. — 47) v že sobě to přeč. roz. ráč.; ! že to rozk. ráč. sobě přeč.; ost že to ráč. sobě rozk. přeč. — 48) k (sobě). — 49) kb (jsou). — 50) e de- cretum. — 51) d ač by takoví se. — 52) l nacházeli. — 53) l a kdyby to na nich ... bylo poznalo(!). — 54) dk tedy. — 55) ost neb. — 56) o z světských. — 57) v obecného. — 58) v a nenaříkali ani nevinili. — 59) ost spra- vedlivě. — 60) d zachovávali. — 61) bl horlivých (!). a) Srv. v žalobě (ovšem potomní) čl. 14. Listy rozumějí se rozkazy ze dne 4. července 1524. — b) Srov. čl. 10. — c) Srov. čl. 3. a 4. — d) Snesení sjezdu o hromnicích r. 1524.

Strana 91
ODPOVĚĎ VĚZŇŮV PROTI PRAŽANŮM. 1524. vých kázaní[ch]"), ale též?) k nim, jako k jiným, podle toho?) decretu na své prísahy“) pro dobré toho®) města se zachovali“). V tom nic sme ob- držeti nemohli, a to z té príčiny že jest to") bylo, poznáváme, proto, aby některé osoby, skrze ne- * pokoj sobě“) podstatu spúsobíce, svou?) zlost a závist proti nám provedly a své věci pod spů- sobem 19) víry vykonaly, jináč spravedlivě nemohouce. Ano a£ il!) do této!?) chvíle administrator Havel s některým knězstvem nás na svých ká- zaních ustavičně lživě a neprávě nařiká, hani!?) a lidem oškliví, zrádce, mordéře !$) a traviče na- zývajíce 15), lidu, aby krev naše vylita byla, po- noukajíce 18), mluví: »Hle, milí lidé! nemohli ti ne- šlechetní pikarti!") zrady své vykonati; pět ještě osob, kteří jich hlédají 18), na rathouze oträvili!« a oni o tom?) védouce hanéní, pies to jim?) toho všeho?!) dopouštějí; ježto my tak pravíme: že 2) všecko jináč *Š) se nalezlo, a nevěříme tomu, aby kdo co*) toho na nás spravedlivě ukázati 25) » mohl. Nebo?9) my?") v tom pána boha se do- kládáme, 2e?9) na nic takového zlého??) nepo- myslili jsme a nad to neučinili. 3. Item, jakož na nás to praví, že bychom my méli bludné knézstvo??) fedrovati a je do * Prahy uvésti: tomu také odpirdme, Ze pravda není “). Nebo ti všickni kněží, krom jednoho fa- ráře, byli jsou v Praze za primatství*!) mistra Paška, kterýž prvním byl několik let; a sami ti někteří, kteříž na nás sáhli (jako Ziga), proti » vůli purkmistra a rady takové kněží k farám svým svévolně brali; jakož to všemu městu vědomo jest”). A nad to, když tito kněží v Praze zůstati nechtéli a prec??) se odjíti chystali 9), protože 10 18 91 nechtéli podniknouti decretu obecního?*), a my jsme 1524 po nich nic netoužili: než mistr Pašek, jsa prvním, je s jinými napomínal a žádal, aby se z Prahy ne- hýbali, ale aby%®) tu zůstali a lid vedle zákona božího učili“). A to bylo před tím několik ne- mnoho nedčlí%), nežli??) jsou na nás sáhli. I račtež Vaše Msti 98) toho povážiti, jak smyšlené věci proti nám mluví: což oni sami učinili a%%) za nich bylo, to nám přičítají. A někteří z nás toho času ani na oufadech *) nebyli a ti knéZí v Praze byli*!), a těch my ani žádného jiného nikdá*?) v žádném bludu jsme nezastávali; nebo 48) i44) dekret na ty i na jiné jsme učinili“) a jím se spravovali. A když koli jaká zpráva o kterém z nich přišla — ač nikdá soukupa doptati sme se nemohli — , hned sme jich povolali 9) a někdy všech, předkládajíce jim, kterak by o nich mluvili 46), jak by4"7) oni bludné a rouhavé kázaní činili; oni tomu všemu odpirali, toho žádajíce, aby ten, kdož to zpravuje 9) anebo ??) ti povolání byli, Ze by to rádi slyšeli, pravíce, že sou tak nikdá nekázali, ani na to myslili, volajíce se 9%) často k zjevnému slyšení, a byli-li by v jakém bludu uznáni, Ze rádi?!) chtí se dáti napraviti. Avšak k tomu nikdá přijíti %) nemohlo, až i z města odešli; ježto i%) z toho ráčíte znáti, že tato zpráva jich jsou pouhé9?*) a55) vymyšlené klevety. 4. A také 5% to upřímně *) před pánem bohem pravíme, Ze, jak sme Zivi, tak rouhavych i99) ka- cířských řečí jsme proti svaté Trojici, Panně Marii, svatým, ani proti svátostem %) křesťanským, jakž 80) oni zpravují, od žádného neslyšali, ani sami tak“) rouhavě %) a lehce kdy mluvili, jsouce hotovi s po- mocí boží z 98) své víry vyznání i%) počet učiniti s upřímností 9%) podle zákona božího. A takové 1) zbegv kázani. — ?) v ten(!). — 3) o/ téhoZ. — 4) na své ptís. pamatujice pro. — 5) * tohoto. — 6) Z zachovávali. — 7) # (to). — 9) os/ podstatu sobé. — 9) 2eo svü. — 10) o pfed spüsobem(!). — !!) dgv lij. — 12) Medgo do té. — 13) d£» natíká a haní; g haní a naříká. — 4) 2 zrád. a mordéfe. — 15) ev nafikajice. — 10) o ponükajice. — Na okraji rud. inkoustem: Ó neslechetni a zrádni učitelé, taková-li jest povaha poslů božích. — 17) / pikarté. — 18) / hlédali; os? hlidaji. — W) ď o tom o všem (hanéni]; 2? védouce han&ji; &/ev o tom han. védouce; / védouce ptiilo jim (ale »pfisdlo« je pfetrZeno) — %) Z přes to, hanéní jim. — ?) 2 (v&ehol. — 2) Z že by se všecko. — 23) 4e jinak. — %) g {co}. — %) &/ prokázati; ? pokázati. — 9) 7 Neb. — ??) o my se v tom... — ?9) / že jsme. — ?*) Z? (zlého). — %) Z kněžstvo i jich učení; bludné Kristovo uceni (!); & fedrovati, u&ení jich následovati a je atd.; ? ...vésti. — 3!) » za purgmistrství, kôlevdg zá primasstvi. — 32) JZ pryč; v proč. — 33) / chylili. — 35) 7 obecného. — 35) 7 (abyJ. — 99) 2 bylo nemnoho pfed tím koliks; 7 koliks; osť bylo před tím nemn. několik; g neděl. —- 8) Z prve nežli. — 88) g I racte V. Mst. toho, osť I račtež toho V. M. — 3) da co. — %) d ani v oufadech. — !) £2/ (a ti kněží v Praze byli). — 42) k (nikdá). — 43) bk/ev neb. — 4) ost (i). — %) g povolävali. — %) g mluvil. — *?) 7o jako by. — 4) / kdož to mluví. — %) došlo nebo, egk neb. — 5) g je. — 51) o raději. — 52) vosí nemohlo ptijíti. — 58) z (i). — %) o púhé. — %) Z (a). — 99) beg I také. — 57) dg? upřímě; o účinně. — 53) kôlevo a. — 9?) Z ani svát. ani řádům křest. — 99) os/ jakoZ. — 9!) ost také. — 9?) o rühavé; 4// rouhavé, lehce a váetecné jak sdhati: 4/...méli; 4 ...v důstojnost božskou; % (kdy mluvili). — 68) e (z). -— 9*) Z a. — 0) do£b z uptímnosti. . 8) Srv. čl. 1. — ”) Rozuméjí se kn. Jan Poduška a Václav Počátek, jež podal Ziga s jinými, jako osadní, do Týna. — °) Srovnävä se docela s obdobným místem v VIII. čl. Pamětí. — 4) Rozumí se snesení květnové r. 1524. 

Strana 92
92 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA PRVNÍ. KAPITOLA 33. konu (božímu) svatému 13) kázáno bylo« a). — To 1524 1524 rouhání a lehké mluvení na žádného nikdá uznáno my od nich slyšavše 14), napomenuli jsme je, aby a provedeno není, a my se toho nebojíme1), aby sami v lásce, v jednotě a v 15) svornosti trvajíce jak2) mohli to na nás spravedlivě uvésti. Nebo lid k témuž vedli. Potom administrator Havel za takoví nikdá sme nebyli a nejsme, abychom rouhavě3), primatství 16) mistra Paška 17) i s knězstvem za to lehce a všetečně jak 4) sahati měli v důstojenství5) svaté Trojice, jednoho pána Boha, a mluviti ne- žádali, aby to decretum svolené 18) bylo vydáno, křesťansky, kacířsky něco proti Panně Marii, svá- že také19) podle toho sami sebe20) říditi a lid tostem křesťanským6) i svatým božím. spravovati chtí; jakož jest jim i21) vydáno. Avšak hned sám 22) administrator, jako původ všech 23) 5. I toto abyšte znáti ráčili, že Havla admi- těch zlých věcí, 124) s jinými některými kněžími 10 nistratora se vším knězstvem?) před se sme po- proti tomu obecnému decretu kázali a lid bouřili, volali8) a na něm jsme2) se vyptávali, jsou-li jací k vylévání krve25) ponoukajíce26); a v tom ne- rozdílové mezi nimi 10) při víře svaté11) a káže-li 12) kdo jaké bludy. Dal jest nám za odpověď: že »při chtěli odporná strana, aby jim co mluveno bylo, svaté víře žádných rozdílův není mezi knězstvem ti, kteříž nás vyzdvihli a do vězení vzali, aby vždy a my také nepravíme, aby co bludného proti zá- 1s tudy27) svou vůli 28) zlou proti nám provedli. KAPITOLA TŘICÁTÁ TŘETÍ 29) a odpověď30) vězňův proti Pražanům se skonává. 6. Item, což31) se mše dotýče, jakož ji sara- v městě Prazském nebyl; a 45) aniž sme o tom cénskou a švábskou jmenují, však za purkmistrství věděli 46), činí-li 47) on co zlého a nekřesťanského, a primatství32) mistra Paška ta byla; proč jest z čili nic, až i z Oujezda vzat byl do vězení ně- tomu nic neříkal, co jest tu jemu zdálo se33) býti kolik 48) nedělí 49) drahně již po našem vyzdvižení, a 50) tepruv o tom my u vězení51) uslyšali52) jsme, proti svaté víře? A administrator Havel týmž spů- sobem posluhoval Janovi Nastojtovi v domu jeho; prve nic nevědouce 53)c). avšak proto34) mu to přetrpěli 35), ježto 36) my 8. Item, co se mnicha kněze Michala dotýče, ani při jednom, ani při druhém toho37) původ a že by k sv. Šimonu 54) Judovi a potom k sv. Kříži byl přijatd): však to bylo za primatství55) mistra ani příčina38) nebyli39) jsme 40). A ty kněží 41), Paška a my o tom nic 56) nevěděli57). jměvše z města je preč42) pustiti43), a majíce je 9. Item, svědomi administratorovo jest smy- v městě, z ničehéhož jich nevinili ani trestali; a my tu nic vinni nejsmeb). šlené, a tak 58) přijato 59) býti 60) spravedlivě nemá; 7. Item, což44) se Kalence dotýče, ten jest » neb on s knězstvem některým původ61) takového 1) bl toho nic nebojíme. — 2) 1 (jak). — 3) vo rúhavě. — 4) l nějak; ost tak. — 5) k měli, kdy mluviti v důst.; I v důstojnost. — 6) l Kristovým. — 7) I (se vším kněžstvem). — 8) ost jsme povol. před se; l po- volali jsme před se. — 9) b jsme). — 10) kgvd mezi námi. — 11) g (svaté... při sv. víře). — 12) o kázá-li(!). — Na okraji rudým inkoustem: A potom toho jako pes jedovatý skutky svými zapíral, zle o nich mluvě. — 13) dkbe (božímu); 1 proti zák. páně; gov proti zák. božímu. — 14) l uslyšavše. — 15) v (v). — 16) kblev pri- masství. — 17) bl Pašky. — Na okraji glossa: Ó Jidáši nevěrný s svou sběří! — 18) bl svobodně; v svoleno bylo vydati. — 19) kv taky. — 20) ost se. — 21) o (i). — 22) 1 hned pan administr. — 23) kbl (všech). — 24) v (i). — 25) o při »krve« jest vytržen kus listu. — 26) o ponúkajíce. — 27) kblg (tudy). — 28) d (vůli]; dbl (zlou). — 29) o Začíná se kap. XXXIIII.(!); z třicátá čtvrtá(!). — 30) kble V níž se odpověď etc. — 31) kbled co. — 32) kblevo primasství. — 33) l co jest mu se to zdálo; b co jest tu jemu zdálo se; g zdálo mu se. — 34) kb (proto). — 35) v trpěli. — 36) l ježto jsme my. — 37) l (toho). — 38) k příčina ani původ; l pův. a příč. — 39) o nebyla. — 40) 1 (jsme). — 41) o Ani kněží. — 42) vl pryč. — 43) k pustili. — 44) kbl co. — 45) bldgo (a). — 46) o nevěděli. — 47) dv činil-li. — 48) go (několik... my u vězení). — 49) l neděl. — 50) dv (a). — 51) dv o tom my v vězení; e o tom vyzdvižení(!). — 52) l jsme slyšeli; b slyšali sme; k slyšavše. — 53) b nevě- dúce. — 54) kblgo Šimonovi. — 55) klev primasství. — 56) le nic o tom; o o to nic. — 57) dblo jsme nevěděli. — 58) de také. — 59) v přijaté. — 60) ost spravedlivě býti. — 61) ob původem. a) Stalo se patrně před březnem 1524, za primatorství Hlavsova. — b) O tom též v Pam. čl. XXI., že dálo se za Hlavsy. — c) V kap. 22. Bartoš vypráví o Kalencovi, jako by byl jat až v prosinci 1524. - d) Z Pa- mětí čl. XXI. víme, že bylo to po Velikonoci 1524.

Strana 93
ODPOVĚDI VĚZNŮV. 93 zlého proti nám byl jest 1), a sám prve to kázal2) všecko, čemuž nyní na odpor jest, jakož 3) doleji 4) oznámí se. Nás zejména na kázaní haněl 5), lidu6) proti nám pozdvihoval, potom takové7) proti nám pozdvižení chválil8), lid v tom tvrdil, nás odsu- zoval?) někdy k mučení, někdy k smrti, někdy z města ven; a to zjevně naň pokáže10) se, že strana jest proti nám. A vždycky 11) velmi ukrutný byl jest. A i to 12) pravíme: že 13), což 14) jest kázal, mluvil 15) proti nám, že jest křivda, a toho nikterakž spravedlivě 16) nepokáže17); a zjevným nepřítelem naším byl jest. Což18) pak koli v tom 19) svědomí seznává, jako 20) nepřítel svědčí, buď zejména na osoby světské 21), nebo na jiné; že na to odpověď dána bude od nás, kteříž jsme nyní slyšáni a nás se dotýče. Jiní ještě u vězení sedí22). 10. Co23) se pak knězstva ven vyšlého 24) a jich kázaní dotýče: slýchal jest, k čemu sou se podávali, jakožto k slyšení zjevnému s ním 25) i s každým jiným; proč jest26) jich v tu chvíli ne- vinil 27), dokudž28) neodešli2)? Avšak proto my 29) ničehéhož 30) toho 31) příčina nebyli jsme, ani jací obhájcové 32), což by proti pánu bohu bylo, jakož nám to připisují; a takových hanlivých řečí nikdá jsme neslýchali, žádným [řádům 33)] křesťanským se neprotivili, ani jich tupili34). A nedivíme se, že administrator s některým 35) knězstvem proti nám 36) svědomí dává, nebo tolikéž jako strana nám od- porná nepřítelem naším jest. Protož musejíť sobě 37) pomáhati, žalovati, při vésti i vespolek svědčiti: ale toho 38) nižádné právo nepůjčí, aby to za svě- domí mělo býti přijato; nebo39) všemu městu i jiným mnohým 40) to 41) vědomo 42) jest, jak on na nás i s jinými kněžími kázal, nás naříkal 43), a to všecko křivě, ježto to 44) na ně uvedeno 1524 bude zjevně; a oni toho na nás spravedlivě ne- pokáží45) na věky. 11. Item, o sněmu hromničném toto 46) pra- víme: že ten byl 47) jest držán ode všech stavův pod obojí spůsobou 48) s povolením královským, při kterémžto Vaše Knížecí Mst z poručení Jeho Krá- lovské Msti býti jste ráčili. Tu cožkoli 49) jednáno bylo 50), všemi stavy duchovními i světskými bylo jednáno 51). A Havel administrator s konsistoří 52) těch artikulův sepsaných podal, ty korrigoval, je schválil 53) i přede všemi stavy a obcí54) v kolleji veliké zvelebil, prose všech s pláčem, aby tak, jakž pořízeno55) jest, z vůle všech 56) stavův za- chovali se, v lásce a v57) svornosti bratrské trva- jíce; a že on podle takového svolení58) státi a spravovati knězstvo i lid chce, neb to zná, že jest křesťanské a vedle 59) zákona božího. 12. Item, několik artikulův on Havel mezi jinými napsal, jako o ženění knězském 60), chtě 61) aby se ženili; a kněží 62) v cancellum aby necho- vali 63) svátosti těla a krve páně, to oznamuje 64) že knězským zanedbáním, zvláště po vsech, to někdy zpráchniví, zkyselí, a jiného drahně 65) př as tom 66) napsal, čehož není vepsáno ani dopuštěno v jiné 67) artikule pro mnohá pohoršení; nebo i to slyšeti odporné jest 68). I čehož on sám původ a příčina byl, to sám na jiné vyznává a svědčí 69)b) 13. Item, jakož strana odporná 70) praví 71) že bychom mluvili ku potupě králi72) Jeho Mst v radě i radám jeho, tomu odpíráme a pravíme že pravda není. Nebo my vždycky 73) věrně a 74 upřímně se vší poddaností a uctivostí 75) v řeč 76) k 77) JMsti Královské78) i v skutku chovali jsme se 10 15 20 30 1524 1) I (jest). — 2) ost prve kázal to. — 3) o jako. — 4) d dáleji. — 5) ! Nás na kázaní Havel zejm. jme- nujíc haněl; ego na kázaních; k na káz. haněl jmenujíc; b na káz. Havel jmenujíc; e Havel jmenoval. — 6) v lidí. — 7) kbldev také. — 8) v schválil. — 9) l osočoval. — 10) dokly prokáže. — 11) v vždyckny; l velmi vždycky. — 12) o I to. — 13) l že všecko. — 14) kbl co. — 15) d kázal mluviti (!); k (mluvil). — 16) l (spravedlivě). — 17) ost neprokáže. — 18) d Což se pak. — 19) v v svém svědomí. — 20) d jakož. — 21) dgv světský. — 22) o (sedí). 23) e Item, což; v Jiní ještě u věz. sedí; slýchal jest... (což se pak ... dotýče); dkbl Co se... — 25) bl vyšlého dotýče a jich káz., slýchal atd. — 25) l s nimi. — 26) v jest. — 27) v nevinili. — 28) bl dokud. — 29) I (proto]; kv Avšak my proto. — 30) del ničehož. — 31) ost (toho). — 32) lo obhájci; ost obhájcové. — 33) v ost; z (řádům). — 34) e ani jich trpěli; dg ani j. tupili. — 35) I některým); v někderým. — 36) ! (proti nám). — 37) v musejí ti o sobě. — 38) I ale to. — 39) bl neb. — 40) I [mnohými). — 41) ost (to). — 42) l vědomé. — 43) bgo na nás naříkal. — 44) lb (to). — 45) b neprokáží. — 46) bl (to). — 47) l že jest ten byl. — 48) 1 (spůsobou). — 49) I co koli. — 50) k jednáno jest bylo. — 51) g bylo jednáno). — 52) l (s konsistoří). — 53) k chválil. — 54) ebl stavy i obcí; k st. i v obci. — 55) kbl jakž zřízeno; g jakž přirozeno. — 56) g z vůle jich všech. — 57) del [vl. — 58) v takového snesení a svolení. — 59) v a podle. — 60) kl kněžstva. — 61) v chtíc. — 02) o mezi(!). — 63) g ne- nechávali. — 64) k dokládaje. — 65) kbleg jiného mnoho. — 66) o (při tom). — 67) l mezi jiné art. — 68) v od- por. jest slyš.; ost odp. slyš. jest; b I z čehož. — 69) v (a svědčí]. — 70) b odporní. — 71) 1 pravili. — 72) l krále. 73) v vždyckny. — 74) dgvo věrně, upřím.; d upřímě. — 75) l a v uctivosti. — 76) k (se). — 77) v (k). — 78) 1 (krá- lovské): ost králi. a) Srov. hlavu II. 19. a obšírný čl. VIII. v Pam. — b) Srv. v žalobě čtyři zvláštní články, artikul 4, pak čl. 8.

Strana 94
94 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA PRVNÍ. KAP. 34. 1524 jako ku 1) pánu našemu dědičnému, v ničemž důsto- jenství JMsti neubližujíc. A v tom, ani v jiném, což by bylo proti JMsti i JMsti radám, nejsme nikdá od žádného2) shledáni, znajíce to dobře, jakou3) poddanost a věrnost k JMsti Královské i k 4) jeho radám vážnost a 5) uctivost chovati a držeti máme; jakož*) tak vždycky chovali sme se a ještě chováme a až do smrti naší tak s pomocí boží setrváme, jako věrným poddaným náleží ku 1u pánu svému. A také v tom artikuli žádného 7) ne- jmenují, kdo by8) ten byl a to mluvil, ježto i z toho Po vyslyšení těch všech řečí kníže na ta zřetedlně9) znáti se můž10), že jest řeč smyšlená11) křivá a 12) nedůvodnáa). slova, — kterými jsou prve i nyní 35) žádali, aby 14. Item, což se hesla a pohrůžek dotýče, strana jim odporná puštěna 36) k nim byla, o tom jsme nic 13) nevěděli, ani kdy14) jaké po- 15 a to, čímž je naříká, před přítomností jeho aby hrůžky činili, jakož 15) i z těch mučených seznání sami od nich slyšeli 37), a že oni též jim, aby nic se toho 16) na nás nevztahuje; a oni sami o sobě 17) slyšali 38), odpovídati chtí a svou 39) nevinu to vyznali, že na nic zlého nemyslili, aniž 18) o ničemž zlém 19) nevěděli, ani se 20) k čemu zlému chystali. ukázati —, za odpověď jim dal toto 40): že nemá Pakli jest o kom jaká dóminka v tom seznání, nechť 2 on, ani páni41) poslové, »poručení toho od sám 21) za sebe odpovídá, kdo jest kdy co mluvil krále k žádnému soudu, ani k čemu takovému, a jaké pohrůžky činil, jako 22) mistr Jan Pašek v osadě, tak jakž žádáte, k slyšení; než toliko abyšte tak jakž Bonuše naň seznává; a k čemu se jest 23) tu strojil, toho račte povážiti. A to též24) pravíme zprávu jedna každá strana učinili42). A protož před Vaší Mstí: že 25) o žádných světlích, o žádných z na žádost vaši toho učiniti nemůžem43).« oděncích, ani o jakých návěštích nic sme ovšem 1524 nevěděli a nevíme26), a nevěříme, aby co toho27) nejméň28) spravedlivě ukázati mohli. A29) vždy prosíme Vaší Msti, abychom zjevně s nimi 30) slyšáni byli, že tu skutečně naši nevinu uznáte 31)b) 9. Což32) se pak jiných artikulův dotýče, někteří sou z jakýchs důmyslův 33) sebráni a jiní posměšní a klevetní, nic v sobě pravdy nene- souce 34), též ti, jako i jiní.« ), v níž se pokládá zvláštní45) odpověď Jana Hlavsy a Mikoláše Šorfa před knížetem, i také odpověď Pražanův. 44 KAPITOLA TŘICÁTÁ ČTVRTÁ“ 50 — že by poslán byl od krále konsistorianům A když toho vězňové, ani Jan Hlavsa » a ti že 51) potom odeslali k purkmistru a on 52) s Mikulášem Šorfem obdržeti nemohli, tehdy 46) dávali 47) odpověď každý48) z nich obzvláštně dále k Hlavsovi etc., a že jest nedošel do rady — proti zprávě Pražanův°). A nejprv 49) Jan Hlavsa mluvil, okázav svou53) nevinu dostatečně, k tomu listu, kterýmž dotýkán byl od Paška, i také54) v tom, že jest vždycky se zacho- 1) ! (ku]; d (jako ku... bylo proti JMsti). — 2) ost nejsme od žád. nikdá; (l nikdy.) — 3) beg jakú. — 4) 1 (k); k k. JMsti radám. — 5) ! (a). — 6) e (jakož... chováme). — 7 kbl nejmenují nižádného (l žádného). — 8) k kdož by. — 9) ld (zřetedlně). — 10) l může. — 11) bo smyšl. a křivá. — 12) bog (a). — 13) bl jsme my nevěděli. — 14) ko a nikdy. — 15) kbl jako. — 16) l nic se zlého — 17) o osobně. — 18) ost ani. — 19) 1 (zlém). — 20) b (se). — 21) v nech to sám. — 22) k (jako Pašek). — 23) l jest se. — 24) l má tu: »Item, a to též« atd. za zvláštní artikul. — 25) g [že o žádných ... prosíme VMsti]; o [o žád. světlích). — 20) o a víme(!). — 27) v takového. — 23) l nejmíň. 29) o (A). — 30) d s nimi činiti měli a tu skutečně. — 31) k seznáte; el seznati ráčíte. — 32) l Item co se; blve Co se. — 33) d úmyslův. — 34) v nenesouce, než ti. — 35) kble nyní i prve. — 36) vobl k nim puštěna. 37) blgvo slyšali; k slyšeli, že tu též u přítomnosti jich všech na všecko odpovídati... — 38) kbl (a že oni... sly- šali]. — 39) v svú. — 40) l to. — 41) kbl (páni). — 42) k učinili o té věci. — 43) kl nemůžeme. — 44) z třicátá pátá; o XXXV.(!). — 45) kbl vlastní. — 46) k (tehdyl; d tedy. — 47) k dávali potom odpověď. — 48) kb jedenkaždý. — 49) ost nejprve. — 50) kbl byl konsistorianům od krále; v (konsistorianům]. — 51) k a ten že. — 52) kble [on); e k purkm, a odtud dále; kbl k purkm. a dodali Hlavsovi. — 53) v svú. — 54) v (i také... zachovával]. — a) Srv. čl. 19., 20. — b) Jest odpovědí na čl. 18. O Bonuši viz kap. XXI. — c) Obšírně (spis c) v Pa- mětech v čl. XXI.

Strana 95
1524 30. list. ODPOVĚDI VĚZŇŮV. DRUHÁ ŽALOBA vával!) i také nyní, v úřadu [h]ofrychtéřství?) k králi JMsti, jako na věrného poddaného JMsti slušelo. Mikuláš Šorf též, že jest nikdá?) nebyl bludnym élovékem *) shledán, očišťoval se. A tu ukazoval na Paška, že jest radu pronesl o knězi Mirusovi5)*) a Ze bez védomí rady jest mnoho činíval; a jiného mnoho, z kteréhož se vyměřoval, mluvil a Paška ve lži“) zietedlné on?) i jiní všickni včzňové?) postíhali. A tak, jakž společně všickni svou?) nevinu ukazovali, též obzvláštné každý z nich to) činil a víru svou pravou !!) zjevně vyznal !?). A potom to všeckolš), což za odpověď na artikule Pražanův'4) dávali!?), to jest také jim PraZanüm!9) od kníZete zase!") oznámeno. KtetíZto!9) vzav&e potaz, toto mluvili: »Milostivé!?) kníže! PonévadZ my sme") psali, a co sme psali?!) neb mluvili, pravíme, Ze jest tak??); a oni na odpor tomu praví, že tak není: 1%) již jest mezi námi pře a dotýče se obce většího počtu; protož to) na větší počet vznésti musíme, neb se tu jich dotyce. A tak zejtra??) bohdá na tyto řeči jich??) odpovéd dáti chcem.« V středu pak Pražané odpověď dali skrze (23. ») mistra Paška na odpor, kterýž“") vězňové k prvním řečem jich učinili?%). A když by?) se mělo všecko slovo od slova jich takové 3%) mluvení psáti, byla %1) by jistě dosti %) obšírná i %) tesklivá věc čísti i%) slyšeti"). Ale což jest koli mluveno, PRAŽSKÁ. DRUHÁ ODPOVĚĎ VĚZŇŮV. 95 tomu z odpovědi podepsané, od vězňóv jim po druhé dané, po oznámení jim od knížete též po druhé rozumu *%) toho od mistra Paška mluvení, dobře porozumíš, kterouž %) sou spo- » leéné jim dali; neb malá??) proměna v mluvení Paskovu?5) byla od prvního. KteráZ jest v tato slova“): 1. »Milostivé 3%) kníZe a páni poslové! Tuto strana odporná málo a jednak nic jiného 10) nezpravuje o proti nám, než což prve mluvili; a na naše upřímné *!) zprávy, společní i obzvláštní 42), odporu též jednak žádného nekladou a49%) byť pak chtěli, spravedlivě nemohou. Protož k tomuto krátce takto*“) odpovídáme: že rádi to slyšíme, že strana odpornáf5) nám tomu neodpírá, abychom nebyli » vérni a pilni v obmyslovánf obecního 9) dobrého, a byť pak chtěli odpírati 17), nemohou 1%) spraved- livě, nebo 9%) jest to i všemu království známo. Než, kdež praví, že bychom koncem zkazili všecko a tudy chvály neměli, k tomu pravíme, že jest ta jich feč hold a leda®) se odpiralo, tak se » mluvi®!); nebo toho ni¢imZ nepokazují aniž po- k4zi®?). Než jaký jest jich některých osob po- Cátek, z tohoto prosttedku se5?) poznává, kdež na nás mocí oukladně a nespravedlivě sáhli; a pro jaký to) konec činí, také to brzo pán bůh zjeví. A jisté ne pro víru svatou křesťanskou 55), » ale pod tim jiné se tají, kteréž 56) čas na světlo 57) vynese 5) v brzkém času %). 2. Item, což %) se kněžstva dotýče, na to sme prve odpověď dali: Ze sme my!) jich do města neuvedli, a že jsou 9?) za primatství9?) mistra Paška prve několik let byli. Byli-li jsou pak příčina ti » kněží jakého nepokoje v městě, anebo“%), jakž oni 1) dgkbl se zachoval. — 2) zgovbl ofrychty¥stvi; £ hofrychtyfstvi; ¢ hofrychtyfském; gnad to opraveno v: ofrychtyfskému. — 3) Z nikdy. — 4) o člov. nebyl (opakov.). — 5) 4 knézi Marousovi; / Matou&ovi(!). — 9) ď ve zlém. — 7) / oni. — 8) g viickni z vězňů. — 9) dv svi. — 19) » {to). — 11) zv svú pravú, Ab pravou svou. — 12) dgv/ vyznával. — 13) Z všeckno. — 14) kó/v Pražanům. — 18) z odávali. — 18) ost (Pražanům). — 17) ost zase od kníž. — 18) £ ktefiito však vzavše. — 19) A (Milostivé ... neb mluvili). — %) » my poslali sme. — 21) e (a co sme psali). — 22) 4 to tak. — %) k i jest i nám pře. — %) v (to). — %) kb zýtra. — %) Z (jich). 27) Jo kteříž vězňové(!). — 2%) z učinili, což kdyby. — 20) dobk kdyby. — 90) £A/ (takové). — 31) gv bylo by. yby ylo by 8) osf (dosti). — 33) os£ (ij. — 34) v a. — 935) kôvgo rozum toho. — 3) / kterou jsou; 2 kterüZ sá; o kderdz sou. — 87) kôZ (malá). — 33) v Pa$kové. — 39) / Milostivy. — 49) os? Mil. kníZe a pp. posl.! Málo a jed. nic jiného tato str. odp. atd. — 41) kbevdgo uptimé. — 42) A zvláštní. — 43) 7 i byt. — 4) £4/ (takto). — 4) osť strana nám odp. — 16) » obecného; o obecní(!). — 47) ost (odpirati]. — 48) Z tehdy nemohou. — 49) / neb. — 99) 4/ ale leda. — 9!) ost tak, Ze se mluví. — 52) dgklv neprokazuji aniZ prokaii. — 39) kbevdg poznává se; o poznaváe. — 55) ost konec to. — 50) ev svatü kfesfanskü. — %6) os/ kteréžto. — 57) & {na světlo). — 9) os/ pfinese. — 59) Z čase. — 60) 5 co. — 9!) kblvg {my}. — 82) à sü. — 63) klve primasstvi; o prytstvi(!). — 8) ost aneb. a) Neznámo, čeho se týká, stalo se však asi v čase sněmu o sv. Markétě. — ) Spis je ztracen. Bartoš ho asi neměl, slova jeho jsou pouhou pfedstirkou; byl by dokumentu toho jistě užil a nebyl by mohl napsati, že jen málo lišil se od prvního. -— ©) (= spis e). 1524 

Strana 96
KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA PRVNÍ. KAP. 34. 96 1524 praví, že by rouhavé!) věci kázali: i proč sou 4. Item 43), což se psaní našeho *4) k králi JMsti 1524 jich netrestali?)? však i?) moc nad nimi méli, když ano i na rathouze pied sebou Miruie?) it) jiné měli, když nás již u vezeni drżeli5); proć sou jich nepotrestali 9) vězením, anebo *) jakž by se jim > zdálo, poněvadž moc měli. — A již 9), jakž praví 5*), že my sme jim vtom překážku činili“), to se ne- ukáže, než že tak neni!®); neb!!) bez nás mohli to napraviti; poněvadž nás u vězení měli, tak aby!?) jim i jinjm ta kázaní jich — jakž 18) oni v praví — rouhavá!*) k vejstraze byla; ale tak !5) jich nechali a toliko '5*) jim od mésta!9) kázali, a nás mocí a!?) oukladné do vézení pobrali. A my to před pánem bohem pravime, [Ze] jak !8) jsme Zivi, tak rouhavých 19) a hanlivých slov o télu?") a krvi pána Krista neslyšali 21) jsme, až 22) teď nyní z jich zprávy slysime; také vZdycky??) jsme k tomu*4) se 25) přimlouvali 26) i napomínali, aby všecky příčiny k nepokoji odjali?*?) při duchovních i světských, avšak nelíbilo se jim to. Nebo kdyby pokoj byl, » nemohli by své vůle proti nám provesti; i musili 2%) nepokoje hledati, aby k nám přístup měli a svou zlou 9) vůli vykonali, pod spůsobem víry svou?) věc provozujíce. Protož ne my, ale oni sou pří- Cina nepokoje i?!) všeho zlého. 3. Item 32), kdeZ praví, Ze sme??) proti svým sli- bóm ucinili :., tomu ?*) odpíráme; a také jich ty reci jsou %) z jakýchs chytrých 3%) důmyslův složené, ovšem neprúvodné??). A nedivíme ??) se, poněvadž se jim pravdy nedostává proti nám, Zet?) musí néco * smysliti sobč, aby skutek svúj opremovali, ale ne- postacít??) jim to, af!) Vaše Msti ráčíte tomu dobfe vyrozumćti **), że nižádného gruntu nemají pravého, aniž mohou míti, neb my ničímž vinni nejsme. B dotýče, známe se), že jsme psali; když před nimi slyšení míti sme) nemohli. A to nim ozná- mili, že jsou se nám za stranu*”) postavili a že proto nás slyšeti nemohou a že o tom již sou králi 48) psali“); a my po takové jejich?) odpo- vědi také králi svá obtížení i násilé%), — kteréž 5!) bezprávně trpíme —, oznámili sme *?2), A cožkoli *8) jsme psali; to jest pravda, a ne tím oumyslem, aby komu k lehkosti bylo, než abychom nevinu svou) oznámili a proti nám jich nepořádné bez našeho provinění povstání a na nás sočení5%). A jakož nás v obci i pred Vasi Msti”*) tim5”) do- tykali, że když k nám do vězení několik osob vyslali v ten čtvrtek po sv. Bartoloměji, že bychom jim mluvili, Ze k krali®®) žádného psaní neučinili jsme %), a že by to jináč se nalezlo, že jsme tak učinili a psali; a tudy že“) v klamu jsme shle- dáni, — i k tomu tak?!) pravíme: což sme koli k nim 5?) u vězení mluvili %), že jest pravda; nebo %) na ten čas nepsali jsme, až potom, když nám ozná- mili, že se nám za stranu kladou, — jakož již do- téeno jest, — tepruv po šesti dnech na den sv. Šťastného Zbožného %) psali sme k králi %), jakož i datum v listu tak stojí 97). Protož z toho ráčíte %) znáti, že jsme pravdu mluvili; a oni rádi by 9?) nás sami'%) svým klamem, když se jim pravdy nedostává, vinné učinili; čehož my se nikterakZ ?!) nebojíme.« Tuto by mohla býti otázka, proč sou ??) se Pražané na psaní vězňův k králi učiněné ) horšili; ponévadZ jsou™) jim příčinu sami ® К tomu dali, psavše o nich prve, jako by 1) o rúhavé. — 2) / nepotrestali. — 9) Z (však i.. . jich nepotrestali). — 4) kčledg Miruši. — 5) delo dr- żali. — ©) g netrestali. — 7) e/ aneb. — 8) Z Aniž. — 8) Z jak opraví; e jak praví. — 9) & učinili. — 19) £4/ (пей že tak není). — 1) £4/ nebo. — 12) Z abychom. — 18) Z jakož. — 14) vo rühavá. — 15) b než tak. — 15%) £/ ne2 toliko; e ale toliko. — 16) 2 (od mésta]); A z města; 7z rathouzu(!). — 17) kevago (a). — 18) osť pravíme, že jak. — 9) o rú- havých. — 20) dg o téle. — ?!) osf jsme neslyšeli (2/0 neslyšali). — 32) ^ a ted. — 39) ď tak vždycky, 4ô také vždy. — 24) Z (k tomu); dgokev jsme se k tomu. — %) ^ (se). — 2) s přimlúvali. — 27) a/ odňali; o otjali. — ®8) & 1 ти- Seli. — 29) 20 svá zlá. — 80) odo вуй. — 3!) dg a. — 32) kble (Item). — %) ŠZ praví, že bychom. — %) Z my tomu. — 35) z (jsou). — 35) o chytrychs; » chytrüv; e zchytraljch. — 37) ¢ oviem nepravdivé a neprüvodné. — 8) Z ne- divím se, v nedivíme se, že proti nám, pončv. se jim prav. nedost. — 39) os/ Ze. — 490) dg» nestacif. — 3!) 7 avšak ráčiíte (Vaše Msti), gó a V. Mst. — 42) Jb rozuméti. — 48) kôle (Item). — %) o vašeho (!). — 4%) 2 (se). — 49) że (jsme). — 47) / nám stranou. — 48) z/ k králi. — 4?) osť jich. — 5) Z násilí. — 51) dg kteráž. — 39) »/ jsme oznámili; 4e |jsme)]. — 568) 7 (A cožkoli ...nevinu svou oznámili). — 51) Zo svü. — 55) osť sažení. — 99) egg Vasimi Milostmi. — 5%) Z (tím). — 58) / Ze sme k králi; oe Ze králi. — 59) 7 (jsme); € jsme neučinili. — 99) 2/ (Ze. — 9!) e také. — 9?) о (К nim) u vézení jim. — 93) o mluvil(l). — 95) £4 neb. — 9» 7 (ZboZnéhoj. — 6) ekv (k) králi. — 97) o datum tak v listu jest. — 9) os/ raéte. — 99) g (by); £M by nds rádi. — 70) gv (sami). — 7!) g nikderakZ; v nikterak. — 7?) b sú. — 18) Z (králi učiněné); žščezg k králi uči- néném(!). — 4) z sú. 3) Viz kap. 20. — b) Rozuměj poselství Václava bakaláře v čas před sv. Václavem r. 1524 ke králi (kap. 23.). 

Strana 97
DRUHÁ ODPOVĚĎ VĚZŇŮ PROTI PRAŽANŮM. 1524 tím chtěli !), aby jejich?) všecky cesty k králi pánu jim?) zavtíny*) byly, jsouce jedno- stejně“) obojí poddaní jeho. Rozum vybira*), že proto: neb sou je chtěli rádi u krále zkaziti a o jich hrdla připraviti z obžalování falešného * a osocení?) oukladného, s dopomožením arci- biskupa toho 9) ostřegomského %). Důvod z spisu toho jich!?), kteréhoZ jsou naposledy knížeti podali a jej zavírali, jakož !!) o tom v kapitole XXXI. Ale že vězňové překážku jim v tom psaním) » svým podle neviny své jsou učinili a protož král po jich psaní z daru boZího k niéemémuZ!?) zlému nepospíchal, a tak że neślechetny oumysl a vüle zlá PraZanüv k skutku podle libosti jich nepřišla, i těžce to snášeli, že jsou vězňové také » psali. Jakož sou pak!*) netoliko tehdáZ, ale i potom sobó to do nich!5) často obtěžovali, pozdvihujíce lidu obecního !%) a pravíce, že!?) krále a!*) jiné znamenité!?) lidi bouií a po- pouzeji, kdyż sou se**) koli k nému, jako?!) » ku pánu svému o své??) téZkosti utíkali. Neb ??) sou jiZ skrze své nepravé piedsevzeti oni Pra- Zané v nelibost králi a?*) jeho radám a napo- sledy svému nejvyššímu 2%) promotorovi 2) arci- biskupu ostřegomskému upadli. — Item*””) proti * nim 28) dále??) vězňové mluvili: »Což se svolení obecního dotýče, ničímž toho neukazují, abychom co proti tomu učinili a %) jakož 97 praví, že někteří z podstaty naší *!) tomu odpírali, ježto %) my podstaty žádné jsme neměli, ani jí potřebovali, ale svobodně jeden každý v potřebách obecních) a městských věrně a upřímně) se přimlouval 95), neznaje) takovćho proti sobě oukladu, aby“") do vězení v nenadále mocí měl vzat býti, bez slyšení a bez viny uznání, jakož tuto nám se tak stalo proti řádu a 9%) právu i tomu) svolení obecnímu). A sami to*!) dokládají, že větší počet obce hlasem přemohl) a ten decret ujali; i tehdá 48) jest vždy zůstalo *4) v své) ce- losti, nebo**) i podle toho poslóm krále Jeho Msti47) dána jest odpovéd, oznámivse, jak?) o blud- nych lidech jest v Praze$?) züstáno. Item 59), List, kterýž strana nám odporná jménem vší obce po zemi psala, oznamujíce pří- činy jich proti nám pozdvižení, — i to my rádi 9!) slyšíme, že oni nyní před Vasí Mstí5?) toho $59), což 5%) jsou rozpisovali, na nás nepraví, to doklá- dajíce, že zejména v tom psaní žádného nepolo- Żili, leč my sami 5%) to na sebe chcem táhnouti. A byť pak i pravili; nevěříme, aby čím na nás to spravedlivě ukázati mohli, a5%) Vaší Mstió*) prosíme, že to ráčíte v paměti %) míti; neb5%) tak jest jistě, že my tímž ničímž %) vinni nejsme. A tak krátce všem těm“!) jich smyšleným %) a ne- důvodným řečem odpíráme, tak že ničímž vinni nejsme, a toho na nás spravedlivě neukáží. Než to ještě pravíme, že nedivíme se tomu, že tak mnoho křivého na nás sobě“%) smyslili, poněvadž ne malou**), ale velikou%5) véc nám 9) uéinili, véemu království Ceskému??) známou99), kterouZ9?) my pravíme býti proti řádu a próvu i v8i 7) spra: vedlnosti, poněvadž nás prve'*!) z ni&ehéhoZ ??) ne- 1) d/vo tomu chtěli; e by k tomu chtěli. — ?) os/ aby jim všecky. — 3) osé jich. — 4) dě zavřeny. — 5) bevdg jednostejni. — 9) Z Rozum vykládá; g (ke slovům »Rozum vybírá« připsáno nahoře mezi řádky:) »Toto můž za odpověď býti«. — 7) 2 a z osocení; os/ a soceni. — 8) Z (toho). — 9) /g ostřehomského. — 10) zchybně Původ; osf Důvod toho z spisu (v » (2])). — U) d jakž. — 12) £ psaním svým činili jsou podle své neviny; Z psaní podle své neviny učinili.: — 18) gďo ničemuž. — 1) Z (pak). — 15) rkp. z má »v domích<; smysl žádá podle osé »do nich«; g do nich to; v to od nich. — 19) /o obecného. — !?) * pravíce, že kněží krále. — 18) os/ i jiné. — 19) £ (znamenité]; os/ lidi znamenité (^ znamenité). .— ?9) ode (se). — ?!) deo jakożto k panu. — %) 407 (o své těžkosti... naposledy svému). — 8) dgoev Neb. — %) dgoco i jeho. — %) osz nejbliżsimu. — %) £27 primatorovi. ?i) e (Item). — 28) osz (proti nim). — %) Z dśle też vózń. — %) ost (a). — 9!) v [naśi); Z praví... naší, praví tomu. 32) g (jeżto... potFebovali). — 3) v obecnych. — %) dę upfimć. — %) v pfimlival; dge pfimlouvali. — 39) neznaje proti sobě takov. — 3%) ďdeve abychom ... měli vzati býti; Z aby nenadále do věz. — 38) do i právu. 39) di proti tomu svol. — 40) A obecnému. — 1!) Ze£//e toho. — 1?) ve premohli. — 48) 2 teda; &//g tehdy. 44) bl zist. vżdy v svć cel.; d vZdy v své cel. züst, — 4%) g (své). — 40) z neb. — 17) os? poslüm TJ. Král. Msti. 48) Z jak i o. — 19) 2/ v Praze jest. — 59) e (Item). — 5!) z i tomu rádi. — 52) ż Vasimi Milostmi. — 58) g toho času, což. — 95) 7 co. — 9) g sami na sebe tu; £// s. na sebe chceme to; v (to); deo na sebe to chcem. — 50) £77 (al. — 9? » Va&e Mst. — 58) / v své paméti. — 39) £À/ nebo. — 9?) os? my tím nic. — 9!) » těm všem. — 9?) o má »smynym« místo »smyslenym« (I). — 99) 7 [sobé]. — 9!) ż nemalou; obo nemali. — 9») và veliká. — 90) ost véc proti nám. — 97) os (Českému). — 08) voe známü. — 99) oe kteráZ. — 79) os/ i proti vàf. — 7!) 75 (prve). —7?) Zedgo z ničeho. ost 13 1524 

Strana 98
98 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA PRVNÍ. KAP. 35. 1524 vinili ani naříkali1). A to chcem ukázati, když svou2) nevinu ukážem. A věříme pánu bohu vše- 1524 jediné nám volné a zjevné slyšení dáno bude, za mohoucímu3) i JMsti Královské, že naší slušné kteréž pokorně prosíme JMsti Královské, že tu prosby i také neviny požívati4) budem5).« KAPITOLA TŘICÁTÁ PÁTÁ*), v níž se oznamuje, kterak jeden každý z těch vězňův sám svou7) nevinu oznamoval, a naposledy, v jaký8) rozum sou2) svou 10) zprávu zavřeli; při tom, jaké 11) poděkování králi i knížeti12) i poslům učinili. Naposledy pak po těch řečech vězňové Když to opět ti vězňové 13) dokonali, tehdy každý z nich opět obzvláštně mluvili v podobný tímto35) svou zprávu zavírali v ten krátký rozum z širokých36) slov vybraný37): že tomu všemu, rozum prvnímu, nevinu svou 14) ukazujíce, a 15) 1o k soudu i k slyšení zjevnému se volali, což proti38) nim mluveno bylo, zjevně odpírají, i k 16) pokutám se poddávali 17), ač by co na očišťujíce se, že sou nikdá na to 39) nemyslili, ně neslušného uvedeno bylo 18); ježto druhá nemyslí 40) ani[ž]41) mysliti chtí42), aby co proti strana s tím po vše časy mlčala 19), ale ovšem víře křesťanské věřili, držali a zastávali blud- ného 43) a rouhavého, aniž 44) jsou komu toho 45) slyšení odpírala, chtíce převrátiti toto postranné 20) 1s vyslyšení v soud pořádný, kdež při tom sami dopouštěli 46), a že se i 47) k vyznání víry přede všemi lidmi poddávají48); a že 49) k králi 50) sobě svědčili, při proti nim vedli a někdy pánu svému vždycky51) poddanost věrnou a i soud na ně činili21). A při tom znamenej upřímnou52) zachovávali53), všeho pomáhali pilně Paškovo 22) s jeho pomocníky předsevzetí lstivé a nespravedlivé: že nikdá od počátku té » k dobrému JMsti i obecního dobrého 54) i také pře až do ostatku na průvody svých klevet města Prazského i všeho stavu městského; a smyšlených23) proti vězňóm ani proti komu tak že sou o žádném oukladu, ani o žádné zlé jinému se neodvolávali 24), a nad to ani k po- věci nic nevěděli, ani 55) sou v tom kdy sku- kutám 25) žádným pro 26) nedovedení27) toho tečně uznáni 56) spravedlivě, za to všech pro- se28) nepoddávali 29), tak jakož 30) tito vězňové a síce57), aby žádným takovým 58) zprávám o nich i jiní k důvodu odporův31) svých proti, nim nepravým nevěřili, volajíce 59) se k zjevnému a pořádnému slyšení 60), buďto před králem nebo 61) jsou to činili 32), aniž ve všech knihách33) toho přede vší zemí, že chtí2) svou 63) nevinu po- nenajde se 34). 1) eg nevinili a nenaříkali. — 2) v svú. — 3) v všemohúcímu. — 4) ost užívati. — 5) ev budeme. — 6) o Začíná se kapitola XXXVI.; z třicátá šestá(!). — 7) o svú — 8) v na jaký. — 9) dgkly (sou). — 10) o svú. — 11) e jak. — 12) ost králi, knížeti. — 13) ost (ti vězňové... z nich.opět). — 14) vbo svú. — 15) v (a). — 16) 1 (k). — 17) kbevdo podávali. — 18) ost (krom l) bylo uved. — 19) klevdg mlčela. — 20) l to postranné; kbg toto po straně. — 21) v učinili. — 22) b Paškova; o Paškové. — 23) v (smyšlených). — 24) o neotvolávali; v neodvolali. — 25) ost ku pokutám. — 26) kl (pro). — 27) kbl neprovedení. — 28) kblevd (se). — 29) zbledgo nepodávali. — 30) v tak jako; o tak jakž. — 31) v k důvodům odporně(!). — 32) kbv učinili. — 33) v kniehách. — 34) l ve všech knihách těchto nenajdeš; ost ve všech ... najdeš. — 35) l tímto jsou svou. — 36) v z širotkých. — 37) e sebraný. — 38) g (což proti ... k vyznání víry přede všemi). — 39) ost na to nikdá. — 40) klevg (nemyslí). — 41) ost aniž. — 42) v chci (!). — 43) b aby co ... zastáv. co bludného. — 44) v ani. — 45) 1 koho k tomu. — 46) o dopúštěli. — 47) ost (i). — 48) evdg podávají. — 49) o (že). — 50) kble (k). — 51) v vždyckny. — 52) vo věrnú, upřímnú; lego věr. (a) upřím.; d věr. a upřímou. — 53) bl zachovali. — 54) k k dob. J. Msti i obecnímu dobrému království Českého. — 55) kbl a nikdy (b nikdyž) jsou skutečně (k v čem tom); evdgo aniž jsou kdy v tom skutečně. — 56) k uznáni nebyli sprav.; bl uzn. sprav. nebyli. — 57) ost všech pokorně pros. (g prosíme). — 58) l takovým o nich zprávám nep.; k tak. zprávám nepravým o nich. — 59) g (se). — 60) g slyšání. — 61) edgo neb; I anebo. — 62) kbl (chtí). 63) ob svú.

Strana 99
OBRANA VĚZNŮV. 99 1524 kázati1), na zchválení každého dobrého2). Při z měst též děkovali, že jsou se k tomu vy- 1524 tom králi, pánu svému, děkovali3), že ráčil jich slyšení sjeli, prosíce jich, aby po vší zemi prosby uslyšeti a čas i místo k očištění4) jim svědkové jich neviny byli, a že na té“) ukázati; knížeti také děkovali, že je laskavě chtí rádi, dopustil-li by pán bůh?), vesele8) vyslyšel5); naposledy Horníkóm i jiným poslóm a zemříti. KAPITOLA TŘICÁTÁ ŠESTÁ"), v níž se oznamuje, jak jsou jedna každá strana svou 10) při sepsanou knížeti podali. Potom když tak s obou stran řečí mnoho bylo mluveno, kníže rozkázal jim, aby každá strana svou 11) zprávu 12) a obtížení sepsali 13), a jemu toho aby podali, že on chce to 14) , pověděl 17). Pražané se tak k 15) králi poslati 16) zachovali a sepsavše 18) jemu vydali v ten rozum a v ta slova, jakož 19) napřed psáno stojí20) v kapitole XXX a XXXI3) Vězňové též učinili a sepsavše21) knížeti i poslóm z měst22) dali v tato slovab): »Osvícené kníže, páni Horníci a páni poslové z měst! Poněvadž k slyšení a naší neviny ukázaní připuštěni23) sme, ale že svobody ani času 24) volného míti sme nemohli, tak jako strana nám odporná, abychom volně a časně sobě zřídili po- třeby náležité k naší spravedlnosti, a jsouce těžkým i dlouhým 25) vězením zemdleni26), ani volni v městě býti 27) nemohouce28) ani mysli 29) tak složené býti, pro 30) mnohé překážky upoko- jení31) sme míti 32) nemohli, aniž těch dlouhých 33) na nás artikulův 34) od [odporné] 35) strany se- 36) je slyšavše37), v paměti míti psaných, jednou nemůžem. A protož sumou38) k tomu pravíme sme ši- podle přílišné času krátkosti, tak jakž 39) roce před VMstí proti tomu všemu 40) mluvili, odpírali a zprávu učinili 41) o nevinách našich: že žádného knězstva bludného, ani těch, kteříž z města vyšli a vypovědíni jsou, do města jsme neuvedli 42); nebo několik 43) let před našimi 44) ouřady za správy těch, kteříž jsou nám za stranu 5 odpornou 45), byli jsou 46) v městě Prazském. Ale my 47) žádného duchovního ani světskýho v ni- čemž 48) zlém, rouhavém 49), bludném a kacířském proti pánu bohu a 50) svaté víře křesťanské, proti svátostem a chvalitebným pořádkóm 51) křesťanským, a čímž nás nejvíce dotýkají, proti tělu a krvi pána Ježíše 52) Krista 53) nefedrovali jsme a nezastá- vali, aniž 54) takových hanebných a nekřesťanských hanění, rouhání 55) ani potupování 56) jsme slyšeli 57) z ani před námi koho vinili, aniž sme sami kdy mluvili, nebo na to myslili. A pánu bohu vše- mohúcímu věříme, že od takového myšlení i mlu- vení zlého do smrti nás zachovati ráčí v jednotě svaté církve obecné; nebo náš oumysl ani vůle nebylo 58) a není, aniž (s pomocí boží) nebude, abychom měli mluviti co 59), věřiti80), zastávati něco 61) zlého, bludného a kacířského proti pánu 10 29 s0 1) dgv prokázati; kble ukázati. — 2) kbl dobrého chtějí. — 3) kble děkují; d děkujíce. — 4) k k očišťování. — 5) g vyslyšal. — 6) kl na tom; vb na to. — 7) kblevg (dopustí-li [k nebeský] pán bůh). — 8) v (vesele). — 9) o Začíná se kap. XXXVII; z třicátá sedmá(!). — 10) o svú při psanú kníž. připsali. — 11) o svú. — 12) e svou při anebo zprávu. — 13) 1 sepsala... podala, doloživ, že toho chce. — 14) e to); ost to chce. — 15) ost (k). — 16) kblvdgo podati. — 17) dlve (pověděl). — 18) k sepsavše takovú zprávu, jemu ji dali v tento. — 19) b jakž; o jako. — 20) v stojí psáno; ost (v kap.... XXXI.). — 21) kb sepsavši. — 2) o z města. — 23) v při- pouštěni. — 24) kbl svob. a času. — 25) ost a dlouhým (bvo dlúhým). — 26) l zemdleni velmi, nemohouce ani mysli tak atd.; k zemdleni, ani bydlení svobodného nemohouce v městě míti, ani mysli atd. — 27) b (býti). — 28) b nemohúce. — 29) e ani u mysli. — 30) k a pro. — 31) I ani upokojení. — 32) kbego míti jsme. — 33) b dlúhých. — 34) kbly artikulův na nás. — 35) »odporné« není v žád. rukop., ale smysl žádá tu doplnění. — 36) z je- dinou(!); ov jednú. — 37) vl slyševše; g vyslyšavše. — 38) l Avšak sumou (protož). — 30) kblv jak; ! jak jsou široce. — 40) d všemu široce. — 41) dle činili; o mu činili. — 42) kble neuvodili. — 43) kb několiko. — 44) d vašimi (!). — 45) bo odpornú. — 46) v jsú. — 47) o (my). — 48). kb v ničem. — 49) vo rúhavém. — 50) dg i. — 51) e prostředkům. — 52) ost (ežíše). — 53) l Krista pána. — 54) bl ani. — 55) o rúhání. — 56) l a potupování. — 57) kblve neslyšeli. — 58) klbevg nebyla. — 50) lve (co). — 60) b (věřiti). — 61) dvg zast. neb co zlého. a) Omyl, jest v XXIX a XXX. Bartoš měl tento třetí spis za první a položil jej proto napřed. — b) = spis g. 13*

Strana 100
100 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA PRVNÍ. KAP. 36. 1524 bohu a svatému čtení 2. Ačkoli nás žádný, abychom co bludně1) věřili, nevinil a viniti nemůž, však proto hotovi jsme každému toho žádajícímu z víry křesťanské počet učiniti. A protož všemu rouhání, potupování i všemu2) jinému proti nám smyšle- nému a sepsanému odpíráme a tomu místa ne- dáváme, jakožto nepravému a nedůvodnému. Item, mordóm, zradám, oukladům a lidu zbroj- nému od nás sebranému i všemu, což sou o nás rozpisovali, mluvili, též odpírali jsme a odpíráme3); nebo to též na nás pokázáno 4) není a nebude. Nebo vždycky chovali sme se věrně, právě5), upřímně6), spravedlivě a 7) křesťansky, beze všeho zlého8) naříkání i obvinění?), a tak podle toho s pomocí boží zemříti míníme. Item, administrator s knězstvem ustavičně bouřil 10), nepravá hanění a mluvení oznamuje 11) a12) v lidské krvi se kochaje, k různici 13) lidí [pobízel a] popouzel 14). A sám od Luthera přišed 15), jej zchválil 16), pána boha zaň často a mnoho prosil, zjevně lidu 17) k tomu napomínal, aby též 18) činili, pravě19), že jest20) křesťanský věrný učitel, aby bůh jemu ráčil pomáhati. A mnohé ty artikule, z kterýchž21) nás viní, že by ti kněží vypovědění kázali, sám jest 22) kázal a lidi učila). Potom když23) v vazbě sme seděli, zjevně a často nás haněl, na- říkal, lid proti nám bouřil24) a je v tom tvrdil Tuto 72) opět s pilností pozorovati sluší, i k našemu zahynutí ponoukal25). A i v tom svě- domí, kteréž proti nám dával, žalobníkem jest 26), zač sou Pražané v svém spisu napřed73) polo- ježto z toho zřetedlně ukazuje se27), že jest též28) ženém knížete i poslův z měst, zavírajíce týž proti nám29) strana i s tím některým knězstvem, spis, prosili 74) [a zač tito. Neb onino za přísné kteříž nás tolikéž 30) na svých kázaních, jako i on trestání beze všeho rozvážení a spravedlivého haněli 31), tupili, lidu proti nám ustavičně ponou- usouzení na tyto vězně prosili] 75), jako by 76) kali 32) a křivými řečmi naříkali; kterýmžto též odpírali sme a 33) odpíráme, že tak nebylo a není, s při77) vypulérovanou 78) a důvodnou i spra- „ a nikterakž 34) toho na nás neukázali, aniž 35) ukáží. 1524 A tak [i]souce 36) naši nepřátelé a strana proti nám, za svědky spravedlivě býti nemají 37). A protož za to 38) Vaší Mti39) všech pokorně prosíme, že nás o 40) takovou 41) věc soudem sly- šeti ráčíte; a strana nám 42) odporná ať také tu osobně stojí, abychom sobě vůči mluviti mohli; a tu VMst poznati ráčíte 43), že oni toho 44), tak jakž jsou o nás sepsali 45) a mezi lidi 46) rozhlásili 47), pravého 48) neučiní49). Pakli 50) VMst toho učiniti neráčíte 51), za to prosíme, že se k JMsti královské přimluviti ráčíte, abychom zjevně slyšáni byli v místě příležitém, tu kdež 52) bychom mohli svobodně 53) a54) bezpečně podle 55) naší 56) neviny a spravedl- is nosti mluviti. Neb my se k tomu poddáváme 57), státi i dostáti před 58) králem JMstí neb59) před Vaší Mstí 60), před každým soudem zřízeným 61) i přede vší zemí a své neviny i spravedlnosti 62) hájiti. A neráčí-li král 63) nám toho věřiti, my chcem64) uručiti, anebo pod 65) nejvyšším zá- vazkem slíbiti, před každým právem dostáti. Což66) se pak některých artikulův proti zvláštním osobám dotýče, nechcem o tom 67) mnoho mluviti, ani psáti; než 68) když 69), dá-li pán bůh, před sprave- dlivým soudem státi budem 70), tu poznati ráčíte, že se to tak v pravdě, jakž 71) žalují, nenajde.« 10 1) o co bludného (ale to opravil písař sám). — 2) b i proti všemu. — 3) g odpíráme a tomu místa nedáváme, jakožto nepravému a nedůvodnému (písař vzal z konce předešlého odstavce). — 4) v pro- kázáno. — 5) bl (právě). — 6) dgo upřímě. — 7) ost (a). — 8) ost (zlého). — 9) bi obnovení(!). — 10) vo búřil. — 11) 1 mluvení ukazuje. — 12) vd (a). — 13) kb k různicem. — 14) z (pobízel a); dg popúzel. — 15) dg přišel. — 16) dkblev schválil; g chválil. — 17) c lid. — 18) k totéž; o též právě. — 19) o (pravě). — 20) bl jest též. — 21) bl z kterých. — 22) v sám je. — 23) ke potom pak když. — 24) b bouřil proti nám; v búřil. — 25) o ponúkal. — 26) k žalobn. naším jest; o jest žalobníkům. — 27) l se zřet. ukaz. — 28) l (též). — 29) b (nám). — 30) b tolikýž. — 31) b haněl. — 32) o ponúkal. — 33) kd i. — 34) l nikterak. — 35) v ani ukáží; kb ani neukáží; l a neukáží. — 36) b súce. — 37) o býti mají(!). — 38) kblv (za to). — 39) v V. M.; ost Vašich Mstí. — 40) e (o). — 41) bv takovú. — 42) kbl (nám). — 43) v račte(!). — 44) b (toho). — 45) ost psali. — 46) klbe mezi lidmi. — 47) b rozhlášeli. — 48) d za pravé. — 49) I nemluví a ne- činí. — 50) v Pakli by. — 51) dgv neráčí. — 52) c kde bychom mohli zjevně slyšáni býti a svobodně. — 53) b i svob. — 54) leg i. — 55) l podlí. — 56) ost neviny naší. — 57) d podáváme. — 58) dv i před. — 50) dkblev neb. — co) v V. M.; ost Vašimi Mstmi. — 61) v (zřízeným). — 62) v spravedlnost. — 63) v král toho nám; I nám král JMst toho; ost nám toho král. — 64) dgv chceme. — 65) l před nejvyšším. — 66) ost Co. — 67) v o to. — 68) v neb. — 69) e (když ... budem). — 70) ost soudem stanem, tu. — 71) log jak. — 72) kbl Tu. — 73) e (napřed). — 74) I žádali a zač tito prosili; b pros. a zač. tito prosili. — 75) V zk není místa, položeného v závor- kách, též v lb od slov: »Neb onino«. Ale souvislost ukazuje, že tu písař pochybil; vsuvka dodána z rkp. jiných. — 76) l Oni jako by. — 77) v (při). — 78) o při vypulérování. a) Srv. podobná slova v II. 2 a v listu br. Matěje II. 16.

Strana 101
TŘETÍ ODPOVĚD VĚZNŮV. 101 1524 vedlivou1) proti nim měli; tito pak vězňové pohltiti proti spravedlnosti, ale tito poddávají4) 1524 v tomto spisu svém za zjevné a pořádné sly- se k řádu, právu 5) i6) k pokutám, ač by co 7) šení během soudným žádali, odvolávajíce se ku provinili. Co jest pak spravedlivějšího z toho právu2). Onino chtěli3) by je mocí a násilím dvojího, uvažuj a učiň8) soud spravedlivý?)! KAPITOLA TŘICÁTÁ SEDMÁ 10) v níž se11) oznamuje, že vězňové po vykonání těchto řečí do vězení zase šli a kníže, přijav od obou 12) stran sepsání, poslal je k 13) králi; dále jak Pašek každého dne s klevetami 14) babskými do rady chodil a jedni proti druhým podstrky pro víru činili, a jaké nátisky spravedliví trpěli a holomci čertovi 15) v pokoji zůstali 16). A po vykonání toho všeho vězňové zase 1o přeslýchal 32) a že to všecko 33) jemu posílá34) do vězení šli. A Pražané jim chtěli svobodu k vyrozumění a k uvážení; kam tím koli hýbati ráčí, v jaký koli prostředek, že to jest v moci po všem 17) rathouze choditi dáti, krom přes práh ven aby 18) nechodili, a s vězni 19), kteří 20) jeho. Páni Horníci s jinými posly z měst to- v starém ouřadu seděli 21) — totiž Burjan doktor, likéž učinili a králi psali, oznamujíce ten vešken 35) Jan Žába 22), Bartoš 23) Kaše — aby nemluvili, a u běh, co 36) jsou Pražané mluvili a 37) z čeho na to jim 24) aby čest a víru rukou dáním slíbili; vězně a38) Jana Hlavsu i 39) Mikuláše Šorfa oni nechtěli toho učiniti, aby jim co 25) slibo- vinili; a oni zase též, co 40) sou 41) za odpor vali, poněvadž ne jich 26), ale královští vězňové jim kladli, nevinu svou 42) ukazujíce, tak jakož 43) byli, aby tím z vězení královského sami se ne- jest již předepsáno 44), a na to zjevného a řád- vyvedli a v jich moc se nedali. Na zejtří pak » ného slyšení, buďto před JMstí Královskou 45) kníže poslal k nim do vězení, aby ne Pražanům, neb před těmi, komuž by 46) na svém místě straně odporné, slibovali, ale králi JMsti do poručiti ráčil 47), ustavičně prosili, z pokuty a dalšího jeho 27) rozkázání. I učinili tak, a na z trestání se48) žádného 40) nevynímali b). tom závazku u vězení ještě na dvanáct28) ne- Při těchto nesnázech nejednou se to opa- dělí byli3). z kuje, že tomu každý můž 50) vyrozuměti a jako Ale kníže přijav od obou 29) stran sepsaná rukama makati, že Pražané, což51) sou koli jich 30) obtížení, poslal je bez meškání k31) králi mluvili, vinu dávajíce straně odporné, že jsou ničímž toho neprovedli, a tak že nic pravého a psaní své jemu podle toho učinil na ten neměli, ani také 52) o žoldnéřích53). Nebo což 54) rozum: že podle poručení JMsti tu nesnáz jest 1) v důvodní i spravedlivú při. — 2) g ku pánu. — 3) klevg chtěli, by... pohltili. — 4) kodg podávají se. — 5) ! pod. se k ouřadu práva. — 6) v fi). — 7) l co zavinili podle spravedlnosti. — 8) v učiní. — 9) ! (soud) spra- vedlivě; d spravedl. každej. — 10) o Začíná se kap. XXXVIIII.; z XXXVIII. (!). — 11) k (se). — 12) e od obú. — 13) kbleo (k). — 14) o s klevetmí. — 15) b čertoví. — 16) bleg zůstávali. — 17) ost (po všem ... choditi). 18) I aby ven. — 19) blo a z vězení (!). — 20) kvdg kteříž. — 21) kbedl seděli, aby nemluvili (bl mluvili), totiž. — 22) v Zuba(!). — 23) l a Bartoš. — 24) o (jim). — 25) ost (co). — 26) l jejich. — 27) ost do dalšího JMsti rozk. — 28) ge za dvanáct. — 20) o od obú. — 30) ost obtížení jich. — 31) bdgv (k). — 32) ole přeslyšal; dgkby pře- slyšel. — 33) de že to JMsti všecko (jemu). — 34) kl odsílá. — 35) d všecek; ost všecken. — 36) l což. — 37) bl (a). — 38) kbl (vězně a). — 39) l (i). — 40) l což. — 41) v sú. — 42) ko svú. — 43) v jakž. — 44) v před- g (se). — 40) l žádnému psáno; b předpsané. — 45) b Královskú. — 46) ost komuž by to. — 47) g ráčili. — 48) se. — 50) ost můž každý. — 51) l co. — 52) l (také). — 53) l o těch žoldnéřích. — 54) l co. a) B. nevěděl určitě, oč tu běželo. Čl. XXIII. Pamětí lepší vědomost podává. Neběželo tu již o svo- bodu, kteréž prve vězňové žádali, ale jen o polehčení jim v žaláři. Z Pamětí a též i z B-e vyplývá, že úlevy se jim dostalo přičiněním poslů z měst, ač Pražané tomu byli neradi. Omyl B-ův u výkladu, proč vězni nechtěli slibovati Pražanům, vysvětlen jest již při kap. 31. str. 88. — b) Ze slov Bartošových zdálo by se, že právě tyto listy byly mu pramenem předchozího vypravování. Jinak o nich nic není povědomo.

Strana 102
102 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA PRVNÍ. KAP. 37. 1524 sou sami po hotově měli v zálohách, totiž všech radách jim odporni bývali, jako by jim 1524 v masných1) krámích, u Šrámka2) sladovníka ve všem 26) na překážku byli: i věc jest vědomá, u sv. Jiljí i v jiných některých domích ně- že to ve všech radách bývá, že musejí27) býti kolik3) set lidu zbrojného nočně a tejně4), odporové, zvláště při velikých věcech, jakož 5 na to se ptáti nechtěli, co sou 5) ti myslili či- pak i28) tuto mezi nimi musilo 29) na to přijíti. niti, aneb kdo jest je nač a na koho najímal3). Neb 30) to jest těch časův slýcháno 31) bývalo 32) Ale na stranu odpornou6) to chtěli secpati7), od lidí hodnověrných spoluradních33), že jest ježto po vše časy nemohli se i 8) jednoho žold- často mistr Pašek primas s svými pomocníky 34) néře u žádného z těch vězňův, ani z jiných9) klevety a 35) básně ženské na rathouz do rady měšťanův, na kteréž sou se byli 10) zazlili, ani s nosíval, pravě, že tento toto 36) a toto mluvil, mučením, ani na zpovědi11) skrze kněží, ani rouhaje37) se kropáči, zvonóm38), a k tomu podobné 39), chtě na obec vznášeti 40), je zbou- jinak kterak koli doptati. Avšak proto nestyděli 12) řiti 41) a každého 42) takového pojednou43) roz- se všudy 13) toho 14) tvrditi, což 15) zjevně16) trhati44) beze všeho řádného slyšení a důvodu 45). samo v sobě křivé bylo a pravdy ovšem ne- n Jiní pak pamatujíce na své přísahy, odpírali mělo. A protož takovému, jakož 17) oni pravili, soudu nebo 18) vyslyšení 19) sluší se podiviti, tomu spravedlivě, pokudž ta věc ku právu a k slyšení i k obvinění nepřišla. A když jest jakým jest to řádem nebo neřádem šlo bez k tomu nepřišlo, tehdy to všeckno 46) nedů- přítomnosti jedněch i druhých. Neb jsou obža- vodné47) a klevetné 48) v dým 49) se potom 50) lovaní20), ani soudce, ani žalobníkův, ani » obrátilo51)1). svědkův 21) před sebou neviděli; jaký pak to soud býti měl, to jest k smíchu podobno22). Avšak musí se pravdě s některé strany ustoupiti 52) a místo dáti, že sou se 53) nalézali A přes to Pražané nestyděli se toho, že by souzeni 23) byli 24), vyznávati, a ku pomoci sobě někteří v Praze, že sou všetečně, nevážně a bráti to, což nikdá nebylo, poněvadž i kníže příliš54) lehkomyslně o bozských věcech řeči 55) druhdy mluvívali 56), hádajíce se po ulicech57), to vysvědčil, že mu25) souditi není tu nesnáz na rynku a v šenkovních domích rozpustilým poručeno, ale toliko vyslyšeti. jazykem, jsouce takoví peského 58) a lotrovského Ačkoli i v tom dotýkáni byli vězňové od Pražanův v jich spisu knížeti daném, že by ve života 59), jimž nic počestného milo nebylo, 1) o v mastných. — 2) v u Samka. — 3) l a několik. — 4) l tajně. — 5) v sú. — 6) vcc odpornú. — 7) l vecpati; v zeptati. — 8 vl ani; v jednoho). — 9) g (z jiných ... mučením); kl ani u jiných. — 10) kb. (byli). — 11) dv ani zpovědí. — 12) v nestyděl. — 13) kble (všudy). — 14) kble toho všeho. — 15) b co. — 16) k (zjevně). — 17) v jakž. — 18) 1 neb. — 19) o vymyšlení (!). — 20) go Neb jsouce obžalováni. — 21) k (ani svědkův). — 22) kblevo podobné. — 23) dgo souženi; v súženi. — 24) l býti měli. — 25) v že soud. tu nesnáz jemu není; ost že souditi tu n. není mu (o (mu)). — 26) kbl jim ovšem. — 27) b mušejí. — 28) g li). — 29) v mu- selo. — 30) ost Nebo. — 31) v slyšáno. — 32) kbevdgo bylo. — 33) g spoluradných. — 34) l poručníky. — 35) khv ſa). — 36) evd tento to; ost (a toto). — 37) ost a rouhaje (v a rúhaje). — 38) ost (krom l) a zvonům. — 30) k podobně. — 40) ost vznášeti a. — 41) k ji bouřiti; ost je bouřiti. — 42) dgoble (a); k a chtíce každého. — 43) v pojednú; ost ... roztrh. pojed. — 44) kbleo roztrhnouti. — 45) l důvodu, hotov jsa. — 46) vo všecko. — 47) kby nedůvodně. — 48) kb klevetně. — 40) kb v dejm. — 50) l (potom). — 51) l obrátilo a změnilo. — 52) v ustúpiti. — 53) o (se). — 54) kble (a příliš). — 55) kb (řeči). — 56) d druhdy mívávali. — 57) b po ulicích. — 58) e takoví peskové a. — 50) k jazyku a života; ovl životu. a) Nelze rozuměti jasně, co B. tu míní. Že uvádí hotové faktum, je jistě beze sporu, bylyť zálohy řečené v sousedství jeho vlastním; ale nepraví, kdy žoldnéři tam byli, zdali před bouří a za jejím účelem — a tu byl by svědkem jen B. sám —, čili až po bouři k ochraně a posile vítězů, k čemuž je dokladů několik. Ale poněvadž udání jeho má býti důvodem proti lživé žalobě pražské z úkladův, a poněvadž sotva potřeba bylo Pražanům po bouři krýti žoldnéře tajně — dálo se to najímání vojska patrně před bouří a obvinění B-ovo nabývá váhy. — b) B. čerpá tu ze zpráv »hodnověrných spoluradních«, tedy lidí své strany; možno tedy míti pochybnosti o plné jich pravdě. B. chce jimi pouze dokazovati, že P. domnělé rouhače pronásledoval a trestal, skutečných však pomíjel.

Strana 103
DOKLADY O STRANNICTVÍ PRAŽSKÉM. 103 1524 jmeno boží nadarmo v svá ústa ohyzdná be- mnozí jinak 30), ježto s větší31) strany takovým 1524 rouce, pro kteroužto věc hodni byli přísného plískáním nemalou32) příčinu33) dali k těm roztržkám 34) a k rozmáhání ohně35): avšak ti trestání“). A když to Pašek a jiní správcové všickni doma zůstali skrze ouplatky a přízeň. opouštěli1), tehdy svády z toho bejvaly někdy až do bitvy2). — Jakož se to 3) znamenitě4) Kteříž 36) sou pak poctivě s dobrou 37) váž- v jednu chvíli přihodilo, že dva Němci, jeden ností v poctivém sjití něco ke cti a k 38) chvále a 39) pravé poctě boží promluvili, nechtíce vy- puškař [a druhý5) barvíř pláten, svadili se v šenkovním domu6) — puškař]7) zastával myšlení 40) lidského zastávati, takové za rúhače, čtení svaté a Luthera, barvíř8) pak zastával za pikarty a za kacíře41) měli, a na nich se papeže a haněl Luthera, — dotud2), až vyšli o potom svezli 42), secpavše 43) na ně vymyšlenou, na ulici vožralí 10), bitvu spolu měli, a zranivše nedůvodnou44) lež, a 45) vypovídali 46) je z města, když sou se aneb nechtěli, aneb 47) neměli se s obou 11) stran, dosti činiti měli, že jsou 12) čím vyplacovati 48), a některé katům 49) v ruce živi zůstali. — Opět jiný příklad tento po- ložímb). Jeden měštěnín dosti zřetedlný, jsa dávali 50) a za jinými51) je 52) vyhnali 53). Ale okem 13) města toho[to]14) jedním, posměšně mlu- 1 mistr Pašek, maje tehdáž první místo v kon- víval o svátostech a proti vystavování mon- šelství, za takovými odpory již psanými — strancí, o svátosti také 15) oltářní jináč věření když po jeho vůli54) jiní nechtěli mu nápo- své, nežli 16) v Praze míti chtěli, vyznával a mocni býti k potlačení jemu 55) neplatných měšťanův na jeho klevetné vznášení56) proti nad to 17) přechovával v svém domu nějakého 18) 2 právu a řádu 57) — on také 58) s pomocníky svými mistra Tomáše Němce“), kněze13), na své stravě 20) nechtěl k místu nic vésti, ale dopustil roz- za čtvrt léta, kterýž byl nedávno přišel z saské země od Luthera a kázaní svá německá činil máhati59) se zlému, až přišlo na vrch práva, v kostele21) u Božího těla na Novem městě, a pomíjel vědomě to, což60) by měl slušně potom zase šel do Míšne a tam bouřil22) napraviti, a na tom se zastavil 61), což měl62) spravedlivě pominouti63), tak že potom ti, lidi 23) poddané proti pánům jich; a naposledy z kníže Jiří Míšeňský2*) kazal jej stíti proto, že kteříž 64) jsou takové řeči všetečné 65) mluvili, zůstali po té bouřce v Praze beze všeho ná- jest přivedl ty lidi byl k záhubě nemalé skrze mordy25). Jiný 26) chtěl 27) obrazóm řezaným tisku a bitý nebitého nesl. A což na jiné vzklá- stínati hlavy; jiný28) vožrav se vyznával, že dali, zvláště na vězně, to 66) všecko sami67) na jest bůh také v tom stvoření v řetězu; a jiní 29) » sobě měli. 1) o opúštěli. — 2) v bejvaly, někdy až bitvy. — 3) k (to). — 4)l (znamenitě). — 5) gv (a). — 6) v domě. — 7) věta v [] vypadla v s; ale ve všech ostatních jest; jen v o (jeden puškař ... domu). — 8) 7 (barvíř pak ... Luthera). — 9) lg a dotud. — 10) kbl užralí — 11) ke s obú. — 12) 1 (jsou). — 13) k jsa jako říkaje vokem; d okem jedním. — 14) zl toho. — 15) 1 [také). — 16) k nežli v Praze bylo, míti chtěl. — 17) l nad ty. — 18) v ně- jaké(!). — 19) b kněze Němce. — 20) lvdgo straně. — 21) kbl u Božího těla v kostele (na Novém městě). — 22) v búřil. — 23) vo lidu. — 24) 1 míšeňské. — 25) kbl (skrze mordy). — 26) dgv (Jiný); o Jim (!). — 27) l chtěl obr. řez. hlavy stín.; ost chtěl hlavy ob. ř. st. — 28) o jim(!). — 29) l a jiní ... k rozmáhání ohně]; e a jiní mocí jinak (!). — 30) k jinak a jinak nevážně a lehkomyslně plampali. — 31) gv ježto světští strany. — 32) o ne- malú. — 33) v příčinou. — 34) ost k těm rozbrojům. — 35) g ohni. — 36) kbl kteří. — 37) v s dobrú. — 38) go (k] — 30) blo (a). — 40) v vyslyšení; lsmýšlení. — 41) kbl a za buřiče. — 42) o (sve zli. — 43) k vecpavše; e sepsavše. — 41) v nedůvodnú a vymyšlenú; boe vymyšlenú, nedůvodnú. — 45) k (a). — 46) I vypověděli. — 47) o [nechtěli aneb]. — 48) l vyplatiti. — 49) b rathouzům; l rathouzem(!). — 50) dgv dali. — 51) k a jiné za jinými. — 52) k (je). — 53) kbl vyháněli. — 54) k vůli jiti nechtělo a jini; d vůli nechtěli mu jiní. — 55) l jeho. — 56) o roz- nášení. — 57) g řádům. — 58) b on tak. — 59) ost se rozmáhati. — 60) kblego co. — 61) vg zastavili. — 62) g měli. — 63) o pominúti. — 64) klevdo kteří. — 65) I posměšně; ost posměšné. — 66) o (to). — 67) bl (sami). a) Lze přijímati za pravé, třeba jen v jádře. Podobné doklady u Wintra, Život církevní I. str. 76., 77. a v pří- lohách. — b) Viz St. letop. č. 1070. a kroniku Píseckého. — c) Jest Tom. Münzer, původce anabaptistův, sťat 1525.

Strana 104
104 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA PRVNÍ. KAP. 38. 1524 A tak od počátku těch nesnází až do konce s podivením, že někteří z těch vězňův spolu- 1524 vZdyckny!) neupřímně?*), lstivě a nevěrně ob- mejšleli předkem o těch vězních, potom podle nich o v&ech jinych?) vypověděných tolikéž. Ale Ze pán büh vZdycky*) nevinné?) a spra- vedlivé lidi z osidl?) vysvobozoval a zacho- vával, a^) protož nic se po jich vůli 9%) horšího nestalo [sic]. V tom pak ve všem jest i toto?) radních nebyli tehdáž!%) v ten!!) první večer v té schůzi nadepsané v rathouze, avšak byli vzati do vézení jednostejné?) Nékteti!?) pak pti pokoji züstali, jsouce !?) sobé svobodni beze všeho protivenství, kteříž byli s oněmi,. v rat- houze ”); ale potom proti!*) nim i proti ji- ným se za nepřátely postaviti musili 15). KAPITOLA TŘICÁTÁ OSMÁ 1), v níž se vypisuje, jak král Ludvík knížeti list!?) vyrčení na vězně odsílá!5) Pražanům !%) xc. a jak vézhové musili hned??) ve třech nedělích po tom psaní z města se bráti. Když pak ty spisy dotčené obou*:) stran král ssvou??) radou %) pilné rozjímal?*), tehdy 25) toto 2%) psani a vůli svou??) s vyréením knížeti z Budína zase odeslal, kteréž mu v ruce?) , přišlo po poslu??) léta téhož 9%) x. XXV? pti Casu hromnic, v tato slova*): My Ludvík, z boží milosti Uherský, Český?!) xc. král a margkrabie Moravský 3?), oznamujem tiemto listem všem: Jakož jsme osvícenému Karlovi v Slezí 3) knížeti Minstrberskému, najvyššímu hajt- manu našemu království Českého a fojtu Horních Lužic, ujci našemu, věrnému milému, a jiným z měst našich království Českého poručiti ráčili, aby rozdíly %) a roztržitosti, které se mezi Pra- žany s jedné a těmi %) vězni, kteří u vězení našem jsú 36), a jinými, kteří z města našeho Pražského odešli, s strany druhé se sběhly, vyslyšeli, což jsou pak i učinili a ndm Zaloby 37) i odpor s obu 38) stran, tak jak?) jsú*0) jim dodány, poslali, i po- něvadž jsme v nich srozuměli a to nalezli, že » na ten čas v té ruoznici z mnohých příčin ti vězňové spuolem“*!) zuostati a v městě našem Pražském bydleti nemohü?): Protož pro tu věc vám vězňuom *) a jiným, kteříž z městí4) jste ušli, přísně 45) přikazujem, abyšte již beze všeho dalšího prodlévání statky a zboží své, kteréž v městě našem Pražském na tento cas *?) máte anebolizto 47) blíz4") držíte), rozprodali a z místa9") toho, na kterémž bydlíte, jinam se vyhostili a přestěhovali 51) beze vší strony druhé, totižto Pražanóv, prekážky, v&ak tiemto??) zpuosobem, kdeZ5?) byste kolivék v království našem Českém anebo v jiných ze- miech 3) nasich 5%) bydleti a pfebyvati chtéli, to svobodně a bezpečně muožte“6) učiniti; napřed s námi se srovnajíce a s jinými křesťany u víře obecní a svaté cierkvi 57) křesťanské, všech blu- duov 5) pikhartskych na straně nechajíce a mysl ku pomstě zavříce S), Jestliže byšte pak přiká- zaní našeho %) naplniti zanetbali, již byšte nám statky i hrdla propadli a my bychom se k vám vedle 91) práva zachovati musili. Dán na?) Budíné v neděli po svaté Lucí léta božího %) M9D?XXIV^ 1) ost vidycky. — 2) dgó neupfímé. — %) ž o všech o jiných. — 4) © vidyckny. — 5) 4 vžd. přece ne- vinné. — 9) kblv z (v)osidel. — 7) d (a). — 8) ost nic se hor&. po jich vůli. — 9) o (jest i toto); £e i toto jest; o (jest). — 19) 427 (tehdáZ]. — 11) Z v tom. — 12) g A někteří. — 19) e jsüce. — 4) e i proti. — 15) 4» museli. — 16) o Za&íná se kap. XXXVIIIL(); z XXIX.(). — 17) g list vyrceny; os/ list s vyřčením. — 18) Z posílá. — 19) * (Pražanům). — %) Z (hned). — ?!) £i/edg s obou; eo s obû. — 3?) 5 s svá. — %) o radú. — 94) 7 rozvaZoval. — %) d tedy. — ?9) kedgo toho. — ?7) o svá. — %) z kterémuž v ruce; Ž která mu... přišla. — 2) » pfislo pospolu. — 80) 7 léta příštího. — 31) » (Uherský, Český). — ?) (a margrab. Mor.). — 33) fa Slezí... věrnému milému). — %) ty rozdíly. — 3») à s témi. — 30) jsou. — ?') Zalobu. — 39) s obou. — 9?) jakz. — 40) jsou. — 1!) spolu züstati. — 1?) nemohou. — 49) vězňům. -— ** v té boufce z mésta. — 45) (přísně). — 46) (na tento čas máte). — 47) anebo. — 49) blíže okolo města. — 49) máte a držíte. — 9) Z mésta t. v kterémZ. — 51) jinam se vystěhovali a pfestéh. — 5?) tím spůsobcm. — 59) kdo. — 9*) zemích. — 59) (naiich). — 59) učiniti můžte. — 97) (cierkvi}. — 58) bludův. — 59) zavrhouce. — %) naše. — 9!) podle. — 2) v. — 03) (božího). a) Kteří to byli, známo neni. — ) Jmenují se v kap. 15.: Karban, Řehák, Jan pernikář, Boh. Prefát; první ovšem mezi stranou Paškovou. — ©) Z prvotního zápisu z registr žlutých král. soudn. komor. E VII. opis v arch. m. Prahy v kn. 994, 103 b. V poznámkách uvádějí se jen odchylky rkpu z. 

Strana 105
KRÁL VYPOVÍDÁ VĚZNĚ. KRONIKÁŘŮV K TOMU VÝKLAD. 1524. království !) našich Uherského a Českého devátého. Ludovicus rex manu propria?). Tot jest ten list královsky na to vysly- šení“) vydaný, kterýž Pražané za mocnou a řádnou ?) vejpovéd a za mocnÿ soud*) ujali, za?) nejpevnější taras po vše časy držali“). Tím se potom bránili, jakož potom ?) šíře se to ukáže. A při témž?“) listu král knížeti zvláštní psaní učinil, s výmínkou 9), jak by se měl 10) při tom zachovati: Ludvík H), z boží milosti král!?) x. Osvícený ujče náš milý! Védéti!?) dáváme, co se toho roz- dílu mezi Pražany s jedné a témi!*) vězni na- šimi s strany druhé dotýče, tomu všemu, co!) [j]si nám s jinými, kteréž jsme ki%) tobč k té včci pfidati râcili!7}, oznámil, vyrozuméli jsme 18). Protož tento výrok) náš teď tobě posíláme, poroučejíce, aby ty??) v to s pilností nahlédl, a jestliże?!) to za dobré poznáš, ať ta věc svůj průchod má; pakli by*??) kterou ourážku *Š) v tom seznal, aby nám to?!) bez meškání oznámil, abychom věděli, čím se spraviti.« Dán v Budíně jakož výše *%). Z toho listu kníže to?") dobře poznal, že jest pustil [král]*) uzdu Pražanům, aby jich pfedsevzetí podle??) jich ümyslu pred se slo. Ten pak list královský s vyrčením byl čten = 105 Pražané lhůtu za tři neděle k vyjití ven z města; jakoż pak v tom tak musili**) se zachovati na ten čas a“%) z města po vyjití těch tří nedělí se 36) vybrati®7), A tak) dostalo se těm spolu- radním u vézení sedéti pül léta a tii dni; a v tom éasu nechtéli jich??) na žádné ru- kojmé 4%) propustiti. . Z toho ze všeho známo jest, že tu, kdež se*!*) nékdo*?) ku právu a k soudu spravedli- vému volá, pravě se??) byti nevinen, a nebyl**) by k tomu dopustén, Ze by to bylo proti právu a fádu, za vejpovéd to chtíti míti od .strany odporné, čehož by se nenalézalo v pravdě. Nebo poněvadž král potom psalí5) nejednou » Pražanóm i vší obci a přísně rozkázal, aby se volni dali naleznouti **) k smlouvě**) přátelské, a pakli by se nesmluvili, Ze tu vSecku nesnáz odkládal*% do vyslyšení a soudu budoucího, a aby se oni Pražané tím rozkázánim jeho“) anebo vypovédi®), kterouz®!) jest byl na ten čas z některých příčin a zpráv5?) uéinil, ani žádným %) oustním poručením — kterýmž %) se také5?) Pašek s pomocníky %) velmi zastiral — nepfikryvali a nezastírali57); ale aby se tak ve všem zachovali podle jeho konečné vůle a psaní, jakož o tom šíře v třetích knihách bude položeno. A tak, poněvadž jsou ti vypo- a vyhlášen) vězňóm i Janovi Hlavsovi s Šorfem nes. tó2 39) na rathouze v sobotu na zejtří po svaté vědění ustavičně““) na krále pána svého volali; Skolastice pred nedëli devitniku[sic]*!), pti žádajíce sly$ani®®) byti podle prava a®) spra- prítomnosti ??) jako prve??) knížete, dave jim » vedlnosti, a on povolení své milostivé a spra- 1) z (královstvi... propria}. — 2) Z vyslyśźni. — 3) ż za moc. a za řádnou; eo za mocni... fadni. — +) kół (a za mocný soud). — 5) be ujali i za. — 9) o (držali); dg drželi. — 7) Z (potom). — 8) v pfi tom. — ?) o vý- mienkou, v vejminku. — 10) osé měli. — 1!) e My Ludvik. — 1?) zdevo (král) — 13) żbevdgo Vedetit. — 14) o s těmi. — 15) v coż. — 19) žó (k) tobě. — 17) os? k té véci pfidali. — 18) kôl (jsme). — 9) z vejřek; l vÿtek. — 20) p (ty}. — 21) ov jestli. — 2) kô (by). — ?3) ost v tom jakou uráZku (veo jakü; v» jakü by); k by seznal. — ?!) v nám o tom. — %) os? Datum ut supra. — 26) g (to). — 27) v rukopise je »krále jen vg; ale ponecháno, jeZto smysl Zádá podmétu. — %) os/ (podle jich úmyslu před se}. — %) z čtený a vyhlášený. — 99) os/ (té). — 31) 4/2 devítnikem; cv devitnik. — 3?) kbedg u přítomnosti. — %) ost kniżete jako i prve. — 3) £/ museli; osť tak se mus. zach. — %) dgo (a). — 3%) z» (se). — 3) v vybrali; à vybirati. — 38) » (A tak... propustitiJ. — 39) Z je. — +) Z rukojmi. — 41) Jevdgo kdež se ku právu nékdo atd.; £ kdeZ se kdo ku právu. — 4?) 4 (nékdo]. — 3?) dg» a praví se. — 4) £/ nebyl-li. — *») AZ poslal. — 40) £4 najiti a naleznouti. — 47) gk smlávé. — 19) v odkládá. — 19) / tím jeho rozkazem. — 99) / vejpovédi jeho. — *!) o kteruż; osé kterou. — 9?) bp z zpráv; £ ptíCin z práv poslÿch. — 53) ko a nižádným. — **) v s kterymZ; à kterÿm. — 5) ost (také) byl. — 5°) / s pomoc. svÿmi. — 57) kble {a nezastirali}. — 58) # ustavičné se. — %) Z sly&eni. — %) v {a}. #) Tento vajpis tohoto nálezu jest vypsán z registr královských soudu komorního a vydán z rozkázání osvíceného knížete a pána, pana Karla, z boží milosti knížete Minstrberského, v Slezí, Olešnického, a hrabie Glatskýho oc a margkrabství Horní Lužice lantfojta a hajtmana knížetství Velikého Hlohova, v pátek po všech svatých léta MODXXVIP a pod peżeti Jeho Milosti. (Archiv m. Prahy kn. č. 994 fol. 103 b.) 14 

Strana 106
106 vedlivé jim k tomu dáti ráčil: že těmi listy tu výpověď od Pražanův nazvanou!) i jiné všecko předešlé umořil a v nic obrátil do te pre?) skonání — příkladem krále onoho Asvera, kterýžto (když k němu také **) příliš osočeni byli : beze vší viny Mardocheus se všemi jinými Židy skrze pyšného Amana“*), po lstivé a falešné zprávě jeho) na žádost, oukladnou a zrádnou*) vejprosu®*) Amanovu mocné“%) vyrčení učinil listy svými po všech krajinách, aby všickni Židé pod kralováním jeho zmordováni byli dne určitého; potom božím zjednáním *), když lest 9) a faleš téhož) Amana!9) pod přikrytím !!) víry poznal, jiné psaní !?) brzo 18) po všech krajinách svých 1) přísné !9) učinil, jakož o tom šíře najdeš v knihách 19) Hester 17) v kapitole 16(!), kterýmžto první své psaní umořil, nazpátek rozkázav 18), aby Židé zachování byli, a nepřátely své, kteříž je měli mordovati, aby na týž den určený 19) zmordovali, a Amana kázal s přátely%) jeho zvěsiti na šibenici, kterouž byl on [Aman] *) Mardocheovi %) připravil. I kdož tehdá?%) ne- pozná, že ta vejpověd královská nebyla během soudným učiněna! — nebo kdyby to tak*%) KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA PRVNÍ. KAP. 38. bylo, již by králi s radami jeho nikterakž možné 1524 ani náležité) nebylo *6). jiného rozkázání a k soudu budoucímu, ani k jiným věcem po- volení, mimo to*"), což by se již *Š) prve mocí soudu předešlého zavřelo dáti. A protož i to se zřetedlně ukazuje v těch listech královských, kteréž v třetích knihách těchto najdeš, že jest král s radami svými byl velmi oklamán %) od těch, kdo %) sou jej zpra- vovali neupřímně*!);, na vypoved&ne jemu®?) žalujíce. Jakož pak arcibiskup Ostřegomský 53), promotor *%) Pražákův %), toho na ně nezatajil, a zvláště když sou nedůvodné psaní netoliko kš86) králi, aleš?7) i k9%) arcibiskupovi a lega- tovi 9) papežovu), i k*!) jiným mnohým po- stranně *2) činili 48), tvrdíce to své o těch vězních rozpisování; a na to i svědomí některé psané, ovšem falešné, také posílali tejně**), kteréhož jsou, jak sou *) živi, ti vypovědění neviděli a 40). neslyšeli; ježto po takovém psaní mnohým*") se zdálo, i králi v náhlé kvapnosti, prohlédajíce 38) k osobám jedněch i druhých, že s větší strany jest pravá pravda“*) z té pověsti, kteráž byla vzešla *). Konec prvních knih). 1) óov nazvaní (o má »nazvanú« 2krát). — ?) v do tý pře. — %) žó/ (také). — 8) sg Hamana. — +) z úkladnú a zrädnü. — 5) Adevdgo zprávu a vejprosu. — 9) z mocně. — *) dkdlev jednáním- — 8) dgve list. — %) dgv tehdáž. — 10) g Нашапа. — U) z pod příkrytem. — 12) o jiné psané psaní. — 13) os (brzo). — 14) / (svých). — 1) z přísně. — 16) Z v knize. — 17) &6 Ester. — 18) Z rozkázal. — 10) аёо určitý. — 2%) kógo s nepřáteli. — %) os/ Aman; vz není. — 2%) o místo »Mardocheovi< má »zmordovati«. — 28) 2 teda; g*4/ tehdy. — %) o (tak). — 2%) Z možné a nálež. — 2%) A bylo. — ?7) 6 toto. — 2%) & což by se již jim; os/ což by se jim již. — %) o oklamaný. — 8%) 7Z kdož; v kteréž (!) (místo kteříž). — 31) dg? neupřímě. — %) Akó/ev (jemu). — %) ost [V]ostfehomsky. — %) gkbl primator; v promovator. — 8%) kevgl Prazanüv. — 36) dgokb (k). — 3) kbl (ale). — 38) го {К}. — 9%) Z arcibiskupu a legatu; o arcib. a rotě papežově a k jiným. — 40) v papežskému. — *) kble Ik). — 42) óvdďgo po straně. — +) osf uči- nili. — 4) Z tajně. — 45) vl (sou). — 46) AZ ani. — 47) o psaním o mnohým. — %) ölevd prohlídajíce. — 49) ost pravda pravá. — 50) k6e kneh; Z Konec první knihy; Z Historie této první knihy konec; z Skonává se první kniha těchto akt. ®) Listy postranní pražské ani svědomí od Pražanů posílaná nezachovaly sc; můžeme tu spoléhati jen na pravdomluvnost Bartošova. 

Strana 107
O CAHEROVI. 107 V DRUHÝCH KNIHÁCH1 psáti se bude o nátisku, soužení2) a nekřesťanském trápení lidí nevinných3) v Praze4) od správcův světských i duchovních společně5). KAPITOLA PRVNÍ“), v níž se vypisuje, jak administrator Cahera, což světští obmeškali, to on s 7) svými pomocníky, trápě lidi 8) dobré, nahražoval; při tom jeho život a zachovávání?) se 10) velmi11) pěkně vypisuje12). Napo- sledy list od Luthera Burjanovi 13) z Kornic 14). Potom když tak moře zevřelé 15) jedno- nistratora Havla 24), titulem duchovního25), krátce 1524 stejně bez přestání se nadýmalo a čas vánoční předložil — neb 26) jakož 27) po dobrém správci28) 10 dobrá, tak po zlém zlá správa bývá 29), - kterémuž se při konci léta 2 XXIIII° přibližoval, dábel na tom nechtěl dosti míti, že světští prazští Havel Cahera říkali. Ten jsa rodem z Žatče 30) správcové dosti pekla sobě opanovali, násilně od chudých zplozený 31) rodičův, byl člověk 32) a bezprávně lidi nevinné trápíce; i umyslil postavy neveliké 33), k člověku zdravého rozumu nepodobný. Avšak v takovém skrovném toulu popuditi jim ku pomoci správce titulem du- dábel mnozství šípův a střel sobě34) v něm 13 chovní 16), totiž Havla Caheru, administratora dolejšího prazského s jeho knězstvem, v čem by byl složil. Ten dal se do prazského učení a se světští obmeškali při trápení tělesném, aby z toho vždy vejše postupoval, až mistrovství došel. titulem duchovní to nahrazovali s strany 17) Potom jsa knězem, byl farářem v Litoměřicích. Tam svadil měšťany a v kyselost nemalou 35) duše při trápení duchovním, aby vždy království jeho dokonale 18) zvelebili, oklamávajíce lidi uvodil jedny s druhými strojem 36) dábelským, mnohé podvodně a falešně, a naposledy, aby kterémuž 37) přirození38) jeho k tomu 38*) byl napravil 39), aby různice mezi bratřími roz- jestliže by bůh neráčil svých věrných ostříhati, za sebou 19) je k věčným pekelním přivedli síval; a potom 40) brzo 41) z toho města dosti ne- poctivě s nechvalitebnou pověstí vyjíti musil 42)a). mukám. Odtud vybral se 43) do Witnberku 44) v Sa- A protož dřív 20), než se počnu21) toho22) z dotýkati, líbí23) mi se, abych nejprvé spůsob sích45), k Martinovi46) Lutherovi, učiteli zákona povahy i života vrchního správce, totiž admi- božího, a tam jsa, vzal na sebe postavu po- 1524 1) d Počínají se druhé knihy, v nichž se atd. v Praze od Pražanův svět. i duch. společně. Kapitol má XXVIII; kbe Začínají se atd.; kbevo knihy druhé atd.; l Začíná se druhá kniha kroniky pražské, v níž se psáti bude atd. — 2) g sažení(!). — 3) kl (nevinných). — 4) k (v Praze). — 5) l spol. A má kapitol 28. — 6) v nemá nadpisu. — 7) og (s) svými. — 8) ost dobré lidi. — 9) l chování. — 10) l se). — 11) k dosti. — 12) l uka- zuje. — 13) k Bur Janovi. — 14) kl z Skornic; b z Škornic. — 15) kb zevřelo; l zavřelo. — 16) vg titul. du- chovním. — 17) dgvo [s) strany; ost z strany. — 18) vo (dokonale). — 19) o za sebú. — 20) v (dřív); bl dříve. — 21) b nežli počnu se; k (se); dg počne; gl se toho poč. — 22) o (toho). — 23) e vidí mi se. — 24) d (Havla). — 25) dgv tit. duchovním oděného. — 26) kvbo nebo. — 27) leg jakž. — 28) o spravdy(!). — 29) l správa bývá. Říkali mu pak H. C. atd. (Věta uzávorkovaná zdá se pozdější interpolací.) — 30) kblv z Žatce. — 31) I zploz. byl; k zplozen; o zplozených. — 32) ost rodičův maje otce řezníka, byl člověk. — 33) go neveliký. — 34) ost (sobě). — 35) o nemalú. — 36) e nástrojem. — 37) Rozuměj: dáblovi. — 38) v z přirození byl napravil tomu. — 385) l (k tomu). — 39) e byl nastrojil. — 40) v (a potom... vyjíti musil). — 41) kbl (brzo). — 42) dl musel. — 43) o (se). — 44) Ivg Witem.; e Witten, (tak i všude dále); ost Witmberka. — fb) I v Sasii. — 46) khedg k mistru Mart.; I k doktorovi Mart. a) O Caherovi viz článek v Ottově Slovníku Naučném a Jirečkově Rukověti, potom další list br. Matěje, z něhož i B. čerpal; Lippertova kniha »Geschichte der Stadt Leitmeritz«, Prag 1871, ničeho o něm nedoličuje. 14*

Strana 108
1524 108 krytou !), jako by velmi horlivě při pravdě zá- kona Kristova“) stál, vymakávaje a vyptávaje se vtom městě při rozličných učitelích na pravou?) pravdu pod falešným pfikrytim, umyslem?) zlým“), kteréhož potom sám na sebe, když se do Prahy vrátil, nezatajil“); mluvě: že jest to nejvíc proto uéinil?), trvaje pfi Lutherovi, aby vyzvěděl jeho i jinÿch tudiZ®) obyéeje pikartské, a poznaje je *), snaze mohl pfistup miti !) k zkaze narcenych pikartiv; jakoż jest potom tak činil, » że jest políbením syna člověka zrazoval. A tak tam v tom!!) trval, podle!®) zpravy lidi!*), vic1*) než čtvrt léta. A téhož času snažně nabádal a staral Luthera, aby spis a knihy o ustanovení 15) a volení knězstva, tak řečené, udělal a sepsal16) 1 a do Cech vydal*), jakoż se po nemnohém času tak stalo!”); nóbrż!*) některé artikule sám z své hlavy do toho 19) spisu jménem jeho přidával a Lutherovi to všecko připsal, jakož pak potom%) on Luther do Čech některým osobám, a zvláště Burjanovi doktorovi, vězni a?!) kancléti®®) prazskému, oznamoval 2?) o tom psaním svym 2%). Kteréito psaní, aby tak ovšem?) zamlčeno??) nebylo, v téchto??) slo- vich [polozim 28)]. Pořádek jeho %) byl) jest » tento 31): v 20 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA DRUHÁ. KAP. 1. »Milost a pokoj v Kristu, kterýžto potvrzuj 2) 1524 úmyslu tvého v tom zármutku 9%), můj Burjane! Rychlé přijití a*%4) odjití tohoto posla do Čech spůsobilo to, že sotva tuto ceduli jsem na- psal. Nastojte, milý Kriste, co já o tom Havlovi slyším! tak že jest důvěrnost) i všecko 0) naše domnění %*) zklamal, tehdáž když byl tak poctivý on za poctivého u nás jmín*%). Jak velikým ousilím mne k tomu přinutil, jak velikou) horlivostí a snažností nabádal, abych knížky své do Čech spěšně poslal*%)! Potom coZkoli*l) napomínání, cożkoli jest*?) o místech 43) jistých ukázaných **) v těch knížkách, to jsem z jeho ruky měl; ont jest pfepisoval. Kteróż bych tobč 5) byl **) poslal, ty věci *7), ale nemohl jsem jich naleznouti *8). Ty pak nepochybuj, poněvadž netoliko on jest toho 4?) původem, ale také i5%) trapičem i nějakým *!) katem, že knížky ty ode mne složeny sou. Takt jsem já bídný oklamán jeho nevěrou*?)! A nic není v těch knížkách mého, jediné toliko to samo %) naučení a spůsob i písemné) rozmlouvání; jiné všecko jest Havlovo. Ale Ziv Kristus jest®) a kraluje. Jiným časem víc*9) o tom psáti budu zc. Pán Ježíš buď s tebou! Amen. V Witnberce57) u vi[gil]jí svatých *8) Šimona a Judy, léta 1524. Martin Luther. Kristovu vězni a služebníku věrnému, panu Burjanovi z Kornic®®), sekretáři Prazskému, mému v“?) pánu bohu nejmilejšímu« $1))). N > 1) dgv pfikrytou; o pfikrytü; 6 pokrytü. — 2) A zák. božího. —- 9) goe na pravü. — 4) S prikrytým úmy- slem; 7 pokrytým úm. svým zl.; veo pfikrytim a úmyslem. — 5) è (zlým). — 8) g netajil. — 7) z činil. — 8) ke tudy. — 9) A (je). — 19) z přístúpnúti. — !!) * v tom městě. — !?) » dle. — 13) e lidské. — 14) o vice. — 15) Z knihy a ustanovení. — 10) à napsal. — 17) V osř ruk. následuje po slovech >tak staloc a pfed »nébrž některé« další věta: kteréžto psaní ... byl jest tento. — 18) Z (nébrž); ż/go nýbrž. — 19) A tohoto. — 20) kdl (potom}. — 2) ¢ {vézni a}. — 22) 4d kanclifi; Z kancelśfi(!). — %) ost oznämil. — %) A (psaním svým). To pak psani vzni slovo od slova takto, Ż/ Psani jest takto; 4 psaním svým, jehož přípis tento: — %) / aby tak všem. — 20) o zamléieno; ost zamlCéno. — 27) v v těch. — 28) skblevdo (polożim) dodano z g. — 29) v (jeho). — #) Z (byl. — 3!) V ag/ předchází před oslovením adressa, položená v jiných na konci. — 3) 4 utvrzuj. — 3) kbeog zämutku. — 34) ost i. — 35) v naši důvěrnost. — 30) 2 všecka. — 27) 2 dů- mění. — 38) 0 u nas jingm(!). — %) do veliki. — %) ż psal a poslal. — 41) Z (cożkoli); de cożkoli jest. — 42) 6 jesti. — +) > u místech; Z v místech; v o jist. míst. — 4) » ukazalych. — 45) ost {tob&); v kteréž bych věci. — 49) Z (byl). — 47) z (ty věci). — 48) > naleznúti. — 49) ost (toho). -— %) z (i). — 51) d i co nějakým. — 52) o nevčrú. — 58) kblv same. — %) kdl i pisem. rozml; z rozmlúvání. — %) osť Kristus živ jest. — 50) g vict. — 57) dklč Dán v Vitm.; v Datum v V., e Actum v V — 88) os (svatých). — 59) &6 z Skornic. — ®) o (v). — 01) Viz pozn. 31. 2) Rozumi se spis »De instituendis ministris ecclesiae<, jejž Luther poslal Pražanům za vlády Hlavsovy s listem někdy před 13. listopadem 1523. (Enders, Dr. Martin Luthers Briefwechsel, Calw und Stuttgart 1893. IV. 731.) — b) List tisten jest v tóże sbirce V. č. 836, ale vydavatel neměl jiného textu nežli právě z latinského 

Strana 109
LISTY LUTHEROVY K BURJ. SOBKOVI A K CAHEROVI. 109 KAPITOLA DRUHÁ, v níž se oznamuje1), jaký2) jest 3) list poslal Martin Luther Caherovi a jak jest Cahera4) po na- vrácení svém5) Martina“) Luthera7) na kázaních 8) svých vychvaloval, a jak po malém času se změnil a?) nazpátek 10) převrátil 11). 1524 Druhý12) list 13) k témuž Havlovi admini- stratorovi 14) takto: »Milost a pokoj 15) v Kristu! Ačkoli 16), milý Havle, domnívám se, že již příliš pozdě i 17) na- darmo to bude, abych tebe psaním mým 18) od začaté věci odvedl, jenž jsi dávno netoliko tajiti se přestal v tom, čím jsi nás, jakož 19) znáš, ne- slušnými běhy zklamal, ale že i zjevně outok činíš proti poznalé pravdě: avšak chtěl sem tohoto 20) posledního ještě21) na tobě přátelství koštovati. Obrať se, můj Havle, dokudž čas jest, a přestaň prchliv býti proti bohu a proti pomazanému Kristu jeho; člověk jsi, krátkého 22) živ jsa času, a snad této chvíle, v kteréž23) o těch věcech čteš, jiné chtě smysliti24), přijde ovšem zkáza tvá tím spíše a nebudeť jí potřebí k sobě 25) dobrovolně pota- hovati. I co jest tobě, služebníku slova božího 26). do válek, do mordův 27) a do vězení, můj Havle! A zdali netoliko žádného 28) býti 29) Krista našeho, ale ani kterého boha, kterýž by 30) na tě 31) patřil: a potom soudil, ani 32) nevěříš? Tvrdo33) jest tobě proti ostnu se zpěčovati; nesnadno 34) jest tolik 35) 13 proti sobě hlasův 36) dobrých lidí přemáhati! Jestliže 1524 mne uposlechneš, buduť se radovati z bratra na- lezeného37); pakli zatvrdilý38) jsi, své tělo sám poneseš a já budu míti výmluvu, aniž však skutku tvého u potomních lidí zamlčím z daru božího. Pán bůh proměň tebe brzo! Amen. V Wittnberce39), v neděli po sv. Martinu, léta 13. list. M°D°XXIIII°. Martin Luthera).« Protoť 40) toho 41) psaní Lutherova jsem také 42) nepominul 43), aby gruntovně známé 44) byly povahy toho 45) Havla a 46) aby váženo bylo od lidí budoucími časy, dobře-li jest čili47) zle činil48), že 49) takovými dveřmi vcházel v spravování 50) stavu duchovního v Čechách. A když odtud z Vittnberka do Čech vrátil se, tehdy po smrti předešlého administratora, mistra Václava Šišmánka řečeného 51), volen byl 52) sám čtvrt53) za administratora časem letním, léta předešlého 54) MOD°XXIII°b). Mezi těmi pak (1523 24. srp.) překladu Bartošovy kroniky, vyd. Höflerem. Enders domnívá se, že lat. text je prvotní, český překladem, ale jistě je text u Höflera jen novým zlatiněním českého překladu. Bartoš měl asi dopis přímo od Burjana a snad Burjan sám jemu znění překládal, Bartošovo převedení bylo by kostrbatější. Podobá se, že do Bartošova prvopisu vložen byl přímo original překladu s adresou na rubu, jakž v listech bylo obyčejem; vysvětlíme tím, proč některé rukopisy nesou adresu v čele, jiné až na konci. 1) v (v níž se oznamuje). — 2) o jako(!) jest. — 3) v (jest). — 4) »Cahera« jest jen v k. — 5) bleog [svém). — 6) kbeog (Martina). — 7) kblevgo od (lv Mart.) Luthera. 8) k jeho na kázaních; v a na káz. svejch jej vy- chvaloval. — 9) v (a nazp. převrátil). — 10) o nic pátek(!). — 11) kb se převrátil. — 12) o Potom druhý. — 13) v list poslal Martin Luther k témuž; 1 témuž). — 14) d administratorovi napsán byl. — 15) d pokoj! Ačkoli, milý v Kristu Havle. — 16) vo Ačkoliv. — 17) ost a nadarmo. — 18) o (psaním mým); v psaním svým od zač. pravdy odvedl. — 19) v jakž. — 20) blg toho. — 21) l (ještě). — 22) v krátkého věku živ jsa a snad...; kbl krát. času živ jsa; o jsa živ. — 23) blo (v kteréž). — 24) k činiti aneb smysliti; 1 mysliti. — 25) v tobě k sobě. — 26) kbl služebníku božímu. — 27) l co do mordů a co do vězení. — 28) v žád. netoliko. — 29) v (býti). — 30) o který by. — 31) dgv na ně. — 32) zkbevdg ani soudil(!); o ani súdil; l potom o nás se zasadil(!). — 33) d Tvrdoť. — 34) I nesnadnoť. — 35) dl jest tobě (tolik]. — 36) o hlasně(!); v tolik hlasův dobrých lidí proti sobě. — 37) kbl narozeného. — 38) g zatvrdil. — 39) kbl Datum v V. — 40) v Proto. — 41) b tato psaní; I tuto ta psaní; kevdg tohoto ps. — 42) 1 (také). — 43) l připomenul; b napomenul. — 44) edo známý. — 45) o (toho]; khe tohoto. — 46) ked i aby. — 47) beg či zle. — 48) kbl (činil). — 49) 1 (že). — 50) I vcházel rozpravování (!). — 51) ost Šišm., tak řečeného. — 52) o (byl). — 53) kled čtvrtý. — 54) vg předepsaného. a) Enders V 841 z téhož pramene. — b) Tomek X 527. — St. letop. č. 1120. — Monumenta universit. II. 278. Kronika Píseckého.

Strana 110
110 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA DRUHÁ. KAP. 2. 1524 časy na každém téměř1) kázaní chtěl římskou2) dobrého učiniti mohl takový25) nevážný poběhlec, 1524 podle onoho povědění26) mravného Catona27): čelem rozraziti2*) stolici a papeže hlavou dolův3) Cato »V ohyzdnosti 28) to, prý, měj, aby sám [proti 29) a nohama4) nahoru postaviti, dosti potupně I. 4. o něm mluvě, a5) lidi napomínal, aby za ná- sobě byl 30); nebo žádnému se ten 31) nehodí, s kdož sám] sobě odporen jest.« To ten 32). A božného, bohobojného 6) i svatého doktora 7), po všem34) o hromnicích35) tehdáž (2. ún.) po tom 33) kněze Martina Luthera, pána boha prosili, aby v tom dobrém začatém8) setrval a pán bůh přišlých 36) při sjezdu všech stavův pod obojí spůsobou, o kterémž jest v prvních knihách aby ráčil mu9) prospěch dáti, to dopovídaje 10), že jest Čechům mnoho dobrého učinil tím mluveno, znamenavše37) všickni ti 38) stavové, dobrým a svatým skutkem, že jest Němce11) o k čemu se jest nachyloval podle zdání jich 39), tak jakž jsou 40) v kostele na kázaních 41) jeho okolní v známost zákona božího a pravdy jeho slýchali42), a domnívajíce se, že bude 43) syn uvedl a s Čechy je 12) srovnala). Tu jest opět13) sám na sebe křivdu se lží pokoje, a neznajíce pod přikrytím jedu, po- uvodil, položiv příčinu předepsanou14), proč tvrdili ho samého za administratora, do kte- jest při Lutherovi trval. Neb 15) kdyby to tak s réhožto 44) ouřadu se ošemetně a nevěrně bylo, však by při tom stál, co jest na mysli vplakalb). A když již dokonale ten ouřad byl mu puštěn, přijal také k tomu faru v Týnském měl, nechaje Luthera, mluvil by a vyznával 16) by na odpor jemu, ale jakž brzo 17) se od něho kostele. Tu pak 45) již se napravil 46), a což47) v něm pokrytého bylo48), pomalu dále 49) a vrátil, jemu nápomocen byl, jej 18) vychvaloval 19), srovnávaje se s ním v jeho učení20) a potu- » dále se vyléval 50), zapíraje všeho toho, což 51) puje21) církev římskou 22) s jejím učením. Ale jest prve mluvíval o římanech a32) o té stolici, obyčejem Rokycany“), a na narčené pikarty potom tepruv poznav23), kam se lid prazský a k čemu obracuje, mluvil a činil k vůli lidem bez jich provinění53) se obrátil, hromem tepa na ně se všech stran nestydatě, lež nešlechetnou 54) po vše časy. Z toho 24) již znáti můžeš, co jest 1) o týměř. — 2) bo římskú; v řím. církev jinak stolici; 1 řím. stol. chtěl; ost chtěl řím. stol. čel. — 2*) ost vyraziti. — 3) levdg dolů; v dolů, nohami vzhůru obrátiti. — 4) dgo nohami. — 5) v (a). — 6) v a bohab.; kbl (bohoboj- ného); ost bohabojného. — 7 v doktora (kněze) M. Martina. — 8) l započatém. — 9) ost mu ráčil. — 10) v toho do- kládaje, že. — 11) l Němce a jiné okolní národy. — 12) l se srovnal. — 13) v Tu pak opět. — 14) b předepsanú; vo nadepsanou. — 15) I Nebo. — 16) kb vyznal by. — 17) l brzy. — 18) l a jej. — 19) kbl jej vyhlašoval. — 20) kbedg s jeho učením. — 21) l potupoval. — 22) o římskú; v římskou s jejími holomky s jejím učením). — 23) b (poznav); 1 srozuměv. — 24) k A z toho. — 25) o (takový). — 26) beg propovědění mrav.; I mravného pově- dění. — 27) [d) Catonova. — 28) V I [V ohyzdnosti ... to ten); ale text lat.. Sperne repugnando tibi tu contrarius esse. Conveniet nulli qui secum dissidet ipse. To jest, Nebývej sám sobě odporný a nestálý, nebo se s žádným nesrovnává, kdo s sebou válí (!); b V ohyzdnosti ty ... aby ty sám. — 29) z (proti sobě ... sám) nemá, nýbrž do- dáno z ost ruk.; k proti sobě odporen nebyl. — 30) b (byl). — 31) v (ten). — 32) v kdož sám proti sobě jest, kdo jest sám sobě odporen. (To ten). — 33) v Potom. — 31) o o všem. — 35) kble při hromnicích. — 36) o pří- štích. — 37) kb znamenavši. — 38) g (ti). — 39) kbl (jich ... na kázaní). — 40) g (jsou); o sú. — 41) edg na ka- zaní. — 42) k (slýchali). — 43) o (že bude ... neznajíce) — 44) ost do kteréhož. — 45) ost (pak). — 46) ost se již byl napravil. — 47) de a co. — 48) k v něm přikrytého (bylo]; b v něm bylo pokryt. — 49) 1 (dále). — 50) gv z sebe vyl.; k se vyjevoval; l se vylévalo. — 51) 1 co. — 52) v (a); o (a o té stolici... (do konce kapitoly všecko). — 53) v proměnění(!). — 54) bedgo lež nestyd. a nešlech.; k nestydatú a nešlechetnú; l nestyd. a lehkomyslnou; v lež nestydatou sám atd. a) Srv. list Lutherův 15. července 1522, poslaný českým stavům (Enders III 558), kde dává jim naději na sjednocení Němců s Čechy. B. čerpá tu z listu br. Matěji II 16, odtud čerpal i písař IV. čl. Pamětí, jenže ještě věrněji; odtud nápadná shoda obou auktorů; oč Paměti mají více, přibráno jest z Lutherova zmíněného spisu, jenž Bartošovi do rukou nepřišel. — b) Srv. hl. I. 6. Bartoš zapomněl tu udati, že hlavním důvodem byly artikule sněmu hromničního, jež Cahera skládal. — c) Jest pomluva jen Bartošova, jenž Rokycany nenávidí a má ho za vzor Caherův. Výklad o tom viz při hlavě II. 13.

Strana 111
O POVAZE CAHEROVĚ. 111 1524 sám sobě i ústům svým dávaje, že jest bylo z knězstva toho pozdvižení, kteréž se již stalo 35) 1524 se čemu podiviti1) proti prvnímu jeho spůsobu2). v Praze. Neb maje z povinnosti titule kněz- ského, podle smyslu36) pravého 37) Kristova 38) Ale Bůh, kterýž3) zná srdce lidská, ten sám4) ví, proč jest mu úmysl jeho5) změnil a proč i apoštolův 39) jeho 40), lidi41) na odpor tomu s všemu zlému vésti, i popouzel k krveprolití 42), jest ducha lživého v ústa jeho dopustil, na zpátek6) onoho Baláma proroka, kterýž, když důvody čině k tomu skutku z zákona starého o pomstách a z kronik země České za císaře měl zlořečiti lidu božímu k vůli Balákovi králi7), dobrořečil. Ale tento Havel maje dobrořečiti Zigmunda i43) za jiných králův44), za kte- lidu šlechetnému, zlořečil. Onen nemohl toho 8) rýchžto 45) hrozné války někdy mezi 46) samými 47) jináč9) změniti, ani pro žádné dary, kteréž mu 10) 10 Čechy, někdy48) s cizozemci v České zemi bývalya), přirovnávaje 49) v mnohých věcech král sliboval; tento 11) pak, jakž 12) rozum lidský předešlé časy 50) k nynějším. A tak tím spů- postihnouti mohl13), pro špatnou 14) naději cti a marné chvály světské a 15) očekávání biskupství sobem učitelem byl muž krve a nepokoje 51) českého 16) zapřel17) pravdy zákona božího 18), bez přestání, nejsa kněz boží52), ale antikristův. zlořečiv 19) lidu, samému20) bohu živému a pra- 1s A v tom jej sami skutkové jeho53) soudili; vému 21), kterýž v nebesích jest, příchylnému, nebo jeho ouřadové a povýšení, totiž knězský, mistrovský a 54) administratorský, byli sami 55) a nepřátelóm božím dobrořečil; neb maje 22) býti pastýř ovcí, obrátil se23) v vlka hltavého v sobě56) dobří a poctiví, ale skutkové a po- a v 24) ukrutníka nesmírného 125) v26) tyrana27) vahy 57) jeho ovšem zlé 58) a 59) od pověsti dobré nevinné krve lidské žádostivého. A toho všeho » daleké 60) při něm se ukazovaly. Nebo při něm, příkladu důvod na sobě ukazoval po vše časy jest-li však člověkem byl, divní 61) posuňkové 82), spravování svého, vynaloživ se28) na to, aby lehkomyslné63) a 84) časté nečasné 65), zvláště v kostele na kazatedlnici, usmívání, školní oby- nic jiného nepůsobil na kazatedlnicích29); než jako trubač v vojště obyčej má k bitvě lidi čejové povah lidí vážných prázdní, marné mnoho- v hromadu stroubiti a k mordům 30) popuditi, z krát a protivné promlouvání, k svádě 66) a k hněvu popouzející 87), a tak jiného mnoho 68) tak tento ne 31) kněz Kristův, ale vartéř 32) ďáblův člověku89) mnohému 70) k víře71) nepodobného na to se vydal, aby lidi v hromadu vadil a při něm bylo. A kdož jsou 72) největší73) příčina v ošklivost, v33) zlou vůli, v různici, v nelásku i v jiné zlé věci 34) uvodil, jsa největší příčina jeho povýšení byli, ti jsou zlou odplatu od něho 1) l že se bylo čemu podiv.; ost bylo čemu se podiv. — 2) ost ruk. nyní mají větu: »Ale tento Havel... zlořečil.« — 3) ost (kterýž). — 4) l tenť sám; v on sám. — 5) kbl (jeho). — 6) k na zpátek jako onoho; d na způsob onoho; es na příklad onoho. — 7) v Baláka krále. — 8) kbl (toho). — 9) kb jinak. — 10) v kterémuž král(!). — 11) kb ten. — 12) bl jak. — 13) kbledg mohl postihn.; v můž postrhnouti(!); b postihnúti. — 14) b špatnú. — 15) k (a). — 16) l světského; v pražského. — 17) l zapřev. — 18) v zák. Kristova. — 19) l zlo- řečil. — 20) v lidu božímu a samému; e lidu, k samému. — 21) v (a pravému, kt. v neb. jest). — 22) v majíc. — 23) e (se). — 24) kbevg (v) ukrut. — 25) kl a. — 26) 1 (v) tyr. — 27) l tyrana nemírného krve; v tyrrana krve křesťanské nevinné žádostivého. — 28) k vydav se. — 29) dgb na kazatedlnicech; klev na kazatedlnici. — 30) l k mordování. — 31) v (ne). — 32) kble vartýř. — 33) evdg (v) zlou. — 34) v (i v jiné zlé věci). — 35) l se jest stalo; k se již v P. stalo. — 36) g pode(!) smyslu; v dle sm. — 37) ost (pravého). — 38) kbl Krystového. — 30) l a apošt.; b apoštolů; k apoštolského. — 40) k (jeho). — 41) k lidi vésti na odp.... zlému učil i popouzel. — 42) l popouz. jich k krve prolévání. — 43) kblg a za. — 44) kv králův českých. — 45) l kterýchž. — 46) kbl (mezi). — 47) kl s samými. — 48) k a někdy. — 49) l přirovnávaje jim. — 50) k i časy. — 51) I ne pokoje. — 52) k kněz Kristův. — 53) bl (jeho). — 54) vg (a). — 55) b byli sou (sami). — 56) d z sebe. — 57) kbl (a povahyl; ev (a) pov; v skut. jeho a povahy. — 58) kble zlí. — 59) 1 (a). — 60) kblevd daleko. — 61) kd divní byli. — 62) d po- smíškové. — 63) le lehkomyslní; b lehkomyslně; 1 lehk. byli. — 64) kv (a). — 65) bdv časté a nečasně; k časné i nečasné; l častá však nečasná, e častí a nečasné; — 66) d k vádě. — 67) l popouzejíce. — 68) v mnohého. — 69) v (člověku). — 70) kby (mnohému). — 71) b (k víře). — 72) ost (jsou). — 73) d nejvyšší. a) Rozuměj kroniku Eneáše Sylvia; jiné B. neměl.

Strana 112
112 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA DRUHÁ. KAP. 3. 1524 potom1) brali za to dobrodiní těch všech časův, vými trhal, sápal 10) a 11) zkormoutil. Aniž toho 1524 žádaje 2) jim všeho zlého i nejhoršího: ne jako sám na sebe mohl 12) zatajiti, říkaje, že nikoli křesťanský kněz a pastýř duší, ale jako ten, dobře učiniti nemůž. A krátce tímto 13) zavírám: kterýž dveřmi pána svého do jeho3) ovčince že nejsnáze jest tomu hudci k tanci housti těm, nevcházel*), ale děrou 5) antikristovou do jeho s kdož chtí rádi po jeho hudbě tancovati 14). A takovéhož 15) sobě 16) hudce Pražané toho časů hnízda, do kteréhož prve nanečistil6), lezl, při zjednali, jehožto hudba dobře se jim líbila. Ale kterémž zhola žádného spůsobu chvalitebného kdo by jeho skutky takové dostatečně mohl nebylo; ale 7) když se někdy lidé upokojiti8) chtěli, tehdy on přeukrutně ten pokoj netoliko vypraviti? — Navrátím se k pořádku nesnáze v Praze, ale všudy téměř v Čechách s pomoc- 1 začaté 17), kteráž se v těchto druhých knihách níky svými jednostejné?) nákvasy kly kanco- psáti bude2). KAPITOLA TŘETÍ 18 v níž 19) se bude psáti o sněmu 20) od krále položeném všem stavům a jak strana naše o vopaktata21) jednati začínají 22), neřád23) ten 24) spůsobivše25), nic nezjednávají 26) 1524 28. zář 1525 16. dub Co se jest opět od 27) času sv. Václava u stech38) [sic]b) že král položil byl sněm nahradě minulého 28) téhož léta M'D°XXIIII° až do času prazském na den sv. Pavla na víru obrácení velikonočního v Praze kolotalo29), toho nyní zpří- všem stavům světským i duchovním, na kterýž se sjelo mnoho knězstva pod obojí i pod jednou činy slušné 30), abych snad rohoře 30*) nespletl31), pominouti musím; neb32) mezi tím jiné věci, spůsobou. I zdálo se některým znamenitějším tak znamenité jako vážné, nevážně33) jsou 34) se » z stavu panského a 33) rytířského, i Pražanům, dály. A protož, pokudž možnost má jest, v rozumu aby jednáno40) bylo s římskou stranou41) o potvrzení kompaktatův u stolice římské. A pořádku, podle 35) mého zdání, slušného ne- tím spůsobem pasti tejné 42) jedni druhým ne- ustoupímb). Věziž36) tehdy 37), když se již psalo léta malé43) strojili a obmejšleli pod přikrytím budou- od narození syna božího M'DXXV° po pěti z cího 44) věčného pokoje, jakož se to doleji 45) 1525 25. led. 1) b (potom). — 2) e žádajíce. — 3) ost (jeho). — 4) levdg nevchází. — 5) v dierou. — 6) kb nečistil. — 7) kbl (ale když ... on přeuk.). — 8) kble spokojiti. — 9) bv jednostejně. — 10) kbleg sápal a trhal; dv sápal, trhal. — 11) l i. — 12) e na sebe nemohl. — 13) v (tímto). — 14) l skákati. — 15) ost takového. — 16) b (sobě). — 17) be (začaté). — 18) V o celá tato kapitola není. — 19) v [V níž... psáti). — 20) b (o sněmu). — 21) kyg o kom- paktata. — 22) ! začíná. — 23) e a neřád.; kbl neřádem. — 24) kb (ten). — 25) kbl působivše. — 26) koyg nezjed- nali; I nezjednala. — 27) g (od). — 28) dgv nyní minulého. — 29) d okolo dálo. — 30) kbl slušný. — 30*) ost rohože. — 31) k nepletl. — 32) kevg nebo. — 33) ost (nevážně). — 34) I (jsou). — 35) v dle. — 36) o věz. — 37) kev tehda; d tedy. — 38) kbl 1524(!); bkevdgo (po pěti stech). — 39) dv i rytíř. — 40) kbledg aby jednáno bylo. — 41) v stranů. — 42) kblva tejně. — 43) v (nemalé). — 44) e obecného budoucího. — 45) v dáleji. a) Lze pochybovati, že tyto všecky předchozí žaloby jsou duševním majetkem kronikářovým: biblický ton, vyznívající z nich, svědčí, že jsou spíše parafrasí některého kázání. — b) B. s úzkého svého obzoru vy- pisuje další jednání, jako by teprve o tom sněmu počínalo. Neví, že jest vlastně jen pokračováním snah dří- vějších, že obnovilo se podruhé na sněmu pražském 30. listopadu 1524 a tu zmařeno bylo překážkami, vyšlými od nových úředníků; zmar působil roztrpčení na dvoře královském a k tomu přidružily se varovné listy pol- ského krále Sigmunda (tišt. v Actech Tomic.). Odhodlal se tedy král vrátiti úřady dřívějším osobám z kato- líkův a mírných kališníků, kteréhož obratu p. Lev ovšem horlivě se chápal: Bartoš o té obnově mlčí: jen zmínka o Lvovi mu doleji proklouzla (str. 113 ř. 15a). O jednání srovnej Rezkův Příspěvek ku jednání o kom- paktata r. 1525 ve Sborníku historickém II. 1. — Kronika Piseckého odbývá vše jen několika řádky, rovněž kanovník Jiří v listě opatu tepelskému (v mus. arch.), takže o počátcích v Pražských městech i na sněmu jsme odkázáni pouze na Bartoše. — b) Opakování data je patrný omyl písařův místo »l. 25 po pěti stech.«

Strana 113
JEDNÁNÍ O JEDNOTU STRANY POD JEDNOU A PODOBOJÍ. 19:5 znáti dá, kdeZ i pii pocátku?!) prvních knčh?) X néco o tom?) jest napovédéno®) A prve nez potali jednati, knézstvo strany *) pod oboji spû- sobou scházeli se nejednou do kolleje veliké®), jsouce*) naplnśni duchem zlostnym. A při tom satanüv vozka administrator?) sloużil jim mše tudíž “) zpivané?) o svatém Duchu, aby se jich předsevzetí oukladné !9) šťastně dařilo. Po tom po všem dali se v jednání na hradě. Jakým pak řádem !!) šlo, kdo se tomu nemá podiviti a kdo nemůž strannosti makati, protoZe!?) se jest tu!?) řádem od starodávna zachovávanym nepüsobilo; ale kníže Karel, osobiv 1%) sobë!5) misto královské se panem !*) Lvem, v ty éasy") obnovenÿm nejvyssim purk- rabí !?), tak působil !9), že maje jakž ) jiné věci zemské, tak i tuto s povolením vší země zaví- rati, ale??) pocátek Cinil?!) skrze Pražany oby- čejem tímto : Pražané jednoho dne, a nejvejs??) mistr Jan Pašek, původ toho největší 2%) v stavu městském, svolali obec týmž neřádem na pře- skáčku, jako prve, na rathouz, a mezi jinými věcmi o těch kompaktatích na ně*“*) vznesli a je k svolení tomu pod přikrytím přivedli. Potom na hradé?5) on mistr Pasek, první tehdáZ = purkmistr prazský, maje konečné srozumění ?*) s některými tovaryši též tvrdoústými, nedo- čekal *?) hlasu panského ani rytířského, ani vůle jiných měst se dolożil, tak jakoż?) od starodávna to bývalo: ale ohlašoval se na místě vší obce prazské. A jakoż sem?) 1) 4/ při pořádku. — 2) kbedg knih. — 9) Z (o 113 prve pověděl), že z oumysla mnohých mě- $tanüv??) svych do obce Pražané byli neob- sílali 1), a tak množství jich o ničemž nic ne- věděli. A však smělosti té Pašek byl, mluvil®), s že vúli všecka %) obec — postranní některé osoby toliko v to pojavše — k potvrzení kompaktatův dávají %) a k nim svolují. Kníže pod nějakou) tajnou 3%) zástěrou, jako by neznal) člověka, za základ sobě i s některými svými počtu nevelikého vzal to svolení a ohlášení %) Pražanův, veda za nimi *?) jiné stavy k témuž s") pohrůžkami, ač by kdo tomu*!) jakZto*?) vüli královské smél?) odpírati, že by chtčl o každém takovém na s krále vznésti a nań**) żalovati. A když tak mnohé ohromil, někteří se rozjížděli, a někteří malého počtu trvajíce odpory některé) po- čali činiti; a po mnohých o to odpořích ně- kteří již umlkli a konce jakéhožkoli čekali, » nemohše tomu odolati, až k tomu přišlo, že kníže k tomu, aby nebo**) svolili, nebo aby mléali*?), privedl. A to mlčení potom za svo- lení přijal, že*9%) položil to s Pražany sobě za dokonalou věc a za řádné zavření *%) toho *) snému*). Coż5!) se pak jinych mést krom PraZanüv dotyée, ti také vrtéli 9?) sebou sem i tam, nevé- douce, co éiniti mají??). Nebo i to byl kníže opatřil, aby z nich žádný se panem Janem » Hlavsou, tehdáž ještě [h]ofrychterem**), s55) Mikulášem Šorfem, v ty časy na hradě ani tom). — 49) 2z strany. — 5) os? do veliké kolleje. — 9) à jsûce. — 7) ga admin.; ż pes Havel administr. — 8) Z(tudiZ). — 9) z zpíváni(!); os/ zpívané. — 1") v oukladné. — 11) osť pak to řádem. — 12) ž protož; A protož věz, že. — 13) £e to. — 1%) v osobil; 4 osobně. — 15) k sám sobě. — 19) z s panem L., obnov. v ty časy. — 17) /ed purkrabim. — 8) z spůsobil. — 19) 7 jako. — %) / {ale}. d ale on počátek. — 2) Z učinil. — *) Z a nejvíc. 2%) g na hradě Pražském. %) ost Jakoż jsem o tom. -— 30) o spoluměšťanův. — 3!) — 93) d nejvyssi; — 36) / srovnäni a srozuméni. — 27) / nedolakal. — 28). żódg jakoż to, Żev jakż to. zg největší jsouc. — %) osz (na ně). żb byli neobeslali; Z neobeslali byli; e nebyli obsilali. 32) e mluvic; 2/vgg mluvě; £ pravé. -— 38) vSeckna. — %) Z dává... svoluje. — 3») / KníZe pak pod üákou. — 80) € nčjakú tajnú zast&rd; ost tejnou. — 37) v neznali. — %) AóZ ohlašování. — %) Je za ním. -— 40) Z (s) pohrůž. — 41) Z k tomu. — 42) kbevg jakožto; 4/ jako. — 48) Z (směl). — %) Z (naň). — %) žeg nějaké. — 19) Z5 |neboj. — 47) Z aneb aby mlčali aneb aby svolili. — 8) os Ze to jiZ byl poloZil. — 19) ost svolení a zavření. — 50) ž (toho). — 5! à» Co. — 5%) eg vrtili.. — 88) kôl (maji). — 51) zg ofrychtéfem; żó/od hofrychtyfem; e ofrychtyfem. — 95) &b a(ni s]. a) Viz str. 28. — b) Od 25. led. 1525. — ©) Co Bartoš vykládá zde o knížeti, lze již přijímati za pravdu; ovšem uvésti nutno na tu míru, že knížeti šlo o to, aby po přání královu dohodnuti utrakvistüv s Římem stůj co stůj provedl a za to získal splnění svých vlastních nadějí. 15 1525 

Strana 114
114 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA DRUHÁ. KAP. 4. 1525 přítomnými1), nic nemluvil2), boje se těch neřádné, odpornú 18): z panského stavu pana 1525 dvou3) hlav nevelmi zpozdilých4), aby mu Jana z Wartnbergka2), nyní předešlého 19) nej- v tom na překážku nebyli radami svými. Pakli vyššího purkrabí, a z stavu 20) rytířského pana Jindřicha21) Hložka“). Ale ačkoli k té relací jest kdo s nimi mluvil, jakožto Žatečtí a jiní, tehdy toho každého na těžce klusavých karách s tak neřádné jíti odpírali, však pohrůžky od bez sedla svezl a cvalem5) naň dojel, že jest knížete králem činěné slyšíce, musili 22) v tom prostředku slušného a opatrnosti užívati a tak musil na tom dosti míti. A tak nevědouce se se zachovati podle vůle23), pod jmenem krá- kam vrci6), musili 7) Amen po Pražanech ně- lovským od některých vyprošené24), a relací kteří říkati ne svými ústy. Nebo8) kdož?) ke dskám podlé zvyklosti učiniti, vědouce to to chce bezděky 10) do druhého krmi nechutnou 11) dobře, že to tak jako pavučina stálé bude. cpáti 12), ano se mu jí nechce, že 13) ztěžka 14) A toho všeho jednání a zavření sněmu pořádek ji potom bez vývratku můž15) zachovati. v těchto slovích a25) v klausulech26) sepsaný Potom kníže spůsobil relatory toho sněmu 16) pokládá se27): ke dskám, stranu tomu sněmu 17), jakožto věci KAPITOLA ČTVRTÁ, v níž se vypisuje sněm léta božího 1525 svolaný, ale nedržený v artikulích pořádně. láty 32), s Pražany a jinými městy pod obojím zpuosobem srovnali a snesli: 1. Najprve 33) kompaktata aby v svém zdravém us rozumu, v své celosti a dokonalosti bez dalších všech hádek zuostala, a abychom oboje strana sobě v svých řádech34), povahách a starobylých zvyk- Co 28) se artykule toho dotýče, kdež král Jeho (9. ún.) Milost ráčil nás duchovnie i světské a tak všecky lostech při přijímání velebné svátosti těla a krve stavy tohoto království Českého napomenúti pro pána Krysta nepřekáželi, ale raději abychom sobě zachování svaté víry křesťanské, abychom v dobrú z radili a pomáhali, kdož by nám v tom nějakú 35) překážku činiti chtěli, a obojí abychom tak při tom svornost, lásku a 29) milost a jednotu podlé kom- byli 36) zachováni, jak sme nyní zastiženi, od sebe paktát 30) vstúpili: I takto sme se o to páni, ry- i od krále Jeho Mti, pána našeho milostivého, bez tířstvo, preláti a města strany pod jednú 31) zpuo- sobú se pány, rytířstvem, mistry Prazskými, s pre- přerušení kompaktat 37). Sněm obecní dokami zemskými zapsaný, kterýž držán jest při času sv. Pavla na víru 25. led. obrácení na hradě Prazském léta božího etc. XXV°c). 1) bl přít. na hradě; k přít. na hr. Pražském. — 2) kblevg nemluvili. — 3) v dvú. — 4) v (nevelmi] nezpo- zdilých. — 5) kbl cvalkem ... musel. — 6) v kde vrci; k kam díti. — 7) k musili po Praž. někt. řík. Am. jako nesvými ústy; bg mus. někt. Am. po P. ř. nesvými ústy; 1 mus. Am. někt. po P. ř. nesv. ústy; v mus. po P. nesvými ústy řík. — 8) ost Neb. — 9) v kdo. — 10) v (bezděky). — 11) kledg krmi nelibou; v nelibou krmi; b kr. nelibú. — 12) v dopáti. — 13) vd (že). — 14) v (ztěžka]; g stěžkem; v nechce strach, aby ji... mohl zach. — 15) be může. — 16) kbledg k tomu sněmu. — 17) kbl strany toho svolení. — 18) v jakožto odpornému věcí neřádnou; k jak. v. neřádné a odpornú stranú; vb (odpornú). — 19) kbl (předešlého). — 20) kb (z stavu). — 21) dv Jana (!) Hložka. — 22) v museli. — 23) v (podle vůle). — 21) v od někderých vyprášené(!). — 25) kb (a) v klaus. — 26) dv v klauzulích. — 27) lv se pokládá; k pokl. se, jakž níž etc. — 274) z (božího). — 28) což. — 20) (a). — 30) compaktatův. — 31) jednou způsobou. — 32) (s preláty). — 33) Item nejprve. — 34) řádích. — 35) nějakou. — 36) při tom byli tak. — 37) compactatův. a) Jana z Vartmberka na Dubě pod Ještědem. — b) Jindř. Hložka ze Žampachu na Březně (v Bolesl.). — c) Text upraven jest podle zápisu v knize rationum archivu pražského č. 994. fol. 100 a; varianty pod čarou při- dány jsou ze základního rukopisu našeho vydání. Sněm byl i tištěn od Mik. Konáče z Hodišťkova v Praze u bílého lva r. 1525; exemplář nalézá se v kníž. bibliothéce lobkovické v Praze; kopie ze XVI. věku v rukop. universitní bibliotéky XVII. Q 16, fol. 125. Exempláře tištěné mají pouze o dva články víc, jež netýkají se ná- boženství: o nevodění koní z Čech a o berni královské. Číslování článků provedl vydavatel.

Strana 115
1525 ČLÁNKY: SNĚMOVNÍ O JEDNOTĚ STRANY POD JEDNOU A PODOBOJÍ. 2. A ponévad2!) kompaktata js?) ucinéna a pfijata pro uvedení v zemi pokoje a obranu i pro zachování svaté víry křesťanské, že my všickni, duchovní i světští jedné i druhé strany, máme mezi sebú jmíti a zachovati dobrú*) jednotu, svornost, * milost a lásku křesťanskú celú a dokonalú?), tak jakž 9) io tom smlúvy“) první") dckami zemskými zapsané ukazují?), mezi sebú?) bluduov ke škodě víry svaté křesťanské netrpíce a sebe nehanějíce, ale jako bratří a dobří křesťané obojí se milujíce " a za pravé syny cierkve svaté se majíce a řády starodávní při službě boží a mši svaté a v cierkvi svaté 10) obecné zvyklé bez přerušení zachovávajíce a to všecko činíce jedni pro druhé, čím !!) by pokoj svátý mezi námi státi, trvati a zuostati na časy budúcí a věčné mohl. 3. Item toto také jest mezi námi!?) smlu- veno, aby věcí předešlé, jako hanéní, utiskánie, kacefovánie, ty a jiné všecky věci k těm podobné, kteréz sá!?) se dály a pfiházely s obá!*) stran, » téch abychom sobé nezpomínali, ale je z srdce vypustili a jich obojí i jedna kaZdá strana, abychom se více po tento as nedopoustéli, ale raději abychom o to stáli u krále Jeho Mti, pána našeho milostivého, aby to ráčil JMt jednati i zjednati * u stolice apoštolské, abychom mezi jinými národy byli vyhlášeni za dobré křesťany a pravé syny matky cierkve svaté. 4. Item. Což se pak kosteluov a far dotýče, to buď a zuostaň podle prvního svolenie dckami * zemskými zapsaného. 5. Item na tomto sme také zuostali, aby čtení svaté: a slovo boží pro utvrzení a zachování víry křesťanské kázáno bylo toliko od kněží a jáhnuov s volí jeho prelata, řádných, řádně od * řádných biskupuov svěcených a jinému žádnému v žádné straně zjevná kázaní aby nebyla dopi- štěna. Než čtení v zákoně božím lidem doma a rozjímání dobrodiní božských v čeládce, to se nebrání bez přidávání svého smyslu a vajkladu. 6. Item což se pak svěcení kněžstva a jáhnuov dotyce, pro víru svatü kfestanská!?) v tom aby mohl dostatek byti, za to J. Královské Mti pána t 115 našeho milostivého 10) prositi máme společně, aby Jeho Královská Mt ráčil při stolici apoštolské to jednati i zjednati, aby žákovstvo pod jednou i pod oběma od arcibiskupa a biskupuov svěceno bylo a taková!?) věcí aby J. Královská Mt prodlévati neráčil. 7. Item za to také Jeho Královské Mti pro- siti máme společně, aby naší této jednoty, svor- nosti, milosti a lásky křesťanské potvrditi ráčil a při stolici apoštolské aby ráčil o to také jednati, aby též to potvrzeno bylo, abychom v tom ve všem bez přerušení nepohnutedlně státi mohli a ve všem tom 18) abychom zachování byli pro zachování milosti boží pro Jeho Královské Mti potěšení a nás všech v tomto království pro za- chování svatého pokoje a pro zrost obecního dobrého. 8. Item což se pak pikhartuov dotýče, na tom sme se svolili jednostajné, aby jich kázaní a učení zastavena byla a zborové jich aby byli zaviíni dotud, dokudž tato věc naše mezi námi svolená a smluvená králem JMtí, pánem naším milostivjm, stvrzena a na té mífe, jakoZ!?) se svrchu píše, postavena a vykonána nebude. Než když ta věc stvrzena a na místě i konci %) svém postavena bude, tehdy obojí jednostajně s králem Jeho Mtí o to jednati máme a budem, na čem dále ta věc těch lidí pikhartuov a jak státi bude jmíti bez záhuby gruntuov toho, kdo by je pod sebá?!) jm&l 2). (Konec toho snému o duchovních vécech toliko.) Nic se nenalézá pri téch??) artikulích, &eho by vá£iti neslušelo, avšak to jiným poroučím. Než toliko tohoto) nyní každý pilné?*) po- zoruj a rovnej*?) sněm hromnic předešlých leta xc XXIIIIP s?9) sněmem tímto, co tam a co tuto všemu tomu na odpor se jednalo, pro- hlédni, co se k čemu trefí. Nebo?") tamto, jest věc konečně vědomá — poněvadž. se tam i zde duchovních věcí dotýče *%), -- podle zá- 1) item poněvadž. — ?) jsou. — 8) dobrou. — +) křesťanskou celou a dokonalou. — 5) jakoż. — 6) smlouvy. — ”) prvnější. — 8) V z na okraji: Toto se vztahuje na smlouvu svatojakubskou před lety XVI zapsanou. — 9%) sebou. — 10) (v cierkvi svatéj. — U) čímž. — 1?) mezi námi jest. — !3) jsou. — 1) obou. — 18) svatou křesťanskou. — 19) (pána na$eho milostivéhoj. — '7) takovou. — 18) v tom. — 1) jakž. — %) i na konci. — ?!) sebou. — ??) o a při těch. — %) * toho toliko; z (tohoto); Š/ego toliko toho. — *%) Z (pilně); € pozoruj pilné; ^ pilné povaZuj, pozoruj. — %) kb a rozeznej. — %) o (s) sněmem; Š/ se sněmem. — 27) » Neb. — ?8) e dotýkati má. 2) Stalo se v plném sněmu obccním, kterýž byl držán na hradě Pražském z vuole a z rozkázání najjasněj- šího knížete a pána, pana Ludvíka Uherského, Českého oc krále a markrabic Moravského léta MDXXVP f. v, die Appolone (9. ánora 1525.] — ^) V kap. I. 6. 15* 1525 

Strana 116
1525 116 kona božího a bez ourazu!) jeho*) se všecko jednalo; tuto pak na odpor tomu všemu, i těm osobám, kteréž?) sou to jednání zavírali, tak se dalo, jakoZ*) toho světlý důvod se ukázal, že jsou mnozí to hned obmejśleli, aby to všecko“), což by papeži“) oči mělo zakou- řiti ?), zrušeno bylo. A tak kdyż Żetfiti toho*) budeš při tomto druhém jednání, najdeš) mezi jinými nespůsoby tento: že ti všickni jednatelé zakládali své křesťanství na cti a marné chvále světské, žádajíce vyhla&ováni!?) býti od okolních národüv za pravé !!) křesťany a syny církve svaté (tak jakž příleží!?) du- chovním věcem, mluvím), ježto pravá živá víra křesťanská toho nepotřebuje. A to jest jistě 13) z písem svatých bozských, když člověk živ jest podle vůle boží ctně, šlechetně a svatě, zacho- KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA DRUHÁ. KAP. 5. vávaje boží přikázání, že jeho skutkové o něm 1525 vyhlašují !4), že jest pravý křesťan a syn pravé choti církve 15%) Kristovy 8) všudy!?); ale kdož víry pravé boží!8) nemá a) v rozličných mrzkostech i v??) rozkosech svéta a tak?!) ve všech vášněch*) zlých těla i duše oplývá), Że tomu Żadnemu nic pomocno*?*) neni, by pak viickni trubaci ve v$em?5) světě o něm, Ze jest pravý křesťan, troubili a všickni lidé, » rozedrouce??) sobě ústa??7) do uší, vyznávali; neb bůh*8) nešetří takového povětrného, ale srdnatého %) náboženství. Pakli jsou %) o takové vyhlašování, jakož *!) nepochybuji, jednali, aby toliko pokoj světský) mohli míti od utrhání s a hanéní??): tehdy?*) to?*) tak stálé jako pa- vuécina??) bude. A o tom?) doleji?9) zví$*). o KAPITOLA PÁTÁ. V níž se vypisuje 99%) po vykonání*?) tohoto*!) snému, jak jsou slavné ^?) Te Deum laudamus zvonili; při tom jak kníže a mistr Pa$ek svou$?) víru pfede véemi stavy vyznávaji. Dále tento skladatel knih *!) jaké jest rozmlouvání 4%) s jedním knézem hradskym 5) mél o témZz7) vyznání Paškovu. A 48) když bylo po dokonání toho 49%) sněmu, tehdy potom knézstvo rozcházejíce??) se z hra- du?!) kázali po v3í Praze Te Deum laudamus zvoniti a zpívati??) po kostelích, Ze je53) pan büh rácil s tímskou stranou**) k jednotě víry křesťanské a k přátelství přivésti. Ale prve, nežli dále psáti jiné%) budu, tohoto ještě nepominu. Když při tom sněmu pohádky rozličné o ta kompaktata56) byly, tehdy kníže předešlého svého“"?) učitele, kte- 1) g bez oufadu(!. — ?) BZ (jeho). — 9 4 5) osí všecko to. — 8) ost (papezi]. réhož silně počal následovati, Martina Luthera, ohyzdně zhaněl a potupně o něm i o jeho učení mluvil; při tom také i95) víru svou*?) » římskou “%) a papežovu) přede vším sněmem vyznal. Hle, kam jest sebou vrhl v stranu ten člověk od té chvíle, jakž “%) z Uher od krále přijel! — prve pák byl by za Luthera umřel. Mistr Pašek, také jda za ním {оп 6%) cestou, » takto téhož dne mluvil vzav řeč Kristovu, kterouž 9%) mluviti ráčil na své večeři k svým kteří; Je kteříž. — +) o jako; Z jako se... ukázal. — — 7) o zakütiti. — 8) £X (toho). — 9) e nejdeś(!). — 10) Z vy- hláseni. — !!) os/ za věrné křesťany. — 12) żb/ pfinśleżi. — 18) kóZ (jistě) ; codgo jiste. — 14) kb vyhla&ují a své- domí vydávaji; evďgo vyhl., svěd. vyd. — 15) » (církve). — 19) o Kristové. — 17) deo (všudy). -- !8) z (boží). — 1) o (a) v rozl. — %) v fi v) rozk.; oZ (vj rozk. — *!) v (a tak... i duše). — 9?) 42/eo vásniech; dg» váinich. — 23) kb voplejva. — ) Z napomocno. — %) bvdgo po vsem. — %) b rozedrice. — ?") kb/eo ásta sobě. — 39) v Ze bůh. — %) v srdatćho. — 20) o jsi. — 1!) Z jakž. — 22) dog (pokoj) sv.; g pokoj svědky (!). — 33) 44/ (a hanéni]. — 31) d tedy. — %) Z (to). — 36) v pavoulina. — 81) 2/ О tom. — %) v dale. — 39) v (v níž se vypisuje). Jak jsou slavně po vyk. toh. snćmu Te Deum atd. — 4) ż že po vykonání. — 4!) Z toho. — *?) ego slavné. 48) o svú. — 44) » knéh skladatel; 2/ knéh. — 45) ž rozmlivśni. — 19) 2 hradeck$m. — 17) o o tom. — 48) gv (A). 49) £bevgo tohoto. — 9") /o rozcházejici. — 5!) o (z hradu). — 5%) Z i zvoniti; o (a zpivati). — 58) o (je); z jest. 53) 2o stranü. — 55) v dale jinć psáti; o dole psáti jiné. — 59) b/eo vopaktata. — 57) kb/ svateho (0 so). — 59) / (i). 90) ho svi. — %) o Fimsku. — 9!) żedg papeżowvou; b papeżowij(!). — 9?) ^ jak. — 03) zZ tou. — *) Ż kteriż. a) Viz kap. II. 21. a 22. 

Strana 117
PAŠKOVO VYZNÁNÍ VÍRY; KRONIKÁŘOVA O TOM HÁDKA S PRELÁTEM. 117 1525 učedlníkům, totiž: že vzal 1) chléb, dobrořečil, slejchal-li jsi kdy, čehož se v zákoně nenalézá, 1525 o takovém vysvědčení o svátosti velebné, jako lámal a dával jim, řka: »Vezměte2) a jezte: jest je učinil Pašek na hradě prazském v plném 25) toť3) jest tělo mé, kteréž za vás zrazeno bude.« sněmu 26) přede všemi stavy?« A 27) když on 28) Též 4) i kalich, když odvečeřal 5), řekl: »Vezměte s pravil se nepamatovati o tom 29), řekl jsem, že 30) a píte z toho všickni: tato 6) jest krev má, kteráž za mnohé vylita bude; to čiňte na mou pa- tehdáž 31) to mluvil, když o kompaktata32) bylo jednáno 33) při svatém 34) Pavlu na víru obrá- mátku.« A při tom mistrovské vyznání učinil: cení léta M'DOXXV°, když jest mluvil těmi 25. led. že?) »já, prej, věřím, že v první spůsobě jest živý, celý a dokonalý Kristus, pravý bůh a slovy při opětování slov 35) Kristových při usta- člověk8), též i v druhé spůsobě2), nic neumenšuje, n novení36) jeho té svátosti na večeři: že jest dal své tělo učedlníkům živé, a krev svou 37) ani spůsobu děle 10).« Dále tímto toho 10*) doli- také38) živou, a tím toho dovozoval, že tělo čoval: »nebo, prej, pán Kristus, když jest 11) ráčil mrtvé neslove tělo, ale mrcha, a krev, která učedlníkům svým při večeři tělo své vydávati, že z toho těla vyjde, neslove krev, ale talov. On jest bylo živé, a též i krev 12) že jest byla ještě s pověděl 39): »Nevím 40) k jakému jest to rozumu v tom těle také živa. A hle, že 13) již pán ráčil mluvil.« A já srozuměv, že mi k mezi 41) do- jim dáti své tělo jísti, též i krev píti, a však cházeti nechce, řekl42) sem, že jest nemohl byl ještě neráčil umříti: i nemínil jest pán těmi k jinému rozumu43) mluviti, než k tomu, o čem slovy o těle mrtvém, ani o krvi mrtvé; neb 14) jest řeč počal činiti, přirovnávaje tělo Kristovo toto 15), prý, račte páni milí znáti 16), že tělo, » umrlé44) k mrše a krev z toho 45) jeho 46) těla když jest mrtvé, neslove 17) tělo, ale mrcha; též jeho 47) vyšlou 48), k talovu; ježto 49) všecka písma i krev, která 18) z toho těla mrtvého vyjde, již evangelistův 50) i apoštolská vysvědčují tělo jeho neslove krev, ale talov.« — Konec tak slavného vyznání víry, kterouž 19) by mohl hory přenášeti! umrlé býti tělem a ne mrchou 51), a krev jeho na kříži vyšlou 52) z téhož 53) těla vyšlou krví A nic divného není, že mrcha ohyzdná o mrše s a ne talovem. Tehdy on54): »To 55) jest jistá jest mluvila3). pravda, že jest dal 56) jim tělo své živé, a krev Potom některou 20) chvíli na potkání mluvil svou 57) také živou 58).« Řekl59) jsem: »Já o to jsem s jedním prelátem hradu prazského, dosti učeným, a otázku sem na něj21) učinil tuto: žádné řeči nemám; ale při těch slovích se »Ty jsi 22) prošel mnoho doktorských písem; toliko zastavuji o mrše a o 60) talovu.« On po- pověz mi, prosím, čítal-li jsi 23) kde, anebo 24) » věděl61), že po smrti živočicha neříkáme sanguis, 1) k vzav. — 2) v Vezmete. — 3) vlg totoť; kb to. — 4) v (Též i kalich atd. vylita bude). — 5) ost odve- čeřel. — 6) d tatoť; g totoť. — 7) o (že). — 8) blv a pravý člověk. — 9) o v druhý sp.; kbl v druhém spůsobu. — 10) kbl [děle); o ani spůsobu těla; l a v spůsobu dále tomto (Dále tímto). — 10°) vo Dále tím toho; d Dáleji toho. — 11) kbl (jest). — 12) l krev, jenž byla ještě; v krev v tom těle že jest byla také živá. — 13) v (že). — 14) kblv nebo. — 15) blvd to. — 16) z (znáti), ale jest ve všech ost. — 17) kb že neslove. — 18) kb kteráž. — 19) o kterúž; e kterou. — 20) co některú. — 21) o na něm; vl (na něj). — 22) bl Tys. — 23) l čítal-li's... slejchal-li's. — 24) v aneb. — 25) o volném. — 26) k sněmě. — 27) v [A). — 28) evdgo pravil on; k A když sem mu to pravil; b A když pravil. — 29) ko on se nepamatoval o tom; l že se o tom nepamatuje (b (o tom)). — 30) kbl (že). — 81) k Tehdáž; bl On tehdáž. — 32) g o kompaktatích. — 33) I mluveno a jednáno. — 34) v svatým. — 35) kl těch slov. — 36) v o ustanovení té svátosti večeře jeho poslední, že jest dal učed. svým své tělo živé. — 37) eob svú ... živú. — 38) v (také). — 39) kled odpověděl. — 40) kbl (Nevím K jakému... mluvil? — 41) I sroz- uměv, že se knězi; dgv sroz. že mi kněz(!). — 42) o řek sem. — 43) v (rozumu). — 44) v (umrlé); kb um. (k) mrše; e k umrlé mrše; v mrtvé k mrše. — 45) 1 (z toho). — 46) ost (jeho). — 47) klv (jeho). — 48) k (vyšlou); o vyšlú. — 49) e (ježto atd. ne talovem). — 50) k evangelistská. — 51) o mrchú. — 52) o vyšlú; l vylitou. — 53) ost (z téhož těla vyšlou). — 54) k on řekl: — 55) l Toť. — 56) l že jim dal. — 57) bo svů. — 58) o živú. — 59) kbledgo I řekl. — 60) 1 (o) talovu. — 61) kbed odpověděl. a) K tomu v k poznamenal Balbin: Latet hic Piccardus et blasphemia in VEN insignis [sic].

Strana 118
118 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA DRUHÁ. KAP. 6. 1525 sed 1) cruor, to jest, že krev čistá2) živočicha šení; jako když se tělo živočicha skrze smrt 1525 poruší, že se hned potom 23) jiné všecko i krev živého a krev3) nečistá jest4) umrlého. Já porušuje od něho. Pověděl 24) jsem: že lojka 25) řekl: »Sanguis et cruor sunt idem.« On po- ani filosofí26) nemá přístupu žádného k boz- věděl5): »Non sunt idem,« veda6) k tomu roz- ským písmóm a27) k tajemstvím 28) božím ani umu, že krev živočicha živého?) jest dokona- ku písmóm apoštolským; nebo29) moudrost lejší a čistší8), nežli krev mrtvého, jakoby se světská jestiť pouhé 30) bláznovství u boha, podle již k 9) porušení a k 10) nečistému hnisu po smrti 11) nachylovala. Proti tomu opět řekl sem: svědectví apoštola 31) svatého Pavla, a vaše tato »Však všecka písma bozská 12) jmenují tělem autoritas jest z pohanův vymyšlena 32) o věcech 10 hmotných zemských, a tak o smrtedlnosti 33) a krví, corpus et sanguinem, zřetedlně; tehdá 13) pouhých34) lidí a jiných živočichův; a protož nebude cruor, jakož 14) ty pravíš, totiž 15) krev se ta autoritas k oumyslu 35) zákona 36) božího nečistá nebo 16) talov, ale krev čistá, poněvadž netrefí. On pověděl 37), že jest to tak. A v tom text 17) to slovo sanguis v sobě drží.« Pověděl: že jest to tak; »ale, prej 18), říkáme ex autori- když se za své mudrování38) věrně zastyděl, 1n tate, quod corruptio unius 19) fit 20) generatio 21) jako by mu v hrdlo natroubil, rozešli jsme se. alterius, scilicet corruptionis,« to jest: že po- A tak žádné odpovědi mírné 39) na svou 40) rušení jedné věci jest zplození jiného 22) poru- otázku 41) nemohl sem se doptati 42)a). KAPITOLA ŠESTÁ. V níž se vypisuje 43), jaké těžkosti Moravané a Čechové nesli od strany pod jednou spůsobou44); a potom při sněmu obecném 45) k artikulům tuto položeným přistoupili a spolu s Čechy spečetili 46) a tak v pokoj vešli. A co jsou kompaktata, aby jim každý rozuměl47). Pro širší budoucí pamět užitečné mi se 152) podnes vědí53), co jsou 54) ta kompaktata 55) zdálo, abych některé artikule z těch kompak- a protož aby netoliko nynějším, ale potom 56 tatův, kteréž zapsané mají Čechové spolu48) i potomním oči byly touto známostí otevříny 57) 2 zdali by k tomu již jináč 58) prohlédali 59), mají-li s Moravany na pargaméně pod visutými legátův oč státi, čili nic, a k jakému sou 60) oužitku, papezských pečetmi, vypsané tuto položil a v známost lidem mnohým přivedl, pro tu pří- nebo spíše ke škodě 61), těchto již časův Čechom a°2) Moravanóm i jiným milovníkům pravdy činu, že mnozí z předešlých49) i nynějších zákona Kristova63) Nebo těch časův, když Čechův jich 50) neznali a neznají, aniž věděli 51) 1) o sed cuot(!) (cruor, to jest atd.... et cruor). — 2) khev krev čistá jest; ! krev jest čistá; d krev čistá živ. živého jest. — 3) v a (krev). — 4) vl (jest); b jest živočicha umrl. — 5) log On pověděl. — 6) vo věda. — 7) o krev živá živého. — 8) l dokon. a jistší(!). — 9) bldg (k) porušení. — 10) l (k) nečist. — 11) v (po smrti]. — 12) o buožská. — 13) vd tehdy; g tedy. — 14) vl jakž. — 15) v to jest krev. — 16) bed anebo; k aneb; vl neb. — 17) v (text). — 18) kblv (prej). — 19) o corruptio animus(!). — 20) evg sit. — 21) o gratio(!). — 22) v zplození jiné aneb druhé. — 23) kbl (potom). — 24) e (Pověděl... filozofi). — 25) kv logica. — 26) z philozofi; b philosophia; k philosofia; v filosophie; l filosofia; ogd filosofii. — 27) bdgo (a). — 28) ost (k taj. bož. ani ku písmóm). — 29) le neb. — 30) o púhé. — 31) kevg (apoštola). — 32) v (vymyšlena). — 33) g od smrtelnosti(!). — 34) o púhých. — 35) v (k oumyslu); kbleo k úmyslu; e k smyslu. — 36) v zákonu. — 37) ke On odpověděl. — 38) v moudrování. — 30) k (mírné). — 40) beo svú. — 41) v dotázku. — 42) k jsem dostati. — 43) v [V níž se vypisuje); l v níž se oznamuje. — 44) o pod jednú spůsobú. — 45) kb obecním. — 46) ble se spečetili; k se spolčili. — 47) v roz- uměli. — 48) vl (spolu). — 49) kbl že z mnohých předešlých. — 50) k již. — 51) kby aniž nevěděli; dg a nevěděli. — 52) v a podnes. — 53) kv nevědí; bedgo (vědí). — 54) lbeo co sou (b sú) to. — 55) b compacta; d co to komp. jsou. — 56) ost (potom). — 57) vog odevříny; k otevřeny. — 58) b jináče. — 59) I prohlídali. — 60) o sú. — 61) v k škodě. — 62) b i Morav. — 63) g Kristova jsou. a) O vší té příhodě, řeči Paškově i hádce kronikářově, patrně pravdivé, zvídáme pouze od Bartoše.

Strana 119
KRONIKÄR VYKLÄDÄ KOMPAKTATA. 119 1525 pravda!) boží o?) přijímání svátosti“) pod obojí l stalo se potom léta božího po čtrnácti 1525 (1433 spüsobou?) brzo po mistru Jánovi Husovi) v Čechách i v .Moravč?) vznikala 0), tehdá") ďábel dospělý v tisíci“) femeslích?), vždycky jsa od poécátku otec!?) 1ží!!) a různic, po- s pouzeli?) okolních národův proti nim a proti té pravdě, zbouřiv hrozné války i krve prolití mnohá, jakož 1) o tom šíře !*) a hojněji se v českých kronvkäch !®) nalézá psáno"). Cechové pak a Moravané!®), znamenaväe veliké své byti v tom nebezpeécenstvi. cesty^') proti tomu rozliéné !*) obmejšleli; ačkoli cilně a statečně nepřátelům svým odr‘rali, vsak proto umensilo Ji se druhdy) toho zlého? — ale”°) nëkdy je- zdíce a chodice pohostinu do cizích zemí po svých potřebách, těžká?!) protivenstvi snášeti musili??) tak dlouho, až to jednati počali s?) stolicí římskou s velikým. ousilím a s náklady znamenitymi?*), aby k néjakému??) iakémuZ ta- kémuž upokojení“) mohli přijíí buďto od válek, nebo“') oa přílišného potupného %) ha- neni, do dalšího opatření; by pak úplně ještě známosti zákona božího do casu od boha před- zvédéného??) k sobé nepřijímali: jediné) aby toliko mohli ten článek o přijímání pod obojí = spúsobou obdržeti“). 10 = 20 stech třidcátého třetího *1), že sněm obecní 2) byl o to??) v Praze položen při svatém Mar- tinu3) Cechóm a*5) Moravanóm, pti kterémito jednali s Filbertem??) tak řečeným, biskupem konstanskym, a s jinymi preláty ??), od stolice ?5) papezské k tomu vyslanymi, o tyto??) artikule podepsané), kteříž*!) pro zaneprázdnéní*?) slov mnohých nejsou tuto vypsáni*?) slovo od slova, než toliko rozum v sobě zavírající v kratších“) slovích mají") A ti potom sou v koncilium $5) basilejském s velikymi o to) pohádkami*?) peéetmi potvrzeni f?) A jsou tito 19): Item %) první artikul9!): Ze Čechové a Mo- ravané slíbiti měli za všecky spoluobyvatele své, i za?) každého zvláště“%), aby podnikli a přijali dobrý, pevný“%) a věčný pokoj, totiž poslušenství papezské 59) a 59) kostelní jednotu *"); a když se to stane, že ti legátové měli zdvi- hnouti všecky klatby, totiž i hanéní i59) ka- ceřování. A že Čechové a Moravané, kdyžby k jednotě římské přistoupili5%), totiž k poslu- šenství, krom přijímání pod obojí %) spůsobou: tehdy %!), když by 8?) ten sbor basilejský usoudil za pravdu býti to přijímání, tepruv dopustiti 59) 1) A/ pravdě. — ?) / a přijímání. — 3) & spüsobou zvykali. — 4) ž (Husovi). — 9) / v Mor. zvykali. — 0) XZ (vznikala). — 7) dg tedy; kèle tehdy. — 8) 2Z tisících. — 9) * řemeslnících; řemeslních. — 10) dgo od poč. ďábel a otec; ev lhář a otec. — 1) d lZi. — 12) o popúzel. — 18) v jakž. — 14) v šířeji. — 15) o v Čechách kronikách (!); v v kronikách českých psáno se nalézá. — 16) v (a Moravané). — 17) 7 {cesty}; 4? Ce- chové(!. — 18) 7 rozličné. — 39) £/ se kdy druhdy. — %) * ale však přece. — ?) o (těžká... musili} odříznuto bylo při vazbě. — ??) £» museli. — ?3) o (s). — %) v a znam. nákl. —- %) e (k nějakému); Z k ňákému; &£ k nějaké k jak.(!); g néjako k; à k jakémuz. — 2) Z spokojení. — 27) Z neb; z aneb. — ®) v pří- lišného a potup.; £ potupn. příliš. — %) z přezvěděného; 4o předzvěděné. — 39) z» jedné. — 3!) £47 1543(!); v Z je oprav. 1443. — 9?) dgo obecny. — 3) g o tom. — %) Aóvdg Martině. — %) s i Morav. — %) de Fili- bertem; o Filbortem. — 37) 2 s jinými přáteli. — 39) e od té stolice. — 39) / o ty. — 4% z nadepsané; 4// po- depsany. — 4!) Z kterýž; v kteréž. — 4?) 4 zanepráždnění. -- 4%) z vepsané. — %) Z obsahující a zavirajici v krátkých. — 48) / na concilium. — 48) kôle (o to). — 57) v hádkami. — 48) o (potvrzeni); ele utvrzeni. — 59) o (A) (tito). — 50) /evdg (Item). — 9!) » (Prvni artikul]J. — 52) ko (za). — 99) £b obzvláště; d£ zvlástné. — 95) v (pevný). — 9) 42 (papežské atd... totiZ k poslusenstvi). — 8) v (a). — 57) z jednotě. — 5%) a (i) han. {i} kacet. — 59) o pristüpili. — °°)-0 (pod obojí... býti to přijímání). — %) g tedy. — 92) e kdyby. — 68) os? méli dopustiti (2g dopustit). a) Bartoš nerozumí tu svému prameni, kronice En. Sylvia. Sylvius má na mysli rozdávání pod obojí způsobou, jež ovšem rozšířilo se až po smrti Husově, Bartoš vznik jeho; že původem byl M. Jakoubek, známo mu není. — 5) En. Sylvius. — ©) Srv. traktát Vaňka Valečovského proti kněžím. Věst. uč. spol. 1878. — 4) Bartoš užil tu nejspiše sbírky akt náboženských XV. věku, jež hojně byla známa: jeť připojena téměř každému druhému rukopisu kroniky. Snad měl z ní jen opis úmluv sněmu o sv. Martině r. 1433 (tišt. v Archivu českém III 398); nezmiňujeť se o ničem z pozdějších jednání. 

Strana 120
1525 120 měli lidem v letech toliko rozumnych!) pfiji- mati, a kněží, kteříž?) by jim podávali, aby jim tak pravili: že tomu věřiti mají: konečně, že pod spůsobem chleba ne tělo toliko, ani pod spüsobem vína krev toliko, ale Ze pod?) jednou“) každou“) spúsobou jest celý, plný Kristus. A to že ještě půjčeno“) bylo od toho sboru basilejského. A k tomu měli dávati“) rozum jakys pismóm*) svatym, jak by?) jim rozumíno 10) býti mělo, lidem k naučení pro vejstrahu bludův budoucích. Item !!) druhy artikul !?): Ze htíchové smrte- diní mají stavováni byti trestanim a vypleńo- vanim !*), na duchovnich duchovnimi !*) lidmi a nad světskými 1%) skrze 19%) světské !?). Item !8) třetí artikul!%): Že slovo boží od kněží a jáhnův k tomu hodných, když by prve v tom byli od svých starších zkušováni, mají?) svobodně kázati ne?!) vSudy [sic], a to?) bez ourazu moci biskupovy. Item 23) čtvrtý artikul**): Že duchovní lidé zbožím 2) kostelním 2), kteréhož jsou vladaři, mají vérné vládnouti?") podle svatých otcův spasitedlného ustanovení; a táž %) zboží kostelní od jiných 2) nespravedlivě nemají byti drZána anebo osobována ?9). Toto?!) dále se pokládá ??) nad ty 3) arti- kule: Že řádové a obyčejové kostelní, totiž cere- monie ?*), mají drZány byti, ktefiż se obecně *) KRONIKA BARTOŚE PISARE. KNIHA DRUHA. KAPITOLA 6. ne hned to ode všech %) přijato bylo, nemá proto 1525 byti 37) překážka pokoji a jednotě, totiž 98), že to bude na svobodné vůli, aniž máš) z toho komu*?) byti porokováno*!); ale budou-li kdo s chtíti, mají ptijiti do sboru basilejského na naučení podle zákona božího. Item 4%) vejpovědi jiné toho biskupa Fil- berta **): Że ten sbor nedopouśti **) pfijimani *) pod obojim*) spiisobem lidem jsoucim*”) » v htisich. Item *): Že trestati mohou vyšší nižší lidi pro hříchy. Důvod) se klade svatého Augus- stina, kdeZ dí: »Kdo*?) zabíjí zlé, proto že zlí jsou, a má příčinu k zabití, služebník boží jest; s ale komuž by ta moc dána nebyla, a zabil by nebo?!) ochromil, vražedlník jest. Item*%): Že druhdy %) některý prelát z závisti nebo ze zlosti bez rozumné příčiny dobrému a rozumnému kazateli křesťanskému kázati za- » povídá a z toho bouřky) bývají: na to má býti odvolání, i o jiné) věci. Item 5°): Že prelát můž*") vésti skutky při panování nad zbožím osobně, totiž: prodati, zastaviti, napraviti °), v purkrecht dáti a učiniti » podle práva, ale k jiným některým skutkům mó miti purkrabi**), oufednika. — A tot bude, Ze“) Pilat umyje sobě ruce, že vinen tou krví nebude*). Item *!): Jan z Polomar**), jeden z legativ, a všudy při službě boží zachovávají. Pakli by «» pověděl zdání své: že %) panování zboží kostelních 1) Z rozumných toliko; e tol. rozumným; z tol. dospělých. — 2) o kteří. — 3) v (pod). — 4) o jedni. — 5) v każdń; o spisobu. — 9) ość A to Że jest pijć. — 7) 4 roz. dáv. jakfs; os/ roz. jak. dáv. — *) z písmem. — 9) o jako by. — 19 d rozuméno. — 1) /vd (Item). — !2) » (Druhý artikul). — 13) evo vyplüovánim(!. — M) » duchovniímu(!) lid.; o duchovním lidem. — 15) A/vg a na světských. — 18) klo (skrze). — 17) k svétskÿ; Zv světskými. — 18) Żodg (Item). — 19) » (Ttetí artikul). — %) z má svob. všudy kázáno býti, však bez atd. — 2) ost (ne). — 22) Z (a to); však bez. — 2) Żodg (Item). — ?*) v [Ctvrt$ artikul). — #) s zbožím; v s bożim(!). — 2) Z duchovním. — %) ž vladnúti. — ?9) / tak. — ?9) ? od nich. — 9» / drZána a oso- bována byti; os/ býti drZ. anebo osob. — 3!) o To. — 39?) 4 podkládá. — 3) / na ty. — **) / ceremoniae. — 8%) e obyčejně všudy; z obecně všudy; Z všudy obecně. — %) os/ ne hned ode váech to (v (to]). — 37) ost pfe- kážka býti. — 38) o (totiż). — %) o (mój. — 40) g aniž komu z toho má; Aď/e aniž má býti komu z toho; (ż (z toho)). — 41) kbevo prorokovino; / pikhartovdno; 4 pfekáZeno. — 1?) /vg (Item). — %) z Filiberta. — 44) o nedopúští. — 4%) k prijímati. — 4) 4 pod dvojím. — 47) £5 jsouce(!). — 48) g (Item). — 49) s Příkladem sv. Aug. — X9) / Kdo zab. zlé, není proto zlý, ale má k zabití příčinu. — 5!) z neb. — 52) g (Item). — 53) JZ druhý. — 54) o büfky. — 59) kde od jiné(!). — 59) /odg (Item). — 57) 2Z může. — 56) / a napraviti. — 59) dkb purkrabé; v (purkrabí]. — %) v že Pilát se umyje; že není vinen tou krví. — 9!) g (Item). — ©) à Jan Polomar; e z Polimar. — 93) 2 za(!). #) Zdá se, že tato věta je pozdější vsuvka, ne Bartošova. 

Strana 121
OBSAH KOMPAKTAT. KRONIKÁŘ DOKAZUJE NYNĚJŠÍ JEJICH MARNOST A ŠKODLIVOST. 195 jest u Krista a prelátové!) s jin mi?) duchovními jsou fádní oufedlníci k podobenství obráncí?); ale větší mají moc, totiž oufad, neZ obrance?). Tuto5) se*) jiZ podpisuje?) vejpis z5) listu kompaktatüv, kteryZ?) sou Čechové přijali od koncilium basilejského a od Filberta19) biskupa i od jinych legátüv, léta a dne téhož !!), jakož 12) nahoře 18). Item 14): Nejprve 16) stvrdili jednotu církve pravé v jednotě viry!*) obecné, kterouž !?) Ce- chové a!8) Moravané přijali; krom kalicha 19), kterýž jest jim dopuštěn. Item %): Svěcení na knězství nemá Čechům a Moravanóm bráněno býti, leč by jiná příčina hodná tomu na překážku byla; a biskupové fádné?!) je?*) dokonávati mají pod pokutou trestání a pomsty *) od jich 4) vyšších 2%). 121 Item 9) naposledy: Ze soudce ten, kterýž jest jmenován i vymínén v?") smlouvách %) ve Chbé??) byl jest a bude soudce?" ve v&ech věcech, kteréž mají býti věřeny i činěny v církvi s svaté boZí, a vedle?!) toho soudce svatý sbor jíti míní ve všech věcech Ducha svatého. V těch listech od legátův Čechóm a Mora- vanóm vydaných jest zavříno, že činí pravý a věčný pokoj jim se všemi křesťany, přikazujíce » mocí sboru ??) basilejského ??) všemu křesťanstvu, aby jim dobrý pokoj věčný zachovali, aby 4) jich nehaněli, ani jakkoli škodili, zdvíhajíce tíž legátové všecky soudy, klatby®) : a vy- znávajíce je býti bratry dobré křesťanské 86) s církve a pravé víry syny poctivé a poslu§né?’). Konec 9%). KAPITOLA SEDMÁ. V níž se oznamuje, jak to pán bůh předivně působiti ráčil, že Němci s Čechy bez válek a krve proletí 99) v mir a ví?) pokoj vesli, а tou*!) největší příčinou skrze poznání slova božího. Z 42) těch svrchu psaných řečí pravda se nalézá, že sou staří*%) Čechové pro rozličné neřády a různice, v zemi i jinde vně povstalé, pracovali o) to, aby k takové jednotě mohli piijíti, chtíce tehdáZ Selmé vzteklé kusem chleba üsta zacpati, tak jakZ*?) se ta vzteklost velmi rozmáhala 48). Ale poněvadž nyní z daru božího jest k tomu přišlo, že beze všech nesnází a prací lidských pán bůh v*") nenadále vzbudil okolní národy k známosti zákona božího, o kterýž jsou vždycky odpory s Cechy mivali, nechtice mu místa dáti, ani toho pfiti **), co jim pan bůh dáti ráčil na budoucí zemdlení stolice pa- pezské, aniž tomu věřiti chtěli; aby co mohlo býti stálejšího, jistšího*% a z podstaty spasení potfebné&jsiho nad ustanoveni papezské®) i jinych = lidí; ježto předkem *!) Erasmus a po něm brzo vejše a horlivěji Martin Luther s jinymi svymi*??). následovníky z vnuknutí božího německým okolním národem $8) statečně podle zákona bożiho a muzsky hejbali5*), tak Ze jest to » s velikým podivením bylo, že před časy a lety minulými Němci i jiní národové zákon boží v potupě veliké měli, a nyni®) se k nému 1) o preláti. — 3) & s nimi; / s svymi. — 3) kb! k -podob. obrazu. — 4) z větší moc má ouřad, nežli obránce. — 5) žŠ/ev Item. Tuto. — ©) kóZ (se). — 7) kb! podpisuji. — 8) dlevdgo (z). — 9) ВЫ kteréž; z který. — 10) do Filiberta. — 1) z (téhož). — 12) z jakž; kledgo jako. — 13) Z nahoře ut s. — 14) dg (Item). — 15) Z Nejprv. — 16) Zcírkve(!). — 17) e kterúž. — 18) kevdgo i Morav. — 19) Z kalichu. — 20) g (Item). — 21) о bisk. řádněji dokon. — %)'o (je). — 2) kble pokutou a trestáním i pomstou. — %) žŠ od již(!). — %)o vyššího. — %) cg (Item). — %) bo ve. — %) klego smlivich. — 20) Ze ve Hbě. — %) o súdce. — 3!) / vedli. — 8%) osf sněmu. — %) o basi- lenského. — 3) o. {aby jich nehanéli). — 35) z i klatby. — 39) £4/ (dobré křesťanské). — 37) žó/e poslušné a poctivé. — 38) vosí (Konec). — 2) g proliti; v prolivani; żb/eo prolevśni. — 4) &go (v). — 41) ldg a to. — 42) dg (Z). — 4) o (staří). — **) o pracov. a to. — %) žŠ jak se. — 46) g rozmohla. — 7) £A/evo (v). — 48) dgv płijiti. — +) v a jistšího. — 59) Aš/evo papežská. — 51) v (předkem). — 92) z (svými). — 58) 2edg národüm (!). — 54) o se hejbali. — 55) o a jiní (!). 16 1525 

Strana 122
122 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA DRUHÁ. KAP. 8. 1525 nachejlili: a tak tehdá1), jakž2) sou se ti čím sou se ti legátové také jim zavázali a toho 1525 papežští legátové v koncilium basilejském nezdrželi21). A protož, poněvadž jest22) z té potřebnosti již sešlo, aby měl papež klatby v kompaktatích Čechóm a Moravanóm byli za- vyzdvihovati, kteréž jsou již z daru božího zná- vázali, že sou tomu nikdá3) dosti římané ne- s mostí23) Němcův24) v zákoně božím skutečně učinili, aby měli klatby těch cizích národův zdviženy 25), a při smyslu pána Krista se jedni zdvíhati; ale bez umenšení jich přibejvalo, až s druhými srovnali 26) a s některé strany Čechy do těchto časův a přítomnosti4) jmenovaných převejšili: zbytečné a27) marné 28) i 29) k smíchu učitelův, kteřížto beze všeho ousilí5) v mír, v pokoj a v přízeň ty národy s nimi uvedli, že již sami podobné se zdá býti, aby měli Čechové o to se v tom usuzovali6) a pokání z toho7) na o pracovati a 30) předešlé obtížnosti na sebe31) táhnouti 32), starajíce se o potvrzení kompaktatův svém svědomí činili, poznávajíce se 8), že jsou proto, aby jich okolní lidé nehaněli, ale aby oni i předkové jich všem věrným Čechům je33) pravé34) křesťany a syny církve po- i Moravanům, nynějším i předešlým, velikou9) větrně35) vyhlašovali: poněvadž již jest o to křivdu činili, hanějíce a kaceřujíce je 10) bez viny. s dobrý pokoj od boha uložený, přes kterýž není A z toho 11) můž každému býti vědomo 12), potřebí jiného srovnání a jednoty, víc bludné že již kompaktata 13) ne k oužitku, jako snad před lety padesáti a šedesáti, býti poněkud 14) a falešné, nežli křesťanské pravé 36), hledati. Avšak kníže, pan 37) Lev s svými někte- mohly, ale k veliké škodě a 15) újmě 16) pravdy rými a s 38) Pražany nepřestávali od oumyslu 39), zákona božího 17) býti by musily 18), s velikým » při sněmu sv. Pavla začatého; ale psaní některá podvodem 19) strany pod obojí spůsobou v tom, skrze administratora a konsistoř do Budína když by se Čechové a Moravané k tomu, aby k tomu legátovi 40) papežovu o to 41) učinili, to držali, což jest v nich zapsáno, skutečně pod- dali; a proti tomu, kdyby20) toho pominuli, kteréž se 42) podpisuje 43). KAPITOLA OSMÁ. V níž se oznamuje 44), kterak se Čechové, aby kompaktata potvrzena byla, starají; ale že ten legát jim byl chytrý 45) a k měšci 46) měřil, protož 47) nic nezjednali, než k budoucímu 48) času 49) po sobě smích pozůstavili 50). Při tom list od konsistoře k témuž legátu 51). A tehdáž byl 52) v Budíně 53) legát od stolice téměř po všem světě lidé bouřili 59) proti papeži papezské vyslaný54), kterýž trval55) tam 56) od a neřádům80) přílišným církve61) římské, tak roku 57) z příčiny té 58), poněvadž se všudy v pro časné 2) věci jako pro 63) duchovní. I na- 1) I tehdy; d teda. — 2) kblug jak. — 3) g tomu místa nikdá. — 4) v v přítomnosti. — 5) I násilí. — 6) e usazovali. — 7) l (z toho). — 8) l (se). — 9) go velikú. — 10) v (je). — 11) o Z toho. — 12) v vědomé býti. — 13) e kompakta (!). — 14) v před lety padesáti a vejše poněkud býti. — 15) kb (a). — 16) b k újmě. — 17) l božího pravdy. — 18) kbv musely. — 19) ost s velikým podvodem, a Moravané k tomu, aby to drželi, což jest v nich zapsáno, i Čechové strany pod obojí spůsobou, když by se skutečně poddali (v (k tomu); l co jest; kb to jest; bl z strany; kbl pod obojím způsobem). — 20) o když by. — 21) kblev nezdrželi. — 22) ost (jest). — 23) bl v známosti. — 24) kbl Němcům. — 25) v známosti zákona Kristova Němcům vyzdviženy. — 26) l urov- nali. — 27) kev (a). — 28) bv zbytečně. — 29) dgob (i); ke a. — 30) d (a). — 31) l na se. — 32) bo táhnúti. — 33) k aby je za pravé. — 34) v pravý. — 35) k povětrné. — 36) g pravě. — 37) dgv kníže a pan. — 38) 1 (s). — 39) l úmysla. — 40) vl legátu. — 41) l (o to). — 42) kbl kteráž se. — 43) b podpisují; k podp. málo níž atd. — 44) v [V níž se ozn.). — 45) l chyter; bvo chytr. — 46) k a vysoko k měšci. — 47) l (protož). — 48) l k budoucím. — 49) 1 (času). — 50) vo zůstavili; g zůstavovali. — 51) v legátovi papežskému. — 52) vg Tehdáž byl; d Byl tehdáž. — 53) d v Budíni. — 54) bl (vyslaný). — 55) dg (trval). — 56) kbl (tam). — 57) v do roku. — 58) bl vyslaný z příčiny. — 59) ost bouří; o búří. — 60) vdgo neřádem(!). — 61) l církve svaté římské. — 62) o častné. — 63) k (pro).

Strana 123
SNAHY O POTVRZENÍ KOMPAKTAT. 123 1525 pomínal často krále Ludvíka, aby aspoň svá království pod poslušenstvím papezským držal1), a zvláště Čechy v jednotě církve spravovala); a 2) odtud psaní některá do Čech činil, k témuž napomínaje, aby při stolici římské nepohnutě3) stáli, že chce4) jim kompaktatův5) potvrditi, přiříkalb). Ale Čechové, ne všickni 6), než7) toliko ti, o kterýchž jest prve mluveno, znajíce z těch jalových troštův, že se již papeži s jeho po- mocníky v hrdlo nalévá8), domnívali se2), že pojednou 10) sáhnouce 11) vezmou 12), což 13) chtí. — Neb jsou se tím mnohokrát 14) chlubívali, říka- jíce 15), že 16), čehož 17) sou předkové naši 18) skrze 19) veliké20) práce21) a náklady nemohli dojíti, že my bez práce a nákladův22) k tomu přijdeme. — Protož tím větší pilnost měli k dojití toho skutku, k 23) potvrzení, násilím24) a jinými zlými chytrostmi předpověděnými, čím větší domnívali se k sobě míti od tohoto legáta i od papeže náchylnost, kterýžto, jakož25) povaha církve té vždycky po lakomství26) dychtí nesmírně, víc pro kořist a ouplatek27), nežli pro jakou milost křesťanskou28) to napomínání a nabízení29) činil — jakož se to brzo34) ukáže*). A tak potom Če- 1525 chové ti, kterýmž se zechtělo 35) takové jednoty, myslili a jednali to 36) do všeho37) přemožení, na zkázu jedni druhých v zemi vlastní, aby vlezli, jakžkoli 38) mohli, do toho babylonského a Anti- kristova ovčince, a z něho svou39) vůli aby provodili. A protož na taková toho legáta psáním 40) častá41) napomínání a 42) od Pražanův i od jiných jemu zase odpisování, psaní toto o k němu43) z konsistoře času postního léta téhož jest učiněno: »Pozdravení spasitedlné v Kristu a ve všech věcech hodné poslušenství Vaší44) Otcovské Ve- s lebnosti vzkazujem! Nejvelebnější Otče! Ráčila jest Vaše45) Ve- lebnost psaní 46) potěšitedlné a plné47) napomí- nání k nám duchovním po jistých poslích po- slati, totiž spolu radujíce se, že jsme sami mezi sebou 48) ten 49) znamenitý skutek zřídili 50), abychom jedno tělo církve svaté s Vámi v jed- notě poslušenství stolice apoštolské učiněni 51) byli. Takť52) jest, Otče svatý, že nic spasite- dlnějšího Velebnost Otcovská Vaše nemůž oče- kávati53) a nic potěšenějšího nad to, což le- gátové, kteříž tam v brzkém času vysláni býti mají, Vaší Otcovské Velebnosti oznámí. Neb 54) jistě 55) Česká země, jsouci 56) na skále pevné 57 pravé víry upevněna, sama toliko nyní brání, aby bludové nešlechetní, kteříž jako vlny na Curia Romana non 30) quaerit ovem31) sine lana, Dantibus applaudit, non dantibus ostia 32) — claudit 33) 1) kbl držel. — 2) e (a). — 3) vlg nepohnutedlně. — 4) l jim tu chce. — 5) kl compactata. — 6) o Če- chové necviční(!). — 7) kb ale. — 8) l nalívá. — 9) b domnívajíce se. — 10) o pojednú; v pod jednou. — 11) bo sáhnúce. — 12) vo vezmú. — 13) kblev co. — 14) v mnohdykrát; kbl mnohokráte. — 15) v řkouce. — 16) v (že čehož jsou): Čechové, předkové. — 17) I že toho jsou. — 18) kbl (naši). — 19) l skrz. — 20) v velice. — 21) k veliké války, práce a nákl.; d vel. náklady a práce; gv práce a nákladův činění. — 22) g (nemohli... ná- kladův] k tomu my již nyní snadně přijdeme. — 23) o (k). — 24) kbled násilnými; vgo násilnou (v g doplněno: prací). — 25) b jako; lv jakž. — 26) v nesmírně po lakomství dychtili. — 27) kbedo úplatek. — 28) b jakú mil. kře- sťanskú. — 29) v (a nabízení). — 30) v [non). — 31) loves. — 32) kl hostia. — 33) V ruk. 1 »claudit. V Římě Petrova stolice nestojí bez rouna s [=o] ovce, dá-li kdo co, vzácný ten papeži bývá, pakli nic, zavřené dvéře mívá.« — 34) l brzy; v dobře. — 35) v zachtělo. — 36) g to všecko. — 37) e do svého. — 38) kb jakkoli; l jakžkoliv; v jakž by. — 39) bo svú. — 40) kby psaní. — 41) v a častá; 1 (častá). — 42) klevdg (a). — 43) v psaní toto jemu; ost psaní jemu toto. — 44) o Vaše(!). — 45) o naše(!). — 46) kbl (psaní). — 47) kb pilné. — 48) kbl [mezi sebou). — 49) d tento. — 50) l zdrželi. — 51) b učinieni; l učiníni. — 52) kb Tak. — 53) I (nemůž očekávati). — 54) ldgv Nebo. — 55) l jestli. — 56) kl jsouce; b jsúce. — 57) l (pevné). a) Kardinál Vavřinec Campeggio od r. 1524. Že napomínal krále atd., jest nejspíš rhetorická figura Bar- tošova. — b) O listech legátových B. ví z listu Caherova, níže uvedeného. Listy, jež psal papež 6. října 1524 králi a královně, zůstaly mu asi nepovědomy. (Opisy v diplom, musejním.) — c) Verš tento jest asi cizí vsuvka Nicméně udání Bartošovo o zištnosti legátově není jeho výmyslem. Na podzírání z úplatků stěžuje si legát sám 5. června 1525 (Theiner, Monum. Hung. II. 708), mluví o tom i Pisecký »grande pecunia peculata«; Tomek X. 580 rozsuzuje, že byly to holé pomluvy; ale veřejné smýšlení tak se ozývalo. Srov. kap. I. 28. (str. 28). 16°

Strana 124
124 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA DRUHÁ. KAP. 9. 1525 vodách všudy okolo nás po 1) německých kra- dajíce, aby ráčila Velebnost Vaše k místu a 1525 k konci to přivésti 17). A tak stanou pevně18) jinách náramně se rozmohli, sběhnouti2) se v jedno nemohli, rovně jako věže miletská3), zdi jerusalémské, budou otevříny19) síně jich, budou stálé 20) nohy těch, kteříž do nich vchá- Afares 4) řečená, jsouci5) v prostřed6) vln moř- s ských postavena, svítí všem plavícím se a při zejí, a bude21) přijata obět spravedlnosti, a bude vidín bůh22) bohův na23) Sionu 24), půjdou 25) sobě bezpečné činí všecky 7) bárky, kteréž se spravedliví z ctnosti do ctnosti. Dejž 26) pán bůh koli k ní8) utekou a připlaví. Protož, Otče Nej- Vaší Otcovské Velebnosti zdraví po všecky časy velebnější, doufáme, že i to k konci přivedeno v Kristu Ježíši! bude, oč Vaše Velebnost psaním otcovským k nám přistoupila9) a nás k tomu ponoukati 10) Vaší Otcovské Velebnosti pokorně se všecko 27) ráčila, totiž k stálosti, a abychom o potvrzení naše kněžstvo poroučí. toho bozského stavení se postarali, za kteréhož 11) Dán 28) v Praze 2c. léta M'DOXXV°a) snažně 12) žádati 13) budem. Jediné14) Vaše Ve- lebnost Otcovská nerač sobě obtěžovati, že tak Podpis 29): Velebnosti Vaší Otcovské nejpo- naši legatové s tím prodlévají, neb 15) o to 16) us kornější služebníci, mistr Havel administrator se v brzkém času před Vaší Velebností se postaví, žá- vší konsistoří poroučí se 30).« KAPITOLA DEVÁTÁ 31 v níž se oznamuje32), jak 33) moc světská, natrápivši34) se dobrých a nevinných do vóle, i podali 35) jich duchovním 36); a oni dobří tatíkové vymyslili na ně zpověď a tudy se na nich vyptávali, vědí-li co o tom mordu; a tak podávali jich jedni druhým, jako pána Krista Pilát Herodesovi 37) 2c. Dále, jakou 38) nápravu činili v tejnském kostele u lektury39); a ještě na tom dosti nebylo, jak Pašek se k nim chová 40). Pražané přestavše od některých svých a Herodes 45) zase ku Pilátovi46) odsílal, tak kratochvílí, k jiným se obrátili a z jedné ne- administrator z konsistoře (buď bohu žel tak pravosti do druhé šli s pomocí již titulem du- z nevinných a v takovém bezprávném násilí lidí chovních41) lidí. Nebo42) jakož 43) Pilát pána povolných) na rathouz 47) do rady, a konšelé Krista k Herodesovi44), tehdáž nepříteli svému, z rady zase do konsistoře mnohokrát 48) ně- 1) o (na vodách... nás po) oříznuto. — 2) bo sběhnúti. — 3) v milostská. — 4) zlvg a Fares; o Affarees. — 5) ble jsúci. — 6) I uprostřed; ost prostřed. — 7) l všeckny. — 8) vg k nim(!). — 9) bo přistúpila. — 10) o po- núkati. — 11) kbl (za kteréžto); o za kteroužto. — 12) kb to snažně; l toho snažně. — 13) kbl žádat. — 14) o Jedné; kbl Jednom. — 15) ve nebo. — 16) klevdgo o tom. — 17) l přivísti. — 18) v (pevně); l pevní; o zdi pevně. — 19) k otevřeny; vbg odevříny. — 20) g stály. — 21) k budeť; o budou (!). — 22) v buoh. — 23) o (na). — 24) l na výsosti. — 25) ke a půjdou. — 26) o Dej. — 27) I (všecko]; kb nade všecko. — 28) vl Datum. — 29) vl (Pod- pis). — 30) vl se poroučí. — 31) o vosmá(!). — 32) v (v níž se oznamuje). — 33) o jakž. — 31) kblevgo na- trápivše. — 35) I podala je. — 36) k duchovního. — 37) v Herodosovi; bo Erodesovi. — 38) be jakú. — 39) e u rektury; o u lekturu. — 40) o k nim se choval. — 41) o duchovním tit.; ost duchovních tit. — 42) k Neb. — 43) v jako. — 44) og Erodesovi. — 45) og Erodes. — 40) lg k Pilátovi. — 47) o na rathúz. — 48) dvo mnohdykrát. a) Překlad tohoto listu v Praze byl znám a uvádí jej stejně i skladatel Pamětí ve čl. XV. Datum však oba spisovatelé mají neúplné; v Pamětech psáno: Datum v Praze léta 1525. Conversionis s. Pauli. Toho dne 25. ledna sněm teprve se počínal, v listu však o sjednocení s Římem mluví se jako o věci hotové; nad to list jest již odpovědí na neznámý dopis legátův, kterýmž byl projevil radost nad sjednocením. Poněvadž pak toto sjed- nocení napsáno jest jako hotové až 9. února (arch. praž. č. 994, fol. 100, Tom. X. 569.), nutno list datovati později, nejdřív asi některý den »in octava« nebo »post octavam« Conversionis s. Pauli, (2.—8. února), anebo spokojiti se s obecným datem »in concilio Conversionis S. Pauli«. O přísaze, již potom činili kněží podoboji, viz výklad při textu Pamětí ve čl. XIV. V Historii o protivenství církve české, 1655, str. 90. čte se překlad znění jiného, ale podstaty téže. — Afares, Faros, proslulý maják přístavu alexandrijského, odtud maják vůbec. —

Strana 125
O SOUŽENÍ MĚŠŤANŮ PRAŽSKÝCH OD KONSELÜ, CECHÜV, ADMINISTRATORA. 1525 kterÿch!) podávali; anebo opět z cechův k admi- nistratorovi a zase administrator do cechü?) ne jednou, ale nékolikrát sem i tam jimi?) po- strkali*). A tímto?) obyčejem to“) šlo, že těch 28. zár VŠech časúv od sv. Václava počna léta pře- dešlého x. XXIIII* mnozí řemeslníci a obchod- nici, jsouce?) Zivnosti zbaveni, trápení nemalé trpěli, někteří?) od polouletí?), někteří od čtvrti 10) léta a jiní víc a méñ!!) živnosti nevedouce??), protože jsou jim ji'%) cechmistfi skládali, jako by nejhorší věc 4) činili *). A když bylo k času vánočnímu, tehdy '5) napomínali!^) kněží a nutili lidi k zpovědi. A tu se pti tom vyptávali, védéli-li!") jsou, aneb vëdi-li co!9) o jaké zradé!9), Ze jsou méli pikarti je mordovati, a o jiném mnohém. Nemohli se nic doptati o niZádném ??). Znamenej2?!, k éemuf jsou??) zpovéd ta- kovou??) oukladnou?*) obrâtiti chtéli, Ze jsou 25) k tomu ji2?*) vedli, — cehoZ?") jsou?9) se svétití ani??) mukami nékterych, ani jinudy nikterakż doptati??) nemohli, toho, co?!) jsou??) míti chtéli — že již ti kněží to nahražovati %) měli lstí du- chovní, aby zpověď a lidi pronášeli a naposledy aby k") krve vylití) přivedli. A kdyż ani tu nic uloviti **) nemohli, tehdy vSickni cechové v femeslích pořád jedni po druhÿch37) se obsilali a tu, majice®) mezi sebou) osoby sobě nelibé) a vypsané, sklá- 10 20 125 všeho řádného slyšení i bez důvodu, z domnění*!) nejistého, Ze jsou*?) lidé bludní u víře, k admi- nistratorovi jim ukazovali, aby se?) v tom spravili a počet z víry své činili *4); a budou-li45) chtíti zase k živnosti?) pfijiti, že budou povinni svědectví sobě od něho listem pod pečetí při- nesti a*") jim ukázati. Oni nemohse5) násilí a bezprävné moci*’) odolati, musili se tak za- chovati podle ville a uloZeni®) cechmistriiv a starších jich a chodili k administratorovi, zpravu sou?!) jemu o takovém ukládání dávali 52). Ale on jako šelma lítá, vyslyšav každého, k někomu povlovnëji*) a k nékomu zufivéji se postavil®*) a zase k cechmistróm je odsílal a na ničemž %) jistém žádného nepostavil. Oni pak ne jednou”*), ale několikrát sem i tam jako nesmyslni po- strkáni jsouce?"), nic nemohli obdržeti ani58) na cesich®°), ani na“) administratorovi; a obojí k nim?!) mluvívali: Ze my tobě viny žádné nedáváme a naše věc není, ale jdi k admini- stratorovi.« On pak administrator týmiž je feémi“?) odbýval a konšelé radní tolikéž. A tak všudy jim bylo teskno9?), le& ktery to dobře uplatil, tak dlouho“), až někteří z nich nemobouce %) tak těžkého bez živnosti břemena, zvláště chudí, snésti, musili se vyprodati a z mčsta se“) vybrati. Ktefíž jsou “?) pak zůstali, ti éekali°°) Hatasovy [sic= Halarovy]") radosti°°), nuceni °) jsouce stavěti se na den a čas jme- dali a zastavovali jim živnosti, naříkajíce je beze * novitý"!) v konsistoři k vyznání) víry, k po- 1) $ (některých). — 2) ed do cechlv. — 3) o/ nimi. — 4) 4 postrkovali. — 5) v tím. — 9) kd (to). — 7) à sûce. — 8) » nékdetí. —- 9) o odpolu let. — 19) Ze od čtvrt. — 1) 2Z méně. — 12) à nevedûce. -— 18) kbedgo je. — M) oZ věci. — 15) ď tedy, ? tehdy tehdy. — !") » napinali(!). — 17) g vidéli-li; 2 nevédéli-li. — 18) Z (co). — 19) Z vraždě a zradě. — 0) kble o Zadném. — 2!) kblv Znamenej; ż Znam. bedlivć; 4 Znam. tuto. — 22) à sû. — 23) » tu zpovéd; 22 (takovou). — ?!) e oukladnou; 2 ükladnü. — ?») à sû; o jsû. — 20) 2/ ji k tomu. — 27) / écho. — 28) Z (jsou). — 2) / {ani}. — 9?) kbo &ehoZ jsou... se doptati; v doptati se. — 3!) dg coż. — %) bo su. — 33) o nahrazovati. — 95) o (k). — 35) 2/ prolití, — 39) » pfivésti; os? provésti. — 37) o jedni po druhých pořád. — 8) Z maje. — %) Jo sebú. — 19) £/ nelibé sobé. — 1!) » [z domnéni]. — 1?) à sû. — 43) o (se). — +4) ost uči- nili. — +) » budá-li. — 19) 42edgo k živnosti zase; v k Zivnosti své zase. — 7) dv i. — *) kdg nemobsi. — #9) z nemohše bezprávné a násilné moci. — 50) Z vůle a ustanovení. — 59) / (sou}; b sú. — 52) g činili, Z dá- vajice. — 59) kèvg povolnéji. — 55) Z se ukázal. — 5) * na ničem. — 5) o nejednû. — 5%) Ż jsuce. — 58) kó/e (ani). — 59) dev pfi cechu. — 0) Z [na); v pfi. — 9!) 44/ a v obci k nim. — 9?) os/ fcémi je. — 93) ev tésno. — 93) o dliho. — 9$) 2 nemohüce. — 99) Z (se). — 9? sło (jsouj. — 99) v ty éckaly; 2 ti fíkali; eg ti musili éckati. — 99) v (radosti). — 7°) do muéeni; à nauéeni. — 7) /dgo jmenovaný. — 2) 4/ (k) vyznání; 4 a vyznání. 8) Bartoš tu vypravuje po vlastním názoru a ze svědectví účastníků; pokud možno doložiti, bez újmy pravdy. Žaloby do skládání živností čtou se v pühonech r. 1528. Viz moje pojednání Kronika Bart. písaře ve Věstníku č. akademie 1903 str. 56- 62. — b) Rozumčj potupného odvolání, jako r. 1461 Augustin Halar, ba- kalář z Chrudimě, se soudruhy, čeští bratří, o čemž viz dále v kap. 10. poznámku. 1525 

Strana 126
1525 126 tupné nápravě a k odvolávání!) v tejnském kostele ?) u oltáře ?) při hrobu Augustina, někdy biskupa *) sankturienského, tu kdež nyní lektury Cítají proti kazatedlnici?). A to šlo tímto po- řádkem nekřesťanským: Nejprve. Když tak z?) některého ") cechu osoby již") měli v konsistoři znamenané?), potom z téhož) řemesla neb z'*) obchodu vydávali na ně svědomí nepravé '!?) do konsi- stoře listem pod pečetí toho jich cechu, majíce v tom il?) ve všem jiném '4) od konšelův na- učení i rozkázání !$), a to 18) takové: což !?) sou pravili se od nékoho slyšeti, že by ten dále slyáal od toho!5) narčeného po trubách něco o svátostech a řádích kostelních a o jiných ?!?) k tomu podobných [věcech] 2%) mluviti, tehdy 2!) to hned??) do listu) beze všech závazkův%) toho svědka toliko jednoho %) na své přísahy %) cechovní zapsali“"); beze všeho pořádného 8) slyšení soudného %), buď ten svědek jakékoli povahy, dobré nebo %) zlé; a toho tak neřád- ného a neřádně vyslyšeného *%!) svědomí 2) po- tutediného, kteréhoZ ten obZalovany ani 9?) vidél, ani slySal, do konsistofe podali. — Poctivé-li bylo takové zřízení %), čili nepoctivé, to jiným k ro- zeznání poroučím %) Neb jest tehdáž to %) bylo v Praze nastalo: cožkoli před dvěma, před třmi 9) nebo 98) před 9%) pěti i sedmi lety jeden od druhého něco) slyšal o něčem mluviti, buďto z kunstu*!) aneb!*) jakZkoli 42), xxi věříce sobě KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA DRUHÁ. KAP. 9. jako přítel příteli, soused sousedu 9), nebo to- 1525 varyš tovaryši, tehdy #4) tuto 15) svoboda široká tomu 1^) byla, Ze netoliko coZ by snad v pravdě slyšal, ale mnohem víc zlým oumyslem vymy- šleného“?) jeden na druhého beze všeho studu“?) a vážnosti pronášel. A to ujato bylo za pravdu, by #8*) pak *°) obžalovaný všecky svaté sobč ?) ku pomoci měl, nic mu to neprospělo. A to chtěli míti tehdáZ PraZané?!) za poctivý řád. Tu pak w v konsistoři ani žalobníka, ani svědka jmeno- vati tomu obžalovanému *%) nechtěli, ale již to tak silně za pravé %) ujato bylo, že nedali proti tomu k řeči žádné přijíti, ale musil za vinného takový zůstati a učiniti, což chtěli, beze všeho » řádného vyslyšení ?*). A v tom ve váem majíce ti konsistori- anové 55) napravovati 5%) k víře lidi, ač by v pravdě pobloudili 57), ptali se na to, čehož) jsou) se na zpovědi doptati nemohli: věděl-li » jest) otom%), kdo jsou %) měli. mistra Paška, Zigu a administratora zamordovati, a byval-li jest s jinými %) tuto nebo tuto"), a tak dále ojiném mnohém. Chtěl-li jest pak kdo [z] zná- mosti %5) zákona božího něco odpovédéti 99), » tehdy 9?) ho okřikli a mluvili, aby s nimi všeho“) hádání nechal na straně, že oni v tu chvíli o zákonu božím nic nemluví a nic jim do něho není, ale aby jim mluvil to), což oni chtěli. Při tom pak vyznání víry, napravování a » v kostele odvolání*?) co?!) se?) jest dálo, — !) os? odvolání; v» k potupé a náp. a odv.; &// potupně nápravu a odvol. — ?) 4 v tejn. kostele činili. — 3) g a u oltáře. — +) £ (biskupa). — 9) 7 kazatedlníci, Ciníce. — 9) os/ (z) nékt. — 7) kdyZ tak: Z.néktery z téch osob; č některého z těch osob; Z některé osoby z těch osob. — 8) / (již). — 9) dv znamenány. — 19) ŠZ z toho. — U) osť (z) obch. — 12) do svědomí nejprve. — 18) z (i). — 15) z (jiném). — 16) o (i rozkázání). — 16) o o to. — 17) 5 co. — 18) * a od toho. — 18) v kostelních v jiných. — %) zkš/eo (věcech). — 2) d tedy. — 23) Z (hnedj; tehdy to ten. — ?3) è listàv — 2%) gd beze všeho závazku. — %) z/ toliko jedno. — 9) £// na své závazky. — 27) o ho zapsali. — 38) o neřádného; osf řádného. — %) vdg řád. a soudného slyšení. — %) Z neb. — 9!) Z2eovdgo vyslyšaného; Z vyhlášeného. — 82) kô/ svčdka. — %) o (ani). — %) z řízení; Z činění. — %) kčevdgo připouštím. — 8) e (to). — %) 2 pfed dvéma nebo timi; 22 (před) třmi; kô/o třima; z třími. — 39) v (ncbo); /5 neb. — 39) os? (pred). — %) ŠZ (n&co); £ezdgo slySal néco. — *!) os? Zertu. — 41*) v neb. — 4) v jakkoliv; os/ jakkoli. — 48) e k sousedu... k tovaryši. — 44) 4 tedyf; d tedy. — 45) £ (tuto). — 40) JZ tomu široká; * tomu všemu široká; o k tomu. — 47) A oumyslem vymyšlené věci. .— 49) 2 beze vš. soudu. — 48%) e byl(!). — 19) os/ (pakj. — 9") Jed k sobě vš. sv. — 9!) 2/ (Pražané). — 52) Z (tomu obžalovanému). — 53) Z za právo. -- %) z beze všeho slyšení řádného. — 55) £ ti konsistéfi. — 99) 227 napraviti. — 57) o poblüdili. — 59) k/o čeho. — 99) z/ (jsou); o sü. — 9) / je(); o jest k tomu o tom. — 9!) &bleo {o tom}. — 9?) è kdo su; 4 Ze jsou. — 93) ZA s nimi. — 94) 4) tuto a tento; Z tuto a tamto. — 95) z (z) znám.; 4 z závisti(!) z zákona; gv z víry zákona. — 99) J/edg odpovídati; &eo odpovédíti. — %) 2 tedy. — 99) 2/ (všeho). — ©) Z (to). — 79) o otvoláni. — 7!) à coz. — 72) eodo co jest se. 

Strana 127
O SOUŽENÍ MĚŠŤANŮ PRAŽSKÝCH OD KONŠELŮ, CECHŮV, ADMINISTRATORA. 127 1525 Ó bože, slituj1) se tobě toho2)! — sluší se3) každého obzvláštně42) za sousedy znovu 43) 1525 tomu podiviti 4) i zasmáti. Neb se jest5) to 6) půso- přijímali, zavazujíce je sobě, aby byli povinni, artikulův nových obecních, prve 44) již psaných, bilo tehdáž, když kněz mši odsloužil7), a v túž8) svolených obhajovati a skutečně zastávati. chvíli ty osoby k tomu vybrané, klečíce2) u toho A tu 45) hned při tom k některým46) z nich oltáře, musily 10) po knězi mluviti11) slova přede Pašek 47) mluvíval: že »řídko dobré bývá maso 48) všemi lidmi, kteráž jim uložena byla, potupu- dvakrát vařené49) a přítel dvakrát smířený 50); jíce 12) ty kazatele, kteříž jsou 13) před tím vy- a poněvadž jste, prý, prve právo své potratili, pověděni 14) byli, že jsou je z víry pravé 15) kře- sťanské v bludy svozovali 16), a tak jiného mnoho. vypadše z víry proti bohu, že ztěžka 51) víru to k lidem také zachováte«. — Kohož tak 51*) přijali, A někteří byli přinuceni, a jmenovitě Václav Poduška2), své vlastní syny, kněží již s světa ten byl boží a živnost mu tepruv pustili — ale však ne všem, než komuž 52) se jim zdálo 53); sešlé, týmiž slovy potupovati a souditi 17), že a kohož odvrhli54), jakož 55) se to mnohým jsou 18) je 19) též 20) svozovali. 21) Mnozí22) také k té23) potupě šli, jako by je hned stínati24) přihodilo, ten čekati na se musil 56) ven 57) z města vypovědění. A tak že ani po těch měli, a někteří 25) dosti řídcí toho učiniti odpí- listech jim 58) platno nebývalo 59), jako Havlovi rali 26). Kteříž27) sou28) pak svolovali a29) tak od stříbrné růžeb) a Jiříkovi Tatkovi*), krej- činili, což30) jim bylo rozkázáno, tehdy 31) tepruv administrator s konsistoří dávali 32) těm čímu etc., kteříž jsou 60) i s těmi listy vypově- díni byli 61). Avšak ještě mnohé 62) ne hned tak všem listy pod pečetí konsistořskou, vyznáva- přijímali, ale 63) dávali jim dosti odtahův 64) bez jíce o nich, že sou 33) dobří a věrní křesťané 34) z nedostatku 65), nedadouce jim živnosti vésti 66) do podle 35) matky pravé církve svaté. své libosti, až se 67) některým 68) živu býti stejskalo. A tu již měl býti vrch36) práva; avšak A tak obmyslili pod tím někteří z svět- ještě na haklicích to vězelo, jakož dále zvíš37). A s těmi listy potom38) musili na rathouz ských i z 69) duchovních, zvláště 70) znameni- choditi 39) do rady, tam je ukazovati 40). Pra- z tější, své znamenité v tom 71) oužitky72), od žané41) po takových listech rukou je dáním mnohých lidí nebožátek dary a ouplatky 73) 1) I slitujž. — 2) k toho tobě; l tobě samému toho. — 3) z (chybně) sluší-li se. — 4) 8 podívati. — 5) lge (jest). — 6) 1 [to); e tu. — 7) 1 dosloužil. — 8) bl a v tu. — 9) o vybrané, ležíce. — 10) 1 musely. — 11) ost říkati. — 12) o pokupujíce(!). — 13) vl (jsou): o jsú. — 14) kbdg vypovědíni. — 15) l z víry svaté křesť. — 16) I uvozovali. — 17) o súditi. — 18) o jsú. — 19) ost (je). — 20) v týž. — 21) e potupovali a svozo- vali. — 22) ked A mnozí také; oblug Mnozí jsou (o jsú) také. — 23) ve k též. — 24) d sstínati. — 25) v ně- kdeří. — 26) g učiniti nemohli a odpírali. — 27) vl Kteří. — 28) o jsú. — 29) ost (a). — 30) l co. — 31) d tedy. — 32) v dávali jim svědectví pod pečetí (konsistořskou); e dávali těm listy všechněm pod pečetí k. — 33) o jsú. — 34) o (křesťané — svaté] ořezáno. — 35) g pode(!). — 36) k již byl vrch. — 37) v zví se. — 38) l potomně. — 39) dgv (choditi). — 40) v ukazovali. — 41) k Pražané pak. — 42) bo obzvláště; e zvláště. — 43) k znova: ! (znovu). — 44) ! (prve). — 45) ost (tu). — 46) v k některým. — 47) kbl Pašek z Vratu. — 48) klydg řídko bývá dobré maso; e řídko dobré maso bývá. — 49) d pečené neb vařené. — 50) v mířený. — 51) v s těžkým; ost s těžkem. — 51°) ost pak. — 52) kbvo komu. — 53) v se jim dobře vidělo; l se jim dobře líbilo. — 54) o otvrhli. — 55) dgv jakž. — 56) bd musel. — 57) levo [ven). — 58) l (jim) mnohým platno. — 50) g nebylo. — 60) o jsú. — 61) vdg vypovědíni byli, protože nic dáti nechtěli. — 62) v mnoho. — 63) o a dávali. — 64) v odtahu. — 65) g bez ne- dostatkův. — 66) v vísti. — 67) ost až se jim někt. — 68) v někderým. — 69) kblv (z). — 70) e a zvláště; o že zvláště. — 71) vl (v tom). — 72) b užitku (!). — 73) 1 úplatek; k úplatky od nich. a) Václav Poduška r. 1520 dluhuje za nebožtíka syna svého Jana, faráře týnského (arch. praž. č. 2142 C 5b). Tento Jan Poduška byl z prvních kněží pražských, jižto měli styky s Lutherem, psalť mu r. 1519 (Enders, Luthers Briefwechsel II. č. 195). Srv. i Goll: Kterak smýšlel Luther o Husovi v Čas. Čes. Mus. 1880, str. 76. — b) Havel od stříbrné růže (č. 399 v Rytířské ulici) byl Bartošův dobrý známý; svědčí r. 1532 při svatbě jeho dcery Marty (arch. praž. č. 534. II. 48 b). — c) Jiří Tatek přestěhoval se ze St. města r. 1518 do Nového, maje tu dům s vinicí pod sv. Apolinářem (arch. praž. 2092—229).

Strana 128
1525 128 berouce!) pod jmenem víry křesťanské, tak: kdoZ?) co uplatil, budto aby prázden?) byl odvoláváni 4), budto vypovédéní, tehdy 5) takovy každý, dada koláč, byl za dobrého křesťana i souseda “) vyhlášen a držán, jako by se") znovu narodil. Což 9) jistotně vím, to mluvím az prstu jsem sobé nic nevyssál?). A nad to toto!9) KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA DRUHÁ: KAP. 10. krátce přidám k tomu, že nic se v Praze ne- 1525 působilo !!), což by 12) na stříbrných kolečkách se netočilo?). Jak jest pak to šlo skrze Zidy !%), to sel4) dále v těchto knihách v XXVI[I]19) kapi- * tole &ífe najde!9). A pro lepší známost toho všeho príklad aspoň jeden takového v kolleji napravo- vání a v kostele odvolávání!") tuto položím. KAPITOLA DESÁTÁ !5), v níž se vypravuje 19%), jaký mistr Havel před tím, Při tom, jaké odvolání %) i nápravu v kostele) činili. s jedním z téch??) pikartüv Cahera zachází. Nejprve to napravovani 2) takto 26) se dalo: Když některé osoby obeslány byly do*??) kon- sistoře v středu po smrtelné neděli) na zejtří po svatým AmbroZi léta téhoZ :« XXV??9, tehdy 3%) mluvil administrator ke všem, ač v Sirsích slovích, ale v tento rozum: » To abyste védéli, Ze jste proto obesláni, coZ?!) se víry svaté dotýče, abychom každého znali, jak kdo věří. A protoZ aby nám každý z vás obzvláštně ??) pověděl na své svědomí pod věčným zatracením pravdu??), neohlédaje se Zádny *%) na naše osoby, aby měli něco učiniti proti svému svědomí z při- než nápravu činili), závazek vydává. Dále?!) jak prohlédaj??) k tomu, co by mu zůstati mělo zde i na onom světě. Nás snadně sklamati můžte*“%), protože jsme lidé; ale boha žádný) neoklamá a spíše duši *!) svou každý oklamati s můž“?). A ta víra, kteráž vám oznámena bude, zí8) zákona jest, prejí*), Kristova, na kteréz předkové naši od sta let) mreli, pro niZ mnoho statků 4) jsou utratili jízdami a jednáním; a my také na té zemtíti míníme *?) 1c.« » To“) všickni slyšavše“?), každý se k tomu pfiznal, Ze chtí?) pravdu pověděti*!). A tak potom kázali čísti artikule, z nichžto 52) první nucení, tak jakož Matěj bratr to%) o nás píše“), jest v tato slova: »Věřím srdcem a ústy vy- aniž také snad?") pro bázeň zbavení živnosti, znávám, že jest v svátosti viditedlné %) na oltáři«, boje se, aby někdo o to%") nepřišel; ale každý = a tak dále položení toho i jiných artikulův, 1) o berúce. — ?) Z kdo. — 3) š/eg prázen. — 4) os odvoláni. — 5) Z tedy. — 9?) Zi za souseda. — 7) o (se). — 8) /o Co; 2 Cot. — 9) o nevypsal. — %) z nad to to. — !!) Z» nezpüsobilo. — 12) 057 co£ by se... neto&ilo. — 18) s Jak jest pak to se dálo, skrze Zidy to se dálo; 4 Jak jest pak to šlo? Skrze židy se to dálo. — 14) 4/ {se}. — 15) Ve všech ruk. chybně XXVI místo XXVII. — 16) £»d se najde, de nejde, o/ najdeš. — 17) o odvo- lání. — 39) o devátá(!). — 19) v (v níž se vypravuje), ŠZ vypisuje. — %) o činil(!). — 21) o vydá a dále(!); v dále pak jak. — *%) Z (z) těch; o z tvych. — 28) o otvoláni. — 24) &4/ (v kostelej. — 2) kblvdgo Nejprve o naprav. (blev napraveni). — %) 4/ jak jest se; Š jaké se. — ?") g od konsistofe. — %) kôleo pred smrte- dlné neděli(!). (datum chybné: sv. Ambrože bylo t. r. po Judica). — %) » ete. 24(!). — %) Z tedy. — 81) z/o co se. — 89) g (obzvláštně); edo obzvláště. — %) e v pravdě. — %) Z (žádný). — %) Z br. Matouš(!) tak; ost bratr Matěj to. — %) osť snad také. — 37) žšledgo o to někdo. — 38) ¢ prohlidaj; boo prohlídej. — 39) 427 můžete. — 49) £ Zádny nikdá; 2 Zád. nikdy. — 4%) kôlvdgo každý duši svou (0 svú), e každý svou duši. — 32) os? müZe. — 43) 0 (z) zákona. — %#) v/4 bude, jest prej z zákona. — 45) 4 od starodávna od sta lct. — 46) dvo mnoho jsou (o jsú) statků; £5 statkü mnoho jsou. — 47) V ruk. v následuje nyní pozn. (Pro víru netřeba statků utráceti, neb ji bůh z milosti dává darmo svým voleným a nevím, jezdili-li jsou oni do nebe, když tak velkou outratu vedli, čili kam jinam. V pekle také čert o peníze nestojí, nýbrž on ji(!) sám admini- stratorovi i s jeho kněžstvem obmyslil a spravil). — 48) bodgo Tuto; ke Toto. — 49) ž slyšavši. — 59) 27 Ze chce. — 51) kbledgo povéditi. — 52) Z z nichž. — 99) dego viditedIné; 7 v svát. na olt. viditedlné télo Kristovo, a tak dále. 8) Z úplatků, i skrze židy, viní Paška, Zigu i jiné téZ Kronika Píseckého. O nemírné zi&tnosti Caherové, ač v jiném případě, svědčí i utrakv. kněz Václav Rosa. Viz jeho Zápisky, níže tištěné. Tomek X 585. — b) Viz dále kap. 18. 

Strana 129
O VYSLÝCHÁNÍ SOUSEDŮ V KONSISTOŘI A NÁPRAVÁCH. 129 1525 kteříž se brzo!) v této?) kapitole také psáti budou ?). A když ten artikul*) pfeétli 5), zastavili 'se na tom, ptajíce se každého pořádně, věří-li tomu, čili nic. Mluvili k tomu někteří, přizná- vajíce se“), že tak věří. — A když na jednoho z nich přišlo, pověděl), že »já věřím všem řečem bozským, kteréž mají základ v písmé svatém ; a tak zákonu božímu“*) úplně věřím, Ze sou?) pravé véci v ném k spasení zalo- Luk. žené, a jmenovitě o té velebné svátosti, kdež XXII Kristus. mluviti19) ráčil, vzav chléb: »Toto 11) Marek Jest télo mé« a, vzav kalich: »Tato!?) jest 2 krev más, podle?) položení širšího v textu, Matos tak. jakZ 14) Kristus a k kterému konci ji usta- 26, 27 noviti ráčil. A tomu mne i15) rodičové i učitelé moji '8) vždycky učili.< — Ptal se ho admini- strator. jednou i druhé: »aby jim pověděl, věří-li podle toho artikule !?), či nic, a že o zá- konu božím nyní nic!8) nemluvíme!?)« — Povédél on??), Ze »já?!) pri tom stojím, coZ??) sem mluvil, a jiné odpovědi dáti neumím *) a zdá mi se, že dosti otázce vaší Cinim.« — Vyslyšav %) ho administrator povédél?5): »JiZ sme tě slyšeli %) rozumíme?"), co jest. v tobé ; vystup ven a jdi domüv«. A mezi jinou *8) řečí, když ho potahovali do kostela k nápravě po- depsané, mluvili k němu: »By pak všecko učinil, co 2%) bychom tobě 39) rozkázali, ještě *!) 10 15 25 za nic tobé??) neslibujem, aby přijat byl zase od konšelův za souseda??).< V takové řeči již se tu víry %) nedotejkalo 35), ale zvláštní zlosti a nelibosti, kterouž sou k němu“%) i k jiným méli pod zámyslem bludüv pti vífe?7. A kdyz tak mnoho k němu mluvili88), tehdy %) na zejtří mu hned starší v 4) obchodu jeho živnost složili. A komuž tak ven z konsistofe kázali *!), ten již čekal na sebe) konečného vypově- dění% z města, lec jest kdo dobfe to*4) uplatil *). Potom když tam v té konsistoři jiní zů- stali, čtli jim jiné artikule až do konce, ptajíce se jich též jako prve, věří-li tak podle toho. Ale oni, jakž) k prvnímu, tak ke všem jiným 46) přiznávali se, že tak věří. Naposledy vybrav z nich některé 4) administrator, rozkázal jim, aby **) se na zejtří %) ráno v kostele tejn- ském postavili u oltáře dřív%) jmenovaného, a co?!) jim rozkázáno bude, aby se tak zacho- vali. Na zejtií, kdyZ sou??) se sešli do kostela podle uloZenfí, knéz [Vojtéch feceny]9?) po lektufe a po pozdvihání**) svátosti napominal je k tomu, aby po něm tu nápravu, k kteréž se včera“%) přiznávali?*))) hned přede všemi lidmi v týž*7) rozum opakovali a při tom aby nejprve %) odvolání 59) činili z prvních %) — tak mluvíce?*) — bludüv. A tak jim pořádně z sex- terníku 9%) četl a oni po něm mluvili takto: 1) Z kteří se také brzo; z kt. se v této kap. brzo psáti. — ?) g v týto. — 3) o bude(!). — 4) Ktomu.,pozn. na okraji: Tuto proměnil Krista v Antikrista, připisuje zákon jeho k zákonu Kristovu. — 5) g přečetli. — 9) » (pfiznávajíce se). — 7) z (pověděl). — 8) o (božímu). — 9) o že jsú. — 10) g (mluviti ráčil... v textu, tak jakž Kristus). — 1) d To. — 1) žlevo Toto; čď To. — 9) Z i podle. — M) 4/ jak. — 1°) £Aeg (i). — 16) Z (moji). — !?) v věří-li podle toho artik. či nic, aby jim pov.; osf věří-li podle toho art., aby jim pov. či nic (Z čili nic). — 18) Z (nyni) my nic. — 9) z nemluvili. — %) ost (on). — %) o pověděl Ze on já(I). — 22) / co. — 28) be nemohu a neumím. — %) Vyslyšev; žodďgo Vyslyšavše. — 2%) Z (pověděl); eďgo pověděl admin.; A admin. řekl; / adm. dí. — ?9) 2e slysali. — ?7) £bl {rozumime}; v rozumi néco(l. — %) o jini. — 29) żb coż; / cof. — 9?) / (tobé). — 3*) 7 jestét, — 3?) Z (tobě). — 3?) o za siseda. — 3) v vírů. — %) zgo do- tejkalo(!). — 39) 247 (ale zvlástni... jsou k nému). — ?7) 4 pfi vife takovou ptíCinu; 7 pti vífe príCiny. — 38) d tak k němu mnoho mluvili; &» tak dlouho k nému mluv.; Z tak dlouho mluvili k němu. — %) Z tedy. — 40) ż/ (v) obch. —'4!) Z/ z konsist. vyjíti kázali. — 4?) os? na se čekal. — 13) / konecné vejpovédi; z kon. z mésta vypovédéni. — 4) Z (to); os/ to kdo dobře. — 6) 4/ podle toho, aby jakž; g jak. — 48) » k jinym. — 17) v nékderé. — 18) 427 (aby se na zejttí... rozkázáno bude). — 19?) z (na) zejtra. — 9) z vejš. — 5!) Z a když poručeno bude, aby se tak zach. — 52) / (sou); o sü. — 59) z (Vojtéch receny); 4^ Vojtéch feceny Polek ruce (7 ruce) a (^ (a]) po pozdv. (!); Z Vojt. feć. Polak ruce pozdvihovav svátosti (»ruce« tu je vypsáno, ale pfetrZeno). — 9) £e» pozdvihováni. — 9») » se prve pfizn. — 50) o pfiznali. — 97) o v týchž (!) rozum. — 58) żblengo nejprv. — 59) o otvolání. — 99) » z právních(!). — 9!) /tak mluvé. — 9?) v texterníku; 4? z sexternícku. 2) Možné jest domnění, že tu kronikář mluví o sobě. 17 1526 

Strana 130
130 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA DRUHÁ. KAP. 10. [Toto bylo odvolání] 1): »My v bludích postižení dáváme se vinni pánu bohu i všem věrným křestanům, že jsme velmi pobloudili2) při víře a při svátostech církve svaté a nejvíc při svátosti těla a krve boží i při3) jiných svátostech velebných, buďto že sme někteří z nás 4) proti svátosti5) těla a krve páně rouhavé věci6) mluvili; buďto že jsme z nás někteří7) ne- držali, aby tu pravé býti mělo tělo Kristovo těm, kteříž8) nepřijímají?), než toliko těm, kteříž přijí- mají; buďto také 10), že sme někteří z nás proti poctivosti té svátosti v monstrancí vystavování11), pozdvihování 12) i za procesí chození těla božího se protivili; buďto že sme někteří z nás řádných mší a řádného 13) knězstva poběhli a zvláštního a vej- tržnýho 14) posluhování se 15) chytili 16) a z rukou nevěrných kněží proti ustanovení Kristovu a řádu církve svaté tajně 17) neb 18) zjevně přijímali, jsouce 19) týmiž kněžími svedeni, totiž Martinkem 20), Mi- rušem 21), Janem Poduškou, Počátkem22), i jinými spolu jich tovaryši23)a), jich 24) učením25) zave- deni26); a27) z takových věcí hodni jsme trestání28). Protož vás věrných křesťanův žádáme, proste za nás pána boha, ať nám naši vinu ráčí29) odpustiti. A již nyní tulo víru v srdci majíce 30), upřímným31) z srdcem a ústy vyznávámeb)«. — — Kteréž pak 32) měli v domnění toliko při víře, k tomuto 33) je přinutili nad to mluviti 34) (neb jsou 35) ne 36) jednostejnou všem notu 37) vydávali: 10 — »Jakž 40) sme koli vzati v pověst nedobrou 41) při víře svaté křesťanské, buďto pro ty kněží 42) ne- věrné43) a vejtržné44), aneb kazatele postranní, buďto pro pohádky 45) jich kázaní, aneb traktatův čítání: aby z vás 46) každý dobrý křesťan znal a nás v domnění neměl, že tuto víru pravou křesťanskou 47) svobodně, světle 48) a dobrovolně vyznáváme: [Toto bylo za nápravu] 49)b): 1. Item nejprve srdcem věříme a ústy vyzná- váme, že jest v svátosti viditedlné na oltáři těla a krve Kristovy pravý bůh a člověk, netoliko mocí a dary svými, ale svým vlastním přirozením a podstatou 50) svého přirozeného bytu, kteréž51) vzal z panny Marie narodiv se a sedí na pravici boha Otce52). 2. Item srdcem 53) věříme a ústy vyznáváme, že v svátosti na oltáři jest 54) tělo a krev pána Ježíše spojené s bozstvím, maje tu krev i duši, kterouž 55) vypustil na kříži, bolestně umíraje za naše hříchy — toto dále jest přičiněno, ježto za Rokycany toho nebylo — však 56) v rozdílných spůsobách 57) celé té svátosti rozdílné božské milosti ku požívání58) býti vyznáváme59) 3. Item 60) věříme srdcem a ústy vyznáváme, že křesťané věrní61), i také my 62), mají se 63) kla- něti pánu Ježíšovi64), jenž jest v svátosti vidi- tedlné, jako bohu pravému, a jej ctíti, jemu se 1525 některým lehčejší, jiným těžší38) a jiným nejtěžší, 1525 jakž sobě koho uhlídali) 39): 1) z (Toto bylo odvolání]; o Tuto; lv Odvolání. My atd. — 2) o poblúdili. — 3) vd a při. — 4) I (někteří z nás]; v kteří z nás. — 5) v (proti svátosti... z nás někteří] nedrželi. — 6) e rouhavě mluvili. — 7) bl někteří z nás; k (z nás někt.... přijímají buďto tak, že sme). — 8) vd kteří. — 9) e (nepřijímají, než toliko těm, kteří). — 10) kbedgo buďto tak; ! buďto pak. — 11) l postavování. — 12) dgo pozdvihání; e v pozdvihání; kl u pozdvihání; b u pozdvihování. — 13) e řádnýho. — 14) bo i vejtržního. — 15) v (se). — 10) d uchytili. — 17) kbldo tejně. — 18) k nebo. — 19) b jsúce. — 20) l Martinem. — 21) o Miruškem. — 22) v (Počátkem); o Pořádkem. — 23) kbl jich spolutovaryši; d (spolu). — 24) g i jich; o (jich). — 25) vo učení. — 26) l svedení. — 27) ost (a); o (z ta- kových věcí hodni]. — 28) V zna okraji: Tuto jest znamenitě a zřetedlně lhal a sám proti sobě mluvil jako lotr nestydatý, neb jest o knězi Martinovi i o jinejch prve na rathouze vyhlásil zjevně, že žádných bludův nevedou a tak ani proti ustanovení Kristovu. — 29) v ráčí naše viny; ost ráčí naši vinu. — 30) l majíc. — 31) bed upřímým. — 32) d pak koli měli. — 33) l k tomu. — 34) v mluvili(!). — 35) o sú. — 36) k ne v jednostejnou; blydgo (v) ne- jednostejnou notu všem (! všem notu; o nejednostejnú); e v jednost. notu ne všem. — 37) zk »rotu« (!). — 38) v (jiným těžší). — 39) go uhlédali. — 40) g Jak. — 41) beo nedobrú. — 42) kbvo buďto proti knězi(!). — 43) kb nevěrně. — 44) kb vejtržně; o vytržené. — 45) I pro hádky. — 46) vg aby nás; d aby o nás. — 47) b pravú křesťanskú. — 48) ost směle. — 49) z (Toto bylo za nápravu), ale ve všech ost; o Tuto; v Toto pak bylo za náp. po témž odvolání. Náprava. Nejprve atd.; o (za). — 50) b podstatú. — 51) kb kterýž. — 52) o Celý I. odstavec je dvakráte. V k na okraji: A my ho vyznáváme, že jest vstoupil na nebesa a sedí na pravici boží a ne na oltáři. (K tomu připsal Balbín: glossa picarditica). — 53) kbl (Srdcem). — 54) bl (jest). — 55) b kterúž. — 56) v však to. — 57) dgl spůsobích. — 58) ost ku poznání. — 59) g býti poznává. — 60) (V k Bal- bínův přípisek: glossa piccarduli). — 61) o nevěrní (!). — 62) d i takoví. — 63) b majíce se; I máme se. — 64) b Ježíši. a) Rozumějí se kněz Martin betlémský, J. Poduška, Václav Počátek od sv. Havla, o nichž mluví kronika v I. 20. Viz čl. J. Čihuly, Martin Luther a Čechové podobojí, Č. Č. H. III. 1897, zejm. str. 330 a d. — b) Viz poznámku na str. 131.

