z 181 stránek
1
2
3
4
5
6
Titul
7
8
9
Citáty
10
Věnování
11
První částka knížky učedlnické
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
Druhá částka knížky učedlnické
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
Písničky pobožné
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
Ctnosti služebníka a učitele
108
109
110
Rozbor
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
Poznámky
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
171
172
173
174
Rejstřík osobní a věcný
175
176
177
178
Obsah
179
180
181
- s. 113: ...jejich význam roste velikostí auto- rovou, neboť vyšly z pera Jana Blahoslava, i když po jeho smrti byly provedeny, rovněž ano- nymně,...
- s. 123: ...ra- dami praktickými, přímo ukazuje na autora díla O zraku, Jana Blahoslava, i kdyby nebylo jiných, vnitřních důkazů o jeho autorství. A...
- s. 123: ...pravi- delný život rodinný. Kdežto biskup Jan Au- gusta i Jan Blahoslav byli ještě svobod- ní, na sklonku osmdesátých let šestnáctého století...
- s. 124: ...spisu kapitolu o zvláštnostech Jednoty. S jejím obsahem by býval Jan Blahoslav jistě sou- hlasil; necítil však za svých dnů nutnosti, aby...
- s. 137: ...ně, a přece se dá s určitostí uhodnouti. Byl jím Jan Blahoslav. Mluví pro to řada okolností. Již rkp. vratislavský spojuje Naučení...
- s. 138: ...to ona »Naučení mladým kazatelům«, o nichž se 137. zmiňuje Jan Blahoslav ve Vadách a jež jest zná- mo jen podle jména...
- s. 139: ...práce muž vysoce vzdělaný a takového rozhledu kulturního, jako byl Jan Blahoslav. Spis má dvě části. V první se obrací k těm,...
- s. 148: ...silňtež se v Kristu všickni věrní, Jan Blahoslav (Památka br. Jana Blahoslava, rkp. vratisl.); třetí, Vizme nynější čas ne- bezpečný, má autora...
- s. 148: ...Patř každý, jak ná světě příčin mnoho, jest opět od Jana Blahoslava (ve spise O zraku a Památka br. Jana Blahoslava, rkp....
- s. 149: ...osobním, že by se lišilo od bratrské tradice? Nepostavil se Jan Blahoslav nad myšlenkové dědictví Jednoty? Srovnání Naučení mládencům s Luká- šovými...
- s. 151: ...mládencům jsou klidnější, objektivnější obraz kněžské práce a jejích předpokladů. Jan Blahoslav se opírá ve svém díle o roz- hodnutí Jednoty. Některá...
- s. 152: ...r. 1585. Tento text je konečná forma, kterou dal dílu Jan Blahoslav. Nezvolil jsem k edici rukopisu vratislav- ského, protože jeho obsah...
Název:
Jana Blahoslava Naučení mládencům
Autor:
Bednář, František
Rok vydání:
1947
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
181
Počet stran předmluvy plus obsahu:
181
Obsah:
- 7: Titul
- 10: Citáty
- 11: Věnování
- 12: První částka knížky učedlnické
- 46: Druhá částka knížky učedlnické
- 89: Písničky pobožné
- 108: Ctnosti služebníka a učitele
- 111: Rozbor
- 153: Poznámky
- 175: Rejstřík osobní a věcný
- 179: Obsah
upravit
Strana 1
NAUČENÍ MLÁDENCŮM
NAUČENÍ MLÁDENCŮM
Strana 2
Strana 3
SY
SY
Strana 4
Strana 5
Strana 6
Strana 7
JANA BLAHOSLAVA NAUČENÍ MLÁDENCŮM VYDAL FRANTIŠEK BEDNÁŘ KALICH-PRAHA
JANA BLAHOSLAVA NAUČENÍ MLÁDENCŮM VYDAL FRANTIŠEK BEDNÁŘ KALICH-PRAHA
Strana 8
Strana 9
S imladen cum kſkužbē Kryſtu a Cir- kwi geho ſe oddáwa= gichm,wGednotē Gratrſke. MDLAAAV.
S imladen cum kſkužbē Kryſtu a Cir- kwi geho ſe oddáwa= gichm,wGednotē Gratrſke. MDLAAAV.
Strana 10
[Pláč Jer. 3, 27: Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho (Páně) od dětinství svého.] Přísloví 5, 1, 2: Bud' pilen, synu můj, moudrosti mé a k mé opatrnosti nakloň ucha svého, abys ostříhal rady a rtové tvoji aby zachovávali umění.1) II. Tim. 2, 22, 23: Mládenčích [pak] žádostí2) utíkej, ale ná- sledůj spravedlnosti, víry, lásky, pokoje s tě- mi, kteříž vzývají Pána z srdce čistého. Bláz- nivých pak otázek varůj se. Gregorius: Kristu sloužiti jest kralovati.
[Pláč Jer. 3, 27: Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho (Páně) od dětinství svého.] Přísloví 5, 1, 2: Bud' pilen, synu můj, moudrosti mé a k mé opatrnosti nakloň ucha svého, abys ostříhal rady a rtové tvoji aby zachovávali umění.1) II. Tim. 2, 22, 23: Mládenčích [pak] žádostí2) utíkej, ale ná- sledůj spravedlnosti, víry, lásky, pokoje s tě- mi, kteříž vzývají Pána z srdce čistého. Bláz- nivých pak otázek varůj se. Gregorius: Kristu sloužiti jest kralovati.
Strana 11
Poněvadž učedlníkům3) v věcech tělesných při učení od mistrů jejich předkládáno bývá, čemu by se s užitkem učiti měli, náleží tedy, aby také mládencům4) a učedlníkům, k služ- bě Kristu a církvi jeho se oddávajícím, totéž uči/něno bylo, aby majíce jistou zprávu vě- děli, jak co před sebe bráti.5) Z té příčiny tímto napsáním kratičká zprá- va jim se učiní. Čemuž Pán Bůh z milosti své svaté račiž požehnání své dáti a to vše k užitku mládeži obrátiti.6) [Knížka tato učedlnická na dvě částky jest rozdělena: první obsahuje v sobě zprávu pro po- čáteční a teprv k učedlnictví přistupující; v druhé předkládají se naučení dospě- lejším a v vyšších stupních Kristova služeb- nictví pracovati majícím.]7) 11
Poněvadž učedlníkům3) v věcech tělesných při učení od mistrů jejich předkládáno bývá, čemu by se s užitkem učiti měli, náleží tedy, aby také mládencům4) a učedlníkům, k služ- bě Kristu a církvi jeho se oddávajícím, totéž uči/něno bylo, aby majíce jistou zprávu vě- děli, jak co před sebe bráti.5) Z té příčiny tímto napsáním kratičká zprá- va jim se učiní. Čemuž Pán Bůh z milosti své svaté račiž požehnání své dáti a to vše k užitku mládeži obrátiti.6) [Knížka tato učedlnická na dvě částky jest rozdělena: první obsahuje v sobě zprávu pro po- čáteční a teprv k učedlnictví přistupující; v druhé předkládají se naučení dospě- lejším a v vyšších stupních Kristova služeb- nictví pracovati majícím.]7) 11
Strana 12
PRVNÍ ČÁSTKA KNÍŽKY UČEDLNICKÉ 6 Mládenci8) a učedlníci, k službě Kristu a církvi jeho oddáni jsouce, při svých předlo- žených tyto věci znáti mají: I. Proč o to státi mají, aby při starších anebo správcícha [církve, to jest v čeled- nosti Kristově] byli? II. Čeho [jest] jim k tomu potřebí? III. V čem se předně a jak cvičiti s užitkem mají? O PRVNÍ VĚCI. 7 Mládenci, kteříž [jjsou upřímí?) a duše své opravdově milují, poznajíc služebníky Kristovy v Jednotě této, k nim se vinouti a táhnouti mají z příčin těchto: I. Aby měli lepší příčiny a větší pomoci k svému spa/sení, k hojnějšímu vzrostu10) a rozmnožení v něm i k bližšímu Pána Krista následování, byt od bezbožných lidí vzdálený a oddělený majíce a mezi pobožnými přebý- vajíce; pročež snáze zlého světa, v žádostech zlých jako v ohni hořícího, i zahynutí svého 12
PRVNÍ ČÁSTKA KNÍŽKY UČEDLNICKÉ 6 Mládenci8) a učedlníci, k službě Kristu a církvi jeho oddáni jsouce, při svých předlo- žených tyto věci znáti mají: I. Proč o to státi mají, aby při starších anebo správcícha [církve, to jest v čeled- nosti Kristově] byli? II. Čeho [jest] jim k tomu potřebí? III. V čem se předně a jak cvičiti s užitkem mají? O PRVNÍ VĚCI. 7 Mládenci, kteříž [jjsou upřímí?) a duše své opravdově milují, poznajíc služebníky Kristovy v Jednotě této, k nim se vinouti a táhnouti mají z příčin těchto: I. Aby měli lepší příčiny a větší pomoci k svému spa/sení, k hojnějšímu vzrostu10) a rozmnožení v něm i k bližšímu Pána Krista následování, byt od bezbožných lidí vzdálený a oddělený majíce a mezi pobožnými přebý- vajíce; pročež snáze zlého světa, v žádostech zlých jako v ohni hořícího, i zahynutí svého 12
Strana 13
budou se moci uvarovati, poněvadž svět za- hyne i žádost jeho.a) 11) Pobožnýmt a duše své milovným velice to napomáhá, když mezi pobožnými sou,12) ale necelým, křivolakým málo vše prospívá; ne- bo, i v dobrých místech a příčinách/ jsouce, na Boha i svědomí svá nepamatují, sami sobě zlé příčiny doma i vně obmýšlejí a tak sami svoji pokušitelé bývají a, naleznouc oheň světa, u něho se ohřívají, o tom myslí, to mluví, to viděti žádostivi bývají, odkudž na zlé věci a škodné jako někdy ona Dýnab) přicházejí a Jidáše následují, kterýž mezi dobrými v svatém tovaryšstvu a při nejsvě- tějším Mistru byv, však miluje prostran- nost,13) seznámil se s Židy, s nimi rozmlou- val, rad hledal,14) až z toho na hrozný konec a na/ zahynutí sebe přivedl. II. Pro své cvičení,15) aby moudrost Boží slýchali, skutky její vídali a jí s užitky v ní slouženými nabývati mohli. Nebo tak dí Ša- lomoun, že v ústech moudrého člověka nale- zena bývá moudrost; protož praví: »Můj sy- nu, nachyliž ucha svého a poslouchejž slov moudrých lidí!«c) a níže: »Přijímej naučení srdce tvé, a uši tvé slova umění!« — a opět: »Kdo s moudrými chodí, moudrý bude.« Tou takovou nejvyšší a nejužitečnější a) Jan 8. II. Jan 2, 17] b) I. Mojž. 34, [1, 2.1 c) Přísl. 8, 3. 13
budou se moci uvarovati, poněvadž svět za- hyne i žádost jeho.a) 11) Pobožnýmt a duše své milovným velice to napomáhá, když mezi pobožnými sou,12) ale necelým, křivolakým málo vše prospívá; ne- bo, i v dobrých místech a příčinách/ jsouce, na Boha i svědomí svá nepamatují, sami sobě zlé příčiny doma i vně obmýšlejí a tak sami svoji pokušitelé bývají a, naleznouc oheň světa, u něho se ohřívají, o tom myslí, to mluví, to viděti žádostivi bývají, odkudž na zlé věci a škodné jako někdy ona Dýnab) přicházejí a Jidáše následují, kterýž mezi dobrými v svatém tovaryšstvu a při nejsvě- tějším Mistru byv, však miluje prostran- nost,13) seznámil se s Židy, s nimi rozmlou- val, rad hledal,14) až z toho na hrozný konec a na/ zahynutí sebe přivedl. II. Pro své cvičení,15) aby moudrost Boží slýchali, skutky její vídali a jí s užitky v ní slouženými nabývati mohli. Nebo tak dí Ša- lomoun, že v ústech moudrého člověka nale- zena bývá moudrost; protož praví: »Můj sy- nu, nachyliž ucha svého a poslouchejž slov moudrých lidí!«c) a níže: »Přijímej naučení srdce tvé, a uši tvé slova umění!« — a opět: »Kdo s moudrými chodí, moudrý bude.« Tou takovou nejvyšší a nejužitečnější a) Jan 8. II. Jan 2, 17] b) I. Mojž. 34, [1, 2.1 c) Přísl. 8, 3. 13
Strana 14
11 12 10 moudrostí zaslíbil Pán, že chce darova/ti své učedlníky, řka: »Dám vám ústa a moudrost, kteréžto nebudou moci odolati, ani proti vám ostáti všickni protivníci vaši.« Té se mladší od svých starších a předlože- ných, při nich jsouce, vyučovati mají. Tu slova Božího kázání spolu s jinými slýchati, napomínání každého dne mívati, rozmlouvá- ním společným o Písmech svatých [a] vyptá- váním se na věci potřebné přítomni býti mo- bou,16) z čehož známost Boha a všech věcí, k spasení potřebných, i zvláštní milost, chut pilnost i vroucnost/ v nich se zplozovati více a více k nabývání té moudrosti může. Tu i skutkové té moudrosti viděti a spatřo- vati se mohou v pobožnosti svaté, v ctném a šlechetném obcování, o čemži7) svatý Ja- kub dí:d) »Kdo jest moudrý a umělý mezi vámi, ukažiž dobrým obcováním skutky své v krotké moudrosti, nebo moudrost, kteráž jest s hůry, nejprvé18) jest zajisté čistotná, pokojná, mírná, plná milosrdenství a ovoce dobrého, bez rozsuzování a bez pokryt/ství.« Takových skutků pobožnosti kdeži9) není, nemůž tu ani moudrost Boží přebývati, ale tomu věci odporné. Kdež pak to oboje jest a mládež v tom se vychovává [a] tomu se vyučuje, za to se Pá- nu Bohu modlí, tut moudrosti té i užitků v moudrosti složených se nabývá, o nichž20) d) Jak. 3, 113, 17.] 14
11 12 10 moudrostí zaslíbil Pán, že chce darova/ti své učedlníky, řka: »Dám vám ústa a moudrost, kteréžto nebudou moci odolati, ani proti vám ostáti všickni protivníci vaši.« Té se mladší od svých starších a předlože- ných, při nich jsouce, vyučovati mají. Tu slova Božího kázání spolu s jinými slýchati, napomínání každého dne mívati, rozmlouvá- ním společným o Písmech svatých [a] vyptá- váním se na věci potřebné přítomni býti mo- bou,16) z čehož známost Boha a všech věcí, k spasení potřebných, i zvláštní milost, chut pilnost i vroucnost/ v nich se zplozovati více a více k nabývání té moudrosti může. Tu i skutkové té moudrosti viděti a spatřo- vati se mohou v pobožnosti svaté, v ctném a šlechetném obcování, o čemži7) svatý Ja- kub dí:d) »Kdo jest moudrý a umělý mezi vámi, ukažiž dobrým obcováním skutky své v krotké moudrosti, nebo moudrost, kteráž jest s hůry, nejprvé18) jest zajisté čistotná, pokojná, mírná, plná milosrdenství a ovoce dobrého, bez rozsuzování a bez pokryt/ství.« Takových skutků pobožnosti kdeži9) není, nemůž tu ani moudrost Boží přebývati, ale tomu věci odporné. Kdež pak to oboje jest a mládež v tom se vychovává [a] tomu se vyučuje, za to se Pá- nu Bohu modlí, tut moudrosti té i užitků v moudrosti složených se nabývá, o nichž20) d) Jak. 3, 113, 17.] 14
Strana 15
knihy Moudrosti vypravují.e) Ale kteříž o to nestojí a toho nehledají, ti potom na to při- cházejí, aby říkali: »Proč jsem2a) sobě zošklivil učení, a trestání nepovolilo srdce mé, aniž jsem uposlechl hlasu těch, kteříží 20a mne učili, a mistrům2i nenachýlil jsem' ucha mého?« Naposledy sobě i dobrým li- dem, nadto Bohu těžcí bývají. III. Aby22) práci i umění Boží a obcování ctné svých předložených spatřujíce, svědkové jejich k lidu byli, pro kteroužto příčinu i Kristus při sobě učedlníky míti ráčil, aby o něm svědectví, poněvadž od počátku s ním byli, vydávali. Při takových ctných a pobožných lidech jsouce, budou moci dobrých způsobů a povah nabývati i umění/ Božímu se učiti a se v něm cvičiti, aby potom, když by poctěni byli ouřa- dem církevním, nižším neb vyšším, — podlé povědění Páně: »Bude-li mi kdo sloužiti, po- ctít ho Otec můj« — věděli, co a jak dělati mají, čehož příklad v Písmích svatých i na předcích svých hojný máme. Tak Aron a Jozue byli při Mojžíšovi, Sa- muel při Eli, Elizeus při Eliášovi, apoštolé při Kristu, Timoteus, Tychikus, Titus, Marek u svatého Pavla a Petra, Augustin23) u Am- brože, b[r.] Wolff u b[r.] Luká/še24) a jiní u jiných až do našich časův.25) Ale jakož ne ze všeliké rudy bývá zlato25a) 13 14 15 e) Moudr. 8. 15
knihy Moudrosti vypravují.e) Ale kteříž o to nestojí a toho nehledají, ti potom na to při- cházejí, aby říkali: »Proč jsem2a) sobě zošklivil učení, a trestání nepovolilo srdce mé, aniž jsem uposlechl hlasu těch, kteříží 20a mne učili, a mistrům2i nenachýlil jsem' ucha mého?« Naposledy sobě i dobrým li- dem, nadto Bohu těžcí bývají. III. Aby22) práci i umění Boží a obcování ctné svých předložených spatřujíce, svědkové jejich k lidu byli, pro kteroužto příčinu i Kristus při sobě učedlníky míti ráčil, aby o něm svědectví, poněvadž od počátku s ním byli, vydávali. Při takových ctných a pobožných lidech jsouce, budou moci dobrých způsobů a povah nabývati i umění/ Božímu se učiti a se v něm cvičiti, aby potom, když by poctěni byli ouřa- dem církevním, nižším neb vyšším, — podlé povědění Páně: »Bude-li mi kdo sloužiti, po- ctít ho Otec můj« — věděli, co a jak dělati mají, čehož příklad v Písmích svatých i na předcích svých hojný máme. Tak Aron a Jozue byli při Mojžíšovi, Sa- muel při Eli, Elizeus při Eliášovi, apoštolé při Kristu, Timoteus, Tychikus, Titus, Marek u svatého Pavla a Petra, Augustin23) u Am- brože, b[r.] Wolff u b[r.] Luká/še24) a jiní u jiných až do našich časův.25) Ale jakož ne ze všeliké rudy bývá zlato25a) 13 14 15 e) Moudr. 8. 15
Strana 16
16 17 a ne z každého dřeva pěkný fládr, ani z kaž- dého železa kosa nebo26) břitva, tak ne ze všech mládenců,27) kteříž u Bratří [v práci] sou, osvícení kazatelé a přední zprávcové býti mohou, avšak, jakož dříví ne k samým lži- cem užíváno bývá a železa k mečům neb ko- sám, ale dělají z dříví i taléře, stoly, lavice atd. a z železa sekery, motyky a mnohé jiné věci potřebné, tak i sprostní a pobožní čele- dínové,38) když jsou při svých předložených, jim/ slouží,29) zlých příčin světa ucházejí a pro bližší následování Krista, sobě lepší příčiny zvolujíce, proto i pohodlné věci těla opouštějí, i takoví, ač v věcech duchovních s nemnoho býti mohou, však v věcech men- ších, časných,30) své starší zastávajíce, jejich prací dobrých i odplaty před Bohem účast- níci31) jsou a bývají a také k nim to zaslí- bení Páně se vztahuje: »Každý, kdož opustil by dům nebo32) bratry neb sestry neb otce neb matku nebo32) manželku nebo32) syny nebo32) pole pro jméno mé, stokrát více vezí- me a život věčný dědičně obdrží.«f) Pro kteroužto příčinu, kteřížby těch zaslí- bení účastníci býti chtěli, ti a takoví životů a těl svých litovati nemají, ale musejí je po- dlé možnosti v práce oboje, tělesné i du- chovní, vydávati v té naději, že práce jejich v Pánu daremná nebude.g) Nelíbít se zajisté f) Mat. 19, 29. g) I. Kor. 15, 58. 16
16 17 a ne z každého dřeva pěkný fládr, ani z kaž- dého železa kosa nebo26) břitva, tak ne ze všech mládenců,27) kteříž u Bratří [v práci] sou, osvícení kazatelé a přední zprávcové býti mohou, avšak, jakož dříví ne k samým lži- cem užíváno bývá a železa k mečům neb ko- sám, ale dělají z dříví i taléře, stoly, lavice atd. a z železa sekery, motyky a mnohé jiné věci potřebné, tak i sprostní a pobožní čele- dínové,38) když jsou při svých předložených, jim/ slouží,29) zlých příčin světa ucházejí a pro bližší následování Krista, sobě lepší příčiny zvolujíce, proto i pohodlné věci těla opouštějí, i takoví, ač v věcech duchovních s nemnoho býti mohou, však v věcech men- ších, časných,30) své starší zastávajíce, jejich prací dobrých i odplaty před Bohem účast- níci31) jsou a bývají a také k nim to zaslí- bení Páně se vztahuje: »Každý, kdož opustil by dům nebo32) bratry neb sestry neb otce neb matku nebo32) manželku nebo32) syny nebo32) pole pro jméno mé, stokrát více vezí- me a život věčný dědičně obdrží.«f) Pro kteroužto příčinu, kteřížby těch zaslí- bení účastníci býti chtěli, ti a takoví životů a těl svých litovati nemají, ale musejí je po- dlé možnosti v práce oboje, tělesné i du- chovní, vydávati v té naději, že práce jejich v Pánu daremná nebude.g) Nelíbít se zajisté f) Mat. 19, 29. g) I. Kor. 15, 58. 16
Strana 17
Bohu33) život zahálevý a prázdný, což dávno ukázáno při oněch Sodomských.h) Sám Pán že v pracech byl od mladosti, zjevné34) jest. A svatý Pavel o sobě i o jiných napsal:ch) »My až do tohoto času i lačníme/ i žízníme i nahotu trpíme, i políčkováni býváme i mís- ta nemáme, a pracujeme, dělajíce rukama vlastníma; uhaněni jsouce, dobrořečíme; pro- tivenství trpíce, [míle] snášíme; když se nám rouhají, modlíme se za ně; jako smetí tohoto světa učiněni sme a jako povrhel [u všech] až posavád.« A ač tělesná práce, zvláště od těch, kteříž péčí a zprávou (sic) při lidu za- městknáni nejsou, vedena býti má, však ne tak, aby to, což jest většího a přednějšího, bylo opouštíno, nebo Pán dí: »Hledejte nej- prv království Bo/žího a spravedlnosti jeho, a toto vše bude vám přidáno!«i) — a k oné Martě řekl: »Marta, Marta, pečliva jsi a rmoutíš se při mnohých věcech, ale jednohot jest potřebí: Maria dobrou stránku vyvolila, kterážto nebude odjata od ní.«j) 18 19 Kdožť sobě to zvolují a v tom pracují, sna- žujíce se i lidským bídám srozumívati i umě- ní Božího skrze práci věrnou, z slýchání slova Božího i čítání [Písem s(v.)] nabývati, ti lépe činí, než by na cizí mozoly živi byli h) Ezech. 16, 49. ch) I. Kor. 4, 11. i) Mat. 6, 33. j) Luk. 10, 41. 2 17
Bohu33) život zahálevý a prázdný, což dávno ukázáno při oněch Sodomských.h) Sám Pán že v pracech byl od mladosti, zjevné34) jest. A svatý Pavel o sobě i o jiných napsal:ch) »My až do tohoto času i lačníme/ i žízníme i nahotu trpíme, i políčkováni býváme i mís- ta nemáme, a pracujeme, dělajíce rukama vlastníma; uhaněni jsouce, dobrořečíme; pro- tivenství trpíce, [míle] snášíme; když se nám rouhají, modlíme se za ně; jako smetí tohoto světa učiněni sme a jako povrhel [u všech] až posavád.« A ač tělesná práce, zvláště od těch, kteříž péčí a zprávou (sic) při lidu za- městknáni nejsou, vedena býti má, však ne tak, aby to, což jest většího a přednějšího, bylo opouštíno, nebo Pán dí: »Hledejte nej- prv království Bo/žího a spravedlnosti jeho, a toto vše bude vám přidáno!«i) — a k oné Martě řekl: »Marta, Marta, pečliva jsi a rmoutíš se při mnohých věcech, ale jednohot jest potřebí: Maria dobrou stránku vyvolila, kterážto nebude odjata od ní.«j) 18 19 Kdožť sobě to zvolují a v tom pracují, sna- žujíce se i lidským bídám srozumívati i umě- ní Božího skrze práci věrnou, z slýchání slova Božího i čítání [Písem s(v.)] nabývati, ti lépe činí, než by na cizí mozoly živi byli h) Ezech. 16, 49. ch) I. Kor. 4, 11. i) Mat. 6, 33. j) Luk. 10, 41. 2 17
Strana 18
20 aneb tělesného zisku hledajíce poklady na zemi35) tak mnohé/ a veliké shromáždili, že by třebas obec některá z toho opatrována býti mohla; nebo vyrostouce a pobožnosti i umě- ní potřebného nabudouce, předloženým svým jsou ke cti, svědkové jejich živí jsouc, místa jejich zastávati mohou a potom i náměstkové věrní zustanou. A pokudž tím řádem zpravo- vána a opatrována byla církev a služebníci mladší při starších bývajíce od nich se učili, dotud dobře stála za těch časů, odpočíval duch otců na synech a církev měla věrné slu- žebníky.36) 22 A zase,38a)/ když to hynulo a předložení bedliví zesnuli, na to přišlo a přichází, aby samorostlí, od starších nevycvičení, v pracech nebývalí, umění Božího nemající v ouřady se vtírali37) a dostávali, ješto takoví, by pak i literní umění měli anebo, nenabyvše ho, neumělí zůstali, nepřivykše poslouchati, více škodliví církvi než prospěšní býti musejí; jsou pyšní, nadutí, drzí, v svých myšlénkách sobě se zalibují, svobodně je vynášejí, řádu pobožnému poddáni býti nechtějí; odkudž to půjde a na mnohých místech/ přišlo, že lid z nedostatku věrných a rozumných pastý- řů ledajakés sobě služebníky jednal,38) až ne- jedni k bludům, hříchům, k spletkům a roz- trháním i k zahynutí přicházeli, tak jako se stalo skrze onoho Mícha (sic)39), kterýž, uči- niv obraz stříbrný na radu matky své, kaplu 21 18
20 aneb tělesného zisku hledajíce poklady na zemi35) tak mnohé/ a veliké shromáždili, že by třebas obec některá z toho opatrována býti mohla; nebo vyrostouce a pobožnosti i umě- ní potřebného nabudouce, předloženým svým jsou ke cti, svědkové jejich živí jsouc, místa jejich zastávati mohou a potom i náměstkové věrní zustanou. A pokudž tím řádem zpravo- vána a opatrována byla církev a služebníci mladší při starších bývajíce od nich se učili, dotud dobře stála za těch časů, odpočíval duch otců na synech a církev měla věrné slu- žebníky.36) 22 A zase,38a)/ když to hynulo a předložení bedliví zesnuli, na to přišlo a přichází, aby samorostlí, od starších nevycvičení, v pracech nebývalí, umění Božího nemající v ouřady se vtírali37) a dostávali, ješto takoví, by pak i literní umění měli anebo, nenabyvše ho, neumělí zůstali, nepřivykše poslouchati, více škodliví církvi než prospěšní býti musejí; jsou pyšní, nadutí, drzí, v svých myšlénkách sobě se zalibují, svobodně je vynášejí, řádu pobožnému poddáni býti nechtějí; odkudž to půjde a na mnohých místech/ přišlo, že lid z nedostatku věrných a rozumných pastý- řů ledajakés sobě služebníky jednal,38) až ne- jedni k bludům, hříchům, k spletkům a roz- trháním i k zahynutí přicházeli, tak jako se stalo skrze onoho Mícha (sic)39), kterýž, uči- niv obraz stříbrný na radu matky své, kaplu 21 18
Strana 19
jemu v domu svém ustavěl, potom knězem syna svého učinil; k tomu též přijal do do- mu svého onoho mládence levítu z Betléma za kněze, i konali všickni modlářství.k) Tak se i za apoštolů dálo, i po nich, že někteří, nepočavše učedlníci býti, v mistrování se [vy]dávali; jiní steskše sobě pro pohanění, nezvolnosti, zamilovali svět, v něj se co do moře pustili; z nichž40) jména některých svatý Pavel klada Démasa připomíná.1) Mno- zí, když dlouho k ouřadu nebyli povoláni, sami se veň41) vtírali a potom převrácené věci mluvili, aby některé po sobě obrátili; o kterýchž a jim podobných napsal svatý Pavel, řka:m) »Vizte psy, [vizte] zlé dělníky, nebot mnozí chodí, o nichž sem častokrát pravil vám a nyní i s pláčem pravím, žet sou nepřátelé kříže Kristova, jichžto/ konec jest zahynutí.« 23 24 O DRUHÉ VĚCI. Mládencům neb učedlníkům [Jednoty] k cvičení jich v učedlnictví tyto věci sou po- třebné:42) [I. Dověrnosti k Jednotě, a to takové, že ona jest částka církve obecné křestanské, od Antikristových modlářství a mnohotvárných k) Judikum 17. 1) Skut. 20, 30. m) Filip. 3, 2, 18. 19
jemu v domu svém ustavěl, potom knězem syna svého učinil; k tomu též přijal do do- mu svého onoho mládence levítu z Betléma za kněze, i konali všickni modlářství.k) Tak se i za apoštolů dálo, i po nich, že někteří, nepočavše učedlníci býti, v mistrování se [vy]dávali; jiní steskše sobě pro pohanění, nezvolnosti, zamilovali svět, v něj se co do moře pustili; z nichž40) jména některých svatý Pavel klada Démasa připomíná.1) Mno- zí, když dlouho k ouřadu nebyli povoláni, sami se veň41) vtírali a potom převrácené věci mluvili, aby některé po sobě obrátili; o kterýchž a jim podobných napsal svatý Pavel, řka:m) »Vizte psy, [vizte] zlé dělníky, nebot mnozí chodí, o nichž sem častokrát pravil vám a nyní i s pláčem pravím, žet sou nepřátelé kříže Kristova, jichžto/ konec jest zahynutí.« 23 24 O DRUHÉ VĚCI. Mládencům neb učedlníkům [Jednoty] k cvičení jich v učedlnictví tyto věci sou po- třebné:42) [I. Dověrnosti k Jednotě, a to takové, že ona jest částka církve obecné křestanské, od Antikristových modlářství a mnohotvárných k) Judikum 17. 1) Skut. 20, 30. m) Filip. 3, 2, 18. 19
Strana 20
bludů očištěné a obnovené, kterouž sobě Bůh hned v původu jejím ve všech věcech k vzdě- lání a zprávě církve potřebných obnovil a ještě obnovuje, nebo z milosti Boží předklá- dá se Jednotě: »Předně: Učení: 1. čisté, to jest od bludných Antikristových smyslů a všelija- kých lidských, proti němu čelících nálezků očištěné a odmíšené; 2. předkládá se totéž učení Boží celé, to jest netoliko ve všech částkách neb artiku- lích, ale také i v smyslu, nebo nejen o mi- losti Boží, o osobě i o zásluze Kristově, hří- chu odpuštění a víře, ale také o zákonu spra- vedlnosti Boží, cestě ouzké, svatých ctnostech, dobrých skutcích, hříších lidských, smrti, soudu posledním to učení Boží netoliko se zvěstuje a předkládá, ale i napomenutí potřebná, potěšení, výstrahy a k životu pobožnému pilné služby se z něho dějí; 3. předkládá se to učení Boží jednomy- slně ode všech služebníků v Jednotě bez všelijakých nevzdělavatedlných odporů faleš- ně nazvaného umění,n) a to podlé nejjistšího pravidla Písem svatých a artikulů víry. Druhé: Při svátostech také usta- vení a oumyslu Kristova nejvíce se šetří a pro tu příčinu mimo nařízení Páně nic se tu n) I. Tim. 6, 20 20
bludů očištěné a obnovené, kterouž sobě Bůh hned v původu jejím ve všech věcech k vzdě- lání a zprávě církve potřebných obnovil a ještě obnovuje, nebo z milosti Boží předklá- dá se Jednotě: »Předně: Učení: 1. čisté, to jest od bludných Antikristových smyslů a všelija- kých lidských, proti němu čelících nálezků očištěné a odmíšené; 2. předkládá se totéž učení Boží celé, to jest netoliko ve všech částkách neb artiku- lích, ale také i v smyslu, nebo nejen o mi- losti Boží, o osobě i o zásluze Kristově, hří- chu odpuštění a víře, ale také o zákonu spra- vedlnosti Boží, cestě ouzké, svatých ctnostech, dobrých skutcích, hříších lidských, smrti, soudu posledním to učení Boží netoliko se zvěstuje a předkládá, ale i napomenutí potřebná, potěšení, výstrahy a k životu pobožnému pilné služby se z něho dějí; 3. předkládá se to učení Boží jednomy- slně ode všech služebníků v Jednotě bez všelijakých nevzdělavatedlných odporů faleš- ně nazvaného umění,n) a to podlé nejjistšího pravidla Písem svatých a artikulů víry. Druhé: Při svátostech také usta- vení a oumyslu Kristova nejvíce se šetří a pro tu příčinu mimo nařízení Páně nic se tu n) I. Tim. 6, 20 20
Strana 21
nepřidává, neujímá, neproměňuje, ale prostě tak, jakož ustanovil Pán, jimi se přisluhuje. Třetí: Služebníci i lid v Jednotě lás- kou svatou a jednotou ducha v svazku pokoje jsou svázáni, nebo slu- žebníci o lid sobě svěřený věrně pečovati se snažují, a to v čas pokoje i v pokušeních, do- brovolně, ne bezděk, z milosti a ne pro mrzký zisk — a naproti tomu lid k služeb- níkům prokazuje opravdovou milost, důvěr- nost, poslušenství i vlastnost. Čtvrté: Vyzdvižen jest také v Jednotě hned v původu jejím svatý řád, ano i skutečné jeho a dobrovolné z potřeby spa- sení ostříhání, a nejprvé z strany slu- žebníků církve, kteříž: I. hned z mla- dosti při jiných služebnících Jednoty, pří- kladem Krista a apoštolů svatých, chováni, ve všech potřebných věcech cvičeni, zkušo- váni a tak k ouřadu připravováni bývají; 2. v ouřady církevní se nevtírají, nevku- pují, nevprošují, ani sami sobě té cti neoso- bují, ale na řádné zavolání očekávají, ano i na fary dosazováni bývají; 3. věcmi Božími jako věrní šafáři podlé poručení Kristova a ne — lidem k vůli, jim se zachovati chtějíce — přisluhují těm, je- jichž života povědomi nejsou, nad to pak zjevným hříšníkům, jako ožralcům, smilní- kům etc. svatých věcí nedávají a jako nečis- 21
nepřidává, neujímá, neproměňuje, ale prostě tak, jakož ustanovil Pán, jimi se přisluhuje. Třetí: Služebníci i lid v Jednotě lás- kou svatou a jednotou ducha v svazku pokoje jsou svázáni, nebo slu- žebníci o lid sobě svěřený věrně pečovati se snažují, a to v čas pokoje i v pokušeních, do- brovolně, ne bezděk, z milosti a ne pro mrzký zisk — a naproti tomu lid k služeb- níkům prokazuje opravdovou milost, důvěr- nost, poslušenství i vlastnost. Čtvrté: Vyzdvižen jest také v Jednotě hned v původu jejím svatý řád, ano i skutečné jeho a dobrovolné z potřeby spa- sení ostříhání, a nejprvé z strany slu- žebníků církve, kteříž: I. hned z mla- dosti při jiných služebnících Jednoty, pří- kladem Krista a apoštolů svatých, chováni, ve všech potřebných věcech cvičeni, zkušo- váni a tak k ouřadu připravováni bývají; 2. v ouřady církevní se nevtírají, nevku- pují, nevprošují, ani sami sobě té cti neoso- bují, ale na řádné zavolání očekávají, ano i na fary dosazováni bývají; 3. věcmi Božími jako věrní šafáři podlé poručení Kristova a ne — lidem k vůli, jim se zachovati chtějíce — přisluhují těm, je- jichž života povědomi nejsou, nad to pak zjevným hříšníkům, jako ožralcům, smilní- kům etc. svatých věcí nedávají a jako nečis- 21
Strana 22
tým sviním perel nemecí,o) cíl nejpřednější práce své, Boží slávu a vzdělání lidu, před oči své představený majíce. Vyzdvižen jest v Jednotě řád i z strany lidu, nebo ten lid: 1. v jisté smlouvě Pánu se posvěcuje a všechněch služebností Kristo- vých ne na jiný způsob, než jakž ta Boží smlouva ukazuje, od služebníků církve do- chází i užívá; 2. ne sám sobě služebníky po- dlé své vůle a líbosti shledává, ale zřízeně k ouřadům posvěcené a sobě od Boha skrze starší dané a představené za posly Boží a ná- městky Kristovy přijímá, jich poslouchá, je miluje, dověrnost k nim má i příkladu jejich pobožného života následuje. Páté: Jestit' v Jednotě i kázeň zříze- na,“a) a ta mezi lidem i služebníky bez přijí- mání osob, bez pomoci světské vrchnosti, sa- mou toliko mocí Kristovy berly a Ducha jeho se vede a skrze to v své čistotě a přesnosti tato církve Kristovy částka z milosti Boží zachována bývá. Šesté: Plní se také na ní Kristova i apo- štolů svatých předpovídání v tom, že Jednota mnohá protivenství a těžké zármutky od svého počátku až do těchto časů pro prav- du Boží — kteréž, bludy Antikristovy opus- tivši, upřímně se přidrží a věrně následovati hledí — snášela a snáší, v čemž však o) Mat. 7, 6. 22
tým sviním perel nemecí,o) cíl nejpřednější práce své, Boží slávu a vzdělání lidu, před oči své představený majíce. Vyzdvižen jest v Jednotě řád i z strany lidu, nebo ten lid: 1. v jisté smlouvě Pánu se posvěcuje a všechněch služebností Kristo- vých ne na jiný způsob, než jakž ta Boží smlouva ukazuje, od služebníků církve do- chází i užívá; 2. ne sám sobě služebníky po- dlé své vůle a líbosti shledává, ale zřízeně k ouřadům posvěcené a sobě od Boha skrze starší dané a představené za posly Boží a ná- městky Kristovy přijímá, jich poslouchá, je miluje, dověrnost k nim má i příkladu jejich pobožného života následuje. Páté: Jestit' v Jednotě i kázeň zříze- na,“a) a ta mezi lidem i služebníky bez přijí- mání osob, bez pomoci světské vrchnosti, sa- mou toliko mocí Kristovy berly a Ducha jeho se vede a skrze to v své čistotě a přesnosti tato církve Kristovy částka z milosti Boží zachována bývá. Šesté: Plní se také na ní Kristova i apo- štolů svatých předpovídání v tom, že Jednota mnohá protivenství a těžké zármutky od svého počátku až do těchto časů pro prav- du Boží — kteréž, bludy Antikristovy opus- tivši, upřímně se přidrží a věrně následovati hledí — snášela a snáší, v čemž však o) Mat. 7, 6. 22
Strana 23
ve všem vidí se při ní předivná Boží ochrana, nebo ne lidskou moudrostí ani mocí světa ta pravda jest začata, roste a vzdělává se, ne světským ramenem, ale samým Božím opa- trováním a mocí proti lítým nepřátelům pře- mocně chráněna a opatrována byla. A z tohot' patrně se vidí, že Jednota ta jest částka církve obnovené, kterouž sobě Bůh z milosti své ve všech vě- cech k vzdělání jejímu a k zprávě potřeb- ných obnoviti ráčil. Podlé čehož každý pobožný mlá- denec může, anobrž má míti o Jed- notě a k Jednatě pravou dověr- nost, opravdovou milost i horlivou žádost, v ní netoliko mezi lidem obecným, ale když by jej to potkati mohlo, při služebnících a tak v čelednosti Boží byt svůj a místo míti, tu pravdy Boží, pokladu toho drahého, od Boha v těchto časích posledních zjeveného, docházeti, jeho pomáhati ostříhati i podlé místa a daru svého těm, jimž náleží, zjevo- vati. A jest to v pravdě věc velmi drahá, že Pán Bůh neoddělil Jed- noty něčím toliko, ale ve všech věcech k vzdělání i celé její zprávě po- třebných ji obnovoval a ještě obnovuje nebo, ačt' jest veliká a přední věc, míti učení čisté, však na tom samém není dosti, ale 23
ve všem vidí se při ní předivná Boží ochrana, nebo ne lidskou moudrostí ani mocí světa ta pravda jest začata, roste a vzdělává se, ne světským ramenem, ale samým Božím opa- trováním a mocí proti lítým nepřátelům pře- mocně chráněna a opatrována byla. A z tohot' patrně se vidí, že Jednota ta jest částka církve obnovené, kterouž sobě Bůh z milosti své ve všech vě- cech k vzdělání jejímu a k zprávě potřeb- ných obnoviti ráčil. Podlé čehož každý pobožný mlá- denec může, anobrž má míti o Jed- notě a k Jednatě pravou dověr- nost, opravdovou milost i horlivou žádost, v ní netoliko mezi lidem obecným, ale když by jej to potkati mohlo, při služebnících a tak v čelednosti Boží byt svůj a místo míti, tu pravdy Boží, pokladu toho drahého, od Boha v těchto časích posledních zjeveného, docházeti, jeho pomáhati ostříhati i podlé místa a daru svého těm, jimž náleží, zjevo- vati. A jest to v pravdě věc velmi drahá, že Pán Bůh neoddělil Jed- noty něčím toliko, ale ve všech věcech k vzdělání i celé její zprávě po- třebných ji obnovoval a ještě obnovuje nebo, ačt' jest veliká a přední věc, míti učení čisté, však na tom samém není dosti, ale 23
Strana 24
potřebí jest, aby to učení Boží v celosti a jednomyslně ode všech předkládáno, šlechet- ným obcováním, svatými cnostmi, dobrými skutky a pobožnými mravy ozdobováno,?) ano i svátostmi podlé nařízení Kristova při- sluhováno bylo.1) Potřebí jest také jednoty ducha a lásky Kristovy, aby oudové těla du- chovního Kristova v spolku svatém zdržo- váni a jedni s druhými vázáni byli. Musí v církvi býti i svatý řád, to jest, aby všeliká věc na svém vlastním místě slušně postavena byla a potom téhož místa svého vždycky ostříhala, nebo o té věci Duch Páně zjevně poroučí: »Všecko slušně a podlé řádu at' se děje!«1) a když to v Kolossenském sboru bylo, apoštol se z toho radoval a ve- lice to schvaloval.s) Poručil také Syn Boží, aby věřící v něho měli sůl, to jest svatou kázeň, mezi sebou,t) nebo, jakož sůl chutný pokrm činí a od po- rušení zachovává, tak kázeň Kristova zřízená příjemné činí oběti Bohu posvěcujících se i posvěcených jemu a od pohoršení škodli- vých zachovává. Protož, kdežkoli kázeň Kris- tova se vede, všelijací hříchové — jako opil- ství, zlolejctví, tancové, hry, smilstva, lichvy atd., čehož na větším díle jiní za hříchy již p) Tit. 2, 10. q) I. Kor. 11, 22. r) I. Kor. 14, 40. s) Kolos. 2, 5. t) Mar. 9, 50. 24
potřebí jest, aby to učení Boží v celosti a jednomyslně ode všech předkládáno, šlechet- ným obcováním, svatými cnostmi, dobrými skutky a pobožnými mravy ozdobováno,?) ano i svátostmi podlé nařízení Kristova při- sluhováno bylo.1) Potřebí jest také jednoty ducha a lásky Kristovy, aby oudové těla du- chovního Kristova v spolku svatém zdržo- váni a jedni s druhými vázáni byli. Musí v církvi býti i svatý řád, to jest, aby všeliká věc na svém vlastním místě slušně postavena byla a potom téhož místa svého vždycky ostříhala, nebo o té věci Duch Páně zjevně poroučí: »Všecko slušně a podlé řádu at' se děje!«1) a když to v Kolossenském sboru bylo, apoštol se z toho radoval a ve- lice to schvaloval.s) Poručil také Syn Boží, aby věřící v něho měli sůl, to jest svatou kázeň, mezi sebou,t) nebo, jakož sůl chutný pokrm činí a od po- rušení zachovává, tak kázeň Kristova zřízená příjemné činí oběti Bohu posvěcujících se i posvěcených jemu a od pohoršení škodli- vých zachovává. Protož, kdežkoli kázeň Kris- tova se vede, všelijací hříchové — jako opil- ství, zlolejctví, tancové, hry, smilstva, lichvy atd., čehož na větším díle jiní za hříchy již p) Tit. 2, 10. q) I. Kor. 11, 22. r) I. Kor. 14, 40. s) Kolos. 2, 5. t) Mar. 9, 50. 24
Strana 25
nyní nemají — trestáni a hříšníci kázní zří- zenou ku pokání vedeni bývají, tut Kristovy církve jisté i to jest znamení. Kdež pak těch napřed položených věcí se nevidí a Boží učení ani v celosti ani jedno- myslně se nepředkládá, aniž o to jaká péče jest, aby učení Spasitele životem pobožným ozdobováno bylo, kdež jednoty ducha a lásky se necítí, služebníci ani lid v řádu nestojí, žádný žádnému v bázni Páně poddán není, služebníci hříchu netrescí, pakli kteří trestati chtějí, lid kázně nepřijímá, tam, poněvadž ve všech věcech k vzdělání církve i k zprávě její potřebných obnovení se nestalo, ani, aby se státi mohlo, upřímě, — totiž pro slávu Boží a lidské spasení, leč z závisti a z ne- přízně — jaká opravdová péče jest, žádný Boha bojící člověk bez důležitých — ač, mo- hou-li jaké nalezeny býti — příčin, pohrdna tím, což Bůh z milosti své Jednotě učiniti ráčil, tam — pravím — se obraceti bez hroz- né potupy jména Božího a pravdy jeho a bez velikého jakož mnohých pobožných srdcí v Jednotě tak i některých osvícenějších z těch, k nimž by se obrátiti chtěl, pohor- šení nikoli nemůže. A za tímt by již jiné nešlo, než to, v čemž se dávno zjevně Bůh osvědčil řka: »Kteříž mne ctí, těch poctím, kteříž pak mnou pohrdají, ty v pohrdání dám!«u) a Kristus Pán dí: »Běda člo- u) I. Král. 2, 30 25
nyní nemají — trestáni a hříšníci kázní zří- zenou ku pokání vedeni bývají, tut Kristovy církve jisté i to jest znamení. Kdež pak těch napřed položených věcí se nevidí a Boží učení ani v celosti ani jedno- myslně se nepředkládá, aniž o to jaká péče jest, aby učení Spasitele životem pobožným ozdobováno bylo, kdež jednoty ducha a lásky se necítí, služebníci ani lid v řádu nestojí, žádný žádnému v bázni Páně poddán není, služebníci hříchu netrescí, pakli kteří trestati chtějí, lid kázně nepřijímá, tam, poněvadž ve všech věcech k vzdělání církve i k zprávě její potřebných obnovení se nestalo, ani, aby se státi mohlo, upřímě, — totiž pro slávu Boží a lidské spasení, leč z závisti a z ne- přízně — jaká opravdová péče jest, žádný Boha bojící člověk bez důležitých — ač, mo- hou-li jaké nalezeny býti — příčin, pohrdna tím, což Bůh z milosti své Jednotě učiniti ráčil, tam — pravím — se obraceti bez hroz- né potupy jména Božího a pravdy jeho a bez velikého jakož mnohých pobožných srdcí v Jednotě tak i některých osvícenějších z těch, k nimž by se obrátiti chtěl, pohor- šení nikoli nemůže. A za tímt by již jiné nešlo, než to, v čemž se dávno zjevně Bůh osvědčil řka: »Kteříž mne ctí, těch poctím, kteříž pak mnou pohrdají, ty v pohrdání dám!«u) a Kristus Pán dí: »Běda člo- u) I. Král. 2, 30 25
Strana 26
25 26 věku, skrze něhož přichází po- horšení!«v)] I. Nejprv,43), aby milost a chut k učení a cvičení se měli jakož při spasení vlastním, tak i při sloužení starším i při dobré s lidem Božím práci, v níž by44) kdyža) zavedeni byli, aby se hned v tom kochali duchem svým, od Boha opraveným, a zvláštní líbost v tom měli. Ta milost pochází! z Boha a pouhé milosti jeho. Neb[o] on Duchem svým v srdcích takových45) ji zplozuje k modlitbám a žá- dostem jich, a z toho srdce k žádosti a k za- chutnání moudrosti, oči pak k spatřování užitků otvírá a způsobné činí, aby jí žádostivi byli, po ní se ptali a jí hledali. A o těch dí Duch Páně46) v knihách Moudrosti, že moudrost předchází ty, ješto jí žádají, aby se jim prvé ukázala; kdož na usvitě bdíti bude k ní, nebude velmi pracovati, neb na- lezne ji, ana sedí u jeho dveří. Onat jest lepší než síla a dražší nad všecka zboží, nebot zboží nic není; když se k moudrosti přirovná, zlatto jest jako písek. Onat osvě- cuje a dává umění při všech věcech, vzácná jest před Bohem i lidmi, miluje ji Bůh, zlost ji nepřemáhá. Viz o tom šíře Ekklesiastikus 6. Této milosti a chuti nemá-li kdo, nedo- sáhne moudrosti. II. Aby upřímě a dověrně přijímali na- učení i napomínání od předloženého svého v) Mat. 18, 7. 26
25 26 věku, skrze něhož přichází po- horšení!«v)] I. Nejprv,43), aby milost a chut k učení a cvičení se měli jakož při spasení vlastním, tak i při sloužení starším i při dobré s lidem Božím práci, v níž by44) kdyža) zavedeni byli, aby se hned v tom kochali duchem svým, od Boha opraveným, a zvláštní líbost v tom měli. Ta milost pochází! z Boha a pouhé milosti jeho. Neb[o] on Duchem svým v srdcích takových45) ji zplozuje k modlitbám a žá- dostem jich, a z toho srdce k žádosti a k za- chutnání moudrosti, oči pak k spatřování užitků otvírá a způsobné činí, aby jí žádostivi byli, po ní se ptali a jí hledali. A o těch dí Duch Páně46) v knihách Moudrosti, že moudrost předchází ty, ješto jí žádají, aby se jim prvé ukázala; kdož na usvitě bdíti bude k ní, nebude velmi pracovati, neb na- lezne ji, ana sedí u jeho dveří. Onat jest lepší než síla a dražší nad všecka zboží, nebot zboží nic není; když se k moudrosti přirovná, zlatto jest jako písek. Onat osvě- cuje a dává umění při všech věcech, vzácná jest před Bohem i lidmi, miluje ji Bůh, zlost ji nepřemáhá. Viz o tom šíře Ekklesiastikus 6. Této milosti a chuti nemá-li kdo, nedo- sáhne moudrosti. II. Aby upřímě a dověrně přijímali na- učení i napomínání od předloženého svého v) Mat. 18, 7. 26
Strana 27
a jím zvláště pro nedokonalosti při někte- rých věcech anebo pro své domnění, že by se jim zdálo, že lépe rozu/mějí nežli předlo- žený jejich, aby nepohrdali, nebo takovým způsobem práce všecka, jakož předložených tak učedlníků, daremná a neužitečná by byla.47) Mnozí [také] při tom veliký nedostatek trpí, ano i často hřeší; majíce se učiti, naří- zení předložených svých zlehčují nebo48) jináč formujíc v mistrování se vydávají i v předložených sobě vybírají, ješto sluší hleděti při tom na opatrování Boží; dalt Bůh a opatřil tě předloženým, jakž se mu líbilo na ten čas, skrze něho tě zpravuje, Duch Bolží skrze něho k tobě mluví; zdá-lit se kdy co tvrdého a těžkého,49) proto to jest, že tomu nerozumíš; srozuměje, snázet bude. Když se líbiti Bohu bude, obmyslít jiné pří- činy, jiné místo k tvému bytu a zrostu.50) Protož neuč Boha a Ducha jeho, ale jdi za Bohem, a dobřet bude! III. Aby51) úmyslem upřímým chtěli se učiti: Nejprv pro vlastní spasení, aby, došedše ho skrze víru v Krista Pána, netoliko dověrně, ale i vědomě a rozumně požívati ho i v něm státi mohli, nebo, čemu by se člověk/ mohl naučiti a toho my pro lenost svou zanedbal a obmeškal, u Pána Boha výmluvy žádné míti nebude; byť pak i kazatelem býti ne- 28 29 27 27
a jím zvláště pro nedokonalosti při někte- rých věcech anebo pro své domnění, že by se jim zdálo, že lépe rozu/mějí nežli předlo- žený jejich, aby nepohrdali, nebo takovým způsobem práce všecka, jakož předložených tak učedlníků, daremná a neužitečná by byla.47) Mnozí [také] při tom veliký nedostatek trpí, ano i často hřeší; majíce se učiti, naří- zení předložených svých zlehčují nebo48) jináč formujíc v mistrování se vydávají i v předložených sobě vybírají, ješto sluší hleděti při tom na opatrování Boží; dalt Bůh a opatřil tě předloženým, jakž se mu líbilo na ten čas, skrze něho tě zpravuje, Duch Bolží skrze něho k tobě mluví; zdá-lit se kdy co tvrdého a těžkého,49) proto to jest, že tomu nerozumíš; srozuměje, snázet bude. Když se líbiti Bohu bude, obmyslít jiné pří- činy, jiné místo k tvému bytu a zrostu.50) Protož neuč Boha a Ducha jeho, ale jdi za Bohem, a dobřet bude! III. Aby51) úmyslem upřímým chtěli se učiti: Nejprv pro vlastní spasení, aby, došedše ho skrze víru v Krista Pána, netoliko dověrně, ale i vědomě a rozumně požívati ho i v něm státi mohli, nebo, čemu by se člověk/ mohl naučiti a toho my pro lenost svou zanedbal a obmeškal, u Pána Boha výmluvy žádné míti nebude; byť pak i kazatelem býti ne- 28 29 27 27
Strana 28
30 31 měl, ponese soud pro lenost a času daremné maření. Druhé: aby osvícení jsouce, mohli pravdy Boží proti zlostným odpůrcům a služebníkům Antikristovým rozšafně a silně brániti, i ty, kteříž se z neznámosti pravdě protiví, v ti- chosti vyučovati, [Tit. 2, 8.] a též aby v Jed- notě užitečnými služebníky a věrnými i opa- trnými šafáři tajemství Božích býti mohli, kteříž by právě slo/vo pravdy rozdělovali [2. Tim. 2, 15.] a lid Boží ve vší pravdě spa- sitedlné službami Kristovými rozšafně jako učitelé umělí v království nebeském ustavo- vali, sloužíce v tom Pánu Kristu raději než světu. A tot' vše činiti musejí ne pro marnou chválu, ale pro slávu Boží, nebo někteří i tu se nalézají s šilhavým okem, aby v tom, což činí, hledali své slávy, vzácnosti, rozkoší, míst velikých,52) titulů slavných, čehož když u Bratří53) dojíti nemohou, jinam se obracejí. A Bůh některým i k tomu přijíti do/pouští, aby se tím jako svině mlátem sytili a v tom, co krkavec v mrše, líbost [a rozkoš] svou měli. IV. Potřebí54) též učedlníkům pokory, z níž by předně svému předloženému, potom i každému tovaryši svému právo anebo55) vol- nost k sobě dali, aby je napomínati, v ne- umělosti cvičiti a od zlého vystříhati mohli, a z té příčiny, hanbou pohrdajíc, rádi se ptáti 28
30 31 měl, ponese soud pro lenost a času daremné maření. Druhé: aby osvícení jsouce, mohli pravdy Boží proti zlostným odpůrcům a služebníkům Antikristovým rozšafně a silně brániti, i ty, kteříž se z neznámosti pravdě protiví, v ti- chosti vyučovati, [Tit. 2, 8.] a též aby v Jed- notě užitečnými služebníky a věrnými i opa- trnými šafáři tajemství Božích býti mohli, kteříž by právě slo/vo pravdy rozdělovali [2. Tim. 2, 15.] a lid Boží ve vší pravdě spa- sitedlné službami Kristovými rozšafně jako učitelé umělí v království nebeském ustavo- vali, sloužíce v tom Pánu Kristu raději než světu. A tot' vše činiti musejí ne pro marnou chválu, ale pro slávu Boží, nebo někteří i tu se nalézají s šilhavým okem, aby v tom, což činí, hledali své slávy, vzácnosti, rozkoší, míst velikých,52) titulů slavných, čehož když u Bratří53) dojíti nemohou, jinam se obracejí. A Bůh některým i k tomu přijíti do/pouští, aby se tím jako svině mlátem sytili a v tom, co krkavec v mrše, líbost [a rozkoš] svou měli. IV. Potřebí54) též učedlníkům pokory, z níž by předně svému předloženému, potom i každému tovaryši svému právo anebo55) vol- nost k sobě dali, aby je napomínati, v ne- umělosti cvičiti a od zlého vystříhati mohli, a z té příčiny, hanbou pohrdajíc, rádi se ptáti 28
Strana 29
jiných mají. Nebo učiti se žádná hanba není, ale, jakž i onen Káto pověděl, pudor est nil discere velle; qui nunquam/ male, nunquam bene. Tit, kteříž [jen] mlčí a stavějí se,56) jakoby všemu rozuměli, málo se naučí. Náležít také i svého zdání a myšlení na jiné podati, bude-li dobré, aby jiných sou- dem potvrzeno bylo a jiní ho také nětco užili. A čemuž sám kdo rozumí, jiným se také má dáti užiti a nebývati sobkem, sám svým, ale, jiných užívaje, mysliti, aby i jiní tebe užili. Při otázkách, kteréž kdy57) činěny a vydá- vány bývají, šetřiti mají, více je vydávati z vlastnosti svědomí a u/přímosti srdce, nežli aby, jakou hlubokou moudrost vynášejíc, chtěli vidíni býti a rovné sobě a ovšem vyšší přemáhati. V věci pak nesnadné vyznati to pokorně mohou, že tomu nerozumějí, avšak že rádi učiti se chtějí. A summou při všech rozmlouváních tichost a povolnost prokazovati jim sluší a jiných, již dávno s užitkem pracujících, užívati a za nimi jíti. Těžcí bývají lidé hadrovní, aby se s nimi o všecko dral; nemyslí se učiti, napraviti a jiných užívati, než myslí, mohou-li zač, chy- titi a svého brániti, neb výmluvy vymysliti a [tak] z leči vyskočiti. Z takových málo co bývá. 33 34 32 29
