z 521 stránek
I
II
Titul
1
2
I. Kapitola
3
4
5
II. Kapitola
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
III. Kapitola
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
IV. Kapitola
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
V. Kapitola
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
VI. Kapitola - Edice lat.
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
VII. Kapitola - Překlad
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
Poznámky
171
172
173
174
175
176
177
178
179
180
Prameny a literatura
181
182
183
184
185
186
187
188
189
190
Zusammenfassung
191
192
193
194
195
196
197
198
199
200
201
202
Seznam zkratek
203
204
205
206
207
208
209
210
211
212
Seznam obrazových příloh
213
214
215
216
VIII. Kapitola
217
218
219
220
221
222
223
224
225
226
227
228
229
230
231
232
233
234
235
236
237
238
239
240
241
242
243
244
245
246
247
248
249
250
251
252
253
254
255
256
257
258
259
260
261
262
263
264
265
266
267
268
269
270
271
272
273
274
275
276
277
278
279
280
281
282
283
284
285
286
287
288
289
290
291
292
293
294
295
296
297
298
299
300
301
302
303
304
305
306
307
308
309
310
311
312
313
314
315
316
317
318
319
320
321
322
323
324
325
326
327
328
329
330
331
332
333
334
335
336
337
338
339
340
341
342
343
344
345
346
347
348
349
350
351
352
353
354
355
356
357
358
359
360
361
362
363
364
365
366
367
368
369
370
371
372
373
374
375
376
377
378
379
380
381
382
383
384
IX. Kapitola
385
386
387
Poznámky
388
389
390
391
392
393
394
395
396
397
398
399
400
401
402
403
404
405
406
407
408
409
410
411
412
413
414
415
416
417
418
419
420
421
422
423
424
425
426
427
428
429
430
431
432
433
434
435
436
437
438
439
440
Seznam obrazových příloh II
441
442
Resume německy
443
444
445
446
447
448
449
450
451
452
453
454
455
456
Resume rusky
457
458
459
460
461
462
463
464
465
466
Rejstřík
467
468
469
470
471
472
473
474
475
476
477
478
479
480
481
482
483
484
485
486
487
488
489
490
491
492
493
494
495
Obsah
496
497
498
Obrazové přílohy
499
500
501
502
503
504
505
506
507
508
509
510
511
512
513
514
515
516
517
518
519
- s. 9: ...sařský výkon. Snad pro takovouto studijní píli jej jeho příznivec Jan Rokycana koncem léta 1452 vypravil do Itálie, aby prohloubil své vzdělání...
- s. 64: ...že se jeden verš (57) nepří- mo polemicky obrací proti Janu Rokycanovi, s nímž se Hilarius ve svých literárních projevech vyrovnával poměrně...
- s. 78: ...z Poděbrad z roku 1462 (III 2) s disputací proti Janu Rokycanovi z roku 1465 (III 9) mluvil přímo o Hilariově mesianismu....
- s. 236: ...byli zároveň oporami utrakvicmu v zemi. Několikrát je sice zmíněn Jan Rokycana jakožto hlava českých kacířů, slovní útoky však zdaleka nedosahují prudkos-...
- s. 300: ...že odpo- vědnost za svedení pražanů ke kacířství svaluje na Jana Roky- canu. Tohoto představitele kališnické církve v období polipan- ském měli bezpochyby...
Název:
Plzeň v husitské revoluci. Hilaria Litoměřického "Historie města Plzně", její edice a hist. rozbor
Autor:
Hejnic, Josef; Polívka, Miloslav
Rok vydání:
1987
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
521
Počet stran předmluvy plus obsahu:
II+519
Obsah:
- 1: Titul
- 3: I. Kapitola
- 6: II. Kapitola
- 16: III. Kapitola
- 28: IV. Kapitola
- 46: V. Kapitola
- 84: VI. Kapitola - Edice lat.
- 138: VII. Kapitola - Překlad
- 171: Poznámky
- 181: Prameny a literatura
- 191: Zusammenfassung
- 203: Seznam zkratek
- 213: Seznam obrazových příloh
- 217: VIII. Kapitola
- 385: IX. Kapitola
- 388: Poznámky
- 441: Seznam obrazových příloh II
- 443: Resume německy
- 457: Resume rusky
- 467: Rejstřík
- 496: Obsah
- 499: Obrazové přílohy
upravit
Strana I
ISSN 0231-9136 MONOGRAPHIA HISTORICA BOHEMICA SVAZEK 3 ŘÍDÍ REDAKČNÍ KOLEKTIV VE SLOŽENÍ: PhDr. JOSEF ŽEMLIČKA, CSc. (vedoucí redakčního kolektivu), PhDr. JAROSLAV PÁNEK, CSc. (tajemník redakčního kolektivu), PhDr. PAVEL BĚLINA, CSc., PhDr. JOSEF JANÁČEK, DrSc., PhDr. MILOSLAV POLÍVKA, CSc., PhDr. JIŘÍ SPĚVÁČEK, DrSc., PhDr. DUŠAN TŘEŠTÍK. CSc. EDITOR: PhDr. JOSEF ŽEMLIČKA. CSc.
ISSN 0231-9136 MONOGRAPHIA HISTORICA BOHEMICA SVAZEK 3 ŘÍDÍ REDAKČNÍ KOLEKTIV VE SLOŽENÍ: PhDr. JOSEF ŽEMLIČKA, CSc. (vedoucí redakčního kolektivu), PhDr. JAROSLAV PÁNEK, CSc. (tajemník redakčního kolektivu), PhDr. PAVEL BĚLINA, CSc., PhDr. JOSEF JANÁČEK, DrSc., PhDr. MILOSLAV POLÍVKA, CSc., PhDr. JIŘÍ SPĚVÁČEK, DrSc., PhDr. DUŠAN TŘEŠTÍK. CSc. EDITOR: PhDr. JOSEF ŽEMLIČKA. CSc.
Strana II
Strana 1
Josef HEJNIC — Miloslav POLÍVKA PLZEŇ V HUSITSKÉ REVOLUCI Hilaria Litoměřického »Historie města Plzně«, její edice a historický rozbor Quo modo Hilarii de Lithomerzicz »Hystoria civitatis Plznensis« res gestas nevi Hussitici illustraverit Ústav československých a světových dějin ČSAV PRAHA 1987
Josef HEJNIC — Miloslav POLÍVKA PLZEŇ V HUSITSKÉ REVOLUCI Hilaria Litoměřického »Historie města Plzně«, její edice a historický rozbor Quo modo Hilarii de Lithomerzicz »Hystoria civitatis Plznensis« res gestas nevi Hussitici illustraverit Ústav československých a světových dějin ČSAV PRAHA 1987
Strana 2
VĚDECKÝ REDAKTOR SVAZKU: PhDr. Jaroslav PÁNEK, CSc., Ústav československých a světových dějin ČSAV Praha RECENZENTI: PhDr. Miloslav BĚLOHLÁVEK, Archiv města Plzně PhDr. Jaroslav ERŠIL, Ústav československých a světových dějin ČSAV Praha ) PhDr. Josef HEJNIC, CSc. PhDr. Miloslav POLÍVKA, CSc., Praha 1987
VĚDECKÝ REDAKTOR SVAZKU: PhDr. Jaroslav PÁNEK, CSc., Ústav československých a světových dějin ČSAV Praha RECENZENTI: PhDr. Miloslav BĚLOHLÁVEK, Archiv města Plzně PhDr. Jaroslav ERŠIL, Ústav československých a světových dějin ČSAV Praha ) PhDr. Josef HEJNIC, CSc. PhDr. Miloslav POLÍVKA, CSc., Praha 1987
Strana 3
I. KAPITOLA Úvod Základním cílem této monografie je edice, překlad a roz- bor kázání Hilaria Litoměřického z roku 1467, které se docho- valo pod názvem Hystoria civitatis Plznensis. Vydání tohoto historicky významného textu, jež pořídil r. 1820 Maxmilian Millauer, je neúplné a neodpovídá již moderním edičním postu- pům. Také překlad Josefa Vojtěcha Sedláčka z roku 1821 zůstal přes dobový půvab přece jen závislý na povaze předlohy, jíž byla Millauerova edice, a nadto je občas i poněkud volnější. V souvislosti s tématem bylo třeba zabývat se jednak závěreč- nou fází Hilariova života (1467-1468), v níž Hystoria vznikla, jednak se při rozboru této řeči dotknout Hilariova vztahu k renesančnímu humanismu. Proto se ve druhé kapitole věnuje zvýšená pozornost italským studiím Hilaria Litoměřického (1452 až 1455) a, jak bylo naznačeno, závěru jeho života. Třetí a čtvrtá kapitola poskytují pro argumentaci ve druhé a v páté kapitole základní stavební materiál, který je poněkud nekon- venčně uspořádán nikoli podle literárních druhů, nýbrž v jedi- né chronologické řadě, protože za nynějšího stavu bádání jde v obou případech spíše o předběžné shrnutí dosavadních poznat- ků než o celistvý obraz definitivní platnosti. Kdežto druhá, třetí a čtvrtá kapitola má tedy spíše infor- mativní ráz, obracejí se odstavce následujících kapitol k ena- lytickému rozboru, edici a překladu Hilariovy Hystorie, kterou
I. KAPITOLA Úvod Základním cílem této monografie je edice, překlad a roz- bor kázání Hilaria Litoměřického z roku 1467, které se docho- valo pod názvem Hystoria civitatis Plznensis. Vydání tohoto historicky významného textu, jež pořídil r. 1820 Maxmilian Millauer, je neúplné a neodpovídá již moderním edičním postu- pům. Také překlad Josefa Vojtěcha Sedláčka z roku 1821 zůstal přes dobový půvab přece jen závislý na povaze předlohy, jíž byla Millauerova edice, a nadto je občas i poněkud volnější. V souvislosti s tématem bylo třeba zabývat se jednak závěreč- nou fází Hilariova života (1467-1468), v níž Hystoria vznikla, jednak se při rozboru této řeči dotknout Hilariova vztahu k renesančnímu humanismu. Proto se ve druhé kapitole věnuje zvýšená pozornost italským studiím Hilaria Litoměřického (1452 až 1455) a, jak bylo naznačeno, závěru jeho života. Třetí a čtvrtá kapitola poskytují pro argumentaci ve druhé a v páté kapitole základní stavební materiál, který je poněkud nekon- venčně uspořádán nikoli podle literárních druhů, nýbrž v jedi- né chronologické řadě, protože za nynějšího stavu bádání jde v obou případech spíše o předběžné shrnutí dosavadních poznat- ků než o celistvý obraz definitivní platnosti. Kdežto druhá, třetí a čtvrtá kapitola má tedy spíše infor- mativní ráz, obracejí se odstavce následujících kapitol k ena- lytickému rozboru, edici a překladu Hilariovy Hystorie, kterou
Strana 4
nelze posuzovat jen jako kázání v souvislosti se soudobými ob- dobami, k nimž se svou fornou hlásí - jde také o panegyrik, dobově zaměřenou politickou řeč a literární památku, význam- nou po stránce pramenů; její autor se totiž v některých úse- cích opíral o plzeňskou ústní tradici, a proto byla Hystoria zčásti právem označena také za nejstarší plzeňskou kroniku. Problenatika, která si žádá řešení, je tedy složitější, než by se mohlo na první pohled zdát, a to jak z hlediska textové kri- tiky, tak také z hlediska stylu, literárních prostředků, za- mýšleného cíle, jeho realizace a ohlasu v soudobé i pozdější literatuře. Rozbor a zhodnocení všech těchto aspektů zaujímá druhá část tohoto pojednání. Hilariova Hystoria je ovšem také významným pramenem, kte- rý umožňuje lepší poznání závěrečného období revoluční fáze husitství. Kdežto dosavadní historiografie pohlížela na oblé- hání Plzně v letech 1433-34 pouze jako na epizodu, naznačuje tato studie, že se ve skutečnosti o výsledku lipanské bitvy a osudu polních vojsk rozhodovalo vlastně již v pohnutém období šesti až osmi měsíců před rozhodujícím střetnutím. Tuto sku- tečnost dokazuje podrobný rozbor soudobých českých i zahranič- ních pramenů, mezi nimiž má Hilariova Hystoria v některých případech povahu souvislého vyprávěcího pramene. Jeho vysokou informační hodnotu nezmenšuje ani tendenčnost, vyhrocená kon- fliktní situací v českém státě na konci vlády Jiřího z Podě- brad, která v mnohém ohledu připomínala ideové a politické zá- pasy v závěru husitské revoluce. 4
nelze posuzovat jen jako kázání v souvislosti se soudobými ob- dobami, k nimž se svou fornou hlásí - jde také o panegyrik, dobově zaměřenou politickou řeč a literární památku, význam- nou po stránce pramenů; její autor se totiž v některých úse- cích opíral o plzeňskou ústní tradici, a proto byla Hystoria zčásti právem označena také za nejstarší plzeňskou kroniku. Problenatika, která si žádá řešení, je tedy složitější, než by se mohlo na první pohled zdát, a to jak z hlediska textové kri- tiky, tak také z hlediska stylu, literárních prostředků, za- mýšleného cíle, jeho realizace a ohlasu v soudobé i pozdější literatuře. Rozbor a zhodnocení všech těchto aspektů zaujímá druhá část tohoto pojednání. Hilariova Hystoria je ovšem také významným pramenem, kte- rý umožňuje lepší poznání závěrečného období revoluční fáze husitství. Kdežto dosavadní historiografie pohlížela na oblé- hání Plzně v letech 1433-34 pouze jako na epizodu, naznačuje tato studie, že se ve skutečnosti o výsledku lipanské bitvy a osudu polních vojsk rozhodovalo vlastně již v pohnutém období šesti až osmi měsíců před rozhodujícím střetnutím. Tuto sku- tečnost dokazuje podrobný rozbor soudobých českých i zahranič- ních pramenů, mezi nimiž má Hilariova Hystoria v některých případech povahu souvislého vyprávěcího pramene. Jeho vysokou informační hodnotu nezmenšuje ani tendenčnost, vyhrocená kon- fliktní situací v českém státě na konci vlády Jiřího z Podě- brad, která v mnohém ohledu připomínala ideové a politické zá- pasy v závěru husitské revoluce. 4
Strana 5
Vzhledem k výše naznačené problematice se tato monografie skládá ze dvou částí. Nejprve se pozornost obrací spíše k o- tázkám filologickým a literárněhistorickým (str. 6-214), které ústrojně souvisejí s edicí Hilariova textu. Naproti tomu se ve druhé části badatelský zájem přesouvá především na historické otázky, jež jsou úzce spojeny s výkladem Hilariovy Hystorie. Nezbytnou složku každé práce, která se zabývá studiem tex- tu, tvoří fotografická dokumentace, bez níž by nebylo možno do- sáhnout konečného úspěchu. Fotokopie vybraných ukázek z archi- vu a knihovny pražské metropolitní kapituly, uložených v Kan- celáři prezidenta Československé socialistické republiky, po- řídila Jana Erteltová, potřebné doklady z rukopisů pražské Státní knihovny České socialistické republiky vyhotovila Zde- na Kravková. Oběma patří náš dík. Upřímnou vděčností za přátelskou pomoc jsme dále zavázáni všem, kdož se podíleli na vzniku, průběhu a konečné realizaci této studie, zvláště dr. Miloslavu Bělohlávkovi, dr. Hildegar- dě Bokové, doc. dr. Václavu Bokovi, doc. dr. Jiřímu Kejřovi, prom. hist. Marii Kostílkové, dr. Daně Martínkové, dr. Janu Martínkovi, dr. ing. Ivanu Martinovskému, dr. Jaroslavu Pánko- vi, dr. Zuzaně Pospíšilové, dr. Pavlu Spunarovi a dr. Emmě Ur- bánkové. V neposlední řadě jsme zavázáni opravdovou vděčností akademiku Jaroslavu Puršovi, řediteli Ústavu československých a světových dějin ČSAV, za účinnou pomoc při uveřejnění této rozpravy v řadě Monographia Historica Bohemica. Josef Hejnic - Miloslav Polívka 5
Vzhledem k výše naznačené problematice se tato monografie skládá ze dvou částí. Nejprve se pozornost obrací spíše k o- tázkám filologickým a literárněhistorickým (str. 6-214), které ústrojně souvisejí s edicí Hilariova textu. Naproti tomu se ve druhé části badatelský zájem přesouvá především na historické otázky, jež jsou úzce spojeny s výkladem Hilariovy Hystorie. Nezbytnou složku každé práce, která se zabývá studiem tex- tu, tvoří fotografická dokumentace, bez níž by nebylo možno do- sáhnout konečného úspěchu. Fotokopie vybraných ukázek z archi- vu a knihovny pražské metropolitní kapituly, uložených v Kan- celáři prezidenta Československé socialistické republiky, po- řídila Jana Erteltová, potřebné doklady z rukopisů pražské Státní knihovny České socialistické republiky vyhotovila Zde- na Kravková. Oběma patří náš dík. Upřímnou vděčností za přátelskou pomoc jsme dále zavázáni všem, kdož se podíleli na vzniku, průběhu a konečné realizaci této studie, zvláště dr. Miloslavu Bělohlávkovi, dr. Hildegar- dě Bokové, doc. dr. Václavu Bokovi, doc. dr. Jiřímu Kejřovi, prom. hist. Marii Kostílkové, dr. Daně Martínkové, dr. Janu Martínkovi, dr. ing. Ivanu Martinovskému, dr. Jaroslavu Pánko- vi, dr. Zuzaně Pospíšilové, dr. Pavlu Spunarovi a dr. Emmě Ur- bánkové. V neposlední řadě jsme zavázáni opravdovou vděčností akademiku Jaroslavu Puršovi, řediteli Ústavu československých a světových dějin ČSAV, za účinnou pomoc při uveřejnění této rozpravy v řadě Monographia Historica Bohemica. Josef Hejnic - Miloslav Polívka 5
Strana 6
II. KAPITOLA Hilarius Litoměřický. - Životopisný nástin Prameny, o které se lze opřít při studiu Hilariovy bio- grafie, se dělí na několik skupin. Jednu, poměrně rozsáhlou a v dosavadní literatuře z největší části již využitou skupinu tvoří písemnosti vzniklé úřední činností těch institucí, s ni- miž Hilarius přišel do styku: Nejstarší zmínky se o něm vysky- tují v děkanské knize Karlovy univerzity, četné zprávy obsa- hují též listiny a kopiáře uložené v archivu pražské metropo- litní kapituly, v níž Hilarius zastával významné postavení. Druhým zdrojem, který dosud nebyl systematicky prostudován, je Hilariova literární činnost, jak o tom svědčí III. kapito- la této studie. Soustavně nebyla prozkoumána a zpracována ani poměrně rozsáhlá Hilariova korespondence; v následujícím živo- topisném nástinu je respektována pouze potud, pokud byla vy- dána nebo se v dosavadní literatuře stala předmětem bližší po- zornosti. Zatím jen zčásti využitý pramen tvoří Hilariova sou- kromá knihovna, která vznikala postupně, většinou z praktic- kých potřeb a zájmů jejího původního majitele, u něhož se - na rozdíl od Jana z Rabštejna nebo Hanuše z Kolovrat - výrazněj- ším způsobem neprojevily bibliofilské zájmy. Zbytky Hilariovy knihovny, pokud se je podařilo shledat, jsou stručně popsány níže ve IV. kapitole. A konečně několik doplňujících zpráv lze zjistit z opisů dvou papežských bul z 20. dubna 1468. Hilarius 6
II. KAPITOLA Hilarius Litoměřický. - Životopisný nástin Prameny, o které se lze opřít při studiu Hilariovy bio- grafie, se dělí na několik skupin. Jednu, poměrně rozsáhlou a v dosavadní literatuře z největší části již využitou skupinu tvoří písemnosti vzniklé úřední činností těch institucí, s ni- miž Hilarius přišel do styku: Nejstarší zmínky se o něm vysky- tují v děkanské knize Karlovy univerzity, četné zprávy obsa- hují též listiny a kopiáře uložené v archivu pražské metropo- litní kapituly, v níž Hilarius zastával významné postavení. Druhým zdrojem, který dosud nebyl systematicky prostudován, je Hilariova literární činnost, jak o tom svědčí III. kapito- la této studie. Soustavně nebyla prozkoumána a zpracována ani poměrně rozsáhlá Hilariova korespondence; v následujícím živo- topisném nástinu je respektována pouze potud, pokud byla vy- dána nebo se v dosavadní literatuře stala předmětem bližší po- zornosti. Zatím jen zčásti využitý pramen tvoří Hilariova sou- kromá knihovna, která vznikala postupně, většinou z praktic- kých potřeb a zájmů jejího původního majitele, u něhož se - na rozdíl od Jana z Rabštejna nebo Hanuše z Kolovrat - výrazněj- ším způsobem neprojevily bibliofilské zájmy. Zbytky Hilariovy knihovny, pokud se je podařilo shledat, jsou stručně popsány níže ve IV. kapitole. A konečně několik doplňujících zpráv lze zjistit z opisů dvou papežských bul z 20. dubna 1468. Hilarius 6
Strana 7
Litoměřický a jeho cekretář Jindřich Egrerz si nechali na růz- ných místech opisy těchto bul, nemířených proti českému králi Jiřímu z Poděbrad, notářsky ověřit, aby mohli opisů použít při své diplomatické činnosti. A právě notářské verifikační přípis- ky obsahují zprávy o různých místech Hilariova pobytu na jaře a v létě 1468, o jeho společnících a o jiných stránkách jeho činnosti. Literatura, jejíž přehled nedávno spolehlivě sestavil Mařík, je kriticky zpracována v poznámkách následujícího životopisné- ho nárysu, který se omezuje na několik základních údajů. Po- drobněji je vylíčeno pouze období Hilariových italských studií a poslední dvě léta jeho životní pouti. V prvním případě neby- la totiž zatím chronologie jednoznačně stanovena, druhý časový úsek zase těsně souvisí s Hilariovou řečí Hystoria civitatis Plznensis, jejíž edice a překlad tvoří podstatnou část této studie. Litoměřice, v nichž se Hilarius narodil, zůstaly do roku 1421 v rukou stoupenců krále Zikmunda, později patřily k praž- skému svazu, od roku 1424 je načas spravoval Zikmund Korybuto- vič. Po roce 1427 se Litoměřičtí hlásili k táborskému bratrst- vu a po jeho boku také bojovali v bitvě u Lipan. Přesto asi ve městě někteří obyvatelé zachovali věrnost straně pod jednou - okolo poloviny 15. století je z Litoměřic známo několik mužů, kteří působili v katolické církevní správě nebo vyučovali na katolických školách. Rodina, z níž pocházel Hilarius, k této
Litoměřický a jeho cekretář Jindřich Egrerz si nechali na růz- ných místech opisy těchto bul, nemířených proti českému králi Jiřímu z Poděbrad, notářsky ověřit, aby mohli opisů použít při své diplomatické činnosti. A právě notářské verifikační přípis- ky obsahují zprávy o různých místech Hilariova pobytu na jaře a v létě 1468, o jeho společnících a o jiných stránkách jeho činnosti. Literatura, jejíž přehled nedávno spolehlivě sestavil Mařík, je kriticky zpracována v poznámkách následujícího životopisné- ho nárysu, který se omezuje na několik základních údajů. Po- drobněji je vylíčeno pouze období Hilariových italských studií a poslední dvě léta jeho životní pouti. V prvním případě neby- la totiž zatím chronologie jednoznačně stanovena, druhý časový úsek zase těsně souvisí s Hilariovou řečí Hystoria civitatis Plznensis, jejíž edice a překlad tvoří podstatnou část této studie. Litoměřice, v nichž se Hilarius narodil, zůstaly do roku 1421 v rukou stoupenců krále Zikmunda, později patřily k praž- skému svazu, od roku 1424 je načas spravoval Zikmund Korybuto- vič. Po roce 1427 se Litoměřičtí hlásili k táborskému bratrst- vu a po jeho boku také bojovali v bitvě u Lipan. Přesto asi ve městě někteří obyvatelé zachovali věrnost straně pod jednou - okolo poloviny 15. století je z Litoměřic známo několik mužů, kteří působili v katolické církevní správě nebo vyučovali na katolických školách. Rodina, z níž pocházel Hilarius, k této
Strana 8
skupince pravděpodobně nepatřila, protože husitsky orientova- né prameny označily Hilaria, který od konce padesátých let 15. století zaujal významné místo v katolické církevní sprá- vě, za odpadlíka. O jeho studiích podává zprávy děkanská kniha Karlovy uni- verzity: 23. listopadu 1447 se stal bakalářem, 12. února 1451 byl povýšen na mistra, v květnu téhož roku začal přednášet na filozofické fakultě. O původním Hilariově husitském smýš- lení podává souhlasné svědectví několik textů, které původně patřily k jeho knihovně: r. 1445 si opatřil Nový zákon (IV 1) a asi současně nebo v nepříliš velkém časovém odstupu si o- psal několik husitských kázání (IV 2) do rukopisu, který svým úzkým a protáhlým příručním tvarem svědčí o žákovských letech jeho původního majitele. Jak bible tak i texty Jana Husa a je- ho pokračovatelů tvořily tehdy učební základ, podle něhož se postupovalo na utrakvistických školách. Jak naznačují do- chované rukopisy z knihovny Hilariova vrstevníka a později od- půrce Václava mladšího Korandy, byl tehdy na Karlově univerzi- tě předmětem studia i Petrus Lombardus a řada jiných středově- kých autorit. Ostatně na závěr svých pražských vysokoškolských studií si Hilarius opsal v neuvěřitelně krátkém čase - od 21. července do 4. září 1450 - Questiones super Aristotelis lib- ros physicorum et ceteros libros de naturalibus, celkem 252 listů velkého foliového formátu. Snad jen opravdovým zápalem pro věc a patriotismem, v němž byl tehdy mladému Hilariovi 8
skupince pravděpodobně nepatřila, protože husitsky orientova- né prameny označily Hilaria, který od konce padesátých let 15. století zaujal významné místo v katolické církevní sprá- vě, za odpadlíka. O jeho studiích podává zprávy děkanská kniha Karlovy uni- verzity: 23. listopadu 1447 se stal bakalářem, 12. února 1451 byl povýšen na mistra, v květnu téhož roku začal přednášet na filozofické fakultě. O původním Hilariově husitském smýš- lení podává souhlasné svědectví několik textů, které původně patřily k jeho knihovně: r. 1445 si opatřil Nový zákon (IV 1) a asi současně nebo v nepříliš velkém časovém odstupu si o- psal několik husitských kázání (IV 2) do rukopisu, který svým úzkým a protáhlým příručním tvarem svědčí o žákovských letech jeho původního majitele. Jak bible tak i texty Jana Husa a je- ho pokračovatelů tvořily tehdy učební základ, podle něhož se postupovalo na utrakvistických školách. Jak naznačují do- chované rukopisy z knihovny Hilariova vrstevníka a později od- půrce Václava mladšího Korandy, byl tehdy na Karlově univerzi- tě předmětem studia i Petrus Lombardus a řada jiných středově- kých autorit. Ostatně na závěr svých pražských vysokoškolských studií si Hilarius opsal v neuvěřitelně krátkém čase - od 21. července do 4. září 1450 - Questiones super Aristotelis lib- ros physicorum et ceteros libros de naturalibus, celkem 252 listů velkého foliového formátu. Snad jen opravdovým zápalem pro věc a patriotismem, v němž byl tehdy mladému Hilariovi 8
Strana 9
vzorem bakalář Václav z Vrbna, lze pochopit tak neobyčejný pí- sařský výkon. Snad pro takovouto studijní píli jej jeho příznivec Jan Rokycana koncem léta 1452 vypravil do Itálie, aby prohloubil své vzdělání a mohl se lépe věnovat obraně hu- 4/ sitství. O počátku a délce Hilariových italských studií existuje v literatuře několik rozporných soudů. Podle svědectví auto- grafických přípisků lze říci, že Hilarius pobýval v Itálii od října 1452 až asi do března 1455. První termín je zaručen pří- piskem (IV 5, f. 2b), druhý záznamem (IV 9, f. 60a). Svá stu- dia zahájil v Padově 22. října 1452 zápisem na tamní univerzi- tě a pobýval tam ještě 27. srpna 1454 (IV 7, f. 143a). Jeho bydliště se střídala: v letech 1452-1453 opisoval své rukopisy u Jakuba pedela poblíže kostela sv. Blažeje, r. 1454 bydlil ne- 5/ daleko od kostela sv. Františka, později u Ponte Corbo. Postup a obsah Hilariových padovských studií lze sledovat poměrně dobře podle datovaných rukopisů. Na podzim a v zimě 1452-53 si pořídil rukopis (IV 5) o 100 listech. Dny byly stu- dené, takže asi nepříliš dobře opatřený a zkřehlý český stu- dent snášel nepřízeň italské zimy dost těžce, jak si ve svém rukopisu nejednou posteskl. Z let 1453-54 pochází rukopis (IV 6), který se stal později majetkem Jana z Lokte; podává svě- dectví o Hilariově vytrvalém studiu kanonického práva - občas se již začíná ukazovat i jeho zájem o problémy obecnějšího do- sahu. Například na f. 32b-34b si opsal traktát De dignitatibus
vzorem bakalář Václav z Vrbna, lze pochopit tak neobyčejný pí- sařský výkon. Snad pro takovouto studijní píli jej jeho příznivec Jan Rokycana koncem léta 1452 vypravil do Itálie, aby prohloubil své vzdělání a mohl se lépe věnovat obraně hu- 4/ sitství. O počátku a délce Hilariových italských studií existuje v literatuře několik rozporných soudů. Podle svědectví auto- grafických přípisků lze říci, že Hilarius pobýval v Itálii od října 1452 až asi do března 1455. První termín je zaručen pří- piskem (IV 5, f. 2b), druhý záznamem (IV 9, f. 60a). Svá stu- dia zahájil v Padově 22. října 1452 zápisem na tamní univerzi- tě a pobýval tam ještě 27. srpna 1454 (IV 7, f. 143a). Jeho bydliště se střídala: v letech 1452-1453 opisoval své rukopisy u Jakuba pedela poblíže kostela sv. Blažeje, r. 1454 bydlil ne- 5/ daleko od kostela sv. Františka, později u Ponte Corbo. Postup a obsah Hilariových padovských studií lze sledovat poměrně dobře podle datovaných rukopisů. Na podzim a v zimě 1452-53 si pořídil rukopis (IV 5) o 100 listech. Dny byly stu- dené, takže asi nepříliš dobře opatřený a zkřehlý český stu- dent snášel nepřízeň italské zimy dost těžce, jak si ve svém rukopisu nejednou posteskl. Z let 1453-54 pochází rukopis (IV 6), který se stal později majetkem Jana z Lokte; podává svě- dectví o Hilariově vytrvalém studiu kanonického práva - občas se již začíná ukazovat i jeho zájem o problémy obecnějšího do- sahu. Například na f. 32b-34b si opsal traktát De dignitatibus
Strana 10
ecclesiasticis od Jakuba Alvarotta a na f. 91a si zapsal krát- kou, ale pro jeho pozdější názory příznačnou úvahu: Monarchia ecclesie sancte katholice est pocior et excellencior cunctis. Svůj padovský pobyt zakončil studiem traktátů španělského mys- tika Raimunda Lulla (1235-1315), jak o tom svědčí rukopis (IV 7). Před koncem roku 1454 se Hilarius odebral z Padovy do Bo- loně, ale také tam se věnoval církevnímu právu (srov. IV 8 a 9).A to nelze vyloučit, že během svých italských let opsal ještě jeden nebo dva další rukopisy, které zůstaly bez bliž- šího časového určení (srov. IV 15 a 16). Je tedy možno říci, že Filarius studoval na italských vysokých školách církevní právo soustředěně a že se vedlejšími zájmy příliš nerozptylo- V/ val. Třebaže si uvědomoval živě - jak lze vyčíst z rukopisných poznámek - především klimatické rozdíly, přece jen asi ještě intenzívněji vnímal odlišnosti mezi husitskými Čechami a rene- sanční Itálií ve společenském životě a literárních zvyklostech. Snad proto se Hilarius zpočátku několikráte pokoušel o latin- ské a občas i české verše, ale jeho pokusy jsou bezvýhradně poplatné domácím středověkým tradicím a s humanistickou poezií nemají nic společného. Tyto ukázky Hilariova veršotepectví po- cházejí z let 1452-53. Přes poměrně dlouhý pobyt v Itálii, kte- rý se protáhl asi na půltřetího roku, načerpal Hilarius, pokud lze zatím soudit, humanistických podnětů málo. Všechny dnes známé kodexy, které si v Itálii opsal nebo zakoupil, mají od- borný charakter - týkají se církevního práva a filozofie. Kdy- 10
ecclesiasticis od Jakuba Alvarotta a na f. 91a si zapsal krát- kou, ale pro jeho pozdější názory příznačnou úvahu: Monarchia ecclesie sancte katholice est pocior et excellencior cunctis. Svůj padovský pobyt zakončil studiem traktátů španělského mys- tika Raimunda Lulla (1235-1315), jak o tom svědčí rukopis (IV 7). Před koncem roku 1454 se Hilarius odebral z Padovy do Bo- loně, ale také tam se věnoval církevnímu právu (srov. IV 8 a 9).A to nelze vyloučit, že během svých italských let opsal ještě jeden nebo dva další rukopisy, které zůstaly bez bliž- šího časového určení (srov. IV 15 a 16). Je tedy možno říci, že Filarius studoval na italských vysokých školách církevní právo soustředěně a že se vedlejšími zájmy příliš nerozptylo- V/ val. Třebaže si uvědomoval živě - jak lze vyčíst z rukopisných poznámek - především klimatické rozdíly, přece jen asi ještě intenzívněji vnímal odlišnosti mezi husitskými Čechami a rene- sanční Itálií ve společenském životě a literárních zvyklostech. Snad proto se Hilarius zpočátku několikráte pokoušel o latin- ské a občas i české verše, ale jeho pokusy jsou bezvýhradně poplatné domácím středověkým tradicím a s humanistickou poezií nemají nic společného. Tyto ukázky Hilariova veršotepectví po- cházejí z let 1452-53. Přes poměrně dlouhý pobyt v Itálii, kte- rý se protáhl asi na půltřetího roku, načerpal Hilarius, pokud lze zatím soudit, humanistických podnětů málo. Všechny dnes známé kodexy, které si v Itálii opsal nebo zakoupil, mají od- borný charakter - týkají se církevního práva a filozofie. Kdy- 10
Strana 11
by se dalo věřit, že jak italské,tak i ostatní dochované svaz- ky z Hilariovy knihovny představují reprezentativní ukázku je- ho zájmů, musili bychom soudit, že se antickými autory téměř nezabýval, třebaže jeho vlastní literární činnost naznačuje, že čelné představitele antické římské literatury znal. Snad ještě více než nezvěstné nebo ztracené literární rukopisy by nás zajímaly přátelské styky a známosti, jež Hilarius v Itálii navázal. Podle dochovaných rukopisů se dá říci jen tolik, že v Padově k jeho přátelům patřil Petrus de Vannis z jihofran- couzského Avignonu (IV 7) a že se v Boloni pravděpodobně setkal S Janem z Rabštejna, v jehož domě bydlel (IV 9). Známostí jis- tě navázal více, jak zčásti naznačuje pozdější italská kores- pondence Jindřicha Egrerze, ale zatím postrádáme jiných dokla- 9/ dů - možná právě o významnějších osobních stycích. Poslední semestr svých vysokoškolských studií strávil Hila- rius na boloňské univerzitě. Mimo jiné zde získal rukopis (IV 8) v němž se poprvé označil titulem "decretorum doctor". Na zpá- teční cestu do vlasti se Hilarius Litoměřický vydal z Boloně, jak bylo uvedeno, nejpozději v březnu 1455. V polovině dubna byl již v Praze a 16. 4. 1455 se stal na pražské univerzitě společně s Václavem z Vrbna pomocníkem děkana Stanislava z Vel- 10/ var. Několik dalších let je zatím v Hilariově biografii poněkud temných. Snad působil do roku 1458 na univerzitě 11/ a - pokud se ke katolictví nepřihlásil již v Itálii - stále více se sbli- 11