Strana 131
ODVOLÁNÍ A NÁPRAVY SOUSEDŮV. 131 1525 madliti a jeho svaté tělo, jenž1) jest na oltářích2) v monstrancích, klekáním, světly3), i jinými řád- nými poctivostmi slušnými velebiti a k chvále jeho 4) zpívati a jemu ze všeho dobrodiní děkovati. 4. Item 5) věříme 6) srdcem 2c., že jest sed- mera svátost církve svaté, totiž: křest, biřmování, pokání, tělo a krev boží, svátost7) knězství, man- želství, olej posvátný8) nemocných pomazování?); kteréžto svátosti jsou 10) lékařství křestanům od boha zjednané, nápomocné11) k životu věčnému. 5. Item 12) věříme 13) 2c., že má býti zpověď kněžím ku přijetí vzloženého 14) pokání. 6. Item 15) věříme 16) xc., že volání 17) na svaté 18) 1525 za pomoc a za orodování ku pánu bohu má činěno býti. A že tuto víru ústy vyznáváme, srdcem vě- říme a 19) v svých dušech20) ji oblibujem21); a jest-li že bychom co proti té víře vyznalé 22) potom buď slovem pohoršitedlným aneb skutkem provinili a jinak věřili, držali23) neb vedli, tehdy24) odsu- zujem se, aby nad námi mštěno 25) bylo, jako nad nevěrnými lidmi, a žádné přímluvy žádných lidí no aby26) nám ku pomoci potomní býti víc27) ne- mohly 28) a) KAPITOLA JEDENÁCTÁ. V níž se oznamuje29), že za Rokycany 30) rovně týmž 31) štrychem šlo a Cahera tuto nápravu z něho vzal. Dále, když po té nápravě bylo, jak týž administrator32) na svých kázaních je za pravé33) kře- sťany 34) vyznával 35) a po malých časích o nich hanebně a potupně mluvil 36). (1461) Ti artikulové nadepsaní jsou37) vzati38) jakož pak širší zpráva se toho nalézá v starých z 39) spisův mistra Jana Rokycany 40), kteréž vy- spisích, co se stalo 46) za času téhož 47) Roky- myslil 41) sobě42) s jinými kněžími prazskými, cany48), že z rozkázání jeho mučili v Praze 49) jimiž jest také byl mnohé šlechetné měšťany » některé bohobojné 50) lidi na skřipci 51) pro víru, trápil za času krále Jiřího, léta božího jakž se v těch artikulích nadepsaných sepsanů etc., až nalézá43) MCCCCLXVI° [sic], když44) byly do zemdlení52) jich. A to musili ústy53) (v Tejně/ 54) také povstaly nesnáze s kněžími táborskými jemu i jiným k vůli odvolávati55), jakž 66) jim i s jich následovníky, pro kteréž někteří z těch psáno57) dali. A někteří dlouhé58) vězení tr- kněží jsou 45) v vězení zmořeni z vůle královské; z pěli59) za deset. let, jako Matěj Dolanský80). — 1) kb (jenž); d ježto. — 2) og na oltáři. — 3) 1 klekáním světiti i jinými. — 4) dgv (jeho). — 5) lg (Item). 6) I vyznáváme ústy, věříme atd. — 7 I (svátost). — 8) o posvátných. — 9) kbleo pomazání. — 10) go jsú. — 11) vg a nápomocné. — 12) lg [Item]. — 13) l věříme srdcem a ústy vyznáváme. — 14) kbo vloženého. — 15) Ig (Item). — 16) kbeo věříme srdcem; l věř. srd. a ústy vyznáváme, že lidé na světě k svatým v nebi za pom. atd. volati mají. A tak tuto víru atd. — 17) g volení(!) na světě za pomoc atd. — 18) d k svatým. — 19) l i. — 20) evdgo duších; b srdcech. — 21) I oblibujeme. — 22) v vyznávali(!). — 23) kl drželi a věřili; ost drželi, vě- řili. — 24) d tedy. — 25) kb mstěno. — 26) I aby potom víc nám (potomní). — 27) kl (víc); v víc platny. — 28) b mohly. — 29) v (v níž se oznamuje). — 30) l Rokycana. — 31) e tím. — 32) v administrator (scelerum). — 33) g za pravý. — 34) c (je za pravé křesť.). — 35) kbl vyznal. — 35) e hanebně mluvil a velmi potupně. — 37) b jsúc. — 38) ost (vzati). — 39) v (z). — 40) kl Rokycana. — 41) g vymyslili. — 42) khl (sobě). — 43) vl (jakž se nalézá). — 44) v kdy. — 45) o jsú. — 46) ost dálo. — 47) v tohož. — 48) l Rokycana. — 49) ost (v Praze). — 50) vlo bohabojné. — 51) v na skřipcích. — 52) ost umdlení. — 53) lg (ústy). — 54) z (v Tejně), ale ve všech ost jest; o v Tajně. — 55) I vyznávati. — 56) ost jak. — 57) l napsané; ost napsáno (kbl naps. bylo dáno). — 58) o dlúhé. — 59) a trpěli za dlouhý čas, jiní za deset let. — 60) z má »Doleský« patrně ze zkratky v před- loze Dolěský; ost všecky tvar správný. a) Bartoš otiskuje tu úřadní formuli a dobře dále praví, že pochází ze spisu Rokycanova. Z té doby jest v rkp. univers. knihovny XVII G 12 »Odvolání těch, kteří od sekty pikartské odstupovali za M. Jana z Ro- kycan (t. j. Aug. Halar a j.) v kostele Matky boží před Tajnem L. P. 1466« (sic! správně 1461), jež je pojato i v první svazek foliantů lešenských. (Srv. J. Goll: Jednota bratrská v XV. stol., Č. Č. M. 1884, str. 468.) Tu na- lézáme všecko, co Bartoš vypráví o odvolání, i chybný letopočet; místa, jež v Kronice vytištěna jsou nahoře kursivou, jsou doslova táž jako v Odvolání. Viz rozbor v článku mém ve Věstn. akad. 1903 str. 56.—61. Po- něvadž B. výslovně dí, že některé kusy (čl. 2.) za Rokycany nebyly a teprve tehdy přidány, patrno že znal sám ormuli z r. 1461 a nezvěděl o ní teprve ze sexterníka, a že obé mohl srovnati. 17.

Strana 132
132 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA DRUHÁ. KAP. 11. 1525 a ſk tomu po druhe seděl v Slizště] 1) za dobrého obmejšleti nebudou. — To ne jednou24), 1525 ale 25) několikráte26) o nich také nyní27) v kos- půl druhého léta, — nějaký2) Michſal]3) a 4) některé5) u vězení na Poděbradech zmořili. tele svatého28) Jiljí při nové mši v neděli po svatém Mikuláši léta MVXXVII [sic], aby jim vě- Jakož tehdáž, tak i nyní svého předsevzetí8) řeno jako psům nebylo, vyznávalb). — Vrž29) jináč, leč mocí světskou7) dovozovati jsou8) nemohli, ke cti a chvále2) boží všecko 10) ukru- sebou30), kam chceš, učiníš-li neb31) nic, jednostejné 32) zlé nastávalo. tenství připisujíce 11) a). Potom když bylo k některým kněžím Potom Havel administrator o takových ná- z konsistoře i k jiným o tom 33) mluveno: »Proč pravnících a odvolávajících 12) kostelních vy- 1o hlašoval 13) na kázaních a vyznával 14), že sou 15) tak činíte34) a 35) mluvíte 36), vedouce lidi k to- muto 37) neb k tomuto 38), a zvláště, což39) se praví křesťané církve svaté, žádaje lidí 16), aby se s nimi v lásce a v jednotě snášeli a jim 17) podstatných věcí duchovních 40) a odvolávání 41) i 42) napravování kostelního i jiných věcí zjevně v ničemž aby 18) neutrhali. A potom opět proti nekřesťanských dotýče 43), však znáte písma zá- tomu na jiném kázaní zase o nich potupně a hanlivě mluvil, zradou jich dotýkaje a pravě, ss kona božího, že tak nemá býti a že tudy lidi aby jim nic věřeno nebylo, než 19) jako vzteklým zavodíte44)!« dali to 45) za odpověď, že »jest to psům, leč který20) má21) tři voči v hlavě; a pravda, ale že tak nyní lidé prej 46) v Praze že oni všecko 22) pro kus chleba a pro živnost chtí míti.« — A tak měli z toho kratochvíl a učiní a že k svátostem přistoupati budou, koli- smích, následujíce 47) řemeslníkův, kteříž, chtí-li 48) krát jim koli rozkázáno bude; a proto23) nic v záplatu bráti, musí lidem dělati po jich vůli a (1527) 8. pros. 1) oz (k tomu... v Slízště] dodáno zost.; d a potom k tomu ještě po druhé seděl (v Slízště); kbl v Slízště seděl; v a k tomu ještě seděl po druhé (vo) za 2 léta [2 = II = 18(!)]. — 2) l Item nějaký; ost a ně- jaký. — 3) zl má chybně »Mich«. — 4) ost (a). — 5) l některé pak. — 6) b nyní před se svého vzetí. — 7) o světskú. — 8) bl (jsou); o jsú. — 9) b k chvále. — 10) v to všecko; dg všecko to; l všecka. — 11) kble pro- vozujíce a je připisujíce. — 12) o nápravnících otvolávajících; v (a odvol.]; l a odvolancích. — 13) k kostel. lidech vyhlaš. — 14) bl (na káz. a vyzn.). — 15) bo jsú. — 16) k lidí obecních; 1 lidí obecných. — 17) v (a jim ... neutrhali). — 18) l (aby). — 19) v (než). — 20) o kteří(!). — 21) kbl v sobě tři oči má; edgo tři oči v sobě má; v (v hlavě) tři oči má. — 22) l (všecko). — 23) kbleo a proto. — 24) o nejednú. — 25) v (ale). — 26) kdo něko- likrát; g kolikráte. — 27) ost (také nyní). — 28) kble u svatého. — 29) kblevdg Vrz. — 30) o sebú. — 31) v uči- níš-li co neb. — 32) ko jednostejně. — 33) v (o tom); beo o to. — 34) o (tak činite... lidi). — 35) bl (a). — 36) ! (mluvíte). — 37) kbl k tomu. — 38) kblo (neb k tomuto). — 39) vl co se. — 40) v [duchovních). — 41) ost duchovních dotýče též odvol.; kbl odvolání; o otvolání. — 42) v (i). — 43) ost (zjev. nekřesťanských dotýče). — 44) v zavozujete. — 45) v (to). — 46) ost (lidé prej). — 47) k následujíce v tom řemesl. — 48) d chtějí-li; s chtěje; lo chtěli; v chtějíc. a) Podrobnější výklad viz v článku mém o kronice ve Věst. č. akademie 1903 str. 56.—60. Tuto jen výsledky. Stylisace Bartošova je nejasna; co tu uvádí najednou, nutno rozvésti ve tři věci: a) »Ti artikulové atd., jimiž byl mnohé šlechetné měšťany trápil... r. 1466«, má na mysli pronásledování bratří českých r. 1461 (o chybném letopočtu viz předešlou poznámku); b) »když byly také povstaly nesnáze s kněžími tá- borskými... byli zmořeni z vůle královské«, tu rozpomíná se auktor na události r. 1452, které předchá- zely; c) »jakož pak širší zpráva toho se nalézá« atd. až do konce, vrací se opět k údaji a). »Starými spisy« jest v tomto případě spis br. Vavřince Krasonického »O svátosti těla a krve páně«, psaný buď na konci r. 1526 nebo brzo potom. (Rkp. ve Zhořelci, cod. chart. 8 N 15; otisk některých částí od prof. Jar. Golla ve čl. Zpráva o českých rukopisech ve Zhořelci, Č. Č. Mus. 1878, str. 390.—404.; srv. i Gollovy Quellen und Unter- suchungen zur Gesch. d. böhm. Brüder I. 138.—140.) Slova Bartošova »že z rozkázání jeho atd.« (rozdílným tiskem význačná) jsou doslovně odtud vzata, ač sotva přímo; snad z nějakého opisu. »Nápravy« tyto nalezneme i v Pamětech čl. XVII., a tu hojnější. Odkud má Bartoš místo o persekuci kněží táborských r. 1452, není známo. Zprávy o pronásledování máme u br. Tůmy Přeloučského ve spise panu Albrechtovi ze Šternberka na Lukově 1. p. 1502 (Arch. ochranov. III. 202), ale odtud B. asi nečerpal. — b) Ale tenkráte Bartoš byl už ve vyhnanství; uvádí tu tedy svědectví cizí, ač asi někoho ze své rodiny nebo sousedů; mělť u sv. Jiljí dům.

Strana 133
JAK VEDLO SE TĚM, KDOŽ ODVOLALI. KRONIKÁŘŮV O TOM VÝKLAD. 133 Král. III. 18 Paralip. II. 36 1525 libosti, jakž1) míti chtí, totiž2) krejčí, ševci, tele nikdá s tím na světlo vyjíti 19) nechtěli20), 1525 proto že jim zlé jich21) svědomí bránilo 22), ale kožešníci3) a jiní; k tomu také hudci4), kteříž5) pomáhali 23) všeho24) krom pravdy. Bezpečné li 25) k tanci6) hudou písně tanečné7), tanečníkům jest pak takovými pastýři se spravovati a 26) příjemné8) a libé, týž spůsob zachovávají. Též svých duší jim svěřiti a na ně spolehnouti 27)? — i ti takoví kněží skrojí?) víru lidem, když chtí s Netoliko písma bozská, ale i 28) přirozený rozum a jakou chtí 10), po lidské vůli a libosti, a ne jakž bůh chce, o jehožto vůli žádné zmínky tomu odpírá. A těch také časův to při některých farářích nebylo 11). Ó proklatí a falešní proroci, kteříž se s proroky krále Achaba a krále Sedechiáše tudíž29) se nalézalo, že majíce z povinnosti úplně 12) srovnáváte! — A protož oni 13) z krato- o příkladem starých předkův svých zákon boží chvíle proti svému svědomí zjevně směli vésti zastávati, uvodili naň potupu - když někdo volal lidi k zavedení 14) jich. A v tom pokrytství se k tomu, že chce podle zákona Kristova 30) a čtení jeho 31) se spravovati — těmito 32) nevěr- mnozí lidé jsou 15) je poznávali 16); neb když bývalo 17) rozmlouvání s nimi18) v ouzkém a nými33) a kacířskými slovy34), že »pikarti a samotném zavření, že jsou vší pravdě zákona s bludní lidé nejvíc se zákonem božím zamítají«, — jakoby nad to něco bezpečnějšího a jist- božího místo dávali a potvrzovali jim všeho, potupujíce sami své předsevzetí; a potom v kos- šího 35) měli. A to jest nejzřetedlnější faleš. KAPITOLA DVANÁCTA. V níž 36) tento 37) skladatel kněh těchto 38) všechněm lidem na rozum dává a k rozsouzení připouští, spra- vedlivě-li se těmto lidem nevinným dálo, buď39) ta náprava anebo 40) odvolání 41), sám 42) to odkládá [sic] 43) Když bych chtěl býti nejkratitedlnější44), tehdáž45) musím býti v mluvení46) hojnější z popuzení hodné příčiny k psaní47). A bych pak jakkoli chtěl se tomu vyhejbati48), tehdy 49) toho 50), což51) jest pravého a paměti hodného, z těžko jest mi pominouti. I věz, že taková náprava v kostele na lidi 52) vzkládána 53) byla 54), že sou 55) mnozí musili 56) sami na sebe vyznávati a odvolávati 57) beze všeho na ně důvodu, toho 58), čímž jsou 59) nikdá vinni nebyli, a zvláště to, kdež 60) jsou přinu- ceni byli mluviti61): »My v bludích postižení«, a potom že sou 62) z rukou nevěrných 63) svátost Kristovu přijímali proti ustanovení jeho a řádu 64) církve 65) svaté 2. A toho 66) sou také nikdá ti 67) konsistorianové, ani žádný jiný na ty kněží 1) ! jak. — 2) lut krejčí. — 3) ost (kožešníci]; dblev ševci etc. — 4) dv a jiní; k tomu také) jako i hudci; g a jiní k tomu také, jako i hudci; k i hudci. — 5) dv kteří. — 6) d také k tanci. — 7) b (tanečné). — 8) v příhodné. — 9) dvg strojí. — 10) kble (a jakou chtí). — 11) ost nebývalo. — 12) kbl [úplně). — 13) l A tak oni. — 14) d k zatracení a k zavedení. — 15) o jsú. — 16) dgl poznali. — 17) ost bylo. — 18) o rozmlúvání s nimi; v s nimi promlúvání. — 19) o vejíti; ost jíti. — 20) l nesměli. — 21) k jich zlé; v jejich zlé. — 22) k svěd. toho bránilo. — 23) k dopomáhali. — 24) v všecko. — 25) v Bezpečně-li. — 26) ost (a). — 27) b spolehnúti; l vzpolehnouti. — 28) bvd (i). — 29) g tutíž(!). — 30) led božího. — 31) co čtení svatého. — 32) kb mluvili těmito. — 33) kbl novými nevěrnými. — 34) ost ústy a slovy. — 35) vo (a jistšího). — 36) v (v níž). — 37) lv (tento). — 36) v knihy této. — 39) ost buďto. — 40) kbleg aneb; v neb. — 41) o to odvolání. — 42) l jakž sám. — 43) kbleo vykládá. — 44) gv nejukratitedlnější; ko nejkratochvilnější; ld nejkratší. — 45) kblevgo tehdy; d tedy. — 46) ost v řeči. — 47) l k spasení(!). — 48) k vyhnouti; o vybíhati. — 49) d tedy. — 50) v to. — 51) d co. — 52) l (na lidi). — 53) l vykládána. — 54) keo bývala. — 55) o sú. — 56) l museli; v sami na sebe musili. — 57) o otvolati; dg odvolati. — 58) blovg to. — 59) o sú. — 60) vl když. — 61) v to mluviti. — 62) o jsú. 63) v nevinných(!) — 64) dgvl (jeho a řádu). — 65) I přijímali proti ouřadu jeho církve. — 66) osl Toho jsou. 67) kbl (ti). —

Strana 134
134 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA DRUHÁ. KAP. 12. 1525 vyšlé neprovedli, aby co proti tomu obojímu1) a 39) usouzení 40), jest-li tak čili nic, že jest sveden 1525 učinili, ani toho, aby oni sami se podle toho v bludy a v41) jiné věci, tím soud čině na toho, od kohož 42) jest 43) něco slejchal. Druhé: obojího upřímně2) zachovali3) na schválení zákon boží brání44) a doličuje45), že jest ta- zákona Kristova. A opět 4) dále musili5) mluviti, že tu 6) víru, kové 46) odvolání 47) marné, ošemetné48), po- — kterouž?) nazvali8) býti jim9) pravou kře- kryté, falešné a v zlou 49) pověst podvodné 50), jako by na tom dosti nebylo, že jest Kristus sťanskou 10) bez pravého důvodu 11) —, svobodně, světle a dobrovolně vyznávají. I jaká toho měla k napravení člověka hříšného k víře a ku po- svoboda a dobrovolnost 12) býti, poněvadž jináč kání zákonem svým novým všem cestu vy- nemohli té nápravy prázdni býti13), leč14) to o měřil, ježto 51) právo světské 52) i duchovní se učiní, anebo aby živnosti prázdni byli 15) a vztahuje 53), že toho toliko člověka k nápravě 54) z města se preč brali 16), anebo 17) aby katům 18), a k 55) vodvolání odsuzuje, kterýž by původem biřicóm, rychtářóm 19) v ruce dáni 20) byli a napo- byl některého neslušného 56) skutku nebo 57) sledy na hranici k upálení21) odsouzeni 22) byli; řeči, tak že pro takové pohoršení, kteréž by 18 jakož se i to23) některým stalo, [o čemž]24) mezi lidi uvodil, hodně povinen jest58) pro- voditi59), aneb 60) slovy napravovati i odvolá- potom, když k tomu přijde25). A tak rozličně ty vati 61) to 62), že jest zle učinil, a to 63) tehdáž, lidi podvodili 26) proti jich svědomí. I kdo jest kdy 27) slýchal takové právo a když by 64) již právem a soudem 5) spravedlivým zřízení28), buďto světské nebo 29) duchovní, aby byl k tomu66) přemožen 67) a připraven 68). — Přirovnejž pak jedno 69) k druhému 70), kdo chce. měl člověk býti 30) napraven na víru 31) takovým » Nebo tamto 71) při prvním bez rozeznání pra- již psaným spůsobem 32)! Neb by to býti musilo 33) vého a bez oznamování72) příčiny řádné a proti přirozenému rozumu a nad to proti 34) zákonu božímu, kterémuž víc sluší věřiti, než slušné 73), co anebo 74) proč má někdo odvolá- vati, napravovati mnozí i lháti sami 75) na sebe76) všem lidem, hříchu poddaným. Důvod toho: že rozum 35) nejprv 36) přirozený toho brání, aby z musili; tuto pak po 77) rozeznání78) tepruv a někdo 37) měl řeč slyšenou 38) odvolávati a mluviti po příčině soudem každému ukázané 79) nápravy sám o sobě i o jiném, bez pravého rozeznání se na lidi vzkládají 80). 1) o (obojímu). — 2) bvedg upřímě. — 3) dgvl zachovávali. — 4) ost Opět. — 5) vl museli. — 6) v touž. — 7) be kterúž. — 8) ost nazývali; I jiní nazývali. — 9) kvo (jim). — 10) beo pravú křesťanskú. — 11) l bez prav. dů- vodu pravou křesťanskou svobodou, svobodně. — 12) o dobrá volnost. — 13) I nápravy zbýti a prázdni jí býti. — 14) k (leč); dgv leč to učení přijmou anebo živnosti aby; o »leč... byli« má dvakráte. — 15) kbl (to učiní... prázdni byli). — 16) l se bráti pryč. — 17) v aneb. — 18) g anebo živi katům(!); l biřičům a katům; kb katům a biř. — 19) kble (rychtářóm.) — 20) l dáni byli. — 21) dv k spálení. — 22) o odsúzeni. — 23) kbl to i; v se i ně- kderým to stalo. — 24) d na okraji o čemž potom; v zani ost »o čemž« není, ale smysl žádá doplňku. — 25) l přijde, ukáže se to. — 26) I podvozovali. — 27) v kdy jest kdo; o kdo jest kde. — 28) kbl takové pravé zřízení. — 29) v aneb; e neb. — 30) v (býti). — 31) ed (na víru); o na míru. — 32) k takovými již psanými spů- soby. — 33) o muselo. — 34) kbl (proti). — 35) l roz. přir. toho nejprv; ost rozum přiroz. nejp. toho. — 36) g nej- prve. — 37) vdgo měl někdo. — 38) d slyšanou; bo slyšenú. — 30) kevo i; g (a). — 40) o usúzení. — 41) o (v). — 42) b od koho. — 43) bl (jest). — 44) ost bož. toho brání. — 45) g (a doličuje) odlučuje. — 46) k to takové. — 47) o otvolání. — 48) l marné a ošemetné. — 49) beo a v zlú; k a zhola. — 50) k (podvodné); I uvedené (bylo »podrodné«, ale to opraveno). — 51) z má chybně »ještě«. — 52) o práva světská. — 53) v na to se vzta- huje. — 54) e k napravení. — 55) o k otvolání; v (k). — 56) v některého nešlechetného. — 57) ldo neb. — 58) l povinen jest slovy provoditi neb odvolati. — 50) v provozovati. — 60) ke anebo. — 61) o otvolávati. — 62) kble (to). — 63) kbl (to). — 64) I kdyby; b kdy bych; o když bych. — 65) v právem nebo soudem. — 66) ! byl v tom. — 67) dvg přinucen. — 68) l a k tomu připraven. — 69) v Nu přirovnejž jedno. — 70) v k druhýmu. — 71) l tam. — 72) bl oznámení. — 73) ost slušné a řád. — 74) v aneb. — 75) v (sami). — 76) kb (na sebe]; I na sebe i jiné. — 77) k při rozezn. — 78) e po rozezn. rozepře. — 79) v oznámené. — 80) k skládají; d vkládaly; o vzkládá.

Strana 135
VÝKLAD KRONIKÁŘŮV O KNĚZI MARTINOVI BETLÉMSKÉM. 135 že strachem musili říkati bílému černé a čer- 1525 A protož takové jakés nápravy a 1) odvo- nému bílé 38). lání2) bezprávné3) a 4) nespravedlivé5), [k]6) kteréž Pozoruj 39) každý ještě 40) i tohoto 41). Když jsou 7), aby 8) je v kostele činili, bezděčně8*) lidi při přítomnosti42) krále na hradě prazském připravovali, jsou marně od mistra Jana Roky- cany?) vymyšlené 10) a od nynější konsistoře s sočen býval kněz Martin i kněží43) jeho všetečně ujaté11), kteréž 12) toto 13) v sobě nese krom očí léta M'DXXII°, že by bludy lidu (1522) kázali 2c., od farářův některých prazských jsouce 44) a zavírá 14): že jsou k tomu nutili lidi, aby po- obžalováni, tu jest 45) se potom před králem tupovali kněze Martina betlémského — které- muž potom 15) Martinek 16) přezděli 17) — i jeho on kněz Martin i kněží jeho 46) ohlašovali, aby knězstvo a 18) aby je soudili za bludné pikarty o to slyšáni byli s odpornou stranou 47), žáda- a za kacíře, jako by je falešně učili proti víře jíce, aby jim ukázáno bylo, v čem 48) a kterak sou zbloudili 49), a bude-li to při nich nale- křesťanské, proti všemu důvodu. I považiž, jaký zeno, že chtí rádi napraviti2); nemohli se 50) to měl soud býti od těch lidí, kteříž sou je19) toho dovolati, ani před králem, ani před kní- slejchali 20) na kázaní — neb to na ně neslušelo, us žetem Karlem hejtmanem po odjezdu královském, ale na soudce k tomu vydané21) - a k tomu, ani před mistry v kolleji, ani na rathouze před že ani soudcové, ani jiní neměli22) by 23) žád- Pražany; aniž se 51) směli ti farářové, ani žádný ného odsuzovati bez přítomnosti stran a bez vy- jiný 52) proti nim za žalobníky postaviti a na slyšení! ně provozovatib). A tak ti všickni, totiž 53) Ale tuto se tak dálo 24), že ani osoby, totiž strany odporné, byly 25) přítomné 26) a nad to z král, kníže, náměstek jeho, administrator 54) s konsistoří 55), ani Pražané nesoudili a nad to 56) ani slyšány nebyly27), ani 28) soudcové a roze- znavatelé k tomu vydáni nebyli, ani hodní neodsoudili 57) jich za svůdce, ani za 58) žádné zlé lidi; jimž náleželo to učiniti, kdyby co 59) svědkové; ale kteříž je sami souditi29) měli jistého proti nim a pravého měli, a ne lidu (byli-li sou 30) v pravdě) za bludné, vstrčili31) to podvodně na lid obecní32), aby oni je v kos- z obecnímu 60), jměvše je v své moci tehdáž, když jsou 61) se k slyšení volali; ale pokojně je 62) tele odsuzovali 33), nemajíce někteří v tom pravé známosti a rozeznání, co jest křivého a co z města pustili. A když sou 63) ven vyšli, tehdy 64) tepruv je 65) světští i duchovní haněli 66) a87) pravého 34). Pakli jsou 35) kteří známost měli, za bludné soudili, lidem krom očí hyzdili, víc ale 36) byli velmi v té kvapnosti ohromeni 37), 1525 1) k (a). — 2) o otvolání. — 3) by bezprávně. — 4) v (a). — 5) b nespravedlivě. — 6) ost (k); veo k kteréž. — 7) o jsú. — 8) e (aby je ... připravovali, jsou); o aby je v kostele, čím by bezděčně lidi přip. jsú; k kteréž jsou je v kost. lidé činiti bezděčně musili. — 8*) v (bezděčně). — 9) k Rokycana. — 10) evdg vymyšleny. — 11) v přijaté. — 12) k (kteréž); g kteráž(!). — 13) bugo tuto. — 14) kd nesou a zavírají. — 15) l i potom. — 16) kb i Martinek. — 17) e převzděli. — 18) ost (a). — 19) k (je); dvg jej. — 20) g soudili a slejchali. — 21) l k tomu zřízené. — 22) b neměliť. — 23) l (by). — 24) o zdálo. — 25) kl nebyly. — 26) 1 přítomny. — 27) I slyšáni nebyli. — 28) bl (ani soudcové ... vydáni nebyli). — 29) o súditi. — 30) bo sú. — 31) kb vystrčili. — 32) vo obecný. — 33) v v kostele soudili. — 34) ! pravého a co křivého. — 35) b sú. — 36) ! (ale). — 37) z ohroměni; o ochromeni; v v tom ohromeni. — 38) kbl černému bílé a bíl. čer. — 390) kbe Pozorujž. — 40) b (ještě). — 41) lg i toho. — 42) l v přítomnosti krále; dgv při králi. — 43) ost s kněžstvem. — 44) be jsúce. — 45) v tu jest kněz Martin před králem, též i kněží jeho; l tuť se on kn. Mart. i kněží před králem; b tuť jest. — 46) k (jeho). — 47) beo s odpornú stranú. — 48) o v čemž. — 49) o jsú zblúdili. — 50) o (nemohli se... před králem ani). — 51) kbl ani se; o níž se(!). — 52) ost (jiný). — 53) dgv totiž král, ani kníže; I totiž Karel kníže. — 51) vdg též administrator. — 55) o a s konsist. — 56) vg (ne- soudili a nad to); d neodsoudili(!), nadto neodsoudili; leo nesoudili, nad to. — 57) b nevodsoudili; v neodpou- dili (!). — 58) o (za). — 59) I co pravého proti nim měli; ost co proti nim prav. měli. — 60) lvg obecnému. — 61) o sú. — 62) o (je). — 63) o (sou). — 64) dg tedy. — 65) o se(!). — 66) b zhaněli. — 67) bl (a). a) O tom v kap. I. 5, kdež by bylo slušelo, ničeho není. Nelze odjinud doložiti. — b) Srv. kap. I. 14, kde však též je udání nedostatečné. Obšírně potvrzuje zprávu Bartošovu článek VIII. Pamětí. Srovnej Tom. X. 542 ad.

Strana 136
136 1525 to ze zlosti neZli z hodné příčiny činíce. A když jim někdo poctivě odpíral, tehdy !) to tak rádi, jako had zaklínání, slyšeli. A tak žádný o jich zavinéní nic nevédél?) aZ tepruv po jich od- chodu. A jakZ?) sou*) se koli Pražané [a] **) kon- s sistoř k těm kněžím zachovali, že též potom k jiným měšťanům vypověděným se stavěli, jakož “) se tuto“) píše. Dotekl jsem toho, Ze se?) tu?) nejvíc ze zlosti to působilo. Nebo týž kněz Martin, ačkoli jest pravdu světlou) zákona božího na kázaní svém!°) mluvíval!!); a v tom ho žádný nepře- mohl, ale!?) však, že jest časně !š) toho ne- činil !4), ale kvapně, i proto to !5) se u mnohých v jed obrátilo, pro nezvyklost a mdlobu !9) jich. Nebo traňk některý, ač jest výborný a uzdra- vitedlný !"), však když se ho !8) podává nemoc- nému krom času příhodného, proti žaludka ne- zvyklosti, že ztěžka !9) k oužitku jemu půjde, nébrž 29) vejvratek po něm učiniti musí; mnohého?!) takového apatykárskymi??) dra- 10 a» KRONIKA BARTOŠE PISARE. KNIHA DRUHA. KAP. 13. hými 2) věcmi spíše umoří, nežli mu spomůž*4). 1525 A tak — že jest se on kněz Martin mnohokrát vystřelil napřed v některých věcech podle pra- vého smyslu Kristova, mimo obyčej zvyklý lidský, neprohlédaje?5) k okolkóm ??), ale %e 27) administrator s svými *) jemu toho spüsobu, ačkoli pravého, nepřál, neb jest o něm i na rathouze??) to vyznával, že nic bludného ne- vede — i z té příčiny odpory mezi sebou??) mnohé?!) majíce, zlostí se proti sobé rozpalovali, a světští potom???) lidé se k tomu přiměšovali dotud, aZ se pozdvižení obce stalo. Neb když jest jeden hrdý a pyšný, druhý *%) zpurný a neústupný, řídko 34) se v jednom stání snésti %) mohou. A po některém času okolo roku zbéhlého?9), knéz Martin oZenil se, sloZiv?") z sebe knězství, a bydlil v Novém Městě za Hradcem Králové, pod panováním pána?5) pana Jana Černčického z Kácova?9?) Tu jest?) již pak osadil se*!), iemeslo tkadlcovské délal i jiné obchody jako jiný človčk vedl?). KAPITOLA TŘINÁCTÁ. V níž se vypisuje 42) život mistra Jana Rokycany 8), jak pro čest a marnou44) chválu světa tohoto 45) znamenité $9) pracoval a jako?) nápodobně*“) Cahera také tak dělal49)). Ale poněvadž jsem tuto počal se%) dotý- » kati mistra Jana z Rokycan *!), správcí %) někdy knězstva českého i moravského pod obojí spů- 1) d tedy. — 2) / nic neslyšel a nevěděl; à nevédéli. sobou, zlé a nehodné paměti, umyslil jsem šíře 3) také %) o něm %) tuto oznámiti, aby i to vědomo“*) bylo na budoucí časy, jaký jest křesťan byl — 3) Z jak. — 4) o sú. — 4%) z (a) (1). — 5) v jak. — 9) & (tuto)..— ?) &Aedgv jsou... püsobili. — ^) Z (tu); gto. — 9) 2o svétlü; e smělú. — 19) 27 na kázanich svých. — 11) £A mluvil. — 12) z (ale). — 18) o Castné. — 14) v netinival. — !5) o (to). — 16) 0 mdloby. — 17) £4/ (a uzdravitelny) ; 7 ptí- hodný a výborný. — 18) 26/0 (ho), o to. — 19) v s téZkem k užitku přichází. — %) z nýbrž i vývrat; osť nebo i, # nebo mnohdykráte i. — ?!) ď a mnoho. — ??) Z apatýřskými; o apatékářskými. — %) g (drahými). — ?*) £ spomüZe; o po- můž. — ?5) e? neprohlídaje; 7 neprohlídal. — ?9) / k náklonnostem; 42 k náklonküm. — ?7) v (ale Ze]; v a admi- nistr. — 28) 4 s jinymi svjmi. — ?9) os/ o něm to i na rathouze. — 39) 2 sebáü. — 3!) v» mnoho; £ mnohé méli a zlostí... rozpalujíce. — 32) os? lidé potom. — %) * a druhý. — 3) £ ztidko. — 35) kbv snÿsti. — 3%) 4 okolo času zbéhle k roku se chejliciho. — ?7) 42e oZeniv se, sloZil. — 38) Zevdg (pána). — 39) £ Ceru&ického(!) z Racova(!). — 40) Z (jest). — 41) £ osadiv se; v se osadiv. — 42) v (v níž se vypisuje). — 93) * Rokycana. — 54) bo marni. — 45) Z tohoto se choval. V čemž i Cahera s ním se srovnal (znamenitě... dělal). — 46) 4? znamenité a právé Sibalsky pochleboval. Cahera taky tak dělal. — 47) do a jako nápodobně Cahera také atd. — 48) v také tak nápodobné. — 49) o dělá. — 9) Z (se). — 5!) £/z Rokycany; 2 Rokycana. ;— 9?) kv správce. —- %8) Z šířeji. — S) osť (také). — 59) £5 (o něm). — 5%) Z vědomé. a) Nelze doloZiti. — b) Touž taktikou — nejdřív proti Rokycanovi, potom proti Caherovi — psán jest i čl. MI. a V. Pamětí, u zřejmých shodách s kronikou. Ale zdrojem obou bylo sepsání třetí, od něhožto však každý spis jinak se odchýlil. 

Strana 137
(1525) 1419 1420 1435 O SKUTCÍCH ROKYCANOVÝCH ZA KRÁLE ZIKMUNDA. a co jest působil v české zemi, původem-li Ducha svatého, čili duchem?) onéch proroküv Achabovych. Neb se?) takto?) z spisüv, ktefiż se nalézají v knihách nějakého pana Václava Valečovského řečeného, kteréž byl sepsal za času krále Jiřího, jsa tehdáž podkomořím měst krá- lovskych v Cechách *), [nalézá5) o ném]?) v tento rozum *): Że po smrti krále Václava slavné paměti, když Čechové krále neměli a císař Zigmund, bratr jeho, byl") v Uhřích králem, ten pracoval o to, aby Českého království, jakožto nejbližší ?) po krvi dědic, došel. Za kteréhozto?) války těžké v Čechách se zdvihly, dřív než pyl přijat od Cechiiv za pana; a vysenraa zamek královský jest pron zkażen”). Ale Rokycana'*) s knězem Martinem !!) Lupáčem bouřili 12) proti němu lid obecný !9) po vší zemi po kostelích, aby hol?) za pána nepřijímali, rozličným jej haněním všudy !%) plundrovali s jinými kněžími, Antikristy a !*) żelmy jemu spilajice!”); a stolici papežskou !9) s jejími náměstky chtěl na ruby obrátiti ?). Potom, po nemnohém Casu '*), glejtoval se s Lupácem k nému?) ven z Čech do Řezna, a tu s ním?!) rokovali, jestliže by chtěl jim, totiž Rokycanovi??) k arcibiskupství a Lupá- čovi k??) biskupstvi dopomoci, — vysoce pfitíka- jice, że?*) by chtéli oboje?5) žáky, totiž 26) pod jednou i pod obojí?") spüsobou*5), na knézství 137 svétiti, — Ze??) by oni také chtéli 8%) jemu k krá- lovství. Ceskému dopomáhati i to jednati. On pak porozumév jich bláznovství, postavil je na tom, Ze tak chce učiniti. Potom vrátiv se on » Rokycana?) s kněžími domův, obrátili ??) jazyky??) své**) na jinou?5) stranu?9) a zase na kázaní?") ho nesmírné chválili?9), mluvíce: »jestliZe ho za pána svého ??) vezmete *?), Ze bude s nami!) se všemi netoliko *) jako král a pán » n4$**), ale jako otec s syny naklśdati, a že jest dobrotivý a laskavý i**) spravedlivy pan<. — Tak mnoho toho jich volání po kostelích i jednání ode vší země bývalo), že se Čechové k němu obrátili a za pána ho*9) svého prijali?). 15 Potom, když. se již mocně v království České, jsa již korunován 47), uvázal 18) -atehdáž veliká 49) rüznice i9?) války povstaly *) pyly Čechův **) s okoiními národy, s Němci, brzo *š) po mistru Janovi Husovi až do té chvíle, pro » viru, kterouź jsou 54) Cechove a moravanć ujali v pfijimani svatosti pod oboji spůsobou, a také proto), že za lana /iżkv nochalunovan**) mnoho hradňy, tvrzí, koscelův 9%) římských a klásterüv, pelesi sodomskych. bratti 'láboři » všudytémčť po Ceské a Moravské zemi, i tuším v některých místech cizích zemí?^l a mnoho mnichüv zbili a zahnali. lituiíce ) křivdv mistra Jana Husi %) a mistra leronvma..tovarvse jeho, dediciiv **) ćeskych, kteréž %) v Konstancí sběř a 1) Z původem. — ?) g (se). — 8) osť (takto). — 4) v (v Čechách). — 5) »nalézá« ve všech rkp. schází; dodal vyd. — 9) zkôlevgo (0 nčm). — 7) Z tehdáž byl. — 8) ojnejbližšího. — 9) Z za kteréhož. — 10) Z Rokycan. — 11) 7 (Martinem). — 12) &/ zboufili; o bifili. — 13) bdg obecni. — 14) o (ho). — 15) šle (všudy). — 19) Z (a). — 17) v» spilajic. — 18) o papeżsku. — 19) 527 Potom po malé chvíli. — %) ž (k němu). — 2!) osź Tu s nim. — ??) z (totiž Rokycanovi). — 28) 2Z (k). — %) Z že by chtěli mu k království Českému také dopomoci, i to jednali, aby obojí mohli svétiti. — 35) */e obojí. — 2%) Z (totiž). — ?") kôedg pod druhou. —: 2%) o jednú i pod druhú spůsobů. — 29) Z (že by oni... o to jednati). — %) zd také jemu chtěli; g jemu také; ego (chtěli)... dopomáhali i o to jednali. — %!) v Rokycana vrśtiv se (on). — 89) 7 obrátil se; £5e obrátili se. — 23) 487 (jazyky). — %) AZ (své) ; e jaz. svými. — 95) Żeo na jini. — %) v stranou. — 37) o na. zakázáni. — 39) e vychvalovali. — 99) £27 (svého]. — 4) v vezmú. — 41) Z s vámi. — 42) // ne. — 48) Z váš. — 44) v a. — 4%) o (bývalo). — 46) kóleg za pána svého jej. — *") eg korunovanf. — 48) o uvozoval; 2 ukázal. — 4% Aše veliké; z velké (různice i) války byly po- vstaly. — 5) Z a. — 9) o povstávaly. — 9?) / Čechům; o Čechové(!). -— 58) s brzy. — 5%) 5 kteráZ jsü. — 55) 7 a tak(ć proto). — 55) dg popálili mnoho. — 57) v kost., klášterů řím. a peleší sod.. — %) AŽ v cizích zemích. — 99) 2 litujíc. — %) Z Jana z Husince. — 61) Z rodičův (!). — 62) šlevdgo které. a) Vaňka Valečovského traktát o panování kněžském proti Rokycanovi. Vydal dr. Jaromír Čelakovský ve Zprávách o zasedání král. č. Spol. náuk 1887. Odtud první údaj; další slova »nejbližší po krvi dědic< jsou slova traktátu; »v Uhfích« přidal Bartoš. — b) Podle Konáčova překladu kroniky En. Sylvia, vyd. r. 1510, kap. 43. — ©) Jest parafrase z Valečovského; jméno Lupáčovo dodal snad kronikář ze sbírky akt náboženských z XV. věku. — 4) Podle Valecovského. — e) Stalo se r, 1436, korunován však byl Sigmund již r. 1420, kterýžto rok i Bartoš má na mysli, 18 (1525) 1436 1420 (1415, 1416) 

Strana 138
(1525) 1435 21. září 21. říj. 138 církev !) římská nešlechetně bez viny upálili *), — avtom když císař Zigmund?*) v kralování *) České země a*+) jiných zemu x tomu należfcich*) po několika letech vkročil, na to se vynaložil, aby umenšil, a bude-li moci, upokojil i v ně- jaký mír uvedl Čéchy s Němci% skrze kompak- tata v Basilí?) smluvená a stvrzená“9); jakož se to nalézá v některých) spisích, že jest s pil- nosti obrnejsiel, apy slušnými prostředky, podle povahy ') těch časův, mohl takové zlé věci pfetrhnouti !!) a k dobrému privésti") I z těch příčin, když !?) mnoho jednání v Čechách ode všech stavüv !?) byvalo, císař povolení !$) své zvlá&tnf k jmenovitym !?) arti- kulům dal vší zemi listem pod visutým maje- státem léta páné MICCCC?XXX V? 16), a16*) zvláště k volení arcibiskupa prazského a dvou!?) bi- skupüv sufraganüv. A na to povolení jeho potom stav pansky, rytífsky a méstsky!9) v Praze na den!?) sv. Matouse na sněmu obecním) léta téhoZ?!) vybrali volence z sebe ??), osoby jisté ??) z panského, rytířského, městského i knězského stavu, aby oni volili%*) osoby hodné, arcibi- skupa?5) a dva biskupy sufragany. I tak?9) se KRONIKA BARTOSE PÍSARE. KNIHA DRUHÁ. KAP. 13. léta téhoZ??) nadepsaného, volili za arcibiskupa mistra Rokycana 0) a biskupy sufragany kněze Martina Lupáče z Oujezda a kněze Václava z Chocna*!), kteréž jsou) potom na jiném s sněmu vyhlásili přede vší zemí %). A takového 3%) volení císař potvrdil na den svaté Margréty %) léta M*CCCC0XXXVI? majestátem svým, při- fikaje, że chce to?9) jednati ??) u papeZe ?9), aby jich k tém??) oufadüm také) potvrdil i po- 1 svótil +!) ). Nevím pak, kudy *?) jest to seslo *?), že jest*4) nikdá k tomu nepřišlo, jakož říkají, in fine laus probaturí); neb v chyméru to všecko 48) těm prelátům voleným *") se obrátilo a na zmatekí?) pohnali**). Avšak) dümysl » jest lidský, že zanedbáním císařovým *!), že jest5?) s tím prodléval68), to %) přišlo, a5%) v tom jej smrt zastihla. Neb pred tím on Rokycana 55) s Lupáéem jej z přirčení*") napominali tak dlouho, že jich naděje marná a trošt v nic 58) » se obrátil. Tomu oni srozumévse, hanéli-[li] 99) jsou ho prve mnoho, potom ho?) tak?!) velmi a víc 9?) hyzdili 99). Císaf o tom zvéd&él 9), myslil o.to 95), kterak by jim hodnou 95) záplatu uéinil. Oni také srozuměvše, že by nemohli takového, stalo, že na den svatých ?") XI tisícův 2%) panen, = jako prve*") bezpeéenství míti, Rokycana**) 1) 2 (a církev). — 2?) Z (Zigmund). — 3) è v království. — *) dgo i. 5) Aóvdo náležejících. — 9) Z Němce s Čechy. — ?) *ž/edg Basilei; o Basileji. — 8) kč stvrzená a smluvená; oZ (smluvená). — 9) z ně- kderych. — 1) v skrze povahy. — 1!) b płetrhniti. — 12) osf (když). — 19) e ode všech stran bývalo, ode všech stavüv; 7 ode všech stavům bylo. — 14) os/ povol. své k zvlástním artik. — 15) e22go artik. jmenovitym dal; + art. jmenovaným dal; 2Z art. dal jmenovaným. — 16) ż 1535 (!). — 16*) osz (a). — 17) oa dvü; £5 a dva biskupy sufragany. — 18) 7 i méstsky. — 19) / (na) den. — ?) /g obecném. — ?!) v téhoZ léta. — ??) ż z sebe volence. — ?9) v jisté osoby. — 2) £ (voliliJ. -— %) o a arcibiskupa. — %) Jevgo A tak se; £5 (I tak... biskupy sufragany). — 27) v (svatých). — ?9) &Mevdg tisíc. — 2%) v vše léta téhož (nadepsaného). — 30) kb/o Rokycanu. — 9%!) o za Chocna(!) — 3?) 2 sú. — 33) v piede všemi. — %) /o takovć voleni. — 3) o Margety; osź Markety. — 39) &2/eodg to chce. — 37) d zjednati. — 3) .v u papeże jednati. — %) Z také k těm ouřadům. — 40) v (také). — 41) 2 (i po- svétil; & svétil. — 42) żbo kudy jest pak to. — 43) &bleo slo. — 4) Z (jest). — 45) o laus prabantur(!). — 49) 42/co všecko to. — +7) » (volenfm]; Z se všecko to těm voleným prelátům. — 48) o (na) zmatek. — 49) Abled na zmatek přišlo. — 50) vy Avsak domnóli (!) jest lidské, Ze nedbánim. — 5!) b císafskym. — 5) Z (jest). — 53) ż prodlival. — 5) £27 (toj. — 55) 427 (a) v tom. — %6) Z Rokycan. — 57) èlugo přiřčení. — 99) &à se v nic. — 59) zy hanéli(-li). — 99) 7 (ho). — 9!) ev také velmi; A tak mnoho. — 9?) 7 (a) vic; d a vice. — 9?) £ hanéli a hy- zdili. — 92) 4/4 zvédév. — 95) v/ (o to). — 99) ze hodnü. — 97) v (jako prve). — 99) Rokycan. ?) Místo: »a také proto, Ze za Jana ZiZky upálilie, liší se od Bartošova jazykového fondu; jest asi přejato odiinud. »Pochalupovati< =zpustošiti. Srv. Sté. slovník Gebauerüv, heslo »chalupa«. — b) Odstavec ten jest asi rozvedením slov dékana Hilaria v jeho sepsánizr. 1465: Hilarii Litomericensis s. ecclesiae pragensis decani disputatio cum Joanne Rukyczana coram Georgio rege Bohemiae (Vydal Voigt r. 1777, srv. stat Tom. Kaliny: Hi- larius Litoméficky C. C. H. 1897), kdez praví: »Deinde Sigismundus imperator misertus terrae fecit aliquot tractatus et vias, ut induceret pacem in terram.< Že měl Bartoš ten traktát, dí sám dále. — ©) Mohl B. nalézti ve sbírce nábož. akt. Co předchází, vypravuje se podle Valečovského. (1525) 1435 1436 13. čce. 1437 9. pros. 

Strana 139
O SKUTCÍCH ROKYCANOVÝCH ZA KR. ALBRECHTA, LADISLAVA A JIŘÍHO. 139 (1525) jsa v tejnském1) kostele v Praze za správcí2), slovo od slova 38) v LII. kapitole: »Rokycanovi39) (1525) 1437 kradmo do Hradce Králové3) uklusal, a Lupá- prazského kostela biskupství jest slíbeno.« 16. čna čovi z Chrudimě vybrati se 4) rozkázali 5). Roky- A potom níže takto: cana v Hradci trval6) až do smrti7) císařovy8) 1448 a potom vrátil se do Prahy na první své místo3). 1439 A když potom časové nevelmi prodlení až 1457 přeběhli9) - neb 10) po císaři král Albrecht11) a po něm král Ladislav mladý, syn 12) jeho 13), ne- mnoho kralovali — Rokycana ustavičně po arci- 10 biskupství dychtil 14), nemaje v své mysli od- Jak jest pak dlouho 47) v tom slibu císaři počinutí 15) pro tučnou prebendu a pro žádost povýšení; i umyslil 16) o to státi 17), aby všecka učiněném trval, zvláště za krále Ladislava 48) země o něho 18) k papeži 19) psali 20), přimlou- mladého, též 49) jednak sem, jednak tam rohoře49*) vajíce se zaň21), aby jej 22) potvrdil na arci- pleta svým učením 50), to též ty Historie 51) n Eneášovy dále 52) ukazují, že jest před oči biskupství23) podle toho, jakž jest byl již24) jeho nikdá nesměl se ukázati. volen, jsa u mnohých u veliké vážnosti za boha 25). A tak se vždy sem i tam vrtěl, nemaje A tak se stalo, že podle notule 26) od něho vy- dané pod zemskou pečetí psali. A když ani sobě53) pokoje pro arcibiskupství: ne proto, tím nic nezjednali, vymyslil sobě cestu a psal aby toho hledal ke cti a chvále boží, ale aby do Řecké27) země do Konstantinopolim 28), » lidi šlechetné nebožátka, — kteréž jest s povo- lením krále Jiřího, jakož jsem pověděl 54), trápil, — v kteréž tehdáž ještě křesťanstvo v své celosti 29) z 55) země ven vyhřizl 56) pod jmenem pikartství trvalo, haněje papeže, co nejvejš 30) mohl, Anti- kristy 31) mu dával 32) i falešné proroky a šelmy, a 57) aby mu na překážku jeho žádostem 58) aby se jím nic nespravovali, ani jeho důsto- v ničemž 59) nebyli. A toho důvod jsou 80) sami jenství v čem potřebovali. Řekové to psaní a skutkové jeho, kteréž on při tom působil 61). přijali33) a papeži je odeslali; potom také Neb 62) mezi tím, když se psalo léta 63) božího 84) papež do Čech je34) poslal, jako by naň vší M'CCCCOXLIII° a čtvrtého, při času božího zemi35) žaloval, aby všem vědomo36) bylo křtění byl sněm položen u Hory všem stavům duchovním i světským, kdež jest bylo hádání jeho 37) psaníb). A o témž Rokycanovi se nalézá také psáno » o víru mezi Rokycanou 65) a jeho 66) kněžími v České Historí, od Eneáše Sylvia sebrané, takto s strany jedné a mezi kněžími táborskými »Když tak ty věci umluveny 40) byly, Rokycana s jinými41) čtyřmi 42) kněžími jmenem všeho knězstva, jeho se přídržejícími 43), když seděl císař Zigmund na stolici císařské, na rynku města Řezna postavené, v přítomnosti Albrechta, zetě jeho, a před ve- likým pánův a 44) oratorův vůkol stojících houfem, poslušenství římské církvi 45) činiti jest 46) slíbil.« 1452 29. září Aen. Sylv. Hist. boh. 52. 1444 6. led. 1) k (jsa v tejnském ... rozkázali). — 2) belvdgo za správ. v Praze (vdg za správce). — 3) o Králového. — 4) I se vybrati. — 5) o rozkázal; v poručili. — 6) bl (trval). — 7) o (smrti). — 8) 1 císařovy zůstal; b cís. byl. — 9) kblevgo proběhli. — 10) v nebo. — 11) bl (král Albrecht a po něm). — 12) l (mladý syn). — 13) l (jeho). — 14) I dychtěl. — 15) v nemaje na své mysli upokojení; g odpoč. pro žádost povýš. a pro tuč. prebendu; e odpoč. pro tučnou faru a prebendu a pro žádost povejšení. — 16) o i úmysl(!); e [i) úm. — 17) v starati. — 18) v o něj. — 19) 1 k pape- žovi. — 20) kbl psala. — 21) d (zaň). — 22) dv aby je(!). — 23) v potvrdil a na arcibiskupství posvětil. — 24) kbí (již); evd již byl. — 25) ke a jako za boha; dvg za boha téméř. — 26) kbl podle notule jeho (od něho vydané). — 27) o do české (!). — 28) v do Konstantinopolín; o do Konstantinopolní. — 29) k (v své celosti). — 30) be což nejvejš; v co nejvíce. — 31) edg antikristů. — 32) g nadal. — 33) dg přijímali. — 34) k zase. — 35) v (zemi). — 36) vl vědomé. — 37) v to jeho. — 38) v (sebrané ... od slova). — 39) v že Rokycanovi. — 40) v umluvené. — 41) b (s jinými); kl (jinými). — 42) 8 čtyrmi. — 43) eg přídržícími. — 44) dgv (a). — 45) o římské císařství(!). — 46) l (jest). — 47) v dlouho; o dlúho. — 48) vlo Vladislava. — 49) v (též). — 49*) ost rohože. — 50) v učiněním(!). — 51) o ty historí. — 52) ost (dále). — 53) I (sobě). — 54) v (jakož jsem pověděl). — 55) o (z). — 56) k vyzdvihl; ost vy- hryzl. — 57) o (a). — 58) vl v jeho žádostech. — 50) b v ničem; l nic. — 60) o jsú. — 61) kbevdgo působil při tom. — 62) kevdg Nebo. — 63) b (léta). — 64) ost (božího). — 65) o Rokycanú; kl Rokycanem. — 66) ost kněžími jeho. a) Jest z Valečovského a Sylvia. — Rokycana vskutku vrátil se až r. 1448. O pobytu Lupáčově v Chru- dimi odjinud nevíme.— b) Z traktátu Valečovského. 18.

Strana 140
140 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA DRUHÁ. KAP. 14. (1525) s strany druhé. A v tom hádání užívaje1) Roky- božího otarasoval. A ten takový zavřený8) (1525) 1444 cana víc podstatné moci nežli spravedlnosti, sněm nalézá se sepsaný jinde u9) mnohých. artikule s svými kněžími udělal o svátostech, A po tom po všem Čechové a Moravané, chtíce kterak má o tom smejšleno a držáno býti3), kteříž ho s některé strany 10) uchlácholiti, za krále jsou2) v desáté kapitole týchž3) knih4) již5) s Jiřího dali mu ten titul, že jest volený arci- předloženib), kteréž jest některými lejky 6) škol- biskup. A tak v tom volení šplechtal se až ními, mnichy7) a falešným výkladem zákona do smrti. KAPITOLA ČTRNÁCTÁ, v níž se oznamuje11) o témž Rokycanovi, kterak jest a proč potupen od strany římské a za kacíře odsouzen, a proč bratří Valdenští žádné strany až do dnes 12) se nepřídrží 13), dále o témž Rokyca- novi, jak jest se u víře sem i tam motal, víc 14) obmejšleje čest a slávu světa, nežli 15) čest a slávu boží, a protož 16) mu pán bůh v tom jeho úmyslu neupřímném 17) prospěchu nedal 18). 1465 7. ún. Ještě i toto 19) nalézá se o něm psáno jedni druhým z toho nářku se nevyvedli. A od v traktátu Hilaria 20) doctora, Čecha, kanovníka té chvíle až do tohoto 28) času pohoršili29) se hradu prazského za krále Jiřího přítomného, is na obojích bratří Valdenští tak nazvaní, že se že on s kněžími českými i se všemi, tehdáž žádné30) strany nepřídrží31), dokudž32) se sobě přídržícími 21) se jich, odsouzen 22) i potupen23) s obou 33) stran z toho nevyvedou 34) d). A potom jest za kacíře24), za odřezance, za bludného a na opačinu 35) vedl a učil lidi 36) a zase do hnízda, do kteréhož nanečistil 37), vlezl, chtě býti zbaveného 25) vší moci v službě k oužitku spa- sení“). A to proto se stalo, že on prve hyzdil » arcibiskupem v Čechách. ve všem římskou 26) stolici i řád její, mluvě A jinde opět toto se nalézá: když jest po- i píše o nich 27), že sou Antikristové a že nejsou nejprv38) mnoho mluvíval39) na kázaních proti 40) a stolici jeho, upřímná 41) naučení dá- praví synové církve svaté, jakož pak podnes papeži 1) be Rokycana hádání užív.; kl hád. Rokyc. užív. (bl užívajíc). — 2) o jsú. — 3) v těch. — 4) b kněh. — 5) b jichž(!). — 6) z bejky; kblev býky; dg bíky; o byly (!). — 7) o (mnichy); b míchy (!); l mnichy falešnými. — 8) dv (zavřený). — 9) bl (u); k na mnoha místech. — 10) v (chtíce... strany). — 11) v (v níž se oznamuje). 12) vl po dnes. — 13) b nepřídrží se; o se nepřidržejí. — 14) l více. — 15) lo než. — 16) b (a protož ... nedal). 17) b neupřímém; v neupřímným. — 18) v neráčil dáti. — 19) v to. — 20) kbl Heykaria (!). — 21) kbledg přídržejícími. — 22) o odsúzen. — 23) kble jest i potupen. — 24) dvg za kac. a odřezance. — 25) v za zbaveného. — 26) bo římskú. — 27) vs po nich. — 28) kevdgo do toho. — 29) k zhoršili. — 30) d žádný. — 31) kble nepřídržejí. — 32) g dokud. — 33) bo s obú. — 34) o nevyvedú. — 35) kbl na opak (l vopak). — 36) v lid. — 37) v prve nanečistil; e prve byl nanečistil. — 38) ! když se nejprv. — 39) bl domlouval. — 40) o papežovi. — 41) kbedgo upřímá; v upřímé. a) Bartoš mylně má za to, že odvolací formule z pronásledování č. bratří r. 1461 vznikly při jednání s kněžími táborskými r. 1443 a 1444. Ze všeho tohoto jednání však zná pouze výsledné usnesení sněmu 31. ledna 1444, a pak snad žalobu kněží táborských na Rokycanu; tu čteme frasi »associato et colligato brachio seculari citavit et citari fecit personas varias sue jurisdictioni non subjectas« shodnou s výtkou u Bartoše, že R. užíval »podstatné moci.« Možná však, že shoda je pouze nahodilá. Srv. Zd. Nejedlý: Prameny k synodám strany pražské a táborské v 1. 1441—1444, v Pr., nákl. král. č. Spol. náuk 1900, str. 104. — b) Viz str. 128—130. — c) Tak překládá B. slova Hilariova v citovaném traktátu, jenže jim nerozumí. Hilarius nepronáší klatby nad Rokycanou, nýbrž v disputaci chystá mu léčku. Rokycana slíbil vstoupiti v jednotu s církví římskou: jednota záleží ve víře, v lásce a posluš- nosti. Z porušení víry vzniká blud, z porušení poslušenství rozkol, z porušení lásky zavržení a vyobcování. A nyní vede dûsledky: »si igitur dicis, quod recepisti unitatem Ecclesiasticam, ergo non fuisti in ea, et sic inducis hoc verbo super Bohemos, quod prius fuissent extra unitatem Ecclesiasticam et sic in excommunicatione, in haeresi et in schismate«. — d) Odkud má B. tvrzení o čes. bratřích nebo je-li to výklad jeho samého, nelze do- ložiti. Podobně mluví i 12. kap. spisu Jana Blahoslava: O původu Jednoty Bratrské. (Vydal N. J. Jastrebov ve Věst. akademie petrohradské sv. 71. z rkp. Musea král. Č.)

Strana 141
O SKUTCÍCH ROKYCANOVÝCH. SROVNÁNÍ JEHO S CAHEROU. 141 (1525) vaje podle zákona božího a všecky nálezky bohu i mamoně! A protož toto 30) jest pravé 31) (1525) lidské a nejvejš papežovy ovšem potupuje1), Ciceronovo 32) povědění33) v knihách 34) Offici- že sou2) to3) mnozí lidé ujímali4) za pravdu, orum: že 35) »každé ctnosti chvála na činění záleží«; a jinde, že »ošemetné a 36) nepravé všecko to v nich se zkořenilo5), nemyslíce než na s jako květ spadne«. Neb když 37) pravá chvála pravou 6) službu a poctu boží. Potom pak, když takové štípení v lidech učinil, chtěl zase7) všecko z ctnosti38) nepochází, ta 39) ztěžka 40) můž41) rád z nich vykořeniti to dobré ujaté, lež 8) svým trvati dlouho. A což42) se o něm 43) tuto píše44), tolikéž ústóm dávaje; a9) tudy na ně trápení a soužení rozličná někdy až k smrti vzkládal, když mu o jeho tovaryších, kteříž jsou 45) za jeho času v tom povolni býti proti prvnímu spůsobu ne- io byli, nalézá se. Na jehožto šlépěje 46) tento pro- chtěli. A z takového jeho štípení potom 10) pučili klatého vtipu člověk, Havel47) Cahera admini- strator 48) nastoupal 49) a šel jeho stopami 50) se bratří, kterýmž nyní Valdenští cizoložně žádaje biskupství dojíti; ztočiv 51) se též na své 52) převzděli 11), kteříž od něho počátek a založení 12) po dnes mají, osadivše se v rozličných místech mysli jako on a53) uznav to, že mu 54) pochle- u benství víc zisku přinésti tělesného můž55) v Čechách, v Moravě i jinde. nežli 56) čtení svaté, rozpálil se žádostí světskou 57) Ti 13) i jiní 14) spisové o něm předkem dostatečně vysvědčují 15), že jest byl člověk k povýšení, k 58) lakomství, k pejše, k cizoložství a 59) rufianství i k jiným neslušným věcem; a neustavičný, neb jednak 16) podle pravdy zákona božího upřímně17) učil lidi a kázal čtení svaté, protož takové nesnesitedlné trápení a ukru- jednak tomu na odpor vedl, zastávaje stolici » tenství na lidi vzkládal. A nesmírně 60) zchváliv 61) římskou 18) i papeže s jeho nálezky. A když Lutherovo 82) učení, mnohé Čechy na 63) to zvedl jsou 19) tehdáž k němu někteří dobří20) boho- a tvrdil“4), potom vším obyčejem takové lidi bojní21) lidé a bratří u víře mluvili, proč to sužoval65) a to učení zase potupoval i zákon činí, že na odpor pravdě a prvním řečem svým22) Kristův2). A není slejcháno o jednom člověku učí23), pověděl 24), že »jest to tak, a kdybych a v zemi České, ani v druhé66), aby kdo byl toho neučinil, musil bych býti tak jako vy takové smělosti, netoliko87) z duchovních, ale člověk potupný a zavržený.« — A tuť jest 25) ani z světských lidí, jako tento člověk, aby na kázaní ch]68) svých 69) tak hanebně mnohokrát již zřetedlně žádost pejchy, cti a marné chvály světské na sebe odkrejval, kteréž se nikoli26) ctné a šlechetné lidi ze všech stavův bez vý- nechtěi] zbaviti. Takť jest ten pletichář na » mienky zhaněl a zplundroval, zradou i jinými — vrtochu 27) seděl, chtě28) se zalíbiti a sloužiti29) slovy škodlivými 70) — nepodobné jest k víře VI. 6 —?— Cic. I. Offic. 1) kbl potupujíce. — 2) o jsú. — 3) 1 (to). — 4) kl ujímajíce to; b ujímajíce to, za pravdu drželi. — 5) kble vkořenilo. — 6) o pravú. — 7) v (zase). — 8) o leč. — 9) g (a). — 10) e potom štípení; v (potom). — 11) kbedgo přezděli; v nazývají(!). — 12) v (a založení). — 13) blvdo Tu. — 14) v jinde jiní. — 15) e vypisují a vysvědčují; kbl vypisují. — 16) o nejednak. — 17) bdgo upřímě. — 18) o římskú. — 19) o sú. — 20) v dobří a boh. — 21) e bohabojní. — 22) l (svým). — 23) k mluví a učí. — 24) kbleg odpověděl. — 25) dgv A tak jest. — 26) z nik. nechtě(!); ost nechtěl nikoli(v). — 27) ! v vrtochu. — 28) d chtěje. — 29) o slúžiti. — 30) b to. — 31) e (pravé); v pravé ono. — 32) o Ciceronové. — 33) 1 propovědění. — 34) v libris Off. — 35) kbl (že). — 36) 1 (a). — 37) ! Neb tehdáž. — 38) l ze ctnosti. — 39) l tať. — 40) b stezka(!). — 41) kb nemůž; l může. — 42) vl co. — 43) v (o něm). — 44) bl píše tuto; v tuto o Rokycanovi píše. — 4b) vl (jsou). — 46) v šlápěje. — 47) kbvdgo pes Havel; l Havel pes. — 48) v administ. scelerum. — 49) o nastúpal; blyd nastoupil. — 50) o šel, jehožto paní(!). — 51) l zto- čivše. — 52) l se na též své. — 53) ost (a). — 54) g jemu. — 55) evdo tělesného přinésti můž (v může); bl při- nese tělesného (můž). — 56) bl než. — 57) o světskú. — 58) dvog (k). — 50) kl (a); v k rufianství. — 60) g A ne- smírně, nesmírně. — 61) kbevdgo schválil; l schvaloval; o schválně(!). — 62) v Lutherové. — 63) b Čechy za to. — 64) k utvrdil; v svedl, stvrdil. — 65) k trápil a sužoval. — 66) k ani v Moravské; e ani jinde v druhé Mor. — 67) v (netoliko). — 68) zo na kázaní(!). — e0) I (svých). — 70) bl škodnými. a) Je z listu br. Matěje.

Strana 142
142 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA DRUHÁ. KAP. 15. 1525 dotýkal, že jest to s podivením mnohým1) býti dobrého pokoje a pro umenšení kyselosti to3) 1525 musilo2) lidem. Neb jest nejmíval v tom pře- učiniti; ale podle přísloví: »Kdo mlčí, ten 4) po- kážky od těch, jimž náležalo pro zachování volení své dává5) ke všemu 6)«. KAPITOLA PATNÁCTÁ, v níž se zmínka činí7) o nějakém8) bratru Matějovi, kterak maje ducha Eliášova a slyše?) o lidu za- 11) a jsa sám ctnostně a 12) šlechetně živ, jiné vedl, učil a slovo vedeném 10) v Praze, ten přišedši [sic] boží kázal; a jak dábel skrze své holomky usiluje, aby mu 13) v tom překážku učinil. 1519 až 1520 Ale abych se zase navrátil k tomu, odkud mu se, že nemá lepšího přístupu ku překážce jsem zašel, k napravování a odvolávání14) již k 36) dobrému, nežli skrze titulované kněžstvo. psanému: známo buď všem, když jest tako- 1 A tak se stalo, že jest 37) jich proti němu 38) vého 15) trápení tak mnoho bez přestání při- popudil těmito cestami: že jsou ne jednou 30) bejvalo, tehdy 16) slitovalo se toho 17) a velmi ale mnohokrát vstupovali na rathouz před zželelo nějakému bratru Matějovi, tak řečenému, Pražany 40), žádajíce, aby mu taková kázání zastavena byla mocí světskou, potud, pokudž pousteníku prostého řádu, řemesla někdy kožiš- by ouřadu knězského řádně od biskupův řím- nického 18), rodem od Žatče 19), nemaje na hlavě 15 ských též jako oni nedošel. Ale Pražané, ač- své pleše římského 20), kterýž těch časův zlost- koli41) jsou jemu 42) toho bránili, před sebe ných 21) v Praze 22) byl přítomen, když se to obsílali a jednak povlovným 43) napomenutím, dálo. Jenž nedávno před tím před pěti neb23) před24) šesti lety jsa na poušti několik let, jednak s pohrůžkami k němu mluvili, však život vedl bohomyslný a nábožný, potom nucen » tomu nemohli odolati, protože jest měl ducha jsa vnitřním svědomím, šel jest 25) do Prahy vroucího 44) dobrého v sobě. A 45) tak vždy víc a víc se jeho kázaní z dobré a žádostivé horlivosti26) mysli své a po městě46) rozmáhalo, že již mnozství lidí z popuzení ducha Eliášova, pro mnohé nepra- vosti 27) lidské, a tu počal kázati slovo boží znamenitých, chudých i bohatých, domácích upřímně28) podle zákona božího, hyzdě hříchy z i přespolních se k němu nachylovalo; a 47) 12°) všeliké30) nešlechetnosti a zvelebuje ctnostný, víc-li48) mu toho bránili 49), a 50) větší51) ná- chylnost lidé k němu měli. Avšak, ač někdy mravný31) a 32) svatý život lidem, někdy po hospodách a 33) někdy po ostrovích a po 34) se od Prahy odtrhl a jinam zašel do měst, březích. městeček i do vsí52), takovouž53) práci při A hned dábel, kterýž málo spí, boje se, » slovu božím veda, však se zase 54) vždy do aby mu jeho 35) království neubližoval, zdálo Prahy55) navracoval a na žádné pohrůžky se ne- 1) v mnohým s podivením lidem; k s pod. mnoh. lidem. — 2) kly muselo. — 3) dgv (to). — 4) ! (ten). — 5) vl (povolení své dává). — 6) vl kdo mlčí, ten ke všemu svoluje. Ruk. e klade nyní list z r. 1519 br. Matěje k Pražanům (tišť. u vydání Erbenově str. 333—359). — 7) v (v níž se zmínka činí). — 8) I o ňákém; e o témž. — 9) o slyšel. — 10) ke zavedení. — 11) b přišedše; 1 přišev(!). — 12) o i. — 13) o (mu). — 14) lg odvolání; o otvolání. — 15) v (takového); tak mnoho. — 16) d tedy. — 17) v (toho). — 18) vo kožešnického. — 19) dva od Žatce. — 20) o (nemaje.... římského). — 21) k těch zlých časův (zlostných). — 22) g (v Praze). — 23) klg nebo; ve aneb; b anebo. — 24) kblevgo (před). — 25) l (jest). — 26) g z dobré vůle žádostivé horlivosti. — 27) k nesprávnosti. — 28) kbego upřímě. — 29) bg a. — 30) kle všelijaké. — 31) lo zvelebuje ctnosti, mravy. — 32) g (a). — 33) vl (a). — 34) v (pol; I a pobřežích káže. — 35) v v jeho. — 36) kbg (k). — 37) ost (jest). — 38) v jich proměnu popudil(!). — 39) o nejednú. — 40) I před pány P. — 41) v ač. — 42) 1 mu. — 43) kóvog povolným. — 44) o vrúciho. — 45) v (A). — 46) l po městech Pražských. — 47) k (a). — 48) ost více-li. — 49) d toho bráněno bylo. — 50) kblevdg (a). — 51) l více náchylnost. — 52) v městeček a vsí. — 53) kbe takovúž. — 54) ost (zase). — 55) kbevdgo se do Prahy vždy.

Strana 143
O BR. MATĚJI POUSTEVNÍKU. LIST JEHO DO KONSISTOŘE. 143 1525 obracel1). Člověk jistě byl v boží naději dobrý, byl tak 18) milosrdný, že sám od lidí pomoci 1525 nábožný, bohobojný2) a na životu svém velmi časné19) a almužny svaté20) přijímaje, jiným příkladný, maje v sobě dary boží. A v tom z toho chudým a vězňóm rád uděloval. ve všem byl tak3) zkušený, že ho4) netoliko A když tehdáž jsa v Praze o takovém ti, kdož jsou 5) jemu9) dobrého přáli, ale i ne- s nátisku a zavedení lidí zvěděl, nemohl toho 21) přátelé, a 7) nejvejš knězstvo titulované, nemohli déle snášeti proti svému vnitřnímu svědomí, spravedlivě v žádné8) poškvrně, zvláště?) ze- ale spis nebo list 22) k administratorovi a jeho vnitřní, postihnouti 10); ale tak byl v obcování konsistoři z pravé, upřímé, horlivé a svaté lí- svém šlechetný, že sobě to do něho mnozí tosti23) udělal a24) v pátek před třetí nedělí oblibovali 11), krom těch, jimž12) se obyčejně no postní, na den svaté Gedruty 25) téhož léta, 17. břez. život ctnostný, a 13) zvláště kněžím, nelíbil. k němu do fary tejnské 26) poslal. A dřív27) Jakož pak ten největší důvod pikartství těm 14) než to učinil, psal a poslal 28) ten 29) spis k ně- byl do 15) těch, kteříž jsou 16) takoví šlechetní kterým přátelům rytířského stavu. Kterýž vzní 30) byli časův těchto 17). K chudým lidem také pořádně 31) v tato slova3). KAPITOLA ŠESTNÁCTÁ. Částka listu u bratra Matěje do konsistoře 32). III. Mojž. XIX. 17 Sir. XVII. 12 »Mnohé pozdravení a žádost spasitedlnú 33) Které sou pak škody a zlé věci při vás, ježto v Kristu Ježíši vzkazuji Vám, pane administratoře jich lidé věrní nepřijímají, ale za zlé a scestné je a páni konsistorianové! mají, i já s nimi, pane administratoře s jinými preláty, těch já před vámi tajiti nebudu a nemohu. Pravá láska křesťanská k tomu nutí a vede » nelíbilo člověka každého věrného, co by mu se 34) Než prosím vás, sneste mě37); však jste pak ně- o něm do člověka bližního svého, nemluviti 35) kteří majstrati 38), a písmo die: »Umění mužovo 39) krom očí, čehož by mu nesměl vuoči36) mluviti, po trpělivosti bývá poznáno«, a tak po netrpěli- vedle onoho písma: »Nebudeš mieti bližního svého vosti nemúdrost a bláznovství se ukazuje. 25 v nenávisti tajně; ale potresceš ho zjevně, aby Najprve považ toho, mistře Havle, jakým spuo- sobem a příčinou přišel [i]si v ten úřad administra- neměl hříchu z něho.« A opět ono písmo, že při- kázal pán buch jednomu každému péči mieti o svém torský, upřímným-li úmyslem a dveřmi pravými bližním. A poněvadž dí »každému«, tehdy bude bez skrze Krista pána, čili podvodně a pod přikrytím! — osob přijímání, chudému jako bohatému, obecnému Vážieť to lidé a rozjímajíť věrní. Nedotýkám tuto jako jmenem duchovnímu, pravdu sobě pověděti s věrných pánuov ze všech stavuov, že jsú tě a škodu sobě ukázati z povinnosti lásky křesťanské 2c. dobrým úmyslem a dveřmi 40) k tomu ouřadu volili, Přísl. XIX. 11 1) z (přepsáno později) neobával; kbevgo se neobrátil; l nic nedbal. — 2) v bohabojný. — 3) kbl (tak); geo také. — 4) v (ho). — 5) o jsú. — 6) vl mu. — 7) vl (a). — 8) o v řádné. — 9) d zvláštně. — 10) g jeho postihnouti; v ho stihnouti; b postihnúti. — 11) kl libovali. — 12) e jichž; o jenž. — 13) kblv (a). — 14) kbl (těm). — 15) bl od těch. — 16) o sú. — 17) ost těch (! těch časů). — 18) ve (tak). — 19) ost čas. (a); o častné. — 20) kbl svaté). — 21) bl (toho). — 22) v ale list aneb spis. — 23) 1 upř. a horlivé i svaté libosti(!). — 24) kbl (a). — 25) klvdg Ke- druty. — 26) v fary jeho tejnské. — 27) bl (A dřív... psal a); v (psal a). — 28) b (poslal). — 29) I tento. — 30) klev zní. — 31) ve (pořádně). — 32) vl nadpisu nemá; kbeg List atd; o a list atd. do concistoře. — 33) spasitelnou. — 34) se mu. — 35) nemluví. — 36) v oči. — 37) sneste mne. — 38) magistráti. — 39) muže. — 40) (a dveřmi). a) Text listu Matějova upraven jest po souvěkém tisku: Spis bratra Matěge pausteníka, kterýž tu v praze od několika leth v příkladnosti života svého gsa, slowo zákona božieho zgewně gt kazal a napomínal oc. Administratorovi, mistru Havlovi s žádostij spasytedlného dobrého sepsaw, do Tyna na ffaru poslal. Mistr pak zlee za dobré nawracugíc Matiege hned i s poslem do ssatlavy wsadil. A to se stalo v sobotu před třetij ne- dielij w postě Letha »c. XXV. Matieg pústeník Administratorowi w poselstwj swem pisse takto: — Varianty pod čarou uvádím, ovšem jen závažnější, z rukopisu z; ostatní jsou vypuštěny. Ponecháno i rozdělení v ruko- pisích v kapitoly, jehož v originále není.

Strana 144
1525 26 arp. srp.) kdyż [j]si byl sam ćtvrty za administratora voleny*), 11. list. 1524 144 pod spuosobem ovCiem vlka neznajice, proto, Ze si byl v Němciech u Lutera, muže věrného a učeného v písmě svatém; odtud když si se vrátil, často, a snad každý den, připomínal si po kázaní, aby se lidé pánu bohu modlili za doktora Martina, > muže osvieceného Duchem svatým v učení zákona božieho a písem svatých, pravě, že jest jeho!) pán buoh ráčil poslati a voliti a že znamenitý prospěch v lidu skrze osobu jeho činí buoh k spa- seni lidskému?). Tam si byl v Witmberce na čtvrt © léta, všecko si u nich chválil a velebil, v piítom- nosti jich žádných si odporuo jim nečinil, aby zle učili a vedli; a přišed od nich do Čech, též si činil, všecko chválil) i to psaní, kteréž Martin Luter do Čech učinil o řiezení knézstva*), pravé, že jest z rady a vuole tvé bylo a že jsi k němu rozumy dával, nutě k tomu Lutera, aby tak psal: a potom si to i jiné učení jeho za bludné a ka- cieřské položil a odsoudil *), Před tím přede vším, 15 20 byl sem u tebe v Tajne?) na faře v samotném roz- mluvení?), tu zvláště o Lutherovi Martinovi zmínka byla: všecko [j|si chválil a velebil učení jeho, a zvláště to, že dobře dělá Luter, veda lidi od papežského, biskupského a lidského učení a usta- novení, a že na samém zákonu božím, pravém gruntu, lidi staví, ne na šebrincích 8) a šermích Antikristových. A když sem já tě k témuž napo- mínal, řka: »Pamatuj se, mistře Havle, aby lidi stavěl a učil na gruntu a pravém základu z zákona ? božieho a čtení Krista Ježíše; také aby měl rozdiel mezi podstatnými a posvátnými i služebnými věcmi, rozděluje chatrné od dobrého, čisté od nečistého, svaté od proklatého; také, aby nechal ustanovení papežských nejistých, zákonu božímu odporných<, však jsí mi všeho na ten čas puojčil i chválil, toliko do svatého Martina za šest nedělí od toho času bera sobě prodlení, mluvil jsi, že všecko chceš na pravém gruntu čtení svatého stavěti a usta- novení lidská Antikristova že budeš bořiti a kaziti všemi obyčeji. Jakož se i tak dálo prve i potom nedlúhý čas, že jsi mluvil i dotýkal na kázaních svých papeže, biskupuo, pravě, že sú Antikristové a šelmy a falešní proroci a že nemáme jich ná- lezkuo a ustanovení držeti a jimi se zpravovati. Druhé. Pamatuj se, mistře Havle, a ohledni w a5 40 45 "I led)se na ten sném hromničný léta ac XXIII), s po- volením královským ode vsech stavuo drżany: ty [j]si předkem s svými kněžími k tomu sněmu arti- kule na ten čas potřebné, užitečné i spasitedlné so KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA DRUHÁ. KAP. 16. se všickni stavové snesli a ty artikule stvrdili a10) schválili; praviece, že jsú vedlé zákona božího, i vy- tisknüti je dali, všem vuobec je vydali. A pro tu příčinu sepsání 11) těch artikulí slušných skrze tebe vSickni stavové volili jsú tě za administratora, domnívajíce se, že budeš věrný a stálý při pravdě zákona božího. Na to jsi ten ouřad s pláčem přijal, přiříkaje věrnost a stálost pánu bohu i lidem, při pravdě zákona božího a čtení Kristova státi; při tom jsi žádal pánuo všech stavuo, ať by pomocni i radni byli při všem dobrém vedle zákona božího. ") I pohlediž nynie, biedny Havle, kam jsi od toho všeho zašel, a kde jsi se ocetl!?)! — ano nez tomu sněmu čtvrt léta minulo, až [j|si všecko to dobré a artikule tebú vydané sám kazil, rušil a bořil, tomu se posmíval, z toho žerty měl, proti tomu kázal, mluvil, to kacířstvím, bludem, pikhart- stvím nařiekal, lidem to ošklivil i haněl, a tak [j]si hanbu a lehkost sám na sebe i na ten sněm všech stavuo pánuo znamenitých království českého uvedl. О, 6 Havle! — kto tobě dobrý má věřiti, a ty při prvním ani při druhém nestojíš, ale sám sobě lež dáváš! A potom jsi kázal kázanie bouřlivá, ne- pokojná, vražedlná proti pravdě boží, čtení Krista pána i věrným lidem a služebníkóm božím. To jste činili i 13) s jinými kněžími po farách, lid proti lidu stavějíce, ruoznice a sváry v lidi vsievajíce, hanějíc a kacíře bludné i pikharty kněžím věrným a lidem dobrým, jich učení následujícím, jste dá- vali a spílali na kázaních svých. A proto jste nikdy s žádným z těch kněží nesměli se o zákon boží zastaviti v přítomnosti jich, toliko jste lidi stavěli proti nim na vašich kázaních. A oni pak, nežli by vám za příčinu ruoznic a sváruo byli, dobrovolně z Prahy vysli, aby vás s lidem upokojili. ) A po jich pak vyjití1*) z Prahy co ste spuosobili a zjed- nali v lidu obecném skutečného zlého, to jest všem lidem známo, jaký nepokoj, pokušení ná- silné, trápení tyranské, vězení nekřesťanské, mu- čení ďábelské, mrskání a cajchování neobyčejné, v pohanech ani v Turcích nebajvalé, z řemesl a z cechuo vypovídánie, chudým lidem živnosti od- jímánie i od města vypovídánie. To pak všecko bezpravie a ta pekelná a'*) nekřesťanská křivda věrným a nevinným lidem se dála, i ještě nepře- stává, předkem skrze tebe, mistře zlosti Havle, a tvé kněží některé a jiné mocné, tvú zlostí do- slepené v oufadé. Neb's!9) ty kázal mnohokrát a často po té bouřce s některými kněžími svými na věrné a proti dobrým a nevinným lidem věci sepsal a všem stavóm k rozvážení vydal; na tom nejisté, nepravé, lživé a falešné, pravě: že měli l) ho. — 9) (bůh k spasení lidskému). — 3) všecko's schválil a velebil. — 4) knóżstva. — 5) volen. — 9) v Tejně. —- ?) rozmlouvání. — 8) šebřincích. — 9) patnáctistého čtyrmezcítmého. — 10) stvrdili, schválili. — 11) sepsanou. — 12) octl. — 13) (i). — M) V orig. chybně »vyjities. — 15) (a). — 19) Neb jsi. a) Viz str. 108. — b) Viz str. 21.—25., 110. — ©) Viz kap. I. 13, 47. 1525 (1524 po 24. kv.) 

Strana 145
LIST BR. MATĚJE DO KONSISTOŘE. 1525. všecky lidi v Praze napořád mordovati, muže, ženy i děti, nešlechetní zrádcě kacieřští a pikhartští, a že vám dal buoh nad nimi vítězstvie; Tu jste Te Deum laudamus zpievali a zvonili všudy po Praze, po vší zemi České, i do jiných!) to jste za jistá a pravü véc rozepsali a k tomu pečeti své pfitiskli na leZ, do mést, do?) městeček i všem stavóm. A kněží vám v zlostech podobní někteří též kázali, jako i vy, jinde. A to všecko, jako nebe daleké od země, nepodobné k pravdě, ale pouhláš) lež. A tou svou lží nadělali jste po- jedni mnoho tisicuo lhářuo: ano nikdá ne- slychano *), aby ovce vlky dávily a slepice lišky hubily, ale přirozená věc vlkuom ovce Zráti a liškám slepice bráti. Ó běda, ó přeběda vám vsem, kto5) jste příčina toho zlého, neobrátíte-li se ku pánu bohu skrze pokání, co vy. hrozně za to trpěti musíte, pro takovou hroznou, ne křesťanskou, s 145 ale ďábelskou lež, kterýž od počátku byl lhár a v pravdě jest nikdy nestál. A nez?) jedna lež skrze vás kněží v lidu přestala, už) jste jinou za- Cali na nevinné a věrné lidi u vězení: »Toť, prý, nemohli své zrady nešlechetní pikharti provésti, aby všecky napořád mordovali; již lidi trávie, ty, kteříž jich 9) hlídají a jich strážní sou«. Tohos ty, Havle, na kázaní dotýkal a tu lež lidem oznamoval. A u sv. Petra i Štěpána kázali na kázaní tak, že jich pět na rathúze otrávili; a to váecko pouhlá?) a dáblem smyšlená lež byla. Také vždycky ustavičně !°) pravili ste i ještě nepřestáváte, že sou bludní pikharti a že mluví rouhavé a nešlechetné věci proti svátostem těla pána Krista, ti, kteříž seděli u vězení; a toho jak živ žádný ani vy sami od nich neslyšeli, ale sami!) vy kněží smýšleli ste na ně křivé a lživé věci, abyšte je lidem zošklivili, lidi proti ním postavili, aby vám lidé věřili, že je hodně a spravedlivě trápíte. KAPITOLA SEDMNÁCTÁ. Vše týž list bratra Matěje. Ó nebožátka 12) biedná, vy kněží někteří! — proč vy se v hrdlo nestydíte před pánem bohem a králem nebeským všemohúcím, kterýž všecko vidí a zná, i přede vším množstvím lidu po všie zemi České i v jiných národech! — neb již všudy vědie a znají vaši nestydatou lež. co jste vy duší lidských tou svou nekřesťanskou zlostí a lží zbili a1) zmordovali po zemi České i jinde! Větší jste vraždu spáchali, než byšte mnoho set lidí tě- lesně zmordovali; a ještě nepřestáváte ustavičně mordovati duší lidských. To ste vy ti mordéři a vražedlníci, o kterýchž pán Kristus mluví: »Zloděj, prý, nepřichází, jediné aby kradl, mordoval a za- hubil.« Ale tak-li jste vy hrozně oslepeni vnitř izevnitř, že nemuožete 4), či nechcete znáti množstvie hrozného písma svatého proti křivým svědkóm a Ihśfóm, a že každý svědek křivý a falešný zahyne a zatracen bude? — — A protož to pán buoh Tos zapoviedá, řka: »>Nepromluvíš křivého svědectvie.< Moudr. A opět: »>Ústa lživá zabíjejí dusi.« I to: »Pane žal, 11 bože, zatratíš!5) všecky, kteříž mluví lest a lež!< "on" A opět: »+Od nečistého co se očistí a od lháře co XXXIV.4pravého bude povédéno?« Také i to písmo: Sir. XX. »Lepší jest zloděj, nežli ustavičný lhář, ač, prý, prad. oba zatraceni obdrżi.< A opět jiné: »Sip a meć XXV. 18 a. střela ostrá jestiť člověk, kterýž mluví proti bliž- Jan X. 10. 25 30 35 40 nímu svému svědectví falešné.< A opět jiné písmo: »Svědek falešný nebude bez pomsty, a ktož mluví lež, zahynet.« A apoštol velí všelikú lež složiti a mluviti pravdu jeden každý s bližním svým. Tuto pak vás i každého prosím, aby mi za zlé neměli, že tak svobodně o vašie lži mluvím, kteráž všem, pánu bohu i lidem známa jest; to proto činím, že nejsem lojkař, ale prosty lajk '*). Také neumím premovati, ale než !?) prostě mluviti; říkati 18) dobrému dobré a zlému zlé, bielému bielé a černému černé, křivdě lež a pravdě pravda, tak po česku, jakž písma svatá znějí. Pakli kto die, že bych se měl k vám poctivěji a jinak mieti, i v to opět neumím trefiti, abych proti písmu sva- tému i svědomí svému neučinil, poněvadž vy sami sobě poctivosti nečiníte, aie hanbu a lehkost a nepoctivost sami na se vynášiete a vseliki ohyzdu a mrzkost na se odkryváte skrze nestydatou leż a nenásledování v pravdé a v skutku Krista Je- žíše i jeho pravých svědkuo a věrných posluo, apoštoluo svatých. Těch ktož následují, hodni jsú 19) dvojí poctivosti, ale ktož Antikrista a jeho synuov následují i skutkuo jich, hodni sú?) všelikého pohanéní a potupy. A než jste to zlé a nekfestanské?!) dokonali, už %) jste ještě horší začali, abyšte lidi věrné neto- 1) do jiných zemí to. — 3) (do). — 3) pouhá. — 4) ano není slýcháno nikdá. — 5) kdo. — ©) nežli. — 7) až. — 8) je. — 9) pouhá. — 19?) vždycky a ustavičně. — 11) vy sami. — 12 Nebožátka. — 1) i. — M) nemůžte. — 15) zatratiž. — 16) lejk. — !7) (neZ). — 18) řékati. — 1) jsou. — 2%) jsou. — ?!) zlé nekřesťanské. — 22) až. 19 1525 Přísl. XIX. 9 K Efes. IV. 25 

Strana 146
146 1525 liko o živnosti a statky tělesné, ale i!) o jich naj- lepšie a najdraZiie ?), to jest o duše připravovali, a tak o život věčný. O, ó Havle! co činíš a puo- sobí$ nynie s svými pomocníky lidu věrnému a nevinnému, kam jej vedete a k cemu jej nutiete ?): od pravdy Kristovy ke Iži Antikristové, od viery božie v nevčru a v bludy“) své hrozné! I kto jest jak živ slýchal anebo četl z písma svatého a z zá- kona boZieho takyj?) duovod, aby tak apoštolé neb jich vérní náméstkové napravovali nevérné aneb pobloudilé u víře, jako vy činíte v své consistofi! — ne aby$te pobládilé a nevérné napravovali, ale věrné a pravé křesťany od pravé Zivé viery Kri- stovy svozujete, nedáte a brániete jim věřiti pravým a jistým řečem pána Krista, jeho pravému smyslu při vydání, zřiezení, ustanovení za večeři těla a krve své svaté, na památku smrti své i všech dobrodiní svých k hodnému toliko přijímání a uží- vání pod obojí spuosobou, jakož třie evangelistové KAPITOLA KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA DRUHÁ. KAP. 17. A 18. a čtvrtý apoštol, svatý Pavel, o tom svědectví vy- dávají: svatý Matúš v XXVI., Marek v XIIII., Lukáš v XXII., apoštol v první k Koryntóm v XI. Ti svatí vypsali o vydání svátosti těla a krve Krista Ježíše s za večeři v prostých slovích; tak věrní držie a věří 0) tomu vsemu bez pfidavkuo a”) ujimani. Ti pak všickní neměří 9), ale věří řečem pána Krista; ale vy na řečech Kristových nepřestáváte, aniž jim miesto dáváte, ale toliko vyměřujete, hlúbáte, svú müdrostí smyslenky vydäväte nad smysl Kristuo, nad vypsání těch čtyř svědkuo svrchu napsaných i nad každý rozum písem svatých zákona božího, velejiece a nutíce lidi proti tomu všemu, i proti vlastnímu svědomie“) svému, aby vám věřili a vy- znávali v svátosti viditedlné na oltáři těla a krve Kristovy pravého boha a člověka svým vlastním přirozením a podstatou svého přirozeného bytu, kteréž vzal z panny Marie 19) narodiv se a sedí na nebi na pravici boha všemohúcieho. 10 15 OSMNÁCTÁ. Vše týž list Matěje. Druhé, aby!) vám věřili a vyznávali, že v svá- tosti v monstrancí jest tělo a krev pána Ježíše spo- jené s božstvím, maje krev i duši, kterúž ráčil vy- pustiti na kříži, bolestně umieraje za naše hřiechy 1.: k tomu ke všemu žádného písma svatého ne- máte ve všem zákoně božím, ani z řečí Kristových čtení svatého, ani z řečí apoštolských. Neb Kristus, ani Zádny z apostoluo nikdó tak !?) neućil, nepsal, nemluvil, nesmyslil, aniž jich věrní náměstkové, praví učitelé zákona božieho nikdá tak neučili, anobrž i staří věrní kněží, učitelé 19) zákona božieho a čtení Krista Ježíše, kteří málo před vámi byli i ještě jsú, nikdá tak!4) neutili, nevedli, aby Krista pána, pravého boha a člověka bytného, osobného, podstatného, jako na pravici v nebi sedícího, na oltáři anebo 1%) v monstranci věřili aneb 16) vyznávali a jemu se tu modlili, jako vy všeteční a drzí preláti, ale vždycky učili lidi, aby o svátostech tčla a krve Kristovy nehlúbali, ne- vyměřovali, ale prostým slovóm pána Krista věřili. A vy pak tomu všemu na odpor činíte, a ktož by koli zákonem božím a čtením Krista Ježíše chtěl se spravovati a na prostém smyslu a slovích páně zuostati, tomu ani mluviti dále, ani ho sly- šeti chcete, a téměř žádnému písmu svatému místa nedaváte, ale co jste vy sobé smyslili, a na čem se utvrdili svým rozumem zhovadilým, chcete, aby tak všickni věřili a držali, a k tomu = je mocí násilnú pudíte a ženete, a ktož by ne- chtěl tomu svoliti, hned mu pryč!?) aneb ven z konsistoře jíti kážete a potom ho na rathúz podáte. Ač pak na kázáních pod barvú mluvíte, že v to dobrovolně jdou, bez přinucení, i to ne- pravé a křivé jest; poněvadž jich nenutíte, proč pak někteří viec než puol léta řemesla a živnosti zbavení sou, a jiným se 18) všem týmž hrozí, i od města vypověděním, vězením i jiným träpenim? — A to všecko skrze tebe, mistře Havle, a tvé kněží jde 19) na věrné lidi. A kdyby toho nebylo, ze sta jeden by vám v to nešel; a poněvadž *“) k tomu nutite, to?!) bude viera vaše lidská, knéZská, ne Kristova. Neb die pán: »Méjte vieru boží,« ne papeZskü, kněžskú aneb jinými zhova- dilymi lidmi smyśleni; neb všecka písma svatá z zákona božieho svědectví vydávají o Kristu pánu osobném, bytném, že jest vstúpil na nebesa, sedí na pravici boha Otce, a odtud má přijíti soudit ?%) živých i mrtvých. Také tak viera obecná kře- « stťanská ode všech se drží a řieká; ać nepochy- bujem i všickni věrní, že jest s námi zde do sko- a5 w 1) (i). — 2) nejlepší, nejdražší. — ?) chyba tisku m. nutíte. — 4) (v) bludy. — 5) takový. — 6) (v pro- stych... věří). — 7) i. — 8) nevymétuji. — 9) tisk. chyba m. svědomí. — 10) z Marie panny. — 3) Druhé. Chcete, aby. — 12) nikdá jest tak. — 19) praví učitelé. — 14) nikdá lidí tak. — 15) aneb. — 16) neb. — 17) preč. — 18) všem týmž se. — W) na věrné lidi jdé. — %) poněvje. — 21) tof. — ??) souditi. 1525 Mat. XXVI.26 Marek XIV. 22 Luk. XXII. 19. I. Kor. XI. 4 Mar. XI. 22 

Strana 147
LIST BR. MATEJE DO KONSISTORE. 1525: nání světa milostmi a dary svými v svátostech svých, jakž ráčí, v dařiech Ducha svatého, v volených svých, v slovu svém svatém, mocí panování: svého i po- mstou všudy jest a bude do skonání světa i na věky. K té pak viefe vašie, k niež lidi prosté ženete, netoliko o svátosti tčla a krve pána Krista, ale i o jiné artikule mnohé nezákladné v písmč zákona božieho, ale všecko lidmi smyšlené a na- lezené, nechci tomu věřiti; aniž mohu, aby ze všeho kněžstva jeden se našel!), aby směl anebo chtěl na tom umřieti, buď spálen býti, aneb jakou smrt potupnú trpěti; vaši Żivotovć nemravni a nectnostní svédomí?) o tom vydávají, a některých všech nešlechetností, hřiechuo a nepravostí plní. 147 malém času, pro vaše hřiechy a nepravosti a pro neřádné a nepravé toho užívání v cizím Antikri- stovu smyslu, abyšte se nepásli a nekrmili, hojně żeric a pijic!?) na rány pána Krista i na jeho s ovcí volených mozoly, jim málo anebo nic ne- prospívajíce k spasení. Požádáť pán buoh krve lidské z rukou vašich, neb daleko viece!4) lidem škodíte a překážíte při jich spasení nežli prospí- váte; ale mordujete a hubíte duše jich: jedno, ži- » voty nepfikladnymi, nešlechetnými; druhé, učením nezdravým, falešným, Antikristovým, proti zákonu božiemu a čtení Kristovu. Bojím se, že odejme pán buoh království ne- beské od vás a dá je lidu činícímu užitky jeho. A protož, když by takováž vaše viera byla, jakož » Také již přicházejí od východu, od západu slunce praviete a vyznáváte, že máte boha živého, osob- ného, bytného v rukou svých na oltáři aneb 9) v monstrancí, když“) chcete, přítomného, ó jak byšte vy šlechetně a svatě, ctnostně a mravně živi byli, s strachem, s bázní?) byste?) se s tím obie- rali! — àno zjevné a všem známé jest, s jakú neváž- nosti a nepoctivosti ”) ty mše konáte a s svátostí 5) se obieráte právé femeslnym během a šerméřským Strychem, bez viery, bez náboženství: některý vstana od nevéstky, jiny z o£ralství a onen z la- komství, jenZ jest modlám sloužení, aneb z jiného lotrovství. To viecko i jiné mnohem horsí pti mnohych knéZích nalézá se?). I prosím vás!?), kto má věřiti vašemu ústnímu vyznání, a vy sami toho všeho skutkem zapieráte! — toliko lidi šálíte a mámíte pro svú poctivost a zvelebení vaše. Neb to dobře viete a znáte, že, jakž by se lidé obecní prostí toho dobrali 11) a pravý grunt o svátostech těla a krve pána Krista vyzvěděli, hned by vaše živnost řemeslná klesala a padala.a vám by běda bylo nebožátkuom, nezvyklým dielu télesnému; musili byšte hned někteří k jinému řemeslu, někto k pluhu a jiný k cepóm jiti! A přes to braňte, držte, jakkoli 12) tuze chcete, vám to pán buoh z rukou vašich vydře, vezme po a téměř ode všech stran světa ku pravdě !5) boží a ke čtení pána Ježíše Krista, utíkajíc od Anti- krista; a vy pak zpět zase tam lezete, a proto ni- žádnému z lidu prostého nedáte sobě nic řieci, !°) » ani ukázati písinem zákona božieho. Ó hanba vaše a lehkost veliká mistruo sedmera umění, ale ne osmera blahoslavenství! Čemu ste se učili, ano vás prostí lidé a řemeslníci přemáhají písmy svatými? — a vy se téměř s nižádným nesmíte zastaviti o pravdu = zákona páně!"). Bojím se, že jste projedli umění zákona božieho za tučnými stoly! Ano i bratří boleslavští vždycky se s vámi k slyšení řádnému volají, a vy toliko ma kázaních svých po všech se vozíte, pikharty, kacieře dáváte, kdež vám v tom » miesté Zádny nesmí odpírati; ale v sjitie!9) krestan- ském a v rozmlúvání rozumném W) z písma sva- tého žádnému dostáti nesmíte, neb se vám pravdy nedostává. A protož mistr Havel ne zákonem. a písmem svatým napravuje k vieře lidi, ale bificem » a Satlavou, vézením, katem, mrskáním, cajchováním, řemesla a živnosti zbavením, od mésta vypovédéním, a všelikou ukrutnú, tyranskú, nekřesťanskú mocí. I měhoděk, milý Havle, snad jsi se v satanově škole vtřetím pekle tomu zákonu učil, i s těmi, kteříž tobě » toho pomáhají. Antikristovou a tvou zlostí oslepeni. KAPITOLA DEVATENÁCTÁ, v niż?) se tento?!) list bratra Matéje skonává, hned pod spüsobem přátelství pro něho) poslal, a pii tom, jak??) administrator ten list precta??), a maje rychtáfe na hotové?5) bratra Matěje i slu- Zebníka?5) jeho do šatlavy dal. Kristus pán, syn boha živého, nikdá žádného k viere své takovou mocí něnutil, toliko spolu: »>Věř, synu, aneb muožeš: li věřiti,< řiekával v svém + učení; apoštolé, jeho věrní a praví poslové, a?) jich náměstkové nižádného nikdá z lidí nevěrných k tomu nevedli, nenutili žádnú svčtskú mocí. Nebo 1) nalezl. — 9) svědectví. — 3) nebo. — 4) kdy. — 5) a s bäzni. — 9) kdybyste. — 7) (a nepoctivosti). — 8) s svátostmi. — 9) se nalézá. — 10) (vás). — 11) toho domakali. — 12) jakžkoli. — 18) žerouce a pijíce. — 14) víc. —- 15) k pravdě. — 16) tisk. chyba m. říci. — 17) zákona (páně. Bojím se... umění zákona). — 18) tisk. chyba m. sjití. — 1% rozmlouv. rozumem. — 2?) z Zavírka listu bratra Matěje skonává. — 2%) ż ten(to). — 27) ost jakZ. — 23) ost přečetl (m. přečet). — *4) o po něho. — %) o pohotově- — 2%) v i služebníkem. — 2%) i jich. 19* 1525 

Strana 148
1525 Mat. XXIII. 14 148 božie viera pravá, živá, samým bohem se dává a Duchem svatým se vlévá, nebť!) jest zvláštní dar. a milost boží. Nedá-li jí k tomu?) pán buoh vše- mohúcií z milosti a lásky své, nedáť jí žádný člověk na světě: ani papež, ani biskup, ani ciesař, ani král, a nad to ty, mistře Havle, s kněžími, ježto ji, bojím se, sami málo máte. Ač se teď nyní chlubíte, že jste mnohé k vieře přinutili: ne božie, ale vaše to jest viera?). Bojím se, Ze se vám trefuje řeč pána Krista ve čtení svatého Matúše v XXIII kap.: »Běda vám, mistři a zákonníci pokrytci, ježto obcházíte zemi a moře, abyšte učinili jednoho novo- věrce; a když bude učiněn, učiníte jej syna zatra- cení dvakrát viece“), nežli jste sami.« běda vám, vuodce slepí, co vy tiem svodem duší lidských zavedete v bludy, v kacieřství i v modlářství a potom v zatracení, když proti písmu svatému, proti zákonu božímu, proti smyslu pána Krista, i proti vlastnímu svědomí svému musejí lidé vám věřiti, jak?) vy chcete, ano všecko, což nenie z viery, hřiech jest. Běda vám, mistři a zákonníci, pokrytci, ježto zavieráte královstvie nebeské před lidmi, sami tam nevcházíte, a těm, kteříž by “) vjíti chtěli, ne- dopouštíte! Již dřieve?) roku druhé víře učíte, a tak jste lidi zmátli a spletli; že nevědí nebožátka, co mají činiti, jsúc vedeni vaším učením falešným. Luoni ste kázali proti papeZi Antikristu, šelmě, a letos jste již?) najmilejší synové jeho, úd z ouduo ?) jeho, již byšte jej snad v paty líbali pro prebendu časnú a chválu svčtskú. Také vám nenie za zlé mieti, neb jste vše z téhož hnízda vlčího zrozeni. Také tomu lidé 19%) již i hloupí výborně roz- umějí, proč jest Pilát s Herodesem jedno 1) učiněn: jedno proto, aby Kristus a pravda jeho utrpěla a potlačena byla; druhé: chce!?) se panu Havlovi s některými preláty slepými poctivosti a chvály světa tohoto, prebendy bohaté, kuchyně syté, stolu hojného, života rozkošného, a protož do Říma zpátkem jako rakové lezete, s otcem slepým a biskupy jeho jedno jste. Ale já vám to za jistú věc pravím: že nikoli toho neduojdete, nedovedete, čeho se vám chce, ale po malém času budete mrzáci ohyzdní všem lidem, a za zrádce božie všickni vás budou mieti, i Římané, a žádný věrný vám věřiti nebude, a naposledy zlé a hanebné konce bráti budete, neporozumíte-li sobě v čas KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA DRUHÁ. KAP. 19. skrze obrácenie ku pánu bohu a pravdě jeho. Prosím, předložte sobě předky: Hilaria, Křižanov- ského, Sovku 18) a jiné mnohé, kterýmž se téhož chtělo jako i vám?). K čemu sou přišli a jaký sú s konec vzali, to jest všem známé a vědomé. A vám jest na též přijíti; pamatujte sobě 4) to velmi dobře, neb ste povstali proti pánu bohu a pravdě jeho, i proti věrným a voleným jeho, i proti svému budúciemu pádu a brzkému zkažení. Toto jest nynie poslední vaše vítězství papežské, biskupské i kněžské. Bojím se, že jste vy ta nevěstka, kterúž viděl svatý Jan, ježto se opila krví svatých a krví mučedlníkuo Ježíšových; neb ruce vaše vidí se plné krve věrných a nevinných lidí. Také se na- plnilo písmo na Prážanech apoštola !%) svatého 10 15 k Tessalonicenskym v druhém listu v II. kapitole: ” »Proto Ze jsá pravdy lásky nepřijali; aby spaseni byli, poslal jim buoh činitele bluduo, aby věřili lži, aby byli odsúzeni všickni, kteříž sú nevěřili pravdě, ale povolovali nepravosti.< A to se stalo proto, že sú prvních učiteluo a kazateluo věrných, kněží i jiných, nebyli vděčni, kteříž 19) jim pravdu mluvili a kázali z lásky a milosti božie. I dal jim vás pán buoh z hněvu svého, učitele bluduo a lží Antikristových, prorokuo falešných, abyšte je vedli k zatracení a k zahynutí 2. Také i ta smlúva, která se stala a jednala o kompaktata, předkem vámi preláty pražskými a biskupskými,. papežskými pod jmenem královským, také i s pomocí ně- kterých osob mocných světa tohoto, kteříž za to mají bráti, a snad jim prislíbeni jsá darové zna- menití, když toho dovedou, některým úřadové poctivi a uäiteéni. I ty, mistře Havle, bojím se, že [j|si něčím troštován, at by se!7) dostal řemen té kuože a Korambovi ocas; tobě snad podbiskup- stvie a Korambovi opatstvie. Kuby také, pomoc- nika svého, nezapominajte”). Tak se lidé domnívají otěch věcech pro ty příčiny, že jste tak statečně a zmužile o to stáli a jednali o ty kompaktata a jednotu s Římany mezi stranou pod obojí — hleďtež, abyšte nebyli zklamáni, chtiece na vysokém miestě sedčti, abyšte na nízké a potupné, ovšem !8) ohyzdné miesto nespadli, jako onen pyšný Luciper 19%) s svými anděly; neb se buoh vždycky od počátku světa s protiví pyšným a mocné s stolice з542! ?°) а ро- korných povyšuje. O té pak smlúvě kompaktatské 20 25 ao as 40 1) neb. — ?) jí komu. — 8) vaše jest to víra. — 4) víc. — 5) jakZ. — 9) kteří by. — 7) dřív. — 8) již jste. — 9) oud z oudüv. — 19) již i lidé. — 11) v jedno. — 12) druhé, že se chce. — 13) dgv Somku.(!), osť mají ještě též Rokycanu. — 14) to sobě. — 15) skrze apoštola. — 16) kteří. — 17) ať by se také. — №8) а ovšem. — 19) Lucifer, — 20 z stolice ssazuje. — 2%) čtvrti. a) Hilarius, Křižanovský, Sovka prvotně byli podobojí, potom přestoupili. O Hilariovi byla pověst, že zemřel otrávením; Křižanovskému prý jed chystal Rokycana. Viz články T. Kaliny v Č. Č. H. V. 1889: »Hilarius Litoméficky« str. 311., a »Václav KfiZanovsky« str. 333. Slovák, o němž v I. 5, 23, IV. 6. O Sovkovi srov. str. 26. této knihy. — ) Kněz Jak. 1525 Apok. XVII. 6 

Strana 149
LIST BR. MATĚJE. CAHERA DAL MATĚJE UVĚZNITI. 1525 já o ní tak držím a věřím, že bude tak stálá, jako pavučina na větře a pěna na vodě; a to z těch příčin pravím, poněvadž jste sobě sněmu a smlúvy dobrovolně stvrzené, všemi stavy oblíbené, také užitečné, potřebné vedle zákona božího, čtvrt?) léta nezdrZeli, nezachovali, vSecko v nic obrátili, nad to pak tento sněm s těmi kompaktaty, ježto jsú zjevně proti zákonu božímu a čtení Krista pána, a také, že jest to smlúva mušená, bezdččnál“) a jednak všem stavuom pod obojí spuosobou od- » porná, nelibá, a zvláště lidu v městech obecnému nepříjemná i ohyzdná. Nebo těch kompaktat?) na tento čas žádná potřeba nenie, jakož jsem toho dotekl v spisu, který“) sem učinil proti kompak- tatóm všem třem stavóm, přijímajícím pod obojí spuosobou svátost těla a krve Ježíše Krista pána“), v království Českém a v markrabství Moravském?). Nebo zákon boží a čtení pána Krista v dokonalý mier, v lásku, pokoj nás s Němci uvedlo, s těmi, kteříž pravdu přijali a čtení pána Krista oblíbili, jím se řiedí a spravují, nechavše všech ustanovení papežských nejistých. A to se všecko stalo i ještě děje bez kompaktat?); a netoliko Němci, ale mnozí okolní a jednak se“) všech stran národové a lidé přijímají a oblibují zákon boží a čtení pána Ježíše Krista, a ti všickni opouštějí papeže i jeho usta- noveni a?) nálezky zákonu božímu odporné a škod- livé, a vám-Čechům 9) přirozeným se posmívají a diví prelátóm pražským, že vy tak chtivě a kvapně do Říma lezete, k jich šermóm a nálezkóm lidi vedete. Toto pak psaní, kteréž jsem učinil vám), mistře Havle, s preláty jinými, nenieť jistě z žád- ného nepřátelství a nelásky — neb jste vy osobě mé, jak ste živi 19), nic zlého a škodného neučinili nikdáW) — ale nesmierně a velmi mnoho činíte proti pánu a králi nebeskému Kristu Ježíši a pravdě zákona jeho i proti spasení lidu obecnému, vedúce a nutiece je k věcem neobyčejným, nekřesťanským, proti písmu zákona božího i proti jich vlastnímu svědomí, jakož svrchu toho obšírně dotčeno 12). Já pak hřiešný a nehodný to vida a znaje, nemohl sem se nikoli zdrZeti, jsa hnut veliká lítostí a Za- lostí, lituje vás i lidu obecného a zatracení hroz- s 15 2 25 oo 85 149 ného, chtéje!?) vám poslúžiti, abyšte od takových 1525 věcí škodných přestali a ku pokání svatému a k pravdě jeho přistúpili. Dán v Praze v pátek před třetí nedělí v postě 4), 17. bř. léta spasitele našeho tisícieho pétistého pétmezciet- mého. Matěj, nehodný slouha boží.« A když toho psaní bratr Matěj po jednom 15) pacholku!?) k Caherovi administratorovi podal do konsistoře !*), tehdy na zejtří!9) v sobotu 18. bř. poslal proň on 9%) administrator, aby přišel k ně- mu^) do tejnské fary. A když on přišel, dal se s ním v řeč přátelskou, a již Joab Amazu pozdravoval pozdravením nevěrným, maje déku pod zrádným pláštěm. A v tom poslal tajně pro?!) rychtáře a po právo, kázal??) ho do ša- tlavy vsaditi, do sklepu, tu?"?) kdež zločince chovají?%), a posla jeho též s dopuštčním Pra- Zanüv. Posla?*) jeho potom brzo zase?) vypu- stili, ale bratr Matéj kterak dlouho?") v tom vézeni sedél**) není éóasu tuto?" o tom?) psáti?!). Ale ponévadZ sem umyslil vSech vécí dálych??) porádné se??) dotykati, musím prve všecko, co se téch véech?*) časúv včzení jeho dálo, poloZiti; a když pořádku dojdu %), toho také, jak se jest?9) při něm dálo, oznámiti neob- meškám v čtvrtých %) knihách v první kapitole. A věz, že jest v tom vězení nezahálel, ale četl sobě v písmích svatých a psal ustavičně, maje od boha veliké z toho potěšení beze všeho stejskání; a spoluvězňóm svým potěšení 88) často činíval 99) z písem svatých; a k tomu, že pán büh obmékéil velmi k němu %) rychtáře a biřice, že jest měl ve všech potřebách náležitých skrze ně“l) slušné) opatření, pod tejným 48) spů- sobem a dosti nebezpečným. II. Král. XX. 10 1) čtvrtí. — !*) ta smlouva z mušení a bezděčná. — ?) compactatüv. — 32) kterýž. — 4) krve pána Jež. К. — 5) compactatův. — 6) ze vSech. — ?) (a) nálezky. — 9) Cechóm. — 9) tobě. — 1?) jak ste živi, jistě žádného nepřátelství a nelásky a sumou. — 1) nikdá neučinili. — 12) obšírně jest doloženo. — 18) chté. — 14) v posté, na den svaté Kedruty. — 15) ŠZ (bratr Matěj po jednom). — !9) 7 (pacholku); £5 po pacholku; Z po služebníku. — 17) z do konsist. podal; 4 do kons. poslal. — 18) eg na zejtří poslal... adm. v sobotu. — 19) lodgo {on}. — 2) ost k nému pfiiel. — ?!) Z2e2g po rychtáfe. — ??) o pro právo a v tom kázal. — *8) v (tu). — 4) 7 chovávaji. — ?5 o A posla. — ?9) Z zase brzy; e (zase). — 2%) ó dlouh(!). — 28) e trval a seděl. — %) do (tuto). — 39) kôl (o tom). — 81) Z nyní psáti. — %) Z věcí zběhlých; * dalších věcí. — 38) z (se). — %) z (všech). — 35) 2 dojdou; 7 dostanu; o toho dojdou, také. — 36) os (jest); & co зе. — 97 v toti v 4.; ď v čtvrtý(!) kapit. — 3%) &/ (beze všeho... potěšení). — %) kb (často Ciníval). — 40) vosí k němu velmi. — *!) £ (skrze né). — 42) o skrze neslušné (!). — 42) Z tajným. a) Spis ten není znám. 

Strana 150
Mat. XVI. 24. 150 KRONIKA BARTOSE PÍSARE. KNIHA DRUHÁ. KAP. 20. KAPITOLA DVACÁTÁ, v níž se vypisuje !) ctné obcování bratra Matěje, i v tom vězení jsa,-jaké jest potěšení duchovní měl. Při tom list, jsa?) v tom vězení, nějakému bratru Vavřincovi píše. Aby vždy světleji známo bylo, že ten chudý Clovék pousteník?), opustiv svět, zamiloval šle- chetnost a svatost života, v ohyzdnosti měl všecky rozkoše světa, jda skutečně za procesí pána Krista, jenž zůve na ni všecky lidi, kterouž*) ne jinou 9) chce míti, řka“): »Kdo chce za mnou přijíti, zapři sám sebe, vezmi kříž svůj a choď?) po mné«, tak tento za rozko$ nic?) jiného ne- maje, neZ obírati?) se v bohomyslnosti1?) s svým vykupitelem, Zádaje za ním kráéeti!!) a násle- dovati šlepějí jeho, psaní rozličná přátelům svým z vězení !?) činil, i také toto 13) k něja- kému bratru Vavtincovi?), kteréZ se podpisuje. Neb v jakém jest sám byl duchovním potěšení, tak jiným všem téhož '4) vinšoval. A protož 1%) pro budoucí pamét!9) jeho ctné šlechetnosti, o kteréž jest vší České i Mo- ravské zemi vědomo, umyslil sem tuto !?) takové jeho !9) aspoň jedno psaní tuto!?) poloziti: »Pozdravení laskavé a žádost všeho dobrého spasitedlného i milost v Kristu Ježíši, pánu našem, vám vzkazuji, bratře Vavřinče, i spolu všem jiným bratřím, v pánu bohu milým! Porozuměl sem, maje zprávu, kterak [j]si ve- likou 29) žádost měl mne navštíviti aneb 21) viděti. Toho všeho nemoha dojíti, žádal jsi něco napsa- ného míti??), kterak se mám, žádaje?š), čehož mnozí %) dojíti nemohli), ani moji přirození přátelé. Tobě pak snad %5*) šťastnějšímu to přišlo z té veliké nesvobody, ač s*%6) strachem a s bázni?"), ; aby) se něco krátce napsalo, kterak se mám. Věztež 29), že, děkuje pánu bohu všemohoucímu, zdráv sem a dobře i výborně se mám s pomocí páně. Ač pak tělo a zevnitřní člověk v nějakém 99) soužení a vŠ1) nesvobodě jest: ale však duchovní a vnitřní člověk u velikých 9%) širokostech zákona päne a v3) prostrannych palácích krále a pána všech věkův v svobodě má kde se procházeti, v dařích a milostech jeho se radovati i veseliti v pravdě jisté) a v svédectvích?5) pána Ježíše Krista, pro kteréžto věci vězněm %) jsem, a tu?) nesvobodu a soužení s) strany 9%) těla trpím od moci Antikristovy; to pak všecko rád a mile*0) s velikou*!) vdééností nesu??) a trpím, s pomocí jeho svatou 48). Sám pak na sobé nic nezakládám; neb jsem hříšný a nehodný prach*4), popel45), červ 6), hnis47) s strany těla; ale pán přesilný a král přemocný, bůh milosrdný, ten má síla, ten mé“) nadèje a bezpeéné doufání, pán Ježíš můj obrance, mé spaseni a*°) vykoupeni 5°). KohoZ se tehdy bâti budu5!)? — jemu jsem uvěřil. Tu brány pekelní??) neodolají 99), tu Antikrist se vším světem i se v$emi dábly nic mi?*) neuškodí, a bez vůle velikomocnyho pána boha55) ani vlasu jednoho s mé 5) hlavy nesejmou?7); tento99) mi za viecky škody stojí a slibuje; ten praví, abych se nebál těch, kteříž těla mordují%), poněvadž duši nic uškoditi nemohou. 10 15 B 8 Vím také, podle vysvědčení pána Ježíše %), x Ze jest ouzká cesta a téskná?!) brána do království = nebeského a života věčného, a“%) zde není než pláč, kvílení, hanéní, rouhání 9), zlořečení, posmí- 1525 at. VIL 14. 1) z (v níž se vypisuje}; O ctném atd. — ?) 4 (jsa]. — 3) vo pástenník. — 4) osf kterýž. — 5) 80 jinû. — 9) 7 ne£ tu fka. -- T) v a pod(!) po mně; 4/ a následuj mne. — 9) o (nic). — 9) /» obrátiti. — 10) Z k boho- myslnosti s svým; o v myslnosti svjm. — 1!) A přijíti; Z jíti. — 12) £ (z vézeni]. — 13) os/ toto psaní. — 14) g (téhoZ); 7 toho; 2 tehdáz. — 15) Z (protož). — 16) Z jeho pamět ctné jeho ilech. — 17) / (tuto); Abe jeho takové tuto. — 18) Zeo (jeho). — 19) £A/eodg (tuto). — ?») 2o velikü. — ?!) &/ anebo. — ??) z psaného míti; £ napsati. — %) 7 (Zádaje]; £ Zád. védéti. — %) z mnozí žádaje. — %) os/ nemohli dojitÈ — %*) ost (snad) — ?9) go (s) strachem. — *?) Z bázní a strachem. — ?) v af by; 4// (aby se... mám). — ?9) / V&zte. — 80) dev (v néjakém... vnitfni člověk). — 31) £ (vj. — 8) 2 v velikých. — 8) Z (v). — %) o jistě. — 3) ost v svédectví; dgo (v) svédectvích. — 9) žó vězeň. — %) Ze tuto. — 38) og (s). — 9?) £ (s strany). — 40) A »trpím od moci... rád- a mile« je dvakrát. — 5») o2 velikü. — 2) v nesou(!) — 4) 5o svatü. — M) v prach země. — 55) d a popel. — 46) Z (červ). — 47) o (hnis). — 48) £éevdgo (má). — %) kbog i. — 50) o vyküpeni. — 9!) o budou(!). — 52) žóvo pekelný; /e2 pekelné. — 9?) e neodvolají. — 9) Z mu. — 55) g pána boha svého. — 56) à z své. — 57) Z nesejde. — 9) » ten; d tenf. — 9) £ zabíjeji a mordují; e zabíjejí. — ^ 9) Avdg Ježíše Krista. — 9!) os/ tésná. — 9?) 27 (a). — 93) v a rouháni; o rühání; &/ (rouháni). %) Osobé neznámé, není-li jí Vavř. Krasonický.' 

Strana 151
1525 Žalm CXIII. 1 LIST BR. MATEJE ZE ŻALARE, PSANY BR. VAVRINCOVI. vání, vézení, Zalárování, mrskání, biti!) i%) roz- ličné smrti ukrutné pro pravdu boží a pro jméno a svědectví Krista Ježíše, pána našeho, nósti*) a podstoupiti. A ponévadZ to bylo na hlavé*), na5) pánu a králi; synu boha živého, i na vybraných s ze“) všeho světa apoštolích jeho, i na jiných sva- tých vedle svědectví starého i nového zákona: i proč také na mně hříšném by se toho něco nevy- plnilo?) pro?) vôli boží? Ano?) svčdkúv pánč jaký 10) oblak 1) máme! — a ti všickni z víry a u víře, i 11*) v lásce a!?) v naději pána !*) JeZíse!4) Krista vítézili a bojovali, zacpóvali sta Ivim, uhażovali prudkosti !4*) ohně, zapuzovali ostrost meče x. Já pak hříšný a nehodný ode všech věrných a spolubratří 15), v pánu bohu milých 19) tohoto žádám a prosím: aby za mne a se!?) mnou spolu modlili se pánu bohu všemohúcímu, aby jeho milost svatá na mné18) všecku 19) svou 2) vůli sobě dobře líbeznou %!) vy- plniti a vykonati ráčil, což se jeho milosti líbí, buď to dlouhé??) téZké, by pak do smrti, jakož ?*) déle nemůž býti prodlené vězení; a pakli mi ráčí dáti smrt, jakouZkoli?*) ukrutnou?5), podstoupiti a trpéti, všecko za veliký dar a klénot z rukou jeho milosti prijmu??), když jediné jest pro pravdu a svčdectví pána našeho??), Ježíše Krista. A pakli zna jeho milost svatá, Ze bych se mél?5) jest&?9) hoditi k vzdělání jeho pravdy a věrným k pro- spěchu a církvi jeho svaté) také k vzdělání, necht mne jesté?!) nékdy ráčí z této nesvobody a z??) vézení propustiti. Ale to všecko ať jest » předkem ke cti a k chvále pánu bohu všemohou- címu, vedle onoho písma prorockého: »Ne nám 33), ne nám, ale jménu %) tvému dej chválu,< a mně také ať jest 95) hříšnému k spasení a k životu věčnému 86), a všem věrným k vzdělání 97) a též 88) k%) životu в 15 20 2 151 věčnému. O jiného pak o nic nestojím, aniž čeho 49) na světě žádám, než abych se srovnal s volí pána boha všemohoucího *!). | Také žádám ode všech věrných na modlitbách pomoci ku pánu bohu, aby mne upevniti4?) ráčil v své živé víře a rozhojniti v své bozské lásce a utvrditi v pravdé nadéje?); také af mi*) rácí dáti bla- hoslavenou *5) pokoru?) svatou a dokonalou 7) trpělivost. Poněvadž se jest již s pomocí jeho 9) drahně ode mne mluvilo proti rozličným hříchům a mnohým nepravostem, a zvláště proti zavedení Antikristovu ^?) a proti neřádu knězstva jeho, také se dosti59) ode mne hlásalo i51) slýchalo o trpělivosti křesťanské pro spravedlnost: pro to všecko 5) již sluší s pomocí boží také něco sku- tečně potrpěti a koštovati 58) i pohryzti tobo ko- ření trpělivosti %4), abychom věděli, sladké-li čili hořké 9%) jest, a58) jakou 57) má chut a moc v sobě; poněvadž není na mluvení toliko, ani na poslou- chání59) A jáť hříšný pravím, že jest přesladké jho 59) páně .a břímě jeho přelehké nésti, skrze potěšitele Ducha svatého, kterýž těší všecky věrné a zarmoucené pro pravdu9?) a jméno jeho9!) — Prosím všech věrných a přátel, v pánu bohu milych, pozdravte ode mne laskavě“%) jich 98), buď v Čechách neb %) v Moravě, a všickni %) věrní, prosím, modlte se za mne hříšného %) vedle toho, jakož 97) napřed 98) postaveno jest®). Bratfe') Vávro, na to pomni ?!) Milost boží zůstávej s vámi a ostiíhej vašich rozumu v Kristu Ježíši, pánu našem. Amen. Dán 0 Vsech svatych léta M?D?XXV?, Matěj 72), vézei páné, vlastní rukou ??).« 1) / (bití... boZí a); £^ (biti). — 2) kó/dv a. — ?) v nýsti. — 4) Z na pánu na hlavě a králi. — 5) e (na).; g na pánu Ježíši a králi. — 9) dgv (ze). — 7) 2 toho by se néco vyplniti nemélo. — 8) eg po vüli. — 9) ? Ano i svéd. — 10) A (jaký oblak máme), Z jako. — !!) o obklad. — *) os/ (i). — 12) &&e (a). — 33) v pána našeho Ježíše. — 14) & (Ježíše). — 14%) ost prudkost. — !9) zezgo spolubrattích(!). — 18) o (milých modlili se pánu bohu). — 17) g (se). — 18) do svatá na ně(!). — 19) v všeckou(!). — 20) żeo svi. — 21) 2o libezni. — ?) £e dlouho; o dlúho. — %) żbevo jakž. — %) z jakou koli; 2eo jaküZkoli. — %) 2» ukrutnü podstüpiti. — 26) » pfijmou (!). — 27) kôl (našeho). — %) Z mohl. — 29) Z (ještě). — 8%) Z (svaté). — 31) osz (ještě). — %) Z (z). — 8%) kôle Ne nám, pane. — 48) o jinému tvejm(!). — 9) 42edo at jest také; zg ať jest tak. — %) AŠ/e (a k živ. věčnému;. — 37) kble (a všem věrným k vzdělání). — 39) £A/evdo (téZ). .— %) kôZ (k). — 49) z aniž jeho. — 41) 4 viecmohu- cího. — 42) z upevniti ráčil a rozhojn. v své živé víře a utvrditi v své bož. lásce v pravdě i naději. — 48) & v na- ději pravé; Š/eďg v pravé naději. — 4) ost (mi). — 45) o blahoslavenú. — 46) Z pravou pokoru. — 47) Jo svatú a dokonali. — 48) kôleo s pomocí boží. — +9) » Antikristovému; os Ant. a proti nefádu. — 59) vsí ode mne dosti. — 51) eo a. — 52) ost pro to pro v3ecko. — 59) Z okoštovati. — 54) o koření a trpělivosti. — 59). 47e či hořké; e sladky-li Ci hofky. — 59) ż2/ (a). — 5%) bo jaki. — 58) o poslúchání. — 59) o jeho. — 60) edo pro pravdu jeho. — 61) z jméno páně. — 62) *J/ (laskavě). — 93) z (jich). — 99) edgo nebo. — 95) Z všickni, prosím věrně, modlte; £4/ v&ickni vérní proste a modlte se. — 99) vsí za mne věrného a hříšného. — 9%) Aše jakž. — 93 » nahofe. — %) kb (jest). — 9) » (BratfeJ. — 71) osť pomni na to. — 79) o (Matěj... rukou). — 18) Av (vlastní rukou), 2 vl. ruká; g m. p. 1525 Mat. XI. 30 1. list. 

Strana 152
152 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA DRUHÁ. KAP. 21. KAPITOLA DVACÁTÁ PRVNÍ 1)2) 1) a) v níž se oznamuje2), jak Pražané o vopaktata3) pracují, i také zejména osoby k tomu volené se jme- nují; a jak pan 4) Lev před králem poselství vypravuje a Pašek mu toho potvrzuje. Při tom jak Če- chové hned za ním 5) jiné posly vysílají6) s listy, a že k tomu poselství svrchu psanému vůle7) ne- dávají. Dále artikule8) z kompaktatův se čtou a papežův9) legát odpověď na ty artikule dává 10) Téhož pak 11) léta Pražané po veliké noci 12) osob již jmenovaných světských i duchovních 36), 1525 oznamuje ode všeho království Českého i ode vybrali z sebe na cestu k jízdě o kompaktata, všech obyvatelův služby jich s mnohým pozdra- podle zůstání na sněmu obecním 13) předešlém sva- tého Pavla na víru obrácení, do Uher k králi a vením37), se vší poddaností králi. Potom mluvil, k tomu legátovi14) papežovu osoby tyto: mistra kterak v království Českém všickni tři stavové v tom se snesli jednomyslně, laskavě, k sobě při- Paška a15) Jana Karbana z konšelův radních, a stupujíce úplně a docela oboje strana, totiž stav Jiříka Ježíška z obecních; a z poslův z měst: Niko- panský, rytířský38) i městský pod jednou spů- demab) a Jiříka Jiskru 16) z Klatov; z knězstva sobou 39), s stavem 40) panským, rytířským i měst- pak 17) Havla, administratora dolejšího 18), mistra is ským pod obojí spůsobou, tak že« o41) sobě 42) Matěje Korambusa a kněze Jana Pípu 19), děkana toto 43) vysvědčujem před Vaší Královskou Mi- z Hradce Králové; ti všickni z 20) strany pod obojí lostí a dobrovolně vyznáváme44), že ti, kteříž spůsobou 21). Ale z strany římské tito byli: kníže přijímají u nás45) tělo a krev boží pod obojí spů- Karel, hejtman, pan Zdeněk Lev, nejvyšší pur- krabě 22), pan Vojtěch z Pernšteina 23), pan Jindřich sobou, jsou praví křesťané a synové církve svaté, z a to činíce, nejsou kacíři, neb to činí z přikázání Švihovskýc), pan N. Buštěhradský24) d), Ratslav 25), pána Ježíše Krista.« Po té řeči svědkové 46) byli panu písař zemskýe), a jiní páni a 26) rytířstvo. Tito 27) Lvovi 47) všickni páni 48) nahoře psaní i kněží římští. pak z poslův městských římských: Petr Šidáček Mistr Pašek potom také mluvil takto: »Milo- a N. 28) z Plzně; a29) z knězstva 30): Jan řečený stivý králi! My tolikéž 49) také 50) pravíme, že jakož Žák 31), doktor a 32) administrator z 33) hradu praz- z toho dotekl pan Lev51), že se 52) jest to v pravdě ského1), mistr Šimon, kanovník, a s nimi 34) jiní tak u nás všecko zběhlo; a na tom 53) jsme 5. květ. dva kanovníci. Ti všickni vyjeli z Prahy v pátek 35) se srovnali i snesli my, my54) všickni stavové na den svatého Floriana a těch dní“). A když tam do Budína přijeli, předstoupili pod obojí spůsobou, a to vyznáváme i vysvěd- 20. kv. před krále v sobotu po svaté Žofii, uradivše se čujem dobrovolně: že ti 55), kteříž 56) přijímají 57) na to. A tu pan Lev učinil řeč slovem všech so u nás tělo a krev boží pod jednou spůsobou 58) (25. led.) 1525 1) v jedenmecítmá. — 2) v (v níž se ozn.). — 3) b o vokompaktata(!); lv (g in marg.) o compactáta. — 4) v (pan). — 5) kb za ním hned; v za ním ihned; lo hned za nimi; 8 hned za tím a za ním. — 6) l jiné posí- lají; g jiné posílali (posly). — 7) k místa; o víc. — 8) o artikulové. — 9) blygo papežů(!). — 10) v na ně odpověd dává. — 11) ost (pak). — 12) ledo po velikonoci. — 13) kle obecném. — 14) 1 legátu. — 15) kbl (a). — 16) kbly iskru). — 17) v (pak). — 18) l admin. dolejší konsistoře. — 19) kbl (Pípu). — 20) l (z). — 21) o »z strany... spůsobou« jest dvakráte. — 22) kbev purkrabie. — 23) ld z Perštejna. — 24) v [N. Buštěhradský... Šidáček a N.J. — 25) dg Ratislav; kolev Radslav (b in marg. pozd.: R. z Šebířova — 26) l (a). — 27) o Ti; z Tuto. — 28) kbl (a N.). — 29) v (a). — 30) o (místo »kněžstva«) niestroka (!). — 31) kbl Zauk (!). — 32) vo (a).— 33) ost (z). — 34) bg a s ním. — 35) bl (v pátek). — 36) bl (světských i duchovních). — 37) v vinšováním. — 38) kble i rytířský. — 39) o pod jednú spůsobú; bl (spůsobou). — 40) g (s stavem ... pod obojí spůsobou). — 41) o (o). — 42) l osobně. — 43) ke to. — 44) o vyznáme. — 45) o (u nás]. — 46) ost byli svědkové. — 47) l Lvu. — 48) o (páni ... římští). — 49) k tolikýž; b toliké. — 50) kb (také); v tak. — 51) b (Lev). — 52) v (se). — 53) o na to. — 54) ost (my). — 55) kbl (ti). — 56) klevdg kteří. — 57) ost u nás přijímají. — 58) o pod jednú spůsobú; v pod obojí (!) sp. a) Celá tato zpráva o poselství Čechův jest opsána z relace pana Jindřicha Mezeříckého z Lomnice, až na některé maličkosti. Čteme ji v XVI. čl. brněnských Pamětí. Poslána byla nejspíš panu Janovi z Vartmberka, od něhož snad skrze Hlavsu dostala se kronikáři. Viz Tomek X. 575 a d.— Rezek: Příspěvek ku jednání o kom- paktata r. 1525. Sbor. histor. II 84. — Arch. č. XII. str. 92, č. 1456 a XI. str. 468 č. 293. — Theiner, Monum. Hungariae II. 684, 686, 701, 703, 708. — b) Hanuše Nikodéma ze Schönthalu. — c) z Ryzmberka. — d) Jan Buštěhradský z Kolovrat. — e) Beřkovský ze Šebířova. — 1) a probošt litoměřický. — 6) Tu je chyba v datu; odjezd byl sice v pátek 5. května, ale ten den je sv. Gotharda; sv. Floriana připadlo na čtvrtek 4. května; snad »na den« = »po dni.«

Strana 153
ČECHOVÉ V BUDÍNĚ O KOMPAKTÁTA JEDNAJÍ. 153 1525 jsou 1) praví křesťané a synové církve svaté, a to dne, a s tím šli dolův 41) s zámku, téhož 42) dne 1525 v sobotu. činíce, nebyli jsou a nejsou2) kacíři3), neb to činí A v tom v outerej před svatým Urbanem 23. kv. z víry pána 4) Krista; a toho všeho sou5) svěd- přišli poslové z Čech za nimi s listy k králi od kové tito se mnou6) vyslaní, i kněží pod obojí pánův šestnácti českých, jmenovitě: od pana Špetle, s spůsobou.« Kteřížto všickni7) potvrzovali jemu od pana Černčického 43), od pana Zdenka Kostky toho, pravíce8), že jest to tak?). a od jiných pánův i 44) od 45) rytířstva s pečetmi Při tom pan Lev, po dokonání 10) tak radost- skůro 46) na 47) tři staa). A na zejtří v středu 48) ného a potěšeného poselství, žádal krále, aby ráčil páni z Roznberka49) a s nimi jiní páni i z ry- oznámiti a jmenovati den jistý; neb pro krátkost 1o tířstva druhý list poslali s některými městy víc času, (tak mluvě), nemohli se tak brzo11) na to než na II 1/2 sta pečetí. Jiní opět listové z kraje potázati 12), a 13) aby i 14) jiné věci, jimž 15) sou Hradeckého, kteříž měli 50) sjezd u Žiželic51), při- poručeny od stavův, mohli jemu podle toho ozná- miti, to 16) což by za dobré znáti mohli J. Msti neseni 52) byli od stavu panského a rytířského některé sto 53). Ti všickni v listech psali svých Královské 17) i všeho království Českého. A tím v jeden téměř rozum, za to krále žádajíce a pro- 15 aby J. Mst neráčil meškati, ale aby to ráčil brzo18) síce, jest-li že by pan Lev s jinými co při J. Msti k 19) konci a k místu 20) vésti 21), poněvadž v tom 22 nemálo, ale mnoho23) dobrého a potěšeného 24), jednali, buďto o práva54) nebo o víru aneb něco takového, na místě a slovem vší země Ceské, aby jemu předkem, i všemu království Českému, i také svaté víře křesťanské obecné i stolici apoštolské J. Mst neráčil 55) tomu věřiti, ani toho k sobě při- » jímati, že ta jízda těch poslův se panem Lvem náleží 25); a že předkové jeho, císařové a králové čeští, o to stáli 26), usilujíce s krve proléváním 27) není z vůle vší země, ani z 56) poručení jiných obyvatelův a poddaných jeho 57); že pak to 58) jistě toho jsou28) nemohli 29) s velikými náklady, což znají a věří tomu do J. Král.59) Msti, že se k nim nyní bez práce a nákladův jeho přišlo, z čehož zachovati ráčí60), buďto s61) strany práv a 62) boha chválíme; to 30) dokládaje31): »a Vaši Krá- 2s privilegí i 63) obdarování a svobod jich, jednomu lovskou Milost32) napomínáme, že jste tím po- každému stavu, buďto s 64) strany víry pod obojí vinni 33) napřed pánu bohu34), i nám podle zá- spůsobou, kteříž se řídí a spravují zákonem božím, vazku Vašeho 35) i svaté stolici 36) apoštolské; a vedle povinnosti J. Msti, kterouž 65) jest se ráčil také, jakož slyšíme, že by pro tu 37) příčinu téhož dobrého legát od otce svatého nejvíc zavázati předkem pánu bohu66) i všem stavům zde držán byl, a protož že ráčíte s ním o to » v království Českém 67), jakožto král, pán jich milostivý a spravedlivý; a že pan Lev i jiní spolu s ním du- jednati, aby nám exequtorí38) na kompaktata chovní i světští sami sněmovali, sami svolovali, vydána byla, k potvrzení toho všeho dobrého za- a sami se vedle Pražan °8) a kněží jich v to 69) po- čatého.« A po těch 39) pak 40) mnohých řečech král selství volili; a protož cožkoli u J. Msti jednají, že potaz vzal a odložil jim toho až do třetího z k tomu vůle jich žádná není. 24. kv. 1) l že jsou. — 2) o nejsú. — 3) g (kacíři... všeho jsou), ale pozd. dopl. po straně. — 4) b v pána. — 5) o jsú. — 6) o se mnú. — 7) ost (všickni). — 8) d (pravíce). — 9) g že tak jest. — 10) b (poděkování (= po dokonání) ... žádal krále) není v textu, ale in marg, touž rukou. — 11) ost (brzo). — 12) kbl poraditi. — 13) bl (a). — 14) kbl (i). — 15) kbl jenž (!); k jenž jsou jim poruč. — 16) kbl (to což... mohli). — 17) k oznámiti i potřeby JMKé; v to, což by za dobré bejti uznali J. Milost Královská. — 18) kbl (brzo); v brzko. — 19) o (k) konci. — 20) I (a k místu). — 21) v výsti; l přivésti. — 22) k poněvadž na tom. — 23) v (ale mnoho). — 24) v a potěšitelného. — 25) kl záleží. — 26) I stáli úsilně s krve; g stáli usilujíce skrze (ale to oprav). — 27) o prolévání. — 28) bo jsú. — 29) l dovésti nemohli; ost nemohli dovésti. — 30) l toho. — 31) o odkládaje (!). — 32) v Vaší Královské Milosti; bo Královskú. — 33) o vinni (!). — 34) l nejprv pro pána boha. — 35) b našeho (!). — 36) bdg stolice. — 37) kb túž; l touž. — 38) kb executorie; l exegucí; edgo executorij. — 39) v Po těch. — 40) kbevdgo tak. — 41) ev domů; dg domův. — 42) kbl toho. — 43) g Černického (!). — 44) v a. — 45) d (od). — 46) d skoro; v téměř. — 47) kbl (na). — 48) v (v středu]; bleo ve středu.. — 49) o z Rozmb.; b z Rozumb.; g z Rožum.; ost z Rožm. — 50) o kterýž měli; I kterýž měl. — 51) b u Čiželic(!). — 52) z chybně přimíseni; l předneseni. — 53) l to sto. — 54) d z práva. — 55) o ráčil(!). — 56) o (z). — 57) e poddaných J. Msti. — 58) v to dobře znají a té důvěrnosti jsou do J. K. M. — 59) l do jisté J. K. milosti (!). — 60) kb (ráčí); vo ráčil. — 61) lo (s). — 62) I (a); b práv. i priv. — 63) v (i); 1 a obd. i svob. — 64) klev (s) strany. — 65) beo kterúž. — 66) v pánu bohu všemohoucímu. — 67) o stavům král. Českého. — 68) g Pražanů; l Pražanův. — 69) l v (to). a) Jan Špetle z Janovic na Bělé, Jan Černčický z Kácova na N. Městě, Zdeněk Kostka z Postupic na Brandýse a Litomyšli. Bartoš vynechal ještě Kunráta Krajíře z Krajku na Ml. Boleslavi. Všichni tuším chýlili se k bratřím. 20

Strana 154
154 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA DRUHÁ. KAP. 22. A v túž středu na zejtří1) ti2) všickni po- 24. kv. slové, páni čeští s knížetem, s Pražany3) a s 4) kněžími obojí5) strany, vstoupili6) zase7) před krále. Tu pak král jim8) všem ty listy ukázal i vydal jim k prosbě jich?). A když ty listy sobě přečtli, ničímž toho neodbejvali; než toliko těch všech pánův, kteříž je poslali, dotýkali, pravíce 10) před králem: že by ti jistí spolu zápisníky svými pikarti byli všickni a k tomu fedrovníci pikartští, a jiní že sou11) jich 12) služebníci, a někteří z nich 13) nejsou zemští14) obyvatelé, a někteří že statku svého svobodného za kopu v zemi15) nemají. A po těch řečech 16) přes to přes 17) všecko k tomu přivedli krále skrze arcibiskupa 17*) ostřegom- ského, že jest se v to jednání dal s legátem pa- pežským. Kterémužto 18) dodán jest vejpis kom- paktatův v 19) krátkém rozumu k žádosti jeho, aby mohl vyrozuměti, co v sobě zavírají. A když jest je 20) přečetl, promluvil jest na to k králi i ke všem Čechóm, že by v kompak- » tatích byli tři artikulové hlavní tito: První, co se dotýče kázaní slova božího: to aby kázáno bylo svobodně od kněží bez překážky všelijaké, ale však bez ourazu moci 21) biskupa nejvyššího i všelikého22) pořádného knězstva. Druhý artikul 23), což se dotýče přijímání pod obojí spůsobou, jest-li z přikázaní pána Krista přijímati tělo a krev boží, čili z moci církve, to 24) 15 aby bylo ohledáno pilně i25) uváženo26) v bu- 1525 doucím koncilium 27) Třetí artikul28): že lidé duchovní a kněží ne- mají světsky panovati, ale aby byli živí 29) vedle 30) zákona božího 31), toho toliko užívajíce, což jim zákon boží dopouští32); ale však, jestliže by33) kteří z lidí duchovních měli dědictví otcovská, buďto nadání zádušní, že toho budou moci užívati a tím vládnouti vedle uložení a zřízení otcův to svatých starých a kostela římského. A tak při tom oznamoval jim, že by té moci neměl, aby jim měl exequutorí34) na ta kompaktata vy- dati, ani on sám otec svatý, papež, ani všecka rada jeho, a zvláště v tomto35) artikuli, což 36) se dotýče přijímání pod obojí spůsobou; neb ta věc se vztahuje k vohledání všeho koncilium bu- doucího. A tak tehda37), což38) otci svatému i radám jeho nenáleží39), že ovšem mně učiniti 40) nenáleží; neb otec svatý není v hlavu41) uražen, aniž 42) Jeho Svatosti rada 43) děti nejsou, aby měli něco nehodného 44) učiniti. A tak což mi jest nemožné učiniti, za to všech prosím, že mne v to neráčíte potahovati; ale což by mi koli náleželo, na to se 45) račte ubezpečiti, že bych 2s vám v tom nebyl odporen. A tak po těch řečech za několik dní nic zjednati 46) nemohli, proto, že se jim již 47) síťky trhaly. 1525 48) 28. kv. KAPITOLA DVACÁTÁ DRUHÁ v níž se vypisuje 49) o nějakém Lorencovi 50) trubači, jak 51) jest s Paškem velmi posměšně zacházel. Při tom jak Uhři na Budíně se na biskupy zbouřili 52), v houfích běhajíce, až i jeden dům jich ouřed- níka vybírali [sic] 53). Dále jak poselství z Čech pánům i Pražanům přišlo, že se v Čechách i v Praze bouří54). A přes to Pašek s legátem o kompaktata předse 55) jedná, než že jim vysoko k měšci sahá, a nad to vejš k čemu jich 56) potahuje. A zatím v neděli po svatém Urbanu nějaký s fochéře 58) neholeného, do hospody, — kdež jest posly Lorenc, trubač královský, Polák57), pod jménem stál59) mistr Pašek s kněžími a spolu s 60) 1) l (na zejtří). — 2) kbl (ti). — 3) k a s Praž.; b a Praž. — 4) b (s). — 5) kbl (obojí); k jich strany; bl již strany. — 6) beo vstúpili. — 7) bl (zase). — 8) v (jim). — 9) dgv jim k potřebě jich. — 10) b zpravujíce; k zpravujíc. — 11) o sú. — 12) kbl (jich). — 13)! (z nich ... a někteří); ost z nich že. — 14) kb (zemští). — 15) b (za kopu na zemi); l zákupu v zemi; dg zakoupení na zemi; v ani zakoupení v zemi. — 16) v (A po těch řečech). — 17) ost přese vše. — 174) ost biskupa. — 18) vl Kterémuž. — 19) v (v). — 20) ! (je). — 21) ost (moci). — 22) ost všeli- jakého. — 23) v (artikul). — 24) kevdgo to aby ohled. bylo; b to aby vyhledáno bylo; I aby to vyhl. bylo. — 25) koy (i); g a uváž. — 26) v [uváženo). — 27) l pilně; bude uváž. v bud. sněmu aneb koncilium. — 28) v (artikul). — 29) kblevdg aby živi byli; o aby živili. — 30) ost podle. — 31) bl (božího). — 32) ost dopustí. — 33) ! jestliže by se(!). — 34) ost executorij. — 35) leo v tom. — 36) dl co se. — 37) g tehdy; l teda. — 38) l co. — 39) I svatému, nenáleží i radám jeho; v nenáleží, to ovšem méně náleží(!) neb atd. — 40) k mně nenáleželo by; bledgo mně učiniti nenáleží. — 41) I nebo otec sv. nejní v týmě uražen. — 42) lb ani. — 43) b rady. — 44) l nemožného. — 45) v (se). — 46) v jednati. — 47) k (již). — 48) v dvamecítmá. — 49) v (v níž se vypisuje). — 50) l o ňákém Laurencovi. — 51) o jakž. — 52) o zbúřili. — 53) ost správ. vybili. — 54) o v Praze budoucí(!). — 55) v (předse); k přece. — 56) kb je. — 57) d (Polák). — 58) l fochýře; e fokéře. — 59) k kde jest byl; kbly (stál). — 60) v (spolu s); k (s).

Strana 155
JEDNÁNÍ S LEGÁTEM. O LORENCOVI TRUBAČI. UHRI BOURÍ PROTI LEGATU A POSLUM. 155 — přišel 1) s Benešem trubačem jich, zvláště v Hradeckém kraji, a že tudíž páni a 51) 1525 1525 prazskými, kterýž s nimi2) byl na té cestě, a promluvil rytířstvo sněmují, napomínaje, aby do Prahy zase pospíšili a víry na pokoji02) nechali, že ztěžka k Paškovi, polskou3) řečí zatrhaje 4), řka: »Panie 5) dobře bude. Pašku, i k čemuž6) to jest, že7) jsi mluvil8) s k králi, že všickni9) páni 10) v Čechách 11) přistou- Toho pak legáta53) na Budíně 54) pro Uhry na dvě stě 55) pěších opatrovalo 56) v jeho hospodě. pili 12) do papeže? 13) — však toť 14) k králi 15) Ale kníže Karel se všemi pány českými, s Pra- píší 16) páni 17) zemanové, že to jest lež; a jest žany57), i také s knězstvem spolu s posly58) mnoho pečetí, daj tě18) zabito!19). A když z hospod nesměli vycházeti za dva i59) za tři dni, jsme bývali 20) s králem21) starým v Čechách i s tímto také22) tehda23) vy Čechové zpí- o uzavíravše se a 80) kamení sobě nanosili 61) a če- kali, 62), skůro-li 63) Uhři k nim budou 64) šturmovati. vali jste: »Víc sluší poslouchati24) pána boha A tak po 65) ukrocení té bouřky 66) opět šli svého 2c.« — Z toho mistr 25) Pašek rozhněval 26) se, Pražané k arcibiskupovi67) ostřejomskému; neb a vstav šel 27) preč 28) a řekl: »Čert-li toho blázna na mne poslal?« A Lorenc29) řekl: »Ne 30) mistr Pašek a kněží jich toho žádali, aby mohli 20 já blázen, ale smím tobě i každému pravdu po- ještě s legátem rokovati. A když byl za to 68) žádán legát i obeslán k arcibiskupu do jeho domu, věděti31).« A s tím32), zpívaje píseň: Věrní kře- tu opět dali se s ním v jednání o ta kompaktata sťané3) 2., šel preč 33). i o jich rozum. A on dal za odpověď, že jest mu 69) A v tom 34) zbudil 35) pán bůh lid uherský, že jsou 36) v houfích 37) běhali sem i tam, pobí- to 70) věc nemožná učiniti. Tehdy Pražané a kněží jich pověděli skrze mistra Coramba71): že »úplně 25 zejíce se 38) na biskupy i na 39) arcibiskupa, i na a 72) docela beze všeho odporu kompaktata přijímají toho legáta papežova, na kteréhož hlas byl puštěn, i oblibují v jich vlastním rozumu. A což se toho že by naň naložili v tom 40) času 41) na Budíně víc než 42) padesát 43) tisícův 44) zlatých. A v tom artikule dotýče, pro kterýž 73) jest mezi námi 74) největší odpor, k tomu takto říkáme: že 75) přijí- vybili dům jednoho žida křtěnéhob), jenž byl u bi- mání pod obojí 76) spůsobou těla a krve pána skupa ouředlníkem na horách, jenž slovou Báně Zlaté, 2 Krista není z přikázání Kristova 77), ale nám Čechům a jiné židy vytloukli45) a pobrali jim jich statky. jest to 78) půjčeno z moci církve svaté římské. A téhož času Pražanům 46) novina přišla, že se v Praze bouří a rathouz osazují, aby nechajíce A toho jest jistý důvod před rukama; neb to víry římské a lidské, zase se domův vrátili 47) ukazují knihy, jenž79) slovou Gesta80) aneb že jest toho jistě potřeba. A pan Krištof Švam- v Historí 81) staré, i přirozený rozum, i kompaktata, a to v tom: že apoštolé naši, řečení Crha 82) berk 48)c) za knížetem a za 49) panem Lvem psal, 83) d), ti svatí 84) 50) bouří, že se sedláci pozdvihují a obec se biskup moravský a český, a Donát 1) ! byl přišel. — 2) o s ním. — 3) be polskú. — 4) v (zatrhaje); k zadrhaje. — 5) blgo Pane. — 6) vg k čemu. — 7 v že si do krúla mluvi!; I že jsi ty mluvil; k že jsi movil. — 8) v (k králi); kbl ku králi. — 9) b všichni. — 10) kl pánové. — 11) v Čechové; o (v Čechách... píší páni). — 12) bego přistúpili. — 13) ke pa- piežia; bl papeža. — 14) kbled teď. — 15) kbl panu králi: c k krúli. — 16) v pisají. — 17) bl (páni). — 18) Tak v rkp. d dej to; ost dej tě. — 19) l zbito. — 20) k jsme i bejvali. — 21) l s starým krulem i s tímto také v Čechách; ve krúlem. — 22) e též. — 23) o (tehdá]; kbd tedy; levg tehdy. — 24) lev poslúchati. — 25) 1 (mistr). — 26) dv roz- hněvav. — 27) v vstal a šel; o vsta, všel. — 28) vldg pryč. — 29) l Laurenc. — 30) kbl Nie. — 31) kbleg pově- díti. — 32) kl A v tom. — 33) ld pryč. — 34) l Zatím pak. — 35) vg zbouřil; d zbloudil. — 36) o sú. — 37) ost běhali v houfích. — 38) l (se). — 39) v (na). — 40) v že by nalezeno bylo v tom (!). — 41) l čase. — 42) vg (než) (v g přips. později mezi řádky). — 43) ost padesáte. — 44) b tisíc. — 45) o vytlúkli; s vytloukali. — 46) ost novina přišla Pražanům. — 47) l navrátili. — 48) co Krištof (z) Švambergka. — 49) lo (za). — 50) c vóbec se; kb vůbec se; I vůbec že se. — 51) kbl (a). — 52) s a v pokoji víry. — 53) o legát (!). — 54) b (na Budíně). — 55) v 2100 (!); k na dvé; kbly (stě pěších). — 56) kblv opatrovali. — 57) kv a s Pražany; e a Praž. — 58) v spolu spali (!). — 59) o (i). — 60) 1 (a). — 61) ke nanosivše. — 62) k očekávali. — 63) dl skoro-li. — 61) b budú. — 65) o (po]; b pro — 66) o búřky. — 67) gl arcibiskupu (v g oprav. mezi ř.). — 68) I byl o to. — 69) dv mi. — 70) e ta. — 71) kvg Korambu; I Korambusa. — 72) lvdg (a). — 73) kblvdg pro který (v kterej). — 74) v mezi nimi. — 75) o (že přijímání ... a krve). — 76) g pod obou. — 77) V kinmarg, touž rukou: »To lžeš!« In marg. v z: Tu jest panu Lvovi lži dával, kdež mluvil, že jest to z přikázání Kristova. — 78) v (to). — 79) bgo jenž. — 80) kle Cesta. — 81) ost Historie. — 82) k Cerha. — 83) ble a český Donát (g »Donát« pozdější ruka opra- vila v: »Strachota«). — 84) o (ti svatí). 3) Píseň tendence proti katol. — b) Ituriacha. Viz Paměti, čl. XVI. — c) Byl pomocníkem p. Lvovým. — d) Meziřícký udává Crhu a Strachotu. Řeč Korambova je tu p. Mezeříckým patrně zmatena. Srv. o tom výklad v mém článku ve Věstníku akad. 1903, str. 569 sl. (zvl. otisk str. 69 sl.) 20*

Strana 156
156 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA DRUHÁ. KAP. 22. 1525 jezdili jsou 1) o to do Říma k otci svatému, pa- peži, a to přijímání2) pod obojí spůsobou na něm vyžádali skrze znamenitou3) práci i outratu 4), tak jakž zjevně se čte v historích, kteréž máme v kol- leji prazské v konsistoři naší. A jest věc vědoma, že u nás v Čechách i v Moravě žádný z apoštolův nebyl Kristových5); ale tomu lidu českému — jenž byl lid tvrdý a neschopný v rozumu, leč by jim všecko písmem svatým provedl — dopustila jest církev svatá mocí ouřadu svého pod obojí spůsobou přijímati; ale když s lety ta věc skůro6) pominula, tehdy zase 7) příčinou Jana Wiglefa a Petra Valden- ského, jenž isou8) zejskali?) mistra Jana Husi 10) ta vec jest vzrostla11), kteráž jest až dosavad 12) nám Cechům v užívání. I pohleďtež, že již s Vámi o to neodporujem, ale tomu 13) místo dáváme, že není z přikázání Krista pána 14); a tak 15) již 16) suďte to, že není toho 17) žádná potřeba, abychom my pro budoucí koncilium nemohli dojíti exequutorí18).« dáno bylo 42). Pan Lev počal tomu odpírati, aby 1525 to měl od legáta kupovati, pravě: že to jemu 43) není poručeno od stavův, aby měl co s legátem jednati; a také44) že není k legátovi poslán, než k králi J. Msti. Tehdy mistr Pašek řekl k němu 45): »Milý pane, co to ráčíte 46) sobě mysliti47)? — ne- račte 48) se na tom zastavovati; však jste ráčil, k králi mluviti, že jest nám tím povinovat J. Mst a že to jemu náleží. I poněvadž jest věc královská, no tehdy není naše, a když naše není 49), proč se ráčíte o záplatu starati, ano Vám 50) to nenáleží 51)? Ale co pak k 52) tomu díte, že J. Mst Královská i přátelé jeho na tom býti ráčí, že tu 53) sumu dadí 54) bez práce Vaší 55)? — Než toliko račte na to mysliti spolu 56) s námi, kdo v té sumě J. Mst 57) zastoupí 58), aby časem 59) slušným 60) vedle smlouvy ta suma zase dána byla tomu, kdož 61) J. Mst Královskou 62) zastoupí83), to uvážíce, z kterých důchodův J. Msti to 64) dáno a uplaceno 65) býti má.« Kníže Karel toho 65*) potvrdil, řka: »Toť se snadně sjíti můž66); neb67) nyní některé sumy z berní leží, a k tomu konci sebrány jsou 68), aby na dluhy a na potřeby královské obráceny byly.« A tak víc na tom odporu nestáli. A když již legát věděl 69), že by již 70) na tom 25 Potom na zejtří obeslali se všickni Čechové, bylo, aby králi to platiti71) náleželo, toto 72) jim pověděl: »Já již exequutorí73) vám připraviti totiž 24) kníže Karel, pan Lev a jiní Čechové s kně- žími obojími. A když již 25) jako jistou 26) věc ma- rozkáži74), a meškati vás nemíním; jediné což za jíce, jednali vždy o to, což jsou 27) začali 28) s tím obyčej a za právo jest, to abyšte mi učinili, a a revokací, totiž odvolání, abyšte 75) učinili, jedna legátem 29): tehdy legát nechtěl jim toho jináč 30) učiniti, než aby jemu31) za to dáno bylo dvadceti každá osoba zejména obzvláštně, a nejprv 76) vy, páni Pražané a páni mistři i kněží, kteříž 77) jste tisícův 32) dukátův 33); až pak přišlo na XV tisícův34) to také 35) jim 37) předkládaje 36), že jest38) skrze pod obojí spůsobou; neb vás se ta věc dotýče, to několik 39) tisícův 40) utratil41), očekávaje na jenž 78) již přistoupiti 79) úmysl 80) celý a pevný ně. Ale arcibiskup to jednal, aby deset tisícův a máte v poslušenství svaté církve římské a stolice Těmi a takovými řečmi lstivými namluvili 19) jsou toho20) legáta, k pilné přímluvě21) arci- biskupa ostřejomského, tak že jim byl 22) díl 23) přiřekl exequutorí vydati.3) 15 20 5 1) o jezdili tu o to. — 2) ! přijímání na něm vyjednali a pod obojí způsobou vyžádali. — 3) bo znamenitú. — 4) kbeo útratu. — 5) kblvgo Kristových nebyl. — 6) d skoro; kblevo skůro ta věc. — 7) ost (zase). — 8) o sú. — 9) kbego získali. — 10) l Husa. — 11) go zrostla. — 12) kb posavad. — 13) kbl (tomu). — 14) ost pána Krista. — 15) o (a tak... potřeba). — 16) ble (již) — 17) k toho za potřebu; b toho za potřebu žádnú; l toho žádnou potřebou. — 18) kbedgo executorii. — 19) vdg namlouvali. — 20) o toho sú; bl (jsou). — 21) d s pilnými přímlu- vami. — 22) ke (byl) — 23) o dál (!). — 24) ldo (totiž... Čechové). — 25) ost (již). — 26) o jistú. — 27) v (jsou); o sú. — 28) l (začali); k chtěli. — 29) l s tím leg. činili; b činili s tim legátem. — 30) ost jinak. — 31) l mu. — 32) dv tisíc. — 33) kbl (dukátův ... tisícův). — 34) de tisíc; deo t. dukátův. — 35) v (také). — 36) 1 předkládal. 37) k (jim). — 38) 1 (jest). — 39) I mnoho. — 40) e tisíc. — 41) k utraceno od něho. — 42) V lin marg.: Nihil gratis et pecunia satis. Kdo chce v nebe přijíti, ten musí se tam vkoupiti. — 43) 1 mu. — 44) b a tak. — 45) l mu; kbevd jemu. — 46) v račte. — 47) ost vážiti. — 48) kbledo a neračte. — 49) bl (a když naše není). — 50) l an nám. — 51) kbo a ne nám (o: vám) to náleží; g náleží(!). — 52) ! (k). — 53) v tou (!) — 54) kblego dají. — 55) ost naší. — 56) l (spolu). — 57) kbl JMst Královskou (b Královskú). — 58) o zastúpí. — 59) kbl (aby časem... zastoupí). — 60) v jistým. — 61) o (kdož). — 62) vo (Královskou). — 63) o zastúpí. — 64) kb (to). — 65) o za- placeno; kbleo oplaceno. — 65*) ost té věci. — 66) o může. — 67) o (neb). — 68) o sú. — 69) l viděl. — 70) ! (již). — 71) 1 platit. — 72) l to jim odpověděl. — 73) o exsequotii(!). — 74) ost připravím aneb (v anebo) připraviti roz- káži. — 75) I abyšte mi učin. — 76) ost nejprve. — 77) klevdo kteří. — 78) l jen. — 79) bo přistúpiti. 80) g oumysl. — a) Místo toto není u Mezeříckého; přidal je snad Bartoš.

Strana 157
JEDNÁNÍ V BUDÍNĚ. NOVÉ VYPOVÍDÁNÍ Z PRAHY. HLAVSA A ŠORF U KRÁLE. 157 1525 apoštolské. A jest ten řád při církvi svaté od ně- Tehdy 25) Pašek, Corambus i 26) administrator 1525 kolika set let1), že, kteříž2) jsou3) upadli v ten Havel, potaz vzavše, pověděli, že »toho27) ne- hrozný blud, jenž slove schisma4), totiž odřezání, mohou 28) učiniti, neb jim tak mnoho není poručeno, že pokání oblíbiti a přijíti jsou 5) musili. 6) A též a že sou29) se takové věci nenadáli, ale kdyby 5 tomu mohl další odtah 30) býti, že by o to mysliti i7) vy, v neposlušenství stojíce, napřed to, 8) v čem jste stáli až do této chvíle, potupiti máte chtěli, aby se k tomu přiblížili 31). »Neb sme tím 32) jisti, že do pěti 33) let snadně34) bychom i k tomu a9) odřeknouti 10) se toho a11) k církvi svaté se 12) přiznati a na budoucí časy věčné v túž 13) přivedli; a znamenitě v malém počtu 35) času pro- věc se nenavracovati 14), ani vaši budoucí potom- spěli jsme v obci prazské a lid sme naklonili 10 k římské stolici a v lásku 36) s římany sme uvedli kové. Nebo všickni vaši předkové v neposlušen- ství stojíce, o nichžto 15) vysvědčiti také to 16) a spojili37).« máte i z víry držeti, že kacíři jsou 17) byli; vy Legát k tomu pověděl: »Pracujte ve jmeno boží; a když budete k dostiučinění hotovi s před- pak moc svatého poslušenství, bez kteréhož nelze loženou 38) věcí, znejte39) mne přítelem vám po- vám, jakož 18) znáte, spasenu 19) býti, poznali jste a je oblibujete. 20) A že tak v tom státi konečný 1s hodlným býti při otci svatým 40).« oumysl máte, toho vám dopomáhej21) bůh Otec, A tak Čechové nic zjednati nemohli, hněvajíce Syn 1 22) Duch svatý, panna Maria, svatý Petr a se na toho legáta, že jim chytr 41) byl a že vždy Pavel, i všecka říše nebeská; neb již za to držím, z jednoho do druhého jim 42) šel; s tím 43) do 45*) že tím veseleji23) pojedu k otci svatému, když se Čech zase se 44) obrátili s holýma 45) rukama. to všecko 24) při vás tak nalezne úplně a docela.« 20 KAPITOLA DVACÁTÁ TŘETÍ 46) v níž se oznamuje 47), kterak tito 48) Šavlové49), navrátivše se od krále, začaté zlé předse konají 50) Při tom jak pán bůh divně srdce královské k 51) Hlavsovi a Šorfovi 52), když tam, ani glejtu nemajíce, 54) a kterak by přijeli, obrátil, a nevěda53) podle falešných zpráv, by se to na ně chýlilo, toho lituje jim to mohl napraviti 55). A mezi tím jednáním Pražané, tak jakž prázdni byli etc.; nejměvše na tom dosti, pra- byli již vypověděli měšťanův, obyvatelův svých, covali o to při králi 60) v témž poselství, aby i kteréž měli ještě vypověděti56), jakož se místa neměli ti všickni netoliko v České zemi, i57) stalo, jestliže 58) se nemejlím, okolo padesáti ale ani 81) nikdyž82) pod králováním krále pána 59), na ten spůsob, aby města » svého3). Neb sou nalezeni byli 63) listové v kan- osob víc a méň 1) v před několika sty lety, že. — 2) by kteří. — 3) o sú. — 4) zg scisma. — 5) o sú; l(jsou). — 6) e jsou povinni byli a musili. — 7) kbl (i). — 8) k (napřed to ... vaši předkové v neposlušenství stojíce). — 9) v (a). — 10) o odřeknúti; I odřeknouce; b odřeknúce. — 11) b (a). — 12) b (se). — 13) bl (v túž); v v to se. — 14) o navra- covati. — 15) k o nich; blevg o nichž. — 16) kg to vysvědčiti také; bl to také vysvědčiti; e vysvědčiti takto. — 17) o jsú. — 18) v jakožto; kb jakž. — 19) o spaseni. — 20) g oblibovali; l oblíbili i oblibujete. — 21) o odpomáhej. — 22) klugo a Duch. — 23) v že již veseleji. — 24) ko všeckno; vog (všecko). — 25) d Tedy. — 26) 1 (i). — 27) v že to. — 28) o nemohú. — 29) o sú. — 30) g mohl další odklad; l další odtah mohl. — 31) k přiblížilo. — 32) v jsme prý tím. — 33) v do pět let. — 34) v snadno. — 35) l v malém (počtu) čase. — 36) e a v lásce. — 37) v a spokojili. — 38) b s předloženú. — 39) v znajte. — 40) g svatým. — 41) eg chytrý. — 42) kbl (jim). — 43) v (s tím). — 44) v (se). 45) vg holými. — 45*) V lin marg.: Nic nezjednajíc prázdni se vrátili. — 46) v třímecítmá. — 47) v (v níž se oznamuje). — 48) kbl ti. — 49) o Šavlovu(!). — 50) leg konali. — 51) v (k). — 52) kb a k Šorfovi. — 53) k a když nevěda; o nevěděla(!). — 54) leg (toho lituje); v toho litujíce; k toho lituje a na to myslí, kterak. — 55) l napraviti, rozvažuje. — 56) ost (krom o) vypovědíti. — 57) v (i). — 58) b že. — 59) be míň. — 60) k u krále; o při králi atd. Nyní na 2 listech v ojsou stránky přehozeny, ježto v předloze 2 listy při vazbě byly obráceny a opisovač toho si nepovšiml. O tom v úvodě. Zde varianty jsou spořádány, jako by omylu nebylo. — 61) kbl [ani). — 62) lvdgo nikdež. — 63) kb nalez. byli lstiví v kanc. král. ještě nezap. listové. a) Viz kap. 9.

Strana 158
158 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA DRUHÁ. KAP. 23. 1525 celáři královské1) ještě nezapečetění, v nichžto a potom k králové odtud36) se postavili, kdežto 1525 pán bůh milost zvláštní a předivnou 37) jim při byla konečná vůle královská k tomu již sepsána králi i králové ráčil spůsobiti; a všecko 38) na 2) jich zprávu3) falešnou4). Ale pán bůh to ), změnil, dřív5) než to vůbec vyšlo6). A nad to, zač žádali, obdržali39), jakož v třetích knihách s v první kapitole to zřetedlněji bude ukázánob). když pan7) Jan Hlavsa a Mikuláš8) Šorf, jsouce?) A tak ta kukla nevěrná a zrádná, jedna na cestě 10) již v Uherské zemi před samým skůro 11) Budínem, báli se dojeti k králi pánu i druhá, arcibiskupova 40) i lest 41) Pražanův svému pro přílišné sočení, jímžto 12) příliš oso- přítomných, v šmiku 42)c) se 43) obrátily 44) a k ničemémuž se jim 45) netrefily 46). Nebo 47) čeni k němu byli se všemi jinými 13) spolu vy- pověděnými14), i poslali před sebou posla u král, když48) jest 49) uzřel 50) pana 51) Hlavsu a Šorfa, pomyslil sám u sebe, že jest velmi s listem do Budína k králi, žádajíce 15) klejtu. A když posel dal 16) list k 17) králi, a 18) král oklamán od Pražanův, jakož potom toho ne- neotvíral ho 19), ale 20) dal jej panu Trepkovi, zatajil. Neb jest 2) se domníval, že sou 53) jiné osoby, nějaké velmi54) lehkomyslné, na a on potom dal jej arcibiskupu21) ostřegom- is kteréž žaloba od nich rozličná před J. Mst.55) skýmu, a tu již22) on jej zatutlal, že jest23) vždy král o něm, i co jest bylo v něm, ne- přišla; ale když zvěděl o těchto i 56) o jiných, kteříž byli vypovídáni57), rozpomenul se na zvěděl. A poněvadž týž arcibiskup, kancléřem 24) to s královnou 58) svou 59), že jsou jemu 60) před jsa, při králi ustavičně býval, a když přezvěděl o tom listu, nedopustil 25) ho zase dodati králi 26) tím velmi radami 61) svými 62) k mnohému do- » brému nápomocni 63) byli; i rozvažuje sobě to, a takže jest v nic 27) přišel2). A v tom 28) z ponoukání29) mistra Paška velmi 4) toho litoval, co se jim od Pražanův i jiných Pražanův tudíž 30) přítomných ten arci- stalo. A od té chvíle myslil na to, kterak by biskup šil kuklu nevěrnou a oukladnou 31) jim to mohl napraviti, k čemu jest 85) byl prve Pražanóm na jich zprávu lstivou 66) povolil. panu Hlavsovi a Šorfovi u krále, aby 32) glejtu nikterakž míti nemohli, než aby to začaté33) Potom když se Pražané domův vrátili, ne- 25 dokonali. A oni jsouce34) na mysli roztrženi, chtíce opět na tom přestati, jiné zlé o těch odvážili se 35) všeho nebezpečenství a do Bu- vypověděných obmejšleli, tak aby nejméň67) dína přijeli, nečekavše glejtu; předkem k králi v Čechách nikdyž68) trpíni nebyli. A jinde 1) dgv (v kanc. král.). — 2) e (na). — 3) e zpravou. — 4) b falešnú; dv sepsanou. — 5) kl dříve. — 6) o vůbec vešlo; v vůb. přišlo. — 7 v (pan). — 8) l Mikoláš. — 9) o jsúce. — 10) kbl na místě. — 11) d skoro. — 12) v (jímžto příliš osoč.); l (jímžto ... k němu byli); kb jenžto; e kteřížto. — 13) I (jinými). — 14) l spolu spoluvypověděnými. — 15) v (žádajíce... dal k králi). — 16) k posel dal ten list; l posel ten 1. dal; b posel dal tak list; edgo posel tak list dal. — 17) kblg (k) králi. — 18) b ale. — 19) v ho neodviral. — 20) bl (ale); e ale dal ho; d ale dal (jej). — 21) o panu arcibiskupovi. — 22) o (již); l král ho neotevřel, dal jej biskupu ostřehomskému, vzavše od krále pan Trepka, a tu již on atd. — 23) 1 (jest). — 24) e kanclířem. — 25) g nepustil (ale pozd. oprav.). — 26) b k králi. — 27) d a takž v nic; l a tak v nic. — 28) l V tom. — 29) l z ponuknutí; ost z ponúkání. — 30) l tu. — 31) beo nevěrnú a úkladnú. — 32) kbl a by); v (nikterakž); aby glejtu neměli. — 33) d to, což začali. — 34) v Oni pak jsouce. — 35) o otvážili se. — 36) l (odtud); o odtudž. — 37) bo předivnú; kevg předivně. — 38) d (ale jen v opravě in marg.) tak že všecko. — 39) o a obdržali(!); kl obdrželi. — 40) ost kukla jedna i druhá arcib. nevěr. a zrád. — 41) kble list(!). — 42) b v šniku; l v šinku; k v šňupku. — 43) v (se) obrát. — 44) kblev obrátila. — 45) v (jim). — 46) kblv netrefila. — 47) vo Neb. — 48) o jakž jest král; kevdg král jakž; bl král jak. — 49) v (jest). — 50) k uzřev. — 51) ost Jana. — 52) v (jest). — 53) o sú. — 54) leg (velmi). — 55) 1 k JMsti. — 56) b a. — 57) kbl vypověděni. — 58) b s královú. — 50) bo svú. — 60) o že se jemu. — 61) v radám(!). — 62) v svým(!). — 63) e velmi nápomocni. — 64) kbl (velmi toho... myslil na to). — 65) l (jest). — 66) bo lstivú. — 67) e nejmíň. — 68) I (nikdyž); b nikdy; kdg nikdež. a) Bartoš užívá tu cizího psaného oznámení: svědčí o tom mechanické přejetí zprávy o p. Ondřeji Trepkovi, šlechtici polském a hofmistru králově, jehož B. nezná; kdyby zpráva byla od něho, byl by pověděl, kdo Trepka jest a proč právě jemu král odevzdával listy své. Snad Hlavsa je tu zpravodajem. — b) Viz str. 172. c) = na křivo, na příč. Srv. str. 26, pozn. 49.

Strana 159
HLAVSA A ŠORF U KRÁLE. PRAŽANÉ HLEDÍ ŠKODITI VYŠLÝM SOUSEDŮM. 159 1525 k tomu přístupu míti nemohli, než v králov- nehájili, ale 16) všeho dopustili. A tak to šlo od 1525 jedněch k druhým, že Pražané nemo hojuce 17) ských městech některých, nebo 1) v městečkách — neb již několik2) se jich pod pány některými slušné jim sami 18) překážky 19) činiti 20), nastro- jili 21) administratora a on dále jiné knězstvo osadilo3) a byt svůj měli, Pražanóm skoky s k tomu, aby nikdyž 22) pokoje, svornosti, ani 23) jich pyšné tudy přetrhujíce4) — a o to s pil- lásky nebylo; jakož toho 24) dosti po Čechách ností stáli, k čemuž jest král5) vůle nedal, aby to mohli na nich z přátelství jakéhos obdržeti. se rozmohlo 25). Pakli sou 26) kde ani skrze proklaté knězstvo, ani jináč27) zkaliti vody ne- A tak se stalo, že ačkoli6) v některých mě- mohli, tehdy 28) hned se za nelibé nepřátely 29) stech bytu pohostinného7) nevelmi jim rádi přáli a nemohouce8) slušně tomu vodolati, n jim postavili 30); a někdy i z toho některé 31) dopustili farářóm a kněžím svým z přísného dosti zuřivě kárali, mluvíce32), že jich nepřá- tely přechovávají a fedrují, pohrůžky83) jim nabádání a3) psaní administratorova 10), aby předkládajíce, to34) vše proti vůli krále pána na kázaní lidi proti nim bouřili a 11) ošklivili; svého činíce; a převyšovali jej 35) v tom, že jakož jsou 12) se tak někteří zachovávali 13). Někdy 14) pak někteří správcové v městech s jest 36) nikdá 37) toho nerozkázal, aby měla jim některých toho hájili svým kněžím a v tom svoboda všudy krom Prahy zavřína býti 38). nevelmi 15) druhdy prospěli; a jiní jinde ovšem KAPITOLA DVACÁTÁ ČTVRTÁ 39) v níž se vypisuje 40), když 41) se Pražané z Budína, nic nezjednavše, navracovali, s jakou jsou 42) jich 43) slávou domácí čekali; při tom jaké 44) slavné procesí činili, a na žádost knížete všecku svou 45) moc v zbroji a 46) v dělích 47) na processí ukazovali. A to ke cti a k 48) chvále pánu bohu činili. 15. čna. hradu Prazského, toho dne byli přijeli, neče- Když jsou 49) se pak prve jmenovaní po- kavše Havla administratora dolejšího s jeho 53) slové navracovali z Uher 50) od krále s jalovým, děkuje pánu bohu, poselstvím, a tak, jakž51) knězstvem, ani Pražanův, proto bez pochyby jsou se Prazská obec nadáli, že konečně ve z že se již ta mezi nimi jednota i54) přátelství čtvrtek na den slavnosti Těla Kristova léta připověděné falešné různo55) trhalo i po švích nadepsaného, kteráž se trefila na den svatého páralo 56); neb sou 57) římané přičítali 58) jim, že by59) se to jednání u legáta papežova skrze Víta, přijedou 52) s potěšenými jim novinami — ně rozešlo, že jsou 60) nechtěli odvolati 61) při- neb tovaryši jich v tom jednání, totiž preláti 1) vl neb; kb a. — 2) bo neb se již jich něk.; v nebo se jich již něk.; ost neb se jich již něk. — — 3) I bylo pod někt. pány osadilo; o osadili. — 4) 1 přetrhuje. — 5) l k čemuž nikdá král. — 6) I ačkoliv. 7) ost pohostinu. — 8) b nemohúce. — 9) bl i psaní. — 10) v administratora, aby lid na kázání. — 11) o (a). — 12) o jsú. — 13) ost zachovali. — 14) k (Někdy) Někteří pak. — 15) I druhdy nehrubě; ost druhdy nevelmi. — 16) bl a. — 17) z »ho« písaři vypadlo, dodáno; b nemohúce. — 18) vo (sami). — 19) k sami všudy pře- kážky. — 20) le učiniti. — 21) b nastrojí. — 22) lg nikdež. — 23) 1 (ani). — 24) o jakož to. — 25) ble rozmáhalo. — 26) o jsú. — 27) 1 (ani jináč). — 28) d tedy. — 29) ost přátely. — 30) k jim Pražané postavili. — 31) v (z toho některé) a někdy i dosti zuřivě k králi omlouvajíce. — 32) kble a z toho i (k některé, rotíce se, zuřivě k králi mluvili; b někt. různice zuř. k králi mluvíce(!); I někt. různice dosti zuřivé povstávaly; co někt. dosti zuřivé k králi mluvíce); d někt. dosti zuř. obžalovávali, k králi mluvíce; g někt. d. zuřivé k kr. mluv. — 33) e sočili, pohrůžky. — 34) l a to. — 35) l je. — 36) d jim. — 37) v nikdy. — 38) b zavřína byla (!). — 39) v čtyrmecítmá. — 40) v (v níž se vypisuje). — 41) k že když. — 42) o sú. — 43) 1 (jich). — 44) ! při tom také, jaké. — 45) o svú. — 46) b v zbrojích (a). — 47) lvgo v dělách. — 48) kblvo (k). — 49) o sú. — 50) o zhůre(!). — 51) kb jak. — 52) o přijedú. — 53) dg (jeho). — 54) l. a přátelství. — 55) k na různo. — 57) kble (i po švích páralo). — 57) bo sú. — 58) k římané to jim přičítali; v řím. počítali jim. — 59) v (by). — 60) o sú. — 61) o otvolati.

Strana 160
160 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA DRUHÁ. KAP. 24. 16. čna. 5. čna 1525 jímání svátostí pod dvojím1) spůsobem — i če- kali jich Pražáci s vejpravou2) znamenitou, aby proti nim s processí vyšli, vejše nežli proti3) králi. Ale oni pomeškavše4) toho dne (proto jistě, že neměli5) jich čím potěšiti, a že sou6) nezasloužili toho, aby proti nim tak slavně7) vycházeli) na zejtří tepruv v pátek do Prahy přijeli. S kterýmžto poselstvím 8) umlkli a před obcí toho9), co se dálo, ani tuším v radě, ani 10) jinde podnes neoznámili; a za to mám, že s tím věčně budou mlčeti, protože jsou 11) dobře kou- pili 12). Ale toliko to někteří v lid obecný vtrou- sili 13), chlubíce se těmi slovy, že jsou dobře zjednali, co a kterak, toho 14) zakrejvajíce. A však od jiných hodnověrných, kteříž při tom byli, nic zatajeno nebylo 15), jakož v XXI16) ka- pitole těchto knih 17) psáno 18) stojí2). A tak 13) troštové a naděje některých k dojití ouřadův a poctivostí duchovních i světských 20) i ouplat- kův těm, kteříž 21) toho 22) čekali, jakož 23) o tom něco jest 24) v prvních kniháchb) dotčeno 25), v nic obráceny 26) jsou 27). A když se jim všem, i Pražanóm, to 28) v chiméru obrátilo, tehdy 29) tu 30) slavnost při- vedli 31) téhož dne 32) Těla Kristova na processí33), kterouž jsou 34) ozdobně po Praze strojili. A ze všech téměř far v jednu 35) se sešli, sebravše množství lidu zbrojného, po ceších 36) i obchod- nících 37) a tak i 38) po všech obyvatelích, na » 23 jich velikou 39) škodu, s bubny, s 40) píšťalkami, 1525 s 41) trubači a s jinou 42) posvícenskou43) pří- pravou 44); a k tomu mnoho děl i pušek45) větších, menších 46) před rathouzem 47) vytočili: to všecko ke 48) cti a chvále 49) boží podle jich smyslu činili! Někteří z předu 50) a někteří z 51) zadu za tou 52) processí chodili s praporci a s 53) korouhvemi řemeslnickými. A zdá mi se, žádný 54) z Čechův takového triumfu, ani n tak pěkné, teverné 55) a přípravné 56) cti a chvály boží nikdá neviděl, zvláště v Čechách, leč za času Jana Žižky, když s Táborv na poli vojen- sky“.) býval a když kněží vycházeli mezi ně s svátosti těla Kristova do vojska v processí58), is jako by jichs) k bitvě na nepřátely 60) po- bizen"1); a oni sou 2) nemeškali ono činiti, na nepřátely udeřiti83), a ve krvi se též pro čest a chválu 64) boží65) broditi 66)c). Ó prepraze vám, mili Pražané, z takového křesťanství, jenž se domníváte, že bůh vaší zbroje, děl 67) a jiných šermův vašich 68) šetřiti 69) bude, v srdcích pak vašich víc zlosti a zlého myšlení proti vašim bližním, nežli jest písku mořského, složili jste! I tomu-li jste chtěli, aby vám papež vaší bujnosti a rozpustilosti po- směšné a bláznivé potvrzoval? — Radujte se a veselte se, že jmena vaše jsou 70) v Římě na- psána! — o těch toliko se 71) píše72), kdo sou 73) takoví, nebo bůh mezi nimi své volené74) 1) k přijímání pod dv. sp. svátosti; lg pod obojím. — 2) kbl (vejpravou) znamenitou (b znamenitú) radostí.— 3) e (proti). — 4) d pomeškavše se. — 5) v že sou neměli. — 6) o sú. — 7) kblo (slavně) laskavě; evd laskavě a slavně; g slavně a laskavě. — 8) v poselství. — 9) bl (toho). — 10) kble a jinde. — 11) o sú. — 12) o (koupili... že jsou dobře). — 13) bevdgo trousili. — 14) kbd to. — 15) k není a nebylo. — 16) kb v 20. — 17) bv kněh. — 18) bl (psáno). — 19) o A také. — 20) l (i světských). — 21) l kteří. — 22) bl jsou toho. — 23) dgv jakž. — 24)! (jest). — 25) o dočteno. — 26) kb obráceni. — 27) o jsú. — 28) ost jim to všem i Praž. — 29) d tedy. — 30) b (tu). — 31) evdgo převedli. — 32) kbl (téhož dne). — 33) k tu processí přivedli na slavnost T. K. — 34) o kterúž sú ... činili. — 35) vld v jedno. — 36) ost i po ceších. — 37) kb obchodních. — 38) ost (i). — 39) o velikú. — 40) ost (s); ldgo píšťalami. — 41) ld (s). — 42) ost a tak s jinou (beo s jinú). — 43) klydg světskou a posvíc.; beo světskú a posvícenskú. — 44) o přípravú. — 45) dg a pušek, o a puštěn(!) — 46) b větších nebo menších; k větších i menších; l mnoho děl a jiné střelby větší menší. — 47) kbe před rathouz. — 48) v (ke). — 49) kbl k chvále. — 50) o z předku. — 51) b (z). — 52) o za tú. — 53) v (a) s korouhv.; ost (a s) korouhv. — 54) ost že žádný. — 55) dgv té věrné. — 56) bdo připravené. — 57) kb vojansky. — 58) k s processí. — 50) I jako by chtěli (jich); k jakoby již k bitvě. — 60) l na nepřítele. — 61) kbl (pobízeli ... na nepřátely). — 62) o (jsou). — 63) b udeřili. — 64) eg slávu. — 65) o (boží). — 66) k broditi hotovili; b brodili. — 67) l a děl. — 68) blv (vašich). — 69) kble šetří (bude). — 70) bo jsú. — 71) ost o těch se toliko. — 72) v mluví. — 73) ost kteří jsou (o jsú). — 74) o svévolně (!). a) Str. 152. a sl. — b) Str. 30. — c) Bartoš posmívá se, že to bylo pro čest a slávu boží, nejsa povědom politického pozadí. Zdeněk Lev chystal hotovost brannou proti straně rožmberské a Pražané k tomu cíli měli mu býti nápomocní, proto zbrojili.

Strana 161
NÁVRAT POSLU Z BUDÍNA. ZBROJNÉ PROCESSÍ V PRAZE. 161 Posel. do Říma. 1525 vždycky má. — I proč z sebe posměch s jinými potupeny; třetí a nejvejš, že zákon boží 1525 některými Čechy1) činíte a po věci2) marné jim, jakožto věci nestálé 39), odpírá. A protož sám rozum doličuje 40), že jest věc nerozumná41), dychtíte3), a ta pouta, kteráž s sebe okolní o vyprázdněnou42) věc s takovými náklady cizozemci, chválíc4) pána boha, skládají5), obli- s pracovat1 43). bujete 6), znajíce to dobře, že kompaktata nejsou Potom na den mistra Jana Husi téhož roku 6. čce. k vzdělání, ale k velikému zavedení a umenšen tolikež Prazané působili a s takovouž 44) procesí cti a chvály boží a7) k rozmnožení různic? — chodili 45). jako prvo A téhož dne všecku sílu Ptejte8) se na to, v jaké sou2) vážnosti byly 10) od stolice římské, od kteréž 11) jsou 12) vydány, a moc svou 46) knížeti Karlovi a panu Lvovi 47) n i jiným mnohým tehdáž tu pritomným z vyšších a jmenovitě 13) od Eneáše Sylvia, tehdáž papeže, stavův na žádost jich ukázali, a rozkázali 5) po když jsou 14) k němu do Říma Čechové též ceších i všem jinym v obci, aby se zbrojně vy- o potvrzení jich přijeli za času krále Jiřího, totiž pan Prokop z Rabšteina, nejvyšší kancléř 15) pravili na rynk19) k snlednutí 50). To se všecko království Českého, pan Zděnek z N. 16)a), mistr stalo, a mnozí vyprosivše sobě zbroj mezi židy is a rytířskými lidmi, připravili se. A 1) k tomu ně- Václav Koranda a jiní s nimi, tak že sou17) kterou 52) služennou mladou-ucejen úuzdance, nic nezjednali, též jako vy, ale s marnou 18) věcí se domův19) za jedno s vámi navrátili, podle sebe vypravili, jichžto všech největší počet, podle zprávy mnohých ndí, byl okolo půl tře- jakož o tom šíře z spisu 20), kterýž se počíná: »Když sou 21) přijeli do Říma 2.22) b)« každý tího tisíce toliko. Tu se ukazovali54) i slávu to poznati bude moci23). A poněvadž tehdáž » svou, co 55) mohli nejvejš; a mnozí hostinští lidé se 56) tomu podívali 57) a za Dudoucí klénot 58) slušněji a potřebněji podle povahy časův24) památní59) sobě to ujalí"1). bylo o to 25) státi Čechóm i Moravanóm, a nic Ah Corydon 81), Corydon, quae te dementia sou 26) neobdržali 27), ale v zmaření jim on papež cepitd)! s kardinály 28) ta kompaktata 29) obrátil: i kterakž 25 Ve všem tomto spisu těchto 82) nesnází tehda 30) nemají dokonaleji v nic 31) obrácena 32) a potupena33) býti? Z trojích34) příčin: první, kdožkoli od počátku až do konce všecko 63) že časové 35) toho již, děkuje 36) bohu 37), jakož rozumně, bedlivě64) a 65) spravedlivě66) vážiti bude, najde to: což se koli dálo v Praze, že sem pověděle), nepotřebují; druhé, že tou stolicí 67) vymyšlenou 68) od římskou jakožto věc marná a neužitečná jsou 38) jest všecko mocí jakous Vergil. Eclog. II. 69. 1) v (Čechy). — 2) d o věci. — 3) k dychtíce. — 4) co chváléc. — 5) o skládajíc. — 6) b skládají a obli- bují. — 7) kby (a). — 8) o Ptaje. — 9) o jsú. — 10) o (byly). — 11) b od které. — 12) o jsú. — 13) v a zvláště od. — 14) o jsú. — 15) kleo kanclíř. — 16) kbl [z N.). — 17) o sú. — 18) g s marnú. — 19) evdgo se zase domův. — 20) kldo ze spisu. — 21) o sú. — 22) In marg. To najdeš v zvláštním spisu těchto knih doleji. — (Rozumí se ni- koli knihy Bartošovy, ale rukopis, v němž krom kroniky připsány byly i jiné texty; vzor to rukopisu z). — 23) dgv poznati může. — 24) kbl oněch časů. — 25) b (o to). — 26) o sú. — 27) kbl neobjednali. — 28) kblego i s kardinály. — 29) v (ta kompaktáta). — 30) d tedy; ost tehdy. — 31) g (in marg.) dokonaleji již nyní v nic. — 32) v obráceno. — 33) ost obrác. býti a potup. — 34) k potupena i nyní, a to z trojích. — 35) v císařové(!). — 36) o děkuji. — 37) kbl pánu bohu. — 38) o jsú. — 39) kbl (jakožto věci nestálé). — 40) o doložuje. — 41) g roz- umná (ale to oprav. pozd.). — 42) beo vyprázdněnú. — 43) l státi a pracovati. — 44) v s takovou; kbo s ta- kovúž. — 45) v (chodili). — 46) oe svú. — 47) 1 Lvu. — 48) o (a rozkázali). — 49) kbledo a na rynk. — 50) k k shlédnutí přišli; ble k shl. vyšli. — 51) kbl (A). — 52) o některú; l někteří. — 53) bo mladú služebnú. — 54) l ukázali. — 55) o jak mohli. — 56) v lidé rádi se. — 57) l podivili; k divili. — 58) ke klínot. — 59) v (pa- mátní); ost pamětný. — 60) v pokládali. — 61) z má Chorydon; k (Corydon); o Ali chorudon chbudon que demencia cepit(!). — 62) evg těch. — 63) k všecky. — 64) kg a bedlivě; v (bedlivě). — 65) vgo (a). — 66) o (spra- vedlivě). — 67) co jakús. — 68) o vymyšlenú. a) Kostka z Postupic. — b) Jest spis o poselství krále Jiřího do Říma r. 1462. (Arch. Č. VIII., str. 321 až 364). — c) II. 7, str. 122. — d) Verše tohoto není v rkp. bratrském. Snad je glossou cizí. Srv. můj článek ve Věstn. ak. 1903, str. 574 pozn. 21

Strana 162
162 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA DRUHÁ. KAP. 25. 1525 jedněch k druhým šlo1) a nikdyž2) nic pra- nic 17) spravedlivějšího býti nemůž 18), — avšak se 1525 vého neměli ti, kdo 3) jsou jí4) užívali, aby co5) toho dovolati nemohli! Jaké pak mělo býti bez- pečenství, aby lidé před nenadálým 19) svým mohli provesti, tak dobře duchovní, jako světští, zlým neucházeli 20) preč21) z města? Neb již krom hesla, k 6) kterémuž sou 7) se někteří sami s to bylo nastalo, že z vinného nevinného a 22) znali, proč a z které příčiny sobě je8) vymyslili, nevinného 23) vinným udělali. A protož, když 24) o tom jest již také mluveno“); než cožkoli mimo moc a násilé25) opanování dojde26), tu hned to provodili?), to jsou bezprávně činili, neohlí- spravedlnost jméno své 27) tratí28); a kdež pak dajíce 10) se na žádné právo. Ó jak jsou lidé nebožátka mnozí 11) velmi žalostivě 12) na soudce spravedlnosti není29), tu peklo horoucí přebývá, volali, křičeli i 13) pro bůh 14) prosili, žádajíce o do kteréhož písma bozská všecky, kdož takové řádem práva býti 15) slyšáni a ze všeho ne- věci bezprávné působí, konečně odsuzují. slušného se vyměřovati, nad kteroužto 16) věc KAPITOLA DVACÁTÁ PÁTÁ 30) v níž se vypravuje31) o Burjanovi doktorovi, jak 32) jest vypovědín; a potom33) počet, co jest vypo- věděných bylo34), a jak mnozí, nejsouce vypovídáni 35), strachy36) sami se vybrali 37) 2c. Dále o ně- jakém Peterkovi38) z Hradce, co jest mu se přihodilo; potom o nějakém Jakubovi Sloupovi, kterak jest to dobře uplatil, aby v Praze zůstal, a tak i o jinýchb). 5. kv. (9. srp. 1524.) V pátek na39) den svatého Floriana“), byli, z města ven Pražané vypověděli. A tak jakož 40) nahoře 41), téhož 42) léta MOVOXXV° [sic], potom 50) vždy jedny po druhých vypovídali, doktora Burjana, kancléře 43) svého, jenž v vě- » udělavše mezi sebou 51) o tom 52) zřízení 53), aby za každého purkmistra někoho vypověděli54) d). zení 44) od vigiljí45) sv. Vavřince minulého až A to trvalo pořádně až do času sv. Václava, 28. září do toho 46) dne byl držán, tři čtvrti léta bez odměřujíce jim i všem potomním na krátký pěti dní 47), a s ním jiných 48) několik měšťanův, kteříž před tím z vězení na rukojmě 49) puštěni loket55), aby se z města v času jistém 56) vy- 1) l se dálo. — 2) l nikdež. — 3) kbl kdož. — 4) o jsú je užív. — 5) g aby jí co. — 6) b (k). — 7) bo sú. — 8) b (je). — 9) vo provedli. — 10) b nevohlídajíce; v neohlídajíc; kedgo neohlédajíce. — 11) ost mnozí nebožátka; e (mnozí). — 12) ble žalostně. — 13) ost (i). — 14) kblv pro boha. — 15) klydg slyšáni býti. — 16) o nad kderúžto; b nad kterúžto. — 17) dg věc víc nic; kbleo věc nic víc. — 18) klg nemůže. — 19) l ne- dbalým(!). — 20) I nevycházeli; ost pr. z města neucházeli. — 21) vl pryč. — 22) kbl (z vinn. nevin. a) že mnohého. — 23) v z nevinného; o (a nevinného]; e a vinného(!). — 24) kbevdgo kdež. — 25) vl násilí. — 26) d důjde. — 27) l své jméno; v jméno sobě. — 28) o bráti(!). — 29) ! (není spravedlnosti své jméno ztratí(!). — 30) v pětmecítmá. — 31) v (v níž se vypravuje). — 32) o jakž. — 33) v a po(tom) (!). — 34) v počet vypověděných jaký byl; kb poč. vypov., co jest bylo (k co jest jich bylo); ! (co jest) ... (bylo). — 35) levgo vypo- vědíni. — 36) v (strachy). — 37) I vybírali. — 38) o Potěkovi(!). — 30) do (na). — 40) d jakž. — 41) ! nahoře psáno. — 42) v tohož. — 43) 1 kanclíře. — 44) do v vězení. — 45) ! (vigiljí). — 46) kblevo do toho dne. — 47) k (dní). — 48) ost jiných několik. — 49) co rukojmie. — 50) l (potom). — 51) v (mezi sebou). — 52) kblevdgo o to(m) mezi sebou (o sebú); l o tom. — 53) o zřiezenie. — 54) dgo vypověděli. A jak (o tak) potom vždy jedny po druhých vypovídali (po druhé). — 55) k lokty. — 56) g v času krátkém. a) I. 21, str. 65. — b) Bartoš předbíhá tu příběhy, jež náležely by teprve do knihy III., a přetrhuje tu bez příčiny pásmo vypravování. — c) »Na den« = po dni; sv. Floriana bylo tehdy ve čtvrtek. V zápiskách Václava Rosy, tehdy kaplana u sv. Jiljí, klade se propuštění Burjanovo na středu po sv. Stanislavu, 10. května. (Vyd. Menčíkovo str. 13.) — d) Zápisky Václ. Rosy str. 16: Ve čtvrtek hned potom na zejtří (po sv. Stanislavu) 10 súsedům opět do dvou neděl kázali preč, bohatým a slovutným. Tehdy při těch, ježto jsou spravovali a i jiné z Prahy vypovídali, ne- zůstalo, než ukrutenství šibeničné tak, jakož shledati se mohlo, pro málo a snad pro nic usmrcovali a ohavo- vali. — »Zřízením« netřeba mysliti usnesení radní, jehož v knihách neshledáváme, nýbrž jen ústní úmluvu, nebo dokonce mluví zde jen zlostný posměch Bartošův.

Strana 163
OPĚTNÉ VYPOVÍDÁNÍ SOUSEDŮ, JICH 125 prodávali!). Počtu pak všech?) vypovčdčných ze všech trí%) mčst Prazských nemohl sem zouplna?) včdčti, neb se s nimi jako s plevami tfibili*) a vypovídali, 05) kterych né&kdy*) mnozí?) lidé nic nezvčdčli, než pokud“) jsem s mohl znáti, při nejmenším počet jich byl z Sta- reho a z°) Nového města XLV osob, a z Malé strany blíž ke XXti!). A ti všickni, 171) z města vyšlí nevypovědění!?) podepsaní 18), měli napořád !4) několik tisícův lidí 15) v Praze » (podle hrubé a hloupé lži, k víře nepodobné, tuto mluvím) zmordovati! Jak!) sou!”) byli k tomu spüsobni oucinku !*), netoliko poctem tím, ale také i mužností, to !?) každý znal, kdož 20) jest s nimi známost obyčejnú jmíval: neb?!) i někteří v včku nad šedesáte??) let??) a?*) okolo 2) LXXti let byli, a někteří netoliko kordu”*), ale ani kyje, krom snad*") tří z nich, vytaže- ného na sebe nikdá neviděli; a nad to na jiné nevytahovali ?8). » A mezi tím několik osob jiných krom těch vyšlo z města bez vypovídáni??) z bázné rozličné: někdo, strašlivější jsa, bál se*09) vě- zení, a někdo nebezpečenství života svého z pokřikův rozličných, nepravých, vzteklých a » nevážných, naříkáni jsouce beze všeho sly- šení %!) rozličnými běhy k víře nepodobnými; a někteří dobré svědomí majíce *?), měli veliké trápení na?" své mysli z toho. co se dálo, POČET. JINÍ SAMI ODEŠLI, A PROČ. 163 vyprodali %) se dobrovolně a jinde se osazovali. A k žádnému jinému konci ta sběř prazská nevedli, než aby svou vûli pysnou°°) a moc bezprávnou s?) násilím %), obyčejem lidí ne- vážných, u kterýchžto právo žádné moci nemá, na[d] każdym provedli **), »Tak*), tak,« jedni po druhych vyjice*!). A kdyż mnohý z nich tázán byl: »Co chceš míti ?« — »Tak, tak **)«, — »Proé křičíš ?49)« — neuměl na to žádné odpovědi po- řádné) dáti; než že, když jiní křičeli, on take. Jakož pak pověst o těch některých vyšlých jistá byla, že by“) byli jim“) küZi zedrali a o jich hrdla je bez viny připravili; kdyby byli mohli k nim pfijiti*’); a to potom se najde 38), Ze jsou *%) na žádného nic neprovedli. Protož tuto sluší bedlivě povážiti, což *) mezi lidmi mnohými, vší spravedlnosti prázd- nými a lstivými“*!) běží, kteříž za jistý důvod oumyslu*?) svého zlého sobě) to berou, pra- vice: »Kdyby nebyl tímto a. tímto9*) vinen a necítil?) by nic zlého do sebe, však by dostál ke véemu 95) a neutfkal by.« To s né které strany zdá se byti právé*"), ale rozdílně; ale) jistě u lidí rozumných a vážných to s větší strany 9") křivda jest. Neb kdo by %) měl někomu to za rozumnou “!) věc položiti, kdyby nad ním visely %) na niti palice, aby ten měl svévolně %) mezi n&9*) podcházeti? — neb 9?) kdyby opět) někdo 97) byl na cestě, a maje vejstrahu a z litosti velikć, nemohouce se tomu**) divati, » o lidech zlÿch“) zbrojnÿch®), Ze mu chti 1) ogo vyprodali. — ?) Z (všech). — ?*) z chyb. ttích. — 3) e záplna. — *) o stfibili. — 5) o a o kterých; dz o kterychż. — ©) kdl (někdy). — 7) osé (mnozí). — €) dv pokudž. — 9) 27 (z). — 0) żedg blizko dvaciti; z okolo 20. — 1) š/go (i). — 12) v vyšli. Ti nevypovědění; Z vyšli; e vypovédieni; 2e vysli vypovédéni. — !9) vo (pode- psaní]; / Podepsané. — 4 e napfed; o napocet. — 15) os/ (lidí]; 2 tisícü. — 19) » A jak. — 17) e sú. — 18) kbego üCinku. — 19) £ (to). — 2) kblevo kdo. — ?!) v nebo. — ??) 2 nad &edesát; / na 60. — %) v (let). — %) 47 (aj. — %) Z jiní okolo; z někteří okolo. — %) evdgo kordü. — ?7) &2/ (snad). — 2) » na sebe vytaZ. nevidéli, pak sami nevytahovali; / vytahovali. — ?9) / bez vypovédéni. — 39) / nékdo straslivéjSího bál se(!). — 91) Z (beze všeho slyáení]. — 32) o majíc. — 39) 2 (na). — %) Z (tomu). — 35) / vypovídali se. — 39) 2o pySná ... bezprävnu. — 37) 2 (s]. — 38) v s násilnym obyéejem. — 3?) z chyb. na ka£d. prov.; v provodili. — 4) osź (Tak). — 4) Z tak jedni proti druhým víceji(!). — 4?) Z Tak a tak; v (Tak, tak); bo (Tak). — 4) v proč tak kříčíš; dg Co chceš míti tak, proč křičíš? — 4) o (pořádné). — 4) » (byJ. — 416) 2 Ze by jiní(!). — 47) Z kdyby k nim mohli přijíti; z kdyby mohli jich dostati. — 48) óge nejde. — %) o sú. — 59) Z co. — %1) e (a Istivými). — 52) Jeo úmyslu; Al úmysla. — 5) v svého z toho sobě; Z (sobě to... nic zlého). — 5) à {a timto). — 5) £5e a ne&il by. — 56) z ke všem. — 7) ď pravé, ale ne všelikterak, nýbrž rozdílně; u lidí jistě rozumných. — 59) / ne£ jisté. — 59) Z (to s větší strany). -— %) dv kdyby. — 4!) 5go: za rozumnü; € za nerozumnou. — 9?) £// na niti visela; ost na niti visely. — 93) 2g svývolně. — %) Z pod ně svévolně; óv sv. pod ně. — %) v podcházeti, vel kdyby. — 66) z (opět). — 97) 487 (nskdo). — ©) £4 (zlých). — ) k zbojných. 21° 1525 

Strana 164
164 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA DRUHÁ. KAP. 25. 1525 statek1) i hrdlo odjíti, a znaje dobře2), a on maje již kůži zedranou, musí sobě míti33) 1525 že by se u nich práva ani3) spravedlnosti beze vší nápravy. A pakli kdo utéci nechce, dovolávati4) nemohl, poněvadž by u nich oufaje 84) v svou 35) mužnost a nevinnost 36) žádné moci5) právo nemělo, poddávaje“) jakož se přihází 37) — tělesně já 38) tuto mluvím — se k slyšení7), ač by komu z nich co 8) povi- že 33) takový mnohokrát zraněn 40), zbit 41) i zabit novat byl? — Již?) přirození všech 10) živo- od nich 42) bývá. čichův 11) nutí, že utíkají před mocí a násilím A tolikéž se v Praze dálo, že ta sběř prazská, odvrhše toho času na stranu 43) řád a právo nebezpečným 12); nad to pak lidé. Anebo, ať otevřeněji 13) mluvím: kdyby někdo šel 14) nebo i bázeň boží, pohrůžky činili těm osobám vyšlým, cestou jel po své poctivé 15) potřebě a viděl by, n a tomu chtěli, aby jich palic na sebe dočekali 44). ano zlí lidé v zálohách stojí a čekají ho, aby I kdo by tehda 45) byl tak bláznivý 46), aby měl zřetedlně 47) nebezpečenství na se 48) čekati — a jim v ruce všel 16), a statek i zdraví jeho aby zvláště od obecné chasy, kteráž sobě nic roz- mu odjali17): já nevím, kdo by mu to z roz- umných lidí měl chváliti, kdyby v nebez- vážiti neumí, ani 49) usouditi 50), co jest dobře 1s aneb zle 51) — anebo 52) k němu docházeti 53)? — pečenství zřetedlné18) mezi ně svévolně šel 19) Neb tak Peterka řečený, měštěnín v Hradci a nikam neucházel, pod tou příčinou, že jim vinen ani dlužen 20) nic není; ale raději by Králové 54), před lety okolo XXX zejskal na tom 55), když jel z cesty 56) k témuž městu, zuřivé21) snad mužnosti22) a přívažlivosti23) tehdáž doma 24) ponechal a utíkal by jim, kam oufaje57) v svou 58) spravedlnost a nevinnost, by věděl 25), a cti by své tudy neztratil. Neb » tak jakž v domnění byl pro nějaké 59) řeči se to druhdá přihází26), že někdo, nejsa vinen, marné s strany 60) zlodějstva peněz obecních 61) půjde preč27) z pokřiku28) před svobodným města toho, kteréž někteří zlí lidé jim byli po- právem, jsa přirození mdlého a strašlivého; a brali v rathouze; a po rozličných vejstrahách tak boje se přísnosti práva, dřív než by spra- přátelských jsa napomenut, aby do města ne- vedlnosti své požiti mohl, musí preč29) utéci z jezdil 62), že trefí na kosu83), nechtěl žádného ode všeho. Jakož pak dosti 30) se toho v městech uposlechnouti64), pravě se býti nevinen 65), ale 66) stává, že někoho 31) bez prodlení32) zvrhou na předse jel67). Potom bez meškání vzavše 68) ho 69) ti měšťané, dali ho ku právu 70) outrp- skřipec a potom, když na něm mukami nic míti nemohou, tepruv ho za nevinného mají; nému 71) beze všeho slyšení pořádného katóm 1) blevdgo chtí hrdlo, statek. — 2) bl znaje to dobře. — 3) kbl (ani spravedlnosti... právo nemělo). — 4) z chyb. dovolovati; evdgo dovolati. — 5) e žádné právo moci; g žád. právo spravedlnosti a moci. — 6) o podávaje. — 7) kbl k slyšení, nemohl dovolati. — 8) v (co). — 9) kl Též; b Týž. — 10) kbl (všech). — 11) b živočichů; k každého živočicha. — 12) v před násilnou mocí a nebezpečenstvím; l násilím nebezpečenství. — 13) v odevřeně; ost otevřeně. — 14) kbl někdo jel... šel. — 15) kbl (poctivé); o po své potřebě poctivě. — 16) edg šel. — 17) o otjali; vl odňali. — 18) v zřetedlně a svévolně; kbl (zřetedlně). — 19) kl všel. — 20) l jim nic není vinen ani dlužen; ost jim nic vin. není ani dl. — 21) v (zuřivé). — 22) g možnost. — 23) g opovážlivosti; kbl opovážlivé; e vážlivé. — 24) dv domů. — 25) levo viděl. — 26) v přichází. — 27) ldv pryč. — 28) l z pokřikův. — 29) l pryč. — 30) ost se pak dosti. — 31) ost že někoho nevinného; dále: k jako Teloquak (snad zkomoleno z »deliquent«); bg jako elokuak; e jako vinného; v ja ěloquak; d jako eloqual; e jako elokuk bez provinění a bez prodl. — 32) o bez prodlévání. — 33) g sobě to míti (ale »to« je přips. mezi řádky). — 34) kbeo úfaje. — 35) bevo v svú. — 36) v nevinu. — 37) g se tuto přihází; v přichází. — 38) v (já). — 39) v (že). — 40) d (zraněn); g zrazen. — 41) v (zbit); ost bit. — 42) ost (od nich). — 43) l na stranu toho času. — 44) l nedočkali. — 45) kb tehdy; d teda. — 46) kbl bláznový. — 47) ost zřetedlného. — 48) kbly na sebe. — 49) v a(ni). — 50) ost rozsouditi. — 51) l zle nebo dobře; ost zle aneb dobře. — 52) b aneb. — 53) o docházejí. — 54) o v Hradci měštěnín (Králové). — 55) kg (zejskal na tom). — 56) kbl sjel s cesty. — 57) kbleo úfaje. — 58) kbl (svou); o svú. — 59) I pro ňáké; v pro ně- — které. — 60) dgv (marné s strany); l [s) strany. — 61) o obecných. — 62) ost nechodil. — 63) l na rosu(!). 64) vl poslechnouti. — 65) v nevinným. — 66) dv ale on. — 67) kbl šel. — 68) lg vzavši. — 69) b ſho); kl jej. 70) l dali jej k útrp. právu. — 71) ost útrpnému.

Strana 165
KRONIKÁŘ DOVOZUJE NEVINU VYŠLÝCH. 165 1525 v ruce, moc právu také odjavše1); a ti jej tak vání, že jest nikam neucházel, ubezpečiv se na 1525 velmi mučili v šatlavě zjevně2) až do smrti, spravedlivý řád a právo 42)? Neb když byl na rathouz obeslán, vyptávali se na něm, ví-li co a nic na něm, což3) míti chtěli, nedobyli4); ale po několika již letech o jiném škůdci5) se o jaké zradě a o jiném mnohém neslušném. toho tepruva uptávali6) 2). A když pravil, že neví, volaje se k pořádnému Co 7) opět prospělo těm 8), kteříž z Prahy slyšení podle práva, mluvili k němu 43), že »tomu neucházeli, ale někteří?) po té bouřce rok a 10) nevěříme, a kdybychom každého měli do- pustiti44) k slyšení a ku právu, bylo by toho 45) někteří víc 11) tam trvali? — avšak dočekali 12) na sebe 13) vypovídání potupného, a 14) někteří mnoho; ale myť věříme kurvám a katu 46) víc, vazby i katování, jako 15) Matěj hřebenářb), Jan o nežli tobě s jinými« etc. Po té řeči kázali mu Bonuše°), Jan Kalenec4), Vít švece) a jiní též16) do vězení jíti, v kterémž byl víc 47) nežli 48) půl léta, a potom sotva 49) skrze 50) znamenitý ouplatek bez příčiny hodné jim řádně ukázané17). Co opět zejskal Jan Slivka, o kterémž šíře v čtvrtých doma při statku zůstal, že ho nevypověděli51) Z těchto řečí znamenej — že nic do sebe necítil knihách 18) bude mluveno, že jest nikam ne- utíkal, ale dočekal 19) toho, že sou 20) mu kůži s zlého - a nejsa ničímž vinen, ke všemu dostál 52) k čemu jest pak53) přišel, i jiní mnozí též! a boky jeho 21) nemilostivě a bez viny zedrali 22)? A potom 23) zpovědníka kněze do rathouzu, od A kdyby byl on 54), jsa na to od Zigy řezníka, knížete tyranského, veden, vyznával o Hlavsovi, kteréhož správu přijal, zjednali; a hned hlas byl o Šorfovi 55) a 56) o vězních konšelích, že sou 57) puštěn, že jsou jej měli brzo kázati24) stíti, » zrádce58) etc., byl by hned puštěn 59) beze vší jakož by tím 25) byli nemeškali, kdyby jim 26) nesnáze 60). nějací počtové27) jeho znamenití i sirotčí28) i královští z berní na překážku nebyli, kteréž A tak zlý jest to 61) důvod: kdož 62) prý jest29) měl konati, jimž 30) náleželo31); a na- utíká, ten 63) jest vinen. Neb tak tehdá64) král posledy, jsa již na rukojmě32) puštěn33) do David, před Saulem králem a před Absolonem jistého času, kdyby byl nedosedl34) na rychlík z synem svým utíkaje, vinen byl 65), a též 66) a 35) preč neušel, že by mu z těžka 36) i to bylo37) i mnozí svatí. A též král Ludvík byl 67) vinen Turkóm, že jest z bitvy za Budínem před nimi 68) postačilo1). — Item 38), co jest 39) též 40) sobě41) polepšil Jakub Sloup8), sladovník dobrého obco- sám několik69) ujížděl 70). O turpe pecus mutilum, I. Král. XI. XXVI. II. Král. XV., 14. 1) o otjavše. — 2) b a zjevně. — 3) k a nic až do smrti na něm toho, což. — 4) v neobdrželi. — 5)l při jiném škůdci teprv se toho; v toho se (teprv); o teprv se (po 2krát). — 6) ldo doptali; ost uptali. — 7) o Což. — 8) kbl [těm); ost těm prospělo. — 9) k ale po té bouřce někteří; o ale někteří víc tam trvali než rok po té búřce. — 10) v (a). — 11) klevd více. — 12) khedgo dočkali. — 13) ost na se. — 14) ost (a). — 15) bdgo jakož. — 16) e (též). — 17) b bez příč. řádné jim ukáz. — 18) v kniehách. — 19) ost dočkal. — 20) o že sú. — 21) o kůži obojí jeho. — 22) e nem. zedrali a bez viny. — 23) ost potom mu. — 24) v brzo dáti stíti. — 25) ble by byli tím; kvdgo by byli s tím. — 26) ost jim byli. — 27) k počtové král. i sirot. znam. na překáž. nebyly, kteréž měl činiti z berní. — 28) d sirotští. — 29) blv (jest). — 30) l těm, jimž. — 31) k to náleželo. — 32) e na rukojmie. — 33) v dán. — 34) kbl nevsedl. — 35) kbevdgo (a). — 36) v s těžkostí; l sotva. — 37) lv (bylo). — 38) vdgo (Item). — 39) l co (jest). — 40) ost (též). — 41) v (sobě). — 42) v na pravý řád a právo spravedlivý. — 43) b mluvili mu; I pravili k němu. — 44) ost každého k slyš. a ku právu dopustit. — 45) l to. — 46) vo katům, kurvám; khledg katům a kurvám. — 47) bl více. — 48) blg nežli. — 49) g (sotva). — 50) kblog skrze. — 51) In marg.: Potuit dare. 52) v dostál jeden i druhý (k čemu... mnozi též). — 53) kbldg ſpak); d jest Pašek přišel. — 54) v (on). — 55) bledo o Hlav. a Šorfovi; v o H. a o Š. — 56) v i o vězních. — 57) o jsú. — 58) Ig zrádci. — 59) leo puštien. — 60) v nesnázi. — 61) blg (to). — 62) l kdo. — 63) ost (ten). — 64) g tehdy; ld teda. — 65) eg vinen by byl (v g přips. pozd. mezi řádky). — 66) v (a též... A též). — 67) g byl by (ale to přips. pozd. mezi řádky). — 68) e před ním(!) — 09) klo několiký. — 70) v utíkal; co utekl a ujížděl. a) Nelze doložiti. — b) Viz I. 5, 21, str. 18., 64. — c) Viz I. 21, str. 64. I. 33 str. 94. a IV. 35. — d) Viz I. 22, str. 68., I. 33, str. 92., IV. 7, 10. — e) Osoba neznámá. — 1) Viz IV. 2. — 8) Jakub »od černého sloupa« na Uhelném trhu (arch. praž. 2109—95a).

Strana 166
166 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA DRUHÁ. KAP. 26. 1525 belluina ratione fulcitum1)3)! A což2) jest tuto o skutku jeho: král pobral mu statek jehob). 1525 o utíkání mluveno, to3) rozuměj o moci a o4) násilí A protož Pašek v té různici k některým říkával, bezprávném 5). Ale kdož by 6) před spravedlivým že právo žádné již19) moci nemá — a tak ani spravedlnost svého průchodu; ale vzteklost, právem utíkal, nechtě7) slyšán býti: tu jest jiná pře, že by snad tudy v domnění se sám dal 8), 5 násilí 20) nelidské, oukladové o nevinných a kdož9) by od toho utíkal. Jako jest to pan 10) jiné zlé proti bohu i zdravému rozumu pole21) Opl z Fictum, rytíř11), učinil, že jsa v jistém a obdržaly 22), a to jest moc u nich mělo! I kdo důvodném 12) domnění při falešné minci 13), tehdá 23) má se na 24) neřády ubezpečiti a čekati ujel ven z Čech od statku, od ženy i14) od na se palice? Neb i to jest 25) bylo již26) na- to stalo, že mnozí dobří, šlechetní a střídmí měšťané, dětí. A to zavinění jeho bylo hlavní, v kterémž 15) každý z nich čekal toho 27), skůro-li 28) jej zmučí se dotýkalo cti, hrdla i statku jeho. A poněvadž a z města vypovědí; a toho jsem byl29) dobře jest svévolně ujel před řádem a právem svo- bodným, maje ten škraloup na sobě, a nad to svědom: kdyby 80) se bylo to déle 31) prodlilo 32) vejše 16) někteří tovaryši 17) jeho potvrdili toho že jsou 33) se chtěli vyprodati a jinam se stěho- o něm a vyznali na trápení svém katem 18) is vati 34) pro mnozství zrádného 35) sočení. 367 v níž se vypisuje37), jak někteří měšťané do rady vstupovali 38), aby povinnost rukou dáním učinili; a co Pašek39) k nim promlouval 40), aby statky své opatřili. Dále jak vypovědění své neviny hájí. KAPITOLA DVACÁTÁ ŠESTÁ Z takového41) nadepsaného vypovídání léta M'DXXV°: Když vstupovali na rathouz s jeho zaviněním zakrytým a nepravým uži- » do rady před Pražany na sedm měšťanův“), jsouce47) povoláni společně, za purkmistrství tečné mi 42) se zdálo, abych jeden příklad tuto 43) také položil pro budoucí vědomost, aby to Jana Pikharta, chtíce povinnost jim rukou dáním učiniti podle svolení obce, tak jakž48) všickni potomně 44) lidé znáti mohli, a znajíce nebo chválili nebo hyzdili; kdež 45) se takto podpisuje přebraní měšťané musili 49) činiti 50), přijímáni 9. srp. to 46), co se stalo v středu u vigiljí sv. Vavřince z jsouce znovu v sousedství 51); i mluvil k nám 52) 1) vl (O turpe... fulcitum); k O tur. pecus, pecus; b inutilum (!); o nutillum (!); g beluia (!); o beuliam (!). — 2) klv A co. — 3) I to také rozuměj. — 4) ost (o). — 5) k bezprávním. — 6) ost kdo by; k kdyby. — 7 d ne- chtěje. — 8) v dostal. — 9) vg kdo; l a když. — 10) l Jako tak pan. — 11) v (rytíř). — 12) ledo a v důvodném. — 13) v pro minci falešnou. — 14) v (od ženy i). — 15) kbl v kterém. — 16) 1 vejš. — 17) l tovařiši. — 18) v a na trápení vyznali (svém katem). — 19) kbldo již žádné. — 20) kb vzteklosti násilí. — 21) kb (pole). — 22) 1 obdržalo. — 23) d teda; kblvg tehdy. — 24) e (na). — 25) 1 ljest). — 26) kbl (již). — 27) kbl toho čekal; d očekával toho. — 28) kbdg skoro-li. — 29) ost (byl). — 30) levgo když by. — 31) kbydgo dále. — 32) ev pro- dlelo. — 33) bo že sú. — 34) d vystěhovati. — 35) k neřádného. — 36) v šestmecítmá. — 37) v (v níž se vypi- suje). — 38) v vstoupali. — 39) b co pak P. — 40) kblego promlouvá. — 41) dv Takového. — 42) o i mi se(!). — 13) ost také tuto. — 44) o potomnie. — 45) b kde. — 46) kbl se tak ti podpisové podpisují; o se také popisuje; eg se takto vypisuje. — 47) be jsúce. — 48) g jakož. — 49) 1 museli. — 50) kb učiniti. — 51) e znovy v sous.; k znovu v měšťanství; l spolu v měšťanství. — 52) ost mluvil i k nim. a) Možná, že celý ten verš (čí?) je pozdější vsuvkou. — b) Opl z Fictum (1504—1543) na N. Šumburce, Vin- tířově, Pětipsech a Perštejně náležel k předním osobám stavu rytířského: r. 1526 byl mezi voliteli krále Fer- dinanda, potom v deputaci vídeňské, při korunovaci měl čestný úřad. Na Šumburce držel si penězokaze, a když věc propukla, prchl v říjnu r. 1530 od svatebního veselí na Vlašimi. Statky ztratil. Choť jeho byla z rodu Perglerů z Perglasu, synové Krištof, Felix, Vilím. (Dačický, Paměti I. 115; Bernau, Album der Burgen und Schlösser 382; Čechy XI. 214.) — c) Václav Trubka, Jan Valenta, Jan Příbram zlatník, Jiřík Frydrych od půl kola, Havel od stříbrné růže, Vít mečíř a Bartoš sám; viz kn. IV. 32.

Strana 167
PRAŽANÉ VYPOVĚDÍ SEDM MĚŠŤANŮ, S NIMI SAMA SPISOVATELE. 167 1525 mistr Pašek široce slovem všech v tom shro- poručníky sobě 32) nad statky svými jednali 33), 1525 zřídivše to prve 34) mezi sebou, aby s takovými máždění1), při přítomnosti2) počtu jistého starších obecních, veda k tomu rozumu těmito od nich potupenými 35) žádný nic činiti 36) ne- slovy, že »sou3) někteří z vás, kteříž jsou4) ná- měl, a zvláště ani mluvil. A tak 37) jsou v tom s s obcí stáli těch časův38), odřezavše se nás sledovali nového5) učení těch kněží, kteříž6) i jiných vším obyčejem; a báli se mnozí, aby jsou 7) ven vyšli8), stavějíce se proti tomu, což na ně 39) tolikéž 40) nepřišlo, podle jisté naděje jsou2) slibovali, když sou za sousedy přijímáni, a mluvili, že těch kněží nechtí opustiti; a někteří jich. Nébrž41) na tom dosti nebylo; ale když je u sebe přechovávali, a zvláště toho mnicha sou42) vypovědění43) z města vyšli a poručili chocholatého — o knězi Michalovi mnichu10) o někdy někomu z rytířského stavu, doprosivše předepsaném to mluvil —, kteréhož kníže 11) JMst se na něm, aby to pro ně učinil44) [a po- a převor 12) od sv. Tomáše z Malé strany vy- třebu 45) některou 46) z Pražanův 47) zjednal48); pověděli 13), a sem ho přijali2); a někteří mluvili to když jest 49) učinil], tehdy Pražané měli tako- proti procesím a jiným řádům 14), nechtíce jich vému 50) každému za zlé, s některými pohrůž- us kami, že sou 51) to 52) pro ty osoby činili jim míti; někteří pak, včera a dnes rok 15) tomu 16), nepostavili se zde 17) na rathouze podle jiných, ale proti mysli, to dopovídajíce: »že oni mohou jim platnější i škodnější 53) býti, nežli vypo- k nepokoji se strojili a na hotově byli, a 18) vědění.« I jaká můž 54) býti 55) větší zlost po- jiným návěští dávali; i z té příčiny, poněvadž směšná a dětinská, jako taková! král JMst ráčil nám rozkázati, abychom takových „ Protož to když jsou 56) všickni ti57) vypo- z města vybejvali, podle toho se vám ozna- vědění slyšali, vejmluvu každý z nich měl, že muje, abyšte se do dvou 19) nedělí20) pořád zběhlých odsud z města vybrali a do hromnic nic vinen není, aniž koho svědomí jeho v čem své statky vyprodali; nemůžte-li 21) sami, ale neslušném 58) hryze 59), toho žádajíce: jsou-li80) poručníky nad tím, komuž byšte věřili, zdě- kteří žalobníci, nechť vystoupí 61) a žalují, a což lejte 22), aby se tomu dosti stalo. Pakli by kdo z mluviti budou, ať provozují. Ale já jsem od sebe toto pověděl 62): »Já se k tomu znám, že jináč23) se zachoval, což24) ho potká, již jeho jsem druhdy býval63) u těch některých kněží vina bude každého 25)«. Tuto se sluší podiviti přílišné křivdě ne- na kázaní toliko proto, že toho vždycky 64) v Praze svoboda všem bývala, k nim i k ji- lidské26), že mluvili k nám27) ke všem vůbec a 28) změtečně »někteří z vás« a opět »někteří » ným choditi; a nebýval jsem nikdá65) v žád- z vás« etc., na žádného 29) zejména neukázavše30), ných sbořích66) mezi bratřími, aniž vím, jak aby kdo co učinil; a potom31) rozkázali, abychom oni 67) svou 68) věc vedou59), ani v žádných 1) e všech v tom shromáždění přítomných; v všech shromážděných. — 2) keg a v přítomnosti; ed v přít. tolikéž. — 3) o jsú. — 4) o jsú. — 5) v někdeří z vás následovníci nového. — 6) kblevo kteří. — 7) o jsú. — 8) d vešli. — 9) o sú. — 10) blv (mnichu). — 11) k (kníže). — 12) v kteréhožto kněze Jeho Msti převor (!). — 13) v vypověděl. — 14) l řádu(!). — 15) lg (rok). — 16) lvg k tomu. — 17) ost (zde). — 18) dg i. — 19) o do dvú. — 20) v neděl. — 21) l nemůžete-li. — 22) d udělejte. — 23) ost jinak. — 24) l co. — 25) l jeho sa- mého vina bude. — 26) kbl lidské(!). — 27) blv k nim. — 28) v (a). — 20) g na každého. — 30) v neokázavše. — 31) k potom nám rozk. — 32) 1 (sobě). — 33) bl zjednali. — 34) b prvy. — 35) v potupnými. — 36) I činiti neměl ani obzvláštně mluviti. — 37) d tak jak jsou; l A tak v tom jsou dobří stáli. — 38) kbl (těch časův). — 39) l (na ně). — 40) b tolikýž. — 41) klevdo Nýbrž. — 42) o sú. — 43) bg vypovědíni. — 44) k učinili. — 45) z (a po- třebu ... učinil), nemá, ale všecky ostatní. — 46) beo některú; v někderú. — 47) kblvdgo u Praž. — 48) k zjed- nali. — 49) 1 (jest). — 50) v (takovému). — 51) o sú. — 52) dgv (to). — 53) g škodlivější. — 54) v větší může. — 55) v býti a posm., dět. — 56) o sú. — 57) vl (ti). — 58) l (neslušném). — 50) k hryzlo. — 60) o jsúli. — 61) o vy- stúpí. — 62) v (býval), (v g »býval« je přips. in marg.). — 63) V din marg.: Kronikář sám o sobě mluví. — 64) ost v Praze vždycky. — 65) v (nikdá). — 66) v (sbořích). — 67) k oni sobě svou. — 68) o svú. — 69) o vedú. a) Osadní u sv. Kříže Většího v St. m. Srv. kn. I. 33.

Strana 168
1525 168 schůzech !); ale chtěl-li jsem co slyšeti, šel jsem tu, kdeż jsou?) místa tomu?) od starodávna vejsadná, totiZ do kostela. A já sem byval někdy mezi židy v jich školách při jich obře- zání*), dívaje se tomu, avSak takový, jako prve, jsem od nich5) vyšel, a jiného nic při mně není, než což“) jest bůh při počátku v mé srdce") vložiti%) ráčil. A když byšte?) s obcí tčch knčží, ani jich kázaní míti nechtčli, a sami KRONIKA BARTOŠE PÍSARE. KNIHA DRUHÁ. KAP. 27. tam kdybyšte 19) s jinými vysokými stavy, domá- 1525 cími i přespolními, také někteří nechodili, anebo!!) že byšte o tom vší obci zápověď učinili, byli bychom k nim !?) jednou nohou !?) nekročili.« — s Sotva mne v té řeči vytrpéli, ale!^) přetrhše řeč, na to!%) nám všem krátkú odpověď dali, že »jest na tom zůstáno, což jest vám povědíno, tak 1%) se zachovejte pro vase dobré!?)«. KAPITOLA DVACATA SEDMA, v níž tento 18) dobrý muž a1%) skladatel kroniky této sam o sob8??) i o svém zachování *!) vypravuje, a ie mu??) to všecko postačiti nemohlo*). A jak židé k manželce jeho chodili a k ní promlouvali chce-li jim 15 kop gr. dáti, že jí chtí i muži jejímu, aby v Praze züstal?*), zjednati Čehož jsem dobře vědom %), o tom mohu jistotné psáti, ponévadz jsem?") v ty časy, v Praze?5) [j]sa přítomen, při příhodách těch 2?) býval 80), Neb sem byl za jednoho měštěnína ?!) v Starém mésté??) v letech zmužilých, veda svou Zivnost??) s manZelkou a?*) s?5) détmi 9) svými pokojné, jako 3”) na poctivého a zachova- lého člověka slušelo 88). Avšak nemohlo mi nic) téží0) jako jiným postačiti, ani zachování chva- litebné rodičův*!) mých, ani mně [sic] samého, jsa zplozen od nich v tom *?) mésté. Ale*?) do- tykaje se tóch**) vécí t&Zkych, s jinými byl jsem pfi tom“), co se dalo; a**) musil sem*”) naposledy podle jiných to břímě“*%) nésti, jsa 23); 25), vypovědín z města v plném roce tepruv ??) po s té bouřce, a tam vně trvati a zapomenoutíi %) se nad manZzelkou?!, nad dětmi svými, nad přátely i nade vším %) statkem svým za čtyři 5) léta poťádné 5t) bez mála. A nebylo proti tomu žádného lékařství ve všech apatékách %), leč » naděje božího smilování. A ktomu u mnohých trošt5%) ten byl: »Kdo dá, ten boží, a9") kdo nedá, ten shoií55)«; jakož jsou mnozí nebožátka tim se hojiti5) musili*) a sotva s pokojem *!) na místě zůstali bez vejvratku. A to jest nejvíc = některé ukrutníky hnětlo %), totiž Paška s jeho puntem, že jsou Zádostivi byli mého i jiných statku 9%), kteréhož jsou tím štrychem konečně 1) Z schůzích. — ?) o sü. — 9) žóvo místa k tomu. — 4) z obřezávání; osf obřezování. — 5) Z (od nich). —- 9) Jod co jest. — 7) osť pri poč. ve mne a v mé srdce. — 8) żbevdgo slożiti. — 9) Z kdybyste. — 19) » (kdy- byste). — 1!) ost aneb. — 12) v k nim ani jednou. — !9) o jednü nohü. — 14) ost a płetrhie. — 15) z (na to... Że jest). — 16) o (tak). — 17) d (pro vase dobré). — In marg.: Tuto beran vlkóm zkalil vodu. — 19) 7 ten. 19) o (a). — 20) v (v níž... této) Autor této knihy sám o sob& — 2!) » chovdni. — 22) 0 a jemu to(!). 23) v a s ní mluvili, — %) o zůstali. — 2%) (V o Krom nadpisu chybí celá kapitola 27. i 28. i III. kniha.) %6) levdg svédom. — 27) 4! (poněvadž jsem) jsa v ty časy v Pra:e přítomen. — %) z v Pr. v ty časy. 29) £/ téchto. — 30) 4/ b$vavsi(!). — 3!) g měšťana. — 32) žeď v Starém m. Pražském. — %) 4 svi Zivn.; / Zivnost svü. — 9) /dg (a). — 35) £bodg (s). — 9%) kół ditkami. — 37) » jakZ. — 59) £ náleZelo a slu&.; v záleZalo a sl.; os! zálefelo a slu$. — %) v (nic). — 49) » totéZ. — 4) v rodicüv m$ch, od kterjchZ sem byl splozen v tom mésté, ani mne samého. — 1?) £4 (v tom). — 43) 37 Ale já písať Bartoš, * Ale já písař B. jménem; v Ale já p. Bartoloměj; edg Ale já B. pís. — Přitom marg.: 4 1) nomen authoris, 2) Nelżeś-li, Że ti Bartoś písař říkají, a proč nestavíš také tvé příjmení ?; A Autor této knihy. — 44) ŠZ těchto věcí. — 4) £/ byl jsem pří- tomen. — 46) Z (a). — 47) z (sem). — 48) v břemeno. — 4%) £ teprva. — 50) b zapomeniti; e zapoménati. — 51) £ nad malZeckou(!). — 5?) » na(de vim). — 53) os za &tyry. — 94) Zev pofád. — 99) Zapatykách. — 58) g (i). — 5) 5 (aJ. — 58) £ shofí pod Certovou koŻżi. — 59) £27 hájiti. — %) ż/eg museli. — 61) » (spokojeni). — 92) » z2métlo. — $3) 2» statküv. a) Viz Zivotopis Bartosüv v üvodé a v C, C. Histor. 1901. 

Strana 169
KRONIKÁŘ O SOBĚ MLUVÍ. O PŘÍČINÁCH VYPOVĚDĚNÍ. 169 1525 nabyli. A toho jest důvod tento: nebo ti ukrut- máhati proti nevinnosti jiných; a podnikl sem 1525 níci měli nastrojené sobě některé židy, kteříž větší škodu, kteréž podnes nelituji20). A tou sou jim naháněli jako ryby do vršíl) takto: cestou mnohé jiné měšťany k ouplatkóm skrze Trefilo se v2) jednu chvíli před vyjitím židy připravovali: někdo dal padesát kop, někdo mým z Prahy, že tři židé za mou manželkou s LX kop21), [jako Jakub Sloup Zigovi řezní- chodili v ta3) místa, kdež jest trhy své jmívala, kovi] 22), a někdo víc a méň až do sta kop, a to činili po různu4) a obzvláště5) po jednom podle povahy 23) své; a někteří pro hanbu ne- na zapřenou 6), a mluvili k ní tejně, aby mi po- směli se24) v tom zjeviti, co jsou dáti musili. věděla, chci-li jim dáti XV kop grošův českých, Znamenejž25) opět z řečí 26) těch27) židův: že oni chtí7) mi8) to jednati i 9) zjednati 10), že n poněvadž sou 28) přiříkali, že chtí jednati i zjed- doma při svém statku zůstanu bez překážky11). nati etc., že sou29) již věc jistou musili míti A když mi to pověděla, odepřel sem tomu: a jednati s těmi, kdož jsou 30) v moci své měli v tom městě všecko zlé i dobré učiniti, totiž poněvadž nic vinen ani souzen 12) nejsem, že 13) nejvejš s mistrem Paškem, s Zigou řezníkem, já žádnému 14) k jeho lotrovství a šibalství nic 15) s 31) Janem Karbanem, s 32) Tomášem Zachlu- přidávati nechci. A tak se stalo brzo 16) potom 17), 1s že mne ten odpor vystrčil z města bez viny bilem33), s Havlem Caherou a potom s jich A já sem volil sobě to raději nésti 18), nežli blízkými náměstky, k nimžto jsou ti ouplatkové v ruce od těch židův přicházeli. bych měl jim jich neřádův hanebných 19) po- KAPITOLA DVACÁTÁ OSMÁ 34) v níž se vypisuje35), jaké jsou příčiny36), proč je vypovídají, jim dávali 37) každému obzvláště. Dále o nějakých mšech švábských, jaké jsou byly, a jak jest je kněz Martin v Betlémě působil a admini- strator Nastojtovi též v domě jeho učinil. Jednomu38) to 39) prošlo, druhému se v jed obrátilo. Aby vždy známo 40) bylo každému o pří- bylo k některým 45) od Pražanův mluveno: činách a zavinění daném 41) osobám některým k Janovi Chyžderovi2): že jest chtěl z kostelův vypověděným 42), a aby zhola pravda nebyla z šenkovní domy dělati a že 46) v Betlémě býval; oloupena43), tak že by se někomu zdálo ne- k 47) Havlovi od růžeb): že jest se smál tomu, podobné, aby všickni bez příčin jim daných když se 48) v zbroji k rathouzu jiní strojili; měli vypovídáni 44) býti, to každý věz, že toto k Bartošovi Hrachovi“): že jest 49) k obeslání 1) blg do vrše; k do verše. — 2) dlv (v). — 3) l v ty místa, kde své trhy mívala. — 4) v porůzno. — 5) lg obzvláštně; v ob. (po jednom). — 6) b na zapřenú. — 7 k chtějí. — 8) kv (mi). — 9) kbldg (jednati i). — 10) ve (i zjednati). — 11) v jednati, abych při svém statku doma zůstal. A když... — 12) l (ani souzen). — 13) b a že já. — 14) l k žádnému. — 15) v (nic). — 16) v (brzo). — 17) vg (potom). — 18) v nýsti, než. — 19) kb k jich neřádům hanebným. — 20) l lituji(!). — 21) 1 (kop) — 22) z (jako Jakub... řezníkovi), ale ve všech ost. — 23) k povahy a možnosti své. — 24) b nechtěli se; k nechtěli se a nesměli. — 25) v Znamenej. — 26) l opět řeči. — 27) b těchto. — 28) b sú. — 29) e že (jsou). — 30) b sú. — 31) v (s). — 32) d i s. — 33) e s kovářem Zachlubilem. — 34) v osmecítmá. — 35) v (v níž se vypisuje); ost v níž se oznamuje. — 36) l ozn., pro které příčiny některé obzvláštně vypravovali; v Jaké jsou příč. těm, kteréž jsou vypovídali, dávali. — 37) b jiní dávají (!). — 38) bl jednou mu... druhé se mu. — 30) ost (to). — 40) v známé. — 41) kbl dávním. — 42) l osob některých vypověděných. — 43) b oblúpena. — 44) kbl vypovědíni. — 45) dgv bylo s některými. — 46) l že jest. — 47) b (k). — 48) v když sou se. — 49) l že (jest). a) Doložen jest pouze svým kšaftem r. 1541 (arch. praž. 2142 V 3). — b) Zmíněný již Havel od stříbrné růže. Vina jeho může vztahovati se k srpnu r. 1524, kdy Pašek dal zbrojně osaditi radní dům. Srv., co vyčítali mu r. 1530, v kn. IV. 32. — c) Syn Václava Hracha, soukeníka, konšela v 1. 1488—89; měšťan od sv. Klimenta z Poříčí, kde r. 1522 měl úřad kostelníka. Kronika se tu mýlí; buď byl Hrách vězněn déle nežli několik ne- 22

Strana 170
170 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA DRUHÁ. KAP. 28. 1525 a ku právu stávati1) nechtěl, ten vzat byl matovali, že přijímati mají tělo a krev pána 1525 proto do vazby a několik nedělí2) držán3) a Krista pod obojí spůsobou, na památku jeho 31) potom vypovědín; k4) Václavovi Žlutickému2): nevinné smrti i všech dobrodiní jeho, a aby že jest5) býval u švábských mší v Betlémě; vážnost i rozsuzování s náboženstvím při tom k 6) jinému: že?) jest se rouhal tím, že jest s měli k hodnému přijímání, tak jakž 32) apoštol v pátek jedl sejr; k Regině8) Lopatskéb): že svatý Pavel z vůle Pána svého rozkazuje a na- jest9) odepřela dáti hospodu 10) u sebe knížeti pomíná pod věčným zatracením. A jiné nápo- dobně mluvil až do konce. Potom ti jistí lidé 33), Karlovi, protože jest11) byla prve12) přiřkla ), panu 13) kancléři nejvyššímu 14). Toť sou ta klečíce, zpívali písně34) nábožné křesťanské utě- tak 15) veliká prohřešení 16) i jiná k tomu po- n šené 35) českým jazykem. A když 36) to doko- dobná, pro kteráž všudy pokřik na ně byl18*) po nali, tehdy on kněz Martin modlitbu nábožnou 87) Praze z kacířstva, rouhání, pikartství i těm po- říkal českým jazykem hlasitě ku pánu bohu, dobné, na ty lidi i na jiné 17) smyšlená, kterýchž 18) aby ráčil chléb v jeho rukou učiniti tělem svým pro ukrácení a pro vejstrahu domnění, že bych svatým a víno v kalichu krví svou svatou, 15 k hodnému požívání 38) lidem těm na památku 30) se někomu posmíval a sám sobě to vymyslil, jeho nevinného umučení i všech dobrodiní jeho, zanechám, pro kteréž byli vypovídáni. k zasloužení věčného života. Potom říkal Otče- Ale věz, jaké sou to mše švábské byly, náš až do konce 40); naposledy opětoval slova o kteréž mluvili, tak je nazývajíce, že jest 19) Kristova k posvěcování41), kteráž jest 42) mluvil tu nic jiného při té mši20) nebylo, než jakž21) za svou poslední večeři při vydání43) svátosti za starých křesťanův bejvalo: že kněz Martin » v Betlémě22), znaje potřebu a hotovost lidí, vy- těla a krve své, těmito slovy: »Vzav chléb v své braných tehdáž v 23) tu chvíli k přijímání svá- svaté 44) ruce, díky činil, lámal a 45) dával řka 46) tosti velebné24) a toho žádajících, přistoupil etc.« všecko pořádně; i o druhé spůsobě až časem svým k voltáři v neděli ve všem apparatu do konce, vše a všudy hlasitě českým jazykem. knězském, beze všeho zpívání latinského, bez » A potom beze všeho pozdvihání 47) i jiných confiteor, bez collect i jiných věcí zvyklých a všech potomních48) věcí, které při mši bývají, nezákladných z písem bozských25), začal nejprv rozdával jim. A po tom 43) po všem říkal jinou 50) modlitbu 51) nábožnou s díkčiněním, a tím do- odtud, že jest exhortací 26) nábožnou 27) učinil28) lidem těm, kteříž29) klečali před oltářem, čeka- konal tu mši. — Takováť jest ta mše švábská, jíce podávání. Napomínal je 30), aby na to pa- » tak od Paška nazvaná, při kteréžto52) veliké dělí, nebo sic jen několik neděli, ale teprve později, anebo vrátil se po vypovědění a znova jest jat. R. 1527, 21. ledna sedě v šatlavě činí totiž Hrách pořízení o svém dluhu (arch. praž. 534 III. 31, 50; 2092—198, 220; 2093—275; 110—221). 1) kb státi. — 2) lg neděl. — 3) k v ní držán; l tu držán. — 4) 1 (K). — 5) 1 (jest). — 6) lb (k). — 7) l že se tím rouhal, jeda v pátek sejr. — 8) kled k Rejně. — 9) 1 (jest). — 10) levg hospody. — 11) l (jest). — 12) bl (prve). — 13) l (panu). — 14) I nejv. kanclířovi; vd kanclíři nejv. — 15) v Toť jsou také ta; k (ta); l (tak). — 16) kbl pohoršení. — 16*) ost šel. — 17) v na jiná. — 18) b o kterýchž; 1 kterých. — 19) v (jest). — 20) I mši švábské. — 21) l jak. — 22) v (v Betlémě). — 23) g (v). — 24) v svátostí velebných. — 25) e (a nezákl.... božských). — 26) v exhortací (to jest napomenutí). — 27) v nábožně. — 28) kblg činil; l činil nábož, k těm lidem. — 29) lk kteří. — 30) v (je). — 31) k (jeho). — 32) k jak. — 33) l (jistí). — 34) l (písně). — 35) v (utě- šené). — 36) l (A když... jazykem). — 37) be nábožnú. — 38) v přijímání a požív. — 39) v na památkou(!). — 40) v (Potom ... až do konce). — 41) kb k posvěcení. — 42) l (jest). — 43) kbe při vydávání. — 44) l (svaté). — 45) I lámal (a); v lámal a dal učedlníkům svým. — 46) be a řka. — 47) edv pozdvihování. — 48) b potomných. — 49) kl (A po tom... nábožnou). — 50) bevdg říkal jim modl. — 51) v modlitbou(!). — 52) l při kteréž. a) Z rodiny Žlutických, po nichž do dnes tak dům slove. R. 1513—14, 1516—18 byl konšelem v N. M. r. 1519—20 za jednoty. Choť má Dorotu (Tomek IX. 293, 295; arch. praž. 2109—26, 105, 132, 199; 2093—12, 43). — b) Viž níže kap. III. 3.