jiných mají. Nebo učiti se žádná hanba není, ale, jakž i onen Káto pověděl, pudor est nil discere velle; qui nunquam/ male, nunquam bene. Tit, kteříž [jen] mlčí a stavějí se,56) jakoby všemu rozuměli, málo se naučí. Náležít také i svého zdání a myšlení na jiné podati, bude-li dobré, aby jiných sou- dem potvrzeno bylo a jiní ho také nětco užili. A čemuž sám kdo rozumí, jiným se také má dáti užiti a nebývati sobkem, sám svým, ale, jiných užívaje, mysliti, aby i jiní tebe užili. Při otázkách, kteréž kdy57) činěny a vydá- vány bývají, šetřiti mají, více je vydávati z vlastnosti svědomí a u/přímosti srdce, nežli aby, jakou hlubokou moudrost vynášejíc, chtěli vidíni býti a rovné sobě a ovšem vyšší přemáhati. V věci pak nesnadné vyznati to pokorně mohou, že tomu nerozumějí, avšak že rádi učiti se chtějí. A summou při všech rozmlouváních tichost a povolnost prokazovati jim sluší a jiných, již dávno s užitkem pracujících, užívati a za nimi jíti. Těžcí bývají lidé hadrovní, aby se s nimi o všecko dral; nemyslí se učiti, napraviti a jiných užívati, než myslí, mohou-li zač, chy- titi a svého brániti, neb výmluvy vymysliti a [tak] z leči vyskočiti. Z takových málo co bývá. 33 34 32 29
Strana 30
35 36 V. Potřebí58) učedlníkům zkušení, aby, če- mu se člověk rozumně naučil, čeho s prací nabyl anebo59) s těžkostí dostal, již snažoval se skutkem toho dokazovati, nebo60) psáno jest: »Dobrý jest rozum těm, kteříž jej plní,« a zase: »Kdo není zkušen, co umí?«w) Kaž- dý rozum, podobný k pravdě, když není zku- šený, nepevný a zavedení blízký bývá. Protož velmi jest užitečné při všech věcech skutku zkušovati a rozumům cizím, ovšem svému, ne hned pojednou věřiti bez zkušení jeho. To pak zkušování býti má podlé Písem svatých i podlé vlastního svědomí, kteréžt ukáže, jak mnoho můžeš dobrého, jsa zka- žený atd., než žet to zkušování dlouho trvati musí, ne jeden rok ani dva, ale dotud, do- kudž ujištěn nebudeš. VI. Potřebí61) způsobu rozšafného v učení, aby62) zbytečným a nepořádným učením se nemátli a jedné věci druhou nevyráželi. A opět zase velice potřebí vystříha/ti se za- hálky, aby pro nedbánlivost a lhostejnost mysli své v rozmařilost nepřivodili, poněvadž zahálka, jakž někteří napsali, jest polštář satanů, a že ti, kteříž nepracují, d'áblu stelí a meč nepříteli dávají. Nejedni, práci nepřivykše, v dobrém sobě stesknou a potom to sčítati na přirození a nepamět chtějí, že s nic býti nemohou, [aneb že daru nemají]; ješto, kdyby pracovali a w) Ekkles 43, 10. 30
35 36 V. Potřebí58) učedlníkům zkušení, aby, če- mu se člověk rozumně naučil, čeho s prací nabyl anebo59) s těžkostí dostal, již snažoval se skutkem toho dokazovati, nebo60) psáno jest: »Dobrý jest rozum těm, kteříž jej plní,« a zase: »Kdo není zkušen, co umí?«w) Kaž- dý rozum, podobný k pravdě, když není zku- šený, nepevný a zavedení blízký bývá. Protož velmi jest užitečné při všech věcech skutku zkušovati a rozumům cizím, ovšem svému, ne hned pojednou věřiti bez zkušení jeho. To pak zkušování býti má podlé Písem svatých i podlé vlastního svědomí, kteréžt ukáže, jak mnoho můžeš dobrého, jsa zka- žený atd., než žet to zkušování dlouho trvati musí, ne jeden rok ani dva, ale dotud, do- kudž ujištěn nebudeš. VI. Potřebí61) způsobu rozšafného v učení, aby62) zbytečným a nepořádným učením se nemátli a jedné věci druhou nevyráželi. A opět zase velice potřebí vystříha/ti se za- hálky, aby pro nedbánlivost a lhostejnost mysli své v rozmařilost nepřivodili, poněvadž zahálka, jakž někteří napsali, jest polštář satanů, a že ti, kteříž nepracují, d'áblu stelí a meč nepříteli dávají. Nejedni, práci nepřivykše, v dobrém sobě stesknou a potom to sčítati na přirození a nepamět chtějí, že s nic býti nemohou, [aneb že daru nemají]; ješto, kdyby pracovali a w) Ekkles 43, 10. 30
Strana 31
pomaličku málo k málu přidávali, prospěch viděli by mohli, an Praha není za jeden rok vystavena. Náležít63) u/čedlníkům pomalu při jedné věci, kteréž by se kdy učili, trvati a s ní se obírati, pokudž by jí nenabyli 64) a dobře se [v ní] nezmocnili a její počátek, prostředek i dokonání, čas, místo, příčiny, užitky, pře- kážky, škody atd. pilně [ne]ohledali a co kde k čemu jest, [ne]zvěděli. Methodum to nazývají. Někteří by jen mnoho čísti chtěli65) a při ničemž se opravdově bedlivým soudem nepo- zastaviti, a to jest škodné. Časem také potřebné bývá proměniti práce a cvičení; někdy nětco čísti a přemyšlovati nebo vyhle/dávali bud při svědomí anebo66) smyslu víry anebo při Písmích svatých někdy učiti se s paměti sentencím67) z Písma svatého neb žalmům, též písničkám neb ně- kterému verši,68) aby [je] zpívati bez knih mohli bud' na cestě buď' při jídle, jako sou na hodiny dne i noci,69) o stavu svobodném atd.; někdy i jiné věci potřebné v pamět vklá- dati Ljest] dobré, aby zlému překážku činil a pamět70) svou ostřil a cvičil. Tak i svatí činívali. Izák šel na pole k pře- myšlování. Tak i mládencům pobož/ným či- niti sluší i na cestě i doma při díle mysliti neb zpívati neb rozmlouvati o dobrém. A kteříž toho nečiní, ale marné žvanice, žerty, smíchy 37 38 39 31
pomaličku málo k málu přidávali, prospěch viděli by mohli, an Praha není za jeden rok vystavena. Náležít63) u/čedlníkům pomalu při jedné věci, kteréž by se kdy učili, trvati a s ní se obírati, pokudž by jí nenabyli 64) a dobře se [v ní] nezmocnili a její počátek, prostředek i dokonání, čas, místo, příčiny, užitky, pře- kážky, škody atd. pilně [ne]ohledali a co kde k čemu jest, [ne]zvěděli. Methodum to nazývají. Někteří by jen mnoho čísti chtěli65) a při ničemž se opravdově bedlivým soudem nepo- zastaviti, a to jest škodné. Časem také potřebné bývá proměniti práce a cvičení; někdy nětco čísti a přemyšlovati nebo vyhle/dávali bud při svědomí anebo66) smyslu víry anebo při Písmích svatých někdy učiti se s paměti sentencím67) z Písma svatého neb žalmům, též písničkám neb ně- kterému verši,68) aby [je] zpívati bez knih mohli bud' na cestě buď' při jídle, jako sou na hodiny dne i noci,69) o stavu svobodném atd.; někdy i jiné věci potřebné v pamět vklá- dati Ljest] dobré, aby zlému překážku činil a pamět70) svou ostřil a cvičil. Tak i svatí činívali. Izák šel na pole k pře- myšlování. Tak i mládencům pobož/ným či- niti sluší i na cestě i doma při díle mysliti neb zpívati neb rozmlouvati o dobrém. A kteříž toho nečiní, ale marné žvanice, žerty, smíchy 37 38 39 31
Strana 32
40 41 milují a v ně se vydávají, co a jací bývají, vědomé jest. Item: Může také někdy nětco potřebného napsati sobě neb jiným. A tak nikdy ho satan nenajde zahálejícího, než vždycky pobožnou prací zaměstknaného, že nebo71) on s Bohem rozmlouvá anebo72) Bůh s ním. Item: Časem také může dílo tělesné dělati, hospodářství opatrovati, k něčemu přihléd- nouti/ v svých73) věcech i obecných, a zvlá- ště po obědě74) anebo když potřeba se ukáže a příčina bývá dána a rozkázání hospodá- řovo a75) předložených jest. Což pak koli činiti započne a k čemu při- stoupí, podlé povinnosti práce své a rady [neb rozkázání] svého předloženého, to či- niti s ochotnou a veselou myslí má bud sám buď i s jiným tovaryšem svým. Také toho76) se potřebí vystříhati, aby, začna jednu věc činiti,77) nedával se v jinou, — leč by jemu hospodář78) jeho nebo ten, komuž náleží, rozkázal, — až by tu započa- tou prvé79) dokonal. Vrtkost/ a nestálost přišla-li by, hleděti [jí] ctností přemáhati. I toho šetřiti sluší, aby tu věc, která by větší a přednější byla, předně zpraviti a ji dokonati a teprv jinou začíti i věrně konati. Též šetřiti mají času příhodného a náleži- tého k každé práci, nebo i tak napsáno jest:y) y) Ekkles. 3. 32
40 41 milují a v ně se vydávají, co a jací bývají, vědomé jest. Item: Může také někdy nětco potřebného napsati sobě neb jiným. A tak nikdy ho satan nenajde zahálejícího, než vždycky pobožnou prací zaměstknaného, že nebo71) on s Bohem rozmlouvá anebo72) Bůh s ním. Item: Časem také může dílo tělesné dělati, hospodářství opatrovati, k něčemu přihléd- nouti/ v svých73) věcech i obecných, a zvlá- ště po obědě74) anebo když potřeba se ukáže a příčina bývá dána a rozkázání hospodá- řovo a75) předložených jest. Což pak koli činiti započne a k čemu při- stoupí, podlé povinnosti práce své a rady [neb rozkázání] svého předloženého, to či- niti s ochotnou a veselou myslí má bud sám buď i s jiným tovaryšem svým. Také toho76) se potřebí vystříhati, aby, začna jednu věc činiti,77) nedával se v jinou, — leč by jemu hospodář78) jeho nebo ten, komuž náleží, rozkázal, — až by tu započa- tou prvé79) dokonal. Vrtkost/ a nestálost přišla-li by, hleděti [jí] ctností přemáhati. I toho šetřiti sluší, aby tu věc, která by větší a přednější byla, předně zpraviti a ji dokonati a teprv jinou začíti i věrně konati. Též šetřiti mají času příhodného a náleži- tého k každé práci, nebo i tak napsáno jest:y) y) Ekkles. 3. 32
Strana 33
»Všecky věci čas mají: čas spání, čas jídla, čas učení, čas díla!« Čas střízlivý a zvláště ranní k čtení pilnému a bedlivému přemyšlo- vání80) nejpříhodnější jest. Protož, pokudž možné, spořádané to vše míti mají, co, kdy, v čem čísti chtějí, kdy/ Písma svatá, kdy spisy, kdy historie atd. Paklit z potřeby ne- vyhnutelné8a) i v to se vkročí, vystříhej se reptání a jiným časem toho postihej! 42 Střízvost též dobrá jest k učení. Nebo mírné užívání pokrmů, nápojů i spání člo- věka činí způsobného ke všem těm pracem, kteréž se myslí konají. A k té střízvosti Pán Kristus i apoštolé napomínají.81) [Tak naproti tomu všeliká nestředmost, pomlskové, pojídání, popíjení a k těm po- dobné věci, kteréž Duch sv. za skutky těla odsoudil,x) činí člověka ničemného a zhova- dilého; ostrost vtipu tupí, rozum zatemňuje, pamět zemdlívá a tělo rozličnými nemocmi naplňuje a tak mládenec, jinak dosti způsob- ného a dary Boží majícího, na to přivozuje, aby, zvykna takovým obyčejům hovadským, netoliko každý peníz, třebas od rodičů těžce vypracovaný neb od někoho z dověrnosti da- ný, na ty věci bídně utratil, ale také časem, nepamatuje na své místo, tak se opovrhl, aby beze všeho studu odkudkoli i jakýmkoli způ- sobem ty věci sobě shledával a jednal, nic se x) Galat. 5, 21. 3 33
»Všecky věci čas mají: čas spání, čas jídla, čas učení, čas díla!« Čas střízlivý a zvláště ranní k čtení pilnému a bedlivému přemyšlo- vání80) nejpříhodnější jest. Protož, pokudž možné, spořádané to vše míti mají, co, kdy, v čem čísti chtějí, kdy/ Písma svatá, kdy spisy, kdy historie atd. Paklit z potřeby ne- vyhnutelné8a) i v to se vkročí, vystříhej se reptání a jiným časem toho postihej! 42 Střízvost též dobrá jest k učení. Nebo mírné užívání pokrmů, nápojů i spání člo- věka činí způsobného ke všem těm pracem, kteréž se myslí konají. A k té střízvosti Pán Kristus i apoštolé napomínají.81) [Tak naproti tomu všeliká nestředmost, pomlskové, pojídání, popíjení a k těm po- dobné věci, kteréž Duch sv. za skutky těla odsoudil,x) činí člověka ničemného a zhova- dilého; ostrost vtipu tupí, rozum zatemňuje, pamět zemdlívá a tělo rozličnými nemocmi naplňuje a tak mládenec, jinak dosti způsob- ného a dary Boží majícího, na to přivozuje, aby, zvykna takovým obyčejům hovadským, netoliko každý peníz, třebas od rodičů těžce vypracovaný neb od někoho z dověrnosti da- ný, na ty věci bídně utratil, ale také časem, nepamatuje na své místo, tak se opovrhl, aby beze všeho studu odkudkoli i jakýmkoli způ- sobem ty věci sobě shledával a jednal, nic se x) Galat. 5, 21. 3 33
Strana 34
43 na to neohlédaje, že tak svou nestředmost na všecky strany známu činí. Ale pobožnít mládenci takových věcí se vzdalují, pamatujíc na to, že Kristus Plán] praví:z) »Pilně se varujte, aby nebyla obtí- žena srdce vaše obžerstvím a opilstvím,« a svatý Pavel napsal:aa) »Všeliký, kdož bojuje, ve všem jest zdrželivý.« Též Petr sv. dí:bb) »Střízliví buďte, bděte« atd.] Item: Když se učíš s jinými sedě — nebo koutkování nejedněm zle slouží —, na to po- zor míti máš, aby[s] jiným nepřekážel, [ale] z ticha se učil. Potřebí i toho, čemu/ se kdo naučí, aby to často v mysli obnovoval pro mnohou mdlo- bu a snadné82) zapomínání. Tak se učí[ce] mládenci mají sami sobě srozumívati, sebe zkušovati a z toho potom jiným38) přisluhovati, nebo psáno jest:ce) »Synu, v životě tvém zkus duše své, a bude-li k zlému nachýlena, nevydávej jí moci!« [K čemuž ke všemu apoštol Timotea tě- mito slovy napomínal:dd) »Nezanedbávejž daru, kterýž jest v tobě!« — a níže doložil, řka: »O tom přemyšlůj, v tom buď, aby prospěch tvůj zjevný byl všechněm!«] z) Luk. 21, 34. aa) I. Kor. 9, 25. bb) I. Petr. 5, 8. cc) Ekkles. 37. dd) I. Tim. 4, 14, 15. 34
43 na to neohlédaje, že tak svou nestředmost na všecky strany známu činí. Ale pobožnít mládenci takových věcí se vzdalují, pamatujíc na to, že Kristus Plán] praví:z) »Pilně se varujte, aby nebyla obtí- žena srdce vaše obžerstvím a opilstvím,« a svatý Pavel napsal:aa) »Všeliký, kdož bojuje, ve všem jest zdrželivý.« Též Petr sv. dí:bb) »Střízliví buďte, bděte« atd.] Item: Když se učíš s jinými sedě — nebo koutkování nejedněm zle slouží —, na to po- zor míti máš, aby[s] jiným nepřekážel, [ale] z ticha se učil. Potřebí i toho, čemu/ se kdo naučí, aby to často v mysli obnovoval pro mnohou mdlo- bu a snadné82) zapomínání. Tak se učí[ce] mládenci mají sami sobě srozumívati, sebe zkušovati a z toho potom jiným38) přisluhovati, nebo psáno jest:ce) »Synu, v životě tvém zkus duše své, a bude-li k zlému nachýlena, nevydávej jí moci!« [K čemuž ke všemu apoštol Timotea tě- mito slovy napomínal:dd) »Nezanedbávejž daru, kterýž jest v tobě!« — a níže doložil, řka: »O tom přemyšlůj, v tom buď, aby prospěch tvůj zjevný byl všechněm!«] z) Luk. 21, 34. aa) I. Kor. 9, 25. bb) I. Petr. 5, 8. cc) Ekkles. 37. dd) I. Tim. 4, 14, 15. 34
Strana 35
[VII. Potřebí učedlníkům i stálosti, aby v tom svatém předsevzetí a ve všech těch na- před položených věcech ustavenou mysl měli a bez rozpakování neb na to i ono se ohlí- dání stále v tom trvali, nebo, jakž Syn Boží pověděl,ce) žádný, kdož vztáhna ruku svou k pluhu ohlídal by se nazpět, není způsobný k království Božímu. K kteréžto stálosti sloužiti sobě učedlníci mohou a mají těmito věcmi: 1. Že povolání jejich jest povolání Boží a podlé toho jest povolání takové, že se za ně není proč styděti, není proč o něm, do- bré-li by bylo, pochybovati. Nebo ono před Bohem, anjely i svatými jeho jest jim, ano i přede vším světem bude ke cti a ku po- chvale v den nejposlednější. Mohou také tím jisti býti, že nadarmo a u vítr pracovati ne- budou,ff) nebo ten, kterýž jich povolal, věrný jest,gg) aniž chce, aby kdo jemu darmo slou- žil, ale ty, kdož mu slouží, poctíti a věčnou radost jim dáti zaslíbil.hh) Nad to, poněvadž jejich povolání jest povolání Boží, tedy že s dobrým svědomím nemohou toho povolání opouštěti, ale povinni sou v něm tak dlouho zustávati, až by ten, kterýž jich povolal, sám je z něho propustil a jim odpočívati rozká- ee) Luk. 9, 62. ff) I. Kor. 15, 58. gg) I. Kor 1, 9. hh) I. Král. 2, 30. 35
[VII. Potřebí učedlníkům i stálosti, aby v tom svatém předsevzetí a ve všech těch na- před položených věcech ustavenou mysl měli a bez rozpakování neb na to i ono se ohlí- dání stále v tom trvali, nebo, jakž Syn Boží pověděl,ce) žádný, kdož vztáhna ruku svou k pluhu ohlídal by se nazpět, není způsobný k království Božímu. K kteréžto stálosti sloužiti sobě učedlníci mohou a mají těmito věcmi: 1. Že povolání jejich jest povolání Boží a podlé toho jest povolání takové, že se za ně není proč styděti, není proč o něm, do- bré-li by bylo, pochybovati. Nebo ono před Bohem, anjely i svatými jeho jest jim, ano i přede vším světem bude ke cti a ku po- chvale v den nejposlednější. Mohou také tím jisti býti, že nadarmo a u vítr pracovati ne- budou,ff) nebo ten, kterýž jich povolal, věrný jest,gg) aniž chce, aby kdo jemu darmo slou- žil, ale ty, kdož mu slouží, poctíti a věčnou radost jim dáti zaslíbil.hh) Nad to, poněvadž jejich povolání jest povolání Boží, tedy že s dobrým svědomím nemohou toho povolání opouštěti, ale povinni sou v něm tak dlouho zustávati, až by ten, kterýž jich povolal, sám je z něho propustil a jim odpočívati rozká- ee) Luk. 9, 62. ff) I. Kor. 15, 58. gg) I. Kor 1, 9. hh) I. Král. 2, 30. 35
Strana 36
zal. A ač někteří vejtržnější mládenci, povo- lání toto opouštějíce, i s těmi, kteříž jim k tomu dopomáhají neb je sami strhují, s tím se vším dobré mysli požívati chtějí, však to není tím, že by ta věc na vůli jejich a na svobodě byla, než že oni toho, jakž náleží, souditi nechtějí, ale za hřbet vše zakládají. Ješto věděti by měli takoví, že jest to věc nenáležitá a slušného trestání hodná, když čeledín ze mzdy zjednaný před časem od ho- spodáře uchází; nad to ten, kdož cizího čele- dína odkupuje a z služby ho strhuje, trestání sobě zasluhuje; ovšem tedy žet mnohem tíže vážiti tu nestálost bude ten, kterýž všelikého dobrého řádu jest původ a nechce býti po- smíván, nýbrž hrozí, že pohrdající sebou v pohrdání dáti chce, nebot se mu tu a jeho jménu, nad těmi vzývanému, veliká lehkost, neúcta a potupa děje. 2. Že ti sami, kteříž stále v jakém koli po- volání pracují, užitku práce své docházejí — naproti tomu, kdož jsou nestálí, vrtkaví a při ničemž se stále zastaviti nechtějí, než jednak toto, jednak jiné sobě zvolují, nerci-li žád- ného užitku odtud nemají, alebrž ještě škodu nemalou i posměch. Nebo ti jsou podobní člověku, kterýž jen grunty zakládá a žádného stavení nedokoná; podobni jsou stromům vždycky kvetoucím a žádného nikdy ovoce nenesoucím. Mnozí počavše pracovati a někteří již ne- 36
zal. A ač někteří vejtržnější mládenci, povo- lání toto opouštějíce, i s těmi, kteříž jim k tomu dopomáhají neb je sami strhují, s tím se vším dobré mysli požívati chtějí, však to není tím, že by ta věc na vůli jejich a na svobodě byla, než že oni toho, jakž náleží, souditi nechtějí, ale za hřbet vše zakládají. Ješto věděti by měli takoví, že jest to věc nenáležitá a slušného trestání hodná, když čeledín ze mzdy zjednaný před časem od ho- spodáře uchází; nad to ten, kdož cizího čele- dína odkupuje a z služby ho strhuje, trestání sobě zasluhuje; ovšem tedy žet mnohem tíže vážiti tu nestálost bude ten, kterýž všelikého dobrého řádu jest původ a nechce býti po- smíván, nýbrž hrozí, že pohrdající sebou v pohrdání dáti chce, nebot se mu tu a jeho jménu, nad těmi vzývanému, veliká lehkost, neúcta a potupa děje. 2. Že ti sami, kteříž stále v jakém koli po- volání pracují, užitku práce své docházejí — naproti tomu, kdož jsou nestálí, vrtkaví a při ničemž se stále zastaviti nechtějí, než jednak toto, jednak jiné sobě zvolují, nerci-li žád- ného užitku odtud nemají, alebrž ještě škodu nemalou i posměch. Nebo ti jsou podobní člověku, kterýž jen grunty zakládá a žádného stavení nedokoná; podobni jsou stromům vždycky kvetoucím a žádného nikdy ovoce nenesoucím. Mnozí počavše pracovati a někteří již ne- 36
Strana 37
malo i pracovavše, příčinami dosti lehkými jinam se obracejí, opět něco jiného sobě za- rážejí a jako nové grunty zakládají, nic se na to neohlédajíce, že první práce jejich při- chází v nic a čas, dražší než zlato, takovým způsobem přebídně zmařen bývá. 3. K stálosti ponoukati se mají mládenci milostnými řečmi svého Spasitele i s[v.] apoštolů, nebo on takto praví: »Kdo až do konce setrvá, ten spasen bude«chch) — a slu- žebníku smyrnenské církve poroučí, řka: »Budiž věrný (t. stálý) až do smrti, a dámt korunu životali) — Tyatyrským pak dí: »To, což máte, držte, dokavadž nepřijdu!ij) Po- dobně služebníku církve Filadelfitské praví: »Aj, přijdut brzo. Držiž se toho, což máš, aby žádný nevzal koruny tvé!«kk) S[v.] Pa- vel k témuž vzbuzuje, řka: »Tak běžte, abyšte základu dosáhli!«11) — a jinde dí: »Činíce pak dobře neoblevůjme, nebo časem svým budeme žíti neustávajíce«mm) — item: »Protož i my, odvrhnouce všeliké břímě, ko- nejme běh uloženého nám boje, patříce na vůdce a dokonavatele víry, Ježíše.« nn) 4. K té stálosti i příkladové nejedni slouží. chch) Mat. 10, 22. ii) Zjev. 2, 10. ji) Zjev. 2, 25. kk) Zjev. 3, 11. 11) I. Kor. 9, 24. mm) Gal. 6, 9. nn) Žid. 12, 1, 2. 37
malo i pracovavše, příčinami dosti lehkými jinam se obracejí, opět něco jiného sobě za- rážejí a jako nové grunty zakládají, nic se na to neohlédajíce, že první práce jejich při- chází v nic a čas, dražší než zlato, takovým způsobem přebídně zmařen bývá. 3. K stálosti ponoukati se mají mládenci milostnými řečmi svého Spasitele i s[v.] apoštolů, nebo on takto praví: »Kdo až do konce setrvá, ten spasen bude«chch) — a slu- žebníku smyrnenské církve poroučí, řka: »Budiž věrný (t. stálý) až do smrti, a dámt korunu životali) — Tyatyrským pak dí: »To, což máte, držte, dokavadž nepřijdu!ij) Po- dobně služebníku církve Filadelfitské praví: »Aj, přijdut brzo. Držiž se toho, což máš, aby žádný nevzal koruny tvé!«kk) S[v.] Pa- vel k témuž vzbuzuje, řka: »Tak běžte, abyšte základu dosáhli!«11) — a jinde dí: »Činíce pak dobře neoblevůjme, nebo časem svým budeme žíti neustávajíce«mm) — item: »Protož i my, odvrhnouce všeliké břímě, ko- nejme běh uloženého nám boje, patříce na vůdce a dokonavatele víry, Ježíše.« nn) 4. K té stálosti i příkladové nejedni slouží. chch) Mat. 10, 22. ii) Zjev. 2, 10. ji) Zjev. 2, 25. kk) Zjev. 3, 11. 11) I. Kor. 9, 24. mm) Gal. 6, 9. nn) Žid. 12, 1, 2. 37
Strana 38
Enoch že stále chodil s Bohem, není více vidín;°o) nebo vzal jej k sobě Bůh. Elizeus stále trval při Eliášovi a spustiti se ho ne- chtěl, až u vichru vtržen jest Eliáš do nebe; a skrze tu stálost dvojnásobní díl ducha Eli- ášova obdržel.pp) Dávát' i Kristus Pán potě- šené svých učedlníků milých stálosti svě- dectví, takto řka: »Vy jste ti, kteříž ste v mých pokušeních zůstali; a ját' vám způ- sobuji, jakož mi způsobil Otec, království.« qq) Naproti tomu těžce nesl Pán, že někteří z učedlníků jeho odešli zpět a nechodili s ním více. Toužil i apoštol Timoteovi na Déma- sovu vrtkost, též Figellovu a některých jiných, kteříž, steskše sobě v dobrém, ani Bohu ani lidem se nehodili. Chce-lit tedy kdo dobré svědomí i lásku Bloží] zachovati, hněvu pak a trestání jeho se uvarovati, nýbrž užitek práce své i potě- šenou odplatu ode Pána přijíti, buď v povo- lání svém stálý! Pamatuj, kdo tě povolal, na jaký způsob, k jaké práci, v jaké naději, jaká z toho čest před Bohem, před anjely, ba přede vším světem, jestliže budeš stálý! Jaká naproti tomu, kdož by pohrdl Bohem, hanba i škoda! A k té stálosti se ponoukej, cele se dověřuje, že ten, kterýž tě povolal, sámt pomáhati bude!] 00) I. Mojž. 5, 24. pp) 4. Král. 2, 4, 9, 10. qq) Luk. 22, 28. 38
Enoch že stále chodil s Bohem, není více vidín;°o) nebo vzal jej k sobě Bůh. Elizeus stále trval při Eliášovi a spustiti se ho ne- chtěl, až u vichru vtržen jest Eliáš do nebe; a skrze tu stálost dvojnásobní díl ducha Eli- ášova obdržel.pp) Dávát' i Kristus Pán potě- šené svých učedlníků milých stálosti svě- dectví, takto řka: »Vy jste ti, kteříž ste v mých pokušeních zůstali; a ját' vám způ- sobuji, jakož mi způsobil Otec, království.« qq) Naproti tomu těžce nesl Pán, že někteří z učedlníků jeho odešli zpět a nechodili s ním více. Toužil i apoštol Timoteovi na Déma- sovu vrtkost, též Figellovu a některých jiných, kteříž, steskše sobě v dobrém, ani Bohu ani lidem se nehodili. Chce-lit tedy kdo dobré svědomí i lásku Bloží] zachovati, hněvu pak a trestání jeho se uvarovati, nýbrž užitek práce své i potě- šenou odplatu ode Pána přijíti, buď v povo- lání svém stálý! Pamatuj, kdo tě povolal, na jaký způsob, k jaké práci, v jaké naději, jaká z toho čest před Bohem, před anjely, ba přede vším světem, jestliže budeš stálý! Jaká naproti tomu, kdož by pohrdl Bohem, hanba i škoda! A k té stálosti se ponoukej, cele se dověřuje, že ten, kterýž tě povolal, sámt pomáhati bude!] 00) I. Mojž. 5, 24. pp) 4. Král. 2, 4, 9, 10. qq) Luk. 22, 28. 38
Strana 39
VII. Potřebí84) též učedlníkům modliteb svatých, kteréž s doufáním srdce svého činiti každý povinen jest, aby milosrdný Bůh k to- mu cvičení ducha a srdce jejich i všecken ži- vot způsobova/ti a připravovati i k práci věrné probuzovati i pomoc85) a požehnání dávati ráčil, čehož příklad máme na Šalo- mounovi, že se za to Pánu Bohu s pilností modlil. A Pán Ježíš k těm modlitbám i apo- štolé [jeho] pilně napomínají. Svatý86) Ja- kub dí: »Potřebuje-li kdo moudrosti, žádej jí od Boha, kterýž dává všechněm ochotně a neomlouvá; žádejž pak důvěrně, nic ne- pochybuje!«rr) A protož ty modlitby jakož sám obzvláštně každý činiti má srdcem, tak společně s jiný- mi, ráno vstana a potom/ obecně, kdyžkoli bývají činěny. Bez toho, by pak někdo i nej- dokonalejší práci vedl, nebude-lit Bůh po- mocníkem, tedy nadarmo bude pracovati; neb87) tak mluví Spasitel: »Beze mne nemů- žete nic učiniti.«ss) Mají88) také učedlníci rádi o učení Božím a věcech dobrých rozmlouvati a jedni dru- hých i starších svých se doptávati.89) Nebo dí: »Na moudrost všech starých ptáti se bu- de moudrý a proroků pilen bude, vypravo- vání mužův znamenitých zachovávati bu- de.«tt) Čti pořád ten text! 44 45 rr) Jak. 1, 5. ss) Jan 15, 5. tt) Ekkles. 38. 39
VII. Potřebí84) též učedlníkům modliteb svatých, kteréž s doufáním srdce svého činiti každý povinen jest, aby milosrdný Bůh k to- mu cvičení ducha a srdce jejich i všecken ži- vot způsobova/ti a připravovati i k práci věrné probuzovati i pomoc85) a požehnání dávati ráčil, čehož příklad máme na Šalo- mounovi, že se za to Pánu Bohu s pilností modlil. A Pán Ježíš k těm modlitbám i apo- štolé [jeho] pilně napomínají. Svatý86) Ja- kub dí: »Potřebuje-li kdo moudrosti, žádej jí od Boha, kterýž dává všechněm ochotně a neomlouvá; žádejž pak důvěrně, nic ne- pochybuje!«rr) A protož ty modlitby jakož sám obzvláštně každý činiti má srdcem, tak společně s jiný- mi, ráno vstana a potom/ obecně, kdyžkoli bývají činěny. Bez toho, by pak někdo i nej- dokonalejší práci vedl, nebude-lit Bůh po- mocníkem, tedy nadarmo bude pracovati; neb87) tak mluví Spasitel: »Beze mne nemů- žete nic učiniti.«ss) Mají88) také učedlníci rádi o učení Božím a věcech dobrých rozmlouvati a jedni dru- hých i starších svých se doptávati.89) Nebo dí: »Na moudrost všech starých ptáti se bu- de moudrý a proroků pilen bude, vypravo- vání mužův znamenitých zachovávati bu- de.«tt) Čti pořád ten text! 44 45 rr) Jak. 1, 5. ss) Jan 15, 5. tt) Ekkles. 38. 39
Strana 40
46 Ta/koví nestojí o klevety a marné žvanice. A tak summou, to dvé vždycky při učedl- nících Kristových býti má: 1. práce věrná, 2. pomoc Božská, za niž se sluší modliti.90) Toho kdež91) [při mládenci] není, steskna sobě, poběhne pryč a na nic přijde. O TŘETÍ VĚCI. 47 48 Ačkoli v druhé částce knížek těchto92) o tom, jak a v čem mládež užitečně cvičiti93) se má, obzvláštně v artikuli čtvrtém vypsáno jest, však i tuto krátce toho se dotkne. Mládenci a učedlníci učiti se předně mají tomu, aby poznali z učení slova Božího skrze víru živou Pána Boha všemohoucího, v Tro- jici jediného, Otce, Syna, Ducha svatého a nejpřednější skutky i vůli jeho i povinnost svou, o čemž v katechismu psáno, kterémuž učedlníci s pilností učiti se mají. Item dobrým, chvalitebným obyčejům lid- ským, aby nějací nemravní a nevlídní nebý- vali, ale svatými ctnostmi se před Bohem i lidmi stkvěli. Učiti se také94) mají [a zvykati] práci tě- lesné při hospodářství anebo/ řemesle, kte- réž by dělati měli, poněvadž také tak někdy pracovali učedlníci proroků a apoštolé,95) o čemž napřed. [Item: Učiti se tichosti a náležité na učedl- níka a služebníka Kristova vážnosti. 40
46 Ta/koví nestojí o klevety a marné žvanice. A tak summou, to dvé vždycky při učedl- nících Kristových býti má: 1. práce věrná, 2. pomoc Božská, za niž se sluší modliti.90) Toho kdež91) [při mládenci] není, steskna sobě, poběhne pryč a na nic přijde. O TŘETÍ VĚCI. 47 48 Ačkoli v druhé částce knížek těchto92) o tom, jak a v čem mládež užitečně cvičiti93) se má, obzvláštně v artikuli čtvrtém vypsáno jest, však i tuto krátce toho se dotkne. Mládenci a učedlníci učiti se předně mají tomu, aby poznali z učení slova Božího skrze víru živou Pána Boha všemohoucího, v Tro- jici jediného, Otce, Syna, Ducha svatého a nejpřednější skutky i vůli jeho i povinnost svou, o čemž v katechismu psáno, kterémuž učedlníci s pilností učiti se mají. Item dobrým, chvalitebným obyčejům lid- ským, aby nějací nemravní a nevlídní nebý- vali, ale svatými ctnostmi se před Bohem i lidmi stkvěli. Učiti se také94) mají [a zvykati] práci tě- lesné při hospodářství anebo/ řemesle, kte- réž by dělati měli, poněvadž také tak někdy pracovali učedlníci proroků a apoštolé,95) o čemž napřed. [Item: Učiti se tichosti a náležité na učedl- níka a služebníka Kristova vážnosti. 40
Strana 41
Tichý byl Kristus a pokorný srdcem,uu) protož i učedlník jeho takový býti musí. Vážnost pak na služebníka církve náležitá má jakož ve všech jiných věcech tak ob- zvláštně v oděvu a v řeči pronášína býti. Nebo, chtěl-lit jest Duch Kristů, aby lid obecný všelikou slušnost v oděvuvv) zachová- val, ovšemt' chce, aby Kristu a církvi oddaný mládenec ww) takovéž slušnosti ostříhal, odě- vu na povolání a místo jeho příslušejícího užíval, krojů a křtaltů cizích, nad to povo- lání jeho odporných, na sebe nebral a z sebe příšery neb nějaké potvory nedělal ale, pře- stávaje na oděvu a kroji domácím a k místu jeho nálezejícím (sic), jakož bezpotřebných outrat zanechal, tak skrze to ustavičnost a vážnost mysli své i srdce bohomyslné proná- šel. Načež mnozí nepamatujíce ani na pohor- šení odtud jdoucí se neohlédajíce, na to se již vydali, aby tu přenesnesitedlnou synů světa u vymýšlení nových krojů marnost ne- toliko sobě oblibovali, ale když jen v čem mohou, slepě ji následovali, rozličnými kroji, barvami, premováním jako ona Ezopova kav- ka cizím peřím se potvořili, a tak někdy jako vojáci, někdy jako dvořáci, v něčem jako Vlaši, v něčem jako Francouzové aby se nesli a na odivu lidí soudných, pobožných, těžce uu) Mat. 11, 29. vv) I. Tim. 2, 9. ww) Tit. 2, 3. 41
Tichý byl Kristus a pokorný srdcem,uu) protož i učedlník jeho takový býti musí. Vážnost pak na služebníka církve náležitá má jakož ve všech jiných věcech tak ob- zvláštně v oděvu a v řeči pronášína býti. Nebo, chtěl-lit jest Duch Kristů, aby lid obecný všelikou slušnost v oděvuvv) zachová- val, ovšemt' chce, aby Kristu a církvi oddaný mládenec ww) takovéž slušnosti ostříhal, odě- vu na povolání a místo jeho příslušejícího užíval, krojů a křtaltů cizích, nad to povo- lání jeho odporných, na sebe nebral a z sebe příšery neb nějaké potvory nedělal ale, pře- stávaje na oděvu a kroji domácím a k místu jeho nálezejícím (sic), jakož bezpotřebných outrat zanechal, tak skrze to ustavičnost a vážnost mysli své i srdce bohomyslné proná- šel. Načež mnozí nepamatujíce ani na pohor- šení odtud jdoucí se neohlédajíce, na to se již vydali, aby tu přenesnesitedlnou synů světa u vymýšlení nových krojů marnost ne- toliko sobě oblibovali, ale když jen v čem mohou, slepě ji následovali, rozličnými kroji, barvami, premováním jako ona Ezopova kav- ka cizím peřím se potvořili, a tak někdy jako vojáci, někdy jako dvořáci, v něčem jako Vlaši, v něčem jako Francouzové aby se nesli a na odivu lidí soudných, pobožných, těžce uu) Mat. 11, 29. vv) I. Tim. 2, 9. ww) Tit. 2, 3. 41
Strana 42
na takovou nevážnost hledících, se ukazovali a marnost mysli své pronášeti se nestyděli, — ješto tím samým, byt' jakékoli dary i místo měli, soudným lidem se zlehčí, mnohým mysl pobožnou zurážejí, v nejedněch pak skrze to, což nejhorší jest, k přisluhování Kristovu dověrnost na zmenšení přivedou a tak, ma- jíce díla Božího pomáhati dělati, zkázcové a rušitelé jeho učiněni bývají, čehož Bůh bez strestání nikoli nenechá. Protož, kteříž se Krista a církvi cele oddali, toho se s pilností varují a netoliko v oděvu, ale také i v řečech na každém místě všelija- kou vážnost pronášejí, pamatujíce na ono napomenutí apoštolovo: »Řeč váše (sic) vždycky budiž příjemná, ozdobená solí,xx) tak abyšte věděli, kterak byšte měli jednomu každému odpovědíti« a na onu zápověď: »Žádná řeč mrzutá nevycházej z úst vašich, ale jest-li jaká dobrá, k vzdělání užitečnému, aby dala milost posluchačům.«vy)] Item: Svornosti a lásky bratrské společně v domě s čeledí i s jinými pilni býti mají podlé naučení Syna Božího i apoštolů. Item: Sloužiti hospodářovi96) a jiným star- ším, i [nad to pak] hostem všelijakou po- třebnou službou, a to ochotně s veselou myslí. [Čehož příklad mají 4. Král. 3, II, Mat. xx) Kolos. 4, 6. yy) Efez. 4, 29. 42
na takovou nevážnost hledících, se ukazovali a marnost mysli své pronášeti se nestyděli, — ješto tím samým, byt' jakékoli dary i místo měli, soudným lidem se zlehčí, mnohým mysl pobožnou zurážejí, v nejedněch pak skrze to, což nejhorší jest, k přisluhování Kristovu dověrnost na zmenšení přivedou a tak, ma- jíce díla Božího pomáhati dělati, zkázcové a rušitelé jeho učiněni bývají, čehož Bůh bez strestání nikoli nenechá. Protož, kteříž se Krista a církvi cele oddali, toho se s pilností varují a netoliko v oděvu, ale také i v řečech na každém místě všelija- kou vážnost pronášejí, pamatujíce na ono napomenutí apoštolovo: »Řeč váše (sic) vždycky budiž příjemná, ozdobená solí,xx) tak abyšte věděli, kterak byšte měli jednomu každému odpovědíti« a na onu zápověď: »Žádná řeč mrzutá nevycházej z úst vašich, ale jest-li jaká dobrá, k vzdělání užitečnému, aby dala milost posluchačům.«vy)] Item: Svornosti a lásky bratrské společně v domě s čeledí i s jinými pilni býti mají podlé naučení Syna Božího i apoštolů. Item: Sloužiti hospodářovi96) a jiným star- ším, i [nad to pak] hostem všelijakou po- třebnou službou, a to ochotně s veselou myslí. [Čehož příklad mají 4. Král. 3, II, Mat. xx) Kolos. 4, 6. yy) Efez. 4, 29. 42
Strana 43
17, 4, item 21. 6, 7, It. 26. 17, 19. Jan 4, 8. Item 12, 21, 22, 23.] Item:97) Snášelivosti nedostatků v stravě i v jiném, když by ne ve všem hojnost a tak, jakž by chtěl, měl, nebo i synové oni proročtí ne/ vždycky sladké a chutné krmě mívali. [Nebot nemá býti péče o tělo k vyplňo- vání žádostí jeho, alebrž raději má býti tres- táno a v službu podrobováno, aby nebůjnělo. A známé jest, že ačkoli i synové proročtí ne vždy sladké a chutné krmě mívali,zz) však na tom neškodovali, nýbrž, když Daniel pro- rok a jeho tovaryši nechavše oupravných po- krmů královských prosté sobě zvolili, tváře jejich byly krásnější, a byli tlustší na těle, nežli všickni jiní mládenci, kteříž užívali po- krmů a nápojů z stolu královského.a)] Item: Upřímnosti98) a sprostnosti, aby s vůlí a radou předloženého [svého] všecko činili a konali a bez vůle předloženého svého aby sobě nic nejednali, nekupovali, ovšem od lidí neholdovali. Také velice potřebná jest učedlníkům a mládencům věrnost — což se jim poručí, to aby zpravili, což má zustati v pokoji před nimi, toho se nedotýkali, nepřetloukali, nosu v to nestrkali, ješto někdy před nevěrnými ani kaverny, truhly, tobolky99) a jiné věci bližního celé100) zustati nemo/hou; čehož vy- 49 50 zz) 4. Král. 4, 38, 39. a) Dan. 1, 15. 43
17, 4, item 21. 6, 7, It. 26. 17, 19. Jan 4, 8. Item 12, 21, 22, 23.] Item:97) Snášelivosti nedostatků v stravě i v jiném, když by ne ve všem hojnost a tak, jakž by chtěl, měl, nebo i synové oni proročtí ne/ vždycky sladké a chutné krmě mívali. [Nebot nemá býti péče o tělo k vyplňo- vání žádostí jeho, alebrž raději má býti tres- táno a v službu podrobováno, aby nebůjnělo. A známé jest, že ačkoli i synové proročtí ne vždy sladké a chutné krmě mívali,zz) však na tom neškodovali, nýbrž, když Daniel pro- rok a jeho tovaryši nechavše oupravných po- krmů královských prosté sobě zvolili, tváře jejich byly krásnější, a byli tlustší na těle, nežli všickni jiní mládenci, kteříž užívali po- krmů a nápojů z stolu královského.a)] Item: Upřímnosti98) a sprostnosti, aby s vůlí a radou předloženého [svého] všecko činili a konali a bez vůle předloženého svého aby sobě nic nejednali, nekupovali, ovšem od lidí neholdovali. Také velice potřebná jest učedlníkům a mládencům věrnost — což se jim poručí, to aby zpravili, což má zustati v pokoji před nimi, toho se nedotýkali, nepřetloukali, nosu v to nestrkali, ješto někdy před nevěrnými ani kaverny, truhly, tobolky99) a jiné věci bližního celé100) zustati nemo/hou; čehož vy- 49 50 zz) 4. Král. 4, 38, 39. a) Dan. 1, 15. 43
Strana 44
stříhati se každý jakož pro zápověd přísnou Božskou tak pro zachování dobré pověsti pilně má. Zvykati také učedlníci musejí Písmům sva- tým. Z těch pak nejprv čítati mají epištoly s[v.] apoštolů, Jakuba, Petra, Jana a Jůdy svatého.101) Potom epištoly svatého Pavla k Tymoteovi a k Titovi. Za tím [i] jiná Písma, a to s vážností a srdcem nábožným i s věrou102) živou a častými modlitbami. Také sluší při čítání všelikých psaní še- 51 třiti, kdo jest ten, kterýž mluvil, anebo co psal a ke komu psal a o čem. Potom, jaký jest jeho nejpřednější úmysl, co tím psaním chtěl ukázati. Item hleděti na pořádek psaní a na dů- vody i sentencí přednější. Item šetřiti času, místa i osoby, kdy, od- kud, kam to psáno bylo. Takovým pak čítáním a v tom se cvičením zrůst a rozmnožení bráti [předně] v víře, v pokání svatém, v dobrém svědomí a boho- bojnosti života křesťanského. [Potom též i v potřebném každému kazateli a služebníku církve umění, jehož den po dni nabývati a v něm prospívati má. Naposledy, aby mohl] i obranu míti proti lenosti, zlému myšlení a kochání i mluvení 52 i jiným marnostem103) a všem skutkům hříšným. To104) necht jest napřed k naučení ozná- 44
stříhati se každý jakož pro zápověd přísnou Božskou tak pro zachování dobré pověsti pilně má. Zvykati také učedlníci musejí Písmům sva- tým. Z těch pak nejprv čítati mají epištoly s[v.] apoštolů, Jakuba, Petra, Jana a Jůdy svatého.101) Potom epištoly svatého Pavla k Tymoteovi a k Titovi. Za tím [i] jiná Písma, a to s vážností a srdcem nábožným i s věrou102) živou a častými modlitbami. Také sluší při čítání všelikých psaní še- 51 třiti, kdo jest ten, kterýž mluvil, anebo co psal a ke komu psal a o čem. Potom, jaký jest jeho nejpřednější úmysl, co tím psaním chtěl ukázati. Item hleděti na pořádek psaní a na dů- vody i sentencí přednější. Item šetřiti času, místa i osoby, kdy, od- kud, kam to psáno bylo. Takovým pak čítáním a v tom se cvičením zrůst a rozmnožení bráti [předně] v víře, v pokání svatém, v dobrém svědomí a boho- bojnosti života křesťanského. [Potom též i v potřebném každému kazateli a služebníku církve umění, jehož den po dni nabývati a v něm prospívati má. Naposledy, aby mohl] i obranu míti proti lenosti, zlému myšlení a kochání i mluvení 52 i jiným marnostem103) a všem skutkům hříšným. To104) necht jest napřed k naučení ozná- 44
Strana 45
meno o těch třech věcech, proč by měli uče- dlníci u starších anebo zprávcův býti a čeho jim potřebí k jejich cvičení, i čemu se a jak učiti mají. Což když čítati budou a tak činiti, užitku nemalého s pomocí Boží odtud nabudou. Protož ti, kteříž dar od Pána Boha míti budou k kazatelství, těmto již předloženým věcem se vyučíce, druhé částce knížky této učiti se budou moci. A jestliže by kteří daru k kazatelství/ 53 neměli, avšak by chtěli v stavu svobodném předce zůstávati, takoví mohou se časným věcem potřebným učiti, hospodářství anebo řemeslu nějakému nebo formanství nebo ku- chařství a službám tělesným, kterýmiž by také starším svým užitečně sloužili; bez kterýchž- to věcí kazatelé a služebníci jako i jiní lidé býti nemohou. A těmi věcmi též Pánu Kristu v sluhách jeho a církvi Boží sloužíce, kázání i všeliké práce starších účastni budou i hoj- nější za službu takovou odplatu od/ Boha vezmou skrze Krista Ježíše, Pána našeho. Amen. 54 55 45
meno o těch třech věcech, proč by měli uče- dlníci u starších anebo zprávcův býti a čeho jim potřebí k jejich cvičení, i čemu se a jak učiti mají. Což když čítati budou a tak činiti, užitku nemalého s pomocí Boží odtud nabudou. Protož ti, kteříž dar od Pána Boha míti budou k kazatelství, těmto již předloženým věcem se vyučíce, druhé částce knížky této učiti se budou moci. A jestliže by kteří daru k kazatelství/ 53 neměli, avšak by chtěli v stavu svobodném předce zůstávati, takoví mohou se časným věcem potřebným učiti, hospodářství anebo řemeslu nějakému nebo formanství nebo ku- chařství a službám tělesným, kterýmiž by také starším svým užitečně sloužili; bez kterýchž- to věcí kazatelé a služebníci jako i jiní lidé býti nemohou. A těmi věcmi též Pánu Kristu v sluhách jeho a církvi Boží sloužíce, kázání i všeliké práce starších účastni budou i hoj- nější za službu takovou odplatu od/ Boha vezmou skrze Krista Ježíše, Pána našeho. Amen. 54 55 45
Strana 46
DRUHÁ ČÁSTKA KNÍŽKY UČEDLNICKÉ 106) 56 Zpráva neb naučení širší, vydané a koli- tům neb učedlníkům, též jáhnům a kněžím mladým, kterak by se cvičiti v Písmích svatých i v kázání slova Božího užitečně mohli, a jak by jeden každý v svém křesťanství i v ouřadu a povolání zrůst a zmocnění bráti měl. II. Tim. 2, 15: Pilně se snažůj vydati sebe Bohu milého dělníka, za nějž by se nebylo proč styděti, a kterýž by právě slovo pravdy rozděloval. II. Tim. 4, 5: 57 Ve všem bud' bedliv, protivenství snášej, dílo kazatele konej, dokazůj toho dostatečně, že si106) věrný Kristů služebník. [G. Nazianzenus: 107) Blahoslavený ten, kdož za svůj všecken statek a zboží Krista sobě koupil!] 46
DRUHÁ ČÁSTKA KNÍŽKY UČEDLNICKÉ 106) 56 Zpráva neb naučení širší, vydané a koli- tům neb učedlníkům, též jáhnům a kněžím mladým, kterak by se cvičiti v Písmích svatých i v kázání slova Božího užitečně mohli, a jak by jeden každý v svém křesťanství i v ouřadu a povolání zrůst a zmocnění bráti měl. II. Tim. 2, 15: Pilně se snažůj vydati sebe Bohu milého dělníka, za nějž by se nebylo proč styděti, a kterýž by právě slovo pravdy rozděloval. II. Tim. 4, 5: 57 Ve všem bud' bedliv, protivenství snášej, dílo kazatele konej, dokazůj toho dostatečně, že si106) věrný Kristů služebník. [G. Nazianzenus: 107) Blahoslavený ten, kdož za svůj všecken statek a zboží Krista sobě koupil!] 46
Strana 47
Mládenci a učedlníci,108) též i jáhnové dále mají o těchto níže polože- ných a k naučení potřebných věcech věděti: I. o stavu svobodném neb panickém; II. o pravdě obecného spasení; III. o smyslu pravém při pravdě té; IV. o umění Písem svatých a písniček; V. o poslušenství a řádu; VI. o způsobu a povin/nosti služebníka církve; 58 VII. o čítání a mluvení v zboru; VIII. o kazatelství. Artikul první. O STAVU SVOBODNÉM. Stav svobodný nevyvyšuje se způsobem Antikristovým, aby měl býti potupen stav manželský, Bohem nařízený, poněvadž v zbo- z man- řích Páně v Jednotě soudcové jsou1 8a želů, též kně/ží i jáhnové, ale že některým Bůh dává ten dar, aby svobodní byli a jemu i jeho církvi v tom se obětovali, jichž spo- lečné přebývání jest veluti praecipuum quod- dam collegium. Těm takovým při tomto artikuli souditi sluší: Co jest stav svobodný? 59 47
Mládenci a učedlníci,108) též i jáhnové dále mají o těchto níže polože- ných a k naučení potřebných věcech věděti: I. o stavu svobodném neb panickém; II. o pravdě obecného spasení; III. o smyslu pravém při pravdě té; IV. o umění Písem svatých a písniček; V. o poslušenství a řádu; VI. o způsobu a povin/nosti služebníka církve; 58 VII. o čítání a mluvení v zboru; VIII. o kazatelství. Artikul první. O STAVU SVOBODNÉM. Stav svobodný nevyvyšuje se způsobem Antikristovým, aby měl býti potupen stav manželský, Bohem nařízený, poněvadž v zbo- z man- řích Páně v Jednotě soudcové jsou1 8a želů, též kně/ží i jáhnové, ale že některým Bůh dává ten dar, aby svobodní byli a jemu i jeho církvi v tom se obětovali, jichž spo- lečné přebývání jest veluti praecipuum quod- dam collegium. Těm takovým při tomto artikuli souditi sluší: Co jest stav svobodný? 59 47
Strana 48
60 Jest-li způsobnější nebo zvolnější k službě Boží nežli manželský? V čem se Pánu Bohu líbí a v čem nic? Proč má oblíben i ostříhán býti? Čím se má státi a zachován býti? Stav svobodný jest prázdnu býti svazku manželského, bud z přirození anebo jeho sobě zvláštním da- rem Božím dobrovolné zvolení. 61 Kterýžto dar není takový, aby člověk v těle svém všelijak žádostí a myšlení zlých práz- den býti měl, ale aby, maje tělo jiným lidem podobné a moha v manželství vstoupiti, měl v duchu a v srdci svém milostb) a chut, od Boha Duchem svatým danou, ženy nechatic) a ji, jako i zbo/ží, dům, rolíd) i jiné věci, k roztržitosti sloužící, pro Krista opustiti,e) těch věcí nehledati a tak v panictví pro krá- lovství nebeské se oddati a čistoty ducha i těla, ustavě se na tom v srdci svém, s prací ostříhati, dověřuje se Bohu, poněvadž milost a chut k tomu v duch a v srdce dal, že také pomáhati a posilňovati bude, aby i to, což se zdá nepodobné, bylo mocí Páně snadné i možné. Jest-li zvolnější? Ukázal to Kristus Pán učedlníkům řkou- b) Marek 10. c) Lukáš 18. d) Matouš 19. e) Korint. 7. 48
60 Jest-li způsobnější nebo zvolnější k službě Boží nežli manželský? V čem se Pánu Bohu líbí a v čem nic? Proč má oblíben i ostříhán býti? Čím se má státi a zachován býti? Stav svobodný jest prázdnu býti svazku manželského, bud z přirození anebo jeho sobě zvláštním da- rem Božím dobrovolné zvolení. 61 Kterýžto dar není takový, aby člověk v těle svém všelijak žádostí a myšlení zlých práz- den býti měl, ale aby, maje tělo jiným lidem podobné a moha v manželství vstoupiti, měl v duchu a v srdci svém milostb) a chut, od Boha Duchem svatým danou, ženy nechatic) a ji, jako i zbo/ží, dům, rolíd) i jiné věci, k roztržitosti sloužící, pro Krista opustiti,e) těch věcí nehledati a tak v panictví pro krá- lovství nebeské se oddati a čistoty ducha i těla, ustavě se na tom v srdci svém, s prací ostříhati, dověřuje se Bohu, poněvadž milost a chut k tomu v duch a v srdce dal, že také pomáhati a posilňovati bude, aby i to, což se zdá nepodobné, bylo mocí Páně snadné i možné. Jest-li zvolnější? Ukázal to Kristus Pán učedlníkům řkou- b) Marek 10. c) Lukáš 18. d) Matouš 19. e) Korint. 7. 48
Strana 49
cím: »Poně/vadž jest taková pře s manžel- 62 kou, (tedy) není dobré ženiti se.«1) On pak řekl jim: »Ne všicknit chápají slova toho, ale ti toliko, jimž jest dáno.« Kdyžt' to Pán darem nazývá, a to takovým, kteréhož ne všickni mají, tedyt zvláštní, lepší i způsob- nější a zvolnější k službě jeho býti musí nad manželský, mnohými trápeními těla obtížený. A kteříž to od Boha dané přijímají a upřímě pro království Boží stav svobodný sobě oblibují, lépe činí, než-li by sobě a tělu svému povolovali./ O čemž tak hned textovně vysvědčil apoštol, že lépe činí takový,g) a že by chtěl, aby všichni tak byli, jako on, — item: »Kdo ženy nemá, pečuje o to, což jest Páně, kterak by se líbil Pánu. Ale kdo se oženil, pečuje o věci tohoto světa, kterak by se líbil ženě,« a »blahoslavenější jest, zů- stal-li by tak«. Důvod také [jest] i z příkladu Krista Pá- na, který, jsa v stavu svobodném, také učedl- níků některých svobodných k službě církve povolati ráčil. A poněvadž není žádného, ješto by co opustil pro Krista a evangelium jeho, aby nevzal stokrát/ tolik, tedy takoví služebníci, více-li proň opouštějí, více od- platy od něho dočekají. Kterýmž tedy dává Pán Bůh — jakož není ukrácena pravice jeho — dar zdrženlivosti, majít ho sobě 63 64 f) Mat. 19. g) I. Kor. 4 49
cím: »Poně/vadž jest taková pře s manžel- 62 kou, (tedy) není dobré ženiti se.«1) On pak řekl jim: »Ne všicknit chápají slova toho, ale ti toliko, jimž jest dáno.« Kdyžt' to Pán darem nazývá, a to takovým, kteréhož ne všickni mají, tedyt zvláštní, lepší i způsob- nější a zvolnější k službě jeho býti musí nad manželský, mnohými trápeními těla obtížený. A kteříž to od Boha dané přijímají a upřímě pro království Boží stav svobodný sobě oblibují, lépe činí, než-li by sobě a tělu svému povolovali./ O čemž tak hned textovně vysvědčil apoštol, že lépe činí takový,g) a že by chtěl, aby všichni tak byli, jako on, — item: »Kdo ženy nemá, pečuje o to, což jest Páně, kterak by se líbil Pánu. Ale kdo se oženil, pečuje o věci tohoto světa, kterak by se líbil ženě,« a »blahoslavenější jest, zů- stal-li by tak«. Důvod také [jest] i z příkladu Krista Pá- na, který, jsa v stavu svobodném, také učedl- níků některých svobodných k službě církve povolati ráčil. A poněvadž není žádného, ješto by co opustil pro Krista a evangelium jeho, aby nevzal stokrát/ tolik, tedy takoví služebníci, více-li proň opouštějí, více od- platy od něho dočekají. Kterýmž tedy dává Pán Bůh — jakož není ukrácena pravice jeho — dar zdrženlivosti, majít ho sobě 63 64 f) Mat. 19. g) I. Kor. 4 49
Strana 50
65 66 draze vážiti, v něm se s zvláštní pilností ostříhati a nad manžely, mnohými překáž- kami zapletené, více se v službu církvi a bliž- ním vydávati. Že pak ne všickni, jakž dí Pán, toho chá- pají, a není každému dáno, aby z vroucí mi- losti tak v panictví Pánu v církvi přisluho- vati žádal a mocí víry, s hůry danou, tělo své v uzdu zdr/želivosti pojímal a jím vlád- nouti mohl, protož, trpěl-li by kdo nebezpe- čenství hřícha Bohem zapovězeného a upřímě a sprostně by chodil a vůle Boží při všem vyhledávaje rad pobožných by užíval, tako- vému proměniti stav ten apoštol dopouští, řka: »Nemohou-li se zdržeti, nechat' se vdadí a tolikéž ožení!« V čem se líbí Bohu? Sám z sebe žádného práva a hodnosti stav svobodný, aby se líbil Bohu, nemá, jako i manželský, ale když jest v/ pravdě obec- ného spasení, to jest v víře živé, v životu Kristu nápodobném, ctném, bohobojném, — když se umyslem přímým zvoluje, prací věr- nou ostříhá, když člověk v nedostatcích a vi- nách ospravedlnění v Kristu dochází a po- koje dobrého svědomí požívá, tedy líbí se Bohu, a tím více, čím hojněji kdo v pravdě té pracuje. Kdož by pak těch věcí neměl, Bohu líbiti se nemůže. Proč má býti vyvolen i ostříhán? 50