by se dalo věřit, že jak italské,tak i ostatní dochované svaz- ky z Hilariovy knihovny představují reprezentativní ukázku je- ho zájmů, musili bychom soudit, že se antickými autory téměř nezabýval, třebaže jeho vlastní literární činnost naznačuje, že čelné představitele antické římské literatury znal. Snad ještě více než nezvěstné nebo ztracené literární rukopisy by nás zajímaly přátelské styky a známosti, jež Hilarius v Itálii navázal. Podle dochovaných rukopisů se dá říci jen tolik, že v Padově k jeho přátelům patřil Petrus de Vannis z jihofran- couzského Avignonu (IV 7) a že se v Boloni pravděpodobně setkal S Janem z Rabštejna, v jehož domě bydlel (IV 9). Známostí jis- tě navázal více, jak zčásti naznačuje pozdější italská kores- pondence Jindřicha Egrerze, ale zatím postrádáme jiných dokla- 9/ dů - možná právě o významnějších osobních stycích. Poslední semestr svých vysokoškolských studií strávil Hila- rius na boloňské univerzitě. Mimo jiné zde získal rukopis (IV 8) v němž se poprvé označil titulem "decretorum doctor". Na zpá- teční cestu do vlasti se Hilarius Litoměřický vydal z Boloně, jak bylo uvedeno, nejpozději v březnu 1455. V polovině dubna byl již v Praze a 16. 4. 1455 se stal na pražské univerzitě společně s Václavem z Vrbna pomocníkem děkana Stanislava z Vel- 10/ var. Několik dalších let je zatím v Hilariově biografii poněkud temných. Snad působil do roku 1458 na univerzitě 11/ a - pokud se ke katolictví nepřihlásil již v Itálii - stále více se sbli- 11
Strana 12
žoval s názory Prokopa z Plzně, jenž dospěl k přesvědčení, že je nezbytné, aby se husité opět spojili s obecnou církví. O úz- kých stycích obou mužů svědčí rukopisný svazek (IV 10), který Hilarius získal r. 1457. Následujícího roku se sám jmenoval dě- kanem královské kaple všech svatých a doktorem kanonického prá- va; pravděpodobně se již tehdy definitivně rozhodl pro činnost v pražské metropolitní kapitule, jak o tom svědčí rukopis (IV 11). Znění jeho přípisku v tomto rukopisu se totiž formálně shoduje s obdobou v kodexu (IV 12) z roku 1460, kde se Hila- rius nazývá nejen děkanem královské kaple Všech svatých na Hra- dě pražském, nýbrž i kanovníkem pražského a vratislavského kos- tela a protonotářem královské kanceláře v Čechách. Je nápadné, že většina rukopisů, které kdysi patřily k Hi- lariově knihovně, pochází ze čtyřicátých a padesátých let 15. století, kdežto ze šedesátých let, kdy se Hilarius začal inten- zívněji podílet na veřejné činnosti, je z jeho knihovny znáno jen málo nových svazků. Sběratelské zájmy zřejmě vystřídal ve- řejnou činností. Svědčí o tom i jeho kazatelská a publicistic- ká aktivita, jež právě v šedesátých letech 15. století získala na intenzitě (srov. III 2-15). Souvisela s církevně správními povinnostmi, jak vyplývaly z působení v pražské metropolitní kapitule, k nimž brzy přistoupily i politické úkoly, které Hi- larius převzal r. 1465 ve spojení se zelenohorskou jednotou, již české katolické panstvo vytvořilo proti Jiřímu z Poděbrad. Cílem Hilariovy diplomatické činnosti bylo především získat čes- kého krále; nedojde-li k tomu, znemožnit jakékoli mírové řešení, 12
žoval s názory Prokopa z Plzně, jenž dospěl k přesvědčení, že je nezbytné, aby se husité opět spojili s obecnou církví. O úz- kých stycích obou mužů svědčí rukopisný svazek (IV 10), který Hilarius získal r. 1457. Následujícího roku se sám jmenoval dě- kanem královské kaple všech svatých a doktorem kanonického prá- va; pravděpodobně se již tehdy definitivně rozhodl pro činnost v pražské metropolitní kapitule, jak o tom svědčí rukopis (IV 11). Znění jeho přípisku v tomto rukopisu se totiž formálně shoduje s obdobou v kodexu (IV 12) z roku 1460, kde se Hila- rius nazývá nejen děkanem královské kaple Všech svatých na Hra- dě pražském, nýbrž i kanovníkem pražského a vratislavského kos- tela a protonotářem královské kanceláře v Čechách. Je nápadné, že většina rukopisů, které kdysi patřily k Hi- lariově knihovně, pochází ze čtyřicátých a padesátých let 15. století, kdežto ze šedesátých let, kdy se Hilarius začal inten- zívněji podílet na veřejné činnosti, je z jeho knihovny znáno jen málo nových svazků. Sběratelské zájmy zřejmě vystřídal ve- řejnou činností. Svědčí o tom i jeho kazatelská a publicistic- ká aktivita, jež právě v šedesátých letech 15. století získala na intenzitě (srov. III 2-15). Souvisela s církevně správními povinnostmi, jak vyplývaly z působení v pražské metropolitní kapitule, k nimž brzy přistoupily i politické úkoly, které Hi- larius převzal r. 1465 ve spojení se zelenohorskou jednotou, již české katolické panstvo vytvořilo proti Jiřímu z Poděbrad. Cílem Hilariovy diplomatické činnosti bylo především získat čes- kého krále; nedojde-li k tomu, znemožnit jakékoli mírové řešení, 12
Strana 13
později vyvolat válečný konflikt, ve spojení se zahraničním zásahem oslabit královskou moc a získat volné pole pro vlast- ní záměry. Toto usilování mělo zpočátku úspěch - 23. prosince 1466 byl český král v Římě prohlášen kacířem a jeho poddaní byli vyzváni, aby mu odepřeli poslušnost. V dubnu 1467 Hila- rius opustil Prahu a uchýlil se do Plzně, jejíž konšelé o rok dříve "slíbili v poslušenství Jeho Svatosti státi." Cestou se zastavil u Hanuše z Kolovrat na Zbirohu, kde byla uložena jeho knihovna. Kapitula zůstala ještě z větší části v Praze, jak o tom svědčí Hilariův list z 2. května 1467. 14/ Hilarius Litoměřický prožil v západočeské metropoli téměř celý zbytek roku 1467. Dne 10. května zde pronesl níže vydanou řeč a udržoval živou korespondenci se západočeskými, jihočeský- mi a severočeskými městy, kláštery a šlechtou; ve smyslu klatby papeže Pavla II. je neustále vybízel, aby zrušily slib věrnosti králi Jiřímu z Poděbrad a řídily se příkladem Plzně. Hilariova plzeňská korespondence začíná, jak bylo výše uvedeno, 2. května 1467. Další jeho listy byly z Plzně odeslány 4.,25.,26. a 27. května, 6.,21.,24. a 29. června, 1.,2.,3.,4.,26. a 31. červen- ce, 11.,24.,25. a 29. srpna, 1.,7.,10.,11. a 19. září, 9.,10. a 23. října a konečně 20., 21. a 27. listopadu. Delší časové odstupy v této korespondenci naznačují rozsah případných diplo- matických cest, podniknutých z Plzně. Byla mezi nimi i cesta ci nebo na počátku srpna. na říšský sněm do Norimberka, kterou Hilarius vykonal v červen- 15/ 13
později vyvolat válečný konflikt, ve spojení se zahraničním zásahem oslabit královskou moc a získat volné pole pro vlast- ní záměry. Toto usilování mělo zpočátku úspěch - 23. prosince 1466 byl český král v Římě prohlášen kacířem a jeho poddaní byli vyzváni, aby mu odepřeli poslušnost. V dubnu 1467 Hila- rius opustil Prahu a uchýlil se do Plzně, jejíž konšelé o rok dříve "slíbili v poslušenství Jeho Svatosti státi." Cestou se zastavil u Hanuše z Kolovrat na Zbirohu, kde byla uložena jeho knihovna. Kapitula zůstala ještě z větší části v Praze, jak o tom svědčí Hilariův list z 2. května 1467. 14/ Hilarius Litoměřický prožil v západočeské metropoli téměř celý zbytek roku 1467. Dne 10. května zde pronesl níže vydanou řeč a udržoval živou korespondenci se západočeskými, jihočeský- mi a severočeskými městy, kláštery a šlechtou; ve smyslu klatby papeže Pavla II. je neustále vybízel, aby zrušily slib věrnosti králi Jiřímu z Poděbrad a řídily se příkladem Plzně. Hilariova plzeňská korespondence začíná, jak bylo výše uvedeno, 2. května 1467. Další jeho listy byly z Plzně odeslány 4.,25.,26. a 27. května, 6.,21.,24. a 29. června, 1.,2.,3.,4.,26. a 31. červen- ce, 11.,24.,25. a 29. srpna, 1.,7.,10.,11. a 19. září, 9.,10. a 23. října a konečně 20., 21. a 27. listopadu. Delší časové odstupy v této korespondenci naznačují rozsah případných diplo- matických cest, podniknutých z Plzně. Byla mezi nimi i cesta ci nebo na počátku srpna. na říšský sněm do Norimberka, kterou Hilarius vykonal v červen- 15/ 13
Strana 14
Koncem roku 1467 započal svou nejdelší, ale poslední di- plomatickou cestu. Z Plzně odcestoval do Vratislavi, kde se zúčastnil porady odpůrců krále Jiřího, zahájené 17. prosince, a za dvanáct dní poté se vydal s poselstvím do Říma; mělo po- hnout římskou kurii k rozhodnějšímu postupu proti českému krá- li. V zimním období cesta pravděpodobně trvala delší dobu, pakli se poselstvo ještě nezdrželo dalším vyjednáváním v Uhrách nebo s císařem Fridrichem III. Také římské poslání si asi vyžá- dalo nějaký čas. Poselstvo dosáhlo svého cíle teprve 20. dubna 1468, kdy papež Pavel II. vydal v Římě dvě buly, z nichž jedna (Regnans in secula sempiternus vivorum et mortuorum judex for- tis et paciens) obsahovala hrozbu všech církevních trestů kaž- dému, kdo by nějak pomáhal králi Jiřímu z Poděbrad, druhá (Li- cet inscrutabilis superni consilii prudentia) slibovala odpust- ky všem, kdož by jakkoli pomáhali v boji proti českému králi a 177 jeho stoupencům. Hilarius prodléval v Římě ještě 27. dubna a teprve někdy později se vydal na zpáteční cestu s legátem Vavřincem Rovarellou, biskupen ferrarským, který byl pověřen provedením papežských bul v Německu. V Boloni se k Hilariovi připojil - pokud se tak nestalo již dříve - profesor tamní uni- verzity Jindřich Egrerz Litoměřický. Legát dorazil na císařský dvůr do Štýrského Hradce 8. června, ale Hilarius cestoval dále k uherskému králi Matyášovi a 10. června se zastavil ve Vídni, kde si dal opsat a notářsky ověřit obě papežské buly z 20. dub- K uherskému králi, který se zdržoval u Třebíče, přišel na.18/ Hilarius nejpozději 17. června; 19 asi po dvoudenním jednání 14
Koncem roku 1467 započal svou nejdelší, ale poslední di- plomatickou cestu. Z Plzně odcestoval do Vratislavi, kde se zúčastnil porady odpůrců krále Jiřího, zahájené 17. prosince, a za dvanáct dní poté se vydal s poselstvím do Říma; mělo po- hnout římskou kurii k rozhodnějšímu postupu proti českému krá- li. V zimním období cesta pravděpodobně trvala delší dobu, pakli se poselstvo ještě nezdrželo dalším vyjednáváním v Uhrách nebo s císařem Fridrichem III. Také římské poslání si asi vyžá- dalo nějaký čas. Poselstvo dosáhlo svého cíle teprve 20. dubna 1468, kdy papež Pavel II. vydal v Římě dvě buly, z nichž jedna (Regnans in secula sempiternus vivorum et mortuorum judex for- tis et paciens) obsahovala hrozbu všech církevních trestů kaž- dému, kdo by nějak pomáhal králi Jiřímu z Poděbrad, druhá (Li- cet inscrutabilis superni consilii prudentia) slibovala odpust- ky všem, kdož by jakkoli pomáhali v boji proti českému králi a 177 jeho stoupencům. Hilarius prodléval v Římě ještě 27. dubna a teprve někdy později se vydal na zpáteční cestu s legátem Vavřincem Rovarellou, biskupen ferrarským, který byl pověřen provedením papežských bul v Německu. V Boloni se k Hilariovi připojil - pokud se tak nestalo již dříve - profesor tamní uni- verzity Jindřich Egrerz Litoměřický. Legát dorazil na císařský dvůr do Štýrského Hradce 8. června, ale Hilarius cestoval dále k uherskému králi Matyášovi a 10. června se zastavil ve Vídni, kde si dal opsat a notářsky ověřit obě papežské buly z 20. dub- K uherskému králi, který se zdržoval u Třebíče, přišel na.18/ Hilarius nejpozději 17. června; 19 asi po dvoudenním jednání 14
Strana 15
nastoupil zpáteční cestu do Štýrského Hradce. Cestou se 22. června zastavil v Jindřichově Hradci a také zde si dal notář- sky ověřit vlastnoruční opis obou papežských bul, "poněvadž původní buly se ... pro lidskou ničemnost, pro nebezpečné ces- ty i pro nesčetné nástrahy nemohly dostat do měst a míst podle vůle našeho pána nejsvětějšího, aniž by došlo k jejich úplné zkáze."2 Ve Štýrském Hradci je jeho pobyt doložen 9. červen- 21/ Krátce poté se s ním rozloučil jeho sekretář dr. Jind- cе." řich Egrerz a vydal se zpět do Jindřichova Hradce, aby tam připravil půdu pro připravovaná Hilariova jednání. Dorazil bez nesnází a 25. července odtud odeslal dopis svému příteli Vá- clavu Rokycanskému do Plzně; mimo jiné se zmínil o tom, že mu Hilarius písemně oznámil svůj brzký příchod. Pravděpodobně se tak stalo ještě na konci července. Další dny Hilarius vypl- nil jednáním s Janem z Rožmberka, jehož se snažil přemluvit, aby přešel na stranu uherského krále. Hilariovo úsilí, podepře- né vojenskými úspěchy Jana ze Šternberka v jižních Čechách, se neminulo úspěchem. Ve dnech 20.-22. srpna bylo v Olomouci do- jednáno odpadnutí Jana z Rožmberka na stranu uherského krále. Předpoklad, že se závěrečné fáze této diplomatické akce v Olo- mouci osobně zúčastnil také Hilarius, je pravděpodobný, a to již z toho důvodu, že 30. srpna přijel společně se Zdeňkem ze Šternberka do Českých Budějovic. Zdržel se tam pravděpodobně až do října, v listopadu pobýval v Českém Krumlově. Pak se vrá- til do Českých Budějovic, ale tam po krátké nemoci 31. prosin- 23/ ce 1468 zemřel. 15
nastoupil zpáteční cestu do Štýrského Hradce. Cestou se 22. června zastavil v Jindřichově Hradci a také zde si dal notář- sky ověřit vlastnoruční opis obou papežských bul, "poněvadž původní buly se ... pro lidskou ničemnost, pro nebezpečné ces- ty i pro nesčetné nástrahy nemohly dostat do měst a míst podle vůle našeho pána nejsvětějšího, aniž by došlo k jejich úplné zkáze."2 Ve Štýrském Hradci je jeho pobyt doložen 9. červen- 21/ Krátce poté se s ním rozloučil jeho sekretář dr. Jind- cе." řich Egrerz a vydal se zpět do Jindřichova Hradce, aby tam připravil půdu pro připravovaná Hilariova jednání. Dorazil bez nesnází a 25. července odtud odeslal dopis svému příteli Vá- clavu Rokycanskému do Plzně; mimo jiné se zmínil o tom, že mu Hilarius písemně oznámil svůj brzký příchod. Pravděpodobně se tak stalo ještě na konci července. Další dny Hilarius vypl- nil jednáním s Janem z Rožmberka, jehož se snažil přemluvit, aby přešel na stranu uherského krále. Hilariovo úsilí, podepře- né vojenskými úspěchy Jana ze Šternberka v jižních Čechách, se neminulo úspěchem. Ve dnech 20.-22. srpna bylo v Olomouci do- jednáno odpadnutí Jana z Rožmberka na stranu uherského krále. Předpoklad, že se závěrečné fáze této diplomatické akce v Olo- mouci osobně zúčastnil také Hilarius, je pravděpodobný, a to již z toho důvodu, že 30. srpna přijel společně se Zdeňkem ze Šternberka do Českých Budějovic. Zdržel se tam pravděpodobně až do října, v listopadu pobýval v Českém Krumlově. Pak se vrá- til do Českých Budějovic, ale tam po krátké nemoci 31. prosin- 23/ ce 1468 zemřel. 15
Strana 16
III. KAPITOLA Literární činnost Hilaria Litoměřického (kromě korespondence) Následující soupis je pořízen podle záznamů Pavla Spuna- ra, vědeckého pracovníka Kabinetu pro studia řecká, římská a latinská Československé akademie věd v Praze, který dal přá- telsky souhlas k jeho zveřejnění. Hilariovy spisy uložené v českých a moravských knihovnách bylo mi možno ještě přehléd- nout, citace traktátů a kázání ze zahraničních fondů jsou po- dány podle Spunarových záznamů. Několik málo mých dodatků je označeno křížkem (*4). Jednotlivé spisy jsou řaděny podle chro- nologického principu. Tři kusy, které zůstaly v rukopisech ne- datovány, jsou uvedeny za datovanými spisy. Závěrem se cituje řeč, přičítaná dosud v literatuře Hilariovi Litoměřickému ne- právem. A. Spisy datované 1. 1451 Utrum substancie immateriales per se et quidditative ab humano intellectu sint cognoscitive. Kvestie známá jen podle přípisku v rukopisu pražské Stát- ní K ČSR: V E 4a (Truhlář 896 neevidoval), f. 150b: Hilarius de Lithomerzicz in artibus sub reverendo magistro Petro de Hradecz Regine istam determinavit questionem: Utrum substancie immate- riales per se et quidditative ab humano intellectu sint cognos- citive. Et hoc anno Domini M�cecc"lj illa ff v. ante Reliquia- 16
III. KAPITOLA Literární činnost Hilaria Litoměřického (kromě korespondence) Následující soupis je pořízen podle záznamů Pavla Spuna- ra, vědeckého pracovníka Kabinetu pro studia řecká, římská a latinská Československé akademie věd v Praze, který dal přá- telsky souhlas k jeho zveřejnění. Hilariovy spisy uložené v českých a moravských knihovnách bylo mi možno ještě přehléd- nout, citace traktátů a kázání ze zahraničních fondů jsou po- dány podle Spunarových záznamů. Několik málo mých dodatků je označeno křížkem (*4). Jednotlivé spisy jsou řaděny podle chro- nologického principu. Tři kusy, které zůstaly v rukopisech ne- datovány, jsou uvedeny za datovanými spisy. Závěrem se cituje řeč, přičítaná dosud v literatuře Hilariovi Litoměřickému ne- právem. A. Spisy datované 1. 1451 Utrum substancie immateriales per se et quidditative ab humano intellectu sint cognoscitive. Kvestie známá jen podle přípisku v rukopisu pražské Stát- ní K ČSR: V E 4a (Truhlář 896 neevidoval), f. 150b: Hilarius de Lithomerzicz in artibus sub reverendo magistro Petro de Hradecz Regine istam determinavit questionem: Utrum substancie immate- riales per se et quidditative ab humano intellectu sint cognos- citive. Et hoc anno Domini M�cecc"lj illa ff v. ante Reliquia- 16
Strana 17
rum. Datace: 6. květen 1451. Literatura: Tříška, Literární činnost, 169. 2. 1462 Sermo coram rege Georgio de Podiebrad Incipit: "Serenissime princeps et domine noster clementis- sime! Hodierna die locuturus coram v. s. et hoc inclito regno compellor dicere nec silere possum..." Datace: Mezi začátkem dubna a koncem srpna 1462; srov. Ur- bánek IV 555. Praha Kapitulní K: N. LIX (Podlaha 1584), f. 162a-168b. - Autograf Hilaria Litoměřického. Soudobý český překlad je uložen ve Stuttgartu Württember- gische LB: Theol. 4° 37, f. 123a (mikrofilm v ÚČL: 1205); vy- dal jej Antonín Podlaha, Hilaria Litoměřického List králi Jiří- mu z Poděbrad. Praha 1931. Incipit: "Najjasnější králi a pane, pane muoj najmilosti- vější! Vaší královské Milosti něco, co jest mi na srdci, zata- jiti nemohu...’ Literatura: Urbánek IV 551-555. 3. 1462 (*) Sermo ad clericos Známo podle soudobého svědectví, které citoval Balbín, Vi- ta...Arnesti. Pragae 1664, 251, podle Balbína Pešina, Phospho- rus, 249 a podle jiných pramenů s drobnými odchylkami v textu Markgraf VIII 133: Sed dominus doctor Hilarius...ipso sancto Ludmille die pulcherrimum beneque comptum sermonem omnibus cle- 17
rum. Datace: 6. květen 1451. Literatura: Tříška, Literární činnost, 169. 2. 1462 Sermo coram rege Georgio de Podiebrad Incipit: "Serenissime princeps et domine noster clementis- sime! Hodierna die locuturus coram v. s. et hoc inclito regno compellor dicere nec silere possum..." Datace: Mezi začátkem dubna a koncem srpna 1462; srov. Ur- bánek IV 555. Praha Kapitulní K: N. LIX (Podlaha 1584), f. 162a-168b. - Autograf Hilaria Litoměřického. Soudobý český překlad je uložen ve Stuttgartu Württember- gische LB: Theol. 4° 37, f. 123a (mikrofilm v ÚČL: 1205); vy- dal jej Antonín Podlaha, Hilaria Litoměřického List králi Jiří- mu z Poděbrad. Praha 1931. Incipit: "Najjasnější králi a pane, pane muoj najmilosti- vější! Vaší královské Milosti něco, co jest mi na srdci, zata- jiti nemohu...’ Literatura: Urbánek IV 551-555. 3. 1462 (*) Sermo ad clericos Známo podle soudobého svědectví, které citoval Balbín, Vi- ta...Arnesti. Pragae 1664, 251, podle Balbína Pešina, Phospho- rus, 249 a podle jiných pramenů s drobnými odchylkami v textu Markgraf VIII 133: Sed dominus doctor Hilarius...ipso sancto Ludmille die pulcherrimum beneque comptum sermonem omnibus cle- 17
Strana 18
ricis contexuit sugillans sub rosa sectam tam pravissimam et post feria sexta mandavit omnibus, ut pro Spiritus sancti in- vocacione ad eandem, scil. S. Wenceslai capellam, omnes con- curreremus... Datace: 16. září 1462. Literatura: Urbánek IV 571 a pozn. 118. 4. 1462 (*) Adhortatio ordinis clerici Známo podle soudobého svědectví, které citoval Balbín, Vi- ta...Arnesti. Pragae 1664, 251n., podle Balbína Pešina, Phos- phorus, 250 a podle jiných pramenů s drobnými odchylkami v tex- tu Markgraf VIII 133: Tunc iterum providus pastor (= Hilarius de Litomerzicz) volens consolari suas oves omnes in capellam S. Wenceslai jussit ire et diligenter lupos experiri, ne ovibus miscerentur. His ergo peractis dulciter nos affabatur, qualiter pergere et coram rege persistere deberemus nec qualemcumque questiunculam cum adversariis movere et quis loqui quive tace- re deberent, indicavit. Et si, quod absit, furere aut insanire vellet et violentas manus in aliquos mittere, reminiscere debe- tis, quod omnes in multis membris unun corpus sunus et vos pro tali violentia usque ad mortem opponere. Haec et multa alia tristia et valde lamentabilia protulit sicoue nulti od ejule- tus et singultus fuerant provocati... Datace: 18. září 1462; srov. Markgraf VIII 133. Literatura: Urbánek IV 517. 5. 1462 (†) Responsio ad propositiones regis Georgii de Podiebrad Zachován jen úryvek, který podle soudobého svědectví cito- val Balbín, Vita...Arnesti. Pragae 1664, 252n., podle Balbína 18
ricis contexuit sugillans sub rosa sectam tam pravissimam et post feria sexta mandavit omnibus, ut pro Spiritus sancti in- vocacione ad eandem, scil. S. Wenceslai capellam, omnes con- curreremus... Datace: 16. září 1462. Literatura: Urbánek IV 571 a pozn. 118. 4. 1462 (*) Adhortatio ordinis clerici Známo podle soudobého svědectví, které citoval Balbín, Vi- ta...Arnesti. Pragae 1664, 251n., podle Balbína Pešina, Phos- phorus, 250 a podle jiných pramenů s drobnými odchylkami v tex- tu Markgraf VIII 133: Tunc iterum providus pastor (= Hilarius de Litomerzicz) volens consolari suas oves omnes in capellam S. Wenceslai jussit ire et diligenter lupos experiri, ne ovibus miscerentur. His ergo peractis dulciter nos affabatur, qualiter pergere et coram rege persistere deberemus nec qualemcumque questiunculam cum adversariis movere et quis loqui quive tace- re deberent, indicavit. Et si, quod absit, furere aut insanire vellet et violentas manus in aliquos mittere, reminiscere debe- tis, quod omnes in multis membris unun corpus sunus et vos pro tali violentia usque ad mortem opponere. Haec et multa alia tristia et valde lamentabilia protulit sicoue nulti od ejule- tus et singultus fuerant provocati... Datace: 18. září 1462; srov. Markgraf VIII 133. Literatura: Urbánek IV 517. 5. 1462 (†) Responsio ad propositiones regis Georgii de Podiebrad Zachován jen úryvek, který podle soudobého svědectví cito- val Balbín, Vita...Arnesti. Pragae 1664, 252n., podle Balbína 18
Strana 19
Pešina, Phosphorus, 251 a podle jiných pramenů s drobnými od- chylkami v textu Markgraf VIII 134: Tunc paululum recessimus et deliberatione habita d. doctor (= Hilarius de Litomerzicz) ad singula sic respondit: ’Serenissime princeps, ad proposi- cionem primam unanimi voluntate sic respondemus...’ Datace: 18. září 1462; srov. Markgraf VIII 134. Literatura: Urbánek IV 571-572. 6. 1464 Epistola adversus Korandam (Tractatus de avibus). Incipit: "Argute, augur, queris..." Datace: 1. leden 1464; srov. Urbánek IV 729 a 730, pozn. 138 (kde je odmítnut starší názor, že spis vznikl r. 1465). Praha Kapitulní K: B. XLIX (Patera-Podlaha 353), f. 332a -333b; N. LVIII (Podlaha 1583), f. 73a-77a (autograf Hilaria Litoměřického). - Státní K ČSR: XI C 8 ( Truhlář 2032), f. 165a -166b; XVII F 2 (Truhlář-č 232), f. 164a-167a. Vydal Josef Truhlář, Manuálník Václava Korandy. Praha 1888, 187n. (podle rukopisu Praha Státní K ČSR: XVII F 2). Literatura: Tobolka, 11, č. 7; Urbánek IV 729n. s vylíče- ním celé polemiky ; Tříška, Literární činnost, 169. 7. 1464 Oracio in die Cene dominice Incipit: "Magna, patres prestantissimi virique celebres, huius devote sancteque diei misteria altissimaque sacramenta hodie colit, veneratur, adorat sancta nostra ecclesia..." Datace: 29. březen 1464, jak se uvádí v závěru kázání (f. 213b): Sermo habitus in die Cene dominice in basilica sancti 19
Pešina, Phosphorus, 251 a podle jiných pramenů s drobnými od- chylkami v textu Markgraf VIII 134: Tunc paululum recessimus et deliberatione habita d. doctor (= Hilarius de Litomerzicz) ad singula sic respondit: ’Serenissime princeps, ad proposi- cionem primam unanimi voluntate sic respondemus...’ Datace: 18. září 1462; srov. Markgraf VIII 134. Literatura: Urbánek IV 571-572. 6. 1464 Epistola adversus Korandam (Tractatus de avibus). Incipit: "Argute, augur, queris..." Datace: 1. leden 1464; srov. Urbánek IV 729 a 730, pozn. 138 (kde je odmítnut starší názor, že spis vznikl r. 1465). Praha Kapitulní K: B. XLIX (Patera-Podlaha 353), f. 332a -333b; N. LVIII (Podlaha 1583), f. 73a-77a (autograf Hilaria Litoměřického). - Státní K ČSR: XI C 8 ( Truhlář 2032), f. 165a -166b; XVII F 2 (Truhlář-č 232), f. 164a-167a. Vydal Josef Truhlář, Manuálník Václava Korandy. Praha 1888, 187n. (podle rukopisu Praha Státní K ČSR: XVII F 2). Literatura: Tobolka, 11, č. 7; Urbánek IV 729n. s vylíče- ním celé polemiky ; Tříška, Literární činnost, 169. 7. 1464 Oracio in die Cene dominice Incipit: "Magna, patres prestantissimi virique celebres, huius devote sancteque diei misteria altissimaque sacramenta hodie colit, veneratur, adorat sancta nostra ecclesia..." Datace: 29. březen 1464, jak se uvádí v závěru kázání (f. 213b): Sermo habitus in die Cene dominice in basilica sancti 19
Strana 20
Viti metropolis Pragensis per Hilarium, decanum Pragensem et administratorem, anno Domini M�cccc lxiiij° explicit felici- ter. Praha Státní K ČSR: I F 18 (Truhlář 250), f. 211a-213b. Literatura: Tříška, Příspěvky II 33. 8. 1464 De avibus responsum doctoris ad replicam Korande telonea- rii wiklephite Incipit: "Non possum non mirari, ut, qui responsa mea cor- rigere et arguere cum stomacho conaris, ipse te in capite re- sponsi tuo gladio cedas... Datace: během roku 1464; srov. Urbánek IV 730 a pozn. 138. Praha Kapitulní K: N. LVIII (Podlaha 1583), f. 94a-104a (autograf Hilaria Litoměřického?). - Státní K ČSR: XI C 8 (Truhlář 2032), f. 274a-279b. Vydal Tomáš Kalina, Hilaria Litoměřického duplika proti Václavu Korandovi. 27. program Státního gymnasia v Přerově. Přerov 1901 (podle rukopisu Praha Státní K ČSR: XI C 8). Literatura: Tobolka, 11, č. 8; Urbánek IV 730-732. 9. 1465 Disputatio contra loannem Rokyczanum Incipit: "Anno Domini M°CCCC LXV° in die Purificacionis beate Marie Virginis facta est magna congregacio dominorum ba- ronum, militum, clientum et civitatum regni Bohemie per regem..." Dílko napsal Hilarius Litoměřický společně s Václavem Kři- žanovským. 20
Viti metropolis Pragensis per Hilarium, decanum Pragensem et administratorem, anno Domini M�cccc lxiiij° explicit felici- ter. Praha Státní K ČSR: I F 18 (Truhlář 250), f. 211a-213b. Literatura: Tříška, Příspěvky II 33. 8. 1464 De avibus responsum doctoris ad replicam Korande telonea- rii wiklephite Incipit: "Non possum non mirari, ut, qui responsa mea cor- rigere et arguere cum stomacho conaris, ipse te in capite re- sponsi tuo gladio cedas... Datace: během roku 1464; srov. Urbánek IV 730 a pozn. 138. Praha Kapitulní K: N. LVIII (Podlaha 1583), f. 94a-104a (autograf Hilaria Litoměřického?). - Státní K ČSR: XI C 8 (Truhlář 2032), f. 274a-279b. Vydal Tomáš Kalina, Hilaria Litoměřického duplika proti Václavu Korandovi. 27. program Státního gymnasia v Přerově. Přerov 1901 (podle rukopisu Praha Státní K ČSR: XI C 8). Literatura: Tobolka, 11, č. 8; Urbánek IV 730-732. 9. 1465 Disputatio contra loannem Rokyczanum Incipit: "Anno Domini M°CCCC LXV° in die Purificacionis beate Marie Virginis facta est magna congregacio dominorum ba- ronum, militum, clientum et civitatum regni Bohemie per regem..." Dílko napsal Hilarius Litoměřický společně s Václavem Kři- žanovským. 20
Strana 21
Datace: Sněm, na kterém se disputace uskutečnila, byl svolán na 2. únor 1465, ale jednání se konalo od 7. do 11. ú- nora 1465; srov. Palacký IV 459n., Tomek VII 92-95. Zamberg StaatsB: 204 (QV 1), f. 1a (*) Brno SOA: Cerr. II, č. 386 (Švábenský II 670), 627 až 632 (zlomek) Budapest Szechényi K: Clmae 391, f. 241a Leipzig UB: 177, f. 230a; 180, f. 207a; 215, f. 387a fo- to v ÚČL: 475 ; 610, f. 122а München Bayerische StaatsB: Clm 21640, f. 314c Praha Kapitulní K: B. XLIX (Patera-Podlaha 353), f. 335a až 348b; N. LVIII (Podlaha 1583), f. 27a-53b; N. LIX (Podlaha 1584), f. 2a-23a (autograf Hilaria Litoměřického a Václava Křižanovského). - Státní K ČSR: XI D 2 (Truhlář 2036), f. 123a až 173а Wien ONB: 4956, f. 21a (konec chybí) Wrochaw BU: I Q 89, f. 65a Vydali: Henricus Canisius, Antiquae lectionis tomus III., pars secunda. Ingolstadii 1603, 466-539; Iacobus Basnagius, Thesaurus monumentorum ecclesiasticorum. Tomus IV., Antverpiae 1725, 753-775; Mikuláš Voigt (nikoli B.V. Strahl, jak uvedl To- bolka, 9n., č. 1; srov. Kalina, 317n.), Hilarii Litomericensis ...Disputatio cum Ioanne Rokyczana coram Georgio, rege Bohe- miae. Pragae 1775. Překlad do němčiny pořídil Jan Tanner, srov. Emil Felix, Literární Plzeň v obryse I. Plzeň 1930, 87. Literatura: Balbín II 162 a pozn. 175; Pešina, Phosphorus, 254; Voigt II 155n.; Tobolka, 9n., č. 1; Kalina, 317n.; Volf, Arcus gehennalis, 33; Nováková, 364; Tříška, Literární činnost, 169. 21
Datace: Sněm, na kterém se disputace uskutečnila, byl svolán na 2. únor 1465, ale jednání se konalo od 7. do 11. ú- nora 1465; srov. Palacký IV 459n., Tomek VII 92-95. Zamberg StaatsB: 204 (QV 1), f. 1a (*) Brno SOA: Cerr. II, č. 386 (Švábenský II 670), 627 až 632 (zlomek) Budapest Szechényi K: Clmae 391, f. 241a Leipzig UB: 177, f. 230a; 180, f. 207a; 215, f. 387a fo- to v ÚČL: 475 ; 610, f. 122а München Bayerische StaatsB: Clm 21640, f. 314c Praha Kapitulní K: B. XLIX (Patera-Podlaha 353), f. 335a až 348b; N. LVIII (Podlaha 1583), f. 27a-53b; N. LIX (Podlaha 1584), f. 2a-23a (autograf Hilaria Litoměřického a Václava Křižanovského). - Státní K ČSR: XI D 2 (Truhlář 2036), f. 123a až 173а Wien ONB: 4956, f. 21a (konec chybí) Wrochaw BU: I Q 89, f. 65a Vydali: Henricus Canisius, Antiquae lectionis tomus III., pars secunda. Ingolstadii 1603, 466-539; Iacobus Basnagius, Thesaurus monumentorum ecclesiasticorum. Tomus IV., Antverpiae 1725, 753-775; Mikuláš Voigt (nikoli B.V. Strahl, jak uvedl To- bolka, 9n., č. 1; srov. Kalina, 317n.), Hilarii Litomericensis ...Disputatio cum Ioanne Rokyczana coram Georgio, rege Bohe- miae. Pragae 1775. Překlad do němčiny pořídil Jan Tanner, srov. Emil Felix, Literární Plzeň v obryse I. Plzeň 1930, 87. Literatura: Balbín II 162 a pozn. 175; Pešina, Phosphorus, 254; Voigt II 155n.; Tobolka, 9n., č. 1; Kalina, 317n.; Volf, Arcus gehennalis, 33; Nováková, 364; Tříška, Literární činnost, 169. 21
Strana 22
