z 176 stránek
1
2
Titul
3
4
Obsah
5
6
Úvodem
7
8
Život a díla Jana z Holešova
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
Traktát Largum sero
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
Jan z Holešova: Largum sero
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
Použité zkratky
139
140
Prameny a literatura
141
142
143
144
145
146
Resumé
147
148
149
150
Přílohy
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
Obrazové přílohy
169
170
171
172
173
174
175
176
Název:
O sedmi štědrovečerních zvycích. Largum sero Jana z Holešova
Autor:
Havránek, Kamil
Rok vydání:
2014
Místo vydání:
Ostrava
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
176
Počet stran předmluvy plus obsahu:
176
Obsah:
- 3: Titul
- 5: Obsah
- 7: Úvodem
- 9: Život a díla Jana z Holešova
- 25: Traktát Largum sero
- 46: Jan z Holešova: Largum sero
- 139: Použité zkratky
- 141: Prameny a literatura
- 147: Resumé
- 151: Přílohy
- 169: Obrazové přílohy
upravit
Strana 1
O sedmi štědrovečerních zvycích Largum sero Jana z Holešova
O sedmi štědrovečerních zvycích Largum sero Jana z Holešova
Strana 2
Recenzovali: prof. PhDr. Jana Nechutová, CSc.; Masarykova univerzita, Brno PhDr. Jana Zachová, CSc.; Akademie věd ČR, Praha Publikace vznikla v rámci činnosti Centra pro studium středověké společnosti a kultury — VIVARIUM při Filozofické fakultě Ostravské univerzity v Ostravě. O Kamil Harvánek, 2014 Ostravská univerzita v Ostravě, Filozofická fakulta, 2014 ISBN 978-80-7464-705-5
Recenzovali: prof. PhDr. Jana Nechutová, CSc.; Masarykova univerzita, Brno PhDr. Jana Zachová, CSc.; Akademie věd ČR, Praha Publikace vznikla v rámci činnosti Centra pro studium středověké společnosti a kultury — VIVARIUM při Filozofické fakultě Ostravské univerzity v Ostravě. O Kamil Harvánek, 2014 Ostravská univerzita v Ostravě, Filozofická fakulta, 2014 ISBN 978-80-7464-705-5
Strana 3
Centrum pro studium středověké společnosti a kultury — VIVARIUM O sedmi štědrovečerních zvycích Largum sero Jana z Holešova kritickou edici připravil, přeložil a komentářem opatřil Kamil Harvánek IVARIUM UNIVERSITAS OSTRAVIENSIS Ostrava 2014
Centrum pro studium středověké společnosti a kultury — VIVARIUM O sedmi štědrovečerních zvycích Largum sero Jana z Holešova kritickou edici připravil, přeložil a komentářem opatřil Kamil Harvánek IVARIUM UNIVERSITAS OSTRAVIENSIS Ostrava 2014
Strana 4
Strana 5
OBSAH Úvodem Život a dílo Jana z Holešova Z historie bádání o Janu z Holešova Biografie Jana z Holešova v Pelclových A4bbildungen Otazníky kolem života Jana z Holešova Literární dílo Jana z Holešova Traktát Largum sero Obsah traktátu Doba vzniku traktátu Prameny Jana z Holesova Spor o autorství traktátu Z temnoty na světlo Jan z Holešova: Largum sero Ediční a překladatelská poznámka Edice Indices auctoritatum Překlad Použité zkratky Prameny a literatura Resumé Přílohy Přepis traktátu z wolfenbůttelského rukopisu (příloha I) Obrazové přílohy II-VII 12 13 16 25 38 38 41 42 47 53 98 100 139 141 147 152 169
OBSAH Úvodem Život a dílo Jana z Holešova Z historie bádání o Janu z Holešova Biografie Jana z Holešova v Pelclových A4bbildungen Otazníky kolem života Jana z Holešova Literární dílo Jana z Holešova Traktát Largum sero Obsah traktátu Doba vzniku traktátu Prameny Jana z Holesova Spor o autorství traktátu Z temnoty na světlo Jan z Holešova: Largum sero Ediční a překladatelská poznámka Edice Indices auctoritatum Překlad Použité zkratky Prameny a literatura Resumé Přílohy Přepis traktátu z wolfenbůttelského rukopisu (příloha I) Obrazové přílohy II-VII 12 13 16 25 38 38 41 42 47 53 98 100 139 141 147 152 169
Strana 6
Strana 7
Uvodem Úvodem Mezi zvyky, jež vykazují nebývale dlouhou životnost, patří zcela jistě ty štědrovečerní. I dnes si, stejně jako naši předkové, dáváme o Štědrém večeru dárky, posloucháme koledy, pečeme vánočku, někteří z nás se postí či krájejí jablka. Máme-li touhu poznat, nakolik se obyčeje a způsob jejich udržování v minulosti lišily od současné praxe, a zda se nějak proměnily pohnutky k jejich zachovávání, můžeme sáhnout po traktátu Largum sero z přelomu 14. a 15. století. Benediktinský mnich Jan z Holešova v něm zaznamenal po- dobu sedmi nejrozšířenějších zvyků, které se udržovaly v předvečer Narození Páně. Tato knížka přináší krátkou úvodní studii o uvedeném spise, jeho kri- tickou edici a nový, první kompletní, překlad z latinského do českého jazy- ka. Byla psána s cílem zpřístupnit tuto středověkou památku zájemcům z řad badatelů i laiků. Z toho důvodu byla ve vstupní partii většina citací z ori- ginálních pramenů spolu s doplňkovými informacemi a odkazy, které využijí především poučení čtenáři, umístěna do poznámkového aparátu, jehož roz- sah úměrně zvolenému přístupu narostl. Zklamán by mohl být snad jen ten, kdo od četby traktátu očekává výstup z nějakého etnografického výzkumu. Spis byl totiž primárně určen k pasto- raci, jak dokládají jednak řečnické otázky, s nimiž se autor obrací na čtenáře spolu s nabídkou vysvětlení probíraného tématu, jednak menší množství textu věnovaného popisu lidových tradic v porovnání s prostorem, který v traktátu zabírají teologické vývody. Rád bych na tomto místě poděkoval recenzentkám, prof. Janě Nechutové a dr. Janě Zachové, za jejich cenné připomínky a doporučení. Knihu věnuji Martince.
Uvodem Úvodem Mezi zvyky, jež vykazují nebývale dlouhou životnost, patří zcela jistě ty štědrovečerní. I dnes si, stejně jako naši předkové, dáváme o Štědrém večeru dárky, posloucháme koledy, pečeme vánočku, někteří z nás se postí či krájejí jablka. Máme-li touhu poznat, nakolik se obyčeje a způsob jejich udržování v minulosti lišily od současné praxe, a zda se nějak proměnily pohnutky k jejich zachovávání, můžeme sáhnout po traktátu Largum sero z přelomu 14. a 15. století. Benediktinský mnich Jan z Holešova v něm zaznamenal po- dobu sedmi nejrozšířenějších zvyků, které se udržovaly v předvečer Narození Páně. Tato knížka přináší krátkou úvodní studii o uvedeném spise, jeho kri- tickou edici a nový, první kompletní, překlad z latinského do českého jazy- ka. Byla psána s cílem zpřístupnit tuto středověkou památku zájemcům z řad badatelů i laiků. Z toho důvodu byla ve vstupní partii většina citací z ori- ginálních pramenů spolu s doplňkovými informacemi a odkazy, které využijí především poučení čtenáři, umístěna do poznámkového aparátu, jehož roz- sah úměrně zvolenému přístupu narostl. Zklamán by mohl být snad jen ten, kdo od četby traktátu očekává výstup z nějakého etnografického výzkumu. Spis byl totiž primárně určen k pasto- raci, jak dokládají jednak řečnické otázky, s nimiž se autor obrací na čtenáře spolu s nabídkou vysvětlení probíraného tématu, jednak menší množství textu věnovaného popisu lidových tradic v porovnání s prostorem, který v traktátu zabírají teologické vývody. Rád bych na tomto místě poděkoval recenzentkám, prof. Janě Nechutové a dr. Janě Zachové, za jejich cenné připomínky a doporučení. Knihu věnuji Martince.
Strana 8
Strana 9
Z historie bádáni o Janu z Holešova Život a dílo Jana z Holešova Z historie bádání o Janu z Holešova Jan z Holešova se vynořuje z šera zapomnění v polovině 18. století. Tehdy nalezl premonstrát Arsenius Theodor Fasseau (kolem 1725-1777) v knihovně hraběte Gianniniho rukopis traktátu Largum sero a vydal jej tis- kem.1 V předmluvě k vydání předložil Fasseau čtenářům skrovné poznatky o osobě autora, které dokázal vyvodit ze spisu samotného:2 Z explicitu vyčetl jeho jméno, z pasáže uvnitř traktátu jeho profesi a působiště. Tento vydavatelský počin, respektive nespokojenost s jeho výsled- nou podobou,' podnítila rajhradského probošta Josefa Bonaventuru Pitera (1708-1764) k rozhodnutí zařadit toto dílo dávného řádového spolubratra do chystané edice pramenů vztahujících se k českým dějinám.' Olomoucký tisk jej zároveň přivedl k důležitému zjištění: Dle indicie v úvodu traktátu, která zůstala jeho vydavatelem nepovšimnuta, rozpoznal v Janovi z Holešova až dosud anonymního autora komentáře k písni svatého Vojtěcha." První tištěné curriculum vitae Jana z Holešova se objevilo v roce 1782 ve čtvrtém svazku portrétů českých a moravských učenců a umělců redigova- ném F. M. Pelclem (1734-1801).' Mozaiku životních osudů benediktinské- Ioannes Holeschoviensis Largissimus vesper seu Colledae historia. Ed. A. T. Fasseau, Olomucii 1761. 2 3 5 6 Srov. ibidem, s. 25. „Explicit Largum sero per Joannem de Holeschov...“ — ibidem, s. 90. „...in nostro Brzevnoviensi monasterio...“ — ibidem, s. 77. Podrobněji v kapitole Z temnoty na světlo, s. 42. Zamýšlená sbírka, kterou Piter v listech nazývá Scriptores rerum či Fontes historiae nostrae, zůstala nakonec pouze v rukopise. 8 Expositio cantici sancti Adalberti. Více o spise na s. 17n. PELCL, František Martin Abbildungen Böhmischer und Mährischer Gelehrten und Künstler. IV. Theil, Prag 1782, s. 1—4.
Z historie bádáni o Janu z Holešova Život a dílo Jana z Holešova Z historie bádání o Janu z Holešova Jan z Holešova se vynořuje z šera zapomnění v polovině 18. století. Tehdy nalezl premonstrát Arsenius Theodor Fasseau (kolem 1725-1777) v knihovně hraběte Gianniniho rukopis traktátu Largum sero a vydal jej tis- kem.1 V předmluvě k vydání předložil Fasseau čtenářům skrovné poznatky o osobě autora, které dokázal vyvodit ze spisu samotného:2 Z explicitu vyčetl jeho jméno, z pasáže uvnitř traktátu jeho profesi a působiště. Tento vydavatelský počin, respektive nespokojenost s jeho výsled- nou podobou,' podnítila rajhradského probošta Josefa Bonaventuru Pitera (1708-1764) k rozhodnutí zařadit toto dílo dávného řádového spolubratra do chystané edice pramenů vztahujících se k českým dějinám.' Olomoucký tisk jej zároveň přivedl k důležitému zjištění: Dle indicie v úvodu traktátu, která zůstala jeho vydavatelem nepovšimnuta, rozpoznal v Janovi z Holešova až dosud anonymního autora komentáře k písni svatého Vojtěcha." První tištěné curriculum vitae Jana z Holešova se objevilo v roce 1782 ve čtvrtém svazku portrétů českých a moravských učenců a umělců redigova- ném F. M. Pelclem (1734-1801).' Mozaiku životních osudů benediktinské- Ioannes Holeschoviensis Largissimus vesper seu Colledae historia. Ed. A. T. Fasseau, Olomucii 1761. 2 3 5 6 Srov. ibidem, s. 25. „Explicit Largum sero per Joannem de Holeschov...“ — ibidem, s. 90. „...in nostro Brzevnoviensi monasterio...“ — ibidem, s. 77. Podrobněji v kapitole Z temnoty na světlo, s. 42. Zamýšlená sbírka, kterou Piter v listech nazývá Scriptores rerum či Fontes historiae nostrae, zůstala nakonec pouze v rukopise. 8 Expositio cantici sancti Adalberti. Více o spise na s. 17n. PELCL, František Martin Abbildungen Böhmischer und Mährischer Gelehrten und Künstler. IV. Theil, Prag 1782, s. 1—4.
Strana 10
Život a dílo Jana z Holešova ho mnicha pomáhal zásadním způsobem skládat rajhradský převor Alexius Habrich (1736-1794), není-li dokonce on sám autorem celého medailonu." Z dochované korespondence mezi Pelclem a Habrichem1 vyplývá, že Habrich se podílel na sestavení portrétů členů benediktinského řádu, tedy Jana z Holešova, Oliviera Legiponta, Magnoalda Ziegelbauera a Bonaventu- ry Pitera. K této činnosti jej předurčovala jak pozice rajhradského archiváře, tak osobní zkušenost, kterou získal jako Piterův spolupracovník. V dopisech Pelcl žádá Habricha o podklady k biografiím jeho spolubratrů, upřesnění ne- jasností, dokonce i výběr lepší varianty ze zaslaných podobizen.11 Habrich se snažil všemožně vyjít vstříc, nabízel již zpracované medailony a iniciativně navrhoval další osobnosti, které by, dle jeho názoru, zasloužily být zařazeny do Pelclova souboru.12 O tom, že se Pelcl spoléhal na informace od rajhrad- ského archiváře, svědčí i koncept dopisu, v němž se ho dotazuje, kdy zemřel Jan z Holešova, kdo byl Fasseau, a kdy a kde vydal traktát Largum sero." Z portrétu Jana z Holešova uveřejněného v Pelclově sbírce těžili všichni pozdější badatelé zabývající se jeho životem a tvorbou, přičemž nových poznatků bylo sneseno poskrovnu.14 Za stagnací stojí zejména nedostatek re- 9 V předmluvě k uvedenému dílu děkuje Pelcl svým kolegům, mezi nimi i Habrichovi, že mu přispěli informacemi při tvorbě životopisů nebo přímo dodali hotové podobizny. Srov. PELCL, Abbildungen, s. III; Srov. rovněž Pelclův dopis ze 4. 12. 1781, v němž píše, že zůstává Habrichovým dlužníkem za jeho přispění k Abbildungen. — MZA Brno, fond E6, sign. C e 9/1. Hermann Usener byl přesvědčen, že veškeré poznatky o Janu z Holešova, uvedené v Pelclových Abbildungen, lze připsat zjištěním Bonaventury Pitera. Srov. USENER, Hermann Religionsgeschichtliche Untersuchungen II. Christliche Festbrauch. Bonn 1889, s. 17. 10 Regesta dopisů vydal JOHANIDES, Josef František Martin Pelcl (1734-1801). Život a dílo. Rychnov nad Kněžnou 1981, s. 52-70. 11 O Janu z Holešova se dočteme v dopise z 21. 12. 1778; o Piterovi v dopisech z 20. 10. 1776, 10. 3. 1777, 10. 12. 1778, 21. 12. 1778, 22. 2. 1779, 17. 5. 1779, 12. 1. 1780; o Ziegelbauerovi v dopise z 12. 1. 1780; o Legipontovi v dopisech z 26. 2. 1780, 5.3.1781.— MZA Brno, fond E6, sign. C e 9/1. 12 13 14 Srov. koncept dopisu ze 7. 2. 1779. — MZA Brno, fond E6, sign. C e 10/1. MZA Brno, fond E6, sign. C e 10/1b, nedatováno. V levém sloupci konceptu se nacházejí otázky psané Pelclovou rukou, v pravém jsou Habrichem načrtnuté odpovědi. Srov. např. PILARZ, Adolphus; MORAVETZ, Franciscus Moraviæ historia politica et ecclesiastica. Pars I, Brunae 1785, s. 273�274; ADELUNG, Johann Christoph 10
Život a dílo Jana z Holešova ho mnicha pomáhal zásadním způsobem skládat rajhradský převor Alexius Habrich (1736-1794), není-li dokonce on sám autorem celého medailonu." Z dochované korespondence mezi Pelclem a Habrichem1 vyplývá, že Habrich se podílel na sestavení portrétů členů benediktinského řádu, tedy Jana z Holešova, Oliviera Legiponta, Magnoalda Ziegelbauera a Bonaventu- ry Pitera. K této činnosti jej předurčovala jak pozice rajhradského archiváře, tak osobní zkušenost, kterou získal jako Piterův spolupracovník. V dopisech Pelcl žádá Habricha o podklady k biografiím jeho spolubratrů, upřesnění ne- jasností, dokonce i výběr lepší varianty ze zaslaných podobizen.11 Habrich se snažil všemožně vyjít vstříc, nabízel již zpracované medailony a iniciativně navrhoval další osobnosti, které by, dle jeho názoru, zasloužily být zařazeny do Pelclova souboru.12 O tom, že se Pelcl spoléhal na informace od rajhrad- ského archiváře, svědčí i koncept dopisu, v němž se ho dotazuje, kdy zemřel Jan z Holešova, kdo byl Fasseau, a kdy a kde vydal traktát Largum sero." Z portrétu Jana z Holešova uveřejněného v Pelclově sbírce těžili všichni pozdější badatelé zabývající se jeho životem a tvorbou, přičemž nových poznatků bylo sneseno poskrovnu.14 Za stagnací stojí zejména nedostatek re- 9 V předmluvě k uvedenému dílu děkuje Pelcl svým kolegům, mezi nimi i Habrichovi, že mu přispěli informacemi při tvorbě životopisů nebo přímo dodali hotové podobizny. Srov. PELCL, Abbildungen, s. III; Srov. rovněž Pelclův dopis ze 4. 12. 1781, v němž píše, že zůstává Habrichovým dlužníkem za jeho přispění k Abbildungen. — MZA Brno, fond E6, sign. C e 9/1. Hermann Usener byl přesvědčen, že veškeré poznatky o Janu z Holešova, uvedené v Pelclových Abbildungen, lze připsat zjištěním Bonaventury Pitera. Srov. USENER, Hermann Religionsgeschichtliche Untersuchungen II. Christliche Festbrauch. Bonn 1889, s. 17. 10 Regesta dopisů vydal JOHANIDES, Josef František Martin Pelcl (1734-1801). Život a dílo. Rychnov nad Kněžnou 1981, s. 52-70. 11 O Janu z Holešova se dočteme v dopise z 21. 12. 1778; o Piterovi v dopisech z 20. 10. 1776, 10. 3. 1777, 10. 12. 1778, 21. 12. 1778, 22. 2. 1779, 17. 5. 1779, 12. 1. 1780; o Ziegelbauerovi v dopise z 12. 1. 1780; o Legipontovi v dopisech z 26. 2. 1780, 5.3.1781.— MZA Brno, fond E6, sign. C e 9/1. 12 13 14 Srov. koncept dopisu ze 7. 2. 1779. — MZA Brno, fond E6, sign. C e 10/1. MZA Brno, fond E6, sign. C e 10/1b, nedatováno. V levém sloupci konceptu se nacházejí otázky psané Pelclovou rukou, v pravém jsou Habrichem načrtnuté odpovědi. Srov. např. PILARZ, Adolphus; MORAVETZ, Franciscus Moraviæ historia politica et ecclesiastica. Pars I, Brunae 1785, s. 273�274; ADELUNG, Johann Christoph 10
Strana 11
Z historie bádání o Janu z Holešova levantních soudobých pramenů. Litovat můžeme především těch, které byly zničeny při vypálení břevnovského kláštera husity. Samostatnou studii o učeném benediktinovi chystal dle vyjádření Čeňka Zíbrta historik Jan Gebauer (1885-1908), předčasná smrt mu však znemožnila plán realizovat.15 V nejnovější době bylo Janu z Holešova věnováno několik článků a řada drobnějších zmínek, zejména českých16 a polských badatelů.1 Fortsetzung und Ergänzungen zu Christian Gottlieb Jochers Allgemeinen Gelehrten- Lexico. Bd. II (C-I), Leipzig 1787, sl. 2098; RICHTER, Franz Xaver Johann Die Hussiten in Mähren 1421-1438. Archiv für Geographie, Historie, Staats- und Kriegskunst, 7. Jahrg., Wien 1816, s. 186; WOLNY, Gregor Gelehrte Mitglieder der Benedictiner-Abten Raygern in Mähren. Archiv für Geographie, Historie, Staats- und Kriegskunst. 13. Jahrg., Wien 1822, s. 291�293; DUDIK, Beda Geschichte des Benediktiner-Stiftes Raygern im Markgrafthum Mähren. Bd. I (1048-1449), Brünn 1849, s. 441�444; ELVERT, Christian d' Historische Literatur-Geschichte von Mähren und Österreichisch-Schlesien. Brünn 1850, s. 17, 483; KRASL, František; JEZEK, Jan Sv. Vojtěch, druhý biskup pražský, jeho klášter i úcta u lidu. Praha 1898, zejména s. 23, 272, 368-369, 390. 15 Srov. ZÍBRT, Ceněk Břevnovský mnich Aleš o staročeském slavení vánoc (o koledě) ve věku 14. Český lid, roč. 24, 1924, s. 82. 16 Např. FROLEC, Václav Vánoce v tradici českého lidu. In: Vánoce v české kultuře. Ed. V. Frolec. Praha 1988, s. 48-124; ŠMAHEL, František Husitská revoluce II. Kořeny české reformace. Praha 1993, s. 19; Idem Silnější než víra: Magie, pověry a kouzla husitského věku. In: Šmahel, František Mezi středověkem a renesancí. Praha 2002, s. 249-272; FROLCOVA, Věra Stojí tyčka prostřed v dvoře. K Sušilovu objevu milostných koled. In: František Sušil (1804-1868). Odkaz a inspirace. Red. V. Frolcová. Rousínov 2004, s. 101-122; Eadem Folklor a obřad v kalendářním cyklu. In: Kultura — společnost — tradice I. Ed. L. Tyllner; Z. Uherek. Praha 2005, s. 75-114; VEČERKOVA, Eva Vánoční dar a darování. In: Dary a obdarování. Ed. L. Tarclová. Studie Slováckého muzea 12, Uherské Hradiště 2007; VEČERKOVÁ, Eva; FROLCOVÁ, Věra Evropské Vánoce v tradicích lidové kultury. Praha 2010; Současný stav vědomostí o autorovi a jeho díle shrnula NECHUTOVA, Jana Latinská literatura českého středověku do r. 1400. Praha 2000, s. 213-214, 274 a pozn. 548—549 na s. 340. 17 Např. LENART, Miroslav Czy w sredniowiecznym traktacie Largum sero odnajdujeme ślad dzisiejszego opłatka? Liturgia Sacra, roč. 3, č. 10, 1997, s. 47-51; BYLINA, Stanisław Międzi Godami a Wigilią. Kilka uwag o traktacie Jana z Holešova. In: Christianitas et cultura Europae. Księga jubileuszowa Profesora Jerzego Kłoczowskiego, vol. 1. Red. H. Gapski. Lublin 1998, s. 69-73; Idem Religijność późnego średniowiecza. Warszawa 2009, s. 98-99; BRACHA, Krzysztof Teolog, diabeł i zabobony. Swiadectwo traktatu Mikołaja Magni z Jawora „De superstitionibus“ (1405 r.). Warszawa 1999, 11
Z historie bádání o Janu z Holešova levantních soudobých pramenů. Litovat můžeme především těch, které byly zničeny při vypálení břevnovského kláštera husity. Samostatnou studii o učeném benediktinovi chystal dle vyjádření Čeňka Zíbrta historik Jan Gebauer (1885-1908), předčasná smrt mu však znemožnila plán realizovat.15 V nejnovější době bylo Janu z Holešova věnováno několik článků a řada drobnějších zmínek, zejména českých16 a polských badatelů.1 Fortsetzung und Ergänzungen zu Christian Gottlieb Jochers Allgemeinen Gelehrten- Lexico. Bd. II (C-I), Leipzig 1787, sl. 2098; RICHTER, Franz Xaver Johann Die Hussiten in Mähren 1421-1438. Archiv für Geographie, Historie, Staats- und Kriegskunst, 7. Jahrg., Wien 1816, s. 186; WOLNY, Gregor Gelehrte Mitglieder der Benedictiner-Abten Raygern in Mähren. Archiv für Geographie, Historie, Staats- und Kriegskunst. 13. Jahrg., Wien 1822, s. 291�293; DUDIK, Beda Geschichte des Benediktiner-Stiftes Raygern im Markgrafthum Mähren. Bd. I (1048-1449), Brünn 1849, s. 441�444; ELVERT, Christian d' Historische Literatur-Geschichte von Mähren und Österreichisch-Schlesien. Brünn 1850, s. 17, 483; KRASL, František; JEZEK, Jan Sv. Vojtěch, druhý biskup pražský, jeho klášter i úcta u lidu. Praha 1898, zejména s. 23, 272, 368-369, 390. 15 Srov. ZÍBRT, Ceněk Břevnovský mnich Aleš o staročeském slavení vánoc (o koledě) ve věku 14. Český lid, roč. 24, 1924, s. 82. 16 Např. FROLEC, Václav Vánoce v tradici českého lidu. In: Vánoce v české kultuře. Ed. V. Frolec. Praha 1988, s. 48-124; ŠMAHEL, František Husitská revoluce II. Kořeny české reformace. Praha 1993, s. 19; Idem Silnější než víra: Magie, pověry a kouzla husitského věku. In: Šmahel, František Mezi středověkem a renesancí. Praha 2002, s. 249-272; FROLCOVA, Věra Stojí tyčka prostřed v dvoře. K Sušilovu objevu milostných koled. In: František Sušil (1804-1868). Odkaz a inspirace. Red. V. Frolcová. Rousínov 2004, s. 101-122; Eadem Folklor a obřad v kalendářním cyklu. In: Kultura — společnost — tradice I. Ed. L. Tyllner; Z. Uherek. Praha 2005, s. 75-114; VEČERKOVA, Eva Vánoční dar a darování. In: Dary a obdarování. Ed. L. Tarclová. Studie Slováckého muzea 12, Uherské Hradiště 2007; VEČERKOVÁ, Eva; FROLCOVÁ, Věra Evropské Vánoce v tradicích lidové kultury. Praha 2010; Současný stav vědomostí o autorovi a jeho díle shrnula NECHUTOVA, Jana Latinská literatura českého středověku do r. 1400. Praha 2000, s. 213-214, 274 a pozn. 548—549 na s. 340. 17 Např. LENART, Miroslav Czy w sredniowiecznym traktacie Largum sero odnajdujeme ślad dzisiejszego opłatka? Liturgia Sacra, roč. 3, č. 10, 1997, s. 47-51; BYLINA, Stanisław Międzi Godami a Wigilią. Kilka uwag o traktacie Jana z Holešova. In: Christianitas et cultura Europae. Księga jubileuszowa Profesora Jerzego Kłoczowskiego, vol. 1. Red. H. Gapski. Lublin 1998, s. 69-73; Idem Religijność późnego średniowiecza. Warszawa 2009, s. 98-99; BRACHA, Krzysztof Teolog, diabeł i zabobony. Swiadectwo traktatu Mikołaja Magni z Jawora „De superstitionibus“ (1405 r.). Warszawa 1999, 11
Strana 12
Život a dílo Jana z Holešova Biografie Jana z Holešova v Pelclových Abbildungen V první části předkládá autor medailonu faktografická data získaná z blíže nespecifikovaných zdrojů: Jan z Holešova se narodil roku 1366 v moravském městě Holešov, které patřilo jeho otci Ullmanovi z Holešova, oblíbenci moravského markraběte Jana. Když markrabě zakládal v roce 1370 klášter augustiniánů u sv. Tomáše v Brně, věnoval Ullman novému řádovému domu část své vsi Šardice.18 Během studia v Praze se Jan seznámil s benediktiny a řád si oblíbil natolik, že požádal o přijetí do kláštera v Břevnově. Po absolvování zkušebního ob- dobí byl spolu s několika spolubratry poslán svým představeným na studia do Paříže.19 Když se roku 1397 vrátil do domovského kláštera, vytvořil na opato- vo přání komentář k písni svatého Vojtěcha Hospodine, pomiluj ny. V reakci na názory zpochybňující primát papeže a negativní postoj Jana Husa k otázce, zda je možno v něj věřit, sepsal Jan z Holešova traktát na obranu napadeného úřadu. Když pak byl Hus povolán do Kostnice, vyslal břevnovský opat na koncil Jana a další teology, kteří studovali v Paříži, aby přispěli k Husovu odsouzení. To mělo negativní důsledky pro břevnovský klášter, který v roce 1420 husité zničili, a několik jeho obyvatel upálili.20 s. 66—67; Idem Nauczanie kaznodziejskie w Polsce późnego średniowiecza. Kielce 2007, s. 197-199; OLSZEWSKI, Mikołaj Swiat zabobonów w średniowieczu. Warszawa 2002, s. 93-95, 109-111. 18 Ve skutečnosti byl klášter založen již o dvacet let dříve listinou z 2. 2. 1350 - srov. CDM 8 (1350-1355). Hrsg. V. Brandl, Brünn 1874, č. 7, s. 4-5. Listina markraběte Jana Jindřicha z 25. 11. 1370 je závětí spojenou s darováním majetku augustiniánskému klášteru sv. Tomáše v Brně. Mezi jinými dává markrabě klášteru vesnici Šardice, jejíž polovina mu připadla úmrtím Ullmana z Holešova. Srov. CDM 10 (1367-1375). Hrsg. V. Brandl, Brünn 1878, č. 96, s. 116-118. 19 Břevnovským opatem byl v té době Dionysius II.; Srov. Ziegelbauer, Magnoaldus Epitome historica regii, liberi, exempti in regno Bohemiae antiquissimi monasterii Brevnoviensis. Coloniae 1740, s. 68. K důvodům, které vedly české benediktiny ke studiu v Paříži, srov. VII. kapitolu De studentibus ad generalia studia mittendis v bule z roku 1336 (Bulla Benedictina). 20 Vavřinec z Březové popisuje událostí v Husitské kronice následovně: „Mox die eodem Pragensibus ipsis adiunctis claustrum Brzewniow exurunt et novem monachis Pragam adductis ipsos captivitati mancipant.... Item in festo Corporis Christi, alias die VI Junii, Thaborite duos monachos de Brzewniow communioni calicis nolentes consentire cum uno presbitero et quodam Theutonico capto circa Hradczan igne 12
Život a dílo Jana z Holešova Biografie Jana z Holešova v Pelclových Abbildungen V první části předkládá autor medailonu faktografická data získaná z blíže nespecifikovaných zdrojů: Jan z Holešova se narodil roku 1366 v moravském městě Holešov, které patřilo jeho otci Ullmanovi z Holešova, oblíbenci moravského markraběte Jana. Když markrabě zakládal v roce 1370 klášter augustiniánů u sv. Tomáše v Brně, věnoval Ullman novému řádovému domu část své vsi Šardice.18 Během studia v Praze se Jan seznámil s benediktiny a řád si oblíbil natolik, že požádal o přijetí do kláštera v Břevnově. Po absolvování zkušebního ob- dobí byl spolu s několika spolubratry poslán svým představeným na studia do Paříže.19 Když se roku 1397 vrátil do domovského kláštera, vytvořil na opato- vo přání komentář k písni svatého Vojtěcha Hospodine, pomiluj ny. V reakci na názory zpochybňující primát papeže a negativní postoj Jana Husa k otázce, zda je možno v něj věřit, sepsal Jan z Holešova traktát na obranu napadeného úřadu. Když pak byl Hus povolán do Kostnice, vyslal břevnovský opat na koncil Jana a další teology, kteří studovali v Paříži, aby přispěli k Husovu odsouzení. To mělo negativní důsledky pro břevnovský klášter, který v roce 1420 husité zničili, a několik jeho obyvatel upálili.20 s. 66—67; Idem Nauczanie kaznodziejskie w Polsce późnego średniowiecza. Kielce 2007, s. 197-199; OLSZEWSKI, Mikołaj Swiat zabobonów w średniowieczu. Warszawa 2002, s. 93-95, 109-111. 18 Ve skutečnosti byl klášter založen již o dvacet let dříve listinou z 2. 2. 1350 - srov. CDM 8 (1350-1355). Hrsg. V. Brandl, Brünn 1874, č. 7, s. 4-5. Listina markraběte Jana Jindřicha z 25. 11. 1370 je závětí spojenou s darováním majetku augustiniánskému klášteru sv. Tomáše v Brně. Mezi jinými dává markrabě klášteru vesnici Šardice, jejíž polovina mu připadla úmrtím Ullmana z Holešova. Srov. CDM 10 (1367-1375). Hrsg. V. Brandl, Brünn 1878, č. 96, s. 116-118. 19 Břevnovským opatem byl v té době Dionysius II.; Srov. Ziegelbauer, Magnoaldus Epitome historica regii, liberi, exempti in regno Bohemiae antiquissimi monasterii Brevnoviensis. Coloniae 1740, s. 68. K důvodům, které vedly české benediktiny ke studiu v Paříži, srov. VII. kapitolu De studentibus ad generalia studia mittendis v bule z roku 1336 (Bulla Benedictina). 20 Vavřinec z Březové popisuje událostí v Husitské kronice následovně: „Mox die eodem Pragensibus ipsis adiunctis claustrum Brzewniow exurunt et novem monachis Pragam adductis ipsos captivitati mancipant.... Item in festo Corporis Christi, alias die VI Junii, Thaborite duos monachos de Brzewniow communioni calicis nolentes consentire cum uno presbitero et quodam Theutonico capto circa Hradczan igne 12
Strana 13
Otazníky kolem života Jana z Holešova Opat se spolu s některými bratry uchýlil do Broumova, další skupina nalezla útočiště v Polici nad Metují. Janovi poskytli azyl v rajhradském klášteře, kde trávil zbytek života ve společnosti učených mužů, jako byli Soběslav, Přecho, Ondřej, Václav z Chvaletic a Lev. Jan se stal převorem a i ve vysokém věku se oddával učené práci, jejímž plodem byl traktát Largum sero z roku 1426.21 Zemřel v roce 1436. V druhé části doplnil autor životopisu obraz Jana z Holešova o poznatky čerpané přímo z jeho z díla: Jan z Holešova byl velmi pracovitý a učený muž, který si liboval v pročítání kroniky císaře Karla IV.22 Prohlašoval, že se nejraději stýká se sta- rými, učenými a zcestovalými lidmi, neboť je možné se od nich mnoho dovědět. Nejvíce jej naučil starý břevnovský benediktin jménem Aleš, jenž strávil život na šlechtických dvorech.23 Otazníky kolem života Jana z Holešova Informace o údajném vyslání Jana z Holešova a bývalých studentů pařížské Sorbonny na kostnický sněm se od vydání Abbildungen už po dvě staletí porůznu objevuje v literatuře bez udání pramene, který by ji podpo- roval. Bez dalšího ji převzali či přejímají také někteří čeští badatelé.24 Už Hermann Usener byl ovšem na rozpacích, jak se k problému postavit, když jeho pátrání v pramenech bylo bezvýsledné.2 Udaj nepotvrzuje žádná z mo- comburunt.“ — Laurentii de Brzezowa Historia hussitica. Ed. J. Goll, FRB V, Praha 1893, s. 372, 377; Dále srov. Staré letopisy české. Ed. F. Šimek a M. Kaňák, Praha 1959, s. 52-53. 21 22 Toto datování je chybné; viz kapitola Doba vzniku traktátu, s. 38. Autor medailonu soudí, že šlo nejspíš o Vita Caroli nebo Kroniku českou Přibíka z Radenína, řečeného Pulkava. 23 Zmínky o kronice císaře Karla IV. a o Alšovi pocházejí z traktátu Largum sero. Srov. edice ř. 905, 975n. 24 Srov. např. DOKOUPIL, Vladislav Dějiny moravských klášterních knihoven ve správě Universitní knihovny v Brně. Brno 1972, s. 25 nebo BUBEN, Milan M. Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích. 2. díl, 2. svazek (Mnišské řády), Praha 2007, s. 129. 25 Srov. USENER, Religionsgeschichtliche, s. 18, pozn. 6. 13
Otazníky kolem života Jana z Holešova Opat se spolu s některými bratry uchýlil do Broumova, další skupina nalezla útočiště v Polici nad Metují. Janovi poskytli azyl v rajhradském klášteře, kde trávil zbytek života ve společnosti učených mužů, jako byli Soběslav, Přecho, Ondřej, Václav z Chvaletic a Lev. Jan se stal převorem a i ve vysokém věku se oddával učené práci, jejímž plodem byl traktát Largum sero z roku 1426.21 Zemřel v roce 1436. V druhé části doplnil autor životopisu obraz Jana z Holešova o poznatky čerpané přímo z jeho z díla: Jan z Holešova byl velmi pracovitý a učený muž, který si liboval v pročítání kroniky císaře Karla IV.22 Prohlašoval, že se nejraději stýká se sta- rými, učenými a zcestovalými lidmi, neboť je možné se od nich mnoho dovědět. Nejvíce jej naučil starý břevnovský benediktin jménem Aleš, jenž strávil život na šlechtických dvorech.23 Otazníky kolem života Jana z Holešova Informace o údajném vyslání Jana z Holešova a bývalých studentů pařížské Sorbonny na kostnický sněm se od vydání Abbildungen už po dvě staletí porůznu objevuje v literatuře bez udání pramene, který by ji podpo- roval. Bez dalšího ji převzali či přejímají také někteří čeští badatelé.24 Už Hermann Usener byl ovšem na rozpacích, jak se k problému postavit, když jeho pátrání v pramenech bylo bezvýsledné.2 Udaj nepotvrzuje žádná z mo- comburunt.“ — Laurentii de Brzezowa Historia hussitica. Ed. J. Goll, FRB V, Praha 1893, s. 372, 377; Dále srov. Staré letopisy české. Ed. F. Šimek a M. Kaňák, Praha 1959, s. 52-53. 21 22 Toto datování je chybné; viz kapitola Doba vzniku traktátu, s. 38. Autor medailonu soudí, že šlo nejspíš o Vita Caroli nebo Kroniku českou Přibíka z Radenína, řečeného Pulkava. 23 Zmínky o kronice císaře Karla IV. a o Alšovi pocházejí z traktátu Largum sero. Srov. edice ř. 905, 975n. 24 Srov. např. DOKOUPIL, Vladislav Dějiny moravských klášterních knihoven ve správě Universitní knihovny v Brně. Brno 1972, s. 25 nebo BUBEN, Milan M. Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích. 2. díl, 2. svazek (Mnišské řády), Praha 2007, s. 129. 25 Srov. USENER, Religionsgeschichtliche, s. 18, pozn. 6. 13
Strana 14
Život a dílo Jana z Holešova derních autorit zabývajících se kostnickým koncilem, potažmo Husovým procesem.26 O vyslání vybrané skupiny břevnovských mnichů na církevní sněm mlu- ví Ziegelbauer (1689-1750) v Epitome,2 Jan z Holešova byl do ní vřazen až v Pelclově biografickém souboru.28 Zůstává otázkou, zda se tak stalo na základě nějakého náznaku nalezeného v pramenech, nebo pouhou libovůlí tvůrce životopisu. Někteří autoři, zřejmě ve snaze o metaforické vyjádření angažmá Jana z Holešova v Kostnici, jej opatřili přídomkem malleus haereticorum." V matrice pražské právnické fakulty se k roku 1386 dochoval záznam o udělení titulu bakaláře studentovi české národnosti Janu z Holešova, toho času faráři ve Slušovicích.3 Zpráva je, bohužel, příliš vágní a v pramenech osamocená, aby dostačovala k nespornému ztotožnění držitele obročí se sle- dovanou osobností. 26 Srov. např. Acta Concilii Constanciensis. Bd. I-IV, hrsg. H. Finke, Münster 1896, 1923, 1926, 1928 nebo KEJR, Jiří Husův proces. Praha 2000. 27 „Sigefridus ... e suis viros longe doctissimos Constantiam misit. Parisiis in Sorbona theologiae studuerant. Hi partes catholicorum, qui Hussum haeresis accusabant, strenue adiuvabant.“ — Ziegelbauer, Epitome, s. 69. 28 29 Srov. PELCL, Abbildungen, s.2. Srov. WOLNY, Gregor Kirchliche Topographie von Mähren. II. Abtheilung (Brünner Diöcese), Bd. I, Brünn 1856, s. 420-421; SABINA, Karel Déjepis literatury československé staré a střední doby. Praha 1866, s. 527-528; SCHRAMM, Romuald St. Margareth in Břevnov und Braunau in Böhmen. In: BRUNNER, Sebastian Ein Benediktinerbuch. Würzburg 1880, s. 92. Nabízejí se i jiná, prozaičtější, ale méně pravděpodobná, vysvětlení původu přezdívky, jako třeba záměna dvou různých osobností. K té by mohlo dojít například nesoustředěným čtením Piterova konceptu předmluvy k vydání Janova díla: v závěru dokumentu je totiž vzpomínán Štěpán z Dolan s přízviskem "malleus Hussitarum". MZA Brno, fond E6, sign. H e 24/2 bis; Srov. DUDIK, Beda Forschungen in Schweden für Mährens Geschichte. Brünn 1853, s. 33. 30 „Anno Domini 1386 honorabilis vir dominus Mathias Küle, praepositus Priswalkcensis rector universitatis juristarum studii Pragensis intitulavit infra scriptos: Joannes de Hollessow, plebanus in Slussowitz...“Album seu Matricula facultatis juridicae universitatis Pragensis. Pars I. Monumenta historica universitatis Carolo-Ferdinandeae Pragensis, tom. 2, Pragae 1834, s. 39—40. Srov. WOLNY, Gregor Kirchliche Topographie von Mähren. I. Abtheilung (Olmützer Erzdiöcese), Bd. III, Brünn 1859, s. 437; PECK, Eduard Okresní hejtmanství holešovské. Holešov 1892, s. 135; PEŘINKA, Vácslav Vizovský okres. Vlastivěda moravská č. 72, Brno 1907, s. 218. 14
Život a dílo Jana z Holešova derních autorit zabývajících se kostnickým koncilem, potažmo Husovým procesem.26 O vyslání vybrané skupiny břevnovských mnichů na církevní sněm mlu- ví Ziegelbauer (1689-1750) v Epitome,2 Jan z Holešova byl do ní vřazen až v Pelclově biografickém souboru.28 Zůstává otázkou, zda se tak stalo na základě nějakého náznaku nalezeného v pramenech, nebo pouhou libovůlí tvůrce životopisu. Někteří autoři, zřejmě ve snaze o metaforické vyjádření angažmá Jana z Holešova v Kostnici, jej opatřili přídomkem malleus haereticorum." V matrice pražské právnické fakulty se k roku 1386 dochoval záznam o udělení titulu bakaláře studentovi české národnosti Janu z Holešova, toho času faráři ve Slušovicích.3 Zpráva je, bohužel, příliš vágní a v pramenech osamocená, aby dostačovala k nespornému ztotožnění držitele obročí se sle- dovanou osobností. 26 Srov. např. Acta Concilii Constanciensis. Bd. I-IV, hrsg. H. Finke, Münster 1896, 1923, 1926, 1928 nebo KEJR, Jiří Husův proces. Praha 2000. 27 „Sigefridus ... e suis viros longe doctissimos Constantiam misit. Parisiis in Sorbona theologiae studuerant. Hi partes catholicorum, qui Hussum haeresis accusabant, strenue adiuvabant.“ — Ziegelbauer, Epitome, s. 69. 28 29 Srov. PELCL, Abbildungen, s.2. Srov. WOLNY, Gregor Kirchliche Topographie von Mähren. II. Abtheilung (Brünner Diöcese), Bd. I, Brünn 1856, s. 420-421; SABINA, Karel Déjepis literatury československé staré a střední doby. Praha 1866, s. 527-528; SCHRAMM, Romuald St. Margareth in Břevnov und Braunau in Böhmen. In: BRUNNER, Sebastian Ein Benediktinerbuch. Würzburg 1880, s. 92. Nabízejí se i jiná, prozaičtější, ale méně pravděpodobná, vysvětlení původu přezdívky, jako třeba záměna dvou různých osobností. K té by mohlo dojít například nesoustředěným čtením Piterova konceptu předmluvy k vydání Janova díla: v závěru dokumentu je totiž vzpomínán Štěpán z Dolan s přízviskem "malleus Hussitarum". MZA Brno, fond E6, sign. H e 24/2 bis; Srov. DUDIK, Beda Forschungen in Schweden für Mährens Geschichte. Brünn 1853, s. 33. 30 „Anno Domini 1386 honorabilis vir dominus Mathias Küle, praepositus Priswalkcensis rector universitatis juristarum studii Pragensis intitulavit infra scriptos: Joannes de Hollessow, plebanus in Slussowitz...“Album seu Matricula facultatis juridicae universitatis Pragensis. Pars I. Monumenta historica universitatis Carolo-Ferdinandeae Pragensis, tom. 2, Pragae 1834, s. 39—40. Srov. WOLNY, Gregor Kirchliche Topographie von Mähren. I. Abtheilung (Olmützer Erzdiöcese), Bd. III, Brünn 1859, s. 437; PECK, Eduard Okresní hejtmanství holešovské. Holešov 1892, s. 135; PEŘINKA, Vácslav Vizovský okres. Vlastivěda moravská č. 72, Brno 1907, s. 218. 14
Strana 15
Otazníky kolem života Jana z Holešova Vlastní zkušenost s užíváním nesprávných slovních tvarů v hymnu Hos- podine, pomiluj ny promítl Jan z Holešova do sdělení „ut personaliter audi- vi in Choczebuz“, které můžeme číst v komentáři k písni svatého Vojtěcha.“ Nejedlý z něj vyvodil, že Jan mohl být v této obci duchovním při koste- le spravovaném břevnovskými mnichy. Domníval se, že by mu takové prostředí umožnilo lépe poznat štědrovečerní zvyky, o nichž později psal v traktátu Largum sero.3 Skutečně nelze vyloučit, že v době před sepsáním komentáře Jan spravoval kostel v Chcebuzi jako rector ecclesiae.3 Z docho- vaných pramenů vyplývá, že farní kostel v Chcebuzi byl přivtělen k bene- diktinskému klášteru sv. Vojtěcha v Břevnově privilegiem pražského biskupa Jana z 27. září 1341.34 To bylo opětovně potvrzeno listinami papeže Bonifáce IX. z let 1389 a 1396.35 Alexius Habrich, potencionální tvůrce medailonu Jana z Holešova v Pelclově sbírce, je také autorem biografie svého spolubratra v soupise raj- hradských učenců a spisovatelů, který se dochoval v rukopise.36 Srovnáním obou životopisů zjistíme některé rozdíly: v rukopisné variantě neříká raj- hradský archivář nic o účasti Jana z Holešova a jeho spolubratrů na konci- lu v Kostnici a jejich případném vlivu na odsouzení Jana Husa. Nezmiňuje ani pasáže vycházející z Largum sero; schází i povzdech nad tím, že Jan ne- zanechal žádnou kroniku. 31 Expositio cantici sancti Adalberti - Srov. NEJEDLY, Zdeněk Dějiny předhusitského zpěvu v Čechách. Praha 1904, s. 327. 32 33 Srov. NEJEDLY, Dějiny, s. 313. Srov. EMLER, Josef Zlomek inventáře kláštera Břevnovského z let 1390-1394. VKČSN, třída filos. - histor. — jazykozpytná, roč. 1888, Praha 1889, s. 280-305 a dále Decem registra censuum Bohemica (Deset urbářů českých). Ed. J. Emler, Praha 1881, zejména s. 152, 175. 34 35 Srov. RBM IV. Ed. J. Emler, Praha 1892, č. 1012, s. 404-405. Srov. např. SCHRAMM, Romuald Regesten zur Geschichte der Benedictiner-Abtei Břevnov-Braunau in Böhmen. Studien und Mittheilungen aus dem Benedictiner- Orden. 3. Jahrg., Bd. I, Würzburg/ Wien 1882, s. 304, 307. 36 Originální titul soupisu zní Verzeichnus einiger Gelehrten und Schriftsteller die in den Klosterstift Raygern benediktiner Ordens in Mähren ehemahls gelebet haben. — MZA Brno, fond E6, sign. F b 2. 37 Autor portrétu v Pelclových Abbildungen si stýská nad tím, že Jan z Holešova nevytvořil kroniku alespoň o době vlády Václava IV. Někteří badatelé vyjadřovali 15
Otazníky kolem života Jana z Holešova Vlastní zkušenost s užíváním nesprávných slovních tvarů v hymnu Hos- podine, pomiluj ny promítl Jan z Holešova do sdělení „ut personaliter audi- vi in Choczebuz“, které můžeme číst v komentáři k písni svatého Vojtěcha.“ Nejedlý z něj vyvodil, že Jan mohl být v této obci duchovním při koste- le spravovaném břevnovskými mnichy. Domníval se, že by mu takové prostředí umožnilo lépe poznat štědrovečerní zvyky, o nichž později psal v traktátu Largum sero.3 Skutečně nelze vyloučit, že v době před sepsáním komentáře Jan spravoval kostel v Chcebuzi jako rector ecclesiae.3 Z docho- vaných pramenů vyplývá, že farní kostel v Chcebuzi byl přivtělen k bene- diktinskému klášteru sv. Vojtěcha v Břevnově privilegiem pražského biskupa Jana z 27. září 1341.34 To bylo opětovně potvrzeno listinami papeže Bonifáce IX. z let 1389 a 1396.35 Alexius Habrich, potencionální tvůrce medailonu Jana z Holešova v Pelclově sbírce, je také autorem biografie svého spolubratra v soupise raj- hradských učenců a spisovatelů, který se dochoval v rukopise.36 Srovnáním obou životopisů zjistíme některé rozdíly: v rukopisné variantě neříká raj- hradský archivář nic o účasti Jana z Holešova a jeho spolubratrů na konci- lu v Kostnici a jejich případném vlivu na odsouzení Jana Husa. Nezmiňuje ani pasáže vycházející z Largum sero; schází i povzdech nad tím, že Jan ne- zanechal žádnou kroniku. 31 Expositio cantici sancti Adalberti - Srov. NEJEDLY, Zdeněk Dějiny předhusitského zpěvu v Čechách. Praha 1904, s. 327. 32 33 Srov. NEJEDLY, Dějiny, s. 313. Srov. EMLER, Josef Zlomek inventáře kláštera Břevnovského z let 1390-1394. VKČSN, třída filos. - histor. — jazykozpytná, roč. 1888, Praha 1889, s. 280-305 a dále Decem registra censuum Bohemica (Deset urbářů českých). Ed. J. Emler, Praha 1881, zejména s. 152, 175. 34 35 Srov. RBM IV. Ed. J. Emler, Praha 1892, č. 1012, s. 404-405. Srov. např. SCHRAMM, Romuald Regesten zur Geschichte der Benedictiner-Abtei Břevnov-Braunau in Böhmen. Studien und Mittheilungen aus dem Benedictiner- Orden. 3. Jahrg., Bd. I, Würzburg/ Wien 1882, s. 304, 307. 36 Originální titul soupisu zní Verzeichnus einiger Gelehrten und Schriftsteller die in den Klosterstift Raygern benediktiner Ordens in Mähren ehemahls gelebet haben. — MZA Brno, fond E6, sign. F b 2. 37 Autor portrétu v Pelclových Abbildungen si stýská nad tím, že Jan z Holešova nevytvořil kroniku alespoň o době vlády Václava IV. Někteří badatelé vyjadřovali 15
Strana 16
Život a dílo Jana z Holešova Literární dílo Jana z Holešova Jan z Holešova je v současné odborné literatuře obvykle uváděn jako au- tor tří spisů, a to Largum sero, Expositio cantici sancti Adalberti a An credi pos- sit in papam.3 Jeho autorství není ani u jednoho z nich nepochybné; míra jistoty, že byly složeny benediktinským mnichem, má sestupnou tendenci dle pořadí, v jakém jsou výše zaznamenány. Tatáž díla měl v úmyslu zařadit do připravované edice pramenů Scriptores rerum Bohemicarum i Bonaventura Pi- ter3 a najdeme je rovněž v soupise rukopisů knihovny rajhradského opatství, který vytvořil v 80. letech 18. století Alexius Habrich: 40 70. Joannis ab Hollesschaw, prioris in Raygrad, Tractatus seu Discur- sus inter conscientiam dubiam et rationem, quomodo sacerdotes ad cele- brandam missam et laici ad communionem sacram accedere debeant. Codex chartaceus in majori 4to. Saec. XV. 71. Joannis ab Holleschaw sub tecto nomine cujusdam religiosi de Brewnow fragmentum tractatus Utrum credi possit in papam. ((dem?) De largo vespere. V minulosti se hypotézy o autorství Jana z Holešova objevily také u dalších spisů. U části z nich lze tyto dohady označit za sporné (Postila) či málo pravděpodobné (Ortographia Bohemica), jiné se ukázaly jako mylné (Dialogus rationis et conscientiae de crebra communione), v jednom případě není přesvědčení, že benediktin sepsal nějaký historický spis, který se však nedochoval. Srov. DUDIK, Geschichte, s. 444; ELVERT, Historische, s. 17; SABINA, Dějepis, s. 527-528. 38 39 Srov. NECHUTOVA, Latinská, s. 213-214, 274 a pozn. 548-549 na s. 340. MZA Brno, fond E6: Explicatio Cantici S. Adalberti - sign. H d 14; H e 24/2; H e 24/2 bis (opis H e 24/2); Largum sero — sign. H e 24/3; An credi possit in papam — sign. H e 25; H e 25 bis (opis H e 25). 40 MZA Brno, fond E6, sign. F a 15. 41 U čísla 71, obsahujícího traktát Largum sero, Habrich nepřipojil stáří rukopisu. Pravděpodobně měl na mysli vlastní opis z dnes ztraceného rukopisu z Gianniniho knihovny, který byl podkladem i pro olomoucký tisk. Srov. PAVELKOVA, Jindra: Nejstarší soupisy rukopisů knihovny benediktinského opatství Rajhrad z pera A. Habricha a jejich srovnání s dnešním stavem. In: Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska. Ed. R. Krušinský, Olomouc 2008, s. 168; Vzhledem k značnému počtu chyb opravujeme přepis autorky článku. 16
Život a dílo Jana z Holešova Literární dílo Jana z Holešova Jan z Holešova je v současné odborné literatuře obvykle uváděn jako au- tor tří spisů, a to Largum sero, Expositio cantici sancti Adalberti a An credi pos- sit in papam.3 Jeho autorství není ani u jednoho z nich nepochybné; míra jistoty, že byly složeny benediktinským mnichem, má sestupnou tendenci dle pořadí, v jakém jsou výše zaznamenány. Tatáž díla měl v úmyslu zařadit do připravované edice pramenů Scriptores rerum Bohemicarum i Bonaventura Pi- ter3 a najdeme je rovněž v soupise rukopisů knihovny rajhradského opatství, který vytvořil v 80. letech 18. století Alexius Habrich: 40 70. Joannis ab Hollesschaw, prioris in Raygrad, Tractatus seu Discur- sus inter conscientiam dubiam et rationem, quomodo sacerdotes ad cele- brandam missam et laici ad communionem sacram accedere debeant. Codex chartaceus in majori 4to. Saec. XV. 71. Joannis ab Holleschaw sub tecto nomine cujusdam religiosi de Brewnow fragmentum tractatus Utrum credi possit in papam. ((dem?) De largo vespere. V minulosti se hypotézy o autorství Jana z Holešova objevily také u dalších spisů. U části z nich lze tyto dohady označit za sporné (Postila) či málo pravděpodobné (Ortographia Bohemica), jiné se ukázaly jako mylné (Dialogus rationis et conscientiae de crebra communione), v jednom případě není přesvědčení, že benediktin sepsal nějaký historický spis, který se však nedochoval. Srov. DUDIK, Geschichte, s. 444; ELVERT, Historische, s. 17; SABINA, Dějepis, s. 527-528. 38 39 Srov. NECHUTOVA, Latinská, s. 213-214, 274 a pozn. 548-549 na s. 340. MZA Brno, fond E6: Explicatio Cantici S. Adalberti - sign. H d 14; H e 24/2; H e 24/2 bis (opis H e 24/2); Largum sero — sign. H e 24/3; An credi possit in papam — sign. H e 25; H e 25 bis (opis H e 25). 40 MZA Brno, fond E6, sign. F a 15. 41 U čísla 71, obsahujícího traktát Largum sero, Habrich nepřipojil stáří rukopisu. Pravděpodobně měl na mysli vlastní opis z dnes ztraceného rukopisu z Gianniniho knihovny, který byl podkladem i pro olomoucký tisk. Srov. PAVELKOVA, Jindra: Nejstarší soupisy rukopisů knihovny benediktinského opatství Rajhrad z pera A. Habricha a jejich srovnání s dnešním stavem. In: Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska. Ed. R. Krušinský, Olomouc 2008, s. 168; Vzhledem k značnému počtu chyb opravujeme přepis autorky článku. 16
Strana 17
Literární dílo Jana z Holešova možné si udělat úsudek, neboť spis nemáme k dispozici (Sermones de laudi- bus B. V. Mariae). Expositio cantici sancti Adalberti Kromě traktátu Largum sero, kterému dáme prostor v samostatné kapi- tole, můžeme mezi spisy, u nichž indicie nejprůkazněji ukazují na autorství Jana z Holešova, zařadit výklad písně svatého Vojtěcha. Komentář byl sepsán „pro vera sciencia et intellectu“ starodávného hym- nu Hospodine, pomiluj ny. V úvodu autor zaznamenal notaci a text písně, a to v podobě, v níž se uchovala v břevnovském klášteře. V rámci výkladu pak prohlašuje toto znění za jedinou správnou verzi a čtenáře nabádá, aby si podle ní opravili případné nesrovnalosti. S odkazem na Aristotelovu kla- sifikaci příčin pojednává nejprve o sv. Vojtěchovi, jemuž je dle tradice hym- nus připisován (causa efficiens). Poté detailně rozebírá obsah písně, zastavuje se u jednotlivých slov a přibližuje jejich význam (causa materialis). Současně vysvětluje důvod, pro který byl hymnus složen, totiž aby věřící dokáza- li prostřednictvím písně žádat Boha o potřebné věci a po jejich dosažení směřovali k věčnému životu (causa finalis). Jan z Holešova člení text komentáře v duchu scholastického třídění lát- ky do devíti hlavních bodů, které dále dělí na menší celky. V závěru čteme, že dílo vzniklo „superioris mei imperio“, benediktin je tedy patrně vypracoval na žádost tehdejšího břevnovského opata Diviše.2 Explicit zpravuje čtenáře o tom, že výklad byl dokončen 14.6.1397 v břevnovském klášteře.“ Komentář je připisován Janu z Holešova na základě drobné zmínky z úvo- du traktátu Largum sero. Z té vyplývá, že jedním z impulsů, proč se rozhodl vyslyšet přání kněze Přibyslava a osvětlit štědrovečerní zvyky, bylo to, jakým způsobem naložil žadatel s díly, která nechal sepsat. Benediktin oceňoval, že je aktivně šířil mezi čtenáře, jak se prý stalo také s výkladem písně svatého Vojtěcha.44 Jan z Holešova tedy výslovně neříká, že on sám je autorem tohoto pojednání, z kontextu však lze usuzovat, že jmenovitě připomíná spis, který buď vytvořil, nebo alespoň dobře znal. 42 43 44 Opatem v letech 1385-1409. Srov. NEJEDLY, Déjiny, 1904, s. 327. Srov. edice ř. 18n. 17
Literární dílo Jana z Holešova možné si udělat úsudek, neboť spis nemáme k dispozici (Sermones de laudi- bus B. V. Mariae). Expositio cantici sancti Adalberti Kromě traktátu Largum sero, kterému dáme prostor v samostatné kapi- tole, můžeme mezi spisy, u nichž indicie nejprůkazněji ukazují na autorství Jana z Holešova, zařadit výklad písně svatého Vojtěcha. Komentář byl sepsán „pro vera sciencia et intellectu“ starodávného hym- nu Hospodine, pomiluj ny. V úvodu autor zaznamenal notaci a text písně, a to v podobě, v níž se uchovala v břevnovském klášteře. V rámci výkladu pak prohlašuje toto znění za jedinou správnou verzi a čtenáře nabádá, aby si podle ní opravili případné nesrovnalosti. S odkazem na Aristotelovu kla- sifikaci příčin pojednává nejprve o sv. Vojtěchovi, jemuž je dle tradice hym- nus připisován (causa efficiens). Poté detailně rozebírá obsah písně, zastavuje se u jednotlivých slov a přibližuje jejich význam (causa materialis). Současně vysvětluje důvod, pro který byl hymnus složen, totiž aby věřící dokáza- li prostřednictvím písně žádat Boha o potřebné věci a po jejich dosažení směřovali k věčnému životu (causa finalis). Jan z Holešova člení text komentáře v duchu scholastického třídění lát- ky do devíti hlavních bodů, které dále dělí na menší celky. V závěru čteme, že dílo vzniklo „superioris mei imperio“, benediktin je tedy patrně vypracoval na žádost tehdejšího břevnovského opata Diviše.2 Explicit zpravuje čtenáře o tom, že výklad byl dokončen 14.6.1397 v břevnovském klášteře.“ Komentář je připisován Janu z Holešova na základě drobné zmínky z úvo- du traktátu Largum sero. Z té vyplývá, že jedním z impulsů, proč se rozhodl vyslyšet přání kněze Přibyslava a osvětlit štědrovečerní zvyky, bylo to, jakým způsobem naložil žadatel s díly, která nechal sepsat. Benediktin oceňoval, že je aktivně šířil mezi čtenáře, jak se prý stalo také s výkladem písně svatého Vojtěcha.44 Jan z Holešova tedy výslovně neříká, že on sám je autorem tohoto pojednání, z kontextu však lze usuzovat, že jmenovitě připomíná spis, který buď vytvořil, nebo alespoň dobře znal. 42 43 44 Opatem v letech 1385-1409. Srov. NEJEDLY, Déjiny, 1904, s. 327. Srov. edice ř. 18n. 17
Strana 18
Život a dílo Jana z Holešova Pro autorství Jana z Holešova by mohly svědčit rovněž některé znaky, které má komentář společné s traktátem Largum sero. Ze shodných prvků můžeme jmenovat účel sepsání (příručka pro pastoraci), použitou formu (učený výklad, scholastická metoda), způsob získávání zpráv od starých lidí, tvrzení o původu Čechů, vycházející patrně ze stejného pramene,4 užití českých slov a obdobných spojení. Komentář opatřený úvodem a poznámkami vydal jako dílo břevnovského anonyma Matěj Benedikt Bolelucký (kolem 1633-1690) v druhé části spi- su Rosa Boemica sive Vita sancti Woytiechi. Toto vydání připomíná o více než 70 let později Ziegelbauer v Epitome v kapitole, v níž se věnuje dějinám školy, knihovny a archivu břevnovského kláštera. I pro něj zůstává autor výkladu neznámý. K ztotožnění pisatele komentáře s tvůrcem traktátu o štědrovečerních zvycích přivedl Bonaventuru Pitera až olomoucký tisk Largum sero z roku 1761. Potvrzují to jak jeho slova v předmluvě k edici spisů Jana z Holešova," tak název Explicatio Brzevnoviensis anonymi, který nese starší přepis výkladu, vyhotovený v rajhradském klášteře v 50. letech 18. století.51 45 Srov. „...ut audivi ab antiquis hominibus...“ (Expositio — NEJEDLY, Dějiny, 1904, s. 323); „...ab antiquis hec predicta audivi...“ (Largum sero - edice ř. 966). 46 „...nos Bohemi et genere et lingwa originaliter processimus a Charvatis...“ (Expositio — NEJEDLY, Dějiny, 1904, s. 319); „... Sclavi seu Sclavani de Babilone in Charvaciam et inde huc in terram, que iam Boemia vocatur, devenientes...“ (Largum sero - edice ř. 906n). Podrobněji na s. 31. 47 Např. „...ex antiqua et laudabili consuetudine...“ (Expositio - NEJEDLY, Dějiny, 1904, s. 316) = „...consuetudines laudabiles...; ...laudabiles antiquorum consuetudines... (Largum sero - edice ř. 38; 274n); „...in vulgari...;...solent vulgare dicere...“ (Expositio - NEJEDLY, Dějiny, 1904, s. 322) = „.. in vulgari...;...vulgariter..“ (Largum sero - edice ř. 959; 994). 48 49 Rosa Boemica sive Vita sancti Woytiechi. Ed. M. B. Boleluczky, Pragae 1668. Srov. Ziegelbauer, Epitome, s. 162. 50 „...planum tamen ex alterius opusculi proaemio, exploratumque habetur, esse praedicti Johannis Holleschoviensis...“ — MZA Brno, fond E6, sign. H e 24/2 bis. Neúplně dochovaný koncept předmluvy vznikl mezi léty 1761 a 1764 (hranice časového rozmezí je dána vydáním tisku a Piterovým úmrtím). Srov. TICHY, František Rajhradský rukopis traktátu o písni „Hospodinem pomiluj ny“ od Jana z Holešova. Časopis pro moderní filologii, roč. 21, Praha 1935, s. 260-261. 51 MZA Brno, fond E6, sign. Hd 14. 18
Život a dílo Jana z Holešova Pro autorství Jana z Holešova by mohly svědčit rovněž některé znaky, které má komentář společné s traktátem Largum sero. Ze shodných prvků můžeme jmenovat účel sepsání (příručka pro pastoraci), použitou formu (učený výklad, scholastická metoda), způsob získávání zpráv od starých lidí, tvrzení o původu Čechů, vycházející patrně ze stejného pramene,4 užití českých slov a obdobných spojení. Komentář opatřený úvodem a poznámkami vydal jako dílo břevnovského anonyma Matěj Benedikt Bolelucký (kolem 1633-1690) v druhé části spi- su Rosa Boemica sive Vita sancti Woytiechi. Toto vydání připomíná o více než 70 let později Ziegelbauer v Epitome v kapitole, v níž se věnuje dějinám školy, knihovny a archivu břevnovského kláštera. I pro něj zůstává autor výkladu neznámý. K ztotožnění pisatele komentáře s tvůrcem traktátu o štědrovečerních zvycích přivedl Bonaventuru Pitera až olomoucký tisk Largum sero z roku 1761. Potvrzují to jak jeho slova v předmluvě k edici spisů Jana z Holešova," tak název Explicatio Brzevnoviensis anonymi, který nese starší přepis výkladu, vyhotovený v rajhradském klášteře v 50. letech 18. století.51 45 Srov. „...ut audivi ab antiquis hominibus...“ (Expositio — NEJEDLY, Dějiny, 1904, s. 323); „...ab antiquis hec predicta audivi...“ (Largum sero - edice ř. 966). 46 „...nos Bohemi et genere et lingwa originaliter processimus a Charvatis...“ (Expositio — NEJEDLY, Dějiny, 1904, s. 319); „... Sclavi seu Sclavani de Babilone in Charvaciam et inde huc in terram, que iam Boemia vocatur, devenientes...“ (Largum sero - edice ř. 906n). Podrobněji na s. 31. 47 Např. „...ex antiqua et laudabili consuetudine...“ (Expositio - NEJEDLY, Dějiny, 1904, s. 316) = „...consuetudines laudabiles...; ...laudabiles antiquorum consuetudines... (Largum sero - edice ř. 38; 274n); „...in vulgari...;...solent vulgare dicere...“ (Expositio - NEJEDLY, Dějiny, 1904, s. 322) = „.. in vulgari...;...vulgariter..“ (Largum sero - edice ř. 959; 994). 48 49 Rosa Boemica sive Vita sancti Woytiechi. Ed. M. B. Boleluczky, Pragae 1668. Srov. Ziegelbauer, Epitome, s. 162. 50 „...planum tamen ex alterius opusculi proaemio, exploratumque habetur, esse praedicti Johannis Holleschoviensis...“ — MZA Brno, fond E6, sign. H e 24/2 bis. Neúplně dochovaný koncept předmluvy vznikl mezi léty 1761 a 1764 (hranice časového rozmezí je dána vydáním tisku a Piterovým úmrtím). Srov. TICHY, František Rajhradský rukopis traktátu o písni „Hospodinem pomiluj ny“ od Jana z Holešova. Časopis pro moderní filologii, roč. 21, Praha 1935, s. 260-261. 51 MZA Brno, fond E6, sign. Hd 14. 18
Strana 19
Literární dílo Jana z Holešova Rukopis komentáře se Piterovi podařilo vypátrat v klementinské knihovně.52 Spolu se svými příznivci, „viris aeterna memoria dignissimis“, Bernardem Weberem, rektorem pražské univerzity v letech 1751 a 1753, a prefektem klementinské knihovny Krištofem Miklisem (1695-1765), jej srovnal s Bo- leluckého tištěným vydáním. Jelikož se mu zdálo příliš zatížené rozvláčnou učeností, místy neúplné a plytké, nově je přepracoval. Výsledek této snahy však zůstal v rukopise, nejspíš pro přílišné náklady spojené s vydáním.“ Pomineme-li Piterův novověký opis, známe v současné době dva středověké rukopisy komentáře. První, úplnější, je dochován v Národní knihovně v Praze, druhý, ne zcela kompletní, ale mnohdy s lepším čtením, se nachází ve vratislavské univerzitní knihovně.5 Na základě těchto rukopisů vydal traktát Zdeněk Nejedlý. Jen pro zajímavost doplňujeme, že o výklad některých slov písně Hospodi- ne, pomiluj ny se pokusil v jednom z Betlémských kázání i Jan Hus. An credi possit in papam Tato kvestie je tradičně připisována Janu z Holešova, ačkoli pro toto tvr- zení scházejí přesvědčivé důkazy. 52 Bolelucký a po něm Ziegelbauer uvádějí, že rukopis byl uchováván v klementinské knihovně pod č. 278. 53 Srov. MZA Brno, fond E6, sign. H e 24/2 bis. V Pelclově sbírce je vydání charakterizováno jako zkomolené a chybné. Srov. PELCL, Abbildungen, s. 3. 54 55 56 Srov. korespondenci Pitera s Dobnerem, kterou přibližuje HANUŠ, Josef Počátky kritického dějezpytu v Čechách. 1. část, CCH, roč. 15, č. 3, Praha 1909, s. 287-288. Srov. NEJEDLY, Déjiny, 1904, s. 313-314. Uložení rukopisů: NK Praha, sign. III D 17, f. 15r-19r; Biblioteka uniwersytecka Wrocław, sign. R 445; f. 233r�242v. 57 NEJEDLY, Dějiny, 1904, s. 314327 (2. vyd., Praha 1954, s. 411—433). Překlad do češtiny: vybrané kapitoly — Výbor z české literatury od počátků. Ed. B. Havránek; J. Hrabák, Praha 1957, s. 738-743 (přel. R. Holinka); celý komentář, vyjma úvodu — Literárně teoretické texty 1. Antika, středověk, renesance. Red. K. Sgallová, Praha 1972, s. 177-190 (přel. E. Kamínková). 58 „...spassye, id est spasytely; mira, id est mundi; žizsn, id est habundanciam...“ — KNM Praha, sign. XVI F 4, f. 255r. Srov. FLAJŠHANS, Václav Něco o Husově mluvě. Naše řeč, roč. 7, č. 3, Praha 1923, s. 66; STEJSKAL, Karel Husova Ortographia a slovanský klášter v Praze-Emauzích. JSH, roč. 41, Tábor 1972, s. 38. 59 Proti se vyslovil např. Hermann Usener. Srov. USENER, Religionsgeschichtliche, s. 19n. 19
Literární dílo Jana z Holešova Rukopis komentáře se Piterovi podařilo vypátrat v klementinské knihovně.52 Spolu se svými příznivci, „viris aeterna memoria dignissimis“, Bernardem Weberem, rektorem pražské univerzity v letech 1751 a 1753, a prefektem klementinské knihovny Krištofem Miklisem (1695-1765), jej srovnal s Bo- leluckého tištěným vydáním. Jelikož se mu zdálo příliš zatížené rozvláčnou učeností, místy neúplné a plytké, nově je přepracoval. Výsledek této snahy však zůstal v rukopise, nejspíš pro přílišné náklady spojené s vydáním.“ Pomineme-li Piterův novověký opis, známe v současné době dva středověké rukopisy komentáře. První, úplnější, je dochován v Národní knihovně v Praze, druhý, ne zcela kompletní, ale mnohdy s lepším čtením, se nachází ve vratislavské univerzitní knihovně.5 Na základě těchto rukopisů vydal traktát Zdeněk Nejedlý. Jen pro zajímavost doplňujeme, že o výklad některých slov písně Hospodi- ne, pomiluj ny se pokusil v jednom z Betlémských kázání i Jan Hus. An credi possit in papam Tato kvestie je tradičně připisována Janu z Holešova, ačkoli pro toto tvr- zení scházejí přesvědčivé důkazy. 52 Bolelucký a po něm Ziegelbauer uvádějí, že rukopis byl uchováván v klementinské knihovně pod č. 278. 53 Srov. MZA Brno, fond E6, sign. H e 24/2 bis. V Pelclově sbírce je vydání charakterizováno jako zkomolené a chybné. Srov. PELCL, Abbildungen, s. 3. 54 55 56 Srov. korespondenci Pitera s Dobnerem, kterou přibližuje HANUŠ, Josef Počátky kritického dějezpytu v Čechách. 1. část, CCH, roč. 15, č. 3, Praha 1909, s. 287-288. Srov. NEJEDLY, Déjiny, 1904, s. 313-314. Uložení rukopisů: NK Praha, sign. III D 17, f. 15r-19r; Biblioteka uniwersytecka Wrocław, sign. R 445; f. 233r�242v. 57 NEJEDLY, Dějiny, 1904, s. 314327 (2. vyd., Praha 1954, s. 411—433). Překlad do češtiny: vybrané kapitoly — Výbor z české literatury od počátků. Ed. B. Havránek; J. Hrabák, Praha 1957, s. 738-743 (přel. R. Holinka); celý komentář, vyjma úvodu — Literárně teoretické texty 1. Antika, středověk, renesance. Red. K. Sgallová, Praha 1972, s. 177-190 (přel. E. Kamínková). 58 „...spassye, id est spasytely; mira, id est mundi; žizsn, id est habundanciam...“ — KNM Praha, sign. XVI F 4, f. 255r. Srov. FLAJŠHANS, Václav Něco o Husově mluvě. Naše řeč, roč. 7, č. 3, Praha 1923, s. 66; STEJSKAL, Karel Husova Ortographia a slovanský klášter v Praze-Emauzích. JSH, roč. 41, Tábor 1972, s. 38. 59 Proti se vyslovil např. Hermann Usener. Srov. USENER, Religionsgeschichtliche, s. 19n. 19
Strana 20
Život a dílo Jana z Holešova „..Johannes autem noster sublimius vindicaturus authoritatem vicarii Christi papae." Těmito slovy charakterizuje Piter pohnutky, které vedly ke vzniku trak- tátu.6 Co však přimělo Jana z Holešova k obraně úřadu Kristova náměstka? Na počátku stála žádost neznámého olomouckého stoupence Jana Husa aby se vyjádřil ke třem sporným věroučným otázkám, z nichž první zněla, zda se má věřit v papeže.1 Odpověď, kterou Hus zformuloval v traktátu De tri- bus dubiis factis, byla záporná. Svůj postoj založil na významové rozdílnosti spojení "credere rem", "credere rei" a “credere in rem': Problém spatřuje v užiti předložky “in“, protože "věřit v něco" znamená milovat to nade vše. Takový vztah však má mít člověk pouze k Bohu.62 Vybrané části Husovy reakce si dal 3.3.1412 notářsky ověřit Ondřej z Myslibořic. Autor kvestie An credi possit in papam odpovídá na položenou otázku naopak kladně. V rámci argumentace poukazuje na slova z vyznání víry „Cre- do in sanctam ecclesiam“. Věřit v církev znamená podle něj věřit také v papeže, neboť církev je tvořena duchovenstvem s papežem v čele. V další části výkladu vyzdvihuje výjimečnost papežova postavení a jeho úlohu pro spásu věřících. Připomíná, že nejvyšší pontifik svaté církve římské je prostředníkem mezi Bohem a lidmi, jehož ustanovil sám Kristus, a zároveň je po Kristu druhou hlavou církve a jeho zástupcem na zemi, který má být nazýván nejsvatější, když ne pro svůj život, tak pro důležitost mu svěřené moci a úřadu. Má se v něj tedy věřit, i kdyby jako člověk chyboval.64 60 Kvestii je v neúplné Piterově předmluvě k připravované edici spisů Jana z Holešova věnován necelý odstavec, který končí v polovině věty. — Srov. MZA Brno, fond E6, sign. H e 24/2 bis. 61 Hus se předmětu tázání dotkl již dříve v obecněji pojaté kvestii De credere. Edice: Magistri Iohannis Hus Quaestiones. Ed. J. Kejř, CCCM 205, Turnholti 2004, s. 59-66. Srov. zejména s. 64. 62 „Credere autem in rem est ipsam supreme diligere et cum nihil debet supreme diligi a creatura rationali quam Deus. Patet, quod in nullam rem est credendum aliam quam in Deum." — Iohannes Hus De tribus dubiis factis in Holomutz. In: Ioannis Hus et Hieronymi Pragensis, confessorum Christi Historia et monumenta. Noribergae 1558, f. 167r. 63 Iohannis de Holešov O. S. B. An credi possit in papam. In: Miscellanea husitica Ioannis Sedlák. Ed. J. Polc; S. Přibyl, Praha 1996, s. 522-542 (přetisk Sedlákova textu z Hlídky, roč. 28, č. 1-3, Brno 1911). 64 Podrobněji k tématu srov. ŠMAHEL, František Jan Hus: Život a dílo. Praha 2013, s. 118- 119 a NOVOTNY, Václav M. Jan Hus: Život a učení. Díl 1, část 2, Praha 1921, s.45-54. 20
Život a dílo Jana z Holešova „..Johannes autem noster sublimius vindicaturus authoritatem vicarii Christi papae." Těmito slovy charakterizuje Piter pohnutky, které vedly ke vzniku trak- tátu.6 Co však přimělo Jana z Holešova k obraně úřadu Kristova náměstka? Na počátku stála žádost neznámého olomouckého stoupence Jana Husa aby se vyjádřil ke třem sporným věroučným otázkám, z nichž první zněla, zda se má věřit v papeže.1 Odpověď, kterou Hus zformuloval v traktátu De tri- bus dubiis factis, byla záporná. Svůj postoj založil na významové rozdílnosti spojení "credere rem", "credere rei" a “credere in rem': Problém spatřuje v užiti předložky “in“, protože "věřit v něco" znamená milovat to nade vše. Takový vztah však má mít člověk pouze k Bohu.62 Vybrané části Husovy reakce si dal 3.3.1412 notářsky ověřit Ondřej z Myslibořic. Autor kvestie An credi possit in papam odpovídá na položenou otázku naopak kladně. V rámci argumentace poukazuje na slova z vyznání víry „Cre- do in sanctam ecclesiam“. Věřit v církev znamená podle něj věřit také v papeže, neboť církev je tvořena duchovenstvem s papežem v čele. V další části výkladu vyzdvihuje výjimečnost papežova postavení a jeho úlohu pro spásu věřících. Připomíná, že nejvyšší pontifik svaté církve římské je prostředníkem mezi Bohem a lidmi, jehož ustanovil sám Kristus, a zároveň je po Kristu druhou hlavou církve a jeho zástupcem na zemi, který má být nazýván nejsvatější, když ne pro svůj život, tak pro důležitost mu svěřené moci a úřadu. Má se v něj tedy věřit, i kdyby jako člověk chyboval.64 60 Kvestii je v neúplné Piterově předmluvě k připravované edici spisů Jana z Holešova věnován necelý odstavec, který končí v polovině věty. — Srov. MZA Brno, fond E6, sign. H e 24/2 bis. 61 Hus se předmětu tázání dotkl již dříve v obecněji pojaté kvestii De credere. Edice: Magistri Iohannis Hus Quaestiones. Ed. J. Kejř, CCCM 205, Turnholti 2004, s. 59-66. Srov. zejména s. 64. 62 „Credere autem in rem est ipsam supreme diligere et cum nihil debet supreme diligi a creatura rationali quam Deus. Patet, quod in nullam rem est credendum aliam quam in Deum." — Iohannes Hus De tribus dubiis factis in Holomutz. In: Ioannis Hus et Hieronymi Pragensis, confessorum Christi Historia et monumenta. Noribergae 1558, f. 167r. 63 Iohannis de Holešov O. S. B. An credi possit in papam. In: Miscellanea husitica Ioannis Sedlák. Ed. J. Polc; S. Přibyl, Praha 1996, s. 522-542 (přetisk Sedlákova textu z Hlídky, roč. 28, č. 1-3, Brno 1911). 64 Podrobněji k tématu srov. ŠMAHEL, František Jan Hus: Život a dílo. Praha 2013, s. 118- 119 a NOVOTNY, Václav M. Jan Hus: Život a učení. Díl 1, část 2, Praha 1921, s.45-54. 20
Strana 21
Literární dílo Jana z Holešova Že by obhájcem Petrova stolce mohl být Jan z Holešova, je možné do- vozovat z poznámky nadepsané nad textem traktátu v rajhradském rukopise, v níž je spis označován za dílo břevnovského mnicha.“ Zálibě benediktina ve filologických tématech by odpovídalo zamyšlení nad vhodností překladu latinského spojení “descendit ad inferna' do češtiny jako “sestoupil do pekel' při zachování plurálu u substantiva použitého v originálním jazyce.“ Postila Podobnosti jedné pasáže ve sbírce nedělních kázání s úryvkem ze štědrovečerního traktátu Jana z Holešova si povšiml Zdeněk Nejedlý:67 Ve výkladu na třetí neděli postní čteme: „Nam et Bohemi cum adhuc erant pa- gani, Beel adorabant et propterea nescientes eum nominare dixerunt: Wele, wele, stogi dubecz przostrzed dwora, quem adhuc eorum imitatores decantabant.“8 Dle explicitu dopsal postilu kněz Matěj roku 1436. Nápadně shodné rysy obou textů vedou k domněnce, že by mohlo jít o ranou recepci Largum sero. Jinou možnost - autorství samotného Jana z Holešova - naznačil v jedné ze svých studií F. M. Bartoš. Na základě rozboru textu určil vznik postily do doby ko- lem roku 1400. Zároveň poukázal na četné moravismy, které by mohly sou- viset s rodištěm benediktinského mnicha.70 65 „Scriptum cuiusdam religiosi de Brzenow, an credi possit in papam“ — Knihovna benediktinů v Rajhradě, sign. R 432, f. 1r (celý traktát se nachází na f. 1r-12r; stará foliace 222r—233r); Na f. IIr se nachází text „Scriptum cujusdam religiosi de Brzewnow, utrum credi possit in papam. Auctor est Ioannes Holleschow. Saec. XV.“ (zápis z cca pol. 18. století). 66 67 Srov. Iohannis de Holešov An credi, s. 524. Srov. NEJEDLY, Dějiny, 1904, s. 233, pozn. 4; CERNY, František Paběrky z moravského zemského archivu. II. Kázání kněze Matěje s českými glossami. Věstník ČAVU, roč. 9, Praha 1900, s. 295-297; FLAJŠHANS, Václav Kázání moravského katolíka z poč. XV. stol. ČMKC, roč. 80, Praha 1906, s. 157. 68 69 MZA Brno, fond G 10, sign. 417, f. 65v. Srov. s edicí ř. 912n. „...Anno Domini 1436 finitur iste liber in die sancti Valentini per me fratrem Mathiam professum monasterii Gradicensis...“ — MZA Brno, fond G 10, sign. 417, f. 251v; Text se dochoval ještě ve dvou rukopisech: ZA Opava, pobočka Olomouc, sbírka rukopisů Metropolitní kapituly Olomouc, C.O. 172, pasáž se nachází na f. 135r; KNM Praha, sign. XII D 11. 70 Srov. BARTOŠ, František M. Přehled předhusitských postil. JSH, roč. 19, Tábor 1950, s. 1—6. 21
Literární dílo Jana z Holešova Že by obhájcem Petrova stolce mohl být Jan z Holešova, je možné do- vozovat z poznámky nadepsané nad textem traktátu v rajhradském rukopise, v níž je spis označován za dílo břevnovského mnicha.“ Zálibě benediktina ve filologických tématech by odpovídalo zamyšlení nad vhodností překladu latinského spojení “descendit ad inferna' do češtiny jako “sestoupil do pekel' při zachování plurálu u substantiva použitého v originálním jazyce.“ Postila Podobnosti jedné pasáže ve sbírce nedělních kázání s úryvkem ze štědrovečerního traktátu Jana z Holešova si povšiml Zdeněk Nejedlý:67 Ve výkladu na třetí neděli postní čteme: „Nam et Bohemi cum adhuc erant pa- gani, Beel adorabant et propterea nescientes eum nominare dixerunt: Wele, wele, stogi dubecz przostrzed dwora, quem adhuc eorum imitatores decantabant.“8 Dle explicitu dopsal postilu kněz Matěj roku 1436. Nápadně shodné rysy obou textů vedou k domněnce, že by mohlo jít o ranou recepci Largum sero. Jinou možnost - autorství samotného Jana z Holešova - naznačil v jedné ze svých studií F. M. Bartoš. Na základě rozboru textu určil vznik postily do doby ko- lem roku 1400. Zároveň poukázal na četné moravismy, které by mohly sou- viset s rodištěm benediktinského mnicha.70 65 „Scriptum cuiusdam religiosi de Brzenow, an credi possit in papam“ — Knihovna benediktinů v Rajhradě, sign. R 432, f. 1r (celý traktát se nachází na f. 1r-12r; stará foliace 222r—233r); Na f. IIr se nachází text „Scriptum cujusdam religiosi de Brzewnow, utrum credi possit in papam. Auctor est Ioannes Holleschow. Saec. XV.“ (zápis z cca pol. 18. století). 66 67 Srov. Iohannis de Holešov An credi, s. 524. Srov. NEJEDLY, Dějiny, 1904, s. 233, pozn. 4; CERNY, František Paběrky z moravského zemského archivu. II. Kázání kněze Matěje s českými glossami. Věstník ČAVU, roč. 9, Praha 1900, s. 295-297; FLAJŠHANS, Václav Kázání moravského katolíka z poč. XV. stol. ČMKC, roč. 80, Praha 1906, s. 157. 68 69 MZA Brno, fond G 10, sign. 417, f. 65v. Srov. s edicí ř. 912n. „...Anno Domini 1436 finitur iste liber in die sancti Valentini per me fratrem Mathiam professum monasterii Gradicensis...“ — MZA Brno, fond G 10, sign. 417, f. 251v; Text se dochoval ještě ve dvou rukopisech: ZA Opava, pobočka Olomouc, sbírka rukopisů Metropolitní kapituly Olomouc, C.O. 172, pasáž se nachází na f. 135r; KNM Praha, sign. XII D 11. 70 Srov. BARTOŠ, František M. Přehled předhusitských postil. JSH, roč. 19, Tábor 1950, s. 1—6. 21
Strana 22
Život a dílo Jana z Holešova Ortographia Bohemica Za autora gramatického pojednání, zavádějícího v češtině diakritický pravopis, je pokládán Jan Hus, i když tento názor není přijímán všeobecně. Nejistotu v této otázce shrnula Anežka Vidmanová slovy: „Pokud jde o Hu- sovo autorství tohoto traktátu, lze pro ně nalézt právě tolik důkazů, kolik je jich možné uvést proti němu.“2 Ve 20. letech 20. století přišel Josef Pekař s tvr- zením, že by traktát mohl být dílem Jana z Holešova, a rozpoutal tím pole- miku s Václavem Flajšhansem, zastáncem Husova autorství, aniž by byl spor jednoznačně ukončen ve prospěch jednoho či druhého." Proti autorství Jana z Holešova stojí dle Karla Stejskala především fakt, že na rozdíl od Husa se v žádném svém díle nezabýval otázkami, které jsou předmětem Ortografie. Případné styčné body mezi Expositio cantici sancti Adal- berti a tímto gramatickým spiskem vysvětluje vlivem emauzského kláštera." Dialogus rationis et conscientiae de crebra communione Dílo, zabývající se problematikou frekvence přijímání eucharistické svátosti laiky, zařadil mezi spisy benediktinského mnicha Alexius Habrich v soupise rajhradských učenců a spisovatelů. Za skutečného autora tohoto traktátu je v současnosti bez větších pochybností pokládán Matouš z Kra- kova (†1410).7 K mylnému určení jeho původce došlo zřejmě ztotožněním Jana z Holešova s písařem Janem, jenž je jmenován v kolofónu rajhradské- ho rukopisu." 71 K zastáncům Husova autorství patřili např. František Palacký a F. M. Bartoš, k odpůrcům Ferdinand Menčík či František Ryšánek; Srov. dále BARTOŠ, František M. K Husovu spisku o českém pravopise. JSH, roč. 18, Tábor 1949, s. 33-38. 72 VIDMANOVÁ, Anežka Ke spisku Ortographia Bohemica. Listy filologické, roč. 105, sv. 2, Praha 1982, s. 88. 73 74 75 76 Diskuze byla vedena v letech 1928-1929 na stránkách CCH (roč. 34-35). Srov. STEJSKAL, Husova, s. 35-40. Srov. MZA Brno, fond E6, sign. F b 2. Srov. NECHUTOVA, Latinská, s. 211-212. Edice: Mateusza z Krakowa Opuscula theologica. Ed. W. Seńko, A. L. Szafrański. Warszawa 1974, s. 367-409. 77 „Finitus est liber iste per me Johannem etc.“ Uložení rukopisu: Knihovna benediktinů v Rajhradě, sign. R 383, f. 77v-89v; Srov. DOKOUPIL, Vladislav Soupis rukopisů knihovny benediktinů v Rajhradě. Praha 1966, s. 181-182. 22
Život a dílo Jana z Holešova Ortographia Bohemica Za autora gramatického pojednání, zavádějícího v češtině diakritický pravopis, je pokládán Jan Hus, i když tento názor není přijímán všeobecně. Nejistotu v této otázce shrnula Anežka Vidmanová slovy: „Pokud jde o Hu- sovo autorství tohoto traktátu, lze pro ně nalézt právě tolik důkazů, kolik je jich možné uvést proti němu.“2 Ve 20. letech 20. století přišel Josef Pekař s tvr- zením, že by traktát mohl být dílem Jana z Holešova, a rozpoutal tím pole- miku s Václavem Flajšhansem, zastáncem Husova autorství, aniž by byl spor jednoznačně ukončen ve prospěch jednoho či druhého." Proti autorství Jana z Holešova stojí dle Karla Stejskala především fakt, že na rozdíl od Husa se v žádném svém díle nezabýval otázkami, které jsou předmětem Ortografie. Případné styčné body mezi Expositio cantici sancti Adal- berti a tímto gramatickým spiskem vysvětluje vlivem emauzského kláštera." Dialogus rationis et conscientiae de crebra communione Dílo, zabývající se problematikou frekvence přijímání eucharistické svátosti laiky, zařadil mezi spisy benediktinského mnicha Alexius Habrich v soupise rajhradských učenců a spisovatelů. Za skutečného autora tohoto traktátu je v současnosti bez větších pochybností pokládán Matouš z Kra- kova (†1410).7 K mylnému určení jeho původce došlo zřejmě ztotožněním Jana z Holešova s písařem Janem, jenž je jmenován v kolofónu rajhradské- ho rukopisu." 71 K zastáncům Husova autorství patřili např. František Palacký a F. M. Bartoš, k odpůrcům Ferdinand Menčík či František Ryšánek; Srov. dále BARTOŠ, František M. K Husovu spisku o českém pravopise. JSH, roč. 18, Tábor 1949, s. 33-38. 72 VIDMANOVÁ, Anežka Ke spisku Ortographia Bohemica. Listy filologické, roč. 105, sv. 2, Praha 1982, s. 88. 73 74 75 76 Diskuze byla vedena v letech 1928-1929 na stránkách CCH (roč. 34-35). Srov. STEJSKAL, Husova, s. 35-40. Srov. MZA Brno, fond E6, sign. F b 2. Srov. NECHUTOVA, Latinská, s. 211-212. Edice: Mateusza z Krakowa Opuscula theologica. Ed. W. Seńko, A. L. Szafrański. Warszawa 1974, s. 367-409. 77 „Finitus est liber iste per me Johannem etc.“ Uložení rukopisu: Knihovna benediktinů v Rajhradě, sign. R 383, f. 77v-89v; Srov. DOKOUPIL, Vladislav Soupis rukopisů knihovny benediktinů v Rajhradě. Praha 1966, s. 181-182. 22
Strana 23
Literární dilo Jana z Holešova Sermones de laudibus B. V. Mariae V Pelclových Abbildungen je Janu z Holešova připisován soubor ma- riánských kázání Sermones de laudibus B. V. Mariae, který se měl nacházet mezi rukopisy benediktinského kláštera v Rajhradě.78 V Habrichově soupise rajhradských učenců a spisovatelů uveden není. V současnosti je považován za ztracený." 78 PELCL, Abbildungen, s. 4. 79 Kromě shora uvedeného se o Janu z Holešova uvažovalo jako o jednom z možných autorů neúplné české veršované skladby Truchle k nebi, líčící nesnadný úděl katolických kněží. V akrostichu tvořeném počátečními písmeny prvních pěti strof však František Svejkovský rozpoznal jméno jejího opravdového tvůrce, jímž je kněz Jakub Trch. — Srov. SEDLÁK, Jan Několik textů z doby husitské. In: Miscellanea husitica Ioannis Sedlák. Ed. J. Polc; S. Přibyl, Praha 1996, s. 222-225 (přetisk Sedlákova textu z Hlídky, roč. 28, Brno 1911, s. 15-17); SVEJKOVSKY, František. Akrostich Trcho a další stopy působnosti protihusitského básníka Jakuba Trcha. CČH, roč. 16, č. 4, Praha 1968, s. 585-594. Uložení rukopisu: Knihovna benediktinů v Rajhradě, sign. R 427, f. 148v. 23
Literární dilo Jana z Holešova Sermones de laudibus B. V. Mariae V Pelclových Abbildungen je Janu z Holešova připisován soubor ma- riánských kázání Sermones de laudibus B. V. Mariae, který se měl nacházet mezi rukopisy benediktinského kláštera v Rajhradě.78 V Habrichově soupise rajhradských učenců a spisovatelů uveden není. V současnosti je považován za ztracený." 78 PELCL, Abbildungen, s. 4. 79 Kromě shora uvedeného se o Janu z Holešova uvažovalo jako o jednom z možných autorů neúplné české veršované skladby Truchle k nebi, líčící nesnadný úděl katolických kněží. V akrostichu tvořeném počátečními písmeny prvních pěti strof však František Svejkovský rozpoznal jméno jejího opravdového tvůrce, jímž je kněz Jakub Trch. — Srov. SEDLÁK, Jan Několik textů z doby husitské. In: Miscellanea husitica Ioannis Sedlák. Ed. J. Polc; S. Přibyl, Praha 1996, s. 222-225 (přetisk Sedlákova textu z Hlídky, roč. 28, Brno 1911, s. 15-17); SVEJKOVSKY, František. Akrostich Trcho a další stopy působnosti protihusitského básníka Jakuba Trcha. CČH, roč. 16, č. 4, Praha 1968, s. 585-594. Uložení rukopisu: Knihovna benediktinů v Rajhradě, sign. R 427, f. 148v. 23
Strana 24
Strana 25
Obsah traktátu Traktát Largum sero Obsah traktátu Traktát se skládá z úvodu, popisu zvyků a závěru. Benediktinský mnich zachovává při výkladu obyčejů jednotné schéma, v němž na jedné straně chválí tradice prováděné k oslavě Boha a na straně druhé zavrhuje pověrečná jednání iniciovaná ďáblem. Proti sobě tedy staví bohulibý zvyk, který má upomínat na Ježíšův příchod na svět, a ďáblem podněcovanou pověru, založenou na víře v síly, které nebyly součástí oficiálního kultu. Toto základní členění protkávají teologické komentáře a různorodá morální poučení, vztahující se k probíranému tématu. Autor průběžně kla- de řečnické otázky (slovy quaeris, dicis), na které vzápětí sám odpovídá (dico, respondeo), případně nabízí vysvětlení možných nejasností (si placet).81 Vý- klad doplňuje o informace, které mají čtenáři ulehčit pochopení látky (pro intellectu).8 Zmíněné náležitosti ukazují na pastorační funkci díla. Fundo- vaný komentář, podepřený výroky církevních autorit, měl kněžím poskytnout orientaci v těžko srozumitelné problematice a napomoci jim ke správnému vedení věřících, ať už jej využili při přípravě kázání, zpovědi nebo jiné činnosti související se správou farností. Jan z Holešova projevil při sepisování traktátu Largum sero nejen erudici a pozorovací talent, ale i ochotu naslouchat druhým a pochopení pro lido- vé tradice. Jeho nekonfrontační styl je ve srovnání s dikcí autorů tematicky příbuzných děl pozdně středověkého písemnictví spíše vzácný. Zvyky byly, mnohdy i díky šablonovitosti provázející tento „žánr“, řazeny mezi pověry a jejich nositelé zpravidla podrobováni ostré kritice. Snaha učeného bene- diktina nalézt souvislost mezi vznikem, respektive uchováváním obyčejů, 80 81 82 Srov. edice ř. 307, 564, 629. Srov. edice ř. 334. Srov. edice ř. 47, 742, 899. 25
Obsah traktátu Traktát Largum sero Obsah traktátu Traktát se skládá z úvodu, popisu zvyků a závěru. Benediktinský mnich zachovává při výkladu obyčejů jednotné schéma, v němž na jedné straně chválí tradice prováděné k oslavě Boha a na straně druhé zavrhuje pověrečná jednání iniciovaná ďáblem. Proti sobě tedy staví bohulibý zvyk, který má upomínat na Ježíšův příchod na svět, a ďáblem podněcovanou pověru, založenou na víře v síly, které nebyly součástí oficiálního kultu. Toto základní členění protkávají teologické komentáře a různorodá morální poučení, vztahující se k probíranému tématu. Autor průběžně kla- de řečnické otázky (slovy quaeris, dicis), na které vzápětí sám odpovídá (dico, respondeo), případně nabízí vysvětlení možných nejasností (si placet).81 Vý- klad doplňuje o informace, které mají čtenáři ulehčit pochopení látky (pro intellectu).8 Zmíněné náležitosti ukazují na pastorační funkci díla. Fundo- vaný komentář, podepřený výroky církevních autorit, měl kněžím poskytnout orientaci v těžko srozumitelné problematice a napomoci jim ke správnému vedení věřících, ať už jej využili při přípravě kázání, zpovědi nebo jiné činnosti související se správou farností. Jan z Holešova projevil při sepisování traktátu Largum sero nejen erudici a pozorovací talent, ale i ochotu naslouchat druhým a pochopení pro lido- vé tradice. Jeho nekonfrontační styl je ve srovnání s dikcí autorů tematicky příbuzných děl pozdně středověkého písemnictví spíše vzácný. Zvyky byly, mnohdy i díky šablonovitosti provázející tento „žánr“, řazeny mezi pověry a jejich nositelé zpravidla podrobováni ostré kritice. Snaha učeného bene- diktina nalézt souvislost mezi vznikem, respektive uchováváním obyčejů, 80 81 82 Srov. edice ř. 307, 564, 629. Srov. edice ř. 334. Srov. edice ř. 47, 742, 899. 25
Strana 26
Traktát Largum sero a Kristovým narozením však vytvářela prostor pro jejich existenci vedle ofi- ciálního náboženství. V úvodu se Jan z Holešova obrací na Přibyslava, faráře v Lysé, který jej požádal, aby sepsal pojednání o lidových zvycích, jež se váží k předvečeru Narození Páně. Po tradičním vyjádření vlastní nedostatečnosti benedik- tin vysvětluje, že prosbě vyhověl zejména s ohledem na dobrou předchozí zkušenost: To, jak Přibyslav naložil s komentářem písně svatého Vojtěcha, mu dává naději, že jeho spis nezůstane ležet v knihovně, ale budou z něj mít užitek i ostatní. Nepřeberné množství obyčejů autor přirovnává k rozličným látkám na Mojžíšově stanu.8 K výkladu si vybral jen sedm nejproslulejších.84 První zvyk spočíval v půstu, který měli křesťané držet na Štědrý den až do východu hvězdy. Půstem si věřící připomínali jednak čekání dvanácti strážců, kteří se postili, když hlídali, až vyjde hvězda, oznamující příchod Mesiáše, a jednak třináctidenní putování tří králů bez jídla, pití a spánku za narozeným Ježíšem.85 Jan z Holešova dále vysvětluje, že lidé původně trávili svatou noc bděním, protože však docházelo k znevažování svátku nevhod- ným chováním, bylo bdění nahrazeno půstem.“ Benediktinský mnich pohoršeně dodává, že kromě věřících, kteří se od- dávají bohulibé zdrženlivosti, se najdou jedinci, kteří se v tento předvečer 83 84 Srov. Ex 26,1. Srov. pasáž z kázání Stanisława ze Skalbmierza na slova z Písma Magistris non inclinavi aurem meam, v níž mluví o množství pověr, které jeden člověk není s to zachytit: „Diversi quoque errores superseminati sunt et tot, quod non unus, dico, magistrorum, sed nec omnes de mundo possent eos describere novique cotidie generantur.“ Srov. OLSZEWSKI, Swiat, s. 190. 85 Při argumentaci odkazuje Jan z Holešova na Historii tří králů Jana z Hildesheimu. Zpracování téže látky srov. např. v Iacopo da Varazze Legenda aurea. Ed. G. P. Maggioni. Firenze 19982, kap. 14 De epiphania Domini nebo Pseudo-Chrysostomus Opus imperfectum in Mattheum. Ed. J. P. Migne, PG 56, 637-638, Parisiis 1862. 86 Jan z Holešova opírá svůj výklad o Příručku služeb božích Viléma Duranta (1237- 1296), který popisuje důvody vedoucí ke změně v kapitole “O dalších postech": „Sed quia lusores et cantores conveniebant et turpibus cantilenis et saltationibus, comessationibus, potationibus et fornicationibus intendere ceperunt, propter hec et multa alia inconvenientia que fiebant, huius vigilie sunt interdicte; et institutum ut loco earum fiant ieiunia.“ Srov. Guillelmus Duranti Rationale divinorum officiorum. Ed. A. Davril, T. M. Thibodeau, B. G. Guyot, CCCM 140B, Turnholti 2000, kn. VI, kap. 7, č. 8. 26
Traktát Largum sero a Kristovým narozením však vytvářela prostor pro jejich existenci vedle ofi- ciálního náboženství. V úvodu se Jan z Holešova obrací na Přibyslava, faráře v Lysé, který jej požádal, aby sepsal pojednání o lidových zvycích, jež se váží k předvečeru Narození Páně. Po tradičním vyjádření vlastní nedostatečnosti benedik- tin vysvětluje, že prosbě vyhověl zejména s ohledem na dobrou předchozí zkušenost: To, jak Přibyslav naložil s komentářem písně svatého Vojtěcha, mu dává naději, že jeho spis nezůstane ležet v knihovně, ale budou z něj mít užitek i ostatní. Nepřeberné množství obyčejů autor přirovnává k rozličným látkám na Mojžíšově stanu.8 K výkladu si vybral jen sedm nejproslulejších.84 První zvyk spočíval v půstu, který měli křesťané držet na Štědrý den až do východu hvězdy. Půstem si věřící připomínali jednak čekání dvanácti strážců, kteří se postili, když hlídali, až vyjde hvězda, oznamující příchod Mesiáše, a jednak třináctidenní putování tří králů bez jídla, pití a spánku za narozeným Ježíšem.85 Jan z Holešova dále vysvětluje, že lidé původně trávili svatou noc bděním, protože však docházelo k znevažování svátku nevhod- ným chováním, bylo bdění nahrazeno půstem.“ Benediktinský mnich pohoršeně dodává, že kromě věřících, kteří se od- dávají bohulibé zdrženlivosti, se najdou jedinci, kteří se v tento předvečer 83 84 Srov. Ex 26,1. Srov. pasáž z kázání Stanisława ze Skalbmierza na slova z Písma Magistris non inclinavi aurem meam, v níž mluví o množství pověr, které jeden člověk není s to zachytit: „Diversi quoque errores superseminati sunt et tot, quod non unus, dico, magistrorum, sed nec omnes de mundo possent eos describere novique cotidie generantur.“ Srov. OLSZEWSKI, Swiat, s. 190. 85 Při argumentaci odkazuje Jan z Holešova na Historii tří králů Jana z Hildesheimu. Zpracování téže látky srov. např. v Iacopo da Varazze Legenda aurea. Ed. G. P. Maggioni. Firenze 19982, kap. 14 De epiphania Domini nebo Pseudo-Chrysostomus Opus imperfectum in Mattheum. Ed. J. P. Migne, PG 56, 637-638, Parisiis 1862. 86 Jan z Holešova opírá svůj výklad o Příručku služeb božích Viléma Duranta (1237- 1296), který popisuje důvody vedoucí ke změně v kapitole “O dalších postech": „Sed quia lusores et cantores conveniebant et turpibus cantilenis et saltationibus, comessationibus, potationibus et fornicationibus intendere ceperunt, propter hec et multa alia inconvenientia que fiebant, huius vigilie sunt interdicte; et institutum ut loco earum fiant ieiunia.“ Srov. Guillelmus Duranti Rationale divinorum officiorum. Ed. A. Davril, T. M. Thibodeau, B. G. Guyot, CCCM 140B, Turnholti 2000, kn. VI, kap. 7, č. 8. 26
Strana 27
Obsah traktátu přejídají, opíjejí nebo hrají po celou noc v kostky s úmyslem zjistit, zda bu- 88 dou mít štěstí v příštím roce.8 Následující sváteční den jsou pak tak unavení, že prospí všechny mše svaté. Dle četnosti výskytu v pramenech se dá soudit, že hra v kostky byla v českých zemích velmi rozšířená. Lidé se hazardu oddávali ve větší míře zej- ména v době, kdy měli klid od práce, tedy o nedělích a svátcích. Zvláštní kouz- lo měla hra na Štědrý den, případně ve svátek Narození Páně, jak dokládá množství ustanovení v různých světských i církevních právních normách.89 Popis prvního zvyku mírně vybočuje ze shora nastíněného modelu, protože Jan z Holešova zde kromě projevů pověry kárá také morální poklesky věřících. Druhý zvyk, respektive jeho vnější projevy, asi nejvíce rezonovaly s poj- menováním užívaným pro vigilii Narození Páně -“Štědrý večer“. V upomín- 87 Srov. např. kázání před Štědrým dnem, v němž Johlín z Vodňan (†1416), farář u sv. Václava na Zderaze, vytýká věřícím, že patřičně nedodržují půst. Poté pokračuje již smířlivějším tónem, že není třeba, aby si křesťané přes nadcházející svátky ukládali přísný půst, stačí, když budou při konzumaci umírnění: „.hec, que audivistis, non ideo dixi, ut quis considerata onera sibi apponat, sed ut exemplo eius (mnicha, o němž bylo exemplum) ad hoc instans festum monente noc scriptura modesti simus, quoniam dominus prope est.“ Srov. RICAN, Rudolf Johlín z Vodňan, křižovník kláštera zderazského. VKČSN, třída filosoficko-historicko-jazykozpytná, roč. 1929, Praha 1930, s. 52-53, pozn. 405. 88 Podobné svědectví máme zachyceno v kázání vikáře Macieje z Grochowa na svátek Narození Páně asi z roku 1407: „Sed ve nobis! Multi enim sunt, qui ubi deberent gaudere de hac nativitate spirituali, illi gaudent de voluptate carnis et ludo taxillorum, quem heri vespere fecerunt.“ Rukopis BJ 1619, f. 89r. — Srov. BRUCKNER, Aleksander Kazania średniowieczne. Rozprawy Wydziału filologicznego Akademii Umiejętności w Kra- kowie, cz. 1, tom. 24, Kraków 1895, s. 24. 89 Srov. např. nařízení z 18.10.1398: „...mandat sub pena excommunicacionis, quatenus omnes presbyteri et clerici in vigilia Nativitatis Christi et nocte ipsius vigilie et in die sancto cessent a ludis nec non rectores ecclesiarum informent et moneant suos parrochianos et subditos sub eadem pena mandatum hoc observari.“ — Pražské synody a koncily předhusitské doby. Ed. J. Polc; Z. Hledíková, Praha 2002, čl. 1, s. 264. Ve vyškovských statutech z roku 1413 čteme, že klerici i laici vyrážejí v předvečer a během svátku Narození Páně do hospod a baví se hrou v kostky, při níž dochází k odporným hanebnostem, které čas od času končí smrtí: „Et licet multi in festivitatibus a laboribus abstineant, sed ad peiora facinora in festivitatibus convertuntur; qui dolenter referimus, quod in vigilia et in festivitate Nativitatis Christi tam clerici quam layci thabernas visitare non verentur, ludos tasserum exercentes, inter quos ludos multa mala vituperia ymo interdum homicidia comittuntur." — Statuta synodalia Wenceslai, patriarchae Anthiocheni, comendatorii perpetui ecclesiae et episcopatus Olomucensis — Synody a statuta olomoucké diecéze období středověku. Ed. P. Krafl, Praha 2003, s. 181. 27
Obsah traktátu přejídají, opíjejí nebo hrají po celou noc v kostky s úmyslem zjistit, zda bu- 88 dou mít štěstí v příštím roce.8 Následující sváteční den jsou pak tak unavení, že prospí všechny mše svaté. Dle četnosti výskytu v pramenech se dá soudit, že hra v kostky byla v českých zemích velmi rozšířená. Lidé se hazardu oddávali ve větší míře zej- ména v době, kdy měli klid od práce, tedy o nedělích a svátcích. Zvláštní kouz- lo měla hra na Štědrý den, případně ve svátek Narození Páně, jak dokládá množství ustanovení v různých světských i církevních právních normách.89 Popis prvního zvyku mírně vybočuje ze shora nastíněného modelu, protože Jan z Holešova zde kromě projevů pověry kárá také morální poklesky věřících. Druhý zvyk, respektive jeho vnější projevy, asi nejvíce rezonovaly s poj- menováním užívaným pro vigilii Narození Páně -“Štědrý večer“. V upomín- 87 Srov. např. kázání před Štědrým dnem, v němž Johlín z Vodňan (†1416), farář u sv. Václava na Zderaze, vytýká věřícím, že patřičně nedodržují půst. Poté pokračuje již smířlivějším tónem, že není třeba, aby si křesťané přes nadcházející svátky ukládali přísný půst, stačí, když budou při konzumaci umírnění: „.hec, que audivistis, non ideo dixi, ut quis considerata onera sibi apponat, sed ut exemplo eius (mnicha, o němž bylo exemplum) ad hoc instans festum monente noc scriptura modesti simus, quoniam dominus prope est.“ Srov. RICAN, Rudolf Johlín z Vodňan, křižovník kláštera zderazského. VKČSN, třída filosoficko-historicko-jazykozpytná, roč. 1929, Praha 1930, s. 52-53, pozn. 405. 88 Podobné svědectví máme zachyceno v kázání vikáře Macieje z Grochowa na svátek Narození Páně asi z roku 1407: „Sed ve nobis! Multi enim sunt, qui ubi deberent gaudere de hac nativitate spirituali, illi gaudent de voluptate carnis et ludo taxillorum, quem heri vespere fecerunt.“ Rukopis BJ 1619, f. 89r. — Srov. BRUCKNER, Aleksander Kazania średniowieczne. Rozprawy Wydziału filologicznego Akademii Umiejętności w Kra- kowie, cz. 1, tom. 24, Kraków 1895, s. 24. 89 Srov. např. nařízení z 18.10.1398: „...mandat sub pena excommunicacionis, quatenus omnes presbyteri et clerici in vigilia Nativitatis Christi et nocte ipsius vigilie et in die sancto cessent a ludis nec non rectores ecclesiarum informent et moneant suos parrochianos et subditos sub eadem pena mandatum hoc observari.“ — Pražské synody a koncily předhusitské doby. Ed. J. Polc; Z. Hledíková, Praha 2002, čl. 1, s. 264. Ve vyškovských statutech z roku 1413 čteme, že klerici i laici vyrážejí v předvečer a během svátku Narození Páně do hospod a baví se hrou v kostky, při níž dochází k odporným hanebnostem, které čas od času končí smrtí: „Et licet multi in festivitatibus a laboribus abstineant, sed ad peiora facinora in festivitatibus convertuntur; qui dolenter referimus, quod in vigilia et in festivitate Nativitatis Christi tam clerici quam layci thabernas visitare non verentur, ludos tasserum exercentes, inter quos ludos multa mala vituperia ymo interdum homicidia comittuntur." — Statuta synodalia Wenceslai, patriarchae Anthiocheni, comendatorii perpetui ecclesiae et episcopatus Olomucensis — Synody a statuta olomoucké diecéze období středověku. Ed. P. Krafl, Praha 2003, s. 181. 27