Strana 171
O KN. MARTINOVI BETLÉMSKÉM A MŠI ŠVÁBSKÉ. 171 1525 množství lidu bývalo rozličného ze všech stavův, jemu toho podával: avšak žádný nenazval té 1525 mše jemu23) býti švábskou 24)a). netoliko pod obojí spůsobou, ale i římané pod jednou spůsobou; a ti mnozí obojího pohlaví, Také, ačkoli Pražané příčiny některé lehké oznamovali mnohým, však to jest bylo ještě poslouchajíce a dívajíce1) se tomu, přinuceni s pod barvou 25), že jsou těch vyhledávali, kteříž byli plakati, to sobě oblibujíce. — Potom tázán byl Havel Cahera administrator na rathouze, jsou 26) nechtěli jich povykóm vzteklým pomá- s kněžími svými, bylo-li by co tu 2) proti zákonu hati, aby též bouřili skutkem i řečí jako oni. A toho sou sami na sebe27) tajiti nemohli, božímu bludného3). A 4) on 5) pověděl6), že domlouvajíce se 28) k některým 29), že sou ne- »on 7) kněz Martin nic bludného8) nevede2), než 10) toliko, že jest se 11) prve utekl s tou mší s běžali 30) k rathouzu ve zbroji, též jako jiní, beze vší hodné příčiny. A také 31) šetřili pilně přede mnou.« Ale toť 12) by mohlo býti, že jest těch, kdo jsou se na odpor jim 32) k dobrému to proti obyčejům a zvyklostem nálezkův 13) lidských ustanovených 14) učinil 15), kteréž žádné a slušnému pokojně přimlouvali a jim v jich moci, ani vážnosti 16) proti zákonu Kristovu 17) rozpustilosti odporni byli33), pravíce s oněmi nemají. A věz, že administrator sloužil takovou as Židy, že jsou oni 34) z nich, jako svatý Petr; a že sou náchylni k oněm pikartům vypově- mši Janovi Nastojtovi měštěnínu 18) v jeho domu 19) v nemoci kratším spůsobem; neb beze vší pří- děným, ať jsou ven z města s nimi vyhnáni A též i farářův některých z far 35) vybejvali, proto- pravy knězské přistoupil k stolu připravenému v komži 20), a toliko dobrořečil těmi slovy nade- že jsou jiným buřičóm k témuž nepomáhali 36)b) psanými: »Vzav 21) chléb etc.« a potom hned 22) z Konec druhých knih 37). 1) kle a divíce se. — 2) bl (tu); ost tu co. — 3) I bludného, což jest nevyhledáno. — 4) k [A). 5) b (A on); 1 (A on... nevede). — 6) kblevg odpověděl. — 7 kb (on kn. Martin]; v (on). — 8) kb bludného (b a) proti zákonu. — 9) evg nevedl. — 10) v než že toliko. — 11) e (jest se ... mohlo býti žel. — 12) b to. — 13) g nálezkům. — 14) k nál. lidských a od předkův našich ustanov.; e nález. v lidských ustanoveních; bl nál. lid. a ustanovení. — 15) 1 činil. — 16) v žádné vážnosti ani moci; b ani platnosti, vážnosti. — 17) kbleg božímu. — 18) g (měštěnínu). — 19) kb domě. — 20) v v konci(!). — 21) ! Vzal. — 22) kbl jemu toho hned; edg jemu hned toho; v jemu hned to. — 23) I nenazval mu té mše; l (jemu). — 24) kble švábské. — 25) de před barvou; v před búřkou. — 26) l (jsou). — 27) d (na sebe). — 28) dgv (se). — 29) bledv (k) někt.; e (některým). — 30) e že jsou někteří neběžali. — 31) ost A tak. — 32) d jim na odpor; v na odp. postavovali (jim). — 33) v odporni býti (!). — 34) l toto; ost tito. — 35) v z někt. far. — 36) v k tomu nenapomáhali. — 37) v (Konec druhých kn.); l knihy druhé; kbe kněh; e K. d. kn. Laus trinuno et immortali deo. a) Jan z domu Nastojtova (čp. 475-I.) byl r. 1502—21 mezi konšely (Tom. IX. 274, X. 260); kdy zemřel, není známo, ale nemoc jeho mohla býti ještě v čas, dokud Cahera znal se k Lutherovi, do poč. r. 1524; tu by ani u Cahery »mše švábská« nebudila pozastávku. Ale ze slov Bartošových nevyplývá, že Cahera sloužil opravdu mši, snad přišel jen k opatření nemocného svátostmi. Viděti v tom patrně strannost kronikářovu. — b) Nelze doložiti. Tu měl kronikář objasniti, proč rostla zvůle pražská a proč zmáhalo se násilnictví Paškovo, ale pominul toho. Lev z Rožmitála se svou družinou nabyl r. 1525 opět vlády a byl tudíž Paškovi mocnou ochranou; také kníže Karel v ten čas přistoupil k jich straně, maje nějaké naděje od budínského legáta ve svůj prospěch. O ně se opíraje, Pašek uchvátil bez ostychu a strachu hrůzovládu. Srov. Tom. X. 583. 22*

Strana 172
172 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA TŘETÍ. KAP. 1. V TŘETÍCH KNIHÁCH* o tom2), kterak král po některém času porozuměv tomu, že Pražané pod rozličnými zástěrami a bar- vami ten povyk v Praze učinili, [z] moci své královské, maje jistú hodnověrnú zprávu od první rozdílnou, psaní svá rozličná jim činil na jistý způsob. A potom o zahynutí jeho. KAPITOLA PRVNÍ, v níž se oznamuje3), jak na 4) snažnou5) žádost pana Jana Hlavsy a Mikuláše Šorfa král Ludvík poroučí knížeti a panu Lvovi s jinými, aby Pražany s vypověděnými smluvili. Ale kníže a pan Lev, blikavýma očima hledíce6), nic z toho udělali, a pan Jan Hlavsa s mistrem Václavem opět7) k králi pracují8). Bůh nebeský, kterýž všecky věci2) mocí k 26) konci se přiblížiti mohl, k pořádku příhody 1525 svou spravuje z předzvědění 10) od věčnosti, co n zběhlé přistoupím. se koli státi mělo 11) aneb ještě státi se 12) má, A protož toho 27) času, když Pražané s kní- ráčil jest vzhlédnouti 13) na mnohá14) těžká žetem a s jinými posly z Uher časem jarním minulým s nepotvrzenými kompaktaty od krále vzdychání 15), na pláč a rozličná 16) naříkání lidí nebožátek nevinných a dáti vnuknutí i 17) srdce přijeli, tehdy brzo potom listové královští skrze dobré, obměkčené králi pánu i jeho radám, aby is snažnou bedlivost a práci do Uher i náklady se již nachýlil dobrotivěji k svým poddaným Jana Hlavsy a Mikuláše Šorfa, na pilnou 28) podle pouhé a světlé spravedlnosti, pro ne- prosbu jich, knížeti, panu29) Lvovi, nejvyš- smírně vymyšlený nátisk 18) lidí19) v boží na- šímu purkrabí prazskému, i Pražanóm při- neseni byli, za přítomnosti ještě v Budíně ději šlechetných 20), podle světa také rozumných a vážných21), chudých 122) bohatých, kteříž z mistra Paška a jiných spoluposlův, kteřížto jsou 23) trpěli těch všech časův od správcův nesměli před králem témuž 30) Janovi Hlavsovi světských i duchovních města Prazského bez a Šorfovi31) odpovídati, pravíce, že toho ne- viny, o kterémž24), zdá mi se, dosti jest pově- mají poručení2). V kterýchžto 32) listech král 33) díno v prvních i v 25) druhých knihách spisu psal v tento rozum34) z mnohých slov vy- tohoto. Již pak, abych daleko nezacházel, ale z braný: 1525 1) Tento titul jen v z; kbedg Počínají se třetí knihy (kb knihy třetí), v nichž se psáti bude;! Počíná se kniha třetí, v níž; v Knihy třetí o velikém. — 2) ost v nichž (v níž) se psáti bude o velikém (kbl velkém) usilování slavné paměti krále Ludvíka, jak by mohl zase těmto lidem nevinným pomoci, čině o ně (kbly (o něj) mnohá rozličná (blg a rozličná) psaní Pražanům. Dále o nešťastné příhodě a zahynutí téhož krále Ludvíka, a co se jest (l (jest); v jest se) těch časův (g časů; v časův více) dálo; po té (d kapitol má VIII; l a má kapitol osm). — 3) v (v níž se ozn.]. — 4) b (na). — 5) b snažnú. — 6) v (blikavýma oč. hledíce) z toho nic učinili (a pan). — 7) v zase. — 8) k pracuje. — 9) g [věci). — 10) v přezvěděv. — 11) b díti mělo; vl stalo. — 12) vl (se); ost se státi. — 13) b vzhlednúti. — 14) g a na mnohá. — 15) v a vzdychání. — 16) kb (a rozličná). — 17) l a srdce. — 18) leg pro nesmírné (g nemírně) vymyšlení, nátisk; v proti nesmírným vymyšleným nátiskům. — 19) k lidský. — 20) k lidí šlechetných. — 21) kblv (a vážných). — 22) v (i). — 23) l (jsou). — 24) l o kterém; v o kterých. — 25) ledgv (v). — 26) ost a k (v (k)). — 27) v času tohoto; ost času toho. — 28) b na pilnú. — 29) l a panu. — 30) vkbledg téměř J. H. — 31) g a Mikulášovi Šorfovi. — 32) v [V kterýchžto ... v tento). — 33) kl král v tento roz... vybraný (k) píše (!) psal. — 34) v Rozum listu, od krále poslaného, z mnohých slov krátce vybraný, že při přítomnosti atd. a) Hlavsa a Šorf totiž jsouce v Budíně žádali krále, aby je sročil s Paškem a jinými tam přítomnými hned před sebou, ale tito se vyhýbali.

Strana 173
1525 KRÁL NAŘIZUJE SMLOUVÁNÍ OBOU STRAN. Nejprv!) [list]?) témuz?) kniżeti se *) pa- nem I.vem svědčící, že při přítomnosti jich v Bu- díně, jsouce u J. Msti Jan Hlavsa a Šorf s ně- kterými Malostranskými, z měst Prazských vy- povčdční?), oznamovali“) pfed ním") nevinu svou, prosíce pro nejvyšší spravedlnost, aby slyšáni byli; při tom také prosili, aby při statcích, ženách 9) a dětech ?) svých mohli býti a živnosti své vésti; a chtěl-li by je kdo z čeho viniti, že by J. Mstí a radami Jeho '%) souzeni a roze- znáni býti chtěli; anebo soudem zemským aneb samým stavem městským; a což by koli na ně uvedeno a nalezeno '!) bylo, že to podnik- nouti!?) chtí, z žádné pokuty se nevytahu- jice 19) — porouéeje 4) tu véc jim dvěma, aby !5) bez meškání přijmouce k sobě některé z pan- ského i'%) rytířského i městského stavu osoby, v to se vložili a mezi stranami s pilností přá- telsky jednali, aby všecky různice a nechuti, kteréZkoli [mezi nimi jsou] !?), srovnali a v lasku 1?) i v dobry konec uvedli, a oni zase !?) vypo- vědění po takovém srovnání aby??) [v mésté]?!) bydleti??) a Zivností svych hledéti??) mohli, že oni tak praví slovem svým i všech jiných vy- povédénych ?*), poddávajíce se, Ze rádi se všemi obyvateli prazskymi v'dobré svornosti a lásce býti chtí%) na žádnou pomstu ani bouřku ne- 173 chtí 2) zastaviti??); a také Ze bludní lidé u víre nejsou a nechtí byti 9). To všecko kníže a pan Lev dokonati?!) měli do??) sv. Jakuba tehdáž nejprv**) příštího. A v tom času, když se to s jednati mčlo, král povolil vypovčdčným v témž psaní%), aby tu okolo Prahy“) na svých gruntich3®) a statcich??, v zahradách nebo v38) vinicich, dokudZ by srovnání nebyli a konce nevzali, svobodně býti mohli i na hrad w prazský jezditi pro potřeby; a kteříž by svých gruntüv a statkův%) tu okolo Prahy blízko neměli, aby mohli u jiných přátel svých býti při tom městě. Pakli by srovnání býti nemohli, tehdy 49) že |by]*!) ta věc k slyšení a k soudu s pfijiti méla*?); a Ze Pražanóm o témž“?) píše. Dán v Budíné** v sobotu na den sv. Jana Křtitele, léta x XX VO %). Pražanům také 5) pfi tom**) král psal v týž rozum, oznamuje: že jest tu včc poručil knížeti a panu Lvovi, napomínaje jich všech, aby se k takovému jednání a srovnání povolní nalézti dali a k nému ptistoupili**); a pfi tom jim oznámil, že v tom času toho jednání dává) svobodu k bytu 9) vypověděným, tak s jakž knížeti a panu Lvovi psal, přikazuje přísně, aby je při tom oni PraZané téZ59?) zachovali. Dán %) jakož *) nahoře etc. Kníže pak, jakž po předešlém psani**) uzdu Pražanům rozpustil, aby jich %) v ničemž 20 myslice; ale bylo[-li] by?9*) co takového??), Ze » neuhnétl 9?) pro jakous*9) nadéji k dopornoZení 1) » (Nejprv... svédéici); 2Zeg Nejprve. — ?) (list) není vübec vrukop., ale pro smysldodán. — 3) d téměř. — 4) ost s panem. — 5) /ed vypovédénymi. — 6) kôlv oznámili. — 7) £4/e» (pfed ním). — 8) 2 aZe- nach. — 9) à i dětech. — 19) 4e a JMsti radami; osč (Jeho). — 1!) 4 (a nalezeno). — 12) 4 podniknüti. — 13) kb/ev nevyměřujíce; dg nevymlouvajice. — 14) Z/egg porouéejíce; 4 porúčejíce; 7 a protož že poroučí. — 15) Z (aby bez meškání ... přátelsky jednali). — 10) żzg (i). — 17) zdg [mezi nimi jsouJ. — 15) v a v lásku-uvedli a všecko k dobrému konci přivedli a oni zase. — 1?) » (zase), Z oni vypovčd. aby zase po. — ??) g doby (!). — 31) (v městě) vůbec v rkpp. není, ale dodáno. — ?) dg bydliti. — 23) Z a svou živnost vésti; e aby hledéti mohli. — %) ost (vypovćdenych). — %) kblv {chti). — 26) z bylo by. — 2) k co toho. — 2) k že chtí rádi, v že to raději chtějí. — ?9) 2 zastávati. — 9%) In marg. v 2 rukou XVIII. stol.: Tak taky až dosud naši pomatenci pry že k víře dobré bezděk se přiznávají, ji však nemají a miti nechti. — 3!) s vykonati. — %) Z od sv. Jak. — .33) &óvd nejprve. — 3) kbvd (v témž psaní). — 3%) kôv (okolo Prahy). — 30) żółod gruntech. — 3) Z v statcích; o v statcích, zahr. a vinicích. — 938) £5 (v). — 8% Z (a statkův). — +0) Z teda Ze. — 41) (by) není v rkpp., ale dodáno pro smysl. — 4) 7 pfijiti mi. — 49) 2 o tymż. — 4) d (v Budíně). — 45) Z (také). — 48) kôlv potom. — 47) b pristúpili. — 48) k dává jim vypověděným svobodu k bytu. — 19) Z k byti. — 60) / také; ost tak. — 59) v Datum. — 5% ost jakż. — 58) Z psanim(!). — ®) & jim. — 5) dg nehnětl. — 99) be jaküs. 8) Listy královské mohl Bartoš snadno míti, poněvadž při soudě r. 1528 Pražané musili je proti sobě vydati. — 1525 24. čna. 

Strana 174
1525 24, srp. 174 žádostivé vůle jeho!), pomíjeje očima blika- výma a ušima hluchýma vůli královskou?) k posilnění jich, též i nyní se nápodobně za- choval pti tomto*) psani*). A pan Lev jemu toho byl nápomocen, tak Że majice z po- vinnosti na misté*) královském ku pokoji, k5) lásce a?) k svornosti vésti, toho jsou”) neučinili. A te2%): Prażanć, jmóvse to obci?) oznámiti, neoznámili, aniZ!?) ji spolu jmóli, ale Jana Jeptišku !!) z Běšin!?) k králi vyslali s listy svými, kterýž jim nic !?) nezjednal, aniž jakou 14) odpověď přinesl ). A tehdáž vězňové také učinili králi*5) psaní, k!9) králové i k arcibiskupu ostiegom- skymu v jeden rozum”). Protoż oboji, totiż kniże se panem Lvem a Pražané, to!") královské !8) psaní zamléali'¥) a vüli jeho?9) zatutlali 21) i?) v nic obrátili. A od té chvíle král žádnému z nich žádných odpovědí %) na jich psaní do Čech nedával, pro takové jeho vůle od nich zlehčení. Potom opět po druhé, když Pražané vy- povídání spoluměšťanův svých neumenšovali, Jan Hlavsa a mistr Vaclav Daniel ?*) pracovali k králi do Uher, při času sv. Bartoloměje téhož %) léta, s velikým ousilím a prací, a na x pfímluvy?9) rozličných a znamenitych lidí, knížat, pánův a nejvejš králové Její Msti, zjed- nali jiné 27) listy k 2%) Pražanům od krále, kteříž 29) KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA TŘETÍ. KAP. 1. jsou jim dodáni při času sv. Václava. kterýž purkmistru %), konšelóm a staráím obce?!) svědčil, v tato slova: Ludvík z boží milosti uherský, český x. král , 492) markrabě moravský 2c. Poctivi a3?) opatrní vérní naši mili! Coz3) se té rüznice a rozdilu, kteryż*5) mezi vámi s jedné, a těmi vězni našimi i s jinými s strany druhé dotÿée, kterouzto?9) rüznici a nevoli byli jsme poručiti ráčili osvicenému Karlovi a uroze- „o nému Zdeňkovi Lvovi 2., aby mezi vámi tu všecku nesnáz do jistého času srovnali?*), na místé?9) a na konci??) postavili, jakoZ i vám o témZ psáti 1?) jsme ráčili. Ale poněvadž se jest*!) toho nestalo, vězte, že ještě též různice a nesnáze na přátelském jednání a srovnání zanecháváme, tak a na ten „ spisob, jakż*?) vśm i v8i obci list otevřený 43) pod pečetí Naší posíláme, kterýžto list, povolajice bez prodlévání*4) vší obce města Prazského, jim jej 49) ukażete a pfelisti rozkażete**); a pfi tom při *7) všem tak48), jakž týž 49) list vzni 59) a v sobé zavírá, podle vůle a rozkázání Našeho všickni se „ zachováte, jináč*!) toho nikterakžŠ?) nečiníce. A coż58) se jiných poddaných Našich, měšťan *) prazskych, dotyée, kterym255) jste z mósta odjiti a statky rozprodati rozkäzali pro tüz56) růz- nici, vézte97), Ze tóż jest?) vile a59) rozka- zání Naše %): aby i%!) oni statkiv svych nepro- dévali 92), ale je opatrovali, pfi nich byli a jich užívali bez vselikć**) překážky dotud, dokudż**) by ta všecka nesnáz a nevole konce a místa ne- vzala, buďto smlúvou přátelskou nebo 9%) spraved- livým soudem; a takć**) abyste víc jiných 9%) l) In marg: Toho čekal, že syn jeho jeden měl býti arcibiskupem v Cechách. — ?) 2 královskü. — Jeden, 1525 AF. 3) e pti tom. — 4) dg a na místě. — 5) g (k). — 8) Z (a). — 7) / (jsou) — 8) v (A) též; g Ale. -- 9) Z měvše té obci; £» méváe to v obci. — 19) 4 ani; v aniž sou ji pospolu. — 1) Z Jeptiška. — 2?) Z z Běšník. — 13) 7 jim však nic. — 14) be jakü. — 15) kbevdg k krdli. — 19) 7 (k). — 17) dg toho psaní; v psaní jich. — 18) osf (královské). — 19) eg zamlčeli. — %) ž/v (vůli jeho). — 2!) 7a je zatutlali; 42v je zatutlali. — 22) 2/7 a. — %) /evg Zádné odpovédi. — ?*) v Danielovic. — %) v tohoż. — ?9) g na přímluvu. — %) g (jiné). — %) kèledg (k). — 29) vg kteréž jsou jim dodány. — %) Z k purkmistru a konšelům, druhý i starším obecním a vší obci. — 3!) ^ obecním. — 32) v (a). — 33) 7 (Poctivi aJ. — %) kbledg Co. — 9) 2 rozdílüv, kteriZ; v ktery; d (kterýž). — 39) vg kterüzto. — 97) 2/ srovnali do jistého casu; v srov. a do jist. Casu. — 33) 2/ a na místě. — 39) gv/ (na) konci; / i konci. — “) /edg jsme psati. — 41) à (jest}; kbevdg jest se. — 1?) k jak; dg jakoż. — 48) v odevfeny. — 4) Z bez prodlení. — 4) ost (jej). — 19) z ukažte.. rozkažte. — 4") Z (při). — 48) 2» (tak). — 49) Al (týž). — 59) ölv zni. — 1) 2Z jinak. — 52) ž nikterak.: — 53) Z A co. — 5) à méstanû; le méstanûv. — 55) kterÿm. — 99) /2 pro touë. — 57) vg véztez. — 58) à Ze jest též; Z že (též) jest; zďg že jest ta. -— 59) zi, — 60) v (Naše). — ©!) ke (i). — ©) / nerozprodävali. — %) zZď bez všelijaké. — 6%) 4/ dokud. — ®) ost aneb. — 66) g ale. — 67) Z i jiných. a) Srv. pozn. 1. na této stránce a poznámku b). při I. 31. str. 38. — b) Listů těch nemáme. Jeptiška býval úředníkem u desk. Z Pamětí o bouři známo nad zprávy Bartošovy, že Cahera v kostele a Pašek na radnici vyzývali obec přímo proti vůli králově, aby pamatovala na zápis listopadový proti pikartům; a když někteří vypovědění pod glejtem žádali znova slyšení a spravedlivého soudu, nebylo jim dopuštěno. — 9) Okolo 1. srpna; čteme je v Pamětech v čl. XVIII. 

Strana 175
1525 16. zäH LISTY KRÁLOVY O z města Našeho Prazského pro túž příčinu na tento čas nevypovidali!). Protoż znajice v tom rozkázání a konečnou vůli Naši, tak se zachovejte, jakž vám píšem a míti?) ráčíme, jináč toho neči- nice, Datum Budae sabbato die?) Ludmilae *), annorum?) x. XXV“, království Našeho uher- ského a Geskeho®) desäteho.« A?) druhý list vší") obci?) prazské v tato slova: »Ludvik z bożi milosti xe. Poctivym, purk- mistru, kon3elüm!9?) 1 vší obci prazskóm!!), věrným Našim milým, milost Naši královskou a vsecko !?) dobré vzkazujem. Verni mili13)! Jakoż jsou se byli!t) zběhli rozdílové a pozdvižení mezi vámi s jedné, a těmi vězni, kteříž do vězení Našeho pobráni byli, i těmi, kteříž na ten čas a v tu bouřku z města 5) odešli jsou, [s] strany 16) druhé, pro kteréžto vaše rozdělení a nejednotu byli jsme těm věznóm i těm, kteříž toho času od města jsou odešli, rozkázati ráčili, aby statky své a zboží, kteréž v městě a'") blíž okolo města 18) mají!9), rozprodali??) a z města Prazského 21) jinam se přestěhovali ??); po kterćmżto Našem rozkázání ti vězňové, i) ti, kteříž %) v té různici z města odešli, ustavičně na Nás volali, pravice se byti?%) toho všeho, což jest o nich psáno a mluveno, nevinni, prosíce??) pro pána boha a?") nejvyšší spravedlnost, abychom je z28) tak těžkého 29%) obtiżeni vysvoboditi róćili, tak aby statkův svých neprodávali, ale při nich a dítkách %) svých zůstali; je opatrovali i jich $%1) užívali, poddávajíce se k zjevnému slyšení a soudu před Nás a*%) rady Naše, nebo přede všecku SMLOUVÁNÍ STRAN. 175 stav městský, a tu bude-li co) spravedlivě na ně ukázáno a dovedeno, tak jakž jest o nich roz- pisováno a Nám zpravováno?9) Ze se z žádné pokuty Nám7?) nevynfímají?5). Kdez my slyiíce s jejich takové snažné“??) a spravedlivé prosby a poddävän{*%°), nechtice1l), aby jim, ani žádnému mimo spravedlnost??) ukráceno bylo, ale aby oni i každý, spravedlnost maje, jí užiti mohli, protož takto miti*%) rátíme: aby taková rüznice a ne- snází^) prvotné a piedkem sluénjmi prostiedky, témi, kteréZ45)) by vám obojím $9) stranám od Nás oznámeny byli, pfátelsky sjednána?*?) a smluvena 48) byla??) a pakli by těmi prostředky smluveno a srovnáno nebylo, tehdy ráčíme takovou 5%) všecku 51) véc5?) k slyšení a k spravedlivému rozsouzení přivésti. A prve, nežli by se ty věci vykonaly, tak míti??) ráčíme: aby domův*4) ani58) jiných všech 56) statkův svých nebyli povinni prodávati a neprodävali, ale v nich svobodně jsouce, je opatrovali a jich užívali; od žádného v tom žádné pfekázky nemajíce?"), dokudZ by ta všecka nesnáz, buďto smlouvou, anebo 58) spravedlivým soudem konce a??) místa nevzala. A v tom abyite se9") k9!) sobé s obouf?) stran všelijak 98) pokojně 4) zachovali. ProtoZ vám piísné95).prikazujem a tak míti95) ráčíme, abyšte se oboje?) strany podle ©) tohoto našeho rozkázání k sobě zachovaly), jináč toho nečiníce, pod uvarováním hnčvu a7) nemilosti Naší. Dán na Budíně léta a dne jakož "1) » se na hoře píše. Ludovicus Rex m. p. 5 20 25 Ačkoli konšelé prazští v tom vůli krá- lovskou ”? náplnili 28), že jsou 4) obec) svolali zemi království Českého 38), aneb34) před samy » v neděli) po svatém Václavu do veliké kol- 1) ost nevypovidali na tento čas. — ?) Ze a chtíti míti; v a míti chtíti. — 3) 2 diei(!. — 4) dg Lidmilae. — 5) Zdg anno. — 8) ev (a českého). — 7) 2/ (A). — 8) osé (vší). — 9) z k obci. — !9) os/ a konSelüm. — 1) ost pražské. — 1?) 2 v&e. — 13) ost Vérni Naài mili! — 14) Z (byli). — 15) os? od města. — 19) J/evdg s strany. — 1) v (aj. — 15) 2/v okolo mésta Pražského. — 1?) / móli. — ?) z (rozprodali a). — 2!) sZ (z města Pražského). — 22) » prodajíce jinam se odstěhovali. — %) 2vg a. — %) * kteří. — %) Z (býti). — 2%) z a prosíce. — ?7) vi. — ?8 v (z). — 2 osf tak velikého (těžkého). — 99) о а pfi man£Zelkách a dít.; 2/2g a pti ditkách. — 3!) ga jich. — 3) 7i, —- 33) os/ Na&cho Ceského. — 94) 4 neb. — 5) v to. — 86) 42g zpraveno. — 37) v (Nám). — 39) 4/» ne- vyméfuji. — 39) 7 jich tak snaZné. — +9) / 1 poddáváni; £4 poddáváni se. — 4!) 7 a nechtice. — 42) 4 mimo spravedlnost, maje ji, co ubliżeno býti mčlo, nýbrž podle pořadu práva jí užiti mohli; Žeg mimo sprav., maje ji, mohli užití (!); Z mimo sprav. ublížiti se mělo, ale každý, maje ji, mohl jí užiti; z mimo sprav. mělo ublíženo býti, ale kdož by ji měl, aby jí také užiti mohl; £ mimo sprav. со se dálo, maje ji, aby nemohli jí užití (!); g mimo sp. co se ubližovalo, ale každý, maje ji, mohl jí užiti. — 49) e chtiti miti. — +) d (a nesnáz]. — 45) kbldo kteří... oznámeni. — 46) A oběma. — 47) kbev zjednäna. — 48) / smluveno a sjednáno; v smluvena a sjednána; 2 smluv. a sjednáno, srovnáno. — 4?) z nebyla. —- %) z (takovou); żże takovu. — 51) z ji všecku; e (všecku). — %2) z (věc). — 53) e miti chtiti. — 54) ^ aby ani domüv. — 55) ed a. — 56) Z (všech). — 87) 4 pře- kážky nečiníce(!). — %) k aneb, Z neb. — 59) z (a). — %) Z (se). — 9!) £97 (k). — 62) à s obü. — 63) Z (všelijak). — %) / pokoj. — 0) Z (přísně). — 99) e míti chtíti. — 9?) £5 obojí. — 98) ^ podlí. — 99) Z k sobě pokojně zacho- vali. — 7%) żb/eg (a). — 7!) Z jakž; 2 dne ut supra. — *?) 2e královskü; g královou. — 73) £2/» vyplnili. — 14) Z (jsou). — 15) / obec v nedéli... kolleje svolali. — 79) Z (v neděli). 1525 1. Hj. 

Strana 176
176 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA TŘETÍ. KAP. 2. 1525 leje3): však jměvše vší obci ten list1) dáti pře- neobraceli, ač by která k nim přišla 10), mimo 1525 čísti, toho jsou neučinili; ale zakrytě k nim první listy dotčené a rozkázání jehob). Ale toho jest ničímž neprovodil11). A k tomu vej- mluvili, zaslepujíce jim oči prvními listy krá- pověď královskou o těch vězních sobě také 12) lovskými, v kterýchž král jim povolení byl učinil na jich samých omylnú zprávu k těm s ku pomoci brali, a tak, že slova, prej 13), krá- lovská nazpátek jíti nemají 14), potvrzovali, jako obtížnostem2), nechtíce místa dáti tomuto psaní, by v tom pána svého chtěli trestati; kteréžto 15) jako by král neměl moci žádné, v tom, což psaní nikdá král za vejpověď soudem nale- jim prve3) psal — věře jich křivé zprávě a po- voliv jim tak, jakž oni vyznávali4) — změniti, zenou 16) nepoložil a nejmenoval, ale toliko ani jináč5) rozkázati; nébrž6) mistr Pašek to no rozkázáním na zprávu jedné strany. Těmi i jinými zámysly konšelé tarasovali jim předkládal: že když jest7) po veliké noci8) minulé s knížetem a s jinými posly pro kom- svou zlovolnost 17) a nepoddanost proti králi, paktata byl v Budíně v poselství, že jest král pánu svému, a obec na témž18) upevnili, aby k němu, tak zpravuje, i k jeho tovaryšům se vždy to 19) rozešlo. A tak to psaní krá- mluvil: aby se na žádná jeho?) psaní jakážkoli s lovské opět v nic obrátili). KAPITOLA DRUHÁ, v níž 20) se vypisuje21) o sněmu položeném od krále Ludvíka v Kolíně, všecky obsílaje, kromě pana Lva a Pražan 22). Ale pan Lev s Pražany23), jsouce24) u Hory, jaké poselství do sněmu odsílají 25), a 26) vypovědění své těžkosti vznášejí27) a páně28) Caherovo kázání připomínají. Dále29) o nějakém Duchkovi kramáři, jak sobě 30) jest sám hrdlo odjal 31) a sebe32) oběsil, a jak jest 33) po smrti s jeho tělem nakládáno bylo. 8. list. A34) když to tak všecko v mlčení stálo 35), rémžto položení odmísil kníže Karla, pana Lva král položil sjezd všem stavóm světským země a všecky soudce zemské s rytířstvem jim při- České v středu před sv. Martinem téhož léta pojeným, krom pana Adama4) kancléře 36) a 2. XXV° do města Kolína nad Labem, v kte- z pana Jakúbka 37)e), podkomořího měst králov- 1) kbledg dáti ten list. — 2) v obtížnostem. Tomuto pak psaní místa dáti nechtěli, jako by atd. — 3) b prvý. — 4) g vyznali. — 5) ost jinak — 6) blg nýbrž. — 7 ! (když jest). — 8) d po velikonoci. — 9) g a jeho (!); d žádná slova a jeho. — 10) 1 přišly. — 11) ost neprovedl. — 12) ost také sobě. — 13) vl tak prej slova král. — 14) I zpátkem jíti nemohou. — 15) kblev kteréhožto. — 16) b nalezenú. — 17) kblvdg zlou volnost. — 18) l na to. — 19) levdg to vždy. — 20) v [V níž.. obsílaje); Král Ludvík v Kolíně sněm položil obeslav všecky. — 21) beg v níž se vypravuje. — 22) k Pražanů; l Pražanův. — 23) v Lev a Pražané; l Lev s pány Pražany. — 24) b jsúce. — 25) v u Hory, psaní do sněmu odeslali; e (odsílají); s posílají. — 26) v (a). — 27) g znášejí. — 28) v (páně). — 29) v Nějaký Duchek kramář sám se oběsil, jak s jeho tělem nakládáno; g Dáleji. — 30) kble jak jest sobě. — 31) I odňal. — 32) ost a se oběsil. — 33) 1 (jest). — 31) ost (A). — 35) v stalo. — 36) dl kanclíře. — 37) ost Jakuba. a) Tu je chyba o týden; úřední zápis v knize (Arch. praž. č. 994. fol. 104) jest učiněn k neděli po sv. Fran- tišku, 8. října. Snad opisovač kroniky vypustil slovo »druhou«. — b) Srv. další kapitolu III. 8. Podobá se, že vskutku tak mluvil k Paškovi arcibiskup Salkan jménem královským; doufal, že podaří se mu potlačiti u krále všecky kroky, které dály se ve prospěch pikartův, a tudíž mohl troufati si takové rady; ovšem veřejně se k nim ne- znal a nemohl býti usvědčován. — c) Zápis o schůzi 8. říj. 1524 (kn. č. 994 fol. 104) tištěn bude v Archivu českém. Obec rozhoduje tu přímo proti rozkazu královu: a) předešlá výpověď králova zůstaň při své váze a při ní budou státi všickni proti vězňům; b) vypovědění aby prodali statky a ženy jejich aby se též vystěho- valy; c) králi buď psáno, aby neměnil svých předešlých opatření; d) vypovědění nebudou trpěni ani na vinicích u Prahy a onemocnějí-li, nesmějí býti přiváženi; e) příhoda a zranění rychtářovo (o tom nic nevíme) buď přive- deno k nápravě! — Srv. i slova praž. kanovníka Jiřího v listu opatu tepelskému 23. října: »Pragenses .. conclu- serunt, quod nullo modo eos suscipere volunt, sed eorum liberos, nepotes et uxores pellere.« (Opis v arch. mus.) — d) z Hradce. — e) z Vřesovic.

Strana 177
1525 9. list. SJEZDY V KOLÍNĚ A V HOŘE. ských; z stavu městského také vymísil!) Pra- žany, jichžto žádného z těch kräl neobsilal?). K kterémužto sjezdu sjelo se mnozství pánův a rytífstva i poslové z mést a nebylo?) pro- stranstvi v městě ani na předměstí k hos- podám“). | Ale kniże, pan *) Lev s svými a Pražané 5) sjeli se do Hory nemalý také počet“). A když | bylo na zejtří ve čtvrtek), tehdy v tom sjezdu v Kolíně počali jednati o dobré královské i 08) obecni dobré zemë Ceské®) pokojně, jednomyslně a svorně. A v tom přijeli od Hory k nim poslové z rytířstva i Pražané, jsouce 0) od kniżete a od!!) pana Lva vysláni, a po- selstvi majíce vypravovati!?), podali do toho sjezdu listu věřicího, bez pochyby proto, aby je rüzno!5) roztrhali!!). A oni list přijavše, odložili jim toho listu vyhlášení i poselství 15), dokudž prve artikulové, vznešení na stavy, ne- byli zavfini!*)"). A tak?) když již artikule za- vřeli, teprv kázali!?) ten list čísti a posly sly- šeti 19). Na to na všecko %) dána jest jim slušná odpověď, s kterouž sou se zase do Hory vrá- tili.. Po kteréžto odpovědi kolínští nechtěli *!) jich 22) k sobě, totiž těch, kteříž byli u Hory, żadnym obyčejem v to jednání připojiti*š), 177 nebrż ?*) kdyż opót kniże?**) k nim do Kolína poslal), chtěli-li by 26), aby mezi ně přijel, že chce s nimi rád jednati, oni vyslyšavše posly, povětrně jich odbyli, všickni veřejně pravíce, s že jim toho není potřebí. A těch dní při tom sjezdu pan Jan Hlavsa a jiní z Prahy vytištění oznamovali všecko své obtíZení?") prede všemi stavy: kterak král ráčil se") k nim dobrotivč, laskavě i spravedlivě na- chejliti podle neviny jejich %), ale že to sa- mými Pražany schází, že nechtí vůli a rozká- „zaní pána svého místa dáti ani povoliti. Nad to i toto túžebně vznášeli : kterak oni Pražané nedávno o nich opět po městech rozpisovali, dávajíce jim vinu, jako by o to u měst pra- covali, aby od nich odtrhli vesken??) stav méstsky?!) I tu??) hned se prede všemi, a zvláště před posly z měst, osvědčovali, doklá- dajíce se jich, že tak není — jakož pak žádný se k tomu neozval, aby měli věc křivou 5) tvrditi, — žádajíce v tom ve všem za radu**), za pomoc i za?) spravedlivé opatření °°), V neděli potom ráno dána jim na to od- pověď z jednostejné vůle: že to chtí rádi uči- » niti a v niéemZ jich neopoustéti. A tu hned pani a*”) rytířstvo poručili poslóm z měst, aby 15 EJ !) v vymiesil. — ?) £/z neobeslal. — 3) 4 aZ nebylo; v tak, Ze nebylo. — 4) os/ a pan Lev. — 9) 4 Pra- fany, — ©) v v nemalém počtu. — 7) à ve Stvrtek. — 8) bud (o). — 9) žšlev České země. — 1°) à jsûce. — 1!) Jeodg i od. — 12) £2 vypraviti. — 13) £ na rüzno. — 14) 7 roztrhli; 2 neroztrhali (I). — 5) z listu i poselstvi vy- hlášení. — 16) € zavfeny. — 17) e (tak). — 18) v kdzal(!). — 19) osz slyżeli. — 2) klev (na); g nade všecko. — M) g (nechtěli). — 22) 7 (jich). — %) g připojiti nechtěli (ale to připsáno později). — %) b/dg nybrł. — 9:5) z chy b. »k nime m. »kní£Ze«. — ?5r dg psal. — #) gchtéli by. — 27) Ašlo své všecko obtěžování. — %) z ráčil se jest, — %) kčevdg jich. — W) g veškeren, / všécek. — 3!) In marg.: Tuto opět Pražané zřetedlně svou pečetí Ilhali. — 32) że A tu. — %) £/p fec kf. (?v kfivd). — %) żóło (za radu). — 5) g (za). — %) In marg.: Chyba neplatí, mistře Pašku. — %") Ż (a). a) Artikule sjezdu byly tištěny (Jungm. Historie literatury, str. 88. č. 446), exempláře jsem však neviděl, opis jich nalézá se v archivu třeboňském (Historica 3880). Odpověď na články sjezdu kolínského v tištěné knize má pražská knihovna knížat z Lobkovic. — Zmínky v relaci vatikánského nuncia barona de Burgio (Theiner, Monum. Hung. II. 735, 739) — a v listech pana Jana z Vartmberka (Archiv český XI. č. 293, 294). -- Bartoš své 1525 12. list. zprávy má z nějakého soukromého referátu (Hlavsova?), neboť zná aspoň hlavní pořad jednání, v něčem ‘ však se mýlí. Shromáždění kolínské vskutku nebylo sněmem vší země, svolaným od krále, nýbrž jen sjezdem strany rožmberské, jejž svolal a řídil Jan z Vartmberka. Král na přímluvu královninu a na radu kancléře Adama z Hradce sjezd pouze dovolil. Pražané hleděli sjezd zmařiti, píšíce 29. října do Budína nunciovi a zastirajice se vírou. Žádali přímo o přímluvu, aby poslední listy královy byly v nic obráceny — Legát jim sliboval přispění, ale sjezd zmařen nebyl. Proto Pražané aspoň rozpisovali o účastnících a Cahera kázal, jakž dále stojí. — b) Články sjezdové mají povšechný obsah, že budou všickni účastníci spolu státi za jedno k povznesení moci královy. Též na kn. Karla chystány byly žaloby pro neústavní soudy. Se stranou protivnou bude jednáno, ale ne poselstvími v Uhřích, kamž obě strany se hotovily, nýbrž na příštím sněmě, a ten buď ne v Praze, ale v Hoře. Sjezd skončil se 12. listopadu. Artikule budou tištěny v Archivu českém. 23 

Strana 178
178 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA TŘETÍ. KAP. 2. (5. list.) 1525 bez meškání sjeli se1) do Prahy a jednali to 2) a ti všickni jsou se také v puntu a v společnosti 1525 přátelsky s Pražany, aby se vůli královské dosti přídrželi, na odpor oněm prvním, již jmeno- vaným. státi mohlo. Pakli by se to 3) nestalo od Pra- žanův, tehdy4) aby to hned oznámili panu A když se stav městský, poslové31), podle kancléři5) nejvyššímu. A na tom6) se toho s zůstání jich do Prahy dne určitého sjeli, to což 13. list. dne rozjeli, vysoce sobě přiříkajíce?), aby měli Pražanům i obci u veliké kolleji z poru- čení mluviti, mluvili, vedouce 32) k dobré svor- všickni podle krále pána svého stáli. A tak nosti, k 33) lásce a ku 34) pokoji mezi nimi a král odtrhl9) od Pražan9) všecken 10) stav městský. těmi osobami od nich 35) vytištěnými. Ale oni Při témž sjezdu bylo rozjímáno a připo- 10 dali jim odpověď dosti nepříjemnou a nelibou menuto 11), že Havel Cahera administrator v ne- v ten 36) rozum, že »nemají se oč s těmi vy- děli před tím sjezdem minulou na kázání svém 12) v Tejně mluvil, dotýkaje 13) vysoce na. pověděnými smlouvati a nad to ani souditi, poněvadž jsou již prve souzeni87) a s nimi cti všech těch pánův a rytířstva 14) i měst, slyšáni před knížetem a před 38) posly z měst.«a) kteříž tam byli, v tento rozum: »kteréž 15) 1s I to sobě všecko39) za vejmluvu ku pomoci jsou 16), prej, zrady nešlechetní pikarti nedoko- brali, což40) sou mezi sebou v schůzi pře- nali 17), že 18) jí tam v Kolíně chtí dokonati.« dešlé 41) obecní o svatém Václavě rozjímali.b) Při kterémžto sjezdu byli z panského stavu pan Jindřich z Rožmberka 19) na Krumlově, pan Z tohoto 42) můž již 43) každý zřetedlně znáti, že Pražané nic ku pomoci sobě neměli Adam z Hradce, nejvyšší kancléř 20) království » stálého, ani toho, aby 44) již o to souzeni byli. Českého, pan Jan z Wartnberka21) na Dubě22), A jest zpráva 45) o tom již prve položena, jak pan Kundrát z Krajku na Mladém 23) Boleslavi, pan Frydrych z Donína na Dražicích, páni Kost- jsou byli souzeni; nebo nic tu, kdež 46) je kové z Postupic, pan Vojtěch z Prštejna24) s obou 47) stran kníže vyslyšal [sic] 48). Neb 49) na Pardubicích a jiní mnozí páni a rytířstvo. spravedlivý člověk 50) všecko spravedlivě, svo- 25 bodně a světle oblibuje; ale nespravedlivý a Z strany 25) také druhé, kteříž 26) u Hory byli, totiž 27): kníže Karel, hejtman zemský, pan křivý nechce než všecko ve tmách působiti, a Zdeněk Lev28), a jiní někteří páni a rytířstvo, tak světla a soudu spravedlivého51) musí ne- zvláště z29) soud[clův 30) zemských, a Pražané, náviděti. A jest věc podezřelá toho, kdo 52) se (1. říj.) 1) k sjeli (se). — 2) dv o to. — 3) l toho. — 4) d tedy. — 5) ld kancliři. — 6) v A tak na tom. — 7) v rozkazujíce; I vzkazujíce. — 8) b odtrh. — 9) klg od Pražanův. — 10) l všecek. — 11) I připomínáno i rozjí máno. — 12) l (svém]. 13) vb dotýkajíce. — 14) k pánů, rytířstva. — 15) kb kteříž; 1 kterýž. — 16) b sú. — 17) l zde nedokonali. — 18) v (že). — 19) b z Rožumb.; g z Rozumb. — 20) kled kanclíř. — 21) evg z Wattmberka. — 22) vd na Dubé(!). — 23) vl na Mladé. — 24) kblevg z Pernštejna; v d poznámka postranní: Miror; hic do- minus ipsus(!) contra picarditas scripsit multo ab iisdem libellis famosis infestatus, ita, ut defendi debuerit a venerabili decano Horsso-Teynensi Sturmio. — 25) v Strany. — 26) v (kteříž); lkteří. — 27) v byli tito (totiž). — 28) k Lev, nejvyšší hofmistr(!). — 29) v (z). — 30) kbledvg soudcův. — 31) I totiž poslové; k poslové z měst. — 32) b vedúce. — 33) v (k). — 34) v (ku); l k pokoji. — 35) e (od nich). — 36) klv v tento. — 37) g sazeni (!). — 38) b (před). — 39) kbyl (všecko). — 40) kl co. — 41) b v schůzi v předešlé. — 42) bl Z toho. — 43) d (již). — 44) v ani toho, že sou již o to. — 45) kblv (A jest zpráva... souzeni). — 46) v (nebo nic tu, kdež); Toť jim za- jisté nic nezpomáhalo, že je s obú atd. — 47) kb s obú. — 48) ost vyslyšel; k vyslyš., smluveno ani rozsouzeno nebylo; e vyslyš., souzeno, ani k místu a konci dovedeno nebylo; I vyslyš., pořádného nebylo. — 49) blg (neb]; kevd Nebo. — 50) I Spravedlivý zajisté člověk. — 51) k soudu spravého (!). — 52) e kdož. a) O poselství čti v třeboň. archivu »Posúzený rozum řečí, od pp. poslů z měst k pp. Pražanům uči- něných, a zase od nich odpovědi dané o osoby, které jsou z Prahy« (Historica č. 3322), jenž tištěn bude v Archivu českém. Ke zprávě kroniky nutno dodati, že kníže a Pražané k sobě posly zvláště volali a hleděli města získati pro svou stranu, ale nezdařilo se jim. Srv. slova p. Vartmberkova 15. listop.: »Města jsou v Praze byla, jednajíce vo ty vytištěné. Ale Pražané na svém tuze stojí, že jich zase přijíti nechtějí a na předešlém orteli krále JMti že přestávají a mimo ten že v žádná přátelská jednání se jim jíti nezdá« (str. 177. pozn. a). — 1) Viz str. 175.

Strana 179
PRAŽANÉ ODMITAJÍ PŘÍMLUVY POSLŮ Z MĚST. PŘÍHODA S DUCHKEM KRAMÁŘEM. 179 po 30. list. Žalt. VII, 14. 1525 rozeznání lidskému1) brání, že ten jsa křiv, ústupnost34) věřitelův 35), pro dluhy 36) v svém 1525 nechce než mocí spravedlivosti své dokazovati. vlastním domu37) v Starém městě 38) na rynku Není věc zbyteční a marná2), že přimísiti blíž kostela sv. Michala, před kterýmž bylinu [sic], koření 39) od dávních 40) časův obyčejně u apa- chci 3) o této příhodě, kteráž se mezi tím rum- téky prodávají, sám sebe41) prve oběsil a za rejchem v Praze přihodila téhož léta některou4) Jidášem 42) odšel 43), dřív44) nežli jest 45) počal chvíli brzo5) po sv. Ondřeji. A to proto učiním6), že konečně řeči božské7) se plní jiné věsiti. Potom ho z města vyvezli46) a na tři míle od Prahy před Benešovem mu47) po- a plniti budou8). Neb9) obyčejně to bývá: hřeb ve vsi N. u kostela, s jakýms oklamáním kdož 10) jámu jinému kopá, že sám do ní těch sedlákův, udělali; kteřížto ač48) ouplatek 10 prve11), než kdo jiný, upadá12), podle řeči za to vzali, však několiký den 49), uptavše 50) Ducha božího 13) v žalmu sedmém 14), a kdož 15) se cizímu neštěstí raduje, potřebí jest jemu 16), se, že jest viselec51), a že je často děsil a aby prve 17) za sebou se ohledl 18), jest-li také strašil, vykopali ho zase. Přátelé 52) jeho ne- věděvše ho 53) kam díti, chtěli ho v lesích za- za ním 19) v patách jeho, totiž neštěstí 20). Jakož s kopati; kdež 54) ani tu jemu místa 55) sedláci pak se přihodilo 21) jednomu kramáři, jmenem dáti nechtěli, ale 56) k Praze 57) ho vezti mu- Duchkovi řečenému22), měštěnínu jistě nepo- slednímu, kterýž dosti bohatě23) kupectví své24) sili 58). Žena jeho 59) s přáteli 60), jsouci61) od vedl 25), na kteréž 26) se znamenitě u lidí zdlužil, Pražanův přinucena, musila jej 2) katům dáti a oni za Horskou branou pohřeb mu na hra- vejše, nežli jest 27) mu28) jeho vlastní statek postačiti mohl. Ten času 29) těch nesnází praz- » nici nový ohněm63) dělali 4), a 65) nemohše ho ských 30) říkával: kdyby to možné bylo, že ve dvou dnech spáliti, neb toliko byl opálený, by chtěl rád sám svou rukou31) všecky musili 66) mu hlavu sraziti 67) a zakopati ho do pikarty zvěsiti, spáliti i 32) stínati. Potom naň země. O takovém skutku hodnověrní vyzná- vali 68) a). přišlo to, že jsa na mysli své příliš zmámený a otrápený33) z božího dopuštění pro ne- 28 1) I (lidskému). — 2) ost zbytečná ani marná. — 3) l že promísiti chci; b při měsíci ci (!). — 4) b ně- kterú. — 5) d (brzo). — 6) bl činím. — 7) ost boží. — 8) e a budou se plniti. — 9) ! Nebo. — 10) l kdo. — 11) I sám prve do ní; k do ní dříve než; b do ní než kdo prve jiný; eg do ní, než kdo jiný prve. — 12) bevdg upadne. — 13) ost Ducha svatého. — 14) l sedmém a 16. — 15) 1 kdo. — 16) l jest mu. — 17) l (prve). — 18) kb ohlédal; v ohlídal; l také ohlídal. — 19) kbe za ním také; v za ním v patách také; I jestli jest též za ním jeho vlastní neštěstí. — 20) v neštěstí kráčí. — 21) k se přihodilo to. — 22) kblv (řečenému). — 23) kblv (dosti bohaté); edg bohaté. — 24) kblv čistě své kupectví. — 25) e měl a vedl. — 26) v tak že se; b na kterémž se. — 27) ! (jest). — 28) kbevdg jemu. — 29) lg časův. — 30) ev (prazských). — 31) kblevd svou vlastní rukou. — 32) eg a. — 33) kvd ztrápený; l utrápený. — 34) g pro neupřímnost (ale to pozd. opraveno). — 35) v věřitelův, z dluhu jeho upomínajících. — 36) v (pro dluhy). — 37) vl domě. — 38) kblv v St. městě Pražském. — 39) d bylinné koření; be byliny, koření; vl byl. a koř.; k byliny, (koření); g byl v ně koření... prodávaje(!). — 40) e od dávných. — 41) I sám se. — 42) kb Za Jidášem zrádcem odešel. — 43) v šel. — 44) k a dřív; vl dříve; d držím(!). — 45) 1 (jest). — 46) v vyvedli. — 47) g (mu pohřebl u kostela zakopali (ale to připsáno později); ost před Benešovem ve vsi... sedlákův-pohřeb mu udělali. — 48) v (ač). — 49) d však po kolikejmsi dni. — 50) l uptavši. — 51) g visalec. — 52) z chyb. Pražané jeho; k vykopali ho zase přátelé jeho a nevěděvše. — 53) l jej kam ... chtěli jej. — 54) kblv když. — 55) bklv místa mu; ed místa jemu. — 56) l (ale). — 57) ost ku Praze. — 58) blevd mu- seli. — 59) v takže žena jeho. — 60) l (s přáteli); g s přáteli jeho. — 61) b jsúci; ev jsouce; k jsouc. — 62) v musela ho... Oni pak za. — 63) v ohněm mu(!). — 64) dv udělali. — 65) v ale. — 66) v museli. — 67) ke srejti. — 68) I vyznali; k vyznávají. 2) R. 1526 3. srpna uvádí se velkokupec pražský Zikmund Frajskut pro dluhy v dům někdy Duchka kramáře v St. m. P. v osadě sv. Štěpána ve zdi (nyní v ulici Karoliny Světlé; arch. praž. 2110—105, 166.). Po- loha domu je ovšem jiná, nežli udává Bartoš, ale snad kramář měl ještě jiný dům, nebo Bartoš mýlí se s domem syna Duchkova Václava, jejž byl koupil r. 1524 proti rathouzu vedle domu »u vlka« a »u konve« (2110, 48b). 23.

Strana 180
180 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA TŘETÍ. KAP. 3. KAPITOLA TRETI, v níž se vypravuje, jak 1) Pražané2) vyšlých z města manželky3) jich4) vypovídají; a opět5) pan“) Jan Hlavsa s mistrem Brikcím7) do Uher k králi8), a někteří páni zemští?) podle nich, pracují 10) a 11) kníže Karel za nimi. Dále, jaké 12) Ludvík 13) král psaní Pražanům učinil. Při tom o 14) Jiříkovi Lo- patském, jak jest do vězení vzat 15). i o smrti jeho, a kterak jsou jemu 16) pohřbu dáti nechtěli, a 17) též Erazimovi a Václavovi Kašovi. Potom pak v pondělí před svatou Lucií z Wartnberka a jiní z rytířstva pracovali o to 39), 1525 11. pros. Pražané obmyslili sobě jinou novou 18) krato- i o jiné královské i zemské potřeby). A po chvíl, obeslavše na rathouz manželky těch mě- nich 40) také kníže Karel41) za nimi se 42) na o tůž 43) cestu vypravil44), aby všem těm 45) na šťanův vypověděných, kterýmž 19) rok20) byli překážku u krále byl, na místě svým i na místě k vyprodání statků do sv. Havla minulého Pražanův; jakož jest pak46) tak 47) skutečně jmenovali, a vypověděli je také21), aby ko- učinil, jsa tam spolu s nimi za několik neděli nečně ve čtyřech22) nedělích pořád zběhlých statky rozprodaly a za svými mužmi23) se vy- přítomen“). Ale však 48) dřív 49), než tam dojel, u splašil se na své 50) mysli, a nesměl do Bu- braly 24); pakli by toho neučinily, že vědí, kam tím dále25) mají26) hejbati3). — Sám bůh zná dína dojeti, protože mu jeho svědomí vnitřní s 51) strany krále pána 52) to učiniti bránilo53), co jest budoucího 27), poněvadž svévolně roz- kázaní krále pána svého zamítali 28), a v ničemž protože ne bez příčiny král jemu na jeho psaní rozličná odpovědi 54) nedával. A protož potře- ho téměř neuposlechli29) podle psaní jeho předloženého, kteréž jim po dvakrát učinil 30), „ boval lékařství od lékařův zvláštních a potom tepruv 55) z Ostřejoma, přijav receptu56) od jak se 31) ke všem vypověděným zachovati 32) měli 33). arcibiskupa toho po ukázaní jemu vody57), V tom pak času 34), poněvadž první i druhé k králi přijel58) do Budína, ale prve nic, než psaní královské v nic obrátili, opět pan 35) Jan až mu59) arcibiskup 60) cestu proklestil. A v tom Hlavsa a mistr Brikcí do Uher k králi o tůž36) a zpráva od žen přišla z Prahy k králi za nimi 61) věc, a podle nich pan kancléř37), pan 38) Jan do Uher o vypovědění jich; nebo při vyjítí (16. říj.) po 6. pros. 1525 1) v (v níž se vypravuje, jak). — 2) I (jak Pražané]; k že Pražané. — 3) v manželky vyšlých z města vypověděli; l z města manželek jich vypovídání. — 4) k (jich). — 5) v (a opět). — 6) b (pan). — 7) v Brikcím pracovali do Uher. — 8) k k králi pracuje. — 9) l (zemští). — 10) vk (pracují). — 11) v (a). — 12) v (Dále jaké); 1 Dále jak. — 13) ost král Ludvík. — 14) v (Přitom o]; Jiřík Lopatský do vězení vzat jsa, po smrti po- hřbiti ho nedali. — 15) l vzat (i o jeho smrti a kterak jsou); b vzat, po smrti jeho kterak; k vzat, po smrti pak jeho, kterak. — 16) kb jsou mu; l a že mu po smrti. — 17) v Ja]. — 18) by jinú novú. — 19) l kterým. — 20) ost byli rok. — 21) g je tak, aby. — 22) d ve štyrech; ost ve čtyrech. — 23) d muži. — 24) v se vypro- daly. — 25) ost (dále). — 20) l (mají). — 27) v Pán bůh zná, co má býti budoucího. — 28) v zamítati. — 20) kblv neposlechli. — 30) b činil. — 31) v jak by se ... — 32) k tu zachovati. — 33) kbledg mají. — 34) d V tom pak psaní. — 35) kblv (pan). — 36) l o tu věc. — 37) kledg kanclíř. — 38) k a pan. — 39) v (o to). — 40) v Po nich. — 41) k kn. Karel hejtman. — 42) v (za nimi se). — 43) l (touž). — 44) v se vypravil. — 45) kby všemu tomu; l tomu všemu. — 46) 1 (pak). — 47) b (tak). — 48) vl (však). — 49) v dříve. — 50) ost na mysli své. — 51) l (s). — 52) l krále pána svého. — 53) I zbránilo. — 54) v žádné odpovědi. — 55) k teprva. — 56) hl receptum; g lékařství a receptu. — 57) l mu vody; s vody jemu. — 58) v přijel králi. — 59) k jemu. — 60) ost cestu arcib. — 61) e za ním. a) Mezi nimi byla i choť kronikářova Markéta. — b) Srv. citované listy p. Vartmberkovy v Arch. č. XI. 293, 294, kdež jedná s Adamem z Hradce o zmaření plánů p. Lvových, jak poslal ke králi osobního nepřítele knížete Karlova, Hanuše Bryknara z Brukštejna, aby tu nedopouštěl Karlovi piklův, jak hleděli v nic uvésti snahy Lvovy o zdvižení země na dopomoženou dědictví proti Rožmberkům. Bartoš o tom nemluví podrobně, ale vidno, že je dobře zpraven aspoň o hlavní věci. — c) Ještě 6. prosince byl kníže v Praze; podepsal zde ten den list do Lužic (Arras, Regestenbeiträge zur Geschichte Königs Ludwig II. Program gymnasia budišinského 1893).

Strana 181
KONSELÉ ZENY VYSLYCH VYPOVÍDAJÍ. LIST. KRÁLÜV PROTI TOMU. O LOPATSKÉM. 1526 Casu tém ženám uloženého!) Pražané jim?) (2. ún.) byli roku pfidali do hromnic nejprv pfistich*), čekajíce v tom odtahu od kniżete, prokuratora svého, z Uher novin potčšených“) a všem tém 5) lidem nevinným žalostivých. Ale božím zjednáním *) a?) dobrych lidí snaZností zménilo se jim to. Neb král byl hned psal list po třetí k*) Pražanům, konšelům a starším obce jich, v tato") slova: >Ludvík z boží milosti x. Poctiví věrní naši 1°) milí! Jakož jsme vám !!) byli před časem již mi- nulým učiniti psaní ráčili; co se těch osob a poddaných našich, kteříž z'*) našeho rozkázaní z města Pražského vyšli jsou, i také těch osob, kterýmž 18) i vy také z města vyjíti a statky roz- prodati rozkázali jste, dotýče, Ze tak miti 14) ráčíme, aby oni statkův svých neprodávali, ale při nich svobodně!5) byli a je opatrovali dotud, dokudž by taková všecka !6) mezi vámi !?) rüznice, buďto smlouvou přátelskou anebo 1%) spravedlivým soudem konce a místa nevzala, jakož !?) též naše 20) psaní to?!) v sobé zavírá — i srozuméti jsme tomu rátili, Ze??) by??) takové na$e vám ?*) psaní a roz- kázání, ani glejt?9) náš, kterýž jsme těm osobám některým a poddaným našim dáti ráčili; u vás nic platné nebylo, poněvadž až do toho %) času do svých statküv vpusténi?") nejsou a našeho roz- kdzani ani”*) glejtu że?!) požiti%0) nemohou; nébrä°!) zprávu máme, kterak byšte i nyní ně- kterým ženám téch od vás??) vypovédényjch muzüv a poddaných našich preč?%) z města Prazského %) našeho v jistém času také vystěhovati se rozká- zali, na nasi vüli a rozkázáni se v tom nic") ne- obracujíce %), což jest nám velmi těžké a s ne- malým podivenim. Protož vám ještě přísně a*%") pod nemilostí naší přikazovati ráčíme: abyšte týmiž osobami a ženami z města našeho nikam 181 nehejbali; pakli by jiż preć**) odeśly, abyśste je zase do jich statkúv a obydlé?%) beze vší pře- kážky pustili; a jiných víc žádného abyšte nevy- povídali, ale tak se zachovali, jakož 0) jsme vám prve psaním svým poručiti a rozkázati ráčili. Nebo > na tom býti ráčíme, aby taková všecka různice a nesnáz svüj konec nebo!!) smlouvü přátelskou aneb42) spravedlivým soudem vzala. Protož to znajíce, tak?) se zachovejte, jakż**) vám píšem a miti 45) ráčíme, jináč *). toho nečiníce, pod uva- rováním hněvu a nemilosti Naší královské *?). Dán na Budíně% ve čtvrtek před ochtábem božího křtění léta ©) XXVI. Ludovicus rex manu propria, ")« Sotva tomu psaní a rozkázáni královskému Pražané dosti učinili, v tom toliko, že jsou již těch žen s pokojem nechali; ale jiných věcí blikavýma očima a hluchýma ušima, též jako prve), pominuli, důvodem *!) tímto: neb když » Jiřík: Lopatský, jeden z vypověděných, přijel byl 52) od Hory časem vánočním do Prahy, domnivaje °®) se, Ze podle vůle královské při „opatrování statku svého zachován a bezpečen *) bude %), neminulo tomu tří dní, až ho rychtář s pacholky z domu jeho vlastního od oběda z zástolé?5) .do vézení vzal, v kterémZ trval, aż jej tam umořili, diív5") než“ jich listové královští o něho došli, nechtěvše ho dáti) na žádné rukojmě. A na den sv. Matěje, když ne- chtěli mu pohřebu 9) v městě dopustiti, kazali ho vynésti“!) do špitála sv. Pavla za Poříckou branou %), bez kněží, bez žákův i beze všeho zvonění — dobrý a šlechetný člověk, kdežkoli lehne), i%) bez těch lidských kukyrbankův ) w wy 1) e ukázaného. — ?) os byli jim. — 3) ż nejprve pfiśtich ; dg nejprv pfislych. — %) kôlev potčšitedlných. — 5) ost (tém). — 9) &evg jednáním. — 7) kd (a). — 8) osť (k). — *) eg v ta. — 1°) ost naši věrní. — 11) ost byli ‚ мат. — 12) / (z). — 18) Z kterýmž jste vy... rozkäzali. — 14) e chtíti míti. — 5) Z/v pfi nich osobné; ^ pti nich osobně svobodně. — 16) e taková véc a všecka ta. — 1) 46 (mezi vámi). — 18) kv aneb. — 1?) b jakž. — 20) og psaní Naše; Z psaní №. а rozkázani. — ?!) o (toj. — *% v (že by takové... dáti račilij. — 23) &bleg [by]. — ?*) / (vám). — 2%) / väm ani glejt. — 2) Ablev do tohoto. — 27) g vpustény. — #) dv rozkäz. a glejtu. 29) Z (že). — %) Z užiti. — 3!) Zodg nybrż. — 83) bdgv od nás(!). — 33) /2g» pryè. — %) оз? Naseho Prazského. 35) Z (nic). — 9") eg nevobracejice. — 3) z (a). — 3) v neb. — +?) kè/ledg anebo. — 53) g (tak se zachovejte... toho nećinice). — **) / jak. — 4) ve chtiti miti. 15 44/p jináfe. — +7) g královské. Tak to znáte a se zachováte (připsáno pozd.). — *) ost v Budiné. W) eg léta páně. — ") dl prvý. — 5!) £ důvod toho jest tento. — "2 kA/e pfijel byl do Prahy od Hory. 53) 7 domnívav; 4? domníval. — 9 о а sebou bezpecen. — 5» £ (budej. — 56) kôled z zästoli; v za stoly. 88) kleg pryč. — 9%) kblevd obydli. — +) vl jakž. 37) kdg dříve. — 99) &/dgv nelli. — 59) Z když mu nechtěli dáti. — %) Zďg pohřbu. — 5!) td vyvest'. — 9?) kedg bránu. — %) Z (kdeżkoli lehne). — %) *žó/v (i). — %) żżedg kukybanki; z/ kukybankiv. 2) Srv. poznámku a) na str. 173. 1526 11. led. (1525 okolo 24. pr.) 1526 24. ún. 

Strana 182
182 KRONIKA BARTOSE PISAŘE. KNIHA TŘETÍ. KAP. 4. 1526 všudy dobře lehne — a tam ho pochovali a di- vadlo z něho1) po smrti učinili2)a). A tak potom3) i prve ti učitelé prazští, majíce sobě ku pomoci světskou4) ruku, ne- chtěli žádnému z těch vypověděných pohřebu5) dopustiti, jako Janovi Erazimovi"), když, jsa velmi nemocmi obtížen6), svůj život dokonal v Červeném lisu7) při vinici pana 8) Hlavsy za městem, že sotva mocí toho nebránili?), že kněz Jan Osel, opat Slovanský, jsa toliko ne pod jich 10) správou11), ale pod královskou, dopustil jemu 12) na krchově svém u kláštera pohřeb míti; Václavovi Kašovi*) též, když 13) v nemoci své tejně přišel do domu svého pro opatření 14), tu 15) umřel, a 16) vézti 17) ho mu- 1526 sili 18) mrtvého k Brandejsu do vsi Dřevčice řečené; panu Janovi Doktůrkovi 19) též, ač jest20) nebyl vypovědín, však když umřel v městě, musili 21) ho vézti do Brodu Českého, protože nechtěl chváliti zlé jako dobré22); a jiné ně- které23) též nevypověděné 24) z města vezli, proto že kohož25) chtěli, toho každého 26) v kuklu obláčeli pikartskou27) víc ze zlosti28) nežli o z důvodu. K tomu také opět mimo vůli krá- lovskou 29) Víta mečíře, Petra nožíře, Duchka 30) Kapalína 31) x. 1) měšťany své, vypověděli 32) po nadepsaném psaní, své zlosti potvrzujíce, buď králi i každému 33) dobrému 34) libo 35) nebo žel. KAPITOLA ČTVRTÁ, v níž se vypisuje36), kterak37) pan Lev ku panu38) Jindřichovi z Rožmberka39) s listem obranním 45) komorníky posílá; a 40) co se jest 41) těm 42) komorníkům od něho 43) přihodilo. A 44) dále jaké opět listy král Ludvík Pražanům o ty vypověděný posílá. 21.—24. ún Když pak bylo o suchých dnech postních Lev poslal z soudu zemského, kterýž tehdáž potom hned přišlých, přimísilo 46) se k prv- » držán byl, dva komorníky od ouřadu s listem nímu zlému jiné zlé, že se přihodilo: když pan obranním ku 47) panu Jindřichovi z Rožm- 1) kbedg z něho po smrti uč.; v z něho učinili po smrti. — 2) k udělali. — 3) vl potom jako i prve ti prelátové pražští. — 4) b světskú. — 5) ost pohřbu. — 6) d velmi nemocen; vg velmi nemocmi obt.; l velikými nemocmi obt.; e velmi nemocí. — 7) g lesu. — 8) l Jana. — 9) kbevdg toho mocí nebránili; l toho nemohli zbrániti. — 10) ost ne pod jich, ale pod správ. král. — 11) b správů ... královskú. — 12) l mu. — 13) v Též i Václ. Kaš., když. — 14) I pro opatrování. — 15) v a tu. — 16) v (a). — 17) g (a vézti ... když umřel v městě). — 18) v mu- seli. — 19) v Doktůrkovi též učinili, nebo ač jest on nebyl vypověděný, však atd. — 20) l (jest). — 21) v museli. — 22) ost zlého jako dobrého. — 23) blv (některé). — 24) kbledg vypověděné: v též z města nevypověděné vézti z města preč. — 25) 1 koho. — 26) l toho každého). — 27) b pikartskú. — 28) e z zlosti. — 29) b královskú. — 30) kv Ducha. — 31) klv Kaplana. — 32) I vypovídali. — 33) I králi nebo každému. — 34) l [dobrému). — 35) dlibé. — 36) kh vy- pravuje. — 37) v (v níž se vyp., kterak). — 38) l k panu. — 39) l Rozmb.; bg Rožum. — 40) v (a). — 41) kbly (jest). — 42) v (těm). — 43) vl od něho). — 44) vk [Al. — 45) v (A dále jaké) král Lud. opět listy k Praž. o vy- pov. poslal; ! A dále pak opět král ... listy posílá; e jak opět; g opět jaké. — 46) kbly přivinulo. — 47) vl k panu. a) Viz obšírněji o něm v mém rozboru Kroniky ve Věstníku akademie 1903 str. 649. Jiřík z Liběchova slul Lopatským po svém domě »na lopatě« proti sv. Haštalu č. 753 (Tom. X. 593 pozn.). Choť jeho byla Regina, zmíněná v kap. II. 28. str. 170. a opět v III. 4. str. 185. Kšaft Jiříkův, psaný 23. února ve vězení (arch. praž. 8—67), obsahuje místo »jakož jest svěřil a zapsal statek svuoj všecken kniehami měst Pražských, když měl z Prahy odjíti, Regině manželce své a Vojtěchovi z Poříčí, zeti svému«, ten zápis ruší a činí nade vším poručnicí Reginu a vedle ní Vojtěcha a Jana od sviní. V odkaze jmenuje »1000 kop míš., kteréž u pánů Pražan i vší obce má«. Proti kšaftu namítá r. 1526 Dorota Sekerova mimo jiné, že byl Jiří od práva vypověděn, zřídil nad statkem poručníky a tak mu právo přestalo. Dcera Saloména též uvádí proti závěti, že otec byl odsouzen na smrt, a kšafty takých odsouzených nemají platnosti, leda z milosti vší obce. Manželka hájí plnosti kšaftu, neb Jiří byl prý svobodný a kšaft učinil před přísežnými, poslanými od p. purkmistra. Páni rozhodli, že krom jedné vinice statek Lopatského byl svobodný, i že jest kšaft po- řádný, ale právem stvrzen býti nemůže, poněvadž Jiřík měšťanství svého již neužíval. I jest kšaft pouze vepsán do knih (1129—130, 131). — b) Jan Erazim z Čermník, 1521—25 konšel: Do r. 1525 byl správcem sbírek na zakoupení zboží Přerovského spolu s Janem Žabou z Vlkanova a Jakubem Fikarem. Viz i kn. V. 3. — c) Jináče nepovědomý. — d) Duchek Kapalín měl vedle domů na N. M. i vápenici a cihelnu» na

Strana 183
DROBNÉ ZVÚLE. PRAŽSKÉ. PYCH JINDŘICHA Z ROŽMBERKA. 1526 berka!) na Krumlov, a když jej*) přijal a pře- četl, kázal ty komorníky do vězení vsaditi?), ktefiż +), jakż5) zpráva byla, tam byli drZáni dva nebo “) tři dni. Potom kázal je vypustiti 7) a přinutil je, aby snědli ten list se vším. A když?) jsou to?) ué&initi musili!?), rozkázal jim vína tak!!), jakž !2) toho žádost měli, k za- pijeni!*) dáti a potom il?) na kůží tuze !) jimi metati 18), Když 19) to všecko se stalo, naposledy pustil je [z] zámku dolüv a kázal psy!?) na ně Stváti, až i sešli 18). Když 1%) se zase navrátili ti komorníci a zprávu, jak se jim přihodilo, v soudu učinili; mnozí se tomu smáli a ně- kteří to obtěžovali. A ta věc zrostla 29) byla z toho: Ze pan Petr z Rozmberga?!) strejc pana Jindficha nadepsaného, maje se z tohoto ??) svéta bráti, činil zřízení%) o Krumlovskćm i jiném svém zboží a statku a poručil: panství svá panu Lvovi na jistý spůsob; v kteréž %) se chtěl brzo *) po smrti jeho?9) uvázati. Ale pan Jindřich jemu toho zbrańowal, chté?") k tomu míti lepší právo a spravedlnost, a ob- drżal ?8) na králi pánu, že se mu král") do- pustil?) v to uvázati; a toho jest skutecné?!) dovedl. Potom??) jsa od pana Lva ku právu pohnán, stávati nechtěl, z příčin sobě uloże- nych **) sluśnych, aż k tomu pfiślo, że pan Lev právo na něm ustál. A tak tím pravidlem šlo, že pan Lev purkrabě*4) obsílal k tažení x hřebeně< ve St. M. za kostelem sv. Štěpána ve zdi (č jovi (Tom. X. 467). Víta mečíře a Petra nožíře máme doloženy jen půhony z r. 1528. str. 661. pozn.) 5 183 s.vojskem proti němu všecku zemi podle zří- zení zemského, jako proti odbojníku práva: ale král takové tažení) byl odtáhl?9) a roz- kázal všem, aby toho nečinili. A on opét?") potom vždy obsílal*8); tak že stavové) jemu povolni 10) v tom býti nechtěli proti vůli krá- lovské, aZ k tomu“! skutku dotčenému pfišlo.“) A v pond2li**) na**) den**) sv. Rehofe pan Jan Hlavsa a mistr Brikcí od krále do Hory přijeli. A toho dne také poslové přinesli listy královské z Uher Pražanům na rathouz do plné obce), tu kdež měla rada toho dne u nich obnovena býti, o ty měšťany všecky vypověděné. A'to psaní stalo se*) k nim již po étvrté*") Kterýchžto listův pořádek byl tento: nejprv purkmistru, konšelům, starším i vší obci Prazské: Ludvík z boZí milosti :. Poctiví věrní Naši *8) mili! V paměti máte, kterak jsme vám již) ně- kolikero' psaní učiniti ráčili; co se těch osob a poddaných Našich dotýče, kterýmž jsme byli na onen čas z) některých zpráv z města Našeho Prazského odjíti a vyprodati' se“*!) rozkázati*?) ráčili a též i těch, kterýmž potom i vy z téhož mésta vyjíti i5?) vyprodati jste se rozkázali: aby oni%) statkův svých neprodávali 55), ale pri nich zůstali a je opatrovali, dotud, dokudž by ta všecka nesnáz buďto smlouvou přátelskou, neb“ spra- vedlivým soudem konce a místa nevzala, .zvláště, poněvadž 9%) ti poddaní Naši před Námi a radàmi Našimi 8) tomu, coZ59) jest o nich rozpisováno . 338), kdež byl dopouštěl r. 1519 první kázání br. Matě- (Viz Včst. akad. 1903 !) żg z Rożumb. — 2) v a on jej. — 38) osť vsázeti. — +) A kterýž(!). — 5) Zeg jak, b jako. — 9) key neb. — 7?) Z pustiti. — 8) z Což když. — 9? z (to). — 1% z museli. — 11) Z (tak); z tak mnoho. — 1% kôl jak. — 18) k k zapájení. — 14) osť (i). — 15) osť dosti tuze. — 18) g metali. — 10%) ost A když. — 17) ost na ně psy. — 18) kó/v zašli. — 19) v Když sou se pak ti komorníci navrátili. —- 2%) 2Z rostla. — ?!) g z Rožumb. — °®) /evd z toho. — ?9) Až pořízení; Z poručení. — %) v v kteréžto on se. — %) z hned brzo; 2 brzo potom. — 2%) kôl (jeho). — 2) ost cht&je. — %) A/g obdržel. — % v (král). — 3%) Z dopustilo od króle; żżedg dopustil král. — 31) v což jest také i skutečně. — %) / A potom. — 39) A uložených sobě a slušných. — %) 2 Lev s purkrabí. — 35) JZ ležení buďto tažení; osf tažení s vojskem proti němu. — 39) £7» byl odtrhl; Ze přetrhl. — W) 2Z (opět). — 39) 7 ho obsilal. — 39) Z ale stavové. — 4?) ost v tom povolni — 41) £ k tomu vždy přišlo skutku. — 52) » Potom v pondělí. — 4%) żó/o (na). — %) g. (den). — 45) » rady aneb obce. — 4) v (se). — 4%) d po štvrté. — 48) Š/lev Naši věrní. — 49) kdo (jiż). — 59) z (z). — 51) Z (se). — 5) kblv (rozkázati ... vyprodati se). — 58) edg a. — 4) v aby oni, zase milostivé poručení učiniti ráčili, aby oni (!). — 99) / jiZ neprodávali. — 56) kbłody aneb; e anebo. — 9?) / (ponévadZj. — 5) / NaSima. — 59) 2 co. a) Viz článek vydavatelův Spor o dědictví RoZmberské v C. C. Mus. 1896, zejm. str. 419—423. Souvéky opis relace komorníkü jest v Chaosu rerum memorabilium v arch. pražském. Viz i časopis »Lumír« roc. 1880 str. 15. A. Rezek: »Ze starych pamétí«. 1526 12. bt. 

Strana 184
184 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA TŘETÍ. KAP. 4. 1526 a nás zpravováno i mluveno, odpírali jsou a od- pírají, a k slyšení pořádnému a k1) soudu se volali a volají, z pokuty2) žádné se nevynímajíce3). I zprávu máme od týchž poddaných našich, že by takové naše psaní a rozkázání4) u vás místa ne- mělo, a tím že byšte se zastírali: jakoby poslové vaši, kteříž5) jsou u nás před sv. Duchem roku minulého byli, oustní od nás poručení měli, abyšte se na žádné psaní 6) naše, ač bychom které“*) o též osoby učiniti ráčili, neobraceli; a tak oni poddaní naši že proto až do tohoto času statkův svých opatro- vati a jich svobodně užívati že7) nemohou, nepře- stávajíce nás vždy snažně žádati za spravedlivé opatření8). Kdež my slyšíce jejich?) takové řeči, prosby a 10) spravedlivé podávaní11), jsouce 12) po- vinni jednoho každého v 13) spravedlnosti opatro- vati 14), i nechtíce tomu, aby jim, ani žádnému, v jich spravedlnosti co ublíženo bylo 15): a protož 16) ještě 17) vám přísně přikazujem a tak míti 18) rá- 20 Ludvík z boží milosti 2. Poctiví věrní číme: abyšte se podle našeho předešlého i to- hoto psaní k nim zachovali, a jim v tom, aby oni naši 52) milí! Které jsme vám a obci vaší psaní statky své opatrovali a jich užívali, překážky ne- nyní53) učiniti ráčili o tu roztržitost a rozdvojení, činili, ani 19) činiti dopouštěli 20), k prodávaní 21) které se jest mezi vámi 54) zběhlo, co jest v tom statkův jich nenutili, žádného22) víc, buďto muz- vůlí naší55) srozuměti můžte56). I napomínáme 23 ského nebo ženského23) pohlaví, nevypovídali, ale vás, abyšte vy předkem, jakožto ouředníci 57) a pokojně se k sobě oboje strany 24) zachovali; přísežní 58) naši 59), takové 60) naší61) vůli 62) ne- nebo jsme my jim v tom všem 25) svobodu a bezpe- odpírali a jiné všecky 63) k tomu 64) abyšte vedli a napomínali, aby i oni podle té vůle naší všickni čenství, 126) kdež by koli býti chtěli, dáti ráčili se zachovali65), nic se tím rozkázáním naším a dáváme, až do této 27) vší 28) pře skonání. Nebo na tom konečně býti ráčíme, aby ta všecka nesnáz a anebo vypovědí, kteréž 66) sme byli na onen čas a různice mezi vámi a jimi 29) nebo smlouvou z některých příčin a zpráv učiniti ráčili, ani přátelskou skrze prostředky, kteréž vám obojí jakým oustním poručením nezastírajíce. Jestliže by pak kdo koli 67) tomu odpíral, anebo 68) proti straně bez prodlévání30) oznámíme, anebo31) soudem spravedlivým konec32) a místo vzala; psaní a vůli naší na odpor mluvil: toho každého a abyšte nám ihned 69) oznámili; nebo my takového, neb 33) přes jich takové spravedlivé podávaní 34 jakožto Nám odporného, trestati ráčíme a tu naň z těch dvou cest jedné minouti spravedlivě nikoli 35) nemůžem 36). Pakli byšte se vždy tím naším roz- 1526 kázáním, anebo37) oustním poručením zastírali a zastírati chtěli a na naše psaní se nechtěli obrá- titi: tehdy 38) abyšte k nám ty osoby bez prodlé- vání39) vypravili, kteréž 40) jsou na vás to41) vznesly, že bychom takové 42), abyšte se na žádné psaní naše neobraceli, poručení učiniti ráčili, a tu my jim totéž 43), což tuto 44) naše 45) vůle jest, oustně oznámiti ráčíme 46). I protož znajíce v tom konečnou 47) vůli a rozkázaní naše, tak se za- chovejte, jináč 48) toho nikoli nečiníce, ač se chcete hněvu a nemilosti naší královské uvaro- vati. Dán 49) království našeho Uherského a Čes- kého desátého v Budíně na den svaté Apolony 50) us panny, léta x. XXVI°. s Druhý list do rady tento51) purkmistru a konšelům prazským: (9. ún.) 1) 1 (k). — 2) kbg a z pokuty. — 3) l nevyjímajíce; k nevyměřujíce; dv nevymlouvajíce. — 4) k psaní a Naše rozk.; v psaní a rozk. naše; ost psaní Naše a rozk. — 5) bl kteří. — 6) khedg Naše psaní. — 6*) ost (které). 7) klyg (že). — 8) g žádati spravedlivého opatření. — 2) ost jich. — 10) l i. — 11) ost poddání. — 12) l a jsouce; be jsúce. — 13) v [v). — 14) l opatřiti. — 15) vl co se ublížiti mělo. — 16) l a protož). — 17) ost vám ještě. — 18) v míti chtíti; e chtíti míti. — 19) eg aniž. — 20) cvdg nedopouštěli. — 21) kbly k prodání. — 22) kby a žád- ného. — 23) e ženského nebo mužského. — 24) l oboje strana; ed z obojí strany. — 25) ost v tom ve všem. — 26) vl [i]. — 27) kbleva té. — 28) kblv (vší). — 29) l nimi. — 30) lvg bez prodlení. — 31) k aneb. — 32) k konce. 33) kblev nebo. — 34) vl takové spravování buďto (l neb) poddávání spravedlivé. — 35) klev (nikoli] spravedlivě minouti; bds spraved. nikoli minouti. — 36) ost nemůžeme. — 37) b aneb. — 38) d tedy. — 30) l bez prodlení. — 40) I které; k kteříž. — 41) g (to vznesli). — 42) kbly takové poruč. učiniti ráč., abyste... neobraceli. — 43) g to též. — 44) kblv (tuto). — 45) e naší(!). — 46) Na okraji: Tuto Pašek se již zamlouvati počal o tom poručenství, že nezná člověka. (Přípisek vepsáni do textu, kde písař proň vynechal místo; svědectví, že po- známka byla již v předloze.) — 47) be konečnú. — 48) kedg jinak. — 49) ost Dán v Bud. atd. XXVI°, krá- lovství (d kralování) atd. desátého (v jedenáctého). — 50) v Appoliny; lg Apoleny. — 51) d (tento). — 52) ost 56) kblvg můžete. — 57) d úředlníci. Naši věrní. — 53) v [nyní). — 54) s chyb. mezi námi. — 55) kblydg Naše. 58) l přísežníci. — 59) vl Naši milí; k (Naši]. — 60) khug [takové). — 61) g (Naší). — 62) b (Naší vůli]; levdg vůli Naší. — 63) l všecko. — 64) d [k tomu]; khevg abyšte k tomu; I abyšte k němu. — 65) vl se chovali. 66) vl kterouž. — 67) khive (koli). — 68) d aneb. — 60) I [ihned).

Strana 185
LISTY KRÁLOVY VE PROSPĚCH VYPOVĚDĚNÝCH. 185 1526 pokutu vzložiti1), kteráž jemu2) také libá nebude. Protož znajíce takovou3) vůli naši, tak se zacho- vejte, jakž vám psáti ráčíme, jináč4) toho neči- níce, pod uvarováním hněvu a nemilostivosti4*) naší. Dán dne a léta téhož5), jakož nahoře6) Při těchto 27) všech psaních28) královských 1526 předešlých29) mistr Pašek stopy 30) tratil 31), chodě 32) za plachtou. Nebo33) na onen čas 34) sv. Margaréty 35) léta 2c. XXIIII° při přítomnosti36) pana Artleba 37) z Moravy, Stanislava biskupa holomouckého38) a Jana Žabky sekretářeb), poslův královských, na rathouze prazském štědře mluvil, Tuto mistr Pašek7) opět mlčí, aniž8) ale 39) pokrytě, slovem jiných spoluradních: že tvrditi smí již?), aby mu 10) král oustně co o tom poručil. A daremní věc jest se na tom vůli a psaní krále J. Msti, pokloníce 40) hlav zo svých, chtí41) naplniti; potom pak až do této 42) dlouho zastavovati, neb 11) jakož 12) prve, tak 13) i nyní Pražané nepoddaně králi 14), pánu svému, chvíle nechtěl 43) místa dávati rozličnému jeho psaní, a netoliko se mu44) již nepoklonil, se postavili a k ničemuž 15) se neměli, krom ale ani, aby 45) o něm vědomo bylo, vděčen toho, že sou k vypovídání mužův i žen, a nad 16) to k přinucení 17) vyprodání 18) na ten chtěl býti 46). Nebo 47) ono první 48) se mu líbilo čas nepospíchali. Avšak 19) Pašek 20) nikdá21) s k trápení lidí nevinných; ale toto 49) bylo 50) mu k nelibosti, protože mu 51) na překážku 52) nesměl se k králi vypraviti, aby jej v tom po- bylo k53) jeho tyranství54). Jakož pak 55) ručenství22), kteréž vyhlašoval, pamatoval 23). potom bylo jemu to 56) od krále Ferdi- A potom se24) k tomu vždy25) navrátili, že mimo to všecko vypovídali některé měšťany málo nanda vzpomenuto 57), když ho z Prahy vypo- vejše26) psané, a zvláště Reginu Lopatskou*). z vídal 58)c). Ludovicus rex manu propria. (1524) 14. čce KAPITOLA PATÁ, v níž se oznamuje, jaké psaní do konsistoře král Ludvík učinil59), a druhý list do měst královských, všecky 60) napomínaje a přísně kněžím přikazuje, aby těch kázání bouřlivých zanechali61), ale raději lidí 62) k lásce a 63) k pokoji napomínali. 9. ún. Při témž 64) času také 65) král psal o takovúž z ctiví88) věrní naši69) milí! Zprávu máme, kterak 66 by někteří 70) z vás farářové71) a kněží v městě věc 6) list67) do konsistoře takto: našem Prazském kázaní nepokojná a hanlivá proti osobám mnohým ze všech tří stavův činiti měli, »Ludvík z boží milosti 2c. Nábožní a po- 1) bg vložiti. — 2) 1 mu. — 3) be takovú. — 4) kbl jináče. — 4) ost nemilosti. — 5) vlb (téhož). — 6) kblvd ut supra. — 7) ost Tuto opět m. Pašek. — 8) vg ani. — 9) kbe (již). — 10) kbl (mu). — 11) kbl nebo. — 12) kblev jakž. — 13) kbl (prve) takž i nyní. — 14) kb k králi; v proti králi. — 15) kble k ničemémuž. — 16) kblv (a nad to... vy- prodání]. — 17) g ku přinucení. — 18) dg k vyprodání. — 19) ! (Avšak). — 20) l Pašek také. — 21) l nikdáž. — 22) ost poruč. oustním. — 23) l (pamatoval). — 24) l A potom, když se. — 25) ! (vždy). — 26) ! vejš. — 27) vl těch. — 28) v psanéch(!). — 29) l (předešlých). — 30) kbv stoky; l skoby. — 31) d ztratil. — 32) k chodíce. — 33) dg Neb. — 34) klv při času. — 35) g Margéty; ost Markéty. — 36) eg v přítomnosti. — 37) kblv Arkleba; d Altleba (a oprav. touž rukou Artreba); e Alberta. — 38) kblg olomúckého; ve holomúckého. — 39) v však. — 40) v poklonivše. — 41) v chtějí. — 42) dg do té. — 43) v nechtěli. — 44) kbledg (jemu); v netol. se již králi Pašek nepokl. — 45) k ale aby, aniž. — 46) k (býti); g býti chtěl. — 47) edg Neb. — 48) v první psaní, kteréž se k trápení lidí nevinných vztahovalo, jemu se líbilo. — 49) eg tuto. — 50) ost mu bylo. — 51) d jemu. — 52) l (na překážku) k nelibosti. — 53) v (k) jeho. — 54) g (k jeho tyranství); připsáno později na okraji. — 55) vl Jakož mu to pak. — 56) vl (jemu to). — 57) kbug zpomenuto. — 58) ost vypověděl. — 59) ! (učinil). — 60) l králov: poslal, všecky napomínaje ... napomínali, psaní do konsistoře. — 61) v Král Ludvík jedno psaní do konsistoře a druhé do měst král. poslal, napomínaje všechněch a kněžím přísně přikazuje, aby kázaní bouř, zanechali a lid k pokoji a lásce vedli. — 62) vbl (lidí). — 63) kb (a). — 64) ! (Při témž... takto). — 65) v (také). — 66) v král byl psal o túž věc. — 67) vd (list). — 68) leg Nábožní, poctiví. — 69) vl Naši věrní. — 70) d kderak by někdeří. — 71) l farářův. a) Sem náleží vypravování v kap. II. 28 a III. 3. na str. 169—170 a 182. — b) Viz str. 27. v I. 7., ale tam Bartoš o řeči Paškově se nezmínil. — Archleb z Bozkovic, Stan, z Pavlovic, Jiří (ne Jan!) Žabka z Lim- berka. — c) Viz dále kap. IV. 33. 24

Strana 186
186 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA TŘETÍ. KAP. 5. 1526 a lidu obecního1) jedněch proti druhým pozdvi- hovali2) a rozličně haněli; též také proti listóm našim, kteréž3) jsme předešlých časův poctivým Pražanóm psáti rozkázati ráčili o tu různici, která4) jest v městě našem5) Prazském mezi poddanými našimi povstala, že jest ta vůle naše, aby ta všecka nesnáz a různice během přátelským srov- Ludvík z boží milosti 2c. Opatrní 36) věrní nána byla, anebo 6) spravedlivým soudem konec a místo vzala — mluvíce a kážíce7), že by ti listové naši milí! Došla jest nás zpráva, kterak by času no některého nedávno minulého 37) psaní do některých pod jménem naším královským postranně vyjed- měst našich38) království Českého 39) i také k vám, náni byli. Což nám jest8) nemálo protimyslné, a zvláště od administratora prazského faráři 40) že se taková kázaní, z kterýchžto nepokoj a ne- přišlo vašemu, i na kázaní lidem vůbec čteno a láska pochází, i 9) činí i 10) dopouštějí 11). A protož vám pilně a přísně přikazujem, abyšte napřed sami oznamováno 41), co se těch 42) osob a 43) podda- ných našich dotýče, kterýmž jsme byli na ně- lid 12) obecní 13) na svých kázaních k lásce kře- 15 které zprávy z města našeho Prazského vyprodati sťanské a14) k svornosti a ku pokoji 15) vedli, se rozkázati ráčili, i také těch, kterýmž 44) oni Pra- i jiným farářům a kněžím to též oznámili a tak žané vyprodati se kázali 45), jako by též osoby listy se zachovati rozkázali. A byl-li by kdo v našem sobě pod jmenem naším královským skrze čížkoli městě Prazském nalezen, ježto by u víře kře- 2 sťanské bloudil, ten aby byl před vás a konšely zřízení postranní vyjednaly, — někteří to vykláda- , jako by falešné 47) býti měly, — a to ty listy 48) jíce 46) obeslán a slyšán; a byloli by naň to dovedeno kteréž 49) jsme byli Pražanům psáti rozkázali, aby a skutečně uznáno, ten aby byl napraven; a pakli též osoby statkův svých neprodávaly, ale je opa- by při svém bludu neústupně stáli a napraviti se nedali, takovým abyšte v slušném času vyprodati trovaly a jich užívaly dotud, dokudž by ta se rozkázali. Což16) se pak psaní našeho dotýče, 25 všecka 50) nesnáz buďto smlouvou 51) přátelskou, neb 52) spravedlivým soudem konce a místa ne- neb 17) kteréž sme o osobách z Prahy na tento 18) čas vyšlých učiniti ráčili, dotýče [sic] 19), o tom vzala 53), a víc aby žádného nevypovídali 2c., ježto jest nám 54) to nemálo protimyslné, nebo55) abyšte věděli, že jest z našeho jistého rozkázaní to pravda není, aby takoví listové56) bez vě- a konečné vůle, s podepsáním vlastní rukou 20) domí a konečné vůle naší vyjíti měli; neb 57) jsme naší vyšlo21); nebo na tom konečně býti ráčíme, * aby všecky různice, kteréž 22) jsou v království my takové psaní jim Pražanóm s jistým naším vědomím psáti rozkázali i rukou naší vlastní po- našem Českém mezi poddanými našimi23), upo- depsati se ráčili 58) a ještě táž a 59) taková vůle kojeny24) byly. A protož to znajíce, lid k tomu abyšte vedli a napomínali, aby taková vůle naše naše podle týchž 60) prvnějších 61) listův jest. Také průchod míti mohla. A pakli by kdo přes s i o tom zprávu máme, kterak by v některých svůj 25) městech farářové a kněží kázaní bouřlivá a nepo- toto 26) naše psaní k jakému 27) nepokoji vedl a kojná činiti měli 62), jedny83) proti druhým oškli- pozdvihoval, takovému žádnému toho bychom více, pozdvíhali 64) a haněli. trpěti neráčili. I to znajíce, tak se zachovejte, Ludovicus rex manu propria33). Druhý list34) do měst královských, jak by 35) se měli zachovati podle téhož psaní: jakož28) vám píšem29) a míti ráčíme. Dán na 1526 (9. ún.) Budíně 30), léta a dne 31) téhož 32) ut supra.3) 1) kbly obecného. — 2) vl pozdvíhali. — 3) v kderéž; l které. — 4) leo kteráž. — 5) vl (Našem). — 6) kbe aneb. — 7 v mluvíte a kážete. — 8) ost jest nám. — 9) v (i). — 10) kb (i). — 11) v dopouští. — 12) d na před- psaný lid. — 13) dbev obecný. — 14) kblev (a).— 15) d k pokoji. — 16) ld Co se. — 17) le (neb). — 18) be ten. — 19) ost (dotýče). — 20) l rukú. — 21) v bylo a vyšlo. — 22) l které. — 23) kbl (našimi]; v našimi vzešly. — 24) k spo- kojeny. — 25) v (svůj). — 26) d přes to. — 27) l k nějakému. — 28) ost jakž. — 29) v píšeme. — 30) ! v Budíně. — 31) 1 (léta a dne). — 32) ost (téhož). — 33) l (Ludovicus rex m. p.) — 34) b Druhé, list. — 35) l (jak by... téhož psaní); v jakž by. — 36) be Poctiví. — 37) v někt. nedávního. — 38) e měst našich královských. — 39) v na- šeho. — 40) v k faráři. — 41) k vůbec čteno a lidem a oznam.; I oznam. bylo. — 42) kblv (těch). — 43) ost (a). — 44) v kterýmž sou koli oni. — 45) kbevdg rozkázali; 1 poručili. — 45) vkble (někteři to vykládajíce). — 47) v a tak že by falešní. — 48) vl ti listové. — 49) l které. — 50) kblv (všecka). — 51) v buďto smlouvce ani (!). — 52) ost nebo. — 53) e nevzaly(!). — 54) k (nám). — 55) I (nebo to ... vyjíti měli]; ed neb to. — 56) kble aby ti listové; v aby ti poslové. — 57) kblevg nebo. — 58) e ji rukou... se ráčili). — 59) k [táž a); v ta a. — 60) kbl týchž našich prvn. — 61) d prvních. — 62) v měli a jedni druhým ošklivíce je proti sobě. — 63) l jedni. — 64) e pozdvihovali; v zdvíhali; kbl se zdvíhali. 3) List tištěn jest též u Borového z orig. akt konsistorních: Jednání a dopisy konsistoře I. str. 34. Tu jest i datum, den sv. Apollony, 9. února. Bartošovy odchylky jsou nepatrné a jen slovné.

Strana 187
KRÁL ZAKAZUJE BOURLIVÁ KÁZANÍ. SJEZD V KOLÍNĚ A V HOŘE. 187 A protož vám1) přikazujem, abyšte faráři svému2) a kněžím3) jménem naším rozkázali, aby oni takových kázaní nepokojných přestali a ne- chali; ale 4) lid k lásce5), ku pokoji6) a k svor- nosti vedli a napomínali. A byl-li by kdo v městě vašem 7) nalezen, ježto by u víře svaté křesťanské bloudil, ten aby byl před vás a kněží vaše po- volán; a bylo-li by naň to v pravdě dovedeno a skutečně uznáno8), ten a takový?) aby byl na- 1526 praven; pakli by v svém bludu neústupně stál a napraviti se nedal, takovému abyšte v času slušném vyprodati se rozkázali. Protož znajíce tuto s konečnou vůli 10) naši, tak se zachovejte, jakž 11) vám psáti ráčíme, jináč toho nikoli 12) nečiníce. Dán na Budíně 13), léta a dne téhož 14) [ut supra 15)]. 9. ún. Ludovicus rex manu propria. 1526 KAPITOLA ŠESTÁ, [v níž se]16) vypisuje, jak 17) král Ludvík všem stavům sněm v Kolíně pokládá 18), Pražany i vypo- věděné všecky19) obsílá20). Dále21) pana Jindřicha s panem Lvem22) o tu23) nesnáz rovnají; při tom 24) pan Lev vznáší, jak veliký počet Pražané25) jízdných mají; a26) nezjednavše nic pryč se rozjíždějí27) ). A bratr Matěj se připomíná 28). Času téměř téhož29) král obsílal a položil a srovnajíce se 43), aby společně o sněm obecní 12. dub. sjezd v Kolíně všem stavům ve čtvrtek 30) po is budoucí44) jednali. Jakož pak tak se dálo, že provodní neděli, těm toliko, kteříž byli na ti páni poslové rokovali mezi pány z Rožmberka, panem Joštem a panem Janem N. [sic] 45), na (8. list.) onen čas sv. Martina minulého také k témuž 31) obesláni na též místo. A k tomu 32) všecky místě pana Jindřicha, bratra jich, podle zprávy vypověděné z Prahy k témuž dni do Kolína také tehdáž nemocného, a mezi panem Lvem o tu obsílal. Jiné pak pány, totiž pana Lva, kníže » nesnáz a poručenství pana Petra z Rožmberka 46) 49) Karla a jiné pány a rytířstvo i Pražany33) s jich strejce jich. Ale že 47) se 48) proti sobě s obou stran velmi zatvrdili 50), tak že jedna strana 51) puntem obsílal k témuž dni do Hory, na to, aby totiž pan Lev, nechtěl než bráti a druhá nechtěla se obojí, totiž Kolínští s Horskými 34), o nesnáze vzniklé 35) přátelsky srovnali a smluvili skrze pro- nic 52) dáti, a protož se 53) smlouva 54) mezi nimi středky pány posly a oratory: pána 36) pana z v nic 55) rozešla 56). Což57) se pak Pražanův s těmi osobami Artleba 37) z Bozkovic a na Třebíči a pána 38) pana od nich vypověděnými dotýče, páni poslové Jana z Prštejna 39) [a] 40) na Helfenštejně41) *), pány 42) moravské, od krále k tomu vyslané, královští nadepsaní napomenutí učinili Pražanóm, 1) v (vám). — 2) v (svému). — 3) klv kněžím vašim; b kn. našim. — 4) kblv a(le). — 5) kbledg k lásce a. — 6) ld k pokoji. — 7) klyd v našem(!). — 8) l ukázáno. — 9) v ten takový. — 10) ost naši konečnou vůli. — 11) ost jakož. — 12) kbleg nikoliv. — 13) l v Budíně. — 14) kbly (téhož). — 15) zdg [ut supra). — 16) vd (v níž se). — 17) v (vypi- suje, jak). — 18) v položil. — 19) g (všecky). — 20) v obeslal. — 21) v (Dále). — 22) ost pana Lva s p. Jindřichem (k Jindř. z Rožmberka). — 23) v o jich. — 24) v (při tom). — 25) klevdg jízdných Pražané mají; b jízd. mají Pra- žané. — 26) v (a). — 27) kbly rozjeli. — 28) v Bratra Matěje připomínají. — 20) kblydg Času téměř toho; v Toho času téměř. — 30) v v čtvrtek; l v štvrtek. — 31) v (k témuž). — 32) v K tomu také. — 33) v i s Pražany a puntem jich... do Hory obeslal. — 34) v Kolínští totižto s Hor. — 35) g o nesnázi zvyklé. — 36) blv (pána). — 37) blev Arkléba. — 38) kblv (pána). — 39) d z Perštejna ost z Pernšt. — 40) zv (a). — 41) b na Helfmštejně. — 42) ost pány mor. k tomu vysl. od krále. — 43) edg srovnávajíce. — 44) b budúcí. — 45) ost (N). — 46) l (z Rožm- berka). — 47) v Ale protože. — 48) d (se); kbly (se proti... tak že). — 49) e s obú. — 50) d zatvrdilí byli. — 51) v jedna strana nechtěla než bráti, totiž p. Lev. — 52) kbv (nic). — 53) v (a protož se). — 54) vl ta smlouva. — 55) e (v nic). — 56) v vzešla. — 57) lg Co se. 3) Kronika jest o průběhu sněmovním dobře zpravena, některé podrobnosti mohou pocházeti jen od očitého svědka; možná, že Bartoš sám v Hoře byl. Bartoš užil i usnesených artikulův, jejichž závěr, namířený proti Pražanům, doslovně opsal. Dotvrzení slov Bartošových nalézáme v listech Zdeňka Lva z Rožmitála, tištěných v Arch. čes. díl XI. a XII. — Viz str. 182-3. Srv. i můj článek »Spor o dědictví Rožmberské«, již uvedený. 24*

Strana 188
1526 13. dub. 188 aby se dali naleznouti !) v Kolíně dne jednoho 2) v hodinu jmenovitou 3) k smlouvé*) a k5) roko- vání pfátelskymu9). V tom pan Lev?) s svymi?), maje úmysl podle jiného panstva s Pražany při tom) býti, podal toho na pány posly, aby opatfeni byli v Kolíné hospodami, protože pravili se miti v tom!°) sjezdu u Hory na pil tfetiho tisice koni1!). Ale pani poslové, tak jakż slušelo, na to poddani pověděli, že jim nic od krále není porułeno, aby komu móli!*) hospody jednati, a Ze jim to náležité není učiniti. Pan Lev tou řečí hrusek!?) v popele hledal ; neb podle vědomosti lidí, kdyby všecky koně při dolích i jinde u vší Hory měl tehdáž počí- tati, jistá jest věc, že by se takový počet se všemi těmi pohostinu příjezdními!“) koňmi, kteréž jsou!5) s pilností mnozí!9) lidé shlédli i počítali !?), neshledal a tak, jakž mluvil, ne- nalezl15). Ale co jest pan?) Lev tím obmejslel, rozum lidsky v$eho??) dosáhnouti?!) miż??). A v tom poruéeno bylo knížeti Karlovi v Kolíně, při příjezdu tehdáž jeho, od pánův poslův 2), aby jim do Hory oznámil %): poněvadž pravili se míti tak veliký počet koní, chtí-li ?5) v menším počtu z sebe?9) do Kolína vyslati ??), aby vyslali. A když jel k Hoře a*%) potkal se s nimi, ano již z Hory vyjížděli, tu pak divný spletek se stal pod prikrytím??), tak že jsou se všickni zase) do Hory obrátiliš!); buďto z strachu KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA TŘETÍ. KAP. 6. nějakého 92), budto z pouhé svévolnosti se to 3%) stalo, že se to vidy 3%) roześlo. A když bylo toho dne v nešpory, přijeli z rytifstva a z PraZanüv??) do Kolína nékolik?5) s osob v malém počtu, jsouce *) od Hory vysláni, zpravujíce, co jest k nim*%) kníže na potkání mluvil, obrátiv je %) zase, a že podle jeho zprávy v tomto počtu přijeli. Ale kníže, jsa již také opět) přítomen, v4!) některých *) řečech od- píral tém?) poslóm 4) horským, tak Ze tím poselstvím nasmíšili všecky, a jakž přijeli, tak se zase do Hory vrátili. Potom na zejtří v sobotu napomenuti opět**) byli Pražané k témuž, jako *%) prve, od pánův poslův, aby k tomu rokování do Kolína přijeli Ale oni odepsali; vymlouvajíce se*"), že jsû se 18).podle psaní královského zachovati 4%) chtěli a do Kolína ptijeti??) ; ale?!) že sou byli z Hory vyjeli jiZ a5?) obráceni?*) zase od knížete na potkání, aby se zase vrátili %), že není potřeba aby tak ve mnoze) jeti měli, vyměřujíce sobě jak by se, kdyby k tomu přišlo, smlouvati chtěli %), a jak nic, totiž což by bylo bez ourazu výpovědi královské, kterouž na onen čas roz- kázal ty osoby 57) vypovídati. Proti čemuž jest *) potom i) také nyní) jinak %) jim rozkazoval svétle?) v tom listu posledním, kterýž do rady jich ‘psal®®) na den sv. Apollony?*) minulé ©), a tak tím) psaním ?7) i199) predeslym tu nedím » vejpovéd, ale rozkázani své umotiti?) ráčil a v nic obrátiti?). Tomu sou se zpécovali, 10 15 20 25 1) kôl nalézti; v najíti. — ?) e dne jeho (ale pozd. oprav.). — 3) ? jmenovitü. — 4) e ke smlouvě. — 5) о {К}: — 9) à prazskému(!). — 7) / A v tom p. Lev a Pražané. — 8) 2Z (s svými); * s Pražany. — 9) v pří- tomen. — 19) z/ (v tom). — !!) z/ lidu a koni. — 12) озё měli komu. — 18) zZ hrušky. — М) z prítomnými. — 15) Ž sú. — 16) A někteří. — 17) kde shledali i pod.; v hledali i poč., Z shledávali a počítávali. — 18) / пепа- lezal. — 19) żó/edg (pan). — 2%) A vše; g všemu. — 21) $ dosähnüti; # dostihnúti. — ??) e müZe. — ?3) £5» pánü poslů. — %) z oznámili. — 2%) v chtie-li. — ?9) v (z sebe). — 27) kbv-poslati; / vypraviti. — %) šlo (a). — 2) > pod pokrytím. — 8%) Z (zase). — 9!) &4e» vrátili (77 navrátili) a obrátili. — 3%) &/еор některého. — 9%) Jeg se {to}. — 9*) £ to v$ecko roześlo; osť to vše roz. — %) v a PraZanüv; / a z pánüv. — 39) & kolikos málo osob. — 37) e jsice. — 39) żb/o jim. — 9?) / obrâtiv se. — 40) 2Z (opět). — 41) $ {у}. — 42) v některým řečem odpíral, kteréž jsou mluvili poslové horští. — 48) * (těm). — 44) Zedg těm slovüm a poslüm. — 4%) z (opět). — 46) p jakož. — 47) g (se), ale pozd. připsáno jinou rukou. — 9) kôled (že jsú se), vg (jsá]. — 39) £Med králov. Ze se zachov.; ? zachovali. — 50) v přijeti chtěli. — 5!) os/ a Ze. — '?) os? ale. — 53) e obrác. jsou. — 54) e navrátili. — 99) v aby v takové mnoze. — %6) Z smlouv. chtěli, aby nic, což by bylo na ouraz vejpovědi; dg sm. chtěli, a jak müZ to téZce byti bez ourazu. -— 97) z rozkázal i osoby. — %) Z (jest). — 5) Z2» (i) také; Z také i. — ©) Z (nyní). — ©!) kôv i jinak. — ©) v vzláště. — %) 7 (psal); g poslal. — %) og Apoleny. — 95 z minulé jest dodán; Z min. učinil. — 66) v (a tak tím); J a pak tím. — 67) v kterýmžto psaním. — %) os/ (i). — ©) o jest umořiti chtíti. — 7°) 50Z (a v nic obrátiti). 1526 14. dub. (9. ún.) 

Strana 189
SJEZD V KOLÍNÉ A V HORE. 1526 dale dotykajice i svobod nějakých svych!), aby proti nim?*) nic neučinili *); ježto i to ne- podobné jest k průvodu, aby měli jaké svo- body *) na to miti, aby moci*) proti svym pii- sahám 5) krivdu méli nékomu uéiniti?). Nebo veliký rozdíl jest v tom mezi stavy panským, rytířským 9%) a městským), protože stav panský a rytířský v této zemi těch svobod jsou dávno užívali; by pak netoliko podle spravedlnosti poddané 19) své !!) spravovali, ale někdy 12) mocí na ně sáhli'%), že jim Zádny v to nikdá!*) ani král, nevkračuje. Ale stav městský — po- něvadž nejsou páni dědiční!%) svých spolu- měšťanův, ale jednostejně a zaroveri!®) jsou vsickni17) poddaní krále pána svého dědič- ného; a konšelé v městech, že nejsou páni svých 18) móżtaniv 19), ale oufednici a náměst- kové pána svého — a tak??) to na ně nesluší, jsouce?!) poddani pana jednoho*?), aby pan jich neměl se vložiti v bezpráví) jedněch, druhym?4) u&inéné, a coZ?5) by chybilo práva a spravedinosti, aby nemél moci?5) král a pán?") jich, proti ktivdé a násilé??) žádného obhajo- vati. A té jsou??) svobody chtéli PraZané uZívati??)! A tak?!) tím obyéejem rozvedli??) ten tanec, aby??) z té smlouvy nic nebylo. A s tím od Hory všickni s jich puntem %) se rozjeli 9%). A poněvadž pan Lev purkrabě s někte- rými pány a rytířstvem i také s Pražany, ne- srovnávali %) se s volí%) královskou, aby v 3%) 189 svornosti a??) v lásce s těmi pány a rytířstvem i stavem) městským, v Kolíně ' přítomnými, společně*!) jednali o potřeby náležité *?): Ze?) ti vSickni stavové v Kolíné spuntovali se za s jednoho člověka podle krále pána svého, aby žádným nespravovali se jiným, než králem pánem svým dědičným, v ničemž jedni druhých neopouštějíce, z příčiny té: poněvadž král ráčil se obrátiti?^) a státi při nich podle těch arti- » kulüv, kterymż pan Lev s svymi bylí?) od- piral, o kteréž bylo tudíž jednáno při prvním **) sjezdu .o sv. Martinu'*), že také *") oni 48) krále nikterakž v tom opustiti nemíní?). A v to také jsou pojati vSickni ti, kteří) jsou z Prahy » od svých žen, dětí i%) statkův byli vytištění že též král ráčil při nich %!) státi, neustouprv*?) toho %), což jest o nich PraZanóm nékolikrát 5*) pfísné rozkázal?9, aby do jich %) statků zase vpusteni byli pokojně. Avšak proto ti vypově- » dění*?) v zapomenutí při tom nebyli, nýbrž 9%) že ta věc u krále tak opatřena byla z daru božího ode“%) všech stavův při témž sjezdu. A na tom**) zůstali: poněvadž jsou již doko- naleji nepovolnost Pražanův tak dobře proti s králi pánu, jako proti těm osobám skutečně poznali, a jimi*!) samymi jest®) se®) roko- vani**) roześlo, że toho neminime*5) opustiti, ale že ta všecka jich nesnáz musí průchod a - konec svůj bráti podle zasloužení jedné každé » Strany. 1) Z (Tomu... nějakých svých); K tomu dotýkali ňákých svobod. — ?) 7 aby nic též proti nim. — 9) 27 nečinili. — 4) Ž průvody. — 5) o (moci). — 6) z přísahám někomu moc měli křivdu. — 7) oZ činiti. — 8) &bleg a rytířským; ?7 spolu rytíř. — 9) z a potom městským. — 19) Z (poddané). — 11) žš/v (své); 7 pod- daných svých. — ) Z někdy třebas. — 13) 2 (sáhli); dg sahali. — 14) Z (nikdá). — 15) z páni dědiny (!). — 16) » zároveň a jednostejně všichni jsou. — 17) Z všichni spolu jsou. — 18) z spolu svých. — 1) AŠ/eďg spolu- měšťanův. — 20) Zb/v a také, — ?!) e jsúce. — 22) žš/ pána svého jednoho. — 23) z neměl moci vložiti se bez- práví(!). — %) os/ proti druhym. — 2) / co. — %) v též moci. — 27) osz król, pan. — 28) żb/ev nasili. — 2) o Té tak jsou; Z (jsou). — 30) edg Pražané chtěli užív.; z Praž. chtíce užív.; * Praž. užív. chtěli; 2 Praż. užívali. — 3!) z (A tak). Tím způsobem rozvedli. — %) Z »rozvedli ... nebylo< je dvakráte. — %) Z aby neměl král a pán jich... obhajovati (po druhé) z té smlouvy. — %) z všickni s puntem svym; Zeg vSickni s tim puntem jich; b vSickni puntem jich se rozešli a rozjeli. — 9%) * rozešli. — 99) os/ nesrovnali. — 9) žv s vůlí. — 36) » (vj. — 2) v (a); Jb (vj. — 40) * i také s stavem; g i s stavem. — 41) ż (společně). — 4% In marg.: g taktéž spravedlivě. — %) z (že) všickni stavové ti. — 44) » k nim obrátiti. — ©) sb (byl). — 45%) z chybně pevném. — 40) ż/evdg Martin$. — 4) ost (takć). — 48) dg (oni). — 49) ost ktefiż. — 0) £ (ij. — 59) v (pfi nich). — 82) 55 neustüpiv. — 58) z od toho. — 54) £^ nékolikráte. — 55) /e rozkazoval. — 5) z svých. — 57) z Avšak proti vypov.(!). — 58) że nóbrż. — 59) e ote. — 9?) v při témž sjezdu, že sou na tom. — OV) bedę i jimi; Z i nimi. — %) Z (jest). — 9) g (seJ, ale pfips. pozdéji. — 9) os to rokov. — %) zg nemíní. 3) V listop. 1525; viz kap. III. 2, str. 187. 1626 (1525 8. list.) 

Strana 190
190 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA TŘETÍ. KAP. 7. 1526 Dále, aby každému i toto 1) také2) známo3) ného muže, aby ho bez meškání z vězení svého 1526 bylo, že při tom sjezdu také oznámeno bylo: pustili 10), v zmaření přišlo11), že sou toho zhola neučinili a v nic to rozkázaní obrátili 12) že to 4) psaní a rozkázaní krále i králové5) Jich Mstí, Pražanóm téhož 6) času učiněné7) o bratra beze vší slušné vejmluvy. Matěje poustenníka 8), toho ctného9) a šlechet- s KAPITOLA SEDMA, v níž13) se vypisuje, jak Pražané vysoce svou stavějí a skrze arcibiskupa ostřegomského mnoho pro- vozují. Dále jak Turek škody v Uherské zemi 14) činil, Bělehradu dobyl, a jak 15) král Ludvík žalo- stivě i pro pána boha, aby Čechové mu pomoc dali, prosí16). Při tom, kteří a jak 17) táhnou, se jmenují 18), a 19) jak se jest ta bitva20) stala a jak jest 21) král Ludvík zahynul. Po tak mnohých nesnázech přišlo 22) již23) zřetedlná křivda a faleš. Neb ten ostřejomský41) k tomu na nejvyšší, že Pražané svými běhy arcibiskup, tak jakž 42) lidé povětrně zpravo- dotýkali se důstojenství krále, pána svého, po- vali, něco k Paškovi a 43) k 44) jiným jeho to- stavivše se nepoddaně a neposlušně24) proti varyšům v Budíně k tomu podobného 45) mohl němu; a k tomu se již nachylovalo 25), jako by is mluviti všetečně bez přítomnosti královské, ho za26) pána svýho 27) dědičného míti nechtěli, jako by to činil 46) slovem královským; a on Pašek potom to v 47) prazské obci vtrušoval za A to se 28) zřetedlně již29) ukázalo, že přede- psanému psaní a vůli jeho nikterakž skůro 30) jistou48) pravdu, kdežto pan král49) nikdá 50) potom51) k tomu se nepřiznal3). Důvod toho povoliti nechtěli, ani tomu místa dáti, aby zvláště měli koho z těch 31) osob k němu vy- » jest: kdyby to tak bylo, Pašek by se v tom nikoli nezmeškal 52), aby neměl sobě na to praviti, kteříž32) se nejvíc tím zastírali, pravíce, že jim mluvil, aby se na žádné psaní jeho ne- jistoty zjednati, aby měl potom53) co ukázati. Druhé: že by král nikdá toho 54) Pražanóm obraceli, mimo to, k čemuž jim byl33), jakož oni vyznávali 34), na jich zprávu křivou35) snad potom nepsal, aby k němu ty osoby vyslali 55) byl 36) povolil. Ale toho jsou 37) ničímž nikdá z kteříž pravili se takovou vůli 56) dotčenou 57) neprovodili38), neb neměli žádného důvodu jeho slyšeti, a aby se tím nic58) nezastírali; pravého ani pořádného 39), a tak jest 40) byla jakož sou pak nesměli nikdá toho59) učiniti, 1) ost (i toto). — 2) v také jednomu každému; ost také každému. — 3) dgv známé. — 4) vl ta. — 5) kbv královny. — 6) le toho. — 7) v učiněná. — 8) vl poustevníka. — 9) v druhého (! vzniklo asi z »dctného«). — 10) v pustili, že jsou toho nic neučinili, nýbrž to rozkáz. v zmaření přišlo. — 11) l přišla. — 12) ost přišlo a se obrátilo. — 13) v (v níž se vyp., jak) Praž. svou věc vysoko stavějí a skrze biskupa ostřehovského [sic] mnoho pro- vozovali. Turek uherské zemi škody činil atd. — 14) I v Uhřích. — 15) v (a jak). — 16) b (prosí); v prosil. Kteří jsou táhli, jak se jmenovali. O bitvě a zahynutí krále. — 17) kb (a jak). — 18) b a jak se jmenují. — 19) kbl a kterak se ta bitva (jest). — 20) l ta bitva, v níž král L. zahynul. — 21) e (jest). — 22) v přišlo bylo; g přišlo jest. — 23) g (již). — 24) I nepoddaně, neposlušně. — 25) kblv nachejlilo. — 26) g ho již za. — 27) vl (svého); b svýho. — 28) v chtěli(!). Což se. — 29) I (již); v již bylo zřetedlně; kbedg již zřetedlně. — 30) v (skůro]; dg skoro. — 31) v koho z let(!). — 32) v kteréž(!). — 33) eg (byl). — 34) I vyznali. — 35) e křivú. — 36) l [snad byl). — 37) z chyb. »času«; vzniklo asi čtením nejasného »gfau«). — 38) ost neprovedli. — 33) blv (ani pořádného). — 40) l (jest). — 41) tak v z; v ostřehovský(!). — 42) e jak. — 43) b a tak k jeho jiným. — 44) v (k). — 45) kby k tomu nápodobně. — 46) kbl učinil. — 47) b (v). — 48) b za jistú. — 49) ost kdežto pak král. — 50) I nikdáž. — 51) dl (potom). — 52) d nezameškal; v neobmeškal. — 53) l potom měl i co. — 54) v nikdá byl toho; I toho Praž. toho (potom). — 55) v vyslány (!), kteréž pravily, že sou tak. vuoli od JMK slyšely, aby... 56) b vůli dáti(!). — 57) kblv (dotčenou). — 58) l již; kbev víc. — 59) v toho nikdy; ost toho nikdá. a) Srv. kap. III. 1. na str. 176. a pozn. b).

Strana 191
SPISOVATEL DOVOZUJE ZPUPNOST A LŽIVOST PRAŽANŮ. TAŽENÍ PROTI TURKŮM. 191 1526 aby vyslali. 1) Třetí: nebylo by potřebí již králi čekavše sněmu, totiž ti všickni páni a rytířstvo 1526 o to další péče míti, ani posélati2) oratorův, z kraje Boleslavského 3), ač sou 27) sami osobně netáhli, však pomoc znamenitou peněžitou28) pánův moravských, do Kolína k sjezdu přede- učinili a dali 29) v moc panu kancléři 30), kte- šlému, aby mocně jednali na místě královském mezi Pražany a vypověděnými, jakož jest po- s rýžto31) zjednav lidí služebných32) spolu vědíno. A tak3) to i jiné se najde4), že hod- s svými 33) nemalý počet, táhli 34) všickni spolu 35) něji jest tomu všemu věřiti, nežli Paškovi s jeho bez mála na 36) dvě neděle za Pražany až k Starým Hradům.b) A tu uslyšavše37) zlou 38) tovaryši, ani 5) tomu 6) arcibiskupu nevěrnému. novinu o králi, o kteréž se doleji psáti bude, I z té příčiny, poněvadž jest již králi náleželo vejstupku proti němu učiněného7) litovati, n obrátili se zase. Pan Jindřich 39) také z Rožm- nad kterýž8) ztěžka vyšší býti můž: toho všeho berka osobně netáhl“), ale poslal na svém místě v mlčení s radou svou zanechal9), dokudž by několik set 40) lidu zbrojného. Ale pan Ja- do koruny České nepřijel. koubek41), podkomoříd), z vůle královské táhl prve s některými městy, totiž s Žateckými, A v tom času Turek nepřítel škodu zna- menitou v Uherské zemi činil a Bělehradu is Lounskými, Kadaňskými, Mostskými, Tábor- skými a s některými málo víc, za Budín, podle zámku, kterýž při jeho pomezí jest, mocně 10) dobyl. A když nechtěl na tom přestati, umyslil 11) zprávy mnohých, na XXV mil, k městečku se k Budínu přiblížiti 12). Ale 13) král Ludvík, Moháč 42) řečenému blízko k vojsku tureckému. Ale Pražané, naposmívavše se jiným 43). znamenav veliké své 14) nebezpečenství, posílal » kteříž 44) jsou 45) byli vytáhli46), ač sou47) po oratory do Čech, psal žádal, i [nejjednou 15) rozkazoval všem ze všech stavův, a 16) nejvejš jiných a za 48) jinými, pod nějakou barvou — co nad to žalostivějšího býti můž17)!? — pro a podle nich Plzeňští, Berounští49), Slanští, Li- pána boha prosil, aby mu ku pomoci lidu toměřičtí, Mělničtí, Oustští 50) a jiní někteří se zbrojného poslali. vypravili a vytáhli z Čech za Budín deset mil; Ale 18) Čechové 19) někteří, zvláště 20) pan s tu se 51) zastavili a dále netáhli 52), ne aby do- Lev a jiní soudcové zemští s jich puntem a21) táhnouti 53) nemohli 54), neb 55) sou tak táhli, aby s 22) Pražany, na sněm se obecní odvolávali 23), nedotáhli, majíce k tomu dosti času. Neb vy- táhli byli56) z Prahy57) v sobotu 58) po chtíce teprv24) o to 25) jednati. A 26) jiní ne- 59y 1) k vyslali ty osoby. — 2) ost posílati. — 3) v A tak tomu i jinému všemu hodněji jest věřiti. 4) kbledg (se najde). — 5) k ani i; e ano i; l (ani) i; v anobrž i. — 6) v (tomu) nežli. — 7) v proti němu řeče- nému(!). — 8) blv který. — 9) I pominul. — 10) v marně(!). — 11) d umyslil sobě k Budínu se obrátiti. — 12) kblev pustiti. — 13) ledg A. — 14) kblvdg své veliké. — 15) z chyb. jednou. — 16) v. anobrž. — 17) g může. — 18) koydg (Ale). — 19) bg A Čechové; v Čechové pak. — 20) v obzvláštně; ost a zvláště. — 21) b (a). — 22) v (s). — 23) 1 odvolali. — 24) ost (teprv). — 25) klv prve o to; bedg o to prve. — 26) v Ale. — 27) l (jsou). — 28) b znamenitú peněžitú. — 29) v a dáti to v moc(!). — 30) le kanclíři. — 31) v kderýž; ost kterýž. — 32) kblv lidu služebného (v služebního). — 33) v s svým. — 34) v Ti táhli. — 35) k (spolu). — 36) v (na dvě; d za. — 37) v Kdež uslyšavše. — 38) b zlú. — 39) e Jiřík(!). — 40) l set osob lidu. — 41) lev Jakúbek. — 42) v Mocháč; ! Moháči. — 43) v se dosti jiným; k se jim. — 44) e (kteříž ... barvou). — 45) kblvd (jsou). — 46) I vytáhli; také táhli po jiných. — 47) ! (ač jsou). — 48) l (a za... Plzeňští); v jak potom vytáhli po jiných a s nimi (za ji- nými... podle nich). — 49) l také Berounští atd. — 50) l a Oustští. — 51) v však sou se tu. — 52) ost a dále netáhli, majíce k tomu dosti času: v neb sou ne proto nedotáhli, jakoby dotáhnouti nemohli, ale že jsou tak táhli, aby nedotáhli; kbled ne aby dotáh, nemohli, neb jsou atd. — 53) b dotáhnúti. — 54) d mohli. — 55) g (neb jsou ... aby nedotáhli); dl nebo. — 56) v Vytáhli byli zajisté; g (byli). — 57) blv (z Prahy). — 58) kbl (v sobotu). — 59) b při. a) Především pan Jan z Vartmberka a Kunrát Krajíř; Jindřich Hložek ze Žampachu na Březně odtudž, hejtman panství krajířských, účastnil se osobně. Zprávy Bartošovy mohly vyjíti právě od Hložka, ježto tento rytíř už prve s vyšlými byl znám a pro ně pracoval. — b) Altenburg, u vtoku Lítavy do Dunaje. — c) Leželť na smrtelném loži. Viz Břežanův Krátký výtah Č. Č. M. 1828, 21. — d) z Vřesovic.

Strana 192
192 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA TŘETÍ. KAP. 7. 1526 svatém Jakubu čtvrtého dne, jakož o tom o všem dotáhnou 37) s jinými, radili králi, aby prodlil 38) 1526 28. čce. s bitvou, dokudž jiní nepřitáhnou. Král to jiným jest vědomo1). Ale sama nedbanlivost slyšav 39), chtěl povoliti jich 40) radě. Ale páni a nemilost k králi pánu2) toho jim bránila uherští a jiná sběř uherská 41) mluvili k Čechům, učiniti, totiž těm3), kteříž4) sou vrchnost5) s aby jináč nečinili, než aby bitvu bez prodlení držali6), a ne těm, kteříž sou rozkázaní jich činili a hejtmany podnikali. svedli, pakli toho neučiní, že se 42) chtí sami 43) s nimi, totiž s Čechy, bíti44). A tak se stalo, že A v tom nějaký Jan Pastucha2) řečený od tří ta bitva brzo potom s Turky 45) byla. A však korun — kterýž hodně, pasením 7) stáda z 8) mlad- Uhři mnozí hodnou 46) také záplatu v té bitvě vzali, ších let skutečným, to jméno obdržel9) — a Blažek no jsouce 47) zmordováni 48) a zajati49) s několika z Tejna s jakous 10) vokotrží11) nenapravitedlnou 12), biskupy, též jako ten arcibiskup 50) ostřejomský, spolusousedé 13) z Prahy, byli 14) postaveni 15) kancléř 51) uherský, leč kteří z toho vojska před za hejtmany a za 16) správce nad 17) prazskými 18), bitvou byli 52) ujeli. V kterémžto 53) tureckém i zjiných 19) měst služebnými, i nade vší vejpravou vojsku, podle 54) zprávy mnohých 55) bylo lidu toho jich tažení. A přitáhše k místu nadepsa- is válečného 56) na dvakrát sto tisícův 57), da- nému, jeli odtad ti jistí hejtmané20) k králi do vojska. A mluvil týž Pastucha k němu 21), leko 58) proti menšímu 59) počtu 60) lidu králov- ského 61). A ta bitva stala se v středu 62) na oznamuje těmi slovy, že »jest on jeden z pánův den svatého Jana stětí léta téhož 63) 2c. XXVI°; 29. srp. Pražanův s tím lidem, vyslaný22) ku pomoci kteráž se stala 64), z velikého božího dopuštění, JKMsti 23) maje dosti potřeb, koření24) i jiných a velikou 65) chytrostí Turkův a neopatrností věcí s sebou«, a25) otázku učinil pastuší, kam by měl s nimi táhnouti 26). — Král slyšav27) jakous 66) královského lidu, kdež87) mnoho Čechův i jiných lidí v tom 68) vojště králov- to, podivil28) se té otázce, jakožto posměšné ském89) znamenitých, chudých i bohatých, věrných a ovšem bláznové28*), a 29) pověděl 30), že o tom 31) jest 70) zmordováno 71) a zjímáno. Ten pak arci- vědí dobře, aby jinam, než do vojska k němu, ne- z biskup72) často jmenovaný73) a někdy biskup táhli. — Pastucha vyslyšav 32) krále, však proto vácovský v té bitvě74) z vůle císaře turec- rozkázaní jeho 33) v nic obrátil a k svým zase kého, jemu známého, hanebně jako pes zrádný přijel 34), nikam se s lidem nehejbaje 35). jest sťat 75) vzav hodnou 76) pomstu za své A mezi tím36) páni Čechové, kteříž při králi byli, za to majíce, že Pražané k králi služby. 1) I vědomé. — 2) l pánu svému toho. — 3) v těmi(!). — 4) k kterýž. — 5) 1 přednost. — 6) vldg drželi. — 7) l hodně skutečným pasením; v kterýž pasením ... skuteč. hodně. — 8) ost za. — 9) kbg obdržal. — 10) vl (s jakous ... nenapravitedlnou). — 11) ed vokotrčí; kb vokolotří. — 12) b nenapravitedlnú. — 13) ! (spolu sousedé. — 14) l ti byli. — 15) v vystaveni. — 16) l (za] správce. — 17) ost nad některými. — 18) kbe a pražskými; l jak pražskými. — 19) kbledg tak z jiných; v (i) z jiných. — 20) k měšťané a hejtmané. — 21) v k králi. — 22) ost (vy- k potřeb k tažení i jiných. — 25) kb (a). — 26) b táhnúti. — 27) ost uslyšav. — slaný). — 23) ! J. K. Msti přitáhl. — 24) 28) v a podivil se. — 284) ost bláznivé. — 29) v (a). — 30) kbld odpověděl. — 31) v (o tom). — 32) I vyslyšev; v ač vyslyšel. — 33) k krále; ge krále JMti. — 34) v přijev. — 35) v nehejbal. — 36) v Mezi tím. — 37) kbev táhnou. — 38) 1 prodlel. — 39) bvg slyšev. — 40) l jejich. — 41) lev z Uherska. — 42) d (se). — 43) d (sami). — 44) d se bíti. — 45) v s Turky brzo potom byla, v kteréž sou mnozí Uhři záplatu slušnou vzali. — 46) b hodnú; g jednou (mnozí hodnou). — 47) b jsúce. — 48) de zamordováni. — 49) g zajeti; l zjímáni. — 50) ost biskup. — 51) kbl kanclíř. — 52) ost (byli). — 53) v (kterémžto). — 54) v vedle. — 55) eg mn. lidí; k (mnohých). — 56) kbv obec- ného válečného. — 57) kby tisíc. — 58) v (daleko... počtu); k daleko víc. — 59) l menšímu proti. — 60) d (počtu). — 61) v lidu pak král. daleko méně. — 62) blv (v středu). — 63) ost (téhož). — 64) v (kteráž se stala); d A ta stala se. — 65) v velikú. — 66) b jakús. — 67) v v kterémžto vojště královském mnoho Č. a jiných lidí. — 68) v (v tom). — 69) b vojště lidu královského. — 70) v (jest). — 71) e zamordováno. — 72) v V též bitvě arcibiskup. — 73) ost (často jmenovaný) ostřegomský. — 74) v (v té bitvě). — 75) k zamordován a sťat. — 76) b hodnú v hodinu. a) Doložen jest chotí svou, Martou Pastuchovou (arch. praž., kn. č. 2142 L. 3). Patrno, že zpravodaj Bar- tošův byl ve vojště královském.

Strana 193
O BITVĚ U MOHÁČE A ZAHYNUTÍ KRÁLE LUDVÍKA. 193 16. říj. puštění a neobsáhlý soud jeho v takové 28*) 1526 A král, dřív 1) než se bitva začala, znamenav, příhodě! že žádné rovnosti v počtu lidu jeho proti Turkům, Potom, když po bitvě bylo, někteří navrá- ani naděje k vítězství nebylo, sám několik2) z vojska ujel beze vší škody zdraví svého, tivše se k tomu místu, dobyli 29) krále z toho s bahna a pod břehem ho zakopali. A po několika30) A bylo potom o něm dlouho3) v Čechách pochybováno4) rozličně5); neb někteří pravili, nedělích vykopali ho zase a do Bělehradu) že jest zhynul 6), jiní, že jest živ zůstal mezi husaři bližšího, tu kdež jest31) pohřeb královský, při- nesli 32). A potom brzo33) sjeli se do téhož též utíkajícími, tvrdili. A to trvalo za několik nedělí; až potom přemáhala 7) pověst po zprávě8) Bělehradu Uhři k slavnosti Všech svatých a pohřeb 1. list. nějakého pana9) Cetrycze3), tak řečeného, zvlášt- s mu učinili; a dřív než minulo XXIIII hodin, ního 10) milovníka 11) jeho: že když ujížděl král vejvodu sedmihradského Jana Štefana34) za 10. list s ním toliko přes nějaké bahno, tehdy z příliš- krále sobě volili i korunovali. Měšťané pak a oby- 11. list. ného neštěstí přihodilo se12), že jest z toho vatelé 35) budínští, jsouce 36) zstrašeni 37) Turkem, bahna se dobýti nemohl, ale koněm, na kterémž mnoho se jich změsta vystěhovalo a 38) preč 39) se is vybrali 40), židův tam nechavše41). A potom seděl, zmrhán jest, a tak tu zahynul v tom v několika dnech Turci do Budína přitáhli bahně, utopiv se. A kteříž 13) sou s ním 14) byli při tom 15) utíkání, každý šetřil toho z 16) strachu a jej opanovali, město spálili 42) a židy téměř přílišného, víc nežli 17) krále, kam by před všecky zmordovali, Pešť také 43) město vypálili44) nepřítelem ujeti 18) mohl, proto že již noc 19) a jiné zlé věci 45) páchali 46). Zlé bylo opatření od Čechův toho pana je byla zastihla. A tak z té bitvy velmi málo z Čechův domův 20) se navrátilo. A 21) toho zahy- krále 47)! Neb 48), jakož jest předpověděno 49) d) 1), nutí královského 22) potvrdila královna Maria že 50) někteří pomoc jemu s lidem učinili, a jiní nic; a 51) někteří 52), jakožto 53) Pražané 54), ač svým psaním do sněmu obecního pánům českým, a kníže23) Jiří, markrabě brandeburský24), z po- jsou po jiných a za jinými se vypravili, a podle nich města některá již jmenovaná, vytáhše selství 25), kteréž jest od ní 26) působil na hradě 23 s lidem z Čech za Budín k místu nadepsanému 55), Prazském při času svatého Havlab); a naposledy tu se zastavili 56) a dále netáhli 57), až se ta bitva kníže Ferdinandus Rakouský, nejbližší po meči nešťastná stala. Z toho ze všeho sluší povážiti, přítel a švagr přirozený krále Ludvíka, — kterýž ohlašoval se k království Českému, chtě býti že žádná jiná počátkem příčina58) toho59) ne- králem, — v týž rozum listy27) svými skrze » štěstí krále Ludvíka a zmocnění 60) s veliké oratory své, že by král Ludvík zahynul, toho strany od Turkův i zkořenění61) v Uherské potvrzovali 28). Veliké a předivné boží do- zemi62) nebyla, nežli ta bouřka prazská. Neb 1526 1) d dříve. — 2) kly několiký. — 3) kbly (dlouho). — 4) klv pochybování — 5) klv rozličné. — 6) kblev zahynul. — 7) eg přemohla. — 8) kble (po zprávě). — 9) l ňákého (pána). — 10) d obzvláštního. — 11) kbledg milostníka. — 12) l trefilo se. — 13) v kteří. — 14) l (sou s ním). — 15) v (při tom ... kam by). — 16) vl (z). — 17) l než. — 18) g ujíti. — 19) 1 moc. — 20) g domů. — 21) v (A). — 22) l (královského). — 23) v potom kníže. — 24) vl brandeburské. — 25) v skrze poselství. — 26) v od královny. — 27) kbl s listy. — 28) be potvrzo- vali, veliké... příhodě oznamujíce. — 28*) ost takovéto. — 29) e dobývali. — 30) v Po několika. — 31) g (jest). — 32) l jej přinesli; kb přinesli ho. — 33) g brzy. — 34) g Štěpána. — 35) v Měšťané, jak obyvatelé. — 36) b jsúce. — 37) kbe strašeni; v trápeni. — 38) k (a). — 39) ldg pryč. — 40) kblv vybravše. — 41) klv nechali. — 42) l (město spálili) opanovali, Pešt město také vypálili a židy... zmordovali a jiné atd.; v město spálili a Pešt m. také vyp. a židy. — 43) kbedg město také. — 44) k zapálili. — 45) edg věci zle. — 46) d spáchali. — 47) kblevg krále pána. — 48) vg Nebo. — 49) edg předpovědíno; kbly povědíno. — 50) v (že). — 51) v (a). — 52) v někteří pak. — 53) I jakož. — 54) v Pražané a podle nich některá města již jmenovaná, ač jsou vytáhše po jiných a za jinými s lidem z Čech... — 55) kblv jmenovanému. — 56) v se vypravili, však se tu zastavili a dále táhnouti. — 57) kblv (netáhli); nechtěli. — 58) kblvg příčina počátkem. — 50) l jeho. — 60) e zmocn. se. — 61) kblev vkoře- nění; k vkoř. jeho; 1 vkoř. jich. — 62) v do Uherské země. a) Oldř. Cetryc (Zettritz) z Lorenzdorfu (u H. Hlohova) ve Slezsku, z dvořanů král. — b) Jiří mark. bran. anspašský, syn sestry Vlad. II., od r. 1506 na dvoře budínském, vychovatel kr. Ludvíkův a člen vladařstva po r. 1516. Od r. 1523 držel knížectví Krňovské ve Slezsku. — c) Stoličního v Uhr. — d) Viz str. 191. 25

Strana 194
1526 194 hned, jakz!) se státi měla, v přátelství?) a v punty jíti počali s Pražany mnozí z vyšších stavüv a?) nejvejá*) pan Lev s jinými soudci *), tak aby jedni druhých v potřebách neopou- $téli, uvrhše у to víru a moc“). A oni se- bravie 7) sobé takovou?) sílu, i?) pozdvihli se jedni proti druhým, netoliko v Praze, ale i10) v panském a v rytířském !!) stavích !2), a tak v nesvornost velikou!?) i!4 v nelásku ne- smírnou!5) vešli. А К tomu skutku nejprv !5) pomocni!?) byli Pražanóm větší díl z měst- ského stavu po městech královských, spravu- jice se jimi a fikajice skrze Jana Ranéika!®) z Hradce Králové !%), Ze »jest nam 2°) užitečné, abychom po hlavě chodili«. A knézí toho podle?) u administratora na vrch práva dopomáhali, po- pouzejíce??) lidí ke všemu zlému i nejhoršímu na kázaní[ch]%) svých bez přestání, jako by lidi na koné k bitvé?*) sázeli. A král se tudy) KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA TŘETÍ. KAP. 8. k jedné straně sobě poddanější víc*“%) nežli 1526 k druhé byl*") připojil a obrátil, jakož *%) z pře- dešlých teď *%) řečí tomu dobře %) porozumíš*1). A tak z téch pocátküv a z??) nesvornosti??) království %) České bylo rozděleno), že již král malý prospéch??) od nich mél; nebo?7) ti, kdo?9) sou se ho?) prídrZeli jako pána svého, mdlí byli — ačkoli upřímní — v takové příliš ve- liké potřebě jemu) prospívati, poněvadž od- porná jim strana v tom se s nimi nesrovná- vala 41). A tak tudy musila zkáza pfijiti dilem ďábelským, od boha dopuštěným; neb podle rozumu lidského silnější každá pospolnost bývá, nežli po různu roztrhaná. A ti puntové začali se byli42) z příčin některých, v prvních knihách položených, a zvláště pro počty páně Lvovy, pro ouřadův*%) změnění a naposledy pro statek pána z*4) Rožmberka, o kterýž pan Lev usiloval.?) € 5 KAPITOLA OSMÁ, v níž se vypravuje a na rozum dává, jak přítel v Budínu6) dobyli, co jsou tam působili. potřebě poznán bývá. Pii tom 5), kdyz jsou Turci Pii tom*?) život a dobrota krále Ludvíka se vypravuje 5) a?) schvaluje 59), a ta jest ho zavedla 1). Toto $%) sluší při tom znáti a pilně *) zna- menati, podle přísloví lidu obecního %), >v potřebě a nouzi přítel poznán bývá« a též také v potřebě pána mocného světského po- slušenství, milost a věrnost lidí jemu pod- daných se nalézá. Já žádného nenaříkám a ne- že = soudím, ale toho všeho, co se stalo %), jiným k rozvážení nechávám $); nebo“") mně o jiné péče“*) není, než abych napsal toliko) to, co“) jest samo v sobě se stalo, pro zprávu a“!) 1) / Nebo jakž hned se státi měla; 7 Nebo jakž se státi měla, hned. — ?) v (v). -— 3) ost {a}. — 4) al {nejvej3... 9) o (i). — 1% deda (i). — 1) klevdg i rytit. — 12) soudci). — 5) kbedg pány soudci. — 6) £ódg mec. — 7) v Nebo sebravse. — 8) ve taková. — Z stavu. — 18) 6 veliká. — 14) Alevdg a. — 15) 5 пе- sinírnü. — !6) os/ (nejprvj. — 17) kbledg nápomocni; z napomáhání. — 19 z másice »Raué&íka«, ale správná forma dovozuje se z pühonü r. 1528. — 19) Av Králova. — %) z jim. — %) z Kněží také podle adm.... toho dopomáhali. — 32) &2evd popuzujíce. — ??) o5/ kázanich. — *4) z k bitvě na koně; Z v bitvě na k. — 2%) » Protož tudy král... k druhé se připojil. — %) g (víc). — ?7) 2/ (byl). — %) Z jakož se tomu teď z předešlých řečí. po- rozumívá. — ?9) 4 ted z pfedeslych. -— 30) %/ (dobře). — 9!) Ziev porozumí se. — 22) kôlev (z). — 33) v po- Cátküv k nesvornosti. — %) v královské. — 95) 5 rozdvojeno a rozdéleno. — %) osf od nich malý prospěch. — 87) d neb. — 8) Zeďg kdož; z kteříž. — 9?) Ze se jeho. — 49) ž/ev jemu potřebě; Ž (jemu). — 41) v nesrovnala. — 42) Z (byli); z býti. — 43) z potom pro ouřadův. — 44) Z (z). — +) Z (Pri tom... co jsou), A co Turci, Budína dobyvše, tam působili. — 4%) kôlev Budína. — 47) / {Pfi tom). — 48) Zeg se vypisuje. — 49) £e i. — 50) g/ (a schvaluje). — +1) 7 {a ta jest ho zavedla); z má jiný nadpis: Dává se na rozum... bývá. Život a dobrota krále Ludvíka, která ho zavedla. — 5?) 4/g Tuto. — %) $ (znáti a pilné]; 7 znáti a pti tom. — 5) 42/2 obec- ného. — 55) z ale to všeho, což se jest stalo; £ ale co se stalo, toho všeho. — 59) os/ pfipoustím. — 57) / neb — 58) ble» vétsi péce. — 99) os? (toliko). — 99?) 2g coz. — 9!) 2/ (a). 8) Viz str. 182 a 187. 

Strana 195
ÚVAHY O PŘÍČINÁCH KRÁLOVY SMRTI. 195 1526 vejstrahu budoucí. A protož každý, jakž1) králi45) pomoci na jeho mnohé žalostivé — buď 1526 rozumí, tak2) valchuj3) a měl to, což na žer- bohu líto! — netoliko rozkázaní, ale ani46) na 47) neobyčejné a 48) žalostivé49) žádosti jeho, kte- novy4) sypati5) budu. rémuž se byli dckami zemskými všickni tři stavové I věz, že rozum toho dovozuje, že poddaní s zapsali na sněmu obecním 50), položeném na krále pána 6) jej?) příliš zanedbali, pro nemilost osoby jeho a pro8) přílišnou9) dobrotu jeho. den sv. Vincencia51) léta M°VCOXXIII°, při Neb 10) gróf11), jináč 12) vejvoda Jan Štefan, přítomnosti jeho na hradě Pražským, aby mu v Sedmihradské zemi nikam se z místa ne- pomoc berní52) na Turky 53) učinili, a pakli by hejbal, aniž jest 13) jakou pomoc 14) králi učinil, to nepostačilo a Turek by do Uher vtrhl 54) ale s pokojem seděl i doseděl — a Turek s tehdy55) že nemají nikterakž krále opustiti, ale mu 15) žádné škody na jeho panství nečinil, sem pomoc jemu učiniti mají, jako proti nepřátelům56) i tam mimo něho táhna; nébrž 16) dočekal 17) víry křesťanské3). — Ač pak se zdá, že jest vej- toho, že jest již za krále v Uherské zemi 18) mluvu dosti slušnou pan Lev s jinými svými přijat 19). Jiní 20) Uhři též, jak jsou se v nuzné i s Pražany měl, odvolávajíce se na obecní 57) u sněm k jednání o to podle zřízení zemského, potřebě témuž21) králi Ludvíkovi postavili 22) podle poddané povinnosti své, nebo 23) kterak- ale poněvadž taková potřeba náhlá 58) králi pánu koli jináč, již 24) to 25) skutkové vypravují a všecky nastávala 59), že Turek k Budínu nenadále po- spíchal, páni, rytířstvo a města, krom Pražanův 60) okolní země26) o tom hlásají. Ještě dále věz, že jakž 26*) sou se 27) Turci Budína a Peštu 28) zmoc- kteříž se podle krále 61) pána svého byli zasta- nili 29), a to 30) obé31) vypálili 32), krom zámku bu- » vili a v Kolíně své sjezdy jmívali, v rozdílu dínského, že po takovém úklidu z země Uherské a v různici veliké jsouce se 62) panem Lvem, — jimžto všem s jeho puntem a s Pražany zase nazpátek33) táhli k svým mezem a svými náleželo 63) se na sněm obecní64) odvolati 65) toho neosadili 34). A 35) měšťané budínští, kteříž ), z města 36) byli utekli, zase se brzo 37) navrátili též 66) jako jiným87) — avšak ti 88) sou69) se a znovu se 38) stavěli i 39) opravovali. A nad z na den sv. Petra a Pavla, apoštoly boží70) ), 71) to Uhři krále svého nového Jana Štefana na k obeslání královskému do Kolína společnímu zámku tudíž na stolici královskou 40) posadili, sjeli a to jednali, aby žádného nečekajíce, tomu dosti učinili 72) a pomoc dali králi 73), jakož pak beze vší překážky i strachu41). Čechové také někteří týmž spůsobem, zvlá- král když74) položil jim i všem jiným rok ště 42) vrchní správce a soudce43) zemští s jich » k vytažení na den svaté Margréty 75), podle 13. čce. puntem, doma všeho 44) useděli, neučinivše žádné toho, rozjevše se, mnozí 76) bez meškání vytáhli. (1523 22. led.) 29. června 1) kblv jakž každý. — 2) v také. — 3) by valchují aneb to což(!). — 4) kbd což na žernov; l co na žernov; e což já za žernov; v což já za zrno; g což já za žernovy. — 5) I nasejpati. — 6) v pána svýho. — 7 vl (jej). — 8) v (pro). — 9) be přílišnú. — 10) kblev Nebo. — 11) dv gráf. — 12) kbledg jinak. — 13) 1 (jest). — 14) k pomoc jakou; b pom. jakú. — 15) kbevdg jemu. — 16) kbdg nýbrž. — 17) levdg dočkal; kb dostal. — 18) ost za krále 21) g (témuž). — 22) vl postavovali. — 23) v anebo. — uherského (v uh. zemi). — 19) v přijat byl. — 20) ost A jiní. — 24) ost (již). — 25) ost skutkové to. — 26) vl ok. jich země. — 265) ost jak. — 27) vld (se). — 28) kg Peště. — 26) vl dobyli. — 30) kb a to dobyli. — 31) k a obé; I oboje. — 32) v popálili. — 33) v na statek(!). — 34) v ne- vodili a neosadili; b nevodili, neosadili; l nedědili. — 35) vl (A). — 36) ost byli z města. — 37) g brzy. — 38) d sobě. — 39) ost a. — 40) b královskú. — 41) kble a strachu. — 42) 1 zvlášť. — 43) vl soudcové. — 44) v vše. — 45) l žádné pom. králi; ost králi žád. pomoci. — 46) vl (ani). — 47) v (na). — 48) dg (a). — 49) l truchlé. — 50) klyg obecném. — 51) d Vincencí. — 52) kb z berní. — 53) v na Turka. — 54) d vtrhoval. — 55) v tedy. — 56) vl proti nepříteli. — 57) levdg obecný. — 58) kv potřeba pilná: bl pilná potřeba. — 59) kbev na- stala. — 60) kg Pražanů; be Pražan. — 61) vl (krále). — 62) kblevg s. — 63) v (jimžto všem náleželo]; mohli se také na sněm. — 64) ldg obecný. — 65) kblevg odvolávati. — 60) v (též). — 67) v jako i jiní. — 68) b (ti). — 09) e (jsou). — 70) kblev apoštolův božích. — 71) g společnému; ost společně. — 72) l tomu dosti, což jsou při- pověděli, učinili. — 78) kblev králi dali. — 74) v když král. — 75) ost Markéty. — 76) bevdg (mnozí). a) Ale na případném místě v kap. I. 4, str. 14—15 Bartoš o tom se nezmínil.

Strana 196
28. čce. 29. srp. (1524 7. list. 196 A věc jest védomá!), že pan Lev se všemi svými žádných sjezdův neměli o to, mohouce?) dobře a slušně, též jako odporná jim strana, totiž ti, kteH2?) sou“) se z Kolína rozjeli, to učiniti *); avšak“) aniž) pomoc jakou) učinili. Ale?) Pražané, o nichž jest již 19) mluveno, ačkoli sou po jiných z Prahy vytáhli, však tolikéž sou !!), jako by doma sedéli, zjednali !?), krom toho, Ze sou naloZiti!?) a outratu v tom taZení!^) vésti musili, ale na jalovo. Neb snadno jest cizí ucho jako plst!9) fezat. — A jest s podivenim, Ze v pil páté!?) nedéli pred bitvou, cd soboty čtvrtý den po svatém Jakubu až do dne Stětí !?) svatého Jana počítajíce !9), ne- mohli k králi dotáhnouti; zase!?) pak v pül tfetí nedéli do Prahy??) se navrátili! — Ti?!) také??), nad zápis dckaini učiněný, zapsali se knihami 23) svými městskými v pondělí po Všech svatých léta c. XXIIII%, aby krále pána svého neopouštěli, jakož o tom jest v prvních knihách v kapitole XXV 24) vartikuli XVIII %)*) poloZeno; i toho) se nestalo. A města též jiná, kteříž 2) s nimi táhli, jměvše se králem pánem svým, a ne Pražany ani jinym?2%) žádným, spravo- vati a táhnouti??) prve pii času od krále po- loZeném se panem Jakübkem??) podkomorím a s jinymi mésty, podle?!) téZ??) rozkazani královského a podle jich všech vysokého při- říkání 9%) v Kolíně, toho sou neučinili a tak se nezachovali, spravujíce se Pražany a potom hejt- many jich, Pastuchou %) a Blažkem 3), tepruv %) vytáhše po jiných"). — A protož z toho ze všeho toto musí býti, že?*), kdož sobě sám kuklu zle 1) v Ale zase proti tomu věc jest vědomá. — 2) à mohûce. — 3) 2Z kteří. — *) 2/ (sou). — 5) ž učiniti. 6) z avšak sou pomoci žádné neučinili. — 7) 2 (aniż); KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA TŘETÍ. KAP. 8. nebo dobie39) skrojí a v ni se obleče, ten sobě 1526 sám, že jest ji sobě tak udělal, děkovati bude, a v ni sam choditi musi**). Znamenej ^?) ještě pilně přílišné neštěstí *!) s takového pána a krále, k jakému jej*?) konci a zahynutí přivedlo, že není slýcháno o takové příhodě, tak mocného pána nenadálé! Kdo jest poznal smysl*?), radu?!) a soud boha všemo- houciho, kterýž má moc nad císařem, králem, s papežem i jinými všemi lidmi div svůj uká- zati 45), moha toho tak a jiného jinak) k za- hubení přivésti, též nyní, jako při počátku světa ! — A protož velmi nejistý soud lidský jest, proč pán bůh na světě lidi dobré a šle- » chetné trápí a časně zahubí?*") rozličnými pří- hodami, pokušení na ně a očistec*“) v tomto svété i smrt nenadálou dopouštěje — a proč*) zlym a. nepravym??) lidem štěstí a prospěch dlouho ve vší rozkoši dává. Ten soud žádnému = z lidí, ale samému bohu?!) náleží. Nadepsaný pak král Ludvík kraloval po otci svém deset let a pět měsícův, maje počet věku svého dvaceti let a dva měsíce. Byl jest??) jistě pán dobrotivý, na své“?) poddané » laskavy a k spravedlnosti pfichylny, kdyby neměl překážky od lidi Istivych a spravedl- nosti 54) i všemu dobrému odporných. Kterážto přílišná %) dobrota jej zavedla a od bedlivosti *5) velikých a vysokých 57) věcí odvedla, přemožen s jsa) rozličnými kratochvilemi, totiż mysli- vostmi, tanci, projížďkami %) divadly, honbami, kolbami a jinými podobnými věcmi, kterýmiž se příliš zaneprazdńoval 9), a tudy obmeškání g aż(!). — ©) 5 jaki. — 9 v Nýbrž. — 10) oZ (již). 11) Z (sou). — 12) £zjednali a zpravili. — 13) 2 nalożiti něco a. — 4) Z (v tom tažení). — 15) / pret. — 16) k pâtÿ; ost pâté. — 17) ost {Stéti). — 18) ost politaje. — 19) v a zase. — %) z domův do Prahy. — *!) de Tu. 2) g taky. — %) à kniehami. — 2) 27 26 (!). — %) / (artik. XVIII}. — %) z avšak i toho. — 27) v kterýž; kbedg żadnym jiným. — % 2 táhnúti. — #) ost Jakubem. 31) » podli. — 32) kblevg téhož. — 35) / pfikäzani. — 9*) z totiž Pastuchou; / a potom Pastuchou. — 9») kteráž. — %) al (a ne... žádným jiným); s Blazkem. — 36) 7 a tepruv; osz teprv. — 37) ost (že). 40) /eg Znamenejż. — 41) AŽ pilně, příteli, neštěstí (7 měl »ptítelis, ale opravil); Z pilně při témž nešť. ble ost — 38) / zle, nedobfe. — %) / dékovati a ji strhati musi. 42) v je. — 53) /d mysl. — 44) ost a radu. — 4) Z ukazovati. — 46) kbevdg jinäé. — 47) Ž trápí a časem i hubí; Zo hubí a časem trápí; g tr. a č. zahubuje (později připsáno). — 48) z očistě(!). — +9) Av a proti tomu; ó protož. — 5) ost lidem zljm a nepravym. — 5!) kôl pánu bohu. — 592) [jest]. — 55) osť a na své. — 9) » a správy(!). — 9) » Ta pak jeho přílišná. — 5%) kó/v od libosti. — 57) kôev vysokých a velikých, / vyšších a velikých. — 5%) » pfemohse jej. — 99) 7e prüjiZdkami. a) Viz str. 74. — b) Viz str. 191 a 192. — ®) dv zaneprazdñoval. 

Strana 197
1526 mnohé !) ÚVAHY O KRÁLI LUDVÍKOVI. lidí poddaných přicházeti musilo ?) a zvláště, když zuřivosti přísné, spravedlivé?) časem a místem náležitým se od něho neuka- zovalo. Kteréžto dobroty a jiných ctností jeho mnozí a zvláště Pražané zle užívali a*) nebo- jíce se žádného trestání činili, kdy a co chtěli, a“) na psaní jeho mnohá nic nedbali. A protož, což jest skrze křehkost mladosti své před (1524) dvěma lety těm všem lidem z Prahy vypově- 26 dénym upfikfil*), dopustiv”) na ně skrze ne- pravou®) a kfivou?) zprávu, od Pražanův uči- nénou 1%) takové zlé věci '!) nekřesťanské i ne- lidské bez vyslyšení, že již potom skrze!?) vnuknutí boží toho želel, maje zprávu jinou, upfimou'!*) a dokonalou. těch všech příběhův, a žádost!!) velikou srdečnou 15) měl, aby to všecko !6) zase k nápravě !*) přivedl podle pouhé 197 a světlé spravedlnosti, netoliko jako pán a král 18), ale jako nejlítostivější otec synův svych?). Ale poněvadž z) předzvědění boha všemo- húcího a nejvyššího, bez jehožto vůle nic 2°) s se nestalo*?!), ta věc k dokonalosti a dosti- ucinéní horlivé??) jeho dobré??) Zádosti ptijiti 24) nemohla ?5), — v kteréžto žádosti bůh jemu života jeho ukrátiti ráčil —, v svém bozském tajemství jinou *%) cestu uložil?"), jiný čas i prostředek k opatření a k*8) slitování, kteréhož se lidé nenadéjí?), svych vérnych: aby?" ne David, ale Salomoun?!) syn jeho chrám jemu??) po- stavil??), a aby vzhlédna na soužení a na ustavičné srdecné vzdychání i?*) lkání svych vérnych, s ráčil jim z toho pomoci skrze snažnou %) bed- livost dobrych **) a uprímnych ?*) lidí. Konec třetích knih??) ČTVRTÉ KNIHY o volení arciknížete rakouského Ferdinanda za krále a pána země České, i4%) co se jest *!) za jeho *2) kralování dálo doma i vné, a4?) o potupném vypovědění Havla Cahery, v ty časy administratora, ze všech zemí královských a mistra Jana Paska z Prahy, i 0%) jiném mnohém až do té nesnáze prazské skonání 4). KAPITOLA PRVNÍ, v níž se vypisuje, kterak po smrti krále Ludvíka Čechové sobě sněm položili na hradě Pražském a přitom jaký pohřeb byl činěn králi Ludvíkovi. Dále o volení nového krále Ferdinanda a o pro- puštění z vězení bratra Matěje *^), Potom když se již po zemi Ceskć i*7) zahynutí, tak Zalostivém jako potupném, krále jinde v křesťanství všudy vůkol o konečném Ludvíka, i o jeho pohfebu *$), o opanování také 1) śd mnohých. — 2) g muselo. — 3) 2Z přísně, spravedlivě. — 4) * (a). — 5) 2Z (a). — ©) z upříkřel; Z upříkořil. — 7) Je dopustil. — 9) Ž nepravú; 7 falešnou. — 9) ež křivú. — 10) ^ ucinénü. — 1) A (věci); Zzlé, nekř. a nelid. věci. — 12) v skrz. — 18) Z upřímnou, Joz jinú, upfímü (v uprfímnú) a dokonalú. — 14) A žádostivost. — 15) Jo velikú, srdečnú. — 10) kbedg vSeckno. — 17) kščevdg k nápravě zase — 18) v król a pán; e pán a kníže. — 19) kbeod (2). — 2°) v nikdd nic. — 2!) / se nic nestává. — ??) 2 horlivého. — ?3) os/ (dobré). — %) 4 dojiti. — %) z nemohla, protože jest mu bůh v té jeho žádosti života j. uk. ráčil. Týž spravedlivý a nejmoudřejší pán bůh v svém atd. — %) 2» jiná. — ?") v (uložil). — 2) dkleg (k}; 4 i slit. — 29) 4 nenaddli. — 39) / nebo. — 31) 5 Salomin. — %) kôl» (jemu). — 8%) z postavil, tak aby, osť postavil, aby, * chrám stavěl a jej postavil. — 4) klevg a. — 99) b snažnú. — %) Z dobrých skutkův a. — 27) bd uptimych. — 38) « Konec tretí knihy. — 39) o Knihy čtvrté..., kbeo Počínají se knihy čtvrté (o čtv. kn.); Z Počíná se čtvrtá kniha této kroniky. — 0) pl (i). — 41) dževg jest se; Z (jest). — 42) è za jeho panování a kralování. — 43) » (a). — 4) 7 (o). — 45) o) (skonáni]; 7 vyjití; 2 skon. Kapitol má XXXVII. — %) » Po smrti... položili sněm na hr. pražském. O pohřbu kr. Ludvíka. O volení atd. O propuštění br. Matěje. — 47) eo a. — 18) kbledg pohřbu. 8) Viz str. 172 a další. 1526 1526 

Strana 198
198 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA ČTVRTÁ. KAP. 1. 1526 Budína od Turkův, i o nedbanlivosti Uhrův sněmem ho za krále a za 30) pána dědičného 1526 voleného České země zjevně a konečně vyhlá- i jiných lidí pověst rozhlašovala1), tehdy pan sili, Te Deum 31) laudamus hned zvonili a zpí- Lev, nejvyšší purkrabě prazský, a jiní2) stavu vali po vší Praze. Jehožto byl 32) rod tento: panského, rytířského3) i městského, znajíce s A počátek jeho vezmu od císaře Fry- pilnú potřebu toho býti, na předešlé rozdíly, nevole a různice společné4), o kterýchž jest drycha33), slavné paměti, kterýžto zplodil syna dosti povědíno, musili5) se 6) zapomenouti a Maximiliana řečeného. Ten 34) potom vstoupil 35) na stolici císařskú36) po otci svém 37) a měl z jednostejné vůle položili7) sobě sněm na hradě Prazském ten pátek po svatém Fran- syna, jménem Filipa, kterýžto Filip po některém 5. říj. tišku. Pražané také dali volati biřicem, že se o času38) byl králem v zemi Hišpanské. Ten opět zplodil dva syny a dceru: jednomu 30) dává glejt všem stavům bezpečný k tomu jednání. jméno bylo, staršímu 40), Karel, druhému Fer- dinandus a dceři41) Maria. Karel po smrti A když se k tomu času8) sjeli všickni děda svého Maximiliana císaře 42) a Filipa otce tři9) stavové, tehdy 10) jakž takž 11) smířivše se posvrchně 12) jedni s druhými 13), jednali o zem- u svého byl volen za císaře; Ferdinandus nade- psaný za arcikníže rakouské a potom 43) času 44) ské dobré i o budoucího krále. V středu pak, sedmého dne před sv. tohoto 45) za krále českého, a 46) Maria byla dána za manželku králi Ludvíkovi Uherskému 10. říj. Havlem, pohřeb a14) služby činili 15) kněží hradští i prazští dolejší za duši krále Ludvíka, a Českému, o kterémžto vejše psáno jest 47). A tak s aparáty k tomu vymyšlenými, s 16) zvoněním o král Ludvík měl sestru knížete 48) Ferdinanda a 17) s 18) zpíváním 19); prazští také, z navyklosti a kníže 49) zase měl jeho také vlastní sestru za předkův svých víc než z milosti, aby pořádku manželku. O tom pánu a králi 50) Ferdinandovi byla neminuli, to činili. A 20) v outerej, na den sv. Severina, vo- pověst, že jest 51) milovník spravedlnosti, maje 23. říj. lenci 21) byli ze všech tří stavův vybráni na z křivdu v nenávisti. A protož mnohým Čechóm to, aby volili a snesli se22) na místě vší země těžko bylo o něm slyšeti, zvláště těm, kterýmž spravedlnost i vešken 52) řád dobrý v nelibosti o krále a pána nového, z každého stavu osm 23) osob, z panského, rytířského 124) městského. byl; ale lidem 53) dobrým, šlechetným a spra- A téhož dne dána jest jim přísaha, každému vedlnosti 54) žíznivým byl velmi vděčný, proto- stavu obzvláštně25), ráno26) v kaple27) sv. v že již mnozí55) nesměli hlavy pozdvihnouti 56) Václava. A tu při tom snesli se a dokonali, pro přílišnou 57) nespravedlnost těch, kteříž 58) moc nad nimi měli 59). Neb jsou 60) tomu mnozí 61) pustivše hlas o arciknížeti28) Ferdinandovi 29) 24. říj. Rakouském. A na zejtří v středu přede vším byli přivykli, aby pána 62) měli takového 1) k roznesla a vždy víc rozhlašovala. — 2) kbly jiní páni stavu. — 3) vb i rytíř. — 4) o společně. — 5) 1 museli. — 6) vl (se). — 7) 1 položiti. — 8) ost sněmu. — 9) 1 (tři). — 10) dv tedy. — 11) bo tak jak; ldg tak jakž; v tak jako. — 12) klev povrchně; o posmíšeně. — 13) k jeden s druhým. — 14) I i. — 15) v učinili. — 16) o (s). — 17) l i; g (a). — 18) k (s]). — 19) v sléváním(!). — 20) vl Aby v outerej(!). — 21) vl voleni byli... vybraní. — 22) dg (se). — 23) d osum. — 21) dv (i). — 25) g obzvláště. — 26) kblv (ráno). — 27) kblvdgo v kaple u. — 28) o o knížeti. — 29) kblv (Ferdinandovi). — 30) ost (za). — 31) e a Te deum. — 32) ost rod byl. — 33) v Počátek od cís. Frid. — 34) klv (Ten). — 35) v ustoupil; bo vstúpil. — 36) o císařskú. — 37) d (po otci svém]; l po svém otci. — 38) 1 čase. — 30) ! jednomu staršímu... K., druhému mladšímu F. — 40) o (star- šímu). — 41) v a dcery. — 42) 1 (císaře). — 43) o (a potom ... českého). — 41) d za času. — 45) d toho. — 46) v (a). — 47) l vejše dosti obšírně psáno jest. — 48) b arciknížete. — 49) kbly a kníže Ferdinand, (také) ... (krom kl) zase za manž.; o měl také jeho; edg a kníže také měl jeho vl. sest. zase; ko (zase). — 50) ke králi a pánu. — 51) vo (jest). — 52) l i všeliký; ost i všecken. — 53) ost (lidem). — 54) k šlechetným a spravedlivým. — 55) k (mnozí); blevo nesměli mnozí. — 56) b pozdvihnúti. — 57) ob přílišnů. — 58) l kteří; k kteří jsou. — 59) e mají a měli. — 60) o sú. — 61) vkb byli mnozí tomu; ost byli tomu mnozí. — 62) ost měli pána.

Strana 199
1526 24. fij. O VOLBÉ A RODU KRÁLE FERDINANDA. O PROPUSTÉNÍ BR. MATÉJE. kteryż !) by jim tak rozkazoval, aby ućinili*), kdyby chtěli a co by cht£li3), beze vsi pfe- kážky, a aby slovo toliko měl královské, bez moci a bez skutečnosti; jakož pak tím spů- sobem země Česká příliš hladem spravedlnosti jest^) vymořena a zemdlena byla. A tak to- muto králi a pánu dal pán bůh*), aby nesl meč k chvále“) dobrým a ku pomstě lidem nepravym ?). A téhož ?) dne v středu nadepsanû bratr Matěj poustenník“), vězeň, propuštěn jest z vě- zení od Pražanův“) na ten spůsob, aby z města Sel toho dne!?) do slunce západu. A tak do- stalo mu se v tom vězení seděti půl druhého léta a půl šesté neděle; o jehožto příčině 199 nebo nepříčině k zavinění, a jakého jest života byl 1!), dosti jest 12) v druhých knihách o něm mluveno*). A když byl puštěn z vězení, tehdy nějaký Jeronym, titulem kněz, v!š) ty časy s farář u sv. Havla v Praze, psaní!^) anebo 15) list jemu psal při času Všech svatých léta téhoZ M?D?XXVI?, ukazuje jemu jakous cestu !9) Sirokou!?) a!5) mnohymi!?) lidmi ubitou ??) k pravé — podle smyslu jeho — poctě boží, ale » pfed lotry velmi nebezpečnou a prašnou *!), aby jej od pravé cesty, bezpečné a jisté, travou čistou 2) porostlé??), lidmi jiZ zametané?^), po kteréž řídcí k utěšenému pokoji královskému chodili, odvedl, v tato slova %): 15 KAPITOLA DRUHÄ, v ni22%) se oznamuje o nejake&m knézi Jeronymovi, faráti u sv. Havla, jaky?") jest 28) list psal bratru Matějovi, když byl z vězení propuštěn %), »Milost pána Ježíše s tebou), láska boží a sdílnost?!) Ducha svatého té navstévuj 5?). Amen??). Bratře v pánu bohu, Matěji, mně vždycky 35) mily! Psaní i) rozmlouvání své byl bych ně- kolikrát k tobi učinil, ale přístupu takového, ač sem několikrát hledal, nenalezl jsem; nyní času 6) nemnoho k tomu ač sem mohl nalez- nouti37), v némZ?5) toto oznamuji Lituji?9), lituji velmi 40) tvého nestésti, netoliko *!) s?) strany časného života, ale nejvíc s*%) strany bohatství tvé milé duše, připomínaje sobě krále Ezechiáše bohatství, kterak šeredstvím 44) zmrhal zboží a45) „ statek, když Babylonští schytralim krádežem *6) jej o to připravili. Tak poznávám, milý bratře Matěji, bohatství, kteréž jestí") bylo při tobě i48) na poušti skrze pilnou *) práci, časté modlitby, čítání a přemyšlování v zákoně páně, časté %) při- » jímání téla a krve pána 5!) Jezíse Krista, Ze?) sou 58) nepřátelé to bohatství odjali, vpustivée v tvé®*) srdce zalíbení, ty že jsi bohatý v'rozumu zákona božího, kterýmž %5) by převyšoval všecky doktory, i pikarty, všecko také knězstvo. A toho dosahuji 1) Z kter$; v ktefi(!). — *) go činili. — 3) dv (a co by chtěli). — *) ż (jest). — 5) Z buoh. — 8) Z k po- chvale; e ku potupé lidem. — 7) v Téhož. — 8) o püstenník; v poustevnik. — 9?) ^ od PraZan. — 10) ost (toho dne]... do západu slunce. — !!) Z jakého (jest) byl života. — 1?) / dosti jest psáno.... (mluveno). — 13) 2» (vj. — M) o psaním (!). — 15) Z neb. — 16) b/v cestu jakous; co jakis cestu. — 1%) e 8irokü. — 18) z (a). — 19) Z mno- hým lidem podle smyslu jeho k pravé poctě boží podobnou. — 2%) Z (ubitou}; à smyslenou; v utlaéenou; d ubitou právé; z ubitou k pravdě; e ub. k pravé pravdé. — 2!) o nebezpečnů a prašnú; Š -—ná a —ná(!). — 22) o travá Cistü. — %) Z travou porostlć cestou... zametanou; 42 prorostlé; z prošlé. — %) g zamatené. — 25) A slova psaná; Jev .. níže položená; Z níže psaná a položená. — 2%) z Nějakýho kněze Jeronyma, faráře u sv. Havla list k br. Mat., již vězení zproštěnému. — 27) £5 jak. — %) Z (jest). — 2%) Z pustón. — 9) Zo (s tebou). — 31) e dilnost. — 32) Z návštěv. — %) o (Amen). — %) os? milj vidycky. — %) e a. — 39) / nemnoho času k tomu... (ač); v času, ač nemnoho k tomu. — 37) 2 naléznáti. — 39) Z v němžto to. — %) Z oznamuje, lituji; z6leo nespr. Lituje, lit. — 4% evdgo tvého velmi; * (velmi... časného). — %) o toliko(!). — 42) /o (s). — 33) di (s). — 4) g s Żeredstvim; » Seredné. — 4) v (aj. — 46) oZ schytralou krádeží. — «?) kólo jest. — 48) al {i}. — 49) żo pilni. — 99) wi časté. — 5!) g (pána), — 52) AZ žeťf. — 53) o sú. — 95) » v to. — 55) d v kterÿmz. a) Viz Rezek: Zvolení a korunování Ferdinanda I. na království české, v Pr. 1877 i téhož Geschichte der Regierung Ferdinand I. Pr. 1877; Tomek, dil XI. kap. [.;. Snémy, díl I. — ") Viz str. 142 a násl. 576 IV Kräl. 20. 

Strana 200
200 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA ČTVRTÁ. KAP. 2. 1526 z toho1): neb prve častý hodovník jsi býval2) stolu Páně; nébrž3) i 4) pánóm Pražanům 5), které jsi 6) psaní učinil z pouště, že máš to 7) do sebe, oznámil jsi: stůl Páně žeť8) jest k mysli?), že častých půžitkův 10) z něho chceš nabývati2). Ó jináč, jináč 11), milý bratře Matěji, na sebe [ijsi vynesl: jedno roznášení 12) traktátův starých kacířův táborských, v nichžto mnohá rouhání jsou 13) sepsána, z nichžto mně jeden jsi poslal 14). Mnohé všetečnosti a rouhání15) v sobě 16) ten traktátb) [má]17), zvláště tento 18), jímž potrava páně a nápoj v lehkost se obrací těmito slovy 19): »Bytem přirozeným a nejvyšším tělo Kristovo jest na nebi, druhým duchovním 20) prostředním 21) bytem jest v lidech22) nábožných bohomyslných, třetím nejnižším bytem23) jest v svátosti svá- tostně 24).. — Toho žádný z evangelistův, žádný z apoštolův, žádný z doktorův nikdá nepsal jest25); není to 26) hlas Kristův, nejsou 27) to slova Kristova, nejsou to slova apoštolská 28). Pán, kdo slyší hlas jeho, praví, že jest ovce z ovčince jeho, kdož 29) jiný hlas slyší, dí, že jest z jiného ovčince. Cizí 30) hlas: svátostní 31) tělo, svátostní32) krev, žehnaný chléb33), žehnané 34) víno35), znamení těla Kri- stova, znamení krve Kristovy.« Kacířská písma, milý bratře Matěji, roznášeje, mnoho 36) jsi jimi 37) ztrávil38): Křineckého 39)c) ), že jest 40) se po druhé křtil a pikartem jest; jiných 41) mnoho, ježto jim ani do 42) slova božího 1526 co jest, ani do postův 43), ani do hříchův zůstání 44); svatý Petr pověděl, že skrze takové mistry cesta bude 45) v rouhání 46) dána, mnozí 47) že 48) smilstva jich, to jest jich falešného učení, následovati budou, jichžto čeká rychlé zatracení 49). Též 50) svatý Petr 51) že budou převracovati hloupí52) a neustaviční sva- tého Pavla nesnadné řeči, jako i jiná písma 53), k svému vlastnímu zatracení. — Ó pohleď na o dílo 54), že nic jsi 55) ani u sebe, ani u jiných neprospěl 56), poznej, že jsi bídný a chudý, ač snad se domníváš, že si hojný a bohatý57), buď58) v učení, buď v 59) vtipu buď v sva- tosti, buď v pokoře! Ó buď chudý60) du- chem61) v umění62), a ne bohatý s pikarty! Napomínám tě pro milý bůh 63), navrátě 64) se 65) na poušť, čiň 66) pokání, modl 67) se, zdali by 68) snad pán bůh nad tebou se smiloval 69), a žádaj, které jsi zavedl 70), ať by 71) zase i s tebou v jednotu » víry přišli. Psaní, které72) jsi učinil administratorovi, prosím; odpusť73) mi, žeť málo napovím, velmi jsi tehdáž vyšel z člověka, a to v tom: ozna- moval jsi, že co jest, ježto se nelíbí jednomu74) do druhého, že to 75) jemu v oči 70) chceš oznámiti 77). Ty prve několiko 78) nedělí ten list byl jsi 79) rozeslal 80) mezi zemany, kteréžto psaní prve administratorovi 81) došlo, nežli jsi ty 82) 16 25 II. Epišt. Petr. II. 1. 2. 1) v z toho, že jsi prve. — 2) ost jsi býval častý hodovník. — 3) blydg nýbrž. — 4) v i v psaní, kteréž jsi pánům Praž. uč. — 5) k (Pražanům). — 6) eg kteréž jsi; 1 které's. — 7) ost to máš. — 8) kbedgo že. — 9) v tobě k mysli. — 10) o počátkův. — 11) e Ó jináč nyní; g Ó jináč již; dg O jináč nic. — 12) kbv vzná- šení; l vynášením. — 13) o rúhání jsú. — 14) v poslal, kterýžto traktát mnohé všet. a rouh. v sobě má. — 15) o rú- hání. — 16) g (v sobě). — 17) k maje; (má] není v zbego, ale je nutno. — 18) kbled ten; v toto, — 19) v slovy totiž, že přir. a nejv. bytem tělo ... druhým bytem že jest duch. prostř. — 20) k (správ.) duchovním; zi ost chyb. duchovně. — 21) l třetím; v bytem že jest (»nejnižším« připsáno teprv in marg.). — 24) kb svátostné; a prostředníkem. — 22) kblv (v lidech ... třetím). — 23) kbl (nejnižším bytem jest); o třetinú nejvyšším bytem l posvátné. — 25) 1 (jest). — 26) v (to); o toho. — 27) o nejsú. — 28) 1 apoštola. — 29) bl kdo. — 30) v cizí jest; kb Cizí hlas svátostní, tělo svátostní, krev svát. (b krev žehnaná); l Cizí hlas: Posvátně tělo, svátostně krev žehnává; chléb a víno, znamení těla Kristova. — 31) vg svátostmi. — 32) v svátostmi. — 33) b chléb žehnaný. — 34) bv (žehnané). — 35) v a víno. — 36) kbl mnoho jsi jiných jimi (! nimi); edgo mnoho jsi jím. — 37) evd (jimi]. — 38) v ztrávil, jako. — 30) z chyb. Oskrzněckého; og Oskřineckého; kbevd Skřineckého. — 40) l že jsi se(!). — 41) ost a jiných. — 42) o (do). — 43) v skutkův. — 44) e ani do hříchův odpuštění a zůstání nic není. — 45) l cesta pravdy (bude). — 46) o v rúhání. — 47) l a mnozí. — 48) l (že]; beo se. — 49) ! rychlé zahynutí a že přeluzují duše ustavičně k svému zlořečenství. — 50) dl (Též svatý ... zatracení): — 51) dg Pavel. — 52) ost převraceti hl.; o př. chlupy(!). — 53) kbev (jako i jiná písma). — 54) kly na své dílo; s pohleď na sebe. — 55) vl že jsi nic. — 56) dg (neprospěl). — 57) vl (a bohatý). — 58) b (buď). — 59) ego (v). — 60) kbo chudým. — 61) kbl (duchem). — 62) ost v pokořea umění. — 63) l pro bůh; o pro milého boha. — 64) ld navrať. — 65) l se zase. — 66) d a čiň. — 67) l modli se; v (modl se). — 68) vl zdali by se. — 69) v smiloval nad tebou zase. — 70) g zavadil. — 71) v aby zase. — 72) blg kteréž; o která. — 73) d (odpusť). — 74) I člověku jednomu. — 75) l že tomu. — 76) l chceš vůči; kbed vůči chceš; v (v oči). — 77) by oznamovati. — 78) l a tys prve několik. — 79) l (jsi). — 80) kbl rozepsal. — 81) ost administratora. — 82) I nežli's ty mu je; kv ty jsi. a) List z r. 1519, jejž viz dále tištěný. — b) Nelze určiti na ten čas, který to. — c) Rozumí se některý Křinecký z Ronova, snad Vilím, potomní přední z č. bratří.

Strana 201
LIST KN. JERONYMA BR. MATĚJI. ODPOVĚD BR. MATĚJE. 201 Jan 1. Genes, XXVII. 17. 1526 jemu1) poslal, v tom listu, že2) velmi hrubě3) jsi bohatý při rozumu4) vykládaní kšaftu páně, oznámil jsi5) se v potupování všech duchovních správcův i pánův Pražanův. Času se nedostává6); psalť bych, kde a jak při víře boží na omylu stavíš7). Však8) jedno?) toto 10) oznamuji tobě: Věříš-li, že jest 11) se Slovo 12) vtělilo a Slovo tělo že jest učiněno 13), takéť nebude 14) těžko, že jest to tak 15), věřiti, že nám ráčil vydati to 16) tělo, kteréž za nás jest 17) zra- zeno, a krev tu, kteráž jest za nás 18) vylita. A ří- káme: »Půjdu ku pánu bohu«, když chodíme k tělu a krvi pána 19) Ježíše20) Krista, pro spo- jení 21) nerozdílného22) božství s člověčenstvím; [neb] 23), jakož24) se jednou25) spojilo božství s člověčenstvím], nedělilo se 26) a děliti se ne- bude27) na věky. Jakož Abrahamovi bůh mluvil řeči odporné 28) *), tak i nám, kteréž mluví, zdají se odporné; věrný Abraham vždycky byl, a lidé křesťanští29) také s apoštoly 30) vždycky věří. Neb i tu 31) Abraham 32) věřil, kdež byla i odpornost rozumu. Abrahamovi bůh pověděl, že nad hvězdy nebeské rozmnoží 34) Isák k létóm došel34*) semeno jeho 33), a než 5 10 13 kázal ho bůh obětovati. Neřekl 35) bohu, kterak 1526 to můž býti, aby se tak stalo, že semeno jeho se 36) rozmnoží. Jakož věřil, že v starosti můž mu syna dáti, tak také věřil, by pak i37) syn oběto- ván byl, že jest38) ho mocen vzkřísiti a slibu svému dosti učiniti. — Tak při novém39) zákoně, pannou matka Krista 40) že jest41) zůstala, ač jest ho počala i porodila42), věří lid křesťanský; též také, ač seděl za stolem v mírném svém 43 těle, ježto ho nic neubejvalo, ani se umenšilo 44) věřili apoštolé, že jim pod spůsobem chleba i 45) vína pravé 46) tělo své a krev kšaftuje, ač jako odporné řeči mluvil, jedno 47): »Neodejdu-li já 48), utěšitel etc. S vámi jsem 49) až do skonání světa. Jdu, abych vám připravil etc.50).« Ó od učení51) rozličného novotvárného 52) odstup, poznej 53) se, nech bohatství v umění na- před pověděném, buď chudý duchem, navrať se zase na poušť, svůj život54) dokonej55)! Pánu » bohu a milosti jeho poručen buď!« Tento 56) kněz svatosti57) sv. Havla zapírá, zapírá čině to sám proti sobě i proti papeži, a protož 58) se 59) takto svou vlastní rukou pode- Kněz Jeronym, farář 60) havelský. psal. Jan XVI, 17. Mat. XXVIII 20. Jan XIV, 3. KAPITOLA TŘETÍ. Bratr Matěj tuto mu na ten list odpověď dává 61) »Milost boží a pokoj Krista Ježíše62) buď mém, přečetl64) jsem je 65) i “6) jemu vyrozuměl, tobě, kněže Iheronyme, v pánu bohu milý! co v sobě zavírá. V němž oznamuješ, že by velmi litoval neštěstí mého, netoliko s strany Psaní, které jsi mi učinil po bratru Jírovi 63) 1) kb jemu je; evdo je jemu. — 2) k že ty jsi; ost že jsi ty. — 3) ost (hrubě). — 4) 1 boh., rozumný a při vykládaní. — 5) dg oznám. jsi, dav se v pot.; v ozn. jsi, potupujíce všechny duch. správce a pány Pražany. — 6) d nedostává psáti. — 7 e stavíš se; ly se staviš; kd stojíš. — 8) k Všakť. — 9) kl jednom; s jednoť. — 10) vl to. — 11) ! (jestj. — 12) e to Slovo. — 13) dg Slovo že jest tělo uč.; e Slovo tělo uč. jest. — 14) v nebudeť. — 15) v (že jest to tak). — 16) vl (to]. — 17) kblv (jest). — 18) bevdg za nás jest; k (jest). — 19) l pána našeho. — 20) k Ježíše). — 21) o spokojení. — 22) I nerozdílné. — 23) zbl (neb... s člověčenstvím.) — 24) d jakž. — 25) o jednú. — 26) v tak se nedělilo a nebude se děliti; I neděl. se a nedělí; d ned. a děliti bude(!). — 27) k (se nebude). — 28) v odpornie; g řeči odporné, věrný Abrah. vždycky byl atd. (omylem přesunuto z další věty). — 29) kblev a věrní křesťané. — 30) kblevd s apoštoly také. — 31) v to. — 32) ost [Abraham ... rozumu). — 33) v jméno jeho rozmn.; ost semeno jeho rozmnoží. — 34) l (a než... semeno jeho rozmnoží). — 340) ost přišel. — 35) v Však neřekl. — 36) go (se). — 37) kblv ti). — 38) v (jest); e jest mocen jeho; ost jest moc. ho. — 39) v v novém. — 40) kbl pannou matka Pána Krista; v mat. P. K. pannou; eo pan. matka Kristova. — 41) ! [že jest). — 42) e (i po- rodila). — 43) v v mírném v svém. — 44) g neumenšovalo; o neumenšilo. — 45) vlg a vína. — 46) e právě. — 47) v (jedno). — 48) kblv Odejdu-li já, (+ c) utěšitel nepřijde k vám. — 49) g (jsem). — 50) kblev připravil místo. 51) v A od učení; d Od učení. — 52) kb novotvářného; d novotvorného; v mnoho novotvářného. — 53) ! poznaje se. — 54) d na poušť svou; život. — 55) kbly konej; o dokonaj. — 56) Věta uzávorkovaná je patrně přípisek někoho jiného; v ruk. v je teprve do hotového textu přičiněna. — 57) kb svátosti sv. Havla, zapírač netoliko sám (b to sám) čině; vg svatosti těla Kristova zapírá, čině to sám; edo svat. sv. Havla zapírá, čině to sám. — 58) ost protož svou (o svú) rukou vlastní takto. — 59) o (se). — 60) kb a farář. — 61) Nadpis kapitoly tentokrát jest i v z; v Odpověď br. Matěje na list svrchupsaný atd.; dgo a odpověď atd. jako v; kole v níž se pokládá odpověď atd. jako v. — 62) e Milost a pokoj boží a Krista J.; l Mil. a pok. Krista J. — 63) o Jeronymovi(!). — 64) g přečet. — 65) lo (jej. — 66) ost a jemu sem vyr. 26

Strana 202
1526 202 časného!) života, ale nejvíc duše mé, snad jako bych já?) néco velmi?) zlého trpěl na obojím člověku Ale však to věda, znej*), že se velmi na tom?) mejlis, neznaje?) pravého a křivého, ani rozeznavaje”) zisku a škody. Neb to znej*), s knéze Jarosi s jinymi: Ze já nehodny nic toho nelituji ani pyči, že jsem potrpěl některý čas vězení od antikrista pro pravdu?) čtení a jméno pána našeho !0) Ježíše Krista, poněvadž jsem toho!!) na pánu bohu vždycky 12) prosil a žádal, aby mi takovou w» měrou 18) pro pravdu svou!4) rátil dáti trpóti 15); buď jeho milosti z toho věčná chvála a nekonečné děkování! Také věz i znej: Że já!8) sobě s po- mocí boží velmi draze a vysoce vážím to vězení a!7) trpéni!8) pro pravdu a čtení 9) pána Krista, 1s nade všecka bohatství zlata a stříbra, což ho má antikrist se všemi syny svými *) i holomky sobě poddanými; a?!) ještě vejše mluvím**) a?8) za jistou *4) věc pravím, Ze vei$ken?5) svét nemá toho bohatství, aby mi to zaplatil. Není tehdy %) mé neštěstí, ani žádná škoda, což jsem z vůle boží potrpěl, jakož vy se někteří domníváte a mne v tom litujete, leč snad proto, že mne za bludného a za pikarta soudíte býti, že sem pravdu boží vyznal a zastal a křivdu anti- » kristovu oznámil a jako netistou?") nevéstku nahou *8) všem zjevně ukázal a mrzkost její na světlo vynesl. Toho soudu a křiku vašeho já s po- mocí pána boha všemohoucího nic se nelekám, nebojím 29%), ani strachuji. Neb %) jest obyčej a po- » vaha všech synův papežových: kto by jim pravdu pravil, jich nevěru a?!) nefády a hříchy ohavné trestal a prebendy jim ujímal, ten každý musí od nich??) za kacíře a pikarta nazván 9%) býti, proti- venstvi%), hanění i žalařování vedle svědectví všech písem svatých z 5) zákona božího. Ale mné?5) jest to za nejmenší od vás, !) o tastného. — 2?) osz (ja). — 3) ko (velmi). — 7) y nerozeznávaje. — 5) o to znaj. — 9) e (pro pravdu 12) ost vżdycky na panu b. — '!3) » vérou; / düvérnost. 18) o i ja. —— 17) £A/» [to vézeni a). — 18) g trápení. — '*) s od nich trpéti, s ... Kristaj. — 10) kbvdgo (naseho}. — 1!) d jsem to. KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA ČTVRTÁ. KAP. 3. nepřátel pravdy boží, za takového souzen *?) býti, neb?) vím, že mi tím nic??) neuskodite, aniż**) vlasu jednoho s hlavy ‘!1) sejmete bez vůle boží; jakoż se tak i*?) stalo, kdyż sem byl mnohý čas v moci a ví) rukou vašich vedle zdání a domnění vašeho. Ale já sem uvěřil a nepochybně držal, že sem nebyl v samých rukou 44) vašich, ale v rukou a v moci krále a pána45) všech 40) věkův, boha všemohoucího), kterýž mne ostříhal a choval od násilné moci antikristovy do vůle své etc. Dotyceś *) mne, że bych**) v psaní svém, kteréž sem před časy Pražanům učinil, měl vůli často tělem a krví Krista Ježíše %) se krmiti a po- silňovati 91). Aby věděl, že s pomocí boží ještě té vůle sem a tím pokrmem a nápojem z víry Kristovy duchovně často se posilňuji, ne na samém posvátném přijímání 52) přestávaje 59), ale 54) vedle řečí pána Krista, vypsaných v šestým rozdílu sv. Jana čtení se zachovávaje: ne55) jako vy mnozí kněží, synové antikristovi, na samém posvátném jedení a pití těla a krve Krisťovy lidi téměř všecky %) stavíte a v tom samém slibujete jim život věčný a že by tu mnohých oužitkův docházeli, k tomu zůvete všecky na pořád, bez víry a pokání i du- chovního jedení a pití těla a krve páně. A z toho *?) samého 58) častého °°), posvátného %) přijímání [zjevné %!) ovoce se ukazuje*?): płedkem na vás kněžích] mnohých i na lidu) obecném “%) mno- hém, když ve všech hříších a nepravostech trvají, a zvláště kněží, každý den sloužíce“) mše, při- jímají, a proto mnozí všecky lidi světské hříchy a nešlechetnostmi %) mrzkými převyšují, I prosím vás, z toho-li°7) ty hříchy a nepravosti pácháte, z častého posvátného přijímání, jakož %) pravíte, Że pána Krista osobného a bytného, boha 9?) Zivého v svátosti přijímáte 70)?! + Z to věz, (znej). — 5) g na to. — 9) 6 neznajice. — M) o svü. — 5) / dáti potrpéti; 2 trpéti dáti. — Z pro pravdu čtení. — 2°) ost svými syny. — ?!) o {a}. 22) z vejše mluvě. — *%) żbeodgo (a). —. 24) £o jisti. — %) / vsecken. — 2) kdod tedy. — 27) z chyb. nejistotu; vdo nečistú. — %) bo nahû. — %) Z nebojím se. — 93") z/ Nebt jest povaha a obyčej. — 31) osz (a). — 32) £edgo od nich musi; v od nich nemusi(!). — %) eď držán a nazván. — %) &bedg prot. a han. — 95) £2/y (z]. — %) Z mněť. — 37) o sázen; v/ souzenu. — 38) ost nebo. — 39?) Z/evd (nic). — 40) kdo ani. — 4) e (s hlavy); Z sejmete s hlavy; dd s hl. mé nesejmete; v s hl. mé sejmete. — 42) ost i tak. — %) vo (v]. — +) kb v rukou a moci; /r v rukou v moci; do v rukou moci; e v rukou pomoci. — 49) dg pána a krále; osť pána krále. — 4%) Z i všech. — 47) o všemohú- ciho. — 48) e Dotýkáš. — +9) » Ze sem. — 50) 4 Jeżise Kr.; 2v Pána J. K.; Z Pána našeho J. K. — 95!) 4 po- silovati. — 52) 7 posv. jedeni a pití (přijímání přestávaje). — 53) dy prestavajice. — ^) £//» (ale vedle... se zachovávaje]. — 5») £» neb; e nebo. — 99) £5 vSudy. — 7) Z A z toho tak. — 68) 2Z vašeho; k) mého. — 59) os/ čistého. — 99) 2/» a posvátného. — 9!) ze zjevně; z (zjevné .. kněžích), ale ve všech ostat. — ©) z ukazují. — 63) z potom i na lidu. — ©) e obecnim. — %) o slüZice; e slouživše. — 99) £A/ev hfíchy a nepravostmi. — 07) v z toho-liž, z čast. posv. pfij, hfíchy a nepr. pácháte? — 08) o jakż. — 9) e (boha). — %) Z požíváte. 1520 Jan VI. 26—35 

Strana 203
ODPOVÉD BR. MATĚJE KN. JERONYMOVI. 203 KAPITOLA ČTVRTÁ!) a list téhož bratra Matěje2) pánu 34) bohu jest byla, aby všecka moc násilná 1526 Dále v témž listu dotýkáš také traktátu3) pravého smyslu z zákona božího starých Táborův, antikristova i brány pekelní 35) nic nemohly proti bohu mocnému36), ani proti víře mé. To proto že by bludný a kacířský byl 4); a proto ty5) ani píši, abyšte se nedomnívali, že bych sobě v tom žádný z vás neukázali jste lepšího a gruntovnějšího vězení stejskal a tesklil, aneb 37) jakého se strachu smyslu a zdravějšího rozumu, vedle důvodů víry, z písma zákona božího o svátosti těla Kristova; bál a lekal; z pokoryť mluvím a z víry vyznávám s apoštolem 38), že jest mi 39) pán bůh nedal ducha neb vždy nemůžte6) jedním a 7) naprosto žádným 8) bázně a strachu, ale stálosti, a to vše 40) z milosfi písmem svatým z řečí pána Krista, ani z řečí apo- své. Dáno 41) mi také netoliko v Krista pána věřiti, štolských kterého důvodu ukázati a provésti v pravém smyslu a v zdravém rozumu, aby tak bylo, jako no ale i 42) proň trpěti s pomocí jeho. Z toho ze všeho buď43) jemu věčná chvála a děkování ode vy, kněží antikristovi, míti chcete a pravíte: že máte všeho stvoření44)! Ne nám, pane, ne nám 45), ale pána Krista osobného9), podstatného, bytného, jménu tvému dej chválu; neb pravda tvá vítězí boha 10) živého, jako na pravici 11) v nebi sedícího, na oltáři v svátosti. Ale toho z víry nedržíte; a přemáhá 46) i zůstává na věky věkóm 47). toliko pro slávu a poctivost svou 12) a pro 13) Pravíš také, že sem nic neprospěl sobě 48) 15 ani jiným a že sem proto bídný a chudý. Z bídy prebendu tučnou14) tak vyznáváte před lidem a chudoby, ano 49) i 50) z nehodnosti před pánem obecním, aby se domnívali, že jste vy stvořitelé boží, bohem se nevymlouvám 51), ale věřím jeho milosti jakož 15) i tak [že někteří kážete, slýcháno bývalo. Také dotýčeš psaní, kteréž sem učinil admi- svaté, že ta práce má z vůle jeho, ač nesta- tečná není neužitečná, ani daremná52) před obli- 20 nistratorovi a konsistoři. O tom tak 16) pravím: že čejem jeho, a ovšem to vězení dlouhé pro obranu v tom psaní, což17) sem koli psal, pravdu sem čtení svatého 53); neb věřím, že jest pán bůh 54) psal 18) z vůle pána boha všemohoucího a s pomocí mnohým pomohl z moci a z 55) zavedení hrozného 56) jeho, lituje veliké křivdy a pekelního bezpráví, antikristova a bludův jeho modlářských. I mně kteráž se dála 19) násilně pravdě jeho a věrným z pán bůh dal známost pravdy své skrze čítání oudům Krista pána 20) od antikrista a vás, synův spisův věrných učitelův, abych57) poznal pravý jeho. A pro tu 21) pravdu jistou 22) Krista pána grunt pravdy 58) pána Krista. netoliko dlouhé23) vězení a24) jakékoli trápení Píšeš a velíš mi jíti na poušť a tam pokání s pomocí boží hotov sem byl [trpěti]25), i ještě 26) činiti pro bludy, i 59) pro ty 50) lidi, kteréž 61) bych kdyby byla vůle jeho 27) svatá, života nasaditi 28) a jakouž29) koli smrt ukrutnou 30) podstoupiti 31). A v zavedl z vašeho domnění křivého, aby se nade toho všeho sám na sobě jsem nezakládal, ale všecka mnou62) pán bůh smiloval, abych63) lidi zase 64) přivedl. Ale já s pomocí boží k tomu k víře má naděje a32) doufání i síla a moc k tomu v samém33) Zalm CXIII 1. 1526 1) V rkp. v list Matějův jde před se bez rozdělení v kapitoly; kap. 7. označena je pů- vodně tedy jako 4.; později však někdo čísla opravil. — 2) kb Téhož br. Mat. list; l V níž téhož br. M. list; e A týž list téhož br. M. — 3) b »w.. tatu«(!); 1 traktatův. — 4) 1 bludní a kaciřští byli. — 5) d proto ani ty. — 6) v nemůžte naprosto ani jedním ani žádným. — 7 kbl (a). — 8) k (žádným). — 2) I osobně. — 10) kblv (boha]. — 11) v na prav. v nebi sedící; e na prav. boží sedí v nebi. — 12) o svú. — 13) vo (proj. — 14) b tučnú. — 15) kb jakož i někt. tak kážete; ď jakož i tak že někt. káž.; v jakož i od někt. ka- zatelů tak slýcháno bylo. — 16) l také. — 17) l co. — 18) vl (pravdu jsem psal). — 19) dgoe kt. se dělala; k které se dělalo; l která se dála; v která se udělala. — 20) kblv (pána). — 21) o Pro tu. — 22) dg pravdu jeho jistou; l jistou Kr. pána pravdu; k čistou; o jistú. — 23) o dlúhé. — 24) v ale i; ost i. — 25) [ není, ale smysl toho doplňku žádá. — 26) g i ještě jsem pozd. připsáno mezi řádky. — 27) dg (jeho). — 28) k vynasaditi; I nastaviti. — 20) b jakúž. — 30) beo ukrutnů. — 31) bo podstúpiti. — 32) kblv (a). — 33) l samému. — 34) ost (pánu). — 35) bego pekelné. — 36) kby bohu samému mocnému. — 37) k neb. — 38) kbev s apoštoly. — 39) blgo (mil. — 40) kdly To vše. — 41) v Dále. — 42) v [i). — 43) d buď mu; ost jemu buď. — 44) kbly lode všeho stvoření). — 45) e ne nám chvála, ale. — 46) v vítězí, přemáhá; s přemáhá a vítězí. — 47) ost věkův. Text stč. správně zní »věkoma«. — 48) v ani sobě. — 49) b anobrž. — 50) kbevgo li). — 51) o nevymlúvám; v nevynímám a ne- vyml. — 52) vb daremní. — 53) v jeho svatého. — 54) kbevdgo mnohým pán bůh. — 55) evdgo (z). — 56) kbog mnohého; lvd hrozného mnohého. — 57) o aby. — 58) edgo pravdy grunt pravý. — 59) v a. — 60) g (tyl. — 61) kblevdg které. — 62) o mnú. — 63) v aby. — 64) d (k víře). 26.

Strana 204
204 KRONIKA BARTOSE PISAŘE. KNIHA ČTVRTÁ. KAP. 5. 1526 toto 1) pravím, že mně není potřebí proto na poušť choditi, abych pokání činil z bludův a z ji- ných zavedení; neb což mi jest pán bůh z mi- losti a lásky ráčil dáti2), předkem na poušti i jinde3), známost pravdy své svaté, a zvláště zavedení hrozné 4) antikristovo v 5) bludy a 6) v 7) kacířstva i v modlářství, já z toho ze všeho pána boha chválím ve dne i v noci a chváliti budu i děkovati na věky věkův jeho milosti z tak ve- likého a nesmírného dobrodiní. Ale všem kněžím, synóm papezským, jest veliká potřeba, a8) já vám radím, abyšte šli na poušť, nechajíce papez- ského antikristova ustanovení a neřádného i blud- ného učení, a tam abyšte činili pokání z toho, 10 co3) jste lidí zavedli a 10) na dušech zmordovali, 1526 jsouce11) sami zavedeni a zajati12) do Babylona římského skrze antikrista, krále nestydaté tváři 13) o němž Daniel prorok píše. Nebo14) ač vy se 15) chlubíte a velebíte16), že byšte dobře stáli a jiných vůdce 17) a správce 18) byli, ale v pravdě zákona božího a čtení Krista Ježíše 19) nemáte žádného základu a gruntu pravého, smyslu 20) a rozumu zdra- vého, ale všecko zpět a neřádně činíte i21) vedete a téměř jako 22) v kole chodíte v samých jednak ustanoveních a nálezcích bludných a škodných 23) antikristových, proti pánu bohu24) a 25) pravdě zákona jeho 26) i čtení Krista Ježíše. Dan. VII. 8. KAPITOLA PÁTÁ a tentýž27) list bratra Matěje. I. Kor. XI. 23—27. Činíš na mne dále otázku: věřím-li, že jest ty, všetečný a 49) bludný kněz 50), chtě51) to míti, že jest své tělo se vší svou 52) přirozenou pod- se Slovo vtělilo ic. Tu mi divnou 28) barvu s ličidlem statou 53) vydal, o kterémž jest dávno, že má od podáváš; neb29) kdo jest z křesťanův, aby 30) z nich odjíti a na nebesa vstoupiti, předpovídal 54) tomu odpíral? I také tomuto31): že nám ráčil 32) A to nám mnohá písma svědčí, že 55) se již i tak pán Kristus vydati tělo své, kteréž jest za nás stalo, nechav nám na světě svátosti těla svého zrazeno33), a krev svou34), kteráž jest za nás vy- 56) pod spůsobem chleba lita? — Ale toho nedokládáš, aby ty také věřil, že a krve své ku památce to Slovo vtělené a tělem učiněné vstoupilo 35) na a vína; a57) toho také neukazují, aby dřív dne nebesa a sedí na pravici boha Otce, odkudž, a ne z soudného se zase měl navrátiti 58), ale sedě59) na odjinud 36), přijíti má súdit37) živé i mrtvé; pravici, tělo 60) jeho se vší podstatou “1), již osla- nébrž38) dokládáš za nějaký důvod, že tak děti vené, ustavičně jest 62) s bozstvím spojeno 63) a na věky. říkají, majíce jíti k přijímání svátosti: »Půjdu 39) bude bez rozdílu až 64) ku pánu bohu x.« Dále také při večeři své pán Dále opět příklad dáváš na Abrahamovi, že » jest 65) mu bůh mluvil řeči odporné a že jest tomu Kristus neužíval žádných slov jiných mimo ta věřil; a též o panně Marii, že jest pannou zůstala, slova, kteráž 40) jsou41) v zákoně božím 42) za- syna 66) porodivši etc. I kdo 67) tomu opět odpírá, psána 43), ani apoštol sv. Pavel, vrátiv se z třetího nebe s poselstvím jemu poručeným, kteréž což68) zákon boží svědčí, aby to 69) všecko tak Korintům 44) vysvědčil; ale toho tak při tom 45) nebylo, leč by byl člověk ovšem dáblem zmá- 46) nechali 47), nedotýkajíce 48) toho, tak jako z mený? — Neb se to nalízá 7) o Abrahamovi, že jest oba Genes. XV.. 6. 1) l k tomu to; v toto k tomu. — 2) kblyg dáti ráčil. — 3) v a potom i jinde. — 4) v hrozného. 5) g (v). — 6) blv (a]. — 7) klv (v). — 8) l i. — 9) v což. — 10) bledgo (a). — 11) o jsúce. — 12) l za- jiti(!). — 13) l nestydatého krále v tváři. — 14) e (Nebo ač ... velebíte). — 15) kbly ač se vy. — 16) kblv a velebíte). — 17 l vůdci. — 18) v správcové. — 19) d čtení Krista pána Ježíše; g čtení krále pána Ježíše Krista; ost čtení Kristova. — 20) bv gruntu a prav. smyslu; 1 gr. i prav. sm. — 21) v a. — 22) o jakož. — 23) e škodlivých. — 24) b Kristu. — 25) v i pravdě jeho i čtení. — 26) l (pravdě zák. jeho). — 27) o tajž list; ost týž l.;l (a týž 1. br. Mat.). — 28) leo divnú. — 29) ost nebo. — 30) ! (abyl. — 31) d tomu. — 32) kblev pán Krist. ráčil. — 33) I zrazené. — 34) o svú. — 35) vo vstúpilo. — 30) v odjinudž. — 37) kbedg souditi; ly a souditi. — 38) kbevdg nýbrž. — 39) ! Půjdeme. — 40) ! která. — 41) o sú. — 42) v páně. — 43) o sepsána. — 44) kbevdg k Kor. — 45) blv (při tom). — 46) d (oba). — 47) d aby nechali. — 48) d nedotýkajíc. — 49) ost (a). — 50) e kněže! — 51) o chtěje. — 52) o svú; kblevg (svou). — 53) bo přirozenú podstatú. — 54)! (předpovídal). — 55) ost že jest. 56) l k památce. — 57) o (a). — 58) l vrátiti. — 59) vl sedí. — 60) k tělo své se vší jeho. — 61) v podstatú, jenž jest již. — 62) vl (jest). — 63) o spojeno; kb spojené. 64) g (až); o již. — 65) l (jest). — 66) ost syna). — 67) v kdož. — 68) 1 co. — 60) g tu. — 70) ost nalézá.

Strana 205
ODPOVĚĎ BR. MATĚJE KN. JERONYMOVI. 1526 uvěřil bohu mluvícímu k němu') a přikázání dá- vajícímu, a počteno jest mu to*) za spravedlnost: ale?) nenalézá se, aby, uvěře?) člověku) aneb smyšlénkám jeho, byl spravedliv učiněn“). Též) také8) o panně Marii není slušné pochybovati, poněvadž písmo svědčí, že jest bez muského se- mene počala i porodila a pannou před porodem, při) porodu i po porodu byla, hodna jsouci !) chvály nade všecko!!) stvoření. Neb každý křesťan dlužen !2) jest tomu věřiti; o čemž zákon boží vysvědčuje, a zvláště o1%) přikázání božím; ale o čemž mlčí a vlastní rozum nepříhodný a ne- přístupný netoliko nepovoluje písmóm !1) zákona, ale vic!®) odpirä, kdo nepozná, že toho kfesťan věrný není povinen přijímati? — Neb mnohem odpornější věc jest, že bůh svět i všecky věci z ničehéhož stvořil!“); avšak !7), poněvadž písma zákona, že se tak stalo, svědčí, povinní sme tomu věřití, víc nežli důmyslům !8) lidským bez hodného svědectví. 205 Ale W) již povím vám, kněžím 2), novinu div- nou?!) ale22) — bojím se — vám nelibou, samým ?3) věrným a voleným božím *%) radostnou, o tom*5), že již brzo29) pán bůh milosrdny?’) propustí a ; vyvede lid svůj z vězení babylonského, totiž [z moci| římské, antikrista?%) zlořečeného, otce vašeho. Nebo již všudy z daru??) milosti boží?) téměř po všem kfťesťanstvu, po zemích ?!) a?) krajinách ruší a kazí se moc jeho“ nepravá a nešlechetná,: neb všudy jednak přicházejí *8) lidé) k známosti pravdy, víry, lásky a) naděje, skrze čtení Krista Ježíše, v němž jest moc k spasení všech věrných, již přicházející %) od východu i západu *?) slunce k pravdě Krista pána. Také již odjimä%) bůh is království své z moci falešných prorokův, mistrův a%) zäkonniküv a dává je jiným, věrným lidem, kteříž 19) mu vydávají oužitky jeho; béře také pán a hospodář vinici svou*!) z moci nešlechetných, nevernych*?) a nepravých +3) vinařův a dává ji » jiným vinařům věrného lidu svého. KAPITOLA ŠESTÁ a tejž +?) list bratra Matěje. Dále o nějakém Mikulášovi vřetenáři a o Kláře 4%). Také 4%) mám za to, že snad již vite o tom, kterak jest?) hlava, otec váš8), antikrist*%), klesl a přemožen 0), aŠI) z víry se drží%?), že i zkažen bude i s svou mocí falešnou“9%). — A prosím vás, povězte mi také něco o tom arcibiskupu%) uher- ském, skrze kteréhož a vás preláty prazské ta ràznice a pokušení násilné %) prišlo na věrné) vůdce a správce falešný, s kterýmž“) jste se byli spojili! Zdali %) jest nezradil nejprve 1) nad pánem = a králem“) svým, i nade vší zemí Uhěrskou %), i nad vámi, syny svými, jakož tak o něm všudy ten hlas vzní%)? I pohleďtež, več jest vás uvedl lotr) zrádný a kam se jest děl!“) A protož, abyšte vědouce“) znali a rozuměli, že již král 1526 v zemi České, a zvláště 57) v Praze“8). Toť ten váš » kralujících a pán panujících, bůh“") všemohoucí 8), 1) v jemu. — 2) o (to). — 9) e a. — 9) dg aby uvěřil (v g tak pozd. upraveno); AJ/ev aby u vite. — 5) e člověku aneb smyšlínkům jeho; 4g člověku anebo smyšl. jeho; z smyšlínkům člověka; Z člověka aby smy- šlínkóm jeho; 4 člověka aneb smyslníkem (!) jeho; Ž člověka aneb smyslníkóm jeho. — ©) osť (byl sprav. učinčn), místo toho: mělo mu to (z (toj) počteno býti k spravedlnosti. — ?) og (Též také o p. Marii), ale v g pozd. přidáno in marg.: O panně Marii. — 5) osť (také). — 9?) v i pri. — 10) beo jsüci. — 1) A4 všecka. — 12) ko povinen. — 18) z (o). — 11) kbug písmu. — 15) z ale jemu víc. — 16) o stvořiti neraéil(!); ost stvoř. ráčil. -— 17) o však. — 18) z oumyslům. — 19) o A. — %) e kněžím nekněžím. — %) Aveo divnü... (bez z:) nelibü... radostnú. — 22) z však. — %) z samým toliko. — %) osť (božím). — %) » o témž; že pán bůh, jenž jest‘ milo- srdný, brzo atd. — *%) ž (brzo). — %) e (milosrdný). — %) z z moci římského antikrista; s (moci). — %) z (daru). — 30) A (boží). — 2!) z téměř po všech křesťanských zemích. — 22) ab i. — 8) v (neb) (jednak); všudy zajisté při- cházejí. — %) A (lidé). — %) al i. — 80) os přicházejí: — %7) bla i od západu. — %) z vynímá. — %) o (mistrův a). — %) 2 kteří. — 41) o svú. -- 42) kôlev (nevernych). — %) Z (nepravých) a neupřímných. — 4) Z Týž. — 8) Z Dále o ňákém Mikolášovi vřet. a o Kláře, hospodyni jeho. — 46) dg A také; &blev Dale. — 47) v (jest). — 48) osť otec váš a hlava. — %) »/ (hlava) antikristova. — %) Z přemož. jest; g přemohl. — 5!) žšloď (a). — 52) kblevo z víry držím. — 53) bo svú... falešnú. — 5) Z antikristu nebo arcibiskupu; z o tom antikristovi nebo arc. — 55) v násilné. — 6) 27 na mne i na včrné. — 57) kbev {a} zvláště; Z a zvláště pak. — 58) e po Praze. — 10) b s kterým. — 0%) z» zdaliž. — 91) z» prve nezradil; 2Z (nejprve). — 62) osé nad králem, pánem. — %) o Uherskú. — W) ko zní, o v zemi(!). — ®) Z ten lotr. — 06) bo vědúce; z vědice. — 6) Z (bůh). — %) že všemohúcí; o všemohúcích(!). 9 Lad. Salkan. U Moháče byl od Turků jat a sťat. Matěj asi vykládá za zradu Salkanovy snahy a rady jeho, dávané králi proti novověrství v Čechách. Odtud Bartoš má své podobné zdání o arcibiskupu v I. 7, II. 23, zejména v III. 7. i 

Strana 206
206 KRONIKA BARTOSE PISAŘE. KNIHA ČTVRTÁ. KAP. 6. Tak se nyní děje antikristu a 43) synóm jeho 1526 1526 nebude a nemůž1) déle a víc trpěti nevěry, ne- i všem vartéřům 44) a holomkům jeho. šlechetnosti2) lotrovské, hříchův3) a 4) jeho5) ne- Dotýkáš mne také 45) často v svém psaní, pravostí sodomských 6) antikristu7) a synům 8) jeho, že bych 46) se domníval býti v sobě 47) bohatým a zvláště zavedení hrozného všeho jednak lidu a v učení aneb v 48) umění. 149) v tom se velmi mejlíš křesťanského od víry a pravdy Krista pána ne- a zle se domníváš u mne toho 50) býti. Neb já bude9) víc snášeti bůh milosrdný, věřím jeho svaté se s pomocí boží znám, že jsem člověk prostý 51) milosti 10). — Prosím vás, pomněte11) sobě, kdež jsem vám byl napsal z vůle boží, že jest to 12) a k tomu lejk, nic jiného neuměje hlásati a ozna- movati, nežli Krista Ježíše a toho 52) ukřižovaného vaše poslední vítězství papežské, biskupské a 13) kněž- ské, a že jste povstali tak ukrutně a slepě proti n a pravdu čtení jeho, v prostých slovích 53), ne 54) v vysokosti a moudrosti lidského učení, aby nebyl pánu bohu a pravdě jeho před svým rychlým vyprázdněn kříž Kristův 55), tak jakž mi všemo- pádem a brzkým zkažením! I to držte tuze, jakkoli houcí56) bůh z milosti a lásky57) své dává míru chcete, zuby i nehty, že vám pán bůh 14) to vla- dařství nad lidem svým i všelikou zprávu neřádnou 15) víry své v Krista Ježíže 58). vydře a 16) vezme z rukou vašich. Na to jest Tomuto se také divím, kněže Jeronyme, že 15 přijíti, stůj dlouho nebo 17) krátko, pro vaše ve- nejistou a křivou59) věc píšeš v svém 60) listu, pravě, že bych ten list, kterýž 61) jsem administra- liké 18) hříchy a nepravosti, kteréž bez víry a torovi poslal, několik nedělí prve jej mezi zemany v neřádu 19) pášete20), sami duše své i lidské rozeslal. Milý, proč 62) tak mluviti smíš? — však mordujíce falešným učením a21) nepříkladným tak63) není, aniž kdo toho můž84) za pravé mnozí22) obcováním, v cizím smyslu, proti víře 2 mluviti 5): toliko 66) o jediný den prve67) nežli a zákonu božímu 23), všech věcí24) i25) svátostí administratorovi, jsem jej z Prahy poslal několik Kristových požívajíce. Také vězte 26), že již pán Ježíš v příchodu 27) blesku svého, totiž pravdy své, mil. Také 68) tomu heodpírám, aby 69) prve před vydáním 70) některý den někdo o něm nevěděl; všudy 28) tepe a kazí antikrista duchem oust svých z ale ty píšeš, že by administrator jeho prve od skrze věrné kazatele a učitele čtení29) svého sva- tého 30), toho 31), kterýž se pozdvihuje nade všecko, jiných 71) dosáhl: tu si chybil! Tomuto se také divím, kudy jest to přišlo, což slove bůh. Také již jej všudy vyhledává po když jsem byl u vězení, že všudy po Praze 72) zemích a krajinách 32) pán bůh všemohúcí s svě- i mezi vámi kněžími bývala řeč puštěna73) o mně tlem 33) a lucernou34) slova svého svatého a čtení Krista pána35), právě36) jako onoho37) zloděje s v lid obecný74) že bych já 75) z vězení nechtěl a mordéře, kterýž38) by se po tmě39) kryl, sám dobrovolně, a že by mi otvíráno 76) bývalo, v noci 40), s 41) světlem všudy42) nalezen bývá. a na vůli77) dáno?8) vyjíti aneb 79) nechati; [ale 80) 1) kbl nemůže víc trpěti déle; v nemůž více trp. déle. — 2) kv a nešlechetnosti. — — 3) 1 hříchu. 4) kbl (a). — 5) ost (jeho). — 6) l neprav. lotrovských sodomských. — 7 v antikrista; do antikristů; e antikristův. — 8) vdo synův. — 9) v že nebude. — 10) k (věřím ... milosti). — 11) k zpomeňte. — 12) 1 (to). — 13) l i. — 14) dg (pán bůh). — 15) bvo všelikú ... neřádnú. — 16) v oč(!). — 17) g neb. — 18) kvl všeliké. — 19) o a neřádu; e a řádu; kb a z neřádu; v a neřádně. — 20) v pasete(!). — 21) v i. — 22) ost (mnozí). — 23) v proti víře, božímu všech a zákonu(!). — 24) kv [věcí]. — 25) l (i); kbl věřících (místo »věcí i«). — 26) k Tak vězte; ! Také věřte. — 27 v (v) příchod(u). — 28) v (všudy). — 29) kby evangelium. — 30) kbevdg svatého svého; l učit. svého svat. evangelium. — 31) v toho pravím, kterýž. — 32) vl a po krajinách. — 33) o (s); k (s světlem). — 34) b a s lucernou. — 35) l svatého, evangelium K. P.; khv svatého a evangelium K. P. — 36) d a právě; v rovně. — 37) v (onoho]; k jiného. — 38) v kterýžto. — 39) bev potomně; da polně. — 40) k avšak v noci; — 44) o valtéřům. — l a potom v noci; bedgo a v noci. — 41) v (s). — 42) l (všudy). — 43) dg i synům. 45) v (také). — 46) v že bych se sám sobě zdál býti. — 47) kbe o sobě. — 48) o (v). — 49) kbleo A. — 50) vld to. — 51) kvl sprostý. — 52) klvd a to ukřiž. — 53) l a to v slovích prostých. — 54) b nevysokosti. — 55) g Kristu. — 56) o všemohúcí. — 57) d z lásky. — 58) v v Kristu Ježíši. — 50) bevo nejistú a křivú. — 60) vl v tom listu. — 61) bleo který. — 62) k Medle proč; ! I můj milý Jarši, proč... — 63) l toho. — 64) kby aniž to můž kdo; I aniž to kdo můž; edo aniž toho můž kdo; g aniž toho kdo můž. — 65) kblv říci. — 60) v (toliko... Také). — 67) kbl [prve). — 68) v Než tomu. — 69) k aby to prve; o aby někdo před vyd. prve; v ale aby prve, nežli sem jej administratorovi v Praze poslal, toliko o jediný den několik jej míti chtěli, a jakž i píšeš, že by...; ! že (byl. — 70) i před tím vydáním. — 71) l (od jiných). — 72) v v Praze. — 73) d vpouštína. — 74) kledgo obecní. 75) vlb (já). — 70) g odvíráno. — 77) kb na vóli. — 78) lg dáváno. — 79) vl neb. — 80) z ale ... čekati), ale ve všech druhých.

Strana 207
ODPOVÉD BRATRA MATĚJE KN. JERONYMOVI. 207 já že bych nechtěl1), než nějaké pomsty čekati]. A to opět nepravé a křivé2) bylo, nebo vědí páni Pražané, že jest v tom ve všem času jich žádného slova o tom3) ke mně nebylo4) mluveno, ani po kom jiném mi bylo5) vzkázáno6). Ano, kterak by to pravé mohlo7) býti, poněvadž sou mnozí páni i8) rytířstvo i města některá, a naposledy král Ludvík i králová9) jeho 10), Jich Msti, za to žádali Pražanův, abych puštěn byl, a nic sou ne- obdrželi11) ti všickni 12)! A netoliko to bývalo, ale žádný ke mně13) z přátel i z těch stavův pánův 14) nemohl puštěn býti. I pohleďtež 15), že jest křivé a 16) nejisté, kdo 17) jest to 18) mluvil a 19) roz- nášel, že bych nechtěl z vězení proti20) vůli panské.“) A opět naproti ten21) kněz Mikuláš22) Hrubec28), jinak Rozvoda, bratru mému pravil za jistou 24) věc, ale křivou a nepravou 25), že sem chtěl z vězení utécib). Ale já s pomocí boží pravím: že sem o to26) nemyslil a ještě vejše27) pravím: kdyby mi byly všecky dvéře 28) u 29) šatlavy otevříny 30). tehdy31) bez vůle panské nebyl bych vyšel. To 32) dobře vědí, kteří sou 33) nade mnou strážní byli. — Dal mi to pán bůh všemohúcí, abych to vězení s velikou34) chutí i35) sladkostí trpěl, beze všeho zármutku 36) a 37) tesknosti; nebo když mi se 38) vězení prodlévalo, také 39) mi ra- dosti a veselí40) v pánu bohu vždycky41) přibý- valo. A to kdyby pak trvalo za několik let, věřil 1526 sem pánu bohu a milosti jeho, že by [mi] 42) nedal sobě v tom teskliti, ani se rmoutiti, trpěti pro pravdu 43) a jméno44) Krista Ježíše 45). A přes to, ptejte 45*) se těch, kteří 46) sou se mnou 47) mluvili, slyšali-li sou 48) jediné49) slovo ode mne kdy 50) a já sobě stýšti51) a tesklím 52)? 53) Prosím, kněže Jeronyme, přijmi pokojně a přečti trpělivě toto mé psaní, poněvadž jsi 54) o žádal, abych 55) odpověď dal; a což mi koli dobrého přeješ, já tobě mnohem 56) víc. Dejž vám 57) pán bůh všemohoucí všem se poznati. Milost boží a pokoj 58) Krista Ježíše zůstaň s tebou 59)! Dán v pátek před svatým Martinem léta s list. 20 XXVI°. 60) 64) Potom 61) ačkoliv 2) všech těch 63) časův Pražané od krve vylití 65) pro duchovní věci 66) se zdržovali — jakož jsou 67 se pak68) i 69) v tom pochlubili 70) při počátku listy svými, kteréž po vší zemi71) i jinde o těch vězních rozpisovali 72) — však tohoto 73) roku i potom všecko to nahra- dili 74), což jsou 75) prve zmeškali, k konci od boha jim 76) uloženému 77) pospíchajíce. Jakým jsou 78) to pak úmyslem činili79), znajíce již, 15 20 25 1526 1) b nechtěl, než... čekal. — 2) be neprávě a křivě; ke nep. a kř. mluveno bylo. — 3) d o to. — 4) dg (nebylo). — 5) v mně bylo; k mi nebylo; b mně nebylo; o bylo mi. — 6) l zkáz. — 7) ost mohlo pravé. — 8) levgo a. — 9) v královna. — 10) le (jeho). — 11) o sú neobdržali. — 12) go (ti všickni). — 13) kbl žádný k tomu z přátel ... nemohl ke mně pušt; v žádný z přát. i z těch stavův nebo pánův ke mně k tomu nemohl pušt. — 14) bv (pánův);.— 15) kblg pohleďte; edo pohleď též. — 16) ld i. — 17) v kdož. — 18) v jest pak to koli; kbl (to). — 19) e (a). — 20) vl z věz. jíti proti. — 21) kbleg naproti tě; dv naproti. — 22) ! Mikoláš. — 23) v Hrubě. — 24) bo jistú. — 25) beo křivú a nepravú. — 26) b o tom; levd na to. — 27) d a ještě vejše pravím); 1 výšeji. — 28) o dvíře. — 20) d (u). — 30) bg odevřeny; kly otevřené; edo otevřeny. — 31) dv tedy; l tehdy bych. — 32) v O čemž dobře vědí ti, kt. jsou se mnou byli strážní. — 33) o sú. — 34) o s velikú. — 35) k a. — 36) kbevdgo zámutku. — 37) evdgo a. — 38) kb (se); l vězení se; v se s vězením. — 39) l tak; k tedy. — 40) o v radosti a veselé; e veselí a radosti. — 41) ost (vždycky). — 42) (mi) není v z, ale v ostat. všech. — 43) co pro pravdu jeho. — 44) dg jméno jeho. — 45) k Pána Krista; b Pána Kr. Ježíše; vl Pána Ježíše. — 45) ost ptej. — 46) v kteříž. — 47) o sú se mnú. — 48) o sú. — 49) d jedinké. — 50) kv (kdy). — 51) d kdy, abych sobě stejskal a tesklil; v ode mne, že bych sobě kdy stejskal a teskliv byl. — 52) co tesklivím. — 53) b pokorně. — 54) I poněvadžs, — 55) kblv ať bych. — 56) ost mnohem. — 57) d nám. — 58) bl (pokoj). — 59) o s tebú. — 60) k (přidává) Matěj, nehodný služebník boží. — v má další odstavec o Mikuláši vřet. za zvláštní kapitolu, a to 4., což později opraveno červeným inkoustem na 7. Nadpis zní: Mikuláš vře- tenář a Klára hospodyně jeho, jsouce na rathouz povoláni, před vším počtem duchovních i světských víru vyznali. Jaké otázky preláti na ně činili. Na smrt vedeni byli. Stálost jejich. O panu Hynkovi Perknovském. O skončení jich. L. »c 27. — 61) v (Potom). — 62) v Ačkoli. — 63) kedo těch všech; bly (všech). — 64) k [časův). — 65) o krve prolití. — 66) v vylití pro víru a náboženství se zdržovali, jakž. — 67) beo sú. — 68) kblv (pak). — 69) e (i). — 70) d prochlubili; kly pochloubali. — 71) d (kteréž po vší zemil. — 72) l po vší zemi o těch věcech i jinde rozepsali. — 73) khly toho roku. — 74) v vynahradili. — 75) o sú. — 76) d již. — 77) v uloženého. — 78) k (jsou). — 79) I učinili. a) Ale toho mu Jeronym nevytýká. — b) Mik. Hrubec není nám povědom. Též nejisto, mluví-li tu Matěj o bratru krevním čili jen o bratru u víře. V kap. 3. (str. 201, ř. 27) jmenuje ho Jírou.

Strana 208
208 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA TŘETÍ. KAP. 7. 1526 k čemu král budoucí1) náchylen byl, to se pak z té osady, nějaký titulem kněz Jakub 18) 1526 — kteréhož potom kolínští měštané z města pro dále2) najde3) v kapitole dvacáté 4)2). A když5) se k času vánočnímu téhož léta“) jeho nezbednost vyhnali b), — obžaloval je v kon- přibližovalo, kněží po farách v Praze7) nutili 8) sistoři a ti dále Pražanům, že by lidé bludní lidi k zpovědi. Jimž2) se v tom nějaký Mikuláš10) a byli, tak 19) že jsou 20) oba21) jeho původem vřetenář 11) a Klára řečená vdova a 12) hospodyně do vězení dáni byli. A v tom když jednak jeho domovní v osadě sv. Štěpána Velikého 13) v konsistoři, jednak na rathouze stávali, ne- opřeli 14), nechtíce toho učiniti z příčiny hodné, chtíce povoliti22), což na nich míti chtěli, Pra- tak 15) jako 16) na bohobojné 17) lidi slušelo. Farář žané pustili administratorovi i jeho knězstvu uzdu. KAPITOLA SEDMA, v 23) níž se oznamuje o témž Mikulášovi vřetenářovi a o Kláře hospodyni jeho, jak jsouc24) na rathauz povoláni, před tím vším počtem duchovním i světským25) víru vyznávají, a páni Piláti26) vždy jiné a jiné otázky na ně činí. A při tom jak jest ho27) jeden28) kněz zle užíval.“) A když29) jsou 30) jednoho dne na rat- a administratora s jeho knězstvem, tehdy34) ti houz 31) byli puštěni 32) do obecné33) světnice, s kněží mezi jinou 35) řečí otázky na Mikuláše při shromáždění konšelův s staršími obecními činili tyto 36) d): 1) o budúcí. — 2) I dále v té knize. — 3) e nejde(!). — 4) v patnácté(!). — 5) d Toho času, když se. — 6) v (téhož léta). — 7) kovd (v Praze). — 8) 1 měli a nutili. — 9) 1 Jimiž(!). — 10) k (Mikuláš]; ! Mikoláš. — 11) v vřetenář (který na soustru vřetena dělal a odtud svou živnost měl). — 12) l (vdova a); v vdova dosti bo- hatá a. — 13) v Velikého, u sv. Kateřiny bydlící. — 14) d opřeli se. — 15) o také. — 16) kb jak; vl jakž. — 17) vo bohabojné. — 18) v Jakub, jiní: kněz Mikuláš příjmím Provazník. — 19) g také. — 20) o sú. — 21) kbly [oba). — 22) v povoliti tomu. — 23) Nadpis chybí v za. Ve položen jest sem titul omylem z kap. 9., ale pak přeškrtán a na okraji rumělkou opraven. Nadpis v, položený jinde, viz na str. 207, pozn. 60. — 24) e jsúce; ost jsouce. — 25) kb duchovními i světskými. — 26)! Piláti, či mám říci preláti. — 27) o ji(!). — 28) o ho hoden kněz(!). — 29) v Jednoho pak dne, když sou byli na rathouz npuštěni. — 30) o sú. — 31) og na rathouze. — 32) k povoláni. — 33) kblv obecní. — 34) v tedy. — 35) bo jinú; ds (jinou). — 36) lv činili těmito slovy. 3) Co následuje, jest oddíl a) (viz pozn. c). — b) Jakub Slovák či Polák, před tím farář u sv. Jiljí, již připomínaný I. 5, 23, II. 19, str. 19, 71, 148. Viz poznámku níže na této str. a 209. Vložka tato jest asi od Bartoše. — c) Vedle Bartoše jest i samostatný spis »Život a skonání Mik. vřet. a Kláry hospodyně« v ruk. brněnském »Paměti v čl. XXVI. Rozbor a srovnání obou spisů viz v mém článku ve Věst. č. akademie 1903, str. 633. sl., (ve zvl. otisku 82.) Srov. i Tom. XI. 32. Po výsledku jeví se, že líčení u Bartoše jest složkou několika kusů: a) vypravování neznámé osoby, jež jest interpollováno b) výslechem Mikulášovým, odvozeným asi z úředního protokolu, a c) d) oddílem o p. Perknovskémo dvou částech. Spisovatel byl očitý svědek snad z Prahy, nikoli však z osady sv. Štěpána, smý- šlením nepříznivý Caherovi, ale ne takový protivník jeho jako Bartoš. Interpolace oddílu b) a c) jest dilem již této osoby; druhou, neorganicky připojenou část d) o Perknovském vložil snad teprve Bartoš z nějakého zápisu jiného; e) konečný souhrnný závěr, bez podrobností, jest asi prvotní sepsání Bartošovo, jak pamatoval si je ze slov jiných svědků — sám byl tenkrát u vyhnanství. Mimo to písař rukopisu e nahrazoval některé kusy sepsáním zvláštním, písař rukopisu v zaměnil pak celá místa doslovně výňatky ze Života a skonání. — d) Co následuje, jest snad vzato z úředního protokolu (b). Rk. e má svůj zvláštní počátek: Toho času, když se psalo léta od narození Syna božího. 1526, byla v Novém městě Pražském jedna souseda, jmenem Klára. Ta měla dům svůj u svaté Kateřiny, jenž slove Zbiroh, žena pobožná i dosti bohatá; u kteréž bydlel v podruží nějaký Mikuláš vřetenář, kterýž soustruhem vřetýnka a jiné věci dělaje, tak se jest živil. I přihodilo se některého dne před vánoci, když kněží podle obyčeje svého sousedy obcházejíc, je popisovali a k zpovědi je nutili, přišli jsou také i k nim, je napomí- najíc, jako i jinde, a k zpovědi je nutíc. Tu oni oba je vyslyševše, jim jsou odpověděli a pravieci, že má zpověď dobrovolná býti, takže k ní žádný bezděčně nemá nutkán býti. Pro kteroužto věc hned jsou je obža- lovali faráři svému, nějakému knězi Jiříkovi, toho času u sv. Štěpána Velikého bydlícímu. A ten farář bez meškání k administratorovi, mistru Havlovi Caherovi, běžel, a na něj, jak by měli bludní lidé býti, vznášel,

Strana 209
O UPÁLENÍ MIKULÁŠE VŘETENÁŘE A KLÁRY. VYZNÁNÍ MIKULÁŠOVO. 209 1. Nejprv 1) a): »Co by držal o svátosti oltář- ní 2) těla a krve páně3); věří-li tu 4) tělo Kristovo 5) býti, kteréž na pravici jest boha Otce a ne jiné, a6) při tom věří-li tu býti pravého Krista, majícího krev a duši, tak jakž lidé poblou- dilí, jsouce7) napraveni, za víru8) vyzná- vali?)?« — Odpověděl jim 10) že »já tak nikoli nevěřím, než to11) věřím 12): kdež koli věrný kněz s lidem se sejde, slovo páně sobě roz- važuje 13) i všecka dobrodiní bozská, že14) chléb a víno, slovy Kristovými vysvědčené a dobro- řečené, jest pravá15) večeře páně, jížto věrní užívajíce 16), pamatují na všecky milosti a dary boha Otce, Duchem svatým skrze Krista dané; a tudy 17), což víc jest, oznamují se 18) vespolek, že sou 19) jedné víry, a bratr bratra skrze 20) Mat. to hodování poznává. Ale když by21) mělo XXVI 26. podle vašeho smyslu býti, musilo by z toho Mar. vyjíti něco jiného 22), čehož Kristus 23) nikoli ne- XIV. 22. Luk. ustanovil 24) XXII. 19. Protož, což25) jsou 26) koli tři evangelistové II. Kor. XI. 24. a svatý Pavel napsali o této 27) večeři 28), tomu všemu i o tom věřím sprostně a upřímně29), 1526 nedala toho žádnému napřed; než abych měl „ to ode mne odstup! — vyznávati tu 30) Krista 31) Neb mi toho 32) tím33) dovésti nemůžte34), což s píše sv. Jan, evangelista Kristův, kterýž o večeři mnohem dokonaleji pokládá, nežli tito 35), nébrž i slova jiná pokládá, než jiní evangelistové. 36), že Kristus mluviti ráčil: »Tělo mé Neb píše právě37) jest pokrm etc.,« a tak jest vyloženo, no a jiní38) evangelistové: »Toto jest tělo mé etc.« Protož jistě jinačejšího vejkladu slova Kristova skrze sv. Jana evangelistu39) potřebují 40), po- něvadž časem i41) místem jindy42) mluvena jsou i jinými slovy43), neb téměř na tři léta is před večeří mluvena byla44). A když by 45) to 46) pravda měla býti47) podle smyslu vašeho, musilo 48) by z toho toto 49) vyjíti 50), že bychom v tělo Kristovo v bytu posvátném věřiti musili 51) což jest proti víře52). Neb53) to počátek jmívá i konec, když lidé toho54) mají užívati a uží- vají, a nad to víc, do dne určitého soudu Kristova má trvati ta večeře. Protož 55), což má 2 Jan VI. 56 1526 k tomu se přimlouvaje, aby byli trestáni. Tu administrator beze všeho uvážení dal mu naučení, aby je do vězení oba dva dáti kázal; jakož se pak tak stalo, že jsou byli do těžkého vězení dáni. Potom třetího dne dožádal se pan administrator s konsistoriány pana purkmistra, aby jim vstoupení bylo dáno přede pány do rady, a starší obecní aby k tomu byli všickni obesláni. I dáno jest jim vstoupení a starší obecní obesláni. Když jsou pak ty dvě osoby z vězení byly na rathouz puštěny do obecné světnice při shromáždění konšelův s staršími obecními... atd. — Kus tento v e pochází zase od kohosi jiného, jenž není též nepřítelem Caherovým; zveť jej »panem administratorem«. — Dům na Zbiroze je č. 479-II. Farářem u sv. Štěpána jmenuje se Jiřík, což je v rozporu s hořením odstavcem a). Opravdu r. 1526 byl tu plebánem Jiří Oulehle; jmenuje se však už 18. července, a tu od sv. Havla mohl býti již novým farářem Jakub. Ale není potřebí ani té hypothesy. V seznamu kněží štěpán- ských r. 1526 čte se hned po faráři Jiřím kněz Jakub, ovšem bez příjmení; snad je jím právě Jakub Slovák, takže oba kněží byli tu u chrámu současně a spisovatel kusu e omýlil se v osobě. — V další části přistupuje k ost ještě rkp. a až do kap. 10. 1) v První otázka: — 2) kbly (oltářní). — 3) k boží. — 4) g také. — 5) k (tělo Kr.... A při tom, věří-li tu); ost býti tělo Kristovo, kteréž jest na prav. atd. — 6) bvo (a). — 7) e poblúdilí, jsúce. — 8) vl (za víru). — 9) ! vyznali; k vyznávají; e drží a vyznávají. — 10) v (jim). — 11) ed tak. — 12) e věřím i za tuto Kláru vy- znávám, poněvadž vůle naše jednostejna jest, kdež koli... — 13) kbl sobě rozjímaje; v sobě přijímaje i roz- jímaje. — 14) v jak. — 15) v jest z práva (!). — 16) kblv užívajíce, na všecky ... dané pamatují. — 17) g a tu. — 18) kblvg (se). — 19) o sú. — 20) k skrz. — 21) I kdyby. — 22) 1 horšího. — 23) kblv pán Kristus. — 24) kgd ne- ustavil. — 25) v co. — 26) o sú. — 27) l o té. — 28) klv večeři páně. — 29) gdo upřímě. — 30) víd tu vyznávati; — 33) bl (tím). — a vyznati tu. — 31) v Krista, kdež vy ho vyznáváte. — 32) v Neb vy (mi toho). 34) kbleg nemůžete. — 35) l jiní. — 36) o píší(!). — 37) v jest pravé pokrm a krev má právě jest nápoj. Kdož jí mé tělo a pije mou krev, ve mně přebývá a já v něm. — 38) a (a jiní evang.); v Jenž evangelistové praví(!). — 39) k evangelisty. — 40) v slova ... pověděná, potřebují. — 41) kb ani. — 42) v místem jiným mluv.; 1 místem — mluv. jsou jiným. — 43) b jsú; v (jsou i jinými ... před večeří mluvena). — 44) g jsou byla. — 45) va kdyby. 46) o (to). — 47) v pravda býti měla; ost měla prav. býti. — 48) 1 muselo. — 49) co to. — 50) v pojíti. — 51) v měli a museli. — 52) d (což... víře). — 53) v Nebo což má počátek s očekáváním konce, v to nemáme věřiti. To pak má počátek i konec, poněvadž lidé mají toho užívati a užívají do času určitého dne, totiž do soudu Kristova, do kteréhož má trvati ta večeře. — 54) kbleg mají toho; d (toho). — 55) v (Protož... v to věřiti). a) Výslech vzat jest asi z úřed. protokolu, o čemž svědčí shoda s obdobným místem v »Životě«. Spiso- vatel přeměnil jen někde přímou řeč v nepřímou, některá slova vyjádřil jinak a něco vypustil. Co možno zji- stiti, že bylo opsáno doslova (jen s proměnou vazby a s nepatruými obměnami slovními) otištěno jest borgisem I o tom, co není doslovnou shodou, lze pochybovati, že jest dílem Bartošovým, ale zřejmého pro to dokladu není. 27

Strana 210
210 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA ČTVRTÁ. KAP. 7. Jan III 13. kohož bůh 40) chce z svého tejného a spraved- 1526 počátek s očekáváním konce, nemáme1) v to, livého soudu zatratiti41), ona se 42) nepřimlouvá, věřiti; pakli2) jest tu Kristus, jakož vy pravíte, již tu v něho3) věřiti musíme. Ale pro spojení jinak by se vůli jeho protivila a nepotvrzovala jeho s bozstvím víra naše velí nám věřiti v Krista, by soudu jeho, kdežto 43) volení boží z pod- v3*) jednoho pána boha s Otcem i s Duchem staty mají v nebeském království, že vůle boží 46) potvrzují 44), aniž se kdo 45) protiviti jemu svatým.« můž 47). 2. Ptali 4) se ho dále: »Co by držal o panně 3. Dále 48): »Co by držal a 49) věřil o všech Mariji, přimlouvá-li se za nás?« Pověděl5), že »já o panně Marii tak držím6) svatých, přimlouvají-li se za nás?« — otázku na — a věřím, že jest jedna7) matka Ježíše Krista 8), m něj 50) činili 51). Syna božího, a že jsouci2) vždycky panna, Pověděl, že »o nich držím a věřím 52) tak, i prve, než Krista 10) porodila, i při porodu, že jsou53) volení boží, z milosti boží a z 54) i potom až do smrti své11), z své veliké 12) po- milosrdenství55) jeho předzvědění k životu věč- kory zasloužila býti z milosti boží matka 13) Krista nému, a jsou 56) milí přátelé bohu 57), jichžto pána. — A když14) se ptáte15), přimlouvá-li se 15 těla zde některá spálena a spráchnivělá a v nic za nás, k tomu takto pravím 16): poněvadž obrácena jsou 58), ale zase budou obnovena59) — při soudu a času oslavení v příští Kristovu. žádného jistého písma nemáme 17), že jest vzata A o nich 60) též držím, že se nepřimlouvají za s tělem i s duší do nebe — jakož tak někteří 62) nás 61), poněvadž duše jich s těly ještě nejsou jistí, — než spíše na odpor nám 18) písma uka- spojené63) a mluviti nemohou, a nad to, že jsou 64) 2 zují 19), že není vzata s tělem, protož, poněvadž 20) jedné vůle65) s bohem a 66) protož toho nečiní. jest to tak, znáte to dobře 21), že duše nemůž22) Neb se bůh 67) hříšným 68) lidem 89) protiví, tehdá 70) oni také 71) se protiví; pakli je miluje, oni 72) také mluviti. Však jste někteří filosofové a víte23) je milují a každému spasení přejí«. quod animae non inest vox, totiž, že duše 4. Jiná otázka73): Co pak o svatém Pavlu nemá hlasu. Nebo kdyby bylo písmo o ní, že by držíš 74)?« — v těle vzata byla, bylo by to podobněji24); ale Pověděl: Držím 75), že jest nádoba vyvo- že 25) jistý jest 26) důvod toho, že tak není, a lená76) Ježíše Krista77) a zvláštní apoštol od- zvláště z evangelisty27) sv. Jana 28): »Žádný, dělený divným zázrakem od pána boha78) ke prej 29), nevstoupil do 30) nebe, jediné, kterýž 31) so čtení svatému, aby Krista Ježíše mezi pohany sstoupil 32) s nebe33) 2c.,« protož to jisté 34) jest, kázal a známost 79) pohanům z milosti bozské dával že za nás se nepřimlouvá. — A největší 35) důvod skrze slovo jeho; jehožto já žádám tovaryšem býti v utrpeních všech80), kterýchž by mi bůh jest toho 36), že ona s bohem Otcem 37) i s Synem 39). Protož, i s38) Duchem svatým jest jedné vůle snésti popříti ráčil81)«. 1526 1) I nemá se; ost nemá(!). — 2) v pakliť. — 3) v v něj; b v jiného. — 3*) ost (v). — 4) v Druhá otázka. Ptali... — 5) v Odpověděl: Já. — 6) b drží(!). — 7) ost (krom a) jediná. — 8) v pána J. K. — 9) o súci. — 10) kbegdao než-li K.; vl nežli pána Krista. — 11) vg (své). — 12) e a z své vel.; z chyb. (své). — 13) vl matkou. — 14) kblydgoa A kdež. — 15) v tížete a ptáte. — 16) v pravím, že se nepřimlouvá, poněvadž. — 17) kega nemám. — 18) ost nám na odpor. — 19) v písmo ukazuje. — 20) v (poněvadž). — 21) v nebo znáte dobře to; kbl znáte to také dobře. — 22) ka nemůže. — 23) b (a víte). — 24) kbl podobné; v také k víře podobné. — 25) v (žel. — 26) ! (jest). — 27) e z evangelium. — 23) v sv. Jana kterýž svědčí, že. — 29) v (prej). — 30) kblvea na nebe. — 31) kblevgoa který. — 32) v vstoupil; l sstoupil. — 83) 1 [s nebe). — 34) v a protož to jistě. — 35) v Největší pak. — 36) v (toho). — 37) kbedgoa (Otcem). — 38) v (s). — 39) kb není jedné vůle(!). — 40) a buoh. — 41) e ztrestati a zatratiti. — 42) v za toho se ona; l se ona. — 43) v ježto. — 44) d potřebují(!). — 45) a aniž kdo se; v aniž se jí kdo. — 46) v (jemu). — 47) vlg může. — 48) v Třetí dále: — 49) d Co bych(!) drž. a; b [držal a); k věřil a věřil(!). — 50) lego na něm; v na něho. — 51) v učinili. — 52) d drží a věří. — 53) o sú. — 54) kbv (z). — 55) k milosrdenstvím; l s mil. — 56) o jsú. — 57) e (bohu); oa boha; kbly pána boha. — 58) o jsú. — 59) I oslavena. — 60) v O nichž; e Nichž(!). — 61) d za vás. — 62) kble ještě s těly nejsou; v ještě nejsou s těly. — 63) o nejsú spojena. — 64) o že sú; k že nejsou. — 6b) k (vůle). — 66) v (a). — 67) l Bůh se zajisté; a se buoh. — 68) v hříšným (pyšným); ost pyšným. — 69) I (lidem). — 70) a (tehdá ... protiví); v tedy; ost tehdy. — 71) v jim také. — 72) I tehdy i oni je mil. — 73) v Čtvrtá. Opět se ptali: »Co... — 74) e díš? — 75) blea (Držím). — 76) kb nádoba boží vyv. — 77) v Krista Ježíše. — 78) kblv od p. boha k sv. evangelium, aby. — 79) v v známost... uvozoval. — 80) kbly ve všech utrp.; d utrpení všech. — 81) a buoh snésti propůjčiti ráčil.