10. 1465 Sermo factus in Cena Domini ad clerum in ecclesia kathe- dre metropoleos Pragensis Incipit:"Hodiernam, patres et domini ornatissimi, sanctam et omni devocione colendam diem primam, singularem et devotis- simam ecclesia sancta predicat et extollit..." Datace podle závěru (f. 217b): "Explicit oracio in Cena Do- mini facta anno Domini M cccc lxv’ in ecclesia kathedre metro- poleos Pragensis. R. 1465 připadl Zelený čtvrtek na 11. duben. Praha Státní K ČSR: I F 18 (Truhlář 250), f. 214a-217b Literatura: Tříška, Příspěvky II, 33. 11. 1465 Tractatus catholicus triumphalis pro sacratissima et or- thodoxa communione unius speciei danda fidelibus populis per doctores ecclesie Pragensis, contra tractatum adversarii eccle- sie Dei Rokyczanum (!) editus. (Tractatus contra perfidiam ali- quorum Bohemorum). Incipit: "Spiritus sanctus, ecclesie sancte Dei rector... Incipit liber primus. Capitulum primum. Cum iam pridem pro ve- ritate fidei catholice coram magnatibus regni Bohemie inclitis- simi ex adverso Rokyczane..." Datace: z roku 1465, srov. Voigt II 155. Bamberg StaatsB: 204 ((v 1), f. 65a Berlin DStB: MS Magdeb. 93, f. 308a; srov. Jiří Pražák, Z berlínských bohemik. Studie o rukopisech IX (1970), 112. Leipzig UB: 180, f. 281a; 610, f. 158a, 183a, 194a Praha Kapitulní K: D. XIV 2 (Patera-Podlaha 580), f. 140a 22
10. 1465 Sermo factus in Cena Domini ad clerum in ecclesia kathe- dre metropoleos Pragensis Incipit:"Hodiernam, patres et domini ornatissimi, sanctam et omni devocione colendam diem primam, singularem et devotis- simam ecclesia sancta predicat et extollit..." Datace podle závěru (f. 217b): "Explicit oracio in Cena Do- mini facta anno Domini M cccc lxv’ in ecclesia kathedre metro- poleos Pragensis. R. 1465 připadl Zelený čtvrtek na 11. duben. Praha Státní K ČSR: I F 18 (Truhlář 250), f. 214a-217b Literatura: Tříška, Příspěvky II, 33. 11. 1465 Tractatus catholicus triumphalis pro sacratissima et or- thodoxa communione unius speciei danda fidelibus populis per doctores ecclesie Pragensis, contra tractatum adversarii eccle- sie Dei Rokyczanum (!) editus. (Tractatus contra perfidiam ali- quorum Bohemorum). Incipit: "Spiritus sanctus, ecclesie sancte Dei rector... Incipit liber primus. Capitulum primum. Cum iam pridem pro ve- ritate fidei catholice coram magnatibus regni Bohemie inclitis- simi ex adverso Rokyczane..." Datace: z roku 1465, srov. Voigt II 155. Bamberg StaatsB: 204 ((v 1), f. 65a Berlin DStB: MS Magdeb. 93, f. 308a; srov. Jiří Pražák, Z berlínských bohemik. Studie o rukopisech IX (1970), 112. Leipzig UB: 180, f. 281a; 610, f. 158a, 183a, 194a Praha Kapitulní K: D. XIV 2 (Patera-Podlaha 580), f. 140a 22
Strana 23
až 200b; N. LIX (Podlaha 1584), f. 29a-98b (r. 1466 korigová- no rukou Hilaria Litoměřického). - KNM Zámecké knihovny: Mni- chovo Hradiště, fond Duchcov 2477, f. 10a; srov. Adolf Patera, Bohemica různých knihoven. Sborník Historického kroužku XV (1914), 66. - Státní K ČSR: deponát Břevnov C 52, 1 (sdělil Ja- roslav Kadlec). Stuttgart württembergische LB: Theol. fol. Ix, f. 29a Třeboň SOA: A 15 (Weber-Tříška-Spunar, 113n., č. 16), f. 267a-289b; srov. Balbín II 162. Wrochaw Ossol. 762 (sdělil Jaroslav Kadlec). - BU: I F 207, f. 207a-226b. Vydáno formou prvotisku: Hilarius Litomiricensia, Tracta- tus contra perfidiam aliquorum Bohemorum. Argentinae (Stras- bourg) [Typ. Iordani = Georgius Husner] 15. VI. 1485. 4°; srov. Hain-Copinger 8663. Jaroslav Kadlec (Weber-Tříška-Spunar, 114) s odkazem na Novákovou pokládal za vydavatele Bohuslava Hasi- štejnského z Lobkovic. Literatura: Balbín II 162, pozn. 157; Pešina, Phosphorus, 254�259; Berghauer, 152; Voigt II 163-171; Jireček I 244, č. 2 a 3; Tobolka, 10, č. 2, 4-6; Kalina, 318, č. 2 a 319, č. 6; Volf, Rokycanův traktát, 226; Volf, Arcus gehennalis, 33n.; Nováková, 364n.; Tříška, Literární činnost, 169. Poznámka. Zmínku o Hilariově spisu Arcus gehennalis zacho- val Jan Jafet v Hlasu strážného (Brno SOA: G 10, č. 418, f. 70; opis z roku 1851 je uložen v Praze KNM: IV A 6. Vydal Franti- šek M. Bartoš, Na obranu bratrského dějepisce. Reformační sbor- ník I, 1921, 314n.) Spis Arcus gehennalis je ve skutečnosti to- tožný s dílem Tractatus catholicus triumphalis, jak dokázala Nováková, když vyvrátila Volfův názor, že údajně ztracený trak- tát Arcus gehennalis je třeba ztotožnit s dílkem Disputatio contra Rokyczanam. Zmínku o spisech Traktát druhý a Traktát třetí zachoval Jan Jafet. Ztotožnění obou spisků, označených 23
až 200b; N. LIX (Podlaha 1584), f. 29a-98b (r. 1466 korigová- no rukou Hilaria Litoměřického). - KNM Zámecké knihovny: Mni- chovo Hradiště, fond Duchcov 2477, f. 10a; srov. Adolf Patera, Bohemica různých knihoven. Sborník Historického kroužku XV (1914), 66. - Státní K ČSR: deponát Břevnov C 52, 1 (sdělil Ja- roslav Kadlec). Stuttgart württembergische LB: Theol. fol. Ix, f. 29a Třeboň SOA: A 15 (Weber-Tříška-Spunar, 113n., č. 16), f. 267a-289b; srov. Balbín II 162. Wrochaw Ossol. 762 (sdělil Jaroslav Kadlec). - BU: I F 207, f. 207a-226b. Vydáno formou prvotisku: Hilarius Litomiricensia, Tracta- tus contra perfidiam aliquorum Bohemorum. Argentinae (Stras- bourg) [Typ. Iordani = Georgius Husner] 15. VI. 1485. 4°; srov. Hain-Copinger 8663. Jaroslav Kadlec (Weber-Tříška-Spunar, 114) s odkazem na Novákovou pokládal za vydavatele Bohuslava Hasi- štejnského z Lobkovic. Literatura: Balbín II 162, pozn. 157; Pešina, Phosphorus, 254�259; Berghauer, 152; Voigt II 163-171; Jireček I 244, č. 2 a 3; Tobolka, 10, č. 2, 4-6; Kalina, 318, č. 2 a 319, č. 6; Volf, Rokycanův traktát, 226; Volf, Arcus gehennalis, 33n.; Nováková, 364n.; Tříška, Literární činnost, 169. Poznámka. Zmínku o Hilariově spisu Arcus gehennalis zacho- val Jan Jafet v Hlasu strážného (Brno SOA: G 10, č. 418, f. 70; opis z roku 1851 je uložen v Praze KNM: IV A 6. Vydal Franti- šek M. Bartoš, Na obranu bratrského dějepisce. Reformační sbor- ník I, 1921, 314n.) Spis Arcus gehennalis je ve skutečnosti to- tožný s dílem Tractatus catholicus triumphalis, jak dokázala Nováková, když vyvrátila Volfův názor, že údajně ztracený trak- tát Arcus gehennalis je třeba ztotožnit s dílkem Disputatio contra Rokyczanam. Zmínku o spisech Traktát druhý a Traktát třetí zachoval Jan Jafet. Ztotožnění obou spisků, označených 23
Strana 24
v třeboňském rukopisu A 15 dílčími názvy Tractatus secundus de obediencia sacra (f. 272b) a Tractatus tercius continens veris- simas deducciones pro communione unius speciei ad plebes fide- lec (f. 286a), s druhou a třetí částí spisu Tractatus catholi- cus triumphalis provedli Tobolka, 10, č. 4-5 a Volf, Jafetův "druhý traktát", 305. 12. 1466 Traktát o nejsvětějším přijímání lidu obecného pod jednú zpuosobú Incipit: "Svatý duch, správce cierkve svaté..." Datace: z roku 1466; srov. Nováková, 365. Praha Kapitulní K: D. LVI (Patera-Podlaha 622), f. 1a až 141a; D. LVIII (Patera-Podlaha 624), f. 1a-81b; O. XXXV (Pod- laha 1619), f. 5a-64b. - KNM Zámecké knihovny: Mnichovo Hra- diště, fond Duchcov 2477, f. 121a (mikrofilm v ÚČL: 1266); srov. Adolf Patera, Bohemica různých knihoven. Sborník Histo- rického kroužku XV (1914), 66. - Státní K ČSR: XVII G 39 ( Truh- lář-č 329), f. 1a-28a. Vydal Antonín Podlaha: Hilarius Litoměřický, Traktát o nejsvětějším přijímání lidu obecného pod jednou způsobou. Praha 1905. Literatura: Jireček I 244, č. 1; Tobolka, 10, č. 3; Josef Volf. ČČM 80 (1906), 170 (referát o Podlahově edici); Tříška, Literární činnost, 169. 13. 1467 Hystoria civitatis Plznensie (Sermo ad senatum populumque Plznensem) Incipit: "Solent, qui triumphos et victoriam veterum scri- 24
v třeboňském rukopisu A 15 dílčími názvy Tractatus secundus de obediencia sacra (f. 272b) a Tractatus tercius continens veris- simas deducciones pro communione unius speciei ad plebes fide- lec (f. 286a), s druhou a třetí částí spisu Tractatus catholi- cus triumphalis provedli Tobolka, 10, č. 4-5 a Volf, Jafetův "druhý traktát", 305. 12. 1466 Traktát o nejsvětějším přijímání lidu obecného pod jednú zpuosobú Incipit: "Svatý duch, správce cierkve svaté..." Datace: z roku 1466; srov. Nováková, 365. Praha Kapitulní K: D. LVI (Patera-Podlaha 622), f. 1a až 141a; D. LVIII (Patera-Podlaha 624), f. 1a-81b; O. XXXV (Pod- laha 1619), f. 5a-64b. - KNM Zámecké knihovny: Mnichovo Hra- diště, fond Duchcov 2477, f. 121a (mikrofilm v ÚČL: 1266); srov. Adolf Patera, Bohemica různých knihoven. Sborník Histo- rického kroužku XV (1914), 66. - Státní K ČSR: XVII G 39 ( Truh- lář-č 329), f. 1a-28a. Vydal Antonín Podlaha: Hilarius Litoměřický, Traktát o nejsvětějším přijímání lidu obecného pod jednou způsobou. Praha 1905. Literatura: Jireček I 244, č. 1; Tobolka, 10, č. 3; Josef Volf. ČČM 80 (1906), 170 (referát o Podlahově edici); Tříška, Literární činnost, 169. 13. 1467 Hystoria civitatis Plznensie (Sermo ad senatum populumque Plznensem) Incipit: "Solent, qui triumphos et victoriam veterum scri- 24
Strana 25
pserunt, laudibus bella canere..." Datace: 10. květen 1467; srov. níže V. kapitolu. Praha Státní K ČSR: MS Osek 11, 1-21 Vydání: Sermonem Hilarii Litomericensis ad Senatum Popu- lumque Plznensem: E Codice Ossecano edidit Maximilianus Mil- lauer...Pragae 1820. Nová edice níže v VI. kapitole. Český překlad pořídil Sedláček, Paměti Plzenské...V Plzni 1821, 6-36. Nový překlad níže v VII. kapitole. Na německý pře- klad z první polovice 19. století upozornil Tobolka, 11, č. 9, jeho existenci však popřel Bělohlávek, Kronika, 145. Literatura: Tobolka, 11, č. 9; Emil Felix, Literární Plzeň v obryse I. Plzeň 1930, 24-25 a 88; Bělohlávek, 92; Bě- lohlávek, Kronika, 141-151; Hejnic, 240-245. 14. 40 Naučení dané pánům z Kolovrat a jiným Incipit: "Urozený pane! Modlitba má za Tvú Milost vždy po vinná. Urozenost má do sebe tu zvláštnost..." Datace: 4. červenec 1467; srov. Archiv český VI 111. Praha Kapitulní A: VI-7, f. 35a (45a)-36a (46a) Vydal František Palacký, Archiv český VI. Praha 1872, 111 až 114. Literatura: Jireček I 244, č. 5 (od Jirečka pochází výše uvedený titul); Tříška, Literární činnost, 169. 15. 1467 Traktát k panu Janovi z Rozenberka Incipit: "Urozenému panu pánu Janovi z Rozmberka kněz Hi- larius, děkan kostela pražského, modlitbu svú věrnu a těchto kniežek oběť na paměť věčnu..." 25
pserunt, laudibus bella canere..." Datace: 10. květen 1467; srov. níže V. kapitolu. Praha Státní K ČSR: MS Osek 11, 1-21 Vydání: Sermonem Hilarii Litomericensis ad Senatum Popu- lumque Plznensem: E Codice Ossecano edidit Maximilianus Mil- lauer...Pragae 1820. Nová edice níže v VI. kapitole. Český překlad pořídil Sedláček, Paměti Plzenské...V Plzni 1821, 6-36. Nový překlad níže v VII. kapitole. Na německý pře- klad z první polovice 19. století upozornil Tobolka, 11, č. 9, jeho existenci však popřel Bělohlávek, Kronika, 145. Literatura: Tobolka, 11, č. 9; Emil Felix, Literární Plzeň v obryse I. Plzeň 1930, 24-25 a 88; Bělohlávek, 92; Bě- lohlávek, Kronika, 141-151; Hejnic, 240-245. 14. 40 Naučení dané pánům z Kolovrat a jiným Incipit: "Urozený pane! Modlitba má za Tvú Milost vždy po vinná. Urozenost má do sebe tu zvláštnost..." Datace: 4. červenec 1467; srov. Archiv český VI 111. Praha Kapitulní A: VI-7, f. 35a (45a)-36a (46a) Vydal František Palacký, Archiv český VI. Praha 1872, 111 až 114. Literatura: Jireček I 244, č. 5 (od Jirečka pochází výše uvedený titul); Tříška, Literární činnost, 169. 15. 1467 Traktát k panu Janovi z Rozenberka Incipit: "Urozenému panu pánu Janovi z Rozmberka kněz Hi- larius, děkan kostela pražského, modlitbu svú věrnu a těchto kniežek oběť na paměť věčnu..." 25
Strana 26
Datace: červenec 1467; srov. Tobolka, 8. Praha Státní K ČSR: XVII F 32 (Truhlář-č 262), f. 1a-46b (asi originál poslaný od Hilaria Litoměřického Janovi z Rožm- berka; srov. Tobolka, 11; Urbánková, Rukopisy, 38, č. 237) Vydal Zdeněk V. Tobolka, Hilaria Litoměřického Traktát k panu Janovi z Rozenberka. Praha 1898. Literatura: Jireček I 244, č. 4; Tobolka, 11n.; Tříška, Literární činnost, 169. B. Spisy nedatované 16. Sermo in die Resurrectionis Domini Incipit: "Cum sero factum esset [Mt. 20,8] die illa una sabbatorum. Quia resurreccio dominica est origo et primicie re- surrectionis nostre..." Praha Státní K ČSR: I F 18 (Truhlář 250), f. 317b-318b (autograf Hilaria Litoměřického) Nárys kázání. Literatura: Urbánková, Rukopisy, 52, č. 365. 17. Sermo in die Omnium Sanctorum Incipit: "Levavi oculos meos in montes, unde veniet auxi- ium michi Ps. 83 [recte: 120],1. Hodie mater ecclesia celebrat venerabile festum Omnium Sanctorum..." Praha Státní K ČSR: I F 18 (Truhlář 250), f. 308a-313a (autograf Hilaria Litoměřického) Literatura: Urbánková, Rukopisy, 52, č. 365; Tříška, Pří- spěvky II 33. 26
Datace: červenec 1467; srov. Tobolka, 8. Praha Státní K ČSR: XVII F 32 (Truhlář-č 262), f. 1a-46b (asi originál poslaný od Hilaria Litoměřického Janovi z Rožm- berka; srov. Tobolka, 11; Urbánková, Rukopisy, 38, č. 237) Vydal Zdeněk V. Tobolka, Hilaria Litoměřického Traktát k panu Janovi z Rozenberka. Praha 1898. Literatura: Jireček I 244, č. 4; Tobolka, 11n.; Tříška, Literární činnost, 169. B. Spisy nedatované 16. Sermo in die Resurrectionis Domini Incipit: "Cum sero factum esset [Mt. 20,8] die illa una sabbatorum. Quia resurreccio dominica est origo et primicie re- surrectionis nostre..." Praha Státní K ČSR: I F 18 (Truhlář 250), f. 317b-318b (autograf Hilaria Litoměřického) Nárys kázání. Literatura: Urbánková, Rukopisy, 52, č. 365. 17. Sermo in die Omnium Sanctorum Incipit: "Levavi oculos meos in montes, unde veniet auxi- ium michi Ps. 83 [recte: 120],1. Hodie mater ecclesia celebrat venerabile festum Omnium Sanctorum..." Praha Státní K ČSR: I F 18 (Truhlář 250), f. 308a-313a (autograf Hilaria Litoměřického) Literatura: Urbánková, Rukopisy, 52, č. 365; Tříška, Pří- spěvky II 33. 26
Strana 27
18. (†) Series episcoporum et archiepiscoporum Pragensium a Dietmaro usque ad Conradum Praha Kapitulní A: Cod. XXV, f. 5a-6b (rukou Hilaria Lito- měřického pouze záznamy na ff 5a-6a, zbytek dopsal Jan z Krum- lova). Literatura: Balbín II 162n., pozn. 157; Voigt II 154; Ka- lina, 320; Antonín Podlaha, Catalogus codicum manu scriptorum, qui in archivio Capituli metropolitani Pragensis asservantur. Pragae 1923, 158, č. 89. C. Spis přičítaný Hilariovi Litoměřickému neprávem Podlaha, 1391 uvedl omylem, že řeč Oracio G(eorgii) de Li- thomericz decretorum baccalaurei, zapsaná v rukopisu Praha Kapi- tulní K: M. XXXVII, f. 282a-283a, pochází od Hilaria Litoměřic- kého. Tento názor opakoval pak například Tříška, Literární čin- nost, 169 a týž, Příspěvky II, 33. Dílko vydali a jako řeč Ji- řího z Litoměřic prokázali Fialová-Hejnic, Jiří z Litoměřic, 133 až 141. 27
18. (†) Series episcoporum et archiepiscoporum Pragensium a Dietmaro usque ad Conradum Praha Kapitulní A: Cod. XXV, f. 5a-6b (rukou Hilaria Lito- měřického pouze záznamy na ff 5a-6a, zbytek dopsal Jan z Krum- lova). Literatura: Balbín II 162n., pozn. 157; Voigt II 154; Ka- lina, 320; Antonín Podlaha, Catalogus codicum manu scriptorum, qui in archivio Capituli metropolitani Pragensis asservantur. Pragae 1923, 158, č. 89. C. Spis přičítaný Hilariovi Litoměřickému neprávem Podlaha, 1391 uvedl omylem, že řeč Oracio G(eorgii) de Li- thomericz decretorum baccalaurei, zapsaná v rukopisu Praha Kapi- tulní K: M. XXXVII, f. 282a-283a, pochází od Hilaria Litoměřic- kého. Tento názor opakoval pak například Tříška, Literární čin- nost, 169 a týž, Příspěvky II, 33. Dílko vydali a jako řeč Ji- řího z Litoměřic prokázali Fialová-Hejnic, Jiří z Litoměřic, 133 až 141. 27
Strana 28
IV. KAPITOLA O knlhovně Hllária Litoměřického O Hilariových knihách existují zmínky již v soudobé kores- pondenci. R. 1468 byly z největší části uloženy na Zbirohu u Hanuše z Kolovrat, který je pravděpodobně ještě za svého živo- ta († 1483) postoupil knihovně pražské metropolitní kapituly. Dosud známé Hilariovy svazky představují jen část původního knižního celku. Nové nálezy je možno očekávat zvláště v těch případech, kdy byly - většinou v 18. a 19. století - původní, asi již poněkud porušené kodexy nově převázány; původní vazba byla v těchto případech většinou nahrazena atypickými deskami z tuhého papíru, přičemž asi vzaly za své i vlastnické přípis- ky nebo monogramy, které Hilarius obyčejně situoval na desky, přídeští nebo předsádky. Studium těchto převázaných svazků je časově náročné, ale jeho význam spočívá v nejednou prokázané skutečnosti, že Hilarius do svých rukopisů častěji zaznamená- val osobní názory i drobné zprávy o životních okolnostech, tak- že jeho glosy představují zvláště pro čtyřicátá a padesátá lé- ta 15. století významný biografický pramen. Pro Hilaria Litoměřického je příznačné, že si již od stu- dentských let soustavně budoval knihovnu zaměřenou na církevní právo. Rukopisy zčásti sám pořizoval, zčásti získával opisy spolužáků a přátel, zčásti kupoval již opsané texty, občas si zjednával písaře, některé kusy dostával darem. Sám ještě dával 28
IV. KAPITOLA O knlhovně Hllária Litoměřického O Hilariových knihách existují zmínky již v soudobé kores- pondenci. R. 1468 byly z největší části uloženy na Zbirohu u Hanuše z Kolovrat, který je pravděpodobně ještě za svého živo- ta († 1483) postoupil knihovně pražské metropolitní kapituly. Dosud známé Hilariovy svazky představují jen část původního knižního celku. Nové nálezy je možno očekávat zvláště v těch případech, kdy byly - většinou v 18. a 19. století - původní, asi již poněkud porušené kodexy nově převázány; původní vazba byla v těchto případech většinou nahrazena atypickými deskami z tuhého papíru, přičemž asi vzaly za své i vlastnické přípis- ky nebo monogramy, které Hilarius obyčejně situoval na desky, přídeští nebo předsádky. Studium těchto převázaných svazků je časově náročné, ale jeho význam spočívá v nejednou prokázané skutečnosti, že Hilarius do svých rukopisů častěji zaznamená- val osobní názory i drobné zprávy o životních okolnostech, tak- že jeho glosy představují zvláště pro čtyřicátá a padesátá lé- ta 15. století významný biografický pramen. Pro Hilaria Litoměřického je příznačné, že si již od stu- dentských let soustavně budoval knihovnu zaměřenou na církevní právo. Rukopisy zčásti sám pořizoval, zčásti získával opisy spolužáků a přátel, zčásti kupoval již opsané texty, občas si zjednával písaře, některé kusy dostával darem. Sám ještě dával 28
Strana 29
přednost tradiční písařské práci před knihtiskem - zatím není z jeho knižního fondu znám ani jediný prvotisk. Pro vazby je příznačná vnější jednoduchost, jež naznačuje, že si Hilarius, podobně jako jeho vrstevník a odpůrce Václav Koranda mladší, pořizoval texty z ryze praktických, nikoli ze sběratelských dů- vodů. Hilariovy rukopisy bývají ostatně častěji chráněny vaz- bou z měkké kůže či pergamenu (2, 3, 5, 10, 19) nebo jsou opa- třeny koženou vazbou na dřevěných deskách, jejíž jedinou ozdo- bou bývá dvojlinkový nebo trojlinkový slepotiskový rámec, ob- čas zdobený úhlopříčkami (1, 4, 6, 7, 8, 9, 11, 13, 14, 15, 16, 17); v rozích a uprostřed obou desek je v některých případech (například 8, 9) pokryv chráněn kováním. Od tohoto stereotypu se podstatněji odlišují pouze dva svazky. V jednom případě (12) jde o rukopis, který si Hilarius Litoměřický dal pořídit na vlastní náklady od písaře Prokopa Pibera z Kutné Hory až roku 1460, kdy již v pražské metropolit- ní kapitule zaujímal významné postavení, jak je to vyjádřeno, snad na pokyn objednavatelův, bohatou titulaturou, kterou pí- sař závěrem připojil k Hilariovu jménu. Této zálibě v citování všech hodností, které tehdy Hilarius zastával, odpovídá honos- nější celokožená vazba, opatřená v rozích i uprostřed obou dře- věných desek ozdobným kováním a na pokryvu pestřejší slepotis- kovou výzdobou: obě desky, opatřené linkami, které vytvářejí dvojitý obvodový rámec, jsou po celé ploše pokryty mnoha větší- mi i menšími kulatými kolky; větší připomínají zdvojeným obvo- dovým kruhem medailony, zčásti snad heraldické povahy - v kru- 29
přednost tradiční písařské práci před knihtiskem - zatím není z jeho knižního fondu znám ani jediný prvotisk. Pro vazby je příznačná vnější jednoduchost, jež naznačuje, že si Hilarius, podobně jako jeho vrstevník a odpůrce Václav Koranda mladší, pořizoval texty z ryze praktických, nikoli ze sběratelských dů- vodů. Hilariovy rukopisy bývají ostatně častěji chráněny vaz- bou z měkké kůže či pergamenu (2, 3, 5, 10, 19) nebo jsou opa- třeny koženou vazbou na dřevěných deskách, jejíž jedinou ozdo- bou bývá dvojlinkový nebo trojlinkový slepotiskový rámec, ob- čas zdobený úhlopříčkami (1, 4, 6, 7, 8, 9, 11, 13, 14, 15, 16, 17); v rozích a uprostřed obou desek je v některých případech (například 8, 9) pokryv chráněn kováním. Od tohoto stereotypu se podstatněji odlišují pouze dva svazky. V jednom případě (12) jde o rukopis, který si Hilarius Litoměřický dal pořídit na vlastní náklady od písaře Prokopa Pibera z Kutné Hory až roku 1460, kdy již v pražské metropolit- ní kapitule zaujímal významné postavení, jak je to vyjádřeno, snad na pokyn objednavatelův, bohatou titulaturou, kterou pí- sař závěrem připojil k Hilariovu jménu. Této zálibě v citování všech hodností, které tehdy Hilarius zastával, odpovídá honos- nější celokožená vazba, opatřená v rozích i uprostřed obou dře- věných desek ozdobným kováním a na pokryvu pestřejší slepotis- kovou výzdobou: obě desky, opatřené linkami, které vytvářejí dvojitý obvodový rámec, jsou po celé ploše pokryty mnoha větší- mi i menšími kulatými kolky; větší připomínají zdvojeným obvo- dovým kruhem medailony, zčásti snad heraldické povahy - v kru- 29
Strana 30
zích se vyskytuje dvojocasý lev, orlice, pětilistá růže, lvi- ce, býčí nebo zubří hlava, několikráte se opakují kolky s moř- skou pannou. Obdobný charakter mohly mít i některé drobnější ražby, například razítko s osmicípou hvězdou nebo heraldickou lilií; vyskytují se i drobné rosetky a Beránek s korouhví. Na přední desce je upevněn původní papírový štítek s nápisem "Ar- machanus" a se starou značkou, která se skládá z písmena a čís- lice: "N (?) 7". Jakýmsi protikladem výše uvedeného rukopisu je svazek (18), který byl opatřen asi v 18. nebo v 19. století převazbou z tu- hého papíru, protože původní vazba byla pravděpodobně již dos- ti značně porušena. Nelze vyloučit, že během této převazby vzal za své i vlastnický přípisek Hilaria Litoměřického, který své jméno často vpisoval na přední přídeští nebo na předsádku. U většiny níže evidovaných rukopisů lze zjistit dobu, ve které se dostaly do Hilariova majetku. V soupisu za sebou ná- sledují týmž postupem, jak je Hilarius získával. Naznačuje to letopočet na první řádce každé položky, umístěný proti pořado- vému číslu; závěrem je připojeno několik svazků, u nichž se nepodařilo zjistit dobu, v níž je Hilarius Litoměřický získal. Po formální stránce postupuji podle týchž zásad, jimiž se ří- dila Erma Urbánková při studiu knihovny Václava Korandy mlad- 2 šího. Knihovnou Hilaria Litoměřického se zabýval již Josef Volf, ale možností, jež nabízel Paterův a Podlahův Soupis rukopisů metropolitní kapitoly pražské, využil teprve František Šmahel, 30
zích se vyskytuje dvojocasý lev, orlice, pětilistá růže, lvi- ce, býčí nebo zubří hlava, několikráte se opakují kolky s moř- skou pannou. Obdobný charakter mohly mít i některé drobnější ražby, například razítko s osmicípou hvězdou nebo heraldickou lilií; vyskytují se i drobné rosetky a Beránek s korouhví. Na přední desce je upevněn původní papírový štítek s nápisem "Ar- machanus" a se starou značkou, která se skládá z písmena a čís- lice: "N (?) 7". Jakýmsi protikladem výše uvedeného rukopisu je svazek (18), který byl opatřen asi v 18. nebo v 19. století převazbou z tu- hého papíru, protože původní vazba byla pravděpodobně již dos- ti značně porušena. Nelze vyloučit, že během této převazby vzal za své i vlastnický přípisek Hilaria Litoměřického, který své jméno často vpisoval na přední přídeští nebo na předsádku. U většiny níže evidovaných rukopisů lze zjistit dobu, ve které se dostaly do Hilariova majetku. V soupisu za sebou ná- sledují týmž postupem, jak je Hilarius získával. Naznačuje to letopočet na první řádce každé položky, umístěný proti pořado- vému číslu; závěrem je připojeno několik svazků, u nichž se nepodařilo zjistit dobu, v níž je Hilarius Litoměřický získal. Po formální stránce postupuji podle týchž zásad, jimiž se ří- dila Erma Urbánková při studiu knihovny Václava Korandy mlad- 2 šího. Knihovnou Hilaria Litoměřického se zabýval již Josef Volf, ale možností, jež nabízel Paterův a Podlahův Soupis rukopisů metropolitní kapitoly pražské, využil teprve František Šmahel, 30
Strana 31
který odtud rozmnožil Volfovy údaje o dalších 8 položek. Cí- lem následujícího soupisu je studium rukopisných glos. Poně- vadž všechny evidované kusy až na jednu výjimku ( 17) pocházejí z knihovny pražské metropolitní kapituly, je v těchto přípa- dech uváděna bez označení fondu pouze nynější značka, za níž následuje odkaz na Paterův a Podlahův Soupis. Obsah rukopisu se zaznamenává jen velmi stručně. Zvýšená pozornost se zato vě- nuje, jak již bylo naznačeno, přípiskům a jiným specifičnostem Hilariovy knihovny. A. Rukopisy, které tvořily součást knihovny Hilaria Li- toměřického. 1. 1445 B. VI 1 Patera-Podlaha 291: pap., 1417, 242 ff, 22x15cm; Šmahel, Humanismus, 39 a pozn. 12. Novum Testamentum Na přední pergamenové předsádce přípisek: "Novum Testamen- tum Hilarii de Lithomerzicz“, na zadní pergamenové předsádce: "Testamentum Hilarii emptum pro Xij gr. anno D. 1445". 2. kolem 1445 F. XL Podlaha 887: pap., 1. pol. XV. stol., 181 fr, 22,5x7,7em. Johannis Rokyczanae Sermones in evangelia 31
který odtud rozmnožil Volfovy údaje o dalších 8 položek. Cí- lem následujícího soupisu je studium rukopisných glos. Poně- vadž všechny evidované kusy až na jednu výjimku ( 17) pocházejí z knihovny pražské metropolitní kapituly, je v těchto přípa- dech uváděna bez označení fondu pouze nynější značka, za níž následuje odkaz na Paterův a Podlahův Soupis. Obsah rukopisu se zaznamenává jen velmi stručně. Zvýšená pozornost se zato vě- nuje, jak již bylo naznačeno, přípiskům a jiným specifičnostem Hilariovy knihovny. A. Rukopisy, které tvořily součást knihovny Hilaria Li- toměřického. 1. 1445 B. VI 1 Patera-Podlaha 291: pap., 1417, 242 ff, 22x15cm; Šmahel, Humanismus, 39 a pozn. 12. Novum Testamentum Na přední pergamenové předsádce přípisek: "Novum Testamen- tum Hilarii de Lithomerzicz“, na zadní pergamenové předsádce: "Testamentum Hilarii emptum pro Xij gr. anno D. 1445". 2. kolem 1445 F. XL Podlaha 887: pap., 1. pol. XV. stol., 181 fr, 22,5x7,7em. Johannis Rokyczanae Sermones in evangelia 31
Strana 32
Na předním přídeští rukou asi ze 2. poloviny 15. století: "Sermones Johannis Rokyczani, scripti per Hilarium de Litho- mierzicz, tune eius discipulum, postea doctorem et eius et to- cius diocesis Pragensis administratorem et decanum Pragensem, illius versucias fortiter impugnantem usque ad mortem, sepul- tum in Budwais in exilio." Poznámka. František M. Bartoš, Literární činnost M. Jana Rokycany, M. Jana Příbrama, M. Petra Payna. Praha 1928, 53, č. 3 soudí, že výše uvedené Sermones nejsou dílem Jana Rokycany, nýbrž jiného husitského kněze, "svrchovaně pravděpodobně Jana Želivského." 3. 1448-1450 L. LI Podlaha 1295: pap., Xv. stol. (1448-1450), 145 ff, 31,6x x22em; Šmahel, Humanismus, 39 a pozn. 12. Nicolai Boneti Introductorium in Metaphysicam - Antonius Andreae: Quaestiones super libro Metaphysicae - Antonius And- reae: Quaestiones super libro de anima - Antonius Andreae: Quaestiones de philosophia naturali. Na přední desce monogram Hilaria Litoměřického.- Na f. 7b: "Explicit excerptum fratris Nicolai Boneti ordinis fratrum mi- norum introductorium in Methaphisicam 1450. Qui me scribebat, Hilarius nomen habebat de Lithomeřic baccalarius arcium." - Na f. 84b: "Expliciunt questiones libri Methaphisice fratris An- thonii ordinis minorum, doctoris dulcis, scripte in universi- tate Pragensi in collegio Reczkonis per Hilarium de Lithomier- zicz anno Christi millesimo quadringentesimo quadragesimo octa- vo." - Na f. 113a: "Expliciunt Questiones libri de anima frat- ris Anthonii ordinis minorum, magni philosophi, scripte per Hi- larium de Lithomericz anno Christi 1448 infra dies caniculares in collegio Reczkonis." - Na f. 145a: "Iste questiones sunt in 32
Na předním přídeští rukou asi ze 2. poloviny 15. století: "Sermones Johannis Rokyczani, scripti per Hilarium de Litho- mierzicz, tune eius discipulum, postea doctorem et eius et to- cius diocesis Pragensis administratorem et decanum Pragensem, illius versucias fortiter impugnantem usque ad mortem, sepul- tum in Budwais in exilio." Poznámka. František M. Bartoš, Literární činnost M. Jana Rokycany, M. Jana Příbrama, M. Petra Payna. Praha 1928, 53, č. 3 soudí, že výše uvedené Sermones nejsou dílem Jana Rokycany, nýbrž jiného husitského kněze, "svrchovaně pravděpodobně Jana Želivského." 3. 1448-1450 L. LI Podlaha 1295: pap., Xv. stol. (1448-1450), 145 ff, 31,6x x22em; Šmahel, Humanismus, 39 a pozn. 12. Nicolai Boneti Introductorium in Metaphysicam - Antonius Andreae: Quaestiones super libro Metaphysicae - Antonius And- reae: Quaestiones super libro de anima - Antonius Andreae: Quaestiones de philosophia naturali. Na přední desce monogram Hilaria Litoměřického.- Na f. 7b: "Explicit excerptum fratris Nicolai Boneti ordinis fratrum mi- norum introductorium in Methaphisicam 1450. Qui me scribebat, Hilarius nomen habebat de Lithomeřic baccalarius arcium." - Na f. 84b: "Expliciunt questiones libri Methaphisice fratris An- thonii ordinis minorum, doctoris dulcis, scripte in universi- tate Pragensi in collegio Reczkonis per Hilarium de Lithomier- zicz anno Christi millesimo quadringentesimo quadragesimo octa- vo." - Na f. 113a: "Expliciunt Questiones libri de anima frat- ris Anthonii ordinis minorum, magni philosophi, scripte per Hi- larium de Lithomericz anno Christi 1448 infra dies caniculares in collegio Reczkonis." - Na f. 145a: "Iste questiones sunt in 32
Strana 33
universo XII, quas frater Antonius Andree determinavit, ... scripte per J. de Srlyn in collegio Reczkonis anno Domini MCCCCL. Amen." 4. 1450-1452 L. XXXVII Podlaha 1280: pap., 1450-1451 (správně: 1450-1452), 262 ff, 32x21,5em; Šmahel, Humanismus, 39 a pozn. 12. Quaestiones super Aristotelis libro physicorum et ceteris libris de naturalibus - Quaestiones super libro De esse et es- sentia. Na přední desce dva monogramy Hilaria Litoměřického. - Na f. t1lb: "Explicit materia seriatim collecta secundum inten- cionem Aristotelis super octo libros ipsius..., terminata per Hilarium de Lithomerzic, baccalarium arcium liberalium, in col- legio sacratissime virginis Dei et Domini nostri genitricis Ma- rie, nacionis Bohemorum in domo Beczek, anno dominico 1450..." - Na f. 128a: "Egregie doctor, mirifice Sancte Bernharde, tuo sancto patrocinio me, famulum tuum, ubique tuere gubernando, ut tuo fultus presidio inceptum opus me desidem non habeat... - Na f. 252a: "Expliciunt sentencie tocius fere naturalis phi- losophie, ad uknoguem et perlucide explanative obscurorum et oppertorum verborum phisice, ab Aristotile in suis libris De natura profunde, tediose et occulte ad legendum et non ad in- telligendum posite, magistraliter et ingeniose sub forma ques- tionum materie tocius intenti phisici appertive collecte ex commentariis clarissimorum/ et illustrium virorum, videlicet doctoris Sancti Thome de Aquino/ et domini Alberti Magni, episcopi Ratisponensis, editeque in alma universitate studii Pa- risiensis et ibidem autentisate, que a studentibus universita- tis predicte quasi prima elementa novaque rudimenta et quedam ianue philosophie emplexantur. Quas reverendus quidam alme nos- 33