Strana 28
Traktát Largum sero ku toho, že Bůh o tomto večeru projevil světu nebývalou štědrost, se také každý hospodář snažil dle svých možností uchystat své rodině a čeládce nadílku. Dveře domů se nechávaly otevřené, aby mohli všichni potřební vejít a vzít si ze stolu pohoštění. Movitější měli ten večer mošny a měšce otevřené, aby se nezdržovali jejich rozvazováním, když chtěli vytáhnout peníze a dát je nějakému chudému člověku. Na stůl se pokládaly mince a drahocennosti. Lidé byli štědří nejen sami k sobě, ale i k domácím zvířatům, jimž dopřávali více krmení než jindy.9 V této spojitosti se Jan z Holešova snaží probudit sociální cítění u bohatších hospodářů, když jim navrhuje, aby si vždy na Štědrý večer k sobě brali dobytek chudších a řádně jej nakrmili. Benediktin trpce konstatuje, že někteří provádějí shora uvedené úkony ryze účelově s cílem zajistit si tak osobní prospěch: míchají penězi v měšci, aby se jim další rok rozmnožily, kladou na stůl mince, aby s nimi v příštím roce dobře hospodařili, a otevírají měšce, aby do nich mohlo vstoupit štěstí. V rámci třetího zvyku si věřící na památku seslání nebeského daru' vzájemně zasílají prostřednictvím poslů dárky." Jan z Holešova je v traktátu popisuje jako příjemné, vybrané a voňavé věci uložené mezi dvěma miska- mi.2 Při předávání poslové obvykle vyvolávali jména dárců. 90 Dobře nakrmený dobytek je předobrazem žádoucí sytosti v budoucnu. - Srov. SMETÁNKA, Zdeněk Legenda o Ostojovi. Praha 1992, s. 236. S domácími zvířaty bylo spojeno i předvídání budoucnosti, stačí vzpomenout legendy, v nichž na Štědrý den o půlnoci zvířata mluví lidskou řečí. Z jejich hovoru bylo možné zjistit, jak se bude dařit hospodáři v příštím roce. — Srov. např. HANUŠ, Ignác J. Bájeslovný kalendář slovanský. Praha 1860, s. 33 nebo ZIBRT, Ceněk Seznam pověr a zvyklostí pohanských z VIII. věku: Indiculus superstitionum et paganiarum. Praha 1995, s. 66. 91 Ve stejném duchu jako Jan z Holešova vysvětluje původ vzájemného obdarování Michal Polák (†1480) v latinsko-českém kázání na Štědrý večer z konce 15. století: „Largum sero vocatur ista dies, quia large nos donavit milý Buoh, quasi hodie suo carissimo Filio et in memoriam illius largitatis, christiani eciam homines habent modum, quod ex caritate uni aliis dona mittunt, quia nobis omnibus dar nad dary, quasi hodie datus est... NK Praha, sign. XI F 3, f. 58r — tzv. Postila litoměřického kazatele; Srov. BARTOS, František M. Husitští kazatelé a postily věku poděbradského. Theologická příloha Křesťanské revue, roč. 28, Praha 1961, s. 147-151; Malý výbor ze staročeské literatury. Ed. I. J. Hanuš, Praha 1863, s. 31-39. 92 Pravděpodobně se jednalo o nějaké lahodné a aromatické jídlo. Tuto dedukci podporují i zmiňované alimentární párové misky, v nichž se obvykle podávaly teplé pokrmy, zvláště když bylo třeba je nést mimo dům. Srov. ŠTAJNOCHR, Vítězslav Dva 28
Traktát Largum sero ku toho, že Bůh o tomto večeru projevil světu nebývalou štědrost, se také každý hospodář snažil dle svých možností uchystat své rodině a čeládce nadílku. Dveře domů se nechávaly otevřené, aby mohli všichni potřební vejít a vzít si ze stolu pohoštění. Movitější měli ten večer mošny a měšce otevřené, aby se nezdržovali jejich rozvazováním, když chtěli vytáhnout peníze a dát je nějakému chudému člověku. Na stůl se pokládaly mince a drahocennosti. Lidé byli štědří nejen sami k sobě, ale i k domácím zvířatům, jimž dopřávali více krmení než jindy.9 V této spojitosti se Jan z Holešova snaží probudit sociální cítění u bohatších hospodářů, když jim navrhuje, aby si vždy na Štědrý večer k sobě brali dobytek chudších a řádně jej nakrmili. Benediktin trpce konstatuje, že někteří provádějí shora uvedené úkony ryze účelově s cílem zajistit si tak osobní prospěch: míchají penězi v měšci, aby se jim další rok rozmnožily, kladou na stůl mince, aby s nimi v příštím roce dobře hospodařili, a otevírají měšce, aby do nich mohlo vstoupit štěstí. V rámci třetího zvyku si věřící na památku seslání nebeského daru' vzájemně zasílají prostřednictvím poslů dárky." Jan z Holešova je v traktátu popisuje jako příjemné, vybrané a voňavé věci uložené mezi dvěma miska- mi.2 Při předávání poslové obvykle vyvolávali jména dárců. 90 Dobře nakrmený dobytek je předobrazem žádoucí sytosti v budoucnu. - Srov. SMETÁNKA, Zdeněk Legenda o Ostojovi. Praha 1992, s. 236. S domácími zvířaty bylo spojeno i předvídání budoucnosti, stačí vzpomenout legendy, v nichž na Štědrý den o půlnoci zvířata mluví lidskou řečí. Z jejich hovoru bylo možné zjistit, jak se bude dařit hospodáři v příštím roce. — Srov. např. HANUŠ, Ignác J. Bájeslovný kalendář slovanský. Praha 1860, s. 33 nebo ZIBRT, Ceněk Seznam pověr a zvyklostí pohanských z VIII. věku: Indiculus superstitionum et paganiarum. Praha 1995, s. 66. 91 Ve stejném duchu jako Jan z Holešova vysvětluje původ vzájemného obdarování Michal Polák (†1480) v latinsko-českém kázání na Štědrý večer z konce 15. století: „Largum sero vocatur ista dies, quia large nos donavit milý Buoh, quasi hodie suo carissimo Filio et in memoriam illius largitatis, christiani eciam homines habent modum, quod ex caritate uni aliis dona mittunt, quia nobis omnibus dar nad dary, quasi hodie datus est... NK Praha, sign. XI F 3, f. 58r — tzv. Postila litoměřického kazatele; Srov. BARTOS, František M. Husitští kazatelé a postily věku poděbradského. Theologická příloha Křesťanské revue, roč. 28, Praha 1961, s. 147-151; Malý výbor ze staročeské literatury. Ed. I. J. Hanuš, Praha 1863, s. 31-39. 92 Pravděpodobně se jednalo o nějaké lahodné a aromatické jídlo. Tuto dedukci podporují i zmiňované alimentární párové misky, v nichž se obvykle podávaly teplé pokrmy, zvláště když bylo třeba je nést mimo dům. Srov. ŠTAJNOCHR, Vítězslav Dva 28
Strana 29
Obsah traktátu Benediktinský mnich si stěžuje, že někteří posílají dárky jen proto, aby je neopustilo štěstí. Pohnutkou je jim obava, že tomu, kdo nikoho neobdaruje, se v příštím roce povede špatně. Neštěstí čeká i ty, kteří dají něco z donucení. To je důvod, proč se o Štědrém dni lidé vyhýbají věřitelům. Výzvy k zaplacení dluhu totiž vnímají jako nátlak. I samotný traktát Largum sero byl vánočním dárkem, který autor věnoval svému příteli Přibyslavovi, jak zmiňuje v závěru spisu. Ctvrtý zvyk spočíval v tom, že lidé kladli na stůl či na ubrus velký bílý chléb i s nožem, a rodina z něj krájela sobě i chudým příchozím. Chléb měl symbolizovat narozeného Krista, položeného v jeslích, vedle něhož mudrcové pokládali přinesené dary. Bělost mouky představovala Ježíšovu neposkvrněnost, kvas naopak hřích. Jan z Holešova charakterizuje pečivo jako velký bílý chléb ve tvaru klínu 4 nebo pletence. Je pravděpodobné, že se 93 94 etnoikonografické exkurzy do novověké keramiky a keramika v archeologii. Archeologické rozhledy, roč. 50, Praha 1998, s. 40. Srov. edice ř. 1238n. Doklad o vzájemném obdarovávání se dochoval v komentované Reholi sv. Benedikta z počátku 15. století, v níž je benediktinkám od sv. Jiří na Pražském hradě vytýkáno, že ve svátek Narození Páně i o jiných svátcích dávají a přijímají dárky, ačkoli to řehole zakazuje: „Modo dilecte in Christo filie, contra hanc regulam beatissimi patris vos facitis, quia aliis personis et sibi ipsis multis vicibus ad annum munuscula dirigitis, videlicet in vigilia nativitatis Christi, na nove leto, na sswateho Vita et in vigilia sancti Johannis Baptiste quedam lagamina (!) ligatis de filis varii coloris vobismet ipsis et clientibus, que vulgo dicuntur kupadla vel navazadla.“ — NK Praha, sign. I F 29, f. 136v; Srov. TRUHLÁR, Josef Pabérky z rukopisů Klementinských. VIII. Rehole sv. Benedikta kommentovaná jeptiškám Svato-Jirským. Věstník CAVU, roč. 7, Praha 1898, s. 210-211. Srov. edice ř. 473n. Benediktinský mnich mohl mít na mysli pečivo ve staročeštině nazývané “calta“, které mělo podobu klínu či trojhranu. - Srov. heslo “calta' v GEBAUER, Jan Slovník staročeský. 1. díl (A-J), Praha 1903, s. 133-134. Výraz je doložen už v Klaretově Glosáři s latinským ekvivalentem "cunea". Srov. Klaret a jaho družina. Sv. I. Slovníky veršované. Ed. V. Flajšhans, Praha 1926, s. 172, verš 1819. Např. ve smlouvě z roku 1432 o prodeji mlýna v Bražci u Náchoda se nový mlynář mimo jiné zavazuje, že bude dodávat „k vanociem caltu za groš aneb bielého chleba za groš.“ Srov. LUDVIK, Josef M. Památky hradu, města a panství Náchoda, i vlastníkův jeho. 1. díl, Hradec Králové 1857, s. 62. 95 Srov. edice ř. 473n. Patrně se jednalo o pletený bílý chléb podlouhlého tvaru, snad podobný vánočce. Ve středověké latině máme doloženo spojení “torta panis". Srov. JUKLOVA, Eva Přejetí z latiny ve staročeských názvech jídel. Nepublikovaná diplomová práce obhájená na MU v Brně v roce 2008, s. 14-17. Miroslav Lenart se domnívá, že Jan z Holešova mluví o preclíku. Srov. LENART, Czy, s. 50. 29
Obsah traktátu Benediktinský mnich si stěžuje, že někteří posílají dárky jen proto, aby je neopustilo štěstí. Pohnutkou je jim obava, že tomu, kdo nikoho neobdaruje, se v příštím roce povede špatně. Neštěstí čeká i ty, kteří dají něco z donucení. To je důvod, proč se o Štědrém dni lidé vyhýbají věřitelům. Výzvy k zaplacení dluhu totiž vnímají jako nátlak. I samotný traktát Largum sero byl vánočním dárkem, který autor věnoval svému příteli Přibyslavovi, jak zmiňuje v závěru spisu. Ctvrtý zvyk spočíval v tom, že lidé kladli na stůl či na ubrus velký bílý chléb i s nožem, a rodina z něj krájela sobě i chudým příchozím. Chléb měl symbolizovat narozeného Krista, položeného v jeslích, vedle něhož mudrcové pokládali přinesené dary. Bělost mouky představovala Ježíšovu neposkvrněnost, kvas naopak hřích. Jan z Holešova charakterizuje pečivo jako velký bílý chléb ve tvaru klínu 4 nebo pletence. Je pravděpodobné, že se 93 94 etnoikonografické exkurzy do novověké keramiky a keramika v archeologii. Archeologické rozhledy, roč. 50, Praha 1998, s. 40. Srov. edice ř. 1238n. Doklad o vzájemném obdarovávání se dochoval v komentované Reholi sv. Benedikta z počátku 15. století, v níž je benediktinkám od sv. Jiří na Pražském hradě vytýkáno, že ve svátek Narození Páně i o jiných svátcích dávají a přijímají dárky, ačkoli to řehole zakazuje: „Modo dilecte in Christo filie, contra hanc regulam beatissimi patris vos facitis, quia aliis personis et sibi ipsis multis vicibus ad annum munuscula dirigitis, videlicet in vigilia nativitatis Christi, na nove leto, na sswateho Vita et in vigilia sancti Johannis Baptiste quedam lagamina (!) ligatis de filis varii coloris vobismet ipsis et clientibus, que vulgo dicuntur kupadla vel navazadla.“ — NK Praha, sign. I F 29, f. 136v; Srov. TRUHLÁR, Josef Pabérky z rukopisů Klementinských. VIII. Rehole sv. Benedikta kommentovaná jeptiškám Svato-Jirským. Věstník CAVU, roč. 7, Praha 1898, s. 210-211. Srov. edice ř. 473n. Benediktinský mnich mohl mít na mysli pečivo ve staročeštině nazývané “calta“, které mělo podobu klínu či trojhranu. - Srov. heslo “calta' v GEBAUER, Jan Slovník staročeský. 1. díl (A-J), Praha 1903, s. 133-134. Výraz je doložen už v Klaretově Glosáři s latinským ekvivalentem "cunea". Srov. Klaret a jaho družina. Sv. I. Slovníky veršované. Ed. V. Flajšhans, Praha 1926, s. 172, verš 1819. Např. ve smlouvě z roku 1432 o prodeji mlýna v Bražci u Náchoda se nový mlynář mimo jiné zavazuje, že bude dodávat „k vanociem caltu za groš aneb bielého chleba za groš.“ Srov. LUDVIK, Josef M. Památky hradu, města a panství Náchoda, i vlastníkův jeho. 1. díl, Hradec Králové 1857, s. 62. 95 Srov. edice ř. 473n. Patrně se jednalo o pletený bílý chléb podlouhlého tvaru, snad podobný vánočce. Ve středověké latině máme doloženo spojení “torta panis". Srov. JUKLOVA, Eva Přejetí z latiny ve staročeských názvech jídel. Nepublikovaná diplomová práce obhájená na MU v Brně v roce 2008, s. 14-17. Miroslav Lenart se domnívá, že Jan z Holešova mluví o preclíku. Srov. LENART, Czy, s. 50. 29
Strana 30
Traktát Largum sero nejednalo o běžný chléb denní potřeby, ale jemnější vánoční pečivo, možná i sladké.9 Při výkladu si Jan z Holešova pomáhá přirovnáním Kristova početí k pečení chleba. Benediktin se pozastavuje nad jednáním těch, kteří chléb nechávají na stolech proto, aby se v noci mohli najíst bůžkové, a ukazuje na iracionalitu takového jednání: K čemu potřebují bůžkové, kteří jsou svou podstatou du- chové, jíst maso, tedy hmotný pokrm? Jan z Holešova soudí, že se jedná o pohanský přežitek, a tito pověrčiví lidé se podle něj podobají těm, kteří chystají pokrmy na hroby svých blízkých, aby se nasytily duše vycházející v noci z hrobů." Svým počínáním mu připomínají důvěřivé Babyloňany, kteří nosili jídlo pohanskému bohu Bélovi. Odkazuje na kázání sv. Augusti- na (354-430) o bludném počínání těch, kteří ve svátek Stolce svatého Petra 100 nosí jídlo a pití na hroby zemřelých. 96 97 Chlebem se označovalo vše, co bylo pečeno z mouky. — Srov. SMETANKA, Legenda, s. 148. Nelogičnost takového počínání pranýřuje i profesor krakovské univerzity Stanisław ze Skalbmierza (1360-1431) v kázání na pasáž z Písma Magistris non inclinavi aurem meam. Na pomoc si bere Ježíšova slova (L 24,39): „Stulti, credentes spiritus corporalibus indigere, cum scriptum sit: «Spiritus carnem et ossa non habet.» Si ergo carnem non habet, corporalibus pasci non indiget.“ Srov. OLSZEWSKI, Swiat, s. 186-189. 98 Zřejmě se jedná o pozůstatek starořímských oslav svátků Parentalia (13.-21. února) a Feralia (21. února), při nichž byly uctívány duše předků (lat. Manes). Srov. Ovidius Fasti. Ed. E. H. Alton; E. Courtney; D. E. Wormell, B. G. Teubner, Lipsiae 1997, v. 533n. Starobylý kult předků byl založen na přesvědčení, že zemřelí mohou zasahovat do života živých, a to příznivě i negativně. Lidé se snažili naklonit si zemřelé, aby jim pomáhali při překonávání rozmanitých obtíží, případně alespoň neškodili. Nezanedbatelná byla také jejich věštecká funkce: vyvolávání duchů mrtvých mělo sloužit k získání nejrůznějších informací směřujících především k odhalení budoucnosti (nekromancie). K nejtěsnějšímu kontaktu mezi světem živých a mrtvých docházelo právě v období velkých svátků. 99 Vilém Durant soudí, že za udržováním tohoto pohanského zvyku nejspíš stojí mylné pochopení citátu z Tobiáše: „Svůj chléb a víno postav nad hrobem spravedlivého...“ Tób 4,18 — Ekumenický překlad: Rozdávej štědře své chleby nad hrobem spravedlivých... Srov. Guillelmus Duranti, Rationale, kn. VII, kap. 8, část 4. 100 Lidé jsou podle Augustina přitahováni k této pověře falešným zdáním zbožnosti. Vyjmenovává bohulibé činnosti, jimiž věřící mohou svým blízkým zesnulým, a koneckonců i sobě, skutečně prospět (prosby za milost a odpuštění hříchů, modlitby, almužny apod.) a zároveň poukazuje na kontraproduktivitu jejich jednání, které může 30
Traktát Largum sero nejednalo o běžný chléb denní potřeby, ale jemnější vánoční pečivo, možná i sladké.9 Při výkladu si Jan z Holešova pomáhá přirovnáním Kristova početí k pečení chleba. Benediktin se pozastavuje nad jednáním těch, kteří chléb nechávají na stolech proto, aby se v noci mohli najíst bůžkové, a ukazuje na iracionalitu takového jednání: K čemu potřebují bůžkové, kteří jsou svou podstatou du- chové, jíst maso, tedy hmotný pokrm? Jan z Holešova soudí, že se jedná o pohanský přežitek, a tito pověrčiví lidé se podle něj podobají těm, kteří chystají pokrmy na hroby svých blízkých, aby se nasytily duše vycházející v noci z hrobů." Svým počínáním mu připomínají důvěřivé Babyloňany, kteří nosili jídlo pohanskému bohu Bélovi. Odkazuje na kázání sv. Augusti- na (354-430) o bludném počínání těch, kteří ve svátek Stolce svatého Petra 100 nosí jídlo a pití na hroby zemřelých. 96 97 Chlebem se označovalo vše, co bylo pečeno z mouky. — Srov. SMETANKA, Legenda, s. 148. Nelogičnost takového počínání pranýřuje i profesor krakovské univerzity Stanisław ze Skalbmierza (1360-1431) v kázání na pasáž z Písma Magistris non inclinavi aurem meam. Na pomoc si bere Ježíšova slova (L 24,39): „Stulti, credentes spiritus corporalibus indigere, cum scriptum sit: «Spiritus carnem et ossa non habet.» Si ergo carnem non habet, corporalibus pasci non indiget.“ Srov. OLSZEWSKI, Swiat, s. 186-189. 98 Zřejmě se jedná o pozůstatek starořímských oslav svátků Parentalia (13.-21. února) a Feralia (21. února), při nichž byly uctívány duše předků (lat. Manes). Srov. Ovidius Fasti. Ed. E. H. Alton; E. Courtney; D. E. Wormell, B. G. Teubner, Lipsiae 1997, v. 533n. Starobylý kult předků byl založen na přesvědčení, že zemřelí mohou zasahovat do života živých, a to příznivě i negativně. Lidé se snažili naklonit si zemřelé, aby jim pomáhali při překonávání rozmanitých obtíží, případně alespoň neškodili. Nezanedbatelná byla také jejich věštecká funkce: vyvolávání duchů mrtvých mělo sloužit k získání nejrůznějších informací směřujících především k odhalení budoucnosti (nekromancie). K nejtěsnějšímu kontaktu mezi světem živých a mrtvých docházelo právě v období velkých svátků. 99 Vilém Durant soudí, že za udržováním tohoto pohanského zvyku nejspíš stojí mylné pochopení citátu z Tobiáše: „Svůj chléb a víno postav nad hrobem spravedlivého...“ Tób 4,18 — Ekumenický překlad: Rozdávej štědře své chleby nad hrobem spravedlivých... Srov. Guillelmus Duranti, Rationale, kn. VII, kap. 8, část 4. 100 Lidé jsou podle Augustina přitahováni k této pověře falešným zdáním zbožnosti. Vyjmenovává bohulibé činnosti, jimiž věřící mohou svým blízkým zesnulým, a koneckonců i sobě, skutečně prospět (prosby za milost a odpuštění hříchů, modlitby, almužny apod.) a zároveň poukazuje na kontraproduktivitu jejich jednání, které může 30
Strana 31
Obsah traktátu Pátý zvyk se vztahoval k nakládání s ovocem a k ošetřování ovocných stromů. Lidé dávali ovoce na stoly a ubrusy a krájeli z něj rodině a potřebným. Kmeny ovocných stromů obvazovali slámou. Jan z Holešova doplňuje obyčej o symbolickou rovinu: strom měl představovat Pannu Marii a ovoce naroze- ného Ježíše; bílá barva slámy naznačovala čistotu, zelená barva stromu odka- zovala k panenství. Benediktinský mnich si stýská, že mnozí krájejí ovoce pouze proto, aby poznali budoucnost,1 a stromy obvíjejí jen kvůli dobré úrodě v příštím roce.102 Jako šestý zvyk uvádí Jan z Holešova koledu a podává osobitý výklad jejího vzniku doplněný etymologickým exkurzem: Po zmatení jazyků prý Slované zamířili přes Chorvatsko do Čech. Pramen, z něhož čerpal Jan z Holešova poznatky o příchodu Slovanů do Čech, nazývá v traktátu kronikou císaře Karla IV. Pro určení benediktino- vy předlohy je zásadní zpráva o putování Slovanů z Babylonu do Chorvatska a pak do Čech.103 Z nám známých pramenů té doby zachycuje událost stejně pouze Kronika česká Přibíka z Radenína, řečeného Pulkava (†1380): „Tandem in Charvacia fuit quidam homo nomine Czech, qui propter homicidium perpetratum in quendam magnatem parcium earundem Carvaciam derelinquens cum fratribus 104 et consortibus suis ivit querere, in qua securus posset existere, patriam sibi novam." zemřelým naopak přitížit a zvětšit jejich utrpení: „Cibi autem et pocula, quae sepulcris superponuntur, si qua superstitionis istius cura ad defunctos pertinet, laedi his magis quam delectari possunt.“ Augustinus Hipponensis Sermones de sanctis. Sermo 191, PL 39, 2102. 101 Zvyk krájení jablka, při němž se podle tvaru jádřince určuje osud, přetrval až do dnešních dnů. Jablko obecně zaujímá ve zvykosloví výjimečné postavení. Je to pozůstatek tradičního chápání, že biblický strom poznání dobra a zla byla jabloň, ačkoli toto tvrzení nemá oporu v Písmu. 102 Jan Herolt (kolem 1380 -1468), vystupující pod pseudonymem "Discipulus", převor dominikánského kláštera v Norimberku, uvádí obvazování stromů v kázání ve svátek Narození Páně. Zařazuje je mezi pověry, které věřící provádějí během dvanácti nocí od Štědrého dne do Tří králů: „Et qui in his duodecim noctibus sequentibus multas vanitates exercent. ... Similiter, qui arbores cingunt et sic de aliis..“ Srov. Ioannes Herolt Sermones Discipuli de tempore et de sanctis. Norimbergae 1483, f. 34v. Hojně rozšířený obyčej obtáčet kmeny stromů slámou či povřísly ze slámy však nelze dávat pouze do souvislosti s prosperitní magií. Jeho význam mohl být ryze praktický, totiž ochrana dřevin před mrazem a před okusováním zajíců a jiné zvěře. 103 104 Srov. edice ř. 906n. Cronica Przibiconis dicti Pulkava. Ed. J. Emler, FRB V, Pragae 1893, s. 4. Podobné vylíčení legendárních počátků českého státu obsahuje také o něco starší Kronika tak řečeného Dalimila. 31
Obsah traktátu Pátý zvyk se vztahoval k nakládání s ovocem a k ošetřování ovocných stromů. Lidé dávali ovoce na stoly a ubrusy a krájeli z něj rodině a potřebným. Kmeny ovocných stromů obvazovali slámou. Jan z Holešova doplňuje obyčej o symbolickou rovinu: strom měl představovat Pannu Marii a ovoce naroze- ného Ježíše; bílá barva slámy naznačovala čistotu, zelená barva stromu odka- zovala k panenství. Benediktinský mnich si stýská, že mnozí krájejí ovoce pouze proto, aby poznali budoucnost,1 a stromy obvíjejí jen kvůli dobré úrodě v příštím roce.102 Jako šestý zvyk uvádí Jan z Holešova koledu a podává osobitý výklad jejího vzniku doplněný etymologickým exkurzem: Po zmatení jazyků prý Slované zamířili přes Chorvatsko do Čech. Pramen, z něhož čerpal Jan z Holešova poznatky o příchodu Slovanů do Čech, nazývá v traktátu kronikou císaře Karla IV. Pro určení benediktino- vy předlohy je zásadní zpráva o putování Slovanů z Babylonu do Chorvatska a pak do Čech.103 Z nám známých pramenů té doby zachycuje událost stejně pouze Kronika česká Přibíka z Radenína, řečeného Pulkava (†1380): „Tandem in Charvacia fuit quidam homo nomine Czech, qui propter homicidium perpetratum in quendam magnatem parcium earundem Carvaciam derelinquens cum fratribus 104 et consortibus suis ivit querere, in qua securus posset existere, patriam sibi novam." zemřelým naopak přitížit a zvětšit jejich utrpení: „Cibi autem et pocula, quae sepulcris superponuntur, si qua superstitionis istius cura ad defunctos pertinet, laedi his magis quam delectari possunt.“ Augustinus Hipponensis Sermones de sanctis. Sermo 191, PL 39, 2102. 101 Zvyk krájení jablka, při němž se podle tvaru jádřince určuje osud, přetrval až do dnešních dnů. Jablko obecně zaujímá ve zvykosloví výjimečné postavení. Je to pozůstatek tradičního chápání, že biblický strom poznání dobra a zla byla jabloň, ačkoli toto tvrzení nemá oporu v Písmu. 102 Jan Herolt (kolem 1380 -1468), vystupující pod pseudonymem "Discipulus", převor dominikánského kláštera v Norimberku, uvádí obvazování stromů v kázání ve svátek Narození Páně. Zařazuje je mezi pověry, které věřící provádějí během dvanácti nocí od Štědrého dne do Tří králů: „Et qui in his duodecim noctibus sequentibus multas vanitates exercent. ... Similiter, qui arbores cingunt et sic de aliis..“ Srov. Ioannes Herolt Sermones Discipuli de tempore et de sanctis. Norimbergae 1483, f. 34v. Hojně rozšířený obyčej obtáčet kmeny stromů slámou či povřísly ze slámy však nelze dávat pouze do souvislosti s prosperitní magií. Jeho význam mohl být ryze praktický, totiž ochrana dřevin před mrazem a před okusováním zajíců a jiné zvěře. 103 104 Srov. edice ř. 906n. Cronica Przibiconis dicti Pulkava. Ed. J. Emler, FRB V, Pragae 1893, s. 4. Podobné vylíčení legendárních počátků českého státu obsahuje také o něco starší Kronika tak řečeného Dalimila. 31
Strana 32
Traktát Largum sero Kosmas (kolem 1045-1125) v Kronice Čechů uvádí, že poutníci si s sebou z bývalé domoviny přinesli své bůžky, jimž vzdali oběti za šťastný konec ces- ty: „...et quos in humeris secum apportarat, humi sisti penates gaudebat ... sistite gradum, vestris penatibus litate libamen gratum, quorum ope mirificam hanc vo- bis olim fato predestinatam tandem venistis ad patriam."105 Podle Jana z Ho- lešova zůstávali Čechové v nové krajině věrní babylonskému bohu Bélovi. Bél sloužil středověkým autorům jako jakýsi prototyp modly. Počátky idolatrie jsou často demonstrovány na obyvatelích města Ninive. 106 Ti pro- kazovali úctu soše, kterou postavil asyrský král Ninus na připomínku své- ho zemřelého otce Bela, a pod vlivem démonů uvěřili v její zázračnou moc. Podle této první modly byly i další nazývány Bél, Belzebub, Belfegor, Bál a podobně. V české literatuře se uvedená pasáž objevuje ze současníků Jana z Holešova například u Matěje z Janova (kolem 1350-1393),17 Mikuláše z Drážďan (†1417),108 Jana Husa (kolem 1370-1415)109 nebo Jana Želivského (1380-1422).110 I zde autor udává, že impulsem k odchodu skupiny Slovanů, které kronikář nazývá Srby, z Chorvatska byla vražda, jíž se dopustil kmenový vůdce Čech. Srov. Staročeská kronika tak řečeného Dalimila. Sv. 1. Ed. J. Daňhelka a kol., Praha 1988, kap. 2, ř. 1n, s. 105. Tvrzení o chorvatských kořenech českého národa přejímá také Aeneas Silvius (1405-1462) v Historii české. Srov. Aeneae Silvii Historia Bohemica. Enea Silvio Historie česká. Přel. D. Martínková; A. Hadravová; J. Matl, úvod. studie F. Šmahel, FRRB 1, Praha 1998, kn. I, kap. 3, odst. 1, s. 14. 105 Cosmae Pragensis Chronica Boemorum. Ed. B. Bretholz, MGH — Scriptores, Nova series, tom. 2, Berolini 1923, kn. I, kap. 2, ř. 2n a 6n, s. 7. 106 Patrně největší vliv měl Jeronýmův komentář k Ezechielovi, Historia scholastica Petra Comestora a Postila Mikuláše z Lyry. 107 Srov. Matthiae de Janov dicti Magistri Parisiensis Regularum veteris et novi testamenti. Vol. 6, Liber 5. De corpore Cristi. Ed. J. Nechutová ad fidem codicum iterum retractavit H. Krmíčková, München 1993, dist. VI, kap. 1, ř. 2185n, s. 85. 108 Srov. Nicolai de Dresda De imaginibus". Ed. J. Nechutová, SPFFBU, Rada archeologicko-klasická (E), roč. 19, č. E 15, Brno 1970, s. 217, ř. 238n; NECHUTOVA, Jana Traktát Mikuláše z Drážďan De imaginibus'a jeho vztah k Matěji z Janova. SPFFBU, Rada archeologicko-klasická (E), roč. 13. č. E 9, Brno 1964), s. 155. 109 Srov. Iohannes Hus Sermones de tempore qui Collecta dicuntur. Ed. A. Schmidtová, Praha 1959, s. 414; Iohannes Hus Leccionarium bipartitum. Pars hiemalis. Ed. A. Vidmanová-Schmidtová, Praha 1988, s. 420. Dále srov. Iohannes Hus Sermones in capella Bethlehem. Ed. V. Flajšhans, VKČSN, č. 1, Praha 1940, s. 100. 110 Srov. Sermones de tempore, NK Praha, sign. V G 3, f. 65v. Srov. CADILI, Alberto Ecclesia moderna und ecclesia primitiva in den Predigten des Jan Zelivský (Prag 1419). 32
Traktát Largum sero Kosmas (kolem 1045-1125) v Kronice Čechů uvádí, že poutníci si s sebou z bývalé domoviny přinesli své bůžky, jimž vzdali oběti za šťastný konec ces- ty: „...et quos in humeris secum apportarat, humi sisti penates gaudebat ... sistite gradum, vestris penatibus litate libamen gratum, quorum ope mirificam hanc vo- bis olim fato predestinatam tandem venistis ad patriam."105 Podle Jana z Ho- lešova zůstávali Čechové v nové krajině věrní babylonskému bohu Bélovi. Bél sloužil středověkým autorům jako jakýsi prototyp modly. Počátky idolatrie jsou často demonstrovány na obyvatelích města Ninive. 106 Ti pro- kazovali úctu soše, kterou postavil asyrský král Ninus na připomínku své- ho zemřelého otce Bela, a pod vlivem démonů uvěřili v její zázračnou moc. Podle této první modly byly i další nazývány Bél, Belzebub, Belfegor, Bál a podobně. V české literatuře se uvedená pasáž objevuje ze současníků Jana z Holešova například u Matěje z Janova (kolem 1350-1393),17 Mikuláše z Drážďan (†1417),108 Jana Husa (kolem 1370-1415)109 nebo Jana Želivského (1380-1422).110 I zde autor udává, že impulsem k odchodu skupiny Slovanů, které kronikář nazývá Srby, z Chorvatska byla vražda, jíž se dopustil kmenový vůdce Čech. Srov. Staročeská kronika tak řečeného Dalimila. Sv. 1. Ed. J. Daňhelka a kol., Praha 1988, kap. 2, ř. 1n, s. 105. Tvrzení o chorvatských kořenech českého národa přejímá také Aeneas Silvius (1405-1462) v Historii české. Srov. Aeneae Silvii Historia Bohemica. Enea Silvio Historie česká. Přel. D. Martínková; A. Hadravová; J. Matl, úvod. studie F. Šmahel, FRRB 1, Praha 1998, kn. I, kap. 3, odst. 1, s. 14. 105 Cosmae Pragensis Chronica Boemorum. Ed. B. Bretholz, MGH — Scriptores, Nova series, tom. 2, Berolini 1923, kn. I, kap. 2, ř. 2n a 6n, s. 7. 106 Patrně největší vliv měl Jeronýmův komentář k Ezechielovi, Historia scholastica Petra Comestora a Postila Mikuláše z Lyry. 107 Srov. Matthiae de Janov dicti Magistri Parisiensis Regularum veteris et novi testamenti. Vol. 6, Liber 5. De corpore Cristi. Ed. J. Nechutová ad fidem codicum iterum retractavit H. Krmíčková, München 1993, dist. VI, kap. 1, ř. 2185n, s. 85. 108 Srov. Nicolai de Dresda De imaginibus". Ed. J. Nechutová, SPFFBU, Rada archeologicko-klasická (E), roč. 19, č. E 15, Brno 1970, s. 217, ř. 238n; NECHUTOVA, Jana Traktát Mikuláše z Drážďan De imaginibus'a jeho vztah k Matěji z Janova. SPFFBU, Rada archeologicko-klasická (E), roč. 13. č. E 9, Brno 1964), s. 155. 109 Srov. Iohannes Hus Sermones de tempore qui Collecta dicuntur. Ed. A. Schmidtová, Praha 1959, s. 414; Iohannes Hus Leccionarium bipartitum. Pars hiemalis. Ed. A. Vidmanová-Schmidtová, Praha 1988, s. 420. Dále srov. Iohannes Hus Sermones in capella Bethlehem. Ed. V. Flajšhans, VKČSN, č. 1, Praha 1940, s. 100. 110 Srov. Sermones de tempore, NK Praha, sign. V G 3, f. 65v. Srov. CADILI, Alberto Ecclesia moderna und ecclesia primitiva in den Predigten des Jan Zelivský (Prag 1419). 32
Strana 33
Obsah traktátu Když chtěli utrakvističtí autoři, kárající nepatřičné chování katolických kněží, zdůraznit odpadlictví těchto duchovních od božích zákonů, nazývali je služebníky pohanské modly Béla. Můžeme to vidět např. v synodním kázání na úryvek z Písma Sacerdotes contempserunt, v němž Jan Milíč z Kroměříže (kolem 1320-1374) vytýká kněžím, že buďto sami provozují pověry nebo jsou příliš pasivní při jejich potírání.111 Jinde Petr Chelčický (kolem 1390-asi 1460) přirovnává při charakteristice tří pilířů, na nichž stojí víra, dva ze společenských stavů - duchovní a pány — k nenasytným Bélům, které živí práce stavu třetího.112 Jan z Holešova píše, že kromě obřadů v chrámech chodili kněží o Kalen- dách s modlou Béla po domech a zpívali píseň začínající slovy: „Beli, Beli, du- bec stojí prostřed dvora“. Lidé dávali modle různé dárky, které pak kněží tajně odebírali k vlastnímu užitku. Na tradiční obchůzku prý navázali křesťanští kněží, pouze místo modly Béla začali nosit obraz ukřižovaného Krista. Úvod- ní slova písně “Beli, Beli" nahradili slovy “vele, vele“, která ve staré češtině znamenala "mnoho". Doklad o zpěvu této skladby se nám dochoval ještě ve dvou textech svým vznikem blízkých sepsání traktátu Largum sero. V obou případech jsou jejich autoři přesvědčeni, že za popěvkem “vele, vele" se skrývá jméno pohanské modly. První svědectví se nachází v postile z roku 1436.113 Její autor dodává, že koledu slýchal v Hradišti, kde je dosti rozšířená.114 Druhá zmínka pochází z Husovy sbírky kázání, v níž se objevuje po oddíle věnovaném Bélovi Archa Verbi. Yearbook for the Study of Medieval Theology volume 9 (2012), Münster 2013, s. 113. 111 „Hii sacerdotes, qui hec supersticiosa faciunt vel fieri permittunt et non prohibent, non sunt sacerdotes Domini, sed Baal, non Cristi, sed Belial.“ — Iohannis Milicii de Cremsir Tres sermones synodales. Ed. V. Herold; M. Mráz, Praha 1974, s. 68-69. V podobném významu užívá Milíč pro kněží o něco níže výrazu “Joviani". 112 „A dělé ty strany, čím která prospievá: Páni, aby bránili a bili a pálili ſa] věsili, aby nižádný vieře nepřekážel; kněžie, aby se modlili; a sedláci, aby dělali a krmili tato dva Béle široká a přieliš nesytá, ješto žéřeta a zžieráta všicku zemi. Jeden Bél široký a rozmnožený: páni světští; druhý Běl široký a rozmnožený: páni duchovní. Ta spolu Béle hltáta zemi a krev píta potu z třetie stránky, kteráž, potem se zalévajíci, plní rozkoši dvú Bělí.“ — Petra Chelčického Sít víry. Ed. E. Smetánka. Praha 1929, s. 106. 113 114 Srov. s. 21. Srov. ZÍBRT, Břevnovský, s. 84. 33
Obsah traktátu Když chtěli utrakvističtí autoři, kárající nepatřičné chování katolických kněží, zdůraznit odpadlictví těchto duchovních od božích zákonů, nazývali je služebníky pohanské modly Béla. Můžeme to vidět např. v synodním kázání na úryvek z Písma Sacerdotes contempserunt, v němž Jan Milíč z Kroměříže (kolem 1320-1374) vytýká kněžím, že buďto sami provozují pověry nebo jsou příliš pasivní při jejich potírání.111 Jinde Petr Chelčický (kolem 1390-asi 1460) přirovnává při charakteristice tří pilířů, na nichž stojí víra, dva ze společenských stavů - duchovní a pány — k nenasytným Bélům, které živí práce stavu třetího.112 Jan z Holešova píše, že kromě obřadů v chrámech chodili kněží o Kalen- dách s modlou Béla po domech a zpívali píseň začínající slovy: „Beli, Beli, du- bec stojí prostřed dvora“. Lidé dávali modle různé dárky, které pak kněží tajně odebírali k vlastnímu užitku. Na tradiční obchůzku prý navázali křesťanští kněží, pouze místo modly Béla začali nosit obraz ukřižovaného Krista. Úvod- ní slova písně “Beli, Beli" nahradili slovy “vele, vele“, která ve staré češtině znamenala "mnoho". Doklad o zpěvu této skladby se nám dochoval ještě ve dvou textech svým vznikem blízkých sepsání traktátu Largum sero. V obou případech jsou jejich autoři přesvědčeni, že za popěvkem “vele, vele" se skrývá jméno pohanské modly. První svědectví se nachází v postile z roku 1436.113 Její autor dodává, že koledu slýchal v Hradišti, kde je dosti rozšířená.114 Druhá zmínka pochází z Husovy sbírky kázání, v níž se objevuje po oddíle věnovaném Bélovi Archa Verbi. Yearbook for the Study of Medieval Theology volume 9 (2012), Münster 2013, s. 113. 111 „Hii sacerdotes, qui hec supersticiosa faciunt vel fieri permittunt et non prohibent, non sunt sacerdotes Domini, sed Baal, non Cristi, sed Belial.“ — Iohannis Milicii de Cremsir Tres sermones synodales. Ed. V. Herold; M. Mráz, Praha 1974, s. 68-69. V podobném významu užívá Milíč pro kněží o něco níže výrazu “Joviani". 112 „A dělé ty strany, čím která prospievá: Páni, aby bránili a bili a pálili ſa] věsili, aby nižádný vieře nepřekážel; kněžie, aby se modlili; a sedláci, aby dělali a krmili tato dva Béle široká a přieliš nesytá, ješto žéřeta a zžieráta všicku zemi. Jeden Bél široký a rozmnožený: páni světští; druhý Běl široký a rozmnožený: páni duchovní. Ta spolu Béle hltáta zemi a krev píta potu z třetie stránky, kteráž, potem se zalévajíci, plní rozkoši dvú Bělí.“ — Petra Chelčického Sít víry. Ed. E. Smetánka. Praha 1929, s. 106. 113 114 Srov. s. 21. Srov. ZÍBRT, Břevnovský, s. 84. 33
Strana 34
Traktát Largum sero a vzniku modloslužebnictví: „Et sic Bohemi eciam circa natale Domini can- unt: «Vele, vele,» viro muscarum nescientes dicere Bel, colentes ydola in eorum “115 colenda. Hermann Usener naznačil možnou souvislost mezi babylonským Bélem a slovanským bohem Bělbohem,116 ale tuto teorii odmítl Aleksander Brück- ner jako nepodloženou. Bělboh podle něj nemá žádnou oporu v prame- nech a vznikl jen jako protějšek Černoboha,117 o němž psal Helmold (ko- lem 1120-po 1177) ve Slovanské kronice.118 Polský filolog soudil, že název písně v štědrovečerním traktátu ukazuje na typický úvod koledy, která spojuje svá blahopřání pro příští rok se součástmi stromu. Na dotvrzení připojil ob- dobné názvy koled maloruských Stojala jablonja posered dvora a Stoit sosnoňka sered rynoňka a polské písně Na sród dwora jawor stoi.119 Zíbrt tento výčet doplnil o moravské skladby Stojí tyčka prostřed v dvoře a Stojí tyčka prostřed dvorečka.120 Roman Jakobson upozornil na to, že pokud by se v písni jednalo o oslovení boha Velese, byl by to jediný známý případ, kdy by komponenta “wel-" byla použita bez další části.121 Stanisław Bylina se domnívá, že jména božstev dáv- ného slovanského panteonu můžeme nalézt v toponymech: za doklad kultu boha Welese (Wolose) by, dle jeho názoru, bylo možné považovat například název hory Wołoszyn v Tatrách.122 115 116 117 Iohannes Hus Leccionarium, s. 420. Srov. USENER, Religionsgeschichtliche, s. 34-35, pozn. 32. 118 A i ten je dle Brücknera pouhým výmyslem slovanských misionářů. Srov. BRUCKNER, Aleksander Przyczynki do dziejow jezyka polskiego. Rozprawy Akademii Umiejętności. Wydzial filologiczny 54, Kraków 1916, s. 321. Srov. Helmoldi presbyteri Chronica Slavorum. Ed. I. M. Lappenberg, MGH- Scriptores, tom. 21, Hannoverae 1869, kn. I, kap. 52, s. 52. 119 120 Srov. BRUCKNER, Przyczynki, s. 348-350. Srov. ZÍBRT, Čeněk Ohlas staročeské koledy v koledách moravských. Český lid, roč. 25, Praha 1925, s. 83; Dále srov. FROLCOVA, Stojí, s. 101-122. 121 122 Srov. Selected writings of Roman Jakobson VII. Contributions to Comparative Mythology. Studies in Linguistics and Philology, 1972 — 1982. Ed. Stephen Rudy, Berlin - New York - Amsterdam 1985, s. 46. Srov. BYLINA, Religijność, s. 92. 34
Traktát Largum sero a vzniku modloslužebnictví: „Et sic Bohemi eciam circa natale Domini can- unt: «Vele, vele,» viro muscarum nescientes dicere Bel, colentes ydola in eorum “115 colenda. Hermann Usener naznačil možnou souvislost mezi babylonským Bélem a slovanským bohem Bělbohem,116 ale tuto teorii odmítl Aleksander Brück- ner jako nepodloženou. Bělboh podle něj nemá žádnou oporu v prame- nech a vznikl jen jako protějšek Černoboha,117 o němž psal Helmold (ko- lem 1120-po 1177) ve Slovanské kronice.118 Polský filolog soudil, že název písně v štědrovečerním traktátu ukazuje na typický úvod koledy, která spojuje svá blahopřání pro příští rok se součástmi stromu. Na dotvrzení připojil ob- dobné názvy koled maloruských Stojala jablonja posered dvora a Stoit sosnoňka sered rynoňka a polské písně Na sród dwora jawor stoi.119 Zíbrt tento výčet doplnil o moravské skladby Stojí tyčka prostřed v dvoře a Stojí tyčka prostřed dvorečka.120 Roman Jakobson upozornil na to, že pokud by se v písni jednalo o oslovení boha Velese, byl by to jediný známý případ, kdy by komponenta “wel-" byla použita bez další části.121 Stanisław Bylina se domnívá, že jména božstev dáv- ného slovanského panteonu můžeme nalézt v toponymech: za doklad kultu boha Welese (Wolose) by, dle jeho názoru, bylo možné považovat například název hory Wołoszyn v Tatrách.122 115 116 117 Iohannes Hus Leccionarium, s. 420. Srov. USENER, Religionsgeschichtliche, s. 34-35, pozn. 32. 118 A i ten je dle Brücknera pouhým výmyslem slovanských misionářů. Srov. BRUCKNER, Aleksander Przyczynki do dziejow jezyka polskiego. Rozprawy Akademii Umiejętności. Wydzial filologiczny 54, Kraków 1916, s. 321. Srov. Helmoldi presbyteri Chronica Slavorum. Ed. I. M. Lappenberg, MGH- Scriptores, tom. 21, Hannoverae 1869, kn. I, kap. 52, s. 52. 119 120 Srov. BRUCKNER, Przyczynki, s. 348-350. Srov. ZÍBRT, Čeněk Ohlas staročeské koledy v koledách moravských. Český lid, roč. 25, Praha 1925, s. 83; Dále srov. FROLCOVA, Stojí, s. 101-122. 121 122 Srov. Selected writings of Roman Jakobson VII. Contributions to Comparative Mythology. Studies in Linguistics and Philology, 1972 — 1982. Ed. Stephen Rudy, Berlin - New York - Amsterdam 1985, s. 46. Srov. BYLINA, Religijność, s. 92. 34
Strana 35
Obsah traktátu Výskyt slova “velé" v staročeštině ve významu “hojně, mnoho"123 je doložen ve skladbě Desatero kázanie božie z Hradeckého rukopisu.124 Výraz "dubec", který bychom dnes zřejmě nahradili termínem “doubek“, uvádí Klaretův Glosář.125 Biblický motiv dubu jako posvátného stromu, u něhož se pohané set- kávají k modloslužbě, 126 převzal v Etymologiích Isidor ze Sevilly (kolem 560- 636),127 později jej použil například Konrad von Megenberg (1309-1374).128 Koleda křesťanů vznikla na půdoryse pohanských oslav zimního slunov- ratu (saturnalia, brumalia, Sol Invictus) a novoročních slavností (Kalendae Ianuariae). Koledování, vycházející ze zažité víry v magickou moc vyřčeného slova, 129 spočívalo v obchůzce domů doprovázené zpěvem či recitací přání, které mělo v následujícím období přivolat zdar v hospodaření a zdraví obyva- tel domu. Koledujícím náležela za jejich námahu odměna. Především s led- novými Kalendami bylo spojeno nevázané veselí a maskované průvody. Změny v rituálu a terminologii zavedl podle Jana z Holešova svatý Vojtěch, který prý omezil tento obyčej na jediné období v roce - na předvečer 123 Srov. heslo “velé" v internetové aplikaci Vokabulář webový [on-line]. Verze 1.0.0. [citováno ze dne 10. 12. 2014]. Odd. vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV CR, v. v. i. Dostupný na «http:/ vokabular.ujc. cas. cz». 124 Staročeské satiry Hradeckého rukopisu a Smilovy školy. Ed. J. Hrabák, Praha 1962, s. 73, verš 645n: „Vizte, kak jste smyslem hlúpi, že činíte jako trúpi: Trůp zjiedá cuzé úsilé, libo málo, libo velé." 125 126 127 Srov. Klaret, s. 130, verš 669. Srov. Sd 6,19; Iz 1,30; Ez 6,13; Oz 4,13. „Quercus, sive quernus, quod ea soliti erant dii gentium quaerentibus responsa praecanere..." — Isidori Hispalensis episcopi Etymologiarum sive Originum libri XX. Ed. W. M. Lindsay, Oxonii 1911, tom. 2, kn. XVII, kap. 7, část 38. 128 „...die alten haiden heten ir abgötter in den aichen, und wenn si in iren kumer klagten, sô antwurtten in diu abgötter auz den paumen.“ — Konrad von Megenberg Das Buch der Natur. Hrsg. Franz Pfeiffer, Stuttgart 1861, s. 343. 129 Výjimečnou moc slova naznačují některá středověká rčení: Virtus in verbis est, in petris et in herbis: Maior inest verbis minor in petris et in herbis. Nebo: Christus vim verbis, vim gemmis, vim dedit herbis: Verbis maiorem, gemmis, herbisque minorem.; Srov. BRACHA, Krzystof Magia słowa. Swiadectwa teologów i wierzenia popularne w XV wieku. Kwartalnik Historyczny, roč. 98, č. 3, Warszawa 1991, s. 20. 35
Obsah traktátu Výskyt slova “velé" v staročeštině ve významu “hojně, mnoho"123 je doložen ve skladbě Desatero kázanie božie z Hradeckého rukopisu.124 Výraz "dubec", který bychom dnes zřejmě nahradili termínem “doubek“, uvádí Klaretův Glosář.125 Biblický motiv dubu jako posvátného stromu, u něhož se pohané set- kávají k modloslužbě, 126 převzal v Etymologiích Isidor ze Sevilly (kolem 560- 636),127 později jej použil například Konrad von Megenberg (1309-1374).128 Koleda křesťanů vznikla na půdoryse pohanských oslav zimního slunov- ratu (saturnalia, brumalia, Sol Invictus) a novoročních slavností (Kalendae Ianuariae). Koledování, vycházející ze zažité víry v magickou moc vyřčeného slova, 129 spočívalo v obchůzce domů doprovázené zpěvem či recitací přání, které mělo v následujícím období přivolat zdar v hospodaření a zdraví obyva- tel domu. Koledujícím náležela za jejich námahu odměna. Především s led- novými Kalendami bylo spojeno nevázané veselí a maskované průvody. Změny v rituálu a terminologii zavedl podle Jana z Holešova svatý Vojtěch, který prý omezil tento obyčej na jediné období v roce - na předvečer 123 Srov. heslo “velé" v internetové aplikaci Vokabulář webový [on-line]. Verze 1.0.0. [citováno ze dne 10. 12. 2014]. Odd. vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV CR, v. v. i. Dostupný na «http:/ vokabular.ujc. cas. cz». 124 Staročeské satiry Hradeckého rukopisu a Smilovy školy. Ed. J. Hrabák, Praha 1962, s. 73, verš 645n: „Vizte, kak jste smyslem hlúpi, že činíte jako trúpi: Trůp zjiedá cuzé úsilé, libo málo, libo velé." 125 126 127 Srov. Klaret, s. 130, verš 669. Srov. Sd 6,19; Iz 1,30; Ez 6,13; Oz 4,13. „Quercus, sive quernus, quod ea soliti erant dii gentium quaerentibus responsa praecanere..." — Isidori Hispalensis episcopi Etymologiarum sive Originum libri XX. Ed. W. M. Lindsay, Oxonii 1911, tom. 2, kn. XVII, kap. 7, část 38. 128 „...die alten haiden heten ir abgötter in den aichen, und wenn si in iren kumer klagten, sô antwurtten in diu abgötter auz den paumen.“ — Konrad von Megenberg Das Buch der Natur. Hrsg. Franz Pfeiffer, Stuttgart 1861, s. 343. 129 Výjimečnou moc slova naznačují některá středověká rčení: Virtus in verbis est, in petris et in herbis: Maior inest verbis minor in petris et in herbis. Nebo: Christus vim verbis, vim gemmis, vim dedit herbis: Verbis maiorem, gemmis, herbisque minorem.; Srov. BRACHA, Krzystof Magia słowa. Swiadectwa teologów i wierzenia popularne w XV wieku. Kwartalnik Historyczny, roč. 98, č. 3, Warszawa 1991, s. 20. 35
Strana 36
Traktát Largum sero a oktáv Narození Páně 130 - a zároveň změnil ve slově"calendizant" hlásku “a" v "o", aby se základem slova stalo sloveso "colo", které již neodkazovalo ke Kalendám, nýbrž k samotnému aktu uctívání Krista.131 Jan z Holešova uvádí, že tento výklad o původu koledy vyslechl od starých lidí. On sám spojuje její vznik s připomínkou narození syna nejvyššího krále, tedy nebeského Otce, který je pánem celého světa. Svůj názor opírá o ana- logickou situaci: Narodí-li se syn pozemskému králi, rozeběhnou se poslové do širokého okolí, aby všem oznámili, že se narodil nový pán země.132 Za přinesení radostné noviny dostávají poselský chléb, lidově zvaný “koláč". 133 Stejně jako obcházejí domy poslové, obcházejí je i kněží a žáci a ohlašují, že se narodil Ježíš Kristus. Nosí při tom obraz narozeného Božího Syna a zpíva- 130 Naproti tomu Dubravius (kolem 1486-1553) označil za původce kněžské koledy pražského biskupa Kosmu (v úřadě 1090-1098). Podle něj kníže Břetislav II. na radu Kosmy nařídil kněžím, aby v předvečer Narození Páně chodili za zpěvu hymnů se svatými ostatky po domech věřících a pečlivě poznačili jednak ty, kteří s úctou políbili přinesený kříž na důkaz toho, že jsou křesťany, a jednak nepřátele Krista, kteří odmítli kříž políbit nebo se potají vzdálili. Srov. Dubravius, Joannes Historia Bohemica. Bibliopolae Wratislaviensis 1687, s. 238�239. 131 Termín „colendizare/ colendisare“ ve spojení s kněžskou koledou se objevuje v církevních dokumentech, např. ve vizitačních či inkvizičních protokolech. Srov. Protocollum visitationis archidiaconatus Pragensis annis 1379-1382 per Paulum de Janowicz, archidiaconum Pragensem, factae. K vyd. přip. I. Hlaváček, Z. Hledíková, Praha 1973, s. 64 (f. 9v), s. 314 (f. 103r); PATSCHOVSKY, Alexander Quellen zur böhmischen Inquisition im vierzehnten Jahrhundert. Weimar 1979, s. 227. 132 Brückner si povšiml zajímavé shody této pasáže s úvodem kázání na svátek Narození Páně ze souboru hnězdenských kázání: „Dziatki mite! Iže jako to (wy) sami dobrze wiecie i teże wy o tem to (często) słychacie, gdyżci się ktoremu krolewi albo książęciu syn narodzi, tedyć więc po wszytkiemu krolewstwu pośli bieżą a to orędzie (oni) powiedająć, iżci się jest (był) krolewic narodził, (a) takieżci święci anjeli sąſć) to oni byli uczynili, (iże) gdyż(ci) się Kryst jest był narodził, (tedyć więc) iżeć oni o jego narodzeniu sąć nam byli powiedali, a na powietrzu(ć) słodkie pienie sąć oni byli śpieſweſwali a rzekąc tako: ... Chwała bądź Bogu na wysokości a mir boży bądź na ziemi ludziem dobre wole..." Sbírka homilií vznikla na začátku 15. století v krakovské diecézi a obsahuje 10 kázání polských, za jejichž autora bývá pokládán Lukasz z Wielkiego Koźmina (†1412), a 95 latinských. Srov. BRUCKNER, Przyczynki, s. 350; VRTEL-WIERCZYNSKI, Stefan Largum sero Jana z Holeszowa. Wkregu źródel kazań gnieźnieńskich. In: Munera litteraria. Księga ku czci Profesora Romana Pollaka. Red. Z. Szweykowski. Poznań 1962, s. 305-315. Srov. s edicí ř. 989n. 133 K významu výrazu “koláč" srov. NEMEC, Igor a kol. Slova a dějiny. Praha 1980, s. 110. 36
Traktát Largum sero a oktáv Narození Páně 130 - a zároveň změnil ve slově"calendizant" hlásku “a" v "o", aby se základem slova stalo sloveso "colo", které již neodkazovalo ke Kalendám, nýbrž k samotnému aktu uctívání Krista.131 Jan z Holešova uvádí, že tento výklad o původu koledy vyslechl od starých lidí. On sám spojuje její vznik s připomínkou narození syna nejvyššího krále, tedy nebeského Otce, který je pánem celého světa. Svůj názor opírá o ana- logickou situaci: Narodí-li se syn pozemskému králi, rozeběhnou se poslové do širokého okolí, aby všem oznámili, že se narodil nový pán země.132 Za přinesení radostné noviny dostávají poselský chléb, lidově zvaný “koláč". 133 Stejně jako obcházejí domy poslové, obcházejí je i kněží a žáci a ohlašují, že se narodil Ježíš Kristus. Nosí při tom obraz narozeného Božího Syna a zpíva- 130 Naproti tomu Dubravius (kolem 1486-1553) označil za původce kněžské koledy pražského biskupa Kosmu (v úřadě 1090-1098). Podle něj kníže Břetislav II. na radu Kosmy nařídil kněžím, aby v předvečer Narození Páně chodili za zpěvu hymnů se svatými ostatky po domech věřících a pečlivě poznačili jednak ty, kteří s úctou políbili přinesený kříž na důkaz toho, že jsou křesťany, a jednak nepřátele Krista, kteří odmítli kříž políbit nebo se potají vzdálili. Srov. Dubravius, Joannes Historia Bohemica. Bibliopolae Wratislaviensis 1687, s. 238�239. 131 Termín „colendizare/ colendisare“ ve spojení s kněžskou koledou se objevuje v církevních dokumentech, např. ve vizitačních či inkvizičních protokolech. Srov. Protocollum visitationis archidiaconatus Pragensis annis 1379-1382 per Paulum de Janowicz, archidiaconum Pragensem, factae. K vyd. přip. I. Hlaváček, Z. Hledíková, Praha 1973, s. 64 (f. 9v), s. 314 (f. 103r); PATSCHOVSKY, Alexander Quellen zur böhmischen Inquisition im vierzehnten Jahrhundert. Weimar 1979, s. 227. 132 Brückner si povšiml zajímavé shody této pasáže s úvodem kázání na svátek Narození Páně ze souboru hnězdenských kázání: „Dziatki mite! Iže jako to (wy) sami dobrze wiecie i teże wy o tem to (często) słychacie, gdyżci się ktoremu krolewi albo książęciu syn narodzi, tedyć więc po wszytkiemu krolewstwu pośli bieżą a to orędzie (oni) powiedająć, iżci się jest (był) krolewic narodził, (a) takieżci święci anjeli sąſć) to oni byli uczynili, (iże) gdyż(ci) się Kryst jest był narodził, (tedyć więc) iżeć oni o jego narodzeniu sąć nam byli powiedali, a na powietrzu(ć) słodkie pienie sąć oni byli śpieſweſwali a rzekąc tako: ... Chwała bądź Bogu na wysokości a mir boży bądź na ziemi ludziem dobre wole..." Sbírka homilií vznikla na začátku 15. století v krakovské diecézi a obsahuje 10 kázání polských, za jejichž autora bývá pokládán Lukasz z Wielkiego Koźmina (†1412), a 95 latinských. Srov. BRUCKNER, Przyczynki, s. 350; VRTEL-WIERCZYNSKI, Stefan Largum sero Jana z Holeszowa. Wkregu źródel kazań gnieźnieńskich. In: Munera litteraria. Księga ku czci Profesora Romana Pollaka. Red. Z. Szweykowski. Poznań 1962, s. 305-315. Srov. s edicí ř. 989n. 133 K významu výrazu “koláč" srov. NEMEC, Igor a kol. Slova a dějiny. Praha 1980, s. 110. 36
Strana 37
Obsah traktátu jí a okuřují navštívená stavení. Věřící jim za zprávu dávají poselský chléb134 či peníze a na důkaz oddanosti poklekají před obrazem narozeného krále. Slavnostní ráz obcházení s Kristovou podobiznou se podobá průvodu krále s jeho družinou. Kolední obchůzky kněží vnesly do tradičních světských festivit křesťanskou symboliku, i když houževnatý profánní základ se dařilo bořit jen velmi pozvolna.135 Jan z Holešova s povzdechem konstatuje, že jsou i ta- koví, kteří koledují po celou noc a okuřují pouze sami pro sebe. Některé ženy dokonce brání vynášení kadidelnice z domu a vytřásají z ní uhlí do pece, aby prý z domu neodešlo štěstí. Kromě toho provádějí s kadidlem čáry, které jim mají zajistit náklonnost jejich mužů i jiných lidí. Že se koledování nesetkávalo vždy s pochopením, dokládá také kázání Petra Chelčického, v němž kárá přístup věřících k oslavě Božího narození. Do popředí jejich zájmu prý vystupují zvyky a magické praktiky a během mše přemítají pouze o tom, čím obdarují koledníky, a jak zajistí okuřování svého domu a chlévu. 136 Sedmý zvyk spočíval v kladení slámy na podlahu světnic a kostelů. Světnice s rozestlanou slámou odkazovala na prostý příbytek a lůžko, na němž porodila Panna Maria. Sláma v kostele připomínala seno v jeslích, na němž ležel narozený Ježíš. Vzhledem k posvátné povaze oné události varuje Jan z Holešova před znesvěcováním těchto míst nemravným chováním. Ženy nabádá, aby se 134 Shodně s Janem z Holešova uvádí koláč jako odměnu za koledování Tomáš Štítný: „Protož z dobrého a slušného obyčeje chodie večeros kněžie koledovat, jako koláč ziskujíc, ež již vyjdem z čakánie toho, ješto čakáno Spasitele, ež příde někdy.“ — Tomáš Štítný Řeči nedělní a sváteční. In: Tomáš ze Štítného Knížky o hře šachové a jiné. Ed. F. Šimek. Praha 1956, s. 203. Srov. Soukup, Jan Štědrovečerní koleda kněží ve století XIV. Český lid, roč. 14, Praha 1905, s. 90-91. 135 136 Srov. HORÁLKOVA, Zdeňka České příspěvky k poznání slovanských koled. Český lid 56, 1969, s. 64-78. „Take y giny lid plny hrziechuo a slepotu obtieženy, genž nema ducha ani srdcze w sobie, tielesne obycžege a mrtwe toliko plni na den narozenie Krystowa. Cžary, kuzla a powiery gedna na ten hod a myslij, czo na ktere mssi ma offiery položiti, czo kterym kolednikom dati, kterak vsseczky pokoge y chlewy zkaditi, rozkossi slawne sobie připrawiti, w rucha cžista a draha se obleczy a swietu se w nich pocztiwie vkazowati.“ — Petra Chelčického Postilla. I. díl, ed. E. Smetánka, Praha 1900, s. 57. 37
Obsah traktátu jí a okuřují navštívená stavení. Věřící jim za zprávu dávají poselský chléb134 či peníze a na důkaz oddanosti poklekají před obrazem narozeného krále. Slavnostní ráz obcházení s Kristovou podobiznou se podobá průvodu krále s jeho družinou. Kolední obchůzky kněží vnesly do tradičních světských festivit křesťanskou symboliku, i když houževnatý profánní základ se dařilo bořit jen velmi pozvolna.135 Jan z Holešova s povzdechem konstatuje, že jsou i ta- koví, kteří koledují po celou noc a okuřují pouze sami pro sebe. Některé ženy dokonce brání vynášení kadidelnice z domu a vytřásají z ní uhlí do pece, aby prý z domu neodešlo štěstí. Kromě toho provádějí s kadidlem čáry, které jim mají zajistit náklonnost jejich mužů i jiných lidí. Že se koledování nesetkávalo vždy s pochopením, dokládá také kázání Petra Chelčického, v němž kárá přístup věřících k oslavě Božího narození. Do popředí jejich zájmu prý vystupují zvyky a magické praktiky a během mše přemítají pouze o tom, čím obdarují koledníky, a jak zajistí okuřování svého domu a chlévu. 136 Sedmý zvyk spočíval v kladení slámy na podlahu světnic a kostelů. Světnice s rozestlanou slámou odkazovala na prostý příbytek a lůžko, na němž porodila Panna Maria. Sláma v kostele připomínala seno v jeslích, na němž ležel narozený Ježíš. Vzhledem k posvátné povaze oné události varuje Jan z Holešova před znesvěcováním těchto míst nemravným chováním. Ženy nabádá, aby se 134 Shodně s Janem z Holešova uvádí koláč jako odměnu za koledování Tomáš Štítný: „Protož z dobrého a slušného obyčeje chodie večeros kněžie koledovat, jako koláč ziskujíc, ež již vyjdem z čakánie toho, ješto čakáno Spasitele, ež příde někdy.“ — Tomáš Štítný Řeči nedělní a sváteční. In: Tomáš ze Štítného Knížky o hře šachové a jiné. Ed. F. Šimek. Praha 1956, s. 203. Srov. Soukup, Jan Štědrovečerní koleda kněží ve století XIV. Český lid, roč. 14, Praha 1905, s. 90-91. 135 136 Srov. HORÁLKOVA, Zdeňka České příspěvky k poznání slovanských koled. Český lid 56, 1969, s. 64-78. „Take y giny lid plny hrziechuo a slepotu obtieženy, genž nema ducha ani srdcze w sobie, tielesne obycžege a mrtwe toliko plni na den narozenie Krystowa. Cžary, kuzla a powiery gedna na ten hod a myslij, czo na ktere mssi ma offiery položiti, czo kterym kolednikom dati, kterak vsseczky pokoge y chlewy zkaditi, rozkossi slawne sobie připrawiti, w rucha cžista a draha se obleczy a swietu se w nich pocztiwie vkazowati.“ — Petra Chelčického Postilla. I. díl, ed. E. Smetánka, Praha 1900, s. 57. 37
Strana 38
Traktát Largum sero vyhnuly čarování se slámou, které jim má v následujícím roce zajistit pokoj od blech. V závěru traktátu si Jan z Holešova klade otázku, proč se nejvíce kou- zel z celého roku provádí právě o Štědrém dni. Je toho názoru, že ďábek vnuká lidem přesvědčení, že v tak velký svátek mají i čáry větší moc. Ačkoli za „úspěchy“ při čarování stojí lest démonů, lidé naivně věří, že se tak stalo působením jejich kouzel. Nevidí, že se ďáblu zdařil jeho úskok — odvést je od pravé víry ke Kristu. Doba vzniku traktátu Traktát Largum sero vznikl s velkou pravděpodobností někdy mezi léty 1397 a 1405, jak vyvodil už Josef Ladislav Píč.137 Spodní hranici časového rozmezí určil na základě vydání komentáře písně svatého Vojtěcha, horní dle zpráv působení Přibyslava jako faráře v Lysé. 138 Ve spise se Jan z Holešova označuje za starého.13 Vezmeme-li v úvahu tradičně uváděný rok jeho narození (1366) a předpokládanou dobu sepsání traktátu, je tento údaj trochu překvapivý. Mohl by snad být vysvětlen úmysl- nou stylizací autora do role letitého muže s ohledem na právě rozvíjené téma: úcta ke starým lidem. Nebo se Jan z Holešova skutečně cítil v asi pětatřiceti letech starý? Nemůžeme samozřejmě zcela zavrhnout ani možnost, že se narodil dříve, nebo naopak že traktát vytvořil později. Prameny Jana z Holešova Jan z Holešova prokládá text traktátu biblickými citáty a úryvky z děl církevních autorit. Nalezneme zde odkazy na spisy vytvořené mezi 2. pol. 4. a 2. pol. 14. století. Dolní časová hranice je zastoupena díly církevních 137 PíČ, Josef L. Zpráva o Usenerově díle a opravy některých jeho tezí. Památky archaeologické a místopisné 14/10, Praha 1889, s. 544-546. 138 139 Přibyslav je několikrát jmenován v Libri confirmationum. — Srov. např. Libri confirmationum . lib. IV. Ed. J. Emler, Pragae 1879, s. 213, 289. Počínaje rokem 1405 se jako správce fary začíná objevovat bratr Martin. Srov. Libri confirmationum. Lib. VI. Ed. J. Emler, Pragae 1883, s. 142. „Ego autem antiquus...“ - edice ř. 966. 38
Traktát Largum sero vyhnuly čarování se slámou, které jim má v následujícím roce zajistit pokoj od blech. V závěru traktátu si Jan z Holešova klade otázku, proč se nejvíce kou- zel z celého roku provádí právě o Štědrém dni. Je toho názoru, že ďábek vnuká lidem přesvědčení, že v tak velký svátek mají i čáry větší moc. Ačkoli za „úspěchy“ při čarování stojí lest démonů, lidé naivně věří, že se tak stalo působením jejich kouzel. Nevidí, že se ďáblu zdařil jeho úskok — odvést je od pravé víry ke Kristu. Doba vzniku traktátu Traktát Largum sero vznikl s velkou pravděpodobností někdy mezi léty 1397 a 1405, jak vyvodil už Josef Ladislav Píč.137 Spodní hranici časového rozmezí určil na základě vydání komentáře písně svatého Vojtěcha, horní dle zpráv působení Přibyslava jako faráře v Lysé. 138 Ve spise se Jan z Holešova označuje za starého.13 Vezmeme-li v úvahu tradičně uváděný rok jeho narození (1366) a předpokládanou dobu sepsání traktátu, je tento údaj trochu překvapivý. Mohl by snad být vysvětlen úmysl- nou stylizací autora do role letitého muže s ohledem na právě rozvíjené téma: úcta ke starým lidem. Nebo se Jan z Holešova skutečně cítil v asi pětatřiceti letech starý? Nemůžeme samozřejmě zcela zavrhnout ani možnost, že se narodil dříve, nebo naopak že traktát vytvořil později. Prameny Jana z Holešova Jan z Holešova prokládá text traktátu biblickými citáty a úryvky z děl církevních autorit. Nalezneme zde odkazy na spisy vytvořené mezi 2. pol. 4. a 2. pol. 14. století. Dolní časová hranice je zastoupena díly církevních 137 PíČ, Josef L. Zpráva o Usenerově díle a opravy některých jeho tezí. Památky archaeologické a místopisné 14/10, Praha 1889, s. 544-546. 138 139 Přibyslav je několikrát jmenován v Libri confirmationum. — Srov. např. Libri confirmationum . lib. IV. Ed. J. Emler, Pragae 1879, s. 213, 289. Počínaje rokem 1405 se jako správce fary začíná objevovat bratr Martin. Srov. Libri confirmationum. Lib. VI. Ed. J. Emler, Pragae 1883, s. 142. „Ego autem antiquus...“ - edice ř. 966. 38
Strana 39
Prameny Jana z Holešova otců Augustina a Jana Zlatoústého, horní završují dvě „novinky“, které vz- nikly už za života benediktinského mnicha: Kronika česká Přibíka z Radení- na, řečeného Pulkava, z roku 1374 a jen o málo starší Historie tří králů Jana z Hildesheimu. Značná část pramenů vychází ze scholastického myšlení, jehož vliv na styl autora traktátu je patrný zejména v jeho snaze o systema- tické rozčlenění látky a logické vrstvení argumentů. Možná trochu nečekaně v traktátu nenarazíme na žádný antický pramen; pouze prostřednictvím Augustinova kázání se připomínají hostiny na hrobech zemřelých, které se pravděpodobně vyvinuly ze starořímských oslav. Pramenná základna vzdělaného benediktina zahrnovala širokou škálu „žánrů“. Najdeme zde homiletickou literaturu (Bernard z Clairvaux Ho- milie na pasáž z evangelia Missus est angelus), exegetická díla (Jan Zla- toústý Komentář k Matoušovu evangeliu, Haymo z Halberstadtu Komentáře k dopisům Galatským a Korintským), dogmatické spisy (Augustin O Trojici, Jan z Damašku O pravé víře), příručku k liturgii (Vilém Durant!4 Příručka služeb božích), mariánský traktát (Paschasius Radbertus O nanabevzetí Pan- ny Marie), národní kroniku (Přibík z Radenína Kronika česká), autobiografii (Augustin Vyznání), sumy (Petr Lombardský, Tomáš Akvinský), novozá- konní apokryf (Umučení svatého Bartoloměje), kázání i dopisy. V traktátu několikrát citovaná Historie tří králů karmelitána Jana z Hil- desheimu (kolem 1310-1375),141 vycházela vstříc zejména těm, kteří se nechtěli spokojit s příliš stručným biblickým vyprávěním o třech králích142 a toužili poznat jejich osudy před narozením Krista a po odchodu z Betléma. Tři králové, či spíše mudrcové nebo mágové, se od středověku těšili velké úctě, přestože nebyli církví nikdy svatořečeni.143 Dle vypravování Jana z Hil- 140 Fasseau s Habrichem jej zaměnili za francouzského scholastika Wilhelma von Auxerre (Guillelmus Autissiodorensis; †1231). 141 V traktátu pod titulem Liber seu Vita trium regum nebo Liber de vita magorum, popřípadě Liber hystorie trium regum. Srov. edice ř. 48n, 671n, 1064n. Edice: Iohannes Hildesheimensis Liber de gestis et translacionibus trium regum. Ed. C. Horstmann. In: The Three Kings of Cologne, London 1886, s. 206-312. 142 143 Mt 2,1-12. Za krále byli označeni až později zřejmě díky ztotožnění s postavami z proroctví obsa- žených ve Starém zákoně. Srov. Iz 60,3 K tvému světlu přijdou pronárody a králové k jasu, jenž nad tebou vzejde.; Iz 60,6 Přikryje té záplava velbloudů, mladých velbloudů z Midjánu 39
Prameny Jana z Holešova otců Augustina a Jana Zlatoústého, horní završují dvě „novinky“, které vz- nikly už za života benediktinského mnicha: Kronika česká Přibíka z Radení- na, řečeného Pulkava, z roku 1374 a jen o málo starší Historie tří králů Jana z Hildesheimu. Značná část pramenů vychází ze scholastického myšlení, jehož vliv na styl autora traktátu je patrný zejména v jeho snaze o systema- tické rozčlenění látky a logické vrstvení argumentů. Možná trochu nečekaně v traktátu nenarazíme na žádný antický pramen; pouze prostřednictvím Augustinova kázání se připomínají hostiny na hrobech zemřelých, které se pravděpodobně vyvinuly ze starořímských oslav. Pramenná základna vzdělaného benediktina zahrnovala širokou škálu „žánrů“. Najdeme zde homiletickou literaturu (Bernard z Clairvaux Ho- milie na pasáž z evangelia Missus est angelus), exegetická díla (Jan Zla- toústý Komentář k Matoušovu evangeliu, Haymo z Halberstadtu Komentáře k dopisům Galatským a Korintským), dogmatické spisy (Augustin O Trojici, Jan z Damašku O pravé víře), příručku k liturgii (Vilém Durant!4 Příručka služeb božích), mariánský traktát (Paschasius Radbertus O nanabevzetí Pan- ny Marie), národní kroniku (Přibík z Radenína Kronika česká), autobiografii (Augustin Vyznání), sumy (Petr Lombardský, Tomáš Akvinský), novozá- konní apokryf (Umučení svatého Bartoloměje), kázání i dopisy. V traktátu několikrát citovaná Historie tří králů karmelitána Jana z Hil- desheimu (kolem 1310-1375),141 vycházela vstříc zejména těm, kteří se nechtěli spokojit s příliš stručným biblickým vyprávěním o třech králích142 a toužili poznat jejich osudy před narozením Krista a po odchodu z Betléma. Tři králové, či spíše mudrcové nebo mágové, se od středověku těšili velké úctě, přestože nebyli církví nikdy svatořečeni.143 Dle vypravování Jana z Hil- 140 Fasseau s Habrichem jej zaměnili za francouzského scholastika Wilhelma von Auxerre (Guillelmus Autissiodorensis; †1231). 141 V traktátu pod titulem Liber seu Vita trium regum nebo Liber de vita magorum, popřípadě Liber hystorie trium regum. Srov. edice ř. 48n, 671n, 1064n. Edice: Iohannes Hildesheimensis Liber de gestis et translacionibus trium regum. Ed. C. Horstmann. In: The Three Kings of Cologne, London 1886, s. 206-312. 142 143 Mt 2,1-12. Za krále byli označeni až později zřejmě díky ztotožnění s postavami z proroctví obsa- žených ve Starém zákoně. Srov. Iz 60,3 K tvému světlu přijdou pronárody a králové k jasu, jenž nad tebou vzejde.; Iz 60,6 Přikryje té záplava velbloudů, mladých velbloudů z Midjánu 39
Strana 40
Traktát Largum sero desheimu k nim přišel na své misionářské výpravě po Indii apoštol Tomáš, který je obeznámil s křesťanským učením a vysvětil na arcibiskupy.144 Jejich ostatky shromáždila během svých cest sv. Helena a dopravila je do Kon- stantinopole. Už ve 4. století byly zásluhou biskupa Eustorgia přeneseny do Milána. Po dobytí severoitalského města římským císařem Fridrichem Bar- barossou putovaly relikvie do Kolína nad Rýnem, kde jsou v chrámě sv. Petra uchovávány do současnosti.145 Kolem tří králů se po jejich smrti vytvořil oficiální kult, ačkoli, jak bylo výše řečeno, nebyli kanonizováni. Dle Jana z Hildesheimu přicházeli do ko- stela sv. Sofie, v němž byly uloženy jejich ostatky, lidé všech národů, a to i z velké dálky. O pomoc žádali například ti, kteří byli sužováni nemocemi nebo se ocitli v zajetí. Pokud jejich prosba pramenila z hluboké víry, Bůh je pro zásluhy tří králů vyslyšel a zbavil jejich trápení.146 Jan z Holešova v traktátu objasňuje také způsob, jakým získával informace o zvycích, a jak s nimi nakládal. Při výkladu původu koledy píše, že jej vyslechl od starých lidí,147 a přestože v žádných knihách ani spolehlivých pramenech nenašel potvrzení o správnosti jimi podávané verze, z respektu k nim ji v trak- 148 tátu zaznamenal. V zápětí nastiňuje vlastní pohled na probírané téma. Z těch, od nichž čerpal zprávy v osobním styku, jmenovitě vyzdvihuje starého kněze Alše, jenž prý strávil hodně času na dvorech prelátů a knížat a neustále četl historická díla a různé kroniky. V době sepsání traktátu však již byl po smrti a z poznámky Jana z Holešova vysvítá, že byl pochován v břev- novském klášteře. Uvedenou osobnost se dosud nepodařilo identifikovat.149 a Efy; přijdou všichni ze Sáby, ponesou zlato a kadidlo a budou radostně zvěstovat Hospo- dinovu chválu.; Z 72,10-11 Králové Taršíše a ostrovů přinesou dary, budou odvádět daň králové Seby a Seby. Všichni králové se mu budou klanět, všechny národy mu budou sloužit. 144 145 146 147 148 149 Srov. Iohannes Hildesheimensis Liber, kap. 31-32, zejména s. 254-256. Srov. ibidem, kap. 41, s. 272-276. Srov. ibidem, kap. 36, s. 261 a kap. 41, s. 274. Srov. edice ř. 966 a 984; srov. také ř. 980. Srov. edice ř. 985. V Habrichově abecedním seznamu příznivců benediktinů a břevnovských dobrodinců je vepsán řádek (bez uvedení data) ve znění: „R. D. Alexius olim Alsso vocatus Brzewnovii sepultus, a quo se Joannis ab Holeschov in suo tractatu de Largo vespere multa rescivisse et didicisse fatetur.“— MZA Brno, fond E6, sign. G c 1 quinter, karton č. 314. 40
Traktát Largum sero desheimu k nim přišel na své misionářské výpravě po Indii apoštol Tomáš, který je obeznámil s křesťanským učením a vysvětil na arcibiskupy.144 Jejich ostatky shromáždila během svých cest sv. Helena a dopravila je do Kon- stantinopole. Už ve 4. století byly zásluhou biskupa Eustorgia přeneseny do Milána. Po dobytí severoitalského města římským císařem Fridrichem Bar- barossou putovaly relikvie do Kolína nad Rýnem, kde jsou v chrámě sv. Petra uchovávány do současnosti.145 Kolem tří králů se po jejich smrti vytvořil oficiální kult, ačkoli, jak bylo výše řečeno, nebyli kanonizováni. Dle Jana z Hildesheimu přicházeli do ko- stela sv. Sofie, v němž byly uloženy jejich ostatky, lidé všech národů, a to i z velké dálky. O pomoc žádali například ti, kteří byli sužováni nemocemi nebo se ocitli v zajetí. Pokud jejich prosba pramenila z hluboké víry, Bůh je pro zásluhy tří králů vyslyšel a zbavil jejich trápení.146 Jan z Holešova v traktátu objasňuje také způsob, jakým získával informace o zvycích, a jak s nimi nakládal. Při výkladu původu koledy píše, že jej vyslechl od starých lidí,147 a přestože v žádných knihách ani spolehlivých pramenech nenašel potvrzení o správnosti jimi podávané verze, z respektu k nim ji v trak- 148 tátu zaznamenal. V zápětí nastiňuje vlastní pohled na probírané téma. Z těch, od nichž čerpal zprávy v osobním styku, jmenovitě vyzdvihuje starého kněze Alše, jenž prý strávil hodně času na dvorech prelátů a knížat a neustále četl historická díla a různé kroniky. V době sepsání traktátu však již byl po smrti a z poznámky Jana z Holešova vysvítá, že byl pochován v břev- novském klášteře. Uvedenou osobnost se dosud nepodařilo identifikovat.149 a Efy; přijdou všichni ze Sáby, ponesou zlato a kadidlo a budou radostně zvěstovat Hospo- dinovu chválu.; Z 72,10-11 Králové Taršíše a ostrovů přinesou dary, budou odvádět daň králové Seby a Seby. Všichni králové se mu budou klanět, všechny národy mu budou sloužit. 144 145 146 147 148 149 Srov. Iohannes Hildesheimensis Liber, kap. 31-32, zejména s. 254-256. Srov. ibidem, kap. 41, s. 272-276. Srov. ibidem, kap. 36, s. 261 a kap. 41, s. 274. Srov. edice ř. 966 a 984; srov. také ř. 980. Srov. edice ř. 985. V Habrichově abecedním seznamu příznivců benediktinů a břevnovských dobrodinců je vepsán řádek (bez uvedení data) ve znění: „R. D. Alexius olim Alsso vocatus Brzewnovii sepultus, a quo se Joannis ab Holeschov in suo tractatu de Largo vespere multa rescivisse et didicisse fatetur.“— MZA Brno, fond E6, sign. G c 1 quinter, karton č. 314. 40
Strana 41
Spor o autorství traktátu Spor o autorství traktátu Absence úryvku s Alšovým jménem ve wolfenbüttelském rukopise spo- lu s výrazně kratším rozsahem traktátu150 přivedla Hermanna Usenera k domněnce, že jako první vznikla stručnější varianta, kterou teprve později rozšířil Jan z Holešova. Usener vyslovil také předpoklad, že autorem původ- ního textu byl právě mnich Aleš, jehož mateřským jazykem byla němčina, neboť se musel vyptávat na české obyčeje a nerozuměl textu české písně.151 Usenerovy závěry odmítl jako nepodložené Josef Ladislav Píč.152 Ar- gumentoval mimo jiné tím, že obšírnější zpracování bývá obvykle původní a zkrácené jeho přepisem. Dále zdůraznil, že z pasáže, z níž Usener usou- dil na Alšovu německou národnost, v žádném případě nevyplývá, že by autor neuměl česky, zvláště pak užívá-li v traktátu výrazu "largum sero", tedy doslovného překladu českého pojmenování svátku “Štědrý večer“, či 153 bohemismu jako "oculata vidi" Teorii německého badatele později průkazně vyvrátil Aleksander Brückner, 54 když poukázal na Augustinův citát v traktátu,15 který se snažil Beda Dudík zařadil Alše mezi významné členy benediktinského řádu doby husitské, opět bez bližšího určení. — Srov. DUDIK, Geschichte, s. 444. V přehledu opatů a členů břevnovského a broumovského kláštera se na řádku pod Janem z Holešova nachází zápis „Aleš (Albertus? Alexius?) coaevus Joannis, monachus Břevnoviensis“. — Srov. Memoria abbatum et fratrum monasteriorum Břevnoviensis et Braunensis. Ed. R. Schramm, Pragae 1888, s. 14. 150 151 Text ve wolfenbüttelském rukopise je asi o 40% kratší než v ostatních rukopisech. Srov. USENER, Religionsgeschichtliche, s. 6. - Usener upozorňoval, že český text koledy nelze vykládat „hoc ad honorem exprimimus tibi cantu nostro...“ — Srov. edice ř. 918n. Alšovi navíc připsal svatojánské zvyky (Consuetudines, que fiunt in vigilia Iohannis Baptiste), které v rukopise těsně následují po štědrovečerním traktátu. Srov. HAB Wolfenbüttel, sign. Helmst. 276 (f. 30v-31r). 152 153 154 155 Srov. PÍČ, Zpráva, s. 546. Srov. přepis ř. 714. Přesto je i v později vycházejících pracích o vánočních svátcích za autora traktátu označován mnich Aleš. Srov. např. TILLE, Alexander Yule and Christmas: their place in the Germanic year. London 1899; MILES, Clement A. Christmas in Ritual and Tradition, Christian and Pagan. New York 1912; Welt und Leben des deutschen Mittelalters in lateinischem Gewande. Hrsg. M. Carstenn, Heft 2, Leipzig/ Berlin 1929. Srov. edice ř. 833n a přepis ř. 484. 41
Spor o autorství traktátu Spor o autorství traktátu Absence úryvku s Alšovým jménem ve wolfenbüttelském rukopise spo- lu s výrazně kratším rozsahem traktátu150 přivedla Hermanna Usenera k domněnce, že jako první vznikla stručnější varianta, kterou teprve později rozšířil Jan z Holešova. Usener vyslovil také předpoklad, že autorem původ- ního textu byl právě mnich Aleš, jehož mateřským jazykem byla němčina, neboť se musel vyptávat na české obyčeje a nerozuměl textu české písně.151 Usenerovy závěry odmítl jako nepodložené Josef Ladislav Píč.152 Ar- gumentoval mimo jiné tím, že obšírnější zpracování bývá obvykle původní a zkrácené jeho přepisem. Dále zdůraznil, že z pasáže, z níž Usener usou- dil na Alšovu německou národnost, v žádném případě nevyplývá, že by autor neuměl česky, zvláště pak užívá-li v traktátu výrazu "largum sero", tedy doslovného překladu českého pojmenování svátku “Štědrý večer“, či 153 bohemismu jako "oculata vidi" Teorii německého badatele později průkazně vyvrátil Aleksander Brückner, 54 když poukázal na Augustinův citát v traktátu,15 který se snažil Beda Dudík zařadil Alše mezi významné členy benediktinského řádu doby husitské, opět bez bližšího určení. — Srov. DUDIK, Geschichte, s. 444. V přehledu opatů a členů břevnovského a broumovského kláštera se na řádku pod Janem z Holešova nachází zápis „Aleš (Albertus? Alexius?) coaevus Joannis, monachus Břevnoviensis“. — Srov. Memoria abbatum et fratrum monasteriorum Břevnoviensis et Braunensis. Ed. R. Schramm, Pragae 1888, s. 14. 150 151 Text ve wolfenbüttelském rukopise je asi o 40% kratší než v ostatních rukopisech. Srov. USENER, Religionsgeschichtliche, s. 6. - Usener upozorňoval, že český text koledy nelze vykládat „hoc ad honorem exprimimus tibi cantu nostro...“ — Srov. edice ř. 918n. Alšovi navíc připsal svatojánské zvyky (Consuetudines, que fiunt in vigilia Iohannis Baptiste), které v rukopise těsně následují po štědrovečerním traktátu. Srov. HAB Wolfenbüttel, sign. Helmst. 276 (f. 30v-31r). 152 153 154 155 Srov. PÍČ, Zpráva, s. 546. Srov. přepis ř. 714. Přesto je i v později vycházejících pracích o vánočních svátcích za autora traktátu označován mnich Aleš. Srov. např. TILLE, Alexander Yule and Christmas: their place in the Germanic year. London 1899; MILES, Clement A. Christmas in Ritual and Tradition, Christian and Pagan. New York 1912; Welt und Leben des deutschen Mittelalters in lateinischem Gewande. Hrsg. M. Carstenn, Heft 2, Leipzig/ Berlin 1929. Srov. edice ř. 833n a přepis ř. 484. 41
Strana 42
Traktát Largum sero Usener v díle církevního otce bez úspěchu dohledat. To se mu však nemohlo podařit, jelikož autorem výroku nebyl Augustin, ale Jan z Holešova. Pisatel wolfenbüttelského traktátu se totiž při přepise dopustil časté písařské chyby,156 když přeskočil zrakem několik řádků na konec citátu uzavřený jménem autora 157 (ut b. Augustinus — hec b. Augustinus) a pokračoval slovy Jana z Holešova. Na přepis obšírnějšího zpracování ukazuje také neúplný závěr sedmého zvyku a hojné užívání “etc." ve zkrácených pasážích. Z temnoty na světlo V předmluvě k edici spisů Jana z Holešova Bonaventura Piter píše, že důvodem k jeho rozhodnutí opětovně vydat výklad písně svatého Vojtěcha a pojednání o Štědrém večeru je nevyhovující kvalita vydání předcházejících. Kritice podrobil zejména erudici vydavatele traktátu Largum sero. Podle Pitera zaplavil spis velkým množstvím chyb, které vznikly špatným přepisem a nepochopením smyslu některých pasáží.158 Ctenář, na něhož se Piter v závěru obrací, se prý musí obávat, „ne defectu interpunctionum nauseam con- 159 cipiat“. Proto by měl sáhnout po novém vydání. Z životopisného portrétu Jana z Holešova v Pelclových Abbildungen vyplývá, že ani baron Freyenfels, jemuž byl spis dedikován, nebyl nadšen z toho, že je spojován s tak nepovedeným výtvorem, a rozhodl se celý jeho náklad vykoupit a zničit.160 Korespondence Habricha s Pelclem a Vratisla- 156 157 158 Haplografie. Srov. BRUCKNER, Przyczynki, s. 314n. Citát je připisován Augustinovi také v Ha- brichově přepise (H), neboť před ním čteme slova „Augustinus ait“. „...Frater Arsenius Fasseau, sacri et exempti ordinis Praemonstratensis professus, Gallus, rerum patriae et characteris nostri minus gnarus, plurimis mendis et ob non servatas interpunctiones et sensum tantum non pejoribus conspersit...“ — MZA Brno, fond E6, sign. H e 24/2 bis. 159 „Tu, benevole lector, si cum sapore utrumque opusculum legere et vel micam eruditionis capere velis, laborem nostrum aequi bonique consule, neque censebis, nos livore procedere, sed veritate..." — MZA Brno, fond E6, sign. H e 24/2 bis. 160 Srov. PELCL, Abbildungen, s. 4. Tatáž informace se objevuje i v konceptu odpovědi Habricha Pelclovi. Srov. MZA Brno, fond E6, sign. C e 10/1b, nedatováno. Stejný osud prý potkal také další Fasseauovo dílo: Collectio synodorum et statutorum almae dioecesis Olomucenae. Srov. Pražské synody, s. 28, pozn. 8. 42
Traktát Largum sero Usener v díle církevního otce bez úspěchu dohledat. To se mu však nemohlo podařit, jelikož autorem výroku nebyl Augustin, ale Jan z Holešova. Pisatel wolfenbüttelského traktátu se totiž při přepise dopustil časté písařské chyby,156 když přeskočil zrakem několik řádků na konec citátu uzavřený jménem autora 157 (ut b. Augustinus — hec b. Augustinus) a pokračoval slovy Jana z Holešova. Na přepis obšírnějšího zpracování ukazuje také neúplný závěr sedmého zvyku a hojné užívání “etc." ve zkrácených pasážích. Z temnoty na světlo V předmluvě k edici spisů Jana z Holešova Bonaventura Piter píše, že důvodem k jeho rozhodnutí opětovně vydat výklad písně svatého Vojtěcha a pojednání o Štědrém večeru je nevyhovující kvalita vydání předcházejících. Kritice podrobil zejména erudici vydavatele traktátu Largum sero. Podle Pitera zaplavil spis velkým množstvím chyb, které vznikly špatným přepisem a nepochopením smyslu některých pasáží.158 Ctenář, na něhož se Piter v závěru obrací, se prý musí obávat, „ne defectu interpunctionum nauseam con- 159 cipiat“. Proto by měl sáhnout po novém vydání. Z životopisného portrétu Jana z Holešova v Pelclových Abbildungen vyplývá, že ani baron Freyenfels, jemuž byl spis dedikován, nebyl nadšen z toho, že je spojován s tak nepovedeným výtvorem, a rozhodl se celý jeho náklad vykoupit a zničit.160 Korespondence Habricha s Pelclem a Vratisla- 156 157 158 Haplografie. Srov. BRUCKNER, Przyczynki, s. 314n. Citát je připisován Augustinovi také v Ha- brichově přepise (H), neboť před ním čteme slova „Augustinus ait“. „...Frater Arsenius Fasseau, sacri et exempti ordinis Praemonstratensis professus, Gallus, rerum patriae et characteris nostri minus gnarus, plurimis mendis et ob non servatas interpunctiones et sensum tantum non pejoribus conspersit...“ — MZA Brno, fond E6, sign. H e 24/2 bis. 159 „Tu, benevole lector, si cum sapore utrumque opusculum legere et vel micam eruditionis capere velis, laborem nostrum aequi bonique consule, neque censebis, nos livore procedere, sed veritate..." — MZA Brno, fond E6, sign. H e 24/2 bis. 160 Srov. PELCL, Abbildungen, s. 4. Tatáž informace se objevuje i v konceptu odpovědi Habricha Pelclovi. Srov. MZA Brno, fond E6, sign. C e 10/1b, nedatováno. Stejný osud prý potkal také další Fasseauovo dílo: Collectio synodorum et statutorum almae dioecesis Olomucenae. Srov. Pražské synody, s. 28, pozn. 8. 42
Strana 43
Z temnoty na světlo vem Monsem (1733-1793) naznačuje, že olomoucký kanovník mohl být ve své snaze úspěšný. V dopise ze 7.2.1779 totiž Habrich píše, že by Pelclo- vi rád zaslal pojednání o Štědrém večeru, které vydal Fasseau, avšak výtisk již není možné sehnat, a ani v Rajhradě jej nemají.161 Takřka ve stejné době požádal Habricha o zapůjčení traktátu i Monse, pobídnutý přítelem Qui- rinem162. Rajhradský archivář se pokusil vyhovět přání obou mužů alespoň přiložením opisu šestého zvyku. Pelcla úryvek pobavil a doporučil jej vydat celý tiskem.163 Monsemu udělal zaslaný přepis radost, i když litoval, že nemá k dispozici kompletní vytištěnou verzi.164 Vzhledem k tomu, že vytištěné exempláře Largum sero byly po zásahu ba- rona Freyenfelse cíleně ničeny a Piterova edice zůstala v rukopisné podobě, není příliš překvapivé, že se na traktát v následujících letech zapomnělo. V rozporu s Piterovým zjištěním vystupuje Jan z Holešova v dějinách lite- ratury Dobrovského či Jungmanna jen jako tvůrce komentáře písně svatého Vojtěcha. Jeho autorství Expositio je ovšem podmíněno autorstvím Largum sero, nikoli naopak.165 O znovuobjevení štědrovečerního traktátu se zasloužil polský etnograf Oskar Kolberg, který při výkladu původu koledy použil olomoucký tisk.166 V českých zemích povědomí o tomto díle benediktinského mnicha zcela vyprchalo, jak dosvědčuje bezelstný dotaz Karla Konráda, jenž se skrze Kol- berga dostal k tisku Largum sero: „Je to snad týž Jan z Holešova, jenž napsal r. 1397 Kommentář písně svato-Vojtěšské Hospodine pomyluj ny?“. 167 Tehdejší 161 162 163 164 Srov. dopis z 7. 2. 1779. - MZA Brno, fond E6, sign. C e 10/1. Srov. dopis z 29. 7. 1779. - MZA Brno, fond E6, sign. C e 8; Jan Quirin Jahn (1739-1802) byl malířem a teoretikem umění. Srov. dopis z 22. 2. 1779 — MZA Brno, fond E6, sign. C e 9/1. „...exemplar impressum dissertationis Holleschoviensis optarem videre, si scirem, ubi lateat.“ Dopis z 15. 8. 1779.— MZA Brno, fond E6, sign. C e 8. 165 Podrobněji na s. 17. Traktát zmiňují pouze kompendia Ch. d'Elverta (srov. pozn. 14) a K. Sabiny (srov. pozn. 29) a některé historické práce (Wolny, Dudík — srov. pozn. 14). 166 KOLBERG, Oskar Lud. Jego zwyczaje, sposób życia, mowa, podania, przysłowia, obrzędy, gusła, zabawy, pieśni, muzyka i tańce. Serya 5, Krakowskie, cz. 1, Kraków 1871, s. 362-364. 167 Srov. KONRÁD, Karel Národní zvyky a obyčeje Krakovanů. Vlasť, roč. 2., č. 2, Praha 1885-1886, s. 100, pozn. 10. 43
Z temnoty na světlo vem Monsem (1733-1793) naznačuje, že olomoucký kanovník mohl být ve své snaze úspěšný. V dopise ze 7.2.1779 totiž Habrich píše, že by Pelclo- vi rád zaslal pojednání o Štědrém večeru, které vydal Fasseau, avšak výtisk již není možné sehnat, a ani v Rajhradě jej nemají.161 Takřka ve stejné době požádal Habricha o zapůjčení traktátu i Monse, pobídnutý přítelem Qui- rinem162. Rajhradský archivář se pokusil vyhovět přání obou mužů alespoň přiložením opisu šestého zvyku. Pelcla úryvek pobavil a doporučil jej vydat celý tiskem.163 Monsemu udělal zaslaný přepis radost, i když litoval, že nemá k dispozici kompletní vytištěnou verzi.164 Vzhledem k tomu, že vytištěné exempláře Largum sero byly po zásahu ba- rona Freyenfelse cíleně ničeny a Piterova edice zůstala v rukopisné podobě, není příliš překvapivé, že se na traktát v následujících letech zapomnělo. V rozporu s Piterovým zjištěním vystupuje Jan z Holešova v dějinách lite- ratury Dobrovského či Jungmanna jen jako tvůrce komentáře písně svatého Vojtěcha. Jeho autorství Expositio je ovšem podmíněno autorstvím Largum sero, nikoli naopak.165 O znovuobjevení štědrovečerního traktátu se zasloužil polský etnograf Oskar Kolberg, který při výkladu původu koledy použil olomoucký tisk.166 V českých zemích povědomí o tomto díle benediktinského mnicha zcela vyprchalo, jak dosvědčuje bezelstný dotaz Karla Konráda, jenž se skrze Kol- berga dostal k tisku Largum sero: „Je to snad týž Jan z Holešova, jenž napsal r. 1397 Kommentář písně svato-Vojtěšské Hospodine pomyluj ny?“. 167 Tehdejší 161 162 163 164 Srov. dopis z 7. 2. 1779. - MZA Brno, fond E6, sign. C e 10/1. Srov. dopis z 29. 7. 1779. - MZA Brno, fond E6, sign. C e 8; Jan Quirin Jahn (1739-1802) byl malířem a teoretikem umění. Srov. dopis z 22. 2. 1779 — MZA Brno, fond E6, sign. C e 9/1. „...exemplar impressum dissertationis Holleschoviensis optarem videre, si scirem, ubi lateat.“ Dopis z 15. 8. 1779.— MZA Brno, fond E6, sign. C e 8. 165 Podrobněji na s. 17. Traktát zmiňují pouze kompendia Ch. d'Elverta (srov. pozn. 14) a K. Sabiny (srov. pozn. 29) a některé historické práce (Wolny, Dudík — srov. pozn. 14). 166 KOLBERG, Oskar Lud. Jego zwyczaje, sposób życia, mowa, podania, przysłowia, obrzędy, gusła, zabawy, pieśni, muzyka i tańce. Serya 5, Krakowskie, cz. 1, Kraków 1871, s. 362-364. 167 Srov. KONRÁD, Karel Národní zvyky a obyčeje Krakovanů. Vlasť, roč. 2., č. 2, Praha 1885-1886, s. 100, pozn. 10. 43
Strana 44
Traktát Largum sero stav ilustruje i skutečnost, že traktát nebyl zahrnut do historicko-etnogra- fické studie Ceňka Zíbrta věnované staročeským výročním zvykům. 168 Edici traktátu připravil roku 1889 Hermann Usener.169 O dva roky později na schůzi berlínského Vereins für Volkskunde oznámil Aleksander Brückner, že plánuje vydat Largum sero z lepšího rukopisu, než měl k dis- pozici Usener. 170 Učinil tak v roce 1916.171 V roce 1926 se Zíbrtovi podařilo objevit v knihovně Národního muzea v Praze nový rukopis traktátu, o čemž podal zprávu Václav Flajšhans na stránkách Českého lidu.172 Samostanou studii o Largum sero avizoval Jan Soukup, ale ze záměru nakonec sešlo.173 V současné době se traktát Jana z Holešova těší poměrně stálému zájmu především etnografů174 a historiků, byť můžeme někdy pozo- rovat tendenci k pouhému opakování již známých faktů. Spis však oslovuje nebo může oslovit i badatele dalších vědních oborů, jako filology, teology či muzikology. V mnohovrstevnatém textu se nacházejí zajímavé maličkosti využitelné také při studiu každodennosti, hmotné kultury a umění. Jan z Holešova zaznamenal například některé rituální úkony prováděné při výrobě hos- tií v klášterech - čtení, zapálení svíce, umývání rukou, vyznání hříchů, ob- lékání bílých rouch, způsob zacházení s vadnými výrobky.17 Drobná zmínka 168 169 170 171 ZIBRT, Ceněk Staročeské výroční obyčeje, pověry, slavnosti a zábavy prostonárodní. Praha 1889. USENER, Religionsgeschichtliche, 1889. Srov. BRUCKNER, Aleksander Aus den Sitzungs-Protokollen des Vereins für Volkskunde. Zeitschrift des Vereins für Volkskunde. 2. Jahrg., Berlin 1892, s. 96. Idem, Przyczynki, 1916. Podrobněji o starších edicích v kapitole Ediční a překladatelská poznámka, s. 50. 172 173 FLAJŠHANS, Václav Nový rukopis „Štědrého večera“ od Jana Holešovského z r. 1414. Český lid, roč. 26, Praha 1926, s. 81-83. „Lituji, že nemohu přiložiti výpis latinský, neboť jest příliš obsáhlý; učiním tak jinde při vydání zvláštní práce o traktátu onom.“ SOUKUP, Jan Staročeské výroční obyčeje, slavnosti, pověry, čáry a zábavy prostonárodní ve spisech Tomáše ze Štítného. Plzeň 1902, s. 19, pozn. 199. 174 175 Etnografický rozbor zvyků zachycených v traktátu provedl Václav FROLEC, Vánoce, s. 48—124. Srov. edice ř. 613n. 44
Traktát Largum sero stav ilustruje i skutečnost, že traktát nebyl zahrnut do historicko-etnogra- fické studie Ceňka Zíbrta věnované staročeským výročním zvykům. 168 Edici traktátu připravil roku 1889 Hermann Usener.169 O dva roky později na schůzi berlínského Vereins für Volkskunde oznámil Aleksander Brückner, že plánuje vydat Largum sero z lepšího rukopisu, než měl k dis- pozici Usener. 170 Učinil tak v roce 1916.171 V roce 1926 se Zíbrtovi podařilo objevit v knihovně Národního muzea v Praze nový rukopis traktátu, o čemž podal zprávu Václav Flajšhans na stránkách Českého lidu.172 Samostanou studii o Largum sero avizoval Jan Soukup, ale ze záměru nakonec sešlo.173 V současné době se traktát Jana z Holešova těší poměrně stálému zájmu především etnografů174 a historiků, byť můžeme někdy pozo- rovat tendenci k pouhému opakování již známých faktů. Spis však oslovuje nebo může oslovit i badatele dalších vědních oborů, jako filology, teology či muzikology. V mnohovrstevnatém textu se nacházejí zajímavé maličkosti využitelné také při studiu každodennosti, hmotné kultury a umění. Jan z Holešova zaznamenal například některé rituální úkony prováděné při výrobě hos- tií v klášterech - čtení, zapálení svíce, umývání rukou, vyznání hříchů, ob- lékání bílých rouch, způsob zacházení s vadnými výrobky.17 Drobná zmínka 168 169 170 171 ZIBRT, Ceněk Staročeské výroční obyčeje, pověry, slavnosti a zábavy prostonárodní. Praha 1889. USENER, Religionsgeschichtliche, 1889. Srov. BRUCKNER, Aleksander Aus den Sitzungs-Protokollen des Vereins für Volkskunde. Zeitschrift des Vereins für Volkskunde. 2. Jahrg., Berlin 1892, s. 96. Idem, Przyczynki, 1916. Podrobněji o starších edicích v kapitole Ediční a překladatelská poznámka, s. 50. 172 173 FLAJŠHANS, Václav Nový rukopis „Štědrého večera“ od Jana Holešovského z r. 1414. Český lid, roč. 26, Praha 1926, s. 81-83. „Lituji, že nemohu přiložiti výpis latinský, neboť jest příliš obsáhlý; učiním tak jinde při vydání zvláštní práce o traktátu onom.“ SOUKUP, Jan Staročeské výroční obyčeje, slavnosti, pověry, čáry a zábavy prostonárodní ve spisech Tomáše ze Štítného. Plzeň 1902, s. 19, pozn. 199. 174 175 Etnografický rozbor zvyků zachycených v traktátu provedl Václav FROLEC, Vánoce, s. 48—124. Srov. edice ř. 613n. 44
Strana 45
Z temnoty na světlo na jiném místě ukazuje na tradici rozvěšování ozdobných látek a závěsů po stěnách komnat a světnic v předvečer narození Páně.176 Benediktinský mnich zanechal v traktátu i detailní popis nástěnné malby, doplněný výkladem sym- boliky: Z levé strany stromu poznání stojí Eva a trhá plody, které mají podo- bu hlavy zemřelého, zatímco z pravé strany trhá Panna Maria plody v podobě hostie. Obě ženy zároveň podávají plody čekajícím zástupům.17 Výjev vel- mi podobný shora uvedenému se nám podařilo nalézt v salcburském misálu z 80. let 15. století. 178 Rada momentů, vážících se k osobnosti Jana z Holešova a traktátu Lar- gum sero, dosud zůstává zahalena rouškou nevědomosti. Poodrhrnout ji je výzvou k dalšímu výzkumu. 176 177 178 Srov. edice ř. 1096n. Srov. edice ř. 836n. Viz obrazová příloha VII. Oproti popisu Jana z Holešova had nešeptá Evě do ucha, ale podává jí jablka. 45
Z temnoty na světlo na jiném místě ukazuje na tradici rozvěšování ozdobných látek a závěsů po stěnách komnat a světnic v předvečer narození Páně.176 Benediktinský mnich zanechal v traktátu i detailní popis nástěnné malby, doplněný výkladem sym- boliky: Z levé strany stromu poznání stojí Eva a trhá plody, které mají podo- bu hlavy zemřelého, zatímco z pravé strany trhá Panna Maria plody v podobě hostie. Obě ženy zároveň podávají plody čekajícím zástupům.17 Výjev vel- mi podobný shora uvedenému se nám podařilo nalézt v salcburském misálu z 80. let 15. století. 178 Rada momentů, vážících se k osobnosti Jana z Holešova a traktátu Lar- gum sero, dosud zůstává zahalena rouškou nevědomosti. Poodrhrnout ji je výzvou k dalšímu výzkumu. 176 177 178 Srov. edice ř. 1096n. Srov. edice ř. 836n. Viz obrazová příloha VII. Oproti popisu Jana z Holešova had nešeptá Evě do ucha, ale podává jí jablka. 45
Strana 46
Jan z Holešova Largum sero
Jan z Holešova Largum sero
Strana 47