65 66 draze vážiti, v něm se s zvláštní pilností ostříhati a nad manžely, mnohými překáž- kami zapletené, více se v službu církvi a bliž- ním vydávati. Že pak ne všickni, jakž dí Pán, toho chá- pají, a není každému dáno, aby z vroucí mi- losti tak v panictví Pánu v církvi přisluho- vati žádal a mocí víry, s hůry danou, tělo své v uzdu zdr/želivosti pojímal a jím vlád- nouti mohl, protož, trpěl-li by kdo nebezpe- čenství hřícha Bohem zapovězeného a upřímě a sprostně by chodil a vůle Boží při všem vyhledávaje rad pobožných by užíval, tako- vému proměniti stav ten apoštol dopouští, řka: »Nemohou-li se zdržeti, nechat' se vdadí a tolikéž ožení!« V čem se líbí Bohu? Sám z sebe žádného práva a hodnosti stav svobodný, aby se líbil Bohu, nemá, jako i manželský, ale když jest v/ pravdě obec- ného spasení, to jest v víře živé, v životu Kristu nápodobném, ctném, bohobojném, — když se umyslem přímým zvoluje, prací věr- nou ostříhá, když člověk v nedostatcích a vi- nách ospravedlnění v Kristu dochází a po- koje dobrého svědomí požívá, tedy líbí se Bohu, a tím více, čím hojněji kdo v pravdě té pracuje. Kdož by pak těch věcí neměl, Bohu líbiti se nemůže. Proč má býti vyvolen i ostříhán? 50
Strana 51
Vyvolen má býti proto:/ I. aby spasení svého pilněji a hojněji na- býval v známosti i v požívání, k čemuž man- želům, zvlášt roztržitým a nejednomyslným, nemožné tak státi pro mnohá zaměstknání jinými věcmi v obcech, s sousedy, až i proto, o čemž apoštol dí, že myslí, jak by se sobě líbili, odkudž svády, nelíbosti a mnoho zlého přichází. II. Aby člověk s menšími překážkami Pána Krista následovati a snáze se k jeho šlépějím připodobňovati mohl, měl větší snadnost k dobrým skutkům, k sloužení a/ propůjčo- vání se bližním, a nad to k konání poselství Kristova a sloužení církvi Boží. A o tomt napsal ona slova apoštol: »Kdo ženy nemá, pečuje o to, což jest Páně, kterak by se líbil Pánu«, a onen Petrarcha Františkus co na- psal, čti knihy první kapitolu 65. 68 67 III. Aby s větším potěšením a nadějí bla- ženého života a hojnějších odplat očekával a k tomu žádostivě chvátal, poněvadž blíže Krista následoval, pro něho se zmařil i vše opustil. 69 Čím v tom státi? Stav svobodný zachován býti má těmito věcmi: I. Dobrovolně s rozmyslem jeho z milosti podlé vůle Boží a daru od Boha daného pro příčiny svrchu oznámené vyvolením, nebo, 51
Vyvolen má býti proto:/ I. aby spasení svého pilněji a hojněji na- býval v známosti i v požívání, k čemuž man- želům, zvlášt roztržitým a nejednomyslným, nemožné tak státi pro mnohá zaměstknání jinými věcmi v obcech, s sousedy, až i proto, o čemž apoštol dí, že myslí, jak by se sobě líbili, odkudž svády, nelíbosti a mnoho zlého přichází. II. Aby člověk s menšími překážkami Pána Krista následovati a snáze se k jeho šlépějím připodobňovati mohl, měl větší snadnost k dobrým skutkům, k sloužení a/ propůjčo- vání se bližním, a nad to k konání poselství Kristova a sloužení církvi Boží. A o tomt napsal ona slova apoštol: »Kdo ženy nemá, pečuje o to, což jest Páně, kterak by se líbil Pánu«, a onen Petrarcha Františkus co na- psal, čti knihy první kapitolu 65. 68 67 III. Aby s větším potěšením a nadějí bla- ženého života a hojnějších odplat očekával a k tomu žádostivě chvátal, poněvadž blíže Krista následoval, pro něho se zmařil i vše opustil. 69 Čím v tom státi? Stav svobodný zachován býti má těmito věcmi: I. Dobrovolně s rozmyslem jeho z milosti podlé vůle Boží a daru od Boha daného pro příčiny svrchu oznámené vyvolením, nebo, 51
Strana 52
70 71 což se dobrovolně a s rozmyslem dělá, to stálé bývá. II. Utíkáním a varováním podlé možnosti příčin zlých, žádost nečistou vzbuzujících, dobrých pak sobě obmýšlením, upřímě a sprostně, a ty, které by byly, z věcí níže po- ložených rozuměti se může, o čemž i v oné písni některých se dotýká: »Kdo chce žalosti 108b ujíti« atd. Kdož toho nečiní a ovšem místo dobrých zlé sobě obmýšlí, ten neporoste i bez hříchu nebude, což při nejedněch shledáno. A příliš jest ten přívažčivý, jakž svatý Cyprián na- psal, kdož přejíti tu bezpečně chce, kde ji- ného klesnouti viděl, a příliš prudký a do- skočný, kohož cizí zahynutí bázní neprobo- duje; item: Plzká jest naděje ta, kteráž upro- střed podnětu hříchův spasením se bezpečí. Nebo d'ábel, lovec chytrý, skrze svou lest upřímlou lásku v nezřízené milování pro- měniti umí a na to přivésti, což Petrarcha, připomínaje trestatele mravů Juvenale, tak dí: »Velikou a slepou milostí jsouce vedeni, žádáte manželství; kteréhožto dosahnouce, ustavičnými tesknostmi a nekonečnými trá- píte se naříkáními a tehdáž teprv toho, což se stalo, želíte, když se to nemůže odestati, a když neprospěšné jest a daremné želení.« III. Bedlivostí nad sebou a panováním nad smysly svými v příčinách zlých, jichž by ně- 72 kdy uvarovati se nemohl,/ nebo, tělo poru- 52
70 71 což se dobrovolně a s rozmyslem dělá, to stálé bývá. II. Utíkáním a varováním podlé možnosti příčin zlých, žádost nečistou vzbuzujících, dobrých pak sobě obmýšlením, upřímě a sprostně, a ty, které by byly, z věcí níže po- ložených rozuměti se může, o čemž i v oné písni některých se dotýká: »Kdo chce žalosti 108b ujíti« atd. Kdož toho nečiní a ovšem místo dobrých zlé sobě obmýšlí, ten neporoste i bez hříchu nebude, což při nejedněch shledáno. A příliš jest ten přívažčivý, jakž svatý Cyprián na- psal, kdož přejíti tu bezpečně chce, kde ji- ného klesnouti viděl, a příliš prudký a do- skočný, kohož cizí zahynutí bázní neprobo- duje; item: Plzká jest naděje ta, kteráž upro- střed podnětu hříchův spasením se bezpečí. Nebo d'ábel, lovec chytrý, skrze svou lest upřímlou lásku v nezřízené milování pro- měniti umí a na to přivésti, což Petrarcha, připomínaje trestatele mravů Juvenale, tak dí: »Velikou a slepou milostí jsouce vedeni, žádáte manželství; kteréhožto dosahnouce, ustavičnými tesknostmi a nekonečnými trá- píte se naříkáními a tehdáž teprv toho, což se stalo, želíte, když se to nemůže odestati, a když neprospěšné jest a daremné želení.« III. Bedlivostí nad sebou a panováním nad smysly svými v příčinách zlých, jichž by ně- 72 kdy uvarovati se nemohl,/ nebo, tělo poru- 52
Strana 53
šené a k zlému schopné majíce, nemůžeme a nemáme mnoho o sobě a svém jakém re- kovství smysliti, proto nad viděním, slyšením i mluvením bdíti, aby tudy někdo nepustil žádosti zlé, kterouž by potom jat a svázán byl, jakž při prvních našich rodičích i při Davidovi že se to stalo, vědomé jest. A zku- šením to při mnohých shledáno, že často a téměř vždycky oči nestydaté bývají poslem srdce nestydatého, odkudž žádost nezřízená původ béře, aby potom ji žádná neforemnost ani po/tupa nepřekazila; z toho i řeč zlá, ne- opatrná i nestydatá zplozována bývá, od če- hož vystříhaje ty, kdož v stavu svobodném sou, svatý Jeroným dí: »Budiž řeč panenská opatrná, středmá, bez mnohomluvnosti a ne tak pro výmluvnost jako pro stydlivost vzác- ná. Nechažť se všickni diví, když mlčíš, tvé stydlivé vlídnosti, když pak mluvíš, opatr- nosti!« IV. Statečným a pilným odpíráním s po- čátku vnuknuté a začaté zlé žádosti, vrazi- lo-li by se jí co v mysl, podlé povědění mou- drého:/ Principiis obsta; sero medicina paratur, dum mala per longas invaluere moras. 73 74 Tu potřebí opravdově a pracně mysl svou v jiné věci přenášeti a dobývati se z poku- šení sám i skrze rady předloženého, co z ně- jakého bláta, a všelijak brániti se netoliko skutku zlému, ale i myšlení, nebo nic by ne- 53
šené a k zlému schopné majíce, nemůžeme a nemáme mnoho o sobě a svém jakém re- kovství smysliti, proto nad viděním, slyšením i mluvením bdíti, aby tudy někdo nepustil žádosti zlé, kterouž by potom jat a svázán byl, jakž při prvních našich rodičích i při Davidovi že se to stalo, vědomé jest. A zku- šením to při mnohých shledáno, že často a téměř vždycky oči nestydaté bývají poslem srdce nestydatého, odkudž žádost nezřízená původ béře, aby potom ji žádná neforemnost ani po/tupa nepřekazila; z toho i řeč zlá, ne- opatrná i nestydatá zplozována bývá, od če- hož vystříhaje ty, kdož v stavu svobodném sou, svatý Jeroným dí: »Budiž řeč panenská opatrná, středmá, bez mnohomluvnosti a ne tak pro výmluvnost jako pro stydlivost vzác- ná. Nechažť se všickni diví, když mlčíš, tvé stydlivé vlídnosti, když pak mluvíš, opatr- nosti!« IV. Statečným a pilným odpíráním s po- čátku vnuknuté a začaté zlé žádosti, vrazi- lo-li by se jí co v mysl, podlé povědění mou- drého:/ Principiis obsta; sero medicina paratur, dum mala per longas invaluere moras. 73 74 Tu potřebí opravdově a pracně mysl svou v jiné věci přenášeti a dobývati se z poku- šení sám i skrze rady předloženého, co z ně- jakého bláta, a všelijak brániti se netoliko skutku zlému, ale i myšlení, nebo nic by ne- 53
Strana 54
prospívalo tělo míti panenské, když by mysl byla poškvrněná. V. Pracemi duchovními, v přemyšlování 75 o potřebách duchovních spasitedlných/ při svém vlastním spasení i církevních. A to bude mysliti na věci Páně, o čemž připomenuta napřed slova apoštolova. Kteří se pak čečeří, fiflují, oči pasou, takoví jiné než věci Páně myslí. VI. Pomoc také činiti sobě mohou i těles- nými pracemi — zvlášt nezaměstknaní pra- cemi duchovními i církevními — bud' řeme- slem nebo dílem domácím i chozením po cestách pěšky z rozkázání staršího podlé po- třeby jakož pro kázání slova Božího tak v poselství. Tak že činil svatý Pavel, ukazuje 76 to,/ když dí: »Tresci tělo mé.« VII. Střízvosti nebo mírnosti v jídle, v pi- tí i v spání a varování se jakž zahálky tak přeplňování se, ovšem obžerství, opilství, hodování, mlsů i přisolování z obyčeje, po- píjení na noc, perných a zápalčivých jídel. K takové střízvosti sám Kristus Pán na- pomíná i apoštolé svatí na mnoha místech,h) ano i filozofové pohanští: Plus vigila semper, nec somno deditus esto, nam diuturna quies vitiis alimenta mi- nistrat. h) Řím. 13. Kor. 16. 54
prospívalo tělo míti panenské, když by mysl byla poškvrněná. V. Pracemi duchovními, v přemyšlování 75 o potřebách duchovních spasitedlných/ při svém vlastním spasení i církevních. A to bude mysliti na věci Páně, o čemž připomenuta napřed slova apoštolova. Kteří se pak čečeří, fiflují, oči pasou, takoví jiné než věci Páně myslí. VI. Pomoc také činiti sobě mohou i těles- nými pracemi — zvlášt nezaměstknaní pra- cemi duchovními i církevními — bud' řeme- slem nebo dílem domácím i chozením po cestách pěšky z rozkázání staršího podlé po- třeby jakož pro kázání slova Božího tak v poselství. Tak že činil svatý Pavel, ukazuje 76 to,/ když dí: »Tresci tělo mé.« VII. Střízvosti nebo mírnosti v jídle, v pi- tí i v spání a varování se jakž zahálky tak přeplňování se, ovšem obžerství, opilství, hodování, mlsů i přisolování z obyčeje, po- píjení na noc, perných a zápalčivých jídel. K takové střízvosti sám Kristus Pán na- pomíná i apoštolé svatí na mnoha místech,h) ano i filozofové pohanští: Plus vigila semper, nec somno deditus esto, nam diuturna quies vitiis alimenta mi- nistrat. h) Řím. 13. Kor. 16. 54
Strana 55
A svatý Augustin dí: »Svo/bodní panicové 77 mají se varovati vína, neb jest jed. Víno a mladost právě dvůj podpal ohně zlého jest« — a Cyrillus dí: »Středmost všech cností matka jest«, a svatý Pavel o vínu dí, že v něm jest chlipnost.ch) VIII. Pamatováním a přemyšlováním o předešlých neb budoucích věcech, dobrých i zlých, odplatě i pomstě, podlé rady mou- drého: »Synu, pamatůj na časy poslední, a nikdý (sic) nezhřešíš!« Když na to se myslí obrátíš, nač kteří v takových měrách přichá- zeli, jak je Bůh poku/toval, jak bídně ska- pali, zase jak pracovitým a upřímým Pán Bůh pomáhal, posiloval jich, příklady jejich nemálo posilen budeš. IX. Čítáním Písem svatých k tomu přísluš- ných, zvláště žalmů a epištol apoštolských, též zpíváním i učením se s paměti písniček duchovních podlé rady apoštolské, zvláště té: »Srdcí čistých«, a jiným o stavu svobodném, též o pokušeních světa a těla. X. Mnoho také mohou a napomáhají svaté, horlivé, žádostivé a časté modlitby/ ku Pánu 79 Bohu. 78 XI. Přidány býti mají předložených rady pobožné, jichž mnozí když se spouštěli a stav sami podlé rozumu hlav svých proměňovali, potom po časích a teprv pozdě toho litovali ch) In Lev. libro. K Ef. 55
A svatý Augustin dí: »Svo/bodní panicové 77 mají se varovati vína, neb jest jed. Víno a mladost právě dvůj podpal ohně zlého jest« — a Cyrillus dí: »Středmost všech cností matka jest«, a svatý Pavel o vínu dí, že v něm jest chlipnost.ch) VIII. Pamatováním a přemyšlováním o předešlých neb budoucích věcech, dobrých i zlých, odplatě i pomstě, podlé rady mou- drého: »Synu, pamatůj na časy poslední, a nikdý (sic) nezhřešíš!« Když na to se myslí obrátíš, nač kteří v takových měrách přichá- zeli, jak je Bůh poku/toval, jak bídně ska- pali, zase jak pracovitým a upřímým Pán Bůh pomáhal, posiloval jich, příklady jejich nemálo posilen budeš. IX. Čítáním Písem svatých k tomu přísluš- ných, zvláště žalmů a epištol apoštolských, též zpíváním i učením se s paměti písniček duchovních podlé rady apoštolské, zvláště té: »Srdcí čistých«, a jiným o stavu svobodném, též o pokušeních světa a těla. X. Mnoho také mohou a napomáhají svaté, horlivé, žádostivé a časté modlitby/ ku Pánu 79 Bohu. 78 XI. Přidány býti mají předložených rady pobožné, jichž mnozí když se spouštěli a stav sami podlé rozumu hlav svých proměňovali, potom po časích a teprv pozdě toho litovali ch) In Lev. libro. K Ef. 55
Strana 56
80 81 říkajíce, že mohlo jinak býti a že by jiným raditi uměli. Sami se nenaučivše radami ji- ných zpravovati, i chtějí jiným raditi. A na takové mnohé místo požehnání vylévá Bůh zlořečenství, ale věrně pracujícím, rad uží- vajícím i jimi se zpravujícím Bůh žehnal, pomáhal i k setrvání i k odplatě přivozoval a přivede podlé věrných slibů svých. Musít však pobožné srdce jakž v jiném tak i při této práci užívati skrze víru ospra- vedlnění v Kristu, v němž jest jakož hříchův odpuštění tak hojné doplnění nedostatků, když jen toho řádně hledati se bude, nebo žádný sám sobě usuzovati ani milosti Boží přisvědčovati a, čehož mu Bůh neporučil, v to se vtírati nemá. XII. Velmi pomocno jest k zachování čis- toty i toto: Koutkování a samotnosti se va- rovati, bývati radče/ na světle s jinými a zvlášt s těmi, na jejichž by soud pozor měl a jich se ostýchati musil. O čemž v Životích otců svatých tak napsáno, že samotnost a prázdnost velmi posilují zápalu smilné žá- dosti. Artikul druhý JEST O PRAVDĚ OBECNÉHO SPASENÍ. Tu pravdu zavírali předkové náši (sic) ve čtrnácti částkách aneb artikulích učení křes- tanského. 56
80 81 říkajíce, že mohlo jinak býti a že by jiným raditi uměli. Sami se nenaučivše radami ji- ných zpravovati, i chtějí jiným raditi. A na takové mnohé místo požehnání vylévá Bůh zlořečenství, ale věrně pracujícím, rad uží- vajícím i jimi se zpravujícím Bůh žehnal, pomáhal i k setrvání i k odplatě přivozoval a přivede podlé věrných slibů svých. Musít však pobožné srdce jakž v jiném tak i při této práci užívati skrze víru ospra- vedlnění v Kristu, v němž jest jakož hříchův odpuštění tak hojné doplnění nedostatků, když jen toho řádně hledati se bude, nebo žádný sám sobě usuzovati ani milosti Boží přisvědčovati a, čehož mu Bůh neporučil, v to se vtírati nemá. XII. Velmi pomocno jest k zachování čis- toty i toto: Koutkování a samotnosti se va- rovati, bývati radče/ na světle s jinými a zvlášt s těmi, na jejichž by soud pozor měl a jich se ostýchati musil. O čemž v Životích otců svatých tak napsáno, že samotnost a prázdnost velmi posilují zápalu smilné žá- dosti. Artikul druhý JEST O PRAVDĚ OBECNÉHO SPASENÍ. Tu pravdu zavírali předkové náši (sic) ve čtrnácti částkách aneb artikulích učení křes- tanského. 56
Strana 57
I. Artikul jest víra Písímům svatým skrze 82 posly Boží vyneseným, kteráž divy a zázraky nepřemoženými utvrzena jest. II. Známost skrze tu víru jediného pravého Boha v jednotě božství a trojího v osobách, Otce, Syna, Ducha svatého, věrným kajícím milostivého, nekajícím pak mstitele přísného, tak, jakž se zjevovati ráčil. III. Z též víry známost stvoření Božího, zvláště člověka, k obrazu Božímu učiněného, a jeho pád v hřích, v zákon i jeho ovoce zlé a v pokuty Boží, kteréžto vě/ci velmi široké jsou. IV. O milosti Boží hříšnému člověku uči- něné, v slibích ohlášené i naplněné skrze Pá- na Krista, nám daného. V. Známost Pána Krista a skutku jeho v zasloužení i připravení dostatečném celého spasení všem lidem. VI. Známost Ducha svatého s darováním milosti a pravdy Kristem zasloužené. VII. Známost církve svaté a v ní milost- ného bytu duchovního Pána Krista ve vší pomoci, oudu každému k spasení potřebné. Tu Jednota, částka církve sva/té, se zavírá 84 ve všemi dary sobě od Boha danými. 83 VIII. Pravé pokání s vyznáním svých hří- chů, s věrou v Krista a prokazováním novoty života pro pomoc k zůstání. Někteří kryjí se s hříchy jedné at nezví předložený, až mnozí na mrtvost v svědomí přišli, aby hříchů za 57
I. Artikul jest víra Písímům svatým skrze 82 posly Boží vyneseným, kteráž divy a zázraky nepřemoženými utvrzena jest. II. Známost skrze tu víru jediného pravého Boha v jednotě božství a trojího v osobách, Otce, Syna, Ducha svatého, věrným kajícím milostivého, nekajícím pak mstitele přísného, tak, jakž se zjevovati ráčil. III. Z též víry známost stvoření Božího, zvláště člověka, k obrazu Božímu učiněného, a jeho pád v hřích, v zákon i jeho ovoce zlé a v pokuty Boží, kteréžto vě/ci velmi široké jsou. IV. O milosti Boží hříšnému člověku uči- něné, v slibích ohlášené i naplněné skrze Pá- na Krista, nám daného. V. Známost Pána Krista a skutku jeho v zasloužení i připravení dostatečném celého spasení všem lidem. VI. Známost Ducha svatého s darováním milosti a pravdy Kristem zasloužené. VII. Známost církve svaté a v ní milost- ného bytu duchovního Pána Krista ve vší pomoci, oudu každému k spasení potřebné. Tu Jednota, částka církve sva/té, se zavírá 84 ve všemi dary sobě od Boha danými. 83 VIII. Pravé pokání s vyznáním svých hří- chů, s věrou v Krista a prokazováním novoty života pro pomoc k zůstání. Někteří kryjí se s hříchy jedné at nezví předložený, až mnozí na mrtvost v svědomí přišli, aby hříchů za 57
Strana 58
85 hříchy neměli a vždycky dobré mysli poží- vali. IX. Smlouva Boží nová milostivá s svěde- ctvím svým, kteréžto — poněvadž velmi říd- kým lidem známá jest — netoliko sobě váží, ale/ i náramně se jí protiví. X. Dobří skutkové, po přijaté milosti k či- nění všechněm věrným od Boha přikázaní, při čemž znáti potřebí, jak se takoví skut- kové Pánu Bohu líbí. XI. Ctnosti neb odění duchovní, v něž se sluší obláčeti a k boji hotovu býti každému křestanu, neb nepřátel jest velmi mnoho. XII. Řádné bojování pro korunu odlože- nou v nebesích a, má-li řádně bojovati, usta- ven býti musí na svém místě i zůstávati na 86 něm a šetře jiných brániti se náležitou! braní. XIII. Požívání ustavičné Pána Krista, že věřícímu v něho nic není k zatracení, načež Pán Ježíš večeři svou vydati ráčil. XIV. Mocné ve všech těch věcech utvrzení i v naději ustavení k jistému setrvání a do- jítí blaženého vzkříšení i života věčného v slávě. Tato pravda a řád její: I. ustavuje služebníky Boží všecky v jistém spasení, II. ve všech zámutcích je potěšuje, III. napomáhá k vyrozumění Písem sva- 87 tých,/ 58
85 hříchy neměli a vždycky dobré mysli poží- vali. IX. Smlouva Boží nová milostivá s svěde- ctvím svým, kteréžto — poněvadž velmi říd- kým lidem známá jest — netoliko sobě váží, ale/ i náramně se jí protiví. X. Dobří skutkové, po přijaté milosti k či- nění všechněm věrným od Boha přikázaní, při čemž znáti potřebí, jak se takoví skut- kové Pánu Bohu líbí. XI. Ctnosti neb odění duchovní, v něž se sluší obláčeti a k boji hotovu býti každému křestanu, neb nepřátel jest velmi mnoho. XII. Řádné bojování pro korunu odlože- nou v nebesích a, má-li řádně bojovati, usta- ven býti musí na svém místě i zůstávati na 86 něm a šetře jiných brániti se náležitou! braní. XIII. Požívání ustavičné Pána Krista, že věřícímu v něho nic není k zatracení, načež Pán Ježíš večeři svou vydati ráčil. XIV. Mocné ve všech těch věcech utvrzení i v naději ustavení k jistému setrvání a do- jítí blaženého vzkříšení i života věčného v slávě. Tato pravda a řád její: I. ustavuje služebníky Boží všecky v jistém spasení, II. ve všech zámutcích je potěšuje, III. napomáhá k vyrozumění Písem sva- 87 tých,/ 58
Strana 59
IV. služebníky v přisluhování jejich pří- jemné i užitečné lidem činí. Protož celé této pravdy nabývati a v ní zmocněn býti musí, kdož užitečný služebník býti chce; v kterékoli by hynul aneb hned jí nedošel, užitků těch zbaven bude. Ku pomoci pak všeho toho mají učedlníci s pilností čítati aneb uměti katechismus menší i větší, z něhož budou moci hojněji pravdě této a summě všeho náboženství křes- tanského porozuměti, potom širší Výklad přikázání desatera, víry/ obecné křestanské a modlitby Páně. K tomu mají také dobře povědomi býti i konfessí naší, v níž summov- ně v hlavních artikulích dvadcíti učení pravé spasitedlné jest vypsáno a všem vůbec vydá- no. Též čítati mají i jiné spisy Jednoty o zvláštních některých artikulích vydané, o pokání, o náboženství, Nápravu etc. 88 Třetí artikul O SMYSLU PRAVÉM PŘI TÉ PRAVDĚ SPASITEDLNÉ. 89 Tu šetřiti mají těchto věcí: I. která částka anebo věc po které státi má, aby přední na zad a zadní napřed nebyla stavína, ale každá své vlastní místo měla, če- hož příklad v těch čtrnácti artikulích uká- zán; 59
IV. služebníky v přisluhování jejich pří- jemné i užitečné lidem činí. Protož celé této pravdy nabývati a v ní zmocněn býti musí, kdož užitečný služebník býti chce; v kterékoli by hynul aneb hned jí nedošel, užitků těch zbaven bude. Ku pomoci pak všeho toho mají učedlníci s pilností čítati aneb uměti katechismus menší i větší, z něhož budou moci hojněji pravdě této a summě všeho náboženství křes- tanského porozuměti, potom širší Výklad přikázání desatera, víry/ obecné křestanské a modlitby Páně. K tomu mají také dobře povědomi býti i konfessí naší, v níž summov- ně v hlavních artikulích dvadcíti učení pravé spasitedlné jest vypsáno a všem vůbec vydá- no. Též čítati mají i jiné spisy Jednoty o zvláštních některých artikulích vydané, o pokání, o náboženství, Nápravu etc. 88 Třetí artikul O SMYSLU PRAVÉM PŘI TÉ PRAVDĚ SPASITEDLNÉ. 89 Tu šetřiti mají těchto věcí: I. která částka anebo věc po které státi má, aby přední na zad a zadní napřed nebyla stavína, ale každá své vlastní místo měla, če- hož příklad v těch čtrnácti artikulích uká- zán; 59
Strana 60
90 II. co který ten artikul v sobě vlastně za- vírá, aby posluchači znali, čeho kde a jak k spasení svému nabývati a požívati mají. III. Nepřidávati žádné částce nepříležité jí věci s újmou jiných částek. IV. Všechněm i sloužiti k jedinému konci spasitedlné/mu, žádné nezamítati, aby Pán Kristus slaven byl a svaté evangelium jeho vyznáváno, nebo ve všech těch čtrnácti část- kách jest jediná pravda, z milosti k spasení připravená. Čtvrtý artikul Jest UMĚNÍ PÍSEM SVATÝCH A PÍSNIČEK 109) DUCHOVNÍCH.105 91 Při Písmích svatých učiti se mají těmto věcem: 1. Často [nýbrž každého dne] a vážně [s bázní Boží a s modlitbami svatými] je čí- tati, bedlivě v mysli své rozsuzovati, pilně v pamět(i) skládati/ a cele jim věřiti jako výmluvnostem z ust (sic) Nejvyššího pošlým. [K takovému čítání Písem svatých Pavel s[vatý] svého Timotea napomínal řka:1) »Budiž pilen čítání (t[otiž] Písem svatých) a ne nějakých tragedií a myšlenek lidských!« Item: »Budiž sebe pilen i učení a v tom i) I. Tim. 4, 13, 16. 60
90 II. co který ten artikul v sobě vlastně za- vírá, aby posluchači znali, čeho kde a jak k spasení svému nabývati a požívati mají. III. Nepřidávati žádné částce nepříležité jí věci s újmou jiných částek. IV. Všechněm i sloužiti k jedinému konci spasitedlné/mu, žádné nezamítati, aby Pán Kristus slaven byl a svaté evangelium jeho vyznáváno, nebo ve všech těch čtrnácti část- kách jest jediná pravda, z milosti k spasení připravená. Čtvrtý artikul Jest UMĚNÍ PÍSEM SVATÝCH A PÍSNIČEK 109) DUCHOVNÍCH.105 91 Při Písmích svatých učiti se mají těmto věcem: 1. Často [nýbrž každého dne] a vážně [s bázní Boží a s modlitbami svatými] je čí- tati, bedlivě v mysli své rozsuzovati, pilně v pamět(i) skládati/ a cele jim věřiti jako výmluvnostem z ust (sic) Nejvyššího pošlým. [K takovému čítání Písem svatých Pavel s[vatý] svého Timotea napomínal řka:1) »Budiž pilen čítání (t[otiž] Písem svatých) a ne nějakých tragedií a myšlenek lidských!« Item: »Budiž sebe pilen i učení a v tom i) I. Tim. 4, 13, 16. 60
Strana 61
trvej!« A jinde dává mu svědectví,j) že od dětinství svatá Písma znal. Nebo poněvadž Písma svatá jsou gruntem a základem nábo- ženství a života křestanského, náležitě tedy ode všech a obzvláštně od těch, jenž se Kristu a církvi jeho oddali, mají pilně čtena býti, a v nich sluší ve dne i v noci přemyšlo- vati.] A při takovém110) s Písmy svatými se obí- rání pilně se varovati lenosti, nevážnosti, myšlení všetečných a tomu podobných věcí. Sic, bude-li jinak při kom, [ten] neb uražen bude od slávy Páně neb v epikurejství a mrzuté hovadství upadne. Aby pak to čtení bylo pořádné, mohou tře- bas na každý den jednu neb (o) dvě kapitoly sobě vzíti, počnouc od knih Mojžíšových prv- ních až do Machabejských, tak též i v No- vém/ Zákoně111) dělati; aneb, má-li kdo tak mnoho času, může čísti podlé registrum nové Biblí polské, [aby možné bylo, jakož pilným jest možné, každého roku celou Biblí pře- čísti mohli.] [Tohoto pak také obzvláštně šetřiti sluší kazatelům, aby Zákona Starého bez Nového nečítali, ale z každého toho Zákona každý den nějakou částku aby přečtli a to čítání Písem svatých spojovali, nebo Zákon Nový jest jako výklad Starého a spatřuje se v něm splnění toho, což v Starém předpovědíno a 92 j) II. Tim. 3, 15. 61
trvej!« A jinde dává mu svědectví,j) že od dětinství svatá Písma znal. Nebo poněvadž Písma svatá jsou gruntem a základem nábo- ženství a života křestanského, náležitě tedy ode všech a obzvláštně od těch, jenž se Kristu a církvi jeho oddali, mají pilně čtena býti, a v nich sluší ve dne i v noci přemyšlo- vati.] A při takovém110) s Písmy svatými se obí- rání pilně se varovati lenosti, nevážnosti, myšlení všetečných a tomu podobných věcí. Sic, bude-li jinak při kom, [ten] neb uražen bude od slávy Páně neb v epikurejství a mrzuté hovadství upadne. Aby pak to čtení bylo pořádné, mohou tře- bas na každý den jednu neb (o) dvě kapitoly sobě vzíti, počnouc od knih Mojžíšových prv- ních až do Machabejských, tak též i v No- vém/ Zákoně111) dělati; aneb, má-li kdo tak mnoho času, může čísti podlé registrum nové Biblí polské, [aby možné bylo, jakož pilným jest možné, každého roku celou Biblí pře- čísti mohli.] [Tohoto pak také obzvláštně šetřiti sluší kazatelům, aby Zákona Starého bez Nového nečítali, ale z každého toho Zákona každý den nějakou částku aby přečtli a to čítání Písem svatých spojovali, nebo Zákon Nový jest jako výklad Starého a spatřuje se v něm splnění toho, což v Starém předpovědíno a 92 j) II. Tim. 3, 15. 61
Strana 62
figurováno. Nad to užitek budou míti toho ten, že uzří znamenitou consonantí (sic), to- tiž srovnání a jednostejné učení obojího toho Zákona, k jednomu cíli se vztahujícího, t[otiž] aby znám byl Ježíš Kristus, nebo on jest konec Zákona,k) a svatý Petr u Kornelia v Cesariji kázal, že Kristu všickni proroci svědectví vydávají.1) A protož v Písmích obo- jího zákona nejvíce má býti hledán a spatřo- ván Kristus, nebo on jest podstata a základ všech Písem svatých. A ačkoli pak k čítání těch Písem svatých napomáhají nemalo jazykové cizí, zvláště ži- dovský, řecký a latinský spolu s jinými umě- ními literními, však, poněvadž Pán Bůh ta- kové své dary ne všechněm dávati ráčí, k to- mu není všechněch kazatelů přirození způ- sobné k nabývání jich, protož, jakých darů Pán Bůh komu udělil, na těch přestávati ná- leží, nebo sic jinak dílo Ducha svatého ani k jazykům cizím ani k liternímu umění při- vázáno není. A také i bez takových darů zvláštních i prvé Pán Bůh Jednotě žehnával i nyní žehná dílu svému, kteréž skrze věrné a upřímé služebníky dělá a vede.] II. Nabývati112) také mají z čítání Písem svatých pravého a vlastního rozumu jich. A tu již bude potřebí užívati pomocí, t[otiž] výkladů a psaní věrných učitelů starých i no- k) Řím. 10, 4. 1) Skut. 10, 43. 62
figurováno. Nad to užitek budou míti toho ten, že uzří znamenitou consonantí (sic), to- tiž srovnání a jednostejné učení obojího toho Zákona, k jednomu cíli se vztahujícího, t[otiž] aby znám byl Ježíš Kristus, nebo on jest konec Zákona,k) a svatý Petr u Kornelia v Cesariji kázal, že Kristu všickni proroci svědectví vydávají.1) A protož v Písmích obo- jího zákona nejvíce má býti hledán a spatřo- ván Kristus, nebo on jest podstata a základ všech Písem svatých. A ačkoli pak k čítání těch Písem svatých napomáhají nemalo jazykové cizí, zvláště ži- dovský, řecký a latinský spolu s jinými umě- ními literními, však, poněvadž Pán Bůh ta- kové své dary ne všechněm dávati ráčí, k to- mu není všechněch kazatelů přirození způ- sobné k nabývání jich, protož, jakých darů Pán Bůh komu udělil, na těch přestávati ná- leží, nebo sic jinak dílo Ducha svatého ani k jazykům cizím ani k liternímu umění při- vázáno není. A také i bez takových darů zvláštních i prvé Pán Bůh Jednotě žehnával i nyní žehná dílu svému, kteréž skrze věrné a upřímé služebníky dělá a vede.] II. Nabývati112) také mají z čítání Písem svatých pravého a vlastního rozumu jich. A tu již bude potřebí užívati pomocí, t[otiž] výkladů a psaní věrných učitelů starých i no- k) Řím. 10, 4. 1) Skut. 10, 43. 62
Strana 63
vých, jako jsou Augustin,113) Lýra,114) Lu- ter,115) Filip,116) Bucer,117) Muškulus,118) Kalvín,119) mezi tím vážiti sobě i práce otců a čítati spisy bratrské, B. Prokopa,120) B. Lu- káše,121) B. Beneše122) a ji/né atd. 93 III. 123) Potřebí znáti rozdíl Písem, že jiná sou historie neb kroniky, jiná příkladové a podobenství, jiná zjevné řeči Boží, proroků i apoštolů svatých. Historie slovou všecky ty řeči neb knihy, v nichž se vypravuje, co se kde [a kdy] sta- lo, jako o vysvobození lidu izraelského z Egypta, kdy proroci a králové, kteří byli, co se za času jich dálo. Tak v Novém Zákoně o sv. Janu a Herodesovi, o Kristu, jeho vtě- lení, narození, utíkání, o kázáních a divích etc. 94 Příkladná mluvení sou, v nichž duchovní věci tělesnými podobenstvími se ukazují, jako když pověděl Mojžíš, že nesl Bůh lid svůj na křídlách orličích, v ruce silné a ra- menu124) vztaženém že je vyvedl, »čisté sou oči Páně«, tak, když se Kristus nazývá ces- tou, dveřmi etc., církev královstvím, domem, městem etc. Zjevné řeči sou ty, v kterýchž se to, což k spasení potřebného jest, prostě bez podo- benství a figůr předkládá, jako: »Bůh jest milosrdný«, »kdo uvěří a pokřtí se, spasen/ bude«. 95 63
vých, jako jsou Augustin,113) Lýra,114) Lu- ter,115) Filip,116) Bucer,117) Muškulus,118) Kalvín,119) mezi tím vážiti sobě i práce otců a čítati spisy bratrské, B. Prokopa,120) B. Lu- káše,121) B. Beneše122) a ji/né atd. 93 III. 123) Potřebí znáti rozdíl Písem, že jiná sou historie neb kroniky, jiná příkladové a podobenství, jiná zjevné řeči Boží, proroků i apoštolů svatých. Historie slovou všecky ty řeči neb knihy, v nichž se vypravuje, co se kde [a kdy] sta- lo, jako o vysvobození lidu izraelského z Egypta, kdy proroci a králové, kteří byli, co se za času jich dálo. Tak v Novém Zákoně o sv. Janu a Herodesovi, o Kristu, jeho vtě- lení, narození, utíkání, o kázáních a divích etc. 94 Příkladná mluvení sou, v nichž duchovní věci tělesnými podobenstvími se ukazují, jako když pověděl Mojžíš, že nesl Bůh lid svůj na křídlách orličích, v ruce silné a ra- menu124) vztaženém že je vyvedl, »čisté sou oči Páně«, tak, když se Kristus nazývá ces- tou, dveřmi etc., církev královstvím, domem, městem etc. Zjevné řeči sou ty, v kterýchž se to, což k spasení potřebného jest, prostě bez podo- benství a figůr předkládá, jako: »Bůh jest milosrdný«, »kdo uvěří a pokřtí se, spasen/ bude«. 95 63
Strana 64
97 Rozdělení Biblí.125) Ač nejednostejně ji rozdělují, však obecně téměř takto: I. První rozdíl Písem svatých Pán Ježíš sám oznámil, když Zákon Starý na tři částky rozdělil:m) na zákon Mojžíšův, proroky a žalmy, a v těch trojích jiné knihy zavřel. II. Všecka Písma svatá v Biblí dělí se na Zákon Starý a Nový. Knihy Starého Zákona jsou, kteréž sepsány byly před příchodem Kristovým na svět, po- 96 čnouc od Mojžíšových prvních knih až/ do posledních Machabejských. A těch knih Sta- rého Zákona v počtu jest 48, Nového Zákona knih, kteréž po Kristu Pánu od evangelistů a apoštolů sepsány jsou, počnouc od evan- gelium s[v.] Matouše až do Zjevení sva- tého Jana, jest 27. A tak všech knih v Bibli jest 75. Ty opět všecky dělí na šestero: nejprv na knihy zákona, jichž jest pět, Genesis I. Mojžíšovy, Exodus 2. Mojžíšovy, Leviticus 3. Mojžíšovy,/ Numeri 4. Mojží- šovy, Deuteronomium 5. Mojž.; druhé na historie nebo kroniky, kterýchžto knih jest 19: Jozue, Judikum, Ruth, Královské čtvery, Paralipomena dvoje, Ezdrášovy dvoje, Nehemiášovy dvoje, Tobi- ášovy, Judith, Hester, Machabejské dvoje, Skutky apoštolské; m) Luk. 24. 64
97 Rozdělení Biblí.125) Ač nejednostejně ji rozdělují, však obecně téměř takto: I. První rozdíl Písem svatých Pán Ježíš sám oznámil, když Zákon Starý na tři částky rozdělil:m) na zákon Mojžíšův, proroky a žalmy, a v těch trojích jiné knihy zavřel. II. Všecka Písma svatá v Biblí dělí se na Zákon Starý a Nový. Knihy Starého Zákona jsou, kteréž sepsány byly před příchodem Kristovým na svět, po- 96 čnouc od Mojžíšových prvních knih až/ do posledních Machabejských. A těch knih Sta- rého Zákona v počtu jest 48, Nového Zákona knih, kteréž po Kristu Pánu od evangelistů a apoštolů sepsány jsou, počnouc od evan- gelium s[v.] Matouše až do Zjevení sva- tého Jana, jest 27. A tak všech knih v Bibli jest 75. Ty opět všecky dělí na šestero: nejprv na knihy zákona, jichž jest pět, Genesis I. Mojžíšovy, Exodus 2. Mojžíšovy, Leviticus 3. Mojžíšovy,/ Numeri 4. Mojží- šovy, Deuteronomium 5. Mojž.; druhé na historie nebo kroniky, kterýchžto knih jest 19: Jozue, Judikum, Ruth, Královské čtvery, Paralipomena dvoje, Ezdrášovy dvoje, Nehemiášovy dvoje, Tobi- ášovy, Judith, Hester, Machabejské dvoje, Skutky apoštolské; m) Luk. 24. 64
Strana 65
třetí na knihy doctrinales neb učení moudrých, a těch jest 7: Job, Žalmové, Přísloví Šalomounova, Ekklesiastes, Písně Šalomounovy, Mou/drosti, Jezus Sirach neb Ekklesiastikus; čtvrté na knihy prorokův, jichž jest 18: Izaiáš, Jeremiáš, Baruch, Ezechiel, Daniel, Oze, Johel, Amos, Abdiáš, Jonáš, Micheáš, Nahum, Abakuk, Sofoniáš, Aggeus, Zachariáš, Malachiáš, Zjevení svatého Jana; páté na knihy evangelitské a ty jsou 4: Matouše, Marka, Lukáše, Jana; šesté na knihy epištol apoštol/ských a ka- 99 nonik, jichž jest 21: k Římanům 1, k Korin- tům 2, k Galatům 1, k Efezským 1, k Fili- penským 1, k Kolossenským 1, k Tesalonic. 2, k Timoteovi 2, k Titovi 1, k Filemonovi 1, k Židům 1, sv. Jakuba 1, Petra 2, Jan[a] 3, Judy 1. 98 Ještě jiný rozdíl Písma v Biblí napsaného. Dělí se: I. na knihy kanonizované anebo zří- zeně přijaté, jichž jest 64: patery knihy Moj- žíšovy, Jozue, Judikum, Ruth, Královské 4, Para/lipomenon 2, Ezdrášovy 2, Job, Žaltář, Přísloví, Ekklesiastes, Písně Šalomounovy, prorokův 18, evangelistové 4, epištol 21; 100 II. na ty, jež slovou apokryfa, to jest v církvi menší váhy než první, avšak též 5 65
třetí na knihy doctrinales neb učení moudrých, a těch jest 7: Job, Žalmové, Přísloví Šalomounova, Ekklesiastes, Písně Šalomounovy, Mou/drosti, Jezus Sirach neb Ekklesiastikus; čtvrté na knihy prorokův, jichž jest 18: Izaiáš, Jeremiáš, Baruch, Ezechiel, Daniel, Oze, Johel, Amos, Abdiáš, Jonáš, Micheáš, Nahum, Abakuk, Sofoniáš, Aggeus, Zachariáš, Malachiáš, Zjevení svatého Jana; páté na knihy evangelitské a ty jsou 4: Matouše, Marka, Lukáše, Jana; šesté na knihy epištol apoštol/ských a ka- 99 nonik, jichž jest 21: k Římanům 1, k Korin- tům 2, k Galatům 1, k Efezským 1, k Fili- penským 1, k Kolossenským 1, k Tesalonic. 2, k Timoteovi 2, k Titovi 1, k Filemonovi 1, k Židům 1, sv. Jakuba 1, Petra 2, Jan[a] 3, Judy 1. 98 Ještě jiný rozdíl Písma v Biblí napsaného. Dělí se: I. na knihy kanonizované anebo zří- zeně přijaté, jichž jest 64: patery knihy Moj- žíšovy, Jozue, Judikum, Ruth, Královské 4, Para/lipomenon 2, Ezdrášovy 2, Job, Žaltář, Přísloví, Ekklesiastes, Písně Šalomounovy, prorokův 18, evangelistové 4, epištol 21; 100 II. na ty, jež slovou apokryfa, to jest v církvi menší váhy než první, avšak též 5 65
Strana 66
v Bibli napsané a položené, a těch jest 11: Ezdreášovy třetí a čtvrté, Tobiášovy, Judith, Moudrosti, Ekklesiastikus, Baruch, přídavky v Hesther a Daniele 1, o Zuzanně a Bálovi, Machabejské 2, o čemž z předmluvy s[v.] Jeronýma na Biblí i z té knížky Palladiovy, 101 kte/ráž slove Izagoge, čtenář širší zprávu míti může. Nyní dosti bud na tom rozdělení svatých Písem. Všech těch Písem svatých, zvlášt kanoni- zovaných, užívati k tomu, aby jimi pravda spasitedlná a částky její vlastně, bez nataho- vání a křivení jich byly vysvětlovány, poji- štovány a potvrzovány. Při písničkách pak [duchovních a žalmích svatých] tomuto se učiti mají: I. uměti je zpívati dobře, vlastně, notami 102 jejich a hlasem slušným a náležitým/ na to místo, kdež zpívány bývají, nebo[t'] v zboru mocnějším hlasem než-li v světnici zpívati se má. II. Mají slova a text jadrně126) a výslovně vypovídati, tak aby posluchači toho zpívání užiti mohli. III. Vystříhati se začínání s kantorem a též přílišného kvapení aneb zas příliš rozvlači- tého zpívání, ale s jinými se srovnávati mají — o čemž šíře v Přídavcích k Mu- zyce — avšak při rozumném kantoru zvy- 66
v Bibli napsané a položené, a těch jest 11: Ezdreášovy třetí a čtvrté, Tobiášovy, Judith, Moudrosti, Ekklesiastikus, Baruch, přídavky v Hesther a Daniele 1, o Zuzanně a Bálovi, Machabejské 2, o čemž z předmluvy s[v.] Jeronýma na Biblí i z té knížky Palladiovy, 101 kte/ráž slove Izagoge, čtenář širší zprávu míti může. Nyní dosti bud na tom rozdělení svatých Písem. Všech těch Písem svatých, zvlášt kanoni- zovaných, užívati k tomu, aby jimi pravda spasitedlná a částky její vlastně, bez nataho- vání a křivení jich byly vysvětlovány, poji- štovány a potvrzovány. Při písničkách pak [duchovních a žalmích svatých] tomuto se učiti mají: I. uměti je zpívati dobře, vlastně, notami 102 jejich a hlasem slušným a náležitým/ na to místo, kdež zpívány bývají, nebo[t'] v zboru mocnějším hlasem než-li v světnici zpívati se má. II. Mají slova a text jadrně126) a výslovně vypovídati, tak aby posluchači toho zpívání užiti mohli. III. Vystříhati se začínání s kantorem a též přílišného kvapení aneb zas příliš rozvlači- tého zpívání, ale s jinými se srovnávati mají — o čemž šíře v Přídavcích k Mu- zyce — avšak při rozumném kantoru zvy- 66
Strana 67
kati tomu, aby v potřebě aneb když by roz- kázáno bylo, sám/ začínati uměl. IV. V zpívání snažovati se na to, aby Pána Boha srdcem chválil a sebe i jiné ku pobož- nosti darův127) Božích i k bázni neb k ra- dosti v Kristu ponoukal. V. Naučiti se jich s paměti což nejvíc mo- hou, a zvláště o skutcích Kristových, o stavu svobodném, na časy dne i noci, o smrtedl- nosti, pohřebním a i jiným podlé potřeby [své] vlastní. VI. Znáti to, kdy která z jakých příčin pří- padně má zpívána býti i v zboru i doma podlé památek a služeb/ činěných ráno v zboru i doma nábožné a modlitebné neb skutky Boží vypravující, po kázání verše ně- které, služby slova Božího potvrzující, a tak i potom k časům jiným případné, aby Bůh ctěn byl a sláva jeho se vzdělávala. 104 103 Pátý128) artikul O POSLUŠENSTVÍ A ŘÁDU. Při tom artikuli znáti mají, že ku poslu- šenství, aby je mladší a nižší k starším a předloženým jako synové k otcům prokazo- vali, pilně/ Duch svatý napomíná, řka: »Sy- nové, poslouchejte rodičů svých v Pánu, nebo129) jest to spravedlivé. Cti otce svého etc.«n) Item: »Mládenci, bud'te poddáni star- 105 n) Efez. 6, 1. 67
kati tomu, aby v potřebě aneb když by roz- kázáno bylo, sám/ začínati uměl. IV. V zpívání snažovati se na to, aby Pána Boha srdcem chválil a sebe i jiné ku pobož- nosti darův127) Božích i k bázni neb k ra- dosti v Kristu ponoukal. V. Naučiti se jich s paměti což nejvíc mo- hou, a zvláště o skutcích Kristových, o stavu svobodném, na časy dne i noci, o smrtedl- nosti, pohřebním a i jiným podlé potřeby [své] vlastní. VI. Znáti to, kdy která z jakých příčin pří- padně má zpívána býti i v zboru i doma podlé památek a služeb/ činěných ráno v zboru i doma nábožné a modlitebné neb skutky Boží vypravující, po kázání verše ně- které, služby slova Božího potvrzující, a tak i potom k časům jiným případné, aby Bůh ctěn byl a sláva jeho se vzdělávala. 104 103 Pátý128) artikul O POSLUŠENSTVÍ A ŘÁDU. Při tom artikuli znáti mají, že ku poslu- šenství, aby je mladší a nižší k starším a předloženým jako synové k otcům prokazo- vali, pilně/ Duch svatý napomíná, řka: »Sy- nové, poslouchejte rodičů svých v Pánu, nebo129) jest to spravedlivé. Cti otce svého etc.«n) Item: »Mládenci, bud'te poddáni star- 105 n) Efez. 6, 1. 67
Strana 68
ším°) a všichni poddanost jedni druhým uka- zůjte!« — opět: »Povolni budte zprávcům vašim a poslušni bud'te jich,«p) a apoštol Filipenským svědectví dává, že vždycky po- slušni byli,q) netoliko v přítomnosti jeho, ale i když vzdálen [byl] od nich. Korint- ských psáním zkušoval, jsou-li ve všem po- 106 slušní. Onen Samuel prorok řekl Saulovi, že lepší jest poslušenství než[li] oběti.“) Odkudž viděti, jak se velice poslušenství Pánu Bohu líbí. Nemálot130) k němu ponou- kati má i příklad Krista Pána,131) o němž se dí, že byl poslušný [Otce svého] až do smrti kříže,s) protož i povýšen jest a poslu- šenstvím jeho spravedliví že132) učiněni bu- dou mnozí.“) Učedlníci Páně též ve všem po- slušni byli Mistra a Pána svého. A filosof133) též dí: »Obsequium amicos parit.« Jeden z starých pověděl: »Synu, by[s] všecky cnosti 107 měl a jediného poslušenství by[s]/ neměl, všecky [j]si zmařil!« A protož jest potřebí, aby se učili mlá- denci134) starších poslouchati, nebo nenaučí- li se tomu, naplní135) se ono povědění při nich sv. Řehoře: »Nescit imperare qui non didicit obedire.« Budou takoví zůstávati vždy- o) I. Petr. 5. 5. p) Žid. 13, 17. q) Fil. 2, 12. r) I. Král. 15, 22. s) Fil. 2, 8. t) Řím. 5, 19. 68
ším°) a všichni poddanost jedni druhým uka- zůjte!« — opět: »Povolni budte zprávcům vašim a poslušni bud'te jich,«p) a apoštol Filipenským svědectví dává, že vždycky po- slušni byli,q) netoliko v přítomnosti jeho, ale i když vzdálen [byl] od nich. Korint- ských psáním zkušoval, jsou-li ve všem po- 106 slušní. Onen Samuel prorok řekl Saulovi, že lepší jest poslušenství než[li] oběti.“) Odkudž viděti, jak se velice poslušenství Pánu Bohu líbí. Nemálot130) k němu ponou- kati má i příklad Krista Pána,131) o němž se dí, že byl poslušný [Otce svého] až do smrti kříže,s) protož i povýšen jest a poslu- šenstvím jeho spravedliví že132) učiněni bu- dou mnozí.“) Učedlníci Páně též ve všem po- slušni byli Mistra a Pána svého. A filosof133) též dí: »Obsequium amicos parit.« Jeden z starých pověděl: »Synu, by[s] všecky cnosti 107 měl a jediného poslušenství by[s]/ neměl, všecky [j]si zmařil!« A protož jest potřebí, aby se učili mlá- denci134) starších poslouchati, nebo nenaučí- li se tomu, naplní135) se ono povědění při nich sv. Řehoře: »Nescit imperare qui non didicit obedire.« Budou takoví zůstávati vždy- o) I. Petr. 5. 5. p) Žid. 13, 17. q) Fil. 2, 12. r) I. Král. 15, 22. s) Fil. 2, 8. t) Řím. 5, 19. 68
Strana 69
cky svémyslní, tvrdošíjní, netovaryští,136) rot- níci, nepovlovní. Takových nenapravitedl- ných lépe pryč vybývati137) než je pěstovati, jinak, přijdou-li k ouřadům, budou nej- moudřejší. Všickni jich šetřte, a oni žád- ného! 108 Řád jest jedněch druhým v zprá- 138) vě předložení. A ten v trojím rozdíle se nachází: 1. řád služebníků neb pastýřů a hospodářů v domu jich; 2. církve neb zboru Božího, jako soudcové a lid; 3. světa tohoto vrchnost, kteréž poslou- chat i pokud má člověk, svatý Petr ozná- mil v Skutcích apoštol. 5. Řád služebníků církevních. Akolitové nebo učedlníci, též i jahnové i všecka čelád/ka mají ve všem povinném předloženého svého pastýře a hospodáře, u kteréhož by byli — ovšem starších bratří jako otců — poslouchati, rozkázání jejich ochotně a hotově činiti, ustavením aneb řá- dům v domě a v čeledi pokojně poddáni býti a lehkomyslně jich nepřekračovati, ale boho- bojně se chovati a dobrý příklad všechněm dávati. 109 69
cky svémyslní, tvrdošíjní, netovaryští,136) rot- níci, nepovlovní. Takových nenapravitedl- ných lépe pryč vybývati137) než je pěstovati, jinak, přijdou-li k ouřadům, budou nej- moudřejší. Všickni jich šetřte, a oni žád- ného! 108 Řád jest jedněch druhým v zprá- 138) vě předložení. A ten v trojím rozdíle se nachází: 1. řád služebníků neb pastýřů a hospodářů v domu jich; 2. církve neb zboru Božího, jako soudcové a lid; 3. světa tohoto vrchnost, kteréž poslou- chat i pokud má člověk, svatý Petr ozná- mil v Skutcích apoštol. 5. Řád služebníků církevních. Akolitové nebo učedlníci, též i jahnové i všecka čelád/ka mají ve všem povinném předloženého svého pastýře a hospodáře, u kteréhož by byli — ovšem starších bratří jako otců — poslouchati, rozkázání jejich ochotně a hotově činiti, ustavením aneb řá- dům v domě a v čeledi pokojně poddáni býti a lehkomyslně jich nepřekračovati, ale boho- bojně se chovati a dobrý příklad všechněm dávati. 109 69
Strana 70
Řád církve. 111 1. Nejpřednější místo v církvi jest star- ších nebo předložených — rada v moci/ své. 2. Všickni služebníci v ouřadu pastýřském, a ti sou pomocníci starších. 3. Všichni jáhnové, pomocníci kněžštví (sic). 4. Akolitové neb učedlníci, pomocníci jahnů. 5. Šafáři nad almužnami. 6. Soudcové po zbořích ustavení. 7. Obce neb zborové. 8. Hospodářové v domích a hospodyně. 9. Synové a dcery. 10. Čeledínové roční, téhodní, nádenní. 11. Podruhové. Ti všickni mají znáti místo své a v poslu- šenství i v řádu státi, a každý, což komu pří- leží, tomu dosti činiti podlé Božího přiká- zání, kteréž vynesl apoštol řka: »Poddáni buďte sobě vespolek v bázni Kristově!« 110 Řád světa. Tím řádem mají zpravována býti králov- ství, země, krajiny, města, vsi a obce v nich. Tito pak k tomu řádu příslušejí: císařové, králové, knížata, hrabata, páni, rytířstvo neb 70
Řád církve. 111 1. Nejpřednější místo v církvi jest star- ších nebo předložených — rada v moci/ své. 2. Všickni služebníci v ouřadu pastýřském, a ti sou pomocníci starších. 3. Všichni jáhnové, pomocníci kněžštví (sic). 4. Akolitové neb učedlníci, pomocníci jahnů. 5. Šafáři nad almužnami. 6. Soudcové po zbořích ustavení. 7. Obce neb zborové. 8. Hospodářové v domích a hospodyně. 9. Synové a dcery. 10. Čeledínové roční, téhodní, nádenní. 11. Podruhové. Ti všickni mají znáti místo své a v poslu- šenství i v řádu státi, a každý, což komu pří- leží, tomu dosti činiti podlé Božího přiká- zání, kteréž vynesl apoštol řka: »Poddáni buďte sobě vespolek v bázni Kristově!« 110 Řád světa. Tím řádem mají zpravována býti králov- ství, země, krajiny, města, vsi a obce v nich. Tito pak k tomu řádu příslušejí: císařové, králové, knížata, hrabata, páni, rytířstvo neb 70
Strana 71
šlechticové a jiní rozliční úředníci,/ potom 112 senátoři neb radní páni purmistři, rychtáři nebo fojtové, cechmistři, měštané, vladaři, sedláci, zahradníci a všickni obecní. Tito všickni musejí znáti a zachovávati místa svá a povinnosti, aby poslušenství a řád té moci světa, Bohem zřízené, jíti mohl, a oni jí poddáni býti a od ní též zase opatrováni býti a v tom všickni vůli Boží vyplňovati mohli. Šestý artikul O ZPŮSOBU SLUŽEBNÍKA." 139) 113 Ten záleží v těchto věcech: 1. chtíti dobrovolně, ochotně, z milosti sloužiti Pánu Kristu v lidu jeho a ne bez- děk ani pro mrzký zisk; [II. snažovati se života ctnostnějšího, po- božnějšího a příkladnějšího nad jiné obec- né oudy býti, poněvadž od Krista Pána na- zváni jsou sůl země, světlo světa a od sv. Pavla služebníci Boží, vůdcové a správcové jiných, pastýři a šafáři tajemství Božích (Mat. 5, 13, 14. Skutk. 20, 28. I. Kor. 4, 1. Efez. 4, 11. Žid. 13, 7, 17.)] II. Rozšafnost140) a mravy lidské [znáti i zachovávati] jak k tomu v jeho stavu, věku a povolání podlé Boha a dobrých obyčejů sluší se míti k jeho vzdělání. 71
šlechticové a jiní rozliční úředníci,/ potom 112 senátoři neb radní páni purmistři, rychtáři nebo fojtové, cechmistři, měštané, vladaři, sedláci, zahradníci a všickni obecní. Tito všickni musejí znáti a zachovávati místa svá a povinnosti, aby poslušenství a řád té moci světa, Bohem zřízené, jíti mohl, a oni jí poddáni býti a od ní též zase opatrováni býti a v tom všickni vůli Boží vyplňovati mohli. Šestý artikul O ZPŮSOBU SLUŽEBNÍKA." 139) 113 Ten záleží v těchto věcech: 1. chtíti dobrovolně, ochotně, z milosti sloužiti Pánu Kristu v lidu jeho a ne bez- děk ani pro mrzký zisk; [II. snažovati se života ctnostnějšího, po- božnějšího a příkladnějšího nad jiné obec- né oudy býti, poněvadž od Krista Pána na- zváni jsou sůl země, světlo světa a od sv. Pavla služebníci Boží, vůdcové a správcové jiných, pastýři a šafáři tajemství Božích (Mat. 5, 13, 14. Skutk. 20, 28. I. Kor. 4, 1. Efez. 4, 11. Žid. 13, 7, 17.)] II. Rozšafnost140) a mravy lidské [znáti i zachovávati] jak k tomu v jeho stavu, věku a povolání podlé Boha a dobrých obyčejů sluší se míti k jeho vzdělání. 71