universo XII, quas frater Antonius Andree determinavit, ... scripte per J. de Srlyn in collegio Reczkonis anno Domini MCCCCL. Amen." 4. 1450-1452 L. XXXVII Podlaha 1280: pap., 1450-1451 (správně: 1450-1452), 262 ff, 32x21,5em; Šmahel, Humanismus, 39 a pozn. 12. Quaestiones super Aristotelis libro physicorum et ceteris libris de naturalibus - Quaestiones super libro De esse et es- sentia. Na přední desce dva monogramy Hilaria Litoměřického. - Na f. t1lb: "Explicit materia seriatim collecta secundum inten- cionem Aristotelis super octo libros ipsius..., terminata per Hilarium de Lithomerzic, baccalarium arcium liberalium, in col- legio sacratissime virginis Dei et Domini nostri genitricis Ma- rie, nacionis Bohemorum in domo Beczek, anno dominico 1450..." - Na f. 128a: "Egregie doctor, mirifice Sancte Bernharde, tuo sancto patrocinio me, famulum tuum, ubique tuere gubernando, ut tuo fultus presidio inceptum opus me desidem non habeat... - Na f. 252a: "Expliciunt sentencie tocius fere naturalis phi- losophie, ad uknoguem et perlucide explanative obscurorum et oppertorum verborum phisice, ab Aristotile in suis libris De natura profunde, tediose et occulte ad legendum et non ad in- telligendum posite, magistraliter et ingeniose sub forma ques- tionum materie tocius intenti phisici appertive collecte ex commentariis clarissimorum/ et illustrium virorum, videlicet doctoris Sancti Thome de Aquino/ et domini Alberti Magni, episcopi Ratisponensis, editeque in alma universitate studii Pa- risiensis et ibidem autentisate, que a studentibus universita- tis predicte quasi prima elementa novaque rudimenta et quedam ianue philosophie emplexantur. Quas reverendus quidam alme nos- 33
Strana 34
tre Fragensis universitatis baccalarius Wenceslaus de Wrben, sciencie avidus, arrepto longissimo itinere versus studium pre- dictum Parisiense sumptibus et expensis, ymo et proprio corpo- ri suo non parcens, ob amorem suorum proximorum ad edificacio- nem studii nostri in eadem universitate, que mater nostra esse creditur, unde fluxit nobis fawus sciencie, unde venerunt nobis prima fundamenta magistrorum, doctorum et tocius philosophie, die noctuque incessanter rescripsit et consumptis suis viribus bursaque iam pene exhausta, pressus viarum discrimine, estus et inopie fatigatus ingluvie, ad nostram universitatem attulit easque in commune rescribendas caritati serviens accomodari disposuit. At ego Hilarius de Lithomerzic, arcium baccalarius, consideratis tentis ac talibus inque animo meo hincinde rever- satis, petito exemplari predictum baccalarium utcumque imita- tus coassumpto mecum socio domus collegii nostri baccalario Wenceslao de Krzizanow in rescribendis predictis cum socio pi- ger non iacui, sed mente leta, manu celeri et quasi quiddam di- vinum michi infulsisset, opus illud tam nobile anno dominico 1450 et quasi fortuna michi arridente ipso iubileo gratanter exceptum rescripsi. Nec me piguit insomnes noctes ducere, qui volebam de tanto fonte aquam limpidissimam, quamvis guttatin sorptan educere, etsi ad arcem philosophie nequeam pertingere, bassiora saltem eius fundamenta anhelabam conspicere. Incepi quippe opus illud in die Braxedis virginis (= 21. VII.) scribe- re nec desiit calamus scribe columnas, folia sexternosque cele- riter ad modum capree, non intendens scripture ornatui nec pa- leas exornans, sed granum exquirens, transcurrere, donec ad op- tatum finem libri dies tercia post festum Egidii Confessoris (= 4. IX.) , que est anniversaria expugnacionis Pragensis per dominum Georgium, visa est me perducere. Sicque opus illud us- que ad finem complevi divino fultus presidio in collegio sanc- tissime Marie Virginis gloriose, nacionis Bohemorum in domo Reczek. Hine ergo precordiis exultantibus, licet in immensum laudes superhumanas attolere et Deo Domino, unde nostrum esse 34
tre Fragensis universitatis baccalarius Wenceslaus de Wrben, sciencie avidus, arrepto longissimo itinere versus studium pre- dictum Parisiense sumptibus et expensis, ymo et proprio corpo- ri suo non parcens, ob amorem suorum proximorum ad edificacio- nem studii nostri in eadem universitate, que mater nostra esse creditur, unde fluxit nobis fawus sciencie, unde venerunt nobis prima fundamenta magistrorum, doctorum et tocius philosophie, die noctuque incessanter rescripsit et consumptis suis viribus bursaque iam pene exhausta, pressus viarum discrimine, estus et inopie fatigatus ingluvie, ad nostram universitatem attulit easque in commune rescribendas caritati serviens accomodari disposuit. At ego Hilarius de Lithomerzic, arcium baccalarius, consideratis tentis ac talibus inque animo meo hincinde rever- satis, petito exemplari predictum baccalarium utcumque imita- tus coassumpto mecum socio domus collegii nostri baccalario Wenceslao de Krzizanow in rescribendis predictis cum socio pi- ger non iacui, sed mente leta, manu celeri et quasi quiddam di- vinum michi infulsisset, opus illud tam nobile anno dominico 1450 et quasi fortuna michi arridente ipso iubileo gratanter exceptum rescripsi. Nec me piguit insomnes noctes ducere, qui volebam de tanto fonte aquam limpidissimam, quamvis guttatin sorptan educere, etsi ad arcem philosophie nequeam pertingere, bassiora saltem eius fundamenta anhelabam conspicere. Incepi quippe opus illud in die Braxedis virginis (= 21. VII.) scribe- re nec desiit calamus scribe columnas, folia sexternosque cele- riter ad modum capree, non intendens scripture ornatui nec pa- leas exornans, sed granum exquirens, transcurrere, donec ad op- tatum finem libri dies tercia post festum Egidii Confessoris (= 4. IX.) , que est anniversaria expugnacionis Pragensis per dominum Georgium, visa est me perducere. Sicque opus illud us- que ad finem complevi divino fultus presidio in collegio sanc- tissime Marie Virginis gloriose, nacionis Bohemorum in domo Reczek. Hine ergo precordiis exultantibus, licet in immensum laudes superhumanas attolere et Deo Domino, unde nostrum esse 34
Strana 35
scite dependet et vivere, gracias supereffluentes reddere pro eo, quod ex sua exuberanti gracia dignatus est nobis corpori- bus immersis suorum mirabilium cognicionem concedere, et quos fecit stramentum intelligencie, non est passus nos volutari in sceno ignorancie, velata quoque olim nostris patribus filiis suis non dedignatus est detegere. Hic nempe liber obtecta ver- ba Aristotelis lucida clarefacit,hic diversis opinionibus hinc- inde confusos ad unam certam methodum iacit, hic tediose in libris Philosophi naufragantes in dulcem portum facili remo transvehit, hic summa nature, hic fons sciencie, hic omnis ig- norancie apertum fugamen, quod si quis intellexerit, audenter intret examen, pro cuius fin(e) oper(is) singuli dicamus: Amen. - Na f. 262b: "Finitus est iste libellus (i.e. Thomae Aquina- tis De esse et essentia) in die Commemoracionis Sancti Pauli, doctoris gencium eximii (= 30. VI.) anno Christi millesimo- quadringentesimoquinquagesimosecundo (= 1452) per magistrum Hi- larium de Lithomerzicz, licet non ex toto, ut ipse potes manum dinoscere, in collegio Sanctissime Marie Virginis gloriose, do- mo nacionis Bohemorum, in domo Reczek. Deo gracias." - Text na ff 253a-262b, tj. Quaestiones super libro De esse et essentia, opsal Hilarius Litoměřický společně s Václavem Křižanovským. Textově kritické poznámky k předešlému textu: a/ clarissi- morum] clarissimorum Hilarius diversissimorum Podlaha - b/ Aquino] Alquino littera 1 deleta Hilarius - c/ fine operis] finis opere Hilarius. 5. 1452 K. VIII 2 Podlaha 1202: pap., 1. pol. XV. století (správně: 1452), 100 ff, 21,8x16cm; Šmahel, Humanismus, 39 a pozn. 12. Fragmentum scripti cuiusdam grammaticalis - Tituli decre- talium - Tituli legales totius Corporis iuris secundum ordinem alphabeti et ordinem librorum - Tituli feudorum - Casus summa- 35
scite dependet et vivere, gracias supereffluentes reddere pro eo, quod ex sua exuberanti gracia dignatus est nobis corpori- bus immersis suorum mirabilium cognicionem concedere, et quos fecit stramentum intelligencie, non est passus nos volutari in sceno ignorancie, velata quoque olim nostris patribus filiis suis non dedignatus est detegere. Hic nempe liber obtecta ver- ba Aristotelis lucida clarefacit,hic diversis opinionibus hinc- inde confusos ad unam certam methodum iacit, hic tediose in libris Philosophi naufragantes in dulcem portum facili remo transvehit, hic summa nature, hic fons sciencie, hic omnis ig- norancie apertum fugamen, quod si quis intellexerit, audenter intret examen, pro cuius fin(e) oper(is) singuli dicamus: Amen. - Na f. 262b: "Finitus est iste libellus (i.e. Thomae Aquina- tis De esse et essentia) in die Commemoracionis Sancti Pauli, doctoris gencium eximii (= 30. VI.) anno Christi millesimo- quadringentesimoquinquagesimosecundo (= 1452) per magistrum Hi- larium de Lithomerzicz, licet non ex toto, ut ipse potes manum dinoscere, in collegio Sanctissime Marie Virginis gloriose, do- mo nacionis Bohemorum, in domo Reczek. Deo gracias." - Text na ff 253a-262b, tj. Quaestiones super libro De esse et essentia, opsal Hilarius Litoměřický společně s Václavem Křižanovským. Textově kritické poznámky k předešlému textu: a/ clarissi- morum] clarissimorum Hilarius diversissimorum Podlaha - b/ Aquino] Alquino littera 1 deleta Hilarius - c/ fine operis] finis opere Hilarius. 5. 1452 K. VIII 2 Podlaha 1202: pap., 1. pol. XV. století (správně: 1452), 100 ff, 21,8x16cm; Šmahel, Humanismus, 39 a pozn. 12. Fragmentum scripti cuiusdam grammaticalis - Tituli decre- talium - Tituli legales totius Corporis iuris secundum ordinem alphabeti et ordinem librorum - Tituli feudorum - Casus summa- 35
Strana 36
rii super quinque libros Decretalium - Casus summarii super Sexto - Casus summarii constitutionum Clementis papae v. - Vo- cabularius lat.-boh. nominum consanguinitatis et affinitatis - Expositio titulorum decretalium - Abbreviaturae in corpore iuris canonici occurrentes - Rubricae Decretalium in versibus - De praesumptione - Axiomata iuridica ordine alphabeti - Con- cordantiae decretorum cum titulis decretalium Magistri Johan- nis de Deo doctoris Bononiensis. Přípisky rukou Hilaria Litoměřického, který napsal celý rukopis: Na f. 2b: "XXII. die Octobris sum intitulatus ad mat- riculam universitatis Paduensis facultatis iuristarum anno Do- mini MCCCCLII." - Na f. 7b: "Expliciunt tituli legales scripti Padue anno Domini 1452 per magistrum Hilarium de Lithomierzic in domo Jodoci pedelli." - Na f. 27a glosa: "ita intensum fri- gus sicut in Bohemia." - Na f. 32a čtyři české verše na obdob- né téma jako výše. - Na f. 56b: "Terminantur Casus summarii super quinque libros Decretalium in universitate Paduensi scri- pti anno Domini 1452 tempore autumnali." Připsán je Hilariův monogram. - Na f. 74a: "1452. Expliciunt regule iuris et per consequens Casus summarii totius Sexti libri,finis impositus istis in die Elizabeth vidue (= 19. XI.) Padue in domo Jodoci pedelli hora quinta noctis, in octava Martini,et pridie fit Pa- due recordacio expugnacionis eiusdem civitatis per dominos Ve- netos, quare festum illud solemne in ludis diversis peragitur." - Na f. 80a básnické pokusy pod nadpisem: "Quod medicorum est, medici tractent, fabrilia fabri, et sua mercator fora moveat et sua rethor", celkem 24 hexametrů. Obdobně na f. 93b, 6 he- xametrů. - Podlaha zaregistroval další drobné přípisky na f. 59, 99b-100a, 100b. 36
rii super quinque libros Decretalium - Casus summarii super Sexto - Casus summarii constitutionum Clementis papae v. - Vo- cabularius lat.-boh. nominum consanguinitatis et affinitatis - Expositio titulorum decretalium - Abbreviaturae in corpore iuris canonici occurrentes - Rubricae Decretalium in versibus - De praesumptione - Axiomata iuridica ordine alphabeti - Con- cordantiae decretorum cum titulis decretalium Magistri Johan- nis de Deo doctoris Bononiensis. Přípisky rukou Hilaria Litoměřického, který napsal celý rukopis: Na f. 2b: "XXII. die Octobris sum intitulatus ad mat- riculam universitatis Paduensis facultatis iuristarum anno Do- mini MCCCCLII." - Na f. 7b: "Expliciunt tituli legales scripti Padue anno Domini 1452 per magistrum Hilarium de Lithomierzic in domo Jodoci pedelli." - Na f. 27a glosa: "ita intensum fri- gus sicut in Bohemia." - Na f. 32a čtyři české verše na obdob- né téma jako výše. - Na f. 56b: "Terminantur Casus summarii super quinque libros Decretalium in universitate Paduensi scri- pti anno Domini 1452 tempore autumnali." Připsán je Hilariův monogram. - Na f. 74a: "1452. Expliciunt regule iuris et per consequens Casus summarii totius Sexti libri,finis impositus istis in die Elizabeth vidue (= 19. XI.) Padue in domo Jodoci pedelli hora quinta noctis, in octava Martini,et pridie fit Pa- due recordacio expugnacionis eiusdem civitatis per dominos Ve- netos, quare festum illud solemne in ludis diversis peragitur." - Na f. 80a básnické pokusy pod nadpisem: "Quod medicorum est, medici tractent, fabrilia fabri, et sua mercator fora moveat et sua rethor", celkem 24 hexametrů. Obdobně na f. 93b, 6 he- xametrů. - Podlaha zaregistroval další drobné přípisky na f. 59, 99b-100a, 100b. 36
Strana 37
6. 1453-1454 N. XLVI Volf 132, č. 3; Podlaha 1570: pap., 2. pol. XV. stol. (1453�1454), 192 ff, 23,9x17em. Rukopis původně Hilaria Litoměřického patřil později Ja- novi z Lokte, jak svědčí vlastnický přípisek na předním pří- deští: "Liber magistri Johannis de Cubito“. Hilarius opsal ty- to části: Modus confitendi peccata sua - Vocabularius iuris ordine alphabeti - Jacobus Alvarottus: Tractatus de dignitatibus ec- clesiasticis - Jacobus Zocchus de Ferraria: Repetitio cap."Om- nia utriusque sexus fidelis..." - Alia repetitio super eodem - Jacobus Zocchus de Ferraria: Utrum festum Conceptionis beate Virginis debeat per fideles in ecclesia celebrari. - Variae annotationes - Extracta de tractatu Francisci Zaberelli, se- cundum alios Johannis de Lignano, De horis dicendis - Annota- tiones de horis canonicis - Nota:"Monarchia ecclesie sancte katholice est pocior et excellencior cunctis..." - Decretum abbreviatum (Hilarius Litoměřický opsal pouze úvodní část na f. 95a-132b). Rukou Hilaria Litoměřického jsou zapsány tyto texty, vý- znamné z chronologického nebo věcného hlediska: Na f. 32bA:"Ex- plicit in die sancto beatissimorum apostolorum Petri et Pauli ( = 29. VI.) in studio Paduano in domo Jodoci bidelli in contra- ta S. Blasii anno Christi millesimoquadringentesimoquinquage- simotercio (= 1453) in magno calore. To tak. Amen. In hiis diebus mirabilia horrendissima ad terrorem christiani populi Dominus in districtu Patawo operatus est et cum die dominica quidam panes coquebat, qui in furno primum in terram conversi, at demum extracti sanguine profluxerunt. Hiis insuper audi mi- rabiliora: In octava Apostolorum tantua turbo ventorum ingen- cium terram concussit, ut septem villas a fundamentis everte- ret easque usque solum complanaret, ubi et plus quam centum 37
6. 1453-1454 N. XLVI Volf 132, č. 3; Podlaha 1570: pap., 2. pol. XV. stol. (1453�1454), 192 ff, 23,9x17em. Rukopis původně Hilaria Litoměřického patřil později Ja- novi z Lokte, jak svědčí vlastnický přípisek na předním pří- deští: "Liber magistri Johannis de Cubito“. Hilarius opsal ty- to části: Modus confitendi peccata sua - Vocabularius iuris ordine alphabeti - Jacobus Alvarottus: Tractatus de dignitatibus ec- clesiasticis - Jacobus Zocchus de Ferraria: Repetitio cap."Om- nia utriusque sexus fidelis..." - Alia repetitio super eodem - Jacobus Zocchus de Ferraria: Utrum festum Conceptionis beate Virginis debeat per fideles in ecclesia celebrari. - Variae annotationes - Extracta de tractatu Francisci Zaberelli, se- cundum alios Johannis de Lignano, De horis dicendis - Annota- tiones de horis canonicis - Nota:"Monarchia ecclesie sancte katholice est pocior et excellencior cunctis..." - Decretum abbreviatum (Hilarius Litoměřický opsal pouze úvodní část na f. 95a-132b). Rukou Hilaria Litoměřického jsou zapsány tyto texty, vý- znamné z chronologického nebo věcného hlediska: Na f. 32bA:"Ex- plicit in die sancto beatissimorum apostolorum Petri et Pauli ( = 29. VI.) in studio Paduano in domo Jodoci bidelli in contra- ta S. Blasii anno Christi millesimoquadringentesimoquinquage- simotercio (= 1453) in magno calore. To tak. Amen. In hiis diebus mirabilia horrendissima ad terrorem christiani populi Dominus in districtu Patawo operatus est et cum die dominica quidam panes coquebat, qui in furno primum in terram conversi, at demum extracti sanguine profluxerunt. Hiis insuper audi mi- rabiliora: In octava Apostolorum tantua turbo ventorum ingen- cium terram concussit, ut septem villas a fundamentis everte- ret easque usque solum complanaret, ubi et plus quam centum 37
Strana 38
homines incolas quosdam interemit, nonnullos plures denos ex- cedentes tam longe de villis asportavit, ut neque usque huc singuli comparere cernantur, arbores, vineta ceteraque sic e- radicavit, ut non aliud quam plagam Egiptiam furoremque Domini in populum hunc habeas estimare. 'Parce, Domine, parce populo tuo' (Ioel 2,17)." - Na f. 80bA: "Explicit solennissima Repe- ticio virisque ecclesiasticis utilissima, edita per famosissi- mum utriusque iuris doctorem dominum Jacobum Sochis de Ferra- ria in studio Paduano. Scripta ibidem per magistrum Hilarium Bohemum, sacrorum canonum scolarem, completa autem in die Cir- cumcisionis Domini Iesu Christi (= 1. I.) anno eiusdem mille- simoquadringentesimo«quinquagesimo) quarto (= 1454). Laus Domi- no matrique sue." - Na f. 88aB: "Explicit Tractatulus de con- ceptione domine nostre Sancte Marie, editus per dominum Jaco- bum Soceis, doctorem utriusque iuris,ordinarium canonici iuris in studio Paduano, scriptus ibidem in die Sancti Blasii marti- ris gloriosi (= 3. II.) in contrata S. Francisci. Boze ma na- diege zezrzi, bez tebe sye zle diege." - Na f. 118aB: "Expli- cit die secunda Septembris, dominica prima (= 2. Ix. 1453). Hac die Franciscus Canterino de Veneciis magnificentissime in utroque est doctoratus (!) iure." 7. 1454 L. XXXI Podlaha 1274: pap., 1454, 174 ff, 34,3x24,2cm; Šmahel, Hu- manismus, 39 a pozn. 12. Raymundi Lulli opera: Ars generalis - De anima rationali - Tractatus facilis scientiae - Quaestiones super librum faci- lis scientiae - Liber physicorum - Libellus Chaos - Ars iuris. Hilarius Litoměřický opsal jen úvodní traktát, srov. f. 98a: "Explicit Ars generalis, scripta Padue in contrata ponte Corbo per magistrum Hilarium de Lithomerzic anno Domini 1454. Deo gracias." Zbylou část rukopisu opsal Petr de Vannis, srov. 38
homines incolas quosdam interemit, nonnullos plures denos ex- cedentes tam longe de villis asportavit, ut neque usque huc singuli comparere cernantur, arbores, vineta ceteraque sic e- radicavit, ut non aliud quam plagam Egiptiam furoremque Domini in populum hunc habeas estimare. 'Parce, Domine, parce populo tuo' (Ioel 2,17)." - Na f. 80bA: "Explicit solennissima Repe- ticio virisque ecclesiasticis utilissima, edita per famosissi- mum utriusque iuris doctorem dominum Jacobum Sochis de Ferra- ria in studio Paduano. Scripta ibidem per magistrum Hilarium Bohemum, sacrorum canonum scolarem, completa autem in die Cir- cumcisionis Domini Iesu Christi (= 1. I.) anno eiusdem mille- simoquadringentesimo«quinquagesimo) quarto (= 1454). Laus Domi- no matrique sue." - Na f. 88aB: "Explicit Tractatulus de con- ceptione domine nostre Sancte Marie, editus per dominum Jaco- bum Soceis, doctorem utriusque iuris,ordinarium canonici iuris in studio Paduano, scriptus ibidem in die Sancti Blasii marti- ris gloriosi (= 3. II.) in contrata S. Francisci. Boze ma na- diege zezrzi, bez tebe sye zle diege." - Na f. 118aB: "Expli- cit die secunda Septembris, dominica prima (= 2. Ix. 1453). Hac die Franciscus Canterino de Veneciis magnificentissime in utroque est doctoratus (!) iure." 7. 1454 L. XXXI Podlaha 1274: pap., 1454, 174 ff, 34,3x24,2cm; Šmahel, Hu- manismus, 39 a pozn. 12. Raymundi Lulli opera: Ars generalis - De anima rationali - Tractatus facilis scientiae - Quaestiones super librum faci- lis scientiae - Liber physicorum - Libellus Chaos - Ars iuris. Hilarius Litoměřický opsal jen úvodní traktát, srov. f. 98a: "Explicit Ars generalis, scripta Padue in contrata ponte Corbo per magistrum Hilarium de Lithomerzic anno Domini 1454. Deo gracias." Zbylou část rukopisu opsal Petr de Vannis, srov. 38
Strana 39
f. 143a: "Scriptum per me Petrum de Vannis de Avinione etc. Padue in monasterio Sancte Marie carmelitarum die Martis xxvij mensis Augusti «in) vigilia Sancti Augustini anno a nativita- P.„ te Domini m'ccccliiij" 8. 1454-1455 I. X Volf 132, č. 4; Podlaha 1113: perg., 2. pol. XIV. stol., 114 ff, 41,6x27em. Liber sextus Bonifacii VIII. cum apparatu Joannis And- reae Na přední předsádce přípisek: "Hunc librum Sexti decre- talium ego Hilarius de Lithomerzicz arcium et decretorum doc- tor etc. emi Bononie in studio XI florenis" následuje pozděj- ší přípisek jinou rukou et legavit eum ecclesie Pragensi." - Na přední desce monogram "HVdeL". 9. 1455 I. IX 3 Volf 131, č. 1; Podlaha 1112: pap., 1455, 60 ff, 42,5x x28,9cm. Constitutiones Clementis papae V. cum apparatu Joannis Andreae Autograf Hilaria Litoměřického, jak svědčí přípisky na f. 1a: "1455 scriptum Bononie per Hilarium" a na f. 60a: "Clemen- tine scripte in anno Domini Meccclv Bononie in domo prepositi Wissegradensis per Hilarium de L." Připojen je monogram Hila- ria Litoměřického. 39
f. 143a: "Scriptum per me Petrum de Vannis de Avinione etc. Padue in monasterio Sancte Marie carmelitarum die Martis xxvij mensis Augusti «in) vigilia Sancti Augustini anno a nativita- P.„ te Domini m'ccccliiij" 8. 1454-1455 I. X Volf 132, č. 4; Podlaha 1113: perg., 2. pol. XIV. stol., 114 ff, 41,6x27em. Liber sextus Bonifacii VIII. cum apparatu Joannis And- reae Na přední předsádce přípisek: "Hunc librum Sexti decre- talium ego Hilarius de Lithomerzicz arcium et decretorum doc- tor etc. emi Bononie in studio XI florenis" následuje pozděj- ší přípisek jinou rukou et legavit eum ecclesie Pragensi." - Na přední desce monogram "HVdeL". 9. 1455 I. IX 3 Volf 131, č. 1; Podlaha 1112: pap., 1455, 60 ff, 42,5x x28,9cm. Constitutiones Clementis papae V. cum apparatu Joannis Andreae Autograf Hilaria Litoměřického, jak svědčí přípisky na f. 1a: "1455 scriptum Bononie per Hilarium" a na f. 60a: "Clemen- tine scripte in anno Domini Meccclv Bononie in domo prepositi Wissegradensis per Hilarium de L." Připojen je monogram Hila- ria Litoměřického. 39
Strana 40
10. 1457 I. LXV Volf 132, č. 6 (s nesprávnou značkou Kapitulní K); Podla- ha 1178: pap., Xv. stol., 162 ff, 29,4x22, 5em. Wilhelmi Horborg (Herbroch) Collectio decisionum Rotae Romanae - Repertorium iuris Na přední pergamenové desce monogram Prokopa z Plzně.- Na předním přídeští přípisek rukou Hilaria Litoměřického: "1457. Hic liber donatus est mihi Hilario pro anima bone memo- rie magistri Procopii de Plzna." 11. 1458 C. VIII Volf 132, č. 2; Patera-Podlaha 415: pap., 1458, 529 ff, 31,3x20,5cm. Johannis Friburgensis Summa confessorum Na f. 529b červeně: "Liber magistri Hilarii de Lithomer- zic (Volf a Patera-Podlaha: Luthomerzic), decani Omnium Sanc- torum regie capelle et iuris canonici doctoris, comparatus per eundem anno Domini millesimo quadringentesimo quinquagesimo octavo (= 1458)." Z pozdější doby pochází přípisek připojený odlišným inkoustem: "Donatus est per eundem d. Hilarium eccle- sie Pragensi.“ - Na přední předsádce dva monogramy Hilaria Li- toměřického. 12. 1460 C. LXXIV Patera-Podlaha 505: pap., 1460, 263 ff, 31,5x21cm. Richerdus [Fitzralph], archiepiscopus Armaghanus: De quaestionibus Armenorum 40
10. 1457 I. LXV Volf 132, č. 6 (s nesprávnou značkou Kapitulní K); Podla- ha 1178: pap., Xv. stol., 162 ff, 29,4x22, 5em. Wilhelmi Horborg (Herbroch) Collectio decisionum Rotae Romanae - Repertorium iuris Na přední pergamenové desce monogram Prokopa z Plzně.- Na předním přídeští přípisek rukou Hilaria Litoměřického: "1457. Hic liber donatus est mihi Hilario pro anima bone memo- rie magistri Procopii de Plzna." 11. 1458 C. VIII Volf 132, č. 2; Patera-Podlaha 415: pap., 1458, 529 ff, 31,3x20,5cm. Johannis Friburgensis Summa confessorum Na f. 529b červeně: "Liber magistri Hilarii de Lithomer- zic (Volf a Patera-Podlaha: Luthomerzic), decani Omnium Sanc- torum regie capelle et iuris canonici doctoris, comparatus per eundem anno Domini millesimo quadringentesimo quinquagesimo octavo (= 1458)." Z pozdější doby pochází přípisek připojený odlišným inkoustem: "Donatus est per eundem d. Hilarium eccle- sie Pragensi.“ - Na přední předsádce dva monogramy Hilaria Li- toměřického. 12. 1460 C. LXXIV Patera-Podlaha 505: pap., 1460, 263 ff, 31,5x21cm. Richerdus [Fitzralph], archiepiscopus Armaghanus: De quaestionibus Armenorum 40
Strana 41
Na f. 257a: "Explicit decimus nonus liber tocius eumme Armachani theologie de questionibus Armenorum, scriptus Prage per Procopium dictum Piber de Cuthnis Montibus, quem venera- bilis ac egregius magister Hilarius, decretorum doctor nec non decanus capelle regalis in Castro Pragensi, Pragensis Wrati- slawiensisque etc. ecclesiarum canonicus, protonotarius atque cancellarie regalis in Bohemia, propriis impensis comparavit. Připojen je přípisek, nejspíše ještě rukou Hilaria Litoměřic- kého: "Circa annum Domini M�cccclr° f. iiij, ipso die Beati Sixti (= 6. VIII.) Rukopisy, které se staly součástí knihovny Hilaria Li- toměřického v blíže neurčené době: 13. C. LXXXI Patera-Podlaha 512: perg. a pap., 1393, 106 ff, 29,5x21cm; Šmahel, Humanismus, 39 a pozn. 12. Horologium Sapientiae - Cursus de aeterna Sapientia Na f. 103b:"Explicit Horologium Sapiencie sub anno Domini millesimo trecentesimo nonagesimo tercio." - Na předním přídeš- tí přípisek: "Horologium Sapientie Hilarii decani ecclesie Pra- gensis." Poznámka. Vzhledem k Hilariově titulu asi nejdříve z roku 1458; srov. výše IV 11. 14. I. XXV Podlaha 1129: perg., 1. pol. XIV. stol., 33 ff, 33,4x 123,4cm. 41
Na f. 257a: "Explicit decimus nonus liber tocius eumme Armachani theologie de questionibus Armenorum, scriptus Prage per Procopium dictum Piber de Cuthnis Montibus, quem venera- bilis ac egregius magister Hilarius, decretorum doctor nec non decanus capelle regalis in Castro Pragensi, Pragensis Wrati- slawiensisque etc. ecclesiarum canonicus, protonotarius atque cancellarie regalis in Bohemia, propriis impensis comparavit. Připojen je přípisek, nejspíše ještě rukou Hilaria Litoměřic- kého: "Circa annum Domini M�cccclr° f. iiij, ipso die Beati Sixti (= 6. VIII.) Rukopisy, které se staly součástí knihovny Hilaria Li- toměřického v blíže neurčené době: 13. C. LXXXI Patera-Podlaha 512: perg. a pap., 1393, 106 ff, 29,5x21cm; Šmahel, Humanismus, 39 a pozn. 12. Horologium Sapientiae - Cursus de aeterna Sapientia Na f. 103b:"Explicit Horologium Sapiencie sub anno Domini millesimo trecentesimo nonagesimo tercio." - Na předním přídeš- tí přípisek: "Horologium Sapientie Hilarii decani ecclesie Pra- gensis." Poznámka. Vzhledem k Hilariově titulu asi nejdříve z roku 1458; srov. výše IV 11. 14. I. XXV Podlaha 1129: perg., 1. pol. XIV. stol., 33 ff, 33,4x 123,4cm. 41
Strana 42
Commentarius in tit. ff. de regulis iuris Před Hilariem Litoměřickým byl vlastníkem rukopisu Matěj Škorně z Jehnědna, jak o tom svědčí přípisek na f. 33a: "Anno Domini MCCCCxlii feria quarta ante Thome apostoli (= 19. XII.) Mathias Sskornye de Giehniedno emit hunc librum in foro publi- co apud uxorem Michaelis illuminatoris pro tribus grossis in Antiqua Civitate Pragensi." - Na předním přídeští rukou Hila- ria Litoměřického: "Hunc librum donavit in vita mihi dominus Mathias Sskornie de Gehniedno" a na prvním předsádkovém listu touž rukou: "ff. de regulis iuris Hilarii de Lithomerzicz (Podlaha: Lutomerzicz) R 6." 15. K. XXVIII Volf 132, č. 5; Podlaha 1222: perg., XIV. stol., 140 ff, 17,2x13em. Versus memoriales de rubricis Decretalium - De corpore iuris et modo allegationis - Registrum distinctionum Decreta- lium - Johannes Andreae: Processus iudiciarius - Concordan- tiae Decretalium secundum doctores - Casus Decretalium - [Fratris Conradi] Sacramentale [summa iuris ad usum confessa- riorum] - Casus excommunicationis - Versus de variis materiis iuridicis - Tractatus de Talmud Na předním přídeští obsah rukou Hilaria Litoměřického a vlastnický přípisek: "Hilarii de Lithomeric“ a značka "L 21". 16. O. XXXI Podlaha 1615: pap., 1. pol. XV. stol., 247 ff, 20,8x14,5 em; Šmahel, Humanismus, 39 a pozn. 12. 42
Commentarius in tit. ff. de regulis iuris Před Hilariem Litoměřickým byl vlastníkem rukopisu Matěj Škorně z Jehnědna, jak o tom svědčí přípisek na f. 33a: "Anno Domini MCCCCxlii feria quarta ante Thome apostoli (= 19. XII.) Mathias Sskornye de Giehniedno emit hunc librum in foro publi- co apud uxorem Michaelis illuminatoris pro tribus grossis in Antiqua Civitate Pragensi." - Na předním přídeští rukou Hila- ria Litoměřického: "Hunc librum donavit in vita mihi dominus Mathias Sskornie de Gehniedno" a na prvním předsádkovém listu touž rukou: "ff. de regulis iuris Hilarii de Lithomerzicz (Podlaha: Lutomerzicz) R 6." 15. K. XXVIII Volf 132, č. 5; Podlaha 1222: perg., XIV. stol., 140 ff, 17,2x13em. Versus memoriales de rubricis Decretalium - De corpore iuris et modo allegationis - Registrum distinctionum Decreta- lium - Johannes Andreae: Processus iudiciarius - Concordan- tiae Decretalium secundum doctores - Casus Decretalium - [Fratris Conradi] Sacramentale [summa iuris ad usum confessa- riorum] - Casus excommunicationis - Versus de variis materiis iuridicis - Tractatus de Talmud Na předním přídeští obsah rukou Hilaria Litoměřického a vlastnický přípisek: "Hilarii de Lithomeric“ a značka "L 21". 16. O. XXXI Podlaha 1615: pap., 1. pol. XV. stol., 247 ff, 20,8x14,5 em; Šmahel, Humanismus, 39 a pozn. 12. 42
Strana 43
Registrum seu Margarita decreti - Registrum super librum Sentenciarum - Auctoritates ss. Patrum de certis terminis per alphabetum - Repetitio solemnis decretalis "Presbyter" - Reve- lationes b. Brigittae de passione Christi - Passio Iesu Chris- ti collecta per magistrum Mathiam de Cracovia -[Jacobus de Lausanna: Compendium moralitatum] - Expositio quorundam hymno- rum Na rubu předního předsádkového listu monogram Hilaria Li- toměřického, třebaže rukopis vznikl prací jiného písaře. 17. Český Krumlov Kaplanská K: 186 (Nro 112) Weber-Tříška-Spunar, 288n., č. 85: pap., 1434, 312 ff, 21x15, 5cm. Michaelis de Bononia Tabula seu registrum super quatuor libros Sentenciarum - Martini [Poloni Tabula] super decretum et decretales - [Bonifacii VIII.] "De regulis iuris" - [Thema sermonis cum euctoritatibus] - [Francisci Petrarcae Bucolico- rum I. excerpta] Na předním přídeští přípisek: "Liber ecclesie sancte Pra- gensis etc. legato doctoris Hilarii [de Litomierzicz], decani ecclesie Pragensis." Pochází z 2. poloviny 15. století. B. Rukopisy, které pravděpodobně tvořily součást knihovny Hilaria Litoměřického 18. N. LVIII Podlaha 1583: pap., 2. pol. XV. století, 132 ff, 22,5x 116,2em, převazba. 43