Ediční a překladatelská poznámka Ediční a překladatelská poznámka Text traktátu Largum sero se dochoval ve čtyřech středověkých rukopi- sech z poč. 15. stol.: A Biblioteka Jagiellońska Kraków, sign. AA V 1, 1700 (p. 337-353);" Al Biblioteka Jagiellońska Kraków, sign. AAV 1, 1707 (p. 320-338); B Knihovna Národního muzea v Praze, sign. XI A 27 (f. 128r-135v); C Herzog August Bibliothek Wolfenbüttel, sign. Helmst. 276 (f. 25r— 30v).* K dispozici máme také novodobý opis z pol. 18. stol.: H' Moravský zemský archiv v Brně, sign. H e 24/3, fond E 6 Benediktini Rajhrad (f. 2r-31r). Pro zpracování kritické edice byly použity následující rukopisy: A Papírový kodex psaný ve dvou sloupcích různými písaři byl vytvořen ko- lem roku 1404. Obsahuje mimo jiné kvestie a kázání Stanislava ze Znoj- ma' a kvestie Štěpána z Pálče,« které by mohly ukazovat na jeho český 1 2 3 WISŁOCKI, Władysław Katalog rękopisów Biblijoteki Uniwesytetu Jagiellońskiego. Część I, Krakow 1877-1881; s. 410. Ibidem, s. 412. Rukopis je volně dostupný na webových stránkách www. manuscriptorium. com. HEINEMANN, Otto von Die Handschriften der Herzoglichen Bibliothek zu Wolfenbüttel. Abth. 1: Die Helmstedter Handschriften. Bd. 1. Wolfenbüttel: Zwissler, 1884, s. 227n. 6 Na f. 3r-5r kvestie Utrum diligere Deum; f. 5r-7r synodální kázání Spiritu ambulate; f. 7r-9r synodální kázání Surgens Iesus mane, f. 9r-10r kázání Ductus est lesus in desertum; f. 10r-10v kázání při pohřbu Mikuláše Puchníka Amice, ascende superius; f. 10v-11v synodální kázání Imitatores mei estote; f. 11v-12v synodální kázání Petite et accipietis; f. 12v-14r kázání Recommendacio theologie. Srov č. 807, 815, 818, 813, 810, 820, 819, 808 in SPUNAR, Pavel Repertorium auctorum Bohemorum provectum idearum post Universitatem Pragensem conditam illustrans. Tom. I, Wrocław — Warszawa — Kraków — Gdańsk — Lódž 1985. Na f. 17v-18r kvestie Utrum ad hoc. Srov. č. 909 in SPUNAR, Repertorium. 47
Ediční a překladatelská poznámka Ediční a překladatelská poznámka Text traktátu Largum sero se dochoval ve čtyřech středověkých rukopi- sech z poč. 15. stol.: A Biblioteka Jagiellońska Kraków, sign. AA V 1, 1700 (p. 337-353);" Al Biblioteka Jagiellońska Kraków, sign. AAV 1, 1707 (p. 320-338); B Knihovna Národního muzea v Praze, sign. XI A 27 (f. 128r-135v); C Herzog August Bibliothek Wolfenbüttel, sign. Helmst. 276 (f. 25r— 30v).* K dispozici máme také novodobý opis z pol. 18. stol.: H' Moravský zemský archiv v Brně, sign. H e 24/3, fond E 6 Benediktini Rajhrad (f. 2r-31r). Pro zpracování kritické edice byly použity následující rukopisy: A Papírový kodex psaný ve dvou sloupcích různými písaři byl vytvořen ko- lem roku 1404. Obsahuje mimo jiné kvestie a kázání Stanislava ze Znoj- ma' a kvestie Štěpána z Pálče,« které by mohly ukazovat na jeho český 1 2 3 WISŁOCKI, Władysław Katalog rękopisów Biblijoteki Uniwesytetu Jagiellońskiego. Część I, Krakow 1877-1881; s. 410. Ibidem, s. 412. Rukopis je volně dostupný na webových stránkách www. manuscriptorium. com. HEINEMANN, Otto von Die Handschriften der Herzoglichen Bibliothek zu Wolfenbüttel. Abth. 1: Die Helmstedter Handschriften. Bd. 1. Wolfenbüttel: Zwissler, 1884, s. 227n. 6 Na f. 3r-5r kvestie Utrum diligere Deum; f. 5r-7r synodální kázání Spiritu ambulate; f. 7r-9r synodální kázání Surgens Iesus mane, f. 9r-10r kázání Ductus est lesus in desertum; f. 10r-10v kázání při pohřbu Mikuláše Puchníka Amice, ascende superius; f. 10v-11v synodální kázání Imitatores mei estote; f. 11v-12v synodální kázání Petite et accipietis; f. 12v-14r kázání Recommendacio theologie. Srov č. 807, 815, 818, 813, 810, 820, 819, 808 in SPUNAR, Pavel Repertorium auctorum Bohemorum provectum idearum post Universitatem Pragensem conditam illustrans. Tom. I, Wrocław — Warszawa — Kraków — Gdańsk — Lódž 1985. Na f. 17v-18r kvestie Utrum ad hoc. Srov. č. 909 in SPUNAR, Repertorium. 47
Strana 48
Largum sero původ. Jako nejstarší a nejúplněji dochovaný byl zvolen za základ kri- tického vydání." B Papírový kodex psaný ve dvou sloupcích vznikl kolem roku 1414. Byl na- lezen Ceňkem Zíbrtem až v polovině dvacátých let 20. století.“ Obsahuje lékařská? a teologická pojednání.1 Jde o stejnou redakci jako krakovský rukopis, ale objevují se v něm častěji chyby, vzniklé vynecháním textu či špatným čtením. Schází závěr, l v němž Jan z Holešova píše, že dílko dává nejdražšímu příteli jako štědrovečerní dárek, chybí oslovení Přibyslava Na mnoha místech písař zkracuje část slov v citátech na začáteční písme- na.12 Na jeho základě bylo možné opravit některá dosud nejasná místa.“ HJedná se o novodobý opis (z 2. pol. 18. stol.) dnes ztraceného rukopi- su z roku 1426. Autorem opisu, nacházejícího se na volných papírových složkách, je Alexius Habrich, závěrečné korektury textu provedl Bona- ventura Piter. V textově kritickém aparátu zachycujeme výsledný, Piterem opravený text. Habrich se na mnoha místech dopustil tradiční písařské chyby, když vynechal pasáž umístěnou mezi stejnými slovy. Další odchyl- ky jsou dány změnou formulace textu, při níž obvykle nedošlo ke změně jeho smyslu. Z kolace byly vyloučeny následující rukopisy: Al Papírový kodex psaný ve dvou sloupcích vznikl roku 1419. Obsahuje s největší pravděpodobností opis traktátu ze staršího krakovského ruko- pisu z roku 1404, na což ukazují jednak shodné znaky obou textů, jed- Písař používá i opakovaně chybné tvary jako scultella (edice ř. 410, 416), puerpereium (edice ř. 1059, 1077), monestarium (edice ř. 980, 991), Damasium (edice ř. 420), Daredanum (edice ř. 551), transiebant (edice ř. 912), vagebat (edice ř. 1168), letanter (edice ř. 1218). Prophetizare nahrazuje běžnější prophetare (edice ř. 33, 50, 99, 178, 456, 639, 717, 788, 862, 1130). 8 9 10 11 12 13 Srov. FLAJŠHANS, Nový rukopis, s. 81-83. Např. pojednání o vodách, o moči, o pouštění žilou. Nejobsáhlejší je na f. 14r—109v Liber similitudinum sive alphabetum narracionum. Srov. edice ř. 1237n. Srov. edice - citáty na ř. 186, 582, 641, 710, 718, 732, 740. Např. správně Brunna místo Wyenna (edice ř. 783); Damascenus místo Iohannes Damiani (edice ř. 593). Srov. FLAJSHANS, Nový rukopis, s. 81-83. 48
Largum sero původ. Jako nejstarší a nejúplněji dochovaný byl zvolen za základ kri- tického vydání." B Papírový kodex psaný ve dvou sloupcích vznikl kolem roku 1414. Byl na- lezen Ceňkem Zíbrtem až v polovině dvacátých let 20. století.“ Obsahuje lékařská? a teologická pojednání.1 Jde o stejnou redakci jako krakovský rukopis, ale objevují se v něm častěji chyby, vzniklé vynecháním textu či špatným čtením. Schází závěr, l v němž Jan z Holešova píše, že dílko dává nejdražšímu příteli jako štědrovečerní dárek, chybí oslovení Přibyslava Na mnoha místech písař zkracuje část slov v citátech na začáteční písme- na.12 Na jeho základě bylo možné opravit některá dosud nejasná místa.“ HJedná se o novodobý opis (z 2. pol. 18. stol.) dnes ztraceného rukopi- su z roku 1426. Autorem opisu, nacházejícího se na volných papírových složkách, je Alexius Habrich, závěrečné korektury textu provedl Bona- ventura Piter. V textově kritickém aparátu zachycujeme výsledný, Piterem opravený text. Habrich se na mnoha místech dopustil tradiční písařské chyby, když vynechal pasáž umístěnou mezi stejnými slovy. Další odchyl- ky jsou dány změnou formulace textu, při níž obvykle nedošlo ke změně jeho smyslu. Z kolace byly vyloučeny následující rukopisy: Al Papírový kodex psaný ve dvou sloupcích vznikl roku 1419. Obsahuje s největší pravděpodobností opis traktátu ze staršího krakovského ruko- pisu z roku 1404, na což ukazují jednak shodné znaky obou textů, jed- Písař používá i opakovaně chybné tvary jako scultella (edice ř. 410, 416), puerpereium (edice ř. 1059, 1077), monestarium (edice ř. 980, 991), Damasium (edice ř. 420), Daredanum (edice ř. 551), transiebant (edice ř. 912), vagebat (edice ř. 1168), letanter (edice ř. 1218). Prophetizare nahrazuje běžnější prophetare (edice ř. 33, 50, 99, 178, 456, 639, 717, 788, 862, 1130). 8 9 10 11 12 13 Srov. FLAJŠHANS, Nový rukopis, s. 81-83. Např. pojednání o vodách, o moči, o pouštění žilou. Nejobsáhlejší je na f. 14r—109v Liber similitudinum sive alphabetum narracionum. Srov. edice ř. 1237n. Srov. edice - citáty na ř. 186, 582, 641, 710, 718, 732, 740. Např. správně Brunna místo Wyenna (edice ř. 783); Damascenus místo Iohannes Damiani (edice ř. 593). Srov. FLAJSHANS, Nový rukopis, s. 81-83. 48
Strana 49
Ediční a překladatelská poznámka nak nedokončený stav mladšího z nich, v němž zůstala volná místa pro vepsání iniciál. C Papírový kodex psaný ve dvou sloupcích různými písaři vznikl v letech 1427 a 1428. Jde o jinou redakci či spíše přepracování, výrazně kratší než rukopisy A, B (necelých 60%). Chybí úvodní dedikace a oslovení Přibyslava, porůznu jsou vypuštěny teologické vývody a citáty, přičemž zkrácení je na některých místech naznačeno etc.14. U šestého zvyku schází pasáž o Alšovi a odkaz na Pulkavovu kroniku. Část, v níž Jan z Holešova píše o získávání informací od starých lidí, byla přesunuta na konec traktátu.15 Při líčení sedmého zvyku redaktor vypustil úryvek za- chycující ďáblův podíl na popisovaném obyčeji,16 a porušil tím schéma uplatňované u ostatních zvyků. V malém množství se objevují i dodatky. Na případného původce odkazují slova: Compositus est autem iste tractatu- lus per quemdam religiosum virum monasterii Brunoniensis prope Pragam. V příloze připojujeme jeho prostý přepis.“ Traktát byl od poloviny 18. století několikrát vydán tiskem. První vyda- vatel, premonstrát Arsenius Theodor Fasseau, měl k dispozici v současnosti ztracený rukopis z roku 1426.20 K textu traktátu připojil stať o lednových Kalendách a latinské texty koled, které byly zpívány v Čechách, na Moravě a v Horním Slezsku.21 V tisku se vyskytuje velký počet chyb.22 14 15 16 17 Srov. přepis ř. 49, 180, 193, 476, 621, 698. Srov. edice ř. 966n a přepis ř. 713n. Srov. edice ř. 1194n. Např. citát z proroka Barucha - přepis ř. 122; na ř. 317n je použit odlišný citát než v ostatních rukopisech. 18 19 Srov. přepis ř. 721n. Viz příloha I, s. 152-168. Text jsme rozčlenili a kurzívou označili biblické citace a názvy pramenů. 20 Ioannes Holeschoviensis Largissimus vesper seu Colledae historia. Ed. A. T. Fasseau, Olomucii 1761. Rozsah: 22 stran předmluvy, 74 stran textu traktátu, 5 stran příloh. 21 22 Stať je na s. 5-26, koledy se nacházejí na posledních pěti neoznačených stranách. Na několika místech editor přeskočil i více než deset slov, jako např. na s. 45 po slovech „ex semine viri, na s. 53 po ego sum panis a po „electis suis in eternum“ nebo na s. 58 po „infusa farinae“. 49
Ediční a překladatelská poznámka nak nedokončený stav mladšího z nich, v němž zůstala volná místa pro vepsání iniciál. C Papírový kodex psaný ve dvou sloupcích různými písaři vznikl v letech 1427 a 1428. Jde o jinou redakci či spíše přepracování, výrazně kratší než rukopisy A, B (necelých 60%). Chybí úvodní dedikace a oslovení Přibyslava, porůznu jsou vypuštěny teologické vývody a citáty, přičemž zkrácení je na některých místech naznačeno etc.14. U šestého zvyku schází pasáž o Alšovi a odkaz na Pulkavovu kroniku. Část, v níž Jan z Holešova píše o získávání informací od starých lidí, byla přesunuta na konec traktátu.15 Při líčení sedmého zvyku redaktor vypustil úryvek za- chycující ďáblův podíl na popisovaném obyčeji,16 a porušil tím schéma uplatňované u ostatních zvyků. V malém množství se objevují i dodatky. Na případného původce odkazují slova: Compositus est autem iste tractatu- lus per quemdam religiosum virum monasterii Brunoniensis prope Pragam. V příloze připojujeme jeho prostý přepis.“ Traktát byl od poloviny 18. století několikrát vydán tiskem. První vyda- vatel, premonstrát Arsenius Theodor Fasseau, měl k dispozici v současnosti ztracený rukopis z roku 1426.20 K textu traktátu připojil stať o lednových Kalendách a latinské texty koled, které byly zpívány v Čechách, na Moravě a v Horním Slezsku.21 V tisku se vyskytuje velký počet chyb.22 14 15 16 17 Srov. přepis ř. 49, 180, 193, 476, 621, 698. Srov. edice ř. 966n a přepis ř. 713n. Srov. edice ř. 1194n. Např. citát z proroka Barucha - přepis ř. 122; na ř. 317n je použit odlišný citát než v ostatních rukopisech. 18 19 Srov. přepis ř. 721n. Viz příloha I, s. 152-168. Text jsme rozčlenili a kurzívou označili biblické citace a názvy pramenů. 20 Ioannes Holeschoviensis Largissimus vesper seu Colledae historia. Ed. A. T. Fasseau, Olomucii 1761. Rozsah: 22 stran předmluvy, 74 stran textu traktátu, 5 stran příloh. 21 22 Stať je na s. 5-26, koledy se nacházejí na posledních pěti neoznačených stranách. Na několika místech editor přeskočil i více než deset slov, jako např. na s. 45 po slovech „ex semine viri, na s. 53 po ego sum panis a po „electis suis in eternum“ nebo na s. 58 po „infusa farinae“. 49
Strana 50
Largum sero První edici traktátu připravil v roce 1889 německý filolog a religioni- sta Hermann Usener.23 Ze středověkého materiálu použil pouze wolfenbüt- telský rukopis, dále se opíral o opis Alexia Habricha z 2. poloviny 18. století a olomoucký tisk. Usener si nechal wolfenbüttelský rukopis přepsat ve- doucím knihovny ve Wolfenbüttelu Otto von Heinemannem; s výzkumem v českých zemích mu pomáhali profesor Carl von Holzinger a rajhradský archivář Maurus Kinter. Německý badatel se domníval, že traktát Jana z Holešova není ničím jiným než rozšířeným přepracováním původní wolfenbüttelské varianty. Z textu Jana z Holešova tak uvádí pouze krátké pasáže formou dodatků k wol- fenbüttelskému rukopisu a edici rozdèluje na Consuetudines (Abhandlung des Presbyter Alsso über böhemische Weihnachtsbräuche)25 a Largum sero (Aus- wahl aus den Zusätzen in des Johannes von Holleschau Largum sero).26 Pouhý přepis traktátu podle krakovského rukopisu s přihlédnutím k Usenerově edici vydal v roce 1916 literární historik a slavista Aleksander Brückner, jehož k práci vybídl nálezce rukopisu, katalogizátor Jagellonské knihovny Władyslaw Wisłocki.2 Omyly písaře opravuje polský badatel bez upozornění, u zásadnějších připojuje vykřičník. U citací scházejí odkazy na prameny. Usener ani Brückner neznali pražský rukopis. Ediční zásady Text přepisujeme podle Pravidel pro transkripci latinských rukopisných textů, která zpracoval Bohumil Ryba28, přidržujeme se edičních zásad publi- kovaných Anežkou Vidmanovou.2 České výrazy transliterujeme a píšeme kurzívou. 23 24 25 26 27 28 29 USENER, Religionsgeschichtliche. Srov. ibidem, s. 27. Podrobněji v kapitole Spor o autorství traktátu, s. 41n. Srov. ibidem, s. 43n. Srov. ibidem, s. 69n. Srov. BRUCKNER, Przyczynki, s. 308-351. Nepublikováno. VIDMANOVA, Anežka K vydávání latinských textů české provenience ze 14. a 15. sto- letí. Husitský Tábor 8, 1985, s. 271-283. 50
Largum sero První edici traktátu připravil v roce 1889 německý filolog a religioni- sta Hermann Usener.23 Ze středověkého materiálu použil pouze wolfenbüt- telský rukopis, dále se opíral o opis Alexia Habricha z 2. poloviny 18. století a olomoucký tisk. Usener si nechal wolfenbüttelský rukopis přepsat ve- doucím knihovny ve Wolfenbüttelu Otto von Heinemannem; s výzkumem v českých zemích mu pomáhali profesor Carl von Holzinger a rajhradský archivář Maurus Kinter. Německý badatel se domníval, že traktát Jana z Holešova není ničím jiným než rozšířeným přepracováním původní wolfenbüttelské varianty. Z textu Jana z Holešova tak uvádí pouze krátké pasáže formou dodatků k wol- fenbüttelskému rukopisu a edici rozdèluje na Consuetudines (Abhandlung des Presbyter Alsso über böhemische Weihnachtsbräuche)25 a Largum sero (Aus- wahl aus den Zusätzen in des Johannes von Holleschau Largum sero).26 Pouhý přepis traktátu podle krakovského rukopisu s přihlédnutím k Usenerově edici vydal v roce 1916 literární historik a slavista Aleksander Brückner, jehož k práci vybídl nálezce rukopisu, katalogizátor Jagellonské knihovny Władyslaw Wisłocki.2 Omyly písaře opravuje polský badatel bez upozornění, u zásadnějších připojuje vykřičník. U citací scházejí odkazy na prameny. Usener ani Brückner neznali pražský rukopis. Ediční zásady Text přepisujeme podle Pravidel pro transkripci latinských rukopisných textů, která zpracoval Bohumil Ryba28, přidržujeme se edičních zásad publi- kovaných Anežkou Vidmanovou.2 České výrazy transliterujeme a píšeme kurzívou. 23 24 25 26 27 28 29 USENER, Religionsgeschichtliche. Srov. ibidem, s. 27. Podrobněji v kapitole Spor o autorství traktátu, s. 41n. Srov. ibidem, s. 43n. Srov. ibidem, s. 69n. Srov. BRUCKNER, Przyczynki, s. 308-351. Nepublikováno. VIDMANOVA, Anežka K vydávání latinských textů české provenience ze 14. a 15. sto- letí. Husitský Tábor 8, 1985, s. 271-283. 50
Strana 51
Ediční a překladatelská poznámka Zkratky v textu rozepisujeme bez upozornění, při rozvádění předpon „con“ a „in“ upřednostňujeme tvary neasimilované. Názvy biblických knih a jména citovaných autorů, která se v rukopise nacházejí ve zkrácené podobě, rozepisujeme in extenso. Přímé a z podstatné části doslovné citáty autorit a úryvky z Bible píšeme v textu kurzívou, méně přesné citáty nebo odkazy autora na pramen neodlišujeme jiným typem pís- ma, pouze uvádíme v poznámkovém aparátu. Poznámky na okraji rukopisu nevypisujeme.30 Majuskule používáme u náboženských výrazů, které souvisejí s vyjád- řením úcty. Zachycujeme veškerá různočtení mimo jevy ryze grafické. Neza- znamenáváme písařské chyby ani jejich opravy, ignorujeme různočtení v číslovkách odkazujících na prameny u citací, neuvádíme nepřesné či ne- správné odkazy na citace. K vyhledání a identifikaci citací jsme použili elektronických databází textů, přístupných na internetové adrese http://litterae. phil. muni. czl. Po vlastní edici následuje překlad traktátu. Z celkového objemu byla do- sud přeložena necelá třetina textu. Vybrané úryvky, vážící se k zachovávání obyčejů, převedl dle krakovského rukopisu do českého jazyka Rudolf Ho- linka, jenž vypustil odkazy na církevní autority a s nimi spojené vývody pastoračně-teologického rázu." Citace biblického textu, jmen a zeměpisných názvů uvádíme podle českého ekumenického překladu: Bible. Písmo svaté Starého a Nového záko- na. Praha 2001. Na místa, v nichž bylo nutno se od tohoto překladu odchýlit, upozorňujeme v poznámce. Pasáže přejaté z Bible jsou psány kurzívou. 30 Výraznější poznámka na okraji psaná jinou rukou se nachází v rukopise B na pravé straně f. 128r: „Ieiunant ad stellam, vocatur largum sero, mittunt munera, albos panes habent, magis utuntur fructibus, colendisant, stramina sternuntur“. 31 Výbor z české, s. 743-749; Holinkou přeložené části použil také Václav FROLEC, Vánoce, s. 48-52. 51
Ediční a překladatelská poznámka Zkratky v textu rozepisujeme bez upozornění, při rozvádění předpon „con“ a „in“ upřednostňujeme tvary neasimilované. Názvy biblických knih a jména citovaných autorů, která se v rukopise nacházejí ve zkrácené podobě, rozepisujeme in extenso. Přímé a z podstatné části doslovné citáty autorit a úryvky z Bible píšeme v textu kurzívou, méně přesné citáty nebo odkazy autora na pramen neodlišujeme jiným typem pís- ma, pouze uvádíme v poznámkovém aparátu. Poznámky na okraji rukopisu nevypisujeme.30 Majuskule používáme u náboženských výrazů, které souvisejí s vyjád- řením úcty. Zachycujeme veškerá různočtení mimo jevy ryze grafické. Neza- znamenáváme písařské chyby ani jejich opravy, ignorujeme různočtení v číslovkách odkazujících na prameny u citací, neuvádíme nepřesné či ne- správné odkazy na citace. K vyhledání a identifikaci citací jsme použili elektronických databází textů, přístupných na internetové adrese http://litterae. phil. muni. czl. Po vlastní edici následuje překlad traktátu. Z celkového objemu byla do- sud přeložena necelá třetina textu. Vybrané úryvky, vážící se k zachovávání obyčejů, převedl dle krakovského rukopisu do českého jazyka Rudolf Ho- linka, jenž vypustil odkazy na církevní autority a s nimi spojené vývody pastoračně-teologického rázu." Citace biblického textu, jmen a zeměpisných názvů uvádíme podle českého ekumenického překladu: Bible. Písmo svaté Starého a Nového záko- na. Praha 2001. Na místa, v nichž bylo nutno se od tohoto překladu odchýlit, upozorňujeme v poznámce. Pasáže přejaté z Bible jsou psány kurzívou. 30 Výraznější poznámka na okraji psaná jinou rukou se nachází v rukopise B na pravé straně f. 128r: „Ieiunant ad stellam, vocatur largum sero, mittunt munera, albos panes habent, magis utuntur fructibus, colendisant, stramina sternuntur“. 31 Výbor z české, s. 743-749; Holinkou přeložené části použil také Václav FROLEC, Vánoce, s. 48-52. 51
Strana 52
Largum sero a. C. ef. col. d. ep. hom. 1. lib. LXX n. om. p. par. Editorské zkratky articulus canon, capitulum, caput confer columna distinctio epistula homilia linea liber Septuaginta numerus omissum pagina paragraphus quaestio q. qc. quaestiuncula Seznam citovaných edic AH Analecta hymnica medii aevi CAO Corpus antiphonalium officii Fontes rerum Bohemicarum FRB PG Patrologia Graeca Patrologia Latina PL 52
Largum sero a. C. ef. col. d. ep. hom. 1. lib. LXX n. om. p. par. Editorské zkratky articulus canon, capitulum, caput confer columna distinctio epistula homilia linea liber Septuaginta numerus omissum pagina paragraphus quaestio q. qc. quaestiuncula Seznam citovaných edic AH Analecta hymnica medii aevi CAO Corpus antiphonalium officii Fontes rerum Bohemicarum FRB PG Patrologia Graeca Patrologia Latina PL 52
Strana 53
EDICE
EDICE
Strana 54
Largum sero id est exposiciones Incipit Largum sero, consuetudinum, que fiunt in vigilia Nativitatis Cristi. B 128r A 337a 10 15 20 25 Tabernaculum Moysi ornabatur cortinis de vario opere plumario factis, ut habetur Exodi 26°. Venerande ac religiose vir, domine Przybislae, plebane in Lyssa, petistis, ymmo verius mandastis, quatenus vobis scriberem aliqua de popularibus conswetudinibus, que ut communiter observantur vel observabantur in festo Nativitatis Domini nostri. Sed sicut sanctus Iohannes Baptista ad Iesum Matthei 3° dixit: Ego a te debeo baptizari et tu venis ad me?, ita et ego ad vos dico: Ego a vobis debeo doceri et vos postulatis doceri a me. Ne tamen non ignorancie sed ignavie, non insufficiencie sed invidie ascribatur michi nota, in hiis cum Dei adiutorio mandato vestro pareo, prout ingenioli mei parvitas admittit, presertim quia gracia Dei in vobis vacua non est. Nam que vobis composita seu collecta diriguntur, non proicitis ad angulum oblivionis ociose putrescenda, nec in armario reponitis postea perlegenda, sed nescio quando, sed mox studiose ac strenue deducitis in fructum aliorum, ut exigistis de cantico sancti Adalberti et exposicione eius. Quapropter themate premisso vestris postulacionibus respondeo, quod sicut thabernaculum Moysi ornabatur cortinis de vario opere plumario, ita festum Nativitatis Domini ornatur variis consuetudinibus hominum. Ubi tamen non incongrue thabernaculum Moysi representat hoc festum Domini, quia sicut super thabernaculum Moysi 5 4 Tabernaculum...5 factis] Cf. Ex 26,1 11 Ego...12 me Mt 3,14 29 super...30 nubis] Cf. Ex 33,9; Nm 14,14 1 Incipit...2 Cristi] om. A, Largum sero seu Largissimus vesper Bohemis et Moravis Štědry večir. Proemium. HP 6 domine] om. HP I Przybislae] om. B 7 Lyssa] Lisa HP verius] velut HP 9 ut communiter] ut frequen- ter ac communiter B, communiter HP I vel... 10 observabantur] om. HP 11 ad lesum] ad Dominum nostrum lesum B 12 et ego] ex hoc capitulo H° 13 a...debeo] debeo a vobis HPI postulatis] postulastis HP ] doceri2) doceri2...14 a me] a me doceri HP 14 non ...15 invidie om. B ] ignorantiae seu ignaviae aut alicuius invidiae H 16 mandato vestro mandatis vestris B I pareol pro eo HP 17 presertim...18 est] obedio H 18 vobis] a nobis HP 19 diriguntur] habentur HP I oblivionis] om B ociose] om. HP perlegenda...21 quando] sed nescio quando 20 perlegenda HP 25 quod] quia H 22 exigistis] egistis B, HP 26 plumario] plumario factis HP 27 omatur] ornabatur HP 29 Moysi] Domini A 54
Largum sero id est exposiciones Incipit Largum sero, consuetudinum, que fiunt in vigilia Nativitatis Cristi. B 128r A 337a 10 15 20 25 Tabernaculum Moysi ornabatur cortinis de vario opere plumario factis, ut habetur Exodi 26°. Venerande ac religiose vir, domine Przybislae, plebane in Lyssa, petistis, ymmo verius mandastis, quatenus vobis scriberem aliqua de popularibus conswetudinibus, que ut communiter observantur vel observabantur in festo Nativitatis Domini nostri. Sed sicut sanctus Iohannes Baptista ad Iesum Matthei 3° dixit: Ego a te debeo baptizari et tu venis ad me?, ita et ego ad vos dico: Ego a vobis debeo doceri et vos postulatis doceri a me. Ne tamen non ignorancie sed ignavie, non insufficiencie sed invidie ascribatur michi nota, in hiis cum Dei adiutorio mandato vestro pareo, prout ingenioli mei parvitas admittit, presertim quia gracia Dei in vobis vacua non est. Nam que vobis composita seu collecta diriguntur, non proicitis ad angulum oblivionis ociose putrescenda, nec in armario reponitis postea perlegenda, sed nescio quando, sed mox studiose ac strenue deducitis in fructum aliorum, ut exigistis de cantico sancti Adalberti et exposicione eius. Quapropter themate premisso vestris postulacionibus respondeo, quod sicut thabernaculum Moysi ornabatur cortinis de vario opere plumario, ita festum Nativitatis Domini ornatur variis consuetudinibus hominum. Ubi tamen non incongrue thabernaculum Moysi representat hoc festum Domini, quia sicut super thabernaculum Moysi 5 4 Tabernaculum...5 factis] Cf. Ex 26,1 11 Ego...12 me Mt 3,14 29 super...30 nubis] Cf. Ex 33,9; Nm 14,14 1 Incipit...2 Cristi] om. A, Largum sero seu Largissimus vesper Bohemis et Moravis Štědry večir. Proemium. HP 6 domine] om. HP I Przybislae] om. B 7 Lyssa] Lisa HP verius] velut HP 9 ut communiter] ut frequen- ter ac communiter B, communiter HP I vel... 10 observabantur] om. HP 11 ad lesum] ad Dominum nostrum lesum B 12 et ego] ex hoc capitulo H° 13 a...debeo] debeo a vobis HPI postulatis] postulastis HP ] doceri2) doceri2...14 a me] a me doceri HP 14 non ...15 invidie om. B ] ignorantiae seu ignaviae aut alicuius invidiae H 16 mandato vestro mandatis vestris B I pareol pro eo HP 17 presertim...18 est] obedio H 18 vobis] a nobis HP 19 diriguntur] habentur HP I oblivionis] om B ociose] om. HP perlegenda...21 quando] sed nescio quando 20 perlegenda HP 25 quod] quia H 22 exigistis] egistis B, HP 26 plumario] plumario factis HP 27 omatur] ornabatur HP 29 Moysi] Domini A 54
Strana 55
Edice, 1-61 B 128rb A 337b gloria Domini apparuerit vel apparebat in columpna nubis Exodi 33° et Numerorum 14°, sic in isto festo Dominus noster natus apparuit in sancta humanitate sua, sicut Ysaias capitulo 19° prophetizaverat dicens: Ecce Dominus ascendet super nubem levem, id est assumet humanitatem sanctam et mundam, nullo onere peccati gravatam. Recte eciam cortine hic significant consuetudines, quia sicut cortine preciose decenter ornabant thabernaculum Dei, ita consuetudines laudabiles pulcre decorant hoc et quodlibet festum ad honorem Dei. Et licet tantum ] decem cortine thabernaculi ] erant, tamen non solum decem sed multe consuetudines huius festi fiunt, de quibus in presenti solum de septem famosioribus scribens scribo. Prima consuetudo multum honesta est, quod fideles cristiani in vigilia Nativitatis Domini nostri ieiunant usque ad stellam, id est usque ad vesperam diei, in qua iam stella apparet ad visum vel apparere posset, si dies clara esset. Pro intellectu huius prime consuetudinis est notandum. Legitur in Libro seu Vita trium regum capitulo secundo et quinto, quod Balaam, sacerdos Madyan et propheta gentilis, prophetizaverat dicens: Orietur stella ex Iacob et exurget homo de Israel et dominabitur omnium gencium, prout secundum Caldaycam translacionem habetur Numerorum 24°. Hac igitur prophecia Indi et Caldei et Persi moti ardenti desiderio expectabant eandem stellam et illum dominatorem omnium gencium ex ista prophecia intelligentes per eum futuram esse vocacionem gencium. Et quanto magis expectabant, tanto magis illius stelle et dominatoris fama et desiderium in eis augebatur. Et ideo Indi, Caldei, Persi ex omnibus terris et regnis suis elegerunt de se duodecim studiosiores et in astronomia ex omnibus periciores, ut in quodam monte altissimo 35 40 45 50 55 30 60 33 Ecce...34 levem] Is 19,1 48 Legitur...67 substituebatur] Cf. Iohan- nes Hildesheimensis Liber de gestis et translacionibus trium regum, c. 2 et 5, p. 211n et 215n 50 Orietur...52 gencium] Cf. Nm 24,17 55 ex... 57 gencium] Cf. ler 16,19 30 apparuerit vel] om. B, H 33 prophetizaverat] prophetaverat B, HP 34 assumet] assumit HP 36 eciam] etiam habetur quod HP ] hic] om. HP significant] significent HP 40 multe] mille HP 41 fiunt] sunt B, fuerunt HP 43 quod] quia H° 44 Domini nostri] Domini nostri Jesu Christi HP 46 clara esset] esset clara B 47 Pro intellectu] Pro intentione HP 48 seu] sive B 50 prophetizaverat] prophetaverat B, HP 56 per eum] om. H" esse...57 gencium] vocacionem gencium esse B 60 de se] apud se HP duodecim] om. B 61 altissimo] om. HP 55
Edice, 1-61 B 128rb A 337b gloria Domini apparuerit vel apparebat in columpna nubis Exodi 33° et Numerorum 14°, sic in isto festo Dominus noster natus apparuit in sancta humanitate sua, sicut Ysaias capitulo 19° prophetizaverat dicens: Ecce Dominus ascendet super nubem levem, id est assumet humanitatem sanctam et mundam, nullo onere peccati gravatam. Recte eciam cortine hic significant consuetudines, quia sicut cortine preciose decenter ornabant thabernaculum Dei, ita consuetudines laudabiles pulcre decorant hoc et quodlibet festum ad honorem Dei. Et licet tantum ] decem cortine thabernaculi ] erant, tamen non solum decem sed multe consuetudines huius festi fiunt, de quibus in presenti solum de septem famosioribus scribens scribo. Prima consuetudo multum honesta est, quod fideles cristiani in vigilia Nativitatis Domini nostri ieiunant usque ad stellam, id est usque ad vesperam diei, in qua iam stella apparet ad visum vel apparere posset, si dies clara esset. Pro intellectu huius prime consuetudinis est notandum. Legitur in Libro seu Vita trium regum capitulo secundo et quinto, quod Balaam, sacerdos Madyan et propheta gentilis, prophetizaverat dicens: Orietur stella ex Iacob et exurget homo de Israel et dominabitur omnium gencium, prout secundum Caldaycam translacionem habetur Numerorum 24°. Hac igitur prophecia Indi et Caldei et Persi moti ardenti desiderio expectabant eandem stellam et illum dominatorem omnium gencium ex ista prophecia intelligentes per eum futuram esse vocacionem gencium. Et quanto magis expectabant, tanto magis illius stelle et dominatoris fama et desiderium in eis augebatur. Et ideo Indi, Caldei, Persi ex omnibus terris et regnis suis elegerunt de se duodecim studiosiores et in astronomia ex omnibus periciores, ut in quodam monte altissimo 35 40 45 50 55 30 60 33 Ecce...34 levem] Is 19,1 48 Legitur...67 substituebatur] Cf. Iohan- nes Hildesheimensis Liber de gestis et translacionibus trium regum, c. 2 et 5, p. 211n et 215n 50 Orietur...52 gencium] Cf. Nm 24,17 55 ex... 57 gencium] Cf. ler 16,19 30 apparuerit vel] om. B, H 33 prophetizaverat] prophetaverat B, HP 34 assumet] assumit HP 36 eciam] etiam habetur quod HP ] hic] om. HP significant] significent HP 40 multe] mille HP 41 fiunt] sunt B, fuerunt HP 43 quod] quia H° 44 Domini nostri] Domini nostri Jesu Christi HP 46 clara esset] esset clara B 47 Pro intellectu] Pro intentione HP 48 seu] sive B 50 prophetizaverat] prophetaverat B, HP 56 per eum] om. H" esse...57 gencium] vocacionem gencium esse B 60 de se] apud se HP duodecim] om. B 61 altissimo] om. HP 55
Strana 56
Largum sero 65 70 75 80 85 alternatim vigilarent et diligenter custodirent, donec illa stella oriretur, quatenus ipsam ortam mox eis et cunctis orientalibus intimarent, ut dominatorem gencium, quem stella significaret, inquirerent et adorarent. Et cum ex illis duodecim aliquis moriebatur, statim alter in astronomia doctus in locum eius in eandem custodiam substituebatur. Hoc eciam Crisostomus tangit in originali suo Super Mattheum capitulo II°. Tandem post longa tempora, ut in dicto Trium regum libro capitulo 8° dicitur, illa stella eadem noctis hora, qua Dominus noster in Bethlehem natus fuit, super prefatum montem apparuit vigilantibus et observatoribus suis et tanti luminis fuit, quod sicut sol tam in die quam in nocte omnes partes orientales ymmo et firmamentum illustrabat. Que habebat in se formam pulcherrimi pueri, supra cuius caput pulcherrima crux splendebat, et dixit ad eos: „Natus est hodie rex Iudeorum, qui est expectacio I gencium et dominator eorum. Ite in terram lude ad inquirendum et ad adorandum eum. Deinde, ut dicitur ibidem capitulo 9° et 12°, ] cum iam universi homines terrarum et regionum orientalium, audientes et videntes tam mirabilem stellam, ipsam sine dubio stellam per Balaam prophetam et diu expectatam intelligerent, ex tunc isti sancti tres reges, scilicet Caspar, Melchior, Balthazar, qui pro tunc in terris triplicis Indie, Caldee, Persis, Tharsis et insule Arabie, Saba, Madian, Epha et aliis multis et magnis regnabant, eandem stellam cassam non putantes, sed certi de significacione eius, cum magna gloria et comitatu copiosissimo, cum muneribus et animalibus infinitis de longinquis regionibus orientalibus A 338a B 128va 90 68 Hoc ...69 Mattheum] Cf. Ioannes Chrysostomus Commentarius in sanctum Matthaeum evangelistam, hom. VI, PG 57, 63-65 69 Mattheum] Cf. Mt 2,1 70 Tandem...80 eum] Cf. lohannes Hildesheimensis Liber de 81 Deinde...95 gestis et translacionihus trium regum, c. 8. p. 224 Betlehem] Cf. ibidem, c. 9 et 12, p. 224n et 228n 65 inquirerent] inquirent A 67 eius] ipsius H 1 eandem custodiam] custodiam eandem B ] substituebatur] eligebatur HP 68 in originali] in homilia seu in originali HP 70 Trium...71 libro] Libro trium regum B, loco trium regum HP 71 hora] hora 4. HP 73 vigilantibus] vigilatoribus B, HP 74 fuit] om. A, erat HP 76 in se] om HP I supra] super HP 78 hodie] om HP 79 eorum] earum B I Iude] Yudi B ] et...80 adoran- dum] om. A, ad om. HP 82 homines terrarum] terrarum homines B 85 sancti] om. HP 86 Indie] ludae HP 89 cassam...putantes] non cassam HP 1 de...eius] designatione eius plenam H 91 regionibus] regionibus suis B, HP 56
Largum sero 65 70 75 80 85 alternatim vigilarent et diligenter custodirent, donec illa stella oriretur, quatenus ipsam ortam mox eis et cunctis orientalibus intimarent, ut dominatorem gencium, quem stella significaret, inquirerent et adorarent. Et cum ex illis duodecim aliquis moriebatur, statim alter in astronomia doctus in locum eius in eandem custodiam substituebatur. Hoc eciam Crisostomus tangit in originali suo Super Mattheum capitulo II°. Tandem post longa tempora, ut in dicto Trium regum libro capitulo 8° dicitur, illa stella eadem noctis hora, qua Dominus noster in Bethlehem natus fuit, super prefatum montem apparuit vigilantibus et observatoribus suis et tanti luminis fuit, quod sicut sol tam in die quam in nocte omnes partes orientales ymmo et firmamentum illustrabat. Que habebat in se formam pulcherrimi pueri, supra cuius caput pulcherrima crux splendebat, et dixit ad eos: „Natus est hodie rex Iudeorum, qui est expectacio I gencium et dominator eorum. Ite in terram lude ad inquirendum et ad adorandum eum. Deinde, ut dicitur ibidem capitulo 9° et 12°, ] cum iam universi homines terrarum et regionum orientalium, audientes et videntes tam mirabilem stellam, ipsam sine dubio stellam per Balaam prophetam et diu expectatam intelligerent, ex tunc isti sancti tres reges, scilicet Caspar, Melchior, Balthazar, qui pro tunc in terris triplicis Indie, Caldee, Persis, Tharsis et insule Arabie, Saba, Madian, Epha et aliis multis et magnis regnabant, eandem stellam cassam non putantes, sed certi de significacione eius, cum magna gloria et comitatu copiosissimo, cum muneribus et animalibus infinitis de longinquis regionibus orientalibus A 338a B 128va 90 68 Hoc ...69 Mattheum] Cf. Ioannes Chrysostomus Commentarius in sanctum Matthaeum evangelistam, hom. VI, PG 57, 63-65 69 Mattheum] Cf. Mt 2,1 70 Tandem...80 eum] Cf. lohannes Hildesheimensis Liber de 81 Deinde...95 gestis et translacionihus trium regum, c. 8. p. 224 Betlehem] Cf. ibidem, c. 9 et 12, p. 224n et 228n 65 inquirerent] inquirent A 67 eius] ipsius H 1 eandem custodiam] custodiam eandem B ] substituebatur] eligebatur HP 68 in originali] in homilia seu in originali HP 70 Trium...71 libro] Libro trium regum B, loco trium regum HP 71 hora] hora 4. HP 73 vigilantibus] vigilatoribus B, HP 74 fuit] om. A, erat HP 76 in se] om HP I supra] super HP 78 hodie] om HP 79 eorum] earum B I Iude] Yudi B ] et...80 adoran- dum] om. A, ad om. HP 82 homines terrarum] terrarum homines B 85 sancti] om. HP 86 Indie] ludae HP 89 cassam...putantes] non cassam HP 1 de...eius] designatione eius plenam H 91 regionibus] regionibus suis B, HP 56
Strana 57
Edice, 62-116 in tredecim diebus cum omnibus hominibus et peccoribus, non comedentes nec bibentes nec dormientes, stella in aere ipsos ducente et continue eis diem luce sua faciente preterquam in Ierusalem, per quam venerunt in Betlehem. Et ibi invenerunt natum regem Iudeorum, puerum cum Maria matre eius, procidentes ipsum adoraverunt et munera ei obtulerunt, ut dicitur Matthei 2°. De quibus Ysayas prophetizaverat capitulo 60° dicens: Ambulabunt gentes in lumine tuo et reges in splendore ortus tui. Gwilhelmus autem Durandi in Racionali suo parte sexta sub quarta feria quattuor temporum in Adventu Domini dicit, quod prius in vigyliis magnorum festorum vigilabant cristiani, ubi iam nos ieiunamus, quia propter aliquorum insolencias et indecentes dissoluciones postea patres sancti mutaverunt vigilacionem noctis sacre in ieiunacionem diei precedentis. Ex hiis ergo omnibus coligo causam consuetudinis huius, scilicet quia in vigilia Nativitatis Domini ieiunamus usque ad vesperam et usque ad stellam: primo et principaliter in reverenciam tam grandis festi, secundo secundum hoc, quod vigilacio nobis mutata est in ieiunacionem. Ieiunamus usque ad vesperam diei representantes, quod custodes stelle vigilaverunt in monte usque ad vesperam mundi ieiunacione unius diei significantes vigilacionem et custodiam eorum tocius temporis a prophecia Balaam usque ad nativitatem Domini 95 100 105 110 115 95 preterquam... Ierusalem] Cf. Iohannes Hildesheimensis Liber de gestis et translacionibus trium regum, c. 14, p. 230 96 ibi...98 obtulerunt] Cf. Mt 2,11 99 Ambulabunt...100 tui] Is 60,3 101 Gwilhelmus... 107 precedentis] Cf. Guillelmus Duranti Rationale divinorum officiorum, lib. VI, c. 7, n. 8 92 tredecim] 12. H� I omnibus] om. HP I peccoribus] pecoribus suis B 93 comedentes...dormientes] comedentibus nec bibentibus nec dormien- tibus HP ] in aere] in om. B 94 diem ...sua] luce sua diem B, diem sua luce HP 95 preterquam...Betlehem] per lerusalem in Bethlehem vene- runt HP 96 puerum] om. HP 99 prophetizaverat] prophetaverat B, HP 101 Gwilhelmus...Racionali] Episcopus Wilhelmus Altissiodorensis in Speculo seu Racionali HP 103 festorum] festorum etiam HP 105 et... dissoluciones] indecentes B, om. HP 106 patres sancti] sancti patres B, H° I mutaverunt] invenerunt et mutaverunt HP 107 ergo] igitur B 109 ieiunamus] dum jejunamus HP I usque'...et] om. HP I et] id est B 110 primo... reverenciam] primam et parum de reverentia HP ] in reveren- ciam] ob reverenciam B 111 festi] festi cogitamus HP 1 quod...112 est) vigilacio mutata B, quia invigilatio noctis mutata est HP 112 ad vespe- ram] ad stellam et ad vesperam H° 114 ieiunacione... diei] jejunationem diei HP 116 Domini...117 nostri] nostri om. HP 57
Edice, 62-116 in tredecim diebus cum omnibus hominibus et peccoribus, non comedentes nec bibentes nec dormientes, stella in aere ipsos ducente et continue eis diem luce sua faciente preterquam in Ierusalem, per quam venerunt in Betlehem. Et ibi invenerunt natum regem Iudeorum, puerum cum Maria matre eius, procidentes ipsum adoraverunt et munera ei obtulerunt, ut dicitur Matthei 2°. De quibus Ysayas prophetizaverat capitulo 60° dicens: Ambulabunt gentes in lumine tuo et reges in splendore ortus tui. Gwilhelmus autem Durandi in Racionali suo parte sexta sub quarta feria quattuor temporum in Adventu Domini dicit, quod prius in vigyliis magnorum festorum vigilabant cristiani, ubi iam nos ieiunamus, quia propter aliquorum insolencias et indecentes dissoluciones postea patres sancti mutaverunt vigilacionem noctis sacre in ieiunacionem diei precedentis. Ex hiis ergo omnibus coligo causam consuetudinis huius, scilicet quia in vigilia Nativitatis Domini ieiunamus usque ad vesperam et usque ad stellam: primo et principaliter in reverenciam tam grandis festi, secundo secundum hoc, quod vigilacio nobis mutata est in ieiunacionem. Ieiunamus usque ad vesperam diei representantes, quod custodes stelle vigilaverunt in monte usque ad vesperam mundi ieiunacione unius diei significantes vigilacionem et custodiam eorum tocius temporis a prophecia Balaam usque ad nativitatem Domini 95 100 105 110 115 95 preterquam... Ierusalem] Cf. Iohannes Hildesheimensis Liber de gestis et translacionibus trium regum, c. 14, p. 230 96 ibi...98 obtulerunt] Cf. Mt 2,11 99 Ambulabunt...100 tui] Is 60,3 101 Gwilhelmus... 107 precedentis] Cf. Guillelmus Duranti Rationale divinorum officiorum, lib. VI, c. 7, n. 8 92 tredecim] 12. H� I omnibus] om. HP I peccoribus] pecoribus suis B 93 comedentes...dormientes] comedentibus nec bibentibus nec dormien- tibus HP ] in aere] in om. B 94 diem ...sua] luce sua diem B, diem sua luce HP 95 preterquam...Betlehem] per lerusalem in Bethlehem vene- runt HP 96 puerum] om. HP 99 prophetizaverat] prophetaverat B, HP 101 Gwilhelmus...Racionali] Episcopus Wilhelmus Altissiodorensis in Speculo seu Racionali HP 103 festorum] festorum etiam HP 105 et... dissoluciones] indecentes B, om. HP 106 patres sancti] sancti patres B, H° I mutaverunt] invenerunt et mutaverunt HP 107 ergo] igitur B 109 ieiunamus] dum jejunamus HP I usque'...et] om. HP I et] id est B 110 primo... reverenciam] primam et parum de reverentia HP ] in reveren- ciam] ob reverenciam B 111 festi] festi cogitamus HP 1 quod...112 est) vigilacio mutata B, quia invigilatio noctis mutata est HP 112 ad vespe- ram] ad stellam et ad vesperam H° 114 ieiunacione... diei] jejunationem diei HP 116 Domini...117 nostri] nostri om. HP 57
Strana 58
Largum sero nostri, qui natus est in vespera, id est in fine mundi, ut in ympno canitur: 120 Vergente mundi vespere uti sponsus de thalamo egressus honestissima virginis matris clausula, 130 135 140 145 secundum quod sanctus Paulus ad Corinthios 10% dicit, quia nos I sumus, in quos fines seculorum devenerunt. Eodem intellectu expectamus et ieiunamus usque ad stellam memorantes, quod ipsi custodes expectaverunt et vigilaverunt usque ad apparicionem illius stelle gloriose. Finis ] autem ieiunii nostri in hac vigilia est, ut sicut tunc isti sancti magi per stellam illam ieiunantes et vigilantes invenerunt natum regem in Bethlehem, que interpretatur "domus panis", ita et nos per stellam nostram vigilantes et ieiunantes inveniamus eundem regem per graciam natum in corde nostro, quod est domus panis vivi digne in sacramento sumpti. Huius tamen ieiunii refeccio serotina debet esse moderata tam sacerdotibus, quia debent a media nocte celebrare missas sanctas, quam populo, qui debent vigilare in matutinis sacris. Sed heu, in omnibus rebus, que aguntur ad laudem Domino Deo, dyabolus semper vult habere partem suam. Nam ubi fideles cristiani ieiunant usque ad stellam vespertinam et post hoc moderate reficientes corpus suum dormiunt paulisper, et surgentes ad matutinas vigilant et laudant Dominum Deum, ibi servi dyaboli, qui sunt in potestate eius, aliqui in tam solempni vigilia ingurgitantur, A 338b 125 B 128vb 120 Vergente...123 clausula] Hymmus de adventu Domini ad vesperas, AH 2, n. 18, p. 35 126 in...127 devenerunt] I Cor 10,11 117 in’...118 canitur] cantatur in hymno HP 125 secundum] secundum etiam HP ad... 126 dicit] prima... dicit B, dicit Corinthios 10. HP 128 expectamus...ieiunamus] ieiunamus et expectamus B, H° 130 illius] om. B 131 ut...132 isti] sicut HP 133 regem] Judaeorum HP 134 vigi- lantes...135 inveniamus] ieiunantes et vigilantes inveniamus B, vigilantes jejunamus HP 137 sumpti] sumentes HP] serotina] om. HP 138 a...139 nocte] a medio noctis HP 139 celebrare... sanctas] missas celebrare HP qui...140 vigilare] quia debet jejunare H° 141 ad laudem] in laudem B 142 semper vult vult semper H° 144 suum] om. HP 145 dormiunt] et dormiunt HP 146 in...147 potestate] porcio B, proporci HP 147 ingur- gitantur] ingrugitantur B, virgantur HP 58
Largum sero nostri, qui natus est in vespera, id est in fine mundi, ut in ympno canitur: 120 Vergente mundi vespere uti sponsus de thalamo egressus honestissima virginis matris clausula, 130 135 140 145 secundum quod sanctus Paulus ad Corinthios 10% dicit, quia nos I sumus, in quos fines seculorum devenerunt. Eodem intellectu expectamus et ieiunamus usque ad stellam memorantes, quod ipsi custodes expectaverunt et vigilaverunt usque ad apparicionem illius stelle gloriose. Finis ] autem ieiunii nostri in hac vigilia est, ut sicut tunc isti sancti magi per stellam illam ieiunantes et vigilantes invenerunt natum regem in Bethlehem, que interpretatur "domus panis", ita et nos per stellam nostram vigilantes et ieiunantes inveniamus eundem regem per graciam natum in corde nostro, quod est domus panis vivi digne in sacramento sumpti. Huius tamen ieiunii refeccio serotina debet esse moderata tam sacerdotibus, quia debent a media nocte celebrare missas sanctas, quam populo, qui debent vigilare in matutinis sacris. Sed heu, in omnibus rebus, que aguntur ad laudem Domino Deo, dyabolus semper vult habere partem suam. Nam ubi fideles cristiani ieiunant usque ad stellam vespertinam et post hoc moderate reficientes corpus suum dormiunt paulisper, et surgentes ad matutinas vigilant et laudant Dominum Deum, ibi servi dyaboli, qui sunt in potestate eius, aliqui in tam solempni vigilia ingurgitantur, A 338b 125 B 128vb 120 Vergente...123 clausula] Hymmus de adventu Domini ad vesperas, AH 2, n. 18, p. 35 126 in...127 devenerunt] I Cor 10,11 117 in’...118 canitur] cantatur in hymno HP 125 secundum] secundum etiam HP ad... 126 dicit] prima... dicit B, dicit Corinthios 10. HP 128 expectamus...ieiunamus] ieiunamus et expectamus B, H° 130 illius] om. B 131 ut...132 isti] sicut HP 133 regem] Judaeorum HP 134 vigi- lantes...135 inveniamus] ieiunantes et vigilantes inveniamus B, vigilantes jejunamus HP 137 sumpti] sumentes HP] serotina] om. HP 138 a...139 nocte] a medio noctis HP 139 celebrare... sanctas] missas celebrare HP qui...140 vigilare] quia debet jejunare H° 141 ad laudem] in laudem B 142 semper vult vult semper H° 144 suum] om. HP 145 dormiunt] et dormiunt HP 146 in...147 potestate] porcio B, proporci HP 147 ingur- gitantur] ingrugitantur B, virgantur HP 58
Strana 59
Edice, 117-173 B 129ra A 339a aliqui suffunduntur et aliqui non solum ad stellam vespertinam sed eciam ad stellam matutinam ad laudem dyabolo vigilant, illo sacratissimo sero ludentes tasseres, fortunium tasserum tocius sequentis anni probantes. Et cum pulsatur ad matutinas, ubi boni surgunt, ibi ipsi primo se deponunt iam debilitati in natura corporis sui et dormiunt ad ortum solis, et aliqui ludentes per totam noctem sacram postea dormiunt per omnes missas illius solempnissime festivitatis. Et hec omnia dyabolus gaudenter trahit in partem suam. Isti sancti tres reges non ludo tasseris sed desiderio cordis quesiverunt, et ideo verum fortunium invenerunt. Sed illi tassere quanto magis fortunium querunt, tanto magis illud perdunt et infortunium inveniunt, ut in unoquoque impleatur illud Psalmi centessimi octavi: Dilexit malediccionem et veniet ei et noluit benediccionem et elongabitur ab eo. Et hec est prima consuetudo. Secunda consuetudo est, quod vigilia Nativitatis Domini] vocatur largum sero propter hoc, quia est vigilia illius festi, in quo facta est largitas ingentissima toti mundo. Nam ab inicio eius nunquam celi tam in magna largitate 1 aperti fuerunt isti mundo sicut hoc sancto tempore, velud in matutinis eius canimus dicentes: Hodie per totum mundum melliflui facti sunt celi, quia Deus Pater ex immensissima largitate sua hoc tempore dedit mundo in salutem suum dilectissimum Filium, quo nichil dulcius, 150 155 160 165 170 162 Dilexit...163 eo] Ps 108,18 170 Hodie...171 celi] responsorium, CAO 6859 148 aliquil] alii He] suffunduntur] suffuduntur A ] et] et etiam HP 149 ad ad2...150 vigilant] vigilant ad laudem dyaboli HP stellam] om. HP 150 tasseres] tesseris H 151 fortunium tasserum] fortunam tesserarum HP I sequentis anni] anni sequentis HP 152 ipsi...153 se] se ipsi primo B, primo ipsi HP, se om. HP 153 debilitati...natura] debilitata natura HP 154 ad ortum] usque ad ortum HP 155 postea] postmodum HP 156 dya- bolus] om. HP 157 trahit] ad se trahit HP] sancti] om. HP 158 tasseris] tesserarum HP I cordis] cordis Dominum HP 159 invenerunt...tassere om. HP I tassere] tasseres B 160 magis] plus HP 161 unoquoque) unoquoque eorum HP 163 Et hec] Et om. H ] est... 164 prima] prima est H° 165 consuetudo est] est consuetudo HP ] quod] quia HP 167 in quo in qua B, in om. H 168 nunquam] umquam B 169 aperti fuerunt) fuerunt aperti HP 170 eius] etiam HP 171 Deus Pater] Pater om. HP 172 immensissima] iminentissima B I dedit...174 preciosius] Filium suum dilectissimum, quo nihil dulcius, nihil majus, nihil preciosius in salutem nostram mundo dedit HP 59
Edice, 117-173 B 129ra A 339a aliqui suffunduntur et aliqui non solum ad stellam vespertinam sed eciam ad stellam matutinam ad laudem dyabolo vigilant, illo sacratissimo sero ludentes tasseres, fortunium tasserum tocius sequentis anni probantes. Et cum pulsatur ad matutinas, ubi boni surgunt, ibi ipsi primo se deponunt iam debilitati in natura corporis sui et dormiunt ad ortum solis, et aliqui ludentes per totam noctem sacram postea dormiunt per omnes missas illius solempnissime festivitatis. Et hec omnia dyabolus gaudenter trahit in partem suam. Isti sancti tres reges non ludo tasseris sed desiderio cordis quesiverunt, et ideo verum fortunium invenerunt. Sed illi tassere quanto magis fortunium querunt, tanto magis illud perdunt et infortunium inveniunt, ut in unoquoque impleatur illud Psalmi centessimi octavi: Dilexit malediccionem et veniet ei et noluit benediccionem et elongabitur ab eo. Et hec est prima consuetudo. Secunda consuetudo est, quod vigilia Nativitatis Domini] vocatur largum sero propter hoc, quia est vigilia illius festi, in quo facta est largitas ingentissima toti mundo. Nam ab inicio eius nunquam celi tam in magna largitate 1 aperti fuerunt isti mundo sicut hoc sancto tempore, velud in matutinis eius canimus dicentes: Hodie per totum mundum melliflui facti sunt celi, quia Deus Pater ex immensissima largitate sua hoc tempore dedit mundo in salutem suum dilectissimum Filium, quo nichil dulcius, 150 155 160 165 170 162 Dilexit...163 eo] Ps 108,18 170 Hodie...171 celi] responsorium, CAO 6859 148 aliquil] alii He] suffunduntur] suffuduntur A ] et] et etiam HP 149 ad ad2...150 vigilant] vigilant ad laudem dyaboli HP stellam] om. HP 150 tasseres] tesseris H 151 fortunium tasserum] fortunam tesserarum HP I sequentis anni] anni sequentis HP 152 ipsi...153 se] se ipsi primo B, primo ipsi HP, se om. HP 153 debilitati...natura] debilitata natura HP 154 ad ortum] usque ad ortum HP 155 postea] postmodum HP 156 dya- bolus] om. HP 157 trahit] ad se trahit HP] sancti] om. HP 158 tasseris] tesserarum HP I cordis] cordis Dominum HP 159 invenerunt...tassere om. HP I tassere] tasseres B 160 magis] plus HP 161 unoquoque) unoquoque eorum HP 163 Et hec] Et om. H ] est... 164 prima] prima est H° 165 consuetudo est] est consuetudo HP ] quod] quia HP 167 in quo in qua B, in om. H 168 nunquam] umquam B 169 aperti fuerunt) fuerunt aperti HP 170 eius] etiam HP 171 Deus Pater] Pater om. HP 172 immensissima] iminentissima B I dedit...174 preciosius] Filium suum dilectissimum, quo nihil dulcius, nihil majus, nihil preciosius in salutem nostram mundo dedit HP 59
Strana 60
Largum sero 180 185 190 195 200 nichil maius, nichil preciosius, et in persona sua largitus est nobis totam deitatem, cum ipsum de Virgine nasci dignatus est. Unde sanctus Bernardus super Missus est omelia secunda dicit: Virgini distillantibus celis tota se infudit plenitudo deitatis. Hoc Amos prophetizaverat capitulo ultimo dicens: Erit in die illa, stillabunt montes dulcedinem et omnes colles culti erunt, quia montes, id est sancte persone Trinitatis, stillaverunt dulcedinem, id est deitatem in personam Filii, et omnes colles, id est humiles affectus Virginis Marie, bene culti fuerunt ad suscipiendum eam. Pro hac largitate Ysaias deprecatus est capitulo 45° dicens: Rorate celi desuper et nubes pluant iustum, apperiatur terra et germinet salvatorem, quasi dicat: celi, id est sancte persone Trinitatis, Pater et Fili et Spiritus sancte, rorate, id est opere indiviso mittite desuper, id est unum ex vobis, qui mittendus est, et nubes, id est angeli, pluant, id est per Gabrielem annunccient, iustum, id est Cristum Dominum, et terra, id est Virgo Maria, apperiatur, id est per consensum suscipiendi eum, et germinet, id est in virginitate permanens concipiat et pariat salvatorem tocius mundi. Et non solum Filium suum Pater dedit mundo, sed eciam omnia cum eo, ut sanctus Paulus ad Romanos VIII° dicit: Proprio Filio suo non pepercit Deus, sed pro nobis omnibus tradidit illum, quomodo non eciam omnia cum illo nobis donavit, quia ut Iohannis 30 dicitur: Sic Deus dilexit mundum, ut Filium suum unigenitum daret, ut omnis, qui credit in eum, non pereat, sed habeat vitam eternam. Nam ab eterno natus a Patre temporali nativitate datus est mundo. Ideo in maiori missa 175 176 super...177 secunda] Cf. Le 1,26-27 177 Virgini...178 deitatis] Cf. Bernardus Claraevallensis Homiliae super Missus est', hom. II, par. 7, p. 25 179 Erit...180 erunt] Am 9,13 186 Rorate...187 salvatorem] 1s 45,8 197 Proprio...199 donavit] Rm 8,32 200 Sic...202 eternam] Io 3,16 174 maius] magis B et] om.B persona] parvitate H° 175 ipsum] ipse HP 176 dignatus est] est dignatus HP 178 prophetizaverat] prophetave- rat B, HP 181 id...183 affectus] om. B 182 in] id est H° 183 Marie) Marie que B 187 dicat] diceret HP 188 Trinitatis] Trinitatis scilicet HP Fili] Filius B 189 sancte] sanctus B 190 vobis] vobis supremis B 193 id est] om.B 194 permanens] om B 195 suum] om B 196 mundo] toti mundo B I sed] et B I eo] illo HP I sanctus] om. HP 60
Largum sero 180 185 190 195 200 nichil maius, nichil preciosius, et in persona sua largitus est nobis totam deitatem, cum ipsum de Virgine nasci dignatus est. Unde sanctus Bernardus super Missus est omelia secunda dicit: Virgini distillantibus celis tota se infudit plenitudo deitatis. Hoc Amos prophetizaverat capitulo ultimo dicens: Erit in die illa, stillabunt montes dulcedinem et omnes colles culti erunt, quia montes, id est sancte persone Trinitatis, stillaverunt dulcedinem, id est deitatem in personam Filii, et omnes colles, id est humiles affectus Virginis Marie, bene culti fuerunt ad suscipiendum eam. Pro hac largitate Ysaias deprecatus est capitulo 45° dicens: Rorate celi desuper et nubes pluant iustum, apperiatur terra et germinet salvatorem, quasi dicat: celi, id est sancte persone Trinitatis, Pater et Fili et Spiritus sancte, rorate, id est opere indiviso mittite desuper, id est unum ex vobis, qui mittendus est, et nubes, id est angeli, pluant, id est per Gabrielem annunccient, iustum, id est Cristum Dominum, et terra, id est Virgo Maria, apperiatur, id est per consensum suscipiendi eum, et germinet, id est in virginitate permanens concipiat et pariat salvatorem tocius mundi. Et non solum Filium suum Pater dedit mundo, sed eciam omnia cum eo, ut sanctus Paulus ad Romanos VIII° dicit: Proprio Filio suo non pepercit Deus, sed pro nobis omnibus tradidit illum, quomodo non eciam omnia cum illo nobis donavit, quia ut Iohannis 30 dicitur: Sic Deus dilexit mundum, ut Filium suum unigenitum daret, ut omnis, qui credit in eum, non pereat, sed habeat vitam eternam. Nam ab eterno natus a Patre temporali nativitate datus est mundo. Ideo in maiori missa 175 176 super...177 secunda] Cf. Le 1,26-27 177 Virgini...178 deitatis] Cf. Bernardus Claraevallensis Homiliae super Missus est', hom. II, par. 7, p. 25 179 Erit...180 erunt] Am 9,13 186 Rorate...187 salvatorem] 1s 45,8 197 Proprio...199 donavit] Rm 8,32 200 Sic...202 eternam] Io 3,16 174 maius] magis B et] om.B persona] parvitate H° 175 ipsum] ipse HP 176 dignatus est] est dignatus HP 178 prophetizaverat] prophetave- rat B, HP 181 id...183 affectus] om. B 182 in] id est H° 183 Marie) Marie que B 187 dicat] diceret HP 188 Trinitatis] Trinitatis scilicet HP Fili] Filius B 189 sancte] sanctus B 190 vobis] vobis supremis B 193 id est] om.B 194 permanens] om B 195 suum] om B 196 mundo] toti mundo B I sed] et B I eo] illo HP I sanctus] om. HP 60
Strana 61
Edice, 174-231 B 129rb А 339b huius festivitatis gaudenter canimus: Puer natus est nobis et Filius datus est nobis. Ecce quanta largitas facta est huic mundo in isto festo. Merito ] ergo vigilia eius vocatur hoc nomine largum sero. Unde et fideles et pii cristiani fiunt largi illo sero magis quam alio tempore in reverenciam ac memoriam illius celestis largitatis, quia non est ita I pauper pater familias, qui hoc sero non faciat largam consolacionem sue familie, si non potest plus, saltem lumen maius facit illo sero in sua stuba. Sic pater familias tocius mundi, Deus, ex largitate sua hoc sacro tempore fecit maius quam umquam ante ea lumen familie sue, id est populo huius mundi, tenebras errorum eius lumine vere fidei et gracie habundanter illuminans, ut dixerat Ysaias capitulo 9°. Populus, qui ambulabat in tenebris, vidit lucem magnam. Et in triduo mortis Cristi alteri familie sue, scilicet animabus in inferno et in limbo patrum existentibus, Pater fecit lumen magnum, quando idem Filius eius moriens in cruce et descendens ad eos lumine sue divinitatis illustravit tenebras ipsorum, ut in eadem auctoritate Ysaias dixerat: Habitantibus in regione umbre mortis lux orta est eis. Antiqui honesti homines hac vigilia large apperiebant domos suas usque ad summum, ut quilibet indigens libere intraret et reffeccionem acciperet. Sic Dominus Deus ad plenum apperuit domos suas oracionis, scilicet ecclesias, ut quilibet cristianus confessus et contritus et spiritualem anime reffeccionem, scilicet eukaristiam, et alia 210 215 220 225 205 230 204 Puer...205 nobis] responsorium, CAO 7450; Cf. 1s 9,6 218 Popu- lus...magnam] Is 9,2 224 Habitantibus...225 eis] ibidem 204 festivitatis] festi B 205 est2] om. A 208 et fideles] et om. H fiunt] fuerunt HP 210 non...ita] ita non est B 211 faciat] faceret B] largam consolacionem] largum sero seu largam consolationem HP 212 plus] om. HP 214 hoc] sicut hoc A, B I hoc... fecit] facit hoc sacro tempore HP fecit] facit B 215 populo...216 mundi] hujus mundi populo HP 216 te- nebras] scilicet tenebras B, om. HP] errorum] erroris B, errorem HP] vere] veri A 219 in triduo] in om. HP] alteri] om. B] sue] om. HP] scilicet] id est HP 220 in!...et] om. HP] et] id est B] in2...patrum] patrum in limbo H Pater] per Christum HP 223 ut] et HP 224 dixerat] supra C. cap. dixit H 226 large] larga HP ] apperiebant...227 domos] domos apperie- bant HP 227 suas...summum] om. HP 228 acciperet] reciperet HP] Sic] Sicut HP ] ad...229 plenum] ad plebem HP 229 domos suas] domos suas domos videlicet HP I scilicet] id est B, hoc est HP 230 confessus... contritus] contritus et confessus libere intraret B 231 anime] om. B 61
Edice, 174-231 B 129rb А 339b huius festivitatis gaudenter canimus: Puer natus est nobis et Filius datus est nobis. Ecce quanta largitas facta est huic mundo in isto festo. Merito ] ergo vigilia eius vocatur hoc nomine largum sero. Unde et fideles et pii cristiani fiunt largi illo sero magis quam alio tempore in reverenciam ac memoriam illius celestis largitatis, quia non est ita I pauper pater familias, qui hoc sero non faciat largam consolacionem sue familie, si non potest plus, saltem lumen maius facit illo sero in sua stuba. Sic pater familias tocius mundi, Deus, ex largitate sua hoc sacro tempore fecit maius quam umquam ante ea lumen familie sue, id est populo huius mundi, tenebras errorum eius lumine vere fidei et gracie habundanter illuminans, ut dixerat Ysaias capitulo 9°. Populus, qui ambulabat in tenebris, vidit lucem magnam. Et in triduo mortis Cristi alteri familie sue, scilicet animabus in inferno et in limbo patrum existentibus, Pater fecit lumen magnum, quando idem Filius eius moriens in cruce et descendens ad eos lumine sue divinitatis illustravit tenebras ipsorum, ut in eadem auctoritate Ysaias dixerat: Habitantibus in regione umbre mortis lux orta est eis. Antiqui honesti homines hac vigilia large apperiebant domos suas usque ad summum, ut quilibet indigens libere intraret et reffeccionem acciperet. Sic Dominus Deus ad plenum apperuit domos suas oracionis, scilicet ecclesias, ut quilibet cristianus confessus et contritus et spiritualem anime reffeccionem, scilicet eukaristiam, et alia 210 215 220 225 205 230 204 Puer...205 nobis] responsorium, CAO 7450; Cf. 1s 9,6 218 Popu- lus...magnam] Is 9,2 224 Habitantibus...225 eis] ibidem 204 festivitatis] festi B 205 est2] om. A 208 et fideles] et om. H fiunt] fuerunt HP 210 non...ita] ita non est B 211 faciat] faceret B] largam consolacionem] largum sero seu largam consolationem HP 212 plus] om. HP 214 hoc] sicut hoc A, B I hoc... fecit] facit hoc sacro tempore HP fecit] facit B 215 populo...216 mundi] hujus mundi populo HP 216 te- nebras] scilicet tenebras B, om. HP] errorum] erroris B, errorem HP] vere] veri A 219 in triduo] in om. HP] alteri] om. B] sue] om. HP] scilicet] id est HP 220 in!...et] om. HP] et] id est B] in2...patrum] patrum in limbo H Pater] per Christum HP 223 ut] et HP 224 dixerat] supra C. cap. dixit H 226 large] larga HP ] apperiebant...227 domos] domos apperie- bant HP 227 suas...summum] om. HP 228 acciperet] reciperet HP] Sic] Sicut HP ] ad...229 plenum] ad plebem HP 229 domos suas] domos suas domos videlicet HP I scilicet] id est B, hoc est HP 230 confessus... contritus] contritus et confessus libere intraret B 231 anime] om. B 61
Strana 62
Largum sero 235 240 245 250 255 sacramenta ecclesiastica acciperet, ad que nos Dominus invitat Matthei 22° dicens: Ecce prandium meum paravi, venite ad nupcias. Ymmo antiqui non solum ad homines, sed eciam ad iumenta hac vigilia habuerunt largitatem, quia et iumentis hoc sero magis de pabulo apponebant quam alio tempore, sicut forte et nunc hoc aliqui faciunt. Sic Pater celestis isto sacro tempore, dum bos et asinus starent super feno comedentes, apposuit eis in presepium largum et plenum pabulum tocius mundi, quo omnia nutriuntur, scilicet suum dilectum Filium in humanitate. Quod quidem pabulum gloriosum Abakuk propheta in medio duum animalium consideravit et expavit, ut habetur capitulo 3° secundum translacionem Septuaginta interpretum, quam sequitur officium ecclesiasticum. Si ergo divites reciperent ] hoc sibi in consuetudinem, quod loco illius bovis et asini isto sero assumerent boves et equos et alia iumenta pauperum et in memoriam et reverenciam huius rei, quod Dominus natus tunc temporis coram eis in presepio iacuit, nutrirent penes sua iumenta et in crastino vel post totum festum bene nutrita eis redderent, sine dubio in caritate hoc facientes pro illo reciperent premium celeste, secundum quod Apocalypsis 14° dicitur: Opera enim illorum secuntur illos. Item antiqui honesti sicut hac vigilia habuerunt peras suas apertas, ubicunque divertebantur, ut manus esset paracior pro nummo pauperi, ponebant infra prandium huius vigilie pecuniam super mensam, quam illo sero proposuerant dare pauperibus, ut cum pauper veniret, in facili haberent cicius dare, exponebant omnia preciosa A 340a В 129va 260 233 Ecce...234 nupcias] Mt 22,4 242 Quod...245 interpretum] Cf. LXX Hab 3,2 255 Opera... illos] Apc 14,13 232 Dominus] om. B 235 antiqui] antiqui homines HP 236 quia et] qui ipsis Hr 238 forte...nunc] om. B] faciunt] adhue faciunt Bpisto] hoc HP 239 feno] fenum HP 240 eis] om. HP 242 Quod quidem] Illud quondam H° 243 duum] duorum HP 245 Septuaginta...246 sequitur] 4. quaestio- num, ubi scribitur HP 248 quod] et HP 1 boves...249 equos] equos et boves B, boves et asinos HP 249 et2] vel B] et ] ac B 250 tunc tempo- ris] est et HP 251 nutrirent...252 iumenta] pauperum et sua jumenta nutrirent HPI penes] pane B 252 nutrita] nutrimenta HP 253 redderent] redirent A 254 premium] regnum B 256 peras...257 suas] peras ac divertebantur] diverterentur B 257 bursas B, pecunias suas HP 258 nummo pauperi] munere pauperis HP 259 huius] eiusdem B pecuniam] pecunias H'] mensam] mensas H quam] suam A, quas HP 62
Largum sero 235 240 245 250 255 sacramenta ecclesiastica acciperet, ad que nos Dominus invitat Matthei 22° dicens: Ecce prandium meum paravi, venite ad nupcias. Ymmo antiqui non solum ad homines, sed eciam ad iumenta hac vigilia habuerunt largitatem, quia et iumentis hoc sero magis de pabulo apponebant quam alio tempore, sicut forte et nunc hoc aliqui faciunt. Sic Pater celestis isto sacro tempore, dum bos et asinus starent super feno comedentes, apposuit eis in presepium largum et plenum pabulum tocius mundi, quo omnia nutriuntur, scilicet suum dilectum Filium in humanitate. Quod quidem pabulum gloriosum Abakuk propheta in medio duum animalium consideravit et expavit, ut habetur capitulo 3° secundum translacionem Septuaginta interpretum, quam sequitur officium ecclesiasticum. Si ergo divites reciperent ] hoc sibi in consuetudinem, quod loco illius bovis et asini isto sero assumerent boves et equos et alia iumenta pauperum et in memoriam et reverenciam huius rei, quod Dominus natus tunc temporis coram eis in presepio iacuit, nutrirent penes sua iumenta et in crastino vel post totum festum bene nutrita eis redderent, sine dubio in caritate hoc facientes pro illo reciperent premium celeste, secundum quod Apocalypsis 14° dicitur: Opera enim illorum secuntur illos. Item antiqui honesti sicut hac vigilia habuerunt peras suas apertas, ubicunque divertebantur, ut manus esset paracior pro nummo pauperi, ponebant infra prandium huius vigilie pecuniam super mensam, quam illo sero proposuerant dare pauperibus, ut cum pauper veniret, in facili haberent cicius dare, exponebant omnia preciosa A 340a В 129va 260 233 Ecce...234 nupcias] Mt 22,4 242 Quod...245 interpretum] Cf. LXX Hab 3,2 255 Opera... illos] Apc 14,13 232 Dominus] om. B 235 antiqui] antiqui homines HP 236 quia et] qui ipsis Hr 238 forte...nunc] om. B] faciunt] adhue faciunt Bpisto] hoc HP 239 feno] fenum HP 240 eis] om. HP 242 Quod quidem] Illud quondam H° 243 duum] duorum HP 245 Septuaginta...246 sequitur] 4. quaestio- num, ubi scribitur HP 248 quod] et HP 1 boves...249 equos] equos et boves B, boves et asinos HP 249 et2] vel B] et ] ac B 250 tunc tempo- ris] est et HP 251 nutrirent...252 iumenta] pauperum et sua jumenta nutrirent HPI penes] pane B 252 nutrita] nutrimenta HP 253 redderent] redirent A 254 premium] regnum B 256 peras...257 suas] peras ac divertebantur] diverterentur B 257 bursas B, pecunias suas HP 258 nummo pauperi] munere pauperis HP 259 huius] eiusdem B pecuniam] pecunias H'] mensam] mensas H quam] suam A, quas HP 62
Strana 63
Edice, 232�288 A 340b clenodya ad mensam. Et hec omnia faciebant in bono intellectu et recta fide, non ad superbiam, sed memorantes predictam celestem largitatem et venerantes. Sed heu, dyabolus in hac secunda consuetudine per contrarium habet suam partem in pluribus hominibus. Nam illo sero tenent manum in pera, non propter hoc, ut nummum pauperi excipiant, sed ut in pecuniis misceant, quatenus eis per totum annum sequentem pecunie augeantur, ponunt pecuniam ad mensam non propter hoc, ut eam pauperibus distribuant, sed ut pecuniale fortunium habeant, apperiunt bursas suas hoc die non pauperibus, sed ut tota fortuna intret in bursas eorum. Et sic has et alias multas bonas et laudabiles antiquorum consuetudines pervertunt ad indiscretum et erroneum intellectum et sua mala fide perducunt ad pessimas supersticiones suas, partem Dei convertentes in partem dyaboli, quod bene de eis potest dici illud ad Romanos primo: Mutaverunt gloriam incorruptibilis Dei et veritatem in mendacium, servientes pocius demoni quam Deo, propter quod tradidit illos Deus in reprobum sensum secundum desideria adinveniencium ipsorum. Et hec secunda consuetudo. Tercia consuetudo est, quod in vigilia Nativitatis Domini homines mutuo mittunt sibi largum sero propter hoc, quia est! vigilia illius festi, quo Pater celestis misit magnum et utile largum sero omnibus hominibus huius seculi. Ita magnum misit, I quo iam maius non habuit in 265 270 275 280 285 B 129vb 279 Mutaverunt ...282 ipsorum] Cf. Rm 1,23—25 263 intellectu] sensu et intentione H 264 predictam... venerantes] et venerantes predictam celestem largitatem B, HP 266 hominibus] om. HP 267 tenent] tenet HP 268 nummum pauperi] pauperi nummum B, nimium pauperes HP ] sed] seu He] in... misceant] de pecuniis ministrent sed HP ] misceant] se misceant B 269 sequentem] om. HP I pecunie... 270 augeantur] augeantur pecuniae HP 270 ponunt] ponunt eciam B pecuniam] pecunias HP 271 eam pauperibus] pauperibus eam B, eam om. HP 272 suas] om. B die] sero HP 274 alias multas] multas alias HP bonas...275 antiquorum] om. HP 276 mala...perducunt] maria produ- cunt B ] perducunt] perducuntur HP 277 pessimas...suas] multas super- stitiones et pessimas HP ] in...278 partem] cum parte B 278 quod] quam HP I de...dici] potest dici de eis B, potest dice de illis HP 280 pocius om. HP I quam] quasi HP 282 secundum] et in HP I adinveniencium] adinvencionum B, H° 1 Et...283 consuetudo] om. HP 284 est] om. B 285 mittunt sibi] sibi mittunt HP I propter...286 hoc] ideo HP 286 vigi- lia... festi] festum HP 288 seculi] mundi HP 63
Edice, 232�288 A 340b clenodya ad mensam. Et hec omnia faciebant in bono intellectu et recta fide, non ad superbiam, sed memorantes predictam celestem largitatem et venerantes. Sed heu, dyabolus in hac secunda consuetudine per contrarium habet suam partem in pluribus hominibus. Nam illo sero tenent manum in pera, non propter hoc, ut nummum pauperi excipiant, sed ut in pecuniis misceant, quatenus eis per totum annum sequentem pecunie augeantur, ponunt pecuniam ad mensam non propter hoc, ut eam pauperibus distribuant, sed ut pecuniale fortunium habeant, apperiunt bursas suas hoc die non pauperibus, sed ut tota fortuna intret in bursas eorum. Et sic has et alias multas bonas et laudabiles antiquorum consuetudines pervertunt ad indiscretum et erroneum intellectum et sua mala fide perducunt ad pessimas supersticiones suas, partem Dei convertentes in partem dyaboli, quod bene de eis potest dici illud ad Romanos primo: Mutaverunt gloriam incorruptibilis Dei et veritatem in mendacium, servientes pocius demoni quam Deo, propter quod tradidit illos Deus in reprobum sensum secundum desideria adinveniencium ipsorum. Et hec secunda consuetudo. Tercia consuetudo est, quod in vigilia Nativitatis Domini homines mutuo mittunt sibi largum sero propter hoc, quia est! vigilia illius festi, quo Pater celestis misit magnum et utile largum sero omnibus hominibus huius seculi. Ita magnum misit, I quo iam maius non habuit in 265 270 275 280 285 B 129vb 279 Mutaverunt ...282 ipsorum] Cf. Rm 1,23—25 263 intellectu] sensu et intentione H 264 predictam... venerantes] et venerantes predictam celestem largitatem B, HP 266 hominibus] om. HP 267 tenent] tenet HP 268 nummum pauperi] pauperi nummum B, nimium pauperes HP ] sed] seu He] in... misceant] de pecuniis ministrent sed HP ] misceant] se misceant B 269 sequentem] om. HP I pecunie... 270 augeantur] augeantur pecuniae HP 270 ponunt] ponunt eciam B pecuniam] pecunias HP 271 eam pauperibus] pauperibus eam B, eam om. HP 272 suas] om. B die] sero HP 274 alias multas] multas alias HP bonas...275 antiquorum] om. HP 276 mala...perducunt] maria produ- cunt B ] perducunt] perducuntur HP 277 pessimas...suas] multas super- stitiones et pessimas HP ] in...278 partem] cum parte B 278 quod] quam HP I de...dici] potest dici de eis B, potest dice de illis HP 280 pocius om. HP I quam] quasi HP 282 secundum] et in HP I adinveniencium] adinvencionum B, H° 1 Et...283 consuetudo] om. HP 284 est] om. B 285 mittunt sibi] sibi mittunt HP I propter...286 hoc] ideo HP 286 vigi- lia... festi] festum HP 288 seculi] mundi HP 63
Strana 64
Largum sero 295 300 305 310 toto celo, seilicet suum Filium predilectum, qui cum ipso Patre, Spiritu sancto est eiusdem magnitudinis et excellentissime equalitatis, unus Deus immensus, de quo Asaph in psalmo 76° dixit: Quis Deus magnus sicut Deus noster?, quasi dicat: nullus. Et ita utile misit, quod utilitate eius multum consolati et letificati sunt homines in hoc seculo, sicut in matutinis eiusdem festi in tropho versus Tamquam sponsus canimus, quod Gabriel missus ab arce veniebat, magnam leticiam nuncciabat, quod Cristus venturus alwo matris procreatus, id est divino opere secundum carnem factus, tamquam sponsus procedens de thalamo suo. Et Luce 2° angelus ad pastores dixit: Ewangelizo vobis gaudium magnum, quod erit omni populo, quia natus est nobis hodie salvator mundi. Et in precedenti consuetudine actum est de largitate, que facta est in hoc magno et utili dono, sed in hac consuetudine agitur de missione eius. Sic hec diccio "largum sero" ibi significat tempus vigilie, sed hic significat munus, quod illo tempore mittitur. Sed queris, per quos nunccios hoc benedictum largum sero missum est hominibus? Dico eciam, quod per excellentes nunccios, ut sue excellencie congruebat, missum est, scilicet per Gabrielem archangelum et gloriosam Virginem Mariam. Hii nimirum nunccii in hac legacione bene conscii fuerunt, ut sanctus Hieronymus in sermone de assumpcione eiusdem Virginis dicit, quod semper est angelis congnata virginitas. Nam primo Pater gloriosum illud largum sero per Gabrielem angelum misit digne domicelle Marie in 290 315 292 Quis... Deus-] Ps 76,14 296 missus...298 procreatus] Cf. responso- rium, CAO 6411 299 tamquam...300 suo] Ps 18,6 301 Ewangelizo... 302 salvator] Le 2,10-11 314 semper...315 virginitas] Paschasius Radbertus De assumptione Sanctae Mariae virginis, l. 219 289 suum Filium] Filium suum HP I predilectum] om. HP I ipso] om. HP 290 Spiritu] et Spiritu B ] sancto] om. HP 292 Asaph] David HP 293 quasi dicat] om. HP] Et] Etiam HP 295 versus] versu HP 296 Tam- 1 quam ... canimus] canitur Tanquam sponsus Dominus HP Gabriel] Gabriel angelus B 298 id...299 tamquam] tanquam, id est divino opere secundum carnem factus Psalmi 18. H° 303 precedenti] precedenti enim B 305 Sic...diccio] Sieut est dico HP 307 queris] quereres A 308 mis- sum est] est missum HP 309 eciam quod] quod ecia B 310 excellencie congruebat] congruebat excellentiae HP 311 et] ad A ] Virginem] om. HP 312 conscii] consocii B 313 Hieronymus] Johannes A 314 est...con- Ilargum sero] gnata] angelis congnata est B 315 gloriosum] om. B largum sero quod A 316 angelum] archangelum B. HP 64
Largum sero 295 300 305 310 toto celo, seilicet suum Filium predilectum, qui cum ipso Patre, Spiritu sancto est eiusdem magnitudinis et excellentissime equalitatis, unus Deus immensus, de quo Asaph in psalmo 76° dixit: Quis Deus magnus sicut Deus noster?, quasi dicat: nullus. Et ita utile misit, quod utilitate eius multum consolati et letificati sunt homines in hoc seculo, sicut in matutinis eiusdem festi in tropho versus Tamquam sponsus canimus, quod Gabriel missus ab arce veniebat, magnam leticiam nuncciabat, quod Cristus venturus alwo matris procreatus, id est divino opere secundum carnem factus, tamquam sponsus procedens de thalamo suo. Et Luce 2° angelus ad pastores dixit: Ewangelizo vobis gaudium magnum, quod erit omni populo, quia natus est nobis hodie salvator mundi. Et in precedenti consuetudine actum est de largitate, que facta est in hoc magno et utili dono, sed in hac consuetudine agitur de missione eius. Sic hec diccio "largum sero" ibi significat tempus vigilie, sed hic significat munus, quod illo tempore mittitur. Sed queris, per quos nunccios hoc benedictum largum sero missum est hominibus? Dico eciam, quod per excellentes nunccios, ut sue excellencie congruebat, missum est, scilicet per Gabrielem archangelum et gloriosam Virginem Mariam. Hii nimirum nunccii in hac legacione bene conscii fuerunt, ut sanctus Hieronymus in sermone de assumpcione eiusdem Virginis dicit, quod semper est angelis congnata virginitas. Nam primo Pater gloriosum illud largum sero per Gabrielem angelum misit digne domicelle Marie in 290 315 292 Quis... Deus-] Ps 76,14 296 missus...298 procreatus] Cf. responso- rium, CAO 6411 299 tamquam...300 suo] Ps 18,6 301 Ewangelizo... 302 salvator] Le 2,10-11 314 semper...315 virginitas] Paschasius Radbertus De assumptione Sanctae Mariae virginis, l. 219 289 suum Filium] Filium suum HP I predilectum] om. HP I ipso] om. HP 290 Spiritu] et Spiritu B ] sancto] om. HP 292 Asaph] David HP 293 quasi dicat] om. HP] Et] Etiam HP 295 versus] versu HP 296 Tam- 1 quam ... canimus] canitur Tanquam sponsus Dominus HP Gabriel] Gabriel angelus B 298 id...299 tamquam] tanquam, id est divino opere secundum carnem factus Psalmi 18. H° 303 precedenti] precedenti enim B 305 Sic...diccio] Sieut est dico HP 307 queris] quereres A 308 mis- sum est] est missum HP 309 eciam quod] quod ecia B 310 excellencie congruebat] congruebat excellentiae HP 311 et] ad A ] Virginem] om. HP 312 conscii] consocii B 313 Hieronymus] Johannes A 314 est...con- Ilargum sero] gnata] angelis congnata est B 315 gloriosum] om. B largum sero quod A 316 angelum] archangelum B. HP 64
Strana 65
Edice, 289-345 A 341a B 130ra festo annuncciacionis eius in quadragessima, I quando angelus salutacione premissa: Ave gracia plena, illud porigens sibi dixit: Dominus tecum, quod ipsa per consensum suscepit et concepit tunc, quando ad angelum dixit: Fiat mihi secundum verbum tuum, ut legitur Luce primo: Ibi missus est angelus Gabriel ad Virginem etc. Beata autem Virgo Maria servavit illud largum sero in suo castissimo utero per plenos novem menses, ut dicit sanctus Augustinus in quarto libro De sancta Trinitate. Et tunc, sicut in hoc festo Nativitatis, Maria] a Deo Patre missum hominibus huius mundi presentavit illud, quando eum feliciter cum gaudio genuit in hunc mundum, ut habetur Luce 2°. De hac missione huius laudabilis largi sero sanctus Paulus ad Galatas 4° dicit: At ubi venit plenitudo temporis, misit Deus Filium suum factum ex muliere, factum sub lege, ut eos, qui sub lege erant, redimeret, ut adopcionem filiorum reciperemus. Exponamus nobis, si placet, hanc auctoritatem secundum ordinariam Glozam et Haymonem, ut magis appareat preciositas et utilitas huius magni et excellentis largi sero. Nam plenitudo temporis, ut dicit Gloza, fuit prefinitum tempus post multa tempora peracta, quod Pater voluntate sua prefiniverat, in quo mitteret Filium suum, ut illud Luce 2°. Impleti sunt dies Marie, scilicet prefiniti, ut pareret. Et peperit Filium. Et Haymo dicit, quod hoc idem tempus impletum fuit, quando iam quinque etates mundi totaliter implete erant et sexta inchoabatur. Et non solum tempus, sed eciam promissio Patris in eo impleta est, ut ante promiserat per prophetas 320 325 330 335 340 345 318 Ave...319 tecum] Cf. Le 1,28 321 Fiat...tuum] Le 1,38 322 Ibi... Virginem] Le 1,26�27 324 ut...325 Trinitate] Cf. Augustinus Hipponen- sis De trinitate, lib. IV, c. 5 327 quando...328 mundum] Cf. Le 2,7 331 At...334 reciperemus] Gal 4,4-5 337 Nam...340 suum] Glossa ordinaria ad Gal 4.4, col. 497 340 Impleti...341 Filium] Cf. Le 2,6-7 341 Haymo...344 inchoabatur] Cf. Haymo Halberstatensis In epistolam ad Galatas, PL 117, 685C 345 ante...346 suo] Rin 1.2-3 317 in quadragessima] om. HP 318 angelus] angelus Le cap. I. HP 319 sibi] om. B, HP 321 ut]et A 323 Virgo] om. B 324 castissimo] sacratissimo HP 325 quarto libro] libro IV. HP I De ...Trinitate] De civitate HP 326 sicut] scilicet HP 327 hominibus...mundi] huius mundi hominibus B I presentavit] portavit HP 330 sanctus] sed sanctus HP 334 Exponamus] ut exponamus A 337 excellentis] excellentissimi HP ut] om. HP 339 voluntate sua] sua voluntate HP 340 ut] et HP ] Impleti sunt] sunt om. A 341 Et2]Ut A 343 implete] om B 345 impleta] completa HP] ante] om. HP 65
Edice, 289-345 A 341a B 130ra festo annuncciacionis eius in quadragessima, I quando angelus salutacione premissa: Ave gracia plena, illud porigens sibi dixit: Dominus tecum, quod ipsa per consensum suscepit et concepit tunc, quando ad angelum dixit: Fiat mihi secundum verbum tuum, ut legitur Luce primo: Ibi missus est angelus Gabriel ad Virginem etc. Beata autem Virgo Maria servavit illud largum sero in suo castissimo utero per plenos novem menses, ut dicit sanctus Augustinus in quarto libro De sancta Trinitate. Et tunc, sicut in hoc festo Nativitatis, Maria] a Deo Patre missum hominibus huius mundi presentavit illud, quando eum feliciter cum gaudio genuit in hunc mundum, ut habetur Luce 2°. De hac missione huius laudabilis largi sero sanctus Paulus ad Galatas 4° dicit: At ubi venit plenitudo temporis, misit Deus Filium suum factum ex muliere, factum sub lege, ut eos, qui sub lege erant, redimeret, ut adopcionem filiorum reciperemus. Exponamus nobis, si placet, hanc auctoritatem secundum ordinariam Glozam et Haymonem, ut magis appareat preciositas et utilitas huius magni et excellentis largi sero. Nam plenitudo temporis, ut dicit Gloza, fuit prefinitum tempus post multa tempora peracta, quod Pater voluntate sua prefiniverat, in quo mitteret Filium suum, ut illud Luce 2°. Impleti sunt dies Marie, scilicet prefiniti, ut pareret. Et peperit Filium. Et Haymo dicit, quod hoc idem tempus impletum fuit, quando iam quinque etates mundi totaliter implete erant et sexta inchoabatur. Et non solum tempus, sed eciam promissio Patris in eo impleta est, ut ante promiserat per prophetas 320 325 330 335 340 345 318 Ave...319 tecum] Cf. Le 1,28 321 Fiat...tuum] Le 1,38 322 Ibi... Virginem] Le 1,26�27 324 ut...325 Trinitate] Cf. Augustinus Hipponen- sis De trinitate, lib. IV, c. 5 327 quando...328 mundum] Cf. Le 2,7 331 At...334 reciperemus] Gal 4,4-5 337 Nam...340 suum] Glossa ordinaria ad Gal 4.4, col. 497 340 Impleti...341 Filium] Cf. Le 2,6-7 341 Haymo...344 inchoabatur] Cf. Haymo Halberstatensis In epistolam ad Galatas, PL 117, 685C 345 ante...346 suo] Rin 1.2-3 317 in quadragessima] om. HP 318 angelus] angelus Le cap. I. HP 319 sibi] om. B, HP 321 ut]et A 323 Virgo] om. B 324 castissimo] sacratissimo HP 325 quarto libro] libro IV. HP I De ...Trinitate] De civitate HP 326 sicut] scilicet HP 327 hominibus...mundi] huius mundi hominibus B I presentavit] portavit HP 330 sanctus] sed sanctus HP 334 Exponamus] ut exponamus A 337 excellentis] excellentissimi HP ut] om. HP 339 voluntate sua] sua voluntate HP 340 ut] et HP ] Impleti sunt] sunt om. A 341 Et2]Ut A 343 implete] om B 345 impleta] completa HP] ante] om. HP 65
Strana 66
Largum sero 350 355 360 365 suos in Scripturis sanctis de Filio suo mittendo, ut dicitur ad Romanos primo factum ex muliere. Secundum Glozam nasci proprie est naturaliter ex semine viri seu virtute seminis virilis generari, sicut nos in concepcione nostra nascimur et generamur. Sed Cristus non ex semine viri, sed opere Spiritus sancti conceptus est. Nam secundum Damascenum in 3° libro sentenciarum suarum capitulo 2° et secundum communiorem posicionem Spiritus sanctus corpus Cristi fecit ex castis et purissimis sanguinibus Virginis mulieris. Et ideo hic proprie loquendo non debet dici natum ex muliere sed factum. Et ad Romanos primo non debet dici natus secundum carnem sed factus, super quo Gloza dicit: Possunt homines generare filios, sed non possunt facere eos. Per quod destruitur laycorum prudencia, qui dicunt: „Pater meus fecit me.“ Et ideo secundum sanctum Thomam de Aquino circa tercium librum sentenciarum, distinccione quarta, in exposicione littere, particula quarta: Licet Cristus conceptus et natus possit dici tam ] de Spiritu sancto quam de Virgine Maria, tamen factum ex muliere et factus secundum carnem proprie pertinet ad concepcionem Domini, et natus ex Maria ad nativitatem, qua ex utero Virginis est productus, sicut in Symbolo apostolorum dicitur: Qui conceptus est de Spiritu sancto, natus ex Maria Virgine. Ex hiis ergo patet, quam preciosum est hoc largum sero, quia conceptum est non ex libidinoso coitu viri, sed ex purissimo opere A 341b B 130rb 370 347 Secundum...349 generari] Glossa ordinaria ad Rm 1,3, col. 15-16 351 secundum...355 mulieris] Cf. Ioannes Damascenus Expositio accu- rata fidei orthodoxae, lib. III, c. 2, PG 94, 986B,C 357 non...factis] Cf. Rm 1,3 ] super...359 eos] non inveni; Cf. Petrus Lombardus Sententiae in IV libris distinctae, lib. I11, d. 4, c. 3 361 secundum...369 Virgine] Cf. Thomas Aquinas In quattuor libros sententiarum, lib. III, d. 4, q. 3, a. 2, qc. 2 347 ad...primo] ad Galatas cap. 4. H° 1 Secundum Glozam] quoniam hominem HP 348 seu...350 generamur] nasci HP 349 generari] gene- rati A, generare B I in concepcione] in composicione B 350 Sed...viri] om. HP 351 opere] hic opere HP 352 in...libro] in libro III. HP 355 Virginis mulieris] mulieris Virginis B, HP [ideo] ergo B 357 non... natus] natus non debet dici B I factus] factus, quia apostolus hic loquitur 359 Per] Propter B de concepcione eius et non de nativitate B destruitur] describitur HP 361 tercium...362 librum] librum om. A 362 sentenciarum...quarta] Summae distinctione 5. HP I distinccione quarta] et distinccionem quartam B 364 possit] posset HP 366 pertinet pertinet et refertur B 367 qua] quia HP 370 quia...est2] quod concep- tum HP] est2...371 non] non est B 66
Largum sero 350 355 360 365 suos in Scripturis sanctis de Filio suo mittendo, ut dicitur ad Romanos primo factum ex muliere. Secundum Glozam nasci proprie est naturaliter ex semine viri seu virtute seminis virilis generari, sicut nos in concepcione nostra nascimur et generamur. Sed Cristus non ex semine viri, sed opere Spiritus sancti conceptus est. Nam secundum Damascenum in 3° libro sentenciarum suarum capitulo 2° et secundum communiorem posicionem Spiritus sanctus corpus Cristi fecit ex castis et purissimis sanguinibus Virginis mulieris. Et ideo hic proprie loquendo non debet dici natum ex muliere sed factum. Et ad Romanos primo non debet dici natus secundum carnem sed factus, super quo Gloza dicit: Possunt homines generare filios, sed non possunt facere eos. Per quod destruitur laycorum prudencia, qui dicunt: „Pater meus fecit me.“ Et ideo secundum sanctum Thomam de Aquino circa tercium librum sentenciarum, distinccione quarta, in exposicione littere, particula quarta: Licet Cristus conceptus et natus possit dici tam ] de Spiritu sancto quam de Virgine Maria, tamen factum ex muliere et factus secundum carnem proprie pertinet ad concepcionem Domini, et natus ex Maria ad nativitatem, qua ex utero Virginis est productus, sicut in Symbolo apostolorum dicitur: Qui conceptus est de Spiritu sancto, natus ex Maria Virgine. Ex hiis ergo patet, quam preciosum est hoc largum sero, quia conceptum est non ex libidinoso coitu viri, sed ex purissimo opere A 341b B 130rb 370 347 Secundum...349 generari] Glossa ordinaria ad Rm 1,3, col. 15-16 351 secundum...355 mulieris] Cf. Ioannes Damascenus Expositio accu- rata fidei orthodoxae, lib. III, c. 2, PG 94, 986B,C 357 non...factis] Cf. Rm 1,3 ] super...359 eos] non inveni; Cf. Petrus Lombardus Sententiae in IV libris distinctae, lib. I11, d. 4, c. 3 361 secundum...369 Virgine] Cf. Thomas Aquinas In quattuor libros sententiarum, lib. III, d. 4, q. 3, a. 2, qc. 2 347 ad...primo] ad Galatas cap. 4. H° 1 Secundum Glozam] quoniam hominem HP 348 seu...350 generamur] nasci HP 349 generari] gene- rati A, generare B I in concepcione] in composicione B 350 Sed...viri] om. HP 351 opere] hic opere HP 352 in...libro] in libro III. HP 355 Virginis mulieris] mulieris Virginis B, HP [ideo] ergo B 357 non... natus] natus non debet dici B I factus] factus, quia apostolus hic loquitur 359 Per] Propter B de concepcione eius et non de nativitate B destruitur] describitur HP 361 tercium...362 librum] librum om. A 362 sentenciarum...quarta] Summae distinctione 5. HP I distinccione quarta] et distinccionem quartam B 364 possit] posset HP 366 pertinet pertinet et refertur B 367 qua] quia HP 370 quia...est2] quod concep- tum HP] est2...371 non] non est B 66
Strana 67
Edice, 346-398 A 342a Spiritus sancti, natum est non ex corrupta femina, sed ex intacta virgine. Et dicit ex muliere, nam mulier duobus modis in Scriptura intelligitur, scilicet corrupcione virginitatis, et sic mater Dei non dicitur mulier, secundo natura sexus, et sic mater Cristi dicitur mulier, quia est feminei sexus et non masculi; et hoc intellectu Dominus Iohannis 2° ad eam dixit: Quid michi et tibi, mulier, et de Ewa Genesis 2° dicitur, quod Dominus edificavit costam Ade in mulierem; et notum est, quod Ewa adhuc erat virgo, quando formata est, et quando 3° capitulo dictum est mulier decepit me. Eodem sensu dicitur hic factum sub lege, quia opere Spiritus sancti factus tempore et in statu legis Moysi, quod patet, quia secundum legem octava die circumcisus est et quadragessima die cum oblacione legali in templum presentatus, ut habetur Luce 2°. Et factus est sub lege, ut eos homines, qui sub lege, id est sub gravi onere legis Mosayce erant, redimeret, id est exemplis suis, factis et predicacionibus educeret in legem gracie, cuius iugum suave est et onus leve, ut in ea in baptismo fidem Cristi accipientes adopcionem filiorum Dei reciperent, ut lohannis primo dicitur: Quotquot susceperunt Cristum, dedit ] eis potestatem filios Dei fieri, hiis, qui credunt in nomine eius. Ecce quam magna est utilitas nostra de hoc precioso largo sero. Misit ipsum Pater ad incarnandum pie, ut caro et frater noster esset et ut nos sibi per eum in filios 375 380 385 390 395 379 Quid...mulier] lo 2,4 380 Dominus ...mulierem] Cf. Gn 2,22 382 mulier...me] Cf. Gn 3,12 385 secundum...387 presentatus] Cf. Le 2,21�24 390 iugum...391 leve] Cf. Mt 11,30 393 Quotquot...395 eins] lo 1,12 372 est non] non est B 376 secundo] et A, secundo ex HP 377 mater Cristi] om. HP ] feminei] feminini B, foemineus HP 378 masculi] mascu- linus HP 1 ad...379 dixit] dicit ad eam H° 379 mulier] mulier et alibi: cap. 19. Ecce filius tuus! H° 381 et] secundo B I notum est] vocata est Virago H I Ewa...virgo] tune adhuc Eva virgo erat HP I formata...382 est'] est formata HP 382 30 capitulo] capitulo 3. Hè 383 sensu] similiter B I hic] hoc HP I quia] om. B 384 factus...statu] factum est adinstar tempore HP I factus...legis] factus est tempore legis B 386 cum obla- cione] oblatione HP 387 est] om. B 389 factis] sanctis HP 390 educe- ret] ediceret B, edoceret HP 391 leve] leve Matthei 11" B ] in2... fidem] baptizando per fidem HP 392 accipientes] om HP 393 Iohannis... dicitur] dicitur loannis primo B 396 magna est] est magna HP 397 caro- I in...399 ...398 noster] frater et caro nostra B 398 sibi] jugiter HP adoptaret] adoptaret filios B 67
Edice, 346-398 A 342a Spiritus sancti, natum est non ex corrupta femina, sed ex intacta virgine. Et dicit ex muliere, nam mulier duobus modis in Scriptura intelligitur, scilicet corrupcione virginitatis, et sic mater Dei non dicitur mulier, secundo natura sexus, et sic mater Cristi dicitur mulier, quia est feminei sexus et non masculi; et hoc intellectu Dominus Iohannis 2° ad eam dixit: Quid michi et tibi, mulier, et de Ewa Genesis 2° dicitur, quod Dominus edificavit costam Ade in mulierem; et notum est, quod Ewa adhuc erat virgo, quando formata est, et quando 3° capitulo dictum est mulier decepit me. Eodem sensu dicitur hic factum sub lege, quia opere Spiritus sancti factus tempore et in statu legis Moysi, quod patet, quia secundum legem octava die circumcisus est et quadragessima die cum oblacione legali in templum presentatus, ut habetur Luce 2°. Et factus est sub lege, ut eos homines, qui sub lege, id est sub gravi onere legis Mosayce erant, redimeret, id est exemplis suis, factis et predicacionibus educeret in legem gracie, cuius iugum suave est et onus leve, ut in ea in baptismo fidem Cristi accipientes adopcionem filiorum Dei reciperent, ut lohannis primo dicitur: Quotquot susceperunt Cristum, dedit ] eis potestatem filios Dei fieri, hiis, qui credunt in nomine eius. Ecce quam magna est utilitas nostra de hoc precioso largo sero. Misit ipsum Pater ad incarnandum pie, ut caro et frater noster esset et ut nos sibi per eum in filios 375 380 385 390 395 379 Quid...mulier] lo 2,4 380 Dominus ...mulierem] Cf. Gn 2,22 382 mulier...me] Cf. Gn 3,12 385 secundum...387 presentatus] Cf. Le 2,21�24 390 iugum...391 leve] Cf. Mt 11,30 393 Quotquot...395 eins] lo 1,12 372 est non] non est B 376 secundo] et A, secundo ex HP 377 mater Cristi] om. HP ] feminei] feminini B, foemineus HP 378 masculi] mascu- linus HP 1 ad...379 dixit] dicit ad eam H° 379 mulier] mulier et alibi: cap. 19. Ecce filius tuus! H° 381 et] secundo B I notum est] vocata est Virago H I Ewa...virgo] tune adhuc Eva virgo erat HP I formata...382 est'] est formata HP 382 30 capitulo] capitulo 3. Hè 383 sensu] similiter B I hic] hoc HP I quia] om. B 384 factus...statu] factum est adinstar tempore HP I factus...legis] factus est tempore legis B 386 cum obla- cione] oblatione HP 387 est] om. B 389 factis] sanctis HP 390 educe- ret] ediceret B, edoceret HP 391 leve] leve Matthei 11" B ] in2... fidem] baptizando per fidem HP 392 accipientes] om HP 393 Iohannis... dicitur] dicitur loannis primo B 396 magna est] est magna HP 397 caro- I in...399 ...398 noster] frater et caro nostra B 398 sibi] jugiter HP adoptaret] adoptaret filios B 67
Strana 68