Strana 72
Veliká hanba služebníku, mravů neuměti při jídle a obcování mezi lidmi. III. Ochotnost141) a přívětivost k lidem bez lehkosti, nestoudnosti a pochlebenství [ukazovati], aby neb nezobecněl aneb z sebe/ strašidla neudělal i sám sobě osídlem nebyl aneb někoho neurazil a nezhoršil. IV. Povolné142) hotovosti býti i k kázání i k učení potřebnému každému, kdož by ho žádal, bez nutkání a nabízení mnohého a hledání svých věcí; však aby nebyl všetečný, [pilně] na to péči míti. V. Trpělivost143) v protivenstvích míti a ji prokazovati netoliko k nepřátelům, ale i k domácím, příkladem Pána Krista i apo- štolů svatých, kteříž, když je haněli, překáž- ky v službách [jim] činili, to vše snášeli. A tohot zvlášt/ně potřebí tu, kdež by odpo- rové k vzdělání nebyli; by pak je kdo učinil, radče mlčeti. VI. Snášení144) chudoby, psoty, nouze, zi- my, horka, žízně i jiných nepohodlí podlé příkladu s[vatého] Pavla, kterýž uměl i hoj- nost míti i nouzi trpěti pro službu Kristovu, v níž všem věrně pracujícím jest a bude to odplatitedlné. Antikristových služebníkův145) jest ta po- vaha, po hojných a bohatých farách se ptáti, a někdyt se některým i toho z našich chce;146) aby tu byl při těch, kdež by se 116 popásti mohl, vybírá sobě, kde bý/ti má, až 114 115 72
Veliká hanba služebníku, mravů neuměti při jídle a obcování mezi lidmi. III. Ochotnost141) a přívětivost k lidem bez lehkosti, nestoudnosti a pochlebenství [ukazovati], aby neb nezobecněl aneb z sebe/ strašidla neudělal i sám sobě osídlem nebyl aneb někoho neurazil a nezhoršil. IV. Povolné142) hotovosti býti i k kázání i k učení potřebnému každému, kdož by ho žádal, bez nutkání a nabízení mnohého a hledání svých věcí; však aby nebyl všetečný, [pilně] na to péči míti. V. Trpělivost143) v protivenstvích míti a ji prokazovati netoliko k nepřátelům, ale i k domácím, příkladem Pána Krista i apo- štolů svatých, kteříž, když je haněli, překáž- ky v službách [jim] činili, to vše snášeli. A tohot zvlášt/ně potřebí tu, kdež by odpo- rové k vzdělání nebyli; by pak je kdo učinil, radče mlčeti. VI. Snášení144) chudoby, psoty, nouze, zi- my, horka, žízně i jiných nepohodlí podlé příkladu s[vatého] Pavla, kterýž uměl i hoj- nost míti i nouzi trpěti pro službu Kristovu, v níž všem věrně pracujícím jest a bude to odplatitedlné. Antikristových služebníkův145) jest ta po- vaha, po hojných a bohatých farách se ptáti, a někdyt se některým i toho z našich chce;146) aby tu byl při těch, kdež by se 116 popásti mohl, vybírá sobě, kde bý/ti má, až 114 115 72
Strana 73
někdy [proto], že po vůli jeho není, pryč běží. [Takovým stržkům, lidem hovadným a Du- cha Kristova nemajícím (Júdas 19.), jichž bůh břicho jest a sláva v mrzkostech jejichu) a kteříž jen o zemské věci stojí, jak Pán Bůh žehná, jak některé v smysl převrácený dává, s jakou žalostí a naříkáním z světa vychá- zejí — teprva bycha honíce, že kdy tělu, světu a jiným příčinám odvésti se dali od poznalého dobrého —, není neznámé, nebo příkladové toho mnozí jsou. VIII. Naposledy k způsobu služebníků i to přináleží, aby ouřadu toho, kterýmž od Kris- ta a církve mimo hodnost a zásluhu jich po- ctěni jsou, vysoce a draze sobě nade všecko vážili, pro něj zboží, slávu světa, jakékoli rozkoše a pohodlí na něm opouštěli, toho se opovažovali a, jakž apoštol mluví, za lejna měli,v) následujíce v tom proroků svatých, apoštolů Kristových i jiných věrných služeb- níků, kteří životy raději složili, než-li by po- voláním svým a ouřadem pohrdli a jej sobě za nic nebo za málo položili. Poněvadž pak služebníci církve v svých stupních sou vyšší i nižší a povinnosti jich také rozdílné, náleží tedy obojím před oči je představiti pro častější jich sobě obnovo- vání.] u) Fil. 3. 19. v) Fil. 3, 8. 73
někdy [proto], že po vůli jeho není, pryč běží. [Takovým stržkům, lidem hovadným a Du- cha Kristova nemajícím (Júdas 19.), jichž bůh břicho jest a sláva v mrzkostech jejichu) a kteříž jen o zemské věci stojí, jak Pán Bůh žehná, jak některé v smysl převrácený dává, s jakou žalostí a naříkáním z světa vychá- zejí — teprva bycha honíce, že kdy tělu, světu a jiným příčinám odvésti se dali od poznalého dobrého —, není neznámé, nebo příkladové toho mnozí jsou. VIII. Naposledy k způsobu služebníků i to přináleží, aby ouřadu toho, kterýmž od Kris- ta a církve mimo hodnost a zásluhu jich po- ctěni jsou, vysoce a draze sobě nade všecko vážili, pro něj zboží, slávu světa, jakékoli rozkoše a pohodlí na něm opouštěli, toho se opovažovali a, jakž apoštol mluví, za lejna měli,v) následujíce v tom proroků svatých, apoštolů Kristových i jiných věrných služeb- níků, kteří životy raději složili, než-li by po- voláním svým a ouřadem pohrdli a jej sobě za nic nebo za málo položili. Poněvadž pak služebníci církve v svých stupních sou vyšší i nižší a povinnosti jich také rozdílné, náleží tedy obojím před oči je představiti pro častější jich sobě obnovo- vání.] u) Fil. 3. 19. v) Fil. 3, 8. 73
Strana 74
117 118 Sedmý artikul 147) O ČÍTÁNÍ A MLUVENÍ VE ZBORU.“ Při čítání v zboru učiti se mají těmto vě- cem: 1. aby dobře čtli bez slabikování a zatí- nání neb zadrhování se, 2. rozumně, s přestávkami rozumnými, 3. hlasem mírným a nepospěšně ani zpí- vavě nebo rozvláčně, aneb, jako by s někým rozprávěl, aby posluchačům vše nebylo zo- škliveno. Když by pak měl kdy mládenec který v zboru nětco promluviti, napomenouti k modlení neb službu od staršího činěnou obnoviti, tedy toho šetřiti má, 1. aby příliš dlouho nemlčal a též zase pří- liš kvapně mluviti nepočínal, ale mírnost v tom zachoval, též aby mluvil hlasem; 2. aby slova prostranně a vážným hlaho- lem, ozdobně vypovídal bez roztrhování jich: všemo--houcí Pán; 3. což mluviti má, aby k / tomu rozum- ných a snadných termínů, způsobu neb hla- holu požíval, 4. prudkého, též rozmazaného mluvení aby se vystříhal a nebýval opici podobný, co od koho slyší, chápati se toho, dosti někdy ne- způsobného, též terminací častých nedělal a kvadrátů, říkaje: Páán Bůůh, dááti ráčil atd.; 74
117 118 Sedmý artikul 147) O ČÍTÁNÍ A MLUVENÍ VE ZBORU.“ Při čítání v zboru učiti se mají těmto vě- cem: 1. aby dobře čtli bez slabikování a zatí- nání neb zadrhování se, 2. rozumně, s přestávkami rozumnými, 3. hlasem mírným a nepospěšně ani zpí- vavě nebo rozvláčně, aneb, jako by s někým rozprávěl, aby posluchačům vše nebylo zo- škliveno. Když by pak měl kdy mládenec který v zboru nětco promluviti, napomenouti k modlení neb službu od staršího činěnou obnoviti, tedy toho šetřiti má, 1. aby příliš dlouho nemlčal a též zase pří- liš kvapně mluviti nepočínal, ale mírnost v tom zachoval, též aby mluvil hlasem; 2. aby slova prostranně a vážným hlaho- lem, ozdobně vypovídal bez roztrhování jich: všemo--houcí Pán; 3. což mluviti má, aby k / tomu rozum- ných a snadných termínů, způsobu neb hla- holu požíval, 4. prudkého, též rozmazaného mluvení aby se vystříhal a nebýval opici podobný, co od koho slyší, chápati se toho, dosti někdy ne- způsobného, též terminací častých nedělal a kvadrátů, říkaje: Páán Bůůh, dááti ráčil atd.; 74
Strana 75
5. aby se neostýchal před staršími mluviti, od nich i od jiných naučení hodné vděčně přijímati a z nezpůsobu vyvozovati se dáti, zvláště počáteční. 119 Osmý artiku1148) KAZATELSTVÍ [A ČEHO JEST K NĚMU POTŘEBÍ] Při artikuli osmém149) učedlníci, jahnové i kněží znáti a na péči míti mají tyto věci: aby daremních řečí nerozmnožovali ani jich [ne vynášeli, ne sebe, ale Krista kázali, po- chlebníci nebývali, cizího ohně [t. smyslu], kteréhož Duch svatý nevynesl a jest odporný mínění božskému, do chrámu nevnášeli, ale majíc smysl víry učili se mluviti z srdce své- ho k srdci a svědomí lidu, aby tak jímána/ a pronikována byla srdce, bez čehož kazatel jest co měď150) břinčící a vše chladne. Bývá to často, že někdo rozumu, mysli i paměti poslouží, řídko pak kdo svědomí, aby slovo Boží přinášelo to, což Pán chce, t[otiž] život i smrt plodilo. Tu musí býti povědomost lidu, čeho potřebují kteří, tak jim kázání činiti, buď zvěstovati, buď učiti, napomínati, vystříhati neb i trestati. Zvěstovati151) jest věci potřebné lidem uka- zovati a předkládati, aby o pravdě spasite- dlné věděli i čeho k ní/ potřebí. 120 121 75
5. aby se neostýchal před staršími mluviti, od nich i od jiných naučení hodné vděčně přijímati a z nezpůsobu vyvozovati se dáti, zvláště počáteční. 119 Osmý artiku1148) KAZATELSTVÍ [A ČEHO JEST K NĚMU POTŘEBÍ] Při artikuli osmém149) učedlníci, jahnové i kněží znáti a na péči míti mají tyto věci: aby daremních řečí nerozmnožovali ani jich [ne vynášeli, ne sebe, ale Krista kázali, po- chlebníci nebývali, cizího ohně [t. smyslu], kteréhož Duch svatý nevynesl a jest odporný mínění božskému, do chrámu nevnášeli, ale majíc smysl víry učili se mluviti z srdce své- ho k srdci a svědomí lidu, aby tak jímána/ a pronikována byla srdce, bez čehož kazatel jest co měď150) břinčící a vše chladne. Bývá to často, že někdo rozumu, mysli i paměti poslouží, řídko pak kdo svědomí, aby slovo Boží přinášelo to, což Pán chce, t[otiž] život i smrt plodilo. Tu musí býti povědomost lidu, čeho potřebují kteří, tak jim kázání činiti, buď zvěstovati, buď učiti, napomínati, vystříhati neb i trestati. Zvěstovati151) jest věci potřebné lidem uka- zovati a předkládati, aby o pravdě spasite- dlné věděli i čeho k ní/ potřebí. 120 121 75
Strana 76
Učiti jest k tomu sloužiti, aby věděli, jak těm věcem rozuměti, jich následovati, praco- vati v tom i setrvati mají. Napomínati pak jest přidržeti k tomu, aby to, čemuž se naučili, podlé slibův skutečně činili. Vystříhati jest oznamovati nebezpečenství, škody i pokuty Boží, jestliže by předlože- nými věcmi pohrdali anebo je obmeškávali, aby uleknouce se z nedbánlivosti probuzeni byli. Trestati kázáním jest hří/chy ztěžovati a zůřivě hněv Boží na svévolné a nenapravi- tedlné vypovídati. Někteří mladí kazatelé místo kázání dají se v trestání, ano jim nebývá poručeno. Těm dobré to zpra- viti, což jim se rozkáže, s jiným na předlo- ženého svého počkati a poodložiti. Tak tedy podlé toho řádu kázati sluší: I. nejprv lidem znovu obráceným k víře a ku poslušenství Božího slova přijatým a smlouvy s Bohem a přijetí k dobrému svě- 123 domí žádostivým; II. [lidem152)] přijatým a v církvi Boží vyučeným, v jakém by koli stavu neb řádu a povolání byli. Počátečně se obracejícím lidem zvěstovati a předkládati sluší desatero Boží přikázání, aby Boha i sebe sami, kdo sou, znali, a co 122 76
Učiti jest k tomu sloužiti, aby věděli, jak těm věcem rozuměti, jich následovati, praco- vati v tom i setrvati mají. Napomínati pak jest přidržeti k tomu, aby to, čemuž se naučili, podlé slibův skutečně činili. Vystříhati jest oznamovati nebezpečenství, škody i pokuty Boží, jestliže by předlože- nými věcmi pohrdali anebo je obmeškávali, aby uleknouce se z nedbánlivosti probuzeni byli. Trestati kázáním jest hří/chy ztěžovati a zůřivě hněv Boží na svévolné a nenapravi- tedlné vypovídati. Někteří mladí kazatelé místo kázání dají se v trestání, ano jim nebývá poručeno. Těm dobré to zpra- viti, což jim se rozkáže, s jiným na předlo- ženého svého počkati a poodložiti. Tak tedy podlé toho řádu kázati sluší: I. nejprv lidem znovu obráceným k víře a ku poslušenství Božího slova přijatým a smlouvy s Bohem a přijetí k dobrému svě- 123 domí žádostivým; II. [lidem152)] přijatým a v církvi Boží vyučeným, v jakém by koli stavu neb řádu a povolání byli. Počátečně se obracejícím lidem zvěstovati a předkládati sluší desatero Boží přikázání, aby Boha i sebe sami, kdo sou, znali, a co 122 76
Strana 77
jest hřích, a všecko to učení, kteréž v kate- chismu vypsáno jest, uvozovati v ně a podlé toho učiniti je pravému pokání a aby znali, co jest křest, a při něm umluvu (sic) Boží milostivou i svědectví její, jak by ji s Bohem obnoviti a dobrého svědomí uptání do/jíti měli, item, proč žádají přijati býti, co jest večeře Páně, proč jí užívati žádají. Přijaté lidi učiti mají dobrým skutkům, aby v nich hodně chodili v plnění umluvy po přijaté milosti, potom řádnému bojování pro korunu odloženou v nebesích, item, po- dlé čeho jim nic není k zatracení a v čem i podlé čeho jistého setrvání v dobrém oče- kávati mají, nedbalé a lenivé napomínati k bedlivosti, hřešící a vystupující ku pokání probuzovati. Tyto věci již jmenované/ mají v paměti 125 míti učedlníci153) poodrostlejší, kterýmž po- ručeno bývá netoliko napomínati k modlit- bám, ale i zborů [svatých] kázáním Božího slova odbývati. 124 O KAZÁNÍ, kterak by je s užitkem činiti měli. Ačkoli kazatelům slova Božího již naučení krátké dáno154) a od mužů učených široké zprávy a užitečné v spisích obláštních155) vypsány156) jsou15a zvlášt od Filipa Melank- tona (sic) i Erazíma Roterdáma17) a jiných, 77
jest hřích, a všecko to učení, kteréž v kate- chismu vypsáno jest, uvozovati v ně a podlé toho učiniti je pravému pokání a aby znali, co jest křest, a při něm umluvu (sic) Boží milostivou i svědectví její, jak by ji s Bohem obnoviti a dobrého svědomí uptání do/jíti měli, item, proč žádají přijati býti, co jest večeře Páně, proč jí užívati žádají. Přijaté lidi učiti mají dobrým skutkům, aby v nich hodně chodili v plnění umluvy po přijaté milosti, potom řádnému bojování pro korunu odloženou v nebesích, item, po- dlé čeho jim nic není k zatracení a v čem i podlé čeho jistého setrvání v dobrém oče- kávati mají, nedbalé a lenivé napomínati k bedlivosti, hřešící a vystupující ku pokání probuzovati. Tyto věci již jmenované/ mají v paměti 125 míti učedlníci153) poodrostlejší, kterýmž po- ručeno bývá netoliko napomínati k modlit- bám, ale i zborů [svatých] kázáním Božího slova odbývati. 124 O KAZÁNÍ, kterak by je s užitkem činiti měli. Ačkoli kazatelům slova Božího již naučení krátké dáno154) a od mužů učených široké zprávy a užitečné v spisích obláštních155) vypsány156) jsou15a zvlášt od Filipa Melank- tona (sic) i Erazíma Roterdáma17) a jiných, 77
Strana 78
126 avšak pro prosté i tuto některé věci kratičce připomenuty budou. K u/kázání,158) kterak by kázaní užitečné býti mohlo a z úst kazatele aby pocházela řeč živá a pronikající, kteráž by srdce lidská zapalovala milostí a horlivostí nábožnou, k tomu jest potřebí těchto věcí: 1. nejprv řeč, kteráž k tomu času přilo- žena jest, přečísti má kazatel před tím s pil- ností a jí159) dobře vyrozuměti, o čem vy- pravuje a co v sobě zavírá a které by částky z ní tomu lidu, jemuž kázati má, byly k užit- ku; 160) 127 II. řeč tu aneb kázaní na dvě nebo na tři částky rozděle, při jedné každé náležitě, což/ vlastního jest, předkládati má hlasem i slovy případnými ut s., bez širokého mlu- vení, nebo, když se dlouho káže — více než hodinu — od mladého kazatele, posluchačům teskno bývá; III. aby to všecko, což mluviti má kazatel, v mysli složené měl a na to hleděl jako očima svýma a ne teprv v kázaní — prvé se nepři- strojiv — zbíral ono i ono, sám nevěda, co mluví; 128 IV. cožkoli161) mluviti má, aby k tomu celou a nepochybnou víru měl — věda, čím se v ní tvrditi — že to pravda a vů/le Boží jistá jest; když tím jist jest, tedy opravdově a živě předkládati to bude. Ale jakž162) by sám kazatel pochyboval a v pochybnosti mlu- 78
126 avšak pro prosté i tuto některé věci kratičce připomenuty budou. K u/kázání,158) kterak by kázaní užitečné býti mohlo a z úst kazatele aby pocházela řeč živá a pronikající, kteráž by srdce lidská zapalovala milostí a horlivostí nábožnou, k tomu jest potřebí těchto věcí: 1. nejprv řeč, kteráž k tomu času přilo- žena jest, přečísti má kazatel před tím s pil- ností a jí159) dobře vyrozuměti, o čem vy- pravuje a co v sobě zavírá a které by částky z ní tomu lidu, jemuž kázati má, byly k užit- ku; 160) 127 II. řeč tu aneb kázaní na dvě nebo na tři částky rozděle, při jedné každé náležitě, což/ vlastního jest, předkládati má hlasem i slovy případnými ut s., bez širokého mlu- vení, nebo, když se dlouho káže — více než hodinu — od mladého kazatele, posluchačům teskno bývá; III. aby to všecko, což mluviti má kazatel, v mysli složené měl a na to hleděl jako očima svýma a ne teprv v kázaní — prvé se nepři- strojiv — zbíral ono i ono, sám nevěda, co mluví; 128 IV. cožkoli161) mluviti má, aby k tomu celou a nepochybnou víru měl — věda, čím se v ní tvrditi — že to pravda a vů/le Boží jistá jest; když tím jist jest, tedy opravdově a živě předkládati to bude. Ale jakž162) by sám kazatel pochyboval a v pochybnosti mlu- 78
Strana 79
vil, říkaje: »Zdá mi se, tuším, že tak jest«, — tedy posluchače tím v pochybnost přivodí, kázaní studené i jalové činí. Protož, což mluví, to má Písmy slova Božího potvrzo- vati163) a mocně pečetiti, že tak a ne jináče jest; V. aby164) té věci, o kteréž mluví, sám vlastně při sobě nejprvé známost a čitedlnost měl a nejprvé sobě kázal, jako když mluví o zkáze lidské neb o pádu, aby sám sebe v tom znal býti prvním a na to s zámutkem a ponížením hleděl. Příklad toho na apoštolovi, kterýž o hříš- nících mluvě pověděl: »Z kterýchžto já první jsem,«w) a zase, když mluví o spasení a zrů- stu v něm, aby to též při sobě sám znal i toho požíval v svědomí i v naději s potěšením ve- likým a k témuž i lidem aby ochotně sloužil jistými důvody Písem svatých. Jináče, ne- znaje těch věcí, ani sám jich neužívaje v pravdě, jiným k nim sloužiti s užitkem nebude mo/ci, podlé onoho povědění: »Quod- que parum novit, nemo docere potest«; VI.165) aby smysl a rozum pravý měl o vě- cech základných, služebných i případných neb ceremoniích, čemuž z konfessí Jednoty naučiti se má a podlé toho kázání činiti; VII.166) aby slovy obecnými, srozumitedl- nými mluvil i hlasem, jakž na to místo neb zbor, v němž káže, sluší, item, aby srdci lid- 129 130 w) I. Tim. 1, 15. 79
vil, říkaje: »Zdá mi se, tuším, že tak jest«, — tedy posluchače tím v pochybnost přivodí, kázaní studené i jalové činí. Protož, což mluví, to má Písmy slova Božího potvrzo- vati163) a mocně pečetiti, že tak a ne jináče jest; V. aby164) té věci, o kteréž mluví, sám vlastně při sobě nejprvé známost a čitedlnost měl a nejprvé sobě kázal, jako když mluví o zkáze lidské neb o pádu, aby sám sebe v tom znal býti prvním a na to s zámutkem a ponížením hleděl. Příklad toho na apoštolovi, kterýž o hříš- nících mluvě pověděl: »Z kterýchžto já první jsem,«w) a zase, když mluví o spasení a zrů- stu v něm, aby to též při sobě sám znal i toho požíval v svědomí i v naději s potěšením ve- likým a k témuž i lidem aby ochotně sloužil jistými důvody Písem svatých. Jináče, ne- znaje těch věcí, ani sám jich neužívaje v pravdě, jiným k nim sloužiti s užitkem nebude mo/ci, podlé onoho povědění: »Quod- que parum novit, nemo docere potest«; VI.165) aby smysl a rozum pravý měl o vě- cech základných, služebných i případných neb ceremoniích, čemuž z konfessí Jednoty naučiti se má a podlé toho kázání činiti; VII.166) aby slovy obecnými, srozumitedl- nými mluvil i hlasem, jakž na to místo neb zbor, v němž káže, sluší, item, aby srdci lid- 129 130 w) I. Tim. 1, 15. 79
Strana 80
131 skými hýbal bud k žalosti neb k veselí, k mi- lování Pána Boha a ctností a nenávidění všech hříchů;/ VIII. aby167) prostranně mluvil neporážeje slovem slova, vystříhaje se zpívání, když má mluviti, aneb co slepice kdákání. Také ne- sluší slov opětovati jednostejných, aby ne- zošklivil posluchačům toho, což napřed mlu- veno, aneb aby paměti jejich zbytečnou dlou- hostí neuhasil a kázaní jalového neučinil, čehož by[s] potom litoval, žes nadarmo pra- coval. Item pamatovati kazatel má, aby v napo- mínání k modlitbě před kázáním i po kázání vystříhal se dlouhého mluvení, kteréž více k u/čení a kázaní náleží nežli k napomínání. 132 IX. S pilností modlitby činiti má ku Pánu Bohu před kázaním, aby Pán Bůh světla známosti své skrze Ducha svatého jemu při- dával ke všemu přisluhování, kteréž před se bráti má, dal užitečně mluviti a kázati slovo své i užitek skrze ně v srdcích lidských aby činil168) a nedostatky doplňovati ráčil. X. [Po kázaní tyto věci sluší na péči míti: Předně modliti se Pánu Bohu za odpuštění nedostatků, za zachování v dobrém svědomí, za rozmnožení umění a darů potřebných, za vylití požehnání na práci a službu konanou.] Po kázaní a vždycky169) pečovati o to, aby příkladný a pobožný se ukazoval v svém ob- 80
131 skými hýbal bud k žalosti neb k veselí, k mi- lování Pána Boha a ctností a nenávidění všech hříchů;/ VIII. aby167) prostranně mluvil neporážeje slovem slova, vystříhaje se zpívání, když má mluviti, aneb co slepice kdákání. Také ne- sluší slov opětovati jednostejných, aby ne- zošklivil posluchačům toho, což napřed mlu- veno, aneb aby paměti jejich zbytečnou dlou- hostí neuhasil a kázaní jalového neučinil, čehož by[s] potom litoval, žes nadarmo pra- coval. Item pamatovati kazatel má, aby v napo- mínání k modlitbě před kázáním i po kázání vystříhal se dlouhého mluvení, kteréž více k u/čení a kázaní náleží nežli k napomínání. 132 IX. S pilností modlitby činiti má ku Pánu Bohu před kázaním, aby Pán Bůh světla známosti své skrze Ducha svatého jemu při- dával ke všemu přisluhování, kteréž před se bráti má, dal užitečně mluviti a kázati slovo své i užitek skrze ně v srdcích lidských aby činil168) a nedostatky doplňovati ráčil. X. [Po kázaní tyto věci sluší na péči míti: Předně modliti se Pánu Bohu za odpuštění nedostatků, za zachování v dobrém svědomí, za rozmnožení umění a darů potřebných, za vylití požehnání na práci a službu konanou.] Po kázaní a vždycky169) pečovati o to, aby příkladný a pobožný se ukazoval v svém ob- 80
Strana 81
cování, v slovu i v skutku přede všemi lidmi, a aby/ to skutkem činil, čemu jiné učil, — toho pak s pilností se vystříhal, od čehož jiné slovem Božím odvozuje, to jest všech hříchů a rozpustilostí, nebo moudrý filosof170) dí: »Turpe est doctori, cum culpa redarguit ipsum,« a s[vatý] Pavel [pečoval o to], »abych jiným káže, sám nešlechetný nebyl nalezen.«1) 133 O POVINNOSTECH JAHENSKÝCH." 171) 1. Jahnové nejprvé uměti to všecko napřed v těch knížkách oznámené povinni sou; 2. cvičiti se v tom mají,/ skutečnou práci 134 vedouce a těm dobrým věcem duchovním i tělesným při starších svých zvykajíce, aby jim vyrozumívali a zmocněni jsouce skutečně se v nich nacházeli, i jiným raditi, zvlášt učedlníkům počátečním, mohli a v to též je [i]uvozovati; 3. sloužiti starším v nižších i v vyšších vě- cech podlé rozkázaní jejich a vlastní potřeby přítomné z povinnosti své; 4. vší čeládce172) i zboru dobrým příkla- dem býti ve vší pobožnosti, a kteříž manželky mají, k též pobož/nosti je vésti i pilně napo- mínati mají podlé naučení apoštolského; 5. v čeládce a ve vší zprávě i v službě 135 x) I. Kor. 9, 27. 6 81
cování, v slovu i v skutku přede všemi lidmi, a aby/ to skutkem činil, čemu jiné učil, — toho pak s pilností se vystříhal, od čehož jiné slovem Božím odvozuje, to jest všech hříchů a rozpustilostí, nebo moudrý filosof170) dí: »Turpe est doctori, cum culpa redarguit ipsum,« a s[vatý] Pavel [pečoval o to], »abych jiným káže, sám nešlechetný nebyl nalezen.«1) 133 O POVINNOSTECH JAHENSKÝCH." 171) 1. Jahnové nejprvé uměti to všecko napřed v těch knížkách oznámené povinni sou; 2. cvičiti se v tom mají,/ skutečnou práci 134 vedouce a těm dobrým věcem duchovním i tělesným při starších svých zvykajíce, aby jim vyrozumívali a zmocněni jsouce skutečně se v nich nacházeli, i jiným raditi, zvlášt učedlníkům počátečním, mohli a v to též je [i]uvozovati; 3. sloužiti starším v nižších i v vyšších vě- cech podlé rozkázaní jejich a vlastní potřeby přítomné z povinnosti své; 4. vší čeládce172) i zboru dobrým příkla- dem býti ve vší pobožnosti, a kteříž manželky mají, k též pobož/nosti je vésti i pilně napo- mínati mají podlé naučení apoštolského; 5. v čeládce a ve vší zprávě i v službě 135 x) I. Kor. 9, 27. 6 81
Strana 82
v zbořích v pečování o lid Boží věrně hospo- dáři svému pomáhati, což by kde k zpravení potřebného uznali, to jemu oznámiti a potom podlé ukázaní a poručení zpraviti a tak ča- sem i předloženého svého místo zastupovati v věcech povinných a náležitých mají; 6. slovo Boží kázati vážně, křtem svatým sloužiti i k stavu manželskému, když by jim 136 bylo poručeno, po/tvrzovati; 7. počínající lidi a k slovu Božímu přijaté neb toho žádostivé učiti mají katechismu a s nimi časem rozmlouvati o naučeních po- třebných s opatrností tak, aby žádného po- horšení nedávali etc. PASTYŘŮ ANEB KNĚŽÍ MLADÝCH POVINNOSTI. Kněží mladí tyto věci na péči míti mají: 1. aby v umění celé pravdy spasitedlné a v požívání dobrého svědomí i v naději věč- 137 ného života mocně usta/veni byli; 2. vycvičeni býti mají ve všech těch věcech učedlníkům i jahnům vypsaných; 3. mají míti smysl pravý Písem a dobře roz- uměti učení křestanskému a pořádku jeho plnému, jakž toho summa jest v katechismu a v konfessí Jednoty; 4. mají sami v řádu církve na svém místě zkušeni a ustaveni býti a ten řád církve i moci 82
v zbořích v pečování o lid Boží věrně hospo- dáři svému pomáhati, což by kde k zpravení potřebného uznali, to jemu oznámiti a potom podlé ukázaní a poručení zpraviti a tak ča- sem i předloženého svého místo zastupovati v věcech povinných a náležitých mají; 6. slovo Boží kázati vážně, křtem svatým sloužiti i k stavu manželskému, když by jim 136 bylo poručeno, po/tvrzovati; 7. počínající lidi a k slovu Božímu přijaté neb toho žádostivé učiti mají katechismu a s nimi časem rozmlouvati o naučeních po- třebných s opatrností tak, aby žádného po- horšení nedávali etc. PASTYŘŮ ANEB KNĚŽÍ MLADÝCH POVINNOSTI. Kněží mladí tyto věci na péči míti mají: 1. aby v umění celé pravdy spasitedlné a v požívání dobrého svědomí i v naději věč- 137 ného života mocně usta/veni byli; 2. vycvičeni býti mají ve všech těch věcech učedlníkům i jahnům vypsaných; 3. mají míti smysl pravý Písem a dobře roz- uměti učení křestanskému a pořádku jeho plnému, jakž toho summa jest v katechismu a v konfessí Jednoty; 4. mají sami v řádu církve na svém místě zkušeni a ustaveni býti a ten řád církve i moci 82
Strana 83
světské dobře znáti a co každému, kdož v něm postaven, potřebí jest, k čemuž pomoci ne- jedny od otců sou připraveny; 138 5. mají míti umění i zkušení způsobu slu- žebníka v hotovosti k službě, o čemž napřed; 6. umění v čítání Písem i v pořádném mlu- vení a kázaní slova Božího [míti]; 7. mají znáti, že v poselství Kristovu, kte- réž jim zřízeně svěřeno jest, místo Kristovo služebné drží, jsouce od něho církvi dáni —, protož je s doufáním konati, když sami ne- běží, ale posláni sou, nebo Pán jim pomáhá a s nimi býti slibuje; 8. uměti poselství to nebo173) náměstnictví služebné po/řádně vésti a konati k lidu, ho- 139 tovému je slyšeti; 9. uměti soudy Boží činiti a je vypovídati; 10. modlitby bedlivě činiti v potřebách za sebe i za zbory Boží a osoby toho žádostivé; 11. zastávati pravdy před nepřáteli proti odpůrcím podlé [své] nejvyšší možnosti, avšak rozšafně, aby snad, chtěje zastati, v po- hanění a v posměch ji neuvedl; 12. pokoru ukazovati174) k starším kněžím i k hospodářovi, u kteréhož by byli, a od nich užívati rady v potře/bách; 13. mladším, učedlníkům i jahnům a vše- mu lidu dávati na sobě dobrý příklad ctností svatých a pobožnosti. 140 141 83
světské dobře znáti a co každému, kdož v něm postaven, potřebí jest, k čemuž pomoci ne- jedny od otců sou připraveny; 138 5. mají míti umění i zkušení způsobu slu- žebníka v hotovosti k službě, o čemž napřed; 6. umění v čítání Písem i v pořádném mlu- vení a kázaní slova Božího [míti]; 7. mají znáti, že v poselství Kristovu, kte- réž jim zřízeně svěřeno jest, místo Kristovo služebné drží, jsouce od něho církvi dáni —, protož je s doufáním konati, když sami ne- běží, ale posláni sou, nebo Pán jim pomáhá a s nimi býti slibuje; 8. uměti poselství to nebo173) náměstnictví služebné po/řádně vésti a konati k lidu, ho- 139 tovému je slyšeti; 9. uměti soudy Boží činiti a je vypovídati; 10. modlitby bedlivě činiti v potřebách za sebe i za zbory Boží a osoby toho žádostivé; 11. zastávati pravdy před nepřáteli proti odpůrcím podlé [své] nejvyšší možnosti, avšak rozšafně, aby snad, chtěje zastati, v po- hanění a v posměch ji neuvedl; 12. pokoru ukazovati174) k starším kněžím i k hospodářovi, u kteréhož by byli, a od nich užívati rady v potře/bách; 13. mladším, učedlníkům i jahnům a vše- mu lidu dávati na sobě dobrý příklad ctností svatých a pobožnosti. 140 141 83
Strana 84
SENTENCÍ75) STARODÁVNÍ lidí v pobožnosti zkušených, častého připomínání hodné. 142 V mladosti má člověk pamatovati, kterak by dobře živ byl, a v starosti, kterak by dobře umřel. Kdo chce po smrti živ býti, musí, živ jsa, umírati. Smrt zlá tu býti nemůže, kdež život dobrý předejde. Kdož chce za lepšího neb múdřejšího170) držán býti než-li jest, ten chodí po nesnad- ných cestách a řídko177) uhodí na cestu po- koje, a, by pak trefil, snadně s ní sejde. Kdo se vinen dává, neznaje/ viny, ctí toho, kdož jej viní, a pokoj obmýšlí. Někdo vinen jsa dí: »Nezastávám sebe,« a to jest počátek dobrý k hledání vin svých, jest-li že jest tak,178) jakž mluví. Ale nesrozumí-li sobě a neopraví, strach, že někdy bude litovati po- kory své! Kdož dělá, ten se učí, a dělaje poněkud, zví o sobě, co umí a čeho neumí. Málo jest těch lidí, kteříž k neumění své- mu se přiznají, a těch ještě méně, aby to ukázané snadně přijali a opravilií79) sku- tečně. Kdož dary Boží v bližních vážiti umí, kte- réž sám má, i těch dobře užívaje, a kterýchž 84
SENTENCÍ75) STARODÁVNÍ lidí v pobožnosti zkušených, častého připomínání hodné. 142 V mladosti má člověk pamatovati, kterak by dobře živ byl, a v starosti, kterak by dobře umřel. Kdo chce po smrti živ býti, musí, živ jsa, umírati. Smrt zlá tu býti nemůže, kdež život dobrý předejde. Kdož chce za lepšího neb múdřejšího170) držán býti než-li jest, ten chodí po nesnad- ných cestách a řídko177) uhodí na cestu po- koje, a, by pak trefil, snadně s ní sejde. Kdo se vinen dává, neznaje/ viny, ctí toho, kdož jej viní, a pokoj obmýšlí. Někdo vinen jsa dí: »Nezastávám sebe,« a to jest počátek dobrý k hledání vin svých, jest-li že jest tak,178) jakž mluví. Ale nesrozumí-li sobě a neopraví, strach, že někdy bude litovati po- kory své! Kdož dělá, ten se učí, a dělaje poněkud, zví o sobě, co umí a čeho neumí. Málo jest těch lidí, kteříž k neumění své- mu se přiznají, a těch ještě méně, aby to ukázané snadně přijali a opravilií79) sku- tečně. Kdož dary Boží v bližních vážiti umí, kte- réž sám má, i těch dobře užívaje, a kterýchž 84
Strana 85
nemá k své neb jiných potřebě, těch/ od 143 Boha žádá i v učení od jiných nabývá; při komž pak toho není, by co dobrého měl, v tom růsti nebude, ale v zámutcích mno- hých a nebezpečenstvích léta svá tráviti musí. Vysoké o sobě smyšlení lásku bratrského milování boří, pohrdání mdlejšími oudy uvodí, pochybování mnohé činí, různice a roty vzdělává, v naději se nedá radovati, neb chce z samých skutků ji míti. A takoví v zá- mutcích bývají netrpěliví, neb hořkých věcí není čím osladiti. Protož [sluší] v paměti míti napomenutí apoštolovo, jenž dí: »Ne vysoce o sobě smýšlejíce, ale k nízkým se nakloňujíce«, nebo počátek všelikého hří- chu/ jest vysokomyslnost,y) a kdož v ní zů- stává, uvodí na sebe zlořečenství a naposledy dokonce vyvrácen bude. Přináleží sem i to užitečné naučení:z) »Sy- nu, měj se tiše v svých věcech, a budeš milý člověku dobrému! Čím jsi17a) větší, tím se více ponižůj, a nalezneš milost u Boha.« 144 VETUS DICTUM THEOLOGICUM Nechtěj hřešiti, nebo Bůh vidí, anjelé jsou přítomni, dábel ustavičně žaluje, y) Ekklus. 10, 44. z) Ekklus. 3, 17. 85
nemá k své neb jiných potřebě, těch/ od 143 Boha žádá i v učení od jiných nabývá; při komž pak toho není, by co dobrého měl, v tom růsti nebude, ale v zámutcích mno- hých a nebezpečenstvích léta svá tráviti musí. Vysoké o sobě smyšlení lásku bratrského milování boří, pohrdání mdlejšími oudy uvodí, pochybování mnohé činí, různice a roty vzdělává, v naději se nedá radovati, neb chce z samých skutků ji míti. A takoví v zá- mutcích bývají netrpěliví, neb hořkých věcí není čím osladiti. Protož [sluší] v paměti míti napomenutí apoštolovo, jenž dí: »Ne vysoce o sobě smýšlejíce, ale k nízkým se nakloňujíce«, nebo počátek všelikého hří- chu/ jest vysokomyslnost,y) a kdož v ní zů- stává, uvodí na sebe zlořečenství a naposledy dokonce vyvrácen bude. Přináleží sem i to užitečné naučení:z) »Sy- nu, měj se tiše v svých věcech, a budeš milý člověku dobrému! Čím jsi17a) větší, tím se více ponižůj, a nalezneš milost u Boha.« 144 VETUS DICTUM THEOLOGICUM Nechtěj hřešiti, nebo Bůh vidí, anjelé jsou přítomni, dábel ustavičně žaluje, y) Ekklus. 10, 44. z) Ekklus. 3, 17. 85
Strana 86
145 smrt vždycky následuje, peklo věčně mučí. Málo lidí jest, kteříž by ctnostmi/ svatými právě ozdobeni byli, a to proto, že jich ne- znají, ale často hříchy za ctnosti počítají, nebo na mnoha místech hříchové podobni jsou,179b jako: choulostivost smělost hloupost lehkomyslnost včetečnost pochlebenství neochotnost lenost nedbánlivost opilství lakomství prchlivost zarputilost180) pomsta bázni, doufání, sprostnosti, přívětivosti, vlídnosti, milostivosti, vážnosti, tichosti, snášenlivosti, veselí, hospodářství, horlivosti, nábožnosti, trestání. 146 ODKUD OBLEVENÍ PŘI DOBRÉ PRACI JDE? Nejprvé z spolehnutí a zpodepření na mi- lost Boží, uslyše, že z milosti Boží jest spa- sení a že tělesné cvičení k malým věcem jest užitečné; item z nedostatku v věření, že člověk věří o některé věci, že jest zlá, však myslí: »Snad 86
145 smrt vždycky následuje, peklo věčně mučí. Málo lidí jest, kteříž by ctnostmi/ svatými právě ozdobeni byli, a to proto, že jich ne- znají, ale často hříchy za ctnosti počítají, nebo na mnoha místech hříchové podobni jsou,179b jako: choulostivost smělost hloupost lehkomyslnost včetečnost pochlebenství neochotnost lenost nedbánlivost opilství lakomství prchlivost zarputilost180) pomsta bázni, doufání, sprostnosti, přívětivosti, vlídnosti, milostivosti, vážnosti, tichosti, snášenlivosti, veselí, hospodářství, horlivosti, nábožnosti, trestání. 146 ODKUD OBLEVENÍ PŘI DOBRÉ PRACI JDE? Nejprvé z spolehnutí a zpodepření na mi- lost Boží, uslyše, že z milosti Boží jest spa- sení a že tělesné cvičení k malým věcem jest užitečné; item z nedostatku v věření, že člověk věří o některé věci, že jest zlá, však myslí: »Snad 86
Strana 87
ji Bůh snáší«, aneb, že dobrá, ale »pro tot člověk můž bez ní spasen býti«; item z nezřízeného spolehnutí na vyvolení a předzvědění Boží; item přílišná domácnost a zobecnění jed- něch druhým, že jeden druhého se neostýchá a je/den druhému přehlídne, zanedbá, od- pustí. A to přijde někdy, že člověk, chtě ujíti, aby nebyl jiným těžek a za přísného jmín, chce posloužiti ochotností, i upadne v zleh- čení; item hledění na příklady jiných, i těch někdy, kteříž drží prvotnost, aneb chudí hledí na bohaté, i pustí se po zemských vě- cech a obleví při duchovních; item nedobré příčiny a těžká práce, při níž se děje obmeškání i modliteb; item, když starší obmeškávají ukazovati nedostatky i v rozmlouváních domácích; zpo- lehnouce toliko na mluvení neb kázaní obec- ná v zboru, oblevují i v zřízené kázni, po- 148 roučejíce každého vlastnímu svědomí; item očekávání od Boha daru, kterýž mo- cen jest dáti, když chce, a nehledání toho skrze modlitby a věrnou práci; item domnění, že dosti pracoval a že více nemůže, a on ledva počal, jakž Ekklesiastikus praví. 147 Proti těm věcem lékařství. Prvotně ti, kteříž jsou jiným předloženi, 87
ji Bůh snáší«, aneb, že dobrá, ale »pro tot člověk můž bez ní spasen býti«; item z nezřízeného spolehnutí na vyvolení a předzvědění Boží; item přílišná domácnost a zobecnění jed- něch druhým, že jeden druhého se neostýchá a je/den druhému přehlídne, zanedbá, od- pustí. A to přijde někdy, že člověk, chtě ujíti, aby nebyl jiným těžek a za přísného jmín, chce posloužiti ochotností, i upadne v zleh- čení; item hledění na příklady jiných, i těch někdy, kteříž drží prvotnost, aneb chudí hledí na bohaté, i pustí se po zemských vě- cech a obleví při duchovních; item nedobré příčiny a těžká práce, při níž se děje obmeškání i modliteb; item, když starší obmeškávají ukazovati nedostatky i v rozmlouváních domácích; zpo- lehnouce toliko na mluvení neb kázaní obec- ná v zboru, oblevují i v zřízené kázni, po- 148 roučejíce každého vlastnímu svědomí; item očekávání od Boha daru, kterýž mo- cen jest dáti, když chce, a nehledání toho skrze modlitby a věrnou práci; item domnění, že dosti pracoval a že více nemůže, a on ledva počal, jakž Ekklesiastikus praví. 147 Proti těm věcem lékařství. Prvotně ti, kteříž jsou jiným předloženi, 87
Strana 88
149 v čem by koli skrze své obcování oblevili a jiným dali příčinu181) k oblevení, aby sami to napravovali, skutečně nad sebou bdíce, jiným ku příkladu byli. V učení a kázaní aby služby se182) dály ku pilnosti a k bázni, k víře živé, hledíce na příčiny tohoto času. Item prostost a dověrnost k zprávcům a vě- ření tomu, co se ukazuje, by pak člověk ne- všemu rozuměl. Item časté rozmlouvání společné o dobrých věcech. 150 Item přemýšlování časté o krátkosti života našeho, o životu Pána Krista svatém, čistém, pracovitém, chudém etc., k němuž se člověk přisvědčil, aby ho následoval, a tak při všech příčinách, v nichž člověk jest, bázeň Boží míti, rady věrné požívati, pilnost a bedlivost nad sebou míti a ku Pánu Bohu o po/moc volati. Item Božího slova bedlivé slýchání k na- učení vlastnímu při spasení i místě a povo- lání svém, Písem svatých Starého i Nového zákona pilné a časté čítání. It. přemyšlování183) na soud budoucí a pa- matování, že ze všech věcí počet vydávati musejí. Též připomínání odplaty věčné, kteráž všechněm věrně pracujícím pro Krista dána 151 bude podlé věrných slibů Božích. 88
149 v čem by koli skrze své obcování oblevili a jiným dali příčinu181) k oblevení, aby sami to napravovali, skutečně nad sebou bdíce, jiným ku příkladu byli. V učení a kázaní aby služby se182) dály ku pilnosti a k bázni, k víře živé, hledíce na příčiny tohoto času. Item prostost a dověrnost k zprávcům a vě- ření tomu, co se ukazuje, by pak člověk ne- všemu rozuměl. Item časté rozmlouvání společné o dobrých věcech. 150 Item přemýšlování časté o krátkosti života našeho, o životu Pána Krista svatém, čistém, pracovitém, chudém etc., k němuž se člověk přisvědčil, aby ho následoval, a tak při všech příčinách, v nichž člověk jest, bázeň Boží míti, rady věrné požívati, pilnost a bedlivost nad sebou míti a ku Pánu Bohu o po/moc volati. Item Božího slova bedlivé slýchání k na- učení vlastnímu při spasení i místě a povo- lání svém, Písem svatých Starého i Nového zákona pilné a časté čítání. It. přemyšlování183) na soud budoucí a pa- matování, že ze všech věcí počet vydávati musejí. Též připomínání odplaty věčné, kteráž všechněm věrně pracujícím pro Krista dána 151 bude podlé věrných slibů Božích. 88
Strana 89
PÍSNIČKY TYTO POBOŽNÉ přidány sou, aby mládenci jim se naučíce často je sobě obnovovati mohli. Radůj se, matko synů Bo. SRDCÍ ČISTYCH CHOTI, Kriste jediný, jimžs milý i dobrý, Ó Ježíši drahý, velmi jsi184) laskav na ty, jenž víry, čistoty ostříhajíce, ji milují, svět opouštějí pro tvou milost, lásku Pána předrahého, neb zamilovavše Tě a věříc právě v Tě, následují a jdou milostně srdcem skutečně po Tobě, ctném Pánu, jichžs naděje milá. 152 Rozkoš tu svou máš, kdež srdce ctné a duši čistou znáš, 89
PÍSNIČKY TYTO POBOŽNÉ přidány sou, aby mládenci jim se naučíce často je sobě obnovovati mohli. Radůj se, matko synů Bo. SRDCÍ ČISTYCH CHOTI, Kriste jediný, jimžs milý i dobrý, Ó Ježíši drahý, velmi jsi184) laskav na ty, jenž víry, čistoty ostříhajíce, ji milují, svět opouštějí pro tvou milost, lásku Pána předrahého, neb zamilovavše Tě a věříc právě v Tě, následují a jdou milostně srdcem skutečně po Tobě, ctném Pánu, jichžs naděje milá. 152 Rozkoš tu svou máš, kdež srdce ctné a duši čistou znáš, 89
Strana 90
přijíti nemeškáš mile, v své pomoci, síle utěšení své čině, aby žádná věc v světě nemohla, kterákoli moc té milosti z srdce vzíti; snáz duši odjíti, — tak tvé mocné spojení! Ó, jaks Ty divný, Jezukriste, v tom nestihlý, že na ty, kdož Tě milují nad jiné, zde dopouštíš velmi mnohé uzkosti, trápení! 153 Takt jest Tvá láska, aby zlost ta mnohých lidská, jsúc proti ctným, věrným, dobrým a milým, k jich zkušení, utvrzení byla v té naději! Mezi nimiž jako kvítek krásný ukazuješ se v milosti jasný, Beránek přestkvoucí, kamskoli jdoucí, všudy za Tebou jdouc Tě následují, až i k smrti přistupují; nic není těžké, všeckot jest lehké v Tvé lásce přehojné. 90
přijíti nemeškáš mile, v své pomoci, síle utěšení své čině, aby žádná věc v světě nemohla, kterákoli moc té milosti z srdce vzíti; snáz duši odjíti, — tak tvé mocné spojení! Ó, jaks Ty divný, Jezukriste, v tom nestihlý, že na ty, kdož Tě milují nad jiné, zde dopouštíš velmi mnohé uzkosti, trápení! 153 Takt jest Tvá láska, aby zlost ta mnohých lidská, jsúc proti ctným, věrným, dobrým a milým, k jich zkušení, utvrzení byla v té naději! Mezi nimiž jako kvítek krásný ukazuješ se v milosti jasný, Beránek přestkvoucí, kamskoli jdoucí, všudy za Tebou jdouc Tě následují, až i k smrti přistupují; nic není těžké, všeckot jest lehké v Tvé lásce přehojné. 90
Strana 91
Jakožto lilium, konvalium vůni svou libou naplňuje dům, tak Ty v srdcích čistých, s Tebou spojených, vycházíš u vůni rozkošné, milé, aby jako růže v trní v zlých protiven- stvích 154 vykvetl, vítěze v pomoci svým milým. Nict jim, což časné, nevoní, než, což budoucí, věčné, radost, sláva, utěšení v nebi, a protož zde na zemi světa království, bohatství, zboží, čest, chválu sou opovrhli, vznášejíc mysl tam, kdež jich chot milý a nebeský Pán na pravici v nebi v své jasnosti, jehož sobě zvolivše, víru slíbivše, věrnost, slib drží, proň slávou světa zhrzejí. Jež slyšíš, na ně i patříš, neb jsou15) srdce přímého; utěšíš, ač na čas smoutíš, neb jsou185) duchu tichého; 155 91
Jakožto lilium, konvalium vůni svou libou naplňuje dům, tak Ty v srdcích čistých, s Tebou spojených, vycházíš u vůni rozkošné, milé, aby jako růže v trní v zlých protiven- stvích 154 vykvetl, vítěze v pomoci svým milým. Nict jim, což časné, nevoní, než, což budoucí, věčné, radost, sláva, utěšení v nebi, a protož zde na zemi světa království, bohatství, zboží, čest, chválu sou opovrhli, vznášejíc mysl tam, kdež jich chot milý a nebeský Pán na pravici v nebi v své jasnosti, jehož sobě zvolivše, víru slíbivše, věrnost, slib drží, proň slávou světa zhrzejí. Jež slyšíš, na ně i patříš, neb jsou15) srdce přímého; utěšíš, ač na čas smoutíš, neb jsou185) duchu tichého; 155 91
Strana 92
přeplavíce se přes svět moře, pláče, křiku, bídy, hoře zbudouce, přijdou v radost, koruny věčné palmy majíc, před trůnem Božím zpívajíc v rouše bílém a stkvoucím. Kriste, choti krásný, králi přeslavný, račiž s námi býti a pomáhati k srdci čistému zde v pravdě tvé a po smrti k slávě věčné. Amen. 156 POSILNTEŽ SE v Kristu všickni věrní, jenž ste Ducha Pá/ně zvláštním světlem osvícení, abyšte předrahé učastnosti došedše skrze víru v Krista Boží milosti, (Ro)186) tak ji sobě zalíbili, nad všeho světa slávu zamilovali, byšte její učastníci i služebníci byli Krista Pána bližší učedlníci, i tomu se od Pána naučivše, hřivnu zvláštní horlivosti od něho přijavše. abyšte Mistra následovali, pro tu nejdražší službu se všeho zdržovali, 92
přeplavíce se přes svět moře, pláče, křiku, bídy, hoře zbudouce, přijdou v radost, koruny věčné palmy majíc, před trůnem Božím zpívajíc v rouše bílém a stkvoucím. Kriste, choti krásný, králi přeslavný, račiž s námi býti a pomáhati k srdci čistému zde v pravdě tvé a po smrti k slávě věčné. Amen. 156 POSILNTEŽ SE v Kristu všickni věrní, jenž ste Ducha Pá/ně zvláštním světlem osvícení, abyšte předrahé učastnosti došedše skrze víru v Krista Boží milosti, (Ro)186) tak ji sobě zalíbili, nad všeho světa slávu zamilovali, byšte její učastníci i služebníci byli Krista Pána bližší učedlníci, i tomu se od Pána naučivše, hřivnu zvláštní horlivosti od něho přijavše. abyšte Mistra následovali, pro tu nejdražší službu se všeho zdržovali, 92
Strana 93
(Ro) což by vás rozpakovalo, v věci tyto vezdejší pohřižovalo, chtíce Pánu býti volni, vždycky svo/bodní, ke všemu bez roztržitosti způsobní. Umějtež toho draze vážiti, čím jest vás mimo jiné Bůh ráčil obdařiti, 157 lítost nad těmi v srdci majíce, kteříž nesnadností v službách Páně mají více, (Ro) i rozličných zaměstknání, z výborných prací často vyvozování, nebo mnohá pečování i zarmoucení předpověděl jim apoštol v svém napsání, Avšak vám tím nesluší pýchati, ale v práce svaté hojněji se vydávati, aby místo těch těla zámutků byl pln každý z vás jako strom zkvetlý ctnost/ných skutků, 158 (Ro) znaje, že to ne v své moci má, aby mohl žádosti těla přemoci, mysli čisté ostříhati, vždy se kochati v Bohu a tělem i duchem svatý býti, věda, že i v tom máš nepřátely, kteříž lstivě jedovaté proti tobě střely na svá lučiště vždy nakládají, 93
(Ro) což by vás rozpakovalo, v věci tyto vezdejší pohřižovalo, chtíce Pánu býti volni, vždycky svo/bodní, ke všemu bez roztržitosti způsobní. Umějtež toho draze vážiti, čím jest vás mimo jiné Bůh ráčil obdařiti, 157 lítost nad těmi v srdci majíce, kteříž nesnadností v službách Páně mají více, (Ro) i rozličných zaměstknání, z výborných prací často vyvozování, nebo mnohá pečování i zarmoucení předpověděl jim apoštol v svém napsání, Avšak vám tím nesluší pýchati, ale v práce svaté hojněji se vydávati, aby místo těch těla zámutků byl pln každý z vás jako strom zkvetlý ctnost/ných skutků, 158 (Ro) znaje, že to ne v své moci má, aby mohl žádosti těla přemoci, mysli čisté ostříhati, vždy se kochati v Bohu a tělem i duchem svatý býti, věda, že i v tom máš nepřátely, kteříž lstivě jedovaté proti tobě střely na svá lučiště vždy nakládají, 93
Strana 94
v stínu se kryjíce, tě raniti usilují, (Ro) ale všecky odpornosti nebudout tě moci od toho odvésti, cožt jest tobě s hůry dáno, když, cožt slíbeno, předlože sobě, spolehneš v Páně jméno. 159 Ten, kterýž dal moc k rytěřování i nad jiné k nebeských/ věcí zachutnávání, požehnát věrně pracujícímu, přidávaje hřiven prvé hojně majícímu. (Ro) Rozpomeň se na své předky, blahoslavenější mimo jiné všecky, kteříž všecko opustili, Kristu sloužili, pro Něj se v světě dobrovolně ssoužili, 160 i rukama svýma pracujíce, od užívání práva svého se zdržujíce, usilujíc býti blaženější, aby potom přijali korunu důstojnější. (Ro) Téhož i jiným žádali, kterýmž jest Bůh dal, aby toho chápali, svázaní zde nehledati, Pánu sloužiti, kterýž jich v tom sta/vu ráčil povolati. Ti, kteříž mají syny šlechetné, slavné jméno neb i na světě dědictví hojné, nejsout svobodných nic blaženější, 94
v stínu se kryjíce, tě raniti usilují, (Ro) ale všecky odpornosti nebudout tě moci od toho odvésti, cožt jest tobě s hůry dáno, když, cožt slíbeno, předlože sobě, spolehneš v Páně jméno. 159 Ten, kterýž dal moc k rytěřování i nad jiné k nebeských/ věcí zachutnávání, požehnát věrně pracujícímu, přidávaje hřiven prvé hojně majícímu. (Ro) Rozpomeň se na své předky, blahoslavenější mimo jiné všecky, kteříž všecko opustili, Kristu sloužili, pro Něj se v světě dobrovolně ssoužili, 160 i rukama svýma pracujíce, od užívání práva svého se zdržujíce, usilujíc býti blaženější, aby potom přijali korunu důstojnější. (Ro) Téhož i jiným žádali, kterýmž jest Bůh dal, aby toho chápali, svázaní zde nehledati, Pánu sloužiti, kterýž jich v tom sta/vu ráčil povolati. Ti, kteříž mají syny šlechetné, slavné jméno neb i na světě dědictví hojné, nejsout svobodných nic blaženější, 94
Strana 95
jimž slíben díl i místo na zdech Páně slavnější. (Ro) Synové i služebníci, otcové, matky a mnozí pomocníci, sámt to Kristus utvrzuje, když zaslibuje stokrát víc dáti než se pro Něj stracuje. Protož, majíce tyto jistoty, snažtež se ostříhati duše, těla čistoty, ať se obé ničímž nezprzňuje, ale Bohu k službě jeho snážně obětuje, (Ro) nebot' jedno bez druhé/ho, čistota těla bez ducha horlivého Pánu Kristu se nelíbí, jenž srdce vidí, jak kdo své žádosti duchem jeho řídí. Což se bez práce věrné neděje, neb, kdož se koli pro království Boží zdržuje, mát tělo duchu v dobrém odporné, svět i vnukání dábelská, tot jest spolu svorné; (Ro) nad tím nad vším vítěziti, bez poškvrny smrtedlné se vždy blížiti k tomu cíli radostnému, věku slavnému, tomu jest možné, kdož ten dar má, samému. Ó Kriste, jenžs od Otce moc přijal, 161 95
jimž slíben díl i místo na zdech Páně slavnější. (Ro) Synové i služebníci, otcové, matky a mnozí pomocníci, sámt to Kristus utvrzuje, když zaslibuje stokrát víc dáti než se pro Něj stracuje. Protož, majíce tyto jistoty, snažtež se ostříhati duše, těla čistoty, ať se obé ničímž nezprzňuje, ale Bohu k službě jeho snážně obětuje, (Ro) nebot' jedno bez druhé/ho, čistota těla bez ducha horlivého Pánu Kristu se nelíbí, jenž srdce vidí, jak kdo své žádosti duchem jeho řídí. Což se bez práce věrné neděje, neb, kdož se koli pro království Boží zdržuje, mát tělo duchu v dobrém odporné, svět i vnukání dábelská, tot jest spolu svorné; (Ro) nad tím nad vším vítěziti, bez poškvrny smrtedlné se vždy blížiti k tomu cíli radostnému, věku slavnému, tomu jest možné, kdož ten dar má, samému. Ó Kriste, jenžs od Otce moc přijal, 161 95