Registrum seu Margarita decreti - Registrum super librum Sentenciarum - Auctoritates ss. Patrum de certis terminis per alphabetum - Repetitio solemnis decretalis "Presbyter" - Reve- lationes b. Brigittae de passione Christi - Passio Iesu Chris- ti collecta per magistrum Mathiam de Cracovia -[Jacobus de Lausanna: Compendium moralitatum] - Expositio quorundam hymno- rum Na rubu předního předsádkového listu monogram Hilaria Li- toměřického, třebaže rukopis vznikl prací jiného písaře. 17. Český Krumlov Kaplanská K: 186 (Nro 112) Weber-Tříška-Spunar, 288n., č. 85: pap., 1434, 312 ff, 21x15, 5cm. Michaelis de Bononia Tabula seu registrum super quatuor libros Sentenciarum - Martini [Poloni Tabula] super decretum et decretales - [Bonifacii VIII.] "De regulis iuris" - [Thema sermonis cum euctoritatibus] - [Francisci Petrarcae Bucolico- rum I. excerpta] Na předním přídeští přípisek: "Liber ecclesie sancte Pra- gensis etc. legato doctoris Hilarii [de Litomierzicz], decani ecclesie Pragensis." Pochází z 2. poloviny 15. století. B. Rukopisy, které pravděpodobně tvořily součást knihovny Hilaria Litoměřického 18. N. LVIII Podlaha 1583: pap., 2. pol. XV. století, 132 ff, 22,5x 116,2em, převazba. 43
Strana 44
U položek zapsaných rukou Hilaria Litoměřického se uvádí foliace: Aeneae Silvii Epistola de statu ecclesiae Pragensis ...Ex Nova Civitate XII. Kalend. Septembris (= 21. VIII.) MCCCCLI. - Epistolae Marci, patriarchae Aquilegiensis - Seneca de vita beata - Disputatio Hilarii decani et Venceslai Křiža- novský contra Rokycanam 2. Febr. 1465 habita - Tractatus de confessione - (73a-77a) Hilarii de Litoměřic Epistola adversus Korandam - M. Václava Korandy Replika k listu Hilariovu - Epi- stola Korandae ad Hilarium - (94a-104a) Epistola Hilarii ad Ko- randam - (108a-1:0b) Oratio in universitate Pragensi occasione promotionis Benedicti de Waldstein, praepositi Lithomerzicensis -(111b) Recommendatio brevis novi presbyteri - (111b-112а) Epi- stola capituli metropolitani Pragensis ad Calixtum papam III. in causa decani Wenceslai de Krumlow - (112a-112b) Epistola ca- pituli metropolitani Pragensia ad cardinales pro eodem Wence- slao de Krumlow, a. 1458 missa - (113a-116a) Contra sectatores Rokyczanae in vestibus profanis celebrantes - (116a-120b) Epi- stola Hilarii ad Rokyczanam - Tractatus contra Georgium deposi- tum regem. 19. N. LIX Podlaha 1584: pap., 2. pol. XV. stol., 185 ff, 22,5x16.3em, původní pergamenová vazba. U položek zapsaných rukou Hileria Litoměřického se uvádí foliace: Articuli haeretici [Hussitarum] - (2a-23a) Disputatio Hilarii et Křižanovský cum Rokyczana 2. Feb. 1465 habita - De argumentis contra communionem sub utraque adductis - (29a-98b) Hilarii de Lithomerzicz] Tractatus katholicus triumphalis, ma- nu proprie Hilarii correctior factus - Cantio "Nuz my wssickni krzestione..." - (100a-103a) Contra cantionem "Věrní křesťa- né“ - (109a-114a) Extracta de libro contra pseudopredicatores - Oratio Pii II. habita in conventu Mantuano VI. Kl. Octobris 44
U položek zapsaných rukou Hilaria Litoměřického se uvádí foliace: Aeneae Silvii Epistola de statu ecclesiae Pragensis ...Ex Nova Civitate XII. Kalend. Septembris (= 21. VIII.) MCCCCLI. - Epistolae Marci, patriarchae Aquilegiensis - Seneca de vita beata - Disputatio Hilarii decani et Venceslai Křiža- novský contra Rokycanam 2. Febr. 1465 habita - Tractatus de confessione - (73a-77a) Hilarii de Litoměřic Epistola adversus Korandam - M. Václava Korandy Replika k listu Hilariovu - Epi- stola Korandae ad Hilarium - (94a-104a) Epistola Hilarii ad Ko- randam - (108a-1:0b) Oratio in universitate Pragensi occasione promotionis Benedicti de Waldstein, praepositi Lithomerzicensis -(111b) Recommendatio brevis novi presbyteri - (111b-112а) Epi- stola capituli metropolitani Pragensis ad Calixtum papam III. in causa decani Wenceslai de Krumlow - (112a-112b) Epistola ca- pituli metropolitani Pragensia ad cardinales pro eodem Wence- slao de Krumlow, a. 1458 missa - (113a-116a) Contra sectatores Rokyczanae in vestibus profanis celebrantes - (116a-120b) Epi- stola Hilarii ad Rokyczanam - Tractatus contra Georgium deposi- tum regem. 19. N. LIX Podlaha 1584: pap., 2. pol. XV. stol., 185 ff, 22,5x16.3em, původní pergamenová vazba. U položek zapsaných rukou Hileria Litoměřického se uvádí foliace: Articuli haeretici [Hussitarum] - (2a-23a) Disputatio Hilarii et Křižanovský cum Rokyczana 2. Feb. 1465 habita - De argumentis contra communionem sub utraque adductis - (29a-98b) Hilarii de Lithomerzicz] Tractatus katholicus triumphalis, ma- nu proprie Hilarii correctior factus - Cantio "Nuz my wssickni krzestione..." - (100a-103a) Contra cantionem "Věrní křesťa- né“ - (109a-114a) Extracta de libro contra pseudopredicatores - Oratio Pii II. habita in conventu Mantuano VI. Kl. Octobris 44
Strana 45
(= 26. IX.) 1459 - Responsic Pii II. ad Bohemos oratores - (1418�160a) Pii II. bullae 1463-1466, partim manu Hilarii de Litoměřic redditae - (162a-168b) Sermo coram rege Georgio de Podiebrad - (169a-b) Epistola Hilarii Litomericensis ad Johan- nem de Rabenstein - (170a-171a) Pauli papac II. Epistola ad Rudolphum episcopum Lavantinum, nuntium apostolicum, 1465 oc- tavo Idus Augusti ( = 6. VIII.) data. - List Jošta, biskupa vratislavského (dat. 14. XII. 1465) - Epistolae Rudolphi, epi- scopi Lavantini, legati apostolici: 1. ad capitulum et clerum Olomucensem (f. IV. Cinerum /= 19. IV./ 1466), 2. et 3. ad ple- banun vel predicatorem in Glacz (obojí z 20. VIII. 1466) - Epistola regis Georgii ad Matthiam regem Ungariae, Glaczii 28. Iulii 1466 data. - Epistola deprecatoria regis Franciae ad pa- pan pro rege Georgio. C. Rukopis přičítaný ke knihovně Hilaria Litoměřického neprávem Šmahel, Humanismus, 39 a pozn. 12 upozornil na možnost, že Hilariovi Litoměřickému patřil také rukopis Kapitulní K: M. CIX (Podlaha 1469). Tento svazek sice obsahuje poměrně čet- nou dobovou korespondenci, zčásti i Hilariovu, jenže opsané listy o několik let přesahují rok 1468, v němž Hilarius Lito- měřický zemřel. Některé části byly opsány až r. 1470, napří- klad f. 240a-257a. Proto je málo pravděpodobné, že rukopis M. CIX, opatřený původní vazbou, patřil Hilariovi Litoměřické- mu; srov. Fialová-Hejnic, 75-98 a tíž, Egrerz, 167-176. 45
(= 26. IX.) 1459 - Responsic Pii II. ad Bohemos oratores - (1418�160a) Pii II. bullae 1463-1466, partim manu Hilarii de Litoměřic redditae - (162a-168b) Sermo coram rege Georgio de Podiebrad - (169a-b) Epistola Hilarii Litomericensis ad Johan- nem de Rabenstein - (170a-171a) Pauli papac II. Epistola ad Rudolphum episcopum Lavantinum, nuntium apostolicum, 1465 oc- tavo Idus Augusti ( = 6. VIII.) data. - List Jošta, biskupa vratislavského (dat. 14. XII. 1465) - Epistolae Rudolphi, epi- scopi Lavantini, legati apostolici: 1. ad capitulum et clerum Olomucensem (f. IV. Cinerum /= 19. IV./ 1466), 2. et 3. ad ple- banun vel predicatorem in Glacz (obojí z 20. VIII. 1466) - Epistola regis Georgii ad Matthiam regem Ungariae, Glaczii 28. Iulii 1466 data. - Epistola deprecatoria regis Franciae ad pa- pan pro rege Georgio. C. Rukopis přičítaný ke knihovně Hilaria Litoměřického neprávem Šmahel, Humanismus, 39 a pozn. 12 upozornil na možnost, že Hilariovi Litoměřickému patřil také rukopis Kapitulní K: M. CIX (Podlaha 1469). Tento svazek sice obsahuje poměrně čet- nou dobovou korespondenci, zčásti i Hilariovu, jenže opsané listy o několik let přesahují rok 1468, v němž Hilarius Lito- měřický zemřel. Některé části byly opsány až r. 1470, napří- klad f. 240a-257a. Proto je málo pravděpodobné, že rukopis M. CIX, opatřený původní vazbou, patřil Hilariovi Litoměřické- mu; srov. Fialová-Hejnic, 75-98 a tíž, Egrerz, 167-176. 45
Strana 46
V. KAPITOLA Hilaria Litoměřického Hystoria civitatis Plznensis První přímý doklad o Hilariově pobytu v Flzni pochází až z 2. května 1467. Ve skutečnosti však Hilarius Litoměřický znal Plzeň nejspíše již z dřívějších let - r. 1457 získal je- den rukopis z majetku mistra Prokopa z Plzně (IV 10); nedaleko od západočeské metropole sídlil na Zbirohu Hanuš z Kolovrat, u něhož si Hilarius nejpozději r. 1467 dal uložit svou knihov- nu. Také rozhodné vystoupení Plzeňenů proti králi Jiřímu roku 1466 u něho jistě nezůstalo bez odezvy - ostatně ve své kores- pondenci z let 1467-1468 dával v tomto smyslu ostatním za vzor právě Plzeňany, které i v soukromých dopisech charakterizoval slovy 'patres optimi' a ’cives probatissimi', tj, "vynikající otcové" a "měšťané naprosto spolehliví."2 Proto si koncem dubna 1467 zvolil Plzeň za hlavní základnu své diplomatické činnosti, namířené proti králi Jiřímu z Poděbrad; její nedíl- nou součástí byla i řeč, vlastně kázání, pronesené v neděli 10. května 1467 v plzeňském chrámu sv. Bartoloměje na památku udá- losti pro Plzeň tak významné, jakou bylo vysvobození z více než devítiměsíčního husitského obléhání v letech 1433-1434. R. 1467 ovšem nešlo pouze o tradiční vzpomínkový projev - Hilarius sledoval také aktuálnější cíle, především chtěl upozornit Plze- ňany na rozhodný postup jejich předků a tak posílit jejich bo- jové odhodlání. Oslavy tehdy začaly již navečer v sobotu 9. května dlouhým vyzváněním, po němž následovaly tříhodinové neš- 46
V. KAPITOLA Hilaria Litoměřického Hystoria civitatis Plznensis První přímý doklad o Hilariově pobytu v Flzni pochází až z 2. května 1467. Ve skutečnosti však Hilarius Litoměřický znal Plzeň nejspíše již z dřívějších let - r. 1457 získal je- den rukopis z majetku mistra Prokopa z Plzně (IV 10); nedaleko od západočeské metropole sídlil na Zbirohu Hanuš z Kolovrat, u něhož si Hilarius nejpozději r. 1467 dal uložit svou knihov- nu. Také rozhodné vystoupení Plzeňenů proti králi Jiřímu roku 1466 u něho jistě nezůstalo bez odezvy - ostatně ve své kores- pondenci z let 1467-1468 dával v tomto smyslu ostatním za vzor právě Plzeňany, které i v soukromých dopisech charakterizoval slovy 'patres optimi' a ’cives probatissimi', tj, "vynikající otcové" a "měšťané naprosto spolehliví."2 Proto si koncem dubna 1467 zvolil Plzeň za hlavní základnu své diplomatické činnosti, namířené proti králi Jiřímu z Poděbrad; její nedíl- nou součástí byla i řeč, vlastně kázání, pronesené v neděli 10. května 1467 v plzeňském chrámu sv. Bartoloměje na památku udá- losti pro Plzeň tak významné, jakou bylo vysvobození z více než devítiměsíčního husitského obléhání v letech 1433-1434. R. 1467 ovšem nešlo pouze o tradiční vzpomínkový projev - Hilarius sledoval také aktuálnější cíle, především chtěl upozornit Plze- ňany na rozhodný postup jejich předků a tak posílit jejich bo- jové odhodlání. Oslavy tehdy začaly již navečer v sobotu 9. května dlouhým vyzváněním, po němž následovaly tříhodinové neš- 46
Strana 47
pory. V neděli 10. května se konala ranní pobožnost, po níž se uskutečnila slavnostní měe s Hilariovým kázáním; závěr dopoled- ních oslav tvořilo procesí. Bylo neobyčejně pestré - kromě klé- ru a školy se na něm podíleli měšťané, snad i část plzeňských žoldnéřů a okolní venkované. Průvod se ubíral k dominikánskému klášteru, odtud zamířil ke kapli sv. Ducha, pak do františkán- ského kláštera, odtud na vyvýšeninu za Litickou branou a dále na Skvrňanské předměstí; při návratu se zastavil vedle nárož- ního domu u fary a vrátil se zpět do chrámu sv. Bartoloměje. Po rozchodu se šlo na oběd, odpoledne bylo vyhrazeno radovánkám. Večer se uskutečnily slavnostní nešpory jako v sobotu, tento- krát zakončené průvodem kolem hřbitova. V pondělí se při ranní mši konalo rekviem. Hilariovo kázání trvalo r. 1467 necelé dvě hodiny - jde tedy pouze o zlomek plzeňské skutečnosti, vzdá- lené dnes více než půl tisíciletí. Vydavatel položil záměrně hlavní důraz na text, neboť jen jeho spolehlivé vydání může o- tevřít cestu k správnému zhodnocení Hilariova projevu. a. Historie textu. - Hilariova řeč z 10. května 1467 se do- chovala v jediném rukopisu, který byl od 19. století uložen v o- seckém klášteře; dnes je deponován ve Státní knihovně České so- cialistické republiky v Praze pod značkou Osek MS 11. Hilarius Litoměřický v něm není přímo uveden jako autor, text je tam o- patřen pouze anonymním nadpisem Hystoria civitatis Plznensie. Hilariovi se přičítalo autorství podle přípisku, který r. 1672 v závěru připojil Tomáš Pešina z Čechorodu. Přes značný časový odstup je možno pokládat Pešinovu identifikaci za správnou, 47
pory. V neděli 10. května se konala ranní pobožnost, po níž se uskutečnila slavnostní měe s Hilariovým kázáním; závěr dopoled- ních oslav tvořilo procesí. Bylo neobyčejně pestré - kromě klé- ru a školy se na něm podíleli měšťané, snad i část plzeňských žoldnéřů a okolní venkované. Průvod se ubíral k dominikánskému klášteru, odtud zamířil ke kapli sv. Ducha, pak do františkán- ského kláštera, odtud na vyvýšeninu za Litickou branou a dále na Skvrňanské předměstí; při návratu se zastavil vedle nárož- ního domu u fary a vrátil se zpět do chrámu sv. Bartoloměje. Po rozchodu se šlo na oběd, odpoledne bylo vyhrazeno radovánkám. Večer se uskutečnily slavnostní nešpory jako v sobotu, tento- krát zakončené průvodem kolem hřbitova. V pondělí se při ranní mši konalo rekviem. Hilariovo kázání trvalo r. 1467 necelé dvě hodiny - jde tedy pouze o zlomek plzeňské skutečnosti, vzdá- lené dnes více než půl tisíciletí. Vydavatel položil záměrně hlavní důraz na text, neboť jen jeho spolehlivé vydání může o- tevřít cestu k správnému zhodnocení Hilariova projevu. a. Historie textu. - Hilariova řeč z 10. května 1467 se do- chovala v jediném rukopisu, který byl od 19. století uložen v o- seckém klášteře; dnes je deponován ve Státní knihovně České so- cialistické republiky v Praze pod značkou Osek MS 11. Hilarius Litoměřický v něm není přímo uveden jako autor, text je tam o- patřen pouze anonymním nadpisem Hystoria civitatis Plznensie. Hilariovi se přičítalo autorství podle přípisku, který r. 1672 v závěru připojil Tomáš Pešina z Čechorodu. Přes značný časový odstup je možno pokládat Pešinovu identifikaci za správnou, 47
Strana 48
poněvadž řeč vykazuje po výrazové, obsahové i myšlenkové strán- ce četné shody s jinými spisy Hilaria Litoměřického, jak o tom ještě bude zmínka. Tomáš Pešina připsal svoji závěrečnou glosu nejspíše v Plzni, kde se o Hilariově autorství mohla uchovat nepřerušená tradice, kdežto v cizím prostředí (Plasy nebo Osek) je tato eventualita méně pravděpodobná. Rukopis, v němž se Hystoria uchovala, tvoří nevelký sva- zek, který je chráněn původní celokoženou vazbou na dřevěných deskách (23,5 x 15,7em), opatřených uprostřed podélné ořízky sponou; vazba, ve hřbetu poněkud porušená, je zdobena slepotis- kem. Pochází asi z poslední čtvrti 15. nebo z počátku 16. sto- letí. Provenienční přípisky chybějí nebo byly záměrně zahlaze- ny (razury na předním přídeští a na několika místech v rukopi- su), jak o tom ještě bude řeč. Předsádky se nedochovaly. Ruko- pis má poměrně malý rozsah: Obsanuje 22 pergamenových a 10 pa- pírových listů velikosti 22,2 x 15,5cm, zčásti poškozených. Per- gamenové listy tvoří tři složky, z nichž první a druhá obsahuje osm listů, zatímco třetí se skládá pouze ze šesti folií. Každá složka byla asi již v 15. století označena na prvním, popřípadě na devátém nebo sedmnáctém, listu dole menší římskou číslicí I" - "III". Papírová složka o deseti listech, teprve dodatečně připojená, takového označení postrádá. V celém rukopisu byla v 18. nebo v 19. století provedena průběžná paginace, přičemž list 25 (ve čtvrté složce) nebyl počítán, protože byl až na ne- velké zbytky ve hřbetu vytržen. 48
poněvadž řeč vykazuje po výrazové, obsahové i myšlenkové strán- ce četné shody s jinými spisy Hilaria Litoměřického, jak o tom ještě bude zmínka. Tomáš Pešina připsal svoji závěrečnou glosu nejspíše v Plzni, kde se o Hilariově autorství mohla uchovat nepřerušená tradice, kdežto v cizím prostředí (Plasy nebo Osek) je tato eventualita méně pravděpodobná. Rukopis, v němž se Hystoria uchovala, tvoří nevelký sva- zek, který je chráněn původní celokoženou vazbou na dřevěných deskách (23,5 x 15,7em), opatřených uprostřed podélné ořízky sponou; vazba, ve hřbetu poněkud porušená, je zdobena slepotis- kem. Pochází asi z poslední čtvrti 15. nebo z počátku 16. sto- letí. Provenienční přípisky chybějí nebo byly záměrně zahlaze- ny (razury na předním přídeští a na několika místech v rukopi- su), jak o tom ještě bude řeč. Předsádky se nedochovaly. Ruko- pis má poměrně malý rozsah: Obsanuje 22 pergamenových a 10 pa- pírových listů velikosti 22,2 x 15,5cm, zčásti poškozených. Per- gamenové listy tvoří tři složky, z nichž první a druhá obsahuje osm listů, zatímco třetí se skládá pouze ze šesti folií. Každá složka byla asi již v 15. století označena na prvním, popřípadě na devátém nebo sedmnáctém, listu dole menší římskou číslicí I" - "III". Papírová složka o deseti listech, teprve dodatečně připojená, takového označení postrádá. V celém rukopisu byla v 18. nebo v 19. století provedena průběžná paginace, přičemž list 25 (ve čtvrté složce) nebyl počítán, protože byl až na ne- velké zbytky ve hřbetu vytržen. 48
Strana 49
Hilariova Hystoria byla opsána na prvních jedenácti pergamenových listech (strana 1 - 21) , na jedenáctém listu (verso = strana 22) začíná opis Zlaté buly císaře Zikmunda, vystavené 19. září 1434 (srov. Strnad I, 369-376, č. 342) , a sahá až po list 20 (recto = strana 39) . List 20 (verso = strana 40) zůstal prázdný, zatímcc český překlad Zlaté buly začíná listem 21 (recto = strana 41) a sahá až po list 24 (verso = strana 48) . Zbytek rukopisu (tj. kusý list 25 jakož i listy 26 - 32) zůstal nepopsán. Nejdříve byla do rukopisu, který původně obsahoval jen první tři pergamenové složky, opsána Hystoria, a to asi již v poslední třetině 15. století, pravděpodobně na objednávku, jak tomu nasvědčuje formální stránka: pergamenové listy byly před vlastní písařovou prací opatřeny vlasovými linkami, takže jednotlivé řádky, dlouhé 9,5cm, zachovávají pravidelné pětimi- limetrové odstupy. Počet řádků na jednotlivých stránkách kolí- sá mezi 30 - 35, na poslední stránce je pouze 28 řádků. Odstav- ce jsou v textu naznačeny jednařádkovou mezerou, přičemž výcho- dovou řádku písař občas (viz strana 6, 13, 18, 19) opatřil zvláštní ozdůbkou - vlnovkou se dvěma tečkami; nadpis Hystoria civitatis plznensis byl proveden červeným inkoustem. Vstupní iniciála s je vyplněna modrou barvou, vnitřní pole je zdobe- na červeně, touž barvou byl proveden výběh. Svým vzhledem se tato iniciála blíží spíše tradicím poloviny než závěru 15. století. Prostá iniciála P“ na straně 19, vyplněné červenou barvou, byla naznačena reprezentantou. Ostatní velká písmena 49
Hilariova Hystoria byla opsána na prvních jedenácti pergamenových listech (strana 1 - 21) , na jedenáctém listu (verso = strana 22) začíná opis Zlaté buly císaře Zikmunda, vystavené 19. září 1434 (srov. Strnad I, 369-376, č. 342) , a sahá až po list 20 (recto = strana 39) . List 20 (verso = strana 40) zůstal prázdný, zatímcc český překlad Zlaté buly začíná listem 21 (recto = strana 41) a sahá až po list 24 (verso = strana 48) . Zbytek rukopisu (tj. kusý list 25 jakož i listy 26 - 32) zůstal nepopsán. Nejdříve byla do rukopisu, který původně obsahoval jen první tři pergamenové složky, opsána Hystoria, a to asi již v poslední třetině 15. století, pravděpodobně na objednávku, jak tomu nasvědčuje formální stránka: pergamenové listy byly před vlastní písařovou prací opatřeny vlasovými linkami, takže jednotlivé řádky, dlouhé 9,5cm, zachovávají pravidelné pětimi- limetrové odstupy. Počet řádků na jednotlivých stránkách kolí- sá mezi 30 - 35, na poslední stránce je pouze 28 řádků. Odstav- ce jsou v textu naznačeny jednařádkovou mezerou, přičemž výcho- dovou řádku písař občas (viz strana 6, 13, 18, 19) opatřil zvláštní ozdůbkou - vlnovkou se dvěma tečkami; nadpis Hystoria civitatis plznensis byl proveden červeným inkoustem. Vstupní iniciála s je vyplněna modrou barvou, vnitřní pole je zdobe- na červeně, touž barvou byl proveden výběh. Svým vzhledem se tato iniciála blíží spíše tradicím poloviny než závěru 15. století. Prostá iniciála P“ na straně 19, vyplněné červenou barvou, byla naznačena reprezentantou. Ostatní velká písmena 49
Strana 50
byla dodatečně přizdobena žlutou, občas i modrou barvou, něk- terá jsou opatřena obliterací, tu a tam se vyskytují modré rubriky, přičemž některá slova nebo skupinky slov jsou slabě proškrtány červeným inkoustem. S vlastním písařským projevem, tíhnoucím k určité monumentalitě zvláště na několika úvodních stránkách, je poněku v rozporu poměrně bohatý rejstřík zkra- tek, který býval charakteristickým znakem vypsaného, ale přitom zcela odlišného kurzívnějšího projevu Hilaria Litoměřického. Snad se příliš nezmýlíme, vyslovíme-li závěrem názor, že písař základního textu Hystorie ( P 1) pracoval přímo podle Hilariova autografu nebo podle věrného opisu a snažil se, pokud šlo o zkratky, zachovat podobu předlohy. Náš opis tedy nemusel pochá- zet z doby příliš vzdálené od roku 1467, pakli ovšem není dílem písaře, který pracoval později, ale v písemném projevu se při- držoval tradice, kterou si osvojil již ve svém mládí. 4/ Když byl rukopis dokončen, vyzdoben a opatřen vazbou, zůstal asi půl století ležet v plzeňské arciděkanské knihovně, přičemž občas byl čten a několikráte opravován a glosován (viz níže) . R. 1543 zaujal plzeňského arciděkana Matouše ze Švihova natolik, že dal na volné listy opsat latinský text Zlaté buly císaře Zikmunda a zprávu o tom pak vlastnoručně zaznamenal na straně 39, tj. na konci latinského opisu Zlaté buly, přípiskem, který byl sice později (v oseckém klášteře ?) postižen úmysl- nou kastigací, ale přesto jej dnes lze za pomoci moderních fotografických metod bezpečně ztotožnit s písmem jiných auto- grafů Matouše ze Švihova a z větší části i přečíst :///// 50
byla dodatečně přizdobena žlutou, občas i modrou barvou, něk- terá jsou opatřena obliterací, tu a tam se vyskytují modré rubriky, přičemž některá slova nebo skupinky slov jsou slabě proškrtány červeným inkoustem. S vlastním písařským projevem, tíhnoucím k určité monumentalitě zvláště na několika úvodních stránkách, je poněku v rozporu poměrně bohatý rejstřík zkra- tek, který býval charakteristickým znakem vypsaného, ale přitom zcela odlišného kurzívnějšího projevu Hilaria Litoměřického. Snad se příliš nezmýlíme, vyslovíme-li závěrem názor, že písař základního textu Hystorie ( P 1) pracoval přímo podle Hilariova autografu nebo podle věrného opisu a snažil se, pokud šlo o zkratky, zachovat podobu předlohy. Náš opis tedy nemusel pochá- zet z doby příliš vzdálené od roku 1467, pakli ovšem není dílem písaře, který pracoval později, ale v písemném projevu se při- držoval tradice, kterou si osvojil již ve svém mládí. 4/ Když byl rukopis dokončen, vyzdoben a opatřen vazbou, zůstal asi půl století ležet v plzeňské arciděkanské knihovně, přičemž občas byl čten a několikráte opravován a glosován (viz níže) . R. 1543 zaujal plzeňského arciděkana Matouše ze Švihova natolik, že dal na volné listy opsat latinský text Zlaté buly císaře Zikmunda a zprávu o tom pak vlastnoručně zaznamenal na straně 39, tj. na konci latinského opisu Zlaté buly, přípiskem, který byl sice později (v oseckém klášteře ?) postižen úmysl- nou kastigací, ale přesto jej dnes lze za pomoci moderních fotografických metod bezpečně ztotožnit s písmem jiných auto- grafů Matouše ze Švihova a z větší části i přečíst :///// 50
Strana 51
1543 Matheus ordinis (?) Theutonicorum transcribi in hunc lib- rum...fecit, tj. "(R.) 1543 Matouš, člen řádu německých rytí- řů, dal přepsat do této... knížky.� Za latinským textem Zlaté buly následuje její český překlad, zapsaný bud r. 1543 nebo ne- příliš později - písmo je sice poměrně starobylé a hlásí se ještě do první čtvrti 16. století, ale k přepisu mohlo dojít nejdříve r. 1543. A protože se závěrečná část překladu na per- ganenové listy již nevešla, byla přivázána nová papírová slož- ka o 10 listech, na níž byl český text dokončen./ Rukopis zůstal pak nadále v Plzni a koncem 16. nebo počát- kem 17. století jej plzeňský radní písař M. Šimon Plachý z Třeb- nice užil jako pramene při zpracování své Historie Plzeňské. O pozdějších osudech rukopisu by mohl podat informace přípisek na předním přídeští, který byl později, asi v 19. století, škr- ty inkoustu téměř úplně zahlazen. Podařilo se přečíst pouze ú- vodní slova: A° 1630 haec notavit...J. T. S. I. ..., tj. "Roku 1630 toto poznamenal...J. T. S. I. ..." Z těchto několika slov nelze vyvozovat žádné závěry, dokud se nepodaří spolehlivě do- plnit výše uvedené iniciály nebo přečíst dnes zahlazený text. Nepřímé svědectví o tom, že rukopis byl ještě v 17. století v Plzni, podává Balbín III 198-209, kde ve výčtu rukopisů osec- kého kláštera není Hystoria uvedena, ačkoliv by po obsahové stránce Balbína jistě zaujala. Snad se rukopis Hilariovy Hys- torie dostal do Oseka až koncem 18. století, a to, jak soudil Millauer, prostřednictvím cisterciáckého kláštera v Plasech, neboť teprve nejspíše Millauerův přípisek na předním přídeští, 51
1543 Matheus ordinis (?) Theutonicorum transcribi in hunc lib- rum...fecit, tj. "(R.) 1543 Matouš, člen řádu německých rytí- řů, dal přepsat do této... knížky.� Za latinským textem Zlaté buly následuje její český překlad, zapsaný bud r. 1543 nebo ne- příliš později - písmo je sice poměrně starobylé a hlásí se ještě do první čtvrti 16. století, ale k přepisu mohlo dojít nejdříve r. 1543. A protože se závěrečná část překladu na per- ganenové listy již nevešla, byla přivázána nová papírová slož- ka o 10 listech, na níž byl český text dokončen./ Rukopis zůstal pak nadále v Plzni a koncem 16. nebo počát- kem 17. století jej plzeňský radní písař M. Šimon Plachý z Třeb- nice užil jako pramene při zpracování své Historie Plzeňské. O pozdějších osudech rukopisu by mohl podat informace přípisek na předním přídeští, který byl později, asi v 19. století, škr- ty inkoustu téměř úplně zahlazen. Podařilo se přečíst pouze ú- vodní slova: A° 1630 haec notavit...J. T. S. I. ..., tj. "Roku 1630 toto poznamenal...J. T. S. I. ..." Z těchto několika slov nelze vyvozovat žádné závěry, dokud se nepodaří spolehlivě do- plnit výše uvedené iniciály nebo přečíst dnes zahlazený text. Nepřímé svědectví o tom, že rukopis byl ještě v 17. století v Plzni, podává Balbín III 198-209, kde ve výčtu rukopisů osec- kého kláštera není Hystoria uvedena, ačkoliv by po obsahové stránce Balbína jistě zaujala. Snad se rukopis Hilariovy Hys- torie dostal do Oseka až koncem 18. století, a to, jak soudil Millauer, prostřednictvím cisterciáckého kláštera v Plasech, neboť teprve nejspíše Millauerův přípisek na předním přídeští, 51
Strana 52
datovaný rokem 1820, podává první bezpečné svědectví o tom, že tento svazek byl tehdy součástí knihovny oseckého kláštera. Koncem minulého století jej povšechně popsal Bernhard Wohlmann, 6/ aniž se blíže zmínil o jeho původu a pozdějších osudech.’ b. K textové kritice. Pozdější glosátoři. - Přes značnou péči, která byla věnována přepisu Hilariova kázání do původně plzeňského a nyní oseckého rukopisu, není text zcela bezvadný. Ve většině případů jde o běžné písařské omyly (například přepi- sy, haplografie nebo dittografie), jiné nedostatky vznikly do- datečnými opravami. Při restituci textu došlo ve srovnání s ru- 7 kopisem k těmto závažnějším změnám: První obležení Plzně je v rukopisu datováno takto (16): Anno...Domini Meccc.XX. fferia sexta, prima quadragesime, in die sancti Valentini... R. 1420 připadl den sv. Valentina na středu (= feria quarta) 14. února, přičemž první neděle postní byla až 25. února. Naproti tomu r. 1421 se výše uvedený den do- stal na pátek (= feria sexta) 14. 2., přičemž první neděle postní byla 9. února. Rok 1421 je pro Žižkovo obležení Plzně zaručen také jinými prameny, srov. Bartoš I 119. Oprava ruko- pisného čtení na Meccc.XX.j je tedy nasnadě. Zásahu si žádá rukopisný text (174): Tu (scil. Plzna) nullo spreto nulloque sanctorum defensione muniris, kde je třeba v zá- věru nahradit nulloque vzhledem ke smyslu zájmenem multa nebo spíše omnium. Poněkud šíře je třeba zmínit se o rukopisném čtení (324 až 327): Omnes enin aves nobiles visa aquila pertimescunt perdunt- 52
datovaný rokem 1820, podává první bezpečné svědectví o tom, že tento svazek byl tehdy součástí knihovny oseckého kláštera. Koncem minulého století jej povšechně popsal Bernhard Wohlmann, 6/ aniž se blíže zmínil o jeho původu a pozdějších osudech.’ b. K textové kritice. Pozdější glosátoři. - Přes značnou péči, která byla věnována přepisu Hilariova kázání do původně plzeňského a nyní oseckého rukopisu, není text zcela bezvadný. Ve většině případů jde o běžné písařské omyly (například přepi- sy, haplografie nebo dittografie), jiné nedostatky vznikly do- datečnými opravami. Při restituci textu došlo ve srovnání s ru- 7 kopisem k těmto závažnějším změnám: První obležení Plzně je v rukopisu datováno takto (16): Anno...Domini Meccc.XX. fferia sexta, prima quadragesime, in die sancti Valentini... R. 1420 připadl den sv. Valentina na středu (= feria quarta) 14. února, přičemž první neděle postní byla až 25. února. Naproti tomu r. 1421 se výše uvedený den do- stal na pátek (= feria sexta) 14. 2., přičemž první neděle postní byla 9. února. Rok 1421 je pro Žižkovo obležení Plzně zaručen také jinými prameny, srov. Bartoš I 119. Oprava ruko- pisného čtení na Meccc.XX.j je tedy nasnadě. Zásahu si žádá rukopisný text (174): Tu (scil. Plzna) nullo spreto nulloque sanctorum defensione muniris, kde je třeba v zá- věru nahradit nulloque vzhledem ke smyslu zájmenem multa nebo spíše omnium. Poněkud šíře je třeba zmínit se o rukopisném čtení (324 až 327): Omnes enin aves nobiles visa aquila pertimescunt perdunt- 52
Strana 53