Largum sero 405 410 415 420 adoptaret ad eternas divicias gracie et glorie sue celestis et ut ipse tam excellentissimus, qui prius fuit unigenitus Filius Dei carens fratribus, esset in nobis primogenitus in multis fratribus, ut dicitur ad Romanos VIII°. Est enim nunc et semper unigenitus Filius Dei naturalis et primogenitus habens nos posteriores fratres adoptivos, ut ipse per David Psalmo 21° de nobis dignatus est ad Patrem dicere: Narra bo nomen tuum fratribus meis. Inde ergo homines in memoriam et in reverenciam huius celestis missionis hoc sero mittunt sibi largum sero, scilicet res iocundas et delicatas et precipue odoriferas inter duas pulchras scutellas. Sic Pater celestis misit nobis largum sero iocundum, delicatum et valde odoriferum, scilicet Filium suum, cuius odor bone fame et laudabilis vite disgressus est per universum mundum, ymmo suos suo odore redolere facit undique, sicut sanctus Paulus secunda ad Corinthios 2° dixit: Cristi bonus odor sumus. Et misit illud inter duas pulchras scutellas, id est in pulcherrima humanitate, que habet duas pulchras partes, scilicet animam racionalem mundissimam et carnem humanam castissimam, ut dicit Damascenus in 3° libro capitulo 2°, et beatus Hieronymus in epistula ad Damasum papam dicit sic: Confitemur unam Filii esse personam, ut dicamus duas perfectas et integras substancias, id est divinitatis et humanitatis, que ex anima continetur et corpore. Hoc Hieronymus. B 130va 400 401 esset...402 fratribus] Cf. Rm 8,29 406 Narrabo...meis] Ps 21,23 415 Cristi...sumus] Cf. Il Cor 2,15 419 ut...Damascenus] Cf. Ioannes Damascenus Expositio accurata fidei orthodoxae, lib. III, c. 2, PG 94, 986B 987A 421 Confitemur...424 corpore] Cf. Libellus fidei Pelagii, c. 4, PL 45, 1717 400 tam excellentissimus] om. H° 401 Filius] Filii A 402 ut dicitur] om. HP 403 nunc] et nunc B 404 posteriores] posteros A 405 ad...406 dicere] dicere ad Patrem B 407 in!...reverenciam] ad memoriam et reve- renciam B] in reverenciam] in om. HP 408 sibi] illis HP 410 scutellas] scultellas A I Sic] Sicud B, Sicut HP 411 iocundum] iucundum et HP 413 disgressus est] est om. HP suos] om. B 414 redolere... undique] undique redolere facit B, H° 415 Cristi...odor] odor bonus A 416 duas pulchras] pulcras duas B 1 scutellas] scultellas A 417 pulchras partes] pulcherrimas seutellas HP 418 et...419 castissimam] om. A 420 ad Damasum] ad Damasium A 421 dicit sic] sic dicit B, dicit HP 422 per- fectas...substancias] et perfectas substantias et integras HP scilicet B 423 continetur] continentur B id est] 68
Largum sero 405 410 415 420 adoptaret ad eternas divicias gracie et glorie sue celestis et ut ipse tam excellentissimus, qui prius fuit unigenitus Filius Dei carens fratribus, esset in nobis primogenitus in multis fratribus, ut dicitur ad Romanos VIII°. Est enim nunc et semper unigenitus Filius Dei naturalis et primogenitus habens nos posteriores fratres adoptivos, ut ipse per David Psalmo 21° de nobis dignatus est ad Patrem dicere: Narra bo nomen tuum fratribus meis. Inde ergo homines in memoriam et in reverenciam huius celestis missionis hoc sero mittunt sibi largum sero, scilicet res iocundas et delicatas et precipue odoriferas inter duas pulchras scutellas. Sic Pater celestis misit nobis largum sero iocundum, delicatum et valde odoriferum, scilicet Filium suum, cuius odor bone fame et laudabilis vite disgressus est per universum mundum, ymmo suos suo odore redolere facit undique, sicut sanctus Paulus secunda ad Corinthios 2° dixit: Cristi bonus odor sumus. Et misit illud inter duas pulchras scutellas, id est in pulcherrima humanitate, que habet duas pulchras partes, scilicet animam racionalem mundissimam et carnem humanam castissimam, ut dicit Damascenus in 3° libro capitulo 2°, et beatus Hieronymus in epistula ad Damasum papam dicit sic: Confitemur unam Filii esse personam, ut dicamus duas perfectas et integras substancias, id est divinitatis et humanitatis, que ex anima continetur et corpore. Hoc Hieronymus. B 130va 400 401 esset...402 fratribus] Cf. Rm 8,29 406 Narrabo...meis] Ps 21,23 415 Cristi...sumus] Cf. Il Cor 2,15 419 ut...Damascenus] Cf. Ioannes Damascenus Expositio accurata fidei orthodoxae, lib. III, c. 2, PG 94, 986B 987A 421 Confitemur...424 corpore] Cf. Libellus fidei Pelagii, c. 4, PL 45, 1717 400 tam excellentissimus] om. H° 401 Filius] Filii A 402 ut dicitur] om. HP 403 nunc] et nunc B 404 posteriores] posteros A 405 ad...406 dicere] dicere ad Patrem B 407 in!...reverenciam] ad memoriam et reve- renciam B] in reverenciam] in om. HP 408 sibi] illis HP 410 scutellas] scultellas A I Sic] Sicud B, Sicut HP 411 iocundum] iucundum et HP 413 disgressus est] est om. HP suos] om. B 414 redolere... undique] undique redolere facit B, H° 415 Cristi...odor] odor bonus A 416 duas pulchras] pulcras duas B 1 scutellas] scultellas A 417 pulchras partes] pulcherrimas seutellas HP 418 et...419 castissimam] om. A 420 ad Damasum] ad Damasium A 421 dicit sic] sic dicit B, dicit HP 422 per- fectas...substancias] et perfectas substantias et integras HP scilicet B 423 continetur] continentur B id est] 68
Strana 69
Edice, 399—454 A 342b B 130vb Est autem circa hoc mos hominibus, quod suscipientes missum sibi largum sero regraciantur mitentibus et nunccios remunerant afferentes illud et mittentibus remitunt aliud largum sero per alios nunccios suos. Sic et nos non simus ita rusticani, ut idem omitamus, sed ex toto corde infinitas graciarum acciones Patri celesti agamus pro tanto largo sero. Remuneremus istos nunccios, beatam Mariam et sanctum Gabrielem, nostris dignis laudibus, qui nobis istud largum sero attulerunt, et remitamus Patri celesti bona opera per alios sanctos angelos nostros, qui] continue vota nostra, oblaciones et bonas acciones perferunt in conspectu divine maiestatis eius, ut in canone misse clausula nona deprecamur, sicut eciam angelus Raphael ad Tobiam capitulo 12° dixit: Quando orabas cum lacrimis et sepelliebas mortuos, ego obtuli oracionem tuam Domino. Est eciam consuetudo, quod nunceii presentantes largum sero exprimunt nomina mitencium dicentes: „Petrus vel Iohannes mittit vobis largum sero.“ Sic eciam Dominus lesus se ipsum pro largo sero per sanctos apostolos suos misit in mundum universum Matthei 16°, ut predicacione omnibus gentibus innotescerent nomen eius, sicut ad Ananiam de sancto Paulo Actuum apostolorum 9° dixerat: Vas eleccionis michi est iste, ut portet nomen meum coram gentibus et regibus et filiis Israel. In hac tercia consuetudine dyabolus habet suam porcionem, quia quidam mittunt hoc die largum sero non in memoriam celestis missionis, sed ut sint per totum annum sequentem fortunati. Nam et fatentur, quod, qui isto sero non munerat alios, priusquam annus finietur, 430 435 440 445 450 425 439 Quando...440 Domino] Cf. Tb 12,12 443 Sic...445 universum] Cf. Mt 28,19�20 447 Vas...449 Israel] Cf. Act 9,15 425 quod] ut HP 426 missum sibi] sibi missum B ] regraciantur] regrati- entus HP 427 nunccios...428 mittentibus] om H I illud] om. A 428 nunccios...429 suos] suos om. HP 429 Sic] Sed HP ] omitamus] re- mittamus B 430 sed] scilicet B 431 Remuneremus] et remuneramus B nunceios] sanctos nunccios B 432 beatam] videlicet beatam HP Mariam] Virginem Mariam B 434 sanctos...435 angelos] nuntios, scilicet perfectos angelos HP 436 perferunt] proferunt HP ] divine...437 eius] Domini HP 437 clausula nona] habet clausula, qua HP 1 nona] continue B 442 Petrus...mittit] Petrus vel loannes Dlapka mittunt HP mittit vobis] mittunt tibi vel vobis B 444 suos] om B 445 predicacione praedicatione corum HPI gentibus] om. HP 446 innotescerent] innotesce- ret B. HP 451 quia] om. HP 452 ut...453 fortunati] ut per totum annum fortunari possent B 454 munerat] muneraverit HP] finietur] finiretur HP 69
Edice, 399—454 A 342b B 130vb Est autem circa hoc mos hominibus, quod suscipientes missum sibi largum sero regraciantur mitentibus et nunccios remunerant afferentes illud et mittentibus remitunt aliud largum sero per alios nunccios suos. Sic et nos non simus ita rusticani, ut idem omitamus, sed ex toto corde infinitas graciarum acciones Patri celesti agamus pro tanto largo sero. Remuneremus istos nunccios, beatam Mariam et sanctum Gabrielem, nostris dignis laudibus, qui nobis istud largum sero attulerunt, et remitamus Patri celesti bona opera per alios sanctos angelos nostros, qui] continue vota nostra, oblaciones et bonas acciones perferunt in conspectu divine maiestatis eius, ut in canone misse clausula nona deprecamur, sicut eciam angelus Raphael ad Tobiam capitulo 12° dixit: Quando orabas cum lacrimis et sepelliebas mortuos, ego obtuli oracionem tuam Domino. Est eciam consuetudo, quod nunceii presentantes largum sero exprimunt nomina mitencium dicentes: „Petrus vel Iohannes mittit vobis largum sero.“ Sic eciam Dominus lesus se ipsum pro largo sero per sanctos apostolos suos misit in mundum universum Matthei 16°, ut predicacione omnibus gentibus innotescerent nomen eius, sicut ad Ananiam de sancto Paulo Actuum apostolorum 9° dixerat: Vas eleccionis michi est iste, ut portet nomen meum coram gentibus et regibus et filiis Israel. In hac tercia consuetudine dyabolus habet suam porcionem, quia quidam mittunt hoc die largum sero non in memoriam celestis missionis, sed ut sint per totum annum sequentem fortunati. Nam et fatentur, quod, qui isto sero non munerat alios, priusquam annus finietur, 430 435 440 445 450 425 439 Quando...440 Domino] Cf. Tb 12,12 443 Sic...445 universum] Cf. Mt 28,19�20 447 Vas...449 Israel] Cf. Act 9,15 425 quod] ut HP 426 missum sibi] sibi missum B ] regraciantur] regrati- entus HP 427 nunccios...428 mittentibus] om H I illud] om. A 428 nunccios...429 suos] suos om. HP 429 Sic] Sed HP ] omitamus] re- mittamus B 430 sed] scilicet B 431 Remuneremus] et remuneramus B nunceios] sanctos nunccios B 432 beatam] videlicet beatam HP Mariam] Virginem Mariam B 434 sanctos...435 angelos] nuntios, scilicet perfectos angelos HP 436 perferunt] proferunt HP ] divine...437 eius] Domini HP 437 clausula nona] habet clausula, qua HP 1 nona] continue B 442 Petrus...mittit] Petrus vel loannes Dlapka mittunt HP mittit vobis] mittunt tibi vel vobis B 444 suos] om B 445 predicacione praedicatione corum HPI gentibus] om. HP 446 innotescerent] innotesce- ret B. HP 451 quia] om. HP 452 ut...453 fortunati] ut per totum annum fortunari possent B 454 munerat] muneraverit HP] finietur] finiretur HP 69
Strana 70
Largum sero 460 465 470 475 480 miser efficietur. Et e converso illi, quibus hoc sero aliquid denegatur, prophetizant, sed non ex Deo, dicentes deneganti: „Miser efficieris isto anno, quia non muneras isto sero.“ Ymmo magis asserunt, quod, qui isto sero aliquid coacte dat, erit infortunatus toto anno sequenti et ideo nolunt, quod in hoc festo de debitis moneantur, ne sint infortunati, intelligentes in monicione et solucione debitorum quandam coaccionem. Sed hec et similes intenciones eorum procedunt ex intellectu ipsorum erroneo et si quibus taliter, ut credunt, eveniat, hoc non fit secundum causam naturalem earundem accionum suarum, sed ex oculta et latenti demonis decepcione et procuracione, ut eos dividat in fide recta et confirmet in fide mala. Et ista ipsi dyabolo pro grato largo sero mittunt et in partem eius dirigunt. De hac dyabolica decepcione beatus Augustinus I in 2° libro De doctrina cristiana plurima dicit. Et hec est tercia consuetudo. Quarta consuetudo est, quod in vigilia Nativitatis Domini utuntur fideles magno albo pane, scilicet in magnis cuneis aut tortis propter hoc, quia est vigilia illius festi, qua natus et datus est nobis in Bethlehem, id est in domo panis, magnus albus panis celestis, scilicet Dominus noster lesus Cristus, sicut ipse de se Iohannis 6° dicit: Ego sum panis vivus, qui de celo descendi. Dominus noster est magnus panis, quod multum patet ex hoc, quod est panis magnorum, scilicet angelorum Psalmo 77° et filiorum Dei Matthei 15°, sicut ipsemet de se, quasi voce de excelso, ad sanctum Augustinum 7° Libro confessionum capitulo 10° dicit: Cibus sum grandium: cresce et A 343a B 131ra 455 469 De...471 dicit] Cf. Augustinus Hipponensis De doctrina christiana, lib. II, c. 23 477 Ego...478 descendi] Io 6,51 479 panis?...480 ange- lorum] Cf. Ps 77,25 480 filiorum Dei] Cf. Mt 15,26 483 Cibus...485 me] Augustinus Hipponensis Confessionum libri tredecim. lib. VIl. c. 10 455 miser efficietur] efficietur miser HP] illi] om. HP 459 coacte dat] dat coacte HP 460 quod...hoc] ut isto HP 1 moneantur] non moneantur B ne ...461 sint] ut HP 461 intelligentes] om. HP 462 quandam] per Iquandam coaccionem] quasi in coactione evadant HP quandam B 463 eorum] om. HP ] ipsorum] eorum HP 464 eveniat] eveniant A ] fit] est B 465 earundem] eorundem B I accionum suarum] occasionum HP 466 ex oculta] ex om. HPI latenti] laetanti HP 468 fide] om. HP I grato] om. HP 469 eins] ipsius HP] dirigunt] derivant B, deviant HP 471 Et... consuetudo] om. HP 474 aut] ac HP I propter hoc] ideo HP I illius] om. H° 475 qua] quo B. H° 477 sicut] sic HP 478 est...479 magnus] magnus est HF 480 scilicet] id est HP 481 voce...482 excelso] voce excelsa HP 483 dicit] dixit HP 70
Largum sero 460 465 470 475 480 miser efficietur. Et e converso illi, quibus hoc sero aliquid denegatur, prophetizant, sed non ex Deo, dicentes deneganti: „Miser efficieris isto anno, quia non muneras isto sero.“ Ymmo magis asserunt, quod, qui isto sero aliquid coacte dat, erit infortunatus toto anno sequenti et ideo nolunt, quod in hoc festo de debitis moneantur, ne sint infortunati, intelligentes in monicione et solucione debitorum quandam coaccionem. Sed hec et similes intenciones eorum procedunt ex intellectu ipsorum erroneo et si quibus taliter, ut credunt, eveniat, hoc non fit secundum causam naturalem earundem accionum suarum, sed ex oculta et latenti demonis decepcione et procuracione, ut eos dividat in fide recta et confirmet in fide mala. Et ista ipsi dyabolo pro grato largo sero mittunt et in partem eius dirigunt. De hac dyabolica decepcione beatus Augustinus I in 2° libro De doctrina cristiana plurima dicit. Et hec est tercia consuetudo. Quarta consuetudo est, quod in vigilia Nativitatis Domini utuntur fideles magno albo pane, scilicet in magnis cuneis aut tortis propter hoc, quia est vigilia illius festi, qua natus et datus est nobis in Bethlehem, id est in domo panis, magnus albus panis celestis, scilicet Dominus noster lesus Cristus, sicut ipse de se Iohannis 6° dicit: Ego sum panis vivus, qui de celo descendi. Dominus noster est magnus panis, quod multum patet ex hoc, quod est panis magnorum, scilicet angelorum Psalmo 77° et filiorum Dei Matthei 15°, sicut ipsemet de se, quasi voce de excelso, ad sanctum Augustinum 7° Libro confessionum capitulo 10° dicit: Cibus sum grandium: cresce et A 343a B 131ra 455 469 De...471 dicit] Cf. Augustinus Hipponensis De doctrina christiana, lib. II, c. 23 477 Ego...478 descendi] Io 6,51 479 panis?...480 ange- lorum] Cf. Ps 77,25 480 filiorum Dei] Cf. Mt 15,26 483 Cibus...485 me] Augustinus Hipponensis Confessionum libri tredecim. lib. VIl. c. 10 455 miser efficietur] efficietur miser HP] illi] om. HP 459 coacte dat] dat coacte HP 460 quod...hoc] ut isto HP 1 moneantur] non moneantur B ne ...461 sint] ut HP 461 intelligentes] om. HP 462 quandam] per Iquandam coaccionem] quasi in coactione evadant HP quandam B 463 eorum] om. HP ] ipsorum] eorum HP 464 eveniat] eveniant A ] fit] est B 465 earundem] eorundem B I accionum suarum] occasionum HP 466 ex oculta] ex om. HPI latenti] laetanti HP 468 fide] om. HP I grato] om. HP 469 eins] ipsius HP] dirigunt] derivant B, deviant HP 471 Et... consuetudo] om. HP 474 aut] ac HP I propter hoc] ideo HP I illius] om. H° 475 qua] quo B. H° 477 sicut] sic HP 478 est...479 magnus] magnus est HF 480 scilicet] id est HP 481 voce...482 excelso] voce excelsa HP 483 dicit] dixit HP 70
Strana 71
Edice, 455-512 A 343b manducabis me, nec tu me in te mutabis sicut cibum carnis tue, sed tu mutaberis in me, quasi diceret: „Augustine, non sum cibus parvulorum sed robustorum, igitur cresce fide et desiderio in magnum et manducabis me, cibum magnum, in tuam utilitatem magnam, quia non tu me per digescionem naturalem ut carnem comestam mutabis in corpus tuum, sed tu per graciam et devocionem anime tue mutaberis in meam conformitatem." Dominus noster ita est magnus panis, quod se ipso sufficit ad nutrimentum omnibus, qui sunt in celo, in terra et in purgatorio. Nam sanctos in celo nutrit sua delicata visione, fideles in terra digna sacramentali sumpcione, animas in purgatorio sui in sacramento pia oblacione. In cuius signum sacerdos hostiam sacram in tres partes frangit supra calicem in missa: unam offerens ad gloriam sanctorum, aliam ad graciam vivorum, terciam ad suffragium fidelium defunctorum, omnibus in vitam eternam, ut ipsemet panis, Dominus noster, de se lohannis 6° dixit: Ego sum panis vite, si quis manducaverit ex ipso, non morietur. Est ita magnus panis iste, quod sufficiet electis suis in eternum ad vitam, de quo ibidem Iohannis 6° dixit: Operamini cibum, qui permanet in vitam eternam, qui manducat hunc panem, vivet in eternum. Est eciam iste panis tante magnitudinis et virtutis,! quod originaliter procedit ab ipso omnis panis materialis, sufficientissime totum mundum nutriens corporaliter. In cuius signum in manibus huius spiritualis panis augebatur ille materialis panis in tanta habundancia, quod ex quinque panibus materialibus et duobus piscibus saturata sunt quinque 490 495 500 505 510 485 502 Ego...vite] lo 6,35 1 si...503 morietur] lo 6,50 505 Operamini... eternam] Cf. Io 6,27 506 qui...etemum] Cf. 1o 6,51 511 ex...514 impleti] Cf. lo 6,9-13 486 robustorum] adultorum vel robustorum HP ] fide] in fide HP 488 in- ...magnam] in magnam voluntatem tuam B / per...489 digescionem] per digescionem tuam B 490 corpus] cor HP ] tue] meae HP 492 ita est] est ita B, HP ] quod] qui HP 493 ad nutrimentum] ad nutriendum B, HP I in terra] et in terra B, HP 495 sumpcione] suscepcione B 496 sui in] in sui B] in sacramento] aut sacramenti HP 498 supra] super HP 500 fidelium] om. HP 501 ipsemet panis] ipse HP I Dominus noster] Dominus HP ] de se] de se ipso HP I lohannis...502 dixit] dicit Joannis 6. HP 502 vite... 503 panis] om. H" 503 sufficiet] sufficit HP 504 ad...505 eternam] om. HP 505 eternam] eternam et iterum B 507 iste panis] panis iste HP 508 procedit...ipso] ab ipso procedit B] materialis] materialis authore HP 510 augebatur...511 panis] om. HP 511 habundancia] habundancia fuit H° 512 saturata sunt] saturati sunt A, B, HP 71
Edice, 455-512 A 343b manducabis me, nec tu me in te mutabis sicut cibum carnis tue, sed tu mutaberis in me, quasi diceret: „Augustine, non sum cibus parvulorum sed robustorum, igitur cresce fide et desiderio in magnum et manducabis me, cibum magnum, in tuam utilitatem magnam, quia non tu me per digescionem naturalem ut carnem comestam mutabis in corpus tuum, sed tu per graciam et devocionem anime tue mutaberis in meam conformitatem." Dominus noster ita est magnus panis, quod se ipso sufficit ad nutrimentum omnibus, qui sunt in celo, in terra et in purgatorio. Nam sanctos in celo nutrit sua delicata visione, fideles in terra digna sacramentali sumpcione, animas in purgatorio sui in sacramento pia oblacione. In cuius signum sacerdos hostiam sacram in tres partes frangit supra calicem in missa: unam offerens ad gloriam sanctorum, aliam ad graciam vivorum, terciam ad suffragium fidelium defunctorum, omnibus in vitam eternam, ut ipsemet panis, Dominus noster, de se lohannis 6° dixit: Ego sum panis vite, si quis manducaverit ex ipso, non morietur. Est ita magnus panis iste, quod sufficiet electis suis in eternum ad vitam, de quo ibidem Iohannis 6° dixit: Operamini cibum, qui permanet in vitam eternam, qui manducat hunc panem, vivet in eternum. Est eciam iste panis tante magnitudinis et virtutis,! quod originaliter procedit ab ipso omnis panis materialis, sufficientissime totum mundum nutriens corporaliter. In cuius signum in manibus huius spiritualis panis augebatur ille materialis panis in tanta habundancia, quod ex quinque panibus materialibus et duobus piscibus saturata sunt quinque 490 495 500 505 510 485 502 Ego...vite] lo 6,35 1 si...503 morietur] lo 6,50 505 Operamini... eternam] Cf. Io 6,27 506 qui...etemum] Cf. 1o 6,51 511 ex...514 impleti] Cf. lo 6,9-13 486 robustorum] adultorum vel robustorum HP ] fide] in fide HP 488 in- ...magnam] in magnam voluntatem tuam B / per...489 digescionem] per digescionem tuam B 490 corpus] cor HP ] tue] meae HP 492 ita est] est ita B, HP ] quod] qui HP 493 ad nutrimentum] ad nutriendum B, HP I in terra] et in terra B, HP 495 sumpcione] suscepcione B 496 sui in] in sui B] in sacramento] aut sacramenti HP 498 supra] super HP 500 fidelium] om. HP 501 ipsemet panis] ipse HP I Dominus noster] Dominus HP ] de se] de se ipso HP I lohannis...502 dixit] dicit Joannis 6. HP 502 vite... 503 panis] om. H" 503 sufficiet] sufficit HP 504 ad...505 eternam] om. HP 505 eternam] eternam et iterum B 507 iste panis] panis iste HP 508 procedit...ipso] ab ipso procedit B] materialis] materialis authore HP 510 augebatur...511 panis] om. HP 511 habundancia] habundancia fuit H° 512 saturata sunt] saturati sunt A, B, HP 71
Strana 72
Largum sero 520 525 530 535 milia hominum et duodecim cophini de fragmentis, que hiis superfuerant, sunt impleti, ut ibidem Iohannis 6° legitur. Est igitur iste panis dominus potens et dominus virtutum. In Psalmo 146° de ipso dicitur: Magnus Dominus noster et magna virtus ] eius. Et sic patet, quod Dominus noster est magnus panis et admirabilis nimis. Dominus non est, nec unquam fuit niger panis ex parte peccati, quia ipsum nunquam denigravit aliquod peccatum, neque enim conceptus est et natus in originali peccato, ut de ipso angelus ad Mariam Luce 1° dixit: Quod ex te nascetur sanctum, vocabitur Filius Dei, neque postea aliquo peccato actuali, quantumcumque minimo mortali vel veniali, aut qua pia fraude est inquinatus, ut de ipso sanctus Petrus, qui cum eo continue conversatus est, prima canonica sua capitulo 2° dicit: Qui peccatum non fecit, nec inventus est dolus in ore eius. Et non solum suus, sed eciam extraneus, scilicet Pylatus, iudex suus, qui eum iudicavit, de ipso Iohannis 19° dixit: Ego in eo nullam causam invenio, secundum quod sanctus Paulus prima ad Tymotheum capitulo 3° dicit: Oportet autem illum testimonium habere bonum et ab hiis, qui foris sunt. Ymmo non solum actu, sed eciam potencia nullum peccatum potuit eum inquinare, quia non tantum homo erat, sed eciam verus Deus, quem peccatum maculare non potest, ut Magister secundo Sentenciarum distinccione 12a capitulo 3° determinat. Patet ergo, quod Dominus non est, nec fuit panis niger nigredine peccati. Est autem Dominus noster panis albus ex parte gracie divine, quia in quantum Deus est ab eterno essenciale et infinitum ac sufficientissimum principium omnis gracie, B 131rb 515 540 516 Magnus...517 eius] Ps 146,5 522 Quod...523 Dei] Le 1,35 527 Qui...528 eius] 1 Pt 2,22 530 Ego...531 invenio] lo 19,4 532 Oportet...533 sunt] 1 Tim 3,7 537 ut...538 determinat] Cf. Petrus Lombardus Sententiae in IV libris distinctae, lib. III, d. 12, c. 3 514 superfuerant] supermanserant B 516 In Psalmo] in om. HP 1 In... dicitur] ut dicitur in Psalmo 146° B 517 Et...518 panis] om. HP 518 ni- mis] et vivus B 519 non... fuit] noster, nunquam est, nec fuit HP 520 nunquam...aliquod] unquam aliquod denigravit A 521 neque] nec H� conceptus...natus] conceptus et natus est B, HP I originali] om. HP 524 quantumcumque] quocumque A ] minimo] imo HP 525 pia] via B, piam HP 528 eius] ipsius HP 529 scilicet] om. HP 530 de ipso] om. B Iohannis...dixit] dixit lohannis 19° B 532 capitulo...dicit] dixit 30 capitulo B 537 ut] ut dicit B ] secundo] om. B, HP 538 determinat] ac Inon...539 fuit] non fuit, nec est HP determinat B, determinavit HP 539 nigredine peccati] peccati nigredine B 72
Largum sero 520 525 530 535 milia hominum et duodecim cophini de fragmentis, que hiis superfuerant, sunt impleti, ut ibidem Iohannis 6° legitur. Est igitur iste panis dominus potens et dominus virtutum. In Psalmo 146° de ipso dicitur: Magnus Dominus noster et magna virtus ] eius. Et sic patet, quod Dominus noster est magnus panis et admirabilis nimis. Dominus non est, nec unquam fuit niger panis ex parte peccati, quia ipsum nunquam denigravit aliquod peccatum, neque enim conceptus est et natus in originali peccato, ut de ipso angelus ad Mariam Luce 1° dixit: Quod ex te nascetur sanctum, vocabitur Filius Dei, neque postea aliquo peccato actuali, quantumcumque minimo mortali vel veniali, aut qua pia fraude est inquinatus, ut de ipso sanctus Petrus, qui cum eo continue conversatus est, prima canonica sua capitulo 2° dicit: Qui peccatum non fecit, nec inventus est dolus in ore eius. Et non solum suus, sed eciam extraneus, scilicet Pylatus, iudex suus, qui eum iudicavit, de ipso Iohannis 19° dixit: Ego in eo nullam causam invenio, secundum quod sanctus Paulus prima ad Tymotheum capitulo 3° dicit: Oportet autem illum testimonium habere bonum et ab hiis, qui foris sunt. Ymmo non solum actu, sed eciam potencia nullum peccatum potuit eum inquinare, quia non tantum homo erat, sed eciam verus Deus, quem peccatum maculare non potest, ut Magister secundo Sentenciarum distinccione 12a capitulo 3° determinat. Patet ergo, quod Dominus non est, nec fuit panis niger nigredine peccati. Est autem Dominus noster panis albus ex parte gracie divine, quia in quantum Deus est ab eterno essenciale et infinitum ac sufficientissimum principium omnis gracie, B 131rb 515 540 516 Magnus...517 eius] Ps 146,5 522 Quod...523 Dei] Le 1,35 527 Qui...528 eius] 1 Pt 2,22 530 Ego...531 invenio] lo 19,4 532 Oportet...533 sunt] 1 Tim 3,7 537 ut...538 determinat] Cf. Petrus Lombardus Sententiae in IV libris distinctae, lib. III, d. 12, c. 3 514 superfuerant] supermanserant B 516 In Psalmo] in om. HP 1 In... dicitur] ut dicitur in Psalmo 146° B 517 Et...518 panis] om. HP 518 ni- mis] et vivus B 519 non... fuit] noster, nunquam est, nec fuit HP 520 nunquam...aliquod] unquam aliquod denigravit A 521 neque] nec H� conceptus...natus] conceptus et natus est B, HP I originali] om. HP 524 quantumcumque] quocumque A ] minimo] imo HP 525 pia] via B, piam HP 528 eius] ipsius HP 529 scilicet] om. HP 530 de ipso] om. B Iohannis...dixit] dixit lohannis 19° B 532 capitulo...dicit] dixit 30 capitulo B 537 ut] ut dicit B ] secundo] om. B, HP 538 determinat] ac Inon...539 fuit] non fuit, nec est HP determinat B, determinavit HP 539 nigredine peccati] peccati nigredine B 72
Strana 73
Edice, 513-570 B 131va sed in quantum homo mox a primo instanti concepcionis sue fuit I gracia habundantissima sanctificatus, non quod prius fuisset peccator et postea per graciam a peccato mundatus, sed quod simul in eodem temporis instanti factus est homo et sanctus homo. Hec sanctus Thomas determinat in tercia parte quescione 34a articulo primo in responsione et in solucione secundi argumenti. Ymmo fuit dealbatus universaliter omnibus graciis, ut beatus Augustinus in epistula ad Dardanum capitulo 39° dicit: Quod sicut in capite hominis sunt omnes sensus, ita in capite ecclesie, Cristo, sunt omnes gracie. Item per graciam sanctificacionis est super omnes nives dealbatus, id est super omnes sanctos, per graciam Dei sanctificatos, quia quidquid gracie potest excogitari in omnibus sanctis, eminencior est in ] ipso. Nam ceteris sanctis data est gracia in mensura, sed Cristo data est sine mensura, ut sanctus Iohannes Baptista de hac sibi gracie donacione Iohannis 30 dixit: Non enim ad mensuram dat Deus spiritum, id est graciam sibi, ut Magister Sentenciarum libro 30 distinccione 13a capitulo primo exponit. Ecce quam Dominus noster est albus panis excellenti albedine gracie. Sed dicis, ex quo Dominus noster est magnus panis albus, quis illum panem ita magnum, ita album pistavit? Dico, licet tota sancta Trinitas uno et indiviso opere eum pistaverit, tamen secundum atribucionem specialiter Spiritus sanctus pistor eius fuit. Et in quo clibano? In castissimo Virginis utero. Et quomodo? Illo scilicet modo, quem angelus expressit ad eandem Virginem Luce primo 545 550 555 560 565 A 344a 570 547 Hec...549 argumenti] Cf. Thomas Aquinas Summa theologide, pars III, q. 34, a. 1, ad 2 550 beatus...553 gracie] Cf. Augustinus Hipponen- sis Epistulae, ep. CLXXXVII, par. 13, p. 116-117 560 Non.. spiritum] lo 3,34 561 ut...562 exponit] Cf. Petrus Lombardus Sententiae in IV libris distinctae, lib. III, d. 13. c. 1 543 sed] et HP 1 concepcionis...546 instanti] om. HP 547 et...homo2) om. B ] Hec] HOC HP 549 in solucione] in om. B, HP argumenti] articuli HP 550 universaliter] utiliter H° 551 ad Dardanum] ad Daredanum A, ad Adrianum B 554 nives...555 omnes] om. HP 555 sanctificatos] sanctificatus B 556 quia] quod HP 557 ipso...558 sed] om. HP 558 da- ta est] data est gratia HP 561 ut] quod B 562 quam] quod H 563 nos- ter] om. HP I albedine gracie] gratiae albedine HP I gracie] gracia A 564 dicis] diceres HP 565 albus] azimus A] ita magnum] om. B ita2] et HP 566 Dico] Respondeo, quod HP[ licet tota] quod licet B ] eum] om. B 567 specialiter...568 fuit] Spiritus ... fuit specialiter HP 568 pistor] pistator B 569 modo] om. HP 570 ad...Virginem] ad eam HP 73
Edice, 513-570 B 131va sed in quantum homo mox a primo instanti concepcionis sue fuit I gracia habundantissima sanctificatus, non quod prius fuisset peccator et postea per graciam a peccato mundatus, sed quod simul in eodem temporis instanti factus est homo et sanctus homo. Hec sanctus Thomas determinat in tercia parte quescione 34a articulo primo in responsione et in solucione secundi argumenti. Ymmo fuit dealbatus universaliter omnibus graciis, ut beatus Augustinus in epistula ad Dardanum capitulo 39° dicit: Quod sicut in capite hominis sunt omnes sensus, ita in capite ecclesie, Cristo, sunt omnes gracie. Item per graciam sanctificacionis est super omnes nives dealbatus, id est super omnes sanctos, per graciam Dei sanctificatos, quia quidquid gracie potest excogitari in omnibus sanctis, eminencior est in ] ipso. Nam ceteris sanctis data est gracia in mensura, sed Cristo data est sine mensura, ut sanctus Iohannes Baptista de hac sibi gracie donacione Iohannis 30 dixit: Non enim ad mensuram dat Deus spiritum, id est graciam sibi, ut Magister Sentenciarum libro 30 distinccione 13a capitulo primo exponit. Ecce quam Dominus noster est albus panis excellenti albedine gracie. Sed dicis, ex quo Dominus noster est magnus panis albus, quis illum panem ita magnum, ita album pistavit? Dico, licet tota sancta Trinitas uno et indiviso opere eum pistaverit, tamen secundum atribucionem specialiter Spiritus sanctus pistor eius fuit. Et in quo clibano? In castissimo Virginis utero. Et quomodo? Illo scilicet modo, quem angelus expressit ad eandem Virginem Luce primo 545 550 555 560 565 A 344a 570 547 Hec...549 argumenti] Cf. Thomas Aquinas Summa theologide, pars III, q. 34, a. 1, ad 2 550 beatus...553 gracie] Cf. Augustinus Hipponen- sis Epistulae, ep. CLXXXVII, par. 13, p. 116-117 560 Non.. spiritum] lo 3,34 561 ut...562 exponit] Cf. Petrus Lombardus Sententiae in IV libris distinctae, lib. III, d. 13. c. 1 543 sed] et HP 1 concepcionis...546 instanti] om. HP 547 et...homo2) om. B ] Hec] HOC HP 549 in solucione] in om. B, HP argumenti] articuli HP 550 universaliter] utiliter H° 551 ad Dardanum] ad Daredanum A, ad Adrianum B 554 nives...555 omnes] om. HP 555 sanctificatos] sanctificatus B 556 quia] quod HP 557 ipso...558 sed] om. HP 558 da- ta est] data est gratia HP 561 ut] quod B 562 quam] quod H 563 nos- ter] om. HP I albedine gracie] gratiae albedine HP I gracie] gracia A 564 dicis] diceres HP 565 albus] azimus A] ita magnum] om. B ita2] et HP 566 Dico] Respondeo, quod HP[ licet tota] quod licet B ] eum] om. B 567 specialiter...568 fuit] Spiritus ... fuit specialiter HP 568 pistor] pistator B 569 modo] om. HP 570 ad...Virginem] ad eam HP 73
Strana 74
Largum sero 575 580 585 590 dicens: Spiritus sanctus superveniet in te ad pistandum et operandum concepcionem huius benedicti panis, Domini nostri, et virtus Altissimi, id est ipse Filius Dei, obumbrabit, id est excellens et inaccensibile lumen divinitatis sue carne ex te assumpta conteget, tibi, id est tue nature, scilicet ut tua humanitas illud ferre possit, secundum quod per Ezechielem 32° dixit: Solem nube tegam, id est divinitatem carne cooperiam, in cuius obumbracionis umbraſculo tibi iocundo et bene noto ab omni ardore fomitis seu libidinis carnalis libera in hac concepcione eris, et deinceps virgo semper permanens. Ideoque et quod nascetur ex te sanctum, id est illud sanctum ens, in quo erit tota divinitas, anima racionalis et caro humana, vocabitur Filius Dei, non adoptivus sed naturalis, similiter et tuus, quia ex te nascetur. Nam ut determinat sanctus Thomas in 3a parte quescione 33a articulo primo et duobus sequentibus dicens: Spiritus sanctus ex castissimis et purissimis sanguinibus Virginis virtute sua formavit corpus Cristi sine virili semine et peccato originali et illud anima racionali animavit et Verbo, id est Filio Dei, univit et non ita tempore successivo, sicut successive enarrantur, sed in uno et eodem instanti facta sunt, ut dicit Damascenus in libro 30 suo capitulo 2°. Et sic ille dignus panis, Dominus noster, hoc ordine est pistatus, id est conceptus de Spiritu sancto, ut dicitur in Simbolo apostolorum. A 344b 595 571 Spiritus...584 Dei] Cf. Le 1,35 577 Solem... 578 tegam] Ez 32,7 586 sanctus...593 Damascenus] Cf. Thomas Aquinas Summa theologiae, pars III, q. 33, a. 1 et 2 593 ut...Damascenus] Cf. loannes Damascenus Expositio accurata fidei orthodoxae, lib. III, c. 2, PG 94, 987A 571 ad...572 operandum] ad operandum et pistandum HP 572 Do- mini...573 nostri] Domini nostri Jesu Christi HP 574 excellens] excelsus HP I inaccensibile] inaccessibile B, HP I lumen] lumen lumine HP 575 conteget] continget HP 576 possit] posset HP 578 cooperiam] operiam HP 581 et deinceps] et deinde H 18 permanens] manebis HP 582 illud...583 sanctum] sanctum illud B 583 ens] eris B, erit HP 1 tota divinitas] totum divinum sive tota divinitas HP 587 dicens] om. HP Spiritus] Dominus Spiritus HP 588 purissimis] purisissimis B 589 virili] viri B 591 non...592 successivo] hec non ita succesive B I tempore... 592 successivo] successivo tempore HP 592 enarrantur] narratur HP 593 sunt] est A Damascenus] Iohannes Damiani A 594 capitulo 20] capitulo 2 et capitulo 3 dicitur HP ] Et sie] om. HP] ille dignus] dignus ille B 595 ordine] est Christus, qui HP] id... conceptus] et conceptus est A 74
Largum sero 575 580 585 590 dicens: Spiritus sanctus superveniet in te ad pistandum et operandum concepcionem huius benedicti panis, Domini nostri, et virtus Altissimi, id est ipse Filius Dei, obumbrabit, id est excellens et inaccensibile lumen divinitatis sue carne ex te assumpta conteget, tibi, id est tue nature, scilicet ut tua humanitas illud ferre possit, secundum quod per Ezechielem 32° dixit: Solem nube tegam, id est divinitatem carne cooperiam, in cuius obumbracionis umbraſculo tibi iocundo et bene noto ab omni ardore fomitis seu libidinis carnalis libera in hac concepcione eris, et deinceps virgo semper permanens. Ideoque et quod nascetur ex te sanctum, id est illud sanctum ens, in quo erit tota divinitas, anima racionalis et caro humana, vocabitur Filius Dei, non adoptivus sed naturalis, similiter et tuus, quia ex te nascetur. Nam ut determinat sanctus Thomas in 3a parte quescione 33a articulo primo et duobus sequentibus dicens: Spiritus sanctus ex castissimis et purissimis sanguinibus Virginis virtute sua formavit corpus Cristi sine virili semine et peccato originali et illud anima racionali animavit et Verbo, id est Filio Dei, univit et non ita tempore successivo, sicut successive enarrantur, sed in uno et eodem instanti facta sunt, ut dicit Damascenus in libro 30 suo capitulo 2°. Et sic ille dignus panis, Dominus noster, hoc ordine est pistatus, id est conceptus de Spiritu sancto, ut dicitur in Simbolo apostolorum. A 344b 595 571 Spiritus...584 Dei] Cf. Le 1,35 577 Solem... 578 tegam] Ez 32,7 586 sanctus...593 Damascenus] Cf. Thomas Aquinas Summa theologiae, pars III, q. 33, a. 1 et 2 593 ut...Damascenus] Cf. loannes Damascenus Expositio accurata fidei orthodoxae, lib. III, c. 2, PG 94, 987A 571 ad...572 operandum] ad operandum et pistandum HP 572 Do- mini...573 nostri] Domini nostri Jesu Christi HP 574 excellens] excelsus HP I inaccensibile] inaccessibile B, HP I lumen] lumen lumine HP 575 conteget] continget HP 576 possit] posset HP 578 cooperiam] operiam HP 581 et deinceps] et deinde H 18 permanens] manebis HP 582 illud...583 sanctum] sanctum illud B 583 ens] eris B, erit HP 1 tota divinitas] totum divinum sive tota divinitas HP 587 dicens] om. HP Spiritus] Dominus Spiritus HP 588 purissimis] purisissimis B 589 virili] viri B 591 non...592 successivo] hec non ita succesive B I tempore... 592 successivo] successivo tempore HP 592 enarrantur] narratur HP 593 sunt] est A Damascenus] Iohannes Damiani A 594 capitulo 20] capitulo 2 et capitulo 3 dicitur HP ] Et sie] om. HP] ille dignus] dignus ille B 595 ordine] est Christus, qui HP] id... conceptus] et conceptus est A 74
Strana 75
Edice, 571-626 A 345a sacratissimam pistacionem, id est Hanc concepcionem Domini nostri, congrua similitudine exprimit pistaſcio panis oblati, qui pistatur ad sacrificium sacratissimi corporis eius in missa. Nam alba farina sine fermento secundum morem ecclesie Romane significat corpus Domini mundum sine libidine et sine fermento, id est originali peccato, conceptum. Munda aqua infusa farine significat mundam animam eius in predicto corpore creatam. Et ignis, in quo hec pistacio fit, significat divinitatem, cui dictum corpus et anima unita sunt in personam Filii Domini nostri. Et ferrum ignitum, in quo hec pistacio fit, significat Virginem Mariam firmam in fide et humilitate ac in proposito et voto castitatis, divinitate Spiritus sancti ignitam et preventam. Mora oblate in ferro cum pistacione significat moram novem mensium, per quos Dominus fuit in utero Virginis cum corporis augmentacione. Leccio, que fit circa oblatorum pistacionem, significat totam illam locucionem, que fuit inter angelum et Virginem in annuncciacione concepcionis Domini, ut ponitur Luce primo. I Candela ardens circa hanc pistacionem significat ipsum angelum lucis anuncciantem Domini concepcionem. Oblata nondum consecrata cadens in terram vel in parte fracta vel habens maculam non ponitur ad sacrificium corporis Domini, quia ille panis, Dominus noster, non de terra sed de celo fuit, non adversitatibus fractus, non maculam infamie contraxit. Ministri ad hanc oblatorum pistacionem lavant manus et confitentur peccata sua confessori, induuntur superpelliciis, quia ibi tenent locum mundissimum Spiritus sancti, qui fuit pistor concepcionis Domini nostri. 600 605 610 615 620 B 131vb 625 614 locucionem ...616 Domini] Cf. Le 1,28-38 597 sacratissimam] sanctissimam B pistacionem] om. HP 598 Domini similitudine] similitudo HP nostri] Domini nostri Jesu Christi HP 599 pistacio] pistacionem B] oblati] oblatici B, HP 600 missa] missam B, HP ] farina] forma HP 601 Romane] recte HP 602 Domini] om. B sine ſermento] sine om. HP 604 mundam...605 significat] om. HP 607 personam] persona HP 608 hec pistacio] hec om. HP 609 in propo- sito] in om. B 610 preventam] praeminentem HP 611 oblate] oblati HP 613 Leccio] Locucio Boblatorum] oblacionem A, om. HP 616 Domini] Domini nostri HP 617 lucis] in lumine HP 618 Domini concepcionem] conceptionem Domini HP I nondum] vero non HP 619 vel habens] habens A, et habens HP 620 corporis] om. HP 622 non2] nam HP 623 oblatorum] oblatarum HP 624 confessori] confessores HP 625 mun- dissimum] mundissimi B 626 pistor] pistator HP 75
Edice, 571-626 A 345a sacratissimam pistacionem, id est Hanc concepcionem Domini nostri, congrua similitudine exprimit pistaſcio panis oblati, qui pistatur ad sacrificium sacratissimi corporis eius in missa. Nam alba farina sine fermento secundum morem ecclesie Romane significat corpus Domini mundum sine libidine et sine fermento, id est originali peccato, conceptum. Munda aqua infusa farine significat mundam animam eius in predicto corpore creatam. Et ignis, in quo hec pistacio fit, significat divinitatem, cui dictum corpus et anima unita sunt in personam Filii Domini nostri. Et ferrum ignitum, in quo hec pistacio fit, significat Virginem Mariam firmam in fide et humilitate ac in proposito et voto castitatis, divinitate Spiritus sancti ignitam et preventam. Mora oblate in ferro cum pistacione significat moram novem mensium, per quos Dominus fuit in utero Virginis cum corporis augmentacione. Leccio, que fit circa oblatorum pistacionem, significat totam illam locucionem, que fuit inter angelum et Virginem in annuncciacione concepcionis Domini, ut ponitur Luce primo. I Candela ardens circa hanc pistacionem significat ipsum angelum lucis anuncciantem Domini concepcionem. Oblata nondum consecrata cadens in terram vel in parte fracta vel habens maculam non ponitur ad sacrificium corporis Domini, quia ille panis, Dominus noster, non de terra sed de celo fuit, non adversitatibus fractus, non maculam infamie contraxit. Ministri ad hanc oblatorum pistacionem lavant manus et confitentur peccata sua confessori, induuntur superpelliciis, quia ibi tenent locum mundissimum Spiritus sancti, qui fuit pistor concepcionis Domini nostri. 600 605 610 615 620 B 131vb 625 614 locucionem ...616 Domini] Cf. Le 1,28-38 597 sacratissimam] sanctissimam B pistacionem] om. HP 598 Domini similitudine] similitudo HP nostri] Domini nostri Jesu Christi HP 599 pistacio] pistacionem B] oblati] oblatici B, HP 600 missa] missam B, HP ] farina] forma HP 601 Romane] recte HP 602 Domini] om. B sine ſermento] sine om. HP 604 mundam...605 significat] om. HP 607 personam] persona HP 608 hec pistacio] hec om. HP 609 in propo- sito] in om. B 610 preventam] praeminentem HP 611 oblate] oblati HP 613 Leccio] Locucio Boblatorum] oblacionem A, om. HP 616 Domini] Domini nostri HP 617 lucis] in lumine HP 618 Domini concepcionem] conceptionem Domini HP I nondum] vero non HP 619 vel habens] habens A, et habens HP 620 corporis] om. HP 622 non2] nam HP 623 oblatorum] oblatarum HP 624 confessori] confessores HP 625 mun- dissimum] mundissimi B 626 pistor] pistator HP 75
Strana 76
Largum sero 630 635 640 645 650 Quamvis hec mundicia et alia supra scripta ad litteram fiant eciam ad reverenciam tam digni sacramenti, ad quod ille oblate pistantur, sed forte iterum dicis: Cum iste magnus albus panis, quo isto festo utimur, significet illum gloriosum panem, Dominum nostrum, et cum fermentum significet peccatum, quare ad nostrum materialem panem addimus fermentum, cum ille spiritualis panis, Dominus noster, nullum peccatum habuit? Ad hoc respondeo, quod hoc facimus non propter peccatum suum, quia nullum habuit, sed propter peccatum nostrum, quia ipse non suum sed nostrum peccatum pertulit in corpore suo innocenti, cum pro nobis in cruce passus est, ut hoc ipsum Ysaias de ipso prophetizaverat capitulo 53° dicens: Vere langwores nostros ipse tulit et dolores nostros ipse portavit. Vulneratus est propter iniquitates nostras, attritus est propter scelera nostra et peccatum multorum tulit. Vel quia fermentum in aliis significacionibus non solum pravam doctrinam significat ut Matthei 16°. Cavete a fermento pharizeorum et saduceorum, sed eciam significat bonam doctrinam ut Matthei 13°. Simile est regnum celorum fermento, quod acceptum mulier abscondit, et ideo ad hos panes apponimus fermentum, significantes ewangelicam Domini nostri doctrinam, que perimens pravam pharizeorum et hereticorum doctrinam in cordibus fidelium inducit fervorem et dileccionem Dei et proximi et cognicionem sancte Trinitatis, ] ut dicit Haymo super Expurgate vetus fermentum prima ad Corinthios quinto. Vel apponimus fermentum ad panes huius festi, ut nobis sint magis sapidi ad comedendum, per hoc eciam optantes, ut sicut materiale fermentum facit nobis sapidum hunc materialem B 132ra A 345b 655 640 Vere...642 nostra] 1s 53,4 5 642 et...643 tulit] ls 53,12 645 Ca- vete... 646 saduceorum] Mt 16,11 647 Simile... 648 abscondit] Mt 13,33 653 ut...654 quinto] Cf. Haymo Halberstatensis In epistolam I ad Corint- hios, PL 117, 536C,D] Expurgate... 654 fermentum] Cf. 1 Cor 5,7 627 mundicia] indicia HP I ad...628 litteram] ad naturam A 629 iterum dicis] dicis iterum HP 635 habuit] habuerit B, HP 636 peccatum!] om. HP 637 peccatum] om A 638 in2...639 est] passus est in cruce B 639 de ipso] de ipsos A, om. HP I prophetizaverat] prophetaverat H" 646 bonam] veram HP 647 13o] 13° dicit B 650 nostri] om. HP que... 651 doctrinam] om. HP 651 inducit] inducere HP 652 et cognicionem] et om. A, et agnitionem HP 653 ] super illud HP 657 materiale] om. H nobis] om. HP hunc materialem] hune om. HP 76
Largum sero 630 635 640 645 650 Quamvis hec mundicia et alia supra scripta ad litteram fiant eciam ad reverenciam tam digni sacramenti, ad quod ille oblate pistantur, sed forte iterum dicis: Cum iste magnus albus panis, quo isto festo utimur, significet illum gloriosum panem, Dominum nostrum, et cum fermentum significet peccatum, quare ad nostrum materialem panem addimus fermentum, cum ille spiritualis panis, Dominus noster, nullum peccatum habuit? Ad hoc respondeo, quod hoc facimus non propter peccatum suum, quia nullum habuit, sed propter peccatum nostrum, quia ipse non suum sed nostrum peccatum pertulit in corpore suo innocenti, cum pro nobis in cruce passus est, ut hoc ipsum Ysaias de ipso prophetizaverat capitulo 53° dicens: Vere langwores nostros ipse tulit et dolores nostros ipse portavit. Vulneratus est propter iniquitates nostras, attritus est propter scelera nostra et peccatum multorum tulit. Vel quia fermentum in aliis significacionibus non solum pravam doctrinam significat ut Matthei 16°. Cavete a fermento pharizeorum et saduceorum, sed eciam significat bonam doctrinam ut Matthei 13°. Simile est regnum celorum fermento, quod acceptum mulier abscondit, et ideo ad hos panes apponimus fermentum, significantes ewangelicam Domini nostri doctrinam, que perimens pravam pharizeorum et hereticorum doctrinam in cordibus fidelium inducit fervorem et dileccionem Dei et proximi et cognicionem sancte Trinitatis, ] ut dicit Haymo super Expurgate vetus fermentum prima ad Corinthios quinto. Vel apponimus fermentum ad panes huius festi, ut nobis sint magis sapidi ad comedendum, per hoc eciam optantes, ut sicut materiale fermentum facit nobis sapidum hunc materialem B 132ra A 345b 655 640 Vere...642 nostra] 1s 53,4 5 642 et...643 tulit] ls 53,12 645 Ca- vete... 646 saduceorum] Mt 16,11 647 Simile... 648 abscondit] Mt 13,33 653 ut...654 quinto] Cf. Haymo Halberstatensis In epistolam I ad Corint- hios, PL 117, 536C,D] Expurgate... 654 fermentum] Cf. 1 Cor 5,7 627 mundicia] indicia HP I ad...628 litteram] ad naturam A 629 iterum dicis] dicis iterum HP 635 habuit] habuerit B, HP 636 peccatum!] om. HP 637 peccatum] om A 638 in2...639 est] passus est in cruce B 639 de ipso] de ipsos A, om. HP I prophetizaverat] prophetaverat H" 646 bonam] veram HP 647 13o] 13° dicit B 650 nostri] om. HP que... 651 doctrinam] om. HP 651 inducit] inducere HP 652 et cognicionem] et om. A, et agnitionem HP 653 ] super illud HP 657 materiale] om. H nobis] om. HP hunc materialem] hune om. HP 76
Strana 77
Edice, 627-686 B 132rb panem, ita ut fermentum ewangelice doctrine faciat nobis sapidum illum spiritualem et celestem panem, Dominum nostrum, et bene sapere tam in ipso quam in sacramento altaris, secundum quod de eo Sapiencie 16° dicitur: Panem de celo prestitisti eis, Domine, omne delectamentum in se habentem et omnis saporis suavitatem. Antiqui autem honesti homines de bona fide et sano intellectu ponebant super mensas et mensalia hos magnos albos panes materiales et iuxta eos cultellos et dimittebant per hoc festum, ut familia, quando vellet, cideret eos sibi et pauperibus, per hoc significantes et memorantes, quod ille magnus albus spiritualis panis, Dominus noster, sicut in hoc festo natus, panis involutus, positus fuit in presepio Luce 2°, cui magi offerentes munera ponebant iuxta eum in presepio, ut in libro legitur de vita eorum capitulo 21°, de quo pane, Cristo, familia, id est credentes eius, accipiunt salujtem et eternum nutrimentum, ut ipsemet de se Iohannis X° dicit: Ego sum hostium. Per me si quis introierit, salvabitur et ingredietur et egredietur et pascua inveniet. Sed heu, dyabolus in hac quarta consuetudine nimis grossum errorem pro sua parte quasi a contrario sequitur, nam, ut audivi, in quibusdam partibus cristiani dimittunt panes in mensis et mensalibus per hoc festum cum cultellis, non in laudem et memoriam Cristi infancie, sed ut in noctibus veniant dii et comedant. In veritate hec est grossa paganorum perfidia, qui habent multos deos, cum Cristi fideles habeant tantum unum Deum. Hic est grossus intellectus, quod illi dii, qui sunt demonia, comedant 665 670 675 680 660 685 661 Panem...663 suavitatem] Sap 16,20 670 panis...presepio] Cf. Le 2,12 672 ut...eorum] Cf. Iohannes Hildesheimensis Liber de gestis et translacionihus trium regum, c. 21, p. 236n 675 Ego...677 inveniet] lo 10,9 658 ut fermentum] eciam ut fermentum B, et fructum HP 659 sapidum... panem] illum spiritualem sapidum panem HP 1 Dominum] scilicet Domi- num HP 661 quod] om. A I Sapiencie 160] 16. Sapientiae H° 1 160 dicitur] dicitur 16° B 664 autem] om. B I honesti] om. HP 665 intel- lectu] intuitu HP 666 albos panes] panes albos HP I materiales] om. B 667 quando] cum H] cideret] ederet eos et caederet HP 669 ille] iste HP spiritualis] om HP 670 positus] om HP 671 cui] quia HP 672 in2...- 674 nutrimentum] incrementum HP legitur] legitur in libro B, HP 675 dicit] dicit HP 679 grossum] ceassum HP I a contrario] e contrario H sequitur] consequitur B, H° 682 cultellis] cutellis B Cristi] om. B 683 In...hee] hoc in veritate HP 685 Deum] om. HP I grossus] crassus HP 77
Edice, 627-686 B 132rb panem, ita ut fermentum ewangelice doctrine faciat nobis sapidum illum spiritualem et celestem panem, Dominum nostrum, et bene sapere tam in ipso quam in sacramento altaris, secundum quod de eo Sapiencie 16° dicitur: Panem de celo prestitisti eis, Domine, omne delectamentum in se habentem et omnis saporis suavitatem. Antiqui autem honesti homines de bona fide et sano intellectu ponebant super mensas et mensalia hos magnos albos panes materiales et iuxta eos cultellos et dimittebant per hoc festum, ut familia, quando vellet, cideret eos sibi et pauperibus, per hoc significantes et memorantes, quod ille magnus albus spiritualis panis, Dominus noster, sicut in hoc festo natus, panis involutus, positus fuit in presepio Luce 2°, cui magi offerentes munera ponebant iuxta eum in presepio, ut in libro legitur de vita eorum capitulo 21°, de quo pane, Cristo, familia, id est credentes eius, accipiunt salujtem et eternum nutrimentum, ut ipsemet de se Iohannis X° dicit: Ego sum hostium. Per me si quis introierit, salvabitur et ingredietur et egredietur et pascua inveniet. Sed heu, dyabolus in hac quarta consuetudine nimis grossum errorem pro sua parte quasi a contrario sequitur, nam, ut audivi, in quibusdam partibus cristiani dimittunt panes in mensis et mensalibus per hoc festum cum cultellis, non in laudem et memoriam Cristi infancie, sed ut in noctibus veniant dii et comedant. In veritate hec est grossa paganorum perfidia, qui habent multos deos, cum Cristi fideles habeant tantum unum Deum. Hic est grossus intellectus, quod illi dii, qui sunt demonia, comedant 665 670 675 680 660 685 661 Panem...663 suavitatem] Sap 16,20 670 panis...presepio] Cf. Le 2,12 672 ut...eorum] Cf. Iohannes Hildesheimensis Liber de gestis et translacionihus trium regum, c. 21, p. 236n 675 Ego...677 inveniet] lo 10,9 658 ut fermentum] eciam ut fermentum B, et fructum HP 659 sapidum... panem] illum spiritualem sapidum panem HP 1 Dominum] scilicet Domi- num HP 661 quod] om. A I Sapiencie 160] 16. Sapientiae H° 1 160 dicitur] dicitur 16° B 664 autem] om. B I honesti] om. HP 665 intel- lectu] intuitu HP 666 albos panes] panes albos HP I materiales] om. B 667 quando] cum H] cideret] ederet eos et caederet HP 669 ille] iste HP spiritualis] om HP 670 positus] om HP 671 cui] quia HP 672 in2...- 674 nutrimentum] incrementum HP legitur] legitur in libro B, HP 675 dicit] dicit HP 679 grossum] ceassum HP I a contrario] e contrario H sequitur] consequitur B, H° 682 cultellis] cutellis B Cristi] om. B 683 In...hee] hoc in veritate HP 685 Deum] om. HP I grossus] crassus HP 77
Strana 78
Largum sero A 346a 690 695 700 705 710 carnales cibos, cum sint spiritus pro certo.] In hoc errore grossissimo similes sunt illis, qui ponebant cibos carnales super sepulcra carorum suorum, ut anime de nocte de sepulcris exeuntes comederent eos, quos maximus episcopus redarguit in uno sermone de kathedra sancti Petri, qui sic incipitur Quamvis solempnitas etc. Et similes sunt Babiloniis, qui coram deo suo Bel ponebant cibos, ut de nocte comederet, ut habetur Daniel ultimo capitulo. Unde de eis bene potest dici illud ad Romanos primo: Ewanuerunt in cogitacionibus suis et obscuratum est insipiens cor eorum et credentes se sapientes stulti facti sunt. Et hec quarta consuetudo. Quinta consuetudo est, quia in vigilia Nativitatis Domini cristiani magis utuntur fructu arborum quam alio tempore propter hoc, quia est vigilia illius festi, qua natus est nobis delicatus et valde utilis fructus, scilicet Dominus lesus Cristus. Alii fructus sunt delicati ex nobilitate arboris sue, ut dicitur Matthei VII°: Non potest arbor bona fructus malos facere, sed omnis arbor bona fructus bonos facit. Sed hic est e converso, quia arbor, scilicet gloriosa Virgo, est delicata a nobilitate sui fructus, id est lesu Cristi. Et quia iste fructus, scilicet Cristus, in se bonus est, ideo necesse erat, ut ipsa arbor producens eum, scilicet Virgo, bona esset, quia non potest arbor mala fructus bonos facere. Unde sanctus Bernardus super Missus omelia tercia ad Virginem Mariam dicit: Non I quia tu benedicta, ideo B 132va 690 maximus...692 solempnitas] Augustinus Hipponensis Sermones de sanctis, sermo CXCI, PL 39, 2101 2102 693 Babiloniis...694 comede- ret] Cf. Dn 14,3 696 Ewanuerunt...698 sunt] Rm 1,21�22 704 Non... 705 facit] Mt 7,17-18 710 non...711 facere] Mt 7.18 711 super... tercia] Cf. Le 1,28 32 712 Non...714 benedicta] Bernardus Claraeval- lensis Homiliae super Missus est', hom. III, par. 5, p. 38 687 sint spiritus] spiritus sint HP 688 grossissimo] crassissimo HP 689 de2...690 sepulcris] de sepulchro HP 1 de?...690 exeuntes] exeuntes de sepulcris B 690 maximus] Maximinus HP 692 incipitur] incipit B Et] Eciam B 694 comederet] comederent A I ultimo capitulo] capitulo ultimo HP 695 de...potest] potest de eis bene B, de his potest HP I dici illud] dici A, illud dici B 698 Et] om. B 1 Et...consuetudo] om. HP 700 magis utuntur] utuntur magis B] arborum] om. HP 701 propter hoc] om. HP] qua] quo B, HP 702 et... fructus] fructus et utilis HP] Dominus] Dominus noster HP 703 arboris...704 sue] arborum seu HP 706 hic) hoc HP I e converso] e conversio A I gloriosa...707 delicata] Virgo gloriosa delicata B 707 sui fructus] generis Hr I Iesu Cristi] a Jesu Christo HP 708 scilicet Cristus] om. HP 709 necesse] necessarium HP 712 ad...dicit] dicit ad Mariam HP 78
Largum sero A 346a 690 695 700 705 710 carnales cibos, cum sint spiritus pro certo.] In hoc errore grossissimo similes sunt illis, qui ponebant cibos carnales super sepulcra carorum suorum, ut anime de nocte de sepulcris exeuntes comederent eos, quos maximus episcopus redarguit in uno sermone de kathedra sancti Petri, qui sic incipitur Quamvis solempnitas etc. Et similes sunt Babiloniis, qui coram deo suo Bel ponebant cibos, ut de nocte comederet, ut habetur Daniel ultimo capitulo. Unde de eis bene potest dici illud ad Romanos primo: Ewanuerunt in cogitacionibus suis et obscuratum est insipiens cor eorum et credentes se sapientes stulti facti sunt. Et hec quarta consuetudo. Quinta consuetudo est, quia in vigilia Nativitatis Domini cristiani magis utuntur fructu arborum quam alio tempore propter hoc, quia est vigilia illius festi, qua natus est nobis delicatus et valde utilis fructus, scilicet Dominus lesus Cristus. Alii fructus sunt delicati ex nobilitate arboris sue, ut dicitur Matthei VII°: Non potest arbor bona fructus malos facere, sed omnis arbor bona fructus bonos facit. Sed hic est e converso, quia arbor, scilicet gloriosa Virgo, est delicata a nobilitate sui fructus, id est lesu Cristi. Et quia iste fructus, scilicet Cristus, in se bonus est, ideo necesse erat, ut ipsa arbor producens eum, scilicet Virgo, bona esset, quia non potest arbor mala fructus bonos facere. Unde sanctus Bernardus super Missus omelia tercia ad Virginem Mariam dicit: Non I quia tu benedicta, ideo B 132va 690 maximus...692 solempnitas] Augustinus Hipponensis Sermones de sanctis, sermo CXCI, PL 39, 2101 2102 693 Babiloniis...694 comede- ret] Cf. Dn 14,3 696 Ewanuerunt...698 sunt] Rm 1,21�22 704 Non... 705 facit] Mt 7,17-18 710 non...711 facere] Mt 7.18 711 super... tercia] Cf. Le 1,28 32 712 Non...714 benedicta] Bernardus Claraeval- lensis Homiliae super Missus est', hom. III, par. 5, p. 38 687 sint spiritus] spiritus sint HP 688 grossissimo] crassissimo HP 689 de2...690 sepulcris] de sepulchro HP 1 de?...690 exeuntes] exeuntes de sepulcris B 690 maximus] Maximinus HP 692 incipitur] incipit B Et] Eciam B 694 comederet] comederent A I ultimo capitulo] capitulo ultimo HP 695 de...potest] potest de eis bene B, de his potest HP I dici illud] dici A, illud dici B 698 Et] om. B 1 Et...consuetudo] om. HP 700 magis utuntur] utuntur magis B] arborum] om. HP 701 propter hoc] om. HP] qua] quo B, HP 702 et... fructus] fructus et utilis HP] Dominus] Dominus noster HP 703 arboris...704 sue] arborum seu HP 706 hic) hoc HP I e converso] e conversio A I gloriosa...707 delicata] Virgo gloriosa delicata B 707 sui fructus] generis Hr I Iesu Cristi] a Jesu Christo HP 708 scilicet Cristus] om. HP 709 necesse] necessarium HP 712 ad...dicit] dicit ad Mariam HP 78
Strana 79
Edice, 687-741 A 346b benedictus fructus ventris tui, sed quia ille te prevenit in benediccionibus dulcedinis, ideo tu benedicta. Hec est virga Aaron, que arida a semine virili, Spiritu sancto fecunda, hunc sanctissimum fructum protulit, ut dicitur Numeri 17°, de qua Ysaias prophetizavit XI° capitulo dicens: Egredietur virga de radice Yesse et flos de radice eius ascendet. I Sanctus Bernanrdus ibidem omelia secunda hoc exponens dicit: Virgam virginem; florem virginis partum, intellige. Et ecclesia in versu canit: Virgo Dei genitrix virga est, flos Filius eius. Moyses populo Israel Deuteronomii 28° dicit: Si precepta Domini Dei tui audieris, benedictus tu et benedictus fructus ventris tui. Beata Virgo Maria implevit mandata Domini Dei sui, ideo meruit, quod angelus in anuncciacione parte illorum Moysi verborum eam benedixit dicens: Benedicta tu in mulieribus. Et Elizabeth Luce primo verba angeli complens reduxit ad verba Moysi, quibus ecclesia cum Elizabeth ipsam et Filium eius cottidie benedicit in Salutacione angelica dicens: Benedicta tu in mulieribus et benedictus fructus ventris tui. Per obedienciam ergo mandatorum Dei Maria hac benediccione Moysi digna fuit, quod Dominus noster dignatus est esse fructus ventris sui, qui est benedictus in secula. Nam de hoc eodem fructu iuravit Dominus David Psalmo 131° dicens: De fructu ventris tui ponam super sedem tuam et angelus Luce primo confirmans dixit: Et dabit illi Dominus Deus sedem David patris eius et regnabit in domo lacob in eternum et regni eius non erit 720 725 730 735 715 740 715 virga...716 fecunda] Cf. Nm 17,8 718 Egredietur...719 ascendet] Is 11,1 720 Virgam...721 intellige] Bernardus Claraevallensis Homiliae super Missus est', hom. II, par. 5, p. 24 721 Virgo...722 eius] responso- rium, CAO 7709 723 Si...725 tui] Cf. Dt 28,1—4 728 Benedicta... mulieribus] Le 1,28 732 Benedicta...733 tui] Le 1,42 738 De...739 tuam] Ps 131,11 739 Et...742 finis] Le 1,32-33 713 fructus...tui] fructus tuus HP ] te prevenit] praevenit te HP 717 pro- phetizavit] prophetavit B, prophetat HP 1 Xlo...718 dicens] capitulo 11. HP 719 Sanctus] om. HP I omelia] super omelia A, supra homilia HP 720 hoc] haec HP] virginem] virtutem HP 722 genitrix] om. HP 724 tui] tu HP 726 mandata] mandatum HP † Dei sui] om. H° 727 parte] virtute H Moysi verborum] verborum Moysi B 728 benedixit] benedixerit HP tu] om. A 730 ecclesia] etiam HP 1 ipsam] matrem HP 731 benedicit] benedixit HP 734 benediccione... fuit] benediccione Moysi digna fuit B. digna fuit Moysis benedictione HP I quod] quia HP I noster] nunc A, om. HP 737 David...738 131o] om. HP 739 confirmans] confirmando HP 79
Edice, 687-741 A 346b benedictus fructus ventris tui, sed quia ille te prevenit in benediccionibus dulcedinis, ideo tu benedicta. Hec est virga Aaron, que arida a semine virili, Spiritu sancto fecunda, hunc sanctissimum fructum protulit, ut dicitur Numeri 17°, de qua Ysaias prophetizavit XI° capitulo dicens: Egredietur virga de radice Yesse et flos de radice eius ascendet. I Sanctus Bernanrdus ibidem omelia secunda hoc exponens dicit: Virgam virginem; florem virginis partum, intellige. Et ecclesia in versu canit: Virgo Dei genitrix virga est, flos Filius eius. Moyses populo Israel Deuteronomii 28° dicit: Si precepta Domini Dei tui audieris, benedictus tu et benedictus fructus ventris tui. Beata Virgo Maria implevit mandata Domini Dei sui, ideo meruit, quod angelus in anuncciacione parte illorum Moysi verborum eam benedixit dicens: Benedicta tu in mulieribus. Et Elizabeth Luce primo verba angeli complens reduxit ad verba Moysi, quibus ecclesia cum Elizabeth ipsam et Filium eius cottidie benedicit in Salutacione angelica dicens: Benedicta tu in mulieribus et benedictus fructus ventris tui. Per obedienciam ergo mandatorum Dei Maria hac benediccione Moysi digna fuit, quod Dominus noster dignatus est esse fructus ventris sui, qui est benedictus in secula. Nam de hoc eodem fructu iuravit Dominus David Psalmo 131° dicens: De fructu ventris tui ponam super sedem tuam et angelus Luce primo confirmans dixit: Et dabit illi Dominus Deus sedem David patris eius et regnabit in domo lacob in eternum et regni eius non erit 720 725 730 735 715 740 715 virga...716 fecunda] Cf. Nm 17,8 718 Egredietur...719 ascendet] Is 11,1 720 Virgam...721 intellige] Bernardus Claraevallensis Homiliae super Missus est', hom. II, par. 5, p. 24 721 Virgo...722 eius] responso- rium, CAO 7709 723 Si...725 tui] Cf. Dt 28,1—4 728 Benedicta... mulieribus] Le 1,28 732 Benedicta...733 tui] Le 1,42 738 De...739 tuam] Ps 131,11 739 Et...742 finis] Le 1,32-33 713 fructus...tui] fructus tuus HP ] te prevenit] praevenit te HP 717 pro- phetizavit] prophetavit B, prophetat HP 1 Xlo...718 dicens] capitulo 11. HP 719 Sanctus] om. HP I omelia] super omelia A, supra homilia HP 720 hoc] haec HP] virginem] virtutem HP 722 genitrix] om. HP 724 tui] tu HP 726 mandata] mandatum HP † Dei sui] om. H° 727 parte] virtute H Moysi verborum] verborum Moysi B 728 benedixit] benedixerit HP tu] om. A 730 ecclesia] etiam HP 1 ipsam] matrem HP 731 benedicit] benedixit HP 734 benediccione... fuit] benediccione Moysi digna fuit B. digna fuit Moysis benedictione HP I quod] quia HP I noster] nunc A, om. HP 737 David...738 131o] om. HP 739 confirmans] confirmando HP 79
Strana 80
Largum sero 745 750 755 760 765 finis. Pro intellectu horum est sciendum, quod hic sedes David, supra quam sedit, est idem quod regnum eius, quo regnavit. Sed sedes seu regnum David est duplex, scilicet terrenum et celeste. Terrenum regnum eius fuit, quo hic regnavit in terrestri lerusalem et illud dicebatur suum, quia actu tenuit ipsum. Celeste autem regnum eius est in celo, scilicet super celestem lerusalem, ut angelus hic dicit sedem David de regno celesti, non quod David aliquando tenuerit illud, sed quia eius terrenum regnum significabat istud celeste regnum, ideo] celeste dicitur suum, ut dicit sanctus Bernardus super Missus est omelia quarta. Habuit autem ] David duos filios principales, scilicet Salomonem et Cristum. Salomon hereditarie successit sibi in regno terrestri, sicut 3° Regum 2° dicitur: Salomon autem sedit super thronum David patris sui et confirmatum est regnum eius nimis. Et Cristus non typice sed realiter successit sibi in regno celesti, ut ipse de se post resureccionem Matthei 28° dixit: Data est mihi potestas in celo et in terra. Nam in resureccione sua in quantum homo accepit regnum super omnem creaturam tocius mundi, quod tamen in quantum Deus semper habuit. Et ideo de hoc celesti regno David locuntur auctoritates predicte, in quo sibi Cristus successit, et non de regno David terreno, quod patet ex hoc, quia Cristus nunquam temporaliter regnavit in Ierusalem terrestri, sicut ipse de se ad Pylatum Iohannis 18° dixit: Regnum meum non est de hoc mundo. Ymmo cum eum homines voluissent rapere et supra se temporalem regem facere, fugit in montem renuens dignitatem regni terreni, ut habetur Iohannis VI°. Item regnum David celeste est perpetuum, quod sibi Cristus A 347a B 132vb 770 751 ut...752 quarta] Cf. Bernardus Claraevallensis Homiliae super Mis- sus est', hom. IV, par. 1, p. 47 752 super...quarta] Cf. Le 1,32-38 755 Salomon...757 nimis] III Rg 2,12 759 Data...760 terra] Mt 28,18 767 Regnum...mundo] lo 18,36 768 Ymmo...770 terreni] Cf. lo 6,15 742 hic...743 David] haec sedes HP 743 sedit] sede B, sedet HP]idem- ...eius] regnum HP 745 regnum eius] eius regnum B 746 regnavit] regnavit in terris H I et...748 Ierusalem] om. H° 749 quod] quia HP 751 istud] illud HP] celeste2] celesti A 752 sanctus] beatus HP 754 he- reditarie... sibi] successit sibi hereditarie B 755 30...dicitur] dicitur Regum 3° capitulo 2° B 759 dixit] dieit HP 760 in'...homo] nunquam hoc HP 761 super omnem] super om. B 762 quod... in] quia tantum HP 763 locuntur] loquitur et A 1 locuntur...764 terreno] non de terreno dicit HP 768 rapere] recipere HP 771 David celeste] celeste David B quod] quia HP 80
Largum sero 745 750 755 760 765 finis. Pro intellectu horum est sciendum, quod hic sedes David, supra quam sedit, est idem quod regnum eius, quo regnavit. Sed sedes seu regnum David est duplex, scilicet terrenum et celeste. Terrenum regnum eius fuit, quo hic regnavit in terrestri lerusalem et illud dicebatur suum, quia actu tenuit ipsum. Celeste autem regnum eius est in celo, scilicet super celestem lerusalem, ut angelus hic dicit sedem David de regno celesti, non quod David aliquando tenuerit illud, sed quia eius terrenum regnum significabat istud celeste regnum, ideo] celeste dicitur suum, ut dicit sanctus Bernardus super Missus est omelia quarta. Habuit autem ] David duos filios principales, scilicet Salomonem et Cristum. Salomon hereditarie successit sibi in regno terrestri, sicut 3° Regum 2° dicitur: Salomon autem sedit super thronum David patris sui et confirmatum est regnum eius nimis. Et Cristus non typice sed realiter successit sibi in regno celesti, ut ipse de se post resureccionem Matthei 28° dixit: Data est mihi potestas in celo et in terra. Nam in resureccione sua in quantum homo accepit regnum super omnem creaturam tocius mundi, quod tamen in quantum Deus semper habuit. Et ideo de hoc celesti regno David locuntur auctoritates predicte, in quo sibi Cristus successit, et non de regno David terreno, quod patet ex hoc, quia Cristus nunquam temporaliter regnavit in Ierusalem terrestri, sicut ipse de se ad Pylatum Iohannis 18° dixit: Regnum meum non est de hoc mundo. Ymmo cum eum homines voluissent rapere et supra se temporalem regem facere, fugit in montem renuens dignitatem regni terreni, ut habetur Iohannis VI°. Item regnum David celeste est perpetuum, quod sibi Cristus A 347a B 132vb 770 751 ut...752 quarta] Cf. Bernardus Claraevallensis Homiliae super Mis- sus est', hom. IV, par. 1, p. 47 752 super...quarta] Cf. Le 1,32-38 755 Salomon...757 nimis] III Rg 2,12 759 Data...760 terra] Mt 28,18 767 Regnum...mundo] lo 18,36 768 Ymmo...770 terreni] Cf. lo 6,15 742 hic...743 David] haec sedes HP 743 sedit] sede B, sedet HP]idem- ...eius] regnum HP 745 regnum eius] eius regnum B 746 regnavit] regnavit in terris H I et...748 Ierusalem] om. H° 749 quod] quia HP 751 istud] illud HP] celeste2] celesti A 752 sanctus] beatus HP 754 he- reditarie... sibi] successit sibi hereditarie B 755 30...dicitur] dicitur Regum 3° capitulo 2° B 759 dixit] dieit HP 760 in'...homo] nunquam hoc HP 761 super omnem] super om. B 762 quod... in] quia tantum HP 763 locuntur] loquitur et A 1 locuntur...764 terreno] non de terreno dicit HP 768 rapere] recipere HP 771 David celeste] celeste David B quod] quia HP 80
Strana 81
Edice, 742-798 A 347b B 133r“ perpetuavit, sicut secunda auctoritas de eo dicit: Et regnabit in domo Iacob, id est super electos, qui per domum David hic intelliguntur, in eternum et regni eius non erit finis. Sed regnum temporale, non tantum David, sed et omne regnum Iudeorum iam cessavit, nusquam in mundo comparet. Sed isti licet improprie dicti ludei moderni fabulantur, se habere regem de stirpe David in latibulis subterraneis. Sed si est rex, cuius regni est rex? Si habent eum in Wyenna, interrogent ducem Austrie, si Austria est regnum regis eorum aut ducatus ducis. Si habent eum in Brunna, interrogent marchionem Moravie, si Moravia est regnum regis ipsorum an marchionatus marchionis. In Ierusalem eciam soldanus non dabit eis regnum suum nec Romani Romam et sic de aliis. Et ideo translatum est iam sceptrum de Iuda et dux de femore eius, ut lacob patriarcha Genesis 49° prophetizaverat, iam venit desideratus cunctis gentibus, ut predixerat Aggeus capitulo 2°, iam ] unctus est sanctus sanctorum, ut Gabriel angelus revellaverat Danieli capitulo VIIII°. Et hec omnia impleta sunt tempore regis Herodis Ascalonite alienigene, quando sub regno eius natus est ille nobis I delicatus fructus, Dominus noster, ut dicitur Matthei 2°. Post quem quidem Herodem nullus rex de stirpe ludeorum fuit huc usque, ergo Iudei falso et contra se sibi blandiunt, asserentes se modo regem habere, cum ad Pylatum lohannis 19° predixerant: Non habemus regem nisi cezarem. 775 780 785 790 795 772 Et...775 finis] Cf. Le 1,32-33 787 sceptrum...eius] Cf. Gn 49,10 788 venit...789 gentibus] Cf. Agg 2,8 790 unctus...sanctorum] Cf. Dn 9,24 792 tempore...794 noster] Cf. Mt 2,1 798 Non...cezarem] Io 19,15 774 David... intelliguntur] lacob inteliguntur hic B 776 temporale] om H° 777 regnum] om. B I iam] non B I nusquam] et nusquam HP 778 comparet] consurget HP 779 fabulantur] fabulatur A I se habere) habere se B 781 in Wyenna] Vyenna B. Viennae HP 1/ interrogent) interroget B 782 eum] ipsum B in...783 Brunna] in Wyenna A 784 regnum] etiam regnum HP ] ipsorum] eorum B 785 eis] sibi A 786 Romam] Romanum HP ] et... aliis] et aliis B, om. H° 788 propheti- zaverat] prophetaverat B, HP 790 ut] quod et HP I Gabriel] om. HP Gabriel angelus] angelus Gabriel B 792 alienigene] aligenigene B 793 sub regno] sub regimene B] nobis] nobili B, nobilis HP ] delicatus] et delicatus HP 796 falso] flentes HP ][ falso...sel] false contra se B] sibi... 797 habere] blandientes asseruerunt, nullum regem se habere HP 797 modo] non B I regem habere] habere regem B I cum] dum HP 798 predixerant] dixerant HP 81
Edice, 742-798 A 347b B 133r“ perpetuavit, sicut secunda auctoritas de eo dicit: Et regnabit in domo Iacob, id est super electos, qui per domum David hic intelliguntur, in eternum et regni eius non erit finis. Sed regnum temporale, non tantum David, sed et omne regnum Iudeorum iam cessavit, nusquam in mundo comparet. Sed isti licet improprie dicti ludei moderni fabulantur, se habere regem de stirpe David in latibulis subterraneis. Sed si est rex, cuius regni est rex? Si habent eum in Wyenna, interrogent ducem Austrie, si Austria est regnum regis eorum aut ducatus ducis. Si habent eum in Brunna, interrogent marchionem Moravie, si Moravia est regnum regis ipsorum an marchionatus marchionis. In Ierusalem eciam soldanus non dabit eis regnum suum nec Romani Romam et sic de aliis. Et ideo translatum est iam sceptrum de Iuda et dux de femore eius, ut lacob patriarcha Genesis 49° prophetizaverat, iam venit desideratus cunctis gentibus, ut predixerat Aggeus capitulo 2°, iam ] unctus est sanctus sanctorum, ut Gabriel angelus revellaverat Danieli capitulo VIIII°. Et hec omnia impleta sunt tempore regis Herodis Ascalonite alienigene, quando sub regno eius natus est ille nobis I delicatus fructus, Dominus noster, ut dicitur Matthei 2°. Post quem quidem Herodem nullus rex de stirpe ludeorum fuit huc usque, ergo Iudei falso et contra se sibi blandiunt, asserentes se modo regem habere, cum ad Pylatum lohannis 19° predixerant: Non habemus regem nisi cezarem. 775 780 785 790 795 772 Et...775 finis] Cf. Le 1,32-33 787 sceptrum...eius] Cf. Gn 49,10 788 venit...789 gentibus] Cf. Agg 2,8 790 unctus...sanctorum] Cf. Dn 9,24 792 tempore...794 noster] Cf. Mt 2,1 798 Non...cezarem] Io 19,15 774 David... intelliguntur] lacob inteliguntur hic B 776 temporale] om H° 777 regnum] om. B I iam] non B I nusquam] et nusquam HP 778 comparet] consurget HP 779 fabulantur] fabulatur A I se habere) habere se B 781 in Wyenna] Vyenna B. Viennae HP 1/ interrogent) interroget B 782 eum] ipsum B in...783 Brunna] in Wyenna A 784 regnum] etiam regnum HP ] ipsorum] eorum B 785 eis] sibi A 786 Romam] Romanum HP ] et... aliis] et aliis B, om. H° 788 propheti- zaverat] prophetaverat B, HP 790 ut] quod et HP I Gabriel] om. HP Gabriel angelus] angelus Gabriel B 792 alienigene] aligenigene B 793 sub regno] sub regimene B] nobis] nobili B, nobilis HP ] delicatus] et delicatus HP 796 falso] flentes HP ][ falso...sel] false contra se B] sibi... 797 habere] blandientes asseruerunt, nullum regem se habere HP 797 modo] non B I regem habere] habere regem B I cum] dum HP 798 predixerant] dixerant HP 81
Strana 82
Largum sero 805 810 815 820 825 Nos autem cristiani habemus Cristum, regem de stirpe David, ut prima auctoritas dixit, scilicet positum super sedem David in eternum. Et ideo sicut illud ad Romanos primo Cristus factus est ex semine David secundum carnem, est ita intelligendum, quod factus est ex muliere virgine, que seminaliter ex stirpe David processit, ut exponit sanctus Thomas circa tercium Sentenciarum distinccione quarta particula quinta in exposicione textus. Sic intelligendum est, quod Cristus est fructus ventris David, quia de origine eius per Mariam processit secundum carnem, racione cuius est verus filius David, quod protestati sunt et Iudei, id est pueri Hebreorum Matthei 21° dicentes: Osanna filio David et gentiles, ut mulier Cananea Matthei 15° dicens: Miserere mei, Domine, fili David et sic in pluribus locis ewangeliorum. Ecce quam delicatus et nobilis fructus est lesus Cristus de nobili prosapia procedens. Est eciam Dominus noster fructus nobis valde utilis, quia per eundem fructum gloriosum exsoluti sumus ab illo fructu, quem in paradiso carpseramus de ligno vetito, ut dicitur Genesis 3°. Et tunc exsoluti sumus ab eo, quando Dominus noster mortuus est in cruce, ut magister 30 Sentenciarum distinccione 18a capitulo ultimo dicit: Cristus enim in cruce factus est hostia nostre liberacionis. Ecce quantum nobis iste benedictus fructus contulit fructum, quia cum propter illum paradisii fructum plus quam quinque milia annorum fuimus in captivitate et potestate dyaboli, et per mortem huius benedicti fructus soluti sumus a debito illius fructus et potestate ] dyaboli liberati, ut beatus Augustinus in libro De baptismo 800 A 348a 799 regem...801 eternum] Cf. Ps 131,11 802 Cristus...803 carnem] Rm 1,3 805 ut...806 textus] Cf. Thomas Aquinas In quattuor libros sententi- arum, lib. III, d. 4, q. 3, a. 2, qc. 2 811 Osanna...David] Mt 21,9 812 Miserere...813 David] Mt 15,22 813 sic...ewangeliorum] Cf. Mt 9,27; 12,23; 20,30-31; 21,15; Me 10,47-48; Le 18,38-39 817 ab...818 vetito] Cf. Gn 3,6 822 Cristus...liberacionis] Petrus Lombardus Senten- tide in IV libris distinctae. lib. III, d. 18, c. 5 799 autem] om. HP 801 sicut] si HP 803 est ita] ita est B 805 ut] prout B 807 intelligendum est] intelligendum est hoc B] Cristus est] est Cris- tus B 809 verus] lenis A. HP 813 et sic] om. HP 815 prosapia] regum prosapia B 816 nobis] nobilis H I valde] et valde H" 823 quantum] quem HP 1 iste] om. H° 824 paradisii fructum] benedictum fructum paradisi HP 1 plus...825 quam] postquam HP 826 dyaboli] dyabolica B et...mortem] sed per mortem B, et om He [huius] eius B 82
Largum sero 805 810 815 820 825 Nos autem cristiani habemus Cristum, regem de stirpe David, ut prima auctoritas dixit, scilicet positum super sedem David in eternum. Et ideo sicut illud ad Romanos primo Cristus factus est ex semine David secundum carnem, est ita intelligendum, quod factus est ex muliere virgine, que seminaliter ex stirpe David processit, ut exponit sanctus Thomas circa tercium Sentenciarum distinccione quarta particula quinta in exposicione textus. Sic intelligendum est, quod Cristus est fructus ventris David, quia de origine eius per Mariam processit secundum carnem, racione cuius est verus filius David, quod protestati sunt et Iudei, id est pueri Hebreorum Matthei 21° dicentes: Osanna filio David et gentiles, ut mulier Cananea Matthei 15° dicens: Miserere mei, Domine, fili David et sic in pluribus locis ewangeliorum. Ecce quam delicatus et nobilis fructus est lesus Cristus de nobili prosapia procedens. Est eciam Dominus noster fructus nobis valde utilis, quia per eundem fructum gloriosum exsoluti sumus ab illo fructu, quem in paradiso carpseramus de ligno vetito, ut dicitur Genesis 3°. Et tunc exsoluti sumus ab eo, quando Dominus noster mortuus est in cruce, ut magister 30 Sentenciarum distinccione 18a capitulo ultimo dicit: Cristus enim in cruce factus est hostia nostre liberacionis. Ecce quantum nobis iste benedictus fructus contulit fructum, quia cum propter illum paradisii fructum plus quam quinque milia annorum fuimus in captivitate et potestate dyaboli, et per mortem huius benedicti fructus soluti sumus a debito illius fructus et potestate ] dyaboli liberati, ut beatus Augustinus in libro De baptismo 800 A 348a 799 regem...801 eternum] Cf. Ps 131,11 802 Cristus...803 carnem] Rm 1,3 805 ut...806 textus] Cf. Thomas Aquinas In quattuor libros sententi- arum, lib. III, d. 4, q. 3, a. 2, qc. 2 811 Osanna...David] Mt 21,9 812 Miserere...813 David] Mt 15,22 813 sic...ewangeliorum] Cf. Mt 9,27; 12,23; 20,30-31; 21,15; Me 10,47-48; Le 18,38-39 817 ab...818 vetito] Cf. Gn 3,6 822 Cristus...liberacionis] Petrus Lombardus Senten- tide in IV libris distinctae. lib. III, d. 18, c. 5 799 autem] om. HP 801 sicut] si HP 803 est ita] ita est B 805 ut] prout B 807 intelligendum est] intelligendum est hoc B] Cristus est] est Cris- tus B 809 verus] lenis A. HP 813 et sic] om. HP 815 prosapia] regum prosapia B 816 nobis] nobilis H I valde] et valde H" 823 quantum] quem HP 1 iste] om. H° 824 paradisii fructum] benedictum fructum paradisi HP 1 plus...825 quam] postquam HP 826 dyaboli] dyabolica B et...mortem] sed per mortem B, et om He [huius] eius B 82
Strana 83
Edice, 799-857 B 133rb parvulorum capitulo 10° dicit: Incideramus in principem huius seculi, qui seduxit Adam et servum fecit et cepit nos quasi vernaculos possidere, sed venit Redemptor et victus est deceptor. Hec beatus Augustinus. Ecce per Ewam fructum de ligno paradisii traximus et per Mariam fructum in ] lignum crucis restituimus, iam fructum per fructum solvimus et a captivitate fructus liberati sumus. Ideo ingeniosi pictores scribunt in parietibus arborem, de qua Ewa a parte sinistra capit fructum et Maria a parte dextera reddit fructum, Filium suum in cruce, in arborem dictam. Item Ewa fructu ventris sui, scilicet quem swadente dyabolo partim in ventrem suum deglutivit et partim Ade ad comedendum dedit, pavit genus humanum ad mortem perpetuam. Sed Maria fructu ventris sui, quem angelo nuncciante et Spiritu sancto operante in ventre suo concepit, pascit genus humanum ad vitam eternam. Idcirco pictores ymaginativi pingunt Ewam a sinistris communicantem populum fructu suo sub forma capitis mortui, murmurante sibi serpente ad aurem, et Mariam pingunt a dextris communicantem homines fructu suo sub forma oblate consecrate. Antiqui homines honesti in fide recta ponebant fructus in mensalibus et mensis in hoc festo et scindebant eos cultellis pro familia et pauperibus, per hoc significantes et memorantes, quod ille generosus fructus, Dominus noster, sicut hoc festo natus, pannis involutus, positus fuit in presepio, ut habetur Luce 2° et in triduo mortis sue cum cultello et gladio passionis sue scissus fuit in duas partes, scilicet in animam et corpus, licet tamen 835 840 845 850 830 855 829 Incideramus...832 deceptor] Augustinus Hipponensis Sermones de scripturis, sermo CXXX, PL 38, 726 854 Dominus...855 presepio] Cf. Le 2,7 831 vernaculos] vermiculos HP I possidere] om. HP 832 Hec] om. HP Augustinus] Augustinus ait H° 834 in lignum] in ligno HP ] iam] nam B 835 per fructum] per fructum in lignum A 837 arborem] unam arborem B ] a parte] a om. HP 838 reddit] scilicet edidit B 839 in ...dictam] in arbore crucis HP 1 fructu] fructum B, HP 840 quem] quam B, quae HP partim...841 et] om. HP 841 partim] partem HP 842 fructu] fructus B 844 pascit] et pascit B 846 communicantem] concultantem HP populum ... suo] fructu suo populum HP 847 sibi] scilicet HP 848 Ma- riam pingunt] pingunt Mariam HP I communicantem] consolantem HP homines honesti] honesti homines B, et honesti homines HP 850 851 mensis] mensas HP 853 generosus] gloriosus HP 854 pannis] et pannis HP 856 cum cultello] cum om. HP 83
Edice, 799-857 B 133rb parvulorum capitulo 10° dicit: Incideramus in principem huius seculi, qui seduxit Adam et servum fecit et cepit nos quasi vernaculos possidere, sed venit Redemptor et victus est deceptor. Hec beatus Augustinus. Ecce per Ewam fructum de ligno paradisii traximus et per Mariam fructum in ] lignum crucis restituimus, iam fructum per fructum solvimus et a captivitate fructus liberati sumus. Ideo ingeniosi pictores scribunt in parietibus arborem, de qua Ewa a parte sinistra capit fructum et Maria a parte dextera reddit fructum, Filium suum in cruce, in arborem dictam. Item Ewa fructu ventris sui, scilicet quem swadente dyabolo partim in ventrem suum deglutivit et partim Ade ad comedendum dedit, pavit genus humanum ad mortem perpetuam. Sed Maria fructu ventris sui, quem angelo nuncciante et Spiritu sancto operante in ventre suo concepit, pascit genus humanum ad vitam eternam. Idcirco pictores ymaginativi pingunt Ewam a sinistris communicantem populum fructu suo sub forma capitis mortui, murmurante sibi serpente ad aurem, et Mariam pingunt a dextris communicantem homines fructu suo sub forma oblate consecrate. Antiqui homines honesti in fide recta ponebant fructus in mensalibus et mensis in hoc festo et scindebant eos cultellis pro familia et pauperibus, per hoc significantes et memorantes, quod ille generosus fructus, Dominus noster, sicut hoc festo natus, pannis involutus, positus fuit in presepio, ut habetur Luce 2° et in triduo mortis sue cum cultello et gladio passionis sue scissus fuit in duas partes, scilicet in animam et corpus, licet tamen 835 840 845 850 830 855 829 Incideramus...832 deceptor] Augustinus Hipponensis Sermones de scripturis, sermo CXXX, PL 38, 726 854 Dominus...855 presepio] Cf. Le 2,7 831 vernaculos] vermiculos HP I possidere] om. HP 832 Hec] om. HP Augustinus] Augustinus ait H° 834 in lignum] in ligno HP ] iam] nam B 835 per fructum] per fructum in lignum A 837 arborem] unam arborem B ] a parte] a om. HP 838 reddit] scilicet edidit B 839 in ...dictam] in arbore crucis HP 1 fructu] fructum B, HP 840 quem] quam B, quae HP partim...841 et] om. HP 841 partim] partem HP 842 fructu] fructus B 844 pascit] et pascit B 846 communicantem] concultantem HP populum ... suo] fructu suo populum HP 847 sibi] scilicet HP 848 Ma- riam pingunt] pingunt Mariam HP I communicantem] consolantem HP homines honesti] honesti homines B, et honesti homines HP 850 851 mensis] mensas HP 853 generosus] gloriosus HP 854 pannis] et pannis HP 856 cum cultello] cum om. HP 83
Strana 84
Largum sero 865 870 875 880 a divinitate eius divise non fuerunt, ita quod hec scissio provenit familie credencium in salutem et cibum eternum, quamvis illa seissio in eodem ] triduo fuerit in magnam tribulacionem et tristiciam benedicte matris sue, ut sibi Symeon senex prophetizaverat Luce 2° dicens: Tuam ipsius animam pertransibit gladius doloris. Item antiqui de bono intellectu sicut hac vigilia cingebant arbores fructiferas cum albis straminibus significantes per hoc, quod illa gloriosa arbor, Maria, castissima virgo existens, I protulit illum delicatum et utilem fructum, Cristum Dominum, quia albedo straminum lumbos circumcingens significat castitatem et viriditas arborum virginitatem. Et sicut illo tempore propter frigus viriditas arborum latet in radice, ita tunc virginitas beate Virginis propter incredulitatem hominum et fraudem demonum latebat hominibus et dyabolo. Quedam tamen arbores et in yeme virent exterius, sic virginitas Marie quibusdam tunc temporis nota erat, ut Gabrieli et Yoseph, coniugi suo, et nunc notum est cunctis fidelibus in fide vera, quia Virgo peperit et virgo permanet in ewum, quod olym ille rubus viridis Moysi Exodi 30 prefiguravit, qui ardens de se flammam emittebat, in quo Dominus apparebat, et tamen neque ipse rubus neque viriditas eius hac flamma comburrebatur. Sic Virgo hec gloriosa pariens Filium, Dominum Deum, neque per partum suum in se dolorem neque virginitatis sue passa est destruccionem. Sed proh dolor! Hec laudabilia ad pravum sensum pervertentes homines aliqui sicut hoc sero seindunt fructus B 133va 860 A 348b 885 862 Tuam...863 doloris] Le 2,35 878 olym...881 comburrebatur] Cf. Ex 3,2 858 divise] divisus HP ] fuerunt] fuerit HP ] ita quod] itaque H 859 in salutem] ad salutem HP ] cibum] in cibum B 861 tribulacionem] turba- cionem B] matris] matri B 862 senex] om. HI prophetizaverat] prophe- taverat B, H 864 sicut] sub HP I vigilia] Domini vigilia B, HP 865 cum... straminibus] cum straminibus albis B 866 quod om. A 867 existens] ex utero HP 869 lumbos] lumbum B ]/ et...870 viriditas] et om. HP 870 arborum] arboris HP 871 arborum] arboris HP 874 et... yeme] cum hyeme HP 875 virginitas] et virginitas HP 876 cunctis] omnibus B 877 quia] quia virgo concepit HP 878 ille rubus] rubus ille HP 880 tamen] om. B 1 neque ...881 viriditas] neque Christus, neque rubus aut virginitas HP 882 Filium] om B 883 passa est] perpessa est HP 884 destruccionem] derisationem HP 885 ad...sensum] iam sensum A, juxta saeculum HP I sensum] saeculum HP 886 pervertentes] perver- tunt HP] sicut...sero] hos HP 84
Largum sero 865 870 875 880 a divinitate eius divise non fuerunt, ita quod hec scissio provenit familie credencium in salutem et cibum eternum, quamvis illa seissio in eodem ] triduo fuerit in magnam tribulacionem et tristiciam benedicte matris sue, ut sibi Symeon senex prophetizaverat Luce 2° dicens: Tuam ipsius animam pertransibit gladius doloris. Item antiqui de bono intellectu sicut hac vigilia cingebant arbores fructiferas cum albis straminibus significantes per hoc, quod illa gloriosa arbor, Maria, castissima virgo existens, I protulit illum delicatum et utilem fructum, Cristum Dominum, quia albedo straminum lumbos circumcingens significat castitatem et viriditas arborum virginitatem. Et sicut illo tempore propter frigus viriditas arborum latet in radice, ita tunc virginitas beate Virginis propter incredulitatem hominum et fraudem demonum latebat hominibus et dyabolo. Quedam tamen arbores et in yeme virent exterius, sic virginitas Marie quibusdam tunc temporis nota erat, ut Gabrieli et Yoseph, coniugi suo, et nunc notum est cunctis fidelibus in fide vera, quia Virgo peperit et virgo permanet in ewum, quod olym ille rubus viridis Moysi Exodi 30 prefiguravit, qui ardens de se flammam emittebat, in quo Dominus apparebat, et tamen neque ipse rubus neque viriditas eius hac flamma comburrebatur. Sic Virgo hec gloriosa pariens Filium, Dominum Deum, neque per partum suum in se dolorem neque virginitatis sue passa est destruccionem. Sed proh dolor! Hec laudabilia ad pravum sensum pervertentes homines aliqui sicut hoc sero seindunt fructus B 133va 860 A 348b 885 862 Tuam...863 doloris] Le 2,35 878 olym...881 comburrebatur] Cf. Ex 3,2 858 divise] divisus HP ] fuerunt] fuerit HP ] ita quod] itaque H 859 in salutem] ad salutem HP ] cibum] in cibum B 861 tribulacionem] turba- cionem B] matris] matri B 862 senex] om. HI prophetizaverat] prophe- taverat B, H 864 sicut] sub HP I vigilia] Domini vigilia B, HP 865 cum... straminibus] cum straminibus albis B 866 quod om. A 867 existens] ex utero HP 869 lumbos] lumbum B ]/ et...870 viriditas] et om. HP 870 arborum] arboris HP 871 arborum] arboris HP 874 et... yeme] cum hyeme HP 875 virginitas] et virginitas HP 876 cunctis] omnibus B 877 quia] quia virgo concepit HP 878 ille rubus] rubus ille HP 880 tamen] om. B 1 neque ...881 viriditas] neque Christus, neque rubus aut virginitas HP 882 Filium] om B 883 passa est] perpessa est HP 884 destruccionem] derisationem HP 885 ad...sensum] iam sensum A, juxta saeculum HP I sensum] saeculum HP 886 pervertentes] perver- tunt HP] sicut...sero] hos HP 84
Strana 85
Edice, 858-913 A 349a B 133vb considerantes in eis futuros anni eventus bonos vel malos et cingunt arbores straminibus, ut eis estate sequenti multos fructus afferant. Sed cum hec et similia non sunt eis certa ex aliquibus certis causis naturalibus, quid aliud faciunt, quam quod in hac quinta consuetudine convertunt ea in partem ] dyaboli. Sed beatus est vir cuius est nomen Domini spes eius et non respexit ad tales vanitates incertas et insanias falsas, ut dicitur Psalmo 34°. Et hec est quinta consuetudo. Sexta consuetudo est, quod in vigilia nativitatis Domini calendizant vel colendisant transeuntes per domos plebium suarum, quod eciam et in octava eiusdem festi faciunt. Pro intellectu huius sexte consuetudinis est sciendum, quod cum adhuc Boemi erant pagani ydolis servientes, habebant in hac Boemie terra deum Babilonie, scilicet ipsum Bel, de quo Daniel ultimo dicitur: Erat autem ydolum] nomine Bel aput Babilonios et cetera. Et iterum: Bel destruxit, draconem interfecit et sacerdotes occidit. Et verisimile apparet ex cronica imperatoris Karoli quarti, quia Slavi seu Slawani de Babilone in Charvaciam et inde huc in terram, que iam Boemia vocatur, devenientes voluerunt deum sui originis loci habere ad colendum, et quia tantum affectum ad originalem deum suum habebant, quod non sufficiebat eis, ut in templis communiter colerent ipsum, sed insuper omnibus mensibus ipso Kalendas sacerdotes ydolorum transiebant cum ydolo ipsius Bel per singulas paganorum domos, 890 895 900 905 910 892 beatus...894 falsas] Ps 39.5 902 Erat...903 Babilonios] Dn 14.2 904 Bel...905 occidit] Dn 14,27 905 Et...908 devenientes] Cf. Cronica Przibiconis dicti Pulkava, FRB V, p. 4 887 anni] om. HP I vel] et B, HP 888 sequenti...889 afferant] multos fructus afferant sequenti B, sequenti multos afferant fructus HP 889 fruc- tus afferant] afferant fructus HP 892 ea] eam HP 894 Psalmo] in Psalmo H Et...895 consuetudo] om. Hè 896 quod quia HP 897 calendizant vel] om. H' [ colendisant] coledisant HP] transeuntes] aliqui transeuntes B 898 quod] et id HP] et...octava] et om. B. per octavam HP ] festi] om. HP 899 sexte] om. HP 900 sciendum] notandum HP I erant] essent HP 901 Boemie] Bohemica HP I Babilonie] Babilonem A 905 verisimile verisimiliter HPI imperatoris Karoli] Caroli imperatoris B 906 quia] om. A I Slavi...Slawani] Sclavi seu Sclavani B, Solani HP 907 inde huc] deinde huc B, de hine HP 908 originis] originalis B, HP 909 ad...910 suum] ad ipsum HP 910 quod] et B ] templis] temporibus HP 911 ip- Kalendas] kalendisantes HP sum] illum B 912 ipso] ipsi HP transiebant] transibant B, HP 913 singulas] singulos A 85