Strana 211
O UPÁLENÍ MIK. VŘETENÁŘE A KLÁRY. VYZNÁNÍ JEJICH A ODSOUZENÍ. 211 5. Jiná otázka1): »Co by držal o bratru Lukášovi boleslavském?« Pověděl, že »jest člověk dobrý2) jemužto3) pán bůh4) také5) milost v známosti6) zákona jeho7) dáti ráčil: však v tom mně se 8) nelíbí, Já ho že o lidech jiných dobře9) nesmýšlí 10). nesoudím, pán bůh 11) ho suď!«3) 6. Jiná otázka12): »Co by držal o bratru Matějovi?«b) — Pověděl: že »jest člověk svatý 13) dobrý, ale nedokonalý«. 7. Jiná otázka 14): »Co 15) drží o Kalencovi?« Pověděl, že »jest člověk maje milost boží a jest mučedlník pro pravdu boží a Kristovu 16); a on mi 17) jest tímto 18) vším 19) posloužil poznáním, touto známostí zákona20) pána Krista.«) 8. Jiná otázka21): »Kolik jest kněží v vaší22) Malé stránce23)?«d) — Pověděl, že »čtyři 24), a mně také ten ouřad jest 25) svěřen, toliko 26) abych Krista Ježíše, Syna božího, kázal a oznamoval27); ale svátostmi já neposluhuji, než toliko slovem božím.« — Ptali28) se ho29): »Proč neposlu- huješ 30) svátostmi?« — Pověděl, že31) proto 32) neb33) jsem [byl]34) z mládí u jednoho kněze z roty vaší papezské35), a ten jest mne zle 10 13 20 užíval. Z kteréžto věci zpovídal jsem se bratřím, 1526 svým a36) pro tu příčinu nedopustili jsou37) mi38) svátostmi posluhovati.« — A tu hned při tom39) všech 40) vůbec prosil, kteříž 41) tu stáli, řka: »Milí dobří lidé42), máte-li dítky své, ne- dávejte jich43) kněžím, neb44) jistě jich zle uží- vají a nic z nich dobrého nebývá, tak jakž je oni cvičí«. Po té řeči 45) kněží ti 46) s mistry a 47) s ad- ministratorem, nedavše mu žádné na 48) jeho mluvení odpovědi, krom té 49), napomínajíce jej k tomu 50), aby 51) všech bludův, — kterýchž 52) nikdá neprovedli, ani 53) mu nad 54) to, což 55) mluvil, co 56) jistšího 57) ukázali, — ustoupil 58) a k smyšlené víře jich aby přistoupil59), dada se napraviti. A když jim jako falešným prorokóm odpíral, dav jim zachování 60) o zlém užívání mládencův, tehdy hned jej odsoudili za kacíře 61) upálení hodného 2). A tak jest odsouzen a s Klárou hospodyní na oheň za purkmistrství 63) Kocoura 64) bakaláře z Poříčí85)e). 1526 1) v Pátá. Ptali se ho, co. — 2) l svatý a dobrý, ale nedokonalý. Jemužto pán... (celý od- stavec 6.)) — 3) kbeoa jemuž. — 4) a buoh. — 5) kbevgoa také p. bůh. — 6) v z milosti známost. — 7) kby svého. — 8) kbevoa se mně. — 9 v dobrého. — 10) v nesmejšlí; b nemyslí; eg nesmyslí. — 11) a buoh. — 12) v Šestá. Jsa zase tázán, co... pověděl; o klade tuto otázku 6 až po 7. — 13) v dobrý a svatý a nedokonalý. — 14) v Sedmá. Opět tázán. — 15) v co by pak držal; ost co by držal (e držel). — 16) ost a Krist. — 17) vonť jest mně; ost on jest mi. — 18) k tím. — 19) v vším pozn.... Krista posloužil. — 20) l (zá- kona). — 21) v Osmá. Ptali se ho dále: — 22) v v té vaší. — 23) l straně. — 24) vo čtyry. — 25) ost mně jest také ten ouř. — 26) v (toliko). — 27) a a oznamoval). — 28) v Devátá. Ptali se ho, proč by neposluhoval. — 29) 1 (ho). — 30) d neposluhuje. — 31) v (Pověděl, že); k (že). — 32) v Protože. — 33) kv (neb). — 34) »byl« není vz, alevost. všech. — 35) v papežské vaší; v vaší římské a papežské. — 36) v (a). — 37) ! (jsou). — 38) v mu. — 39) lvd (při tom). — 40) v všech přístojících vůbec prosil, řka. — 41) kledgoa kteří. — 42) a Milí lidé dobří. — 43) v je. — 44) b nebť. — 45) k odpovědi. — 46) bvg (ti). — 47) 1 (a). — 48) v na to mluvení jeho. — 49) d krom to. — 50) kblv (k tomu). — 51) v abych. — 52) kbedo kterých. — 53) ost aniž. — 54) go na to. — 55) v což jest mluvil, to jist. — 56) 1 (co). — 57) kb jistého. — 58) o ustúpil. — 59) ost (a k smyšlené... přistoupil). — 60) v pod- sport a zachování. — 61) k (a). — 62) kblv hodného upálení. — 63) v za purkmistra. — 64) kev Jakuba Kocoura; o Kocúra. — 65) v z Poříčí; jiní Martina Smila, řezníka (toto udání písař v vzal ze »Života«). a) Br. Lukáš bakalář z Prahy byl hlavou a duch. vůdcem druhé generace bratrské, která odchýlila se od přísných zásad prvních zakladatelů Jednoty více ke světu. Jako starší Jednoty sídlil v Ml. Boleslavi. Slova Mikulášova vztahují se k půtkám, jež Lukáš měl se zbylými starověrci bratrskými »malou stránkou«, jichž ná- čelníkem byl nejdřív Amos, potom Kalenec. — Viz Goll, Jednota bratrská v 15. stol. v Č. Č. M. LX., 1886, str. 468 a dále; Gindely, Geschichte der böhm. Brüder, I. 67 a dále; Jireček, Rukovět (Kalenec); Winter, Život cír- kevní I. 49. — b) t. j. bratru poustevníku. Srv. str. 142 a sl., 190, a sl. — c) Srv. str. 68, 92 a 219. — d) Srv. str. 142. — e) Jakub z domu Kocúrova (Tom. IX. 297). 27*

Strana 212
212 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA ČTVRTÁ. KAP. 8. 1526 19. pros. KAPITOLA OSMÁ, v 1) níž se vypravuje, když byl Mikuláš vřetenář a Klára na smrt vedeni, co se jest nějakému panu2) a) Hynkovi Perknovskému přihodilo; a při tom3), jaká 4) stálost jejich5), s podivením čísti budeš.) I přihodilo 6) se, když sou?) je z šatlavy bludu aby ustoupil24), od obojího stavu napo- 1526 k upálení8) vyvedli v středu2) před vigiljí s menut jest25) a26) on 27) že by zatvrdilý28) byl v tom bludu, hnouti 29) sebou 30) nedal 31) nikoli. sv. Tomáše apoštola 10) téhož léta M'DXXVIP, že pan Hynek Perknovský, tak řečený, řádu Protož, kdož by koli takový v tom nalezen byl, rytířského, přijel do Prahy z Turnova, v kte- a o tělu páně rouhavě32) mluvil 33) a napraviti by 34) se nedal, že též se mu 35) státi má36), jako rémž 11) byt svůj 12) měl, a trefil 13) se k tomu, když jsou 14) je vedli na smrt 15). Tehdy 16) ten o těmto dnešní den, kteříž 37) sou 38) se v svém bludu zastarali a 39) od něho odstoupiti40) nechtěli41).« jistý 17) Mikuláš zpíval písničku křesťanskou 18) a v tom 19) biřič volal a 20) oznamoval 21) příčinu Potomb) přistoupil 42) k nim týž pan Hynek jich ohavné smrti, »že by blud nějaký kacířský a ptal se jich obou 43), věří-li co proti víře kře- neústupně Mikuláš 22) držal, mluvě rouhavé sťanské obecné 44). — Mikuláš45) řekl, že nevěří věci 23) o tělu a svaté krvi pána Krista; kteréhož is proti víře křesťanské obecné. 1) V a nadpisu není. — 2) k [panu) — 3) k po tom. — 4) l jaká stálost při nich byla ku podivení; g jak stalo se, s podivením čísti budeš. — 5) ost (jejich). — 6) dv Přihodilo se; v Přih. se, když sou Mikuláše a Kláru z šatlavy k upálení vedli (později napsáno na okraji); kbl Když vedeni byli k upálení v stř. před... 1526, přihodilo se, že ... atd. — 7) o sú. — 8) d ku pálení. —9) v v středu vigiljí sv. Tomáše (jiní před vánoci) v XXI hodin téhož léta. — 10) blv (apoštola). — 11) d (v kterémž byt svůj měl); v když svůj byt jměl. — 12) kbg svůj byt. — 13) d (a trefil... když jsou). — 14) kblv (jsou); o sú. 15) v (skoro doslova ze »Života«) na smrt. Jakž pak z šatlavy vyvedeni byli, ihned začal sobě Mikuláš písničku křesťanskou o umučení pána Krista a kterak mučedlníci prvnější vydáváni byli na smrt pro svědectví Krista pána, kteroužto jda zpíval od šatlavy a proti Vopicovům ji dokonal. Mezi tím také biřic volal, že by ten jistý Mikuláš blud nějaký kacířský neústupně držal.. atd. — 16) d Tedy. — 17) kbl (jistý). — 18) bo křesťanskú; e křesťanskou o umučení pána Jezu Krista. — 19) ost (v tom) biřic. — 20) dovl (a). — 21) I (oznam.... smrti); d oznamuje. — 22) a Mik. neústupně; k Mik. ten držal. — 23) kbleo řeči. — 24) o ustúpil. — 25) evg jsa. — 26) dv (a). — 27) v [on). — 28) v přece zatvrdilý. — 29) kv a hnouti; o hnúti. — 30) o sebú. — 31) l nedav. — 32) o rúhavě. — 33) k by mluvil. — 34) l (by). — 35) l že se mu též; d že se jemu též; o že mu se též. — 36) kblv má státi. — 37) blv kteří. — 38) o sú. — 39) l (a). — 40) ost pustiti. — 41) blv nechtí. — 42) o přistúpil. — 43) o obú. — 44) I všeobecné. — 45) ost (Mikuláš řekl... obecné). a) Co teď následuje o p. Perknovském, pokládám za oddíl c), jenž byl asi už při prvním sepsání a). — »Život« dí, že p. P. přijel z Jičína, což nelze mi popíratí, ježto dokladů z Jičína nemám. Ale zdá se, že to chyba, neboť rodina Perknovských opravdu byla v Turnově usedlá. (Viz mé Příběhy města Turnova, Turn. 1903, str. 190, 261). Náležela k bratřím. Hynek s bratrem svým Václavem dali tisknouti r. 1520 Chelčického Síť víry. (Jungm. Historie literatury III. 628.) Později Hynek přilnul k lutheránství (Čihula, Poměr Jednoty bratři č. k M. Lutherovi, Věst. uč. spol. 1897, IV. 44). b) Rkp. e má místo následujících 4 řádků svůj odstavec odlišný, blízký rkpu.v: V tom pak, když se již z toho místa hýbali, ten člověk rytířský, pan Hynek Perknovský, náhodou se přitrefil, po své potřebě jda, jakž výš dotčeno, a pohledě na osobu a šediny toho jistého Mikuláše, podivil se tomu. I dí k nějakému člověku, řka: »Milý sousede, proč člověku tomu i tý ženě má se taková smrt státi?« — On jemu odpověděl, že by nějaké bludy kacířské neústupně držeti měli. — K tomu Perknovský podiviv se, odpověděl: »Ale milý pane, že není, kdo napravě, mohl-li bych já s ním přistupujíce rozmluviti?« — Odpověděl: »Proč nic? — jdi a rozmluv s ním!« — K němužto Perknovský přistoupiv, řekl: »Ale milý Mikuláši, jak ty věříš, oznam mi. Věříš-li v pána boha?« — Odpověděl Mikuláš: »Věřím.« — Perknovský mu: »Věříš-li v Syna jeho, Ježíše Krista?« — Mikuláš: »Věřím« — Perknovský: »Také i v Ducha svatého věříš-li?« — Mikuláš: »Věřím.« — »A věříš-li v Trojici svatou, jenž jest bůh Otec, Syn jeho milý, Duch svatý?« — Mikuláš pověděl, že »věřím, a na tý víře že umříti chci.« — Vece jemu Perknovský: »Jdiž s pánem bohem! — na tý víře směl bych i já umříti a na hranici dnes s tebou jíti; neb já také tak věřím, jako i ty«. — A v tom když... atd. V rukop. v na témže místě psáno takto (skoro doslova ze »Života«): Tehdy svrchu jmenovaný pan Hynek Perknovský pohleděv na osobu toho Mikuláše, řekl k jednomu: »Ale milý příteli, proč tomuto člo-

Strana 213
O UPÁLENÍ MIKULÁŠE VŘETENÁŘE A KLÁRY. PŘÍHODA HYNKA Z PERKNOVA. 213 A služebník, kterýž33) s ním k šatlavě šel, 1526 A v tom když lidé jiní1) hlučeli, mezi sebou2) ptajíce se3), kdo by4) ty5) otázky“ přimlouval34) mu, že jich potvrzoval35) v rou- hání36) svátosti. I ptal se ho, věří-li, když na nich 6) činil?), Mikuláš počal vyznávati ve- likým hlasem víru svou8), řka, že?) »já věřím kněz 37) chléb posvětí, že tu hned tělo Kri- v jednoho boha pravého 10), trojího v osobách, s stovo jest. věřím v boha Otce i v Ježíše Krista, Syna jeho, A on mu řekl: »Věřím, když 38) kněz Kristův i v Ducha svatého. Věřím 11) podle obecné [církve posvěcuje, že ihned bytem 39) posvátným pravé40) tělo Kristovo jest«. svaté a] 12) víry křesťanské«. A při tom modlil se pánu bohu za své nepřátely, aby jim odpustil, I přistoupiv41) k němu jiný, řekl mu: že nevědí, [co činí a] čemu se protiví. no »Tehdy 42) ty nevěříš, aby zdejší kněží prazští byli Kristovi?« Po té řeči pan 13) Hynek řekl 14): »Já také Odpověděl, že »nevěřím, a kdybych věřil, tak věřím obecně a křesťansky«. A mnozí 15) při tom křičeli, že lotr lotra zastává a posilňuje 16). zůstal bych byl43) s vámi zde; neb jsem prve A on srozuměv 17) tomu prve, že pro ten článek zde byl bytem.«) A s tím ho do šatlavy 18 víry odsouzeni jsou 18), že nechtí 19) Krista osob- u dovedli. ného 20) v knězských rukou vyznati21), než na A potom 44) rychtář, maje s ním rozmlou- vání 45), řekl mu mezi jinou 46) řečí, že »my pravici toliko Otce, i22) přidal k tomu, že »já také23) věřím, že Kristus Ježíš24) jest v nebi 25) sme 47) těch lidí neodsoudili 48), ale kněží na pravici Otce svého«. naši.« Potom, když ho 49) k sobě 50) někteří měšťané A když tak mluvil, rychtář26) kázal jej » vzíti 27) do vazbyb). A mnozí lidé28) křičeli 29), a rychtář s nimi povolali, přimlouvali 51) mu, že aby upálili lotra s nimi, protože jich potvrzuje se smí soudu rozumných lidí52) protiviti, a že v bludu. A on jim řekl, že »já to smím 30) ke oni je spravedlivě odsoudili, rozumějíce 53) lípe 54) cti pánu svému Kristu Ježíši31) vyznati 32)«. při víře, nežli 55) on. Odpověděl jim 56): »Co jest 1526 věku starému mají takovou smrt učiniti? — Kterýž mu odpověděl, že jest nějaké bludy kacířské neústupně držal. Perknovský dále řekl: »Ale milý pane, že ho není kdo napraviti, mohl-li bych já přistoupě k němu s ním rozmlu- viti?« — »Proč nic?« odpověděl ten jistý, »jdi a rozmluv s ním!« — I přistoupil k němu pan Hynek a optal se jich obou, věří-li co proti víře křesťanské obecné, věří-li v boha Otce i v Syna jeho Ježíše Krista pána našeho i v Ducha svatého, a tak v Trojici svatou, jenž jest bůh Otec, Syn jeho milý i Duch svatý. — A v tom když... atd. 1) vl jiní lidé. — 2) o sebú. — 3) kblevoa (ptajíce se). — 4) bl (by). — 5) v takové. — 6) kbvda na ně. 7) l činí; v učinil; b čil(!). — 8) o svú. — 9) kblv (že). — 10) l (pravého... v boha). — 11) v (Věřím). 12) z (církve svaté a) . . . (co činí), ale v ost. — 13) c (pan Hynek ... křesťansky). 14) v (ve shodě se »Životem«) řekl: »Jdi s pánem bohem, já také tak věřím obecně a křesťansky a na té víře směl bych umříti, i na hranici dnes s tebou jíti. Což když tak mluvil, mnozí křičeli: 15) k Mnozí; e A mezi tou řečí lidé mnozí (při tom). — 16) kovdg posiluje. — 17) v Když pak ním lidé od něho trhali, řekl: »Což pak pravda boží pro vás nemá míti svobody?« A sroz- uměv tomu atd. — 18) o jsú. — 19) dg nechtěli. — 20) z vosobně. — 21) bl vyznávati. — 22) v (i). — 23) zchyb. jaké také; l také tak. — 24) do Ježíš Kristus. — 25) bl na nebi. — 26) e v tom rychtář. — 27) e dáti. — 28) v (lidé) — 20) v kři- čali. — 30) k (smím); kbld s nimi ke cti; g já to ... smím vyznati. — 31) dg Ježíši Kristu. — 32) do svému vyznati; v vyznávati; kbl vyznávám. — 33) v Služebník pak, který; l (kterýž). — 34) o přimluvil. — 35) l potvrzuje. — 36) o v rúhání. — 37) s (když kněz... řekl: Věřím). — 38) k že kněz Kristův, když. — 39) o bytím. — 40) d (pravé). — 41) bo přistúpiv. — 42) d Tedy. — 43) b (byl). — 44) v Potom. — 45) kbv rozmluvení. — 46) o jinú. — 47) vd že jsme my. — 48) kbly neodsuzovali. — 49) v Dále také, když ho. — 50) blv (sobě). — 51) v domlouvali. — 52) ost lidí rozumných. — 53) vd rozumějíce se. — 54) a lépeji; ost lépe. — 55) v než. — 56) dl jim on. a) Zdá se, že v předloze kronikářově vskutku bylo otázek několík (jako v rkpu e), ale že buď Bartoš nebo pozdější písaři je vypustili. — b) Co nyní následuje, pokládáme opět za zvláštní prvek d), jejž buď spiso- vatel a) nebo sám Bartoš přičinili. S hlavním dějem nesouvisí, ano pásmo chronologicky trhá. — c) O Hynkovi není dokladu, ale bratr jeho Václav z Pergnova přijímá r. 1521 v Praze právo městské a r. 1522 kupuje dům na Poříčí (arch. praž. 534 A 11a; 2109, 223; 2093, 84). — —

Strana 214
214 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA ČTVRTÁ. KAP. 9. o Kristovu knězi nevědí, leč by musili28) proň 1526 1526 mi1) do2) vtipův a smyslův3) lidských? — do nebe jíti!« nebo4) já se spravuji věrou 5) Kristovou a že A když ho k tomu přinutili, pověděl, že 29) sem slýchal6) v církvi Kristově: než?) by měl »já věřím podle víry obecné křesťanské, kteráž někdo 8) vyznati?) Krista osobného na oltáři, s jest pravá a dokonalá každému člověku k spasení, nebo 10) v oplatku, aby raději umřel.« I nelíbilo bez kteréž30) a bez31) pravdy její32) od po- se jim to do něho11). A v tom odšel 12) od nich čátku světa žádný člověk spasen nebyl 33), aniž na jiné místo v šatlavě. A na zejtří 13) kázali nyní jest, aniž bude do skonání světa spasen. ho vésti na rathouz mezi jiné vězně. A což se slov pána Krista při těle a krvi jeho A po několiko dnech 14) blíž 15) ke třem ne- dělóm 15*) vezli ho 16) na hrad Prazský před pány 1o dotýče«, pověděl, že »já věřím slovóm toho — neb tehdáž byl sněm17) — a tu18) mnoho19) řečí pána, že chléb tělo Kristovo jest a víno v kalichu k němu i zase od něho bylo mluveno a zvláště, krev Kristova, když 34) se to 35) působí od kněze Kristova.« A když to 36) pověděl, prosil jich 37) když dával 20) zprávu o své příhodě, Potom mu aby ho při tom nechali 38) a dále ho 39) nehnali. — kázali 21) na stranu odstoupiti22). A po chvíli 23) 13 A po těch 40) řečech 41) zavázali ho ctí42) a věrou, poslali k němu pana Zikmunda Smiřického aby se postavil před králem a před 43) pány a pana Ješka Strojetického, a mluvili 24) k němu, v outerý po suchých dnech nejprve příštích; ptajíce se ho, »aby jim pověděl, věří-li, když jakož pak z toho nebyl44) propuštěn, až okolo kněz 25) posvětí chleba a vína, že 26) ten chléb pravé tělo 27 jest Kristovo pod spůsobem chleba dvou 45) let, protože jest 46) mu 47) od krále Fer- a krev Kristova pod spůsobem vína, a že oni » dinanda vždycky48) bývalo 49) odtahováno. 13.—16. března KAPITOLA DEVÁTÁ“ 50) v níž se vypravuje o nevinné smrti Mikuláše51) s Klárou a o52) upálení jich a 53) jak 54), jdouce 55) na tu ohavnou56) smrt, nechtěli jsou57) před žádným podobenstvím klekati, ani se žádnému jinému modliti než bohu živému 58). 19. pros. Když se to 59) tak dálo3), tehdy mezi tím z různici pana 63) Perknovského nadepsaného 64) rumrejchem v tůž60) středu, jakož jest předlo- toho jistého Mikuláše s Klárou za branou 65) po ženo61), před vigiljím 82) sv. Tomáše, když v té odsouzení 6) jich na oheň 67) vedli, a když přišli 1) kblv (mi). — 2) l to do vtipů; s do šípů (ale oprav.). — 3) kbly (a smyslův). — 4) d neb. 5) e vírou. — 6) g a že jsem slyšel; a a co jsem slyšel; v a slejchal jsem. — 7 vl nežli. — 8) d měl kdo; někdo měl. — 9) ! vyznávati. — 10) dl neb. — 11) bledgva od něho. — 12) v odešel. — 13) v Na zejtří. — 14) k A poněvadž po několika dnech; v Potom po některém času; ost A po několika dnech. — 15) kblv blízko ke třem. — 15*) b nedě- lům; ost nedělím. — 16) v (vezli ho); bl nežli ho... — 17) v ... byl sněm) jeho vydali, kdež; bl vydali. — 18) vl (a tu). — 19) g mnohé. — 20) k dává. — 21) v Potom kázavše mu... poslali k němu po chvíli Zigm. atd. — 22) lustou- piti. — 23) ! A po chvilce; b Potom po chvíli; k Potom (po chvíli]. — 24) v kterýž (!) mluvili. — 25) v když ho kněz (!). — 26) v (že). — 2) ost tělo... pod spůs. chleba jest. — 28) vl museli. — 29) kblv (že). — 30) v bez kteréžto také. — 31) v (bez). — 32) lb jeho. — 33) v nebyl aniž není a nebude do skonání ... spasen věčně. Což se pak slov pána Krista. — 34) g (když... Kristova). — 35) legvoa se (to). — 36) v To když. — 37) blv (j.ch). — 38) lv za- nechali. — 39) l dále se ho(!). — 40) v Po kderýchžto. — 41) o řečiech. — 42) v po cti. — 43) v (před). — 44) k nebyl z toho; v z toho závazku nebyl. — 45) o dvú. — 46) o protože se; lo (jest). — 47) d (mu). — 48) a vždy. — 49) leg bylo. — 50) V ruk. v následuje hnedtext další, bez přetržení v kapitoly. Ozna- čení a nadpis nové kapitoly připsal kdos jiný až po straně. Rovněž v a není odstavce.— 51) ! Mik. vřetenáře. — 52) b (o). — 53) ost (a]. — 54) ost jak pak. — 55) bo jdúce. — 56) b ohavnú. — 57) o jsú. — 58) kblevoa bohu živému na nebesích, a při tom jak jsou (o sú) stálí byli až do smrti. — 59) ost (to). — 60) d tu; g v tu. — 61) ost položeno. — 62) kb vigiljí; ost vigilí. — 63) o (pana); kb pan Perknovský nadepsaný se trefil, že toho; b k tomu toho. — 64) 1 (nadepsaného). — 65) ost za bránu. — 66) o odsúzení. — 67) kbl (jich na oheň] vedli, aby upáleni byli. a) Tu vrací se již vypravování a).

Strana 215
UPÁLENÍ MIKULÁŠE VŘETENÁŘE A KLÁRY. 215 1526 ke dvoru králově2), tu kdež naproti malované poslední hodinu 17), ať máme svobodu pravdu 1526 bylo1) znamení božích muk na zdi domu be- mluviti, poněvadž nás máte pro ni na smrt 18) vydati.« — I vedli je před se. A Mikuláš vždycky kyní2), jenž slove v Templib), rychtář napo- menul3) jich, zastaviv je4), aby tu klekli před vesele 19) zpíval na té cestě a mnoho mluvil, tím malováním, jakož 5) jiní zločinci — tak k nim s kterak mučedlníci všickni vždycky vydáni jsou 20) bývali21) na smrt pro svědectví Kristovo. mluvě6) — to též činívali. Tehdy oni řekli, že »my nebudem proti malování klekati, než proti Když pak přivedeni byli k hranici, biřic samému jedinému bohu svému živému7), jenž volal již po třetí v týž rozum a v 22) táž téměř jest v nebi.« Rychtář jim řekl: »Ač8) jest ma- slova, tak jakož 23) prve psáno jest. Tehdy24) lování, však jest?) znamení umučení božího, s tu stojíce před tím sloupem a znamením božích a protož byšte měli tu 10) kleknouti.« — A oni muk, rychtář je napomenul 25), aby klekli proti tomu26) sloupu a proti slunci 27) k28) východu. Toho nikoli nechtěli, mluvíce o tom 11) mnoho, kterak mají na svém srdci pravé12) znamení kříže opět oni 29) učiniti nechtěli, ale Mikuláš k tomu Kristova. — Rychtář řekl: »A vy ani nyní ne- řekl, že »toho neučiníme, neb jest 30) bohem chcete rouhavých 13) řečí nechati 14)?« — Oni s rozkázáno, aby se 31) lidé žádnému podobenství řekli: »Ba přejtež nám toho15) aspoň v tuto 16) ani stvoření na zemi32) neklaněli, než samému Exod XX. 4. Žalm CXV, 5, 8 1) l královu, tu kdež bylo namalováno naproti; — 2) dv bekyně. — 3) e napomínal jich; kld na- pomenuv jich. — 4) l se. — 5) kblevg jako. — 6) 1 mluvil. — 7) a (živému). — 8) bl Ačť; e A co. — 9) 1 (jest). — 10) l (tu). — 11) ost k tomu. — 12) ost (pravé). — 13) o rúhavých. — 14) b zanechati. — 15) ost (toho). — 16) d v tu. — 17) kblv hodinu poslední. — 18) a na smrt pro ni. — 19) I vždycky zpíval a vesele mluvil mnoho na té cestě, kterak; b vžd. zpív. na té cestě a vesele mluvil mnoho. — 20) kbl (jsou); o jsú. — 21) vl byli. — 22) vl (v). — 23) vl jakž. — 24) d Tedy. — 25) dg napomínal. — 26) ost (tomu). — 27) l slunce. — 28) ost (k). — 29) ost oni opět. — 30) k jest bohem přikázáno; ! jest lidem rozkázáno. — 31) k (se). — 32) blv na zemi ani na nebi. a) Nároží Celetné ul. a Josef. náměstí. — b) Č. 589.—I. Ruk. v má vypravování jiné (z Živ.): Ale již zase navrátím se k Mikulášovi a Kláře. Když tehdy mezi tím rumrejchem a různicí s p. Perknovským nadepsaným za bránu je oba po odsouzení vedli, aby upáleni byli, při- šedše s nimi k královu dvoru, tu kdež bylo naproti malované znamení božích muk na zdi domu, v němž bydlely bekyně, a slove ten v Templi, rychtář zastaviv je, napomenul jich, aby tu klekli před tím malováním, jako jiní zločinci (tak k nim mluvě) to též činívali. — Tehdy oni se zpěčovali a řekli, že: »my nebudem proti malování klekati, než proti samému jedinému bohu svému živému, jenž jest v nebi.« — Rychtář k nim řekl: »Ač jest malování, však jest znamení umučení božího, kterak pán Kristus s lotry veden byl na popravu, a jest znamení kříže Kristova«, protož aby tu přece klekli. — A oni nikoli nechtěli, mluvíce k tomu mnoho, že jim není potřebí toho malova- ného znamení, poněvadž prve v svém srdci mají pravé znamení pána Krista. — Tehdy řekl rychtář: »Hleďtež jak neústupni ste, a vy ani nyní nechcete rouhavých řečí nechati.« — Oni řekli: »Ba přejtež nám aspoň v tuto hodinu poslední ať máme svobodu pravdu mluviti, poněvadž nás máte pro ni na smrt vydati.« — Tu podruhé biřic volal v smysl prvější. I vedli je před se. A Mikuláš přece zpíval a mnoho vesele mluvil na té cestě, kterak mučedlníci všickni vydáni jsou byli na smrt pro svědectví Kristovo. Když pak přivedeni byli za Horskou bránu k hranici, biřic již volal po třetí v týž rozum a táž slova, tak jakž prve psáno jest. A stojíce proti sloupu s znamením božích muk, rychtář je napomenul, aby klekli proti božímu umučení. — Optal se ho Mikuláš: »Kde je to boží umučení.« — »Teď před tebou v sloupě malované.« — Odpo- věděl Mikuláš: »Toť vás malování jistě sklamá.« — Řekl rychtář: »Však my nevěříme, by to bůh byl, než pa- mátka neb obraz nevinné smrti jeho.« — K čemuž Mikuláš opět ozval se: »Aj, což jest čistá věc, živou pa- mátku neb obraz umučení a kříže Kristova na srdci svém nositi, a protož my toho neučiníme a před sloupem tímto neklekneme, nebť jest bohem rozkázáno, aby se lidé žádnému podobenství ani stvoření na zemi ani na nebi neklaněli, než samému bohu živému. Praví zajisté: »Neučiníš sobě obrazu rytého ani podobenství kterého.« A David o nich takto pověděl: »Ústa mají a nemluví, oči mají a nevidí. Podobni nechť sou jim, kterýž je dělají a kteří doufání své v ně mají.« Jeremiáš pak prorok takto se k tomu přimlouval: »Dílo rukou svých jsou ctili a padali sou před tím, co jsou prstové jich učinili.« — I řekl k nim rychtář: »Klekněte, ale proti slunci.« — I obrátivše se oba dva od rychtáře, klekli a Mikuláš řekl: »Již ale tak učiníme podle tvé vůle.« — I řekl rychtář (Komedka): »Však ste klekli proti západu.« — Odpověděl Mikuláš: »Jáť věřím, že bůh všemo- Exod. XX. 4 Jerem I. 16.

Strana 216
216 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA ČTVRTÁ. KAP. 9. 1526 bohu živému1), a že já věřím, že jest bůh do nebe a poklonil 17) se s velikým ponížením 1526 všemohúcí netoliko na východu slunce, ale i na pokorně a silně zvolal, řka: »Pane Ježíši Kriste, synu boha živého, kterýž si se z čisté panny západu.« 12) obrátivše3) se oba na západ4), naroditi ráčil, smrt kříže pro mne bídného zadkem k tomu sloupu a hledíce do nebe, po- s a hříšného 18) jsi trpěl a z mrtvých vstal: toběť korně se klaněli a řekli: »Pánu bohu samému se klaníme a ve jmeno5) Ježíše Krista, kterýž se samému klaním a modlím, a žádnému ji- nému; smiluj se nade mnou a odpusť mi mé nás vykoupil6), klekáme.« A tu poklekše na kolena, vyznali pořádně víru a modlili se pánu hříchy!« A tu klekl, začav 19) sobě hlasitě jazykem latinským ten 20) verš: »In te domine bohu. A v tom žehnali7) se s svými dětmi, s speravi, non 21) confundar in aeternum,« to jest: »V tebe22) sem pane bože oufal 23), nebuduť 24) kteříž8) sou9) je vyprovodili, totiž jeho dcera a druhá její2), řkouce 10): »Nuže, milý děti 11) pohaněn25) na věky.« A když to dozpíval 26) již vás poroučíme milému bohu 12), aby vás katové27) jej porazili a ukrutně svázali na hra- spravoval vedle své vůle.« — Při tom jim nici; a on vždy víc zpíval a 28) žalmy latině29) dali dobré napomenutí beze všeho strachu, u říkal ochotně a nábožně. s podivením mnohých lidí, kteříž slzali, to Klára pak u hranice stála, a vidouci 30), že žida nějakého hnali, bili a strkali, řekla: »Milý slyšíce. bože, a vy ani těch židův s pokojem nenecháte, A když bylo u hranice, Mikuláš vstoupil 13) směle a velmi vesele 14) na ni; stoje 15), vzhledl 16) ježto 31) daleko lépe věří nežli vy!« A když Žalm XXX.2. houcí jest netoliko na východu slunce, ale i na západu. Všude jest můj pán nade mnou, pode mnou, přede mnou, i za mnou. Všudyť on panovati chce a panuje bez konce.« — A tak oba obrátivše se na západ, zadkem k tomu sloupu, a hledíce do nebe, pokorně se modlili a řekli: »Pánu bohu samému se klaníme a ve jméno Ježíše Krista, který nás vykoupil, klekáme.« A potom vyznali pořádně víru s modlitbami ku pánu bohu. V tom se žehnali s svými dětmi, kteříž jsou je vyprovodili, totiž dcera Mikulášova a druhá dcera Kláry, a řekli: »Nuže, milý děti, již vás poroučíme milému pánu bohu, aby vás spravoval vedle své vůle.« Při tom jim dali dobré napomenutí beze všeho strachu, s podivením mnohých lidí, kterýž slzali, to slyšíce. Naposledy jim i kšaft anebo poslední svou vůli oznamovali. A tak ty dcerky, požehnavše rodičův svých, s pláčem do města se navrátily. Když pak již k samé hranici přišli, která k upálení jich přistrojena byla, Mikuláš vzhlédl do nebe, po- klonil se s velikým ponížením a pokorně i silně zvolal: »Všemohoucí, věčný bože! Tvéť milosti svaté děkuji, že nás na tento svět ráčil zploditi a že jsi strážce i ochrance náš bejti ráčil po všecky dny života našeho, přitom také, že hodni učiněni sme pro jméno tvé až i k tomuto místu přijíti. Z víryť také držíme, že dnes s tvou milostí hodovati budeme a že nám dáti ráčíš za tyto světské věci tělesné, jenž nejsou než bída, psota, mrzkost a hřích, korunu slávy své.« Po té modlitbě, sedě podle hranice, od popravců szut byl z obuvi a hned povstav a očí svých k nebi pozdvihl, řekl jest: »Bože všemohúcí, jenž v Trojici dokonale živ jsa kraluješ, bůh Otec, Kristus Ježíš, Syn jeho milý, také Duch svatý, vzhledniž na nás tuto hodinu a v své svaté milosti přijmi duše naše. Vzhledniž i na nepřátely naše, kterak sou se rozmohli a nepravou nenávistí nenáviděli jsou nás; pohleď na ně, pane milý, a dej jim ku poznání víry a pravdy své přijíti, aby po cestách pravdy tvé kráčeli. I za tyť se také modlíme, kteříž sou nás omylně na smrt odsoudili, odpustiž jim, milý pane, nebť nevědí, co činí. Tak jakož i svatý Štěpán za své nepřátely se modlil, tak i my modlíme se tobě.« — 1) dg živému bohu. — 2) bevgoa A. — 3) g obrátivši. — 4) k (na západ). — 5) bedo ve jménu. — 6) o vy- kúpil. — 7) kbl Potom se žehnali. — 8) e kterýž. — 9) o sú. — 10) bl (řkouce); k řka k nim. — 11) o (děti). — 12) l pánu bohu milému; b milemu p. bohu. — 13) o vstúpil. — 14) a velmi směle a vesele. — 15) k vesele; stoje na ní. — 16) o vyhlídl. — 17) a pokloniv. — 18) g hříšného a bídného; o (a hříšného). — 19) levdgoa začal; k a začal. — 20) l tento. — 21) a (non confudar in aet. etc., nebuduť... na věky). — 22) klevdgoa V tebeť. — 23) kb oufal, pane (bože); ldg doufal. — 24) kb nebudu. — 25) d zahanben. — 26) ba odzpíval; e odzpívali. — 27) 1 kati. — 28) 1 (a). — 29) l latinské. — 30) o vidúci; b vidúce; k vida. — 31) edg jižto. a) Tu jest omyl; Klára neměla dcery, než jen schovanici, Saloménu, dceru Černého z Hlubočerp. Závět Klářinu, 18. pros. 1526 psanou, otiskl jsem ve svém článku ve Věst. akad. 1903, str. 655 (zvl. otisk str. 84).

Strana 217
UPÁLENÍ MIKULÁŠE VŘETENÁŘE A KLÁRY. 1526 Mikulaże vázali!), posiliovala?) ho téZ jako prve aby se smrti nic nelekal?) ale aby byl staly a hotov umtíti pro pravdu*) pána?) Jezíse Krista: » Však toho na dlouze“) nebude a naše utr- pení") nikterak$) se nemůž“) vrovnati a hodno 19) s byti budoucí!!) slávy.« — Po té řeči vzali ji také!?) na hranici a téZ ji svázali!?). A Mikuláš ji!4) také!*) napomínal!€), tka: »KéZ!") ty se také!9) modlí3 jako!?) já!« — Ona fekla??): »Kte- rak se mám modliti, an mne tak tuze svázal?!), Ze mi obě ruce tu&ím ??), vylomil??), ježto já žena jsouci 2¥) nemohu %) toho 26) tak silně jako muž snésti? A aby věděl, že??) sem já se již svému milému bohu?“?) poruéila, a jemu se v duchu i v srdci svém modliti??) nepfestávám.« 15 Po těch fečech?%), když je katové?ľ) za- páliti??) měli, pobízeli Kláry, aby se hlasitě modlila. Mikuláš jim řekl, aby jí nepřekáželi, že ona se modlí a že oba vědí dobře, komu se maji modliti. — A v tom ti katové 3) vložili na Mikuláše %) mnoho knih“) jeho, aby byly s ním spáleny, a Mikulá$?9) zvolal) hlasem velikým, řka: »Bože Otče, v ruce tvé poroučím dusi svou**) a prosím, nerać**), mne v tuto mou*?) poslední hodinu opustiti *1)!< a tak dale » bez přestání se modlil. A kdyż jiż **) katove **) - „v 217 sem, pane bože“?), oufal“?) etc.« i jiný žalm *) říkal, tak že všickní okolo stojíce%%) slyšali. A tak beze všeho křiku a*1) povyku i stejskání shotali oba, co by zesnuli®). Ta Klara byla vdova v Praze, souseda 52), v ulici a v domu řečeném na Sbirohu na Novém městě *%) u svaté Kateřiny, v letech šedesáti %); u kterýžto byl v 59) podrużi **) též Š7) starý člověk, tento 9) Mikuláš, dělaje na soustruhu %) vřetena k živnosti své. Kdežto %) oba zašli byli 9%) s fará- řem svým, jakož %) již 8%) psáno jest — kterýžto %) prodal je“5) Pražanóm, utrživ““) za nč jeden stříbrný z oněch třicíti stříbrných %), za kteréž Jidáš byl prodal mistra svého, a potom je zase vrátil*5) mistróm a zákonníküm, — a*9) dáni jsou??) do Satlavy. A třetího dne jsouce”!) do rady konšelské povoláni, mluvili mnohem ??) víc před nimi, při přítomnosti administratora s jeho kon- sistoří, o víře, i '%) otevřeněji, nežli prve, hádajíce se s nimi"*) a majíce pred sebou zákon boží, že jest bylo s podivením do těch prostých lidí; a na žádné pohrůžky o smrti% nic nedbali. A mnoho proti těm kněžím mluvili, otvírajíce 7%) jim jich mnohé "?) lotrovstvi, pokrytstvi ?*) sodo- mářství a7?) jiné ohavnosti, čehož prve nikdá 9?) o sobé od Zádného neslejchali. A když jich ti kněží nikterakž 81) nemohli přemoci %), odsou- dili?) je s dopuštěním %) Pražanův na smrt hranici zapálili a dřív nežli *$) se plamen počal rozmáhati, Mikuláš říkal ten *5) žalní »V tebe 46) Žalm XXX, 2. 1) Z svázali; 4ó zavázali; o vzali. — 2) v posilňovali(!). — # AŠ nic nebál a nelekal. — +) žŠZ (pravdu). — 5) os? (pána) Krista Ježíše. — 9) o na dlüze. — 7) v (utrpení). — 8) Jevdgoz nikterakZ. — 9) e nebude moci a ne- míüZe; os/ nemüZe; ża vrovnati nemüZe. — !9) e» hodné. — 11) o budúci. — 12) / kati. — 13) da svázali také. — 1) e (A Mik. ji). — 1) 427 (také). — 16) Z napomenul. — !7) /dga k$ż; v kdyż. — 18) kôZ (také), vďg také ty se. — ') Ab/ tak jako. — 2) zoa [Ona fekla); čZ Řekla; keg A ona řekla (v g připsáno teprve později); d Rekla ona. — 21) 24/ svázali... — 22) osf tuším obě ruce. — %) £/ vylomili. — 29) kbeo jsici. — 25) v ne- moha(!). — 2%) o (toho). — 2%) Z žeť. — ?9) 4/ pánu bohu. — %) %24/ modlím a modliti. — 9%) o feliech. — 31) AZ kati. — 39) Ž zapálit. — %) / kati. — %) Z Mikoláše. — 35) 45/2 knéh. — 8%) Z Mikoláš. — %) ost za- volal. — 3) o duisi svá; e ducha svého. — 8%) 2Z neračiž. — %) £5e (mou); o mà; / poslední mou; v posl. hodinu mou. — 41) z/ opou&téti, — 42) 2 ji. — 49) /d kati. — 4%) Z než. — 45) e tento. — 46) žŠZ (V tebe... Hkal); e V tebef. — 47) 4 hospodine. — 48) a {oufal}; vdg doufal; o düfal. — 4) ďa jiné žalmy. — 99) 22 sto- jici. — 9) 7i. — 52) Aevgoa byla v P. souseda a vdova; £ byla v P. souseda vdova; 7 byla v P. sousedou a vdova. — 58) kôle na N. m. PraZském. — 55) v v letech 40(!). — 955 a (v). — 59 Z (v podruží); » v podružství. — 5%) żb ten; cugo týž. — 59) £M (tento). — 59) bly na soustru; e na soustruh. — 60) / Ktefifto. — ©!) kôle oba byli zašli, g byli oba zašli. — 9?) ž jakž. — 3) os? jid nahofe. — %) Z kterýž. — 6) b {je}. — 66) Z utržil. — 67) Z (stříbrných . . . zákoníkům a) z oněch 30 nebožtíka Jidáše; osf třiceti. — 98) z navrátiv. — 99) o (a); 8 kteříž (pozd. přips. mezi řádky) dání jsou. — 0) o jsú. — "!) o jsúce. — 7?) £ó mnoho. — 79) 4 (i). — U) v s ním. — 15) kôl (o smrti). — 79) 2 odvíraji. — "?) z mnoho. —- 8) Z (pokrytství). — 9) żo i. — 80) 42/ (nikdá]. — 81) e (nikterakż); żód nikterak; g nikderak. — 82) a pfemocti(!). — 89?) o odsúdili. — %) z s odpuštčním (!). a) Následující odstavec mám za püvodní sepsání Bartosovo e. Pravdivost události, jména odsouzenych i datum potvrzuje i zmínka v knize děkanů akademie pražské. (Mon. univ. I. 2, 293). 28 

Strana 218
218 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA ČTVRTA. KAP. 10. 1526 a na oheň1). A oni s dobrou2) myslí a vesele s nábožným zpíváním křesťanským šli na smrt, a tak konečně od vyznání svého 3) víry, kteréž 4) sou5) zjevně, na smrt jdouce6) i na tom 1526 umírajíce, učinili, nikam nezašli, ale všudy při tom stáli i dostáli zmužile až do konce. KAPITOLA DESATA, v níž se vypravuje7) o nějaké Martě od sv. Klimenta, kterak jest též, jako i8) první, pro svědectví Kristovo bez viny upálena; a proč se jest po druhé křtila, vypravuje; též 9) jdouci 10) na tu potupnou 11) smrt, před žádným podobenstvím se klaněti nechtěla.3) Těch 12) také dní vzali opět Pražané13) na ni dali i plášť, že jest 28) ona již29) ke ok. 19. do vězení jinou 14) ženu, jménem Martu, všemu hotova«. A tou 30) řečí zuřivost v něm pros. bytem z Poříčí od svatého Klimenta, o kteréž m i s jeho konsistoří náramně rozpálila proti pověst vzešla, že by ty upálené byla tvrdila 15) sobě, na kterouž31) nic nedbala. A po těch řečech dali ji zase do šatlavy. A tam byla u víře, aby toho neustupovali, což16) jsou 17) v tom vězení32) ustavičně padesáte nedělí, od poznali 18) z zákona božího: že jinde Krista 19) osobně, podstatně 20) a bytně podle jeho přiro- dne33) upálení Mikuláše a Kláry nadepsané 34) zení není, nežli na nebi, na pravici boží sedícího s počítajíce. A v tom roce jmívala 35) rozličná podle obecné víry křesťanské, a že ona také a veliká pokušení s pohrůžkami od kněz- tak věří. — Nepodobné jest k víře, jaké jest stva 36), pouštějíce 37) ji38) do rathouzu, aby zmužilosti, smělosti21) a stálosti byla v mluvení se dala napraviti u víře bez 39) takového trápení, před mistry v konsistoři i na rathauze; netoliko 22) kteréž 40) měla. Ale ona tak, jakž byla hojná nad povahu pohlaví ženského 23), ale s veliké » v mluvení, přemáhala je všecky41) písmy boz- strany mnohé pohlaví muzského v tom převyšo- skými. A protož se proti ní víc a víc rozpa- vala. Neb24) když k ní administrator, aby sobě lovali hněvem i 42) vzteklostí, že jí nemohli košili připravila, že bude ohněm spálena, s po-- odolati ani pravdy přemáhati, a tak byli jí pří- hrůžkami mluvil, ona zmužileji25): »když 26) chtí čina43) její smrti, tak mluvíce, že ji oni směle koli27)«, odpověděla, »netoliko košili, ale aby z berou 44) na svůj hřbet. 19. pros. 1) lv na smrt ohně; ost na smrt na oheň. — 2) o s dobrú. — 3) blea vyzn. své víry. — 4) l které; g kterouž. — 5) bo sú. — 6) o jdúce. — 7) o (v níž se vypravuje). — 8). ke (i). — 9) v (též). — 10) co jdúci; b jdúce. — 11) o potupnú; kl ohavnou; b ohavnú. — 12) a Téhož léta [1527] IV. dne prosince, v středu den sv. Barbory nějaká Marta, souseda z Poříčí od sv. Klimenta v Novém městě Pražském vyvedena z Prahy a za Horskou branou upálena. Dáno jí za vinu, že by Mikuláše vřetenáře a Kláru předešlého roku upálené tvrdila — 13) l do vězení Pražané (jinou ženu). — 14) b jinú. — 15) l utvrdila. — 16) la co. — 17) o sú. u víře, aby — 18) k činili a poznali. — 19) ost že Krista jinde. — 20) l osobného, podstatného. — 21) kbloa (smělosti); e a smě- losti i stálosti. — 22) k takže (netoliko). — 23) k pohlaví ženského mnohé osvícené a učené muže převyšovala; l pohlaví ženské v tom (jiné ... muže) převyš.; bedgo pohl. ženského, v tom (jiné, ale i muže) přev. (d v tom je); v pohl. ženského (ale... převyšovala); a pohl. ženského v tom převyšovala, ale i mužského. — 24) a Nebo. — 25) ed zmužile jim. — 26) klevdgo kdy. — 27) l koliv chtí; edo chtí koliv. — 28) ost (jest). — 29) ost již ona. — 30) v tú. — 31) bo na kterúž; g na kderouź; l na kteréž. — 32) kbl A v tom věz. byla; evdgoa A v tom věz. vždycky byla. — 33) vdg až do dne(!), — 34) g nadepsaných. — 35) o jim volá(!) veliká a rozličná. — 38) b (od kněžstva). 37) og púštějíce. — 38) b (ji). — 39) d (bez takového trápení). — 40) d kterouž(!) měla; z kteráž (chyb.) 41) g všeckny. — 42) ost a. — 43) b již příčina; l jí příčinou. — 44) bevdgoa berou směle. a) Vypravování toto vkládá sem Bartoš předčasně, jen proto, že jest událost obdobná předchozí, třeba o rok vzdálená. Možná též, že upálení Martino je pouze článkem jediného nějakého sepsání o pěti upálených, v němž připojeno bylo i upálení potomní flašnéře a pasíře; všecky ty kusy podivuhodně spolu souhlasí slohem i tendencí. Rkpy. na konci vypravování o Martě odkazují ke zmínce o Kalencovi na první straně, jen jediný má: v první knize (str. 219, ř. 29). »Strana« značí tu asi díl. — Marta byla z domu Madírkova. Její výslech tištěn jest u Borového: Jednání a dopisy konsistoře I. 32 č. 22, ač pod titulem nesprávným: »Marta... odvolává své bludy«.

Strana 219
1527 UPÁLENÍ MARTY Z POŘÍČÍ. „A když bylo v stfedu na!) den svaté “Pe Barbory, roku téměř celého zběhlého, to jest když se již psalo léta M?^D?XXVII?, byla vyve- dena?) katem svázaná?*) z šatlavy k popravě na to, aby upálena byla. A biřic volal, že se jí ta smrt má státi proto, Ze jest se*) rouhala?) svátostem' a že. nevěří o těle“) božím a od Jana Kaleńce se”) po druhć kftila a*) z toho- to?) korbele — ukázav jej — od něho přijímala. To ona slyševši 9), hned tomu odepřela, řkouci '!), £e tak není, aby!?) se rouhala!?) svátostem, ale že věří, že pán Kristus, pravy büh!4) a &lovék, vstoupil!?) na nebesa 19) osobně !?) v tom * těle a v té!9): podstatě, v kteréž 19) jest byl na světě, a °°) sedi. na pravici Otce 2!) svého, odkudi přijde soudit??) živých ir mrtvých; ale aby byl týmž bytem na -oltáři tak jako tam, tomu víra křesťanská i písma bozská odpírají; než že jest v svátosti viditedlné, tak jakž ráčí, mocí svou 23) podle ustanovení jeho na poslední večeři; a že ti lidé, kdož jinak věří, všickni blázní. A obrátivsi?*) se k lidem okolo stojícím, řekla: »Milí.lidé, nedomnívejte se, abych proč pro*%) jiného smrt tuto ohavnou*) trpěti měla, než proto, že jsem nechtěla vyznávati kněžím k vüli ??), aby byl na oltáři v svátosti bůh*%) osobně svým %) přirozeným bytem, s kostmi, s vlasy, s žilami etc., a Ze jsem nápravy jakés??) délati nechtěla, ani nápravnicí býti, protože jsem se tomu nikdá neučila a nebyla sem nikdá?!) kolářem; ale věřím tak, jakož jsem již pověděla. A nevěř žádný dobrý ??) tém kněžím, neb jsou 33) 1) z (na). — 2) / {vy)vedena. — 3) 7 a svázána... 219 lháři, pokrytci, lotři%4), sodomáři, rufiàni ®5) a svidcové?®). A že se k tomu znám, že sem od Jana Kalence prijímala, i po druhé se od nčho kftila, protože jsem první křest potratila pro » neřády knězské.« — A tak ji před se za bránu vedli. A když s ní. přišli %) k domu Templi, na- pomínal ji rychtář, aby klekla před těmi obrazy tu malovanými a aby se modlila. A ona obrá- » tivši 9%) se k nim zadkem, klekla a oči k nebi pozdvihla a náboZné se modlila, vyznávajíci??), Ze »tam jest bůh, k kterémuž samému pa- treno?) byti má a k Zádnému jinému.« A tak ji opět dále vedli až za bránu, učinivši*!) téz *?) wu sloupa?®) tam postaveného. A na té) vší cestě šla vesele), s náboženstvím, ustavičně se modlíci49) pánu bohu, beze všeho stýskání, až do poslední své*?) hodiny. A tak jest") konec svůj vzala a svůj život ohněm na hra- » nici vyčistila. Tuto rozumčj“?), jaký jest to korbel byl, z kteréhož od Kalence přijímala:: že jest byl z dřeva na soustruhu) vytočený k podoben- ství $1) kalicha, v kterémž podle zprávy lidské 52) s ten jistý Kalenec%), maje po sobě v společ- nosti %) počet) bratří u víře, víno a chléb po- svěcoval a lidem rozdával po domích, bez titule%) a mazání pleše od biskupův římských, jakož o něm v první straně*?) v XXII. kapitole » jest povédino®). A ten korbel neb“?) kalich, vzatý Kalencovi, vložil kat na hranici nad Martou %), a s ní spolu shořal %). aby byla upálena. — 4) Z (jest); e že se jest. — 5) o rá- hala. — 5) 24g o télu. — 7) è {se}. — 8) va (a). — 9) osť z toho. — 10) k uslyšavši: v slyšavše, bledoa slyšavši. — U) £/dgv Fkouc; beo fküci. — 12) z abych. — 18) o róhala. — 14) 4 (bih); a buoh. — 5) o vstüpil. — 16) g na nebe. — 17) ea a sedí osobně; ŠZ (osobně... na světě). — 8) o (v té]. — 19) evo v které; g v kderé. — 30) a (a). — ?!) o (Otce... soudit). — 22) 2/» souditi. — ?3) o svá. — 24) àld obrátivse se. — 2) kblegoa (pro). — %) » ohavnü. — 27) Z k vůli kněžím. — 2) & buoh. — 39) 4 (svjm). — 3%) kóły jakós. — 9!) osť nikdy, € nebyla nápravnicí a aniž jsem nikdy kolářem nebyla. — 82) Z (dobrý); z dobrý takovým (dobrych nedotýkám) kněžím. -- 33) o sú. — 34) o a lotři. — 8%) 7? rufianové. — %) švdog svůdce. — 37) o prišli k tomu Templi; Z přišel k.tomu T. — 39) 4 obritivSe se. — %) 40/eda vyznavajic. — 40) vo pattino. — 4!) 42a učinivše ; Z a učinivše. — 42) d totéž; a týž. — 43) kółevgoa u sloupu. — 4) do na ty. — 45) è Sla nábožně vesele s nábož. — 48) kbleg modléci; o modlila. — 47) 2/o (své). — 48) o jest. — 49) Z rozumójż. — 50) ż/og na soustruh; 4 na soustru. — 51) os? ku podobenství. — 5?) ost jisté. — 93) Z jistý člověk Kalenec.. — 5!) a počet bratří v spol. — 55) e (po- čet). — 58) Z bez tit., mazání i pleše od biskupa římského. — 57) ž stránce; £ knize. — %) ost aneb. — 5%) ost nad Martu. — %) z zhořal. 2) Slova »bez titule atd.... fímských« jsou asi Bartošovou vsuvkou. — Viz str. 68. 28* 1527 

Strana 220
220 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA ČTVRTÁ. KAP. 11. KAPITOLA JEDENÁCTA, v níž se oznamuje1) o příjezdu krále Ferdinanda i s manželkou jeho2) do království Českého a při tom o korunování téhož krále i královny. Při tom z veliké péče a nabádání i žádosti vypověděných dal jim král glejt před mocí po vší zemi. A v tom času Pražané zjímali některé vdovy poctivé i zachovalé a Slivku po druhé zmučili3).3) Ale již k prvnímu se zase navrátím, odkud nechtě 25), aby se ta věc meškala prodléváním 1527 dalším, za prostředek poručil26) oznámiti jim, jsem zašel. A protož když po prve 4) dotčeném5) aby na ten čas mečem jemu službu stav ry- volení krále Ferdinanda na království české3) a čas tířský činili 27) při témž korunování skrze osobu, se přibližoval, aby k korunování do země po- s kterouž28) by z sebe volili, totiž aby meč před spíšil, tak se stalo, že z Vídně na cestu časem ním nesl, a to aby29) beze vší újmy bylo spra- vánočním vyjel s kněžnou Annou, manželkou vedlnosti kteréž 30) koli strany; a potom do svou. Ale páni, rytířstvo a města země České (24. času 31) sv. Jiří nejprv příštího že chce mezi podle zůstání na sněmu obecním 6), kterýž sobě dubna) nimi spravedlivým soudem konec učiniti, odložil. byli položili na den nového léta, když se psáti V neděli pak, na den sv. Matěje apoštola 24. ún. počalo M°D°XXVII° 7), vyjeli proti němu k Ji- is hlavě8) na pomezí moravské, osoby k tomu božího, byl korunován na hradě32) Prazském, volené ze všech tří stavův. A tudíž?) přísahu maje počet věku svého XXV let. A v pondělí na zejtří potom korunována jest také kněžna 25. ún. činil 10) královskou 11) vší zemi v středu čtvrtý 30. led. den před hromnicemi 12). Potom v outerej na Anna. A podle toho vyrčení královského meč 5. ún. den svaté Háty, čtvrtý den po hromnicích, do » před králem i královnou33) od jednoho z ry- tířstva jest nesen. A těch dní při ostatku maso- Prahy přinesen jest a přijel s manželkou svou na pustu na hradě i dole v Praze 34) na rynku staro- hrad Prazský13) u večer po západu slunce. městském turnej35) kratochvíl36) strojil král, A potom těch dní před korunováním, i honby 37) na Hradčanech; a38) málo Čechův 22. ún. v pátek na den sv. Petra Stolování 14), vzešla nesnáz mezi stavy, panským a rytířským, podobná z do něho jelo. k 15) první za krále Ludvíka, o nesení 16) před A na tom sněmu, položeném na hradě králem při korunování17) sceptrum, jablko 18) o masopustě39), král vyzdvihl všecky zápisy 10. břez. zlaté a mečb). A téhož 19) dne král soud osadil postranné mocně mezi všemi stavy, ač by oběma stranám a slyšal je, při kterémž každá kteří 40) byli učiněni mezi nimid). strana svou 20) při vysoce líčila 21) a provozo-» A na den středopostí, čtvrtý den po Zvěsto-28. břez. vala. A vyslyšav obě strany22) dostatečně, od- vání Matky boží, král vyjel41) k Moravě a 23. ún. ložil jim 23) do jitra. Tu pak v24) sobotu král k Slezóm 42) o jisté potřeby a aby se též uva- 1527 1. led. 2.—5. března 1526 1) v (v níž se ozn.). — 2) e svou(!). — 3) kbl dali zmučiti. — 4) kl po prvním; b po prvém. — 5) kbl (dotčeném). — 6) bvd obecném. — 7) v léta 1527. — 8) k k Jihlavi. — 9) ! (A tudíž); Tu činil přísahu. — 10) vdg učinil. — 11) beo královskú. — 12) I (před hromnicemi ... čtvrtý den). — 13) o do Prahy na hrad Praž. — 14) ost Stol. sv. Petra. — 15) v (k). — 16) kl o nešení. — 17) k před králem korunovaným; ! před králem k ko- runování; b před krále korunováním. — 18) b jabko; 1 jablka zlatého a meče. — 19) o Téhož. — 20) o svú. — 21) g léčila. — 22) dv straně. — 23) 1 jim toho. — 24) v [v). — 25) l nechtěl. — 26) v poručil jim oznámiti; bl por. poručiti jim; k poroučel poručiti jim. — 27) o slúžili. — 28) o kterúž; v k témuž(!). — 29) v (aby). — 30) d které. — 31) g (času]. — 32) d na hradu. — 33) o královnú. — 34) kbl (v Praze). — 35) ost turnaj. — 36) I a kratochvil. — 37) kbl (honby). — 38) g ale (to pozd. doplněno). — 30) v o masopustu. — 40) ! (kteří); kbevdgo by byli kteří. — 41) o vjel. — 42) l k Slízsku. a) Viz str. 198. — b) Viz str. 12. — c) Viz Rezkovo Zvolení a korun. Ferd. I. Praha, 1878 a Tomek, Děj. m. P., XI. str. 35 a d. Vypravování Bartošovo není úplné, ale co sděluje, je správné. — d) Nebylo vyzdvižení zvláštní a samostatné, jakž by se zdálo z Kroniky, ale jen článek mezi mnohými jinými (Sněmy I. str. 242—243.).

Strana 221
1527 10. dub, KORUNOVACE. GLEJT VYPOVEDENYM. zoval!) v ty zemé, náleZející?) koruné?) Ceské A těch dní před samým odjezdem svým z častého napomínání a“) z mnohého starost- livého nabádání jej) od vypovčdčných mčšťa- núv prazských, po rozličném volání na spra- vedlnost a žádání za opatření — poněvadž beze Isti®) z”) příčin hodných království Uher- ského, o kterémZ?) brzo bude mluveno, nemohl tomu i jinému v Cechách dosti?) učiniti — dal jim glejt před mocí po všech zemích svých, krom Prahy, do příjezdu zase svého a do roz- souzen{ 1%) i!l) vyslyšení nebo přátelského mezi nimi 12) srovnání. Pražané jměvše zápís v kněhách jich učiněný postranny 13) zrušiti, i přičinili nad to jiný v obci v středu před květnou!“) nedělí a udělali sobě list na papíře pod velikou 15) obecní !6) pečetí, totiž starší obecní, pergmistr!") a jiní úřed- nici 18), vSickni pod jménem vší obce, zapsavše se s konsely proti vypovédénym, aby sobé radni a!?) pomocni byli, tudy vżdy vic a vic se tvrdice.*) POKUS O SMLOUVU NOVE ZATYKANI. 221 A pied?) tím odjezdem král porućil?!) 1527 panu Lvovi purkrabi, panu Janovi z Wartn- berka*?) a panu Sebastianovi z Weytmile z pánüv, a panu Jindfichovi HloZkovi") z rytífstva, re- » gentüm tehdaż komory kralovske, aby na den Svátosti nejprve příští přátelsky smluvili Pra- 3. květ. žany s vypověděnými o ty*%) všecky nesnáze mezi nimi vzniklé. A pakli smlouvy nebude, aby odloženo bylo zase na krále 4) do pfijezdu?5) jeho 28) k vyslyšení a k soudu spravedlivému. I toho se nestalo,- aniž połatku??) jakého k tomu bylo. A v tom času zatočil se jakys novy vicher *) v Praze ve štvrtek po Veliké noci, na den s sv. Marka léta téhož, mezi samymi PraZany,s. dub. że?) jsou do vězení vzali některé měšťany své dosti znamenité, totiž Václava Sovu, Mo- desta a Jana Slivku od sviní, tak řečené. Ale 30) ačkoli Brikcího Řeháčka chtěli také do vězení » dáti, ale nevím jakým štěstím sotva jim z rukou na hrad uklusal“). 1) kblvdg uvazoval. — ?) do náležící. — 3) os k kor. — *) v (a). — 5) d (jej). — 8) kbed bezelstnč, Z bez. a. — 7)1(z); &bedo a z; viz. — 8) o o kteréž. — 9) o v Č. dostáti učiniti. — 19) o do rozsúzení. — 11) &/ a. — 12) kôZ stranami. — 13) kb postranní. — 14) bo kvčtnú. — 15) z velkou, bo velikú. — 16) 22e obecnou. — 17) os£ purk- mistr. -— 18) Z ouředlníci. — 19) bevdg i. — 20) ost Pfed. — ®1) & Бу! рогиё!. — ?2) e (p. Janovi z W.) — 23) zbidwo (chy b.) (o) ty. — %) 2 (na krále). — 99) 2 po příjezdu. — %) e (jeho). — *%) o počátek, jaký k tomu byl. — 28) » vichr. — 2) o Ze sú některé... znamenité do věz. vzali. — 80) 2eogo A. а) Zápis ten zůstal as jen na papíře; v knihách vepsán není. — *) Ze Zampachu na Bfezné. — ©) Tomek XI. 48. — Jan Slivka z Veletic, r. 1523—1524 konsel spolu s Hlavsou, mél v ulici Kunešovic (teď Melantri- chové) domy »u sviní« (C. 472-L) a »u oslü« (č. 461-I.). Manželka jeho slove Katerina (1+ 1529). R. 1533 umíraje odkázal oba své domy chudým (arch. praž. č. 2109—49a, 198; 2142 O 13, P6). R. 1528 Jan »od sviní« poháni obec Pražskou, vině je, »že ho jímati v jeho domě kázali, po něho dva rychtáře poslali a dovedše na rathúz, do vězenie dali a osadili lidmi zbrojnými a na zajtfi Ze . . . dva dni... jej mučiti kázali a to jednou v pátek po proti nčmu ... se svolali a tak právem outrpným po velký noci (26. dubna) a hned na zajtří ráno v sobothu podruhý, a o věcech neslušných se jeho ptajíce, o čemž nikdá nevěděl ani slyšal. A po těch mučeních k smrti se mu připravovati kázali beze všeho jeho provinéni.« (Reg. kom. soudu 4 F., A 14.) — Viz o Slivkovi napřed II. 25. Důvod jeho propuštění, že měl nějaké počty klásti, potvrzuje se i mimo kroniku zápisem v kn. arch. praž. 994, 28 a, že byl vydán od obce k počtu nově koupeného zboží Přerovského. — Václavz Liboslavě, erbovní strýc Hlavsův, příjmení své vzal od domu svého »u sov« na rohu proti královu dvoru, jejž držel do roku 1524. Od r. 1515 s přestávkami byl konšelem v St. m., potom společným do r. 1526, pak opět 1537—9, 1542—3. Od r. 1520 drží dům »u zvonu< na stm. náměstí (č. 605) koupený a choti jejímu Pavlu Severinovi z Kapí Hory a dětem věcech pražských není nic povědomo. Bartoš však, od Brikcího Řeháka. R. 1541 činí kšaft, dceři Johaně jich odkazuje všecko veliké jmění. O jeho činnosti ve bydle nedaleko u sv. Jiljí, mohl jej dobře znáti (arch. praž. č. 2109—98, 147; 2110, 406; 534 III. 101, 121; 2142 V 13; Tomek X. 275, 276, 295. 297, 414, 415, 416; XI. 49—50. — Modest z Pokštejna, z rodiny Kozlů, má r. 1523 dům »u Šalomúna< v Caletné ul. (& 592-1.) a dům blízko Bartoše »u Krásů« v ulici Jilské do r. 1525; potom koupil dům »u jednorožce< u sv. Mikuláše. R. 1547 kšaftuje (2109—323; 2110, 94, 223; 2142—Y 3). — Brikcí Řehák z Květnice, konšel stm. 1514—1515, 1520—21, 1524-—-25, zároveň majitel domu na Poříčí, domu »u trúby< v rynku starom. (2093—40; 2109—106; 1129—41a). V říjnu 1524 postupuje dvůr v Šéšovicích Tom. Zachlubilovi za 150 kop (2110—66). Kšaftuje 1533 (2142 P5). 

Strana 222
1527 222 A svolavše obec na rathouz, zdálo !) se jim, aby dali zmučiti Jana Slivku, dávajíce mu vinu pro nějaké spisy, kteréž jest činil a podával?) skrze?) nčkteré osoby králi, a to jemu byli v zlé obrátili, potahujíce se výše, že by nějaké spiknutí nové měl míti, i ti tři nadepsaní, s těmi vypovédénymi i*) náchylnost k nim' zvláštní. A s tím nemeškali konšelé tudíž na obec toho®). skrze®) Paška vznésti, pravíce: »CoZ sou”) ti vypovédéní glejtovníci?) nedokonali chtice na pofád?) nás mordovati, Ze jsou!?) s těmito čtyřmi !!) srozumění měli, aby oni to konali. A kdež by, prej, u kterého domu !?) v noci nenalezli 18) provázku s tiíapcil^) vyvé- šeného od zvonce, aby tu všudy !%) mordovali s pomocí jinych.« A v to byli pojímali v tu spoleénost !^) dvě poctivé a šlechetné měšťky, vdovy starého věku, jichžto jména jedné !?) paní Zuzana Fran- ková a, druhé!9) paní Dorota Ratajská !?) z tar- marku*) byly sou??) na kteréZto?!) vstréili ?") kukly takové PraZané??), sobé posméiné, détin- ské, lehkomyslné, klevetné, babské'a vší váž- nosti prázdné, v domnéní **) majíce a dávajíce je i?**) koneéné je natíkajíce, tak jako by opět jistů věc měli, že by ony dělaly a strojily ty provázky s tfapci??) k tém zvoncóm, chtíce do- pomáhati té zrady Slivkovi i jiným jeho tova- ryšóm. A hned pro tu příčinu kázali Dorotu Ratajskou?®) do vězení vzíti *); ale Zuzana Fran- ková štěstím 2), před druhou .mající??) toho napřed, že) jest měla víc přátel blízkých mezi KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA ČTVRTÁ. KAP 11. těmi konšely než druhá, k témuž š!) jest nepřišla.. 1527 A též i kněží po farách to všecko *). vyhlašovali. A tak jsou**) Pražané. učinili na zejtří v pátek, že jsou %) Slivku dali 9) zmučiti, ptajíče 26. dub. s se na to i na jiné z samého babského domnění, beze 36) vší žaloby a prüvodu??) podle práva náležitého ??). A když na nčm toho??) dne nic po své vúli dobyti nemohli, krom toho, k čemuž se dobrovolně před mučením sám znal o těch » Spisích a suplikacích, pravé,. Ze »iest to činil dobrým oumyslem pro obecní dobré, aby král jim radu obnovil bez prodlení), z příčin pře- tržení těch nesnází, kterýchž 4!) neubejvalo do času rozdvojení jednoty«; — a v tom osadili » rathouz velikym počtem žoldnéřův A na zejtří v sobotu zmučili ho po druhé a pustili hlas, 27. dub. že ho chtí k popravě“*?) pod pranćf**) vesti, aby ho dali stíti. A v neděli hned potom zjed- 28. dub. nali mu kněze zpovědlníka, že mu mši v rat- » houze sloużil**) a svátosti*?)) mu) oltární podal*?; to v lidi vtruSováno bylo, Ze ho konečně na zejtří v pondělí*%) mají vyvésti 49) 29. dub. k pranéři %). A žádného “*!) narčeného při jeho trápení k vývodu neobsílali podle práva. w I srozuměvše tomu tepruv Pražané, co se stalo, obmyslili to, jakžkoli tejně, aby téhož Slivky %) i těch jiných obou *š) vězňův jmeno- vaných, prázdni mohli býti a při životu zacho- vati, nastrojivše 5“) veliký počet měštěk svých, » i také některé %) z rytířstva, i administratora s jeho knězstvem, aby za ně prosili i vyprosili. A tak se stalo, że jsou**) v*?) ten*%) pondělí 29. dab. 1) ż událo se. — ?) > podávať králi skrze někt. os. — 93) Z skrz. — 4) ego a. — 5) g skrze Paška toho. — 6) z vznést 'i skrze Paška. — 7) o :su. — 8) o glejtnici. -— 9) /eg napřed. —- 10) o sú. — 1) Aedgo Ctyrmi. — 12) ? (domu). — 13) v nalezli. — 14) Z s střapci. — 15) osť aby tu všecky. — 1% kô/ do té společnosti. — 17) g jedny. — 18) k druhá. — 19) v2o-Ratejská; £// Rathouzská. — 20) 427 (jsou); o jsi, — 21) g na kderéžto, kú na kteréž. — %) d strčili. — 2%) Z Praž. smyslivše sobč. — %) osť v domnóni je majíce (a dävajice je). — %*) ost a. — 9) v» s stfapci. — ?9) o Ratajská; vďo Ratejskou, kô/ Rathouzskou. — 27) cdgo dáti. — ?9) &Jedgo &téstí. —'?9) &blev majíce. — 39) Zeď (toho napřed). —- %1) kôle k tomu. — 9?) 4 (to všecko), osť (všecko). — 33) o sú: .— %) o sú. — 35) żb/go dali Slivku. — 39) 427 (beze v&i ... podle práva). — ?7) ego prüvodüv. — 38) 7 nenáleZitého; 7 naleze- ného. — 9) Zileo nic toho dne. — 19) ? prodléváni. — 4!) 4 kterjch. — 42) o podruhé k popravě; 4 (k popravé). — 43) /do planéf. — **) os? slouZil v rathouzé. — 4) z svátost. — 19) / (mu), — 47) kôle podával. — 4%) ď (v pon- délí). — 49) 7 v$sti. — 59) ko k planéři; Z k planýři. — %) o žád. jiného nařč. — %2) Z Slivky, jako i jiných těch dvou. — 53) be vobú, o obúch. — 541) /o nastrojivši. — 55) os některých. — 58) o sú. — 57) 7 (v) ten. — 59) z v (ten). 3) Zuzana byla ne chof, ale dcera Václava Franka z Liběchova, a vdaná za Petra Suda od hroznu ze Železné ulice. Sestra její Benigna vdána byla za Adama Pikharta, z jehož rodu i Pašek i Ziga měli man- želky (2142 O3; 9, 12b). — Dorota Ratajská doložena jest r. 1515, kdy M. Václav Albus z Ourazu béře si za choť dceru její Annu (2141—226 b).* | 

Strana 223
SLIVKA ZMUČEN. ZAJATY DVĚ MĚŠŤKY. VŠICHNI PAK PROPUŠTĚNI NA RUKOJMÍ. 223 30. dub. 1527 na ratnouz vstupovali 1) a prosili za všecky tři, mluvil o své14) příhodě, a aby nic nejednal, 1527 ne jako za vinné, čehož se doptati2) nemohli. ani žádnému o to psal 15). I když se měl v ou- terej křížových dní, čtvrtý den po sv. Urbanu, 28. kv. Pražané vyslyšavše takovou3) prosbu, pod barvou učiněnou4), kteráž jim poctivosti žádné na rathouze stavěti 16), odšel preč 17) ve čtvrtek 23 kv. s před tím a nestavěl se. Ale Václav Sova a nenesla, odložili jim toho do zejtří5) na obec, Modest stavěli se 18) a bez nesnáze jsou pro- s žádostí takovou6), aby s sebou pojali větší počet dobrých lidí. — Hle7), jak jest těžko to puštěni ze všeho, až 19) k tomu přišlo, že ta ukryti, co se na křivolako vypáčí8)! vojna tak jest shořela 20) téměř pojednou 21) a rádi ji Pražané ututlali, jakožto věc22) jim nechvali- . Na zejtří v outerej též se stalo, že vstou- pivše9) do obce svolané všickni téhož žádali, n tebnou 23). A tak ta píseň všecka se pískala o těch aby puštěni byli jako nevinní. Dána jim od- pověď beze vší nesnáze přátelská a pustili je vypověděných, a výše o jiného člověka, jehož 24) na rukojmě10). A v tom rukojemství nejvýš nesluší pro jeho vzácnost jmenovati, to uči- byl zavázán Jan Slivka za čtyři 11) neděle pořád nivše25) proti vůli krále 26) pána svého27) po zběhlé, aby nikam z domu nevycházel 12) do s odjezdu jeho na Moravu28)2). vyjití toho času, a aby 13) s žádným nic ne- KAPITOLA DVANÁCTÁ, v níž se vypisuje29) div o jedné děvečce, kteráž nemocná ležela 30) u jednoho souseda v Opatovicích, a v té nemoci krvavým se potem potila a divné věci mluvila; při tom o odjezdu31) královském po obnovení32) rady do Uher s vojskem, a jak mu se šťastně33) vésti počínalo 34). A Maximilian se králi narodil syn téhož léta. 6. června Ale prve nežli počnu41) psáti o příčině Král 35) pak brzo těch dní z Vratislavě 36) na hrad Prazský zase přijel v neděli křížovou 37) toho 42) odjezdu jeho, líbí mi se 43), abych o 26. kv. na zejtří po svatém Urbanu 38). A 39) v tom radu příhodě jedné tuto předložil44), kteráž podle z mého zdání za jeden div z sedmi divův světa Pražanům obnovil na tu ještě jednotu jich. A můž 45) počtěna 46) býti, kteráž 47) se v pravdě poněvadž mu potřeba znamenitá a náhlá 40) nastávala, obrátil se zase k Vídni, a z Prahy podle svědectví mnohých hodnověrných 48) lidí v skutku49) v Praze stala, taková: Byl jeden vyjel ve štvrtek před svatým Duchem, na zejtří soused v Opatovicích v Praze 50) řemesla ko- po sv. Bonifaciovib). 1) v vstoupovali. — 2) b uptati. — 3) bo takovú. — 4) o pod barvú učiněnú. — 5) g do zejtřka. — 6) o takovú. — 7) e ale. — 8) kbe vopáčí; l opáčí; d vypučí. — 9) o vstúpivše; b vystúpivše. — 10) co ru- kojmie. — 11) bvdg na čtyry. — 12) v neucházel a hned nevycházel. — 13) v (a aby... příhodě). — 14) l o té své. — 15) e nepsal. — 16) g postaviti. — 17) lg pryč. — 18) kbl postavili se. — 19) kb a k tomu. — 20) kl (jest). — 21) o pojednú. — 22) v více. — 23) ke neschvalitebnou. — 24) v kteréhož. — 25) kb učinivši. — 26) o královské. — 27) k svého nového. — 28) v na Mor. a do Slezska. — 29) v (v níž se vypisuje). — 30) kb byla a ležela. — 31) I i o odjezdu. — 32) l (po obnovení ... s vojskem). — 33) e šťastně vedlo (vésti... téhož léta). — 34) I počalo. — 35) d Brzo pak po těch dnech král, z Vratislavě. — 36) v z Vrat. se vracuje; g z Vrat. sa vracejíc. — 37) o křižovú. — 38) o po sv. Martinu(!). — 39) a Téhož léta III. dne června v pondělí před sv. Duchem Ferdinand nový král ponejprv radu sadil v městech Pražských na jednotu. Primasem M. Jan Pašek z Vratu. Potom král hned ve čtvrtek aneb na zejtří po sv. Bonifacovi, VI. dne června vyjel z Prahy a obrátil se k Vídni. — 40) l (a náhlá]; ost náhlá a znamen. — 41) o nežli přičinu(!). — 42) ost (toho) — 43) l (se). — 44) bl položil. — 45) e může. — 46) kb počten; ost (správ.) počtena. — 47) kbl kterýž. — 48) l (hodnověrných). — 49) l v skutku se ... stal. — 50) g (v Praze). a) Nelze uhádnouti, koho se tato záhadná věta týče. — b) Pro pochopení další situace nutno doložiti, že v ten čas ochránce strany Paškovy, p. Zděnek Lev, zbaven byl nejv. purkrabství a úřadu toho dostalo Vojtěchu z Pernštejna z protivné strany panské. Bartoš toho pomíjí.

Strana 224
1527 června 224 Zisnickébo !), jmenem Matouš Žemlička. Ten měl děvečku služebnů u sebe od Litomyšle ?) ze vsi N. rodilů, kteráž?) se velmi u něho roznemohla při svatém Duchu*) téhož léta. A v tom lezfci®) v té těžké nemoci, ukazoval“) se na ní velmi") častý pot krvavý, beze všeho poruseni a okrvaveni*) tela jejiho?), a to na Cele'*), na vší tvári i okolo toho, a k tomu!!!) na obou !?) rukou, od loktúv poćna płes prsty!*) a na nohach !*) od kolena!5) aż doliv też bylo. A kolikratż koli s ni ten pot otirali1*), k jinć krvi podobny, tehdy brzo potom!”) jiný se na ní vyrazil, a na těch místech nic jiného; než místa taková, jako by blechy uśtipaly> nalezeno bylo?) ne jednou !), ale: mnohokrát. A v tom potu”) jsouci*!), mluvila druhdy 22) divné) věci pobožné, a zvláště nad Prahou *%) naříkala: »Běda, běda!« — tak mluvici?5) — i nad kněžími, že »jimi *%) všecko peklo jest již podlaženo!< A druhdy ve mdlobě byla za dlouhou??) chvíli, tak že se nčkdy??) lidem tu?) pfistojicim **) zdálo, že jest již ?!) umřela. A když již?) ji obmejvaly ženy některé, k po hiebu**) pripravujice**) jakożto mrtvou ), ona 8°) potom z toho okfala a prohleqla??) a zase někdy promluvila a druhdy*%) také velmi ") plakala srdečné“). A když jí kněze*!) z o- sady Opatovské 2) zjednali, aby jí svátostí posloużil**), tehdy ona mezi tím nafikala na toho kněze i na jiné*4) všecky kněží, napomí- najíci 1), aby nic jiného než zákon boží a čtení KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA ÉTVRTA. KAP. 12. svaté kázali, a že jsou 4) všickni v horoucím ‘”) pekle dávno. Ten pak kněz poslouchaje) řečí jejích) 'takových, trval při ní za dvě nebo %) za tři hodiny, nikam neodcházeje, až při- , nucen byl plakati. O tom jsou5!) hodnovérni lidé zprávu dávali, nebo množství lidí k ní chodilo ze všech stavův, vyšších i nižších, tomu se dívali 5%) s podivením nemalým, že o takové věci slejcháno nikdá*%) nebylo, ani v žádných » spisích čítáno, aby se na člověku pouhém %) smrtedlném takový pot krvavý %) ukazoval), od času umučení Kristova) a potu jeho v za- hradě až do této chvíle; neb jest ten pot od ní byl takový 98), jako jiná pouhá krev. A v tom s: trvala několik nedělí, až z toho ze všeho vyšla s pomocí boží. Avšak mezi tím ta vášeň 5%), kteréz ©) prezdéli°!), Ze by ďábel do ní vstoupil a z ní mluvil, přišla 9%) na ni a nepokoj jí činila za nekolik dni*?). — V Praze**) pak mnozi » světští i duchovni se*5) tomu posmivali*), na kázaní %) kněží mluvíce, že by pikarti ji mrskali, bodli 1%) drápali, a že od toho se krev ta na ní“) ukazovala. Jináč žádný nesměl mluviti. Ano”) też!) v Jerusalémě před samym zka- » žením jednoho myslí) vytrženého člověka bili 179) do vězení sázeli, chtíce mu zastaviti, když po ulicech "4): »Běda, běda tomu 75) méstu! « voläval79); co potom na në přišlo, historie Josefovy ukazuji. Příčina pak takového brzkého odjezdu krá- lovského z Čech byla tato, že veliká vzešla 77) a 1) vl kożeśnickóho. — ?) /evdgo od Litomyśli. — 3) g kderáž. — 4) 37 Duše. — 5) bie leżice. — 6) Z ukázal. — 7) kôleo (velmi). — 8) skrvaveni. — 9) o jeho(!). — 10) zdďg (na Cele... a k tomu). — 11) Z (k tomu). — 12) Z též na obou. — 13) ż/ev prsy. — 1) vdg (a na nohách... též bylo. A). — b) Z polna od kolena. — 16) żb stirali. — 17) kb potom jiný brzo; osf potom brzo jiný; g brzy. — 18) ď nalezena byla; że nalez. nebylo. — 19) o nejednú. — %) ž počtu(!). — 2!) de jsûci. — 22) A mluv. mnohokrát divné. — 23) Z jiné. — 24) Z na Prahu. — 3%) kôle mluvíce, o mluvíc. — 2%) Z nimi. — ?7) v za dlúhou, o za dlouhú. — %) g (někdy). — 29) 7 (tu). — 380) Z stojícim. — 31) 7 {jest}. — %) šlo (již). — %) klevdg k pohřbu. — %) żle ji pip. — 5) bo ja- kožto mrtvú; Z jako mrtvému. — %) *š/ (ona). — 37) kô/ pohleděla. — %) o druhdy někdy. — 4) kôZ (velmi). — 40) k/ pl. velmi srdnatć. — 41) o knóżi. — 42) Z Opatskć. — 48) o poslúžil. — 44) z jiné toho času kněží pražské. — 45) /Z napominajice. — 46) o su. — 47) o v horúcim. — €) zo posliuchaje. 49) ż jej. — 50) v aneb, kôleo neb. — 5!) eo jsu. — 52) żb/ divili. — 5) o nikdy. — 5) o pihem. — 55) e (krvavý). — 58) JZ ukázal. — 57) g Krista. — 58) Ze takowy. — 29) o vsem(!). — 6) k kteréž tak. — 61) Ze pfevzdeli; o pfisedeli(!). — 62) 7 pfichazivala. — 63) à {za nčk. dní), v (nčkol. dní) za mnoho, ost nekoliko. — %) kôl (V Praze... světští). — 85) Z (se). — — 66) Z tomu divili a někteří se z nich posm. — 97) 7 na kázaních. — %) kô/dgo a. — 69) AJedo ta krev na ni se; / ta krev se na ni; o se na ni ta krev; ge na ni ta krev se. — 7) 4 An. — m) v též i. — 72) d v mysli; kèle z mysli. — 78) e (i). — 4) dg ulicích. — 75) Z tomuto. — 78) bog volal. — 7) Z ześla. 1527 Jos. Flav. 

Strana 225
DIV NA DĚVEČCE ŽEMLIČKOVĚ. KRÁL 1527 nevole a rüznice mezi nim a Stefanem ®), králem tehdáž uherským, protože jest přijal na sebe království Uherské, ublíživ v tom králi Ferdinandovi proti právu příbuznému !), kteréž se hlásil míti lepší k tomu království, nežli kdo jinÿ. A pro tu příčinu, poněvadž smlouvami *?) prâtelskÿmi nebylo mezi nimi?) srovnáno, již nic jiného*) mezi nimi?) nenastávalo?), nežli hroznä”) a znamenitá válka, k kteréž se s obou$) stran strojili, lidi válečných služeb- nych mnoho pfijimajice. A neminulo tomu málo nedělí, až král Ferdinandus vtrhl voj- skem do koruny Uherské, dobývaje zámkův bez veliké?) nesnáze a bez velikého) krve vylití !!). Nebo z větší strany mnozství Uhrüv se jemu poddávali!?) znamenitých a bobatých KAPITOLA ODJEL DO UHER; NARODIL SE MU SYN. 225 al?) za pána ho sobě brali. zpěčovali a brániti počali, těch také brzo ^) se zmocnil v krátkých dnech. A tak vždy předse táhl, až dotáhl na Budín, opanovav jej při času 15. srp s panny Marie na nebe vzetí. A málo před tím, v pondělí na. den SV. 5. srp. Osvalda 15), přišlo poselství de Cech od krále za novinu, že jest královna jeho slehla a po- rodila syna, jmenem Maximiliana, v Vídni téhož » léta xc. XXVII. Toho pak času v Praze a !6) na hradě z děl stříleli a Te Deum !") laudamus po kostelích zvonili a zpívali, radujíce se pravému dědici českému. Ale král!9) vždy 19) předse táhl do země Uherské, učiniv Uhróm povin- s nost královskou %), té zemi náležící *!), a při- bližoval se k Štefanovi i k jeho vojsku. TŘINÁCTÁ, v.níž oznamuje??) se?5) jak jest král?4) Ferdinandus, jsa v Uhřích, Čechům list psal, kterak mu se dobře a &tastné?5) vede a?9) darí; mést, zámküv?") zdobjval a v$udy se mu poddávali a jej?9) za pána ptijímali ?9). Dále, jak jest se mu vedlo, psal brzo °°) do Čech za novinu všem stavům takto: »Ferdinandus, z bożi milosti cesky, uhersky*!) stavüv na pomezí uherské prelśti41) a pani oby- vatelé království Uherského k nám jsou“**) přijeli, nás1?) slavné vítajíce a jakožto krále voleného a dědičného uherského i vedle44) smlouvy nás přijí- etc. král, infant v Hispanii %), arcikníže rakouské a » majíce, kdež jsme jim 4%) i povinnost také46) tu") markrabě moravský %) etc. Věrní naši milí! Poněvadž jest zietedina 34) spravedlnost naše, kterúž k království Uherskému mśme, nechtice tć %) z mnohych příčin obmeskati, hned 48) učinili. A my znajíce 4%), podle spravedlnosti toho %), což nám náleží, Ze5!) nemûZzem *2) opustiti, k Räbu®?) sme předse%) přitáhli a na zámek poslali %), aby tak jsme s radami našimi %) na tom se uradili a » se nám dobrovolně poddali a své zkázy, jestliže ustanovili; abychom do Prespurka?") aneb na?") Staré Hrady táhli a k vojsku na$emu ptijeli ??); jakož se pak tak?) stalo. A v tom tažení ze všech se5%) nepoddají, nečekali. Měšťané a kapitola v cestu nám $") přijeli 9%) a za pána nás přijali. Ale kteří 59) se na zámku zavřeli, ti sou“) se zasadili, Ale kteří se mu 1527 1) ke přirozenému neb (e a) příbuznému. — *) /og smlivami. — 3) Z porovnáno mezi nimi; o mezi nimi smlúváno. — 4) A (jiného). —- 5) Z (mezi nimi). — ©) o nestávalo. — 7) A hrozná, znamen. a krvavá. — 8) 2o s obi. — 9) ŠZ bez všeliké. — 10) žó všelikého. — 11) %blevg proliti. — 12) Jev poddávalo. — 13) à (a). — M) g brzy. — 15) 7 Zvolda(!). — !9) 2edo (a). — 17) e {a Te deum... zpivali. — 18) d kräl Ferdinand. — 19) Z (vždy). — %) oe královskü. — ?!) le náležející.. — 2) v (v níž se oznamuje). — 2) g (se). — %) è {jest král) — 2) kble (a &tastné). — %) ölvog i. — ?") e města, zámky. — ?9) ost za pána jej. — %) e přijali; AZ přij. a dále jak jest... všem stavům takto (z textu vzato do titulu). — %) * brzo Čechům všem stavům zá novinu. — 31) v a uherskÿ. — 32) 22g v Hišpanii. — 9%) kèlevdg moravské. — %) 7 (zřetedlná). — 8%) e toho; Żdz to. — 36) z našem (!). — 87) vosí Prešpurku. — 38) Z (na). — ®) e tähli a přijeli. — 40) Z (tak). — 4!) Z (preláti ... král. Uher- ského). — 42) o sú; Z (jsou). — 48) o nás slavně... dědičného uherského k nám sú přijeli; kól/evzdg (nás slavně ... dědičného). — 44) ost a vedle. — %) ost kdeż... i jim. — 4) Z (takć). — 4") £4 tu. — 48) os? (hned). — 49) v A vy- znávajice(!). — 50) A to. — 51) 2 (Ze). — 52) £4/ nemüZeme. — 55) v k Otábu (!). — 5) ost płedse jsme. — 55) £2/e» jsme poslali. — 5) 7 {se}. — 57) o na cestu nám; 42/ nám v cestu. — 58) Z vyjeli. — 59) £/e kteříž; 2 kteří sou. — %) o su. a) Rozuměj Janem Štěpánem Zápolským. 29 

Strana 226
1527 5. srp. 9. srp. 11. srp. 14. srp 226 chtíce se brániti. Na zejtří ráno, když sme zámku dobývali !), vida oufednik, Ze žertu není, i poddal se prve, než sme s sebou?) z stanův hnuli, a nám zámku postoupil; na kterémž sme obědvali a jej osadili a míli odtud vojsko jsme?) položili. Po dvou dnech před Komárno sme přitáhli. A když sou se poddati nechtěli a k vojsku stříleli, škody Zddné neucinivie, v*) ten vecer®) tisic pies Dunaj dali sme pfevézti®), aby po zemi, kdyZ by zdi poraženy byly střelbou, k S$turmu?) mohli. A jakz®) to z zámku?) uhlédali, hned sami mě- stečko zapálili, obávajíce se, aby pěší naši tu nějaké obrany proti střelbě jich neměli. Však my neme- škajíce, hned ráno, nežli 9) slunce vyšlo 11), zasadivše děla, přes Dunaj jsme pilně a hustě stříleli, tak že ti, kdož !2) nahoře byli, pro střelbu při svých brančch 18) zůstati nemohli. A zámek na jedné 4) straně velmi pokažen jest, neb jej naskrze kule 18) proskakovaly; a kdyby 18) se bylo?) ještě některé udeření stalo, tehdy by se byl nemalý díl zámku obořil. A tak hejtmané, kteří 18) na zámku i s služeb- níky 19) byli, znajíce, že se obrániti nemohou, křičeli z zámku, dávajíce se na milost i na nemilost. A tak sme zámku) v pěti hodinách v držení vešli*!) a na něm také jsouce *?), jej osadili. Odtud??) sme na Tatu) poslali. Na zámku purkrabové také se?9) k bránéní měli. Ale ti slu- Zební?9), kteríZ?") s nimi byli, slySice tu stfelbu, která u Komárna byla, z zámku, jak?9) sou??) mohli, ušli; a 9) purkrabové, zabivše těch služebných hejtmany, zámek nám poddali?!) kterjZ sme také??) osaditi rátili, T4hli sme potom pfedse k Ostfegomu, na kterémito zámku lidí i střelby i jiných potřeb dosti bylo 88). Město Ostřegom a?*) kapitola na cestu k nám vyslali??), poddávajíce se a nás za pána piijimajice. Když sme pak dobrovolně zámku do- sáhnouti 9) nemohli, za městem u zdi vojskem sme vlehli a na třech místech k*") zámku zasa- KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA ČTVRTÁ. KAP. 13. divše děla, po nešpořích z nich střelba šla, a oni 1527 291%) zámku odpírati??) neulevovali 3%). Potom u večer střelba přestala; a na zejtří ráno, totiž) na den panny Marie na nebe vzetí 41), střéleti naši počali 42) tak?3) pilné, že do obědův*$) nám se týž zámek s poddal 45). Kterýž opatřivše, k Vyšehradu jsme přitrhli *6), Když se nám pak“*") i48) vrchní i dolní vodní) zémek poddaly®) a my?®) odtud5?) k Budínu táhli, slyšíce, že vývoda %) již na druhou %) stranu Dunaje se přepravil %) a u Gubače*) leží, i polo- žili jsme se vojskem u Starého Budína, kdež k nám budínští i pešťští měšťané přijeli; nám se poddá- vajíce?") a nás sobě za pána berouce%). Potom sme na zejtří na zámek budínský s jízdnými na- šimi %) slavně s korouhví) naší, slyšavše prve 9!) mši u Matky boží v městě, přijeli a vsedse 2) tu na stolici Naši, i tu obědvali jsme. A odtud jsme zase do vojska, které u Kronfeldu %) jest, položili se, kdež hned tu k nám “%) měšťané i s proboštem %) z%6) Bělehradu, kterýž osm mil od Budína jest, přijeli a nás sobě také za pána přijali a podnikli. Pak již stavy toho 97) království, aby k nám přijeli, obsélati 9%) ráčíme a za jiné nedržíme, než že se tak?) stane. A máme naději v pánu) bohu, že z daru jeho svaté milosti všecko dobře "!) spisobeno bude). Proto? to vdm krátce ozna- mujem, jakožto) těm, kteréž známe, že jako věrní naši poddaní, což se nám šťastně a dobře 4) zvedlo neb povede, tím potěšeni budete a Nám toho přejete. A dnes nám také poselství prišlo, že vývoda?5) = 25 k Tise táhl a nyní na zámku, jenž) jemu Togaj??) říkají, jest 78). Nevíme), kam sebou 0) dále hne. A okolo Nitry8!) i jinde nám také « mnozí zámkové a dobří lidé se poddali. Dán 9%) v vojště za Budínem u Kronfeldu 9%), v pátek u vigiljí sv. Bartoloměje léta x. XXVII, a království našich %) prvního.<«*) 1) Z dobývati počali. — 2) os/ (s) seb.; o sebá. — 89) Z své vojsko (jsme). — 4) ost (v). — 5) dg večír. — 6) Z pilně převézti. — 7) e k šturmu hnáti. — 8) o jakož. — 9) Z ti z zámku to, & ti z zámku. — 1% z než. — 11) Z vzešlo. — 12) kč/eď kdož jsou. — 13) vo braniech; d branách(!) — 14) ev po jedné; g po jedny. — 19) Z koule. — 16) kčedgo když by. — 17) g (bylo). — 18) kbedg ktetiZ. — 19) z (s) sluZ.; os/ sluZebnymi. — *") 2 k zámku. — 2!) osť prišli. — 22) o jsüce; os/ na něm js. jej také. — ?3) / Odkud. — %) Z/ na Pápu. — %) Z se nám k bránění. — %) e slu- žebníci. — ?7) g/ ktetí, — %) ž jakž. — %) o sú. — %) o ale. — 9!) e postoupili. — %) Z taky. — 33) z (bylo). — 94) 7 j, — 8) Z vyšli. — 39) 2 dosáhnüti; 2Z dostati. — 87%) z (k). — 37%) z (z). — 39) go odpirat. — 3) v ulevovali ; eZ neoblevovali. — 49) do t$2. — *!) 7 (na nebe Vzetí). — 42) dgv začali. — 9) £ a tak. — *4) / do obédüm. — 45) kôlevdo také poddal. — 46) £J/evgo ptitáhli. — 47) Z4/ (pak). — 48) os {i}. — 49) 2 (vodní]. — 9?) 2 (poddaly). — 5) / {a my). — 52) Z odtud jsme. — 53) 22/zd vejvoda. — 9*) 2o na druhü. — 55) o pfipravil; 2/ pfeplavil. — %) zz Subale (to oprav.); kb Rubaéce; / Babuce. — 57) / pfijevSe, nam se poddali. -— 59) 5 za pána vzali. — 5) z (našimi). — 99) o ko- rúhví. — 61) ž nejprve. — 62) kblego vSedsSe. — 93) z Konfeldu (to opra v.); £e Krunfeldu. —- 9) e hned tak nám. — 95 4 i s rob&tem; g is trobstem (!). — 99) kô (z). — 97) kleg tohoto. — 98) go obeslati. — 69) 7g již tak. — 7) k (ku pánu). — 7) /eo dobře a šťastně. — 7?) v jest a bude. — 73) Rbevdg jako. — 74) osť dobte a šťastně. — 79) &A/eod vejvoda. — 79) 2 (jenZ); jemuž. — 7)-kblevo (sprav.) Tokaj. — 78) do (jest). — 9) dev Ještě nevíme. — 8%) zo sebú. — 81) 2o Nyty; d Nysy(!). — 8) » Datum. — 53) e Krunfeldu; » Krumfeldu. — 85) £5 Naseho. 2) St. Smolka, Ferdinand I. Bemühungen um die Krone von Ungarn. Arch. f. óst. Gesch. LVIL, 1—172. — Buchholz, Geschichte der Regierung Ferdinand I., III. 208. — Huber, Gesch. Oest. III. 560. 16. 19. 20. 23. srp. srp. srp. srp. 

Strana 227
LISTY KRÁLOVY O DOBYTÍ UHER. KORUNOVACE V BUDÍNĚ. 227 KAPITOLA ČTRNÁCTÁ, v níž se oznamuje1), jak jest král Ferdinandus list z Uher Čechům psal, že mu se dobře a šťastně zvedlo, Budín i2) jiná města jemu se poddaly, a3) při tom krále Jana stihal, až jej z země Uherské vyhnal a sám za krále přijat i korunován, též i královna 4). A když bylo v pondělí5) po sv. Michalu, s nějaké vršky a tu počali s královskými harcovati. 1527 A když počali41) královští na ně z děl střéleti, král opět psal z Uher do Čech všem stavóm nepřátelé se rozstupovali a odtud běžali. A tak za novinu v tento krátký rozum, že: Štefan táhl předse 42) k Tise a k zámku Tokaji43) »Polovici svého vojska, lidí znamenitých, a tu se zakopal44). Královští za ním pospí- hrabí6), rytířstva, knížat etc. přes Dunaj vypravil 1o chali 45), tak že v 46) polú 47) míli od sebe byli a dal přeplaviti 7), aby za Janem Štefanem7*) koru- a ležali. Tu pak královští špehy měli a pono- novaným táhli a bitvu8) s ním svedli. A když covali. k Agru3) táhli?), tehdy posláni proti nim od- Potom 48) na den sv. Václava přede dnem 28. září tudž 10) byli poslové, poddávajíce se králi, všecko z vojska Štefanova díl jich udeřili49) na královské poslušenství chtíce podniknouti 11). To jest hejtman vojsko a něco puškařův 50) zabili51); a oni bráníce královský od nich přijal k ruce královské, a na se 52), vybili 53) je odtud a zbivše jich mnoho, tom s nimi zůstal, aby spíži i jiné potřeby12) za k vojsku jich 54) ostatek je 55) hnali. A potom střelby nimi vezli. Oni přiřkli 13) tak učiniti, a 14) neučinili; šly 56). Vývoda Štefan, maje most přes Tisu, pře- ale 15) což16) jsou 17) mohli s sebou 18) odvézti, táhl v počtu okolo čtyř 57) set koní a téhož mostu málo jich 19) v Agru zůstavše 20), to odvezli. I majíce za sebou 58) díl smetati po sobě 59) kázal 60). A 61) v vojště královském veliký nedostatek obrátili se kteříž potom za ním z jeho vojska chtěli se pře- k Agru nazpátek, a což spíže nalezeno 21), pobrali, brati, ztopili 62) se též okolo čtyř63) set. Lid pak v zámek a v město se k ruce králi22) uvázali a obecní64) jeho a sedláci z vojska potom hned osadili 23). utíkali, a což jich 65) ještě zůstalo, ostatek je 66) A odtud 24) hned za týmž 25) Janem Štefanem královští pomordovali 67) a některé zjímali. A však předse pořádně táhli. A pro větší bezpečenství26) také královskému lidu z zámku68) veliká se škoda král za nimi vyslal lidu zbrojného větší počet, stala střelbou. A v tom, když královští o dobytí totiž27) čtyři28) sta koní zbrojných a dvě stě zámku se radili, tehdy69) z božího dopuštění a husařův29) a dvě stě žoldnéřův s spíží, kterouž 30) z neopatrnosti lidí 70) na tom zámku zapálil se jim jim někteří nepřátelé po straně31) díl pobrali 32) zámek prach 71) puškový 72) a věži jim roztrhl 73) i 74) A tak potom již společně královští, sjevše33) se, vypálil. A tu jich okolo čtyr 75) set lidu 76) jest 77) táhli za Štefanem. A on před nimi 34) hnul se shořalo 78)«. s svým35) vojskem a před36) nimi táhl a 37) potom se 38) dvěma tisíci husařův 39) přitáhl 40) na 1527 30. září Až potud královského79) psaní. 1) v (v níž se ozn.). — 2) kbed i. — 3) o (a). — 4) kbl královna Anna, manželka jeho. — 5) d V pondělí když bylo po sv. M. — 6) kblev hrabat. — 7) ost je přepl. — 7*) k [Štefanem). — 8) v (a bitvu... táhli). — 9) l při- táhli. — 10) dgv odkudž(!). — 11) b podniknúti. — 12) kble potravy a potřeby. — 13) kbdg přiřekli. — 14) l ale. — 15) l než. — 16) bl co. — 17) o sú. — 18) o s sebú. — 19) v již(!). — 20) l zůstavši. — 21) v nalezeno bylo. — 22) z (chyb.) k králi; ost k ruce králi se. — 23) l uvazovali a osazovali. — 24) blevdgo odtudž. — 25) kbldg tím. — 26) v nebezpečenství. — 27) v (totiž). — 28) d štyry. — 29) kdo husarův. — 30) l kteréž; k kteříž(!). — 31) blg po- stranní; c (po straně). — 32) k ji pobrali. — 33) v zjevše. — 34) v (před nimi) hnuv se. — 35) ost s vojskem svým a pryč táhl. — 36) ! (a před... husařův). — 37) o (a). — 38) g (se); ost s. — 39) kdgo husarův. — 40) l přitrhl jakés. — 41) l na ně král. počali; bevdgo počali na ně král. — 42) o (předse). — 43) z Tokajitu (to oprav.); v Tokay a tu; ost Rogajitu. — 44) v zakopali. — 45) kb pospíšili. — 46) kev (v). — 47) o v plnou; ost v polou. — 48) l A potom. — 49) l uhodilo. — 50) l puškařů. — 51) l zbili. — 52) v (bráníce se). — 53) kbevdgo vybíjeli. — 54) I zase jich ostatek k vojsku jejich hnali. — 55) dv ostatek jich; kbeg jich ostatek; o k voj. jich ostatek jich. — 56) 1 střelba za nimi šla. — 57) kbledg čtyr. — 58) ost díl za sebou (o d. za sebú). — 59) l (po sobě). — 60) kbevdgo rozkázal. — 61) o (A). — 62) I ztopilo se. — 63) d štyř; kbedg čtyr. — 64) k obecný. — 65) ost (jich). — 66) dgv jeho; bl ty. — 67) d některé zmordovali, zjímali. — 68) l (z zámku). — 69) d tedy. — 70) o lidu. — 71) d prach na tom zámku puš. — 72) l ručniční. — 73) dgo roztrhal. — 74) kbl a. — 75) d štyr; ov čtyř. — 76) v lidí. — 77) vl (jest). — 78) v zhořelo; o shoř. jest. — 79) kb o královském; levgo královskému. s) k Jageru. 29*

Strana 228
228 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA ČTVRTÁ. KAP. 14. A 15. 1527 Potom v neděli, třetí den po Všech svatych, näpomocna byla k dobyväni koruny Uherské 1527 3. list. král Ferdinandus na Budíně!) a jeho královna nesvornost Uhrüv, protoZe sou!?) byli velmi 4. list. v tom!*) rozděleni '%) mezi sebou. Neb někteří jsouce?), hned na zejtfi®) na kralovstvi Uher- ské jsou*) korunováni a za dokonalé pány v.té zemi potvrzeni5). A tak Jan Štefan ztratil království Uherské a vejvodství?) Sedmihradské země s') velikou potupou a lehkostí našemu věku neobyčejnů“). Neb když jest) byl již 10) z koruny Uherské vytištěn, že jest byl!!) ujel s některými svými do země Polské?) a král Zigmund Polsky !?) jemu !*) toho přál !4), protože před těmi nesnázemi sestru jeho Jana !*) Štefana mčl za manželku“) a tak švakrové sobě byli. Ale véz, Ze králi!) Ferdinandovi velmi KAPITOLA se pfidrZeli Jana Stefana, a ti jemu k krälov- s ství a k koruně Uherské dopomahali, a jiní přídrželi se krále Ferdinanda Českého. A pro- tož 0) snadný byl přístup jemu k obdržení toho království nemaje mnoho sobě*!) nepřátel na překážku; pakli sou ?) kteří chtěli moci *) jeho odpírati, ti sou %) nic nezjednali, ale počnouce ?5) se brániti, byli přinuceni se poddávati %) a jej za pána svého sobé?") vzíti, a tak Ze bez veli- kého krve prolití ta válka tak se dokonala obyéejem jiZ psanym. 10 PATNÁCTÁ, v niż se vypisuje?5), jací toho času se zázrakové mnohým lidem ukazovali. A potom, jak král Ferdi- nahàdus pánüm regentüm porucil??), aby vypověděné s Pražany smluvili. Avšak se to rozešlo, neb Pražané na svém stáli a šilhali. Při tom jak?) král v Zelený štvrtek své náboženství provozoval, chudym nohy omyval a k stolu®!) jim sim slouZil, 152832). Po takovém rozbroji stalo se ve čtvrtek první den před svatým Krišpinem téhož léta, že zázrak divný se ukázal%) mnohým lidem v rozličných místech a krajích %) po západu slunce, takový, že někteří viděli, jakoby z oblakův pochodně ohnivé létaly; jiní, že osoby postavy muzské zbrojné%) s meči se spolu potýkaly; jiní 96) sloupy 9%) ohnivé?5) od oblaküv aZ k zemi vztažené %) viděli; jiní nějaké meče ohnivé v oblacích a jiní jiné věci zřetedlně spatřili. Co jest to z tajemství božího znamenalo, žád- nému z lidí znáti dáno není, leč by kdo chtěl přirovnati 49) příklady z příhody*!) na město Jerusalémské po takových **) znameních vzniklé. » A pončvadž jsem tento*?) spis nejvejś +) pro ten konec založil, co se těch nesnází praz- ských dotýče, i protož tohoto se 15) krátce tuto 19) dotýkati budu: kterak král v těch časích téhož roku brzo po odjezdu svém z Čech poručil s regentóm komory své, a nejvýš*") nejvyššímu hejtmanovi**) zemskému, panu Vojtěchovi z Pern- Stejna^), aby Pražany se všemi vypověděnými smlüvamif?) pfátelskymi bez5") meskäni srov- nali$1); pakli by se to?) nestalo a kterou koli » stranou by v tom 99) scházelo, Ze5*) tu véc, kdyZ by55) se do koruny vrśtil5*), chce”) spraved- livÿm soudem slyáeti a napraviti. Vypovédéní poslušně se k tomu měli, ale Pražané obtěžovali 1) £ na Budínu. — ?) Z/ jsouci; 2e jsüci; o jsüce. — 3) z (na zejtří). — 4) 2o jsü. — 9) 427 posazeni. — 9) g vy- vodstvi. — 7) Z (s). — 8) / (jest). — 9) Z (již). — 19) 7 (Ze jest byl); o [jest]. — 11) 4» Zyk.; vg Zyg.; eo Zygk. — 12) 7 (Polsk$). — 13) £2eg toho jemu; 7 toho mu. — !4) o pocal(!). — !5) 7 Jan(!). — 16) Z Ale věc králi. — 1) o sú. — 18) kôlo v tom byli velmi; evďg byli v tom velmi. — 1?) g rozdvojení a rozděleni; / nesvorní. — 99) 45 ProtoZ, — 21) osť sobč mnoho. — 22) / {jsou}; 2o jsá. — 2%) o mnozí. — %) o sú. — %) o počnúce. — %) /evdgo poddati. — 20) Z (sobě). — %) » (v níž se vypis.). — %) Z přikázal. — 30) v jaké. — 3) e (a k stolu... sloužil). — %) ost (1528). — 3) Z ukazoval. — 3) kôZ krajinách. — 35) żbedgo zbrojné. — 39) % (jiní sloupy... viděli). — 37) o slipy. — 39) / ohnivé a do obl. — 3) 72g roztažené. — 40 Z přivozovati. — 41) g příklady a pfih. — 4) z po takovém znamení. — 43) / tuto tento; os/ tuto. — 45) g nejvíce. — 45) £o toho se; Z se toho. — 48) £47 (tuto). — 47) Z (nejvejš); o nejvýše. — 19) os? hejtmanu. — 49) żed smluvili smlouvami. — 59) e a bez. — 5!) Jed je srovnali. — 52) à (to). — 5) àZ to. — 54) klendgo Ze by. — 55) ost kdyby. — 0%) Zd navrâtil. — 97) kledg chtél. a) V näsledujici kapitole mluvi se o tom podruhé. —. b) Barboru. — “) Byl jím právě od 3. června 1527. 

Strana 229
1527. sobě jich glejt!) od krále jim daný, DOBYTÍ UHER. PRÍHODY V PRAZE. KRÁL NA ZEL. ČTVRTEK NOHY UMÝVÁ. rozličné vejmluvy činovaté?) za ptícinou?) vkládajíce, aby se to vždy v nic rozešlo. Král když o tom zvédél, psal opét*) druhé“) i?) třetí a^) aZ5), jestliZe?) se nemejlím, do étyrkrát!?) ; všem !!) těm pánům a zvlásté !?) Pražanům vší obci, i administratorovi s jeho knězstvem, na- pomínaje, aby se dali volni!?) k smlouvě !4) naleznouti !5), a ti pani, pan hejtman a !*) pan Lev, aby pilnost tu pfilożili a smluvili je!?). Vypo- » vedeni se też 19), jako prve !?), k tomu vždycky 2%) hotové méli, éekajíce?!) toho s radostí a??) s velikými škodami svými. Pražané pak, jakoZ ??) prve, tak tehdáž %) rozličné skoky 2%) a vokliky činili, obtěžujíce sobě to, což jim státi *6) ne- » mohlo, rozličnými vejmluvami svými; a na- posledy, że se nemají oé?") smlouvati?9), tvr- dili, hájíce se??) psaním krále Ludvíka, v prv- ních knihách v poslední kdpitole zapsaným %), kteréž za mocnou?!) vejpovčď měli a držali, zvláště v tom, odpírajíce jim bytu a navrácení zase??) do Prahy®). To i jiné sobě ku pomoci brali 88) mnohé jalové *4), o kterémZ by dlouho %) bylo psáti. A tak?9) viecko tím to zahrnu, Ze PraZané se nedali v niéemZ ohlédati?"), aż se to?9) opét??) rozlióné*?) psani*!) о tom krá- lovské v nic obrátilo. A když jest 42) tak 3?) král již nepřítele svého Jana Štefana přemáhal několika *“) porážkami 45) až do této?) chvíle, tehdy +?) navrátil*9) se do Vídnč, v Uhtích vojska a služebního“?) lidu ještě ponechav. A po několika nemnoho 50) 20 25 30 229 nedělích odtud do Prahy přijel v velikou středu, pátý den po svatém Ambroži, léta již že. XX VIII". — A vtom času, když Štefan nechtěl na začatém neštěstí přestati $!), osadil byl zámek Trenčín *%) lidmi slużebnymi5?), ktefiż54) sou5%) se na něm silně bránili a královským slużebnym škody činili, dotud, až jsou 5“) se musili °7) smlu- viti na jistý spůsob a zámku, již velmi 5%) poka- ženého, v moc králi postoupiti *). A již byl Jan %) Štefan ujel do Polsky), když se to dálo?). A na zejtří u Veliký %) čtvrtek král, jsa od přirození k náboženství zvyklému podle naučení učitelův svých nakloněn, krmil chudé a umýval jim nohy na hradě v zeleném pokoji, příkla- dem Pána svého “%), obyčejem tímto: Nejprve rozkázal 4) přivésti %) třinádct %) chudých žebra- vých lidí muzského pohlaví do téhož pokoje, tu kdež“") rytířstvo a stav městský obyčej mají své míti %) potazy, uvésti a za stůl dlouhý po- saditi 9%), na kterémž bylo krytí% ubrusy, ta- léte 11) a konvice dřevěné, každému z nich 72) obzvláštně připravené. Potom rozkázal jistým 73) osobám, pánům znamenitým některým českým a rakouským, aby jim krmě z kuchyně jeho nosili, jichžto bylo třinádct"*), nákladně při- pravené“$). A když se to tak stalo, že) sou nosili **) krmě, rozdělené "*%) na každou 7°) osobu obzvláštně na misky skrovné dřevěné, král stoje před stolem sloužil jim a podával každému těch krmí a víno do konvic těch jim naléval. 1528 8. dub. 9. dub. A čehož každý ż nich nedojedli, rozkazal dvofa- - nim, aby jim po obědě to %) všecko, totiž krmě*1!) 1) 2 glejt jejich. — ?) о činované, ď činíce a to. — 9) bevdgo za príčinu. — 4) Z (opět). — 5) * po druhé i po třetí; e druhé psaní i třetí. — 9) 2 (iJ. — 7) Z (a). — 8) kôl ač. — 9) Z jestli. — 10) żedo čtyrykrát; 2 čtyry- kráte; g étyFikrát. — 1!) Z (všem). — !2) Z obzvláštně. — 13) żod volny; Z volně; o velmi(!). — 14) ost {k smlouvě). — 15) 4/ nalézti. — 16) žšlevgo (a). — 1%) ost a je smluvili. — 18) Z také. — 18) Z jako i prve. — %) Z (vždycky). — 2) ži čekajíc. — %) Z (a). — 2) v jako. — %) osź (tak tehdáž). — %) 2 ouskoky. — %) kb staćiti. — ?7) 42e voć; Z več. — *8) o smlüvati. - - 29) 2 (se). — 39) zZ/vdgo (ch y b.) zapsaného. — 3!) ео mocni. — 3?) 2 zas se. — 39) o králi (!). — %) Z mnoho jalového. — %) Z široce; osť mnoho. — 99) 2 takZ. — 97) 2 ohybati. — 39) 72 (toJ. — 39) żółeg opót roześlo. — 40) e i to rozl.; 2/dg a to rozl. — 41) v o tom psaní; 2 psaní o to. — 42) ezo (jest). — 4) Z (tak). — ^4) dg» nékolikami. — 45) g pohrůžkami; o překážkami. — 46) ost do té. — 17) ď tedy. — 8) » navrátiv. — 49) os? sluZebného. — 9?) / (nemnoho.] — 9!) Z státi. — 5?) » (Trenčín), ? TenCin. — 59) 2 lidem slużebnym. — м) Z kteří. — 55) o sú. — 58) o su. — 57) Z museli. — 58) Z (velmi). — 99) o postüpiti. — 60) z (Jan) ujel do Pol. Stefan. — 9!) Z Polska. — 62) bedo v zelený. — %) e svého Ježíše Krista. — 9!) g/ kázal. — 95) Zeo přinésti. — 66) blevdgo třinácte. — 67) Z kdež stav rytířský a městský. — 8) osf míti své. — %) AŽ a stůl dlouhej posta- viti. — 79 Z byly kryty; o b$ti kryti(!). — 71) Z talíře. — 7?) o a z nich. — 7%) è jistfch(!). — 74) g (jichžto bylo tfináct] není tuto, nybrZ aZ po slovech: »skrovné dfevéné«; d tfinácte. — 75) / pripraveno. — 79) g (že jsou nosili. — 77) o sú. — 8) g krmě rozličné na. — 79) o każdi. — 9) osz po obědě to jim. — 8!) 4 ty krmé. 2) Str. 104. — b) Odstavec »A v tom času... dálo< měl by býti před vétou »A po nékolika . . .«. 

Strana 230
1526 Jan XIII. 4.—5. 230 misky, konvice a taléře dřevěné, každému v neckách, jichžto také třinádct!) bylo, při- pravené, do príbytkúv?) jich každého snášeli?), když by domúv šli. A když bylo po občdč, knčz zpíval čtení » sv. Jana, kteréž toho dne kfestanstvo zvyklo po kostelích zpívati o umývání noh apoštolských. A když se toho dozpival*), że vzav“) pán Ježíš 'prostěradlo“), přepásal?) se jím“), a vzav médénici, nalil vody) etc., tehdy 1%) král pře- pásal se čistým prostěradlem a kázal sobě médinici!!) pfinésti; a vzav ji s vodou biskup trijensky *), tehdaż pfitomny, podstavil!?) pod nohy !*) každému tomu chudému. — Kral pak pfiklekl na zemi a ten biskup každému na- s zemich**) totćż obyčej měl činiti. líval 14) vodu 15) na jeho nohu pravou !9) obna- KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA ČTVRTÁ. KAP. 16. Zenou!?) a král!5) umyval a rouchou!?) &istou 1528 vytiral a potom ji??) políbil, až do posledního. A když to dokonal?!), tehdy ??) kázal sobě po- dati tfinadct 2%) měšečkův červených zámišových, k tomu připravených, a v každém byl groš za) zlatý rýnský, a zavěšoval jim je na jich ?5) šije; k tomu také každému *%) několik ??) loket sukna dobrého s sukni a kmentu s košili roz- dal ?®), a s tim je pustil do příbytkův jich 29). — O takovém skutku není slejcháno o Zádném pánu mocném křesťanském %), aby se tak po- nižoval, jako tento král těchto časův, o němž potvrzují hodnověrní a znamenití lidé, za?!) věrnou pravdu ??), vyznávali ?9), Ze i jinde v jinych A tolikéz o cisafi®) Karlovi bratru jeho vysvédéovali®). KAPITOLA SESTNACTA, v ní239) se vypisuje?") o císaři a o króli panu?8), jaké3?) štěstí oběma těch časův přišlo, a zase papeži 49), jaké neštěstí od císaře se jemu přihodilo. Při tom jaké násilé*!) znamenitý počet novokiténcüv jest pro čtení svaté 42) zhubeno*3) skrze biskupa Fabri 44). Aby se někomu nezdálo, že rohoži 45) pletu, nediv se tomu žádný, Że zalożiv feć svou**) v téchto knihách o té?) rüznici prazské, vzal jsem pfed seí9), abych mezi to přičinil jiné rozličné věci, netoliko v zemi České, ale i?) jinde vně povstalé, a zvláště o dobytí Římu %), Nebo to?!) chci učiniti proto, aby známo bylo, co 5?) se jest v tom času a mezi tím dálo ji- ného pamčti hodného na budoucí časy, do té pfe a nesnáze již jmenované skonání, doma i vnč, tu kdež by se dotýkalo krále a pána zemč České, i tudíž bratra jeho, císaře Karla, by pak bylo i na moři. A v takové věci i staří = historikové časem a5?) místem se zachovávali. Což se pak Římu a dobytí jeho od císaře nadepsaného dotýče, to učiniti musím z dvojí příčiny, že psáti budu tuto také o tom, po- něvadž mi se to též času tohoto nahodilo. 1) Z třinácte. — ?) Z pytlíků. — 92) ż nositi. — 4) o dozpivali. — 5) eg vzal. — ©) e médénici (!). — 7) d pfepäsav. — 8) Z s ním. — 9) / nalil do ni (vody). — 2) 2 tedy. — tl) osť mčdčnici. — 12) osť postavil. — 13) kble {pod nohy). — 14) kbvdg naléval; o nalévd. — 18) bevdgo vody. — 19) 2zo pravü. — !7) 2o obnaZenü. — 18) 447 (a král... vytíral). — 19) zo ráchou. — 20) žďog i; v jich. — ?!) o ukonal. — 2?) Z tedy. — %) Zedgo tfinácte. — %) g (za). — ?5) k jejich. — %) kôlo (každému). — %)) kb nčkoliko. — %) » rozddval; 44 i rozdal. — 2) Z svých (!). — 30 v (kfesfanském). — 3!) e a za. — 32) s pravdou. — 8) /» (vyznávali), Ad vyznali, ď vyznávajíc. — 3) že krajindch a zemich. — 3) evo o císafovi. — 38) 7 v níž se oznamuje o císařovém (!) a královském štěstí a zase papežovu neštěstí. Při tom o zahubení lidí mnohých pro evangelitské učení, a to se dálo skrze biskupa Fa- bera. — 37) v (v níž se vyp.j O císařovi Karlovi a králi Ferdinandovi pánu atd. — 39) ? (pánu). — $9) £2 jak. — 10) e o papeZi; 7 papež. — 4!) £beg násilí. — 42) kb pro evangelium. — 49) 2e zahubeno. — 4) kb Fabrii, v Fabry. — %) 4/ rohoží; # rohože. — 46) 0 svi. — 47) / {té). — 48) 2/v sebe. — 49) 2 ale také i. — 9") klevdg Rima. — 9) z (to). — 5?) os? co jest... dálo se (žŠóZ se dálo). -— 59) Z i. a) Bernard Clesius. —- >) Bartoš o všech těchto věcech má zprávy buď z obecné vědomosti nebo z novin vyhlašovaných a rozpisovaných. O umývání nohou mluví též Beckovsky ve své Poselkyni (II. dil, sv. I. 46), cituje k tomu Hist. prag. lib. 4., téměř týmiž s'ovy, ale fakta udává rozdílně; snad změnil sám, snad měl pramen jiný. 

Strana 231
1528 (1525) O ŠTĚSTÍ VÁLEČNÉM FERDINANDA I. A CÍS. KARLA V. HNUTÍ V ŘÍŠI PROTI CÍRKVI. První příčina: blízkost krve jich spolu vlastní príbuzné 1) totiž s králem pánem mým, a protož také dobře ?) náleží mi*) o císaři tuto) pro tak znamenitý skutek, arcihodny paméti?), psáti téZ, jako o králi pánu mém. Druhá: Ze o takovém skutku tak znamenitém a paméti hodném za?) těchto véküv?) nikdá slycháno. nebylo, aby?) měl kdo toho?) dovésti!?) a to mésto s pape- Zem!!)i!?) s kardinaly zkaziti, leć před něko- lika 13) sto 14) lety za starych Rimaniv a pohaniv. A protož !) jest se čemu podiviti, že tomu pánu a císaři i bratru jeho Ferdinandovi divné neobyčejné přišlo štěstí a vítězství na tom světě: císaři, aby přemohl krále franského a jej jal 119) do vézení!?) v moc svou!?) vzal a držal ho dotud, dokudz!?) smlouvy ??) spolu ?!) přátelské na jistý spüsob neučinili léta ptedeslého M9?D?XXV? časem jarním *), a potom Římu %) dobyl mocnou rukou a papeže sobě podmanil — o tom *) doleji šíře?“) se psáti bude“), — králi také Ferdinan- dovi, aby zemč Uherské dobyl, králem učinčn byl a Jana Štefana, na to království prve 2) korunova- ného, z země té vyhnal s potupou jeho. Ale?) to dlouho netrvalo, jakož doleji o tom bude mlu- veno“). A naposledy?") k tomu jest přišlo, že jsou% Uhři dřív roku zběhlého čtyři) pany země své nad sebou měli, totiž krále Ludvíka, od Turkův poraženého, císaře tureckého, náměstka jeho, Jana Štefana, nékdy vejvodu*?) sedmihrad- ského nadepsaného, a krále Ferdinanda Českého. Co se jest?!) pak v jiných cizích ??), okol- ních zeméch těch %) také časův, od léta %) 231 počna M*D?XXIIIP? až do této chvíle dálo“), totiž že jest hrozné pozdvižení lidí jedněch proti druhým, zvláště v Říši i jinde, bylo, s krve proléváním %) nemalým a nejvíc proti %) jménem s a titulem duchovním lidem, — protože sou *%8) jid témér po v$em ktestanstvu poznávali to?) lidé obecní, Ze jsou od dávního věku jich předky, i je také, nesmírně oklamávali %) netoliko o statky jich, ale, což mnohem většího %) jest, i o duše jich je připravovali lstivě, je i sami sebe podvozujíce pro libost a rozkos télesnou?) i pro zvelebení své falešným *!) a svodným *?) učením, aby statky své jim vydávali na ten trošt, jako by koupiti**) sobi mó6li od nich s budoucí život šťastný “?) za peníze, čehož v moci své takoví zlí prodavači nikdá*) nemčli. — I z té příčiny, prohledše *) tepruv lidé ze všech stran očima a jako ze sna probudivse se?) božím způsobem), z poznání) čtení%) sva: tého a pravdy ?!) jeho, z učitelův svých věrných od boha osvícených, pozdvihli se všudy proti nim a klášterův mnoho pobořili, vyhnavše z nich mnichy, bosáky, jeptišky i*%) jiné nájemníky *) a zahaleče římské. A protož všeho toho pomíjím, abych %) s cesty daleko nezacházel55). — A těch Casüv také99) v téch zemích začali ve dni pá- teční i jiným %) časem postním maso jísti. A král Ferdinandus pod svým panová- ním mnoho lidí poddaných svých v zemi Ra- » kouské, Styrské, Korutanské a díl v Moravé u Znojma, i v jiných svých zeméch 5%) kázal S svéta svésti??) a zahubiti pro čtení svaté %) ©). 10 20 25 1) à ptíbuznost. — ?) £47 (dobfe). — 3) Z (náleží mi). — *) £4 tu o cisafi. — 5) * (paměti). — ©) Z že těchto(!). — 7) * našich věkův. — 8) v a aby. —.9) żż/edg toho kdo. — 10) Z kdy dovesti. — 11) Zi s papeZ. — 19) 247 (i). — 13) Zevdo nékoliko. — 14) £47 sty; evdgo sto. — 15) £5 proto. .— 16) £2evgo a; d (i). — 1%) Z do věz. vzal ano v moc svou vzal. — 18) o sv. — 19) o dokud. — %) o smlúvy. — 3) ost (spolu). — 2?) » Rím. — 2%) 7 O tom. U) o dáleji a šířeji; Z (šíře). — ?5) vg (prve). — %) k A. — 2%!) kôl Naposledy. — %) o sú. — 2?) d štyry, kôevgo čtyry. — 9%) go vývodu. — 3!) / (jest): &2dgo jest se. — 3%) vg (cizich). — 33) Z tčchto. — %) k léta pánč. — 35) / prolitim. — 39) z (chyb.) pod. — %) ad (to). — 39) o oklamovali. — %) Z horší jest. — 19) žo tčlesnú. — 41) o falešné. — €) e svedenjm; o svobodnym. — 59) o küpiti. — 44) Z a šťastný život. — 4%) Z nikdy. — 419) 47e prohledii. — 7) 2 [se]; &/eg se probud.; ^ probudivsi se. — 48) k působením. — %) » (z) poznání; 4 a po- znáním. — 59) £2/ evangelium. — 51) Z pravdu. — 5?) żbedgo a. — 99) / nájemníky, psy némé a zah. — 5%) kbledo aby. — 55) v» neodcházel; 5 nescházel; / nechodil anebo nescházel. — 58) z tak. — 57) 7i v jiné časy. — 58) osf zemích. — 99) o svysti. — 60) ž/ (pro čtení svaté). 8) Bartoš se mýlí. Mír v Madridě byl až 13. led. 1526. — b) Viz str. 232. — ©) Viz IV. kap. 31. — d) Podobá se, že tento odstavec, jenž nijak nehodí se v souvislé pásmo, dostal se sem přehozením listů při vazbě originálu. Obsah dobře souhlasí s rozjímáním v kap. I. 8 a též formou se tam hodí. — ©) Snad i toto místo je vsuvka cizí a pozdější; vždyť Bartoš právě před tím krále Ferdinanda velebí. Také slova »pod svým panováním< spíš ukazují na dobu již po Ferdinandovi, nežli na první tři léta jeho vlády, kdy o pronásledování nekatolíků nic nevíme; jen 2 novokřtěnci r. 1528 upáleni ve Vídni a v Brně. Sněm ve Znojmě t. r. pouze učení novokřt. odsoudil, (1623) 

Strana 232
232 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA ČTVRTÁ. KAP. 17. 1528 Biskup pasovský1), na svém panství též učinila). latinského, nyní v cizích zemích vytištěného 1528 A protož navrátím se2) k dobývání Římu a vydaného, dosáhnouti mohl, kterýž se za podle mého přirčení3) tak jakž jsem z spisu pravý4) pokládá, těmito slovy: KAPITOLA SEDMNÁCTA. Počíná se 5) pravý spis o císařském vojsku6) a o jich po vlaské zemi, buďto Florencí7), buďto města Římu dobývání, i o jiných příhodách počestných8) kteréž šťastně císařským služebným9) se dařily 10); a jak papež Římany namlouvá 11)b). Protož když papež opět za nepřítele 12) císaři Potom kdež28) za několik dní retuňku, děl29) se postavil13), v nové smlouvy14) s franským i špíže od Senenských 30) očekávali — nebo 31) 1o to 32) všecko oni Senenští33), když by34) nejprve 35) králem, s Benátčany i s 15) jinými mocnými vchá- zeje, zjevně také přiříkaje, že vždy ne skrze legáta, císařští do Tustcí36) přitáhli, slíbili37) k dobý- jako prve, jednati chce, ale sám osobně do sta- vání 38) Florencských 39) dáti 40), a z ponuknutí41) papežova málo před tím od Florencských 42) válkou nův 16) přijede a proti Jeho Velikomocnosti 17) umdleni byli, — spolehše 43) na ten slib císařští chce válku vésti, ale císařští služební, kteříž od Insubrí18) k Florencí19) táhli, a u Fauencí 20) is služební 44), k tomu také, že v hotovosti na cestu 45) tehdáž byli, přemohše na cestě mnohá protiven- byli, protož 46) děl 47), tarasův a jiné braní 48) po- ství21), zvláště22) v nedostatku špíže — kterouž23) třebné v Mediolanu zanechali 49)c). Ale v tom, když vojsko papežovo [a] spunto- ovšem nepřátelé jich 24) se všech stran vůkol jsou 25) jim odjímali — do Arethu 26), tustského 27) městečka, vaných 50), kteréž 51) v Ravenně a v jiných městech přitáhli. » římských zůstalo, širokými cestami do Florencí 52) 1527 1527 1) ost pasovský, příjmí maje dábel aneb Faber. — 2) ! Již pak nyní navrátím se. — 3) kblo přirčení. — 4) e za zprávy. — 5) kbly (počíná se); kbl V níž se vypisuje. — 6) l o tažení vojska císařova. — 7) l k Florencí a k Římu a jak papež Římany namlouvá; kb v Florencii. — 8) lev pocestných. — 9) e služebníkům; o po- cestným (!). — 10) kb dařilo; e zdařilo; v dály; g držaly; o zdařily. — 11) e namlúvá. — 12) o za nepřátele. — 13) vl postavil. — 14) g smlouvě. — 15) 1 (s). — 16) zl (chyb.) do stavův. — 17) l Velebnosti. — 18) bvdgo Ineubrí; l Insubriae. — 19) kve k Florencii. — 20) b Fanecii; v Favecia; l Valencie; edgo Favenci. — 21) k pokušení, nebezpečenství a protivenství; ost nebezpečenství a protiv. — 22) I a zvláště. — 23) b kterúž. — 24) b jejich. — 25) ble (jsou). — 26) v Arechu (!). — 27) kb tuhského; l tutského; e tuthského; vg thutského; d tusckého. — 28) ! (Potom kdež]; d Tu; beg Protož když; k Protož kdež. — 29) zkbedg (chyb.) díl; vl diel. — 30) kbe Semenských. — 31) ego neb. — 32) b [to). — 33) kb Semenští. — 34) l kdyby. — 35) kl nejprv. — 36) kev Thusti; 1 Tusciae; b Thustii; o Tustii; g Tusti. — 37) d slibovali. — 38) l k dobýv. válku Fl. — 39) kblo Florenských. — 40) kl Fl. kteříž; kbl (dáti... od Florentských). — 41) e z ponoukání; o z ponúkání. — 42) vo od Florenských. — 43) l dáti, spo- lehši. — 44) kbl služebníci. — 45) l na cestě. — 46) 1 (protož]. — 47) z (chyb.) díl; levo diel; ost děl. — 48) ost braně. — 49) I nechali a v tom. — 50) »a« dodáno: l vojsko, pap. spuntování; k voj. spuntovaných papežovo. — 51) kb kteréhož; l kteréhož mnoho. — 52) lvdgo Florencí. a) Rovněž i tuto větu mám za cizí pozdější glossu, i souhlasnou větu v nadpise; srv. pozn. 1. v textu na této straně. Jan Faber, vlastně Heigerlin, biskupem pasovským vůbec nebyl. Nar. r. 1478 v Leutkirchu v Allgavsku, byl r. 1516—21 vikářem biskupa Kostnického a tu polemicky vystupoval proti Lutherovi, r. 1521 povolán jest do rady Ferdinandovy a teprve r. 1528 stal se koadjutorem bisk. ve Víd. N. Městě, r. 1530 biskupem vídeň. a administratorem bisk. ve Víd. N. Městě a děkanem ve Vratislavi. Ve známost Čechům přišel teprve roku 1530 a umřel r. 1541, 21. května, jako probošt litoměřický. O násilí nějakém té doby proti poddaným jeho pro víru ničeho není známo. (Rezek, Biskup vídeňský Jan Faber a čeští utrakvisté. Zprávy o zasedání král. uč spol. 1889, 398. - Kastner, Archiv f. d. Gesch. des Bistums Breslau I. 55, 58. — Hauck, Realencyklopädie für prot. Theologie u. Kirche, III. vyd. 1898, 5., str. 717. — b) Který to spis Bartoš překládá, nepodařilo se m vypátrati. Bibliografii o pádu Říma vydal G. Droysen (Zeitgenossische Berichte über die Eroberung der Stad Rom. Halle 1881). Není však ani zřejmo, překládal-li Bartoš z originálu či z lat. překladu relací vlaských; ty vydal Millanesi: II Sacco di Roma del MDXXVI, Florencie 1867. Nejlépe hodil by se spis citovaný u Reymonta i Gregorovia (Gesch. der Stadt Rom): Grolier, Historia expugnatae et direptae Urbis Romae per exercitum Caroli V Paris, 1547, (jehož jsem též nedosáhl), kdyby Bartoš výslovně nepravil, že překládá ze spisu již tištěného. — c) Města, svrchupsaná latině, jsou: Insubri, Florencie, Faenza, Arezzo, Siena, Milán. — Tuscia = Toskana.

Strana 233
TAŽENÍ CÍSAŘSKÝCH K ŘÍMU. 233 1527 aby jí bránili 1), přitáhlo, — a bylo jest2) to město pokutami, aby 50) žádný z města neucházel, ani 1527 již služebními lidmi, braní, děly3), špížemi4) aby z něho co vynášel, s přikazováním 51), bídných měšťanův a dvořanův všech bezděky byl neza- opatřeno, — císařští pak 5), aby při dobývání 6) jeho 7) tolik času nezmařili8), tak aby začnouce?) držal52). A nad to spolu radné senatory a lid nepřestali 10) hladem 11), anebo, by pak je dobyli, římský k sobě povolal, a je širokou 53) řečí napo- aby s papežem — jenž k té 12) věci po vlaské zemi mínal, aby na římské jmeno a na dávní chválu velmi 13) časté potěšení jmíval 14) — nové války vésti zpomínajíce 54), odění pro vlast a pro stolici apo- nebyli přinuceni, z kterýchžto dvú věcí jednu 15) štolskou 55) na sebe 56) brali a města aby bránili, dokudž by vojsko spuntovaných, o kterémž, jsme, nepoctivú a druhú pracnú 16) sobě býti znamenali, — protož radu 17), kterouž 18) sou 19) šli k dobytí 10 že by v Florencí 57) byl[o] zanechán[o], vejše Florenských 20), aby upřímo do města vtáhli 21), pověděli, i druhé vojsko, kteréž jménem 58) pape- proměnili, prohlédajíce22) jistě k papeži, kterýž žovým v království Neapolitánském leží, do Říma hlava a počátek 23) byl těch zlých věcí velikých 24) již spěšně nepřitáhli; s kterýmžto netoliko nepřá- tely zahnati, ale také je59), v nedostatku všech jestliže by začali válku vésti s Vlachy, aby ji s ti- 1s potřeb pracující 80), z gruntu snadně budou moci chým pokojem dokonali, a obec křesťanská, tolika 25) a tak dávnými 26) válkami pokažená, aby někdy zahubiti a tak sebe 61) od nepřátel, město od dobýti 62) oddechnouti 27) mohla. a Vlaskou zemi od cizích národův vysvoboditi. Protož zanechavše všech válečných 28) nástrojův Těmi i jinými k tomu podobnými slovy Římané 63), chvály chtivostí jsouce64) podněcováni, přes pole Senenské29) proti Římu 30) velmi spěšně cestou31) táhli, tak že veliká strana vojska přes » pro vlast, pro stolici apoštolskou65) i také pro svou 66) nuznú 67) potřebu poslední všecko učiniti Viterbí 32) přetáhlia), dříve nežli jsou33) o jich slíbili 68). On, papež, zase poděkovav jim, přiřekl, příchodu co jistého 34) v Římě 35) zvěděli. Ale kdež36) pověst vzcházející37) nepřítele že mezi nimi zůstane a, bude-li toho potřebí, [že s tažením usilujícího oznamovala38), tehdy 39) tam chce svou rukou za ně bojovati; a tomu se dů- rychlú bázní všickni souce 40) přestrašeni 41), báli z věřil] 69), že již 70) s pomocí lidu římského a pěti se: onen 42), kde by 43) bezpečněji se dal44), že tisícův jiných služebných 71) lidí, kteréž jest v městě osadil, moci bude 72) výborně 73) zdí brániti. A tím by zboží své schoval 45); jiní, co by v tak bídném 46) těch věcí stavu činěno mělo býti, s přáteli a s pří- jest on papež lidu neustavičného posilnil a s pala- buznými se radili, a naposledy všickni 47) utíkati tinskými74) kardinályb), preláty i se vší svou sběří hleděli 48) a město opustiti strojili se; jenž by to ~ na paláci 75) příchodu nepřátel očekával. byli 49) bez pochyby učinili, kdyby papež s velikými 1) l bránilo. — 2) l již. — 3) e [děly). — 4) l i spíží. — 5) 1 (pak). — 6) v (při dobývání... tak aby). — 7) I (jeho). — 8) l nemařili. — 9) o začnúce; kbl (začnouce). — 10) kbl nepřáteli. — 11) l hladem buďto vy- mořili buď je dobyli; k hladem aneb jakkoli je dobyli. — 12) l z té. — 13) k (velmi). — 14) v mivali(!). — 15) vl jednou. — 16) 1 pravou. — 17) v radou. — 18) l s kterouž. — 19) o sú. — 20) go Florencských; ost Florent. — 21) o (vtáhli]; l vtrhli. — 22) o prohlídajíce. — 23) l hlavou a počátkem. — 24) kblevdo velkých. — 25) d toliko (!). — 26) kbleg dávními. — 27) bd oddechnúti. — 28) d válečních; l válek a. — 29) k Semenské; b Semenská; l Se- nenská. — 30) b k Římu. — 31) d (cestou). — 32) bl Viterbi. — 33) o jsú. — 34) I v jistotě v Římě co zvěděli. — 35) v (v Římě). — 36) ost když. — 37) evdg vcházející; l rozcházející. — 38) kble se oznamovala. — 39) d tedy. — 40) beo jsúce. — 41) 1 předěšeni. — 42) v (onen... schoval). — 43) l kdyby; d kdo by. — 44) d udál; kblugo nadál; e nenadál. — 45) d choval. — 46) ldgo tak v bídném. — 47) co všickni ti. — 48) kevdgo chtěli. — 49) o jenž by dobyli(!); d jakož by to byli; ! což byli by; g a již by to byli. — 50) l (abyl co z něho. — 51) d s upřikazováním. — 52) ov nezdržal; d nezdržel; kl nedržel; beg nedržal. — 53) b širokú; e šir. cestú a řečí (+ d) obzvláštní. — 54) l nezapomínajíc. — 55) v papežskou a apošt.; o apoštolskú. — 56) v na se. — 57) k na Florencíi. — 58) d pod jménem. — 59) kb je taky. — 60) ! pracujících(!). — 61) v sobě. — 62) z (chyb.) od bytí. — 63) 1 Římané chtivostí chvály jsou a(!); b Řím. chválili chtivosti súce; k Římany uchlácholil, jsouce(!). — 64) co jsúce. — 65) o apoštolskú. — 66) o svú. — 67) o snažnú. — 68) ost slíbili učiniti. — 69) Místo v [ není v z, ale ve všech ostat. ruk. — 70) 1 (již). — 71) ost (služebných... moci). — 72) odg (bude); g budou, (ale to připsáno později in marg.). — 73) v (výb. zdí brániti). — 74) bl platinskými; dgv neapolitánskými. — 75) k na palácu. a) Viterbo. — b) t. j. dvorskými kard. 30

Strana 234
1527 5. květ. 6. květ. 234 KAPITOLA KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA ČTVRTÁ. KAP. 18. OSMNÁCTÁ, v níž se vypisuje!), jak lid císařský Římu dobývají a papež s kardinály utíká, a když?) Římu dobyli, jak množství 9) kořisti nabrali *). Ale) císařští služební, když pátého dne máje měsíce léta M°DOXXV?) k osmému téměř od města kamenu přitáhli; ihned skrze posly senatorům a lidu římskému pozdravení učinili a náramně prosili, aby se k věcem papežovým nepřiměšovali, aby“), když by") své a nepřítele 9) jich povahy obecné učinili, v&cem?) svým ušlechtilým zle neučinili; neb 10) proti papeži 11) — tak mluvíce — jsou 1?) pri- táhli, ale že s Římany, jestliže by chtěli 18) oni Římané, přátelství a pokoj rádi by zachovali. K těm řečem!“) Římané !5) dosti muzné 19) odpověděli, že pro vlast a pro papeže i pro stolici apoštolskou !7) bojovati chtí!?) a protož napomi- nali, aby mčsta se nedotýkali. Z té pak odpovědi nic ienivější císařští nebyli, ale v týž večer u města trvali, zapálivše se žádostí, aby jich bez meškání dobývali. Ale že ani děl, jimiž 1%) by zdi bofili, ani żebiikiv?*), po kterychż by lezli, neměli, zůstali na tom, aby do jitra bitvi 21) prodlili??). A protoż v noci veliké??) mnozstvi febiiküv?*) spüsobili a na zejtfi, jenż ?) šestý den již řečeného měsíce byl počítán, když se rozednívalo, Hispanové, s ochotnou myslí a příliš některak k takovým skutkim hotovější *8), schytivie?") febfiky, v ndhlosti ndramné?28) ke zdem je stavěli, a čím každý z nich rychleji mohl, na né vlézti 9) usilovati. A tu tehdáž osvícené kniże Borbonskć *) P), predieCeného vojska hejtman a cisafovo misto drZici v3!) Vlaské zemi zname- nit, pfede viemi po febiiku??) lez13?) a zabit s jest 4) z děla, kteréž sloulo %) mozguet 9), a v půl hodiné, vyznav se z??) svých) hříchův, [umřel a] 9) duši 40) pustil*!). Jehozto piíhodou*?) císařští služební — nebo 49) od nich byl velmi milován — jsouce popuzeni velikou*4) bolesti*5) a48) lítejší jsouce *") učiněni, ukrutněji bitvu jsou 48) svedli 49), tak Ze, kdyZ5?) za šest hodin statečně bitvu s obou?!) stran méli proti předřečeným pěti ti- sícům lidu služebného a proti římskému mnozství, pro vlast bez přestání bojujícím 92), a proti hroz- 1: ným a mnohým dělóm %3), hromobití strašlivému +) nebesa prordżejicimu 55), po febficich5*) na zdi, tu kdeZ hora jmenovitd 57) jest, b&zali®®) a do před- mésti skákali; děla Římanům pobrali a je až?) do jednoho, krom málo některých, kteříž do Říma %) utekli, zmordovali. Ale papež, jenž z paláce tomu všemu se díval, s třinádcsti kardinály a s mnohými preláty i s*1) urozenými pány i se vší svou“?) sběří na zámek svatého Anjela 9%) neobyčejnou %) cestou 9), kteráž při zdi od paláce až k řečenému zámku vede, vykradli %) se, a málo toho chybilo, že jest od císařova lidu piejat®7) nebyl. A zajisté 9) vidíno bylo od již fečené hory divné divadlo, nebo tu Římanův na čtyry %) tisíce, » a císařského lidu 9) málo nad dvě stě zahynulo. Ale že největší díl jich byli jsou?!) zranéni??), jini pak 73) prací bitvy "*) předešlé ustavše, v před- s 20 25 1) v (v niż se vypis.). — 2) ¢ (a když... nabrali). — 3) vg mnoho. — +) Z V míž se vypisuje od císař- " ského vojska Římu dobývání, papežovo utíkání i města s znamenitou kořistí zebrání. — 5) de Dále; Z A když... pátého... — 9) Z (aby... neučinili). — 7) do kdyby. — 8) bug nepřáteli; eďo nepřátel. — 9) ^ (vécem... ne- učinili). — 19) z nebo. — 1) Z papežovi. — 12) o jsú. — 18) Z oni Řím. chtěli, rádi pokoj a přátelství zachovají. — M) Z věcem. — 15) Z oni Římané, — 16) o tuze; ? nuzn&, — !7) o apoštolskú. — 18) » chce(!). — 19) o jenž. — 2) kôledg řebříkův. — ?!) z s bitvou; Z s bitvü. — ??) z/ prodleli. — 23) z (chyb. mnozí vel; e v noci velmi. — %) v že- bříkův. — 25) z jenž jest byl šestý... počítán; g jenž byl šestý... počítán. —- 2%) * hotovi. — 27) kb schytivże se. — 3) vo náramně. — %) g lézti (původ. však bylo »volati«<). — %) go Barbonské; Z Bavorské (!). — 3!) o (v) vlaské. — 32) z žebříku. — %) Z lezl, z mušketu postřelen jest a v půl hodině... duši pánu bohu poručil. — %) z (jest). — 8) o slulo. — 86) z mozkviet; os/ mozkvet. — ?7) zo (z). — 38) b (z svych); ż [svych). — 3) z/odgo (umřel a). — 19?) kó (a duši). — €) £4/ (pustil). — 4?) Z Jeh. takovou příhodou. — 48) Z neb. — 44) 2o jsüce pop. veliká. — %) Z lí- tosti. — 48) Z (a). — 47) 2o jsüce. — 48) o jsú; Z (jsou). — 49) 4M» vedli. — 5) Z (když). — 5!) bo s obi. — 52) A bojujícímu; Ž bojujících. — 58) Z proti mnohým a' hrozným děl. — 5*) z2eovdgz (chy b.) strašlivé; Z strašlivě. — 55) beovdg (chyb.) prorážející; Z porážejícího. — 56) Z (po řebřících). — 5%) g (mezi řádky) znamenitá. — %) osť (krom o) běželi. — 59) 7 aZ témét do. — 9) 2 z Ríma. — 61) z (s); Z s mnohýma uroz. — 6) o svá. — 99) 42e Andéla. — 95) o neobyéejnü. — 95) vo cestü. — 99) / vykradSe. — 9") 2 přijat. — 99) / A jisté bylo tu u té hory divné divadlo. — 99) 4 &tyry. — 79) Z lidu okolo dvou set zhynulo a z obou stran množství jich bylo ranéno, jiní pak prací... — 71) kb (jsou), o jsú. — 72) z/ (Ale Ze... zranéni). — %3) 4b/ (pak). — 4) Z v bitvě. a) Chyba o 2 léta. — b) Connetable Karel Bourbonsky, vév. de Montpencier. 1525 

Strana 235
DOBYTÍ ŘÍMA OD CÍSAŘSKÝCH. 235 1527 městí, kteréhož jsou 1) mocí dobyli, maličko od- městu prospěti39) mohlo!40) — A že někteří 1527 počinúti umyslili; a v tom Římané u brány, kteráž ostatkové 41) z tak 42) bohatého 43) loupeže v něm vede k bráně krajní2), ležící za řekou Tiberskou3) zůstávali 44), tím vším, jsouce 45) císařští bohatstvím nasyceni 46), pohrdali; jiné pak vojsko, kteréž málo u špitála4) sv. Ducha, chtíce5) se brániti a spořádavše6) [u7) ní houfy, zastavili8) se. — potom z Columny 47)b) do města přišlo, pobralo ovšem ostatek 48) a zebralo. Na kteréžto císařští, posilnivše?)] se skrovným Císařští služební potom zámek 49) svatého odpočinutím, opět tu 10) udeřili a odtud je11) vytiskli, něco jich zmordovali a jiné k utíkání Anjela 50), kdežto 51) papež s kardinály, preláty a s čeledí52) byl ušel, s pilností oblehli a ustavičně obrátili a bránu Tiberskou 12) opanovali. dobývali, dotud, až XIIII° 53) dne dřív jmenovaného 14. květ. Ale Římané opět 13) pro vítězství pečlivěji 10 chtíce bojovati, tři mosty, po nichžto od řečené měsíce papež s kardinály pod těmito úmluvami 54) krajiny do Říma chodívali, silně tarasy a děly císařským služebným 55) dal se: Nejprve 56): že on papež, užívaje přirozené pevnými — nebo zlého budoucího 14) mysl lidská častokrát jest za znamení —, aby císařští po nich milosti císařské, sám sebe i třinádost kardinálův, nešli, s pilností ostříhali. Z kterýchžto věcí nic 1s kteří jsou57) na zámku v ruce císařských služeb- jim spomoci nemohlo; buďto, jakož se domnívám, ných, poddati má, aby vedeni byli do 58) Neapolí 59) nešťastný ten den městu Římskému byl, buďto a odtud, kamž 60) dále bude61) chtíti Jeho 62) Cí- sařská Velebnost. že císařští služební, došedše 15) vítězství, zuřivější a smělejší jsou 16) byli, jakož všech lidí pověst Druhé, že:63) papež aby hned zaplatil sto ti- přináší, že nepřátelé již 17) dvakrát jsou 18) přemo- » sícův 64) dukátův za žold služebných Němcův a ve ženi. Neohledše se na to císařští služební 19), zděl dvadcíti65) dnech nejprv66) příštích jiných pa- střílením mosty ztloukli 20), tak že v krátké chvíli desát 67) tisícův88) pro Hispany; a aby uložil na jsou21) je přemohli 22) a Římanův díl zmordovali 23), troje kostely uložení jiných 69) dvou 70) set tisícův a díl jich, aby24) hřbety 25) obrátili, přinutili. dukátův takovým spůsobem, aby rychle sebráni A když sou26) již tu žádní27) z nepřátel neodpí- z byli k zdržení 71) lidu řečeného 72) vojska 73); a že 74) jest postoupil v ruce k tomu vybraných rali, tehdy vítězitelové28) od krve vylévání a mordu 29) přestali. od řečeného vojska jménem Jeho Císařské Veleb- A když již 30) odtud k XXIIté hodině2) neš- nosti, řečeného zámku sv. Anjela 75) se všemi bra- němi 76), děly, zbroji, špížemi77), kteréž na něm porní31) do Říma přišli32), všecko město dáno bylo k zebrání33) loupeže34), kterýž 35) tak veliký byly 78); a aby Město Staré“) s porty 79)d), s 80) po- v byl 36), že císařští zlata, stříbra, perel, drahých sádkami, s81) děly i s 82) jinými běhy83) váleč- kamenův37) a pozlacených, hedbávných štuk na- nými jich, i 84) Parmu, Placentí, Mutynu*), tak ře- čená města navrátil. brali se, a jiné svršky nechatrné sobě zvošklivili. Avšak tak veliké bohatství ani jest38) bídnému Třetí: aby navrátil kardinálovi Columnen- 1) 1 (jsou]; o jsú. — 2) o krajinní. — 3) kb Tiberiadskou; 1 Tyberis; v Tyborskou. — 4) ost u špitálu. — 5) I chtěli; d (chtíce se brániti). — 6) v až pořádavše(!). — 7 Místo v [ není v z, ale ve všech ostat. — 8) v zastavila (!); kb stavěli. — 9) vg posílivše. — 10) l tu na ně. — 11) k jsou je. — 12) bo Tiberskú; v Tyborskou. — 13) k (opět). — 14) o budúcího. — 15) v odšedše(!). — 10) l (jsou); o jsú. — 17) ld (již). — 18) o jsú. — 19) ost (služební). — 20) bevdo tloukli; k dlouho tloukli. — 21) o jsú je; d jsouce tu. — 22) l tak že jsou je v krátkém času přemohli. — 23) v mordovali. — 24) o jich, aby jich. — 25) v hř. na utíkání obrátili (přinutili). — 26) kbevg jsou tu již; 1 ljsou) (tu). — 27) d žádnej. — 28) l vít. také od krve prolévání přestali (a mordu). — 29) v mordů; g od mordův. — 30) kb (již). — 31) d (nešporní). — 32) k přibrali a přišli. — 33) g sebrání. — 34) I loupeži; o lúpeže. — 35) d kderýž; s kteráž; d kterážto loupež. — 36) dl veliká byla. — 37) kbeo kamení. — 38) I (ani jest). — 39) l nic prospěti. — 40) d nemohlo (pozdější oprava). — 41) kb (ostatkové). — 42) d (tak). — 43) kvdgo bohaté; e veliké loupeže a bohaté. — 44) kb zůstali; vg zůstavili. — 45) o jsúce. — 46) k naplněni; ! (A že někteří... nasyceni), nýbrž dost znamenitými věcmi císařští pohrdali. — 47) ld Kolmuny(!). — 48) v a ze- bralo ostatek. — 49) 1 hrad. — 50) bedg Anděla. — 51) l na kterýž. — 52) l a prelaty i s čel.; kbede a prel., s čel.; v byli i s prel. a s čel.; o (a preláty... kardinaly). — 53) kb čtvrtého. — 54) I smlúvami. — 55) o (slu- žebným); evdg služebníkům. — 56) d Nejprv. — 57) o jsú. — 58) dg až do. — 59) I Neapolie; v Neapoli; ost Neapolis. — 60) kv kam. — 61) g ráčí. — 62) I Jeho). — 63) v (že). — 64) dvo tisíc. — 6b) o ve dvanácti. — 66) ke nejprve. — 67) ost padesáte. — 68) leg tisíc. — 69) l jiný(!). — 70) be dvú. — 71) kblv držení. — 72) I (lidu řečeného). — 73) dv [vojska). — 74) ! (a že ... řečeného vojska); e že aby. — 75) ked Anděla. — 70) e zbraněmi; kh branami. — 77).l spíží; v s špížemi. — 78) ost bývaly. — 79) l Sportii; go Sporty(!). — 80) kbleo [s]. — 81) 1 [s). — 82) 1 (s). — 83) do děly. — 84) d ti). a) Mezi 5.—6. hod. — b) Colonna. — e) Cività Vecchia. — d) t. j. s přístavy. — 2) Parma, Piacenza, Modena. 30*

Strana 236
236 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA ČTVRTÁ. KAP. 19. 1527 skému1) předešlé ouřady, důstojenství a pocti- vosti2) i také statek po rodičích jeho, kteréhož zbaven byla); a též aby návrátil jiným 3) Columnen- ským4) všecko, což jim byl 5) probral. Čtvrté: aby propustil řečené Columnenské6) s i všecko vojsko císařovo7) z pokut a šacuňkův8), v kteréž jsou9) upadli, když sou 10) táhli proti 1527 němu a proti 11) stolici apoštolské. A tak jest on papež s Římem v moc císaři přišel a nikterakž se nemohl toho odžehnati. Potud 12) o tom. KAPITOLA DEVATENÁCTÁ, v níž se oznamuje 13) o příjezdu 14) do Prahy královny. A potom 15), jak jsou 16) vypovědění vždy krále za spravedlivé opatření žádali, až k tomu přišlo, že jim čas oběma stranám k slyšení položen 17); a jací jsou 18) tu 19) odporové byli. A potom dav mocný glejt 20) vypověděným; zdvihl 21) půhon a na smlouvu jich podal 22). A když 23) k smlouvě24) přišlo, vypovědění své těžkosti oznamují 25) a Pražané jich posměšně odbejvají 26) a oni27) zase znovu pohánějí. A král 28) znovu opět na smlouvu jich podává 29)b) 10. kv. 7. čce. 12. čce. Již pak potřebí mi 80) bude zase k zača- listem obsélacím, aby před ním a před 43) radou tému31) psaní předešlému se navrátiti pořádkem jeho stáli na hradě v pátek třetí den 44) po umíněným. A tak v neděli, třetí32) den33) po is svatém Janu Křtiteli, to jest na den svatých svatém Stanislavu, královna Anna Česká do Jana 45) a Pavla apoštolův. — A v tom vypo- vědění, majíce se k hotovosti, poháněli zname- Prahy přijela, léta již psaného M°D°XXVIII°. nitý počet měšťanův prazských, nižší i vyšší A král Ferdinandus, jsa tehdáž na hradě Praz- povahy až do konšelův některých, k rozlič- ském přítomen, vyjel proti ní poctivě až k klá- šteru Slovanskému do Prahy a odtud s ní na » nému 46) svědomí a zvláště47), komu jsou48) co a kdo alafancův dávali 49) za to, aby jich nevy- hrad přijel. — A potom v outerej, na zejtří po 34) památce hodné mistra Jana Husi, slehla povídali a za věrné křesťany držali; kteréž tudíž, jsouci 35) života obtížného 36), ku porodu musili vyznati pod velikou přísahou 50) v kance- noci předešlé a porodila dceru, kterouž 37) křtili láři královské. A nad to i všecku radu konšel- a dali jí jmeno Anna, v neděli hned potom z skú obeslali, aby jim zápisy a knihy své některé, i listy krále Ludvíka před králem položili přišlů. k témuž svědomí. A to jsou 51) všecko musili 52) A potom, když tak dlouho38) vypovědění učiniti s velikou 53) těžkostí mysli své. A tudy žádali krále, též 39) jako prve, za spravedlivé již trhala 54) se mezi nimi rada 55) Achitofelova 56, opatření soudem proti Pražanóm v různici mezi nimi 40) vzniklé41), tehdy 42) v outerej po svaté » nevěrného 57) i Amana pyšného. A když stály Trojici položil jim oběma stranám rok k stání obě strany, tu 58) byli odporové o nedávání 26. června II. Král. 17. kap. 1528 9. červ. 1) d Kolmuntskému; o Colummskému; ost Columenskému — 2) l i poctivost. — 3) o jim. — 4) ost Colu- menským. — 5) ! (byl). — 6) g Columentské; ost Columenské. — 7) 1 císařské. — 8) d z šacuňkův. — 9) bo sú. — 10) o jsú. — 11) v (proti). — 12) v A tak potud. — 13) v (v níž se ozn.]; kbleo vypisuje. — 14) ! příjezd. — 15) l [A potom... položil). Žádost vypověděných na krále vzložená za sprav. opatření, i čas oběma stranám k slyšení uložený. — 16) o sú. — 17) vdgo uložen. — 18) o sú. — 19) g toho; co to. — 20) g klejt. — 21) kbvog zdvih. — 22) g podav. — 23) g (A když... oznamují). — 24) k smlúvě. — 25) e oznamovali. — 26) g odbejvali. — 27) eg (a oni... pohánějí). — 28) e Král. — 29) kbl podal. — 30) kbeg mně. — 31) k zač. předsevzetí psaní. — 32) 1 (třetí). — 33) vl [den). — 34) s vo; l po hodné. — 35) d jsouc; co jsúci. — 36) lvdgo obtíženého. — 37) g kderouž; bo kderúž. — 38) o dlúho. — 39) g [též jako... Pražanům). — 40) g proti (nimi]; ost proti nim. — 41) k zniklé; b vzniklé. — 42) d tedy. — 43) ost (před); o aby před nimi a radou. — 44) I (v pátek třetí den v středu. — 45) kblevd Petra. — 46) v rozličném(!). — 47) kb (a zvláště). — 48) bo jsú. — 49) kbl halafancův dali. — 50) o pod velikú přísahú. — 51) o jsú. — 52) 1 museli. — 53) bo s velikú. — 54) v trhla. — 55) v ta rada. — 56) ld Achitofela. — 57) k (nevěrného i); e a nevěrného Am. — 58) d (tu byli odpor.). 3) Kard. Pompeo Colonna r. 1526 byl vyloučen ze sboru kardinálů pro nesnáze, jež činil papeži. — b) Bartoš následující věci píše z autopsie a dobře, ač ne úplně. Pravdivost jeho stvrzují půhony, jichž obsah otiskl jsem ve svém článku ve Věstn. akad. 1903 str. 660—662 (zvl. otisk 89—91) a jež v plném rozsahu vydány budou v Archivu českém.

Strana 237
9. čce pfetrhnouti 25). KRÁLOVNA V PRAZE. MARNE SMLOUVANf S PRAŻANY V LETE 1528. 1528 svédomi vypovédénym od nékterych. jistych?) osob prazskych a od osob z nékterych jinych mčst kraje plzenského, protože sou?) jim toho Pražané bránili učiniti; kladouce*) toho příčiny některé jim nestalé, a zvláště tu, pra- vice: že jsou *) byly některé řeči v radě jich k nim mluveny, a Ze by5) proto nesluselo jim 9) rady pronáseti; od kterychzto?) příčin potom 9) musili?) pustiti skrze rozkázaní královské. A pro tu příčinu odložil král toho soudu do téhodne 19), aby se tomu dosti stalo a svédomf aby!) podle práva vypověděným dali!?) ti, kdož k 3) tomu potažení budou, o tom zvlásté, coZ!*) by v radě jich zfézené!?) mluveno nebo jednáno nebylo. A tu se již 19) jim některým Pražákům hlavatčjším 17) k vrchu hrušky ?%) sahalo a v hrdlo nalívalo; a to vše chtěli zadlažiti 1). A když bylo o to potom??) tak mnoho s obou?!) stran feci??), král zdvihl?9) ten pühon, chté jesté?*) prosttedky některými tu nesnáz A ve &tvrtek??) na zejtí po svatém Kiliánu rozkázal panu Hlavsovi a mistru Václavovi Danielovi, aby do Prahy šli do svých statküv, dav?") jim mocný glejt do svatého Vavřince nejprv příštího. Pražanům pak, mistru an.srp)Paskovi, Zigovi feznikovi, Karbanovi a jinym některým přísně rozkázal, aby je při tom za- chovali pokojně, opatrujíce je v tom před jinými skutečně, vznesouce??) to na větší počet. A když se on opět Pašek obcí zastíral, dokládaje se jimi?9) v tom, král s hněvem odpověděl, byl-li by pak kdo takový nalezen, ježto by se vůli jeho chtél protiviti, aby ho?) hned dali jemu zna- 1) Z (jistých ... ©) kbevdgo jim proto nesluselo. — 7) 4 {od kterýchžto... královské). — 8) Z (potom). — 9) Z museli. — 10) ż/ez hodne. — 1!) g (aby). — 12) vdgo aby dali(!); | dále(!). — 18) Z (k). — 14) £ co. — bb) Z zřízeno; os? zřízené. 10) osť jim již. — 17) o nejhlavatějším; Z hltavějším. — 18) o hruškám. — 19) Z zadlážditi. — %) Z potom bylo o tom. 21) Żeo obi. — 2) v mluveno (řečí). — %) v zdvih. — %) Z vždy ještě. — %) o přetrhnúti. — %) o Ve čtvrtek. 27) o dal. — 38) 2o vznesüce. — 29) keodg ji. — 80) Z (ho). — 3!) / pfihodilo-li by se. — %) z (se). — %) z s ním. 38°) os? soudu. — %) Z scházet. — 39) eo se sešli. — 86) d tedy. — 9%) zá (chyb.) přívětivě. — %) Z poctivě. s 15 » zemi %) rozpisovali. 20 237 menaného, »a pfihodí-li?!) se co Hlavsovi a mistru Václavovi proti našemu glejtu, Ze k hrdlóm vašim o to budem hleděti. A v tom času abyšte se 3%) s nimi 3%) smluvili pfatelsky; pakli se toho nestane, vězte, že se spravedlivě v tom soudem 3%*) chcem zachovati, a kymZ koliv bude schazeti ?*), chcem ho skuteéné trestati.« A když pan Hlavsa a mistr Václav do Prahy seili??), tehdy?9) mnozství lidí téměř napofad byli z toho potèseni a velmi pfivétivé °7) i poctivé) jim vítání činili. A tu se shledalo lživé, Istivé i) nepravé mluvení Paškovo“), kteréž před tím mluvíval: že »není sotva desíti osob *!) ve vší Praze *2), aby 49) k tém vypovédénym ná- chylni byli<. Druhé: »Kdyby, prý, oni v Praze byli, že by se v obci *) veliké krve prolití stalo, tak że by krvaví potokové po ulicech jiti musili« 4°). A kdyż**) k tomu pifiślo, że sou*”) spolu rozmlouvali **) na rathauze Pražané s nimi, a tohoto 49) jest59) jim podano od pana Hlavsy a od mistra Václava slovem všech vypovědě- ných: Nejprve: aby jim na poctivosti 51) jich 5?) napraveno 58) bylo v tom, že jsou %) je z města vypovidali55) a listy o nich nepoctivé po Druhé: aby do statkův svých vlastních bez překážky je vpustili5?). Třetí: aby škody, kteréž jsou 58) brali pro?) nevpuštění jich do těch %) statkův k živnostem svým, napraveny jim byly 5!) Na to na?) v&ecko PraZané dali jim krátkou $vábskou9?) odpovéd, tak Ze se chtéli smlou- vati 4) tím obyéejem 99): jakouZ95) sou“7) koli křivdu) jim učinili; aby to pfedce tak slo některých). — ?) o jsü. — 3) bo kladice. — 4) o si. — 5) Z (a Że by... pronśżeti). — tj- 3) o a. — 40) y Pa&kové(!). — 41) Z osob po jich straně. — 42) ŠZ (ve vší Praze). — 13) žóZ (aby k těm... náchyl. byli). — 4) o v ubci. — 4) Z/edo museli. — %) Z když již. — #7) o sú. — 48) o rozmlüvali. — 49) Za toho; g toho; o (a) tohoto. — %) / (jest). — 9!) Z2evdgo na poctivostech. — 52) z (jich). — 53) os/ napraveno bylo. — %) o jsú. — 55) 44] vypovédéli. — 56) Z po vší zemi. — 57) a je pustili, 7 vpusténi byli. — 59) o jsú. — 59) / po nevpusténi(!). — 80) ost jich. — 9') 7 napraveni jim učinili. — ©) Z (na). — 93) 2 váb. krátkou; / kratickou &v.; o krátká $vábskü. — 9 o smlávati. — 99) o obycejem tím; 7 tím viím obycejem. — 99) eo jaküZ. — 7) 0 jsi — %) Z koli jim křivdu; ost jim koli kfivdu. — 1528 

Strana 238
1528 12. srp. 238 všecko !) bez nápravy a kdo jest bit, aby sobě měl. A tím se to?) v&ecko®) opět rozešlo 4). Král, když o tom zvěděl, dopustil z novu PraZanüv obsélati 9) k času sv. Vavřince. A v tom jesté chtél toho vZdy5) lépe docházeti, kterou by stranou co scházelo, volil étyri?) osoby z pánův zemských, totiž: pana Vojtěcha z Pern- štejna, nejvyššího již“) hofmistra a hejtmana království Českého, pana Zdenka Lva x, nejvyš- KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA ČTVRTÁ. KAP. 20. šího purkrabí prazského, pana Adama z Hradce, nejvyššího kancléře ?) království Českého 10), a pana Jana z Wattnberka, nejvyššího regenta komory královské, moc jim dávaje, aby !!) byli : za prostředky mezi stranami těmi odpornými a přátelsky aby je smluvili, a jestliže by co těžkého mezi nimi bylo, aby to!?) na krále zase 18) podali *). KAPITOLA DVACÁTÁ, v níž 14) se oznamuje !5), jak král k19) Pražanům se přátelsky, aby k smlouvě přistoupili, podává; ale Pašek s svou rotou své pejchy ustoupiti nechce, a co králi za odpověď dává. A vypovědění, jsouce !?) pust&ni, svou !8) nevinu oznamují!?). A to jednání opět se rozešlo.. Potom, jak*") pohnaní od vypo- védénych svédomí dáti musili?!) proti??) Prazanüm a jak Pašek s pilností toho hájil, aby nesvědčili. A když bylo v středu, třetí den po sv. Vavřinci, postavili se před těmi pány oboje ?*?š) strany z vůle královské. A tu sou*') ti páni povolali Pražanův k.sobě po straně) a mluvili k nim vůli královskou %), mezi jinými slovy: že to*"7) jemu velmi libé, vděčné a*) příjemné bude, když by?%) takového zaneprázdnění %) jemu?!) umenšili, dadouce *) se přátelsky smlu- viti; a jestliZe 3?) mocné prestati ^) o to chtí %) na králi, Ze to král má v ámyslu?9) koneéné opattiti, aby bylo s poctivostí obojí strané a bezpecen- ství?") na budoucí časy mezi nimi, tak aby se jedni nad druhými nemstili, uvésti. A naposledy, že to král učiniti chce konečně podle) nále- žité %) jeho povinnosti královské, že chce opa- třiti krále Ludvíka, švagra svého slavné pa- měti, v psaní, kteráž jest rozličná pro tu?) s nesnáz do Čech činil, aby bez ourazu tomu bylo. Ale Pražané, jsouce *!) na nejvyšším stupni pejchy vyzdviženi, a zvláště *?) mistr Pašek nad jiné všecky, dali tu odpověd těm pánům na tento $) konec: že oni již rozsudek mají na to » vejpovédi krále Ludvíka*), přes kterýž *) není jim možné ani slušné se s vypověděnými smlou- vati 45), a zvláště aby svůj byt zase) měli v Praze jmíti*"); a že kdyby toho na překážku nebylo, že by se chtěli králi ve všem düvétiti 55); = a tak Ze v tomto není jim možné ani slušné *) na Jeho Milosti %) přestati s důvěrností ?!). A protož pro takovou®?) příčinu nevědí 5%), kterak slušně proti tomu rozsudku k jinému mají %) přistoupati 55), než že o jiné věci, krom x» bytu strany odporné v Praze, mohli by se smluviti?) a o to se na krále??) dóvétiti. 1) ost (všecko). — ?) Z (to). — 3) £ (v&ecko]; 2/zdgo opét v$ecko ; e opět rozešlo všecko. — +) o rozneslo. — 5) / obsilati; os obeslati. — 9) &óvdgo toho lépe vždy; e vždy lépe toho. — 7) kdevdgo čtyry. — 8) Zo (již). — 9) £öl kanclife. — 10) v (král česk.) — 1!) / aby se. — 1?) eo aby toho. — 3) £2 zas. -— 19) z (v níž se ozn.. — 15) £M vypisuje. — 1$) osf (k). — 1) o jsúce. — 18) o svü. — 9) o oznamovali. — ??) 2v pak. — 2) o museli. — ??) c (proti PraZ.... nesvédtili). — ?3) o obé. — ?4) o jsü. — ?*) v postranné. — %) 2eo krá- lovskü. — ?7 o Ze i to. — ?3) vs/ a vděčné i. — %®) / kdyby. — 99) /zd zaneprázdnéni. — 3!) / mu. — 82) bo dadüce. — 39) /jestli. — 94) 7 o to chtí pfest.; 2evdgo o to pfest. chtí. — 95) 4 (chti). — 99) 4 na mysli; o u mysli; 05! v mysli. — 9%) če k bezpečnosti. —- %) Z podle vüle. — 99) os/ jeho náleZité. — 40) Z touž. — 4) o jsüce; 5 jsáci. — *?) £5eo nejvíce; dg nejvic; v nejvejs. — 13) e ten. — 54) 2 kteréž (!). — 48) o smlüvati, — 46) Z (zase). — 47) / (míti]; &2e2 v Praze méli. — 48) Ze dovétfiti. — 49) osf (ani slušné). — 0) Z na J. M. Královské. — 5!) e s dó- vérností. — 52) 2evo takovü. — 53) » (nevédi... proti). — 5!) z (mají). — 55) os/ pfistoupiti. — 5%) &£bevo smlou- vati. — 57) g králi. a) Po té stalo se 9. srpna processí a výtržné kázání Caherovo proti vězňům, o čemž mluví kronika.až ve IV. kap. 32. — V) Viz str. 104. 1528 2. ún. 1525) 

Strana 239
O NEUSTUPNOSTI STRANY PAŠKOVY. KRONIKÁŘOVY VÝVODY O TOM. 239 Tou odpovědí nemohli na se 1) zatajiti pyšné porná jich obvinění28) pokoutnému29) odpírá, 1528 čili nic? nepoddanosti, postavivše se odporně proti2) A z toho ze všeho ještě30) toto jest nej- pánu svému, též jako i proti prvnímu, a zvláště v tom, že jsou3) sami již4) na sebe táhli moc divněji, že beze vší vejminky o tom rozsudku s jsou 31) mluvívali 32), pojímajíce v to33) všecky ne- a povinnost královskou5), když sou se zasta- vili6) na tom, že jim možné není přestati na rozdílně vypověděné 34), nevymieňujíce osob 35). Nebo 36) to jest velmi jistá a světlá pravda, že pánu svém, proto, aby neurazili vejpovědi krále krom sedmi osob, totiž 37) pana 38) Jana Hlavsy, Ludvíka, když by ?) proti ní něco učinili, — jako by král nebyl dostatečen s svou 8) radou9) toho Daniele Rauše, mistra Václava Danielova, Jana učiniti a opatřiti švagra svého, ale že oni sami o Erazima, mistra Brikcího, Mikuláše Šorfa a Blažka soukenníka, žádný z39) jiných vypověděných tu moc mají, to opatrovati. Potom vystoupivše 10) Pražané od těch pánův, nebyl přítomen tehdáž, když kníže s posly vypovědění také byli povoláni postranně 40). A tu z měst obtížnost jedné každé strany postranně40) na rathouze slyšal beze všeho soudu3). A nad jim bylo všecko 11) to oznámeno 12), což 13) jsou 14) oni 15) Pražané dali za odpověď. Oni s to ani 41) žádný souzen 42) nebyl 43); nébrž, když to slyšavše 16), osvědčovali těmi pány: »Že toho 44) všickni nejednou 45) žádali, aby slyšáni od Pražanův 46) mohli býti i odpovídati 47) svým jimi 17) nic neschází, též jako i18) prve; a znají-li žalobníkóm, ač by kteří byli, že se toho nikdá ne- co do nich scestného ti páni, že se chtí dáti 19) mohli dožádati; ale ven z města násilně musili jíti rádi napraviti; a netoliko20) na králi pánu svým, ale i na nich chtěli by přestati, žá- » po tom již slyšení knížete, někteří tepruv po pěti čtvrtech léta 48) a někteří po půl druhém létu b). dajíce21), aby to na krále vznešeno bylo 22). To se tak dálo, až k tomu potom 49) přišlo, A že jim také není možné se s nimi smlou- vati 23) bez navrácení jich do Prahy k statkům když jsou 50) byli z novu pohnáni i dohnáni svým, to přidávajíce, že by se chtěli netoliko listy královskými pod pokutami znamenitými o statek, ale i o čest i o hrdlo své, jakožto z peněžitými51) mnozí měšťané z Prahy, aby pánu svému i těm pánóm důvěřiti«. — A tak dali svědomí52) proti jistým osobám spolu- měšťanům svým k té při a nesnázi, i bránili 53) to jednání opět jest zmařeno. Není věc zbytečná24), potřebnou 25) věc jim konšelé, i nejvejš Pašek, to učiniti54). několikrát opáčiti i obnoviti. Divná jest věc A v tom psali králi supplikací, oznamujíce, že do těchto Pražanův 26), že beze všeho studu a jim není slušné ani možné, svědomí sami proti křivdu a pokrytství směli sobě po vše časy sobě dávati, poněvadž jsou v jednom 55) puntu ku pomoci bráti, mluvíce, že již rozsudek s vy- a svazku spolu s obcí spojeni, žádajíce krále, aby je o to podělil spravedlivě. Ale král po- pověděnými mají, králem Ludvíkem učiněný; ježto jest již o tom dosti mluveno v prvních váživ té supplikací s radou svou, poručil panu knihách27) při konci, můž-li to za vejpověď a kancléři 56) českému, aby jim slovem jeho roz- a rozsudek býti, poněvadž strana jim od- kázal 57) svědomí vydati. (1524 list.) 1528 1) dvlg na sebe. — 2) 1 (proti). — 3) ost (jsou). — 4) l (již). — 5) beo královskú. — 6) ! postavili. — 7) bl kdyby. — 8) o byl nedostatečen s svú. — 9) v radú. — 10) o vystúpivše; g vystoupivši; v vstoupivše. — 11) ost to všecko. — 12) b oznamováno. — 13) 1 co. — 14) o sú. — 15) 1 [oni). — 16) v uslyšavše. — 17) l nimi. — 18) k (i) prve. — 19) v že se dají. — 20) v aneb toliko(!). — 21) bl žádali. — 22) vdgo vzneseno. — 23) I smlúvati; vdo smluviti. — 24) ! Není zbytečné. — 25) kba potřebnú. — 26) b pánů Pražanův. — 27) v knichách. — 28) o ob- novení (!). — 29) g pokoutnímu. — 30) kb to ještě jest; ldgo toto ještě jest;e toto jest ještě. — 31) o jsú. — 32) lo mluvili. — 33) kbedgo všecky v to; l všecko v to. — 34) v ty vypověděné nerozdílně. — 35) zdg nevyměň.; l žádné osoby. — 36) edgo Neb. — 37) b (totiž). — 38) ble (pana). — 39) kble jiný z vyp. — 40) kbledgo po straně. — 41) kb nad to oni, ani. — 42) o súzen. — 43) b nebyli. — 44) ost (toho). — 45) o nejednú. — 46) ost (od Pražanův). — 47) ! (i odpoví- dati... kteří byli). — 48) l létě. — 49) v (potom). — 50) o sú. — 51) e (peněžitými). — 52) l svědectví. — 53) b [brá- nili... psali králi). — 54) v učiniti to; le toho učiniti. — 55) I v jednost. — 56) e kanclíři. — 57) e poručil a rozk. a) Viz I. 28 a d. — b) Upřilišněno; vyšli v srp. a září 1525; pozdější výpovědi již nenabyly průchodu; viz str. 125 a kap. II. 26.

Strana 240
240 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA ČTVRTÁ. KAP. 21. 1528 20. srp. Oni pak přijevše ve štvrtek, pátý1) den A pakli přes to rozkáže 8) jim sám král9) taková 1528 svědomí dávati, že se tak chtí zachovati2). před svatým Bartolomějem, do kanceláři2) krá- lovské, ti všickni svědkové v počtu na XXX Tu opět jiný haklík vystrčili 10), a takovou osob, i mluvil od nich Pašek k písařóm, osvěd- mudrlantskou 11) řečí toho dovozovali 12), jako čujíce se, že jsou3) se postavili na den4) jme- by panu kancléři nevěřili13), aby mu král po- novaný k obeslání královskému; ale že svědčiti ručil tak 14) mluviti 15) a jako by král s radami svými při rozvážení té supplikací v něčem se opět nemohou, protože ta supplikací, králi i moudré radě jeho od nich podaná, není do- zmejlil. A tak vždy na to přišlo, že sou 16) statečně rozvážena, ale že chtí jinou5) ještě musili 17) ta svědomí dávati z rozkázání 18) krá- jemu6) podati a s ním ještě o to 7) mluviti. lovskéhob). KAPITOLA DVACÁTÁ PRVNÍ 13) v níž se vypisuje 20), jak opět Pašek by svými gryfy 21) chtěl a lstí ďábelskou 22) krále pána svého 23) k sobě milostivého obrátiti, naděje jsa té: když dobré a nevinné lidi bude trápiti a krev jich vylévati, ke cti a k 24) chvále boží to čině, že se tím králi zachová; jakož pak dali vyvésti 25) na smrt jednoho flašnéře26) a druhého pasíře k upálení27). Při tom jak svou 28) víru přede všemi lidmi29) vyznávají 30) a za své nepřátely se pánu bohu modlí31). Vida to Pašek s svými 32) některými tova- Aman, kterýž oukladně navedl Asvéra krále, ryší jménem a slovem všech Pražanův, že ni- pána svého, pod jménem též víry a náboženství, aby Mardochea se všemi Židy k zahubení kterakž33) krále pána nemůž svými kryfy lsti- přivedl, — na kterouž by 48) krále pána svého vými34) k sobě očima obrátiti po své vůli, w vymyslil sobě jinou 35) cestu původem 36) ďábel- k své libosti přivedl. A protož nevěda, kudy jinudy přístupu k milosti královské sobě je- ského vtipu 37), aby pod přikrytím náboženství horlivého křesťanského, ale pokrytého, falešného, dnati 49), s jinými, kdož jemu toho pomáhali, lest jedovatou 38) s 39) oukladem 40), neústup- vzali před se 50), jakož i prve roku předešlého nou 41), dábelskou 42) zlost s nenávistí 43) bližního z při počátku kralování jeho“) tak i nyní, aby se a 44) nevěrou 45) svou46) opremoval; zdali by ve krvi 51) lidské kochali, ke cti a k chvále boží tudy trefil na takovou 47) cestu — jako pyšný připisujíce; ne z pouhé horlivé lásky k bohu, Esth. III. 1) l v pátý. — 2) blvdg kanceláře. — 3) o sú. — 4) v na den obeslaný k královskému jmenování (!), ale svědčiti opět, že. — 5) o jinú. — 6) g (jemu). — 7 g o tom. — 8) k rozkazuje. — 9) be král sám. — 10) ost zastrčili. — 11) bo takovú mudrlantskú. — 12) o (toho dovozovali... kancléři). — 13) bl (nevěřili). — 14) d tak poručil; 1 (tak). — 15) l mluviti, nedůvěřovali. — 16) o sú. — 17) 1 museli. — 18) kl z rozkazu. — 19) v jeden- mecítmá. — 20) v (v níž se vyp.). Jak by opět. — 21) ost chtěl svými gryfy. — 22) o dábelskú. — 23) ost (svého). — 24) vl (k). — 25) l vésti. — 26) kble flašnýře. — 27) d (chyb.) ku pálení; k na smrt k upál. — 28) o svú. — 29) ev (lidmi). — 30) I vyznávali. — 31) e (a za své ... se modlí); 1 modlili. — 32) ost s někt. svými; v s někde- rými sv. — 33) k nikterak. — 34) I (Istivýma] (očima). — 35) bo jinú. — 36) d próvodem. — 37) v (vtipu... kře- sťanského). — 38) o jedovatú. — 30) vdgo (s). — 40) l (s oukladem); b úkladnú. — 41) ! (neústupnou); beo ne- ústupnú. — 42) beo dábelskú; g dábelská(!). — 43) v a nenávistí; l z nenávisti. — 44) k (a). — 45) kbevo ne- věrú. — 46) bo svú. — 47) b takovú; 1 (takovou). — 48) l po kteréž by; v (na kterouž... libosti). — 49) kg zjednati. — 50) I před sebe, jako. — 51) d v krvi. — a) Reg. kom. soudu 4 F, A 2. 1528, 20. srp. »pan purkmistr mistr Jan s některými konšely a jinými osobami na rozkázání JKM., kterýž mu na ceduli sepsané jmeném JKM. posláni byli, aby obesláni jakožto dnes k stání a k svědomí dáni byli, i tak se zachovali a na rozkaz JKM. stáli, než opovídajíc se, že jsou dali sup- plikaci JKM. a ta jest podána na moudré rady JKM. k rozvážení, ale že chtějí více JM. sepsáno dáti i ústně rozmluviti a tu, což jim JM. ráčí rozkázati, tak se zachovati podle vuole JM. chtějí, tak že oni v ničemž obmeš- káni býti nemají. — b) A odtud mohl jich dobře užiti kronikář. — c) Upál. Mikuláše a Kláry.

Strana 241
UPÁLENÍ FLASNÉRE A PASÍRE. 1:28 nebo také i k lidem, ale z osemetného !) pochle- benství, jako by tím kfestanství dokazovati chtéli a krále, pána svého, věku mladého, uchlácholiti 7), k tomu usilovali — tak jakož 9) král k tomu ná- chylen byl, že jest zuřivost při víře svaté*) měl, z naučení učitelův svých římských, onoho někdy Šavla řečeného, kterýž se bez*) umění božího ostnu pána Krista“) zpěčoval —, chtíce tudy vždy nepravost svou?) a jiné zlé věci, jakož 9) sem pověděl, tím přikrývati, v kterýchž se již králi pánu i všem lidem dali znáti při těch nesnázech předešlých, o nichž se tuto?) píše. Neb sou se toho nadáli, Ze velikou!?) libost králi tím učiní; a protož by byli rádi všecky sobě nelibé dali spáliti, aby jediné !!) to provedli, oč sou se zasadili. — A o to prve za krále Ludvíka nikdá sou!?) se nepokoušeli, protože král Ludvík nebyl kvapen povolovati k krve vylé- vání !8); ale 14) toho dopustil, že toliko z města vypovídali. A protož svýho času 15) čekali, aby vyplnili svou zlou '8) Zádost!?) s uéiteli, titulo- vanými kněžími svými 8), aby takovou tyran- skou službou) přízeň sobě dobýti%) mohli u krále a k přísnosti jej popuditi proti odporné sobě straně, tak jakž *!) falešně, lstivě a*2) ne- důvodně měli je za pikarty a za bludné lidi, v osklivost??) a k zkáze je pfivésti?*) usilujíce a toho neznajíce, Ze sami bez bludüv — tak, jakZ sami o sobé to?*) smysleli, mluvím — nad??) samym peklem horoucím podle písem svatych se?") jiZ zastavili, jakoZto ti, ktefí?9) beze všeho 25 241 rozvážení násilnou %) křivdu a bezpráví svým bližním směli činiti. Protož léta téhož) x. XXVIII% v pátek na den svatého Augustina, dali vyvésti z šatlavy ; opět dva Němce, jednoho flaštnéře *!) a druhého pasífe??, k popravé ohném spálení?) Fla&t- пён 38) tomu?*), Ze jest?5) se po druhé křtil, a druhému pasíři, Ze jest byl lutherianem, vinu néktetí?9) dávali. — A když byli vedeni, biřic volal o jich zavinéní, Ze jsou byli??) rühaéi a že o pánu Kristu ani%) o panně Marii nic nedrZali??) a jiného mnoho divnéf?) vymy- Sleného o nich*!) &tékal, tím zavíraje*?), Ze »ostatku pro čistá srdce zanechává« ! Ale " oni toho velmi litovali, Ze jsou nic českému nerozuměli jazyku 48), co jest volal. I šli s ná- boženstvím, poručivše ') se bohu, a ustavičně se modlili, říkajíce žalmy Davida svatého 45). A když přišli za bránu k hranici, biřic opět o nich volal též 8) jako prve. Tu pak bylo při tom mnoho dobrých lidí urozených rytířských, kteříž oba jazyky, německý i český, uměli, mezi nimižto *") byl pan Havel Zvířetický“), stavu 8) panského. I ptal se jich u té hranice, tak-li jest, jakž 99) bific volal5), že by lidé byli bludní a že o panně Mariji nic*!) ne- věří, a tak dále. Ale oni pověděli, že jim křivdu činí, i bific i ti, kdoZ9*?) jsou 58) jemu tak volati rozkázali ; než že věří v pána boha, » Otce všemohoucího, v Ježíše Krista, syna jeho, i v Ducha svatého, a tak že úplně 5%) vedle 55) 10 20 1) sg z o$emetnosti. — ?) Z tím uchlácholiti. — 3) z jako; žŠl/e jakž. — 4) Z (svaté). — 5) » (bez). — 6) Z (pána Krista). — 7) čo svú. — &) & jako. — 9) zde takto. — 10) o veliků. — 11) v jedně; Z toliko. — 12) Z (sou). — 18) Z prolití. — 14) z ale toliko dopustil toho, že z m. :— 16) žševdgo času svého. — 16) svú 214, — 17) Z svou zlost (zlou žádost); * svou zlost a žádost. — 18) £27 (svjmi). — !9) os£ sluZbou tyranskou. — ?0) dg» dobyvati. — ?!) / jak. — %) Ze (a). — %) A k ošklivosti. — %) Z uvésti. — 2%) o (to). — 26) Z nade- psaným peklem hořícím. — %) Z sebe i jiné zast. — 28) čevdgo kteříž. — %) e násilnů; ž násilím. — 20) 7 (téhož). — 3!) 4dle fla$nyte; a Honsa fla$néte; o5/ fla$néfe. — %) z Kryštofa pasíře. — %) ž flašnéře; &/ flašnýř; osť flašnéři. — 91) ž (tomu). — 35) Z (jest). — 86) z (někteří). — 37) 7 (byli). — 39) 2 ani o Marii panně; 7 i o pan. Mariji. — %) Z nevěří a nedrží. — 49) o (divně). — 41) Z o nich vymyšleného. — 42) g (tím zavíraje); dv tím zavírajice. — 13) osf jazyku nerozuměli. — %) g poručivši; Z poroučejíce. — 45) os? svatého Davida. — 46) о (16%); о 64%. — 4) Z nimiž. — 18) kčeg z stavu. — 49) žólego jak. — 50) osf volá. — 51) (nic). — 52) o kdo. — 59) 2Z (jsou). — 54) A upřímně úplně. — 55) os/ podle. *) Tomek, XI. 66; Winter, Život církevní, I. str. 87. Byli to Jiří fašnéř ze Železné ulice z domu Lupovského (č. 495), novokřtěnec, a Václav; ten byl cizozemec a znal se v něčem k Lutherovi, ač lutheránem nebyl. Výslech jejich, níž uvedený, ukazuje, že v této příhodě nelze na Kroniku či vlastně na pramen Kroniky spoléhati. Bartoš uvádí tu asi sepsání cizí, jemuž prostoduše věří. Kriticky lze podržeti ze všeho jen prostá fakta. — ») Z Vartm- berka na Zvířeticích. 31 1528 28, srp. 

Strana 242
242 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA ČTVRTÁ. KAP. 21. Mar. XIV, 22 Mat. XXVI. 26, Luk. XXII 19. 1528 XII ti článkův věří1) podle víry svaté2) obecné k kterému konci vydána pod obojí spůsobou. 1528 A též o panně Mariji věří 14), že »jest čistá panna křesťanské. O svátosti těla a krve Kristovy byla před porodem, při porodu i 15) po po- že tolikéž3) věří, že pán4) Kristus na po- rodu Syna svého.« — Ten pak flaštnéř 16) po- slední večeři5) své6) vzav7) chléb, dobro- s věděl, že: »Já se k tomu znám, že sem se po řečil, lámal a dával učedlníkům svým, řka: »Vezměte a jezte, toť8) jest tělo mé, kteréž druhé křtil a že toho nic nelituji.« — Potom za vás zrazeno bude; to čiňte na mou památku.« kat je vložil na hranici svázané. Tu pak mluvili Též i kalich vzav, řekl: »Tato9) jest krev má, řeči nábožné a svaté z zákona božího, že jsou 17) kteráž 10) za mnohé vylita bude na odpuštění lidé mnozí, slyšíce to, plakali 18) 2). hříchův; píte 11) z něho všickni.« A že tak věří s A tehdáž při tom zprávu dávali, jak sou podle téhož ustanovení Kristova 12), že té svá- souzeni byli na smrt: že sou byli povoláni tosti křesťané mají tak 13) užívati, nač jest a do konsistoře před kněží, před mistry a před 1) ost věří podle 12 čl. (podle). — 2) vl [svaté). — 3) l (tolikéž). — 4) l že toliko pán. — 5) o (večeři). 6) I (své); ost (krom o) své večeři. — 7) o vzal. — 8) levdgo totoť. — 9) g Tatoť; kv Totoť. — 10) o kderáž; g kteréž(!). — 11) o pijte. — 12) vdo Pána Krista. — 13) 1 (tak). — 14) l že věří; v věříme. — 15) blevgo a. 16) kbe flašnýř; ost flašnéř. — 17) 1 (jsou). — 18) ost musili plakati. a) V pravdě Bartoš se mýlí, jakož svědčí výslech obou ve dvor. a stát. archivu vídeňském: (Böhmen A. fasc. 2. součas. opis. (Na rubu: Captus pragensis ereticus.) — Articuli Georgii lagenarii vincti: De baptismo confessus, quod semel tantum est baptisatus, existens rebaptisatus, »nam de primo baptismo nichil scio, cum fuerim puer et infans«. Item de baptismo puerorum, quod sit falsus et quod eum nichil curat.— De fide sciscitatus, respondit, unum esse Deum patrem, filium vero et spiritum sanctum esse unum cum illo, sed ut esset Deus filius, Deus spiritus sanctus, quod sic essent tres dii. — De Christo confessus: quod pater ipsius est Deus, sed Christus est Dei filius; si pater non esset, tunc Christus esset Deus. — De sacramentis septem nichil omnino tenet. — De sacramento corporis Christi taliter est confessus: Non esse majorem errorem, quam ambulare cum processionibus, et mirum, quod infra deambulan- dum a terra suum os aperiente interim non deglutiuntur, et quod nichil est dominici corporis sacramentum, et conforme hoc nichil esse, sed esse ydolum. Item »si apostolicomedissent corpus Christi, quid esset a Judeis crucifixum ?« Item adiecit: »Vos dicitis et creditis, quod hoc est corpus Christi, quod est crucifixum in cruce, ego non teneo neque credo, imo si fuisset sicut mons, a tam longo tempore iam dudum esset comestum«. — De confirmatione interrogatus respondit: »Darem illi alapam e contra, quod non resurgeret«. — De unctione extrema dixit: »Liniant oleo calciamenta et condiant eo fercula«, tandem adiecit: »Cuivis modi vos hec ridicula mihi obiicitis, si quis accepto bono fuste egregio vos verberaret omnes«. — Item de intercessione sanctorum beateque Marie virginis nichil omnino tenet neque credit, homini christiano quicquam esse proficuam. Item confessus est matrem Christi esse virginem, sed negat eandem esse matrem Dei, sed tantum Christi, adiiciens, quod non genuit Deum, sed Christum. — Item recognovit multos esse homines bonos in hac civitate Pragensi tales, sicut est ipse. — Item loquutus est, quod paucos fures corrigunt et maiores pretereunt. Interrogatus itaque, quinam essent eiusmodi et tam magni fures, dixit: »Papa est maximus fur et totus clerus et monachi et illi sunt tanquam apotecarii et doctores, hi enim, quem volunt, curant, nam imponentes in monstrantiam panem, dicunt, quod est Deus. Si magnam portionem papiri in monstrantiam imponerent, erit etiam quid album sicut et istud«. Item recognovit, quod Martinus Luterus notam nobis fecit scripturam, sed solus jam deviat in multis. Recognitio Venceslai cingulatoris vincti. Item dum fuit intromissus in consilium, factus est ad eum sermo: quod »magister civium et consules sunt de te certiores facti, quod tu loqui debeas primum de sancta Anna, quod esset antiquum scortum et virginem Mariam fuisse archiscortum, de rege autem nostro domino gratiosissimo, quod esset latro et ebriosus et quod Suae Maiestati vellet hoc in aures dicere, et donec illos sacerdotes et episcopos apud se Sua Maiestas fovet, nequaquam posse bene esse«. De magistro civium vero et consulibus similiter, donec illis adhaerent sacerdotibus et eis reguntur etc. — Ille ad haec respondit, et principio negare cepit, quod vir uxori suae potest dicere, quae vult, et meretricem eam vocare, ipsa tamen bona esse potest. - Tandem iudex, cives quattuor et tres civisse, ex quibus aliqui sciunt et germanice et bohemice, contra eum constituti, illis hoc in consilio in aures eius loquebantur, dicentes ab eo se illud audivisse, quod suprascriptum est. Preterea interrogatus, manducavitne carnes feriis sextis an non, respondit, quod manducavit et manducaret adhuc, si darent illi, dicens, hoc non esse interdictum, ut carnes feriis sextis vel in ieiunio non manducarent. — Item confitetur aperte et asserit: nos omnes esse sacerdotes, et quicunque est bono corde, quod potest predicare, missam celebrare, et baptisare et quod fuit apud Luterum in ipsius sermone quadragesies, et quod ipse est vir bonus. — Item de Christo dixit, quod non est Deus, sed dominus, et quod ipse tenet ita.«

Strana 243
1528 25. čce UPÁLENÍ FLA ŠNÉŘE A PASÍŘE. mnichy, při přítomnosti Pražanův, k tomu vy- daných!). A tu ti mniši německy mluvili a hádali se s nimi, a oni odpírali a přemáhali je písmy svatymi?). A když jich ti mniši přemocti nemohli 3), ptali se) mnichův mistři a kněží: »Jsou-li ti% pikarti?« — a oni potvr- dili toho, pravice, że jsou pikarti. — A tak) po těch řečech na smrt je odsoudili. A v tom kat zapálil hranici po zadku v nohách jich, tak že již nohy jim?) obhořaly až do kosti. Ale oni vždy 9) bez přestání pánu bohu se modlili a posilňovali se společně, aby? v stálosti pro jmeno boží životy své dokonali. »Neb 1) poněvadž, prej, pán Kristus mnohem víc za nás trpěl, Ze my také mnohem !°*) hodnější sme většího trápení proü,« dékujíce pánu. bohu ustavičně, že jim to za dar dáti ráčil, aby proň v tom ohni trpěli. — Flaštnéř 1) pak to pfidal, fka!?) Ze: »Jest mi!?) mnohem veseleji na této '“) hranici, nežli na mé vlastní svatbě !5) bylo.« K lidem také tu !%) okolo sto- jícím mluvil, že jest v pravdě měl vidění, jsa u vězení, na den sv. Jakuba minulého, ale že toho pro posměch rozprávěti nechce. »Než, milí lidé, kdo!”) jste koli tuto, jeZto!9) se pana UVARY KRONIKÁROVY O TOM. 243 boha bojite, vybefte se z tohoto !?) mésta??) preé?!), neb??) jistě má na ně přijíti tak hrozný a veliky 23) pad, jako jest na Gomoru, Sodomu 24) i na?) Jerusalém přišel!< s A když tak dlouho oba mluvili, jsouce *8) již všudy opáleni, zvolali hlasem velikym: »Pane Ježíši Kriste, synu boha živého, ty jsi pro nás bídné *) na kříži visel a svému Otci za své 8) nepřátely jsi se modlil, tak i my prosíme, od- » pustiż všem naSim*?) nepřátelům: králi Jeho Msti, Pražanóm, rychtáři jich, kněžím i všem jiným, neb nevědí co činí, a jsou jich ruce plné krve. Račiž jim milostiv býti! A milí lidé, proste??) za né?!) téZ pána boha, a zvláště **) is za krale JMt3%), ať mu pán bůh*%) ráčí dáti sebe) poznati; neb jistě?%) biskupové jeho a jiné knězstvo jej zavedou 37), bude-li se jimi 3?) spravovati.« — Potom oheň šel vůkol*) až k40) tváři jich a nosové jich jim *') ji24?) byli obhořali 48) » a upadali**), a tvafe jich jako hlavne opślenć 5) byly **); a oni vżdy za dlouhou*”) chvíli v tom trvali a hořali a pánu bohu se modlili bez přestání, hlasitě děkujíce mu z takového daru, že jim dal pro pravdu a zakon svij**) trpóti. = A tak v tom očistci životy své dokonali **). KAPITOLA DVACÁTÁ DRUHÁ 59), v niz 9!) se oznamuje o týchž upálených a mučedlnících Kristových, jak *2) biřic volal a čím je nazýval a93) zase jak oni proti tomu, vyznávajíc?*) svou víru, své životy dokonají %),. Tuto znamenej, co jest bific o nich volal, védomo: cozkoli člověk smrtí svou zapecetí, a proti tomu“®), na éem jsou zemřeli, že jest » Ze to lidé za pravdu ujímají a podle práva veliký v tom rozdil. Neb to jest každému hodně potvrzují %); ale což 5) bific volä, by °°) 1) kbev vybranych. — *) Z písmem svatým. — 3) Z/ nemohli pfemoci; à prem. nemoci nemohli (!); ost pre- moci nem. — 5) £ se jich mn. — 5) osf {ti}. — 6) e (tak). — 7) vdg jim nohy jiZ; £beo jim nohy jich; Z jim jich nohy. — 8) vag vždycky. — 9) Za tak v stál. — 10) * Nebo. — 10*) z (chyb.) mnohejm. — 11) Z flaányt' ; os£ flaánét. — 12 Z (fka). — 18) Zď (mi). — 14) g na té. — 19) 427 na mém vlastním veselí (v Z připsáno opravou »svatbé«). — 19) à tu také; Al (tu). — 17) 7 kdoZ. — 18) eg jižto. — 19) 2/z toho. — %) v světa. — 21) AZ pryč. — 2%) £2 nebo. — 2) dy tak veliký a hrozný. — %) kbevdgo a Sodomu. — %) Z (i naj. — %) è jstice. — 27) e bídně; z hříšné. — %) log {své}; ost za nepřát. své. — %) 45d» naim v$em. — 3")/» prosteZ. — 3!) 2/ (za né). — 3?) Za zvl. téZ za. — 3) bev Milosti. — 4) d (pán büh). — %) o (sebe... spravovati). — 30) dg ještě. — 3%) Z zavede; £ zavozuje; & zavozuji. — 38) ] nimi. — 39) v aZ vükol tv.; o vuokol. — 49) / {k}. — 41) / {jich jim}; o (jim); ed jim jich; £2 jejich jim. — 42) żbeodgo byli jiż; Z [jiż... jako). — 4%) v ohofali; g obhofali. — %) kevdo upadli; g upadli. — 45) » opáleny; Z opálení. — 46) Z (byly). — +) o dlouhu. — 48) z a zákon boží. — 49) Z zanechali. — 50) » dvamecítmá. — 51) s (v niż se ozn.); Z v nichż(!). — 59) že jakž. — 99) e a jak zase proti tomu oni; Ż a jak oni zase naproti tomu. — %) kbevgo vyznavaji, svou viru vyznavse; / vyzn. sv. viru, na kteréž i životy útrpně skládají. — 59) kvo dokonávají; bedg dokonali. — 56) ż łproti tomu). — 57) 7 utvrzuji. — 5) g co. — 99) Z byť se pak. 31* 1528 

Strana 244
244 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA ČTVRTÁ. KAP. 22. 1528 pak se někdo na mučení k něčemu znal, jakož nyní Kristus40) psal na zemi skutky těchto 1528 se 1) to přihází, že jest všecko lež a faleš proti kněží, že by se žádný z nich nevydařil 41), aby tomu, na čem ten umře, a zvláště při víře směl42) se vší Prahou na kterého z těch upá- svaté. Jakož pak při těchto lidech spálených2) lených kamenem hoditi 43)! to se jest3) ukázalo, když biřic o nich volal, Neb jak jsou koli a na čem koli zemřeli, s že o pánu Kristu ani o pánu bohu nic ti4) zákon boží, jenž jest jistá pravda věčná44) nedrží, že sou5) oba na jiném zemřeli, nežli kteráž nemůž strpěti žádného v sobě 45) ličidla lidského, sám 46) toliko, že jsou zle nebo 47) jest on věžník6) volal7; než k tomu toliko?) flaštnéř9) se znal, že jest 10) se podruhé křtil, dobře zemřeli, bude je souditi, bez lidského a na tom umřel. I poněvadž jest11) se křtil, a vyměřování. Avšak k tomuto48) bezpečně tehdy 12) jest o křtu věřiti musel 13); a dále jej a směle mysl svou vztáhni a velmi bedlivě k tomu víra nutila14), že jest se 15) jináč 16) považ: byla-li jest 49) při nich živá Kristova víra podle zákona božího konečně vyměřená, čili nic, nekřtil, nežli 17) ve jméno Otce i Syna 18), Ježíše Krista 19), i Ducha svatého, jednoho boha. kteráž 50) se znáti51) dává z skutkův z ní po- I kterakž 20) tehda 21) tomu volání má věřeno býti is cházejících od těch, kteříž 52) z53) horlivé lásky boží někdy smějí na tom, což poznávají býti v jednom i v druhém, s těmi, kdo22) sou 23) z 54) zákona jeho pravého 55), zemříti; jináč56) jemu tak volati rozkázali24), víc, nežli tomu, kdož něco smrtí svou potvrzuje? by toto nepravé bylo57) povědění Kristovo: »Kdož mne, prý, vyzná před lidmi, že takového Již máš zprávu o těch všech pěti lidech upálených, kterýchž ač kdo nechce25) chváliti, » já vyznávati budu před Otcem mým v nebi«; také nebezpečné jest, je 26) hyzditi nebo 27) potu- a jinde: »Kdož58) by ztratil život svůj pro mne, povati, aby zle zemřeli, nechce-li kdo sám najdeť 59). jej.« — 160) jest jistě mnohem větší potupen a odsouzen býti do pekla horoucího. div81) a bohu vzácnější, pro 62) pravdu a spra- Neb což lidé28) odsoudí za proklaté, to bůh vedlnost její63) umříti, nežli by někdo mrtvého souditi bude29) za svaté, a zase též, což 30) lidé z vzkřísil; ježto nikdá při tělesných a rozkošných 64) mají za svatou věc31), to bůh bude míti za lidech nevěrných65) takové víry a utrpení pro ni 6) se nenalézalo 67), aby směli 68) života svého proklaté 32)..— A že tu jistého základu na tom nasaditi, a zvláště ti, kteříž jiným ukazují k nález- není, že sou33) je34) kněží, mistři a 35) mniši na smrt odsuzovali, na hřbety 36) je berouce37), kům a pověrám lidským, aby sobě chiméru jako oni Židé s knězstvem Mesiáše pravého, v polapili. A poněvadž ti kněží pro tu příčinu ty 69) týmž spiknutím 38) křičíce 39): »Krev jeho na nás upálené jsou 70) odsoudili, jako by nějací kacíři i na naše syny!« A jest naděje jistá: kdyby Mat. X, 33—37. Mat. XXVII, 25. 1) l se pak to. — 2) keo upálených. — 3) vg jest se; 1 (jest). — 4) ost [ti). — 5) be jsú. — 6) v řezník. — 7) ost štěkal. — 8) 1 tol. tento. — 9) lvgo flašnéř; kbe flašnýř; d falešně (!). — 10) 1 (jest). — 11) ! (jest); d se jest. — 12) d tedy; v tehdyť. — 13) ost musil. — 14) g nutí. — 15) bdo (se). — 10) lvgo jinak. — 17) kbl než. — 18) e Syna jeho. — 19) kbg (ež. Krista]. — 20) b kterak. — 21) kblevg tehdy; d teda. — 22) kldo kdož. — 23) b sú. — 24) 1 poručili a rozkázali, více. — 25) 1 chce(!). — 26) 1 (je). — 27) kl aneb; ost anebo. — 28) lg lidi. — 29) 1 bůh odsoudí. — 30) d co. — 31) k věc svatú. — 32) b proklatú; ost proklatou. — 33) b sú. — 34) kble (je). — 35) be (a). — 36) v na své hřbety je; bo na hřb. je své; kledg na hřb. své je. — 37) b berúce. — 38) I spůsobem spiknutí. — 39) b křiče. — 40) l pán Kristus. — 41) vg nevydařil z nich; l nevyd. pro svou víru z nich. — 42) ost (aby směl). — 43) ost hoditi. A já toto (e to) přidám, že z těch (k těch) ze (kl (ze]) všech kněží řím- ských (k řím. všech kn.) nikdá (v nikdy) jsem neslejchal, aby se kdy (v (kdyl) který z nich pro svou víru dal upáliti. (Zdá se přípiskem cizím. K tomu poznamenal v k Balbin: »Lži, jak umíš.« — 44) d čistá. — 45) ost v sobě strp. žád. — 46) k on sám. — 47) kbledg neb. — 48) klego k tomu. — 49) kblo je(!). — 50) b která; I kterak. — 51) ost dává znáti. — 52) g kteří. — 53) vo [z). — 54) e (z). — 55) l jeho svatého pravého. — 56) kbl jinak. — 57) I nebylo toto pravé. — 58) kb Kdo. — 59) l nalezneť. — 60) edo A. — 61) d dil. — 62) l pro sprave- dlnost a pro pravdu její zemříti. — 63) k jeho. — 64) o (a rozkošných). — 65) e těl. a rozk.; l tělesných nevěrných. — 66) k při ní a pro ni. — 67) v nenalezlo. — 68) 1 měli. — 69) e je, ty. — 70) l (jsou).

Strana 245
1528 9. září KRÁL ROZDĚLIL JEDNOTU MĚST PRAŽSKÝCH. byli, najde-li!) se pak při nich samých to, Ze?) zlostí se?) proti nim zapalivże*), s svou*) zprávou“) mrvy v oku bližních svých jsou”) 245 hledali 9), a sami břevno“) převeliké v zříte- dlnici své nosili; to časem svým odkryto bude 109). KAPITOLA DVACÁTÁ TŘETÍ "), v níži?) se vypravuje 18), jak král Pražanům radu obnovil a jednotu rozdélil, nejprv!*) na Starém městě al!5) potom na Novém konšely sadil; a jak Novoměstští z toho se radují, a z toho jsouce 1%) vděčni, na znamení »>Veselý!?) nám den nastal< zpívají !8) i »Te deum laudamus:. Ale král, jsa pán spravedlivý, mezi tím, co se 19) jest dalo od Pražanův, uznamenav ??) s radami svými, že nikterakž správcové toho mésta v glejch?!) jemu jíti necbtí??) a Ze ho z boku rozličnými skoky zajíždějí, a nad to z té?%) jednoty měst Prazských %) že nic jeho?) potéseného??) ani obecního?") dobrého nahoru zrostu?*) nemá, pro“?) prílišnou?) pejchu i pro?!) nepoddanost?“) jich, též jako za krále Ludvíka, švagra jeho — i umyslil?)) jim na Zádost jich radu obnoviti konielskou?^, v obou véak?9) méstech, na Starém i na Novém mésté, tak aby jim tu jednotu, v kterouZ?9) jsou??) velmi üfali, zase rozdélil na spüsob první v rozdílné právo; neb bez pochyby to povédéní Aristotelesovo 9), Że kazdá jednospolnost??) silnější a mocnější bývá, nežli když 49) jest rozdélena*!), ku paméti sobě *?) přivodil. — A protož sjel jest 3) dolüv*4) s zamku, s mnożstvim znamenitych 45) dvořa- nův svých, v středu na zejtří po Narození Matky boží *6) téhož léta x. XXVIII? na staro- městský rathouz, a dal přísahu skrze pána, pana*”) Adama z Hradce, nejvyššího kancléře *%) českého *), osobám vybraným, podle usouzení lidského šlechetným; kdežto z té staré rady nenechal nežli %) tři osoby 51): Jakuba Fikara 52), Jiříka Ježíška a Jana Kozla. A nechtě se ještě proti žádnému přístně **) a mstitedlně postaviti; moha a moc maje to?) slušně učiniti, víc rozumem, neżli54) vášnivou %) » mysli se v tom spravoval, aby raději milost jeho královskou *%) nežli zuřivost všickni cítili a sobě vážili; bez zlého užívání, a jej aby takovými barvami falešnými víry svaté?") pti- krytými víc nechlácholili. A tak tudy někteří » drakové silní pro pejchu dolüv hodné5) zstréeni*?) jsou, aby poznali, že mají krále, pána svého, a nad to vejše boha nebeského nad sebou 9%) mocnójsiho, neżli*!) jsou oni. To dokonav v Starém městě, jel jest *%) na = Nové město na druhý rathouz. A ti měšťané toho města vyšli proti němu poctivě u velikém počtu do ulice s praporci, vítajíce ho a chválíce boha s$5) zpíváním, že je má od těch silných hlaváčův%) staroměstských, jistých některých » původův rozličného %) zlého, vytrhnouti %), při- 1) 2dgo nejde-li. — ?) Z że zprvu zlostí: g ze zlosti. — ?) 2 (se). — 4) g zaplativše(!). — 5) Aš/o (s) svou; o se svou; ? svá. — 9) 2 zprává; o správnou (!). — 7) Aš/g (jsou). — 8) (v hledali... zřítel. své). — 9) Z pře- veliké břevno Sibenicni v své ztíteln. — 10) kbevdgo bude a již jest. — !!) v tfímecítmá. — 12) z (v níž se vyp., jak) Kterak. — 18) g vypisuje. — 14) š/eo nejprve. — 15) £A (a). — 19) os? jsouce (2 jsüce) toho. — 17) » Veselyt. — 18) £b/» zpivali. — 19) 2/edg co jest se. — *??) o (uznamenav]; £/ a znamenav. — ?!) vg v glejt. — %) Z nechtěli. — *3) £ nad to že z té. — %) kô/ jednoty pražské. — ?5) £e jemu. — 9) / poté&enéj&ího. .— ?7) o obtíZného. — 38) e vzrostu. — ?9) v a pro. — 9?) 2 ptiliáná. — 3!) d a (pro). — 3? v nepoddanosti. — 33) Z myslil. — 34) że kon&elskü. — %) Z však v obou; kevo v obú však. — 30) 2o v kterüZto. — 37) 2 sá. — 38) 2/ Aristotelovo. — 39) 7 jednota a spolecnost; 42 jedna spolećnost. — 4) ? kdy. — 41) 7 rozdílna, na pamět. — 42) £/edgo (sobé). — 43) / [jest]. — * dg dolů. — 45) £dge znamenitm. — 4% > po Nar. Panny Marie. — 4?) os/ (pana). — 48) kle kanclífe. — 49) kôlevd království Ceského. — 599) os/ neZ. — 9!) £5 tfí osob. -- 5?) £e Fukara; / Fugara. — 5%) os? pfísné. — 93) &2/ (to). — 54) ost neż. — 55) ^» vásnivá; 2 vásnimi (!). — 96) ? královskü. — 57) £ vérou svatou. — 58) 2 hodné doli; 427 (hodné). — 9) £4/ shozeni a stréeni; dge stréeni. — 99) / nad sebe, — 61) 7 (nežli jsou oni). — 9?) 4/ (jest). — 99) v (s) zpív. — 9*) ago hlavcüv(!). — 95) £ódo z rozliéného. — 99) à vytrhnüti. 1528 

Strana 246
1528 246 znávajíce se!) všickni hlasitě, Ze se?) Zádnym jiným člověkem nechtí spravovati, nežli JMstí Královskou?). Potom učinil tu též, že jest?) dal přísahu na konšelství osobám hodným a pokojným, k tomu vybraným. Takového rozdvojení nic nebyli vděční mnozí staroměstští, neb jim již korouhev jejich 5) klesala“). A když o tom prve předzvěděli "), co se má státi, vyslali z sebe téhož dne ráno 9) k králi veliký počet měšťanův, žádajíce, jako?) by to neústupně míti chtěli, aby jim tou jedno- tou nehýbal, tvrdíce, že obec všecka při ní stojí a státi míní. Dáno jim za odpověd, že tak král!) míti chce, aby byla dvoje rada a dvoje pravo, jako prvé bejvalo!!); a Ze jim věří, že se v tom poslušně zachovají, jako na věrné poddané sluší. Při tom jim rozkázal čísti nález krále Vladislava, aby na budoucí časy nestáli o takovou!?) jednotu téch mést") A tu on potvrdil toho nálezu, pfidav to k tomu, jestliże by to kdo jednal, aneb ?!?) se přimlouval k té jednotč, aby takový statek i hrdlo ztratil, než že chce k prvnímu spůsobu ptivesti obé 14) města. Jakož se tak stalo. — A tehdáž hned processi 15) — kterouz 1%) sou 17) sobě 18) kněží prazští každého roku dne) památného sva- (.srp)tćho ?*) Šťastného ") té jednoty byli založili — zmizela jim?) a pominula. Ta??) jednota, kterouż?*) jsou?*) sobě bez vůle královské upevňovali%), jakoż o ni jest v prvních knihách v třetí kapitole povědíno“), mohla by byla státi, a snad by i král k ní povoliti mohl, kdyby jí byli k tomu konci tím oumyslem rozumně a řádně užívali, tak jakž *8) KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA ČTVRTÁ. KAP. 23. jsou ??) príčiny???) slušné k tomu 9%) spojení je 1528 vedly, totiž, kdyby v tom neobmejšleli než dobré, poctivé) a užitečné krále, pána svého, i toho města, a kteříž *!) jsou rozdílové a rüz- s nice nékdy veliké??) s kyselostmi o mnohé 33) véci mezi nimi v obou ?*) méstech??) vznikaly 39), aby to pfestalo, tak aby byli*??) jako jeden člověk za obyvatele jednoho města učinčni. Ale poněvadž jsou) zle a neřádně té jednoty w užívali, sublížením králóm, pánóm svým, a zvláště, že jsou tu bouřku tuto) vypsanou) svévolně a pyšně zdvihli proti svým spoluměšťanům ne- spravedlivě a lstivě, v sílu a v“!) moc svou *?) již úfajíce a naposledy proti?) králi pánu s svému, předešlému i nynějšímu, často odporně se stavějíce, jako by se jim zprotiviti chtěli, k žádnému srovnání přátelskému povolni se dati #4) nechtěli naleznouti 4%), ale na své přílišné pejše neústupně stáli, pro kterouż**) nejvíc tu » jednotu zmrhali — protož, čehož*") hledali?), tof?) jsou 9?) nalezli. A to vie?!) slo třmi 52) nebo 5?) étyfmi 55) osobami55) hlavatéjiími, a nejvíc Paškem, kteříž jsou sobě tu obec obojího města v uzdu pojali tím zápisem svým předepsaným = v prvních knihách v kapitole XXV 59) 9), Ze již nesměli hlav svých volně pozdvihnouti %) bez jich®®) vůle. A tím jsouce příliš mysli pozdvižené, vyslali; jakž 99) dotčeno jest, k králi z sebe téhož dne veliký počet měšťanův s pyšným po- » selstvim, s pohriżkami a **) s!) kfivou **) řečí 9%) smíšeným, pravíce“%), že obec všecka při té jednotě stojí a státi míní; ježto když na Novém městě přísaha byla dávána “%) osobám, tehdy s velikou %) radostí začali sobě obec všecka !) o (se). — 2 o (se). — 9) 2o Královskü. — 4) Z (jest). — 5) Z (jejich), osť neb jim jich korouh. jii. — ©) kblg klesla. — 7) kôlevd ptezvédéli. — 8) dvo (ráno). — 9) v (jako... chtěli). — 19) Z (král). — 1) kbdldo bylo. — 12) 2o o takovü; g o tu. — 13) dgo neb. — M) k ty obč. — 15) ž ta procesí. — !9) o kterüZ. — Y) o/dg (jsou). — 18) v sobé tehdáž kněží praž. každé (!) dne roku. — 19) g (dne). — 2%) e (svatého). — ?!) al (jim). — 323) Z Tu. — %) o kterúž. — 24) 22 (jsou). — ?5) &^ upevnili. — 26) kv jak. — 27) eg (jsouJ. — ?8) g pfí- Ciny... toho mésta a ktetíZ). — 2?) z k tomu měli (spojení je vedli). — 30) ? dobré a poctivé. — 3!) Z kteří. — 32) Z (veliké). — 33) 427 a mnohé. — 34) kbe v obi. — 35) 2 (v obou městech); Z obou měst. — 39) go znikaly ; Z vznikly. — 37) e bylo; 4 byli tak. — 38) ^ sá. — 39) 427 (tuto). — 49) ? vypsanü. — 4!) 2v (v). — 42) b svi. — 43) Z (proti). — 44) o povolení dáti(!). — 45) 2 naleznüti. — 19) 2 kterüZ. — 47) * čeho. — 48) osf jsou hledali. — 49) žó toho. — 5) A (jsou). — 51) Z všecko šlo; 4b šlo všecko; edgo šlo vše. — 5?) v tfími. — 53) o anebo; g neb. — 5) d štyřmi nebo tfmi. — 95) k tfmi osob. nebo čtyřmi. — 9) / 24. — 5?) b pozdvihnúti. — 99) ko jejich. — 59) Zevdgo jakoż. — 99) klego (aj. — 9! d (s). — ©) eb kfivi. — 03) d věcí. — %) ? pravíc. — 6) ď dávána byla; Z dána byla; * byla dána. — 99?) 2 s velikü. 2) T.j. privilegia na obnovu rad v obou městech ze 12. srp. 1514 (Čelakovského Privil. měst. Praž. I. č. 211, 212.. Věta »aby... nestàlie neudává obsah nálezu, nýbrž rozkazu). — ») V pravdě sv. Šťast. a Zbožného. — ©) Viz str. 11. — 4) Vlastně 24. a 25. Viz str. 72. 

Strana 247
Z ROZDĚLENÍ JEDNOTY MNOZÍ RADOST MAJÍ A PROČ. 247 1528 Te Deum laudamus, jichžto 1) bylo pospolu2) jeho 15). I z té příčiny, pro uvarování budoucího 1528 víc3) než na tři tisíce podle zprávy. A protož horšího, král neobrátiv 16) se na ty, ani ještě to poselství nepotýkalo 4) se [s] skutkem 5). A od na jiné mnohem 16*) znamenitější pohrůžky s krve proléváním, od jednoho mocného vartéře?) toho dne mnohem větší díl lidí, netoliko v Novém, jich k králi vynesené, tu jednotu jest 17) jim s ale 6) také?) i v Starém městě, s potěšením z novu na nohy povstávali8) a z těžkých2) pout zdvihl 18) a v nic obrátil mocí svou na budoucí se dobejvali, chválíce boha, že již sou zase časy; a ti drakové silní, a jeden z nich nejsil- k svobodě první navráceni, aby sami s 10) sebou nější“), jsou setříni 19) s 20) svou pejchou 21); a tak i také s přáteli milými mohli rozmlouvati 11), to spiknutí jest roztrháno, ne jedno, ale několi- složíce s sebe první bázeň. A naposledy Novo- 1o kero, a zvláště to, kteréž bylo z nejvyššího městští začali sobě píseň tuto: téměř stupně skalního s nimi22) připojeno 23) Veselý 12) nám 13) den nastal, Budiž z toho pán bůh pochválen, kterýž jest v němž císař Karel z mrtvých vstala) etc. předivný v skutcích svých, časem zarmucuje při 14) přítomnosti ještě královské ku potěšení a časem obveseluje své volené! KAPITOLA DVACÁTÁ ČTVRTÁ? 24) v níž se oznamuje25), kterak dobří a spravedliví26) lidé, chtěli-li jsou pokoje užiti, musili to perně uplatiti; a jak 27) Pašek, Ziga řezník28) a Karban 29) na statku nespravedlivě dobytém vzešli 30) a 31) dobří a spravedliví pro ně hlav pozdvihnouti nesměli. Dále osoby se jmenují, kteříž 32) tu33) v tu bouřku nikdá s konšelství nescházeli a potom, jsouce34) sházeni 35), nikdá z rozkazu královského do žádných rad nebyli povoláni. A 36) potom opět jich král na smlouvu podává. Takovouť 37) jsou 38) svobodu ti 39) měšťané skrze znamenité ouplatky51) kupovati sobě svou52) prazští v obou městech 40) pod těmi správcemi 41) spravedlnost 53), nejvejš 54) od Paška, musili 55) v té jednotě měli od čtyř 42) let pořád zběhlých A tak tím 56) spůsobem dobře se týmž správcům ta vojna na pikarty hodila. Nebo od padesáti od toho času, jakž 43) se ta bouřka mezi nimi z let Toušeň57) se tak nerděla a neblyštěla od zdvihla: Nejprve 44), kdož 45) chtěl k jaké spravedl- cihel a od jiného stavení, jako nyní za držení Paškova4). Aniž k doplacování věřitelóm prve nosti přijíti anebo k nějaké milosti, buďto před soudem, nebo 46) kdež47) koli jinde, tehdy 48) nemohli 58) přijíti, leč tehdáž. Ziga řezník, jakž byl kolesy nemalými v židech zavadil, tak 59) mnozí jináč49) k tomu nemohli přijíti50), leč 1) o s jichžto(!). — 2) kbl (pospolu); ost spolu. — 3) l více. — 4) k nepotkávalo; levg nepotkalo. 5) z (s) skut.; k s skut. a pravdou. — 6) blevgo (ale). — 7 ost [také). — 8) e a povstali (!); ost povstali. — 9) o z těch těžkých. — 10) b (s). — 11) g svobodně a vesele rozmlouvati (ale to přips. na okraji). — 12) kblevgo Ve- selýť. — 13) kevdgo jest nám. — 14) d (při přítomn.... jeho). — 15) ost jemu. — 16) l neobrátivše. — 16*) z (chyb.) mn. na jiné. — 17) 1 (jest). — 18) v vyzdvihl. — 19) l zetříni. — 20) d (s). — 21) v pejchú. — 22) d s ním. — 23) kbled připojené. — 24) v čtyrmecítmá. — 25) v (v níž se ozn.). — 26) bl dobří, spravedliví. — 27) l zaplatiti a tak. — 28) bl (řezník]. —29) o Jan Karban. — 30) kbego zešli, v sešli. — 31) I ale dobří a sprav. lidé. — 32) l které; v kterou. — 33) kblevo (tu). — 34) e jsúce. — 35) kblevo ssazeni. — 36) e Item opět vypověděných s Pražany král na smlouvu podává. — 37) kbe Takovúť. — 38) e jsú. — 39) ! (ti). — 40) ble (v obou městech); o obouch(!). — 41) bly správci. — 42) levg čtyr. — 43) l jak. — 44) ! Nejprv. — 45) vl kdo. — 46) k anebo; ble aneb; o neb. — 47) ! kde. — 48) d tedy. — 49) ost nemohli k tomu jináč; l jináče. — 50) v jíti. — 51) l splatky. — 52) b svú. — 53) s spravedlnost (jakož i nyní se to zhusta děje). — 54) l nejvíc. — 55) I museli. — 56) e týmž. — 57) l Toušim(!). Na okraji v k po- znam. Balbin: NB. Toušeň byl statek Paškův. — 58) ost nemohla. — 50) g takže (ale oprav. pozd. v »tak«). a) Píseň ta není známa. Ale zmiňují se o ní při jiné okolnosti i Paměti ve čl. XVII. — b) Asi Zd. Lva. — c) Pašek a soudruzi. — d) Na Toušeni panoval Pašek as od r. 1512 (Prášek, Okres Brandejský, str. 52).