que audaciam. Solus gyrsalcus aquile adversatur. Et sancte Ro- mane ecclesie et sacro Romano imperio omnis potestas subdita est - solus gyrsalcus Girzykus illi infestus est. Recte Gyr- salcus nominatus, quia Girzik salcus, id est stultus... Poně- vadž Du Cange, Glossarium mediae et infimae Latinitatis IV, Graz 1954, 146, uvádí pod heslem gyrofalcones vel gyrfalci vý- klad: ita vocantur majores, fortiores et velociores omnibus aliis falconibus (tj. "tak se nazývají větší, silnější a rych- lejší nad všechny jiné sokoly"), mohlo by se na první pohled zdát, že písař napsal omylem gyrsalcus místo správného gyrfal- cus, a to tím spíše, že se toto substantivum vyskytuje v textu, který je vlastně citátem. V rukopisu pražského Národního muzea (XII E 2) ze 14.-15. století je totiž v kompilaci přírodověd- ného zaměření (f. 1718B) výklad: Aquila, ut dicit Augustinus (cf. PL XXXIV 176), avis est nobilissima, utpote avium regina ...(f. 171bA) Omnes aves nobiles visu aquillam pertimescunt perduntque audaciam...de solo gyrfalco gloasa dicit, quod ca- pit aquillam, et in hoc culpatur eius audacia, quod rea maies- tatis reginam avium aquillam ledit, pravitates subiectorum sin- gnans, qui iniuste necant prelatos suos non attendentes, quod dicitur (1 Petr. 2,18): Subditi estote in omni timore dominis vestris, non tantum bonis et modestie), set etiam discolis! (tj. "Orel, jak říká Augustinus, je ptákem nejvznešenějším ja- kožto král ptáků...Všichni vznešení ptáci se pohledem orla bo- jí a ztrácejí odvahu...O jediném jestřábu říká glosa, že chy- tá orla, a jeho opovážlivost se obviňuje v tom, že dotýkajíc 53
que audaciam. Solus gyrsalcus aquile adversatur. Et sancte Ro- mane ecclesie et sacro Romano imperio omnis potestas subdita est - solus gyrsalcus Girzykus illi infestus est. Recte Gyr- salcus nominatus, quia Girzik salcus, id est stultus... Poně- vadž Du Cange, Glossarium mediae et infimae Latinitatis IV, Graz 1954, 146, uvádí pod heslem gyrofalcones vel gyrfalci vý- klad: ita vocantur majores, fortiores et velociores omnibus aliis falconibus (tj. "tak se nazývají větší, silnější a rych- lejší nad všechny jiné sokoly"), mohlo by se na první pohled zdát, že písař napsal omylem gyrsalcus místo správného gyrfal- cus, a to tím spíše, že se toto substantivum vyskytuje v textu, který je vlastně citátem. V rukopisu pražského Národního muzea (XII E 2) ze 14.-15. století je totiž v kompilaci přírodověd- ného zaměření (f. 1718B) výklad: Aquila, ut dicit Augustinus (cf. PL XXXIV 176), avis est nobilissima, utpote avium regina ...(f. 171bA) Omnes aves nobiles visu aquillam pertimescunt perduntque audaciam...de solo gyrfalco gloasa dicit, quod ca- pit aquillam, et in hoc culpatur eius audacia, quod rea maies- tatis reginam avium aquillam ledit, pravitates subiectorum sin- gnans, qui iniuste necant prelatos suos non attendentes, quod dicitur (1 Petr. 2,18): Subditi estote in omni timore dominis vestris, non tantum bonis et modestie), set etiam discolis! (tj. "Orel, jak říká Augustinus, je ptákem nejvznešenějším ja- kožto král ptáků...Všichni vznešení ptáci se pohledem orla bo- jí a ztrácejí odvahu...O jediném jestřábu říká glosa, že chy- tá orla, a jeho opovážlivost se obviňuje v tom, že dotýkajíc 53
Strana 54
se majestátu uráží orla, krále ptáků. Tím se naznačují případy zvrhlého jednání podřízených, kteří nespravedlivě zabíjejí své představené, aniž si uvědomují, že se říká: Poddáni buďte ve všeliké bázni svým pánům, netoliko dobrým a skromným, nýbrž i obtížným!1)8/ Hilarius tedy tento výklad znal a užil jej proto, aby jím charakterizoval, podle jeho názoru protiprávní, činnost české- ho krále Jiřího vůči papeži a římskému císaři. Vzhledem k dále uvedenému výkladu Recte Gyrsalcus nominatus, quia Girzik sal- cus, id est stultus je však třeba předpokládat, že Hilarius vy- tvořil slovní hříčku Girzykus - gyrsalcus úmyslně, takže byl nakonec nucen jinak nedoložené adjektivum salcus doprovodit příslušným vlastním výkladem: salcus, id est stultus. Millau- erův odkaz v poznámce na straně 48: "A germanico Schalk" není asi na místě. V této souvislosti se nabízí otázka, zda je Hilariova řeč původní památkou, která se s menšími úpravami zachovala v té podobě, jak byla skutečně pronesena, nebo zda jde o dílo, pro- slovené původně česky a pak dodatečně upravené v latinském zně- ní. Pravděpodobnost první eventuality zvyšují důvody čerpané z formálního rozboru: V Hilariově projevu jsou místa, která do- slovně odpovídají soudobým latinským pramenům, jak o tom ještě bude řeč. K takovýmto shodám by sotva mohlo dojít, kdyby byl český text dodatečně překládán do latiny. V Hilariově kázání jsou dále slovní hříčky - například Girzykus gyrsalcus -, kte- ré by se daly nesnadno vysvětlit, kdyby české znění předcháze- 54
se majestátu uráží orla, krále ptáků. Tím se naznačují případy zvrhlého jednání podřízených, kteří nespravedlivě zabíjejí své představené, aniž si uvědomují, že se říká: Poddáni buďte ve všeliké bázni svým pánům, netoliko dobrým a skromným, nýbrž i obtížným!1)8/ Hilarius tedy tento výklad znal a užil jej proto, aby jím charakterizoval, podle jeho názoru protiprávní, činnost české- ho krále Jiřího vůči papeži a římskému císaři. Vzhledem k dále uvedenému výkladu Recte Gyrsalcus nominatus, quia Girzik sal- cus, id est stultus je však třeba předpokládat, že Hilarius vy- tvořil slovní hříčku Girzykus - gyrsalcus úmyslně, takže byl nakonec nucen jinak nedoložené adjektivum salcus doprovodit příslušným vlastním výkladem: salcus, id est stultus. Millau- erův odkaz v poznámce na straně 48: "A germanico Schalk" není asi na místě. V této souvislosti se nabízí otázka, zda je Hilariova řeč původní památkou, která se s menšími úpravami zachovala v té podobě, jak byla skutečně pronesena, nebo zda jde o dílo, pro- slovené původně česky a pak dodatečně upravené v latinském zně- ní. Pravděpodobnost první eventuality zvyšují důvody čerpané z formálního rozboru: V Hilariově projevu jsou místa, která do- slovně odpovídají soudobým latinským pramenům, jak o tom ještě bude řeč. K takovýmto shodám by sotva mohlo dojít, kdyby byl český text dodatečně překládán do latiny. V Hilariově kázání jsou dále slovní hříčky - například Girzykus gyrsalcus -, kte- ré by se daly nesnadno vysvětlit, kdyby české znění předcháze- 54
Strana 55
lo latinskou redakci. Původnost latinského textu podporuje dá- le ta okolnost, že v něm lze postihnout kromě úplných (i když ne vždy metricky bezvadných) veršů také některá daktylsky ryt- mizovaná kóla (3-5 daktylských stop, zastoupených občas spon- deji). Je tomu tak zvláště na těch místech, na nichž se autor snaží svůj projev oživit, nebo kde chtěl vzbudit zvýšenou po- zornost posluchačů, například v závěrečných větách některých odstavců. Je málo pravděpodobné, že by se tyto specifické pro- středky středověké rétoriky dostaly teprve dodatečně do latin- ského překladu, pořízeného podle předpokládané, ale nedochova- né české předlohy. Všechny výše uvedené důvody nasvědčují tomu, že se text Hystorie dochoval přibližně v ton znění, jak byl pů- vodně pronesen. Tato okolnost zvyšuje historickou hodnotu Hila- riova projevu. Hilariova dikce nepostrádá patosu, ale není jí cizí ani vnitřní neklid - vydavatel, překladatel i čtenář se setkává s četnými anakoluty a parentezemi, takže se téměř nelze ubrá- nit dojmu, že text byl zaznamenán podle autentického projevu a dodatečně pak upraven. Písař (P 1), který pořídil osecký ruko- pis, měl již pravděpodobně před sebou předlohu opatřenou na několika místech okrajovými glosami, které zahrnul do textu (v edici jsou tato předpokládaná místa uvedena v hranatých zá- vorkách). Sám nadto pracoval chvatně, častěji práci přerušoval (jak tomu nasvědčuje měnící se sklon a podoba písemného proje- vu) a občas se dopouštěl i zcela primitivních chyb, které svěd- čí o jeho nepříliš hlubokých znalostech latiny. Tyto okolnosti 55
lo latinskou redakci. Původnost latinského textu podporuje dá- le ta okolnost, že v něm lze postihnout kromě úplných (i když ne vždy metricky bezvadných) veršů také některá daktylsky ryt- mizovaná kóla (3-5 daktylských stop, zastoupených občas spon- deji). Je tomu tak zvláště na těch místech, na nichž se autor snaží svůj projev oživit, nebo kde chtěl vzbudit zvýšenou po- zornost posluchačů, například v závěrečných větách některých odstavců. Je málo pravděpodobné, že by se tyto specifické pro- středky středověké rétoriky dostaly teprve dodatečně do latin- ského překladu, pořízeného podle předpokládané, ale nedochova- né české předlohy. Všechny výše uvedené důvody nasvědčují tomu, že se text Hystorie dochoval přibližně v ton znění, jak byl pů- vodně pronesen. Tato okolnost zvyšuje historickou hodnotu Hila- riova projevu. Hilariova dikce nepostrádá patosu, ale není jí cizí ani vnitřní neklid - vydavatel, překladatel i čtenář se setkává s četnými anakoluty a parentezemi, takže se téměř nelze ubrá- nit dojmu, že text byl zaznamenán podle autentického projevu a dodatečně pak upraven. Písař (P 1), který pořídil osecký ruko- pis, měl již pravděpodobně před sebou předlohu opatřenou na několika místech okrajovými glosami, které zahrnul do textu (v edici jsou tato předpokládaná místa uvedena v hranatých zá- vorkách). Sám nadto pracoval chvatně, častěji práci přerušoval (jak tomu nasvědčuje měnící se sklon a podoba písemného proje- vu) a občas se dopouštěl i zcela primitivních chyb, které svěd- čí o jeho nepříliš hlubokých znalostech latiny. Tyto okolnosti 55
Strana 56
neulehčují studium Hilariova textu, který je poplatný tradicím pozdně středověké latiny, prostoupené četnými biblickými ohla- sy, promíšené tu a tam verši a poetismy (imperterritus, nocu- mentum, flamivomus, Tarthareus apod.), přičemž sporé remini- scence na antické autory v ní tvoří neorganický prvek. Pro tex- tovou kritiku tak vyvstává nesnadný úkol citlivě odlišit původ- ní znění od pozdějších přídavků a písařských omylů, ale také od dodatečných pokusů o textové vylepšení, jak je prováděli poz- dější glosátoři podle tendencí a vkusu barokní doby. Ještě koncem 15. nebo počátkem 16. století rukopis četli a opatřili poznámkami dva glosátoři. Jeden z nich (P 2) provedl neobratnou rukou nejméně na dvou místech úpravy textu: (20) ru- kopisné čtení quatuor doplnil - ve smyslu tehdejší plzeňské tradice? - na quatuordecim (tj. "čtrnáct"). Nepříliš vhodně za- sáhl asi též na straně 5 oseckého rukopisu, kde dopsal (49) za adjektivum subalbidum ještě slovesný tvar esset, pokládaje myl- ně cum temporale, uvádějící vedlejší větu časovou (diebus illis, cum...), za cum historicum. Další glosátor (P 3) připojil něko- lik marginálních přípisků, které mají povahu věcných poznámek: (24), (52), (56), (59), (60); současně také označil několik míst na okraji zvláštní ozdůbkou, skládající se ze tří bodů ve tvaru trojúhelníku, z jehož vrcholu vybíhá kolmo postavená vlnovka a ze základny smyčka ve tvaru řeckého písmene alfa. Věcným zájmem byly diktovány také okrajové přípisky (214), (226), (233) na stranách 14-15, i když jejich autorem byl v tomto pří- padě jiný glosátor (P 4), jehož písmo se hlásí do pokročilejší- 56
neulehčují studium Hilariova textu, který je poplatný tradicím pozdně středověké latiny, prostoupené četnými biblickými ohla- sy, promíšené tu a tam verši a poetismy (imperterritus, nocu- mentum, flamivomus, Tarthareus apod.), přičemž sporé remini- scence na antické autory v ní tvoří neorganický prvek. Pro tex- tovou kritiku tak vyvstává nesnadný úkol citlivě odlišit původ- ní znění od pozdějších přídavků a písařských omylů, ale také od dodatečných pokusů o textové vylepšení, jak je prováděli poz- dější glosátoři podle tendencí a vkusu barokní doby. Ještě koncem 15. nebo počátkem 16. století rukopis četli a opatřili poznámkami dva glosátoři. Jeden z nich (P 2) provedl neobratnou rukou nejméně na dvou místech úpravy textu: (20) ru- kopisné čtení quatuor doplnil - ve smyslu tehdejší plzeňské tradice? - na quatuordecim (tj. "čtrnáct"). Nepříliš vhodně za- sáhl asi též na straně 5 oseckého rukopisu, kde dopsal (49) za adjektivum subalbidum ještě slovesný tvar esset, pokládaje myl- ně cum temporale, uvádějící vedlejší větu časovou (diebus illis, cum...), za cum historicum. Další glosátor (P 3) připojil něko- lik marginálních přípisků, které mají povahu věcných poznámek: (24), (52), (56), (59), (60); současně také označil několik míst na okraji zvláštní ozdůbkou, skládající se ze tří bodů ve tvaru trojúhelníku, z jehož vrcholu vybíhá kolmo postavená vlnovka a ze základny smyčka ve tvaru řeckého písmene alfa. Věcným zájmem byly diktovány také okrajové přípisky (214), (226), (233) na stranách 14-15, i když jejich autorem byl v tomto pří- padě jiný glosátor (P 4), jehož písmo se hlásí do pokročilejší- 56
Strana 57
ho 16. století. Dva glosátoři pravděpodobně pracovali v 17.sto- letí. Písemný projev jednoho (P 5) se blíží písmu Tomáše Peši- ny z Čechorodu; pro glosy je příznačná snaha o přiblížení la- tinského textu tehdy běžné humanistické praxi. Tak například jsou touto rukou opraveny slovesné tvary reportassent a som- niassent (11) na příslušné konjunktivy imperfekta (reportarent, somniarent), na straně 6 bylo opraveno ( 59) nadepsaným te sub- stantivum Ziacensium na Ziatecensium. Četnější zásahy pocháze- jí od glosátora (P 6), který své přípisky označoval dvěma rov- noběžnými čárkami ve tvaru uvozovek; jeho písemný projev se blíží neznámému monogramistovi J.T.S.I., jenž připojil svou glosu na přední přídeští (viz výše): zasáhl na straně 5 (49), 6 (61) a 7 (67). Charakterem písma se těmto glosám blíží růz- nočtení (2), označené na okraji křížkem. Bylo-li v téže době připsáno i slovo uberius (tj. "poněkud rozvláčně") u poslední řádky na straně 13 oseckého rukopisu (196), mohlo by to nasvěd- čovat tomu, že vedlejší razuru provedl bud přímo pisatel této glosy nebo některý pozdější upravovatel. Místo postižené razu- rou pochází podle zbytků písma nejspíše ze 16.-17. století. Ob- dobně tomu bylo asi také u razury ( 252) na straně 16. V této souvislosti je třeba zmínit se alespoň několika slovy o Millauerově edici z roku 1820. Její autor si uvědomil nesnáze spojené s četbou Hilariova textu (Millauer, 10), přesto se však nevyvaroval některých omylů nebo nesprávných postupů - například často přizpůsoboval text dobovým zvyklostem: dvoj- hlásku -ci- měnil na -ti- a naopak (např. ve slově constancia), 57
ho 16. století. Dva glosátoři pravděpodobně pracovali v 17.sto- letí. Písemný projev jednoho (P 5) se blíží písmu Tomáše Peši- ny z Čechorodu; pro glosy je příznačná snaha o přiblížení la- tinského textu tehdy běžné humanistické praxi. Tak například jsou touto rukou opraveny slovesné tvary reportassent a som- niassent (11) na příslušné konjunktivy imperfekta (reportarent, somniarent), na straně 6 bylo opraveno ( 59) nadepsaným te sub- stantivum Ziacensium na Ziatecensium. Četnější zásahy pocháze- jí od glosátora (P 6), který své přípisky označoval dvěma rov- noběžnými čárkami ve tvaru uvozovek; jeho písemný projev se blíží neznámému monogramistovi J.T.S.I., jenž připojil svou glosu na přední přídeští (viz výše): zasáhl na straně 5 (49), 6 (61) a 7 (67). Charakterem písma se těmto glosám blíží růz- nočtení (2), označené na okraji křížkem. Bylo-li v téže době připsáno i slovo uberius (tj. "poněkud rozvláčně") u poslední řádky na straně 13 oseckého rukopisu (196), mohlo by to nasvěd- čovat tomu, že vedlejší razuru provedl bud přímo pisatel této glosy nebo některý pozdější upravovatel. Místo postižené razu- rou pochází podle zbytků písma nejspíše ze 16.-17. století. Ob- dobně tomu bylo asi také u razury ( 252) na straně 16. V této souvislosti je třeba zmínit se alespoň několika slovy o Millauerově edici z roku 1820. Její autor si uvědomil nesnáze spojené s četbou Hilariova textu (Millauer, 10), přesto se však nevyvaroval některých omylů nebo nesprávných postupů - například často přizpůsoboval text dobovým zvyklostem: dvoj- hlásku -ci- měnil na -ti- a naopak (např. ve slově constancia), 57
Strana 58
aput na apud, comiserunt na commiserunt, Yozue na Josue, san- guinem na sanquinem apod. Rozdíly mezi rukopisným čtením a Millauerovou edicí, pokud mají povahu výše uvedených případů, nejsou v textově kritickém aparátu registrovány. Millauer dále do své edice převzal četné opravy pozděj- ších glosátorů, protože se domníval (Millauer, 11, že tyto zásahy pocházejí přímo od Hilaria Litoměřického. Glosátoři ve skutečnosti pracovali v různých dobách (viz výše). Jejich zá- sahy je možno respektovat bez další úvahy, pokud uvedli na pravou míru zřejmé omyly písaře základního textu. V ostatních případech je třeba postupovat opatrněji. Hilarius se ve svém projevu vyjadřoval v tradicích pozdně středověké latiny. Úpra- vy textu, jak je ve smyslu humanistické jazykové praxe na ně- kterých místech podle oprav pozdějších glosátorů provedl Mil- lauer, nejsou na místě. Závažným nedostatkem Millauerovy edice bylo po věcné stránce vynechání rozsáhlého úseku asi 22 rukopisných řádek, zapsaných v našem rukopisu na straně 18, jak je to níže uvede- no v textově kritickém aparátu edice. Ve srovnání s Millauerem bylo třeba v edici upozornit na místa, kde Hilarius podle teo- retických zásad středověké rétoriky svůj projev prokládal poe- zií (hexametry a pentametry). Kdežto úplné verše jsou citovány obvyklým způsobem, tj, každý verš na zvláštní řádce, verše ku- sé jsou sice ponechány jako součást ostatního prozaického tex- tu, ale ve výkladovém aparátu se jim věnuje příslušný odkaz. Millauer konečně nerespektoval tak zvané e caudata, třebaže se 58
aput na apud, comiserunt na commiserunt, Yozue na Josue, san- guinem na sanquinem apod. Rozdíly mezi rukopisným čtením a Millauerovou edicí, pokud mají povahu výše uvedených případů, nejsou v textově kritickém aparátu registrovány. Millauer dále do své edice převzal četné opravy pozděj- ších glosátorů, protože se domníval (Millauer, 11, že tyto zásahy pocházejí přímo od Hilaria Litoměřického. Glosátoři ve skutečnosti pracovali v různých dobách (viz výše). Jejich zá- sahy je možno respektovat bez další úvahy, pokud uvedli na pravou míru zřejmé omyly písaře základního textu. V ostatních případech je třeba postupovat opatrněji. Hilarius se ve svém projevu vyjadřoval v tradicích pozdně středověké latiny. Úpra- vy textu, jak je ve smyslu humanistické jazykové praxe na ně- kterých místech podle oprav pozdějších glosátorů provedl Mil- lauer, nejsou na místě. Závažným nedostatkem Millauerovy edice bylo po věcné stránce vynechání rozsáhlého úseku asi 22 rukopisných řádek, zapsaných v našem rukopisu na straně 18, jak je to níže uvede- no v textově kritickém aparátu edice. Ve srovnání s Millauerem bylo třeba v edici upozornit na místa, kde Hilarius podle teo- retických zásad středověké rétoriky svůj projev prokládal poe- zií (hexametry a pentametry). Kdežto úplné verše jsou citovány obvyklým způsobem, tj, každý verš na zvláštní řádce, verše ku- sé jsou sice ponechány jako součást ostatního prozaického tex- tu, ale ve výkladovém aparátu se jim věnuje příslušný odkaz. Millauer konečně nerespektoval tak zvané e caudata, třebaže se 58
Strana 59
v textu vyskytuje. V níže uvedené edici zůstala tato grafika zachována, poněvadž jí Hilarius sám občas užíval. c. Prameny. - Prameny Hilariovy Hystorie byly zčásti již předmětem pozornosti na jiném místě. Proto je možno na tyto rozbory odkázat, dále je rozšířit, prohloubit a nakonec shr- nout. Jak již bylo upozorněno, Hilarius Litoměřický učinil zá- kladem svého kázání myšlenkový odkaz, čerpaný z biblických starozákonních knih, především z Genese, z knih Mojžíšových, z knih Královských, ze Žalmů a z knih Makabejských. Zvláště intenzívně jich užil v úvodní a závěrečné části svého projevu, pravděpodobně z toho důvodu, aby těmto úsekům dodal závažnosti, zčásti snad také proto, že tento myšlenkový odkaz byl v Plzni 9/ dobře znám. Inspiroval se místy, na nichž se mluvilo o tom, jak židé dobyli Svaté země, která prý vynikala nad jiné okolní krajiny. Také z četných příběhů o obraně této zaslíbené země proti úto- kům okolních národů čerpal Hilarius nejeden podnět k napodobe- ní. Například slova druhé knihy Královské, označená ve Vulgátě (4 Reg. 17,13) nadpisem Ratio totius historiae Israel(tj."Smysl celé židovské historie"), znějí: Et testificatus est Dominus... dicens:...custodite praecepta mea et caeremonias iuxta omnem legem, quam praecepi patribus vestris... (tj. "Hospodin varoval: Dbejte na mé příkazy a na má nařízení podle celého zákona, kte- rý jsem přikázal vašim otcům..."). Tato slova se s obměnou o- pakují na jednom ze základních míst Hystorie, totiž v odstavci, kde plzeňský lid Hilariovými ústy slibuje naprostou věrnost ot- 59
v textu vyskytuje. V níže uvedené edici zůstala tato grafika zachována, poněvadž jí Hilarius sám občas užíval. c. Prameny. - Prameny Hilariovy Hystorie byly zčásti již předmětem pozornosti na jiném místě. Proto je možno na tyto rozbory odkázat, dále je rozšířit, prohloubit a nakonec shr- nout. Jak již bylo upozorněno, Hilarius Litoměřický učinil zá- kladem svého kázání myšlenkový odkaz, čerpaný z biblických starozákonních knih, především z Genese, z knih Mojžíšových, z knih Královských, ze Žalmů a z knih Makabejských. Zvláště intenzívně jich užil v úvodní a závěrečné části svého projevu, pravděpodobně z toho důvodu, aby těmto úsekům dodal závažnosti, zčásti snad také proto, že tento myšlenkový odkaz byl v Plzni 9/ dobře znám. Inspiroval se místy, na nichž se mluvilo o tom, jak židé dobyli Svaté země, která prý vynikala nad jiné okolní krajiny. Také z četných příběhů o obraně této zaslíbené země proti úto- kům okolních národů čerpal Hilarius nejeden podnět k napodobe- ní. Například slova druhé knihy Královské, označená ve Vulgátě (4 Reg. 17,13) nadpisem Ratio totius historiae Israel(tj."Smysl celé židovské historie"), znějí: Et testificatus est Dominus... dicens:...custodite praecepta mea et caeremonias iuxta omnem legem, quam praecepi patribus vestris... (tj. "Hospodin varoval: Dbejte na mé příkazy a na má nařízení podle celého zákona, kte- rý jsem přikázal vašim otcům..."). Tato slova se s obměnou o- pakují na jednom ze základních míst Hystorie, totiž v odstavci, kde plzeňský lid Hilariovými ústy slibuje naprostou věrnost ot- 59
Strana 60
covským zákonům a zvyklostem (41) : Non novimus vias exteras, novitates semper horruimus, patrum nostrorum viam amplectimur, et vita et mors nobis est cum legibus paternis (tj. "Jiných cest neznáme, vždy jsme se děsili změn, volíme cestu našich otců, žijeme a umíráme s otcovskými zákony."). S nekompromis- ním starozákonním judaismem, o který se Hilarius opřel a který se snažil přenést na plzeňskou půdu, souvisela i láska k rodné zemi, oslavované pro krajinné půvaby, plodnost a dobré podnebí. Důraz na plzeňský patriotismus a oslava Plzeňského kraje podle starozákonních vzorů byly přitom naprosto funkční - Hilarius se snažil Plzeňany povzbudit k lásce vůči vlastnímu městu a rodnému kraji, aby je tím usilovněji hájili proti husitům, po- dobně jako Židé hájili zaslíbenou zemi proti okolním jinověr- 10/ cům. Ve srovnání s četnými ohlasy, ba i s přímými citáty z bib- lických, zvláště ze starozákonních knih, čerpal Hilarius z an- tických řeckých a římských autorů podstatně zdrženlivěji. I když sám výslovně podotýká, že dobře zná Caesara, Livia, "na- šeho" Vergilia a Statia, přidržel se spíše starověkých krestan- ských apologetů, například Augustina, Ambrosia a Hieronyma, po- dle nichž dovozoval, že ve srovnání s pohanskými Řeky, Kartági- ňany a Římany, kteří bojovali jen za pomíjivou světskou slávu, dojde boj Plzeňanů za křesťanskou víru mnohem trvalejší, věčné odplaty. Jde ostatně o myšlenku, kterou Hilarius vyslovil již 11/ o několik let dříve v jednom pražském velikonočním kázání. 60
covským zákonům a zvyklostem (41) : Non novimus vias exteras, novitates semper horruimus, patrum nostrorum viam amplectimur, et vita et mors nobis est cum legibus paternis (tj. "Jiných cest neznáme, vždy jsme se děsili změn, volíme cestu našich otců, žijeme a umíráme s otcovskými zákony."). S nekompromis- ním starozákonním judaismem, o který se Hilarius opřel a který se snažil přenést na plzeňskou půdu, souvisela i láska k rodné zemi, oslavované pro krajinné půvaby, plodnost a dobré podnebí. Důraz na plzeňský patriotismus a oslava Plzeňského kraje podle starozákonních vzorů byly přitom naprosto funkční - Hilarius se snažil Plzeňany povzbudit k lásce vůči vlastnímu městu a rodnému kraji, aby je tím usilovněji hájili proti husitům, po- dobně jako Židé hájili zaslíbenou zemi proti okolním jinověr- 10/ cům. Ve srovnání s četnými ohlasy, ba i s přímými citáty z bib- lických, zvláště ze starozákonních knih, čerpal Hilarius z an- tických řeckých a římských autorů podstatně zdrženlivěji. I když sám výslovně podotýká, že dobře zná Caesara, Livia, "na- šeho" Vergilia a Statia, přidržel se spíše starověkých krestan- ských apologetů, například Augustina, Ambrosia a Hieronyma, po- dle nichž dovozoval, že ve srovnání s pohanskými Řeky, Kartági- ňany a Římany, kteří bojovali jen za pomíjivou světskou slávu, dojde boj Plzeňanů za křesťanskou víru mnohem trvalejší, věčné odplaty. Jde ostatně o myšlenku, kterou Hilarius vyslovil již 11/ o několik let dříve v jednom pražském velikonočním kázání. 60
Strana 61
Plzeňskou minulost vylíčil Hilarius podle těchto zdrojů: 1. Významným pramenem bylo pro něho ústní podání, podle něhož popisuje nejstarší minulost Plzně, ale i obléhání města v le- tech 1433-1434 (předešlá starší obležení města vzbudila asi v tradici méně pozornosti) - Hilarius sám na jednom místě (86) výslovně upozorňuje, že jsou ještě naživu lidé, kteří boje s husity pamatují. Jak již upozornil Miloslav Bělohlávek, vý- znam této ústní tradice spočívá v tom, že jde o nepřerušené li- dové místní podání, důležité zvláště pro rekonstrukci plzeňské a západočeské minulosti před vlastním založením Nové Plzně na konci 13. století, ale významné také pro události 15. století, kdy se plzeňské dějiny staly součástí národní i obecné histo- rie. Hilariova zásluha spočívá v tom, že tuto místní tradici poprvé písemně zaznamenal.12/ 2. Druhý zdroj tvoří obraty čerpané přímo z listinného ma- teriálu, k němuž měl Hilarius přístup - výslovně se zmínil o městském archivu v Plzni (14): Reponite memoriale hoc sempi- ternum in archivis et thezaurum fidei vestre tenete! ("Uložte tuto paměť na věčné časy v lůně archívu a chovejte ji co poklad své víry!"). Z tohoto pramene pocházejí asi Hilariovy obraty, které se vyskytovaly například již ve Zlaté bule císaře Zikmun- da z 19. září 1434 (Strnad I 369-376, č. 342; překlad Hilario- vých formulací je uveden níže v kapitole VII): Strnad I 370 ...talium (= Pilznensium) enim firma constancia fi- Hilarius (140) Postquam autem Dominus proba- vit eos (= Plznenses) velut 61
Plzeňskou minulost vylíčil Hilarius podle těchto zdrojů: 1. Významným pramenem bylo pro něho ústní podání, podle něhož popisuje nejstarší minulost Plzně, ale i obléhání města v le- tech 1433-1434 (předešlá starší obležení města vzbudila asi v tradici méně pozornosti) - Hilarius sám na jednom místě (86) výslovně upozorňuje, že jsou ještě naživu lidé, kteří boje s husity pamatují. Jak již upozornil Miloslav Bělohlávek, vý- znam této ústní tradice spočívá v tom, že jde o nepřerušené li- dové místní podání, důležité zvláště pro rekonstrukci plzeňské a západočeské minulosti před vlastním založením Nové Plzně na konci 13. století, ale významné také pro události 15. století, kdy se plzeňské dějiny staly součástí národní i obecné histo- rie. Hilariova zásluha spočívá v tom, že tuto místní tradici poprvé písemně zaznamenal.12/ 2. Druhý zdroj tvoří obraty čerpané přímo z listinného ma- teriálu, k němuž měl Hilarius přístup - výslovně se zmínil o městském archivu v Plzni (14): Reponite memoriale hoc sempi- ternum in archivis et thezaurum fidei vestre tenete! ("Uložte tuto paměť na věčné časy v lůně archívu a chovejte ji co poklad své víry!"). Z tohoto pramene pocházejí asi Hilariovy obraty, které se vyskytovaly například již ve Zlaté bule císaře Zikmun- da z 19. září 1434 (Strnad I 369-376, č. 342; překlad Hilario- vých formulací je uveden níže v kapitole VII): Strnad I 370 ...talium (= Pilznensium) enim firma constancia fi- Hilarius (140) Postquam autem Dominus proba- vit eos (= Plznenses) velut 61
Strana 62
desque purissima velut au- rum probata... aurum in fornace vidisset- que constanciam fidelem... Strnad I 370 hos (= Pilsnenses) ...favo- ris presidio prosequi de- lectamur, quos nec estus neque frigus nec ignis ne- que ferrum neque ullius alterius adversitatis tur- bines ab orthodoxe unitate fidei...retro traxit. Hilarius (260) Nam inediem, frigus, estum, vulnera, ignes, ferrum, car- ceres cecos et amarissimam mortem pro sancta fide... portavistis. Strnad I 370-371 secta Wiklefistica...etati et sexui non parcendo... Hilarius (74) Nulli statui, nulli sexui parcebant (scil. heretici). Strnad I 371 ...sed pro Christi nomine loricam fidei induentes... manus validas contra Chris- ti hostes...dirigentes et gladio super femora se cin- gentes...et ut bellatores magnenimi spei sue anchoram in eo, cuius res agebatur, defigentes... Hilarius (307) ...accingere gladio tuo su- per femur tuum..., indue te loricam fidei...(43) Elege- gerunt...in Deum spei ancho- ram iacientes...hereticis resistere... (336) Tua res hac ipsa die agebatur... Obdobné shody se také vyskytují mezi Hilariovým popisem plzeňského erbu a listinou papeže Pavla II. z 5. června 1466, jíž se rozhojňuje plzeňský znak (Strnad II 138, č. 153), další doklady lze shledat mezi papežskou klatbou z 23. prosince 1466, jíž se český král Jiří prohlašuje za kacíře a zbavuje královské hodnosti, a mezi Hilariovými formulacemi týkajícími se téhož panovníka, slovní shody existují rovněž mezi Hilariovou Hysto- 62
desque purissima velut au- rum probata... aurum in fornace vidisset- que constanciam fidelem... Strnad I 370 hos (= Pilsnenses) ...favo- ris presidio prosequi de- lectamur, quos nec estus neque frigus nec ignis ne- que ferrum neque ullius alterius adversitatis tur- bines ab orthodoxe unitate fidei...retro traxit. Hilarius (260) Nam inediem, frigus, estum, vulnera, ignes, ferrum, car- ceres cecos et amarissimam mortem pro sancta fide... portavistis. Strnad I 370-371 secta Wiklefistica...etati et sexui non parcendo... Hilarius (74) Nulli statui, nulli sexui parcebant (scil. heretici). Strnad I 371 ...sed pro Christi nomine loricam fidei induentes... manus validas contra Chris- ti hostes...dirigentes et gladio super femora se cin- gentes...et ut bellatores magnenimi spei sue anchoram in eo, cuius res agebatur, defigentes... Hilarius (307) ...accingere gladio tuo su- per femur tuum..., indue te loricam fidei...(43) Elege- gerunt...in Deum spei ancho- ram iacientes...hereticis resistere... (336) Tua res hac ipsa die agebatur... Obdobné shody se také vyskytují mezi Hilariovým popisem plzeňského erbu a listinou papeže Pavla II. z 5. června 1466, jíž se rozhojňuje plzeňský znak (Strnad II 138, č. 153), další doklady lze shledat mezi papežskou klatbou z 23. prosince 1466, jíž se český král Jiří prohlašuje za kacíře a zbavuje královské hodnosti, a mezi Hilariovými formulacemi týkajícími se téhož panovníka, slovní shody existují rovněž mezi Hilariovou Hysto- 62
Strana 63