Edice, 858-913 A 349a B 133vb considerantes in eis futuros anni eventus bonos vel malos et cingunt arbores straminibus, ut eis estate sequenti multos fructus afferant. Sed cum hec et similia non sunt eis certa ex aliquibus certis causis naturalibus, quid aliud faciunt, quam quod in hac quinta consuetudine convertunt ea in partem ] dyaboli. Sed beatus est vir cuius est nomen Domini spes eius et non respexit ad tales vanitates incertas et insanias falsas, ut dicitur Psalmo 34°. Et hec est quinta consuetudo. Sexta consuetudo est, quod in vigilia nativitatis Domini calendizant vel colendisant transeuntes per domos plebium suarum, quod eciam et in octava eiusdem festi faciunt. Pro intellectu huius sexte consuetudinis est sciendum, quod cum adhuc Boemi erant pagani ydolis servientes, habebant in hac Boemie terra deum Babilonie, scilicet ipsum Bel, de quo Daniel ultimo dicitur: Erat autem ydolum] nomine Bel aput Babilonios et cetera. Et iterum: Bel destruxit, draconem interfecit et sacerdotes occidit. Et verisimile apparet ex cronica imperatoris Karoli quarti, quia Slavi seu Slawani de Babilone in Charvaciam et inde huc in terram, que iam Boemia vocatur, devenientes voluerunt deum sui originis loci habere ad colendum, et quia tantum affectum ad originalem deum suum habebant, quod non sufficiebat eis, ut in templis communiter colerent ipsum, sed insuper omnibus mensibus ipso Kalendas sacerdotes ydolorum transiebant cum ydolo ipsius Bel per singulas paganorum domos, 890 895 900 905 910 892 beatus...894 falsas] Ps 39.5 902 Erat...903 Babilonios] Dn 14.2 904 Bel...905 occidit] Dn 14,27 905 Et...908 devenientes] Cf. Cronica Przibiconis dicti Pulkava, FRB V, p. 4 887 anni] om. HP I vel] et B, HP 888 sequenti...889 afferant] multos fructus afferant sequenti B, sequenti multos afferant fructus HP 889 fruc- tus afferant] afferant fructus HP 892 ea] eam HP 894 Psalmo] in Psalmo H Et...895 consuetudo] om. Hè 896 quod quia HP 897 calendizant vel] om. H' [ colendisant] coledisant HP] transeuntes] aliqui transeuntes B 898 quod] et id HP] et...octava] et om. B. per octavam HP ] festi] om. HP 899 sexte] om. HP 900 sciendum] notandum HP I erant] essent HP 901 Boemie] Bohemica HP I Babilonie] Babilonem A 905 verisimile verisimiliter HPI imperatoris Karoli] Caroli imperatoris B 906 quia] om. A I Slavi...Slawani] Sclavi seu Sclavani B, Solani HP 907 inde huc] deinde huc B, de hine HP 908 originis] originalis B, HP 909 ad...910 suum] ad ipsum HP 910 quod] et B ] templis] temporibus HP 911 ip- Kalendas] kalendisantes HP sum] illum B 912 ipso] ipsi HP transiebant] transibant B, HP 913 singulas] singulos A 85
Strana 86
Largum sero 920 925 930 935 canentes in lingwa sua speciale canticum in reverenciam ipsi et dicentes: „Dubecz stogy prostrzyed dwora“ et eadem verba resumebant cum nominacione ipsius Bel- dicentes: „Beli, Beli, dubecz stogy prostrzved dwora,“ quasi dicerent in vocativo Boemico "Beli, Beli": hoc ad honorem exprimimus tibi cantu nostro, quod hec verba significant, et sic per singulos versus huius satis longi cantici faciebant in laudem Bel, felices se reputantes, quod Deus eorum visitavit domos ipsorum, firmam fidem habentes, quod per totum mensem illum fortunam et bonam gubernacionem rerum et vite ab ipso haberent. Et ideo populi ydolo Bel dabant diversa munera quasi tributa recognoscentes se veros cultores eius, ut bona eorum gubernaret. Sacerdotes autem hec munera loco ydoli Bel ad manus suas recipiebant et postea tacite in usus proprios convertebant. Et ideo dicitur "kalendizant", quasi in Kalendis, id est in primis diebus mensium singulorum, talem laudem ipsi Bel per domos faciebant. Sed postquam Boemi ceperunt ad fidem cristianam converti, sacerdotes cristiani volentes illam paganicam consuetudinem delere, quasi per medium de uno extremorum in aliud populum ducentes, ceperunt eam adhuc servare, in aliquibus tamen mutantes. Nam licet singulis Kalendis per domos cristianorum transiebant, tamen loco ydoli Belis portabant ymaginem cruci fixi, ut sic forcior superveniens diriperet spolia minus fortis, id est Cristus Belis, ut dicitur Luce XI°. Et in predicto cantico pro "Beli, Beli" dicentes "wele, wele", antiquum adverbium Boemicale, quod idem est quod "valde". Sed A 349b B 134ra 915 940 938 B...939 fortis] Cf. Le 11,22 914 canentes...lingwa] cantantes in ligwa B 915 ipsi] ipsius HP prostrzyed] proszrzyed A, prostrzed HP 917 prostrzyed] prozsrzyed A. prostrzed HP 918 vocativo] vero HP] Boemico] Bohemice HP 921 Bel] ipsius Bel HP 922 ipsorum] eorum B 925 ydolo] om. B 926 veros] vere esse B 929 quasi] quia B] in...930 Kalendis] in primis Kalendis B 933 volentes] nolentes HP I paganicam] paganorum HP 935 eam...936 servare] adhuc eam observare B 936 tamen mutantes] tantum imitantes HP I Nam...938 tamen] om. B 937 per...cristianorum] Christianorum per domos HP I transiebant] transiebant HP 938 ydoli] ydolo B 1 Belis] Bel HP 939 diriperet] dirumperet HP I minus fortis] minus forcioris A, ejus fortis HP 940 Belis] om. A, HP] ut] velut A, HP 941 Beli2] weli A wele wele] vele, vele, dubecz stogy prostrzyed dwora B 942 adverbium] proverbium B, He ! quod2] sicut HP] valde] vale B ] Sed...943 adhue] Sic ergo HP 86
Largum sero 920 925 930 935 canentes in lingwa sua speciale canticum in reverenciam ipsi et dicentes: „Dubecz stogy prostrzyed dwora“ et eadem verba resumebant cum nominacione ipsius Bel- dicentes: „Beli, Beli, dubecz stogy prostrzved dwora,“ quasi dicerent in vocativo Boemico "Beli, Beli": hoc ad honorem exprimimus tibi cantu nostro, quod hec verba significant, et sic per singulos versus huius satis longi cantici faciebant in laudem Bel, felices se reputantes, quod Deus eorum visitavit domos ipsorum, firmam fidem habentes, quod per totum mensem illum fortunam et bonam gubernacionem rerum et vite ab ipso haberent. Et ideo populi ydolo Bel dabant diversa munera quasi tributa recognoscentes se veros cultores eius, ut bona eorum gubernaret. Sacerdotes autem hec munera loco ydoli Bel ad manus suas recipiebant et postea tacite in usus proprios convertebant. Et ideo dicitur "kalendizant", quasi in Kalendis, id est in primis diebus mensium singulorum, talem laudem ipsi Bel per domos faciebant. Sed postquam Boemi ceperunt ad fidem cristianam converti, sacerdotes cristiani volentes illam paganicam consuetudinem delere, quasi per medium de uno extremorum in aliud populum ducentes, ceperunt eam adhuc servare, in aliquibus tamen mutantes. Nam licet singulis Kalendis per domos cristianorum transiebant, tamen loco ydoli Belis portabant ymaginem cruci fixi, ut sic forcior superveniens diriperet spolia minus fortis, id est Cristus Belis, ut dicitur Luce XI°. Et in predicto cantico pro "Beli, Beli" dicentes "wele, wele", antiquum adverbium Boemicale, quod idem est quod "valde". Sed A 349b B 134ra 915 940 938 B...939 fortis] Cf. Le 11,22 914 canentes...lingwa] cantantes in ligwa B 915 ipsi] ipsius HP prostrzyed] proszrzyed A, prostrzed HP 917 prostrzyed] prozsrzyed A. prostrzed HP 918 vocativo] vero HP] Boemico] Bohemice HP 921 Bel] ipsius Bel HP 922 ipsorum] eorum B 925 ydolo] om. B 926 veros] vere esse B 929 quasi] quia B] in...930 Kalendis] in primis Kalendis B 933 volentes] nolentes HP I paganicam] paganorum HP 935 eam...936 servare] adhuc eam observare B 936 tamen mutantes] tantum imitantes HP I Nam...938 tamen] om. B 937 per...cristianorum] Christianorum per domos HP I transiebant] transiebant HP 938 ydoli] ydolo B 1 Belis] Bel HP 939 diriperet] dirumperet HP I minus fortis] minus forcioris A, ejus fortis HP 940 Belis] om. A, HP] ut] velut A, HP 941 Beli2] weli A wele wele] vele, vele, dubecz stogy prostrzyed dwora B 942 adverbium] proverbium B, He ! quod2] sicut HP] valde] vale B ] Sed...943 adhue] Sic ergo HP 86
Strana 87
Edice, 914-967 A 350a adhuc "kalendizare" per "a" in prima sillaba dicebant, quod adhuc hoc cristiani in Kalendis faciebant. Et hec consuetudo sexta stetit tamquam medium extremorum usque ad sanctum Adalbertum. Sed quia erat nimia occupacio singulis Kalendis, et ne cristiani in hoc observarent Kalendas secundum ritum paganorum, sanctus Adalbertus omnes Kalendas illas reduxit solum ad vigiliam et octavam Nativitatis Domini, conveniencius iudicans hanc consuetudinem observare tempore illo, quo natus est Cristus, quam in Kalendis, in quibus olym Beli honor agebatur. Mutavit eciam denominaciones et sensum earum dicendo "colendizat' pro "kalendizat", "a" in "o" in prima sillaba vertendo et dicendo "colendizat" a colendo, pro "kalendizat' a Kalenda, quia iam Cristus per eandem consuetudinem in sua nativitate colitur et non in Kalendis. Similiter "colendizacio" pro "kalendisacio" et in vulgari "koleda" pro "Kalenda", quamvis colendizacio et koleda aliquando culturam Cristi per hanc consuetudinem significent, aliquando omne illud, quod in munere in tali colendizacione datur. Hec igitur ultima colendizandi consuetudo usque ad presens tempus perdurat, in qua utinam laus Cristi in avariciam peccunie non mutetur. Ego autem antiquus ab antiquis hec predicta audivi et antiqui antiquitate sua ius sibi hoc obtinuerunt, ut eis 945 950 955 960 965 Iper al primo A, per annum HP 943 kalendizare] kalendisabant HP sillaba dicebant] duntaxat syllaba HP 944 quod] quia B ] hoc...Kalendis christiani in Kalendis hoc HP cristiani] et cristiani B] in Kalendis] om. B faciebant] fecerunt HP 945 consuetudo...extremorum] secunda tanquam stetit... extremorum] tamquam medium una extremorum stetit HP extremorum stetit B 946 sanctum] om. B 948 observarent] servarent B 949 Kalendas illas] illas Kalendas B, HP 950 reduxit] induxit HP 1 ad vigiliam] ad vigiliam Nativitatis HP I et octavam] et om. A ] Nativitatis Domini] ejusdem HP 951 iudicans] iudicant A] observare] observari H" 954 denominaciones] dicciones B, donationes HP I dicendo] dicens HP colendizat...955 kalendizat] "colendizant" pro "calendizant" B. HP 955 a] per "a" H° 1 et... 956 dicendo] ut diceretur HP 956 colendizat... colendo] "colendizant" a colendo B, "colendisant" a colo HP I pro] et non H 1 kalendizat... 957 a Kalenda] "calendizant" a Kalendis vel a colendo B, "kalendisant" a Kalendis HP 959 in vulgari] in Latino et in vulgari B, vulgariter HP 960 pro...koleda] om. HP 961 significent] significant HP 962 omne] om. HP ] tali] om. HP 964 tempus] om. B, H° 965 mutetur) mutaretur HP 966 antiquus] antiquitus HP 1 ab antiquis] ab antiquis et antiquis A 967 hoc] om. HP 87
Edice, 914-967 A 350a adhuc "kalendizare" per "a" in prima sillaba dicebant, quod adhuc hoc cristiani in Kalendis faciebant. Et hec consuetudo sexta stetit tamquam medium extremorum usque ad sanctum Adalbertum. Sed quia erat nimia occupacio singulis Kalendis, et ne cristiani in hoc observarent Kalendas secundum ritum paganorum, sanctus Adalbertus omnes Kalendas illas reduxit solum ad vigiliam et octavam Nativitatis Domini, conveniencius iudicans hanc consuetudinem observare tempore illo, quo natus est Cristus, quam in Kalendis, in quibus olym Beli honor agebatur. Mutavit eciam denominaciones et sensum earum dicendo "colendizat' pro "kalendizat", "a" in "o" in prima sillaba vertendo et dicendo "colendizat" a colendo, pro "kalendizat' a Kalenda, quia iam Cristus per eandem consuetudinem in sua nativitate colitur et non in Kalendis. Similiter "colendizacio" pro "kalendisacio" et in vulgari "koleda" pro "Kalenda", quamvis colendizacio et koleda aliquando culturam Cristi per hanc consuetudinem significent, aliquando omne illud, quod in munere in tali colendizacione datur. Hec igitur ultima colendizandi consuetudo usque ad presens tempus perdurat, in qua utinam laus Cristi in avariciam peccunie non mutetur. Ego autem antiquus ab antiquis hec predicta audivi et antiqui antiquitate sua ius sibi hoc obtinuerunt, ut eis 945 950 955 960 965 Iper al primo A, per annum HP 943 kalendizare] kalendisabant HP sillaba dicebant] duntaxat syllaba HP 944 quod] quia B ] hoc...Kalendis christiani in Kalendis hoc HP cristiani] et cristiani B] in Kalendis] om. B faciebant] fecerunt HP 945 consuetudo...extremorum] secunda tanquam stetit... extremorum] tamquam medium una extremorum stetit HP extremorum stetit B 946 sanctum] om. B 948 observarent] servarent B 949 Kalendas illas] illas Kalendas B, HP 950 reduxit] induxit HP 1 ad vigiliam] ad vigiliam Nativitatis HP I et octavam] et om. A ] Nativitatis Domini] ejusdem HP 951 iudicans] iudicant A] observare] observari H" 954 denominaciones] dicciones B, donationes HP I dicendo] dicens HP colendizat...955 kalendizat] "colendizant" pro "calendizant" B. HP 955 a] per "a" H° 1 et... 956 dicendo] ut diceretur HP 956 colendizat... colendo] "colendizant" a colendo B, "colendisant" a colo HP I pro] et non H 1 kalendizat... 957 a Kalenda] "calendizant" a Kalendis vel a colendo B, "kalendisant" a Kalendis HP 959 in vulgari] in Latino et in vulgari B, vulgariter HP 960 pro...koleda] om. HP 961 significent] significant HP 962 omne] om. HP ] tali] om. HP 964 tempus] om. B, H° 965 mutetur) mutaretur HP 966 antiquus] antiquitus HP 1 ab antiquis] ab antiquis et antiquis A 967 hoc] om. HP 87
Strana 88
Largum sero 975 980 985 990 credatur secundum illud lob 12°: In antiquis est sapiencia et in multo tempore prudencia et commune proverbium testatur, quod triplex genus hominum est, quibus oportet credi scilicet antiquis et doctis et longe peregrinantibus. Antiquis quia antiquorum temporum gesta memorantur, que iuvenes ignorant. Doctis, quia multa sciunt, que indocti nesciunt. Peregrinantibus, quia in longinquis terris multa viderunt, que domesticani non viderunt. Et precipue horum multa percepi a quodam presbitero antiquo, I qui quasi omnibus diebus suis conversatus est in curiis prelatorum et principum et continue hystorias legebat et cronicas diversas et ignota et curialia investigabat, nomine Alsso, qui eciam in nostro Brenowiensi monasterio est mortuus et sepultus, cuius anima requiescat in pace beatorum. Amen. Non autem ea legi in scriptis, nec in autenticis reperii, ideo non asserendo sed narrata refferendo ipsam premisi, aliam causam huius sexte consuetudinis assignando. Nam colendizatur in vigilia Nativitatis Dominice et in octava eius propter hoc, quia est vigilia illius festi, qua natus est filius regis celestis, princeps toti mundo, iuxta hanc consuetudinem secularem, quia dum filius nascitur alicuius regis terreni, nunccii mox discurrunt per monasteria et civitates, per castra et villas regionis eius, nuncciantes, quod princeps est illi terre natus. Tunc autem incole eius gaudentes remunerant nunnecios, dantes eis panem nunccialem, qui vulgariter dicitur "kolacz". Eodem igitur intellectu, sicut hoc festo natus est filius regis altissimi, scilicet Patris celestis, Dominus noster lesus Cristus, ideo sacerdotes et scolares, nunccii eiusdem regis, B 134rb 970 995 968 In...969 prudencia] Iob 12,12 969 proverbium...970 testatur] testatur proverbium HP 970 genus...est] est hominum genus HP 971 et doctis] et om. HP I longe] de longe HP 973 que'] quod HP 974 Peregrinantibus] Longe peregrinantibus B, Sed et peregrinantibus HP I in longinquis] in remotis B 975 domesticani] domestici cani A 977 suis] om. HP 978 et'] qui H° 979 ignota] ignotas H�] curialia] curiosa HP 980 Alsso] Also B] Brenowiensi] Brunowyensi B, Brzevnoviensi HP I monasterio] monestario A 981 pace] spe H 983 autem] tamen HP 984 ipsam] ipsa HP 986 colendizatur] coledisant HPI Dominice] Domini HP 987 propter hoc] propterea HP I illius festi] om. HP I qua] quo B 988 filius regis] regis filius HP 989 consuetudi- nem] similitudinem B 991 monasteria] monestaria A] per] et B 992 est- ...terre] illi terre est B ] Tunc] Cuncti B, HP 993 eius] om. HP 994 nun- ccialem] materialem HP 995 regis...996 altissimi] altissimi regis HP 996 noster] om. HP 88
Largum sero 975 980 985 990 credatur secundum illud lob 12°: In antiquis est sapiencia et in multo tempore prudencia et commune proverbium testatur, quod triplex genus hominum est, quibus oportet credi scilicet antiquis et doctis et longe peregrinantibus. Antiquis quia antiquorum temporum gesta memorantur, que iuvenes ignorant. Doctis, quia multa sciunt, que indocti nesciunt. Peregrinantibus, quia in longinquis terris multa viderunt, que domesticani non viderunt. Et precipue horum multa percepi a quodam presbitero antiquo, I qui quasi omnibus diebus suis conversatus est in curiis prelatorum et principum et continue hystorias legebat et cronicas diversas et ignota et curialia investigabat, nomine Alsso, qui eciam in nostro Brenowiensi monasterio est mortuus et sepultus, cuius anima requiescat in pace beatorum. Amen. Non autem ea legi in scriptis, nec in autenticis reperii, ideo non asserendo sed narrata refferendo ipsam premisi, aliam causam huius sexte consuetudinis assignando. Nam colendizatur in vigilia Nativitatis Dominice et in octava eius propter hoc, quia est vigilia illius festi, qua natus est filius regis celestis, princeps toti mundo, iuxta hanc consuetudinem secularem, quia dum filius nascitur alicuius regis terreni, nunccii mox discurrunt per monasteria et civitates, per castra et villas regionis eius, nuncciantes, quod princeps est illi terre natus. Tunc autem incole eius gaudentes remunerant nunnecios, dantes eis panem nunccialem, qui vulgariter dicitur "kolacz". Eodem igitur intellectu, sicut hoc festo natus est filius regis altissimi, scilicet Patris celestis, Dominus noster lesus Cristus, ideo sacerdotes et scolares, nunccii eiusdem regis, B 134rb 970 995 968 In...969 prudencia] Iob 12,12 969 proverbium...970 testatur] testatur proverbium HP 970 genus...est] est hominum genus HP 971 et doctis] et om. HP I longe] de longe HP 973 que'] quod HP 974 Peregrinantibus] Longe peregrinantibus B, Sed et peregrinantibus HP I in longinquis] in remotis B 975 domesticani] domestici cani A 977 suis] om. HP 978 et'] qui H° 979 ignota] ignotas H�] curialia] curiosa HP 980 Alsso] Also B] Brenowiensi] Brunowyensi B, Brzevnoviensi HP I monasterio] monestario A 981 pace] spe H 983 autem] tamen HP 984 ipsam] ipsa HP 986 colendizatur] coledisant HPI Dominice] Domini HP 987 propter hoc] propterea HP I illius festi] om. HP I qua] quo B 988 filius regis] regis filius HP 989 consuetudi- nem] similitudinem B 991 monasteria] monestaria A] per] et B 992 est- ...terre] illi terre est B ] Tunc] Cuncti B, HP 993 eius] om. HP 994 nun- ccialem] materialem HP 995 regis...996 altissimi] altissimi regis HP 996 noster] om. HP 88
Strana 89
Edice, 968-1023 A 350b B 134va hac vigilia et octava vadunt per domos cristianorum cantacione, quod natus est princeps toto orbi, cunctis insinuantes ac dicentes: Ecce Maria genuit nobis Salvatorem et cetera. Et iterum Maria intacta Virgo Deum nobis genuit. Et iterum Iudea et Ierusalem, nolite timere, cras egrediemini et Dominus erit vobiscum et cetera. Et Verbum caro factum est et habitabit in nobis et cetera. Et Hec est dies, quam fecit Dominus hodie, Dominus affliccionem populi sui respexit. Et iterum Genuit puerpera Regem et sic de aliis. Et tunc omnes fideles cum gaudio et leticia cantum nuncciacionis ipsorum audiunt, remunerantes eos pane nuncciali, scilicet nummos eis offerentes. Et sacerdotes ferunt secum ymaginem nati filii regis, statim intromittentes se ab eo in populum regni eius. Et populus fidelium cum reverencia et exultacione expectat et suscipit nunccios et signum eius in domum suam. Et geniculantes inclinant se ante ymaginem, pedes osculantes ] eius et tributum sibi ad manus nuncciorum dantes seque ei subicientes atque hiis et aliis similibus factis protestantes se subiectos et obedientes regi nato, Cristo Domino. Ante ymaginem et nunccios eius ferunt cereas ardentes, quasi ante principem et milites eius, quia lucide et manifeste tamquam potens Dominus debito iure intromittit se de regno suo cristiano neminem in hoc verendo. Sacerdotes et scolares vadunt in superpelliciis 1000 1005 1010 1015 1020 1001 Ecce...Salvatorem] antiphona, CAO 2523 1002 Maria...genuit) antiphona. CAO 3104 1003 Iudea... 1004 vobiscum] antiphona, CAO 3511 1004 Verbum...1005 nobis] antiphona CAO 5361; responsorium CAO 7838 1005 Hec... 1007 respexit] antiphona, CAO 2997 1007 Ge- nuit...Regem] antiphona, CAO 2938 998 hac] in hac HP 999 cantacione... 1000 insinuantes] cantacione nuncciantes A, cantantes HP 1000 ac] et HP 1001 et cetera] om. B 1002 Maria...iterum2] om. HP 1003 cras... 1004 cetera] om. HPcras... 1007 respexit] om. B 1005 et ...cetera] om. HP I Et] Item HP ] quam... 1007 respexit] om. HP 1007 Et iterum] item HP 1 et...aliis] om. B, et cetera HP 1009 eos] om HP 1010 nuncciali] materiali HP nummos munus HP 1012 ab eo] om HP 1013 expectat et] om. HP 1014 nunc- cios...signum] signum et nunccios B I geniculantes] sicud magi prociden- tes hunc regem adoraverunt et munera ei obtulerunt sic populo in signifi- cacione huius geniculantes B. geniculando HP 1015 pedes] prosternendo se pedes H" 1016 ei...1017 subicientes] subjicientes ei HP 1017 simili- bus] om. HP I protestantes] prosternentes HP 1019 cereas] cereos B. HP 1022 neminem] nomine HP 1023 verendo] venerando B 89
Edice, 968-1023 A 350b B 134va hac vigilia et octava vadunt per domos cristianorum cantacione, quod natus est princeps toto orbi, cunctis insinuantes ac dicentes: Ecce Maria genuit nobis Salvatorem et cetera. Et iterum Maria intacta Virgo Deum nobis genuit. Et iterum Iudea et Ierusalem, nolite timere, cras egrediemini et Dominus erit vobiscum et cetera. Et Verbum caro factum est et habitabit in nobis et cetera. Et Hec est dies, quam fecit Dominus hodie, Dominus affliccionem populi sui respexit. Et iterum Genuit puerpera Regem et sic de aliis. Et tunc omnes fideles cum gaudio et leticia cantum nuncciacionis ipsorum audiunt, remunerantes eos pane nuncciali, scilicet nummos eis offerentes. Et sacerdotes ferunt secum ymaginem nati filii regis, statim intromittentes se ab eo in populum regni eius. Et populus fidelium cum reverencia et exultacione expectat et suscipit nunccios et signum eius in domum suam. Et geniculantes inclinant se ante ymaginem, pedes osculantes ] eius et tributum sibi ad manus nuncciorum dantes seque ei subicientes atque hiis et aliis similibus factis protestantes se subiectos et obedientes regi nato, Cristo Domino. Ante ymaginem et nunccios eius ferunt cereas ardentes, quasi ante principem et milites eius, quia lucide et manifeste tamquam potens Dominus debito iure intromittit se de regno suo cristiano neminem in hoc verendo. Sacerdotes et scolares vadunt in superpelliciis 1000 1005 1010 1015 1020 1001 Ecce...Salvatorem] antiphona, CAO 2523 1002 Maria...genuit) antiphona. CAO 3104 1003 Iudea... 1004 vobiscum] antiphona, CAO 3511 1004 Verbum...1005 nobis] antiphona CAO 5361; responsorium CAO 7838 1005 Hec... 1007 respexit] antiphona, CAO 2997 1007 Ge- nuit...Regem] antiphona, CAO 2938 998 hac] in hac HP 999 cantacione... 1000 insinuantes] cantacione nuncciantes A, cantantes HP 1000 ac] et HP 1001 et cetera] om. B 1002 Maria...iterum2] om. HP 1003 cras... 1004 cetera] om. HPcras... 1007 respexit] om. B 1005 et ...cetera] om. HP I Et] Item HP ] quam... 1007 respexit] om. HP 1007 Et iterum] item HP 1 et...aliis] om. B, et cetera HP 1009 eos] om HP 1010 nuncciali] materiali HP nummos munus HP 1012 ab eo] om HP 1013 expectat et] om. HP 1014 nunc- cios...signum] signum et nunccios B I geniculantes] sicud magi prociden- tes hunc regem adoraverunt et munera ei obtulerunt sic populo in signifi- cacione huius geniculantes B. geniculando HP 1015 pedes] prosternendo se pedes H" 1016 ei...1017 subicientes] subjicientes ei HP 1017 simili- bus] om. HP I protestantes] prosternentes HP 1019 cereas] cereos B. HP 1022 neminem] nomine HP 1023 verendo] venerando B 89
Strana 90
Largum sero 1030 1035 1040 1045 albis, ut sicut sunt exterius albi in veste et nunccii regis mundi et puri, ita et ipsi sint interius albi et mundi in anima a viciis et maxime ebrietatis, lascivie, furti et avaricie offertorii illius sero. Servi eciam eius thurrificant domos, in quas veniunt, ut virtute thuris radicitus expellant principem tenebrarum dyabolum de omnibus angulis, quatenus plene totum regnum cristianitatis rex Cristus possideat, de quo Dominus lesus dixit: Princeps huius mundi iam iudicatus est et Iohannis 12°. Nunc princeps huius mundi eicietur foras.] Sed in hac sexta consuetudine habet dyabolus porcionem suam in illis, qui sibi colendizant hoc sacro tempore, scilicet per totam noctem ut boves mugientes, se et alios in diversa peccata implicantes atque in divina laude impedientes. Habet eciam dyabolus in partem suam, qui sibi thurificant, et precipue mulieres, que non permittunt carbones in thuribulis de domo sua exportare, sed excuciunt eos in fornacem, ne omnis fortuna anni sequentis exeat de domibus suis, petunt sibi dari de thure illius sero, ut per illud sortilegia exerceant, quatenus a viris suis et ab aliis hominibus diligantur. Unde potest de eis bene transsumi in sensu illud verbum ad Romanos primo: Nam femine eorum inmutaverunt naturalem usum in eum usum, qui est contra naturam, quia carbonum et thuris non est illa natura, ut hec efficiant, sed dyabolus latenter contra naturam eorum per ea efficit, ut eos in fide erronea confirmet. Et hec est sexta consuetudo. A 351a 1025 1050 1031 Princeps...1032 est] lo 16,11 1032 Nunc...1033 foras] lo 12,31 1046 Nam...1047 naturam] Rm 1,26 1024 ut] et B 1 et nunccii] et om. B 1025 mundi ...puri] om. B 1 ita... mundi2] ita sint mundi et albi interius B I albi...mundi2] mundi et albi HP 1026 et maxime] et om. H 1027 sero] om. HP] Servi eciam] Secundum ecclesiam HP 1028 radicitus] ydyotas A, radicibus B 1029 principem] scilicet principem HP 1030 rex Cristus] Christus rex HP 1031 lesus] lohannis 16° B, om. HP 1034 in hac] adhuc in hac B 1035 porcionem suam] proporcione sua B] in illis] illos B, HP 1037 in2... 1038 laude] in divinam laudem B 1038 dyabolus] om HP 1040 carbones... sua] de domo sua carbones in thuribulis HP I thuribulis] thuribilis A I exportare] portare B 1041 in fornacem] in fomace B 1 anni... 1042 suis] exeat de domibus eorum anni sequentis B 1042 dari] dare A 1043 illius sero] sero illius A, illo sero HP 1044 a viris suis] ab iis HP 1045 eis] illis HP 1047 quia...1049 naturam] om B 1048 dyabolus] doemon HP 1049 per...efficit] et per eas efficit dyabolus B 1 eos] eas B 1050 Et... consuetudo] om. HPl est] om. A 90
Largum sero 1030 1035 1040 1045 albis, ut sicut sunt exterius albi in veste et nunccii regis mundi et puri, ita et ipsi sint interius albi et mundi in anima a viciis et maxime ebrietatis, lascivie, furti et avaricie offertorii illius sero. Servi eciam eius thurrificant domos, in quas veniunt, ut virtute thuris radicitus expellant principem tenebrarum dyabolum de omnibus angulis, quatenus plene totum regnum cristianitatis rex Cristus possideat, de quo Dominus lesus dixit: Princeps huius mundi iam iudicatus est et Iohannis 12°. Nunc princeps huius mundi eicietur foras.] Sed in hac sexta consuetudine habet dyabolus porcionem suam in illis, qui sibi colendizant hoc sacro tempore, scilicet per totam noctem ut boves mugientes, se et alios in diversa peccata implicantes atque in divina laude impedientes. Habet eciam dyabolus in partem suam, qui sibi thurificant, et precipue mulieres, que non permittunt carbones in thuribulis de domo sua exportare, sed excuciunt eos in fornacem, ne omnis fortuna anni sequentis exeat de domibus suis, petunt sibi dari de thure illius sero, ut per illud sortilegia exerceant, quatenus a viris suis et ab aliis hominibus diligantur. Unde potest de eis bene transsumi in sensu illud verbum ad Romanos primo: Nam femine eorum inmutaverunt naturalem usum in eum usum, qui est contra naturam, quia carbonum et thuris non est illa natura, ut hec efficiant, sed dyabolus latenter contra naturam eorum per ea efficit, ut eos in fide erronea confirmet. Et hec est sexta consuetudo. A 351a 1025 1050 1031 Princeps...1032 est] lo 16,11 1032 Nunc...1033 foras] lo 12,31 1046 Nam...1047 naturam] Rm 1,26 1024 ut] et B 1 et nunccii] et om. B 1025 mundi ...puri] om. B 1 ita... mundi2] ita sint mundi et albi interius B I albi...mundi2] mundi et albi HP 1026 et maxime] et om. H 1027 sero] om. HP] Servi eciam] Secundum ecclesiam HP 1028 radicitus] ydyotas A, radicibus B 1029 principem] scilicet principem HP 1030 rex Cristus] Christus rex HP 1031 lesus] lohannis 16° B, om. HP 1034 in hac] adhuc in hac B 1035 porcionem suam] proporcione sua B] in illis] illos B, HP 1037 in2... 1038 laude] in divinam laudem B 1038 dyabolus] om HP 1040 carbones... sua] de domo sua carbones in thuribulis HP I thuribulis] thuribilis A I exportare] portare B 1041 in fornacem] in fomace B 1 anni... 1042 suis] exeat de domibus eorum anni sequentis B 1042 dari] dare A 1043 illius sero] sero illius A, illo sero HP 1044 a viris suis] ab iis HP 1045 eis] illis HP 1047 quia...1049 naturam] om B 1048 dyabolus] doemon HP 1049 per...efficit] et per eas efficit dyabolus B 1 eos] eas B 1050 Et... consuetudo] om. HPl est] om. A 90
Strana 91
Edice, 1024-1075 B 134vb A 351b Septima et harum ultima consuetudo est, quod in vigilia nativitatis Domini inponunt et sternunt stramina ad stubas et ad ecclesias, propter hoc quia est vigilia illius festi, in quo partus Domine tocius mundi, Regine celi et matris Dei factus fuit, cum ipsum Dominum nostrum lesum Cristum genuit in hunc mundum. Stuba hic significat illam domum, in qua Virgo Maria peperit, ecclesia significat presepe, in quo Cristus natus positus fuit, et stramina stube significant stratum puerperii eius vel stramina, que in ecclesia stemuntur, significant fenum, in quo iacuit Dominus in presepio. Hanc domum sanctus Matheus capitulo 2° vocat domum dicens: Et intrantes domum magi invenerunt puerum cum Maria matre eius. Sed in libro hystorie ipsorum trium regum seu magorum vocatur thugurium vel spelunca et ita inter istos potest intelligi, quod fuit parwa casa et simplex. Unde ibidem dicitur, quod Cristus natus est in civitate in domo patris sui David, scilicet quod Cristus natus est in eadem domo rex tocius mundi, in qua David I natus fuit et in regem Israel inunctus per Samuelem, quod ibidem probatur, quia quondam fuit magna domus illa Ysaii patris David in Bethlehem, sed postea in tantum destructa fuit, quod de ea remansit parvum thugurium seu spelunca, in qua natus est Cristus. Hec ibi. 1055 1060 1065 1070 1075 1063 Et... 1064 eius] Mt 2,11 1064 in... 1075 ibi] Cf. lohannes Hildes- heimensis Liber de gestis et translacionibus trium regum, c. 6, p. 220n 1070 in... 1071 Samuelem] Cf. 1 Sm 16,13 1051 et...est] consuetudo est et harum ultima B 1052 inponunt... ster- nunt] inponuntur et sternuntur B 1053 ad ecclesias] ad om. HP I quia quod HP 1055 factus] patefactus HP 1056 hie] haec HP 1057 Virgo] beata Virgo HP I Maria] om HP 1058 ecclesia...1059 eius] et stramina stubae significant stratum puerperii ejus, ecclesia significat praesepe, in quo Christus natus positus fuit HP I ecclesia...1060 sternuntur] et stra- mina stube significant stratum puerperii eius, ecclesia significat presepe, in quo Cristus natus positus fuit, stramina ecclesie B 1059 puerperii) puerpereii A] vel] et HP 1060 que... stemuntur] ecclesiae HP 1061 ia- cuit Dominus] Dominus jacuit HP 1062 sanctus...vocat] vocat sanctus Matheus capitulo 2° B Matheus] Thomas A 1065 ipsorum...magorum] ipsorum trium magorum seu regum capitulo 6° B, trium regum ipsorum seu magorum HP I vel] seu HP 1067 casa] gaza B, HP I quod] quia B 1068 in domo] et in domo HP I quod] quia HP 1069 natus] om. A 1070 inunctus] unctus B, HP 1072 illa] ista A, om. HP ! Ysaii] om. A, Isaiae HP 1073 postea] postmodum HP ] fuit] om. H I remansit... 1074 thugurium] parvum remansit tugurium HP 1075 Hec ibi] haec illa H" 91
Edice, 1024-1075 B 134vb A 351b Septima et harum ultima consuetudo est, quod in vigilia nativitatis Domini inponunt et sternunt stramina ad stubas et ad ecclesias, propter hoc quia est vigilia illius festi, in quo partus Domine tocius mundi, Regine celi et matris Dei factus fuit, cum ipsum Dominum nostrum lesum Cristum genuit in hunc mundum. Stuba hic significat illam domum, in qua Virgo Maria peperit, ecclesia significat presepe, in quo Cristus natus positus fuit, et stramina stube significant stratum puerperii eius vel stramina, que in ecclesia stemuntur, significant fenum, in quo iacuit Dominus in presepio. Hanc domum sanctus Matheus capitulo 2° vocat domum dicens: Et intrantes domum magi invenerunt puerum cum Maria matre eius. Sed in libro hystorie ipsorum trium regum seu magorum vocatur thugurium vel spelunca et ita inter istos potest intelligi, quod fuit parwa casa et simplex. Unde ibidem dicitur, quod Cristus natus est in civitate in domo patris sui David, scilicet quod Cristus natus est in eadem domo rex tocius mundi, in qua David I natus fuit et in regem Israel inunctus per Samuelem, quod ibidem probatur, quia quondam fuit magna domus illa Ysaii patris David in Bethlehem, sed postea in tantum destructa fuit, quod de ea remansit parvum thugurium seu spelunca, in qua natus est Cristus. Hec ibi. 1055 1060 1065 1070 1075 1063 Et... 1064 eius] Mt 2,11 1064 in... 1075 ibi] Cf. lohannes Hildes- heimensis Liber de gestis et translacionibus trium regum, c. 6, p. 220n 1070 in... 1071 Samuelem] Cf. 1 Sm 16,13 1051 et...est] consuetudo est et harum ultima B 1052 inponunt... ster- nunt] inponuntur et sternuntur B 1053 ad ecclesias] ad om. HP I quia quod HP 1055 factus] patefactus HP 1056 hie] haec HP 1057 Virgo] beata Virgo HP I Maria] om HP 1058 ecclesia...1059 eius] et stramina stubae significant stratum puerperii ejus, ecclesia significat praesepe, in quo Christus natus positus fuit HP I ecclesia...1060 sternuntur] et stra- mina stube significant stratum puerperii eius, ecclesia significat presepe, in quo Cristus natus positus fuit, stramina ecclesie B 1059 puerperii) puerpereii A] vel] et HP 1060 que... stemuntur] ecclesiae HP 1061 ia- cuit Dominus] Dominus jacuit HP 1062 sanctus...vocat] vocat sanctus Matheus capitulo 2° B Matheus] Thomas A 1065 ipsorum...magorum] ipsorum trium magorum seu regum capitulo 6° B, trium regum ipsorum seu magorum HP I vel] seu HP 1067 casa] gaza B, HP I quod] quia B 1068 in domo] et in domo HP I quod] quia HP 1069 natus] om. A 1070 inunctus] unctus B, HP 1072 illa] ista A, om. HP ! Ysaii] om. A, Isaiae HP 1073 postea] postmodum HP ] fuit] om. H I remansit... 1074 thugurium] parvum remansit tugurium HP 1075 Hec ibi] haec illa H" 91
Strana 92
Largum sero 1080 1085 1090 1095 1100 Stramina de natura sua in principio fiunt viridia et postea alba, recte igitur significant stratum puerperii Marie, in quo Virgo peperit castissima, nam viriditas virginitatem et albedo representat castitatem. Ecclesia est domus Dei, de qua Genesis 28° dicitur: Vere hic non est aliud nisi domus Dei, in qua Dominus lesus non solum deitate sed eciam humanitate in sacramento altaris habitat. Ideo ecclesia bene significat presepe, in quo idem Dominus lesus natus humanitate sua deitati unita fuit positus. Stramina ecclesie significant fenum, quia utrumque ex natura sua est fragile et infirmum. Ideo Dominus natus primum voluit super fenum poni, ostendens se veram nostre infirmitatis carnem assumpsisse et in ea natum esse, secundum illud Ysaie 40°: Omnis caro fenum, verbum autem Dei nostri stabit in eternum. Quia licet Dominus noster ex parte carnis fuit fenum, id est infirmus, ut ipsemet Matthei 26° de se dixit: Spiritus quidem promptus est, caro autem infirma, tamen in quantum Verbum, id est Filius Dei, fuit stabilis, id est impassibilis et immortalis. Cortine autem et vela, que licet ob reverenſciam tanti festi circumpendentur parietibus in estuariis et stubis, tamen specialiter significant velum strati sive puerperii matris Domini. Et quamvis ipsa in puerperio suo propter paupertatem voluntariam non habuerit preciosa ornamenta strati sui, tamen digna fuit eis plus quam alia pariencium tocius mundi. Et hoc sufficit pro hac significacione. Bovellus et asellus e converso significant corpus et B 135r3 1080 Vere...1081 Dei] Gn 28,17 1089 Omnis... 1090 fenum] is 40,6 1090 verbum ...eternum] 1s 40,8 1092 Spiritus... 1093 infirma] Mt 26,41 1093 in... 1094 Dei] Cf. lo 1,14 1076 de...principio] in puero HP ] fiunt] sunt HP 1077 postea] deinde HP puerperii] puerpereii A 1078 Virgo peperit] peperit Virgo B 1079 al- bedo] albo A I Ecclesia] Etiam HP 1083 ecclesia] etiam HP I significat presepe] pracsepe significat B, H° 1084 lesus] om B I natus] natus fuit A ] humanitate] in humanitate HP ] deitati] et deitate HP] unita] unitus HY 1085 ecclesie] ecclesia A I fenum] sexum HP 1086 sua] om. HP 1087 primum] om. B voluit...poni] poni voluit super fenum B 1088 se] om. HP I nostre infinmitatis] infirmitatis nostre B 1089 esse] fuisse HP illud] id HP 1091 Dominus] Dominus Deus B I fuit] fuerit B, HP 1092 ipsemet...dixit] et ipse de semet ait Matthei 26. HP 1093 tamen] tantum H° 1094 Dei] om. HP 1096 tanti ... 1097 festi] om. HP 1098 ta- men] tantum HP I specialiter significant] spiritualiter significat A I strati sive] om. B 1099 matris Domini] Domini matris HP] ipsa] om. H ] suo] om. HP 1100 habuerit] habuit B, HP 1102 sufficit] sufficiat HP 92
Largum sero 1080 1085 1090 1095 1100 Stramina de natura sua in principio fiunt viridia et postea alba, recte igitur significant stratum puerperii Marie, in quo Virgo peperit castissima, nam viriditas virginitatem et albedo representat castitatem. Ecclesia est domus Dei, de qua Genesis 28° dicitur: Vere hic non est aliud nisi domus Dei, in qua Dominus lesus non solum deitate sed eciam humanitate in sacramento altaris habitat. Ideo ecclesia bene significat presepe, in quo idem Dominus lesus natus humanitate sua deitati unita fuit positus. Stramina ecclesie significant fenum, quia utrumque ex natura sua est fragile et infirmum. Ideo Dominus natus primum voluit super fenum poni, ostendens se veram nostre infirmitatis carnem assumpsisse et in ea natum esse, secundum illud Ysaie 40°: Omnis caro fenum, verbum autem Dei nostri stabit in eternum. Quia licet Dominus noster ex parte carnis fuit fenum, id est infirmus, ut ipsemet Matthei 26° de se dixit: Spiritus quidem promptus est, caro autem infirma, tamen in quantum Verbum, id est Filius Dei, fuit stabilis, id est impassibilis et immortalis. Cortine autem et vela, que licet ob reverenſciam tanti festi circumpendentur parietibus in estuariis et stubis, tamen specialiter significant velum strati sive puerperii matris Domini. Et quamvis ipsa in puerperio suo propter paupertatem voluntariam non habuerit preciosa ornamenta strati sui, tamen digna fuit eis plus quam alia pariencium tocius mundi. Et hoc sufficit pro hac significacione. Bovellus et asellus e converso significant corpus et B 135r3 1080 Vere...1081 Dei] Gn 28,17 1089 Omnis... 1090 fenum] is 40,6 1090 verbum ...eternum] 1s 40,8 1092 Spiritus... 1093 infirma] Mt 26,41 1093 in... 1094 Dei] Cf. lo 1,14 1076 de...principio] in puero HP ] fiunt] sunt HP 1077 postea] deinde HP puerperii] puerpereii A 1078 Virgo peperit] peperit Virgo B 1079 al- bedo] albo A I Ecclesia] Etiam HP 1083 ecclesia] etiam HP I significat presepe] pracsepe significat B, H° 1084 lesus] om B I natus] natus fuit A ] humanitate] in humanitate HP ] deitati] et deitate HP] unita] unitus HY 1085 ecclesie] ecclesia A I fenum] sexum HP 1086 sua] om. HP 1087 primum] om. B voluit...poni] poni voluit super fenum B 1088 se] om. HP I nostre infinmitatis] infirmitatis nostre B 1089 esse] fuisse HP illud] id HP 1091 Dominus] Dominus Deus B I fuit] fuerit B, HP 1092 ipsemet...dixit] et ipse de semet ait Matthei 26. HP 1093 tamen] tantum H° 1094 Dei] om. HP 1096 tanti ... 1097 festi] om. HP 1098 ta- men] tantum HP I specialiter significant] spiritualiter significat A I strati sive] om. B 1099 matris Domini] Domini matris HP] ipsa] om. H ] suo] om. HP 1100 habuerit] habuit B, HP 1102 sufficit] sufficiat HP 92
Strana 93
Edice, 1076-1133 A 352a animam nostram, quia licet fenum fuit eis in presepio positum ad eorum neccessitatem, ut comederent, tamen Dominum cognoscentes suum abstraxerunt se a pabulo suo carnali et obsequiose spiraverunt in Dominum suum. Sic licet stramina in ecclesia ponuntur ad neccessitatem nostram, ut calefaciant ] nos, tamen cognoscentes, quod ibi est idem Dominus in sacramento altaris, abstrahamus nos a carnalibus et nichil aliud in ecclesia faciamus, nisi corpore et anima spiremus, id est spiritualia agamus memorantes, quod ipse Dominus Matthei 21° et Marci XI" dixit: Scriptum est Ysaie 56°: Quia domus mea domus oracionis vocabitur cunctis populis. Sed heu! De negligencia huiusmodi cognicionis sue graviter conqueritur in nos Dominus per Ysaiam capitulo primo dicens: Cognovit bos possessorem suum et asinus presepe domini sui, Israel autem non cognovit me et populus non intellexit me. Magna confusio nostra, quod animalia irracionabilia cognoscunt benefactorem suum et nos, racionales homines, non cognoscimus per debitas reverencias et obsequia necnon graciarum acciones Dominum et summum benefactorem nostrum. Cognoscamus eum saltem in presepio cum bove et asino aliquantulum et cum Abakuk propheta expavescentes admiremur ipsum inter duo animalia iacentem. Ecce mater eius, mater et virgo in puerperio et ipse infans et vir in presepio, ut canit ecclesia: Vagit infans inter arta positus presepia. Et Ieremias prophetizavit capitulo 31° dicens: Creavit Dominus nowum super terram, femina circumdabit virum, quia ipse Dominus mox in concepcione sua factus est vir perfectus, quem 1110 1115 1120 1125 1130 1105 1114 Scriptum...1115 populis] Mt 21.13; Me 11,17; Cf. Is 56,7 1118 Cognovit... 1120 me] 1s 1,3 1126 cum...1128 iacentem] Cf. LXX Hab 3,2 1129 Vagit...1130 presepia] Venantius Fortunatus In Honore 1131 Creavit...1132 virum] Ier sanctae Crucis, AH 50, n. 66, p. 71 31,22 in... 1105 positum] positum in praesepio HP 1104 eis] om. HP 1106 Dominum cognoscentes] cognoscentes Dominum B 1109 ut] scilicet ut HP 1110 idem Dominus] Dominus idem HP I abstrahamus] abstramus A 1113 ipse] ipse est B 1114 dixit] dixerit B, dixerat HP 1116 huiusmodi cognicionis] hujus congressionis HP 1120 quod] om. B 1121 benefactorem] factorem HP quod... 1121 animalia] om. HP 1122 homines] om. HP 1123 graciarum] per gratiarum HP 1124 et] om. HP benefactorem] factorem HP 1125 eum] autem eum HP 1130 pro- phetizavit] prophetavit B, HP 1133 mox] om. HP 93
Edice, 1076-1133 A 352a animam nostram, quia licet fenum fuit eis in presepio positum ad eorum neccessitatem, ut comederent, tamen Dominum cognoscentes suum abstraxerunt se a pabulo suo carnali et obsequiose spiraverunt in Dominum suum. Sic licet stramina in ecclesia ponuntur ad neccessitatem nostram, ut calefaciant ] nos, tamen cognoscentes, quod ibi est idem Dominus in sacramento altaris, abstrahamus nos a carnalibus et nichil aliud in ecclesia faciamus, nisi corpore et anima spiremus, id est spiritualia agamus memorantes, quod ipse Dominus Matthei 21° et Marci XI" dixit: Scriptum est Ysaie 56°: Quia domus mea domus oracionis vocabitur cunctis populis. Sed heu! De negligencia huiusmodi cognicionis sue graviter conqueritur in nos Dominus per Ysaiam capitulo primo dicens: Cognovit bos possessorem suum et asinus presepe domini sui, Israel autem non cognovit me et populus non intellexit me. Magna confusio nostra, quod animalia irracionabilia cognoscunt benefactorem suum et nos, racionales homines, non cognoscimus per debitas reverencias et obsequia necnon graciarum acciones Dominum et summum benefactorem nostrum. Cognoscamus eum saltem in presepio cum bove et asino aliquantulum et cum Abakuk propheta expavescentes admiremur ipsum inter duo animalia iacentem. Ecce mater eius, mater et virgo in puerperio et ipse infans et vir in presepio, ut canit ecclesia: Vagit infans inter arta positus presepia. Et Ieremias prophetizavit capitulo 31° dicens: Creavit Dominus nowum super terram, femina circumdabit virum, quia ipse Dominus mox in concepcione sua factus est vir perfectus, quem 1110 1115 1120 1125 1130 1105 1114 Scriptum...1115 populis] Mt 21.13; Me 11,17; Cf. Is 56,7 1118 Cognovit... 1120 me] 1s 1,3 1126 cum...1128 iacentem] Cf. LXX Hab 3,2 1129 Vagit...1130 presepia] Venantius Fortunatus In Honore 1131 Creavit...1132 virum] Ier sanctae Crucis, AH 50, n. 66, p. 71 31,22 in... 1105 positum] positum in praesepio HP 1104 eis] om. HP 1106 Dominum cognoscentes] cognoscentes Dominum B 1109 ut] scilicet ut HP 1110 idem Dominus] Dominus idem HP I abstrahamus] abstramus A 1113 ipse] ipse est B 1114 dixit] dixerit B, dixerat HP 1116 huiusmodi cognicionis] hujus congressionis HP 1120 quod] om. B 1121 benefactorem] factorem HP quod... 1121 animalia] om. HP 1122 homines] om. HP 1123 graciarum] per gratiarum HP 1124 et] om. HP benefactorem] factorem HP 1125 eum] autem eum HP 1130 pro- phetizavit] prophetavit B, HP 1133 mox] om. HP 93
Strana 94
Largum sero B 135rb 1140 1145 1150 1155 1160 femina, virgo, utero suo circumdelderat in castissimo. Ecce homo in presepio, quia infans et vir et ecclesia de illo canit: Iacebat in presepio et fulgebat in celo. Ecce homo et Deus in presepio iacet inter duo animalia, quia unus est, habens divinitatem et humanitatem. Non enim alius iacebat in presepio et alius fulgebat in celo, sed idem. Et unus iacebat in presepio et fulgebat in celo, sed secundum aliud iacebat in presepio et secundum aliud fulgebat in celo. Nam humanitate iacebat in presepio et divinitate fulgebat in celo. Humanitate et divinitate simul erat in presepio et divinitate, sed nondum humanitate, fulgens erat in celo. Deus iacebat in presepio, I quia ille, qui iacebat in presepio, erat Deus, et homo fulgebat in celo, quia ille, qui fulgebat in celo, erat homo unus et una persona secundum duplicem naturam. Hec utraque faciebat: Deus humanitate iacebat et homo divinitate fulgebat. Deus homo iacebat, Deus homo fulgebat, quia Deus et homo unus est. Agnovimus eum aliqualiter in presepio inter duo animalia iacentem in nativitate sua. Agnoscamus eum in cruce inter duos latrones pendentem in morte sua. Nam Hugo libro secundo De sacramentis parte prima capitulo 9° de illo verbo apostoli ad Corinthios 2°: Si enim cognovissent, nunquam Dominum glorie crucifixissent, simile dicit sic: Mirum est, homo in celo dominabatur et Deus in cruce moriebatur. Si potuit homo in terra positus per humanitatem in celo esse per divinitatem, potuit et Deus in celo regnans per divinitatem in terra mori per humanitatem. Hec Hugo. Deus mortuus est in cruce, quia ille, qui mortuus est in cruce, erat Deus et homo dominabatur in celo, quia ille, qui dominabatur in celo, erat homo. Deus mortuus est non divinitate sed humanitate et homo regnabat in celo nondum humanitate sed A 352b 1135 1165 1136 lacebat...celo] responsorium, CAO 6167 1156 Si... 1157 crucifixi- ssent] 1 Cor 2,8 1158 Mirum...1162 humanitatem] Hugo a S. Victore De sacramentis christianae fidei. lib. II. pars 1, c. 9, PL 176, 395A 1134 femina] virgo HP ] in castissimo] in om. HP 1135 quia] et B ]illo] ipso B 1138 divinitatem...humanitatem] humanitatem et divinitatem HP 1139 et... 1141 presepio] om. B 1 sed... 1140 celo] om. HP 1142 Nam... 1147 celo] om. HP ] et divinitate] om. B 1144 fulgens...1145 erat] erat fulgens B 1148 persona] presepia A 1149 humanitate iacebat] jacebat humanitate H° 1 homo] om. HP I divinitate...1150 fulgebat!] fulgebat divinitate HP 1154 pendentem] pendentes HP 1158 sic] sicut HP 1159 potuit] potuisset B 1164 ille] om. A. H° 94
Largum sero B 135rb 1140 1145 1150 1155 1160 femina, virgo, utero suo circumdelderat in castissimo. Ecce homo in presepio, quia infans et vir et ecclesia de illo canit: Iacebat in presepio et fulgebat in celo. Ecce homo et Deus in presepio iacet inter duo animalia, quia unus est, habens divinitatem et humanitatem. Non enim alius iacebat in presepio et alius fulgebat in celo, sed idem. Et unus iacebat in presepio et fulgebat in celo, sed secundum aliud iacebat in presepio et secundum aliud fulgebat in celo. Nam humanitate iacebat in presepio et divinitate fulgebat in celo. Humanitate et divinitate simul erat in presepio et divinitate, sed nondum humanitate, fulgens erat in celo. Deus iacebat in presepio, I quia ille, qui iacebat in presepio, erat Deus, et homo fulgebat in celo, quia ille, qui fulgebat in celo, erat homo unus et una persona secundum duplicem naturam. Hec utraque faciebat: Deus humanitate iacebat et homo divinitate fulgebat. Deus homo iacebat, Deus homo fulgebat, quia Deus et homo unus est. Agnovimus eum aliqualiter in presepio inter duo animalia iacentem in nativitate sua. Agnoscamus eum in cruce inter duos latrones pendentem in morte sua. Nam Hugo libro secundo De sacramentis parte prima capitulo 9° de illo verbo apostoli ad Corinthios 2°: Si enim cognovissent, nunquam Dominum glorie crucifixissent, simile dicit sic: Mirum est, homo in celo dominabatur et Deus in cruce moriebatur. Si potuit homo in terra positus per humanitatem in celo esse per divinitatem, potuit et Deus in celo regnans per divinitatem in terra mori per humanitatem. Hec Hugo. Deus mortuus est in cruce, quia ille, qui mortuus est in cruce, erat Deus et homo dominabatur in celo, quia ille, qui dominabatur in celo, erat homo. Deus mortuus est non divinitate sed humanitate et homo regnabat in celo nondum humanitate sed A 352b 1135 1165 1136 lacebat...celo] responsorium, CAO 6167 1156 Si... 1157 crucifixi- ssent] 1 Cor 2,8 1158 Mirum...1162 humanitatem] Hugo a S. Victore De sacramentis christianae fidei. lib. II. pars 1, c. 9, PL 176, 395A 1134 femina] virgo HP ] in castissimo] in om. HP 1135 quia] et B ]illo] ipso B 1138 divinitatem...humanitatem] humanitatem et divinitatem HP 1139 et... 1141 presepio] om. B 1 sed... 1140 celo] om. HP 1142 Nam... 1147 celo] om. HP ] et divinitate] om. B 1144 fulgens...1145 erat] erat fulgens B 1148 persona] presepia A 1149 humanitate iacebat] jacebat humanitate H° 1 homo] om. HP I divinitate...1150 fulgebat!] fulgebat divinitate HP 1154 pendentem] pendentes HP 1158 sic] sicut HP 1159 potuit] potuisset B 1164 ille] om. A. H° 94
Strana 95
Edice, 1134-1196 B 135va, A 353a divinitate. Hoc viso videamus, quia Dominus natus videns miseriam dampnacionis nostre vagiebat in presepio deplorans eam et in cruce moriens liberavit nos ab illa. Ex hiis iam aliquantulum in presepio et in cruce cognovimus, quia est Deus noster et Dominus noster et summus benefactor noster. Ideo ut tenemur omni gratitudine et studio perpetuo servire, serviamus illi in timore, quemadmodum secundus Psalmus adhortatur nos dicens: Servite Domino in timore et exultate ei cum tremore. Ioseph autem, virum, coniugem et maritum Marie, non preteribo. Cui angelus Matthei primo dixit: Ioseph, fili David, noli] timere, accipere | Mariam coniugem tuam. loseph, Marie vir, non virus fundens seminis, sed vir virtutum et virginitatis Marie et sue; coniux non thori, sed castitatis, maritus non cognicionis, sed subministracionis, pater lesu non naturalis, sed putativus et pater cure, ut ibidem Matthei primo dicitur: loseph accepit Mariam coniugem suam et non cognoscebat eam, donec peperit filium suum primogenitum et vocavit nomen eius lesum. Non cognoscebat, quia licet eam coniugem acceperat, tamen ipsam iure coniugali nec ante partum nec post partum umquam carnaliter cognovit. Primogenitum, id est ante quem nullus natus est filius naturalis Marie, quia virgo perpetua, que quamvis ex parte sui non indigeret purificacione, tamen sicut purificacionem ita sex septimanas puerperii sui more mulierum secundum legem explevit. Attendant illi, qui suas dissoluciones et immundicias exercerent in illis straminibus, que hoc festo sternuntur ad stubas, quantam irreverenciam faciunt strato, mundis 1170 1175 1180 1185 1190 1195 1175 Servite...tremore] Ps 2,11 1177 loseph...1178 tuam] Mt 1,20 1183 Ioseph...1185 lesum] Mt 1,24-25 1191 purificacionem...1193 explevit] Cf. Ex 13,2; Lv 12,2-4 et Le 2,22-23 1167 videamus...1168 nostre] om. B ] Dominus] Deus HP 1168 dam- pnacionis] dominationis HP I vagiebat] vagebat A 1169 moriens... 1170 cruce] om. HP 1171 et...noster2] om. B.HP 1172 noster] om. HP 1173 perpetuo] perpetuoque H servire] servicio B, HP 1174 adhortatur nos] adorat B 1179 virus...seminis] virum seminis fundens A, viri semen praevidens HP vir2] om HP 1180 et virginitatis] et om HP I et sue] et om. B, seu H° 1181 cognicionis] gravacionis B, generationis HP 1187 iure] more HP 1188 umquam] om B 1189 ante...nullus] ante quem nullus et post quem nullus B, antequam ullus et postquam nullus HP 1191 purificacione] om. B, H° 1194 immundicias] immundicicias B 1195 exercerent] exercent B, HP][ in...straminibus] in straminibus illis HP 1196 faciunt] facit A ] strato] om. B] strato mundis] om. He 95
Edice, 1134-1196 B 135va, A 353a divinitate. Hoc viso videamus, quia Dominus natus videns miseriam dampnacionis nostre vagiebat in presepio deplorans eam et in cruce moriens liberavit nos ab illa. Ex hiis iam aliquantulum in presepio et in cruce cognovimus, quia est Deus noster et Dominus noster et summus benefactor noster. Ideo ut tenemur omni gratitudine et studio perpetuo servire, serviamus illi in timore, quemadmodum secundus Psalmus adhortatur nos dicens: Servite Domino in timore et exultate ei cum tremore. Ioseph autem, virum, coniugem et maritum Marie, non preteribo. Cui angelus Matthei primo dixit: Ioseph, fili David, noli] timere, accipere | Mariam coniugem tuam. loseph, Marie vir, non virus fundens seminis, sed vir virtutum et virginitatis Marie et sue; coniux non thori, sed castitatis, maritus non cognicionis, sed subministracionis, pater lesu non naturalis, sed putativus et pater cure, ut ibidem Matthei primo dicitur: loseph accepit Mariam coniugem suam et non cognoscebat eam, donec peperit filium suum primogenitum et vocavit nomen eius lesum. Non cognoscebat, quia licet eam coniugem acceperat, tamen ipsam iure coniugali nec ante partum nec post partum umquam carnaliter cognovit. Primogenitum, id est ante quem nullus natus est filius naturalis Marie, quia virgo perpetua, que quamvis ex parte sui non indigeret purificacione, tamen sicut purificacionem ita sex septimanas puerperii sui more mulierum secundum legem explevit. Attendant illi, qui suas dissoluciones et immundicias exercerent in illis straminibus, que hoc festo sternuntur ad stubas, quantam irreverenciam faciunt strato, mundis 1170 1175 1180 1185 1190 1195 1175 Servite...tremore] Ps 2,11 1177 loseph...1178 tuam] Mt 1,20 1183 Ioseph...1185 lesum] Mt 1,24-25 1191 purificacionem...1193 explevit] Cf. Ex 13,2; Lv 12,2-4 et Le 2,22-23 1167 videamus...1168 nostre] om. B ] Dominus] Deus HP 1168 dam- pnacionis] dominationis HP I vagiebat] vagebat A 1169 moriens... 1170 cruce] om. HP 1171 et...noster2] om. B.HP 1172 noster] om. HP 1173 perpetuo] perpetuoque H servire] servicio B, HP 1174 adhortatur nos] adorat B 1179 virus...seminis] virum seminis fundens A, viri semen praevidens HP vir2] om HP 1180 et virginitatis] et om HP I et sue] et om. B, seu H° 1181 cognicionis] gravacionis B, generationis HP 1187 iure] more HP 1188 umquam] om B 1189 ante...nullus] ante quem nullus et post quem nullus B, antequam ullus et postquam nullus HP 1191 purificacione] om. B, H° 1194 immundicias] immundicicias B 1195 exercerent] exercent B, HP][ in...straminibus] in straminibus illis HP 1196 faciunt] facit A ] strato] om. B] strato mundis] om. He 95
Strana 96
Largum sero 1200 1205 1210 1215 1220 castissimisque sex septimanis matris Dei et Domine tocius mundi, quia ut supra dictum est, illa stramina significant stratum puerperii eius. Attendant mulieres, que per eadem stramina sortilegia faciunt, ut pulices non habeant per totum annum sequentem. Et hec omnia dyabolus gaudenter suscipit in partem suam in hac consuetudine septima. Ymmo nullo tempore per circulum anni tot et tanta sortilegia fiunt, sicut in hoc festo. Et quare est hoc? Quia magnum festum. Ideo dyabolus vult eciam habere magnam partem de illo. Ergo ingerit mentibus eorum hanc fidem, quod propter magnitudinem festi maiorem ipsorum sortilegia virtutem habeant. Et quomodo est verisimile, quod hoc vel aliud festum, tam sancta et nobilis res, prebeat virtutem sortilegiis, tam exsacrabilibus et turpibus rebus? Quomodo verum esse potest, quod illud, quod fit ad honorem Dei, det virtutem illi, quod est contra honorem Dei? Magna intellectus eorum decepcio, unde ergo Thomas in secunda secunde quescione 95a articulo 3° in responsione dicit, quod demones occulte se ingerunt talibus divinacionibus et sortilegiis eorum ipsis nescientibus et latenter adinplent ea secundum fidem ipsorum, que stulti inpleta videntes credunt, quod sortilegia eorum de virtute nature sue hec operarentur cum tamen hec fiant fraude demonum, ] scilicet ut eos in eorum prava fide per hec confirment et a recta Cristi fide abducant et postea in animabus eorum potestatem habeant. A 353b B 135vb 1215 Thomas...1219 ipsorum] Cf. Thomas Aquinas Summa theologide, pars II-Il, q. 95, a. 3, co. 1197 castissimisque] castissimis HP I septimanis] septimanas B matris] om.B 1198 illa stramina] om.B 1199 mulieres] etiam mulieres HP que] quod H 1201 omnia] om. B ] dyabolus... 1202 suscipit] gaudenter suscipit diabolus HP 1202 hac] om. HP 1204 nullo] illo H° 1205 in hoc] isto B, in om. HPI est hoc] om. HP 1206 magnum] est magnum HP dyabolus...eciam] etiam vult diabolus HP 1207 magnam partem] partem magnam HP ] Ergo] Et ideo HP 1208 ipsorum...1209 virtutem] eorum virtutem sortilegia B 1209 quomodo] quod HP 1211 exsacrabilibus execrandis B, execrabilibus HP 1213 ad honorem] ad ordinem B I quod] qui B 1214 unde] bene HP 1215 Thomas] sanctus Thomas HP 1216 se ingerunt] ingerunt se B 1217 et...1218 nescientibus] om. HP 1218 et latenter] et letanter A, ut latenter B] adinplent] adimpleant B] ea] ut ea A 1219 que quo B I credunt] credant B 1220 operarentur] operentur B, operantur HP 1221 fiant fraude] omnia fraude fiant HP 1222 hee] hoc A et...recta] utque eos ab arcta HP 1223 eorum] ipsorum HP 96
Largum sero 1200 1205 1210 1215 1220 castissimisque sex septimanis matris Dei et Domine tocius mundi, quia ut supra dictum est, illa stramina significant stratum puerperii eius. Attendant mulieres, que per eadem stramina sortilegia faciunt, ut pulices non habeant per totum annum sequentem. Et hec omnia dyabolus gaudenter suscipit in partem suam in hac consuetudine septima. Ymmo nullo tempore per circulum anni tot et tanta sortilegia fiunt, sicut in hoc festo. Et quare est hoc? Quia magnum festum. Ideo dyabolus vult eciam habere magnam partem de illo. Ergo ingerit mentibus eorum hanc fidem, quod propter magnitudinem festi maiorem ipsorum sortilegia virtutem habeant. Et quomodo est verisimile, quod hoc vel aliud festum, tam sancta et nobilis res, prebeat virtutem sortilegiis, tam exsacrabilibus et turpibus rebus? Quomodo verum esse potest, quod illud, quod fit ad honorem Dei, det virtutem illi, quod est contra honorem Dei? Magna intellectus eorum decepcio, unde ergo Thomas in secunda secunde quescione 95a articulo 3° in responsione dicit, quod demones occulte se ingerunt talibus divinacionibus et sortilegiis eorum ipsis nescientibus et latenter adinplent ea secundum fidem ipsorum, que stulti inpleta videntes credunt, quod sortilegia eorum de virtute nature sue hec operarentur cum tamen hec fiant fraude demonum, ] scilicet ut eos in eorum prava fide per hec confirment et a recta Cristi fide abducant et postea in animabus eorum potestatem habeant. A 353b B 135vb 1215 Thomas...1219 ipsorum] Cf. Thomas Aquinas Summa theologide, pars II-Il, q. 95, a. 3, co. 1197 castissimisque] castissimis HP I septimanis] septimanas B matris] om.B 1198 illa stramina] om.B 1199 mulieres] etiam mulieres HP que] quod H 1201 omnia] om. B ] dyabolus... 1202 suscipit] gaudenter suscipit diabolus HP 1202 hac] om. HP 1204 nullo] illo H° 1205 in hoc] isto B, in om. HPI est hoc] om. HP 1206 magnum] est magnum HP dyabolus...eciam] etiam vult diabolus HP 1207 magnam partem] partem magnam HP ] Ergo] Et ideo HP 1208 ipsorum...1209 virtutem] eorum virtutem sortilegia B 1209 quomodo] quod HP 1211 exsacrabilibus execrandis B, execrabilibus HP 1213 ad honorem] ad ordinem B I quod] qui B 1214 unde] bene HP 1215 Thomas] sanctus Thomas HP 1216 se ingerunt] ingerunt se B 1217 et...1218 nescientibus] om. HP 1218 et latenter] et letanter A, ut latenter B] adinplent] adimpleant B] ea] ut ea A 1219 que quo B I credunt] credant B 1220 operarentur] operentur B, operantur HP 1221 fiant fraude] omnia fraude fiant HP 1222 hee] hoc A et...recta] utque eos ab arcta HP 1223 eorum] ipsorum HP 96
Strana 97
Edice, 1197-1248 Simile legitur in Legenda seu passione sancti Bartholomei apostoli, quod in ydolo Astaroth erat demon, qui dicebat se langwentes et cecos curare, sed alios curare non poterat nisi illos, quos ipse ledebat latenter. Et cum pro eorum curacione sacrificabant sibi, tunc ipse occulte a lesione ipsorum cessabat et ipsi stulti credebant, quod ipse eos directe sanitatem novam inducendo curaret, cum tamen priorem sanitatem solum ledere cessabat. Et ideo concluditur ibidem, quia erant sine Deo vero et neccesse erat, ut a deo falso ludificarentur. Sic et isti ludificantur et decipiuntur latenter per demones in sortilegiis suis, quia non habebant, nec habent unam et simplicem fidem veri Dei. Hec, domine Przybislae, amice mi fidelissime, ad mandatum vestrum Deo adiuvante conscripsi, ea vobis pro largo sero mitto, insufficienciam eorum vobis et cunctis ad piam correccionem et meliorem informacionem humiliter offerendo atque pro consumacione eorum Domino lesu Cristo eiusque matri Marie Virgini, sancto Benedicto et omnibus sanctis infinitas graciarum acciones studiosius refferendo, quibus sit laus, honor et gloria per omnia secula seculorum. Amen. 1230 1235 1240 1225 1245 Finito libro sit laus et gloria Cristo. Explicit Largum sero vel Septem conswetudines populares. 1224 Simile...1231 cessabat] Cf. Passio sancti Bartholomaei apostoli. p. 128-129 1224 sancti] beati HP 1225 in ydolo] in om. A 1226 curare ] sanare HP sed] et B] curare...1227 poterat] non poterat curare B 1227 illos] om. B ipse] om. H? I ipse ledebat] ledebat ipse B I ledebat latenter] latenter laedebat HP 1 Et] sed H° 1228 occulte] om HP 1230 ipse] om. HP directe] om. HP] curaret] curasset HP 1234 latenter... 1235 demones] per doemones latenter HP 1235 habebant nec] om. B, HP 1236 et simplicem] et om. HP 1237 Hec...1248 populares] om. B | fidelissime dilectissime HP 1238 ea] et ea HP 1 pro... 1239 sero] et pro largo sero A 1240 et meliorem] et om. A ] humiliter] om. HP 1242 eiusque... Virgini] matre eius Virgine Maria A 1244 honor] et honor HP I et] cum HP I per omnia] per infinita H 1245 secula seculorum] saeculorum saecula HP 1247 Finito...Cristo] om H 1248 vel...populares] per Joannem de Holeschov sub anno MCCCCXXVI horis vesperarum vel quasi HP 97
Edice, 1197-1248 Simile legitur in Legenda seu passione sancti Bartholomei apostoli, quod in ydolo Astaroth erat demon, qui dicebat se langwentes et cecos curare, sed alios curare non poterat nisi illos, quos ipse ledebat latenter. Et cum pro eorum curacione sacrificabant sibi, tunc ipse occulte a lesione ipsorum cessabat et ipsi stulti credebant, quod ipse eos directe sanitatem novam inducendo curaret, cum tamen priorem sanitatem solum ledere cessabat. Et ideo concluditur ibidem, quia erant sine Deo vero et neccesse erat, ut a deo falso ludificarentur. Sic et isti ludificantur et decipiuntur latenter per demones in sortilegiis suis, quia non habebant, nec habent unam et simplicem fidem veri Dei. Hec, domine Przybislae, amice mi fidelissime, ad mandatum vestrum Deo adiuvante conscripsi, ea vobis pro largo sero mitto, insufficienciam eorum vobis et cunctis ad piam correccionem et meliorem informacionem humiliter offerendo atque pro consumacione eorum Domino lesu Cristo eiusque matri Marie Virgini, sancto Benedicto et omnibus sanctis infinitas graciarum acciones studiosius refferendo, quibus sit laus, honor et gloria per omnia secula seculorum. Amen. 1230 1235 1240 1225 1245 Finito libro sit laus et gloria Cristo. Explicit Largum sero vel Septem conswetudines populares. 1224 Simile...1231 cessabat] Cf. Passio sancti Bartholomaei apostoli. p. 128-129 1224 sancti] beati HP 1225 in ydolo] in om. A 1226 curare ] sanare HP sed] et B] curare...1227 poterat] non poterat curare B 1227 illos] om. B ipse] om. H? I ipse ledebat] ledebat ipse B I ledebat latenter] latenter laedebat HP 1 Et] sed H° 1228 occulte] om HP 1230 ipse] om. HP directe] om. HP] curaret] curasset HP 1234 latenter... 1235 demones] per doemones latenter HP 1235 habebant nec] om. B, HP 1236 et simplicem] et om. HP 1237 Hec...1248 populares] om. B | fidelissime dilectissime HP 1238 ea] et ea HP 1 pro... 1239 sero] et pro largo sero A 1240 et meliorem] et om. A ] humiliter] om. HP 1242 eiusque... Virgini] matre eius Virgine Maria A 1244 honor] et honor HP I et] cum HP I per omnia] per infinita H 1245 secula seculorum] saeculorum saecula HP 1247 Finito...Cristo] om H 1248 vel...populares] per Joannem de Holeschov sub anno MCCCCXXVI horis vesperarum vel quasi HP 97
Strana 98
Largum sero Indices auctoritatum Index locorum Sripturae Gn 2,22 — 67; 3,6 — 82; 3,12 — 67, 28,17 — 92; 49,10 — 81 Ex 3,2 — 84, 13,2 — 95, 26,1 — 54, 33,9 — 54 Lv 12,2-4 — 95 Nm 14,14 — 54, 17,8 — 79, 24,17 — 55 Dt 28,1-4 - 79 ISm 16,13 - 91 III Rg 2,12 - 80 Tb 12,12 - 69 Iob 12,12 - 3$ Ps 2,11 — 95; 18,6 — 64; 21,23 — 68; 39,5 — 85; 76,14 — 64, 77,25 — 70; 108,18 — 59; 131,11 — 79, 82; 146,5 — 72 Sap 16,20 — 77 Is 1,3 — 93; 9,2 — 61; 9,6 — 61; 11,1 — 79; 19,1 — 55, 40,6 — 92; 40,8 — 92; 45,8 — 60; 3,4—5 — 76; 53,12 — 76; 56,7 — 93; 60,3 — 57 Ier 16,19 — 55; 31,22 — 93 Ez 32,7 — 74 Dn 9,24 — 81; 14,2 — 85, 14,3 — 78; 14,27 — 85 Am 9,13 — 60 Hab 3,2 — 62, 93 Agg 2,8 - 81 Mt 1,20 — 95; 1,24-25 — 95; 2,1 — 56, 81; 2,11 — 57, 91; 3,14 — 54; 7,17 — 78; 7,18 - 78; 9,27 — 82; 11,30 — 67, 12,23 — 82; 98 13,33 — 76; 15,22 — 82; 15,26 — 70; 16,11 - 76; 20,30-31 — 82; 21,9 — 82; 21,13 — 93; 21,15 — 82; 22,4 — 62; 26,41 — 92; 28,18 — 80; 28,19-20 - 69 Mc 10,47-48 - 82; 11,17 - 93 Lc 1,26-27 - 60, 65; 1,28 — 65, 79; 1,28-32 - 78; 1,2838 - 75; 1,32-33 - 79, 81; 1,3238 - 80, 1,35 — 72, 74; 1,38 - 65; 1,42 — 79; 2,6—7 — 65, 2,7 — 65, 83; 2,10-11 - 64; 2,12 — 77, 2,2124 - 67; 2,2223 - 95; 2,35 — 84, 11,22 — 86; 18,38-39 — 82 lo 1,12 — 67; 1,14 — 92; 2,4 — 67, 3,16 — 60, 3,34 — 73; 6,9-13 — 71; 6,15 — 80, 6,27 — 71; 6,35 — 71, 6,50 — 71; 6,51 — 70, 71; 10,9 — 77; 12,31 — 90, 16,11 — 90; 18,36 — 80; 19,4 — 72; 19,15 - 81 Act 9,15 — 69 Rm 1,2-3 — 65; 1,3 — 66, 82; 1,21-22 - 78; 1,23-25 — 63; 1,26 — 90; 8,29 — 68; 8,32 — 60 I Cor 2,8 — 94; 5,7 — 76; 10,11 — 58 II Cor 2,15 - 68 Gal 4,4—5 — 65 I Tim 3,7 - 72 I Pt 2,22 - 72 Apc 14,13 - 62
Largum sero Indices auctoritatum Index locorum Sripturae Gn 2,22 — 67; 3,6 — 82; 3,12 — 67, 28,17 — 92; 49,10 — 81 Ex 3,2 — 84, 13,2 — 95, 26,1 — 54, 33,9 — 54 Lv 12,2-4 — 95 Nm 14,14 — 54, 17,8 — 79, 24,17 — 55 Dt 28,1-4 - 79 ISm 16,13 - 91 III Rg 2,12 - 80 Tb 12,12 - 69 Iob 12,12 - 3$ Ps 2,11 — 95; 18,6 — 64; 21,23 — 68; 39,5 — 85; 76,14 — 64, 77,25 — 70; 108,18 — 59; 131,11 — 79, 82; 146,5 — 72 Sap 16,20 — 77 Is 1,3 — 93; 9,2 — 61; 9,6 — 61; 11,1 — 79; 19,1 — 55, 40,6 — 92; 40,8 — 92; 45,8 — 60; 3,4—5 — 76; 53,12 — 76; 56,7 — 93; 60,3 — 57 Ier 16,19 — 55; 31,22 — 93 Ez 32,7 — 74 Dn 9,24 — 81; 14,2 — 85, 14,3 — 78; 14,27 — 85 Am 9,13 — 60 Hab 3,2 — 62, 93 Agg 2,8 - 81 Mt 1,20 — 95; 1,24-25 — 95; 2,1 — 56, 81; 2,11 — 57, 91; 3,14 — 54; 7,17 — 78; 7,18 - 78; 9,27 — 82; 11,30 — 67, 12,23 — 82; 98 13,33 — 76; 15,22 — 82; 15,26 — 70; 16,11 - 76; 20,30-31 — 82; 21,9 — 82; 21,13 — 93; 21,15 — 82; 22,4 — 62; 26,41 — 92; 28,18 — 80; 28,19-20 - 69 Mc 10,47-48 - 82; 11,17 - 93 Lc 1,26-27 - 60, 65; 1,28 — 65, 79; 1,28-32 - 78; 1,2838 - 75; 1,32-33 - 79, 81; 1,3238 - 80, 1,35 — 72, 74; 1,38 - 65; 1,42 — 79; 2,6—7 — 65, 2,7 — 65, 83; 2,10-11 - 64; 2,12 — 77, 2,2124 - 67; 2,2223 - 95; 2,35 — 84, 11,22 — 86; 18,38-39 — 82 lo 1,12 — 67; 1,14 — 92; 2,4 — 67, 3,16 — 60, 3,34 — 73; 6,9-13 — 71; 6,15 — 80, 6,27 — 71; 6,35 — 71, 6,50 — 71; 6,51 — 70, 71; 10,9 — 77; 12,31 — 90, 16,11 — 90; 18,36 — 80; 19,4 — 72; 19,15 - 81 Act 9,15 — 69 Rm 1,2-3 — 65; 1,3 — 66, 82; 1,21-22 - 78; 1,23-25 — 63; 1,26 — 90; 8,29 — 68; 8,32 — 60 I Cor 2,8 — 94; 5,7 — 76; 10,11 — 58 II Cor 2,15 - 68 Gal 4,4—5 — 65 I Tim 3,7 - 72 I Pt 2,22 - 72 Apc 14,13 - 62
Strana 99
Indices auctoritatum Index auctorum Augustinus Hipponensis Confessionum libri tredecim — 70; De doctrina chri- sti-ana — 70; De trinitate — 65; Epistulae — 73; Sermones de sanctis — 78; Sermones de scripturis — 83 Bernardus Claraevallensis Homiliae super Missus est' — 60, 78, 79, 80 Bibliorum sacrorum cum glossa ordinaria - 65, 66 Cronica Przibiconis dicti Pulkava — 85 Guillelmus Duranti Rationale divinorum officiorum — 57 Haymo Halberstatensis In epistolam I ad Corinthios — 76; In epistolam ad Galatas — 65 Hugo a S. Victore De sacramentis christianae fidei — 94 Ioannes Chrysostomus Commentarius in sanctum Matthaeum evangelistam — 56 Ioannes Damascenus Expositio accurata fidei orthodoxae — 66, 68, 74 Iohannes Hildesheimensis Liber de gestis et translacionibus trium regum — 55, 56, 77,91 Libellus fidei Pelagii — 68 Paschasius Radbertus De assumptione sanctae Mariae virginis - 64 Passio sancti Bartholomaei apostoli — 97 Petrus Lombardus Sententiae in IV libris distinctae — 66, 72, 73 Thomas Aquinas In quattuor libros sententiarum — 66, 82; Summa theologiae — 73,74,96 Venantius Fortunatus In Honore sanctae Crucis — 93 99
Indices auctoritatum Index auctorum Augustinus Hipponensis Confessionum libri tredecim — 70; De doctrina chri- sti-ana — 70; De trinitate — 65; Epistulae — 73; Sermones de sanctis — 78; Sermones de scripturis — 83 Bernardus Claraevallensis Homiliae super Missus est' — 60, 78, 79, 80 Bibliorum sacrorum cum glossa ordinaria - 65, 66 Cronica Przibiconis dicti Pulkava — 85 Guillelmus Duranti Rationale divinorum officiorum — 57 Haymo Halberstatensis In epistolam I ad Corinthios — 76; In epistolam ad Galatas — 65 Hugo a S. Victore De sacramentis christianae fidei — 94 Ioannes Chrysostomus Commentarius in sanctum Matthaeum evangelistam — 56 Ioannes Damascenus Expositio accurata fidei orthodoxae — 66, 68, 74 Iohannes Hildesheimensis Liber de gestis et translacionibus trium regum — 55, 56, 77,91 Libellus fidei Pelagii — 68 Paschasius Radbertus De assumptione sanctae Mariae virginis - 64 Passio sancti Bartholomaei apostoli — 97 Petrus Lombardus Sententiae in IV libris distinctae — 66, 72, 73 Thomas Aquinas In quattuor libros sententiarum — 66, 82; Summa theologiae — 73,74,96 Venantius Fortunatus In Honore sanctae Crucis — 93 99
Strana 100
PŘEKLAD
PŘEKLAD
Strana 101
Překlad Začíná traktát Štědrý večer, to jest výklad zvyků, které se zacho- vávají v předvečer Kristova narození. Mojžíšův stan byl zdoben rozmanitě vyšívanými pruhy látky, jak A337a se uvádí v 26. kapitole 2. knihy Mojžíšovy." Ctihodný a zbožný muži, pane Přibyslave, faráři v Lysé, požádal jste mne či spíše mi přikázal, abych pro vás sepsal něco o lidových zvycích, které se mezi lidmi udržují nebo udržovaly ve svátek Naro- zení našeho Pána. Ale jako pravil v 3. kapitole Matoušova evangelia svatý Jan Křtitel Ježíšovi: „Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty jdeš ke mně?“ tak i já říkám vám: To já mám být poučen od vás a vy žádáte poučení ode mne? Abych však nebyl kárán za lenost místo za ne- znalost a nebyla mi vytýkána neochota namísto mé nedostatečnosti, uposlechnu v tomto s Boží pomocí vašeho příkazu, jak jen dovolí nepatrnost mého nadání, zvláště pak proto, že Boží milost u vás ne- vychází naprázdno. Neboť díla, která jste nechal sepsat a shromáždit, neházíte do kouta zapomnění, kde by práchnivěla bez užitku, ani je neodkládáte do knihovny s tím, že je snad někdy později přečtete, ale hned je horlivě a se zaujetím předáváte k užívání jiným, podobně jako jste učinil s Výkladem písně svatého Vojtěcha. Poté, co jsem předeslal předmět pojednání, odpovídám na vaši žádost, že stejně jako Mojžíšův stan byl zdoben rozmanitě vyšívanými pruhy látky, tak i svátek Narození Páně zdobí rozličné lidové zvyky. Mojžíšův stan tento svátek Páně příhodně vystihuje, protože jako se nad Mojžíšovým stanem ukazovala Pánova sláva ve sloupu oblaku, o čemž čteme v 33. kapitole 2. knihy Mojžíšovy' a ve 14. kapitole 1 Srov. Ex 26,1: „Zhotovíš příbytek z deseti pruhů jemně tkaného plátna a z látky purpurově fialové, nachové a karmínové; zhotovíš je s umně vetkanými cheruby.“ 2 3 Mt 3,14. Srov. Ex 33,9: „Kdykoli Mojžíš vcházel do stanu, sestupoval oblakový sloup a stál u vchodu do stanu.“ 101
Překlad Začíná traktát Štědrý večer, to jest výklad zvyků, které se zacho- vávají v předvečer Kristova narození. Mojžíšův stan byl zdoben rozmanitě vyšívanými pruhy látky, jak A337a se uvádí v 26. kapitole 2. knihy Mojžíšovy." Ctihodný a zbožný muži, pane Přibyslave, faráři v Lysé, požádal jste mne či spíše mi přikázal, abych pro vás sepsal něco o lidových zvycích, které se mezi lidmi udržují nebo udržovaly ve svátek Naro- zení našeho Pána. Ale jako pravil v 3. kapitole Matoušova evangelia svatý Jan Křtitel Ježíšovi: „Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty jdeš ke mně?“ tak i já říkám vám: To já mám být poučen od vás a vy žádáte poučení ode mne? Abych však nebyl kárán za lenost místo za ne- znalost a nebyla mi vytýkána neochota namísto mé nedostatečnosti, uposlechnu v tomto s Boží pomocí vašeho příkazu, jak jen dovolí nepatrnost mého nadání, zvláště pak proto, že Boží milost u vás ne- vychází naprázdno. Neboť díla, která jste nechal sepsat a shromáždit, neházíte do kouta zapomnění, kde by práchnivěla bez užitku, ani je neodkládáte do knihovny s tím, že je snad někdy později přečtete, ale hned je horlivě a se zaujetím předáváte k užívání jiným, podobně jako jste učinil s Výkladem písně svatého Vojtěcha. Poté, co jsem předeslal předmět pojednání, odpovídám na vaši žádost, že stejně jako Mojžíšův stan byl zdoben rozmanitě vyšívanými pruhy látky, tak i svátek Narození Páně zdobí rozličné lidové zvyky. Mojžíšův stan tento svátek Páně příhodně vystihuje, protože jako se nad Mojžíšovým stanem ukazovala Pánova sláva ve sloupu oblaku, o čemž čteme v 33. kapitole 2. knihy Mojžíšovy' a ve 14. kapitole 1 Srov. Ex 26,1: „Zhotovíš příbytek z deseti pruhů jemně tkaného plátna a z látky purpurově fialové, nachové a karmínové; zhotovíš je s umně vetkanými cheruby.“ 2 3 Mt 3,14. Srov. Ex 33,9: „Kdykoli Mojžíš vcházel do stanu, sestupoval oblakový sloup a stál u vchodu do stanu.“ 101
Strana 102
Largum sero A337b 4. knihy Mojžíšovy, tak se o tomto svátku zjevil náš narozený Pán ve své svaté lidské podobě, jak předpověděl Izajáš v 19. kapitole: Hle, Hospodin vystoupá nad lehký oblak, tedy vezme na sebe lidskou po- dobu, svatou a čistou, nezatíženou břemenem hříchu. Pruhy látky zde navíc přiléhavě znázorňují zvyky, jelikož podobně jako vzácné pruhy látky nádherně zkrášlují Boží stan, tak i chvályhodné obyčeje krásně zdobí tento i kterýkoli jiný svátek určený k Boží poctě. A třebaže se na stanu vyjímalo deset pruhů látky, zvyků udržovaných o tomto svátku není pouze deset, ale mnohem více. Z nich přináším popis jen sedmi proslulejších. První zvyk je velmi ušlechtilý, neboť spočívá v tom, že věrní křesťané se v předvečer Narození našeho Pána postí až do východu hvězdy, to jest až do soumraku, kdy se hvězda ukáže lidskému zraku, nebo by se mohla ukázat, kdyby byl jasný večer. Pro vysvětlení toho- to prvního zvyku je třeba poznamenat následující: V Historii tří králů se v kapitole druhé a páté píše, co předpověděl midjánský kněz a pohanský prorok Balaam: Vyjde hvězda z Jáko- ba a povstane člověk z Izraele a bude vládnout nad všemi národy, jak je dle chaldejského překladu zaznamenáno v 24. kapitole 4. knihy Mojžíšovy.“ Indové, Chaldejci a Peršané, podníceni tímto proroct- vím, očekávali s vroucí touhou tuto hvězdu a onoho vládce všech národů, jelikož z předpovědi usuzovali, že po jeho příchodu nasta- ne povolání národů. A čím více se zvětšovalo očekávání, tím více se šířila pověst o této hvězdě a vládci a rostla v nich touha. Proto In- dové, Chaldejci a Peršané vybrali mezi sebou ze všech svých zemí a království dvanáct učenců, kteří se ze všech nejlépe vyznali v astro- 4 Srov. Nu 14,14: „Ti slyšeli, že ty, Hospodine, jsi uprostřed tohoto lidu, že ty, Hospodine, se zjevuješ tváří v tvář. Tvůj oblak stojí nad nimi, v sloupu oblakovém chodíš před nimi ve dne a v sloupu ohnivém v noci.“ 6 Iz 19,1 - ekumenický překlad: „Hle, Hospodin jede na rychlém oblaku. Srov. Nu 24,17: „Vyjde hvězda z Jákoba, povstane žezlo z Izraele.“ V lat. originále (edice ř. 54 a 59) nezvykle "Persi" místo “Persae". 8 Šrov. Jr 16,19: „Hospodine, má sílo a má záštito, mé útočiště v den soužení, k tobě přijdou pronárody ze všech dálav země...“ 102
Largum sero A337b 4. knihy Mojžíšovy, tak se o tomto svátku zjevil náš narozený Pán ve své svaté lidské podobě, jak předpověděl Izajáš v 19. kapitole: Hle, Hospodin vystoupá nad lehký oblak, tedy vezme na sebe lidskou po- dobu, svatou a čistou, nezatíženou břemenem hříchu. Pruhy látky zde navíc přiléhavě znázorňují zvyky, jelikož podobně jako vzácné pruhy látky nádherně zkrášlují Boží stan, tak i chvályhodné obyčeje krásně zdobí tento i kterýkoli jiný svátek určený k Boží poctě. A třebaže se na stanu vyjímalo deset pruhů látky, zvyků udržovaných o tomto svátku není pouze deset, ale mnohem více. Z nich přináším popis jen sedmi proslulejších. První zvyk je velmi ušlechtilý, neboť spočívá v tom, že věrní křesťané se v předvečer Narození našeho Pána postí až do východu hvězdy, to jest až do soumraku, kdy se hvězda ukáže lidskému zraku, nebo by se mohla ukázat, kdyby byl jasný večer. Pro vysvětlení toho- to prvního zvyku je třeba poznamenat následující: V Historii tří králů se v kapitole druhé a páté píše, co předpověděl midjánský kněz a pohanský prorok Balaam: Vyjde hvězda z Jáko- ba a povstane člověk z Izraele a bude vládnout nad všemi národy, jak je dle chaldejského překladu zaznamenáno v 24. kapitole 4. knihy Mojžíšovy.“ Indové, Chaldejci a Peršané, podníceni tímto proroct- vím, očekávali s vroucí touhou tuto hvězdu a onoho vládce všech národů, jelikož z předpovědi usuzovali, že po jeho příchodu nasta- ne povolání národů. A čím více se zvětšovalo očekávání, tím více se šířila pověst o této hvězdě a vládci a rostla v nich touha. Proto In- dové, Chaldejci a Peršané vybrali mezi sebou ze všech svých zemí a království dvanáct učenců, kteří se ze všech nejlépe vyznali v astro- 4 Srov. Nu 14,14: „Ti slyšeli, že ty, Hospodine, jsi uprostřed tohoto lidu, že ty, Hospodine, se zjevuješ tváří v tvář. Tvůj oblak stojí nad nimi, v sloupu oblakovém chodíš před nimi ve dne a v sloupu ohnivém v noci.“ 6 Iz 19,1 - ekumenický překlad: „Hle, Hospodin jede na rychlém oblaku. Srov. Nu 24,17: „Vyjde hvězda z Jákoba, povstane žezlo z Izraele.“ V lat. originále (edice ř. 54 a 59) nezvykle "Persi" místo “Persae". 8 Šrov. Jr 16,19: „Hospodine, má sílo a má záštito, mé útočiště v den soužení, k tobě přijdou pronárody ze všech dálav země...“ 102
Strana 103
Překlad nomii, aby střídavě bděli na jedné velmi vysoké hoře a dávali pozor, až se objeví ona hvězda, aby jim a všem na Východě včas oznámili, že vyšla, a aby vypátrali vládce národů, jehož hvězda označila, a vzdali mu úctu. A když některý z těchto dvanácti zemřel, hned byl na jeho místo, na tutéž stráž, dosazen další astronom. Tématu se věnuje také Jan Zlatoústý v 2. kapitole řecky psaného Komentáře k Matoušovu evangeliu." V osmé kapitole zmiňované Historie tří králů se uvádí, že po dlouhé době, ve stejnou noční hodinu, v níž se v Betlémě narodil náš Pán, se hvězda bdícím pozorovatelům nad onou horou konečně zjevila a vydala takovou záři, jako by slunce ne v noci, nýbrž ve dne osvítilo všechny končiny na Východě, a svým jasem zalila dokon- ce i oblohu. Pak na sebe vzala podobu překrásného chlapce, nad jehož hlavou zářil nádherný kříž. Chlapec jim řekl: „Dnes se narodil židovský král, jehož národy očekávaly jako svého vládce. Naleznete jej A338a v judské zemi. Vydejte se tam poklonit se mu." Poté, co všichni lidé z východních zemí a krajů viděli tak podivu- hodnou hvězdu a slyšeli ji promlouvat, nepochybovali, že je to právě ona dlouho očekávaná hvězda, o níž v předpovědi mluvil prorok Ba- laam. Ani tři svatí králové: Kašpar, Melichar a Baltazar, kteří v té době vládli v zemích trojí Indie, v Chaldeji, Persii, Taršíšil° a na Arabském polostrově, v Sábě, Midjánu, Efě a v mnoha dalších rozlehlých kra- jinách, nepokládali tuto hvězdu za přelud, ale byli přesvědčeni o jejím významu, jak dále stojí v 9. a 12. kapitole jmenovaného díla. Proto se s velkou slávou a početným doprovodem vydali s dary a nekonečným zástupem zvířat na cestu z dalekých východních krajů, vedeni hvězdou na nebi, jejíž svit způsobil, že měli neustále den s výjimkou zastáv- ky v Jeruzalémě, kdy jim zmizela. Po třinácti dnech bez jídla, pití 9 10 Při výkladu Mt 2,1. Taršíš je badateli umisťován do jižního Španělska; byl popokládán za nejzápadnější místo tehdy známého světa. Srov. NOVOTNY, Adolf Biblický slovník. Praha 19923, s. 1079. 11 Jan z Hildesheimu uvádí, že když se králové blížili k Jeruzalému, přepadla je hustá mlha a hvězda zmizela za tmavým mračnem. Srov. Iohannes Hildesheimensis Liber, kap. 14, s. 230. 103
Překlad nomii, aby střídavě bděli na jedné velmi vysoké hoře a dávali pozor, až se objeví ona hvězda, aby jim a všem na Východě včas oznámili, že vyšla, a aby vypátrali vládce národů, jehož hvězda označila, a vzdali mu úctu. A když některý z těchto dvanácti zemřel, hned byl na jeho místo, na tutéž stráž, dosazen další astronom. Tématu se věnuje také Jan Zlatoústý v 2. kapitole řecky psaného Komentáře k Matoušovu evangeliu." V osmé kapitole zmiňované Historie tří králů se uvádí, že po dlouhé době, ve stejnou noční hodinu, v níž se v Betlémě narodil náš Pán, se hvězda bdícím pozorovatelům nad onou horou konečně zjevila a vydala takovou záři, jako by slunce ne v noci, nýbrž ve dne osvítilo všechny končiny na Východě, a svým jasem zalila dokon- ce i oblohu. Pak na sebe vzala podobu překrásného chlapce, nad jehož hlavou zářil nádherný kříž. Chlapec jim řekl: „Dnes se narodil židovský král, jehož národy očekávaly jako svého vládce. Naleznete jej A338a v judské zemi. Vydejte se tam poklonit se mu." Poté, co všichni lidé z východních zemí a krajů viděli tak podivu- hodnou hvězdu a slyšeli ji promlouvat, nepochybovali, že je to právě ona dlouho očekávaná hvězda, o níž v předpovědi mluvil prorok Ba- laam. Ani tři svatí králové: Kašpar, Melichar a Baltazar, kteří v té době vládli v zemích trojí Indie, v Chaldeji, Persii, Taršíšil° a na Arabském polostrově, v Sábě, Midjánu, Efě a v mnoha dalších rozlehlých kra- jinách, nepokládali tuto hvězdu za přelud, ale byli přesvědčeni o jejím významu, jak dále stojí v 9. a 12. kapitole jmenovaného díla. Proto se s velkou slávou a početným doprovodem vydali s dary a nekonečným zástupem zvířat na cestu z dalekých východních krajů, vedeni hvězdou na nebi, jejíž svit způsobil, že měli neustále den s výjimkou zastáv- ky v Jeruzalémě, kdy jim zmizela. Po třinácti dnech bez jídla, pití 9 10 Při výkladu Mt 2,1. Taršíš je badateli umisťován do jižního Španělska; byl popokládán za nejzápadnější místo tehdy známého světa. Srov. NOVOTNY, Adolf Biblický slovník. Praha 19923, s. 1079. 11 Jan z Hildesheimu uvádí, že když se králové blížili k Jeruzalému, přepadla je hustá mlha a hvězda zmizela za tmavým mračnem. Srov. Iohannes Hildesheimensis Liber, kap. 14, s. 230. 103
Strana 104
Largum sero a spánku dorazili s celou družinou i dobytkem do Betléma. Tady nalezli narozeného židovského krále, chlapce s jeho matkou Ma- rií, jemuž pokleknutím projevili úctu a odevzdali dary, jak se píše v 2. kapitole Matoušova evangelia.12 Na tyto krále se vztahuje Izajášovo proroctví, které čteme v 60. kapitole: K tvému světlu přijdou pronárody a králové k jasu, jenž nad tebou vzejde.“ Vilém Durant uvádí v šesté knize Příručky služeb božích, v kapito- le věnované středě suchých dnů v Adventu,14 že předvečery velkých svátků, o nichž se nyní postíme, dříve trávili křesťané bděním. Kvůli nevhodným výstřednostem a nevázanému chování některých lidí, však svatí Otcové později nahradili bdění o svaté noci půstem drženým v den, který jí předcházel. Z toho vyvozuji původ toho- to zvyku, totiž že v den před svátkem Narození Páně se postíme až do soumraku a do východu hvězdy předně a zejména z úcty k tak významnému svátku a dále kvůli tomu, že bdění nám bylo změněno v půst. Do soumraku se pak postíme na památku toho, že strážci vyhlížející hvězdu bděli na hoře až do soumraku světa, přičemž půstem jednoho dne odkazujeme na jejich bdění a stráž, jimž se od- dávali po celý čas od proroctví Balaama až po narození našeho Pána, který se narodil večer, to jest před koncem světa, jak se o tom zpívá v hymnu: Když se blížil soumrak světa, jako ženich ze svatební komnaty jsi vyšel z přečisté, uzavřené komůrky panenské matky.15 Ve shodě s tím říká svatý Pavel v 10. kapitole listu Korintským, že jsme to my, které 16 zastihl přelom věků. To máme na mysli, když očekáváme a postíme se až do výcho- du hvězdy v upomínku toho, že tito strážci očekávali a bděli, do- A338b kud se ona památná hvězda neobjevila. Náš půst však končíme již 12 Srov. Mt 2,11: „Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary — zlato, kadidlo a myrhu.“ 13 14 15 16 Iz 60,3. O tzv. suchých dnech se věřící postili. Jde o třetí strofu hymnu Conditor alme siderum, který se zpívá v adventní době při nešporách. Srov. Z 19,6 (18,6). 1 K 10,11. 104
Largum sero a spánku dorazili s celou družinou i dobytkem do Betléma. Tady nalezli narozeného židovského krále, chlapce s jeho matkou Ma- rií, jemuž pokleknutím projevili úctu a odevzdali dary, jak se píše v 2. kapitole Matoušova evangelia.12 Na tyto krále se vztahuje Izajášovo proroctví, které čteme v 60. kapitole: K tvému světlu přijdou pronárody a králové k jasu, jenž nad tebou vzejde.“ Vilém Durant uvádí v šesté knize Příručky služeb božích, v kapito- le věnované středě suchých dnů v Adventu,14 že předvečery velkých svátků, o nichž se nyní postíme, dříve trávili křesťané bděním. Kvůli nevhodným výstřednostem a nevázanému chování některých lidí, však svatí Otcové později nahradili bdění o svaté noci půstem drženým v den, který jí předcházel. Z toho vyvozuji původ toho- to zvyku, totiž že v den před svátkem Narození Páně se postíme až do soumraku a do východu hvězdy předně a zejména z úcty k tak významnému svátku a dále kvůli tomu, že bdění nám bylo změněno v půst. Do soumraku se pak postíme na památku toho, že strážci vyhlížející hvězdu bděli na hoře až do soumraku světa, přičemž půstem jednoho dne odkazujeme na jejich bdění a stráž, jimž se od- dávali po celý čas od proroctví Balaama až po narození našeho Pána, který se narodil večer, to jest před koncem světa, jak se o tom zpívá v hymnu: Když se blížil soumrak světa, jako ženich ze svatební komnaty jsi vyšel z přečisté, uzavřené komůrky panenské matky.15 Ve shodě s tím říká svatý Pavel v 10. kapitole listu Korintským, že jsme to my, které 16 zastihl přelom věků. To máme na mysli, když očekáváme a postíme se až do výcho- du hvězdy v upomínku toho, že tito strážci očekávali a bděli, do- A338b kud se ona památná hvězda neobjevila. Náš půst však končíme již 12 Srov. Mt 2,11: „Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary — zlato, kadidlo a myrhu.“ 13 14 15 16 Iz 60,3. O tzv. suchých dnech se věřící postili. Jde o třetí strofu hymnu Conditor alme siderum, který se zpívá v adventní době při nešporách. Srov. Z 19,6 (18,6). 1 K 10,11. 104
Strana 105
Překlad v předvečer, protože jako tehdy svatí mágové putovali bez spánku a jídla a díky hvězdě našli v Betlémě, který bývá překládán jako “dům chleba, narozeného Krále, tak i my v bdění a postu nalezneme skrze naši hvězdu téhož Krále, Boží milostí narozeného v našem srdci, které se stává domem živého chleba náležitě přijatého ve svátosti eucharistie. Večer po skončení tohoto půstu má následovat pouze skromné občerstvení, protože kněží musí od půlnoci sloužit mše svaté a lid bdít na ranních pobožnostech. Naneštěstí ve všem, co lidé dělají k Boží chvále, chce mít vždy svůj podíl ďábel. Neboť zatímco věrní křesťané se postí až do večerní hvězdy, osvěží tělo skrovným pokrmem a krátkým spánkem a už vstávají na jitřní, při níž bdí a chválí Boha, služebníci ďábla, kte- ré má ve své moci, se v tento nanejvýš slavnostní předvečer buďto přejídají nebo opíjejí či jsou k ďáblově poctě vzhůru nejen do večerní ale dokonce až do ranní hvězdy a promrhají tuto přesvatou noc hrou v kostky, při níž zkoušejí, zda budou mít štěstí v následujícím roce. A když se zvoní na jitřní a řádní lidé vstávají, tu oni teprve, zmoženi a s tělem malátným, uléhají a vyspávají až do východu slunce. Jiní, kteří se hrou bavili po celou svatou noc, prospí všechny mše tohoto slavnostního svátku. A to všechno si ďábel s potěšením přisvojuje. Tři svatí králové nalezli opravdové štěstí, protože je nehledali ve hře v kostky, ale dali se vést touhou v srdci. Tito však, čím více hledají štěstí ve vrhání kostkou, tím více ho ztrácejí, a upadají do neštěstí, aby se na jednom každém naplnila slova 108. žalmu: Miloval zlořečení, at ho postihne! O požehnání nestál, at se ho vzdálí! Tolik o prvním obyčeji. V druhém zvyku se odráží pojmenování užívané pro předvečer Narození Páně: Štědrý večer, protože v předvečer tohoto svátku se celému světu dostalo nesmírné štědrosti. Po dobu trvání světa se totiž nebesa nikdy neotevřela lidem s takovou štědrostí jako v tento posvátný čas, o čemž zpíváme na jitřní mši: Celý svět dnes nebesa zali- la sladkostí, neboť o tomto čase Bůh Otec ve své nekonečné štědrosti A339 17 18 Tedy přetahuje z Boží na svou stranu. Ž 108,18 (109,17). 105
Překlad v předvečer, protože jako tehdy svatí mágové putovali bez spánku a jídla a díky hvězdě našli v Betlémě, který bývá překládán jako “dům chleba, narozeného Krále, tak i my v bdění a postu nalezneme skrze naši hvězdu téhož Krále, Boží milostí narozeného v našem srdci, které se stává domem živého chleba náležitě přijatého ve svátosti eucharistie. Večer po skončení tohoto půstu má následovat pouze skromné občerstvení, protože kněží musí od půlnoci sloužit mše svaté a lid bdít na ranních pobožnostech. Naneštěstí ve všem, co lidé dělají k Boží chvále, chce mít vždy svůj podíl ďábel. Neboť zatímco věrní křesťané se postí až do večerní hvězdy, osvěží tělo skrovným pokrmem a krátkým spánkem a už vstávají na jitřní, při níž bdí a chválí Boha, služebníci ďábla, kte- ré má ve své moci, se v tento nanejvýš slavnostní předvečer buďto přejídají nebo opíjejí či jsou k ďáblově poctě vzhůru nejen do večerní ale dokonce až do ranní hvězdy a promrhají tuto přesvatou noc hrou v kostky, při níž zkoušejí, zda budou mít štěstí v následujícím roce. A když se zvoní na jitřní a řádní lidé vstávají, tu oni teprve, zmoženi a s tělem malátným, uléhají a vyspávají až do východu slunce. Jiní, kteří se hrou bavili po celou svatou noc, prospí všechny mše tohoto slavnostního svátku. A to všechno si ďábel s potěšením přisvojuje. Tři svatí králové nalezli opravdové štěstí, protože je nehledali ve hře v kostky, ale dali se vést touhou v srdci. Tito však, čím více hledají štěstí ve vrhání kostkou, tím více ho ztrácejí, a upadají do neštěstí, aby se na jednom každém naplnila slova 108. žalmu: Miloval zlořečení, at ho postihne! O požehnání nestál, at se ho vzdálí! Tolik o prvním obyčeji. V druhém zvyku se odráží pojmenování užívané pro předvečer Narození Páně: Štědrý večer, protože v předvečer tohoto svátku se celému světu dostalo nesmírné štědrosti. Po dobu trvání světa se totiž nebesa nikdy neotevřela lidem s takovou štědrostí jako v tento posvátný čas, o čemž zpíváme na jitřní mši: Celý svět dnes nebesa zali- la sladkostí, neboť o tomto čase Bůh Otec ve své nekonečné štědrosti A339 17 18 Tedy přetahuje z Boží na svou stranu. Ž 108,18 (109,17). 105
Strana 106
Largum sero dal světu pro jeho spásu nejmilovanějšího Syna, nad nějž není nic sladšího, nic většího, ani vzácnějšího. V jeho osobě nám daroval úpl- né božství, když právě jeho uznal za hodného narodit se z Panny. Proto svatý Bernard v druhé homilii na pasáž z evangelia Missus est poznamenává: Nerozdělená plnost božství se vlila v kapkách deště z nebe do Panny. To předpověděl už prorok Amos, když řekl: Přijde den, kdy hory vydají sladkost a všechny pahorky budou obdělány,2 neboť hory, to jest osoby ve svaté Trojici, vydaly sladkost neboli božství ztělesněné v osobě Syna, a všechny pahorky, které představují po- kornou oddanost Panny Marie, byly důkladně obdělány, aby jej moh- ly přijmout. Takovou štědrost vyprošoval také Izajáš v 45. kapitole: Nebesa, spusťte déšt shůry a mraky at vyprší spravedlivého. Ať se otevře země a dá vzejít Spasiteli.21 Jakoby pronášel prosbu: Nebesa, to jest oso- by ve svaté Trojici — Otče i Synu i Duchu svatý, spustte déšt, to jest, společným působením22 sešlete shůry, to jest jednoho z vás, jenž má být seslán, a mraky, to jest andělé, at vyprší, to jest, ať skrze Gabri- ela zvěstují příchod spravedlivého, to jest Krista, a země, to jest Pan- na Maria, at'se otevre, to jest, at je připravena ho přijmout, a at' dá vzejít, to jest, ať počne a porodí Spasitele celého světa, aniž ztratí pa- nenskou neposkvrněnost. Nadto dal Otec světu nejen svého Syna, ale spolu s ním také všechno, jak píše svatý Pavel v osmé kapitole li- stu Rímanům: Bůh neušetřil svého vlastního syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko?3 Dle evangelisty Jana Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo 19 20 Při výkladu L 1,26-27. Am 9,13 - ekumenický překlad: „...z hor bude kanout mladé víno a všechny pahorky budou oplývat vláhou.“ Srov. Jl 3,18. 21 Iz 45,8 - ekumenický překlad: „Nebesa, vydejte krůpěje shůry, at kane z oblaků spravedlnost; necht' se otevře země a urodí se spása. 22 V lat. originále (edice ř. 189) je užito spojení “opere indiviso“ související se zásadou "Opera Trinitatis ad extra indivisa sunt." Z té vyplývá, že skutky Trojice jsou při působení navenek vždy nerozdělené. 23 Ř 8,32. 106