Strana 248
1528 248 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. nemohl se dobýti, než!) s pomocí pikartův a jiných lidí. Janovi?) Karbanovi pak?) se vy- mítali po rukou hustí drazí“) prstenové, po kterýchž se i truhly jeho hojily. Na Havla Caheru, administratora, prve osadní tejnští mu- s sili sbírky z sebe“) činiti na sukně, aby měl v čem choditi 9), potom on sám jiným uděloval a kupoval za cizí?) mozoly šaty bez vejminky pohlaví obojímu, i mladym?) Zenám?)! A tak jiní po těch též veseli 19) na cizí mozoly a robotu » byli 3). Druhé, že jeden s druhým, soused s sou- sedem !!), přítel s přítelem nesměli svobodně mluviti; pakli sou mluvili, tehdy !?) se okolo sebe ohlédali !3), jest.li kde zrádný sok aneb'*) s žalobník. Jakož jest dosti toho bylo, že se ti lstiví posunkové v Praze byli rozmohli, že mnohé šlechetné 15) a dobré !%) měšťany, na kteréž pro rozličné domnění, též jako na první vypověděné byli sitky zavlekli, ti takovi pochlebni polizaći !?) » obZalovali a lZivé o nich na rathouz !*) klevety na nevérnych koleckách!?) dovezli. Tu pak beze všeho pořádného slyšení) dosti činiti mnozí méli?!), dobyvati se z takovych osidl ??) s ouplat- kem ??). A tak téZkost nesnesitedlnou?*) na lid s obecní?") s nebezpecenstvím ti správcové uvo- dili?9). A co 27) mnohem horšího nastalo, bylo 28), że pobriżky jim činěny k posledku bývaly, i za přítomnosti krále) na hradě, od takových KNIHA ČTVRTÁ. KAP. 24. mají popsaných měšťanův několik set ještě, kteréž hned, jakž *!) král z země vyjede, chtí vypovídati z města, též jako i první, za pikarty ??) je majíce; a čekali opět za to mnozí alafancův i ouplatküv 33) a naposledy statküv jich pobrání, též jako na*4) prvních toho jsou) čekali. Jakož o tom o všem novoměstští měšťané dali dostatečnou %) zprávu králi tudíž na rat- houze, za to?") prosíce, aby nad nimi ruku?) svou držal???) a z toho Egypta aby **) je konečné vyvedl rozdvojením té jednoty, a aby na nč ne- dopouštěl tolikéž, co jest těch let těm z města vypověděným se přihodilo, že některé šatlavo- vali, biřicovali 1), rychtařovali, katovali, mučili, u pranéfe??) mrskali, z města jim ode všeho vybrati se kázali bez vyslyšení pořádného, a některé o hrdla jich?) je**) připravovali, nemajíce k nim žádné*) hodné ani4%) spra- vedlivé příčiny. Ty i jiné mnohé*") obtížné včci k?) králi mluvili, že jest 9%) se bylo čemu podiviti, Ze byvie prve velmi*?) zufiví?!) podle jiných proti těm vypověděným, křivdy jiným dopomáhajíce, že sou již toho velmi litovali *), a což jest pravého bylo, to %) oznamovali, bojíce se téhož, což jsou jiným činili, aby na né tolikéž nepřicházelo. A však proto, aby známi byli k budoucí památce ti zejména správcové**) a konselé, za kterýchž %) se ta bouřka začala v Praze a ty Istivých polizačův 3%), pouštějíce hlasy, že jich » zlé věci, tak nevolné a těžké všem *%) spoluoby- 1) żóło leč. — 23) Z (Janovi... hojily), z I pak Karbanovi. — 3) 4? jak. — 4) d a drazi; e drahy(!). — 5) osť z sebe sbírky (* sbírku). — ©) v aby měl čím zadek přikrýti. — ?) k za cizí peníze a chudých mozoly. — 8) V z jest: i mladým i starým ženám, ale »i starým< hned přetrženo. — 9) g připsal: nebo svým k.. vám. — 10) £o veseli byli na cizí moz. a rob. (v roboty); Że veseli na cizi moz. byli (a rob.); 2 veseli na cizí robotu byli; g na cizi moz. a rob. ves. byli. — 1!) osť (soused s sousedem). — !?) 2 tedy. — 18) kôleg Ohlídali. — M) &bevdgo neb. — 15) &eodgo a Slechetné. — 18) osť (a dobré). — 17) vdg polezaći; / podlizaći. — 18) g (na rathouz). — 1?) / kolesách. — %) v pof. vyslySeni; os fádného sly&. — ?!) vosí měli mnozí. — ??) &A/evgo osidel. — %) kôlevdg s úplatkem. — %) &4/ (nesnesitedlnou). — 2%) bv obecny. — ?9) / uvozovali; v uvadili. — 2?) 4 coż. - - 28) 7 (bylo), kv nastalo bylo. — %) * na hradě krále JMsti. — 3% 2 polizacü; 7 podlizacüv; v2g poléza&üv. — 31) ż/e jak. — 9?) g (za pikarty... jako na prvních). — 33) żż/e halafancüv; żżevdg üplatküv. — %) z (na) prvních. — 35) 7 Casu (!). — 3%) b dostatećni. — 87) v (za to). — 38) » rukou(!). — 39) o drZeli(!). — 40) A (aby) konečně je. — 9!) o (bificovali... katovali); £5 bicovali. — 42) ko u planéře; Z u planyfe. — 48) Z o jich hrdla; Z o hrdla i jich. — 44) dk (je). — 4) AZ (žádné). — 49) MZ a. — 47) šJlevdo obtíž. mnohé věci; g obt. věci mnohé. — 38) Z (kj. — 4) Z (jest). — 59) &óvg (velmi). — 5!) o zuřivější. — 9?) os litovali, neb jsou to, bojíce se aby (kd (aby)) takoveż (o takovć; d —$ch) tóźkosti (d --i) nenesli (ż (nenesli); 2 aby nenesli) jako i (47/ (i]) oni i (o (i)) proti svćmu svédomí (» svédectví) Ciniti musili (Z/o museli) — 59) to tuto. — %) e správce. — 5) g za kterych. — 66) g (všem). a) Z úředních dat však nelze nic toho dokázati, leda, že snad Paškovi obec přispěla povozy a úvěrem k stavbě zámku v Touseni. Viz Dr. J. Teige, Mistr Jan z Vratu, Pašek zvaný, Č Č M. 1905, str. 79. O Zigovi viz můj článek v ČČM. 1904, str. 33—42. 1528 

Strana 249
O NEVĚRNOSTI SESAZENÝCH KONŠELŮ. KRÁL NAŘIZUJE ÚMLUVY MEZI STRANAMI. 249 1528 vatelům těch měst i také králi nesnesitedlné, kteréž pořádně!) trvaly víc než od étyf?) let, a jsou tito, ktefiz®) nikdy?*) v tom času s kon- 3elstvi5) neschazeli: Mistr®) Jan Pašek, hlava viech jinych; Ziga Vaníéküv"), fezník9); Jan Karban, konvát; Tomáš Zachlubil, kovář, spolu jich tehdáz?) tovarys, ale!?) naposledy byl perg- mistrem 11) hor viničných. Ti?) sou ćtyfi!?) sloupové byli nejsilnější '4), ustavičně trvajíce těch časův, a krom těch jiní se měnili těch let obnovením 15) rady, :až naposledy léta (1527) ac, XXVII? tito k nim přidání byli ku pomoci: Jiřík Ježíšek, Mikuláš Cac[e]rda !®), Martin Helm, Jakub Fikar'?), Jan Kozel, Jakub kožišník?8), Martin Smilüv!?), Martin Salomün, Simon Tte- tik, Pavel B&chovsky, Vaclav Rozvoda, Martin Mládek, Burjan Haléf, Jan Nejedlý, konvář, a Matéj Myslík*). Z těch takových mnoho 29) povolaných málo bylo vyvolených a králi libých, kteií2?!) sou??) posazeni v oufad??) byli již tohoto 24) léta a. XXVIII, krom tří %) toliko 28) již prve jmenovanych?") pii obnovení rady. Protož ti?9) takoví tvrdocelové hodné sou po- níZeni??), kteríZ netoliko jsou ??) jiZ tehdáZ s ou- ładu *!) konšelského ssazeni??), ale nad to, což mnohým lidem divnějšího jest, z vůle konečné královské k počtu) starších obecních podle zvyklosti města toho, od předešlých časův za- chovávané?*), nejsou dopusténi, ale ovšem za- vrženi; a ještě nad to vejSe, aby ani do žádné rady nebyli povolávání %), jest přísně od krále rozkázáno. A když tak rada prazská již osazena byla, tehdy povětří povlovn&jsí??) od polodne ?") ji2?5) nastávalo a k rozjiżeni*”) pomalu tak pfeukrutnych mrazüví?") éasové*!) se ptibli- Zovali. A v tom, když král z Prahy a z Čech s vyjeti se*?) zase strojil k Vídni, poručil a roz- kázal panu Lvovi, panu Vojtěchovi z Per- Stejna, panu Adamovi*?), kanclefi**) a panu Janovi z Watmberka®) o vypovédénych, aby jesté se o to pokusili a *5), budou-li moci, Prażany s nimi smluvili**). A obeslavše*") Pražany na hrad s počtem starších obecních v neděli před svatým Václavem, oznámili *9%) jim vůli králov- skou*?), aby se tak zachovali*). Ale oni berouce??) na sebe jakous5!) bazeń obci svych, dali proto s odpověď trochu??) povlovnéjit 9), neZli pie- dešlí konšelé, s vymluvami témito, Ze jim není slušné ani bezpečné, samým dáti na to konečnou %) odpověď; ale když by 55) král ráčil povolení své dáti, že by chtěli obcí svých po- volati a na ně to vznésti. Druhé, mělo-li by jaké jednání přátelské *6) býti, že by bez některých osob zvláštních, totiž Paška a Zigy etc., býti nemohlo, poněvadž jsou obzvláštně pohnáni. Třetí, že glejtu sami také těm vypověděným na to, aby v statcich svejch5”) byli, pokudž by ta nesnáz konce nevzala, dáti nemohou 5) bez- pečně sami pro sebe i pro ně; a že ještě někteří kněží po kostelích tvrdí lidi a rozpačují %), aby nikoli nedali se v žádné smlouvy s stranou odpornou, ale aby při tom stáli; co sou sobě pfifikali, slibovali a kněhami%) zapsali, — dale dopovidajice*!): »poněvadž král byl prve rozkázal a dal glejt mocny panu Hlavsovi 10 20 25 1) o ройаа. — ?) Z štyř; Jeog &tyr. — 9) Z kteří. — 4) g nikdyZ; %öle nikdy (v tom času). — 5) z od kon- šelství. — 6) g Mistr (v lotrovství) J. Paš., hlava (a radfirer). — 7) £6/ Vanickü. — 8) * (řezník). — 9) o (tehdáž). — 10) keg a. — 11) ble pergmejstrem. — 12) o Tu. — 13) d štyři. — 4) A nejvyšší. — 15) żb/ge płi obnoveni (»pfi< vg pfipsáno); zďo obnovení. — 10) z Cacrda; dgvo Cacarda; / Lucerna(!). — !?) £o Fukar; / Fugar — 18) 7 kożeśnik. — M) os? Mart. S. feznik. — 20) / mnoha. — 2) JZ kteří. — ??) 5 sü. — 25 / v oufadu: kbeo v úřad. — *%) do toho. — %) Z krom těch tří; g krom tu. — 9) 7 (toliko)J. — 27) zv (chyb.) jmeno- vani. — 2%) 4 jiZ ti. — 2%) 2 (poniZeni... netoliko jsou); * poraženi. — 30) / {jsou}. — 3!) &бео в úřadu. — 32) g zsazeni. — 33) blevdgo z poctu. — %) Z zachované. — 3) Ze» povoláni. — 39) / prvnéjsi. — 37) os? poledne. — 38) bl (jid). — 99) kčevdgo roz. jid. — +0) d časův(!). —: 4) Z (časové). — 42) kże zase vyjeti se; / se vyjeti (zase). — 48) b Ad. z Hradce. — #) / kanclifi. — 4) ost {a}. — 48) ost mluviti. — 47) ¢ obeslavdi. — 48) 45 oznämil(!). — 4) 5 krälovskü. — 50) 2 berüce. — 5") 2 jaküs. — 02) osf (trochu). — 53) 7» povolnéjii. — 54) &beo konecnü. — 59) 227 kdyby; vgo (by). — %) devdgo byti pfätelske. — 57) ost {svejch). — 58) o nemohü. — №) kbledg rozpakují. — 90) os/ knihami. — ©!) o odpovídajice. a) Pořádek je zmaten; nečerpá tu tedy Bartoš ze zápisu úředního. Srv. Tomek, XI., 413. — ) z Vartm- berka. — ©) Srv. str. 221. 32 1528 27. záH 

Strana 250
250 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA ČTVRTÁ. KAP. 25. 1528 [a mistru Václavovi] 1) za několik nedělí, aby2) mluvili, že bez obcí19) nemohou nic učiniti, - ježto 1528 byli podle toho zachováni, že též nyní, byla-li bez mála všecka obec žádala s potěšením, aby se již všecko upokojilo, neodpírajíce20) bytu 21) by k témuž3) vůle královská, chtěli by se ke mezi sebou vypověděným, — však příčina k za- všem 4) zachovati.« Na tom se rozešli toho s vazení 22) na tom haklíku byla tato, že některá dne, a taková věc jest vznesena5) na krále od nákvasa a ostatkové prvního povětří mezi nimi těch pánův 6) bez meškání. ještě23) zůstávali 24). A tak se ještě 25) pokrytství Tuto se znáti dává, že již snadnější než7) mezi nimi některé tajilo v některých oso- prve přístup k jednání8) přátelskému se uka- zoval z odpovědi Pražanův, povlovnější nežli bách, jakož doleji 26) o tom bude povědíno. n Avšak i to blízko bylo, že z toho haklíku s po- od prvních, totiž Paška s jeho9) štemfly hlava- mocí boží brzo snikne 27); neb naděje byla lepší28) tými, jenž jsou 10) drsnatou 11) odpověd dávali, netoliko straně sobě odporné nepříjemnou 12), k upokojení, nežli prve bývala 29), poněvadž králem 30) nic již nescházelo, dav jim povolení ale mnohem víc 13) králi14), pánu svému, ne- libou 15) a nepoddanou 16). A ačkoli oni Pražané, psaním svým času vánočního příštího obci nová17) rada 18), zavadili byli ještě tou svou s povolati i smlouvati 31) se, podle psaní přede- odpovědí na veliký haklík v tom, když jsou psaného 32) od pánův 33) již jmenovaných. KAPITOLA DVACÁTÁ PÁTÁ 84) v níž se oznamuje, jak 35) král napomínal Pražany36), aby se s Novoměstskými i Staroměstskými 37) ti vypovědění a též38) je zase smluvili, a 39) aby štyřem 40) osobám glejt dán byl a 41) ti na místě jiných aby o pokoj jednali. Dále jaké vidění v noci mnohým lidem se ukazovalo. Dále 42), když ti vypovědění v Praze byli, jakou klatbu kněží43) na ně vydávali; a potom jak 44) ti štyři45), majíce glejt, o pokoj jednají. 1529 Když to tak všecko na provřísle46) stálo, kterými žádostmi 50), aby vyplnili vůli krále 1529 a 47) Pražané oratory své k králi poslali časem pána51) svého. Potom k tomu přišlo, že Pražané vánočním, léta již začatého MODOXXIX°, a v tom z Staroměstští i Novoměstští52) svolali obce své na rathouzy53), a tu o to jednali, aby glejt král mezi jiným psaním Pražanóm psal, nepře- byl dán čtyřem 54) osobám z těch vypověděných, stávaje napomínati, aby se s vypověděnými z Staroměstských dvěma a z Novoměstských přátelsky smluvili, že jemu libost zvláštní v tom48) ukáží. Páni také komisařové 49) královští, prve dvěma 55) na ten spůsob, aby ti na místě všech 56) jmenovaní, napomínali k témuž Pražany s ně- » jiných jednali o pokoj a přátelství a 57) o na- 1) Místo v Unení v z, ale ve všech ost. — 2) I aby podle ... zach. byli; kevdgo a byli... zach. — 3) kblev k tomu. — 4) ego všemu. — 5) v vznesena jest; kblego jest vznešena. — 6) b (od těch pánův). — 7) ost nežli. — s) 1 k jedn. přátelskému míti budou, se ukaz., že odpovědi Praž. povolnější nežli od prvnějších. — 9) v (s jeho). — 10) e jsú. — 11) b drsnatú. — 12) be nepříjemnú. — 13) 1 (víc). — 14) v (králi). — 15) bo nelibú. — 15) bo nepod- danú; kbvdg nelib., nepod. — 17) ost (nová). — 18) o radu zavadili. — 19) kbleg bez obce. — 20) k neodpírajíc. — 21) vdg (bytu). — 22) ost k zavázání. — 23) e byla a ještě zůstávali v (ještě... pokrytství mezi nimi). — 24) l zů- stávalo. — 25) z (2krát) se ještě ... se některé; ! ještě mezi některými osobami pokrytství se tajilo (v někt. osobách). — 26) kbo dáleji. — 27) ost znikne. — 28) Z větší aneb lepší. — 29) v (bývala); de byla. — 30) ! již nic králem; kbedo králem již nic. — 31) vdgo smluviti. — 32) klego předpsaného. — 33) I od Pražanův (toupravenozpůvodního: pánuov). — 34) v pětmecítmá. — 35) v (v niž se ozn.) Kterak král. — 36) l Pražanův i vypověděných, aby se spolu smluvili, napomíná (aby se s Novom ... smluvili). — 37) k (i s Staroměst.). — 38) b porovnali a též; e (a též je zase). — 30) g (a). — 40) kbevg čtyrem; lo čtyřem. — 41) la kteréž by na místě jin.; kbe a ti aby na m. j. — 42) kbl Potom, když. — 43) I kníže(!). — 44) v jak jsou ti .. jednali. — 45) ost čtyři. — 46) l povřísle; g probřísle. — 47) kbl (a). — 48) kbevdgo v tom zvláštní. — 49) l komisaři. — 50) b žalostmi; l žalostnými (ale to oprav. pozd.). — 51) e vůli královskou. — 52) l (i Novoměstští): — 53) v na rathouz. — 54) vs čtyrem. — 55) v též dvěma. — 56) k (všech). — 57) l i.

Strana 251
SMLOUVÁNÍ POČ. R. 1529. ÚKAZ NA NEBI. ŠTVANÍ KNĚŽSKÉ. 251 vyměřovati, chtěj28) tomu bůh29), aby tak 30) 1529 1529 vrácení 1) zase2) do města k statkům i 3) k ro- bylo, což oni smyslí31), nebo32) nechtěj, pra- dině4) jich. A tak se stalo, že s přimíšením ví33), že takoví bleskové jsou34) a slovou odporův lidí v té schůzi některých starého kvasu, dosti nezbedných a v bouření5) i v zlostné6) latině35) exhalací36), totiž nějaké37) oblakův pýše zvyklých, málo nebo nic v tom7) jednání s zapalování. Vím, že sou v Jerusalémě lidé před užitečných — kteříž někdy to mluvívali, že snáze samým zkažením tak učení byli, kteříž jsou 38) taková i 39) jiná vidění též soudili, v lehkost Praha popelem lehne, nežli aby ti vypovědění měli tam zase býti, domnívajíce se, že vzteklosti sobě berouce 40) moc bozskou a předzvědění takových zapálené8) konce2) nebude — v pondělí tajemství jeho 41); co 42) jest pak na ně potom 43) první postní, na zejtří po svatém Valentinu, na n časem svým přišlo hrozného, toho jest Josefus svědek v knihách svých 44). — tom 10) zavřeli v obcech svých, aby glejt dán byl panu Janovi Hlavsovi a mistru Václavovi Potom 45), když se to tak všecko dálo a za Danielovu z Staroměstských a Mikulášovi Šor- glejtem již 46) v Praze ti čtyři 47) vypovědění byli, fovi s Blažkem soukenníkem z Novoměstských, tehdy v tom přihodilo se, že48) v květnou 49) ne- 21. bř. u děli a těch dní potom vydávali 50) kněží prazští (15. čna) do svatého Víta nejprv příštího 11). A před tím časem, v sobotu před božím jakous51) po kostelích klatbu52) vymyšlenou53) na 2. led. křtěním, když se již psalo léta božího M'D’XXIX°, ty vypověděné a to takovou54): »kdož jsou koli obcovali 55), jedli nebo pili s nimi i je fedrovali, stalo se mnohým lidem vidění v noci, jako by se nebe otevřelo 12), a z toho velmi jasná záře aby ti a takoví u Veliký pátek příští 55*) k svá- 26. bř. z tosti těla a krve Kristovy 56) nepřistoupali57).« a blesk se na malou 13) chvíli ukázaly 14). A v tom blesku někteří hodnověrní lidé, v rozdílných 15) Šalomoun58) moudrý59) napsal v svých kni- místech jsouce 16) to spatřili, jakoby nějací lidé hách20), že není zlosti 61) nad zlost ženskou. Když zbrojní a ohniví se spolu v bitvě potejkali; by 2) pak nyní z mrtvých vstal, já za to jistě a jiní jiné 17) rozličné věci pravili se tehdáž mám, že by toto 63) vyznati64) o kněžích prazských 25 viděti. Kteréhožto času dnové velmi pošmúrní 18) musil 65), že není zlosti tak nešlechetné v světě 66) pořádně a noci 19) velmi tmavé a mračné bý- nad zlost knězskou 7). — A to přišlo z toho, když valy. — Jistě ta věc bez20) vyznamenání bu- ti čtyři88) jmenovaní byli v Praze za glejtem na to, aby na místě jiných všech jednali s Pra- doucího od boha divu a dopuštění velikého 21) zlého 22) na lid český a zvláště na Prahu žany přátelsky z vůle královské 69) o ty všecky v sobě23) nésti musila 24). — Hvězdáři a jiní25) v různice předešlé a o70) dobrou71) svornost učení lidé, kteříž všecko chtí26) rozumy27) a dů- i o 72) pokoj, a v tom mnozí měšťané, — ne- mysly svými obyčejem pohanských mudrlantův toliko ti, kteříž73) nikdá jim prve zlého nepřáli, 15. ún. Jos. Flavius VII. 12. Sirach XXV., 22 1) d o navrác. se. — 2) k zas se. — 3) vdgo k stat., k rod. — 4) b k rodič. — 5) v v zbouření. — 6) lv zvláštní; o [v) zvláště. — 7) l na tom. — 8) kblvdg zapálených. — 9) k nikdá konce. — 10) ost (na tom ... panu). — 11) l nejprv příštího glejt dali. — 12) b odevřelo. — 13) b malú. — 14) z (po druhé) se ukáz.; ost ukázal. — 15) l v některých rozdílných. — 16) be jsúce; l jsou. — 17) v jiní lidé (jiné). — 18) o (pošmúrní ... noci velmi). — 19) v v noci. — 20) co (bez). — 21) k velikého božího. — 22) kbl (zlého). — 23) k (v sobě nésti mus.) nebyla. — 24) vo musela. — 25) b jiní mnozí uč. — 26) v (chtí). — 27) l rozumem. — 28) vg chtějí tomu (bůh ... aby smyslí nechtěj!). — 20) o buoh. — 30) l to tak. — 31) kbl myslí; o smýšlejí. — 32) l neb. — 33) zbvd (chyb.) pravíce. — 34) b jsú. — 35) v (latině). — 36) g ephalací; v exhalationes; kble exhalatio. — 37) o nějakých. — 38) I (jsou). — 30) vd a. — 40) b berúce. — 41) ! jeho tajemství; k božího tajem. — 42) ev což. — 43) l (potom); ost časem svým přišlo potom. — 44) kbl svých, kdež píše o [l o jich] zkáze. — 45) 1 Potom pak. — 46) 1 (již). — 47) d štyři. — 48) 1 (že). — 40) b v květnú. — 50) l vydali. — 51) be jakús. — 52) v klatbou (!). — 53) b vymyšlenú. — 54) kbe takovú. — 55) kblvdgo obc., jedli, pili (k a pili); e jedli a pili a obcovali. — 55*) ost (příští). — 56) l k svát. těla Kristova a jeho krve. — 57) g nepřistupovali. — 58) bv Šalomún. — 50) v múdrý. — 60) ! (v svých knihách). — 61) v zlost. — 62) lvg Kdyby. — 63) kd to. — 64) I (vyznati). — 05) I vyznal. — 66) d (tak nešlech. v světě). — 67) b kněžskú. — 68) d štyři. — 69) v králové(!). — 70) kl (o). — 71) kb dobrú. — 72) kl (o). — 73) lo (kteříž... i ti také). 32"

Strana 252
252 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA ČTVRTÁ. KAP. 25. Ezech. XXXIV 7.— 12. 1529 ale i ti také, kteříž 1) jsou jich2) úhlavní ne- nebo obcovali-li jsou 4b) prve s těmi vypovědě- 1529 nejmi mnoho 46), již pak mnohem 45*) víc toho přátelé před tím bývali3), — přijímajíce k nim novou4) přízeň a litujíce toho, co se prve jim bejvalo, na kejklířství šerméřské těch učitelův svých 47) nic 48) nedbajíce. od nich stalo5), v dobrém pokoji a6) v lásce Potom ti čtyři49) vypovědění, jsouce za přátelské sjití7) s nimi jmívali i obcovali, po- něvadž v ničemž neslušném nikdá8) přemo- glejtem, nepřestávali jednati s Pražany o dobrou ženi9) nebyli, ani jich spolutovaryši 10): — ti svornost a lásku přátelskou, tak dlouho, až pak kněží, nevím čí11), srozuměvše tomu, že v středu 50) po Provodní neděli, čtvrtý den po jedněch i druhých nikterakž12) v své pletky svatém Ambroži, svolány byly obce v obou 7. dub. přivésti 13) nemohou, ten 14) takový tálec 15) na o městech 51), každá na svůj rathouz obzvláštně. A když obec Staroměstská se nescházela dlouho, ně vymyslili, obmejšlejíce v tom své zisky, aby vždy na sebe16) dali znáti zřetedlně po vše tehdy 52) s povolením spoluradních53) téhož časy, jakož prve tak i nyní, že nejsou svornosti města šli 54) na rathouz novoměstský pan Jan ani 17) pokoje milovníci, — jenž 18) jest to vlastní Hlavsa 55) s tovaryši — neb se tam již byla 56) věc dábelská, - a když by 19) se pak 20) koli k ta- ss obec sešla. — A vstoupivše do obce beze všeho kovému dobrému nachylovati mělo, že oni se odtahu, přátelské k nim ke všem promluvení učinili, dotýkajíce krátce toho proti nim i jiným vší snažností21) vždycky hleděli22) to dobré23) všem 57) vypověděným pozdvižení a od statkův roztrhati 24) a rozsápati 25). Toť sou ti pastýřové, jenž majíce to, což vytištění58), přistupujíce k tomu: poněvadž ta by nemocného bylo, utvrditi 26), co 27) ne- » vůle královská jest, aby se o tu nesnáz přátelsky duživého, uléčiti, co 28) zlámaného, uvázati, a29) jednalo; že jimi59) nic sjíti nemá, což by je slušného a 60) poctivého i možného přijíti61) což 30) jest opovrženého, zase k cestě31) pravé přivoditi32), a což33) zahynulo, hledati — ale potkati mohlo. Tu jsou 62) je 63) pokojně a přá- oni s ukrutnou34) přísností a s35) mocí ne- telsky všickni vyslyšali a potom v potazu pravou rozkazovali podle řeči Ezechiele proroka z svém jednosvorně a tiše se o to snesli a 84) spoluradním svým v moc dali, aby s nimi jednali, v XXXIIII 36) kapitole, pro kteréžto věci klatba bídy věčné od boha jest 37) na takové vydána. prosíce, aby i 65) zjednali, dokládajíce tím, že oni netoliko s vypověděnými, ale i se všemi A takové klatby nikdá těch let ti kněží ne- vydávali, dokudž38) těch osob čtyř 33) v městě pokoj míti a dobré přátelství 66) zachovati chtí. nebylo. Ale však to 40) se jest 41) skutečně » To když tak67) na tom zavřeli a tu odpověd shledalo, že lid obecní takové klatbě jich všetečné dali panu Hlavsovi s jinými, šli odtud zase na a zlostné se posmívali 42) a v nic 43) obrátili 44); staroměstský rathouz. A když pro nesjití88) vší 1) l kteří. — 2) l (jich); ost jejich. — 3) k byli. — 4) kb novú. — 5) ost dálo. — 6) ost (a). — 7) l jití. — 8) 1 nikdy. — 9) o převezeni. — 10) ld spolutovařiši. — 11) bl čím; k čím a jak. — 12) 1 (nikterakž). — 13) ost uvésti. — 14) l tu takovou na ně líčku obmejšlejíce(!). — 15) vdg taléř; kb za leč; o nález(!). — 16) ost dali znáti na sebe (v sobě). — 17) l a. — 18) l což jest (to). — 19) kbl kdyby. — 20) ost (pak). — 21) b se vší mocí a snaž. — 22) g hleděti budou (ale to doplněno pozd. mezi řádky). — 23) 1 dobře. — 24) e roz- trhnouti. — 25) o rozpáliti. — 26) l uzdraviti. — 27) bedgo což. — 28) d což. — 29) d a zase. — 30) I co opovrže- ného (jest). — 31) d (zase) to k cestě. — 32) v přivésti. — 33) l co. — 34) b ukrutnů. — 35) d (s). — 36) o v třicáté. — 37) d (jest na takové) jsou vydané. — 38) l dokud. — 39) 1 čtyr osob; ego čtyř os.; d štyř os. — 40) edo (to). — 41) 1 (jest). — 42) l posmíval. — 43) evdg v nic ji (v g doplň. pozd.). — 44) l obracel. — 45) kb jsou obcovali prve; ! jsou prve obcovali. — 46) k mnozí. — 46) z(chyb.) mnohejm. — 47) k (svých). — 48) d (nic). — 49) d štyři. — 50) o ve středu. — 51) z v oubou; v v obú městech; kbldg vobou měst. — 52) d tedy. — 53) vl (spolu radních. — 54) l šli ti čtyři tovaryši zatím na Nové město, neb se již tam byla obec sešla. — 55) b Hlavsa a tovařiši; k Hlavsa s tovaryši svými; do Hl. s tovařiši. — 56) g (byla]; kbevo neb se byla tam již. — 57) kble i všem jiným; dv i proti jiným všem. — 58) d vyzdvižení. — 59) l nimi. — 60) l (a). — 61) kblev (přijíti). — 62) v (Tu jsou... vyslyšali). — 63) dgv se. — 64) o a potom. — 65) kbv (i). — 66) ost a přátelství dobré. — 67) d (tak). — 68) k nesjití se; bo sjití(!).

Strana 253
HLAVSA A SOUDRUZI JEDNAJÍ U VEL. OBCI V ST. A N. MĚSTĚ. 253 rozešla, páni novoměstští vyslali8) do obce staro- 1529 1529 obce nic nejednali1) Pražané2) na svém rat- 12. dub. houze 3), zdálo se jim, aby odložili do pondělého městské z3) spoluradních svých 10) i z obecních jistý počet, opovídajíce se, že oni v tom zápisu, nejprv4) příštího schůzi vší obce, do třetího dne před svatým Tiburcím, na pilné5) obsílání6) kterýž 11) jest učiněn společní 12) po té bouřce, jich; i tolikéž těmto čtyřem7) osobám učinili. s kterýž jest předepsán v prvních knihách v kapi- Ale prve, než se obec novoměstská z rathúzu tole XXV 13)3), státi ani jeho 14) se přídržeti nechtí. KAPITOLA DVACÁTÁ ŠESTÁ 15) v níž se oznamuje 16), když milá 17) obec pražská na rathouze byla 18), majíc o pokoj s vypověděnými jednati, jak jsou Paška a Zigu těžce na rathouz vpravili19). A potom 20), jaké 21) psaní od některých pánů učiněno 22) do vší23) obce. Při tom, jak se Pašek přimlouvá, aby při zápisu společném24) stáli a s novoměstskými zase 25) o jednotu jednali. Proti tomu zase, co jest pak 26) proti své přímluvě nelibého slyšel, a hlavu svěsil, uši27) ochlípil. Potom v pondělí nadepsaný sešlo28) se A v tom přišlo psaní do obce od hejtma- veliký počet obce na staroměstský rathouz, nův 52) zemských nejvyšších, totiž od pana i také nejvyšší rotmajstři a původové všeho sHanuše Fluga 53), z panského stavu, a od nepokoje, totiž rota Paškova i on Pašek, kte- pana Jaroslava Brozanského z rytířstva?). Přišlo takéž 54) psaní obzvláštně 55) od pana Vojtěcha réhož jsou podpažníci29) jeho na rathouz 30) museli nésti 31), protože sám tehdáž32) choditi z Perštejna, nejvyššího hofmistra zemského, v ten rozum56), aby se pokojně zachovali nemohl pro nemoci 33) své. A 34) s velikou 35) pil- ností i 36) snažností tři jeho 37) pomocníci poslali » a k lásce i57) k svornosti se přimlouvali, zvláště proň 38) na Toušeň39), tu kdež jest své 40) panství co se toho jednání mezi nimi a vypověděnými měl ve třech mílech od Prahy vzdáli 41); a sotva dotýče, poněvadž taková jest vůle královská. ho do města vpravili 42), protože svědomí jeho Potom když bylo vzneseno 58) od spolu- vnitřní hryzením sebe 43) samého jemu porušilo radních59) na obec mnoho artikulův, i také (7. dub.) se 44) a přijeti45) bránilo; nebo 46) i v středu z o těch čtyřech 80) osobách, oznamujíce jim minulou, maje býti v obci, ujel byl 47) ráno o jich 61) přítomnosti na rathouze a o žádosti 62) přede dnem. Ziga též48) v túž49) středu nebyl jich, aby do obce puštěni byli a k obci řeč učinili, tehdy 63) Pašek k tomu se 84) přimlouval, přítomen, protože jest byl v Klatovech, téhož jsa 50) jako Pašek svědomí. Ale potom v pondělí aby nejprve 65) o ty artikule na obec vznesené 66) » bylo rozmlouváno67). A to se tak stalo, že jsou oba již51) byli v obci. 12. dub. 1) ost nezjednali. — 2) b (Pražané). — 3) b na staroměstském rathouze. — 4) d nejprve. — 5) l na plně. — 6) ost obeslání. — 7) d štyřem; vg čtyrem. — 8) ost vyslali z sebe. — 9) lgv (z). — 10) bl (svých). — 11) b který. — 12) klg společný. — 13) 1 24. — 14) 1 ho. — 15) v šestmecítmá. — 16) v (v níž se ozn.). — 17) ost měla. — 18) ost býti. — 19) b vypravili. — 20) l Potom. — 21) kbl jak. — 22) e učiněné. — 23) g ode vší. — 24) kleo společním. — 25) lkb (zase). — 26) kble (pak). — 27) kl a uši. — 28) ost sešel. — 29) k podpažáci. — 30) 1 (na rathouz... nemohl). — 31) eg nýsti. — 32) g tehdáž (pro lotrovství). — 33) g nemohl a nemoci(!). — 34) 1 (A). — 35) b s velikú. — 36) lv a. — 37) evdo tiž jeho; g týž jeho. — 38) k poň poslali; ebg poslali poň; d proň poslali. — 39) l Toušim(!). — 40) ost prve. — 41) ost vzdýli. — 42) I vypravili. — 43) v hryzení v sebe. — 44) d se porušilo; kble překáželo. — 45) blev přijíti. — 46) g neb. — 47) l ujel ven (byl). — 48) g týž. — 49) kblvdo v tu; g v touž; e v túž středu minulou, maje býti v obci, ujel byl a bydlil v Klatovech. — 50) ost jsa svědomí jako P. — 51) ! (již); ost byli již. — 52) g hajtmanův. — 53) l Pfulka; o Fluka; ost Pfluka. (V lin marg. touž rukou jako text: Sestru pana děda mého za manželku měl.) — 54) e tak; dv též; ost také. — 55) I obzvláštní; evg obzvláště. — 56) d (v ten rozum). — 57) l k lásce, k svorn. — 58) leo vznešeno. — 59) d (od spoluradních na obec). — 60) d štyřech. — 61) l o jejich. — 62) g i s žádostí; ost i o žád. — 63) d tedy. — 64) ost se k tomu. — 65) ld nejprv. — 66) kblo vznešené. — 67) v rozmlúváno bylo. a) Vskutku XXIV. Viz str. 72. — b) H. Pflug z Rabštejna, Jar. Broz. z Vřesovic, hejtm. zem. od září 1528.

Strana 254
1529 12.dub. 254 se o!) některé věci byli ?) snesli, a zvláště o Jana Karbana, aby jej k tomu přidrželi, aby z Přerovského zboží ") počet učinil, od kteréhož by mu [byli 3) ta rota bouřlivá Paškova rádi pomohli, kdyby byli] mohli, neb jest byl z jich včelnice“), ale to i jiné jest) jim kleslo. Potom pak byla“) nejvčtší nesnáz a me- $kani”) о ten zápis společní dřív dotčený“). Ale Pašek pilně napomínal, aby při něm stáli a9) na svou®) poctivost pamatovali, protože jest byl vešken základ jeho i jeho roty na tom zápisu i na prorocích falešných založen a zavěšen. A jistěl) ne bez příčiny jest toho hájil] neb k tomu byl s svými po- mocníky přivodil lidi v té obci, aby se při- znávali k témuZ!!) zápisu s rukou dáním !?) — mocí takovou, kteréž se žádný z nich nemohl vyhejbati, chtčl-li jest nebezpečenství ujíti: jedno, že ustavičně za dlouhý čas žoldnéře na rathouze jmivali, kterymiż lidi straiili a désili 19); druhé, Ze pokutu sobé!*) na to zřídili: kdož 15) by se tomu zápisu zpěčoval, aby 18) bez meškání z města byl vypovědín. A tak rozličnými strachy k tomu i k jinému lidi pfipravovali"”), aby bezděčně, s19) násilím ke všemu, což !%) sou míti chtěli 29), taženi?!) byli, svou věc vlastní v tom tejné??) obmejàlejíce a neohlédajíce 5) se na {010 **) povédéní moudrého: »Nullum injuriosum **) violentum perpetuum.« A tak ktivdou??) ktivdu tvrdili??) v tom, nejprve Ze učinivše 28) kfivdu násilnou a bezprávnou??) všem vypověděným, zapsali se proti nim, aby toho, což jsou učinili, neustupovali, i čest svou KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA ČTVRTÁ. KAP. 26. k tomu zavazujice**); potom kłivdu tu [ná- 1529 silnou *!)] druhým násilím 9%) a 33) kfivdou %) tvrdili, připravujíce jiné k přiznání a k do- pomáhání téhož zápisu. A protož podle po- s vědění %) Aristotilesova %) to jest pravé: »Ve- nenum non agit?") in se ipsum,« totiž, že jed neni?*) sám sobé odporen; ale?) víc-li *?) ho pridáš 41), lítejší “?) bude: a též těmto těžko bylo od takové zlosti a křivdy nazpátek jíti, aby sobě sami odporni nebyli 48), Potom když ty řeči tak od Paška i od jeho roty o ten zapis mluveny**) byly, tehdy jiní proti tomu mluvili takto: »poněvadž páni novoměstští při něm nestojí a státi nechtí, že s tomu nerozumějí, aby mezi nimi samými mohl stálý býti.< Neb po onehdejším poselství psali byli jim do Starého města do té obce, též opovídajíce 5) se*9) Ze při něm státi nechtí, to dokládajíce v témZ*?) listu*%): »a poněvadž » jest zase mésto *?) králem rozdvojeno 9), Ze chtí byti v svém mésté svobodni?!) A poznaji-li toho býti potřebu %), že oni dobře mezi sebou zřízení učiní.« A :tak*%) pro ten artikul nemaly mezi nimi byl jest5*) rumrejch, nemohouce se » O to snésti. Toho jest pak pro nic víc %) Pašek s 5% svou rotou nebránil, než aby ještě nějakou podstatu obce tím zápisem při sobě držeti mohl a aby se s vypověděnými žádné jednání nezačalo, m» a také aby ty čtyry) osoby v obci slyšány nebyly, toho jest nade všecko bránil. Potom žádal spoluradnich 58), aby se pány novo- městskými jednali; aby bez prodlení oboje l) v (o). — 2) Z (byli). — 8) z (byli ta rota... kdyby byli), Z byla by mu ta rada aneb rota bout. P. spomohla, kdyby byla mohla, neb byl atd. — 4) 42e v&elince; /e celnice. — ) o (jest), kôlevg jim jest. — 6) Z byla jest. — 7) Z jednání. — 8) v stali, na svou. — ?) b svú. — 10) Z ještě. — 1!) 32 k tomu záp. rukou d. — 12) o danou. — 18) v straš. a bouřili. — H) g pokutou sobč na to; Z pokutou sobě (na to); de pokutou na sobě to. — 15) SZ kdo. — 16) g (aby). — 11) Z přivozovali. — 18) 7 (s); e a. — 19) Z co. — ?) k chtóli, odporni tomu nejsouce. — ?!) e tázáni; / kaZeni. — ??) £ (tejné); o tajné. — %) Zve neohlídajíce. — %) & па to. — 26) 2 in virum(!). — ?9) vdg (kfivdou); o ktivdu ktivdou. .— ?7) 7 vodili. — ?8) Z učinili. — 2) » násilnü a bez- pravnu. — 39) £ zavazovali. — 3!) z (násilnou); e násilná; 27g násilím. — 32) £2/e (nasilim). — 38) Xe (a). — M) Z křivdú. — 35) о propovédéní. — %) Zv Aristotelova; os/ Aristotelesova.— 81) £ ait; g agit nisi (pozd. pfips. mezi řádky). — 88) э jedineni(l. — 89) k£bleg a. — 49) ost vice-li. — 41) Z přidáváš. — 42) ölevgo lit&jSit; v pridá slítčjší (1). — 13) v byli. — 45) 7 tak mluvené; £5 mluveno bylo. — 55) 2g odpovídajíce; 4 dopovída- jice. — 40) AZ (se, že... dokládajíce]. — 47) &7е ч tom. — 59) £ listé. — 4) ost mésto zase. — 90) £5 rozdé- leno; Z rozdělené. — М) o (svobodni... Ze oni). — 9?) osf potřebu býti. — 59) v tak potom. — 64) 4/ (jest). — 56) ost více. — 99) 7» (s). — 97) d cizi. — 98) £27 pánüv radnich. a) Přerov n. L. náležel obcí pražské od r. 1524. — b) Str. 72. a 221. 

Strana 255
MARNÉ POKUSY PAŠKOVY O ZMAR SMÍRU A OBNOVU JEDNOTY. 1529 obce spolu v kolleji veliké se sešly, chtě se- kerku vždy nějakou!) a roztržení mezi ně uvrci; ježto, kdyby se to stalo, ztěžka by se zase pěkně?) rozešli. Ale Ze jest v tom pře- možen [s] *) svou rotou — v kteréž nebylo podle zprávy lidské přes sto osob —, pro příčinu ukázanou*) Ze to byti nemüZ5); neb by, prej proti zápovédi a vüli královské byti musilo 9), a Ze by snad skrze to v hnév a v pokutu jemu upadnouti mohli”). A když ani to Paškovi státi% nemohlo, vrhl sebou jinam, jako nejlítéj$í had pred?) zaklínáním !?), mluvé a napominaje, aby se pány Novoméstskymi bylo jednáno, aby mésta Prazská zase byla!!) v jednotu spojena, před- kládaje!?) téch mést dobré a vejstrahy 13) bu- doucího zlého, to !4) dokládaje, poněvadž jsou to některé osoby v malém počtu jednaly, aby 15) byla ta jednota rozdělena, aby také zase osoby v větším počtu jednaly o to spojení, »a že za to mám, Ze by i zjednaly.« — Tu jest opét mnohem větší odpor proti sobě měl od obce, že toho učiniti nemohou, poněvadž jest to král zrušiti a roztrhnouti ráčil a dckami jest zapsáno, aby ta města na budoucí časy nebyly víc spojována v jednotu prvni'*); jestliże by pak to kdo !?) jednal když koli 18), aneb se přimlouval k té jednotě, aby takový statek i hrdlo ztratil. Ale konšelé vystoupili byli 19) ven 2%) z obce, 255 že různice byla v obci o tu jednotu, vstoupili zase čtyři %) a mluvili s protimyslnosti 23), aby to jednali, oč sou obesláni, jakožto o ty artikule vznešené), a jiného stranního %) aby na stranu s odložili. »Chce-li pak kdo o jednotu při králi jednati, jednej sám od sebe a ne od nás.« — Po té feci PaSek hlavu svésil a?9) ui ochlépil?") a®) s svou rotou umlkl, upokojivie se 2%). Naposledy %) opět o těch čtyrech 3!) osobách zmínka učiněna byla, že ještě toho čekají, chtí-li je vyslyšeti. Tu pak jiż **) ne Pašek tomu odpor činil, neb již byl zkrákoral??) ale z roty jeho Pavel koláf?*) a Lancman5)*?) s jinými někte- rými malého počtu sobě rovnými počali toho s brániti proti vší spravedlnosti, neukézavie 3°) žádné 7) hodné tomu příčiny. Ale neměvše *) čím slušným rozumně braniti, zapalenou 3?) první vzteklostí 49) svou 4!) chtěli svévolně tomu překážku éiniti*?) A krom těch několika 43) » jiní vSickni v obci ohlásili se tak mluvíce: »Jestliže sme my lepší nežli bůh, a ty osoby čtyři *) horší nežli čert, tehdy 15) jich neslyáme*9). Ale víme, že my lepší, ani tak *") dobří nejsme jako biih**), a oni také čerta*%) horší nejsou. = I poněvadž jest bůh čerta slyšel %), proč bychom my pak jich?!) slySeti neméli ?« Po té feéi hned sou?) je do obce pustili. A tu oni řeč učinili přede všemi skrze pana Jana Hlavsu v tento rozum: s pro vznešení*!) artikulův, a zvěděvše o tom, » 1) o vždy něj. sek.; Z vždy ňákou sek.; Ačevď vždy sek. něj.; g vždy sekeru něj. — 2) Z (pěkně). — 3) ge (s). — 4) ? ukázanü. — 5) ď nemůže. — 9) dk muselo. — 7) kledgo upadnouti musili; ż upadniti mus.; v upadli. — 8) Z postaćiti. — 9) » pfes(!). — 1?) Z zaklinačem. — 1!) &2ezdgo byla zase. — 12) / pfedkládajíce. — 18) 7 vejstrahu. — 14) * toho. — 15) g (aby byla... počtu jednaly). — !*) o (prvni); Zd Prvni, jestliże(!); g Pres to (opr. pozd. z >prvni<). — 17) os? kdo to. — 18) że kdy koli; / kdy koliv. — 19) ps¢ byli vystoupili. — 20) Z (ven). — %!) Aż rozneseni. — 2) 4 &tyfi. — *%) kb z protimyslnosti; v a protimyslnosti. — ?%) dzo vzne- sené. — %) z (stranniho); dg postranniho. — 26) Z svěsil, uši. — *?) g (jako klapouchy pes) ochlipil. — 28) o (a). — 29) £6 umlkl a upokojil se; » umlkl i spokojivsi se; e umlkl, spokojivsi se; Z se spokojil a umlkl. — %) Z Naposledy ... opět zmínka. — 9!) 2 &tyfech; £edgo čtyřech. — 32) £4/ (jiZ). — 39) o zkraloval. — %) Z kovář. — %) o Lanzman. — 36) £ neukázavsi. — %") Z žádné toho hodné příč. — %) A neměvše; e Ale neměvše se. — %) be zapálenů. — 40) o vzteklost. — 41) de svi; / jsou. — 42) A/edgo učiniti. — 43) Z kolikas. — 4%) osť (čtyři). — 6) d tedy. — 19) / neslysíme. — 4?) ż tak dob. jako bih nejsme. — 48) Z bůh, kterýž čerta slyšel (a oni... sly3al). — +) ż2eodgo hor8i Certa. — 50) eo slyšal. — 61) żedg pak my jich; g (je); &/ my jich pak; o jich my pak. — y y 52) 4/ (jsou); » hned jsou... puštěni. a) Nejspíš Pavel Lancman, syn Janův (f 1502), jenž držel dům na Uhelném trhu (kn. arch. praž. 2006, list 123; 2111, l. 7b). — Pavel kolát byl z obec. starších (kn. arch. praž. 1047 G 7b). 1529 

Strana 256
256 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA ČTVRTÁ. KAP. 27. KAPITOLA DVACATA SEDMA!), v níž?) se oznamuje, jakou ?) jsou vypovědění před obcí staroměstskou řeč učinili; a oni zase, jakou 4) jsou jim odpověd dali, tak že Paškovi ani jeho rotě příjemné“) nebylo, jak jsou k nim poctivě mluvili. uvázal, jednou“%), druhé i třetí znamenitým 1529 1529 »Páni milí! — Zádost nae byla jest?) od 12. dub. dávního času, abychom mohli v pfitomnosti”) s a v?) shromáždční vašem promluvení učiniti; ale že až do tohoto času to se jest?) sjíti !9) nemohlo i pončvadž jest k tomu nám povolení dáno, za to prosíme, že nás pokojně a přátelsky vyslyšíte. x Nemáme oumyslu mnoho o tom mluviti !1), jaké se proti nám v tomto mésté pohnutí a po- zdviZení!?) stalo a kterak jest na nékteré z nás a na naši !5) vSech poctivost!4) vysoce saženo i jinde rozhláseno!5); a19) to všecko v dobré vědomosti máte a nepochybujem, že již tomu 17) lépe nežli prve !8) rozumíte. — Po kte- rémžto pohnutí král Ludvík, slavné! paměti, na zprávu stranní rozkázal jest??) se nám*!) z měst těchto vyprodati*?) a jinam se přestěho- » vati. Ale že J. Mst Královská, srozuměv tomu, proč sou se takové věci proti nám zbéhly, ráčil nám netoliko povoliti, ale i rozkázati, abychom již statkúv svých neprodávali, ale v nich byli i??) je?5) opatrovali, a v tom ráčil jest) poručiti, aby taková všecka nevole přá- telsky smluvena a srovnána *8) byla, a naposledy pro jiné i?7) pro tu naši nesnáz ráčil zname- nité posly své do království?*9)) tohoto vypra- viti. — Po smrti pak jeho, kdyZ se král Ferdi- nandus, pán náš milostivý, v toto %) království s 15 25 pánům tohoto království pilně poroučel, aby tu vSecku nevoli a?!) rôznici mezi námi přátelsky srovnali a k upokojení přivedli; proč jest pak k žádnému jednání nikdá*2) nepřišlo, přijíti *) nemohlo, bezpochyby že král J. Mst tomu všemu dobře %) rozumí. A potom nesnáz ta k obeslání a k soudu pfed*5) J. Mst Královskou ptijíti musila?9). Ale że J. Mst Královská z přirozené dobroty své, nejsa Zádostiv ani vděčen mezi poddanými svými %) různic %) a soudův, ráčil jest opět této naší nevole a nesnáze k přátelskýmu jednání podati a k tomu ráčil nejznamenitější pány tohoto království k takovému skutku a rovnání $?) za komisaře zřéditi a ustanoviti, jakož pak jim vidělo se a zdálo za slušné, při vás to jednajíce, abychom my čtyři 9) na jistý spůsob v městě byli a spolu s vámi přátelsky rozmlouvali i jednali, aby taková všecka nesnáz mezi všemi mohla k slušnému srovnání*! a k^?) upoko- jeni +) pfijiti. Neb jest ta žádost naše, aby) mezi všemi dobrá láska a svornost*?) byti mohla.« A tu pfi tom mnoho mluvili, co láska a svor- nost ^) a zase neláska a*") nesvornost přinášejí *8),; pfivozujíce*?) staré historie5) a kroniky, kterak » pro nesvornost veliká a5!) mocná i bohatá města 16°) královstvi k zkáze a k zahynutí jsou*?) 1) ? sedmmecítmá. — ®) Z v níž se vypisuje řeč vypověděných i zase obce k nim odpověď, což Paškovi příj. nebylo, že jsou k nim poct. mluvili; z (v níž se ozn.). — 3) če jakü. — 4) e jakú. — 5) o příjemně. — 9) 7 (jest). — 7) Z v shromážd. a v přítom. vaší. — 8) o (v). — 9) o (jest). — 19) 72 státi. — 1!) £à o tom mluv. mnoho; Żevdgo o tom mnoho mluviti. — 12) Z pozdvihnutí. — 13) 2/» na naBich. — 14) £X poctivostech. — 16) g rozhlašováno. — 19) / (aJ. — 17) osť tomu již. — 18) Z než prve lépe; ost lépe než prve. — 19) Z dobré a slavné. — %0) e (jest). — 2) A nám přestěhovati jinam.a z měst těchto se vyprodati. — 3?) o vyprodávati. — #8) до а. — %) o (je. — %) Z (jest). — 2%) Ašledgo srovnána a smluvena. — *) /o a. — 28) osť do tohoto král. — % v v to. — 9) v jednů. — 381) żbeg i. — 32) g nikdy. — 33) osf a pfijiti. — 3) osz (dobfe). — 355) os? (pfed JM. Król.) — 38) vo musela. — 3%) AšZ (svými). — 59) £ rüznic a nesnáze a soudův. — %**) / skut. a jednání přátelskému za kom. — 49) а &tyti; z čtyry. — 4!) z urovnání. — 4) žóv (k). — 4) Z k spojeni(!). — 4) A aby všudy mezi. — 4) Z svornost byla (býti mohla co... láska a svornost). — 48) v co lás. a svor. by mohla. — 47) &а (а); / а zase nelás. a nesvor. pominula, g a zase nel. a nesv. co pôsobí že... (in marg. dopl- něno). — €) g (přinášejí ... pro nesvornost); Z (přinášejí). — 4?) Z přivozujíce k tomu. — %) o historí. — 51) kôlevdgo (a). — 5) Z a. — 5% g jsou skrze ně (in marg. dopl.). 

Strana 257
ŘEČ HLAVSOVA V OBCI STAROMĚSTSKÉ A ODPOVĚD STAROMĚSTSKÝCH. 257 1529 přicházela1). Potom připomínali, kterak někteří odpověď a bylo37) k nim velmi poctivě mlu- 1529 veno, tak že Paškovi i jeho tovaryšóm bylo to z nich na ouřadích2) a 3) v pracech obecních velmi těžko slyšeti. A v té odpovědi tato slova toho4) města jsouce5), v něm o dobré6) a po- byla mluvena: »Páni milí, Vaše Msti! Jakož ctivé těchto měst pilně a věrně pracovali. Na- s jste ráčili ku panu 38) purkmistru, ku pánům 39) posledy tímto zavírali, že »tomu rozumíme, a 40) starším obecním i ke vší obci řeč učiniti, že by mezi vás někteří7) vtrušovali, chtíce nás a 41) na to sou 42) měli43) spolu rozmluvení 44); vám zoškliviti. Protož za to 8) vás prosíme všech, ale že se jest 45) již daleko na den prodlilo ke abyšte o nás žádným zprávám postranním ne- XX hodinám 46) 2), i nemohou Vašim Mstem 47) věřili a místa9) u sebe nedávali; neb jsme jak o dáti konečné48) odpovědi; než že sou to živi na to, co 10) jest o nás rozhlášeno11), ne- panu purkmistru a 49) pánóm obec 50) poru- nemyslili, a toho na nás 12) žádný věčně nepro- čili 51), aby se se 52) pány Novoměstskými sešli vede, ale 13) k tomuto se poddáváme: chce-li a společně o to rozmluvili, a Vaší Msti 53) nás kdož 14) koli buďto 15) z mordu, anebo 16) aby 54) společnou odpověď dali, kterouž 55) se z jakých koli bludův, aneb 17) z čeho koli 18) jiného19) viniti, jest-li ten zde v tomto 20) místě21), s budete 56) moci spraviti, a to bez prodlévání 57).« A na tom se rozešli toho dne, i také na 12. dub. nechť se ohlásí a nás viní; my chcem každému ihned22) odpovídati a právi býti. Ale tomu tomto: že Pašek s pomocníky svými zřetedlně dobře rozumíme, že by sobě23) někdo chtěl na sebe to odkryl, že tím mlčením a k řeči těch čtyř 58) osob neodpovídáním na ta slova, z vás pavezu a podstatu udělati a proti nám » kteráž jsou mluvili, — poddávajíce se k spra- svou vůli tudy24) provoditi; protož vás za to vedlivému 59) rozeznání hned tu na tom místě, prosíme, že cizího oučinka 25), jako 26) lidé roz- umní, na sebe27) táhnouti 28) nebudete.« kdež jsou byli, ač by je 60) kdo chtěl z čeho Po té řeči žádný se jest, ani Pašek, ani viniti, — potvrdili proti sobě toho, že jsou křivdu pekelnou 81) jim i všem jiným spolu vypovědě- rota jeho k tomu neohlásili, ale on Pašek sklopiv hlavu29) mlčal, na lavici seděl 30) a z ným činili, kteréž nesměli, aniž mohli62) kdy83) žádného slova31) k tomu jest32) nepromluvil. s sebe84) — aby lidé o nich nemluvili — svésti zjev- Ale kázavše jim konšelé33) vystoupiti 34), ne- ně, tak jako by 65) na pravdomluvné lidi slušelo. Neb sou skrze 66) Paška v 67) obci štědře dlouho o to pomluvili 35) mezi sebou. A povo- lavše jich zase 36) do obce, dána jest jim zase mluvívali 68) a zvláště při Slivkově nesnázi, těmi 1) d přicházely. — 2) kb úřadech; lg ouřadech; co úřadích. — 3) ost (a). — 4) dv tohoto. — 5) b jsúce. — 6) o dobře. — 7) ost někteří mezi vás. — 8) kl (za to). — 9) 1 místa... na to). — 10) g což. — 11) l rozhla- šováno. — 12) o na nás žád. věč. neprokáže; e na nás žád. neprovede na věky; dg žád. na nás věč. neprovede. — 13) kbledg ale k tomu; o a k tomu. — 14) b kdo koliv; ost kdo koli. — 15) kbl (buďto... jakýchkoli). — 16) evdgo aneb. — 17) k neb. — 18) kbl (koli). — 19) vg (jiného). — 20) l v tom. — 21) o miestě; blevdg městě. — 22) l hned chcem každému. — 23) I sobě z vás někdo chtěl; kb někdo z vás ... provoditi chtěl. — 24) v tudy i. — 25) ost oučinku, účinku. — 28) kbl (jako); s jakkoli nerozumní(!). — 27) v (na sebe). — 28) b táhnúti. — 29) g hlavu (jako by mu v ústa nanečistil) mlčal. — 30) b sedal; kvd sedě. — 31) v jest slova k tomu; bvdg sl. jest k tomu. — 32) l (jest). — 33) l Konšelé pak, kázavše ... nedlouho mezi sebou proml. — 34) b vystúpiti. — 35) lo promlouvali; ost promluvili. — 36) lugo (zase). — 37) l (A bylo... A v té odpovědi] odpověď... v tato slova mluvena, kteráž se Paškovi s jeho rotou nic nelíbila: V Msti, páni milí atd. — 38) 1 k panu. — 39) k a ku pánům; levgo k pánům. — 40) ost a); v k starším. — 41) d i. — 42) b sú. — 43) I (jsou měli); spolu oni rozml. — 44) kbe rozmlouvání. — 45) bl (jest). — 46) g ke dvacáté hodině; k ke 22. hod. — 47) bv Vaší Milosti. — 48) l konečné dáti odp., než že jest to p. purkmistru od obce poručeno. — 49) k (a). — 50) vdg pp. obecním. — 51) b obec poručila. — 52) l (se). — 53) kbldgo Vašim Milostem. — 54) I (abyl ko aby konečnou; b aby konečnú; vde aby konečně; e konečnou odp. aby. — 55) b kterúž; 1 kteráž. — 56) I bude. — 57) l bez prodlení. — 58) lvg čtyr; d štyr. — 59) ost k spraved. uvážení a rozeznání. — 60) v (je). — 61) b pekelnú; e pekelní. — 62) Id ani nemohli; ost ani mohli. — 63) l kdo. — 64) g z sebe. — 65) v jak by. — 66) l Prve zajisté skrze P. — 67) lv (v). — 68) vd mluvili. a) Okolo třetí hod. odpol. 33

Strana 258
1529 5. květ. 258 slovy: »Což!) jsou, prej, ti vypovědění glejtovníci nedokonali, chtíce napofád nás mordovati!*), Ze jsou s témito jiZ?) étyfmi?), toti s Václavem Sovou, s Modestem, s Brikcím Řeháčkem 4) a s Janem Slivkou, srozumění měli, aby oni®) to konali<*) etc., jakož šíře o tom") predepsáno?) jest v XI?) kapitole*). Ale tejn6'?) a potutedlně!!) krom očí plískali a 2) potom činili !9), což chtěli, vtrušujíce 1%) to mezi lidi zlostné!5) a!9) na zkázu jich to činíce, proti přísahám svým a tak i proti svému svědomí, nespravedlivě. À jiz il) s témi vejmluvami podvodnymi!*) svými vSickni mléali!9), kteréZ i před králem i před jinými mnohými lidmi nestyděli 39) se ku po- moci sobě bráti, pravíce, ovéem?!) nedüvodné *?), že jsou jiZ o to souzeni a konec mají??) i ji- KRONIKA BARTOSE PÍSARE. KNIHA ÓTVRTÁ. KAP. 28. ného mnoho k tomu podobného, jakož již jest 4) 1529 o tom dosti mluveno®); ale toliko již na zápisu se?) zastavovali, o kterémž jest??) také dotčeno pfi schüzi?") obce*). 5 Potom k tomu vždy přišlo, že ten haklík zakrytý předepsaný světle se ukazoval, tak že sou místo dávali těm nékolika®#) osobám bouř- livým ti, kteří jsou čelo při správě) držali, o ten zápis, vzkládajíce na obec jakýmis%) » tejnÿmi*!) a zakrytÿmi pfféinami, mluvice że »obec nechce od nèho pustiti,« — toS!*) za odpovèd tém čtyřem %) osobám dávali %) — a rozkáže-li král, že chtí všecko učiniti. Avšak slovy některými sami to mohli napraviti, kdyby u některých „- byla upřímnost. KAPITOLA OSMADVACATA **, v ni235) se vypisuje, jak ty śtyry?*) osoby do rady na Novém móstć vstoupily a jakou feć ućimly; a jakou jim odpověď dávají, a jako Pilśt k Herodesovi a Herodes*”) k Pilátovi, tak rovně *%) jedni k?) druhým jich podávají. Při tom na rozum) se dává, kdo jest chvály hodnější: ten-li, který krade, aneb) morduje, čili ten, který se pokojně a spravedlivě chová.) Potom v outerej, étvrty ??) den po svatém #8) Filipu a Jakubu, vstupovaly ty étyrif*) osoby na rathouz novoméstsky do rady jich a mluvily k nim mnoho, žádajíce, aby se vůli královské, = itaké přímluvám pánův komisařův královských dosti stalo k jednání přátelskému, zvláště podle jim obec v moc dala, však že sou ještě té vůle, chtíce bez meškání k Staroměstským z sebe osoby vyslati a s nimi se o to dokonale snésti pro tu zvláště 49%) příčinu, aby snad některé osoby z nich dotýkány 5%) nebyly od nich, jako by něco proti poctivosti své učiniti měly i proti zapisu tomu spolećnimu*!), chtice5?) se bez jich povolení s vypověděnými smlouvati ?). Tu jest byljiZ94) opétkonec feci, Zenicnebude z toho odvolání jich na Staroměstské; neb jak 55) toho, poněvadž obec jich dala jim to v moc na to, aby 5) se*9) smlouvali^?) a přátelství jednali se všemi, kdož by chtěli s nimi v svornosti býti. » Dána jest jim na to odpovéd 1), Ze, aé jest 1) ost Co. — '*) Z zmordovati. — ?) os/ s témito ji. — 3) g čtyrmi, ď štyrmi. — %) s Brik. s Reháckem. — 5) v (oni). — ©) vdg dokonali. — 7) ost o tom šíře. — 8) Z předpsáno. — 9) žŠZ v 9. kap. — 10) Ao tajně; £ tejné, potut. — !!) potutelné; / pokoutné. — 19) à {a}. — 18) Z činíce. — 14) Z vtrušovali; 2 (vtru&ujíce ... éinice}. — 15) v zlostné. — 16) ost (a). — 17) kdlo (i). — 18) g (podvodnymi). — !9) £v gg mléeli. — 2) à ne- stydali se. — ?!) eg o v$em. — 22) o neduovodné. — 28) / vzali. — %) ost jiź jest. — %) osť se již na zápisu. — 26) / také jest ji; os/ jest jiż také. — ?7) » pti chüzi. — 2) à nékoliko; / kolikus. — %) £4/ev2g pti právé. — 30) 2 jakymisi. — 3!) Zo tajnými. — 3°) osf a to. — 32) &b/g Ctyrem. — 38) e dávajíce, kôlevdgo dáv. {a}. — M) » osmmecítmá. — 8) Z v níž se vyp. těch čtyr osob do rady na Nm. vstoupení a rady k tomu odpověď. Při tom jak Pilát atd.; z (v níž se vyp.). — 3) g čtyři; ost čtyry. — %) o k Erodesovi a Erodes. — 39) » (rovné). — 39) o (k). — %) / K tomu na rozum. — 4!) kbeo a. — 5?) 2 &tvrtj. — 48) A svatých. — 44) d Styry; ost étyry. — 4) Z aby jednali a přát. smlouvali. — 48) ost (se). — 47) » smluvili. — 48) z odpověď taková. — 49) e zvláštní. — 50) Z dotýkáni nebyli, že proti zápisu (od nich.. měli i). — 51) g společnému. — 9?) / chtí. — 55) os smluviti. — 54) os? (ji). — 55) o (jak). 8) Str. 221. — b) V kap. 20; str. 238. — ©) Str. 72 a 249. — 4) Tomek XI. 75. 

Strana 259
HLAVSA A SOUDRUZI JEDNAJÍ NA NOVÉM MĚSTĚ. ÚVAHY KRONIKÁŘOVY. 259 že jsou obojí jim ubližovali rozličnými obyčeji 29) 1529 1529 sou se 1) Staroměstští2) prve k tomu byli3) po- beze všeho pořádného vyslyšení, utiskajíce 30) stavili, již jest předpovědíno3). A tak4) to opět je 31) a 32) z města vypovídajíce bezprávně. Protož jednání tudy jest zmařeno 5) proti naději téměř6) starodávní jest přísloví, že proti palici šermu jisté lidské, nevím z jakého nakažení počátkův s není. k oumyslu, víc7) v jedněch, nežli v druhých ná- chylnému k8) dobrému. Avšak rozum lidský A rád bych tomu 33), aby mi k této po- všeho můž dosáhnouti. Neb já to často9) za hádce povědíno upřímně34) bylo, jakou chválu pravou řeholu 10) držím, quod 11) venenum a poctivost od lidí rozumných a šlechetných non agit in se ipsum. — A to se víc v Sta- můž 35) míti ten, kterýž by, moc maje, bral na roměstských, nežli Novoměstských 12) shle- 1 cestě a loupil z statku člověka nevinného a dalo tudy, že od dávních 13) časův Nové pracovitého a až někdy 36) do hrdla zbavení ubitého! — Neb 37) bývalo valchování druhdy město od Starého ortele v 14) odvolání 15) od lidí nerozumných utrhavě od těch, kdož 38) brávali. Kdo má rozum k srozumění 16), jsou vypověděni byli času tohoto 39), ze cti rozuměj! je oblupujíce, jako by 40) jim skrze to po- Přitom vědíno má býti, jakož jest vejše s ctivost odjata měla býti41) proto, nešetříce psánob), že, jakž 17) jsou 18) se ty čtyři 19) osoby toho, předešla-li jest takovou 42) pokutu jaká v té obci na rathouze ohlašovaly, že by chtěly slušná, hodná i řádná43) příčina, čili nic. — každému hned 20) právy býti ze všeho 21), a žádný I nechť ti44) všickni takoví povědí pravdu, se k tomu neozval, — že týmž obyčejem někte- rým novoměstským měšťanům se stalo před » kdo jest býval odsouzen cti a 45) na šibenici z těch dvojích: ten-li, kterýž ztratil statek na tím, když Havel Cahera22) administrator na- cestě jemu pobraný od zlých lidí, čili ti, pomínal je k nápravám kostelním obyčejem 23) kdo 46) jsou 47) mu jej násilím pobrali, nema- prvním, a oni se tomu zpěčovali, poddávajíce se ku právu, ač by je kdo chtěl z čeho viniti, jíce k němu 48) žádného práva. — A opět: a po takových jemu odpořích, slyšav to, nechal z jestliže jest ten 49) lepší pověsti, kterýž 50) za- morduje člověka nevinného na cestě51) a po- tak všeho v mlčení se všemi tovaryši svými, nemaje koho z čeho spravedlivě viniti. — A tak béře mu loupežem statek jeho 52) bezprávně53), tehdy ti, kdož jsou moc nad vypověděnými jedni i druzí, světští i duchovní, to na sebe ukazovali, jsou také lepší54) pověsti, nežli vy- zřetedlně odkryli, že jakož prve, tak i nyní ne- měli těch vypověděných z čeho viniti24). Avšak v povědění. — Neb ten první i tito násilní55) majíce moc jedni 56) nad druhými, to jsou pro- se chlubívali, že by měli je 25) z čeho viniti, vozovali. Neb žádný jeden druhého o čest kdyby k soudu přišlo!, kterému se vždyckny 26) spravedlivě připraviti nemůž, leč by ten na- jako kosa kamenu vyhejbali, — leč kdyby 27) onino všickni zemřeli. A tak musilo 28) to býti, rčený57) sám sebe prve k tomu 58) připravil; 1) l jsouce(!). — 2) ost prve Staroměstští. — 3) l (byli). — 4) evdgo A tak to jedn. opět tudy; l A tak tudy opět to jednání. — 5) I sraženo. — 6) ost (téměř). — 7) I víc jedněch, nežli druhých. — 8) v (k). — 9) kblvo (často). — 10) kbld reguli. — 11) 1 (quod). — 12) kblevo v Nov.; dg (nežli Novoměst]. — 13) kevgo od dávných. — 14) klvdgo (v). — 15) I odvolávání. — 16) v k rozumění. — 17) bl jak; d jakož. — 18) e jsú. — 19) kblevgo čtyry; d štyři. — 20) ost hned každému. — 21) blevdgo ze všeho právy býti. — 22) k (Cahera). — 23) l obecním. — 24) kbleo viniti spravedlivě; vdg spraved. viniti. — 25) ost je měli. — 26) ost vždycky. — 27) 1 leč by kdy. — 28) kby musilo by to. — 29) v (obyčeji). — 30) v utiskujíce. — 31) bl (je). — 32) kbl (a z města vypov.]. — 33) bl (tomu); v k tomu a k této. — 34) levdgo upřímě. — 35) o muož. — 36) v někde. — 37) d Nebo. — 38) l kdo. — 39) g času toho; l toho času. — 40) v (byl. — 41) bvo býti, proto nešetříce. — 42) be takovú. — 13) d řádná i hodná. — 44) v nechtí ti. — 45) l (a). — 46) da kdož; kble kteří; v kteříž. — 47) l (jsou). — 48) v k tomu. — 49) ost jest-li ten. — 50) v (kterýž... lepší pověsti). — 51) d na cestě, hoden. — 52) ! jeho a bezpráv. — 53) k bez- právně, čili ten obloupený a zamordovaný. — 54) d v lepší. — 55) g násilně. — 56) 1 (jedni nad... neb žádný). — 57) v nařízený(!). — 58) l (k tomu). a) Viz str. 250. — b) Str. 257. 33*

Strana 260
1529 11. června 260 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA ČTVRTÁ. KAP. 29. a žádné právo toho člověka cti neodsuzuje, narčen byl, nebude; ale tohot?) za?) bez- kterýž se ku právu podává!) a dokudž pře- právníka úkladného odsuzuje, kterýž, nechtě) možen před soudem spravedlivým, čím by právem živ býti, užívá5) moci. KAPITOLA DVACÁTÁ DEVÁTÁ), v níž se vypisuje “), kterak nemohše“) pan?) Hlavsa s tovařiši 10) svými mezi tou sšálenou !!) obcí nic během přátelským zjednati, do Lince k králi jel a tam jsa dobře zjednal, že král všem vypověděným glejt!?) dal viudy v Praze i!?) kde se jim líbí1%). A potom obce pražské, jsouce !5) pospolu, ten glejt čtou a jej přijímají. A jak které osoby vypovédéné!9) dlouho v tom trvaly, se jmenují. Dále jak jest 1”) král Pražanům ten zápis společní 1%) zruśil.*) Když tak 1%) to °°) jednání opět se rozešlo, tehdy *!) pan Jan Hlavsa, otec spoluvypovědě- ných, sám *) od sebe i od jiných a) vyšlých vypravil se k*%) králi do Lince, zprávu %) učinil jemu o tom o všem *) jednání, kudy a*") jak se rozeslo?9), a k Cemu jest se v obci s jinymi pod- dával, že ani toho ptijíti PraZané ?*) nechtéli, od- volávajíce??) se jalové na krále, rozkáže-li král, etc. Král toho pováživ s radami svými, že všemu slušnému a spravedlivému Pražané jsou od- porni a na svém předsevzetí by?!) toliko ??) neústupně, tak jakž %) jsou začali, státi chtěli **), dal týmž vypověděným všem jistý a bezpečný klejt, od datum od pátku po svatém Bonifací téhož léta :: XXIX? aZ do té pie skonání, na?5) to, aby pfi ženách, dětech %), domích a stat- cích svých ve všech třech městech ??) Prazskych a jinde všudy kdež koli bydleti 9%) a své ob- chody i živnosti 9) svobodně vésti beze vší pře- kážky mohli, s vejminkou práva, ač by je kdo chtěl z čeho viniti. Kterýžto glejt když byl přinesen od krále 1%) a dán Pražanům s konečnou volí jeho, a nad » to i list od něho jiný byl přinesen a dán Praža nům, [v kterémž *!) vyzdvihl a zrušil] ten zápis společní 42) mocí svou královskou, na kterýž se často odvolávali a tvrdili: tehdy v outerej 4%) před vigiljí svatého Jana Křtitele božího svolali s obce své na obou) rathouzích, totiž na staroméstskym a45) novoměstským. A když to do obcí vzneseno “) bylo, na Novém městě beze všeho prodlení srovnali se a dali místo glejtu tomu beze”) všeliké nesnáze. Ale » v Starém městě, ač počali někteří z Paškova povětří jako v lejnu párati se a pokoušeti ještě, aby to zrušiti mohli, však nic neobdržali. 1529 22. června Po kterémžto glejtu často jmenovaní vyšlí: s vypověděnými hned přišli do Prahy jako » z vězení babylonského do statkův svých téhož dne, žádné odpovědi od Pražanův nečekavše 45), nepřátelům svým k velikému zámutku*9) i k ne- malému na mysli jich trápení a bolesti, jiným pak milovníkům dobrého k velikému potěšení. » A tak někteří trvali v té potupné pouti od vyjití svého%) na den sv. Vavřince léta M?D?XXIIII, i s vypovédéním?!) jich z Prahy 52), 1) osť oddává. — ?) v toho. — 9) vd (za). — *) / nechce. — ?) A a užívá. — 9) v devétmecitmá. — 7) v (v niZ se vyp.). — 8) Z nemoha. — ?) v pan Jan. — 9) 2vo s tovaryši. — 11) kôvgo &álenou; e z&álenou; Z falešnou. — 1%) Z svobodný glejt. — 12) 7 (i). — 14) 44/v libilo. — 15) že jsúce; z (jsouce pospolu). — 16) 4 (vy- pověděnéj. — 17) Z (jest). — 18) e (společní). — 1) vdg (tak). — %) A takto. — 2!) 2 tedy. — ??) 44e (sám... od jinych). — ?3) dg (a); z (a vyšlých). — %) o (k). — 3) Zed a zprávu. — ?9) / [o všem). — ?)/ (a). — 28) 7 to roześlo. — ?9) 44/ebvg Prafané ptijíti. — 39) v odvolajice. — 3!) 7 (by); ď vždy. — 32) 7 tak. — 89) èl jak. — %) Z by chtéli. — 3») Z nad. — 39) p pfi manzelkách, dítkách. — 3) » mést(!. — 39) v bydleli. — 39) v Zivnosti své. — 40) osť (od krále... a dán). — %) z (v kterémž... zrušil); ale jest ve všech ostatních; 7 v kterémZto. — *?) /o společný. — 43) ogg (v outerejjJ. — 4) o (obou); 2 vobáü. — 45) k i, A/evdg i na. — 46) £be vneSeno; log vzneseno. — 47) 2/vo bez; d (beze všel. nesnáze), kôevgb všelijaké. — 48) Z nedočkavše. — 49) Zo zármutku. — 5?) os/ od vyjití svého — jako p. Jan Hlavsa, Śorf (levdgo (a)) Sípeck$ — na den atd. — 51-7 i s vypovédéngmi. — 52) o z Prahy a spoluradní XVIIII nedéli(!) (4!/s léta a); 2 z Prahy štyry léta a deset nedělí; 7 z Prahy půl čtvrta léta, deset nedělí. a) Tomek XI. 79. (10. srp. 1524) 

Strana 261
KRÁLŮV GLEJT VYPOVĚDĚNÝM, JICH NÁVRAT. NOVÁ ŠTVANÍ KNĚŽSKÁ, MARNÁ. 261 8. čce. 18. čce. královské, buďto že pospíchali k konci od boha 1529 1529 IIII1/2 léta a XIX nedělí jako pan Jan Hlavsa, Šorf a Šípecký; jiní ode1) dne toliko vypovědění jim uloženému, křičeli 26), a jako 27) na nestydaté jich, vězňové spoluradní, čtyři léta1*), XVIII2) a nevážné lidi a všeho dobrého prázdné slušelo, nedělí a pět dní; jiní3) málo méň 4) než tolikéž; s vzteklostí 28) povyky činili po kostelích, zapo- jiní5) III1/2 léta, XVIII nedělí a dva6) dni; jiní vídajíce opět 29) lidu obecnímu 30), aby s často psanými vypověděnými nic činiti neměli, ani opět7) málo méň8), jsouce?) vzdáleni od svých jich 81) pozdravovali, ani do domův a příbytkův statkův i od přátel svých. svých 32) púštěli 33), ani jim co prodávali 34) Ale Pražané Staroměstští neměli na tom dosti, že král zápis společný jim vyzdvihl 10) a nad to nekupovali, ani s nimi mluvili, a tak mocně, i poslali listy k němu do Českých to aby ovšem jich prázdni byli 35). Ale lidé, též Budějovic, do sněmu při svatým Kilianu, o kte- jako prve, téměř napořád se jim v tom 36) po- rémž brzo 11) bude mluveno2), za jinými posly, smívali 37) a v lehkost brali, nic na ně nedbajíce, spoluradními svými, toho žádajíce a prosíce leč kteří jim podobní sběrní38) lidé [byli 39) aby jim téhož zápisu potvrdil, protože jsou malého počtu. v něm — tak pravíce12) — artikulové křesťanští 1s Neb jsou těmi kryfy žádného nehledali 40) proti bludným lidem. — Kterýmžto psaním jed vzdělání41) ani oužitku v lidu, a tak ani cti, opět medem pomazaný vypověděným strojili, ani 42) chvály boží, ježto 42*) z podstaty kaž- dému učiteli náleží tu povahu míti; ale pouhou aby vejmluvu měli, že proti tomu zápisu, a tak i 13) proti svej cti, nemohou v žádné srovnání nenávist a různici víc a víc rozmnožovali, pro v rozšíření cti a chvály své vlastní. Neb i přiro- přátelské s nimi jíti14). — I dána jest 15) jim na to slušná a hodná odpověď listovní, mezi zený rozum od toho odvodí, aby měl člověk jinými slovy v tento 16) rozum: že, jakož prve, sobě rovnému, anebo by pak bylo 43) i vyššímu, tak i nyní týž zápis král vyzdvihuje, moří, kazí něco k vůli hurtem 44) a z přinucení učiniti, a v nic obracuje 17), důvěrnosti 18) jsa 19) té, že totiž haněním, plundrováním a 45) jinými věcmi; pakli co 46) učiní, jsa někdy 47) přitištěn násilím se při tom poslušně a poddaně zachovají. z A na tom již musili 20) přestati21). a mocí48), nemaje k tomu žádné chuti a milosti, že žádného oužitku, a zvláště duchovního, z toho A kdo jest ten, aby postačiti 22) mohl všecky nepřichází, ani tomu, jenž jej přinutil, leč nesmyslnosti zlostné sepsati! — Neb potom po několika nedělích, v neděli na den sv. Arnolfa, horoucí49) peklo, ani tomu, kdož jest byl při- kněží někteří, popuzeni 23) jsouce24) přes mnohá » nucen. A tak 50) toliko nenávist a zlá volná51) psaní královská zlostí svou neústupnou 25), buďto žádost se tu rodí52), z kteréžto mnohokrát že nepřáli těm vypověděným takové milosti svády, bitvy a mordové povstávají 53). 1) z chyb. od. — 1) kb (čtyři léta, XVIII nedělí a pět dní); d štyry. — 2) le a osmnáct. — 3) b (jiní málo méň) čtyři léta, 18 nedělí a 2 dni, jiní opět málo méň souce vzdáleni (od svých ... svých). — 4) o méně; vg míň; k málo méň než čtyry léta a 18 nedělí a 2 dni (tolikéž... osmnáct). — 5) d jiní štyry; v jiní 4; g jiní 31/2. — 6) l a 3. — 7) 1 (opět). — 8) v míň. — 9) e jsúce. (Neshody v číslech lze vysvětliti tak, že opisovači neznali významu cifry 1/2, pokládajíce ji buď za 1 nebo za pouhou známku.) — 10) k zrušil a vy- zdvihl. — 11) khevdgo bude brzo. — 12) kbevdgo zpravujíce. — 13) 1 (i). — 14) edg vjiti. — 15) l. (jest). — 16) blevdgo v ten. — 17) kbe obrací. — 18) g dóvěrnosti. — 19) v jsou. — 20) o museli. — 21) In marg. vdpozd. rukou: Však v své potom největší potřebě zkusil, co jest, kacířstvu dost malou uzdu pustiti. — 22) v (posta- čiti); o počíti. — 23) v popouzeni. — 24) b súce. — 25) b svú neústupnú. — 26) k křičali. — 27) l jak. — 28) ld z vzteklosti. — 29) l (opět). — 30) kl obecnému. — 31) I ani již jich. — 32) ost svých jich. — 33) l pou- štěli; ost nepouštěli. — 34) prodávali, ani od nich kupovali. — 35) k (byli). — 36) kbl (v tom). — 37) v posmie- vali. — 38) be zberní; lv zbeřní; g lstiví. — 39) »byli« není krom v el. — 40) kb nehleděli. — 41) bl vzdělati — 42) vdgo a. — 42*) zchyb. jenžto. — 43) a bylo sobě vyššímu. — 44) g furtem. — 45) evdg i. — 46) l to. — 47) ! (ně- kdy). — 48) v násilnou mocí. — 49) be horúcí. — 50) l tak tehdy. — 51) lvg zlovolná. — 52) k drží. — 53) l pocházejí. a) Str. 262.

Strana 262
262 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA ČTVRTÁ. KAP. 30. KAPITOLA TRICÁTA1), v níž se pokládá2), jak již Paškovi a jeho rotě rohů upilováno. Při tom jak jest3) Cahera na sněmu 4) v Budějovicích před králem připomínán a zpráva5) jemu o jeho neupřímosti dostatečná učiněna. Dále, jak jest 6) hned 7) z toho sněmu list k Pražanům 8) přísný9) psal 10), jeho administratora ze všech 11) zemí svých vypovídaje; a potom, jak se jest 12) mu 13) na té cestě vedlo 14), že jsou 15) ho co jiného lotra 16) vypovídali 17) a stanoviště 18) nedávali 19). V tom pak času, když od svých takových míti nad jiné lidi — a protož, když král sněm 1529 povykův nekřesťanských a 20) nelidských ti uči- byl položil v Českých Budějovicích na den telé přestávati nechtěli, slušně se to 21) k vypl- svatého Kiliana všem stavům země České pro s. čce. nění přísloví obecního22), že »po dobrém pánu potřeby 42) toho 43) království, že také tu v za- 10 dobrá jízda bývá«, nachylovalo 23), — tak jakž pomenutí týž Cahera nebyl před králem od Pašek s svými tovaryši proti králi pánu svému znamenitých lidí, zprávu dostatečnou a jistou 44) rohův pozdvíhal 24), že pro takové vejstupky 25) o jeho neústupnosti zlostné a ovšem neroz- jeho 26) nepoddané27) těch rohův jest mu 28) umné 45) dávajíce. Král pak, ač o něm mnoho prve 46) slýchal, 13 i jiným nemálo upilováno při obnovení rady a jednoty rozdělení29) a potom při 30) vypově- však nikdá tak zuřivě proti němu 47) se nepo- dění jeho od krále, o kterémž brzo uslyšíš31); stavil, jako toho času. A poněvadž se žádnému že 32) týmž spůsobem, poněvadž Havel Ca- dobrému nehleděl 48) zachovati, leč sobě rovným hera administrator, jsa nejvyšší sloup v své a ve všem podobným, že také žádného při rozpustilosti mezi jinými kněžími 33), rozsívaje » králi přátelství od žádného neobdržal 49), proto že jest byl všem lidem šlechetným, střídmým bez přestání různice a nenávist 34) v lidech praz- a pokojným ze všech stavův nelibý. — ských, nechtěl přestati od svých nevážných 35) 150) z těch příčin král rozkázal bez meškání a nepravých bouřlivých kázaní, jiných k témuž 36) ponoukaje, žádného ve všech stavích nepominul, listy k 51) Pražanům staroměstským psáti, při- z pomínajíce jim svá rozličná oustní i 52) listovní aby ho zlostnými slovy a utrhavými hanebně 37) nepodrbal, tu všecku lež zřetedlnou38) tvrdil jim i jemu přísná 53) přikazování 54), aby oni 55) a pravdě připisoval beze všeho studu, nechtě jemu 56) takových bouřlivých a nepokojných se na žádného člověka napravení obrátiti, ale kázaní nedopouštěli, ale aby mu je konečně svou 39) křivdu 40) vždy41) neústupně líčil, že a skutečně57), jemu 58) i jeho kněžstvu zastavo- se bylo mnohokrát čemu podiviti, že tak dlouho » vali 59). Jemu tolikéž přikazováno 60) bylo ne- bez pokuty a bez překážky svůj průchod mohl jednou od krále, aby ovšem od 61) toho přestal 1529 1) z chybně má desátá. — 2) v (v níž se pokl.). — 3) 1 (jest). — 4) l (na sněmu). — 5) o zprávu(!). — 6) I (jest). — 7) lb (hned). — 8) o (k Pražanům). — 9) 1 král přísný. — 10) v psán od krále Ferdinanda. — 11) l z Prahy i ze všech. — 12) kleo (jest). — 13) l Caherovi. — 14) l dařilo. — 15) l (jsou). — 16) g lotra (ač jest lepší nebyl). — 17) e (vypovídali). — 18) v a žádného stanoviště; l a nikdež mu stanov. — 19) kbe mu nedali. — 20) bo (a). — 21) k to přísloví ... k vyplnění nachyl. — 22) kev obecní. — 23) I nachýlilo. — 24) kblevdg pozdvihoval. — 25) e věci a vejstupky. — 26) d jeho a nepodd. — 27) v nepoddanie. — 28) dg jemu i jiným; beo jim i jiným; kv jim (i jiným). — 29) e rozdvojení. — 30) 1 (při). — 31) k brzo bude mluveno. — 32) l (že) týmž pak způs. — 33) o knězi. — 34) evgo nenávisti. — 35) l nevážlivých, nepravých a bouři. — 36) k k tomu. — 37) v hanebně utrhavými; blo utrháním hanebně. — 38) kbo zřetedlně. — 39) b svú. — 40) v lež. — 41) kbl (vždy). — 42) d potřebu. — 43) ev tohoto. — 44) be dostatečnú a jistú. — 45) l zlostně a ovšem nerozumně. — 46) o (prve); ost prve mnoho. — 47) edgvo se proti němu. — 48) o se nechtěl. — 49) klvd neobdržel. — 50) ed I z té příčiny rozkázal král. — 51) d (k). — 52) l (i listovní jim i jemu). — 53) klb (přísná); ze přísné; go přístné. — 54) b (přikazování, aby oni jemu); v přikázání; kl poručení. — 55) kl [oni). — 56) k (jemu); I aby jemu Caherovi i jiným kněžím takových. — 57) l (a skutečně). — 58) ost (jemu). — 59) l zastavili. — 60) vl přiká- záno. — 61) o (odl-

Strana 263
PÁD CAHERŮV. 263 5. srp 10. srp. 1529 a 1) aby jiným 2) kněžím o témž3) oznámil i za- A v tom Pražané, majíce před sebou ten 1529 stavil. A že se takové vůli a 4) rozkázaní jeho list královský, ptali se na Caheru. A když od dosti nestalo až do té chvíle, ale bouřil-li jest nich zvěděli, že ho doma nebylo, dali jim přípis prve mnoho, že ne méň, ale víc toho přibývalo, toho34) listu a rozkázali, aby mu ho dodali 35) od něho i od 5) jeho knězstva. Dále v témž s bez meškání a36) podle toho aby se tím spravil. Neb se 37) již pokrýval, rozuměje, co má naň listu s hněvem a s 6) podivením nemalým 7) to 8) dokládal, že se chce na to ptáti, skrze koho přijíti. 138) tak se stalo, že téhož dne jsou 39) to schází, že se tomu dosti neděje. mu ho podali 40) na faře 41) sv. Jiljí 42). A tak se zachovati musil podle konečné vůle králov- A protož přísně jim9) pod nejvyšší 10) ské. A těm kněžím přikázali, aby těch a takových pokutou přikázal, jakž jich list ten 11) dojde 12), 10 aby hned na zejtří ráno jej 13) obeslali a jemu procesí zanechali, že by tím nic dobrého ne- to 14) oznámili, aby beze všeho dalšího prodlení spůsobili. A od té chvíle ta procesí hřmotná toho prvního dne v Praze nezůstával, než do jim zmizala 43), kterouž všecko zlé zakrývali, ke slunce západu, a v šesti dnech pořád zběhlých cti a chvále44) boží ji45) obracujíce 46). Neb aby z Českého království se vybral; a naposledy is knězstvo to již sobě v zvyklost47) vzali 48), aby15) ve čtrnácti 16) dnech pořádných17) ze všech18) aby všecko49) zlé jako dobré procesími 50) mezí19) a z království krále 20) příležitých21) ozdobili a opremovali. Toť se často přihází, že kdož se cizímu konečně vyšel. Pakli by se tak nezachoval a kde byl postižen, tehdy22) aby saženo bylo od kohož23) neštěstí nad míru raduje, jako tento člověk, koli na hrdlo i na statek jeho. A to aby po » a neohlédá se 51) sám 52) na své 53), když 54) něm 24) rozpisovali po všech jeho zemícha). v patách za ním chodí 55), poklesne-li se kde, aby ho 56) hlavou dolův neobrátilo, jakož jest A když ten list byl jim Pražanům 25) při- nesen 26), trefilo se, že sou27) někteří fará- on tak po vše časy činil a potěšení z toho řové, od Cahery vyslaní, vstupovali do rady na co57) se jiným přihodilo, veliké jmíval, že rathouz téhož dne 28), totiž ve čtvrtek 29) na den z hodně se naň také 58) obrátilo a k 59) pádu jej svatého Ozvalda téhož léta 2. XXIX, oznamujíce přivedlo. Neb tak na takové posměvače 60) buřiče a různic mezi bratřími rozsevače sprave- slovem jeho, že chce vésti procesí na den sv. Vavřince hned příštího, na památku všech pře- dlivě slušelo81), podle řeči Ducha božího 62) dešlých vzteklostí a povykův prazských, ke cti v knihách Šalomounových, aby vyvržen byl a k 30) chvále boží to obracujíce31), též 32) jako » posměvač 83), proto, aby svárové přestávali 64) předešlých let z popuzení33) krve jich ne- tak aby v každém místě tou 65) poctou ctěn — šlechetné k obnovení ran. byl, kteráž mu jest nyní86) vyměřena, Přísl. XXII. 10. 1) kbo (a). — 2) l aby i jiným. — 3) vo o tom. — 4) g i rozkázání. — 5) 1 od). — 6) kb (s). — 7) ost podiv. jakýms nemalým. — 8) l toho. — 9) ve přístně jim; g přístněji. — 10) ost největší. — 11) kb (ten). — 12) kbleg důjde. — 13) l Caheru. — 14) 1 (to). — 15) ost (aby). — 16) d ve štrnácti. — 17) v (pořádných). — 18) kbl (ze všech). — 19) l z mezí; co zemí; g mezi královských a králi. — 20) ost krále. — 21) l příležejících. — 22) d tedy. — 23) l koho koliv. — 24) dv o něm. — 25) ost jim Pražanům byl. — 26) klvdg přinešen. — 27) b (jsou). — 28) lv dne toho. — 29) d štvrtek. — 30) 1 (k). — 31) kl obracejíce. — 32) bl těch. — 33) bl z poručení(!). — 34) l z toho. — 35) l dodali na faru sv. Jiljí (bez meškání ... naň přijíti). — 36) k a aby se podle toho tím; v aby podle toho tím se. — 37) k se jest. — 38) ost A. — 39) b (jsou mu) sami ho dodali na faru. — 40) l do- dali. — 41) v v faře; ! (na faře... musil, aby on se zachoval tak podle vůle konečné král.) — 42) vg u sv. Jiljí. — 43) kblevdg zmizela. — 44) kblevdg a k chvále. — 45) g je. — 46) kbe obracejíce. — 47) v v zniklost. — 48) k bralo. — 49) v (všecko). — 50) e processím. — 51) kble nevohlídá. — 52) 1 (sám). — 53) kble na svý. — 54) k kterýž. — 55) l běží. — 56) l se. — 57) d což. — 58) ed tolikéž. — 59) k (a k); ld a ku pádu. — 60) be posmievače. — 61) o slušalo. — 62) lvdg svatého. — 63) be posmievač. — 64) kbl přestali. — 65) l ctěn byl nyní tou poctou. — 66) l prve. a Tom. XI. 81. Sněmy I. 306. Třeba dodati, že 15. srpna kněžstvo prosilo u stavů za Caheru o přímluvy, ale bylo odmítnuto.

Strana 264
264 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA ČTVRTÁ. KAP. 30. 1529 jakož pak prve z Litoměřic2) pro takové1) své trpí, zakrývaje tím 35) své lotrovství veliké, oni 1529 nezřízené skoky2) vybrati se musil potupně3), — řekli jemu, že by tomu raději byli, aby jinde neb4) když takový posměvač5) z prostředku na své peníze trávil, krom jich města. Po té řeči, když nechtěl jich nápovědi rozuměti, po- lidu vyvržen bývá, že hned všecko zlé pomíjí6). A to 7) se jest též tuto tak stalo, že hned po slali brzo k němu 36) do hospody po ne- jeho odjití povětří se všudy pokojilo. — mnohých 37) dnech dva z spoluradních38), a rozkázali mu39), aby šel z města jich toho A nejprv 8), z Prahy vyšed?), bral se do Míšně, naděje se 10), že tu odpočinutí 11) míti bude. Ale dne do slunce západu. Kterýž opět odtud šel kníže Jiří 12) Míšeňský, zvěděv brzo o jeho zacho- na zboží 40) pod panování knížete Jiřího mar- 1 krabě, odtud dvě míle do městečka Švobochub) vání 13), kterémuž neslušelo věřiti 14) pro jeho velikou 15) neupřímnost, rozkázal a vypověděl ho řečeného, a tu jest trval za dlouhý čas; a odtud potom vybral se do města Onšpaka 41)e) ze všech zemí svých, ne pro příčinu odporu 16) v přijímání těla a krve Kristovy pod obojí spů- řečeného, deset 42) mil za Nombergkem 43), sobou, ale pro rozličné jeho zlé nekřesťanské 17) pod panováním téhož 44) pána markrabě 45), tu obyčeje, o kterýchž 18) jest již 19) mnoho praveno. is kdež dvorem obyčejně bývá. A tu oblíbiv 46) A odtud šel do Nombergka 29). Tu pak sobě stav manželský a potupiv stav knězský, trval několiv časův, a v tom páni Nomberští21) oženil 47) se a pojal sobě nějakou 48) děvečku, často o něm22) i o jeho příhodě, kterouž23) léta49) 1531 časem podzimním před svatým Václavem. Což jiným v Praze 50) hyzdil a zlo- nesl pro své nezbedné a nechvalitebné24) vášně, sobě rozjímali; neb již o některé věci zvyklé 25) » řečil, totiž 51) kněžím, kteříž 52) jsou 53) se ženili, a jim nepříjemné se také tam pokoušel, a mezi již jest v to jako 54) i v jiné 55) co svině do kaliště sám všel, podle onoho písma: Accedit 56) jinými kryfy kazatele jich hyzdil 26). I z těch 27) příčin, když k času vánočnímu se přibližovalo latro ad latronem d). téhož roku, spůsobili to nezřetedlnými pro- Než co57) se jiného knězstva, zvláště 58) středky beze všech hřmotův a 28) obeslavše 29) jej z pražského některého 59), dotýče, ti sou nastupo- k sobě na rathouz, vyptávali se na něm, co jest, vali 60) na stopy 1) jeho, hanějíce a nepokoj odkud 30) jest, a co v městě jich dělá. mezi lidmi činíce proti oumyslu královskému, A když on pověděl, odkud jest, položiv tak jakž se prve od téhož mistra svého tomu toho některé jalové příčiny, a zvláště tu, pravě, vyučili. A mezi tím, když Jakube) řečený, ti- což31) koli trpí32), že pro čtení svaté33) to 34) » tulem kněz, — ten, kterýž před půl třetím letem, (1531 před 28. září) 1) kblo pro takovéž. — 2) ly skutky. — 3) ost rukopisy mají všechny potom toto místo: »A když ho někdo dobrou měrou, jsa s ním v přátelství, potrestal, řka jemu: »Medle (kbdo Milý, l Můj milý), proč tak činíš, však to dobře (1 dobré) není.« A on odpověděl: »Herež, leda já dobře nedělal (dgv neudělal)!« Je to přípisek patrně o málo jen pozdější, ale snad cizí. I vsuvka předchozí je nejspíš postranní glossou, již písař nenáležitě vpravil do textu. — 4) ! (Neb). — 5) b posmievač. — 6) l pominulo; ost pomine. — 7) 1 (A to... pokojilo. A]. — 8) ! Nejprv; evg A nejprve. — 9) o vyšedše; k vyšev (!). — 10) k na- děje jsa té, že. — 11) v tu života odpočinutí. — 12)! Jiřík. — 13) v chování. — 14) o nic věřiti. — 15) e (velikou); b velikú. — 16) 1 odporův. — 17) v a nekřesťanské. — 18) b o kterých. — 19) v (již). — 20) g Nornberka; ost Normberka. — 21) g Nornberští; ost Normberští. — 22) l o něm slýchajíc i. — 23) bo kterúž. — 24) o chvali- tebné. — 25) l obvyklé. — 26) ost haněl a hyzdil. — 27) vd Z těch. — 28) kb (a). — 29) d obeslavši. — 30) v a odkud. — 31) d že což. — 32) g koli právě trpí. — 33) v (svaté). — 34) led (to). — 35) l v tom. — 36) ost k němu brzo. — 37) v nemnoho. — 38) e spolu z radních. — 39) 1 (mu). — 40) ost (zboží ... odtud). — 41) kbed Onšpachu; l Anšpochu v Onšponu; go Onšpanu. — 42) ost pět mil. — 43) g Nornberkem. — 44) k toho. — 45) k markraběte. — 46) 1 oblíbil. — 47) kbevdgo i oženil se. — 48) bo nějakú; l ňákou. — 49) e léta páně. — 50) kbl jsa v Praze; evdgo v Praze jsa. — 51) kb (totiž). — 52) e (kteříž jsou se ženilij. — 53) 1 (jsou). — 54) kblevgo (jako). — 55) ost v jiné sám jako... všel. — 56) kbleg Fugit; vdo Fuit. — 57) g což. — 58) l a zvláště. — 59) ld (některého). — 60) bo nastoupali; ost nastoupili. — 61) o na stoupy. a) Srv. str. 107. — b) Schwabach ve Francích. — c) Ansbach. — d) Poslední dvě věty jsou připsány asi později. O konci Caherovi r. 1545 viz Rezkův biogr. dodatek Č. Č. Mus. 1882, str. 541. — 6) Jakub Slovák, viz str. 208.

Strana 265
CO STALO SE POTOM S CAHEROU A JAK. SLOVÁKEM. VOJNA TURECKÁ. 265 1529 jsa 1) za faráře u sv. Štěpána Velikého v Praze, štění, že již pod tím titulem knězským zdálo 1529 se jim, že jim všecko dobře sluší, nevědouce, příčina byl upálení Mikuláše vřetenáře a Kláry co páší, ježto by se za to mnozí zoufalci usty- hospodyně2) jeho, utrživ za ně jeden stříbrný děli a báli by se pomsty světské a tak by své z oněch XXX“3), — ten jsa v Kolíně nad Labem zlé změnili8) obyčeje. Ale tito, nemajíce péče farářem, spůsobil to4) v tom městě, že jest na pomstu, všecko jim jináč z slepoty lidu pozdvihl jedněch proti druhým k samému krve světského bylo váženo a všecko nepořádné prolití kaceřováním a pikartováním mnohých bylo dopuštěno9), podle starého obecního pří- dobrých a šlechetných lidí. Ale kolínští 5) správ- cové, poznavše veliké zlé z původu6) jeho, sloví: »Jaký jest 10) farář, taková jest11) osada 12)« vypověděli jej z města dne jednoho do 7) slunce 1 a »Co 13) pán, to pachole 14)«. Avšak nestyděli se západu, brzo po Caherovi2). — Takovéť jest bylo toho 15), že to všecko pro svaté čtení 16) všickni 17) jich dobré zachování z velikého božího dopu- trpí, vyznávati18). KAPITOLA TŘICÁTÁ PRVNÍ, v níž se oznamuje 19) o králi 20) Janovi, jinak Štefanovi, [jak] jsa 21) lítostí hnut, vzal 22) sobě za pomocníka Turka proti králi Ferdinandovi, a jak jest týž23) Turek zemi Uherskou 24) zplundroval, Budína 25) dobyl i jiných zámkův, dále 26), jak jest k Vídni přitáhl a jí dobýval. Při tom i příčiny se pokládají, proč jest to 27) pán bůh na krále a 28) takového nepřítele dopustil 29)b). Téhož pak roku 30) stalo se jiné vyzdvi- jemu 42) zase 43) k tomu 44) království, a zámky v Uhřích zdobýval. Uhři to vidouce, zvláště žení 31) lidí proti sobě při počátku téměř pod- » ti, kteříž sou 45) krále Českého sobě 46) za pána 47) zimi 32), z ustavičné nezbednosti v oumyslu 33) vzali, a nemohše 48) tomu odepříti, obracovali 49) Jana Štefana, krále korunovaného Uherského, se zase mnozí k Štefanovi a za pána svého z země té vytištěného, v předsevzetí34) z lítosti jej 50) brali 51). Jak 52) jest 53) se pak to dálo 54) — té, že jest potupně vytištěn 35) z království toho pod jakým koliv 55) přikrytím, poněvadž Uhři i z vejvodství 36) Sedmihradské země od krále z jsou dávno 56) v nestálosti ku pánům57) svým Ferdinanda Českého. A 37) nemaje již síly ani 38) znamenáni, — to již 58) sám bůh 59) souditi bude. moci takové, kterouž39) by mohl odolati, všel jest 40) v divné přátelství s Tureckým císařem; A kteříž sou 50) služebníci81) krále Českého tam kterýžto potom 41) na jistý způsob dopomáhal byli, chtíce 62) jich obhajovati, přinuceni byli 1) b (jsa). — 2) k hospodyni. — 3) l 30 nebožtíka Jidáše. — 4)1 (to). — 5) 1 konšelští(!). — 6) v z prů- vodu jeho veliké zlé; oz původův. — 7) v do západu slunce, po Caherovi brzo. — 8) kb měnili. — 9) blevo do- púštěno. — 10) v (jest). — 11) lv (jest). — 12) klevg osádka. — 13) e (Co pán, to pach.) Jaký pán, taková čeládka. — 14) kl to čeládka. — 15) l (toho) nestyd. se praviti, že. — 16) kbl pro sv. evangelium. — 17) 1 (všickni). — 18) l [vy- znávati). — 19) v (v níž se ozn.). — 20) vdg o krajanovi(!). — 21) »jak« dodal vyd.; ke kterak on, jsa lítostí; l že lítostí jsa. — 22) I vzal sobě Turka na pomoc proti kr. Ferd., kterýž Uher. zemi zplund. atd. — 23) b tejž; o tajž. — 24) e Rakouskou a Uherskou. — 25) v Budína i jin. zám. dobyl. — 26) l (dále jak jest); potom k Vídni přitáhl a ji oblehl. Pokládají se také příčiny pozdvižení, proč pán bůh takového nepřítele na krále dopustil. — 27) ko (to). — 28) keg (a). — 29) v proč jest a takového nepřít. pán bůh na krále dopustiti ráčil. — 30) g Toho pak roku; v Roka pak téhož. — 31) l pozdvižení. — 32) v podzimním; ost podzimku. — 33) v (v oumyslu). — 34) d v předsevzetí, že jest z lítosti té. — 35) l vytištěn z země z tohoto království. — 36) kbevdgo i z vejv- Sedmihradského a z země té od krále. — 37) ost I. — 38) k a. — 39) o kterýž(!). — 40) ! (jest). — 41) e (potom). — 42) 1 mu. — 43) kbl (zase). — 44) I tohoto. — 45) l (jsou). — 46) ost sobě krále Ceského. — 47) o sobě za pána. — 48) z nemohlše(!). — 49) kble obraceli se. — 40) dg jeho. — 51) l zase sobě vzali. — 52) d I jak. — 53) 1 (jest). 54) I dále konalo. — 55) l (koliv). — 56) l dávno nestálostí k pánům. — 57) v proti a ku pánům. — 58) o totiž. — 59) l pán bůh. — 60) o (jsou). — 61) kblvdg služební. — 62) d více(!). a) Dokladu pro to není. — b) Tomek XI. 84. 34

Strana 266
1529 266 moci a síle!) přílišné ustoupiti a něco jich také zmordováno bylo. Potom takové?) veliké vojsko spolčené?), když vždy“) blíže k Budínu se přibližovalo, potískalo téch lidí královských na Budín?) s a tam se zavfeli, dotud, aZ Budína postoupiti 9) musili?. Ale Turci s Stefanem zmocnivie se Budína mnoho téch sluZebnych pomordovali). Odtud se brali k jiným zámkům a městům uherským, jakožto k Ostłegomu, k Starym » Hradům etc., až naposledy vtrhli do Rakouské země, v kteréž pálili; mordovali, brali a%) až 28. Sit k: Vídní přitáhli okolo času svatého Václava. Tu jsou 1°) lezali a velikou škodu činili 11). A král Ferdinandus byl tehdáž v Linci s svým u dvorem několik časův. Ale služební, kteříž toho času na Vídni byli, z rozličných krajin i Čechové !ž), zavřevše se, bránili se mužsky. A když Turci chtěli mosty u mósta!3) opanovati, tehdy !4) nejednou » stekli 15) na ně z méstal®) a odehnali je preč odtud !?) a harcem pobili jedni !*) druhych ne- malý počet. Potom Turci, nemohše 19%) mostův 20) obdrżeti, podkopówali ?!) zeď městskou ??) v jistém místé??). Videństi?*) poznavse to, zdólali ?5) za- » porniky a štemfle u té zdi v těch místech v městě proti nim. A když se Turci nadáli, že ji do města převrátí °°) a že tudy budou moci vskočiti do města, obrátila?") se na ně zpět, obořívši 8) se, a") zdávila jich v příkopích%) víc než » na?!) dva tisíce. Turci vidouce a uztevie??), Ze sou oklamáni, nepospíchali víc k Sturmüm KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA ČTVRTÁ. KAP. 31. a k dobývání města. A v tom, když, tuším %), 1529 velikou nouzi v vojště měli od spíže**), majíce dosti bídy a psoty na poli od dešťův%) a od zimy z božího dopuštění 36), odtrhli odtud 3) zase a preè?8) pospichali na zpátek k Uherské zemi s nějakým %) strachem; a tak40) Vídeň mésto jest*!) obráněno, u kteréhož *) jsou to- liko 48) za tři neděle ležali. A témi tálci 44) krále Ceského*5) o zemi Uherskou připravili. — A v tom z Cech i z jinśch zemi okolnich**) n&koliko 7) drahné tisícüv přitáhli na retunk k Vídni a kladli se u Znojma. Potom 8) když 4) Turci naprosto pryč se obrátili, oni také z rozkázání královského zase se do svych piíbytküv navrátili 9), a tudy se ta vojna na ten Cas roześla*). O tom mnozí lidé soudy vydávali rozličné, v tajemství boží sahajíce. Neb*!) někteří pra- vili, Ze jest^?) büh 55) dopustil takové protiven- ství na krále Ferdinanda proto: když Jan Štefan při počátku téměř svého*4) korunování na království Uherské podával se k smlouvě jemu *), že mu %) koruny Uherské s titulem postoupiti chce, aby jediné *>") pii Sedmihradské zemi v pokoji mohl zachován býti do smrti své, a potom aby dědičně příležela 5%) králi Ferdi- nandovi, ale on nechtěl toho od /něho přijíti, než aby ze vší země Uherské %) vypleněn byl). Jinf pravili, — jakož král Ferdinandus vydal se byl na to, že jest%) přísně rozka- zoval po zemích svých všudy lidi“!) poddané své, jimžto luteriani fikali, přeukrutně hubiti a krev jich vylivati*?) pro étení9?) svatá9*), od l) g síle veliké a prílišné. — 2) Z jaké. — 3) &/e spolecnie; evZg společné. — 4) ż vždycky. — ") / na Budíně, na němž se zavř. — ©) b postúpiti. — 7) ko museli. — 8) os? zmordovali. — 9) osz (a). — 10) Z (jsou). — U) dgv učinili. — 12) Z Čechův(!). — 18) 247 u ného. — M) Z tedy. — 15) / na ně z města stekli a je odtud pryč odehnali. — 19) zg z mésta odehnali. — !") 42e odtud pry&é. — 18) Z jedněch. — 19) z nemohl&e(!); £4/ nemohsi. — 20) klo mostu. — ?!) v podkopovali; £2/ podkopali. — ??) e méstská. — ?") kbevdgo jistym mistem. — 2) odg Vi- děvše (7 —vši) a (v g pozd. oprav.) — 9) 4 vzdélali. — ?9) 7 Ze jí do města vskočí (a že tudy... do města). — 27) Z obrátilo; o obrátili. — %) Zo obořivše. — 2) 7 (a). -— 39) o v pfíkopách. — ?!) ZZ (na). — 82) e Turci vidčvše, že, A Tur. uzfevée, Ze; blvdg UzfevSe Tur.; o Uztíce Tur. — %) kôledgo tuším, když. — %) ost |od spiże). — 85) o od Sturmfiv. — 80) » dopousténi. — 37) o zase odtud pryč a posp. — 99) £o pry&. — 99) 7s jakyms. — 40) żbeodgo (tak). — 41) Z (jest). — 4) o u kterćho. — 4) Z (jsou toliko) Turci. — +) Z tanci. — 45) osť krále Uherského a Českého. — 46) osí okolních zemí. — 47) /» n&kolik. — 4) k Potom pak. — 4% Z když se Turci naprosto pryč zpátkem obr. — %) v obrátili. — 51) kôle Nebo. — 9?) Z (jest). — 53) Z pán bůh. — %) vdg (svého). — 55 sg (jemu). — 59) » jemu. — $57) /g jedný; v jednom, osť jedné. — 58) ost pfinależela. — 59) e (Uherské). — %) / (Ze jest). — 4!) Z (lidi). — ©) osz vylćvati. — 93) AŠ/ pro evangelium. — %) os/ svaté. 3) Tomek, XI. 85. — Buchholz, G. d. Regierung Ferd. L, sv. III., odd. 4. — Huber, G. Oest. IV. 22—27. — b) Jest zřejmý omyl a nepravda. 

Strana 267
TAŽENÍ TURECKÉ K VÍDNI. PROČ ZTRATIL KRÁL FERDINAND UHRY. 267 1529 kterýchž ho 1) církev římská2) odvodila —, že pán bůh3) mstil4) všech těch mučedlníkův svých a nejvejš5) čtení8) svého svatého. O kte- rýchžto zpráva byla od hodnověrných lidí, že jich zahubeno bylo méň7) než ve dvou letech až do těchto časův v počtu okolo tří tisícův rozdílně v místech rozdílných3). Učitelé pak prazští, titulem kněží, na kaza- tedlnicech8) lidu9) oznamovali, že by pro pikarty 10), nejvíc vypověděné, pán bůh na krále i na země jeho to dopustil, proto, že by je pod sebou v bytu trpěl 11) a shovíval 12), a naposledy, že jich nehubil. Jiní pak: že pro jich knězské 13) přílišné a zjevné 14) nešlechetnosti, totiž sodomářství, kuběnářství, cizolozství 15), zlolejství 16), vožral- ství, pro žádost nesmírnou 17) krve lidské vylé- vání a pro neupřímná18) jich obecního lidu vedení a učení falešné, i pro jiné mnohé jich zlosti to na krále pán 19) bůh dopouští20), po- tvrzovali, proto že jim to trpí; a oni sami sebe neznajíce činili, což21) chtěli. Při tom sobě připomínali i jiné jich neřády a různice, jimi v lidu 22) uvedené, i také pozdvižení a bouřku skrze ně vzniklú těchto 23) let v Praze; k tomu 24) také mnohé jich nátisky lidu obecního 25) skrze ruku světskú nápravami 26) neobyčejnými kostel- ními při víře, s jinými obtížnostmi mnohými prve psanými skrze učení jich v zapomenutí s 2 2s nebylo 27), i jiné mnohé věci; a naposledy, že 1529 jsou příčina 28) byli krve vylití29) oněch pěti osob nedávno na oheň odsouzených; a tak že mnohé lidi oslepili, aby vidouce neviděli, a rozum majíce nerozuměli, co jest 30) zlého Král. 22. a co dobrého, — neb co 31) jest zavedlo krále IVKrál. 24. Achaba 32) a krále Sedechiáše i jich lid33), a co město Jerusalém před samým zkažením, nežli34) falešní proroci a učitelé zákona? — a že 35) tako- o vých příkladův i 36) v zákoně božím i v historiích mnoho se nalézá, že kněžstvo zlé lid v bludy a v hříchy uvodili 37), a potom nad tako- vými vůdcemi 38) i 39) jich poddanými pán bůh [hrozně 40) mstil pro takové věci. Jakž jest pak ns koliv, ten jest 41) soud jistý boží: že někdy 42) pán bůh] rozličná protivenství a pomsty pro hříchy dopouští, někdy zkušuje svých volených43) v trpělivosti a v stálosti; a takové44) tajemství jeho skryto 45) bejvá od lidí smrtedlných 46). Ale 47) věz, že se to znamenitě48) velikým 49) štěstím 50) od boha stalo, že jsou 51) Turci tak 52) brzo 53) od Vídně odtrhli54). Neb když táhli od Budína k Prešpurku, uchylujíce se k Vídni přes Dunaj, tehdy služební králov- ští 55) z Prešpurku zasadili děla za městem 56) proti nim, když57) oni na Dunaji byli na šífích s děly svými velikými i s jinou braní a stříleli proti nim 58) a lodí jim jich zbili, Turkův, což na nich bylo, veliký59) počet ztopili i zmordo- 1) kbledgo od kteréhož ho; v od kteréhožto. — 2) v cír. svatá římská odvolila(!). — 3) o buoh. — 4) I pomstil; k mstitel; b bude mstitelem. — 5) o nejvýše. — 6) kbl evangelium. — 7) I dřív dvou let až (lb) do to- hoto času. — 8) ost na kazatedlnicích. — 9) d lid(!); ost lidem. — 10) kbl (pro pikarty... dopustil, proto že by). — 11) kbe trpěl v bytu; 1 trpěl a v bytu. — 12) b přechovával; k přechov. je; l schvaloval. — 13) kbl římské. — 14) kl a zjevné). — 15) ost cizolož.; kbl cizoložstvo. — 16) vo zlolejtství; l zlelejstvo; d zlodějstvo. — 17) b nesmírnú. — 18) evdgo neupřímá. — 19) kbl (pán). — 20) l dopouštěti ráčí, že jim to trpí, potvrzovali. — 21) l což sami. — 22) ost v lidi. — 23) l těch. — 24) kl a k tomu. — 25) dl obecného. — 26) b nápravy; l nápravu při víře neobyč. kostelními obtížnosti(!) skrze učení atd. — 27) evg nebyli. — 28) ost byli příčina. — 29) kbl (krve vylití). — 30) I co jest dobrého a co zlého; v co j. dob. a co zlého; kbe co jest zlého a co jest dob.; o co jest zlému a co dobrému. — 31) l co medle předešle zavedlo onoho krále Ach. a Sedech. krále. — 32) o (krále Achaba a). — 33) k i lidi jich; l s jich lidem; e i jich lidi. — 34) ! než. — 35) l (že). — 36) k (i) — 37) v uvedli. — 38) bly vůdci. — 39) be a. — 40) »hrozně ... bůh« v z není, ale ve všechost. — 41) 1 (jest). — 42) b kdy. — 43) d vyvolených; o zvo- lených. — 44) o takovém(!). — 45) d skryté. — 46) v smrtedlným. — 47) lA. — 48) vg znamenitým. — 49) v a ve- likým. — 50) l štěstím dálo a stalo od pána boha. — 51) o sú. — 52) ost (tak). — 53) kbl brzy od V.; evg od Vídně brzy; d od Víd. brzo. — 54) kbld odtáhli. — 55) v císařští služebníci (mám říci: královští); ld služebníci kr. — 56) c (za městem). — 57) ost (když oni... proti nim). — 58) proti nim: 1 lodi jim jich rozstříleli a Turky, což na nich atd.; bv a lodi jich jim zbili atd.; k a lodi jich zbili jim atd.; e a lodi jich jim ztroskotali atd.; o a lodi jim jich zbili; dg a lidi jim jich zbyli atd. — 50) l nemalý. a) Zdá se, že tento odstavec je pozdější cizí vsuvka do díla Bartošova, viz str. 231, pozn. d). 34*

Strana 268
268 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA ČTVRTÁ. KAP. 32. 1529 vali a naposledy1) děla jich do hlubin dunajských škody přílišné činiti; a tudy 4) se ta vojna rozešla. 1529 A kdyby se toho bylo nestalo, bůh ví5), jak jim2) pohřížili3). A potom Turci jiní, kteříž k Vídni přitáhli, neměli čím k městu stříleti, ani by tu kratochvíl tak hroznou6) byli rozvedli?)! KAPITOLA TŘICÁTÁ DRUHÁ, v níž se pokládá8) povolení k smlouvě?) krále J. Msti na žádost administratorův i Pražanův s vypo- věděnými, totiž s Hlavsou 10) a s 11) mistrem Václavem Danielem. A jak oni vypovědění své těžkosti před12) těmi prostředky oznamují, a při tom Ziga řezník s13) svou rotou také 14) co sobě do těch osob stěžují 15), vypravuje a potom 16) je, ty osoby, přede vším počtem za dobré lidi, a že na ně nic zlého neví, vysvědčuje. A dále 17) král radu konšelskou 18) obnovuje. Dále 19), jak vypovědění víru vyznávají. ) Potom času vánočního, při slavnosti božího 1 A tak se stalo počátkem a obyčejem tímto, 6. led. křtění léta již M'D°XXX°, psal král Pražanům že jsou 39) nejprv 40) byli41) obesláni na rathouz staroměstským z sněmu budějovskýho, kterýž k tomu pan Jan Hlavsa a mistr Václav Daniel toho času tam držán 20) byl, povolení své k tomu toliko, těch dní po hromnicech 42), a tu roko- dávaje na pilnou21) prosbu a žádost22) jich vali 43), obtížení své rozličné vznášeli, a zvláště, i administratorův, a zvláště lidí těch, kteříž i že jest o nich po zemi rozpisováno, že sou44) měli mordovati v Praze a víru svatou45) utí- nebezpečenství osob některých prazských bu- skati 46), a k tomu že sou 47) vypovídáni48) byli doucí poznávali23), aby se mohly smluviti osoby prve pohnané i obec všecka s vypověděnými; od města beze všeho pořádného vyslyšení a pakli by se nesmluvili24) a kterou 25) by koli a potom nechtěli jich do statkův zase vpustiti stranou 26) scházelo, že pokutu na takového » na psaní krále Ludvíka, kdež skrze to vzali 49) každého vložiti27) chce podle jeho zasloužení. velikou škodu na svých statcích; a naposledy, že mistr Václav vzat byl do vězení a držán A protož psaní učinil konšelům staroměstským i administratorům 28), totiž 29) mistru Vavřin- podle jiných bez vyslyšení za dlouhý 50) čas, žádajíce v tom ve všem za opatření51). covi 30) z Betléma a knězi Václavovi31) z N. 32) — kteříž 33) sou 34) brzo po Havlovi Caherovi na 2 Proti tomu Ziga řezník s některým počtem ten ouřad volenib) a od krále potvrzeni byli, — starších a 52) obecních, jsouce53) za stranu odpornou54) na místě vší obce proti nim 55) poroučeje jim 35) a přikazuje, aby se v 36) to vložili za prostředky a k konci tu nesnáz při- postaveni, mluvili to všecko, což sou 56) při počátku těch nesnází za zástěru 57) jmívali, totiž vedli 37) skrze smlouvu přátelskou 38). 2. ún. 1530 1530 1) I naposl. jich děla do hlubokosti dunajské potopili a tak jiní Turci, kteříž atd. — 2) o (jim). — 3) e spa- daly. — 4) v tady. — 5) bl (bůh ví]; k pán bůh ví. — 6) v hroznú. — 7) I nestalo, byli by tu jistě sobě hroznou kratochvíl Turci provedli. — 8) v Pokládá se v této kapitole. — 9) l od krále k smlouvě UMsti). — 10) v s Hlavsú. — 11) kblego (s). — 12) v pod. — 13) o (s). — 14) v (také). — 15) I stěžuje. — 16) k a potom je za dobré lidi a že na ně nic zl. neví, přede vším počtem vysv.; b a potom je ty lidi a osoby za dobré lidi a že ... neví, přede vším počtem výsv.; l a potom... za dobré lidi a za nevinné se vyhlašují (a že ... vysvědčuje). — 17) ! Dále. — 18) be konšelskú. — 19) kb Potom, jak vypov.; l A vypov. — 20) g (tam) dán a držán byl; o (držán). — 21) o na pilnú. — 22) ost a žádost, že to na králi (k králi pánu) Pražané i administratorové vyprosili (kbl zjednali) a tak na jich žádost a zvláště atd. — 23) l poznali. — 24) kbl nesrovnali. — 25) g kderou; o kterú. — 26) o stranú. — 27) kbvo vložiti. — 28) ost administratorovi. — 29) kblo (totiž). — 30) I Václavovi. — 31) l Vavřincovi. — 32) kbl [z N). — 33) b kteří. — 34) l (sou); o sú. — 35) o porúčeje; lv poroučejíce. — 36) o (v). — 37) v přivedli smlouvou přátelskou. — 38) b přátelskú. — 39) o jsú. — 40) o (nejprv ... k tomu). — 41) ost byli nejprv (kvg nejprve). — 42) ost po hromnicích. — 43) k rokovali a; e rokujíce; l rozkazovali(!) a. — 44) b sú; o jsú. — 45) b svatú. — 46) o utiskovati. — 47) o jsú. — 48) k vypověděni; b vypovědíni. — 49) ost vzali skrze to. — 50) o dlúhý. — 51) ost za spravedlivé opatření. — 52) kly starších, obecních. — 53) co jsúce. — 54) beo odpornů. — 55) 1 (proti nim). — 56) o sú. — 57) g za zástěrou; v za zástěrů. a) Tomek, XI. 92, 94. — b) M. Vavřinec Třeboňský, kazatel kaple Betlémské, a Václav Unhoštský, děkan sv. Apollinaříše; od 3. října 1529. (Tomek XI. 87.)

Strana 269
1530 kolem 6. ún. SMLOUVA S VYPOVĚDĚNÝMI NA ST. MĚSTĚ. że ne oni!), ale král je vypovídal; druhé, že v tom listu, kteryZ rozpisovali, nejmenovali osob Zádnych. A tak k tomu podobnych mnoho vejmluv svých planych?) méli?) a tímto svou *) řeč zavírali: Ze na né nevédí?) nic zlého, ale s Ze je mají za dobré a) slechetné lidi a za pfátely své milé, jako kdy prve. A opét zase proti tomu dávali jim?) na to 9) odpovědi slušné?) podle své neviny. To slyšavše purkmistr, rada!?) a!!) admini- stratorové ty všecky řeči, nalezli mezi nimi prostředek v ten!?) rozum: což!š) se koliv jim dvěma stalo a přihodilo od obce i od některých osob, že jim to nic škoditi nemá na budoucí časy; a škody, kteréž jsou!*) proto brali; že ty pominouti mají s obou!®) stran: poněvadž z vůle královské ten18) počátek na né se stal, že jsou !") byli vypověděni, etc. !®) A potom brzo okolo čtvrtého W) dne byla obec na rathouz?) svoläna?) a na??) n& to všecko, co se stalo, vzneseno*?*) bylo. A napo- sledy Ziga řezník s svými spolupůvody ?*) feć učinil znamenitou %) tudíž přede všemi, očišťuje je oba?*) a vynímaje ze všeho neslušného*?), tak jako?5?) prve jest??) o nich vysvédéoval, s velikou??) poctivostí, k velikému podivení lidem 3!) mnohým %2). Konec nesnáze bývá: kdož sobě sam lez 3?) dává, Ze hoden jest passování. Neb?**) co?5) prve o nich i o jinych psali a mluvili potupné » 10 25 269 13%) hanlivě, pokudž nejvejš mohli, to již všecko tuto zase potupují, k velikému podivení králi pánu, kdyZ?/? mu to popsané?®) od PraZanüv dáno a ukázáno bylo. Ačkoli %) sou*") proti tomu vymluvy 5) své jmívali, — pravíce, Ze o nich nikdá nic nerozpisovali, ale Ze*?) o těch toliko psali vypovédénych, ktefí sou?) se od nich při víře odtrhli a obrátili se k pikar- tim kacířům/“%), totiž 45) mezi bratří Boleslavské a jin&*%) etc. — však4"), poněvadž jsou 49) všickni ti49) vypovědění nerozdílně“) za glejtem králov- skjm bez vejminky?!) byvali5?, potom také nerozdflné& 5%), beze v3 vejminky, na rathouze®5*), v obci Pražané 5%) i jinde zjevně o všech mluví- vali: »Což 58) jsou*”), pry, ti vypovědění glej- tovnici nedokonali«58) etc, nic jiného v tom 59), nežli ten mord rozepsany, dotykajice, — jakoż**) již jest o tom v týchž knihách v kapitole XI. dosti mluveno*), — a k tomu®?), Ze jsou°?) vypovědění prve i toho času, když to rozpisovali °), i potom za) dlouhý čas v Praze“) byli, a žádný jich z toho, ani“) z°7) jiného nevinil: protož já ho chci miti za arcidoktora99 kdo by mi tu jejich 9) vejmluvu na sucho umél??) vyvésti 71)! A tu smlouvu v knihy méstské zapsati rozkázali ??)^). A v tom, kdyZ král s královou??) na hrad pražský pfi hromnicech ™) minulych přijel, tehdy 7?) na žádost Pražanův obojího města 76) sjel dolů v sobotu před devítníkem, šestý den 1) % oni je, ale kral. — °% ŠZ platných. — 3) Z neměli. — 4) Š svú; £ jsou. — %) ost Ze nevědí na ně. — 8) ost za dobré, šlechetné lidi a přátely. — 7) Z dávali jim zase proti tomu slušné odpovědi. — 8) Ze (na to). — 9) č odpověď slušnou; * odpověď slušně. — 10) os? a rada. — 11) blevg i. — 12) £v v tento; d v týž. — 19) kżbld Co. — 14) bo su. — DB) o obi. — 16) / ten se na né pocâtek; 45v4g ten pocátek se na né. — 17) à sû. — 18) os? vypovédéni. — 19) 2 &tvrtého. — 2%) vo na rathouze. — 21 / {svoldna); » svolena. — 22) v» (na). — 23) kbeg vzneseno. — %) v spolupûvodu(!). — ?5) o znamenitü. — 2) kèle {oba}. — 27) ost zlého a neslus- ného. — %) /2 jakz. — %) Z (jest). — 9") o s velikü. — 3!) k (lidem... tuto zase potupuji}. — 39) os? pfipo- jují: A nebylo-li se (/ Bylo se jistě) čemu diviti, že lítej a ukrutnej vlk proměnil se v tichého beránka? — 33) 5 za lež. — %) Zo Než. -— %) Jevdgo což. — %) bleg a. — 37) evdo A když. — %) žego popsáno. — %) z A ač- koli. — 4) Z (sou proti tomu); o sú. — 41) / takové vejml. — 42) kblevo a Ze. — 4%) Z (jsou); o sú. — #4) Z a ka- cířům; Z totiž kacířům. — 41b) z (totiž). — 4%) o (a jiné). — 47) eo avšak. — 48) o jsú. — %) ost vSichni ti. — 50) Z rozdílně a za glejtem. — 9!) g bez vým. královské. — %®) Z v Praze bývali. — 58) Z rozdílně. — %) Z (na rathouze... rozepsaný dotýkajíce); místo toho: podle těchto očištěni byli z toho. Nebo ač je tím mordem dotejkali a o nich to rozpisovali atd. — 99) kč měšťané Pražané. — %) e A coż; o Co. — %") o jsú. — 8) z (ne- dokonali}. — 59) neZli mord ten v to; 2 neZli v tom ten mord. — 9) Z jakž (již jest). — %) Z (a k tomu... prve i) však byvše. — ®) o jsú. — %) Z rozpisovali o nich. — %) Z (za). — %) Z v Praze nikdá od žádného z toho nebyli obviněni, já atd. — 99) 4» (ani z jiného). — 97) o (z). — 98) 2 za doktora míti. — 9) ode jich. — 70) £5] chtěl. — 7!) g vyvézti. — 7?) / kázali zapsati. — 79) e krälové. — 7) kblevgo o hromnicich. — 75) d tedy. — 76) 5/ obojích měst. 8) Str. 222. — b) Lze v&ak nalézti jen smlouvu s M. Brikcim (Arch. praź. č. 2134, 102). 1530 (2. ún). 

Strana 270
270 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA ČTVRTÁ. KAP. 32. 1530 po svatém Valentinu, a radu 1) jim konšelskou2) Tehdy21) ti prostředkové otázku na svrchu 1530 19. ún. obnovil po druhé3) po rozdělení jednoty jich. psaných22) učinili, aby oznámili, co sobě23) do obce pražské obtěžují24). A tu při tom obnovení na Novém již 4) Dali jim 25) za odpověd, položivše26) čtvero27) městě Mikuláš Šorf s jinými5) vypověděnými6) sousedy svými a obyvateli novoměstskými mluvil s obtížení, z kterýchž před krále je poháněli a ohlašoval se před králem za nevinného a pokoj- totiž o rozpisování po zemi a tak dále, jakož vejše při prvních osobách jest psáno. ného býti, toho žádajíce přede vší obcí, chtěl-li Na to jest jim povědíno28), že oni 29) také by je kdo7) z čeho viniti, hned na tom místě mají jim zase 30) svá obtížení oznámiti 31). I odlo- že chtí každému z toho právi býti. Obec u žili jim toho za několik dní, že k tomu budou Novoměstská, to slyšavše8), ohlásili se také?) obesláni. k tomu a vysvědčili je býti nevinné 10), pravíce, že na ně nic zlého nevědí a nemají jich z čeho Potom 32) brzo opět stáli, jsouce 33) již roz- viniti. Král vyslyšav11) je s obou 12) stran, děleni a odmíšeni jedni od druhých, totiž pověděl, poněvadž jich žádný neviní, aniž13) Bartoloměj písař34), Václav Trubka, Jan Va- viniti chtí, nevědouce na ně nic zlého, že on s lenta 35), Jan zlatník, Jiřík od půl kola, Havel jich také nemá z čeho viniti, nébrž14) za dobré od stříbrné růže a Vít mečíř, před36) týmž je má a ze všeho je15) propouští. — A s tím počtem jako prve. A tu mluveno 37) bylo k38) každému obzvláštně pod jmenem obtí- jel zase na hrad. žení. Nejprve 39) k 40) Havlovi od růže: že jest Což 16) se pak jiných staroměstských vypo- věděných dotýče, zejména: Bartoloměje písaře, » býval v Litomyšli, kdež bratří svůj 41) byt mají, Václava Trubky17), Jana Valenty, Jana zlat- a že zastával kněze Martina42) betlémského 43) mimo jiné všecky. — K Bartolomějovi: že jest 44) níka, Jiříka od půl kola, Víta mečíře, a Havla od stříbrné růže a podle nich Víta Šípeckého, chtěl napravovati víru křesťanskou 45) a ještě 46) Jana Žáby, Jiříka Tatka krejčího, Jakuba knihaře, nepřestává. — K Václavovi Trubkovi: že 47) jest a Šimona zámečníka z Knína2): ti 18) byli povo- z mluvil k někomu48), že by raději psem byl láni také na rathouz z počátku postu před nežli jich49) víry, totiž papežem vymyšlené. — konšely a administratory, prostředky 19) od krále K Jiříkovi50) od půl kola: že má ženu pod- volené, i některý20) počet starších obecních. kazatelku 51), kteráž kázaní činila po domích 52) 3. břez. 1) v radou(!). — 2) beo konšelskú. — 3) v po druhý. — 4) kb (již). — 5) d s jinými již. — 6) kbevgo spolu vypověděnými. — 7 o (kdo). — 8) b slyšíce. — 9) l zase. — 10) k za nevinné. — 11) o slyšav. — 12) kbo s obú. — 13) lani. — 14) kvdg nýbrž. — 15) d (je). — 16) kbledo Co. — 17) zdgv chyb. Trubku. — 18) 1 (ti). — 19) v (prostředky). — 20) d některých. — 21) d Tedy. — 22) kbld psané. — 23) d v sobě. — 24) kbl obtěžují a z čeho jsou je před krále pohnali (! poháněli). — 25) kbl (jim). — 26) kbl (položivše... totiž). — 27) d štvero. — 28) b (povědino]. — 29) k oni proti nim také zase... obtíž. mají; I oni proti nim zase svá obtížení povědějí(!) a jim oznámiti mají. — 30) v (zase). — 31) v povědíti. — 32) o (Potom brzo]; ost Potom opět brzo. — 33) eo jsúce. — 31) In marg.: v k rukou Balbinovou: Author hujus libri; v b Bartoloměj písař tuto knihu spisoval. — 35) o Va- lentin. — 36) l pod (ale oprav.). — 37) ost bylo mluveno. — 38) blgo (k). — 30) b Nejprv. — 40) 1 (k). — 41) 1 mají svůj dům. — 42) e Jana(!). — 43) o bulémského(!). — 44) 1 (jest). — 45) o křesťanskú. — 46) l a toho ještě že nepřestává. — 47) l že k ňákému mluvil. — 48) vdg k němu. — 49) l jejich. — 50) bl A Jiříkovi. 51) l kazatelku. — 52) l po domech. a) Viz kn. II.. kap. 26. - Václav Trubka krejčí ok. r. 1530 bydlil v osadě sv. Martina, někde blízko Bartoše. R. 1554 drží dům »u měny« na Star. nám. (nyn. palác Vchynských; arch. praž. č. 2142 C 9, W 8, D 2, CC 2; 534 III 4). — Jan Valentinův byl též známý Bartošův, poručník jeho kšaftu. — Jan Příbram, zlatník měl s manželkou Lidmilou dům v St. M. v osadě sv. Mikuláše, kdež byl hospodářem kostelním (534 III. 59, 61, 69). - Jiřík Frydrych od půl kola (čp. 435 v Michalské ulici) připomíná se již r. 1480. Umřel r. 1536, zůstaviv vdovu Dorotu, jíž připadl dům, sklep v kotcích a svršky. Dcera Anna dědí 500 k. a výpravou za 50 k. Poručníkem Ondřej Tatek z Kuřího (2142 R 9). — Vít mečíř není blíže znám. — O Havlovi od stř. růže, Vitu Šípeckém jinak Orudkovi z Újezdce, Janu z Vlkánova od žáby a Jiřím Tatkovi viz napřed str. 127 pozn. b) c); str. 55 pozn. e); str. 86 pozn. a). — O Jak. knihaři a Šimonu není zpráv. Všickni však doloženi jsou půhony.

Strana 271
SMLOUVA NA N. MĚSTĚ. PŘE S BARTOŠEM A SOUDRUHY. ÚVAHY. 180 činíci?') se knězem a kazatelem, a on Że jest?) ji z toho netrestal. — K) Janovi Valentovi: že jest následoval kněze Jana Miruše“) vypo- věděného, jsa jeho učedlníkem“*). — K Janovi zlatníkovi: že jest“) se chtěl rváti o víru. — K Vitovi meëifovi”): Ze jest vyznäval®), Ze Kristus jinde není bytem svým přirozeným, nežli na pravici boha Otce. — To dopovidaje®): Ze těmi příčinami jsou v domnění při víře a Ze pro ně jsou 1%) vypovidani !1) byli; protoż, chti-li se v kolleji před administratory postaviti a víru svou vyznati a snésti se o to!?) s nimi, Ze oni také, když 19) od administratorův jim ta zpráva o nich !4) bude učiněna, dále 15) chtí tu nesnáz dokonati a k konci pfivesti. Po těch řečech, když !9) chtěli podle svého jim podání mluviti a odpověd!") dáti, tehdy konšelé na tom !8) se zastavili, aby se, chtí-li !9); tak zachovali. Oni na to pomyslivše, że jim z toho, ani z jiného nikdá prve vina dávána nebyla, avšak aby na sobě příčiny k rozjití smlouvy neukázali, ale aby ten nárok 2%) — jímž sou těch časův od mnohých nejvíc naříkáni byli, totiż?!) pikartstvim*??) — s sebe siali a k dal- šímu jednání lepší a svobodnější přístup měli, [ohlásili sej*%); že chtí ke všemu tu i jinde dostati, povolivše k tomu z naučení a rady přátel svých. Na to jest*4) jim 25) den jmenován do veliké kolleje. A když se tam postavili, tehdy *%) puštěni byli po jednom obzvláštně ?"), a otázky na nich 28) činěny byly 2%) o XII" článcích víry křesťanské 9) a potom o svátosti těla a krve Kristovy, kterak o tom věří; potom i'o jiných 10 = 20 25 so 271 beze všech potupných a lehkomyslných pře- dešlých náprav i jiných věcí k tomu prve při- pojených. Ale oni dávali na to slušné odpovédi 3) bez vykračování od pravého **) gruntu. A toho souS%) administratorové s knëzimi na to povo- lanými žádnýmu %) nemohli spravedlivě zhyzditi, ani za blud položiti, ale od nich to pokojně přijali. Znamenej pilně při těchto řečech %), kteréž Pražané položili vypověděným za pficinou**), proč jsou byli vypovídáni z města; když obecný) člověk ponížené povahy někdy něco poví k smíchu podobného, jenž se k ničemé- muż?*) mirnemu*?) netrefi, takovému ne tak lidé obtěžují, ale v Żerty a v kunsty to**) obrśti*!); ale kdyż by se toho člověk vážný a*2) podle světa moudrý v místě“*“) zvláště **) vážném dopustil, již to lidé jináč 4) budou %) vážiti, divíce se lehkomyslnosti jeho. A protož jest s podivením, že sou takové řeči k nim mluvili a příčiny jim teprv jich zavinění po ukrutném trestání oznamovali; jeżto *”) při vy- povídání žádali toho, pro bůh“*) prosíce, a k tomu se volali, aby jim žalobník a svědek vystaven 49) byl, že chtí každému rádi ze všeho právi 99) býti, nemohli se toho dovolati, ale bývalo jim za odpověď dáno: »Że sme my se, prej, dobfe*#!) tohoto a tohoto®?) uptali, ne- potřebí jest o to další nesnáze “8), než abyšte tak učinili; co“%) jest vám rozkázáno.« Nevím pak já o takovém právu pod nebem %), aby po vzkládání%) těžkých pokut, bez spra- vedlivého a pořádného soudu, tepruv příčiny a viny, tak jako by již“?) byla věc pořádně některých menší vážnosti věcech vyptávali se, » souzena, měly oznamovány a usuzovány býti! 1) dgo Cinici; kbłev Ginice. — ?) Ż (że jest). — 3) Z (K). — 4) e Miruši. — 5) 4 úředníkem. — ©) Z (jest). — 7) kólo mecifi. — 8) Z vyznal. — 9) о (To dopovidaje}; č/evdg To dopovídajíce. — 10) Z (jsou). — М!) vsí vypoví- dáni byli. — 1) v (o to); żółe s nimi o to. — 18) z chyb. kdy. — 14) žŠle (o nich); o od nich. — b) o daleji. — 16) AŠ když již. — ) Z odpověď jim. — 18) osź se na tom. — 19) Z chtí-li, aby se; o chtie-li. — %) žšledgv ná- řek. — 21) Z (totiž). — 2) o s pikartstvím. — %) z (ohlásili se), ale ve všechost. — %) Z (jest). — %) Z jich(!). — 25) 7 tedy. — *") Ačego obzvláště. — %) osf na né. — ®) Æ činili. — %) SZ obecné křesťanské. — 31) e slušnou odpověď. — %) kèle z pravého; zdgo (od) pravého. — 33) o sû; dv tasu(!). — 3) à ani Zädnému; / ni Zäd.; g Zäd- nému jeho smyslu. — 3) ď věcech. — 86) k/edgo příčinou. — 31) bv obecni. — 38) /odg nitemuż. — 39) k dobrómu a mírnému. — 40) / (to. — 4!) d obraceji. — +?) ost (vážný a). — 48) & v móste(!). — 4) vdo zvlästné; ke zvláštním. — +5) kà/ jiniée. — +6) ď jináč vážiti budou; AŠ/evgo jin. budou váž. — 41) / jeżto prve pfi. — 48) Ze boha. — +) ost postaven. — 50) / prazdni. — 51) o (prej, dobfe). — 52) / (tohoto a tohoto); Z toho již. — 53) 9 o to dalsiho nesnazeni. — 5*) kčeď což. — %) o podobném. — %) v vkládání. — 57) żóżeo (jiż). 1530 

Strana 272
272 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA ČTVRTÁ. KAP. 33. 1530 A ty všecky1) příčiny k smíchu mohou každého ježto otec za syna, ani syn za otce podle práva 1530 rozumného člověka popuditi, neb jsou víc bozského ani lidského6) není povinen toho7) smyšlené nežli pravé. Příklad a důvod2) toho nésti. — A též co8) sou2) k Bartolomějovi položím tuto aspoň jeden, co jsou k Jiříkovi mluvili, že by chtěl víru křesťanskou napravo- s vati, ježto 10) víra jest dar boží a není v moci od půl kola pro ženu jeho mluvili. Tak jest k tomu přišlo, že žena hřešila, podle jich zdání, lidské ji napravovati! A tak dále o všech jiných, bez odsouzení3), a muž pokání trpěl; žena pro kteréž 11) nebylo hodné, aby do šatlavy zůstala v statku beze 4) vší překážky, a muž byl jednou nohou vkročiti měli 12). z města ode všeho vypovědín za čtyry5) léta, KAPITOLA TRICÁTÁ TRETI, v níž13) se oznamuje, kterak král mistra Paška k sobě obeslal 14) a jemu některé vejstupky proti králi Ludvíkovi oznamoval. Dále, jak jest ho, aby administrator Cahera bouřlivá15) kázání zastavil, napomínal. I to, jak jest Pašek některá města, aby se králem nespravovaly, navozoval 16), jemu připo- mínal. Více, jak jest se proti zápovědi 17) královské zase k jednotě přimlouval. A potom, jak a na jaký spůsob jest ho z Prahy vypověděla). 5. dub. A když se to tak dlouho prodlévalo 18), že Král vyslyšav ho31), odložil32) mu toho do těch 19) nesnází k konci 20) a k místu přivedeno jiného dne, že se chce na to lépe ptáti. Potom obeslal jej po druhé v pondělí nebylo pro rozličné příčiny věcí královských 21) příští33), to jest čtvrtý34) den před svatým 11. dub. a zemských, přimísila se věc nová a mnohým lidem nenadálá, že král, jsa na hradě, povolal Tiburcím 35), i mluvil k němu, maje 36) jistotu 37) 20 o jeho vejstupky38), pro kteréž jemu v veliký k sobě mistra Paška v outerej před květnou22) nedělí a mluvil k němu o některé věci pode- upadl 39) hněv, v tento 40) rozum: Nejprve41), což 42) se Havla Cahery, někdy 43) psané, připomínaje a vinu jemu dávaje z23) ně- kterých věcí a 24) pozdvihování proti králi administratora, dotýče, když jest kázaní roz- Ludvíkovi i proti němu. Ale on jako zajíc z ličná a mnohá 44) bouřlivá činil, zvláště tehdáž, vokliky dělal 25) v leči, nechtě do tenat vjíti26), když jest45) lidem připomínal císaře a krále předešlé 46) této země, že jsou47) je Pražané a lojkářskými 27) okolky28) se bránil, pravě 29), že k tomuto a k tomuto rozumu jest to 30) činil. sobě 48) k vůli připravovali, když 49) jsou 50) chtěli, 1) l (všecky). — 2) ! (a důvod). — 3) o usouzení; z chyb. dosouz. — 4) I bez všeliké překážky; ost bez přek. všeliký. — 5) d štyry; kl čtyři. — 6) I božského i lidského. — 7) 1 (toho). — 8) v což. — 9) b jsú. — 10) lv (ježto... napravovati). — 11) kbl pročež. — 12) v vkročili; k vkročiti měli pro takové pletichy. — 13) v (v níž se ozn.). — 14) l obeslav, jemu někt. výst., proti kr. L. přečiněné, i Caherovi v bouřlivých kázáních proti královskému poručení folkování, svobodné proti králi některých měst pozdvihování skrze něho, nepoddané přimlouvání se k jednotě pražské, králem zapověděné, připomínal; pročež na jistý způsob z Prahy jej vypověděl. — 15) v bouřlivých; o búřlivá. — 16) bo (navozoval); k rozpakoval; e nabádal; vg k tomu vedl. — 17) e vůli. — 18) kb prodlívalo. — 19) v z těch. — 20) ego k místu a k konci. — 21) o království. — 22) e květnú. — 23) 1 (z). — 24) k (z někt. věcí a) o pozdviho- vání; v z některých věcí pozdv.; 1 někt. příčin a pozdv.; d někt. věcí o pozdvihání. — 25) ! (dělal... okolky). — 26) ost jíti. — 27) kble a logikářskými; vdg aby lékařskými(!). — 28) g okliky(!). — 29) v pravíce. — 30) kbl (to). — 31) kb jeho. — 32) v (odložil mu toho). — 33) z vpříští; v (příští]; l nejprv příští. — 34) g v čtvrtý; d štvrtý. — 35) kv po sv. Tiburcí(!). — 36) l maje již. — 37) v jistoty. — 38) l vejstupcích. — 39) I upadl mu, u vel. hn.; kbevdgo jemu upadl u vel. hn. — 40) b v ten. — 41) d Nejprv. — 42) kbleo co. — 43) l (někdy). — 44) kbev mnohá i bouřlivá; g mn. a bouř. — 45) kble (jest). — 46) o předešlého(!). — 47) o jsú. — 48) lv (sobě] k své vůli; kb k vůli sobě. — 49) kbgo kdy. — 50) o sú. a) O soudu nad Paškem čteme též ve čl. XXIV. Pamětí. Ani Bartošovo sepsání ani Paměti nejsou docela přesny; sic v obou čerpáno z úředního ortele, ale každý vybral si věc jinou; teprve navzájem se dopl- ňují. Viz dále Paměti.

Strana 273
ORTEL NAD M. JANEM PAŠKEM Z VRATU. 273 1530 popouzeje1) jich ke zlému proti pánu jich Třetí, když jednota byla měst 35) Prazských 1530 dědičnému, a2) aby se žádného člověka nebáli, rozdělena, proto, aby byli zachováni podle jsouce3) za jednoho člověka spolu, že jim zřízení císaře Karla za dvě města“), že jest žádný nebude moci, ani 4) tento, prej, nynější Pražanům bylo 36) tudíž37) od krále přikázáno 38) král nic zlého učiniti, a že »jsa5) prvním kon- s aby žádný na budoucí časy se 39) o to nepo- šelem volen a učiněn v městě Prazském, psaní koušel skutkem ani radou, aby měly 40) zase sme k tobě i ke vší6) radě o to několikráte ta města v jednotu spojena 41) býti. A že jest 42) činívali 7), i oustně s přísností8) rozkazovali9), on Pašek proti vůli takové 43) královské lůni 44) aby témuž Havlovi to zastavováno 10) bylo, ale přimlouval se v obci Staroměstské k tomu, aby že si ty 11) nechtěl mu překážky v tom činiti 12) m zase jednáno bylo s novoměstskými měšťany žádné; nébrž 13) že 14) si býval na takovém jeho společně u krále 45) o tu jednotu; jakož o tom kázaní a jemu si v tom povoloval i 15) srozu- šíře jest 46) mluveno v XXVI kapitoled). Když47) mu to všecko vyčteno bylo 48), mění s ním 16) jmíval3). Druhé, když pan Švihovský měl něco činiti seznal se k tomu na otázku královskou49), na s knížaty bavorskými, a chtě rád míti proti 17) u každý artikul učiněnú 50), že jest 51) se to tak 52) stalo, počav 53) některé vejmluvy své54) v to nim nějakou 18) podstatu, aby mohl s mocí s nimi se potkati, doprosil se toho na králi vkládati, kteréž mu všecky klesly. Potom král kázal mu dáti ceduli jednu Ludvíkovi, aby jemu 19) k tomu povolil 20), aby sobě mohl lid sebrati z kraje plzeňskéhob). řezanou 55) a panu Janovi z Watenberka*), tehdáž A o tom 21) jest bez meškání král Ludvík do v purkrabí nejvyššímu, druhou, v kterýchžto rozum Plzeňska psal a rozkázal, aby s ním táhli, ten 56) byl sepsán, že on Pašek k tomu se 57) A v tom některá města téhož kraje sjeli se do přiznává, slibuje 58) [na] svou 59) čest a víru tak Prahy na radu k Pražanům22), oznamujíce, co podle nich se 60) zachovati úplně, což61) v nich psáno stojí, totiž, aby ve dvouch62) nedělích jim23) král psal, mají-li to učiniti, či24) nic 2a a že 25) na to jim on 26) Pašek odpověď tu27) pořád zběhlých63) z Prahy se vybral a v ní dával, chtí-li se psaním královským spravo- nebýval a84) tam se nenavracoval, leč k soudům85), ač66) by měl co s lidmi 67) činiti; a po vzdání vati, tehdy 28) není 29) jim potřeba 30) jich rady, než aby se tak zachovali, jakž 31) král píše; pakli soudu nebo 68) prve, když by89) svou 70) věc se chtí 32) jimi — Pražany — spravovati33), že toho času k místu přivedl jakýmkoliv spů- oni také jim34) chtí raditi i pomáhati. A s tím o sobem, aby v Praze déle 71) nebýval přes tři dni, a v tom 72) tu, ani jinde73) kdežkoli 74), aby se rozjeli a psaní královské v nic obrátili. 1) ko popúzeje; e popuzuje; b popuzujíce. — 2) ost (a). — 3) bo jsúce. — 4) l ani prej tento. — 5) l ty, jsa. — 6) v své(!). — 7) I činili; k učinili. — 8) bg přístnosti. — 9) kbedo přikazovali. — 10) kblv zastaveno. — 11) kblygo ty nechtěl mu v tom; e nechtěl ty mu v tom; d ty mu v tom nechtěl. — 12) k činiti překážky ni- žádné; 1 přek. žádné činiti; bevdgo přek. činiti žád. — 13) bledg nýbrž. — 14) l (že). — 15) kbevdgo a srozum. — 16) evdgo jsi s ním; 3 si s ním. — 17) l proti nim míti. — 18) g (nějakou); o nějakú; l ňákou. — 19) 1 mu. — 20) l pomohl. — 21) ost o to. — 22) 1 k Praž. na radu. — 23) I co jest jim. — 24) bd čili; o co(!). — 25) I že on Paš. na to jim. — 26) v (on). — 27) lv tu odpověď. — 28) 1 (tehdy ... zachovali); d tedy. — 29) o nejní. — 30) kblego potřebí. — 31) v jak. — 32) v jimi chtí. — 33) ! (spravovati) že proti nim není, jakž král píše. — 34) v (jim); l chtí jim také; o jim také chtí. — 35) ost měst Praž. byla. — 36) ost bylo Praž. — 37) l od krále tudíž. — 38) v a hned přístně přikázáno. — 30) k (se); lo to se; b se v to. — 40) l zase měla; kbe měla zase. — 41) o spokojena. — 42) kble (jest). — 43) l (takové). — 44) vg (lůni); o luoni. — 45) v u krále společně. — 46) d jest šíře. — 47) ost A když. — 48) d (bylo). — 49) beo královskú. — 50) e (učiněnú). — 51) l (jest); kbd se jest. — 52) g to stalo tak. — 53) v počal. — 54) kbl své vejmluvy. — 55) beo řezanú. — 56) v roz. byl seps. tento; dg roz. tento byl seps. — 57) l (se). — 58) l a slibuje. — 59) »na« dod.; b svú. — 60) l (se). — 61) l co. — 62) ost dvou. — 63) k (pořád zběhlých). — 64) l ani se tam. — 65) klv k soudu. — 66) e (ač by... soudu); kblydgo ač měl-li by. — 67) d s lidmi). — 68) kbl anebo. — 60) kblvdg kdyby. — 70) be svú. — 71) v dýle. 72) b a v tom a v tom tu; l a v tomto. — 73) l v jiném. — 74) b kdekoliv; I kdežkoliv. a) O těchto listech král. Bartoš se prve nezmínil. Srv. str. 229, 251. a Paměti čl. XXIV. — b) Nevíme na ten čas, čeho se týče. — c) Totiž podle zakládací listiny. Srv. St. letop. k r. 1507, č. 746. — d) Str. 254. — e) z Vartmberka. 35

Strana 274
1530 17. dub. 274 KRONIEA BARTOSE PÍSARE. s žádným člověkem žádných schůzí nebol) sjezdüv, ani rady®) nemival. Druhé — opět zavázal se vysoce ctí a verou®): kdyż by*) mu dano bylo od krále nebo5) od pana purkrabie“) nejvyššího napfed étyti?) nedéle ; védéti, aby se stavél9), kdezZ by?) koli mu !?) bylo rozkázáno. A to všecko rukou dáním slíbil !!) samému králi dosti učiniti, téhož '?) léta a dne, jakoż nahofe, płidav'*) to král, že nemá z toho závazku, leč!*) od něho samého též!“) rukou dáním, býti propuštěn. A pti tom !9) prosil milosti, aby mu král přál bytu v Praze, vzhlédna na- jeho starost a šediny, i také na veliký nedostatek zdraví jeho !?), poněvadž v tom městě z mladosti 18) se zchoval!?), a jeho pfátelé nebo??) předkové, i syn jeho?!) tudíZ??), s$edie z světa, odpočí- vaji??), aby on?*) též mohl%) podle nich tu své kosti složiti. — Král mu odpověděl: »Poně- vadż jsi?*) ty nechtěl míti lítosti žádné, netoliko » nad starymi a Żedivymi a tu zchovalymi lidmi, ale také ani?") nad?) rodilymi??) v tom mésté a9) zvláště tehdáž, když jsou *!) někteří před tebou klekali, prosíce tebe pro nejvyššího boha??) za milost, že není slušné ani hodné, aby tobě » byla ukäzäna 9%). « Potom v neděli na veliků noc Pražané obojího města na hradě u krále byli pro některé potřeby. A mezi jinou3*) řečí král oznámil jim %), že jest %) vypověděl Paška a jak se jest stalo to 77), dokladaje, kdyby nebylo pro jeho starost, Ze by ho chtél jináé?5) trestatí?9)! — Jakoż pak tak bylo*"), kdyby nebylo zań pří- 10 0 KNIHA ČTVRTÁ. KAP. 33. mluv přátelských k králi od znamenitých lidí, že jestí!) měl na hrdle býti trestán 42) 5). A po několika nedělích zalíbilo se králi, aby uzší 48) uzdu nań vloŻil **), tak aby **) men bujen byl, rozkázav 4%) přísně hejtmanům psaním svým, aby víc v Praze stanoviště a hospod nemíval. Aváak v tom &asu*7), na pilnu 8) žádost a přímluvu lidí znamenitych *), dal mu byl při času svatého Václava král??) glejt za XIIII dni pofád zbéhlych, »aby toliko v mésté a9?) v domu svém mohl bezpečně potrvati; ale v3ak 5!) po vyjití těch XIII dní na první spůsob, totiž abý prázen byl města, zase přišlo. A bude-li chtíti k soudům jezditi, tehdy, pojede-li skrze město, nemá se v něm zastavovati, ale předse k zámku jeti; a jinde hospody své míti nemá“?)“)«<. — Potom opět s velikou těžkostí přátelé jeho nápodobný glejt mu 5%) byli zjednali u krale na prvni spisob; a to dotud trvalo, aZ ho5*) král téZce*5) pro- pustil, na pilné prímluvy lidi nskterych A). Ten člověk byl veliké strašidlo a bázeň lidí mnohých šlechetných, a potěšení nepokoj- nych, nespravedlivych 5?) i jiných nepořádných, jimž 7) se nevelmi dobré líbilo 59). Neb to 5%), co %) jest sobě v Praze dovedl*!) jakýms štěstím nepořádným a podezřelým, osobiv sobě od obce) té) jakkoli místo první na stolici konšelské skrze jich samých posazení na ob- darovani krale*) Vladislava**), że neni slejchano, ani v kronikach Gitano, aby kdy jeden člověk městský %) v Čechách tak %) chatrného 57) kmene — neb sou lidé hodnověrní máteř jeho hokyní býti tvrdili — dovedl sobě tolikéž, aby 1) ost ani; Z ani sjezdův nemíval ani rady nedržel. — ?) £ rad. — *) o virou. — 4) klego kdyby. — 5) Z aneb. — 9) £z purkrabí; /eg purkrabé. — 7) d štyři; Ačevgo čtyry. — 8) v postavil. — 9) Z kdyby. — 10) ke {mu}; bldgo mu koli; » mu koliv. — 11) Z (slíbil). — 12) Z (téhož ... nahoře). Doložil mu toho král ještě, že nemá atd. — 18) » Přidal. — 14j Z zase než. — 15) v (též rukou dáním). — 16) / Při tom Pašek prosil. — 17) Z svého(!). — 18) * z mládí; Z hned z mladosti. — 19) ev choval. — %) 7 neb. -— 2!) Z (jeho). — 22) vdg (tudíž). — ?3) » tu odpočívají. — 24) kbedo i on. — 2) » podle nich tu té% své kosti mohl slożiti; Z tu podle nich. — 2%) /v Poněvadž's; Ž (jsi). — 27) v (ani). — ?8) 7 (nad). — %) / tu rodilymi; osf zrodilymi. — 30) žZ (a). — 31) è su. — %) v (boha). — 39) Z taky ukázána. — %) 5 jinü. — %) 2 (jim). — %) Z jest); kbeogo jest se. — 37, ost to stalo. — 38) vgg jinak. — 99) o ztrestati. — 40) Z bývalo; & bylo na tom. — 41) / (jest). — +2) &blvg trestán býti. — %) vg užší. — 44) kdgo vzloZil. — %) v tak, i aby; 4 {tak}, i aby; ego (tak) aby. — 46) kblevg roz- kázal. — 47) Z čase. — 48) ž pilnú. — 99) Ao (král). — 50) v {a}. — 51) Z však těch časů po. — 52) vdg mä(!). — 53) o glejtum (I). — 54) v (ho). — 5) o (těžce). — 5%) 24/ (nespravedliv$ch... nepofádnych). — 9") » aniż. — 58) 2/vo dobře líb.; * dobře líbilo dobré. — ©) / {to}. — %) v coż. — 9!) / provedl. — ©) / do obce. — 93) a to. — 64) Z (Vladislava). — *9) e z méstskych. — 99) » tak z chatrného; o» z tak chat. — 67) g chaterného. 2) Přimlouval se zaň legát papežský. — b) Hejtmanů zemských, list přímluvný ze 17. srp. v arch. musej. Viz i Arch. C. XII. 383. — ©) Srv. Tomek, XII. 110. — 4) Kterých a kdy, neznámo. — ©) R. 1514, 12. srp., aby mohli sami voliti, není-li krále v zemi. 1530 28. záH 

Strana 275
DALŠÍ ORTELY NAD PAŠKEM. ÚVAHA O NĚM A CAHEROVI. 275 1530 obec tak znamenitú obou1) měst, dosti mocnou2) ten zlořečený býti musil 20). To při tom 21) buď; 1530 a někdy svívolnů3) a zuřivou4), tak ufasoval, zanechám ostatku22). Ale již nyní, jakž jej aby nesměli svobodně hlav svých pozdvihnouti5) první23) štěstí hlavou dolův 24) obrátilo, tak 25) bez jeho vůle. A netoliko Pražáci 6), ale i všecka také zase v veliké ohyzdnosti a potupě byl s u mnohých 26) lidí27). téměř7) města8) královská měli9) ho již 10) v větší vážnosti mnohokrát 11), nežli krále 12), pána Havel Cahera 28) také z knězstva málo méň toho všeho 29) do sebe 30) měl, krom mocné svého dědičného 13). — Důvodův 14) toho 15) máš dosti v těchto knihách. Nebo každý, kohož ruky; kteréž ač jest neměl, tolikéž však vůli on požehnal, ten požehnaný byl, by 16) pak král a žádost k tomu nesmírnou měl, maje sobě pán koho 17) zlořečil; a kohož 18) on 19) zlořečil, 1 ku pomoci moc ruky Paškovy i jeho tovaryšův. KAPITOLA TŘICÁTÁ ČTVRTÁ, v níž se 31) pokládají zejména osoby vypovězené, jak jsou jich32) Pražané povolavše33) na rathouz, oznámili, že administratorové o nich vysvědčili a za pravé křesťany je vyhlásili; a Pražané je 34) také zase do obce a společnosti přijali. A tak potom i jiné osoby týmž obyčejem zase všecky přijímali. Když35) sou se ty věci tak dokonaly36), is s křesťany věrnými;« a že z těch příčin přijímají tehdy prve jmenovaní vypovědění, totiž: Bar- a připúštějí je44) zase 45) k sobě do vší společ- toloměj písař, Václav Trubka, Jan Valenta, nosti měšťanské46), v kteréž jsou 47) prve spolu48) Havel od růže, Jiřík od půl kola, Jan zlatník s nimi byli, tak aby byli za jedno s nimi ve všem, jako kdy 49) prve 50), zachovávajíce51) se a Vít mečíř, byli povoláni na rathouz staro- k sobě s obou 52) stran jedni k druhým 53) 23. kv. městský v pondělí křižových dní 37), třetí den » před svatým Urbanem. sousedsky a přátelsky. A aby vypustili z sebe Tu purkmistr s konšely 38) a s.39) administra- všecky hněvy a nechuti54) předešlé, ničímž 55) zlým sobě56) nevzpomínajíce 57), a že to všecko tory, prostředkové, mluvili k nim při přítomnosti jistého počtu 40) starších obecních, přirovnávajíce srovnání přátelské chtí přede vší obcí oznámiti, z aby jim všem58) o tom vědomo bylo, jak se k prvním řečem, kteréž při prvním stání byli k sobě zachovati 59) mají. k nim mluvili, v ten rozum, oznamujíce, že To oni slyšavše 60), za vděk přijali to při víře jsou 41): »administratorové o nich vysvědčili42), opatření; než toliko připomínali zase jim 81) své že v kolleji při nich nic proti víře křesťanské obtížnosti, kteréž 62) sou 63) prve na ně vznášeli64) scestného jsou 43) nenalezli, než že se srovnávají 1) bo obú. — 2) bo mocnú. — 3) klvdg svévolnou; beo svévolnú. — 4) beo zuřivú. — 5) b pozdvihnúti. — 6) kbl Pražané. — 7) 1 (téměř). — 8) d (města). — 9) 1 měla. — 10) l (již]; kbevgo již tak; d již takměř. — 11) I mnohdykrát v větší vážnosti. — 12) l samého krále. — 13) l dědičného, jakož toho máš dosti důvodův v těchto kn. — 14) kb Důvod. — 15) kbdgo máš toho. — 16) l by mu pak sám král zloř. — 17) bedg toho. — 18) 1 komu. — 19) v [on). — 20) g musil (tak jako i on sám zlořečený lotr byl). — 21) o při tom buď zanecháno. — 22) keg ostatkův. — 23) o prvním. — 24) l dolů hlavou. — 25) ost [tak také... potupě byl). — 28) e (u mnohých lidí) obrátilo, pohleď! — 27) k lidí, patř každý a suď bedlivě! I lidí, za osla kumánského ve lvové kůži vy- kládán i poznán byl. — 28) Cahera, blevdg zlé paměti; k zlé a nehodné pam.; o také, zlé pam. — 29) v (všeho). — 30) b při sobě. — 31) v (v níž se). — 32) l jim. — 33) l povolavše jich. — 34) l (je). — 35) kblego A když; d Věci ty, když jsou se atd. — 36) 1 konaly. — 37) vo po křížových dnech. — 38) kbe a konšelé. — 39) kb (a) s adm.; o a adm. — 40) o potazu (!). — 41) I (jsou). — 42) l to vysoce vysvědčili. — 43) bo jsú. — 44) v (je). — 45) l (zase... byli tak]. — 46) bv křesťanské. — 47) b sú. — 48) vd (spolu). — 49) 1 (kdy). — 50) vdgo (prve); v g dopsáno pozd. mezi řád. — 51) l zachovajíce. — 52) b s obú. — 53) k jedni druhým. — 54) v nechali. — 55) g (ničímž... přátelské chtí přede). — 56) d toho sobě; 1 sobě toho. — 57) kbygo nezpomínajíce. — 58) 1 jim o tom o všem. — 59) kbedg zachovávati; I zachovat; o chovati. — 60) l vyslyšavše. — 61) kbedgo zase připom. jim; 1 připom. jim zase. — 62) l které. — 63) ! (sou); e jsú. — 64) z chyb. vynášeli. 35

Strana 276
1530 276 totiž o rozpisování!) po zemi, o?) vypoví- dání, o vézení a?) o*) škody pro nevpuštění do statküv, toho žádajíce, poněvadž prve jim na to žádná nebyla dána odpověď, aby času tohoto dána byla, nejvejš“) o rozpisování po zemi, že by měli mordovati, proto, aby vědomo bylo o nich všem lidem, že jsou takoví, nebo nic. A poněvadž“) jsou to i kněží po kostelích i jiní lidé ?), berouce 9) naučení z toho?) psaní!?) zjevné všudy, kamž jsou se koli obrátili, i v obci!!) města tohoto mluvívali a o nich beze vší vejminky, že sou takoví, tvrdili i rádi by slyšeli odpověd na ty obtížnosti, kterýchž nikoliv pominouti slušně nemohou, nebo aby chutně o nich to držáno bylo !2) podle toho 1%) rozpisování, nebo nic, protože mají ženy '4), děti i!5) jiné přátely, a že by neradi jim žádného ourazu po sobé züstavili !9). Dana jest jim odpověď !?) po dlouhém !8) potazu, že se to psaní na ně nevztahuje, ale na jiné, kteří sou 9) takoví. >A poněvadž vás za takové nemáme, nám se zdá, že na tom můžte přestati, když my o vás drZeti budem ??) též jako prve, že nejste vinni. A kdybychom vás za takové měli?!), však bychom s vámi nechtěli jednati tohoto??) prátelství??). A to i*^) v obci oznámíme.« Proti tomu pověděli: »Poněvadž to slyšíme, že se na nas?) psani takové nevztahuje, že my to opatření přijímáme a oblibujem 25). ‹ Prostfedkové?") ti, vyslyšavše je, rozkázali, aby na znamení takového přátelství *"*), srovnání a smíření, rukou podali purkmistru 8), jakožto náměstku 2%) vší obce, potom starším obecním. KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA ČTVRTÁ. KAP. 34. A tak se stalo, že jsou tak učinili; počna od 1530 prvního až do posledního. Toto aby %) opět vědomo bylo budoucně: že nikdá se toho neukázalo v pravdě, netoliko s prve před tímto %) jednáním, ale ani potom, aby kdo z lidi kterychkoli*!) postižen byl v tom, že by měli mordovati. A ačkoli jsou to k některým potom postranné??) ne marní??) lidé, ale hlava jiných mluvili, Ze by »ti listové a to?4) psaní » po zemi pravé a spravedlivé bylo, tudy Ze se dotýče, prý), těch, kteříž %%) jsou se nás od- řezali při víře a obrátili se mezi některé *?) bludné lidi, pikarty a kacíře a tam při nich züstali«, — zejmena ti, kteříž se v této kapitole s příští podpisují, — tuto již*“Š) opět znamenej, že již nevěděli %), kam toho víchu 4) mordéř- ského *!) a na koho strkati 42). A nevědouce 4%) kam se s ním obrátiti mají, i musili vždy toho škraloupu jinam podávati 4), kterýž se ani tu » jim nemohl slušně trefiti, dávajíce těm za příčinu, że sou se*5) od nich46) při víře odtrhli. Тшо 47) jest opět k smíchu podobno 9), že tři nebo čtyři 49) osoby, kteréž jsou se od jich víry odtrhli do Boleslavě a jinam). mezi „s Bratří, měli několik) tisícův mordovati*?) a smělost větší zmužilosti %*) ukázati, nežli jiní vypovědění v větším počtu %) LX osob, s kte- rýchžto *“) nyní ten nárok“) sňali, tak 59) mluvíce, jako by té) barvě“*“) lidé5%) neroz- » uměli, totiž že by podobněji bylo — lidsky mluvím$?) — tfem nebo®) étyrem9?) osobám ten mord páchati 9?), neZli padesáti aneb %) šedesáti, ježto jest již všem známo, že ani to, ani jiné jim nemohlo postačiti k pravdě. A bylo by to %5) 1) v po rozpisovani. — ?) o (o). — 3) v2 (a). — 4) 0 (o). — 5) Z nejvíc. — s) o Poněvadž. — 7) Ż i jinć lidi. — 8) o berúce. — 9) ŠZ z toho naučení. — 19) 44/ (psani). — 11) Z i obci. — 1%) codgo drżali; &4/ tvrdili. — 18) s tohoto. — 14) žóZ manželky. — 15) kbed a. — 18) kblego pozůstavili. — 17) dg moc (!). — 18) o dlúhém. — 19) jo jsá. — %) &/ budeme. — ?!) / neméli — ??) £/ey toho; $ takového. — %) * pokoje a přátelství. — 2) ost (ih. — 25) b na vas(!). — 26) b oblibujeme. — 27) » Posttedkové(!). -- ?'*) z prátelského, ale to v rkp. oprav. — 28) z panu purkmistru. — ?9*) z náméstsku. — ?9) » (aby] op.; &eedgo opét aby. — 99) £Med tím. — 31) о kterychżkoli. — 3?) £2/edg po strané. — 93) 4/ ne matni. — %) 42/ (to); g ta. — 35) kble pry dotyle těch. — 38) že kteří. — 37) os? (nékteré). — 38) Z (jiZ). — 39) A nevědí. — 40) 7 vichru. — 41) o modlźfskeho. — 42) le vstrkati; v vstréiti. — 48) kbledg i nevédouce. — 4) / podati... ani tu se jim. — $5) 2 sou (se); ? sü se; os/ jsou se. — 46) z při nich. — 57) /o (Tuto... víry odtrhli). — 48) os£ podobné. — 59) 2 &tyry; os£ Ctyry. — 50) vdg do Bol. jinam. — 51) v několika. — 52) os? zmord. — 5%*) ż vet3i a zmużilost; osź v6t3i i zmuż. — 53) os/ poltu, nebo (g neb) šedesát (o 100) osob. — 54) ž s kterých; */eg s kterýchž. — 55) kb/evdg nátek. — 59) ost a tak. — 97) Z (té). — 58) vdg berni(!). — 59) o (lidé). — %) ď mluvě. — ©!) Z neb. — 62) ď štyřem; óe čtyrem. — $3) os? spáchati. — %) ost nebo. — 65) Z toto. 

Strana 277
SMÍR NA STARÉM MĚSTĚ. 277 1530 za veliký div, kdyby ti měli mordovati všecku pro ně při víře byli. A tak chiméra chiméru 1530 plodila. obec — poněvadž sou1) byli v vězení2) za Potom opět 10) po těch nadepsaných sedmi dlouhý3) čas, prve i po témž4) psaní víc5) osobách brzo povolali Víta Šípeckého, Jana než6) půl léta, a jiní7) bez vězení v městě s Žábu, Jiříka Tatka krejčího, Jakuba knihaře, 11) byli víc8) nežli rok, — aby je tak beze všech závazkův měli propustiti, nedoptavše se toho též k nim jako k oněm mluvíce 12) a smyšlené obtížení od obce oznamujíce, aby bitý nebitého na žádného, ani při mučení některých již prve psaných, ani na zpovědi knězské! A za to mám, nosil 13). A oni takovéž téměř, jako první, dávali že se věčně to pravé?) neukáže, též jako jim odpovědi na to slušné, nedaleko od mezí o příčinách předepsaných, že by v zlém domnění o spravedlnosti své 14) zacházejíce. KAPITOLA TŘICÁTÁ PÁTÁ, v níž 15) se oznamuje, jak purkmistr a konšelé vysvědčují přede vší16) obcí, kterak jsou ty vypově- děné17) zase do společnosti měšťanské přijali, a administratorové je před touž obcí za pravé a věrné křesťany vyhlásili, a osoby zejména, kteří 18) se zase nenavrátili19), jmenují. Při tom o korunování krále Ferdinanda na království římské, a jaká drahota těch let byla. Potom ve štvrtek na zejtří po sv. Barto- k tomu podobné o34) nich mluveno. Naposledy napomínali 35) všecky, aby je při tom zachovali, loměji byla obec na rathouz povolána, a tu 20) a měli se36) k nim, jako k sousedům svým, Pražané učinili řeč ke vší obci, vysvědčujíce o těch sedmi, zejména Bartolomějovi písaři s ji- přívětivě, laskavě a dobrotivě, jako kdy prve etc. Potom také administratorové, mistr Vavřinec » nými předepsanými, o tom jednání přátelském, z Betléma a kněz Václav, s některými faráři kteréž se před tím stalo v radě při přítomnosti hlavnějšími 37), náměstky jiných 88) kněží, vy- administratorův i starších obecních: »kterak sou svědčení o týchž učinili zjevně přede všemi je přijali do společní21) měšťanské22) svobody, i 39) poctivě40) v tento rozum, když jsou se v kteréž sou prve byli23) beze vší24) vejminky, z v konsistoři před nimi stavěli: že sou nic při nedržíce o nich než jako o dobrých lidech25); a že, kdyby 26) byli obviněni a slyšáni na onen nich scestného ani odporného víře křesťanské čas27), dřív než sou vypověděni28) byli — tak nenalezli, než41) že sou praví a dobří křesťané, nic se nedělíce od obecní církve podle dva- jakž sou před námi mluvili —, že sou hotovi byli každému ze všeho právi býti29) a ze všeho se nácti článkův křesťanských, ani od jiných věcí, neslušného vyměřiti 30);- a tak, kdyby při tom » zákonu božímu náležitých, a zvláště při smyslu byli zachováni, že by nikdá, prý, k tomu 31) ne- o svátosti těla a krve Kristovy“); přimlou- přišli 32), k čemu33) sou přišli.« — To i jiné bylo vajíce42) se s obou43) stran, »aby k sobě 25. srp. 1) o jsú. — 2) ! (byli v vězení). — 3) o dlúhý. — 4) d týmž. — 5) kbl více. — 6) k (než půl léta a jiní). — 7) ost jiní víc(e) nežli rok bez věz. v m. byli. — 8) k (víc]; bv více. — 9) v pravě. — 10) ! (opět) pak. — 11) b kniehaře. — 12) I mluvili pravíce. — 13) kbleo nesl; g nosili. — 14) I (své). — 15) v (v níž se ozn.). — 16) l přede všemi obec- ními lidmi. — 17) kb ti vypovědění ... přijati. — 18) b kteříž. — 19) kblev navrátili. — 20) e (a tu ... obci). — 21) kble společnosti. — 22) 1 křesťanské. — 23) l jsou předešle byla(!). — 24) kbl (beze vší... kdyby byli). — 25) v lidí(!). — 26) l kdyby zajisté (byli). — 27) l čas před vypovídáním byli. — 28) bvd vypovědíni. — 29) ost právi býti ze všeho. — 30) lv vyvésti. — 31) l prý, k tomu nikdá; ost prý nikdá k tomu. — 32) v nepřišlo. — 33) g (k čemu jsou přišli). — 34) l od. — 35) o aby napomínali. — 36) »se« není v z, ale v ost. — 37) v nejhlav- nějšími. — 38) kbl jich. — 39) bledg a. — 40) b poctivé. — 41) vdg (než). — 42) ost a přiml.; v přimlúvajíce se; b přimlúvající se; 1 přimlouvali se. — 43) l aby s obou; k s obú. a) Ovšem nutno tu dodati, že mezi examinatory byli sami též lutheráni; aspoň administrator Vavřinec čítal knihy Erasma Rotterdamského i Lutherovy (Kšaft z r. 1528 v kn. 2142 O 1).

Strana 278
278 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA ČTVRTÁ. KAP. 35. 1530 lásku1), přízeň a dobrý pokoj i svornost zachovali všeho provinění; druhá strana také, tak jakž 36) 1530 jsou kněží37) a učitelé jich na kázaních svých a aby se k sobě sousedsky, přátelsky2) i přívě- je38) zuřili39) proti nim a v srdce jich tivě jako kdy prve měli, nepozůstavujíce při sobě tajných3) nevolí ku pomstě4) etc. — hluboce nelásku 40), různici41) a všelijakou 42) zlost vkořenili a vsili 43), ďábelským ovšem ná- Tuto se opět najde5), jakož těch let předešlých všecko bez mála knězstvo všudy vyhlašovali6) strojem: oni v se to 44) zlé vpivše 45), lítost také o nich po kostelích, a podle toho i lidé světští měli, že 46) sou sobě všeho na nich nedovedli, beze vší vejminky, že jsou lidé bludní, pikarti což47) chtěli, totiž48) že jich nezmordovali a nejméň a kacíři, — že ti všickni a vejše duchovní7), sami že jim mezi sebou bytu zabrániti a příliš ne- o smyslné vzteklosti své že provésti proti nim sobě nyní lež všickni 8) svým ústům dávali, to do- kládajíce2) na otázku administratorův po nadepsa- nemohli. A tak z těch zlých věcí tudy 49) zasáklých 50) naděje nebylo, aby s obou 51) ném10) mluvení11) jich, a tvrdili o nich za12) pravdu, že jest jich všech k tomu vůle v tom mluvení. stran ta 52) hořkost, dokud jsou nejdéle 53) živi, A hned tu 13) při tom ti vypovědění ohlá- pominouti do ostatku měla, než že toliko sili se v té obci, že netoliko nyní14), ale is [upokojení zevnitřní mezi nimi bylo. Což se pak]54) jiných vypověděných přes- i prve po vše časy jsou 15) se tak při víře za- chovávali 16), jakož jest též 17) nyní 18) o nich vy- polních — kteříž sou se z města v těch nesná- zech 55) vybrati musili a jinde se osazovali — svědčeno 19), a nikdá se v tom neproměňovali. dotýče, a jsou tito zejmena: Matěj Kardinál, To všickni slyšavše 20), přijali 21) od nich 22) a 23) kožišník 56), Jan Potměbil, soukeník, Jan Bonuše, žádný žádného odporu jim neučinil. 2 Ta smlouva 24) tak jest 25) již dokonána a a Johannes 57), kterýž 58) jest nyní písařem na zavřína 26), podle zdání lidského nedokonalá; Brandejseb), a jiní někteří s vyšlými nevypo- nebo v srdcích27) mnohých s obou 28) stran hoř- věděnými59), kteří sou 80) se do Boleslavě 61) kost nějaká tejná 29) s 30) srdečnou 31) kyselostí Mladého a jiní jinam v rozličná místa mezi a těžkostí32), jako kvasnice na dnu, vnitř zůstá- z Bratří obrátili, s těmi jsou nic nejednali 62) vala3) — těmto vypověděným zlítosti 33) nesmírné, dávajíce tomu 83) příčiny některé, a zvláště ty 64) pravíce, že sou se při víře od nich oddělili protože sou jim bezpráví odporná strana ve- liké a násilé34) velmi ukrutné35) činili, beze tím k Bratřím připojením. 1) 1 lás., příz. i dob. pok., ano také i svor.; ost lás. a příz., dob. pok. a svor. — 2) v sous. a přát.; ! (přátelsky). — 3) kblevdg tejných. — 4) l k pomstě. — 5) v nejde(!). — 6) e (vyhlašovali... světští). — 7) I duchovní, jsouce takoví, sami nyní svým vlastním ústům lež. — 8) ost (všickni). — 9) g dokládaje (ale pozd. oprav.). — 10) bl podepsaném. — 11) I mluvili jich(!); ost jich mluvení. — 12) o (za). — 13) l (tu). — 14) l i nyní. — 15) be jsú. — 16) lvdo zachovali. — 17) l (též); v týž. — 18) kble (nyní). — 10) v vysvědčené. — 20) v vyslyšavše; kble přijavše. — 21) kble (přijali). — 22) k (od nich). — 23) l (a). — 24) ! Tak ta smlouva podle zdání lidského dokonána a zavřína jest, než v srdcích atd. — 25) kbevdgo (jest). — 26) v zavřína a dok.; b ne- dokonalá a zavřína(!). — 27) v v srdci. — 28) k s obú. — 20) o tajná. — 30) »s« není v z, ale v ost. — 31) b srdečnú: — 32) d (a těžkosti jako). — 33) o zlosti. — 34) b násilí; v násilné. — 35) v ukrutenství. — 36) kbl jak. — 37) le je kněží. — 38) vg (je). — 39) k bouřili; e zuořili; o znaučili. — 40) k nelás. a růz. — 41) lvg různice. — 42) e všelijakú. — 43) o úsilím. — 44) ost se v to. — 45) l vpavši(!). — 46) o (že ... nedo- vedli). — 47) 1 co. — 48) ost (totiž... proti nim nemohli). — 49) d (tudy). — 50) o zase zasáklých; v zakyslých. — 51) co s obú. — 52) g tu. — 53) o (nejdéle). — 54) »upok. — pak« v z není. Porušení smyslu napravoval písař dále: »U jiných vypověděných atd. — 55) go nesnázích. — 56) b kožešník. — 57) bvg Joannes; l Jan. — 58) kbevdgo který. — 59) lvo vypověděnými. — 60) 1 (jsou). — 61) eg Boleslava. — 62) v nezjednali. — 63) kble k tomu. — 64) l tu. — a) Smlouvání nějaké děje se mezi Pražany a Bartošem, Žábou, Trubkou, Kaší, Šimonem zámeč. a j. ještě r. 1532 (Reg. kom. 4 F — A 19, 20). — b) Bonuše r. 1524 ztratil dům svůj u sv. Valent. a r. 1538 jmenuje se bolesl. sousedem (arch. praž. č. 99, 163a; č. 2142 T4); Jana z Kramholce, písaře na Brandejse, r. 1528 jmenuje kniha arch. praž. č. 99 1. 281. — Na novoměstské (krom zmínky) a malostranské vypověděnce Bartoš tu za- pomněl docela.

Strana 279
VYŠLÍ, KTEŘÍ SE NEVRÁTILI. KORUNOVACE V CÁCHÁCH. DRAHOTA. KONEC PAŠKŮV. 279 6. led. Potom stalo se téhož roku, že král Ferdi- nandus korunován jest a potvrzen1) na králov- ství římské v městě Cáchách2) při času božího křtění, léta již3) M°D°XXXI°. A téhož roku drahota byla veliká ve všech věcech a skrze 4) to i hlad z velikého božího dopuštění v mnohých místech po všech okol- ních 5) krajinách6), od podzimi?) počna 2 XXX. léta, až právě, jakož 8) říkají, do Nového. A jiných krajův9), měst 10), městeček a vsí 11) zanechaje, protože nejednostejné jsou míry na obilí, položím toliko o městech Prazských, jaké drahoty 12) bylo v Praze 13) obilé 14) před samým Novým: žito 15) mnozí kupovali v trhu 16) strych17) po 1 �s gr, a 18) po XXXXX groších, pšenici 1531 po XLVII 19) gr., oves 20) po XVIII gr., ječmen21) po 1/2 S gr. a hrách po LII gr. všudy 22) českých. A jiná všecka ouroda byla nad obyčej drahá, ne tak mnoho z příčiny neourody, jako z pří- činy neřádu, kterýž jest se po vší zemi roz- mohl, totiž že jsou 23) mnozí lidé pro lakomou24) žádost množství ho 25), a nejvíc žita, do okolních zemí vyvezli a vyprodali. A také o tom byla 26) o pověst, že mnozí panští a rytířští lidé překupo- vali je od svých lidí27) poddaných a potom času čekali pro své zisky a za vysoké28) peníze cizozemcům prodávali. 1531 KAPITOLA TŘICÁTÁ ŠESTÁ, v níž29) se vypisuje předkem o Paškovi, jakými ranami ho pán bůh na tomto světě pro jeho neupřímnost trestal; potom i o Zachlubilovi kováři 30), jak31) jest v těžké nemoci ležel32) a jaký konec vzal; též i o33) Zigovi řezníku, co jest34) naň pán bůh dopustil, a tak i o jiných. Z těchto všech řečí35) toto 36) sluší k zná- světě po smrti 50) nepotkalo. I aby vědomo51) mosti přivésti, že ti takoví přílišní37), ukrutní » bylo, o kterých 52) se to 53) osobách tuto 54) tyranové podepsaní38) a často v těchto kněhách mluví: O Paškovi již máš zprávu v kapitole XXXIII55) jmenovaní, pomstu po všech těch nesnázech a smlouvách 39) od boha časnou40) na statcích, týchž knih 56), co jest naň přišlo, že jest 57) král vložil58) naň břímě a hodnou59) pokutu pro na pověsti 41) i na zdraví znamenitou 42) brali 43) as jeho pyšné skoky. Na statku také znamenitou na tom 44) světě, chtě bůh všemohúcí ještě tomu45), aby se sami poznávali 46) a pokání činili v svých a nemalou 60) škodu vzal, když při tvrzi 61) jeho nepravostech, kteréž jsou 47), v štěstí jsouce 48), Toušeni 62) řečené, ve třech mílech 63) od Prahy, páchali, aby49) něco horšího jich na onom dvůr, mlejn a obilé 4) mnozství v stozích i v sto- 1) v (a potvrzen). — 2) z v městě v C.; v (městě) Čechách(!); e v Achu (pozd. opr.). — 3) 1 (již). 4) ! (a skrze ... místech). — 5) d (okolních). — 6) I zemích a krajinách. — 7) le podzimku. — 8) by jako; I jakž; v jak. — 9) v krajiny. — 10) kbledgo a měst. — 11) e (a vsí). — 12) k drahosti. — 13) ost (v Praze). — 14) e jaká drahota byla v obilí; g jak drahé bylo obilí; l byly obilí(!); b bylo v obilé. — 15) l (žito). — 16) ost v Praze na trhu; l na trhu voves po 18 gr. a žito po jedný kopě a 5 gr.; pšenice po 40 gr. alb., ječmen po 30 gr. a hrách po 32 gr. — 17) z střich; v korec aneb strych; d (strych). — 18) v aneb po L gr. — 19) o 44. — 20) d oves po XV a sedmi gr. — 21) o (ječmen... LII gr); kb ječmen po 30 gr.; g ječ. po 15 gr.; evd ječ. po 1 k. — 22) kv vše. — 23) b sú. — 24) b lakomú. — 25) v obilé; l obilí. — 26) ost byla o tom. — 27) v (lidí). — 28) k ve- liké. — 29) v Vypisuje se v ní. — 30) e konváři. — 31) l (jak jest... vzal též). — 32) v ležal. — 33) o (0). — 34) I co jest p. bůh na ně i na jiné dopustil. — 35) kblvdy V těchto vš. řečech. — 36) edo to. — 37) d příliš ukr. — 38) l »podepsaní« je přetrženo; v podle psaní. — 39) kbl smlúvách. — 40) bev časnú; l častnou; o častnú. — 41) d na pověstích. — 42) beo znamenitú. — 43) l jsou brali; o brávali. — 44) bl na tomto. — 45) l ještě vždy tomu. — 46) l poznali. — 47) l (jsou); b sú. — 48) b jsúce. — 49) l a aby. — 50) k (po smrti]: g nepotkalo po smrti. — 51) I vědomé. — 52) l o kterýchž. — 53) kblvo (to). — 51) k toto. — 55) zkbevdg chyb. 31. — 56) d v týchž knihách; k kněh. — 57) 1 (jest). .— 58) kbdgo vzložil. — 50) be hodnú. — 60) bo zna- menitú a nemalú; I nemalou, ale znamenitou. — 61) deo tváři (! v g pozd. oprav.). — 62) l Toušim. — 63) g milích. — 64) kbld obilí.

Strana 280
280 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA ČTVRTÁ. KAP. 36. (1530 dolách, dobytka také i svrškův1), toho všeho za byl z rozkázaní 18) přísného královského 19) od 1533 25. čce.) mnoho set, při času svatého Jakuba Velikého hejtmanův zemských ctí a věrou s rukou 20) léta x. XXX° z božího dopuštění1*) ohněm dáním na postavení, kdy21) a kdekoli by 22) mu23) od krále nebo od nich24) bylo rozká- 1531 shořalo 2). Potom léta druhého, na zejtří po sv. 16. čna. Vítu, žena mu3) jeho a potom opět desátého s záno 25). — A k tomu nezachoval se k ženě dne dcera jich levostranná, v Praze zemřely 4), — své26) oddávané podle víry své, obloupiv27) ji z statků; a maje se k ní netoliko v manželstvu, nic jináč, než jako by mu obě ruce upadly 4*) — sám také dni své dokonav v Praze5) léta ale i v statku i ve všem jiném zachovati28) jako na jedno tělo ze dvou29) spojené sluší, M'D°XXX° a třetího v sobotu před družebnou8) so toho jest neučinil, ale položiv 30) ji o zname nedělí, na 7) této8) syllabě ne-junc-ta. — Kte- nitý statek její rozličnými podvody, přinucen 31) réhožto sobě mnozí rozumní lidé připomínají, že od sta9) let žádný člověk horších věcí byl jí svého, soudem jsa k tomu připraven, totiž 32) domu, krámův 33) masných postoupiti na Prahu neuvedl jako on 2) etc. v moc34) její 35) do uloženého času, ač by 36) Na Havla Caheru, někdy administratora, co jest též přišlo, to najdeš v kapitole XXX. s toho zase nevyplatil 37), a 38) musel z něho 39) se vybrati a 40) jinde byt svůj míti, jsa zbaven Tomáš Zachlubil, kovář, soused na Novém měšťanství svého. A to se 41) nalézá v orteli městě, složil se v těžké 10) nemoci a ležal víc 11) Starého města Prazského. — Že jest pak nebyl než půl druhého léta a z té12) příčiny u veliké ošklivosti a vohyzdnosti od lidu prazského i od člověk pravdomluvný, nemaje vážnosti ani studu » k svému 42) věku starému a dosti sešlému, jinejch mnohejch umřel?). kdež 43) se někdy umenšení na pověsti 44) jeho 45) Na Zigu řezníka 13) pak vzložil král pro 14) jeho pyšnú řeč, kterouž 15) mluvil zjevně na dotýkalo, toho pomíjím a 46) jiným poroučím, jako toho 47), kterýž se sám již nad sebou za- rathouze před konšely proti králi pánu svému, popouzeje 16) jiných k nějaké zuřivosti proti pomněl48). K tomu také, že mu syn jeho 49) němu pro téhož Paška, a 17) z té příčiny zavázán z jediný, v kterémž 50) sobě zvláštní založil51) 1533 15. bř. 1) z svrchšků(!). — 1*) ost z dop. božího. — 2) 1 mu shořelo. — 3) k (mu). — 4) l též umřela. — 4*) ge opadly Vsuvka »nic jináč... upadly« vrkpech čte semezislovy »žena mu jeho ... a potom«. — 5) ost (v Praze). — 6) b družebnú. — 7) v (na této syllabě nejuncta). — 8) ost (této). — 9) kbldg mnoha; evo mnohých.. — 10) z v ztěžké; bl v těžkú (! v těžkou) nemoc. — 11) 1ležel více. — 12) ost (a z té příčiny ... umřel). — Místo toho: A potom, když se psalo léta páně 1534 (kbledgo 1544) ve čtvrtek před Narozením panny Marie, jsa zdráv, ten den vsedl (l a vseda) na kůň, jel na rathouz, lidi soudil, a tři nebo čtyry (d štyry) vejpovědi ústní (go ústní; d (oustní]) sám učinil (kbl (a tři nebo ... učinil). Potom, když jiní páni z rady (kbl (z rady)) pro nějaké spatření místa (l ňákého místa) obec- ního vyvstali (v povstali) a pryč odešli (k povstali pryč a odešli), on sám po nich na rathouze pozůstal a na potřebu tělesnou (bo tělesnú), tu kdež obecní lidé chodí, se bral, a tam jsa, znak se převrhl a náhle zcepeněl (v zcepenil). A potom ho biřička našla a při jeho smrti jemu posluhovala. — 13) b (řezníka]; levdo pak řezníka. — 14) l král přetěžký svazek pro. — 15) e kterúž. — 16) o popúzeje; kbevdg popuzuje. — 17) kbevdo i. — 18) k z roz- kazu. — 19) k (královského). — 20) b s rukú; g rukou. — 21) l kdekoliv a kdykoliv bylo; ost kdyby a kdekoli (v koliv). — 22) b (by). — 23) kbe od krále jemu. — 24) I od jiných (bylo). — 25) o ukázáno. — 26) d (své). — 27) co oblúpiv. — 28) vg věrně zachovati. — 29) b dvú. — 30) le připraviv. — 31) l A tak z té příčiny přinucen byl atd.; 1 přiveden. — 32) l (totiž). — 33) l a krámův. — 34) klv a v moc. — 35) I jí; v domu postoupit a v moc její, mas. krámův do ul. času uvésti. — 36) kb dokud by; l totiž dokud by toho času. — 37) k nevyplatil, uvésti (kb dáti). — 38) l a tak musil se z svého domu. — 39) kbevdgo se z něho. — 40) l a jsa zbav. měšťanství, jinde byt svůj míti. — 41) l se vše nalézá. — 42) ost k svému věku. — 43) ost kdež někde... dotýkalo se (l se dotýkalo). — 44) kl na poctivosti. — 45) b (jeho). — Ost. rukopisy mají nyní vložku v závorkách, jež v z chybí. Je patrně pozdější a snad i cizí: neb i to (! než toho) doložiti musím, že jest mnoho časův (kb času) pro dluhy na rathouze u vězení držán byl (o drž. byl u věz.); a by nebylo (a byť bylo) jednoho muže a měšťana dobrého [= Martina z Vlkánova, pozn. vyd.] a manželky jeho, byl by snad i v tom vězení, nemaje se čím vyplatiti, umřel. — 46) ! Dále jiným ho poroučím. — 47) d tohoto. — 48) dlv zapomenul. — 49) ! (jeho). 50) g v kderémž; bo v kterýmž. — 51) v založení. a) O Paškovi viz články dr. Teiga v Ottově Slovníku naučném a již uvedený v Č. Č. M. 1905, str. 74; Tomek XII, 110. Str. 262. — b) O Zachlubilovi viz můj článek ve Věstníku akad. 1903 str. 668 (zvl. ot. 96).

Strana 281
OSUD SOUDRUHŮ PAŠKOVÝCH. 281 II. Mach IX. 1534 naději k potěšení a obhajování1) ouzkosti2) mnoho27) píše v XIIIltých, v XVtých 28) 1534 Jos. jeho 3), umřel“). a XVItých a zvláště v sedmnáctých 29) knihách Flavius. de Jana Karbana, konváře 4) z Nového města, Josefových de Antiquitatibus v deváté kapi-Antiquit, XIV.- bůh ještě k něčemu chová bez příhod světských; tole 30) o jeho hanebných31) těžkých nemo- XVII. k horšímu-li jeho čili5) k lepšímu, bůh víb). cech. Kterýžto za lékařství to byl sobě zvolil: Jiní také mnozí, od nich oučastenství jako že rozkázal sobě v jednu chvíli podati jablka a nože, aby sobě32) sám je podle zvyklosti ob- ratolesti od kořene berouce, v rozličném neštěstí od boha postaveni byli), na zdraví, na statku loupil33) a na malé kusy skrájeje34) aby 35) i na pověsti?). Někdo vožrav se, utopil se jedl. A v tom popatřiv 36) okolo sebe a maje 37) v místě nenadálém; někdo z otrápení vskočil3) no nůž v ruce, šetřil38), aby tu žádného nebylo, do studnice a tam3) se zadusil; a jiní jinak a tak z přílišné bolesti hned chtěl do sebe ten nůž vstrčiti 39) a sám se zabiti; jakož by se bylo jako stín nějaký v skulinu 10) pomíjeli a jako by zemřeli, živi jsouce11); neb pejcha jich tak 40) stalo, kdyby byl Aciabus 41), vnuk jeho, nepředskočil jej a ruky 42) mu nezadržal. V de- a vzteklost předešlá v dejm se jim obrátily 12). Takovouť 13) jsou odplatu i k těm podobnou ss sáté pak 43) kapitole takto 44) se o něm píše: brávali jiní ukrutníci, že sou14) sami sobě »Byl 45) jest Herodes 46) král muž ukrutný na i jiným15) lidem omrzali16), a 17) z mnohých všecky jednostejně, hněvivosti jsa poddán 47) vybíraje, ku paměti mi jsou 18) přišli: Antiochus19), ale od spravedlnosti daleký.« A ten byl48) také 49) z prostého 50) obecního řádu na králov- král perský, v druhých 20) knihách Machabej- ských v deváté kapitole, kterýž hanebně pro své w ství vyzdvižen z krajin idumejských. Jaké jest ukrutenství od boha jsa poražen ukrutnou21) mělo býti 51) jeho 52) ukrutenství větší nad toto 53) nemocí bídně zcepeněl. — Nešlechetný onen 22) když jest 54) kázal tři vlastní syny své a ženu 55) Herodes 23), kterýž nevinňátka kázal zmordovati, královnu 56) svou 57) z osočení 58) zahubiti! ten potom pro své tyranství rozličné24) ha- Ti nahoře jmenovaní, ačkoli 59) jsou 60) nebně25) sšel26) z světa; jakož se o něm z nebyli tak příliš ukrutní na bezhrdlí 1) lidské 1) kbe obhájení; l k obháj. — 2) I v úzkostech. — 3) lg (jeho). — 4) d kováře. — 5) kbevgo či. — 6) Ost. rukopisy kladou nyní místo, jehož v z není, i zdá se, že jest též cizího původu: jako Jiřík Je- žíšek: ten (g (ten) také (v taky) znamenitě od boha na tomto světě trestán jest (k jest byl); mnoho časův pro dluhy na rathouze držán byl, a potom jsa propuštěn (o a prop. jsa (potom]), nouzí, bídou (vg —ú), psotou (vg —ú) trápen byl i hladem, až mnohým měšťanům se ho slitovalo (vdg ho slitovalo se; b (se)), že jej tak opatrovali a almužnou chovali (kbledo že tak ... jej chovali), a ze (l z) špitálu na každý tejden mu (o (mu)) po pěti groších českých dávali (d po 15 gr. č. dávali; kbl pěti gr. č. pomoc mu činili), a z úřadu (v za ouřadu) šesti- panského tolikéž (k též). A jiní atd. — 7) bl (i na) pov.; l na poctivosti i jináč od boha trestáni byli. — 8) v s otrá- pením skočiv; l z ot. skočil. — 9) l a tam života svého konec vzal. — 10) kbl (v skulinu ... a jako byl. — 11) b súce; ! prve slavně jsouce. — 12) ost jim obrátila; 1 (jim). — 13) ost (Takovouť... brávali). — 14) b sú. — 15) 1 (lidem). — 16) I omrzali, příkladův hojně jest. — 17) v (a). — 18) ost (jsou). — 19) l onen Antiochus. — 20) l o něm v druhých (knihách ... kapitole). — 21) beo ukrutnú. — 22) b on. — 23) o Erodes. — 24) I (rozličné); co rozličně. — 25) v a hanebně. — 26) l také s světa sešel, jakž. — 27) ost (mnoho). — 28) e (v XIIII tých, v XV tých). — 29) dv sedmdesátých(!). — 30) l Josephi Antiquitatum Cap. 9. — 31) I (hanebných). — 32) l je sám sobě; kbevo sám je sobě. — 33) I obloupal. — 34) kgd je skrájeje. — 35) 1 (abyl. — 36) lv popatřil. — 37) e (a maje... bolesti). — 38) d šetřiv. — 30) I vraziti. — 40) ! bylo i tak; v tak bylo. — 41) kb Ariabus; lAribus. — 42) l a ruky nezdržel; v a ruky mu jeho nezad. — 43) ost (pak). — 44) v tak o něm píše; l o něm se též zmínka činí. — 45) l Byl pak Her. — 46) og Erodes. — 47) d hněvivostí jsa zapálen. — 48) l Ten byl. — 49) l (také); b z tak. — 50) vo sprostého; b prostného. — 51) kbevdgo býti jeho ukrut.; l ukruten. větší nad toto býti. — 52) l (jeho). 53) nad toto. Tím končí rkp. o. — 54) l (jest). — 55) v zemi(!); 1 manželku. — 56) v královnou. — 57) b svú. — 58) d osočené. — 50) 1 ačkoliv někteří. — 60) l (jsou); b sú; kevdg nebyli jsou. — 61) kbevdg bezhrdlé. a) Správnost udání Bartošových srovnej podle mého článku »Ziga Vaníčkovic« v Č. Č. Musea 1904. Ziga sám umřel r. 1533. — b) Jan Karban (1510—1532) připomíná se jako konvář u P. Marie Sněžné. Šíře pojednáno o něm v mé stati o zvonařích a konvářích pražských v Pam. archeologických díl XXI. 36

Strana 282
1534 282 krve vylivanim?) skutečným, jako tito, o nichž se mnoho v knihách jmenovaných píše, však jiným spůsobem, v těchto knihách popsaným, tak velmi?) ukrutně jsou lidi obtěžovali na těle i na duši rozličnými obyčeji, že se jim mnoho- krát?) stejskalo Zivu *) býti; jakož pak někteří KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA ČTVRTÁ. KAP. 37. skrze to netoliko o statky své, ale?) i o zdraví 15% i o hrdla přišli z takového sužování. A tak se*) najde?) to?), že Pašek s svými?) pomocníky a s administratorem větší ukrutenství nad tyto s» druhé ukazovali, protože jsou tito tělesně toliko!9) lidi mordovali, ale onino!!) tělesně i duchovně. KAPITOLA TRICÁTÁ SEDMÁ *2), v níž se opakují!?) viecky tyto véci!*) a jako s podivením!5): proc jest téchto dobrých lidí a spra- vedlivých pán bůh v takovém trápení a souzení!Ó) tak dlouho nechati ráčil; a zase, jaký prospěch !?) al8) štěstí v tomto světě takovým ukrutným !%) tyranům nad dobrými a spravedlivými dáti %) ráčil etc. A tak?!) tuto 2) knihu dokonává. Toto %) ještě sluší na budoucí pamět zna- menati a toho?*) nikoli nepomíjeti, neb každý rozumný člověk to vaZiti?®) a souditi musí podle povahy přirozeného rozumu: že jest velmi těžká a s veliké) strany nebezpečná, nejistá i nepodobná??) véc byla, proti tak znamenitym a dosti mocnym méstóm Prazskym tém néko- lika?)) osobám vypovédénym ([se?9?) postaviti za odpornou %) stranu, proti jich neústupnému) předsevzetí, kteréž l) pokládali sobě býti ne- dobyté a nepřemožitedlné ?), by pak vešken 9%) svět, podle jich zdání, na ně vojensky přitáhl. A domnívám se*“), že jsou nevěřili tomu, aby které stvoření mohlo jim jich) vášně a oumysl změniti, tak jakZ?5) jsou“") příliš vysoce a py$né svou??) věc napínali mnozí, mluvíce, nevelmi chatrní, ale ti, jenZ méli jiné z toho trestati, Ze jest véc nepodobná, pry, a nemožná, aby ti vypovědění měli zase byt svůj v Praze míti, a že podobněji jest tomu městu v prach a popel?9) se obrátiti a mako- vicemi dolův viseti, nežli by se to státi mělo! A opět, když král Ludvík psával jim, chtě, » aby je vpustili‘®) do města do jich statkův *!), říkali #2), byt43) král takových listüv s káru*4) poslal a zlatem byť psáni byli, že jináč se nestane. K tomu skoro45) jiZ sahali*€) že snáze nebe i4") země pomine), nežli 49) slova » jich zmařena budou. A jiné mnohé k tomu podobné lehkomyslné “9) i vší vážnosti prázdné*!) řeči mluvívali 52), ku potupé??) a lehkosti *%) králi, pánu svému, a naposledy k své vlastní nepoctivosti a posméchu budoucímu, kterémuZ55) s se nikoli nemohli vyhejbati 99). Ale že bůh všemohůúcí nešetří a nebojí se žádné moci ani síly %) lidské, ale k upřímné 5?) spravedlnosti, nevinnosti *) a soužení %) i k trpě- livosti lidí nevinných od počátku světa až do » této chvíle prohlédal a je obhajoval před lstivými lidmi, a od toho*!) prestávati nebude, podle 1) 4 vylévání. — 2) os? (velmi). — % k častokrát. — 4) £e na světě živu. — 5) kôZ (ale). — 9) 7 At se. — 7) bdg nejde(!). — 8) ŠZ (to). — 9) Z s jinými. — 19) 2/zg (toliko). — 1!) 42evg oni; 7 on. — 1?) 37: b poslední, Z a již poslední; e7 a tak již poslední. — 13) v Opakují se. — 14) £//e nesnáze. — !*) Z s podivením uvažuje. — 1€) e zsouZení. — 17) / jakého prospéchu. — 18) kôvg (a). — 19) / (ukrutnym). — %) Z propůjčiti a příti. — 21) kôl (A tak... dokonává). — 2) ev tu. — 23) kbe A tuto; / A toto; Z Ještě tuto; g Tuto ještě. -— *4 Z (toho). — %) Jeg vátiti umi. — 23%) g z vétsi s veliké(!). — 27) kdlevd a nepodob. — 9) / kolikas; & toliko. — %) »se postaviti... neustupnému< z vynechal; dalšímu pak slovu přispůsobil slovo předchozí, čímž vzniklo porušení: vypověděnému předsevzetí<. V textu vydavatel opravil. — %) 5e odporná. — 31) £/ kteréhoZ. — 3?) &/ nepfemoZené. — 33) / všecek; g všecken. — %) k A tuším. — 85) a (jich). — 39) 7 (jakZ); &^ jak. — 37) 2e jsá. — 3) be svi. — 99» ^ a v popel. — 40) ost zase vpustili. — 4) d príbytkü. — 42) v říkával. — 13) ¢ Byt pak. — 4) / (s) káru. — 46) éelv sküro. — 19) A/ev sáhli. — 47) kóZ (i). — 48) z pominou. — 49) Z než. — 5) Z (lehkomyslné). — 9!) vd prázdné vážnosti. — 9?) 2/ mluvili. — 53 7 k potupé; 2 a ku potupé. — 55) os/ a k lehkosti. — 55) 427 kterému. — 9) / vyhnouti. — 57) z moci a síly. — 58) žďg upfimé. — '9) 4 a nevinnosti. — 89) ¢ zsouZeni. -— 9!) bod od tohoto. P 

Strana 283
ZÁSLUHY A KONEC HLAVSÚV. 15%4 písem!), až do skonáni svčta: to predložení napłed za nejjistší grunt sobě každý člověk položiti má- že jest to v pravdě tak; potom, jakož se to nyní?) tak?) stalo, že jest bůh popudil*) k tomu ně- které lidi, aby rozličnými prostředky a cestami s tu nesnáz s pomocí jeho k místu přivesti mohli, A k tomu skutku“) v pravdě přirovnati mohu*) pana Jana Hlavsu z Liboslavć, — kterýžto vsecky jinć spolu?) vypovédéné a vyslé tova- ryše 5) své v tom přemáhal a převyšoval, — že w jest největší péé&i?), práci, pilnost i náklady o to vedl, s nebezpečenstvím mnohokrát života svého do jeho přemožení, maje velikou !%) svo- bodu!!), zvyklost a znamost i v tom ve všem rozšafnost při králi pánu i při jiných zname- nitých ze všech stavův, vyšších i nižších, duchovních i světských lidech, nad jiné lidi, tak že pán bůh dával jemu, a podle toho !?) jiným spolutovaryšóm !*) jeho, milost u nich, Że jsou!*) vàickni litost nad nimi měli v takovém bezpráví jich. — A když!“) to všecko pan 1) Hlavsa dokonal svou velikou!?) pilností a bedli- vostí 18), čas již 19) od boha jemu uložený při- cházel, z jehožto dopuštění nemoc těžká a ne- zhojitedlná naň přišla, kteráž druhdy se*?) mu oblevila?) a druhdy velmi??) obtíZila; a napo- sledy přemožen jsa takovými těžkostmi, složil se a leZal v velikém??) trápení, mnohokrát ani?*) ve dne, ani v noci pokoje nemaje za několik 2) nedělí. A v tom ustavičně pánu bohu?*) se modlival?”), neżadaje*?*) dalšího zdraví, ale za šťastné %) skončení %) a htichdv?!) odpu- 16 20 25 EJ UVAHA O PYSE PRAZANU. 283 štění. A když se tak mnoho čistil v tom očistci kře- 1534 sťanském, kterýž jest velmi trpělivě snášel, i také*?) v svatém pokání, pán bůh vzhlédl??) na jeho prosby a smrtí %) jej navštívil v noci na neděli, den?5) svaté Prisky, léta páné M?» VC?XXXIIII ?). Proč jest %) se pak tak 97) dlouho ta nesnáz prodlévala, poněvadž jest pilností lidskou nic nescházelo, že jest k konci nepřišla, tomu se žádný nediv; neb nehned u takových velikých) lidí, králův, knížat a jiných sáhna vezmeš, proto- že všudy odporové a překážky se nalézají a Że křivda 9) a faleš s pravdou musí) bojovati, dokudz büh nedá pravdé*!) vítězství. Neb on každému sebe?) bojícímu napomáhá ke všemu *“) dobrému, když však dotud tluče svou pilností, aż se dotluce**) netoliko u ného, ale*5) také potom 15) i u lidí. Avsak takového 47) prodlení pfríčina“%) jistà4°) tato jest 5°): boží vůle napred5!), že jest tak bůh chtěl míti 52), aby se tím trápením a soužením %) vypovědění pro své hříchy %) čistili a rmoutili*%). Jina příčina byla: Ze kdy255) jest9") král Ludvík dopustil a dal povolení5)) některé k tomu na falešnou) zprávu, bez vyslyšení) strany druhé, aby jedni na druhých jízdy činili, — a jsa svédom ?!) toho, z čeho jest ta bouřka byla se zdvihla, potom měl jistou %) zprávu, té falešné odpornů, a protož %) konečný **) oumysl a vüle jeho byla, to zase napraviti a křivdu potupiti, — ale že bůh všemohúcí nedal mu k tomu při- jiti, pojav jej v té vůli žádostivé z světa toho- to %). Neb když jest%) bylo již k tomu 1) ś (podle pisem); ż podle zśmluvy svć. — *) e nyní v pravdě tak. — ®) #6! {tak}. — +) kôl dopustil. — 5) v skutküv(!). — 6) » mohou. — ?) osť (spolu). — 8) Ze tovafise. — 9) Z (péči). — !9) 2 velikü. — 1!) z svo- bodou(!). — 1% Z něho. — 13) Ze spolutovarySüm. — 14) Z (že jsou... bezpráví jich). — 15) os ProtoZ, kdyż. — 16) / on pan. — 17) è s svi veliká. — 18) Ag bedlivosti s pomocí boží. — 1?) osť již jemu od b. ulož. 90) Z mu se druhdy; osť druhdy mu se. — 2!) ost oblehtila. — 2) osé převelmi. — %) ost u velikćm. %) A (ani). — ?5) g nékoliko. — 2) osť se pánu bohu. — 27) / modlil. — 28) 2d neZddal. — 2) /d ale šťastného. 30] skonání. — 3!) zg hfichim; 4 hfichi. — 3» / (i také). — 33) / vzhlédl jest. — %) 4 smrtí casnou. 35) 7 dne. — 9%) Z (jest). — 37) osf ta nesnaz tak dlouho. — 3) k velkých. — %) g křivdu. — 4°) Z mísí, bojo- vati. — 1!) osť pravdč nedá. — 1?) 2/2 jeho se. — 49) Z (ke všemu). — 4) z »až se dotluče« je omylem dva- kráte. — %) v (ale). — 48) Z (potom). — 4?) g takové (ale pozd. oprav.). — 49) Z (příčina). — 49) £Z (jistá). — 50) Z jest pfední, totiZ. — 9!) Z (napfed). — 52?) 7 büh chtél tak miti; A bůh tak míti chtěl; èevdg bůh tak chtěl miti. — 5%) e zsoużenim, — 5%) 7 pro některé hříchy své. — 55) £4/e čist. a mučili. — 56) kôle (když). — 97) lod (jest). — 58) Ač dovolení. — 59) że faleśni. — 99) e vysly&ené. — 9!) / svědomí potom toho, z čeho se ta bouřka zdvihla a měl jistou atd. — 62) $ jistü. —- 93) Z (a protož). — %) Z konečně. — %) Z z tohoto světa. — 66) Z jest již bylo... naměřeno; zg jest bylo k tomu již konci, kde jest bylo k tomu konci již, jest bylo již ji- stými cestami k tomu naměřeno (konci). 8) O Hlavsovi viz Ottův Slovník naučný a mé dodatky ve Věst. Akademie 1903, str. 667. pozn. (zvl. otisk str. 96.) 36* 

Strana 284
284 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA ČTVRTÁ. KAP. 37. konci naměřeno jistými cestami, tehdy v tom1) přímluvami nebylo 25), z žádostivého 26) častého nabádání téhož pana 27) Hlavsy a zvláštní28) zahynutí2) naň přišlo, a tak tím odtah další milosti, kterouž 29) jest 30) k němu ten pán nastával. horlivou měl, že by těžko 31) bylo na to všem Potom vkročil v to do království Českého vypověděným jiným 32) mysliti, kudy by mohli král3) Ferdinandus. Ten ač jest také byl4) k takovému napravení přijíti. Ten pán hoden vůle té, aby k spravedlnosti pomáhal, ale chvály 33) jest i s dědici svými na budoucí časy 34) překážka v tom prodlena musila 5) býti, proto- pro svou horlivou 35) při spravedlnosti chudých že jest nebyl6) ještě svědom počátku a kořene té nesnáze pravého. Nebo 7) ač jest zprávu jistou8) takovou 36) stálost. Ježto jiní37) mnozí z pan- n ského i 38) z 39) rytířského stavu, ač sou 40) při o tom jmíval a poznal to brzo, že se křivda počátku nad těmi vypověděnými lítost měli veliká vypověděným děje, ale že proti tomu velikou41) pro křivdu 42) jim 43) učiněnou44), od nepřátel někdy znamenitých zpráva falešná však při tom dlouho netrvali, než pokudž v té také?) k němu nejednou 10) přicházela, — a to sou Pražané perně poctami znamenitými upla- lítosti zapáleni byli; a když to v nich 45) is pominulo a ustydlo, tehdy 46) v zapomenutí covali — a tak že 11) vypovědění bývali na zmat- jim to přišlo, jako onomu šenku krále Faraona cích, jako mezi vlnami, — neb jednak 12) se král 13) dobrotivě k nim postavil a na dobrém egyptského nad Josefem, snův jeho vykla- dačem. ubezpečil, a z toho naděje byla 14), že jest již A protož žádného tejno 47) není, že se to blízko bylo 15) od milostivého jeho opatření a častokrát přihází48), že pán bůh někdy od lidí jich; jednak nazpátek skrze zlé lidi a promotory16) nevinných a spravedlivých rozum časně odjímá, zlostné se změnilo a v nic obrátilo, — a protož zkušuje jich a dává jej těm, kteříž od dobrého pro takovou 17) nestálost oumyslu královského 18) se uchylujíce bývají schopni ke zlému. A jakož musilo to býti, že jest tak dlouho ta nesnáz ne lidským chtěním, ale bozskou volí49) ty k konci přijíti nemohla, dokudž19) pravda z věci se tak dály, že jsou 50) jedni nad druhými křivdy, lži a falše nepřemohla. moc ukázali51) z dopuštění jeho 52) pro jich A protož rozum lidský to na ten čas hříchy, aby oněm k zahynutí 53) a 54) těmto k po- soudil 20): kdyby napřed pomoci boží, potom těšení budoucímu to přišlo: tak také zase též 55) pilnosti pana Jana Hlavsy nadepsaného a na- božím zjednáním 56), skrze pilnost a ousilé 57) posledy zuřivé a srdnaté lítosti, i upřímné21) stálosti proti takovému bezpraví, vysoce uroze- » dobrých lidí, skrze slušné prostředky ty všecky věci v dobré upokojení se 58) obrátily a nevinní ného pána, pana Adama z Hradce, nejvyššího lidé takovou 59) nouzi trpíce za nevinné zůstali kancléře 22) království Českého, při králi 23) pánu s snažnými 24) a nezbednými, dobrými, častými s pomocí boha nejmocnějšího. A což60) sou 61) I. Mojž. XL 23. 1) d tudy. — 2) l zahynutí jeho naň v tom. — 3) 1 (král). — 4) ost byl také. — 5) I musela prodlena. — 6) ost jest ještě nebyl. — 7) kbledg Neb. — 8) b jistú. — 9) kblg (také). — 10) l (nejednou). — 11) 1 (že). — 12) l nikdy(!). — 13) k král k nim dobrot.; ost k nim král dobrot. — 14) l bývala. — 15) 1 (bylo). — 16) vdg pri- matory (g opravil pozd. v »procuratory«). — 17) be takovú. — 18) l královskému. — 19) v (dokudž... ně- přemohla). — 20) d soudí. — 21) ost a upřímé. — 22) kl kanclíře. — 23) I nebylo při králi pánu svém. — 24) k s snaž. nezb. dob. častými; l snaž. dob. a čast.; le nezbednými); v s snaž. nezb. a dob.; d s snaž. a dob., nezbed. (častými). — 25) b (nebylo). — 26) kblevd nebo z žádostivého. — 27) v p. Jana Hl. — 28) k a zvláště; ldg z zvláštní. — 29) b kterúž; g k témuž. — 30) ! (jest). — 31) vg (že byl těž.; ost bylo na to těžko; l (na to). — 32) ost i jiným. — 33) ost hoden jest chvály. — 34) v (na budoucí časy). — 35) b svú horlivů. — 36) be ta- kovú. — 37) d ji. — 38) v a. — 39) kleva (z). — 40) b sú. — 41) b velikú. — 42) d křivdy. — 43) l jich. — 44) duči- něné; by učiněnú. — 45) ost v nich to. — 46) d tedy. — 47) kb tajno; v tejného. — 48) b přichází. — 49) kbed vůlí. — 50) l (jsou). — 51) kbld ukazovali. — 52) e božího. — 53) v zahynouti. — 54) le (a). — 55) g zas se též; 1 (zase); ost [též). — 56) kbleg jednáním. — 57) l usilování; kbev úsilí. — 58) l (se). — 59) be takovú. — 60) v kdož. — 61) e jsú.

Strana 285
PROČ NESNÁZE SE PRODLOUŽILY. OSUD NĚKTERÝCH VYPOVĚDĚNÝCH. 285 zlým věcem připravovali, pomsta: bůh vše- kolí škod i jiných protivenství rozličných trpěli, mohoucí7), soudce nejspravedlivější! Jemužto 8) musilo na to u lidí přijíti 1): kdo bit, ten sobě buď čest a chvála9), na věky 10) požehnanému! má2). Avšak nejjistší jest3) jich odplata 4), potom také těch, kdo 5) jsou je k těm všem6) Amen11). — Konec knih čtvrtých 12). 13 [KNIHA PÁTÁ.] Počínají se annotací přičiněné a opáčení některých předepsaných v těchto knihách věcí, na kapitole rozdělené. Tuto se pokládá epilogus aneb annotací, co se v jistých místech dálo. KAPITOLA PRVNÍ. Po dokonání těchto knih líbí mi se, abych přebývati, přinuceni jsouce, aby netoliko od statkův, ale od manželek, od dětí i ode všech ještě některé annotací přičinil s opáčením ně- přátel svých odloučeni byli a tak nade vším kterých předpověděných věcí. Nebo nevím, jak jest mi psaní přibývalo, když jsem počal po- se zapomněli, ale pohostinu s místa na místo řádně běh těch nesnází psáti, že sem mnoho- se trmáceti a nevole rozličné trpěti musili, tak krát na stranu musil vykročiti, zastaviv se při že jest div byl, že bůh v náhle nepohřížil té Prahy za živa do propasti země. Neb i skrze některé věci mimo začatý oumysl. Ale poněvadž to někteří z těch vytištěných k zoufalství a mne i k tomu potřeba nutila, musil sem k tomu k zlým věcem přišli: někdo pro nedostatek povoliti z hodné příčiny, otvíraje pravdu pod » a chudobu, kteráž naň z toho přišla, utrativ rozličnou falší přikrytou, aby potomně lidé po svrchní kůře nesoudili toho bezpráví, kteréž s cizími ženami což měl, byl jinde pohostinu a dal se v domnění zlých věcí; a potom byl jsou jedni druhým činili, jako by to šlo po spravedlnosti, ale aby pod tím něčeho jiného jat i umořen v vězení v Praze skrze přílišné pohledali a hledajíce nalezli hady, štíry a červy trápení na mukách; a potom pustili o něm hlas jedovaté, kteříž sou se tam v pravdě tajili. z posměšný, že jest se sám oběsil, jsa po mučení Ó, jak jest mnoho bylo těch všech časův ne- vsazen do vazby kozel řečené, v kteréž sám sebou nemohl vládnouti, a naň nic shledáno snadných od lidí, nebožátek bez viny vyti- štěných, těžkého vzdychání a volání ku pánu nebylo žádného hodného zavinění. bohu, aby vzhlédnouti ráčil na jich přílišné bez- Někdo podle vůle a rozkázání královského praví! Jak mnoho žalostivého naříkání, hořkého » všel do svého domu v Praze a hned vzat byl a srdnatého lkání, velikých a těžkých teskností do vězení a tam umořena). Někomu žena jeho, zmrhavši se cizoložstvem, utratila a pobrala i zármutkův, pro kteréž některým věrně se stej- skalo živu býti a jiného mnoho k tomu po- statek muži svému a preč se vybrala po své dobného, že majíce svá obydlé nesměli v nich zlé žádosti. Někteří utrativše statky, přinuceni 1) v (přijíti). — 2) l měj. — 3) ost (jest). — 4) ! nejjistší odplata v nebi jich očekává, Jakou potom také i na ty, kdo ... připravovali, pomstu bůh ... nejsprav. časem uvede. — 5) dg kdož. — 6) I (všem). — 7 b vše- mohúcí. — 8) ! Jemuž. — 9) kbld čest, chvála. — 10) l na věky věkův (požehn.). — 11) g Amen Amen. — 12) v (Konec kn. čtv.]; kbe Skonává se kronika o pozdvižení a bouřce pražské; l Finis id est konec. Soli DEO Laus et gloria; g Laus Deo Trino et domini perfecto. Tu končí se rukopisy kblevdg. — 13) dodal vyd. a) Miní se asi Jindřich Lopatský. Viz str. 181. O jiných udáních Bartošových není dokladu.

Strana 286
286 — byli pomoci od lidí žádati. Někomu pak žena jeho doma jsouci zapomněla se na věrnost manželskou pro nezdrželivost svou. Někteří také muži jich, jsouce vzdáleni od svých žen, též pro nezdrželivost po žádosti tělesné šli. Někdo smyslem se pominul z přílišné tesk- nosti a starosti. Někteří opět příliš zastaravše se, života sobě ukrátili a z světa dříve času sešli. Některé pak jich manželky pokušení jmívaly od zlých lidí a zvláště od lotrov- ského vtipu knězského, kteříž ponoukali a napominali jich, aby se s muži svými roz- KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA PÁTÁ. KAP. 1. A 2. vedly a statek jim poberouce k nim se s tím — přibraly. A tak jiní jináč rozličné protivenství ve- liká i škodu znamenitou skrze to nesli na statku, s na těle i na duši, z nouze jsouce přinuceni k marným věcem tělu i také duši nebezpeč- ným, jsouce přinuceni mdlobou tělesnou proti svému svědomí z božího dopuštění, od kterýchž jsou se prve vždycky téměř vzdalovali. Kdo w jest pak takových věcí zlých jim byl příčina bůh, soudce spravedlivý, mstitel jest takových všech věcí; budiž jemu čest a chvála ze všeho! KAPITOLA DRUHÁ. Vědíno býti má, ač prve dosti obšírně o tom jest dotýkáno, však neškodí ještě toho opáčiti pro příčinu lepšího tomu srozumění, že ve všech těch nesnázech prazských grunt a základ jest tento: že zlost jedněch proti druhým a nelibost k tomu ke všemu zlému je pozdvihla, a k čemuž prve přístupu sluš- ného právem ani soudem k sobě neměli, potom tu tajnou zlost tím obyčejem již popsaným proti sobě vylívali, zmocnivše se jedni druhých pod přikrytím víry falešným a nepravým. Důvod toho jest mnohý a zvláště tento, že mistr Pašek, obdržav pole v městech Prazských a obrátiv k sobě očima tu obec chytrostí ve- likou i štěstím jakýms divným, říkával k ně- kterým sobě nelibým osobám: že »já, prý, ne- mohu tak dokonalý býti křesťan, abych svému nepříteli mohl odpustiti, co proti mne učiní« *). Havel Cahera z knězstva také jemu toho, v kon- sistoři k některým mluvě, potvrzoval při počtích z víry těmito slovy: »byšte pak všecko učinili, což bychom vám rozkázali, ještě vám za nic neslibujem, abyšte mohli od pánův, totiž Pra- žanův, přijati bejti za měšťany ").< Již z toho kazdy mdz porozuméti, že ne pro víru, do kteréž jim nic nebylo, ani pro bludy, ale pro nabytí statku tak jsou ukrutně s lidmi nevin- » nymi nakládali. Avšak proto ještě mistru Paškovi mnozí jemu podobní — poněvadž se rovné rovnému od přirození raduje — chválu dávali nejvejš a pravili, kdyby on té překážky byl v Praze neučinil a té bouřce nepovolil, že by pikartství se po vší České zemi bylo roz- mohlo, kteréhož by těžko bylo potom zasta- viti, přičítajíce některým vypověděným, kteříž jsou v konšelství též jako on bývali, jakoby oni toho dopouštěli. Takový obvinivše“) někteří znamenití a vysocí lidé i legát papežův na zprávu a na domnění těch lidí stranných jsou to králi předkládali, přimlouvajíce zaň, již také vypověděného, za milost. Ale král, jakožto pán spravedlivý, nic se na to neobrátil, poznav, co jest v tom pravého a co falešného, ale přitužil jemu, jakož jest toho dotčeno“). A což se pi- kartství dotýče, máš o tom psáno napřed v prvních knihách v kapitole desáté“), jací jsau lidé tehdáž dvojí nastali v Praze, pro kteréž vinu jedni druhým dávali. A k tomu, že on mistr Pašek před samou tou bouřkou vyznal byl zjevně slovem všech jiných správcův na rathauze při přítomnosti biskupa moravského a jiných poslův královských, že v městech m 25 » a5 tejnou zlost a přikrytou nenávist a nejvej$ pro e Prazskych o Zádném pikartství nic nevédí!) ani a) Viz kn. I. 5, str. 18. — b) Viz kn. II. 10, str. 129. — .*) Takovy — Takové. V rkp. je zkomolenina: »Takov$ obvinuste. — 4) Viz kn. IV. kap. 33, str. 273. *) Vskutku v 9. Viz str. 34. — 1) Připadá ke sněmu o sv. Markétě r. 1524 (kn. I. 7), ale tu Bartoš nic se o těch slovech nezmiňuje. 

Strana 287
(1483, 24. září ) PŘÍČINY BOUŘE. SROVNÁNÍ S BOUŘÍ R. 1483. o žádném bludném člověku, a že již o všecko mezi sebou pokoj a místo mají. A protož dosti máš zprávy o tom prve, budeš-li chtíti spravedlivě souditi a zkusíš-li pravě duchův, "nenajdeš nic jiného než velmi veliké pokrytství, v kterýmž se zdálo mnohým k pravdě po- dobné. A jaký se koli hurt stal, že sou jedno- stejnosti a rovnosti bez osob příjímání žádné nezachovali, ale v nich jako v hnilicech se přebírali, chtíce je připraviti o jich nejméň statky; a dokudž sou Paškovi ouplatku nedali, dotud jsou byli pikarti a když jsou dali, tehdy za dobré zůstali křesťany. A kteříž sou nic dáti nechtěli anebo pro nedostatek co dáti neměli, tehdy ti ven z města jíti ode všeho musili a za pikarty zůstali. A to vše šlo skrze židy, jakož jest v druhých knihách v kapitole XXVII. o nich mluveno?). Ano, nékterym admi- nistrator listy dával pod pečetí vší konsistoře, vysvědčuje dobře o jich křesťanství, aby mohli doma zůstati, jako Jiříkovi Tatkovi, krejčímu, a Havlovi Růžovi") i jiným; však jim to nic ne- pomohlo, ale byli s jinými vypovédini a za pikarty jmíni, protože sou nic dáti ouplatku nechtěli. A tak se to Caherovo mluvení nade- psané plnilo: »byšte pak všecko učinili< atd. A toho sou svědkové mnozí měšťané, kteříž jsou potom pohnani!) před krále, aby dali svědomí pod přísahami velikými, kdo jsou co a komu uplacovali. A tak, když lež od pravdy odmísíš, tu poznáš, co bílého jest a co černého, a musíš vyznati, že ta chvála jest marná, ošemetná, povětrná a falešná, nemající v sobě gruntu pravého ani stálého. A snad se tuto rozpomeneš na onu bouřku předešlou také prazskou, kteráž se stala v středu před sv. Vác- slavem 1. b. MCCCCLXXXIII“), že též zmoc- nivše se jedni druhých z podpalu víc zlostného, nežli z příčiny spravedlivé, vzali za příčinu někteří sobě proti též některým spolusprávcům svým, pravíce také, že jsou chtěli mordovati oukladně všecky napořád lidi v Praze, kteréž by 5 10 15 20 26 30 85 40 287 v hacech podle hesla — tak jakž ti všichni zlého původové o nich pravili — vyměřeného nalezli a světla v domích by v noci neviděli; — neb jsou sobě tate slova byli vymyslili podle po- věsti: »pán bůh s námi, světlo mezi námi, naši věrní bez hac,« a že sou od víry utiskali. atd., kteréž dali stínati a jiné některé zmordovati, nic na krále pána svého nevznesše a vyčítajíce jim jich zavinění — »toť máš, prej, mých pět kop,«< ajiný, »toť máš mých osm kop, kterých jsi mne od- soudil« —, vroubili jim do hlav sekeru nebo tesák. Jakou sou z toho chválu i poctivost u krále i u jiných mnohých, rozumných lidí potom měli, to ti hodnověrní těchto let ještě vyznávali, kteříž sou byli tehdáž toho času v rozumných již letech zastali a zvláště, kteříž jsou tu přítomni byli brzo po tom pozdvižení u Hory, když král Vladislav, jsa tu tehdáž, velmi toho litoval, co se jest v Praze zběhlo, že přijeli k němu Pražané, vyslaní jsouce a padše na svá kolena před ním prosili a kořili se co mohli nejvejš, aby jim to prominuto bylo, že jim o celou kůži běžalo, proto že ne- podobnou lest také na ně vymyslili, pravíce, že jsau měli některý počet katův, aby všecky stínali v hacech nalezené. A tak několik osob mělo několik tisícův lidí zmordovati, též jako tito, o nichž jest již mnoho mluveno. Ačkoli tehdáž někteří před tou samou bouřkou z ří- manův a výtržných lidí prazských, oufajíce již v svá nevěrná spiknutí, dali byli k té bouřce příčinu, dobejvajíce se do kostela sv. Jiljí mocí při posvícení zvyklém, a tam kněží sobě své nakvasy uvodili a slavnost posvícenskou vedli zpíváním kostelním a žádný jim nesměl ode- pfíti, proto Ze se s rathouzem srovnali a knéZí té fary musili se tomu dívati; a také zpráva byla, že by konšelé kšafty falšovali atd.: však i to mohlo rozumným opatřením od správcův časně bez takových povykův napravováno býti, ale rozpustili uzdu v&eteéností mnohycn, a tudy tu boufku obmyslili. 1) V rkp.: jsou potom pohnáni jsouce pfed krále. ?) Str. 168. — P) Tj. od rüze. — ©) Srv. Staré letopisy, str. 236 č. 627. Nad ně ví Bartoš o heslu, jež sice mají i brněnské Paměti, ale kladou do r. 1524. -- Avšak ukazuje kronikář, že o podstatě bouře r. 1483 nemá neb nechce míti ponětí správného. Srovnává ji s bouří r. 1524 a zavrhuje, ač r. 1483 bouři podnikala jeho vlastní strana a viny konšelů tenkrát byly skutečné. Jich vyznání viz ve St. let. str. 510—516. (1483) 

Strana 288
(1484) (1480) 288 Potom po roce, když král do Prahy do svého dvoru královského z cesty přijel a k němu přimísili se, [kdož]!) byli v zlém do- mnění od Pražanův pro jich nevěrné spiknutí a z města byli ušli pro nebezpečenství života, o nichž tuším na zejtří obec zvěděvše, že sou v svých domích, nový jakýs cval a povyk učinili a po nich se až ke dvoru králov- skému honili zbrojně“) a král toho se byl se vším dvorem svým zděsil a od té chvíle on ani jeho potom náměstkové, králové čeští, žádný do dnešního dne dvoru svého tu nejmí- vali, ale na hrad Prazský jej převedli. A tehdáž před tím pohnutím to bylo na stalo, že jedni druhé u krále sočili potutedlně z nepřízně a z nenávisti pro svá zalíbení a oněch zkázu, žalujíce na ně falešně a k nesnázem velikým, k vydávání v ruce katům, k vypoví- dání ven z města i k jiným obtížnostem je připravovali, jakož se to stalo Janovi Sosnov- kovi, Janovi Žížovi, Šerlinkovi, Martinovi od půl kola, Lukšovi z Železné ulice“) a jiným měšťanům prazským znamenitým i některým farářům, že sou bývali u krále sočeni a tejně obžalováni bez viny, od konšelův tehdáž pří- tomných i od jich tovaryšův, nemohauce k nim přístupu slušného míti k zjevným žalobám, ač by co zavinili; to jsau již lstivě, oukladně a nevěrně činili; prodávajíce je jako na mastné krámy, neb se byli příliš bezpečili a důvěřili nějaké zvláštní milosti královské nejisté a ne- stálé, někteří pro naději ouřadův a jiní pro jiné pochlebenství a tudy nadepsané měšťany s kně- žími ke všemu zlému přivedli, kteřížto z ta- kového sočení vězením trápeni, katem zmučeni a naposledy vypovídáni za tři léta byli, nesmějíce do statkův svých se navrátiti, až do té bouřky potom vzniklé. A naposledy šlechetného muže, kněze Michala řečeného, kazatele slavného, v vě- zení na zámku Karlšteinu k umoření přivedli “). Ti pak konšelé velmi pilní toho byli tehdáž, aby vůli králově ve všem dosti činili i obec 1) Dodal vyd. a) Po Ocáskovi. St. letop. č. 638. Tomek X. 71. KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA PÁTÁ. KAP. 2. k témuž držali. Jakož pak král pro dobrý řád a opatření chudých obecních měšťanův roz- ličné přikázání jim činil, zvláště aby obec opa- trovali v tom, aby v řemeslích a v živnostech ; svých jedni k druhým spravedlivě se chovali, totiž v ceně chleba, piva, masa i jiných věcí pod uvarováním hněvu a nemilosti jeho. Ta- kové rozkázání královské bylo spravedlivé i po- božné, však v obci prazské ti, kteří jsou měli i) napravovati, těžce to snášeli dotud, až když se přimísilo jedno k druhému, totiž sočení k to- muto poslednímu, ti konšelé zlým toho požili a na svá hrdla uvalili v té bouřce, chtíce k tomu přivésti, což král míti chtěl. Z toho ze všeho můž vzato býti za vej- strahu budoucí, že ne vždycky jest bezpečné na rozkázaní královské naprosto spolehnouti, leč s nějakými prostředky a s okolky slušnými, aby mohly kozy celé zůstati a vlk syt býti; » nebo jinak hotové bývá krve vylití, když soužení lidu obecního nastává, jakož se to těm konšelům přihodilo; neb již tehdáž vnitřní lítost s zoufalou přívažlivostí k tomu jich ponukla; protož z těch a takových počátkův ta bouřka se byla strhla. Potom když sobě toho všeho jedni na druhých dovedli, domnívali se ti konšelé, že již všecko jich jest na sucho vyvezeno, po- vstali pyšně na nohy vysoko, jako by bůh na věky měl toho zapomenouti. A protož 15 2 » podle pfislovi >dobré se dlouho a zlé jesté déle zpomíná« bůh poslal potom z výsosti zlé na zlé, že jest dopustil na ně tu bouřku nade- psanú vší obce. A tak přišlo k tomu podle řeči mravného Katona: Tu guogue fac simile, a Sic ars deluditur arte. Onino u krále osočeni, poněvadž jsau ke všemu zlému z falešného sočení přišli, tito také zase pro tu lest hodně lstí jiných pro svou bujnost trestáni byli na hrdlech, avšak i o těch naděje byla, kteří jsau » príčina jich bezhrdlí byli, že i oni pomstu od boha časnou bráti budou; ale že král Vladislav, za něhož se ty věci dály, pán byl dobrotivý, — b) St. letopisy č. 610 Lukše neznají, ovšem ostatní, Matouše Šerlinka, Martina (ne od půl kola) od zlatého kola a druhé dva. Viz Tomek X. 69. Dvůr královský byl u Prašné brány v St. m. — ©) Viz St. letopisy č. 611. a str. 503—509. Ale stalo se již r. 1480. (Tomek X. 17.) Kn. Michal, rodem Polák, oblíbený kazatel, farář u sv. z víry není a neposlušný byl«. Hálkova kronika dí, že Jiljí; uvězněn byl od krále proto, že »bouřil, kázal, co spílal papeži i králi. (1483) Cato I. 26. 

Strana 289
(1483) přemožen SROVNÁNÍ BOUŘÍ R. 1483. A 1524. jsa dobrotivostí, dal bez pomsty tomu projiti na dobré pfimluvy znamenitych, urozených lidí. A též nezbedné tehdáž a ne- pokojné knězstvo, někdy římští proti kališníkům, a ti zase proti římským volali, křičali, haněli, kaceřovali a plundrovali jedni druhé, vkládajíce v to víru boží a pravíce, že jsou lid obecný římané z víry svozovali a utiskali. A dotud toho bylo, že tak mnoho dýmali a vojnu trou- bili, až ji vždy stroubili. Neb se již tu přimí- silo mnoho také jiného, totiž světští lidé k těm obapolním kněžím, a každý své zastával a mezi tím zlost, nenávist a rozličná nelibost jedněch k druhým tajná pod příčinou víry též jako i těchto časův se připojily; neb tehdáž to bylo nastalo, že jakož nyní v Praze v klatbě a v po- horšení byli ti; kdož jsou chodili do kostelúv k těm kněžím odtud vyšlým a vypověděným, tak také onoho času, kdož jsou v klášteřích bývali, že jim to potom zle zpomínáno bylo. A to se bylo skutečně v jednu chvíli přiho- dilo, že jsou někteří šibalové s jedním chudým člověkem na ulici frejmarku řečené shledali se byli na potkání a vyčítali jemu jeho zavi- nění, že jest býval často v klášteřích a svíčky po oltářích přilepoval, zasvěcoval i hasil a kro- páčem se kropil, a v tom jej hned také ne- Jítostivě suchými ranami bili, kdyby se k tomu lidé přespolní hostinští netrefili, že by jej tu mezi sebou hned byli zamordovali. A od toho času každého roku den památný a slavný triumf sobě po vší Praze uložili dní těch Před . , а Pon pfed sv. Vácslavem a slavné processí strojili, dékujíce pánu bohu, Ze je vysvobodil, Ze nejsou oukladné zmordováni od nepřátel svých, a toho jsou potvrzovali za několik let zpíváním la- tinským takto: »Gratias nunc omnes reddamus domino deo, gui sua benignitate nos liberavit ab haereticorum pravitate«, Jinak »ab inimicorum potestate.« 10 u 20 2 30 as 289 Ze jest je od ovcí vysvobodil, aby jich nezdá- (1483) vili.. Avšak všecko zlé i nejhorší obyčej mají podnes kněží prazští zacpati a zastrčiti proces- sími; a nadto nade všecko Pražané udělali a postavili čtyři sloupy na rynku v Starém městě, do kterýchž postavili čtyři praporce malované každého dne na znamení triumfu, na kterémž !) jsem já, když jsem byl pacholíkem hubenym, často se díval, a to stálo tuším za dvě léta anebo více. Avšak tu slavnost s velikým strachem vedli, neb za několik let u veliké mrazy časem zimním prosekávali led uprostřed Vltavy dosti široce za několik honův zdéli, bojíce se na- dutého měchýře, a potom, když zase v noci pomrzla, tehdy nazejtří prolamovali zase lo- dími velikými sem i tam na noc. Tak také v této příhodě času tohoto lstivě někteří jednali u krále jedni o druhých výprosy některé, o kterýchž jest dosti napřed povědíno, aby svou vůli s nimi provodili proti všemu dobrému řádu po mnohém troubení kněžském, o kterémž dosti napřed jest mluveno. Pán bůh pak, kterýž nic bez pomsty nenechá, časem svým patří na bídu utrápených a k napravení přivozuje. A což král Ludvík v té závadě obmeškal napraviti skrze nenadálé své zahynutí, to potom král Ferdinandus s pomocí boží nahražoval rozlič- nými prostředky podle světlé spravedlnosti. A z té příčiny sem tyto knihy sebral i sepsal pro správu a vejstrahu budoucí lidem potom- ním, aby aspoň o tom vědouce nechvalitebném běhu příhody jedné i druhé pražské a k tomu víc jiných, kterýchž sem pro širokost tuto nepsal, jináč se v tom uměli rozumem zpravo- vati a boha prositi, aby jim dal pána takového v této zemi, aby takové všecky bezprávníky, kteříž by opomítali bázeň boží, stud i vážnost krále pána svého, skutečně trestal a takových věcí nedopůštěl na své poddané budoucími Tu vlci hltaví chválili pána boha, « časy. — KAPITOLA TŘETÍ. V předmluvě napřed jsem pověděl, že v těch ve všech nesnázech nynějších vyměňuji obec Prazskou a toliko čtyři osoby hlavnější 1) Tak v ruk. v to pojímám, jichžto jména, ač sem prve ne- zatajil, však nyní, poněvadž k břehu mám oumysl brzo se připlaviti a práci začatou do- 37 

Strana 290
290 konati a zavříti, není neslušné, abych netoliko podruhé, ale i po třetí a tak dále to, což jest podstatnějšího a nejvyšší paměti hodnějšího, obnovil i opáčil k připomínání jich k budoucím časům. A jsou tito: mistr Jan Pašek, Ziga Va- níčkův, řezník, Jan Karban, konvář a Tomáš Zachlubil, kovář, tak řečení, z knězstva také mistr Havel Cahera, v ty časy administrator, mistr. Matěj Corambus, kněz Jakub, farář od sv. Štěpána, původ zahubení krve nevinné Mi- kuláše a Kláry, a jiní podle toho někteří s ukrutnými kly bobrovými tehdáž také pří- tomni byli, kteříž sobě všickni toho tance po- máhali, jichžto všech tuto nejmenuji, protože jsou byt svůj často jako svině z pastvy na pastvu proměňovali a z města Prahy na fary se vybrali a jiní na jich místa vstupovali, jako titulem kněz Jan Noznička, farář tehdáž u sv. Havla a potom v Týně“), kněz Jan z N., farář u sv. Jiljí a potom v Berouně"“), s jinými k tomu lidi napomínajíce, aby krve své ucedili těch časův, ke cti a chvále boží což nejhor- šího obracujíce. Toť jsou ti nejvyšší světští i duchovní původové a jako nějací rotmajstři, kteříž jsou jiné po sobě, nižší své, táhli ke » všemu zlému, přílišného pokrytství v tom uží- vajíce. Ale co můž býti nadto pravějšího, že, jakož člověku dobrému a šlechetnému jest proti jeho svědomí vnitřnímu zle učiniti; tak také člověku zlostnému a zlé krve plnému jest též proti jeho svědomí dobře učiniti i mysliti. Avšak nechť povím nejprv o světských, že jest nebylo na tom dosti, že jsou svá udidla doma v Praze rozpustili, ale nad to pozdvihali jiných cizích, kudyž mohli ve všech okolních městech královských, aby jim téhož pomáhali, a tak že summa summarum té vší vzteklosti a povykův jich byla podle onoho povědění, že »tak chci míti a tak rozkazuji, budiž mi za vejmluvu má svávůle!« A to potom ozdobně mordem a pikartstvím přifermižovali, tak že se mnohým zdálo lidem, že u nich v Praze jest všecko zlatem, co se jest blyštělo, neb KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA PÁTÁ. 10 20 0 as 40 КАР. 3. toho byli svého ličidla pečetí městskou potvr zovali, — a u těch vypověděných, že všecko smr- duté bylo, i ten nejušlechtilejší balsám v smr- dutá lejna se jim obrátil, dotud až potom ten jich prazský fermiž pomalu počal mizeti a faleš pod sebou čím dále víc a víc ukazovati i odkrývati. I považiž toho bedlivě, co jest z dvo- jího zlého snesitedlnějšího, zdali to, když na cestách lidé majíce péči čekají na sebe příhody zlé budoucí, vědouce o svém nebez- pečenství a již toliko v štěstí naději mají, a přijde-li co na ně, tehdy lehčejší jich bolest bude, poněvadž jsou to na péči měli podle oné řeči »sagitta praevisa minus laedit«, — čili toto, což na odpor tomu všemu se stalo od těch rotmajstrův, jenž jsou takové věci v své správě měli, majíce jiným bezpráví a násilí brániti, sami se toho dopustili a na lidi pokojné pod tím právaa řádu bezpečenstvím outoky činili, a lidé ti žádné péče na to neměli: vydej o tom spra- vedlivý soud kdo chce, já přitom toho nechávám. Mohl by mi někdo tuto říci: Proč mistru Paškovi a jiným osobám vejš jmenovaným čtyřem všudy připisuješ a tak mnoho na ně hromazdíš, jakoby oni sami měli té bouřky i všeho jiného původové a příčina býti, po- něvadž té obce nebyli jsou páni dědiční, ale ouředníci toliko, a k čemu koli obec vůli dala, že sou se oni musili tam obratiti a tak zachovati, bojice se nahlosti jich zc? Na to se odpovídá, že taková i jiná vejmluva jest ovšem ošemetná a nic pravdy v ní není. Důvod toho jest z počátku napřed psaného, kterýž se stal jímáním konšelův i jiných mě- šťanův od Zigy řezníka a do vězení dáním s pokřikem, kterýž jsou ti čtyři předkem uči- nili o nich, psaním toho potvrzujíce, že by měli mordovati takoví nešlechetní, bludní pikarti a kacíři! Obec pak o ničemž nic nevěděvše, než až se stalo, i ujímali to v té náhlé horkosti za pravdu a věřili tomu víc nežli čtení sva- tému, zděšení a ustraseni náramně tím jsouce. A tak tudy počátkem tím obec po sobě obrá- A) Vlastně Jan Nožička. Byl farářem týnským 1532—35; před tím nelze doložiti, kde byl, ale snad jím je svatohavelský kněz Jan 1526—29. Od r. 1532 měl nelibost se stranou lutheránskou, proti níž ostře brojil (Tom. XI. 154, 433, 434). Bartoš dí (str. 293), že byl prve nožířem; co na tom pravdy, není známo. — №) Snad kněz Jan 1526—1529 (Tom. XI. 433). 