rií a listem Vratislavských papeži, jímž se přimlouvali za Plzeňany (Strnad II 126n., č. 137). Tyto shody naznačují, že se Hilarius Litoměřický během svého pobytu v Plzni blíže se- známil s tamním archívem a čerpal z něho podněty, místy i slov- ní formulace. Proto nelze vyloučit, že se mohl v několika pří- padech odvolat i na listiny, jež jsou dnes nezvěstné. 13/ 3. Třetí rozsáhlá skupina Hilariových pramenů zahrnuje zprávy čerpané ze soudobé literatury. Na jednom místě (227) se Hilarius sám odvolává na svědectví svého předchůdce, pražského kapitulára Jana Zula, který zemřel v Plzni r. 1451 a zanechal prý ve své literární pozůstalosti nějakou skladbu (carmen), z níž Hilarius citoval (230) několik chabých veršů o Plzni. Věc by nepadala příliš na váhu, kdyby nebylo třeba konstatovat, že kromě Zulových veršů Hilarius citoval hexametry a pentametry nebo jejich části i na jiných místech, zvláště tam, kde mluvil o husitském obléhání Plzně v letech 1433-1434. Proto vyvstává obecnější otázka, o níž byla již řeč: Neužil Hilarius jako pra- mene nějaké dnes blíže neznámé epické skladby o událostech spo- jených s posledním velkým obléháním západočeské metropole? Z formálního hlediska svědčí citované verše o nepříliš dokona- lé poezii, která odpovídá době a poměrům, ve kterých vznikla. Po obsahové stránce přitom verše naznačují, že je složil odpůr- ce husitů, jímž mohl být právě tak Jan Zul jako jiný jeho ne- známý vrstevník, popřípadě sám Hilarius Litoměřický, který znal poměrně dobře antickou poezii a jistě i středověké teoretické zásady, podle nichž rétorika a poezie úzce souvisely a nejed- 63
rií a listem Vratislavských papeži, jímž se přimlouvali za Plzeňany (Strnad II 126n., č. 137). Tyto shody naznačují, že se Hilarius Litoměřický během svého pobytu v Plzni blíže se- známil s tamním archívem a čerpal z něho podněty, místy i slov- ní formulace. Proto nelze vyloučit, že se mohl v několika pří- padech odvolat i na listiny, jež jsou dnes nezvěstné. 13/ 3. Třetí rozsáhlá skupina Hilariových pramenů zahrnuje zprávy čerpané ze soudobé literatury. Na jednom místě (227) se Hilarius sám odvolává na svědectví svého předchůdce, pražského kapitulára Jana Zula, který zemřel v Plzni r. 1451 a zanechal prý ve své literární pozůstalosti nějakou skladbu (carmen), z níž Hilarius citoval (230) několik chabých veršů o Plzni. Věc by nepadala příliš na váhu, kdyby nebylo třeba konstatovat, že kromě Zulových veršů Hilarius citoval hexametry a pentametry nebo jejich části i na jiných místech, zvláště tam, kde mluvil o husitském obléhání Plzně v letech 1433-1434. Proto vyvstává obecnější otázka, o níž byla již řeč: Neužil Hilarius jako pra- mene nějaké dnes blíže neznámé epické skladby o událostech spo- jených s posledním velkým obléháním západočeské metropole? Z formálního hlediska svědčí citované verše o nepříliš dokona- lé poezii, která odpovídá době a poměrům, ve kterých vznikla. Po obsahové stránce přitom verše naznačují, že je složil odpůr- ce husitů, jímž mohl být právě tak Jan Zul jako jiný jeho ne- známý vrstevník, popřípadě sám Hilarius Litoměřický, který znal poměrně dobře antickou poezii a jistě i středověké teoretické zásady, podle nichž rétorika a poezie úzce souvisely a nejed- 63
Strana 64
nou se vzájemně prolínaly. V rétorských dílech se verše uvádě- ly především proto, aby se jimi řeč oživila. Ve prospěch Hila- riova autorství mluví ta okolnost, že se jeden verš (57) nepří- mo polemicky obrací proti Janu Rokycanovi, s nímž se Hilarius ve svých literárních projevech vyrovnával poměrně často. Otáz- ka o původu veršů nebo jejich částí si pravděpodobně ještě vy- žádá podrobnějšího zkoumání, ale ať už bude vyřešena jakýmkoli způsobem, existence básnických textů v protihusitském kázání Hilaria Litoměřického přináší nové podněty pro studium jeho pracovní metody a po formální stránce přibližuje Hystorii sou- dobé i starší řečnické próze, s níž ji spojuje občasné užití středověkých klauzulí - poměrně často se vyskytuje cursus ve- 14/ lox a cursus planus, vzácněji c. spondaicus a c. tardus. Další místo, o němž je třeba v této souvislosti pohovořit, jsou slova (93-100), jimiž Hilarius polemizoval proti přijímá- ní pod obojí, přičemž nakonec dodal: prout hec in tractatulo huius materie legistis (tj. jak jste si o tom mohli zevrubněji přečíst v traktátci tohoto obsahu). Měl přitom zřejmě na mysli svůj vlastní český spis Traktát o nejsvětějším přijímaní lidu obecného pod jednú zpuosobu (III 12), s nímž jsou po obsahové stránce výklady Hystorie v naprosté shodě. Další obdoby tohoto druhu se vyskytují také v Hilariově spisu (srov. III 11) Trac- tatus contra perfidiam aliquorum Bohemorum (Hain-Copinger 8663). f. a 4b, a 7a, a 8b, m 1b. Četné shody lze dále doložit mezi závěrečnými odstavci Hystorie (důkazy proti Jiřímu z Poděbrad, že královská vláda 64
nou se vzájemně prolínaly. V rétorských dílech se verše uvádě- ly především proto, aby se jimi řeč oživila. Ve prospěch Hila- riova autorství mluví ta okolnost, že se jeden verš (57) nepří- mo polemicky obrací proti Janu Rokycanovi, s nímž se Hilarius ve svých literárních projevech vyrovnával poměrně často. Otáz- ka o původu veršů nebo jejich částí si pravděpodobně ještě vy- žádá podrobnějšího zkoumání, ale ať už bude vyřešena jakýmkoli způsobem, existence básnických textů v protihusitském kázání Hilaria Litoměřického přináší nové podněty pro studium jeho pracovní metody a po formální stránce přibližuje Hystorii sou- dobé i starší řečnické próze, s níž ji spojuje občasné užití středověkých klauzulí - poměrně často se vyskytuje cursus ve- 14/ lox a cursus planus, vzácněji c. spondaicus a c. tardus. Další místo, o němž je třeba v této souvislosti pohovořit, jsou slova (93-100), jimiž Hilarius polemizoval proti přijímá- ní pod obojí, přičemž nakonec dodal: prout hec in tractatulo huius materie legistis (tj. jak jste si o tom mohli zevrubněji přečíst v traktátci tohoto obsahu). Měl přitom zřejmě na mysli svůj vlastní český spis Traktát o nejsvětějším přijímaní lidu obecného pod jednú zpuosobu (III 12), s nímž jsou po obsahové stránce výklady Hystorie v naprosté shodě. Další obdoby tohoto druhu se vyskytují také v Hilariově spisu (srov. III 11) Trac- tatus contra perfidiam aliquorum Bohemorum (Hain-Copinger 8663). f. a 4b, a 7a, a 8b, m 1b. Četné shody lze dále doložit mezi závěrečnými odstavci Hystorie (důkazy proti Jiřímu z Poděbrad, že královská vláda 64
Strana 65
podléhá moci duchovní, tj. římskému papeži) a mezi jinými sou- dobými spisy Hilaria Litoměřického, například výše uvedeným dí- lem Tractatus contra perfidiam aliquorum Bohemorum (srov. f. i 2b-3a, i 7a) nebo Traktátem k panu Janovi z Rozenberka (výše III 15). O Hilariově argumentaci pojednal již František Palacký a jiní historikové - tvořila součást širší dobové polemické li- teratury proti českým husitům a jejich králi, jak to dosvědču- jí obdoby se spisem Jana Capistrana De Georgio rege Bohemie, pessimo heretico, et de suis complicibus (Praha Kapitulní K: D. XIV 2, f. 204b-213b). 15 Poněkud starším Hilariovým vrstevníkem byl Aeneas Silvius Piccolomini, pozdější papež Pius II. (1458-1464), který svým dílem Historia Bohemorum vytvořil o české reformaci základní humanistickou tradici, v evropském kulturním povědomí platnou po několik století. Hilarius Litoměřický Pia II. znal a udržo- val s ním úřední korespondenci. O tom, že věděl také o jeho ná- zorech na husitství, svědčí několik dokladů. Hilarius kladl dů- raz na poslušnost římské církvi, přičemž tento rys spojoval se starou otcovskou tradicí. Obdobně argumentoval také Pius II. Oba autoři shodně odsuzovali Wiklefa, Husa a Jena Rokycanu, oba proklínali i Jana Žižku a tvrdě se vyslovovali o Sirotcích. Me- zi těsnější textové shody patří asi Hilariova formulace o Pra- žanech, kteří před Plzní marně očekávali Jana Žižku (19) : A- scenderunt versus Plznam et castra posuerunt iuxta patibulum Zyzkam cecum ceci viri expectantes... Obdobně mluvil také Pius II., Historia Boh., 111: Ceco populo cecus placuit ductor... 65
podléhá moci duchovní, tj. římskému papeži) a mezi jinými sou- dobými spisy Hilaria Litoměřického, například výše uvedeným dí- lem Tractatus contra perfidiam aliquorum Bohemorum (srov. f. i 2b-3a, i 7a) nebo Traktátem k panu Janovi z Rozenberka (výše III 15). O Hilariově argumentaci pojednal již František Palacký a jiní historikové - tvořila součást širší dobové polemické li- teratury proti českým husitům a jejich králi, jak to dosvědču- jí obdoby se spisem Jana Capistrana De Georgio rege Bohemie, pessimo heretico, et de suis complicibus (Praha Kapitulní K: D. XIV 2, f. 204b-213b). 15 Poněkud starším Hilariovým vrstevníkem byl Aeneas Silvius Piccolomini, pozdější papež Pius II. (1458-1464), který svým dílem Historia Bohemorum vytvořil o české reformaci základní humanistickou tradici, v evropském kulturním povědomí platnou po několik století. Hilarius Litoměřický Pia II. znal a udržo- val s ním úřední korespondenci. O tom, že věděl také o jeho ná- zorech na husitství, svědčí několik dokladů. Hilarius kladl dů- raz na poslušnost římské církvi, přičemž tento rys spojoval se starou otcovskou tradicí. Obdobně argumentoval také Pius II. Oba autoři shodně odsuzovali Wiklefa, Husa a Jena Rokycanu, oba proklínali i Jana Žižku a tvrdě se vyslovovali o Sirotcích. Me- zi těsnější textové shody patří asi Hilariova formulace o Pra- žanech, kteří před Plzní marně očekávali Jana Žižku (19) : A- scenderunt versus Plznam et castra posuerunt iuxta patibulum Zyzkam cecum ceci viri expectantes... Obdobně mluvil také Pius II., Historia Boh., 111: Ceco populo cecus placuit ductor... 65
Strana 66
(tj. "zaslepenému lidu se zalíbil slepý vůdce"). Ještě závaž- nější se zdá Hilariova formulace (Hystoria 20): Cumque ille apud Plawnam et Ustie partes demorntus fuisset, Pragenses spe frustrati...recesserunt..., protože pravděpodobně vznikla po- dle Piova textu (Historia Boh., 111): Obsederunt Auscham Zischa simul cum Pragensibus... (tj. "Žižka současně s Pražany oblehl Ústí..."), kde je ovšem Žižkova účast v bitvě u Ústí (r. 1426) 16/ anachronismem. Shod mezi Piem II. a Hilariem je více. Například závěreč- ná útěcha, ale i výzva k boji, se kterou se Hilarius Litomě- řický obrátil na Plzeňany (Hystoria 338n.) má obdobu v Silvi- ově listu pražské metropolitní kapitule z 11. října 1453 (Wol- kan LXVIII 297-299, č. 168): Sumite igitur fortes animos et audacter temptationi resistite...nolite timere, adhuc sub La- dislao Bohemia reflorebit...utcumque sit, vestrum illud esse propositum credimus, ut veritatem non solum processionibus et agris, sed etiam vite preponatis (tj. "Buďte stateční a odváž- mě vzdorujte pokušení... nebojte se, ještě za krále Ladislava česká země znovu rozkvete...ať je tomu jakkoli, věřín, že jste rozhodnuti dát přednost pravdě nejen před procesími a polnost- mi, nýbrž i před životem"). Jako Aeneas Silvius současně dodá- val odvahu Václavovi z Krumlova (Wolkan LXVIII 299-300, č.169) slovy: speramus tamen cito venturem consolationem (tj. "přece jen doufám, že brzy přijde útěcho"), utěšoval Hilarius v Hys- torii (165) obdobně plzeňské měšťany. Protože oba Silviovy listy byly odeslány do Plzně pro pražskou metropolitní kapitu- 66
(tj. "zaslepenému lidu se zalíbil slepý vůdce"). Ještě závaž- nější se zdá Hilariova formulace (Hystoria 20): Cumque ille apud Plawnam et Ustie partes demorntus fuisset, Pragenses spe frustrati...recesserunt..., protože pravděpodobně vznikla po- dle Piova textu (Historia Boh., 111): Obsederunt Auscham Zischa simul cum Pragensibus... (tj. "Žižka současně s Pražany oblehl Ústí..."), kde je ovšem Žižkova účast v bitvě u Ústí (r. 1426) 16/ anachronismem. Shod mezi Piem II. a Hilariem je více. Například závěreč- ná útěcha, ale i výzva k boji, se kterou se Hilarius Litomě- řický obrátil na Plzeňany (Hystoria 338n.) má obdobu v Silvi- ově listu pražské metropolitní kapitule z 11. října 1453 (Wol- kan LXVIII 297-299, č. 168): Sumite igitur fortes animos et audacter temptationi resistite...nolite timere, adhuc sub La- dislao Bohemia reflorebit...utcumque sit, vestrum illud esse propositum credimus, ut veritatem non solum processionibus et agris, sed etiam vite preponatis (tj. "Buďte stateční a odváž- mě vzdorujte pokušení... nebojte se, ještě za krále Ladislava česká země znovu rozkvete...ať je tomu jakkoli, věřín, že jste rozhodnuti dát přednost pravdě nejen před procesími a polnost- mi, nýbrž i před životem"). Jako Aeneas Silvius současně dodá- val odvahu Václavovi z Krumlova (Wolkan LXVIII 299-300, č.169) slovy: speramus tamen cito venturem consolationem (tj. "přece jen doufám, že brzy přijde útěcho"), utěšoval Hilarius v Hys- torii (165) obdobně plzeňské měšťany. Protože oba Silviovy listy byly odeslány do Plzně pro pražskou metropolitní kapitu- 66
Strana 67
lu, Hilarius mohl jejich obsah znát z vlastní zkušenosti. A konečně kritický tón, jímž se Hilarius několikráte obrátil vů- či Plzeňanům a jejich městu, měl pravděpodobně vzor v postupu Eneáše Silvia, který si občas neodpustil ironickou kritiku při popisech různých měst. Stalo se tak nejen na adresu obyvatelů Tábora (Wolkan LXVIII 22-57, č. 12), nýbrž například i na ad- resu Vídně, jejích obyvatelů a institucí (Wolkan LXI 80-84, č. 27). Svůj základní diplomatický postoj k husitským Čechám for- muloval Aeneas Silvius již r. 1451 na benešovském sněmu při rozmluvě s Jiřím z Poděbrad, jehož vyzval, aby přestoupil k o- becné víře a sjednotil tak rozdělené království (Wolkan LXVIII 29, č. 12): Regnum hoc olim florentissimum fuit et inter occi- dentalia regna ditissimum. Viguerunt hie religiones et omnium artia claruerunt. Nunc inops regio est, concussa, lacera...Vos Bohemi non solum invicem divisi estis, verum etiam ab ipsa Christianitatis majori parte secreti...Quod si unitatem amplec- teremini..., facile regnum vestrum pristinam dignitatem splen- doremque suum resumeret, tj. "Toto království kdysi velmi roz- kvétalo a mezi západními královstvími bylo nejbohatší. Rozvíje- ly se zde církevní řády a všeliká vzdělanost dosáhla proslulos- ti. Nyní je to krajina chudá, otřesená, rozervaná...Vy Čechové jste nejen navzájem rozděleni, nýbrž i odděleni přímo od větši- ny křesťanstva...Kdybyste si zvolili jednotu, snadno by vaše království získalo dřívější důstojenství a proslulost." Tato myšlenka zůstala hlavní směrnicí Piova vztahu k husitským Če- 67
lu, Hilarius mohl jejich obsah znát z vlastní zkušenosti. A konečně kritický tón, jímž se Hilarius několikráte obrátil vů- či Plzeňanům a jejich městu, měl pravděpodobně vzor v postupu Eneáše Silvia, který si občas neodpustil ironickou kritiku při popisech různých měst. Stalo se tak nejen na adresu obyvatelů Tábora (Wolkan LXVIII 22-57, č. 12), nýbrž například i na ad- resu Vídně, jejích obyvatelů a institucí (Wolkan LXI 80-84, č. 27). Svůj základní diplomatický postoj k husitským Čechám for- muloval Aeneas Silvius již r. 1451 na benešovském sněmu při rozmluvě s Jiřím z Poděbrad, jehož vyzval, aby přestoupil k o- becné víře a sjednotil tak rozdělené království (Wolkan LXVIII 29, č. 12): Regnum hoc olim florentissimum fuit et inter occi- dentalia regna ditissimum. Viguerunt hie religiones et omnium artia claruerunt. Nunc inops regio est, concussa, lacera...Vos Bohemi non solum invicem divisi estis, verum etiam ab ipsa Christianitatis majori parte secreti...Quod si unitatem amplec- teremini..., facile regnum vestrum pristinam dignitatem splen- doremque suum resumeret, tj. "Toto království kdysi velmi roz- kvétalo a mezi západními královstvími bylo nejbohatší. Rozvíje- ly se zde církevní řády a všeliká vzdělanost dosáhla proslulos- ti. Nyní je to krajina chudá, otřesená, rozervaná...Vy Čechové jste nejen navzájem rozděleni, nýbrž i odděleni přímo od větši- ny křesťanstva...Kdybyste si zvolili jednotu, snadno by vaše království získalo dřívější důstojenství a proslulost." Tato myšlenka zůstala hlavní směrnicí Piova vztahu k husitským Če- 67
Strana 68
chám i po celou dobu jeho papežské vlády (Urbánek IV 549-555); tuto směrnici převzal (v intencích Václava z Krumlova ?) také administrátor pražského arcibiskupství Hilarius Litoměřický a snažil se ji uskutečnit právě tak roku 1462 (srov. výše III 2) jako 1465 (III 9; Šmahel, Idea, 167n.). Hystoria civitatis Plz- nensis je v této souvislosti významná potud, že jde o první písemně dochované dílo, ve kterém se Hilarius Litoměřický - ve shodě s postojem papežské kurie - veřejně vzdal své dřívější diplomatické praxe a zahájil proti českému králi otevřený útok. Sedláček (50) a Bělohlávek (Kronika, 150) upozornili, že se Hi- larius snažil v Plzni Jiřího z Poděbrad co nejvíce očernit mi- mo jiné i proto, aby snížil prestiž, kterou si dříve tento čes- ký král mezi Plzeňany získal. Hilariův projev z 10. května 1467 měl ovšem několikerý dosan; jeho původce si - kromě ohledu na Plzeň - mohl například sotva neuvědomit, že veřejnými urážkami královského majestátu přinejmenším značně zkomplikuje postavení pražské metropolitní kapituly, které právě před osmi dny sám na- řídil pod trestem exkomunikace, aby s výjinkou tří kapitulárů zůstala v Praze (Pešina, Phosphorus, 269). K literárním pramenům se nepřímo hlásí také několik míst, která naznačují, že Hilarius Litoměřický znal myšlenkové hnutí označované termínem devotio moderna. Vzniklo v Nizozemí a ve 14. a 15. století se rozšířilo také v Čechách. Jeho středis- kem byl mimo nově založenou pražskou univerzitu ve druhé polo- vině 14. století zbraslavský klášter, kde vzniklo Malogranatum, 68
chám i po celou dobu jeho papežské vlády (Urbánek IV 549-555); tuto směrnici převzal (v intencích Václava z Krumlova ?) také administrátor pražského arcibiskupství Hilarius Litoměřický a snažil se ji uskutečnit právě tak roku 1462 (srov. výše III 2) jako 1465 (III 9; Šmahel, Idea, 167n.). Hystoria civitatis Plz- nensis je v této souvislosti významná potud, že jde o první písemně dochované dílo, ve kterém se Hilarius Litoměřický - ve shodě s postojem papežské kurie - veřejně vzdal své dřívější diplomatické praxe a zahájil proti českému králi otevřený útok. Sedláček (50) a Bělohlávek (Kronika, 150) upozornili, že se Hi- larius snažil v Plzni Jiřího z Poděbrad co nejvíce očernit mi- mo jiné i proto, aby snížil prestiž, kterou si dříve tento čes- ký král mezi Plzeňany získal. Hilariův projev z 10. května 1467 měl ovšem několikerý dosan; jeho původce si - kromě ohledu na Plzeň - mohl například sotva neuvědomit, že veřejnými urážkami královského majestátu přinejmenším značně zkomplikuje postavení pražské metropolitní kapituly, které právě před osmi dny sám na- řídil pod trestem exkomunikace, aby s výjinkou tří kapitulárů zůstala v Praze (Pešina, Phosphorus, 269). K literárním pramenům se nepřímo hlásí také několik míst, která naznačují, že Hilarius Litoměřický znal myšlenkové hnutí označované termínem devotio moderna. Vzniklo v Nizozemí a ve 14. a 15. století se rozšířilo také v Čechách. Jeho středis- kem byl mimo nově založenou pražskou univerzitu ve druhé polo- vině 14. století zbraslavský klášter, kde vzniklo Malogranatum, 68
Strana 69
základní dílo tohoto proudu, který usiloval o duchovní a ná- boženskou obnovu důrazem na vnitřní život a praktickou křes- ťanskou vzájemnost; souvisel s ním i probuzený zájem o vědec- ké snahy. Ohlasy tohoto raně humanistického myšlenkového smě- ru se občas vyskytují také v Hystorii, jejíž autor například oceňoval křesťanskou vzájemnost obležených Plzeňanů (264-266) a neváhal je napomínat, aby zvýšenou měrou dbali o vnitřní du- chovní život (149, 267-268). Jde o souvislosti, které Hilaria Litoměřického spojují s raně humanistickým odkazem 14. a 15. 17 století. Hilariovy prameny byly tedy poměrně postré. Nejcennější jsou místa, která se věcně i slovně shodují s jinými Hilariový- mi spisy, a tak dokazují, že autoren Bystorie byl skutečně Hi- larius Litoměřický, jak soudil, pravděpodobně podle místní plzeňské tradice, r. 1672 Tomáš Pešina z Čechorodu (Hystoria 356, v aparátu). Tento závěr potvrzuje zvláště místo (Hysto- ria 100), na němž Hilarius sám odkázal na vlastní dílko (III 12). Závažný je též poznatek, že se Hilarius v Hystorii do vel- ké míry opřel o místní plzeňskou tradici, kterou však dále do- plnil citáty z některých úředních pramenů (listin i korespon- dence). Přitom není třeba předpokládat, že podnikal soustavné heuristické studie - většinou uvedl slovní obraty z písemných památek, které pocházely z jeho vlastní doby nebo z nepříliš vzdálené minulosti, takže je alespoň zčásti mohl znát ze své administrátorské činnosti. 69
základní dílo tohoto proudu, který usiloval o duchovní a ná- boženskou obnovu důrazem na vnitřní život a praktickou křes- ťanskou vzájemnost; souvisel s ním i probuzený zájem o vědec- ké snahy. Ohlasy tohoto raně humanistického myšlenkového smě- ru se občas vyskytují také v Hystorii, jejíž autor například oceňoval křesťanskou vzájemnost obležených Plzeňanů (264-266) a neváhal je napomínat, aby zvýšenou měrou dbali o vnitřní du- chovní život (149, 267-268). Jde o souvislosti, které Hilaria Litoměřického spojují s raně humanistickým odkazem 14. a 15. 17 století. Hilariovy prameny byly tedy poměrně postré. Nejcennější jsou místa, která se věcně i slovně shodují s jinými Hilariový- mi spisy, a tak dokazují, že autoren Bystorie byl skutečně Hi- larius Litoměřický, jak soudil, pravděpodobně podle místní plzeňské tradice, r. 1672 Tomáš Pešina z Čechorodu (Hystoria 356, v aparátu). Tento závěr potvrzuje zvláště místo (Hysto- ria 100), na němž Hilarius sám odkázal na vlastní dílko (III 12). Závažný je též poznatek, že se Hilarius v Hystorii do vel- ké míry opřel o místní plzeňskou tradici, kterou však dále do- plnil citáty z některých úředních pramenů (listin i korespon- dence). Přitom není třeba předpokládat, že podnikal soustavné heuristické studie - většinou uvedl slovní obraty z písemných památek, které pocházely z jeho vlastní doby nebo z nepříliš vzdálené minulosti, takže je alespoň zčásti mohl znát ze své administrátorské činnosti. 69
Strana 70
Z literárních pramenů převažují ohlasy na biblické texty - také v tomto případě Hilarius své slovní obraty nesrovnával s příslušnými předlohami, nýbrž užíval téhož jazyka, jakým se obvykle vyjadřoval i při své ostatní kazatelské činnosti. Re- miniscence na biblické texty mají výraznou převahu nad ohlasy z antických řeckých a římských autorů, jimiž Hilarius nechtěl své kázání podložit asi již s ohledem na Plzeňany, v jejichž městě se nejspíše stále ještě udržoval názor, který o dvě de- setiletí dříve vyslovil plzeňský notář Jan, že humanistické snahy jsou stejně obludné a kacířské jako táborská hereze (Wol- kan LXVII 53-54, č. 18). Se studiem řeckých a římských autorů ostatně nesouhlasili ani čelní představitelé starší patristi- ky, na něž se Hilarius Litoměřický častěji odvolával, snad pů- sobením raného humanismu. U Hilaria, který od mládí studoval církevní právo, nepře- kvapuje ohlas na Corpus iuris canonici (Hystoria 281). V sou- vislosti s argumentací zaměřenou proti Jiřímu z Poděbrad (Hys- toria 324-326) je možno upozornit na shody s anonymním rukopis- ným pramenem ze 14.-15. století, který se pravděpodobně opíral o nějaké starší dílo encyklopedické povahy. Zajímavým, bohužel nedořešeným problémem zůstává otázka, odkud Hilarius Litoměřický čerpal ve svém kázání verše (hexa- metry a pentametry). V jednom případě sice sám jmenoval jako autora pražského kanovníka Jana Zula ( † 1453 v Plzni), je však málo pravděpodobné, že Zul složil nějakou rozsáhlejší skladbu, 70
Z literárních pramenů převažují ohlasy na biblické texty - také v tomto případě Hilarius své slovní obraty nesrovnával s příslušnými předlohami, nýbrž užíval téhož jazyka, jakým se obvykle vyjadřoval i při své ostatní kazatelské činnosti. Re- miniscence na biblické texty mají výraznou převahu nad ohlasy z antických řeckých a římských autorů, jimiž Hilarius nechtěl své kázání podložit asi již s ohledem na Plzeňany, v jejichž městě se nejspíše stále ještě udržoval názor, který o dvě de- setiletí dříve vyslovil plzeňský notář Jan, že humanistické snahy jsou stejně obludné a kacířské jako táborská hereze (Wol- kan LXVII 53-54, č. 18). Se studiem řeckých a římských autorů ostatně nesouhlasili ani čelní představitelé starší patristi- ky, na něž se Hilarius Litoměřický častěji odvolával, snad pů- sobením raného humanismu. U Hilaria, který od mládí studoval církevní právo, nepře- kvapuje ohlas na Corpus iuris canonici (Hystoria 281). V sou- vislosti s argumentací zaměřenou proti Jiřímu z Poděbrad (Hys- toria 324-326) je možno upozornit na shody s anonymním rukopis- ným pramenem ze 14.-15. století, který se pravděpodobně opíral o nějaké starší dílo encyklopedické povahy. Zajímavým, bohužel nedořešeným problémem zůstává otázka, odkud Hilarius Litoměřický čerpal ve svém kázání verše (hexa- metry a pentametry). V jednom případě sice sám jmenoval jako autora pražského kanovníka Jana Zula ( † 1453 v Plzni), je však málo pravděpodobné, že Zul složil nějakou rozsáhlejší skladbu, 70
Strana 71
z níž by pocházely verše v popisu posledního husitského oblé- hání Plzně. Byl-li v této souvislosti vysloven názor, že tyto verše mohl složit sám Hilarius, jde o předpoklad, který má o- poru v tom, že autor Hystorie poezii skutečně pěstoval, jak vyplývá z jeho básnických pokusů v době italských studií. Největší pozornost se v předešlých řádcích soustředila na ověření styčných bodů mezi Hilariovou Hystorií a dílem Eneáše Silvia, pozdějšího papeže Pia II. Na rozdíl od slovních shod, které bylo možno uvést mezi Hystorií a prameny úředního rázu (listiny), jde v tomto případě nadto o názorové shody, a to jak v hodnocení husitského hnutí, tak i v přístupu ke králi Jiřímu z Poděbrad, v kritické snaze o nápravu nedostatků, kte- ré Plzni nebyly ku cti, i v jiných podrobnostech. Tyto obdoby mají tím větší váhu, že se Hilarius přidržoval postoje Pia II. k českým husitům téměř po celou dobu svého úředního působení i literární činnosti. Spíše než humanistické názory Eneáše Silvia převzal však politické zásady Pia II., který po své papežské volbě zavrhl i vlastní humanistickou slávu, kterou kdysi sám jako Aeneas Silvius soustavně budoval. Kdy k tomuto myšlenko- vému sblížení mezi Hilariem Litoměřickým a Piem II. došlo, lze nesnadno říci. Poslední chronologicky schůdnou možností se zdá prostřednictví Silviova dlouholetého osobního přítele, admini- strátora pražského arcibiskupství Václava z Krumlova († 1460). d. K literárněhistorickému významu Hilariovy Hystorie. - Hilarius Litoměřický žil na přelomu gotické a renesanční doby a toto přechodné období zanechalo stopy i na Hilariově tvorbě. 71
z níž by pocházely verše v popisu posledního husitského oblé- hání Plzně. Byl-li v této souvislosti vysloven názor, že tyto verše mohl složit sám Hilarius, jde o předpoklad, který má o- poru v tom, že autor Hystorie poezii skutečně pěstoval, jak vyplývá z jeho básnických pokusů v době italských studií. Největší pozornost se v předešlých řádcích soustředila na ověření styčných bodů mezi Hilariovou Hystorií a dílem Eneáše Silvia, pozdějšího papeže Pia II. Na rozdíl od slovních shod, které bylo možno uvést mezi Hystorií a prameny úředního rázu (listiny), jde v tomto případě nadto o názorové shody, a to jak v hodnocení husitského hnutí, tak i v přístupu ke králi Jiřímu z Poděbrad, v kritické snaze o nápravu nedostatků, kte- ré Plzni nebyly ku cti, i v jiných podrobnostech. Tyto obdoby mají tím větší váhu, že se Hilarius přidržoval postoje Pia II. k českým husitům téměř po celou dobu svého úředního působení i literární činnosti. Spíše než humanistické názory Eneáše Silvia převzal však politické zásady Pia II., který po své papežské volbě zavrhl i vlastní humanistickou slávu, kterou kdysi sám jako Aeneas Silvius soustavně budoval. Kdy k tomuto myšlenko- vému sblížení mezi Hilariem Litoměřickým a Piem II. došlo, lze nesnadno říci. Poslední chronologicky schůdnou možností se zdá prostřednictví Silviova dlouholetého osobního přítele, admini- strátora pražského arcibiskupství Václava z Krumlova († 1460). d. K literárněhistorickému významu Hilariovy Hystorie. - Hilarius Litoměřický žil na přelomu gotické a renesanční doby a toto přechodné období zanechalo stopy i na Hilariově tvorbě. 71
Strana 72
Proto je třeba jeho dílu věnovat hlubší pozornost jak z obsa- hového, tak i z formálního hlediska. Se staršími tradicemi ka- zatelské prózy spojuje Hystorii značná závislost jejích myš- lenkových představ i slovní zásoby na biblických, zvláště na starozákonních knihách. Patří sem i zájem o exemplum a alego- rii, který se například projevil v úsecích o posledním husit- ském obléhání Plzně, a to zvláště tam, kde Hilarius vzhledem k povaze plzeňského ústního podání asi neměl dostatek přesných 18/ zpráv o posloupnosti jednotlivých událostí během obléhání. Svými exemply dokládal především bojové odhodlání měšťanů; je- jich statečnost a vytrvalost nebyla podle Hilaria výsledkem humanisticky chápaných občanských ctností, nýbrž naopak tyto ctnosti vyplývaly z jejich víry a zbožnosti - z ryze středově- kých kvalit. Naproti tomu oblehatelé byli prý bezbožní a odtud pocházely jejich nedobré vlastnosti. Nadnesená, a proto nekri- tická oslava jedněch a nemírné tupení druhých je topos, který se v panegyrické řečnické próze vyskytoval již od dob Isokra- tových. Do kázání se obsahově dobře hodí i Hilariův výklad (177-180) o sv. Bartoloměji a o zázračném zásahu P. Marie (125), který připomíná údajně nadpřirozenou obranu Mostu, jak ji poz- ději zpracoval Jan Leonis. Závěrečné odstavce Hilariova kázá- ní obsahují některé, pro pozdní středověk příznačné zvířecí alegorie, například srovnání povahových vlastností Plzeňanů s vlastnostmi psů a velbloudů nebo symbolické srovnání zápasu českého krále Jiřího proti papeži a císaři s útoky, jichž se proti orlu občas marně odváží jestřáb. Hilarius se přitom 72
Proto je třeba jeho dílu věnovat hlubší pozornost jak z obsa- hového, tak i z formálního hlediska. Se staršími tradicemi ka- zatelské prózy spojuje Hystorii značná závislost jejích myš- lenkových představ i slovní zásoby na biblických, zvláště na starozákonních knihách. Patří sem i zájem o exemplum a alego- rii, který se například projevil v úsecích o posledním husit- ském obléhání Plzně, a to zvláště tam, kde Hilarius vzhledem k povaze plzeňského ústního podání asi neměl dostatek přesných 18/ zpráv o posloupnosti jednotlivých událostí během obléhání. Svými exemply dokládal především bojové odhodlání měšťanů; je- jich statečnost a vytrvalost nebyla podle Hilaria výsledkem humanisticky chápaných občanských ctností, nýbrž naopak tyto ctnosti vyplývaly z jejich víry a zbožnosti - z ryze středově- kých kvalit. Naproti tomu oblehatelé byli prý bezbožní a odtud pocházely jejich nedobré vlastnosti. Nadnesená, a proto nekri- tická oslava jedněch a nemírné tupení druhých je topos, který se v panegyrické řečnické próze vyskytoval již od dob Isokra- tových. Do kázání se obsahově dobře hodí i Hilariův výklad (177-180) o sv. Bartoloměji a o zázračném zásahu P. Marie (125), který připomíná údajně nadpřirozenou obranu Mostu, jak ji poz- ději zpracoval Jan Leonis. Závěrečné odstavce Hilariova kázá- ní obsahují některé, pro pozdní středověk příznačné zvířecí alegorie, například srovnání povahových vlastností Plzeňanů s vlastnostmi psů a velbloudů nebo symbolické srovnání zápasu českého krále Jiřího proti papeži a císaři s útoky, jichž se proti orlu občas marně odváží jestřáb. Hilarius se přitom 72