Largum sero dal světu pro jeho spásu nejmilovanějšího Syna, nad nějž není nic sladšího, nic většího, ani vzácnějšího. V jeho osobě nám daroval úpl- né božství, když právě jeho uznal za hodného narodit se z Panny. Proto svatý Bernard v druhé homilii na pasáž z evangelia Missus est poznamenává: Nerozdělená plnost božství se vlila v kapkách deště z nebe do Panny. To předpověděl už prorok Amos, když řekl: Přijde den, kdy hory vydají sladkost a všechny pahorky budou obdělány,2 neboť hory, to jest osoby ve svaté Trojici, vydaly sladkost neboli božství ztělesněné v osobě Syna, a všechny pahorky, které představují po- kornou oddanost Panny Marie, byly důkladně obdělány, aby jej moh- ly přijmout. Takovou štědrost vyprošoval také Izajáš v 45. kapitole: Nebesa, spusťte déšt shůry a mraky at vyprší spravedlivého. Ať se otevře země a dá vzejít Spasiteli.21 Jakoby pronášel prosbu: Nebesa, to jest oso- by ve svaté Trojici — Otče i Synu i Duchu svatý, spustte déšt, to jest, společným působením22 sešlete shůry, to jest jednoho z vás, jenž má být seslán, a mraky, to jest andělé, at vyprší, to jest, ať skrze Gabri- ela zvěstují příchod spravedlivého, to jest Krista, a země, to jest Pan- na Maria, at'se otevre, to jest, at je připravena ho přijmout, a at' dá vzejít, to jest, ať počne a porodí Spasitele celého světa, aniž ztratí pa- nenskou neposkvrněnost. Nadto dal Otec světu nejen svého Syna, ale spolu s ním také všechno, jak píše svatý Pavel v osmé kapitole li- stu Rímanům: Bůh neušetřil svého vlastního syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko?3 Dle evangelisty Jana Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo 19 20 Při výkladu L 1,26-27. Am 9,13 - ekumenický překlad: „...z hor bude kanout mladé víno a všechny pahorky budou oplývat vláhou.“ Srov. Jl 3,18. 21 Iz 45,8 - ekumenický překlad: „Nebesa, vydejte krůpěje shůry, at kane z oblaků spravedlnost; necht' se otevře země a urodí se spása. 22 V lat. originále (edice ř. 189) je užito spojení “opere indiviso“ související se zásadou "Opera Trinitatis ad extra indivisa sunt." Z té vyplývá, že skutky Trojice jsou při působení navenek vždy nerozdělené. 23 Ř 8,32. 106
Strana 107
Překlad v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.24 Otec, který je věčný, dal totiž světu syna zrozeného ze smrtelné ženy. A tak při konvent- ní mši svaté2 tohoto svátku radostně zpíváme: Dítě se nám narodilo a Syn nám byl dán.2 Jak pozoruhodné štědrosti se v tento svátek do- stalo tomuto světu! A tak bývá předvečer svátku právem nazýván Štědrým večerem. Proto i věrní a zbožní křesťané jsou z úcty k této nebeské štědrosti a na její památku v tento večer štědřejší než jindy. Nenajde se tak chudý hospodář, aby v tento večer nepřipravil své rodině štědrou nadílku, a nemůže-li si ji dovolit, zažehne aspoň větší světlo ve světnici. Stejně i Bůh, hospodář celého světa, udělal o tomto čase své rodině, to jest lidem tohoto světa, na důkaz své štědrosti větší světlo než kdykoli předtím, a to tak, že prozářil temnoty jejich hříchů pro- nikavým světlem pravé víry a lásky, jak předpověděl Izajáš v deváté kapitole: Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo.27 A během tří dnů po Kristově smrti28 udělal Otec velké světlo i své druhé rodině, to jest duším pobývajícím v pekle a předpeklí,2 když jeho jediný Syn k nim smrtí na kříži sestoupil, a pronikl tak temnoty těchto prostor světlem svého božství, jak pokračuje Izajáš: Nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo. A339b 24 25 26 27 28 J 3,16. V lat. originále (edice ř. 203) nezvykle missa maiori' místo missa maiore". Srov. Iz 9, 6. Iz 9,2 (9,1). V lat. originále (edice ř. 219) je užito spojení “triduum mortis Cristi“, jímž se označují tři dny mezi smrtí Ježíše na kříži a jeho vzkříšením. Srov. slova z Apoštolského vyznání víry: „...tertia die resurrexit a mortuis...“ ...třetího dne vstal z mrtvých. K tomu dále srov. Mt 16,21 a 12,40; L 9,22; Mk 8,31. 29 V lat. originále (edice ř. 220) je užito spojení“limbus Patrum", které odkazuje k“před- peklí“, tedy místu na okraji pekla, kam sestoupila duše Krista po smrti na kříži. Shromažďovaly se v něm duše spravedlivých lidí (zejména starozákonních patriarchů a proroků, ale i pohanů), kteří zemřeli před před vykupitelskou smrtí Ježíše Krista, aniž se jim dostalo křtu. Srov. např. DINZELBACHER, P. Poslední věci člověka. Praha 2004, s. 85-86. 30 Iz 9,2 (9,1). 107
Překlad v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.24 Otec, který je věčný, dal totiž světu syna zrozeného ze smrtelné ženy. A tak při konvent- ní mši svaté2 tohoto svátku radostně zpíváme: Dítě se nám narodilo a Syn nám byl dán.2 Jak pozoruhodné štědrosti se v tento svátek do- stalo tomuto světu! A tak bývá předvečer svátku právem nazýván Štědrým večerem. Proto i věrní a zbožní křesťané jsou z úcty k této nebeské štědrosti a na její památku v tento večer štědřejší než jindy. Nenajde se tak chudý hospodář, aby v tento večer nepřipravil své rodině štědrou nadílku, a nemůže-li si ji dovolit, zažehne aspoň větší světlo ve světnici. Stejně i Bůh, hospodář celého světa, udělal o tomto čase své rodině, to jest lidem tohoto světa, na důkaz své štědrosti větší světlo než kdykoli předtím, a to tak, že prozářil temnoty jejich hříchů pro- nikavým světlem pravé víry a lásky, jak předpověděl Izajáš v deváté kapitole: Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo.27 A během tří dnů po Kristově smrti28 udělal Otec velké světlo i své druhé rodině, to jest duším pobývajícím v pekle a předpeklí,2 když jeho jediný Syn k nim smrtí na kříži sestoupil, a pronikl tak temnoty těchto prostor světlem svého božství, jak pokračuje Izajáš: Nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo. A339b 24 25 26 27 28 J 3,16. V lat. originále (edice ř. 203) nezvykle missa maiori' místo missa maiore". Srov. Iz 9, 6. Iz 9,2 (9,1). V lat. originále (edice ř. 219) je užito spojení “triduum mortis Cristi“, jímž se označují tři dny mezi smrtí Ježíše na kříži a jeho vzkříšením. Srov. slova z Apoštolského vyznání víry: „...tertia die resurrexit a mortuis...“ ...třetího dne vstal z mrtvých. K tomu dále srov. Mt 16,21 a 12,40; L 9,22; Mk 8,31. 29 V lat. originále (edice ř. 220) je užito spojení“limbus Patrum", které odkazuje k“před- peklí“, tedy místu na okraji pekla, kam sestoupila duše Krista po smrti na kříži. Shromažďovaly se v něm duše spravedlivých lidí (zejména starozákonních patriarchů a proroků, ale i pohanů), kteří zemřeli před před vykupitelskou smrtí Ježíše Krista, aniž se jim dostalo křtu. Srov. např. DINZELBACHER, P. Poslední věci člověka. Praha 2004, s. 85-86. 30 Iz 9,2 (9,1). 107
Strana 108
Largum sero A340a V dávných dobách otevírali v tento předvečer počestní lidé ochotně své domy dokořán, aby každý, kdo trpěl nedostatkem, mohl bez zábran vejít a přijmout pohoštění. Stejně i Pán Bůh zpřístupnil všem své domy modlitby, to jest kostely, aby každý křesťan, jenž vy- znal své viny a litoval hříchů, mohl přijmout duchovní občerstvení, totiž svátost eucharistie, i další svátosti, k nimž nás Pán vybízí v po- dobenství v 22. kapitole Matoušova evangelia: Hle, hostinu jsem 31 uchystal, pojďte na svatbu. Dříve lidé projevovali štědrost nejen sobě navzájem, ale i do- mácím zvířatům, neboť ten večer dopřávali dobytku více krmení než v jinou dobu, jak to snad někteří činí dodnes. Také nebeský Otec položil do jeslí v onen svatý večer před vola a osla, přežvykující seno, štědrý a dokonalý pokrm celého světa, jímž se sytí vše živé, totiž své- ho milovaného Syna v lidské podobě. Zajisté tento slavný pokrm spatřil Abakuk uprostřed dvou'2 zvířat a roztřásl se, jak je uvedeno ve třetí kapitole jeho proroctví podle Septuaginty.3 Toto znění za- chovává i církevní oficium. Kdyby si bohatí podrželi jako zvyk, že by si místo onoho vola a osla přibrali voly a koně i jiný dobytek chudých a z úcty a na památ- ku toho, že právě narozený Pán ležel před nimi v jeslích, je krmili bok po boku s vlastními zvířaty a následující den nebo po skončení svátku by jim je vydatně nakrmené vrátili, nepochybně by za takový skutek učiněný z lásky k bližnímu obdrželi nebeskou odměnu, jak lze dovo- dit ze 14. kapitoly Zjevení sv. Jana: Nebot jejich skutky jdou s nimi. V dřívějších dobách měli v tento předvečer poctiví lidé otevřené mošny, aby ruka mohla pohotověji sáhnout pro minci chudému, at se vydali kamkoli. Poté, co v předvečer pojedli, dávali na stůl pení- 31 34 Mt 22,4. 32 V lat. originále (edice ř. 243) nezvykle "duum" místo “duorum". 33 Srov. Septuaginta Abk 3,2. K ranním chválám ve svátek Obřezání Páně se vázal text: „Domine audivi auditum tuum, et timui: consideravi opera tua, et expavi: in medio duorum animalium iacebat in praesepio et fulgebat in caelo.“ Hospodine, slyšel jsem tvůj hlas a bál se: rozvažoval jsem o tvých skutcích a roztřásl se; mezi dvěma zvířaty ležel v jeslích a zářil na nebi. 35 Zj 14,13. 108
Largum sero A340a V dávných dobách otevírali v tento předvečer počestní lidé ochotně své domy dokořán, aby každý, kdo trpěl nedostatkem, mohl bez zábran vejít a přijmout pohoštění. Stejně i Pán Bůh zpřístupnil všem své domy modlitby, to jest kostely, aby každý křesťan, jenž vy- znal své viny a litoval hříchů, mohl přijmout duchovní občerstvení, totiž svátost eucharistie, i další svátosti, k nimž nás Pán vybízí v po- dobenství v 22. kapitole Matoušova evangelia: Hle, hostinu jsem 31 uchystal, pojďte na svatbu. Dříve lidé projevovali štědrost nejen sobě navzájem, ale i do- mácím zvířatům, neboť ten večer dopřávali dobytku více krmení než v jinou dobu, jak to snad někteří činí dodnes. Také nebeský Otec položil do jeslí v onen svatý večer před vola a osla, přežvykující seno, štědrý a dokonalý pokrm celého světa, jímž se sytí vše živé, totiž své- ho milovaného Syna v lidské podobě. Zajisté tento slavný pokrm spatřil Abakuk uprostřed dvou'2 zvířat a roztřásl se, jak je uvedeno ve třetí kapitole jeho proroctví podle Septuaginty.3 Toto znění za- chovává i církevní oficium. Kdyby si bohatí podrželi jako zvyk, že by si místo onoho vola a osla přibrali voly a koně i jiný dobytek chudých a z úcty a na památ- ku toho, že právě narozený Pán ležel před nimi v jeslích, je krmili bok po boku s vlastními zvířaty a následující den nebo po skončení svátku by jim je vydatně nakrmené vrátili, nepochybně by za takový skutek učiněný z lásky k bližnímu obdrželi nebeskou odměnu, jak lze dovo- dit ze 14. kapitoly Zjevení sv. Jana: Nebot jejich skutky jdou s nimi. V dřívějších dobách měli v tento předvečer poctiví lidé otevřené mošny, aby ruka mohla pohotověji sáhnout pro minci chudému, at se vydali kamkoli. Poté, co v předvečer pojedli, dávali na stůl pení- 31 34 Mt 22,4. 32 V lat. originále (edice ř. 243) nezvykle "duum" místo “duorum". 33 Srov. Septuaginta Abk 3,2. K ranním chválám ve svátek Obřezání Páně se vázal text: „Domine audivi auditum tuum, et timui: consideravi opera tua, et expavi: in medio duorum animalium iacebat in praesepio et fulgebat in caelo.“ Hospodine, slyšel jsem tvůj hlas a bál se: rozvažoval jsem o tvých skutcích a roztřásl se; mezi dvěma zvířaty ležel v jeslích a zářil na nebi. 35 Zj 14,13. 108
Strana 109
Překlad ze, jimiž zamýšleli ten večer obdarovat chudé, aby je měli snadno a rychle po ruce, až přijdou. Kromě toho vyskládali na stůl veškeré drahocennosti. To všechno však nedělali z pýchy, nýbrž s dobrým úmyslem a pevnou vírou, aby si připomenuli tuto nebeskou štědrost a takto ji uctili. Bohužel i při tomto druhém obyčeji získává svůj podíl v mnoha případech dábel. Někteří totiž o tomto večeru nechávají ruku v mošně ne kvůli tomu, aby nahmatali minci pro chudého, ale aby penězi míchali a tím si zajistili, že se jim budou množit po celý příští rok. Mince nekladou na stůl proto, aby je rozdělili mezi chudé, nýbrž aby se jim dařilo při nakládání s penězi. A své měšce toho dne neo- tevírají kvůli chudým, ale aby do nich snáze vklouzlo štěstí. Tak překrucují smysl těchto i mnoha jiných dobrých a chvály- hodných starodávných zvyků přisuzujíce jim nesprávný a zavádějící význam a pro svou chatrnou víru propadají nejhorším pověrám a přecházejí od Boha na stranu ďábla, takže na ně dokonale pasuje, co se píše v 1. kapitole listu Římanům: Zaměnili slávu nepomíjitel- ného Boha a pravdu za lež, když sloužili spíše ďáblu než Bohu. Proto je Bůh ponechal napospas pokřivenému smýšlení, jež vzešlo z jejich vlastních žádostí.3 Tolik o druhém obyčeji. Třetí zvyk spočívá v tom, že v předvečer Narození Páně si lidé navzájem posílají dárky, protože je to předvečer onoho svátku, kdy nebeský Otec poslal velký a užitečný dar všem lidem té doby. Dar tak velký, že v celém nebi nebylo většího, totiž svého milovaného Syna, stejně skvělého a velikého jako Otec a Duch svatý a spojeného s nimi v jediném nekonečném Bohu. Jeho se týká Asafova řečnická otázka v 76. žalmu: „Který bůh je velký jako Bůh náš?“3 jíž jako- by naznačoval odpověď: žádný. Zároveň poslal dar velmi užitečný, který lidem způsobil velkou radost a potěšení. Proto na jitřní téhož svátku v tropu k verši Tamquam sponsus zpíváme, že Gabriel seslaný A340b 36 Srov. R 1,23-25.28: „Zaměnili slávu nepomíjitelného Boha ... Proto je Bůh nechal na pospas nečistým vášním jejich srdcí, ... vyměnili Boží pravdu za lež... Bůh je dal na pospas jejich zvrácené mysli... 37 Ž 76,14 (77,14). 109
Překlad ze, jimiž zamýšleli ten večer obdarovat chudé, aby je měli snadno a rychle po ruce, až přijdou. Kromě toho vyskládali na stůl veškeré drahocennosti. To všechno však nedělali z pýchy, nýbrž s dobrým úmyslem a pevnou vírou, aby si připomenuli tuto nebeskou štědrost a takto ji uctili. Bohužel i při tomto druhém obyčeji získává svůj podíl v mnoha případech dábel. Někteří totiž o tomto večeru nechávají ruku v mošně ne kvůli tomu, aby nahmatali minci pro chudého, ale aby penězi míchali a tím si zajistili, že se jim budou množit po celý příští rok. Mince nekladou na stůl proto, aby je rozdělili mezi chudé, nýbrž aby se jim dařilo při nakládání s penězi. A své měšce toho dne neo- tevírají kvůli chudým, ale aby do nich snáze vklouzlo štěstí. Tak překrucují smysl těchto i mnoha jiných dobrých a chvály- hodných starodávných zvyků přisuzujíce jim nesprávný a zavádějící význam a pro svou chatrnou víru propadají nejhorším pověrám a přecházejí od Boha na stranu ďábla, takže na ně dokonale pasuje, co se píše v 1. kapitole listu Římanům: Zaměnili slávu nepomíjitel- ného Boha a pravdu za lež, když sloužili spíše ďáblu než Bohu. Proto je Bůh ponechal napospas pokřivenému smýšlení, jež vzešlo z jejich vlastních žádostí.3 Tolik o druhém obyčeji. Třetí zvyk spočívá v tom, že v předvečer Narození Páně si lidé navzájem posílají dárky, protože je to předvečer onoho svátku, kdy nebeský Otec poslal velký a užitečný dar všem lidem té doby. Dar tak velký, že v celém nebi nebylo většího, totiž svého milovaného Syna, stejně skvělého a velikého jako Otec a Duch svatý a spojeného s nimi v jediném nekonečném Bohu. Jeho se týká Asafova řečnická otázka v 76. žalmu: „Který bůh je velký jako Bůh náš?“3 jíž jako- by naznačoval odpověď: žádný. Zároveň poslal dar velmi užitečný, který lidem způsobil velkou radost a potěšení. Proto na jitřní téhož svátku v tropu k verši Tamquam sponsus zpíváme, že Gabriel seslaný A340b 36 Srov. R 1,23-25.28: „Zaměnili slávu nepomíjitelného Boha ... Proto je Bůh nechal na pospas nečistým vášním jejich srdcí, ... vyměnili Boží pravdu za lež... Bůh je dal na pospas jejich zvrácené mysli... 37 Ž 76,14 (77,14). 109
Strana 110
Largum sero A3413 z nebeské tvrze přišel a oznámil radostnou novinu, že přijde Kristus na- rozený z lůna matky, to jest Božím působením vytvořený podle těla, stejně jako ženich vycházející ze svatební komnaty.38 A v 2. kapitole Lukášova evangelia říká anděl pastýřům: Zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel světa. Zatímco při výkladu předcházejícího zvyku bylo pojednáno o štědrosti, která se projevila v tomto velkém a užitečném daru, u to- hoto obyčeje se zaměříme na jeho posílání. V prvním případě se výra- zu "largum sero" užívá k označení času předvečera — Štědrý večer, v druhém nabývá významu “dar“, který je o tomto čase posílán. Ptáš- li se, po jakých poslech byl tento štědrý dar lidem poslán, pak věz, že po těch nejvybranějších, jak to odpovídalo jeho výjimečnosti, totiž po archandělu Gabrielovi a slávu zasluhující Panně Marii. Tito poslové byli zajisté při tomto poselství dokonalými společníky, protože pa- nenská čistota je andělům vždy blízká, jak poznamenává svatý Jeroným v kázání o nanebevzetí Panny Marie.* Nejprve Otec poslal ve svátek zvěstování v době čtyřicetidenního půstu onen slavný dar po andělu Gabrielovi ctihodné Panně Marii. Anděl ji pozdravil: Buď zdráva, mi- lostí zahrnutá, a předal jí dar se slovy: Pán s tebou.4 V okamžiku, kdy jej Maria s pokorou přijala, což vyjádřila odpovědí: Staň se mi pod- le tvého slova,2 počala, jak čteme v 1. kapitole Lukášova evangelia: Anděl Gabriel byl poslán k Panně... atd. Blahoslavená Panna Maria pak onen dar uchovala po devět měsíců ve svém přečistém lůně, jak píše svatý Augustin ve čtvrté knize O svaté Trojici. A tehdy, stejně jako o tomto svátku Narození, Maria ukázala lidem tohoto světa onen dar poslaný Bohem Otcem, když ho radostně a šťastně přivedla na tento svět, jak se uvádí v 2. kapitole Lukášova evangelia." 38 39 40 41 42 43 44 Srov. Ž 18,6 (19,6). L 2,10-11. Autorství kázání je v současnosti připisováno Paschasiu Radbertovi. L 1,28. L 1,38. L 1,26-27. Srov. L 2,7: „I porodila svého prvorozeného syna...“ 110
Largum sero A3413 z nebeské tvrze přišel a oznámil radostnou novinu, že přijde Kristus na- rozený z lůna matky, to jest Božím působením vytvořený podle těla, stejně jako ženich vycházející ze svatební komnaty.38 A v 2. kapitole Lukášova evangelia říká anděl pastýřům: Zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel světa. Zatímco při výkladu předcházejícího zvyku bylo pojednáno o štědrosti, která se projevila v tomto velkém a užitečném daru, u to- hoto obyčeje se zaměříme na jeho posílání. V prvním případě se výra- zu "largum sero" užívá k označení času předvečera — Štědrý večer, v druhém nabývá významu “dar“, který je o tomto čase posílán. Ptáš- li se, po jakých poslech byl tento štědrý dar lidem poslán, pak věz, že po těch nejvybranějších, jak to odpovídalo jeho výjimečnosti, totiž po archandělu Gabrielovi a slávu zasluhující Panně Marii. Tito poslové byli zajisté při tomto poselství dokonalými společníky, protože pa- nenská čistota je andělům vždy blízká, jak poznamenává svatý Jeroným v kázání o nanebevzetí Panny Marie.* Nejprve Otec poslal ve svátek zvěstování v době čtyřicetidenního půstu onen slavný dar po andělu Gabrielovi ctihodné Panně Marii. Anděl ji pozdravil: Buď zdráva, mi- lostí zahrnutá, a předal jí dar se slovy: Pán s tebou.4 V okamžiku, kdy jej Maria s pokorou přijala, což vyjádřila odpovědí: Staň se mi pod- le tvého slova,2 počala, jak čteme v 1. kapitole Lukášova evangelia: Anděl Gabriel byl poslán k Panně... atd. Blahoslavená Panna Maria pak onen dar uchovala po devět měsíců ve svém přečistém lůně, jak píše svatý Augustin ve čtvrté knize O svaté Trojici. A tehdy, stejně jako o tomto svátku Narození, Maria ukázala lidem tohoto světa onen dar poslaný Bohem Otcem, když ho radostně a šťastně přivedla na tento svět, jak se uvádí v 2. kapitole Lukášova evangelia." 38 39 40 41 42 43 44 Srov. Ž 18,6 (19,6). L 2,10-11. Autorství kázání je v současnosti připisováno Paschasiu Radbertovi. L 1,28. L 1,38. L 1,26-27. Srov. L 2,7: „I porodila svého prvorozeného syna...“ 110
Strana 111
Překlad O poslání tohoto chvályhodného daru mluví svatý Pavel ve 4. kapitole listu Galatským: Když nadešla plnost času, poslal Bůh své- ho Syna, učiněného z ženy, učiněného pod zákonem, aby vykoupil ty, kteří zákonu podléhali, tak abychom byli přijati za syny.“ Jestli chceš, vyložíme si tuto pasáž z Písma na základě Glossy a Haymona, aby tím více vynikla hodnota a užitečnost tohoto velkého a výjimečného daru. Plnost času, jak objasňuje Glossa, představovala předem stano- vený čas po uplynutí mnoha věků, který ze své vůle určil Otec jako čas, v němž pošle svého syna, jak o tom píše evangelista Lukáš v 2. ka- pitole: Naplnily se dny Marie, to jest, že byly ustanoveny, a přišla její hodina. I porodila Syna.46 Haymo tvrdí, že k tomuto naplnění času došlo, když již bylo u konce pět věků světa a šestý začínal. A tím se naplnil nejen čas, ale také Otcův slib; jak dříve přislíbil ústy svých proroků ve svatých Písmech, poslal svého syna učiněného z ženy, jak se píše v 1. kapitole listu Římanům. Výraz “narodit se"4 znamená podle Glossy být zplozen přirozeně ze semene muže nebo být počat zásluhou mužského semene, tedy stejným způsobem jako při našem početí vznikáme a jsme plozeni my. Avšak Kristus nebyl počat ze se- mene muže, ale působením Ducha svatého. Podle 2. kapitoly 3. kni- hy sentencí Jana z Damašku i obecněji přijímaného mínění učinil Duch svatý tělo Krista z čisté a neposkvrněné krve neporušené ženy. Proto zde nemá být užíváno při výkladu výrazu "narozené- ho" ale učiněného z ženy. Podobně v první kapitole listu Rímanům se nemá říkat "narozený" ale učiněný podle těla, k čemuž Glossa pozna- menává: Lidé mohou syny plodit, ale nemohou je činit. Tímto se vyvrací А341b 45 46 47 48 49 50 Ga 4,4-5 - ekumenický překlad: „Když se však naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, podrobeného zákonu, aby vykoupil ty, kteří jsou zákonu podrobeni, tak abychom byli přijati za syny." Srov. L 2, 6-7. Srov. R 1,2-3. V lat. originále (edice ř. 347) “factum ex muliere". V lat. originále (edice ř. 348) “nasci". Srov. R 1,3: „...o jeho Synu, který byl učiněn z Davidova semene podle těla... “ ekumenický překlad „...o jeho Synu, který tělem pocházel z rodu Davidova...“ 111
Překlad O poslání tohoto chvályhodného daru mluví svatý Pavel ve 4. kapitole listu Galatským: Když nadešla plnost času, poslal Bůh své- ho Syna, učiněného z ženy, učiněného pod zákonem, aby vykoupil ty, kteří zákonu podléhali, tak abychom byli přijati za syny.“ Jestli chceš, vyložíme si tuto pasáž z Písma na základě Glossy a Haymona, aby tím více vynikla hodnota a užitečnost tohoto velkého a výjimečného daru. Plnost času, jak objasňuje Glossa, představovala předem stano- vený čas po uplynutí mnoha věků, který ze své vůle určil Otec jako čas, v němž pošle svého syna, jak o tom píše evangelista Lukáš v 2. ka- pitole: Naplnily se dny Marie, to jest, že byly ustanoveny, a přišla její hodina. I porodila Syna.46 Haymo tvrdí, že k tomuto naplnění času došlo, když již bylo u konce pět věků světa a šestý začínal. A tím se naplnil nejen čas, ale také Otcův slib; jak dříve přislíbil ústy svých proroků ve svatých Písmech, poslal svého syna učiněného z ženy, jak se píše v 1. kapitole listu Římanům. Výraz “narodit se"4 znamená podle Glossy být zplozen přirozeně ze semene muže nebo být počat zásluhou mužského semene, tedy stejným způsobem jako při našem početí vznikáme a jsme plozeni my. Avšak Kristus nebyl počat ze se- mene muže, ale působením Ducha svatého. Podle 2. kapitoly 3. kni- hy sentencí Jana z Damašku i obecněji přijímaného mínění učinil Duch svatý tělo Krista z čisté a neposkvrněné krve neporušené ženy. Proto zde nemá být užíváno při výkladu výrazu "narozené- ho" ale učiněného z ženy. Podobně v první kapitole listu Rímanům se nemá říkat "narozený" ale učiněný podle těla, k čemuž Glossa pozna- menává: Lidé mohou syny plodit, ale nemohou je činit. Tímto se vyvrací А341b 45 46 47 48 49 50 Ga 4,4-5 - ekumenický překlad: „Když se však naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, podrobeného zákonu, aby vykoupil ty, kteří jsou zákonu podrobeni, tak abychom byli přijati za syny." Srov. L 2, 6-7. Srov. R 1,2-3. V lat. originále (edice ř. 347) “factum ex muliere". V lat. originále (edice ř. 348) “nasci". Srov. R 1,3: „...o jeho Synu, který byl učiněn z Davidova semene podle těla... “ ekumenický překlad „...o jeho Synu, který tělem pocházel z rodu Davidova...“ 111
Strana 112
Largum sero lidové rčení, které zní: Můj otec mě učinil. Také svatý Tomáš Ak- vinský v Komentáři k 3. knize sentencí Petra Lombardského uvádí Ačkoli se může říkat Kristus “počatý a narozený" jak z Panny Marie, tak z Ducha svatého, přece se spojení učiněného z ženy a učiněný pod- le těla vztahují výhradně k Pánovu početí, zatímco "narozený z Ma- rie" se týká narození, při němž byl zrozen z lůna Panny, jak zaznívá v Apoštolském vyznání víry: ... jenž se počal z Ducha svatého, naro- dil se z Marie Panny. Z toho je snad patrné, jak je tento dar draho- cenný: nebyl počatý ze smyslného spojení s mužem, ale přečistým působením Ducha svatého a nebyl zrozen z poskvrněné ženy, nýbrž z panny mužem nedotčené. Svatý Pavel píše z ženy, neboť žena je v Písmu svatém vnímána dvojím způsobem: jednak po porušení panenství, a proto není ženou nazývána matka Boží, a jednak dle příslušnosti k pohlaví, takže se i matka Krista označuje za ženu, protože je ženského a ne mužského pohlaví. V tomto smyslu k ní mluví Pán v 2. kapitole Janova evan- gelia: Co to ode mne žádáš, ženo! O Evě v 1. knize Mojžíšově čteme, že Hospodin utvořil z Adamova žebra ženu“ a je nepochybné, že v okamžiku stvoření byla Eva pannou. A v třetí kapitole Adam vysvětluje, že jej podvedla žena. Ve stejném duchu se tu užívá spojení učiněného pod zákonem," protože Ježíš byl učiněn působením Ducha svatého v době platno- sti Mojžíšova zákona. To je zřejmé z toho, že dle zákona byl osmého dne obřezán a čtyřicátý den byl s obětí stanovenou zákonem uve- den do chrámu, jak se píše v 2. kapitole Lukášova evangelia. A byl učiněn pod zákonem, aby ty, kteří zákonu podléhali, to jest ty, kteří žili 51 Srov. Gn 2,22: „A Hospodin Bůh utvořil z žebra, které vzal z člověka, ženu a přivedl ji k němu.“ 52 Srov. Gn 3,12: „Zena, kterou jsi mi dal, aby při mně stála, ta mi dala z toho stromu a já jsem jedl. 53 54 V lat. originále (edice ř. 383) “factum sub lege". Srov. L 2,21-24. 55 Zákon je obsažen v pěti knihách Mojžíšových. Nový zákon, obsahující učení Ježíše Krista, je vnímán jako jeho překonání, případně naplnění. Věřícím přinesl „obroušení tvrdosti“ původních ustanovení. 112
Largum sero lidové rčení, které zní: Můj otec mě učinil. Také svatý Tomáš Ak- vinský v Komentáři k 3. knize sentencí Petra Lombardského uvádí Ačkoli se může říkat Kristus “počatý a narozený" jak z Panny Marie, tak z Ducha svatého, přece se spojení učiněného z ženy a učiněný pod- le těla vztahují výhradně k Pánovu početí, zatímco "narozený z Ma- rie" se týká narození, při němž byl zrozen z lůna Panny, jak zaznívá v Apoštolském vyznání víry: ... jenž se počal z Ducha svatého, naro- dil se z Marie Panny. Z toho je snad patrné, jak je tento dar draho- cenný: nebyl počatý ze smyslného spojení s mužem, ale přečistým působením Ducha svatého a nebyl zrozen z poskvrněné ženy, nýbrž z panny mužem nedotčené. Svatý Pavel píše z ženy, neboť žena je v Písmu svatém vnímána dvojím způsobem: jednak po porušení panenství, a proto není ženou nazývána matka Boží, a jednak dle příslušnosti k pohlaví, takže se i matka Krista označuje za ženu, protože je ženského a ne mužského pohlaví. V tomto smyslu k ní mluví Pán v 2. kapitole Janova evan- gelia: Co to ode mne žádáš, ženo! O Evě v 1. knize Mojžíšově čteme, že Hospodin utvořil z Adamova žebra ženu“ a je nepochybné, že v okamžiku stvoření byla Eva pannou. A v třetí kapitole Adam vysvětluje, že jej podvedla žena. Ve stejném duchu se tu užívá spojení učiněného pod zákonem," protože Ježíš byl učiněn působením Ducha svatého v době platno- sti Mojžíšova zákona. To je zřejmé z toho, že dle zákona byl osmého dne obřezán a čtyřicátý den byl s obětí stanovenou zákonem uve- den do chrámu, jak se píše v 2. kapitole Lukášova evangelia. A byl učiněn pod zákonem, aby ty, kteří zákonu podléhali, to jest ty, kteří žili 51 Srov. Gn 2,22: „A Hospodin Bůh utvořil z žebra, které vzal z člověka, ženu a přivedl ji k němu.“ 52 Srov. Gn 3,12: „Zena, kterou jsi mi dal, aby při mně stála, ta mi dala z toho stromu a já jsem jedl. 53 54 V lat. originále (edice ř. 383) “factum sub lege". Srov. L 2,21-24. 55 Zákon je obsažen v pěti knihách Mojžíšových. Nový zákon, obsahující učení Ježíše Krista, je vnímán jako jeho překonání, případně naplnění. Věřícím přinesl „obroušení tvrdosti“ původních ustanovení. 112
Strana 113
Překlad pod těžkým břemenem Mojžíšova zákona,“ vykoupil, to jest svým příkladem, skutky a kázáními přivedl k zákonu lásky, jehož jho je sladké a břemeno lehké,“ aby v něm přijetím víry v Krista ve křtu byli přijati za syny Boží, jak se poznamenává v 1. kapitole Janova evangelia: Těm, kteří Krista přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se A342- Božími dětmi. Pohleďme, jak velká je naše potřeba tohoto drahocenného daru. Otec ho poslal, aby se z milosrdenství vtělil a stal se člověkem a naším bratrem, a aby nás skrze něj přijal k sobě za syny k věčnému bohatství lásky a své nebeské slávy, a tak se Syn Boží, sám tak výjimečný, který byl zprvu jednorozený, jenž neměl bratry, stal uprostřed nás prvorozeným mezi mnoha bratry, jak se píše v 8. ka- pitole listu Rímanům. Neboť jednorozený Syn Boží je a vždycky bude přirozený a prvorozený a nás považuje za později přijaté bratry, jak se o nás sám vyjádřil před Otcem prostřednictvím Davida v 21. žalmu: O tvém jménu budu vyprávět svým bratřím.61 A proto si lidé na památku a z úcty k tomuto nebeskému se- slání posílají v tento předvečer dárky, totiž příjemné, vybrané a zejmé- na voňavé věci mezi dvěma krásnými miskami. Tak i nebeský Otec nám poslal milý, vybraný a velmi voňavý dárek, to jest svého Syna. Vůně jeho dobré pověsti a chvályhodného života se rozptýlila po ce- lém světě. Svou vůní dokonce způsobuje, že jeho věrní šíří vůni do všech koutů, jak píše svatý Pavel v druhém listě Korintským: Jsme dobrou vůní Krista.2 A poslal ho mezi dvěma krásnými miskami, to 56 57 58 Srov. Mt 11,30: „Vždyt mé jho netlačí a břemeno netíží.“ J 1,12. Srov. Ř 8,29: „Které předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna, tak aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími. 59 Již římské právo rozeznávalo děti přirozené (naturales) a osvojené (adoptivi). Srov. např. Gaius Učebnice práva ve čtyřech knihách. Vyd. a přel. J. Kincl, Praha 1981, s. 52: „Non solum tamen naturales liberi secundum ea quae diximus in potestate nostra sunt, verum et hi quos adoptamus." 60 61 62 Z 21,23 (22,23). 2 K 2,15 - ekumenický překlad: „Jsme jakoby vůní kadidla...“ Srov. s 9. článkem v Libellus fidei Pelagii. PL 45, 1717. 113
Překlad pod těžkým břemenem Mojžíšova zákona,“ vykoupil, to jest svým příkladem, skutky a kázáními přivedl k zákonu lásky, jehož jho je sladké a břemeno lehké,“ aby v něm přijetím víry v Krista ve křtu byli přijati za syny Boží, jak se poznamenává v 1. kapitole Janova evangelia: Těm, kteří Krista přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se A342- Božími dětmi. Pohleďme, jak velká je naše potřeba tohoto drahocenného daru. Otec ho poslal, aby se z milosrdenství vtělil a stal se člověkem a naším bratrem, a aby nás skrze něj přijal k sobě za syny k věčnému bohatství lásky a své nebeské slávy, a tak se Syn Boží, sám tak výjimečný, který byl zprvu jednorozený, jenž neměl bratry, stal uprostřed nás prvorozeným mezi mnoha bratry, jak se píše v 8. ka- pitole listu Rímanům. Neboť jednorozený Syn Boží je a vždycky bude přirozený a prvorozený a nás považuje za později přijaté bratry, jak se o nás sám vyjádřil před Otcem prostřednictvím Davida v 21. žalmu: O tvém jménu budu vyprávět svým bratřím.61 A proto si lidé na památku a z úcty k tomuto nebeskému se- slání posílají v tento předvečer dárky, totiž příjemné, vybrané a zejmé- na voňavé věci mezi dvěma krásnými miskami. Tak i nebeský Otec nám poslal milý, vybraný a velmi voňavý dárek, to jest svého Syna. Vůně jeho dobré pověsti a chvályhodného života se rozptýlila po ce- lém světě. Svou vůní dokonce způsobuje, že jeho věrní šíří vůni do všech koutů, jak píše svatý Pavel v druhém listě Korintským: Jsme dobrou vůní Krista.2 A poslal ho mezi dvěma krásnými miskami, to 56 57 58 Srov. Mt 11,30: „Vždyt mé jho netlačí a břemeno netíží.“ J 1,12. Srov. Ř 8,29: „Které předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna, tak aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími. 59 Již římské právo rozeznávalo děti přirozené (naturales) a osvojené (adoptivi). Srov. např. Gaius Učebnice práva ve čtyřech knihách. Vyd. a přel. J. Kincl, Praha 1981, s. 52: „Non solum tamen naturales liberi secundum ea quae diximus in potestate nostra sunt, verum et hi quos adoptamus." 60 61 62 Z 21,23 (22,23). 2 K 2,15 - ekumenický překlad: „Jsme jakoby vůní kadidla...“ Srov. s 9. článkem v Libellus fidei Pelagii. PL 45, 1717. 113
Strana 114
Largum sero A342b jest v překrásné lidské podobě, která se skládá ze dvou krásných částí: z přečisté rozumové duše a neposkvrněného lidského těla, jak uvádí Jan z Damašku ve 2. kapitole 3. knihy Výkladu o pravé víře. Svatý Je- roným říká v listě papeži Damasovi: Věříme, že v Kristu je jedna osoba Syna, která se skládá z duše a těla, takže tvrdíme, že existují dvě doko- nalé a nerozdělené podstaty, to jest božská a lidská.3 Tolik Jeroným. Dále je zvykem, že lidé, kteří dostali dárek, za něj děkují těm, kteří jej poslali, odměňují posly, kteří jej doručili, a sami po svých poslech posílají zpět nějaký dárek těm, jimiž byli obdarováni. Ani my nebuďme nevděční a nezapomínejme neustále a z celého srdce prokazovat skutky lásky nebeskému Otci jako dík za jeho dárek. Posly, blahoslavenou Marii a svatého Gabriela, kteří nám tento dárek přinesli, odměňme zaslouženými chválami a pošleme nebes- kému Otci dobré skutky nazpět po našich andělech, kteří ustavičně donášejí naše modlitby, oběti a dobré skutky před tvář jeho božského majestátu, jak se modlíme v deváté klauzuli mešního řádu,“ a jak pravil anděl Rafael Tobiášovi ve 12. kapitole: Kdykoli ses v slzách modlil a pohřbíval mrtvé, předal jsem tvou modlitbu Pánu.“ Rovněž je zvykem, že poslové při předávání dárku vyvolávají jména posílajících, jako třeba: „Petr nebo Jan vám posílá dárek.“ Tak i Pán Ježíš poslal po svých svatých apoštolech sebe samého jako dárek do celého světa, aby prostřednictvím kázání hlásali jeho jméno všem národům, jak se poznamenává v 28. kapitole Matoušova evangelia.6 V podobném duchu Ježíš rozmlouval v 9. kapitole Skutků apoštolských s Anánem o úloze svatého Pavla: On je mým nástrojem, který jsem si zvolil, aby nesl mé jméno národům i králům a synům izraelským.67 63 Srov. text v mešním kánonu: „Iube haec perferri per manus sancti angeli tui in sublime altare tuum, in conspectu divinae maiestatis tuae.“ Přikaž svému svatému andělu, ať ji přenese na tvůj nebeský oltář, před tvář tvé božské velebnosti. 64 Tób 12,12 - ekumenický překlad: „Hle, kdykoli ses modlil,...já jsem vnesl připomínku vaší modlitby před Hospodinovu slávu. A když jsi pohřbíval mrtvé, právě tak.“ 65 Srov. Mt 28,19-20 „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal.“ 66 67 Sk 9,15. K pověrám se vztahují zejména kap. XX,30 - XXIV,37 zmiňovaného spisu. 114
Largum sero A342b jest v překrásné lidské podobě, která se skládá ze dvou krásných částí: z přečisté rozumové duše a neposkvrněného lidského těla, jak uvádí Jan z Damašku ve 2. kapitole 3. knihy Výkladu o pravé víře. Svatý Je- roným říká v listě papeži Damasovi: Věříme, že v Kristu je jedna osoba Syna, která se skládá z duše a těla, takže tvrdíme, že existují dvě doko- nalé a nerozdělené podstaty, to jest božská a lidská.3 Tolik Jeroným. Dále je zvykem, že lidé, kteří dostali dárek, za něj děkují těm, kteří jej poslali, odměňují posly, kteří jej doručili, a sami po svých poslech posílají zpět nějaký dárek těm, jimiž byli obdarováni. Ani my nebuďme nevděční a nezapomínejme neustále a z celého srdce prokazovat skutky lásky nebeskému Otci jako dík za jeho dárek. Posly, blahoslavenou Marii a svatého Gabriela, kteří nám tento dárek přinesli, odměňme zaslouženými chválami a pošleme nebes- kému Otci dobré skutky nazpět po našich andělech, kteří ustavičně donášejí naše modlitby, oběti a dobré skutky před tvář jeho božského majestátu, jak se modlíme v deváté klauzuli mešního řádu,“ a jak pravil anděl Rafael Tobiášovi ve 12. kapitole: Kdykoli ses v slzách modlil a pohřbíval mrtvé, předal jsem tvou modlitbu Pánu.“ Rovněž je zvykem, že poslové při předávání dárku vyvolávají jména posílajících, jako třeba: „Petr nebo Jan vám posílá dárek.“ Tak i Pán Ježíš poslal po svých svatých apoštolech sebe samého jako dárek do celého světa, aby prostřednictvím kázání hlásali jeho jméno všem národům, jak se poznamenává v 28. kapitole Matoušova evangelia.6 V podobném duchu Ježíš rozmlouval v 9. kapitole Skutků apoštolských s Anánem o úloze svatého Pavla: On je mým nástrojem, který jsem si zvolil, aby nesl mé jméno národům i králům a synům izraelským.67 63 Srov. text v mešním kánonu: „Iube haec perferri per manus sancti angeli tui in sublime altare tuum, in conspectu divinae maiestatis tuae.“ Přikaž svému svatému andělu, ať ji přenese na tvůj nebeský oltář, před tvář tvé božské velebnosti. 64 Tób 12,12 - ekumenický překlad: „Hle, kdykoli ses modlil,...já jsem vnesl připomínku vaší modlitby před Hospodinovu slávu. A když jsi pohřbíval mrtvé, právě tak.“ 65 Srov. Mt 28,19-20 „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal.“ 66 67 Sk 9,15. K pověrám se vztahují zejména kap. XX,30 - XXIV,37 zmiňovaného spisu. 114
Strana 115
Překlad I při třetím zvyku získává svůj podíl ďábel, protože někteří v ten- to den neposílají dárek na památku nebeského seslání, ale aby se jich po celý příští rok drželo štěstí. Věří totiž, že kdo o tomto večeru neobdaruje jiné, zchudne dříve, než se rok s rokem sejde. Naopak ti, jimž je o tomto večeru něco odepřeno, prorokují, nikoli však z Božího popudu, tomu, jenž se zdráhá dát: „V tomto roce přijdeš na mizinu, protože tento večer neobdarováváš.“ A co víc! Soudí, že ten, kdo o tomto večeru dává něco z donucení, bude nešťastný po celý násle- dující rok. A proto nechtějí být v tento den upomínáni věřiteli, aby je neopustilo štěstí, neboť výzvy k zaplacení dluhu pokládají za nátlak. Tyto a podobné úvahy však vycházejí z jejich mylného přesvědčení a splní-li se přece to, v co věří, nestane se tak přirozeným násled- kem jejich jednání, nýbrž tajnou a skrytou lstí a řízením ďábla, jehož záměrem je odloučit je od pravé víry a utvrdit ve víře špatné. A to vše posílají ďáblovi jako vítaný dárek a přecházejí na jeho stranu. Tento ďáblův klam podrobněji rozebírá svatý Augustin v druhé knize spisu A343a Křestanská vzdělanost.68 Tolik o třetím zvyku. Ctvrtý zvyk je ten, že v předvečer Narození Páně věřící užívají velký bílý chléb, který má tvar velkého klínu nebo pletence, protože je předvečer onoho svátku, kdy se v Betlémě, to jest v domě chle- ba, narodil a byl nám dán velký bílý chléb nebeský, totiž náš Pán Ježíš Kristus, který o sobě v 6. kapitole Janova evangelia prohlá- sil: Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Náš Pán je velký chléb: velký proto, že je chlebem velkých, totiž andělů, jak se píše v 77. žalmu,7 a Božích dětí, jak je uvedeno v 15. kapitole Matoušova evangelia." Jako hlas z nebes promlouvá Pán k svatému Augustino- vi v sedmé knize Vyznání a charakterizuje se takto: „Jsem pokrmem velkých: snaž se vyrůst, abys mne mohl jíst; neproměníš mě v sebe, jako pokrm svého těla, nýbrž budeš proměněn ve mne,“ čímž jakoby říkal: 68 69 70 71 J 6,51. Srov. Z 77,25 (78,25) „Člověk jedl chléb andělů...“ Ekumenický překlad: „Clověk jísti směl chléb mocných...“ Srov. Mt 15,26 „Nesluší se vzít chléb dětem...“ J 6,35. 115
Překlad I při třetím zvyku získává svůj podíl ďábel, protože někteří v ten- to den neposílají dárek na památku nebeského seslání, ale aby se jich po celý příští rok drželo štěstí. Věří totiž, že kdo o tomto večeru neobdaruje jiné, zchudne dříve, než se rok s rokem sejde. Naopak ti, jimž je o tomto večeru něco odepřeno, prorokují, nikoli však z Božího popudu, tomu, jenž se zdráhá dát: „V tomto roce přijdeš na mizinu, protože tento večer neobdarováváš.“ A co víc! Soudí, že ten, kdo o tomto večeru dává něco z donucení, bude nešťastný po celý násle- dující rok. A proto nechtějí být v tento den upomínáni věřiteli, aby je neopustilo štěstí, neboť výzvy k zaplacení dluhu pokládají za nátlak. Tyto a podobné úvahy však vycházejí z jejich mylného přesvědčení a splní-li se přece to, v co věří, nestane se tak přirozeným násled- kem jejich jednání, nýbrž tajnou a skrytou lstí a řízením ďábla, jehož záměrem je odloučit je od pravé víry a utvrdit ve víře špatné. A to vše posílají ďáblovi jako vítaný dárek a přecházejí na jeho stranu. Tento ďáblův klam podrobněji rozebírá svatý Augustin v druhé knize spisu A343a Křestanská vzdělanost.68 Tolik o třetím zvyku. Ctvrtý zvyk je ten, že v předvečer Narození Páně věřící užívají velký bílý chléb, který má tvar velkého klínu nebo pletence, protože je předvečer onoho svátku, kdy se v Betlémě, to jest v domě chle- ba, narodil a byl nám dán velký bílý chléb nebeský, totiž náš Pán Ježíš Kristus, který o sobě v 6. kapitole Janova evangelia prohlá- sil: Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Náš Pán je velký chléb: velký proto, že je chlebem velkých, totiž andělů, jak se píše v 77. žalmu,7 a Božích dětí, jak je uvedeno v 15. kapitole Matoušova evangelia." Jako hlas z nebes promlouvá Pán k svatému Augustino- vi v sedmé knize Vyznání a charakterizuje se takto: „Jsem pokrmem velkých: snaž se vyrůst, abys mne mohl jíst; neproměníš mě v sebe, jako pokrm svého těla, nýbrž budeš proměněn ve mne,“ čímž jakoby říkal: 68 69 70 71 J 6,51. Srov. Z 77,25 (78,25) „Člověk jedl chléb andělů...“ Ekumenický překlad: „Clověk jísti směl chléb mocných...“ Srov. Mt 15,26 „Nesluší se vzít chléb dětem...“ J 6,35. 115
Strana 116
Largum sero A343b „Augustine, nejsem pokrmem malých, ale velkých, a proto se snaž růst z víry a touhy po Bohu, abys byl velký a mohl mne, velký pokrm, požívat k svému velkému užitku, protože mě neproměníš ve své tělo, jako to běžně děláš, když sníš maso, ale ty sám budeš skrze milost a zbožnost své duše proměněn do mé podoby.“ Náš Pán je chléb tak velký, že sám vystačí na výživu všech na nebi, na zemi i v očistci. Neboť svaté na nebi sytí svým nádherným zjevem, věřící na zemi náležitým požíváním svátosti a duše v očistci milosrdným obětováním se ve svátosti. Na znamení toho kněz láme při mši nad kalichem svatou hostii na tři díly, z nichž jeden obětuje za slávu svatých, druhý za milost živých, třetí za přímluvu za zemřelé věřící, a všem za život věčný, jak sám chléb, náš Pán, o sobě prohlá- sil v 6. kapitole Janova evangelia: Já jsem chléb života," kdo z něho jí, nezemře. Tento chléb je tak velký, že vybraným věrným vystačí k životu navěky, jak říká Pán na tomtéž místě: Usilujte o pokrm, který zůstává pro život věčný;74 kdo jí tento chléb, bude žít navěky." Je to rovněž chléb takové velikosti a moci, že v něm má původ každý chléb hmotný, který dostatečně sytí všechny na celém světě. Na potvrzení toho se v rukách tohoto duchovního chleba rozmnožil onen chléb hmotný natolik, že z pěti chlebů hmotných a dvou ryb bylo nasyceno pět tisíc lidí a tím, co zbylo, se naplnilo dvanáct košů, jak o tom čteme v 6. kapitole Janova evangelia." Proto je tento chléb mocným vládcem a ušlechtilým pánem. V 146. žalmu je veleben slovy: Velký je náš Pán, je velmi mocný." Z toho je zřejmé, že náš Pán je velkým a nadmíru podivuhodným chlebem. Pán není a nikdy nebyl chlebem černým od hříchu, protože ho samotného nikdy žádný hřích nezačernil, a nebyl počat a nenarodil se zatížen prvotním hříchem, jak o něm řekl anděl Marii v 1. ka- 72 73 74 75 76 77 J 6,50. Šrov. J 6,27: „Neusilujte o pomíjející pokrm, ale o pokrm zůstávající pro život věčný. Srov. J 6,51: „Kdo jí z tohoto chleba, živ bude navěky.“ Srov. J 6,9-13. Ž 146,5 (147,5). L 1, 35. 116
Largum sero A343b „Augustine, nejsem pokrmem malých, ale velkých, a proto se snaž růst z víry a touhy po Bohu, abys byl velký a mohl mne, velký pokrm, požívat k svému velkému užitku, protože mě neproměníš ve své tělo, jako to běžně děláš, když sníš maso, ale ty sám budeš skrze milost a zbožnost své duše proměněn do mé podoby.“ Náš Pán je chléb tak velký, že sám vystačí na výživu všech na nebi, na zemi i v očistci. Neboť svaté na nebi sytí svým nádherným zjevem, věřící na zemi náležitým požíváním svátosti a duše v očistci milosrdným obětováním se ve svátosti. Na znamení toho kněz láme při mši nad kalichem svatou hostii na tři díly, z nichž jeden obětuje za slávu svatých, druhý za milost živých, třetí za přímluvu za zemřelé věřící, a všem za život věčný, jak sám chléb, náš Pán, o sobě prohlá- sil v 6. kapitole Janova evangelia: Já jsem chléb života," kdo z něho jí, nezemře. Tento chléb je tak velký, že vybraným věrným vystačí k životu navěky, jak říká Pán na tomtéž místě: Usilujte o pokrm, který zůstává pro život věčný;74 kdo jí tento chléb, bude žít navěky." Je to rovněž chléb takové velikosti a moci, že v něm má původ každý chléb hmotný, který dostatečně sytí všechny na celém světě. Na potvrzení toho se v rukách tohoto duchovního chleba rozmnožil onen chléb hmotný natolik, že z pěti chlebů hmotných a dvou ryb bylo nasyceno pět tisíc lidí a tím, co zbylo, se naplnilo dvanáct košů, jak o tom čteme v 6. kapitole Janova evangelia." Proto je tento chléb mocným vládcem a ušlechtilým pánem. V 146. žalmu je veleben slovy: Velký je náš Pán, je velmi mocný." Z toho je zřejmé, že náš Pán je velkým a nadmíru podivuhodným chlebem. Pán není a nikdy nebyl chlebem černým od hříchu, protože ho samotného nikdy žádný hřích nezačernil, a nebyl počat a nenarodil se zatížen prvotním hříchem, jak o něm řekl anděl Marii v 1. ka- 72 73 74 75 76 77 J 6,50. Šrov. J 6,27: „Neusilujte o pomíjející pokrm, ale o pokrm zůstávající pro život věčný. Srov. J 6,51: „Kdo jí z tohoto chleba, živ bude navěky.“ Srov. J 6,9-13. Ž 146,5 (147,5). L 1, 35. 116
Strana 117
Překlad pitole Lukášova evangelia: Proto i tvé dítě bude svaté a bude nazvá- no Syn Boží.'8 Ani později se žádného hříchu nedopustil, ani se žádným smrtelným, třeba i nepatrným, ani lehkým hříchem, dokon- ce ani zbožnou lstí, neposkvrnil, jak o něm píše v prvním listě svatý Petr, který s ním neustále rozmlouval: On hříchu neučinil a v jeho ústech nebyla nalezena lest.8° Vždyť i Pilát, soudce, který ho odsou- dil, a nepatřil tak k jeho stoupencům, o něm v 19. kapitole Janova evangelia prohlásil: Nenalézám na něm žádnou vinu.81 Stejně smýšli i svatý Pavel v 1. listě Timoteovi: Musí mít také dobrou pověst u těch, kdo jsou mimo církev.82 Žádný hřích ho nemohl poskvrnit nejen při jednání, ale dokonce ani při rozhodování, protože nebyl pouze člověk, nýbrž také pravý Bůh, kterého hřích nemůže pošpinit, jak vysvětluje Petr Lombardský v 3. knize Sentencí. Je tedy zřejmé, že Pán není a nebyl černým chlebem začerněným od hříchu. Náš Pán je totiž díky božské milosti chlebem bílým, neboť jako Bůh je od věčnosti základním, nekonečným a nejúplnějším zdro- jem veškeré milosti. Jako člověk byl již od prvního okamžiku svého početí posvěcen přehojnou milostí, avšak ne proto, že by byl nejdříve hříšníkem a až později byl skrze milost od hříchu očištěn, ale pro- to, že ve stejném okamžiku se stal současně člověkem i svatým člověkem. To osvětluje svatý Tomáš Akvinský v třetí části Teologicke sumy. Zásluhou všech milostí byl dokonce zcela vybílený, jak potvr- zuje svatý Augustin v listě Dardanovi: Jako se v hlavě člověka nachá- zejí všechny smysly, tak v hlavě církve, v Kristu, jsou všechny milosti Skrze milost posvěcující je také bělejší než každý sníh, to jest než všichni svatí, posvěcení milostí Boží, protože ať je ve všech svatých milosti kolik chce, v něm samotném je jí více. Zatímco ostatním svatým je totiž milost dána v míře omezené, Kristu se jí dostalo bez omezení, jak vyplývá z výroku svatého Jana Křtitele o tomto udělení A344 78 79 81 82 V lat. originále (edice ř. 525) je užito spojení “fraus pia“, tedy milosrdná lež, lež z lásky k bližnímu. 1 P 2,22. J 19,4. 1 Tm 3,7. 117
Překlad pitole Lukášova evangelia: Proto i tvé dítě bude svaté a bude nazvá- no Syn Boží.'8 Ani později se žádného hříchu nedopustil, ani se žádným smrtelným, třeba i nepatrným, ani lehkým hříchem, dokon- ce ani zbožnou lstí, neposkvrnil, jak o něm píše v prvním listě svatý Petr, který s ním neustále rozmlouval: On hříchu neučinil a v jeho ústech nebyla nalezena lest.8° Vždyť i Pilát, soudce, který ho odsou- dil, a nepatřil tak k jeho stoupencům, o něm v 19. kapitole Janova evangelia prohlásil: Nenalézám na něm žádnou vinu.81 Stejně smýšli i svatý Pavel v 1. listě Timoteovi: Musí mít také dobrou pověst u těch, kdo jsou mimo církev.82 Žádný hřích ho nemohl poskvrnit nejen při jednání, ale dokonce ani při rozhodování, protože nebyl pouze člověk, nýbrž také pravý Bůh, kterého hřích nemůže pošpinit, jak vysvětluje Petr Lombardský v 3. knize Sentencí. Je tedy zřejmé, že Pán není a nebyl černým chlebem začerněným od hříchu. Náš Pán je totiž díky božské milosti chlebem bílým, neboť jako Bůh je od věčnosti základním, nekonečným a nejúplnějším zdro- jem veškeré milosti. Jako člověk byl již od prvního okamžiku svého početí posvěcen přehojnou milostí, avšak ne proto, že by byl nejdříve hříšníkem a až později byl skrze milost od hříchu očištěn, ale pro- to, že ve stejném okamžiku se stal současně člověkem i svatým člověkem. To osvětluje svatý Tomáš Akvinský v třetí části Teologicke sumy. Zásluhou všech milostí byl dokonce zcela vybílený, jak potvr- zuje svatý Augustin v listě Dardanovi: Jako se v hlavě člověka nachá- zejí všechny smysly, tak v hlavě církve, v Kristu, jsou všechny milosti Skrze milost posvěcující je také bělejší než každý sníh, to jest než všichni svatí, posvěcení milostí Boží, protože ať je ve všech svatých milosti kolik chce, v něm samotném je jí více. Zatímco ostatním svatým je totiž milost dána v míře omezené, Kristu se jí dostalo bez omezení, jak vyplývá z výroku svatého Jana Křtitele o tomto udělení A344 78 79 81 82 V lat. originále (edice ř. 525) je užito spojení “fraus pia“, tedy milosrdná lež, lež z lásky k bližnímu. 1 P 2,22. J 19,4. 1 Tm 3,7. 117
Strana 118
Largum sero A344b milosti, který čteme ve 3. kapitole Janova evangelia: Nebot Búh udili v plnosti svého Ducha,83 to jest, že mu udílí milost, jak vykládá Petr Lombardský v 3. knize Sentencí. Hle, jakým je náš Pán bílým chle- bem díky zářivě bílé barvě milosti. Ptáš se, čí zásluhou je náš Pán velkým bílým chlebem? Kdo upe- kl tak velký a bělostný chléb? Na to odpovídám, že ačkoli jej upekla celá svatá Trojice společně, přece byl dle rozdělení úloh jeho pekařem zejména Duch svatý. V jaké peci tak učinil? V nejčistším lůně Panny. A jak se to stalo? To vyložil této Panně anděl v 1. kapitole Lukášova evangelia84 takto: Sestoupí na tebe Duch svatý, a tím dojde k upečení, to jest k početí tohoto požehnaného chleba, našeho Pána, a moc Nejvyššího, to jest sám Syn Boží, tě zastíní, neboli skryje vznešené a nedostupné světlo své božské přirozenosti v těle, které jsi mu posky- tla, a zahalí tvou přirozenost tak, abys mohla toto světlo nosit v lids- kém těle. V souladu s tímto říká Hospodin prostřednictvím Ezechiela: Slunce zakryji oblakem,8 to jest, božskou přirozenost přikryji tělem. V úkrytu vytvořeném tímto stínem, který ti bude milý a dobře známý, budeš při tomto početí osvobozena od žáru vášně a tělesné rozkoše, a navždy již zůstaneš pannou. Proto i to, co se z tebe narodí svatého, to jest svatá bytost, v níž bude celá božská přirozenost, totiž rozumová duše a lidské tělo, bude nazváno Syn Boží, ne osvojený, ale přirozený a zá- roveň tvůj, protože se narodí z tebe. Neboť jak upřesňuje svatý Tomáš Akvinský v třetí části Teologické sumy: Duch svatý vytvořil svou mocí Kristovo tělo z nejčistší a neposkvrněné krve Panny, bez mužského semene a prvotního hříchu, obdařil je rozumovou duší a spojil v jed- no Slovo, to jest Syna Božího, a tyto děje neproběhly v různém čase, tedy postupně za sebou, ale v jednom a tomtéž okamžiku, jak píše Jan z Damašku ve 2. kapitole třetí knihy Výkladu o pravé víře. A tímto způsobem byl tento chvályhodný chléb, náš Pán, upečen, to jest počat z Ducha svatého, jak se modlíme v Apoštolském vyznání víry.86 83 84 85 86 J 3,34. Srov. L 1,35. Ez 32,7. Jedná se o část „...qui conceptus est de Spiritu Sancto ... jenž se počal z Ducha svatého. 118
Largum sero A344b milosti, který čteme ve 3. kapitole Janova evangelia: Nebot Búh udili v plnosti svého Ducha,83 to jest, že mu udílí milost, jak vykládá Petr Lombardský v 3. knize Sentencí. Hle, jakým je náš Pán bílým chle- bem díky zářivě bílé barvě milosti. Ptáš se, čí zásluhou je náš Pán velkým bílým chlebem? Kdo upe- kl tak velký a bělostný chléb? Na to odpovídám, že ačkoli jej upekla celá svatá Trojice společně, přece byl dle rozdělení úloh jeho pekařem zejména Duch svatý. V jaké peci tak učinil? V nejčistším lůně Panny. A jak se to stalo? To vyložil této Panně anděl v 1. kapitole Lukášova evangelia84 takto: Sestoupí na tebe Duch svatý, a tím dojde k upečení, to jest k početí tohoto požehnaného chleba, našeho Pána, a moc Nejvyššího, to jest sám Syn Boží, tě zastíní, neboli skryje vznešené a nedostupné světlo své božské přirozenosti v těle, které jsi mu posky- tla, a zahalí tvou přirozenost tak, abys mohla toto světlo nosit v lids- kém těle. V souladu s tímto říká Hospodin prostřednictvím Ezechiela: Slunce zakryji oblakem,8 to jest, božskou přirozenost přikryji tělem. V úkrytu vytvořeném tímto stínem, který ti bude milý a dobře známý, budeš při tomto početí osvobozena od žáru vášně a tělesné rozkoše, a navždy již zůstaneš pannou. Proto i to, co se z tebe narodí svatého, to jest svatá bytost, v níž bude celá božská přirozenost, totiž rozumová duše a lidské tělo, bude nazváno Syn Boží, ne osvojený, ale přirozený a zá- roveň tvůj, protože se narodí z tebe. Neboť jak upřesňuje svatý Tomáš Akvinský v třetí části Teologické sumy: Duch svatý vytvořil svou mocí Kristovo tělo z nejčistší a neposkvrněné krve Panny, bez mužského semene a prvotního hříchu, obdařil je rozumovou duší a spojil v jed- no Slovo, to jest Syna Božího, a tyto děje neproběhly v různém čase, tedy postupně za sebou, ale v jednom a tomtéž okamžiku, jak píše Jan z Damašku ve 2. kapitole třetí knihy Výkladu o pravé víře. A tímto způsobem byl tento chvályhodný chléb, náš Pán, upečen, to jest počat z Ducha svatého, jak se modlíme v Apoštolském vyznání víry.86 83 84 85 86 J 3,34. Srov. L 1,35. Ez 32,7. Jedná se o část „...qui conceptus est de Spiritu Sancto ... jenž se počal z Ducha svatého. 118
Strana 119
Překlad Toto nejsvětější pečení, to jest početí, našeho Pána je pro značnou podobnost předobrazem přípravy chleba určeného k obětování, který se peče na mši k svátosti jeho nejsvětějšího těla. Neboť bílá mou- ka bez kvasu, která se dle zvyku římské církve užívá při pečení,“ symbolizuje čisté tělo Pána, počaté bez smyslnosti a kvasu, to jest bez prvotního hříchu. Čistá voda, vlitá do mouky, představuje jeho čistou duši, vytvořenou v tomto těle. A oheň, v němž se pečení od- ehrává, odkazuje na božskou přirozenost, v níž se toto tělo a duše spojily do osoby Syna našeho Pána. Ohněm rozpálená pec, ve které probíhá pečení, symbolizuje Pannu Marii, pokornou a stálou ve víře, pevnou ve svém předsevzetí a slibu čistoty, zapálenou a vyzdviženou božskou přirozeností Ducha svatého. Doba spojená s pečením hostie připomíná dobu devíti měsíců, po kterou byl Pán v lůně Panny a rostl. Čtení během pečení hostií je nápodobou rozmluvy anděla s Pannou při zvěstování Pánova početí, která se nalézá v 1. kapitole Lukášova evangelia.88 Svíčka hořící během tohoto pečení označuje onoho posla světla, jenž zvěstoval početí Pána. Spadne-li dosud neposvěcená hostie na zem nebo se rozlomí či má nějakou vadu, není při svátosti těla Páně použita, protože onen chléb, náš Pán, přišel z nebe a ne ze země, nebyl zlomen protivenstvími a neulpěla na něm poskvrna hanby. Při pečení hostií si pomocníci umývají ruce, vyznávají své hříchy zpovědníkovi a oblékají se do bílého roucha, protože zastávají přečisté místo Ducha svatého, jenž byl pekařem početí našeho Pána. Ačkoli se tyto očistné a jiné shora popsané úkony důsledně dodržují z úcty k tak chvályhodné svátosti, k níž se hostie připravují, přece se možná opět ptáš: Jestliže tento velký bílý chléb, který o tomto svátku užíváme, představuje onen slavný chléb, totiž našeho Pána, a kvas symbolizuje hřích, proč jej přidáváme k našemu chle- bu hmotnému, když tento chléb duchovní, náš Pán, žádný hřích neměl? Na to odpovídám, že to neděláme kvůli jeho hříchu, protože A345* 87 V západní církvi se při eucharistii užívá hostie z nekvašeného chleba. Těsto se vyrábí z pšeničné mouky a vody. 88 89 Srov. L 1,28-38. V lat. originále (edice ř. 625) použit výraz “superpellicium", tj. svrchní liturgický oděv bílé barvy. 119
Překlad Toto nejsvětější pečení, to jest početí, našeho Pána je pro značnou podobnost předobrazem přípravy chleba určeného k obětování, který se peče na mši k svátosti jeho nejsvětějšího těla. Neboť bílá mou- ka bez kvasu, která se dle zvyku římské církve užívá při pečení,“ symbolizuje čisté tělo Pána, počaté bez smyslnosti a kvasu, to jest bez prvotního hříchu. Čistá voda, vlitá do mouky, představuje jeho čistou duši, vytvořenou v tomto těle. A oheň, v němž se pečení od- ehrává, odkazuje na božskou přirozenost, v níž se toto tělo a duše spojily do osoby Syna našeho Pána. Ohněm rozpálená pec, ve které probíhá pečení, symbolizuje Pannu Marii, pokornou a stálou ve víře, pevnou ve svém předsevzetí a slibu čistoty, zapálenou a vyzdviženou božskou přirozeností Ducha svatého. Doba spojená s pečením hostie připomíná dobu devíti měsíců, po kterou byl Pán v lůně Panny a rostl. Čtení během pečení hostií je nápodobou rozmluvy anděla s Pannou při zvěstování Pánova početí, která se nalézá v 1. kapitole Lukášova evangelia.88 Svíčka hořící během tohoto pečení označuje onoho posla světla, jenž zvěstoval početí Pána. Spadne-li dosud neposvěcená hostie na zem nebo se rozlomí či má nějakou vadu, není při svátosti těla Páně použita, protože onen chléb, náš Pán, přišel z nebe a ne ze země, nebyl zlomen protivenstvími a neulpěla na něm poskvrna hanby. Při pečení hostií si pomocníci umývají ruce, vyznávají své hříchy zpovědníkovi a oblékají se do bílého roucha, protože zastávají přečisté místo Ducha svatého, jenž byl pekařem početí našeho Pána. Ačkoli se tyto očistné a jiné shora popsané úkony důsledně dodržují z úcty k tak chvályhodné svátosti, k níž se hostie připravují, přece se možná opět ptáš: Jestliže tento velký bílý chléb, který o tomto svátku užíváme, představuje onen slavný chléb, totiž našeho Pána, a kvas symbolizuje hřích, proč jej přidáváme k našemu chle- bu hmotnému, když tento chléb duchovní, náš Pán, žádný hřích neměl? Na to odpovídám, že to neděláme kvůli jeho hříchu, protože A345* 87 V západní církvi se při eucharistii užívá hostie z nekvašeného chleba. Těsto se vyrábí z pšeničné mouky a vody. 88 89 Srov. L 1,28-38. V lat. originále (edice ř. 625) použit výraz “superpellicium", tj. svrchní liturgický oděv bílé barvy. 119
Strana 120
Largum sero A345b on žádný neměl, ale kvůli našemu hříchu, neboť když za nás Pán trpěl na kříži, nezakoušel bolest na svém nevinném těle za svůj, ale za náš hřích, jak to o něm předpověděl Izajáš v 53. kapitole: Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal. Byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost a nesl hřích mnohých.“ Kromě toho výraz “kvas“, použitý v jiných souvislostech, neoznačuje vždy špatné učení, jako tomu je v 16. kapitole Matoušova evange- lia: Mějte se na pozoru před kvasem farizeů a saduceů,"2 ale objevuje se i ve spojení s řádnou naukou, jako například v podobenství uvede- ném v 13. kapitole Matoušova evangelia: Království nebeské je jako kvas, který žena vzala, aby zadělala těsto. A tak přidáváním kvasu do těchto chlebů odkazujeme na evangelijní učení našeho Pána, jež potírá nesprávnou nauku farizeů a heretiků a vnáší do srdcí věřících vroucnost, lásku k Bohu i bližnímu a poznání svaté Trojice, jak po- znamenává Haymo v komentáři pasáže z prvního listu Korintským Expurgate vetus fermentum. Anebo přidáváme o tomto svátku kvas do chlebů prostě proto, aby byly chutnější, a zároveň s tím žádáme, aby tak jako hmotný kvas způsobuje, že nám tento chléb hmotný chutná, i kvas evangelijního učení pomohl k tomu, že nám bude chutnat chléb duchovní a nebeský, tedy náš Pán, jak sám o sobě, tak ve svátosti oltářní, jak se o tom píše v Knize moudrosti: Aniž se mu- seli namáhat, poskytovals jim chléb z nebe, přinášející plné uspokojení a vyhovující každé chuti. V dávných dobách pokládali o tomto svátku počestní lidé v dob- ré víře a s čistými úmysly tyto velké bílé chleby hmotné spolu s noži na stoly a ubrusy a nechali rodinu, aby z nich dle libosti krájela sobě i chudým. Tím se naznačovalo a připomínalo, že bílý chléb duchov- 90 91 92 93 94 95 Iz 53,4-5. Iz 53,12. Mt 16,11. Mt 13,33 - ekumenický překlad: „Království nebeské je jako kvas, který žena vmísí (do tří měřic mouky). Srov. 1 K 5,7: Odstraňte starý kvas... Mdr 16,20. 120
Largum sero A345b on žádný neměl, ale kvůli našemu hříchu, neboť když za nás Pán trpěl na kříži, nezakoušel bolest na svém nevinném těle za svůj, ale za náš hřích, jak to o něm předpověděl Izajáš v 53. kapitole: Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal. Byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost a nesl hřích mnohých.“ Kromě toho výraz “kvas“, použitý v jiných souvislostech, neoznačuje vždy špatné učení, jako tomu je v 16. kapitole Matoušova evange- lia: Mějte se na pozoru před kvasem farizeů a saduceů,"2 ale objevuje se i ve spojení s řádnou naukou, jako například v podobenství uvede- ném v 13. kapitole Matoušova evangelia: Království nebeské je jako kvas, který žena vzala, aby zadělala těsto. A tak přidáváním kvasu do těchto chlebů odkazujeme na evangelijní učení našeho Pána, jež potírá nesprávnou nauku farizeů a heretiků a vnáší do srdcí věřících vroucnost, lásku k Bohu i bližnímu a poznání svaté Trojice, jak po- znamenává Haymo v komentáři pasáže z prvního listu Korintským Expurgate vetus fermentum. Anebo přidáváme o tomto svátku kvas do chlebů prostě proto, aby byly chutnější, a zároveň s tím žádáme, aby tak jako hmotný kvas způsobuje, že nám tento chléb hmotný chutná, i kvas evangelijního učení pomohl k tomu, že nám bude chutnat chléb duchovní a nebeský, tedy náš Pán, jak sám o sobě, tak ve svátosti oltářní, jak se o tom píše v Knize moudrosti: Aniž se mu- seli namáhat, poskytovals jim chléb z nebe, přinášející plné uspokojení a vyhovující každé chuti. V dávných dobách pokládali o tomto svátku počestní lidé v dob- ré víře a s čistými úmysly tyto velké bílé chleby hmotné spolu s noži na stoly a ubrusy a nechali rodinu, aby z nich dle libosti krájela sobě i chudým. Tím se naznačovalo a připomínalo, že bílý chléb duchov- 90 91 92 93 94 95 Iz 53,4-5. Iz 53,12. Mt 16,11. Mt 13,33 - ekumenický překlad: „Království nebeské je jako kvas, který žena vmísí (do tří měřic mouky). Srov. 1 K 5,7: Odstraňte starý kvas... Mdr 16,20. 120
Strana 121
Překlad ní, náš Pán, jenž se o tomto svátku narodil, byl zavinut do plenek a položen do jeslí, a mudrci vedle něj pokládali dary, které mu přinesli, jak se čte v 21. kapitole Historie tří králů. Z tohoto chle- ba neboli Krista, přijímá rodina, to jest jeho věřící, spásu a věčnou výživu, jak říká sám o sobě v 10. kapitole Janova evangelia: Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn, bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu." Naneštěstí i v tomto čtvrtém zvyku dábel sleduje svůj prospěch, když se podílí na velmi pošetilém bludu, který je v rozporu s právě uvedeným: Doslechl jsem se totiž, že v některých končinách křesťané ponechávají o tomto svátku chleby s noži na stolech a ubrusech, ale ne ke chvále a na památku Kristova dětství, ale aby je mohli jíst bůžkové, kteří v noci přicházejí. Ve skutečnosti jde o hloupý přežitek pohanů, kteří uctívají mnoho bohů, zatímco křesťané mají Boha pouze jednoho. Že se jedná o holý nesmysl, vyplývá už z toho, že tito bůžkové, ač jsou démoni, a svou podstatou tedy duchové, pojídají pokrmy z masa. V tomto nanejvýš nerozumném bludu se podobají těm, kteří pokládají na hroby svých blízkých pokrmy z masa, aby se jimi sytily duše vycházející za noci z hrobů. Tento klam vyvrátil největší z biskupů v jednom kázání na svátek Stolce svatého Petra,8 které začíná slovy Quamvis solempnitas etc.9 Kromě toho připomínají Babylóňany, kteří nosili pokrmy k noční hostině svému bohu Bélovi, jak píše v poslední kapitole Daniel.100 A tak na ně dobře sedí úryvek z 1. listu Rímanům: Jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě. Věří, že jsou moudří, ale upadli v bláznovství.101 Tolik o čtvrtém zvyku. Pátý zvyk spočívá v tom, že v předvečer Narození Páně křesťané užívají více než jindy ovoce stromů, protože je předvečer svátku A346" 96 97 98 99 100 101 Srov. L 2,12: „...Naleznete dětátko v plenkách, položené do jeslí.“ J 10,9. Slaví se 22. února. Největším z biskupů je míněn sv. Augustin, autorství kázání je však sporné. Srov. Da 14,3. Ř 1,21-22. 121
Překlad ní, náš Pán, jenž se o tomto svátku narodil, byl zavinut do plenek a položen do jeslí, a mudrci vedle něj pokládali dary, které mu přinesli, jak se čte v 21. kapitole Historie tří králů. Z tohoto chle- ba neboli Krista, přijímá rodina, to jest jeho věřící, spásu a věčnou výživu, jak říká sám o sobě v 10. kapitole Janova evangelia: Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn, bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu." Naneštěstí i v tomto čtvrtém zvyku dábel sleduje svůj prospěch, když se podílí na velmi pošetilém bludu, který je v rozporu s právě uvedeným: Doslechl jsem se totiž, že v některých končinách křesťané ponechávají o tomto svátku chleby s noži na stolech a ubrusech, ale ne ke chvále a na památku Kristova dětství, ale aby je mohli jíst bůžkové, kteří v noci přicházejí. Ve skutečnosti jde o hloupý přežitek pohanů, kteří uctívají mnoho bohů, zatímco křesťané mají Boha pouze jednoho. Že se jedná o holý nesmysl, vyplývá už z toho, že tito bůžkové, ač jsou démoni, a svou podstatou tedy duchové, pojídají pokrmy z masa. V tomto nanejvýš nerozumném bludu se podobají těm, kteří pokládají na hroby svých blízkých pokrmy z masa, aby se jimi sytily duše vycházející za noci z hrobů. Tento klam vyvrátil největší z biskupů v jednom kázání na svátek Stolce svatého Petra,8 které začíná slovy Quamvis solempnitas etc.9 Kromě toho připomínají Babylóňany, kteří nosili pokrmy k noční hostině svému bohu Bélovi, jak píše v poslední kapitole Daniel.100 A tak na ně dobře sedí úryvek z 1. listu Rímanům: Jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě. Věří, že jsou moudří, ale upadli v bláznovství.101 Tolik o čtvrtém zvyku. Pátý zvyk spočívá v tom, že v předvečer Narození Páně křesťané užívají více než jindy ovoce stromů, protože je předvečer svátku A346" 96 97 98 99 100 101 Srov. L 2,12: „...Naleznete dětátko v plenkách, položené do jeslí.“ J 10,9. Slaví se 22. února. Největším z biskupů je míněn sv. Augustin, autorství kázání je však sporné. Srov. Da 14,3. Ř 1,21-22. 121
Strana 122
Largum sero A346b v němž se nám narodilo vybrané a velmi užitečné ovoce, totiž Pán Ježíš Kristus. Výjimečnost jiného ovoce závisí na výtečnosti stromu, jak se uvádí v 7. kapitole Matoušova evangelia: Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce, ale každý dobrý strom dává dobré ovoce.102 V tomto případě je to však naopak, jelikož výjimečnost stromu neboli Pan- ny, jež zasluhuje slávu, vychází z výtečnosti jeho ovoce, to jest Ježíše Krista. A protože toto ovoce, totiž Kristus, je uvnitř dobré, bylo nut- né, aby byl dobrý i strom, tedy Panna, na němž se urodí, neboť špatný strom nemůže nést dobré ovoce.103 To je důvod, proč svatý Bernard ve třetí homilii na slova Missus104 říká Panně Marii: Ne proto, že ty jsi požehnaná, je požehnán plod tvého života, ale proto, že on tě předešel v požehnáních sladkosti, jsi požehnaná i ty. Maria je suchá Aronova hůl, nezkropená mužským semenem, která vypučela mocí Ducha svaté- ho a vydala tento nejsvětější plod, jak se píše ve 4. knize Mojžíšově. 105 Izajáš o ní mluví v proroctví v 11. kapitole: I vzejde proutek z pařezu Jišajova a výhonek z jeho kořenů vydá ovoce.106 Svatý Bernard k tomu podává vysvětlení v druhé homilii107 shora zmiňovaného spisu: Prout- kem rozuměj pannu a výhonkem dítě, jež panna porodila. A církev v jed- nom verši zpívá: Panna Bohorodička je proutek a výhonek je její Syn. V 5. knize Mojžíšově promlouvá Mojžíš k izraelskému lidu: Jestliže budeš dodržovat příkazy Hospodina, svého Boha, požehnaný budeš ty i plod tvého života.108 Blahoslavená Panna Ma- ria příkazy Hospodina, svého Boha, vyplnila, a tak si zasloužila, že ji anděl při zvěstování požehnal a při tom zčásti užil Mojžíšových slov: Požehnaná ty mezi ženami.109 V 1. kapitole Lukášova evange- 103 104 105 102 Mt 7,17-18. Mt 7,18. Při výkladu L 1,28-32. Srov. Nu 17,8: „Když pak nazítří Mojžíš vešel do stanu svědectví, hle, Aronova hůl za dům Léviho vypučela, vyrazilo poupě, rozkvetl květ a dozrály mandle.“ 106 107 108 109 Iz 11,1. Při výkladu L 1,26-27. Srov. Dt 28,1-4 L 1,28. 122
Largum sero A346b v němž se nám narodilo vybrané a velmi užitečné ovoce, totiž Pán Ježíš Kristus. Výjimečnost jiného ovoce závisí na výtečnosti stromu, jak se uvádí v 7. kapitole Matoušova evangelia: Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce, ale každý dobrý strom dává dobré ovoce.102 V tomto případě je to však naopak, jelikož výjimečnost stromu neboli Pan- ny, jež zasluhuje slávu, vychází z výtečnosti jeho ovoce, to jest Ježíše Krista. A protože toto ovoce, totiž Kristus, je uvnitř dobré, bylo nut- né, aby byl dobrý i strom, tedy Panna, na němž se urodí, neboť špatný strom nemůže nést dobré ovoce.103 To je důvod, proč svatý Bernard ve třetí homilii na slova Missus104 říká Panně Marii: Ne proto, že ty jsi požehnaná, je požehnán plod tvého života, ale proto, že on tě předešel v požehnáních sladkosti, jsi požehnaná i ty. Maria je suchá Aronova hůl, nezkropená mužským semenem, která vypučela mocí Ducha svaté- ho a vydala tento nejsvětější plod, jak se píše ve 4. knize Mojžíšově. 105 Izajáš o ní mluví v proroctví v 11. kapitole: I vzejde proutek z pařezu Jišajova a výhonek z jeho kořenů vydá ovoce.106 Svatý Bernard k tomu podává vysvětlení v druhé homilii107 shora zmiňovaného spisu: Prout- kem rozuměj pannu a výhonkem dítě, jež panna porodila. A církev v jed- nom verši zpívá: Panna Bohorodička je proutek a výhonek je její Syn. V 5. knize Mojžíšově promlouvá Mojžíš k izraelskému lidu: Jestliže budeš dodržovat příkazy Hospodina, svého Boha, požehnaný budeš ty i plod tvého života.108 Blahoslavená Panna Ma- ria příkazy Hospodina, svého Boha, vyplnila, a tak si zasloužila, že ji anděl při zvěstování požehnal a při tom zčásti užil Mojžíšových slov: Požehnaná ty mezi ženami.109 V 1. kapitole Lukášova evange- 103 104 105 102 Mt 7,17-18. Mt 7,18. Při výkladu L 1,28-32. Srov. Nu 17,8: „Když pak nazítří Mojžíš vešel do stanu svědectví, hle, Aronova hůl za dům Léviho vypučela, vyrazilo poupě, rozkvetl květ a dozrály mandle.“ 106 107 108 109 Iz 11,1. Při výkladu L 1,26-27. Srov. Dt 28,1-4 L 1,28. 122
Strana 123
Překlad lia doplňuje Alžběta výrok anděla o další Mojžíšova slova, jimiž cír- kev spolu s ní každodenně žehná Panně Marii a jejímu synovi při Andělském pozdravení: Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod tvého života.110 Pro uposlechnutí Božích příkazů se Marii dostalo Mojžíšova požehnání, protože se náš Pán rozhodl stát se plodem je- jího života, který je požehnán navěky. O tomtéž plodu mluvil Hospodin, když Davidovi v 131. žalmu sliboval: Toho, jenž vzejde z tvých beder, dosadím po tobě na trůn, 111 což potvrzuje anděl v 1. kapitole Lukášova evangelia: Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida a na věky bude kralovat nad rodem Jákobovým a jeho království nebude konce.112 Pro pochopení uvedeného je třeba vědět, že tímto trůnem, na nějž David usedl, je myšleno království, v němž vládl. Ale Davidův trůn nebo království je dvojí, a to pozemské a ne- beské. Jeho pozemské království bylo to, v němž kraloval v pozem- ském Jeruzalémě, a bylo nazýváno jeho, protože ho skutečně měl ve svém držení. Jeho nebeské království je však v nebi, totiž vláda nad nebeským Jeruzalémem. Anděl tu tedy mluví o Davidově trůnu jako o nebeském království ne proto, že by ho někdy měl v držení David, ale protože jeho pozemské království označovalo království nebes- kého, a proto je nebeské nazýváno jeho, jak uvádí svatý Bernard ve A347a čtvrté homilii na slova Missus est.113 Z Davidových synů byli nejdůležitější Šalomoun a Kristus. Šalomoun po něm nastoupil na trůn jako dědic jeho pozemského království, jak se čte v 1. Knize královské: Šalomoun dosedl na trůn svého otce Davida a jeho království se velmi upevnilo.114 A Kristus se nejen obrazně, ale skutečně ujal vlády v království nebeském, jak o sobě prohlásil po zmrtvýchvstání v 28. kapitole Matoušova evan- gelia: Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi.115 Při svém vzkříšení 110 L 1,42. Andělské pozdravení začíná slovy: „Zdávas Maria...“ 111 Ž 131,11 (132,11). 112 L 1, 32-33. 113 Při výkladu L 1,32-38. 114 1 Kr 2,12. 115 Mt 28,18. 123
Překlad lia doplňuje Alžběta výrok anděla o další Mojžíšova slova, jimiž cír- kev spolu s ní každodenně žehná Panně Marii a jejímu synovi při Andělském pozdravení: Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod tvého života.110 Pro uposlechnutí Božích příkazů se Marii dostalo Mojžíšova požehnání, protože se náš Pán rozhodl stát se plodem je- jího života, který je požehnán navěky. O tomtéž plodu mluvil Hospodin, když Davidovi v 131. žalmu sliboval: Toho, jenž vzejde z tvých beder, dosadím po tobě na trůn, 111 což potvrzuje anděl v 1. kapitole Lukášova evangelia: Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida a na věky bude kralovat nad rodem Jákobovým a jeho království nebude konce.112 Pro pochopení uvedeného je třeba vědět, že tímto trůnem, na nějž David usedl, je myšleno království, v němž vládl. Ale Davidův trůn nebo království je dvojí, a to pozemské a ne- beské. Jeho pozemské království bylo to, v němž kraloval v pozem- ském Jeruzalémě, a bylo nazýváno jeho, protože ho skutečně měl ve svém držení. Jeho nebeské království je však v nebi, totiž vláda nad nebeským Jeruzalémem. Anděl tu tedy mluví o Davidově trůnu jako o nebeském království ne proto, že by ho někdy měl v držení David, ale protože jeho pozemské království označovalo království nebes- kého, a proto je nebeské nazýváno jeho, jak uvádí svatý Bernard ve A347a čtvrté homilii na slova Missus est.113 Z Davidových synů byli nejdůležitější Šalomoun a Kristus. Šalomoun po něm nastoupil na trůn jako dědic jeho pozemského království, jak se čte v 1. Knize královské: Šalomoun dosedl na trůn svého otce Davida a jeho království se velmi upevnilo.114 A Kristus se nejen obrazně, ale skutečně ujal vlády v království nebeském, jak o sobě prohlásil po zmrtvýchvstání v 28. kapitole Matoušova evan- gelia: Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi.115 Při svém vzkříšení 110 L 1,42. Andělské pozdravení začíná slovy: „Zdávas Maria...“ 111 Ž 131,11 (132,11). 112 L 1, 32-33. 113 Při výkladu L 1,32-38. 114 1 Kr 2,12. 115 Mt 28,18. 123
Strana 124
Largum sero totiž přijal jako člověk vládu nad všemi tvory celého světa, kterou měl ovšem jako Bůh vždy. A tak se ve zmíněných biblických pasážích mluví o tomto Davidově nebeském království, v němž se ujal vlá- dy Kristus, a ne o Davidově pozemském království, což je patrné z toho, že Kristus nikdy nevládl v pozemském Jeruzalémě. Vždyt on sám prohlásil o sobě před Pilátem: „Moje království není z tohoto svéta,“ jak se píše v 18. kapitole Janova evangelia.116 Dokonce, i když se ho lidé chtěli zmocnit a udělat jej svým králem, odmítl důstojnost pozemského království a odešel na horu, jak se uvádí v 6. kapito- le tamtéž.117 Davidovo nebeské království nikdy neskončí, protože Kristus je učinil věčným, jak se o něm říká v 1. kapitole Lukášova evangelia: Bude kralovat nad rodem Jákobovým, to jest nad vyvolený- mi, jimiž se zde rozumějí ti, kteří pocházejí z Davidova rodu, navěky 118 a jeho království nebude konce. Davidovo pozemské království však již zaniklo, stejně jako nik- de na světě neexistuje žádné království Židů. A přece tito, kteří se nesprávně označují jako noví Židé, šíří výmysly, že mají v podzemí ukrytého krále z rodu Davidova. Ale jestliže existuje král, jakého království je králem? Pokud ho mají ve Vídni a Rakousko je královst- vím jejich krále nebo vévodstvím vévody, ať se obrátí na rakouské- ho vévodu. Pokud ho mají v Brně a Morava je královstvím jejich krále nebo markrabstvím markraběte, ať se obrátí na moravského markraběte. Ani v Jeruzalémě jim sultán nedá své království, Římané Řím rovněž ne a stejně i ostatní. To proto, že už bylo od Judy převzato žezlo i vláda, kterou měl ve svém držení, jak předpověděl patriarcha Jákob v 1. knize Mojžíšově,112 že už přichází ke všem národům ten, jehož toužebně očekávaly, jak pravil v druhé kapitole prorok Ageus, 120 117 118 119 116 J 18,36. Srov. J 6,15: „Když Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho provolali králem, odešel opět na horu, zcela sám.“ L 1,32-33. Srov. Gn 49,10: „Juda nikdy nebude zbaven žezla ani palcátu, jenž u nohou mu leží, dokud nepřijde ten, který z něho vzejde; toho budou poslouchat lidská pokolení. 120 Srov. Ag 2,8: „...přijde ten, jehož toužebně očekávaly všechny národy... Ekumenický překlad: „...přijdou s tím nejvzácnějším, co mají...“ 124
Largum sero totiž přijal jako člověk vládu nad všemi tvory celého světa, kterou měl ovšem jako Bůh vždy. A tak se ve zmíněných biblických pasážích mluví o tomto Davidově nebeském království, v němž se ujal vlá- dy Kristus, a ne o Davidově pozemském království, což je patrné z toho, že Kristus nikdy nevládl v pozemském Jeruzalémě. Vždyt on sám prohlásil o sobě před Pilátem: „Moje království není z tohoto svéta,“ jak se píše v 18. kapitole Janova evangelia.116 Dokonce, i když se ho lidé chtěli zmocnit a udělat jej svým králem, odmítl důstojnost pozemského království a odešel na horu, jak se uvádí v 6. kapito- le tamtéž.117 Davidovo nebeské království nikdy neskončí, protože Kristus je učinil věčným, jak se o něm říká v 1. kapitole Lukášova evangelia: Bude kralovat nad rodem Jákobovým, to jest nad vyvolený- mi, jimiž se zde rozumějí ti, kteří pocházejí z Davidova rodu, navěky 118 a jeho království nebude konce. Davidovo pozemské království však již zaniklo, stejně jako nik- de na světě neexistuje žádné království Židů. A přece tito, kteří se nesprávně označují jako noví Židé, šíří výmysly, že mají v podzemí ukrytého krále z rodu Davidova. Ale jestliže existuje král, jakého království je králem? Pokud ho mají ve Vídni a Rakousko je královst- vím jejich krále nebo vévodstvím vévody, ať se obrátí na rakouské- ho vévodu. Pokud ho mají v Brně a Morava je královstvím jejich krále nebo markrabstvím markraběte, ať se obrátí na moravského markraběte. Ani v Jeruzalémě jim sultán nedá své království, Římané Řím rovněž ne a stejně i ostatní. To proto, že už bylo od Judy převzato žezlo i vláda, kterou měl ve svém držení, jak předpověděl patriarcha Jákob v 1. knize Mojžíšově,112 že už přichází ke všem národům ten, jehož toužebně očekávaly, jak pravil v druhé kapitole prorok Ageus, 120 117 118 119 116 J 18,36. Srov. J 6,15: „Když Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho provolali králem, odešel opět na horu, zcela sám.“ L 1,32-33. Srov. Gn 49,10: „Juda nikdy nebude zbaven žezla ani palcátu, jenž u nohou mu leží, dokud nepřijde ten, který z něho vzejde; toho budou poslouchat lidská pokolení. 120 Srov. Ag 2,8: „...přijde ten, jehož toužebně očekávaly všechny národy... Ekumenický překlad: „...přijdou s tím nejvzácnějším, co mají...“ 124
Strana 125
Překlad a že už byl pomazán svatý svatých, jak vyjevil v kapitole deváté A347 anděl Gabriel Danielovi. 121 A to vše se naplnilo v době krále Hero- da Aškelonského, za jehož vlády se nám narodil onen vybraný plod, náš Pán, jak se uvádí v 2. kapitole Matoušova evangelia. 122 Po tomto Herodovi až dosud již žádný král nepocházel z židovského kmene, a Židé si proto v rozporu s tím jen nalhávají, že nyní mají krá- le, přestože kdysi před Pilátem tvrdili: Nemáme krále, jen císaře, jak můžeme číst v 19. kapitole Janova evangelia.123 Avšak my křesťané máme Krista, krále z rodu Davidova, jenž bude na Davidově trůně sedět navěky, jak dokládá text 131. žalmu.124 Slova z prvního listu Rímanům: Kristus byl učiněn z Davidova se- mene podle těla,2 je třeba chápat tak, že Kristus byl učiněn z ženy, jež byla pannou, která vzešla z Davidova rodu, jak vyložil svatý Tomáš Akvinský v Komentáři k 3. knize sentencí Petra Lombardské- ho. Stejně je třeba rozumět tvrzení, že Kristus je plodem Davidova života, protože z něj vzešel podle těla skrze Marii, a následkem toho je pravým synem Davida. To uznávají Židé, neboť židovští chlapci volali: „Hosanna Synu Davidovu!“126 i pohané, jak lze vyvodit z pros- by kananejské ženy v 15. kapitole Matoušova evangelia: „Smiluj se nade mnou, Pane, Synu Davidův!“127 a z mnoha jiných míst v evan- geliích.128 Hle, jak vybraný a ušlechtilý plod je Ježíš Kristus, jenž pochází ze vznešeného rodu. Náš Pán je pro nás zároveň plodem velmi užitečným, protože skrze tento přeslavný plod jsme byli vysvobozeni ze závislosti na 121 Srov. Da 9,24: „Sedmdesát týdnů bylo dáno tvému lidu a tvému svatému městu ... na pomazání svatého svatých.“ Ekumenický překlad: „Sedmdesát týdnů let je stanoveno tvému lidu a tvému svatému městu, ... než dojde k pomazání svatyně svatých. 122 125 126 127 128 Srov. Mt 2,1: „Když se narodil Ježíš v judském Betlémě za dnů krále Heroda...“ 123 J 19,15. 124 Srov. Z 131,11 (132,11): „Hospodin přísahal Davidovi na svou věrnost — nevezme to nazpět: „Toho, jenž vzejde z tvých beder dosadím po tobě na trůn.“ R 1,3. Mt 21,9. Mt 15,22. Srov. Mt 9,27; 12,23; 20,30�31; 21,15; Mk 10,47-48; L 18,38-39. 125
Překlad a že už byl pomazán svatý svatých, jak vyjevil v kapitole deváté A347 anděl Gabriel Danielovi. 121 A to vše se naplnilo v době krále Hero- da Aškelonského, za jehož vlády se nám narodil onen vybraný plod, náš Pán, jak se uvádí v 2. kapitole Matoušova evangelia. 122 Po tomto Herodovi až dosud již žádný král nepocházel z židovského kmene, a Židé si proto v rozporu s tím jen nalhávají, že nyní mají krá- le, přestože kdysi před Pilátem tvrdili: Nemáme krále, jen císaře, jak můžeme číst v 19. kapitole Janova evangelia.123 Avšak my křesťané máme Krista, krále z rodu Davidova, jenž bude na Davidově trůně sedět navěky, jak dokládá text 131. žalmu.124 Slova z prvního listu Rímanům: Kristus byl učiněn z Davidova se- mene podle těla,2 je třeba chápat tak, že Kristus byl učiněn z ženy, jež byla pannou, která vzešla z Davidova rodu, jak vyložil svatý Tomáš Akvinský v Komentáři k 3. knize sentencí Petra Lombardské- ho. Stejně je třeba rozumět tvrzení, že Kristus je plodem Davidova života, protože z něj vzešel podle těla skrze Marii, a následkem toho je pravým synem Davida. To uznávají Židé, neboť židovští chlapci volali: „Hosanna Synu Davidovu!“126 i pohané, jak lze vyvodit z pros- by kananejské ženy v 15. kapitole Matoušova evangelia: „Smiluj se nade mnou, Pane, Synu Davidův!“127 a z mnoha jiných míst v evan- geliích.128 Hle, jak vybraný a ušlechtilý plod je Ježíš Kristus, jenž pochází ze vznešeného rodu. Náš Pán je pro nás zároveň plodem velmi užitečným, protože skrze tento přeslavný plod jsme byli vysvobozeni ze závislosti na 121 Srov. Da 9,24: „Sedmdesát týdnů bylo dáno tvému lidu a tvému svatému městu ... na pomazání svatého svatých.“ Ekumenický překlad: „Sedmdesát týdnů let je stanoveno tvému lidu a tvému svatému městu, ... než dojde k pomazání svatyně svatých. 122 125 126 127 128 Srov. Mt 2,1: „Když se narodil Ježíš v judském Betlémě za dnů krále Heroda...“ 123 J 19,15. 124 Srov. Z 131,11 (132,11): „Hospodin přísahal Davidovi na svou věrnost — nevezme to nazpět: „Toho, jenž vzejde z tvých beder dosadím po tobě na trůn.“ R 1,3. Mt 21,9. Mt 15,22. Srov. Mt 9,27; 12,23; 20,30�31; 21,15; Mk 10,47-48; L 18,38-39. 125
Strana 126
Largum sero A348a plodu, který jsme utrhli ze zakázaného stromu v ráji, jak se píše v 1. knize Mojžíšově.129 Z jeho vlivu jsme byli vykoupeni, když náš Pán zemřel na kříži, jak říká Petr Lombardský v 3. knize Sentencí: Kristus se na kříži obětoval za naši svobodu. Z toho vidíme, jak vzácné ovoce nám tento požehnaný plod přinesl. Vždyť kvůli onomu plodu z ráje jsme byli více než pět tisíc let v zajetí a moci ďábla, ale skrze smrt tohoto požehnaného plodu jsme byli dluhu, který byl svázán s oním druhým plodem, zbaveni a z vlivu dábla vysvobozeni, jak poznamenává svatý Augustin: Dostali jsme se do područí vládce toho- to věku, který svedl Adama a udělal z něj otroka, a poté i nás držel jako otroky, ale přišel Vykupitel a svůdce přemohl. Tolik svatý Augustin. A tak jsme skrze Evu utrhli plod ze stromu v ráji a skrze Ma- rii jsme plod vrátili na dřevo kříže. 130 Zaplatili jsme plodem za plod a byli ze zajetí plodu vysvobozeni. Proto duchaplní malíři zobrazují strom na stěny tak, že na levé straně z něj Eva plod trhá a na pravé straně Maria plod, tedy svého Syna na kříži, na tento strom vrací. Eva tak plodem svého života, totiž tím, z něhož návodem ďábla kousek okusila a zbytek dala sníst Adamovi, nasytila lidský rod k věčné smrti. Naopak Maria plodem svého života, který počala ve svém lůně zvěstováním anděla a působením Ducha svatého, živí lidský rod k věčnému životu. Z tohoto důvodu umisťují nápadití malíři Evu s hadem, šeptajícím jí něco do ucha, nalevo, jak rozděluje zástupu své plody, které mají podobu hlavy zemřelého, zatímco Marii malu- jí napravo, jak podává lidem své plody v podobě posvěcené hostie. 131 Dříve pokládali o tomto svátku ušlechtilí lidé v dobré víře ovoce na stoly a ubrusy a krájeli je noži své rodině a chudým na znamení a připomenutí toho, že tento vzácný plod, náš Pán, jenž se o tomto svátku narodil, byl zavinut do plenek a položen do jeslí, jak se uvádí 129 Srov. Gn 3,6 „Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl.“ 130 131 Dle některých středověkých pramenů posloužilo k výrobě kříže právě dřevo ze stromu poznání. Srov. např. líčení a odkazy ve Zlaté legendě — Iacopo da Varazze Legenda aurea, kap. 68 De inventione sanctae crucis. Viz příloha VII. 126
Largum sero A348a plodu, který jsme utrhli ze zakázaného stromu v ráji, jak se píše v 1. knize Mojžíšově.129 Z jeho vlivu jsme byli vykoupeni, když náš Pán zemřel na kříži, jak říká Petr Lombardský v 3. knize Sentencí: Kristus se na kříži obětoval za naši svobodu. Z toho vidíme, jak vzácné ovoce nám tento požehnaný plod přinesl. Vždyť kvůli onomu plodu z ráje jsme byli více než pět tisíc let v zajetí a moci ďábla, ale skrze smrt tohoto požehnaného plodu jsme byli dluhu, který byl svázán s oním druhým plodem, zbaveni a z vlivu dábla vysvobozeni, jak poznamenává svatý Augustin: Dostali jsme se do područí vládce toho- to věku, který svedl Adama a udělal z něj otroka, a poté i nás držel jako otroky, ale přišel Vykupitel a svůdce přemohl. Tolik svatý Augustin. A tak jsme skrze Evu utrhli plod ze stromu v ráji a skrze Ma- rii jsme plod vrátili na dřevo kříže. 130 Zaplatili jsme plodem za plod a byli ze zajetí plodu vysvobozeni. Proto duchaplní malíři zobrazují strom na stěny tak, že na levé straně z něj Eva plod trhá a na pravé straně Maria plod, tedy svého Syna na kříži, na tento strom vrací. Eva tak plodem svého života, totiž tím, z něhož návodem ďábla kousek okusila a zbytek dala sníst Adamovi, nasytila lidský rod k věčné smrti. Naopak Maria plodem svého života, který počala ve svém lůně zvěstováním anděla a působením Ducha svatého, živí lidský rod k věčnému životu. Z tohoto důvodu umisťují nápadití malíři Evu s hadem, šeptajícím jí něco do ucha, nalevo, jak rozděluje zástupu své plody, které mají podobu hlavy zemřelého, zatímco Marii malu- jí napravo, jak podává lidem své plody v podobě posvěcené hostie. 131 Dříve pokládali o tomto svátku ušlechtilí lidé v dobré víře ovoce na stoly a ubrusy a krájeli je noži své rodině a chudým na znamení a připomenutí toho, že tento vzácný plod, náš Pán, jenž se o tomto svátku narodil, byl zavinut do plenek a položen do jeslí, jak se uvádí 129 Srov. Gn 3,6 „Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl.“ 130 131 Dle některých středověkých pramenů posloužilo k výrobě kříže právě dřevo ze stromu poznání. Srov. např. líčení a odkazy ve Zlaté legendě — Iacopo da Varazze Legenda aurea, kap. 68 De inventione sanctae crucis. Viz příloha VII. 126
Strana 127
Překlad v 2. kapitole Lukášova evangelia,132 a během tří dnů po své smrti byl nožem a mečem svého utrpení rozdělen na dvě části, totiž na duši a tělo, které však nebyly odděleny od jeho božství. Toto dělení přines- lo rodině věřících spásu a věčný pokrm, třebaže v oněch třech dnech A348 vedlo zprvu k velkému trápení a zármutku jeho požehnané matky, jak jí předpověděl starý Simeon v 2. kapitole Lukášova evangelia: I tvou vlastní duší pronikne meč bolesti. 133 Kdysi lidé také ovazovali z dobrého úmyslu v tento předvečer ovocné stromy bílou slámou, čímž naznačovali, že onen slav- ný strom, nejčistší Panna Maria, porodila vybraný a užitečný plod, Krista Pána, protože bílá barva slámy, jíž se kmeny ovíjejí, symbo- lizuje čistotu a zelená barva stromů panenství. A jako se v tomto období skrývá zeleň stromů kvůli mrazu do kořene, tak bylo ten- krát panenství blahoslavené Panny před ostatními a před ďáblem utajeno kvůli obavám z lidí a úskokům démonů. Některé stromy však zůstávají zvenčí zelené i v zimě, podobně jako tehdy někteří o Mariině panenství věděli, jako Gabriel a Mariin snoubenec Josef, a nyní je známé všem věřícím pravé víry, protože Panna porodila a zůstává pannou navěky. To bylo symbolicky znázorněno v 2. knize Mojžíšově na hořícím zeleném keři, v jehož plamenech se Mojžíšovi zjevil Hospodin, a přece ani samotný keř ani jeho zelené zbarvení nebyly ohněm stráveny.134 A tak i přeslavná Panna, když přiváděla na svět svého syna, Pána Boha, netrpěla bolestí ani nedošlo k porušení jejího panenství.135 Ale považte! Někteří lidé posouvají smysl těchto chvályhodných zvyků, neboť v tento večer krájejí ovoce, aby z něj hádali, zda se jim následujícího roku bude či nebude dařit, a slámou ovazují stromy 132 Srov. L 2,7 „I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou.“ 133 134 L 2,35. Srov. Ex 3,2 „Tu se mu ukázal Hospodinův posel v plápolajícím ohni uprostřed trnitého keře. Mojžíš viděl, jak keř v ohni hoří, ale není jím stráven.“ 135 Téma rozvíjí např. Ioannes Damascenus Expositio accurata fidei orthodoxae. Kn. IV, kap. 14., PG 94, 1159D nebo Bernardus Claraevallensis In Dominica infra octavam Assumptionis B.M. V. PL 183, 433B. 127
Překlad v 2. kapitole Lukášova evangelia,132 a během tří dnů po své smrti byl nožem a mečem svého utrpení rozdělen na dvě části, totiž na duši a tělo, které však nebyly odděleny od jeho božství. Toto dělení přines- lo rodině věřících spásu a věčný pokrm, třebaže v oněch třech dnech A348 vedlo zprvu k velkému trápení a zármutku jeho požehnané matky, jak jí předpověděl starý Simeon v 2. kapitole Lukášova evangelia: I tvou vlastní duší pronikne meč bolesti. 133 Kdysi lidé také ovazovali z dobrého úmyslu v tento předvečer ovocné stromy bílou slámou, čímž naznačovali, že onen slav- ný strom, nejčistší Panna Maria, porodila vybraný a užitečný plod, Krista Pána, protože bílá barva slámy, jíž se kmeny ovíjejí, symbo- lizuje čistotu a zelená barva stromů panenství. A jako se v tomto období skrývá zeleň stromů kvůli mrazu do kořene, tak bylo ten- krát panenství blahoslavené Panny před ostatními a před ďáblem utajeno kvůli obavám z lidí a úskokům démonů. Některé stromy však zůstávají zvenčí zelené i v zimě, podobně jako tehdy někteří o Mariině panenství věděli, jako Gabriel a Mariin snoubenec Josef, a nyní je známé všem věřícím pravé víry, protože Panna porodila a zůstává pannou navěky. To bylo symbolicky znázorněno v 2. knize Mojžíšově na hořícím zeleném keři, v jehož plamenech se Mojžíšovi zjevil Hospodin, a přece ani samotný keř ani jeho zelené zbarvení nebyly ohněm stráveny.134 A tak i přeslavná Panna, když přiváděla na svět svého syna, Pána Boha, netrpěla bolestí ani nedošlo k porušení jejího panenství.135 Ale považte! Někteří lidé posouvají smysl těchto chvályhodných zvyků, neboť v tento večer krájejí ovoce, aby z něj hádali, zda se jim následujícího roku bude či nebude dařit, a slámou ovazují stromy 132 Srov. L 2,7 „I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou.“ 133 134 L 2,35. Srov. Ex 3,2 „Tu se mu ukázal Hospodinův posel v plápolajícím ohni uprostřed trnitého keře. Mojžíš viděl, jak keř v ohni hoří, ale není jím stráven.“ 135 Téma rozvíjí např. Ioannes Damascenus Expositio accurata fidei orthodoxae. Kn. IV, kap. 14., PG 94, 1159D nebo Bernardus Claraevallensis In Dominica infra octavam Assumptionis B.M. V. PL 183, 433B. 127