Strana 96
162 abys1 7) věrné ouldy církve, jakž ráčíš, daroval, nebud ukrácená tvá pravice, ozdobůjž syny chotě své dary svými více, (Ro) zmocňůj sílou Ducha svého, at' sme i v tom boji srdce udatného, zde vždy věrně pracujeme a vítězíme, potom se s Tebou v nebesích veselíme! Amen. VIZME nynější čas nebezpečný, v němžto nepřítel velmi snažný strojí věrným podvedení, s cesty pravdy v odvedení, bouře všecka pokušení, 163 aby je chytře z gruntu/ vyvrátil, k svobodě těla zpět obrátil, zvlášt ty, jichž Bůh povolává, k službám svatým milost dává, své dary v jich srdce vlévá, horlivost zvláštní v duchu zplozuje a v moci své jich posiluje, byť jemu věrně sloužili, tělo v obět vydávali i svět pro něj opouštěli. Na tyt se dábel zvláštně snažuje, vší síly své v tom nešanuje, 96
162 abys1 7) věrné ouldy církve, jakž ráčíš, daroval, nebud ukrácená tvá pravice, ozdobůjž syny chotě své dary svými více, (Ro) zmocňůj sílou Ducha svého, at' sme i v tom boji srdce udatného, zde vždy věrně pracujeme a vítězíme, potom se s Tebou v nebesích veselíme! Amen. VIZME nynější čas nebezpečný, v němžto nepřítel velmi snažný strojí věrným podvedení, s cesty pravdy v odvedení, bouře všecka pokušení, 163 aby je chytře z gruntu/ vyvrátil, k svobodě těla zpět obrátil, zvlášt ty, jichž Bůh povolává, k službám svatým milost dává, své dary v jich srdce vlévá, horlivost zvláštní v duchu zplozuje a v moci své jich posiluje, byť jemu věrně sloužili, tělo v obět vydávali i svět pro něj opouštěli. Na tyt se dábel zvláštně snažuje, vší síly své v tom nešanuje, 96
Strana 97
jak by je v své síti zjímal, tak z Boží církve vynímal, srdce věrná tím projímal. Ont sobě toho nemnoho váží, když ne pojednou všeho srazí, pomaličkut/ oblomuje, z horlivosti vyvozuje a tudíž vše proměňuje. 164 Viz svody chytré odpůrce svého, v srdce nepouštěj jedu zlého, měj se stále při počátku, ne hned proměňůj začátku, sic jinak budeš na zmatku. Jakž sobě zlehčíš umysl dobrý, tut jest počátek velmi škodný. Hlediž za tím dověrnosti, a když přijdeš pod ty pasti, nesnadno se z nich vymásti. A protož šetř se, bys1'8) nebyl chycen a jedem hříšným libě sycen, nebt zlé, jehož tělo žádá a svět lahodně podává, k tomu dábel dopomáhá. Dát mno/ho troštův k pravdě podob- 165 ných, by se zakládal v věcech mylných, spoléhal na Pána dobrého, 97
jak by je v své síti zjímal, tak z Boží církve vynímal, srdce věrná tím projímal. Ont sobě toho nemnoho váží, když ne pojednou všeho srazí, pomaličkut/ oblomuje, z horlivosti vyvozuje a tudíž vše proměňuje. 164 Viz svody chytré odpůrce svého, v srdce nepouštěj jedu zlého, měj se stále při počátku, ne hned proměňůj začátku, sic jinak budeš na zmatku. Jakž sobě zlehčíš umysl dobrý, tut jest počátek velmi škodný. Hlediž za tím dověrnosti, a když přijdeš pod ty pasti, nesnadno se z nich vymásti. A protož šetř se, bys1'8) nebyl chycen a jedem hříšným libě sycen, nebt zlé, jehož tělo žádá a svět lahodně podává, k tomu dábel dopomáhá. Dát mno/ho troštův k pravdě podob- 165 ných, by se zakládal v věcech mylných, spoléhal na Pána dobrého, 97
Strana 98
dal se vyvésti z vlastního místa povolání svého. Dít: Ty nemůžeš tak svatý býti, před sebe jiné musíš vzíti, což tobě bude snadnější, tělu tvému pohodlnější, ačkoli budeš zadnější! Lítostivýt jest tvůj nebeský Pán, nechcet, aby kdo obtěžován byl nad možnost daru svého. Málo-liž jest obecného lidu a Bohu milého? 166 Falše a svodu velmi slibného pod medem jedu smrtedlného pohled, jak d'ábel po/dává! Tot jest ta zlá mysli vnada, jíž mnohé chytře zklamává! Ó vrahu tvoru ušlechtilého, co tebe k tomu tak chytrého činí a vždycky ponouká, lstivě svoditi člověka od utěšeného věka, v němž by přeslavně v nebi přebýval, po zdejší bídě odpočíval, korunu maje vítěznou, za skutky odplatu hojnou, dokonaje práci věrnou? 98
dal se vyvésti z vlastního místa povolání svého. Dít: Ty nemůžeš tak svatý býti, před sebe jiné musíš vzíti, což tobě bude snadnější, tělu tvému pohodlnější, ačkoli budeš zadnější! Lítostivýt jest tvůj nebeský Pán, nechcet, aby kdo obtěžován byl nad možnost daru svého. Málo-liž jest obecného lidu a Bohu milého? 166 Falše a svodu velmi slibného pod medem jedu smrtedlného pohled, jak d'ábel po/dává! Tot jest ta zlá mysli vnada, jíž mnohé chytře zklamává! Ó vrahu tvoru ušlechtilého, co tebe k tomu tak chytrého činí a vždycky ponouká, lstivě svoditi člověka od utěšeného věka, v němž by přeslavně v nebi přebýval, po zdejší bídě odpočíval, korunu maje vítěznou, za skutky odplatu hojnou, dokonaje práci věrnou? 98
Strana 99
Jest jemu líto, že s nebe stržen, a na to místo brzo vtržen že má býti člověk věrný, jenž Bohu není odporný, proňž opouští život marný. Bud' tedy péče srdce věr/ného, aby osidla tak chytrého věděl se, jak vystříhati, kdež tě Pán postaví státi, a hřivnou nepohrdati. 167 Spatřůjž i starých příkladů mnoho, jak pokutuje Pán Bůh toho, kdož sobě místa neváží, z řádu svého se vyráží; tit tobě to vše ukáží, zač to každému bude počteno; kdož by pro práci slavné jméno zavrhl i korunu krásnou, uzřít tváří zahanbenou, když se k soudu všickni zběhnou. Ó budiž stálá, duše pobožná, nenít ta práce tak nemožná, stůjž v ní do svého skonání, vezmeš po svém setrvání vel/mi slavné děkování. 168 Amen. 99
Jest jemu líto, že s nebe stržen, a na to místo brzo vtržen že má býti člověk věrný, jenž Bohu není odporný, proňž opouští život marný. Bud' tedy péče srdce věr/ného, aby osidla tak chytrého věděl se, jak vystříhati, kdež tě Pán postaví státi, a hřivnou nepohrdati. 167 Spatřůjž i starých příkladů mnoho, jak pokutuje Pán Bůh toho, kdož sobě místa neváží, z řádu svého se vyráží; tit tobě to vše ukáží, zač to každému bude počteno; kdož by pro práci slavné jméno zavrhl i korunu krásnou, uzřít tváří zahanbenou, když se k soudu všickni zběhnou. Ó budiž stálá, duše pobožná, nenít ta práce tak nemožná, stůjž v ní do svého skonání, vezmeš po svém setrvání vel/mi slavné děkování. 168 Amen. 99
Strana 100
PATŘ KAŽDY, jak na světě příčin mnoho k zlému, v nichž dábel číhá na tě, chtě přivésti k tomu, (Ro) abys1°) jimi sa podtržen, s úzké cesty stržen, na širokou nastoupil, sám sebe obloupil. Řemeslník dokonalý on zde jest na zemi, válečník neustalý, ačt' prohral boj v nebi. (Ro) Udatnět počíná sobě, znát přístupy k tobě, sámt mu se ten obrání, kohož Bůh ochrání. 169 Eva jeho chytrostí, matka náše v/ ráji, čehož míti v paměti synové nedbají, (Ro) usilně jsúc podvedena a v hřích uvedena, byt Bohu rovná byla, jablka zakusila, radu lstivou d'áblovu za pravou přijala, uzřela libou vnadu, tou se oklamala; 100
PATŘ KAŽDY, jak na světě příčin mnoho k zlému, v nichž dábel číhá na tě, chtě přivésti k tomu, (Ro) abys1°) jimi sa podtržen, s úzké cesty stržen, na širokou nastoupil, sám sebe obloupil. Řemeslník dokonalý on zde jest na zemi, válečník neustalý, ačt' prohral boj v nebi. (Ro) Udatnět počíná sobě, znát přístupy k tobě, sámt mu se ten obrání, kohož Bůh ochrání. 169 Eva jeho chytrostí, matka náše v/ ráji, čehož míti v paměti synové nedbají, (Ro) usilně jsúc podvedena a v hřích uvedena, byt Bohu rovná byla, jablka zakusila, radu lstivou d'áblovu za pravou přijala, uzřela libou vnadu, tou se oklamala; 100
Strana 101
(Ro) lež d'áblova hned zjevena, neb roucha zbavena Eva s Adamem spolu hnána z ráje dolů. Otce našeho lapiv i k synům vzal právo; když jej z moci obloupil, jest o nás mu snadno. (Ro) Strojít proti jedněm druhé, svodí boje tuhé, divnět' vojska šikuje, svou lest provozuje. 170 Vedet' nejprv do pole houfu chaterného; ty, věda o své síle, nestrašíš se jeho, (Ro) soudíš, žet to nic neškodí, nýbrž čest přivodí, když, projda vojska vrahů, přijdeš k svým do stanů. Falešné trošty počneš, pozdě zlořečiti, kdyžto zálohám budeš jsa zděšen bočiti; (Ro) než, jakž silní tě dopadnou, tvét' ruce opadnou, pakli se jim zastavíš, k bránění se zpravíš. 101
(Ro) lež d'áblova hned zjevena, neb roucha zbavena Eva s Adamem spolu hnána z ráje dolů. Otce našeho lapiv i k synům vzal právo; když jej z moci obloupil, jest o nás mu snadno. (Ro) Strojít proti jedněm druhé, svodí boje tuhé, divnět' vojska šikuje, svou lest provozuje. 170 Vedet' nejprv do pole houfu chaterného; ty, věda o své síle, nestrašíš se jeho, (Ro) soudíš, žet to nic neškodí, nýbrž čest přivodí, když, projda vojska vrahů, přijdeš k svým do stanů. Falešné trošty počneš, pozdě zlořečiti, kdyžto zálohám budeš jsa zděšen bočiti; (Ro) než, jakž silní tě dopadnou, tvét' ruce opadnou, pakli se jim zastavíš, k bránění se zpravíš. 101
Strana 102
171 Evě budeš podobný, nedlouho se bráně, v odpírání velmi mdlý satanově radě, (Ro) Bohat ostýchání mine, líbost rozum/ svine, v tom mysli omámení jat budeš v vězení. Libét věci člověka velmi silně táhnou, před nimiž moci ducha příliš velmi vadnou; (Ro) tut zbloudí žádosti těla, byt moci neměla pobožnost s upřímností, učastna temnosti. Judyt, vdova šlechetná, hejtmana pyšného srdce krásou ranila, kamž chtěla, jatého (Ro) podlé své vůle vodila, srdce opojila, až vlastním mečem jeho hlavu stala s něho. 172 Nalézát se v zákoně o radě Baláma, Jákobova rodina! jíž byla sklamána, (Ro) neb krása jest zraku libá, lidským duchem hýbá, 102
171 Evě budeš podobný, nedlouho se bráně, v odpírání velmi mdlý satanově radě, (Ro) Bohat ostýchání mine, líbost rozum/ svine, v tom mysli omámení jat budeš v vězení. Libét věci člověka velmi silně táhnou, před nimiž moci ducha příliš velmi vadnou; (Ro) tut zbloudí žádosti těla, byt moci neměla pobožnost s upřímností, učastna temnosti. Judyt, vdova šlechetná, hejtmana pyšného srdce krásou ranila, kamž chtěla, jatého (Ro) podlé své vůle vodila, srdce opojila, až vlastním mečem jeho hlavu stala s něho. 172 Nalézát se v zákoně o radě Baláma, Jákobova rodina! jíž byla sklamána, (Ro) neb krása jest zraku libá, lidským duchem hýbá, 102
Strana 103
moci jeho svazuje, oudům rozkazuje. Ó byt mnozí patřili na staré příklady, tudy se aspoň káli prvních předků pády, (Ro) dokudž vlastní nepostihnou a v to neuvedou, by za krátké líbosti smutku bylo dosti! Varujmež se vždy světa i jeho líbosti, Antikristova květa i jeho trpkosti! (Ro) Uzkát jest cesta do nebe, oheň, voda tebe s cesty hledí sraziti, tak mzdu tvou zmařiti. 173 Job zproštěn pokuše/ní, když je stále snášel; David, činiv pokání, Boží lásku našel; (Ro) volejmež i my též k Bohu, vidouc mdlobu mnohou; rcemž: Ó Pane Ježíši, pomoz nám k své říši! Amen. 103
moci jeho svazuje, oudům rozkazuje. Ó byt mnozí patřili na staré příklady, tudy se aspoň káli prvních předků pády, (Ro) dokudž vlastní nepostihnou a v to neuvedou, by za krátké líbosti smutku bylo dosti! Varujmež se vždy světa i jeho líbosti, Antikristova květa i jeho trpkosti! (Ro) Uzkát jest cesta do nebe, oheň, voda tebe s cesty hledí sraziti, tak mzdu tvou zmařiti. 173 Job zproštěn pokuše/ní, když je stále snášel; David, činiv pokání, Boží lásku našel; (Ro) volejmež i my též k Bohu, vidouc mdlobu mnohou; rcemž: Ó Pane Ježíši, pomoz nám k své říši! Amen. 103
Strana 104
KDOŽ CHCE žalosti ujíti, v svědomí zde vesel býti, radímt to každému věrně, nemiluj zde nic nemírně, neb, cožkoli zamiluješ, teskností proto pojměješ více nežli utěšení; jsou toho jistá zkušení, 174 neb mílost lidská hovadná jest propast hříchů beze/ dna; protož třeba pracovati, chceš-li řádně milovati. Zvlášt obraz sobě podobný a k milosti příliš chopný, aby sobě neuškodil a svědomí nezahubil. Buď ty manžel neb svobodný, nebývej k hříchům klopotný; pakli kdo k službě povolán, nebudiž líbostmi svázán, neb nejsi Davida lepší ani Samsona silnější, ni múdřejší190) Šalomouna, jichž sou srdce oklamána tou nezřízenou milostí a hovadnou náchylností; 104
KDOŽ CHCE žalosti ujíti, v svědomí zde vesel býti, radímt to každému věrně, nemiluj zde nic nemírně, neb, cožkoli zamiluješ, teskností proto pojměješ více nežli utěšení; jsou toho jistá zkušení, 174 neb mílost lidská hovadná jest propast hříchů beze/ dna; protož třeba pracovati, chceš-li řádně milovati. Zvlášt obraz sobě podobný a k milosti příliš chopný, aby sobě neuškodil a svědomí nezahubil. Buď ty manžel neb svobodný, nebývej k hříchům klopotný; pakli kdo k službě povolán, nebudiž líbostmi svázán, neb nejsi Davida lepší ani Samsona silnější, ni múdřejší190) Šalomouna, jichž sou srdce oklamána tou nezřízenou milostí a hovadnou náchylností; 104
Strana 105
tito tři a mnozí jiní upadli v hrozná trápení. Protož i ty neúfej v se,/ ale kráčej vždycky předce v povolání stavu svého; tudy ujdeš mnoho zlého. 179 Nezpoléhej na známosti ani úmysla přímosti, neb to mnohé oklamalo, jim zlé svědomí zustalo. Šalomoun mnohé věci znal a marností všecko nazval, a s tím se vším jest oklamán, zlým milováním byv svázán; co by jej bylo zklamalo, by milování nebylo? Neb pro slávu ani zboží nepominul pocty Boží, než pro nezřízenou milost strach, že stratil Boží milost, neb Písma neozna/mují, by zas přišel ku pokání. 176 Takéž se to nyní stává, kdež se práce nedostává a zlé se v těle rozmáhá, příčin se v čas neodjímá 105
tito tři a mnozí jiní upadli v hrozná trápení. Protož i ty neúfej v se,/ ale kráčej vždycky předce v povolání stavu svého; tudy ujdeš mnoho zlého. 179 Nezpoléhej na známosti ani úmysla přímosti, neb to mnohé oklamalo, jim zlé svědomí zustalo. Šalomoun mnohé věci znal a marností všecko nazval, a s tím se vším jest oklamán, zlým milováním byv svázán; co by jej bylo zklamalo, by milování nebylo? Neb pro slávu ani zboží nepominul pocty Boží, než pro nezřízenou milost strach, že stratil Boží milost, neb Písma neozna/mují, by zas přišel ku pokání. 176 Takéž se to nyní stává, kdež se práce nedostává a zlé se v těle rozmáhá, příčin se v čas neodjímá 105
Strana 106
buď vzhlédáním neb sloužením i nábožným rozmlouváním, též nestřízvým pitím, jídlem bývají sobě osýdlem. A d'ábel vida tvárnost tu, koná nepravost začatou, aby neřád dokonán byl, byt Kristů řád na odpor byl. Umít on krásně raditi řka: Cot má tobě škoditi, však to proti Bohu není, snadno učiníš pokání! 177 A potom, uveda tě v to, hnedt/ nad míru obtíží to, že jsi191) přezlou věc učinil, svědomí hrozně poškvrnil. Tut' boj a práce nastane, ssoužení ducha nemine, péče, starost velmi mnohá, bázeň a strach divný Boha. Protožť radím věrně tobě, ujdi příčin, což na tobě, 92 abys192) nevpadl v hřích pro milost z níž pochází dlouhá žalost! Milost těla jest té moci, kdež není Boží pomoci, 106
buď vzhlédáním neb sloužením i nábožným rozmlouváním, též nestřízvým pitím, jídlem bývají sobě osýdlem. A d'ábel vida tvárnost tu, koná nepravost začatou, aby neřád dokonán byl, byt Kristů řád na odpor byl. Umít on krásně raditi řka: Cot má tobě škoditi, však to proti Bohu není, snadno učiníš pokání! 177 A potom, uveda tě v to, hnedt/ nad míru obtíží to, že jsi191) přezlou věc učinil, svědomí hrozně poškvrnil. Tut' boj a práce nastane, ssoužení ducha nemine, péče, starost velmi mnohá, bázeň a strach divný Boha. Protožť radím věrně tobě, ujdi příčin, což na tobě, 92 abys192) nevpadl v hřích pro milost z níž pochází dlouhá žalost! Milost těla jest té moci, kdež není Boží pomoci, 106
Strana 107
v kohož se právě uvíže, rozum i sílu přemůže; dá trápení hojně dosti, ve dne v noci neodpustí, tělo, duši zarmucuje, mnohé s Bohem rozlučuje. 178 Pakli by chtěl napraviti a k Bohu se navrátiti, těžce od toho odchází a pracně k Bohu přichází. Chceš-li míti utěšení, mějž je v Božím milování; tu se proměny nebojíš, nebo se v něm samém těšíš. Tu všecko zlé, i žádosti přemůžeš jeho milostí, nebt jest sladká duši věrné, věřiti zlým nepodobné. Tento jest traňk k obživení, z milosti v Krista věření, jehož kdož právě požívá, svědomí naději mívá. Nedát se v milost hovadnou ani v kterou marnost jinou, kteráž by Boha/ zbavila, tělo i duši trápila, 179 107
v kohož se právě uvíže, rozum i sílu přemůže; dá trápení hojně dosti, ve dne v noci neodpustí, tělo, duši zarmucuje, mnohé s Bohem rozlučuje. 178 Pakli by chtěl napraviti a k Bohu se navrátiti, těžce od toho odchází a pracně k Bohu přichází. Chceš-li míti utěšení, mějž je v Božím milování; tu se proměny nebojíš, nebo se v něm samém těšíš. Tu všecko zlé, i žádosti přemůžeš jeho milostí, nebt jest sladká duši věrné, věřiti zlým nepodobné. Tento jest traňk k obživení, z milosti v Krista věření, jehož kdož právě požívá, svědomí naději mívá. Nedát se v milost hovadnou ani v kterou marnost jinou, kteráž by Boha/ zbavila, tělo i duši trápila, 179 107
Strana 108
ale utíkát od toho milování hovadného, což v něm činí víra v Krista, onat' nedá zlému místa. Všemohoucí Hospodine, Ty víš, žet všecko pomine, tento svět i žádost jeho; Ó pomoziš věrným z něho! Bud' manželům neb svobodným, u víře tvé pracujícím, pakli ráčíš ponechati, rač pomocník v práci býti! 180 A jakož se Tvou pomocí dochází všeliké moci, tak také i setrvání, Ó přivediž v kralování! Amen. CTNOSTI SLUŽEBNÍKA A UČITELE CÍRKVE I. Tim. 3, 4, 6. Titovi 1. Bez ouhony. Spravedlivý. Svatý. Dobrotivý. Opatrný. 108
ale utíkát od toho milování hovadného, což v něm činí víra v Krista, onat' nedá zlému místa. Všemohoucí Hospodine, Ty víš, žet všecko pomine, tento svět i žádost jeho; Ó pomoziš věrným z něho! Bud' manželům neb svobodným, u víře tvé pracujícím, pakli ráčíš ponechati, rač pomocník v práci býti! 180 A jakož se Tvou pomocí dochází všeliké moci, tak také i setrvání, Ó přivediž v kralování! Amen. CTNOSTI SLUŽEBNÍKA A UČITELE CÍRKVE I. Tim. 3, 4, 6. Titovi 1. Bez ouhony. Spravedlivý. Svatý. Dobrotivý. Opatrný. 108
Strana 109
Bedlivý. Středmý. Zdrželivý. Mírný. Vážný. Zkušený. Poctivý. Způsobný k učení. Pilně se přidržící učení Božího. Mající tajemství víry v svědomí čistém. Kterýž by právě slovo pravdy rozděloval, mohl napomínati učením zdravým, ty, kteříž odpírají, přemáhati. 181 Svědectví dobré mající. Kterýž by dům svůj dobře zpravoval. K hostem přívětivý. Ne svémyslný. Ne hněvivý. Ne svárlivý. Ne dvojího jazyku. Ne lakomec. Ne žádostivý mrzkého zisku. Ne pijan vína. Ne bitec. Ne novák. 182 Příkladem věrných v řeči, obcování, lásce, 109
Bedlivý. Středmý. Zdrželivý. Mírný. Vážný. Zkušený. Poctivý. Způsobný k učení. Pilně se přidržící učení Božího. Mající tajemství víry v svědomí čistém. Kterýž by právě slovo pravdy rozděloval, mohl napomínati učením zdravým, ty, kteříž odpírají, přemáhati. 181 Svědectví dobré mající. Kterýž by dům svůj dobře zpravoval. K hostem přívětivý. Ne svémyslný. Ne hněvivý. Ne svárlivý. Ne dvojího jazyku. Ne lakomec. Ne žádostivý mrzkého zisku. Ne pijan vína. Ne bitec. Ne novák. 182 Příkladem věrných v řeči, obcování, lásce, 109
Strana 110
duchu, víře, čistotě; následující spravedlnosti, pobožnosti, víry, lásky, trpělivosti, tichosti. Kterýž by bojoval v tom dobrý boj, maje 183 víru a dobré svědomí. Finitum Calend. Februa (ry). 110
duchu, víře, čistotě; následující spravedlnosti, pobožnosti, víry, lásky, trpělivosti, tichosti. Kterýž by bojoval v tom dobrý boj, maje 183 víru a dobré svědomí. Finitum Calend. Februa (ry). 110
Strana 111
ROZBOR
ROZBOR
Strana 112
Strana 113
Naučení mládencům jest dílko věnované malé skupině bratrské mládeže, kněžskému dorostu a jeho výchově. Několik okolností však činí z něho jednu z nejdůležitějších a nejzajímavějších prací Jed- noty bratrské. Jeho obsah překročuje na mnoha místech hranice, vytčené titulem. Naučení mlá- dencům jsou krásnou kresbou, plnou mravních a náboženských zásad, osvětlujících ideály Jednoty; dá- vají nahlédnouti i do nesnází, s nimiž tato církev zápolila v době svého oslnivého kulturního rozmachu a duchovního vlivu na český život; jsou v jistém smyslu »písní labutí«, totiž posledním dílem Jednoty, které se zabývá souhrnně výchovou budoucích kněží v době, kdy se rýsovaly červánky spojení českých evangelických církví a tušily se stíny tragického boje bělohorského; a jejich význam roste velikostí auto- rovou, neboť vyšly z pera Jana Blahoslava, i když po jeho smrti byly provedeny, rovněž ano- nymně, jako byl anonymní jejich autor, v Nauče- ních mládencům předními muži Jednoty ne- malé změny. Dnes by mohla Naučení mládencům míti název Úvod do výchovy církevních pra- covníků. Když byla psána, měla ve světové reformační literatuře jednu obdobu, ency- klopedii theologického studia, kterou napsal An- dreas Hyperius pod názvem De Theologo a jež vyšla několikrát; v pražské univ. knihovně jsou dvě její vydání, basilejské z r. 1559 (sign. 31 J 25) a štrasburské z r. 1562 (sign. 31 K 45). V českém světě byla však pokračováním a vy- vrcholením úsilovné snahy, aby se kněžím Jednoty dostalo co nejpečlivějšího souhrnného návodu k je- 8 113
Naučení mládencům jest dílko věnované malé skupině bratrské mládeže, kněžskému dorostu a jeho výchově. Několik okolností však činí z něho jednu z nejdůležitějších a nejzajímavějších prací Jed- noty bratrské. Jeho obsah překročuje na mnoha místech hranice, vytčené titulem. Naučení mlá- dencům jsou krásnou kresbou, plnou mravních a náboženských zásad, osvětlujících ideály Jednoty; dá- vají nahlédnouti i do nesnází, s nimiž tato církev zápolila v době svého oslnivého kulturního rozmachu a duchovního vlivu na český život; jsou v jistém smyslu »písní labutí«, totiž posledním dílem Jednoty, které se zabývá souhrnně výchovou budoucích kněží v době, kdy se rýsovaly červánky spojení českých evangelických církví a tušily se stíny tragického boje bělohorského; a jejich význam roste velikostí auto- rovou, neboť vyšly z pera Jana Blahoslava, i když po jeho smrti byly provedeny, rovněž ano- nymně, jako byl anonymní jejich autor, v Nauče- ních mládencům předními muži Jednoty ne- malé změny. Dnes by mohla Naučení mládencům míti název Úvod do výchovy církevních pra- covníků. Když byla psána, měla ve světové reformační literatuře jednu obdobu, ency- klopedii theologického studia, kterou napsal An- dreas Hyperius pod názvem De Theologo a jež vyšla několikrát; v pražské univ. knihovně jsou dvě její vydání, basilejské z r. 1559 (sign. 31 J 25) a štrasburské z r. 1562 (sign. 31 K 45). V českém světě byla však pokračováním a vy- vrcholením úsilovné snahy, aby se kněžím Jednoty dostalo co nejpečlivějšího souhrnného návodu k je- 8 113
Strana 114
jich výchově, theologickému studiu, náboženskému prohloubení, mravní pevnosti a tak k přípravě na vlastní církevní práci. Jaké požadavky se kladou na kněze? Tato otázka byla Jednotě bratrské jedním z nejožehavějších pro- blémů od samého jejího založení, ano již před tím, protože úzce souvisela s názorem na čistotu církve. Vydávají o tom svědectví Spis o do- brých a zlých kněžích (z let 1468—1469, vyd. J. Bidlo, Akty Jednoty bratrské I., str. 79—197), Traktát Bratří starých o církvi svaté (z r. 1470, vyd. J. Bidlo, Akty Jednoty bratrské I., str. 267—308), i díla jiná, zejména polemiky o rozdílu kněžství v Jednotě a v církvi pod- obojí až do sklonku století šestnáctého, a zvláště usnesení bratrských synod. Bylo proto přirozeno, že se vedoucí duchové Jednoty nejednou pokusili o shrnutí bratrských názorů na kněžský úřad. Vytvořili hlavně tři díla, vynikající rozsahem i myšlenkovou náplní; v nich se zrcadlí i rozdíl od obdobných prací v ostatních církvích reformačních, zvláště pak časová priorita a samostatnost Jednoty na tomto poli, dvě na výsost důležité okolnosti pro po- souzení významu českého reformačního hnutí v du- chovním vývoji Evropy. O vylíčení kněžských povinností se pokusil v Jednotě nejprve Lukáš Pražský. Jeho Zprá- vy kněžské z r. 1527, schválené k tisku již roku 1518, veliké rozsahem, nebyly dosud vědecky plně zpracovány. Lukáš uveřejňuje v nich vedle pra- videl, stanovených Jednotou pro činnost kněží, také zásady duchovního a mravního života pro jednotlivé stavy, jak se na tom usnášela Jednota od svého zalo- žení. Zprávy kněžské se zachovaly, pokud známo, pouze v jediném exempláři (v brněnském zemském archivu sign. F IV 25). Na jejich důležitost upozornil G. A. Skalský v Zeitschrift für Brüder- geschichte (II. 2.). Zcela jinou formu má druhé dílo, věnované 114
jich výchově, theologickému studiu, náboženskému prohloubení, mravní pevnosti a tak k přípravě na vlastní církevní práci. Jaké požadavky se kladou na kněze? Tato otázka byla Jednotě bratrské jedním z nejožehavějších pro- blémů od samého jejího založení, ano již před tím, protože úzce souvisela s názorem na čistotu církve. Vydávají o tom svědectví Spis o do- brých a zlých kněžích (z let 1468—1469, vyd. J. Bidlo, Akty Jednoty bratrské I., str. 79—197), Traktát Bratří starých o církvi svaté (z r. 1470, vyd. J. Bidlo, Akty Jednoty bratrské I., str. 267—308), i díla jiná, zejména polemiky o rozdílu kněžství v Jednotě a v církvi pod- obojí až do sklonku století šestnáctého, a zvláště usnesení bratrských synod. Bylo proto přirozeno, že se vedoucí duchové Jednoty nejednou pokusili o shrnutí bratrských názorů na kněžský úřad. Vytvořili hlavně tři díla, vynikající rozsahem i myšlenkovou náplní; v nich se zrcadlí i rozdíl od obdobných prací v ostatních církvích reformačních, zvláště pak časová priorita a samostatnost Jednoty na tomto poli, dvě na výsost důležité okolnosti pro po- souzení významu českého reformačního hnutí v du- chovním vývoji Evropy. O vylíčení kněžských povinností se pokusil v Jednotě nejprve Lukáš Pražský. Jeho Zprá- vy kněžské z r. 1527, schválené k tisku již roku 1518, veliké rozsahem, nebyly dosud vědecky plně zpracovány. Lukáš uveřejňuje v nich vedle pra- videl, stanovených Jednotou pro činnost kněží, také zásady duchovního a mravního života pro jednotlivé stavy, jak se na tom usnášela Jednota od svého zalo- žení. Zprávy kněžské se zachovaly, pokud známo, pouze v jediném exempláři (v brněnském zemském archivu sign. F IV 25). Na jejich důležitost upozornil G. A. Skalský v Zeitschrift für Brüder- geschichte (II. 2.). Zcela jinou formu má druhé dílo, věnované 114
Strana 115
činnosti bratrských kněží, Umění práce díla Páně služebného, které můžeme nazvati první praktickou theologií reformač- ní. V něm jest již zpracováno systematicky, co Jednota položila ve svých usneseních jako řád pro církevní pracovníky. Ve středu kněžské činnosti stojí osobní duchovní péče; kolem ní jsou seskupeny všechny ostatní kněžské funkce: kázání, modlitby, soud a vysluhování svátostí. Vedle své systematičnosti vyniká Umění práce zvláštní něžností: bylo pů- vodně psáno jednomu mladému bratrskému boho- slovci, který si nevěděl ve mnohých věcech rady a prosil autora o pomoc. »Bratří starší« vydali potom tento spis, který byl sepsán r. 1550, tiskem roku 1560, aby sloužil všem »spolubratřím kněžím«, a uložili jim jeho studium. Autorem Umění práce jest biskup Jan Augusta; psal je ve vězení, což jeho cenu ještě zvyšuje. Dílo se zachovalo jen v jediném, a to neúplném výtisku (univ. knih. pražská — 54 F 1122); úplné jest v rukopisu Jedn. bratrské v Herrn- hutě (sign. AB II. R 1 Nr. 11 a 56) a vydal je Fr. Bednář (Jan Augusta, Umění práce, 1941). Jak sbírka Lukášova (Zprávy kněžské) tak dílo Augustovo (Umění práce) byly sepsány před Hyperiovým spisem De Theologo, který byl dosud pokládán za základní dílo praktické theologie v světové literatuře reformační. Přes svou vysokou úroveň nezůstalo Umění práce posledním dílem, věnovaným v Jednotě vý- chově kněžského dorostu. Bratrská theologie se vy- víjela dále, rozhledy se rozšiřovaly, některé názory Augustovy byly opuštěny, na jiné byl položen větší důraz. Tyto okolnosti vedly k tomu, že již za 20 let od chvíle, kdy vězeň Augusta odkládal své péro od Umění práce, Jednota bratrská dostává obdobné dílo nové, které má formu ještě zhuštěnější a jest ob- sahově ještě bohatší, jasnější a systematičtější. Ano- nymní autor tehdy dokončil svá Naučení k mlá- dencům, k službě Kristu a církvi jeho 115
činnosti bratrských kněží, Umění práce díla Páně služebného, které můžeme nazvati první praktickou theologií reformač- ní. V něm jest již zpracováno systematicky, co Jednota položila ve svých usneseních jako řád pro církevní pracovníky. Ve středu kněžské činnosti stojí osobní duchovní péče; kolem ní jsou seskupeny všechny ostatní kněžské funkce: kázání, modlitby, soud a vysluhování svátostí. Vedle své systematičnosti vyniká Umění práce zvláštní něžností: bylo pů- vodně psáno jednomu mladému bratrskému boho- slovci, který si nevěděl ve mnohých věcech rady a prosil autora o pomoc. »Bratří starší« vydali potom tento spis, který byl sepsán r. 1550, tiskem roku 1560, aby sloužil všem »spolubratřím kněžím«, a uložili jim jeho studium. Autorem Umění práce jest biskup Jan Augusta; psal je ve vězení, což jeho cenu ještě zvyšuje. Dílo se zachovalo jen v jediném, a to neúplném výtisku (univ. knih. pražská — 54 F 1122); úplné jest v rukopisu Jedn. bratrské v Herrn- hutě (sign. AB II. R 1 Nr. 11 a 56) a vydal je Fr. Bednář (Jan Augusta, Umění práce, 1941). Jak sbírka Lukášova (Zprávy kněžské) tak dílo Augustovo (Umění práce) byly sepsány před Hyperiovým spisem De Theologo, který byl dosud pokládán za základní dílo praktické theologie v světové literatuře reformační. Přes svou vysokou úroveň nezůstalo Umění práce posledním dílem, věnovaným v Jednotě vý- chově kněžského dorostu. Bratrská theologie se vy- víjela dále, rozhledy se rozšiřovaly, některé názory Augustovy byly opuštěny, na jiné byl položen větší důraz. Tyto okolnosti vedly k tomu, že již za 20 let od chvíle, kdy vězeň Augusta odkládal své péro od Umění práce, Jednota bratrská dostává obdobné dílo nové, které má formu ještě zhuštěnější a jest ob- sahově ještě bohatší, jasnější a systematičtější. Ano- nymní autor tehdy dokončil svá Naučení k mlá- dencům, k službě Kristu a církvi jeho 115
Strana 116
se oddávajícím v Jednotě bratrské, vrcholné dílo Jednoty ve svém oboru. V Nauče. ních se dokresluje obraz náboženského a mravního života budoucích kněží i duchovní půdy, na které se jejich práce koná, a udělují se zřetelné, obrysovitě mohutné rady pro činnost církevních pracovníků a zvláště pro její některé složky. Obě díla, Umění práce i Naučení mlá- dencům, jsou bratrským příspěvkem k vývoji praktické theologie u nás a v Evropě. Jejich struktura jest odlišná od díla Hyperi- ova. Hyperius naznačuje, jak by měl mladý boho- slovec studovati, aby jednou splnil úlohu sobě svěřenou. Bratří podávají theorii církevní práce, tedy celý její systém, jak k němu jinde do- šlo vlastně až v devatenáctém století. Tradiční srovnání jejich práce co do obsahu i formy s dílem Hype- riovým by svádělo k podceňování jejich významu v dějinách praktické theologie. Není v ní takového důrazu na školské vzdělání jako u Hyperia. Avšak bližší jejich rozbor a obraz půdy, ze které vyrůstaly, ukazují, proč tato díla jsou tak samo- statná a od ostatních církví odlišná. Souvisí to s celým názorem Jednoty bratrské na církev, její organisaci, řád a methody pracovní. Zdůrazňo- vala totiž Jednota při svém ekumenickém cítění vždy svou samostatnost a svéráznost svého útvaru z hlubokých důvodů duchovních. Každá církev buduje theorii církevní činnosti podle své podstaty a svých zvláštností, a pou- hé napodobování jiných systémů by znamenalo od- klon od vlastního života, jeho potřeb a od celého prostředí, v němž církev vyrůstá. Jednota bratrská měla své zvláštní rysy, které ji činily samostatným církevním útvarem přes vědomí souvislosti s ostat- ními církvemi reformačními. Její postavení právní (vlastně právně vratké) bylo stejně samostatné jako její vnitřní život a jako způsob výchovy boho- sloveckého dorostu, a z této zvláštnosti plyne samo- 116
se oddávajícím v Jednotě bratrské, vrcholné dílo Jednoty ve svém oboru. V Nauče. ních se dokresluje obraz náboženského a mravního života budoucích kněží i duchovní půdy, na které se jejich práce koná, a udělují se zřetelné, obrysovitě mohutné rady pro činnost církevních pracovníků a zvláště pro její některé složky. Obě díla, Umění práce i Naučení mlá- dencům, jsou bratrským příspěvkem k vývoji praktické theologie u nás a v Evropě. Jejich struktura jest odlišná od díla Hyperi- ova. Hyperius naznačuje, jak by měl mladý boho- slovec studovati, aby jednou splnil úlohu sobě svěřenou. Bratří podávají theorii církevní práce, tedy celý její systém, jak k němu jinde do- šlo vlastně až v devatenáctém století. Tradiční srovnání jejich práce co do obsahu i formy s dílem Hype- riovým by svádělo k podceňování jejich významu v dějinách praktické theologie. Není v ní takového důrazu na školské vzdělání jako u Hyperia. Avšak bližší jejich rozbor a obraz půdy, ze které vyrůstaly, ukazují, proč tato díla jsou tak samo- statná a od ostatních církví odlišná. Souvisí to s celým názorem Jednoty bratrské na církev, její organisaci, řád a methody pracovní. Zdůrazňo- vala totiž Jednota při svém ekumenickém cítění vždy svou samostatnost a svéráznost svého útvaru z hlubokých důvodů duchovních. Každá církev buduje theorii církevní činnosti podle své podstaty a svých zvláštností, a pou- hé napodobování jiných systémů by znamenalo od- klon od vlastního života, jeho potřeb a od celého prostředí, v němž církev vyrůstá. Jednota bratrská měla své zvláštní rysy, které ji činily samostatným církevním útvarem přes vědomí souvislosti s ostat- ními církvemi reformačními. Její postavení právní (vlastně právně vratké) bylo stejně samostatné jako její vnitřní život a jako způsob výchovy boho- sloveckého dorostu, a z této zvláštnosti plyne samo- 116
Strana 117
statnost názorů bratrských na přípravu mladých mužů k duchovenskému povolání. Zatím co měly jiné církve své bohoslovecké fakulty, na nichž se budoucím kazatelům dostávalo odborného biblické- ho, dogmatického, historického a vůbec bohoslo- veckého školení, Jednota bratrská neměla nikdy samostatné bohoslovecké fakulty. S počátku byli její bohoslovci vychováváni u osvědčených kněží sou- kromně, nikoliv na veřejných učilištích, a nazývali se »mládenci«. Když pak později chodili do ciziny, dělo se tak k vůli vzdělání obecnému; zvláštní pokyny a rady pro práci v Jednotě byly jim opět dávány z rukou Jednoty samé a od jejích vynikajících kněží, u nichž se obecné vzdělá- ní kněží doplňovalo. A právě zde, na poli církevní praxe a její theorie, praktické theologie, se zacho- vávala a zdůrazňovala zvláštnost duchovních cest Jednoty na rozdíl od ostatních evangelických církví. Co bylo zvláštním znakem Jednoty v přípravě jejích kněží? Východiskem přípravy budoucích církevních pra- covníků a kazatelů nebyla snaha, aby mladí pracov- níci získali především nejširší vědomosti; byla jím výchova náboženská a mrav- ní. Předním předpokladem zdárné a požehnané práce církevní nebylo pouhé rozumové nadá- ní, i když si ho Bratří vysoce vážili a dovedli vy- bírati k církevním úřadům muže tak nadané a vy- nikající, jako byl Lukáš, Jan Augusta, Jan Blaho- slav a Jan Amos Komenský. Přední důraz byl kladen na osobní zbožnost, charakter, ochotu k práci, spojenou s vědomím, že právě k ní povolává Bůh mladého muže; budoucí církevní pracovník neměl býti jen kazatelem, ale křesťanem ce- lým svým životem, a musel prokázati schopnost, jedna- ti zejména křestansky laskavě s lidmi. Proto byla pří- prava kněží především výchovou nábožen- skou, mravní a charakterovou; vedle ní šlo theologické vzdělání, které ji doplňovalo a 117
statnost názorů bratrských na přípravu mladých mužů k duchovenskému povolání. Zatím co měly jiné církve své bohoslovecké fakulty, na nichž se budoucím kazatelům dostávalo odborného biblické- ho, dogmatického, historického a vůbec bohoslo- veckého školení, Jednota bratrská neměla nikdy samostatné bohoslovecké fakulty. S počátku byli její bohoslovci vychováváni u osvědčených kněží sou- kromně, nikoliv na veřejných učilištích, a nazývali se »mládenci«. Když pak později chodili do ciziny, dělo se tak k vůli vzdělání obecnému; zvláštní pokyny a rady pro práci v Jednotě byly jim opět dávány z rukou Jednoty samé a od jejích vynikajících kněží, u nichž se obecné vzdělá- ní kněží doplňovalo. A právě zde, na poli církevní praxe a její theorie, praktické theologie, se zacho- vávala a zdůrazňovala zvláštnost duchovních cest Jednoty na rozdíl od ostatních evangelických církví. Co bylo zvláštním znakem Jednoty v přípravě jejích kněží? Východiskem přípravy budoucích církevních pra- covníků a kazatelů nebyla snaha, aby mladí pracov- níci získali především nejširší vědomosti; byla jím výchova náboženská a mrav- ní. Předním předpokladem zdárné a požehnané práce církevní nebylo pouhé rozumové nadá- ní, i když si ho Bratří vysoce vážili a dovedli vy- bírati k církevním úřadům muže tak nadané a vy- nikající, jako byl Lukáš, Jan Augusta, Jan Blaho- slav a Jan Amos Komenský. Přední důraz byl kladen na osobní zbožnost, charakter, ochotu k práci, spojenou s vědomím, že právě k ní povolává Bůh mladého muže; budoucí církevní pracovník neměl býti jen kazatelem, ale křesťanem ce- lým svým životem, a musel prokázati schopnost, jedna- ti zejména křestansky laskavě s lidmi. Proto byla pří- prava kněží především výchovou nábožen- skou, mravní a charakterovou; vedle ní šlo theologické vzdělání, které ji doplňovalo a 117
Strana 118
bylo spojeno opět s bratrskou kázní, s poslušen- stvím, jež u kněží mělo dávati příklad sboru a celé církvi. Příprava církevních pracovníků v Jednotě byla a zůstala proto zcela samostatnou a lišila se od vý- chovy v ostatních církvích reformačních, kde pře- devším byl kladen důraz na theologickou průpra- vu a kde stránka charakteru byla, i když se zdůrazňovala, přece jen na druhém místě. A jest pro Jednotu čestným uznáním, že se církve opět vracejí v moderní době k jejímu důrazu na osobní zbožnost a charakter kazatelův, na který se zejmé- na v devatenáctém století ve snaze o theologické odbornictví často zapomínalo. Cena dědictví Českých bratří na poli praktické theologie tím vzrůstá. Obsah Naučení mládencům prošel od své prvotní formy četnými změnami, protože byl při druhém vydání pečlivě upravován a opravován. Právě tato úprava naznačuje, jaká důležitost mu byla přikládána Jednotou. Naučení mládencům jsou, pokud známo, u nás dnes jen v pěti výtiscích; vedle toho jest dílo zachováno ve vysoce důležitém rukopisu ve Vratislavi. Výtisky jsou exempláře dvou různých vy- dání (tím se opravuje názor, že šlo o vydání shod- né, jak se domníval vydavatel v Reformačním Sbor- níku 1937 str. 115 n.). Datum vydání nese jediný výtisk (brněnský zemský archiv čís. 14). Byl vydán r. 1585 a ukončen 1. února téhož roku. Jest menšího špalíčkového formátu (dvanácterky) a má krásnou koženou vazbu z teletinky, s vlysem a na zadní desce s poškozenými hesly Cari(tas) . fides, z r. 1641. Při vazbě byl však okraj značně odříznut, takže jsou postranní biblické odkazy 118
bylo spojeno opět s bratrskou kázní, s poslušen- stvím, jež u kněží mělo dávati příklad sboru a celé církvi. Příprava církevních pracovníků v Jednotě byla a zůstala proto zcela samostatnou a lišila se od vý- chovy v ostatních církvích reformačních, kde pře- devším byl kladen důraz na theologickou průpra- vu a kde stránka charakteru byla, i když se zdůrazňovala, přece jen na druhém místě. A jest pro Jednotu čestným uznáním, že se církve opět vracejí v moderní době k jejímu důrazu na osobní zbožnost a charakter kazatelův, na který se zejmé- na v devatenáctém století ve snaze o theologické odbornictví často zapomínalo. Cena dědictví Českých bratří na poli praktické theologie tím vzrůstá. Obsah Naučení mládencům prošel od své prvotní formy četnými změnami, protože byl při druhém vydání pečlivě upravován a opravován. Právě tato úprava naznačuje, jaká důležitost mu byla přikládána Jednotou. Naučení mládencům jsou, pokud známo, u nás dnes jen v pěti výtiscích; vedle toho jest dílo zachováno ve vysoce důležitém rukopisu ve Vratislavi. Výtisky jsou exempláře dvou různých vy- dání (tím se opravuje názor, že šlo o vydání shod- né, jak se domníval vydavatel v Reformačním Sbor- níku 1937 str. 115 n.). Datum vydání nese jediný výtisk (brněnský zemský archiv čís. 14). Byl vydán r. 1585 a ukončen 1. února téhož roku. Jest menšího špalíčkového formátu (dvanácterky) a má krásnou koženou vazbu z teletinky, s vlysem a na zadní desce s poškozenými hesly Cari(tas) . fides, z r. 1641. Při vazbě byl však okraj značně odříznut, takže jsou postranní biblické odkazy 118
Strana 119
poškozeny a mohou se zjistiti plně jen odjinud (z rkp. vratislavského). Titulní stránka je tištěna dvojbarevně, iniciálky červeně. Na některých mí- stech jsou rukopisné poznámky majitele knížky, hlavně překlady latinských citátů do češtiny. Všechny ostatní čtyři výtisky jsou sice na- vzájem shodné, ale liší se od brněnského exempláře. Jejich majiteli jsou: Národní museum (sign. 37 G 28), Husova fakulta (I T 32), knihovna kláštera strahovského (sign. CS VII 23) a universitní knihov- na brněnská (čís. 50.674). Také toto vydání má formu »špalíčku«, ale po- někud většího nežli je výtisk z r. 1585. Tisk je však podobný (Kralice, Ivančice?). Na žádném výtisku nemáme bezpečného náznaku, který by určoval rok vydání. Poznámky, které tam jsou, spíše vedou na scestí. Výtisk Národního musea (37 G 28) má moderní červenou koženou vazbu se zlatým nápisem majitele knížky: »Josef Ssolín, ewangelický učitel H. W. v Jarossowé. 1845.« Vzadu je podpis majite- lův: »Josef Šollin, ewang. učitel v Jarošowě blíž u Litomyšle.« Uvnitř je před titulním listem po- známka: »Unicum« a odkaz »Jgm. H. lit. IV. 1739.« Majitel pak vepsal na titulní list mistrně tiska- cím písmem, shodným s typem knihy i s barvou, pod citát z Pláče Jer. 3, 27 slova: »V Kralicích okolo léta 1607«. Tím se dal svésti F. M. Dobiáš (Učení Jednoty bratrské o večeři Páně, 1940, 224), že klade Naučení mládencům do r. 1607. Avšak již Národní museum koriguje Šolína ve svém katalogu; určuje vydání slovy: »Naučení mládencům v Jed- notě bratrské, Kralice 1585«. Má pravdu potud, že nepřejímá r. 1607 jako datum vydání; r. 1585 jest však nesprávný, nebot vydání z r. 1585 jest od- lišné od tohoto výtisku musejního. Výtisk Husovy fakulty má vazbu v bílé kůži asi ze 17. stol. Jest bezvadný a úplný. Fakulta 119
poškozeny a mohou se zjistiti plně jen odjinud (z rkp. vratislavského). Titulní stránka je tištěna dvojbarevně, iniciálky červeně. Na některých mí- stech jsou rukopisné poznámky majitele knížky, hlavně překlady latinských citátů do češtiny. Všechny ostatní čtyři výtisky jsou sice na- vzájem shodné, ale liší se od brněnského exempláře. Jejich majiteli jsou: Národní museum (sign. 37 G 28), Husova fakulta (I T 32), knihovna kláštera strahovského (sign. CS VII 23) a universitní knihov- na brněnská (čís. 50.674). Také toto vydání má formu »špalíčku«, ale po- někud většího nežli je výtisk z r. 1585. Tisk je však podobný (Kralice, Ivančice?). Na žádném výtisku nemáme bezpečného náznaku, který by určoval rok vydání. Poznámky, které tam jsou, spíše vedou na scestí. Výtisk Národního musea (37 G 28) má moderní červenou koženou vazbu se zlatým nápisem majitele knížky: »Josef Ssolín, ewangelický učitel H. W. v Jarossowé. 1845.« Vzadu je podpis majite- lův: »Josef Šollin, ewang. učitel v Jarošowě blíž u Litomyšle.« Uvnitř je před titulním listem po- známka: »Unicum« a odkaz »Jgm. H. lit. IV. 1739.« Majitel pak vepsal na titulní list mistrně tiska- cím písmem, shodným s typem knihy i s barvou, pod citát z Pláče Jer. 3, 27 slova: »V Kralicích okolo léta 1607«. Tím se dal svésti F. M. Dobiáš (Učení Jednoty bratrské o večeři Páně, 1940, 224), že klade Naučení mládencům do r. 1607. Avšak již Národní museum koriguje Šolína ve svém katalogu; určuje vydání slovy: »Naučení mládencům v Jed- notě bratrské, Kralice 1585«. Má pravdu potud, že nepřejímá r. 1607 jako datum vydání; r. 1585 jest však nesprávný, nebot vydání z r. 1585 jest od- lišné od tohoto výtisku musejního. Výtisk Husovy fakulty má vazbu v bílé kůži asi ze 17. stol. Jest bezvadný a úplný. Fakulta 119
Strana 120
jej získala od ředitele Jos. Müllera v Herrn- hutu, avšak exemplář pochází ze Slovenska, jak o tom svědčí razítko »Ex bibliotheca b. Institoris Gymn. A. C. Poson. 1803 donata«. Patřil tedy někdy knihovně evangelického gymnasia v Bratislavě. Ně- které stránky (titulní) jsou poněkud poškozeny čer- votočinou. Brněnská universitní knihovna má výtisk defektní. Pochází z knihovny Jos. G. A. Szalatnaye, který byl evang. farářem v Kut- telbergu ve Slezsku a sbíral bratrské tisky s veli- kou pečlivostí. Ke knížce jsou přivázány i jiné spisy bratrské (Katechismus a Summa katechismu, Deset pěkných modliteb z r. 1615 a modlitby bez titulního listu). V Naučení mládencům schází str. 153—179, obsahující Písničky, jež jsou ve všech ostatních výtiscích téhož vydání. strahovského Knihovna kláštera má výtisk ve vazbě z posledních let (CS VII 23), shodný s výtiskem Husovy fakulty. Vedle tištěných vydání Naučení mlá- dencům máme velice důležitý rukopis v městské knihovně ve Vratislavě (pod číslem 1372), který pochází z knihovny Karla st. z Že- rotína (Dudík, Ueber die Bibliothek Karl's von Žerotín in Breslau, Sitz. Ber. KBGW 1877, 261—263). Fotografii rukopisu daroval zesnulý prof. dr Stan. Souček semináři filosofické fakulty university brněnské; negativy snímku má památkový úřad v Brně. Rukopis je v krásné kožené vazbě s mosaznými rohy a sponami, formátu kvartového, a má číslova- ných 70 listů. Vedle Naučení mládencům obsahuje i důležitý »Písní duchovních ně- kterých, jichž se ode vší Jednoty bratrské užívá, rejistřík« se jmény skladatelů písní, vyskytu- jících se v kancionálu ivančickém z r. 1576. Naučení mládencům opsal, stejně jako 120
jej získala od ředitele Jos. Müllera v Herrn- hutu, avšak exemplář pochází ze Slovenska, jak o tom svědčí razítko »Ex bibliotheca b. Institoris Gymn. A. C. Poson. 1803 donata«. Patřil tedy někdy knihovně evangelického gymnasia v Bratislavě. Ně- které stránky (titulní) jsou poněkud poškozeny čer- votočinou. Brněnská universitní knihovna má výtisk defektní. Pochází z knihovny Jos. G. A. Szalatnaye, který byl evang. farářem v Kut- telbergu ve Slezsku a sbíral bratrské tisky s veli- kou pečlivostí. Ke knížce jsou přivázány i jiné spisy bratrské (Katechismus a Summa katechismu, Deset pěkných modliteb z r. 1615 a modlitby bez titulního listu). V Naučení mládencům schází str. 153—179, obsahující Písničky, jež jsou ve všech ostatních výtiscích téhož vydání. strahovského Knihovna kláštera má výtisk ve vazbě z posledních let (CS VII 23), shodný s výtiskem Husovy fakulty. Vedle tištěných vydání Naučení mlá- dencům máme velice důležitý rukopis v městské knihovně ve Vratislavě (pod číslem 1372), který pochází z knihovny Karla st. z Že- rotína (Dudík, Ueber die Bibliothek Karl's von Žerotín in Breslau, Sitz. Ber. KBGW 1877, 261—263). Fotografii rukopisu daroval zesnulý prof. dr Stan. Souček semináři filosofické fakulty university brněnské; negativy snímku má památkový úřad v Brně. Rukopis je v krásné kožené vazbě s mosaznými rohy a sponami, formátu kvartového, a má číslova- ných 70 listů. Vedle Naučení mládencům obsahuje i důležitý »Písní duchovních ně- kterých, jichž se ode vší Jednoty bratrské užívá, rejistřík« se jmény skladatelů písní, vyskytu- jících se v kancionálu ivančickém z r. 1576. Naučení mládencům opsal, stejně jako 120
Strana 121
Písní duchovních . . rejistřík, pan Šebor Pražma z Bílkova a na Mouřínově; opis Naučení mládencům dokončil na Mou- řínově 13. srpna 1577 (Murain den 13. Augusty), opis Písní duchovních . . rejistřík pak r. 1578. O jeho zbožnosti svědčí slova v čele rukopisu: »Gott wendt’s zum Besten« — »Bůh to obrací k nej- lepšímu.« Také na vazbě rukopisu je uprostřed krásných obrazců citát »Das Wort Gottes besteet in Ewigkeit«, »Slovo Boží trvá na věky«. Rukopis vratislavský i obě tištěná vydání Na- učení mládencům umožňují zjistiti jednak přibližně dobu sepsání, jednak autora spi- su, jednak změny, kterými dílo prošlo redakcí jinou nežli byla redakce autorova. Čím se liší od sebe výtisky a rukopis a kte- ré znění díla jest možno pokládati za původ- ní? Otázkou touto se zabýval bratrský historik Jos. Th. Müller (Geschichte der Böhmischen Brüder 1931, II. 355). Znal však pouze nedatovaný výtisk Naučení mládencům a rukopis vra- tislavský. Usoudil správně, že tištěné vydání je da- leko pozdější nežli rukopis páně Žerotínův; v neda- tovaném vydání se totiž zmiňuje Šturmova Obrana mírná, která vyšla r. 1588. Podle toho by mohlo vyjíti nedatované vy- dání nejdříve r. 1589, kdežto rukopis má přes- né datum 13. srpna 1577. Podle J. Müllera by tedy bylo časové rozpětí mezi prvním vydáním Naučení mládencům, kterého Müller neznal (z r. 1585), a vydáním dru- hým nejméně čtyřleté. Myšlenkový rozbor obsahu rukopisu i obou tištěných vydání však vede k zá- věru, že druhé vydání Naučení mládencům vyšlo značně později nežli r. 1589, který udává Mül- ler ovšem jako dobu nejdřívější, přicházející v úvahu u tohoto vydání. 121