Strana 291
O NEVĚRNOSTI NÁČELNÍKŮ PRAŽSKÝCH. — tili, pustivie strach na všecky, a tudy pole mocné obdrieli a opanovali tim ohromenim. A potom jini, bojice se síly takové, přistupo- vali k nim beze všech odporův, až k závazkům a zápisům společným přišli. Jiný důvod takové falešné a křivé vejmluvy i zástěry jest tento: Když chtěl předkem a nejvejš on Pašek a podle něho jiní jeho tři neb čtyři od boku, jeho nejbližší pomocníci, přetrhnouti toho času sobě nětco nelibého a nepříjemného, tehdy toho velmi snadně dovedli beze vší nesnáze a od- poru obce, jakož se to stalo při počátku nejprv vzteklosti a zapálení myslí lidu obecního z po- puzení těch čtyř rotmajstrův, když jsou chtěli domy vybíjeti jmenovitě nařčeným pikartim a statky jim bráti a bezpochyby i mordovati, že jsou jim oni to zastavili a mocně zabránili, že se nic toho nestalo. Druhé, když Jana Era- zima mrtvého pochovali přátelé jeho na krchově u kláštera Slovanského a potom brzo pod- skalští sousedé vztekše se znova chtěli ho zase vykopati, to jest jim také od nich zastaveno *). Třetí, když o zahynutí krále Ludvíka pověst vzešla, tehdy brzo potom chtěli mnozí z obce na židy udeřiti a jim statky bráti. Pašek s svými k nim s pilností na rynku řeč činil, krotě jich zuřivost vzteklou. V jiných příhodách tolikéž se stalo. A tak oč se koli tehdáž pokusil, všeho dovedl vejše nežli král. A protož, kdež se koli obcí zastíral, vědomá věc jest, že jest to ne- upřímně činil, sám na sebe křivdu pekelnou uvodiv, a nikterakž se z viny té nemohl slušně vyměřiti. Neb sem i to slyšel od jednoho zname- nitého spoluměštěnína, kterýž s ním tehdáž kon- šelem byl"), že jest to za obyčej měl přijda na rathouz nějakou klevetu přinésti, mluvě, že jest toto a toto slyšel od jedné šlechetné osoby, a to neústupně za jistou pravdu beze všeho důvodu 201 ujímal a jiné na témž stavěl, potom pak na starší obecní i někdy na obec bez odtahu vznášel a tudy je na nohy postavil i přílišně ke zlému podpaloval a strach na ně uvodil. » Jisté neni se čemu diviti, poněvadž písmy zákona božího můž' dovedeno býti, že všeliké zlé věci pán bůh na lidi dopouští, ale však všeho toho zlého nenávidí a jest tejný soud jeho, proč to činí, aby jedni druhým křivdu a násilí činili. 10 A jakož sem prve pověděl, že, ačkoli obec Prazská musili svým vyšším správcům k tako- vým neřádům povolni byti a jim toho pomábati, — neb lid obecní s větší strany jest té povahy, že sebou dá hejbati a vésti jako volek a osel s Debo jiny Zivotéich mnohy na každou stranu správcóm svým s celou důvěrností, že zavedeni nebudou a mají jako za bohy je, smejšlejíce o nich, Ze nikdá nezbloudí, všemu po nich říkají Amen, — však teď naposledy to se skutečně poznávalo, že z božího vnuknutí napořád téměř tak dobře ti zlostnější jako jiní v té obci sami u sebe pokání z toho na svém svědomí činili a věrně litovali toho, což jsou proti svým spolu- měšťanům vypověděným křivého pomáhali, zlo- řečíce své správce a mluvíce zjevně víc a víc, že »sme my, prej, se domnívali, že jest pravda, co jsou nám o nich vyznávali, neb pod při- krytím víry a pikartství nabývali statkův a tak své dobré toliko obmejšleli a nám obci nastrkali, abychom jim k tomu dopomáhali, tomu teprv rozumíme.« À tak leZ a fale$ na ně vysvědčovali podle feci Cicerona v knihách Officiorum, Ze žádná věc falešná a pokrytá nemůž dlouho trvanlivá býti.“) Tu již znamenej, že žádné svě- = dectví není k pravdě bližší jako to, kteréž vydává sám, proti sobě i proti jiným jeho nákvasy, odporné sobě straně ten, kdož jest byl nepřítelem té strany. 20 2 m KAPITOLA ČTVRTÁ. A poněvadž nejvíc knězstvo některé, již jmenované, opovrhše bázeň boží a stud, světské správce z veliké strany v tom převyšovali « a majíce býti lidu obecnímu za světlo i za lucernu, v dobrém příkladu z povinnosti ouřadu svého příliš vystupovali, rozsívajíce různice, sváry, a) Viz kn. III. 3; ale tuto věc Bartoš uvádí nově. — ») Neznámo kdo; mohl by jím býti Jan Kozel z Pokštejna, jenž od prvopočátku bouře byl v radě a tam setrval i po zrušení jednoty. — “) V Off. nenalezeno. 37* 

Strana 292
Hus Výklad na páteř, kap. LXXXII. (str. 303) Luk. XII. 47. 292 zlost, nenávist, nelásku i jiné zlé věci v srdce lidská z číhokoli nabádání, protož slušná jest věc, aby k nim obzvláštně víc nežli k světským přistoupeno bylo, ač jsou paki společně v jedněch kárách táhli. I pravím tak, že jakýmkoli ou- myslem mistr Jan Hus v knihách vejkladův svých na desatero boží přikázání, na víru obecní a na Otčenáš knězstvo netoliko na líce, ale i na ruby v rozličných místech zobracoval a jich mrzkosti na světlo vykýdal, a zvláště při vejkladu na Otčenáš v kapitole o mnohém hnutí v modlení takto píše, že za jeho času v Tynskym kostele v Praze popadli kněze jednoho s manželkou člověka jednoho o polodni vskutku cizoložném, a že pro tu mrzkost musili znovu kostel světiti.“) To ten, kterýž byl tova- ryšem jich v pleši a v ouřadu, ale životem dobrým rozdílný. — A opět Petr Chelčický v svejch knihách i jiní mnozí dobří a šlechetní lidé tolikéž učinili, že já tejmž oumyslem a ne jiným činím a žádné křivdy jim nečiním, aby nad to ještě víc při nich nebylo. Dále, ačkoli Pašek s svými pomocníky těm všem vypověděným netoliko, aby slunce na ně mělo svítiti, nepřál, ale že těžko mu bylo o jich jménu a zdraví slyšeti, bolest z toho maje velikou na své mysli, — však poněvadž jej i jiné světské lidi ti kněží a mistři v svých zlostech nesmírných převyšovali větší na sobě ukazujíce pohoršení, že takoví hodně sou zasloužili většího domlouvání a u vinách postí- hání i kárání, než jiní lidé, podle řeči Kristovy, že služebník znaje vůli pána svého a jí nečině !) mnohými ranami bit bude. A protož že sou byli muži krve a nestyděli se svědectví vydá- vati křivého a falešného na kázaní svých proti svým bližním pikartujíce, kaceřujíce, zradou dotejkajíce a jináč rozličně hanějíce, zvláště ty osoby konselské vézné, mluvíce o nich i o jiných arcilżivć a falešné řeči zjevně, že sou měli mordovati napořád a tráviti ponocné své z, jakož o tom dosti jest již mluveno. A k tomu tímto toho potvrzovali těch let, že znamenitý triumf ke cti a chvále, jakož oni za to držali, 1) Rkp. omylem »neczini«. s = 2 35 M $ KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA PÁTÁ. KAP. 4. a processí sobě byli také založili, každého roku na den sv. Vavřince slavnost vedli znamenitou ze všech far, chválíce pána boha a děkujíce jemu, že je ráčil od nebezpečenství zachovati, že nejsou od pikartův téhož dne při počátku té boufky zmordovani. A ten jest rozum vešken byl, že sou chválili z toho pána boha nedvě- dové, že sou jich ovce nezdávily, též jako oněch před XLI léty, a že jest ráčil dáti jim tu ne- pravost nekřesťanskou a nelidskou provoditi. A to ti kněží též po kostelích oznamovali lidu, berouce naučení z listův, kteréž Pražané po zemi byli rozpisovali a kteréhož nikdá pravého ani oni ani tito neučinili, že sou měli: všickní starci, mladí i děti té noci zmordováni byti. Pohlediž, kčemu sou čest achválu boží, byla-li jest tu, obracovali, premujíce svou nejzřetedlnější lež vědomě úmyslem zlým beze vší vážnosti a studu. A ty a takové processí trvaly pořád za 4 léta, potom jim zmizely, jakož o tom psáno v čtvrtých knihách v XXX. kapitole *). O těch toliko všudy mluvím, kteříž jsou v hrsti své pokoj i nepokoj, svornost i nesvornost měli, jiné po sobě vedouce a bezděky táhnouce. I kterakž tehdá nemělo o nich to i jiné pravé svědectví býti vydáno, poněvadž sou takoví byli, knězstvo a po nich i světští. Považiž tehdá toho kdo chce, jest-li slušné jich takovou zlost a nepravost zamléeti, neb takoví vSickni jsou mordéři duší svých i lidských byli, byť se pak premovali čím by chtěli, chlubíce se klíči sv. Petra, kterých s těmi povahami neměli. Ó výborní pastýřové ovcí a učitelé, jenž lidé oužitky a ovoce červivé a jedovaté od vás berou z vašeho učení a příkladův! A vidouce lidé obecní na vás takové skutky, velebí boha, kterýž v nebesích jest, různicemi, sváry, nená- vistí, zlostí i všelijakou nepravostí, tak jako by nikdá bůh nad vámi i nad nimi toho mstíti neměl. Toť jsou ti oužitkové z semena vašeho, kteréž ste jim v srdce jich vsili. Neslušelo by se jistě synóm otce Noe a hanbě jeho případné ani náměstkóm jeho posmívati, kdyby ti náměst- kové byli tak jako on spravedliví. 8) Mistra Jana Husi, Sebrané spisy české. K vyd. upravil K. J. Erben. I. 1865, Výklad viery, desatero božieho přikazanie a modlitby páně. — P) Str. 263. Gen. IX, 22. 

Strana 293
1528 27. září 1530 10, srp. O NEVĚRNOSTI KNĚŽÍ PRAŽSKÝCH. A tak k tomu zase se navrátím, že v těch nesnázech prazských, kdež se koli pokoj a láska počaly v kterém koutě ukazovati, že oni po farách mnohokrát jako hromem bili atakový pokoj trhali a rozsápali, aby vždy místa neměl v žádném koutě; s ustavičně k rozbroji, k krve vylití i k jinému zlému lidi ponoukali a podpalovali. A jestli se který v tom někdy obmeškal, tehdy Havel Cahera — byl-li jest člověk? — nutil a napomínal všech přísně z ouřadu svého, aby nikoli od toho nepřestávali, ale aby jako ránu sečnou, kteráž by se hojiti počala, různo roz- trhali, nedadouce hlavy dobrému pozdvihnouti po vše časy. Anobrž často říkával na kázaní pobízeje k bouřkám lidí, nechtí-li sami obecní a měšťané, aby aspoň kratečníci vinařští sebou hejbali a mstili křivdy skutečné. Item léta MoDOX XVIII blíže k času památky sv. Vácslava, když král při odjezdu svém z Čech poručil byl některým pánům znamenitym, aby » se vložili a přátelsky smluvili s Pražany vy- pověděnými, tehdy nazejtří ráno titulem kněz Jan, Noznička“) řečený, někdy nožíř, v ty časy farář u sv. Havla, nasledujice šlápějí správce svého nadepsaného, zavířal své kázání a mluvil k lidu těmito slovy: >Mili lidé! slyšeti jest, že by vás dnes na hradě smlouvati měli někteří páni z poručení královského s vypověděnými : i jáť vás k tomu napomínám, abyšte na své zápisy a na sliby, kteréž ste sobě učinili, pa- » matovali a nedali se z nich vyvoditi. Ale pří- držte se pánův svých a důvěřte se jim, nebť oni vás nezavedou. Pane bože nebeský, dejž to za dar, af ti jednatelé v nic trefiti nemohou a at se to jednanf rozejde.« — Potom léta 1530, na den sv. Vavřince, jsa již v Tejně náměstkem po Caherovi, kázal děkování lidem na kázaní činiti pánu bohu z toho, že jest je ráčil zachovati před léty minulými od nepřátel pikartův, že nejsou zmordoväni väickni mladí i staří od nich. A na potvrzení toho kázal Te deum laudamus literátům zpivati a kollektami to zpivani zavirati.”) Pohlediż na takové správce křesťanské, = 25 as 40 293 chodili-li jsou šlepějemi Krista, pána svého, i apostoliiv jeho, & dabelskymi, a byli-li jsou hodnititule knězského či nic. Na královské mocné, přísné nejedno psaní i rozkázaní, ani někdy na jiné lidi, aby toho nečinili, nic nedbali. A ta- ková jich svávůle kořen měla od světských správcův totiž od Pražanův tímto spůsobem, že král Ludvík i král potom Ferdinandus přísně nejednou psali Havlovi Caherovi, aby přestal od takových bouřlivých kázání a jiným farářům aby též oznámil, Pražanům také neméň psali, aby jim těch povykův po kostelích nedopouštěli, nejvíc tehdáž, když pod glejtem královským byli ti vypovědění; toho se jest nestalo ani od těchto ani od oněch, nébrž mnohem víc bouřili. A to se vše dálo za spravování Paškova a potom jeho náměstka. Král pak, mocen jsa všecky ta- kové výstupky napravovati, toho jest mlčením pomíjel a k ničemémuž nepospíchal do času, z hodných příčin. A potom Pražané se v tom také tak zachovali, že, kdož mlčí, ten ke všemu povoluje i ponouká. I kdo tehdá má říkati zlému dobré a černému bílé? A já jistě nejsem tak mistrný, abych uměl proměniti havrana s jeho pod. statou v bělost ani labuti v černost. A protož nemohu toho proti svému svědomí zapříti, což znám býti pravé; nebo, jako jest zlé křivdu mluviti; tak také pravdu zamlčeti a zvláště tu, která by měla jíti lidem k oužitku a k vejstraze budoucí, jest věc škodlivá. Neb z kořene dobré a pobožné žádosti nikoli to od nich nešlo, ale pro ten konec, bojíce se, aby překážky v svých neřádných vášních neměli, jako oni mistři a zákonníci, kteří se báli, aby jim Římané pro Krista neodjali prebendy a lidu od nich neodvratili. AvSak čeho jsou se báli, to jest na ně přišlo. A vždy dobré v tom vy- měňuji, než toliko těch se tu dotejče, kdo sou takoví byli, mezi nimižto tak řídcí tehdáž střídmí a rozumní byli, jako včely mezi sršněmi. A ti místo pokoje častokrát nepokoje musili užívati. a) Viz str. 290, pozn. — b) O tom také teprve nyní kronika píše. 

Strana 294
294 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA PÁTÁ. KAP. 5. KAPITOLA PÁTÁ. Což jsem při počátku těchto kněh přiřekl podle mé mdlé možnosti učiniti, zdá mi se, že sem dosti tomu již učinil, k břehu z hlubiny se dobývaje a k konci pospíchaje, ne proto, abych skrze vlastní libost osoby své chtěl se v tom pochlubiti, ale proto, abych jiným lidem k dostatečnějšímu psaní mohl dáti příčinu. A pokud sem mohl, nejvíc střídmosti té jsem užíval, abych pro libost jedné strany nic nepo- chleboval a druhé pro nelibost v něčem neu- blížil, nebo bych snad tudy mohl pravdu udusiti. Ale spíše by se to nalézti mohlo při mnohých těch sepsaných příhodách, že někdy přinucen jsem z hodných příčin, abych nětco pominul, neb snadno se můž každý domysliti, że pfi takové příhodě víc, nežli jest popsáno, muselo něco posměšného mezi těmi lidmi prazskými jiného mnoho přimísiti. Nebo poněvadž Pražané nestyděli sou se při těch nesnázech netoliko křivého psaní nejednou i mluvení mnohého a zprávy neupřímné učiniti, ale i skutek ne- pravý a ovšem nespravedlivý k tomu přikládati, vzavše před se věc křivou a zdravému rozumu odpornou, i proč tehdá lidé měli by to za- mlčeti, já nenalézám. A z těch ze všech příčin to se najde, že jest věc spravedlivá i slušná o tom, jak se koli to sběhlo, svědectví pravé vydati. [ co jest tehdy do toho těm, kdož o tom vyznávají a píší? Ale kdo sou takoví, jenž bližním svým jsou křivdu činili zjevně i tejně, ony vizte a za svou skutečnost záplaty če- kejte. Neb kdo i tohoto nezná, že jest věc těžká o tom, což jest vší České zemi z pověsti jistě vědomo, pravdu, co se v Praze dálo, ututlati a zahladiti, poněvadž jest světlá věc o tom. Vím já, že lidé nastanou v Praze, kteříž jsou nebo zastali věkem svým těch nesnází, nebo že mladší jich od nich nětco o tom, co se jest zběhlo, v rozprávkách slyšeti budou, v jiný rozum sobě to všecko, což jest tuto popsáno, s 1 20 30 E © » prvních hodnovérnosti. vykládajíce a těmto knihám odpirajice, a tak — pravdu budou chtíti řečí svou falešnou v křivdu převrátiti. A o tom já nepochybuji, že se tak stane, nejvíc od těch, kteříž sou takových věcí nepořádných jedni druhým dopomáhali, jsouce jistcové a původové toho zlého. A protož ti jináč líčiti a souditi toho nebudou, než že jest lejno zlatem učiněno. Také na druhou stranu nepochybuji, že větší strana domácích i přes- polních lidí se najde, kteříž té pravdy nikoli zastírati falší nedopustí, ale toho, což jest všemu království Českému i v cizích zemích vědomo, budou potvrzovati, podle své důvodnější nežli Jakož se pak k tomu podobně již nyní času tohoto trefilo naleznouti na dvé spis latinský v místě, tu kdež jest studnice k vedení mravům a k cnostem mudr- lantským nejvyšší, ač nevelmi obšírný, ale mnohé lidi jako jed lity pronikavy, potvrzu- jící zjevně lži pochlebenství licoměrného proti pravdě. Avšak ten člověk, kterémuž mistr Tomáš Vlašimský Kobyla, jiní Jádro říkali“), jenž ten spis udělal, učiv se v logice a sedaje pod » Strakou, toho se byl ještě v ní nedočetl, kterak by se měl přitom zachovati; měl jest jistě čekati konce, aby jistou pravdu mohl sepsati, neb počátek mnohokrát bez konce lidi zklamává. K tomuto také hotová jest náchylnost, že Pražané budou chtíti pravdu zuřivostí svou, mocí, silou, vážností znamenitým titulem a jinými věcmi podobnými, pýše poddanými, zacpati, aby průduchu žádného neměla, pojímajíce za sebou jiné k tomu sobě rovné, chtíce, aby jim, jich síle a moci x víc věřeno bylo, nežli pravé pravdě, kteráž přemáhati musí. Jakož se pak jim to v těchto příhodách tak trefilo, když jsou chtěli, aby jich pečeti víc věřeno bylo v rozpisování o mordu nežli pouhé pravdě, že se jim to nazpátek obrátilo tehdáž, když — jako říkají — všemu světu známo bylo, že takové jich psaní pravdy v sobě nemělo. a) M. Vlašimský byl r. 1518 a 1524 děkanem university. Spisem člověka, kterému mistr Vlašimský říkal »Kobyla« a jini »Jádro«, ač o těch přezdívkách odjinud nevíme, může býti pouze Kronika M. Jiřího Píseckého. Misto »sedaje pod strakou« (pod Strakou?) nelze vylof£iti. 

Strana 295
ZÁVEREČNÁ ÚVAHA KRONIKÁROVA O VLASTNÍ KNIZE. Takť jsou také oni starcové Zuzaně učiniti xim, chtéli, domnívajíce se, Ze svým starým včkem, vážností, mocí, silou a množstvím, o nich lidským domněním i jinými okolky lstivými pravdu a nevinnost její potlačí a k zahynutí konečnému přivedou, a naposledy že proroka božího Daniele — když volal na bezpráví jich a oni posměšně pobízeli ho, aby seděl v soudích mezi nimi — v potupu i v nebezpečenství života jeho též jako ji svou lží lstivou utisknou; ale bůh obrátil jim to všecko na jich hřbety, protože v tom pokrytství jsouce, nebylo toho při nich skutečně, zač sou jmíni bývali, aby takoví byli, totiž že nebyli spravedliví ani šlechetní, ale falešní, licoměrní, pokrytí, převrácené soudy činíce pod tím pláštěm starosti, vážnosti a povýšení jich. A tak tehdy pravé bude povědění o prvních i o druhých v knihách druhých Officiorum Ciceronových, těmito slovy od Socratesa vza- tými: »tuto, prej, cestu a chválu blízkou a jako pospolní já pravím býti, jestliže by kdo to činil, aby za jakéhož by jmín býti chtěl, takový vskutku byl; jestliže by pak kteří nevěrným pokrytstvím a marnou postavou a ošemetnou netoliko řečí, ale také i obličejem stále chvály docházeti žádali, tiť náramně bloudí, nebo pravá chvála koření od sebe pouští a rozšiřují se, ale ošemetné věci všecky rychle jako kvítí dolův prší, aniž co pokrytého, ošemetného, nevěrného a nepravého x. můž dlouho trvanlivé byti.« To ten, kterýž obyčeje lidské uměl vypsati. A protož za pravý základ a za grunt podstatné pravdy toto měj: kdež se koli pra- vidlem práva upřímně lidé nespravují, ale z něho vystupují, nechtíce k slyšení někoho připustiti tehdáž, když se k rozeznání a k soudu spra- vedlivému odvolává, hotov jsa všelijakou pokutu podniknouti, ač by proti právu zavinil, ale mocí a násilím bezprávným chtí všecko zacpati, buď dobře nebo zle, že již se to samo znáti dává, když se takovým bezprávníkóm spravedlnosti nedostává, že se k křivdě a k oukladům obrátiti musejí. A taková křivda a faleš musí svůj počátek a základ bráti z pouhé zlosti a nená- visti ďábelské, jako z nějaké studnice, rozličnými prostředky posměšnými a jedněch proti druhým vymyšlenými, za nejpevnější grunt řádu a práva 295 majíce k docházení pravdy kata, biřice a rych- táře, když některé k mukám dadí, aby vyznali, což oni chtí, z bolesti, a když se tu jim nic mnohokrát netrefí, tehdy na tom přestati nechtí, než aby svou libost podle vůle své dokonali, připravíce jej o čest, o hrdlo, o statek anebo k vypovídání. Toť jest se za našich časův předkem těm osobám často jmenovaným přihodilo od obce Prazské, totiž Janovi Hlavsovi, Dani- elovi Raušovi, mistru Vácslavovi Danielovu, Janovi Erazimovi, Mikulášovi Šorfovi, mistru Brikcímu a Blažkovi soukenníku, kteříž jsou věrně pracovali v tom městě, dotýkajíce se velikých často a znamenitých věcí, netoliko doma, ale i vně v cizích zemích pro obecní netoliko měst Prazských, ale i všeho stavu městského dobré a někdy i pro krále pána svého, avšak k takové záplatě již psané za své služby jsou přišli. A podle nich jiní povahy nižší, v dobré povčsti zachovalí a šlechetní k nápodobné potupě přišli beze všeho provinění; a to směle, že jest to tak, souditi smím. Neb všelijaká práva tomu chtí, a ten jest vešken v nich grunt i podstata, dokudž člověk od žalobníka obviněn, slyšán, souzen řádně a pře- možen nebude v některém skutku, a zvláště, dokudž se k soudu a ku právu volá, a on nemůž míti slyšení, že dotud jest nevinný, by pak vsickni o nóm, že jest takový zlý člověk, v troubu troubili, a to tehdáz, když by nic zřetedlného a příliš zjevného na někoho nic uznáno nebylo. Neb by tu snad bylo zbytečné slyšení, kdež by lidé rukama něčeho dotýkati se mohli, jako v příkladě o Havlovi Caherovi, že jest zjevně po kostelích na kázaní bouřlivé a škodlivé řeči mluvíval před množstvím lidí všech stavův znamenitými, domácími i cizími, v takové věci není potřebí slyšení jiného, poně- vadž jsou ho již mnohokrát mnozí slejchali, a protož jest spravedlivě naň pokuta od krále přišla. A tak tehdy s výminkou takové i té podobné příhody, vkročil-li v to moc a násilé, již neslove právo a spravedlnost, ale bezpráví s a kfivda. Jakoż se pak těmto všecko v Praze tak stalo i také toto: když někdo toho na Pražanech žádal i pro pána boha prosil, aby 

Strana 296
296 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA PÁTÁ. KAP. 5. její v svém domu z mladosti ji chová i odchová, mu žalobník byl vystaven, oni, že »není toho dávaje jí jísti, a když se naň rozhněvá, tak dobře potřebí, neb my již máme dostatečnou o tobě jej jako jiného kouše, tepe i trhá, tak takoví zprávu«, a také, že »právo žádné nyní moci lidé svým dobrodincóm se odplacují. Ale toho nemá«, říkali. — A protož já smím každému s nepřím, že se k tomu podobných věcí v Římě na budoucí časy raditi, aby na přívětivost ne- i jinde mnoho přiházelo. Naposledy také za na- věrnou, na lásku zevnitřní pošmournou, ani na šeho ještě věku panu Samuelovi řečenému, někdy jiné kterékoli chlácholné věci obecního lidu podkomořímu měst královských, neposlední radě žádný nespolíhal ani se bezpečil; neb štěstí královské, měštěnínu prazskému, co se od obce světa tohoto jest té povahy, dokudž někomu Prazské též přihodilo za krále Vladislava, ještě 1o přisluhuje a jako v ničemž jemu neodpírá, lidé staří toho vědomí jsouce sobě to připomí- dotud věc člověka toho dobře stojí; ale jakž nají, že bývaje za předního správce a konšela brzo potom pod ním se podvrtne, hned již v tom městě, mnoho dobrého jest té obci i všemu dává znáti přátely i nepřátely; pakli přísněji stavu městskému činil, a z poníženého jsa stavu k takovému člověku přistoupí, tehdy mezi ti- vejš a vejš rostl dotud, až u krále lidé lstivě sícem přátel domnělých sotva jeden nalezen s z veliké nenávisti ho osočili a zkazili. Potom bude pravý a upřímný. obec Prazská, vida1) to, též ho sobě v ošklivost A tak se právě ono najde, kdož, prej, obci vzali a zle o něm až do hrdla zbavení obmejšleli slouží, ten žádnému neslouží. Takováť jest pod- za jeho dobrodiní.2) A tak mnoho jiných pří- stata lidu obecního a zvláště městského, že při » kladův jest doma i vně, že jsou lidé dobří té straně, kteréž se šťastně a dobře vede, nachy- v obcech městských nic sobě na nich dobrého lují se, tak v tom běhu mnohokrát syn proti nevysloužili, ale někdy ze cti i z statku je otci, bratr proti bratru a zase též za nepřítele zloupivše, o hrdla a o zdraví jich je připravili, se postaví. A pokudž se jim dobře činí, dotud vděčností svou dobře připomínají a přijímají, quia, ubi multitudo, ibi confusio. A k tomu ke ale když pokřik nějaký na dobrodince jich z všemu mnohokrát správcové obcí je sami po- vzejde, již beze všeho rozumného rozvážení a zdvíhají, jimi hýbají a jako myslivec vyžlata na spravedlivého usouzení, co by pravého a křivého zajíce popouzejí. A někdy sami na sebe také bylo, k přítomným věcem toliko se obracují a je popudí, když chtí na jiné uvésti zlé věci, na všecka dobrodiní předešlá se zapomínají, že se na ně zpátkem obrátí. Buď bohu chvála obyčejem líté a ukrutné zvěři, kteráž, když pán a ze všeho! Amen. 1) Tak v rukop. a) Samuel z Hrádku a Valečova, o němž zvláště u Tomka VIII. 461—465. Nevíme, čeho vlastně se tu Bartoš dotýká, jen tolik známo, že Samuelovi r. 1485 bylo odňato podkomořství. Bartoš z Práchňan v Pamětech Dačického píše o něm, že »za krále Vladislava mnoho zármutkův trpěl, také od pánův Pražanův, spolu svých měšťanův«. St. letop. str. 212, č. 593 viní jej, při r. 1476, že jsa purkmistrem, krále neposlouchal a kšafty zamlčoval pro svůj zisk; vzat jsa na závazek od obce, aby se očistil, utekl a potom pod glejtem opět se vrátil, slibuje všem práv býti, ale toho nenaplnil. Musil se vzdáti podkomořství, upadl z toho v tesknost, v nemoc a umřel r. 1488, nejsa práv žádnému. Jeho synové měli pak soudy pro jeho viny. ls.

Strana 297

Strana 298

Strana 299
PAMĚTI O BOUŘI PRAŽSKÉ ROKU 1524. I. 1524 29. led. Léta páně 1524 v pátek před hromnicemi k volení služebníků církevních jiných i zchvá- 1524 byl jest sjezd znamenitejb) všech stavuov pod lený*), tyto artikule sepsal: obojí spůsobou království Českého a mark- Nejprve. Poněvadž lid křesťanskýd)... To až potud sepsání artikuluov, kteréž rabství Moravského s povolením Ludvíka krále, dobré paměti, pro řád a srovnání mnohých jest mistr Havel Cahera spolu s jinými kně- žími, kteříž tehdáž podle něho při pravdě boží rozdílů při víře, při přítomnosti knížete Karla — a potom, když plášť obrátil, i proti němu — Minstrberského1), tehdáž nejvyššího hejtmana stáli, sepsal a k rozvážení všem stavům při království Českého. témž sněmu neb sjezdu vydal, kdež na tom se Kdež2) na témž sněmu mistr Havel Cahera s vidín jsa, že by lidu čistým slovem božím po- všickni stavové snesli, ty artikule schválili a sluhoval a nad to pánům Pražanům v listu tvrdili, pravíce, že sou vedle zákona bo- žího, ano i vytisknouti je dali a všem vůbec o zřízení služebníkuov církevních od Martina vydali. Lutera, — jenž u něho před tím byl, — i poddaný II." Is. XI., Píše Izaiáš prorok v čtyřidcáté kapitole, že od věkuov a před věky vždycky sa rovný bohu Otci, nejprv když přišla plnost času, aby pád slovo buoží zůstává na věky. Kteréžto slovo boží Mat. 16. XVI. věčné, jenž jest Kristus Ježíš, syn boha živého, člověka napravil, přirození lidské z čisté panny Ke Gal. IV. 4. 1) V rkp. Mistrberského. — 2) V rkp. »Když«; opraveno podle str. 302., ř. 5. (viz níže). a) Číslování článků jest od vydavatele. Čl. I. slušelo by se vložiti do čl. III., o čemž v úvodě. — b) Srov. str. 15. a 302b. — c) Viz str. 108. — d) Další shoduje se doslova s textem v kronice Bartošově str. 21.—25, s malými od- chylkami mluvy. Různosti jsou tyto: Str. 22. ř. 12. chybí »předpověděného«; ř. 15. jest »koho« místo »komu«; ř. 19. »a učinil-li« m. »učinil-li«; ř. 26. »neb« m. »anebo«. — Čl. 8. ř. 28. chybí »Rokycany«. — Str. 23. čl. 9. ř. 2. chybí »by«; ř. 5. chybí »a napravováni«; ř. 6. m. »sebe aby« jest »sebe obojí aby«. — Čl. 10. ř. 11. chybí »a znáti«. — Čl. 11. ř. 13. m. »správcové« jest »správce«. — Čl. 13. m. »O svátostech atd.« jest »Co se pak svátostí, předkem křtu svatého dotýče, poněvadž jeho i zevnitřní ...« atd.; ř. 15b chybí »toho«. — Čl. 15. zní odchylněji: »Item, co se jiných přidání ... v zpíváních: předkem — jakož bývalo od starodávna — introitové, zvlášť pak nedělních a svátkův úročních, i jiní, kteříž by z písem božských vzati byli... atd.«; chybí: ř. 31. »gradualové« »časem svým i«; ř. 34. »podle sněmu Nicenského prefací«; str. 24. ř. 2. chybí »a kollekty, kteréž by se s zákonem božím srovná- valy«; místo toho jest: »zpívání podle zákona božího«. — Čl. 16. ř. 1. b místo »povlovně« jest »povolně.« — Čl. 17. ř. 7.b místo »vážilo« jest »věřilo«; ř. 12. místo »ustanoviti« jest »ustanoviti a zuostaviti«; ř. 13. místo »umíněnému« jest »míněnému«. — Čl. 20. m. nadpisu »O svátcích, item« jest »Co se pak svátkuov dotýče, neděle atd.«; str. 25. ř. 4. chybí »také«; ř. 8. chybí »Nanebevzetí panny Marie, anjelův božích, Všech svatých«; ř. 10. m. »ti« jest »a ti«; ř. 51. chybí: »sv. Jana Křtitele, Marie Magdaleny, sv. Vavřince, mistra Jana Husi i jiných dědicův českých zachováváni býti mají«; ř. 14. místo »v nedělské dni« jest »neděle«; ř. 16. m. »aby příčin hříchův« jest »a příčin hříchu«. — e) Čl. II. měl by býti vlastně I. jako úvod náboženský k dalším dějům. 38*

Strana 300
Jan I. Mat. I. 23. Jan I, 1. Jan I. 10. Jan I, 14. Jan I., 4, 5, 10, —13. Jan I, 9. 300 na sebe přijal a tak slovo tělem učiněno jest; podstaty božské nezměniv, ukázal se pravý Emanuel, totiž buoh s námi, ačkoli v osobách rozdílně, však v bytu jednostejně, ne jako menší u většího, ale rovný u rovného a tak věčný u věčného; neb když buoh Otec okršlek nebeský i zemský se vším, což v nich jest, stvořiti ráčil, při všem při tom jest byl. Na počátku bylo slovo a slovo bylo u boha a buoh byl slovo, to bylo na počátku u boha a všecky věci skrze něho učiněny sou. — Málo níž: Na světě byl a svět skrze něho učiněn jest. Když dokonal zde práci svů vítězně a pansky, stüpil do temností a své volené vysvobodiv vstal z mrtvých, odtud vstoupil k Otci svému v veleb- nosti a v slávě, aby se přimlúval za věřící v sebe. Viděli sme slávu jeho, jakožto jedno- rozeného od Otce, plného milosti a pravdy. Ale šatan, sa od počátku vlastní nepřítel vuole boží, jí jest vždycky, jak mohl, zbraňoval, věcí bohu odporných lidem pod barvů podával, což lidé podle nakaženého přirození svého raději nežli vůli boží přijímali, hněv boží tudy na se uvozujíce, ano i samému Kristu pánu, když všem dobře činil a pracoval o spasení všeho světa, se protivili. V něm život byl a život byl světlo lidí a svétlo v temnostech svítí a tmy sou ho neobsáhly; než svět jeho nepoznal, mezi své vlastní přišel a svoji sou ho nepřijali. Kolikož pak koli přijali sú jej, dal jim mo: syny božími bejti, těm, kteříž věří ve jméno jeho, kteřížto ne ze krvi ani z vůle těla ani z vůle muže, ale z boha narození sou. A tak svět pravdy nepřijav, raději poslouchal učitele bluduov a lží ďábelských, ty pak, kteříž by synové boží skrze víru a slovo jeho byli, ne- přijal a v skutku tyransky odpíral a vyhlazoval. Nebo od počátku pan buoh své volené měl, má a míti bude až do skonání světa, kteréž osvécuje!) slovem svým, jehož jest pozůstavil, když odsud k Otci svému vrátiti se měl, a v něm je chová milostí svou, jakž ráčí, a dary Ducha svatého. Bylo světlo pravé, kteréž osvécuje !) 10 30 «© PAMĚTI O BOUŘI PRAŽSKÉ R. 1524. každého člověka přicházejícího na tento svět, ale že takových lidí vždycky menší díl býval jest; neb jakž čert Babylon jim osladil, nechce se jim z něho, ale vždy hlouběji do něho lezů a jej vzdělávají falešnými proroky svejmi a do něho mocí všecky táhnou. Kdož by pak tam nechtěl nebo z něho šel, ukrutně obyčejem pohanským s nimi nakládají tak, jako by všecka učení prorocká, apoštolská i samého Krista pána dokonce chtěli vyhladiti, alé neučiníť tomu nic, neb slovo boží zůstává na věky. Toto pak že se jest dáti tak mělo, učedl- níkům svým i jich potomkům ku potěšení pán Kristus [pfedpovédél]?) tka: »Jestlief vas svét nenávidí, věztež, žeť jest mne prve než vás v nenávisti měl; byšte byli z světa, svět, což jeho jest, miloval by; pon&vadz se?) mně protivili, i vám se protiviti budou, a to všeckno učiní pro mé jméno vám; na světě nátisk míti budete, ale doufejtež, neb sem já přemohl svět. < A tato všecka protivenství za první církve stála sou dotud, dokudž šatan nebyl rozvázán, aby svozoval, když to za času pokoje vnukl vrchním správcům, aby upustíc slovo boží, po- žádali nejvyššího kněžství neb papežství od císařův a moci světa nade vší církví“), i učiněni sou podobní císařům, králům, vývodám, kní- žatům, pánům, hrabím i zemanuom podle roz- dílných úřadů svých, jakož tehdáž hlas slyšán jest: »Dnes vlit jest jed v církev svatü.« A tak proménéna jest církev v moc svéta, ne aby se dala trápiti jako první, ale ona trápila jiné, a tudy smyslila o církvi svaté, o sluZebnících, o služebnostech i o lidu víc, než učení pána Krista i než moudrost Šalamúnova svědčí i než zpráva apoštolů učí, aby svými divnými služ- bami léčili tělo hřícha a mylně přikryli, tak aby žádný chudý, dobrý, bohobojný nesměl proti tomu nic říkati; pakli by chtěl vůli boží ozná- miti, tehdy puovodem prvních pohanuov aby je pobili, stínali i jinak tyransky nakládali. Jakož pak, když se psalo léta 1415 a něco prve, pravda páně a slovo jeho počalo zase 1) Rkp. osvědczuje. — 2) dodal vyd. — 3) Rkp. chyb. se se. *) Rozuměj t. zv. dar Konstantina Velikého, jímž prý dáno západní císařství římské papeži, jakž obecně se věřilo. Srv. Chelčický, Síť víry, kap. XIV. a XV. (vyd. z r. 1521. str. 31 »stolici ciesafskü opustiv sv. Petrovi a jeho náméstkóm ji budücí ostavil«.) Jan XV, 18. Chel- Sticky, Sit víry str. 37b. (1415) 

Strana 301
O ZAVEDENÍ CÍRKVE. O HUSOVI A LUTEROVI. O CAHEROVI. (1415) kvésti, nešlechetník ten člověk, hříchu syn za- HI Král 21. Ae Syl tracený, kterýž se pozdvihl nade všecko, což slove buoh, když počal klesati duchem oust pána Ježíše skrze mistra Jana Husi svaté pa- měti, a jiné správce věrné, kteříž lid k pobož- nému životu podle téhož slova božího vedli a zavedení veliké Antikrista a andělů jeho uka- zovali, mnozí toho užasli se a k pravdč boží přistupovali; což odporné kněžstvu a oudům Antikrista bylo, kteřížto obořivše se na též správce, do Konstancí na sněm papežský vy- dali a zjednavše svědky falešné — jako Jezabel proti Nabotovi — pod glejtem Jana a Jeronyma, nevyslyševše, upálili. Potom na to přišlo, že sou ty všecky, kteříž by se slovem božím spra- vovati chtěli, oborem se na ně obořivše a sšedše množství veliké, tu malou hrstku pojednou zahladiti chtěli. Ale pán buoh, z milosrdenství svého sám svých věrných jsa ochrana, jako jest je z toho vysvobozovati ráčil čti o tom Kroniku česků od nějakého Eneáše, potom 301 papeže, České země vlastního nepřítele «lo- 1524 ženú*), podivíš se, kterak pán buoh na své vo- lené vždyckv bezpožné, — jenž metla dobrých sou, — dopouštěl, aby zkusení jich vírv dražší s zlata Dylo, však proto v ničemž neopouštěl, ale ze vseho vysvobozoval a vvsvobodí“ Ano i těchto časuov stalo se tomu podobne, když mistr Jan Hus po sto letech odpovídal“) skrze Martina Lutera, kterak?) néjaky mistr Havel Ca- » hera, jsa v Cechách za pfedního zprávce du- chovního, u téhoZ Lutera [v] Witemberce také byl, odtud když se do Čech vrátil, jeho učení připomínaje zchvaloval, potom pak obrátivše plášť proti témuž povstal, obec Pražskou, jenž s jest hlavní město v Čechách, zbouřil, lidi dobré, kteříž se slovem božím spravovali, o hrdla, statky a živnosti připravoval a o to myslil aby pravda pána našeho Ježíše Krista a slovo svaté jeho zahynulo; však na konec i s po- » mocníky svými nemohl nic učiniti, než pravda vítězí a slovo páně zůstává na věky věkův. Amen. III. ") Učení a smysl víry mistra Havla Cahery odkud pošlo a jaké bylo s počátku. Když v České zemi učení mistra Jana Husi, svaté paměti, velmi nynuro puovodem lana Ro- kycana, tendáž vrchního zprávce duchovního v Praze, — kterýz maje známost pravdy páně 1 lidem obecním ji uděluje, když v bazilském konsilium biskupství mu bylo slíbeno“), i pustil!) jest všecko, slíbiv nálezkú papežských následovati, jakož skutkem dokonal, když nčjakého knčze Michalá, že ho z toho trestal — na Karlštejně neb na Poděbradech zaj|krále Jiřího — smrti byl príčina“), potom pak čím dále pravda nálezkú papežských, — ale jakž mistr Jan Hus » у Konstancí maje upálen býti pověděl, že bude papežencuom po stu létech odpovídati “), a to aby pravda byla, v plnosti času vzbudil pán buoh Martina Lutera, mezi papeženci zname- nitého doktora, kterýžto božím spůsobem do- » brého svědomí jsouc, jakžkoli knih mistra Jana Husi dosáhši, je oblíbil i zchválil a hned od roty papežské odstoupil"), podle slova božího lid učil a pán buoh všemohúcí skrze něho veliký díl lida k pravdě své a jejímu slovu boží zřídka procházela, byvši zametána smetmi » čistému připojil Učiněn pak byl kazatelem 1) Rkp. »pustiv«. — ®) V rkp. chyb. »když... odpovídal, kterak skrze M. L. nějaký« atd. *) Aeneas Sylvius, Historia bohemica 1458 (vyd. I. r. 1475 v Římě) kap. 36. a d. — b) Srv. podobnou myšlenku u Bartoše pís. str. 284 b. — ©) Srv. níže pozn. g). Rozuměj pověst o věštbě Husově v plamenech, že vzejde postu letech labuť, jež spálena nebude, což Luther na sebe vztahovat. (Goll, Jak soudil Luther o Husovi, Č. Č. M. 1880, str. 61). — “) Spíše by náleželo za čl. V. Srov. s Bartošem str. 107. — €) Jest z Aen. Sylvia, kap. 52., překl. Konáčova. — f) Srov. Kron. Bartosovu str. 133. pozn. a). Tuto změněn jest bratr český Michal ze Žamberka, vězněný r. 1461 na hradě Mostském, s kn. Michalem Polákem, umořeným r. 1480 na Karlštejně z rozkazu krále Vladislava, o němž viz St. letop. str. 503 a Tomek Děj. Pr. X. 15. — Že Rokycanovi se tu křivdí, viz v článku Gollově: Jednota bratrská v XV. stol., Č. Č. M. 1884, str. 452. — #) Srv. pozn. c). — h) Omyl, jako by Luther teprve z Husa vzal podnět, ale vysvětlitelný výroky Lutherovými. Srv. Goll, str. 69, 

Strana 302
1524 Br. Matěj 302 witemberským, města hlavního v zemi Saské, kdežto sedmero učení svobodné jest vyzdvi- ženo, tak že ze všech okolních zemí mládenci mnozí, ano i učenější, aby odtud více nabyli, tam jsou odcházejíce nákladuov znamenitych nelitovali, až i z Českcho království. A v těch časích nějaký mistr Havel Cahera, aby nábo- ženství luteránské shlédl a snad aby se i při- učil, do téhož Witemberka také jel, kdež stvrt léta pobyv, do Prahy se zas navrátil, tu na svejch kázáních vždycky připomínal, aby se lidé modlili za doktora Martina Lutera*), muže osvíceného Duchem svatým v učení zákona božího a písem svatých pravých, pravě i to, že jest ho pán buoh ráčil po- slati a voliti 2., při tom všecko náboženství je- jich zchvaluje. A v tom času Martin: Luter pánům Pražanům i vší obci psaní potřebné o zřízení služebníků církevních udělal"), napo- mínaje i naučení dávaje, co by byl kněz a jaký ouřad jeho a jak by měl volen býti: že od obce, když by pravý — že by slovem božím a svátostmi podle úmysla Kristova posluhoval — uznán byl, a ne od biskupů za peníze mazaný, svěcený a stříhaný; a že by lépe bylo žádného neměti než takové, bohu i lidem ohavné, ho- lené — ak tomu souce jemu v klatbě pro mistra Jana Husi, milého svého, že smějí od něho toho za peníze žádati“); — rady zákonem božím provedené dávaje a ty všecky papežské šermy a nálezky až do pekla pohřižuje, jakž v témž psaní gruntovněji a šíře v sobě obsahuje a za- vírá — jediného toliko Havla Caheru vymíniv pro mdlé a nemocné — z svěcení papežských, domnívaje se, že by ten byl, kterýž by lidu čistým slovem buožím posluhoval, aby jiné služebníky církevní volil a ustanovoval, ale ač pry i to nebylo by bez hfichu.*) Kterymżto psanim mistr Havel Cahera, kdyż od Lutera do Prahy se vrátil, se chlubil, płiznavaje se, že jest z vůle a z rady jeho, anobrž že jest za to Lutera prosil i nutkal, sa tehdáž u něho, rozumy své k tomu ke všemu dával. ©) 10 15 20 25 30 a5 40 PAMĚTI O BOUŘI PRAŽSKÉ R. 1524. Potom pak o hromnicích byl jest sjezd znamenitej“) všech stavuov království Českého a markrabství Moravského pod obojí spuosobou pro řád a srovnání mnohých rozdíluov při víře, kdež na témž sněmu mistr Havel Cahera artikule na ten čas potřebné pro srovnání lidu obecního sepsal a vydal, jakž týž sněm tištěný v sobě zavírá, proti všem ceremoniím papežským, ale však jedni druhé aby sebe v tom pokoji sná- šeli. stavové na tom se snesše, mistra Havla za admi- kdež mistr Havel s pláčem přijal přiříkaje věrnost a stálost, pánu bohu A pro tu příčinu sepsání těch artikulóv všickni nistratora' volili €), ten oufad i lidem při pravdě zákona a čtení Kristova státi, a při tom žádal všech stavuov, aby mu pomocni a radni byli při všem dobrém zákona buožího. Ano i nějaký bratr Matěj, tehdáž v Praze jsa, a Jidu obecnému slovem božím podle daruov sobě udělených posluhoval, když o mistru Havlovi takové řeči, pravdě boží náchylné, slyšal, k němu chodíval a napomínal, aby lidi stavěl na gruntu a pravém základu zákona božího a čtení Krista Ježíše, také aby mčěl rozdíl mezi věcmi podstatnými a služebnými, rozdělujé cbaterné od dobrého, čisté od nečistého, též aby nechal ustanovení papežských zá- konu božímu odporných. To všecko mistr Havel zchválil a pověděl, že chce lidi na pravém gruntu čtení svatého stavěti a ustanovení lidská Antikristova botiti a kaziti v$emi obyceji. Jakž pak tak udělal, mluvil a dotýkal papeže i biskupuov na svých ká- záních, pravě, že sú Antikristové, šelmy a falesní pro- roci a že nemáme jich nálezkuov a ustanovení držeti ani se jimi kdy zpravovati, jakož se toho víc dočte v listu, kterýž týž bratr Matěj Havlovi administratorovi psal, neb jest tištěný"), pro kterýž jest byl vzat do vězení od téhož Havla'). Toho pak učení, kteréž jest mistr Havel od Lutera Martina přinesl, nějaký kněz Martin — jsa tehdáž při sněmu hromničném mistru Havlovi administratorovi k radé pfidany?) — s jinými kněžími, kterýmž pravda páně a jeho čisté slovo milé bylo, — v počtu všech XIX — =) Slova »připomínal... ráčil poslati< — jsou z listu br. Matěje k Caherovi. Viz str. 144. — ) Viz str. 108, pozn. a). — ©) Místo jest vytrženo z textu, kde mluvilo se před tím o papeži; odtud výšin z vazby. — d) Srv. M. Luthera De instituendis ministris ecclesiae, Vuittembergae 1523, list A3b, CIa, b, G2a. — 9) Vše 2 listu br. Matéjova. — f) Srv. t$ Z po&átek na str. 299. Barto$, str. 20. — 8) V&e slova br. Matéjova, str. 144b, f. 7. a dále. — 4) »neb jest tistény« jest asi pozdější přípisek, pojatý do textu. — !) Viz str. 149. — J) Kn. Martin betlémský, příjmím Hánek (Kronika Bílejovského), o němž mnoho u Bartoše i zde níže, v čl, VIII. a IX. 1524 29. led. Br Matěj 

Strana 303
1524 (1415) CAHERA ADMINISTRATOREM. ODKUD POSLO VYSTAVOVÁNÍ MONSTRANCÍ. se chopili a podle něho lid obecný proti všem šermům papežským vedli a učili; kdež lid obecný mnohé z vyzších i nižších to vidouce, že by podle slova božího učení jich bylo, 303 podle sněmu a nařízení hromničného žádnému, kdož by s nimi za jedno u víře se nesrovnával, na těžkost nenastupovali, ale ke všem pokoj zachovavše přátelsky se chovali, a to nejvejš oblíbili je i přijali a podle něho stáli; a tak » z přikázání Krista Ježíše, pána jich dědičného. IV. Tuto nejprv položí se pro snadší vyrozumění, potom, odkud jest nejprve pošlo vystavování monstrancí. Léta od narození Krista Ježíše, Syna božího, — pro spasení a vysvobození hříšného člověka — 1415. ten čas a toho roku, když mistr Jan Hus v Konstancí jat a pod gleitem seděl. byl jest v Praze nějaký farář, jménem Zikmund, a držel faru u sv. Štěpána na Novém městě a druhů u sv. Martina v Starým městě. Ten když viděl, že se lidé obrazům klanějí, ponejprv vystavil monstrancí s tčlem božím, — fkúc: »Poď ty sem, hospodáfi,« — na voltář u sv. Martina v Starém městě, ukazuje lidem tu Krista a vo- sobu jeho se vším, jak se z panny Marie na- rodil i jak na kříži visel, a napomínal, aby vosadní i jiní tu se modlili; klekali, poctivost činili jako bohu Otci, bohu Synu, bohu Duchu . svatému; nebo ten jistej farář byl výmluvný i múdrý podle světa, a tak lid boží svou mou- drou, úlisnou i chytrou řečí namlouval a k sobě přitahoval, že uvěřili slovům a řeči jeho a prostí lidé obecní byvše novin chtiví pojednou k tomu přistoupili: tu se pak klaně svíce pálili i lampy i lucerny věšeli, modlili se a k tomu jako k bohu volali a, jako by tu sám buoh osobně před nimi v té monstrancí stál na voltáři, všecken řád ke cti té monstrancí či- nili a na diskant zpívali, na varhany houdli i všeliké poklony, kteréž samému pánu bohu náleží, neopustili, a tak lidu božímu oči i uši naplnili; že slepí i hluší byli, a tudy slovo boží i sám pán buoh v zapomenutí přišlo a při- kázaní Kristovo v nic obráceno. Tu pak, když po vší Praze lidé, kteříž pod 20 25 » as panuom faräfûm ubývalo, že někdy pocinka neměli, tomuto pak knězi Zigmundovi u sv. Martina pfibyvalo, uhlfdavsi to lakomé a slepé kněžstvo, vyrozuměli, že jim kuchyně ubude, a když lid oslepený takové řády a cerimonie!) při té svátosti sobě oblíbili a míti chtěli, tehdy oni nemajíce monstrancí, v kalichu vy- stavovali a lidem tu též boha ukazovali. Potom u všech far, což mohli nejspíše, dali sobě monstrancí nadělati a tu Krista celého s kostmi, s vlasy, ve všem jeho bytu, jako by na pravici seděl, vyznávati kázali, kdež ten blud po dnes shlazen není. Potom zamyslili procesí vokolo kostela každý štvrtek a slavnou mši s kantory a varhany, nové modlitby, divné cerimonie a kostelní pejcha při té monstrancí nastaly. Když pak mistr Jan Hus sedě u vězení uslyšel, co se v Praze děje, zarmoucen jsa, za- plakal, srdečně lituje pádu lidu božího a za- vedení věrných Cechuov od nevěrného a faleš- ného kněžstva. 1 psal do Prahy"), aby takovy blud a modlářství přestán a zkažen byl a s tou svátostí aby tak vůkol šli, jak Kristus nařídil, vydal i rozkázal na památku smrti své přijí- mati hodně obcujícím v církvi v pravdě Kri- stově a nic jináč. Ale že psaní mistra Jana Husi v konsistoři pražské, jakož i zákon boží, ničímž váženo a v nic položeno jest, a to pro to, že sobě více váží, co před papežem neb biskupem, klečíc u noh jeho, slibují, než vůli boží — tu pak nejprvnější monstrancí u sv. Martina mezi jinými klenoty ještě chovají a jest prostá věc velmi, obojí byli, k témuž knězi Zigmundovi běželi, « ježto nynější monstrancí proti té stojí zatakových tak že u jiných far na kazanich a na mšech deset — a tak čím dále vždycky více váženo málo kdo anebo téměř pusto bylo a tudy jest ustanovení kněžské, nežli přikázání božské. 1) Rkp. chyb. »takové řády a cerimonie, takové fády pti té«. ?) Z listů Husových nelze žádný takto vykládati; domnělé psaní toto jest asi smyšlenka. 1524 

Strana 304
304 PAMĚTI O BOUŘI PRAŽSKÉ. Potom pak, když ten jistej, napřed jmeno- i malým dětem po křtu svátosti hned počali 1415 vanej farář štěpánský porozuměl a viděl, že rozdávati. I vida to ten jistý kněz Zigmund, zle učinil, že lid buoží v tak škodlivý blud — štěpánský farář, že z jeho kázaní a učení škod- kterýž skrze něho zrostl — uvedl, i kázával livější bludové pocházejí mocí, že v Praze s i v jiných městech lid uleviti nic nechce ani se proti tomu svému prvnímu učení zase nazpátek, ale nemohl nic prospěti ani tomu bludu ode- obrátiti na psaní mistra Jana Husi, litoval toho příti, neb lid již na svém stál a kněží, majíc rovně jako Jidáš, že zradil snad mistrem svým, z toho užitek, vedli je mocí k tomu, aby i zoufal sobě a tudy naději ztratil, až potom se tu klaněli a jako bohu modlili a ne jinde, v tom zoufalství a nevěře umřel, ale jeho ut supra. A tak i po jiných městech ty věci o vymyšlený blud a ustanovení zůstalo až po- všecko řídili puovodem pražských kněží. Potom savad.3) 1415 V O Rokycanovi, co jest v Basilí, potom v Praze spůsobil, co Havel Cahera v Praze. Kn. soudců kap. VI. Když bylo po smrti svaté paměti mistra všecko k němu obrátil, až potom vidín jsa, Jana Husi a jeronyma a po vylití nevinné s že by čistým slovem božím posluhovald), až krve Abelovy, taci nepokojové v zemi České do Basilie na sněm papežský s sobě přidanými z České země vyslán byl; tu nic nezjed- byli a jakou pomstu a strach na lid nevěrný navše domuov se vrátili, a Rokecanovi biskupství a sobě protivny pán buoh skrze Jana Žižku — kostela Pražského slíbeno.*) A tehdáž Rokecana, jako na Madianské Gedeona (Judicum [VI]) — dopustiti ráčil, pln svět toho a nepřátelé vlastní z jsa vyžší zprávce v Čechách mezi duchovními, v kronice“) jasně o tom oznamují o zpovědi obecného lidu tuze stál a k ní s ji- V těch časích nějaký Jan Rokecana — nými kněžími po vší České zemi mocí hnal, od města, v němž se urodil, příjmí maje — při té pak zpovědi každého ze jména znamenal od stolice římské kněžství také koupil“), a když a tak pod moc a poslušenství papežovo s svými nad jiné výmluvnější byl, lid obecný zření své a pomocníky potahoval; s táborskými kněžími Aén. Sylvius 2) Jádro podivné této smyšlenky vzniklo snad v »Malé stránce« bratrské; potom vhod přijata a rozváděna byla asi tradicí prvních lutheránů. První zmínka o ní jest ve spise Sermo de corpore Christi »nějakého Jere- miáše«, jejž citují ve svých listech r. 1528-9 kněží Šimon z Habrů a Jan, farář německobrodský (Archiv č. XIV. str. 324—67); spis i skladatel jeho jsou neznámi. Historický základ jest jen ten, že r. 1415 u sv. Martina v St. m. Pr. poprvé podáváno bylo pod obojí spůsobou. Ale farářem tehdy byl mistr Jan z Hradce. (Tomek III. 559.) Vystavování svátosti bylo již dříve; sic v období táborském se omezilo, ale od časů Rokycanových opět se zmáhalo; v tom novotu obřadů viděti mohl jen protivník církve starokališné. Svrchu zmíněného vrtkavého »kněze« Zigmunda (spis Jeremiášův zve jej »Z. z Řepína) sluší hledati v Zikmundu Řepanském, blouznivém vládykovi z okolí žateckého, jenžto však nebyl knězem, tím méně pražským farářem. O něm zprávu máme od Chelčického v Replice proti Mikuláši Biskupci táborskému (psané asi r. 1424, vyd. v petrohradské Akademii S. P. 1893); chýlil se k chiliastickému učení kn. Mart. Housky, ale později od učení svého ustoupil a poddal se ka- lišným. Potom až Hájek z Libočan v kronice své k r. 1415 mluví o Zikm. Repanském, faráři u sv. Martina, jenž počal podávati z kalicha; odkud Hájek zprávu tu má, nelze rozhodnouti. — Popírání osobní přítomnosti boží, tvrzení, že chtějí kněží míti ve svátosti boha s kostmi a s vlasy, nenávist proti papeži, ale spolu odpor proti podávání svátosti dítkám hodí se již v ovzduší kvasu let dvacátých 16. věku. Snad máme tu ohlas spisu kn. Martina Hánka betlémského z r. 1524. »Spis o potřebných věcech křesťanských« (Jungm. III. 800) — jejž uvádí i Bartoš. Traktát jsem v pražských knihovnách marně hledal. — b) Aen. Sylvius. — c) O platnosti Rokycanova kněžství byl už v XV. stol. spor; tehdy mu protivníci vytýkají, že dosaní sveceni nepořádného. Že si je však koupil od stolice římské, je výmysl teprve 16. stol. Srv. studii Zd. Nejedlého: Mládí M. Jana z Rokycan. Č. Č. M. 1899, zejm. str. 524. — d) Srv. táž slova o Caherovi str. 299. ř. 12 a. — e) Srv. táž slova z Aen. Sylvia, kap. 52. u Bartoše str. 139, řád. 1b.

Strana 305
(1452) 1436 Aen. Sylv. Histo- ria boh. LII. O ROKYCANOVI A kteříž jim v tom povoliti nechtěli, nýbrž je z toho trestali, na Podébradech i jinde — po- táhši k témuž krále Jiřího — se vězel, a to všecko z té příčiny, aby tudy v Čechách mohl arcibiskupství dosáhnůúti “). Když pak Zigmund císař volen sa od Čechuov za krále, aby se v království uvázal, léta 1436 do Čech a nejprv do Jihlavy přijel, tu po jiném narovnání o večeři páně a svá- tosti dobré milosti při přítomnosti Jana Roke- cany takto narovnáno, aby při rozdávání lid obecný učili, že by ne pod spuosobú chleba toliko, ani pod způsobem vína toliko, ale pod kterýmž koli všecken A když tak ty věci umluveny o a celý záležel Kristus. byly, Rokecana s jinými čtyřmi kněžími jménem všeho в kněžstva jeho se přídržícími, když seděl Zikmund na stolici císařské na rynku města postavené, v přítom- nosti Albrechta, knížete rakouského, a před velikým pánů a oratoruo vuokol stojících houfem, poslušenství římské církvi činiti slíbil jestb). Ale proto mistr Rokecana s svými kněžími po kalichu pustiti nechtěli, než lid obecný pobízeli, aby tak jako oni přijímali, totiž pod obojí spůsobů; kdež kanovníkuom na hradě Pražském zdála se býti věc odporná, i dali biskupu“) to znáti a biskup papeži, papež pak dal klatbu na Rokycana, že slibu svému dosti nečiní, i zlořečil ho i krále Jiřího, Česků zemi i všecky, kteříž pod obojí přijímají a pod poslušenstvím jeho býti nechtí °). Mistr Rokecan vyrozuměv tomu, že exe- » cutorí ani platu od papeže dosíci nemuož a 20 z 1) V rkp. »nefádné«. JEHO PÜSOBENÍ. 305 kompaktata v nic obrácená, i psal do Kon- (1452 29. záH) stantinopole a žaloval církvi řecké na papeže. Tu patriarcha, přečetši to psaní, poslal ty listy do Říma“) a papež, jakž to přečetl, hned s svými kardinály vydával kříž na Čechy i na všecky, kteříž jim pomocní byli, i poslal kardinála s vojskem do Čech“), a Rokecana též Čechuov k meči pobízel, ježto z toho krve prolévání znamenitě pošlo, avšak pán buoh svým po- mähal. Nad to vejše mistr Rokecan s svými kně- žími v Praze i jinde lid obecný k zpovědi nu- tili?) a tudy vyzvěděli, kteří by při pravdě Kristově stáli; k tomu je přivedli, že zjevně odvolávati museli, a skrze tu zpověď tak srdce prostých vyzvěděli a vylovili, že věděli, co se v radě na rathouze, v sněmu i při králi dálo, a tak lid vomámili, že již kněží počali kon- šely saditi po městech a po městečkách, ano i v radě s nimi sedati, k tomu i mečem svět- ským vládli a v ruce drželi, a proti komu ho chtěli, pozdvihli; to pak stálo do krále Vladi- slava léta 14830. Tu opět papež bouřil kněžstvo oboje, že proti sobě jedni na druhé kázali, měšťany, obec Pražsků a lid obecný jedněch proti druhým popouzeli, o víru se vadili, tak že v jedné ho- dině ve všech třech městech Pražských kon- šely z rathouzuo smetali; jaký pak se tu mord dál skrze neřádně!) svěcené kněží, v kronice české) světleji napsáno stojí). a) Změteny tu události r. 1444 a 1452 s Táborskými a zr. 1461 s Českými bratry. Ale zmatek byl již v před- loze spisovatelové, neb i Bartoš v kronice má omyl týž. Viz str. 132. — *) Аеп. Sylvius kap. 52. Srv. Bartoše str. 139b. — ©) Vztahuje se ke sporu Rokycanovu, propuklému hned v Jihlavě r. 1436 s biskupem Filibertem kon- stanským, zástupcem koncilia basilejského; skladatel čerpá z Aen. Sylvia. —- 3) Vztahuje зе ай К 1. 1464—5. — 9) Z traktátu Václ. Valečovského proti Rokycanovi. Srv. Bartoše str. 139, ř. 18a. — f) Zméten tu kardinál Julian Ce- sarini, vedoucí křížovou výpravu do Čech r. 1431, a poslání legátů papežských proti Jiřímu z Poděbrad, kteří hlásali křížovou válku, ale sami boje se nesúčastnili. — £) Slova »kněží... k zpovědi nutili< ozývají se u Bartoše (str. 208 ř. 4 a) při vypsání o Mikulášovi a Kláře. Spisovatel má na mysli odvolávání vězňů bratrských r. 1461. —. ^) Může býti jen předloha rukopisu M v Starých letopisech českých, ježto jen M o bouři mluví. Srv. i Bartoše str. 287 a dále. Občma bylo pramenem asi sepsání třetí, ale nedávné, strany protiřímské a protikališnické. — '!) Pořadem měl by nyní následovati čl. III., kdež jest řeč o působení Caherově, jakž dí se v nadpise. 39 1483 

Strana 306
306 PAMĚTI O BOUŘI PRAŽSKÉ R. 1524. VI. Co se dálo při korunování krále Ludvíka a královny Marije“). Takové pak skrze duchovní zprávce — Její Msti se dotejčí, aby král vzal na hlavu 1522 korunu, do pravé ruky meč a do levé sceptrum, kteřížto lid svadivše, hned se zase slezlib) — s a královna aby vzala do jedné ruky zlaté ja- trvaly až do dospělých let Ludvíka krále, kterýž blko s křížkem a do druhé dva bochníky pojal sobě za manželku Mariji, císaře Karla chleba pozlaceného, jakož se pak tak všecko Pátého sestru. Léta 1522 ty časy přijel s ní dálo, jakž ti svrchu jmenovaní měšťané radili. do Prahy, potom po několika dnech král Ludvík vystavil kredenc, kterýž přísluší k korunování, Nebo když po korunování bylo, s tím se vším 1 král J. Mst. z kostela sv. Václava šel i královna když mají královnu korunovati. Tu opět páni a rytířstvo se svadili, římané chtěli blíže při Marije, manželka jeho, s ním; a když přišli na králi, než kteří pod obojí spůsobou přijímali; palác zámku Pražského, tu byl stůl připraven čeští kněží též v Praze se bouřili, sami mezi k tomu, kdež král nejprv položil korunu na sebou na se žalovali. A tak páni a rytířstvo stuol i sceptrum, ale meč vzal jeden z truksasů při korunování nemohli se smluviti o to, kdo is a stál s tím mečem před stolem. Též i krá- co má před králem a královnú nositi, jakožto lovna jablko a pozlacený chléb položila na stuol a těšila smutného krále při jídle, nebo korunu, meč, sceptrum, pozlacený dva boch- dokud sou vobědvali a jedli, žádný z těch níky chleba a nětco jiného víc 2.; a když se o to tak vadili a několiko dní smluviti se ne- pánuov pro hanbu se nevokázal, pro kterůž mohli, rozhněval se král Ludvík i zbořil ten » věc král J. Mst. se hněval i ti všickni, kteříž připravený majestát i kredenc, i stan kázal králi přáli. Item Zdeněk Lev z Rožmitála s některými schovati i vše, což k tomu strojeno bylo. Když — kteříž pod jednou byli — pány hněvali se, se ty věci tak zběhly, tehdy král poslal pro purgmistra do Starého města jménem Jana že se jim ta lehkost při korunování stala, s podle něhožto mistr Jan Pašek“), — kterýž Hlavsu a druhého Mikuláše Šorfa, senátory z mládí mendíkem ve školách bývaje a jsa pražské, muže upřímné, pravdu boží milující vtipu ostrého k mistrovství sedmera umění a podle ní stálé, s těmi dvěma se radil a jim potom přišel a k bohaté vdově se přiženiv, ty věci předložil, co jest se stalo, že se páni měšťanem pražským učiněn, kdež když mnoho a rytířstvo o to 1) svadili, kdo co nositi má při v té obci předčil, ačkoli pod obojí spuosobů korunování a kdo blíže při králi nebo krá-» lovně jíti má. byl, však k římanům náchylnější, — proti svrchu řečeným měšťanům z příčiny napřed po- Tu svrchu jmenovaní měšťané radili králi takto: poněvadž ty věci J. M. Kské i královny věděné hněvem se2) zapálili, mstíti se žádajíce“). 1522 VII. Co se dálo v Praze na sněmu při legátích od krále Ludvíka vyslaných, a kterak se stavové sami svoji svadili"). Potom pak král Ludvík odjevši do Uher, býti, pro jednání svých věcí legáty na tejž když sněm na Pražském zámku uložen byl, sněm, biskupa kroměřížského a pana Ortlofa) poslal. Tu před týmiž legáty královskými z příčin sobě náležitých nemoha sám na něm 1) V rkp. »toto«. — 2) Rkp. »sa«. a) Srv. Bartoše str. 12. — b) Věta v pomlčkách zdá se cizím přípiskem. — c) Srv. Bartoše, str. 17. — d) Srv. Bartoše, str. 3. — e) Palacký V2, 464, Tomek X 546; Bartoš str. 27 a pozn. Zpravodaj asi nebyl pří- tomen a psal později, tudíž splétá věci tehdejší s pozdějšími. — 1) Stanislava Thurzó (sídlícího v Kroměříži) a Artleba z Bozkovic.

Strana 307
O KORUNOVÁNÍ KRÁLOVÉ A O SNÉMU SVATOMARKETSKÉM. 124 a plným sněmem mistr Korambus, knčz pod obojí spuosobú, s jinými knčžími vyznával, že v svátosti těla a krve pána Krista jest celý Kristus, jak se z Panny Marie narodil"), s tělem i se krvi, a Że pod jedni spisobi muoż přijí- s máno býti, i jiné rúhavé věci — že kdyby od těla božího krev odjal, rovně by tak bylo, jako by z rany talov vyčistil, — mluvil a dlouhou řeč udělal, kdež mistr Havel Cahera, kterýž prve proti tomu všemu mluvil, — jakož na- » pfed"), — a mistr Pašek s svými pomocníky té řeči potvrdili a pravili, Ze »jiZ tak drZíme, vétíme a jinak nic«. Ale Jan Hlavsa a jiní konšelé, kteříž při pravdě stáli, a s nimi na sto souseduov tomu » odpor učinili, a tu hned na témž zámku ozna- mováni, kteří tomu vyznání Korambusovu odpor učinili.. Též pan Wartumberský, ty časy nej- vyšší purkrabě“), tomu odpor učinili, jakož ho potom skrze to oufadu zbavili i Litobor- » ského, kterýž byl zemským písařem. Ten mluvil takto, jmenuje nejprve biskupa i všecky pány, řka: > AbySte znali, že my teď, kteří sme pravdu páně poznali, při té pravdě od mladosti vzrostli, té řeči neduovodné místa nedáváme, a zachováť = nás pán buoh, abychme my tak měli věřiti. Já sám od sebe pravím: tu hloupú a prostú víru, kterú Kristus nám vydal, na té víře i umřel, já pii té vífe živ i mrtev býti chci, státi a tr- vati a od kalicha páně nedám se nikoli utisk- » nüti a pfitom i umríti chci?).« K tomuto se vohlašovali páni, rytířstvo i všickni, kteří při pravdě stáli, jakož vejše dotčeno. 1) Dodal vyd. 307 Proti tomuto mluvil biskup, královský legát, řka: »Já té řeči nepřijímám od vás.« — Též mistr Pašek, Havel Cahera se vozejvali a po- tvrzovali řečí Korambových“). Potom biskup počal mluviti o kompaktata dlouhou řeč, basi- lejské koncilium ku paměti přivozujíc, též že otec svatý svého legáta u krále JMsti má v Budíně, zavazuje svou řeč, že by s panem Ortloffem na to poslání byli. Tehdy pan Ortlor, druhý královský legát, tomu odepřel a právil: >Já, páni milí, o tom nic nevím, mněť od krále JMsti poručeno není, abych já co o víru nebo kompaktata měl jednati, a z té příčiny na ten čas povodejdu«, i šel pryč a nechtěl se tu k ničemémuž přimluviti víc, ač biskup žádal jeho i pan Lev i všickni z římské strany, ale pan Ortlof řekl hněvaje se: »Co jest mnč po- ručeno, to jednati chci a v jiného se v nic dáti nechci«, a s tím šel z zámku doluov“). 1524 Mistr Pašek pak léta 1521 a knčz Jakub (1521) příjmím Kubíček, kněz Šídlo s některými jinými zarazili bratrskou literátům znamenitů procesí: každý štvrtek z Tejna s velikými svěcmi ráno nejbohatší v Praze šli a farář z Tejna nesl za nimi monstrancí, tu pak slavná mše na diš- kant, varhany, regaly “), že všecko na horu mu- silo, a žádný proti tomu mluviti nesměl pod uvarováním a vypověděním z města. V těch pak časích, když se to tak dálo, i4 král Ludvík dobré paměti v Uhfich byl, hof- rychtýře v království Českém nebylo, kterýžto úřad i poctivý užitečný [jest]!) a měštěnínu praž- skému neposlednímu se dává. Mistr Pašek jsa *) Skladatel mylně uvádí sem a přisuzuje Korambovi řeč, kterou mluvil M. Jan Pašek z Vratu na snému r. 1525, 25. led.; ač-li zmínka o talovu není později připsána. Korambus od 22. července 1523 až do listopadu r. 1524 byl ve vyhnanství. Viz Bartoše, str. 117., a před tím str. 19, 71. Na sněmu svatomarketském jednalo se jen o kroky proti zánovním lutheránům, proti čemuž Hlavsa, Vartmberk i Litoborský protestovali. — b) Viz str. 302. — ©) Jan z Vartmberka, nejv. purkr. od 3. března 1523 až do 3. února 1525. — 4) Ježto nevíme, co bylo mluveno na tomto sněmu r. 1524 o víře, nelze rozhodnouti, vskutku-li tenkrát Litoborský tak mluvil, či trvá-li ještě zde omyl skladatelův s rokem 1525; tu však není povědomo, byl-li Litoborský účastněn. — *) Buď spisovatel mýlí se v době nebo v osobě Korambové. — ) Tu jeví se odpor proti udání Bartošovu, str. 28, že p. Artleb byl nemocen a poslové královi jednali bez něho; ale snad byl nemocen jen některý den, kdežto sněmovní jednání trvalo déle. — “) Srov. o procesí obdobná slova, výše str. 303b, kde se dí, že se stalo již r. 1415. Též St. letopisy č. 1036 (str. 437) připomínají procesí ve čtvrtek, trvající od mnoha let, že r. 1519 zkazil ji faráf týnský Poduška, r. 1521 mohlo tedy jíti pouze o její obnovení, ale nic o tom jiného nevíme. Kněz Kubíček (Jakub Slovák) poprve znám je r. 1520-3 jako farář u sv. Jiljí; kn. Václav Šídlo (Subule) aZ 1523 u sv. Mik. v St. m. P. — Zdá se, že i tu jest omyl s pozdějším procesím některým, o nichž zvl. psáno u Bartoše str. 263 a; r. 1521 sotva by pro odpor procesím vypovídali. 39* 

Strana 308
(1518) 1524 17. kv. 308 PAMĚTI O BOUŘI toho ouřadu žádostiv, — a jsa prvním kon- šelem v Praze, — aby k němu přijíti mohl, posla k králi o túž věc poslal, a Jan Hlavsa, tím aby od sebe nestrkal, ač by ho týž úřad potkati mohl, též k králi posla svého poslal; kdež poslové jevše a jeden o druhém nevěda, Jana Hlavsy posel prve k králi přijel a bez meškání listu dodal, jeho věci jednal a zjednal a tak, že Janovi Hlavsovi ofrychtýřství slíbeno a dáno, což opět odporné mistru Paškovi a jeho rotě jest bylo*). Potom pak když konšelé pražští obnoveni měli býti, byl obyčej, že bez přítomnosti krále sami o volence losovali, a na kohož los padl, PRAŽSKÉ R. 1524. ty volili; kohožkoli, ten býti musil; ale však (1518) král Ludvík proto jest poslal na rathouz pražský, aby Jana Hlavsu prvním udělali. Kterýž když volen byl, vymluval se z toho, że by s tomu dosti učiniti nemohl, neb již ofrychtýřem byl, a to stálo na dvě hodině. Tehdy rota Paškova vida, že jím býti nechce, řekli: »Což pak, však máme na to místo jiného«, i šli pro mistra Paška "), neb ho již na rathouze nebylo, w a přivedše ho udělali ho primasem; kterýžto stoje a přebíraje se v páteřích, kteréž v rukou nosil, řekl: »Nu, páni milí, ját budu zlého tre- static — a v tom jiní voláni“). — I udělal-li jest pak tak, níže uslyšíme). VIII. Kterak mistr Havel Cahera odstúpil od pravdy boží s svými pomocníky, jak proti bohobojným kněžím a lidem na odpor odstupoval“). Léta od narození Vykupitele a Spasitele našeho MDXXIIIl mistr Jan Pašek, první z kon- šeluov, ten outerej před sv. Trojicí svolav obec Pražsků na rathouz, nejprve toto jest jim ozná- mil, kterak kněžstvo pražské v nesvornosti jest a jedni na druhé káží, ježto z toho mohla by i v lidu vuobec nevole a nepokoj zrůsti; však pro dobrý pokoj a lásku pan purmistr se pány soudci i pány staršími volili sou z sebe osoby, aby oni na tom poseděli a obmyslili i sepsali, kterak by se kněží chovati měli). Ti pak volenci vybraní, — což sú omyslili, níže bude postaveno €), — podali sou toho panu purgmistru a pánuom soudcům. Tu pan pur- mistr se pány soudci a pány staršími, pová- živše mezi sebou, oblíbili sou to a povolavše všeho kněžstva, učinili mezi nimi vejpověď, » kterak by se chovati měli i držeti, a to pod pokutou z města vypověděním, poněvadž pan purmistr i všecka obec na tom zůstali, aby tím žádný nehýbal. Při tom otázán jsa mistr Havel Cahera, — = kterýž před tím při pravdě boží zdál se vidin býti, — jsa otázán z vůle pana purmistra a pánuov, chce-li se podle té vejpovědi zacho- vati — obrátiv plášť na ruby — pověděl, že chce se tak zachovati s svými kněžími. o Též otázán i kněz Martin s svými kně- žími, chce-li se zachovati podle té vejpovědi, odpověděl, že za to žádá, aby mu prodlení a) Vztahuje se nejspíše k prvnimu hofrychtefstvi Hlavsovu r. 1518. — b) Pravda-li to, mohlo se stśti jen r. 1518, neboť volba r. 1524 byla z vůle královské již proti straně lutherské, a tedy i proti Hlavsovi. — ©) Může se vztahovati i kr. 1518, ale spíše k r. 1524. — 4) Viz níže čl. VIII. a d. — ©) Psáno patrně od svědka. — 1) Už 8. dubna učinili stavové světští a duchovní pod obojí spůsobou výpověď mezi kn. Jakubem Slovákem a Martinem Hánkem betlémským (půhony v registrech komor. soudu 4F A9). Dne 11. května byly již artikuly proti lutheránům hotovy, neboť kn. Martin v listu svém (níže čl. IX.) píše: »kteří sme při schodu svém panu purkmistru a pánuom tu středu před sv. Duchem (!1. květ.) odpovídali<. — Ježto při té schůzce podle slov Paškových učiněna výpověď z artikulů již hotových, sepsání jich a tudíž i volba výboru k jich sepsání stala se již před tím. Artikule však dostaly datum teprve vyhlášení, 11. května. Při té schůzi 11. května stěžovali si i kněží Martinovy strany; o tom zmínka v listu kn. Martinově, jenž je sic též odpovědí na jednání 17. května, ale toho dne o útiscích nic nebylo řečeno; mohly tedy stížnosti býti proneseny jen o schůzi předchozí. Schůze 11. května byla jen schůzí rady, schůze 17. května celé obce, a tu hlavní kusy jednání asi opakovány. Zpravodaj byl jen při tomto shromáždění. — €) Ale není. Artikuly viz u Bartoše na str. 45. 

Strana 309
1524 24. květ. PRVNÍ JEDNÁNÍ PROTI PIKARTŮM. dáno bylo, že chce brzo odpověď dáti s svými bratřími, jakož potom dal odpověď takovü, Ze podle té vejpovědi v některých artikulích za- chovati se nemuož s svými kněžími, a to pro své svědomí, a že sú proti zákonu božímu v té s vejpovědi některé artikule *). Po té pak vejpovědi brzo některý den vstüpil jest pfed pana purgmistra a pány a vzal jest odpuštění s kněžími svými, jichž bylo v počtu XVIIII; při tom jest některé řeči mluvil, klada příčinu, proč odpuštění béře, a žádaje pana purgmistra za to, aby to jeho mluvení v obci oznámeno bylo, kdyby pospolu byli. Tu pan purgmistr a páni dali jemu odpověď, že oni jemu odpuštění nedávají, a také to, coż s jest mluvil, aby měli přede vší obcí oznamo- vati, nezdá se jim učiniti; než chce-li kněz Martin to, což jest mluvil, sám oznámiti před pány staršími, že mu toho přejí, nebo hned na zejtří měli býti na rathouze. Odpověděl kněz Martin, že toho nemíní učiniti, aby s tím měl před pány starší vstúpiti. A hned po té řeči mistra Paška čtena jest ta vejpověď v svých artikulích, a když jest přečtena, mluvil jest mistr Jan Pašek, Ze se =» jest stala námluva panem purgmistrem a pány, a pány soudci i pány staršími na ty artikule, kteréžto sou kněžím oznámené; »ale však toho nezavřeli, leč k tomu vuole vaše, páni obecní, bude, a protož u sebe tu věc uvažte, a což při tom bude vuole vaše!), chceme rádi slyšeti; nebo, jakž jiných věcí bez vás nezavíráme, tak i tato není námi uzavřína.« Po té řeči vyšli sou z obce pan purgmistr se pány staršími, ozná- mivše obci, že ty věci mezi sebou rozjímati chtí, aby obecní páni též učinili. Potom přišli zase do obce |a]?) oznámili skrze pana purgmistra, že oni sou za jedno o to všecko, což jest na obec vznešeno, kromě toho, co se dotýče kněží s knězem Václavem příjmím Šídlo, »však bude-li o vůle vaše při tom, páni obecní«"). o 20 » as 309 Po tć feći vyvstal pan Jifik Hrdina od veże*) a mluvil jest z poručení většího [dílu]?) obce řka: »Páni soudci a páni starší milí! Co se té vejpovědi dotýče, která kněžím oznámena jest, proti nám není, než toliko ve třech artikulích, k kterýmžto artikuluom jest mně poručeno, abych promluvil. Nejprve, kdež jest kněžím rozkázáno od pana purgmistra a pánuov, aby těch slov, ježto sou ze čtení svatého, skrze kteráž slova chléb v tělo a víno v krev Krista pána obrací se, lidem k slyšení a vyrozumění aby nemluvili a neohlašovali při posvěcování, — proti. artikuli tomu tak pravíme: Poněvadž pán Kristus při té slavné poslední večeři před svými učedlníky, totiž apoštoly, ta slova zjevně mluvil, aby je slyšeli a jim rozuměli, když jest vzal chléb, dobrořečil a dal učedlníkuom svým řka: »Vezměte a jezte, toť jest tělo mé«, též i kalich vzal, řekl: »Tentoť jest kalich nového svědectví v mé krvi, kteráž za vás vylita bude 1c, píte z něho všickni«, ježto slova ta jsou ze čtení svatého, a s těmi slovy poslal jest pán své apo- štoly a rozkázal jim, aby kázali čtení všemu stvoření, a to bez vejminky, ne tak, aby díl čtení oznamovali a některá slova ze čtení sva- tého aby zatajili a s nimi mlčeli; ale oni, jakožto věrní učedlníci a poslové pána svého, naučeni souce od něho a naplnění Duchem svatým, kterýž je naučil všem věcem a všelijaké pravdě, šli sú a zjevně učili a kázali lidu čtení svaté, nic nezamlčujíce, ale všecko, což sú od pána Krista slejchali i vídali, byvše při něm; nehle- děli na tento nebo onen čas, než oznamovali sou vůbec k národuom a lidem a přede všemi nahlas mluvili; s ničímž se nekryjíce, jakožto ti, kteréž jest sobě pán Kristus ze všeho světa vyvolil a vůlí svou dal jim poznati, i věřili, že snáze nebe i země pomine, nežli jediné slovo Kristovo; a to jsú ti právě předkové naši, těmito se nám sluší zpravovati, ale ne tím, jakž jest bylo za našich rodičuov, jakož tak někteří 1) V rkp. »vaší«. — 2) Dodal vyd. — »Včtší díl obce« — majorita. a) Viz níže čl. IX. — b) Knčží Korambus, Slovák, Šídlo a Šimon byli 23. července 1523 od obce, tehdá Hlavsou řízené, vypověděni; nyní běželo as o jejich návrat. — ©) Dům »u véZe« byl za farou sv. Mik. v St. M. P. Dnes 931-I. Jiřík Hrdina byl syn Mikulášův z domu Hrdinovského (č. 159-I.), držel drahně zboží při St. M. Pr. na vinicích, i statek zemskými deskami zapsaný u Žatce. Dům »u věže< prodal potom Václ. Chalupovi. R. 1535 vdova po Jiřím Marketa činí kšaft (kn. arch. praž. 159, Q 16). 1524 Mat. XXVI, 26. Mar. XVI, 22 Luk. XXII, 19. 

Strana 310
310 PAMĚTI O BOUŘI PRAŽSKÉ R. 1524. bez lidských přídavkuov, a kteříž by je tak 1524 mluví i chtí míti; — protož, milí páni, ať jest slyšeti, učiti, jeho následovati chtěli, ti a ta- nám čtení svaté a pravda Kristova svobodně koví nemají od žádného haněni ani kace- kázáno a vyhlašováno, tohoť žádáme. řováni býti; též také mdlejší, kteříž by po zvy- K druhému artikuli — kterýž v sobě za- s klostech a ustanoveních lidských toužili, aby vírá, aby kázáno nebylo, aby pán Kristus jinde nebyl než na pravici, — takto pravíme: že potupováni nebyli, tak aby láska, mír a dobrý pokoj zachován byl 2. Milí páni, zachováme Kristus pán jest na pravici boha Otce. Abychme se podle zřízení téhož sněmu, kterýžto je zavřín se měli dohádati, proč jest na pravici anebo všemi štyřmi) stavy pod obojí spuosobou, není, nám toho žádná potřeba není, neb o tom to a napřed dle božího přikázání; mám za to, že v Starým i v Novým zákoně hojní duovodové ještě v paměti máte, co jest bylo v tom sněmu a jiná křesťanstva rozličných jazykuov zjevně zavříno a nejprve stavem kněžským, potom vypisují a vyznávají, že jest vstal z mrtvých stavem panským, a když se tak zachováme, a že jest vstoupil na nebesa a že sedí na pra- vici boha Otce všemohúcího a že odtud přijde budeť mezi námi láska, svornost i výborný u pokoj. soudit živých i mrtvých 2c.; jinde, jakožto v či- Což se pak toho psaní, kteréž sú mezi stým srdci, dobrém člověku, že jest duchovně, mocně, jakož i v svátosti opět duchovně a vás i nás poslali kněz Martin s jinými kně- mocně i posvátně, a potom všady, kdež ráčí, žími*), k tomu toto pravíme: Poněvadž ti kněží svejm psaním toho žádají, aby slyšáni byli, jako mocný pán; a protož má to zjevně, svě- z ano prve mnohokrát jich žádost taková byla domě a svobodně kázáno a mluveno býti, že a zvláště od kněze Martina, ten se jest k tomu pán Kristus jest na pravici boží osobú svú a často volal, na mnohých místech žádaje toho, ne jinde, a že odtud přijde k soudu a ne od- na duchovních i na světských, znal-li by kdo jinud, jako církev věrných vysvědčuje po všem při něm jaký blud proti zákonu božímu, aby světě. Třetí artikul jest: Byl-li kdo nalezen v které 23 to jemu ukázal písmem a zákonem páně, že od každého s milostí přijíti chce a ihned na- osadě bludný u víře, takový aby byl napraven praviti dle přikázání božího“), — protož znajíce farářem té osady 2.; — k tomu toto pravíme, že to a takové podvolení i žádost, za to prosíme, jest to věc velmi nebezpečná, aby farář měl koho jiného napraviti, kterýž se sám časem že k tomu povoliti ráčíte a pana purgmistra napraviti neumí u víře a potřebuje správy od m a pánuov požádáte, ať k tomu ráčí ty osoby dobrého člověka, kterýž by měl známost v zá- vybrati a voliti, lidi dobré a v zákoně božím umělé, k tomu ať přijmou pana administratora koně božím; a tak, kterak by ten a takový v jakýmkoli počtu kněží, ať tu kněz Martin farář neb kněz měl jinému správu dáti, kdyby jí sám neměl? Při tom nechť jest takto: na- s svými bratřími vydá počet z svého učení, jde-li 1) se kdo bludný, nechť jej farář oznámí s kteréž praví býti z zákona božího. Jestliže by panu administratorovi, a pan administrator, skrze ty pány volence bylo vyhledáno co blud- přijma k sobě radu, toho faráře i toho člo- ného při knězi Martinovi s jeho bratřími, a to věka vyslyše, k nápravě, najde-li se při něm se zákonem božím provedlo i ukázalo, tehdy jaký blud, přivede. K tomu pak ke všemu my všickni od kněží těch odstoupíme, a nedej jest potřebí, abychom pilně povážili zřízení o nám toho pán buoh, abychom měli při bludu sněmovního teď při hromnicích2), jenž v sobě státi a jeho se držeti. A za to více prosíme, to světle drží a zavírá, že čtení svaté má abyste se ku pánu purgmistru a pánuom při- býti kázáno v své čistotě a pravém smyslu mluvili podle nás, aby ráčili to učiniti, aby 1) Rkp. nejde-li. a) Viz str. 21. — h) Řečník má snad na mysli 3 stavy světské a stav duchovní. Možná i, že autor spisu byl Moravan. — c) Viz níže čl. IX. — d) Srv. Bartoše str. 135b.

Strana 311
SHROMÁŽDĚNÍ OBCE POSPOLU. 311 1524 kněz Martin s svými kněžími v svá místa zase artikuli nelíbí, neb tím psaním dotejkají pana 1524 purgmistra a pánuov a lehkost jim činí a v tom puštěni byli a odtud aby neodcházeli, až by jim ubližují, že by pan purgmistr s některými tato věc těmi pány volenci svůj konec vzala 2, nebo slyšeti, že by pan administrator odsud pány staršími tu vejpověď zřídili, ježto my je1) vyhostil. Jistě toho žádáme z hodné pří- v tom litujeme pánuov svých, že jich kněží činy, poněvadž nás tím dotýčí i kněží, kteří v psaní svým dotejkají tc. Kdež se pak kněz stojí při knězi Martinovi. Martin s kněžími svými k slyšení volají, po- A tomu se dobře rozumí z toho, kdež něvadž sú odpuštění vzali, my jich nechceme zde míti, ať táhnou jednou předce«. jest mistr Jan3) toho dotekl obšírně, kterak K tomu podobně přimluvil se Beneš ruč- naši kněží káží a z toho že by nějaká 1o nevole přijíti mohla, druhé, že kněz Martin nikář, však proto s tou výminkou, aby je prve vyslyšeli podle žádosti jich a podle pří- s svými bratřími i s lidem, kterýž jeho učení — z zákona božího pošlé — následuje, u ve- mluvy některých souseduo; než toto k tomu přidal, že ti sousedi, kteříž kněze Martina ná- liké ošklivosti sú, a to se o nás zjevně mluví, že sme lidé bludní, kteříž koli se učením s sledují, nočně se u něho scházejí a zapisují se, jeho spravujeme; protož abychom z toho zlého tak že by jich již veliký počet byl, ježto se to domnění vyšli, vždy prosíme, aby ti kněží byli tak jistotně děje a nalézá 2. Na tu řeč Beneše ručnikáře dal odpověď slyšáni, nebo lid boží v svornost, v lásku a dobrý pokoj nic snáz neuvede jako známost zákona Jiřík Hrdina a řekl: »Však ty tu vymyšlenů páně, tenť nás pojednú smíří; i věříme vám, » a křivú [řeč]2) mluvíš a pravdy nemluvíš«, žá- že naši žádost v tom vyplníte a to učiníte daje při tom pana purgmistra a pánuov i vší předkem pro pravdu pána Krista i pro jeho obce, aby tomu nevěřili, čím je Beneš ručnikář zákon svatý, kterého jest potvrdil na kříži sva- s svou rotou naříká. tým, i pro výborný pokoj mezi námi, také pro Potom mluvil pan Jan Legátb) takto: »Páni poctivost města tohoto, poněvadž v cizích ze- z sousedi, když toho žádáte, aby ten artikul mích slovo znamenité nese o sobě, kterak sou obšírněji uvážen byl, co se těch slov při po- svěcování dotýče těla a krve Krista pána, abyšte v něm lidé moudří a opatrní, že svým ro- zumem mocných a velikých věcí obraňují, také věděli a znali, že ta slova sou složena od dobrých a učených lidí, ježto sou měli Ducha i pro naše duše, abychom my v tom nezhy- nuli, jestliže jsme v jaký blud uvedeni; za to » svatého, a to pro nebezpečenství, aby těch slov vás prosíme, páni soudce, páni starší i páni někteří zlí lidé a báby k čarám [neužili]2), obecní milí, že naši žádost vyplníte.« slyšíce a umějíce je. Kdež pak toho žádáte někteří, aby kněz Martin s svými kněžími K těmto řečem mluvil jest jeden klo- slyšán byl, proti nám není, nechť by pan purg- búčník jménem Poledne a řekl jest, že »ta » mistr a páni se pány staršími a pány soudci vejpověď, která jest nám čtena z rozkázaní vyslyšeli je«. pana purgmistra a pánuov a pány soudci a pány staršími uvážena, nám se ve všem dobře líbí A k tomu se přimluvil Beneš ručnikář, aby a při té i stojíme podle pana purgmistra a pánuo, se tak stalo, aby slyšáni byli. A co se dotýče toho psaní, kteréž sou mezi nás Dále mluvil pan Jan Legát řka: »Jakož ti poslali kněz Martin s jinými, to se nám v žádným o kněží píší, jaká by se jim křivda a nátiskové 1) Rkp. chyb. »ses. — 2) dodáno. 3) Z Vratu. — b) Jan Legát byl syn známého Bohuslava Legáta z Ráje, soukeníka († 1513), majitel domu na malém rynečku staroměstském vedle nároží do ulice Melantrichovy (č. 461-I.), jejž koupil r. 1519; 1506—1518 býval mezi konšely viničními, 1518 -1530 perkmistrem. Náležel k předním boháčům městským. Choť měl Dorotu. (Tomek IX, 323, 324; XI. 423; kn. arch. praž. č. 2005, list 05, Q2, R4, 8; 2106, 17, 76, 105, 164, 172, 176, 181, 330, 340, 371, 372; 2110, 192; 2110, 290; 2142 Y 20; 2119, 80.

Strana 312
312 PAMĚTI O BOUŘI dáli od lidí, my otom nic nevíme, ale pravíme takto: Chtějí-li se zachovati podle té vejpovědi pana purgmistra a pánuov, myť jim zde býti přejeme a chceme se k nim pokojně chovati podle pana purgmistra a pánů.< K těm řečem Jana Legáta přistoupili jakožto Poledne kloboučník!), Rechek, Formánek, oba dva měšečníci, Beneš ručnikář, Jan konvář s svou rotou, menší díl obce, kteřížto nikda pravdě u sebe místa nedali *“). Tehdy pan Jiřík Hrdina k řečem pana Jana Legáta toto jest mluvil: >»Pane Jene, kdež si pověděl v své řeči, že není potřebí opakovati, co se té vejpovědi dotýče, ani napravovati, a to v tom, co se dotýče slov, kterými se posvěcuje tělo a krev Krista pána, poněvadž sou z hodných příčin složena, — já pak toto pravím, že Kristus pán, kterýž jest a kterýž byl nestvořená pravda, [a]?) mudrost Otce nebeského, vjeho svatém činění, řízení, učení, žádné smrtedlné a minulé stvoření, ani žádný z lidí, neměl jest a nemohl co opra- vovati; neb kdybychom skládání lidská věcí božských od lidí přijímali a chválili je, toť by křesťanuom a lidu božímu velmi hrozná a ne- bezpečná věc byla, když bychom skladatele svévolné podle žádosti jich za dostatečnější v rozumu než samého Krista a činuo jeho ná- sledovali a vyznali, i drželi bychom za to, že jest Kristus pan na ten čas, když ta slova zjevně mluviti ráčil, nějaký nedostatek v rozumu trpěl, a potom i apoštolé jeho, kteříž sú též po něm činili, lid boží učili, vzavše to od pána mistra svého; opět k tomu nápodobně, jako by se pán Kristus toho nedomyslil, budou-li ta slova lidem vuobec vydána, že jich ke zlému užívati budou, a tak že jest Kristus pán tehdáž při tom zbloudil; — ale nás zachovej pán buoh toho smyslu, abychme měli tak smysliti a o to mluviti, nebt by to nebylo křesťansky. Protož, milí páni, myť vás za to prosíme, že toho příti ráčíte, ať jest nám čtení svaté v své PRAŽSKÉ R. 1524. čistotě a v pravém smyslu kázáno od kněží, 152 zvlášť od kněze Martina s jeho bratřími, a k tomu podle zřízení zemského i sněmovního ať sme od vás zachoväni”), a my zase chcem s se zase k vám rádi chovati jako k svým milým přáteluom a souseduom předkem podle zákona božího, potom podle téhož zřízení ať jest vám posluhováno slovem božím i svátostmi a pří- davky lidskými jakožto mdlejším, jakož též w zřízení v sobě zavírá; neb nám to není náležité, abychom koho nutili k zákonu páně, protože jest to božská věc a jemu samému to příleži; von otvírá oči, i srdce lidská k své milosti přitrhuje a známost dává, komuž ráčí; tomuto s sme učeni od kněze Martina i od jiných správcí našich, abychom netoliko přáteluom, ale i nepřáteluom svým dobře činili a za ně se pánu bohu modlili a všem z srdce odpustili. Ale pan administrator mistr Havel, které- » hož vy za hlavu knčžstva držíte a kterýž prve nás tomu všemu učil, ten již na odpor zjevně vás na svých kázaních k hněvu a ne- pokoji ano i k mordu pobízí těmito slovy: „Litujte toho, milí lidé, co se nyní děje v tomto = městě proti svátosti velebné, kterak oni po- tupně mluví, alespoň vy, viničníci a nádenníci, litujte toho‘. K tomu mnoho jiných řečí k rûznici mluvil, nic se neohlédaje v tom na pomstu boží, kteráž těm jest připravena, » kteříž různice činí mezi bratřími, ani se na to slavné město ohlídá, avšak jemu toho zlého žádný nebrání, ježto, kdybyšte se v tom roz- umem nespravovali a jeho v tom poslechli, bůh ví, k čemu by vás připravil nebo přivedl. x» A protož, milí páni, myť prosíme, že tomu od- porni nebudete, aby pan purgmistr se pány a pány soudcemi i pány staršími, přijma k sobě obecních, k tomu i pana administratora s jeho kněžími, vyslyšel též kněze Martina s jeho © bratřími, a tudy to shledáte, že s pomocí boží pokoj způsoben bude«. 1) V rkp. »soukenik«, ale to škrtnuto a opraveno. — ?) Dodal vyd. 4) Rechek měšečník nepřipomíná se v knihách pražských, leda by jím byl Martin R., jenž r. 1529 byl již nebožtík (2134, 72). — Formánék měšečník není z knih praž. znám. — Beneš ručnikář byl z N. Města. Za doby jednoty v |. 1520—23 rychtáfoval. — Janů konvářů bylo současně několik, ale zdá se, že míní jím skladatel Jana Karbana, známého z kroniky Bartošovy. — »Menší díl obce< = minorita, 

Strana 313
1524 ŘEČI JANA HRDINY, JANA LEGATA A M. JANA Z VRATU V OBCI VELIKÉ. I počali k tomu svolovati Jan Legát, Beneš ručnikář s mnohými z obce a větčí díl, aby ti kněží byli slyšáni před panem purgmistrem tím pořádkem, jakož pan Jiřík Hrdina od věže žádal s svými okolo něho stojícími. A v tom vstoupí do obce pan purgmistr a páni a ihned počne mluviti mistr Jan Pašek takto: »Pan purgmistr a páni slyšeli sú vás, páni obecní milí, že ste dobře zpívali, toho sú byli vděční; ale potom sú vás neradi slyšeli o v odpořích vašich a tím sú zarmůúceni, aniž sou se toho nadáli o vás, nebo víte, milí páni, že vám pisi »müdrÿm a opatrnÿms, k tomu mésto toto u veliké poctivosti jest držáno vždycky; také králi J. Msti, pánu svému, s když ]. Mt ráčil vám radu saditi, přiřkli ste, že chcete pana purgmistra a pánuov poslouchati, poddáni a posluáni jim býti, ano se toto jinak shledává, a protoZ ohlédnéte se v tom na po- ctivost města i samy na sebe 2c.« 2 K té řeči mluvil jest Jiřík. Hrdina z po- ručení většího dílu obce přede vší obcí, řka: >Pane purgmistře a páni milí, prosím, že mne ráčíte vyslyšeti«, i vopáčil a repetoval tu všecku řeč ut supra. Po vyslyšení Jiříka Hrdiny opět mluvil mistr Jan Pašek: »Kdež toho žádáte někteří, aby ta vejpověď, kteráž jest panem purgmistrem a pány, pány soudci i všemi pány staršími učiněna, v některých artikulích obšírněji uvá- » žena byla, pan purgmistr a páni toto praví, že toho nikterak učiniti nemohû pro svû lehkost; poněvadž sou v vejpovědi skrze volence pány soudce a pány starší jakožto svů raddu na místě postavili, již tím jináče nehnou.< A kté » řeči mistra Paška ohlásili se menší díl obce, křičíce: »Tak, tak, tak, my podle vás, pane purg- mistře a páni, i podle pánuov soudcí a pánuov star- ších při té vejpovědi stojíme až do téch hrdel.« Tu hned Jiřík Hrdina dovolal se slyšení, e mluvil: »Pane mistře milý, při počátku řeči vaší takto ste před obcí mluvili; že ta vejpovéd, kteráž jest toliko namluvena skrze pana purg- mistra a pány starší, není zavřena, — „neb víte, milí páni, že my nikdá bez vás nic ne- «s v 8 1) V rkp. »býti z zák. božího býti« #) Vanièkovic. 313 zavíráme, než všecko s vaší volí, jakož sme i v této vejpovědi nezavřeli; protož račtež mezi sebou rozvážiti a nám vůli vaši oznámiti'. — A tito páni sousedi, kteříž se podle mne ohlá- sili, pfimlávali sou se k tomu, aby ta vejpověď obšírněji v některých artikulích povážena byla z té příčiny, aby se každý z nich volně při- mluvil z svobodné vuole. Neb kdybyšte, pane mistře, při počátku řeči vaší oznámili, Ze jest ta vejpověď na místě postavena panem purg- mistrem a pány, byliť bychom my se k tomu jináce primlüvali.« A když neslyšel žádné odpovědi od mistra Paška, žádal jest již po třetí, aby kněz Martin s svými kněžími slyšánií byli a aby k tomu volenci neb osoby vybrání byli, kteříž roz- umějí písmům Starého i Nového zákona. Tu mistr Jan Pašek odpověděl, řka: »Pane Jiříku milý, my toho nikoli učiniti nemuožeme, neb to bylo by již hádaní, a taková věc králi JMti náleží, ráčí-li osoby k tomu jmenovati; ale ta věc velmi by se prodlouzila«. A Jiřík Hrdina řekl: »>Proti nám to není, aby kralJ. Mt byl zato pożadan, aby J. Mt k tomu povo- lení dal, aby tyto kněží, v osobách jmenovité, ráčil vyslyšeti, aby mír a dobrý pokoj o to i o všecko zachován býti mohl a pánu bohu ke cti atéto obci k užitku i vší zemi přivedeno býti mohlo. Dále, pane purgmistře a páni milí, toto mi ještě jest poručeno pověděti od mnohých pá- nuov souseduov, abyšte znáti ráčili, páni milí, všickni, pokudž nám bude zákonem božím lepší cesta a naučení ukázáno, nežli to, které sme od kněze Martina a jiných bratří — po- něvadž je známe býti z zákona božího,!) — přijali, nebude, od toho my nikterakž neod- stoupíme. a žádný živý člověk nás od toho neodvede, leč nám zákonem páně ze čtení svatého lepší cestu ukáže 2c<. K té řeči ohlásili se věčí díl obce, jakožto z předních, řkouce: »Při tom stojíme a státi chceme, jak zákon velí a ukazuje, dokud nám lepšího naučení neukáží z písma zc«. Po té řeči vodkašlal sobě mistr Jan Pašek, hledé na všecky strany, a Zika feznik"), tehdéz 40 1524 

Strana 314
1524 314 PAMĚTI O BOUŘI druhý konšel, kmotr jeho, stoje podle něho, vyznamenali sobě, kdo v kterém koutě stojí, kdo se k čemu přimluví, kdo s nimi a kdo proti nim. A v tom dí pan purgmistr se pány, pány soudci, pány staršími i pány obecními, kteříž se k tomu ohlašují: »Tu vejpověď na- před dotčenú držeti chceme, kdo ji pak držeti nechce, nech, však pak v tom zřízení sně- movním vždy toho není, aby mše tak byla sloużena, jak jest ji knéz Martin zacal.« A v tom hnul se pan purgmistr se pany i pány staršími, a jiní všickni valem šli z rat- houzu, někteří zpívajíce Te deum laudamus, někteří pak pánu bohu srdcem i myslí se po- ručili, aby on sám ráčil svou církev opatfiti l PRAŽSKÉ R. 1524. a v ní vládnouti a takovy nefád a kacířství 1524 v ní kaziti i všem bluduom konec učiniti. Ale Havel Cahera z Zatce, administrator, kterýžto prve pravdu boží tomu lidu ozna- s moval, ten jiż odstoupiv po radé nemilostivych, proti tomu všemu na odpor činil a proti kně- žím dobrým kázal, haněl, kaceřoval, a což prve sám zchvaloval, všecko tupil, neb mu biskupství vonélo®). A tehdáž, když se tyto véci dály, w maje s svými srozumění, na tom kranci u věže tejnské pod kalichem sem i tam chodil. Čeho jest tu čekal a nač myslil, to potom na samého pán buoh všemohúcí dopustil, že jest hanebně z království Českého oddělen "). 1^ X. List kněze Martina a jiných kněží bohobojnych Prażanóm pfi odchodu jich*). Pane purmistře a páni, páni soudce a páni starší i všecka města obec! Tak jakož páni starší panu purgmistru a pánuom oznámili, že odchod náš ne z pychu ani z svévolnosti, ale z jistých příčin jest, též také všem vuobec voznamujem příčinu tu, kterúž sme panu purgmistru a pánuom oznámili: Nejprv že ta vejpověď“), kterú ste rácili učiniti, pane purgmistře a páni milí, se pány (11.kv.) staršími, jest nám nesnesitedlná, a to proto, že jest proti pánu bohu, proti našemu svědomí, i proti pokoji dobrému obce této; neb ste ráčili ke čtení svatému a k sněmovním artikulóm přimísiti staré obyčeje a řády, kteřížto sú mnozí proti vuoli boží a zřízení jeho, jakož pak, když by nám sly- šení dáno bylo, k kterémuž sme se často volali, zákonem božím bychom to prokázati mohli. Jest také proti svědomí našemu; nebo proti staro- bylým obyčejuom a řáduom, lidmi ustanoveným, sme kázali, učili i psali, a lidi vedli vedle čtení pána Krista, od takových věcí víře Kristově netrpělivých odvozovali; písem svatých, — že Kristus jest na pra- vici boží, ale ne v svátosti, — sme užívali; však v svátosti sme vyznávali a vyznáváme tělo a krev pána Krista, ale ne osobu jeho, neb věříme, že chléb posvěcený z slov pána Krista jest pravé tělo jeho; tak sme vždycky a nejináče učili, jakož mnozí z vás sou slejchali, k tomu sme vedli, na tom s pomocí boží i zemříti hotovi souce. Kdož by pak koli jinačejší zprávu všem vám neb ně- kterému z vás dával, chtěje nás tudy voškliviti, prosíme a věříme, že k sobě toho nepřijmete, » neb sme se vždycky a všudy k lepšímu naučení volali. Protož kdybychom měli vedle té vejpovědi, kterúž ste učinili, proti svému svědomí, my nebo kdož koli; s vámi o tom držeti, činili bychom proti řádu a zřízení, nám Krystem vydanému, kteréž máme z písem svatých. Také nález a vejpověď vaše jest proti pokoji do- brému obce této, neb jest V. Mstem všem známo, že lid v této obci jest dvojí: jeden, který od nálezkuov lidských škodlivých nechce [pustiti; druhý kterýž pravdě boží povoluje a vedle ní žádá živ býti]!), a ten samou pravdou a volí boží má se spravovati. Protož, kdybychom my vedle té vejpovědi lid ten učili a spra- vovali, nikterak by pokoje mezi nimi nebylo, a z těch častých pozdvihání a vád buoh ví co by potom vzešlo, poněvadž okolní národové v té pravdě, kterúž od nás slejchali bez přimíšení lidských 2 0 as ustanovení, v tom sou stvrzeni a upokojeni, a nám by?) nebyl pokoj, jenż by nám vrchné náležel. Nebo jako někdy pokoj v této obci jinak býti nemohl mezi římany, kteříž pod jednou spů- sobou přijímají, a mezi těmi, kteří pod obojí spů- sobú tělo a krev pána Krista přijímají, než aby obojích správci trpíni byli, tak jest podnes, že mnichuom rozličných zákonuov také místo jich náboženství k spravení jest jich okázáno. Ovšem, pro upokojení obce této, žádostivým lidem pravdy 1) Není vrukop.,dodáno podle str. 47. — ?) V rk p. »aby«. Srv. str. 48. f. 28. ad. a) Srv. list br. Matéje, str. 148, tád. 33b. — ^) Viz str. 262—265. — ©) Ač list tento tištčn jest již u Bar- tose, str, 47—48., otiskuje se tuto podruhé, poněvadž zněním tu namnoze se liší, — 4) Str. 45—46, 

Strana 315
1524 9 srp. LIST KN. MARTINA A SOUDRUHŮ DO OBCE PRAŽSKÉ. boží mělo jest místo tak, jak sme žádali, k po- sluhování té pravdy dáno býti a ne zavříno tou odpovědí; poněvadž se jinak ukázalo, proto!) lépe nám bylo ujíti nežli příčinu k nepokoji dáti. Druhú příčinu vám oznamujeme, že sme s na J.Msti vznażeli útisky kněžstva v drahném počtu, kterýž sou viděti ráčili. »Neb to známe«, tak sme mluvili, »jestliže ta věc nebude opatřena, že by tudy snad nepokoj vniknúti mohl<, a oni ráčili sou nám pověděti, že to chtějí opatfiti; čehož » sme my nepoznali, ale věčí útisky v tom ' trpěli, až i některé z farářuov z far vyhnali, chtíc za vrch vláčeti a mluvíc: »Ať nám ani purgmistr ani páni v tom nerozkazují«. Ti kněží volali se k sly- šení buď před světské nebo duchovní právo, ozna- » mujíc, že se jim bez viny stalo, a protože sú lid vedle zákona božího a artikulóv na sněmě zřízených vedli; — však k slyšení přijíti nemohli a míst museli zbavení býti. Potom ti útiskové ne- přestali, aniž se jich umenšovalo těm kněžím všem, ale více a více přibývalo, neb na některé kamením házeli, zadky vodkrývali, na ulicech stojíce povo- lávali a jiná mnohá protivenství činili. Kdež pak tyto všecky věci na pány sme vznášeli, ne proto, jako bychme jich s pomocí boží trpěti nemohli anebo nechtěli, ale že sme uznali v tom lidi ne- trpělivé a lítostivé víc než třeba nad osobami na- 2 X. 315 šimi, ježto by se někdy takovým nezbedným lidem mohl od druhé strany v tom odpor učiniti, a to k jakému by konci přišlo, pán buoh ví. Ač sme toho vždycky žádali, aby nám z toho, co sme učili a kazali, byla vina dána aneb uká- zána, protož nemohouc se toho dovolati, nechtěli sme býti příčina zlému osobami našimi a tím způ- sobem odchod sme před sebe vzali. I věříme vám, pane purgmistře a páni milí, páni starší, i všecka obec, že toho našeho odchodu k žádnému zlému úmyslu ani příčině obraceti neráčíte; neb sme ti byli, že sme lid k dobrému pokoji a k svornosti vedli a napomínali, lásce křesťanské učili, pokud sme mezi vámi byli; ano když již nám nuzná potřeba nastala, proto vedle svědomí našeho to sme opatrovali slušně mezi vámi, do- kudž státi mohlo. Již pak nemohouce jinak, od- chodem svejm pokoje dobrého vám žádáme, a bylo-li by potřebí, chtěli bychom osobně tuto v širší zprávu toho všeho vám dáti. Datum 1524. Farářové a kněží, kteří sme při schodu svém panu purgmistru a pánuom tu středu před svatým (11.kv.) Duchem odpovídali. Potom na den památný Těla Božího vyšlo (26.kv.) jich jich XIX z Prahy i kněz Martin s nimi léta 1524; z kterých příčin, již jest oznámeno. Vyzdvižení pana purgmistra a pánuov některých, proč a jak jest se to dälo ®). Po vykonání těch neřáduov a vyhnání dobrých kněží z obce Pražské Havel Cahera administrator, zapomněv se nad bohem i nad svým svědomím, Pašek primator, Zika řezník, Jan Karban, Tomáš Zachlubil a jiní, jich se přídržející konšelé i obecní sousedé, o to jed- nali, aby pravdu boží a jeho čisté slovo vždy i s tím lidem, kterýž by se jí držel, zahladili dokonce, a k tomu takto přistoupili: 30 35 Téhož léta v outerý před sv. Vavfincem osadní tejnští s některými do rady vstúpivše, ob- vinili Jana Lucernu a Matěje Kardinála skrze Jana Opici. Kdež nejprv připomenul vstoupení, které bylo před týhodnem v drahném a velikém počtu rozličné chasy a zběřičného lidu, »kterak v[z]nášeli na V. Mti, páni milí, napřed o Židy, potom « 40 1) V rkp. »a protos. o kázaní bouřlivá, kterak je někteří s kněžími činí a vstupujíce ku panu administratorovi vypo- vídají jej, pravíce, že by bouřiti měl — a to sobě před V.Mtí obtěžovali, žádajíce jeho v tom za opa- tření *<«. Druhé, co se dotýče kněží pikartskych těch, kteří zůstali po knězi Martinovi, aby jim pryč kázali. Třetí, že nějaký kněz sedlák v Opa- tovicích káže, aby mu to bylo zastaveno. Ctvrté, že by zprávu měli, kterak včíra večír nějaká schůze v rathouze by byla a že jest některé sto lidu bylo v něm<, kdež se tomu páni tito diví, kteří sem vstoupili; že sou oni o tom nic nevě- deli, ježto, kdyby jaká potřeba byla, a bylo jim dáno znáti, tak by se brzo pro dobré města sešli jako kdo; a za to žádají, bylo-li jest tak čili nic, aby jim oznámeno bylo, aby se věděli čím spra- viti, neb oni tak praví, že se V.Mtí jakožto pány svými ve všem spraviti rádi chtí«. a) Shoduje se téměř úplně se zprávou u Bartoše (viz str. 52—55), čerpanou asi z téhož třetího zdroje; první vydání (jímž jsem se řídil, vydávaje Bartoše) odkázalo prostě na kroniku. Ale srovnáním rukopisu ukázalo se, že znění v některých, byť nedůležitých podrobnostech se odchyluje a že přece třeba nového otištění. 40* 

Strana 316
1524 316 K tomu napřed jmenovaný Jan Lucerna a Matěj Kardinál k té žalobě mluvili takto: »Poněvadž sme se té žaloby nenadáli a sami od sebe ne- mluvili, než též z toho počtu, kteréhož sami do- týčí, žádáme za odložení vedle práva, a což sme koli mluvili, k tomu se znáti chceme.« I kázali všem vystúpiti páni z raddy. Tehdy Zika řezník vstal z lavic a vystoupil z rady a oznámil, že »co pan Opice mluvil, já o tom o všem vím, neb jest k tomu vůle má, a poněvadž sem osadní, vystoupím.« Ale páni jej pobízeli, aby zase vsedl na svá místa, Ze to pékné srovnáno bude. Pan Zika toho učiniti nechtěl, než šel před se z rady ven k tomu počtu všemu, kterýž podle tejnských osadních byl se sebral, rokuje s nimi na síni veliké a zavazuje je sobě, aby ho neopouštčli. A když zase byli povoláni do rady, tehdy osadní tejnští žádali; aby pan Zika ráčil řeč ku pánuom učiniti, připomínajíce, aby doktor Burjan v radé byl, kterýž tehdáž kancléřem u pánuov Pražan byl. . A když přišel doktor Burjan do rady, ozná- mil jest mistr Jan Pasek vuoli panskd, pfipomenuv řeč Matěje Kardinála napřed psaného, »poněvadž vedle práva za odložení žádají, toho jim přejeme, však tak, aby ne v tak velikém počtu s obou stran stali, ale jakž podle práva jest, o kterémž, máme za to, dobře víte. A coż se sjití večerního dotejče, tak pan purgmistr zprávu dává, že sou před večerem k němu přišli dva sousedé, jeden po druhém chvíli; oznamujíce, že by na Malé Straně měli sbírati; a potom že by též s tou řečí mistr Václav, místopísař království Českého, a pan Lungvic od desk přišli, pravíce, že by od nejvyššího písaře zemského, pana Jana Litobor- ského posláni byli, a totéž přátelství oznamovali, vejstrahu činíc, aby se zde nětco nepřihodilo; a pan purgmistr mistr Brikcí slyše to od nich, kázal hned do rathouzu obsílati proto, aby se o to po- radili a město, bylo-li by potřebí, opatřili. Jiné pak artikule, kteréž ste oznámili, poněvadž pánuov malý počet jest, chceme to jiného času rozvážiti i opattiti«. Po té vejpovédi pan Zika povédél: »Páni mili, my proti tomu odlożeni nic bychme nemlu- vili a známe, že jest podle práva, kdyby se jiných osob dotýkalo; ale že tyto osoby vysokého zavo- lání sou, — neb jeden jest Kardinál, a ten jest nočně po sousedech chodil a, koho kde potkal, dával jim návěští, rukou kejvaje, kde mají jíti, jakož oni dobře sobě rozumějí; druhý pak jméno má Lucerna, kterýž mnohým svítí, ten jest také ně- s 10 15 z 35 3 35 4o 45 PAMĚTI O BOUŘI PRAŽSKÉ R. 1524. které sousedy nočně obcházel, — a protož tito páni 1524 před V.Mtí to sou k nim poručili mluviti, že je v svá moc berü a do J. Kské Mti vězení. — Než tobě, doktoře Spiku, toto sou mi rozkázali k tobé mluviti, Ze ty, nemoha jinde svého lotrovstvi a zrady dokonati, chtěl si zde, ježto se to bude moci na tebe dostatečně prokázati, když k tomu přijde; a také některý počet lidu k sobě si obeslal, a tomu ctnému knězi administratorovi si pohrůžky činil a haněl si lepšího, než si sám, protož předkem ouřad tento kancléřský [od tebe]!) odjímáme, kterého si jakživ hoden nebyl a nejsi, a tebe, lotře šibalský a zrádný, v svú moc a v královské vězení béřem. — K vdm, pane purgmistfe, toto sou kdzali povédéti: Poněvadž ste vy s některými večír se obsílali a nějaký počet lidu zbrojného v rathouze měli a tito páni nic o tom nevěděli, jiného neznáme, než že ste o naše hrdlo přemýšleli, a protož vám ouřad zdvíháme, pečet aby položil, neb té tito pdni v svi moc a do vézeni J. Mti’ krále béřeme. A vy, pane Jene Pašku, švagře milý, poněvadž ste pánem prvním, za to žádáme, že ouřad purgmistrskej a pečet k sobě přijmete, neb my se s vámi chceme spravovati.« Ale purgmistr, mistr Brikcí, chtěl mluviti, jaká jest jemu zpráva přišla, od koho a proč jest to večerní obeslání bylo 2c, v tom Zika přetrhl mu řeč a kázal mu, aby nemluvil, pravě, že sou to žer- tikové a že jim dobře rozumějí, »není podobné, aby Malá Strana Prahu měla vybojovati, že se s tebou hádati nebudem, jediné vstaň!« >A ty, pane Rauši, toto jest poručeno k tobě mluviti: že's ty chtěl se vždy do kyrysu strojití a tím se ještě vždy chlubíš, protož my tebe také v svi moc a v vézení krále J. Mti béřeme.« *). Z toho veselí [bylo]. neb ten pan Daniel Rauś byl človčk velmi starý, tak že sotva v sukni bez kyrysu chodil 2). »Pane Jene Erazime, tebe také v svi moc béřem, neb si také k nim ndchylen; poněvadž ste toho v této noci nedokonali a pán buoh vám toho nedal, a snad byšte nás lotrovsky, oukladně a zrádně o naše hrdla a statky připravili, protož vám toho nedopustíme a vaše lotrovství a pikartství déle trpěti nechceme, než chceme s vámi o to konec Ciniti.« »K jiným pak, kteříž ještě do rady nepřišli, máme také nětco mluviti, vás tejno nebude, protož tě v svú moc a v vězení královské béřem.« V tom pak mistr Václav Danieluov jinak Lazar a Blažek soukeník byli na zámek vyslání, jsouce relatorové o nějaký statek — i přišel prve 1) Dodáno z Bartoše. — ?) Upravil vyd. Rkp.: »Ten p. D. R. byl člověk velmi starý, než že z toho veselí tak Ze sotva v sukni bez kyrysu chodil«. 3) Ziga se posmivá Rausovi, že by chtěl nositi kyrys, kdežto pro slabost sotva sukni unesl. Srv. pozn. a) na str. 55. 

Strana 317
1524 (24. září 1483) 8. sip. NÁSILNÝ PŘEVRAT V PRAZE 9, SRP. 1524. ZPRÁVA M. BRIKCÍHO O SJITÍ 8. SRP. Blažek soukeník na rathouz a sotva se dotlouk', Ze mu svétnice obecní oteviína, a nevéda o ni- čemž nic, všel do rady. K kterémuž hned Zika mluvil toto: »Ty, pane Blažku, jsa ouředník jeho J. Mti Kské, měl's této noci v domě svém zna- menitej -pocet zbrojných lidí; protož tebe v svú moc a v vězení královské béřem.<« Nejposléz mistr Václav Danieluov, — jehož otec, když Zika řezník tu středu před sv. Václavem i s otcem léta 1483 z Starého města vypovědín byl, zase jemu i otci jeho do města pomohl, — ten nenadále po Blažkovi soukeníkovi přišel do rady, jemužto Zika za dobrodiní předešlá, sobě skrze otce jeho učiněná, takto se odplatil, — jakož i s svými jináč neuměl*") — řka: »Mistře Václave, dlouho ste nepřišli a nebyli ste při počátku, co jest se k oněm mluvilo; a to aby se opakovati mělo, žádná potřeba není, poněvadž my tento počet známe, i vás, že jste těm bludným náchylni, jim radíte a s nimi nejvíce obcujete; vás také v svú moc a do vězení krále Jeho Msti béřeme.« A když ven šel mistr Vaclav, nemoha miti slyšení, pověděl Zika: »Bychme vás měli do druhé noci čekati, co ste této noci nedokonali, druhé byste dokonali, a my odsud nepüjdem, leć se tomu dosti stane.« A v tom kázal dvéře u rat- houzu zavfiti. Ale ti vsickni svrchu jmenovani 3 17 páni, nemohše míti slyšení žádného, museli horu na rathouz, někteří na kaplu, někteří do Spinky, a tam seděli více než půl léta; kdež po- nejprv nedali k nim žádnému, potom toliko ženám ; a dětem jich dopustili k nim, osadivše je žoldnéři. Ale pan Mikuláš Šorf kožišník, ten pro ne- moc svú nebyl v radě, a pan Vít Šípecký pro potřebu obecného hospodářství též byl odjel a nebyl v radě, a pan Jan Hlavsa, ty časy jsúc » ofrychtyrem, doma nebyl, a tudy ti tři páni a konšelé do vězení se nedostali; ale väak proto, i pan Mikuláš Šorf, kterýž sobě tehdáž utečením poradil, domuov sú nesměli. Ten den pak, když Pašek, Havel admini- strator a Zika řezník s jinými svú zradu — mám říci radu") — konali, řezníci ve zbroji maso prodávali, majíce heslo: »Pán buoh s námi, naši věrní, bez 16 » hac“)<«, a když se tyto věci dály, majíce spolu srozumění a nad tím pozor, narynku se okazovali; kdež potom uzřevše to jiní sousedé a křesťané nejhlavnější z roty Paškovy, do zbroje se oblá- „ celi a k rathouzu nókoliko set jich se zbéhlo a potom skrze oba rychtáře jímali sousedy kteří pravdě páně příchylni byli a ji vyznávali ©) XI. Zpráva mistra Brikcího, proč by předešlé sjití večerní v rathouze bylo“). V pondělí před sv. Vavřincem u večer, když zvonili na klekání, nejprve služebníci mi oznámili, že, když sem byl o některé potřeby na přímluvu doktora Petra) mluvil s kramáři o důchody, přišel byl Kulíšek švec, soused, udychtii se a upotil, oznámiv jim, že se na Malé Straně sbírají někteří, že jest jda z světnice sám to viděl na Oujezdě, a že strach, začne-li se tam, aby se i zde nětco nepřihodilo; a tak nemoha ke mně přístupu míti i odšel jest. Já pak měl jsem jim za zlé, že sou mi hned vo tom neoznámili, i kázal sem poň jíti, aby se zas navrátil. A uslyšev též od něho, rozpomenul!) sem se na řeč, kterouž někdy pan purgmistr a póni i pani starší mluvili mezi sebou, že, jakž by se tam co začalo, strach, aby se i zde nětco nepřihodilo, i nevěda co činiti a náhle pana mistra Jana Paška nechtě obtěžovati, poslal sem pro pana Mikuláše Šorfa, co by k tomu radil, a vyslyševše opět Kulíška, poslali sme pro oba rychtáře, abychom jim rozkázali, aby toliko pil- 1) V rkp. »rozpomenuv«. » nější byli v městě, a že na tom opatření dosti bude. A v tom hned přišel mistr Václav, písař u desk, a pan Jan od desk, který jest v domě nejvyššího písaře, ti s pilností oznámili pravíce, že mají poručení od nejvyššího pana písaře a že = to přátelství z lásky, kterouž k tomuto městu mají, činí a vejstrahu dávají, aby to bylo opatřeno, přidavše i to, že někteří dali se viděti i zde, cho- díce po domích. Já i pan Mikuláš Šorf, poděko- vavše jim z toho přátelství, pověděli sme jim, že teď nyní nám též oznámili; a my sme pro oba rychtáře poslali, a, by tuto noc pilnější byli, po- ručili sme jim. A rychtář dolejšího města tu stoje a to také slyše, pověděl, že jest o tom také za- slech', a Ze lidé se vždy o víru hádají, že má dost činiti, rozstrkuje je na rynku. I přimluvil se mistr Václav i pan Jan, řkouc: »Proč byšte více pánuov k sobě neobeslali hned, aby ta věc opatřena byla, sejdouc se do rathouzu v takové pilné potiebé?« I udélali sme tak a sesli sme se, abychme taková véc opatiili. 40 45 a) Viz str. 280, F. 5.b a mój článek »Ziga Vaníčkovic, účastník bouře pražské r. 1524« v Č. Č. M. 1904. — by Asi pozdější přípisek. — °) Heslo to řečeno v bouři r. 1483. — 9) Srv. Bartoše, str. 58. — ©) Srv. Bartoše str. 50.—52. — !) Osoba na ten čas neznámá. na 1524 

Strana 318
1524 (1526 26. ún.) 30. říj. 318 PAMĚTI O BOUŘI PRAŽSKÉ R. 1524. XII. List Pašků[v] s jeho rotou do všech měst, jaký jest byl proti dobrým lidem, kteréž zjímali. Když se ty věci dály puovodem mistra Havla Cahery s jeho kněžími, — kterýž před- kem nad pánem bohem i nad svým svědo- mím, potom i nad těmi, s kterýmiž tuto ne- šlechetnost páchal, zradil, — a mistra Jana Paška s Zikú řezníkem a jich pomocníky, tak že, kdožkoli nechtěl podle nich státi, ty kazili, jakž chtěli, jakož nahoře dotčeno, že purgmistra samého šestého z rady vyzdvihli a dali do vězení, a z souseduo, starších obecních i jiných LX, z poslů panských dva, Jana Kli- mentského a Michala postfihače, a tak že žádnejm tyranstvím ukroceni bejti nemohli, neb i pana Lopackého po druhé do včzení dali a tam ho umořili a nad to vejše v Praze pochovati nedali *), — k tomu i listy do všech měst, aby svů vždy provedli, v České zemi rozeslali, jenž v sobě zní a zavírá takto“): Urozeným pánům J.Mtem, urozenÿm a sta- tečným pánuom vládykám, i všelikého důstojenství a povýšení lidem, pánuom nám příznivým a přátelům našim milým. 15 Prahy službu svú vzkazujem àc. Máme za to, že jest k V. Mtem a k Vám snad ta pověst přišla, které se jest pohnutí u nás stalo, a ta zpráva V. Mti a Vám mohla by dána býti, kteráž by sama v sobě taková nebyla, proč jest se též pohnutí stalo, ježto tomu V. Mt a Vy nevyrozumějíce, jinak byšte řijí nežli se jest věc zběhla. Protož aby V. Mtem a Vám vědomé bylo, ozna- mujem, kterak někteří u nás tak sou činili a pů- sobili, kterak by měli víru svatú křesťanskú zru- Siti, a o tom i o nás, spolu i o Vás, ouklady sou činili. A když sme my o takových oukladech zvě- děli, že té noci předešlé již své srozumění měli, takovému skutku sme překaziti chtěli, a když se ta věc rozešla, ráno sebravše se a vzavše pána boha na pomoc, takové věci sme překážku učinili a bez krve prolití víru božskú křesťanskúů obhá- jili a pokoj v městě našem a mezi sebú sme uvedli a s pomocí boží tomu se opřeli, a buoh všemohúcí nám jest pomoc svú dáti ráčil, že jest taková věc přetržena. Protož V. Mti a Vás žádáme, 7 jestliže by která jiná zpráva o tom pohnutí pře- dešla neb V.Mti a Vám oznamována byla, že tomu místa u sebe dáti neráčíte ani tomu věřiti, aby co jiného za příčinu bylo, nežli to, což V. Mtem píšeme. Datum v Praze, léta 1524, v outerej My purgmistr a rada i všecka obec města s u vigiljí sv. Vavřince. XIII. Spuntování a zapisování mistra Jana Paska s-nékterÿmi a zavazoväni obce Pražské v jistých artikulích. Potom téhož léta u vigiljí Všech Svatých !) mistr Jan Pašek, maje po sobě nejčelnější pány v Čechách, svú vždy provozoval a tehdáž, vobě- duje na rathouze, sedm trubačuov k stolu měl, že mu troubili a na vlaské bubny bubnovali, že takový strach [v]?) lid obecný vehnal, že žádný nesměl proti němu nic řéci a téměř ani hlavy své pozdvihnouti, a tudy učinil, což se jemu líbilo, jakož i v tomto zápisu v obci, kterýž slovo od slova zní takto“): Ve jméno svaté a nerozdílné Trojice šťastné amen. My purgmistr a rada, menší soudce a starší 30 obecní i všecka obec města Prahy známo činíme zápisem naším tímto a vyznáváme za sebe i za budoucí naše vuobec přede všemi, kdož tejž zápis náš našimi městskými kněhami učiněný a zapsaný čísti, slyšeti, viděti budou, že znamenavše, jak jednota a svornost pravá, kterúž nám pán buoh všemohúcí z milosti své popříti jest ráčil, nám jest a býti může, i budoucím našim, platna a uži- tečna, a z toho tomu sme srozuměli, že jednota víry předkem a nejvíc jest ktomu potřebná, jako jednota města a práva tvrdící, — i protož my svrchu psaní purgmistr a rada, menší soudce a starší obecní i všecka obec nadepsaného města Prahy na tomto sme se svolili a artikule ihned psané abychom neporušitedlně zachovali nyní i na časy budoucí: !) Rukop. chyb. u vig. »sv. Vavřince Všech Sv.< — 2) Dodáno. — a) Srv. Bartoše str. 181. — b) List tištčn jest sic u Bart. str. 59., asi z téže předlohy, nicméně obojí znění se rozchází. — ©) Viz úřední text článků tišt. při Bartoš. kronice str. 72.—74., od nichž opis tento zněním některých odstavců podstatně se liší. Čísla článků přidal vydavatel. 1524 9. srp. 

Strana 319
1924 ARTIKULE STRANY PASKOVY. 1. Nejprv cest a chvála bohu v$emohücimu, aby se bez pretrzky dála tak a tím vším oby- Cejem, jakž se jest dála a děje po všem světě v církvi svaté křesťanské, totiž aby Trojice svatá ctěna byla, a sbor nebeský aby od nás chválen byl podle milosti sobě dané od boha a podle zásluhy své, proto, abychom i my k témuž piijiti z milosti mohli, toho sobě zasluhujíce s pomocí boží. 2. Item aby všickní obyvatelé a měšťané města našeho, nynější i budoucí, nepřijímali mezi se lidí žádných a žádného člověka, kterýž by a kdo by účastenství církve!) svaté obecné ne- drželi; a kdož by těch, kteříž již sú v církvi svaté svit&zili, näsledovati — tak jako první křesťané činívali — nechtěli, aby trpíni nebyli. 3. Item řády křesťanské všeckny, svátosti Kristovy, pánem Kristem vydané a ustanovené, v církvi svaté křesťanské ode všech věrných zvyklé a zachovalé [aby]?) drželi a při nich aby se měniti ne- dali, žádnému žádným obyčejem, buď duchovnímu nebo světskému. 4. Item všecky řády křesťanské, v církvi svaté zvyklé při zákonu, abychom je poctivě drželi a zachovávali až do časuov mnohých a drahně zvyklých, nic nepřidávajíce ani ujímajíce, a zvláště, co se mše dotýče a rozdávání těla páně a krve jeho svaté starým, mladým i dítkám pod oboji spisobu, tak jak jest nám to bohem všemohúcím ustanoveno a našimi předky ozdobeno podle zákona božího a krve mučedlnické. 5. Item abychom sobě faráře a kněží ty volili a za ty pana administratora a konsistoře žádali, kteříž by ctnostně a příkladně živi jsouce, nás vedli k jednostejnému držení víry svaté křesťan- ské a kteříž by řádně zřízení byli nebo svěceni?*), kteřížto proti zákonu božímu nejsou. 6. Item pro zachování mezi námi dobré svor- nosti, pokoje, lásky a milosti křesťanské abychom mezi se nedopouštěli vcházeti více a dále, — jako jest nyni bylo, — byli-li by lidé duchovní nebo světští, kteříž by hostinská učení vedli a přijímali a při nich se tvrdili; mimo starobylé svatých doktoruov, ode vší církve křesťanské pfijatych tak řeckých jako latinských a mimo kázaní naších starych Čechuov, kteříž napřed v zákoně božím známost a mysl zdravou měli, a na předky naše i na nás od nich se dostala pravda Krista Ježíše, k jednostejné víře a v pocti- vých řádích i v tichým pokoji to zachovali a v tom trvali. 7. Item na tom sme se svolili i budoucně slíbili; schůzí všech postranních v městě našem 10 15 20 35 30 as 0 45 so 319 Ze dopoustéti zjevně ani tejně nemáme, tak jakž král J. Mt jest je dávno i vnově zapověděti ráčil, a nad to všem kázaním lidi světských i jich všech posluhováním že překážeti máme, i těm, kteříž by jsouce [duchovní] Š), takové věci provoditi chtěli mimo staré zvyklosti a obyčeje. 8. Item na tom sme se také svolili, aby všickni lidé světští i duchovní, kteříž mezi námi býti, bydleti, právo městské a svou živnost provo- zovati chtějí, aby se všickni časy svými způsobovali a tělo a krev pána Krista aby přijímali, jakž prve bývalo, a žádný aby své víry pokrytě nechoval, ale před svým správcí ji vyznával jako věrný křesťan. 9. Item hfichové zjevni a smrtedini aby do- poustini nebyli a svého průchodu aby neměli. K tomu neděle svatá a jiní svátkové, základ v novém zákoné majíce a od starodávna jsáce zachováni a držáni, a takoví aby také byli ostříháni, jakž na to sluší bez potupy; a kdo by je svývolně přestoupil, aby kárán byl podle uznalé viny své; a abychme o to mluvili i myslili, abychme úti- skuov a sektářuov prostřed mezi sebou neměli. 10. Item pátek a jiní postové, jako vigiljí, suché dni, soboty a puost XL dní, advent, křížové dni, aby drzáni byli bez jedení masa, tak jakž jest v této zemi i v tomto mésté od starodávna za- chováváno bylo; a kdo by se jináč zachoval a v tom postižen byl, že to všetečně činí, aby trestán byl pod pokutou starodávní. 11. Item kdo by se zde saditi a měšťanem anebo obyvatelem v řemeslích chtěl býti neb jiný obchod vésti, ti aby list zachování svého a rodičuov svých dobře zachovalých, a že v věku svém dě- tinském od tých[ž] rodičuo kněžími, řádně svěce- nými a ne pikhartskými oddávaných, sú pošli a že od téhož kněze pokřtěni sou. 12. Item na tom sme také zůstali, kdož by koli a kteréhokoli pohlaví doptáni byli, že sú se od pikartuov podruhé křtili a křest opětovali, aby takovým cejchové byli přisazováni, a z města ja- kožto změteční vyvedení a věčně města aby prázni byli. 13. Item kteříž by nalezeni byli mezi čeledí vandrovní, ješto sú pošli z mužuov a žen, a ti nebyli kněžími našeho řádu zdáváni, takoví v ře- meslech aby trpíni nebyli, a jich za svobodné syny aby nedrzeli, poněvadž poctivým řádem církve svaté od zdávaných manželů zjevně nepošli, ani, jak sú křest přijali; o nich *) svědomí není. 14. Item traktátů všech bludných a kacířských v městě našem abychom nedopouštěli žádnému pod ztracenim statki i hrdla a vypověděním z města a těch všech traktátů pod spálením; nýbrž, jestli jest kdo 1) V rkp. »a církve«, — 5) V rkp. »neb osvéceni«, — 3) Dod. z üf, textu. — *) V rkp. »o nichZ«, 1524 

Strana 320
1524 320 co nového a nových učiteluov přinesl, nejprve, toho nevykládaje, právu duchovnímu do konsistoře aby podal; jestliže by právo duchovní seznalo, že by se tu nic nenacházelo, čím by lidé měli naka- Zeni bejti, a to panu purmistru a pánüm oznámili, ; takové knihy mohůú se prodávati a jinak nic. 15. Item co se rúhání proti tělu páně a jeho krvi svaté i proti jiným svátostem křesťanským, kterýchž užíváme křesťansky, zevnitřním znamením jimi utvrzujíce vnitřní víru, dotýče, na tom, sme » také zůstali; abychom toho žádnému nedopouštěli, aby se v to měli dávati; což samým kněžím pří- leží. Kteříž pak v tom shledáni a usvědčeni budou, buď usedlí nebo neusedlí, ženy nebo muži, abychom je všecky trestali a mezi sebou netrpěli, ale všech «s jich z mésta vybyli. 16. Item kdož by koli z téch lidí, kteříž by kněžími řádně svěcenými oddáváni nebyli, bud dcera, mátě její, syn a otec, a řádem křesťanským živí by nebyli, toho za měšťana ani za obyvatele » ani nepřijímali a jich netrpěli, ani těch, kteříž by je přechovávali a zastávali. Též žena jestliže by sobě pojala muže z pikartský roty, aby v městě trpíni nebyli, ale oba mésta prázni byli, 17. Item krátce na tom sme se váickni svo- s lili jednostejné, kdož by se koli zase v pikartství dal nebo navrátil buď z mužského neb z ženského pohlaví, chceme, aby mezi námi obydlé neměli, ale ven z města se vystěhovali a nikdy zase při- jímání nebyli. 18. Item také na tom sme zůstali, jednostejně se svolivše, jakož pán náš milostivý ráčil se jest nám zavázati, že nás ráčí při víře, řádích, chvali- tebních obyčejích a právích všecky zachovati, že i my také k J. Kské Mti jako pánu svému dědič- » nému a milostivému věrně a právě i upřímně se zachovati máme, to opatrujíce podle jiných stavuov, kdož by koli chtěli J. Kské Mti kterak koli, osobě aneb statku, ubližovati a k tomu sahati, abychme vàí mozností obhajovali J. Kské Mti i ve « všem jiném, též naděje jsouce, že J. Kská Mt proti bludným a nevěrným lidem nás neráčí opou- štěti, ale proti nim jako král křesťanský že obhajo- vati ráči. 19. Item toto také svolujem, jestliže by na « nás na kohožkoli, buď duchovního nebo světského, bohatého nebo chudého, pro toto naše předse- vzetí — kterýmž sme přetrhli neřád a nejednotu víry — co přišlo, v tom že sebe opouštěti ne- máme, ale máme sobě radni a pomocni býti až » do přemožení svého. 20. Item kdož sú pak nyní nás opustili, prve městem a námi pohnuvše, od nás odjevše aneb od města odstúpivše, k těm se tak zacho- vati máme, abychom jich tam nechali a oni nás » aby prázdni byli a my také jich, g PAMĚTI O BOUŘI PRAŽSKÉ R. 1524. 21. tom sme se svolili, aby žádný žádných postranných schůzek nemívali a toho aby víc nejednali, kdo by měli volenci byti nebo nebyti, než až by se obec sešla tak, pokudž dobré a slavné paměti JMt Kská jest naříditi ráčil, a prve nic, nebo kdyby se postranně takové věci puosobily, té milosti mohlo by ublížiti; a toho s pilnosti abychme ostiíhali, aby se toho nétco anebo nic nepřimísilo, což by neslušelo. Také kteréžkoli osoby stará rada spíše, jinejch žádnejch aby nepsali bez jich vědomí a sami po svém umě bez rady společnosti. Pakli by kdo podle tohoto našeho svolení se nezachoval a jinak učinil, a to by naň bylo usvědčeno, ten aby za zrádce držán byl a z města vyobcován. 22. Item když by koli volenci k sazení rady voleni býti měli, takové osoby aby volili, kteříž by bludní a podezřelí nebyli a na pověsti své aby dobře zachovalí byli. 23. Item kdož by koli městské právo přijal, tyto artikule, o kteréž sme se svolili, od prvního až do posledního záchovati má i při nich státi. Pakli by při komž koli ten fortel nalezen byl, že by ústy se přiznal a potom vskutku jinak učinil, a to, oč sme se svolili, v posměchu měl anebo tak mluvil: »Věř, kdo chce, jak chce«, nebo na Oujezdé a kdež koli s pikarty schůze by měl, jakož někteří i domy kupovali, takoví hned aby města prázni byli. 24. Item, jakž by kterého roku rada obnovena byla, toto naše zřízení aby čteno bylo a hned při tom, a chtěl-li by kdo co v něm zrušiti anebo z něho co ujímati, toho aby žádnému nebylo do- puštěno; nebo nějakou chytrostí toho doveda, ten a takový chtěl by potom pro toto naše před- sevzetí mstíti; protož proti tomu jednomyslně se zastaviti a takové z sebe vyobcovati máme. 25. Kteříž koli sou vypovědíni z Menšího města, totiž z Malý Strany a z Oujezda, kdo sú je koli sem přijímali, takovým aby se do třetího dne, jsou-li zde, preč bráti a stčhovati kázali, pakli kdo toho neučiní, aby se i s nimi předce od města brali; anebo jsou-li ti, kteříž je k sobě přijímali; takové nákvasy a takového řádu, že se věrou chlubí jako oni a dobrého nic nečiní, než všecky řády kostelní tupí, takoví též aby s nimi brali se před se. 26. A tak tehdáž obec veliká Pražská na tom zůstali při Paškovi a panu purgmistru a pánüm poručili, aby všecky měšťany obsílali pořádně, aby jeden každý osobou svou a rukou dáním se přiznal k tomuto svolení, a je podniknúti aby slíbil a kdož slíbí, pod tímto svolením zejména má zapsán býti a sám tu státi. Actum in magna policia in vigilia Omnium Sanctorum anno vigesimo quarto supra quingen- tesimum existente Georgio Sswik magistro civium. Item kdyby rada sazena býti měla, na 1524 

Strana 321
STAROKALIŠNÍCI PODDALI SE PAPEŽI. 321 XIV. Přísaha kněží českých s Havlem administratorem na hradě Pražském papeži k ruce. Když tak mistr Jan Pašek s svými pomoc- kněžími, což jich ty časy na Horách Kutnách 1525 níky obec Pražskú i jiná města k své ruce bylon), Pipa Aureus děkan hradecký“), dě- s kan litoměřický?), farář mělnický1), farář ště- zavázal, maje moc a podstatu po sobě, krom pánský na Novém městě5), farář havelský všeliké spravedlivosti, že kteříž koli se tomu v Starém městě Pražském*), slovo od slova takto: protivili a v to jíti nechtěli, ti do vězení mu- sili a potom z města vypovědíni i s ženami2) Já N. dobrovolně s dobrým úmyslem na svatém tehdáž též mistr Havel administrator duchovní čtení a božím umučení přisahám pánu bohu, matce své ruce zavázal a smířil se s hradskými nej- boží i všem svatým, otci svatému, učedníku a ná- čelnějšími kněžími v kapitole na hradě Praž- městku božímu, nejvyššímu v pánu Kristu papeži ském, a s svými děkany i jinými kněžími pří- Adrianovi, i jeho budoucím řádně vcházejícím, i tobě, důstojný otče, na místě jeho: že nechci držeti sahu učinili nejvyššímu otci k ruce a konsistoři toho bludu kacířského wikleffského, kterýž jsem jeho. První mistr Havel Cahera z Žatce, tehdáž držel a následoval až do této chvíle, a že více administrator, mistr Matěj Korambus, kterýž nechci pod obojí spůsobú přijímati ani toho byl vopatem v Slovanechb), mistr Vavřinec*), obraňovati řečí ani skutkem ani kterého jiného doktor bullatus, kněz Mikulášd), doktor bullatus, bludu; a teď již slibuji přijíti vieru2) pravú křesťanskú a zachování ve všem zřízení, sedmeru svátost kněz Jan, tejnský faráře), kněz Václav Šídlo, kostelní tak přijímati, v víře držeti i užívati; slibuji mikulášský farář1), kněz Jan Sokolčin*), kněz také všemu zřízení křesťanskému věrně a pravě Ondřej [z] 1) Smradařh), kněz Jan od mejtský poslušen býti do mé smrti, srdcem i ústy i vším fary1), kněz Jíra od petrský fary3), kněz Mi- skutkem. Tak mi toho dopomáhej pán buoh, kuláš klimentský*), Jakub, radnický farář1), panna Maria i všichni světí, čtení svaté i jeho svaté umučení mýma rukama dotčenéu). — Plechovnička, stříbrský farářm), děkan se všemi 1525 1) Dodáno. — 2) Rkp. »věru«. a) Srov. Bartoše, str. 180. — b) Stal se správcem obročí (tu hodnost zvali podobojí opatstvím) v kostele na Slovanech teprve r. 1526, neboť r. 1525 ještě působil tu kněz Vosel (Borový, Jednání a dop. konsist. 33). — c) Třeboňský, pozd. administrator. — d) Kněz Mikuláš, »puellarum« (asi korruptela z »bullarum«) doctor (t. j. doktor, jenž zjednal si titul bez zkoušek od císaře nebo palatina (Winter, O životě na vys. škol. 552), r. 1526 jest farářem P. M. na Louži (Borový 33). — e) Jan Marek jest farářem v Týně zaznamenán teprve r. 1526 (Tom. XI, 427). — 1) Známý z kron. Bartošovy, zvolen členem konsistoře 20. dub. 1520—24. srpna 1523; opět 1526 (tamže). — g) Asi identický s Janem, farářem u sv. Martina v St. m. (tamže). — h) U sv. Vojtěcha v Jirchářích čili Smradařích. — 1) t. j. z Vys. Mýta. — j) U sv. Petra na Poříčí; v seznamu konsistorním (Tom. XI, 427, podle Borového Jedn. a dop. 33) Jiří Halířek. — k) U sv. Klimenta na Poříčí v N. městě Praž. — 1) Z města Radnic. — m) Jan Kolínský j. Plechovnička ze Stříbra. Potom r. 1532—36 byl arciděk. v Hoře K. (Šimek, Č. Č. M. 1905, str. 362). — n) Asi kn. Jan Búchal. Srv. str. 38 a čl. Šimkův v Č. Č. M. 1905, str. 228. — °) Z Hradce nad Labem, níže slove Janem Pípou. — P) r) Neznámi. — s) Jiří Oulehle (Borový 25). — t) Jeronym, jehož jednání s br. Matějem viz na str. 199 a dále. — 1) Viz můj obšírnější výklad o této přísaze ve Věst. akad. 1903, str. 556, (zvl. otisk, str. 53.) Že stalo se sjednocení obou stran na sněmu r. 1525, o tom není pochyby; zápis úmluv čteme v kn. arch. pr. č. 994, list 100. Také hoření text přísahy jest as autentický, i seznam kněžstva, ale trojí ty věci časově k sobě nenáleží; spojil je omylem teprve skladatel. — Papež Adrian, o němž přísaha se zmi- ňuje, nosil tiaru od 9. led. 1522 do 14. září 1523, nemůže tedy text přísahy býti později složen. R. 1522 právě dály se schůzky obojích kněží péčí bisk. Salkana za cílem jednoty, kališní chtěli se ve všem srovnati krom kalicha (St. letop. č. 453, Tomek X. 505); tehdy tudíž znění hořejší přísahy jako chystaná formule bylo složeno. Kacířstvím wyklifským asi sluší rozuměti více schisma, neposlušenství, nežli přijímání pod obojí. Od zamítnutí kalicha potom při dohodě r. 1525 bylo upuštěno. Přísaha t. r. tedy byla jiná a skladatel užil staršího jejího textu pro dobu pozdější omylem. Za to seznam všech kněží pražských (jsou to členové konsistoře) nalézáme u Borového Jedn. a dop. 33 (a odtud u Tomka XI, 427), krom Koramba a Václava Šídla, a to v zápisu z 18. čer- vence 1526; jestliže však účastnili se úmluv a slíbili jednotu držeti, byli v konsistoři již poč. 1525; jejich zvolení tuším stalo se asi na konci r. 1524 (kdy, nevíme) po odchodu dřívějších členů konsistoře kn. Mart. Hanka bet- lémského a soudruhů 10. srpna 1524. 41

Strana 322
322 PAMĚTI O BOUŘI PRAŽSKÉ R. 1524. 1525 Potom nedlúho meškajíc, jiní mnozí po nich druhého moh poznati; a jakž s biskupem ostře- 1525 tejně přisahali na zapřenú a dali sobě kaftanů homským srozumění měvše listy sobě posílali a co a kabátů nadělati z bílého sukna, aby tudy jeden sú pod tím jednali, to oznámiti péro chvátá2). XV. List Havla administratora a konsistoře pražské kardinalovi ostřehomskému do Budína o compactata a executorib). A protož, Otče Nejvelebnější, s boží pomocí Spasení spasitedlné v Kristu a ve všech věcech doufáme, že i to k konci přivedeno bude, pro čež hodné poslušenství Vaši Otcovské Velebnosti Vaše Otcovská Velebnost právě otcovským psaním vzkazujem. Z příčiny té veliké, kteráž nyní dána Vaší Svatostí k spůsobení naší víry, Nejvelebnější o jest k nám přistoupila a nás k tomu přinuknúti ráčila, totiž k stálosti, abychom k potvrzení toho Otče, ráčila jest i Vaše Velebnost psaní potěšitedlné dobrého podle stavuov se postavili, kteréž tudíž a plné napomínání k nám duchovním po jistých budeme snažně starati, žádati a prositi; jedné ať poslích poslati, spolu radujíce se a těšíce, že sme Vaše Otcovská Velebnost neráčí sobě obtěžovati, sami mezi sebou o tom znamenitém skutku naří- a že tak naši legátové s tím dlí, neb již brzkého dili, abychom jedno tělo církve svaté s Vámi času o to před Velebností Vaší se postaví, aby v jednotě pod poslušenstvím stolice apoštolské Velebnost Vaše to k místu a konci přivésti ráčila. učiněni byli. Tak jest, Otče svatý, nic zajisté A tak stanou pevně zdi jeruzalemské, budou spasitedlnějšího Velebnost Vaše Otcovská nemuože otevříny síně jeho a budouť státi nohy těch, očekávati ani také co potěšenějšího naši legatové, » kteříž v něj vcházejí, i budeť přijata obět spra- kteříž tam v brzkém času mají vysláni býti, Vaší Otcovské Velebnosti mohú oznámiti nad to, což vedlnosti a tak bude vidín buoh bohův v Sionu Amen. — Vaší Otcovské Velebnosti dejž buoh zdraví jest mezi námi jednáno, neb jistě naše Česká země stála až dosavad na skále víry, pevně jsúc upev- po všecky časy a Vaší Otcovské Velebnosti pokorně něna, sama toliko zbraňuje toho bludu nešlechet- se poroučí všecko naše kněžstvo. — Datum v Praze léta 1525 Conversionis sancti Paulic). ných — kterýž jako vlny na vodách všudy okolo z nás po mnohých krajinách se velmi rozmohli — Velebnosti Vaší Otcovské nejpokornější slu- aby sběhnúti se nemohli v jedno, jako ta věže, kteráž žebník, mistr Havel administrator, správce učení slove Fares, postavena jsúc prostřed vln mořských, svítí všechněm plavícím se a při sobě bezpečné pražského, s mistry konsistoriany i se vší kon- činí všecky bárky, kteréž se k ní utekú a připlynú. » sistoří. XVI. Jednání mistra Jana Paška z Vratu i jiných v Uhřích v Budíně při králi Ludvíkovi o kompaktáta a executorid). před 5. kv. Léta pána Ježíše Krista tisícího pětistého pět- a Pražané v pátek po sv. Kříži. A téhož léta 5. kv. mecítného vyjel kníže Karel Mistrberský1) před Na- ss v středu před svatú Žofííe) přijel kníže Karel 17. kv. lezením sv. Kříže z Prahy, jeda do Uher o kom- Mistrberský1) do Uher na Budín, na jitro pan paktáta, a pan Lev okolo poledne na druhý den, Lev z Rožmitála, toho času nejvyšší purkrabě 1) Tak v rkp. a) »Oznám. péro chvátá«, je závěrek předmluvy Aen. Sylvia v kronice České. — b) Srov. týž list po- někud odchylného znění na str. 123. — c) Udáním »Conversionis s. Pauli« sotva se značí datum listu; scházelo by tu slůvko »die« nebo »in festo« a pod. Ale 25. ledna teprve sněm počínal a úmluva jednoty provedena a zapsána jest až 9. února. Žádali bychom tudíž ještě bližšího určení »infra octavam« nebo »post octavam Conv. s. P.«, což by právě dobu od 2.—8. února značilo; to by byl opisovač vynechal. Ale zdá se, že písař vůbec vypustil datum dopisu a jeho udání že vztahuje se pouze k době »sněmu v čas sv. Pavla Obrácení«. — d) Ze sepsání p. Jindřicha Mezeřického z Lomnice, jehož užil i Bartoš. Viz str. 152 a další. — e) Chyba v datu; má býti vlastně po sv. Žofii; nebylt kníže v Budíně ještě ani 17. květ., ani p. Lev; teprve 18. je čekali. (List dra Velhartického v Arch. Č. XII, str. 92, č. 1456).

Strana 323
1525 20. kv. 19, kv. JEDNÁNÍ V BUDÍNĚ O KOMPAKTATA. pražský, pan Vojtěch z Pernštejna, pan Jindřich Švihovský “), pan Buitéhradsky^), pan Radslav Befkovsky *), nejvyšší písař království Českého, a tito měšťané z Prahy: mistr Jan Pašek, Jan Karban, Jiřík Ježíšek, a duchovní římské strany: mistr Jan Žák kanovník!) a jiní dva kanovníci?); strany české mistr Havel Cahera, administrator pražský, mistr Matěj Korambus, kněz Jan Pípa“), děkan z Králové Hradce; poslové z Plzně a z Klatov Nikodém“) a jiní. V sobotu pak téhož léta předstoupili sou před J. Mt Kskú, prve v pátek jednomyslně radu uči- nivše. A pan Lev z poručení těch všech osob řeč jest učinil k králi Ludvíkovi na zámku Budíně, nejprve vzkazuje ode všeho království Českého služby s mnohým pozdravením a poddanostmi J. Mti Kské i královně Mariji, žádajíc dlouhého a šťast- ného panování; při tom pak oznámil jest po tom mnohém vinšování králi Ludvíkovi i králové Mariji, kterak v království Českém všickni tři stavové na tom se snesli, jednomyslně a z lásky, k sobě při- stúpivše úplně a docela oboje strana, pod jednou spůsobou stav panský, rytířský, městský 2c. a stavové též pod obojí spůsobú, »a to my, tyto všecky osoby, před V.Mtí Kskou svědčíme a konečně vyznáváme dobrovolně, že ti, kteříž přijímají u nás tělo a krev boží pod obojí spůsobú, jsou praví křesťané a synové církve svaté, a to činíce nejsú kacíři, nebo to činí z přikázání páně všickni, světští i duchovní. Potom mistr Jan Pašek z Vratu mluvil tolikéž: »My také pravíme, Milostivý Králi, jakož dotekl vysoce pan Lev, že se jest to u nás v pravdě zbéhlo a v tom sme se snesli v3ickni stavové pod obojí spüsobou, a to vyznáváme a svédcíme dobro- volně, že ti, kteří u nás přijímají tělo boží pod jednü spüsobü, jsou praví křesťané a synové církve svaté, a to činíce nebyli a nejsou kacíři, neb to činí z víry pána Krista«. A kněží tito svědčili: Havel administrator, Korambus, děkan hradecký, Jan Karban a jiní svrchu dotčení. A přítomní jsú byli před J. K. Mtí tito páni: pan Jindřich Mezeřícký, pan Albrecht Štern- bergk z Zelené Hory a pan Ondřej Trepka, hof- mistr uherský, arcibiskup ostřehomský a jiní páni mnozí uherští a jich služebníci a dvořané krále J. Mti a jiní dobří lidé. Při tom pan Lev při doko- nání takového radostného poselství a potěšení žádal jest J. Kské Mti, aby ráčil oznámiti a jmenovati 5 s 15 2 9 as 8 323 den jistý, neb pro krátkost času nemohli se ria to uraditi, aby jiný věci, — jimż *) sou byly od stavuov poruéeny — mohli J. Mti Kské oznśmiti, co by za dobré znáti měli, předkem J. Mti Kské i toho království; a tim aby J. Mti Kská ne- ráčil meškati, ale aby ráčil to k konci a k místu přivésti, a poněvadž v tom ne málo, ale mnoho potěšení dobrého J. Kské Mti i obyvatelům v krá- lovství záleží a svaté víře křesťanské obecné a stolici apoštolské, »že by V. Mti předkové, císařové a krá- lové čeští, — o to stáli usilujíce, a is krve proléváním toho jsú dosíci nemohli, ani k tomu přivésti s veli- kými náklady, což nyní bez práce, nákladuov V. Kské Mti se jest sešlo, z čehož boha chváliti máme a chválíme, V. Mt Kskú napomínáme, že jste nyní povinni, napřed pánu bohu se zavázavše i nám i svaté stolici apoštolské, i také, což slyšíme, že by pro tu příčinu a téhož dobrého legat od Otce svatého nejvíce zde držán byl, že ráčíte s ním toto jednati, aby nám exekutorie na kompaktata vydána byla ku potvrzení toho všeho dobrého začatého«. A tak J. Mt Kská ráčil na to potaz míti a od- loženo bylo toho do třetího.dne; a s tím šli s zámku doluov ten den pred svatü Zofí!). V outerý před svatým Urbanem přišlo posel- ství z Čech k J. Mti Kské od pánuov těchto: od pana Kundráta z Krajku*), pana Jana Spetle z Ja- novic"), pana Jana!) Kácovského 5) pana Zdeňka Kostky z Postupic/) a jinjch pánuov pii nich, obyvateluov království Českého, a to od šestnácti pánuov korúhevných a rytířstva, pečetí jednak na tfi sta, a v středu pan z Rozumberka*) a s ním jiní páni a pánuov z rytířstva pečetí víc nežli na IM! /sC a některá města. Jiní listové z kraje Hradeckého, jenž tam měli sněm), pečetí také panských a rytířských některé sto. — Ti všickni v listech svých psali v jeden rozum, Żśdajice J.Mti Kskć a prosic, jestliže by pan Lev a jiní s ním při J. Mti Kské co jednali, buďto o práva nebo o víru anebo co takového chtěli by zjednati na všicku zemi a od země, aby J. Mt Kská neráčil tomu věřiti ani toho k sobě přijímati, že »ta jízda jeho není z vůle vší země a poručení jich obyvateluov království s Českého, neb země i všickni obyvatelé a poddaní V. Mti Kské jistě znají a tomu věří do V. Mti Kské, že k nim se chovati ráčíte a chováte, buďto strany práva, privilejí i obdarování každého jednoho stavu 1) Rkp. uvádí: Jan kanovník, Jan Žák kanovník, ale'obě jména náleží osobě jediné. — ?) Rkp. (duálem?) »kanovníky«. — 3) Anakoluth místo: jež jim. — *) Rkp. chyb.: »Lucovského«. 8) z Ryzmberka. — *) Jan Bušť. z Kolovrat. — ©) z Šebířova. — 4) Srv. výše str. 321. — ©) Hanuš Nikodém ze Schónthalu a Jiřík Jiskra z Klatov; tito katolíci. — ') Má býti o týden později. — €) Na MI. Bole- slavi, Brandýse a Rohozci. — ^) Na Bélé a Bezdčzi. — !) Jan Černčický z Kácova na N. Městě nad Medhují. — 3) Na Litomyśli a Brandýse n Orl. — k) Jindřich. — 1) V Žiželicích. 41% 1524 21. kv. 23. kv. 24. kv. 

Strana 324
1525 24. kv. 324 a svobod jich, neb co se tkne strany víry pod obojí spůsobou, kteří se řídí a spravují zákonem božím, vedle povinnosti své, kterú ste osvědčiti ráčili předkem рапи bohu i všem obývajícím v království Českém, jakožto pán a král jich milo- s stivý a spravedlivý. — Ale pan Lev a jiní spolu s ním, duchovní i světští; sami sněmovali, sami svolovali, sami vedle Pražan v to se poselství i kněží jich volali, a což koli u V. Kské Mti zjednají, k tomu vůle naše není.< Potom pak v středu pan Lev s svými, když jim ty listy byly přečteny, žádali krále J. Mti, aby jim byly vydány, a ničímž jiným toho neodbÿvali, i kníže Karel, než haněli, Ze by byli jistotné pâni o i tito !) i spoluzápisníci jich pikarté, a jsou fedrovnici 1 pikartuov a někteří jsou jich služebníci a někteří že z nich nejsou zemští obyvatelé a někteří že statkuov nemají ani svobodného zákupu. A potom přivedli k tomu J. Kskú Mt skrze biskupa ostřehomského, že se v to jednání dáti » ráčil s legátem papežským, kterémuto legâtovi dodán jest vejpis kompaktat v krátkém rozumu k Zádosti jeho, neb jim chtél vyrozuméti, co v sobé zavírají. A. když jest přečetl a jim vyrozumél, toto jest k tomu pověděl, že by v kompaktatiech 2) » byli tři artikulové hlavní, jenž sú tito: 1. Co se dotýče slova božího, aby kázáno bylo svobodně od kněží božích bez překážky všeli- jakého pořádného kněžstva. 2. Druhý artikul, co se dotýče přijímání pod » obojí spůsobú, jest-li z přikázaní pána Krista přijí- mati tělo a krev boží čili z moci církve, a to by bylo ohledáno pilně i váženo v budoucím koncilium. 3. Třetí artikul: Lidé duchovní a kněží světští » aby nepanovali, ale aby živi byli vedle zákona božího, toliko toho užívajíc, co jim zákon boží do- pouští; avšak, jestli kteří z lidí duchovních, buďto kněží, měli by dědictví otcovská, buďto zádušní nadání, toho budou moci užívati a to míti vedle « uložení a zřízení otcuov svatých starých a kostela římského. A tak při tom oznamuje jim, že by v moci neměl, aby jim měl exekutorí vydati na ta kom- paktata, tak dokládaje ten jistý legát papežský, « Ze ani sám Otec svatý papež ani všecka rada Otce svatého papeže a zvláště v tomto artikuli, co se dotýče přijímání pod obojí spůsobú těla a krve boží, neb ta věc se vztahuje k vohledání všeho koncilium búdúcího, jenž přijíti má. — « »А tak tehdy, Milostivý Králi a páni, což Otci svatému nenáleží, i radám“) jeho, ovšem mně nenáleží, neb ještě V.Mtem pravím to všem, že PAMĚTI O BOUŘI PRAŽSKÉ R. 1524. Otec svatý není v hlavu udeřený ani Jeho Sva- tosti [rada]*) sou děti, a tak, což učiniti mně ne- možné, za to vás všech prosím, že mne v to ne- ráčíte potahovati; než, což by mně náleželo, jistě na tom se račte ubezpečiti, že bych vám v tom odporný nebyl.< — A tak ten den [a]*) za několik jiných nic zjednati nemohli. A v neděli po sv. Urbanu přišel jest krá- 28. kv. lovský trubač, jménem Lorenc, obyčejuov Zer- tovných do hospody, kdež jest stál mistr Pašek s kněžími a spoluposly pražskými i s Benešem trubačem svým, kterýž s ním jel do Budína; tu u pána mladého zeptal se na Benešovi trubači ten Lorenc, královský trubač: »Který jest to mistr Pašek?< a když mu jej ukázal, tehdy mluvil k němu trubač Lorenc: »Pane Pašku, jakož's mluvil k králi J. Msti, že všichni pánové v Čechách přistoupili do papeže, však teď píší králi pánové, zemanové, že jest to lež, a jest mnoho pečetí; však když sme bejvali s králem J. Mtí v Čechách, zpívali ste: »Víc sluší poslouchati pána boha svého nežli stvoření jeho, člověka smrtedlného«. V tom se mistr Pašek rozhněval, vstav šel pryč a řka: »Čert-li toho blázna na mne poslal?« — a on trubač řekl: »Ne já blázen, ale smím tobě i každému pravdu pověděti«, a s tím zpívaje »Věrní kře- stané etc.<« šel pryč. A v tom vzbudil pán buoh lid uherský, že jsou v divných houfích prchali sem i tam, jednak potrhujíce se na biskupy, na arcibiskupa a na toho Jegáta, neb hlas byl, že by stäl®), co tu byl na Budíně, více nežli padesát tisíc; a v tom vybili duom Ituriacha, žida křtěného, jenž byl u biskupa ouředníkem na horách, jenž slovú Báně zlaté, a židy vytloukli a pobrali jim jich statky. Item Pražanům novina přišla, že se v Praze bouří a rathouz vosazují, aby nechajíce víry zase domuov se vrátili, Ze jest toho potřeba. Item pan Krištof Švamberk knížeti a panu Lvovi psal, že se sedláci zdvíhají a obec se bouří a v Hradeckém kraji páni a rytířstvo sněmují, aby zase do Prahy pospíšili a víry na pokoji ne- chali, že s těžkem dobře bude. — Na Budíně legata papežova na dvě stě hlé- dalo pěších na jeho hospodě pro Uhry. A kníže Karel, Zdeněk Lev, pan Perštejnský, Švihovský, Pražané, kanovníci z domu nesměli za dva dni, nanosivše čekali, skoro-li budou k nim Uhři štur- movati. A po ukrocení té bouře zase sšedše se k arcibiskupovi ostřehomskému žádali jediné, může-li to býti, že by mistr Pašek a Korambus !)) Rkp. »toto«. — 2) Rkp. »v kompaktata téch« dáno. — 9) Rkp. »züstal«. — 8) Rkp. »rada«. — 9) V rkp. »jeho«. — 5) Do- nez uzaviravie se v domích a kamení. 

Strana 325
1525 s legátem rádi chtéli mluviti. JEDNÁNÍ V BUDÍNÉ O KOMPAKTATA. A když byl opět v domě arcibiskupově, tam sšedše se, dali se s ním v jednání o ta kompaktata i o jich rozum, a když se jim legát postavil pravě, že jest mu ta věc nemožná, tehdy Pražané a kněží jich pravili, že úplně a docela přijímají kompaktata beze všeho odporu a oblibují v jich vlastním rozumu, »a co se toho artikule dotýče, o kterýž jest mezi námi největší odpor, k tomu takto říkáme: že přijímání pod obojí spůsobú těla a krve paně není z přikázání pána Krista, ale nám Čechuom jest to půjčeno z moci církve svaté římské; toho jest jistý duovod před ru- kama, neb to Gesta ukazuji! neb Historie staré?) i rozum i kompaktata, a v tomto: že apo- štolé naši, jenž sou Crha a Strachota, biskup moravský, český svatý?), jezdili jsou do Říma k Otci svatému papeži a to na něm sú vyžádali skrze znamenitü práci i outratu, jakož pak zjevně čte se v Historí, kterouž máme v konsi- stoři pražské v kolleji naší. A jest věc vědomá, že u nás v Čechách i v Moravě žádný z apo- štoluov nebyl; než tomu českému lidu, jenž byl tvrdý a neschopného rozumu, leč by jim všecko pismem svatým provedl a rozumem, i dopustila jest církev svatá mocí ouřadu svého pod obojí spůsobú přijímati. A když léty ta věc pominula, zase pficinou Wiglefa, Petra Waldenského, jenž sou získali% mistra Jana Husi, ta věc jest zrostla, kteráž jest až dosavad nám Čechuom k užívání 1 pohleďtež, že již o to s vámi pfe nediZime, ale tomu místo dáváme, že není z přikázání pána Krista, a tak suďte, že není toho žádná potřeba, abychom my pro budoucí koncilium nemohli dojíti exe- kutorí.« Potom na jitro obeslali se všickni, kníže, Lev, Švihovský, písař zemský, Pražané a voboje kněžstvo. A když již jako jistou věc majíc jed- nali vždy o to, tehdy legát nechtěl toho uči- niti, než aby jemu za to dali XXM, až pak přišlo na XVM, také i to předkládaje, že jest skrze to utratil několik tisíc, očekávaje na ně. Ale arci- biskup jednal, aby X tisic dali. A tak pan Lev počal odporovati tomu, aby to měl od legáta ku- povati, že mu to od stavuov není poručeno, aby co měl s legátem jednati, a tak že není k legátovi poslán, ale k králi J.Mti. Tehdy mistr Pašek dí: »Ale, pane milej, co rácíte mysliti, neraéte se na tom zastavovati, v$ak ste rácili Jeho Milosti Krá- lovské mluviti, Ze jest nám tím povinovat a Ze to J. Mti náleží, i poněvadž jest věc krále J. Mti [tehdy není naše, a když naše není, proč se ráčíte o zá- 15 20 25 30 a5 40 45 o 325 platu starati, ano Vám to nenálezí? Ale co pak tomu díte, že J. Mt Kská i] přátelé na tom býti ráčili, aby tu sumu dali, a třebas bez V. Mti práce. [Než toliko na to račte mysliti]4) i spolu s námi, kdo v tej smlouvě J. Mti zastoupí, že časem slušným vedle smlouvy, aby summa zase dána byla, tomu, kdož J. Mt. Kské v tom zastúpí, nebo z kterých duochoduov J. Mti bude dáno to a vyplněno, zase má byti oplaceno.« A té véci knieZe potvrdil Fka: »Tof se snadné sjíti může, neb nyní některé sumy z berní leží a k tomu konci sou sebrány, aby na dluhy krá- lovské byly obráceny a potřeby.< A potom víc hned v odporu nestáli. A když již legát viděl, že by na tom bylo, že to králi platiti náleží, toto jest jim pověděl: »Ját již exekutorí vám připraviti rozkáži a meškati vás nemíním. Jedno to, což jest za obyčej a za právo, to abyšte mi učinili; totiž přísahu, a to zejména každá osoba zvlášť: vy, páni Pražané, páni mistři a kněží, jenž ste pod obojí spůsobou, a vás se ta věc dotýče, kteříž již úmysl máte pevný a celý vstúpiti v poslušenství svatosvaté církve římské a stolice apoštolské. Neb ten jest řád při církvi svaté od několika set let, že, kteří sou upadli v ten hrozný blud, jenž slove scisma, to jest oddělení neb odřezání, pokání toto jsou oblíbili a pfijíti musili; a tak i vy v neposlusenství stojíce?) napfed v tom, v čem ste stáli až dosavad skrze neposlusenství, potupiti máte a toho se od- feknouti, k církvi svaté přihlásiti a na budoucí časy věčné se v touž věc nevracovati ani vaši budoucí potomní; nebo všickni vaši předkové v neposlušenství stojíce, kacíři sou byli, to o nich vysvědčiti máte, z víry držeti. Ale vy moc i sva- tého poslusenství, bez néhoZ, jakož tomu rozu- méti, nelze spasenu byti, oblibujteż, poněvadž ste se již poznali; tak v tom stůjte, konečně úmysl majíce, čehož vám pomâhej buoh Otec, Syn i Duch svatý, panna Maria, Petr, Pavel i všecka říše křesťanská; neb již za to držím, Że veseleji pojedete domuov, když se to všecko zouplna a docela vykoná při vás.< A v tom Pašek, Korambus, Havel admini- strator potaz vzemše pověděli, že toho nemohou učiniti, neb jim tak mnoho není poručeno, že sou se toho nenadáli, než kdyby ta včc mohla další průtah míti, že by o to mysliti chtčli, aby k tomu blízci byli; »neb tím sme jisti, že do pěti let snad bychme i k tomu přivedli; nebo v znamenitě malém čase prospěch sme učinili v obci Pražské a lid sme naklonili k římanuom a v lásku jsme je spojili a uvedli«. 1) Rkp. »Cesta ukazujes. — 2) Český svatý = čeští svatí. — 8) Rkp. »zastali«; oprav. podle Bar- toše. — $) Dodáno z textu v kron. Bartošově. — 9) Rkp. »stolice«. 2) Spisem tím jest buď Boh. Bílejovského Kronika česká, jejíž část psána byla asi v l. 1525—6, anebo spis neznámý, z něhož Bílejovský čerpal. 1525 

Strana 326
1525 asi 3. čna. 14 čna. 326 A legát jim řekl: »Pracujtež ve jméno boží, a když budete hotovi k dostiučinění již předlo- ženú věcí, vám mne přítelem v tom povolným znejte býti při Otci svatém.« A tak nic zjednati nemohli horlíce na něho, že jim chytr, a vždy z jednoho do druhého jim šel, a s tím jeli preč do Prahy, nic nezjednavše o kompaktata i o exekutorí. Stalo se jest před hodem sv. Ducha, léta tisí- cího pétistého pétmecítmého. Toto sepsání urozeného pána, pana Jin- dřicha Mezeříckého, kterýž byl při tom jednání o ty kompaktata. Potom páni Pražané přijeli. do Čáslavě v středu před Božím tělem, velmi smutni jsouc. To zvěděvše páni Horníci, poslali k nim některé z konšeluov, slavně je vítajíc, a podle toho žá- dali jich, aby nazejtří jich hosté ragili byti pti procesí a po procesí aby ráčili s nimi vostati vo- PAMĚTI O BOUŘI PRAŽSKÉ R. 1524. bědvati v havířským domu; nebo ten starobylý obyčej býval vždycky, když páni Pražané od krále jeli, u Hory se zastavili a páni Horníci je vítali a ctili jako přátely své; kdež i tuto toho sou ; neobmeškali a mistr Pašek s svými toho sou přiřkli. Potom nazejtří páni Horníci čekali na ně s procesí až do šestnácti hodin“), až potom noviny přišly, že páni Pražané vobědují v Brodě, a tak z toho sešlo; aniž ještě mistr Pašek ten den »jel do Prahy, než ležel na Přerově, kteréžto zboží nedávno koupili Staroměstští s Novo- méstskymi") A tepruva v pátek po ne$potích mlče a tiše přijeli do Prahy. A žádný z sou- sedů nesměl se ptáti světských ani duchovních posluov na to mnoho časuov. Až Pašek z ouřadu zsazen, tu tepruv ta nevěra na jevo vyšla; o tom bude níž více praveno“). w XVII. Nucená a bezděčná víra mistra Jana Paška a mistra Havla Cahery administratora na obec Praźsku, kteréž byli prezdóli naprava!). Ještě toto mistr Jan Pašek a mistr Havel administrator s svými pomocníky vymyslili, — aby vždy, byl-li by kdo ještě, že by v něm nějaká jiskřička slova božího byla, již uhasili, sami již srozumění s papeženci měvše a jim se zavázavSe —, Ze sou dobré, ctné lidi a sousedy nutili, aby jim víru vyznávali tak, jak sou oni chtěli, a ne jak Kristus rozkázal, a to každý obzvláštně v tejnském kostele za mříži u vol- táře Rokycanova, kdež lektura bývá, a to takto:?) 1. My srdcem věříme a ústy vyznáváme, že v svátosti oltářní Zč/a a krve pána Ježíše Krista jest pravy buok a pravý člověk, metoliko moci a dary svými, ale svým vlastním přirozeným bytem a podstatń, kteróż jest vzal, narodil se z panny Marie a sedi ma pravici boka Ofce vSemohücího. 2. Druhé, vyznáváme, že v svátosti na oltáři jest ilo a krev pdna Ježíše spojené s dožstvím, 1) Rkp. »nepraváe. — ?) Rkp. »je« maje krev a dusi, kteráZ ráčil vypustiti za kríži, bolestně umiraje za nase hrichy. 3. Třetí, věříme a vyznáváme, že křesťané věrní pánu Ježíši, jenž jest v sodłosti viditedlne = na oltáři v monstrancí, maji se klanóti jako boku pravému a jej?) ctíti a jemu se modliti i svétly a jinými řádnými poctivostmi, i slusnymi velebiti jeho milosti, zpívati a jemu ze všeho dobrodiní dě- kovati. 4. Čtvrté, věříme a vyznáváme, že jest sedmerá svátost: křest, biřmování, pokání svaté, tělo a krev boží, kněžství, manželství a olej posvátný nemoc- ných k pomazání, *řeréžto svátosti věříme, že jsou lekatstoi ktestannom od boha zjednane ku pomoci w k životu věčnému z zasloužení pána Ježíše Krista. 5. Páté, věříme, držíme a vyznáváme, že sodłost oleje posvátného od pána Feiise jest usta- novena, v zákoně bożim založena, jížto mají po- mazování býti nemocní křesťané k smrti se bliżice, « jíž mají hledati a žádati od boha, a nábožným po- sluhováním kněžským od knóż/ fadne svócenych olejem svatym, kiżmem, pomazovdni bejti c. a 3) T. j. do poledne dnešního počtu. — b) U Č. Brodu r. 1524. — ©) Míní-li skladatel sesazení Paškovo, praví o tom v čl. XXIV str. 336; míní-li projevení, jak Pašek a páni v Budínč pochodili, jest zjevno, že na odkaz svůj potom zapomněl. — 4) Srv. i text u Bartoše str. 130. Místa tištěná kursivou jsou doslovně vzata z textu nápravy za Rokycany r. 1461, jak čteme ji v otisku prof. Golla v Č. Č. M. 1884, str. 468, kdež formule zní pro osobu jedinou. Jiné rozdíly jsou pouze povahy formální, jen na konci má původní náprava víc o čl. 8, o očistci. Bartoš vypouští G5., 7., 8. 1525 15. čna. 16. čna. (1528) 

Strana 327
»NÁPRAVA VÍRY« VYNUCOVANÁ OD STRANY PASKOVY. 6. Šesté, držíme, že pro spasení duší v hříchy padajících slušné jest, kdy se chti kdźi, aby se zpovídali a uloZené pokání od nich fśdne z postech a v modlitbách, v almužnách, v trestání těla i což kolivěk uložili, aży splnili. 7. Sedmé, držíme a vyznáváme, že panna ^ Maria a jiní svatí o nebestch po pánu Kristu, nejvyším orodovníku, tak se modlí a pomáhají hfiśnikuom &ajicim svými žádostmi a modlením, nám zde ještě na zemi obývajícím, a že jest slušné a hodné jich žádati ku pomoci, a tudy se k nim utíkati vždycky máme. Tuto my víru srdcem věříme a úsíy vyzná- váme, a jestli bychom co proti te vite vyznalé slovem pohoršitedlným jiných lidí zavinili a jinak vedl, nebo drželi; na tom před pánem bohem a jinými ďdočrými lidmi odsuzujeme se, aby nad námi óylo mštěno tak, jako na takové nevěrné s/uší, a aby se za nás žádný nepřimlúval c. Stalo se ve čtvrtek před svatým Řehořem léta 1525. s 16 Tento slib takový a přísaha nucená a bez- děčná za mistra Rokecany také na placu byl a již od mistra Havla a kněží jeho znovu vy- hlášeny, tak že téměř po vší České zemi taková víra kázána byla; kdež předkem v Praze mnozí řemeslníci a sousedé přinuceni sou tuto víru vyznávati — anebo všeho na kvalt nechaje od města pryč jíti — po tom pak vyznání tepruov s na zejtfi na rathouz jíti a do rady wvstüpiti v drahném počtu zachovalých souseduov a tu panu purgmistru a pánuom poděkovati z ná- pravy víry, a tu v radě neb pfed radu!) stoje, podruhé se zpraviti a víru též jako prve vyznávati. Tu mistr Jan Pašek k nim mluvil řka: >Ač ste odvolali; proto vám věřiti nebudem, a nesluší vám věřiti, a to já vám předpovídám, jestliže se v tom tak nezachováte, co ste slíbili, co se vám mělo nyní státi a vás potkati, stane se vám potom, jestliže se čeho dopustíte proti přísaze vaší “)«. Ale někteří z nich, kteří bohatí byli, ti se vyplatili a penězi přesypati museli, jako Jakub Sloup s. některými 2c"). Tyto věci i jiné mnohé mistr Pašek a Havel administrator, majíce srozumění s ostřehomským 20 20 as 40 !) Rkp. >pfed fadu<. — 2) Rkp. »jsouce«. 2) Srv. Bartoše str. 127. — ©) Srv. Bartoše str. 169 f. 5b. — 327 biskupem a s nejpřednějšími pány v Čechách, kteří byli papeženci, směle činili. Havel s kně- žími, proti dobrým lidem, pravdu boží milujícím, nechtěje se s žádným o zákon páně ani posta- viti, na kázáních však haněl, tupil, kaceřoval a proti králi, pánu svému, mluvil, a mistr Pašek, sa prvním a tehdáž jako králem v Praze, tomu místo. dával, nic neříkal a na kázání bývajíc do rukávu se usmíval. Ačkoli slavné paměti král Ludvík, královna Maria i jich věrná rada psali a k pokoji napomínali, on [s] svými na to nic nedbal; co chtěl, to učinil, a co nechtěl, ani král jemu v tom překaziti nemohl “). Když pak již tak bez překážky vládnůce a nad těmi, kteříž pravdu boží milovati a králi pánu svému nad jiné věrní byli, svou provedli, král Ludvík svaté paměti, maje bitvu uloženú s Turkem na den sv. Jana Stětí léta 1526, nemoha se pomoci od svých poddaných doče- kati k bitvě, — ač jemu páni čeští někteří jeho věrnější bránili, — však biskup ostřehom- ský s svými k tomu tfeli, až se i po jich vuoli stalo, že s nimi jel a od týchž biskupóv v boji mezi houfy postaven, kdež více příčinou a ouklady svých vlastních poddaných nežli nepřátelských nebohý a opuštěný král zahynůúti bídně v jakés zátoce bahnivé, již přemožený utíkaje, musil. Ale mistr Pašek s Pražany, pan Lev a jiná města — krom Táborských —, kteříž spolu v tom puntu a srozumění s biskupem ostře- homskym byli, krále také neopustili?), ale na pomoc jemu s lidem táhli a na té cesté již štyři neděle táhnůce a ustali na místo jdouce“); když o porážce krále Ludvíka i smrti jeho uslyšeli; v osmi dnech se domuov vrátili 9). Potom sšedše se do veliké kolleje, tu mistr Jan Pašek vší obci smrt pána svého smutně a truchlivě oznámil; a tu hned jeden jeho milostník, Poledne kloboučník jménem, kterémuž on nejvíce věřil, nad tím Zalost znamenitou maje, zazpíval: » Veselyt nám den nastal 1c«. e) Bartoś str. 172 a 178 a dále v III. kn. — 4) Jest asi myšleno ironicky. — ®©) Viz u Bartoše III., kap. 7. 1526 29. srp. 

Strana 328
1526 (1529) 328 PAMĚTI O BOUŘI Toto pak všecko pořádně, jiného mnoho opustivše, sem o mistru Paškovi a jeho po- mocnících psal proto, aby upřímnost jeho, Havla Cahery a všech podle nich stojících PRAŽSKÉ R. 1524. na tom nyní dost. Již pak ale ve jméno boží 1526 navrátím se k prvnímu: také-li sou ti konšelé, u vězení Paškově jsouce a na své dobré pověsti tak ohyzdéni, k čemu se ozejvali; jakož, pokudž snáze poznána býti mohla; nechžť jest již ale : jim moZné bylo, nic sou neobmeškali. XVIII. List vězňův k králi Ludvíkovi — a v něm zpráva — z vězení poslaný“). Nejjasnější králi a pane, pane náš nejmilo- stivější! Nepochybujem, že V. Kská Mt v své mi- lostivé paměti jmíti a držeti ráčíte, kterak my skrze křivé a nepravé obžalování od našich stat- kuov, dítek i manželek jsúce vytištění, k V. Kské Mti utíkali sme se, za opatření spravedlivé pro- sili a soudu spravedlivého na V. Kské Mti sme žá- dali; kdež sme to i vskutku seznali, že V. K. Mt, jakožto milostivý a spravedlivý král, nám radú z milosti své, z povinnosti královské spravedlivosti posláziti a udéliti ste rácili; ale pro veliké V. K. Mti zanepráznéní a potieby vykonati nemohouce, rácili ste komisaře, pány Jich Mti, nám obojí straně za pro- středky k přátelskému jednání zříditi a ustano- viti *), a jim Pražanuom ráčili ste rozkazovati a jich napomínati, aby se oni Vaší Kské Mti dali v tom volni a poslušní naléznúti. Kdež, nejmilostivější králi; nepoznali sme na purgmistru a konšelích, V. Kské Mti úřednících, ani na lidu obecném, [by]!) co scházeti mělo; než, že Havel admini- strator na kázaní v kostele“) a mistr Jan Pašek v obci na rathouze s některými z roty své lidi napomínali, aby na zápis, kterýž sou mezi sebou proti nám učinili, pamatovali“), v kterýžto zápis — spůsobivše sobě znamenitý počet lidu zbrojného — mocí a strachem sou je přinutili; a kdo by k tomu svoliti nechtěl, aby byl z města vypovědín, po- kutu sou uloZili?), aby tudy taková zňala se jest překážka, že ještě až dosavad k takovému jednání přistoupeno nebylo; ač by takměř všickní napřed 10 20 25 as lidé rádi upokojeni byli i s námi se srovnali, (1529) kdyby jediné toho násilného zápisu mohli zba- veni byti, ale že on mistr Jan Pašek a Havel ad- ministrator týmž nespravedlivým zápisem lidem hrozí a častým napomínáním hrozí, aby tudy proti nám své nespravedlivé předsevzetí mohli snáze vykonati. Nebo, nejmilostivější králi, V. Kská Mt dobře znáti ráčí, že těm anebo tomu, kdož má spraved- livost — a zvláště v té zemi, kdež jest král a pán, řád a právo jest, ješto nad křivdou mstí a spra- vedlivosti obraňuje, — není se potřebí žádnými zápisy zahražovati, ale mistr Jan Pašek s svými pomocníky, když jest jemu to, což jest o nás mluvil a v lidi vtrásil — pravě, že sme jeho a jiné měli mordovati — nemohlo postaciti, i uvrhli sou v to víru“) pravíce, že sú ten a takový zápis pro víru svatú křesťanskú učinili; jako bychom byli my u víře svaté křesťanské nevěrní a po- blúzení, aby tím snáze V. K. Mti čistý a nepoškvr- něný úmysl od nás mohli odvrátiti; ješto my silně věříme, že toho pán buoh všemohúcí neráčí do- pustiti, ale že jejich lstivý a nepravý úmysl jako někdy radu Achitofelovu ráčí zrušiti a proméniti, IT král. a V. K. Mt k nám se rácí milostivostí a spravedli- ‘15,’ vostí nachyliti, Neb doufáme viemohücímu pánu bohu, kteryZ sám toliko všech srdcí tejnost zná, že sme ti KIV, a takoví, jakož nás u V.Kské Mti tejně a skrytě 22 omlúvají, nebyli; nejsme a bohda nebudeme, a 1) Dodáno. a) Titul tento pochází od skladatele, jenžto však zmýlil se v jeho jádru. Kdyby list býval poslán od konšelů z vězení, mohlo to býti jen před jejich slyšením a vypověděním - na konec r. 1524, v prosinci. Ale v Jistu mluví se o smýšlení v obci, že by se smířila, jenže Pašek a Cahera káží a na zápis ukazují. Mluví se tu, že některé osoby byly pod glejtem na rathouzích (obou!) St. i N. m., poddávajíce se k soudu, a nikdo, ani Pašek jsa přítomen, z ničeho jich nevinil. Situace tu líčená není možna ani r. 1524 ani 1525. Nad to' podepsaní nestěžují si do vězení, nýbrž do vypovědění, a děkují králi, že, chtě jim v tom přispěti, stanovil komisaře. To je situace až r. 1526! — Zmínka však o dvou rathouzích ukazuje na dobu ještě pozdější, totiž po rozdělení jednoty měst pražských za krále Ferdinanda. Opravdu všecko líčení v listu na- hoře psaném shoduje se bezmála i slovy s vypravováním u Bartoše k r. 1529 v kap. 26. a 27., kn. IV. (str. 252 a d), kdy Hlavsa s druhými posly jedná v obcích o smír. List tudíž psán byl od vypověděných králi Ferdinandu, a to po nezdařeném jednání, po květné neděli 1529. — ©) Zd. Lva z Rožmitála, Vojt. z Pernštejna, Adama z Hradce, Jana z Vartmberka (Bartoš, str. 249). — ©) Bartoš, str. 262, řád. 18. a. — 9) Bartoš, str. 254, ř. 7 a. — 9) Viz čl. XIII. str. 318 a další. — f) Barto&, str. 4a, t. 27. 

Strana 329
LIST VYPOVĚDĚNÝCH POSLANÝ KRÁLI A STÍŽNOST JEJICH U KNÍŽETE. (1529) Nevěříme, by nás kdo z toho, co by bylo proti 1524 svaté víře křesťanské anebo z jakých oukladuov a morduov pied V.K. Mti anebo pred kterÿmkoli zřízeným soudem a právem směl viniti. Poněvadž, nejmilostivější králi, netoliko před V. K. Mtí žádali sme slyšení a soudu spravedlivého, ale i teď před nedávnými dny*“) na rathouze na Starém i Novém městě Pražském v jedné každé obci některé osoby z nás, za glejtem jsúce, mluvili sme a prosili, aby o nás toho nevěřili, což sou mezi ně vtrúsili pra- více, že bychom bludní a pikarté byli, že to pravda není, a kdož sú to koli mezi ně vtrousili, dokud sou živi, toho pravého neučiní. Nad to, nejmilostivější králi, i k tomu přede vší obcí sme se poddávali, jestliže jest kdo, ješto by nás chtěl buďto strany morduov anebo z jakých bluduov viniti, aby se ohlásil, že my hned chceme rádi odpovídati a každému právi býti — tu se jest ani mistr Jan Pašek, jsa tu při těch řečích našich přítomný, ani žádný jiný neohlásil a slova žád- ného nepromluvil, ježto sme to vskutku poznali, že z takové naší úmluvy a podávání takměř všickni — kromě Paška a některých z jeho roty — byli sú potěšení a nás jsú pokojně a dobrovolně vyslyšeli. A protož, nejmilostivější králi, V. K. Mti poní- ženě prosíme, že přes naše spravedlivé podání žádným takovým zpravám věřiti a místa dávati neráčíte, ale že ráčíte na naši tak velikú bídu a úzkost, kterúžto již puol léta") nevinné trpfme a neseme, milostivě a spravedlivě vzhlédnúti a nás 329 jako milostivý a spravedlivý král opatřiti a nám (1529) toho dopustiti, abychom v statcích svých s dít- kami a manželkami našimi byli a to, což nám ještě pozůstalo, užívati mohli, též i na svém zdraví s tak bídně bez provinění nehynuli, poněvadž všickni, jestliže V. K. Mt učiniti ráčí, ničemémuž odpornií býti nechceme a, bude-li nás kdož koli před V. K. Mtí aneb před kterýmkoli zřízeným soudem chtíti z čeho viniti; chceme každému odpovidati © a právi býti. A protož ještě V. K. Mti pro nejvyšší milosrdenství boží, pro božskú i lidskú spravedlnost pokorně prosíme, že nás V.K.Mt v tak spravedlivé žádosti naší rd¢i opatfiti, aby pán buoh vše- mohúcí svú svatú milostí za takové spravedlivé s opatření V. K. Mti ráčil rozmnožiti království, věku a ode všeho zlého vždycky zachovati. Ale biskup ostřehomský, maje srozumění 1524 s Paškem a některými pány v Čechách, cožkoli ti vězňové “) králi psali, všecko Paškovi a Havlovi 9) dal znáti, i časem i listy jim nazpátek posílal; však proto se toho dovolali, že král rozkázal, aby slyšání byli“), kdež ta věc knížeti Karlovi * Mistrberskému !), tehdáž nejvyššímu hejtmanu království Českého, a posluom z měst byla po- ručena, a kníže Karel i s biskupem týmž věz- ňuom za přítele se postavili; ale v pravdě » skutek se jest jiný od nich potom našel. 20 XIX. Zpráva a stížení pře vězňuov knížeti Karlu Mistrberskému !), když měli s Pražany slyšání býti '). Když rozliční rozdílové a různice toho roku vznikli sou v kněžstvu i v lidu, takže skrze to mnohá a častá scházení a rozjímání byla sou mě- šťanuov přísežných se panem purgmistrem a pány i s kněžstvem, aby takové ruoznice více se ne- rozmáhaly v městě pro uvarování budoucího hor- šího, a když vždy bez vyměřeného a jistého řádu takových neubývalo nesnází, jednostejná vuole pana purgmistra a pánuov a starších obecných i cechmistrů v pilným rozjímání k ustanovení ta- kového řádu a sepsání jistých artikuluov byla, vyvoleny byly jisté osoby z konšeluov a starších přísežných, kteřížto sebrali a sepsali jisté kusy 1) Tak v rkp. a) Bartoš, str. 256. — ©) T. j. od jmenování komisařů v září 1528. — ©) Má byti »vypovédéní«. a artikule €) podle uznalé potřeby k napravení ta- 1524 kových rozdíluov při duchovních i světských. I ty s také sepsané artikule ty osoby vyvolené panu purgmistru a pánům oznámily; ktefizto uslyševše je oblíbili i zchválili. Potom svolána byla obec, aby téZ vSickni upokojeni byli, a to v mnohém a dlouhém rozjímání k artikulům a řádu tak již (17 kv.) © psanému též sou svolili, přistúpili i žádali, aby podle těch k světským i k kněžstvu tak přistu- pováno bylo, chudého ani bohatého v tom nic nešetříce. Administrator také i kněžstvo požádali sú pana purgmistra a pánuov, poněvadž jisté po- « řízení mezi sebou učinili sou, aby i oni věděli, Viz str. 328 pozn. a). — 4) Caherovi. — 9) Skladatel domnívá se, že rozkaz královský byl následkem předchozího listu. Z dřívějšího výkladu vyplývá ovšem patrně jeho omyl. — “) Jest po mém domnění společný protest vězněných konšelů, nejdříve podaný, při jednání v listopadu knížeti Karlovi (spis 2), jejž uvádí Bartoš v kapitole 31. v I. kn. (str. 88), jenže tuto jest obšírnější a věrně podaný. — €) Mini se 10 Clánkü strany Paškovy ze dne 11. května 1524. (Str. 45.) 42 

Strana 330
1524 14. čce. 21, list. 330 jak k sobě i k lidu se zachovati mají, aby jim tí rtikulové oznámení byli i také vydáhi. K jichžto žádosti jest povoleno, tak že jest jim to přečteno i vydáno, tak aby se zachovali, jim rozkázáno, poněvadž to všemi svoleno i zavříno jest. O těch artikulích a řádu před pány posly J. Mstmi na sněmě obecním“*) před tím minulým vy- slanými od J. Mti Kské, podle těch listuov, o pikartech a bludných lidech poslaných a na ústní J. Mtí pánů posluov skrze J. Mti Knížecí vznešení a oznámení » jest dána ode vší obce odpověď, že proti blud- ným lidem a pikartům pan purgmistr a päni i všecka obec na tom sú se prve snesli a na tom zůstali i to zavřeli s pokutami jistými a že podle o téhož svolení tak se zachovati chtí nyní i na časy s potomní. Též na plném sněmě, když o pikartech a bludných lidech od vyšších stavuov mluveno a rozjímáno bylo, tu také páni Pražané své rčení a svolení o takových lidech v městě Pražském učiněné zjevně oznámili pravíce, než o sněmě » věděli, [že|!) o takových lidech mezi sebou řád i pokutami učinili. "I poněvadž ti artikulové a to pořízení tak svoleno, stvrzeno a v knihy vepsáno jest, za to prosíme, osvícené a milostivé kníže, že ráčíte po- » rozuměti, jak na nás mimo řád a právo, také i svo- lení saženo jest, nebyvše prve od žádného viněni ani žádným spůsobem naříkáni ani kdy v čem 2lém nepoctivém a bludném proti pánu bohu, svaté víře křesťanské i proti našim dobrým po- = věstem nalezeni, však přes to všecko těžké a žalostivé trápení a vězení nésti musíme. Nad to všecko vzavše nás u vězení, hned sou listy po vší zemi ke všem stavuom o nás ro- zepsali*) k naší veliké potupě a lehkosti beze s všeho našeho provinění, kterémuž my psaní od PAMĚTI O BOUŘI PRAŽSKÉ R. 1524. prvního slova až do nejposlednějšího směle odpí- ráme, že tím ničím vinni nejsme a nebojíme se, aby co na nás kdo spravedlivě provésti a ukázati mohl; nebo my vždycky při cti a chvále božské i svaté víře křesťanské i také při J. Mti Kské, pánu našem nejmilostivějším, i při městu Pražském věrní, stálí, upřímní i celí, bez všelijakého zlého naříkání, byli sme, trvali sme a s pomocí jeho milosti svaté sme i budeme až do smrti, žádnému podle svého stavu toho napřed nedadúce. A toho listu tako- vého přípis“) V. Kníž. Mti podáváme, kterýž páni Pražané bezpochyby pečetěný mají. Páni Pražané na tento poslední artikul a rozepsání toho listu tak odpovídali, že »což sme koli psali do měst, na ně sme nemínili; než chtějí-li na sebe to bráti, to my rádi uslyšíme “).« Na toto sou ti páni vězňové konšelé to- liko doluov šli a napsaným těm všem vinám*) přičteným od Zikmunda Vaníčkovic i toho počtu zbrojného lidu, odpírali dostatečně, že tím ničímž vinni nejsou, v tom pána boha vše- mohüciho se dokládajíc i svého nevinného svě- domí, »aniž se bojíme, aby to od koho na nás spravedlivě ukázáno a provedeno býti mohlo«. Těchto sou artikuluov ti vězňové před kníže a města podali, k tomu i to též sepsané podali, jak je jímali a jak viny jim dávali, že se jedno s druhejm netrefilo; též také i zprávu mistra Brikcího dodali, z jaké příčiny kázal pány u večír do rathouzu obsílati*). Illud actum et peractum feria 3 ante Clementis anno 1524. XX. Kterak kníže Karel Mistrberský *) se pány posly z měst z rozkázaní J. Mti krále Ludvíka slyšeli sou Pražany a Léta páně 1524 v pondělí před sv. Kli- mentem kníže Karel se pány posly z měst na « rathouze dolejším v Starém městě Pražském z rozkázání J. Mti krále Ludvíka společně sou slyšeli pány Pražany a vězně, kteříž v vazbě vézné f). jich drzáni byli, toliko ty, kteříž konšelé byli, zejména Daniele Rauše, mistra Václava příjmím Lazara, mistra Brikcího, Jana Erazima, Blažka soukeníka; jiných žádných vězňův — buďto kteří na staroměstským nebo na novoměstským 1) Dodal vyd. — ?) Rukop. má »vinám nám slova předešlého, ježto pisatel nemluví zde v přičteným<, asi chybou, opětováním koncovky první osobě. — 3) Tak v rkp. 2) O sv. Markété, 14. Cervence 1524. — ^) Viz str. 318. — ©) Zmínka o něm na str. 89 řád. 14a. — d) Tak však mluví Pražané až teprve v druhé své odpovědi. Viz str. 97 ř. 13b a další. — f) Jest zpráva svědka očitého, nejspíše sama skladatele. a 317. — 9) Viz str. 315 O prübéhu a zdánlivém sporu s Bartosem viz výklad můj v souběžných kapitolách u Bartoše str. 81 a dále. 1524 22. list. 

Strana 331
1524 22. list. SLYŠENÍ VĚZŇŮ PŘED KNÍŽETEM A POSLY Z MĚST. rathouze sou seděli — neslyšeli. Kdežto jednu každou stranu zvlášť před sebe pustili, a nej- prve mistra Jana Paška s jinými konšely, kteříž ještě při témž úřadu pozůstali, a s rotou jeho. Tu Pašek a Pražané před knížetem a pány posly z mést Zalovali na ty vézné z konseluov; kteříž z rady do vězení dáni byli, a svou ža- lobu proti nim, jakž mohli nejvejše, stížili, že i na mistra Brikcího práva útrpného žádali, pravíce, že by se toho mnoho nalezlo, než by kníže se pány posly z rathouzu sjíti ráčili ac. A když Pašek s Pražany svü žalobu dokonali, slyšíc to kníže a páni poslové z měst, takové stížení jich divné se jim zdálo a na srdce jim padlo, i kázali Pa$kovi s jeho kon&ely vystüpiti Druhymi pak dvefmi vézüuom kázavée vstüpiti, nic jim nedali mluviti a hned jim toho podali předkem fkouce: »Páni milí, pro toto sme vás kázali pfed sebe pustiti, abychme na vás otázku tuto učinili, chcete-li pana purgmistra a toho počtu, kterýž proti vám jest, abyšte toho vézení prázni byti mohli, Zádati a prositi; my také, budete-li toho potřebovati, chcem se za vás ku pánuom Pražanuom přimluviti; protož oznamte nám.« K tomu oni odpovédéli, Ze »by to byla ? nám velmi obtížná věc, abychom to měli uči- niti, ano také bylo by to proti našim poctivostem, abychom, nejsouc ničímž vinni, tím, čímž koli na nás žalují, i učinili se vinni; ale V. Mtí pro- síme a žádáme, že ráčíte s pány Pražany nám 331 o vysvobození jednati a pracovati, abychom my vězení prázni mohli býti a v moci jich nebyli, poněvadž ne krále J. Mti, ale jich věz- ňové sme, a když svobodni budeme, chcem s jich žalobě odpovídati; jedné račte nás s nimi v hromadu pustiti a spolu vyslyseti.« K tomu kníže s městy jim odpověděli: »Páni milí, my vás k tomu netáhnem, abyšte jich žádati mčli, aniž k tomu vedeme, nedejž » nám toho milý buoh, a zvláštč což by bylo proti vašim dobrým poctivostem, než toliko sme na vás otázku učinili, chcete-li to učiniti, protož prosíme, za zlé nám nemějte. A kdež žádáte, abychom vás v hromadu pustili a vy- ss slyšeli< — kníže mluvilo, »nám to od od J. Mti Ké poručeno není, abych súditi měl, ale to mi jest poručeno, abych jednu i druhů stranu vyslyšel a toho zprávu J. Mti Ké zase odeslal, protož musím se tak zachovati; protož, což pak se dotýče toho jednání u pánuov ? Prażan, abyste vézení prázdni jsouce svobodni býti mohli, o to rádi chceme pracovati*).« Tu jim u Pražan potom hned hledali, aby mohli vězení prázdni býti, a rozličnými prostředky s nimi o to jednajíc až do večera, nic jim zjednati nemohli; i odložil jim toho kníže s městy i druhé straně do zejtří do patnácti hodin, aby jedna i druhá strana své obtížení a žaloby spíšíc jim podali, že je chtí slyšeti Jakož se jest potom tak stalo 2c. XXI. Opět druhého dne slyšáni vězňové s Pražany. Nazejtří pak ráno v outerej pan Jan Hlavsa aby každý z nich k tomu, což se jeho dotý- a pan Mikuláš Šorf s knížetem z hradu doluov s kati bude, mluvil; v kterémžto spisu nic toho na rathouz přišli a při těch svrchupsaných vězních také stáli a s nimi do rady před kníže a pány posly z měst vstupovali, ale pan Vít Šípecký nesměl dolů s hradu jíti; neb naň nejvíc zanevražili. Když je pak před sebe pustili, kázali jim spis, kterýž Pražané proti nim sepsali, čísti, 3) Srv. str. 88, pozn. a). nepostavili, jakú jim vinu dávali, když je jímali v své vězení, anobrž odepřeli, což sú dokto- rovi Burjanovi, — berouc ho do vězení a do- tejkajíc ho zradú — mluvili, toliko pravili, že « ho do vězení dali, nechavše zrady a jiných hanlivých slov na straně; jiné pak věci sepsali na všecky osoby strany víry, samá holá slova, 42° 1524 

Strana 332
332 PAMĚTI O BOUŘI PRAŽSKÉ R. 1524. 1524 ač někde svědky vedli; ale kněží, kteřížto byli mého spravování, aniž to pravé učiniti muož; 1524 strana jako i oni a všemu zlému nejprv pří- neb sem já svého ouřadu zbyl v postě, a on čina, a to všecko jendnom1) klevety byly. tepruva počel1) kázati povelikonoci za správy Pražané počali v tom spisu svou žalobu a ouřadu mistra Jana Paška*). A tak což se vísti na všecky osoby, nejprv, kterak pan s koli za jich spravování někdy i nyní dálo, to Hlavsa byl primasem a tito při něm v radě na mne a na tyto dobré lidi cpají a chtějí, aby bitý nebitého nesl. — Také sem já ani tito dopustili pod svú správú, že ta hostinská a bludná učení povstala, a ti pikartské a bludné dobří muži žádných bludných kněží v ničemž bludném nezastávali ani fedrovali, ale často kněží na fary uvozovali, je fedrovali, a tu sara- n před sebou, když co mezi nimi zniklo, mívali. cénskou mši Martinkovu — bez vomiralu a A kněz Martin s svými kněžími vždycky se mešného roucha — zastávali; kteřížto kněží jest k slyšení volal i nápravy žádal 1), kdež mu i lid pod jich správů o svátostech lehce ká- od žádného dáno není. I protož dokudž na zali a mluvili, a zvlášť o těle a krvi boží, »že jest motýl a že zpráchniví, že paúci oblezú a něho nic bludného uvedeno nebylo, za bludného že za malým kusem chleba mnoho psů běží«, s i s jinými držán býti nemohl dotud, dokudž a jiného mnoho těch klevet sepsali, ale žádného, by v jakém bludu uznán sa, zákonem božím kdo by co takového rouhavého mluvil, nepo- napraven býti nechtěl. stavili, aniž mohli nebozí co pravého toho Kdež pak praví, že by bludně a rouhavě mluveno a kázáno bylo o svátostech, což že učiniti3). jest2) praví, ale toho ničímž nedovodují, aby to Pan Jan Hlavsa slyše na sebe takovú ža- » tak bylo aneb kdo by to mluvil, nepokazují lobu, takovu jim odpověď dal, ohradivše kníže aniž pokáží, než toliko holá slova mluví, ani s městy, i dí: »Kdež praví, že by za mého i to mluví, davše tyto dobré lidi do vězení a ouřadu a spravování takové neslušné věci po- hanské nebo saracénské měly nastati aneb že, majíc je v své moci ještě jim strážné zjednali — když sem já byl primasem, ta všecka hostinská a kteřížto strážní rádi jich mnozí, chudí sousedé, hlídají a to proto, že dobrodiní strany pokr- učení že by měla povstati, tomu já všemu od- pírám, že to pravda není; neb sem já správcím muov i jiných věcí od nich přijímají, — i aby města tohoto nebyl, když sou ta učení povstala, je vždy obci voškliviti, vo čest, statek i hrdlo neb sou prve před mnoha léty v Praze byla připraviti mohli, praví — a kněží zjevně na ká- za kněze Jana Miroše. Neb, když on zde v Praze » zaních mluví — že lidi tráví, ježto, jakž tomu tak počal kázatib), někteří z těchto, kteřížto teď na jinému všemu od nich na nás smyšlenému a mne i na jiné žalují, konšelé sú bejvali a takové klamu pouhlému1) a téměř hmatavému odpírali učení sou snášeli, je i oblibovali; a potom za sme, odpíráme a odpírati míníme, že tím ničímž jich správy takové učení zde kázáno jest od těch vinni nejsme.« kněží, kteréž oni za nejkřesťanštější mají, k čemuž s Více na pana Jana Hlavsu vinu napsali, sou tehdáž nic neříkali. Potom také i za mé správy že by za svého spravování, když jednou kněžstva pan Zíka kněze Jana Podušku) i potom kněze do rady povolali, administratorovi s kněžstvem Václava4) do Tejna mocí jest uvedl a je za- přikazovati měl a docela přikazoval, aby příliš stával. Kdož pak praví, že kněz Michal těla Kristova nechválili ani tupili6), než aby tak mnich u sv. Kříže počal kázati německy za o o tom mluvili, pokudž zákon ukazuje, nic vejš 1) Tak v rkp. — 2) Rkp. »jest že«. a) Srov. u Bartoše str. 85 a 86. — b) Jan Miruše byl farářem u sv. Kříže V. od r. 1513 a již tehdá chýlil se k »pikartství«. Hlavsa prvním purkmistrem stal se teprv r. 1515. — c) Mezi 17. list. 1517 a 9. září 1518; potom byl prvním purkmistrem M. J. Pašek; Poduška v Týně připomíná se r. 1519 a † r. 1520. — d) Asi stříd- níka, kn. Václava Rožďalovského. Ziga patrně jednal jako přední soused jménem celé osady farní týnské. — *) Kn. Michal augustinian, o němž u Bartoše, str. 62b—64a. Hlavsa přestal úřadovati 14. března 1524, veliko- noční neděle byla 26. března. — 1) Srv. str. 310. — 5) Z téhož viněn byl M. Brikcí. Viz níže.

Strana 333
SLYŠENÍ VĚZŇŮ PŘED KNÍŽETEM A POSLY Z MĚST. 1524 ani níže, a také jakž svolení hromničné s po- volením krále J. Mti ode všech stavuov nařízeno jest. Na to vedli svědomí pana administratora a pány konsistoriany. K tomu pan Jan Hlavsa seznal se jest, pravě, že z vůle a z rozkázaní pana purgmistra a pánuov v radě mluvil jest, poněvadž kněžstvo mezi sebou kyselost o to měli, že povinní sú byli mezi sebou to srovnati a jim přikázati, jak se při tom zachovati maji. »Což se pak žaloby této na mne i na jiné a svědomí na ní dotýče, jest věc divná, že administrator a a jinć kneżstvo na nas po kostelích káží, ha- nějí, tupí, i všelijak lidem voškliví, i jsouce strana proti nám tolikéž jako Pražané, žalují na nás i svědčí, ačkoli i to jich svědomí na žádné ublížení našich dobrých pověstí nám není, však proto rovně se nám děje jako mistru Janovi Husovi v Konstancí, že sami naň žalo- vali i svědčili;, a tak od svých vlastních jest o život přišel. Protož, milí páni poslové z měst, račtež sobě to vážiti, že, což se nám děje nyní, aby se vám) téhož nepřihodilo; nebo jaká se jest nám lehkost zboha a zdarma i tomuto městu stala, menší by zlé bylo před bohem i před lidmi, aby město popelem leželo, ježto kdo rozum má, můž to dobře znáti.« Na pana Mikuláše Šorfa napsali vinu, že by dopustil jakémus sedláku v Opatovicích při své faře v kostele kázati, a jiné věci, že by bludné kněží za faráře na faru uvozoval“) zc Na to všecko pan Mikuláš Šorf jim slušnů od-. pověď dal jako i pan Hlavsa, že ho v ničemž nemohli popadniti zc. Na mistra Brikcího dva kněží sv ědčili, kněz Vojtěch od sv. Štěpána a kněz Jeronym bakalář“). Kněz Vojtěch svědčil, že mistr Brikcí k němu mluvil na faře u sv. Štěpána, aby velmi nechválil těla a krve boží, než aby o tom mluvil, jakż zakon ukazuje. — Kněz pak Je- ronym svědčil, že dal mistru Brikcímu své for- máty“) schovati, a on když mu je vracoval, 1) Rkp. »nám«. 333 řekl: »Proč tam chodil, však's toho mohl zde dojíti<. — K tomu se mistr Brikcí seznal, však na ten konec: »kdybychme měli v zemi biskupa svého<. — Druhé kněz ut suprá svědčil, že s >pfi tom navracování formátů učinil sem na mistra Brikcího votázku, muož-li se tělu božímu klaněti v svátosti? — on mi jest odpověděl, že muož, ale aby měl zření k nebi<. — K tomu též se jest mistr Brikcí seznal. — Třetí svědčil kněz » Jeronym, že by mistr Brikcí tehdáž měl s ním řeč míti o to kněžství, a že by tak měl říci, że dobry lejk muož to všecko učiniti jako kněz. — Tomu jest mistr Brikcí odepřel, že jest toho nemluvil, a tím zavřel, že »to svědomí s mé dobré pověsti nic neškodí, neb mi nic škodného jeden ani druhý svědek nesvědčí, anobrž každý z nich o jiné věci svědčí, a tak jeden svědek podle práva Żadnej svódek<. — Toto pak dále na mistra Brikcího bez » svědkuov sepsáno bylo, že u vigilí sv. Vavřince kázal maso vařiti a péci u sebe, a tak z toho znáti se dává, že pořádků křesťanských držeti ani zachovávati mínil ani chtěl zc. Tomu mistr Brikcí odepřel, by rozkázal, než pověděl, = že má ženu mladů a »kterážto jsúci mladá za- pomenula na půst a to tudy učinila; než, bych se byl domů vrátil, nechtěl bych ho jísti pro pohoršení jiných, než musil sem bez viny zů- stati na rathouze<. — Druhé, že, když v osadě w mluvil nějaká slova rouhavá, že mu tu hned lotry dávali a že ho chtěli rváti, — k tomu mistr Brikcí odpověděl: »Tak já z vůle osady často sem mluvíval, ale aby mi lotry dávali a rváti chtěli, toho sem nikdá neslyšel a o tom » nic nevim. Kdeż pak praví, že bych nějaká slova rouhavá měl mluviti, a nepraví co, protož také nevím k čemu odpovídati<. Na mistra Václava Daniele od Lazarů na- psali vinu, že sedě v radě a jsa purgmistrem © mluvil proti kompaktátům, nechtě k nim svo- liti, tak odpíral králi J. Mti — k tomu mistr Václav odpověděl, že »>já proti kompaktátům 8) Srv. str. 315. b. ř. 35. Farářem u sv. Michala v Opatovicích byl r. 1520—24 kn. Martin, smyśleni luther- ského, jenž vypověděn byl současnč s jinými 10. srp. 1524. — ») Srov. u Bart. str. 86b. ř. 6—22. — 9) Listy na vysvěcení od biskupa některého z Vlach. 1524 9. srp. 

Strana 334
1524 23. list. 334 PAMĚTI O BOUŘI sem nemluvíval, ale, jsa jeden z konšeluov, podle svého svědomí, pokudž sem rozuměl, přimlouval sem se a své zdání pověděl; však pak, nebyla-li by dobrá a užitečná přímluva má a zdání, hnedky jest měl každý k tomu pfistüpiti a podle toho povinen se zachovati neb to drZeti, a tak tehdy sem já proti vuoli krále J. Mti neodpiral a nic neudinile, Na Daniele Rauše vinu napsali jednu, že by mluvil, když o chození s procesí se hádal, řka: »Oni se strojí k procesí a my se budem strojiti do kyrysu«. Druhé, Ze by se mél smáti a rukama v hromadu pleskati, fikaje: »Shle- dáte, nač to vejde«; na to Zádnych svédkuov nebylo. — Na to pan Rauš odpověděl, že toho v paměti nemá, aby to měl kdy mluviti. — Třetí napsali, že by ne od křesťanského, ale od pikart- ského kněze Martina, betlémského faráře, přijímal. . Na Jana Erazima vinu napsali, že lehce mluvil o oleji, křižmu a mazání zbytečným, kterak prst do uší sypí a oči blátem zamazují; —- a na to svědkuov neměli; k čemuž odpověděl, že se v tom nepamatuje. Na Blažka soukeníka vinu napsali, jednou že by Jan Bonuše k němu přišel a heslo mu oznámil, k čemuž se sám seznal“) — K tomu Blažek soukeník odpověděl, že »já sem pro něho neposílal ani jeho za to žádal, aby ke mně chodil, než když jest přišel, viděl sem ho rád jako souseda. A on jest mi žádného hesla neoznamoval, a tak jsem neměl od něho co pfijiti, než to mi pověděl, že by se něco zlého PRAŽSKÉ R. 1524. na Malé Straně dáti mělo, ale já ani tomu sem neuvétil«. — Druhé, Ze o božím těle kněží vy- provázel těch devatenást, kteří s Martinkem vyšli z Prahy ut supra. — K tomu se jest při- » znal a povédél, Zet »sem já tím nic nezhtesil ani co provinil a také bohdá mé dobré' po- vésti tím sem nic neubliżile. — Tito pak kon- šelé a vězňové jednostejně tímto zavřeli: »Osví- cené a milostivé kníže a páni poslové z měst! Znáti abySte rácili, že toto bohdá naší cti a naší dobré pověsti nic neuškodí, což koli na nás žalují, žádné hodné příčiny nepokazujíce, proč bychme toho vězení hodni býti měli, než toliko jakés klevety vymyšlené na nás napsali beze všech hodných svědkuov. Však, zdálo-li se jim, že bychme jací bludní lidé byli, měli se k nám podle toho zřízení obecného zacho- vati a k nám přistupovati. Ale toho všeho za- nechavše mimo řád a právo na nás sú sáhli, davše a dávajíce nám vinu, jakž sami chtěli a chtějí, ježto my tomu všemu sme odpirali a odpirame, że tim nilimż vinni nejsme<. A když tak směle podle svých čistých svědomí jeden každý nepřáteluom svým odpo- vídal, kníže Karel hledě okolo sebe, zdechl, až i slzy pustil, a někteří páni poslové z měst též slzeli, někteří srdečně plakali, podavše ruky těm vězňuom, litovali jich, že se jim taková křivda děje beze všech příčin hodných, proč by je měli jímati a do vězení dávati. I odložili jim toho opět do středy, v 16 hodin *) aby staly oboje strany. 1 5 EU w XXII. Slyšáni 'opět vězňové třetího dne. Tu opět nazejtří Pašek [s] !) svou rotou při- většil něco žaloby své “). Kdež tito napřed jme- novaní vězňové doufalivě a zmužile tomu všemu odepfeli?), že opět knížetem a pány posly z měst hnuli, že pro pláč k nim mluviti ne- mohli. A když vstali z rady, před radnú svět- nicí ty vězně, vědúce, že sou dobří a zacho- a valí lidé, těšili a litujíce jich nevinných s nimi se rozžehnali a pánu bohu je poručili, jich pak nevinu po všech městech i po vší zemi roz- hlašovali. Ale kníže Karel oběma stranám oznámil, » že, což jest slyšel a co jest mu dáno sepsaného, to všecko chce králi J. Mti po poslu, což nej- 1) Dodáno. 2) Srv. u Bartoše, str. 65. — ») As o 8!/4 hod. ráno našeho počtu. — “) Podle pořadu rozumí se tu ža- lobou Paskovou spis d. — 4) Druhá odpověď vězňů, spis e. Srv. u Bartoše v kap. 34., str. 95. 1524 23. list. 

Strana 335
SLYŠENÍ VĚZNŮ PŘED KNÍŽETEM A POSLY Z MĚST. 335 1524 spíš bude moci, dodati a zvěstovati. Což král poslům z měst poctivě poděkování, že je po- 1524 volně slyšeti a vyslyšeti ráčili, učinili a tímto J. Mt za odpověď dá, tím se jedna i druhá strana bude moci zpraviti; a ti vězňové aby doložili: »Poněvadž pak nás podle naší neviny dotud poseděli, pokud se Pražané nedají vohnúti. nic potkati nemohlo, teď již půjdeme zase do Ale kníže po tom vyslyšení ještě i toho s toho tesklivého vězení, ale proto již sme svou dne se pány posly z měst rozličnými prostředky při a svou nevinu a před V. Mtí oznámili, až do večera u Pražan to jednali, aby v svých a V. Mti dobrotivě vyslyšeti ráčili; jižť zase ve- domích byli a z nich ven, jsouc na závazcích, seleji do toho vězení půjdem i je mileji trpěti nechodili do odpovědí královské, aneb aby budem, a dopustí-li na nás pán buoh co jiného, v Praze v městě nebyli, jsouc též na závazcích o buď i smrt, všecko to mileji s jeho svatů mi- jako vězňové. Ani toho jim zjednati nemohli. lostí ponesem«. Nebo2) kníže stoje s Paškem v jednom puntu, Tu opět k žalosti mnohé z měst i z obec- všeho, což koli jednal, na bílo a pod barvou ného lidu přivedli ty, kteříž slyšíce o tom, znali jednal. nevinu těch dobrých lidí a že se jim násilé děje A tak ti svrchu jmenovaní páni majíce s od Paška a jeho pomocníkuov bez všelikého zase do svého vězení jíti, nejprv knížeti a pánům jich provinění. A tak ten den zase do vězení šli. XXIII. Co jsou zjednali kníže se pány posly z měst vězňuom. Nazejtří pak ve štvrtek kníže přijel na býti; nebo tehdáž vlastního kmotra svého dal rathouz, maje s samými Pražany a pány posly » zmučiti, nějakého Matěje hřebenáře a druhého z měst od krále J. Mti jednati a mluviti o nějaké Jana Bonuši, souseda dobrého a zachovalého ), jakož pak v sněmě kolínským přede všemi dluhy. Tu tepruva páni poslové z měst to ob- drží a zjednají na Pražanech, že ti vězňové ohlašováno bylo léta 1525. Potom pak po nevelmi dlúhém času mistr napřed jmenovaní, toliko konšelé, aby již v žádným zavřeným vězení nebyli jako prve, z Jan Pašek z Vratu ty jisté vězně konšely nej- ale aby vůli měli choditi po všem rathouze, prv z města vypověděl, dav jim lhůtu za dvěd kde chtí, aby jen z rathouzu přes prah necho- neděle toliko, aby v svých domích pobyli; dili. Ale i toho jim příti nechtělib), než závazky a po tom po nich jiné všecky, kteréž koli v své králi J. Mti učiniti museli, že ven z rathouzu moci a u vězení měl, tak že pan Havel admini- nepůjdou. v strator příjmím Cahera na kázáních svých lid Sluší také i to znáti a pamatovati, že, ač- proti nim pobízel a bouřil a napomínajíce, koli doktor Burjan slyšán nebyl, však proto aby statky jim poberouce manželky jich i s dít- také vinu tuto naň napsali, že ten traktát kami za nimi vyhnali, mluvě na kázaních i s jinými Luterův »De instruendis ministris« neuměle, kněžími to, což člověku dobrého svědomí falešně a nepravě vykládal; a na to vedli s nikdyž nenáleží mluviti, a nad to vejše, kdež jediné věděli, že by kdo chtěl pánu bohu slúžiti, nijakž svědomí konsistoř a sami sobě svědčili. Tyto věci i mnohé jiné dály sou se k vůli nedali, ale pálili se s nimi, mrskali a od města Paškově, neb tehdáž on v Praze kraloval, roz- hnali i jinak tyransky, jak chtěli, nakládali. V tom času král Ludvík svaté paměti, kazoval a všecku obec Pražskú po sobě obrátil, že, což on chtěl, žádný proti němu nesměl o maje lítost nad těmi vězni již vypověděnými, 1525 listop. 24. list. a) Věta tato »Nebo .. jednal« zdá se mi pozdějším cizím přípiskem. — b) Ale dopřáli, třeba po zdráhání, a neradi. — c) Srv. u Bartoše str. 18 a 64. — d) Neshoda s Bartošem str. 105 ř. 1b, jenž udává 3 neděle. As i v Pamětech bylo původně psáno III, ale písař některý I vypustil a druhý již vypsal slovy.

Strana 336
1626 1530 11. dub. 336 PAMÉTI O BOURI listy jest psal pánuom některým do krajuov i do všech měst královských, aby též vězně fedrovali a jim, kdežkoli přijedů, dobrů vuoli vokázali“). Ale mistr Pašek na odpor králi pánu svému — kdež věděl, že by z tých vězňuov který byl — psal a haněl, což nejvíce mohl, žádaje též, aby fedrováni nebyli. Kdež páni a konšelé v městech více napřed pána boha, potom krále a pána svého dědičného psaní sobě vážili, nežli mistra Jana Paška, z zlého lože pošlého?“), a týmž včzňuom dobrú vuoli, lásku bratrskou vokazovali, znajíce jich nevinu, že se jim před bohem křivda dála. PRAŽSKÉ R. 1524. Tyto mnohé a jiné věci, jichžto jest bez počtu a psáti tesklivé, mistr Jan Pašek a Havel administrator s svými pomocníky bez překážky činili sú, až i krále, pána svého, o hrdlo sú s pripravili. A to stálo až do krále Ferdinanda, kterýžto božím spúsobem — když mčsta Pražská v jedno byla spojena a Pašek jsa prvním pánem v nich kraloval — to pfetrhl a mésta roz- dvojil a též vězně dobrotivě s mistrem Paškem » a S PraZany dobrotivé a laskavé vyslyšel. Nač jest pak, než jest taková věc k místu přišla, mistru Paškovi a Havlovi Caherovi přišlo, pořad se oznámí. XXIV. Ortel na mistra Jana Paška od Jeho Milosti krále Ferdinanda. Léta páně tisícího pětistého třidcátého mistr Jan Pašek smířil se s panem Janem Hlavsou a mistrem Václavem Lazarem o ten ouklad, kterýž provedli nad nimi pod spůsobem pikartství, že je z měst Pražských i mnoho jiných souseduov vypověděli, nebo kněží byli požádáni k tomu, aby mezi nimi smlouvu učinili, jakož se pak tak stalo“). Potom pak mistr Jan Pašek maje svého života konec vzíti pro své zlé účinky a mnohé nepravosti v pondělí před velikú nocí“), tu urozený pán, pan Vojtěch z Pernštejna, nejvyšší hofmistr království Českého, s některými pány přímluvu k králi J. Mti ráčili sou učiniti za mistra Jana Paška, aby J. Mt Kská ráčil ho před sebe pustiti a naň se tak neunáhlovati, ale milostivě jeho vyslyšeti. — Kdež král J. Mt ráčil jest na žádost těch pánuov mistra Jana Paška před sebe pustiti. Neb jest toho mistr Jan na tři neděle skrze přímluvy žádal, aby mohl před J. Mt Kskou předstúpiti a svú nevinu oznámiti. A když před J. Mt Kskü pfedstoupil, nej- prve poděkování slavně jest učinil, že J. Mt Kská ráčí jeho milostivě vyslyšeti *. — A král J. Mt ráčil jemu odpověd dáti: »Rád, milej mistře Jene!« Tehdy mistr Jan poklonu učinil, řekl jest: » »Milostivý králi, kterak bych já skrze některé osoby byl před V. Mtí velice omluven, že z takového omluvení stranního bez přítomnosti mé ráčí se V. Kská Mt na mne hněvati. Milostivý králi, za to velice prosím, že neráčíte takovým s postrannym řečem víry o mně V. Kská Mt dávati. Milostivý králi, za to velice a pokorně prosím a V. Kské Mti žádám, že mi ráčíte s těmi osobami, kteří sou mne před V. Mtí omluvili, rok složiti a den jmenovati, že chci bohdá » slušně se a spravedlivě vyměřiti, neb ráčí to V.Kská Mt skutečně poznati, že sou mne křivě a nepravě omluvili před V. Kskou Mtí.« Tehdy J. Mt Kská ráčil jemu toto povédéti, že s tím ráčí pohotově býti a že jej bude s slyšeti, a pfi tom ráčil toto mluviti a mistra Jana Paška se ptáti: »Mistře Jene, když si byl ouředníkem a správcí za času slavné paměti Ludvíka krále, švagra našeho milého, když nějaká nesnáz vznikla mezi městy a knížaty a) Str. 186. — ) Srv. podobnou pomluvu u Bartoše str. 17. — ©) Doklad z knih komor. soudu 4 F A 19-20. — 4) Pašek pozbyv prve již moci, ztratil t. č. mocnou ochranu p. Zd. Lva z Rožmitála, jenž 11. března vzdal se úřadu. Pašek boje se nyní hněvu králova hledal přímluvy. Viz Tomek XI, 100. — 5. dubna slyšán po- prve, 11. dubna souzen. — Srv. kap. 33. kroniky Bartošovy, str. 272 ad. 1526 1528 

Strana 337
ORTEL NA MISTRA JANA PAŠKA Z VRATU. 1590 Bavorskými, tu jsú k vám Plzenští a Klatovští a některá města na radu přijela a tys se jich ptal: »Při kom stojíte? Stojíte-li podle psaní krále, tehdy vám rady není potřebí; pakli chcete při nás státi, chceme vám raditi, a což budem в vám raditi, budem vám i pomáhati a dopo- máhati<*). Tak-li jest, mistře Jene?< — A on odpověděl: >Milostivý králi, na boží milosti a na V. Kské milosti sem.« Druhé. »Mistře Jene, když ste dali pomoc » proti Turku králi Ludvíkovi, že ste netáhli ku pomoci, jak a pokud ste táhnouti měli, nebo kteříž posléz vytáhli, ti jsou dotáhli, a ty o tom dobře víš. Také o tom dobře víš, jak se jest to dálo, kterak jest švagr náš zahynul, a my také в víme?). Jest-li tak, mistře Jene?< A mistr Jan Pašek řekl: »Na buoží milosti a V. Kské milosti sem.< Třetí. »Za kralování našeho kterak sme vám poručili o kněžstvu, když sme jeli ven z země, a přísně sme přikazovali, aby oni bouř- » livých kázaní nechali, a zvláště Havel admini- strator, lidi haněje a jich jedněch proti druhým pozdvihuje i proti nám mluvě, kterak bývalo to, že obec Pražská že!) sou směli pánům svým se zprotiviti i knížatům i samému králi i jeho » jímati i z země ven vyhnati a nékteré. i do vězení bráti: »Nu, milí Pražané, buďte muži stálí jako předkové vaši<« гс. Mistfe Jene, ty si na tom kázaní byval, tomu se do rukávu usmí- val a nic si tomu neříkal x; i co tomu říkáš, » mistře Jene? Poněvadž si na tom kázaní býval, pamatuješ-li se v tom. Pakli se nepamatuješ, budou tě jiní pamatovati hned“)«. — »Na boží milosti a na V. Kské milosti<. - Ctvrté, »Mistie Jene, kdeZ si ty tu smélost s vzal a moc, že si města v jednotu spojil s ně- kterými osobami, kterážto města císař Karel právy a vejsadami a privilejími obdařil a krá- lové jiní, předkové naši, těch práv, statut, privi- lejí pochválili, rozmnožovali a potvrzovali a « podle těch obdarování k městóm i měšťanóm se zachovávali a co bylo poctivého a spraved- livého vzdělávali a rozmnožovali a potvrzovali 1) »že< zbytečné. 337 a s rozvážením spravedlivě a milostivě ke všem se chovali. A ty si hledal to zkaziti všemi obyčeji. A tu se jest na tobě to ukázalo, když sme království přijali a když sme i přísahu. učinili, abychom jednomu každému vedle práva a svobod spravedlivě se zachovali a vejsady jich stvrdili, ale tys se tomu vždy protivil, neb když sme měli města Pražská zase rozděliti a v první řád uvésti, abychom se tak zachovali, jakž sme přiříkali, pamatujíce na to, co císař Karel a jiní králové před námi učinili a jak se v tom zachovali, ale ty si pak některé osoby sebravši (sic) knám si poslal, abychom toho ne- ráčili činiti; klada toho příčinu takovú, že ta obec k tomu nesvolí ani svolovati bude“), a kterak se jest pak jinak našlo a kterak si ty pro to nepřestával, to obmejšleje, jak by mohl to přivésti, rozličné lidi pozdvihuje až do těchto časů, a to jest zjevná věc, že se nám i naší vůli protivíš a naše rozkázaní sobě málo anebo nic vážíš. Mistře Jene, co ty k tomu říkáš?« — »Milostivý králi, na boží sem milosti a na V. Kské milosti. « Páté. »Mistře Jene, maje nás, pána a krále jiného jsi sobě vyvolil a za pána vzal, ty dobře o tom víš, koho, a my také dobře víme, kdo jest, ježto jest nám ta věc velmi nesnesitedlná a velmi netrpělivá, aby naši poddaní v našich městech měli sobě jiného za pána bráti, ježto my v městech našich takových lidí nechceme míti, kdo by se námi nechtěl spravovati“). Co tomu říkáš, mistře Jene?« — »Milostivý králi, na boží sem milosti a na V. Kské milosti.« — Potom pan Vojtěch z Pernštejna z poru- čení krále J. Msti ráčil odpověď dávati Paškovi: »Mistfe Jene, z téch a takových příčin, kteréž si J. Kské Mti učinil, upadl si v trestání. Pak J. M. Kská žeť ještě ráčí milost učiniti, ať by se nětco nezdálo, žeť by se nětco ublížilo, i protož J. Mt Kská přikazuje, aby v městech královských nebýval a z Prahy aby se ve dvou nedělích vyhostil. Slibuješ-li se tak zachovatí ?< — A on fekl: »Slibuji.« -— 3) O tom sporu s Bavory není zatím nic známo. — b) Srv. Bartoše str. 191 a d. — ©) Srv. Bartoše str. 293 a a Pamětí 327b, zvl. f. 6—8. — 9) Srv. u Bartoše str. 246a, ř. 6.—19. — ©) Vztahuje se k nějakým piklům, dnes ještě neznámým. Snad s knížaty bavorskými po zvolení Ferdinandově. 43 1580 

Strana 338
11. dub. 338 Druhé. »Aby toto znal, kdo by tě z čeho vinil, aby mu práv byl na kterémkoli právě neb se s ním smluvil po orteli. Slibujeś-li se tak zachovati?« — A on fekl: »Slibuji.« Třetí. »Aby žádnému rady nedával ani řečí ani psaním a žádných schůzí postranních s žádným aby nemíval. Slibuješ-li se tak za- chovati?« — A on fekl: »Slibuji.« Čtvrté. >Když král J. Mt dá věděti napřed dvě neděli, aby se postavil kdyžkolivěk. Slibuješ-li se tak zachovati?« — A on fekl: »Slibuji.« Potom král J. Mt mluvil: »Mistře Jene, aby věděl, že z těchto závazků žádný tě nemá propouštěti kromě my anebo purghrabě pražský nynější neb budoucí, když bychme my jemu to poručili.« I mluvil k němu opět pan Vojtěch z Pern- štejna, nynější“) hofmistr království Českého: »>Mistře Jene, však umíš čísti, teď J. Mt Kská ráčí ceduli řezanou dáti a sobě druhé ponechati, a vedle tejchž cedulí aby se tak zachoval; jestliže by pak v jediném pochybil, co jest tě nyní potkati mělo, potom tě nemine; a s tím můžeš odjíti.« Toto se stalo v pondělí po Květné neděli ve XXII hodin za krále Ferdinanda J. Mti léta pána Ježíše Krista patnáctistého třidcátého. PAMĚTI O BOUŘI PRAŽSKÉ R. 1524. Téhož léta“) tejž král Ferdinandus a při témž času mistra Havla Caheru, administratora pražského, ze všech zemí svých vypověděl a vyhnal, kterýžto potom v Anšpachu pod mar- s krabí Jiřím ženu sobě pojal a opět proti těm, s kterými jedna ruka byl, zradil, jiného učení následuje. A Zika řezník s jinými, přesvědčený lhář, zůstal a mizel!) z dopuštění božího, že na rat- » houze — tu, kdež jiné dobré lidi svévolně bez jich všeho provinění sázel, — seděl a nic ne- měl, odkud by zaplatil ani sobě co dobrého udělal, leč co mu přátelé jeho učinili, až potom v těch bídách smrt mu konec učinila“). Ti pak dobří lidé, kteří takové těžkosti a protivenství od nich trpěli, zase všickni beze všeho ublížení svých poctivostí a na potupu všem svým nepřátelům v městech Pražských byli a někteří z nich od J. Mti Kské do ouřadův » konšelských säzeni®) a naposledy dluh smrti zaplativše, koruny slávy veselé očekávají, kterůž dává bůh těm, kteříž v pravdě Krysta Ježíše přebejvajíce a rytěřujíce od ní žádným tyran- stvím odhroziti se nedají, ale v ní věrně pracují, = z toho všeho chválu pánu bohu vzdávajíce, jemuž v Trojici svaté blahoslavenému buď čest císařství, moc a sláva na věky věkův. Amen. 15 XXV. Modlitba těch jistých vězňův, kterúž složil mistr Brikcí u vězení. Pane Bože všemohúcí, kterýž si vysvobodil Mojžíše a Arona i lid svůj z moci Faraonovy, tři mládence z vohnivé peci, Daniele z lvové jámy, Jonáše z propasti mořské ryby, Zuzanu z falešného nářku, Mardochea z oukladův a obžalování Ama- nových, Jozefa z ukrutné vazby, Joba z rozličných trápení a protivenství, viziž také utrpení naše! Nebo pozdvihl se jest nepřítel náš, mnohé zbouřil, ježto pokoj měli, kteřížto položili sou zlé za dobré, nenávist za milování, mluvili pokoj s bližními, ale zlé věci byly v srdcích jich; pohaněli sou nás haněním, skřípajíce zuby svými, tak že učiněni jsme k pohanění, k utrhání a ku posmívání sou- sedům našim i těm, kteříž vůkol nás jsou, přátelé » a bližní naši, proti nám se přiblížili a postavili. Opustila jest nás moc naše a zmařeno jest dou- fání a naděje v lidech, že již nemáme, koho bychom hledali pomocníka, jediné tebe, kterýž pro hříchy naše spravedlivě se hněváš. Protož uslyšiž hlas těch, kteříž žádné jiné naděje nemají než k tobě, a vysvoboď nás z moci nepřátel a odejmi od nás bázeň, nevydávej nás v ruce zarmucujících. Nebo povstali sou proti nám svědkové falešní a lhala jest nepravost sama sobě. Tys po- mocník náš a obránce, v tebeť doufá srdce naše a vysvobození budem; však si zaslíbil: 40 1529 (1533) Exod. »Usly&ímt, nebo milosrdný sem« a opét: »Vzyvej xum mne v den zámutku a vysvobodím tebe«, a tvüj XLIX. 15 1) V rkp. »mrzel«. a) Od r. 1529. — b) Stalo se o rok dříve, v srpnu 1529. — ©) Viz str. 280. — 4) Jen Mik. Śorf v N. m. r. 1532 —34 (Tomek XI. 413). 