Strana 128
Largum sero A349a jen proto, aby se jim v létě urodilo hodně ovoce. Protože je však ta- kové a podobné počínání velmi nejisté, ježto nepramení z nějakých věrohodných a přirozených příčin, nedělají nic jiného, než že se v tomto pátém zvyku přiklánějí na stranu dábla. Vždyť v 39. žalmu čteme: Blaze muži, který doufá v Hospodina, k obludám se neobrací, ani k těm, kteří se uchylují ke lži.136 Tolik o pátém zvyku. Šestý zvyk je ten, že v předvečer Narození Páně kalendují či ko- ledují po domech svého lidu, což dělají také v oktávu téhož svát- ku. Pro pochopení tohoto šestého zvyku je třeba vědět, že když byli Čechové ještě pohany, kteří sloužili modlám, uctívali v této české zemi babylónského boha, totiž onoho Béla, o němž se mluví v pos- lední kapitole knihy proroka Daniela: Babylóňané měli modlu jménem Bél. A dále: Béla dal zničit, draka zabít, kněze povraždit. Z kroniky císaře Karla IV. se dá usuzovat, že Slované putující z Babylonu do Chorvatska a odtud sem do země, která se nyní nazývá Čechy, si chtěli i nadále podržet boha, jehož uctívali ve své domovině. Protože měli tohoto boha ve velké vážnosti, zdálo se jim málo uctívat jej při společných obřadech v chrámech, a tak kněží, sloužící mod- lám,13 obcházeli každý první den v měsíci138 s modlou Béla domy pohanů a v rodném jazyce zpívali píseň určenou k jeho poctě: Du- bec stojí prostřed dvora. Shodný text, doplněný o jméno boha, pak zopakovali v této podobě: Beli, Beli, dubec stojí prostřed dvora, jako- by česky proneseným oslovením “Beli, Beli" chtěli vyjádřit, že mu tímto svým zpěvem projevují úctu, jak tato slova naznačují. Stejným způsobem chválili Béla i v ostatních verších této dosti dlouhé písně, rozradostnělí z toho, že jejich bůh zavítal do jejich domů, a s pevnou vírou, že jeho přičiněním budou mít po celý měsíc štěstí a bude se jim dařit v péči o hospodářství i v osobním životě. Lidé dávali Bé- lovi různé dary, něco jako poplatky, jimiž prokazovali, že jsou jeho oddanými stoupenci, kteří si zaslouží, aby se staral o jejich majetek. Tyto dary však od nich za modlu přijímali kněží, kteří je poté tajně A349b 136 Ž Ž 39,5 (40,5). 137 Ke stoupencům Baala srov. 2 Kr 23,5. 138 — Tj. o Kalendách. V lat. originále (edice ř. 912) nezvykle “Kalendas" místo "Kalendis". 128
Largum sero A349a jen proto, aby se jim v létě urodilo hodně ovoce. Protože je však ta- kové a podobné počínání velmi nejisté, ježto nepramení z nějakých věrohodných a přirozených příčin, nedělají nic jiného, než že se v tomto pátém zvyku přiklánějí na stranu dábla. Vždyť v 39. žalmu čteme: Blaze muži, který doufá v Hospodina, k obludám se neobrací, ani k těm, kteří se uchylují ke lži.136 Tolik o pátém zvyku. Šestý zvyk je ten, že v předvečer Narození Páně kalendují či ko- ledují po domech svého lidu, což dělají také v oktávu téhož svát- ku. Pro pochopení tohoto šestého zvyku je třeba vědět, že když byli Čechové ještě pohany, kteří sloužili modlám, uctívali v této české zemi babylónského boha, totiž onoho Béla, o němž se mluví v pos- lední kapitole knihy proroka Daniela: Babylóňané měli modlu jménem Bél. A dále: Béla dal zničit, draka zabít, kněze povraždit. Z kroniky císaře Karla IV. se dá usuzovat, že Slované putující z Babylonu do Chorvatska a odtud sem do země, která se nyní nazývá Čechy, si chtěli i nadále podržet boha, jehož uctívali ve své domovině. Protože měli tohoto boha ve velké vážnosti, zdálo se jim málo uctívat jej při společných obřadech v chrámech, a tak kněží, sloužící mod- lám,13 obcházeli každý první den v měsíci138 s modlou Béla domy pohanů a v rodném jazyce zpívali píseň určenou k jeho poctě: Du- bec stojí prostřed dvora. Shodný text, doplněný o jméno boha, pak zopakovali v této podobě: Beli, Beli, dubec stojí prostřed dvora, jako- by česky proneseným oslovením “Beli, Beli" chtěli vyjádřit, že mu tímto svým zpěvem projevují úctu, jak tato slova naznačují. Stejným způsobem chválili Béla i v ostatních verších této dosti dlouhé písně, rozradostnělí z toho, že jejich bůh zavítal do jejich domů, a s pevnou vírou, že jeho přičiněním budou mít po celý měsíc štěstí a bude se jim dařit v péči o hospodářství i v osobním životě. Lidé dávali Bé- lovi různé dary, něco jako poplatky, jimiž prokazovali, že jsou jeho oddanými stoupenci, kteří si zaslouží, aby se staral o jejich majetek. Tyto dary však od nich za modlu přijímali kněží, kteří je poté tajně A349b 136 Ž Ž 39,5 (40,5). 137 Ke stoupencům Baala srov. 2 Kr 23,5. 138 — Tj. o Kalendách. V lat. originále (edice ř. 912) nezvykle “Kalendas" místo "Kalendis". 128
Strana 129
Překlad použili k vlastnímu prospěchu. Podle Kalend, to jest podle prvních dnů každého měsíce, během nichž dům od domu takto uctívali boha Béla, se říkalo, že “kalendují". Poté, co se Čechové začali obracet na křesťanskou víru, rozhodli se křesťanští kněží tento pohanský zvyk vymýtit. Pro převádění lidu z jedné krajnosti ke druhé!3 zvolili střední cestu: zachovali dřívější tradici, avšak pozměnili její podobu. Pořád sice chodili o Kalendách po domech křesťanů, ale místo modly Béla nosili kříž s umučeným Kristem, a tak silnější příchozí uchvátil zbroj slabšího, to jest Kris- tus Bélovu, jak se uvádí v 11. kapitole Lukášova evangelia.140 Na- víc nahradili ve shora uvedené písni oslovení “Beli, Beli" českým příslovcem “vele, vele", které značí asi tolik co “velmi". A protože křesťané konali obchůzku i nadále o Kalendách, zůstal v užívání výraz “kalendovat' s hláskou“a v první slabice. V této podobě, tedy pohybující se uprostřed mezi dvěma krajnostmi, vydržel šestý zvyk až do působení svatého Vojtěcha. Protože však chození každý první den v měsíci představovalo přílišné zaneprázdnění, a aby křesťané nezachovávali dle pohanské- ho zvyku Kalendy, omezil svatý Vojtěch toto kalendování pouze na předvečer a oktáv Narození Páně. Pokládal totiž za vhodnější udržovat tento zvyk v čase, kdy se narodil Kristus, než o Kalendách, během nichž byla dříve prokazována úcta Bélovi. Současně upravil názvy a významy slov souvisejících se zachováváním zvyku: výraz “kalendují" nahradil výrazem “koledují tím, že změnil hlásku "a"v“o" v první slabice, protože slovo “koledují" má základ v “uctívání", 141 zatímco "kalendují“ v “Kalendách", a díky Vojtěchovi začal být Kri- stus uctíván12 prostřednictvím tohoto zvyku ve svátek svého narození a ne o Kalendách. Podobně změnil výrazy “kalendování" v “ko- ledování" a “Kalenda" v “koleda“, což byl termín užívaný v lido- 139 140 141 Tedy od pohanství ke křesťanství. Srov. L 11,22 „Napadne-li ho však někdo silnější a přemůže ho, vezme mu všechnu jeho zbroj, na kterou spoléhal, a kořist rozdělí.“ V lat. originále (edice ř. 956) “colendo". 142 V lat. originále (edice ř. 958) “colitur". 129
Překlad použili k vlastnímu prospěchu. Podle Kalend, to jest podle prvních dnů každého měsíce, během nichž dům od domu takto uctívali boha Béla, se říkalo, že “kalendují". Poté, co se Čechové začali obracet na křesťanskou víru, rozhodli se křesťanští kněží tento pohanský zvyk vymýtit. Pro převádění lidu z jedné krajnosti ke druhé!3 zvolili střední cestu: zachovali dřívější tradici, avšak pozměnili její podobu. Pořád sice chodili o Kalendách po domech křesťanů, ale místo modly Béla nosili kříž s umučeným Kristem, a tak silnější příchozí uchvátil zbroj slabšího, to jest Kris- tus Bélovu, jak se uvádí v 11. kapitole Lukášova evangelia.140 Na- víc nahradili ve shora uvedené písni oslovení “Beli, Beli" českým příslovcem “vele, vele", které značí asi tolik co “velmi". A protože křesťané konali obchůzku i nadále o Kalendách, zůstal v užívání výraz “kalendovat' s hláskou“a v první slabice. V této podobě, tedy pohybující se uprostřed mezi dvěma krajnostmi, vydržel šestý zvyk až do působení svatého Vojtěcha. Protože však chození každý první den v měsíci představovalo přílišné zaneprázdnění, a aby křesťané nezachovávali dle pohanské- ho zvyku Kalendy, omezil svatý Vojtěch toto kalendování pouze na předvečer a oktáv Narození Páně. Pokládal totiž za vhodnější udržovat tento zvyk v čase, kdy se narodil Kristus, než o Kalendách, během nichž byla dříve prokazována úcta Bélovi. Současně upravil názvy a významy slov souvisejících se zachováváním zvyku: výraz “kalendují" nahradil výrazem “koledují tím, že změnil hlásku "a"v“o" v první slabice, protože slovo “koledují" má základ v “uctívání", 141 zatímco "kalendují“ v “Kalendách", a díky Vojtěchovi začal být Kri- stus uctíván12 prostřednictvím tohoto zvyku ve svátek svého narození a ne o Kalendách. Podobně změnil výrazy “kalendování" v “ko- ledování" a “Kalenda" v “koleda“, což byl termín užívaný v lido- 139 140 141 Tedy od pohanství ke křesťanství. Srov. L 11,22 „Napadne-li ho však někdo silnější a přemůže ho, vezme mu všechnu jeho zbroj, na kterou spoléhal, a kořist rozdělí.“ V lat. originále (edice ř. 956) “colendo". 142 V lat. originále (edice ř. 958) “colitur". 129
Strana 130
Largum sero A350 vé řeči, i když koledování a koleda označují někdy uctívání Krista skrze tento zvyk a jindy všechno to, co se za takové koledování dává odměnou jako dárek. Posledně jmenovaný zvyk koledovat přetrval až do současnosti. Kéž není při tomto obyčeji chvála Krista nahra- zována zištností! To vše jsem, sám již starý, vyslechl od starých lidí, neboť staří mají s ohledem na svůj věk nárok na to, aby jim bylo důvěřováno, jak se píše v Knize Jób: U starců je rozvážnost a ve vysokém věku moudrost.143 Obecně známé úsloví potvrzuje, že existují tři skupiny lidí, jimž je třeba věřit, a to staří, učení a zcestovalí. Starým se má věřit proto, že pamatují události z dávných časů, o nichž mladí nic nevědí, učeným proto, že znají hodně toho, co nevzdělaní neznají, a zcestovalým pro- to, že na cestách po dalekých zemích viděli spoustu toho, co ti, kteří zůstávají doma, neviděli. Hodně jsem se dozvěděl zejména od jed- noho starého kněze, jménem Aleš, který jakoby celý život pobýval na dvorech prelátů a knížat a neustále četl historické spisy a různé kroniky a zajímal se o záležitosti týkající se dvora i obyčejného lidu. Tento kněz již zemřel a je pohřben v našem břevnovském klášteře; ať jeho duše odpočívá v pokoji blažených. Amen. Jelikož jsem však o tom, co zde uvádím, nečetl v žádných spisech, a ani jsem to nenašel v hodnověrných pramenech, nepodávám svůj výklad jako tvrzení, ale jako pouhé zaznamenání toho, co mi bylo vyprávěno, a připojuji jinou možnou verzi vzniku tohoto šestého zvyku. V předvečer Narození Páně a jeho oktávu se koleduje proto, že je předvečer svátku, v němž se narodil syn nebeského krále, vládce celého světa, a to podle následujícího světského obyčeje: Narodí-li se syn nějakému pozemskému králi, rozeběhnou se hned poslové po klášterech, městech, hradech a vesnicích jeho země a rozhlašují, že se této zemi narodil vládce. Rozradostnělí obyvatelé obdarováva- jí posly za doručení zprávy poselským chlebem,144 který se v lido- vé mluvě nazývá "koláč". A vzhledem k tomu, že se o tomto svátku 143 Jb 12,12 - ekumenický překlad: „Což jen u kmetů je moudrost a rozumnost pouze v dlou- hém věku? 144 V lat. originále (edice ř. 994 a 1009n) je užito spojení panis nunccialis". 130
Largum sero A350 vé řeči, i když koledování a koleda označují někdy uctívání Krista skrze tento zvyk a jindy všechno to, co se za takové koledování dává odměnou jako dárek. Posledně jmenovaný zvyk koledovat přetrval až do současnosti. Kéž není při tomto obyčeji chvála Krista nahra- zována zištností! To vše jsem, sám již starý, vyslechl od starých lidí, neboť staří mají s ohledem na svůj věk nárok na to, aby jim bylo důvěřováno, jak se píše v Knize Jób: U starců je rozvážnost a ve vysokém věku moudrost.143 Obecně známé úsloví potvrzuje, že existují tři skupiny lidí, jimž je třeba věřit, a to staří, učení a zcestovalí. Starým se má věřit proto, že pamatují události z dávných časů, o nichž mladí nic nevědí, učeným proto, že znají hodně toho, co nevzdělaní neznají, a zcestovalým pro- to, že na cestách po dalekých zemích viděli spoustu toho, co ti, kteří zůstávají doma, neviděli. Hodně jsem se dozvěděl zejména od jed- noho starého kněze, jménem Aleš, který jakoby celý život pobýval na dvorech prelátů a knížat a neustále četl historické spisy a různé kroniky a zajímal se o záležitosti týkající se dvora i obyčejného lidu. Tento kněz již zemřel a je pohřben v našem břevnovském klášteře; ať jeho duše odpočívá v pokoji blažených. Amen. Jelikož jsem však o tom, co zde uvádím, nečetl v žádných spisech, a ani jsem to nenašel v hodnověrných pramenech, nepodávám svůj výklad jako tvrzení, ale jako pouhé zaznamenání toho, co mi bylo vyprávěno, a připojuji jinou možnou verzi vzniku tohoto šestého zvyku. V předvečer Narození Páně a jeho oktávu se koleduje proto, že je předvečer svátku, v němž se narodil syn nebeského krále, vládce celého světa, a to podle následujícího světského obyčeje: Narodí-li se syn nějakému pozemskému králi, rozeběhnou se hned poslové po klášterech, městech, hradech a vesnicích jeho země a rozhlašují, že se této zemi narodil vládce. Rozradostnělí obyvatelé obdarováva- jí posly za doručení zprávy poselským chlebem,144 který se v lido- vé mluvě nazývá "koláč". A vzhledem k tomu, že se o tomto svátku 143 Jb 12,12 - ekumenický překlad: „Což jen u kmetů je moudrost a rozumnost pouze v dlou- hém věku? 144 V lat. originále (edice ř. 994 a 1009n) je užito spojení panis nunccialis". 130
Strana 131
Překlad narodil nejvyššímu králi, totiž nebeskému Otci, syn, náš Pán Ježíš Kristus, obcházejí v tento předvečer a v oktávu kněží a žáci jako vys- lanci tohoto krále domy křesťanů a zpěvem všem oznamují, že se narodil vládce tohoto světa. Zpívají například Hle, Maria nám porodila Spasitele; Maria, A350b neporušená Panna, nám porodila Boha; Židovstvo a Jeruzaléme, nebojte se, zítra vyjdetel4 a Hospodin bude s vámi; Slovo se stalo tělem a bude přebývat mezi námi; Toto je den, který učinil Pán; Hospodin shlédl na trápení svého lidu; Porodila rodička krále a další. Tehdy všichni věřící s neskrývanou radostí naslouchají zpíva- né novině a obdarovávají ty, kteří ji doručili, poselským chlebem, či spíše je odměňují penězi. Kněží s sebou nesou obraz narozené- ho králova syna a vydávají se mezi lid jeho země. Zástup věřících už posly očekává a s výrazem úcty a s radostným jásotem je i s obrazem vítá ve svých domech. Křesťané před obrazem poklekají a klanějí se, líbají zobrazenému Kristu nohy a vkládají do rukou poslů jemu určený obnos. Těmito i jinými projevy pokory vyjadřují svou pod- danost a poslušnost narozenému králi, Pánu Kristu. Před obrazem a jeho posly nesou hořící svíce, jako by je nesli před vládcem a jeho družinou, protože se slavnostně a veřejně, jako mocný Pán, po právu ujímá svého křesťanského království, aniž by se kohokoli obával. Kněží a žáci chodí oděni v bílá roucha, aby, tak jako jsou poslové čistého a neposkvrněného krále bílí zvenčí na oděvu, byli i oni bílí uvnitř a v duši čistí od hříchů, zejména opilství, neváza- nosti, krádeže a chtivosti výslužky z onoho večera. Jeho služebníci rovněž okuřují domy, do nichž přicházejí, aby mocí kadidla nado- bro vypudili ze všech koutů ďábla, vládce temnot, a král Kristus tak úplně ovládl království křesťanů. Pán Ježíš o ďáblovi řekl: Vládce to- 145 Stejnou píseň zpívali kněží při obchůzce také podle Tomáše Štítného: „A řkú zpievajúc z knih Machabeóv to slovo vzemše, ež se připodobnává k tomuto dni: «Židovstvo a Jeruzaléme, neroďte se strachovati; zajtra vyjdete a Hospodin bude s vámi»“. Tomáš Štítný Řeči nedělní, s. 203. Skladba je zaznamenána rovněž v antifonáři Jistebnického kancionálu. Srov. Jistebnický kancionál. 1. sv. Graduale. Ed. J. Kolár, A. Vidmanová, H. Vlhová-Wörner. Brno 2005, s. 87 a 265.; Dále srov. NEJEDLY, Zdeněk Koleda husitských žáků. Český lid, 1904, roč. 13, s. 49-52. 131
Překlad narodil nejvyššímu králi, totiž nebeskému Otci, syn, náš Pán Ježíš Kristus, obcházejí v tento předvečer a v oktávu kněží a žáci jako vys- lanci tohoto krále domy křesťanů a zpěvem všem oznamují, že se narodil vládce tohoto světa. Zpívají například Hle, Maria nám porodila Spasitele; Maria, A350b neporušená Panna, nám porodila Boha; Židovstvo a Jeruzaléme, nebojte se, zítra vyjdetel4 a Hospodin bude s vámi; Slovo se stalo tělem a bude přebývat mezi námi; Toto je den, který učinil Pán; Hospodin shlédl na trápení svého lidu; Porodila rodička krále a další. Tehdy všichni věřící s neskrývanou radostí naslouchají zpíva- né novině a obdarovávají ty, kteří ji doručili, poselským chlebem, či spíše je odměňují penězi. Kněží s sebou nesou obraz narozené- ho králova syna a vydávají se mezi lid jeho země. Zástup věřících už posly očekává a s výrazem úcty a s radostným jásotem je i s obrazem vítá ve svých domech. Křesťané před obrazem poklekají a klanějí se, líbají zobrazenému Kristu nohy a vkládají do rukou poslů jemu určený obnos. Těmito i jinými projevy pokory vyjadřují svou pod- danost a poslušnost narozenému králi, Pánu Kristu. Před obrazem a jeho posly nesou hořící svíce, jako by je nesli před vládcem a jeho družinou, protože se slavnostně a veřejně, jako mocný Pán, po právu ujímá svého křesťanského království, aniž by se kohokoli obával. Kněží a žáci chodí oděni v bílá roucha, aby, tak jako jsou poslové čistého a neposkvrněného krále bílí zvenčí na oděvu, byli i oni bílí uvnitř a v duši čistí od hříchů, zejména opilství, neváza- nosti, krádeže a chtivosti výslužky z onoho večera. Jeho služebníci rovněž okuřují domy, do nichž přicházejí, aby mocí kadidla nado- bro vypudili ze všech koutů ďábla, vládce temnot, a král Kristus tak úplně ovládl království křesťanů. Pán Ježíš o ďáblovi řekl: Vládce to- 145 Stejnou píseň zpívali kněží při obchůzce také podle Tomáše Štítného: „A řkú zpievajúc z knih Machabeóv to slovo vzemše, ež se připodobnává k tomuto dni: «Židovstvo a Jeruzaléme, neroďte se strachovati; zajtra vyjdete a Hospodin bude s vámi»“. Tomáš Štítný Řeči nedělní, s. 203. Skladba je zaznamenána rovněž v antifonáři Jistebnického kancionálu. Srov. Jistebnický kancionál. 1. sv. Graduale. Ed. J. Kolár, A. Vidmanová, H. Vlhová-Wörner. Brno 2005, s. 87 a 265.; Dále srov. NEJEDLY, Zdeněk Koleda husitských žáků. Český lid, 1904, roč. 13, s. 49-52. 131
Strana 132
Largum sero A3513 hoto světa je již odsouzen, a dále ve 12. kapitole Janova evangelia: 47 Nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven. Ale i v tomto šestém zvyku má ďábel svůj podíl díky těm, kteří o tomto svatém čase koledují jen kvůli sobě, když po celou noc bučí jako dobytek, a zaplétají sebe i druhé do různých hříchů a brání v chvále Boha.148 Dábel přetahuje na svou stranu také ty, kteří okuřují pouze s ohledem na vlastní prospěch, především pak ženy, které ne- dovolují vynášet ze svého domu uhlí vložené do kadidelnic a vy- sypávají je do pece, aby příštího roku neodešlo z jejich domů všechno štěstí, a dožadují se trošky z onoho kadidla, aby s ním mohly ten večer provádět čáry, které by jim zajistily lásku jejich mužů a přízeň ostatních lidí. A tak se na ně dobře hodí slova z 1. kapitoly listu Římanům: Neboť jejich ženy zaměnily přirozený styk za nepřirozený, 149 protože uhlí a kadidlo nejsou samy o sobě s to přivodit, co od nich ženy očekávají, a vše skrytě způsobuje ďábel skrze ně a proti jejich přirozenosti, aby je utvrdil v bludné víře. Tolik o šestém zvyku. Sedmý a poslední z popisovaných zvyků spočívá v tom, že v předvečer Narození Páně lidé pokládají a stelou slámu do světnic a kostelů, protože je předvečer svátku, v němž Paní celého světa, Královna nebes a matka Boží, porodila a přivedla na tento svět našeho Pána Ježíše Krista. Světnice zde značí onen dům, v němž Panna Maria porodila, kostel symbolizuje jesle, do nichž byl Kristus položen po narození, sláma na podlaze světnice znázorňuje lůžko, na němž Maria porodila, a sláma rozestlaná v kostele představuje seno, na němž Pán ležel v jeslích. Tento dům nazývá domem15° svatý Matouš v kapitole druhé, když říká: Mudrcové vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou.151 Ale 147 148 146 J 16,11. J 12,31. Jan z Holešova tu zřejmě poukazuje na karnevalový ráz koledování spojený s pře- strojováním, nošením masek a snad i napodobováním hlasů zvířat. 149 151 Ř 1,26. 150 V lat. originále (edice ř. 1063) “domus". Mt 2,11. 132
Largum sero A3513 hoto světa je již odsouzen, a dále ve 12. kapitole Janova evangelia: 47 Nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven. Ale i v tomto šestém zvyku má ďábel svůj podíl díky těm, kteří o tomto svatém čase koledují jen kvůli sobě, když po celou noc bučí jako dobytek, a zaplétají sebe i druhé do různých hříchů a brání v chvále Boha.148 Dábel přetahuje na svou stranu také ty, kteří okuřují pouze s ohledem na vlastní prospěch, především pak ženy, které ne- dovolují vynášet ze svého domu uhlí vložené do kadidelnic a vy- sypávají je do pece, aby příštího roku neodešlo z jejich domů všechno štěstí, a dožadují se trošky z onoho kadidla, aby s ním mohly ten večer provádět čáry, které by jim zajistily lásku jejich mužů a přízeň ostatních lidí. A tak se na ně dobře hodí slova z 1. kapitoly listu Římanům: Neboť jejich ženy zaměnily přirozený styk za nepřirozený, 149 protože uhlí a kadidlo nejsou samy o sobě s to přivodit, co od nich ženy očekávají, a vše skrytě způsobuje ďábel skrze ně a proti jejich přirozenosti, aby je utvrdil v bludné víře. Tolik o šestém zvyku. Sedmý a poslední z popisovaných zvyků spočívá v tom, že v předvečer Narození Páně lidé pokládají a stelou slámu do světnic a kostelů, protože je předvečer svátku, v němž Paní celého světa, Královna nebes a matka Boží, porodila a přivedla na tento svět našeho Pána Ježíše Krista. Světnice zde značí onen dům, v němž Panna Maria porodila, kostel symbolizuje jesle, do nichž byl Kristus položen po narození, sláma na podlaze světnice znázorňuje lůžko, na němž Maria porodila, a sláma rozestlaná v kostele představuje seno, na němž Pán ležel v jeslích. Tento dům nazývá domem15° svatý Matouš v kapitole druhé, když říká: Mudrcové vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou.151 Ale 147 148 146 J 16,11. J 12,31. Jan z Holešova tu zřejmě poukazuje na karnevalový ráz koledování spojený s pře- strojováním, nošením masek a snad i napodobováním hlasů zvířat. 149 151 Ř 1,26. 150 V lat. originále (edice ř. 1063) “domus". Mt 2,11. 132
Strana 133
Překlad ve spise o třech králích či mudrcích se nazývá chýšíl52 nebo chatrčí,153 z čehož lze vyvodit, že se jednalo o malý a prostý příbytek. Tamtéž se píše, že Kristus se narodil ve městě v domě svého otce Davida, tedy že Kristus, král celého světa, se narodil ve stejném domě jako David, jehož tu Samuel pomazal za krále Izraele.154 V uvedeném díle se do- kazuje, že tento dům v Betlémě, který patřil Davidovu otci Jišajovi, byl kdysi velký, ale později byl zničen natolik, že z něj zůstala pouze malá chýše či chatrč, v níž se narodil Kristus. Blíže o tom spis shora.155 Sláma je obyčejně zpočátku zelená a později bílá, a proto přiléhavě představuje Mariino lůžko, na němž přečistá Panna porodila, neboť zelená barva symbolizuje panenství a bílá neposkvrněnost. Kostel je dům Boží, o němž se v 1. knize Mojžíšově praví: Není to nic jiného než dům Boží,156 v němž Pán Ježíš přebývá nejen v božské, ale také v lidské podstatě ve svátosti oltářní. Z toho důvodu kostel vhodně znázorňuje jesle, do nichž byl Pán Ježíš po narození položen ve své lidské podstatě, která je spojena s božskou. Sláma rozprostřená v kostele naznačuje seno, protože jedno i druhé je přirozeně křehké a slabé. Narozený Pán chtěl být proto nejprve položen na seno, aby ukázal, že na sebe vzal skutečné tělo naší slabosti a že se v něm naro- dil, jak říká ve 40. kapitole Izajáš: Všechno tvorstvo je tráva, 157 ale slovo Boha našeho je stálé navěky.158 Protože i když náš Pán byl částí těla se- nem, to jest slabý, jak sám o sobě prohlásil v 26. kapitole Matoušova evangelia: Duch je odhodlán, ale tělo slabé,15 přece jako Slovo, to jest 160 byl pevný, to jest nezdolný a nesmrtelný. Syn Boží, A351b 152 V lat. originále (edice ř. 1065) “thugurium". 153 V lat. originále (edice ř. 1066) “spelunca". 154 Srov. 1 S 16,13: „Samuel tedy vzal roh s olejem a pomazal ho uprostřed jeho bratrů.“ 155 Srov. Iohannes Hildesheimensis Liber, kap. 6, s. 220�223. 156 Gn 28,17. 157 Iz 40,6. 158 Iz 40,8. 159 Mt 26,41. Srov. J 1,14: „A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.“ 160 133
Překlad ve spise o třech králích či mudrcích se nazývá chýšíl52 nebo chatrčí,153 z čehož lze vyvodit, že se jednalo o malý a prostý příbytek. Tamtéž se píše, že Kristus se narodil ve městě v domě svého otce Davida, tedy že Kristus, král celého světa, se narodil ve stejném domě jako David, jehož tu Samuel pomazal za krále Izraele.154 V uvedeném díle se do- kazuje, že tento dům v Betlémě, který patřil Davidovu otci Jišajovi, byl kdysi velký, ale později byl zničen natolik, že z něj zůstala pouze malá chýše či chatrč, v níž se narodil Kristus. Blíže o tom spis shora.155 Sláma je obyčejně zpočátku zelená a později bílá, a proto přiléhavě představuje Mariino lůžko, na němž přečistá Panna porodila, neboť zelená barva symbolizuje panenství a bílá neposkvrněnost. Kostel je dům Boží, o němž se v 1. knize Mojžíšově praví: Není to nic jiného než dům Boží,156 v němž Pán Ježíš přebývá nejen v božské, ale také v lidské podstatě ve svátosti oltářní. Z toho důvodu kostel vhodně znázorňuje jesle, do nichž byl Pán Ježíš po narození položen ve své lidské podstatě, která je spojena s božskou. Sláma rozprostřená v kostele naznačuje seno, protože jedno i druhé je přirozeně křehké a slabé. Narozený Pán chtěl být proto nejprve položen na seno, aby ukázal, že na sebe vzal skutečné tělo naší slabosti a že se v něm naro- dil, jak říká ve 40. kapitole Izajáš: Všechno tvorstvo je tráva, 157 ale slovo Boha našeho je stálé navěky.158 Protože i když náš Pán byl částí těla se- nem, to jest slabý, jak sám o sobě prohlásil v 26. kapitole Matoušova evangelia: Duch je odhodlán, ale tělo slabé,15 přece jako Slovo, to jest 160 byl pevný, to jest nezdolný a nesmrtelný. Syn Boží, A351b 152 V lat. originále (edice ř. 1065) “thugurium". 153 V lat. originále (edice ř. 1066) “spelunca". 154 Srov. 1 S 16,13: „Samuel tedy vzal roh s olejem a pomazal ho uprostřed jeho bratrů.“ 155 Srov. Iohannes Hildesheimensis Liber, kap. 6, s. 220�223. 156 Gn 28,17. 157 Iz 40,6. 158 Iz 40,8. 159 Mt 26,41. Srov. J 1,14: „A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.“ 160 133
Strana 134
Largum sero A352" Ačkoli jsou ozdobné látky a závěsy rozvěšovány z úcty k tomu- to svátku po stěnách komnat a světnic,161 mají symbolizovat zejména přikrývku lůžka, na němž porodila matka Pána. A přestože sama neměla při porodu lůžko zdobené drahými ornamenty, neboť si dobrovolně zvolila chudobu, jistě by si je zasluhovala více než jakákoli jiná rodička na celém světě. A to stačí o tomto symbolickém smysllu. Volek a os- lík společně představují naše tělo a duši, protože ačkoli bylo před ně do jeslí položeno seno k uspokojení jejich potřeby, to jest k tomu, aby zahnali hlad, přece když poznali svého Pána, vzdali se tělesného po- krmu a oddaně na něj dýchali. 162 A tak, i když je sláma položena v kos- tele k uspokojení naší potřeby, tedy aby nás zahřála, odhlížejme od záležitostí těla a mějme na paměti, že je zde ve svátosti oltářní přítomen Pán. Proto se v kostele soustřeďujme na jediné: prostřednictvím těla a duše dýchejme, to jest, oddávejme se záležitostem ducha, pamětlivi toho, co řekl Pán v Matoušově a Markově evangeliu: Je psáno: Můj dům se bude nazývat domem modlitby pro všechny národy. 163 To se však obvykle neděje, a proto si Pán ústy Izajáše na nás s hořkostí stěžuje, že neusilujeme o to, abychom jej poznali: Vůl zná svého hospodáře, osel jesle svého pána, mne však Izrael nezná, můj lid je nechápavý.164 Je to naše velká ostuda, že nerozumná zvířata po- znávají svého dobrodince a my, lidé obdaření rozumem, našeho Pána a největšího dobrodince nepoznáváme ani skrze předepsané úkony, jimiž vyjadřujeme úctu a poslušnost, ani skrze díkůvzdání. Poznejme ho aspoň jako maličkého v jeslích mezi volem a oslem a spolu s prorokem Abakukem se strachujme a žasněme nad ním, jak leží mezi dvěma zvířaty.16 Pohleďme na jeho matku, jež byla matkou a zároveň pannou i po porodu, na dítě a zároveň muže v jeslích, jak zpívá církev: Pláče dítě položené do nuzných jeslí. Jeremjáš předpověděl, 161 V lat. originále (edice ř. 1097) užit výraz “estuarium", tj. světnice opatřená kamny. 162 A tím jej zahřáli. Přítomnost vola a osla při Ježíšově narození nemá oporu v Písmu; zvířata se ve vypravováních objevují zřejmě pod vlivem pasáže z Izajáše (Iz 1,3). 163 164 165 Mt 21,13; Mk 11,17. Srov. Iz 56,7. Iz 1,3. Srov. Septuaginta Abk 3,2. 134
Largum sero A352" Ačkoli jsou ozdobné látky a závěsy rozvěšovány z úcty k tomu- to svátku po stěnách komnat a světnic,161 mají symbolizovat zejména přikrývku lůžka, na němž porodila matka Pána. A přestože sama neměla při porodu lůžko zdobené drahými ornamenty, neboť si dobrovolně zvolila chudobu, jistě by si je zasluhovala více než jakákoli jiná rodička na celém světě. A to stačí o tomto symbolickém smysllu. Volek a os- lík společně představují naše tělo a duši, protože ačkoli bylo před ně do jeslí položeno seno k uspokojení jejich potřeby, to jest k tomu, aby zahnali hlad, přece když poznali svého Pána, vzdali se tělesného po- krmu a oddaně na něj dýchali. 162 A tak, i když je sláma položena v kos- tele k uspokojení naší potřeby, tedy aby nás zahřála, odhlížejme od záležitostí těla a mějme na paměti, že je zde ve svátosti oltářní přítomen Pán. Proto se v kostele soustřeďujme na jediné: prostřednictvím těla a duše dýchejme, to jest, oddávejme se záležitostem ducha, pamětlivi toho, co řekl Pán v Matoušově a Markově evangeliu: Je psáno: Můj dům se bude nazývat domem modlitby pro všechny národy. 163 To se však obvykle neděje, a proto si Pán ústy Izajáše na nás s hořkostí stěžuje, že neusilujeme o to, abychom jej poznali: Vůl zná svého hospodáře, osel jesle svého pána, mne však Izrael nezná, můj lid je nechápavý.164 Je to naše velká ostuda, že nerozumná zvířata po- znávají svého dobrodince a my, lidé obdaření rozumem, našeho Pána a největšího dobrodince nepoznáváme ani skrze předepsané úkony, jimiž vyjadřujeme úctu a poslušnost, ani skrze díkůvzdání. Poznejme ho aspoň jako maličkého v jeslích mezi volem a oslem a spolu s prorokem Abakukem se strachujme a žasněme nad ním, jak leží mezi dvěma zvířaty.16 Pohleďme na jeho matku, jež byla matkou a zároveň pannou i po porodu, na dítě a zároveň muže v jeslích, jak zpívá církev: Pláče dítě položené do nuzných jeslí. Jeremjáš předpověděl, 161 V lat. originále (edice ř. 1097) užit výraz “estuarium", tj. světnice opatřená kamny. 162 A tím jej zahřáli. Přítomnost vola a osla při Ježíšově narození nemá oporu v Písmu; zvířata se ve vypravováních objevují zřejmě pod vlivem pasáže z Izajáše (Iz 1,3). 163 164 165 Mt 21,13; Mk 11,17. Srov. Iz 56,7. Iz 1,3. Srov. Septuaginta Abk 3,2. 134
Strana 135
Překlad že Hospodin stvoří na zemi novou věc: žena zahalí muže,16 protože Pán se hned při svém početí stal dokonalým mužem, kterého žena, jež byla pannou, zahalila ve svém neposkvrněném lůně. Pohleďme na člověka v jeslích, jenž byl současně dítětem i mužem, a církev o něm zpívá: Ležel v jeslích a zářil na nebi. Pohleďme na člověka a zároveň Boha, jenž leží mezi dvěma zvířaty v jeslích, protože je jedna bytost, která má božskou i lidskou podstatu. Neboť neležel jeden v jes- lích a druhý zářil na nebi, ale jeden a tentýž. A jeden ležel v jeslích a současně zářil na nebi, přičemž ve shodě s jednou podstatou ležel v jeslích a ve shodě s druhou zářil na nebi. V jeslích totiž ležel v lidské podstatě, zatímco na nebi zářil v božské. V lidské a božské podstatě najednou byl v jeslích a zároveň v božské, ale dosud ne v lidské, zářil na nebi. Bůh ležel v jeslích, protože ten, který ležel v jeslích, byl Bůh, a člověk zářil na nebi, protože ten, který zářil na nebi, byl jeden člověk a jedna osoba dvojí podstaty. To obojí dělal: jako Bůh v lidské podstatě ležel a jako člověk v božské podstatě zářil. Bůh člověk ležel, Bůh člověk zářil, protože Bůh a člověk je jedna bytost. Poznali jsme ho, jak po nějakou dobu ležel v jeslích mezi dvěma zvířaty, když se narodil. Poznejme ho, jak visel na kříži mezi dvěma lotry, když umíral. V druhé knize spisu O svátostech uvádí Hugo v re- akci na slova apoštola Pavla z listu Korintským: Neboť kdyby Žide poznali moudrost, nebyli by ukřižovali Pána slávy, 167 toto: Jak podivu- hodné! Zatímco člověk vládl na nebi, Bůh umíral na kříži. Jestliže mohl člověk položený skrze lidskou podstatu na zemi být skrze božskou podsta- tu na nebi, mohl i Bůh vládnoucí skrze božskou podstatu na nebi, um- írat skrze lidskou podstatu na zemi. Tolik Hugo. Bůh zemřel na kříži, protože ten, který zemřel na kříži, byl Bůh, a člověk vládl na nebi, protože ten, který vládl na nebi, byl člověk. Bůh nezemřel v božské, ale v lidské podstatě a člověk vládl na nebi, dosud ne v lidské, ale v bož- ské podstatě. Dále uvažme, že narozený Pán se v jeslích dal do pláče, když viděl neštěstí našeho zatracení, proléval nad ním slzy a zem- A3525 166 167 Jr 31,22 - ekumenický překlad: „Hospodin stvoří na zemi novou věc: žena se bude ucházet o muže.“ 1 K 2,8. 135
Překlad že Hospodin stvoří na zemi novou věc: žena zahalí muže,16 protože Pán se hned při svém početí stal dokonalým mužem, kterého žena, jež byla pannou, zahalila ve svém neposkvrněném lůně. Pohleďme na člověka v jeslích, jenž byl současně dítětem i mužem, a církev o něm zpívá: Ležel v jeslích a zářil na nebi. Pohleďme na člověka a zároveň Boha, jenž leží mezi dvěma zvířaty v jeslích, protože je jedna bytost, která má božskou i lidskou podstatu. Neboť neležel jeden v jes- lích a druhý zářil na nebi, ale jeden a tentýž. A jeden ležel v jeslích a současně zářil na nebi, přičemž ve shodě s jednou podstatou ležel v jeslích a ve shodě s druhou zářil na nebi. V jeslích totiž ležel v lidské podstatě, zatímco na nebi zářil v božské. V lidské a božské podstatě najednou byl v jeslích a zároveň v božské, ale dosud ne v lidské, zářil na nebi. Bůh ležel v jeslích, protože ten, který ležel v jeslích, byl Bůh, a člověk zářil na nebi, protože ten, který zářil na nebi, byl jeden člověk a jedna osoba dvojí podstaty. To obojí dělal: jako Bůh v lidské podstatě ležel a jako člověk v božské podstatě zářil. Bůh člověk ležel, Bůh člověk zářil, protože Bůh a člověk je jedna bytost. Poznali jsme ho, jak po nějakou dobu ležel v jeslích mezi dvěma zvířaty, když se narodil. Poznejme ho, jak visel na kříži mezi dvěma lotry, když umíral. V druhé knize spisu O svátostech uvádí Hugo v re- akci na slova apoštola Pavla z listu Korintským: Neboť kdyby Žide poznali moudrost, nebyli by ukřižovali Pána slávy, 167 toto: Jak podivu- hodné! Zatímco člověk vládl na nebi, Bůh umíral na kříži. Jestliže mohl člověk položený skrze lidskou podstatu na zemi být skrze božskou podsta- tu na nebi, mohl i Bůh vládnoucí skrze božskou podstatu na nebi, um- írat skrze lidskou podstatu na zemi. Tolik Hugo. Bůh zemřel na kříži, protože ten, který zemřel na kříži, byl Bůh, a člověk vládl na nebi, protože ten, který vládl na nebi, byl člověk. Bůh nezemřel v božské, ale v lidské podstatě a člověk vládl na nebi, dosud ne v lidské, ale v bož- ské podstatě. Dále uvažme, že narozený Pán se v jeslích dal do pláče, když viděl neštěstí našeho zatracení, proléval nad ním slzy a zem- A3525 166 167 Jr 31,22 - ekumenický překlad: „Hospodin stvoří na zemi novou věc: žena se bude ucházet o muže.“ 1 K 2,8. 135
Strana 136
Largum sero A353a řel na kříži, aby nás z něj vykoupil. Z toho, co bylo o dítěti v jeslích a o jeho smrti na kříži řečeno, jsme již poznali, že je náš Bůh, náš Pán a náš největší dobrodinec, jemuž jsme zavázáni veškerou vděčností a oddaností k věčné službě. Služme mu s bázní, jak nás k tomu vybízí 2. žalm: Služte Hospodinu s bázní a jásejte s chvěním. 168 A nesmím zapomenout na Josefa: muže, snoubence a manžela Marie, jemuž anděl v 1. kapitole Matoušova evangelia pravil: Jo- sefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku.16 Josef, Mariin muž, jenž zadržel jed semene, muž čestný, jenž uchoval pa- nenství Marie i své; snoubenec ne manželského lože, ale čistoty, manžel ne poznání, ale podpory, Ježíšův ne přirozený, ale domnělý otec a pěstoun, jak se píše v tomtéž evangeliu: Josef přijal Marii za svou manželku a nepoznal ji, dokud neporodila svého prvorozené- ho syna; a dal mu jméno Ježís.17 Nepoznal proto, že ačkoli ji přijal za manželku, nevyužil manželského práva, a nikdy ji tělesně nepoznal ani před porodem ani po něm. Prvorozeného proto, že Maria před ním žádného přirozeného syna neměla. Ačkoli Maria zůstala i nadále pannou a nebylo jí třeba očišťování, přece šest neděl po porodu vyko- nala, u žen obvyklé, očistné obřady, které nařizoval zákon.171 Ať se mají na pozoru ti, kteří by se na slámě, která se o tomto svátku prostírá ve světnicích, dopouštěli výstředností a nemravností! Projevují tím neúctu lůžku a čistému a neposkvrněnému šestinedělí matky Boží a Paní celého světa, neboť, jak bylo řečeno výše, ona slá- ma symbolizuje lůžko, na němž porodila. Ať se mají na pozoru ženy, které s touto slámou provádějí čáry, které mají zajistit, aby po celý příští rok neměly blechy. To všechno ďábel v tomto sedmém zvyku s potěšením přijímá na svou stranu. 169 170 168 Z 2,11. Mt 1,20. Mt 1,24-25 - ekumenický překlad: „..přijal svou manželku k sobě. Ale nežili spolu, dokud neporodila syna; a dal mu jméno Ježíš.“ 171 Podle starozákonních předpisů byla matka po narození chlapce 40 dní rituálně nečistá. Po uplynutí této doby se v chrámu musela podrobit očistným obřadům a při- nést Bohu zástupnou oběť za prvorozeného syna, protože vše prvorozené náleželo Bohu. Srov. L 2,22—23; Lv 12,2—4; Ex 13, 2. 136
Largum sero A353a řel na kříži, aby nás z něj vykoupil. Z toho, co bylo o dítěti v jeslích a o jeho smrti na kříži řečeno, jsme již poznali, že je náš Bůh, náš Pán a náš největší dobrodinec, jemuž jsme zavázáni veškerou vděčností a oddaností k věčné službě. Služme mu s bázní, jak nás k tomu vybízí 2. žalm: Služte Hospodinu s bázní a jásejte s chvěním. 168 A nesmím zapomenout na Josefa: muže, snoubence a manžela Marie, jemuž anděl v 1. kapitole Matoušova evangelia pravil: Jo- sefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku.16 Josef, Mariin muž, jenž zadržel jed semene, muž čestný, jenž uchoval pa- nenství Marie i své; snoubenec ne manželského lože, ale čistoty, manžel ne poznání, ale podpory, Ježíšův ne přirozený, ale domnělý otec a pěstoun, jak se píše v tomtéž evangeliu: Josef přijal Marii za svou manželku a nepoznal ji, dokud neporodila svého prvorozené- ho syna; a dal mu jméno Ježís.17 Nepoznal proto, že ačkoli ji přijal za manželku, nevyužil manželského práva, a nikdy ji tělesně nepoznal ani před porodem ani po něm. Prvorozeného proto, že Maria před ním žádného přirozeného syna neměla. Ačkoli Maria zůstala i nadále pannou a nebylo jí třeba očišťování, přece šest neděl po porodu vyko- nala, u žen obvyklé, očistné obřady, které nařizoval zákon.171 Ať se mají na pozoru ti, kteří by se na slámě, která se o tomto svátku prostírá ve světnicích, dopouštěli výstředností a nemravností! Projevují tím neúctu lůžku a čistému a neposkvrněnému šestinedělí matky Boží a Paní celého světa, neboť, jak bylo řečeno výše, ona slá- ma symbolizuje lůžko, na němž porodila. Ať se mají na pozoru ženy, které s touto slámou provádějí čáry, které mají zajistit, aby po celý příští rok neměly blechy. To všechno ďábel v tomto sedmém zvyku s potěšením přijímá na svou stranu. 169 170 168 Z 2,11. Mt 1,20. Mt 1,24-25 - ekumenický překlad: „..přijal svou manželku k sobě. Ale nežili spolu, dokud neporodila syna; a dal mu jméno Ježíš.“ 171 Podle starozákonních předpisů byla matka po narození chlapce 40 dní rituálně nečistá. Po uplynutí této doby se v chrámu musela podrobit očistným obřadům a při- nést Bohu zástupnou oběť za prvorozeného syna, protože vše prvorozené náleželo Bohu. Srov. L 2,22—23; Lv 12,2—4; Ex 13, 2. 136
Strana 137
Překlad Bezpochyby v žádném období v roce se neprovádí tolik rozma- nitých kouzel jako o tomto svátku. Proč tomu tak je? Protože jde o velký svátek, a ďábel z něj chce mít co největší díl. Z toho důvodu lidem podsouvá přesvědčení, že s velikostí svátku roste i moc je- jich kouzel. A jak je možné, že tento nebo jiný svátek, tak posvát- ná a ušlechtilá věc, poskytuje moc kouzlům, jednání tak bezbožnému a zavrženíhodnému? Copak může být pravda, že to, co se děje k Boží poctě, dává moc tomu, co se staví proti uctívání Boha? Jde o velký klam jejich mysli. Proto svatý Tomáš říká v 2. dílu 2. části Teologicke sumy, že démoni skrytě ovlivňují věštby a kouzla nic netušících lidí a tajně je plní podle jejich představ. Když pak tito prosťáčci vidí, že se uskutečnilo, o co usilovali, jsou přesvědčeni, že to způsobuje moc jejich kouzel, ač se tak stalo lstí démonů s úmyslem utvrdit je v jejich faleš- né víře, odvést od pravé víry ke Kristu a poté ovládnout jejich duši. Něco podobného se objevuje v Legendě či umučení svatého apoštola Bartoloměje, v níž čteme, že v modle, jménem Astaroth, byl démon, který prohlašoval, že uzdravuje nemocné a slepé, ale mohl vyléčit jen ty, jimž předtím skrytě onemocnění způsobil. A když mu kvůli uzdravení přinášeli oběti, přestal jim tajně ubližovat, takže tito hloupí lidé věřili, že jim vrátil zdraví a že jeho zásluhou byli vyléčeni, ač pouze ustal v trá- pení jejich jinak zdravého těla. Proto se v tomtéž spise vyvozuje, že byli bez pravého Boha, což nutně vedlo k tomu, že je falešný bůh obelstil. A stejným způsobem jsou i tito skrytě klamáni a podváděni dé- mony při svých čárách, neboť jim scházela a schází stálá a nezkalená víra v pravého Boha. Tento výklad jsem, pane Přibyslave, můj nejvěrnější příteli, sepsal s Boží pomocí na vaše vybídnutí a posílám vám jej jako štědrovečerní dárek a s pokorou jej odevzdávám i s jeho nedostatky vám i všem ostatním k laskavé opravě a lepšímu poučení. Za jeho dokončení vzdávám upřímné a nekonečné díky Pánu Ježíši Kristu, jeho matce Panně Marii, svatému Benediktovi a všem svatým; jim náleží chvála, čest a sláva na věky věků. A353b Kniha je dopsána; chvála a sláva Kristu. Končí Štědrý večer neboli o sedmi lidových zvycích. 137
Překlad Bezpochyby v žádném období v roce se neprovádí tolik rozma- nitých kouzel jako o tomto svátku. Proč tomu tak je? Protože jde o velký svátek, a ďábel z něj chce mít co největší díl. Z toho důvodu lidem podsouvá přesvědčení, že s velikostí svátku roste i moc je- jich kouzel. A jak je možné, že tento nebo jiný svátek, tak posvát- ná a ušlechtilá věc, poskytuje moc kouzlům, jednání tak bezbožnému a zavrženíhodnému? Copak může být pravda, že to, co se děje k Boží poctě, dává moc tomu, co se staví proti uctívání Boha? Jde o velký klam jejich mysli. Proto svatý Tomáš říká v 2. dílu 2. části Teologicke sumy, že démoni skrytě ovlivňují věštby a kouzla nic netušících lidí a tajně je plní podle jejich představ. Když pak tito prosťáčci vidí, že se uskutečnilo, o co usilovali, jsou přesvědčeni, že to způsobuje moc jejich kouzel, ač se tak stalo lstí démonů s úmyslem utvrdit je v jejich faleš- né víře, odvést od pravé víry ke Kristu a poté ovládnout jejich duši. Něco podobného se objevuje v Legendě či umučení svatého apoštola Bartoloměje, v níž čteme, že v modle, jménem Astaroth, byl démon, který prohlašoval, že uzdravuje nemocné a slepé, ale mohl vyléčit jen ty, jimž předtím skrytě onemocnění způsobil. A když mu kvůli uzdravení přinášeli oběti, přestal jim tajně ubližovat, takže tito hloupí lidé věřili, že jim vrátil zdraví a že jeho zásluhou byli vyléčeni, ač pouze ustal v trá- pení jejich jinak zdravého těla. Proto se v tomtéž spise vyvozuje, že byli bez pravého Boha, což nutně vedlo k tomu, že je falešný bůh obelstil. A stejným způsobem jsou i tito skrytě klamáni a podváděni dé- mony při svých čárách, neboť jim scházela a schází stálá a nezkalená víra v pravého Boha. Tento výklad jsem, pane Přibyslave, můj nejvěrnější příteli, sepsal s Boží pomocí na vaše vybídnutí a posílám vám jej jako štědrovečerní dárek a s pokorou jej odevzdávám i s jeho nedostatky vám i všem ostatním k laskavé opravě a lepšímu poučení. Za jeho dokončení vzdávám upřímné a nekonečné díky Pánu Ježíši Kristu, jeho matce Panně Marii, svatému Benediktovi a všem svatým; jim náleží chvála, čest a sláva na věky věků. A353b Kniha je dopsána; chvála a sláva Kristu. Končí Štědrý večer neboli o sedmi lidových zvycích. 137
Strana 138
Strana 139
Použité zkratky Použité zkratky Zkratky institucí BJ HAB KNM MZA NK ZA Biblioteka Jagiellońska Kraków Herzog August Bibliothek Wolfenbüttel Knihovna Národního muzea v Praze Moravský zemský archiv v Brně Národní knihovna Praha Zemský archiv v Opavě Zkratky v bibliografických citacích Ceský časopis historický CČH ČMKČ Časopis Musea Království českého Jihočeský sborník historický JSH Sborník prací Filozofické Fakulty brněnské univerzity SPFFBU Věstník české Akademie císaře Františka Josefa pro vědy, Věstník ČAVU slovesnost a umění Věstník Královské české společnosti nauk VKČSN Zkratky edic AH CAO CCCM CCSL CDM CSEL FRB FRRB MGH PG PL RBM Analecta hymnica medii aevi Corpus antiphonalium officii Corpus christianorum, Continuatio mediaevalis Corpus christianorum, Series Latina Codex diplomaticus Moraviae Corpus scriptorum ecclesiaticorum Latinorum Fontes rerum Bohemicarum Fontes rerum regni Bohemiae Monumenta Germaniae historica Patrologia Graeca Patrologia Latina Regesta Bohemiae et Moraviae Sancti Bernardi opera SBO 139
Použité zkratky Použité zkratky Zkratky institucí BJ HAB KNM MZA NK ZA Biblioteka Jagiellońska Kraków Herzog August Bibliothek Wolfenbüttel Knihovna Národního muzea v Praze Moravský zemský archiv v Brně Národní knihovna Praha Zemský archiv v Opavě Zkratky v bibliografických citacích Ceský časopis historický CČH ČMKČ Časopis Musea Království českého Jihočeský sborník historický JSH Sborník prací Filozofické Fakulty brněnské univerzity SPFFBU Věstník české Akademie císaře Františka Josefa pro vědy, Věstník ČAVU slovesnost a umění Věstník Královské české společnosti nauk VKČSN Zkratky edic AH CAO CCCM CCSL CDM CSEL FRB FRRB MGH PG PL RBM Analecta hymnica medii aevi Corpus antiphonalium officii Corpus christianorum, Continuatio mediaevalis Corpus christianorum, Series Latina Codex diplomaticus Moraviae Corpus scriptorum ecclesiaticorum Latinorum Fontes rerum Bohemicarum Fontes rerum regni Bohemiae Monumenta Germaniae historica Patrologia Graeca Patrologia Latina Regesta Bohemiae et Moraviae Sancti Bernardi opera SBO 139
Strana 140
Strana 141
Prameny a literatura Prameny a literatura Rukopisné prameny Praha KNM Praha: sign. XI A 27; XVI F 4 NK Praha: sign. I F 29; V G 3; XI F 3 Krakov BJ Kraków: sign. AA V 1, 1700; AAV 1, 1707 Wolfenbüttel HAB Wolfenbüttel: sign. Helmst. 276 Brno MZA Brno: - fond E6: sign. C e 8; C e 9/1; C e 10/1; C e 10/1b; F a 15; Fb 2; G c 1 quin- ter; H d 14; H e 24/2; H e 24/2 bis; H e 24/3; H e 25; H e 25 bis fond G10: sign. 417 Tištěné prameny Augustinus Hipponensis Confessionum libri tredecim. Ed. L. Verheijen, CCSL 27, Turnholti 1981. Augustinus Hipponensis De doctrina christiana. Ed. J. Martin, CCSL 32, Turn- holti 1962, s. 1-167. Augustinus Hipponensis De trinitate. Ed. W. J. Mountain, CCSL 50, Turnholti 1968. Augustinus Hipponensis Epistulae. Pars 4. Ed. A. Goldbacher, CSEL 57, Vindo- bonae/ Lipsiae 1911. Augustinus Hipponensis Sermones de sanctis. Ed. J. P. Migne, PL 39, 2095-2172, Parisiis 1865. Augustinus Hipponensis Sermones de scripturis. Ed. J. P. Migne, PL 38, 23-994, Parisiis 1865. Bernardus Claraevallensis Homiliae super Missus est'(In laudibus Virginis matris). Ed. J. Leclercq, H. M. Rochais, SBO 4, Romae 1966, s. 12-58. Biblia sacra iuxta Vulgatam versionem. Rec. R. Weber, ed. R. Gryson, Stuttgart 2007'. Bibliorum sacrorum cum glossa ordinaria. Ed. F. Feuardentius, I. Dadraeus, J. de Cuilly, tom. 6, Venetiis 1601. 141
Prameny a literatura Prameny a literatura Rukopisné prameny Praha KNM Praha: sign. XI A 27; XVI F 4 NK Praha: sign. I F 29; V G 3; XI F 3 Krakov BJ Kraków: sign. AA V 1, 1700; AAV 1, 1707 Wolfenbüttel HAB Wolfenbüttel: sign. Helmst. 276 Brno MZA Brno: - fond E6: sign. C e 8; C e 9/1; C e 10/1; C e 10/1b; F a 15; Fb 2; G c 1 quin- ter; H d 14; H e 24/2; H e 24/2 bis; H e 24/3; H e 25; H e 25 bis fond G10: sign. 417 Tištěné prameny Augustinus Hipponensis Confessionum libri tredecim. Ed. L. Verheijen, CCSL 27, Turnholti 1981. Augustinus Hipponensis De doctrina christiana. Ed. J. Martin, CCSL 32, Turn- holti 1962, s. 1-167. Augustinus Hipponensis De trinitate. Ed. W. J. Mountain, CCSL 50, Turnholti 1968. Augustinus Hipponensis Epistulae. Pars 4. Ed. A. Goldbacher, CSEL 57, Vindo- bonae/ Lipsiae 1911. Augustinus Hipponensis Sermones de sanctis. Ed. J. P. Migne, PL 39, 2095-2172, Parisiis 1865. Augustinus Hipponensis Sermones de scripturis. Ed. J. P. Migne, PL 38, 23-994, Parisiis 1865. Bernardus Claraevallensis Homiliae super Missus est'(In laudibus Virginis matris). Ed. J. Leclercq, H. M. Rochais, SBO 4, Romae 1966, s. 12-58. Biblia sacra iuxta Vulgatam versionem. Rec. R. Weber, ed. R. Gryson, Stuttgart 2007'. Bibliorum sacrorum cum glossa ordinaria. Ed. F. Feuardentius, I. Dadraeus, J. de Cuilly, tom. 6, Venetiis 1601. 141
Strana 142
Prameny a literatura Cronica Przibiconis dicti Pulkava. Ed. J. Emler, FRB V, Pragae 1893, s. 1-207. De credere. In: Magistri Iohannis Hus: Quaestiones. Ed. J. Kejř, CCCM 205, Turnholti 2004, s. 59-66. Guillelmus Duranti Rationale divinorum officiorum. CCCM 140A (ed. A. Davril, T. M. Thibodeau), CCCM 140B (ed. A. Davril, T. M. Thibodeau, B. G. Guyot), Turnholti 1998, 2000. Haymo Halberstatensis In epistolam I ad Corinthios. In: In divini Pauli epistolas expositio. Ed. J. P. Migne, PL 117, 507-606, Parisiis 1881. Haymo Halberstatensis In epistolam ad Galatas. In: In divini Pauli epistolas ex- positio. Ed. J. P. Migne, PL 117, 669-700, Parisiis 1881. Hugo a S. Victore De sacramentis christianae fidei. Ed. J. P. Migne, PL 176, 173-618, Parisiis 1880. Ioannes Chrysostomus Commentarius in sanctum Matthaeum evangelistam. HO- milia VI. Ed. J. P. Migne, PG 57, 61-72, Parisiis 1862. Ioannes Damascenus Expositio accurata fidei orthodoxae. Ed. J. P. Migne, PG 94, 781—1228, Parisiis 1864. Ioannes Herolt Sermones Discipuli de tempore et de sanctis. Norimbergae 1483. Iohannes Hildesheimensis Liber de gestis et translacionibus trium regum. Ed. C. Horstmann. In: The Three Kings of Cologne, London 1886, s. 206-312. Iohannis de Holešov O. S. B. An credi possit in papam. In: Miscellanea husitica Ioan- nis Sedlák. Ed. J. Polc; S. Přibyl, Praha 1996, s. 522-542. Ioannes Holeschoviensis Largissimus vesper seu Colledae historia. Ed. A. T. Fas- seau, Olomoucii 1761. Jan z Holešova Traktát o písni Hospodine, pomiluj ny. Přel. E. Kamínková. In: Literárně teoretické texty 1. Antika, středověk, renesance. Red. K. Sgallová, Praha 1972, s. 177-190. Iohannes Hus De tribus dubiis factis in Holomutz. In: Ioannis Hus et Hieronymi Pragen- sis, confessorum Christi Historia et monumenta. Noribergae 1558, f. 167v-169r. Iohannes Hus Leccionarium bipartitum. Pars hiemalis. Ed. A. Vidmanová-Schmid- tová, Praha 1988 (Magistri Iohannis Hus Opera Omnia, sv. 9). Iohannis Milicii de Cremsir Tres sermones synodales. Ed. V. Herold; M. Mráz, Praha 1974 Klaret a jaho družina. Sv. I. Slovníky veršované. Ed. V. Flajšhans, Praha 1926. Libellus fidei Pelagii. Ed. J. P. Migne, PG 45, 1716-1718, Parisiis 1865. Libri confirmationum. Lib. III., IV. Ed. J. Emler, Pragae 1879; Lib. V. Ed. F. A. Tingl, Pragae 1865; Lib. VI. Ed. J. Emler, Pragae 1883. 142
Prameny a literatura Cronica Przibiconis dicti Pulkava. Ed. J. Emler, FRB V, Pragae 1893, s. 1-207. De credere. In: Magistri Iohannis Hus: Quaestiones. Ed. J. Kejř, CCCM 205, Turnholti 2004, s. 59-66. Guillelmus Duranti Rationale divinorum officiorum. CCCM 140A (ed. A. Davril, T. M. Thibodeau), CCCM 140B (ed. A. Davril, T. M. Thibodeau, B. G. Guyot), Turnholti 1998, 2000. Haymo Halberstatensis In epistolam I ad Corinthios. In: In divini Pauli epistolas expositio. Ed. J. P. Migne, PL 117, 507-606, Parisiis 1881. Haymo Halberstatensis In epistolam ad Galatas. In: In divini Pauli epistolas ex- positio. Ed. J. P. Migne, PL 117, 669-700, Parisiis 1881. Hugo a S. Victore De sacramentis christianae fidei. Ed. J. P. Migne, PL 176, 173-618, Parisiis 1880. Ioannes Chrysostomus Commentarius in sanctum Matthaeum evangelistam. HO- milia VI. Ed. J. P. Migne, PG 57, 61-72, Parisiis 1862. Ioannes Damascenus Expositio accurata fidei orthodoxae. Ed. J. P. Migne, PG 94, 781—1228, Parisiis 1864. Ioannes Herolt Sermones Discipuli de tempore et de sanctis. Norimbergae 1483. Iohannes Hildesheimensis Liber de gestis et translacionibus trium regum. Ed. C. Horstmann. In: The Three Kings of Cologne, London 1886, s. 206-312. Iohannis de Holešov O. S. B. An credi possit in papam. In: Miscellanea husitica Ioan- nis Sedlák. Ed. J. Polc; S. Přibyl, Praha 1996, s. 522-542. Ioannes Holeschoviensis Largissimus vesper seu Colledae historia. Ed. A. T. Fas- seau, Olomoucii 1761. Jan z Holešova Traktát o písni Hospodine, pomiluj ny. Přel. E. Kamínková. In: Literárně teoretické texty 1. Antika, středověk, renesance. Red. K. Sgallová, Praha 1972, s. 177-190. Iohannes Hus De tribus dubiis factis in Holomutz. In: Ioannis Hus et Hieronymi Pragen- sis, confessorum Christi Historia et monumenta. Noribergae 1558, f. 167v-169r. Iohannes Hus Leccionarium bipartitum. Pars hiemalis. Ed. A. Vidmanová-Schmid- tová, Praha 1988 (Magistri Iohannis Hus Opera Omnia, sv. 9). Iohannis Milicii de Cremsir Tres sermones synodales. Ed. V. Herold; M. Mráz, Praha 1974 Klaret a jaho družina. Sv. I. Slovníky veršované. Ed. V. Flajšhans, Praha 1926. Libellus fidei Pelagii. Ed. J. P. Migne, PG 45, 1716-1718, Parisiis 1865. Libri confirmationum. Lib. III., IV. Ed. J. Emler, Pragae 1879; Lib. V. Ed. F. A. Tingl, Pragae 1865; Lib. VI. Ed. J. Emler, Pragae 1883. 142
Strana 143
Prameny a literatura Matthiae de Janov dicti Magistri Parisiensis Regularum veteris et novi testamenti. Vol. 6, Lib. V. De corpore Cristi. Ed. J. Nechutová ad fidem codicum iterum retractavit H. Krmíčková, München 1993. Memoria abbatum et fratrum monasteriorum Břevnoviensis et Braunensis. Ed. R. Schramm, Pragae 1888. Paschasius Radbertus De assumptione sanctae Mariae virginis (vel Epistula bea- ti Hieronymi ad Paulam et Eustochium de assumptione). Ed. A. Ripberger, CCCM 56C, Turnholti 1985, s. 109—162. Passio sancti Bartholomaei apostoli. Ed. Maximilianus Bonnet, Acta apostolorum apocrypha, pars 2, vol. 1, Lipsiae 1898, s. 128-150. Petra Chelčického Postilla. I. díl, ed. E. Smetánka, Praha 1900. Petra Chelčického Sít víry. Ed. E. Smetánka. Praha 1929. Petrus Lombardus Sententiae in IV libris distinctae. Ed. I. Brady, Grottaferrata (Romae) 1971/1981 (Spicilegium Bonaventurianum 4/5). Pražské synody a koncily předhusitské doby. Ed. J. Polc; Z. Hledíková, Praha 2002. Staročeská kronika tak řečeného Dalimila. Sv. 1. Ed. J. Daňhelka a kol., Praha 1988 Staročeské satiry Hradeckého rukopisu a Smilovy školy. Ed. J. Hrabák, Praha 1962. Synody a statuta olomoucké diecéze období středověku. Ed. P. Krafl, Praha 2003. Thomas Aquinas In quattuor libros sententiarum. Ed. R. Busa, S. Thomae Aquina- tis opera omnia, vol. 1, Stuttgart 1980. Thomas Aquinas Summa theologiae. Ed. R. Busa, S. Thomae Aquinatis opera om- nia, vol. 2, Stuttgart 1980. Tomáš Štítný Reči nedělní a sváteční. In: Tomáš ze Štítného Knížky o hře šachové a jiné. Ed. F. Šimek, Praha 1956, s. 203-219. Venantius Fortunatus In Honore sanctae Crucis. In: Hymnographi Latini, series II. Ed. G. M. Dreves, AH 50, Leipzig 1907, s. 71-73. Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu. Ed. B. Havránek; J. Hrabák, Praha 1957. Ziegelbauer, Magnoaldus Epitome historica regii, liberii, exempti in regno Bohemiae antiquissimi monasterii Brevnoviensis. Coloniae 1740. Sekundární literatura BARTOŠ, František M. Přehled předhusitských postil. JSH, roč. 19, Tábor 1950, s. 1-6. BRACHA, Krzystof Magia słowa. Swiadectwa teologów i wierzenia popularne w XV wieku. Kwartalnik Historyczny, roč. 98, č. 3, Warszawa 1991, s. 17-32. BRACHA, Krzysztof Nauczanie kaznodziejskie w Polsce późnego średniowiecza. Kielce 2007. 143
Prameny a literatura Matthiae de Janov dicti Magistri Parisiensis Regularum veteris et novi testamenti. Vol. 6, Lib. V. De corpore Cristi. Ed. J. Nechutová ad fidem codicum iterum retractavit H. Krmíčková, München 1993. Memoria abbatum et fratrum monasteriorum Břevnoviensis et Braunensis. Ed. R. Schramm, Pragae 1888. Paschasius Radbertus De assumptione sanctae Mariae virginis (vel Epistula bea- ti Hieronymi ad Paulam et Eustochium de assumptione). Ed. A. Ripberger, CCCM 56C, Turnholti 1985, s. 109—162. Passio sancti Bartholomaei apostoli. Ed. Maximilianus Bonnet, Acta apostolorum apocrypha, pars 2, vol. 1, Lipsiae 1898, s. 128-150. Petra Chelčického Postilla. I. díl, ed. E. Smetánka, Praha 1900. Petra Chelčického Sít víry. Ed. E. Smetánka. Praha 1929. Petrus Lombardus Sententiae in IV libris distinctae. Ed. I. Brady, Grottaferrata (Romae) 1971/1981 (Spicilegium Bonaventurianum 4/5). Pražské synody a koncily předhusitské doby. Ed. J. Polc; Z. Hledíková, Praha 2002. Staročeská kronika tak řečeného Dalimila. Sv. 1. Ed. J. Daňhelka a kol., Praha 1988 Staročeské satiry Hradeckého rukopisu a Smilovy školy. Ed. J. Hrabák, Praha 1962. Synody a statuta olomoucké diecéze období středověku. Ed. P. Krafl, Praha 2003. Thomas Aquinas In quattuor libros sententiarum. Ed. R. Busa, S. Thomae Aquina- tis opera omnia, vol. 1, Stuttgart 1980. Thomas Aquinas Summa theologiae. Ed. R. Busa, S. Thomae Aquinatis opera om- nia, vol. 2, Stuttgart 1980. Tomáš Štítný Reči nedělní a sváteční. In: Tomáš ze Štítného Knížky o hře šachové a jiné. Ed. F. Šimek, Praha 1956, s. 203-219. Venantius Fortunatus In Honore sanctae Crucis. In: Hymnographi Latini, series II. Ed. G. M. Dreves, AH 50, Leipzig 1907, s. 71-73. Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu. Ed. B. Havránek; J. Hrabák, Praha 1957. Ziegelbauer, Magnoaldus Epitome historica regii, liberii, exempti in regno Bohemiae antiquissimi monasterii Brevnoviensis. Coloniae 1740. Sekundární literatura BARTOŠ, František M. Přehled předhusitských postil. JSH, roč. 19, Tábor 1950, s. 1-6. BRACHA, Krzystof Magia słowa. Swiadectwa teologów i wierzenia popularne w XV wieku. Kwartalnik Historyczny, roč. 98, č. 3, Warszawa 1991, s. 17-32. BRACHA, Krzysztof Nauczanie kaznodziejskie w Polsce późnego średniowiecza. Kielce 2007. 143
Strana 144
Prameny a literatura BRACHA, Krzysztof Teolog, diabeł i zabobony. Swiadectwo traktatu Mikołaja Magni z Jawora „De superstitionibus“ (1405 r). Warszawa 1999. BRUCKNER, Aleksander Kazania średniowieczne. Rozprawy Wydziału filologicz- nego Akademii Umiejętności w Krakowie, cz. 1, tom. 24, Kraków 1895, s. 38-97. BRUCKNER, Aleksander Przyczynki do dziejow jezyka polskiego. Rozprawy Akademii Umiejętności. Wydzial filologiczny 54, Kraków 1916, s. 308-351. BYLINA, Stanisław Licitum — illicitum. Mikołaj z Jawora o pobożności masowej i za- bobonach. In: Kultura elitarna a kultura masowa w Polsce późnego średniowie- cza. Red. B. Geremek, Wrocław, Warszawa, Kraków, Gdańsk 1978, s. 137-153. BYLINA, Stanisław Międzi Godami a Wigilią. Kilka uwag o traktacie Jana z Ho- lešova. In: Christianitas et cultura Europae. Księga jubileuszowa Profesora Jerzego Kłoczowskiego, vol. 1. Red. H. Gapski. Lublin 1998, s. 69�73. BYLINA, Stanisław Religijność późnego średniowiecza. Warszawa 2009. ČERNY, František Paběrky z moravského zemského archivu. II. Kázání kněze Matěje s českými glossami. Věstník ČAVU, roč. 9, Praha 1900, s. 295-297. DINZELBACHER, Peter Mentalität und Religiosität des Mittelalters. Wien 2003. DUDIK, Beda Geschichte des Benediktiner-Stiftes Raygern im Markgrafthum Mähren. Bd. I., (1048—1449), Brünn 1849. EMLER, Josef Zlomek inventáře kláštera Břevnovského z let 1390-1394. VKČSN, třída filos. — histor. — jazykozpytná, roč. 1888, Praha 1889, s. 280-305. FLAJŠHANS, Václav Břevnovský mnich Aleš o staročeském slavení vánoc (o koledě) ve věku 14? Český lid, roč. 25, Praha 1925, s. 81-83. FLAJŠHANS, Václav Nový rukopis „Štědrého večera“ od Jana Holešovského zr. 1414. Český lid, roč. 26, Praha 1926, s. 81-83. FROLCOVÁ, Věra Stojí tyčka prostřed v dvoře. K Sušilovu objevu milostných koled. In: František Sušil (1804-1868). Odkaz a inspirace. Red. V. Frolcová. Rousínov 2004, s. 101-122. FROLEC, Václav Vánoce v tradici českého lidu. In: Vánoce v české kultuře. Ed. V. Frolec. Praha 1988, s. 48-124. HORÁLKOVÁ, Zdeňka České příspěvky k poznání slovanských koled. Český lid, roč. 56, Praha 1969, s. 64-78. JOHANIDES, Josef František Martin Pelcl (17341801). Život a dílo. Rychnov nad Kněžnou 1981. KEJR, Jiří Husův proces. Praha 2000. KOLBERG, Oskar Lud. Jego zwyczaje, sposób życia, mowa, podania, przysłowia, obrzę- dy, gusła, zabawy, pieśni, muzyka i tańce. Serya 5, Krakowskie, cz. 1, Kraków 1871. 144
Prameny a literatura BRACHA, Krzysztof Teolog, diabeł i zabobony. Swiadectwo traktatu Mikołaja Magni z Jawora „De superstitionibus“ (1405 r). Warszawa 1999. BRUCKNER, Aleksander Kazania średniowieczne. Rozprawy Wydziału filologicz- nego Akademii Umiejętności w Krakowie, cz. 1, tom. 24, Kraków 1895, s. 38-97. BRUCKNER, Aleksander Przyczynki do dziejow jezyka polskiego. Rozprawy Akademii Umiejętności. Wydzial filologiczny 54, Kraków 1916, s. 308-351. BYLINA, Stanisław Licitum — illicitum. Mikołaj z Jawora o pobożności masowej i za- bobonach. In: Kultura elitarna a kultura masowa w Polsce późnego średniowie- cza. Red. B. Geremek, Wrocław, Warszawa, Kraków, Gdańsk 1978, s. 137-153. BYLINA, Stanisław Międzi Godami a Wigilią. Kilka uwag o traktacie Jana z Ho- lešova. In: Christianitas et cultura Europae. Księga jubileuszowa Profesora Jerzego Kłoczowskiego, vol. 1. Red. H. Gapski. Lublin 1998, s. 69�73. BYLINA, Stanisław Religijność późnego średniowiecza. Warszawa 2009. ČERNY, František Paběrky z moravského zemského archivu. II. Kázání kněze Matěje s českými glossami. Věstník ČAVU, roč. 9, Praha 1900, s. 295-297. DINZELBACHER, Peter Mentalität und Religiosität des Mittelalters. Wien 2003. DUDIK, Beda Geschichte des Benediktiner-Stiftes Raygern im Markgrafthum Mähren. Bd. I., (1048—1449), Brünn 1849. EMLER, Josef Zlomek inventáře kláštera Břevnovského z let 1390-1394. VKČSN, třída filos. — histor. — jazykozpytná, roč. 1888, Praha 1889, s. 280-305. FLAJŠHANS, Václav Břevnovský mnich Aleš o staročeském slavení vánoc (o koledě) ve věku 14? Český lid, roč. 25, Praha 1925, s. 81-83. FLAJŠHANS, Václav Nový rukopis „Štědrého večera“ od Jana Holešovského zr. 1414. Český lid, roč. 26, Praha 1926, s. 81-83. FROLCOVÁ, Věra Stojí tyčka prostřed v dvoře. K Sušilovu objevu milostných koled. In: František Sušil (1804-1868). Odkaz a inspirace. Red. V. Frolcová. Rousínov 2004, s. 101-122. FROLEC, Václav Vánoce v tradici českého lidu. In: Vánoce v české kultuře. Ed. V. Frolec. Praha 1988, s. 48-124. HORÁLKOVÁ, Zdeňka České příspěvky k poznání slovanských koled. Český lid, roč. 56, Praha 1969, s. 64-78. JOHANIDES, Josef František Martin Pelcl (17341801). Život a dílo. Rychnov nad Kněžnou 1981. KEJR, Jiří Husův proces. Praha 2000. KOLBERG, Oskar Lud. Jego zwyczaje, sposób życia, mowa, podania, przysłowia, obrzę- dy, gusła, zabawy, pieśni, muzyka i tańce. Serya 5, Krakowskie, cz. 1, Kraków 1871. 144
Strana 145
Prameny a literatura KOWALCZYKOWNA, Maria Wróżby, czary i zabobony w średniowiecznych rekopisach Biblioteki Jagiellońskiej. In: Biuletyn Biblioteki Jagiellońskiej, roč. 29, č. 1/2, Warszawa/ Kraków 1979, s. 5-18. LENART, Miroslav Czy w sredniowiecznym traktacie Largum sero odnajdujeme ślad dzisiejszego opłatka? Liturgia Sacra, roč. 3, č. 10, 1997, s. 47-51. MILES, Clement A. Christmas in Ritual and Tradition, Christian and Pagan. New York 1912. NECHUTOVA, Jana Latinská literatura českého středověku do r. 1400. Praha 2000. NEJEDLY, Zdeněk Dějiny předhusitského zpěvu v Čechách. Praha 1904. NODL, Martin Lidová zbožnost v předhusitských Čechách. Dějiny a současnost, roč. 16, č. 5, Praha 1994, s. 16-19. NOVOTNY, Václav M. Jan Hus: Život a učení. Díl 1, část 2, Praha 1921. OLSZEWSKI, Mikołaj Swiat zabobonów w średniowieczu. Warszawa 2002. PAVELKOVA, Jindra Nejstarší soupisy rukopisů knihovny benediktinského opatst- ví Rajhrad z pera A. Habricha a jejich srovnání s dnešním stavem. In: Proble- matika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska. Ed. R. Krušinský, Olomouc 2008, s. 161-171. PELCL, František Martin Abbildungen Böhmischer und Mährischer Gelehrten und Künstler. IV. Theil, Prag 1782. PIČ, Josef L. Zpráva o Usenerově díle a opravy některých jeho tezí. Památky archaeologické a místopisné 14/10, Praha 1889, s. 544-546. RICHTER, Franz Xaver Johann Die Hussiten in Mähren 1421-1438. Archiv für Geographie, Historie, Staats- und Kriegskunst, 7. Jahrg., Wien 1816, s. 185-190 RYCHLIK, Jan; RYCHLIKOVÁ Magdaléna Magie, pověra, zvyk, lidové náboženství - jejich vzájemné vztahy. In: Magie a náboženství. Sest. a redak- čně upr. L. Tarclová. Uherské Hradiště 1997, s. 31-39. SCHRAMM, Romuald Regesten zur Geschichte der Benedictiner-Abtei Brevnov- Braunau in Böhmen. Studien und Mittheilungen aus dem Benedictiner-Orden. 3. Jahrg., Bd. I, Würzburg/ Wien 1882. SOUKUP, Jan Staročeské výroční obyčeje, slavnosti, pověry, čáry a zábavy pro- stonárodní ve spisech Tomáše ze Štítného. Plzeň 1902. SOUKUP, Jan Štědrovečerní koleda kněží ve století XIV. Český lid, roč. 14, Praha 1905, s. 90-91. SPEVAČEK, Jiří Středověká zbožnost, její formy a společenská funkce (K dvojí tváři základní složky středověkých mentalit). Muzejní a vlastivědná práce, roč. 34 (Časopis společnosti přátel starožitností, roč. 104), Praha 1996, s. 129-144. 145
Prameny a literatura KOWALCZYKOWNA, Maria Wróżby, czary i zabobony w średniowiecznych rekopisach Biblioteki Jagiellońskiej. In: Biuletyn Biblioteki Jagiellońskiej, roč. 29, č. 1/2, Warszawa/ Kraków 1979, s. 5-18. LENART, Miroslav Czy w sredniowiecznym traktacie Largum sero odnajdujeme ślad dzisiejszego opłatka? Liturgia Sacra, roč. 3, č. 10, 1997, s. 47-51. MILES, Clement A. Christmas in Ritual and Tradition, Christian and Pagan. New York 1912. NECHUTOVA, Jana Latinská literatura českého středověku do r. 1400. Praha 2000. NEJEDLY, Zdeněk Dějiny předhusitského zpěvu v Čechách. Praha 1904. NODL, Martin Lidová zbožnost v předhusitských Čechách. Dějiny a současnost, roč. 16, č. 5, Praha 1994, s. 16-19. NOVOTNY, Václav M. Jan Hus: Život a učení. Díl 1, část 2, Praha 1921. OLSZEWSKI, Mikołaj Swiat zabobonów w średniowieczu. Warszawa 2002. PAVELKOVA, Jindra Nejstarší soupisy rukopisů knihovny benediktinského opatst- ví Rajhrad z pera A. Habricha a jejich srovnání s dnešním stavem. In: Proble- matika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska. Ed. R. Krušinský, Olomouc 2008, s. 161-171. PELCL, František Martin Abbildungen Böhmischer und Mährischer Gelehrten und Künstler. IV. Theil, Prag 1782. PIČ, Josef L. Zpráva o Usenerově díle a opravy některých jeho tezí. Památky archaeologické a místopisné 14/10, Praha 1889, s. 544-546. RICHTER, Franz Xaver Johann Die Hussiten in Mähren 1421-1438. Archiv für Geographie, Historie, Staats- und Kriegskunst, 7. Jahrg., Wien 1816, s. 185-190 RYCHLIK, Jan; RYCHLIKOVÁ Magdaléna Magie, pověra, zvyk, lidové náboženství - jejich vzájemné vztahy. In: Magie a náboženství. Sest. a redak- čně upr. L. Tarclová. Uherské Hradiště 1997, s. 31-39. SCHRAMM, Romuald Regesten zur Geschichte der Benedictiner-Abtei Brevnov- Braunau in Böhmen. Studien und Mittheilungen aus dem Benedictiner-Orden. 3. Jahrg., Bd. I, Würzburg/ Wien 1882. SOUKUP, Jan Staročeské výroční obyčeje, slavnosti, pověry, čáry a zábavy pro- stonárodní ve spisech Tomáše ze Štítného. Plzeň 1902. SOUKUP, Jan Štědrovečerní koleda kněží ve století XIV. Český lid, roč. 14, Praha 1905, s. 90-91. SPEVAČEK, Jiří Středověká zbožnost, její formy a společenská funkce (K dvojí tváři základní složky středověkých mentalit). Muzejní a vlastivědná práce, roč. 34 (Časopis společnosti přátel starožitností, roč. 104), Praha 1996, s. 129-144. 145
Strana 146
Prameny a literatura SPUNAR, Pavel Napětí mezi oficiálním a „lidovým“ náboženstvím ve středověku. In: Normativní a žité náboženství. Uspoř. L. Bělka; M. Kováč, Brno/ Brati- slava 1999, s. 90-102. ŠMAHEL, František Husitská revoluce II. Kořeny české reformace. Praha 1993. ŠMAHEL, František Jan Hus: Život a dílo. Praha 2013. ŠMAHEL, František Silnější než víra: Magie, pověry a kouzla husitského věku. In: Šmahel, František Mezi středověkem a renesancí. Praha 2002, s. 249-272. ŠTAJNOCHR, Vítězslav Dvaetnoikonografické exkurzy do novověké keramiky a ke- ramika v archeologii. Archeologické rozhledy, roč. 50, Praha 1998, s. 35—42. TICHY, František Rajhradský rukopis traktátu o písni „Hospodinem pomiluj ny“ od Jana z Holešova. Časopis pro moderní filologii, roč. 21, Praha 1935, s. 260-263. TILLE, Alexander Yule and Christmas: their place in the Germanic year. London 1899. USENER, Hermann Religionsgeschichtliche Untersuchungen II. Christliche Fest- brauch. Bonn 1889. VEČERKOVÁ, Eva; FROLCOVÁ, Věra Evropské Vánoce v tradicích lidové kul- tury. Praha 2010. VRTEL-WIERCZYNSKI, Stefan Largum sero Jana z Holeszowa. W kregu źródel kazań gnieźnieńskich. In: Munera litteraria. Księga ku czci Profesora Romana Pollaka. Red. Z. Szweykowski. Poznań 1962, s. 305-315. WOLNY, Gregor Gelehrte Mitglieder der Benedictiner-Abten Raygern in Mähren. Archiv für Geographie, Historie, Staats- und Kriegskunst. 13. Jahrg., Wien 1822, s. 291�293. ZIBRT, Ceněk Břevnovský mnich Aleš o staročeském slavení vánoc (o koledě) ve věku 14. Český lid, roč. 24, Praha 1924, s. 81-89. 146
Prameny a literatura SPUNAR, Pavel Napětí mezi oficiálním a „lidovým“ náboženstvím ve středověku. In: Normativní a žité náboženství. Uspoř. L. Bělka; M. Kováč, Brno/ Brati- slava 1999, s. 90-102. ŠMAHEL, František Husitská revoluce II. Kořeny české reformace. Praha 1993. ŠMAHEL, František Jan Hus: Život a dílo. Praha 2013. ŠMAHEL, František Silnější než víra: Magie, pověry a kouzla husitského věku. In: Šmahel, František Mezi středověkem a renesancí. Praha 2002, s. 249-272. ŠTAJNOCHR, Vítězslav Dvaetnoikonografické exkurzy do novověké keramiky a ke- ramika v archeologii. Archeologické rozhledy, roč. 50, Praha 1998, s. 35—42. TICHY, František Rajhradský rukopis traktátu o písni „Hospodinem pomiluj ny“ od Jana z Holešova. Časopis pro moderní filologii, roč. 21, Praha 1935, s. 260-263. TILLE, Alexander Yule and Christmas: their place in the Germanic year. London 1899. USENER, Hermann Religionsgeschichtliche Untersuchungen II. Christliche Fest- brauch. Bonn 1889. VEČERKOVÁ, Eva; FROLCOVÁ, Věra Evropské Vánoce v tradicích lidové kul- tury. Praha 2010. VRTEL-WIERCZYNSKI, Stefan Largum sero Jana z Holeszowa. W kregu źródel kazań gnieźnieńskich. In: Munera litteraria. Księga ku czci Profesora Romana Pollaka. Red. Z. Szweykowski. Poznań 1962, s. 305-315. WOLNY, Gregor Gelehrte Mitglieder der Benedictiner-Abten Raygern in Mähren. Archiv für Geographie, Historie, Staats- und Kriegskunst. 13. Jahrg., Wien 1822, s. 291�293. ZIBRT, Ceněk Břevnovský mnich Aleš o staročeském slavení vánoc (o koledě) ve věku 14. Český lid, roč. 24, Praha 1924, s. 81-89. 146
Strana 147
Resumé Resumé The publication presents a short introductory study about the tract Lar- gum sero from the turn of the 15th century, its critical edition and translation from Latin into Czech. The first part focuses on the history of research of life and work of the treatise's author, Benedictine monk Jan of Holešov. His first printed bio- graphy was published in 1782 in the fourth volume of profiles of Bohemian and Moravian scholars and artists redacted by F. M. Pelcl. The prior of Raj- hrad, Alexius Habrich, also took part in it, if he was not the sole author of the portrait himself. All later researchers drew heavily from the profile of Jan of Holešov published in Pelcl's collection. In current literature, Jan of Holešov is usually presented as an author of three treatises, that is Largum sero, Expositio cantici sancti Adalberti and An credi possit in papam. His authorship is not entirely definite in any of the cases. Several other treatises were hypothesized in the past to be written by Jan of Holešov as well. In some cases, these theories can be described as de- batable or unlikely, others proved to be wrong, in one case it is impossible to make a stand since the work was not preserved. In the tract Largum sero, Jan of Holešov described the nature of seven most common habits kept on the Eve of Nativity. The Benedictine monk stays true to a single scheme when writing about the habits. On one hand, he praises the traditions in celebration of God, on the other hand, he rejects superstitious actions initiated by Devil. This basic structure is interlaced with theological commentaries and various moral lessons regarding current topic. The treatise was originally meant for pastors to use in practice. The first habit consisted of a fast Christians were supposed to keep on the Christmas day until the rise of the star. The outraged Jan of Holešov added that apart from the faithful, who keep meritorious temperance, other indivi- duals are to be found — ones, who on this eve overeat, drink alcohol or play dice in order to find out if they will be lucky next year. The second habit is related to the naming used when talking about the vigil of Nativity - from Czech roughly translated as „Generous Eve“. Accor- 147
Resumé Resumé The publication presents a short introductory study about the tract Lar- gum sero from the turn of the 15th century, its critical edition and translation from Latin into Czech. The first part focuses on the history of research of life and work of the treatise's author, Benedictine monk Jan of Holešov. His first printed bio- graphy was published in 1782 in the fourth volume of profiles of Bohemian and Moravian scholars and artists redacted by F. M. Pelcl. The prior of Raj- hrad, Alexius Habrich, also took part in it, if he was not the sole author of the portrait himself. All later researchers drew heavily from the profile of Jan of Holešov published in Pelcl's collection. In current literature, Jan of Holešov is usually presented as an author of three treatises, that is Largum sero, Expositio cantici sancti Adalberti and An credi possit in papam. His authorship is not entirely definite in any of the cases. Several other treatises were hypothesized in the past to be written by Jan of Holešov as well. In some cases, these theories can be described as de- batable or unlikely, others proved to be wrong, in one case it is impossible to make a stand since the work was not preserved. In the tract Largum sero, Jan of Holešov described the nature of seven most common habits kept on the Eve of Nativity. The Benedictine monk stays true to a single scheme when writing about the habits. On one hand, he praises the traditions in celebration of God, on the other hand, he rejects superstitious actions initiated by Devil. This basic structure is interlaced with theological commentaries and various moral lessons regarding current topic. The treatise was originally meant for pastors to use in practice. The first habit consisted of a fast Christians were supposed to keep on the Christmas day until the rise of the star. The outraged Jan of Holešov added that apart from the faithful, who keep meritorious temperance, other indivi- duals are to be found — ones, who on this eve overeat, drink alcohol or play dice in order to find out if they will be lucky next year. The second habit is related to the naming used when talking about the vigil of Nativity - from Czech roughly translated as „Generous Eve“. Accor- 147
Strana 148
Resumé dingly to their wealth, every landowner strived to prepare presents for his fa- mily and his workers. The main door remained open at all times so that all those who were in need could come in and treat themselves. The richer left their pouches and purses open so that they did not need to untie them every— time somebody in need came for financial help. The Benedictine monk bit- terly states that some people perform these acts purely out of impulse to pro- fit personally afterwards. The third habit says that the faithful send one another gifts, to remem- ber the descent of the „heavenly gift“. Jan of Holešov complains about some people sending gifts only to preserve their own luck, since it was said that he who sends nothing will do poorly next year. The fourth habit meant setting a big loaf of white bread with knife on the table or tablecloth and the family slicing it for themselves and poor comers. The Benedictine wonders about the behaviour of those who leave the bread on the table only for the godlings to eat during the night. The fifth habit was related to pickling fruit and taking care of fruit trees. People put fruit on tables and tablecloths and sliced them for family and those in need. They wrapped their trunks with straw. Jan of Holešov laments about the fact that many slice the fruit only to see the future and wrap the trees only to reap a good harvest next year. As a sixth habit, the Benedictine monk mentions a carol and gives a dis- tinctive lecture on its origin followed by an etymological digression. With a fi- gurative sigh, he adds that there are such who carol through the whole night and use incense only for their own sake. Some women do not even allow for the incense to be taken out of the house and put the coal from it into the oven so that the luck stays in the house. Besides that, they also practice sorcery with the incense meant to secure them the favour of men and other people. The seventh habit described putting straw on the floor of rooms and churches. Jan of Holešov warns before desecrating these places with immo- ral behaviour. He urged the women to avoid sorcery using straw which was practiced to keep fleas out of all rooms. Largum sero was likely written between 1397 and 1405. Its text is in- terspersed with biblical quotes and passages from the works of clerical au- thorities. We can find references to works written between the first half of the 4th century and the first half of the 14th century. The sources include 148
Resumé dingly to their wealth, every landowner strived to prepare presents for his fa- mily and his workers. The main door remained open at all times so that all those who were in need could come in and treat themselves. The richer left their pouches and purses open so that they did not need to untie them every— time somebody in need came for financial help. The Benedictine monk bit- terly states that some people perform these acts purely out of impulse to pro- fit personally afterwards. The third habit says that the faithful send one another gifts, to remem- ber the descent of the „heavenly gift“. Jan of Holešov complains about some people sending gifts only to preserve their own luck, since it was said that he who sends nothing will do poorly next year. The fourth habit meant setting a big loaf of white bread with knife on the table or tablecloth and the family slicing it for themselves and poor comers. The Benedictine wonders about the behaviour of those who leave the bread on the table only for the godlings to eat during the night. The fifth habit was related to pickling fruit and taking care of fruit trees. People put fruit on tables and tablecloths and sliced them for family and those in need. They wrapped their trunks with straw. Jan of Holešov laments about the fact that many slice the fruit only to see the future and wrap the trees only to reap a good harvest next year. As a sixth habit, the Benedictine monk mentions a carol and gives a dis- tinctive lecture on its origin followed by an etymological digression. With a fi- gurative sigh, he adds that there are such who carol through the whole night and use incense only for their own sake. Some women do not even allow for the incense to be taken out of the house and put the coal from it into the oven so that the luck stays in the house. Besides that, they also practice sorcery with the incense meant to secure them the favour of men and other people. The seventh habit described putting straw on the floor of rooms and churches. Jan of Holešov warns before desecrating these places with immo- ral behaviour. He urged the women to avoid sorcery using straw which was practiced to keep fleas out of all rooms. Largum sero was likely written between 1397 and 1405. Its text is in- terspersed with biblical quotes and passages from the works of clerical au- thorities. We can find references to works written between the first half of the 4th century and the first half of the 14th century. The sources include 148
Strana 149
Resumé homiletical literature, exegetical works, dogmatic treatises, liturgical hand- books, the Marian tract, national chronicle, autobiography, summas, apo- crypha from the New Testament, sermons and letters. The main part of the sources stem from the scholastic school of thought, whose influence on the author's style is particularly obvious in his efforts to systematically divide the topic and employ a logical structure of arguments. Jan of Holešov gathered information for his tract about habits from old people, namely especially an old priest called Aleš. This person could not be sufficiently identified yet. The absence of the passage with Aleš's name in the manuscript from Wolfenbüttel together with substantially shorter version of the tract has led Hermann Usener to think that a shorter version of the tract was written first, only to be expanded by Jan of Holešov later. Usener's con- clusions were refused as groundless by Josef Ladislav Pič. The theory of the German researcher was later convincingly disproved by Aleksander Brückner. The text of the tract Largum sero was preserved in four manuscripts from the beginning of the 15th century and in modern transcription from the half of the 18th century, whose source was now lost manuscript from 1426. There is also a printed version from Olomouc from 1761. The critical edition was based on the oldest and most complete manuscript from Kraków (labelled A). A manuscript from Prague (labelled B) and a modern transcription from Brno (labeled HP) were used during work on the edition as well. The col- lation excluded the manuscript from Wolfenbüttel (labelled C) since it is a different redaction, significantly shorter than other manuscripts (just un- der 60%). For a better idea about its nature, we attach a plain transcription. The edition of the tract was prepared by Hermann Usener in 1889, who had the Wolfenbüttel manuscript, transcription from the second half of the 18th century and the printed copy from Olomouc at his disposal. The transcription of the tract using the manuscript from Kraków while having Usener's edition was prepared by Aleksander Brückner in 1916. Neither Usener nor Brückner knew the manuscript from Prague which was discove- red by Ceněk Zibrt in mid-1920s. The publication brings a new translation of the tract from Latin into Czech, now complete for the first time. Almost a third of the whole text has been translated so far. 149
Resumé homiletical literature, exegetical works, dogmatic treatises, liturgical hand- books, the Marian tract, national chronicle, autobiography, summas, apo- crypha from the New Testament, sermons and letters. The main part of the sources stem from the scholastic school of thought, whose influence on the author's style is particularly obvious in his efforts to systematically divide the topic and employ a logical structure of arguments. Jan of Holešov gathered information for his tract about habits from old people, namely especially an old priest called Aleš. This person could not be sufficiently identified yet. The absence of the passage with Aleš's name in the manuscript from Wolfenbüttel together with substantially shorter version of the tract has led Hermann Usener to think that a shorter version of the tract was written first, only to be expanded by Jan of Holešov later. Usener's con- clusions were refused as groundless by Josef Ladislav Pič. The theory of the German researcher was later convincingly disproved by Aleksander Brückner. The text of the tract Largum sero was preserved in four manuscripts from the beginning of the 15th century and in modern transcription from the half of the 18th century, whose source was now lost manuscript from 1426. There is also a printed version from Olomouc from 1761. The critical edition was based on the oldest and most complete manuscript from Kraków (labelled A). A manuscript from Prague (labelled B) and a modern transcription from Brno (labeled HP) were used during work on the edition as well. The col- lation excluded the manuscript from Wolfenbüttel (labelled C) since it is a different redaction, significantly shorter than other manuscripts (just un- der 60%). For a better idea about its nature, we attach a plain transcription. The edition of the tract was prepared by Hermann Usener in 1889, who had the Wolfenbüttel manuscript, transcription from the second half of the 18th century and the printed copy from Olomouc at his disposal. The transcription of the tract using the manuscript from Kraków while having Usener's edition was prepared by Aleksander Brückner in 1916. Neither Usener nor Brückner knew the manuscript from Prague which was discove- red by Ceněk Zibrt in mid-1920s. The publication brings a new translation of the tract from Latin into Czech, now complete for the first time. Almost a third of the whole text has been translated so far. 149
Strana 150
Strana 151
PŘÍLOHY
PŘÍLOHY
Strana 152
Příloha I 25r 5 10 15 20 25 30 35 40 Il Consuetudines, que fiunt in vigilia et in die Nativitatis Cristi, sunt hee. Consuetudines in Nativitate Cristi plures sunt. Prima hec est multum honesta, quia fideles cristiani in vigilia Nativitatis Domini nostri ieiunant usque ad stellam, id est usque ad vesperam diei, in qua iam stella apparet ad visum vel apparere posset, si dies clara esset. Et hoc faciunt in signum, sicut sancti magi videntes stellam, de qua ipsis prophetaverat sacerdos Madian et propheta gentilis, scilicet Balaam, dicens: Orietur stella ex Iacob et exurget homo de Israel et dominabitur omnium gencium, Numerorum 24°. Ex tunc eandem stellam tamdiu expectaverunt, non cassam putantes, sed certi de significacione eius, cum magna gloria et comitatu copiosissimo, cum muneribus, non comedentes nec bibentes nec dormientes, stella ipsos in aere ducente et continue eis diem luce sua faciente preterquam in Ierusalem. Venerunt in Betlehem et invenerunt natum regem Iudeorum, puerum cum Maria matre eius et procidentes ipsum adoraverunt et munera ei obtulerunt, ut dicitur Matthei 2°. Et eciam in Vita trium regum capitulo 2° et 5° et 8°. Sic ieiunant fideles usque ad stellam, ut mereantur eundem regem per graciam natum in corde nostro, quod est domus panis vivi, digne invenire et eum agnoscere per fidem et sibi offere aurum dileccionis, thus oracionis et murram contricionis et castigacionis per moderacionem cibi et potus. Sed heu, in omnibus rebus, que aguntur ad laudem Dei, dyabolus semper vult habere partem suam. Nam ubi fideles Cristi ieiunant 1 usque ad stellam et per hoc moderate reficientes corpus suum dormiunt paulisper et surgentes ad matutinas vigilant, sicut tres reges, et laudant, ibi servi dyaboli in tam sollemni vigilia ingurgitantur et suffunduntur et aliqui non solum ad stellam vespertinam, sed eciam ad stellam matutinam ad laudem dyaboli vigilant ludentes tasseres, fortunium tasseris tocius sequentis anni probantes. Et cum pulsatur ad matutinas, ibi boni surgunt, sed tunc illi latrunculi primo se deponunt iam debilitati in natura corporis sui et dormiunt usque ad ortum solis, multas missas negligentes in grave preiudicium animarum suarum et in scandalum proximorum. Igitur illi, si verum fortunium invenire vellent, tunc malam consuetudinem ipsorum postponere 25rb 152
Příloha I 25r 5 10 15 20 25 30 35 40 Il Consuetudines, que fiunt in vigilia et in die Nativitatis Cristi, sunt hee. Consuetudines in Nativitate Cristi plures sunt. Prima hec est multum honesta, quia fideles cristiani in vigilia Nativitatis Domini nostri ieiunant usque ad stellam, id est usque ad vesperam diei, in qua iam stella apparet ad visum vel apparere posset, si dies clara esset. Et hoc faciunt in signum, sicut sancti magi videntes stellam, de qua ipsis prophetaverat sacerdos Madian et propheta gentilis, scilicet Balaam, dicens: Orietur stella ex Iacob et exurget homo de Israel et dominabitur omnium gencium, Numerorum 24°. Ex tunc eandem stellam tamdiu expectaverunt, non cassam putantes, sed certi de significacione eius, cum magna gloria et comitatu copiosissimo, cum muneribus, non comedentes nec bibentes nec dormientes, stella ipsos in aere ducente et continue eis diem luce sua faciente preterquam in Ierusalem. Venerunt in Betlehem et invenerunt natum regem Iudeorum, puerum cum Maria matre eius et procidentes ipsum adoraverunt et munera ei obtulerunt, ut dicitur Matthei 2°. Et eciam in Vita trium regum capitulo 2° et 5° et 8°. Sic ieiunant fideles usque ad stellam, ut mereantur eundem regem per graciam natum in corde nostro, quod est domus panis vivi, digne invenire et eum agnoscere per fidem et sibi offere aurum dileccionis, thus oracionis et murram contricionis et castigacionis per moderacionem cibi et potus. Sed heu, in omnibus rebus, que aguntur ad laudem Dei, dyabolus semper vult habere partem suam. Nam ubi fideles Cristi ieiunant 1 usque ad stellam et per hoc moderate reficientes corpus suum dormiunt paulisper et surgentes ad matutinas vigilant, sicut tres reges, et laudant, ibi servi dyaboli in tam sollemni vigilia ingurgitantur et suffunduntur et aliqui non solum ad stellam vespertinam, sed eciam ad stellam matutinam ad laudem dyaboli vigilant ludentes tasseres, fortunium tasseris tocius sequentis anni probantes. Et cum pulsatur ad matutinas, ibi boni surgunt, sed tunc illi latrunculi primo se deponunt iam debilitati in natura corporis sui et dormiunt usque ad ortum solis, multas missas negligentes in grave preiudicium animarum suarum et in scandalum proximorum. Igitur illi, si verum fortunium invenire vellent, tunc malam consuetudinem ipsorum postponere 25rb 152
Strana 153
Přepis traktátu z wolfenbüttelského rukopisu, 1-89 25va deberent, quia tres reges non ludo tasserum sed devocione et cordis contricione et desiderio illum quesierunt, qui est fortuna beatitudo et salus omnium et sic ipsum invenerunt, sed isti querunt fortunium et elongabitur ab eis fortunium verum, scilicet honor salus etc. Psalmus: Dilexit malediccionem et veniet ei noluit benediccionem et elongabitur ab eo etc. Consuetudo 2a est, quod vigilia Nativitatis Cristi vocatur largissima toti mundo. Numquam ab inicio mundi, numquam celi in tam magna largitate aperti fuerunt isti mundo sicut hoc tempore, velut in matutinis eius canimus dicentes: Hodie per totum mundum melliflui facti sunt celi, quia Deus Pater ex sua immensissima largitate hoc tempore dedit in mundo salutem suum dilectissimum Filium, quo nichil dulcius et preciosius. Hoc Amos ultimo capitulo prophetaverat dicens: In die illa stillabunt montes dulcedinem, id est persone Trinitatis stillabunt deitatem in personam Filii. Pro hac largitate Ysaie capitulo 45° I deprecatus est dicens: Scilicet Pater et Fili et Spiritus sancte, rorate celi desuper, id est unum ex vobis, qui mittendus est, et nubes pluant iustum, id est angeli nunccient per Gabrielem iustum Cristum et terra, id est Virgo Maria, aperiatur per consensum ad suscipiendum eum et germinet salvatorem tocius mundi. In hac largitate Deus Pater non solum dedit Filium suum mundo, sed eciam omnia cum eo, ut sanctus Paulus dicit ad Romanos VIII°: Proprio Filio suo non pepercit Deus, sed pro nobis omnibus tradidit illum, quomodo eciam non omnia cum illo nobis donavit. Unde Iohannis III°: Sic Deus dilexit mundum, ut Filium suum unigenitum daret, ut omnes, qui credunt in eum, non pereant, sed habeant vitam eternam. Nam ab eterno natus a Patre temporali nativitate datus est mundo, ideo in missa canitur: Puer natus est nobis et Filius datus est nobis. Ecce quanta largitas facta est mundo in isto festo. Merito ergo vigilia eius vocatur hoc nomine largum sero. Unde et fideles cristiani fiunt largi illo sero magis quam alio tempore in reverenciam ac memoriam illius celestis largitatis, quia non est ita pauper familias, qui hoc sero non faciat largam consolacionem sue familie. Si non potest plus, saltem lumen magis facit in sua stuba et hoc in memoriam, quod pater familias tocius orbis, scilicet Deus, ex magna sua largitate hoc sacro tempore fecit magis lumen familie sue, id est populo huius mundi sedenti in tenebris errorum. Igitur Ysaias capitulo 9° dixit: Populus. 50 55 60 65 70 75 80 85 45 153