Písní duchovních . . rejistřík, pan Šebor Pražma z Bílkova a na Mouřínově; opis Naučení mládencům dokončil na Mou- řínově 13. srpna 1577 (Murain den 13. Augusty), opis Písní duchovních . . rejistřík pak r. 1578. O jeho zbožnosti svědčí slova v čele rukopisu: »Gott wendt’s zum Besten« — »Bůh to obrací k nej- lepšímu.« Také na vazbě rukopisu je uprostřed krásných obrazců citát »Das Wort Gottes besteet in Ewigkeit«, »Slovo Boží trvá na věky«. Rukopis vratislavský i obě tištěná vydání Na- učení mládencům umožňují zjistiti jednak přibližně dobu sepsání, jednak autora spi- su, jednak změny, kterými dílo prošlo redakcí jinou nežli byla redakce autorova. Čím se liší od sebe výtisky a rukopis a kte- ré znění díla jest možno pokládati za původ- ní? Otázkou touto se zabýval bratrský historik Jos. Th. Müller (Geschichte der Böhmischen Brüder 1931, II. 355). Znal však pouze nedatovaný výtisk Naučení mládencům a rukopis vra- tislavský. Usoudil správně, že tištěné vydání je da- leko pozdější nežli rukopis páně Žerotínův; v neda- tovaném vydání se totiž zmiňuje Šturmova Obrana mírná, která vyšla r. 1588. Podle toho by mohlo vyjíti nedatované vy- dání nejdříve r. 1589, kdežto rukopis má přes- né datum 13. srpna 1577. Podle J. Müllera by tedy bylo časové rozpětí mezi prvním vydáním Naučení mládencům, kterého Müller neznal (z r. 1585), a vydáním dru- hým nejméně čtyřleté. Myšlenkový rozbor obsahu rukopisu i obou tištěných vydání však vede k zá- věru, že druhé vydání Naučení mládencům vyšlo značně později nežli r. 1589, který udává Mül- ler ovšem jako dobu nejdřívější, přicházející v úvahu u tohoto vydání. 121
Strana 122
Rozbor rozdílů mezi oběma vydáními ukazuje, že dílo bylo podrobeno velmi důkladné revisi. Vydání nedatované již není osobní prací jednotlivcovou, jak tomu bylo v jeho původním znění a jak tomu bylo u Umění práce. Změny, provedené v nové a konečné úpravě, byly více než pouhými korekturami zevními a stylistickými, zasáhly na některých místech přímo hlubokým a radi- kálním řezem do ideologie autorovy a celého jeho myšlení, a tento zásah byl možný tím, že původní autor knížky po své smrti nemohl obhajovati sebe ani brániti, co bylo jeho osobním přesvědčením a od čeho se Jednota v posledních dvou desítiletích ve své praxi odklonila. Z původního znění a textu byly vyloučeny celé oddíly; jinde byly zařazeny oddíly nové a staré kapitoly byly rozšířeny. Někde byla systematika díla zlepšena, jinde bylo změněno bi- blické zdůvodnění bratrských zásad. V čem se odklonila Jednota od pů- vodních, autorových názorů? Je to hlavně autorovo hledisko na stav svo- bodný, k němuž se radí budoucím kněžím. Autor zdůraznil sice v původním znění Naučení mlá- dencům důležitost stavu manželského a že se ne- smí vyvyšovati stav svobodný nad stav manželský; ale kněz má zůstati svobodným a vyhýbati se man- želství k vůli svému spasení, aby konal své po- volání vždy celým srdcem. Svobodný muž se při- pravuje a pracuje v Boží pravdě lépe, více hledí ke Kristu; d'ábel dovede »upřímnou lásku v nezří- zené milování proměniti«. Něžné, praktické a přímo moderní jsou rady, které uděluje autor mladým li- dem: mají býti sebe bedliví a panovati nad svými smysly; soustřediti se na duchovní život; pomáhati si i tělesnými pracemi, bud řemeslem nebo dílem domácím, i chůzí po cestách; býti střízliví a mírní 122
Rozbor rozdílů mezi oběma vydáními ukazuje, že dílo bylo podrobeno velmi důkladné revisi. Vydání nedatované již není osobní prací jednotlivcovou, jak tomu bylo v jeho původním znění a jak tomu bylo u Umění práce. Změny, provedené v nové a konečné úpravě, byly více než pouhými korekturami zevními a stylistickými, zasáhly na některých místech přímo hlubokým a radi- kálním řezem do ideologie autorovy a celého jeho myšlení, a tento zásah byl možný tím, že původní autor knížky po své smrti nemohl obhajovati sebe ani brániti, co bylo jeho osobním přesvědčením a od čeho se Jednota v posledních dvou desítiletích ve své praxi odklonila. Z původního znění a textu byly vyloučeny celé oddíly; jinde byly zařazeny oddíly nové a staré kapitoly byly rozšířeny. Někde byla systematika díla zlepšena, jinde bylo změněno bi- blické zdůvodnění bratrských zásad. V čem se odklonila Jednota od pů- vodních, autorových názorů? Je to hlavně autorovo hledisko na stav svo- bodný, k němuž se radí budoucím kněžím. Autor zdůraznil sice v původním znění Naučení mlá- dencům důležitost stavu manželského a že se ne- smí vyvyšovati stav svobodný nad stav manželský; ale kněz má zůstati svobodným a vyhýbati se man- želství k vůli svému spasení, aby konal své po- volání vždy celým srdcem. Svobodný muž se při- pravuje a pracuje v Boží pravdě lépe, více hledí ke Kristu; d'ábel dovede »upřímnou lásku v nezří- zené milování proměniti«. Něžné, praktické a přímo moderní jsou rady, které uděluje autor mladým li- dem: mají býti sebe bedliví a panovati nad svými smysly; soustřediti se na duchovní život; pomáhati si i tělesnými pracemi, bud řemeslem nebo dílem domácím, i chůzí po cestách; býti střízliví a mírní 122
Strana 123
v jídle, v pití i ve spaní, varovati se zahálky a pře- sycování se, opilství, hodování, mlsů i přisolování z obyčeje, popíjení na noc, kořeněných a zápalčivých jídel; čítati Písmo sv., modliti se, soustřeďovati se na věci duchovní; dbáti rad pobožných, varovati se samoty a »koutkování«, býti s druhými na světle; »samotnost a prázdnost velmi posiluje zápalu smilné žádosti«. Tyto asketické rady mohl dávati budoucím kněžím jen někdo, kdo sám bral své panictví vážně jako zříkání dobrovolné v zájmu dobré práce v církvi. Sloh a ostrý pohled na život, spojený s ra- dami praktickými, přímo ukazuje na autora díla O zraku, Jana Blahoslava, i kdyby nebylo jiných, vnitřních důkazů o jeho autorství. A přece přes horlivost a zanícení, se kterým mluví spisovatel o přednostech stavu svobodného u kněží, právě tento oddíl byl v druhém vydání Naučení mládencům vyloučen. Kde byla pří- čina této radikální změny? Poměry v Jednotě se vy- víjely ve dvou desítiletích od sepsání spisu poměrně rychle. Církev se konsolidovala po sjednocení čes- kých evangelíků v České konfesi z r. 1575, ne- bezpečí ubývalo, třecí plochy mezi jednotlivými círk- vemi se mírnily, naděje na příchod pravidelných a klidných poměrů rostly, Jednota se stávala z prvotní církve misijní více církví usedlou, a přes nedo- statek státního schválení, kterým by byla Česká konfese uzákoněna, přece se dostavoval normální život, k němuž patřil u kněží v praxi také pravi- delný život rodinný. Kdežto biskup Jan Au- gusta i Jan Blahoslav byli ještě svobod- ní, na sklonku osmdesátých let šestnáctého století se stávalo manželství kněží Jednoty pravidlem, a nelze se diviti, že ženatí kněží se nemohli při konečné úpravě spisu, určeného všem kněžím Jed- noty, postaviti za ideál, který byl zatím již opuštěn. Nová doba sama překonala co autor Naučení mládencům žádal na mladé kněžské generaci. 123
v jídle, v pití i ve spaní, varovati se zahálky a pře- sycování se, opilství, hodování, mlsů i přisolování z obyčeje, popíjení na noc, kořeněných a zápalčivých jídel; čítati Písmo sv., modliti se, soustřeďovati se na věci duchovní; dbáti rad pobožných, varovati se samoty a »koutkování«, býti s druhými na světle; »samotnost a prázdnost velmi posiluje zápalu smilné žádosti«. Tyto asketické rady mohl dávati budoucím kněžím jen někdo, kdo sám bral své panictví vážně jako zříkání dobrovolné v zájmu dobré práce v církvi. Sloh a ostrý pohled na život, spojený s ra- dami praktickými, přímo ukazuje na autora díla O zraku, Jana Blahoslava, i kdyby nebylo jiných, vnitřních důkazů o jeho autorství. A přece přes horlivost a zanícení, se kterým mluví spisovatel o přednostech stavu svobodného u kněží, právě tento oddíl byl v druhém vydání Naučení mládencům vyloučen. Kde byla pří- čina této radikální změny? Poměry v Jednotě se vy- víjely ve dvou desítiletích od sepsání spisu poměrně rychle. Církev se konsolidovala po sjednocení čes- kých evangelíků v České konfesi z r. 1575, ne- bezpečí ubývalo, třecí plochy mezi jednotlivými círk- vemi se mírnily, naděje na příchod pravidelných a klidných poměrů rostly, Jednota se stávala z prvotní církve misijní více církví usedlou, a přes nedo- statek státního schválení, kterým by byla Česká konfese uzákoněna, přece se dostavoval normální život, k němuž patřil u kněží v praxi také pravi- delný život rodinný. Kdežto biskup Jan Au- gusta i Jan Blahoslav byli ještě svobod- ní, na sklonku osmdesátých let šestnáctého století se stávalo manželství kněží Jednoty pravidlem, a nelze se diviti, že ženatí kněží se nemohli při konečné úpravě spisu, určeného všem kněžím Jed- noty, postaviti za ideál, který byl zatím již opuštěn. Nová doba sama překonala co autor Naučení mládencům žádal na mladé kněžské generaci. 123
Strana 124
Také jiné změny v novém vydání ukazují na pře- rod, kterým Jednota procházela. Zatím co byla ka- pitola o svobodném stavu kněží vypuštěna, byly jiné myšlenky do Naučení mládencům v druhém vydání vloženy. Dostavila se léta sblí- žení evangelických církví a vzájemného ideové- ho ovlivňování, které sice otevíralo Jednotě možnost zasáhnouti do vnitřního života ostatních českých evangelických církví, ale současně přiblížilo nebezpečí, že její vlastní kněží si již nebudou plně vědomi rozdílů, které trvají mezi Jednotou a ostatními církvemi přes vzrůstající vědomí, že v hlav- ních zásadách jsou evangelické církve v duchu eku- menickém zajedno. Proto pozdější redaktoři Na- učení mládencům vsunuli do nového vydání spisu kapitolu o zvláštnostech Jednoty. S jejím obsahem by býval Jan Blahoslav jistě sou- hlasil; necítil však za svých dnů nutnosti, aby na ně byl položen zvláštní důraz. Budoucím kněžím Jednoty se klade v druhém vy- dání Naučení mládencům na srdce jejich vnitřní poměr k církvi, které mají sloužiti. Jed- nota je částka církve obecné křestanské, od bludů očistěné, která jest podrobena stálé reformaci; Bůh ji »ještě obnovuje«. Má vzácné znaky: její učení je čisté a celé; jest to učení jednomyslné; při svátostech se dbá jejich smyslu; lid i služebníci v Jednotě jsou spojeni láskou ve svazku pokoje; v Jednotě je svatý řád, který se dobrovolně ostříhá a týká se jednak služebníků církve (— jsou hned od mládí k úřadu vychováváni, nevtí- rají se v úřad, činí rozdíl mezi členy církve podle je- jich života, pracují tam, kam jsou posíláni —), jed- nak všeho lidu (koná se kázeň), a Jednota se vyznačuje i svým hojným utrpením. Bůh jí neoddělil jen v něčem, ale ve všem: není třeba jen učení čistého, ale také šlechetného obcování i řádného při- sluhování svátostmi. Obraceti se jinam, kde není kázně ani řádné správy církve, je potupou jména 124
Také jiné změny v novém vydání ukazují na pře- rod, kterým Jednota procházela. Zatím co byla ka- pitola o svobodném stavu kněží vypuštěna, byly jiné myšlenky do Naučení mládencům v druhém vydání vloženy. Dostavila se léta sblí- žení evangelických církví a vzájemného ideové- ho ovlivňování, které sice otevíralo Jednotě možnost zasáhnouti do vnitřního života ostatních českých evangelických církví, ale současně přiblížilo nebezpečí, že její vlastní kněží si již nebudou plně vědomi rozdílů, které trvají mezi Jednotou a ostatními církvemi přes vzrůstající vědomí, že v hlav- ních zásadách jsou evangelické církve v duchu eku- menickém zajedno. Proto pozdější redaktoři Na- učení mládencům vsunuli do nového vydání spisu kapitolu o zvláštnostech Jednoty. S jejím obsahem by býval Jan Blahoslav jistě sou- hlasil; necítil však za svých dnů nutnosti, aby na ně byl položen zvláštní důraz. Budoucím kněžím Jednoty se klade v druhém vy- dání Naučení mládencům na srdce jejich vnitřní poměr k církvi, které mají sloužiti. Jed- nota je částka církve obecné křestanské, od bludů očistěné, která jest podrobena stálé reformaci; Bůh ji »ještě obnovuje«. Má vzácné znaky: její učení je čisté a celé; jest to učení jednomyslné; při svátostech se dbá jejich smyslu; lid i služebníci v Jednotě jsou spojeni láskou ve svazku pokoje; v Jednotě je svatý řád, který se dobrovolně ostříhá a týká se jednak služebníků církve (— jsou hned od mládí k úřadu vychováváni, nevtí- rají se v úřad, činí rozdíl mezi členy církve podle je- jich života, pracují tam, kam jsou posíláni —), jed- nak všeho lidu (koná se kázeň), a Jednota se vyznačuje i svým hojným utrpením. Bůh jí neoddělil jen v něčem, ale ve všem: není třeba jen učení čistého, ale také šlechetného obcování i řádného při- sluhování svátostmi. Obraceti se jinam, kde není kázně ani řádné správy církve, je potupou jména 124
Strana 125
Božího. Na téměř 14 stránkách (25—39) se takto rozvijí obraz krásy Jednoty a její samostatnosti; právě tyto myšlenky umožňují pohled na rozcestí, které se stavělo před budoucí kněze Jednoty, a na ne- bezpečí naprostého splynutí s ostatním evangelickým okolím, k němuž se Jednota jinak v těchto letech přiblížila. Také na jiných místech byly zařazeny do spisu vsuvky, jimiž Jednota varuje kněžský dorost před no- vými nebezpečími. Učedlníkům je potřebí stálosti v jejich předsevzetí; mají v něm setrvati a nesmějí se ohlédati na nikoho; »někteří vejtržnější mláden- ci« opouštějí své povolání a chtějí požívati dobré mysli (str. 63); jsou k tomu sváděni, avšak je to věc nenáležitá, když někdo strhuje čeledína ze služby, a vrtkaví pracovníci nemají z práce užitku. Knížka těžce žaluje: »Mnozí, počavše pracovati,... příči- nami dosti lehkými jinam se obracejí« (str. 65). Vy- skytují se i nebezpečí mravní: ubývá tichosti a vážnosti u budoucích kněží; někteří mládenci si li- bují ve výstředním oděvu, zapomínajíce, že nejlépe je přestávati na kroji domácím, a budí pohoršení, »potvoříce se jako Ezopova kavka« cizím krojem a stávajíce se tak zkázci a rušiteli svého díla. Jiní jsou již nespokojeni prostou stravou a touží po hojnosti. Proto je nutno zdůrazniti upřímnost, sprostnost a věrnost budoucích kněží Jednoty. Takto se brání Jednota proti porušení jednodu- chého života a starých řádů. Na druhé straně se v Naučeních mládencům otevírá pohled do evangelických církví ostatních a umožňuje jejich vliv. V prvním vydání Naučení mládencům jde o výchovu kněžského dorostu; v konečné redakci se zdůrazňuje také cvičení ve svaté the- ologii a líčí se studium a čtení bible daleko systematičtěji. Kněžský dorost pak má vše, co poznává v Písmu sv., obraceti nejprve k vlastnímu spasení, to jest osobně prožíti a osobně plniti (str. 90). 125
Božího. Na téměř 14 stránkách (25—39) se takto rozvijí obraz krásy Jednoty a její samostatnosti; právě tyto myšlenky umožňují pohled na rozcestí, které se stavělo před budoucí kněze Jednoty, a na ne- bezpečí naprostého splynutí s ostatním evangelickým okolím, k němuž se Jednota jinak v těchto letech přiblížila. Také na jiných místech byly zařazeny do spisu vsuvky, jimiž Jednota varuje kněžský dorost před no- vými nebezpečími. Učedlníkům je potřebí stálosti v jejich předsevzetí; mají v něm setrvati a nesmějí se ohlédati na nikoho; »někteří vejtržnější mláden- ci« opouštějí své povolání a chtějí požívati dobré mysli (str. 63); jsou k tomu sváděni, avšak je to věc nenáležitá, když někdo strhuje čeledína ze služby, a vrtkaví pracovníci nemají z práce užitku. Knížka těžce žaluje: »Mnozí, počavše pracovati,... příči- nami dosti lehkými jinam se obracejí« (str. 65). Vy- skytují se i nebezpečí mravní: ubývá tichosti a vážnosti u budoucích kněží; někteří mládenci si li- bují ve výstředním oděvu, zapomínajíce, že nejlépe je přestávati na kroji domácím, a budí pohoršení, »potvoříce se jako Ezopova kavka« cizím krojem a stávajíce se tak zkázci a rušiteli svého díla. Jiní jsou již nespokojeni prostou stravou a touží po hojnosti. Proto je nutno zdůrazniti upřímnost, sprostnost a věrnost budoucích kněží Jednoty. Takto se brání Jednota proti porušení jednodu- chého života a starých řádů. Na druhé straně se v Naučeních mládencům otevírá pohled do evangelických církví ostatních a umožňuje jejich vliv. V prvním vydání Naučení mládencům jde o výchovu kněžského dorostu; v konečné redakci se zdůrazňuje také cvičení ve svaté the- ologii a líčí se studium a čtení bible daleko systematičtěji. Kněžský dorost pak má vše, co poznává v Písmu sv., obraceti nejprve k vlastnímu spasení, to jest osobně prožíti a osobně plniti (str. 90). 125
Strana 126
Také část o kazatelské činnosti byla v druhém vydání rozšířena. Jednota zde klade na ka- zatele již daleko vyšší požadavky po stránce for- mální. Není to ovšem odklon od Blahoslava, ale spíše použití jeho myšlenek a patrné přiblížení se k ostatním reformačním církvím v době, kdy na kázání a jeho formu i přednes byla kladena měřítka estetická a řečnická. Již tyto změny, škrty a vsuvky byly významu da- lekosáhlého. Neméně důležité byly zdánlivě menší, ale přece významné změny v citátech biblických. V druhém vydání Naučení mládencům je patrná změna Jednoty v názoru na biblické knihy. První vydání z r. 1585 se dovolává s oblibou knihy Moudrosti; citáty z ní v pozdějším vydání odpadají, a na jejich místě se uplatňují místa novozákon- ní (str. 9. a 40.). Někde se vyjadřuje spis určitěji: zatím co v prvním vydání zněla věta: »příklad Krista Pána, o němž dí, že byl poslušný«, v druhém vy- dání je již objektivní tvrzení biblického citátu. »Kris- ta Pána, kterýž byl poslušný« (str. 135). Také názor na rozdělení lidu je v druhém vydání přesnější. R. 1585 bylo »spořádání církve« rozděleno na trojí stupeň, totiž řád služebníků neb pas- týřů a hospodářů jich, řád církve neb sboru Bo- žího, což jsou soudcové a lid, a konečně řád vrch- nosti tohoto světa, a v tomto rozdělení stojí slu- žebníci církve zcela zvlášt mimo ostatní členy Jednoty, i když někteří z nich zaujímají ve sborech zvláštní postavení. Druhé vydání již dělí lid podle dvou kategorií, církevní a světské, a v církevní kategorii má jen dvě skupiny, totiž služebníky a lid obecný (str. 138); rozdělení toto jest nesporně logičtější a jas- nější. Vedle změn slohových a obsahových provedla red- akce i pozoruhodné změny v myšlenkovém 126
Také část o kazatelské činnosti byla v druhém vydání rozšířena. Jednota zde klade na ka- zatele již daleko vyšší požadavky po stránce for- mální. Není to ovšem odklon od Blahoslava, ale spíše použití jeho myšlenek a patrné přiblížení se k ostatním reformačním církvím v době, kdy na kázání a jeho formu i přednes byla kladena měřítka estetická a řečnická. Již tyto změny, škrty a vsuvky byly významu da- lekosáhlého. Neméně důležité byly zdánlivě menší, ale přece významné změny v citátech biblických. V druhém vydání Naučení mládencům je patrná změna Jednoty v názoru na biblické knihy. První vydání z r. 1585 se dovolává s oblibou knihy Moudrosti; citáty z ní v pozdějším vydání odpadají, a na jejich místě se uplatňují místa novozákon- ní (str. 9. a 40.). Někde se vyjadřuje spis určitěji: zatím co v prvním vydání zněla věta: »příklad Krista Pána, o němž dí, že byl poslušný«, v druhém vy- dání je již objektivní tvrzení biblického citátu. »Kris- ta Pána, kterýž byl poslušný« (str. 135). Také názor na rozdělení lidu je v druhém vydání přesnější. R. 1585 bylo »spořádání církve« rozděleno na trojí stupeň, totiž řád služebníků neb pas- týřů a hospodářů jich, řád církve neb sboru Bo- žího, což jsou soudcové a lid, a konečně řád vrch- nosti tohoto světa, a v tomto rozdělení stojí slu- žebníci církve zcela zvlášt mimo ostatní členy Jednoty, i když někteří z nich zaujímají ve sborech zvláštní postavení. Druhé vydání již dělí lid podle dvou kategorií, církevní a světské, a v církevní kategorii má jen dvě skupiny, totiž služebníky a lid obecný (str. 138); rozdělení toto jest nesporně logičtější a jas- nější. Vedle změn slohových a obsahových provedla red- akce i pozoruhodné změny v myšlenkovém 126
Strana 127
postupu. Základní struktura díla byla ovšem po- nechána. Dělí se na dvě části, z nichž první se obrací k počátečníkům, druhá k dospělejším a pokročilejším; avšak zařazení jednotlivých kapitol bylo na některých místech pozměněno. V prvním vydání byl postup tento: PRVNÍ ČÁSTKA KNÍŽKY UČEDLNICKÉ: I. O první věci: Proč o to státi mají, aby při starších anebo správcích byli? 1. Aby měli lepší příčiny a větší pomoci k své- mu spasení; 2. pro své cvičení; 3. aby práci i umění Boží a obcování ctné svých předložených spatřujíce svědkové jejich k lidu byli. II. O druhé věci: Čeho jim k tomu potřebí? Mládencům neb učedlníkům Jednoty ... tyto věci jsou potřebné: 1. Nejprv, aby milost a chut k učení a cvičení se měli, 2. aby upřímně a dověrně přijímali naučení k napomínání, 3. aby úmyslem upřímým chtěli se učiti, 4. potřebí též učedlníkům pokory, 5. potřebí učedlníkům zkušení, ... čemu se člo- věk naučil, skutkem toho dokazovati, 6. potřebí způsobu rozšafného v učení, 7. potřebí.. učedlníkům modliteb svatých. Neočíslovaně přidáno: Mají také učedlníci rádi o uče- ní Božím a věcech dobrých rozmlouvati. 127
postupu. Základní struktura díla byla ovšem po- nechána. Dělí se na dvě části, z nichž první se obrací k počátečníkům, druhá k dospělejším a pokročilejším; avšak zařazení jednotlivých kapitol bylo na některých místech pozměněno. V prvním vydání byl postup tento: PRVNÍ ČÁSTKA KNÍŽKY UČEDLNICKÉ: I. O první věci: Proč o to státi mají, aby při starších anebo správcích byli? 1. Aby měli lepší příčiny a větší pomoci k své- mu spasení; 2. pro své cvičení; 3. aby práci i umění Boží a obcování ctné svých předložených spatřujíce svědkové jejich k lidu byli. II. O druhé věci: Čeho jim k tomu potřebí? Mládencům neb učedlníkům Jednoty ... tyto věci jsou potřebné: 1. Nejprv, aby milost a chut k učení a cvičení se měli, 2. aby upřímně a dověrně přijímali naučení k napomínání, 3. aby úmyslem upřímým chtěli se učiti, 4. potřebí též učedlníkům pokory, 5. potřebí učedlníkům zkušení, ... čemu se člo- věk naučil, skutkem toho dokazovati, 6. potřebí způsobu rozšafného v učení, 7. potřebí.. učedlníkům modliteb svatých. Neočíslovaně přidáno: Mají také učedlníci rádi o uče- ní Božím a věcech dobrých rozmlouvati. 127
Strana 128
III. O třetí věci: V čem se předně a jak cvičiti s užit- kem mají? Učiti se... mají tomu, aby poznali ze slova Božího skrze víru živou Pána Boha; dobrým, chvalitebným obyčejům lidským; práci tělesné; svornosti a lásky bratrské ... pilni býti mají; sloužiti hospodářství a jiným starším i hostem; snášelivosti nedostatků v stravě a jiném; upřímnosti a sprostnosti; velice potřebná jest ... věrnost; zvykati také učedlníci musejí Písmům svatým. DRUHÁ ČÁSTKA KNÍŽKY UČEDLNICKÉ: Mládenci a učedlníci, též jáhnové dále mají... věděti: I. O stavu svobodném neb panickém: co jest stav svobodný, jest-li způsobnější ... k službě Boží nežli man- želský, v čem se Pánu Bohu líbí a v čem nic. proč má býti oblíben i ostříhán býti, čím se má státi a zachován býti. II. O pravdě obecného spasení. III. O smyslu pravém při té pravdě spasitedlné. IV. Umění Písem svatých a písniček duchovních: Při Písmích svatých učiti se mají těmto věcem: 1. často je a vážně čítati, 128
III. O třetí věci: V čem se předně a jak cvičiti s užit- kem mají? Učiti se... mají tomu, aby poznali ze slova Božího skrze víru živou Pána Boha; dobrým, chvalitebným obyčejům lidským; práci tělesné; svornosti a lásky bratrské ... pilni býti mají; sloužiti hospodářství a jiným starším i hostem; snášelivosti nedostatků v stravě a jiném; upřímnosti a sprostnosti; velice potřebná jest ... věrnost; zvykati také učedlníci musejí Písmům svatým. DRUHÁ ČÁSTKA KNÍŽKY UČEDLNICKÉ: Mládenci a učedlníci, též jáhnové dále mají... věděti: I. O stavu svobodném neb panickém: co jest stav svobodný, jest-li způsobnější ... k službě Boží nežli man- želský, v čem se Pánu Bohu líbí a v čem nic. proč má býti oblíben i ostříhán býti, čím se má státi a zachován býti. II. O pravdě obecného spasení. III. O smyslu pravém při té pravdě spasitedlné. IV. Umění Písem svatých a písniček duchovních: Při Písmích svatých učiti se mají těmto věcem: 1. často je a vážně čítati, 128
Strana 129
2. nabývati... z čítání Písem svatých pravého a vlastního rozumu jich, 3. potřebí znáti rozdíl Písem. Rozdělení biblí. Při písničkách pak tomuto se učiti mají... V. O poslušenství a řádu: Řád služebníků církevních. Řád církve. Řád světa. VI. O způsobu služebníka: Ten záleží v těchto věcech: 1. chtíti dobrovolně, ochotně, z milosti slou- žiti Pánu Kristu, 2. rozšafnost a mravy lidské znáti, 3. ochotnost a přívětivost k lidem, 4. povolné hotovosti býti i ke kázání i k učení, 5. trpělivost v protivenstvích míti, 6. snášení chudoby, psoty. VII. O čítání a mluvení ve sboru. VIII. Kazatelství; kázati sluší: 1. nejprvé lidem znovu obráceným, 2. přijatým a v církvi Boží vyučeným. O kázání, kterak by je s užitkem činiti měli. O povinnostech jáhenských. Pastýřů aneb kněží mladších po- vinnosti. Sentencí starodávní lidí v pobož- nosti zkušených. Vetus dictum theologicum. Odkud oblevení při dobré práci jde. Proti těm věcem lékařství. Ctnosti sslužebníka a učitele církve. Písničky tyto pobožné. 129
2. nabývati... z čítání Písem svatých pravého a vlastního rozumu jich, 3. potřebí znáti rozdíl Písem. Rozdělení biblí. Při písničkách pak tomuto se učiti mají... V. O poslušenství a řádu: Řád služebníků církevních. Řád církve. Řád světa. VI. O způsobu služebníka: Ten záleží v těchto věcech: 1. chtíti dobrovolně, ochotně, z milosti slou- žiti Pánu Kristu, 2. rozšafnost a mravy lidské znáti, 3. ochotnost a přívětivost k lidem, 4. povolné hotovosti býti i ke kázání i k učení, 5. trpělivost v protivenstvích míti, 6. snášení chudoby, psoty. VII. O čítání a mluvení ve sboru. VIII. Kazatelství; kázati sluší: 1. nejprvé lidem znovu obráceným, 2. přijatým a v církvi Boží vyučeným. O kázání, kterak by je s užitkem činiti měli. O povinnostech jáhenských. Pastýřů aneb kněží mladších po- vinnosti. Sentencí starodávní lidí v pobož- nosti zkušených. Vetus dictum theologicum. Odkud oblevení při dobré práci jde. Proti těm věcem lékařství. Ctnosti sslužebníka a učitele církve. Písničky tyto pobožné. 129
Strana 130
Vydání druhé, nedatované, má toto rozdělení: PRVNÍ ČÁSTKA KNÍŽKY UČEDLNICKÉ: I. Proč by o to státi měli, aby při slu- žebnících Kristových aneb správcích církve... byli? 1. Aby měli lepší příčiny a větší pomoci k své- mu spasení, 2. pro své cvičení v svaté theologii a tak v Pís- mích svatých, 3. aby při takových ctných... předložených svých. .. svědkové jejich k lidu byli. II. Čeho jest jim k tomu potřebí? Mlá- dencům neb učedlníkům Jednoty... jest ob- zvláště potřebí: 1. dověrnosti k Jednotě, nebo a) . .. předkládá se v Jednotě učení čisté, učení Boží celé, učení Boží jednomyslně; b) při svátostech... ustanovení a úmyslu Kristova nejvíce se šetří, c) služebníci i lid v Jednotě láskou svatou a jednotou ducha v svazku pokoje jsou svázáni, d) vyzdvižen jest také v Jednotě... svatý řád: nejprvé ze strany služebníků církve, řád i se strany lidu; e) jestit v Jednotě i kázeň zřízena, f) Jednota mnohá protivenství... snášela a snáší. 2. Potřebí učedlníkům v Jednotě milosti a chuti k učení a cvičení se, 130
Vydání druhé, nedatované, má toto rozdělení: PRVNÍ ČÁSTKA KNÍŽKY UČEDLNICKÉ: I. Proč by o to státi měli, aby při slu- žebnících Kristových aneb správcích církve... byli? 1. Aby měli lepší příčiny a větší pomoci k své- mu spasení, 2. pro své cvičení v svaté theologii a tak v Pís- mích svatých, 3. aby při takových ctných... předložených svých. .. svědkové jejich k lidu byli. II. Čeho jest jim k tomu potřebí? Mlá- dencům neb učedlníkům Jednoty... jest ob- zvláště potřebí: 1. dověrnosti k Jednotě, nebo a) . .. předkládá se v Jednotě učení čisté, učení Boží celé, učení Boží jednomyslně; b) při svátostech... ustanovení a úmyslu Kristova nejvíce se šetří, c) služebníci i lid v Jednotě láskou svatou a jednotou ducha v svazku pokoje jsou svázáni, d) vyzdvižen jest také v Jednotě... svatý řád: nejprvé ze strany služebníků církve, řád i se strany lidu; e) jestit v Jednotě i kázeň zřízena, f) Jednota mnohá protivenství... snášela a snáší. 2. Potřebí učedlníkům v Jednotě milosti a chuti k učení a cvičení se, 130
Strana 131
3. aby ducha učedlnického měli a upřímně... přijímali naučení i napomínání; 4. potřebí jest jim, aby úmyslem upřímným chtěli se učiti, 5. potřebí též učedlníkům pokory, 6. potřebí učedlníkům zkušení, aby,... čemu se člověk naučil,... skutkem toho dokazo- vali, 7. potřebí způsobu rozšafného v učení, 8. potřebí učedlníkům i stálosti, 9. potřebí též učedlníkům modliteb svatých, 10. mají také učedlníci rádi o učení Božím a věcech dobrých rozmlouvati. III. V čem se předně a jak cvičiti s užit- kem mají? Učiti se předně mají tomu, aby poznali z učení slova Božího skrze víru živou Pána Boha, dobrým, chvalitebným obyčejům lidským, ... zvykati práci tělesné, učiti se tichosti a náležité na učedlníka a slu- žebníka Kristova vážnosti, svornosti a lásky bratrské... pilni býti mají, sloužiti předloženým i jiným starším, snášelivosti nedostatků v stravě i v jiném, upřímnosti a sprostnosti; velice potřebná jest ... věrnost; zvykati také musejí... Písmům svatým. DRUHÁ ČÁSTKA KNÍŽKY UČEDLNICKÉ: I. O umění Písem svatých a písniček duchovních. Při písmích svatých učiti se mají těmto věcem: 1. často, nýbrž každého dne... čítati, 131
3. aby ducha učedlnického měli a upřímně... přijímali naučení i napomínání; 4. potřebí jest jim, aby úmyslem upřímným chtěli se učiti, 5. potřebí též učedlníkům pokory, 6. potřebí učedlníkům zkušení, aby,... čemu se člověk naučil,... skutkem toho dokazo- vali, 7. potřebí způsobu rozšafného v učení, 8. potřebí učedlníkům i stálosti, 9. potřebí též učedlníkům modliteb svatých, 10. mají také učedlníci rádi o učení Božím a věcech dobrých rozmlouvati. III. V čem se předně a jak cvičiti s užit- kem mají? Učiti se předně mají tomu, aby poznali z učení slova Božího skrze víru živou Pána Boha, dobrým, chvalitebným obyčejům lidským, ... zvykati práci tělesné, učiti se tichosti a náležité na učedlníka a slu- žebníka Kristova vážnosti, svornosti a lásky bratrské... pilni býti mají, sloužiti předloženým i jiným starším, snášelivosti nedostatků v stravě i v jiném, upřímnosti a sprostnosti; velice potřebná jest ... věrnost; zvykati také musejí... Písmům svatým. DRUHÁ ČÁSTKA KNÍŽKY UČEDLNICKÉ: I. O umění Písem svatých a písniček duchovních. Při písmích svatých učiti se mají těmto věcem: 1. často, nýbrž každého dne... čítati, 131
Strana 132
2. při Písmích svatých učiti se mají znáti roz- díl Písem svatých; rozdělení Biblí nejoby- čejnější; Při písničkách... duchovních a žalmích sva- tých tomuto se učiti mají. II. O kazatelství a čeho jest k němu potřebí. Kázati sluší: 1. nejprv lidem znovu obráceným, 2. lidem přijatým a v církvi Boží vyučeným. O kázání, kterak by je s užitkem činiti měli. III. O způsobu a povinnostech služeb- níků církve: O povinnostech jáhenských; pastýřů aneb kněží mladých povinnosti. IV. O poslušenství a řádu. Řád jest jistých osob k jisté práci a povin- nosti: řád služebníků podle rozdílných jejich stupňů; řád v lidu obecném; řád světa. Finis. Povědění starodávní lidí, v pobož- nosti zkušených. Vetus dictum theologicum. Odkud oblevení při dobré práci jde. Proti těm věcem lékařství. Cnosti služebníka a učitele církve. Písničky... pobožné. 132
2. při Písmích svatých učiti se mají znáti roz- díl Písem svatých; rozdělení Biblí nejoby- čejnější; Při písničkách... duchovních a žalmích sva- tých tomuto se učiti mají. II. O kazatelství a čeho jest k němu potřebí. Kázati sluší: 1. nejprv lidem znovu obráceným, 2. lidem přijatým a v církvi Boží vyučeným. O kázání, kterak by je s užitkem činiti měli. III. O způsobu a povinnostech služeb- níků církve: O povinnostech jáhenských; pastýřů aneb kněží mladých povinnosti. IV. O poslušenství a řádu. Řád jest jistých osob k jisté práci a povin- nosti: řád služebníků podle rozdílných jejich stupňů; řád v lidu obecném; řád světa. Finis. Povědění starodávní lidí, v pobož- nosti zkušených. Vetus dictum theologicum. Odkud oblevení při dobré práci jde. Proti těm věcem lékařství. Cnosti služebníka a učitele církve. Písničky... pobožné. 132
Strana 133
Rozdíly mezi vydáním z r. 1585 a vydáním po- zdějším jsou tedy značné, a jejich velikost a radi- kálnost svědčí o vnitřním přerodu, který prožívala Jednota v rušných letech po smrti Blahoslavově. Právě tyto změny, provedené v původním znění Na- učení mládencům, umožňují přibližné určení, kdy došlo k druhému vydání díla. Podle jeho obsahu mohlo se tak státi nejdříve r. 1589, poněvadž zmiňuje Šturmovu Obranu mírnou z r. 1588, jak jsme se již zmínili. Řada okolností však mluví pro pravděpodobnost, že vydání vyšlo o několik let později. Pouhá čtyři léta mezi dvěma vydáními (1585—1589) jsou časem příliš krátkým, i když šlo o spis zvláště důležitý, jako jest návod k výchově bratrských kněží, zejména když uvážíme, že dílo bylo před svým prv- ním vydáním nejméně řadu let v rukopisu. Změny pak, jež byly v textu a struktuře díla provedeny, jsou tak rozsáhlé, že předpokládají delší odstup od pů- vodního díla. K tomuto závěru vede i doba, kdy bylo na toto vydání Naučení mládencům reagováno. Zmi- ňuje je r. 1600 Samuel Virga, farář církve pod- obojí v Ostrově, silně se klonící ke kalvinismu, ve svém spise Dostatečná a potřebná obrana (knih. žitavská sign. B 194b, str. 417—467). Formálně je Dostatečná a potřebná obrana Virgovou odpovědí na spis Rozdíl mezi kněžími pod obojí způsobou a podal po svém příchodu mezi Bratřími, který do Uher. Brodu bratrský kněz Jan Albín panu Archlebovi z Kunovic (G. A. Skalský, Br. Jana Albína spis Rozdíl mezi kněžími..., Č. Č. M. 1906, 364 n.) a jehož autorství přisuzoval Virga br. Al- bínovi nesprávně (Hrejsa, Česká konfese 387). Věcně však jde o polemiku právě s bratrskými názory, které byly vsunuty do druhého vydání Naučení mládencům, neboť, což je zajímavo, právě tyto 133
Rozdíly mezi vydáním z r. 1585 a vydáním po- zdějším jsou tedy značné, a jejich velikost a radi- kálnost svědčí o vnitřním přerodu, který prožívala Jednota v rušných letech po smrti Blahoslavově. Právě tyto změny, provedené v původním znění Na- učení mládencům, umožňují přibližné určení, kdy došlo k druhému vydání díla. Podle jeho obsahu mohlo se tak státi nejdříve r. 1589, poněvadž zmiňuje Šturmovu Obranu mírnou z r. 1588, jak jsme se již zmínili. Řada okolností však mluví pro pravděpodobnost, že vydání vyšlo o několik let později. Pouhá čtyři léta mezi dvěma vydáními (1585—1589) jsou časem příliš krátkým, i když šlo o spis zvláště důležitý, jako jest návod k výchově bratrských kněží, zejména když uvážíme, že dílo bylo před svým prv- ním vydáním nejméně řadu let v rukopisu. Změny pak, jež byly v textu a struktuře díla provedeny, jsou tak rozsáhlé, že předpokládají delší odstup od pů- vodního díla. K tomuto závěru vede i doba, kdy bylo na toto vydání Naučení mládencům reagováno. Zmi- ňuje je r. 1600 Samuel Virga, farář církve pod- obojí v Ostrově, silně se klonící ke kalvinismu, ve svém spise Dostatečná a potřebná obrana (knih. žitavská sign. B 194b, str. 417—467). Formálně je Dostatečná a potřebná obrana Virgovou odpovědí na spis Rozdíl mezi kněžími pod obojí způsobou a podal po svém příchodu mezi Bratřími, který do Uher. Brodu bratrský kněz Jan Albín panu Archlebovi z Kunovic (G. A. Skalský, Br. Jana Albína spis Rozdíl mezi kněžími..., Č. Č. M. 1906, 364 n.) a jehož autorství přisuzoval Virga br. Al- bínovi nesprávně (Hrejsa, Česká konfese 387). Věcně však jde o polemiku právě s bratrskými názory, které byly vsunuty do druhého vydání Naučení mládencům, neboť, což je zajímavo, právě tyto 133
Strana 134
názory vzbudily jeho vášnivý odpor. Jednota se jistě nenadála, že její spis, psaný tónem vážným, bude míti tak neblahou odezvu v knížce Virgově, a po- lemika byla tím trapnější, že Virga použil slov a důvodů velmi málo vybíravých a bratrské vývody zřejmě zkreslil, a to v době, kdy se uskutečňovalo sjednocení českého protestantismu pod Českou konfesí. Dostatečná a potřebná obrana činí dojem, že její autor neodpovídá na spis, který vyšel snad někdy před desíti lety, protože by naň býval odpověděl buď dříve nebo méně váš- nivě, ale na dílo, které jej rozčílilo v poslední době. Virga vztahuje výstrahy Naučení mláden- cům na církev podobojí, kam ostatně padaly, i když není jmenována, a vyrovnává se s nimi ne- obyčejně prudce a ostře. Odmítá je, kaceřuje a ze- směšňuje Jednotu, snižuje její život, zkresluje její slova, obrací jejich smysl. Odmítá výtku, že se kněží v církvi podobojí vkupují v úřady (přímá narážka na Naučení mládencům str. 29), že nepečují o to, aby byli dobrými křestany (Nauč. ml. 27), že nejsou jednomyslní, jako kněží Jednoty (Nauč. ml. 27), že přisluhují svátostmi všem, i hříšníkům (N. ml. 27), že neslouží všem jednostejně (N. ml. 29n.), že nekonají kázeň (N. ml. 31); horlí nad výtkou, že utrakvističtí kněží nemají mezi sebou řádu a křesťanského poslušenství, slovy: »Ano, vy v Na- učení mládencům naříkáte, že jsou mnozí bez řádu a neupřahaní! Tedy také mezi sebou řádu a poslušenství nemáte!« Odmítá ostře, že je mezi kněžími nestálost v pokušeních (N. ml. 29), a roz- horleně vyvrací výtku samorostlosti (N. ml. 29) a že v církvi podobojí není jednostejného řádu a jedno- stejné ceremonie: »Jednomyslnost není vždycky zna- mením církve, tak jako i nesrovnání znamením fa- lešného učení ne vždycky bývá!« Proti výtkám Jednoty staví Virga přímé obža- loby, zesílené vášní. Naučení mládencům prý 134
názory vzbudily jeho vášnivý odpor. Jednota se jistě nenadála, že její spis, psaný tónem vážným, bude míti tak neblahou odezvu v knížce Virgově, a po- lemika byla tím trapnější, že Virga použil slov a důvodů velmi málo vybíravých a bratrské vývody zřejmě zkreslil, a to v době, kdy se uskutečňovalo sjednocení českého protestantismu pod Českou konfesí. Dostatečná a potřebná obrana činí dojem, že její autor neodpovídá na spis, který vyšel snad někdy před desíti lety, protože by naň býval odpověděl buď dříve nebo méně váš- nivě, ale na dílo, které jej rozčílilo v poslední době. Virga vztahuje výstrahy Naučení mláden- cům na církev podobojí, kam ostatně padaly, i když není jmenována, a vyrovnává se s nimi ne- obyčejně prudce a ostře. Odmítá je, kaceřuje a ze- směšňuje Jednotu, snižuje její život, zkresluje její slova, obrací jejich smysl. Odmítá výtku, že se kněží v církvi podobojí vkupují v úřady (přímá narážka na Naučení mládencům str. 29), že nepečují o to, aby byli dobrými křestany (Nauč. ml. 27), že nejsou jednomyslní, jako kněží Jednoty (Nauč. ml. 27), že přisluhují svátostmi všem, i hříšníkům (N. ml. 27), že neslouží všem jednostejně (N. ml. 29n.), že nekonají kázeň (N. ml. 31); horlí nad výtkou, že utrakvističtí kněží nemají mezi sebou řádu a křesťanského poslušenství, slovy: »Ano, vy v Na- učení mládencům naříkáte, že jsou mnozí bez řádu a neupřahaní! Tedy také mezi sebou řádu a poslušenství nemáte!« Odmítá ostře, že je mezi kněžími nestálost v pokušeních (N. ml. 29), a roz- horleně vyvrací výtku samorostlosti (N. ml. 29) a že v církvi podobojí není jednostejného řádu a jedno- stejné ceremonie: »Jednomyslnost není vždycky zna- mením církve, tak jako i nesrovnání znamením fa- lešného učení ne vždycky bývá!« Proti výtkám Jednoty staví Virga přímé obža- loby, zesílené vášní. Naučení mládencům prý 134
Strana 135
podávají sama obraz života Jednoty! Autor nespra- vedlivě zkresluje varovný hlas bratrský, který byl obrácen do vlastních řad (Nauč. ml. 23 a 43), ja- ko by stíny, o nichž mluví Naučení mláden- cům, byly zjevem obecným a obrazem úpadku celé Jednoty. Zneužívá rad ke střídmosti (Nauč. ml. 57 a 76), jako by byla v Jednotě nestřídmost, útočí na Jednotu pro nářek, že někteří kněží si chtějí vybírati fary (Nauč. ml. 125), že se strojí nádherně a moderně (Nauč. ml. 75), a zase se vrací k otázce jednomyslnosti Jednoty (Nauč. ml. 27); cituje Vady kazatelů a Naučení mládencům, aby pranýřoval ochotu bratrských kazatelů, trestati lid v kázáních (Nauč. ml. 107), vytýká bratrským kněžím samým nedostatek poslušnosti (Nauč. ml. 42) a přímo zneužívá napomenutí, aby bylo více lásky (Nauč. ml. 125). Ze spisu Virgova mluví vášeň a hněv, který se dostavuje po prvním dojmu spisu, s nímž nesou- hlasíme. Odpovídal by tak vášnivě na Naučení mládencům, kdyby toto dílo bylo již po léta v rukou české veřejnosti? Virgova Dostateč- ná a potřebná obrana činí dojem, že reaguje na Naučení mládencům jako na spis nový. Můžeme proto z toho usouditi, že druhé vydání Naučení mládencům vyšlo až na sklon- ku šestnáctého století, jistě v letech deva- desátých. Zbývá otázka, jaký jest poměr prvního vydání Naučení mládencům k nahoře zmíněnému rukopisu vratislavskému. I zde jsou rozdíly dosti četné, ale nepodstatné. Netýkají se struktury díla, která přesně souhlasí s tiskem z r. 1585. Pan Pražma měl zřejmě při opisování díla znění, které bylo dáno později do tiskárny bratrské s nepatrným korigováním některých výrazů a slovosledu. Někde vypadlo při sazbě krátké 135
podávají sama obraz života Jednoty! Autor nespra- vedlivě zkresluje varovný hlas bratrský, který byl obrácen do vlastních řad (Nauč. ml. 23 a 43), ja- ko by stíny, o nichž mluví Naučení mláden- cům, byly zjevem obecným a obrazem úpadku celé Jednoty. Zneužívá rad ke střídmosti (Nauč. ml. 57 a 76), jako by byla v Jednotě nestřídmost, útočí na Jednotu pro nářek, že někteří kněží si chtějí vybírati fary (Nauč. ml. 125), že se strojí nádherně a moderně (Nauč. ml. 75), a zase se vrací k otázce jednomyslnosti Jednoty (Nauč. ml. 27); cituje Vady kazatelů a Naučení mládencům, aby pranýřoval ochotu bratrských kazatelů, trestati lid v kázáních (Nauč. ml. 107), vytýká bratrským kněžím samým nedostatek poslušnosti (Nauč. ml. 42) a přímo zneužívá napomenutí, aby bylo více lásky (Nauč. ml. 125). Ze spisu Virgova mluví vášeň a hněv, který se dostavuje po prvním dojmu spisu, s nímž nesou- hlasíme. Odpovídal by tak vášnivě na Naučení mládencům, kdyby toto dílo bylo již po léta v rukou české veřejnosti? Virgova Dostateč- ná a potřebná obrana činí dojem, že reaguje na Naučení mládencům jako na spis nový. Můžeme proto z toho usouditi, že druhé vydání Naučení mládencům vyšlo až na sklon- ku šestnáctého století, jistě v letech deva- desátých. Zbývá otázka, jaký jest poměr prvního vydání Naučení mládencům k nahoře zmíněnému rukopisu vratislavskému. I zde jsou rozdíly dosti četné, ale nepodstatné. Netýkají se struktury díla, která přesně souhlasí s tiskem z r. 1585. Pan Pražma měl zřejmě při opisování díla znění, které bylo dáno později do tiskárny bratrské s nepatrným korigováním některých výrazů a slovosledu. Někde vypadlo při sazbě krátké 135
Strana 136
slovo, jinde byl pozměněn slovosled téměř nepozoro- vatelně. Na př. má výtisk z r. 1585 na str. 12: »za- jisté jest«, rkp. však »jest zajisté«; na str. 44 »mohl naučiti«, rkp. »naučiti mohl«; na str. 73: »krátce toho se dotkne«, rkp. »toho se krátce dotkne«; str. 88: »často a vážně je«, rkp. »často je a vážně«; str. 107: »Božího slova«, rkp. »slova Božího«; str. 111: »ka- zatel před tím s pilností«, rkp. »kazatel s pilností před tím«; str. 129: »zpravení«, rkp. »zpravování«, a pod. Důležitější je doplněk biblického citá- tu na str. 24: »O nichž jsem častokrát pravil vám a nyní i s pláčem pravím«, kdežto v rkp. je »o nichž jsem častokrát pravil vám, žet jsou nepřá- telé...« Na str. 86 je změněno slovo »Písmům« na »Písem«, a chybí slovo »služebníky«. Hlavní rozdíl mezi rukopisem vrati- slavským a tiskem z r. 1585 má závěr kni- hy. V rkp. vratislavském chybí dvě velice důle- žité kapitoly, totiž Písničky nábožné, které jsou ve shodném znění v obou tištěných vydáních, a Ctnosti služebníka a učitele církve, jež jsou rovněž v obou tiscích. Že však měl autor v úmyslu připojiti duchovní písně, ukazuje obsah Naučení mládencům; písně se tam vý- slovně zmiňují. Ctnosti služebníka jsou zařazeny v tiště- ných vydáních na různých místech; vydání z r. 1585 je dává až na konec díla za duchovní písně, zatím co je zařazuje druhé vydání již před písně, kam logicky patří. Z uvedeného lze přibližně usouditi, jaký byl textový vývoj Naučení mládencům. Již před knižním vydáním spisu existovaly jeho opisy, z nichž jeden, práce pana Pražmy pro knihovnu páně Žerotínovu, se nám na štěstí zachoval v rukopisu vratislavském. Autor prováděl na znění knihy konečné úpravy změnami slohovými a doplňky 136
slovo, jinde byl pozměněn slovosled téměř nepozoro- vatelně. Na př. má výtisk z r. 1585 na str. 12: »za- jisté jest«, rkp. však »jest zajisté«; na str. 44 »mohl naučiti«, rkp. »naučiti mohl«; na str. 73: »krátce toho se dotkne«, rkp. »toho se krátce dotkne«; str. 88: »často a vážně je«, rkp. »často je a vážně«; str. 107: »Božího slova«, rkp. »slova Božího«; str. 111: »ka- zatel před tím s pilností«, rkp. »kazatel s pilností před tím«; str. 129: »zpravení«, rkp. »zpravování«, a pod. Důležitější je doplněk biblického citá- tu na str. 24: »O nichž jsem častokrát pravil vám a nyní i s pláčem pravím«, kdežto v rkp. je »o nichž jsem častokrát pravil vám, žet jsou nepřá- telé...« Na str. 86 je změněno slovo »Písmům« na »Písem«, a chybí slovo »služebníky«. Hlavní rozdíl mezi rukopisem vrati- slavským a tiskem z r. 1585 má závěr kni- hy. V rkp. vratislavském chybí dvě velice důle- žité kapitoly, totiž Písničky nábožné, které jsou ve shodném znění v obou tištěných vydáních, a Ctnosti služebníka a učitele církve, jež jsou rovněž v obou tiscích. Že však měl autor v úmyslu připojiti duchovní písně, ukazuje obsah Naučení mládencům; písně se tam vý- slovně zmiňují. Ctnosti služebníka jsou zařazeny v tiště- ných vydáních na různých místech; vydání z r. 1585 je dává až na konec díla za duchovní písně, zatím co je zařazuje druhé vydání již před písně, kam logicky patří. Z uvedeného lze přibližně usouditi, jaký byl textový vývoj Naučení mládencům. Již před knižním vydáním spisu existovaly jeho opisy, z nichž jeden, práce pana Pražmy pro knihovnu páně Žerotínovu, se nám na štěstí zachoval v rukopisu vratislavském. Autor prováděl na znění knihy konečné úpravy změnami slohovými a doplňky 136
Strana 137
a připojil k němu Písničky nábožné a Ctno- sti služebníka a učitele církve. Pracoval asi na Naučeních až téměř do své smrti. Tiskem vyšla kniha nejprve asi 14 let po odchodu autorově; nepřekvapuje to, protože i vydání jiných spisů bra- trských se podobně zdrželo; na př. Umění práce Jana Augusty bylo vydáno za 10 let po sepsání. Dru- hé vydání Naučení mládencům bylo pak již značným přepracováním původního textu. Kdo byl autorem tohoto krásného vý- chovného spisu Jednoty bratrské? Není jmenován, jako značný počet bratrských knih vycházel anonym- ně, a přece se dá s určitostí uhodnouti. Byl jím Jan Blahoslav. Mluví pro to řada okolností. Již rkp. vratislavský spojuje Naučení mlá- dencům s Památkou bratra Blahoslava. Hlavním průkazem autorství Blahoslavova jest však obsah a sloh spisu. Jeho dikce je blaho- slavovská. Oddíl o stavu svobodném mohl psáti jen někdo, kdo měl vřelé porozumění pro život ro- dinný a přece ještě výše cenil osobní sebezapření k vůli církevní práci; z vynikajících mužů doby, kdy Naučení mládencům vznikla, mohl to býti především Blahoslav, sám svobodný a pro práci na vinici Páně zcela zanícený. Důkazem jeho autorství jest také oddíl o kaza- telství. Jednotlivé jeho rady kazatelům připomí- nají autora Vad kazatelův. Jedna věta Na- učení by se mohla týkati ztraceného díla Blahoslavova. Píše: »Ačkoli kazatelům slova Božího již naučení krátké dáno a od mužů učených široké zprávy a užitečné v spisích ob- zvláštních vypsány jsou... »Co bylo ono »nauče- ní krátké«, které zmiňuje autor? Nebyla to ona »Naučení mladým kazatelům«, o nichž se 137.
a připojil k němu Písničky nábožné a Ctno- sti služebníka a učitele církve. Pracoval asi na Naučeních až téměř do své smrti. Tiskem vyšla kniha nejprve asi 14 let po odchodu autorově; nepřekvapuje to, protože i vydání jiných spisů bra- trských se podobně zdrželo; na př. Umění práce Jana Augusty bylo vydáno za 10 let po sepsání. Dru- hé vydání Naučení mládencům bylo pak již značným přepracováním původního textu. Kdo byl autorem tohoto krásného vý- chovného spisu Jednoty bratrské? Není jmenován, jako značný počet bratrských knih vycházel anonym- ně, a přece se dá s určitostí uhodnouti. Byl jím Jan Blahoslav. Mluví pro to řada okolností. Již rkp. vratislavský spojuje Naučení mlá- dencům s Památkou bratra Blahoslava. Hlavním průkazem autorství Blahoslavova jest však obsah a sloh spisu. Jeho dikce je blaho- slavovská. Oddíl o stavu svobodném mohl psáti jen někdo, kdo měl vřelé porozumění pro život ro- dinný a přece ještě výše cenil osobní sebezapření k vůli církevní práci; z vynikajících mužů doby, kdy Naučení mládencům vznikla, mohl to býti především Blahoslav, sám svobodný a pro práci na vinici Páně zcela zanícený. Důkazem jeho autorství jest také oddíl o kaza- telství. Jednotlivé jeho rady kazatelům připomí- nají autora Vad kazatelův. Jedna věta Na- učení by se mohla týkati ztraceného díla Blahoslavova. Píše: »Ačkoli kazatelům slova Božího již naučení krátké dáno a od mužů učených široké zprávy a užitečné v spisích ob- zvláštních vypsány jsou... »Co bylo ono »nauče- ní krátké«, které zmiňuje autor? Nebyla to ona »Naučení mladým kazatelům«, o nichž se 137.