Strana 339
Jan XVI, 23 Žalt. XXXVI 35 Žalt. LV, 11. K Řím. VIII, 31 1526 MODLITBA BRIKCÍHO. ZIVOTA SKONÁNÍ MIKULÁSE A KLARY. syn, milý pán náš Ježíš Kristus, toho potvrdil, řka: »Začkoli prositi budete otce mého ve jméno mé, dáť vám.« I poněvadž věrný jsi v slibích svých, že nedopouštíš více pokoušeti nad to, nežli bychom mohli snýsti, povstaniž, ať se neposilňuje člověk, s neb se jest povýšil jako cedrus libánský, vzhlédniž a uslyšiž a vysvoboď nás, pane bože! >V tebet doufáme a nebudeme se báti, co by!) nám učinilo tělo; tys nám spomocnik, nebojimet se, co by nám učinil človčk«. »Budeš-li ty s námi, kdo bude » proti nám?« Nebudemeť se báti množství obkliču- jících nás, na tebe vzkládáme péči naši a ty ob- živíš nás?) a nedáš nás?) pohnúti nespravedlivým, neb spravedlivého a nevinného ty neučiníš opu- štěného. Ty suď nás a rozeznej při naši, neb znáš srdce a svědomí naše, že tím, což nám lidé za vinu kladou, ničímž vinni nejsme; oniť zlořečí, ale ty dobrořečiti budeš. Trpíme, ale věříme, že tím zahanbení nebudem, a když o nás soudy své mají a činí, my nadčji máme v milosrdenství tvém, oči naše sou k tobě a při tobě; zhřeší-li, tresci, neboť nezná ruka lidská milosrdenství a hněv muže nečiníť spravedlnosti, ale ty spravedlivý a milosrdný si, jehožto milosrdenství prevyšuje?) soud a většíť jest než naše prohřešení, kterýž rozhně- vaje se odpustíš a v Čas zarmoucení utčšíš. Přijmiž za občt ducha zarmouceného našeho, neb ty, pane, srdce zkroušeného a poníženého nezamítáš. Vzhléd- niž na nepřátely naše, neb sou se rozmohli a ne- návistí velikú nenáviděli sú nás, napraviž a ob- » 15 20 28 339 měkčiž srdce jich k nám a rozptyliž srdce lživá a rady zlé, jako“) si rozptýlil radu Achitofelovu, ať by tebe více nehněvali a v hřích nepadli, do- mnivajice se, že by tím tobě sloužili. Videl jsi, pane, nemlčiž, pane, neopouštějž a neodstupuj od nás, nedávej jim víc moci nad námi, ať by po- chvaly neměli nad pádem naším, pravdy a spra- vedlnosti, kterúž ty znáš! Pro milosrdenství a pro jméno Syna tvého, Vykupitele našeho, pána Ježíše Krista za nás ukřižovaného, tvé zasloužení a dostiučinění. Nebo my, cožkoli na nás přišlo, tvoji sme v každé příhodě a v tebe doufáme, nýbrž také, by nás zbíti chtěli; doufatit budem v tebe. I protož povstaniž, pane, povstaň! Dokavadž se hnévati a prodlévati budeš? — Pozdvihniž ruky své 5) a spomoz nám, posilniž srdcí našich Duchem svým svatým, ať snášejí tebe. Nechť sme učinčni jako lvi, doufajíce bez strachu, snášejíce tento hněv, který jest přišel na nás, a protivenství ukrutné nepřátel našich; obratiž lkání naše a pláč v radost k Tvé cti a k chvále a k našemu dobrému, abychom živi souce chválili tebe, nebo nechceš smrti hříšníka, ale aby se obrátil a kál. Též ne mrtví chváliti budou tebe, pane, ani všickni, kteříž [s]stupují do temnosti, ale my, kteří živi sme, díky vzdávati budem tobě, v Duchu a v pravdě tvé tebe ctíce a chválíce, v Trojici jednoho pána boha Stvořitele i Vykupitele tebe i Potěšitele na- šeho na věky věkuov. Amen. XXVI. Života skonání Mikuláše vřetenáře a Kláry hospodyně jeho 8). Tuto se položí, kterak mistr Jan Pašek a Havel administrator s svými k víře napra- voval, pro krátkost toliko o nějakém Mikulá- šovi vřetenáři a Kláře, co se jest při popravě jich přihodilo, jiných všech, jichž jest mnoho bylo, kteříž pro pravdu Krista Ježíše trpěli, opustíce. as 40 A to tehdáž léta tisícího pětistého dvacátého sedmého“) v Praze na Novém městě byla jedna vdova jménem Klára, v létech sešlá, u svaté Ka- teřiny obydlé své mající, dosti bohatá, u kteréžto v podruží byl jest člověk starý, jménem Mikuláš, na soustruhu vřetena dělal a odtud byla živnost jeho. . Casu pak jednoho před hodem vánočním, když kněží podle obyčeje svého sousedy zapisujíc je obcházeli, přišli sou i k nim, napomínajíc je též jako jiné podle ouřadu, aby správu učinili. Oni vyslyševše je, nětco jim odporného proti té jich bezděčné správě pověděli. Pro kterúžto věc obžalovali sou je ti kněží svému faráři Mikulášovi 1) V rkp. >aby<. — ?) V rkp. chyb. »nás«. — 5) V rkp. »tvé« 3) Zpráva tato vyšla z péra svědka očitého, jakž sám se uvádí. 8) V rkp. »pfevyzáuje«. — $) V rkp. »a jako«. — Podobá se však, že svědkem tím byla osoba jiná, nežli skladatel Pamětí. Obšírný vývod viz v čl. mém ve Věst. akad. 1903 str. 653—6; hlavní tresť jeho záleží v tom, že skladatel Pamětí ve všem, co líčí z autopsie, vypravuje správně, kdežto spisovatel »Života skonání< zejm. osoby pražské udává nesprávně, a tím jaksi projevuje se v Praze cizincem. Srv. i úvod. — Ale sepsání není současné, nýbrž nejspíše z r. 1531. Viz i Kroniku Bartoš. str. 208. — ^) Datum chybné, snad jen vinou prvního opisovače, jenž přidal v římském letopočtu cifru. 43* Zalm LXXIX, 5 1526 

Strana 340
340 1526. příjmím Provaznikovi u sv. Štěpána. *) Ten pak farář bez meškání na pana administratora tehdáž mistra Havla Caheru to jest znesl, od něho pak ten farář vzavši(!) naučení do vazby těžké vzíti je rozkázal. Potom dne třetího vedeni byli do rady v pří- tomnosti pana administratora s konsistoriany svými, přítomní sú také byli starší obecní obojích měst Staré i Nové Prahy, — neb tehdáž jednota byla ?), — kdež tázáni byli. Nejprve se optali: Co anebo kterak držíte o svátosti oltářní těla a krve páně... věříte-li tu pravé tělo Kristovo býti, kteréž jest na pravici boha Otce a ne jiné, a při tom věříte-li tu býti pravého Krista majícího krev a duši? Mikuláš k takové otázce odpověděl:...“) A kněžstvo hned jej odsúdilo za kacíře a upálení hodného a odsouzen jest za purmistrství Martina Smila řezníka). V středu pak před vá- 19. ргоз. пос! v XXI hodin vedeni sou z vězení na smrt, aby spáleni byli, tom vedení toto se jest dálo: Nejprve jakž z šatlavy vyvedení byli, začal sobě píseň o umučení pána Krista a kterak prv- nější mučedlníci vydávání byli na smrt pro svě- dectví Krista pána, kterúžto jda zpíval od šatlavy, aż proti Vopicovüm *) ji dokonal. Když pak proti Templi přišli — jest dům, v němž sou bekynč, v Caletné ulici), na němž jest namalováno, kterak pán Ježíš s lotry veden byl na smrt, — napomenul jest je rychtář, aby klekli a pánu bohu se pomodlili — kdežto za obyčej klekati těm, kteréž na smrt vodí, — vo- kazuje jim tu na to znamení malované kříže Kri- stova. Mikuláš pak kleknouti se jest zpíčil mluvě, že pravé znamení kříže pána Krista má na svém srdci a že jemu není potřeba toho znamení malo- a při = 20 PAMÉTI O BOURI PRAZSKÉ R. 1524. vaného. Rychtář k tomu pověděl Jiřík Komedka: 1526 »Pohleďte, kterak jest neústupný, aniž ještě může nechati fecí rühavych.« V tom pak bific volal, oznamujíc(!) příčinu ohavné smrti jich, a to tuto, že by nějaký blud neústupně držel kacířský, mluvě rouhavé věci o tělu a krvi Krista Ježíše, od kteréhož bludu aby ustúpil, od obojího stavu duchovního i svět- ského jest napomenut, a on že by, zatvrdilý sa, hnüti sebú nedal, protož jestli že by se kdo tc. Když se pak z toho místa hejbali, nějaký mlá- denec z stavu rytířského, jménem Hynek Perknovský, jda z Jičína“) právě, náhodou se k tomu přitrefil a pohleděl na osobu a dí k jednomu: »>Ale, milý příteli; proč tomuto člověku tak starému mají ta- kovú smrt učiniti?< — On jemu odpověděl, že by nějaké bludy kacířské neústupně držel. — Perknovský odpověděl: »Ale, milý pane, že ho není kdo napravě, moh-li bych já přistoupě s ním rozmluviti?« — Ten jistej pověděl: »Proč nic? Rozmluv!« — K némuZ Perknovsky pfistoupivse(!) dí: »Ale, Mikuláši, jakž ty věříš, věříš-li v pána Боба ?« — Odpověděl Mikuláš: >»Věřím.«< — Perk- novsky: »I v Syna jeho Ježíše Krista?< — Mikuláš: »Véfíim.« — Perknovsky: »I v Ducha svatého?« Mikuláš: »Věřím, a na té víře chci umříti.« — Dí jemu Perknovský: »Jdiž s pánem bohem a na té víře směl bych i já umříti a na hranici dnes s tebou jíti, neb tak věřím rovně jako ty«. A když tak mluvil, lidé jím trhali od něho, a on mluvil jim řka: »Což pak pravda boží nemá míti pro vás svobody? Abyšte věděli, že rovně tak věřím jako títo.< — To když rychtáři pově- děli, hned ho do vězení vzíti kázal. A s těmito předce jíti kázal. Když pak k božím mukám — jako říkají — za Horskou branou přišli, tu opět bific k volání se chystal, a v tom opět rychtář 3) R. 1526 byl farářem tu kn. Jiřík Oulehle; kn. Mikuláš až r. 1531. — №) Poznámka ta svědčí tuším opět, že psal ji venkovan; Pražan by sotva pokládal za nutné, zmiňovati $e o zřízení, jež teprve tři léta bylo pominulo. — ©) Další shoduje se doslova s výslechem, jakž jest otištěn v Kronice Bartošově, str. 209—211, krom těchto vý- jimek: Str. 210a) ř. 7.: »Optali se ho, co drží o P. Marii<; — f. 12. není »i prve nežli Krista porodila<; — f. 14. místo »matka« je »matkou«; — f. 15, m. >A kdyż se ptáte«, jest »A kdež tížete se<; — ř. 16.—31. vy- necháno »PonévadZ žádného jistého písma... protož to jisté jest<; — ř. 32. vynech. »za nás<, »A největší důvod jest toho, že<; — str. 210b) f. 7. m. »Dále: Co by držal a věřil< jest »Optali se dále, co drZí a vétí«; — ř. 15. vynech. »spálená<« — f. 17. m. »v piístí Kristovu« jest »pfístí pána J. K.«; — ř. 20. m. »a mluviti< jest »mluvitie; — f. 21. vy nech. »a protoZ«; -- f. 25. »Opét se optali, co... drZi«; — str. 211a) f. 1. »Optali se ho, co drží o bratru Lukášovi bol.<; — ř. 8. vynech. »Jiná otázka: Co drží... Odpověděl«; — ř. 11. vynech. »Jiná otázka... Povédél, Ze«; »Co drZí o Kalencovi?« — f. 16. Opét se optali jeho: »Kolik jest vás kněží v té Malé stránce? Odpověděl: Štyři<; — f. 18. m. »svéfen« jest »svéfeny«, vynech. »toliko«; — f. 19. vynech. »Syna bolího«; — f. 21. vynech. »Ptali se ho...«; »neposluhuje$ svátostmi«; — str. 211 b) f. 3. »A tu jest prosil všech přístojících, řka...« — 4d) Bartoš udává dobu odsouzení v čas purkmistra Jakuba Kocoura, jenž úřadoval, pokud známo, ještě 3. led. 1527, tedy aspoň již 6. pros. Buď tedy souzení obou upálených dálo se již před tím (zpravodaj neudává určitou dobu) za předchůdce Jakubova Mart. Smila; anebo se zpravodaj zmýlil. — ©) Dům Jana Opice z Třebska v Celetné ul. č. 559-I. — 1) Č. 589-1. — 8) Viz str. 122. 

Strana 341
1526 Exodus XX. 4. Luk. I. 33 Žalm XXIV. 19 ŽIVOTA SKONÁNÍ MIKULÁŠE VŘETENÁŘE A KLÁRY HOSPODYNĚ. Mikuláše napomenul, aby klekl proti božímu umu- čení. — I optal ho Mikuláš: >Kde jest to boží umučení?< — Rychtář di: »Tot jest, v sloupě malované,« — Odpoví Mikuláš: »Toť vás malo- vání sklamá,« — Rychtář: »Však i my nevěříme, s by to bůh byl, než památka neb obraz jeho ne- vinné smrti.« — K němuž Mikuláš: »Co čistá jest věc, živou památku neb obraz na srdci svém no- siti, neb psáno jest: „Neučiníš sobě obrazu rytého ani podobenství kterého', o nichžto David páně takto jest pověděl: „Ústa mají a nebudou mluviti, oči mají a nebudou viděti %c, Podobni necht sou 10 "jim, ktefiż delaji je a vSickni, ktefiż oufaji v ně. . Jeremiáš takto k tomu se přimlouvá: ,Dílo rukou svých sou ctili a padali sou před tím, což sou prstové jich učinili.“ Rychtář k němu dí: »Klekniž, ale proti slunci.« — Mikuláš pak obrátil se k němu, očí svých pozdvihl k nebi a klekl proti rychtáři řka: »Již ale učiním podle tvé vůle«. Rychtář: >Však's to klekl k západu.« — Mikuláš: »> Věřím já, žeť jest pán můj všudy nade mnou, pode mnou, za mnou i po stranách a tak všudy; mocnýť jest a veliký, všudyť chce panovati a panujet bez konce.« — V tom pak dítky jich k nim sou přistoupily, dcera Mikulášova a dcera Klářina“), k nimżto Klára řekla: »Nuže, milé děti, jižť vás poroučím milému pánu bohu, aby vás spravoval vedle své vuole.« Také kšaft statku svého jim pověděla. A dcerky, rodičův svých požehnavše, do města sú se s pláčem navrátily. Když pak k hranici přišli, kteráž k upálení jim byla strojena, i řekl jest Mikuláš: > Všemohúcí věčný bože, tvéť milosti svaté děkuji, že si nás na tento svět ráčil zploditi, při tom také, že si strážce i ochránce náš býti ráčil po všecky dny života našeho a že hodni učinění sme pro jméno tvé až i k tomuto místu přijíti; z víry také dr- žíme, že dnes s tvou milostí hodovati budem a že nám ráčíš dáti za tyto světské věci tělesné, jenž nejsou než bída a psota, mrzkost jich, korunu slávy syé.« Tu sedě podle hranice od popravců zzut jest z obuvi a hned povstavší, k nebi očí svých po- zdvihii, fekl jest: »*BoZe, Otče všemohúcí, jenž v Trojici dokonale Ziv sa kraluje$, buoh Otec, Kristus Ježíš, Syn jeho milý, také Duch svatý, vzhlédniž na mne tuto hodinu a k své svaté mi- losti přijmiž duši mou. Vzhlédniž i na nepřátely mé, kterak sou se rozmohli a nepravú nenávistí m nenávidéli sou mne, pohledé na mne, milej pane, 15 20 25 90 35 40 46 341 po cestách spravědlivosti tvé kráčeli I za ty se také modlím, kteříž sou mne na smrt omylně od- soudili, tak jakož i svatý Štěpán za své nepřátely se modlil, já se modlím: Vodpustiž jim, milý pane, nebť nevědí, co činí. Kriste Ježíši, jenž sedíš na pravici boha, Otce všemohúcího, když přijdeš, jenž si přišel do ráje svého, rozpomeniž se na mne, k tobě s oním lotrem volám.« A v tom Číča fezník^) dí jemu: »Což ho v kostele není?« Mikuláš odpověděl: »Věřím já, že drahý pán jest i v pekle i v podpeklí a tak všudy mocí svú, nebť mocný jest a protož všudy chce panovati a panujeť a panství jeho neníť konce. « Tehdy jeden z přístojících, divě se jeho stá- losti řekl jest nahlas, tak že ti, kteří okolo něho stáli, mohli sou slyšeti, kteréhož i já podál stoje, slyšel jsem: >Milý pane, mám víru a tak se do- mnívám, že dobře pánu bohu svému věřím, avšak, kdybych měl pro ni na hranici jíti jako tento, zdáť mi se, žeť bych ji jistě zapřel.« A jiní stojíc tu i řekli i se mnou: »A jest nás takových více než míně “).« Ihned pak na hranici vtažen jest. Tu stoje na té hranici, řekl latinským jazykem: »>In nomine dei Jesu Christi,« jenž v českém jazyku v sobě to nese: »Ve jméno boha Ježíše Krista«, a hned hlasem zazpíval: »In te, domine, speravi, non confundar in eternum«. I fekl k lidu: »Vy, kteiiZ latině nerozumíte, toť sem zpíval: »V téf sem, milý pane, úfal, nebuduť pohaněn na věky.« Ač před tímto lidem nyní pohaněn sem, ale však z víry držím a naději v tobě silnou mám, žeť před tvou svatou milostí nebudu pohaněn. Milý Ježíši, jenž sedíš po pravici boha, Otce všemohúcího, pro tebe to vsecko trpim.< — Popravcové pak stojice na hranici, ústy jsou ho dolův položili; k sloupům ruce i nohy těžce roztáhše přivázali. Mikuláš pak roztaženej k pánu bohu takto jest volal: »Kriste, Synu boha živého, ráčil si po- včdčti ve čtení svém: >Břímě mé lehké a jho mé sladké«, oblehčiž, milý pane, břímě tvé a jho tvé také oslaď; z víryť držím, že oblehčíš a osladíš a oblehčil si a osladil si všem vyvoleným tvým od počátku světa i mně také dnešní den. V tét, milý pane, doufám, nebuduť pohaněn,< — a ta slova opětoval několikrát — »v té sou také oufali otcové nasi, oufalit sou a vysvobodil si je. Roz- pomeň se na svá smilování, Hospodine, a na milo- srdenství tvá, kteráž sou od věkuov podle milo- srdenství tvého, pomni na mne pro dobrotu tvou, a) Schovanka Klářina. Viz str. 216. — b) V rkp. Czicza. Vít Číča, řezník, znám je kšaftem svým r. 1528, 13. květ. (Arch. praž. kn. č. 9. fol. 156.) — ©) Možno jest i čísti: A jiní stojíc tu i řekli: »I se mnou, a jest nás atd.« 1526 Skut. apošt. VII. 58 Luk. XXXIII. 42 Zalm XXX. 2 Mat. XI. 30 Žalm XXX. 2 Žalm XXIV. 6 

Strana 342
1526 Žalm 342 mne. Pane bože můj, ostříhej duše mé, nebuduť se styděti, nebť jsem doufal v tě; nezatracuj duše XXVI. 20 mé s hříšnými a s muži krve života mého, v jichžto Žalm XXV. 9—10 Žalm XXIV. 11 Žalm L. 3 rukou nepravosti jsou, pravice jich jest naplněna daruov.« V tom pak Klára naň zavolala řkúci: »Ale, milej Mikuláši, kýž se také za mne modlíš pánu bohu.« — Mikuláš dí k ní: »Milá Kláro, však já se i za tebe modlím, jediné silně věř, že budeme dnes s jeho milostí hodovati v království jeho. Pomniž na nás, milej pane, pro jméno tvé svaté smiluj se nad hříchy našimi, neboť mnozí jsou.< — Popravce pak v tom Kláru týž k sloupům za ruce i za nohy roztahovali. Ona pak, když ji tak velmi táhli, fekla: »Ale netáhni mne tak velmi.< — Di ji popravce: »Ba trp mile a modl se panu buohu, nechaje toho.< — Klára jemu zase: »Kterak se mám modliti, a ty mne tuze táhnes.« — Mikuláš dí k ní: »Nedbejž již, milá Kláro, nic, však tě i mne tuze svázal, ale s pomocí boží ját již nic nećiji.« . Popravce pak hned skoćivse s hranice doluov, knihy toho jistého Mikuláše — jaké sou byly, toho nevím — po škartách rozvundané, tak aby se jich mnoho zdálo, z mošny vyndavše, nětco na hlavu, nétco po Zivoté rozmetal volaje: »Podej sem trachtarum, trachtarum,« a hned v tom po- chodni rozsvítil, podstrčil pod branici. Mikuláš pak modle se pánu bohu říkal tento žalm: >Smiluj se nade mnou, Hospodine, podle velikého milosrdenství tvého a podle množství sli- PAMĚTI O BOUŘI PRAŽSKÉ R. 1524. tování tvých shlad nepravost nasi.< — A tak potom hlahol bylo slyżeti v ohni a beze všeho křiku a úpění i trhárí pro bolest ohně, než v ti- chosti modle se, co by usnul, dokonal život svůj. s To až potud o kříži věrných a pravých kře- stanuov od bezbożnych; ač mnohem více se jest ještě těch ouzkostí dálo, však pro tesknost na tom přestanu. Tyto věci všecky Kristus pán předpověděl učedlníkuom svým i jich potomkuom, že po- vstanou falešní proroci a budou je vydávati do škol, do žalářuov, před vladaře a krále a budou je mordovati, a že budou v nenávisti všem pro jméno jeho, ven z obcí honiti je budou a že každý, kdo je zabije, domnivati se bude, že tím bohu poslouží. Tehdy, poněvadž % jistá věc jest, že mimo toto předpovědění páně jináče nebude, vložmež na něho péči svů a on učiní a vysvobodí časem svym a nedopustít pokoušeti více nad to, nežli bychom mohli snýsti, a učiníť s pokušením prospěch, aby zkušení víry naší dražší zlata byla, k kterémuž !) v Trojici blahoslavené bohu Otci, Kristu Ježíši, Synu jeho milému, Duchu svatému buď čest, moc, síla, císařství, sláva, jasnost, díkuov činění na věky věkuov. Amen. 15 z 1) »k kterémuž« — k čemuž. XEM 1526 Mat. XVII. 16 

Strana 343

Strana 344

Strana 345
LISTY A KRONIKA M. JIŘÍHO PÍSECKÉHO 1518—1526. M. Georgii Pisensis epistolae duae ad monachum Joannem Miruss, huiusque ad priorem epistolam responsio. — M. Laurentii Trebonii rectoris universitatis Pragensis binae et M. Wenceslai Korandae una epistola ad eundem Georgium. — Varia notatu digna, quae M. Georgio Pisensi vivente acciderant, ab anno scilicet 1518 usque ad obitum regis Ludovici A. 1526. I. 1524 1524, 21. března v Praze v kolleji Karlově. — M. Jiří Písecký knězi Janu Mirušovi2). Vytýká mu v ká- 1524 zaních jeho zpupnost, nestálost; napomíná, aby nevykládal prostému lidu o nejtěžších tajemstvích víry a řídil se příkladem starých Čechů, aby napravil se, pokořil a umírnil, a zejména o mrtvých zle nekázal, jakž učinil křivdou neb. M. Martinu Vlašimskému; na konec vyzývá Miruše k odpovědi a hrozí, že veřejně proti němu vystoupí1). Honorando sacerdoti Joanni, cognomento et illis quidem amicis ex charitatisque fonte Miruss, salutem atque felicitatem in eo, qui scaturientibus, alloqui. vera salus est, Jesus Christus, servator noster. 1s Exordiar vero ab ipsa unitate et concor- dia — donum quippe dei est et summum Amen. Nimis tu, profecto nimis, pater in Christo humane condicionis bonum, — quam tu quidem admodum dilecte, in tuis illis concionibus, validiorem ac perfectiorem fore contendens, infirmam potius atque debilem reddis quaque ne dicam confabulationibus, in nos debacharis » id arte feceris, isti articuli rem ordine omnem atramque bilem coram vulgo evomis, nullius nos fuisse momenti homines adseverans, eo vel dilucidabunt: 1.2). Primo vellem equidem, dilecte frater maxime, quod videlicet non adeo in divinis eloquiis magni dei, sicuti in dogmatibus ethni- duas potissimum res abs tuis illis contionibus abesse, et longe quidem abesse — quod et corum philosophorum et olei et operis con- sumpserimus. Id mihi, mi frater, videris facere z Martino Luthero pariter optarem — nempe citra sanum probi viri consilium iudiciumve, speciem arrogancie et immodicam maledicen- siquidem malignum sit iudicium, ante quip- tiam, que res potissimum et fidem abrogant et piam iudicare, conculcare dareque pessum, prius- optimi cuiusque animum alienant, quemad- quam ad amussim — ut aiunt — vel proba- modum in multis divinorum eloquiorum locis veris vel examinaveris. Quam ob rem haud » haud illucide videre licet 2c. Presbyteros reliquos iniustum mihi visum est, te nonnullis verbis, omnes3) et iudicas et condemnas et flocci 1) Číslování a regesta úvodní pořídil vydavatel. — 2) Čísla přidal vydavatel. — 3) V rkp. »omneis«. a) O kn. Mirušovi viz u Bartoše str. 62; Tomek X. 465, 554; Rezek v Č. Č. M. 1882, str. 543. Po svém vypovědění z Prahy Miruš žil v Litoměřicích, snad ještě r. 1531. 44

Strana 346
1524 Mat. 15 .te deliquerit, 346 LISTY A KRONIKA M. facis, sepenumero populo id inculcans: »Non ego quidem, dilecti, vobis loquor, loquitur vero ex me deus, lex utraque, priscorum denique patrum sacri canones disserunt. Ministri autem vestri sunt canes, pseudoprophete, latrones, rasi, ; uncti, fabularum discriminatores et reliqua id genus.« — Tu vero quis es, qui alterum con- demnas, qui in alterum dicere paratus es? Non ita, mi frater, factitarunt dei homines divino flatu pleni, utputa patriarche, prophete et apo- » stoli, doctores denique pii, cum Grecorum vel Latinorum antiqui. Hi omnia ante sano iudicio perpendebant et loco et tempore. Tu autem quis es? Quem te ipsum facis? Gloria mortalium propria nihili est; qui vere : commendat, deus optimus maximus est. Is quoque: vere commendabilis redditur apud omnes, quem et deus solus et opera hominis commendant. Sit mutus homo ad gloriam, lo- quantur alii, nempe opera, que in homine per- » Spicua sunt, et carnis et spiritus almi. Facile, pater, est, imo dicam naturale cuius, homini vitas aliorum taxare, facile loqui est, at — crede mihi — prestare quid, — difficile! Ouid tum superest, verba rebus ipsis probes, verba s factis firmentur. Tolle itaque hec e medio, ar- roganciam rursum intelligo et maledicentiam, que res non modo me ipsum, verum plerosque alios quoque non mediocriter offendunt com- moventve. Reice abs te iactantiam, quid erunt » homines, nonne omnes homines; pone, qua!) multum insanis, maledicentiam; confuge cum libenter tum eciam frequenter ad Jesu nostri persuasionem. Si frater quispiam nonnihil in accerse illum et inter te et s ipsum quoque corripito ad usque emendacionem edificacionemque. Omnia in vobis fiant sine tumultu, sine strepitu, omnia in edificacionem sanctimonie, supportantes in vicem in charitate, que nihil non efficere potest. Orandum est sacius « quam maledicendum, ut charitas Jesu, servatoris nostri, et Spiritus eius magis ac magis in nobis abundet, in omni scientia et in omni sensu, ut simus omnes sinceri citra offensam usque in diem Jesu Christi. Predica, mi pater, verbum « JIRÍHO FÍSECKÉHO. dei eterni, predica, at cum timore et tremore, cum gaudio spiritus, sine fastu, sine mentis elatione, hoc est: pure, sincere, ex charitate, humiliter, non plus sapiendo, quam phas sit Sapere, ne esse ex eorum numero videaris, qui non propter charitatem, sed propter invidiam ac contencionem evangelion Christi servatoris pre- dicant. 2. Item. Inconstantia mentis erga divina elo- quia plurimum —- ut nosti — periculi adfert. Hanc quoque in te expertus sum; quo fit, ut auditores verbi domini non meliores, sed con- tentiosi, sed dissentientes impiive reddantur. Multi philosophorum ethnicorum uno semper et eodem vultu in vita sua extiterant. Quid dicam de nostris? Patriarche, prophete, apo- stoli, uno spiritu divino afflati, verbum eterni dei sibi ipsis concreditum et viriliter et con. stanter?) ad usque capitis periculum — citra spi- 1524 ]sai. ritum vertiginis, qui ex sathana proficiscitur —xx1. 14 omnes?) passim predicarunt. Inconstantia quippe levitatem primo animi, hominem denique sine fide, sine veritatis agnicione declarat. Siquidem vir animo geminus, minime dirigetur in omnibus viis suis. In lege etenim divina omnia ab uno emanantia in unum rursus confluunt, eo quod unius sint Spiritus sancti singula, solida per- fectave, nullam permittentia homini praesertim spirituali inconstantiam. Quam ob rem, pater si multos vis Jesu nostro lucri facere, esto im- mobilis, constans, utque aiunt, adamantinus, et in verbo et in opere; alioqui frustra fundamenta iacies, in vanum curres. Quod si observaveris auxilium domini nostri Jesu Christi desuper persentisces in tete. 3. Item. Istud quoque animum meum dis- turbat, et quidem vehementer, nempe excellen- tium questionum erga fidei nostre archana coram simplici vulgo discussio; mi pater, animadverte! In divina enim philosophia nonnulla sunt, que solum viros sapientes, integros, perfectos ex- postulant admittuntve. Aliqua imbecillibus, ceu ipsis puellis lac, offerenda sunt, utpote man- data Jesu Christi, annunciatio scelerum imitacio- que virtutum, quod divus Paulus passim ob- 1) V rkp. »quaec. — ?) V rkp. »conflanter«. — 3) V rkp. »omneis«. 

Strana 347
PRVNÍ LIST MIRUSOVÍ. 1524 servat. Archana vero et secretiora excelsi die vel sunt omnino coram vulgo inerudito subti- cenda, vel pie, modeste sobrieque quandoque contingenda. Ea tu, mi frater, pocius cum pri- moribus nostris nec non tibi similibus conferre stude, quem ad modum sacratissimus Paulus et cum divo Petro et cumr reliquis apostolis nonnulla contulit, demum uno omnes spiritu totum per orbem evangelion Christi — per- pulchrum posteritati exemplum relinquentes — predicavere. Illius eciam gratia et concilia non rara pro temporum vicissitudine celebrasse legi- mus; sic adversus Arrianos, Beringarios?) ce- terasque hereses innumerabiles. Quapropter tu, mi pater, a secrecioribus abstine, cum nostris presbyteris talia conferas. Turbam ipsorum ac conversacionem minime fugito. Vive in turba, ut, qualis sis, omnes spectent. Solitudo etenim non paucos et perspectos et malos fecit. Hec istius gracia adiunxi, quod sepenumero archana, excelsi dei scrutaris atque coram vulgo discutis cumque perfectioribus non con- fers, ut sic vos spirituales nobis — carnalibus philosophis et forsitan, tuo iudicio, Spiritum dei non habentibus — uno omnes spiritu, uno sensu Christi, unica via regali, unicum Jesum Christum, celestis patris imaginem, vitam illius nec non doctrinam apostolicam annunciatis predicetisve. Quare, dilecte pater, humiliter in profundis dei magni sentias omnemque intel- lectum tuum duc captivum sub rationem fidei. 4. Item. Doces predicandum fore debere pris- corum Boemorum non illaudabili consuetudine. Perpulchre quidem adhortaris, verum non pos- sum satis admirari, quur !) id non prestas. Hanc ipsorum consuetudinem nos malumus, immo adfectamus audire. Nosti bene morem Boemo- rum, sed tuo frueris arbitrio tuoque, ut dici solet, vivis cerebro. Illi per omnes?) sanctissimi evangelii particulas inter predicandum et pie et. modeste providentes, salutifera vulgo affere- misteria 5 10 1 25 85 347 bant documenta, quod in eorum collectaneis videre licet, in hoc praecipue Grecorum et Romanorum doctorum morem imitantes, qui hactenus in antiquis homiliis perspicitur. Vel- lem itaque, mi pater, ut ita quoque facias, et si nunquam antea feceris, quandoquidem nobis- cum es unum, ex equo est, ut postergato Scho- tistarum, Thomistarum, Albertistarumve*) et reliquorum id genus more") ad exemplaria Boemorum nostrorum, una cum ceteris presbi- teris accuras: quod si fueris, maiorem brevi tempore in populo edificationem suspicies aliis- que iuvenioribus incitamentum ac stimulum ardencioris studii erga divina eloquia dabis. Nobis vero carnalibus philosophis questiones, articulos, membra, distinctiones versare com- mittito, qui nihil ultra Aristotelis ac Platonis dogmata recte sapere possumus, sed ne respi- rare quidem. 5. In fine autem, ceu per modum aepilogi istud adjicio totumque, ut antea dixi, ex cha- ritate emanare puta. Omnes tui sermones, docte pater, si diu Prage?) futuri sint, fiant sine scandalo, sine blasphemia, citra personarum enunciacionem. Nemini sive dictis aut factis vel studiis tuis nocere velis. Laudem fuge ac vituperii te pudeat. Uniuscuiusque rei ante principium, finem exquire, quem ad modum sapientis et prudentis viri — praecipue tamen theologi — munus est. Idque in dies imo"'in pectore cordis tui veluti quendam preciosissi- mum thezaurum conditum habeto, ut quanto magis in lege mágni dei nostri proficeris, tanto plus ad perfectionem tibi deesse cogita intel- ligeque, quo fiet, ut nemini obesse, verum cunctis prodesse studebis. Iram in ecclesia com- pesce, nam quem ad modum exceperit, insanie magis quam edificationis flamma existit. Et linguam coherce, nam sepius ea profert, que salubrius est celare. Quum tibi iniuria accidit, non extemplo ad excandescentiam, que animi 1) Tak v ruk. — ?) V rkp. »omneis«. — ?) V rkp. »Albetistarum«. — 4) V rkp. »Pragge«. 2) O Arianech v Cechách slyšíme častěji, ale v XVI. stol. nebylo u nás zvláštní sekty. Arianů, nýbrž jméno to dávalo se z neporozumění nebo ze zlé vůle drobným sektám jiným. Písecký však míní stoupence Ariovy z IV. stol. po Kristu a Berengarovy z Toursu v XI. stol. — b) T. j. stoupenec nauk Dunse Scota (1 1308), Tomáše z Aguina, Alberta Velikého. 44° 1524 

Strana 348
1524 Hebr. X. 30 348 rectitudinem obtundit, verum ad ipsam tole- rantiam confuge. Iniurie quippe nocumentum iniuriantes ipsos persequetur secundum id: »Mihi vindictam etc.« Virtutes in populo, praecipue charitatem, que omnium fons est, radica plantaque, non ut homines stultis questi- onibus et vanis — veluti auceps mellifluo cantu aves — decipias, sed cunctis videntibus teque audientibus utilititatem adferas. Cunctos status in lenitate ac benignitate argue verbo dei, non hominum delacionibus, nec somniis tuis, ne iudiceris esse vel adulator, lingua malis serviens vitilitigatoribus, vel acceptor personam turpis lucri gratia. Cunctis esto benignus, compatiens, animadvertens, ne tu ipse labaris. Regi et principi non maledicito, mortuis ne detrahito; domino illi quidem et rixerant et peccaverant et vitam cum morte commutarunt. Est, qui iudicat, est, qui in Gehennam usque mittat :c. 6. Vitae functorum ideo memini, quia inter ceteros magistros dormientes!) — si tamen omnes magistri huius academie extiterant, providere non illicitum erat — et meum compatrem pro- nunciasti, magistrum Martinum Wlassinensium*), virum omni sine controversia probum, integrum, sincerum, omni scientiarum genere praepollen- tem, praecipueque in divinis litteris haud trivia- liter, sed mire doctum. Cuius minime infestiva monumenta pure et mentis et fidei orthodoxe ir? manibus nostris sunt proprio ipsius calamo collecta. Hunc tu tamen virum nimis audacter temereque, ut omnia soles facere, in: numero infeliciter ac misere consumantium collocare veritus non es. Equidem id perbreviter de compatre meo adseverare ausim: Ille iam quantulumcunque certans certamine vitam in vita nostra, Jesu Christo, consumavit fidemque in veritate Jesu constanter servavit; spes est, gloriam ipsum 5 10 90 w 30 35 LISTY A KRONIKA M. JIRfHO PISECKEHO. vero, dilecte pater, modeste dicam, salva semper 1624 charitate dei, nihil certi adhuc mihi polliceri possum, quandoquidem in horas momentaque horarum adeo sis, apud me dico: inconstans versatilisque. Antea te ministrum ac dispensa- torem secretorum dei nostri Jesu Christi et habuimus et amptectebamur; nunc autem ne- Scio, quo vel fato vel demone iam ad id ventum est, ut nec te intelligamus presbiterum nec ba- nausum artificem. Vide, qualis sis Protheus. Unum sis, uni famuleris opere pretium est, quia si Christo credimus, unum necessarium est. 7. Hec bone docteque senior, prolixius ac fusius, quam speravi, tibi oblata consecratave, — obsecro — eo animo a me excipe, bono, sin- cero, placido, quo tu ipse soles docens in alios dicere; denique me delinquentem vel rescriptis vel oretenus corripito; paratus sum sanam doc- trinam Jesu Christi et apostolorum eius susci- pere non modo abs te, insigni theologo, sed a puello quoque. Nunc tantum significo, in quibus mihi displiceas sisque molestus, sicut et tu nobis auditoribus Spiritu dei vitia corri- piens significare soles. Postula ex me, si cordi est, et professionem mee fidei, ubi volueris, prestabo vel coram toto, — ut tuis verbis utar, — regno, vel coram senatu pragensi, vel in con- ventu consistorii nostre partis, haud diffidens, si ipse poposcero, idem quoque te prestaturum. Vale, pater optime, equi bonique consule, deum optimum et pro misero et aliis omnibus — si soles — exora. Et breviter iterum atque iterum adhortor, a tali iam insania supersedeto, oculos, — ut aiunt, — iusticie habe. Vivos mo- deste corripe secundum hanc formam, quam habes a me collectam. Mortuis ne detrahito. Maxima namque est impietas et summa tyrannis eos velle despoliare, pro quibus deum optimum maximum teneris exorare. lam non possum secundum Christi pollicitationes manere. De te » adeo mitis apparere, si rursum delinques et non 1) V rkp. »dormienteis«. ?) M. Martin z Vlasimé (rozdílný od Tomáše M. z Vlašimč, o jehož stycích s Píseckým byla zmínka na str. 294) r. 1471 dosáhl mistrovství, byl pak členem university a současně kazatelem v Betlémě r. 1497—1501, farářem v Týně 1503—1505, u sv. Štěpána na Rybn. 1505—1509, na konec 1510—1514 »opatem« na Slovanech; ten čas asi zemřel. R. 1499 zastával rektorství. (Tomek, D P IX 340 343, 346, 351, 365, 359; St. letopisy 325; Winter, Děje vys. škol praž. 25, 26; O životě na vys. škol. 359; Živ. církevní 692). O soukromém jeho životě, spisích a stycích s Píseckým jinde nic jsme nenalezli. 

Strana 349
ODPOVĚĎ MIRUŠOVA. 1524 recurres ad pacientiam, virtutum omnium con- dimentum atgue pallium. Si peccabis publice, et ego crimen tuum per templa nostre partis publice adplicabo. lterum vale, mei non im memor unquam hortaminis. Ex collegio Ca- ; II. 349 roli, die 21. Marcii, anno redemptionis nostre 1524. — Georgius Pisensis, artium et philosophie ma- gister academie Pragensis, futurus quoque et ma- gister theologie sacre, si tu tamen, pater, patieris. 1524, 24. března, v Praze. Kněz Jan Miruš odpovídá M. Jířímu Píseckému; příkře odmítá jeho výčitky a Responsio Georgio Pisensi, artium et philo- sophie — nescio cuius — magistro academie Pragensis, he littere presententur. Spiritum sanioris consilii x. Cum literis garrulosis atque puerilibus, amice, christianis- simum ac doctissimum Martinum Lutherum, Christi preconem irrefragabilissimum, cui tota papistarum doctissimorum potentissimorumque altitudo nec non porte inferi praevalent minime, arrogancie arguas, -— non mirum, quod et me eadem inconstantia quoque praecipue vitiare praesumas, secretorum cordis te ipsum divinum seu phitonicum canone secundum tropologiam attestante simulando. At plura horrenda viro christiano artis, tue quorundam more, tua propria arrepticie in me debacchando, bilem atram ex tui ipsius experto me evomere falso depingendo amicicie colorem pretendis. Nil quidem omnibus in ambone ecclesie sancti Galli me correctione cuiusquam dignum dixisse aut egisse mihi conscius sum, etiam sententia probiorum. À te tamen, frivolo iudice, mihi a nemine constituto, absque lege absque ratione iusta — conscientia mea minime formi- dante — condempnatus sum. Ad que et alia singula tuarum literarum tibi furienti pro prae- s senti subticere duxi. Verum, si in quovis me peccasse, non tui cerebri iudicio, quemadmodum phantasticus ad me missis litteris agis, clare cognoscas, iuxta euangelicum institutum mihi indicare aut verbo aut scriptura sacra porrecta « non postponas, meque emendaturum — ubi veritas expostulet — gratia divina suffragante iuxta posse omnino non dubites. Nam secundum 10 15 20 25 30 hrozby. legis veritatis formam vitam. praesentem et agere et finire contendo. Si vero etiam per templa applicando immitis, — ut minaris, — aliquid finxeris, abundantem recompensam per- senties secundum id Salvatoris In qua men- sura x. Fidem catholicam libere publice me confiteri verbo et facto constat; tuam vero fidem actus tui declarant. Ceterum, si tibi sanius in futurum consulere cupis, ab huiusmodi iniqua stolidaque temeritate cessabis. Vale secundum apostolum in stulticia, magister prae- cellentissime, atque, ut te, non quemadmodum viciorum correctorem, sed velut osorem cor- ruptoremque veritatum suarum ad cognitionem earundem cunctipotens illuminare dignaretur, cordintime ora, si tamen propter epicureos ceterosque erroneos ethnicos de vita futura recte eciam minimum vel quid sapias. 24. Marcii 1524. Sacerdos Ioannes Miruss. Responsum in hanc epistolam monachi Miruss ex altera parte huius libelli reperies; et quicunque has epistolas legis, sis, queso, equus utriusque censor. Fuit hic monachus temporibus nostris satis spectabilis vir insig- nisque legis Christi praedicator per aliquot annos in nostra parte. At ubi heretici, Pigardi dicti, in hoc regno caput extulerunt, iam etate fessus huic secte nephande favere cepit sacer- dociique dignitatem abrogavit, tum de natura Christi dei eiusque existenciis — bytnostech — disputans, ut leviter dicam: fuit elatus, superbus, arrogans, maledicus, sine oculo iustitie, fuit Proteo mutabiliur et Vertumno inconstantior 2c. Utinam resipiscat. G. P. 1524 21. bfez. Mat. VII. 2 24. Marc 

Strana 350
1524 350 LISTY A KRONIKA M. JIŘÍHO PÍSECKÉHO. Ш. 1524, 30. března, v Praze, v kolleji Karlově. M. Jiří Písecký kn. Janu Mirušovi, vyvrací jeho výčitky proti sobě a vytýká mu nenávist. Responsio ad litteras sacerdotis Miruss. 1. Spiritum sanioris tolerancie :v. Prioribus litteris meis adhortatus te fueram, sacerdos Joannes dilecte, in quibus mihi apprime displi- ceas fuerisque molestus, ut ab his paulatim supersedeas, quemadmodum epistola mea tibi dicata, — eruta ex fonte charitatis, — satis li- quide et profuse declaravit. Tu tamen hanc ipsam epistolam in malam partem, que mea mens minime fuerat, interpretatus es, adferens in medium Martinum Lutherum, virum omnium iudicio doctum, quod ego homini pio mala velim, cui semper, ut novi famam nominis eius, deprecatus sum in domino Jesu. Et quod tibi hac tempestate optarem, et illi quoque non longo post tempore nomine meo, manu, pectore, corde denique, confidencius atque apud te optabo cupiamque, non livore quopiam vel furia in illum percitus, uti tu ais meas tibi dicatas falso amicitie colore, verum optabo pientissimi Jezu, servatoris nostri, amore; quo pacto benignitate spiritus plures ex romana curia papisticos nostre parti sub utraque specie veroque pastori atque episcopo animarum no- strarum, Jezu Christo, lucrifacere possit. 2. Venio ad tuas litteras, quibus me non ve- luti pater delinquentem gnatum corripis, sed ceu accipiter insontem solet columbam, variis inhumanisque subsanacionibus et, ut ita dicam, abhominacionibus excarnificas, demirans, quis me frivolum tui iudicem delegerit constitueritque. Equidem ingenue fateor me abs nemine fuisse instructum, ut te non condempnem, sed pocius adhorter ad ea, quae prioribus litteris depinxi; et ad id ipsum faciendum tuis haud rarissimis verbis, quae in tua concione diffun- dere soles, invitatus fueram, siquidem sepe soles dicere tuis auditoribus: »Dilecti, dilecti, dilecti«, centies id repetendo: »si contigerit me nonnumquam inter praedicandum id dicere, quod vos offendat — sicut errare possum, here- » ticus esse non possum —, vel securi mea adite limina vel me literis certiorem efficite, paratus sum et emendare et reparare.« Quod etiam in tuis illis litteris ad me datis tua manu hunc in modum inseruisti: »Si in quovis me peccasse » clare cognoscas iuxta euangelicum institutum, mihi indicare verbo aut sacra scriptura por- recta non fpostponas, meque emendaturum gratia divina suffragante iuxta posse omnino non dubites?) Viden', qualia sunt tua verba, » pater! Et quid ego ad te prioribus dedi, si velles perpendere sane, quid illic est, — per- paucis demptis — quin ex aureo sanctissimae scripturae fonte proficiscatur. Ad hoc tu in- quis: »Phitonicum habes ingenium).« Profecto » ita sese res haberet, si ex prosapia illius Ly- 'busse, prime fitonisse, ut ferunt, terre nostre, derivatus fuerim. Quo autem spiritu tibi ego scripserim, hunc ex utraque lege dei optimi nactus sum eoque spiritu primus omnium ma- » gistrorum deliberate commonefeci, ne adeo sis crudelis magistro Mastica*), nec non aliorum quoque statuum ?), uti epistola mea perspicue tibi dilucidat. Si vero rursus vellem in omnes tuarum particulas reponere, possem id quidem * haud immerito facere. Verum supervacaneum mihi videtur, quandoquidem priori epistola nihil apud te profecerím; gratis, ut aiunt, frontem perfricui, gratis operam perdidi; sperans te miciorem fore, immaniorem infelix reddidi, ut s tue littere haud dubie testantur, quibus me auditorem scilicet tuum diversis coloribus de- pinxisti, utpote, — si, linceis oculis vidi, — garrulosum puellum, phitonem, horrendum vi- rum, frivolum iudicem, phantasticum, iniquum, « stolidum, temerarium, incredulum, ozorem cleri, corruptorem veritatis, epicureum ac erroneum ethnicum, magistrum in stulticia praecellen- tissimum. Viden', pater pacifice, quot in me a) Viz str. 349a řádek 36. — b) Tamże f. 21. — ©) Koho rozumiP. pfezdivkou magister Mastica, neni-li jim Vlasimsky, nelze zjistiti. — 4) Místo patrně porušené. 1524 

Strana 351
1524 Psalm, CXLIII. 5 DRUHY LIST MIRUSOVI. spicula ex pharetra ipsius Cerberi extorsisti ! Verum est illud de vobis propheticum: »Tange montes et fumigabunt.« 3. Si mecum non fuisset semper genuina quedam, — si gloriari phas est, — clemencia, non possem non retaliare tuisque te armis convincere. At tempus est, crede mihi, ut quandoque incipiamus esse Filii hominis, Jezu Christi, imitatores, cui dum malediceretur, non remaledixit, cum pateretur, non minabatur, quin pocius pro omnibus hostibus, illuzoribus carnificibusque patrem suum celestem exorabat. Sic etiam tu, insensate senex, condónans iniu- rias omnes!) omnibus, ad tolerantiam, tutissimum futurae glorificationis portum, confuge, semper habens pre oculis veteranorum patrum benigni- tatem atque patientiam, utputa?) Abrahami, Mozes, Job, Thobie, Davidis, reliquorum quoque prophetarum, Christi denique dilectissimi su- orumque apostolorum cum maiorum tum mi- norum, quorum maxima turba est; et sic aspiciens in ipsorum — ceu in lucidissimum spectrum — vitas, non confestim a quocunque illatas tibi iniuras retaliabis, at cunctis condo- nabis, benignus simul et pacificus efficiens. Sed inquies fortassis: »Multum commovisti, mi filii, conscientie mee vermiculum, qui in- defesse tacito verbere ledit, eapropter non valui ferre, immo mortuus essem, nisi in tete atram bilem nativo clericorum more reevo- muissem.« Credo, pater, commovi equidem et maxime. Jussit tibi itaque retaliare conscientia, quod sustinuisset innocentia. Sed ego facile hec probrosa nomina a te fero, eo quod nihil mihi conscius sum; nec me tamen ab omnibus redimo, quia quandoque, — si meis fidam viribus, — talis esse possem, qualem tu me pinxisti, et si non in omnibus, in quibusdam illorum tamen. 4. De fide, optimo humani pectoris thezauro, parcissime dico, quam tu in me deformem emortuamque adseveras, »Tuam,-« inquiens, »actus tui declarant«. "Tu iudicas hic, care pater, qui fieri id potest, ut meus censor hac in re dei sis, quocum nunquam convixeras? Alii a 0 15 25 30 a5 «w 351 aliis! Vicium est omnibus credere, praecipue malis hominibus, qui nunquam bene loqui didi- cerant. Quid facto igitur opus sit? In fide, dono dei, me minime condempna, sed ambo pocius rogemus deum optimum maximumque, qui unicuique tribuit, prout dignatur, ut nobis fidem adaugescat, ne in ea propriis confisi viribus evanescamus deficiamusve, sicuti bene nosti, divo Petro, apostolorum principi, ita errare contigit. In fine iam epistole tue adeo me in- credulum erga dogma Jezu, mei servatoris dilectissimi, opinaris, ut iam mihi nec illam quidem emortuam fidem, qua plerique chri- stiani sunt christiani, quod in te et tua ma- licia est, relinquere videaris, inquiens: »Si tamen propter epicureos ceterosque erroneos 2(.« O facinus audax! o ,pectus Cymeriis, ut aiunt tenebris atrius, tam horrenda audere de homine, christiano moliri cogitareque! Vis audire, — licet opus hic non sit, — quid non modo senciam, sed etiam indivulse credam de vita eterna beataque? Dicam perbreviter, ne fortassis in eo errore, quem de me iracundia stimulatus concepisti, moriaris. Aepicurei, si legisti, animas ethereas post obitum diffundunt in auras. Nostri quoque Platonici aliique hac in opinione inepti post fruicionem dei optimi quandoque in bestias redire putarunt. Sed non mirum est. Id enim ante verum Messiam Christum nostrum opinati sunt, quibus nondum veritas euangelica inno- tuit. »Necdum venerat plenitudo temporis«. Ego vero credo, ut tuo verbo utar, cordin- time, quod post dissolucionem anime a corpore patribus nostris adponar. Credo item, eternum deum non esse mortuorum, — uti Saducei olim et moderni multi, — sed viventium, et 1524 Galat. IV. ubi dissolvar, »rursum in carne mea videbo deum Job. XIX. meum. Ex agro illo Ezechielis, albescentibus Ezech. ossibus pleno, resurgemus. Omnes quidem re- surgemus, at non omnes immutabimur. Qui vero sermones Christi dei hic in carne et verbo et opere pro viribus implere student, ii ad tri- bunal non venient, sed quando vitam cum morte commutaverint, ad eternam vitam ultra fortassis de me tibi dixere? — Ne fide, pater, « elizeos illos campos proficiscentur. Et hec vita !) V rkp. »omneis«. — 2) Rkp. »utputeec. XXXVII 1 

Strana 352
1524 Joan XIV, 6. Hebr. X. 30 352 in Christo Jezu, servatore nostro, cunctis repo- sita est. [s quippe unicus est et via et veritas et vita, is primicie resurgentium, quocum cito vivere lucrum est inestimabile vitamque possi- dere eternam in perpetuas eternitates. Ex his ergo tibi paucis nunc argumentis collige, si sim, ita sentiens, Saduceus, an tu pocius sis frivolus iudex et censor secretorum cordis mei. 5. Preterea tue immense iracundie istud addo: miror ego, et quidem vehementer miror, tu, cum sis homo mortalis, nusquam didicisti ho- minibus parcere. Quum aliis parcis, et tibi parcis, quia homo es. Non fuisti adhuc con- tentus immodica maledicentia, quam tuis in me litteris inique et stolide citra frenum !) evomuisti — bonum erat tum digito?), ut aiunt, com- pesoere labellum ?), — letalibus enim plagis su- perfluam plagam addidisti, more illius tyranni, qui, dum exanimum corpus reddit, abiturus illinc exanimo adhuc vulnus impingit, ut sue tyrannidis insignem hostibus triumphum re- portet. Sic tu quoque mihi fecisti, post multas abhominationes, in sede illa concionatoria in sacello divi Galli publice me, uti ex aliis accepi, non lectis ordine meis litteris, senex tu fatuus, fatuum pronunciasti. Si vellem iterum, bone pater, retaliare, quid deo iustissimo quandoque commendabimus, qui dicit: »Mihi vindicta :c.« et: »Ve huic, qui dixerit ,reus', existens pro LISTY A KRONIKA M. JIRÍHO PÍSECKÉHO. veritate fratri suo, vel ,fatue', vel ,racha', vel 1524 aliud nomen abhominabile?« An id tu bene sa- neque feceris, iam alii, et tui quoque auditores iudicant et sub iudicibus, quis ille sit, lis est. s Scito itague iam non esse animi mei nunc tecum literis lacioribus diggladiari; opperiar interea rei exitum. ^ Tu vero, pater, si potes, Sicut posses, si velles, resipisce et vale. Sique nos, tui ethnici, nonnulla in dies utraque ex » lege magni dei vel discimus vel eruimus, hilari, queso, fronte perferas. Favebo, non in- videas praesertim illis, qui hactenus secundum te in umbra mortis ambulaverimus, quin mi- rare magis ac magis, posteaquam te sine omni » controversia cito minui oportet, nos autem crescere, secundum id: »Quod antiquatur et se- nescit, prope interitum est.« Iterum vale et pro me ethnico et aliis in universitate pragensi constitutis noctuque diuque deum optimum » exora. Jezus Kristus, dilectus servator, spes mea est. Et beatus est, per quem non veniunt scan- dala. Beatus, quem nullus in vita deceperit error. Veritas semper odium parit, obsequium amicos. ,Datum ex collegio Karoli, trigesima z die Martii 1524. Georgius Pisensis, artium et philosophie velis nolis magister, theologie sacratissime et auditor et lector. IV. 1517, 23. října, v Praze, v kolleji Karlově. — Rektor university Vavřinec Třeboňský Jiřímu Píseckému, správci školy v Klatovech. Vybízí jej k horlivému studiu, aby co nejdříve stal se mistrem a mohl pak vstoupiti za člena do university. Václav, kantor jeho, ať obstará svou při o pozůstalost po nebožt. | bakaláři Janu. (Seguentes litteras mihi pertinentes in cartis reperi, guas etiam huic loco, ne simul cum cartis intereant, pro memoria interserere curavi.) Prudenti ac honesto viro, domino Georgio baccalaureo, schole Glatoviensi rectori dignis- simo, suo dilecto, s. p. d. Quum in moderatorem generalis studii Pragensis magistrorum et maxime electorum. » Suffragiis legitime electus sim, non potui illico non cogitare, quonam modo univer- Sitas nostra vires resumat restaureturque. Aliam profecto viam invenio nullam, quam ut studiosi viri undecunque confluant et omnes » uüuDO conamine pro studii incremento laborent enitanturque. Quapropter his et quidem bre- vissimis te admonitum habere libuit, ut his se- 1) V rkp. »franum«. — ?) V rkp. »digitto«. — 3) V rkp. »labillum«. Mat. V. 22 30. bř. 

Strana 353
1517 (od 17. ún. do 3. dub 1518) 1518 (8. led.) (6. led.) DOPISY REKTORA VAVRINCE TREBONSKEHO PISECKEMU. quentibus et prolixioribus noctibus maiorem operam philosophie et artibus euanes, omissis nunc textuum luculentis expositoribus, logice, physice, metaphisice, moralis denique philo- sophie questiunculas studiose legas, cogites, deliberes, exerceas, ut tandem deo optimo ma- ximo opitulante tentamini, primo tum examini pro gradu magisterii nanciscendo adquirendoque te committas, confisus maxime in nostra magi- strorumque benevolentia, amore, favore. Postea- quam vero illud periculum superabis, ut spero in Quadragezima, quam primum varios exposi- tores aut potius autenticos auctores evolves diligentissime. Oro itaque, ne minimi estimes hec nostra inhortamina, sed super his certum nobis dare responsum haud negligas. 353 Preterea non te fugiat, Venceslaum!) can- torem tuum ad ius nostrum vocari. Si igitur ipse stare nequit, propter colendas scilicet, in loco suo alicui ex civibus negocium committat s et res pro se usurpatas defuncti Joannis bacca- larii, maxime pelles duas mardurinas et bibliam, in iure coram officio ponere curet. Si maiorem iusticiam ad dictas res habuerit, quam neces- sarii defuncti, sorcietur obtinebitque eas. Itaque admonete illum, ut quod iüstum est, voluntarie et ultro illis, quorum interest, tradat. Optime valete et responsa ad nos dirigite. Datum Prage ex collegio cezaris Karoli, anno domini 1517, f. 5.?) die divi Severini. Magister Laurentius Trebonius, universitatis Pragensis rector. 15 V. 1518, 3. ledna, v Praze, v kolleji Karlově. Rektor Vavřinec Třeboňský Píseckému v Klatovech. Vyzývá jej, aby dostavil se najisto ke zkouškám 8. ledna, při nichž shledá se s mnohými soudruhy; nechť nezanedbá čestného povolání na universitu. Honesto viro Georgio Pisensi, arcium et philosophie baccalario, Glatoviensium schole preceptori dignissimo, amico dilecto, salutem cupit perpetuam. Nescio, Georgi Pisensis, colende baccalarie, si bine litere mee, une per dominum decanum, altere per quendam discipulum vestrum date, ad te usque pervenerint, Quas per dominum deca- num transmisi, respondent et, ut credo, satis- faciunt literis tuis ad me datis. Posteriores vero breviuscule, sed ampliorem preferebant aut ve- rius dicam operam communiorem exposcebant. Quippe istis te evocabam ad certum tempus, quo tentamini primum, deinde et examini te com- mittas. Sed quum incertus sim, si altere ad te pervenerint, en tercias accipe et quam primum acceperis, tete Pragam conferas. Namque ista ferià sexta, que Aepiphaniam domini immediate se- 1) V rkp. »Vinceslaum«. — 2) Avšak r. 1518 asi Il z řím. data předlohy. quitur, examen magisterii apperiundum esse du- ximus. Noli igitur comperendinare nec aliquorum sententiis futilibus a proposito, mihi et aliis iam pridem notificato, discedere. Amici sint tibi s quidem multi, consiliarii vero unus ex mille. Noli itaque, noli quibuscunque sinistris et nequaquam amicis consiliis cedere locumque dare. Habes sodales complures eiusdem sortis. Venceslauum!) scilicet Lopatsky?) Nicolaum » Zateczensem Czernobayl") et Thomam ut puto Rakonicensem*) et ante alios Mathiam Co- rambum?), venerabilem in spiritualibus nuper creatum administratorem. Habes Venceslaum !) Ropek*) presbiterum et olim preceptorem x tuum dilectissimum. Habes etiam Gallum pres- biterum Zatecensem ), quocum servitorem age- bas. Quibus tu viris et baccalariis unus ad- numeraris et quidem dignissime. Noli igitur bylo sv. Severina v pátek; opisovač vypustil 3) 1518 dosáhl mistrství, 1 1520 nebo 1521. Byl syn Jitiho Lopatského z Libéchova; mél za chof Annu, vdovu po Jiřím Korunovi a s ní düm za kotci postřihačskými »u tri korun«, jejZ váak prodal r. 1519. (Arch. praZ. &. 2142, C 11; viz můj článek »Kronika Bartoše písaře« ve Vést. akad. 1903, str. 649 (otisku str. 78). — b) Mik. Cerno- byl (o němž u Jirečka, Rukověť 138, Cas. C. M. 1882, 540); r. 1518 dosáhl mistrstvi (Tomek IX., 360) — ©) T. r. mistrem, r. 1520 dékanem university (ibid.). — 9) Ibid. Viz o něm u Bartoše a v Pamětech. — jejž seznam u Tomka uvádí jménem Kuropě, faráře u sv. Jiljí (ibid.). —- f) Cahera (ibid.). c) Asi týž, 45 1517 23. Hjna 1518 

Strana 354
'354 1518 tercio inquam monitus, istorum .prestancium virorum societatem spernere, sfemma et magi- stralem dignitatem, que tuam honestabunt per- sonam. Ne despicias testante poeta: Lucius a. . Afranius Tu quamcunque deus tibi fortunaverit horam, (sp. Non.) grata sume manu nec dulcia differ in annum. Quod si quisquam se contrarium consul- torem prestat, cognosce illum hostem et tui nominis et tue glorie, tue denique honestatis non consültorem. Quidquid profecto in animo LISTY A KRONIKA M. JIRÍHO PÍSECKÉHO. tibi sedeat, ceu vita activa, ceu contemplativa, 1518 magisterii dignitas utrique suppeditat, utrique adminiculatur. Ne moreris igitur. nec acerbitate viarum nec periculorum deterrearis. Scio te » virum esse, non decet frangi adversis, sed qua deus te fortunaque vocat, contra audentior ito! Vale letus feliciorque. Datum Prage in collegio Karoli, dominico in octava Ioannis Evangeliste. 3. led. Magister Laurentius Trebonius, generalis studii Pragensis rector. s VI. 1518, 23. října, v Praze v kolleji Karlově. Probošt kolleje M. Václav Rożdalovsky M. Jifimu Piseckómu v Kla- tovech oznamuje zvolení jeho za člena university s Tomášem Rakovnickým a vyzývá jej, aby místo sve zaujal. Optimarum artium professori, magistro Geor- gio Pisensi, Glatoviensis schole rectori vigilantis- simo, magister Venceslaus !) Rozdialovinus, pre- positus collegii Karoli, salutem atque felicitatem. Credo te non nescire, docte magister, re- troactis diebus sub reverendo magistro Thoma Wlassinensi?) preposito, quid de te tuisque sociis pertractatum fuerit, id ipsum sane, ut te reve- rendumque magistrum Thomam Raconicensem nostro collegio adiungamus incorporemusque. Quod quidem partim collegii paucitas, partim » venire et maxime vero senatusconsultus pragensis » creberrime admonens perurgebat. Idcirco Tuam Reverentiam admonendam putavimus ex officio nostro, ut oblatum locum suapte sponte sus- cipere digneris. Ad diem itaque apostolorum Simonis et Jude tuo consulturus honori Pragam (s.t) nequaquam dubites, namque T. R. alterumque magistrum illo ipso die non solum in collegam suscipere adfectamus, sed et ho- norare pro dignitate. Vale. Datum ex domo Karoli imperatoris, die divi Severini 1518. 23. fij. VII. 1518, 17. prosince(?) v Praze. M. Vaclav Koranda M. Jifimu Piseckćemu v Klatovech. Káře jej, že otálí s příchodem do Prahy, a napomíná, aby neodklśdal *). : Reverendo magistro Georgio Pisensi, Gla- tovie rectori, in ?)) domino dilecto, consulte directeque procedere pro salute. Magister Georgi, mihi ad modum dilecte! Scripseram ego, scripsit et prepositus domus nostre, notificantes tuam pro collega personam electam, ut Pragam descendendo te in magno collegio constituas. Miratu non dignum, sed indignatione, quod id hactenus ommissum est neque quippiam responsi prebitum. Hortor tan- quam senior iuniorem et preceptor discipulum secundum illud poete: Tu quamcunque deus tibi , Luc. Afranius » fortunaverit horam, grata x, namque id spernere beneficium pavendum est, ne sequatur equi judicis districtum — judicium. Ergo veniendo veni seu scripto da responsum, sed non ex- cusatione calva. Ex Praga feria 6. post Lucie") » 1518. Magister Venceslaus !) Koranda, preceptor tuus. 1) V rkp. »Vinceslause. — ?) V rk p. »Vulassinensi. — 3) »in« není v déc a) List tento v rukopise položen jest až za následující kroniku, tudíž jest i v rkpe décínském; opis tento neliší se jinak, nežli že všude, kdež v klass. latině bylo, rozvádí středověké e v ac. O M. Korandovi viz jeho Manualnik (vyd. J. Truhlář ve spisech Král. č. spol. nauk, v Praze 1888), Jirečkovu Rukověť a Ottův Slovník naučný. — >) V obou rkpech čte se sice »6. post Luce«, v pátek po sv. Lukáši, 22. října; byl by tedy 

Strana 355
LISTY M. ROŽDALOVSKÉHO A M. KORANDY. KRONIKA Z R. 1518. 355 VIII. Quibus equidem honestis hortaminibus domini 1518. xc. De quo examine in libro recto- 1518 citra distractionem libenter et suapte sponte ratus et in libro decani copiosius pertractatur a). Sed nec hoc quidem silencio pretereundum morem genere curavi. Exivi enim de Glatovia ad invitatum examen tum fauste et feliciter est, quod inter examinandum 9. die Februarii, 9. ún. cum consulibus in curru, qui eo tempore s die Apollonie virginis, frater meus germanus et 8. led. quaedam negotia habebant, feria 6. post Epipha- uterinus et unicus collegiatus existens et stu- 14. led. niam domini, octava die Ianuarii et 14. die dens — non expectaverat enim titulum bacca- lanuarii, feria 5. post octavam Epiphanie, in laritatus — e sacris ordinibus de Veneciis tercius- septenario numero bacallariorum sub rectore ma- met fauste et feliciter rediit meque adhuc in gistro Laurentio Trebonio aggressi sumus anno n examine convenit. 1518 IX. Incipit chronicon magistri Georgii Pisensis1). Sinodus sive dieta mense Junio I1) ante Viti 5. červ. Sed ne hec quattuor papiri folia, que su- persunt, vacua esse videantur, curavi ab eo ob gravamina multa huius regni ab omnibus tempore magisterii mei quedam preclariora is statibus celebrata, nihil certi conclusit. Status gesta, que me vivente processione temporis enim in maximo tum discrimine extiterant ob debita regni incredibilia et inaudita, ultra nu- concurrerunt x., litteris commendare. Iam post examen confectum, simul et post merum 12) pětkrát stotisíc. Gubernatores regni 13. bř. licenciaturam 13. die Marcii 2) eodem anno, una male tunc audiebant. Dominus Leo purgravius cum germano meo sacerdote Paulo - ibi3) enim » cum aliis huius gravaminis causa esse aperte indicabatur. ad vota dominorum ab administratore datus 4) Ego dicam, quid tum senciebam: Regnum erat — Glatoviam 5) redii in curru dominorum hoc sine multis discriminibus et gravaminibus tum 6) Prage existencium; ibi ambo ab omnibus esse nequit, ubi rex regnat extra regnum. Boemi honorifice excepti sumus. Demum mox domi- = nostri ita provide fecerunt, regem suum Unga- 2. kv. nico die, 2. die 7) Maii, post Philippi et Jacobi sacerdos Paulus primicias 8) suas deo optimo ris13) dederunt ob suum proprium 14) commo- maximo obtulit ac in vico eorum cum solemni dum, ut rege absente eo liberius bona regni huius dissipare ac ad suum usum convertere pompa et coram maxima multitudine2) cele- bravit. valeant. Plura in tabulis regni de hac sinodo tc. Iudex tamen in hac sinodo Antique civitatis 30 Et maxima tum6) siccitas terre fuerat, 10. hora 10) post orationes deo maximo pro Pragensis, volens quosdam sediciosos compe- pluvia factas mox inter prandendum copiosa scere, a sediciosis, a quodam Donat dicto, occi- sus estb). e nubibus pluvia descendit. Amen. psal Koranda již o den dřív nežli byl psán list předešlý. Ale patrno z Korandova dopisu, že byl psán mnohem později a ještě po jiném listě Korandově; datum 6. post Luce není tedy možno, kdežto »post Lucie« vyhoví. Pochybil v opisu snad již sám Písecký. 1) Titul jest jen v rkpe děčínském. Odtud vzata jsou i všecka další různočtení. Jen pravopisná úprava, zejm. proměna e v ae, již písař děčínský provedl všude důsledně podle klassické orthografie, tuto vypuštěna. — 2) 13tio die mensis Martii. — 3) dies. — 4) dictatus. — 5) Glattoviam. — 6) tunc. — 7) 2 da die. — 8) primitias. — 9) max. populi multitudine. — 10) ideo (m. 10. hora). — 11) Junii. — 12) Oprav. z chyb. »millia«. — 13) Hungaris. — 14) et proprium. a) Liber decan. II. 263. — b) Valentin řezník od zemana Donáta Bílého, služebníka p. Zd. Trčky. O tom a o sněmě viz Tomek X. 448. 45*

Strana 356
1518 1519 24. led. 31. bř. 30. kv. 356 Eodem anno 1518, 30. die Augusti, feria 2., die!) Felicis et A[da]ucti?) Pragenses iste civi- tates eo quod a baronibus et militaribus rege Ludovico juvene existente graviter opprimi vi- debantur, ceacti sunt quandam unitatem inter : sese conficere, de qua plura in libris pretori- anis; que deinde unitas illorum per decennium tantum usque ad tempora regis Ferdinandi du- raverat, ut inferius auditurus es 2.?) Comparavi mihi Glatovie pelicium 21. die Septembris, die divi Mathei®), lalokovy kuní 11 sexagenis grossorum Pragensium. Anno vero 1519 hec ordine acta sunt: Ubi Glatovie per quattuor annos regimen schole fauste et feliciter citra omnes tumultus peregi, evocatus a preposito domus Karoli, 24 die Ianu- arii, die divi Tbymotei, me cum omnibus rebus = .meis Pragam contuli et mox prima die^) Fe- bruarii, ipso die, quo Venceslaus5) Koranda, fere iam centenarius existens, nature satisfecit, die Brigide virginis; exanime corpus praeceptoris mei.in loculo quiescebat et ego inter pranden- dum collegio magno et collegis incorporatus sum; Koranda vero in ede divi Galli tumulatus est. — 2 Quidam sacerdos Abrahamus, pater) se- nio confectus, expendens tunc?) in magno collegio, post Annunciationem dive Marie. 31. die Marcii in balneo Toczenicze sordes cor- poris abluens cum M. Wenceslao Ssissmanek animam celo reddidit, exanime corpus in balneo reliquit.) Sacerdos Paulus, germanus meus, 9. die Maii Montes Cuthnas, capellaniam ad divam Barbaram accepturus, concessit et ego 30. die Maii librum Elenchorum Aristotelis publice inter- pretari aggressus sum. 20 3$ LISTY A KRONIKA M. s 20 JIRÍHO PÍSECKÉHO. Janowsky quidam Herzman, vir militaris, qui ob quaedam sua gravamina toti regno cum suis filis bellum indixerat, a Glatoviensibus, vicinus a vicinis captus est; cuius causa tem- pore regis Ferdinandi primo et audita est et ad concordiam redacta"). Sinodus 24. Augusti divi Bartolomei omnium decanorum sub utraque specie celebrata est ob quosdam erroneosarticulos, quos quidam sacerdos Ioannes Podusska et Miross noster cum aliis suis satellitibus predicaverant; sed hec dieta nihil profecit. Inter alia Ave Maria populo in oratione dicere vetabant. Plura in libris consi- storii 4). Auno 1520. Annus iste pestilenticus fuerat durabatque hec pestilentia, per totum serpens regnum, a Quadragesima usque festum divi Mar- tini, qua multa millia consumpta sunt; ex no- bis vero isti tantum desiderati sunt: M. Victo- rinus, M. Wenceslaus Rozdialovinus, M. Paulus Hlawsa astronomus, M. Venceslaus*) Ropek, pre- ceptor meus, ubi scholasticum agebam, M. Ven- ceslaus?) Lopatsky, examinis mei socius, sa- cerdos Podusska cum reliquis fere triginta sa- cerdotibus 9) ?). Sinodus statuum celebrata mense lanu- ario, iterum de gravaminibus regni, in qua etiam?) regis Ludovici legati existentes, princeps Karolus!?), episcopus rábsky; nihil tamen sta- tuit. Omnes enim amotores regni regem pre- sentem adfectabant f). | 1519 24. srp. 1519 1520 21. ún. až 11. list. 9. led. Deinde mense Aprili, Reliquiarum, status 20. dub. nostre partis congregati magistrum Mathiam Corambum!!) factione magis quam iusta occa- sione de officio administrature deponentes, in eius locum magistrum Venceslaum?) Lytomyss- lium Ssissmanek dictum surrogaverunt. Miross 1) Aug. fuit die. — ?) Doplnil vyd. — 23) Opraveno z chyb. »Mathie< podle rkp. dźć. — 4) die prima. — 5) V rkp. »Vincesl«. — 9) pariter. — 7) Oprav. z chybného >tamen< podle dćć. — 8) sacerdo- tibus mortui sunt, ale posledni 2 slova jsou pfetrZena. — 9) erant. — 10) Karolus, dux Musterbergensis, ale tato 2 slova jsou pfetrZena. — !!) Korambam. a) Viz str. 11. a str. . . . — b) Osoba neznámá. Lázeň »u točenice< ležela na nároží ulice Kar. Světlé a břehu Vltavy (č. 328—330-I). — ©) Viz Tomek X. 470. Ale už kr. Ludvík udělil Janovskému milost r. 1524, (DZ 429 G 27—30). — 4) Odjinud o synodě nevíme, ježto knihy konsistorní z té doby jsou ztraceny. — e) M. Viktor Kornel ze V&ehrd + 21. září. M. Vác. Šúd z Rožďalovic, z prvních českých stoupenců Lutherových, střídník v Týně, potom děkan fakulty, 1519. f 13. září. M. Pavel Hlavsa, jinak Příbram, proslulý mathematik T 5. října. Tomek X. 474. O Ropkovi a Lopatském viz str. 353. Ropek byl tehdy farářem v Roudnici. O Podu- škovi str. 127. pozn. — f) Sněm konán 9. ledna. St. let. 411. Biskup rábský byl Jan Goston. Tomek X. 463. 

Strana 357
1520 25. čce. Eccles, X. 16 1520 27. čce. 27. srp. před 6. pros. 1521 po 6. led. PŘÍBĚHY LET cum suis talis commocionis!) causa exti- terat ?). Tandem mense lulio dieta quedam cum domino Leone et ei adherentibus in Benessow oppido congregata, tamen ob statuum inter se s distractionem?) nihili facta est. Faciebat enim tunc unusquisque pro libito?) suo, quia Ludo- vicus puer fuerat. Et »ve huic regno, cuius rex puer este. Gubernatores tum*) reges fuerant, qui statum civilem omnibus technis, dolis, fraudi- bus, quod in illis fuerat, opprimere studebant). Mox 27. Iulii post Iacobi aliquot*) Tabo- riensium cives prope oppidum Prachaticz a quo- dam Malowecz hoste publico proditorie truci- s dati sunt ©). Vigilia Prage ob sedandam pestilenciam posita 27. die Augusti?). Et ego tunc ad Mon- tes Cuthnas cum M. Thoma Wlassinensi®) ad sacerdotem Paulum concessi. Pragenses cum aliis civitatibus mense De- cembri ante Nicolai oppidum lanowicze armata manu ceperunt cum raptoribus et maleficis ali- quot ex statu militari, quos deinde decapita- verant. Quidam tamen Petrus Suda princeps latronum nocte aufugit, uxorem ilius cum filiis ceperant. Ad quam expedicionem et ego, tum prepositus existens, ex universitate ali- quot villares nostros dedi®). Ex his, lector optime, coniicere poteris, quam tumultuosa in regno tempora fuerant et tamen sub pallio et condicione pacis, sed?) talis pax plus solet regnis detrimenti adferre, quam si omnes inter se publico Marte concer- 1 25 во tassent zc. Anno prepositure mee 1521. Mox dieta statuum post Epiphaniam domini pro concor- dia statuum inter sese conficiunda; sed impos- sibile est eos esse amicos, qui mentibus unum 1519—1522. 357 esse non possunt*). Nihil hec dieta constituit, sed unusquisque status suos legatos ad Ludo- vicum proficiscendos*) ordinavit *). Illis tamen diebus per statum civilem sep- tem malefici, fere omnes militares, ense cezi sunt*). Sacerdos Georgius dictus Heremita 29. Ia- nuarii in Zderazo, pater inquam in sectas ze- losus, plenus dierum, exuit hominem, et lo- hannes baccalarius!?) Hroch, .patriota meus.^) Laicus quidam dominico die Blazii admi- nistratori Ssissmanko in Leta curia concionanti de diversitate sectarum in regno consurgencium contraria respondebat. Ex secta Miross fuit. Eo anno aliquot et ex statu baronum militarium, civilium ob ferendas bombardas — rućnice — volentes edicto satisfacere, in viis, trucidati — sunt. Maleficis, proditoribus li- cebat illis incedere, bonis et insontibus non dabatur facultas. Et nulla iura, que sibi confecerant, in tot discriminibus statuum, firma ac solida esse poterant, non modo inter secu- lares, sed ne in spiritualibus quidem. Verum est illud: In quo regno sunt discrimina fidei ac religionis, non possunt ibi esse federa pacis. Hinc dieta mense Aprili celebrata adeo confusa et distracta fuerat, de qua pudet scribere !). Nostre partis status in aliquot sectas divisi, pars sibi quendam praedicatorem de Cwikow, M. Thomam Munczer dictum, evocavit et in collegio magno constituit, qui in capella Bethleem latine et alemanice!!) sectis suis predicaverat. Qui posthac diversitate' sectarum inter se dissi- dencium e!?) Praga exire coactus, in ducatu Saxonie auctor tumultuum existens, per ducem Georgium capitis pena adflictus est’). Et in die magistri Hus volubile ac indo- mitum vulgus, senciens tantam sectarum contro- versiam, in claustra tumultüose insultum faciens, 1) commutationis. — 2) distractorum. — 3) libitu. — ^*) tunc. — 5) aliquot. — — 6) Wlassiniensi. — 7) scilicet. — 8) Opr. z »possent« podle dźć. — 9?) Tak 4; v str. »profiscendos«. — 10) Baptista. — 11) germa- nice. — 12) ex. a) Viz Tomek X. 469. — b) Tamże 471. — ©) Viz čl. Kolářův. Jak pan Zdeněk Malovec z Chýnova r. 1520 potřel Táborské nad Blanicí, v Rezkové Sborn. hist. I. (1883) str. 74 a d. Té% Tomek X. 476. — 9) Tamže 474. — e) St. letop. str. 484. Tomek X. 444 klade dobyti Janovic už k 19. listopadu. — *) Tomek X. 484. — 8) Tamże str. 485. — h) Osoby neznámé. — !) Srov. Tomek X., 487. — J) Tamże 494, St. letop. str. 449, Bartoś str. 103. Miinzer byl sfat 1525. 1521 29. led. dub. 6. čce. 

Strana 358
1521 po 19. list. 1522 28. bř. 1. čna. 358 ymagines et sculptilia per vicos et plateas per- trahentes in cenum proiecit"). Eodem anno Turcarum dux magnis copiis regnum Ungarie devastans Bielegrados cepit. Boemi Ludovico auxilium, quia tarde, ideo frustra mittunt"). Ego minus volumen Prisciani enarrare cepi post Elizabeth. Et sacerdos Paulus ad primam plebaniam Sayczynae prope Boleslaviam con- cessit, quam per quinquennium demum rexit. ?) Anno 1522. Eo anno iam omnes!) status, quod tota mente petebant, post multa discri- mina adsequati sunt, Ludovicum adolescentem cum consorte sua Mariana e?) regno Ungarie, tumultibus tum etiam pleno, per suos legatos evocantes ad sedem regiam 28. Marcii ante Letare dominicam fauste ac feliciter cum insigni gloria perduxerant. Qui mox cum suo consilio, prin- cipibus Prusky ?) et Lehniczky *), per episcopum Waczoviensem!) omnibus statibus hos ordine ad deliberandum articulos pronunciavit, videlicet, ut ante omnia primo reginam coronent; quod dominico die prima Iunii, die Nycomedis, me praesente eciam, cum celebri pompa factum est. Secundus articulus, ut invadiata bona regia — a tempore, ut reor, regis Georgii nostri ac patris Ludovici, Wladislai — et redimant et purificent. Tertius, ut debita omnia, quibus regnum de- solatum miserrimumque reddidere, sua provi- dentia persolvant. Tercius, ut in Turcas passim omnes expeditionem parent. Grandia nimirum sunt hec, que dissidentibus inter se' statibus sunt porrecta®). Nebude z toho nic?). At status presertim superiores — civilem, semper regibus fidelem et quam paratissimum, excipio — inter se nunquam non sediciosi, magis proprium quam regium commodum mo- LISTY A KRONIKA M. 10 15 20 25 EJ as JIRÍHO PÍSECKÉHO. lientes, crebris hoc anno dietis celebratis nihil, quod regi acceptum ac frugi esse possit, con- stituere, Rex interea tanquam iuvenis sine sano ac fideli consilio sineque bona educatione existens,omne voluptatum et ludorum genus exer- cens. Ecce, insperate*) legati e regno Ungarie malum ferentes nuncium veniunt, Ludovicum austere, ut illis mandatum fuerat, monentes, ut quam cito, si tutum ab hoste regnum esse vo- luerit, Ungariam repetat. Quapropter rebus un- dique infectis renovans consilia ac prefectum principem Karolum Pauperem constituens, e Boemia feria 2.5) post Letare 16.5) die Marcii") anni?) 1523 tristis, ut vidi, ac invitus discessit. Cui equidem, videns utrumque eius regnum technis, dolis, fraudibus, malisque prefectis plenum, »Vale«, et illud quidem extremum ®) vale, dixi, quod non post multa tempora se- cutum est. In bernam etiam tum consenserunt omnes, in expedicionem, si opus fuerit, Turce, quam et excipiebant; si vero data est Ludovico, nescio, vel?), si scio, propter alias bernas dicere nolo. Debita vero !?) iam tunc excreverant ultra sexies centena millia. Examen magistrale hoc anno in Quadra- gesima celebravimus. Ego denique post minus volumen Prisciani libros phisicorum enarrare cepi 2. die Decembris zc. Item Czaslavia civitas hoc anno etiam in Quadragesima ex aquilonari!!) fere parte tota conflagravit.!) Quidam sacerdos loannes cognomento Wosel post obitum Mathie?) abbatis mense Iunio in Slowaniam pro abbate est introductus per Pragenses, magistrum Passkonem, ma- gistrum Wenceslaum Ssissmanek cum magistro Korambo. Videant, quanta de spe deciderunt. I) V rkp. >omneise. — ?) ex. — 9) At nihil fiet exinde, pfetrZeno. V síraz. psáno v závéreéné ozdübce. — 4) Oprav. z »insperato<; tak i dźć. — 5) »2« není v děč. — 9) 15. — 7) anno. — 8) Oprav. z >aeternum<« podle déc. — 9) aut. — 19) autem. — 1!) anteriori. a) Tomek cit. m. — b) Tamże 491. Bilehrad vzat byl 29. srp. — ©) Sycin, Sejéin u MI. Bolesl. Viz Sla- deček, Paměti města Dobrovice (v Praze 1900), str. 381. Viz i zde str. 360 b) řád. 30. — 4) Jiří markrabí Bra- niborsky. — ©) Fridrich. — f) Lad. Salkan. — €) Tomek X. 504. Srov. i str. 508 tamże. — ) Datum toto stvrzují St. letopisy v pondělí, den sv. Cyriaka (str. 454). — !) St. letopisy znají oheň v Čáslavi z roku 1522 v úterý po Květné neděli, 15. dubna. Sedláček. Děje města Čáslavě (1874) str. 106. — J) V seznamu Tomkové IX. 351 uvádí se Jan Osel na Slovanech teprve r. 1525. 1522 1523 16. bt. od 18, ün. 2. pros. en. 

Strana 359
1523 před 19. list. 1523 dub. PŘÍBĚHY LET 1522—1523. Magister Thomas Wlassinensis post obitum magistri Wenceslai Wachkonis!) ad collegium Omnium Sanctorum ante Elizabeth invitus et cum conviciis e magno collegio discessit. Anno 1523. Sicut rege Ludovico praesente mala, scilicet odia, lites, dissensiones, secte, non fuerant sopita, ita post discessum eius de- teriora semper instabant. Nam mense Aprili omnes status res novas in regno moliebantur et precipue guedam in religione circa ceri- monias?) immensas — quibus populus a vero dei cultu avertitur, in illis et spem et salutem ponens — immutare statuerant exemplo Luthe- ranorum et adiacencium terrarum. llli enim ommisso ac postergato extrinseco ceremoniarum papistarum cultu, qui ob lucrum et culinam sacerdotum dum?) inventus est indiesque au- getur per pontifices Romanos, puram et sim- plicem evangelii — miseratione divina — agno- scentes veritatem, deo creatori suo servire passim in Germania incipiunt in spiritu et veritate, in eo cultu filii dei 4), Jezu Christi, et apostolorum 5) dogma in simplicitate cordis sui imitantes; quem cultum veritatis euangelice simplicem primitus ante omnes naciones tempore magistri Hus et ZiZche Boemi nostri prisci observavere; quod toti fere constat mundo et historie et acta Ba- ziliensis concilii perspicue declarant. At quo pacto e diverso Boemi nostri, maxime temporibus regis Georgii et Rokyczane, relinquentes puram evangelii veritatem iterum atque iterum extrin- senco) cerimoniarum?) cultu: ymaginibus nempe, picturis, sculptilibus, ritibus vanis, processionibus superfluis, sacramentorum exposicionibus, specta- culorum more, adeo sese post magistrum Hus cito intricaverunt immutaveruntque, ut ita dicam, pueriliter, insipienter fermeque inemendabi- liter, ita quod iam ipsos hac in re Ro- manos, — si verum dicere phas sit, — ydololatras longe lateque superare a cuntis nacionibus vi- deantur. Hec omnia nunc disquirere, quo modo 359 Boemi, qui fuerant antea Paulini, nunc facti sunt Saulini, nimis longum esset, sed alias co- piosius id colligemus. Status itaque nostre partis, tunc temporis — et semper dicam, — existentes divisi et sectis variis et religionibus), nihil hac congregacione profecerunt. Timebant enim po- pulum simplicem, qui variis sacerdotum incon- stancium dogmatibus fere iam furiosus factus fuerat. Erat enim ita: quot sacerdotes, tot re- ligiones, et sicut sacerdos, ita populus, et po- pulus sicut?) sacerdos factus est. In tali ergo plus quam Babilonica confusione nihil sta- tuerant, praeterquam quod quendam sacerdotem Martinellum sediciosum ex farina monachi Miruss adversus privilegiauniversitatisnostread capellam Bethleem, ubi et ego adfui, tumultuose introdu- xere; qui cum aliis suis adherentibus sociis non multo post commocionis Pragensis causa extiterat. Decreverant!?) etiam in eadem dieta, et ma- gistrum Venceslaum !!) Ssissmanek de officio ad- ministrature, virum mollem veli?) pocius ver- tumnum, deponere; et in eius locum sperabam ego magistrum Duchkonem surrogare, qui eadem dieta vel paulo ante in Montibus Cuthnis obiit. Ideo re infecta ex hac sinodo omnes ceu ebriosi furiosique in sua loca abierunt?) Ille vero ad- ministrator magister Vinceslaus Sissmanek mense Iunio, die divorum Petri et Pauli, ne illis iterum confluentibus in unum gravis sit ad videndum, e vita gravi morbo discessit. Demum mox mense Iulio Pragenses con- sules persuasione cuiusdam Iohannis auxiliaris!?) sui Hlawse!*) universitati Pragensi directores seculares ex consilio suo addiderant, qui post- hac una cum aliis decanum, magistrum Geor- gium Gezulum P?) in racione a natura debilem, e gremio facultatis eiecerunt. Lacius liquet in libris decanatus, cuius ego officium ad vota omnium supplere curavi"). Et his diebus interea « ad Montes Cuthnas concessi, recreacionis !9) gracia; ad decanum sacerdotem Ioannem Buchal 10 25 1) Wachtl. — ?) ceremonias. — ?) olim. — 4) domini. — 5) apostolicum. — 5) extrinseco. — 7?) ceremo- niarum. — 8) religione. — 9) sic ut. — !9) Decreverunt. — !?) V rkp. »Vinceslauum«. — !5) aut. — 1) ante- rioris. — 14) Hlawsa. — 19) GeZulum. — 19) vesti accomodationis. a) Tomek X, 522—523. — P) tame 524. O tém£ Píseck$ vypravuje v Pamétech dékanskych (Monum. univ. IL. 277). 1523 29. čna. če. 11. čce. 

Strana 360
1523 25. čce. 24. srp. 1524 2, ún. ún. 21. bř. 360 LISTY A KRONIKA M. cum magistro Nicolao Ssud. Et ecce post aliguot dies per senatum Pragensem guattuor sacerdotes: magister Mathias Korambus, sacerdos lacobus, sacerdos Venceslaus a divo Nicolao et plebanus *) a divo Castalo!) exilio dampnati, eo quod ritum ce- : rimoniarum defendere visi sunt ceteris audacius. Nos in Montibus Cuthnis inter amicos 25. Julii die divi lacobi, convenerunt, talia narrantes zc. Sed post obitum administratoris Ssissmanek iterum status nostre partis de novo admini- » stratore deliberaturi mense Augusti 24. die divi Bartholomei iam miciores redditi confluxerunt et quattuor numero ?) sibi — utinam diu! — admi- nistratores in magno collegio cum variis cantibus et plausibus creaverunt, nempe M. Gallum Za- s censem, quem tunc e Vitemberga a Luthero evocaverunt?) novam semper sicientes religi- onem, magistrum Ioannem Kulatam et duos plebanos, sacerdotem Ioannem a divo Henrico et sacerdotem Henricum à divo Egidio"). Que » posthac ordinacio, sicut ex variis fuerat confecta sectis, ita mentium varietate et dominandi libi- dine cito dissecta est. Nam Gallus, homo a na- tura insensatus, sed vafer et callidus blandique, sermonis ac lucri cupidus, qui non bonum re- » ligionis, sed bonum marsupiorum^) curaverat, 1524. die Purificacionis Marie statibus congre- gatis pluralitatem principatuum mira arte in- cusans solus administrature officium arripuit. Anno 1524. Pragenses mense Februario » castrum Przerow cum omnibus pertinenciis, quinquaginta spero 4 millibus emerunt?).. Item nos iterum ea Quadragesima magi- strorum examen tenuimus; ego examinator. Et peracto examine dedi literas adhortatorias sa- » cerdoti Joanni Miruss monacho, licet nostre partis, sedicioso 21. die Martii, uti haud dubie in literis adparet?). Deinde, ubi reposui Miros- soni, ad sacerdotem Paulum ad Boleslaviam concessi. " JIRÍHO PÍSECKÉHO. Et cum redii mense Maio, communitas 1524 Pragensis, congregata 24. Maii ante Urbani, ?* kv. deliberans magnum iarn esse discrimen in po- pulo per quosdam sacerdotes temerarios ex secta Miruss, de sacramentis disserentes blas- phemie, timentes, ne peiora Prage tanta illorum licentia audaciaque pullulent, principiis, licet iam sero, obstantes, spero 155) tales versatiles sacerdotes cum Martinello, eorum audacissimo, ex urbe eiecerunt et priores 4 sacerdotes, per illos condemnatos, Corambum cum aliis, ab exilio?) revocaverunt 9). Deinde mense Iulio in?) canicula dieta cele- brata per praefectos et legatum, episcopum Stanislaum Olomucensem, - ut bernam consti- tuant, expeditionem in Turcas parent, sediciosos in regno Lutheranos et nostros Pigardos ne paciantur. Sed hec sinodus, eo quod tum?) omnia turbis, dolis, fraudibus plena erant, ut semper, nihil certi constituitf). At quod tum?) timebant iniqui turbatores, mox mense Augusto in vigilia Laurentii se- quutum est. Communitas enim Pragensis, com- mota ob discordiam talem sacerdotum, con- sules eciam in pretorio inter se divisi, — unus- quisque enim suum proprium commodum sub pallio religionis querebat, — aliquot personas ex consulibus in vincula cum doctore Sspik dicto magister Passko cum suis accipiunt, et post multos cives exilio damnant, eo quod res novas in urbe moliri videbantur, sectam vero Pigar- dorum edificare et horum cerimonias?), pro quibus lis erat, abolere. Magister Gallus admi- nistrator, illius commocionis causa, cum reliquis suis et spiritualibus et secularibus extiterat sua inconstancia, ut liquet lacius in libris pretori- anis et in libris consistorii. Que deinde com- mocio an fuerit ex zelo fidei, an propter aliud, primo sub rege Ferdinando haec omnia et!9) denudata sunt et ad quietem perducta*). 1) Castulo. — ?; nostrorum. — 3) evocarunt. — 4) carunt. — ?) Není v děč. — 8) tunc. — 9) ceremonias. Oprav. z »masup.« obou rkp. — 5) 16. — 9) revo- — 9) Není v ZZ. 8) Simon. Viz str. 19! — b) Viz výklad Tomkův X., 527 v pozn. 14 o různosti zprávy Píseckého a St. letopisů. — ©) St. letop. 464 €. 1137. a zde str. 254 b, 326 b. — 4) Viz str. 345. — ®©) Srv. str. 47 a 309. Korambus a druzí vypovědční však vrátili se teprve v listopadu. Bartoš, str. 71. Srv. Tomek X., 542, 569. Kn. Martin byl r. 1529 na Táboře. Viz můj čl. o něm v 8) Srv. Bartose v kap. I. 17, 21 a Paméti str. 316—318. Ć. Ć. H. XII. 1906 str. 342. — f) Srv. str. 27. a 306. — 13. čce. 9. srp. 

Strana 361
PŘÍBĚHY R. 1525. 361 1525 Eo anno eciam sacerdos Paulus e Sayczina sinodo iussu Ludovici post carceres ab urbe 1525 1. řij. parochiam Prage1) Leonardi Galli tempore in exilium sunt relegati 1). accepit, sed peracto ibi tantum medio anno, Estas eo anno nimis calida fuit, silve ar- ob turbas iterum ad Sayczinam sese transtulit3). debant, homines suffocabantur et in Thabor Princeps tum Karolus, prefectus, volens s plus quam 80 domus conflagrarunt. At vini hanc commocionem quietam reddere, nihil pro- copia boni fuerat. Nostri etiam zelotypi Passko, Ziga, Karban, Vergil. fecit, quia utrique secte lucri cupiditate favere Aen. Gallus, administrator vertumnus, ea estate ca- III. 57 visus est. O auri sacra fames, quo2) non etc. Anno 1525. Primus decanatus meus fuit, lidiores in sectam Pigardorum fuerant, militibus ut liquet in libris b). Annus iste plenus undique to armatis circumsepti 5), multos in dies cives in tumultibus fuerat3). In Germania villani ad- vincula coniecerant, alios ab urbe eiiciebanth) versus 4) suos dominos, principes, episcopos alios, muneribus placati, liberos facientes absol- vebant ab omni errore 1). Nam, qui istis regulis, sacerdotum Lutheranorum predicatione animati et christianissimis, e sua facultate munera da- insurgebant, quibus predicabant populum dei etc.5) non debere esse censibus adstrictum, sed € bant, erant boni christiani, qui vero dare re- omnium christianorum omnia esse communia cusarunts), etiam per Iudeos instigati, erant docentes. Sed principes congregati has sediciones hereticissimi. Pauperiores vero, ut terrorem aliis incutiant, turpiter eiiciebant, virgis cedebant, magnos anguinis profluvio compescuerunt 6). Rex ferro ignito signabant, igne etiam exurebant 1). Francorum eciam eo anno per cesarem Ka- Adeo illorum tyrannis in dies invalescebat. rolum in proelio captus est, inter quos tum7) „ Multi quoque in Tayn circa9) lecturam, non papa Clemens inimicitias movebat°). Sed talia externa gesta alii in his regionibus constituti existentes erronei, timore tamen pene errores nimirum et verius et diligencius posteritati revocabant in certis articulis, quos Gallus con- litteris mandabunt. — Nos domestica tractemus. fecit, homo sine zelo dei, sine fide, stolidus Nostri semper divisi status dietam mense a impudicissimus, ut liquet in libris consistoriik). únor. Februario de bono regni celebrantes a religione, Communitas etiam Pragensis multos sibi ut illis mos est, incipiunt. Pars archiepiscopum articulos contra sectam Pigardorum confecit, in quos omnes cives ordine iurare cogebantur, sitit, pars alia rebellat. Compactata lecta sunt, qui recusarunt, eiiciebantur 1). Que illorum au- květ. legati demum ad regem missid). Fuerat enim » dacia et temeritas ad regem delata est. Ludo- tunc Ungarie legatus a latere papee). Archi- vicus vero, videns animorum 10) semper rabiem listop. episcopu m petunt, ille annuit, sed grandi pe- cunia postulata, quam Boemi dare non poterant. crescere, mense Novembri dietam statuit. Le- Rem in aliud tempus distulere. gatos cum litteris multis mittit, ut iam a tali Consules vero illi, qui in carceribus deti- tyrannide cessent, exules sinant circa bona sua nebantur, armato milite semper custoditi, hac s vivere, causam eorum ad aliud tempus diffe- 1) Není v děč. — 2) quid. — 3) fuit. — 4) Oprav. z »adversos« v obou rkp. — 5) et Christi. — 6) composuerunt. — 7) tunc. — 8) recusabant. — 9) contra. — 10) adhuc. 3) Tomek v seznamu XII. svazku kn. Pavla pomíjí. — b) Monum. univers. I. 2, 280. — c) Kliment VII. František I. Francouzský jat byl v boji u Pavie 25. února 1525. Srv. Bartoše, strana 231a. — d) Srv. Bartoše kapitola II. 2—4. — e) Vavř. Campeggio. — f) Srv. Bartoš, str. 104. — 5) Bartoš, strana 101b. — h) Bartoš, kapitola I. 18, II. 25; Paměti, strana 321. — 1) Bartoš, str. 127. »Takový každý, dada koláč, byl za dobrého křesťana«. O židech str. 169. — j) Srv. slova Vavř. Krasonického v trakt. svátosti těla a krve proti Caherovi (Goll, Č. Č. M. 1878, str. 393): »toho bludu mocí ukrutnú bráníte vězením, trápením, mrskáním, propalováním cejchů, ohněm pálením«; též slova br. Matěje, str. 144b, ř. 39. Mrskání utrpěli nožíř, Kalenec a Ludvík malíř, cejch švec a opět Kalenec, všickni už na konec r. 1524 (str. 67—68.). Upáleni byli první Mikuláš a Klára, ale až v prosinci 1526; patrně tedy bylo psáno místo toto až teprve po r. 1526. - k) Knih těch není. O nápravách »po lektuře« viz obšírně u Bartoše, str. 128—129. — 1) Bartoš, str. 72—74. 46

Strana 362
1525 1526 (1516 13. bř.) 362 rens!)*. Communitas tamen Pragensis putans hos articulos fore perpetuos, simul et pacificos christianissimosque, imo?) et Ludovico in hac re rebellarunt^). Quos deinde articulos eorum Ferdinandus primo abolevit et annihilavit *). Gallus vero, homo stolidissimus, in sermo- nibus suis illos articulos, sub anathemate te- nendos, dei voluntate esse confectos adseve- rabat et dissencientibus in sermone dával?) zrádce, tarasníky, Sibaly, lotry ex omnibus sta- tibus; hoc lucri gracia, audacissimus latro ipse, faciebat :c?). Anno 1526. Secundus iterum decanatus meus, ut patet, fuerat?) Vide, optime lector, qualis fuerat status regnorum Ungarie Boe- mieque post obitum regis Wladislai 1516 mense Martio usque ad hec tempora. Wladislaus enim, pater, inquam, episcopis bonus, sibi et regnis malus, simplex, negligens, ut audivi, et ebriosus temulentusque, ultra annos 40 regnans, filio suo Ludovico regna sub pace tamen iniqua reliquit, divisa, debitis onerata, tumultibus ac undique discriminibus plena. Et Ludovicus quibus condicionibus post amissum patrem regnaverit, iam legisti. Leges ergo iam hoc anno tantum Ludovici infelicem exitum. Et mirum est, quod tam diu inter tot discri- mina Ludovico regnare concessum est, spero per decennium post obitum patris sui. Nondum enim dominandi libido Stephanum waywodam invaserat. Quamobrem dum Ludovicus, adulescens viginti annorum tum natus, de die in diem semper [in]felicius*) regnasset et regna sua divisa tumultibusque plena habuisset, nec esset, qui regna sediciosa, illo iuvene existente, ad pacem et concordiam perduxisset, — deus enim LISTY A KRONIKA M. JIRÍHO PÍSECKÉHO. optimusque maximusque nimirum ob peccata populi — volens regnum Ludovici transferre, eo, quod non diminuebantur, verum pocius augebantur in diebus illius mala, que inter nos » et deum nostrum dividunt, — suscitavit Turca- rum ducem, omnium christianorum vel?) atro- cissimum hostem, qui e Constantinopoli cum magnis — ut solet — copiis ac omni bellorum adparatu ad regnum Ungarie?) veniens, omnia igneque ferroque devastare cepit Ludovicumque improvidum ad prelium provocavit. llle vero, utcunque impar ei viribus existens, maluit tamen vitam pro regno amittere, quam turpiter christianorum hosti regnum dare. Quapropter Ludovicus ex utroque regno diviso exercitus — nimis tamen sero ac tarde tanquam a dissiden- tibus inter sese — comparans, malos habens undique prefectos, exercitus nondum in unum collectos, mense Augusto die Decollationis divi Ioannis Baptiste, prelium cum Turcis commit- tere coactus est eoque in prelio vitam simul cum regno amisit. Impletum est in eo illud dictum Christi: »Omne regnum in sese divisum desolabitur.« Quo pacto autem perierit, ab ho- stene an pocius a suis, hactenus ignoratur. Ioannem vero vayvodam Stephanum conscium interitus Ludovici omnes fere et proditorem testabantur hancque sibi suspicionem malam ipsemet auxerat, eo quod post interitum Ludo- vici inter tot discrimina ac de humili genere natus existens, se in regem eligi coronarique passus sit. Hactenus de diebus et temporibus Ludo- vici dictum existat. Gesta autem regis Ferdi- » nandi circa Historiam Valerii Maximi et Sue- tonii Tranquilli in tali opusculo et?) collecta per me invenies 1c”). z 25 » 1) differentes. — 2) idcirco. — 3) nadával. — 4) tak oprav. podle dé&. — 5) autem. — 9) Hungariae. — 7) et iam. a) Sněm kolínský 8. list. 1525, Bartoš str. 186 a dale. Listy krdlovy PraZandm, str. 174—175. — b) Srv. Bartose str. 190 »PraZané... dotykali se düstojenství krále, pána svého, postavivše se nepoddaně a nepo- slušně proti nému«, — ©) Bartoš, str. 75. »král Ferdinandus přinucen byl jim je mocně vyzdvihnouti a zkaziti«, — 4) O kázaních jeho zvl. str. 178a; o zištnosti br. Matéj, str. 148b f. 33. — *) Mon. univ. II. 2,282. -— f) Knihy této však přese vše pátrání jsme nenalezli, SY 1526 29. srp. 

Strana 363
PŘÍLOHY. 1. PÍSNĚ O BOUŘI PRAŽSKÉ. O pohnutí pražském, proč a kterak se jest stalo, kto neví, z těchto poznati muože písní a nevysokých věci smýšleti podle rady apoštola, ale nízkým povolovati; obecními notami, aneb jakž teď notováno máš?). PÍSEŇ PRVNÍ. Když do Čech přinešen byl Luterů traktát o řízení služebníkuo atd. velmi bludný a příliš 20 obecnému dobrému křesťanskému a najviece městu Pražskému škodlivý, a i proto králem Ludvíkem atd. zapověděný: proti tomu tato píseň sepsána a na jevo vydána jest, aby při starém náboženství stáli. Čechové, milí Čechové, o vás jdú noviny mnohé, že byšte nyní v té míře nebyli stálí u víře; že vás víře učí Němci, Pikharti, mnozí zpletenci, k nimž se o to utíkáte a na své předky netbáte. Chcete se Němci zpraviti, 10 zákon boží opustit: a mistra Jana Hus také i všecky adoktory svaté. Otcové vaši, předkové, byli stálí jako lvové 15 a pro víru bojovali, v Bazilí ji pokázali; vedle zákona vždy stáli, 2 > 30 3 o 10 pravdu boží milovali, protivniköm odpirali, Zivotuo nelitovali, Musili [tak!] jich cizozemci, národové všickni, Němci, při jejich víře nechati, zjevně pravdě místo dáti; jakož po všem světě pověst ta dávno rozhlášena jest. A to činila krev drahá, jenž nepřátely přemáhá. Lichva, lest neměla místa, sama byla pravda čistá; kacířství plenili z země i všeliké bludné plémě. Čechové, Čechové milí! byšte vy takoví byli, cizozemci příklad na vás brali by v ten poslední čas. Ale naopak se děje, již se vám všecken svět směje, že doma víry nemáte, do Míšně se utikäte k jednomu změtenci, mnichu, dopustili ste se smíchu, zavrhli ste předkuo radu, strach jest velikého pádu. a) Zachovány v tisku arch. třeboň. (č. 3883). Poprvé otiskl Ant. Rezek ve Zprávách o zasedání kr. č. spol. nauk 1883. str. 21—26. Tu jest i facsimile notace. Transkripce notové pořídil ©. Hostinský ve své publikaci 36 světských písní českého lidu ze 16. stol. č. 21. a Zd. Nejedlý v C. Č. M. 1905, str. 72. "Tuto otiskují se skladby ty jako dokumenty události; souborné budou všecky histor. písně a pod. skladby XV.— XVII. věku vydány zvláště. 46° 

Strana 364
364 PÍSNĚ O BOUŘI PRAŽSKÉ A JINÉ PŘÍLOHY. 45 Pane bože, přispoř víry, nebť již není bludóm smíry, přicházejí pohoršení a od víry odstüpení. Prosímeť my hříšní tebe, so když k nám doluo sstüpíi!) s nebe, by na zemi nalezl víru v pokoji a v dobrém míru. — Amen. PÍSEŇ DRUHÁ. Když kněží, starého nábožensví tupitelé a svornosti rusitelé, nemohouce své vuole pro- vésti, z Prahy vyšli a dva z nich ještě byli po- zůstali “), tato píseň udělána jest. Zpívá se jako: »O svolání Konstanské:«. Zpikhartili se kněží a proto z Prahy běží, kněz Martínek z Betléma, Šmakal, Chlupáč") zejména, s svými pomocníky. Vostalo jich plemeno, Miruše mnich má jméno, druhý slove Počátek, ti učinili zmatek 10 v slavné obci Pražské. Ale půjdouť za nimi, za tovaryši svými; nebť oheň nepřestává, dokudž podnět zuostává, 15 zápalu škodného. Nechtěli se srovnati a pravdě místa dáti, kterůž staří otcové vnesli v národy mnohé, 20 z zákona božího. Dali se v zlá rühání a bütivá kázaní, 3! 3 EJ 0 5 0 50 6 > o potupujíc svátosti i všecky zřízenosti první církve svaté. Radu měli s světskými pikharty nevérnymi, od nich peníze brali a proto se v to dali hanění svátostí. Ó buď bohu chvála, čest, že ta již pikhartská lest zjevně se vyjevila, co páchati mínila v této zemi České. Válce chtěli, neřádu, tou svou postranni radu, píšíce i do Míšně, ať by Luter posměšně jim o víře napsal“). Jakož jest dovedl toho, složiv jim velmi mnoho kacířství posměšného a křesťanstvu škodného, Turkóm příjemného. Špikovanými nazval, kněžstvo larvy jmenoval; divnétť sú měli heslo, kteréž jim rychle kleslo, pravda oslavena. Ej nuž, Pražané milí, kteříž jste vždycky byli při pravdě boží stálí, ať se od vás ti vzdálí buřiči rouhaví Miruä mnich a°) Počátek, kteříž takový zmatek učinili v té obci, radímť já vám při konci této písně. Amen. 1) Opravil vyd. místo »stúpíše. — 2) »a< v orig. není; dodáno z příčin rythmických. 8) Vznikla tudy tato píseň po 26. květnu 1524 a před 10. srpnem téhož léta. Prvého datum vyšli z Prahy Martinek Betlémský, Šmakal a jich soudruzi v počtu 19; druhého datum ti, o nichž tato píscň jest složena. — ^) Chlupáé, kn. u sv. Klimenta, viz str. 368 v. 122, neznámý. — ©) Roz. traktát o zříz. kněžstva. 

Strana 365
PÍSNĚ O BOUŘI PRAŽSKÉ. PÍSEŇ TŘETÍ. O pohnutí pražském, proč sú zjimäni Lu- teriáni *), neví-li kto, z této písně zví a výstupku 4 o z viery, jednoty a svornosti křesťanské varo- vati se bude. Zpívaj, jako »Cechové milí«, neb obecnymi notami. Aby všickni lidé znali řády, svornost milovali, co jest skrze rozdvojení přišlo tyto časy nyní, bude se tuto mluviti, zpívati také učiti: kteraké roty povstaly, na to se směle oddaly, činiti růhání mnohá, 10 nebojíc se Pána Boha; mluvili proti svátostem a křesťanským zřízenostem, dotýkajíce svátostí, jaküs zbyte&nü müdrosti 5 bohu byt vyměřujíce, rozumy dosahujíce. Ej, pohleď na tu všetečnost, pyšnú mysl, drzů müdrost! Co tím jiného zjednali, 20 než príčinu válce dali? Faleš věrou přikrývali, pod tím k svému přimítali. Pod náboženstvím pokrytství krylo se, lícoměrenství, ješto, ktož haněti uměl, byť dobré pověsti neměl, odbýval za výborného, učeného a múdrého. Hovčli mu, šonovali so a první místo dávali; pravili, že poznal pravdu, dával spasitedlnú radu, jako proroka nového velebili takového. 25 Toho se pilně drželi, jiní je všickni mrzeli, o 2 o 45 50 56 80 1) Dodal vyd. z důvodů rythmickÿch. a) Povstala tudy tato píseň po 9. srpnu 1524. — ") Týká se vypovědění z Prahy mistra Matěje Ko- ©) V červnu 1524, viz str. 163a, 173a 320b. ramba a jebo společníkú, 23. července 1523. —- 365 kteříž by k starému řádu vedli, dávajíce radu, by otcuo následovali, při víře nemudrovali, lásku, svornost zachovali, novinek se varovali; že bez lásky a svornosti spasení není v celosti; mnoho při víře smysliti, nevěřiti než měřiti, byla by véc nebezpeéná, vSetecná, neuziteénà. Nic, to mluvíc, neprospéli, veliků nelibost měli; zabráněna [jest]!) jim cesta, nčkterým kázali z mésta"), o nich duotklivé mluvíce a lid obecný bůříce, že by je vedli k neřádu a v městě kovali zradu. Potom pak svobodu měli, haněli, jakž sami chtěli, k netopýřóm rovnajíce, k hadóm, tak se rühajíce. qventíku spravedlivosti nedrZíce, žádné cnosti, všemi hříchy oplývali, však za dobré odbývali. 5 Rychle pán buoh z své milosti, nechtě trpěti té zlosti, zbudil obec Malostranskü, že ona sektu pikhartskü sama nejprve strestala *), jiným cestu ukázala, by se tomu nedivali a rühace vyzdvíhali. To jest jim velmi schválil král svymi listy a rozkázal psaním, posly obce Pražské, ať by Lutery pikhartské vyzdvíhali a trestali, kteříž by v těch bludech stáli. V tom sú uposlechli krále, sobč ke cti, bohu k chvále. 

Strana 366
366 PÍSNĚ O BOUŘI PRAŽSKÉ A JINÉ PŘÍLOHY. Christa pána narození léta našeho spasení tisícího pětistého dvadcátého a čtvrtého, ss jakž buoh ráéil zpósobiti. den üterní vyvoliti, viljí Vavřince svatého — uposlechše pána svého, zjímali bludu póvody, 90 nevážíc hrdel a škody, pro boha a krále svého netrpíc pikhartství zlého. Konšelé nezpikhartilí, zlým nelibí, dobrým milí, s s některými obecními pokojnými mužmi ctnými, Turkóm cestu zahrazdili, naděje jim umenšili, k hubení zemí křesťanských 100 k zámutku lidí kacířských. Svolení pak učinili, kteříž by kolivěk byli, růhači, Luteři také, sekty bludné všelijaké, 105 lidé řádu nechtějíce, při víře jinak smyslíce, než všecka obec křesťanská, jakož jest sekta Luterská, u o 11 o 120 125 130 135 aby nebyli trpini, v slavné Pražské obci jmíni, kteříž by se nesrovnali a bluduo neodvolali. Bývalo hadruňku mnoho, dokudž se nestalo toho, kdež jest ktokolivěk vyšel, nic jiného neuslyšel, když jedné chtěl poslúchati, neż vaditi se, rühati. Z toho přišlo zkyselení, jedněch na druhé ježení. Ale, jakž se jest to stalo, všecko pojednů přestalo, váda, všetečné mluvení, kteréž k ničemému není. Rać Pan Buoh svi pomoc dáti, byt se mohlo dokonati, což se dobrého začalo, ať by království povstalo zase k slávě z toho pádu, skrze pokoj, zdravú radu, jednotu, svornost kfestanskü, vypleníc sektu Lutersku. Amen, Bože rač to dáti, abychom mohli zahnati Turky, hanebné pohany a k nim náchylné křesťany. Amen. Léta XXV. PÍSEŇ PROTI PIKHARTŮM. V. Stala se jest věc nová, klesla rota Martínkova, kterauż Pernstaynsky štemfloval, Hlavsa s jinými podpíral 5 do přemožení. Svatý Pavel prorokoval, Timoteovi zvěstoval, že mnozí z víry vypadnů v najposlední hodinu, 10 v hrozné bludy padnú. 1) V rkp. »ditée. Ro. Litujme, Zelejme se, pikharté vyléhli se v Betlémě, Pražským městě. Paškovi se anděl zjevil, věrným je v Praze poradil, Ze jest potupeno dieté !), jenž vládne po všem světě v uoběti oltářní. Kto slýchal noviny takové, aby mnozí čeští pánové 8) Ze spisu Jana Vocüanského »Satanásova v飫, rkp. univ. knih. praZ. 17 G 13, otiskl poprve J. Truhláf v C. C. M. 1884. 546—547. Skládána byla píset patrné po kvétnu 1524. 

Strana 367
© e 30 10 Ro. Ro. PÍSEŇ PROTI PIKHARTUM. k pikhartuom přistupovali, svému se bohu rühali pro zisk škaredý. Litujme se, Zelejme se!), pikharté vyléhli se v Betlémé, PraZskym mésté. Těchto časuov v PraZskym mésté*?), zkulhavéli su proroci rihajic se bohu svému, jezu Kristu nebeskýmu v oltářní oběti. Neb mnozí při boží víře od pikhartuov stočeni sme, mnozí Luterem zmámeni, spisy jeho nakażeni*). mistři pražští, bakaláři lehce uvěřili lháři Svandrlíkovi. Litujme se, Zelejme se, že v naší krajině české Luterem spráskáni sme. . Vymluvnost mnohé zavedla, od pravé víry odvedla, jakož svatý Jakub píše ve své*) svaté kanonice kfestanuom vérnym. Nebo království boží není v?) krásném mluvení, než, kdož činí svaté ctnosti, duojde nebeské radosti bez omylnosti. Litujme se, želejme se, neb krásnomluvné řeči mnohé u víře stočí. Pohledte, Luteriani *), kterak ste velmi zděláni; dali ste víru za kroje, převáleli vás bez zbroje Němci spletenci, an birity co okříny a sukně jako varhany, k tomu karkule červené a nohavice sekané vám frejmaréili. 65 Ro. 70 75 Ro. 80 85 90 Ro. 100 106 367 Litujme se, żelejme se, neb v naší české zemi sme podvedeni. Tot jest horsí nevéstka nežli papežova římská, kteráž jest Čechy zchválila a kompaktát potvrdila v sněmu Basilským. Němkyně nás z víry svedla a od svátosti odvedla, víru nám jakús poskytla, ješto se k ní ženich nezná, Ježíš milostivý. Litujme se, želejme se, némkyní podvedeni sme pod jmenem víry. Byšte pravů víru měli, však byšte se nehaněli v domích, po krčmách, na rynku, činili byšte to v skutku, což Kristus velí. Víra vaše jest na žvaní a nestatečným pliskání, na svátostí posmívání, kněžského řádu zlehčení, nectní Luteráni! Litujme se, želejme se, nebo jedno nyní v Pražském městě *) o víru vadí se. . [Ó]9) Ludvíku, český králi, ať tě věrní v Čechách chválí, potři pikharty nevěrné a Luterány spletené při víře buoží. Nebť již v Čechách velmi tuchne *) strach, aby nebyla vojna skrze Bratříčky zdvižena, an jest již namieřena od jednoho pána?). Litujme se, želejme se, hasme, dokud nevyskočí voheň v České zemi. . Však nejsi králem pikhartskym, již tě čas, pomoz svým věrným; 1) V rkp. »želejme se, jako napřede a další 2 řádky vypuštěny. — ?) Původní asi »v Pražský obci<; srv. verš 137. — 8) Buď tyto 2 verše nebo 2 předchozí jsou pozdější přídavek; obyčejně strofa jest o pěti verších. — 4) Oprav. místo »V svée. — 5) Oprav. m. »na krásném«. — 5) Oprav. m. »Luteráni«. — 7 Rythmus Zádá o 2 slabiky méně. — 9) »Ó« dod. — 9) Text porušen. a) Snad míní se tu Vojtěch z Pernštejna (srv. verš 4.). 

Strana 368
368 PÍSNĚ O BOUŘI PRAŽSKÉ A JINÉ PŘÍLOHY. Nebude-li v čas pomoci, stěžkem v to Turek neskočí, nepřítel křesťanský. Nebo1) to znej, milý králi, žeť by oni více přáli Turku v této zemi České než Tvé Milosti Královské pánu křesťanskému. Ro. Litujme se, želejme2), pána svého retujme proti pikhartuom 120 V. Kněží Turkem hrozí v Praze, slyšáno jest od faráře Chlupáčka klimentskýho*), tať jest řeč vyšla z něho na zrádným kázání: »To vy musíte shledati, že musíte Turku dáti ty kalichy i monstrancí.« Kde on vzal tu profecí, zrádný hlupáček? 130 Ro. Radujme se, veselme se, neb mnozí kněží zrádce vyšli z Pražské obce. V. Již můžeme3) srozuměti, co tito miení páchati, že když Turka v hesla mají, nějakú zradů skládají o Tvé Milosti. Byť byli na Tě laskavi, všakť by víru zachovali bohu nejprv, také Tobě, [a] 4) nehledali by sobě pána pikhartského. Ro. Ó pomoziž, milý bože, aby to stroskotal lože pikhartuov zrádných. V. Ó pane náš Ježíši 5), uslyš svú křesťansků říši, setři nevěru pikhartskú a dej v korunu Českú5) víru, pravú lásku. Rozžeň oblaky jalové, slož všecko učení nové, 115 125 135 140 145 100 165 170 175 180 190 kteréhož Luter natrúsil, zrádný Martin v Praze nasil6) svými traktaty. Ro. Nedaj pravdy své v potupu žádnému zrádnému popu v Českým království. V. A ty Martine Luteře, hleď chytřejší ať tě nesžíře?); co vlk v nebe vyješ, stěžkem co vymudruješ na pánu bohu. Nepni se co na drn žába, ať tě potom špatná bába nepředejde k pánu svému, bohu Otci nebeskýmu, v poslední hodinu. Ro. Skloniž svůj rozum pod víru, tak budeš státi nad míru v pravdě Kristově. V. Však's s Filipemb) velmi zašel, hleď, by8) vás nenapadl9) kašel, když před hrozným staneš soudcí, nespomůžet elokvencí Ciceronova. Netrhaj stáda Kristova skrze svá učení nová, a nízkým věcem povoluj, na pevným kruntu skály stuoj až právě do smrti. Ro. Zláť jest válka s milým bohem zvlášť v utrhání rúhavém 10), kteréž ty činíš. 185 V. Kryste, výborný pastýři, milostivě na nás zezři, daj pravú národuom svornost u víře také milost k svatému čtení. Skroť růhače, posměvače 11). vší křesťanské lásky zhůbce, ať tě věrní všudy pochválí všickni 12) mladí i staří. Ro. Neb láska ty si nejlepší, pane Kriste nejmilejší, v nebeské říši. Amen. 110 155 150 195 1) Oprav. m. »Neb«. — 2) V rkp. chybně »želejme se«. — 3) Oprav. m. »můžem«. — 4) Dodáno. — 5) Verš máoslabiku méně. — 6) V rkp. »nascal«. — 7) V rkp. »nezsjrze. — 8) V rkp. »aby«. — 9) Nutno čisti trojslabičně. — 10) V rkp. chyb. »rúhavým«. — 11) V rkp. chyb. »posměšné posměvače«. — 12) Opisovač zkomolil zde dva verše v jediný řádek. a) Viz str. 364 pozn. 6. — b) Melanchthonem.

Strana 369
O SMRTI KRÁLE LUDVÍKA. 369 V. O NENADÁLÉ SMRTI LUDVÍKA, KRÁLE ČESKÉHO*). Kdo jste milovníci věrní pána svého z Ouher i z Moravy, královstvie Českého 1), politujtež smrti tak hanebné jeho! Nikdá neslýcháno, aby tak který král jsa vod svých vopuštěn mrzce se s světa bral, neb příčiny žádné svým jest k tomu nedal, Kterak's vo to, Pašku, velmi usiloval, 35 i do Uher chrochce chtě by rozkazoval, v Čechách po všech městech, až's i jednučký4) hrál Zechtělo se svini°) věnce perlového, a tudy tě známy z licha všetečného, čehož's hoden nebyl, chtěl's dosieci toho. než slal, žádal, prosil všudy po svým panstvě2), 40 Jiná mnohá města tobě srozoměly, by mu3) pomoc dali na lidi pohanské, že's v stranu uměřil, při tobě nestály, že mu4) chtí odjíti královstvie Uherské, ale samým pánem svým se zpravovaly2). to tu dověrnost maje ke všem svým poddaným, že ho nevopustí, tak jakž jemu přiřkli; on, což5) slíbil, splnil, smrtí zapečetil, svuoj život naložil, chtě rád brániti svých, málo ku pomoci nalez věrných milých, 15 neb zdržáni byli mnozí od nevěrných. Vepřek foukal, chrochtal, voni nic nedbali, »máloť na čest pomní«, spolu rozmlůvali, 45 co ten před se béře, tomuť se zasmáli. Smrdíš, svině, blátem po všech zemiech všudy již by z něho ráda, ale nevíš kudy, lehneš v něm, až shniješ i s jinými oudy. Jak nemá líto být6) pána tak věrného, an pro nás nasadil i života svého, chtě nás rád brániti od národu zlého! 50 Kéž's tak brzo, Pašku, své žoldnéře shledal, které's na nevinné sousedy byl sebral, kterak's tu nemeškal, kdyžs najprv kraloval. 20 Ač jest v své mladosti zpravovat7) neuměl, však ten arcibiskupb) s jinými jest vinen, kteří sú jím vládli víc nežli von jimi. Po všech zemiech vuokol tvé rytieřství vědí, tohoť se nezpyče Praha, dokud stojí, hoden's pasování, leč provazu není. Dotud jemu přáli, dokudž sami vládli, a když je seznával, v nenávist jej vzali, v Ouhřích, v Čechách skutkem toho dokázali. 55 Tak jste šikovali i s svými radami, aby pán váš s svými byl zhuoru bradami; znajíť rady vaše, kteréž se shledaly. 25 Co slal i psal do Čech, na to nic nedbali, Pražané za krále Ziku, Paška vzali, jeho víc než pána svého poslúchali. A kteříž z hlavatých ta místa držali, by Pražanóm jináč z nich rozkazovali, co vy pak skrze prsty na všecko hleděli; Ku pomoci králi8) věrná města, páni lidi i peníze rytíři poslali, 30 ale Pašek s Zikou velmi dlúho spali. a tak pána svého za nic sú neměli, vidoud jej mladého, i neposlúchali: to-liž jest ta 10) věrnost, kterouž slibovali? Najprvé nad Bohem, nad svými sousedy, třetí nad svým pánem tito učinili, by Uhróm třech křížuov*) napřed nic nedali. V Ouhřích, v Čechách vládnúc pravili, že náš pán 65 když chtěl sám vládnúti, mnohý naň nic nedbal, řkúc: »Mlád nerozumí a nemá dobrých rad«. 1) V rkp. »Czezského«. — 2) V rkp. »panství«. — 3) Vrkp. »s ním«, m. »by mu«. — 4) V rkp. »mie«. — 5) V rkp. »což jim« (o slabiku více); trojverší toto má rýmy porušeny. — 6) V rkp. chyb. »býti«. — 7) V rkp. chyb. »zpravovati«; rýmy porušeny. — 8) »králi« dod. vyd. — 9) V rkp. »zpravovala«. — 10) »ta« dod. vyd. a) Z archivu třeboňského Histor. 3898 otiskl poprve Fr. Dvorský v Č. Č. M. 1864. — b) Salkan ostři- homský. — c) Asi narážka na kříže v starém znaku uherském. — d) = samojediný. — e) Paškovi; pašek = vepř. 47

Strana 370
370 PÍSNĚ O BOUŘI PRAŽSKÉ A JINÉ PŘÍLOHY. Než arcibiskupa za hlavní sloup měli, k němu časté posly aneb listy slali, to, což sú začali, aby dokonali. Prostež pána buoha, ať vám ráčí dáti rozumného krále, kterýž spravovati mohl by, vás upřímně poznati5). 70 Pán Buoh všemohúcí mocně to roztrhal, lest jich uménilú jako mocný poznal, sloup, naň'ž založili, v podvrácení jim dal. A z toho v nenávist svému pánu vzali, žě jim nepomáhal, tak jakž oni chtěli, 75 majíc to na péči, do Čech přijížděli, 95 Srdcem, ústy, skutkem volejtež k němu6), kleknouc na kolena, modltež se jemu, vonť vás zbaví všie tesknosti, doufejtež jemu.7) Ustavični souce bez rozpačení6), majíce v něm pevné, jisté doufání, žěť on vás opatří tak, jakž se jemu líbí 4). že bude upřímně1) to vyhledávati, kdo jak jemu sloužil, všecko přemietati, kterak sú pak jemu měli pomoc dáti! 100 Řkúc8): Pane všemohúcí, žádámeť tebe uslyš a rač dáti pomoc vod sebe6), ať bychom i s králem líbili se tobě. 80 Již se chtějí z toho tudy očistiti, že jim krále líto, kázali slúžiti mši za něj po smrti a pohřeb činiti. A tak po svém pánu zapomenem smutku, majíce jiného dobrého z rukú tvú, 105 kterýžť by ochránil upřímnú hrstku tvů. A tak »řechy, vachy« krkavci zpievali, někteří se smáli a řídcí plakali, slzami2) upřímnými by krále želeli, Ať máme k tomu lásku, což nám dáš, s milostí 4) súc vděčni, by nevodňal hněvivostí?), proměň srdce lstivých, kteráž v neupřímnosti 10) 85 an to neužitečné3) již Jeho Milosti; mnohem lépe bylo živému pomoci a na ty peníze lidu něco uvésti4). A když ráčíš dáti krále k zpravování, 110 rač mu také dáti dlúhé kralování, rozmnož všecko dobré v něm i v nás k chvále tvé 11). Kdo jste milovníci zemského dobrého, přičiňtež se snažně o krále jiného, 9o nebo již prvnieho nemáte živého. ať bychom tak v víře v lásce spolu byli, tobě jako buohu poctivost činili, znajíce tě právě, více 12) nehřešilia). VI. PÍSEŇ O SOVKOVI. Tato jest píseň o mistru Sovkovi, zlý pa- měti, kteraj byl někdy v Slovanech etc. Zpívá se jako: »Jezu Kryste, vykupiteli« etc.b) 1. Račte, prosím, všickni slyšeti, staří, mladí i také děti z jakéhožkoli řádu, chciť zpievati pravdu. Byla jedna sova potvorná, bohu i všem lidem nevěrná, s kalousy se smluvila, by ptáčky dráždila. Ro. Každý dobrý to znaj 10 a rod jeho vyznaj: pošel z Chrudimského kraje, města ctného, 5 1) Rkp. »to upř.«. — 2) Dvojslabičně. — 3) Trojslabičně. — 4) Verš má o slabiku více.— 5) Verš má o 2 slabiky méně. — 6) O slabiku méně. — 7 O 2 slab. více. — 8) V 1. pol. verše »Řkúc« nadbytečné; v 2. pol. schází slabika. — 9) Verš porušen a o slabiku delší. — 10) Čtyř- slabičně. — 11) Verši rým poruš. — 12) V rkp. »i více«. a) Jiných písní o bitvé moháčské pomíjíme, ježto nedotýkají se příhod pražských. Chystáť se sbírka všech písní historických zvláště, a tu budou soustavně probrány a oceněny. Viz Zibrt, Bibl. č. hist. III. č. 4592 a Č. Č. M. 1905 str. 370. — b) Ruk. kapit. knih. D 82 v kvartu na papíře, obsahující různé traktáty nábož. z poč. 16. stol. Píseň napsána je na prvních 4 listech. Srv. Bartošovu kroniku str. 26a. Tomek X., zejm. str. 306. Píseň složena jest asi v nejbližších letech po r. 1510.

Strana 371
15 20 25 35 40 45 55 PÍSEŇ O SOVKOVI. sám sa pankhart bezectný lidem !) ohyzdný, bratra mu obésili, ke cti poslouZili, IL Sova pak, jsüc tak ponízená, chtěla býti vždy vyzdvižena, hnízdila se vysoko, spadla velmi nízko: uměním se nadýmajíce, všecky jiné potupujíce, müdfejií vZdy hanéla, než jest sama byla. Ro. I proti samému pánu bohu svému ústa odevřela, jemu se rouhala, tupíc pravdu velebnou, nám zůstavenou, zákonem potvrzenou i vší církví svatou. III. Sova světlosti nemiluje, ale v temnostech se raduje, víc miluje prebendu, než Krystovu pravdu. Pro kus beránčího kožicha zapřel jest Krystova kalicha, a chtě býti mudrcem, züstal jest pobéhlcem ?). Ro. A chtě býti žprávcí, jest Krystovým zrádcí; chtě býti prelátem, již slove pankhartem; chtě se lidem líbiti, jim pochlebiti, musí mrzákem býti a kacířem slouti. IV. Sovo zrádná, lichá, nevěrná, i proč tupíš pravdu zákona, kterúž's prve velebil, než té &er[t] oslepil?3) Milovníky *) její vždy haníš a šibalství dvorná provodíš, na se sám spoléhaje, v horší vždy padaje. 60 80 90 95 100 Ro. Ro. 371 Pověz, co's dobrého provedl “) a slavného, že tupíš své předky, pravdy boží svědky, kteréž zbor bazilejský i císař římský schválili sú za věrné křesťany a slavné? . Sovo, hled na své nepravosti, neutrhej lepsich moudrosti, učenějším, vtipnějším, ctnostnějším, věrnějším. Tvé známy sou nešlechetnosti, více nežli můúdrost a ctnosti, rufianství, sodomství, jiné nepravosti. Kto to jak živ slajchal, by se kto tak rouhal, jako tato Sova? Hrozná sů to slova, když ho pán bůh potrestal, aby nepajchal, nemocí ho porazil, an k němu tak mluvil: >Lidé praví, že's milosrdný, ale pravím já, že's ukrutný; čert jest milosrdnější než ty, bůh najvyšší.« I jiného víc rouhavého mluvil, toť zná svědomí jeho; však se poznati nechtěl, pravdu tupiti chce. Toť sou jeho ctnosti, uméni, müdrosti, jenž se vždy nadýmá, boha svého nezná, krev Páně potupuje, vlast svú zrazuje, hoden proto prelátství římského biskupství! Nedělej se, Sovo, vorlicí, a neupadneš?) v oheň hořící, Bohu se zprotivuje, pravdč se zpččuje. 1) Vrkp. »alideme. — 2) Trojslabičnč. — 3) Vrkp. »odlepile. — 4) V rkp. »I milov.e — 5) Dvojslab. 

Strana 372
105 Ro. 110 VIII. 115 325 130 IX. PÍSNĚ O BOUŘI PRAŽSKÉ A JINÉ PŘÍLOHY. Pohleď k prvním tovaryšóm svým, těm nevěrným poběhlcóm !) zrádným, jak svůj život skonali, ďáblům v moc upadli! Jenž byli můdřejší, nad tě učenější, Hilarius dvorný *), Kfiżanovsky zradny”*), z nichżto jeden ro[z]sekan v Němcích zabit sám, neb krev Kristovu haněl, hned mrzce zcepeněl. Ale druhý v náhle umřel jest, potupiv svů víru, také čest, psi mu pysky ohřizli, prsty okousali *), nebo proti pravdě byl povstal, jako vzteklý?) pes na ni štěkal, klna, traktáty píše, nevěrně a liše. . Též i jiní mnozí světští i duchovní, páni i?) králové, mistři, biskupové proti pravdě povstali, neodolali, neb sám bůh pravdy brání, nezpééuj se Zädny. Mistru Havlü?) éert jazyk vytáhl*), aby se víc pravdé nerühal, též i ty se boj, Sovo, milujž boží slovo, a neuč nás víře takové, kterüZ drZali kacifove, 185 140 145 155 160 165 Ro. X. Ro. XI. oni Manicheové “) a jiní pohané. Světí papežové toho sou svědkové, Rehof a Lev papez, jenž tupili tu lež, proti páně zřízení ustanovení, pod jednou přijímati i posvěcovati. Gelazius ten papež dávno, jakož o tom v decretě psáno, přikazoval biskupóm, věrným církve zprávcóm, aby ty svatokrádce znali, kteří pod jednou přijímali, od toho je nutili, k světlu) je učili. Ty pak, Sovo zrádná, lichá a jidášná, chceš nás k tomu vésti a toho dovésti, bychom víc uposlechli, tobě věřili, neżli*) fetem Krystovym i všem jeho svatým. Sova ve dne nesmí zpievati, než počíná po tmě výskati, jako vopilý sedlák aneb nějaký drak. Tak, když tobě světlo zapadlo. na tvé srdce čert vzděl osidlo, počal's?) pravdu hyzditi, jako drak tupiti. 1) Trojslabičně. — ?) V rkp. »zteklj«. — 3) »i« dod. — 4) O slabiku víc: v rýmu snad bylo »tahal«. — 5) V rkp. >a k svótlue, — 6) V rkp. »neže. — *) V rkp. »pożaloc. 2) Dr. Hilarius Litoměřický. — b) Dr. Václ. KtiZanovsky. — ©) O úmrtí obou protivníků Rokycanových nevíme nic jistého. Hilarius + 31. pros. 1468 buď v Plzni neb Budějovicích; mluvilo se, že byl otráven. Křižanovský skonal v I. 1468— 1470 nejspíše v Plzni. Jsou tedy slova písně jen pomluvou. — 4) Koho se týče, na ten čas nevíme. Na Caheru nelze mysliti, ježto Sovka tehdy byl již mrtev. — *) Manicheové, stoupenci Manetovi ze III. stol. po Kr., tvrdili, že tělo Kristovo bylo jen zdánlivé, a odpírali přijímati krev páně. — ') Řehoř Veliký (590—604), Lev I. (440—461) a Gelasius I. (492—495) vydali dekrety proti přijímání pod jednou. Viz Kalousek, O historii kalicha v dobách předhusitských, Pr. 1881, str. 9. 

Strana 373
1532 ÚMLUVA MEZI Ro. Sovo nemotorná, hubená, potvorná, na tě všickni ptáci nevraží domácí. 170 PRAŽANY A M. BRIKCÍM. 373 Protož z Prahy zletěla, v noci vyběhla, v Němcích si se shnízdila, v Olomúci sedla. 175 2. ÜMLUVA MEZI PRAZANY A M. BRIKCÍM. 1532, 1. května v Praze. Úmluva smírná mezi Pražany a M. Brikcím z Licka!). Jakož jest se pozdvižení a rozdíl za jednoty v městech Pražských stal v úterý u vigiljí sv. Vavřince léta 2. XXIII, kterýžto rozdíl z vuole JKMti s mnohými již jest porovnán, i že mistr Brikcí z Licska, jsa na ten čas tu v městech Pražských purgmistrem, z úřadu vedle jiných konšeluov jest vyzdvižen i do vazby byl dán tou příčinou, že jest před tím dnem k večeru obeslal konšely do rathúzu, a tudy mnohé těžkosti a škody jest nesl a vzal, jako by to nějakým stranným úmyslem učinil, o kterúžto příhodu páni Pražané obojích měst Pražských i také on mistr Brikcí přestali sú mocně na urozeném pánu, panu Jindřichovi Berkovi z Dubé a na Dřevenicích, urozeném a statečném rytíři, panu Volíhartovi Planknarovi z Kynšperku, podkomořím království Českého, krále JMti a téhož království hajtmanech, i JMtech páních a vladykách, krále JMti radách. I tu JMti takovů věc váživše, z té moci sobě od obú stran dané takto o tom sú vypovčdčti a to na místč postaviti ráčili: Pončvadž se jest to v náhlosti stalo a to se vyhlídalo, že jest on mistr Brikcí před tím večerem k sobě poselství od urozeného a sta- tečného pana Jana Litoborského etc., ty časy nejvyššího písaře království Českého, měl, kterýž jest k němu mistra Václava Alba z Ourazu, místopísaře, a pana Jana z Lungvic, mistosudiho království Českého, poslal, a ti že sů k témuž mistru Brikcímu mluvili, že by na Malé Straně nějaká potržka a sbírání bylo, výstrahu dá- vajíc i radíc z dobrého přátelství, kteréž k těm městóm mají, poněvadž i v těch městech sú, aby taková věc byla opatřena a konšelé aby o takovü véc byli do rathüzu obesláni, aby se 1532 nějaká pozdvižení v noci mezi lidmi nepřihodila, sa on mistr Brikcí na jeho, pana Litobor- ského, i jiných posluov zprávu a radu to jest učinil a dobrým úmyslem, totiž pro bezpe- čenství města konšely do rathúzu jest obeslal, a tu že nic jiného nebylo rozjímáno, než to- » liko o té malostranské příhodě, i z těch a takových příčin taková věc, která se jest přihodila se zdvihá a v nic obrací, tak že jemu mistru Brikcímu to sažení naň a o něm domnění, jakékoli jsou v tom čase byly s od kohokoli, i mluvením neb psaním dotýkání, k újmě a ke škodě jeho a dobré poctivosti nejsú a býti nemají nyní i na časy budoucí. Co se pak škod dotýče, poněvadž i jiní smluvivše se od svých sú škod pustili, též i ten mistr Brikcí od svých pustiti má. A páni Pražané mají jemu to dobrým přátelstvím .na- hražovati, a mohli-li by kdy k jeho dobrému, poctivému a užitečnému co učiniti neb kde příčinou jakou k tomu býti, mají z dobrého » přátelství tak učiniti. A on, mistr Brikcí, zase též se k nim zachovati má, a chtěl-li by kdy v městech Pražských býti a se osaditi, toho má vuoli a svobodu tu všecku má míti a jí užiti, jako jest kdy prve měl a jí užíval. Tomu na potvrzení a lepší jistotu my svrchujmenovaní prostfedkové k této smlüvé své přirozené pečeti sme pfitiskli, kterüZto on mistr Brikcí při sobě míti má a páni Pražané touž smlouvu v knihách městských svých na a rathüze vepsanů pro pamět míti mají. Stalo se v středu, den sv. Filipa a Jakuba l. XV CXXXII. 90 0 1) Arch. praZ kn. & 2134 str. 102. — 2) Otiskl prof. dr. Jar. Čelakovský v È. Č. M. 1880, str. 496—497. Tamže i další úmluva s Hlavsou a M. V. Albem. 

Strana 374
374 PÍSNĚ O BOUŘI PRAŽSKÉ A JINÉ PŘÍLOHY. 3. Z DOPISŮ KANOVNÍKA JIŘÍHO PLÁNSKEHO Z HRADIŠTĚ2). I. 1523, 17. března v Praze. Kanovník Jiří Plánský z Hradiště Petrovi, opatu Tepelskému, píše o úředních věcech, jež konal pro klášter, a o veřejných příhodách pražských. Reverendo in Christo patri, domino, do s pollicitis fecit xc. Quales quantosque labores 1523 mino Petro, cenobii Teplensis primario, maiori habuerim, pocius silencio transeundum est. Dominum antiquum prothonotarium 1) impigno- suo observando. rare pro litteris volui, dominus cancellarius re- Plurimas sincero corde salutes. Vestra P. R. noverit me litteras pro confirmacione spondit: Magister Georii! tua mihi sufficit fides n et persona, quia mihi bene notus. Domini Peis- privilegiorum cenobii Vestri quamquam pecu- nienses circa idem tempus Reliquiarum eciam 17. dub. niosas procurasse, cum secus fieri non potuit, pro suis debent ponere pecunias Prage litteris. nec per me defecit, summa eciam adhibita opera. Dominus procurator consensum a Regia Mte Domino cancellariob) LXX ƒ miss., centum fristunk ad XV annos procuravit, sed dominus habere voluit; maximo conatu et labore XXX cancellarius nescivit, ubi, quomodo, pro quibus 15 dimisit f. Doctori Venceslao°) XVI ff miss., nec minus simpliciter; imo doctor Rupertus d) mineris, neque doctor Venceslaus; littere non neglexissent, sed quia informacio fuit quasi me moleste inclamavit: quare ego Vestras tuerer partes et eis abstra[hlere vellem? Vos non nulla, ex eo, quia dominus procurator illico tantum, sed longe plus conferre possetis. post Vestram abicionem Pragam solvit, et sic Similiter et dominus cancellarius dixit. Jeronimo » negocium suspensum. Dominus tamen can- cellarius recensuit, quod dominus procurator scriptori d) et puero, persona II f � grossorum, et Montes Cuttnas venturus esset, cum Regia Mtas hoc cum difficultate; plus habere cupiebant. illic veniet; et tunc de ea re secum latius Omnis enim homo Vestram Excellenciam pre- proloqui vult, et litteras scribere, ne P. V. ne- dicat [opullentissimam.1) Litteras confirmacionum „ gligeretur. Si res finem sorcietur, non satis prefatus Jeronimus omnes ferme immutavit et in scio. Anni XV aput me breve includunt tempus, meliorem stilum redfegit] 1), optimis clausulis insertis, vestro cenobio (videor mihi) non parum quid tamen ex ea re sentit Vestra P. R., me pro tempore cerciorem reddat. conducibiles, mea insuper adhib[ita diligencia 1). Ille quod sibi dedi, meruit. Domini Pelsnienses Regia Majestas sabbatho ante Letare pro- 14. br. omnia sua privilegia propter insecuritatem vi- » pria in persona in pretorio Antique civitatis arum mecum reliquerunt, illius gracia nec Pragensis consules prefecit, tanquam Antiquam Vestras ad presens misi. Illas LXX ffl miss. pro et Novam Pragam pro una civitate, ista tamen 17. dub. domino cancellario ipso die Reliquiarum sine condicione adiecta: quod Sua Serenitas illud omni prorogacione ponere bona fide et manu inmutare potest, quando vult. Illud Pragensibus stipulata promisi, Vestra Prestancia me in hoc s minus bene placuits). Illo actu consumato et rege ad castrum redeunte, tanta erupit aeris provideat, ne contingeret me labi, quia dominus turbulencia, quod nihil supra: ventus validis- procurator*) multa pollicitus est, modica vel nulla fecit; solummodo relator ad cancellariam simus, pluvia nivibus mixta, et Regia Mtas fuit et preterea nihil. Mirabar vehementer, simi- ad extremum usque depluta et madefacta. liter et dominus cancellarius, quod non satis o Feria vero secunda post Letare Pragam circiter 16. br. 1523 1) V orig, vytrženo; doplnil vydavatel. a) Orig. v archivu kláštera Tepelského č. 300, 303, 289, 310, 311. — 1) Adam z Hradce. — c) Snad dr. Václav z Velhartic. — d) Neznámý. — 6) Václ. Doubravský. — 1) Radslav Beřkovský. — 5) Srv. Tomek X. 419.

Strana 375
LISTY KANOVNÍKA JIŘÍHO Z R. 1523—1524. 375 1523 XVIII horam solvit, quodammodo subtristis exivit et veste lugubri, grisea videlicet, rex, regina, virgines et ferme tota regis familia; omnes virgines cristas (hoc est federpusch) habebant nigras. Non tanto triumpho Praga exivit, sicut intravit; clangor tibicenarum mo- dicus, solum una sonuit tuba“). Et dum currus reginalis 1) . . . . . . . . . . . . . . . . . . qui pociores fuerunt, per quosdam Pragenses iure arrestati gracia debitorum fuerunt ... . .. 1. quantusque clamor in Pragenses! Quem autem nos spirituales finem sorciemur ex hac regia 1523 ordinacione, futurum est. Nos vero duci Carolo in suo recessu, cum iam in procinctu fuerat, commisit, ne nostram ecclesiam desereret. Dii s bene vertant. Valeat Prestancia V. cum fratribus, non minus sane quam munde. Ex arce Pragensi, XVII Marcii MDXXIII. Magister Georgius Planensis de Hradisst, ecclesie Pragensis canonicus 2c. II. 1524, 5. července v Praze. Kanovník Jiří opatu Petrovi v Teplé o přípravách ke sněmu a o hnutí proti pikartům v Praze, o svém pobytu v Míšni. Reverendo etc. Animum ad placita pa- is maxime contra aliquos maiores dominos regni ratum pro salute. Vestram Reverendam Paterni- et aliquos notabiles cives pragenses, qui pik- hardos et luterianos defendere et tutare cona- tatem una cum fratribus sanam superstitemque bantur et sanctam religionem destruere, ut esse et bene valere leta suscepi fronte. Hos- picium Vre Excellencie in Hradczano procu- lacius V. P. R. Prage audiet. Commisi Paulo » nuncio, ut dominos et cives coram Vobis no- ravi illico, cum nuncius Pragam venit, et in minaret, contra quos canciones turpiter sonant, edibus Otík, non, ubi prius stetistis, in domo quia non omnia sunt mandanda (maxime odiosa) alia de novo edificata, post domum nostri do- litteris“). mini prepositi, in qua stubella et cubili provisi Scribit Prestancia Vra, si qua sint mihi eritis; licet sine dubio plures illic hospitabuntur, 25 pro coquina necessaria. Essent quidem, sed tamen P. V. seclusa ab aliis erit. Locum profecto ad presens pro Vra Domi- P. V. onerare et currum, in quo sedebitis, difficile est, sed aliquid paulo post hoc fieret, natione conducibiliorem excogitare non potui, quia, ut auditur, magnus confluet populus, videlicet butirum et similia, pultes et etiam eciam alienus, et fertur, quod episcopus Olo- quid pro aviculis tc. Fui eciam cum domino antiquo protho- v mucensis ille eciam in castro vel Hradczano notario et aliis pluribus nobilibus in Misna manere cupit. Princeps Carolus per plures ebdomadas Prage non fuit, sed in Slesia alicubi circa elevacionem S. Bennonis, ubi dux Georgius manet. Domini Pragenses et maxime dominus magnifice nos tractavit, et fuimus gratissimi hospites et optime provisi. Cetera, cum una Joannes Passek cum aliquibus fortiter et viri- as erimus, coram exponam. V. P. R. feliciter cum liter pikardis et luterianis resistunt; et de facto pikhardi aliquantulum regnare inceperant, sed fratribus valeat, maxime cum antiquo Egidio, cui me commendate, oro. — Ex arce Pragensi iam in parte sopiti. Et de illis sectistis in synodo f. III“ post Procopi, per me magistrum Geor- nonnula movebuntur, certum est, et nunquam tanta fuit concordia inter nos et calixtinos, gium 1524. sicut nunc; si rex virum ageret, aliquid efficere s Frater Joannes, qui in Strahovia manet, posset. Canciones satis mordaces contra pik- a suo maligno et venefico proposito non hardos et luterianos boemicas composueruntb), cessat. 1) Rkp. vytržen. a) Srv. slova Píseckého str. 358b, ř. 14. — b) Srv. píseň III. a IV., str. 365, 366. — c) Srv. píseň II., str. 364 a Píseckého, str. 358b.

Strana 376
13. čce. 9. srp. 376 1524, 18. srpna v Praze. PÍSNĚ O BOUŘI PRAŽSKÉ A JINÉ PŘÍLOHY. III. Kanovník Jiří opatu Petrovi v Teplé o převratu 9. srpna a o poměrech v Praze po té. Reverendo etc. Letissimas cum felicitate salutes, prestan- tissime vir, domine abba. V. P. R. rescriptum litterarum, quas Regia Maiestas duci Charolo de illa contribucione abbati Sedlicensi scribit, quod rescriptum dominus doctor Venceslaus magistro hospitalis misit, illo viso accipietis, quod ab illa turbacione liberati estis. Visum est pluribus fautoribus Vestris, domini prelati spirituales tempore oportuno convenirent et consilia sua in unum comportarent et, in quibus stare vellent, illa firmarent et inter se stabilirent; si aliquis Vos impugnare temptaret, unanimi voce omnes respondere possetis; et si discordes fueritis et in negociis Vestris segnes, peribitis et si volueritis, auxilium dominorum de Pra- gensi capitulo Vobis non deerit. In iis ergo racio habenda est, adversarii nostri non dor- miunt etc. In civitate Pragensi mirabilia aguntur. Si- nodus, que pro festivitate dive Margarethe per regem constituta fuerat (ut V. P. non preterit), illa per pikardos infecta est et posthabita^); est tamen futura paulo post, ut speratur, celebratura. Sedicio feria III* in vigilia sancti Laurencii in populo Pragensi satis horrenda exorta est. Pikardi et alii infideles, ut luteriani, occulte con- spirarunt et in pluribus edibus congregaciones habuerunt, in parte illa ducentos, in alia qua- dringentos et amplius, et sic in pluribus et multis locis; divina tamen gracia volente nostri resciverunt et die illo, videlicet feria III* ante Laurencii valida manu pretorium ascen- derunt et magistrum civium cum aliquibus receperunt et in captivitatem incluserunt. Ma- gister civium, magister Briccius videlicet, co- actus fuit communitati sigillum et claves pre- sentare; illas magistro Joanni Passek commu- nitas commisit, et ille nunc magistratum regit et in Praga floret, adiuncto sibi domino Zika 5 10 w 2 25 90 35 40 vel Sigismundo lanio;); et quandocunque Passek pretorium ascendit vel descendit, quadraginta vel quinquaginta armatis viris stipatus est usque ad domum suam^*); et ambo pretoria, tam Antique quam Nove civitatis, fortissime stipendiariis a vigilia sancti Laurencii munita sunt, vexellis etiam extensis, et hoc die noctuque?); et sin- gulis diebus illi, qui conscii sunt illius factionis, maiores saltem, colliguntur, recipiuntur, in cu- stodias detruduntur; et multi evaserunt occulte, etiam plures ad castrum aufugierunt, sicut Ssorf pelifex, qui eciam ex maioribus est, quos dux Carolus cum purgravio contra voluntatem Pragensium in castro fovet*). O quantus murmur, quantus clamor contra eos! Illa tamen omnia sine effusione sanguinis acta sunt. Sed feria III post festum Assumpcionis hora quasi XIX aliquot cives in pretorio questionati seu marti- risati sunt; quid autem illi confessi sunt, adhuc occultum estf). Et non tantum ista propter fidem facta sunt, sed alias nefandas prodiciones, de quibus ad presens tacendum est. Etiam Pragenses ad civitates regales mi- serunt aliquas, ut nuncios mitterent suos et audirent, quanta machinati sunt mala in perdi- cionem catholicorum et illorum sub utraque specie, qui nobis adherent et unitatem religionis cupiunt*); administrator eorum cum potioribus sacerdotibus et doctoribus nobis uniti sunt, unitatem ecclesiasticam suscipere volunt se- cundum compactata, et nos polliciti sumus eos non deserere. Et id factum est coram oratoribus in synodo regis nostri, etiam Po- lonie regis*). Et plures plebani Pragenses pikardi pro- scripti sunt seu expulsi^). Et ille pruder Michel, ordinis, sancti Augustini, de quo sine dubio audistis, admodum terribilis lutheranus, eciam carceribus mancipatus est, et purus ali[e]nus !) !) V orig: »alinus«. 3) Srv. str. 27—29, 360. — b) Srv. str. 50, 315, 360. — 9?) Srv. str. 261. — 4) Srv. str. 69, 70, 254. — *) Srv. str. 55, 317. — f) Asi Mat. hfebendaf a Bonuśe. Viz str. 64. — Е) Srv. str. 59. 1524 9. sip. 16, srp. 

Strana 377
1524 13. čce 9. ún. LISTY KANOVNÍKA JIŘÍHO Z R. 1524 A 1525. est; alii Allemani in Praga, venefici luteriani, multi in carceres detrusi ?). Cives vero Parve partis illi contra picardos inceperunt et firmiter stant; plures luterianos omnibus bonis spoliaverunt, tandem excluserunt; plures evaserunt). Regia Majestas eos litteris firmavit con- fortans illos?); princeps contra eos agere voluit, illi viriliter resistunt, dicentes: » Quicquid agimus, auctoritate regia facimus«, et sic dux pro nunc pacienciam habet, et ingens clamor contra eum a Pragensibus x. Dominus Leo a festo sancte Margarethe cum antiquo prothonotario in castro Pragensi manent; et sicut dominus Leo a Pra- gensibus abiectissimus fuit, sic nunc cum do- mino notario tanquam dii coluntur ?). Judei vero spolium timentes de die in diem suas in diversa loca deferunt res. Iste ad presens est communis cursus in Praga; tamen illorum omnium post pauculos dies (ut com- munis opinio fert) grandiora et videbimus et audiemus; tales enim factiones, sediciones ut aliquem sorciantur finem, necesse est. Homines IV. 1525, 10. února v Praze. 10 15 20 377 hac tempestate in Praga tanquam insensati et temulenti ambulant. Eciam illi pikardi signum belli, hoc: est tesseram, id est heslo, boemice, dicitur constituerant, videlicet »Pán buoh s námi amen«, a pét prstuov zdvihli*). Hec pro consolacione Excellencie Vestre, maxime propter litteras regias proprium misi nuncium, quem contentum pro labore faciatis et eidem bonam ostendite voluntatem, quia bonus et fidelis; prius eciam missus ad ceno- bium fuit Vestrum, et nullus ipsius memor fuit, nec in expensis neque nocturno x. Ex arce Pragensi calamo non segni, quoniam occupaciones nostre non parve sunt, quam- quam nullum extimemus, sed gratissimi sumus. Qui nos condempnabant, ut pars adversa, nunc vero laudibus extollunt. Quem autem finem hec discordia sorcietur, Vestram P. R. non latebit. Vestra Prestancia cum fratribus valeat et amiciciam nutriat. Datum f. V* post Suscepcionem Virginis gloriose 1524, per me magistrum Georgium x. Valetudinem Vestram mihi innotescere oro. Kanovník Jiří opatu Petrovi Tepelskému, co proň opatřil; o sjednocení katolíků s kališníky, učiněném na sněmě právě zasedajícím, o br. Havlu. Amplissimo longeque reverendo etc. Plurime salutis longam constanciam supe- rioribus diebus Vestre Prestancie signaturam ex domino Nicolao principali quam gratissimo suscepi animo magnaque lectitavi voluptate; ubi insertum fuit, aliqua pro coquina Vestri ce- nobii procurarem, operam dedi, pruna seu sswestkones Plznam versus misi, tunnam olei 90 illos sub utraque specie, secundum modum, prout compactata sonant: unitatem ecclesia- sticam, pacem, concordiam, obedienciam, frater- nitatem catholicam susceperunt, et filii ecclesie pronunciari debent in omnibus rebus, preter communionem utriusque speciei; illam pro se reservaverunt, quia hoc compactata in se con- tinent, et nos admisimus. Et pro illa concordia eciam Plznam porrexi, medium centum usionis s celebranda electi fuerant ex nostra parte aliqui procuravi ungaricae, quam prope diem cum se vector idoneus obtulerit, Plznam missurus sum, sed omnia profecto magno ere. Vestram non pretereat Excellenciam, quod ipso die S. Appolonie in castro Pragensi unitas et concordia omnimoda facta et conscripta et publice in aula pronunciata est inter nos et 40 barones, seniores nostri aliquot (et ego), no- biles, cives Pragenses aliquot, et ex nostris civitatibus pariformiter. Sic eciam ex ipsis. Sed qui ex ipsis electi fuerunt, omnes ferme secu- lares piccardi et lutheriani fuerunt, qui se asserunt sub utraque specie, et multi sunt, et tamen fallunt; et illi nequam non modica nobis a) Srv. str. 62. — b) Srv. str. 56—57, 78. — ©) Str. 81b, 83—85. — 4) Str. 29. — *) Str. 317b. 48 1524 

Strana 378
1525 10. ún. 378 imo maxima intulerunt impedimenta, illam sa- lubrem ut inficerent unionem; tamen adiutorio dei efficere nibil potuerunt. Hoc adjectum est: si quis ex parte nostra ad eos declinare vellet (sicut dominus Sebestianus Sslyk?) et dominus ; Vilhelmus de Hasenssteyn^) fecerunt, qui se illis subdiderunt), debet per eorum prelatos et col- legiatos examinari, si in omnibus punctis, clau- sulis, religionem concernentibus secundum com- pactata se vult cum illis conformare; sic rursus » si aliquis ex ipsis vel ex parte illorum ad nos confugere vellet, similiter per nostros maiores ad hoc deputatos probari debet. Et hoc ex- cogitatum est propter valdenses et luterianos; convertantur ad quamcumque partem, filii s erunt perdicionis, nisi ecclesiasticam susce- perint unitatem vel nobiscum vel cum parte altera, alias condempnabuntur. Et illa con- scripta concordia ad Regiam Majestatem mitti debet, Sua Majestas operam dare debet aput » sedem apostolicam, ut firmaretur, roboraretur finaliter. Est tamen Bude legatus a latere cum plenaria auctoritate; credimus nos facilem con- sequuturos finem et duce deo salubrem “). Die vero S. Scolastice in ecclesia nostra » Pragensi pulsu omnium campanarum, organo et toto clero, principe, proceribus regni, mili- taribus, nobilibus cum magno comitatu presen- tibus, ,Te deum laudamus' cecinimus, tandem missam cum solemni apparatu de S. Spiritu cantavimus, omnibus dominis supra nominatis usque ad finem presentibus. Eodem die tor- menta bellica seu bombarde sonuerunt seu emisse sunt cum magno triumpho in castro V. PÍSNĚ O BOUŘI PRAŽSKÉ A JINÉ PŘÍLOHY. Pragensi. Et illi in civitate Pragensi simili modo 1525 ,Te deum laudamus' pulsaverunt et cecinerunt. O venerande pater, domine abba, ecce mutacio dextre excelsi! Quam salubre principium pro sacra religione, sine omni effusione sanguinis! Dii bene vertant :c. Vestre Prestancie tractatulum mitto, in quo dominus administrator respondet domino Sebe- stiano Sslyk super articulis, quos venerabili capitulo miserat nostro, et eciam unam mi- nucionem in caleca deferenda. Dominus ma- gister hospitalis, totus vester amicus et fautor, immediate post paschalia proponit suum visi- tare hospitale in Egra, et ego cum ipso. Visi- tacione finita termas deo adjuvante p[etemus]!). Hans von Doxan eciam. Vestram Prestanciam pro duce itineris delegimus 1c. Aliqua fratri Gallo, qui in monte Syon nunc agit, de sua supellecti Pragam versus missa sunt ex Vestro cenobio et aliqua sibi Vobiscum retenta sunt: petit sibi residuam mitti partem et ego Vestre suplico Excellencie, dentur sibi, que sua sunt, 'et non dabitur occa- sio peccandi, neque garrulandi. Pultes avenaticas et aliquid pro quadragesima V. P. R. mittere dignetur oro. Patri Egidio unum pecten emi elephantinum: non fuit mibi copia fidelis geruli. Valeat V. Prestancia sanus (cum fratribus) eantque Vobis felicibus omnia faciliter. Ex arce Pragensi MDXXVI [sic], Februarii X. per me magistrum Georgium vestrum 1c. Administrator et collegiati Pragenses fir- miter et stabiliter pro illa laborarunt unitate. 1525, 23. října v Praze. Kanovník Jiří opatu Tepelskému o zájmech klášterních u knížete a p. Lva, o br. Janovi a bakal. Jakubu, o listech královských ve prospěch vypověděných Pražanů, o chystané hotovosti na dopomáhání práva. Reverendo in Christo patri etc. S. P. Littere Vre P. R. mihi voluptati fuerunt, cum Vestram Excellenciam cum fra- 1) V orig. vytrženo. a) Na Lokti. — b) Na Hasištejnč a Prísečnici. — tribus valere intellexi. Id autem negocium, guod contra Vos capitaneus Vester agit, placet minime, licet prius aliguantisper de illo hausi. ©) Srv. str. 112—116, 122, 321, 322, 361. 

Strana 379
1525 23. Hj. 21. Hj. 21. Hj. 22. Hj. LISTY KANOVNÍKA JIRÍHO Z R. 1525. Litteras Prestancie Vestre, quas mihi misistis, ad dominum prothonotarium f. II ipso die Severini misi; primum meas, etiam illas, quas Vobis princeps scripsit, tandem etiam quas principi scribitis, et nomine Dominacionis Vestre . pulchre humiliter scripsi (licet non rogatus per V. P. R.): Dominacio Sua in hoc facto Vester esse dignaretur fidus et sincerus patronus, et principem una cum domino Leone ab illa digna- retur via et proposito semovere. Princeps sa- » batho proximo mane in Lusaciam se contulit, non diu illic mansurus, et in regressu (in brevi) aput dominum notharium pausabit, in Lybiechow videlicet, et ibi informacione habita per me sibi data, litteris perlectis et Vestris presentatis ; poterint simul familiariter de ea re colloqui; sed scripta, que V. P. dux misit, illa debent rursus in manus presentari meas sine mora. Casu autem dato, si princeps dominum non visitaret notharium, litteris perlectis omnes mihi a restituere debet. Nec via mihi conducibilis videbatur ab- sente duce, si autem Vestre placebit Prestancie, nescio; quicquid feci, bono et sincero feci animo, volens in ea re V. P. R. cum conventu s complacitum iri nec laboribus parcem, quibus Vobis Vestrisque frugi esse possem etc. Fratrem Joannem?) de tarda ad Vos redi- cione excusatum habeo; sepiuscule profecto in edibus fuit meis querulans et Vestram Huma- » nitatem extimens, ne moleste absenciam suam adeo tardam expenderetis in animo. Instru- menta musicalia per eum facta vendere non potuit, super quibus non modicam exposuit pecuniam. Cum tamen nudius in festo dive Ursule in monte Syon fuissem, omnia in calce fuisse constituta intellexi et in procinctu, iti- neri se Teplam versus accinget. Die Domini proximo transacto in Doxanum se recepit illico redditurus. Tandem cenobium Vestrum » petet. Pollicetur se sub Vestra P. tanquam bonum fidelem fratrem militare et de excessibus 379 plurimum dolet. Ouocirca Vestre Excellencie suplico, dignemini eum caritative suscipere. Veridice scribo, quod non studiose tam diu se absentavit. Difficile est parta re[di- ge]re etc. Quod autem baccalaureus Jacobus?) adeo difficilem se erga Dominacionem reddit Vestram, vehementer miror. Magna de se scribit et mi- nima ad[h]uc non gustavit. Magister hospitalis, Vester et meus fautor non vulgaris, eum con- venit, patrueli suo resumeret et cum domino magistro, si ocium daretur, unam simul legerent horam in historiis vel in aliis, et cum ego mores suos et vitam et condiciones exposui, placuerunt minime. Magister hospitalis respondit, si hoc mihi cognitum fuisset, eum non conve- nissem, sed ex quo factum est, eundem per medium tentabo annum, et ego dixi, si requi- situs fuissem, vix secessissetis. Hec est sua magnificencia, de qua plurimum triumphat, que aput me unam valet fabam. Quod autem de prelatis Vestris multum se iactitat, de colla- cionibus et magna accepcione, nihil est. Verba sunt, quia omnis homo suam novit instabili- tatem animi et mirabilitatem. Sed hoc de meo est consilio: si V. P. R. sibi aliquid debet, evadatis eum tanquam hominem garrulum et obtrectatorem. Scitis enim plenum esse verbis inutilibus, et si posset, levitatem V. D. procu- raret quocumque modo, sed quia eius sermo minime acceptus est coram hominibus, quia noscitur, et tamen a detraccionibus non de- sistit etc. Paucis diebus preteritis Regia Majestas Pragensibus scripsit, ut piccardos et luterianos expulsos reasumerent. Pragenses totam convo- carunt communitatem et concluserunt: quod nullo modo eos suscipere volunt, sed eorum liberos, nepotes et uxores pellere volunt"). Vestra P. credat: si Pragenses adeo stabiles et firmi non essent, nos catholici, tam spirituales quam seculares, male haberemus; ipsi profecto ad 1) Osoba neznámá. — ^) Str. 157 b, 172—176, 180. 1625 

Strana 380
380 presens nostrum sunt tutamen et scutum; adeo invaluerunt lutheriani! Male cum rege, maxime regina 1x, non omnia litteris mandanda sunt. Dieta per regem nostrum et Polonie regem et Ferdinandum Olomucii celebrari debuit. Si quid erit, nescitur; ita singula ordine aguntur prepo- stero: hodie aliquid sic proponitur, cras oppo- situm. De qua convencione principum. omnes catholici admodum gaudebant, minime vero molestantur 26; jeden šije, druhý párá, prover- bium nobiscum est. Dominus prothonotarius auctoritate regia quadringentis et quadraginta PÍSNĚ O BOUŘI PRAŽSKÉ A JINÉ PŘÍLOHY. miliaribus pro illa laboravit dieta, et forte in 1525 nihilum redigetur. Et si nobis adiutorium dei defuerit, rebus istis hic stantibus modica spes de salute. In arce Pragensi nudius conclusum est, ut omnes regnicole arma moverent pro festo 23. lis. divi Clementis contra illos, qui iuri nolunt, kdetí se právu protiví*). Ex arce Pragensi f. II. parere qui V. P. R. cum fratribus felicitatem optat longevam. BRATRA MATÉJE POUSTENNÍKA LIST pánům Pražanům poslaný, kterýmž hříchy neb neřády všech stavův oznamuje a tresce*"). 'Slovütné poctivosti pánüm purgmistru a » se za živa do pekla zpropadaly, nečte se, ani 1519 radě města Prahy, pánům a přátelům v pánu bohu milým, pozdravení a žádost všeho do- brého a spasitedlného vzkazuji. Mám za to, páni PraZané, Ze vás tajno není, ani pfed vámi skryto jest proroctví apo- štola sv. Pavla, kteréž k Timoteovi v druhém listu píše: »Toto pak věz, že v posledních dnech nastanou časové nebezpeční, a budou lidé sami se milujíce, lakomí, hrdí, pyšní, ne- vděční, mrzkými hříchy poražení, bez dobré žádosti, bez pokoje, hánce, nezdrželiví, netiší, bez dobrotivosti, zrádce, zpurní, nadutí, slepí, rozkoši milujíce více nežli boha, majíce zajisté zpüsob milostivosti, ale moci její zapírajíce; a těch se varuj.« Tyto všecky nepravosti a hříchy svrchu jmenované apoštol svatý, naplněn jsa duchem svatým, předpovídal a prorokoval, co se dáti a způsobiti má ve dnech posledních Antikristových, kdež jednak všickni lidé i sta- vové z svých řádův vystoupili a všickni hříchy mrzkými a nepravostmi hanebnými, skutky ne- šlechetnými sodomskými sou poraženi a v nich leží a z obyčeje je páší. Někdy v Sodomě, v Gomoře, v Seboim, v Adamě, v Ninive, ježto“ slyšáno jest, aby tak hanební a mrzcí hříchové tak obecně se páchali, jako nyní v těchto dnech posledních, ve dnech Antikristových, v časích nebezpečných, kdežto nad počet písku moř- ského, nad číslo prachu zemského rozmnožili jsou se hříchové a nepravosti. Již by mohlo řečeno býti od pána vše- mohoucího a boha velmi milosrdného a nesčí- slně lítostivého, co mluvil, maje veškeren svět zatopiti: »Vida, že by mnohá zlost lidská byla na zemi a všecko myšlení srdce schopné bylo k zlému každý čas, zželelo mu se, že jest člo- věka učinil na zemi; a budoucího se vystříhaje a bolest srdce počiv vnitř, řekl: Vyhladím člověka, kteréhož sem stvořil, od svrchku země, od člověka až do hovada, od zeměplazu až do ptactva nebeského; neb lito mi, Ze sem je uéinil.« Jistě, byť nebylo závazku rčení boha všemohoucího, že nechce takovů pomstů všeho zahubiti, snad by se již svět za živa pro- padl pro velikost hříchův a nepravostí! Ale že jest pán dobrotivý, milosrdný, trpělivý, lítostivý, shovívající nad zlostí naší, strpíť vše do času; ale strach pak věčné pomsty, nekonečného za- a) Rozuměj proti Rožmberkům. Viz pozn. na str. 160. — ) Z ruk. Bartošovy kroniky v univ. knihovné (e), v kn. II., kap. 14., list 94—111. die S. Severini 23. tj. » anno x XXV. Per me magistrum Georgium, 

Strana 381
1519 Mat. 6—12 ib, 22 Deuter. VIII. 3 Mat. VII. 21 K Řím 11. 13 ' nitelé zákona spravedliví LIST BRATRA MATĚJE: tracení v pekle, neobrátíme-li se za času skrze pravé pokání. Totoť jsou jistě ti dnové poslední a ča- sové nebezpeční. O těch dnech posledních a časích pán Ježíš také předpovídal, prorokuje: »Uslyšíte zajisté boje, a domnívání bojův; vizte, abyšte se nermütili, neb musejí ty věci býti; ale ne ihned konec. Povstaneť zajisté lid proti lidu a království proti království, a budou mo- rové a hladové a zemětřesení po místech; ale ty všecky věci jsou počátkové bolestí. A tehdy vás vydadí v zarmoucení, a budouť vás mor- dovati, a budete v nenávisti všem lidem pro jméno mé. A tehdy se budou horšiti mnozí a vespolek se budou zrazovati, a nenáviděti se budou vespolek; a mnozí falešní proroci po- vstanou, a svedou mnohé; a žeť se rozhojní nepravost, ustydne láska mnohých.« A dí málo níže: »Byť nebyli ukráceni dnové ti, nebyl by spasen nižádný člověk; ale pro vyvolené budou ukráceni dnové ti.< Tyto všecky řeči páně nyní v těchto dnech posledních i časích nebezpeč- ných se dějí a vyplňují, a to literně i du- chovně, beř je, jak chceš, trefiť se. Nyní slyšeti o bojích, nyní se všudy domnívají války a ne- pokoje v zemi této České pro svár a nesvornost všech stavův, povstávajících proti sobě; neb všudy lid proti lidu povstává tělesně i du- chovně, a v tom mezi nimi ustaviční svárové, různice, nepokoje; a království také proti krá- lovství v mnohých zemích povstává a bouří se, k válce a nepokoji strojí se. Hlad tělesný byl, a duchovní ustavičně jest: ne hlad chleba, ani žízeň vody, ale hlad slova božího. A snad díš: kterak by to bylo, ano plno knézstva, kazatelüv, uécitelüv a knéh nesčíslný počet i lajkové mají? — Všecko nic platno není mnoho poslouchati, mnoho éítati, mnoho kázati, mnoho vüli páné znáti; nebu- deme-li toho všeho vskutku plniti a zachová- vati, což se káže, co se poslouchá, co se čte, co se mluví, vždycky duše bude hlad trpěti a žízeň. Neb dí písmo: »Ne v samém chlebě živ jest člověk, ale každým slovem, kteréž po- chází z oust božích«. Dí apoštol: »Ne poslu- chači zákona jsou spravedliví bohem, ale či- budou.« A svatý » Sodomské, KÁRÁ KNĚZE NEVÉRNÉ. 381 Jakub, bratr páně, dí: »Buďte činitelé slova, ne posluchači toliko, sami se klamajíce.« Ó, co jest množství nesčíslné duší po všem světě hlad a žízeň trpících, když nezachovávají s přikázaní pána boha všemohoucího, a když neplní všech řečí jeho v svatém zákoně na- psaných! Země hmotná, ta se také časem a místem třese, ale více volení boží strachem, s bázní spasení své jednají, vedle rady apo- » Stola a Isaiáše proroka, skrze něž pán dí: »K komu pohledím? — jediné k chudičkému a k skroušenému duchem a k tłesoucimu se před mými řečmi!< Ty pak věci, dí pán, že jsou všecko počátkové bolestí, totiž s voleným a kajícím lidem; nebo oni zarmuco- váni i mordováni budou pro pána boha svého, jsúc v nenávisti všem lidem zlým a převrá- ceným pro jméno svaté jeho. Horší se také mnozí, ze zlého v horäi prospivajic,.zrazuji se, » spolu se nenávidí. Ale toto přenebezpečné v těchto dnech se děje: že množství falešných prorokův po- vstalo a vyšlo, a množství lidu svedeno. A ti jsou z duchovních i z nábožna pośmurnych, = z světských i z tělesných, ale největší díl jich pod jménem duchovním, ježto se zdají lid vésti a spravovati, ani pak mnohé svedli i za- vedli, a to proto, že se rozmnožila nepravost a zlost, a ustydla láska mnohých, až se i v jed » obrátila. Z toho vyšli bludové, kacířstva, ne- věry, svodové, zákonové lidskými nálezky usta- novení, řeholy mnišské, bosácké roty mnoho- tvárné. A to pán bůh dopustil na lid pro ve- liké hříchy smrtedlné a pro ohavné nepravosti a že sú pravou lásku, jenž bůh jest, v sobě a jeden k druhému ustudili a zru- šili a pravdu boží a zákon svatý páně zavrhli. Jakož apoštol svatý Pavel o tom znamenitů zmínku činí, píše k Tessalonicenským: >Pro- « toż[e] sou lásky pravdy nepřijali; aby spaseni byli, a protož pošle jim bůh činitele bludi, aby věříce lži, aby byli odsouzeni všickni, kteříž byli nevěřili pravdě, ale povolovali nepravosti.« Ó prosím, pohleďtež, milí páni Pražané, «# i všickni lidé duchovní, i světští stavové, z ja- kého kořene a gruntu tyto všecky zlé a pře- vrácené věci jsou pošly v zemi této Ceské a 1519 Jak. I. 22 Isai LXVI. 2 Mat. 6—12 ' II. Thess. IL 10 

Strana 382
1519 Mat. X. 8 382 ve všech okolních zemích: že z samých hříchův a nepravostí, a z nepřijetí pravé lásky boha všemohoucího, a z neoblíbení jeho svaté pravdy, v zákoně jeho složené, i z toho, že jest roz- hojnila se nepravost a ustydla láska mnohých; z toho zrodily se a pošly ty zlé věci, a zvláště kacířstva hrozná a odstoupení od pravé a božské živé víry, a zlehčení sobě všech spasitedlných a božských věcí, tak že žádné vážnosti a po- ctivosti k slovu páně mnozí nemají; k tělu pak svatému a krvi předrahé, mzdě našeho vykou- pení pána Ježíše Krista u mnohých žádné víry, žádné poctivosti, žádné vážnosti není u těch a takových; a život ctnostný a kající za nic jest, ale hříchové a nešlechetnosti tu místo mají; a to z zlehčení a nevážnosti božských věcí, potřeb spasitedlných našich, nejvíce z kněž- ského nešlechetného obcování. Nebo, pro jich hříchy největší bludové a kacífstva jsü znikli a vySli, a oni sami mnozí jsou velicí kacíři a bludní při víře. Neb ně- kteří žádné víry, žádné vážnosti, ani které po- ctivosti k božským věcem mají, — ale všech služeb božských a skutkův ouřadných řemeslně a z samého obyčeje požívají, beze vší bázně a strachu, bez náboženství a srdce skroušeného, ale nevážně, tělesně, zhovadile, zmafile s tim se obírají. K tomu sou mnozí ve všech hfisich smrtedlnych, pyśni, lakomi, smilni, cizolożni, zlobiví, hnéviví, závistiví, Zráci ustaviéní, vopilci nesmirni, k božským věcem leniví, zmatilí, svatokupci, svatoprodavači, nemilosrdní, z mi- losti a darmo lidem nečiníce žádné věci z ouřadu svého, jakož jim přikázáno: »Darmo jste vzali, darmo dejte.« Tuť nebude chyba papežův, kardinálův, arcibiskupův, biskupův, proboštův, vopatüv, pfevorüv, arcidékanüv, farárüv, aZ do střídníkův, bosákův, mnichův i všech klášter- ských řeholníkův; takoví všickni, kteříž sou v ty úřady a důstojenství vešli, — ne dveřmi ti- chého a pokorného beránka, pána našeho, Je- žíše Krista, ale pro čest a chválu světa tohoto, ne pro čest a chválu pána boha všemohoucího, ne pro spasení duše své a bližních svých, ale pro život rozkošný, sytý, vykrmený, pyšný, la- komý, smilný, nečistý, plný všech hříchův ne- šlechetných a mrzkých napřed jmenovaných; PÍSNĚ O BOUŘI PRAŽSKÉ A JINÉ PŘÍLOHY. a k tomu, vkoupil-li jest se kdo skrze zlato a stříbro, a zase všecko za peníze prodává, — takoví všickni svatokupci a svatoprodavači, ka- cíři a falešní proroci, jsou také lotři a zloději; s a zloděj nepřichází, jediné aby kradl, a mor- doval a zahubil. To sám pravda a kníže pastýřův, pán Ježíš, na ně svědčí ve čtení svatého Jana. To svatokupectví, falešné proroctví, zlo- dějství, mordéřství může snadně na takové | uvedeno býti Starým i Novým zákonem, pro- roky i doktory svatými, i dekretem vlastním jich, ustanovením papežským, a zvláště na ty, kteříž zákon pánč zavrhli, fečem jeho svatým lež dávají, ustanovení pána Ježíše zavrhli, krvi is jeho svaté se rouhají, kdož ji přijímají, ty za kacíře a odřezance mají, ustanovení své nad zákon páně drží a velebí, zákon boží falšují a ruší, zákonem od zákona, bohem od boha vedou. Někteří slova božího nikdá nekáží; ně- kteří pak káží lži, básně, ustanovení lidské, nejisté, bludné. Toť se nyní děje ve dnech posledních a v časích nebezpečných. Protože sou lidé pravdy boží a lásky páně nepřijali, dopustil na ně a dal jim z hněvu svého ta- kové činitele bludu a lži, aby odsouzení byli všickni, kdož nevěří pravdě. Skrze takové správce pyšné, lakomé, smilné, nečisté, vožralé, svatokupce a jinými hříchy po- kažené kněžstvo, všecko zlé a nešlechetné, všickni hříchové a nepravosti vzešli a vznikli jsou v obci křesťanské, i všickni bludové a svodové. Neb tak dí pán skrze Jeremiáše pro- roka: »V prorocích jerusalémských vídal jsem podobenství cizoložství a cestu lži, a posilňo- vali sou rukou nejhorších, aby se neobrátili jeden každý od cesty své zlé. Učinčni sú mi všickni jako Sodoma, a bydlitelé jeho jako Gomora. A protož totoť dí pán k prorokům: Aj, já nakrmím je pelynkem, a napojím je žlučí; nebo od prorokův jerusalémských vyšla po- škvrna na všecku zemi.« Pravých pak a dobrých kněží nic se tuto nedotýče, proti věrným a ctnostným správcům nic se nemluví. » Ale takoví dvojí cti hodni jsou«, « praví apoštol, »kteříž dobře spravují, a zvláště kteříž pracují v slovu a v naučení, sami jsúc dobře a svatě živi, jiné k témuž vedou, káží, 20 25 30 as 0 1519 Jan X., 10 Thess. IL, 10 Jerem. XXIII. 14, 15 I. k Timoth, V., 17. 

Strana 383
LIST BR. MATĚJE: KÁRÁ NESTŘÍDMOST, SMILSTVO, LAKOTU, PÝCHU, NÁSILÍ VYŠŠÍCH. 383 1519 Učí, napomínají, tresci, Zádnému nepochle- bujic.« A protož prosím pro pána boha, žádám pokorně pro spasení vaše i všeho lidu, milí kněží, vobraťte se ku pánu bohu svému skrze všech hříchův vostání a skrze pravé pokání, a veďte lid ku pokání pravému. Na vásť záleží duše lidské, a z rukou vašich požádá pán krve jich. Vy mate lidu pozdvihniti dobrym a svatým příkladem, nejprve jsúc sami ctnostně, mravně, šlechetně, kněžsky, apoštolsky živi, a potom zákonu páně a písmům svatým abyšte lid učili; od hříchův a nepravostí abyšte jej vedli, a abyšte volali, nepřestávajíce, a jako trouba abyšte povýšili hlasu svého, zvěstujíc lidu mrzkosti jich a domu Jakubovu hříchy jich. Potřeba jistě pilná toho káže, nechcete-li i s lidem, kterýž vedete, věčně zahynouti; nebo dnové zlí jsou a časové nebezpeční. Dí dále apoštol, že v těch časích nebez- k Timed. pečných a dnech posledních »budou lidé sami se milujicee, ale ne božsky, ani duchovně, ale tělesně, hovadsky, každý životu svému hovějíce, krmíce a napájejíce jej lahodnými, tučnými, kořennými, chutnými pokrmy, aby se všickni vždycky krmili, nápoji drahými, víny silnými, pivy hustými aby se často a vždycky napájeli; a to u mnohých přes míru a nad potřebu bývá, druhdy do peského vracení, až do ně- moty, rozumu i paměti zbavení, a někdo až do duše vylití a náhlého zcepenění. Takovů smrt horší býti soudím, než by se sám voběsil aneb se dobrovolně zabil, s některé strany jsa pře- lštěn ďábelským pokušením, jakož jest již jich v těchto časích nebezpečných množství, tak se zežravše, tak náhle zcepeněli. O takových Isi. V., 11 OZralcích dí pán skrze Isaiáše proroka: »>Běda vám, ježto vstáváte ráno k vopilství, abyšte pili do večera, abyšte vínem hořali! Béda, jenž mocni jste ku pití vína, a muži silni k smíšení opilstval« A opót di tyż prorok: »Však tito také pro víno nevidali jsu a pro opilství blou- air dili sou; knéz i prorok nevidali pro opilství, 77$ poztíni sü od vína, Bloudili jsü v opilství, neznali vidůcího, neuměli soudu, neb v$ickni stolové naplnění vyvrácení a nečistot, tak Ze nebylo vice mista.« — Všecko se to děje ib. 22. s 3 15 2 u 40 4 v těchto cóasích na kvasích neilechetného lidu panského a zemanského, když vo polovice a vo plné žerou a pijí, a jako do sudu do sebe liji, a potom pesky zase vracují, tak že všecky stoly i kouty budou plny vyvratküv mrzkych a ohavnych. A dí pán skrze proroka, Ze to vožralství i mezi proroky a kněžími bývá. Takt se milují mnozí, že sobě dříve času zdraví i ži- vota ukrátí skrze neskrovné žrádlo a pití! Také milují měkké léhání, dlouhé a roz- košné spaní, v měkkém a dlouhém rouše cho- zení, často a lahodně v mytedlnách se mytí. A z toho ze všeho hotovi a kvapni takoví by- vají k smilstvu a k cizoložstvu a k všeliké ne- čistotě; nebo tělo vychovalé a vykrmené hotovo jest ke všem smilným a nečistým i sodomským hříchům, jakož dí pán skrze Ezechiele proroka; »Totoť jest byla nepravost sestry tvé Sodomy: sytost a prázdnost.« A také ti milovníci sebe sami s nevěstkami a s nešlechetnými ženami pro cizoložstvo a smilstvo se milují; a ony zase takové smilníky a cizoložníky milují, a ve všelikém rufiánství se kochají, statky své i hrdla pro tu nešlechetnou milost ztracují. Dí dále apoštol, že budou v těch časích lidé lakomí. —- Tomu pak hříchu, lakomé, nesyté žádosti, nikdy dna ani míry není; od nejvyššího až do nejmenšího všickni lakomství následují. Ten hřích ohni se rovná: čím naň více dříví kladeš, tím více hoří; tak lakomství, čím kdo více má zboží, tím ho více žádá. Ten hřích nikdy se s člověkem nesstará, ale vždycky mladne, až s člověkem do hrobu vstupuje. A protož dí Duch svaty: »Clovéka lakomého není nic horšího; proč pýcháš, země a popele? Nic není nepravějšího a nešlechetnějšího, než milovati peníze; neb takový člověk sebe i duši svou má prodajnou.« — Nebo apoštol dí takto k Timoteovi: »Kteříž chtějí velmi bohati býti, takoví upadají v pokušení a v osidlo dáblovo, v žádosti mnohé zlé, neužitečné a škodlivé, kteréž pohfiżuji lidi v zahynutí a zatracení. Kořen zajisté všeho zlého jestiť lakomá žádost,« neb z kořene lakomé žádosti všickni hříchové a nepravosti rostou a plynou. Dí dále apoštol, že budou lidé hrdí a pyšní. — Té pýše a hrdosti Luciperově nikdy 1519 Jerem XIIIL., 13 XVI., 49 Ezech. Sirach X, 9. I. k Tim. VI.. 9. 

Strana 384
1519 Jak. V., 6 Přísl. XIII., 10 Żalm XXXI., 10 384 konec není, a ta jest počátek každého hříchu; ta v nebi se počala a v ráji se stavila, anděla z nebe, Adama z ráje vyhnala. Ta jest byla vždycky zlořečená a proklatá před pánem bohem, neb se »pán bůh vždycky pyšným protiví a pokorným svou milost dává«. -— »Mezi pys- nými,« dí písmo, že »sou vždycky svárové.« Toho snadný důvod a rozum makavý, proč v zemi této takové roztržky a nejednoty mezi stavy všemi třmi jsou, takže několik let již ta nesvornost mezi nimi se tluče, takže, co sněmují, rokují, namlouvají k jednotě, k smlouvě, nic tomu nemohou učiniti, ale vždy více hoř- kosti, nechuti, nelibosti, svárův, různic, kyse- lostí, nezvolností, soudů, půhonů, nelásky, ne- přízně, zlosti, nevěry, zrady, a téměř žádného srovnání ani upokojení mezi sebou mohou míti. Co na jednom sněmu k něčemu naměří, na druhém sobě nezdrží, anobrž, než druhý sněm přijde, až druhého sobě pic nezdrží. A co to všecko působí, než pýcha, hrdost a svávůle? A pán bůh téměř ode všech rozum a moudrost odjal pro velikost hříchův a ne- pravostí; neb toho nic nejednají pro čest a chválu boží a pro spasení své a bližních svých; neb všickni, což jich jest, ne což božího, hle- dají, ale každý na svou misku hrne a táhne, každý své chvály a zisku tělesného v tom hledá; a zvláštně řečníci, kteřížto jazykem zadek pasú a darmo nic mluviti nechtí; a žádný žádnému v ničemž poddán není a býti nechce, každý svou píště a na svém smysle a mou- drosti zavírá. A to na všech sněmích a sjízdách se děje. Málo kdy co dobrého sjednají; hříchové a nepravosti jim rozum a moudrost odjali, da- rové i dárkové jim oči slepili. A tak se plní na nich písmo proroka v Zalmu: »Hospodin ruší rady národův, zamítá pak myšlení lidská a opomítá rady knížat: ale rada páně na věky trvá.« — A tak jest pravé, že jsou tito páni a soudcové zemští opustili a zavrhli zákon nej- vyššího, přestupujíce všecka jeho přikázaní svatá, opustili a potupili radu a naučení pána boha všemohoucího, a pohrzeli radami krále «) V Jerem. ani jinde nebylo lze citátu nalézti. PÍSNĚ O BOUŘI PRAŽSKÉ A JINÉ PŘÍLOHY. nejmoudřejšího a rádce všech věkův. A protož 1519 pohanéni jsou v své moudrosti; neb slova páně zavrhli a moudrosti žádné v nich není. Tak mluví pán skrze Jeremiäse proroka?): »I zavrhl ; je pán, také odjav od nich moudrost a rozum, aby v nic dobrého netrefili, ani v jaký mír a pokoj veśli.< A to všecko pýcha, hrdost a žádost cti a chvály světa tohoto v nich působí a jedná, aby se hryzli, kousali, žrali, až i zka- ženi budou jedni od druhých v takové pýše Luciperově a v svévůli satanově; jakož jim toho nelze po malém času ujíti pro velikost nepravostí a pýchy zlořečené a proklaté, kteráž jednak všecky přemohla. Ó běda, běda lidem mocným, povýšeným, bohatým a slavným světa tohoto! Jistě, neobrátí-li se z pýchy k pokoře, z lakomství k skutkům milo- srdným, z cizoložstva a smilstva v čistotu a zdr- želivost, z hněvův a svárův, z závisti v trpělivost, z žrádla nesmírného, ožralství peského v stříd- most, a tak ze všech hříchův a nepravostí ku pravému pokání a Zelení, bédat jim na véky bude! A zvláště, kteříž chudinu svou násilně loupí, drou, šacují, jich mozoly a statky žerou, roboty bezprávné, berně časté vzkládají, úroky nespravedlivé berou, sirotkům mnohým statky berou, pokuty za viny propadené každé berou, počty znamenité ode všech berou a přijímají. A to všecko na svou pýchu zlořečenou naklá- dají, na syny a dcery své mnohotvářnů a ne- smírnů a Luciperovou pejchu strojí a připra- vují; z chudých některý potřebný oděv snímají a na se zbytečný a nepotřebný strojí; někdy prostý pokrm a rovný nápoj chudým odjímají, a sami nad potřebu žerou a pijí rozkošné a drahé věci. O nastojte! jak hrozné a ukrutné muky věčné v pekle takových očekávají, ne- přestanou-li toho a nebudou-li hořkého pokání z toho činiti! Velmi hrozně o nich Duch svatý mluví v knihách Moudrosti: umějte, učte se, soudce končin země, nachylte uší vašich vy, kdož vládnete nad množstvím a zalibujete se sobě v zástupích lidských! 10 20 25 20 40 »>Slyšte, králové, a roz- Moudr. VI. 

Strana 385
1519 Isai V., 14 Žalm CXVI., 2 LIST BRATRA MATÉJE: KÁRÁ NEVDÉK A SMILSTVO. Nebo dána jest vám moc od pána boha a síla od Nejvyššího, kterýžto otáže se na skutky vaše, a na myšlení vaše ptáti se bude. Nebo když jste byli služebníci království jeho, neprávě ste soudili, aniž ste ostříhali zákona spravedli- vosti, aniž ste vedlé vůle boží chodili. Hrozně a brzce se okáže vám, nebo nejtvrdší bude soud s těmi, ježto nad jinými vládnou. Chu- dému zajisté okázáno bude milosrdenství, ale mocní mocné muky trpěti budou; silnějším zajisté silnější připraveno jest mučení.< Ó milí páni a soudce zemí, a vy povýšení, ježto nad jinými vládnete! Ó prosím pokorně, žádám pro spasení vaše, važte a rozjímejte tyto řeči Ducha svatého! Hrozné, strachu a úzkosti plné měly by vám býti, kterÿchZ se dotyèi, tyto řeči! A jiných nesčíslný počet máte proti sobě v zákoně páně a v písmích svatých. — K témuž skrze Isaiáše proroka dí pán: »Roz- šířilo peklo duši svou, a ústa svá odevřelo beze všeho konce, i [s]stúpí silní jeho a lid jeho, a vy- socí i slavní jeho do ného.« — To všem hrdým, pyšným, povýšeným v světě, milovníkům cti a chvály své, kteréhokoli řádu aneb stavu, cí- sařského, královského, knížecího, panského, ry- tířského, městského až do sedlského; též du- chovního stavu papežského, kardinálského, bi- skupského, a tak dále až do každého kněze, všem, komuž se trefí, dávají se ta písma svatá hrozná k rozsouzení a k vážení; a tak vykládej je každý sobě sám. Nebudeť pán bůh zklamán, aniž odvolá řečí svých zpátkem; ale dříve »nebe i země minou, ale slova páně na věky trvati budou.« — Ještě dále dí apoštol svatý, v posledních dnech a v časích nebezpečných jací lidé budou >nevdëèni a mrzkÿmi hffchy porazeni«. — Ne- vděční tak velikého daru sobě daného, duše po- dobné k obrazu Trojice svaté; nevděční umu- čení a smrti pána našeho Ježíše Krista, tak drahé mzdy věčného vykoupení a spasení svého ; také nejsou vděční takoví zákona božího a slova sva- tého jeho, nám k spasení z milosti boží daného; aniž jsou vděční pokrmu nejsvětějšího, těla a a) Slova »práči< dnes v písmě není. o о 16 20 25 as 40 385 krve pána našeho Ježíše Krista. Takoví žádných božských a spasitedlných darův nejsou vděčni; aniž těch časných a tělesných věcí, kterýchž na každý den požívají, jsou vděčni, aniž pána boha z nich chválí, aniž jemu z nich děkují. A to všecko proto se u nich taková ne- vděčnost nalézá, neb sou poraženi mrzkými a hanebnými hříchy sodomskými a nešlechet- nými nepravostmi, pýchou zlořečenou, lakom- stvim bezectnym, smilstvem a cizoložstvem sodomským, až krev krve dotýče. Jakož dí 1519 pán skrze Oseáše proroka: »Není pravdy a.není Os. IV. 1 milosrdenství, a není umční božího na zemi, ale práči“) a zlořečenství, a lež a vražda, a krádež a cizoložství rozmohla se, až se krev krve dotýkala.< Tu se rozumí, že i mezi příbuz- nými a vlastní krví svou ti hříchové sodomští přebývají. Toť jsú ti mrzcí a hanební hříchové, ježto se jimi povětří kazí. Jinak ti hříchové mezi příbuznými se páší a dějí, a krev krve dochází; někdy, že ti, kdož se jich dopouštějí, ne všickni znají, by sobě v rodu byli. A to se děje pro množství cizoložstva a smilstva v ůbci jedné aneb v lidu sobě v sousedství připojeném, když tak hustě a všudy nemírně cizoloží a smilní: onen s několika, a ona zase s několika; někdy jeden se dvěma sestrami aneb sobě příbuznými, a zase některá se dvěma bratry aneb sobě příbuznými. A z toho pak cizoložného kmene synové a dcery pojímají se v stavy, nedím manželské, ale rufianské a so- domské; a mnohokrát žádný z nich neví, čí kdo otec a čí kdo syn jest, čí která mátě a čí která dcera jest, anebo čí bratr aneb sestra jest. A tak všickni takoví cizoloZní a smilní sodomsky a rufiansky se pojímají a spolu bydlejí. Pro takové hříchy nešlechetné pán bůh všecken svět zatopil, a litoval, že jest člověka učinil. Pro takové hříchy a nepravosti pán bůh Sodomu a Gomoru, Seboim, Adamu podvrätil, a dopustil, aby se za živa propadly do pekla na věčné zatracení. Pro ty a takové hříchy smilné a cizoložné zbito lidu židovského na poušti čtyřmezcítma tisícův jeden den. Takovým 49 Genes. XIX. 24 Deuter. XXIX., 23 Num. XXV., 9 

Strana 386
1519 Job. XXXI Mat. V. 27 Jer. XXIII 10 386 ohněm smilným a cizoložným, praví svatý Jan*), že veškeren svět hoří. O tom hříchu sodomském, | pekelným ohněm rozpáleném, mluví svatý Job: »To jest jistě, prý, hřích těžký a nepravost největší; oheň jest, až k zatracení zžíře a ve- škeren plod vykořeňuje.« Tehdy v pravdě těmi sodomskými a cizoložnými hříchy povětří se kazí a veškeren plod dobrých žádostí a svatých ctností ten oheň zžírá a vykořeňuje. Nebo pře- náramně hustě a všudy ty nešlechetnosti se rozmnožily v těchto časích nebezpečných po- sledních a ve dnech Antikristových, když sou nastali lidé nevděční pána boha a darův jeho, i dali se těmi mrzkými hříchy přemoci. Židé toliko, mistři a zákonníci a jich sekty za času pána Krista, jsúc od nich falešně učeni, měli toliko za hřích skutek smilstva a cizoložstva, ale pán Ježíš praví v Novém zákoně: »Slyšali ste, že řečeno jest starým: nesesmilníš, ale já pravím vám, že každý, kdož uzří ženu ku po- žádání jí, již jest sesmilnil jí v srdci svém.« Tu se zapovídá všem křesťanům smilné a oplzlé vzhlédání, nečisté a mrzké mluvení, smilné, sodomské a nečisté dotýkání, objímání a ne- šlechetné přitůlení, kteréž bývá z chlípné a smilné žádosti mezi pohlavím mužským a žen- ským; nad to pak smilné žádání, kochání, my- šlení: to všecko Syn boží nazývá smilstvem. Och nastojte! jak jest nesčíslný počet takových smilníkův, a mnozí to za žádný hřích nemají! A teď pán praví, že každý, kdož uzří ženu ku požádání jejímu, již jest 'sesmilnil jí v srdci svém. A toto se rozumí na obě straně, též žena muže a dívka pacholka a pacholek dívku, kdož tak uzří, rozumí se. A protož dí pán skrze Jeremiáše proroka: »>Cizoložníků naplněna "jest země, neb od tváři zlořečení kvílila jest země.« A tak od toho zlořečeného sodomského smilstva poškvrněna jest země i povětří její, a zvláště lidé povýšení, bohatí, rozkošní, prázdní, ježto nic nedělají, ale život sytý, vykrmený, vyobročený vedou, duchovní i světští, a ti nad to, kteříž se příčin nevarují, mužské pohlaví s ženským. a) Není citát z písma. s 15 z 25 0 35 40 PÍSNĚ O BOUŘI PRAŽSKÉ A JINÉ PŘÍLOHY. Ó co jich veliké množství na každý den ďábel tím pekelným ohněm spálí na kvasích, když se jedni přes druhé v šaty pyšné strojí, aby se sobě líbili, na se smilně a oplzle vzhlé- dali a pekelným ohněm se zapalovali v tan- cích, plesáních a mrzkých a smilných objímá- ních! Tak je jedny skrze druhé ďábel jímá, jako ptáčník na lepu ptáky chytá anebo síťkami, ježto jich množství pojednou podtrhne. Tak tuto a mnohem více jich ďábel zjímá obojího pohlaví na těch mrzkých kvasích. O takových dí sv. Petr v druhé kanonice své: »Žádost tě- lesnou takoví mají za poctivou rozkoš, v po- škvrnění a v lakotě rozkoš plodíce na hodech svých, s vámi, totiž s ženami, spolu smilníce a oči majíce plné cizoložstva, a nepřestávají hřešiti.« Ó nastojte! co jest nyní takových ho- dování a kvasüv neSlechetnych sodomskych obojího pohlaví, majícího oči plné smilstva a cizoložstva! Avšak chtějí to míti za poctivou rozkoš, ana jest před pánem bohem nepoctivá ohavnost, sodomská nepravost, pohanská ne- šlechetnost, dábelská mrzkost. Odév na obojim pohlaví těch lidí povysenych pohanský a so- domský se vidí, a zvláště na mužském pohlaví; v těch kabátích a nohavicích právě sodomsky a ďábelsky chodí, odhalujíce se i svlačujíce až do kabátu před pohlavím ženským a panen- ským, beze všeho studu, jako hovada; a zvláště to krytí u nohavic, to peské a sodomské a proti všemu přirození, nesou, aby z opatření nestydatého a vzhlédání oplzlého rozpalovali a rozněcovali oheň smilné a pekelné žádosti. Jakož dí o nich písmo: »Člověk nectný v ústech těla svého nepřestane,< totiž patřiti nestydatě, mysliti nešlechetně, až rozpálí oheň smilné žá- dosti v sobě. A co pak z toho bývá hříchův němých a sodomských proti přirození, kdo by to všecko vypravil a vyčetl! ale pro mrzkost a ohavnost těch sodomských hříchův nyní tak ponechám. A co pak mezi samými a vlastními manžely se děje a páše těch mrzkých, sodom- ských nepravostí a hříchů, těm počtu ani čísla není, nedím; ani pravím ctnostnými a mravnými 1519 II. Petr IL, 18 

Strana 387
LIST BRATRA MATĚJE: KÁRÁ ZLÉ ŽÁDOSTI, SVÁRY, NEZDRŽELIVOST, HNĚV, ZRADU. 387 1519 manžely, ale mezi rufianským a nevěstským man- dákání ustavičné. Takovým se netrefí řeč páně: 1519 Mat. V. »Blahoslavení tiší, neb oni zemí vládnouti bu- želstvem, ježto sou jako koňové a mezkové nezdr- dou,« zemí těla svého, údy všemi svými, aby želiví, kteříž žádného času nezachovávají. Proti ta- kovým volá apoštol a dí: »Budiž mezi všemi spravovali všecko k vůli boží: jazyk, voči, uši, s ruce, nohy. Ale nejvíce potřebí srdcem svým vámi poctivé manželství a lože nepoškvrněné, dobře vládnouti a jeho ostříhati od každého neb smilníky a cizoložníky souditi bude bůh.« hříchu a nepravosti. Neb dí Duch svatý: Z toho se rozumí, že v hodině smrti, a v den soudný postaví pán bůh manžely neřádné a »Lepší trpělivý, nežli silný, a ten, ježto nad svým srdcem panuje, nežli ten, ježto sám místa nezdrželivé s rufiany a nevěstkami, a [bude]1) zo vybojuje.« — A opět dí pán Ježíš: »Učte se je hrozně a přísně souditi. Dí dále apoštol, že takoví hříšníci jsou ode mne, že já tichý a pokorného srdce jsem, »bez dobré žádosti«. Takoví nemají žádné žá- a naleznete odpočinutí dušem vašim.« — Jistě veliké dary mají od pána boha, kdož jsou tiší dosti ku pánu bohu, žádné žádosti k slovu jeho svatému, žádné žádosti k plnění jeho svatých a pokorných srdcí; neb ti mají trpělivost, jenž is jest skutek dokonalý; mají také ovoce Ducha přikázaní, žádné žádosti ku pravému pokání svatého, o němž apoštol píše k Galatům: »Ovoce a hříchův zůstání, ani k kterým mravům a ctno- stem se táhnou, ani jaké žádosti a chuti mají Ducha svatého jest láska, radost, pokoj, dlouho- čekání, trpělivost, dobrotivost, dobrota, tichost, přijímati tělo a krev pána našeho Ježíše Krista v svědomí dobrém a životě kajícím, aniž jaké víra, střídmost, zdrželivost, čistota. Proti tako- žádosti mají k modlení častému pánu bohu » vým věcem není zákon; ale kteříž sou Kristovi, srdcem skroušeným a duchem pokorným; ale tiť jsou těla svá ukřižovali s hříchy a s žá- tak stojí a trvají ve všech žádostech převráce- dostmi.« ných a nešlechetných, jakož svrchu praveno. Dí dále apoštol, že budou »zrádce, zpurní, Dí dále, že budou »bez pokoje, hánce«. nadutí«. — Té zrady a falše nesčíslný počet Ó co množství lidí nepokojných, svárlivých, z jest nyní mezi všemi lidmi; nebo hledí jeden bouřlivých, hněvivých, vzteklých, zlobivých, zá- druhého voklamati, vodříti, vobloupiti, vošáliti, vistivých, fúkavých, nepoddaných, nepovolných v trhu přesáhnouti, statek na něm vylhati, vysou- diti, vyhrati, vylouditi, právě neb neprávě, zrádně k dobrému, utrhavých, pomluvčivých, hanči- vých, rouhavých a všelikých nezbedností a ne- neb lstivě, falešně neb jidášsky; též svého přítele w jako cizího voklamá, bratra jako Turka, otce pokojův plných, a to mezi všemi stavy a po- hlavími! jako Žida, strýce jako pohana: jediné, kdo s koho býti může, ten toho loví. Jakož dí pán Dále přidává apoštol, že »nezdrželiví« lidé skrze Micheáše proroka: »Všickni ve krvi lákají, budou — nezdrželiví v čistotě, nezdrželiví v jídle a v pití nesmírném a nad potřebu, nezdrželiví muž bratra svého loví k smrti, zlé rukú svých od marnosti, smíchu, žertu, lehkosti, daremného s nazývají dobré.« — A netoliko vo statek hledí jeden druhého připraviti, ale i vo čest, vo zdraví, a neužitečného i mnohého mluvení, nezdrželiví smluv a slibův: co dnes mluví, zítra nezdrží; vo hrdlo i vo duši hledí jeden druhého voklamati, nezdrželiví od nesmírného pečování a fresování zraditi, tak aby se řeč pána Ježíše naplnila, o lakomství, o zboží, o čest a chválu světa jenž dí: »Zradíť zajisté bratr bratra na smrt, o a otec syna. Povstanou synové proti rodičóm tohoto. Dí dále, že »netiší budou, bez dobroti- a smrtí je zahubí.« — Toho všeho nyní ve dnech posledních a v časích nebezpečných ná- vosti«, — nebo kdež není tichosti, tu ani do- brotivost místa můž míti; ale kříž, lání neká- ramně mnoho se děje ve všech stavích, v pan- zaným jazykem, zlořečení, klení, rocení, přísahy ských, v rytířských, v městských i v sedlských, a zlolání, vždycky a z obyčeje věrování a boh- s ovšem i v duchovních, té zrádné a falešné ne- Přísl. XVI. 32 Mat. XI., 29 Gal. V. 22 Mich. VII., 2 Mat. X., 21 K Žid. XIII.,4 1) Dodal vyd. 49*

Strana 388
1519 Mat. XXIV., 12 Sir. п. К IH XIII. 23 Tim. 41 388 véry; a to se proto déje, neb láska ustydla a v led se vobrátila, a nepravost ta se všudy roz- mnoZila, neb každý k sobě táhne a na svou misku hrabe. Ó co to zboží, mamona nepra- vosti, mnoho lidí zmámila, že nevědí, co jsú, neb kde jsú! Z milých přátel nadělala velikých nepřátel i nenávistných vražedníkův; a tak jedni druhých statky sežrali a pohltili. Jakož dí Duch svatý: »Pokrm lva jest osel divoký na poušti: tak chudina jsou pastva bohatych.« — Tak mnozí velicí páni shltili statky chudých z ry- tířstva; a oni pak někteří dali se ve všicko zlé: v rejtharství, v zlodějství, v loupeže, vraždy; jiní pak vostatek statku svého dali za lichvy zlořečené a proklaté. Jistě hrozný a mrzký zisk a hřích jest lichva, neb se svatokupectví rovná, zapovědína Starým i Novým zákonem, i všemi svatými písmy. Praví učitelé svatí, že lichevník horší nežli Žid; neb Žid Židu na lichvu neměl půjčiti, ale křesťan od křesťana napořád béře. Horší lichevník než peklo, neb časem musilo duše pustiti; horší než Jidáš zrádce, neb on vrátil mistrům stříbrné, ale lichevník nikdy ne- vrátí. Všecky hříšníky převyšují lichevníci, neb někteří časem svým hřešiti přestávají; ale li- chevník na boží narození, na Veliků noc, na sv. Ducha, a ve dne i v noci nepřestává lichviti. Tito vSickni hfíchové a nepravosti svrchu jmenované, i jiných nesčíslný počet a mno- hem více, kteréž se od lidí dějí a pasi, jsu předpovědíni a prorokováni Duchem svatým skrze apoštola svatého Pavla řkúcího: »V po- sledních dnech nastanou časové nebezpeční.« Totoť jsú jistě ti dnové poslední a časové velmi nebezpeční, v nichž se všecko zpět a převráceně činí a dělá, tak že není bezpečné v těchto časích na světě živu býti, nápodobně, jako kdyby člověk měl v lese pustém mezi lvy, nedvědy, vlky a vzteklými psy přebývati bez pomoci boží, — jaké by jeho bezpečenství: bylo mezi takovými ukrutnými zvířaty, aby ty neroztrhaly a neseZraly? — aneb К témuž, jako kdyby mél élovék spáti prostfed draküv, hadüv, štírův a všech jedovatych zeméplazüv bez po- 10 20 25 90 30 40 PÍSNÉ O BOURI PRAZSKÉ A JINÉ PRÍLOHY. u velikém nebezpečenství jsú; neb jim neběží, jako říkají; o řemen, ale vo celou kůži; ne vo zboží časné, ale vo království nebeské; ne o život tělesný, ale věčný, když jsou se hří- chové a nepravosti tak hustě všudy rozmnožili, když také nevěra, bludové, kacířstva, faleš, zrada, lest všudy panuje a kraluje. Ó jistě veliké nebezpečenství býti mezi takovými věcmi, aby se člověk také tím zlým nenakazil a neotrávil, leč sám pán milosrdný a bůh lítostivý koho zachová v svých mocných rukou! To všecko vědouc a znajíc, ó milí páni Pražané i všickni v ůbec lidé, není-liž se čeho báti, abychom o život věčný nepřišli a zatracení věčného nedošli ? A protož prosím, pro pána boha, pokorně žádám pro spasení jednoho každého z vás, z lítosti napomínám všech, z milosrden- ství volám ke všem, ještě více žádám a prosím pro pána našeho Ježíše Krista a pro jeho ne- vinnou smrt a svatosvatou krev jeho oroduji, prosím všech stavův a každého pohlaví vůbec, povýšených i nižších, bohatých i chudých, du- chovních i světských, nábožných i kajících: ó obraťte se, obraťte ku pánu bohu svému v celém srdci vašem, v postu a v pláči a v kvílení, a vostávejme hříchův a nepravostí a čiňme pravé ovoce pokání svatého! Nebo čas veliký a hodina již ze snu vstáti. Neb se blíží zlé a přehořké věci na nás nebožátka hříšná; blízkoť jest den zatraceni, a pospichajit léta prijíti, ale léta, strach, hořká, bídy a psoty plná, dnové bolesti a ža- losti, dnové pláče a kvílení, dnové lkání a na- říkání, dnové trápení a zarmoucení, dnové hladu a žízně, dnové strachu a ouzkosti plní, dnové mnohým konec života, dnové mnohým zatracení a věčného mučení. Ó běda a přeběda, kdo bude v těch dnech zastižen ode dveří v hříších a nepravostech, bez života pravdy a pravého pokání! Nebo oheň se jest rozpálil v prchlivosti páně, a hořeti bude naposledy až do pekla, a spálíť zemi s úrodou její a základy hor spálíť. > A, prej, shromázdímt na ně zlé věci, a střely mé vystřílímť všecky na ně; zemrúť hladem a snědíť je ptáci Zra- moci páně, — jaké spaní a bezpečenství by tu « ním přehořkým ; zuby šelem dopustímť na ně jemu bylo? Jistě žádné. Tak v&ickni lidé, a zvláště volení boží, jsúc na tomto světě, s prchlivostí zeměplazů a hadů; zevnitř zmor- dujeť je meč a vnitř strach, mládence a pannu, 1519 Deut. XXXII. 23—25 

Strana 389
1519 Deut. XXXII. 32-33 ib. 40—42 Sir. XXXVI. 6. Isai L., 25 ib. V. 24 ib. 25 ib. 28 LIST BR. MATÉJE: HROZÍ TRESTY BOZÍMI, ZVLÁŠTĚ KNĚŽÍM. děťátko, kteréž prsy požívá, s élovékem starym.« —»Zvinice sodomských jestiť víno jich, a z pod- městí gomorského hrozen žluči a hrozen nej- horčejší. Žluč drakův jestiť víno jich a jed hada nejjedovatějšího, poněvadž není zdravý. Těmi pomstami bude a chce pán bůh mstíti nad hříšníky nekajícími pro velikost hříchův a ne- pravostí. A opět hrozně dí: »Podzdvihnut ruky mé k nebi a dím: Zivt jsem na véky, vyosttím-lit jako blesk meć mij, a pochopi-lit soud ruka má! Navrátímť pomstu nepřátelům mým, a těm, kteříž měli mne v nenávisti, odplatímť. Napojímt střely mé krví, a meč můj sZeret maso se krví zabitcüv!« — Tyto všecky řeči boží k těmto časům jsou také odložené a připravené na tento národ nešlechetný a lid tvrdé šíje, neobřezaných srdcí a uší, ježto se vždycky protiví Duchu sva- tému. Tejž Duch páně dí: »Obnov znamení a proměň divy, oslav ruku a rameno pravé, zbuď prchlivost a vylí hnév, a vyzdvihni protivníka a trap nepfitele.<« — A opét dí pán: »Béda! já se utěším nad mými vrahy a pomstím se nad mymi nepfátely a obrátím ruku mou k tobé,« — totiž k církvi svaté — »a vyvařím až do čista trusku tvou a odejmu všecek čistec tvüj« — A opět volá pán: »Běda národu hříšnému lidu těžkému v nepravosti, semeni neSlechetnemu, synům mrzutym; opustili si pana, ruhali se svatému Israelskému, odvrátili se zase,e« — a opét: »Ze sou zavrhli zákon pána zástupüv, a vymluvnosti svatého Israele porouhali se.« — » ProtoZ rozhnévala se prchlivost páné na lid svüj, a vztáhl ruku svou naň a pobil jej.« — >Stfely jeho vostré, všecka jeho lučiště natažena a ko- pyta koňův jeho jako oblak, a kola jeho jakožto ohromna bufe.« — Máť jistě pán spravedlivý a bůh v prchlivosti zbuzený pohotově střely své ostré, a všecka lučiště natažená, i koně s vozy pohotově, jen vytrhnůti v boj proti nepřátelům svým, a to skrze mnohé a rozličné trestání lidu « hříšného. To všecko vykládej literně i duchovně, chybať pomsty páně nebude. Pán zástupův myslí jistě ty věci, aby strhl pýchu každé slávy, a ku pohanění aby přivedl všecky slavné země; ssadíť jistě možné a pyšné a bohaté s stolice, a povýšíť pokorných ; lačné pak a žíznivé na- o 10 15 35 30 35 “© 389 krmí dobrými věcmi, a bohaté a slavné opustí prázdné; i bude za povýšení ponížení, za slávu potupa, za bohatství chudoba, za radost pláč a kvílení, za veselé žalost, za rozkoš bolest, za sytost hlad a žízeň, za chutnou vůni smrad. — »Přestane radost bubnův, upokojí se zvuk veselících, umlkne sladkost hudebná s písničkou.< — Všecky ty věci, jimiž se lidé k radosti a k ve- selí mrzkému zbuzují, v hroznou žalost se jim obrátí, a ti nástrojové umlknou. A zdaliž i tato řeč páně skrze Jeremiáše proroka hrozná a straš- livá není, a v těchto dnech posledních a v časích nebezpečných, musí se také na nás nešlechet- ných křesťanech vyplniti, jako někdy na Židech: »Byste pak stali, Mojżiś a Samuel, přede mnou, neníť duše má k tomu lidu; vyvrz je od tváři mé, ať vejdu. Pakli řků k tobě: Kam vyjdem? díš k nim: Toto dí pán: Kdo k smrti, ten k smrti a kdo k meči, ten k meči ; a kdo k hladu, ten k hladu, a kdo do vězení, ten do vězení. I na- vštívím na ně čtverú věcí, dí pán: mečem k za- bíjení, a psy k roztrhání, a ptáky nebeskými a zvířaty zemskými k sežrání a rozsápání, a dám je v zbuzení všem královstvím země.« — Žádný sobě toho nebeř, ani se tak domnívej, by toliko Židům přiležalo, a na Židech se vyplnilo toto proroctví Jeremiáše proroka; nebo písma pro- rocká vztahují se i na budoucí časy, a hrozí všem národům budoucím pro hříchy až do dne soudného pomstami časnými a potom věčnými na věky. Ale jistě pravím a hrozně se lekám, že nelze se chybiti tomuto proroctví v brzkých časích, aby se neplnilo na tomto lidu křesťanském a nešlechetném, a mnohem horším a hříšnějším, nežli jsou Židé byli, když je pán trestal těmito ranami. A ještě více pravím : kdyby pán bůh nechal tohoto lidu tak nešlechetného bez trestání, zdálo by se, že bůh bohem není. A protož prorok svatý, jsa toho jist, že nenechá pán bez po- msty tak velikých nepravostí; i připomíná ve- 1519 Isai III. 24 ib. X^ IV. 8 Jer. XV. 1-4 liká svatá dva muže: »>Byšta, prý, stála Mojžíš Jer. XV. 1 a Samuel před pánem,< že by jich nechtěl pro- sících za ten lid pán bůh slyšeti, na znamení toho, že sou ti lidé náramně velmi pána boha rozhněvali, poněvadž by nechtél modlících se za né svých nejmilejiích pfátel a sluZebníküv usly- 

Strana 390
1519 Jerem. XV. 2. 390 šeti. Nebo o Mojžíšovi tak dí písmo, že byl nejutěšenější člověk, ze všeho lidu pánu bohu nejmilejší, a že měl obyčej se pánem bohem mluviti, jako přítel s přítelem mluví. O Sa- muelovi také písmo ukazuje, že ihned z dě- tinství dán byl pánu bohu a často s pánem bohem také jako Mojžíš mluvíval. Z víry držíme a z písma svatého věříme, že jsou svatě a šle- chetně živa byla tato dva muže. A teď praví prorok o nich, že kdyby stojíc před pánem bohem modlili se za ten převrácený lid, aby jich netrestal, že by jich nechtěl pán bůh za ně slyšeti! I kohož tedy bude nyní za tento lid křesťanský, mnohem horší, slyšeti pán bůh, roz- hněvalý pro velikost hříchův a nepravostí? Ale kdo které pokuty a pomsty zasloužil, tu zde trpěti musí. Ó -by věčného zatracení chyba bylo! Ale velmi se bojím, že některé pán bůh setře dvo- jím setřením, neobrátí-li se ku pánu skrze pravé pokání. A protož dí: »Kdo k meči, ten k meéi.« Ó všemohoucí bože a otče milosrdný, pane svatý! K čemu chováš a nač jsi dal zrůsti tak velikému množství lidu obojího pohlaví? Bojím se, že ke zlému a velmi hořkému jeho chováš! Brousíť se mečové, strojíť se stłely, natahujit se lučiště, pohotově sou děla, napravenéť sú ručnice, připravujeť se zbroj rozličná den po dni. Nespíť ďábel, jako lev obcházeje, podněcuje a popuzuje z dopuštění božího mocných a po- výšených, aby se spolu kyselili, hořčili a vadili; poddymujeť satan, aby se oheň zapálil; strach, aby pak až do pekla nehořal! Zapálí-li se a počne hořeti válka a krve vylití; na boží mi- losti, kdy tomu konec bude! Nesvezeť se jistě na mále, ažť někde paseka a hromada zmordo- vaných lehne, ažť krví zemi napojí, ažť zlomí rukama nad sebou někteří. Ó co to hrozné a žalostné bude často slýcháno: » Tamto již táhnou! — Hyn spálili! — Tuto hoří! — Vonde pobrali, tu zmordovali, tamto jich tolik set zbito, tuto jich tolik tisic na placu zmordovanych züstalo!« — Tu bude množství vdov, nesčíslný počet si- rotkův, pláč a křik hrozný a ustavičný od žen a dětí bude; tu naříkání žalostné, rukama lo- mení bolestné od mnohého lidu bude. Ó kře- stané, křtění pohané! Pohleďte, co na se stro- jíte: takovü vraZedinü a ukrutnů zbraň na o = 20 Е so К 40 45 PÍSNĚ O BOUŘI PRAŽSKÉ A JINÉ PŘÍLOHY. se samy a na své bližní strojíte! Běda vám nebožátka, co toho zlým a hořkým musíte po- žívati! Nečte se nikdy v písmích svatých, ani v kronikách od počátku světa, aby tak mnoho té nešlechetné a ukrutné mistrovstvím ďábelským bylo připraveno na lidi střelby, jako jest nyní všudy ve všem lidu. Z toho vezmi sobě každý rozumný, že když se počne, tak velicí mordové a mnoho vylití krve bude, jako jest kdy bylo od počátku světa. A to dosti snadný rozum, vedlé písma: »Kdo komu jámu kopá, sám do ní upadá,< a tak toto nápodobně lidé na lidi, bratří na bratří, bližní na bližní, křesťané na křesťany budou takovü vraZedlnü, mordétfskü, ukrutnü, nemilostivü zbraü a zbroj rozliénü strojiti a vymyslené ptipravovati, a zvláště střelbu dábelskou rozliénou; z víry to pravím a z jistoty mluvím, že se to všecko na jich vlastní hlavy a životy obrátí, a takovými i těmi vlastními věcmi mordováni budou a biti býti musí ta- kovů zbrojí, jakůž na bližní své strojí! A pakli ty všecky čtyry rány a pomsty spolu se shro- máždí a v jedněch časích budou, jakož dí pán, mor, meč, hlad, vězení, jakož se k tomu po- dobně blíží, a chyby nemůž býti pro velikost hříchův a nepravostí napřed pravených, ó běda, přeběda bude hříšníkům nekajícím toho dočkati, ty pomsty hrozné a rány, bolesti a bídy plné že spolu půjdou! Pán toho potvrzuje a jisté býti praví skrze Ezechiele proroka, řka: »Ach, nastojte, na všecky nepravosti a ohavnosti zlých věcí domu Israelského, neb mečem, hladem a morem padnouti mají. Kdož daleko jest, morem umře; ale kdož blízko, mečem padne; a kdož ostane, obležen bude a hladem umře. I doplním roz- hněvání mé v nich;« a »Budete věděti, že já pán, když budů zbiti vaši.< A málo výše dí pán: »I naplnim prchlivost mü a odpočinoutí káži rozhněvání mému v nich, a utěším se; a budü védéti, že já pán mluvil sem v horli- vosti mé, když naplním rozhněvání mé v nich, a dám tě v poušti< — totiž všecku zemi pro řídkost lidu na ní — »a v potupu národům, kteří okolo tebe jsů před obličejem každého, kdož mimo tě půjdou. I budeš potupa, rouhání, příklad a odiva v národech, kteříž okolo tebe jsú, když nad tebou učiním soudy v prchlivosti a v roz- 1519 Sir. XXVII., 29 Jerem. XXV., 12 Ez. VI. 1-12 = M ib. V. 13-16 

Strana 391
1519 Ezech. XXXIII. 6 Isai LVI 10--11 LIST BR. MATÉJE: HROZÍ POMSTOU BOZÍ. hnévání a v trestání hněvu. Já pán mluvil jsem, když pošli střely hladu nejhorší na ně, ježto jim budou smrtonošné, a kteréž pošli, abych zatratil vás, a hlad shromáždím na vás.« Tato všecka proroctví pána zástupův, krále všech národův, zajisté nadarmo nepůjdů; anižť nemohü chybiti tohoto lidu nepravého a ne- šlechetného, a pokolení cizoložného, sodom- ského, nepředejde-li hořké pokání a hříchův zůstání. Ó kněží, kněží! proč vy dřímete, proč vy spíte, majíc býti strážní a vůdce lidu tohoto? Sami jste se v hříších a nepravostech mnozí uspěli, život rozkošný, zhovadilý vedüc, nic o spasení duší svých nedbáte, a ovšem o lidské duše žádné péče nemáte, abyšte je ku pokání vedli, trescíce je z hříchů a z nepravostí! Hrozíť vám pán strážným skrze téhož proroka: »Strážný prej, uzří-li meč jdúcí, a nezatroubí v troubu, a lid se neostřeže; i přišel by meč a shladil by duši z nich: ten zajisté v nepravosti jat jest, ale krve jeho z ruky strážného požádám.« Ó byšte k tomu písmu přihlédali a jemu právě věřili, že máte hrozný počet z duší lidských pánu bohu učiniti, co jich zmeškáte potřebným trestáním a spasi- tedlným naučením i z toho, co jich zmordujete na dušech rozličným falešným a nepravým učením, i svym neślechetnym 'a nepfikladnym Żivotem, jedüc a pijíc mozoly jich; jedněm málo a druhým snad nic neprospíváte, jakož se na voko vidí. Ó běda vám na věky bude, nebudete-li hořce se toho káti, i s lidem, kteříž ste ta- koví; nebo za své i za lidské hříchy musíte na věky v pekle trpěti. Jisté a pravé proroctví páně na vás na mnohých se plní skrze Isaiáše pro- roka řkúcího: »Strážní jeho slepí, všickni ne- viděli jsou; všickni psi némí, nemohouce štč- kati; vidüce marné véci, spíce a milujíce sny. A psi přenestydatí, neviděli sou sytosti; sami pastýři neviděli sou nestydatosti, rozumnosti; vSickni na svü cestu se uchýlili; jeden každý k lakomství svému.« Nuže, milí kněží a strážní domu páně, sveďte s sebe toto písmo páně a rcete, že to není o vás skrze proroka povědíno; 5 5 15 20 25 30 a5 4 391 zvíte nebožátka, coť vám ty výmluvy a premo- vání přinesou! Ale já pak, ač hříšný a všech nehodnější se býti znám před pánem svatým a králem všech véküv, to za jistü a ргауй věc pravím, že toto všecko zlé a převrácené v lidu obecném, ti hříchové největší, nepravosti nejohyzdnější skrze vás duchovní, vyšší i nižší, vámi kněžími mnohými přišli jsú na svět a lid obecný. Všecky zlé a nešlechetné příklady na vás sobě vzali, všickni bludové a kacířstva skrze vás pošli, a vy jste je zrodili mnozí svými hovad- skými a peskými životy, ne kněžskými, ale lo- trovskými. Ne o všechť pravím; známiť sou kněží dobří a ctnostní a zjevíť se také vedle řeči páně lotři a zloději. »Neb, prý, po užitcích aneb ovocích jich poznáte je.« Třebať vám jistě i nám všem procítiti a probuditi se ze sna hříchů, a jiné vodění a zbroj duchovní na se bráti proti pomstám a hrozným ranám páně. K tomu pak, že sem řekl, by vaším stavem všecko zlé zniklo, časem příhodným s pomocí páně mohlo by se to široce a prostranně pro- vesti a ukázati zákonem božím, starým i novým, i písmy svatých doktorův. Ale nyni k jinému oči, prosím pána boha, všickni obraťme, a ku pokání svatému všickni chvátejme, nechajíce všech výmluv z hříchův. Všickniť jsme hfeśili, v&ickni potłebujem pokání a milosti boží. Ještě o těch hrozi- vých pomstách a setření i zkažení nešlechet- ného lidu mluví pán skrze Ezdráše proroka*): »Běda světu i těm, kteříž přebývají na něm; nebo přiblížil se jest meč a setření jich, a vstaneť lid k boji a meč v ruků jich. Budet zajisté neustaviénost lidem, jedni druhych se zmocüujíce; nebudüf dbáti na krále svého i kníZete, cesty skutküv svych v moci své; po- žádáť zajisté člověk do města jíti, a nebudeť moci. Pro pýchu zajisté jich města zarmoucena budou, a domové jich vypalováni a převraco- váni budou, a lidé báti se budou; nesmilujet se niZádny clovék nad bliZním svym.« A málo níže dí prorok“): »Béda mné, béda mné! Kdo a) Není v písmě, nýbrž v apokryfu, t. zv. IV. kn. Ezdrášově, kap. XV., 14—19. — b) Tamże XVI. 17—29, 34—37. 1519 Mat. VII. 16 

Strana 392
1519 392 mne vysvobodí v těch dnech? Počátek bolestí a mnohé lkání, počátek hladu a mnozí zhynou, počátek bojův a strachovati se budou všickni. V těch věcech co učiním, když přišly by zlé věci, aj hlad a rána, a zarmoucení i soužení? Posláni sou bičové na polepšení, a v těch ve všech věcech neobrátí se od nepravostí svých, aniž na biče pamatovati budou vždycky. Aj budet obilé lacino na zemi, tak že domnívati se budou poslaný býti sobě pokoj. A tehdyt zplodí se zlé věci na zemi, meč a hlad i veliké pohanění; hladem zajisté mnozí, kteříž přebývají na zemi, zhynou, a meč zatratí jiné, kteříž zů- stali by po hladu, a mrtví jakoZto lejna pometáni budou, a nebude, kdo by potěšil jich. Opuštěnát bude zajisté země pustá, a města její svržena budou, a neostane, kdo by zemi oral, a kdoby ji sil; dříví vydávati bude ovoce, a nebude kdo jeho sbírati; hrozen zralý bude, kdo tlačiti bude jej? Budet zajisté městům veliké zpuštění, žádati zajisté bude člověk člověka viděti, nebo hlas jeho slyšeti. Zůstaveni budou z města deset, a dva z pole, kteřížto kryli by se v hustých há- jích a v rozsedlinách skal. Lkáti budou panny, nemajíce ženichův; kvíliti budou ženy, nemajíce + můžův; plakati budou dcery jich, nemajíce po- moci; ženichové zajisté jich v boji stráveni budou, a muži jich v hladu vytříni budou. Slyšte slova tato a poznejte je, služebníci páně, aj slovo páně, přijměte je!< Tyto řeči pána zástupův, boha všemohoucího a krále všech věkův jistě nemají bez strachu přijaty býti, ani lehce váženy; poněvadž sou řeči ne lidské, ale řeči pána velikého a pravdomluvného, v je- hožto svatých ústech lest není shledána. Aniž kdo věrný má se domnívati, aby k těmto časům nebezpečným a dnům Anti- kristovým nebyly příležité, jako i prvních časů, když sú se vyplňovaly, na velikých hříšnících tyto pomsty hrozné. Takovéžť sú moci tyto prorocké řeči; a dím, že mnohem příležitěji smířejí se k těmto časům a ke dnům posled- ním, v nichž jest vzešlo na vrch všeho zlého a převráceného, tak velikých hříchův a nepra- vostí, kteříž jsou byli za dnův Noe a v čas potopy všeho světa, jakož byli za dnův Loto- vých a propadení Sodomských a Gomorských; 10 15 m 0 85 40 45 PÍSNÉ O BOURI PRAZSEÉ A JINÉ PRÍLOHY. takovit jsou hffchové neslechetni a nepravosti sodomské, a mnohem větší v tomto ne kte- křesťanském lidu, ale dím, nad pohany zpo- hanilém. I kterak, prosím, neměli by tak velicí hří- chové a nesčíslné nepravosti mštěny býti? — poněvadž za zákona přirozeného, za zákona psaného, skrze Mojžíše daného, i za zákona nové milosti a pravdy skrze Ježíše Krista daného vždycky činíval pán bůh pomsty časy svými nad mnohými lidmi hnévajicimi pána boha hříchy svými velikými. Toho se doptáš v zá- koně páně i v jiných písmích jistých. O tom dí apoštol k Židům: »KaZdé pfestoupeni a ne- poslušenství vzalo spravedlivů pomstu;« kterak pak my uvarujeme se pomsty, zmeškáme-liť tak veliké spaseni?'Oboji pomsty bati se mame pro hříchy nekajici, nejprv časné a potom v pekle věčné. A pakli se vždy nezdá někomu věřiti řečem prorockým a slovům páně, že by v brzkém čase se plniti měly na tomto lidu ne- šlechetném, takový se lekej a boj řeči pána Krista: »Zlost, prej, oslepila oéi jich,« a opét dí: »Slyšením slyšeti budete, a nebudete roz- uměti, a vidůce uzříte a nesezříte; neb jest ztuénélo srdce lidu tohoto,« — totiž hříchy a nepravostmi srdce ztučnělo, — »a ušima těžce sou slyšali a oči své zavřeli, aby nikdy očima neviďali a ušima neslyšali a srdcem nerozuměli, aby se neobrátili, abych jich neuzdravil.< A opět dí Duch svatý: »Cesta hfi&nych tmavá jest; nevědí, kde klesnou.« — A pakli kdo tomu smíti se bude, lehce a za žert tyto všecky řeči páně položí sobě, buď ten kteréhokoli stavu, a správce světský a neb duchovní nad lidmi ustavený, boj se řeči pána zástupův proti sobě skrze Isaiáše proroka: »Slyšte slovo páně, muži posměvači, ježto panujete nad lidem mym, který jest v Jerusalémě. Neb jste řekli: » Učinili jsme úmluvu s smrtí a s peklem smluvili jsme se; bič rozmohlý aneb pomsta boží když půjde, nepřijde na nás; neb jsme položili [v] lež naději naši a lží ohradili jsme se.< — Ó co to veliké bláznovství jest, ve lži naději míti a lží se jako zdmi ohražovati, a pravdu páně potupo- vati a jí se posmívati! Takových a k těm podobných jistě mnoho 1519 K Žid. II. 2 Moudr. II.. 21 Mat. XIII. 15 Zalm IV. 19 Liai XXVIII. 16 

Strana 393
LIST BRATRA MATĚJE: VYZÝVÁ PRAŽANY K POKÁNÍ A BY DOPUSTILI MU KÁZATI. lidí jest na světě v těchto dnech Antikristových, a zvláště u lidí mocných a povýšených světa tohoto, i mnohých duchovních, a přes to, kdož sou řečem páně nepovolní a k věření nesnadní, zvědíť po malých časích, když pomsty boží půjdou a oni když utíkati budou z komory do komory, z pokoje do pokoje, s oným Se- dechiášem, synem Kanan. Bojím se, že mnozí neuvěří řečem páně, aniž života změní, až nad sebou rukama zlomí a v křik hrozný a v pláč žalostný se dadí. Skrytéť jsou tyto věci před očima hříšníkův, jako před Jerusalémskymi v času Květné neděle, když je pán Ježíš na- vštívil a nad nimi až do zalknutí plakal, řka: »By poznalo, i ty by totiž plakalo, a zajisté v tento den tvůj, kterýž ku pokoji tobě jest; ale nyní skryty jsou od očí tvých. Nebť přijdou na tě dnové, a obklíčí tě nepřátelé tvoji ná- spem a oblehnou tě a súží tě se všech stran.« — Takť jsou skryté ty pomsty a rány velmi hrozné před očima všech hříšníkův nekajících, ježto mají s světem, ďáblem, s tělem ve dnech svých pokoj. Ještě a opět pokorně prosím a žádám z milosrdenství, a z lásky napomínám, pro spasení všech vás volám, ó milí páni Pražané; k vámť jsou řeči tyto a slova pána zástupův! Ó prosím, nezatvrzujte srdcí vašich k slovu páně, ale odevřiž pán srdce vaše v zákoně svém svatém. Tuto příčinu znejte, proč k vám předkem pán nebeský a král věčný toto po- selství skrze mne nehodného, hříšného, zmaři- lého, syna marnotratného, služebníka svého, po- sílá: jedno proto, že města vaše jsú hlava a předek všech měst v zemi této České; a jakož města vaše jsu hlava a předek všech měst v zemi této, a že jsou nejznamenitější, největší, a lid v počtu největší. A jistá jest věc a snadný rozum, že u veliké a hluboké vodě veliké a mnohé ryby bývají; a též v lese velikém a hlůbém !) veliká divoká a velmi ukrutná zvěř bývá. Tak u vás, milí Pražané, bojím se, že se nápodobně shledá, že u vašich městech, slav- ných a velikých, velicí hříchové a těžké nepra- vosti trvají. 1) V rkp. »hlipéme A protož ta druhá příčina bude tohoto po- selství páně k vám, jako k oněm Sodomským poslal anděly své svaté pán, k Ninivetským svatého proroka Jonáše; k Sodomským anděly Jonáš 1. s poslal, aby toliko spravedlivého Lota z Sodomy vyvedli s jeho čeledí; Jonáše pak svatého k Ni- nivetským poslal, že ještě po čtyřidceti dnech, a Ninive se propadne. To tak krátké kázaní uslyšavše, všickni pokání činili; od nejvyššího w až do nejnižšího, až přišlo slovo k králi nini- vetskému, kterýžto vstal s stolice své a odvrhl od sebe roucho královské a oblekl se v pytel a sedal v popele, a všem přikázal, aby pokání činili, aby se postiii, lidé a hovada. A více při- s: kázal král, aby jeden každý odvrátil se od své zlé cesty a od nepravosti, kteráž v rukou jich jest. Ó svatý a šťastný kazatel Jonáš! Ó po- volaný a schopný lid ninivetský, jenž tak krát- kému kázaní a nemnohým slovům páně uvěřili! = Ja pak, htiSnfk nehodny, z vile pané k vám poslaný, s žádnú fečí vysokú, ani s múdrostí svčtskú lidskú, zvčstuji vám svčdectví Kristovo, abych se okázal mezi vámi, že nic jiného ne- umím, jediné Krista Ježíše, a toho ukřižovaného, » jehož život chudý, tichý, plačtivý, našeho spasení žíznivý, milosrdný, čistého srdce i těla, pokojný, všeliké protivenství trpící, každé rouhání i bez- praví snášející, kterýžto zmařil sebe samého, spůsob služebníka přijav, ponížil se samého, » učiněn jsa poslušen až do smrti a až do smrti kříže. Toť vám zvěstovati mám s pomocí páně; nic nového, ale přikázání to, kteréž bylo od počátku, v němž věčný život záleží. Cestu také ouzkou a bránu těsnou k věčnému životu uka- s zovati mám, hříchy smrtedlné, nepravosti pe- kelné abych s pomocí boží kazil, rušil, vyplel, rozptýlil a rozmetal; ctnosti pak abych chválil, velebil, jim učil k nim vedl, k nim napomínal, je štípil a stavu žádnému abych nepochleboval, » aniž osob přijímal, všecky abych trestal, světské i duchovní, vyšší i nižší, bohaté i chudší, ale sám se v trestání hodné abych všem vydal, ode všech pomoci a rady slušné abych žádal, a spasitedlné naučení abych ode všech, malých s i velikých, přijímal, ke všem abych se trpělivě, 50 

Strana 394
394 1519 laskavě, lítostivě měl, všecky abych ku pokání pravému vedl a k vostání konečnému hříchův všech abych každému radil, a jako z ohně je vytrhoval, vo to abych s lidem ve dne i v noci pracoval, zato nižádných věcí časných atělesných nežádal, leč ten pokrm skrovný a nápoj rovný: odvážiti se protivenství, rouhání, posmívání, ha- nění od světských i od duchovních, nebáti se žaláře, nelekati se bití, nestrachovati se smrti, ale to s pomocí mého pána Ježíše Krista mi- lostivého, to všecko plně a zachovávaje, abych se vždycky nížil a kořil. To všecko svrchu jme- nované chce pán do mne míti; a v tom jsa, abych jeho poselství řídil. Ale k tomu ke všemu chce do mne, abych se všech hříchův smrtedlných varoval a všedních, pokudž mohu nejvíce, abych ucházel; k tomu ctnostně, šlechetně, mravně abych živ byl, maje viru prawi, boží, jistů, Zivü o všech věcech, kteréž chce pán za víru míti. Na to na všecko abych se často posilňoval Duchem svatým a předrahou krví pána našeho Ježíše Krista pod obojí spůsobů, jakož ráčil ustanoviti za večeři svatou svou posledního čtvrtku před svü smrtí svatü. Ó jak mnoho chce pán do mne míti! — a já hříšník velmi toho málo mám, a jako nebe od zemé daleko jsem od toho! Sama toliko vüle o to stojí a toho ustavičně na pánu žádá. A protož pokorně prosím, pro pána boha žádám, pro ukřižovaného pána Ježíše Krista prosím a žádám všech lidí vůbec, vyšších i nižších, duchovních i světských, bohatých i chudých, náboZnych i kajících: proste a modlte se za mne vÉickni pánu bohu všemohoucímu a králi všech věkův milosrdnému, ať mi k tomu ke všemu ráčí svů pomoc a sílu dáti, abych nic proti jeho svaté vůli nečinil, nepůsobil, nedržal, ani nemyslil, co by mělo mně i jiným skrze mne škoditi při věcech spasitedlných a du- chovních; ale abych se vídal ve všech věcech jako pravý služebník boží ve mnohých trpěli- vostech, v svatém a šlechetném a právě kajícím životě, k tomu za pomoc a orodování všech věrných prosím a žádám. Opět a ještě prosím pro pána velikomocného, boha milosrdného, všech stavů vůbec i každého pohlaví, mužského i ženského, vdovského i pa- 5 10 2» w 30 as «w 45 PÍSNĚ O BOUŘI PRAŽSKÉ A JINÉ PŘÍLOHY. nenského, prosím pokorně, žádám plačtivě: obrať- me se všickní spolu ku panu v3emohiucimu a bohu dobrotivému skrze pravé pokání a všech hříchův zůstání. A kdožkoli toto písmo neb se- psání čísti anebo čtůcí slyšeti bude, prosím, každý modl se za mne hříšného pánu bohu, at mi dá to konati, v čemž mne chce míti, abych jeho svaté dílo statečně provozoval. Ó věrněť a spravedlivěť se chci každému ta- kovüz mérü odplatiti, nepfestávaje ve dne i v noci za jednoho každého prositi a orodovati a ku pánu milosrdnému tlouci. K vám pak nyní z vůle boží, ó páni Pra- žané, se beru, k vám oči obracím, k vám tváří v tvář mluviti budu, což vůle páně ráčiti bude: přijměte, prosím, a sneste mne pro pána boha, ne pro mne hříšného, ale pro řeči a slova pána a krále mocného! A protož, milí páni, a přá- telé v pánu bohu milí, zíédte a spüsobte místo slušné a pokojné k mluvení slova bo- žího. A pakli by vám se toho učiniti nezdálo, praví pán zástupů: že země jeho jest i plnost její, an sám jsa mistr a pán, učitel výborný a kazatel dokonalý, kázával na pouštěch, v poli, na břehu mořském, v městech, v městečkách, v domích, ve školách, na náměstích, v oulicích, ve vsech i v chalupách; apoštoly své týmž obyčejem poslal, aby kázali a učili všudy, nejen v chrámě páně; ale však jsou proto chrámu páně nepotupili. A já také pravím, že v chrámu páně slušné, hodné kázati, učiti, poslouchati slova pána zástupů, modliti se, přijímati tělo a krev pána Ježíše, a všecky jiné božské a spa- sitedlné věci působiti s náboženstvím a s živou vírou, to všecko býti má; ale slovo páně ká- zati, mluviti, učiti, napomínati, modliti se, písně svaté zpívati, pána boha chváliti v domu, na rynku, na ulici, na břehu, na poli, mezi ploty, na cestě, všudy hodné a spravedlivé, a nedím toliko od kněze, ale i od lejka prostého, komuž by pán z milosti své ráčil k tomu darův svých popfiti a v nich mu dal prospívati. Nenít nic proti zákonu božímu a ani proti písmu svatému, děje-li se jedné pro čest a chválu boží, pro spasení své a lidské; k tomu není-li bludné a scestné proti vůli boží. Takového lejka každé učení a napomínání můž široce a prostranně 1519 Žalm mE 

Strana 395
1519 po 28. září LIST BRATRA MATĚJE. zákonem božím a písmy svatými dovedeno a potvrzeno býti, a že to býti má i bývalo jest za proroküv, za apoštolův, i za Krista pana i za doktorův svatých. Za apoštolův byli učitelé a pomocníci apoštolští v učení a kázaní slova s páně, a nebyli všecko kněží. A protož, milí páni Pražané, ale dím raději, spolubratří, to vědúc a znajíc, opatřte tu věc jako moudří muži a opatrní a ředitelé a správce veliké obce, a mno- hého lidu potřeby obmýšlejíc. Však pak va- šeho časného a tělesného nic nežádám, aniž potřebuji; ale vás samých a spasení duší vašich, toho lačním a žízním. Také se toho žádný ne- domnívej, abych koho v stavu jeho měl kaziti a řádu dobrém bořiti a rušiti, stavu duchovního » i světského: ale hříchům a nepravostem, ne- řádům a zlostem proti zákonu a vůli páně, těm všem nešlechetnostem odpovídám a proti nim býti musím; je kaziti a rušiti míním a chci s po- mocí pána a krále velikomocného, boha ne- smírně silného, stůj pak a trvej, dokudž koli toho života mizerného a hříšného. V tom pak ve všem žádné té věci nejmenší na sobě neza- vazuji, ani nezakládám, ale všecko v mocné ruce páně dávám a v jeho přesilné rámě. Doufám, věřím, že pravdů páně pohrzeti nebudete a mne, osobu hříšnú a chatrnů, do času přijmete a do vůle páně strpíte; neb také k jiným městům a obcem jíti se musí a jim též jako i vám hříchy oznámiti a je voškliviti, a království nebeské jim zvěstovati, ano i sedlského lidu se opustiti nemůže, a ovšem povýšených světa minouti se nemůž. Práce zajisté nastává, a na místě ležeti se nedopůští. Milost boží s vámi se všemi, a pokoj páně, kterýž převy- » šuje všeliký smysl, ostříhej srdcí vašich i roz- umů vašich v Kristu Ježíši pánu našem ! Dáno na horách u sv. Vojtécha") blíZ od hory Boubínské, léta páné tisícího pétistého devatenáctého, ten tejden po sv. Václavé. Matéj. EJ 30 40 Máš již tuto, Čechu milý, příkladné, dů- vodné a užitečné napomenutí bratra Matěje poustenníka, muže bohabojícího, pravdu a spra- « 395 vedlivost jeho i zachovávajícího, i jiné k témuž skutečně napomínajícího. Máš, pravím, napo- menutí, naučení i výstrahu. Nachyliž tedy ote- vřeného ucha, a užitečné naučení přijma, jsi-li v počtu těch, o kterýchž se tuto zjevně vypisuje, nechceš-li i časně i věčně s nimi zahynouti, jakž můžeš se od nich odměs, odtrhni, a může-li býti, odleť a k pravému pokání se obrať! Aniž se na tom co urážej, že Matěj, nejsa stavu duchovního neb dím kněžského, duchovně napomíná, učí a výstrahu dává, poněvadž dobře činiti prvotně vlasti své, potom přátelům i všech- něm lidem a pak teprve samému sobě každý od přirození povinen jest. Takéť učitele a vůdce naše duchovní některé zjevně oznamovati vůbec, a za užitečné věc vypravovati slýchá, že by nejvyšší kníže kněžské ne Kristův náměstek, ale Antikrist, ne biskup, ale šelma byl, a že se církev svatá, někdy pravá matka bez vrásky a všeliké poškvrny, již netoliko v macechu ukrutnou, ale i v nevěstku hanebnou obrátila. I nezdá mu se s Antikristem proti Kristu býti, podlé toho jich ohlašování, též synem šelmy a synem nevěstky. Z té příčiny snadě se domyslíš, proč v zemi této výborné roty a sekty, i odkud povstavše podnes trvají; ježto mnozí duchovní, více vše- teční nežli rozumní, ne Levitové, ale Chamové otce svého i matky své hanby netoliko ne- přikrývají, ale jakž nejvíce mohou, všem vůbec ji zjevují a za největší vtip, múdrost a prospěch neb vzdělání i duší lidských i své vlasti, — kteréž tím všickni povinni jsme, — to pokládají. Ti jistě Valdenští bratří, sekta v zemi této již nerozmohlá, před časem obráceni jsouce, z řádu vystoupili, a podnes svou sektu, jakž mohou, líčí, premují a zastávají. Takéť nemalá příčina sektářův v této zemi jest život neřádný některých duchovních a obcování nepříkladné, kteřížto což slovy důvtipnými den ode dne usilují stvr- zovati, to skutky svými na oko zjevně ruší a kazí a v nic obracejí; ježto lid obecní vždy více skutky nežli slova sobě váží a oblibuje. Ty se dobře měj, a užitečnému napomenutí ucha nachýle, pravdě také místo dada povol !") 3) Asi Lštění v Prachensku, kdež podnes říká se patrně dvě různé osoby. »sv. Vojtéch, hora sv. Vojtécha«. — ') Doslovy psaly == 1519 

Strana 396

Strana 397
REJSTŘÍK. (a, b při čísle značí sloupec, číslo prosté značí sloupce oba pospolu.) Abakuk, prorok žid. (v bibli), 39 a. Abel, syn Adamův (bibl.), 304 a. Abraham, patriarcha (bibl.), 201, 204b, 351 a; — kněz, 1519 utopil se, 356 a. Absolon, syn kr. Davida (bibl.), 29 a, 165 b. Aciabus, vnuk kr. Heroda v Galileji, 281 b. Adam (bibl.) 384. Adama, město (bibl.), 380 a, 385 b. administrátor podjednou 376b, 378b; — viz Žák; podobojí, v. 1570—20 Korambus, 1520—23 Šišmánek, 1523 Duchek, Jan Kulata; 1523—29 Cahera, 1530 Třeboňský, Unhošťský; — řád o volbě, povinnosti a-ově (1524) 21 b, 22, 24b, 46, 72b, 143 b—144b, 310, 319 a, 355 a; — odvolání k a-ovi 43 a; — sesazen (1520) 356, (1523) 109b, 359 a v. Korambus, Šišmánek; a-oři čtyři (1523) 44. Adrian VI., papež (1522—23), 321 b. advent v. půst. Aéneas Sylvius (Pius II.) sepsal kroniku českou 139, 301, 304 a, 305 a; — 1462 odvolal kompaktáta 161 a. Aepicurei (Epi-) v. Epikurejci. Affares v. Faros. Ager v. Jager. Achab, král israelský (bibl.), 133 a, 267 b; — jeho proroci 137 a. Achitofel, vojevůdce židovský (bibl.); rady jeho 29 a, 236 b, 328 b, 339 b. akademie v. Praha, universita. alafance 1524 brány od konšelů pražských 236b, 247 a. Albertisté, stoupenci Alberta Veilikého, 347b. Albrecht Rakouský 1436 při vyhlášení kompaktát 305 a; — 1438—9 králem českým 139. Albus z Ourazu Václav M., mistopisař zemský, 1524, radí purkmistru k opatřením; choť jeho Anna Ratajská 51b pozn., 53b, 54 a, 222 pozn., 316 a, 317b, 373 a. Alexander, rytiř český, 1490 čtvrcen pro spiknutí proti králi 7b. almužny, 1523 vyznání o nich 327 a. Aman, úřed. perského krále (bibl.), 106, 236b, 240b, 338 a. Amasa, vůdce žid. (bibl.), 149b. Amos, náčelník Malé stránky bratrské (1495), 211 pozn. anabaptisté v. Münzer, novokřtěnci. sv. Angela (Andělský) hrad v Římě, 1527 dobyt cís. vojskem 234b, 235 b. Anna de Foix, choť Vlad. II., † (1506) 8; Jagellonská, dcera Vlad. II., choť krále Ferdinanda I., 1503 narozena 8 a; — 1515 zasnoubena a oddána 8 b, 10 b; — 1527 korunována v Čechách 220, v Uhrách 228 a; porodila syna Maximiliana 225 b; — 1528 přijela do Čech a porodila dceru Annu 236 a; — 1530 přijela do Čech 269b; dcera kr. Ferdinanda a Anny, 1528 narozena 236 a. Ansbach (Onšpak), m. ve Švábsku pod panstvím brani- borským, po r. 1530 útulek Caherův, 264b, 338 b. sv. Anežky klášter v. Praha, klášt. sv. Františka. Antikrist, svůdce církve a papeže, 47 a, 63 a, 111 b, 112, 301, 302; A-a následování 145 b, 146 a, 147 b, 148 a, 150b, 151 b ; A-ovy dny 380, 386 a, 393 a, 395 b; A-ovi kněží 202 a—206 b; A-ovy šibřinky 144a; A-ů spíláno papeži 139 a—140 a; A-ů spíláno králi Zikmundovi 137 a; A-ův ovčinec libí se Čechům některým 123b. Antiochos, král syrský (bibl.), 281 a. de antiquitatibus knihy Josepha Flavia 2 a. aparáty kněžské 170 a, 198 a. apatéky 168 b; — a. v Starém městě P. na malém rynku 179b; apatékářské věci 136. apoštolé čeští v. Crha a Strachota; — Kristovi 36 a, 37 a, 63 b, 145b, 146, 147, 151 a, 156 a, 200 a, 201, 203, 242 pozn., 293 b, 309 b, 312 а, 325 a, 346, 351 a, 395 a; — — — — —

Strana 398
398 REJSTŘÍK. apoštolé evangelisté 39. apoštolský: a-ké stolice autorita 115b, 153a, 322 a, 323 b; a-ké učení 300b. z Aquina v. Tomáš sv. arcibiskup 382 a; — ostřehomský v. Salkan; — pražský; 1435 majestát na jeho volení 138b; chtěl jím býti Rokycana 137 a, 301 a, 304b, 305b; volen Rokycana 138 a—140b; a-em 1524 chtěl míti syna Karel Minstrberský 29b pozn.; — 1524 má světiti podobojí 115 b. arciděkani podle br. Matěje 382 a. Arezzo, Arethum, m. v Italii, ve válce 1527, 232 a. Ariani, stoupenci. Ariovi ve IV. stol., 347 a. Aristoteles, mudřec řecký; citáty z jeho knih 2b, 245 a, 354 b, 259 a; — — jeho Elenchy čtou na univ. pražské, 356 a. Aron, velekněz žid. (bibl.) 338 a. artikuly pražské v. kompaktáta; — Rokycanovy (1444) 140 a; — královské 1522 na sněmu 358; (1524) sjezdu podobojích o hromnicích 21—25, 83 a, 93 b, 100 a, 144, 292 b, 302 b, 303 b, 314 а, 315 a, 333 a; strany Paškovy (květnové) proti pikartům 90b, 91 b, 92 b, 97, 308—315 b, 329, 334 b; obecní schůze 9. srpna 316 a; obecní listopadové proti vězňům 72 a—72b, 94 a, 97 b, 98 a, 100 b, 127 b, 220 b, 246 b, 254, 260, 261 a, 291 b, 293 a, 318 a—320b, 318, 328, 361 b; 1525 sněmu o jednotu nábož. 114—115; 1529 obecní 253 b, 254b, 255 a; — kněžské nezákladné 147 a; — v. kompaktáta, nápravy, sjezd v Kolíně, zápisy. Asvér, král perský (bibl.), 106 a. Augustin svatý, učitel církevní, 32 a, 120b; — Lucian, biskup sancturienský a český podobojí, 1482—93, hrob jeho v Týně 126 a; — řád sv. A-na v. Michal, Luther. Aureus v. Pipa. Babylon římský 204b, 205 b, 300 b. babylonský: b-ké zajetí, vězení 1525 libí se Čechům 123 b, 260b; — b-ký král viz Nabuchodonozor. Babylonští (bibl.) 199b. bakalář v. Hroch, Jan, Písecký; — bak. pražští uvěřili Lutherovi (1524) 367 a. Bakovský v. Havel od stříbrné růže. Balák, král (bibl.), 111a. Balbín Bohuslav, historik český, 1 pozn., 117 pozn. Báně Zlaté, m. v Uhrách, (1525) 155 a, 324b. sv. Barbory kostel v. Praha, klášter sv. Františka. — — — Bartoš nožíř, konšel malostranský, 1524 původ bouře tamní 57 pozn., 78 b, 79 pozn.; písař, spisovatel kroniky. Příhody jeho: 1483 v mládí dívá se na triumf Pražanů 289b; — 1512 je písařem na Malé straně 79 pozn.; — 1516 písařem perkmistrským 11 pozn.; prodal dům, 56 pozn.; měšťanem 5 a; 1519 kostelníkem u sv. Jiljí 58 pozn., 76 pozn.; — 1524 vykládá list Pražanů do měst 61—62; — 1325 hádá se s prelátem o řeč Paškovu 117 a až 118b; — vypovědín a hájí se 166—168b, 270, 272 b, 275 a—276 b, 277, 278; — 1530—32 smlouvá se s Pražany 278; povaha, pravdomluvnost 106 pozn.; úsudek — o Kalencovi 68 pozn., polemika s Piseckým 294 b; — rodina: 1525 choť Markétu vybízejí židé k úplatkům 169 a; — 1532 dcera Marta se vdává 127 pozn.; — majetek: domy 51 pozn., 56 pozn., 132 pozn.; — kronika, proč sepsána a jak 1, 5, 289b, 294, 305 pozn.; — zmínky o B-oví v pozn. 162—187, 205, 208, 221, 231, 301. barvíř bil se o víru (1524), 103 a. Basilej, Bazilí, m. ve Švýc., působištěm Erasma Rottero- damského 30a; — basilejská kompaktáta v. kompaktáta; — Basilejské koncilium v koncilium. bavorská knížata (1525?) válčí s pány Švihovskými 273 a; — při mají s p. ze Šternberka 337 a. Bazili v. Basilej. Beckovský Jan Frant., kronikář č., 230 pozn. Běchovský Pavel 1527 konšelem 249 a. bekyně, dům jejich, v. Praha, domý, Templ. Bělá u Bezděze v. Špetle. Bělehrad, m. v Srbsku, 1521 a 1526 dobyt od Turků 191 a, 357 b; Stoliční v Uhrách, 1526 pohřeb kr. Ludvíkův 193; — 1527 poddal se kr. Ferdinandovi 226 b. Benátky vlaské 1527 nepřáteli císařovými 232; — svěceni tu kněží podobojí 86b, 355 a. Benedikt sv., Beneš, 32 a. Beneš ručnikář, soused pražský, 1524 mluví proti kn. Martinu betlémskému 311 b, 312 a, 313 a; svatý v. Benedikt. trubač poslů praž. v Budině (1525), 155 a, 324 b. — — — Benešov, m. na jih Prahy, 1525 v blízké vsi pochován Duchek kramář 179b. Berengar z Toursu, sektář XI. stol.; stoupenci jeho 347 a.