Přepis traktátu z wolfenbüttelského rukopisu, 1-89 25va deberent, quia tres reges non ludo tasserum sed devocione et cordis contricione et desiderio illum quesierunt, qui est fortuna beatitudo et salus omnium et sic ipsum invenerunt, sed isti querunt fortunium et elongabitur ab eis fortunium verum, scilicet honor salus etc. Psalmus: Dilexit malediccionem et veniet ei noluit benediccionem et elongabitur ab eo etc. Consuetudo 2a est, quod vigilia Nativitatis Cristi vocatur largissima toti mundo. Numquam ab inicio mundi, numquam celi in tam magna largitate aperti fuerunt isti mundo sicut hoc tempore, velut in matutinis eius canimus dicentes: Hodie per totum mundum melliflui facti sunt celi, quia Deus Pater ex sua immensissima largitate hoc tempore dedit in mundo salutem suum dilectissimum Filium, quo nichil dulcius et preciosius. Hoc Amos ultimo capitulo prophetaverat dicens: In die illa stillabunt montes dulcedinem, id est persone Trinitatis stillabunt deitatem in personam Filii. Pro hac largitate Ysaie capitulo 45° I deprecatus est dicens: Scilicet Pater et Fili et Spiritus sancte, rorate celi desuper, id est unum ex vobis, qui mittendus est, et nubes pluant iustum, id est angeli nunccient per Gabrielem iustum Cristum et terra, id est Virgo Maria, aperiatur per consensum ad suscipiendum eum et germinet salvatorem tocius mundi. In hac largitate Deus Pater non solum dedit Filium suum mundo, sed eciam omnia cum eo, ut sanctus Paulus dicit ad Romanos VIII°: Proprio Filio suo non pepercit Deus, sed pro nobis omnibus tradidit illum, quomodo eciam non omnia cum illo nobis donavit. Unde Iohannis III°: Sic Deus dilexit mundum, ut Filium suum unigenitum daret, ut omnes, qui credunt in eum, non pereant, sed habeant vitam eternam. Nam ab eterno natus a Patre temporali nativitate datus est mundo, ideo in missa canitur: Puer natus est nobis et Filius datus est nobis. Ecce quanta largitas facta est mundo in isto festo. Merito ergo vigilia eius vocatur hoc nomine largum sero. Unde et fideles cristiani fiunt largi illo sero magis quam alio tempore in reverenciam ac memoriam illius celestis largitatis, quia non est ita pauper familias, qui hoc sero non faciat largam consolacionem sue familie. Si non potest plus, saltem lumen magis facit in sua stuba et hoc in memoriam, quod pater familias tocius orbis, scilicet Deus, ex magna sua largitate hoc sacro tempore fecit magis lumen familie sue, id est populo huius mundi sedenti in tenebris errorum. Igitur Ysaias capitulo 9° dixit: Populus. 50 55 60 65 70 75 80 85 45 153
Strana 154
Příloha I 95 100 105 110 115 120 125 qui ambulabat in tenebris, vidit lucem magnam. Et in triduo mortis alteri familie sue, scilicet animabus in lymbo patrum existentibus, illud lumen ostendit illustrando tenebras eorum, ut eadem autoritate Ysaias 1 dixerat: Habitantibus in regione umbre mortis lux orta est eis. Antiqui honesti homines hac vigilia large aperiant domos suas usque ad summum, ut quilibet indigens libere intraret et refeccionem acciperet, quia Dominus Deus aperuit ad plenum domum gracie et misericordie sue, ut omnes indigentes peccatores possint intrare ad ipsum per contricionem, confessionem et sacre eukaristie sumpcionem, ad que nos Dominus invitat Matthei 22°. Ecce prandium meum paravi, venite ad nupcias. Ymmo antiqui non solum ad homines, sed eciam ad iumenta in hac vigilia habuerunt largitatem, quia hoc sero magis de pabulo apponebant quam alio tempore, sicut forte et nunc hoc aliqui faciunt racione, quia recordantur, quod Deus Pater celestis posuit ante bovem et asinum in presepio largum et plenum pabulum tocius mundi, quo omnia nutriuntur, scilicet suum dilectissimum Filium in humanitate. Quod Abacuk propheta in medio duum animalium consideravit et expavit, ut habetur capitulo 3°. Ytem antiqui consueverunt in hac vigilia peras suas apertas habere, ut ubicumque diverterentur, nummus esset paracior et manus ad dandum pauperi. Insuper infra prandium ponebant pecuniam super mensam non ad superbiam, sed cum pauper veniret, facile haberent dare. Item exponebant super mensam clenodia, non ad fastum sed ad illum intellectum, ut ipsam intuentes recordarentur illa largitate, qua Deus Pater exposuit amicissimum et preciosissimum clenodium, scilicet Filium suum, ut homines illum contemplarentur et in ipso delectarentur, prout dicitur Baruch III°: Post hec in terris visus est et cum hominibus conversatus est. Sed heu, dyabolus immutat illam consuetudinem, quia quidam exponunt cle nodia, ut eorum ostendatur potencia. Tenent manum in pera, non ut nummum pauperi excipiant, sed ut in pecuniis misceant, quatenus eis per totum annum sequentem pecunie augeantur. Ponunt pecuniam ad mensam non propter hoc, ut pauperibus distribuant, sed ut pecuniale fortunium habeant. Aperuit bursas suas hac die non pauperibus, sed ut fortuna intret bursas eorum. Igitur 26r* 90 25vb 130 122 Post...123 est] Bar 3,38. 154
Příloha I 95 100 105 110 115 120 125 qui ambulabat in tenebris, vidit lucem magnam. Et in triduo mortis alteri familie sue, scilicet animabus in lymbo patrum existentibus, illud lumen ostendit illustrando tenebras eorum, ut eadem autoritate Ysaias 1 dixerat: Habitantibus in regione umbre mortis lux orta est eis. Antiqui honesti homines hac vigilia large aperiant domos suas usque ad summum, ut quilibet indigens libere intraret et refeccionem acciperet, quia Dominus Deus aperuit ad plenum domum gracie et misericordie sue, ut omnes indigentes peccatores possint intrare ad ipsum per contricionem, confessionem et sacre eukaristie sumpcionem, ad que nos Dominus invitat Matthei 22°. Ecce prandium meum paravi, venite ad nupcias. Ymmo antiqui non solum ad homines, sed eciam ad iumenta in hac vigilia habuerunt largitatem, quia hoc sero magis de pabulo apponebant quam alio tempore, sicut forte et nunc hoc aliqui faciunt racione, quia recordantur, quod Deus Pater celestis posuit ante bovem et asinum in presepio largum et plenum pabulum tocius mundi, quo omnia nutriuntur, scilicet suum dilectissimum Filium in humanitate. Quod Abacuk propheta in medio duum animalium consideravit et expavit, ut habetur capitulo 3°. Ytem antiqui consueverunt in hac vigilia peras suas apertas habere, ut ubicumque diverterentur, nummus esset paracior et manus ad dandum pauperi. Insuper infra prandium ponebant pecuniam super mensam non ad superbiam, sed cum pauper veniret, facile haberent dare. Item exponebant super mensam clenodia, non ad fastum sed ad illum intellectum, ut ipsam intuentes recordarentur illa largitate, qua Deus Pater exposuit amicissimum et preciosissimum clenodium, scilicet Filium suum, ut homines illum contemplarentur et in ipso delectarentur, prout dicitur Baruch III°: Post hec in terris visus est et cum hominibus conversatus est. Sed heu, dyabolus immutat illam consuetudinem, quia quidam exponunt cle nodia, ut eorum ostendatur potencia. Tenent manum in pera, non ut nummum pauperi excipiant, sed ut in pecuniis misceant, quatenus eis per totum annum sequentem pecunie augeantur. Ponunt pecuniam ad mensam non propter hoc, ut pauperibus distribuant, sed ut pecuniale fortunium habeant. Aperuit bursas suas hac die non pauperibus, sed ut fortuna intret bursas eorum. Igitur 26r* 90 25vb 130 122 Post...123 est] Bar 3,38. 154
Strana 155
Přepis traktátu z wolfenbüttelského rukopisu, 90—175 26rb de talibus potest dici illud ad Romanos primo: Mutaverunt gloriam incorruptibilis Dei in mendacium, servientes pocius demoni quam Deo, propter quod tradidit illos Deus in reprobum sensum, ut bene apparet, quia transeunt secundum desideria adinvencionum ipsorum, sed ultimate si non penituerint, omne infortunium et mors depascet eos. Consuetudo tercia est, quod in vigilia Nativitatis Domini homines mittunt sibi mutuo largum sero in memoriam dileccionis, qua Pater celestis misit magnum et utile largum sero omnibus hominibus huius seculi. Ita magnum misit, quo iam non habuit maius in toto celo, scilicet unigenitum et dilectum Filium suum, de quo Psalmus: Quis Deus magnus sicut Deus noster?, quasi dicat: nullus. Et ita utile largum sero misit, sicud hoc tempore, quod utilitate eius multum consolati et letificati sunt homines in hoc seculo. Unde Luce 2° angelus ad pastores dixit: Ewangelizo vobis gaudium magnum, quod erit omni populo, quia nobis natus est hodie salvator mundi. Sed diceres, per quos nuncios missum est hoc benedictum largum sero hominibus? Dico, quod per excellentes nuncios, ut sue excellencie congruebat, scilicet per Gabrielem archangelum et gloriosam Virginem Mariam. Hii nimirum nunccii in hac legacione bene consocii fuerunt, quia secundum Hieronymum in sermone de assumpcione eiusdem Virginis dicit, quod semper est angelis] congnata virginitas. Nam Deus Pater primo hoc largum sero per Gabrielem archangelum misit digne domicelle Marie in die annuncciacionis, quando angelus dixit: Ave gracia plena, illud porrigens sibi dixit: Dominus tecum, quod ipsa per consensum suscepit et concepit tunc, quando ad angelum dixit: Fiat mihi secundum verbum tuum, ut legitur Luce primo. Beata autem Virgo Maria servavit illud largum sero in suo castissimo utero per plenos IX menses, ut dicit sanctus Augustinus 4° libro De sancta trinitate. Et tunc, sicut in hoc festo, Maria hoc largum sero hominibus huius mundi presentavit, cum ipsum feliciter cum gaudio genuit, ut habetur Luc 2°. De hac missione huius laudabilis largi sero Paulus ad Galatas IIII° dicit: At ubi venit plenitudo temporis, misit Deus Filium suum factum ex muliere sub lege, ut eos, qui sub lege erant, redimeret, ut adopcionem filiorum Dei reciperemus. Exponamus nobis hanc autoritatem secundum Glozam ordinariam et Haymonem. Plenitudo 140 145 150 155 160 165 170 135 175 155
Přepis traktátu z wolfenbüttelského rukopisu, 90—175 26rb de talibus potest dici illud ad Romanos primo: Mutaverunt gloriam incorruptibilis Dei in mendacium, servientes pocius demoni quam Deo, propter quod tradidit illos Deus in reprobum sensum, ut bene apparet, quia transeunt secundum desideria adinvencionum ipsorum, sed ultimate si non penituerint, omne infortunium et mors depascet eos. Consuetudo tercia est, quod in vigilia Nativitatis Domini homines mittunt sibi mutuo largum sero in memoriam dileccionis, qua Pater celestis misit magnum et utile largum sero omnibus hominibus huius seculi. Ita magnum misit, quo iam non habuit maius in toto celo, scilicet unigenitum et dilectum Filium suum, de quo Psalmus: Quis Deus magnus sicut Deus noster?, quasi dicat: nullus. Et ita utile largum sero misit, sicud hoc tempore, quod utilitate eius multum consolati et letificati sunt homines in hoc seculo. Unde Luce 2° angelus ad pastores dixit: Ewangelizo vobis gaudium magnum, quod erit omni populo, quia nobis natus est hodie salvator mundi. Sed diceres, per quos nuncios missum est hoc benedictum largum sero hominibus? Dico, quod per excellentes nuncios, ut sue excellencie congruebat, scilicet per Gabrielem archangelum et gloriosam Virginem Mariam. Hii nimirum nunccii in hac legacione bene consocii fuerunt, quia secundum Hieronymum in sermone de assumpcione eiusdem Virginis dicit, quod semper est angelis] congnata virginitas. Nam Deus Pater primo hoc largum sero per Gabrielem archangelum misit digne domicelle Marie in die annuncciacionis, quando angelus dixit: Ave gracia plena, illud porrigens sibi dixit: Dominus tecum, quod ipsa per consensum suscepit et concepit tunc, quando ad angelum dixit: Fiat mihi secundum verbum tuum, ut legitur Luce primo. Beata autem Virgo Maria servavit illud largum sero in suo castissimo utero per plenos IX menses, ut dicit sanctus Augustinus 4° libro De sancta trinitate. Et tunc, sicut in hoc festo, Maria hoc largum sero hominibus huius mundi presentavit, cum ipsum feliciter cum gaudio genuit, ut habetur Luc 2°. De hac missione huius laudabilis largi sero Paulus ad Galatas IIII° dicit: At ubi venit plenitudo temporis, misit Deus Filium suum factum ex muliere sub lege, ut eos, qui sub lege erant, redimeret, ut adopcionem filiorum Dei reciperemus. Exponamus nobis hanc autoritatem secundum Glozam ordinariam et Haymonem. Plenitudo 140 145 150 155 160 165 170 135 175 155
Strana 156
Příloha I 180 185 190 195 200 205 210 temporis fuit prefinitum tempus post multa tempora peracta, quod Pater sua voluntate prefinierat, in quo mitteret Filium suum, ut illud Luc 2°: Impleti sunt dies Marie, scilicet prefiniti, ut pareret. Et peperit Filium suum etc. Factum ex muliere, id est ex muliebri sexu secundum nasci proprie est naturaliter ex semine viri seu virtute seminis virilis generari, sicut nos in concepcione nostra generamur. Sed Cristus non ex semine viri, sed opere Spiritus sancti conceptus est. Nam secundum Damascenum 3° libro sentenciarum suarum capitulo 2° et secundum communiorem posicionem Spiritus sanctus corpus Cristi fecit ex castis et purissimis sanguinibus mulieris Virginis, scilicet Marie. Ergo hic ] proprie loquendo non debet dici natum ex muliere sed factum. Et ad Romanos primo non debet dici natus sed factus, super quo Glosa dicit: Possunt homines generare filios, sed non possunt facere eos. Per quod obstruitur laicorum imprudencia, qui dicunt: „Pater meus fecit me.“ etc. Hoc preciosum largum sero misit Pater ad incarnandum, ut frater noster esset et ut nos sibi per eum in filios adoptaret ad eternas divicias gracie et glorie sue. Unde ergo homines in memoriam et reverenciam huius celestis missionis hoc sero mittunt sibi largum sero: res iocundas et delicatas et precipue odoriferas. Sicut Pater celestis misit nobis largum sero delicatum et iocundum et valde odoriferum, scilicet Filium suum, cuius odor bone fame et laudabilis vite digressus est per universum mundum, ymmo suos suo odore undique redolere facit. Unde apostolus 2a Cor 2°: Cristi odor bonus sumus. Est autem modus circa hoc hominibus, quod suscipientes sibi missum largum sero regraciantur mittentibus et nuncios afferentes remunerant et mittentibus remittunt aliud largum sero per alios nuncios. Sic et nos non simus ita rusticani, quod idem non faciamus, sed ex toto corde infinitas graciarum acciones Patri celesti agamus pro tanto largo sero. Remuneremus istos gloriosos nuncios, beatam Virginem Mariam et sanctum Gabrielem, nostris dignis laudibus, qui nobis hoc dignissimum largum sero attulerunt, et remittamus Patri celesti bona opera per alios sanctos angelos nostros nuncios, qui continue vota nostra, oblaciones et bonas operaciones ferunt ad conspectum divine maiestatis. Unde angelus ad Thobiam sicut dicitur eiusdem 12 dixit: Quando orabas cum 26va 215 156
Příloha I 180 185 190 195 200 205 210 temporis fuit prefinitum tempus post multa tempora peracta, quod Pater sua voluntate prefinierat, in quo mitteret Filium suum, ut illud Luc 2°: Impleti sunt dies Marie, scilicet prefiniti, ut pareret. Et peperit Filium suum etc. Factum ex muliere, id est ex muliebri sexu secundum nasci proprie est naturaliter ex semine viri seu virtute seminis virilis generari, sicut nos in concepcione nostra generamur. Sed Cristus non ex semine viri, sed opere Spiritus sancti conceptus est. Nam secundum Damascenum 3° libro sentenciarum suarum capitulo 2° et secundum communiorem posicionem Spiritus sanctus corpus Cristi fecit ex castis et purissimis sanguinibus mulieris Virginis, scilicet Marie. Ergo hic ] proprie loquendo non debet dici natum ex muliere sed factum. Et ad Romanos primo non debet dici natus sed factus, super quo Glosa dicit: Possunt homines generare filios, sed non possunt facere eos. Per quod obstruitur laicorum imprudencia, qui dicunt: „Pater meus fecit me.“ etc. Hoc preciosum largum sero misit Pater ad incarnandum, ut frater noster esset et ut nos sibi per eum in filios adoptaret ad eternas divicias gracie et glorie sue. Unde ergo homines in memoriam et reverenciam huius celestis missionis hoc sero mittunt sibi largum sero: res iocundas et delicatas et precipue odoriferas. Sicut Pater celestis misit nobis largum sero delicatum et iocundum et valde odoriferum, scilicet Filium suum, cuius odor bone fame et laudabilis vite digressus est per universum mundum, ymmo suos suo odore undique redolere facit. Unde apostolus 2a Cor 2°: Cristi odor bonus sumus. Est autem modus circa hoc hominibus, quod suscipientes sibi missum largum sero regraciantur mittentibus et nuncios afferentes remunerant et mittentibus remittunt aliud largum sero per alios nuncios. Sic et nos non simus ita rusticani, quod idem non faciamus, sed ex toto corde infinitas graciarum acciones Patri celesti agamus pro tanto largo sero. Remuneremus istos gloriosos nuncios, beatam Virginem Mariam et sanctum Gabrielem, nostris dignis laudibus, qui nobis hoc dignissimum largum sero attulerunt, et remittamus Patri celesti bona opera per alios sanctos angelos nostros nuncios, qui continue vota nostra, oblaciones et bonas operaciones ferunt ad conspectum divine maiestatis. Unde angelus ad Thobiam sicut dicitur eiusdem 12 dixit: Quando orabas cum 26va 215 156
Strana 157
Přepis traktátu z wolfenbüttelského rukopisu, 176-262 27ra lacrimis et sepeliebas mortuos, ego obtuli oracionem tuam Domino. Sed heu, in hac tercia consuetudine dyabolus habet suam porcionem, quia aliqui mittunt hoc die largum sero non in memoriam celestis missionis, sed ut sint per totum annum sequentem fortunati. Nam et fatentur, quod qui isto sero non munerat alios, prius quam annus finietur, miser efficietur. Et e converso illi, quibus hoc sero denegatur, prophetisant, sed non ex Deo dicentes deneganti: „Miser efficieris hoc anno, quia non muneras isto sero.“ Ymmo magis asserunt, quod qui isto sero aliquid coactus dat, erit infortunatus toto anno sequenti et non volunt, quod in hoc festo de debitis moneantur, ne sint infortunati, intelligentes in monicione et in solucione debitorum quandam coaccionem. Sed hoc totum est erroneum. Scilicet si quibusdam taliter, ut credunt, eveniat, hoc fit secundum causam naturalem earundem accionum suarum, sed ex occulta et latenti demonis decepcione, ut eos dividat a fide recta et confirmet in fide mala. Consuetudo quarta est, quod in vigilia Nativitatis Cristi fideles utuntur magno et longo albo pane in memoriam, quod natus et datus est nobis in Bethleem, id est in domo panis, magnus albus panis celestis, scilicet Dominus lesus Cristus, sicut ipse de se dicit Iohannis 6: Ego sum panis vivus, qui de celo descendi. Dominus noster lesus Cristus est magnus panis, scilicet angelorum, ut dicitur Psalmo 77, et est panis filiorum Dei Matthei 15. Unde voce de excelso ad sanctum Augustinum: Cibus sum grandium: cresce et manducabis me, nec tu me in te mutabis sicut cibum carnis tue, sed tu mutaberis in me, quasi diceret: „Augustine, non sum cibus parvulorum sed robustorum, igitur cresce fide et desiderio in magnum et mandulcabis me, cibum magnum, et in tuam utilitatem magnam, quia tu non me per digescionem naturalem ut carnem comestam mutabis in corpus tuum, sed tu per graciam et devocionem anime tue mutaberis in meam conformitatem." Dominus noster est ita magnus panis, quod sufficit ad nutrimentum omnibus, qui sunt in celo et in terra et in purgatorio. Nam sanctos nutrit sua delicata visione, fideles in terra digna sacramentali sumpcione, animas in purgatorio sui sacramenti oblacione. In cuius signum sacerdos hostiam sacram in tres partes frangit super calicem in missa: unam partem offerens ad gloriam sanctorum, aliam ad graciam vivorum, terciam ad 225 230 235 240 245 250 255 I 26vb 220 260 157
Přepis traktátu z wolfenbüttelského rukopisu, 176-262 27ra lacrimis et sepeliebas mortuos, ego obtuli oracionem tuam Domino. Sed heu, in hac tercia consuetudine dyabolus habet suam porcionem, quia aliqui mittunt hoc die largum sero non in memoriam celestis missionis, sed ut sint per totum annum sequentem fortunati. Nam et fatentur, quod qui isto sero non munerat alios, prius quam annus finietur, miser efficietur. Et e converso illi, quibus hoc sero denegatur, prophetisant, sed non ex Deo dicentes deneganti: „Miser efficieris hoc anno, quia non muneras isto sero.“ Ymmo magis asserunt, quod qui isto sero aliquid coactus dat, erit infortunatus toto anno sequenti et non volunt, quod in hoc festo de debitis moneantur, ne sint infortunati, intelligentes in monicione et in solucione debitorum quandam coaccionem. Sed hoc totum est erroneum. Scilicet si quibusdam taliter, ut credunt, eveniat, hoc fit secundum causam naturalem earundem accionum suarum, sed ex occulta et latenti demonis decepcione, ut eos dividat a fide recta et confirmet in fide mala. Consuetudo quarta est, quod in vigilia Nativitatis Cristi fideles utuntur magno et longo albo pane in memoriam, quod natus et datus est nobis in Bethleem, id est in domo panis, magnus albus panis celestis, scilicet Dominus lesus Cristus, sicut ipse de se dicit Iohannis 6: Ego sum panis vivus, qui de celo descendi. Dominus noster lesus Cristus est magnus panis, scilicet angelorum, ut dicitur Psalmo 77, et est panis filiorum Dei Matthei 15. Unde voce de excelso ad sanctum Augustinum: Cibus sum grandium: cresce et manducabis me, nec tu me in te mutabis sicut cibum carnis tue, sed tu mutaberis in me, quasi diceret: „Augustine, non sum cibus parvulorum sed robustorum, igitur cresce fide et desiderio in magnum et mandulcabis me, cibum magnum, et in tuam utilitatem magnam, quia tu non me per digescionem naturalem ut carnem comestam mutabis in corpus tuum, sed tu per graciam et devocionem anime tue mutaberis in meam conformitatem." Dominus noster est ita magnus panis, quod sufficit ad nutrimentum omnibus, qui sunt in celo et in terra et in purgatorio. Nam sanctos nutrit sua delicata visione, fideles in terra digna sacramentali sumpcione, animas in purgatorio sui sacramenti oblacione. In cuius signum sacerdos hostiam sacram in tres partes frangit super calicem in missa: unam partem offerens ad gloriam sanctorum, aliam ad graciam vivorum, terciam ad 225 230 235 240 245 250 255 I 26vb 220 260 157
Strana 158
Příloha I 270 275 280 285 290 295 300 suffragium fidelium defunctorum, omnibus in vitam eternam, ut ipsemet panis, Dominus noster lesus Cristus, de se lohannis 6 dicit: Ego sum panis vite, si quis manducaverit ex hoc pane vivet in eternum. Est ita magnus panis iste, quod sufficiet electis suis in eternum ad vitam, de quo lohannis 6: Operamini cibum, qui permanet in vitam eternam. Est eciam iste panis tante magnitudinis et virtutis, quod originaliter ab ipso procedit omnis panis materialis, sufficientissime nutriens totum mundum corporaliter. In cuius signum in manibus huius spiritualis panis augebatur ille materialis panis in tanta habundancia, quod ex quinque panibus materialibus et duobus piscibus saturata sunt quinque milia hominum et XII cophini de fragmentis, que hiis superaverant, sunt impleti, ut ibidem lohannis legitur. Est igitur iste panis dominus potens et dominus virtutum, de quo Psalm: Magnus Dominus noster et magna virtus eius etc. Patet, quod Dominus noster Cristus est magnus panis et admirabilis nimis. Iste panis, noster Dominus lesus Cristus, non est, nec umquam fuit niger ex parte peccati, igitur angelus dixit ad Mariam Luce primo: Quod ex te nascetur vocabitur Filius Dei, quasi diceret: conscipietur et nascetur absque orilginali peccato, neque postea aliquo peccato actuali, quantumcumque minimo mortali vel veniali, aut aliqua fraude est inquinatus, unde 1a Petri 2°: Qui peccatum non fecit, nec inventus est dolus in ore eius. Et hoc non solum discipulus testatur, sed et eciam iudex, qui eum iudicavit, de ipso Iohannis 19 dixit: Ego in eo nullam causam invenio, secundum quod sanctus Paulus prima ad Thymotheum 3°: Oportet autem illum testimonium habere bonum et ab hiis, qui foris sunt. Ymmo non solum actu, sed eciam potencia peccatum potuit eum inquinare, quia non tantum homo erat, sed eciam verus Deus, quem peccatum maculare non potest, ut dicit magister Sentenciarum distinccione 12, capitulo 3 de trinitate: Patet igitur quod Dominus noster non est, nec fuit panis niger nigredine peccati. Est autem Dominus noster panis albus ex parte gracie divine, qui in quantum est Deus ab eterno essenciale et infinitum ac sufficientissimum principium omnis gracie, sed in quantum homo mox a principio in instanti concepcionis sue fuit gracia habundantissima sanctificatus, non quod prius fuisset peccator et postea a peccato per graciam mundatus, sed quod in eodem temporis instanti 27rb 265 305 158
Příloha I 270 275 280 285 290 295 300 suffragium fidelium defunctorum, omnibus in vitam eternam, ut ipsemet panis, Dominus noster lesus Cristus, de se lohannis 6 dicit: Ego sum panis vite, si quis manducaverit ex hoc pane vivet in eternum. Est ita magnus panis iste, quod sufficiet electis suis in eternum ad vitam, de quo lohannis 6: Operamini cibum, qui permanet in vitam eternam. Est eciam iste panis tante magnitudinis et virtutis, quod originaliter ab ipso procedit omnis panis materialis, sufficientissime nutriens totum mundum corporaliter. In cuius signum in manibus huius spiritualis panis augebatur ille materialis panis in tanta habundancia, quod ex quinque panibus materialibus et duobus piscibus saturata sunt quinque milia hominum et XII cophini de fragmentis, que hiis superaverant, sunt impleti, ut ibidem lohannis legitur. Est igitur iste panis dominus potens et dominus virtutum, de quo Psalm: Magnus Dominus noster et magna virtus eius etc. Patet, quod Dominus noster Cristus est magnus panis et admirabilis nimis. Iste panis, noster Dominus lesus Cristus, non est, nec umquam fuit niger ex parte peccati, igitur angelus dixit ad Mariam Luce primo: Quod ex te nascetur vocabitur Filius Dei, quasi diceret: conscipietur et nascetur absque orilginali peccato, neque postea aliquo peccato actuali, quantumcumque minimo mortali vel veniali, aut aliqua fraude est inquinatus, unde 1a Petri 2°: Qui peccatum non fecit, nec inventus est dolus in ore eius. Et hoc non solum discipulus testatur, sed et eciam iudex, qui eum iudicavit, de ipso Iohannis 19 dixit: Ego in eo nullam causam invenio, secundum quod sanctus Paulus prima ad Thymotheum 3°: Oportet autem illum testimonium habere bonum et ab hiis, qui foris sunt. Ymmo non solum actu, sed eciam potencia peccatum potuit eum inquinare, quia non tantum homo erat, sed eciam verus Deus, quem peccatum maculare non potest, ut dicit magister Sentenciarum distinccione 12, capitulo 3 de trinitate: Patet igitur quod Dominus noster non est, nec fuit panis niger nigredine peccati. Est autem Dominus noster panis albus ex parte gracie divine, qui in quantum est Deus ab eterno essenciale et infinitum ac sufficientissimum principium omnis gracie, sed in quantum homo mox a principio in instanti concepcionis sue fuit gracia habundantissima sanctificatus, non quod prius fuisset peccator et postea a peccato per graciam mundatus, sed quod in eodem temporis instanti 27rb 265 305 158
Strana 159
Přepis traktátu z wolfenbüttelského rukopisu, 263-348 27va factus est homo et sanctus homo, prout hoc determinat sanctus Thomas in 3a parte quescione 34 articulo primo. Ymmo fuit dealbatus universaliter omnibus graciis. Unde Augustinus in quandam epistula: Sicut in capite hominis sunt omnes sensus, ita in capite ecclesie, scilicet Cristo, sunt omnes gracie. Item per graciam sanctificatus est super omnes nive dealbatus, id est super omnes sanctos, per graciam Dei sanctificatus, quidquid enim gracie potest excogitari in omnibus sanctis, eminencior est in ipso. Nam ceteris sanctis data est gracia in mensura, sed Cristo data est gracia sine mensura, ideo lohannis primo dicitur: Plenum gracia et veritate. Ecce qualiter Dominus noster est albus panis excellenti albedine gracie. Sed diceres, ex] quo Dominus noster est magnus panis et albissimus, quis illum panem illum ita magnum et album pistavit? Dico, licet tota sancta Trinitas uno et indiviso opere pistavit, tamen secundum attribucionem specialiter Spiritus sanctus pistor eius fuit pistans eum in clybano castissimi uteri Virginis Marie. Unde angelus modo in pistacionis expressit ad eandem Virginem Luce primo dicens: Spiritus sanctus superveniet in te, id est ad pistandum et operandum ad concepcionem huius benedicti panis, Domini nostri, et virtus Altissimi, id est ipse Filius Dei, obumbrabit, id est excellenti et inaccessibili lumine divinitatis sue carne ex te assumpta conteget tibi, id est tue nature, scilicet ut tua humanitas illud facere possit, secundum quod per Ezechielem 32 dixit: Solem nube tegam, id est divinitatem carne cooperiam. Ideoque et quod nascetur ex te sanctum, id est illud sanctum ens, in quo trinitas vel divinitas, anima racionalis et caro humana, vocabitur Filius Dei, non adoptivus sed naturalis, similiter et tuus, quia ex te nascetur. Nam ut dicit sanctus Thomas in 3a parte quescione 33 articulo primo et duobus sequentibus dicit: Spiritus sanctus ex castissimis et purissimis sangwinibus Virginis virtute sua formavit corpus Cristi viri semine et sine peccato originali et illud anima racionali animavit et Verbo, id est Filio Dei, univit et hoc non successivo tempore, sicut successive generantur, alii sed in uno et eodem instanti facta sunt. Et sic ille dignus panis, Dominus noster lesus Cristus, hoc ordine est pistatus, id est conceptus de Spiritu sancto, ut dicitur in Symbolo apostolorum. 315 320 325 330 335 340 310 345 318 Plenum... veritate] Cf. lo 1,14 159
Přepis traktátu z wolfenbüttelského rukopisu, 263-348 27va factus est homo et sanctus homo, prout hoc determinat sanctus Thomas in 3a parte quescione 34 articulo primo. Ymmo fuit dealbatus universaliter omnibus graciis. Unde Augustinus in quandam epistula: Sicut in capite hominis sunt omnes sensus, ita in capite ecclesie, scilicet Cristo, sunt omnes gracie. Item per graciam sanctificatus est super omnes nive dealbatus, id est super omnes sanctos, per graciam Dei sanctificatus, quidquid enim gracie potest excogitari in omnibus sanctis, eminencior est in ipso. Nam ceteris sanctis data est gracia in mensura, sed Cristo data est gracia sine mensura, ideo lohannis primo dicitur: Plenum gracia et veritate. Ecce qualiter Dominus noster est albus panis excellenti albedine gracie. Sed diceres, ex] quo Dominus noster est magnus panis et albissimus, quis illum panem illum ita magnum et album pistavit? Dico, licet tota sancta Trinitas uno et indiviso opere pistavit, tamen secundum attribucionem specialiter Spiritus sanctus pistor eius fuit pistans eum in clybano castissimi uteri Virginis Marie. Unde angelus modo in pistacionis expressit ad eandem Virginem Luce primo dicens: Spiritus sanctus superveniet in te, id est ad pistandum et operandum ad concepcionem huius benedicti panis, Domini nostri, et virtus Altissimi, id est ipse Filius Dei, obumbrabit, id est excellenti et inaccessibili lumine divinitatis sue carne ex te assumpta conteget tibi, id est tue nature, scilicet ut tua humanitas illud facere possit, secundum quod per Ezechielem 32 dixit: Solem nube tegam, id est divinitatem carne cooperiam. Ideoque et quod nascetur ex te sanctum, id est illud sanctum ens, in quo trinitas vel divinitas, anima racionalis et caro humana, vocabitur Filius Dei, non adoptivus sed naturalis, similiter et tuus, quia ex te nascetur. Nam ut dicit sanctus Thomas in 3a parte quescione 33 articulo primo et duobus sequentibus dicit: Spiritus sanctus ex castissimis et purissimis sangwinibus Virginis virtute sua formavit corpus Cristi viri semine et sine peccato originali et illud anima racionali animavit et Verbo, id est Filio Dei, univit et hoc non successivo tempore, sicut successive generantur, alii sed in uno et eodem instanti facta sunt. Et sic ille dignus panis, Dominus noster lesus Cristus, hoc ordine est pistatus, id est conceptus de Spiritu sancto, ut dicitur in Symbolo apostolorum. 315 320 325 330 335 340 310 345 318 Plenum... veritate] Cf. lo 1,14 159
Strana 160
Příloha I 355 360 365 370 375 380 385 Hanc sanctissimam pistacionem, id est concepcionem Domini nostri lesu Cristi, congrua similitudine exprimit pistacio panis oblatici, qui pistatur ad sacrificium sacratissimi corporis eius in missa. Nam alba farina sine fermento secundum morem ecclesie Romane significat corpus Domini mundum sine libidine] et sine fermento, id est originali peccato, conceptum. Munda aqua infusa farine significat mundam animam eius in predicto corpore creatam. Et ignis, in quo hec pistacio fit, significat divinitatem, cui dictum corpus et anima unita sunt in personam Filii Domini nostri. Et ferrum ignitum, in quo hec pistacio fit, significat Virginem Mariam ardentem in caritate et firmam in fide et humilitati ac in proposito et voto castitatis, divinitate Spiritus sancti ignitam et preventam. Mora oblate in ferro cum pistacione significat moram IX mensium, per quos Dominus fuit fuit in utero Virginis cum corporis augmentacione. Leccio, que fit circa oblatorum pistacionem, significat totam illam locucionem, que fuit inter angelum et Virginem in annunciacione concepcionis Domini, ut dicitur Luce 1°. Candela ardens circa hanc pistacionem significat ipsum angelum lucis annunciantem Domini concepcionem. Oblata nondum consecrata cadens in terra vel in parte fracta vel habens maculam, non ponitur ad sacrificium corporis Domini, quia ille Dominus noster non de celo sed de terra, non adversitatibus fractus, non maculam infamie contraxit. Ministri ad hanc oblatorum pistacionem lavant manus et confitentur peccata sua confessori, induuntur superpelliciis, quia ibi tenent locum mundissimum Spiritus sancti, qui fuit pistor concepcionis Domini nostri. Sed diceres iterum: Ex quo iste magnus albus panis, quo isto festo utimur, significat illum gloriosum panem, Dominum nostrum, et cum fermentum significet peccatum, quare ad nostrum materialem panem addimus fermentum, cum ille spiritualis panis, Dominus noster, nullum peccatum habuerit? Ad hoc respondeo, quod hoc facimus propter peccatum suum, quia nullum habuit,] sed propter peccatum nostrum, quia ipse non suum sed peccatum nostrum pertulit in corpore suo innocenti, cum pro nobis in cruce passus est, unde Ysaie 53: Vere languores nostros ipse tulit et dolores nostros ipse portavit. Vulneratus est propter iniquitates nostras. attritus est propter scelera nostra et peccatum multorum ipse tulit. Vel quia fermentum in aliis significacionibus 27vb 28ra 350 390 160
Příloha I 355 360 365 370 375 380 385 Hanc sanctissimam pistacionem, id est concepcionem Domini nostri lesu Cristi, congrua similitudine exprimit pistacio panis oblatici, qui pistatur ad sacrificium sacratissimi corporis eius in missa. Nam alba farina sine fermento secundum morem ecclesie Romane significat corpus Domini mundum sine libidine] et sine fermento, id est originali peccato, conceptum. Munda aqua infusa farine significat mundam animam eius in predicto corpore creatam. Et ignis, in quo hec pistacio fit, significat divinitatem, cui dictum corpus et anima unita sunt in personam Filii Domini nostri. Et ferrum ignitum, in quo hec pistacio fit, significat Virginem Mariam ardentem in caritate et firmam in fide et humilitati ac in proposito et voto castitatis, divinitate Spiritus sancti ignitam et preventam. Mora oblate in ferro cum pistacione significat moram IX mensium, per quos Dominus fuit fuit in utero Virginis cum corporis augmentacione. Leccio, que fit circa oblatorum pistacionem, significat totam illam locucionem, que fuit inter angelum et Virginem in annunciacione concepcionis Domini, ut dicitur Luce 1°. Candela ardens circa hanc pistacionem significat ipsum angelum lucis annunciantem Domini concepcionem. Oblata nondum consecrata cadens in terra vel in parte fracta vel habens maculam, non ponitur ad sacrificium corporis Domini, quia ille Dominus noster non de celo sed de terra, non adversitatibus fractus, non maculam infamie contraxit. Ministri ad hanc oblatorum pistacionem lavant manus et confitentur peccata sua confessori, induuntur superpelliciis, quia ibi tenent locum mundissimum Spiritus sancti, qui fuit pistor concepcionis Domini nostri. Sed diceres iterum: Ex quo iste magnus albus panis, quo isto festo utimur, significat illum gloriosum panem, Dominum nostrum, et cum fermentum significet peccatum, quare ad nostrum materialem panem addimus fermentum, cum ille spiritualis panis, Dominus noster, nullum peccatum habuerit? Ad hoc respondeo, quod hoc facimus propter peccatum suum, quia nullum habuit,] sed propter peccatum nostrum, quia ipse non suum sed peccatum nostrum pertulit in corpore suo innocenti, cum pro nobis in cruce passus est, unde Ysaie 53: Vere languores nostros ipse tulit et dolores nostros ipse portavit. Vulneratus est propter iniquitates nostras. attritus est propter scelera nostra et peccatum multorum ipse tulit. Vel quia fermentum in aliis significacionibus 27vb 28ra 350 390 160
Strana 161
Přepis traktátu z wolfenbüttelského rukopisu, 349—436 28rb non solum pravam doctrinam signat videlicet Matthei 16: Cavete a fermento phariseorum, sed eciam signat doctrinam bonam ut Matthei 13: Simile est regnum celorum fermento, quod acceptum mulier abscondit, et ideo ad hos panes apponimus, significantes ewangelicam Domini doctrinam, que perimens pravam phariseorum et hereticorum doctrinam cordibus fidelium inducit fervorem et dileccionem Dei et proximi et cognicionem sancte trinitatis, ut dicit Haymo super illo Expurgate vetus fermentum 1a ad Corinthios 5. Vel apponimus fermentum ad panes huius festi, ut sint nobis magis sapidi ad comedendum, per hoc eciam optantes, ut sicut materiale fermentum facit nobis sapidum hunc materialem panem, ita fermentum ewangelice doctrine facit nobis sapidum illum panem spiritualem et celestem Dominum nostrum lesum Cristum et bene sapere tam in ipso quam in sacramento altaris, secundum quod de eo dicitur Sapiencie 16: Panem de celo prestitisti eis, Domine, omne delectamentum in se habentem et omnis saporis suavitatem. Antiqui autem honesti homines de bona fide et sano intellectu ponebant super mensas hoc sero mensalia et hos magnos albos panes materiales et iuxta cultellos et dimittebant per hoc festum, ut familiam, quando vellet, cideret sibi et pauperibus, significantes per hoc et memorantes, quod ille magnus spiritualis panis, Dominus noster, sicut in hoc festo natus est, posuit se ante nos familiam suam in eternum [ nutrimentum, ut ipsemet de se dicit Iohannis X: Ego sum ostium. Per me si quis introierit salvabitur et ingredietur et egredietur et pascua inveniet. Sed heu, dyabolus in hac quarta consuetudine nimis grossum errorem pro sua parte invenit, nam, ut audivi, in quibusdam partibus cristiani dimittunt panes in mensis et mensalibus per hoc festum cum cultellis, non in laudem et memoriam Cristi infancie, sed ut in noctibus veniant dii et comedant. Et hec est grossa paganorum perfidia, qui habent multos deos et Cristi fideles habent tantum unum Deum. Et hic est grossus intellectus, quod illi dii, qui sunt demonia, comedant carnales cibos, cum sint spiritus. Et tales sunt similes illis, qui ponebant super sepulchra carorum suorum cibos, ut anime de nocte de sepulchris exeuntes et comederent eos. Et similes sunt Babiloniis, qui coram deo suo Bel ponebant cibos suos, ut de nocte comederet, ut habetur Daniel ultimo. Unde de eis bene 400 405 410 415 420 425 430 395 435 161
Přepis traktátu z wolfenbüttelského rukopisu, 349—436 28rb non solum pravam doctrinam signat videlicet Matthei 16: Cavete a fermento phariseorum, sed eciam signat doctrinam bonam ut Matthei 13: Simile est regnum celorum fermento, quod acceptum mulier abscondit, et ideo ad hos panes apponimus, significantes ewangelicam Domini doctrinam, que perimens pravam phariseorum et hereticorum doctrinam cordibus fidelium inducit fervorem et dileccionem Dei et proximi et cognicionem sancte trinitatis, ut dicit Haymo super illo Expurgate vetus fermentum 1a ad Corinthios 5. Vel apponimus fermentum ad panes huius festi, ut sint nobis magis sapidi ad comedendum, per hoc eciam optantes, ut sicut materiale fermentum facit nobis sapidum hunc materialem panem, ita fermentum ewangelice doctrine facit nobis sapidum illum panem spiritualem et celestem Dominum nostrum lesum Cristum et bene sapere tam in ipso quam in sacramento altaris, secundum quod de eo dicitur Sapiencie 16: Panem de celo prestitisti eis, Domine, omne delectamentum in se habentem et omnis saporis suavitatem. Antiqui autem honesti homines de bona fide et sano intellectu ponebant super mensas hoc sero mensalia et hos magnos albos panes materiales et iuxta cultellos et dimittebant per hoc festum, ut familiam, quando vellet, cideret sibi et pauperibus, significantes per hoc et memorantes, quod ille magnus spiritualis panis, Dominus noster, sicut in hoc festo natus est, posuit se ante nos familiam suam in eternum [ nutrimentum, ut ipsemet de se dicit Iohannis X: Ego sum ostium. Per me si quis introierit salvabitur et ingredietur et egredietur et pascua inveniet. Sed heu, dyabolus in hac quarta consuetudine nimis grossum errorem pro sua parte invenit, nam, ut audivi, in quibusdam partibus cristiani dimittunt panes in mensis et mensalibus per hoc festum cum cultellis, non in laudem et memoriam Cristi infancie, sed ut in noctibus veniant dii et comedant. Et hec est grossa paganorum perfidia, qui habent multos deos et Cristi fideles habent tantum unum Deum. Et hic est grossus intellectus, quod illi dii, qui sunt demonia, comedant carnales cibos, cum sint spiritus. Et tales sunt similes illis, qui ponebant super sepulchra carorum suorum cibos, ut anime de nocte de sepulchris exeuntes et comederent eos. Et similes sunt Babiloniis, qui coram deo suo Bel ponebant cibos suos, ut de nocte comederet, ut habetur Daniel ultimo. Unde de eis bene 400 405 410 415 420 425 430 395 435 161
Strana 162
Příloha I 445 450 455 460 465 470 475 potest dici illud ad Romanos primo: Evanuerunt in cogitacionibus suis et obscuratum est insipiens cor eorum et credentes se sapientes esse stulti facti sunt. Consuetudo quarta est, quod in vigilia Nativitatis Cristi Cristi fideles magis utuntur fructibus arborum, quam alio tempore, propter hoc, quia est vigilia illius festi, qui natus est nobis delicatissimus et valde utilis fructus, scilicet Dominus noster lesus Cristus. Alii fructus sunt boni et delicati ex nobilitate arboris sue, ut dicitur Matthei 7: Non potest arbor bona fructus malos facere, sed omnis arbor bona fructus bonos facit. Sed hic est e converso, quia arbor, scilicet gloriosa Virgo, est delicata a nobilitate sui fructus, scilicet lesu Cristi. Et quia iste fructus, scilicet lesus Cristus, in se bonus est, ideo necesse erat, ut eciam ipsa arbor producens eum, scilicet Virgo beata, bona esset, quia non potest arbor mala fructus bonos facere. Unde Bernardus super Missus omelia 3a ad Virginem Mariam dicit: Non quia tu benedicta, ideo benedictus fructus ventris tui, sed quia ille te prevenit in benediccionibus dulcedinis, ideo tu benedicta. Hec est virga Aaron, que arida a semine virili, Spiritu sancto fecunda, hunc sacratissimum fructum protulit, ut habetur Numeri 17, de qua prophetavit Ysaias capitulo 11°: Egredietur virga de radice Yesse et flos de radice eius ascendet. Sanctus Bernardus ibidem omelia 2a exponens dicit: Virgam, virginem; florem virginis partum intellige. Ideo canit ecclesia: Virgo Dei genitrix virga est, Filius eius flos est. Moyses dixit populo Israelitico Deuteronomii 28: Si precepta Domini tui audieris, benedictus tu et benedictus fructus ventris tui. Benedicta Virgo Maria implevit mandata Domini Dei sui, ideo meruit, quod angelus in annunciacione parte illorum verborum Moysi eam benedixit dicens: Benedicta tu in mulieribus. Et Elyzabeth Luce 1° verba angeli complens dixit: Et benedictus fructus ventris tui, de hoc fructu iuravit Dominus David in Psalmo dicens: De fructu ventris tui ponam super sedem tuam, quod angelus confirmavit Luce primo, cum dixit: Et dabit illi Dominus Deus sedem David patris eius et regnabit in domo lacob, id est super electos etc. Ecce quam notabilis est fructus Dominus noster lesus Cristus de nobili regum prosapia procedens, qui fructus nobis est valde utilis, quia per eundem exsoluti sumus ab illo dampno, quod incurrimus! ex gustu fructus vetiti et 28va 440 480 28vb 162
Příloha I 445 450 455 460 465 470 475 potest dici illud ad Romanos primo: Evanuerunt in cogitacionibus suis et obscuratum est insipiens cor eorum et credentes se sapientes esse stulti facti sunt. Consuetudo quarta est, quod in vigilia Nativitatis Cristi Cristi fideles magis utuntur fructibus arborum, quam alio tempore, propter hoc, quia est vigilia illius festi, qui natus est nobis delicatissimus et valde utilis fructus, scilicet Dominus noster lesus Cristus. Alii fructus sunt boni et delicati ex nobilitate arboris sue, ut dicitur Matthei 7: Non potest arbor bona fructus malos facere, sed omnis arbor bona fructus bonos facit. Sed hic est e converso, quia arbor, scilicet gloriosa Virgo, est delicata a nobilitate sui fructus, scilicet lesu Cristi. Et quia iste fructus, scilicet lesus Cristus, in se bonus est, ideo necesse erat, ut eciam ipsa arbor producens eum, scilicet Virgo beata, bona esset, quia non potest arbor mala fructus bonos facere. Unde Bernardus super Missus omelia 3a ad Virginem Mariam dicit: Non quia tu benedicta, ideo benedictus fructus ventris tui, sed quia ille te prevenit in benediccionibus dulcedinis, ideo tu benedicta. Hec est virga Aaron, que arida a semine virili, Spiritu sancto fecunda, hunc sacratissimum fructum protulit, ut habetur Numeri 17, de qua prophetavit Ysaias capitulo 11°: Egredietur virga de radice Yesse et flos de radice eius ascendet. Sanctus Bernardus ibidem omelia 2a exponens dicit: Virgam, virginem; florem virginis partum intellige. Ideo canit ecclesia: Virgo Dei genitrix virga est, Filius eius flos est. Moyses dixit populo Israelitico Deuteronomii 28: Si precepta Domini tui audieris, benedictus tu et benedictus fructus ventris tui. Benedicta Virgo Maria implevit mandata Domini Dei sui, ideo meruit, quod angelus in annunciacione parte illorum verborum Moysi eam benedixit dicens: Benedicta tu in mulieribus. Et Elyzabeth Luce 1° verba angeli complens dixit: Et benedictus fructus ventris tui, de hoc fructu iuravit Dominus David in Psalmo dicens: De fructu ventris tui ponam super sedem tuam, quod angelus confirmavit Luce primo, cum dixit: Et dabit illi Dominus Deus sedem David patris eius et regnabit in domo lacob, id est super electos etc. Ecce quam notabilis est fructus Dominus noster lesus Cristus de nobili regum prosapia procedens, qui fructus nobis est valde utilis, quia per eundem exsoluti sumus ab illo dampno, quod incurrimus! ex gustu fructus vetiti et 28va 440 480 28vb 162
Strana 163
Přepis traktátu z wolfenbüttelského rukopisu, 437-524 29r3 hoc factum est, dum ille fructus exaltatus fuit in cruce, unde magister 3° Senteciarum distinccione 18: Cristus in cruce factus est hostia liberacionis nostre. Ecce quantum nobis contulit. Unde Augustinus: Ecce per Evam fructum de paradiso traximus et per Mariam fructum in ligno crucis restituimus, iam fructum fructum per lignum solvimus et a captivitate fructu liberati sumus. Antiqui honesti homines in fide recta ponebant fructus in mensis et mensalibus hoc festo et scindebant eos cultellis pro familia et pauperibus, per hoc memorantes, quod ille gloriosus fructus, Dominus noster lesus Cristus, qui angelo annunciante et Spiritu sancto cooperante in ventre Virginis Marie est conceptus, qui se ipso pascit humanum genus ad vitam eternam. Ille sicut hoc festo natus, pannis involutus fuit et in presepio reclinatus, sicut dicitur Luce 2° et in triduo mortis sue cum cultello et gladio passionis sue seissus fuit in duas partes, scilicet in corpus et animam, licet tamen a divinitate eius divisa non fuerunt, et hec scissio provenit familie credencium et pauperibus peccatoribus in in salutem et cibum eternum. Item antiqui de bono intellectu sicud hac vigilia Domini nostri cingebant arbores fructiferas cum albis straminibus memorantes per hoc, quod Virgo Maria, arbor nobilissima, protulit fructum utilissimum et delicatissimum, et quod albedine castitatis fuit circumdata, que per alba stramina significatur. Sed proh dolor! Hec laudabilia facta iam ad pravum sensum sunt conversa, quia aliqui mali katholici hoc sero scindunt fructus considerantes in eis ] futuros anni eventus bonos vel malos et cingebant arbores straminibus, ut eis in estate sequentis anni multos fructus afferrent. Sed sed cum hec et similia non sint eis certa ex aliquibus certis causis naturalibus, quid aliud faciunt, quam quod in hanc bonam consuetudinem convertunt in partem dyaboli. Sed secundum Psalmum: Beatus est vir cuius est nomen Domini spes eius et non respexit ad tales vanitates incertas et insanias falsas. Consuetudo sexta talis est, quod in vigilia Nativitatis Domini calendizant transeuntes per domos plebium suarum, quod eciam et in octava huius festi faciunt. Pro intellectu eiusdem consuetudinis est sciendum, quod cum Boemi erant pagani ydolis servientes, habebant in terra Bohemie deum Babilonie, scilicet ipsum Beel, de quo Daniel ultimo: Beel destruxit et draconem interfecit et 485 490 495 500 505 510 515 520 163
Přepis traktátu z wolfenbüttelského rukopisu, 437-524 29r3 hoc factum est, dum ille fructus exaltatus fuit in cruce, unde magister 3° Senteciarum distinccione 18: Cristus in cruce factus est hostia liberacionis nostre. Ecce quantum nobis contulit. Unde Augustinus: Ecce per Evam fructum de paradiso traximus et per Mariam fructum in ligno crucis restituimus, iam fructum fructum per lignum solvimus et a captivitate fructu liberati sumus. Antiqui honesti homines in fide recta ponebant fructus in mensis et mensalibus hoc festo et scindebant eos cultellis pro familia et pauperibus, per hoc memorantes, quod ille gloriosus fructus, Dominus noster lesus Cristus, qui angelo annunciante et Spiritu sancto cooperante in ventre Virginis Marie est conceptus, qui se ipso pascit humanum genus ad vitam eternam. Ille sicut hoc festo natus, pannis involutus fuit et in presepio reclinatus, sicut dicitur Luce 2° et in triduo mortis sue cum cultello et gladio passionis sue seissus fuit in duas partes, scilicet in corpus et animam, licet tamen a divinitate eius divisa non fuerunt, et hec scissio provenit familie credencium et pauperibus peccatoribus in in salutem et cibum eternum. Item antiqui de bono intellectu sicud hac vigilia Domini nostri cingebant arbores fructiferas cum albis straminibus memorantes per hoc, quod Virgo Maria, arbor nobilissima, protulit fructum utilissimum et delicatissimum, et quod albedine castitatis fuit circumdata, que per alba stramina significatur. Sed proh dolor! Hec laudabilia facta iam ad pravum sensum sunt conversa, quia aliqui mali katholici hoc sero scindunt fructus considerantes in eis ] futuros anni eventus bonos vel malos et cingebant arbores straminibus, ut eis in estate sequentis anni multos fructus afferrent. Sed sed cum hec et similia non sint eis certa ex aliquibus certis causis naturalibus, quid aliud faciunt, quam quod in hanc bonam consuetudinem convertunt in partem dyaboli. Sed secundum Psalmum: Beatus est vir cuius est nomen Domini spes eius et non respexit ad tales vanitates incertas et insanias falsas. Consuetudo sexta talis est, quod in vigilia Nativitatis Domini calendizant transeuntes per domos plebium suarum, quod eciam et in octava huius festi faciunt. Pro intellectu eiusdem consuetudinis est sciendum, quod cum Boemi erant pagani ydolis servientes, habebant in terra Bohemie deum Babilonie, scilicet ipsum Beel, de quo Daniel ultimo: Beel destruxit et draconem interfecit et 485 490 495 500 505 510 515 520 163
Strana 164
Příloha I 530 535 540 545 550 555 560 sacerdotes occidit. Et verisimile apparet, quia cronica imperatoris quarti Karoli dicit, quod Sclavi de Babilone in Charvaciam et inde huc in terram, que iam Boemia vocatur, devenientes voluerunt deum suum originalis loci habere ad colendum, et quia tantum affectum ad originalem deum suum habuerunt, quod non sufficiebat eis, ut in templo communiter colerent ipsum, sed insuper omnibus mensibus ipso Kalendas sacerdotes ydolorum transibant cum ydolo ipsius Bel per singulas paganorum domos, canentes in ligwa sua speciale canticum in reverenciam ipsius dicentes: „Dubecz stogy prostrzed dwora“ et eadem verba resumebant nomine ipsius Beel dicentes: „Bely. Bely, dubecz stogy prostrzed dwora,“ quasi dicerent "Bely, Bely" hoc ad honorem] exprimimus tibi cantu nostro, quem hec verba significant, et sic per singulos versus huius satis longos cantus faciebant in laudem Beel, felices se reputantes, quod Deus eorum visitavit domos eorum, firmam spem habentes, quod per totum mensem illum bonam fortunam et gubernacionem rerum et vite ab ipso haberent. Et ideo populi ydolo Bel- dabant diversa munera quasi tributo recognoscentes se veros cultores eius, ut bona eorum gubernaret. Sacerdotes autem hec munera loco ydoli Bel ad manus suas recipiebant et postea in usus suos convertebant. Sed postquam Boemi ceperunt ad fidem cristianam converti, sacerdotes cristiani volentes illam paganicam consuetudinem delere, quasi per medium aliud populum ducentes, ceperunt eam adhuc servare in aliquibus tamen mutantes. Nam licet singulis mensibus per domos cristianorum transibant, tamen loco ydoli Beel portabant ymaginem crucifixi, ut sic forcior superveniens dirriperet spolia minus fortis, scilicet Cristus Belis, ut habetur Luce XI°. Et in cantico predicto pro "Bely, Bely" dicentes "vele, vele", antiquum adverbium Boemicale, quod idem est quod "valde". Et hec consuetudo secunda stetit usque ad sanctum Adalbertum. Sed quia erat nimia occupacio singulis Kalendis, et ne cristiani in hoc observarent Kalendas secundum ritum paganorum, sanctus Adalbertus omnes illas Kalendas reduxit solum ad vigiliam et ad octavam Nativitatis Domini, conveniencius iudicans hanc consuetudinem observari tempore illo, quo natus est Cristus, quam in Kalendis, in quibus olim Bely honor agebatur. Mutavit eciam denominaciones I et sensum eorum dicendo 29rb 525 565 29va 164
Příloha I 530 535 540 545 550 555 560 sacerdotes occidit. Et verisimile apparet, quia cronica imperatoris quarti Karoli dicit, quod Sclavi de Babilone in Charvaciam et inde huc in terram, que iam Boemia vocatur, devenientes voluerunt deum suum originalis loci habere ad colendum, et quia tantum affectum ad originalem deum suum habuerunt, quod non sufficiebat eis, ut in templo communiter colerent ipsum, sed insuper omnibus mensibus ipso Kalendas sacerdotes ydolorum transibant cum ydolo ipsius Bel per singulas paganorum domos, canentes in ligwa sua speciale canticum in reverenciam ipsius dicentes: „Dubecz stogy prostrzed dwora“ et eadem verba resumebant nomine ipsius Beel dicentes: „Bely. Bely, dubecz stogy prostrzed dwora,“ quasi dicerent "Bely, Bely" hoc ad honorem] exprimimus tibi cantu nostro, quem hec verba significant, et sic per singulos versus huius satis longos cantus faciebant in laudem Beel, felices se reputantes, quod Deus eorum visitavit domos eorum, firmam spem habentes, quod per totum mensem illum bonam fortunam et gubernacionem rerum et vite ab ipso haberent. Et ideo populi ydolo Bel- dabant diversa munera quasi tributo recognoscentes se veros cultores eius, ut bona eorum gubernaret. Sacerdotes autem hec munera loco ydoli Bel ad manus suas recipiebant et postea in usus suos convertebant. Sed postquam Boemi ceperunt ad fidem cristianam converti, sacerdotes cristiani volentes illam paganicam consuetudinem delere, quasi per medium aliud populum ducentes, ceperunt eam adhuc servare in aliquibus tamen mutantes. Nam licet singulis mensibus per domos cristianorum transibant, tamen loco ydoli Beel portabant ymaginem crucifixi, ut sic forcior superveniens dirriperet spolia minus fortis, scilicet Cristus Belis, ut habetur Luce XI°. Et in cantico predicto pro "Bely, Bely" dicentes "vele, vele", antiquum adverbium Boemicale, quod idem est quod "valde". Et hec consuetudo secunda stetit usque ad sanctum Adalbertum. Sed quia erat nimia occupacio singulis Kalendis, et ne cristiani in hoc observarent Kalendas secundum ritum paganorum, sanctus Adalbertus omnes illas Kalendas reduxit solum ad vigiliam et ad octavam Nativitatis Domini, conveniencius iudicans hanc consuetudinem observari tempore illo, quo natus est Cristus, quam in Kalendis, in quibus olim Bely honor agebatur. Mutavit eciam denominaciones I et sensum eorum dicendo 29rb 525 565 29va 164
Strana 165
Přepis traktátu z wolfenbüttelského rukopisu, 525-612 29vb "colendisant" pro "kalendisant" a Kalenda, quia iam Cristus per eandem consuetudinem in sua nativitate colitur et non in Kalendis. Et iam non canitur „Bely, Bely, sed cantus prophetarum et iam non portatur truncus Bely idoli, sed reliquie et ymago crucifixi. Alia quoque causa huius kalendisacionis in vigilia Dominice Nativitatis et in octava eius potest hec esse et est hec vigilia istius festi, quo natus est filius regis celestis princeps tocius mundi, igitur iuxta consuetudinem secularem, dum filius nascitur alicuius regis terreni, mox nunccii discurrunt per civitates, castra et villas regionis eius nuncciantes, quod princeps est illi terre natus. Cuncti autem incole eius gaudentes remunerant nunccios, dantes eis panem nunccialem. Sic eciam hoc festo, quo natus est filius regis altissimi, scilicet Patris celestis, Dominus noster lesus Cristus, ideo sacerdotes et scolares, nunccii eiusdem regis, in hac vigilia et in octava huius festi vadunt per domos cristianorum cantando nuncciantes, quia natus est princeps tocius orbis ac dicentes: Ecce Maria genuit nobis salvatorem vel Iudea et Iherusalem, nolite timere vel Verbum caro factum est vel Hec est dies, quam fecit Dominus etc. Et tunc veri Cristi fideles cum gaudio cantum ipsorum audiunt, nunccios remunerantes pane nuncciali, scilicet aliquot nummos eis tribuendo, ut per circulum anni eo diligenciores et minus inpediti. Circa divinum officium valeant esse populus quoque ante reliquias vel ymaginem crucifixi geniculant protestantes se subiectos et obedientes l esse regi nato, Cristo Domino, et suis sanctis. Insuper ante ymaginem et reliquias atque nunccios eius ferunt cereos ardentes, quasi ante principem et milites eius, quia lucide et manifeste tamquam potens dominus debito iure intromittit se de regno suo cristiano neminem in hoc verendo. Vadunt quoque sacerdotes et clerici in superpelliciis albis ad innuendum, quod sint servi purissimi et mundissimi Domini nunccii, qui albedinem puritatis et mundicie diligunt. Servi eciam eius thurificant domos, in quo veniunt, ut virtute thuris expellant principem tenebrarum, scilicet dyabolum, de omnibus angulis, quatenus totum regnum cristianorum lesus Cristus, rex regum, possideat, de quo Dominus Iohannis 16 dixit: Princeps huius mundi eicietur foras. Sed in hac laudabili consuetudine habet dyabolus eciam porcionem suam, videlicet in illis hominibus, qui se 575 580 585 590 595 600 605 570 610 165
Přepis traktátu z wolfenbüttelského rukopisu, 525-612 29vb "colendisant" pro "kalendisant" a Kalenda, quia iam Cristus per eandem consuetudinem in sua nativitate colitur et non in Kalendis. Et iam non canitur „Bely, Bely, sed cantus prophetarum et iam non portatur truncus Bely idoli, sed reliquie et ymago crucifixi. Alia quoque causa huius kalendisacionis in vigilia Dominice Nativitatis et in octava eius potest hec esse et est hec vigilia istius festi, quo natus est filius regis celestis princeps tocius mundi, igitur iuxta consuetudinem secularem, dum filius nascitur alicuius regis terreni, mox nunccii discurrunt per civitates, castra et villas regionis eius nuncciantes, quod princeps est illi terre natus. Cuncti autem incole eius gaudentes remunerant nunccios, dantes eis panem nunccialem. Sic eciam hoc festo, quo natus est filius regis altissimi, scilicet Patris celestis, Dominus noster lesus Cristus, ideo sacerdotes et scolares, nunccii eiusdem regis, in hac vigilia et in octava huius festi vadunt per domos cristianorum cantando nuncciantes, quia natus est princeps tocius orbis ac dicentes: Ecce Maria genuit nobis salvatorem vel Iudea et Iherusalem, nolite timere vel Verbum caro factum est vel Hec est dies, quam fecit Dominus etc. Et tunc veri Cristi fideles cum gaudio cantum ipsorum audiunt, nunccios remunerantes pane nuncciali, scilicet aliquot nummos eis tribuendo, ut per circulum anni eo diligenciores et minus inpediti. Circa divinum officium valeant esse populus quoque ante reliquias vel ymaginem crucifixi geniculant protestantes se subiectos et obedientes l esse regi nato, Cristo Domino, et suis sanctis. Insuper ante ymaginem et reliquias atque nunccios eius ferunt cereos ardentes, quasi ante principem et milites eius, quia lucide et manifeste tamquam potens dominus debito iure intromittit se de regno suo cristiano neminem in hoc verendo. Vadunt quoque sacerdotes et clerici in superpelliciis albis ad innuendum, quod sint servi purissimi et mundissimi Domini nunccii, qui albedinem puritatis et mundicie diligunt. Servi eciam eius thurificant domos, in quo veniunt, ut virtute thuris expellant principem tenebrarum, scilicet dyabolum, de omnibus angulis, quatenus totum regnum cristianorum lesus Cristus, rex regum, possideat, de quo Dominus Iohannis 16 dixit: Princeps huius mundi eicietur foras. Sed in hac laudabili consuetudine habet dyabolus eciam porcionem suam, videlicet in illis hominibus, qui se 575 580 585 590 595 600 605 570 610 165
Strana 166
Příloha I 620 625 630 635 640 645 650 thurificant, quod non permittunt carbones in thuribulis exportare, sed excuciunt eos in fornacem, ne omnis fortuna anni sequentis exeat de domibus suis petuntque sibi dari de thure illius sero, ut per illud sortilegia exerceant, quatenus a viris suis et aliis diligantur. Igitur de ipsis potest dici illud ad Romanos primo: Mutaverunt naturalem usum in eum usum, qui est contra naturam, quia carbonum et thuris non est illa natura, ut hoc efficiant etc. In super quidam sunt ita grossi, quod reliquias non suscipiunt, nec de thurificacione curant significacionem eorum non advertentes laudabiles et utiles consuetudines minuentes, sed malas et viciosas superaugentes. Consuetudo septima et ultima est, quod in vigilia Nativitatis Domini ponunt et sternunt stramina ad stubas et ad ecclesias propter hoc, quod est vigilia illius | festi, in quo partus Domine tocius mundi, Regine celi et matris Dei factus fuit, cum ipsum Dominum nostrum lesum Cristum genuit in hunc mundum. Stuba, que straminibus sternitur, significat illam domum, in qua Virgo Maria peperit, ecclesia significat presepe, in quo Cristus natus positus fuit, et stramina ecclesie significant foenum, in quo iacuit Dominus in presepio. Stramina de natura sua in principio sunt virida et postea alba, recte igitur signant stratum puerperii Marie, in quo Virgo peperit castissima, nam viriditas virginitatem et albedo representat castitatem. Ecclesia est domus Dei, in qua Dominus lesus non solum deitate sed eciam humanitate in sacramento altaris habitat. Ideo ecclesia bene presepe significat, in quo idem Dominus noster lesus Cristus natus humanitate sua deitate unita fuit positus. Stramina ecclesie significant fenum, quia utrumque ex natura sua fragile. Ideo Dominus natus primo voluit super fenum poni, ostendens se veram carnem infirmitatis nostre assumpsisse et in ea natum esse, secundum illud Ysaie omnis 40: Caro fenum, verbum autem Dei nostri stabit in eternum. Quia licet Dominus noster ex parte carnis fuit fenum, id est infirmus, ut ipsemet dixit Matthei de se: Spiritus quidem promptus est, caro autem infirma, tamen in quantum verbum, id est Filius Dei, fuit inpassibilis, immortalis et stabilis. Cortine autem et vela, que licet ob reverenciam tanti festi circumpenduntur in parietibus et in estuariis ac stubis, tamen specialiter significant velum strati sive puerperii matris Domini. Bos autem et asinus significant corpus et 30r3 615 655 166
Příloha I 620 625 630 635 640 645 650 thurificant, quod non permittunt carbones in thuribulis exportare, sed excuciunt eos in fornacem, ne omnis fortuna anni sequentis exeat de domibus suis petuntque sibi dari de thure illius sero, ut per illud sortilegia exerceant, quatenus a viris suis et aliis diligantur. Igitur de ipsis potest dici illud ad Romanos primo: Mutaverunt naturalem usum in eum usum, qui est contra naturam, quia carbonum et thuris non est illa natura, ut hoc efficiant etc. In super quidam sunt ita grossi, quod reliquias non suscipiunt, nec de thurificacione curant significacionem eorum non advertentes laudabiles et utiles consuetudines minuentes, sed malas et viciosas superaugentes. Consuetudo septima et ultima est, quod in vigilia Nativitatis Domini ponunt et sternunt stramina ad stubas et ad ecclesias propter hoc, quod est vigilia illius | festi, in quo partus Domine tocius mundi, Regine celi et matris Dei factus fuit, cum ipsum Dominum nostrum lesum Cristum genuit in hunc mundum. Stuba, que straminibus sternitur, significat illam domum, in qua Virgo Maria peperit, ecclesia significat presepe, in quo Cristus natus positus fuit, et stramina ecclesie significant foenum, in quo iacuit Dominus in presepio. Stramina de natura sua in principio sunt virida et postea alba, recte igitur signant stratum puerperii Marie, in quo Virgo peperit castissima, nam viriditas virginitatem et albedo representat castitatem. Ecclesia est domus Dei, in qua Dominus lesus non solum deitate sed eciam humanitate in sacramento altaris habitat. Ideo ecclesia bene presepe significat, in quo idem Dominus noster lesus Cristus natus humanitate sua deitate unita fuit positus. Stramina ecclesie significant fenum, quia utrumque ex natura sua fragile. Ideo Dominus natus primo voluit super fenum poni, ostendens se veram carnem infirmitatis nostre assumpsisse et in ea natum esse, secundum illud Ysaie omnis 40: Caro fenum, verbum autem Dei nostri stabit in eternum. Quia licet Dominus noster ex parte carnis fuit fenum, id est infirmus, ut ipsemet dixit Matthei de se: Spiritus quidem promptus est, caro autem infirma, tamen in quantum verbum, id est Filius Dei, fuit inpassibilis, immortalis et stabilis. Cortine autem et vela, que licet ob reverenciam tanti festi circumpenduntur in parietibus et in estuariis ac stubis, tamen specialiter significant velum strati sive puerperii matris Domini. Bos autem et asinus significant corpus et 30r3 615 655 166
Strana 167
Přepis traktátu z wolfenbüttelského rukopisu, 613-700 30va animam nostram, quia licet eis fuit fenum in presepio positum ad eorum neccesitatem, ut comederent, tamen Dominum suum agnoscentes abstraxerunt se a pabulo suo carnali et obsequio se spiraverunt in Dominum suum. Sic licet stramina in ecclesia ponuntur ad necessitatem nostram, ut calefiamus, tamen cognoscentes, quod ibi est idem Dominus in sacramento altaris, abstrahamus nos a carnalibus, nichil aliud in ecclesia faciamus, nisi corpore et anima spiremus, id est spiritualia agamus memorantes, quod ipse Dominus dixit Marci XI°: Scriptum est Ysaie 56: Quia domus mea domus oracionis vocabitur cunctis populis. Sed heu! Negligencia huius cognicionis conqueritur Dominus in nos per Ysaiam capitulo 1° dicens: Cognovit bos possessorem suum et asinus presepe domini sui, Israel autem non cognovit me. Magna confusio nostra, quod animalia bruta cognoverunt benefactorem suum et nos, racionales homines, non cognoscimus per debitas reverencias et obsequia, immo graciarum Dominum et benefactorem nostrum. Cognoscamus eum saltem in presepio cum bove et asino aliquantulum et cum Abacuk propheta expavescentes admiremur ipsum in medio. Ecce mater eius, mater et virgo in puerperio et ipse infans et vir in presepio, ut canit ecclesia: Vagit infans inter arta positus presepio. Et quod leremias propheta capitulo 31° dicit: Creavit Deus novum super terram, femina circumdabit virum, quia ipse Dominus mox in concepcione sua factus est vir perfectus, quem femina in utero suo circumdedit castissimo. Ecce homo in presepio, quia infans et vir et ecclesia de illo canit: Iacebat in presepio et fulgebat in celo inter duo animalia. Ecce homo et Deus iacebat in presepio et secundum aliud fulgebat in celo. Nam secundum humanitatem iacebat in ] presepio et secundum divinitatem fulgebat in celo et tamen divinitate et humanitate simul erat in presepio. Agnovimus eum aliqualiter in presepio inter duo iacentem. Agnoscamus eum in cruce inter duos latrones pendentem, de quo dicit Hugo libro 2° De sacramentis capitulo 9°: Mirum est, homo in celo et dominabitur et Deus in cruce moriebatur. Deus mortuus est in cruce, quia ille, qui mortuus est in cruce, erat Deus etc. Deus mortuus est non divinitate sed humanitate et homo regnabat in celo nondum humanitate sed divinitate. Hoc viso videamus, 665 670 675 680 685 690 695 30rb 660 700 167
Přepis traktátu z wolfenbüttelského rukopisu, 613-700 30va animam nostram, quia licet eis fuit fenum in presepio positum ad eorum neccesitatem, ut comederent, tamen Dominum suum agnoscentes abstraxerunt se a pabulo suo carnali et obsequio se spiraverunt in Dominum suum. Sic licet stramina in ecclesia ponuntur ad necessitatem nostram, ut calefiamus, tamen cognoscentes, quod ibi est idem Dominus in sacramento altaris, abstrahamus nos a carnalibus, nichil aliud in ecclesia faciamus, nisi corpore et anima spiremus, id est spiritualia agamus memorantes, quod ipse Dominus dixit Marci XI°: Scriptum est Ysaie 56: Quia domus mea domus oracionis vocabitur cunctis populis. Sed heu! Negligencia huius cognicionis conqueritur Dominus in nos per Ysaiam capitulo 1° dicens: Cognovit bos possessorem suum et asinus presepe domini sui, Israel autem non cognovit me. Magna confusio nostra, quod animalia bruta cognoverunt benefactorem suum et nos, racionales homines, non cognoscimus per debitas reverencias et obsequia, immo graciarum Dominum et benefactorem nostrum. Cognoscamus eum saltem in presepio cum bove et asino aliquantulum et cum Abacuk propheta expavescentes admiremur ipsum in medio. Ecce mater eius, mater et virgo in puerperio et ipse infans et vir in presepio, ut canit ecclesia: Vagit infans inter arta positus presepio. Et quod leremias propheta capitulo 31° dicit: Creavit Deus novum super terram, femina circumdabit virum, quia ipse Dominus mox in concepcione sua factus est vir perfectus, quem femina in utero suo circumdedit castissimo. Ecce homo in presepio, quia infans et vir et ecclesia de illo canit: Iacebat in presepio et fulgebat in celo inter duo animalia. Ecce homo et Deus iacebat in presepio et secundum aliud fulgebat in celo. Nam secundum humanitatem iacebat in ] presepio et secundum divinitatem fulgebat in celo et tamen divinitate et humanitate simul erat in presepio. Agnovimus eum aliqualiter in presepio inter duo iacentem. Agnoscamus eum in cruce inter duos latrones pendentem, de quo dicit Hugo libro 2° De sacramentis capitulo 9°: Mirum est, homo in celo et dominabitur et Deus in cruce moriebatur. Deus mortuus est in cruce, quia ille, qui mortuus est in cruce, erat Deus etc. Deus mortuus est non divinitate sed humanitate et homo regnabat in celo nondum humanitate sed divinitate. Hoc viso videamus, 665 670 675 680 685 690 695 30rb 660 700 167
Strana 168
Příloha I - Přepis traktátu z wolfenbüttelského rukopisu, 701-723 705 710 715 720 quia Dominus natus videns miseriam dampnacionis vagiebat in presepio deplorans eam et in cruce moriens liberavit nos ab illa. Ex hiis iam aliquantulum in presepio et in cruce cognovimus, quia est Deus noster et Dominus noster, summus benefactor noster. Ideo ut tenemur omni gratitudine et studio perpetue, studeamus, ut serviamus illi in timore et exultemus ei cum tremore. Et sic est finis harum consuetudinum, quod vobis, domine et amice karissime, ad mandatum vestrum Deo adiuvante conscripsi, et eas pro largi sero mitto, insufficienciam autem eorum vobis et cunctis ad piam correccionem me, committo. Ego autem antiquus ab antiquis hec predicta audivi, non vero singula fide oculata vidi, nec omnia in libris legi, sed antiquis in hoc expertis bene credidi, quia antiqui antiquitate sua ius sibi hoc obtinuerunt, ut eis credatur secundum illud lob 12: In antiquis est sapiencia et in multo tempore prudencia et commune proverbium attestatur, quod triplex genus hominum est, quibus oportet credi, scilicet antiquis et [ doctis et longe peregrinantibus. Compositus est autem iste tractatulus per quemdam religiosum virum monasterii Brunoniensis prope Pragam. Expliciunt conswetudines, que fiunt in Nativitate Cristi. 30vb 168
Příloha I - Přepis traktátu z wolfenbüttelského rukopisu, 701-723 705 710 715 720 quia Dominus natus videns miseriam dampnacionis vagiebat in presepio deplorans eam et in cruce moriens liberavit nos ab illa. Ex hiis iam aliquantulum in presepio et in cruce cognovimus, quia est Deus noster et Dominus noster, summus benefactor noster. Ideo ut tenemur omni gratitudine et studio perpetue, studeamus, ut serviamus illi in timore et exultemus ei cum tremore. Et sic est finis harum consuetudinum, quod vobis, domine et amice karissime, ad mandatum vestrum Deo adiuvante conscripsi, et eas pro largi sero mitto, insufficienciam autem eorum vobis et cunctis ad piam correccionem me, committo. Ego autem antiquus ab antiquis hec predicta audivi, non vero singula fide oculata vidi, nec omnia in libris legi, sed antiquis in hoc expertis bene credidi, quia antiqui antiquitate sua ius sibi hoc obtinuerunt, ut eis credatur secundum illud lob 12: In antiquis est sapiencia et in multo tempore prudencia et commune proverbium attestatur, quod triplex genus hominum est, quibus oportet credi, scilicet antiquis et [ doctis et longe peregrinantibus. Compositus est autem iste tractatulus per quemdam religiosum virum monasterii Brunoniensis prope Pragam. Expliciunt conswetudines, que fiunt in Nativitate Cristi. 30vb 168
Strana 169
Obrazové přílohy — Příloha II Podobizna Jana z Holešova v Pelclových Abbildungen Autor: Andreas Niederhofer (†1782) 169
Obrazové přílohy — Příloha II Podobizna Jana z Holešova v Pelclových Abbildungen Autor: Andreas Niederhofer (†1782) 169
Strana 170
Obrazové přílohy — Příloha III 35 Shnaceny moyſ amiabae wrźiiio ßbariá opɇ Pſwwáko fack ne ßef Qbyne Rzant& ae vſegior vn Ine= pwzybiſſac płebane : lygⱥ ve Vyni vlno madanr � Gob ßßom Aiaa Ppoplkib onuet= Ribz qne ne qnier obßnáne ák Bßnábat/a feſlomatik sww Iſcw ſach Ioßacs bapk a by cHz4 Se cs Al &bc bayt Hct be bome adme/i & g0 ad boe duo c0 Avob �bco gote z bos poſuſat/ dotek áo ne bignoykáe ß iGnawie/io my= ſfocne ß wvidie áſbat wách Rotɇſyißyo tid 8 áiátoiⱥ mdatⱥ dd powo pytwgomok wci y= wtak ad mie vßkw 9 gnia = Avob bacniⱥ Ro cMáa kobio ſpoi ſew to�ech Hawe wogźioy á anguka obkuiáiɇ odo� Awive Rd. Námiuálo voy poſkca Pchda ß neſnⱥ Huádo Oz/niow ſbilioſe ác ſwowic Synt� fruc Kosie conſue Scabco (ich Wálbu ckcypordyc c9IQA= W tijemete diſſo vyß Hoſkiſa= wiudz viko bnow �obnácw woyß oznoßa� tokniⱥ Sawo opelpłmnało (Itw feſtw/wak/ Monaß Reẃyⱥ áiełuwiáyho bi bi vo woywie tabniacekyáwoyn wpzkaH§ fá aoqſcue ſß Habyackw dw ákk &cd aunak wamazdattalupna/ nubé/ßv= o3 &wue2° Hie kiſw ßſk Ris w nát9 aypwe Máciá áw= wa& ſuA bicne yſ Caſo to° WßetyáncakSice Eme wio aſ= pip wbcz kowow1 Ayet Mátez Pecto ſzyedcz awklⱥ onź Frnh Satog y Porte cs corkne 4 poc tozke Ipchidics t &cne oznabar Gabuacke) & ſta qpieluSice Lanoáopiſnl Stovakßoooß ſeſko adßonowz Wlg bij Xcez wrtine áoßiac Rreſf ná ſRo&cz ßulte 9ec tu�ckllyw9 ſk ſuk 8qnußz �hnt ir Rukgonßi ſice ſßo Piná ynicno aáko ßoucſta ⱥ Rokeb Gáni i biHilla KallH 8no ionuákypy do ſwkez i App ad Ocſkom Rck iqna IAm ſe�a áwant aBi nka paē ho ſ Rc8 cfara cſſecopi ihßwo ßnie qpichlmie Enons Rpßáw kbo/pnſwila tii wgmy Ca pwe�iiło � ſBałoai ſncboś nɇdyaw zwßa goickße wßchza rckeKces ánc ſwka ey gáwß oc�oⱥ &e ct Riedbie ond gonend pueſß/ áſdoytn/ kiſſacoicz ßáF iaá z &oßac 15 wßma háy e CAly & py nnot wStr I4i8o cypetiußak ciusy ſke�ay ck ikko Snidiovez Cwoy gened Huaſká wſená Mb�k8 padſuky e Kocáco Iecno/ Huałonuas SpoctAßAP fafo áac/ikko ſteſke cdnAtoiA fama c&8udáyciß Augebak/ & 180qui8y Caksy pg coowa�tɇ ctnowie �uß cſcgczP ☞ſe Buod ſuoopoćs Máſáiomia oboi praodo uáQ nudtenſh ſſz ákknák Oigiſwuk zyikgont biſwRcutsowaſka �eli onćie= HHopo dkz way źe zciech ovi cRkb: ánuáickoe8uálory g= wie ſkekka pcuce on Wieut-a a80 vaick E ád on i�e duaMadae ndiebae ſak ale TaſionoiA gochy ád oiⱥ to8 cuſoocyibſlibáki � o Oß fagiá owaiak ſno ſup o EaP M° ȺNiSpychno po boho ipo u8 iLicto ewácgm kábo Caſá & MIſſk Rekká cßiacty ßdⱥ quA 8o woy Pecjſduy naco ſit/ſuupſanwⱥło aynleáigi ſakß codßyAnb obpnatoiß ſuß ctene kniɇ penk ſł twmigie Anoce owich prdá ocłikec ymo z ßwawáko i�kuſkbaß que HebatáſfbrAw pnkcomá puc Ay cmⱥ kpnt/pikhemiá cly peesbat ctoHakcoo /iaſy A honedzy nekod qni oß opeáa Rukopis A BJ Kraków, sign. AA V 1,1700, p. 337 170
Obrazové přílohy — Příloha III 35 Shnaceny moyſ amiabae wrźiiio ßbariá opɇ Pſwwáko fack ne ßef Qbyne Rzant& ae vſegior vn Ine= pwzybiſſac płebane : lygⱥ ve Vyni vlno madanr � Gob ßßom Aiaa Ppoplkib onuet= Ribz qne ne qnier obßnáne ák Bßnábat/a feſlomatik sww Iſcw ſach Ioßacs bapk a by cHz4 Se cs Al &bc bayt Hct be bome adme/i & g0 ad boe duo c0 Avob �bco gote z bos poſuſat/ dotek áo ne bignoykáe ß iGnawie/io my= ſfocne ß wvidie áſbat wách Rotɇſyißyo tid 8 áiátoiⱥ mdatⱥ dd powo pytwgomok wci y= wtak ad mie vßkw 9 gnia = Avob bacniⱥ Ro cMáa kobio ſpoi ſew to�ech Hawe wogźioy á anguka obkuiáiɇ odo� Awive Rd. Námiuálo voy poſkca Pchda ß neſnⱥ Huádo Oz/niow ſbilioſe ác ſwowic Synt� fruc Kosie conſue Scabco (ich Wálbu ckcypordyc c9IQA= W tijemete diſſo vyß Hoſkiſa= wiudz viko bnow �obnácw woyß oznoßa� tokniⱥ Sawo opelpłmnało (Itw feſtw/wak/ Monaß Reẃyⱥ áiełuwiáyho bi bi vo woywie tabniacekyáwoyn wpzkaH§ fá aoqſcue ſß Habyackw dw ákk &cd aunak wamazdattalupna/ nubé/ßv= o3 &wue2° Hie kiſw ßſk Ris w nát9 aypwe Máciá áw= wa& ſuA bicne yſ Caſo to° WßetyáncakSice Eme wio aſ= pip wbcz kowow1 Ayet Mátez Pecto ſzyedcz awklⱥ onź Frnh Satog y Porte cs corkne 4 poc tozke Ipchidics t &cne oznabar Gabuacke) & ſta qpieluSice Lanoáopiſnl Stovakßoooß ſeſko adßonowz Wlg bij Xcez wrtine áoßiac Rreſf ná ſRo&cz ßulte 9ec tu�ckllyw9 ſk ſuk 8qnußz �hnt ir Rukgonßi ſice ſßo Piná ynicno aáko ßoucſta ⱥ Rokeb Gáni i biHilla KallH 8no ionuákypy do ſwkez i App ad Ocſkom Rck iqna IAm ſe�a áwant aBi nka paē ho ſ Rc8 cfara cſſecopi ihßwo ßnie qpichlmie Enons Rpßáw kbo/pnſwila tii wgmy Ca pwe�iiło � ſBałoai ſncboś nɇdyaw zwßa goickße wßchza rckeKces ánc ſwka ey gáwß oc�oⱥ &e ct Riedbie ond gonend pueſß/ áſdoytn/ kiſſacoicz ßáF iaá z &oßac 15 wßma háy e CAly & py nnot wStr I4i8o cypetiußak ciusy ſke�ay ck ikko Snidiovez Cwoy gened Huaſká wſená Mb�k8 padſuky e Kocáco Iecno/ Huałonuas SpoctAßAP fafo áac/ikko ſteſke cdnAtoiA fama c&8udáyciß Augebak/ & 180qui8y Caksy pg coowa�tɇ ctnowie �uß cſcgczP ☞ſe Buod ſuoopoćs Máſáiomia oboi praodo uáQ nudtenſh ſſz ákknák Oigiſwuk zyikgont biſwRcutsowaſka �eli onćie= HHopo dkz way źe zciech ovi cRkb: ánuáickoe8uálory g= wie ſkekka pcuce on Wieut-a a80 vaick E ád on i�e duaMadae ndiebae ſak ale TaſionoiA gochy ád oiⱥ to8 cuſoocyibſlibáki � o Oß fagiá owaiak ſno ſup o EaP M° ȺNiSpychno po boho ipo u8 iLicto ewácgm kábo Caſá & MIſſk Rekká cßiacty ßdⱥ quA 8o woy Pecjſduy naco ſit/ſuupſanwⱥło aynleáigi ſakß codßyAnb obpnatoiß ſuß ctene kniɇ penk ſł twmigie Anoce owich prdá ocłikec ymo z ßwawáko i�kuſkbaß que HebatáſfbrAw pnkcomá puc Ay cmⱥ kpnt/pikhemiá cly peesbat ctoHakcoo /iaſy A honedzy nekod qni oß opeáa Rukopis A BJ Kraków, sign. AA V 1,1700, p. 337 170
Strana 171
Obrazové přílohy — Příloha IV . uuic aáruI ſeb .paruz es Actidinn lilue fint ujua fAriucinele Aſn: a Guacukr oayn druaba corhiuß &válo ápc pfiua ifis utßezs ce De tnude ac veligioſe vu p báuc w RgApe�ſkißyio er9 uasaſis late vobis tian alquA Opounſave9 uch ducho/uEut-Roluce leque abfuliuz i�abpu nfeſm natlucOſa un Ges ur ſrs ſafs baptiſmn 9as Iñh livih ahaj Slotk vyteho goáte Scked bapkiżáwzne c6 aucſag advoc t Cgo nubßie Tebcv Boce rrvb poſekitis aucc/ue isho vaac f aguMuc Sarſiffiacne �aVdia á áe Ráf/aßate ciR ád= nio AuABákiß vie páte ie nigolcoRAdel Hiiifziß Siuttcc Pptus & Hoe Rs AdellRa& E nA A vob= ptáſEá wictá dgi nop= nnɇ oicguk onoſe pane TlMác Cáruláwod ponie ocá Pleżegdá ß Aiccz 4c ſukkoác ſnedáe= danal ußlc A�oxue giſs o kickeco /� ád Aáerz konáue ctae lQuuppkc IAt NuTAg poſkRkicz- ubuo fibko cy ſetr �udeſa= o d2Abcez ebzfiii ß zało yć Mkuialo dzſſki ákio a duuaziauie ahletupu“6 bbe ti ao tage ſGun tu lubyri veulieeá reſeada AA neue ſleeßnalfa/ ui= á�iá dia Alpkyebác/ cou 6 AA. Ade ſ ſeſy Me Me ulhich n= TáááAhuá �y Pichcke Siletio &re ně aſkecSpaß Máßefeucz áwiick ßkáykitß ſwc áBá autz ode pi gA iete á cortilz khafine nekiSiecß/cl Mepzeue bæ Leee diuAßáe tabidⱥ u� S áwoſiekiċß fáuzy co pulne Stoille ſa�fb ſkas ſonabi R ákio ti Hycorhiectibrack caule/= Ad ſfroo fanite Aſecteldic �uch feſa � sahus gílla SyáefKuloſioyáß teßeß ſzbo- Ruásfucialka fſallepy ae Rslfes dan (igik= ſake’blá mi leiſuAt uuſzh ſrellkAMH ádvoßeu Hlcia= iA iA ſteká auácz ádyiſał RiMe poſk ſ Sied c ctarA Suiy tdnpipſlčnave to Seczeelanue= taa czardila g ſißda kdrHánAán 2pctk ge iriiac iece Diic rreſiá Acp6 2 ougz �ovu Saanzaaj Gear Pue hu In fuſlacdt ßeu Leehac g Mená koi/ciocu ueez= moty/áeldcpßelo yybá canc ſief Lalla SuatdezA geaer SigMipßce A Ayte�iſe Re pe� futiiaśpotácy Hny enadaio acagrorrbeuc Auco RcgA�e ſułe 2Páwi= AuNa Serultt lyeis angeſl — & cc ylbi cAtdc p ßuß tyßz yżiać ſueß g Beſ ſHcondeg vuſáſwducia cbalGus pevicves Atujaor quote Afuguus afeuafi vegiſ vie z Skigck ouſwo cur a9u A ſkeßá dáćydto ſpáz ovta= uidro eiß/a ficks avicktnfic A fincáwok o Sáátez gáuic= Ai ſkráa ſußßienwz Máiawict Lasovrwet e á oic 90 ARis monichaſinR aſeojaſep- uSiitA Lociicß AboeduIoiſw - IA eansy roſnienchaHI krwgſkoikuláá ius gudcncke/ ndpo bgaga tpa be m8á ábA BPKA ſteflA caße Aoctis ßol= duá Sih áwanberßjccc udrus ßu pkRuek uidtez alueyieiſ- Abuß nobppuarkibo ſuaz o tAuty fáż dácocpē trua= Sc A Taokre obo Pieß dloue= Ccs Vino 2fluaſlká i�luſvrt Gae Aiue fehad wiſe bprulk bufciun wii Cuy tuio chußpuſcikánuy= pſelSbát á& Buadcß iác E gośic volucron qiu E uc geuea aSaaevr cazlItei AIaiiadw Hreusz as abali= IR á SalucslihiBeanepa 12. ARy yameß Gre vha feus. cc.S.ſacc ſuana ſhat Ennant Ostero WFNMF ſch= nkiutewnink Rukopis B KNM Praha, sign. XI A 27, f. 128r 171
Obrazové přílohy — Příloha IV . uuic aáruI ſeb .paruz es Actidinn lilue fint ujua fAriucinele Aſn: a Guacukr oayn druaba corhiuß &válo ápc pfiua ifis utßezs ce De tnude ac veligioſe vu p báuc w RgApe�ſkißyio er9 uasaſis late vobis tian alquA Opounſave9 uch ducho/uEut-Roluce leque abfuliuz i�abpu nfeſm natlucOſa un Ges ur ſrs ſafs baptiſmn 9as Iñh livih ahaj Slotk vyteho goáte Scked bapkiżáwzne c6 aucſag advoc t Cgo nubßie Tebcv Boce rrvb poſekitis aucc/ue isho vaac f aguMuc Sarſiffiacne �aVdia á áe Ráf/aßate ciR ád= nio AuABákiß vie páte ie nigolcoRAdel Hiiifziß Siuttcc Pptus & Hoe Rs AdellRa& E nA A vob= ptáſEá wictá dgi nop= nnɇ oicguk onoſe pane TlMác Cáruláwod ponie ocá Pleżegdá ß Aiccz 4c ſukkoác ſnedáe= danal ußlc A�oxue giſs o kickeco /� ád Aáerz konáue ctae lQuuppkc IAt NuTAg poſkRkicz- ubuo fibko cy ſetr �udeſa= o d2Abcez ebzfiii ß zało yć Mkuialo dzſſki ákio a duuaziauie ahletupu“6 bbe ti ao tage ſGun tu lubyri veulieeá reſeada AA neue ſleeßnalfa/ ui= á�iá dia Alpkyebác/ cou 6 AA. Ade ſ ſeſy Me Me ulhich n= TáááAhuá �y Pichcke Siletio &re ně aſkecSpaß Máßefeucz áwiick ßkáykitß ſwc áBá autz ode pi gA iete á cortilz khafine nekiSiecß/cl Mepzeue bæ Leee diuAßáe tabidⱥ u� S áwoſiekiċß fáuzy co pulne Stoille ſa�fb ſkas ſonabi R ákio ti Hycorhiectibrack caule/= Ad ſfroo fanite Aſecteldic �uch feſa � sahus gílla SyáefKuloſioyáß teßeß ſzbo- Ruásfucialka fſallepy ae Rslfes dan (igik= ſake’blá mi leiſuAt uuſzh ſrellkAMH ádvoßeu Hlcia= iA iA ſteká auácz ádyiſał RiMe poſk ſ Sied c ctarA Suiy tdnpipſlčnave to Seczeelanue= taa czardila g ſißda kdrHánAán 2pctk ge iriiac iece Diic rreſiá Acp6 2 ougz �ovu Saanzaaj Gear Pue hu In fuſlacdt ßeu Leehac g Mená koi/ciocu ueez= moty/áeldcpßelo yybá canc ſief Lalla SuatdezA geaer SigMipßce A Ayte�iſe Re pe� futiiaśpotácy Hny enadaio acagrorrbeuc Auco RcgA�e ſułe 2Páwi= AuNa Serultt lyeis angeſl — & cc ylbi cAtdc p ßuß tyßz yżiać ſueß g Beſ ſHcondeg vuſáſwducia cbalGus pevicves Atujaor quote Afuguus afeuafi vegiſ vie z Skigck ouſwo cur a9u A ſkeßá dáćydto ſpáz ovta= uidro eiß/a ficks avicktnfic A fincáwok o Sáátez gáuic= Ai ſkráa ſußßienwz Máiawict Lasovrwet e á oic 90 ARis monichaſinR aſeojaſep- uSiitA Lociicß AboeduIoiſw - IA eansy roſnienchaHI krwgſkoikuláá ius gudcncke/ ndpo bgaga tpa be m8á ábA BPKA ſteflA caße Aoctis ßol= duá Sih áwanberßjccc udrus ßu pkRuek uidtez alueyieiſ- Abuß nobppuarkibo ſuaz o tAuty fáż dácocpē trua= Sc A Taokre obo Pieß dloue= Ccs Vino 2fluaſlká i�luſvrt Gae Aiue fehad wiſe bprulk bufciun wii Cuy tuio chußpuſcikánuy= pſelSbát á& Buadcß iác E gośic volucron qiu E uc geuea aSaaevr cazlItei AIaiiadw Hreusz as abali= IR á SalucslihiBeanepa 12. ARy yameß Gre vha feus. cc.S.ſacc ſuana ſhat Ennant Ostero WFNMF ſch= nkiutewnink Rukopis B KNM Praha, sign. XI A 27, f. 128r 171
Strana 172
Obrazové přílohy — Příloha V gw parfias corwy thcołociH= Riule cam ſláwáe owdpthz zn cmne chui fud compu�ſucp ntvbs tuguá sw ewoneDredó t hun P40 GFNTTrS.A rPucyo Tonſuetidnich o fukwyc4 i Ke winnutac/ vpOſtáſcc= Doetudweßcnakk płaeßſ (prmia Heyßljooſayp ßáeleß Bani dycilá natugtacß 9uáney ſzáwák uſß áſe�lanj.tuep ad. Aoſpáwi koiCquá iani ſellá apy Iiſiy aß apere poſßiſi Hcß. Rwá eſß/cßoċ fácuk w ſiw ſ�yacy oeutes ſella, dequa wié�plctauar ſatezab mádtr Ywßácekls ſz baſáaw I Olez ſtekla �rbá ccwcz �o Ip zduabá om ećwd wucz2. So= tie candſkelláne tmudiu opinuc wiknd chſſam putuleßß ara 9 ſuf fiane eis anaxfna xla Wituur Cpoſſfnio ámunceß- no cmiedetɇć nec Gbeteß ner dou wiżteßiſe�lávpoß ni aere Zucenee penie ciß Rw ſuá láte fátcaw Veſua wſwyvoniik m cchlecc wveruiuaal ty ideo/ pacßcu wará mie piydkodgżeßzßne ádoru tule/zmunà/&( obtulerußvy kek= ajach ze/Becid nixca tcig a 20M12r8. Sie cecmat teles 4 ádſelaż uk woauk Cmdew recewpgwánnáku wozden qusd c dowo panißwici Ronem ponw/cu áuaſeia fideny zſ offi aup Sanis/chuß orduie ſwaw/ gtwuiß/Má�ufaceß por= wodácwaKoPotiG Bz ßeu m Hiicbyrebus& agus lausew er Syabol ſry wß ßa= cpare ſuaQan K6 Rlee Steniiae Wy áſećlam zy �oc wodate Prfiicećs czpſud Iormukpac Rypereſwwefeteß áQwntuemaß Aict eazſuut betes/2Ludae Khiuć Hyaßii wtww ſoem an whnſuffámduepzaliqu. Wſg aſtellaz veſpejná ß eiá a ſe�lag watutnedaláu= Bez BaMgRlie Rdc&c tuſſe ſrtuniæ eſſels ociuc ſegackio á pbáteß Gál puſſaē ne bupuabubi bow ſwzfucyſzIeuc � Ktriauſ wuoſe Iepanikeil Sebchnek udtá crpá ſiu 2Pr. mick uſy áorti ſáß wieltuß wiſſáb wgkgeeß Hue �ud ná áidpſkáżſzyi �audalpa wor Hgiá�� wſorgniá wponá vCá/eue neK ⱥſuc tudnie wol wonź Sßale/qà kcb vegcito ſádo tuſſzß d wgcdc vcozi6 totrice 2.9áſ8 Aa queſérie qu e prenua/= beatitugo/Aſáláb owy ſleiyy riwonue/� ſá �ie ßrtudum pugßrgßco ſortulouu cz bowor. ſAlucyppo BRepw waledcoia Honece cwokuk Bidowⱥeburbé ábeo 2 Touſuctuczá śy vgká na turtucs ppvoge krrſſma tt Mudo Ma�ua abwnccw miunu� Eeli nitn macua Ragituee aptl ſuerur ſui wado ſlac ßoc teripe Heluty matutiß c cminey Sá Rkepter misome�iſiu f �œle Qua Sacproſuakns �ſna kruate �oc tjee wudoſalutemyſic dáti�midplád Quo náß� dakcuc z pdoſiuc �oc QuoßoHtwewſaudeHwcce Mabue niocc ulceic vyp Hyntatuſullebáe Kientez wi yſgⱥ fi pioſae ſaujunte yſaiece8= Rukopis C HAB Wolfenbüttel, sign. Helmst. 276, f. 25r 172
Obrazové přílohy — Příloha V gw parfias corwy thcołociH= Riule cam ſláwáe owdpthz zn cmne chui fud compu�ſucp ntvbs tuguá sw ewoneDredó t hun P40 GFNTTrS.A rPucyo Tonſuetidnich o fukwyc4 i Ke winnutac/ vpOſtáſcc= Doetudweßcnakk płaeßſ (prmia Heyßljooſayp ßáeleß Bani dycilá natugtacß 9uáney ſzáwák uſß áſe�lanj.tuep ad. Aoſpáwi koiCquá iani ſellá apy Iiſiy aß apere poſßiſi Hcß. Rwá eſß/cßoċ fácuk w ſiw ſ�yacy oeutes ſella, dequa wié�plctauar ſatezab mádtr Ywßácekls ſz baſáaw I Olez ſtekla �rbá ccwcz �o Ip zduabá om ećwd wucz2. So= tie candſkelláne tmudiu opinuc wiknd chſſam putuleßß ara 9 ſuf fiane eis anaxfna xla Wituur Cpoſſfnio ámunceß- no cmiedetɇć nec Gbeteß ner dou wiżteßiſe�lávpoß ni aere Zucenee penie ciß Rw ſuá láte fátcaw Veſua wſwyvoniik m cchlecc wveruiuaal ty ideo/ pacßcu wará mie piydkodgżeßzßne ádoru tule/zmunà/&( obtulerußvy kek= ajach ze/Becid nixca tcig a 20M12r8. Sie cecmat teles 4 ádſelaż uk woauk Cmdew recewpgwánnáku wozden qusd c dowo panißwici Ronem ponw/cu áuaſeia fideny zſ offi aup Sanis/chuß orduie ſwaw/ gtwuiß/Má�ufaceß por= wodácwaKoPotiG Bz ßeu m Hiicbyrebus& agus lausew er Syabol ſry wß ßa= cpare ſuaQan K6 Rlee Steniiae Wy áſećlam zy �oc wodate Prfiicećs czpſud Iormukpac Rypereſwwefeteß áQwntuemaß Aict eazſuut betes/2Ludae Khiuć Hyaßii wtww ſoem an whnſuffámduepzaliqu. Wſg aſtellaz veſpejná ß eiá a ſe�lag watutnedaláu= Bez BaMgRlie Rdc&c tuſſe ſrtuniæ eſſels ociuc ſegackio á pbáteß Gál puſſaē ne bupuabubi bow ſwzfucyſzIeuc � Ktriauſ wuoſe Iepanikeil Sebchnek udtá crpá ſiu 2Pr. mick uſy áorti ſáß wieltuß wiſſáb wgkgeeß Hue �ud ná áidpſkáżſzyi �audalpa wor Hgiá�� wſorgniá wponá vCá/eue neK ⱥſuc tudnie wol wonź Sßale/qà kcb vegcito ſádo tuſſzß d wgcdc vcozi6 totrice 2.9áſ8 Aa queſérie qu e prenua/= beatitugo/Aſáláb owy ſleiyy riwonue/� ſá �ie ßrtudum pugßrgßco ſortulouu cz bowor. ſAlucyppo BRepw waledcoia Honece cwokuk Bidowⱥeburbé ábeo 2 Touſuctuczá śy vgká na turtucs ppvoge krrſſma tt Mudo Ma�ua abwnccw miunu� Eeli nitn macua Ragituee aptl ſuerur ſui wado ſlac ßoc teripe Heluty matutiß c cminey Sá Rkepter misome�iſiu f �œle Qua Sacproſuakns �ſna kruate �oc tjee wudoſalutemyſic dáti�midplád Quo náß� dakcuc z pdoſiuc �oc QuoßoHtwewſaudeHwcce Mabue niocc ulceic vyp Hyntatuſullebáe Kientez wi yſgⱥ fi pioſae ſaujunte yſaiece8= Rukopis C HAB Wolfenbüttel, sign. Helmst. 276, f. 25r 172
Strana 173
Obrazové přílohy — Příloha VI Z arqum OeIo Aeu carqiſsimus Veſper Schemis & olleraris Oſliedry Wecżir Oræmium a bemaculum ellyſis emalatur cortvs dc vnge epere ſolunane faces ul habcfur Creè. 26. Vemrane et Seliqite lir Iriciſtae �teſnne in visa, (enh fanina of relut manda ſhe quaknus tvhis nbeum aliqua de ſeopulantus coſtomvinibus qu anu niſer coſtotánſur n &ſt Jſapnfanis ſamini no mi ſesu Cniſn, /e Acl Jalnohes fonannes ſaohi aè �cum eſlam Ii/ aluxt viait ? ea beko a k zzph dn enu arnes aè re fli ex her capiful aò res Qico: ege Pebce a retis Pecen et vo loffu, ſa is a me bocrí. ſe ſhmen Amhanhs Au taname aal alequs inrièih aèfinbafor mil: nula n 6. T Rukopis H MZA Brno, fond E 6, sign. H e 24/3, f. 2r 173
Obrazové přílohy — Příloha VI Z arqum OeIo Aeu carqiſsimus Veſper Schemis & olleraris Oſliedry Wecżir Oræmium a bemaculum ellyſis emalatur cortvs dc vnge epere ſolunane faces ul habcfur Creè. 26. Vemrane et Seliqite lir Iriciſtae �teſnne in visa, (enh fanina of relut manda ſhe quaknus tvhis nbeum aliqua de ſeopulantus coſtomvinibus qu anu niſer coſtotánſur n &ſt Jſapnfanis ſamini no mi ſesu Cniſn, /e Acl Jalnohes fonannes ſaohi aè �cum eſlam Ii/ aluxt viait ? ea beko a k zzph dn enu arnes aè re fli ex her capiful aò res Qico: ege Pebce a retis Pecen et vo loffu, ſa is a me bocrí. ſe ſhmen Amhanhs Au taname aal alequs inrièih aèfinbafor mil: nula n 6. T Rukopis H MZA Brno, fond E 6, sign. H e 24/3, f. 2r 173
Strana 174
Obrazové přílohy — Příloha VII 18 triča libi LZHID IAV wie nocte Iny Abo ce saſh Snllá Due „Strom života a smrti“; dochování: 3. díl salcburského misálu, Bayerische Staatsbibliothek v Mnichově, Clm 15710, 60v; doba vzniku: 80. léta 15. stol.; http:/daten. digitale-sammlungen.de/bsb00045166/image 127 (10. 12. 2014) 174
Obrazové přílohy — Příloha VII 18 triča libi LZHID IAV wie nocte Iny Abo ce saſh Snllá Due „Strom života a smrti“; dochování: 3. díl salcburského misálu, Bayerische Staatsbibliothek v Mnichově, Clm 15710, 60v; doba vzniku: 80. léta 15. stol.; http:/daten. digitale-sammlungen.de/bsb00045166/image 127 (10. 12. 2014) 174
Strana 175
Strana 176
O sedmi štědrovečerních zvycích Largum sero Jana z Holešova kritickou edici připravil, přeložil a komentářem opatřil Kamil Harvánek UNIVERSITAS OSTRAVIENSIS V ediční řadě Interpretationes Centra pro studium středověké společnosti a kultury — VIVARIUM vydala v roce 2014 Ostravská univerzita v Ostravě, Dvořákova 7, 701 03 Ostrava Q(VIVARIUM Obálka, sazba: Lucie Otisková Tisk: Repronis, s. r. o., Teslova 873/2, 702 00 Ostrava ISBN 978-80-7464-705-5
O sedmi štědrovečerních zvycích Largum sero Jana z Holešova kritickou edici připravil, přeložil a komentářem opatřil Kamil Harvánek UNIVERSITAS OSTRAVIENSIS V ediční řadě Interpretationes Centra pro studium středověké společnosti a kultury — VIVARIUM vydala v roce 2014 Ostravská univerzita v Ostravě, Dvořákova 7, 701 03 Ostrava Q(VIVARIUM Obálka, sazba: Lucie Otisková Tisk: Repronis, s. r. o., Teslova 873/2, 702 00 Ostrava ISBN 978-80-7464-705-5
- 3: Array
- 5: Array
- 7: Array
- 9: Array
- 25: Array
- 46: Array
- 139: Array
- 141: Array
- 147: Array
- 151: Array
- 169: Array