Strana 138
zmiňuje Jan Blahoslav ve Vadách a jež jest zná- mo jen podle jména nesprávně jako Ctnosti kaza- telů, Virtutes concionatorum (Vady kazate- lův, vyd. Fr. A. Slavík 1906, 73)? Pravděpodobnost jest značná. Ale i kdyby nebylo tohoto náznaku, četné rady, udílené kazatelům v Naučeních mládencům, připomínají autora Vad kazate- lův, neboť shrnují myšlenky, s nimiž se setkáváme ve Vadách kazatelův. Kázání má býti lidem k užitku (Vady str. 38); dlužno dbáti pořádku (Vady kaz. na četných mís- tech); kazatel nemá lidu zbytečně trestati, ale hle- děti k tomu, čeho shromáždění potřebuje; nesmí se vyvyšovati nad posluchače; má rozeznávati věci hlav- ní a podřadné, mluviti slovy obecnými jasně a sroz- umitelně, vystříhati se při kázání zpěvavého před- nesu; nemá unavovati dlouhostí kázání ani mluviti bez slabikování, ale vyslovovati jasně. Se všemi těmito myšlenkami se setkáváme v Na- učeních mládencům i ve Vadách kaza- telův, a to tak často, že shoda vyplývá jen z totožnosti autorovy. Četné myšlenky jsou v obou spisech podobně zdůrazněny (na př. Vady kaz. str. 37, 52, 35, 28, 30, 94n., 53, 41, 62n., 78n., 34n., 80n., 67, 73n.) a četné výrazy jsou zcela blahoslavovské (na př. »Vystříhejte se co slepice kdákání!«). Autor se odvolává na Dodatky k Muzyce, tedy na druhé vydání tohoto spisu Blahoslavova, které vyšlo 1569. Obsah díla ukazuje na vysokou vy- spělost autorovu. Jan Blahoslav je tedy psal po roce 1569, krátce před svou smrtí, která ochudila Jednotu o jejich vozataje dne 24. listopadu 1571. Knižního vydání svého díla se již nedočkal; v tom sdílejí Naučení mlá- dencům osud četných jiných prací Blahosla- vových. Když pak práce vyšla tiskem r. 1585 a po druhé na sklonku 16. století, byl postaven před pracovníky Jednoty poslední předbělohorský obraz 138
zmiňuje Jan Blahoslav ve Vadách a jež jest zná- mo jen podle jména nesprávně jako Ctnosti kaza- telů, Virtutes concionatorum (Vady kazate- lův, vyd. Fr. A. Slavík 1906, 73)? Pravděpodobnost jest značná. Ale i kdyby nebylo tohoto náznaku, četné rady, udílené kazatelům v Naučeních mládencům, připomínají autora Vad kazate- lův, neboť shrnují myšlenky, s nimiž se setkáváme ve Vadách kazatelův. Kázání má býti lidem k užitku (Vady str. 38); dlužno dbáti pořádku (Vady kaz. na četných mís- tech); kazatel nemá lidu zbytečně trestati, ale hle- děti k tomu, čeho shromáždění potřebuje; nesmí se vyvyšovati nad posluchače; má rozeznávati věci hlav- ní a podřadné, mluviti slovy obecnými jasně a sroz- umitelně, vystříhati se při kázání zpěvavého před- nesu; nemá unavovati dlouhostí kázání ani mluviti bez slabikování, ale vyslovovati jasně. Se všemi těmito myšlenkami se setkáváme v Na- učeních mládencům i ve Vadách kaza- telův, a to tak často, že shoda vyplývá jen z totožnosti autorovy. Četné myšlenky jsou v obou spisech podobně zdůrazněny (na př. Vady kaz. str. 37, 52, 35, 28, 30, 94n., 53, 41, 62n., 78n., 34n., 80n., 67, 73n.) a četné výrazy jsou zcela blahoslavovské (na př. »Vystříhejte se co slepice kdákání!«). Autor se odvolává na Dodatky k Muzyce, tedy na druhé vydání tohoto spisu Blahoslavova, které vyšlo 1569. Obsah díla ukazuje na vysokou vy- spělost autorovu. Jan Blahoslav je tedy psal po roce 1569, krátce před svou smrtí, která ochudila Jednotu o jejich vozataje dne 24. listopadu 1571. Knižního vydání svého díla se již nedočkal; v tom sdílejí Naučení mlá- dencům osud četných jiných prací Blahosla- vových. Když pak práce vyšla tiskem r. 1585 a po druhé na sklonku 16. století, byl postaven před pracovníky Jednoty poslední předbělohorský obraz 138
Strana 139
jejich duchovních povinností a předpokladů jejich práce, zbožnosti, mravnosti a stálé výchovy. První vydání r. 1585 klade J. Th. Müller (Ge- schichte der Böhmischen Brüder II. 356) a R. J. Vonka (Tiskařské dílo Jednoty bratrské, 1936, 35) do proslulé tiskárny kralické. Obsah Naučení mládencům přímo kla- sicky osvětluje cesty, po nichž Jednota vedla kněž- ský dorost v jeho přípravě na správu sborů a církve. Předním předpokladem požehnané čin- nosti v církvi jest křesťanský charakter a vlastní náboženský a mravní život. Tato zásada, nelekající se pohledu do hlubin víry a propastí života i jeho nebezpečí, která číhají na věrné služebníky Kristovy, váží tím více, že ji po- stavil tak rozhodně v čelo své práce muž vysoce vzdělaný a takového rozhledu kulturního, jako byl Jan Blahoslav. Spis má dvě části. V první se obrací k těm, kdo se teprve rozhodují o svém povolání, k počátečníkům, a těm, kdo »k učedlnictví přistupují«. Jen ten, kdo miluje duši svou a jest upřímný, může se věnovati práci v Jednotě. Uče- dlník se musí k církevním pracovníkům přímo při- vinouti; jejich společnost pomáhá duchovnímu vzrů- stu a následování Ježíše Krista, právě tak jako obe- cenství s bezbožnými odvádí od spásy. V obecenství věřících se dostaví pravé rozhodnutí; nestálý učedl- ník nakonec odpadá a spojuje se se světem. Proto je potřebí, aby budoucí kněží měli před se- bou příklad krásného křesťanského života a slyšeli od lidí zkušených svědectví o moudrosti Boží i pří- slušná napomenutí. Jaký vliv měl právě tento osobní styk se staršími, ukazuje Blahoslav ve svých vzpo- mínkách na br. Wolfa, br. Michalce a br. Strejce, u nichž se mnohému naučil. Mládenci slýchali u »ho- 139
jejich duchovních povinností a předpokladů jejich práce, zbožnosti, mravnosti a stálé výchovy. První vydání r. 1585 klade J. Th. Müller (Ge- schichte der Böhmischen Brüder II. 356) a R. J. Vonka (Tiskařské dílo Jednoty bratrské, 1936, 35) do proslulé tiskárny kralické. Obsah Naučení mládencům přímo kla- sicky osvětluje cesty, po nichž Jednota vedla kněž- ský dorost v jeho přípravě na správu sborů a církve. Předním předpokladem požehnané čin- nosti v církvi jest křesťanský charakter a vlastní náboženský a mravní život. Tato zásada, nelekající se pohledu do hlubin víry a propastí života i jeho nebezpečí, která číhají na věrné služebníky Kristovy, váží tím více, že ji po- stavil tak rozhodně v čelo své práce muž vysoce vzdělaný a takového rozhledu kulturního, jako byl Jan Blahoslav. Spis má dvě části. V první se obrací k těm, kdo se teprve rozhodují o svém povolání, k počátečníkům, a těm, kdo »k učedlnictví přistupují«. Jen ten, kdo miluje duši svou a jest upřímný, může se věnovati práci v Jednotě. Uče- dlník se musí k církevním pracovníkům přímo při- vinouti; jejich společnost pomáhá duchovnímu vzrů- stu a následování Ježíše Krista, právě tak jako obe- cenství s bezbožnými odvádí od spásy. V obecenství věřících se dostaví pravé rozhodnutí; nestálý učedl- ník nakonec odpadá a spojuje se se světem. Proto je potřebí, aby budoucí kněží měli před se- bou příklad krásného křesťanského života a slyšeli od lidí zkušených svědectví o moudrosti Boží i pří- slušná napomenutí. Jaký vliv měl právě tento osobní styk se staršími, ukazuje Blahoslav ve svých vzpo- mínkách na br. Wolfa, br. Michalce a br. Strejce, u nichž se mnohému naučil. Mládenci slýchali u »ho- 139
Strana 140
spodářů« kázání, vedli s nimi rozmluvy o Písmích, a dostávalo se jim vysvětlení ve věcech potřebných. V této výchově mají budoucí kazatelé, »učedlníci«, poznati také skutky Boží moudrosti, jak se jeví v životě. Kde jich není a kde se nevidí ovoce zbožnosti, tam nepřebývá moudrost Boží. Proto se má mládež vésti současně k dvojí kráse, k moudrosti i k ctnému živo- tu. Vyhýbání se jí vede k vnitřní rozervanosti a nespokojenosti. Ve styku se staršími se učí mládenci poznávati povahy, dobré způsoby a me- tody, jak mají později sami pracovati. Tato cesta přípravy se osvědčila jak ve staré církvi tak v Jed- notě; br. Wolf byl na příklad u br. Lukáše. Kdyby se někdo v této přípravné době neosvědčil, nemusí klesati na mysli, nemá-li darů pro úřad kazatelský a pro přední místo v církvi. Někteří volí proto místa pohodlná ve světě; mohli by se však zcela dobře, bez nebezpečí pro své duše, věnovati práci tělesné i duchovní a zůstávati při starších jako jejich pomoc- níci ve věcech méně důležitých. I takoví vezmou od Boha svou odplatu. Kdo se snaží lidským bídám sroz- uměti a nabývati Božího umění věrnou prací, slýchá- ním slova Božího a čtením Písem sv., činí lépe, nežli kdyby shromažďoval velké statky, jež by byly třeba k dobru celé obce. Mladí lidé se mají proto udržovati v kázni. Kde jí není, tam samorostlí, v pracech nebývalí, umění Božího nemající »vtírají se v úřady a škodí církvi více nežli prospívají«, protože jsou pyšní, drzí, libují sobě ve svých myšlenkách a ne- chtějí se podrobiti řádu. Nestačí však, aby si učedlníci uvědomovali, že je jim potřebí výchovy od starších a vzorných správců sboru, kde by měli příklad vzorného křestanského života a poctivé činnosti. Do této školy musejí přinášeti ještě vlastní, osobní duchovní předpoklady. Je to především důvěra k Jed- notě bratrské a jejím zvláštním da- 140
spodářů« kázání, vedli s nimi rozmluvy o Písmích, a dostávalo se jim vysvětlení ve věcech potřebných. V této výchově mají budoucí kazatelé, »učedlníci«, poznati také skutky Boží moudrosti, jak se jeví v životě. Kde jich není a kde se nevidí ovoce zbožnosti, tam nepřebývá moudrost Boží. Proto se má mládež vésti současně k dvojí kráse, k moudrosti i k ctnému živo- tu. Vyhýbání se jí vede k vnitřní rozervanosti a nespokojenosti. Ve styku se staršími se učí mládenci poznávati povahy, dobré způsoby a me- tody, jak mají později sami pracovati. Tato cesta přípravy se osvědčila jak ve staré církvi tak v Jed- notě; br. Wolf byl na příklad u br. Lukáše. Kdyby se někdo v této přípravné době neosvědčil, nemusí klesati na mysli, nemá-li darů pro úřad kazatelský a pro přední místo v církvi. Někteří volí proto místa pohodlná ve světě; mohli by se však zcela dobře, bez nebezpečí pro své duše, věnovati práci tělesné i duchovní a zůstávati při starších jako jejich pomoc- níci ve věcech méně důležitých. I takoví vezmou od Boha svou odplatu. Kdo se snaží lidským bídám sroz- uměti a nabývati Božího umění věrnou prací, slýchá- ním slova Božího a čtením Písem sv., činí lépe, nežli kdyby shromažďoval velké statky, jež by byly třeba k dobru celé obce. Mladí lidé se mají proto udržovati v kázni. Kde jí není, tam samorostlí, v pracech nebývalí, umění Božího nemající »vtírají se v úřady a škodí církvi více nežli prospívají«, protože jsou pyšní, drzí, libují sobě ve svých myšlenkách a ne- chtějí se podrobiti řádu. Nestačí však, aby si učedlníci uvědomovali, že je jim potřebí výchovy od starších a vzorných správců sboru, kde by měli příklad vzorného křestanského života a poctivé činnosti. Do této školy musejí přinášeti ještě vlastní, osobní duchovní předpoklady. Je to především důvěra k Jed- notě bratrské a jejím zvláštním da- 140
Strana 141
rům, kterými se odlišuje od ostatních církví křes- t'anských. Podává totiž učení čisté a celé jednomy- slně; při svátostech šetří ustanovení a smyslu Kris- tova; všichni členové Jednoty bez rozdílu svého po- stavení jsou spojeni láskou a jednotou; je tam pevný řád, kterému jsou podrobeni především sami kněží (svou výchovou, přejímáním úřadu a stanoviskem k lidu podle jeho náboženství a života), a ovšem i lid; v Jednotě jest i kázeň pro všechny; tato cír- kev prochází těžkými protivenstvími. Z důvěry k ní vyrůstá láska k jejím darům, zvláště k úplné refor- maci, která byla v ní provedena, a k obecenství lásky, k svatému řádu a kázni. Budoucí kněží musejí míti lásku a chut k učení a cvičení se a ochotu přijímati naučení a napomenutí od svých představe- ných. Nesmějí své nadřízené mistrovati. Zvláštní dů- raz se klade na upřímnou snahu k učení se. V Jed- notě nelze hledati slávy, předních míst a titulů; ně- kteří byli proto zklamáni a obrátili se jinam. Učedlníci mají býti pokorní, upřím- ní, v rozmluvách tiší a mírumilovní. Jest naprosto nutné, aby před vstupem do církevní práce získali řádné zkušenosti, a to vyžaduje dosti dlouhé doby. V učení jest jim třeba jisté hospodár- nosti; nelze se vymlouvati na nedostatek darů. Mají se soustřediti na jednu věc a nerozptylovati se. Očekává se od nich, že se budou učiti Písmu a zbož- ným písním zpaměti a přemýšleti o jejich obsahu; i tehdy, když se zevně neučí, má býti jejich mysl obrácena k tomu, čím se zabývali při učení. Práce tělesná je i budoucím kněžím nutná. Mají se varovati nestálosti a nestřídmosti. Krásné rady dávají Naučení mládencům o požívání pokrmů a nápojů. Co se týká styků s bližními, mají se varovati mládenci samotář- ství a na druhé straně nepřekážeti jiným v práci. 141
rům, kterými se odlišuje od ostatních církví křes- t'anských. Podává totiž učení čisté a celé jednomy- slně; při svátostech šetří ustanovení a smyslu Kris- tova; všichni členové Jednoty bez rozdílu svého po- stavení jsou spojeni láskou a jednotou; je tam pevný řád, kterému jsou podrobeni především sami kněží (svou výchovou, přejímáním úřadu a stanoviskem k lidu podle jeho náboženství a života), a ovšem i lid; v Jednotě jest i kázeň pro všechny; tato cír- kev prochází těžkými protivenstvími. Z důvěry k ní vyrůstá láska k jejím darům, zvláště k úplné refor- maci, která byla v ní provedena, a k obecenství lásky, k svatému řádu a kázni. Budoucí kněží musejí míti lásku a chut k učení a cvičení se a ochotu přijímati naučení a napomenutí od svých představe- ných. Nesmějí své nadřízené mistrovati. Zvláštní dů- raz se klade na upřímnou snahu k učení se. V Jed- notě nelze hledati slávy, předních míst a titulů; ně- kteří byli proto zklamáni a obrátili se jinam. Učedlníci mají býti pokorní, upřím- ní, v rozmluvách tiší a mírumilovní. Jest naprosto nutné, aby před vstupem do církevní práce získali řádné zkušenosti, a to vyžaduje dosti dlouhé doby. V učení jest jim třeba jisté hospodár- nosti; nelze se vymlouvati na nedostatek darů. Mají se soustřediti na jednu věc a nerozptylovati se. Očekává se od nich, že se budou učiti Písmu a zbož- ným písním zpaměti a přemýšleti o jejich obsahu; i tehdy, když se zevně neučí, má býti jejich mysl obrácena k tomu, čím se zabývali při učení. Práce tělesná je i budoucím kněžím nutná. Mají se varovati nestálosti a nestřídmosti. Krásné rady dávají Naučení mládencům o požívání pokrmů a nápojů. Co se týká styků s bližními, mají se varovati mládenci samotář- ství a na druhé straně nepřekážeti jiným v práci. 141
Strana 142
Zvláštní důraz se klade na stálost v předse- vzetí připraviti se na své povolání dokonale; je to povolání Boží, a hříchu se dopouští, kdo je opouští svévolně anebo svádí s něho druhé. Někteří ovšem se obracejí jinam, a to z příčin nepatrných; Spasitel však, příklad apoštolů a vynikajících členů církve vedou ke stálosti. Mládencům jest potřebí i hlubokého modliteb- ního života soukromého i společného a rozmluv o učení Božím a dobrých věcech. Celkem se vyžaduje od nich věrná práce a pomoc Boží. Třetí část prvního dílu přistupuje k otázce, v čem se mají učedlníci cvičiti. V první řadě je to slovo Boží a katechismus, ale současně i dobré a chvalitebné obyčeje lidské a tělesná práce při hospodářství nebo řemesle. Konečná redakce spisu vložila do tohoto oddílu důrazné napomenutí k tichosti a vážnosti ve vystupování, zvláště v oděvu a řečech. Učedl. níci mají ochotně sloužiti a podvolovati se svým představeným a hostům a snášeti nedostatky i ve stravě a nesahati zvídavě a všetečně na cizí majetek. Mají zvykati Písmům sv. a čítati je s modlitbami. To jsou předpoklady jejich vzrůstu u víře, v po- kání, dobrém svědomí, bohabojném životu a žádou- cím umění. Druhý díl spisu se obrací nejen k učedlní- kům, ale i k jáhnům a mladým kněžím a dává zhuš- těný a obsahově bohatý návod, jak se mají cvičiti v Písmích svatých, v kázání a ve svém křestanském životě i v úřadu. Zde podává autor nejprve obšírnou kapitolu o stavu svobodném, který ve shodě s dosa- vadními zásadami Jednoty doporučuje kněžím v zá- jmu zdárné a požehnané práce. Rozepisuje se o něm v pěti odstavcích. Nejprve podává jeho definici, po- tom se táže, zda-li je stav svobodný způsobnější 142
Zvláštní důraz se klade na stálost v předse- vzetí připraviti se na své povolání dokonale; je to povolání Boží, a hříchu se dopouští, kdo je opouští svévolně anebo svádí s něho druhé. Někteří ovšem se obracejí jinam, a to z příčin nepatrných; Spasitel však, příklad apoštolů a vynikajících členů církve vedou ke stálosti. Mládencům jest potřebí i hlubokého modliteb- ního života soukromého i společného a rozmluv o učení Božím a dobrých věcech. Celkem se vyžaduje od nich věrná práce a pomoc Boží. Třetí část prvního dílu přistupuje k otázce, v čem se mají učedlníci cvičiti. V první řadě je to slovo Boží a katechismus, ale současně i dobré a chvalitebné obyčeje lidské a tělesná práce při hospodářství nebo řemesle. Konečná redakce spisu vložila do tohoto oddílu důrazné napomenutí k tichosti a vážnosti ve vystupování, zvláště v oděvu a řečech. Učedl. níci mají ochotně sloužiti a podvolovati se svým představeným a hostům a snášeti nedostatky i ve stravě a nesahati zvídavě a všetečně na cizí majetek. Mají zvykati Písmům sv. a čítati je s modlitbami. To jsou předpoklady jejich vzrůstu u víře, v po- kání, dobrém svědomí, bohabojném životu a žádou- cím umění. Druhý díl spisu se obrací nejen k učedlní- kům, ale i k jáhnům a mladým kněžím a dává zhuš- těný a obsahově bohatý návod, jak se mají cvičiti v Písmích svatých, v kázání a ve svém křestanském životě i v úřadu. Zde podává autor nejprve obšírnou kapitolu o stavu svobodném, který ve shodě s dosa- vadními zásadami Jednoty doporučuje kněžím v zá- jmu zdárné a požehnané práce. Rozepisuje se o něm v pěti odstavcích. Nejprve podává jeho definici, po- tom se táže, zda-li je stav svobodný způsobnější 142
Strana 143
k službě Boží nežli stav manželský, v čem se Pánu Bohu líbí, proč má býti oblíben a čím má býti za- chován. Autor jej doporučuje, nikoliv aby byl snižo- ván stav manželský, avšak v zájmu nepodlomené du- chovenské práce a naprostého se soustředění na ni. Dává současně rady, jak by se měla zachovávati pa- nická čistota. Druhý článek jedná o pravdě obecného spasení a má čtrnáct částek. Je nutno Písmu sv. věřiti, jeho obsah zvěstovati; poznáváme i stvo- ření Boží, člověka a jeho pád, »kteréžto věci velmi široké jsou«. Předmětem víry je mi- lost Boží k hříšnému člověku; je nutno znáti Ježíše Krista jako spasitele všech lidí i dary Ducha svatého. Předmětem víry je církev svatá, potřebná k spasení pro pomoc, kterou podává; v ní bydlí Ježíš Kristus. Jest znáti také pokání a vy- znání hříchů a nový život. Předmětem víry je i nová smlouva Boží, ke které patří i nový ži- vot, projevující se dobrými skutky. K boji proti nepřátelům jest pak potřebí ctnosti nebo duchov- ního odění; pro korunu, odloženou v nebesích, je nutno řádně bojovati. Také účast na sv. večeři Páně je nutná. A opět známkou víry je vytrva- lost. Všechny tyto duchovní skutečnosti musí Boží služebník znáti; utvrzují ho v spáse, potěšují, prohlubují jeho porozumění bibli a činí jeho práci příjemnou a užitečnou. Aby porozumněl obsahu víry, který bychom nazvali dnes systematickou theologií (dogmatikou), doporu- čuje se studium katechismu a různých příruček, zejména bratrských (kon- fese a jiných spisů Jednoty, jako byly na př. O pokání, O náboženství, Náprava atd.). Nestačí však znáti pouhé zevní znění věrouky. Je nutno vniknouti také do jejího smyslu (artikul třetí). Důležité je rozčlenění věcí předních a méně důležitých, význam článků víry, služba jimi 143
k službě Boží nežli stav manželský, v čem se Pánu Bohu líbí, proč má býti oblíben a čím má býti za- chován. Autor jej doporučuje, nikoliv aby byl snižo- ván stav manželský, avšak v zájmu nepodlomené du- chovenské práce a naprostého se soustředění na ni. Dává současně rady, jak by se měla zachovávati pa- nická čistota. Druhý článek jedná o pravdě obecného spasení a má čtrnáct částek. Je nutno Písmu sv. věřiti, jeho obsah zvěstovati; poznáváme i stvo- ření Boží, člověka a jeho pád, »kteréžto věci velmi široké jsou«. Předmětem víry je mi- lost Boží k hříšnému člověku; je nutno znáti Ježíše Krista jako spasitele všech lidí i dary Ducha svatého. Předmětem víry je církev svatá, potřebná k spasení pro pomoc, kterou podává; v ní bydlí Ježíš Kristus. Jest znáti také pokání a vy- znání hříchů a nový život. Předmětem víry je i nová smlouva Boží, ke které patří i nový ži- vot, projevující se dobrými skutky. K boji proti nepřátelům jest pak potřebí ctnosti nebo duchov- ního odění; pro korunu, odloženou v nebesích, je nutno řádně bojovati. Také účast na sv. večeři Páně je nutná. A opět známkou víry je vytrva- lost. Všechny tyto duchovní skutečnosti musí Boží služebník znáti; utvrzují ho v spáse, potěšují, prohlubují jeho porozumění bibli a činí jeho práci příjemnou a užitečnou. Aby porozumněl obsahu víry, který bychom nazvali dnes systematickou theologií (dogmatikou), doporu- čuje se studium katechismu a různých příruček, zejména bratrských (kon- fese a jiných spisů Jednoty, jako byly na př. O pokání, O náboženství, Náprava atd.). Nestačí však znáti pouhé zevní znění věrouky. Je nutno vniknouti také do jejího smyslu (artikul třetí). Důležité je rozčlenění věcí předních a méně důležitých, význam článků víry, služba jimi 143
Strana 144
všem. Církevní služebník (kazatel) k nim nesmí přidávati o své újmě ničeho. Budoucí církevní pracovníci mají znáti Písmo sv. a duchovní písně. Mají denně čísti Písmo s modlitbami a plně mu věřiti a na ně pamatovati. Při studiu biblickém jest se varovati lenosti a ne- vážnosti. Konečná redakce knihy dává naučení, jak by se měla bible čísti. Učedlník ji má pře- čísti celou každého roku. Znalost cizích jazyků (hebrejštiny, řečtiny, latiny) a umění liter- ního napomáhá při čtení Písem, avšak kde jí není, nutno věřiti, že Duch svatý naplní nedostatky vzdě- lání. Při čtení Písem jest dbáti na jejich smysl, a bu- doucí kazatel má užívati výkladů a exege- tických pomůcek bratrských (br. Pro- kopa, br. Lukáše, br. Beneše a j.) i spisů jiných křestanských církví, církevních otců a reformátorů. Učedlníci a kněží mají znáti obsah jednotlivých knih biblických a jejich rozdíly. Podává se potom rozdělení bible, které je velmi zajímavé a znázorňuje vývoj Jednoty, jak se odkloňovala od Apokryf; tyto knihy se u ní s počátku velice blížily ve své důleži- tosti knihám kanonickým, ale během času byly ce- něny shodně, jak na ně hleděla světová reformace. A opět se dává cenná rada čtenářům bible: při bi- blickém studiu jest nutno obraceti obsah Písem vždy především k vlastnímu srdci a osobnímu životu. Důležitá je znalost duchovních písní a žalmů. Naučení dávají krátký návod, jak se má zpívati, jaké výslovnosti vyžadují slova a text a jak jest dbáti i příslušného rytmu, aby zpěv kazatelův byl harmonický se zpěvem celého sboru. Při tom se odkazuje na Přídavky k Muzyce. Učedlník má viděti v nábožném zpěvu oslavování Boha a učiti se písním zpaměti, jakož i tomu, na kterou dobu která píseň připadá. 144
všem. Církevní služebník (kazatel) k nim nesmí přidávati o své újmě ničeho. Budoucí církevní pracovníci mají znáti Písmo sv. a duchovní písně. Mají denně čísti Písmo s modlitbami a plně mu věřiti a na ně pamatovati. Při studiu biblickém jest se varovati lenosti a ne- vážnosti. Konečná redakce knihy dává naučení, jak by se měla bible čísti. Učedlník ji má pře- čísti celou každého roku. Znalost cizích jazyků (hebrejštiny, řečtiny, latiny) a umění liter- ního napomáhá při čtení Písem, avšak kde jí není, nutno věřiti, že Duch svatý naplní nedostatky vzdě- lání. Při čtení Písem jest dbáti na jejich smysl, a bu- doucí kazatel má užívati výkladů a exege- tických pomůcek bratrských (br. Pro- kopa, br. Lukáše, br. Beneše a j.) i spisů jiných křestanských církví, církevních otců a reformátorů. Učedlníci a kněží mají znáti obsah jednotlivých knih biblických a jejich rozdíly. Podává se potom rozdělení bible, které je velmi zajímavé a znázorňuje vývoj Jednoty, jak se odkloňovala od Apokryf; tyto knihy se u ní s počátku velice blížily ve své důleži- tosti knihám kanonickým, ale během času byly ce- něny shodně, jak na ně hleděla světová reformace. A opět se dává cenná rada čtenářům bible: při bi- blickém studiu jest nutno obraceti obsah Písem vždy především k vlastnímu srdci a osobnímu životu. Důležitá je znalost duchovních písní a žalmů. Naučení dávají krátký návod, jak se má zpívati, jaké výslovnosti vyžadují slova a text a jak jest dbáti i příslušného rytmu, aby zpěv kazatelův byl harmonický se zpěvem celého sboru. Při tom se odkazuje na Přídavky k Muzyce. Učedlník má viděti v nábožném zpěvu oslavování Boha a učiti se písním zpaměti, jakož i tomu, na kterou dobu která píseň připadá. 144
Strana 145
Pátý artikul jedná o poslušenství a řádu a byl zvláště pečlivě propracován. Mladí pracovníci mají poslouchati starších a nad- řízených. Poslušnost je nepostradatel- nou součástkou řádu. Neposlušní se stávají tvrdošíjnými a nenapravitel- nými; takové je lépe vyloučiti z řady kandidátů, protože jsou nenapravitelní; pokládají se za nej- mocnější a všichni by jich měli poslouchati. O řádu v Jednotě se pojednává podle jed- notlivých skupin církve, vedle které stojí svět se svým vlastním řádem. V církvi jsou především podrobeni řádu církevní služebníci, to jest všichni, jimž byla svěřena v Jednotě zvláštní práce. Mají pra- covati dobrovolně, ochotně a ne pro mrzký zisk, Jejich život má býti ctnostný. Jsou po- vinni znáti mravy lidské, dobré oby- čeje a slušné chování. »Veliká hanba slu- žebníků, mravů neuměti při jídle a obcování mezi lidmi!« K lidem mají býti ochotní a přívětiví, aby nezastrašovali jiných ani jich neuráželi. Mají ochotně na požádání vypomáhati v kázání a vyučování, avšak nebýti všeteční. Trpělivost v protivenství, jakož i ochota snášeti chudobu, nouzi a nepohodlí, jsou jejich ozdobou. Kazatel Jednoty se neptá po bohatých farách; proto také někteří Jed- notu opustili. Konečné znění Naučení mládencům při- pojilo k radám Blahoslavovým velmi ostrou kritiku těch, kdo nemají příslušné pokory a duchovního zájmu. Služebník Jednoty si váží svého úřadu nade všecko. Tyto vlastnosti jsou tak důležité, že si je mají učedlníci často obnovovati. Sedmý článek jedná o čítání a mluvení ve sboru a jest v úzké souvislosti s článkem osmým, o kazatelství. 10 145
Pátý artikul jedná o poslušenství a řádu a byl zvláště pečlivě propracován. Mladí pracovníci mají poslouchati starších a nad- řízených. Poslušnost je nepostradatel- nou součástkou řádu. Neposlušní se stávají tvrdošíjnými a nenapravitel- nými; takové je lépe vyloučiti z řady kandidátů, protože jsou nenapravitelní; pokládají se za nej- mocnější a všichni by jich měli poslouchati. O řádu v Jednotě se pojednává podle jed- notlivých skupin církve, vedle které stojí svět se svým vlastním řádem. V církvi jsou především podrobeni řádu církevní služebníci, to jest všichni, jimž byla svěřena v Jednotě zvláštní práce. Mají pra- covati dobrovolně, ochotně a ne pro mrzký zisk, Jejich život má býti ctnostný. Jsou po- vinni znáti mravy lidské, dobré oby- čeje a slušné chování. »Veliká hanba slu- žebníků, mravů neuměti při jídle a obcování mezi lidmi!« K lidem mají býti ochotní a přívětiví, aby nezastrašovali jiných ani jich neuráželi. Mají ochotně na požádání vypomáhati v kázání a vyučování, avšak nebýti všeteční. Trpělivost v protivenství, jakož i ochota snášeti chudobu, nouzi a nepohodlí, jsou jejich ozdobou. Kazatel Jednoty se neptá po bohatých farách; proto také někteří Jed- notu opustili. Konečné znění Naučení mládencům při- pojilo k radám Blahoslavovým velmi ostrou kritiku těch, kdo nemají příslušné pokory a duchovního zájmu. Služebník Jednoty si váží svého úřadu nade všecko. Tyto vlastnosti jsou tak důležité, že si je mají učedlníci často obnovovati. Sedmý článek jedná o čítání a mluvení ve sboru a jest v úzké souvislosti s článkem osmým, o kazatelství. 10 145
Strana 146
Při čtení Písem ve shromáždění se dávají služeb- níkům krásné rady řečnické, jež připomínají jasně Blahoslavovy názory z Vad kazate- lův. Jednota varuje před chybami ve vý- slovnosti, důrazu a rychlosti při čtení Písem. Kazatel se má soustřediti na Krista a nevnášeti do chrámu, čeho nepřinesl Duch svatý. Jeho kázání má prýštiti z vlastního srdce; jen tak poslouží svědomí posluchačů. Mluviti jen k rozumu, mysli a paměti poslucha- čů nestačí. Kázání musí přinášeti věci potřebné ke spasení a vyzývati, aby posluchač jim rozuměl, jich následoval, v nich setrvával a jimi se řídil. Má napomínat před hříchem a kárati hříchy. Mladí kazatelé se však mají varovati před kázáními, která jsou více svoláváním trestu na posluchače nežli kázáním; mají skromně vyčkávati, aby konali jen to, co se jim uloží. Tato rada připomíná rady Augustovy v Umění práce. Jest dbáti na rozdílnost posluchačstva a podle něho připravovati obsah kázání. Teprvé poodrostlejší učedlníci dostávají svolení, aby kázali ke shromáždění. Krásná jsou napomenutí, jak by se mělo ká- zati. Naučení upozorňují na theoretická díla Melanchtonova a Erasma Roterdamského a dávají ná- vod »prostým«, t. j. v cizí literatuře nezběhlým, jak by měli kázati. Kazatel si musí ujasniti, která my- šlenka textu je užitečná jeho posluchačům. Text nutno přečísti jasně, rozumně a mírně. Kázání samo má býti rozděleno na dva nebo tři oddíly. Dlouhé kázání, zvláště u mladých kaza- telů, bývá posluchačům trapné, a proto se ho mají mladí kazatelé varovati. Kázání pak má býti dobře připraveno. Tyto rady byly v druhém vydání Naučení ještě. 146
Při čtení Písem ve shromáždění se dávají služeb- níkům krásné rady řečnické, jež připomínají jasně Blahoslavovy názory z Vad kazate- lův. Jednota varuje před chybami ve vý- slovnosti, důrazu a rychlosti při čtení Písem. Kazatel se má soustřediti na Krista a nevnášeti do chrámu, čeho nepřinesl Duch svatý. Jeho kázání má prýštiti z vlastního srdce; jen tak poslouží svědomí posluchačů. Mluviti jen k rozumu, mysli a paměti poslucha- čů nestačí. Kázání musí přinášeti věci potřebné ke spasení a vyzývati, aby posluchač jim rozuměl, jich následoval, v nich setrvával a jimi se řídil. Má napomínat před hříchem a kárati hříchy. Mladí kazatelé se však mají varovati před kázáními, která jsou více svoláváním trestu na posluchače nežli kázáním; mají skromně vyčkávati, aby konali jen to, co se jim uloží. Tato rada připomíná rady Augustovy v Umění práce. Jest dbáti na rozdílnost posluchačstva a podle něho připravovati obsah kázání. Teprvé poodrostlejší učedlníci dostávají svolení, aby kázali ke shromáždění. Krásná jsou napomenutí, jak by se mělo ká- zati. Naučení upozorňují na theoretická díla Melanchtonova a Erasma Roterdamského a dávají ná- vod »prostým«, t. j. v cizí literatuře nezběhlým, jak by měli kázati. Kazatel si musí ujasniti, která my- šlenka textu je užitečná jeho posluchačům. Text nutno přečísti jasně, rozumně a mírně. Kázání samo má býti rozděleno na dva nebo tři oddíly. Dlouhé kázání, zvláště u mladých kaza- telů, bývá posluchačům trapné, a proto se ho mají mladí kazatelé varovati. Kázání pak má býti dobře připraveno. Tyto rady byly v druhém vydání Naučení ještě. 146
Strana 147
rozšířeny a doplněny četnými Blahoslavovými my- šlenkami z Vad kazatelův. Kazatel má dbáti správné výslovnosti i gest; má se varovat cizích výrazů a dlouhého mluvení. Z kázání má vyzařovati jeho osobní přesvědčení, že prožívá, co jiným předkládá. Má kázati nejprve sám sobě, zvláště když mluví o hříchu a lidském pádu. Musí rozeznávati věci základní a vedlejší, mluviti slovy srozumitelnými a dbáti na to, aby neopětoval stejných slov. Také výzva k modlitbě před kázáním a po kázání má býti stručná. Jeho modlitby před kázáním mají býti vřelé a nikoliv pouze formální. Jen tak budou jeho nedo- statky naplňovány. Po kázání a vždycky má kazatel dbáti toho, aby dokazoval životem, čemu jiné učil. Jáhnové se mají cvičiti v Naučeních mlá- dencům, rozuměti starším, u nichž jsou na učení, sloužiti jim, býti sboru příkladem v pobožnosti, po- máhati v péči o Boží lid a říditi se v ní rozkazy svých nadřízených. Mají kázati a vysluhovati křtem sv. i oddávati k manželství, vyučovati katechismu a rozmlouvati s lidmi, hlásícími se do Jednoty, s opa- trností, aby nedávali pohoršení. Třetí stupeň nad učedlníky a jáhny jsou mladí kněží. I jim je potřebí veliké péče. Mají státi pevně v umění pravdy, v používání dobrého svědomí i v naději věčného života a býti vycvičeni ve všech věcech, uložených učedlníkům a jáhnům. Jejich vzdělání věroučné je ještě hlubší; mají znáti také řád církve i moci světské, býti hotovi ke službě, ke čtení Písem ve sboru a ke kázání, konati práci v přesvědčení, že jsou posláni Kristem, a plniti toto poslání věrně, jak kázáním tak soudem Božím i mod- litbami a obhajobou proti nepřátelům. I oni jsou ozdobeni pokorou, zvláště ke starším kněžím, a pří- kladným životem a pobožností vůči všem. 147
rozšířeny a doplněny četnými Blahoslavovými my- šlenkami z Vad kazatelův. Kazatel má dbáti správné výslovnosti i gest; má se varovat cizích výrazů a dlouhého mluvení. Z kázání má vyzařovati jeho osobní přesvědčení, že prožívá, co jiným předkládá. Má kázati nejprve sám sobě, zvláště když mluví o hříchu a lidském pádu. Musí rozeznávati věci základní a vedlejší, mluviti slovy srozumitelnými a dbáti na to, aby neopětoval stejných slov. Také výzva k modlitbě před kázáním a po kázání má býti stručná. Jeho modlitby před kázáním mají býti vřelé a nikoliv pouze formální. Jen tak budou jeho nedo- statky naplňovány. Po kázání a vždycky má kazatel dbáti toho, aby dokazoval životem, čemu jiné učil. Jáhnové se mají cvičiti v Naučeních mlá- dencům, rozuměti starším, u nichž jsou na učení, sloužiti jim, býti sboru příkladem v pobožnosti, po- máhati v péči o Boží lid a říditi se v ní rozkazy svých nadřízených. Mají kázati a vysluhovati křtem sv. i oddávati k manželství, vyučovati katechismu a rozmlouvati s lidmi, hlásícími se do Jednoty, s opa- trností, aby nedávali pohoršení. Třetí stupeň nad učedlníky a jáhny jsou mladí kněží. I jim je potřebí veliké péče. Mají státi pevně v umění pravdy, v používání dobrého svědomí i v naději věčného života a býti vycvičeni ve všech věcech, uložených učedlníkům a jáhnům. Jejich vzdělání věroučné je ještě hlubší; mají znáti také řád církve i moci světské, býti hotovi ke službě, ke čtení Písem ve sboru a ke kázání, konati práci v přesvědčení, že jsou posláni Kristem, a plniti toto poslání věrně, jak kázáním tak soudem Božím i mod- litbami a obhajobou proti nepřátelům. I oni jsou ozdobeni pokorou, zvláště ke starším kněžím, a pří- kladným životem a pobožností vůči všem. 147
Strana 148
Hluboké rady, které dává Jednota svým pracov- níkům, jsou potom ještě zesíleny řadou krásných průpovědí starodávných, které se týkají osobního života, charakteru a zbožnosti křesťanovy. K nim přistupuje skvělý výběr výroků theologických, které zvláště naznačují, jak blízká je někdy křestanská ctnost hříchu. V závěrečných kapitolách se obrací Jed- nota zase ke svědomí svých pracovníků a hledá příčiny, proč někteří z nich v práci oble- vují. Někdy se spoléhají jen na milost Boží a zapomínají na svou povinnost, jindy věří pouze kuse, částečně, jindy spolé- hají nezřízeně na vyvolení Boží a opět jindy se příliš sbližují s druhými, takže ztrácejí vidění svých nedostatků, dávají se svésti příklady druhých, klesají na modlitbách, ztrácejí sílu při těžké práci, zapomínají na osobní kritiku a omezují se na obecná napomenutí, nevyprošují od Boha darů a mylně se domnívají, že dosti pracovali. Proti tomu je hledati lékařství v sebekázni a ochotě k nápravě, v časovém kázání, v důvěře ke správcům, v hovorech o dobrých věcech, ve zbožném přemyšlování, náboženském prohlubování a v po- hledu na věčnou odplatu. Kazatelům se pak předkládá souhrn jejich ctností ve smyslu biblickém. Závěr knihy tvoří pět nábožných písní. První z nich, Srdcí čistých choti, Kriste je- diný, složil br. Vavřinec st. (Památka br. Ja- na Blahoslava, rkp. vratislavský), druhou, Po- silňtež se v Kristu všickni věrní, Jan Blahoslav (Památka br. Jana Blahoslava, rkp. vratisl.); třetí, Vizme nynější čas ne- bezpečný, má autora neznámého, čtvrtá, Patř každý, jak ná světě příčin mnoho, jest opět od Jana Blahoslava (ve spise O zraku a Památka br. Jana Blahoslava, rkp. vrati- slavský) a pátá, Kdož chce žalosti ujíti, 148
Hluboké rady, které dává Jednota svým pracov- níkům, jsou potom ještě zesíleny řadou krásných průpovědí starodávných, které se týkají osobního života, charakteru a zbožnosti křesťanovy. K nim přistupuje skvělý výběr výroků theologických, které zvláště naznačují, jak blízká je někdy křestanská ctnost hříchu. V závěrečných kapitolách se obrací Jed- nota zase ke svědomí svých pracovníků a hledá příčiny, proč někteří z nich v práci oble- vují. Někdy se spoléhají jen na milost Boží a zapomínají na svou povinnost, jindy věří pouze kuse, částečně, jindy spolé- hají nezřízeně na vyvolení Boží a opět jindy se příliš sbližují s druhými, takže ztrácejí vidění svých nedostatků, dávají se svésti příklady druhých, klesají na modlitbách, ztrácejí sílu při těžké práci, zapomínají na osobní kritiku a omezují se na obecná napomenutí, nevyprošují od Boha darů a mylně se domnívají, že dosti pracovali. Proti tomu je hledati lékařství v sebekázni a ochotě k nápravě, v časovém kázání, v důvěře ke správcům, v hovorech o dobrých věcech, ve zbožném přemyšlování, náboženském prohlubování a v po- hledu na věčnou odplatu. Kazatelům se pak předkládá souhrn jejich ctností ve smyslu biblickém. Závěr knihy tvoří pět nábožných písní. První z nich, Srdcí čistých choti, Kriste je- diný, složil br. Vavřinec st. (Památka br. Ja- na Blahoslava, rkp. vratislavský), druhou, Po- silňtež se v Kristu všickni věrní, Jan Blahoslav (Památka br. Jana Blahoslava, rkp. vratisl.); třetí, Vizme nynější čas ne- bezpečný, má autora neznámého, čtvrtá, Patř každý, jak ná světě příčin mnoho, jest opět od Jana Blahoslava (ve spise O zraku a Památka br. Jana Blahoslava, rkp. vrati- slavský) a pátá, Kdož chce žalosti ujíti, 148
Strana 149
od br. Wolfa (Památka br. Jana Blahoslava, rkp. vratisl.). Vedle br. Blahoslava byl nej- známějším skladatelem bratrských písní z uvede- ných autorů br. Wolf; s jeho jménem jest spo- jena historie sboru přerovského, kde působil od r. 1536 a vynikl jako výborný kazatel vysoké kulturní úrovně a hluboké zbožnosti. Mnohé z jeho písní jsou v Novém a Šamotulském kancionále. Naučení mládencům končí modlitbou po- slední písně. Jaký jest vztah Naučení mládencům k du- chovnímu prostředí Jednoty? Nebylo toto dílo snad tak osobním, že by se lišilo od bratrské tradice? Nepostavil se Jan Blahoslav nad myšlenkové dědictví Jednoty? Srovnání Naučení mládencům s Luká- šovými Zprávami kněžskými, Augusto- vým Uměním práce a dekrety Jednoty bratrské jest pro Blahoslava velice čestné: při velikosti svého díla se opírá myšlenkově a často i formálně o zásady, které Jednota budovala od svého vzniku. Nejvíce spadá v úvahu poměr Naučení mlá- dencům k Umění práce. Jsou tu rozdíly, plynoucí z určení obou spisů. Dílo Augustovo je věnováno již hotovým kněžím, kteří mají průpravu za sebou, a líčí jejich práci. Blahoslav se obrací především k těm, kdo se chtějí této práci teprve věnovati a na ni se při- pravují, v druhé řadě pak »dospělejším«, kteří jsou do ní postaveni, mladým jáhnům a kněžím. Jeden spis zde doplňuje spis druhý. I výcho- disko obou je shodné; Naučení mladencům téměř připomíná svou vstupní kapitolou úvod do Umění práce. Obě díla vycházejí od duchovních, nábožensko-mravních, a nikoliv od vědeckých před- 149
od br. Wolfa (Památka br. Jana Blahoslava, rkp. vratisl.). Vedle br. Blahoslava byl nej- známějším skladatelem bratrských písní z uvede- ných autorů br. Wolf; s jeho jménem jest spo- jena historie sboru přerovského, kde působil od r. 1536 a vynikl jako výborný kazatel vysoké kulturní úrovně a hluboké zbožnosti. Mnohé z jeho písní jsou v Novém a Šamotulském kancionále. Naučení mládencům končí modlitbou po- slední písně. Jaký jest vztah Naučení mládencům k du- chovnímu prostředí Jednoty? Nebylo toto dílo snad tak osobním, že by se lišilo od bratrské tradice? Nepostavil se Jan Blahoslav nad myšlenkové dědictví Jednoty? Srovnání Naučení mládencům s Luká- šovými Zprávami kněžskými, Augusto- vým Uměním práce a dekrety Jednoty bratrské jest pro Blahoslava velice čestné: při velikosti svého díla se opírá myšlenkově a často i formálně o zásady, které Jednota budovala od svého vzniku. Nejvíce spadá v úvahu poměr Naučení mlá- dencům k Umění práce. Jsou tu rozdíly, plynoucí z určení obou spisů. Dílo Augustovo je věnováno již hotovým kněžím, kteří mají průpravu za sebou, a líčí jejich práci. Blahoslav se obrací především k těm, kdo se chtějí této práci teprve věnovati a na ni se při- pravují, v druhé řadě pak »dospělejším«, kteří jsou do ní postaveni, mladým jáhnům a kněžím. Jeden spis zde doplňuje spis druhý. I výcho- disko obou je shodné; Naučení mladencům téměř připomíná svou vstupní kapitolou úvod do Umění práce. Obě díla vycházejí od duchovních, nábožensko-mravních, a nikoliv od vědeckých před- 149
Strana 150
pokladů činnosti kněžské (Blahoslav v první částce knížky učedlnické, Jan Augusta v odpo- vědi bratra staršího, vyd. Bednářovo str. 55 n.). V obou spisech je položen silný důraz na osobní duchovní péči a řád. Zdůrazňují, že bratrský kněz má míti na zřeteli členy sboru, jejich stav, potřeby jejich duše; nesmí se nad ně vyvyšovati, je zbytečně trestati. Augusta upozorňuje, že kněz má býti »hojnějším nad spoluoučastníky obecnými u víře, v poznání a v osvícení, v milování Boha, církve, v doufání Bohu, v dověrnosti k církvi, v snáž- nosti k činění spravedlnosti k Bohu i k bližním, v pokoře, v tichosti, v čistotě, s trpělivostí, v stříz- vosti, v lítosti, v dobrotivosti a jiném mnohém« (F. Bednář, Um. práce, 58). Tyto všechny my- šlenky se rozvádějí u Blahoslava zcela shodně a jsou ještě doplněny v 2. vydání Naučení mlá- dencům. Kněz se nemá ve službě vtírati (Augusta na četných místech, 55 n., Blahoslav Nauč. 22). Jest mu potřebí výchovy u bratří starších (shodně Augusta i Blahoslav); zvláštní důraz se klade na jeho poměr k Jednotě: má býti plný lásky a oddanosti i při úctě k církvím jiným. Písmo sv. nemá býti kněžím předmětem pouhého zevního stu- dia, ale má mluviti k jejich vnitřnímu člověku (Augusta 94, Blahoslav na více místech). Shodně se vyjadřují Umění práce i Nau- čení mládencům o kázání. Klade se důraz na jejich formu (Augusta 101, Blahoslav 126 n.); má se kázati podle potřeby posluchačů (Augusta 101n., Blahoslav 105), zřetelně čísti text (Augusta 97, Blahoslav 111), vážně mluviti (Augusta 97, Blahoslav 113), sloužiti výmluvností i příkladností (Blahoslav 120, Augusta 96), aby kazatel nerušil svým životem, co kázal slovem. Kazatelé mají přijímati poučení (Augusta 96, Blahoslav 115) a jejich mod- litby mají býti dobrou přípravou na kázání (Bla- hoslav 119, Augusta na četných místech). 150
pokladů činnosti kněžské (Blahoslav v první částce knížky učedlnické, Jan Augusta v odpo- vědi bratra staršího, vyd. Bednářovo str. 55 n.). V obou spisech je položen silný důraz na osobní duchovní péči a řád. Zdůrazňují, že bratrský kněz má míti na zřeteli členy sboru, jejich stav, potřeby jejich duše; nesmí se nad ně vyvyšovati, je zbytečně trestati. Augusta upozorňuje, že kněz má býti »hojnějším nad spoluoučastníky obecnými u víře, v poznání a v osvícení, v milování Boha, církve, v doufání Bohu, v dověrnosti k církvi, v snáž- nosti k činění spravedlnosti k Bohu i k bližním, v pokoře, v tichosti, v čistotě, s trpělivostí, v stříz- vosti, v lítosti, v dobrotivosti a jiném mnohém« (F. Bednář, Um. práce, 58). Tyto všechny my- šlenky se rozvádějí u Blahoslava zcela shodně a jsou ještě doplněny v 2. vydání Naučení mlá- dencům. Kněz se nemá ve službě vtírati (Augusta na četných místech, 55 n., Blahoslav Nauč. 22). Jest mu potřebí výchovy u bratří starších (shodně Augusta i Blahoslav); zvláštní důraz se klade na jeho poměr k Jednotě: má býti plný lásky a oddanosti i při úctě k církvím jiným. Písmo sv. nemá býti kněžím předmětem pouhého zevního stu- dia, ale má mluviti k jejich vnitřnímu člověku (Augusta 94, Blahoslav na více místech). Shodně se vyjadřují Umění práce i Nau- čení mládencům o kázání. Klade se důraz na jejich formu (Augusta 101, Blahoslav 126 n.); má se kázati podle potřeby posluchačů (Augusta 101n., Blahoslav 105), zřetelně čísti text (Augusta 97, Blahoslav 111), vážně mluviti (Augusta 97, Blahoslav 113), sloužiti výmluvností i příkladností (Blahoslav 120, Augusta 96), aby kazatel nerušil svým životem, co kázal slovem. Kazatelé mají přijímati poučení (Augusta 96, Blahoslav 115) a jejich mod- litby mají býti dobrou přípravou na kázání (Bla- hoslav 119, Augusta na četných místech). 150
Strana 151
Augustovo Umění práce jest psáno osobněji, i když se opírá o bratrské zásady; N a- učení mládencům jsou klidnější, objektivnější obraz kněžské práce a jejích předpokladů. Jan Blahoslav se opírá ve svém díle o roz- hodnutí Jednoty. Některá jeho místa navazují na Lukášovy Zprávy kněžské, jiná na bra- trské dekrety. Jako doklad lze uvésti: mládenci mají býti při kněžích (velmi shodně má Gindely, Dekrety I. 187), nemají se v práci vtírati (Gindely 100), mají býti před vstupem do práce zkoušeni ze- jména po stránce křestanského života (Gindely 45), v znalosti Písem a pravdy při zřízeném spasení; zásady životosprávy jsou starobratrské (Gindely 89), povinnosti jáhnů se líčí shodně (Gindely 27), rovněž poslání kněží (Gindely na četných mís- tech). Blahoslavovo dílo je klasickým příkladem synthesy ekumenického pojetí církve a lásky k Jednotě bratrské. Upozorňuje čtenáře na společné statky světové reformace a seznamuje je s cennou literaturou zahraniční, luterskou i reformo- vanou. Avšak zásady, které kreslí, opírá především o staré principy bratrské. Jimi měří křesťanství světové reformace a světovou reformací podpírá i to, co bylo v Jednotě podle jeho soudu nejcennější a zvláštní. Jen nahodilé odkazy ukazují, jak široké, theologicky a kulturně bohaté bylo jeho vzdělání a jak k němu vedl i bratrský kněžský dorost. Kulturní velikost se pojí s osobní skromností, která i v nej- větších pokladech duchovních vidí prostředek ke službě církvi, nade všechno drahé. Naučení mládencům je poslední slovo Jed- noty bratrské o výchově kněží před katastrofou bělo- horskou. Je to však slovo vrcholné, opírající se o spo- lečné statky bratrské, a zní přes propasti věků i do přítomnosti. 151
Augustovo Umění práce jest psáno osobněji, i když se opírá o bratrské zásady; N a- učení mládencům jsou klidnější, objektivnější obraz kněžské práce a jejích předpokladů. Jan Blahoslav se opírá ve svém díle o roz- hodnutí Jednoty. Některá jeho místa navazují na Lukášovy Zprávy kněžské, jiná na bra- trské dekrety. Jako doklad lze uvésti: mládenci mají býti při kněžích (velmi shodně má Gindely, Dekrety I. 187), nemají se v práci vtírati (Gindely 100), mají býti před vstupem do práce zkoušeni ze- jména po stránce křestanského života (Gindely 45), v znalosti Písem a pravdy při zřízeném spasení; zásady životosprávy jsou starobratrské (Gindely 89), povinnosti jáhnů se líčí shodně (Gindely 27), rovněž poslání kněží (Gindely na četných mís- tech). Blahoslavovo dílo je klasickým příkladem synthesy ekumenického pojetí církve a lásky k Jednotě bratrské. Upozorňuje čtenáře na společné statky světové reformace a seznamuje je s cennou literaturou zahraniční, luterskou i reformo- vanou. Avšak zásady, které kreslí, opírá především o staré principy bratrské. Jimi měří křesťanství světové reformace a světovou reformací podpírá i to, co bylo v Jednotě podle jeho soudu nejcennější a zvláštní. Jen nahodilé odkazy ukazují, jak široké, theologicky a kulturně bohaté bylo jeho vzdělání a jak k němu vedl i bratrský kněžský dorost. Kulturní velikost se pojí s osobní skromností, která i v nej- větších pokladech duchovních vidí prostředek ke službě církvi, nade všechno drahé. Naučení mládencům je poslední slovo Jed- noty bratrské o výchově kněží před katastrofou bělo- horskou. Je to však slovo vrcholné, opírající se o spo- lečné statky bratrské, a zní přes propasti věků i do přítomnosti. 151
Strana 152
Naučení mládencům podávám ve znění vý- tisku z r. 1585. Tento text je konečná forma, kterou dal dílu Jan Blahoslav. Nezvolil jsem k edici rukopisu vratislav- ského, protože jeho obsah není úplný; nemá Pís- niček pobožných, které k Naučením zřejmě patří. V edici jsem se snažil podati však také text dru- hého vydání tištěného, které se značně liší od prv- ního vydání. Jeho úchylky podávám jednak již v tex- tu zvláštním typem (kursivou) a v závorkách, jednak v poznámkách na konci spisu; do poznámek uvádím změny, jež se nedaly umístiti přímo v textu. Tak mů- že čtenář získati obraz formálních a myšlenkových změn, které byly provedeny v díle po smrti Blaho- slavově. Při vydání jsem podržel původní pravopis zejména co se týká délek samohlásek. Kde se obě vydání liší pravopisem, uvádím rozdíl v poznámce. Záměny pís- men i a y byly opraveny. Předložky byly od jmen a zájmen odděleny. Kde bylo nutno provésti změnu ve psaní, na př. místo si jsi, naznačuje se dodatek hranatou závorkou nebo v poznámce. Panu prof Ant. Škarkovi děkuji za pomoc při zjištění rukopisu vratislavského. Ředitelství Zemské- ho archivu v Brně děkuji za zapůjčení výtisku a sl. dr. E. Urbánkové za vzácnou ochotu, se kterou mně vycházela vstříc v universitní knihovně pražské. 152
Naučení mládencům podávám ve znění vý- tisku z r. 1585. Tento text je konečná forma, kterou dal dílu Jan Blahoslav. Nezvolil jsem k edici rukopisu vratislav- ského, protože jeho obsah není úplný; nemá Pís- niček pobožných, které k Naučením zřejmě patří. V edici jsem se snažil podati však také text dru- hého vydání tištěného, které se značně liší od prv- ního vydání. Jeho úchylky podávám jednak již v tex- tu zvláštním typem (kursivou) a v závorkách, jednak v poznámkách na konci spisu; do poznámek uvádím změny, jež se nedaly umístiti přímo v textu. Tak mů- že čtenář získati obraz formálních a myšlenkových změn, které byly provedeny v díle po smrti Blaho- slavově. Při vydání jsem podržel původní pravopis zejména co se týká délek samohlásek. Kde se obě vydání liší pravopisem, uvádím rozdíl v poznámce. Záměny pís- men i a y byly opraveny. Předložky byly od jmen a zájmen odděleny. Kde bylo nutno provésti změnu ve psaní, na př. místo si jsi, naznačuje se dodatek hranatou závorkou nebo v poznámce. Panu prof Ant. Škarkovi děkuji za pomoc při zjištění rukopisu vratislavského. Ředitelství Zemské- ho archivu v Brně děkuji za zapůjčení výtisku a sl. dr. E. Urbánkové za vzácnou ochotu, se kterou mně vycházela vstříc v universitní knihovně pražské. 152
Strana 153
POZNÁMKY
POZNÁMKY
Strana 154
Strana 155
H znamená text podle druhého vydání (exemplář Husovy fakulty); V znamená znění rukopisu vrati- slavského. 5) 6) 7) 8) 1) H: Přísloví 5, 1, 2: Synu můj, pozorůj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého, aby[s] ostříhal prozře- telnosti a rtové tvoji aby šetřili umění. 2) H: II. Tim. 2, 22, 23: Mládenčích pak žádosti utíkej... 3) H: Poněvadž učedlníkům ve všelijakých umě- ních od mistrů jejich předkládáno bývá... 4) H: .. mládencům učení nebeského, Mistru Kristu Ježíši za učedlníky se oddávajícím, podobně uči- něno bylo... H: ... co a jak před sebe bráti. Z té příčiny o těch věcech tímto psáním kratičká zpráva jim se učiní. H: K čemuž Pán Bůh z milosrdenství svého račiž darů svých svatých, pomoci i požehnání uděliti a všecko předně k slávě jména svého, potom také k hojnému a spasitedlnému prospě- chu a užitku pobožné mládeži obrátiti. B a V: I 1 chybí. H: Mládenci pobožní, za učedlníky Kristu a k službě církve jeho se oddávající, tyto věci znáti a dobře jim vyrozuměti mají: I. Proč by o to státi měli, aby při služebnících Kristových aneb zprávcích církve, to jest v če- lednosti Kristově byli; II. čeho jest jim k tomu potřebí; III. v čem se předně.... 155
H znamená text podle druhého vydání (exemplář Husovy fakulty); V znamená znění rukopisu vrati- slavského. 5) 6) 7) 8) 1) H: Přísloví 5, 1, 2: Synu můj, pozorůj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého, aby[s] ostříhal prozře- telnosti a rtové tvoji aby šetřili umění. 2) H: II. Tim. 2, 22, 23: Mládenčích pak žádosti utíkej... 3) H: Poněvadž učedlníkům ve všelijakých umě- ních od mistrů jejich předkládáno bývá... 4) H: .. mládencům učení nebeského, Mistru Kristu Ježíši za učedlníky se oddávajícím, podobně uči- něno bylo... H: ... co a jak před sebe bráti. Z té příčiny o těch věcech tímto psáním kratičká zpráva jim se učiní. H: K čemuž Pán Bůh z milosrdenství svého račiž darů svých svatých, pomoci i požehnání uděliti a všecko předně k slávě jména svého, potom také k hojnému a spasitedlnému prospě- chu a užitku pobožné mládeži obrátiti. B a V: I 1 chybí. H: Mládenci pobožní, za učedlníky Kristu a k službě církve jeho se oddávající, tyto věci znáti a dobře jim vyrozuměti mají: I. Proč by o to státi měli, aby při služebnících Kristových aneb zprávcích církve, to jest v če- lednosti Kristově byli; II. čeho jest jim k tomu potřebí; III. v čem se předně.... 155
Strana 156
8a) V textu: zprávcích 9) H: Upřímí... 10) H: zrůstu... 11) H: žádost jeho (I. Jan 2, 17). 12) H: jsou. 13) H: postrannost... 14) H: rady skládal... 15) H: II. Pro své cvičení v svaté theologii a tak v Písmích svatých, kterážto Písma s(v.) mohou člověka učiniti nejen moudrého k spasení skrze víru, kteráž jest v Kristu Ježíši, ale také doko- nalého a ke všelikému skutku dobrému hoto- vého (2. Tim. 3, 15, 17), k jakémuž v Písmích s(v.) a v umění Božím se cvičení pilně Duch s(v.) napomíná, řka: »Synu můj, pozorůj mou- drosti mé a k opatrnosti mé nakloň ucha svého!« (Přísl. 5, 1.) Item: »Nastavíš-li moudrosti ucha svého a nakloníš-li srdce svého k opatrnosti, ovšem, jest-li že na rozumnost zavoláš, budeš-li jí hledati jako stříbra a jako pokladu pílně vy- hledávati, tedy porozumíš bázni Hospodinově a známosti Boží nabudeš.« (Přísl. 2. 2, 3, 4, 5). Kristus P(án) k témuž napomíná, řka: »Zpy- tůjte Písma!« (Jan 5, 39) a s(v.) Pavel dí: »Budiž pilen čítání a napomínání i učení!« (I. Tim. 4, 13) a níže dokládá: »Budiž sebe pilen i učení; v tom trvej nebo to čině i sa- mého sebe spasíš i ty, kteříž tebe poslouchají.« Těm Písmům svatým a moudrosti Boží, v nich složené, mohou a mají se mladší od svých star- ších a předložených, při nich jsouce, vyučovati, tu slova Božího kázání spolu s jinými slýchati... H: přítomni bývali, z čehož... H: O čemž apoštol dí (Jak. 3, 13, 17): »Kdo... 18) H: .. nejprvé zajisté jest čistotná, potom po- kojná, mírná... 19) H: Kde není... 16) 17) 156
8a) V textu: zprávcích 9) H: Upřímí... 10) H: zrůstu... 11) H: žádost jeho (I. Jan 2, 17). 12) H: jsou. 13) H: postrannost... 14) H: rady skládal... 15) H: II. Pro své cvičení v svaté theologii a tak v Písmích svatých, kterážto Písma s(v.) mohou člověka učiniti nejen moudrého k spasení skrze víru, kteráž jest v Kristu Ježíši, ale také doko- nalého a ke všelikému skutku dobrému hoto- vého (2. Tim. 3, 15, 17), k jakémuž v Písmích s(v.) a v umění Božím se cvičení pilně Duch s(v.) napomíná, řka: »Synu můj, pozorůj mou- drosti mé a k opatrnosti mé nakloň ucha svého!« (Přísl. 5, 1.) Item: »Nastavíš-li moudrosti ucha svého a nakloníš-li srdce svého k opatrnosti, ovšem, jest-li že na rozumnost zavoláš, budeš-li jí hledati jako stříbra a jako pokladu pílně vy- hledávati, tedy porozumíš bázni Hospodinově a známosti Boží nabudeš.« (Přísl. 2. 2, 3, 4, 5). Kristus P(án) k témuž napomíná, řka: »Zpy- tůjte Písma!« (Jan 5, 39) a s(v.) Pavel dí: »Budiž pilen čítání a napomínání i učení!« (I. Tim. 4, 13) a níže dokládá: »Budiž sebe pilen i učení; v tom trvej nebo to čině i sa- mého sebe spasíš i ty, kteříž tebe poslouchají.« Těm Písmům svatým a moudrosti Boží, v nich složené, mohou a mají se mladší od svých star- ších a předložených, při nich jsouce, vyučovati, tu slova Božího kázání spolu s jinými slýchati... H: přítomni bývali, z čehož... H: O čemž apoštol dí (Jak. 3, 13, 17): »Kdo... 18) H: .. nejprvé zajisté jest čistotná, potom po- kojná, mírná... 19) H: Kde není... 16) 17) 156
Strana 157
20) H: ...o nichž táž Písma s(v.) vypravují (Žal. 119, 104, Přísl. 4, 1, 10, 22, II. Tim. 3, 15). 20a) V textu: sem 21) H: . .. a učitelům nenachýlil... 22) H: III. Aby při takových ctných, pobožných před- ložených svých jsouce a práci, umění Boží i ob- cování ctné při nich spatřujíce, svědkové jejich k lidu byli, ano i, naučíce se od nich témuž umění Božímu a životu pobožnému, pomocníci jejich i náměstkové v církvi Kristově časem svým býti mohli a věděli, když by ouřadem církev- ním, nižším neb vyšším poctěni byli — podlé povědění Páně: »Bude-li mi kdo sloužiti, poctít' ho Otec můj« — co a jak dělati mají. Pro tyt' jest příčiny i Pán Kristus při sobě učedlníky míti ráčil, aby netoliko svědectví o něm vydávali, poněvadž od počátku s ním byli, ale i náměstkové jeho zůstali a církev Boží, na světě ryteřující, podlé jeho příkladu a naučení pásli a zpravovali. Církevní otec Augustin, byv povolán jako ve- řejný učitel řečnictví do Milána, byl získán bis- kupem Ambrožem Kristu a přijal od něho i se svým synem Adeodatem r. 387 křest. Ambrož byl rádcem matky Augustinovy. Srv. Augustinovy Konfese. O br. Wolfovi, který zemřel 1548 v Přerově, se vypravuje, že byl prostý žák, však příjemný ka- zatel, písař, hospodář. Býval formanem br. Lu- káše a složil řadu písní, z nichž četné přešly do bratrského kancionálu. Některé z nich později Bratří pro jejich neumělou formu opustili. 25) H: časů. 25a) V textu: zlatto 26) H: neb. 27) H: ... ne ze všech mládenců, kteříž při služeb- nících v Jednotě bývají, osvícení kazatelé... 28) H: pobožní mládenečkové... 23) 24) 157