Strana 399
APOSTOLE—BOUBINSKA HORA. Berka s Dubé Zdislav 1523 nejv. sudím 15 pozn.; — Jindřich na Dřevenicích, 1532 hejtman zem., smlouvá Pražany a M. Brikcího 373. Beřkovský z Sebirova Radslav, nejv. písař zemský, (1523) zbaven úřadu 14; — ve styku s klásterem Tepelskym 374b, 378b, 379b; — jeví se pobéhlym od víry 15b; — 1524 oblíben u lidu, 29 pozn. 377 a; — 1525 v Budíně 152a, 323 a; stará se o sněm 380a; — v Míšní 375b. Bernard z Clairvaux sv., Bernart, Bernášek, učitel cir- kevní, 32 a; citát jeho o svatých 63b. berně 114 pozn. 156b, 165a, 195b, 325b, 358b, 360b, 384 b. Beroun m.; berounsky faraf, v. Jan; — b-ští měšťané (1524) 57b. Berounský v. Krček. z Běšin v. Jeptiška. Betlémská kaple v. Praha, Betlémská kaple; — betlémský v. kn. Martin betlémský, Třeboňský. bezpraví 162, 163b, 166a, 254a, 250b, 278a, 200b, 295. Bílý Donát, zeman, 1518 zabil rychtafe staromést. 355 b. bifici 147 b, 149 b, 212a, 215 b, 241 b, 243 b, 244a, 295 b; v. Praha, bific. — pii popravé 340b; — volání na bludné lidi (1525) 134a. bificka 280 pozn. birity némecké v Cechách oblibovány (1519) 367a. biřmování v. svátosti. biskup nejvyšší 154a; — b-ové řím ští 32a, 148, 219 b, 302 a, 303 b; zavádějí církev 243 b; — — mají světiti podle kompaktát podobojí 121 a; úsudek Caherův o nich 302 b; ńsudek br. Ma- téje 382a, 385a; — b. podoboji v Cechách kdyby byl 333b; — český v. Augustin Lucian, Crha, Filibert; — moravsky, olomoucky, v. Crha, Thurzó; — ostfehomsky v. Salkan; — pasovsky v. Faber; — rábsky v. Goston; — táborsky v. Biskupec; — tridentsky v. Clesius; — vácovsky v. Salkan; — b-ové uherští proti 80a; — — ohroženi v Budíně 154a, 324b, — podle br. Matěje 382 a, 385 a. — v. i suffragan. Biskupec Mikuláš, bisk. táborský, v polemice s Chel- čickým 304 pozn. biskupský: b-ká pravomoc podle kompaktát 119 a, (1525) 115; — b-kć uCeni zavrhuje Cahera (1523) 144; praž. měšťanům (1525) 399 biskupské vítězství nad pravdou 206a. biskupství v Čechách 1435 slíbeno 301 a, 304 b; biskupství v Čechách chce dojíti Lupáč 137a, 1524 chce dojíti Cahera 20b, 111a, 141b, 314b, bitvy o víru mezi Němci 103a. Blahoslav Jan, č. Bratr; spis O pův. Jednoty 140 pozn. blázni 78 a—79 a. Blažej, Blažek z Poříčí, soukeník, měšťan a konšel N. m. P., ouředník král., stoupenec Hlavsův, 1524 v bouři uvězněn 27b, 55b, pozn. 295a, 316b, 317a; — slySan pred knizetem 813, 330b, 334a; — 1528—9 jedná s kon&ely 239 b, 251—253 b, 254 b, 255 b, 256 b, 258 a—259 a. Blažek z Týna, 1526 vůdce Pražanů proti Turküm, 192a, 196 a; viz Blažej; Rokycanovi bludaři, bludní, kacíři, sektáři, změtenci 36 b, 73 a—74 b, 90, 92, 97b, 99, 100, 104b, 125b, 127a, 129b, 130, 133b, 135b, 200, 203a, 208 pozn, 209a, 211 b—218 b, 241 a, 244 b, 287 a, 290 b, 310a, 317a, 319, 320, 327 a, v. Bratří, traktáty, učitelé; Jiří flašnéř, Kalenec, Ludvík malíř, Marta z Poříčí, Mik. vřetenář, Klára, Miinzer, novokřtěnci, pikarti, Tábori, Václav pasif. bludy, kacířství, sekty 47 a, 49b, 82 a—85 a, 98b, 99 b, 103b, 1152, 136 b, 140a, 144a, I45, 147 b, 148, 153a, 170, 186a, 187, 202 a, 203, 204, 244 b, 267 b, 271 b, 276 b, 278a, 304, 310, 311, 314 b, 322, 323 a, 328b, 320a, 330a, 3323, 333 a, 334 b, 340 a, 347 a, 3$8b, 359a, 361 b, 363 b, 364 a, 381 b, 382, 388 b, -391, 395b — vmyśleny dobrým lidem 35b — odvolávány 321b — lutherské 144 a — pro bludy odsouzen Rokycana (1465) 140a. bohosluZebni tad (1525) 113a. Bohuslav, farář kutnohorský, v. Zralý; — kožišník, konšel N. m. P., 1524 oznamuje purkmistru novinu 52. Boleslav Ml, m., sídlo Jednoty bratrské, 211 pozn., 276b, 278b; v. Bratří, Krajíř, Sýcín. Bonaventura sv., uCitel církevní, 32 a. "Вопи%е Jan, soused pražský, 1524 před bouří 65 a, 334 a; jat a zmučen 64b, 165a, 335b, 376b, svědčí proti Paškovi 94a pozn., — 1525 odeSel do Boleslavé 278 b. Bor v. ze Svamberka. Borbonské knize v. Bourbonsky. Bořita v. z Martinic. Boršík Matouš, rychtář novoměstský, 1524 měl zjevení zbrojnošú 69. bosáci, mniši, vyhnání v říši 231 b; vznikli z nepravosti 381 b, 382 a. z Boskovic v. z Bozkovic. Boubínská hora, u ni bydlil br. Matéj (1519) 395a. 

Strana 400
400 Bourbonský Karel, vévoda de Montpensier, vojevůdce císařský proti papeži, 1527 padl v boji 234 a. bouře pražská (1483) 287 a—288 b, 305 b; 1524 na Malé straně 65a; v St mě- stě 9. srpna 13b, 52 a—60 b, 65 b, 71b, 75b, o3a, 103b, 144b, 165a, 171b, 172, 174a, 179a, 193 b, 197, 267a, 315a—318 b, 360 b, 376; příčinou bouře kněz Martin a soudruzi 359 b; výslechy o bouři 81 a—102b; rozjímání 286, 289—206 b; — selské v Cechách (1525) 155a, 324b; novo-' kriténské v Némecku (1525) 360b, 361 a. bouřlivá kázaní v. kázaní. z Bozkovic Archleb (Artleb, Ortlof) na Třebíči, pán moravský, 1524 poslem král. na sněmu v Praze 27b, 28a, 185b, 306a—307 b; — 1526 poslem kr. na sjezdu 187a. boží muka v. Praha, domy, Templ. Božího Těla kaple v. Praha, kostely, kaple Bož. T. Braniborský v. Jiří B., markrabí. Brandýs nad Labem m., 182b; — — písař městský v. z Kramholce Jan; — n Orlicí v. Kostka. brány v. Praha, brány. Bratří čeští, boleslavští, »cizoložně« řeč. valdensti; jich počátek 140b, 141a, — 1461 pronásledování 131b, pozn. ; sbory 167b; — kití se po druhé, nepostívají 32b; — 1524 boufe proti nim na Malé strané 84a; — 1525 lest proti nim: 378a; — zmínky 147 b, 269 b, 270b, 276 b, 278 b, 395b; — v. i Malá stránka bratrská. bratrstvo literátské v. literáti. 132, 140 pozn., 305 Biesno, méstecko a tvrz u MI. Bol. 114 pozn.; v. Hlo- ` žek ze Žampachu. Brikcí (Briccius) z Licka M, soused N. m. P.; — (1524) konšelem 27b, 51 pozn.; — purkmistrem v čas bouře, jat 50, 51—57b, 316a až 317b, 360, 373, 376; — vyslýchán a žalován před knížetem, vypověděn 81 a, 86 b, 239 b, 269 b, 295 a, 330 b, 332 pozn., 333, — voláno naň právo útrpné 331a; — ve vězení složil modlitbu 338a—339b; — 1525 v Uhrâch 180a; —- 1526 v Hoře Kutné 183b; — porućnikem Jana Mlśdka 51 pozn.; — jeho chot Anna neśetfila_ postu (1524) 333 b. Brno na Mor., upálení novokřtěnců (1528) 231 pozn. Brod Český, pochován tu Jan Doktürek (1526) 182b; posli pražští tu obédují (1525) 326b; .— Německý, 1528 kněz Jan má spor o víru, 304 pozn. Brozanský z Vřesovic Jaroslav, hejtman zemský, 1529 ujímá se vypovédénych 253b. REJSTRÍK. mistokomornik desk 1523 zbaven ńfadu 14b; — 1525 poslem u krále 180 pozn. bubny vlaské při Paškově obědě 318a. Budějovice České, sněmy tam (1529—30) 261, archiv 81 pozn. Budín v Uhrách, Bryknar z Brukštejna Hanuš, zem, 268 b; sídlo královské 10b, 70, 104, 105a, 153 b, 158a, 165 b, 172a—173b, 175, 177 pozn., 180b, 181 b, 184b, 186b, 187b, 307b, 323b; — 1524—5 kardinál legát tam 28b, 122b, .378; — 1525 jednání o kompaktáta v B-ě s legátem 152 a, 322a—324b;' — boufe proti Cechiim a biskupim 154—155, 324b; — 1526 v nebezpečí tureckém 191; ^ . — dobyt a spálen Turky :93—195b, 198a; — . 1527 dobyl ho król Ferdinand 225 a, 226 b, 228 a; — 1529 dobyli ho Turci 265, 266a, 267 b. Büchal Jon, 1521—1530 arciděkan podobojí v Hoře K. známý Píseckého (1523), 359 b ; — 1524 vyslýchá Malínského 38b pozn., — 1525 jednoti se s kališníky 321. de Burgio Jan Ant. Pulleon, nuncius papežský v Bu- díně, 177 pozn. Burjan doktor v. Sobek. Buštěhradský v. z Kolovrat. byt, bytnost Kristova (v svátosti, trojí) 147a, 200a, 202b, 203a—204b, 310a, 314a, 326a; — podle ucení pikartského 349b; — podle vyznání Mik. vřetenáře (1526) 209 a—210 a, 213, 340 a; — podle vyzn. Marty z Poříčí (1526) 218, 219a. Cacerda Mikuláš, 1527 konšel pražský, 249 a. 40—44; Cahera Havel Zatecky, administrátor podobojí; rod.a mládí 107—112b; — 1517 zkoušen na mistrství 353b; — asi 1520 knězem v Litoměřicích, potupně odtud odchází 107b, 264 2; — (1523) jest u Luthera ve Wittenberce 107 b, 108b, 109 b; 144 a, 301 b, 3022; — vrací se do Čech a jmenován mezi administrátory 306, 359 b; — chválí Luthera 26 ,26b, 92a, 100a, 141 b, 144b; — (1524) skládá články sněmu hromničního a je volen sám administrátorem 20 pozn., 25, 110b, 112, 299, 360 a ; -— schvaluje a slouží mši >Śvabskou<« 171а; — přistupuje ke straně Paškově 308b, 329b, 330 a, jeho 360 b; — sváří se s kn. Martinem betlémským 3b, 19b, 45a, 46b, 136b;. — sfnlouvá se pry s arcib. Salkanem 329b; — činí se mu pohrůžky 54b, 316b; — je püvodem bouie a zlého 4b, 53a, 315a, 317b, 318a; — svědčí proti vězňům 86a, 333 a; — dostává list Lutherův 109; 

Strana 401
BOURBONSKÝ — ČÁSLAV. Cahera viní vězně z trávení 67 pozn.; — haní a bouří proti nim na kázaních (do r. 15209) 33a, 34a, 47 pozn., 49 pozn., 67, 91a, 93. 100a, 109 а, 110 а, 111, [32a, 141, 144a, 159, 186b, 177 pozn., 178 a, 186 b, 194a, 208b, 272b, 273a, 275b. 295b, 305 pozn. 312b, 314b, 327b, 328a, 333a, 335b. 361a, 362b; — (1524) pronásleduje pikarty a činí 287 a, 361; — následuje Rokycanu 26b, 110b, 141 b; — chce býti biskupem 29b, 30b, 111a, 141 b, 314 b; — trestá ütrpné knéze 76a, 77b; — směje se lání 78a; — (1525) nutí k nápravám u víře 124—133. 2594, 326 a—328 b, 361b; — přijímá list br. Matéjüv a Matěje vězní 143a aZ 149 b, 200b, 203a, 206a; — prijimá üplatky 169b, 248a; — sloüzi m$i ke zlému predsevzeti 113a; — jednotí se s katoliky 321a; — píše legatu do Budína 122b, 322; — jedná v Budiné o kompaktáta 152a, 157 b, 323 а, 325b; — vraci se z Budina i59b; — (1526) vzdoruje králi 174 pozn., 336; — dosazuje do Hory kn. Büchala 39 pozn.; — soudi Mikuláie vfretenáre a Kláru 208 a—211 b, 217b, 338a; — (1527) prosí za nékteré vézné 222b, 223a; — mó se smifiti s vypovédénymi 229a; — (1528) kaze proti králi; — (1529) vzpirâ se smifeni 328 b; — v nemilosti 26; — sesazen a vypovédén 197, 262 a—263 b, 336 b, 338b ; — oženil se 25b, 338b; — jeho osud 264, 280a, 282b, 290a; — cizoložství 141 b; — úsudek o něm 293. Cáchy, m. v Něm., korunování v C. (1531) 279a. Caletná ul. v. Praha, Caletná. Campeggio Vavtinec, legát papežský u dvora král. v Budiné; 1524—1525 jedná s ces. kalisniky o sjed- nocení s Římem 28b pozn., 106 b, 122 b—124, 152a aż 157 b, 159 b, 171 pozn., 307 b, 323 b—326b. 361a; — svědčí o povaze Karla Minstrberského 30 pozn. cancellum 85b, 93b. canon tupen 83b. Cato, C-na Moudrého povědění 110b, 254a, 288b. cedule falešné (1524) 676; — řezaná, daná Paškovi (1530), 273 b, 338 a. násili 286, cechmistfi v. Praha, cechy. cejchování, cejchů pfisazovani nařízení 73 b, 144b, 147 b, 319b, 361b. Celetná ul. v. Praha, Caletná. censura knih nábozenskych (1524) 46b, 73, 319 b, 320a. ceny potravin (1483) 288 b; obili (1531) 279. (1524—5) 68, 401 Cerberus, myth. straźce Tartaru, 3504. ceremonie, obřady podle kompaktát 120; — vnější, papeži vymyšlené 36a, 34; — za Rokycany 359a; ceremonie, snesení o nich (1523) 358b, 359b; (1524) 24b, 302, 303 a ; — vynechával kn. Martin betl, 170a. Cesarini Julian, kardinál, 1431 vede kříž. výpravu proti Čechům 305b, pozn. Cetryt z Lorenzdorfu Oldřich, dvořan králův, 1526 ujel z bitvy moháčské a dal zprávu o smrti krá- lové 193a. Cicero, řečník římský; citáty z něho 70b, 141 b, 209r a. 295a, 368b. církev 99b, 115a, 130a, 151a, 153a—154a, 155—157 b, 319, 322, 323a, 324, 325, 380a; — obecná, Kristova, vérná 63 b, 213a; 214a, 310a, — podle kompaktát 121, 123; — první, stará 35b, 63b, 73a, 300b, 319a; — řecká jedná s Rokycanou (1452) 44a. 139a,- 305 b; — římská 1415 upálila Husa 138; . — — 1436 přijala poslušenství Rokycanovo a Čechů 139b, 305a; trvá v zlofádech 122b, 123; v. papez; — zvitézilá 72; církevní jednota 99b, 322; — siüuzebnici 299a, 302a; v. Lutherüv spis. císař fFimsky 1482, 153a, 196b, 272b, 300b, 323b. 385a; v. Fridrich, Karel, Maximilian, Zikmund; — turecký v. Turci. Cività Vecchia, m. v Italii, (1527) za boje cís. a pap. 235 b. cisoložství 202a, 382—386, 301a, — Caherovo 141 b; — kněžské 267a. Clesius Bernard, bisk. tridentský, 1528 slouží králi při umývání nohou v Zel. čtvrtek 230a. collecty při mši vynechával kn. Martin betlémský 170a; — v kostelích 203 a, 209 pozn. Colonna, Columna, m. v Italii, s papežem 235b, 236; — Pompeo, kardinál, 1527 ve sporu s papezem 236a. confiteor pfi mii vynechával kn. Mart. betlém. 170a. Constantinopolis v. Konstantinopolis. Corambus v. Korambus. Coutances, m. franc, v. Filibert. Crha a Strachota (Cyrill a Method), apośtolć čeští, 155a, 325a. Cvikov, m. v Sasku, 357 b, v. Münzer. Cáp Jan, soused N. m. P. z Koňského trhu, 51 pozn. čarodějníci v St. zákoně 63. čáry babské 311 b. Čáslav, m. v Čechách, 1522 hoří 358 b; — 1525 pražští poslové tu 326a. 1527 ve sporu 51 

Strana 402
402 Čechy, České království, Cechové, 3a, 6, 7a, 8a, 9a, 10b, 12a, 13b, 14, 20b, 21, 28b, 29a, 31b, 34 az 36, 59a, 60b, 63b, 71a, 73a, 80a, 89b, o7, 98b, 100b, 104a, 108, 110a, II1b, 114a, IIS, 118, 119, 121—123, 137—141b, 145, 149a, 150a, ISI b, 152b, 153, 157 b, 161a, 166a, 174a, 177a, 178a, 180 b, 184b, 186b, 191a, 193, 194 b—195 b, 199a, 205a, 220, 221a, 228b, 230a, 238b, 256, 263a, 272a, 277a, 284a, 294, 299, 301—302, 304, 305, 307b, 314b, 318a, 319a, 322, 323, 3272, 347, 348b, 355b, 358a, 359a, 361 a—363, 381 b. čeleď vandrovní, 1524 řád o mí 73b, 319b. z Čermník v. Erazim. Cernëickÿ z Kácova Jan na N. Městě nad Metují, 1525 ohrazuje se proti jednání o kompaktáta 153b, 323b; — asi 1529 přijímá za poddaného kn. Martina betlém- ského. Černobýl Mikuláš Žatecký, spisovatel č., 1518 u zkoušek na universitě 353 b. Černý z Hlubočerp v. Saloména. Červený lis u Prahy, statek Hlavsiv, 182 a. Čeští Bratří v. Bratří, Číča Vít, řezník, 1526 při upálení Mik. vřetenáře 341 b. člověčenství; nevydání poddaného 61b; viz i poddaní. z Črmník v. Erazim. čtení sv., Kristovo 100a, 102a, 115a, 202a, 204 b, 205 b, 224b, 264b, 265b, 266b, 302b, 309b, 310, 312a, 314a; — boj o né 10223; — řád o něm (1525) písmo sv. 115a; viz též evangelium, ďábel, satan pomáhá Římu 33a; — popuzení proti dobrému, aby mu ozdoby neubý- valo 37a; — popouzí: kněží krvavé 38b; — mámí kněží a obec (1524) 50; — strojí nástrahy 63b, 64b; proti nevinným a věr- ným 68b, 117; — učí kněží podvodu 67a; — provádí v Praze kratochvil 78a; — svozuje prý lidi skrze P. Marii 83a; — popouzel po Husovi národy proti Čechům 119a; — popudil kněží proti br. Matěji (1525) 1422; — strojí pikle 150b; — působí zkázu v Cechách 194b; — posedl děvečku v Opatovicích 224b; — popouzel Paška 240a; — rozsival rüznice 278b, 346b; — rozvázán byv, světu škodí 300; — satanova škola 147 b; s. svévole 384 b; — popouzí mocné 390; — láká hiísniky 392a. Dačíckého Mikuláše Paměti 296 pozn. REJSTŘÍK. Daniel, prorok (bibl.), 204b, 205 a, 338a, 341 a; — od >Fortunys mensi pisaf radni 1486—87, prispél Zigovi Vanitkovic 55 pozn.; Donielův jinak Lazar Václav M., syn přede- Slého, chot Reginy, vdovy po Burjanu Lazarv z Liboslavě, 1524 konšelem 27b; jat v bouři 55b, 316b; slyšán 81 a, 330 b, 333 b; 1525 u króle 1744; 1528—30 jedná s Pražany 237, 239b, 250a, 251 a—253 b, 254b, 255b, 256b—259a, 268b. 269a; 1530 smíří se s Paskem 336a; — Jan, bratr Václavův, 55 pozn. David, král židov. (bibl.), 20a, 165 b, 107 b, 351 a. decretum v. artikuly. Dejmková v. Dymková. děkan v Hoře 41a, 42; v. Büchal; — v Hradci v. Pipa; — v Litoměřicích v. Litoměřice; — jejich úkol (1524) 21b, 22a; — universitní v. Praha, universita. déla 160b, 234, 378; — turecka 266b, 267b. den soudny, víra o ném 204 b. desky, dsky zemské větší a menší 1523 ujal král v moc, sesadiv úředníky 14b, 15; — řád při dskách 61b; — moc jejich 114, I15, 195 b, 196a, 255a, 316a, 355b; — úředník desk v. Albus, Berkovsky, Jeptiska, Lungvic. dikucinéni bohu, jaké má byti (1525) 326b. diškantu zpívání při mších 303 a, 307 b; viz mše. divadla zábavou kr. Ludvíka 196 b. divy a zázraky jsou babské věci 63b; srov. zázraky; — krvavý pot na děvečce (1527) 223 b—224 b. dluhy královské (1519, 1522) 3b, 12b, 13a, 14, 355a, 358a, 362a; dl. obecní 18 b. dní křížové, suché v. půst. dobré obecní 115b, 245b, 246b, 257a, 315b; — královské a zemské 153a, 323b. Doczi Ferencz, Frantisek, Duciferens, pân uher., 1524 král. orator na sněmu v Praze, 27 b. : doktofi 36a, 199b, 200; — latin$&tí 3462, 347; — stafi, fecti a lat, 319a, 346a, 347, 363; — — mlčí o nových nalezcich 37a; — — schvalují se za pramen poucení (1524) 73a, 319a; — bullati v. Marek, Mikulas, Trebońsky; — mediciny v. Petr; — prav v. Rupert, Vaclav; — theologie v. Hilarius, Žák. 

Strana 403
ČECHY— FERDINAND. Doktürek Jan, mé&tan praž., 1526 pohřben v Brodě С. 182 b. Doksany, kláster, odtud Hans 378a; — pobyt mnicha Jana z Teplé (1525), 379a. Dolanský Matěj, Bratr, 1461 véznén pro víru 131b. 132 a. Dolejší město v. Praha, město Dolejší. Dominik sv. 32a. dondSeni (1524) 126 b. Donát v. Bílý; — biskup český (?), 155 a. s Domína Fridrich na Dražicích, 1525 na sjezdé kolin- ském 178a. »dopomożeni« k pravu 76b. Doubravský Václav, prokurátor král. (1523), 374 a. drahota v Praze (1531) 279. Dražice, hrad v Bolesl. 178a, v. z Donína. Dřevčice, ves u Brandýsa, 1526 pohřben tu Václav Kaše 182 b. Dřevenice, ves u Jičína, v. Berka Jindřich. dsky v. desky. Dub pod Ještědem, m. a hrad, 114 pozn. v. z Vartmberka, z Dubé v. Berka. Duciferens v. Doczi. Duchek, kramář staroměstský, 1525 protivník pikartství, oběsil se, potupně pohřben 179b; — mistr, 1523 měl naději na administrátorství, T v Hore 359 b. duchovní v. kněží; —. právo 48b, 49a, 315a. Dunaj, řeka, 226, 227 a, 267 b, 268 a. dvořamé královští 229 b, 323 a; v. král. dvůr, dvorský v. král, královský. Dyÿmkovd, pekaïka, 1524 dala na modleni za vézné 77 a. Egidius v. Jiljí. Egypt 248 b. elevací při mši v. pozdvihování. Eliášův duch byl u br. Matěje 1424. Eneas v. Aeneas. Epikurejci, následovníci Epikurovi, 351 b. Erasmus Rotterodamsky, humanista, veleben od Bar- toše písaře 30, 31, 32 pozn., 121 b; — zavrhuje očistec a odpustky ve spise svém 37 a. Erazim z Čermník (Črmník) Jan, měšťan pražský, 1524 konšelem 27b; — jat 55a, 239b, 205a, 316b; — slySan 81a, 82b, 330b, 334a; — 1526 umřel 182a, 291a. Esther (bibl.) 106a. cvangelistć 39, 146, 200a, 209. evangelium čisté počalo v Čechách za Husa; přišlo na scesti za Rokycany, r. 1523 poč. v Němcích 259a, srv. čtení sv., pravda, učení. exortací v. kázaní. Ezechiá$, král Zid. (bibl.), 199a. Ezechiel, prorok (bibl.), 252a, 351 b, 383 b, 390 b, 391a. 403 Ezdrášova kniha, apokryf, 391, 392. Faber, Fabri Jan, z Leutkirchu, pův. Heigerlin, 1478 až 1541 biskup ve Vídeň. Novém městě, probošt litoměřický, služebník kr. Ferdinanda, pronásle- duje prý jinověrce 230, 232 a. Fabian, sladovník, otčim Jana Kalence, 68 pozn. Faenza, Fauencí, m. v Italii, 1527 vojsko císafské tam táhne .232 a. falešný v. mince, mistři, svědci, učení, učitelé. faraon egyptský (bibl.) 284b, 338a. farári, 1524 řád o jich podávání a úkolech 72b, gra, 115a, 310a, 319a, — bludní v. knéZí; — venkovští bouří proti vypovédénym (—1526) 159a, 185 b—187a; — v Praze v. Praha, fary; — podle br. Matéje 382a. Faros, Affares, maják v Alexandrii, 124a, 322a. Fauenci v. Faenza. Ferdinand I., infant španělský, arcikníže rakouský, král éesky (1526—2564) ; jeho rod, povaha 198a; — chování u víře 230a, 231b, 241a; — doba 360b, 362b; — 1515 zasnouben s Annou Jagellonskou 8b, rob; — 1525 jedná o sjezd s kr. Ludvíkem 380; — (1526) ohlašuje se k trůnu a volen králem Českým 6b, 15b, 193a, 197, 198; — ujímá se vypovédénjch (—1529) 221, 228 b, 230 b, 236 a—237 b, 248 b—25o0b, 251b—253b, 256b, 258a, 268a, 284a, 289 b, 292, 293, 328 a—329 b, 336 b; — (1527) korunován v Čechách a přijat na Moravě a ve Slezsku 220, 223; ` — dobývá Uher a píše otom do Čech 224 a—229 b, 231 ; — korunován v Uhrách 228a; — dosazuje kon$ely v Praze 249; — (1528) zrušil jednotu mést Prazskych 245—247 a, 254b, 255, 337b, 355b; — odjel z Cech 249b, 337a; — sesadil Pa&ka 262a; — (1529) dopustil návrat vypovédénych 260; — ruší zápis pražský 75a, 361b; — vypovédél Caheru 262 b—263 b, 338 b; — vede válku se Zápolským a Turky, a proč se mu nedafi 265 a—267 a; — (1530) přijíždí do Čech 269 b; — konfiskuje statky Opla z Fictum, penézokaze, 166 a; — rozsuzuje pii vypovédénych 270; — soudí Paška 185b, 272a—275b, 336a—338b; — trestá Zigu 280; — potvrzuje nové administrátory 268a; — (1531) korunován na řím. krále v Cáchách 279a; — rozsuzuje pii Hynka z Perknova 214b; — oceňuje služby Hlavsovy 283a; — smiřuje Pražany 373 a, 51* 

Strana 404
404 Festus, vladař římský (bibl.), 69. z Fictum, Vitzthum, Opl na N. Šumburce, Vintiřově, Pětipsech a Perštejně, 1504—1523 král. pod- komoří; 1523 zbaven úřadu 14b; — 1530 usvědčen z penězokazství, prchl ze svatby na Vlašimi a ztratil statky 166a. Fikar Jakub z Vratu, konšel v St. m. P. (1528), 182 pozn. 245b, 249a. Lilibert, biskup konstantsky (Coutances), jako posel basilejsky jedná s Čechy (1433) 119b, 120; — administruje v Čechách 121; — má spor s Rokycanou 305 a. Filip Sličný, chot královny španělské, syn liana L, otec krale Ferdinanda, 8b, 12a, Maximi- 198 b. filosofie, studium na université 353 a. filosofové 210a; pohan. a kfestan. 346—347. flašnéř v. Jiří flašnéř. I'lavius v. Josephus Flavius. Florencie v Italii 1527 ve válce 232 a—233 b. Flug v. Pflug. fojt lužický v. Minstrberský. FoPmdnck, mésecnik, 1524 mluví proti kn. Martinovi 312a, pozn. formáty kněžské, jich platnost 86 b, 333. »u Fortuny« dim v. Praha (domy) a Daniel. Frajskut Sigmund, velkokupec pražský, věřitel Duchka kramafe 179 pozn. francouzský král 8a, v. František I. Frančk v. František. Frank z Libčchova Václav, mčštan pražský, dcery jeho Benigna Pikhartova a Zuzana, choť Petra Šúda; tato 1527 nařčena zradou 222. franský v. francouzský. Franti$ck, Franék, svaty 32a; . — I, kral francouzsky, 1525 poraZen cisafem 231a, 232a, 361a; — část Prahy, v. Praha, klášter sv. Anežky. Fridrich Jiří v. Jiří od půl kola; — Ill, cisaf římský, praděď kr. Ferdinanda, 198 b ; — -Saský ochránil Luthera 31a. fristunk 374 b. fysika v. Praha, universita. Gedeon, soudce israel. (bibl.), 304 a. Gelasius I., papež (492—495) ; o přijím. podobojí 372 b. Gesta aneb Historí staré, kniha v konsistoři pražské (1525), 155 b, 156a, 325a. Gezulus v. Jezisek. glejt 71a, 158, 181, 198, 221a, 229a, 236, 237, 249b, 250b, 251, 258a, 260, 269b, 274b, 293b, 301a, 303a, 328 pozn. 329a. Comorrha, m. biblické, 243 b, 380, 382 b, 385 b, 392a. Goston Jan, biskup rábsky, 1520 legát král. na snému prazském 356 b. graduálové, řád o nich (1524) 23 b, 299 pozn. gradus mistrsky 353 a. REJSTŘÍK. Gubač, m. v Uhrách, 1527 ležení vojska 226 b. z Habrů kněze Šimona 1528 spor o víru 304 pozn. hádání, hádky o viru 33b, 102b, 103a, (1444) 139b. Hájkova kronika, v pozn. 7, 9, 11, 26, 304. Halar (chyb. Hataš) Augustin, bakalář z Chrudimě, Bratr, 1461 odvolal viru 125b, 131 pozn. Haléř z Olšan Burjan 1527 konšelem 249 a. Halířek Jiří, farář u sv. Petra na Poříčí, člen konsi- stoře podobojí, 1525 jednoti se s katoliky 321 a. Hánek v. Martin betlémsky. hanéní, hanlivá slova 99b, 100a, 135b, 141b, rsob, 186 b, 202 a, 261 b, 310 b, 314 b, 331 b, 367 b, 380 a, 387 a, 394 a; — zapovídáno (1524) 23b, 24a, 115a; — kr. Zikmunda 137 a. z Hasistejna v- z Lobkovic. sv. Haštala farář, kostel v. Praha, kostely. Hataš v. Halar. Havel, administrator v. Cahera; — odstříbrné růže (č. 399-I.), řeč. Bakovský, 1525 vypovédén 127b, 169b, 287a; 1529—30 smlouvá se s Prażany a vraci 270, 275 a—276 b; — mistr, neznámy, 372a. — mnich 378b. — sv. Havla kostel, osada, plebán v. Praha, ko- stely. Heigerlin v. Faber. hejtmaní pražští vojenští v Uhrách (1526) 192a; — zem$tí v Čechách 274b, 280b; v. Berka, Lev, z Minstrberka, z Pern&tejna, Planknar. Helfenštejn, hrad mor., v. z Pernštejna. Helm Martin 1524—27 konšelem praž. 27b, 2494. Heremita Jiří, kněz na Zderaze v Praze bludný (1521), 357 a. Herodes Idumejský, král židovský (bibl.), 148 a, 281 b. heslo v bouřích (1483 a 1524) 65a, 66b, 84a, 94a, 162a, 287b, 317a, 334a, 377b. Hilarius Litoměřický, doktor. protivník Rokycaniv, (1465) 138 pozn., 140 a, 148 b, 372 a. Hispanie, hispanský v. Španělsko, španělský. Historí staré, Gesta, chované v konsistoři (1525) 155b, 156a, 325a; v. i kroniky. historikové staří 2a; v. i Josephus, Aeneas, Manetho. pražské. měšťan protivník Hlavsa Jan z Liboslavě, rodilý ze Stříbra, pražský, náčelník strany lutheránské, Paškúv, jeho rod a povaha 19, — 1518 hofrychtefem 3a, 12 pozn. 308a; — zfika se primitorstvi 308 b; — 1522 radi pry króli při korunování královnině a dosahuje rytifstvi I pozn., 12 pozn., 306; — 1523 hofrychtérem podruhé a prvním konšelem 15 pozn., I6a, 54 pozn., 108 pozn., 221 pozn.; — vypovídá kněží starokališné 3a; — zasahuje v práva university 359 b; 113b. 307L. 

Strana 405
FESTUS—HUDBA. Hlavsa Jan 1524 zbaven primátorství 27 pozn.; — odpírá vyznání Korambovu na sněmu 307 a; — ušel zajetí v bouři 317b; — chce žalovati u krále 80; — podezříván a naříkán z úkladů 64b, 65b, 165b: — obžalován a slyšán před knizetem 82a, 83a, 84, 86b, 88b, 04 a—o5 a, 101 b, 331 a—333 a; — 1525 vypověděn 105a; — v Uhrách u krále 113b, 158, 172b, 173a, 180a; — stěžuje si na sjezdu kolínském 177a; — 1526 v Hoře Kutné 183b; — 1528—30 jedná s Pražany 237, 239b, 249b, 251, 252 a—253 b, 254 b, 255 b—259 a, 260 a, 261 a, 268 b. 2692; — 1532 smířil se s Paškem 336a; — 1534 umřel; — jeho zásluhy 283, 284, 205b, — jeho vinice a Červený lis u Prahy 182a, — Pavel, jinak Pribram, mistr, astronom (T 1520), 356 b. Hlohovské knížectví ve Slezsku, Minstrberský, 105 pozn. »u hlohové koruny« dům v. Praha, domy. Hložek ze Žampachu Jindřich na Březně; 1525 na sněmu 114b, hejtmanem tu Karel — 1527 smluvčím mezi Pražany a vypověděnými 221 b. hofmistr v. z Kolovrat Väclav, Minstrbersky Karel, z Pernštejna Vojtěch; — uherský v. Trepka. hofrychtéř v. Hlavsa, Pašek. Holešovice, Holíšovice, ves u Prahy (nyní VII. čtvrt), brody u ní 29b. Holofernes, vůdce assyrský (bibl.), 8a. Holomouc v. Olomouc. honby zábavou kr. Ludvíka 106b, — 1527 na Hradčanech 220 b. Hora Kutná, Horníci; 139 b; 1483 smír králův s Pražany; 1523 útulek vypověděných kněží starokališ- mických a M. Jiřího Píseckého 357a, 374b; 1524 soud s Mat. Malínským 38a—44 b; poslanci účastní se slyšení vězňů pražských 8ob, 81a, 87a, 99a, 101 b; 1525 útulek vypověděných Pražanů 62 pozn., 181 b, 183 b, 187 pozn.; vitaji Prażany z Uher 326; sjezd panstva 177a; 1526 sjezd 187 a—189a — město: archiv 81 pozn.; fara a rathouz 40b; — — kostel Vysoký 38b; — kněží: arciděkan Jan Büchal (1521—30) 38b, 40—44, 321, 359b; — — (farář na Náměti Boh. Zralý 432; příběhy: 1444 sjezd o víru 405 Hora Kutná, kněží: 1519 kaplan Pavel Písecký 356 a; — — mistr Duchek (f 1523), 359b, Hořejší město, v. Praha, město Hořejší. z Hory Kapi, v. Severin. hospodář rathouzský v. Praha, hospodář. hospody v. Praha, hospody, — v Uhrách 154a, 155b, v Kolíné 177a, 188a, v No- rimberce 264. Hora Zelená v. ze Šternberka. hostinská učení zapověděna (1524) 72b, 73a, 82a, 84a, 319a, 332a. hotovost méli pry lutherání proti druhým (1424) 66a. Houska Martin (Loguis), kněz táborský bludný, upálen (1421) 304 pozn. hrabí 300 b. hrad v. Budín, Praha (hrad). Hradčany v. Praha, Hradčany. a Hradce A dam 1523 kancléřem 15 pozn.; stará se o klášter Tepelský 374; přijímá přísahu od nových konšelů v Praze 16b. 1525 na sjezdu kolínském pozn., 178a; v Uhrách 180a; 1528 kommissařem král. při jednání o smír v Praze 238b, 239b, 245a, 249b, 250, 328 pozn. ; — kněz Jan, 1415 farář v Praze u sv. Martina, první podává podobojí 304 pozn. Hradec Králové 136b; — 1437 útulkem Rokycanovým 139; — příhoda Peterky měšťana 162, 164b, 165a; — 1525 děkan Pipa Aureus jednotí se s katolíky 3212; — měšťané odtud v. Opice, Rančík. 170a, 176, 177 Hradecký kraj 1525 ohrazuje se proti jednání o kom- paktáta 153b, 155 b, 323 b, 324 b. z Hradiště v. Jiří Plánský z Hr. s Hrádku a Valecova Samuel, podkomoii (1468—85), zakouSel nevdéku od Prazand 296 b. Hrady Staré v. Staré Hrady. Hrach Bartoš, měšťan, kostelník u sv. Klimenta na Po- fici, syn Václavův, 1525 vypověděn 169b. hřbitov, krchov v. Praha, klášter Slovanský. Hrdina Jiří od věže, měšťan St. m., syn Mikulášův, 1524 mluví pro kn. Martina betlém. 309b az 313b. »na hfebené« düm, v. Praha, domy. hříchy smrtelné, 1524 řád o nich 73a, 120a, 319b, 380 az 394. hrob velikonocní 1524 odstranén bludari 83 a. Hroch Jan z Písku, bakalář, 1521 1, 357 a. »u hroznu< dim v. Šúd Petr. Hrubec jinak Rozvoda Mikuláš, kněz pražský, 1526 ve styku s br. Matějem 207 a. hry 1524 zapovidaji se v den sváteční 25 a. hudba, hudci 112b, 133a. 

Strana 406
406 Hus Jan mistr; jeho kázani 22 b; — domnělé proroctví o Lutherovi 3orb; — spisy 202b, — odporuje vystavování monstrancí 303b, 304b, — prý původem kalicha v Čechách 156; — upálen v Kostnici 137 b, 301, 304 a, 333 a ; — jeho doba dobou čistého poznání 119 pozn., 137 b, 304 a, 359 a; — jeho svátek, 1524 řád o něm 25a, 1525 processi o svátkú 161 a, 209 pozn. husaťi 103 a, 227 a. husitské války 109a, 111 b, 119a, 304a, 363 a. hvězdáři 251 a. Chám, syn Noemův (bibl.), 395. Cheb, m. v Čechách, 1433 úmluva Čechů s konc. Basi- lejskym 121b; — &pitál 378 b. Chelčický Petr, původ Jednoty; — jeho slova: 26 pozn. ; o papežství 300b; o kněžích zlych 292a; o zavedeni cirkve 300b; o Repan- ském 304 pozn.; — jeho spis »Sit viry« 212, 300 b. chléb posvátný 82 b, v. přijímání. z Chlumu v. Litoborský. Chlupáč, Chlupáček, kněz u sv. Klimenta, 1524 vypuzen z Prahy 364 a, 368. s Chocna (Chocně) Václav 1435 volen biskupem 138 b. chrámy v. Praha, kostely. Chrudim, Chrudimský kraj 370 b. Chrudim3ti, vypověděli kn. Lupáče 139 a; v. Halar, Sovka. chudina utiskována mocnými 384 b, 385 a, 388. »Chvála bláznovství«, spis Erasma Rotterdamského 37 a. z Chýnova v. Malovec. Chyždera Jam, měšťan pražský, 1525 vypověděn 169 b. Idumejskć krajiny (bibl.) 281 b. Iheronym v. Jeronym. impresse artikulü bez svolení králova (1524) 832; impressor 68. Insubri, kraj v Italii, 1527 voj. tažení tam 232. Isaid$ prorok (bibl.) 299 b, 381 b, 383, 385 a, 380, 301 a, 392 b. Isák patriarcha (bibl) 201a: Israelstí (bibl.) 389a, 390b; v. Zidé. Zturiach, křtěný žid, úředník biskupův v Uhrách, 1525 oloupen 155, 324 b. »Jádro«, přezdívka M. Jiřího Píseckého, 294 b. Jager, Ager, m. v Uhrách, 1527 poddal se kr. Ferdinan- dovi 227 a. jáhnové, 1524 řád o jich svěcení a úkolech 115a, 120a. Jakub apoštol 367a, 381, 384a; — bakalář tepelský (1525) 379; — bakalářz domu Kocúrova na Poříčí, 1526 purkmistr při upálení Mik. vřetenáře 211 b, 340 pozn. ; — farář radnický v. Radnice; REJSTŘÍK. Jakub kněz, 1524 ve sporu s Martinem betlémským 48 pozn., 308 pozn.; — — v. Slovák; řeč. Kulhavý u sv. Havla v Praze, 1524 vy- pověděn 57 pozn.; — knihař, vypověděný, 1530 smlouvá se s Pražany 270a, 277b; , — kożiśnik malostransky, 1524 vypověděn 57 pozn.; — kožišník pražský, 1527 konselem 249a; '— patriarcha (bibl.) 383a. — od sloupu v. Sloup. Jan, Johannes, bakalář klatovsky, T (1524) 353b; — z Brodu, adminstr. podobojí (1523), 44. — evangelista svaty 40a, 148b, 202b, 209b, 210a, 382 b, 386a; — farář v. Mýto, Praha; — hospodář rathouzský v. Praha, hospodář; — konvář, 1524 proti kn. Martinu betlémskému 312a; — mnich strahovský (1524—5), 375b, 379b; — od sviní 182 pozn., v. Slivka, — pernikář, 1524 konšel pražský, 27b, 52b, 104 pozn. ; — písaf v. z Kramholce; — služebník obce pražské v. Praha, služebníci ; — zlatník, řeč. Příbram, měšťan pražský, (1525) vypověděn 166 b; — (1530) smlouvá se s Pražany 270, 271 a, 275 a až 276b. Janovice, hrad v Klat., 1520 dobyt od Pražanů 357 a; — z J. Heřman, škůdce zemský, jat oď Klatovských (1519) 356a; (1524) přijat na milost; v. Špetle. jazyk bohoslužebný, 1524 budiž český neb latinský 46. jednání o jednotu katolíků a podobojích (1525) 113—116. 119b, 120, 321—326, 361; v. i kompaktáta. »u jednorožce< dům v. Praha, domy. jednota měst Pražských St. a N. (1518—1528) 13b, 16a, 222b, 223a, 245a—247 b, 248b, 254b, 255, 262a, 270a, 273b, 318, 328 pozn., 336 b, 337, 340a; — víry 72a, 82a, 99b, 113—116, 119 b—i2t a, 123, 318a, 322a, 361. Jeptiska z Bé$in, někdy úř. u desk, 1525 poslem praz- ským v Budíně 174 a. jeptišky vyhnány v říši Německé 231 b. Jeremiáš prorok (bibl.) 341a, 382 b, 383b, 384b, 386 a, 389 b, 390; — neznámý skladatel traktátu XV. stol., 304 pozn. Jeronym bakalář, kněz, 1524 svědčí proti M. Brik- címu 333; — farář u sv. Haštala, 1524 žaluje na vězně 86b; — faróaf u sv. Havla v St. m. P., 1525 přijímá jednotu s katoliky 321 b; — — 1526 pise b, Matéjovi 199 3—207 b; 

Strana 407
HUS— KARBAN. Jeronym pisať v kanceláfi zemské 374a, — Pražský, mistr, 1416 upálen v Kostnici 137 b. 301 a, 304a, — svatý 32a. Jerusalem, m. biblické, 69b, 124b, 224b, 228a, 243b, 251 b, 267b, 322b, 382b, 392b, 393a, — v kostelích pražských zrušen bludaři (1524) 834. Jezabel, krälovna israel. (bibl.), 301 a. Ježíšek Jiří, ob. konšel pražský, 1525 v Budiné v poselství 152 a, 323 a ; 1528 v radě městské 245 b, 2492; — — jeho zlý osud 281 pozn.; — Gezulus, Jiří, mistr, 1525 sesazen s děkanství universitního 20 pozn., 359 b. Jičín, m. v Čechách, 1526 bydliště (?) Hynka z Perknová, 340 b. Jidáš apoštol (bibl) 217b, 388a. Jihlava, m. na Moravě, 1436 vyhlášení tu na rynku kom- paktát 305a; — 1522 uvítání krále 12a. Jiljí, Egidius, mnich tepelsky, 375 b, 378b; — sv., kostel v. Praha, kostely. sv. Jindřicha fara, plebán v. Praha, kostely. Jíra, bratr (?) Matěje poustevníka (1525), 201 a, 207 pozn. Jircháře v. Praha. Jiří Braniborský, markrabí v Ansbachu, vychovatel a rádce krále Ludvíka, 1522 účastní se koruno- vace královniny v Praze 12b, 358a; 1526 poslem královniným v Praze 193а; — — 1529 na panství jeho uchýlil se Cahera 264 b, 338b; — farář v. Halířek; — flašnéř ze Železné ulice, Němec, novokřtěnec, 1528 upálen 218 pozn., 241 b—244 a; — Plânskÿ z Hradisté, kanovník pražský, piše (1523—25) lisťy o poměrech v Praze opatu te- pelskému; v pozn.: 28, 29, 52, 64, 78, 8o, 112, 176; 374—379; — Míšenský, Saský, kníže, 1524 hostí Cechy 375b; 1525 dal stíti Tom. Münzera 103 a, 357b; — — 1529 vypověděl ze země své Caheru 264 a ; — od půl kola, řeč. Fridrich, měšťan pražský, 1525 vypověděn 166 b; — 1528—30 smlouvá se s Pražany 270, 272a, 275b az 276b; — z Podébrad, král Cesky, 1458—71, pronásledo- val Tábory a za to proklet 37 а, 305 а; 1461 pronásledoval Ceské Bratry 131 a—132 b, 139b, 140, 301; — — 1462 jedná o kompaktáta s Římem 161a, — jeho syn, kníže Hynek, vnuk kníže Karel v. Minstrberský ; — jeho doba 6a, 14a, 137a, 358a, 359a; — Saský v. Jiří Míšeňský. 407 Jiskra Jiřík, 1525 posel Klatovských při jednání o kom- paktáta v Budiné, 152a, 323a. Joab, vüdce israel (bibl), 149b. Joannes v. Jan. Job, osoba bibl, 350a, 386a. Johannes v. Jan. Joná* prorok (bibl.) 338 a, 393 b. Josef Egyptsky (bibl.) 284 b, 338 a. Josephus Flavius, historik židovský, psal de Antiqui- tatibus, 2a, 224b, 281b. kaceřování Čechů od cizinců druhdy stálé 122a; — vzájemné 45b, 103b, 115a, 265a, 292a, 314 b. kacíři, kacířství v. bludaři, bludy, kněží, traktáty, učitelé. z Kácova v. Černčický. Kain (bibl.) 17a. kajicnici, jak o nich věřiti (1525) 327b. Kakas Matěj, vlast. Vavřinec, obyv. pražský, 1522 skákal s mostu do Vltavy pro kratochvil králi 17a. Kalenec Jan z Malé strany, nevlastní syn Fabiana sla- dovnika, manżel Magdalenin, potom Katefinin, náčelník »Malé stránky« bratrské; kití podruhé 219a; — — 1524 jat, cejchovän, vypovédén 68 b, 69, 84a, 92, 165, 211 pozn.; — — o něm vyznání Mik. vřetenáře (1526) 211 a, 340; Martino z Poříčí (1527) 219b; — — jeho kalich dřevěný spálen 219. kalich: bludné užívání při bohoslužbě (1524) 8a; — Kristův při poslední večeři 117 a; — viz podobojí, svátosti, večeře páně. kališnácí v. podobojí. Kanaan (bibl.) 393a. kancelář pražská 53a; — královská 157b, 158a, 239a, 240 b. kancléř český nejvyšší v. z Hradce Adam 1523—31, z Rabštejna Prokop 1453—68, Švihovský z Ryzm- berka Jindfich 1522—23; — pražský v. Sobek; — uherský v. Salkan. kanovníci pražští 1436 protiví se Rokycanovi 305a; — 1523 poruceni kníz. Minstrberskému 375b; — 1525 smlouvají o jednotu s kališníky v Praze a v Budíně 152 a, 323 a, 324 b; — v. Hilarius, Jiří Plánský, Sovka, Žák. Kapalín Duchek, měšťan pražský, 1526 vypověděn 182b. z Kapí Hory v. Severin. kaplani, 1524 řád o nich 22a. kaple v rathouze, sv. Václava v. Praha, kostely. Karban Jan z Olšan, konvář, 1524 konšelem pražským 27b, 52b, 104 pozn., 249a, 312 pozn.; — původcem bouře 4b, 315a; — trápí sousedy 65 a, 361 ; — 1525 přijímá úplatky 169b, 248 а; —. poslem v Budíné 152a, 323a; 310 b, 

Strana 408
408 Karban Jan 1529 činiti má počty s obcí 254 a; — 1534 jeho poméry 281 a, 290 a. kardinál v Budíně 1524 v. Campeggio; —- k-ové římští: proti Čechúm 305b; viz Cesarini, Colonna. — — 1462 zavrhli kompaktita 161a; 1527 bojují s papežem proti císaři a jati 231 a, 233b, 234b, 235 b; br. Matéj o nich 382a, 385a; Kardinál Matěj, kožišník pražský, 1524 obviněn ze zrady 53. 54a, 315a, 316; — 1530 přidal se k Bratřím 278 b. Karel IV., císař, zřízení jeho a privilegia prażska 273 b, 337; píseň o něm 247a; Karlova kollej v. Praha, universita. císař, bratr krále Ferdinanda, 198b; příbuzným kr. Ludvíka 306a; umývá v Zelený čtvrtek nohy chudým 230b; 1525 válčí s Františkem I. Franc. 361a; 1527 dobyl Rima 230—236 b; karkule červené nčmecké v Čechách (1519) 367a. Karlštejn, hrad, 1480 včzením kn. Michala 288a, 301a. Kaše Bartoš, měšťan pražský, 1524 uvězněn a pak vypovčdín 101a, 1532 smlouvá se s Pražany 278 pozn., — Václav, měšťan pražský, 1526 umfel ve vy- hnanství 182. ' sv. Kateřiny kostel a osada v N. m. P. v. Praha. kati, katování 65b, 78b, 103 b, 134 a, 147 a, 164 b, 165, 166 b, 179 b, 216 b, 217a, 219, 242 a, 243 a, 248 b, 295 b. Kato v. Cato. kázaní, slovo boží, exortací; apoštolská 309b; — bouřlivá a výtržná: Rokycanova a knézi proti papeżi 137b, 140b; (1483) 305b; Münzerova némecká v Praze (1521) 103a; Mirusova 350; rozličná, proti vězňům, papeži, jinověrcům, laická (1524—29) 3b, 45b, 53 a, 63 a, 67, 91, 932, 962a, 100a, 130b, 145, 146b, 147b, 178a, 194a, 262b, 270b, 276a, 278 b, 292b, 293, 295b, 303a. 304a, 308a, 315 b, 332 b, 333a, 335 b, 381 a, 382 b, 303 b, 394 b, 3952; — — zapovédéna králem (1526, 1528) 185 aż 187a, 337a; — Čistá 202a, 300b, 301, 303, 304, 312b, 326a; — mnišská, babská 68a; — posměšná (1527) 224b; — svobodná 167b, 168a; — věrná, upřímná 32b, 37a, 314a; — budtez umírnéna 86b. — Caherova o Lutherovi 26, 92a, 141b, 1443; — — proti papeži 302b; — — proti odvolávajícím 132, v. i Cahera ; — V, (1523—1524) 345a, 347, 349, REJSTRÍK. kázaní kn. Martina, br. Matěje v. tyto; — laická, r524 v Opatovicich a jinde 53a, 83a, 333 a ; — o k-ich fad v kompaktatech 120, 154a, 324a; (1524—5) 21a, 22b, 46b, 115; — starých Čechů dopouštějí se (1524) 73a, 319a; — lidi svétskych se zapovídají 319b; kazatelé vérní podle zdánt br. Matéje (1525) 148b, 206a; — vypovédéni jsou tupeni (1525) 127a. Kasimir, král polsky, otec Vladislava IL, 6 b. kejklířství v církvi 63b. z Kinšperka viz Planknar. Kladský hrabě v. Minstrberský. klanění se svátosti., řád o tom (1525) 326 b. Klára vdova ze Zbiroha, hospodyně, sousedka N. m. P., stoupenka »Malé stránky« bratrské, jeji vyslech a upá- leni (1526) 208. 211 b, 214 a—218 b, 240 pozn., 265 a, 267a, 290a, 339 a—342 a. kláštery bořeny v Čechách od husitü 137b; v Némecku 231 b, v Praze (1521) 357b, 382a; — Slovanský, sv. Tomáše, v. Praha, kláštery; v. i Tepelský kl. klatby proti Čechům 122a; — zrušeny v kompaktátech (1436) 121b; — proti vypovédénym 251 b, 252a, 289a, 302a. Klatovy, Klatovsti, 1515—1519, ve škole mají bakalá- fem M. J. Piseckého, kantory Jana a Václava 352a, 353, 354, 355a; — 1519 zajali Heřmana Janovského 356a; — konšelé v Praze 355a; — 1525 posilaji Nikod. ze Schônthalu a Jifika Jiskru zástupci k jednani o kompaktata do Budina 1524, 323 a; — radi se s Pražany proti knížatům bavorským 337 a; — 1520 ujel tam Ziga Vaniékovic 253 a. klekdni 317a; — pred obrazy 215, 219b, 340. Klement v. Kliment. klevety Paskovy 102 b, 103 b; — o véznich (1524) 81 b, 91 b, 98a, 100a, 332a, 334 b. Kliment, Klement VII., papež, 1525 způsobil nepřátel- ství mezi císařem a králem francouzským 361 a; 1527 přemožen a jat od cisafe 230 a—236 b; — osada a kostel sv. K-a. v. Praha, kostely. Klimentsky Jan, posel obecní pražský, 1524 uvězněn 318a. kmotři, 1524 řád o nich 23b. kněží podle Husa 292a; — podle kompaktát 120a, 121 a, 154, 324; — táborští podněcovali ke krveprolévání 160b; I444 hádají se o víru 139b; — — pronásledování za krále Jiřího 131, 152; — Rokycanovi; jich působení 136, 304b; — — bouřili proti papeži a opět slíbili mu poslu- Senství (1436) 137b, 305a; 

Strana 409
KARBAN—KNÍŽATA. 409 kněží Rokycanovi vládli v méstech 305b; — hádali se o víru I40a; — odsouzeni jsou za bludare (1465) 140a; nutili ke zpovědi 305b; v boufi (1483) 287b, 305b, 306; — .vypovídáni z Prahy 288a; kališní (Caherovi, administrátoro- vi, podobojí, titulem kněží, faráři) 1520—24 v nesvornosti a hádkách 289a, 303b, 304 a; — proti br. Matéji 142b, 143; — 1522 sváii se pii korunováni 306; — nesmějí se postaviti kn. Martinovi 135b; — 1523 někteří vypověděni 3a, 19; — 1524 odsuzoväni Mirusem 345 b; — na sjezdu, v. artikuly hromnitni ; — vyznávají víru na sněmu 299b; 307 a; — troubí do vojny 26b; — bouří proti pikartům 33a, 34a, 67—69; — zavádějí lid 34 b—36; — svými neřády zalibují se ďáblu 37b, jím se popouzejí 38a; — nesvormí 45a, 329a, 333 a ; — po schüzi obecní, v. artikuly kvétnové; — krvaví a dáblem zmámení radují se zlému 50а; — původci bouře 318a; — vypovédéní opét povoláni 71 b, 72a; — üCastni jsou snesení v. artikuly listopadové; — posmívají se nectnému lání 78a; — radí a žalují proti vězňům 87 b, 332 a, 333; — bouří proti vězňům a vypověděným (do 1529) 92, 93, 100, 107 а, 111, 159, 185 b—187 a, 104, 249, 251—252 a, 261, 267, 276a, 278; — zrazují zpovědi 1022; — (1525) jednají o jednotu s katolíky v. kom- paktáta ; — nutí k zpovédi (do 1526) 125a, 208, 339b, k nápravám 130a, 326a—328b; — přijímají úplatky 127b, 128; — jsou pokrytci, odmítají zákon boží 133; — haní druhé 141b; — posuzováni br. Matéjem 144b—148, 151b, 200—206 ; — v Budiné v. kompaktáta ; — násilniky 162a, 172a; — (1525) na pohřbu králově 198a; — soudí bludné; úsudky těchto, v. Mikuláš vře- tenář, Perknovský ; — (1527) prosi za Slivku 222b; — proklínáni děvečkou 224; — maji se smifiti s vypovedenymi 229a; — (1528) odsuzuji fla$nófe a pasife 241 a—244 — zlostní a pokrytectí 250 b, 251 b, 290a; — káží proti králi 337 a; — přimlouvají se za Caheru 262 a—263 b; kněží kališní (1529) -křivdy a zlofády paśi 2594, 265 b, 267a, 291a; strojí processi 263a; (1530) smířili se s vězni, též Paska s Hlavsou 271b, 277 b, 336; — katoličtí v. římští; lutheránští (dobří, Martinkovi, Mi- rušovi, pikartští, věrní) 302a, 382b; soceni z bludů 135 b; (1523) rozeštvali lid 20a, 359a; (1524) Zenili se 86a, 264b; *vydali spis proti vystavování svátostí 68a; jednání o né 308a—314b; od papistü tupeni 36b; utiskováni 315a; … protestují proti artikulüm obecním a odchá- zejí z Prahy 48b, 49a, 50b, 308a—315 b; vinéni z bludü a boufení 53a, 68a, 71 b, 82a, 83a, 167, 168a, 319b, 332a, 333a; vypovédéni 62 b, 360a, 3644; vězňové popírají jejich bludnost 90, 92, 93, 95 b, 96a, 99b, 1002; (1525) tupeni v »nápravách« 130; — soud o nich br. Matéjüv 144a—148; — vyhánění 171b; — v Némecku 361a; podobojí v. kn. kališní, táborstí, Rokycanovi ; římští (podjednou, katoličtí, papi- stové); proti nim: lidé v říši zob, Erasmus 30b, Luther 31a; od Luthera se učí 32; nezachovávají všech svých nálezků 35b; jich ustanovení jsou bohu odporná 36a; . haní viru lutnerskou 36b; jsou »Spikováni« 54a; mají rozličné neřády a nálezky 63; (1523) zlé poměry jejich 375b; (1525) jednají s kališníky, v. kompaktáta ; (1526) na hradě Praž. při pohřbu králově 198a; polemisují s br. Matéjem 2043; (1528) při umývání nohou o Zel. čtvrtku 211; zle užívali mladíka 211 b; v hádkách 289a; jich pohodlí 359 a; Malé stránky bratrské v. Mikuláš vřet. ; Antikristovi 3ora; kněžské zlořády 381a—383, 301, 395. z Knézmostu v. z Valecova Václav. knihy méstské 45a, 72a, 9ob, 98a, 196a, 221 a, 236b, 249b, 269b; — Mik. vfetenáfe spáleny (1526) 217; v. censura, dékan, konsistof, Praha, universita. Knin Nový, v. Šimon zámečník; Starý, rodiště M. Jana Paška z: Vratu, 17b. kníže, knížata v. Minstrberský, Míšeň, Sasy; — у НЫ 300Ъ; 52 

Strana 410
410 knížata podle br. Matěje 385 a, 391 b. »Kobyla« pfezdivka M. Jifiho Píseckého 294a. Kocour, Kocür, z domu Kocourova, v. Jakub bakalář; kolby královské (1523) 14b, 196b. Kolín nad Labem, 1525—1526 místo sjezdů 64 pozn., 176 a—178 b, 187 a—189 b, 190a, 191a, 195, 196a. 335 b, 361 b; vyhnán odtud kn. Jakub Slovák 208, 265; — nadRynem v Ném. püsobisté Erasma Rotter- damského 30a. Kolínsky Jan v. Plechovnicka. kollegiáti, kollej v. Praha, universita. kollekty v. collecty. z Kolovrat Bus$téhradsky Jan, 1525 v Budíně při jednání o kompaktáta 152 a, 323 a; — Košátský Václav, 1523 nejv. sudí, hofmistr dvorsky 14b, (5 pozn. Komárno v Uhrách, 1527 dobyto kr. Ferdinandem 226 a. Komédka z Rovin Jiří, rychtář staroměstský, 1524 vy- práví o hádkách náboženských s1 b; — 1526 vede' na smrt Mik. vřetenáře a Kláru 215, 340, 341; viz Praha, rychtář. kommissari královští, prostředkové, smluvčí mezi Pra- Zany a vypovédénymi (1528—29) 221b, 250a, 258a, 293a, 328a; v. Hložek, z Hradce, Lev z Rožm., z Pernštejna, z Vartmberka, z Vajtmile. komora královská 228 b, 238 b. komorník nejvyšší, v. Krajíř Kunrát (1523—25), z Selmberka Jaroslav (1515—23, 1525—49) ; — k-ů soudu zemského příhoda u p. z Rožm- berka (1526) 182 a—183 b. kompaktáta, 1436 umluvena koncilem Basilejským a zpe- četěna legáty papežskými 31b, 118a, 119b, 120a, 138a, 367, 371, zavržena potom 305; — jednání o né: (1461) 161a; 1524 v Praze na snémé 28b, 29a, 30a, 112b, 307 b, 333 b, 376b; 1525 v Praze a v Budiné 112—117b, 121b, 122b, 123a, 124a, I48b, 149a, 152—155, 161: a—162 b. 172b, 174a, 322—326, 361a, 377, 378a; — vykládá Bartoš písař (»vopaktáta<) 35b, 118—121. kommunismus v Německu (1525) 361. komže, pouze v komži Cahera sloužil msi 171 a. Konáč z Hodištkova Mikuláš, tiskař praž., přeložil kro- niku Aen. Sylvia 114 pozn., 137 pozn. koncilium 153, 324; — jejich nálezky 35b; — Basilejské jedná a smifuje se s Cechy 119b. 120, 121, 304 b, 305 pozn., 307 b, 367 b, 371a; — — svědčí o jich čistém učení 359a, 363 a; — — slibuje Rokycanovi biskupství 301, 304; — Kostnické upálilo Husa a Jeronýma 137 b, 301, 303 a, 364 a ; — Nicejské.209 pozn. konsistoř podobojí, (1524) řád o ni 21—25, 46, 72b, 93, 94b, 319a, 320a; REJSTRÍK. konsistof podoboji odvolavi se k ni Malinsky v Hofe 43a; — (1524—25) staví se proti vězňům i proti králi 67 b, 133 b, 136a, 185a, 277 b, 3333, 3352; — (1525) členové její 321 a; — nutí k »nápravám< 124—132, 135, 136, 146a; — přijímá list od br. Matěje 143 a—149b, 203 a; — jedná s legátem o jednotu s římany 122b, 123b, 124, 156a, 321—325; — (1525) soudí: Mik. vřetenáře a Kláru 208b až 211b, 217b, 340a; (1527) Martu z Poríci 218, (1528) Jiřího flaśnefe a Vaclava pasife 242b; konsistormi knihy 360 b, 361 b. Konstanci v. koncilium kostnickć. konstantsky biskup (Coutances ve Francii) v. Filibert. Konstantina císaře donace papeži 300 pozn. Konstantinopolis, Cařihrad, 1452 sídlo řeckého patri- archy, s nímž jedná Rokycana 139a, — 1453 sídlo císaře tureckého 362 b. konšelé v. Praha, konšelé. »1 konve« dim v. Praha, domy. konvář v. Karban. Korambus, Corambus Matěj z Třebče, od r. 1517 admi- ministrátor podobojí; — 1518 mistrem 353; — 1520 sesazen s administratury 356b; — 1522 uvádí opata na Slovany; — 1523 vypovédin, jde do Hory 19 b, 309 pozn., 3603; — 1524 nazpét povolán 71 b, 360b; — jedná proti vypovédénym, chtéje býti opatem či suffraganem 30b, 148b, 2902; — mluví na sněmu 307; — 1525 poddává se papeži a smlouvá v Budíně o kompaktáta 152 a, 155 b, 157 b, 321 a, 323 a, 324 b, 325. Koranda Václav, mistr učení praž., 1462 poslem krále Jiřího v Římě; — 1518 píše žáku svému Piseckému 345. 354, 355; — 1519 umfel a pohiben 356a. Korintstí (v bibl.) 204a. Kornel ze Všehrd Viktorin (f 1520) 356b. z Kornic v. Sobek. korouhve femeslnické o processi 160 b. Koruna Jiří, měšťan praz., vdova po něm Anna chotí Väcl. Lopatskeho (1519), 353 pozn. korunovóm 1471 Vladislava II. 7a; — královny Anny de Foix nebylo 9a; — 1506, 1509 Ludvikovo ga; — Mariino 3 b, 306, 358; — 1526 Jana Stépána v Uhrách 266b; — 1527 Ferdinandovo a Annino v Cechách a Uhrách 220, 228; (1531) v říši 279a. Korutany, v K-nech pronásledováni pro víru 231 b. kostelníci v. Praha, kostely a kostelníci. kostely pod jednou husité hubili 137 b; — měly býti za domy Senkovni 169b; — 1525 iád o nich 115a; 

Strana 411
KNÍŽATA—KRUMLOV ČESKÝ. kostely, kázaní po venku proti vypověděným 276 a; — v. Praha, kostely. Kostka z Postupic Zdeněk, 1462 posel kr. Jiřího do Říma 1612; — 1525 Zd. na Brandýse a Litomyšli ohrazuje se proti sjednocení s katolíky 153b, 323b; — — účastní se sjezdu v Kolíně 178a. Kostnice, Konstancí v« koncilium kostnicke. kostnický biskup 232 pozn. Kostroun, soukeník pražský, 1522 mluvil o p. Lvovovi EN Ko&átsky v. z Kolovrat. Kouřim, rodiště M. Brikcího 51 pozn. Kozel z Pokštejna Jan a Modest viz z Pokštejna. kožišníci 133a. kraj Plzeňský, Hradecký, Chrudimský v. Plzeň, Hra- decký kraj, Chrudim ; — do krajů listy 1524 psané od Pražanů 59a, 65b. Krajíř z Krajku Kunrát na MI. Boleslavi a Rohozci, 1523 nejv. komorníkem 15 pozn.; — 1525 ohrazuje se proti sjednocení s katolíky 153 pozn., 323 b; — účastní se sjezdu v Kolíně 178 a. král český 148, 300, 385 a; — — vítán bývá processím 160a; sází radu pražskou 313; bdí nad starými řády 320; stvrzuje privilegia pražská 337 a; často mu odporují Pražané 337a; v. Albrecht, Ferdinand, Karel, Jiří, Ladislav, Ludvík, Václav, Vladislav, Zikmund; — francouzský v. František; — polský v. Zikmund; — španělský v. Filip; — uherský v. Zikmund, Zápolský. králová v. Anna, Marie. královský, -á, -é: berně 358b: — břemena 356b; — dluhy viz dluhy; — dvůr 215a, 266a; viz Praha, dvůr král.; — dvořané 229, 327; — hrad v. Budín, Praha (hrad) ; — kancelář 157b, 158a, 24b; — komora v. regenti; — kuchyně 14b; — legáti v. legát; — listy v. Ferdinand, Ludvík; — města v. města česká; — moc 239a, 245b, 246b, 260; — orátoii na snémích v. orátoři ; — počty 1652; — poslové v. legát; — potřeby 180b, 272a; — piísaha 220a, 337b; — rada 97a, 106b, 173a, 175a, 236b, 240a, 245a, 2602; 411 královský, -d, -é: regenti v. regenti komory ; — sekretář v. Žabka; — statky rozchvácené 12, 355b, 358a; — trubač v. Lorenc; — úřady v. Blažej z Poříčí a odkazy u hesel: hof- mistr, hofrychtéř, podkomoří, sudí; — vězení v. Praha vězení. kramáři 317 a. z Kramholce Jan, vypověděný z Prahy, 1528 písařem na Brandýse n. L. 278 b. krámy masné v. Praha, krámy. Krasonick) Vaviinec, C. Bratr, 132 pozn.; sr. Vávra. »u Krásů< dům v. Praha, domy. Kratečka, soused malostranský, 1509 střelil po králi 10a. kratochvíle kr. Ludvíka 196b; — 1527 pfi korunováni Ferdinandové 220b. Krč, ves u Prahy, 1524 domnělý úkryt zbrojencü 69b. Krček Berounský Jan, 1522 v poselství jda vstříc králi, byl okraden 79a. krčmy 75b, 367 b. kredenc pii korunováni (1522) 306a. krejčí 133 a. křest v. svátosti. křestané dobří, praví, věrní 122b, 153a, 204, 205 b, 206a. 236 b, 275 b, 277 b, 287a, 310a, 312a, 319b, 323a. 326 b, 328 b, 342b; — dvojí v Praze 34—35; — nepraví 160b; — fímáti staií, první 170a, 319a; křesťanská láska 315b; obec 233; píseň 36; křesťanský lid zo1 b; křesťanství 1525 jaké má býti podle smýšlení sněmu 1162; křesťanstvo- všecko 231 b. krchov v. Praha, klášter Slovanský. Křinecký z Ronova (Vilím?) přidal se k pikartům 200a. křivdy a falše 295, 336 a. Křižanovský Václav, doktor, 1465 odpůrce Rokycanův 148 b, 372a. sv. Kříže kostel v.Praha, kostely. Křížek Václav, kněz pražský, 1524 s kn. Martinem betlémským odchází z Prahy 47a, 50. křižmo, 1524 rouhání o něm 82a, 334 a; — 1525 vyznání o něm 326 b. křížové dni v. půst; — války proti Cechüm 305 b. Krnov, m. ve Slezsku, 193 pozn. kroj némecky v Cechách (1519) 367 a; — neéÉlechetny 386b. kroměřížský biskup v. Thurzó. Kronfeld, m. v Uhrách, 1527 ležení vojska král. 226 b. kroniky české: (St. letopisy) j305b, (Aen. Sylvius) 119 pozn., 139, 301, 304, 305a; k.č. staré I11b, k. Kuthenova 26 pozn.; vůbec 390b, v. Historí. krucifixy mazány od kacířů 83 b. Krumlov Český v. z Rožmberka. 52° 

Strana 412
412 krvavý pot na děvečce (1527) 224. krveprolévání 111 b, 237 b, 267 a, 305 b. kšaft v. Klára, Lopatský, Rauš. Kuba, Kubíček, kněz, v. Slovák. kuběnářství kněžské 267 a. kuchyně královská 14b. kuchyňské potřeby 375 b, 377 a. Kulata Jan, mistr, rektor universitni, 1523 administra- tor podobojí 360a; — 1524 při soudu s Malínským v Hoře 43 b—44 b. Kulhavý v. Jakub kněz. Kulíšek Jiřík, švec, 1524 dává purkmistru zprávu o vý- tržnosti na Malé straně 51 a, 52 a, 317 a. z Kunvaldu Anna, chot Dan. Rauše z Vlkanova, 55 pozn. Kuropě v. Ropek. kurvy v. nevěstky. Kuthena Martina kronika 26 pozn. Kutná Hora v. Hora K. kvasy Ślechtickć 383 b, 386 b. z Květnice v. Řeháček. Ladislav, král český, 139. laické kázaní v. kázaní; laik v. školní. lakomství 141, 380a, 382, 383 b, 384 b. Lancman Pavel, syn Janův, měšťan St. m. P., 1529 při- spívá Paškovi 255 b lanfaréřství 1524 zapovídá se v dny nedělní 25a. lání 78a v. hanění, Miruš. láska Kristova 346a; — sousedská 256b. Laštovička Matěj, soused malostranský, věděn 57 pozn. latinští doktoři v. doktoři. Lazar z Liboslavě Burjan 55 pozn.; — Vaclav yv. Daniel. legát, legáti basilejští v Čechách 1436 v. kompaktáta; — čeští v Budíně u krále (1522) 358a; 1525 při jednání o kompaktáta v. kompaktáta ; — královští v Čechách, orátoři, 81 b, 97 b, 187 b, 188 a, 286 b, 306 a—307 b, 330 a, 356 b v. z Boz- kovic, z Pernstejna, Thurzó, Salkan, Żabka; — papežští, římští v Čechách, 1436 v. kom- paktâta ; — ve Francii, 1527 umlouva I. nepřátelství proti císaři 232 a; — 1524—26 v Uhrách v. Campeggio; — 1537 pfimlouvä se za PaSka 274b, 286 b. Legát Jan, syn Bohuslavův, měštan St. m. P., 1524 při- mlouvá se za kn. Martina betlémského 311 b—3123, 313 a. lehnický kníže Fridrich, rádce kr. Ludvíkův, 1522 přijel do Cech 358 a. lejcky, lejk, srv. laicky, laik. lektura v kostele, nápravy po ni 129 b, 326a. z Lerojid v. Podvinsky z L. Leutkirch v Allgavsku, rodisté bisk. Fabera 232 pozn. 1524 vypo- REJSTRÍK. Lev I., papež (440—461), o přijímání podobojí 362. Lev z Rožnutála Zdeněk, od r. 1508 nejv. purkrabí praż- ský, 1514 pro nepřátelství nesmí Prahou jezditi 29b; — 1518 obviňován z břemen zemských 355 b; — 1520 na sněmu v Benešově 356; — 1522 odpírá činiti počty zemské 13 a, 14, 194, 195b; — rozhněval se na Hlavsu a Šorfa 306 b; — 1523 zbaven úřadu 14b; » — 1524 na sněmu 307 b; — spřátelil se s Paškem, Pražany, Minstrberským 27 pozn. 28 pozn. 29a, 376a; — má spor s Rozmberky (do r. 1535) 182a a£ 183a, 187; — 1525 opětně purkrabím 112 pozn., 113 a, I7I pozn.; — účastní se jednání o kompaktáta v Čechách; — řeční v Budíně 122b, 152a—155, 322a—326b; — přehlíží vojsko pražské 161 b; — určen za smluvčího Pražanům a vypovédénym, ale nedbá 172—174b; — účastní se sjezdu v Hore 177 a—178b; — ve stycích s klásterem Tepelskym 379a; — 1526 na sjezdu v Hoře 187 a—190 b; — špatné pomáhá králi proti Turku 191, 192, 327b, — na sněmu v Praze 198a, — 1527 zbaven hejtmanstvi zemského 223 pozn.; — do 1529 opět smluvčím Prazanû a vypovédénÿch 221 b, 228 a, 238 a, 247 pozn., 249 b, 328 pozn. ; — 1530 zbaven úř. purkrabského 336 pozn.; lev: »u Iva bílého« v. Praha, domy; Václav bakalář. Liběchov, statek p. Beřkovského 379a; — z Liběchova v. Frank, Lopatský. z Liboslavě, v. Hlavsa, Lazar, Sova. libri physicorum 1522 čtou na universitě 358 b. Libuše, česká kněžna, věštkyně 350 b. 160 pozn., lid český, tvrdý a neschopný rozumu bez výkladu písmem sv. 156 a, 325; — v Praze dvojí 48, 314b; — — povaha lidu obecního: vrtkavý 5b, nevěro- hodny 61a, nevěrný 244b, 304b, slepy 265b. vztekly 291 a, nezbedny 315b; dá se $tváti knéZimi 149a, 301, 303a, 304a, 305 b, 359 a ; nedbá kněží a směje se klatbám 231 b, 252 a. 261b; za Zizky 137a, 304a; za Rokycany 304 a—305 b; v boufi (1483) 305 b; 1524 děšen Paškem a bouřen proti vězňům 60 b, 97 a, 100a, 318a, 329a; 1529 ochoten ke smíru 328a; — — u víře; zpovídal se 304—305b; byl ucen o veceii páné 305a; zapovédéno mu »zdrávas 356 b; — zbrojny 1o0a, 316b, 317, 328, v. Zoldnefi. lichva 388 a. z Limbcrka у. Žabka. 

Strana 413
KRVAVÝ POT—LUDVÍK. Limec v Rak., 1529 pobyt králův 260 a, 266a. sv. Linharta kostel v. Praha, kostely. listy královské v. Ferdinand, Ludvík; — obranní 182b; — obsélací 236b, 238a, 240a; — zachovaci 73b, 319 b; literáti v. Praha, literáti. Litoborský z Chlumu Jan, 1523 nejv. písařem 15 pozn.; — 1524 opírá se na sněmu vyznání víry 307 a; — radí konšelům před bouří 51b, 54a, 65 pozn. 316a, 317 b, 373. Litoměřice: lit. dékan 1525 poddává se poslużenstvi pa- peźskómu 321 b; — rodák v. Hilarius; — kněží v. Cahera, Miruš; — probošt v. Faber, Žák: Litomyšl, panství v. Kostka z Postupic, — sídlo Bratří 270b; — odtud děvečka krví se potící (1527) 224 a; — odtud rodák v. Šišmánek. s Lobkovic Vilém Hasištejnský na Hasištejně a Pří- sečnici 1525 přidal se k podobojim 378 a. lobkovický kníž. archiv 177 pozn. a úvod. logika, studium její 353 a; v. Praha, universita. z Lomnice v. Mezeřícký z L. Lopatský z Liběchova Jiří, 1525 vypověděn, 1526 vrátil se na glejt, vězněn, umřel 181 b—182 b, 285 pozn., 318a, 353 pozn. ; — jeho choť Regina, 1525 vypovédéna 170a, 182 pozn. 185a; — jeho dcera Salomena 182 pozn.; . — Václav mistr, chot Annin, 1518 u zkousek 353 b; — 1521 umřel 356; — ona lopaté« düm Lopatskych 182 pozm. v. Praha, domy. Loquius v. Houska. Lorenc, trubac král, Polák, 1525 v Budiné posmívá se Paškovi 154 a—155 a, 324 b. z Lorenzdoríu v. Cetryc. Lot (bibl.) 392a, 393 b. na Louži P. Marie kostel v. Praha, kostely. loupeže 388 a. Lštění, Hora sv. Vojtěcha u Boubína, bydliště br. Matěje (1519) 395a. Lucerna Jan, jircháf, soused pražský, 1524 obviněn z ükladü 53a, 54a, 315a, 316a. ! Luciper (v listu br. Matéje) 148 b, 383 b, 384. Ludvík, král český a uherský, (1506) narozen 8 b; — (1509) korunován 9a; — (1515) oddan s Marii 10b; — vychován v nedospělém věku ira, 355b, 362; — (1518) jmenuje hofrychtéře Ceskćho 3a, 307 b, 308 b; — (1520) posílá legáty ke sněmu do Prahy 356b; — (1521) sněm k němu posílá 357 a; 413 Ludvík nemůže brániti se proti Turkům 357 b; (1522) piijel do Prahy 11b, 12a, 17a, 79a, 135b, 358 a; přijat za krále 12a; rozhoduje spor stavů 13a; dal korunovati chot svou Marii 3b, 220a, 306; obědvá na rathouze v St. m. P. 14, 374b; (1523) proměnil úřady zemské, městské a v Hoře 4a, 14b, 15, 16a; odňal úřad Paškovi 16a, 19a; odjel do Uher 32,16b, 27a, 306a, 358a, 375a; stvrditi mél privilegia tepelská 374b; (1524) povoluje sjezd podobojích o hromnicich 21a, 2992, 333a; hledí sjednotiti katoliky a utrakvisty 20 pozn.; nafizuje sném svatomarkétsky 27b; má v Budíně legáta 28b, 307 b; jest v nenávisti panské 29b; odpírá mu prý M. Daniel 333b; zapovida. schize postranni 73a, 319b; vázán jest držeti jednotu 74a, 320a, poroučí netrpčti v Praze pikartů a lutheriśni 8rb, 83—85 b, .90 a, 94b, 330a, 377; láno mu od Miruśse 348b; posílá legáty ke snému o sv. Markété, viz sném; chystá schůzku s králem polským 376b; dotaz poslán k němu o rouhačích na Malé straně 84a, 85; žádán o slyšení od Pražanů 313b; řeči proti němu domnělé od vězňů 93b, 94; list a žalobu mu posílají: Pražané 59 a—60 b, 83 a, 83a, vězňové 96b, 97a—100b; přijímá posla pražského Václava bakaláře 70 b, 71; přijal odvolání vězňů 101, 104; =. přijal posly pražské 116b; rozkázal slyšení vězňů 81a, 87, 97a—99a, 113 aż 115, 329 a, 331 b, 334 a—335 b; vypovídá vězně rosa, 106, 167 a, 256a, 269a; (1525) obnovuje úřady zem. 29b; vypovídá vězně 6a, 361 a; napomínán od legáta, aby držel jednotu víry 123; jedná o kompaktáta 152 a—155, 323 a—326 b, 378 a ; slyší Hlavsu 158; přijímá spis od Slivky 222; přimlouvá se za br. Matěje 207 a; ujímá se marně vypověděných svými listy 6a. 157 b, 172—176, 180—182, 183 b—190 b, 229 b, 236 v. 238, 239a, 245a, 273a, 274 b, 282b, 283b, 293h 3 3a—326 b, 335 a, 336 b, 377, 379; nařizuje sněm v Kolíně 361 b; proti němu káže Cahera 327b, vystupuje Pašek 272a; (1526) zasahuje ve spor o dědictví rožmberské 183; špatnou má pomoc proti Turkům od Pražanů 3372; 

Strana 414
414 Ludvík král utekl před Turky 165b; — v boji u Moháče a smrt jeho 4a, 191—197 b, 327 b, -337 a, 345; — pohřeb 198; úvahy o.králi 197, 241 a; jeho doba 336b; písné o ném 367b, 369—370. Ludvík, tovaryš malířský, Němec, 1524 mluví knězi, uvěžněn 68. proti Lukáš Boleslavský, biskup bratrský; o něm vyznání“ Mik. vřetenáře 211 a, 340; — evangelista 146b, 393a. Lukeš ze Železné ulice, měšťan pražský, 1483 vypověděn 288 a. ` Lukov v. ze Šternberka. Lungvic z Lungvic Jan na Všebořicích, pís. menších desk zem., 1524 radí: konšelům před boufi 51 b, 54a, 3164, 317 b, 373a. Lupáč Martin, kněz, soudruh Rokycanův, volený biskup podobojí; činy jeho (1420—1435) 137 a—138 b. Luther Martin M., reformátor německý, 1517 vzbuzen od boha, vystoupil proti církvi římské, smířil Némce s Cechy 31, 32, 121b, 301 b, 345 b; — 1519 přijímá dopis od Jana Podušky, faráře týnského, 127 pozn.; — vliv jeho v Čechách 20 ‘рогп., 103 а, 301 Ъ aż 302b, 363b; — 1523 píše knihu pro Čechy o zřízení kněžstva 108 a, 335 a, 363 a, přeloženou do češtiny Burjanem Sobkem 54a; — píše list Prażanim 302 b; — přijímá u sebe Caheru a doporoučí jej žanům 100a, 107 b—1o8 a, 299 a, 259 b; — 1524 píše Sobkovi 108b, napomíná odpadlého Caheru 109; — jeho soud o Husovi 127 pozn; — smýšlení o Z-ovi: Caherovo 26b, 92a, 100a, I4Ib, 144a, 171 pozn.; Fabrovo 232 pozn.; lidu prazského 103a; br. Matéje 144a; Karla Minstr- berského 116b; Jif. Piseckého 350a; Mirusovo 349a, Václava pasíře 241 pozn.; 242 pozn.; Pra: lutherióni v Cechách, pfezdivka uprimnym lidem, 36 b, 37 b, 63a, 80a; — okolo 1520 povstali v Praze 20 pozn., 34a, 212 pozn., 304 pozn.; v. kněží. — 1523 zavádějí své obřady 358b, 367; — potlacování 48a, 49a, 90a, 266b, 360 b, 375—377 b, 379b; — upalováni v. Václav pasír; — v. Hlavsa, Litoborský, z' Vartmberka; srv. pi- karti; lutherští kněží v. kněží; v Německu 1525 příčinou bouří 361 a. Lužice 379a, lużicky fojt, v. Minstrbersky. Madianští (v bibl.) 304 a. Madírkův dům na Poříčí v. Marta. Madrid ve Španělsku, 1526 mír s Francii, 231 pozn.; majestát kr. Zikmunda 1435 daný Čechům 138a. 308 pozn., REJSTŘÍK. Makal Jan služ. obecní, 1524 přináší vzkaz Paškův 52a. Malá strana v. Praha. Malá stránka bratrská původ prý má od Jana Kalence 68b; — vyznání o ní Mik. vřetenáře (1526) 211, 219b; — kněží a členové její 340 pozn., 304 pozn.; v. Amos, Kalenec, Marta z Poříčí, Mikuláš vfet. Malák v. Makal. Malec Florian, řezník, konšel malostranský, 1509 za živa dřen 10a, 79 pozn. Malínský Matěj, kožišník kutnohorský, 1524 na soudu, že neučinil poklonu svátosti při processí, 38—44. malíř v. Ludvík, tov. mal. i| Malostransti v. Praha. malované »Umučení« na domě v Celetné ul. 340 a, 341 a. Malovec z Chýnova Zdeněk na Vimberce, zbil 1520 Tá- borské 357 a. Manetho, »mudrlant« egyptsky, 2a. Manicheové bludati 372 a. manželství v. svátosti. Mardocheus, osoba bibl, 106 a, 240 b, 338 a. Marek sv., evang., 39, 40, 146 b; — Jen, doktor bullatus, farář týnský, člen: konsi- stoře, 1525 dává se v poslušenství papežovo 321 а. Marhek, Marchegg, m. v Rakousích, křivolaká zeď ok. M. (pořekadlo) 50b. Maria Panna, matka Kristova, učení o ni 83а, 91b, 92a, 201b, 204b, 205a, 210a, 327a, 340 pozn.; — — kostely v. Praha, kostely; — Marianna, Marie Španělská, královna česká; její rod 198b; 1515 oddána s kr. Ludvíkem 10b; 1522 přijela do Čech a korunována 3b, 12, 220 a, 306, 358 a; 1523 obědvá na staroměst. rathouze 14; odjíždí do Uher 16b; 1525 prošena o přispění vězňům a ujímá se jich 158b, 174a, 327b; 1526 přimlouvá se za br. Matěje a propouští je 190a, 207a; oznamuje Cechüm smrt Ludvíkovu 193 a. markrabí v. Jiří Bram, Ferdinand I., Ludvík. — -ství v. Morava. maršálek městský v. Praha, maršálek. Markéta, chot Bartoše písaře, 169a; — choť Matěje hřebenáře, 1524 prosí marně Paška za smilování 18b. Marta, dcera Bartoše písaře, 1532 vdává se 127 pozn. ; — z Poříčí z domu Madírkova, z Malé stránky bratrské, souzena a upálena (1526—27) 218a až 219 b. Martin, kněz betlémsky, řeč. Hánek, Martinek, Martinellus, 1522 viněn z bludův a nemůže dosíci slyšení 135b, 332b; 

Strana 415
LUDVÍK—MIKULÁŠ. 415 Martin, kněz betl., 1523 šíří učení lutherské, slouží mši »saracenskou« či »švábskou« 62b, 83 pozn., 136 a, 170, 171 а, 270b, 332 а, 334 a; — členem konsistoře 321, 368 b pozn.; — sepsal spis proti vystavování svátosti 62b, pozn., 67 pozn.; — 1524 ve sváru s kn. Jakubem 48 pozn., s Ca- herou a jeho kněžími 3b, 19b, 20 pozn., 45 a; — ohrazuje se proti obec. decretu o víře a ne- moha dosíci slyšení odchází s jinými z města 47 a—50 b, 53 a, 308 a—315 b, 321 pozn., 334 b, 360 a, 364a, 376 b; — obviněn a 1525 tupen za bludaře 20 pozn., 86 a, 130 a, 135 a; — asi 1529 složil kněžství, oženil se, usadil v N. Městě n. Medh. a tkalcoval 136b; — povaha jeho 136a; zprávy o něm 360 pozn.; knězu sv. Michala v Opatovicích, stoupenec kn. Martina betlém., 1524 vypověděn 62b, 333 pozn.; od zlatého kola, měštan praž., 1483 vypo- věděn 288 a. — od zl. křížů v. z Vlkánova. sv. Martina farář, viz z Hradce Jan, Repanský, So- kolčin. z Martinic Hynek Bořita, nejv. sudí, 1523 zbaven úřadu 14b. masa jedení v. půst. Mastica mistr (osoba neznámá), dotýkán byl utrhačně Mirušem (1524) 350 b. Matěj hřebenář, soused pražský od sv. Havla, man- žel Markétin, kmotr Paškův, 1524 mučen z roz- kazu Paškova 18b, 64b, 165 a, 335 b, 376; poustevník, kožišník od Žatce, 1519 káže v Praze 20 pozn. 142; — píše Pražanům 380—395; 1525 píše Caherovi a uvězněn 26 pozn., 110 — pozn., 128 a, 141 pozn., 142 a—149 b, 302 b, 321 pozn.; píše br. Vavřinci 150 a—151 b; 1526 král a královna nařizují jeho propu- štění 190 a; vyjde z vězení 197, 199; — přijímá list kn. Jeronyma a odpovídá 199 a — až 207 b; — vyznání o něm Mik. vřetenáře 211a; opat slovanský v Praze, † (1522) 358 b. Matiáš Korvin, král uherský, strojí pikle proti Vlad. II., jeho povaha, smrt (1490) 7 a—8b. Matouš sv., evang., 40 a, 146b, 148 a, 381, 382, 387 b, 391 b, 392 b. Maximilian První, císař římský, 1515 na sjezdě ví- deňském 10b; — 1519 umřel 198b; Druhý, syn Ferdinandův, 1527 narozen 225 b. mazhauz v radním domě v. Praha, rathouz. — — Mediolanum v. Milán. Melanchthon Filip, reformátor, bludy jeho 368b. Mělník, farář mělnický 1525 poddává se v poslušenství papeže 321b; »u melouna« dům v. Praha, domy. »u měny« dům v. Praha, domy. města česká královská venkovská 1519 podle br. Matěje 387 b, 395 a; — 1525 přijala vypověděné z Prahy 159 a; — — 1530 nesmějí přijímati M. Paška 337 b; — v. Beroun, Brod, Budějovice, Čáslav, Hora K., Hradec Král., Cheb, Chrudim, Klatovy, Knín N., Kolín, Kouřim, Litoměřice, Most, Mýto, Plzeň, Prachatice, Stříbro, Tábor, Žatec; moravská v. Brno, Jihlava, Olomouc, Znojmo; česká poddaná v. Bělá, Benešov, Boleslav, Brandýs, Knín St., Krumlov, Litomyšl, Nové Město nad Medhují, Pardubice, Poděbrady, Radnice, Turnov, Vlašim; slezská v. Krnov; cizí v. Ansbach, Arezzo, Babylon, Báně Zlaté, Basilej, Bělehrad Srbský a Uherský, Benátky, Budin, Cáchy, Cività Vecchia, Coutances, Colonna, Cvikov, Faenza, Florencie, Gubač, Insubri, Ja- ger, Kolín n. Rýn., Komárno, Kostnice, Kon- stantinopolis, Kronfeld, Linec, Madrid, Marhek. Milán, Modena, Moháč, Nitra, Norimberk, Ostře- gom, Parma, Pasov, Pešť, Piacenza, Prešpurk, Ráb, Ravenna, Schwabach, St. Hrady, Trident, Vácov, Wittenberg, Viterbo, Videň; Dolejší a Hořejší v. Praha, Staré a N. m.; — v. stav městský. měšťané v. Praha, obec. mešní roucho bludaři odkládají 332 a. metafysiky studium v. universita. Mezeřícký z Lomnice Jindřich, pán moravský, 1525. spisovatel zprávy o jednání budinském 152 pozn., 323 a, 326 a; Michal, kněz, Polák, farář u sv. Jiljí v Praze, 1480 umořen na Karlštejně 288 a, 301 a; kněz ze Žamberka, český Bratr, 1461 vězněn na Mostě 301 a; kněz, mnich sv. Augustina u sv. To- máše na Malé straně, »chocholatý«, Němec, »stou- penec nového učení«, 1524 vybyt z kláštera, působil v St. m. u sv. Šimona a Judy, potom u sv. Kříže, vypuzen z Prahy 62b, 63, 64, 92b, 167 a, 332 a, 376; postřihač, posel panský, 1524 uvězněn 318a; sv. Michala kostel v. Praha, kostely. Micheáš prorok 387 b; Mikuláš, doktor bullatus, farář u P. Marie na Louži, člen konsistoře, 1525 poddává se v po- slušenství papeži 321 a; farářu sv. Klimenta na Poříčí, člen konsistoře, 1525 poddává se v posluš. papeži 321 a;

Strana 416
416 Mikulá$ o d»hlohovékorun y« soused staroméstsky, 1523 potupen od Paà$ka 18b, 19a; — konváf, 1525 ujal düm Burj. Sobka, 54 pozn.; — Provazník v. Provazník; — služebník tepelského kláštera (?), 377 a; — vřetenář z N. m. P., kněz v Malé stránce bratrské 1526; jeho výslech a upálení 68 pozn., 208 a—218 b, 240 pozn., 265 a, 267 a, 290 a, 305 pozn., 339 a—342 a; — sv. Mikuláše fara v Praze, v. Praha, fary. Milán, Meďiolanum v Italii, 1527 ve válce cís. s papežem 232; mince: minci padělal Opl z Fictum 166a; — m. zlatá 79a. (1525) Minstrbersky kníže, Hynek Poděbradský, syn kr. Jiřího, 1490 spikl se s Matiášem Uh. proti Vlad. II. 7b, 8a; — Karel, vnuk kr. Jiřího, kníž. oleinicky, slez- ský, hrabě kladský, fojt v Lužici, (1520) poslem král. na sněmu 356b; (1522) nepřipouští k slyšení kn. Martina bet- lémského 135 b; hoštěn od Pražanů 14a; (1523) jmenován hejtmanem zem. v Čechách a hofmistrem 15b, 3582; chrániti má katol. duchovní 375b; (1524) následuje Luthera 116b; účastní se sjezdu podobojích o hromnicích 21 a; Miruš mu laje 348; způsobil vyhnání mnicha Michala 63 a, 167 a; přijímá od Zigy první zprávy o bouři 65b, 66a; üjímá se lütheránü 376b, 377a; jede do Slezska 375 ; jede ke králi do Uher 71a; převrátil se v protivníka vězňů i Luthera 80a, 116b, 171 pozn.; spřátelil se s p. Lvem, Paškem, Pražany 29a, 80a, 116, prý ze zištnosti 88 pozn., 173b, 360b, 361; z rozkazu králova slyší Pražany a vězně 57 pozn. 80a—82b, 85, 87, 88, 97 a—102a, 104, 105, 239b, 329 a—336b; jedná v zájmech kláštera Tepelského 376, 379a; (1525) účastní se jednání o kompaktáta na sněmu a přiznává k papeži 113, 116, 122b; míní dosíci tak pro syna biskupství v Čechách i odměnu peněžitou 30 pozn.; odjel do Lužic 379a; účastní se jednání v Budíně 152 a, 154 a, 322 a, 324 a; vrací se a přehlíží zbrojnou moc pražskou 161 a; REJSTŘÍK. Minstrberský Karel ustanoven od krále za úmluvčího mezi vézni a Pražany 170a, 172b—174b, 176 a; na sjezdu v Hoře a Kolíně 176 b, 177 a, 178b; opět jede do Uher a prekázi Hlavsovi 180b; (1526) na sjezdu v Kolíně 187 a, 188. Miruš (nespr. Miroš, Miruše) Jan, mnich, přebývající v université pražské, horlivý agitátor lutherský, 1519 káže 332a, 356a; — 1520 püvod pievratü 356b; — 1524 bouří po kostelich 345, 346a, 349. 352; — laje kníž. Karlovi a mistrům 348; — má polemiku s M. Jifím Píseckjm 345 a—352b, 360a; — vypovédén 62b, 95a, 96a; — 1525 potupen ‘za bludafe 130a; — 1531 žije v Litoměřicích 345 pozn.; — stoupenci Mirušovi odpovídají v kostele kaza- telům 357 b; v. Martin betlémský, Valenta. místokomorník v. Bryknar. místopisař v. Albus, Rabenhaupt. mistři falešní 200b; — praZ&tí v. Praha, universita ; — zlostni 292b. Míšeň, útočiště nevérnych Cechü 363; — bouře Můnzerovy 1032; ’ — míšeňský kníže v. Jiří. Mládék Jan, soused novoměstský, činí poručníky k£aftu M. Brikciího a Zachlubila 5r pozn.; — Martin, konSel, (1527) 249a. mniší zbíjení za válek "husitskych, 137b; — byli podporou Rokycanovou 1402; — 1524 řád o nich 48b; — v říši Německé vyhánění 231 b; — mniši pražští v. Praha, mniši; — mniši špatní 242 pozn., 243 a, 244a, 363b, 381b, 382a; mnišské prósy v. prósy. Modena v Italii, 1527 ve válce cís. a papež. 235 b. Modest v. z Pokštejna. modlářství, moďlám sloužení 45b, 462, 204 a, 303 b. modlitby 151 b, 199 b, zor b, 326b, 327 a, 346a; za od- vrácení moru (1520) 357 a. Moháč v Uhrách; bitva (1526) 165b, 193a, 194, 195a, 198a, 327b. Mojžíš (bibl.) 35a, 338a, 380 b, 390a, 392 b. nionstrancí: jejího vystavováni püvod 303; — pii processí 307b; — 1524 tad 24a, 41 b, 45b; — poklona při tom v. Malínský ; — 1525 vyznání o tom 130, 131 a, 326b; — bludy 82b, 83. 85b, 103a; — smýšlení br. Matěje 146, 1472; — v Praze pomíjí 32b; — spis proti vystavování (snad Martinkův) 67b; 147a, 148a, 

Strana 417
MIKULÁS OD HLOHOVÉ KORUNY—NOVÉ MĚSTO VÍDEŇSKÉ. mor (1471) v Praze 7a, (1520) 357a. Morava, Moravané, pokřtění od Crhy a Strachoty 156a, 325a; — sjednocení s Cechy v kompaktátech 29a, 118a az 119b, 121a-—122a, 137b, 149a, 150a, ISI b; — 1461 marné jednají o kompaktáta 161a; — po r. 1517 smíří se s Němci skrze víru 31 b; — 1524 na sjezdu hromničním 21, 299, 302b; — 1527 příjezd králův na M. 220b; — čeští Bratří 141 a; — pronásledování pro víru 231 b. moravský biskup 286b, v. Crha a Strachota, Thurzó. — markrabí v. Ferdinand, Ludvík, — mor. mčsta v. Brno, Jihlava, Olomouc, Znojmo, — mor. páni viz z Bozkovic, Mezeřícký z Lomnice, z Pernštejna, Žabka. — mor. pomezí 12a; mordy, domnělé, naříkání z m., vězňové a p. 642, 69a, 91a, 100a, 103a, IO9a, 126b, 145, 163a, 206a, 222a, 257a, 258a, 259b, 261b, 268b, 269b, 276, 277 a, 278 b, 287, 200, 291 a, 292, 293a, 294b, 312b, 305b; (1483), 316b, 329a, 381 b, 388a. most v Praze v. Praha, most. Most, m. v Cechśch, 1461 umofen tu br. Michal Zam- bersky 301 pozn. mrskání 147 b, 151 a, 248 b, 335 b. midly 1524 mazany 83a. mše sv., 1524 fad o ni 23 b, 41 b, 319 a; bludy 83a, 86a; — 1525 řád 115a, ` — vyznání 130a; — mse najemné a povérné 24a; — jiné 3032; — slavné 307b; — »saracenské, $vábské« 92a, 170, 171a, 332a; — nápravné (1525) 127a. ` mučení, mučeníci za prvního křesťanství 212 pozn., 215 b, 3193; — v Praze pro víru 65, 66, 78b, 94a, 102a, 125 a, I31 b, 148 b, 163a, 164a, 166 b, 248 b, 285 b, 288 a, 295b; v. cejchování, upálení; v. Bonu&e, luthe- rani, Matéj hrebenaf, Slivka, Sloup. liinzer Tomáš, původce něm. novokřtěnců, 1521 káže v Praze v kapli Betlémské; 1525 stat v Miśni 103a, 357 b, 361 a. Mutyna v. Modena. Myslík Matěj, konšel pražský (1527), 249 a. mytelny 383 b. Mýto Vysoké, 1521 farář Jan poddává se v poslušenství papežské 321 a. Naboth, osoba bibl., 301 a. Nabuchodonozor, král babylonský (bibl.), 8a, 18a. nádeníci boufeni (1524) 312b. málezky, přídavky lidské, koncilské, papežské, Rokyca- novy, škodlivé 35b, 39a, 41b, 48, 141a, 1444, 301 a, 302 a—303a, 312b, 314 b, 381. 417 náprava u víre 1524 fád o ní 21b, 310b; — £ádána od kn. Martina betlém. 332b; — nucená Caherova (po vzoru Rokycanové) v Tyn- ském kostele (1525—27) 4b, 78a, 124a—135 b, 142a, 146a, 209a, 219a, 259a, 267a, 271b, 305b, 321b, 326a—328b, 339a; srv. odvoláváni. sna Náměti«, předměstí vo Hoře Kut. 1524 farářem Zralý 43 a. násilí 162b, 163 b, 164 a, 166, 261 b, 278 a, 200b, 295. Nastojte Jan, měšťan pražský, dal si sloužiti Caherou mii »$vábskou« 92a, 169, 171a. Neapolsko 233 b. neděle, o svéceni rad (1524) 24b, 25, 73a, 82a, 299 pozn., 319 b. Nejedlý Jan, konváf, 1527 kon$el prazsky, 249a. Německá říše, Němci v nesváru s Čechy za doby hu- sitské 137 b, 363b; —- jich obrat nábož. k pravdě boží proti církví řím- ské a smír s Čechy 20, 31b, 63a, 110a, 121a, 122b, 123, 138a, 149a, 359a; — Némci v Praze bili se o víru, utiskováni, (1524) 103a, 3774; cejchování v. Ludvík malíř; upálení v. Jiří flašnéř, Václav pasíř; kněží v. Michal, Münzer; němccký národ učený 30b; v. Wittenberg; -— kroj v Čechách 367 a; — v N. pobyt Sovküv 373b; — 1525 bouře selské, novokřtěnci 360b, 361a; — 1527 něm. žoldnéři císařovi v Italii 235 b. Německý Brod v. Brod Něm. nepoddanost pražská králi 250a. nepokoje v Čechách a v Praze 304a, 308a, 314b, viz bouře. ` nepravosti nekfestanskć 202, 380—383 a, 384—387, 388 az 389b, 391a, 302a. neřády knézské, u vífte 166b, 202a, 206a, 267a, 315a, 320a, v. kněží, víra. nestrídmost 383. ncudék 380a, 385b. revérni viz kněží, lid, pastýři, proroci, učitelé. nevěstky, lehké ženky, kurvy 67 a, 75 a, 79a, 147 a, 148 b, 165b, 202a, 383b, 387a, 395. ` Nicejský sněm v. koncilium Nicejské. Nikodem, uceník Kristüv, 4b; — z Klatov v. z Schônthalu Hanuš N. Ninive (bibl.) 380a, 393 b. Nitra v Uhrách poddala se 1527 kr. Ferdinandovi 226 b. Noé, patriarcha (bibl.), 292b. nohavice sekané, kroj némecky v Cechách 367 a. Nomberk, Norimberk, říš. město v Něm., okolo 1530 vypovédél Caheru 364a. Nové Město nad Medhují, poddané p. Černčického, okolo 1530 bydliště kn. Martina Hänka 136b; — Pražské v. Praha; — Vídeňské 232 pozn. 53 

Strana 418
418 Novoměstští v. Praha. novokřtěnci, anabaptisté, v Čechách pálení v. Jiří flašnéř; — na Moravé 1528 ve Znojmé 231 pozn.; — v Némecku 361a; v. i Münzer. Noznička, Nožička Jan, farář u sv. Havla (snad 1526) a v Týně 1532, bouřil lid proti lutheránüm 290a, 291 a. nožíř, 1524 cejchován pro viru u pranéře 67b; v. Ka- lenec. obec Pražská, valná, veliká ; obecní dobré, konšelé, pämi, řád, rada, radní dům, rychtář, schůze, služební, sou- sedé, starší, světnice, úřady v. Praha, obec. obchodů vedení, 1524 řád 319 b; starší 129 b. obnova konšelů, rady v. Praha, konšelé. obřady v. ceremonie. obrazy v kostelích uctivány 303a, příliš za Rokycany 359a; bořeny 103. obranní list v právu českém 182b. obyčeje starobylé v církvi v. řád; — lidské 295a; — nekfes(anské 264a. očistec, mínění o něm rozliéóná 35a, 37a, 196b, 243b. odboj právu 183 b. odpadlíci v. Hilarius, Kfižanovský, Rokycana, Sovka. odporná strana 87 b, 97—102, 135b, 238b, 250a, 278a, viz houře. odpustky, vymyšleny papežem 35a; — po soudu Erasmově 37a. odvolávání bludů 124a—13t1 b, 134 b, 135a, 305b, 321 b; v. nápravy. ofrychtéf v. hofrychtér. ohné v zemi v. Cáslav, Tábor. Oldřích, maršálek městský v Praze (1524), 52 pozn. olej sv., rozl. mínění o něm: 242 pozn., 326b, 334a. Olešnický kníže v. Minstrberský. Olofernés v. Holofernes. Olomouc na Moravě, kanovníkem tu M. Jiří Sovka 25 b. olomoucký biskup v. Thurzó; — sjezd chystaný (1525) 380a. Olšany v. Haléř, Karban. oitáre, učení o nich 83a, 146b, 170a, 289a, — o. Rokycanův v kostele Týnském 326a.* Ondřej, farář 1509 u sv. Mikuláše na Malé straně, vy- práví o bouřce uherské 9b; — kněz u sv. Vojtěcha v Jirchářích, 1525 poddává se papeži 321 a; ’ — krejéi malostransky, 1524 vypovédén 57 pozn.; — noZif, koniel malostransky, koupil dům od Bar- toše písaře, 1524 účastníkem bouře 56 pozn. Onšpak v. Ansbach. opat slovanský v. Praha, klášter Slovanský ; — tepelsky v. Teplá. Opatovice v: Praha. Opice (Vopice) z Třebska Jan z Hradce Králové, soused St. m. P., úředník viniční a záduší týn- ského, 1524 počíná bouři 52, 53, 315a, 316b; — dům »u Vopicü« 340a. REJSTRÍK. opilstvi 382 a—384 b. Opl. v. Fictum. ortele 259a. Orudka v. Sípecky. oratori arciknizeci 1526 ohlaSuji smrt Ludvíkovu 1932: — císařští v Jihlavě (1436) 305a; — královští na snémich v. z Bozkovic, štejna, Salkan, Thurzó, Žabka; — pražští u krále (1529) 250a. Ortlof v. z Bozkovic Archleb. Oscá$ prorok (bibl) 385b. Oscl, Vosel Jan, 1522 opatem na Slovanech 358b; — 1526 dovoluje pohibiti T vypovédénce 182a. »u oslü« dim v. Praha domy, Slivka. osočování v. zradou nafikani. z Pern- Ostřegowm, Ostřehom: v Uhrách, Ferdinandovi 226; — 1529 dobyt Turky 266a. ostřehomský arcibiskup v. Salkan. otec sv. v. papež; otcové svatí staří 120a, 154b, 324a; — viz doktoři. Olík, soused hradcansky, 375a. Oujezd v. Lupáé; Praha, Oujezd. Oulehle Jiří, farář podobojí u sv. Štěpána Vel. v N. m. P., 1525 poddává se papeži 321 b; — 1526 obviňuje Mik. vřeten. 208 pozn., 209 b, 340 a. ouplatky v. úplatky. ouřady v. úřady. z Ourazu viz Albus. ožralství kněžské 267 a; 1527 poddal se kr. Palomar Jan, legat basilejského koncilia v Cechacn, 1435 mluví při jednání o kompaktáta 120 b. páni čeští v. stav panský; — uherští,.1509 v průvodu králově v Čechách gb; 1525 v. kompaktáta; 1526 v. Moháč. papež (otec svatý, stolice apoštolská, papežská, řím- * ská) v kázaniích Caherovych 26a, 110a, 144, 302b, 303b; — jedná o. kompaktáta 28b, 112b, 119, 120, 367b; — vydával na Čechy klatby, povolil kompaktáta 31b, 305; — svécení jím lidé nerovnají se Lutherovi 32a; — nálezky Ciní 34a, 35, 36, 301a; — &temflován od arcib. ostrihomského 71; — v Čechách chtějí mu oči zakouřiti 116; — jeho ustanovení hynou 121 b, 122; — nesňal klatby s Čechů 122b; — má legáta v Budíně ke sjednocení s Čechy 123, 153a, IS4 b, 155a, 157, 160b, 307 b, 323 b, 324a. 325b, 326; — v fecech Rokycanovych 137a, 140b, 141a; — nesvolil k volbé Rokycanové 138b, 139a, — kým je podle mínění br. Matěje a j. 146b, 148, 149a, 196b, 202a—206a, 382a, 385a, 395b; 

Strana 419
NOVOMÉSTSTÍ—PAVEL. 419 japež zamítl kompaktáta za kr. Jiřího 161 a; — bojuje 1527 s císařem 231 a—236b; — .haněn 242 pozn.; — přijal panství od Konstantina Vel. 300b; — prodal kněžství Rokycanovi 304 a} — způsobil bouři 1483 v Čechách 305b; — rozmnožuje obřady (1523) 359a; — učení papežské jest Antikristovo 63 a; svátky 63 a; víra 270b; roty 211a, 3orb; poslu&enství 304b, 305a; obfady hynou (1523) 358 b. — v. Gelasius, Kliment VIL, krestané, legát, Lev. Pius II., Řehoř, Římané, víra. Pardubice v. z Pernštejna. Parma v Italii, 1527 za boje cís. s papežem 235 b. pasíf upálen v. Václav pasíř. Pasov, pasovský biskup v. Faber. .Pastucha Jan, 1526 hejtman vojska pražského v' Uhrách 192a, 196a.. pastyFi nevérni 252a; v. knézi. Pašek z Vratu Jan, mistr, ze St. Knína; jeho jméno a erb 17b; jeho rod (prý zlý), mládí, život (do г. 1518) 17, 18, 306b, 336a; příbuzenstvo 222 pozn.; chot Kateř. Pikhartová 54b, 280a, rodina 280 a; povaha 17, 18, 282b, 286, 290. 292a, 293. — (1518) primátorem 308; — způsobil jednotu pražskou 11; — (1521) zřídil processí 307 b; — (1522) rytífem 1 pozn., hofrychtefem 3 a, 12 pozn., 17b, 20b, 30b, 307b, 308a, ` — uvádí opata na Slovany 358b; — (1523) zbaven primátorství a hofrychtéřství i po- jímá záští proti nástupci svému Hlavsovi 16a, 19; — (1524) v březnu opět primasem, vyhrožuje mstou, probiraje se v patefich 27a, 65a, 91, 92, 94a, 103. 308 b;. — přátelí se s p. Lvem 13 pozn., 29a; — jedná schůzi v květnu proti pikartüm 308a až 314b, 375; — smluven se Salkanem 329b; Pošek s Vratu dává sepsati artikule proti vězňům 320b, 321 a; (1525) jako králem, vejše nežli král v Praze 291 a, 327b; vede spor s vézni 95 b—98 b; nafíká je z mordü 126b; vypovídá je 335b, 336a; vzdoruje, když král se vězňů ujímá 95. 98b, 105 b, 174, 176, 185, 369, 370; pronäsleduje pikarty 361; nutí k »nápravám« 326—328; v. nápravy; přijímá úplatky 128 pozn., 169 b, 247; mluví a jedná potupně s mé&tany 127b, 166b, 167 b; projevuje nepřátelství k Bartoši písaři 168b; jedná na sněmu o jednotu víry a mluví o těle a krvi páně 113, 116 b—117 b; jedná v Budíně o kompaktáta s legátem 152, 155 b, 172b, 176, 323a, 325; umlou /à se tam s arc. Salkanem proti králi 190b; vrací se pfes Kutnou Horu 326b; (1526) pozdvihuje se proti králi 272a, 273, 336, 337 a; zrádně se chová ve válce s Turky 327 b; vinen jest smrtí královou 336, 337 a; vyhlašuje v obci smrt královu 327 b; dá odsouditi Mikuláše vřetenáře a Kláru 3394; (1527) viní vypověděné z mordů 222a; obnoven v.primátorství 223 požn., 219a; (1528) odpírá královým snahám o smír 237—240; dá upaliti f]aśnófe a pasife 241; ` ^ ; vysazen z rady méstské 245, 326b; (1520) strojí pikle proti- smiru 249 b, 250a, 253 až 255, 257b, 260b, 328, brojí proti králi a chce udržeti a obnoviti jednotu v Praze 255 a, 262a, 273, 337b, (1530) smifi se' s Hlavsou 336 a; má byti odpraven 326 b, jest odsouzen a vypovédén 185 b, 197, 272a—275b, 336a—338b; — vyznává víru ve sněmu 307; osnuje spiknutí 4b, 51a, 52a, 98a, 360b; provádí bouři 52a—55b, 315 a—318 a, 376; slyšán před knížetem 81, 85b, 331, 334, 335 b; terrorisuje obec a »kraluje« 318a, 335; dává se provázeti ozbrojenci 361, 376b; dává si troubiti pri obédich 318a; penézi.a mukami hledá svédky proti Hlavsovi 64b, 65b; mučiti dá Matěje hřebenáře, kmotra svého 18b, 64 b, 165a, 335b; úštěpně mluví o víře 19a, o mái »Svábské« 170 b; nevšímá si skutecného rouhání 102b; potupné odbyvá Mik. »od hlohové koruny« 18b; dopouští zlému 103b; nosí klevety na rathouz 102b, 103 b; pronáší radu 95a; — dalsi osud jeho a smrt (1533) 279b, 2804. patek v. pist. | fätere Paškovy 308 b. patriarcha cafihradsky, 1452 jedna s Cechy 305 b; patri- archové (bibl.) 346. Pavel sv. apoštol (bibl.) 39b, 44a, 69b, 118 b, 146b, 148 b, 200b, 204a, 346b, 347a, 380, 381, 382b. 383 b, 387, 388a, 302; — — vyznání o něm Mik. vřetenáře 2092, 210Ъ, — sv. P. špitál v. Praha, špitál ; — kněz od sv. Michala, z bratrstva kn. Mart. bet- lémského, 1524 vypovědín 62b; — — v. Písecký; — kolář, obecní starší, přispívá PaSkovi (1529) 255b; — posel do Teplé 375; 53* 

Strana 420
420 Pečeně Mikuláš, soused praž., 1490 spikl se proti králi 7 b. pecet. purkmistrova 54b, 55a, 316 b, 376, obecni 221a, radní 60b, 61, 62b, zemská 139a. peklo, horoucí, třetí, pekelné brány, 147b, 150b, 162b, 203, 241 a, 2441, 261 b. penězokazi v. Fictum, mince. Perglerová z Perglasu, chot Opla z Fictum, 166 pozn. perkmistr v. Opice, Zachlubil, Praha (perkmistr a vinice). Perknovský z Perknova Hynek, soused turnovský, 1526 schvaluje víru Mik. vřetenáře a jest uvězněn 208 pozn. 212a—214b, 340b; — Václav má dim na Poricí 212 pozn., 213 pozn. z Pernstejna Ja n na Helfenstejne, 1526 poslem król. ke sněmu českému 187a; — Vojtěch na Pardubicích, 1523 sproštěn úřadu 14b; — — 1525 při jednání o kompaktáta v Budině 152 a, 323 a, 324 b; na sjezdu kolínském 178 a; 1527 hejtmanem zem., smluvčím Pražanů a vypověděných (do r. 1529) 223 pozn., 228b, 229a, 238a, 249 b—250, 253 b, 328; 1530 pfimlouva se za Paska 336 a, 337 b. Perštejn, hrad pod Krušnými horami, v. z Fictum. Pešť v Uhrách 1527 poddala se Ferdinandovi 226b; — 1529 spálena Turky 193b, 195a. Peterka, měšťan v Hradci Král., nevinné zmučen 162, 164 b. »u póti korun< dim v. Prokop písař. Pétipsy, ves v C., v. z. Fictum. Petr sv. apo&tol (bibl) 41a, 171 b, 200 b, 292 b, 351 b, 386b; — kostel sv. Petra v. Praha, kostely ; — doktor (1524) 317a; — noZif, méStan praZ, 1526 vypovédén 182b; — opat v. Tepelský klášter. Pflug z Rabštejna. Hynek, hejtman zemský, 1529 ujímá se vypovedenych 253 b. Piacenza, Placentia v Italii, 1527 v boji cís. s papežem 235 b. »pikarti«, přezdívka, smyšlená upřímným lidem, 29b, 33 a, 35b, 37b, 45b, 46a, 66b, 75, 103b, 170a, 182, 241a, 248, 265a; — t j Tábotri 139b; — t j. Bratrí 269b, 276b, 278b; — povstali (okolo 1520) 34a; — Miruše k nim se přidal 349b; — utrpéní 83b; — nedokázáni v Praze 286b; — 1524 kroky proti nim 28b, 29a, aż 368, 375—379; nařčení zradou, z mordu, ze — nařčení zradou, z mordu ze srozumění s Turky 6ob, 91a, 125a, 176 pozn., 178a, 104, 361, 367 srozumění a z trávení 378 a; REJSTŘÍK. »pikarti« véznéni 67; — vypovídáni 69, 70b, 71 b, 171b; — iád o nich obecní 73 b, 74, 115 b, 174 pozn., 319b, 320, 360b; — hádky o né 77 b, 78, 329 a—336 a; — Cahera je zkoumá a udává 108 a, 110 b; — 1525 zamítají se prý zákonem božím 133b; — br. Matěj o nich 143 a—147 b, 202; — vojna na né vynosná 247b, 291b; — za ně vyhlášeni, kdo protestovali proti jednotě s Rímem 154a, 3242; — chce je věšeti Duchek kramaf 179a; — 1526 kn. Jeronym o nich 199 b, 200; — 1527 pry mrskali déveCku Zemlickovu 224b; — 1528 pikartem vinén flaśner a pasii; — 1529 prý příčinou zloby boží 267a; — v. lutheráni, Martin betlémský, Praha (vězení), Praha' (vyšlí) a Praha (konšelé). Pikhartové, rod pražský, příbuzný s Paškem a Zigou, 54 pozn., 280 a; v. Frank. — Adam 222 pon; — — Jan, purkmistr, (1525) 166b. Pilát, vladať rfímsky (bibl), 120b, 124a, 148a. »piláti« v. preláti. Pipa Aureus Jan, děkan podobojí královéhradecký, 1525 přijímá jednotu s Římem a jedná v Budíně o kompaktáta 152a, 321 b, 323 a. písať obecní nemůže obci své svědčiti 61 b; — pražský radní při úř. zemských v. Praha, Jeronym ; — nejv. zemský, v. Beřkovský, Litoborský. Písecký Jiří, mistr učení Pražského, skladatel kro- niky; životopis jeho v úvodu; 1515—19 školním mistrem v Klatovech, od- bývá zkoušky 355 a—356 b; — — 1518—1519 přijat za člena university, o čemž píší mu rektor Třeboňský a mistr Koranda, 352, 355; — — 1821 probostem 357a; — -— 1523 examinatorem; nav&tiví v Hore kn. Büchala 359b; 1524 examinatorem, polemisuje s Mirusem 345—352; — — nav&tiví bratra v Syciné, 360a; 1525—6 dékanem 360b, 362a; — — kronika jeho 355—362, citáty z ní 12, 25, 52, 72, 112, 123, 128 vesměs v pozn.; svědčí o povaze kníž. Karla 88 pozn., 360 b; odsuzována Bartošem 294b; — Pavel, bratr Jiřího, kněz, 1518 vrací se z ordi- nace benátské 355b; 1519—24 knězem v Klatovech 355a, v Hoře Kutné 356a, 357a, v Sycíné 357b, 360a, 3613, . v Praze u sv. Linharta 361 a. Písek v. Hroch, Písecký. 

Strana 421
PEČENĚ— POPRAVY. píseň andělská a j. 1524 při bohoslužbě se dopouští 23b; — nábožnou zpívali vězňové 77; — 1525 »Verni kfestane« zpival Lorenc trubač 155 a, 324 b; — 1526 »kfestanskou o umucení pána Krista« zpíval pied smrtí Mik. vfetenáf 212b, 215 b, 218a, 340; — 1528 »Vesely nám den nastal« zpivaji Novoméststi při rozdělení jednoty 2472; — .tanečné 133a; — historické (1524—1526) 363—373. písmo sv. (zmínky a citáty ze St. i N. zák.) 8a, 116a, 117 b, 118, 120, 129a, 132b, 133 b, 143, 1452, 146a, 147, 148, 149, 151 a, 162b, 170a, 202a, 203a, 210a, 218b, 219a, 310, 313b, 314, 350b, 380a—392b; — v. Abakuk, Abel, Abraham, Absolon, Adam, Adama, Achab, Achitofel, Aman, Amasa, Antikrist, Antiochos, apoStolé, Aron, Asvér, Balák, Balám, čtení sv., Daniel, David, Esther, evangelisté, Faraon, Festus, Gedeon, Gomorrha, Herodes, Holofernes, Cham, Idumejské krajiny, Isaiá$, Isak, Israelsti, Jakub, Jan, Jeremiáš, Jeru- salem, Jezabel, Joab, Job, Josef, Jonáš, Kain, Ka- naan, Korintští, Lot, Lukáš, Madianští, Mardo- cheus, Marek, Maria, Matouš, Micheáš, Mojžíš, Naboth, Nabuchodonosor, Nikodem, Ninive, Noe, Oseas, Pavel, Petr, Pilát, Saduceové, Samuel, Saul, Seboim, Sedeciäs, Sion, Sodom, Salamoun, Savel, Štěpán, Tobiáš, Thessaloničtí, učeníci, zákon, zá- koníci, Zuzana, Židé. pivo 383 a. Placenci v. Piacenza. Planknar z Kinšperka Volfhart, 1524 chtěl býti pod- komořím 29b, 30b; — 1532 jako podkomoří smlouvá Pražany Brikcím 373. Plánský z Hradiště, kanovník v. Jiří Plánský. Platómikové, stoupenci Platónovi, 351 b. s M. Plechovnička Jan, j. Kolínský, farář podobojí ve Stříbře, potom v Hoře Kutné, 1525 přijímá jednotu s kato- líky 321 a. plundrování 261 b; Plzeň v Čechách, 1523 jedná o stvrzení privilegii 374, 377 a; — 1525 měšťané plzeňští při jednání o kompaktáta 152a, 323a; — kraj plzeňský má svědčiti proti Pražanům 236a; — radi se s Pražany o pomoc Švihovským proti kní- žatům bavorským 273 a, 337 a. »pocta , dar knězi 77a. Počátek Václav, kněz, stoupenec Lutherůy, z družiny kn. Martina betlémského, farář u sv. Havla, podán do Týna 91b, — 1524 vypovědín 62b; — 1525 potupen za bludafe 130 a. počty v. královský, sirotčí, Lev, sbírečné. podací právo 22a. 421 podbiskupství v. Cahera, z Chocně Václav, Korambus, Lupáč. poddaní 153b, 197a, 323 b. Poděbrady v Čechách, vězení kněží táborských a Bratří 132 а, 301 а, 305 a. Poděbradský v. Jiří: král, Minstrberský kniže. podjednou v. administrátor, biskup, církev, kněží, kon- sistoř, římané, stavové. podkomoří v. z Fictum, z Hrádku, Planknar, z Valecova, z Vřesovic. / podobojí na sněmech a sjezdech v. sněm, sjezd; — 1522 sváří se s římany pfi korunovani 306 b; — 1525 jednají o kompaktáta a jednotu s římany 113, 114, 152 a—155, 314 b, 322a—326 b, 377; v. admi- nistrátor, arcibiskup, biskup, kněží, konsistoř, sta- vové, svátosti. Poduška Jan, farář týnský, asi 1517 uveden do Týna 91 pozn., 332 a; 1519 pěstuje styky s Lutherem 127 pozn.; káže bludy 356a; zastavil stavení hrobu božího 83a; zastavil processí 307 pozn.; 1520 umřel 356b; 1525 potupen za bludafe 130a; — Václav, měšťan pražský, otec Janův, odvolává bludy a tupi své syny 127a. Podvinský z Lerojid Jan, 1490 spiklý proti králi, čtvrcen 7b. bohanć stafi nebyli pfijimaCi osob 69 b; — nebyli tak ukrutni, jako jsou kfestanć 144 b; — obráceni sv. Pavlem 210; — zbofili Řím 231a; -— pohanské obyčeje, véci, 300 b, 332a, 387 b, 392b; nauky na universitě, poh. filosofové 345 a, 346, 349 a, 352 a; — v. Turci. Pohořalec v. Praha, Poh. pohorsená 134. pokáni v. svátosti. bohrüzky 84a, 94a, 100a. pokrytství v. kněží. s Pokštejna Kozel J an, 1527—28 konšelem 245 b, 249 a. 291 pozn.; — Modest, mé&tan St. M. P., vězněn od Pra- Zanü 221 b, 223 b, 258a. pokuty 73b, 9o b, 98a, 101 b, 239 b, 254a, 259b, 268a. 271b, 205, 319b, 330a, 384. Polák v. Lorenc, Michal. polský král v. Zikmund. Poledne, kloboučník, 1524 mluví proti Martinu betlém- skému 311, 312; — 1526 prozpěvuje při zprávě o smrti králově 327 b. pomazání sv. v. svátosti. bomluvy vzájemné zapovédény (1524) 73a, 319a. ponücky v. Praha, ponocní. bopravy, popravci 222 а, 341, 342. 

Strana 422
422 REJSTŘÍK, pořádky v. řád. Poříčí v. Praha, Poř. poslové královští v. legát; městští, z měst král 1524 slyší vézné 99—104a; panští v. Klimentský, Michal postfihač. z Postupic v. Kostka. posty v. púst. posvícení (1483) 287b, bosvícenská príprava 160 b. Potmébil Jan, soukenik praZ, 1525 vypovédén, pridal se k Bratfim 278 b. potupy 99 b, I00a, 319 b, 330; v.. hanéni, lani. poustevník v. Matěj. kozdvihowani, elevaci pfi mSi, Fád 46b, 129 b, 130a, 170 b. pozdvižení v Praze v. Praha, obec v bouři; v říši (1523—27) 231 b. Praha: "v. Prokop písať: u apatéka na rynku v St. m. 179b; bific 134a, 147 b, 149 b, 212a, 215 b, 241 b, 243 b, 244a, 280 pozn., 340b; brány: Horská, na cestě k popravišti 179b, 215 pozn., 219b, 241 b; Poříčská 51 pozn.; v. špi- tál; Malostranské, jeviště poprav (1509) IOa; Caletná, Celetná ulice 52 pozn., 215a, 340a, cechmistfi (1524) pracuji o článcích. obec- nich 329a; ve schüzi g. srpna 590; (1525) “sklá- dají sousedům živnosti 125a; cechy, (1524), v nich žaloby potutelné 67, vypovídání 144b; (1525) napravování u víře I25, 126a, processí 160a; — cechovní přísahy 126; viz řemesla, živnosti; domy: bekyní v..níže Templ; dvůr králův v Ce- letné ul. 215 a; u Fortuny v. Daniel; u hlohové ko- runy 18 b, 192a, v. Mikuláš; na hřebeně 183 pozn. ; u jednorožce na fynku St. m. P. 55 pozn, v. z Pokst: ; u konve 179 p.; u Krásü 221 p., v.z Pok- Stejna Modest; na lopaté 182 pozn., v. Lopatský ; u melouna 52 pozn., v. Roh;.u měny 55 pozn., v. Daniel; u oslů (461-II.), v. Slivka; u pěti korun, sviní (472-L), v. Slivka; u Salomüna (592-L), v. z Pok$tejna Modest; Senkovni, v nich hádky o víru 102b, 103a, 169b; Smerhov v. Prokop krejčí; Templ, dům bekyní v Celetné ulici (589-I.), na němž malovány boží muky 215a, 216a, 219b, 340a, 341a, v. Marta. Mik. vřetenář; u tří korun 192; Týn, z Tejna, v. Blažek; u vlka, na malém rynku Stm. 179 pozn. ; Zbiroh (479-II.), v. Klára hospodyně; u zlatého kola 288 a; u zlaté trouby (933-1.), r. 1523 odtud královna dívá se na kolbu 14b; v. Jan pernikár. Opice, Otík, Řehák; dvůr králův v. Praha, domy; fary 32a, 160a, 208a, 222b, 292b; v. kostely sv. Haštala, Havla, Jiljí, Jindficha, Klimenta, P. Marie, Michala, Mikuláše, Štěpána, Týnský, Valentina, na Zderaze; Petra, Praha, faráři.v. Praha, fary, kněží; na Františku, v. Praha, klášter sv. Anežky; hejtmané vojska městského, 'v. Blažek z Tej- na, Pastucha; honby v Praze (1527) 220b; hospodář rathouzský (1524) Jan a Ře- hoř 52 pozn.; hospody 75b, 170a, 324b; hrad Pražský, sv. Václava, zámek: (1484) král se sem odstěhoval z města 288; (1490) popravy tu 7b; (1509) pobyt králüv, korunováni, tanec 9; (1522) příjezd krále Ludvíka, koruno- váni královnino 12b, 14, 135 b, 195 b, 306 b, 374 aż 375; (1524) sném o sv. Markétě v. sněm ; chodil tam: Bonuse k nékomu 65a; v bouii 57b; kníze Karel slyší tu Zigu 65b; útulkem uprchlých 331 a, 376b, (1525) sněm tu I12—117; (1526) sněm 193a, 195; volební 198a; (1527) pobyť králův, sněm, korunování, véznéní Perknovského 214a, 220, 221, 223, 236, 248; (1528) umývání nohou o Zel. čtvrtek v zeleném pokoji 229b; (1530) král. pobyt, ortel nad Paikem 269b, 272a, 316b, 331 a; v. Hilarius, kanovníci ; Hradčany (1524) dům Otíkův -375; v boufi 57a; (1527) honby na H. 220b; impressor 68a; sv. Jiljí chrám, kněz, v. Praha, kostely; Jilská ul. 221 pozn.; Jirchâfe, Smradañe, ulice 321a, Praha, kostel sv. Vojtécha; kanclér v. Sobek; kancelśf 53a: kanovníci v. Hilarius, Jiří Plánský, Sovka, Żak; kláštery; v bouři (1483) 201 a; (1521) vybity. luzou 357 b; sv. Anežky a sv. při kázaní 68a; Emausy, Slovanský kl., opati v. Matěj, Osel, Sov- ka; (1526) na hřbitově pohřben Jan Erazim 182a, 291 a; (1528) vítání král. Anny 236a; sv. Tomáše na Malé straně; (1509) neštěstí při divadle, jež mniši strojili Qa; (1524) výtržná kázaní v. Michal mnich ; farář viz Františka, (1524) vytrznost konšelé, rada městská, jich vážnost 19, 60b; význam přísahy 61 a, 62a; nemohou svědčiti sobě sami 61 b, jich práva 189a, 245a, 258 a; jich si- zeni 74a, 81 b, 320 b; jejich skutky v. Praha, obec Pr.; osoby: v. Bartoś nożif, Béchovsky, Blažej soukeník, Bohuslav kožišník, Brikci mistr, Ca- cerda, Daniel, Erazim, Fikar, Hoaléř, ‘Helm, Hlavsa, Hrdina, Jakub bak. (Kocúr), a Jakub kožišník, Jan pernikár, Jeziiek, Karban,. Lanc- mann, Léva, Mládek, Myslík, Nejedlý, Pašek, Pa- vel. kolář, z Pokštejna Jan a Modest, Prefát, Ře- 

Strana 423
PORADKY—PRAHA, MNIŠI. háček, Roh, Smil, Sova, Šipecký, Šorf, Švik, Tře- Stik, Zelé, Zäba ; Praha, kostely a kaple pražské v. arcibiskup, kázaní, »nápravy«, Rokycana; v nich bouření proti kr. Zikmundovi 137, proti vypovédénym- 249 b, 276 a, 295 b; radost nad narozenim kralevicovym (1527) 225b; Betlémská kaple; (1521) káze tu Münzer 257b; (1523) proti právu university uveden sem Кага! tel Prazany 359a; kazatel v. kn. Martin; boho- sluzba tu 48 pozn. 5o, 67b, 169b, 170a, 367a, v. mSe Śvabska; sv. Barbory a Františka v. Praha, klášter sv. Anežky; Božího Těla v N. m. P. kaple (asi 1521), kázarí Münzerovo 1032; sv. Haštala kněz v. Jeronym, Šimon; sv. Havla; (1519) pochován tu M. Václ. Karnda 356a; (1524) káže tu Miruš; — kněží v. Jakub Kulhavy (1524), Jeronym (1525—26), Noznicka Jan (1526), Pocatek Vaclav (1524); — osada v. Matěj hřebenář, Pašek; sv. Jiljí; (1483) v bouři; (1519) Bartoš písař kostelníkem, bydlí tu blízko 76 pozn., 221 pozn.; (1524) kostelníkům hrozí Jan z Prošovic 58 pozn. ; (1527) kázaní Caherovo 132b; (1529) Cahera tu zvídá o svém vypovědění; — kněží: Jakub v. Slovák; Jan plebán (1526—9), potom v Berouně, štve proti vězňům 290 a; Jindřich, far. (1523) mezi administrátory 360a, (1524) modlí se za vězně a proto trestán 76b, 77a; v. Michal Polák (1480) ; Václav Rosa, kaplan (1525) 52, 128, 162 pozn.; — osada v. Šrámek sladovník. sv. Jindřicha farář Jan, (1523) mezi administrá- tory 360a; 'sv. Katefiny osada 208 pozn., 339 b, v. Klára hos- podyné ; sv. Klimenta na Poříčí, farář v. Chlupáč Mikuláš; kostelník v. Hrach; osada v. Hrach, Marta; sv. Kříže Většího v St. m. P. osada, (1524) při- jala mnicha Michala, vyhnaného z klášt. sv. To- máše 63a; 167a; sv. Linharta kněz v. Písecký Pavel; P. Marie ha Louži, kněz, v. Mikuláš doktor ; P. Marie před Týnem v. niže Týnský kostel; sv. Michala v Opatovicích, (1524) káže tu sedlák 53 a, 333 a; osada v. Šorf, Žemlička ; — v St. městě v. Pavel, kněz; osada v. Duchek, Roh Zikmund. sv. Mikuláše na Malé str. (1509) bouře u fary 9b; farár v. Ondrej (1509) ; —. v St. m. P. farář (1523) v. Šídlo; sv. Petra na Poríti, (1524) bouilivá kázaní Cahe- 423 rova a j. proti vězňům 67 pozn., 145 b; farář v. Halirek; Praha, v rathouze kaple vězením (1524) 317b; sv. Štěpána ve zdi v St. m. P. osada 183 pozn.; v. Kapalin; — Velikého vN.m. P., (ok. 1520) šíří se tu učení Lutherovo 32 pozn. 86b; (152445) bouřlivá kázaní proti vězňům 67 pozn., 45b; kněží v. Oulehle Jirí, Provazník Mikuláš, Řepanský Zikm., Slovák Jakub, Václav, Vojtěch ; Týnský P. Marie; za času Husova znesvěcen cizoložstvím 292b; dán ve správu Rokycanovi 139a, v. Rokycana; oltář Rokycanův 326a; hrob bisk. Augustina Luciana r26a; Bratfi tu odvo- lávají bludy (1461) 131; (1518) oslava sjednocení měst Pražských 11 b; (1521) processí slavná 307 b, kázaní Šišmánkovo 357 a; (1523) svěřen Caherovi 110Ъ, 144b; (1524) Cahera se prochází v čas bouře na kranci pod kalichem 314 b; na faře véz- něn kn. Jindřich 76b; návštěvou br. Matěj 144a; (1525) kázaní tu bouřlivá 26 v. kázaní; v. »ná- pravye; jat na faře br. Matěj 140a; — kněží v. admimistrátor, Cahera Havel, Marek Jan, No- žička Jan, Poduška Jan, Rożdalovsky Václav, Vojtěch; — osada sbírá na Caheru 248 a (1524) v bouři 52, 53 b, 315 a, 316; v. Ziga; — zádušní úředník 52 pozn., v. Opice; sv. Václava kaple v dómě svatovítském; (1522) za korunování královnina 12, 306b; (1526) tu volba krále Ferdinanda 198a; sv. Vojtěcha v Jirchářích, kn. Ondřej 321 a; na Zderaze, kněz v. Heremita; kostelníci v. Praha, kostel sv. Jilji, sv. Kli- menta; krámy masné, (1524) tam žoldnéři ukrytí 102 a; Zigovy 280 b; přirovnání ke krámüm 288a; Kunešovic ulice (Melantrichova) 221 pozn.; lázeň Točenice v St. m. P. (328-L), 356a; literáti, r530 zpívali Tedeum pobuilivé 2932; v. processí; | na Louzi v. Praha, kostel P. Marie; Malá strana; (1509) bouře s Uhry gb; (1524) nařízení král., aby pikarti nebyli trpéni 81 pozn.; Malostranští raďí se proti rouhačům s Prazany 84a; podinaji na Oujezdě bouři 51a, 52a, 53b, 55—57, 65a, 75b, 78, 79a, 80a, 316, 317, 334, 373, 377a; vypovidaji pikarty 163a. 173 a,, 278 pozn., 320a; »humenni vrabci< 57b; v. Bartoš nožíř, B. písař, brány, Kalenec, Praha, klášter sv. Tomáše, kostel sv. Mikuláše, Malec, Michal Ondřej, Oujezd; maršálek městský, Oldřich 52b; město Dolejší (= Staré, 1518—1528) 317 b; Ho- řejší, v. Nové město; mniši mají v Praze místo k svému náboženství 

Strana 424
424 REJSTŘÍK. 314b, 315a, v. Praha, klášter sv. Tomáše, sv. Anežky; Miruš; Praha, most, (1522) s mostu skákal Kakas 17a; na Müstku sr; Nové město Pražské, sjednoceno: se Sta- rm (1518), 11a, 16a, 340a; oddéleno (1528), 245 b; vypovídá měšťany 163 a, 278 pozn.; 1528—9 jedná s vypovédénymi 250b, 251a, 252b, 253a, 254b, 255a, 258, 259a, 260b, 270, 273; klášter Slovansky, v. Praha, kláštery ; kostely, v. Božího Těla, sv. Jindřicha, sv. Kateřiny, sv. Klimenta, sv. Michala, sv. Petra, sv. Vojtěcha na Zderaze, sv. Štěpána; písař, písař menší v. Brikci; rychtár . v. Boršík; obec praž., lid, rada, konšelé starší a obecní, strana Paškova, Pražané: (1415) počínají vysta- vovati monstranci 303 a; (1438) pfijimaji Rokycanu 139 a; ' za Rokycany lid nutí k zpovědi, konšelé podléhají kněžské vládě 305b; . (1461) někteří pronásledování pro víru 131 a; za Jifiho bohati 14a; (1483) mor; konšelé falżuji kSafty 287 b, boufe proti nim, stínáni, vypovédéni 7a, 288; 305b; obec triumf slavi 289; (1484) smiřují se s králem; (1490) spiknuti proti králi; stínáni 7 b; (1509) lid vzbouřil se proti Uhrům; tresty 9b, nevážnost ke krali 10a; (1518) jednota mést 11a, 16a, 308, 340a, 355b, 374b; (1519) br. Matéj píse obci 200a, 202 b, 380—395; a káze tu 142b; (1520) dobyli.Janovic 357a; pomíjejí processi a vystavování svátosti 32b; hádky náboženské 33, 34, 102 a, 103, viz Můnzer, Michal; (1522) při příjezdu králově 12a, 17 a; při koru- nování 12b, 306; uvádějí opata na: Slovany 358b; (1523) v nevoli se šlechtou prve, nyní se shodli 13, s p. Lvem 29b; zvou krále na oběd na rathouz 14a, 374b; pomáhají králi proti nejv. úřední- küm 15a; docházejí potvrzení své jednoty krá- lem 16a, 374b; vyznam té obnovy 17a; prová- zejí krále při odjezdu 375a, vypovídají kněží mírné 19b, 20a, 359b; zasahují v práva univer- sity 359b; vězní dlužníky 375a; Luther jim po- sílá knihy své 302a, 363; přijímají Caheru viz Cahera; (1524) na sjezdu hromniéním 20a—25, 299a, 301b, 302a; pocátky nepokojü 26b, 272a, 34, 110, 35b, 36b, 103a, 308a, 314b; 13. března obnovení rady; o velikonocích hnutí proti lu- theránüm 63a; spiźteli se s p. Lvem 29b; sočí na spoluradni 30a; 1r. kvétna skládají artikule protilutherské 37 b, 452a, 90b, 92, 329b; fidi se krvavym knézstvem 382a; 24. kvétna obec na rathouze jedná o knéze Martina a soudruhy, kteří odcházejí 47 a—49 b, 135a, 136a, 144b, 308 až 314b, 360; v červnu bouře proti konšelům a vypovídání na Malé straně 56 pozn., 74b, 320b; 373, 377 a; radí Malostranským 56b; přijímají list od legáta o sjednocení 28b; na sněmu o sv. Markétě 28b, 307a, 375; předvečer bouře, přá- telství s úředníky desk, povyk na Oujezdě 51b, 52a; pfiCiny boufe 2b, 3, 4, 5, 111 b, 315a; 9. srpna výbuch 1, 3a, 4b, 48, 53b, 54, 57, 58b, 59a; 97b, 103b, 111b, 136 b, 256a, 315—318, 3314, 332 a, 334 a, 373 a ; konš. píší o vězních 59 a, 376 b, rozpisování; obec o tom nevi 59a, 60b, 62a; zvoni a zpivaji 145a; naříkají vězně 60b, 61b, 62, 65, 662a, 91a; IO. srpna na schůzi 62b; vy- povídají kněží Martinovy; hledají mukami svě- dectví a nenašli 64, 65, 67, 364—368, 375b; pro- následují sousedy krutě a nespravedlivě 68a, 71, 79, 80, 107, 285b, 288a; mají vidění všeliká a nepokoj v duši 69, 70, činí nátisky učitelům 69 a, 92; posílají posla ke króli 71a; pfijimaji arti- kule protilutherské 72a—74b, 318a—320b, 321a, 361 b; nutí k přiznávání se k nim 75—77, 79, 80, slyšánií s vězni přeď knížetem 81 a—106b, 330a, radní vyprávějí o Paškovi 102b; oklamali krále o vězních 106; kupují Přerov 326b, 360a; Praha, (1525) dosahují od krále vypovědění vězňů 104a a7 105; jednají na sněmu o jednotu víry i12b aż 116, 122b; nuti k nápravám 124—131, 142, 326a—328b; o nich bratr Matěj viz Matěj; na- plnilo se o nich písmo 148b; jali bratra Matěje 149 b; jednají v Budíně o kompaktáta 152a až 157b, 322a—326b; osazují doma rathouz 324b; klamou krále a vracejí se bez výsledků 158b; poslové v Čáslavi 326a; vypovídají sousedy 157 a—159, 162, 163a, 164b, 166b, 167b, 168, 169b, 174a; vítají processím posly z Budína 159, 160 a; dostávají rozkazy od krále, aby se srov- nali s vypovédénymi, a vzdorují 171 b, 172, 174, 175, 379 b; knize a Lev jim pomáhají 173 b, 174; pořádají zbrojná processi 161b; sbéf pra£ská fádi 163b, 164b; muti sousedy 1652; hledaji üplatky a uplácejí 1694, 284a; v obci kfivé vy- kládají listy královy 175, 176; na sjezdu kolín- ském nepřipuštěni, odtržen od nich stav městský 177—178; v obci jednají s posly kolínskými a od- mítaji smír s vypovédénymi 178b, příhoda Duchka kramáře 179; vypovídají manželky vy- šlých 180 a, 181; kníže je v Budíně zastává 180 a; jímají Lopatského 181 a; (1526) poslouchají Paška jako krále 327b, 335, 368; brání pohřbům vypovčdčných 181b, vzdo- rují opětným rozkazům královským o smír 183b, 184—190b; maří na sjezdu v Hoře smírné po- 

Strana 425
PRAHA, MOST—PRAHA, RYCHTÁŘ. kusy 1912; zrádné se chovají ke králi v nesnázi turecké 191—196a, 272b, 273a, 327b; na taZzeni proti Turkům 196a; zneužili král. dobroty 197a; dávají glejty ke sněmu 198a; slaví pohřeb Lud- víkův, účastní se volby Ferdinandovy 198b; pro- pouštějí bratra Matěje z vazby 199a; píše o nich br. Matěj 199—207 a; mluví křivě o br. Matěji 206b; zdržují se od krve proliti 207b; soudí Mikuláie vretenáre 208a—212, 217b, 338a az 342b, a Perknovského 212—213; Praha, (1527) vítaji krále 220a; dívaji se turnaji na rynku 220b; potvrzuji zápisy proti vypovédénym 221a; mají se smlouvati s vyslymi 221b; nové nátisky sousedüm 221—223 b; muéti Slivku a pro- poustéjí 222a—223 b; jímají mé&tky, ale propou- Stéjí je 222—223b; obnova rady 222b; odjezd králův 223 a; diví se děvečce krví se potici 223b až 224b; slaví narozeni kralevicovo 225 b; vzdo- rují rozkazu královu o smlouvání 228b, 2292; soudí Martu z Poříčí 218a; (1528) vítají krále 229 a královnu 236a; smlou- vaji se jalové s vyślymi 236 a—240 b, 245 a, 248 b, 249b—259a, 328a, 329a; napomínání od krále k ńmluvśm 251, 259—260; poslouchají bouřlivé kázaní proti králi 337 a; upaluji flaśnefe a pasife 241 b—273; ztrácejí jednotu městskou po mar- ném odporu 245 a—247 b, 255, 337; jeví nepodda- nost a ukrutnost 245, 247, 248, 250, 286, 293—295; (1520) žádají o stvrzení zápisu 261 a; král přísně je kara; pobufovani na kazanich 262; král vypovídá Caheru 263; (1530) smlouvaji se s vySlymi 268 a—272b, 275a aż 278b; obnova rady 270a; zvídají ortel nad Paškem 274, 337b; (1531) drahota, hlad, ceny obilí 2709; (1532) smiřují se s M. Brikcím 373; obecní dobré 245 b, 246 b, 257a; chasa 164b; po- tfeby 97b; svétnice 88a, 208a, 334a; obchody 260a, v obch. starsi 129b; obilni ceny (1531) 279; Opatovice v. kostel sv. Michala, Žemlička; Oujezd na Malé straně; tam počali bouři (1524) Sra, s2b, s6b, 78b, 317a; pikarti tam 74b, 320b; bydlisté Kalencovo 68 pozn. 92b; Pasífská ulice viz Jan pernikár; pecet obecní 2212, purkmistrská 54b, 316b; radni 60b—62a; perkmistr viniční 221 a, 2492, viz Zachlubil; písař menší Daniel, Brikci; p. obecní nemůže své obci svéd£iti 61 b; p. radní viz Pašek, Prokop; počty sbíre£né 53a; sirotčí 165a; Pohofalec, popravisté tu 7b; ponocni 67a, 70b, 292b; Poříčí 169 pozn, 221 pozn, viz Blažek sou- kenik, Jakub bak, kostel sv. Klimenta, sv. Petra. Marta, Řehák, špitál, Vojtěch ; 554, ‚425 Praha, posel obecní v. Klimentský ; — pranér 7b, 67 b, 222b, 248b; — praporce na rynku 160b; — purkmistr 47a—49b, Sra, 57a, 67b, 72a, 74b, 75, 94b, 162b, 166b, 174b, 175a, 183b, 211b, 269a, 276a, 308—318, 320, 327a, 328a az 330a, 331a, 333b; viz Brikcí, censura, Hlavsa, Jakub bakalář, Pašek, obec Pražská; řád 65b, 66a, 9ob, 97 b, 101 b, 102a, 103, 126b, 164 b, 165 b, 198 b, 295, 328—330 a, 334 b, 337 b; rada městská v. Praha, konšelé, obec Pražská; rathouz, radní dům staroměst., v bouři (1483) 287b; (1518) přeneseny sem všecky soudy Ira; (1523) hostina královská 14a; obnova rady 16a; obeslání kněží kaliSnickych a vypovédéni r9; (1524) Cahera tázán po knězi Martinu 171; schůze obecní v květnu 45a, 47a—49b, 314a; knězi Martinu odpírá se slyšení 135 b; Pasek chce plniti vůli královu 185b; z oken chtěli konšely házeti 49b; obeslání konšelů v předvečer bouře 5I b, 52, 104b; boufe 52—59, 373, 376; tu do vé- zení odvedeni konšelé 55b, 58a, 59a, 62b, 70b, 89a, 155a, 222b, 324b; pry žoldnéři tráveni 66a, 67a, 91 a, 145 b, 146b; osazen zbrojno$i 69a; schůze strany Paškovy 69b, 70; socení 75b; obe- slán kněz od sv. Jiljí 76b; véznéna Dymková 77; kníže a posli slyší tu vězně 80 b, 88 a, 239 b, 329 až 336; obeslán Miruš 06a; vězňům uleveno 10Ia; Pašek nosí klevety 102b, 248a; — (1525) obtěžo- vání nápravami 124 b, 127, 327, 328 ; čten ortel věz- film 105a; jednání o kompaktáta 113a; kněží žalují bratra Matěje 142b; přehlídka zbrojna před rathouzem 160b, 169b, 171b; Slivka véz- nén 165a; Sloup obeslán 165b; sedm vypové- déno 166b, 167a; obeslány Zeny 180a; plná obec 183b; — (1526) vyslech Mik. vfetenáre 208; véz- nén Perknovsky 214a; — (1527) vyslech Martin 218; svolána obec; Slivka mucen a vyprosen 222 a, 223; — (1528—30) jednání o smír (též na novoměst.) 237 b, 245, 248, 250, 252 b, 254 a, 258 a, 259a, 260b, 268b, 269b, 270a, 276a, 277a; ob- nova rady na obou rath. 245, 248b ; — (1530) Ziga véznén 338b; (1531) véznén Ježíšek 281 pozn.; (1534) Zachlubil 280 pozn.; — mazhauz 53b; — ouřad starý 101a; — svétnice obecní 882a, 208a, 334a; — šatlava viz vězení; femesla, star§i jich v boufi 592a, 62a, 317b; skládána pro víru 89a, 125—127, 132b, 146b, 147, 327a; viz Praha, cechy, Zivnosti ; rychtář (1524) v bouři 51 b, 52, 317; rozsuzuje hádky o víru 77 b, 78a; (1525) zakročuje proti na- řčeným 134 a, 221 pozn., 295b; jímá bratra Ma- t&je 149b; (1526) jímá H. Perknovského 213; vede Mik. vřetenáře k hranici 215; (1528) vypo- vídá proti Václavu pasifi 242 pozn.; odsouzenci 54 

Strana 426
REJSTŘÍK. zań se modlí 243b; viz Borsik, Komédka, Va- lentin fezník; Praha, rynk v St. m., (1483) na něm triumf Pražanů 289b; (1490) stinání spiklencü 7 b; (1523) kolba 14b; (1524) shluk lidu, chtěli konšely házeti s oken rathouzu 49b, 50a; hádky o víru 51b, 102b, 317 b; v bouři 58a; (1525) přehlídka vojsk praźskych 161 b; (1526) bouře proti židům zkro- cena Paskem 291 a; (1527) turnaj 220b; v. domy pražské; sbírky v. Cahera, počty; sirotci v. počty; na Slupi byli ukryti žoldnéři (1524) 70a; slużebnici obecni 52, 317 a, v. bific, hospodaf. Makal, maršálek ; Smradare, Jircháre, ulice 321a, v. Praha, kostel sv. Vojtěcha; soudci menší účastní se obecního jednání 47 b, 72a, 308 a, 309 a, 311.a, 312 b, 313 a, 314 a ; v. soud; správci světští a duchovni 107, 172a, 306a; »Stará Praha« 340a; Staré město (Dolejší) 16a, 17 b, 57 pozn., 163a, 179b, 273b, 280b; (1528) odlouceno od .Nového 245a aż 247b; jedná s vy&Slymi 250b a dále v. Praha, vyšlí; rychtář. v. Valentin; starší obecní 20a, 45a, 47b, 51a, s9a, 72, 107, 1672, 181a, 183b; 208a—21i1b, 249, 268a, 276a, 277a, 291 b, 308a, 309a, 311a, 312b, 313a, 314a, 317a, 318, 329, 340a, v. obec Pražská; starší v obchodu 129b; Špitál sv. Pavla na Pofici 181 b; úředníci v. Daniel, Zachlubil ; tarmark 222a; trubaéci na processich 160b; (1523) pfi od- jezdu králově 375a; (1524) pii obédé Pa&kové 318a, v. Beneš, Lorenc; turnaj (1527) 220b, v. kolby; učitelé v. kněží; ulice v. Caletná, na Františku, Kunešovic, na Loużi, Můstek, Oujezd, Opatovice, Pasířská, Pohořalec, Poříčí, na Slupi, Zderaz; universita (učení pražské, kollej Karlova) : příběhy: (1520) účastní se výpravy proti Jano- vicüm 357a; (1521) vnucen jí Münzer 357b; (1523) porušeno její patronátní právo ke kapli Betlémské 20 pozn., 3594 ; vnuceni jí světští ředi- telé, svrhli děkana 359b; — správa: rektor viz Korambus, Kulata, Rakovnický, Šišmánek, Třeboňský, Vlašimský ; — děkan sesazen 359 b; viz Ježíšek, Písecký, Rožďalovský, Vlašimský; — mistři kolle- giáti viz tytéž, Vachek; jako členové kon- vyšetřují a soudi bludy 43b, 44a, 217b, 218a, 242b; (1522) 'nechtějí slyšeti kněze Martina 135 a; (1524) svedení jsou Lutherem 3674; útoky Mirušovy proti nim 345 až 352; (1525) výčitky br. Matěje 147b, 148 a, 205 b; jednaji o jednotu víry s katolíky v Praze a v Budíně 114; tu mají odvolati schisma 156b, 325b; — knihy dékanské 354b, 359b, rektorské 354b; Praha, universita, ucení: studium fysiky, metafysiky 353a, knih fysikü 358 b, Prisciana 357 b, 358 b; — zkoušky bakal. a mistrské 353a, 354 b, 358 b, 360a; — graduovaní mistři v. svrchu jmenované; doktoři: v. Albus, Brikci, Cahera, Černobýl, Kuropě, Lopatský, Pašek, Příbram. Rakovnický, Ropek, Sovka; — kollej veliká: schůze tu obecní Ita, 175b, 178b, 255 a; sjezd podobojích v. sjezd hromniční ; sídlo konsistofe 39 pozn., 113 a, 128 b, 156a, 271 a, 325a, 327 b; piibytek mistrü kollegiátü 345, 349a. 350, 352, 353, 354, 356 a; probošt v. Písecký, Ro- žďalovský, Vlašimský ; — kollej Všech Svatých 358b, v. Vachek.: Vla- Simsky ; üfady obecni 58a, 71 b, 257a; touha po úřadech 160a; v. biřic, hejtmani, hospodář rathouzsky, kancléř, konšelé, kostelníči, maršálek, perkmistr viniční, písaři, posli, ponocní, purkmistr, rychtář, služebníci, soudci menší, správci, starší obecní, starší v obchodu, trubač; — úředník nad sbírkami v. Žába; vězení »královské« 54b, 88a, 10ia, 329; ša- Hava v rathouze, Spinka, pomückou Caherovou 147b, 149b; v. Dymková, Jezisek. Jiří flašnéř, Kalenec, Marta, Mikulas, Perknovsky, Slivka, Sloup, Sobek, Václav pasíř, vinaři, Ziga; vézni v. Praha, vyśli; vinaři, 1524 mučení v šatlavě, aby vydali svě- dectví, 65b; boufeni 293a; vinice u Prahy, ütulek vypovédénych (1525) 173b; v. Cerveny lis; viniéni áfednik v. Barto&. Opice, Zachlubil. vyšlí, vypovědění konšelé a sousedé. strana Hlavsova; (1524) jímáni sob, 54—55. 65 b. 268 b. 277a, 290b, 316b—318 b, 360b, 376; vypovídáni 60a, 65, 75, 93a, 99b, 103b. 105. 127b, 308b. 335b, 360b; vinéni ze zrady a tráveni 65, 66. 165b, 169a, 171 b, 207 b, 292a; písi králi 174a; fád o vypovídáni 73a—74b. 319. 320; osočování Caherou 100a; nedovoleno za né se modliti, ani jim zpívati 76b, 77; slyšání s Pražany od knížete 81—104 b, 329 a—336 b; — (1525) odsouzení krá- lem 105, 106b, 361; tupeni kněžími a Caherou 134a, 144 b. 146b, 147; soud br. Matěje o nich 145 b—I51 a, Bartosûv 164—166; nové vypovi- dâni pro malicherné pfiéiny 166 a—171 b, 361b; král poznává jich nevinu a ujímá se jich 172b až 175, 181, 183—190b, 197a; zastání mají na sněmu kolínském 177 b; přímluvy za ně v Praze marné 178b; — (1526) manželky jich vypoví- dány 180, 321 a; neni jim platen ani glejt králův 181 b; nesmějí býti v Praze pohřbeni 182a; za- stání mají na druhém sněmu kolínském 189; — 

Strana 427
PRAHA, RYNK—PSANÍ. (1527) ujímá se jich král 221; někteří propu- Sténi 222 b—228b; smlouvaji se s Pražany 228b, 229a, 268a—272b, 275a az 278b, 282, 292; po- hánějí Pražany k soudu 236, 237 a; sužování od Prazanü 248b, 252b; — (1529) prosi krále o za- stani 328 a—329 b, dostali glejt a vraceji se 260b, 26r a; kněží bouří proti nim 261 b, 291 b, 292; — (1530) smifeni 336 b, 338 b, 373. Praha. zahrady útulkem vypověděných (1525) 173 b, — zámek v. Praha, hrad. — zbrojnÿ lid v. žoldnéři. — na Zderaze knéz v. Heremita. — žaláře v. Praha, vězení. — Židé za kr. Jiřího chovali v Praze lva i lvici 14a; — (1524) vznäSeni o nich v radé 53a, 315a. 377a; — (1525) jednaji üplatky 169, 287, 361; půjčují Pražanům zbroj 161 b; — (1526) bouře proti nim a týrání 216b, 291 a; — věřiteli. Zigo- vými 247 b. — živnosti; provozování jich závislé buď na víře (1524) 73b, 74, 319b; — (1525) skládány sou- sedům 128a, 129b, 134a, 144b, 146b, 147 b, 237 b. 301 b; — (1529) vypověděným propuštěny králem 260a; v. Praha, cechy, řemesla. Prachatice v Čechách; 1520 bitva Táborských s p. Ma- lovcem 357 a. z Práchňam Bartoš, kronikář, 296 pozn. pranéř v. Praha, pranéř. praporce 160b. ' pravda (boží, evangelia u Čechů 363 b; — o ni zdánlivě stál Cahera 108 a: — tupí se a potlačuje 148; — Němci ji přijali 110a, 149 a, 205b, 363 b; — pro pravdu třeba i smrt nésti 151 a; — kněží jsou její nepiátelé 202, 206a, 359a; — hlásá ji br. Matěj 206b, 385 b; — pravdou je, co lidé smrtí spečetí, 243 b; — zákon boží pravda věčná 244b; — pravdy falší přikryté 285 a; — svět pravdy nepřijal 2992; — bůh pravdě průchod dal 300; . — Cahera nejdfiv mluvil řeči pravdě náchylné 301 a. 302 b, 305 b, 306a, 310a, 312a, 314 b, 315a, 317 b, 327 b, 340b, 351b, 352a. brebendy bohatć lakaji knóżi 35a, 148a, 202a, 203a. Prefát z Vlkánova Bohuslav 104 pozn.; — Jindřich, 1524 konšel pražský, 27b, 52b. preláti (potupně »piláti<) podle kompaktát 121a; — po úsudku br. Matěje 146a, 148, 149 a, 205 a; — pražští, 1525 při jednání o kompaktáta 114, 115, I17, II9b, 120b; — uherští, 1527 -vítají Ferdinanda 225 b. Kristova, páně, zákona) Přerov u Brandýsa n. L., 1524 koupen od Pražanů, 182 pozn. 22: pozn., 326b, 360a; správcem koupě Karban 254 b. 427 Prešpurk v Uhrách, 1527 osazen Ferdinandem 225 a; — 1529 v boji s Turky 267 b. převorové podle br. Matěje 382a. Příbram Pavel v. Hlavsa Pavel; — Jan, zlatník, 1525 vypovédén 166b; 1530 smlouvá se s PraZany 270, 271 a, 275, 276. přijímání v. svátosti, večeře páně. primas v. Pašek, Hlavsa. přípravy v. aparáty, posvícenská příprava. přísaha cechovní 126a; | — konšelská, jakou váhu má, 61, 62a, 245a. 258a; — krále Ferdinanda na zachování práv zem- skych (1527), 220a, 337 b. Priscianus еп na université (1523), 357b, 358. přísežní v. Praha, konšelé. Přísečnice v. z Lobkovic. privilegia pražská cís. Karla 337; — zemská v. svobody; — v. Plzeň, Tepelský klášter. probošt v. Praha, universita ; — podle br. Matěje 382 a. processí u Táborů 160 a; — za Rokycany 359a; — (1483) 280b, 292; — v Praze na oslavu jednoty po r. 1518, 246 a, 263 a. 334 a; — pomijeji (okalo r. 1520) 32 b; — (1521) literátské 307 b; — 1524 v Hoře K., příčina soudu nad Malinskym 38a, 39a, 42a; — pražský řád o nich 464; — 1525 v Praze o božím těle r60b; — v den Husüv 161 b; — vyznáni v »nápravách« o proc. 1302; — bludy a odpory proti proc. 83a, 1672; — pána Krista 150a. Prokop, krejčí z Šmerhova, 1490 sťat pro spiknutí proti králi 76; — od pěti korun, písař St. m. P., 17b. prokurátor v. Doubravský. hroroci 346; biblictí 351a, 395a; v. Abakuk, Da- niel, Ezechiel, Isaiáš, Jeremiáš. Jonáš, Micheáš, Samuel, Oseáš; — falešní 133a, 139a. I44a, 148h, 205 b, 211 b, 254 b, 267 b, 300b, 302b, 342 b, 366—368, 381, 382. prostředkové, prostředníci v. kommissaři. prósy mnišské při bohoslužbě 1524 se dopouštějí 46a. z Prošovic Jan, 1524 hrozí kostelníkům u sv. Jiljí 58 pozn. Proteus, bůh hellensky, 348 b, 349 b. Provasnik Mikuläs, knez u sv. St&p. Vel., 1526 pfivodce smrti Mik. vřetenáře a Kláry, 208 pozn., 217 b, 340a. pruský kníže v. Jiří Braniborský. psaní v. Ferdinand, Jeronym, Koranda, Ludvík, Luther. 54* 

Strana 428
428 Matěj, Miruš, Písecký, Praha (obec Pražská), Rožďalovský, Třeboňský. půhony 61 b, 236, 237 a. »u půl kola« v. Jiří od půl kola. bunty, puntování, 194, 195, 239 b, 335 b. purkmistr v. Praha, purkmistr. purkrabí nejvyšší v. Lev, z Vartmberka. purkrechtní právo podle kompaktát 120 b. plist (advent, kfiz. dni, pátek, soboty, suché dni, vi- gilie) ; 1519 br. Matěj o něm 388b; — 1520 nařízen pro odvrácení moru 3574; — 1524 řád o jeho držení 73 b, 242 pozn., 319 b, 356a; — bludy 85b; — opomenut od Brikcího ženy 333 b; — 1525 vyznání o postu 327a; — nezachovávaji Bratii 32b. puškař Němec "hádá se o viru (1524) 103 a. bu$ky, rucnice 160b, zapovídány (1521) 357b. pýcha, o ní br. Matéj 380—391 b. Ráb, město a zámek v: Uhrách, 1527 poddaly se kr. Fer- . dinandovi 225 b, 226a; rábský biskup v. Goston. Rabenhaupt ze Suché, Robnhop, Robmháp, Václav, mi- stopísař zemský, 1523 zbaven úřadu 14 b. z Rabštejna Prokop, nejv. kancléř, 1462 posel krále Ji- fiho do Ríma 161a; — v. Pflug z R. obycej, poiádek, zvyklost: církevní, starobyly kfestansky, 47 b, 72 b, 83u, 93a, 99 b, 102a, 115a, 126a, 130a, 133b, 140a, 299a, 302b; — bud zachováván (1524) 73, 74, 308 a—314 b, 319, 320, srv. artikuly ; —. lidmi stanoveny 314a; — manželský v. svátosti. — a právo v Praze, ř. obecní, poctivý rušen 65 b, 66a, 90b, 97 b, 101 b, 102a, 103, 126 b, 164 b, 165 b, 198 b, 295, 328 b—330 a, 334 b, 337 b; srv. Praha, řád. - : — zemsky 328b, 334 b. rada královská v. královsky; — méstská v. Praha. ràdní düm, hospodár, svétnice v. Praha, rathouz atd. Radnice, m. v Čechách, 1525 farář Jakub poddává se v poslušenství papeži 321a. rakouský: R-ká z e m &, ok. 1526 pronásledování pro víru 231 b; — (1529) útok Turků 266 a; r-ký arcikníže v. Ferdinand; — kníže v. Albrecht. Rakovnický Tomáš, 1518 zkoušen na mistrovství 353 b, zvolen členem university 354a; — 1524 na soudě s Malínským v Hoře Kut. 44 b. Rančík jan, zástupce mé&tanü královéhradeckych, 1526 řídí se Paškem, 194a. Ratajské Dorota z tarmarku, mčštka St. m. P., 1527 jata 222. rathouz v Norimberce 264 a ;- — v Praze v. Praha, rathouz. řád, REJSTŘÍK. Rauš z Vlkánova Daniel, měšťan St. m. P., chot Anny z Kunvaldu, f 1526; 1524 konšelem 27b; — — jat v bouři 55a, 295b, 316 b; slyšán před arciknížetem Br a, 334 a ; — Jan, bratr jeho, 55 pozn. Ravenna v Italii, 1527 v boji s císařem 232 b. řecká církev, v. církev, doktoři, patriarcha. Yecníci 384a; viz Cicero. Yeti o víře všetečné 102b, 103 a, v. bludy, hádání. regály při mši 307 b. regenti komory 228 b, 229. Reháček, Řehák z Květnice Brikci, 1524 kon&el, 27 b, 57 b, 104 pozn.; jat 221 b; — 1526 naříkán ze zrady 258a. Řehoř Veliký, papež (590—604), o přijímání podobojí 239b, 330b, 372b; — hospodář rathouzský dolejší (1524) 52 pozn. Rechek měšečník, 1524 vystupuje proti kn. Martinu betlém., 312 a. rejnský v. rýnský. rejtharství 388a. Řekové v. církev, doktoři, patriarcha. rektor školní v. školy; — universitní v. Praha, universita. relatorové ke dskám 114a, 315 b. řemesla, řád o nich (1524) 319b, — v Praze v. Praha, cechy, femesla. z Řenec v. Suda Petr. Repansky, z Repina Zikmund, blouznivec náboženský, prý farář u sv. Martina a sv. Štěpána, původce vy- stavování monstrancí 303, 304. řezníci 1524 účastnili se bouře 317 b. Řezno v Bav., 1435 úmluvy o víru s Čechy, 137 a, 139 b. Řím, město; jezdili tam apoëtolé slovanští, 156a, 325 a; 1527 dobyto od Karla V. 230—236b; — římská církev; její svěceniny 63b; vždy klnula Čechům 122a; v učení Caherově 110; pleš kněžská v ní 1422; 1462 jedná o kompaktáta 161 a; 1517 v ní povstal Luther 301 b; učí kr. Ferdinanda 229 b, 241 a, 267 a. Římané antičtí 69b, 231 a, 293 b; římané čeští (podjednou i podobojí), 1483 v bouři, 287 b, 289a; 1510 prijali Sovku, 25 b; 1522 sváří se s kališníky při korunování 306; 1523 přisvojují si právo k úřadům 15b; 1524—5, proé slovou tak podobojí 35b; jednají o kompaktáta, 28b, 29a, 34a, 35b, 37 b, 48 b, 83 b, 116 a, 148 a, 149 a, 152—155, 160 b, 322—326, 314; ’ — — vyhrožují 58b; 

Strana 429
PŮHONY—SEDMIHRADY. římané čeští hádají se o víru 77b; nedohodli se 159b, 160a. roboty 384b. Robmháp, Robnhop v. Rabenhaupt. Roh z Vlkánova Beneš, 1524 prý konšelem pražským, 27b, 52b; — Zikmund, 1524 konšel, 52b pozn. < Rokycam Jan, Rokycama, volený arcibiskup podobojí (Ť 1471), koupil prý si svéceni 3042; — jeho život a působení v Basileji proti církvi řím- ské a opět pro papeże 136—140, 299 pozn., 301, 304, 305; — zavedl církev, vymysliv jinou víru 36b, 301a, 359a, vymyslil »nápravy« a pronásledoval jimi Táborské a Bratří 37 a, 1292, 130, 135a, 326a až 328 b; — 1465 odsouzen za kacíře 140a; — dal příklad Caherovi, v. Cahera; — jeho oltář v Týn. kostele v Praze 326 a. z Ronova v. Křinecký. Ropek j. Kuropě Václav, učitel Jiřího Píseckého, kněz u sv. Jiljí v Praze, 1518—20 u zkoušky mistrské 353 b, 356 b. Rosa Václav, kněz podobojí, 1525 svědčí o příbězích své doby, v pozn. 52, 128, 162. Rotterodamský v. Erasmus. rouhání 33b, 73b, 84a, 85a, 90a, 91b, 92a, 96a, 98b, 99b, 100a, 102b, 103, 130a, 145b, 1sob, 170a, 200, 212, 215a, 219a, 307 a, 332, 333, 340 a, 347 b, 367 a, 368 b, 371, 382 b, 393 b, 394 a; v. Jifi flaë- néř, Marta z Poříčí, Michal mnich, Mikuláš vře- tenář, Miruš, Praha, klášter sv. Tomáše, Sovka; — 1524 články proti rouhání, 320 a. roucha bohoslužební, 1524 řád o nich 24a; bludy 83a. z Rovin v. Komédka. rozpisování o vězních 70 b, 89a, 97 b, 100b, 256a, 257a, 268 b, 269 b, 270b, 276a, 277a, 290b, 292b, 294, 318, 330a, 336a. Rozvoda Mikuláš v. Hrubec; — Václav, 1527 konšel 249a. Rožďalovský Václav ř. Šúd, M., kněz, stoupenec Luthe- rüv, asi 1517 uveden ke kostelu Tÿnskému 332a; — 1518 jsa proboštem kolleje Karlovy, píše Jiř. Pí- seckému 354, 356a; — 1520 zemřel 356 b. s Rožmberka Jan, Jindřich, Jošt, 1523—26 vedou se Lvem z Rožmitála spor o dědictví, 160 pozn., 177 pozn., 180 pozn., 183, 187 b, 194, 380 b; 1525 ohrazují se proti jednání o kompaktáta v Budiné 153b, 323b; — Jindřich, 1525 na sjezdu kolínském 178a; 1526 odpírá soudu zem. a provádí pych nad komorníky na Krumlové 182a, 183a; — Petr, 1521 Ciní závét 183a. z Rożmitśla v. Lev. vulnice 1521 zapovídány 357 b. 429 rufianství 141 b, 219 b, 383 b, 385 b, 387 a. Rupert doktor, 1523 při úř. zemských 374 a. Rusové, jak boha ctí, 44a. rvčnikář v. Beneš. rüznice v obci 49 b, 166 b, 186 a, 230, 236 a—240 b, 246 b, 255b, 278a, 291b, 312b, 329a, 381; v. Praha, obec v bouři. rychtář obecní nemůže své obci svědčiti 61 b; — v Praze, v. Praha, rychtář. rychtářování 248b; rynk v Jihlavě, v Praze v. Jihlava, Praha, rynk. Rýnské krajiny, působiště Erasmovo, 30a. rytíři v. stav rytířský. z Rýzmberka v. Švihovský. Saduceové, sekta židovská (bibl.), 351 b, 352 a. Salius Vojtěch svědčí o bouři uherské v Praze (1509) 9 pozn. Salkan Ladislav, biskup vácovsky, potom arcibiskup ostřihomský, rádce kr. Ludvíkův; 1522 přijel do Čech, pracuje o jednotu víry 27 pozn., 321 pozn., 358 a; — 1523 uznává poctivost nových 15 pozn.; — 1524 u krále Ludvíka pomáhá sesazeným nejv. úředníkům 14 pozn., 29 b, 71 a; — podporuje Pražany, Caheru, Paška proti vypově- dénym 97 a, 106 b, 327, 329b; — 1525 vězni mu piśi, ale S. listy jich u krále potla- čuje 158, 174a; — účastní se jednání o kompaktáta 154a, 155a až 156a, 321 pozn., 322 b, 323a, 324 a—325 a, 361a; — vybízí Paška, aby nedbal listů královských 176 pozn. 190b; -- plispívá u krále kn. Karlovi 180 b, Pa&kovi 191a; — 1526 úsudek o něm br. Matěje 205a; — zrazuje prý krále, účastní se bitvy moháčské, jat a od Turki stat 192 b, 369, 370. Saloména, dcera Cerného z Hluboerp, schovanka upál. Kláry vdovy (1526), 216a, pozn. : Samuel prorok (bibl.), 389 b, 390 a. saracenská mše v. mše. Sasy, püsobisté Lutherovo 31a, 302a; Münzerovo 103 a. saský: s. kníže v. Jiří Míšeňský. satan v. ďábel. Saul, král Zidovsky (bibl.), 165 b. sbíretné pocty (1524) 532a; sbírky na Caheru 248a. Sbiroh v. Zbiroh. sbory pikartské budte zavfiny (1524) i15 b. sceptrum, spor o jeho neseni pri korunovaci 220a, 306. Scotisté, stoupenci Dunse Scota, círk. učitele, 347 b. Seboim mésto (bibl.) 3802, 385b. Sedeciá$, král israel. (bibl), 133a, 267b, 393a. sedláci: podle br. Matéje 385a, 387b, 395; — sedlák káze v. Praha, kostel sv. Michala. Sedlecký klášter 1524 jedná o platy zemské 376a. Sedmihrady vévodství ztratil Jan Zapolsky a dobyl Fer- dinand (1527) 228a, 265a, 266. nejv. úředníků 

Strana 430
430 REJSTŘÍK. Sejčín v. Sýčín. Slovanský klášter v. Praha, kláštery; — opat v. Korambus, Matěj, Osel. Sekerková Dorota, sousedka pražská, má spor o dědictví po Jindř. Lopatském (1526) 182 pozn. na Slupi v. Praha (str. 425). slovo boží v. kázaní. sekretář královský v. Žabka. služebníci obecní v. Praha. sektáři, sekty, v. bludaři, bludy. slyšení v. Praha, vyšlí. selské bouře v. bouře. Smil Martin, řezník, 1526 konšel pražský, 249 a, 340 a. Sena v. Siena. senátoři v. Hlavsa, konšelé, Šorf. smilstvo 382 a, 383 b, 384 b, 385 b, 386. Severin z Kapí Hory Pavel, knihtiskař, zeť Václava Smiřický ze Smiřic Zikmund, 1527 vyptává se Hynka z Perknova o víře 214 a. z Liboslavě, 221 pozn. schisma české, odřezání, má býti odvoláno (1525) 157, smlouvy o sv. Jakubě (1508) 28b; 325 b. — 1524 řád smluvní 61; z Schönthalu Nikodem Hanuš, zástupce klatovský v Bu- — 1529—39 pražské v. Praha, vyšlí; dině 1525 při jednání o kompaktáta 152a, 323 a. smluvčí v. kommissaři. schůze obecní v. Praha, obec. Smradaře, Jircháře v. Praha (str. 425). schůzky, noční kacířské (1524) 83 b; smrtelné hříchy v. hříchy. — postranní zapověděny 73 a, 319, 320b; sňatky v. svátosti. (1530) zapov. Paškovi 338 a. sněm český 1433 v Praze 119b; Schwabach, m. ve Francích,1531 útočiště Caherovo 264 b. — — 1444 o víru v Hoře 139 b, 140; Siena, Sena, m. v Italii, 1527 pomáhá císaři proti papeži — — za kr. Jiřího ovládán kněžími 305 b; 232 b, 233 a. — — nebývá v Praze 4 a; Sigmund v. Zikmund. — — 1518 v Praze 355; Silvestr, sladovník od sv. Anny, měšťan pražský, 1490 — 1519 jalový 384a v Praze a (1520 v Bene- sťat pro spiknutí proti králi 7b. šově 356 b; Sion (bibl.) 124b; — 1521 nezdařilý dvojí v Praze 357; — v. Strahov. — — 1522 v Praze 358; sirotčí počty 165 a; — 1523 v Praze 14, 15, 195 b, 358 b; — útisky 384 b, 390 a. 1524 v Praze o sv. Markétě 4 a, 27 b—29b, 95 — sjezd 196 a, 274 a; pozn., 185 b, 214 a, 306, 307, 330, 360 a, 375, 376; (1523) podobojích 37 b, 40 b, 41 b, 43 b, 44b, 45 b, — 1525 v. Kolín, kompaktáta; 47b, 49 a; — — 1526 v. Kolín; v dubnu 20 pozn., 115 b, 144, 149 a, 356 b; v Praze 187 b, 191 a, 193 a, 195 b, 197, 198 a; — — (1524) hromniční 3 a, 20b—26 b, 89 pozn., 93 b. — — v Budějovicích 261, 268 a; 110 b, 299, 302, 303 b, 310, 312b, 333 a; srv. arti- — podobojích v. sjezd; kuly; papežský v. koncilium. měst (1524 v listop.); 80b; srv. stav městský; snesení obecní v. artikule. — stavů v Kolíně (1525 a 1526) v. Kolín; Sobek z Kornic Burjan, »dr. Špik«, kancléř pražský, pře- — v Žiželicích (1525) viz Žiželice. ložil spis Lutherův o zřízení kněžstva 335 a; Slaný město v Č., 57 b. 1524 jat 53 b, 54, 101 a, 316 a, 331 b, 360b, Slezsko, za Jiřího kr. vězněn tu Matěj Dolanský 132 a; přijímá list od Luthera 108 a—109b; — 1527, příjezd králův 220 b. 1525 vypověděn 162 a. slezský kníže v. z Minstrberka, Jiří Braniborský. soboty v. půst. Slivka z Veletic, Jan »od svini«, měštan St. m. P., 1525 Sodom, m. (bibl.), 243 b, 380 a, 382 b, 383 b, 385 b, 389 a, až 1527 mučen od Pražanů 165 a, 182 pozn., 221 b 392 a, 393 b. až 223 b, 257 b, 258 a. sodomářství kněžské a laické 217 b, 219b, 267 a, 380 a, Sloup, Jakub od »černého sloupa« (na Uhel. trhu), sla- 381 b, 383 b, 385 b, 386, 391 a. dovník, 1525 vězněn a vykoupil se 165, 169 b, 327 a. sodomské peleše. kláštery 137 b. Slovák Jakub, farář u sv. Jiljí, potom u sv. Štěpána, Sokolčin Jan, farář u sv. Martina v St. m. P.(?), 1525 poddává se v poslušenství papežské 321 a. Polák, Kubíček, Kuba kněz, 1521 zavedl processí Sokrates, mudřec řecký, (cit.) 295 a. 307 b ; Sosnovec Jan, měšťan pražský, 1483 vypověděn 288 a. 1523 vypovědin 19b, 309 pozn., 359b; soud boží tajný, jistý 267 b, 290b; 1524 povolán z vyhnanství 71b; — — poslední 209 b, 310b; 1525 pomáhá Caherovi proti pikartům 148 b, 290 a; — pražský: řád, jaký má býti 61, 62 a, 134b, 105; 1526 je původ upálení Mik., vřetenáře a Kláry — byl strannický, úplatný, nespravedlivý 76b, 208 b, 217 b ; 247 a, 295 a; vyhnán z Kolína 264b—265 b. —

Strana 431
SEJČÍN— STAV RYTÍŘSKÝ. soud pražský, soudu řádn. nemohli se dovolati vězňové 94b, 100b, 101a, 102a, 105, 176, 162a, 184 a, 221 b, 236a, 237, 230b, 256b, 250b, 260b, 271 b, 329 b; k soudům smí Pašek z vyhnanství dojížděti (1530) 273b; — stavovsky, o neseni (1527) 220a; — zemský o suchých dnech 214 b. soudci městští v. Praha, soudci; — zemští 1519 nepraví 384a, 1523 zbaveni úřadů 14b, 1525 mají slySeti při vězňův 172a; na sjezdu kolínském. odmíšení 176b, 178a; 1526 ve při o dědictví rožmberské 182a: zrazuji krále 191, 194a, 195a. odznaků královských Soumar Mikuláš, konšel malostranský, 1524 v bouři 56 pozn. sousedé v. Praha, obec. Sova z Liboslavě Václav, konšel staroměstský, majitel domu »u sov«, 1525 rucí za M. Brikcího 51 pozn.; — 1527 véznén od PraZzanü 221 b, 223 b, 258 a. Sovka Jiří z Chrudimé, mistr, opat slovansky, 1509 od- stoupil od víry kališné a v Olomouci stal se ka- novnikem (po r. 1510) 25 b, 26a, 148a, 370—372. spiknutí v. Praha, obec v bouři, vyšlí. spoluradní v. Praha, konšelé. | správci církevní, duchovní v. kněží; — světští pražští v. Praha, správci; — zemští utiskují stav městský 356b. Stanislav biskup v. Thurzó. Stará Praha v. Praha, »Stará Pr« Staré mésto v. Cività Vecchia, Praha (str. 425). Staré Hrady v Uhrách, 1527 poddaly se Ferdinandovi 225a; — 1529 dobyty od Turkd 266 a. starší cechovní, obecní, v obchodu, řemesel v. Praha (str. 422, 425). Starý zákon v. písmo sv. statuta pražská v. privilegia. stav kněžský v. kněží. slavové čtyři v království Českém 310b; — tři zemští (panský, rytířský, městský), 1435 jednají s kurií o kompaktáta 138a; (1471) volí Vladislava II. 6b; (1490) někteří spikli proti králi 7 b> (1518) svafi se 355a, 356 b, 358; (1519) podle br. Matěje 381; (1522) spor mají s p. Lvem 3b> nedopoustéjí králi panováni 12a; (1523) nechtéji do Prahy na snémy jezditi 4a; někteří pomáhají králi proti úředníkům zem- skym 152; zapsali se králi 195b; podobojí omezují obřady 358b; jsou nesvorni u vire 168b, 359a; jmenují administrátory 359b; 431 stavové tři zemští, (1524) vyšší pojali nenávist proti Praze 89b; — — podobojí na sněmu hromničním 3a, 20b, 21, IIO b, 144 b, 149a, 299, 300 b, 302 b, 310 b, 360a; — — závazek stavů v článcích obce prazské 74a, 3202; na snému o sv. Markété 4a, 185 b, 307, 3302; přijímají listy Pražanů o véznich 59—60, 318; (1525) jednají o kompaktáta 112b, 152—155, 322—326; haní je Cahera 114b; přehlížejí vojsko pražské 161; mají souditi vězně po žádosti králově a ují- mají se jich 159a, 173a, 284b, 336a; (1526) ve sporu o dédictvi rozmberské 183 b; nesvorni v pomoci králi proti Turküm 195b; voli Ferdinanda 198a; (1527) jedou naproti krali a prou se o ne- seni regalii 220; přijímají psaní od krále z Uher 227; — stav panský, páni, panstvo, 1436 v Jihlavě pfi vyhlaśce kompaktát 305a, (1518) utiskují Prahu 355b, (1519) nešlechetnosti páší 382—385, 388 a; (1522) sváří se s rytíři, zejm. při korunování 3b, 12b, 306; mají (i rytíři) od krále statky zastaveny, 12; (i rytíři) v nevoli s Pražany 13, 14, 16; podjednou hnévaji se na Hlavsu a Sorfa, 306 b; (1524) někteří s rytíři podezřelí z pikartstvi, 28a; | s rytíři pomáhají Malostranským v bouři 78b, Paškovi 318a, jedou do Budína 71a, (1525) podjednou pomáhají Caherovi 327b, 377; někteří: s rytíři ohrazují o kompaktáta 153b, 323b; (1526) páni a rytíři v bitvě u Moháče 327 b, 369a, zvidaji o smrti králově 193a; páni a rytíři přimlouvají se za br. Matěje 207 a; (1527) vyslýchají Hynka z Perknova 214; (1528) slouží králi při umývání nohou; (1530) přimlouvají se za Paška 336a; — stav rytířský, rytíři, rytířstvo, vlády- kové, zemané, kde mívají potazy na hradě Pražském 229b; (1518) utiskují města 355b; (1519) nešlechetní 383, 385a, 387b, 388a; (1521) sedm rytířů loupežných odpraveno od měst 357a, (1525) půjčují Pražanům zbroj, 161b; 387 b, se proti jednání 

Strana 432
432 stavovć, stav ryt. (1526) pfipominani v polemice br. Matéje a Jeronyma knéze 220b, 206b; pomáhají králi proti Turkim 369 a; (1527) někteří prosí za uvězněné 223 b; (1528) při upálení flašnéře a pasíře; v. stavové tři, páni; — městský (měšťané, města královská, vyjma Prahu) v Čechách, jeho řád 60b; je poddán králi a není pánem spoluměšťanů svých 188a; kde má potazy na hradě Pražském 229b; za Rokycany ovládán kněžími 305b; za Jiřího 137a; (1520) utištěn správci zemskými 356b; dobyl Janovic 357a; (1521) dal popraviti sedm rytířů 357 a; (1522) v nevoli se šlechtou 13; má prospěch z činnosti Hlavsovy 19; má mezi sebou pikarty 28a; je králi véroy 358a; | (1524) slysi ospravediñoväni se' vézüü 80b, 81a, 89b, 98b, 99, 295b, 329a—336b; (1521—26) ridi se Paśkem a ne królem 194 a, 273 a, 337 a; (1526) list k městům od króle 186 b; pomáhají králi 369a; v. i stavové tři, stav panský a rytířský. stolice papežská v. papeź. Strahov, Sion, klášter, 1524 tu mnich Jan z Teplé 375 b, 379 b, 1525 .mnich Havel 378 b. strana. odpornáe« 75b, 76b, 92b, 93b, 97—102, 135b, . 238b, 250a, 278 v. Hlavsa, Pa&ek. strašení viselcovo 179b. Stříbro v Čechách; rodiště Hlavsovo, 19 a; farář v. Ple- chovnička. střídníci 382 a. Strojetický ze Strojetic Ješek 1527 vyptává se Hynka z Perknova po vife 2144. studium v. universita. Subule v. Šídlo. Suda s Renec Petr na Janovicích, škůdce zemský, 1520 obležen a uprchl 357 a. sudí dvorský v. z Kolovrat, z Martinic; — zemský v. Berka. Suetonius Tranquillus, historik římský, 362 b. suffragan, podbiskupi; 1435 voleni Lupáé a Václav z Chocna 1, 38; — 1524 chtějí byti Cahera, Korambus, 29 b. suché dni v. půst, soud zemský. ze Suché v. Rabenhaupt. sucho (1518), 355a. sukně německé 367 a. svády v. bouře. svátek: svěcení svátků 23b, 25 a, 46a, 63b, 73, 82, 299 pozn. 319b, srv. Hus. svatí, bludy o nich 85b; vzývání 131 b. REJSTŘÍK. svatých přímluvy, 1525 vyznání o nich 85b, 131 b, 327 a; — 1526 vyzn. Mik. vřetenáře 210b. svatokupectví 382, 388 a. svátosti podle Rokycany 140a; — (1524) snesení o nich 72b, 73, 321 b; — (1525) vyznání 131 a; — řeči a hříchy proti nim 3b, 82, 86, 90a, 9r b, 92а, 99 b, 103 а, 126 а, 145 b—147, 367 b; v. bludy, rouhání; — v Malé stránce bratrské 211, 2109; — kfest, 299 pozn, 304b; (1524) řád o křtu 23, (1525) vyznání 131 a, 326, bludy 82, křest druhý Kalencův, pikartský 73b, 200a, 219a, 241 b, 242 pozn, 2442, 319b; — oltářní, přijímání, večeře páně, sv. těla a krve páně: — — pod jednou jest ustanovení lidské 35b; téže platnosti jako podobojí 152b, 323 a; pod obojí, kalich: jest ustanovení božské, 35b, 36; . — — za apoštolů Crhy a Strachoty dopustila církev Čechům, potom obnoveno za Husa 156a, 303, 304, 326a, 372; — — za válek husitských 137b; — — Táboři chodili s ní do vojska 160b; (1436) umluvena posly basilejskymi, dopu- štěna církví, vyhláš. v Jihlavě 119, 120a, 121a, 305a, 309b; — — v kompaktátech 154a, 3242; — — za Rokycany 305a; — — vyznání a články o sv. olt.: sněmovní a obecni (1524) 24, 41 b—43, 45, 46, 72b, 73a, 93b, 114 b, 307a, 309b, 311b, 312, 320a; — kn. Martina betlémského, též jeho udělování, 48a, 170, 171a; — Matěje Malínského 39—44; — mnicha Michala Nśmce 63a; — (1524) Paškovo, 319 a—320 a, 314; — (1525) Paskovo па 5пёти 116 а—118а; — katolíků v Budíně 152 a, 323 a; — v nucených »nápravách« 128 b—130b, 133 b, 326; — (1526) Matěje poustevníka a kn. Jeronýma v polemice 146, 147, 199 b až 204; v listu Matéj. 387—394. — Mik. vietenáfe 209, 212a, 340; — Hynka z Perk- nova 214; — (1527) Marty z Poříčí 219a; — (1528) fla$néfe a pasiífe 242a; — (1530) vypo- védénych 271a, 277b; — rouhámí, bludy, řeči protivné 82b, 83a, 85a. 86, 93b (Cahera), 96a, 99b, 103a, 332a, 333; v. monstrancí vystavování; podávání dítkám 319 а; podána Slivkovi před (1527) 222; (1529) smýšlení v Míšní o svátosti olt. 264; (1530) zapovídána od kněží těm, kdož obco- vali s vypověděnými, 251 a; — pokání (1524) řád v. svátosti (snesení o nich). chystanou popravou 

Strana 433
STAV RYTÍŘSKÝ—ŠPANĚLSKO. 433 svátosti, pokání, (1525) vyznáni o něm 131 a, 326b; — Šídlo, Subule Václav, 1524 nazpět povolán 20 pozn., br. Matěje 149b, 200 b, 202 b, 204 a, 383 b, 391 a, 71 b, 309 a ; — jedná proti vězňům 77a; 394 b ; — (1527) Slivka činil 222 b; 1525 poddává se v poslušenství papeži 321 a. — nemocných, posledního pomazání; šilink u pranéře 1524 dán nožíři a Kalencovi 67 b, 68 b. — o něm smýšlení 1524 kn. Búchala a Mat. Ma- šimon, kanovník pražský, 1525 v Budině při jednání o kompaktáta; línského 42 b; — řád v. svátosti (snesení o nich 1524); kněz, farář u sv. Haštala, (1523) vypověděn 19b, — — (1525) vyznání 131a, 326 b; 309 pozn., 359b; — (1524) nazpět povolán s ji- — rouhání 242 pozn., 334 a; nými 71 b; — (1527) dáno děvečce Žemličkově 224 a; z Knína, zámečník, vypověděný, 1530—32 smlou- biřmování 131a, 326b; o něm Jiří flašnéř 242 vá se s Pražany 270 a, 278 pozn.; Šípecký j. Orudka z Ujezdce Vit, soused St. m. P., 1524 pozn. svěcení kněžstva podle kompaktát 121 a; konšelem, 27 b; — — za Rokycany 137 a; zachránil se v bouři na hrad 55 pozn., 84b, 317 b, — řád (1524) 115; vyznání o něm 131 a; 331 a; — rouhání o něm 82 b, 85 b, 85 a, 86b; obviněn ze zrady 65 a; — 1525 vypověděn 261 a; — manželství (1524—25) řád 74a, 131 a, 319b 1530 smlouvá se s Pražany 270, 277 b. 320 a. Šišmánek Václav z Litomyšle, mistr učení praž., 1520 svěcení (svátků, kněží a j.) v. svátek, svátosti, též administrátorem 356; ceremonie, kněží. — káže v Týně 357; svědci falešní 106 b, 301 a. 1522 uvádí opata na Slovany 358b; světla při bohoslužbě, 1525 vyznání o nich 326b. 1523 sesazen 109b, 359b. světnice obecní v. Praha, rathouz. škola 342b; v. Klatovy, Praha; židovská 168 a. »u sviní« dům v. Praha, domy, Slivka. školní lejci pomáhali Rokycanovi při zavedení církve svoboda v Praze 247 a, 248 a, 277 a; svobody zemské, v. Rokycana; — školní učitelé v. Hlavsa, Písecký, privilegia 89b, 153 b, 188 a, 323 b, 337 b. Sýčín, Sejčín, ves u Ml. Boleslavě, 1521 farářem Pavel Pašek, Václav. ní učitelé v. Hlavsa, Hroch, Jakub, Pisecký, Písecký, 357 b, 360 b. synoda podobojích (1519) 356 a, srov. sněm. Pašek, Václav. Šlik Šebestian na Lokti hr. 1523 přidal se k podobojím Syon, Sion v. Strahov. Szydłowiecki Krištof, posel polský, 1524 v Praze, 27 378. Šmakal Jiří, farář u sv. Jindřicha v N. m. P., soudruh pozn. Šalamoun, král židovský (bibl.), 197 b, 251 b, 263 b, kn. Mart. betrémského, 1524 odchází z Prahy 47 a, 300 b ; 50, 364 a. — Martin, 1527 konšel, 249 a; Šmerhov, dům v. Prokop krejčí. »u Šalomúna«, dům v. Praha (domy), z Pok- Šorf ze Štiřína Mikuláš, měšťan N. m. P., soudruh štejna. Hlavsův, (1522) radí králi, 12 pozn., 306; šatlava v. Praha, vězení; šatlavování nevinných 248 a. (1524) konšelem radním 27 a, 51 a, 52 a, podacím Šavel (sv. Pavel, bibl.) 241 a. pánem v Opatovicích 53 pozn., 83 a; šefmistři kutnohorští 1524 vyslýchají Malínského, 39 a, v bouři ušel zajetí 55b, 317, 376; 41 a, 42, 43. slyšán před knížetem, viněn z úkladů a hájí se, z Šelmberka (Šelberka, Šellenberka, Šelmberka) Ja- 64b, 65 b, 83 a, 84 b, 88 b, 94 a, 95 a, 101 b, 165, roslav, nejv. komorník, 1523 sproštěn úřadu 14b. 331 a, 333 a ; šenk, šenkéři, šenkovní domy, v. Praha, domy. (1525) vypověděn 105 a; Šerlink Matouš, měšťan pražský, 1483 vypověděn 288 a. — na hradě trvá při jednání o kompaktáta 113b; Šéšovice, dvůr Brikcího Řeháka, 1524 Zachlubilův, 52 v Uhrách u krále 158, 172b; — pozn., 221 pozn. (1528—29) jedná s Pražany o smír 239b, 251, ševci 133 a. 252 a—253 b, 254 b, 255 b, 256 b, 258, 259 a, 261 a; šibenice, čest na š-ici odsouzených 259b. (1530) očištěn z nářků, vrací se 270; Šidáček Petr z Plzně, 1525 při jednání o kompaktáta (1532) opět konšelem 338 pozn. v Budině 152a. Španělsko, Hispanie 198; — infant v. Ferdinand ; Šídlo, Subule Václav, farář u sv. Mikuláše v St. m. P., — člen konsistoře podobojí, 1521 zřídil processí král v. Filip Sličný; Hispanové bojují proti papeži v Italii (1527) 307 b ; 234 a—235 b. 1523 vypověděn 19 b, 20 pozn., 359b; 55

Strana 434
434 SFehéfi mezi sousedy (1524) 75b. Spetle z Janovic Jan na Bélé a Bezdézi 1525 ohrazuje se proti jednáni o kompaktáta 153b, 323b. Spik doktor v. Sobek. Spinka v. vézení. špitál sv. Pavla v. Praha, špitál; — špitální mistr v Teplé 378b, 379 b. Srámck, sladovnik u sv. Jilji v Praze, 1524 skrývá žold- néfe 1024. Stefan kral v. Zapolsky. Stepan sv. (bibl) 341b; kostel v. Praha, kostely; — Švec malostranský, 1524 vypovčdčn 57 pozn. se Sternberka Albrecht na Lukově 1502, jemuž píše br. Tůma, 132 pozn.; — Albrecht na Zelené Hoře, 1525 v Budíně při jed- nání o kompaktáta 323 a. ze Stifina v. Sorf. Slýrsko; pronásledování náboženské 231 b. Süd Mikuláš, mistr, 1523 navštívil kn. v Hoře 359b; — Vaclav v. Rozdalovsky; — Petr od »hroznu« ze Zelez, ul, chot Zuzany Frankovy, 222 pozn. Suniburk Novy v. z Fictum. švábský: »švábská« mše v. mše; — šv. odpověd dána Pražany 237 b. se Švamberka Kryštof na Boru 1525 píše p. Lvovi do Budína 155a, 324 b, švestky 377 b. Svihovský z Rýzmburka Jindřich, nejv. kancléř, 1523 sproštěn úřadu 14b, — 1525 v Budíně při jednání o kompaktáta 152a. 323 a, 324 b, 325a, 326a; — má válku s knizaty bavorskymi 273a. Svík Jifik, mé&tan novoméstsky, 1524 kon&el 27 b, 51 b, 74b, 320b. Svoboch v. Schwabach. Tábor, m. v Čechách, 1525 hoří 261 a. táborský: táborští bratří, Táboři, za Žižky bojují 160b, hubi klástery 137 b; — tab. knézi povzbuzovali k boji 160b; — — psali kacífská písma 200, 2032; 1444 hádali se o víru s Rokycanou 36 b, 37a, 139 b, 140 pozn.; — — pronásledování za krále Jiřího a věznění 131 a, 304b, 305a; — táb. měšťané 1520 zbiti od Zd. Malovce; 1526 ve válce s Turky 327b. tajemství sv. v. víra. tance zapovédény (1524) 25a, 196 b; tanecní písné 133 a. tarmark v Praze 222a. Tata, zámek v Uhrách, 1527 poddal 226a. Tatek Jiří, krejčí, soused St. m. P., 1525 vypověděn 127 b, 287a; — 1530 smlouvá se s Prazany 270, 277b. Buchala se Ferdinandovi REJSTŘÍK. z Téchlovic Dorota, chot Mikuláše od »hlohové koruny«, (1517) 10 pozn. tělo a krev Páně v. svátosti. "ejn v Praze v. Praha, kostely. »Templ< dům v. Praha, domy. Tepelský klášter; Petr, opat. 1523—24 přijímá listy o příhodách pražských 374—379; má byt v Praze 375 a; — mniši, v.. Jan, Strahov, Jiljí; — posel Pavel 375b; služebník Mikuláš 377 a; — bakalář v. Jakub; ' — v. špitální mistr. Theobald Zachariáš, kronikář, 9 pozn. theologie mistři v. doktoři, mistři, universita. Thessaloniéti (bibl.) 148b. Thomisté, stoupenci Tomáše z Aguina , 347b. Thurzó (= z Tuří) Stanislav, biskup olomoucký (mo- ravsky, kroměřížský), legátem královským (1524) na sněmu pražském, působí proti pikar- tüm 4a, 27b, 185 b, 306 a—307 b, 375a; — pomáhá sesazeným nejv. úředníkům 29b. Tiber, řeka v Italii, 235 a. Tisa, řeka v Uhrách, 226b, 227 b. Tobiáš (bibl) 351a. Točenice, lázeň v Praze, v. Praha, lázeň. Togaj, Tokaj v Uhrách, (1527) ležení 226 b; — vzdal se Ferdinandovi 227b. Tomáš sv.,; Tomek, z Aguina, učitel církevní 32a. sv. Tomáše klášter v. Praha, kláštery. Zápolského Toskana, Tuscia, zem& v Italii, 1527 válka císaře s pa- pežem 232. Tours, m. franc., v. Berengar. Toušeň nad Labem, statek Paškův, zvelebena z peněz pikartskych 247a, 248 pozn. 2532; — shořela (1530) 279b, 280a. traktáty bludné zapovédény, censura jich (1524—25) 46b, 73a, 130b, 319b, 320a; — táborské 200a, 203a. trápení nevinných 144a, 166a, 330a. z trávení nářky v. Praha, vyšlí. Třebíč v. z Bozkovic. Třeboňský Vavřinec, mistr, kazatel kaple Betlémské, člen konsistoře, potom (1530) administrátor pod- obojí; — 1517 jako rektor university píše Jiřímu Písec- kému 325a, 354b; — 1525 poddava se posluSenstvi papeZskému 321a; — 1530 jedná o smír s vypovédénymi 268a, 269a, 271a, 275a, 277 b, 278a. z Třebska v. Opice. Trenčín v Uhrách 1528 vzat od krále Ferdinanda 229. Trepka Ondřej, hofmistr uherský kr. Ludvíka, 158 a, 323 a. Třeštík Šimon, 1527 konšel pražský, 249 a. »u tří korun< v. Praha, domy. 

Strana 435
SPEHÉRI—VALDENSKY PETR. Trident, Trient v Tyrolsku, 230a; biskup v. Clesius. triumf prazsky (1483) 292a. z Trocnova v. Žižka. sv. Trojici rouhání 90a, 9r b, 92a. trubači, královský v. Lorenc; — pražský v. Praha (trubači) Beneš. Trubka Václav, soused praž., vypověděný, 1530 smlouvá se s Pražany 270, 275 a—276b, 278 pozn. »u trúby« v. Praha, domy; Řeháček. truksasi 306 b. Tůma Přeloučský, spisovatel bratrský, 132 pozn. Turci vpadli do Uher (1521) 357b, (1526) a vítězí u Moháče 165 b, 191 a, 192 b, 193a, 194, 195, 198a, 231a, 360 b, 368a, 360—370, 387b; — 1529 vpadli do Rakous a dobývali marně Vídně 265 a—268 b; — chystány marně výpravy proti nim (1522) 388, (1524) 360b; — nejsou prý tak ukrutni, jako kněží 144b; turecký císař pomáhá Zápolskému 192b, 265a. turnaj v Praze (1527) 260b, v. kolby. Turnov, m. v Čechách, bydliště Hynka z Perknova (1526) 212a; — turnovského (faráře zápisky 52 pozn., 62 pozn. "Tuscia v. Toskana. Týn v. Praha, kostely. učení; falešné, nepravé 148a, 200b, 206a, 267; — viz apoštolé, Bratří, církev, kněží, Hus, Luther, Miruše, papežský, Praha (universita), Řím, zá- kon boží. učeníci Kristovi I17, 242a, 309b, v. apos&tolé. učitelé církevní, víry, zákona; bludní, falešní, ne- praví, nevčrní 148 b, 252 b, 267 b, 292 b, 300a, 381 a, 391 a; viz bludy, —. Kristovi, pravi, vérní 146a, 203 b, 205 b, 206a, 231 b, 388a; — luther&tí 108a; — novi, (1529) fad o nich 22a, 73a, 320a, — pražští, římští v. Praha, Řím; — v. doktoři, Erasmus, kněží, Luther, otcové, sv. škola. Uhry, Uherská země, Uherské království; král český tam odveden a stále pobývá na škodu Cech 7a, 8b, 10, 16b, 80, 81b, 177, 183, 184b, 307 b, 355b, 358a, 369; 1509 Uhfi v Praze strhli boufi gb; 1524 poselství odtud v C. 71, 72b; 1525 legát v U. a jednání tam, kompaktáta s Cechy v. Campeggio, kompaktáta ; jede do U. kn. Minstrbersky 116b, Hlavsa 158a, 159a, 180b, 181; 1526 bídné poméry 362; 1521—1528 boj s Turky a se Zápolskym 191 a, 192b, 193 b, 195, 198, 221 a, 225 a—229b, 231. 265 a—268 b, 357 b; — arcibiskup, biskup v. Goston, Salkan; 435 Uhry, král, královna, v. Anna de Foix, Ferdinand, Ludvík, Marie, Vladislav, Zápolský, Zikmund; — kancléř v. Salkan. Újezd, Oujezd v. Praha; Lupáč. z Újezdce Orudka v. Šípecký. Úlehle v. Oulehle. ulice v. Praha. umývání nohou na Zelený čtvrték od krále Ferdinanda a císaře Karla 229 b—230 b. Unhoštský Václav, děkan u sv. Apolináře, (15290—309) administrátor podobojí; — I530 jedná o smir s vypovédénymi 268a, 269a, 271a, 275a, 277, 278a. universita v. Praha, universita. upálení: u. pro víru 134a, 147 a, 335 b, 361b; v. Hus, Je- ronym, Klára, Jiří flašnéř, Marta z Poříčí, Mikuláš vřetenář, novokřtěnci, Václav pasíř; — viselce Duchka 179 b. úplatky, dané strané Paškové 103b, 127b, 128, 160a, 165 b, 169, 247a, 287b, 327a, 361b, v. Karban, Minstrberský, Pašek, Zachlubil, Ziga, židé; — domnělé legátovi 123. úřadů naděje, podnět k bouři (1483) 160a, 288 a. z Úrazu v. Albus z Ourazu. úředníci obecní v. Praha, úřady; — královští v. král; — zemští 1522 v nevoli s Pražany 13a; 1523 sesazeni a msti se 4a, I4b, 29b; — v. nejv. hejtman, hofrychtéř, kancléř,- komor- ník, podkomoří, purkrabí, písař, sudí. úroky nespravedlivé 384 b. úlísky u víře 315, 319 b, v. víra; v. sirotčí. Václav, bakalář od »bílého Iva< na Ovocném trhu (č. 143-I.), konšel St. m. P., (1524) poslán od Pražanů ke králi do Budína 70b, 71, 96 pozn.; — doktor (z Velhartic?), při úř. zemských (1523), 377 a; — kantor klatovsky, 1517 volán k soudu univer- sity 353b; — IV,králéesky (T 1419) 1374; — kramář z Můstku, (1525) ručí za M. Brikcího 51 pozn.; — kněz u sv. Štěpána v N. m. P., (ok. 1520) pře- stal vystavovati svátost 32 pozn.; — pasíř, Němec, 1528 upálen pro víru 218 pozn., 241 b—243 b; — kaple sv. V-a, na hradé PraZském 12, 198a. Vácov v Uhrách, vácovsky biskup v. Salkan. Vachck Václav, mistr, člen kolleje Vš. Sv., (1522) umřel 358 b. z Vajtmile (Weytmile) Sebestian, 1527 regent komory české, smluvčím mezi Pražany a vypověděnými 221 b. Valdensky Petr. püvodce sekty, 156a, 325a; viz Bratří. 55° 

Strana 436
436 s Valečova a Kněžmostu Václav, podkomoří krále Jiřího, původce traktátu proti panování kněž- skému, 26 pozn., 137 a, 138 pozn., 305 pozn.; — Samuel v. z Hrádku. Valenta Jan j. Valentinův, soused pražský, následovník Mirušův, 1525 vypověděn 166, 270b; — 1530 smlouvá se s Pražany 270, 271a, 275a až 276 b. Valentin, řezník, rychtář staroměstský, Valerius Maximus, římský historik 362b. vélky 109a, 381 a, 300, v. husitské války, Turci. Vaníčkovic v. Ziga. varhany 35a, 303 a, 307 b. z Vartmberka Havel na Zvířeticích, 1528 při upálení flasnérfové a pisafové 241 b; — Jan na Dubé, 1523 nejv. purkrabím 15 pozn.; na sjezdu na straně lutherské 20 pozn., 65 pozn. ; 1524 na snému odpírá Korambovi 307a; 1525 na snémé chráni lutherány 376b; na snémé o viru 114b, na sjezdu kolínském 177 pozn. 178a; v Uhrách 180; 1527—8 regentem komory a mluvčím mezi Prazany a vypovédénymi 221 b, 238b, 249b, 250, 328 pozn.; 1530 nejv. purkrabím, při odsouzení Paškově 273b, 274a. Vávra, Vavřinec (Krasonický?), přítel (bratr?) Matěje poustevníka 150a, 151 b. vazba v. vězení. (1518) zabit. večeře páně podobojí 36a, 72b, 146, 305 a, 309 b; — bludy o mí 83a, 86a; — výklad Malínského (1524) 39—44; — Pa&küv (1525) 116a—118a. — v. podobojí, svátosti. z Vejtmile v. z Vajtmile. z Veletic v. Slivka. z Velhartic (?) v. Václav doktor. Vertumnus, řím. bůh, 349 b. vévodové 300b. vězení, vězni v. Praha, vězení a Praha, vyšli. Vídeň; 1490 smrt kr. Matiáše 7 b; — 1515 sjezd 10b; — 1527 narození Maximiliánovo 225b; — pobyt králův 220a, 223a, — 1528 upáleni novokiténcü 231 pozn.; — 1529 dobyváni od Turkü 265—268 a. »vidění« žoldnéřů (1524) 69b. vigilie v. půst. Wiglef v. Wyclif. víno, jeho úroda (1525) 361 a, 383 a; vinaři v Praze (1524) mučeni, aby svědčili proti Šor- fovi 65b; — (1524—25) boureni Caherou 293a, 312b. vinice u Prahy 173b, v. Cerveny lis. REJSTRÍK. viniční úředník, perkmistr v. Bartoš, Opice, Zachlubil. Vintířov v. z Fictum. víra (křesťanská, Kristova) pouhou záminkou zlému 4 a, 95 b, 96a, 245 b, 286, 291 b; 328 b, 331 b, 394; — vyznání víry viz Jiří flašnéř, Malinsky, Marta, Mikuláš vřetenář, Perknovský ; — rozdíly víry vyšetřovány a zapovídány 91 bb, 92a, 299a, 300a, 302b; — liché obvinováni pii vife 89b, 9oa, 99b, 268b, 270b—272 b, 329a, 330; — vézni poddávali se k vyznání 98b; — o víru jednání na snémech 114, 115, 116, 153—157, 323—325; v. snémy a sjezdy. — .podle kompaktát 121a; — počet z víry v. nápravy; — víra v rukou kněží 133 a, 1342; — sněm o v. (1444) 139b; — o v. br. Matěj píše 146a—151 a, 201—205; — Turci nepřátelé víry 19b; — v bouti (1483) 287 b, 3osb; — obecná 209a, 212b; — smyšlená kněží Caherovÿch 211 b; — Bartoš písař napravuje prý víru 270b; — vypovědění opatření při víře 275b—277 b; — rozl. otázky 310—311, 314a, 317b, 318b, 319 aż 322 b; — tajemství víry Miruše hlásá prostým lidem 346 b, 347 a, 351 a; — odstup od víry 3; — boje o víru v Čechách v. husitské války. Vít, mečíř, měšťan pražský, 1525 vypověděn 182b; — 1530 smlouva se s PraZany 270, 271 a, 275 b—276 b; -= Švec 1525 ztryznén 165a. sv. Víta kostel v. Praha, kaple sv. Václava. 166 b, Viterbi, Viterbo v Italii 1527 za boje cis. a papeże 233 a. Wittenberg v Sasku, působiště Lutherovo, 31a, 107b, 108b, 109 b, 144a, 301 b, 302 a, 359 b; — v. Cahera, Luther. Vitzthum v. Fictum. Vladislav II. Jagellonský, král český, 1471 přijat a ko- runován v Čechách 6a—7a; 1484 odpouští Pražanům bouři 287 b—289b, 206 b, 305 b; 1490 trestá spiknuti s Mat. Uherskym proti sobé 7b—8b; zvolen a korunován v Uhrách 7b; stranskou, trestá vytrzníky 9a—10a; zapovídá jednotu měst Pražských 246a; vypovídá ve sporu stavů proti městům 13a, 1510 vrací se do Uher roa; 1514 dal Praze privilegium voliti konsely 15b, 274b; 1516 na sjezdu vídeňském 10b; 1516 T rob, II a; 

Strana 437
Z VALEČOVA—ZDERAZ. Vladislav II. Jagellonský dal erb Hlavsovi a Paškovi I7 b, 19a; dal kvitanci p. Lvovi na dluhy 13a, jeho dluhy 3b, 12b, 355a, 358b. jeho doba 358a, jeho povaha 7a, 10a, 362a. vládykové v. stav rytířský. vlaský: v-ské bubny 318a; — V-skd zemé (1527), boj císafe a papeze 232a—236b; — do V-ské zemé jdou kněží podobojí pro svěcení 86 b, 355a. Vlašim v Čechách, v. Opl z Fictum. Viasimsk$ Martin, mistr 1471—1514, kmotr Jiriho Píseckého; o ném káze Miru$e 348a; — Tomas, mistr, dékan universitni (1518), pro- bo&t koll. Karlovy, 354 a, 204 b; 1520 utíká před morem 357a, 1522 členem kolleje Vš. Sv. 358 b. »u vlka« v. Praha, domy. z Vlkánova Martin od zlatých křížů podporuje v nouzi Zigu Vaníčkovic 280 pozn.; — v. Prefát, Rauš, Roh, Žába. Vltava, feka 17a, 289 b. Vojha Stépán, soused malostransky, 1524 vypovédin 57 pozn. vojna husitská, turecká v. husitské války, Turci. Vojtěch, kněz, farář buď týnský neb u sv. Štěpána, 1524 svědčí proti vězňům 86b, 333; — 1525 »napravuje« bludné 129b; — z Poříčí zet Jiřího Lopatského, 182 pozn.; — sv. Vojtěcha kostel, v. Praha, kostely; — sv. V-a hora (Lštění), bydliště br. Matěje 395 a. Volšany v. Haléř, Karban. vomirály (humerale) při bohoslužbě odkládají (1523) 332a. vopaktáta v. kompaktáta. Vopice v. Opice. Vosel v. Osel. vozralstvi v. oZralstvi. Vratislav ve Slezsku 22; 1527 pobyt králův 223a, 232 pozn. z Vratu v. Fikar, Pašek; — Katefina roz. Pikhartova, chot Paskova 54 pozn.; — Bartošúv výklad jména 17b. vraždy v. mordy. z Vřesovic Jakub 1523 podkomořím 15 pozn.; — 1525 na sjezdě kolínském ; — 1526 v boji s Turky 196a. — Jaroslav v. Brozanský z Vřesovic. Všebořice v. Lungvic. ze Všehrd v. Kornel. vůz cestovní 375 b. Wyclif John dr., reformátor anglický, prý původce ka- licha v Čechách 156a, 325a; — odiikáni se ho 321b. vypovédéni, vypovídání v. Praha, vyšlí. 437 vyprosy 289b. vystavováni svátosti v. monstranci. Vyšehrad Český 1420 zkažen 137a; — Uherský 1527 poddal se Ferdinandovi 226 b. vyznání víry v. víra. vzývání svatých v. svatí. zádušní nadání podle kompaktát 154b, 324a; v Týně v. Praha, kostel týnský. zahrady, útulkem vypověděných (1525) 173b. Zachlubil Tomáš, kovář, měšťan N. m. P., 1524 konše- lem 27b, 51b; — püvodem bouie 4b, 290a, 3152; — úředníkem špitálu sv. Pavla 55 pozn.; — 1525 přijímá úplatky 169b; -- 1528 perkmistrem 2492; — 1534 náhle umřel 280a; — jmění jeho 52 pozn., 221 pozn. sachovací listy mějtež, kdož se chti v městě usaditi (1524) 73b, 319 b. zaklínáni hada 136a . zákon boží, páně, 67 a, 111 a, 126 b—129b, 132 b—134 b, 136a, 142a, 144, 147 a—149a, 150b, 154b, 1714, 199 b, 202, 203 a, 204 b—206 a, 217 b, 218a, 224a, 242b, 243b, 244b, 267b, 299b, 302a—303 b, 310 a—311 a, 312b, 313 b, 314a, 315a, 319a, 324a, 327b, 333a, 363a, 381, 382, 387b, 388a, 391 b, 392b, 394b; podle Rokycany 140a, I41 a; podle Luthera 121 a—122b, 363 a; podle Cahery 141b; odpírá kompaktátüm 118b, 161b; budiž základem nauky (1524) 73a, 319a; poznává se u Němců r10a; Nový a Starý (písmo sv.) 151 a, 310a, 313b, 385 a; v. písmo sv. súkoníci 148 a, 205 b, 217 b. zámek královský v. Budín, Praha (hrad). sápisy pražské 1524 proti vězňům v. artikuly; — s kněžími kacířskými 83b; — 1527 postranní obecní 221 a; — vyzdviženy v&ecky 220b, 260, 261a. Zdpolsky Jan Štěpán, vévoda sibiňský, 1525—6 proti kr. Ludvíkovt 362; — 1526 volen za krále uherského 193b; — 1527—29 brjuje s kr. Ferdinandem az 229b, 231, 265 a—266 b. zatracení 200 b. zavedení 206, v. cirkev. zavinéní hlavní 166 a. zázraky 210b; srov. divy; — v oblacích (1527, 1529) 228a, 251a. Zbiroh, dům v Praze, v. Klára, Praha (domy). zboží kostelní podle kompaktát 120 a. zbrojení (1524) 1609 b. zbrojný lid v. žoldnéři. Zderaz v. Heremita. 195b, 225a 

Strana 438
438 »zdrávas< zapovídáno modliti (1519) 356a. Zelé Vít, řezník, konšel malostranský, 1524 původ bouře tamní, viněn krádeží 57 pozn., 78b, 79a. zeleny pokoj у. Praha, hrad. — Zelená Hora v. ze Šternberka. zemané v. stav rytířský. země Česká, zemské potřeby, věci v. České království. Ziga Vaniëèkovic, feznik, méstan St. m. P., kmotr Pasküv, 1483 v mládi vypovédin 317 a; 1517—24 uvádi bludné knéZi k farám 91а, 332 a; 1524 konSelem 27a, 249; pomocníkem PaSkovym ve schůzi květnové 313 b, 314a; původ a strůjce bouře 4b, 52a—s56a, 315 a—317 b, 318a, 376a; viní vězně před knížetem i jinde 65 a, 66, 126 b, 330b; 1525 pronásleduje pikarty 361; přijímá úplatky 128 pozn., 169b; navádí k svédectvím kiivím 165b; 1526 staví se proti králi 369a; 1529 ujel do Klatov 253 a; 1530 jedna s Hlavsou 268 b—269 b; dlužen židům 247b; 1533 trestán od krále i osudem, umřel 280, 290b, 338b; jeho chot Anna, Dorota 54 pozn. Zikmund, Zigmund, Sigmund, král uherský a český, císař římský, 1420—37 v boji a jednání s Čechy III b, 137 a—139 b, 371 b; pfijat za krále 305a; — král polsky, bratr Vladislava IL, 1515 na sjezdu vídeňském 10b; 1524 má posla na sněmu v Praze 28a; 1525 pise Ludvikovi 112 pozn.; — — chystá s ním sjezd 376b, 380a; 1528 pomáhá Zápolskému 228a; — farář v. Repansky. Zižcha v. Žižka. ze Zlicka v. Brikci. zkoušky v. Praha, universita. »u zlatého kola« »u zl klícüe »u zl. trouby«, dům v. Praha, z Vlkánova. zločinci u práva 61 b. zlodéjství 388a. zlofecení 150b, 3462, 385b, 387a. zmétenci v. bludari. zmitóni na kożi 75 b, 183 a. Znojmo, m. na Moravě, křtěnců 231 b; — 1529 ležení vojska proti Turkům 266 b. cpívání v kostelích (1483) 287 b; — — ok. 1520 frejířské 35a; 1523 latinské pomíjel kněz Martin betlémský a dal zpívati české 170; 1524 řád o z. 46b, 299; 1525 vyznání o z. 153a, 326b; 1526 při rekviem za krále 198; 1530 Tedeum proti vězňům 293a. 290, 1528 pronásledování novo- REJSTŘÍK—ZDRÁVAS— ŽOLDNÉŘI. zpověď, 1524 řád zpov&dni 73a, 319b; — (1525) vyznání o zpovědi 131 a, 327a; — nucená a oukladná za Rokycany a Cahery 125a, 208a, 277a, 304b, 305b, 339b. zpovédníci 165a, 222b. zrada, zrada boha 148a, 380a, 38rb, 387b; — zradou, ouklady dotýkání, osočování, naříkání vězňů 65a, 91a, 97, 98b, 100a, 132a, 145, 165, 178a, 316b, 318b, 320b, 331b; — (1524) usnesení o zrádcich 74b, 320b; — zrádní udavati 248a. Zralý Bohuslav, farář u P. Marie na Náměti v Hoře K., 1524 v soudu s Mat. Malínským 43a. Zuzana, osoba bibl., 295 a, 338 a. Zvifetice v. z Vartmberka. »u zvoňu< v. Sova. zvoněmí v kostelích 198, 317 a. zvyklosti v. řád. Žába, Jan od »žáby«, 1524 konšel pražský 86a; — uvězněn 101a; — 1530—32 smlouvá se s Prazany 270a, 277b, 278 pozn.; — z Vlkánova Jan, 1525 úředník nad sbírkami pražskými 182 pozn. Żabka s Limberka Jifi, pán moravský, král. sekretář, 1524 poslem král. na sněmu pražském 4a, 185 b. žáci v době husitské 137 a. Žák Jan, doktor, probošt litoměřický, administrátor pod jednou, 1525 učastní se jednání o kompaktáta 152a, 323 a. žalářování v. vězení. Zalmy Davidovy 40b, 41, 151a, 179a. Žamberk v. Michal ze Ž-ka. ze Žampachu v. Hložek. Žatec, rodiště Caherovo 107b; — v okolí rodiště br. Matěje 142 a statek Jif. Hrdiny 309 pozn.; — 1525 účastní se jednání o kompaktáta 114a. Žatecký v. Cahera, Cernobyl. Zcmlička Matouš, kožišník v Praze v Opatovicích, pán děvečky krvavě se potici (1527) 224. żcnitba knóżi (1524) 25b, 86a, 93b. Zenky lehké v. nevéstky. Zidé v Starém zákoné 35a, 69 b, 106 a, 171 b, 240 b, 242 pozn., 244 a, 385 b, 386 a, 387 b, 388 a, 389 b, 392 b; — v Budíně uherském zmordováni (1526) 193 b; — mají volnost víry 48b; — kfteni v. Ituriach; — praźśti v. Praha (str. 426) ; Żidovskć Śkoly r68a. živnosti v. Praha, cechy, řemesla, živnosti. Zíž Jan, měšťan pražský, 1483 vypověděn, 288a. Žiželice, m. v Hradecku, 1525 sjezd panstva 153b, 323 pozm, 304; Žižka z Trocnova Jan; jeho činy 137 b, 138 pozn., 160 b, 170 a; — doba Ž-kova dobou čistého poznání 359a. Žlutický Václav, konšel N. m. P., 1525 vypověděn 170a. život věčný 352a. Zoldnéri zbrojni 67 a, 69a, 70 b, 87a, 100a, tor b, 102a, 160a, 161 b, 169 b, 222 b, 227, 254, 376b. 

Strana 439
SEZNAM ZKRATEK RUKOPISU BARTOŠOVY KRONIKY V POZNÁMKÁCH. a rkp. Marka Bydžovského z Florentina, v křížov. knih.; b » litoměřické bisk. knihovny; d » strahovský P. V. Duchovského; e » universitní knihovny XVII. D 5; » XVII. C 4 Groffův; g » XVII. F 51 v Historii bratrské; h » k » p. dr. L. Katze; 1 rkp. knih. lobkovické v Praze; n » strahovský, český VIII. C 1; o » osecký; strahovský, český VIII C 2 a; s » v » dvor. knih. vídeňské; z» strahovský, český VIII. D 7, základní; ost všecky ostatní rkpy mimo základní. OPRAVY. Str. 6. sloupec a, ř. 27., přidej po straně: 19. srpna. » » 7. » a, ř. 11., » 24. září. » 8. » » b, ř. 26., oprav » 26. čce. » 12. b, ř. 2., » 29. května. » 16. » 14. března. a, ř. 14., » 17. a, ř. 14. mozku místo morku. » 25. b, ř. 24., oprav po straně: 1510. 25. pozn. b) zní takto: Vskutku stal se administra- torem s jinými už v srpnu 1523 a teprve nyní v únoru 1524 sám. 27. sloupec a, ř. 14., oprav po straně: 14. března. 27. pozn. b), oprav Thurzó m. Pavlovský. » 62. sloupec b, ř. 14., oprav po straně: 12. srpna. » 63. » » » 25. března. a, ř. 27., 20. března 27. března » 68. 4. pros. a, ř. 18., přidej » » 74. b, ř. 48., » (31. října). » 84. » » a, ř. 22., (8. srpna). » 84. » b, ř. 11., (9. srpna). » 96. b, ř. 15., 25. srpna. » 96. » b, ř. 24., » 30. srpna. » 101. pozn. a), oprav: Pamětí m. Pamětí. » 104. sloupec b, ř. 31., oprav. po straně: 18. pros. » » 105. » » b, ř. 28., 11. února. » » Str. 127. pozn. a), ř. 3., oprav: »Jak soudil« m. »Kterak smýšlel«. » 128. sloupec a, ř. 13., přidej po straně: 5. dubna. » 128. v pozn. a), ř. 3., vypusť: »níže tištěné«. » 129. sloupec b, ř. 18., přidej po straně: 6. dubna. » 132. » a, ř. 1., oprav »po druhé« m. »po druhe«. » 143. v záhlaví, ř. 16., oprav »listu bratra« m. »listu u bratra«. » 144. sloupec a, ř. 20., oprav po straně: 24. srp. » 153. » b, ř. 6., » »Zdeňka« m. »Zdenka«. » 160. » » po straně: 15. června. a, ř. 25., » 185. pozn. b), oprav Thurzó m. z Pavlovic. » 208. pozn. c), místo »Život a skonání« polož všude »Života skonání«. » 223. pozn. b), místo »nejv. purkrabství« polož »nejv. hejtmanství«. » 230. sloupec a, ř. 1., oprav po straně: 1528. » 246. k pozn. a) dodej: V St. letopisech (776) r. 1507 »zůstáno na tom, aby žádný ani budoucí nestáli o tu jednotu pod vypověděním z města«. 258. sloupec a, ř. 23., oprav po straně: 4. května. » » 259. » a, ř. 32., » »přišlo« m. »přišlo!« » 288. pozn., ř. poslední, oprav »Hájkova« m. »Hálkova« » 308. pozn. f), vypusť: »Slovákem«. » 353. » 2., oprav: 1517 m. 1518. » TISKEM EDVARDA LESCHINGRA V PRAZE, VODIČKOVA UL. 34.

Strana 440