20) H: ...o nichž táž Písma s(v.) vypravují (Žal. 119, 104, Přísl. 4, 1, 10, 22, II. Tim. 3, 15). 20a) V textu: sem 21) H: . .. a učitelům nenachýlil... 22) H: III. Aby při takových ctných, pobožných před- ložených svých jsouce a práci, umění Boží i ob- cování ctné při nich spatřujíce, svědkové jejich k lidu byli, ano i, naučíce se od nich témuž umění Božímu a životu pobožnému, pomocníci jejich i náměstkové v církvi Kristově časem svým býti mohli a věděli, když by ouřadem církev- ním, nižším neb vyšším poctěni byli — podlé povědění Páně: »Bude-li mi kdo sloužiti, poctít' ho Otec můj« — co a jak dělati mají. Pro tyt' jest příčiny i Pán Kristus při sobě učedlníky míti ráčil, aby netoliko svědectví o něm vydávali, poněvadž od počátku s ním byli, ale i náměstkové jeho zůstali a církev Boží, na světě ryteřující, podlé jeho příkladu a naučení pásli a zpravovali. Církevní otec Augustin, byv povolán jako ve- řejný učitel řečnictví do Milána, byl získán bis- kupem Ambrožem Kristu a přijal od něho i se svým synem Adeodatem r. 387 křest. Ambrož byl rádcem matky Augustinovy. Srv. Augustinovy Konfese. O br. Wolfovi, který zemřel 1548 v Přerově, se vypravuje, že byl prostý žák, však příjemný ka- zatel, písař, hospodář. Býval formanem br. Lu- káše a složil řadu písní, z nichž četné přešly do bratrského kancionálu. Některé z nich později Bratří pro jejich neumělou formu opustili. 25) H: časů. 25a) V textu: zlatto 26) H: neb. 27) H: ... ne ze všech mládenců, kteříž při služeb- nících v Jednotě bývají, osvícení kazatelé... 28) H: pobožní mládenečkové... 23) 24) 157
Strana 158
20) H: . . . jim posluhují... 30) H: vezdejších... 31) H: před Bohem účastni jsou a také k nim to zaslíbení... 32) H: neb. 33) H: Nebot' se nelíbi Bohu život... 34) H: od mladosti, známé jest. 35) H: ... poklady na zemi, jakkoli veliké, shro- máždili, nebo vyrostouce... 36) H: hodné služebníky. 36a) V textu: zasse 37) H: ... se vtírali. A takoví, nepřivykše poslou- chati... 38) H: ledajaké sobě služebníky... H: Míchu, kterýž, když matka jeho dala zlat- níku udělali ze dvou set stříbrných obraz rytý a slitý, měv v domě svém chrám bohů, knězem syna svého učinil... H: A takovít' byli Figellus a Hermogenes, též i onen Démas, kteréž s(v.) Pavel pro výstrahu a na osvědčení všechněm mrzutým stržkům ze jména připomíná (II. Tim. 1, 15, item 4, 10.). Mnozí... H: ... v něj... 42) H: ... v učedlnictví těchto věcí jest obzvláště potřebí:... 12a) V textu: zřízená 43) H: II. Potřebí učedlníkům v Jednotě milosti a chuti k učení a cvičení se, jakož při spasení vlastním ... 44) H: ... práci, když by v ní zavedeni byli... 44a) V textu: kdy 45) H: ... takových k modlitbám a žádostem jich ji zplozuje a z toho srdce... 46) H: ... duch Páně v knize Přísloví: »Blahosla- vený člověk, kterýž nalézá moudrost. Lépet jest zajisté těžeti jí nežli těžeti stříbrem, anobrž nad výborné zlato lepší jest užitek její; dražší jest, nežli drahé kamení, a všecky nejžádostivější věci 39) 40 ) 41) 158
20) H: . . . jim posluhují... 30) H: vezdejších... 31) H: před Bohem účastni jsou a také k nim to zaslíbení... 32) H: neb. 33) H: Nebot' se nelíbi Bohu život... 34) H: od mladosti, známé jest. 35) H: ... poklady na zemi, jakkoli veliké, shro- máždili, nebo vyrostouce... 36) H: hodné služebníky. 36a) V textu: zasse 37) H: ... se vtírali. A takoví, nepřivykše poslou- chati... 38) H: ledajaké sobě služebníky... H: Míchu, kterýž, když matka jeho dala zlat- níku udělali ze dvou set stříbrných obraz rytý a slitý, měv v domě svém chrám bohů, knězem syna svého učinil... H: A takovít' byli Figellus a Hermogenes, též i onen Démas, kteréž s(v.) Pavel pro výstrahu a na osvědčení všechněm mrzutým stržkům ze jména připomíná (II. Tim. 1, 15, item 4, 10.). Mnozí... H: ... v něj... 42) H: ... v učedlnictví těchto věcí jest obzvláště potřebí:... 12a) V textu: zřízená 43) H: II. Potřebí učedlníkům v Jednotě milosti a chuti k učení a cvičení se, jakož při spasení vlastním ... 44) H: ... práci, když by v ní zavedeni byli... 44a) V textu: kdy 45) H: ... takových k modlitbám a žádostem jich ji zplozuje a z toho srdce... 46) H: ... duch Páně v knize Přísloví: »Blahosla- vený člověk, kterýž nalézá moudrost. Lépet jest zajisté těžeti jí nežli těžeti stříbrem, anobrž nad výborné zlato lepší jest užitek její; dražší jest, nežli drahé kamení, a všecky nejžádostivější věci 39) 40 ) 41) 158
Strana 159
tvé nevyrovnají se jí. Cesty její jsou cesty utě- šené, a všecky stezky její pokojné. Stromem ži- vota jest těm, kteříž ji dosahují, a kteříž ji mají, blahoslavení jsou.« Přísl. 3, 13, 14 atd. A v ka- pitole 8, 17 opět sama Moudrost dí: »Já milu- jící mne miluji, a kteříž mne pilně hledají, na- lézají mne.« Lepší jest ovoce mé, nežli nejlepší i než ryzí zlato, a užitek můj než stříbro vý- borné. Této milosti a chuti nemá-li kdo, nedosáhne moudrosti. III. Aby ducha učedlnického měli a upřímně i dověrně přijímali naučení i napomínání od předloženého svého a jím, protože by se jim zdálo, jako by lépe rozuměli nežli předložený jejich, aby nepohrdali. H: . .. neužitečná by byla, anobrž často by ne- jedni vždy k nějakému umění přišli, kdyby se tím domněním, jako by již jeho dosáhli, nesvo- dili. Mnozí také při tom... H: aneb. H: . . . těžkého, jest to proto, že tomu neroz- umíš; ale, když Božímu vedení srozumíš, snázet' všecko půjde; i sám tomu budeš rád. Když se pak libiti Bohu bude,... H: zrůstu. Jen ty neuč Boha... H: IV. Potřebí jest jim, aby oumyslem upří- mým chtěli se učiti, jedno pro čest a slávu Boží, též i pro vlastní spasení... H: míst předních... 53) H: ... v Jednotě dojíti... 54) H: V. Potřebí... 55) H: ...aneb... 58) H: . .. stavějí se, jako by 57) H: ... kteréž časem činěny ... 58) H: VI. 58) H: VI. 59) H: aneb. 8o) H: Nebo psáno jest: »Kdo není zkušen, co umí?« 47) 48 ) 49 ) 50) 51) 52) 159
tvé nevyrovnají se jí. Cesty její jsou cesty utě- šené, a všecky stezky její pokojné. Stromem ži- vota jest těm, kteříž ji dosahují, a kteříž ji mají, blahoslavení jsou.« Přísl. 3, 13, 14 atd. A v ka- pitole 8, 17 opět sama Moudrost dí: »Já milu- jící mne miluji, a kteříž mne pilně hledají, na- lézají mne.« Lepší jest ovoce mé, nežli nejlepší i než ryzí zlato, a užitek můj než stříbro vý- borné. Této milosti a chuti nemá-li kdo, nedosáhne moudrosti. III. Aby ducha učedlnického měli a upřímně i dověrně přijímali naučení i napomínání od předloženého svého a jím, protože by se jim zdálo, jako by lépe rozuměli nežli předložený jejich, aby nepohrdali. H: . .. neužitečná by byla, anobrž často by ne- jedni vždy k nějakému umění přišli, kdyby se tím domněním, jako by již jeho dosáhli, nesvo- dili. Mnozí také při tom... H: aneb. H: . . . těžkého, jest to proto, že tomu neroz- umíš; ale, když Božímu vedení srozumíš, snázet' všecko půjde; i sám tomu budeš rád. Když se pak libiti Bohu bude,... H: zrůstu. Jen ty neuč Boha... H: IV. Potřebí jest jim, aby oumyslem upří- mým chtěli se učiti, jedno pro čest a slávu Boží, též i pro vlastní spasení... H: míst předních... 53) H: ... v Jednotě dojíti... 54) H: V. Potřebí... 55) H: ...aneb... 58) H: . .. stavějí se, jako by 57) H: ... kteréž časem činěny ... 58) H: VI. 58) H: VI. 59) H: aneb. 8o) H: Nebo psáno jest: »Kdo není zkušen, co umí?« 47) 48 ) 49 ) 50) 51) 52) 159
Strana 160
63) 64) 70) 81) H: VII. 62) H: ... aby se zbytečným a nepořádným učením nemátli... H: Náležít' také učedlníkům při jedné věci, do kteréž by se vložili, trvati. H: ... by jí neuměli a dobře se v ní nezmoc- nili, to jest, všech okolo stojících věcí, jako jsou počátek, prostředek i dokonání, čas, místo, pří- činy, užitky, překážky, škody atd. pilně neohle- dali, a co kde k čemu náleží, nezvěděli. Někteří by jen mnoho... 65) chtěli čísti... H: 66) H : ... neb při smyslu víry ... 67) H: pověděním. 68) H: některým veršům... 69) H: ... i noci a jiné, k rozličným časům a chví- lem příhodné, nejvíc pak modlitebné. Někdy i jiné věci potřebné... H: ... činil, pamět' pak svou ostřil a cvičil. Takt' mládencům pobožným činiti sluší na cestě i doma při díle... 71) H: neb. 72) H: anebo. 73) H: . .. v svých i obecných věcech... 74) H: zvláště po jídle aneb... 75) H: ... hospodářovo neb předložených... 76) H: ...Toho se pak potřebí. 77) H: ... jednu věc dělati, nedával se ... 78) H: ... leč by jemu předložený jeho neb ten... 79) H: prvé. 80) H: . . . přemyšlování bedlivému nejpříhodnější.. 80a) V textu: nevyhnuté 81) H: Tato věta chybí. 82) H: ... časté... 83) H: ... přisluhovati. K čemuž ke všemu apoštol Timotea těmito slovy ... 1585: omylem číslo VIII., opraveno na konci knihy (str. 180) na VII. 85) H: ... a pomoc i požehnání... 84) 160
63) 64) 70) 81) H: VII. 62) H: ... aby se zbytečným a nepořádným učením nemátli... H: Náležít' také učedlníkům při jedné věci, do kteréž by se vložili, trvati. H: ... by jí neuměli a dobře se v ní nezmoc- nili, to jest, všech okolo stojících věcí, jako jsou počátek, prostředek i dokonání, čas, místo, pří- činy, užitky, překážky, škody atd. pilně neohle- dali, a co kde k čemu náleží, nezvěděli. Někteří by jen mnoho... 65) chtěli čísti... H: 66) H : ... neb při smyslu víry ... 67) H: pověděním. 68) H: některým veršům... 69) H: ... i noci a jiné, k rozličným časům a chví- lem příhodné, nejvíc pak modlitebné. Někdy i jiné věci potřebné... H: ... činil, pamět' pak svou ostřil a cvičil. Takt' mládencům pobožným činiti sluší na cestě i doma při díle... 71) H: neb. 72) H: anebo. 73) H: . .. v svých i obecných věcech... 74) H: zvláště po jídle aneb... 75) H: ... hospodářovo neb předložených... 76) H: ...Toho se pak potřebí. 77) H: ... jednu věc dělati, nedával se ... 78) H: ... leč by jemu předložený jeho neb ten... 79) H: prvé. 80) H: . . . přemyšlování bedlivému nejpříhodnější.. 80a) V textu: nevyhnuté 81) H: Tato věta chybí. 82) H: ... časté... 83) H: ... přisluhovati. K čemuž ke všemu apoštol Timotea těmito slovy ... 1585: omylem číslo VIII., opraveno na konci knihy (str. 180) na VII. 85) H: ... a pomoc i požehnání... 84) 160
Strana 161
88) 89) 90) 97) 98) 103) 104) 86) H: . . . napomínají. »Potřebuje-li kdo«, dí sv. Ja- kub 1, 5, »moudrosti, žádej...« H: nebo. H: IX. Mají ... H: ... doptávati. Nebo dí (Ekklus: 39, 1, 2): »Kdož oddává duši svou, aby se myslí obíral s zákonem Nejvyššího, ten moudrosti všechněch předků vyhledává a proroctvími se zaneprazd- ňuje, vypravování mužů slovutných šetří a roz- ličná podobenství vystihá.« Čti pořád ten text! H: modliti sluší... 91) H: Toho když při mládenci není... 92) H: .. . knížky této... 93) H: ... cvičiti se má, vypsáno jest, však i tuto krátce toho se dotkne. 94) H: učiti se též... 95) H: ...apoštolé, viz 4. Král. 4, 38; item 6, 1, 2; Jan 21, 3, 6; Skutk. 18, 1, 2; it. 20, 34; I. Kor. 4, 12; Tes. 2, 9; II. Tes. 3, 8. 96) H: ... sloužiti předloženým a jiným starším, nad to pak hostem všelijakou... H: Item snášelivosti nedostatků v stravě i v ji- ném, když by ne tak, jakž by chtěli, ve všem hojnost měli, ale časem na prostém opatření pře- stati musili. Nebot' nemá býti péče o tělo... H: Upřímnosti a sprostnosti, aby s vůlí a radou předloženého svého všecko činili a bez vůle jeho sobě nic nejednali ... 99) H: ... před nevěrnými kaverny, truhly, armárky. 100) H: ... bližního s pokojem zůstati... 101) H: ... Jana a Júdy. Potom... 102) H: ... nábožným s věrou živou i častými mod- litbami. Takovým pak čítáním a v tom se cvi- čením zrůst a rozmnožení bráti... H: ... marnostem a všelijakým věcem... H: To necht' jest napřed k naučení oznámeno o těch třech věcech: 1. Proč by měli mládenci pobožní o to státi, aby při služebnících Kristových aneb zprávcích církve 87) 11 161
88) 89) 90) 97) 98) 103) 104) 86) H: . . . napomínají. »Potřebuje-li kdo«, dí sv. Ja- kub 1, 5, »moudrosti, žádej...« H: nebo. H: IX. Mají ... H: ... doptávati. Nebo dí (Ekklus: 39, 1, 2): »Kdož oddává duši svou, aby se myslí obíral s zákonem Nejvyššího, ten moudrosti všechněch předků vyhledává a proroctvími se zaneprazd- ňuje, vypravování mužů slovutných šetří a roz- ličná podobenství vystihá.« Čti pořád ten text! H: modliti sluší... 91) H: Toho když při mládenci není... 92) H: .. . knížky této... 93) H: ... cvičiti se má, vypsáno jest, však i tuto krátce toho se dotkne. 94) H: učiti se též... 95) H: ...apoštolé, viz 4. Král. 4, 38; item 6, 1, 2; Jan 21, 3, 6; Skutk. 18, 1, 2; it. 20, 34; I. Kor. 4, 12; Tes. 2, 9; II. Tes. 3, 8. 96) H: ... sloužiti předloženým a jiným starším, nad to pak hostem všelijakou... H: Item snášelivosti nedostatků v stravě i v ji- ném, když by ne tak, jakž by chtěli, ve všem hojnost měli, ale časem na prostém opatření pře- stati musili. Nebot' nemá býti péče o tělo... H: Upřímnosti a sprostnosti, aby s vůlí a radou předloženého svého všecko činili a bez vůle jeho sobě nic nejednali ... 99) H: ... před nevěrnými kaverny, truhly, armárky. 100) H: ... bližního s pokojem zůstati... 101) H: ... Jana a Júdy. Potom... 102) H: ... nábožným s věrou živou i častými mod- litbami. Takovým pak čítáním a v tom se cvi- čením zrůst a rozmnožení bráti... H: ... marnostem a všelijakým věcem... H: To necht' jest napřed k naučení oznámeno o těch třech věcech: 1. Proč by měli mládenci pobožní o to státi, aby při služebnících Kristových aneb zprávcích církve 87) 11 161
Strana 162
byli. 2. Čeho jest jim k tomu potřebí. 3. V čem se předně a jak s užitkem cvičiti mají. Což když čítati budou a tak činiti, užitku ne- malého s pomocí Boží odtud nabudou. Protož ti, kteříž dar od Pána Boha mají k ka- zatelství, těmto již předloženým věcem se vy- učíce, druhé částce knížky této učiti se budou moci. Pak-li by kteří daru k kazatelství neměli, avšak chtěli v dobrých příčinách a mezi služeb- níky předce zůstávati, takoví mohou se učiti ho- spodářství neb řemeslu nějakému neb forman- ství a službám tělesným, kterýmiž by také star- ším svým užitečně sloužili, bez kterýchžto věcí kazatelé a služebníci jako i jiní lidé býti nemo- hou. Těmi věcmi, tak Pánu Kristu v sluhách jeho a církvi Boží sloužíce, kázání i všeliké práce starších účastni budou i hojnější za službu ta- kovou odplatu od Boha vezmou skrze Krista Ježíše, Pána našeho. Amen. H: Druhá částka knížky učedlnické, v níž se předkládají učedlníkům Kristovým do- spělejším, ano i v vyšších stupních Kristova slu- žebnictví pracovati majícím, to jest jáhnům a kněžím mladým, k jejich povoláním a místum (sic) potřebná naučení, a to podlé jistých arti- kulů, níže položených. 106) H: jsi. 107) H: Rehoř Nanzianský. 108) H: Učedlníci Kristovi, jahnové i mladí kněží tato níže položená a k jejich místům potřebná naučení znáti i v nich se cvičiti po- vinni jsou: I. O umění Písem svatých a písniček. II. O kazatelství a čeho při tom šetřiti. III. O způsobu a povinnostech služebníků církve. IV. O poslušenství a řádu. 105) 162
byli. 2. Čeho jest jim k tomu potřebí. 3. V čem se předně a jak s užitkem cvičiti mají. Což když čítati budou a tak činiti, užitku ne- malého s pomocí Boží odtud nabudou. Protož ti, kteříž dar od Pána Boha mají k ka- zatelství, těmto již předloženým věcem se vy- učíce, druhé částce knížky této učiti se budou moci. Pak-li by kteří daru k kazatelství neměli, avšak chtěli v dobrých příčinách a mezi služeb- níky předce zůstávati, takoví mohou se učiti ho- spodářství neb řemeslu nějakému neb forman- ství a službám tělesným, kterýmiž by také star- ším svým užitečně sloužili, bez kterýchžto věcí kazatelé a služebníci jako i jiní lidé býti nemo- hou. Těmi věcmi, tak Pánu Kristu v sluhách jeho a církvi Boží sloužíce, kázání i všeliké práce starších účastni budou i hojnější za službu ta- kovou odplatu od Boha vezmou skrze Krista Ježíše, Pána našeho. Amen. H: Druhá částka knížky učedlnické, v níž se předkládají učedlníkům Kristovým do- spělejším, ano i v vyšších stupních Kristova slu- žebnictví pracovati majícím, to jest jáhnům a kněžím mladým, k jejich povoláním a místum (sic) potřebná naučení, a to podlé jistých arti- kulů, níže položených. 106) H: jsi. 107) H: Rehoř Nanzianský. 108) H: Učedlníci Kristovi, jahnové i mladí kněží tato níže položená a k jejich místům potřebná naučení znáti i v nich se cvičiti po- vinni jsou: I. O umění Písem svatých a písniček. II. O kazatelství a čeho při tom šetřiti. III. O způsobu a povinnostech služebníků církve. IV. O poslušenství a řádu. 105) 162
Strana 163
První artikul. 114) 115) 116) 117) 118) O umění Písem svatých a písniček duchovních. Ve vydání 1585 je jako artikul čtvrtý (str. 90—104). 108a) V textu: sou 108b) V textu: &. 109) H: Artikul první: O umění Písem svatých a pís- niček... 110) H: Při takovém pak... 111) H: ...i v Novém zákoně dělati, aby, by možné bylo, jakož pilným... 112) H: Tento odstavec chybí. 113) Církevní otec Aurelius (Augustin), naroz. 354 v Tagaste, zemř. 430 v Hippo. Mikuláš z Lyry (Lyranus), žil kolem 1270 až 1340; člen řádu františkánského a vynikající vy- kladatel bible, učitel na Sorbonně v Paříži. Jeho hlavním dílem jest postilla, která je soustavným výkladem doslovného významu biblických spisů v 50 knihách. Luther často používal jeho výkladu I. knihy Mojžíšovy k pochopení rabínských vý- kladů. Známý reformátor Martin Luther. Filip Melanchton, reformátor. Martin Bucer, reformátor německý (1491—1551); vystoupiv z řádu dominikánského stal se pří- vržencem reformace a od r. 1523 působil jako farář ve Štrasburku; jeho vlivem se stalo toto město jedním ze středisk protestantismu. Usilo- val o sblížení Lutherovo s Zwinglim a měl četné styky s Jednotou bratrskou. Viz Jos. Müller, Gesch. der Böhm. Brüder, II. 1931, na četných místech. Wolfgang Musculus (1497—1563), člen řádu be- nediktinského, přestoupil k reformaci a stal se nejprve farářem v Dorlisheimu, potom ve Štras- burku a od 1531—1547 působil jako farář v Augs- 163
První artikul. 114) 115) 116) 117) 118) O umění Písem svatých a písniček duchovních. Ve vydání 1585 je jako artikul čtvrtý (str. 90—104). 108a) V textu: sou 108b) V textu: &. 109) H: Artikul první: O umění Písem svatých a pís- niček... 110) H: Při takovém pak... 111) H: ...i v Novém zákoně dělati, aby, by možné bylo, jakož pilným... 112) H: Tento odstavec chybí. 113) Církevní otec Aurelius (Augustin), naroz. 354 v Tagaste, zemř. 430 v Hippo. Mikuláš z Lyry (Lyranus), žil kolem 1270 až 1340; člen řádu františkánského a vynikající vy- kladatel bible, učitel na Sorbonně v Paříži. Jeho hlavním dílem jest postilla, která je soustavným výkladem doslovného významu biblických spisů v 50 knihách. Luther často používal jeho výkladu I. knihy Mojžíšovy k pochopení rabínských vý- kladů. Známý reformátor Martin Luther. Filip Melanchton, reformátor. Martin Bucer, reformátor německý (1491—1551); vystoupiv z řádu dominikánského stal se pří- vržencem reformace a od r. 1523 působil jako farář ve Štrasburku; jeho vlivem se stalo toto město jedním ze středisk protestantismu. Usilo- val o sblížení Lutherovo s Zwinglim a měl četné styky s Jednotou bratrskou. Viz Jos. Müller, Gesch. der Böhm. Brüder, II. 1931, na četných místech. Wolfgang Musculus (1497—1563), člen řádu be- nediktinského, přestoupil k reformaci a stal se nejprve farářem v Dorlisheimu, potom ve Štras- burku a od 1531—1547 působil jako farář v Augs- 163
Strana 164
119) 120) 121) 122) 123) 124) burku; na sklonku života se stal profesorem the- ologie v Bernu, kde vydal četné komentáře k biblickým knihám Starého a Nového Zákona. Při zavádění kalvinské reformace ve Falcku patřil k poradcům kurfirstovým. Jan Kalvín, známý reformátor. Míní se tu br. Prokop z Jindř. Hradce, bakalář, který se súčastnil r. 1478 hádání Bratří s mistry v Karolinu za předsednictví Korandova. Byl po- dle Jelínka (Historie Litomyšle III, 11, Jos. Mül- ler -Bartoš, Dějiny Jednoty bratrské I. 124) used- lým měštanem litomyšlským. Byl prý to laik, jenž se stal knězem volbou bratří a měl veliký význam pro Jednotu jako theolog; r. 1494 byl zvolen za sudího v Jednotě s prvním místem v úzké radě. V jednání s »menší stranou« v Chlumci n. Cidl. r. 1496 měl hlavní slovo. Zemřel r. 1507, když v posledních letech života se dostal do polemik s Lukášem Pražským o otáz- ce, jak lze dojíti spasení. Míní se br. Lukáš Pražský, čelný theolog Jed- noty. Br. Beneš, amosita (Jos. Müller -Bartoš, Dějiny Jednoty bratrské I. 173). H: Při Písních svatých učiti se mají znáti roz- díl Písem svatých, že jiná jsou historie neb kro- niky, jiná... H: rameni. H: Tento celý oddíl (str. 95—101) má v H znění toto: 125) Rozdělení Biblí nejobyčejnější a nejzvyklejší. I. Všecka Písma svatá v Biblí dělí se na Zá- kon Starý a Nový. Knihy Starého Zákona, kteréž sepsány byly před příchodem Kristovým na svět, počnouc od 164
119) 120) 121) 122) 123) 124) burku; na sklonku života se stal profesorem the- ologie v Bernu, kde vydal četné komentáře k biblickým knihám Starého a Nového Zákona. Při zavádění kalvinské reformace ve Falcku patřil k poradcům kurfirstovým. Jan Kalvín, známý reformátor. Míní se tu br. Prokop z Jindř. Hradce, bakalář, který se súčastnil r. 1478 hádání Bratří s mistry v Karolinu za předsednictví Korandova. Byl po- dle Jelínka (Historie Litomyšle III, 11, Jos. Mül- ler -Bartoš, Dějiny Jednoty bratrské I. 124) used- lým měštanem litomyšlským. Byl prý to laik, jenž se stal knězem volbou bratří a měl veliký význam pro Jednotu jako theolog; r. 1494 byl zvolen za sudího v Jednotě s prvním místem v úzké radě. V jednání s »menší stranou« v Chlumci n. Cidl. r. 1496 měl hlavní slovo. Zemřel r. 1507, když v posledních letech života se dostal do polemik s Lukášem Pražským o otáz- ce, jak lze dojíti spasení. Míní se br. Lukáš Pražský, čelný theolog Jed- noty. Br. Beneš, amosita (Jos. Müller -Bartoš, Dějiny Jednoty bratrské I. 173). H: Při Písních svatých učiti se mají znáti roz- díl Písem svatých, že jiná jsou historie neb kro- niky, jiná... H: rameni. H: Tento celý oddíl (str. 95—101) má v H znění toto: 125) Rozdělení Biblí nejobyčejnější a nejzvyklejší. I. Všecka Písma svatá v Biblí dělí se na Zá- kon Starý a Nový. Knihy Starého Zákona, kteréž sepsány byly před příchodem Kristovým na svět, počnouc od 164
Strana 165
Mojžíšových knih prvních až do posledních Ma- chabejských, a těch knih Starého Zákona v počtu jest 48. Nového Zákona knih, kteréž po Kristu Pánu od evangelistů a apoštolů sepsány jsou, počnouc od evangelium s(v.) Matouše až do Zjevení s(v.) Jana, jest 27. A tak všech knih v Biblí spolu 75. II. Písma svatá v Biblí dělí se na knihy kano- nizované a na ty, jenž Apokryfa slovou. Knih kanonizovaných aneb zřízeně přijatých jest 64: patery knihy Mojžíšovy, Jozue, Judikum, Ruth, Královské 4, Paralipomenon 2, Ezdrášovy 2, Job, Žaltář, Přísloví, Ekklesiastes, Písně Šalo- mounovy, prorokův 18, evangelistové 4, epištol 21. Těch pak knih, jenž Apokryfa slovou, to jest v církvi menší váhy než první, avšak též v Biblí napsané a položené, jest 12: Ezdrášovy třetí a čtvrté, Tobiášovy, Judith, Moudrosti, Ekklesiasti- kus, Báruch, Přídavky k Hester a Danielovi o Zuzaně a Bélovi, Machabejské troje, o čemž z předmluvy s(v.) Jeronýma na Biblí i z té knížky Paladiovy, kteráž slove Izagogé, čtenář širší zprávu míti může. Nyní dosti bud na tom rozdělení svatých Pí- sem. III. I tomu se učiti mají při Písmích svatých, aby každé knihy, větší neb menší, Starého neb Nového Zákona, argumentum neb summu věděli a k čemu spisovatel směřoval, znali, nebo kdož toho věděti nebude, čta tu knihu snadně zbloudí a ničemu nevyrozumí, takže bez užitku bude čísti. IV. Obzvláštně tomu při Písmích svatých se učiti mají, pravého a vlastního rozumu a smyslu jich nabývati, nebo legere et non intelligere, negligere est«, a jiný pověděl: »Scriptura non intellecta, scriptura non est.« 165
Mojžíšových knih prvních až do posledních Ma- chabejských, a těch knih Starého Zákona v počtu jest 48. Nového Zákona knih, kteréž po Kristu Pánu od evangelistů a apoštolů sepsány jsou, počnouc od evangelium s(v.) Matouše až do Zjevení s(v.) Jana, jest 27. A tak všech knih v Biblí spolu 75. II. Písma svatá v Biblí dělí se na knihy kano- nizované a na ty, jenž Apokryfa slovou. Knih kanonizovaných aneb zřízeně přijatých jest 64: patery knihy Mojžíšovy, Jozue, Judikum, Ruth, Královské 4, Paralipomenon 2, Ezdrášovy 2, Job, Žaltář, Přísloví, Ekklesiastes, Písně Šalo- mounovy, prorokův 18, evangelistové 4, epištol 21. Těch pak knih, jenž Apokryfa slovou, to jest v církvi menší váhy než první, avšak též v Biblí napsané a položené, jest 12: Ezdrášovy třetí a čtvrté, Tobiášovy, Judith, Moudrosti, Ekklesiasti- kus, Báruch, Přídavky k Hester a Danielovi o Zuzaně a Bélovi, Machabejské troje, o čemž z předmluvy s(v.) Jeronýma na Biblí i z té knížky Paladiovy, kteráž slove Izagogé, čtenář širší zprávu míti může. Nyní dosti bud na tom rozdělení svatých Pí- sem. III. I tomu se učiti mají při Písmích svatých, aby každé knihy, větší neb menší, Starého neb Nového Zákona, argumentum neb summu věděli a k čemu spisovatel směřoval, znali, nebo kdož toho věděti nebude, čta tu knihu snadně zbloudí a ničemu nevyrozumí, takže bez užitku bude čísti. IV. Obzvláštně tomu při Písmích svatých se učiti mají, pravého a vlastního rozumu a smyslu jich nabývati, nebo legere et non intelligere, negligere est«, a jiný pověděl: »Scriptura non intellecta, scriptura non est.« 165
Strana 166
K tomu vyrozumívání Písmům jest potřebí toho dvého: Předně, vroucích a ustavičných mo- dliteb svatých za to, aby Pán Bůh oči rozumu našeho otvíral a Duchem svatým osvědčoval k vy- rozumívání jim, druhé, užívati pomocí, t(otiž) výkladů a psaní věrných učitelů starých i nových, jako jsou Augustýn, Lýra, Luter, Filip, Bucer, Muškulus, Kalvín. Mezi tím vážiti sobě i práce otců a čítati spisy bratrské, B. Prokopa, B. Lu- káše, B. Beneše a jiné, a ovšem konfessí Jed- noty, katechismus i Obranu, proti Štur- movi vydanou. V. I toho naposledy při čtení Písem svatých šetřiti náleží, aby cožkoli v nich čtou, buď k víře a k náboženství se vztahujícího, buď k ži- votu pobožnému, toho obého ku potřebě vlastní, spasení svého, života šlechetného následování a zlého se vystřídání užíti se snažovali, nebo tím způsobem nejvíce svého v Písmích sv. se cvičení platnost a užitečnost na sobě ukáží, když neto- liko čtenáři slova Božího, ale i skuteční jeho činitelé nalezeni budou. 126) H: jádrně. 127) H: darů. 128) H: Tento článek jest zařazen jako artikul čtvrtý na str. 134—141 a má titul: »Čtvrtý a poslední artikul.« 129) H: nebot'. 130) H: nemálot. 131) H: .. . příklad Pána Krista, kterýž byl poslušný Otce svého... 132) H: . . . spravedliví učiněni... 133) H: ... a filozof napsal... 134) H: . . . se učili mladší starších poslouchati... 135) H: ... naplní se při nich ono povědění sv. Ře- hoře: . . . 136) H: tovaryšští. 137) H: pryč odbývati... 166
K tomu vyrozumívání Písmům jest potřebí toho dvého: Předně, vroucích a ustavičných mo- dliteb svatých za to, aby Pán Bůh oči rozumu našeho otvíral a Duchem svatým osvědčoval k vy- rozumívání jim, druhé, užívati pomocí, t(otiž) výkladů a psaní věrných učitelů starých i nových, jako jsou Augustýn, Lýra, Luter, Filip, Bucer, Muškulus, Kalvín. Mezi tím vážiti sobě i práce otců a čítati spisy bratrské, B. Prokopa, B. Lu- káše, B. Beneše a jiné, a ovšem konfessí Jed- noty, katechismus i Obranu, proti Štur- movi vydanou. V. I toho naposledy při čtení Písem svatých šetřiti náleží, aby cožkoli v nich čtou, buď k víře a k náboženství se vztahujícího, buď k ži- votu pobožnému, toho obého ku potřebě vlastní, spasení svého, života šlechetného následování a zlého se vystřídání užíti se snažovali, nebo tím způsobem nejvíce svého v Písmích sv. se cvičení platnost a užitečnost na sobě ukáží, když neto- liko čtenáři slova Božího, ale i skuteční jeho činitelé nalezeni budou. 126) H: jádrně. 127) H: darů. 128) H: Tento článek jest zařazen jako artikul čtvrtý na str. 134—141 a má titul: »Čtvrtý a poslední artikul.« 129) H: nebot'. 130) H: nemálot. 131) H: .. . příklad Pána Krista, kterýž byl poslušný Otce svého... 132) H: . . . spravedliví učiněni... 133) H: ... a filozof napsal... 134) H: . . . se učili mladší starších poslouchati... 135) H: ... naplní se při nich ono povědění sv. Ře- hoře: . . . 136) H: tovaryšští. 137) H: pryč odbývati... 166
Strana 167
138) H: Tato část čtvrtého článku byla nejvíce pře- pracována a má po konečné redakci toto znění (str. 134—141), které nahražuje text z r. 1585 (str. 105—112): Řád jest jistých osob k jisté práci a povinnosti podlé darů, jim od Boha udělených, postavení. Jakož pak povinnosti na větším díle sou dvoje, tak i spořádání a postavení k týmž povinnostem jest dvoje, jedno církevní a druhé světské. A tak i řád musí býti a jest dvůj, jeden církevní a druhý světský, a ač poněkud řád církve obsahuje v sobě i ten druhý, však vždy předce jistým ob- mezením jeden od druhého je oddělen. Řád tedy církevní jest jistých osob ku po- vinnostem a pracem církevním zřízené postavení, a ty jsou: služebníci, lid obecný. Řád služebníků podlé rozdílných stupňů tento jest: I. Nejpřednější místo v církvi jest starších aneb předložených, rada v moci své. 2. Všickni pomocníci v ouřadu pastýřském, a ti jsou pomocníci starších. 3. Všickni jahnové, pomocníci kněžství. 4. Akolitové aneb učedlníci. Akolitové pak neb učedlníci, jahnové i kněží i všecka čeládka mají ve všem povinném předlo- ženého svého pastýře a hospodáře, u kteréhož by byli, ovšem starších bratří jako otců poslouchati, usouzení jejich ochotně a hotově činiti, ustave- ním aneb řádům v domě a v čeledi pokojně poddáni býti a lehkomyslně jich nepřekračovati, ale bohabojně se chovati a dobrý příklad všech- něm na sobě dávati. 167
138) H: Tato část čtvrtého článku byla nejvíce pře- pracována a má po konečné redakci toto znění (str. 134—141), které nahražuje text z r. 1585 (str. 105—112): Řád jest jistých osob k jisté práci a povinnosti podlé darů, jim od Boha udělených, postavení. Jakož pak povinnosti na větším díle sou dvoje, tak i spořádání a postavení k týmž povinnostem jest dvoje, jedno církevní a druhé světské. A tak i řád musí býti a jest dvůj, jeden církevní a druhý světský, a ač poněkud řád církve obsahuje v sobě i ten druhý, však vždy předce jistým ob- mezením jeden od druhého je oddělen. Řád tedy církevní jest jistých osob ku po- vinnostem a pracem církevním zřízené postavení, a ty jsou: služebníci, lid obecný. Řád služebníků podlé rozdílných stupňů tento jest: I. Nejpřednější místo v církvi jest starších aneb předložených, rada v moci své. 2. Všickni pomocníci v ouřadu pastýřském, a ti jsou pomocníci starších. 3. Všickni jahnové, pomocníci kněžství. 4. Akolitové aneb učedlníci. Akolitové pak neb učedlníci, jahnové i kněží i všecka čeládka mají ve všem povinném předlo- ženého svého pastýře a hospodáře, u kteréhož by byli, ovšem starších bratří jako otců poslouchati, usouzení jejich ochotně a hotově činiti, ustave- ním aneb řádům v domě a v čeledi pokojně poddáni býti a lehkomyslně jich nepřekračovati, ale bohabojně se chovati a dobrý příklad všech- něm na sobě dávati. 167
Strana 168
Řád v lidu obecném jest takový, že přední místo mají: 1. soudcové, po zbořích ustavení, a z těch někteří nad almužnami šafáři bývají; 2. hospodářové v domích a hospodyně, 3. synové a dcery, 4. čeledínové roční, téhodní, nádenní, 5. podruhové. Ti všickni mají znáti místo své a v poslušen- ství i řádu státi, a každý, což komu příleží, tomu dosti činiti podlé napomenutí apoštolova (Efez. 5, 21): »Poddáni budte sobě vespolek v bázni Boží!« Řád světa. 189) Tím řádem mají zpravováni býti království, země, krajiny, města, vsi a obce v nich. K tomu pak řádu příslušejí tito: císařové, králové, knížata, hrabata, páni, rytířstvo neb šlechticové a jiní rozliční ouředníci, potom sená- toři aneb radní páni, purmistři, rychtáři neb foj. tové, cechmistři, měštané, vladaři, sedláci, za- hradníci a všickni obecní. I ti tedy musejí znáti a zachovávati místa svá a povinnosti, aby řád té moci světa, Bohem zří- zené, jíti mohl, poslušenství a poddanost k ní aby zachovávali, od ní zase chráněni byli a v tom všickni vůli Boží vyplňovali. Finis. H: Jest zařazeno jako třetí artikul pod titu- lem O způsobu a povinnostech slu- žebníků církve (str. 121). Způsob služebníků církve záleží v těchto věcech: I.: chtíti dobrovolně... 168
Řád v lidu obecném jest takový, že přední místo mají: 1. soudcové, po zbořích ustavení, a z těch někteří nad almužnami šafáři bývají; 2. hospodářové v domích a hospodyně, 3. synové a dcery, 4. čeledínové roční, téhodní, nádenní, 5. podruhové. Ti všickni mají znáti místo své a v poslušen- ství i řádu státi, a každý, což komu příleží, tomu dosti činiti podlé napomenutí apoštolova (Efez. 5, 21): »Poddáni budte sobě vespolek v bázni Boží!« Řád světa. 189) Tím řádem mají zpravováni býti království, země, krajiny, města, vsi a obce v nich. K tomu pak řádu příslušejí tito: císařové, králové, knížata, hrabata, páni, rytířstvo neb šlechticové a jiní rozliční ouředníci, potom sená- toři aneb radní páni, purmistři, rychtáři neb foj. tové, cechmistři, měštané, vladaři, sedláci, za- hradníci a všickni obecní. I ti tedy musejí znáti a zachovávati místa svá a povinnosti, aby řád té moci světa, Bohem zří- zené, jíti mohl, poslušenství a poddanost k ní aby zachovávali, od ní zase chráněni byli a v tom všickni vůli Boží vyplňovali. Finis. H: Jest zařazeno jako třetí artikul pod titu- lem O způsobu a povinnostech slu- žebníků církve (str. 121). Způsob služebníků církve záleží v těchto věcech: I.: chtíti dobrovolně... 168
Strana 169
140) H: III. Rozšafnost a mravy lidské znáti i za- chovávati, jak komu... 141) H: IV. Ochotnost... 142) H: V. Povolné hotovosti... 143) H: VI. Trpělivost... 144) H: VII. Snášeti chudobu, psotu, nouzi, zimu, žízeň i jiná nepohodlí... 145) H: služebníků... 146) HI: i z našich toho chce... 147) H: Celý sedmý artikul (str. 116—118) schází. Je částečně vložen do oddílu o kazatelství (str. 127, vydání z 1585). H: Druhý artikul. H: Při artikuli druhém učedlníci... H: jako měď. H: Zvěstovati, jest o všelijakých věcech potřeb. ných lidem vypravovati a oznamovati, aby o uče- ní Božím spasitedlném věděli a jeho povědomost měli. Učiti jest k tomu sloužiti, aby věděli, jak těm věcem rozuměti, jak jich užívati, následovati, v nich pracovati i trvati mají. Napomínati pak jest připomínati i přidržovati k tomu, aby v tom, čemuž se naučili, podlé slibu skutečně se ostříhali a pracovali. Vystříhati jest oznamovati nebezpečenství, škody i pokuty Boží, jest-li že by předloženými věcmi pohrdali aneb je obmeškávali, aby ulek- nouce se tak z nedbánlivosti probuzeni byli. Trestati kázáním jest hříchy ztěžovati a zůřivě hněv Boží na svévolné a nenapravitedlné vypo- vídati. Někteří mladí kazatelé místo kázaní vydávají se v trestání, ano jim nebývá poručeno. Těm ná- leží, to, což se jim rozkáže, zpraviti, s jiným na předloženého svého počkati a poodložiti. Tak tedy podlé toho pořádku kázati sluší: I. nejprv lidem znovu obráceným... 152) H: Lidem přijatým... 148) 149) 150) 151) 169
140) H: III. Rozšafnost a mravy lidské znáti i za- chovávati, jak komu... 141) H: IV. Ochotnost... 142) H: V. Povolné hotovosti... 143) H: VI. Trpělivost... 144) H: VII. Snášeti chudobu, psotu, nouzi, zimu, žízeň i jiná nepohodlí... 145) H: služebníků... 146) HI: i z našich toho chce... 147) H: Celý sedmý artikul (str. 116—118) schází. Je částečně vložen do oddílu o kazatelství (str. 127, vydání z 1585). H: Druhý artikul. H: Při artikuli druhém učedlníci... H: jako měď. H: Zvěstovati, jest o všelijakých věcech potřeb. ných lidem vypravovati a oznamovati, aby o uče- ní Božím spasitedlném věděli a jeho povědomost měli. Učiti jest k tomu sloužiti, aby věděli, jak těm věcem rozuměti, jak jich užívati, následovati, v nich pracovati i trvati mají. Napomínati pak jest připomínati i přidržovati k tomu, aby v tom, čemuž se naučili, podlé slibu skutečně se ostříhali a pracovali. Vystříhati jest oznamovati nebezpečenství, škody i pokuty Boží, jest-li že by předloženými věcmi pohrdali aneb je obmeškávali, aby ulek- nouce se tak z nedbánlivosti probuzeni byli. Trestati kázáním jest hříchy ztěžovati a zůřivě hněv Boží na svévolné a nenapravitedlné vypo- vídati. Někteří mladí kazatelé místo kázaní vydávají se v trestání, ano jim nebývá poručeno. Těm ná- leží, to, což se jim rozkáže, zpraviti, s jiným na předloženého svého počkati a poodložiti. Tak tedy podlé toho pořádku kázati sluší: I. nejprv lidem znovu obráceným... 152) H: Lidem přijatým... 148) 149) 150) 151) 169
Strana 170
153) 154) 155) 156) H: . . . míti kazatelé poodrostlejší... H: Zde jest pravděpodobně narážka na Blaho- slavův spis Naučení mladým kaza- telům (viz Vady kazatelův, vyd. F. Slavík, str. 73). H: obzvláštních. H: vypsány jsou, avšak pro ty, kteříž cizích ja- zyků neumějí, i tuto některé věci kratičce při- pomenuty budou... 156a) V textu: sou 157) H: Erasmus Roterdamský. 158) H: správně má k ukázání; vyd. z 1585 nesprávně ku kázaní. 159) H: jí. 160) H: má za tímto odstavcem oddíl, který ve vyd. 1585 byl na str. 116 a n. a jedná o mluvení ve sboru. Jest proti 1585 přepracován a zní takto: [II. Zatím řeč tu, na niž se kázati strojí, má v zboru posluchačům přečísti I. dobře, bez slabikování a zatínání neb zadrhování se, 2. rozumně, s přestávkami rozumnými, 3. hla- sem mírným a nezpívavě neb příliš rozvláč- ně aneb jako by s někým rozprávěl, což by — nechut k slyšení dávalo. III. Text přečtený na dvě neb na tři částky rozděliti a při jedné každé, což náleží, mlu- viti a předkládati, nebo kázání bez rozdělení na částky velmi neposlužitedlné a nepamět- livé jest. Na místě pak tomto a než se co více poví, slušné jest dotknouti k výstraze mladým a počátečním kazatelům: 1. aby vstoupíce na kazatedlnici, příliš dlouho nemlčeli a též zase příliš kvapně 170
153) 154) 155) 156) H: . . . míti kazatelé poodrostlejší... H: Zde jest pravděpodobně narážka na Blaho- slavův spis Naučení mladým kaza- telům (viz Vady kazatelův, vyd. F. Slavík, str. 73). H: obzvláštních. H: vypsány jsou, avšak pro ty, kteříž cizích ja- zyků neumějí, i tuto některé věci kratičce při- pomenuty budou... 156a) V textu: sou 157) H: Erasmus Roterdamský. 158) H: správně má k ukázání; vyd. z 1585 nesprávně ku kázaní. 159) H: jí. 160) H: má za tímto odstavcem oddíl, který ve vyd. 1585 byl na str. 116 a n. a jedná o mluvení ve sboru. Jest proti 1585 přepracován a zní takto: [II. Zatím řeč tu, na niž se kázati strojí, má v zboru posluchačům přečísti I. dobře, bez slabikování a zatínání neb zadrhování se, 2. rozumně, s přestávkami rozumnými, 3. hla- sem mírným a nezpívavě neb příliš rozvláč- ně aneb jako by s někým rozprávěl, což by — nechut k slyšení dávalo. III. Text přečtený na dvě neb na tři částky rozděliti a při jedné každé, což náleží, mlu- viti a předkládati, nebo kázání bez rozdělení na částky velmi neposlužitedlné a nepamět- livé jest. Na místě pak tomto a než se co více poví, slušné jest dotknouti k výstraze mladým a počátečním kazatelům: 1. aby vstoupíce na kazatedlnici, příliš dlouho nemlčeli a též zase příliš kvapně 170
Strana 171
mluviti nepočínali, ale mírnost v tom zacho- vali; 2. při mluvení aby terminů, hlasů aneb hlaholů neobyčejných a nevážných, ba i gestů a hnutí těla, na drváčníky a šerméře více, než na kazatele náležejících, se vystříhali, s pokorou, tichostí dílo Boží konajíce; 3. prudkého a slovo slovem porážejícího, též rozmazaného aneb zpívavého mluvení aby se varovali a nebyli opicím podobni, co od koho vidí neb slyší dosti nezpůsobného, toho se chápali, ovšem aby kvadrátů nedělali, ří- kajíce: Páán Bůůh, dááti rááčil, — ani roz- trhujíce slova, neříkali: Všemo-houcí Pán; 4. mají se varovati také jakož jednostej- ných slov častého opětování tak také cizími jazyky, latinským neb řeckým, v kázáních protrušování a prodrobování, jako i terminů některých artium dialektyky neb retoryky užívání a proměšování, aby neříkali: »Toto jest pěkná metaphora«, »V tomto slovu jest pěkný tropus«, nebo tím obojím takový ka- zatel při pobožných a soudných posluchačích netoliko v ošklivost upadne, ale také v do- mnění takové, že více sebe nežli Krista káže, — podobně také i dlouhého a širokého ká- zání, jímž v nepříjemnost mladý kazatel se uvodí, takže kázání jalové činí a nadarmo pracuje. Otcové napsali, že krátké kázání řídko py- kání má a dlouho se pomní i užívá, ale dlou- 171
mluviti nepočínali, ale mírnost v tom zacho- vali; 2. při mluvení aby terminů, hlasů aneb hlaholů neobyčejných a nevážných, ba i gestů a hnutí těla, na drváčníky a šerméře více, než na kazatele náležejících, se vystříhali, s pokorou, tichostí dílo Boží konajíce; 3. prudkého a slovo slovem porážejícího, též rozmazaného aneb zpívavého mluvení aby se varovali a nebyli opicím podobni, co od koho vidí neb slyší dosti nezpůsobného, toho se chápali, ovšem aby kvadrátů nedělali, ří- kajíce: Páán Bůůh, dááti rááčil, — ani roz- trhujíce slova, neříkali: Všemo-houcí Pán; 4. mají se varovati také jakož jednostej- ných slov častého opětování tak také cizími jazyky, latinským neb řeckým, v kázáních protrušování a prodrobování, jako i terminů některých artium dialektyky neb retoryky užívání a proměšování, aby neříkali: »Toto jest pěkná metaphora«, »V tomto slovu jest pěkný tropus«, nebo tím obojím takový ka- zatel při pobožných a soudných posluchačích netoliko v ošklivost upadne, ale také v do- mnění takové, že více sebe nežli Krista káže, — podobně také i dlouhého a širokého ká- zání, jímž v nepříjemnost mladý kazatel se uvodí, takže kázání jalové činí a nadarmo pracuje. Otcové napsali, že krátké kázání řídko py- kání má a dlouho se pomní i užívá, ale dlou- 171
Strana 172
hé, nepříjemné, ošklivé, tesklivé, nepamět- livé s větrem pomíjí a nechtivost k budou- címu slyšení dává. 5. I toho se varovati mají počáteční kaza- telé, aby poučení od předloženého neb po- mocníka jeho aneb z nezpůsobů vyvozování těžce nenesli, ale vděčně s poděkováním při- jali, nebo to k jich dobrému vztahuje se. 6. Potřebí jest kazateli, aby to všecko, což mluviti má, v mysli a paměti složené měl a na to očima svýma jako hleděl, a ne teprv v kázání — prvé se nepřistrojiv —zbíral ono i ono, sám nevěda, co mluví.] 167) 161) H: V. 162) H: Ale když... 163) H: ... utvrzovati... 164) H: Aby té věci... 165) H: schází. 166) H: VII. Aby slovy obecnými, srozumitedlnými mluvil, i hlasem, jakž na to místo neb zbor, v němž káže, sluší, item, aby srdci lidskými hý- bal buď k žalosti neb k veselí, k milování Pána Boha a ctnosti a nenávidění všech hříchů. H: V oddílu VIII. schází věta: Aby prostranně mluvil... nadarmo pracoval. Odstavec začíná zde: VIII. Pamatovati má kazatel, aby v napo- mínání k modlitbě... 168) H: ... aby činil. 169) H: Potom pak vždycky pečovati... 170) H: filozof. 171) V H je zařaděno na str. 127—130 v Třetím arti- kuli O způsobu a povinnostech služebníků církve. 172
hé, nepříjemné, ošklivé, tesklivé, nepamět- livé s větrem pomíjí a nechtivost k budou- címu slyšení dává. 5. I toho se varovati mají počáteční kaza- telé, aby poučení od předloženého neb po- mocníka jeho aneb z nezpůsobů vyvozování těžce nenesli, ale vděčně s poděkováním při- jali, nebo to k jich dobrému vztahuje se. 6. Potřebí jest kazateli, aby to všecko, což mluviti má, v mysli a paměti složené měl a na to očima svýma jako hleděl, a ne teprv v kázání — prvé se nepřistrojiv —zbíral ono i ono, sám nevěda, co mluví.] 167) 161) H: V. 162) H: Ale když... 163) H: ... utvrzovati... 164) H: Aby té věci... 165) H: schází. 166) H: VII. Aby slovy obecnými, srozumitedlnými mluvil, i hlasem, jakž na to místo neb zbor, v němž káže, sluší, item, aby srdci lidskými hý- bal buď k žalosti neb k veselí, k milování Pána Boha a ctnosti a nenávidění všech hříchů. H: V oddílu VIII. schází věta: Aby prostranně mluvil... nadarmo pracoval. Odstavec začíná zde: VIII. Pamatovati má kazatel, aby v napo- mínání k modlitbě... 168) H: ... aby činil. 169) H: Potom pak vždycky pečovati... 170) H: filozof. 171) V H je zařaděno na str. 127—130 v Třetím arti- kuli O způsobu a povinnostech služebníků církve. 172
Strana 173
172) H: Boží čeládce i zboru... 173) H: neb náměstenství ... 174) H: prokazovati. 175) H: Povědění starodávní jsou na str. 142. 176) H: moudřejšího. 177) H: . .. řídko trefí... 178) H: ... jestliže tak jest, jakž mluví... 179) H: napravili... 179a) V textu: si 179b) V textu: sou 180) H: zarputilost 181) H: ... příčinu dali... 182) H: . .. se služby dály. 183) H: It.: Pamatování na soud budoucí a přemyšlo- vání, že ze všech věcí ... 184) V textu: si. 185) Ro = repetendo t. zn. opakuj 186) V textu: sou 187) V textu: aby 188) V textu: by 189) V textu: aby 190) V textu 1585: moudřejší 191) V textu: si 192) V textu: aby 173
172) H: Boží čeládce i zboru... 173) H: neb náměstenství ... 174) H: prokazovati. 175) H: Povědění starodávní jsou na str. 142. 176) H: moudřejšího. 177) H: . .. řídko trefí... 178) H: ... jestliže tak jest, jakž mluví... 179) H: napravili... 179a) V textu: si 179b) V textu: sou 180) H: zarputilost 181) H: ... příčinu dali... 182) H: . .. se služby dály. 183) H: It.: Pamatování na soud budoucí a přemyšlo- vání, že ze všech věcí ... 184) V textu: si. 185) Ro = repetendo t. zn. opakuj 186) V textu: sou 187) V textu: aby 188) V textu: by 189) V textu: aby 190) V textu 1585: moudřejší 191) V textu: si 192) V textu: aby 173
Strana 174
Strana 175
REJSTŘÍK OSOBNÍ A VĚCNY Akolité 46, 70 Akty Jednoty bratrské 114 Albín Jan 133 Ambrož 15 Apokryfy 65 Archleb z Kunovic 133 Aron 15 Augusta Jan 115—117, 123, 150 Augustin sv. 15, 54, 62 Bartoš F. M. 164 Basilej 113 Bednář F. 115, 150 Beneš Br. 63, 144, 164 bible polská 61 Bidlo Jar. 114 Blahoslav Jan 113, 117, 123, 137, 139, 146, 148, 150 n. Bratislava 120 Brno 117 Bucer Martin 63, 163 Česká konfese 123 četba 31n., 44, 55, 88 čistota 55 čítání ve sboru 74 dary Boží 84 dcery 70 Dekrety Jednoty bratr- ské 151 Démas 19 Dobiáš F. M. 119 Dudík 120 důvěra k Jednotě 19, 130 ekumenismus 116, 151 Eli 15 Eliáš 15 Elizeus 15 epikurejství 60 n. Erasmus 146 Ezop 41, 125 fakulta Husova 119 Filipenští 68 Caesarea 62 církev Boží 45, 57, 116 — obnovená 20, 116 ctnosti 21, 58, 86, 108, 145 — kazatelů 145 n. cvičení 19 n. čeládka 81 čeledínové 70 gesta 138 Gindely 151 Gregorius 10, 46 Herrnhut 115 hospodáři 32, 40, 70, 82 hospodářství 45 hospodyně 70 Hrejsa Ferd. 133 hříchy 86 175
REJSTŘÍK OSOBNÍ A VĚCNY Akolité 46, 70 Akty Jednoty bratrské 114 Albín Jan 133 Ambrož 15 Apokryfy 65 Archleb z Kunovic 133 Aron 15 Augusta Jan 115—117, 123, 150 Augustin sv. 15, 54, 62 Bartoš F. M. 164 Basilej 113 Bednář F. 115, 150 Beneš Br. 63, 144, 164 bible polská 61 Bidlo Jar. 114 Blahoslav Jan 113, 117, 123, 137, 139, 146, 148, 150 n. Bratislava 120 Brno 117 Bucer Martin 63, 163 Česká konfese 123 četba 31n., 44, 55, 88 čistota 55 čítání ve sboru 74 dary Boží 84 dcery 70 Dekrety Jednoty bratr- ské 151 Démas 19 Dobiáš F. M. 119 Dudík 120 důvěra k Jednotě 19, 130 ekumenismus 116, 151 Eli 15 Eliáš 15 Elizeus 15 epikurejství 60 n. Erasmus 146 Ezop 41, 125 fakulta Husova 119 Filipenští 68 Caesarea 62 církev Boží 45, 57, 116 — obnovená 20, 116 ctnosti 21, 58, 86, 108, 145 — kazatelů 145 n. cvičení 19 n. čeládka 81 čeledínové 70 gesta 138 Gindely 151 Gregorius 10, 46 Herrnhut 115 hospodáři 32, 40, 70, 82 hospodářství 45 hospodyně 70 Hrejsa Ferd. 133 hříchy 86 175
Strana 176
Hyperius Andr. 113, 115 n. charakter 117n. Chlumec n. C. 164 chudoba 72 chvála lidská a Boží 28 konfese 59 Korintští 68 Kornelius 62 koutkování 33, 56 Kralice 119 kroje 41 křest sv. 82 Ivančice 119 n. jahnové 46 n., 70, 75, 81 n. 147 Jakub sv. 14, 39, 44 Jan evang. 44 jazyky cizí 62 Jednota - její zvláštnost 19.26 Jeremiáš 10 Jeroným 53 Jidáš 113 jídla zapalčivá 54 Jozue 15 Juda 44 Kalvín 63 katechismus 59, 82 kázání 46, 54, 72, 83, 88 a modlitby 80 — a život 81 — délka 78 — pravidla 75-81 kazatelé 44 n. kazatelství 45, 75 n., 126, 145 n. kázeň 22, 24, 87, 118, 124 kněží 47, 75 n, 113 n., 117, 123, 125 — mladí 46, 82 n, 125 knihy kanonické 65 apokryfní 65 Komenský J. A. 117 láska bratrská 33, 41 — k práci 141 n. lenost 44 lid, rozdělení 132 Litomyšl 164 Lukáš Pražský 15, 63, 114-117, 140, 144 Luther 63 Lýra 83 Makabejští 61 Marek 15 Marie 17 Marta 17 Melanchton 116, 146 Mícha 18 Michalec Br. 139 mládenci 11 n., 47 mladost 84 modlitby 26, 39, 44, 55, 83 Mojžíš 15, 61 Moudrosti kniha 14, 26, 126 mravy lidské 72, 114 Muskulus 33, 163 Muzyka Blahoslavova 66 Müller J. Th. 120 n., 139 napomenutí 26 nestálost 32 nestřídmost 33 n. 176
Hyperius Andr. 113, 115 n. charakter 117n. Chlumec n. C. 164 chudoba 72 chvála lidská a Boží 28 konfese 59 Korintští 68 Kornelius 62 koutkování 33, 56 Kralice 119 kroje 41 křest sv. 82 Ivančice 119 n. jahnové 46 n., 70, 75, 81 n. 147 Jakub sv. 14, 39, 44 Jan evang. 44 jazyky cizí 62 Jednota - její zvláštnost 19.26 Jeremiáš 10 Jeroným 53 Jidáš 113 jídla zapalčivá 54 Jozue 15 Juda 44 Kalvín 63 katechismus 59, 82 kázání 46, 54, 72, 83, 88 a modlitby 80 — a život 81 — délka 78 — pravidla 75-81 kazatelé 44 n. kazatelství 45, 75 n., 126, 145 n. kázeň 22, 24, 87, 118, 124 kněží 47, 75 n, 113 n., 117, 123, 125 — mladí 46, 82 n, 125 knihy kanonické 65 apokryfní 65 Komenský J. A. 117 láska bratrská 33, 41 — k práci 141 n. lenost 44 lid, rozdělení 132 Litomyšl 164 Lukáš Pražský 15, 63, 114-117, 140, 144 Luther 63 Lýra 83 Makabejští 61 Marek 15 Marie 17 Marta 17 Melanchton 116, 146 Mícha 18 Michalec Br. 139 mládenci 11 n., 47 mladost 84 modlitby 26, 39, 44, 55, 83 Mojžíš 15, 61 Moudrosti kniha 14, 26, 126 mravy lidské 72, 114 Muskulus 33, 163 Muzyka Blahoslavova 66 Müller J. Th. 120 n., 139 napomenutí 26 nestálost 32 nestřídmost 33 n. 176
Strana 177
oblevení v práci 86n. obyčeje lidské 40 oddavky manželské 82 ochota k práci 127 opilství 24, 33 organisace církve 116 panictví 49n. Pavel apost, 15, 17, 19 Petr apost. 15 Petrarca 51 Písma sv. 44n., 57, 60 n. — rozdéleni 64 Pisné duchovni 31, 60, 66 n., 89-108, 144, 148 poboznost 14 podobenstvi 63 podruzi 70 pokani 57 pokora 28, 83 n., 145 pokrmy 33, 43 poslusenství 67 n, práce 16 п. — télesna 32, 40 n., 54, 141 — duchovní 53, 84n, Prazma Sebor z Bilkova 121, 135 n. Prokop Br. 63 protivenství 22, 72 předložení učedlníků 12, l4 n., 18, 27, 87 předpoklady duchovní práce 13 n, příčiny výchovy mláden- ců 12 příjemnost řeči 4ln. příklad jiných 86n. Přísloví 10 přisolování 54 přívětivost 72 pýcha 18 rozdělení lidu 126 rozšafnost 30, 71 řád Jednoty 24, 67 n. — služebníků Jedn. 69n. — světa 70 п. řády pobožné 55 n. řemeslo 45 Samuel 15, 68 Saul 68 Skalsky G. A. 114, 133 skutky dobré 58 Slavík F. A. 138 služebníků způsob 71-73 smrt 84 Souček St. 120 soudcové 47 soudy Boží 83 spaní 54 správci 11, 88 sprostnost 43 stálost 38, 125 starší 14, 18, 26, 54, 67, 69n., 78, 81, 87, 115 stav manželský 48 n., 123 — svobodný 31 n., 47, 56, 123, 142 Strahov, knihovna 113 Streje Br. 139 střízlivost 33, 54 svět, láska k němu 19 svornost 42 synody bratrské 114 synové 70 Szalatnay J. G. A. 120 Safari nad almuznami 70 177
oblevení v práci 86n. obyčeje lidské 40 oddavky manželské 82 ochota k práci 127 opilství 24, 33 organisace církve 116 panictví 49n. Pavel apost, 15, 17, 19 Petr apost. 15 Petrarca 51 Písma sv. 44n., 57, 60 n. — rozdéleni 64 Pisné duchovni 31, 60, 66 n., 89-108, 144, 148 poboznost 14 podobenstvi 63 podruzi 70 pokani 57 pokora 28, 83 n., 145 pokrmy 33, 43 poslusenství 67 n, práce 16 п. — télesna 32, 40 n., 54, 141 — duchovní 53, 84n, Prazma Sebor z Bilkova 121, 135 n. Prokop Br. 63 protivenství 22, 72 předložení učedlníků 12, l4 n., 18, 27, 87 předpoklady duchovní práce 13 n, příčiny výchovy mláden- ců 12 příjemnost řeči 4ln. příklad jiných 86n. Přísloví 10 přisolování 54 přívětivost 72 pýcha 18 rozdělení lidu 126 rozšafnost 30, 71 řád Jednoty 24, 67 n. — služebníků Jedn. 69n. — světa 70 п. řády pobožné 55 n. řemeslo 45 Samuel 15, 68 Saul 68 Skalsky G. A. 114, 133 skutky dobré 58 Slavík F. A. 138 služebníků způsob 71-73 smrt 84 Souček St. 120 soudcové 47 soudy Boží 83 spaní 54 správci 11, 88 sprostnost 43 stálost 38, 125 starší 14, 18, 26, 54, 67, 69n., 78, 81, 87, 115 stav manželský 48 n., 123 — svobodný 31 n., 47, 56, 123, 142 Strahov, knihovna 113 Streje Br. 139 střízlivost 33, 54 svět, láska k němu 19 svornost 42 synody bratrské 114 synové 70 Szalatnay J. G. A. 120 Safari nad almuznami 70 177
Strana 178
Šalomoun 13, 32 Šolín J. 119 Šturm 121, 133 Text kázání 78 theologie praktická 117 tichost 29, 42, 142 Timoteus 10, 15, 34, 44, 46 Titus 14, 44 trpělivost 72 Tychikus 15 úcta k předloženým 27 učedlníci 11 n., 30, 47, 70, 75 učení 20 n., 30 n., 88 církevní 20 obsah 40 umění literní 61 n. Umění práce 116, 122 n, 149 upřímnost 27, 43 — Vavřinec Br. 148 vážnost üřadu 73, 143 večeře Páně 58 věrnost 43 víra, její obsah 57, 59 n. Virga Sam. 133-135 Vonka J. R. 139 Vratislav 121, 135 výchova 126, 152 — mládenců 12 n., 113 n., 117 vyznání hříchů 57 vzdělání bohoslovců 116 n. Wolf Br. 15, 139 n., 149 zahálka 17, 32, 54 zpěv 66-69 Žerotín K. st. 120 žerty 31 život ctný 71, 88 Žitava 133 Vady kazatelů 137 178
Šalomoun 13, 32 Šolín J. 119 Šturm 121, 133 Text kázání 78 theologie praktická 117 tichost 29, 42, 142 Timoteus 10, 15, 34, 44, 46 Titus 14, 44 trpělivost 72 Tychikus 15 úcta k předloženým 27 učedlníci 11 n., 30, 47, 70, 75 učení 20 n., 30 n., 88 církevní 20 obsah 40 umění literní 61 n. Umění práce 116, 122 n, 149 upřímnost 27, 43 — Vavřinec Br. 148 vážnost üřadu 73, 143 večeře Páně 58 věrnost 43 víra, její obsah 57, 59 n. Virga Sam. 133-135 Vonka J. R. 139 Vratislav 121, 135 výchova 126, 152 — mládenců 12 n., 113 n., 117 vyznání hříchů 57 vzdělání bohoslovců 116 n. Wolf Br. 15, 139 n., 149 zahálka 17, 32, 54 zpěv 66-69 Žerotín K. st. 120 žerty 31 život ctný 71, 88 Žitava 133 Vady kazatelů 137 178
Strana 179
OBSAH Naučení mládencům .... . . . . . . . . První částka knížky učedlnické.. 12 O první věci: proč o to státi mají, aby při správcích církve byli .............. 12 O druhé věci: čeho jim jest k tomu po- 19 .. . . . . . . . . . .. třebí ... . . . . . . . . . . . . . O třetí věci: v čem se předně a jak cvičiti s užitkem mají ... ...... . . . 40 Druhá částka knížky učedlnické 46 O stavu svobodném . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 O pravdě obecného spasení ............ 56 O smyslu pravém při té pravdě spasitedlné Umění Písem svatých a písniček duchov- ních . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ... Rozdělení Biblí ...... ... . .. .. . .... O poslušenství a řádu ................. O způsobu služebníka .................. O čítání a mluvení ve sboru .... 74 ...... Kazatelství a čeho jest k němu potřebí.. 75 O kázání .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77 59 60 64 67 71 O povinnostech jahenských 81 . . . . . . . . . . . . Pastýřů aneb kněží mladých povinnosti.. 82 Sentencí starodávní .................... 84 Vetus dictum theologicum 85 ............. Odkud oblevení při dobré práci jde?.... Proti těm věcem lékařství .... 87 Písničky pobožné ................... 89 Srdcí čistých choti .... .. ...... 89 Posilňtež se v Kristu všickni věrní...... 92 Vizme nynější čas nebezpečný ......... 96 . . . . . . . . . 86 179
OBSAH Naučení mládencům .... . . . . . . . . První částka knížky učedlnické.. 12 O první věci: proč o to státi mají, aby při správcích církve byli .............. 12 O druhé věci: čeho jim jest k tomu po- 19 .. . . . . . . . . . .. třebí ... . . . . . . . . . . . . . O třetí věci: v čem se předně a jak cvičiti s užitkem mají ... ...... . . . 40 Druhá částka knížky učedlnické 46 O stavu svobodném . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 O pravdě obecného spasení ............ 56 O smyslu pravém při té pravdě spasitedlné Umění Písem svatých a písniček duchov- ních . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ... Rozdělení Biblí ...... ... . .. .. . .... O poslušenství a řádu ................. O způsobu služebníka .................. O čítání a mluvení ve sboru .... 74 ...... Kazatelství a čeho jest k němu potřebí.. 75 O kázání .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77 59 60 64 67 71 O povinnostech jahenských 81 . . . . . . . . . . . . Pastýřů aneb kněží mladých povinnosti.. 82 Sentencí starodávní .................... 84 Vetus dictum theologicum 85 ............. Odkud oblevení při dobré práci jde?.... Proti těm věcem lékařství .... 87 Písničky pobožné ................... 89 Srdcí čistých choti .... .. ...... 89 Posilňtež se v Kristu všickni věrní...... 92 Vizme nynější čas nebezpečný ......... 96 . . . . . . . . . 86 179
Strana 180
Patř každý, jak na světě příčin mnoho k zlému .. . . . . . . . . . . . . . . . . ........100 Kdož chce žalosti ujíti ................104 Ctnosti služebníka a učitele Cirkve .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .108 .... Rozbor ...... Poznámky ............................153 . . Rejstřík osobní a věcný ..........174 180
Patř každý, jak na světě příčin mnoho k zlému .. . . . . . . . . . . . . . . . . ........100 Kdož chce žalosti ujíti ................104 Ctnosti služebníka a učitele Cirkve .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .108 .... Rozbor ...... Poznámky ............................153 . . Rejstřík osobní a věcný ..........174 180
Strana 181
Autor JAN BLAHOSLAV Název NAUČENÍ MLÁDENCŮM Vydal ThDr FRANTIŠEK BEDNÁŘ Obálka BOHUMIL VANČURA Nákladem KALICHA V PRAZE II. Roku 1947 V počtu 2000 Ve sbírce HLASY OTCŮ SVAZEK ŠESTY Vytiskl V. HORÁK A SPOL. V PRAZE Cena 75 Kčs brož.
Autor JAN BLAHOSLAV Název NAUČENÍ MLÁDENCŮM Vydal ThDr FRANTIŠEK BEDNÁŘ Obálka BOHUMIL VANČURA Nákladem KALICHA V PRAZE II. Roku 1947 V počtu 2000 Ve sbírce HLASY OTCŮ SVAZEK ŠESTY Vytiskl V. HORÁK A SPOL. V PRAZE Cena 75 Kčs brož.
- 7: Array
- 10: Array
- 11: Array
- 12: Array
- 46: Array
- 89: Array
- 108: Array
- 111: Array
- 153: Array
- 175: Array
- 179: Array