Strana 73
nevyhýbal drastickým scénám - líčil (73-89) zvěrstva oblehate- lů i obléhaných, která byla spáchána na zajatcích - a nevyhnul se ani drastickým návrhům - v závěru nepřímo naznačil (332) po- pravu českého krále. Jde o formulace, které svědčí nikoli o hu- manistické, nýbrž o středověké orientaci. Renesančnímu huma- nismu bylo takovéto pojetí cizí. V pozdním středověku, na jehož tradicích byl Hilarius Li- toměřický tak značně závislý, se formoval raný humanismus, o jehož některých prvcích, pokud se projevily v Hystorii, se již stala zmínka. Patřil k nim také zájem o starší patristiku, jejímž hlediskem se Hilarius řídil při posuzování antických řeckých a římských autorů. S problémem antických tradic se v tomto smyslu vyrovnal hned v úvodních větách Hystorie ( 5-11), když prohlásil, že ve svém vyprávění o plzeňské minulosti ne- hodlá sledovat příklady antických spisovatelů; raději se při- drží tradičního křesťanského schématu (které bylo nepochybně bližší i jeho posluchačům), protože "pohanské vzory" by svými názory mohly znesvětit zásluhy Plzeňanů. Pro raný humanismus a jeho stoupence bývají příznačné od- borné zájmy, které předznamenávaly vznik pozdějších vědních disciplín. Takovéto zájmy nebyly cizí ani mladému Hilariovi, jak o tom svědčí například jeho studium Aristotelovy Fysiky (IV 4). Na první pohled by se mohlo zdát, že v Hystorii se ty- též tendence projevily studiem písemných památek, uložených v plzeňském městském archívu, jak o tom byla řeč výše. Takový 73
nevyhýbal drastickým scénám - líčil (73-89) zvěrstva oblehate- lů i obléhaných, která byla spáchána na zajatcích - a nevyhnul se ani drastickým návrhům - v závěru nepřímo naznačil (332) po- pravu českého krále. Jde o formulace, které svědčí nikoli o hu- manistické, nýbrž o středověké orientaci. Renesančnímu huma- nismu bylo takovéto pojetí cizí. V pozdním středověku, na jehož tradicích byl Hilarius Li- toměřický tak značně závislý, se formoval raný humanismus, o jehož některých prvcích, pokud se projevily v Hystorii, se již stala zmínka. Patřil k nim také zájem o starší patristiku, jejímž hlediskem se Hilarius řídil při posuzování antických řeckých a římských autorů. S problémem antických tradic se v tomto smyslu vyrovnal hned v úvodních větách Hystorie ( 5-11), když prohlásil, že ve svém vyprávění o plzeňské minulosti ne- hodlá sledovat příklady antických spisovatelů; raději se při- drží tradičního křesťanského schématu (které bylo nepochybně bližší i jeho posluchačům), protože "pohanské vzory" by svými názory mohly znesvětit zásluhy Plzeňanů. Pro raný humanismus a jeho stoupence bývají příznačné od- borné zájmy, které předznamenávaly vznik pozdějších vědních disciplín. Takovéto zájmy nebyly cizí ani mladému Hilariovi, jak o tom svědčí například jeho studium Aristotelovy Fysiky (IV 4). Na první pohled by se mohlo zdát, že v Hystorii se ty- též tendence projevily studiem písemných památek, uložených v plzeňském městském archívu, jak o tom byla řeč výše. Takový 73
Strana 74
názor má však poněkud omezenou platnost: Hilarius se neřídil humanistickou zásadou MAd fontes" proto, aby lépe poznal plzeň- skou minulost, nýbrž z toho důvodu, aby autentickými slovy do- kázal oprávněnost plzeňské věrnosti otcovské víře. V Hystorii (210-2.2) se dostává Plzni a půvabné okolní krajině chvály, která si všímá dobrých klimatických podmínek, úrodné půdy, kve- toucích luk a hájů, a která obsahuje přání, aby se město nadá- le úspěšně rozvíjelo, ale především proto (225), aby Plzeňené mohli ještě lépe vzdorovat kacířům. Za nový humanistický rys by bylo možno pokládat Hilariovy kritické podněty (214-217) vy- bízející plzeňské měšťany, aby věnovali větší péči čistotě a úpravnosti svých ulic, kdyby tato formulace vycházela pouze ze snahy po novém racionálnějším a lepším životním stylu a nikoli také z nezastřené tendence odlišit pravověrnou Plzeň od ostat- ních kacířských měst. Výše uvedené příklady hilariovské argu- mentace naznačují, že jejich eutor pravděpodobně dobře znal ne- jeden postup specifický pro renesanční humanismus, ale přesto všechny postavil záměrně do služeb svého vlastního pojetí, kte- ré si z těchto postupů přivlastnilo jen formu, kdežto cíle na- hradilo vlastní koncepcí. Obdobný byl asi také Hilariův vztah k antickým autorům. Z rozboru Hystorie vyplývá, že Hilarius antické autory znal, jak to sám výslovně naznačil (6-7) a jak to vyplývá z občas- ných citátů. Přes tyto znalosti však Hilarius myšlenkový odkaz antiky odmítl. Zdá se, že obdobný postoj zaujal také k huma- nistické literatuře - téměř jako kdyby slepě sledoval Pia II., 74
názor má však poněkud omezenou platnost: Hilarius se neřídil humanistickou zásadou MAd fontes" proto, aby lépe poznal plzeň- skou minulost, nýbrž z toho důvodu, aby autentickými slovy do- kázal oprávněnost plzeňské věrnosti otcovské víře. V Hystorii (210-2.2) se dostává Plzni a půvabné okolní krajině chvály, která si všímá dobrých klimatických podmínek, úrodné půdy, kve- toucích luk a hájů, a která obsahuje přání, aby se město nadá- le úspěšně rozvíjelo, ale především proto (225), aby Plzeňené mohli ještě lépe vzdorovat kacířům. Za nový humanistický rys by bylo možno pokládat Hilariovy kritické podněty (214-217) vy- bízející plzeňské měšťany, aby věnovali větší péči čistotě a úpravnosti svých ulic, kdyby tato formulace vycházela pouze ze snahy po novém racionálnějším a lepším životním stylu a nikoli také z nezastřené tendence odlišit pravověrnou Plzeň od ostat- ních kacířských měst. Výše uvedené příklady hilariovské argu- mentace naznačují, že jejich eutor pravděpodobně dobře znal ne- jeden postup specifický pro renesanční humanismus, ale přesto všechny postavil záměrně do služeb svého vlastního pojetí, kte- ré si z těchto postupů přivlastnilo jen formu, kdežto cíle na- hradilo vlastní koncepcí. Obdobný byl asi také Hilariův vztah k antickým autorům. Z rozboru Hystorie vyplývá, že Hilarius antické autory znal, jak to sám výslovně naznačil (6-7) a jak to vyplývá z občas- ných citátů. Přes tyto znalosti však Hilarius myšlenkový odkaz antiky odmítl. Zdá se, že obdobný postoj zaujal také k huma- nistické literatuře - téměř jako kdyby slepě sledoval Pia II., 74
Strana 75
který - již jako papež - zavrhl dokonce i svou vlastní huma- nistickou minulost. Po obsahové stránce Hystoria odpovídá složitým společen- ským, politickým a literárním poměrům, ve kterých vznikla. Vzhledem k místu, na němž byla proslovena (chrám sv. Bartolo- měje) se hlásí ke kazatelské próze, podle okolností (projev ke 33. výročí vysvobození Plzně od posledního husitského ob- ležení) jde o vzpomínkový panegyrik, vzhledem k soudobým udá- lostem je třeba Hystorii pokládat za politickou řeč, pro niž je příznačné, jak již upozornil Miloslav Bělohlávek (Kronika, 143n.), silné, až vášnivé protihusitské zaujetí. Zvláštní po- zornosti si toto Hilariovo kázání zasluhuje pro úlohu, kterou sehrálo ve starší plzeňské historiografii. Třebaže Hystoria není kronikářským dílem, nýbrž hlásí se po formální stránce, jak bylo nejednou doloženo, ke kazatelské próze, přece je tře- ba dát za pravdu Miloslavu Bělohlávkovi (Kronika, 144n.), kte- rý správně rozpoznal - zabývaje se především obsahem tohoto Hi- lariova díla - jeho kronikářskou podstatu. Spočívá v povaze zá- kladního pramene, o nějž se Hilarius opíral, totiž ústní tradi- ce, jež v Plzni kolovala v polovině 15. století. Je pro ni cha- rakteristický zájem o dvě události: o založení města a o jeho nedávnou minulost. Obrana Plzně v letech 1421-1434 nepochybně posílila sebevědomí jejích obyvatelů a dodala jim důvěru ve vlastní síly, zčásti asi též spolupůsobily důsledky hospodář- ského, politického a kulturního rozvoje města: Již od dvacá- tých let 15. století Plzeň vystupovala jako rovnocenná part- 75
který - již jako papež - zavrhl dokonce i svou vlastní huma- nistickou minulost. Po obsahové stránce Hystoria odpovídá složitým společen- ským, politickým a literárním poměrům, ve kterých vznikla. Vzhledem k místu, na němž byla proslovena (chrám sv. Bartolo- měje) se hlásí ke kazatelské próze, podle okolností (projev ke 33. výročí vysvobození Plzně od posledního husitského ob- ležení) jde o vzpomínkový panegyrik, vzhledem k soudobým udá- lostem je třeba Hystorii pokládat za politickou řeč, pro niž je příznačné, jak již upozornil Miloslav Bělohlávek (Kronika, 143n.), silné, až vášnivé protihusitské zaujetí. Zvláštní po- zornosti si toto Hilariovo kázání zasluhuje pro úlohu, kterou sehrálo ve starší plzeňské historiografii. Třebaže Hystoria není kronikářským dílem, nýbrž hlásí se po formální stránce, jak bylo nejednou doloženo, ke kazatelské próze, přece je tře- ba dát za pravdu Miloslavu Bělohlávkovi (Kronika, 144n.), kte- rý správně rozpoznal - zabývaje se především obsahem tohoto Hi- lariova díla - jeho kronikářskou podstatu. Spočívá v povaze zá- kladního pramene, o nějž se Hilarius opíral, totiž ústní tradi- ce, jež v Plzni kolovala v polovině 15. století. Je pro ni cha- rakteristický zájem o dvě události: o založení města a o jeho nedávnou minulost. Obrana Plzně v letech 1421-1434 nepochybně posílila sebevědomí jejích obyvatelů a dodala jim důvěru ve vlastní síly, zčásti asi též spolupůsobily důsledky hospodář- ského, politického a kulturního rozvoje města: Již od dvacá- tých let 15. století Plzeň vystupovala jako rovnocenná part- 75
Strana 76
nerka nejmocnějších feudálů v zemi, k nimž se připojila po- stupným budováním rozsáhlého panství, upoutala k sobě zájmy ka- tolíků včetně císaře, stala se místem dočasného pobytu pražské metropolitní kapituly a udržovala obchodní styky s Norimberkem a s jinými městy v době, kdy z nich Praha byla vyřazena. Sou- časně poklesla hospodářská moc a kulturní síla západočeských klášterů, které byly zpustošeny husitskými taženími a jejichž statky padly za oběť katolické i nekatolické šlechtě. Všechny tyto okolnosti posílily životnost plzeňského ústního podání. Tato tradice - na rozdíl od soudobé legendární fikce o ital- ském původu jihočeských Rožmberků - důsledně spojila počátky Plzně s domácím českým prostředím. Pokud jde o husitskou dobu, je pro plzeňskou ústní tradici příznačná lepší znalost topografických než chronologických úda- jů. Obojí je přirozené, neboť polohu jednotlivých husitských táborů, postavení bašt a linii valů a příkopů bylo možno v Hi- lariové době ještě dobře kontrolovat (68). Naproti tomu po- sloupnost událostí, k nimž docházelo během čtrnáctiletých bojů, se během generační obměny postupně vytrácela z paměti. Utkvělo v ní první (15-17), zčásti i druhé obležení města (18-21), ale chronologie byla již v obou případech nepřesná (srov. Bělohlá- vek, Kronika, 148). Třetí obležení města vypadlo z paměti úst- ní tradice vůbec, zato tím větší pozornost k sobě upoutalo čtvrté devítiměsíční obležení města, k němuž došlo v letech 1433-1434. Přesná vzpomínka se uchovala především na počátek (51) a na konec obléhání (142), totiž na 15. červenec 1433 a na 76
nerka nejmocnějších feudálů v zemi, k nimž se připojila po- stupným budováním rozsáhlého panství, upoutala k sobě zájmy ka- tolíků včetně císaře, stala se místem dočasného pobytu pražské metropolitní kapituly a udržovala obchodní styky s Norimberkem a s jinými městy v době, kdy z nich Praha byla vyřazena. Sou- časně poklesla hospodářská moc a kulturní síla západočeských klášterů, které byly zpustošeny husitskými taženími a jejichž statky padly za oběť katolické i nekatolické šlechtě. Všechny tyto okolnosti posílily životnost plzeňského ústního podání. Tato tradice - na rozdíl od soudobé legendární fikce o ital- ském původu jihočeských Rožmberků - důsledně spojila počátky Plzně s domácím českým prostředím. Pokud jde o husitskou dobu, je pro plzeňskou ústní tradici příznačná lepší znalost topografických než chronologických úda- jů. Obojí je přirozené, neboť polohu jednotlivých husitských táborů, postavení bašt a linii valů a příkopů bylo možno v Hi- lariové době ještě dobře kontrolovat (68). Naproti tomu po- sloupnost událostí, k nimž docházelo během čtrnáctiletých bojů, se během generační obměny postupně vytrácela z paměti. Utkvělo v ní první (15-17), zčásti i druhé obležení města (18-21), ale chronologie byla již v obou případech nepřesná (srov. Bělohlá- vek, Kronika, 148). Třetí obležení města vypadlo z paměti úst- ní tradice vůbec, zato tím větší pozornost k sobě upoutalo čtvrté devítiměsíční obležení města, k němuž došlo v letech 1433-1434. Přesná vzpomínka se uchovala především na počátek (51) a na konec obléhání (142), totiž na 15. červenec 1433 a na 76
Strana 77
9. květen 1434. Z ostatních událostí se udržela vzpomínka na příchod sirotčího vojska (61), protože se jím nepochybně do- končila úplná blokáda města. Dále se v paměti ústní tradice dochovaly již jen jednotlivosti. Je příznačné, že se udržela vzpomínka na den, kdy vlétla kamenná koule do chrámu sv. Bar- toloměje (125), ale vytratily se souvislosti o bojích před městem, o nichž svědčí jen zprávy o vzájemných zajatcích. Tra- dice sice věděla o Přibíkovi z Klenové (49), ale již neznala datum, kdy byly do Plzně jeho zradou dopraveny potraviny (srov. Bělohlávek, 83). Zato koloval větší počet drobných episodic- kých příběhů o utrpení měšťanů, ale také o jejich bezohledném postupu vůči zajatým husitům. Hilarius je pravděpodobně pře- vzal a užil jich místo jiné exemplové literatury, jak si to žádal ohled na formální stránku jeho kázání, pro něž se plzeň- ská ústní tradice stala hlavním pramenem, přeneseným ovšem do žánrově odlišné roviny. To je pravděpodobně také jeden z hlav- ních důvodů, pro který Hilariovo kázání přes svou žánrovou od- lišnost významným způsobem zapůsobilo na pozdější plzeňskou historiografii (srov. Bělohlávek, Kronika, 144). Za pozornost stojí již název - titul Hystoria civitatis Plznensis se s men- šími obměnami opakuje jak u Šimona Plachého z Třebnice, který své historické dílo nazval Plzeňskou Historií, tak u Jana Tan- nera, který si zvolil název Historia Civitatis Pilsnae in Reg- no Boemiae.2 U Plachého i Tannera vzbudil dále živý ohlas Hilariův patriotismus, který se ovšem u tohoto autora proje- vil již v dřívějších letech - například Rudolf Urbánek srovná- 77
9. květen 1434. Z ostatních událostí se udržela vzpomínka na příchod sirotčího vojska (61), protože se jím nepochybně do- končila úplná blokáda města. Dále se v paměti ústní tradice dochovaly již jen jednotlivosti. Je příznačné, že se udržela vzpomínka na den, kdy vlétla kamenná koule do chrámu sv. Bar- toloměje (125), ale vytratily se souvislosti o bojích před městem, o nichž svědčí jen zprávy o vzájemných zajatcích. Tra- dice sice věděla o Přibíkovi z Klenové (49), ale již neznala datum, kdy byly do Plzně jeho zradou dopraveny potraviny (srov. Bělohlávek, 83). Zato koloval větší počet drobných episodic- kých příběhů o utrpení měšťanů, ale také o jejich bezohledném postupu vůči zajatým husitům. Hilarius je pravděpodobně pře- vzal a užil jich místo jiné exemplové literatury, jak si to žádal ohled na formální stránku jeho kázání, pro něž se plzeň- ská ústní tradice stala hlavním pramenem, přeneseným ovšem do žánrově odlišné roviny. To je pravděpodobně také jeden z hlav- ních důvodů, pro který Hilariovo kázání přes svou žánrovou od- lišnost významným způsobem zapůsobilo na pozdější plzeňskou historiografii (srov. Bělohlávek, Kronika, 144). Za pozornost stojí již název - titul Hystoria civitatis Plznensis se s men- šími obměnami opakuje jak u Šimona Plachého z Třebnice, který své historické dílo nazval Plzeňskou Historií, tak u Jana Tan- nera, který si zvolil název Historia Civitatis Pilsnae in Reg- no Boemiae.2 U Plachého i Tannera vzbudil dále živý ohlas Hilariův patriotismus, který se ovšem u tohoto autora proje- vil již v dřívějších letech - například Rudolf Urbánek srovná- 77
Strana 78
vaje po této stránce Hilariovu řeč ke králi Jiřímu z Poděbrad z roku 1462 (III 2) s disputací proti Janu Rokycanovi z roku 1465 (III 9) mluvil přímo o Hilariově mesianismu. A slova, na něž Urbánek v obou výše uvedených projevech upozornil, se do značné míry znovu opakují i v Hystorii.2/ V Plzni pravděpo- dobně padla na úrodnou půdu; o důvodech byla řeč výše. V Hilariově kázání se všechny výše uvedené složky vzájem- ně prolínají a jedna ústrojně navazuje na druhou, jak o tom svědčí struktura Hystorie: Na počátku (1-14) se Hilarius hned v úvodní větě odvolává na starozákonní knihy, jejichž smyslem bylo prý ukázat, jakými obětmi bylo vyváženo dobytí a obrana Svaté země. Nabízí se srovnání s Plzeňany, kteří obdobně uhá- jili své město a otcovskou víru. Hilarius odmítá oslavovat o- branu Plzně citáty z antických řeckých a římských autorů, pro- tože by tím vlastně plzeňskou minulost znesvětil. Vlastní výklad se skládá ze dvou částí. Nejprve (15-151) se Hilarius obrací k nedávné minulosti a vzpomíná - podle míst- ní tradice - na obranu Plzně v letech 1421-1434. Tato tradice byla sice neúplná, ale přesto uvádí několik konkrétních údajů, například o počátku a konci posledního obležení, o postupném příchodu oblehatelů, o jejich táborech a opevněních, o činnos- ti táborského hejtmana Přibíka z Klenové a o údajně sirotčím prozrazení plánu na dobytí Plzně lstí. Hilarius přitom mluvil se zaujetím - řeč je založena na častém střídání protikladů mezi jednáním Plzeňanů a jejich oblehatelů. Častá exempla hýří v Hilariově podání téměř barokními kontrasty světla a stínu. 78
vaje po této stránce Hilariovu řeč ke králi Jiřímu z Poděbrad z roku 1462 (III 2) s disputací proti Janu Rokycanovi z roku 1465 (III 9) mluvil přímo o Hilariově mesianismu. A slova, na něž Urbánek v obou výše uvedených projevech upozornil, se do značné míry znovu opakují i v Hystorii.2/ V Plzni pravděpo- dobně padla na úrodnou půdu; o důvodech byla řeč výše. V Hilariově kázání se všechny výše uvedené složky vzájem- ně prolínají a jedna ústrojně navazuje na druhou, jak o tom svědčí struktura Hystorie: Na počátku (1-14) se Hilarius hned v úvodní větě odvolává na starozákonní knihy, jejichž smyslem bylo prý ukázat, jakými obětmi bylo vyváženo dobytí a obrana Svaté země. Nabízí se srovnání s Plzeňany, kteří obdobně uhá- jili své město a otcovskou víru. Hilarius odmítá oslavovat o- branu Plzně citáty z antických řeckých a římských autorů, pro- tože by tím vlastně plzeňskou minulost znesvětil. Vlastní výklad se skládá ze dvou částí. Nejprve (15-151) se Hilarius obrací k nedávné minulosti a vzpomíná - podle míst- ní tradice - na obranu Plzně v letech 1421-1434. Tato tradice byla sice neúplná, ale přesto uvádí několik konkrétních údajů, například o počátku a konci posledního obležení, o postupném příchodu oblehatelů, o jejich táborech a opevněních, o činnos- ti táborského hejtmana Přibíka z Klenové a o údajně sirotčím prozrazení plánu na dobytí Plzně lstí. Hilarius přitom mluvil se zaujetím - řeč je založena na častém střídání protikladů mezi jednáním Plzeňanů a jejich oblehatelů. Častá exempla hýří v Hilariově podání téměř barokními kontrasty světla a stínu. 78
Strana 79
Přesto si právě toto vyprávění, častěji oživené básnickými prostředky, pro epickou šíři plně zasluhuje názvu Hystoria ci- 22/ vitatis Plznensis. Druhá část vlastního výkladu (152-333) obsahuje oslavu Plzně. Hilariův panegyrik se dělí na pět částí: chválí se čis- tota víry (fidei sinceritas: 156-166), zbožnost (religiositas: 167-182), předmětem pozornosti je dále původ jména (nominis proprietas: 183-209) a půvabná poloha Plzně (loci situsque amoenitas:210-232), závěrem je řeč o vznešenosti plzeňského městského znaku (armorum nobilitas: 233-333). Na první pohled by se mohlo zdát, že v této části převládá popisný charakter, který se liší od historické části, ale ve skutečnosti se vnitř- ní napětí ještě stupňuje. Hned v první části Hilarius spojil výklad o pevné víře Plzeňanů s křesťanským univerzalismem, re- prezentovaným papežem Pavlem II. Plzeňskou zbožnost dal v sou- vislost s patronem města apoštolem Bartolomějem, který prý po- tře nepřátele Plzně (narážka na Jiřího z Poděbrad). Místní jmé- no Plzeň pak Hilarius vykládá po příkladu stoiků pomocí proti- kladu: na rozdíl od Pražanů, Kutnohorských a Hradeckých nezna- mená prý Plzeň město, ve kterém žijí úskoční, nýbrž naopak pev- ní a stateční mužové. Důkazem je mu zase vztah Plzeňanů k obec- né víře. Také další etymologie, spojující místní jméno Plzně s německým slovem Pylzenzom (= blín), užívá Hilarius k symbo- lickému výkladu: Podobně jako se blínem uspávají ptáci, mají prý Plzeňané uvést ve zmalátnělost husity, kteří jako draví ptáci ničí vinici Páně. 79
Přesto si právě toto vyprávění, častěji oživené básnickými prostředky, pro epickou šíři plně zasluhuje názvu Hystoria ci- 22/ vitatis Plznensis. Druhá část vlastního výkladu (152-333) obsahuje oslavu Plzně. Hilariův panegyrik se dělí na pět částí: chválí se čis- tota víry (fidei sinceritas: 156-166), zbožnost (religiositas: 167-182), předmětem pozornosti je dále původ jména (nominis proprietas: 183-209) a půvabná poloha Plzně (loci situsque amoenitas:210-232), závěrem je řeč o vznešenosti plzeňského městského znaku (armorum nobilitas: 233-333). Na první pohled by se mohlo zdát, že v této části převládá popisný charakter, který se liší od historické části, ale ve skutečnosti se vnitř- ní napětí ještě stupňuje. Hned v první části Hilarius spojil výklad o pevné víře Plzeňanů s křesťanským univerzalismem, re- prezentovaným papežem Pavlem II. Plzeňskou zbožnost dal v sou- vislost s patronem města apoštolem Bartolomějem, který prý po- tře nepřátele Plzně (narážka na Jiřího z Poděbrad). Místní jmé- no Plzeň pak Hilarius vykládá po příkladu stoiků pomocí proti- kladu: na rozdíl od Pražanů, Kutnohorských a Hradeckých nezna- mená prý Plzeň město, ve kterém žijí úskoční, nýbrž naopak pev- ní a stateční mužové. Důkazem je mu zase vztah Plzeňanů k obec- né víře. Také další etymologie, spojující místní jméno Plzně s německým slovem Pylzenzom (= blín), užívá Hilarius k symbo- lickému výkladu: Podobně jako se blínem uspávají ptáci, mají prý Plzeňané uvést ve zmalátnělost husity, kteří jako draví ptáci ničí vinici Páně. 79
Strana 80
Zajímavý je čtvrtý odstavec pojednávající o půvabné polo- ze Plzně a Plzeňska, a to především pro několik kritických po- známek na adresu Plzeňanů. Podrobný popis města na způsob poz- dějších humanistických topografií však bohužel Hilarius vypus- til, každý Plzeňan je prý dobře zná na vlastní oči. Vyniká-li tento odstavec patriotismem, ale i realistickým pojetím, lze závěrečnou kapitolu o vznešenosti plzeňského městského znaku označit za ukázku politické prózy prezentované středověkými li- terárními prostředky, především alegorií a symbolikou. Bohaté podněty k tomu poskytoval popis plzeňského znaku, jehož jedno- tlivé části - například pes, velbloud nebo klíče - usnadňovaly symbolické výklady. Konkrétní je zvláště pojednání o dvou klí- čích: jeden prý dává Plzeňanům právo zmocnit se jakéhokoli ka- cířského majetku, druhý jim otevírá nebeské království. Bez vá- hání mají odpírat Jiřímu z Poděbrad, který se jako jestřáb sta- ví na odpor orlovi (tj. římskému císaři), ale bude smeten. Plzeň i s veškerými pozemskými statky, původními i nově doby- tými, ochrání nový křesťenský král (tj. Matyáš Korvín). Závěr (334-356) obsahuje požehnání a novou výzvu k rozhod- nému zápasu proti kacířům, jehož výsledkem má být jednota víry v Čechách. Podobně jako pro úvod je také pro závěrečný odstavec příznačná dikce těžící v mnoha případech z biblických textů. Hilarius tedy ve svém kázání, proneseném ve jménu křesťan- ského univerzalismu, podal poměrně celistvý výklad o nejstarší i nedávné plzeňské minulosti tak, aby odpovídala jeho záměrům i tehdejším hospodářským a politickým cílům plzeňských měšťanů. 80
Zajímavý je čtvrtý odstavec pojednávající o půvabné polo- ze Plzně a Plzeňska, a to především pro několik kritických po- známek na adresu Plzeňanů. Podrobný popis města na způsob poz- dějších humanistických topografií však bohužel Hilarius vypus- til, každý Plzeňan je prý dobře zná na vlastní oči. Vyniká-li tento odstavec patriotismem, ale i realistickým pojetím, lze závěrečnou kapitolu o vznešenosti plzeňského městského znaku označit za ukázku politické prózy prezentované středověkými li- terárními prostředky, především alegorií a symbolikou. Bohaté podněty k tomu poskytoval popis plzeňského znaku, jehož jedno- tlivé části - například pes, velbloud nebo klíče - usnadňovaly symbolické výklady. Konkrétní je zvláště pojednání o dvou klí- čích: jeden prý dává Plzeňanům právo zmocnit se jakéhokoli ka- cířského majetku, druhý jim otevírá nebeské království. Bez vá- hání mají odpírat Jiřímu z Poděbrad, který se jako jestřáb sta- ví na odpor orlovi (tj. římskému císaři), ale bude smeten. Plzeň i s veškerými pozemskými statky, původními i nově doby- tými, ochrání nový křesťenský král (tj. Matyáš Korvín). Závěr (334-356) obsahuje požehnání a novou výzvu k rozhod- nému zápasu proti kacířům, jehož výsledkem má být jednota víry v Čechách. Podobně jako pro úvod je také pro závěrečný odstavec příznačná dikce těžící v mnoha případech z biblických textů. Hilarius tedy ve svém kázání, proneseném ve jménu křesťan- ského univerzalismu, podal poměrně celistvý výklad o nejstarší i nedávné plzeňské minulosti tak, aby odpovídala jeho záměrům i tehdejším hospodářským a politickým cílům plzeňských měšťanů. 80
Strana 81
Pro jejich smýšlení se zdá příznačné, že Hilarius Litoměřický v Hystorii na prvním místě zdůraznil spojenectví mezi Plzní a papežskou kurií, přičemž několikráte uvedl jméno papeže Pavla II. Ve srovnání s tím v závěru jen opatrně naznačil příchod bu- doucího křesťanského (tj. uherského) krále Matyáše, aniž jej jmenoval. Zato v kázání nepadla ani zmínka o zelenohorské jed- notě - odpor proti panskému stavu byl pravděpodobně v Plzni stejně silný jako v jiných královských městech, jak to ostatně naznačuje jen asi o deset až patnáct let pozdější řeč plzeň- ského učitele Jiřího Egrerze Litoměřického. 23/ Teorie o závislosti českého krále na římském papeži, a to i za cenu nejtěžších válečných obětí, byla odmítnuta krátce po Hilariově smrti r. 1469 od předního humanisty poděbradské doby, vyšehradského probošta Jana z Rabštejna, který se ve svém Dia- logu výslovně obrátil proti Hilariovi Litoměřickému i proti vůdci zelenohorské jednoty Zdeňkovi ze Šternberka již tím, že nesouhlasil, aby se kacířství potlačovalo násilím a bez ohledu na důsledky, jaké odtud vyplynou pro český stát; přijatelnější byla pro něho cesta rozumnosti a humanity. Jeho hledisko po- stupně nabývalo převahy, zvláště když byla myšlenka náboženské tolerance podepřena r. 1485 usnesením kutnohorského sněmu. 24/ Hilarius Litoměřický, důsledný stoupenec názorů papeže Pia II., formuloval nekriticky a nenávistně i své soudy o husitské re- voluci a jejích vůdcích, například o Janu Žižkovi z Trocnova, - snad právě proto, že žil nadále v ústech českého lidu jako neporazitelný vůdce táborských a sirotčích vojsk a jako přísný 81
Pro jejich smýšlení se zdá příznačné, že Hilarius Litoměřický v Hystorii na prvním místě zdůraznil spojenectví mezi Plzní a papežskou kurií, přičemž několikráte uvedl jméno papeže Pavla II. Ve srovnání s tím v závěru jen opatrně naznačil příchod bu- doucího křesťanského (tj. uherského) krále Matyáše, aniž jej jmenoval. Zato v kázání nepadla ani zmínka o zelenohorské jed- notě - odpor proti panskému stavu byl pravděpodobně v Plzni stejně silný jako v jiných královských městech, jak to ostatně naznačuje jen asi o deset až patnáct let pozdější řeč plzeň- ského učitele Jiřího Egrerze Litoměřického. 23/ Teorie o závislosti českého krále na římském papeži, a to i za cenu nejtěžších válečných obětí, byla odmítnuta krátce po Hilariově smrti r. 1469 od předního humanisty poděbradské doby, vyšehradského probošta Jana z Rabštejna, který se ve svém Dia- logu výslovně obrátil proti Hilariovi Litoměřickému i proti vůdci zelenohorské jednoty Zdeňkovi ze Šternberka již tím, že nesouhlasil, aby se kacířství potlačovalo násilím a bez ohledu na důsledky, jaké odtud vyplynou pro český stát; přijatelnější byla pro něho cesta rozumnosti a humanity. Jeho hledisko po- stupně nabývalo převahy, zvláště když byla myšlenka náboženské tolerance podepřena r. 1485 usnesením kutnohorského sněmu. 24/ Hilarius Litoměřický, důsledný stoupenec názorů papeže Pia II., formuloval nekriticky a nenávistně i své soudy o husitské re- voluci a jejích vůdcích, například o Janu Žižkovi z Trocnova, - snad právě proto, že žil nadále v ústech českého lidu jako neporazitelný vůdce táborských a sirotčích vojsk a jako přísný 81
Strana 82
mstitel panské věrolomnosti a kněžské rozmařilosti. Odstředivé tendence hospodářských a politických ambicí plzeňských měšťanů, které tak výrazně umocnila Hilariova Hysto- ria, byly oslabeny olomouckým mírem, uzavřeným r. 1478 mezi českým králem Vladislavem a uherským Matyášem Korvínem. Násle- dujícího roku se na zemském sněmu k Vladislavovi přiznala ve- dle panské jednoty také Plzeň, která v rámci českého státu do- sáhla plné samosprávy, když r. 1480 plzeňská obec vykoupila městskou rychtu od Ondřeje Oremusa a jeho manželky Reginy. V období renesančního humanismu věroučné rozpory mezi nábožen- skými stranami v Čechách ustoupily hospodářským potřebám a kul- turním zájmům. Známost Hilariovy Hystorie se proto udržovala pouze na plzeňské faře a v jejím bližším okolí, jak tomu na- svědčují přípisky, které k ní postupně připojovali různí glosá- toři. Významnější ohlasy se objevily na počátku 17. století v Historii Plzeňské Šimona Plachého z Třebnice, který z Hila- ria vydatně čerpal pro své vyprávění o posledním husitském ob- léhání Plzně, právě tedy z té části Hilariova projevu, na jejíž barokní charakter jsme upozornili. O Hilaria se buď přímo nebo prostřednictvím Plachého opřel r. 1621 také Václav Jan Kleo v latinském panegyriku Arcus triumphalis. Četné ohlasy se vy- skytují v pozdějších oslavných projevech pronesených v 17. a 18. století u příležitosti plzeňského Nového svátku. Tyto vaz- by mezi literárními díly dvou vzájemně vzdálených věků - 15. a 17. stoletím - mají hlubší vnitřní logiku: Hilariovo pojetí plzeňské minulosti, vyznačující se polarizací náboženských 82
mstitel panské věrolomnosti a kněžské rozmařilosti. Odstředivé tendence hospodářských a politických ambicí plzeňských měšťanů, které tak výrazně umocnila Hilariova Hysto- ria, byly oslabeny olomouckým mírem, uzavřeným r. 1478 mezi českým králem Vladislavem a uherským Matyášem Korvínem. Násle- dujícího roku se na zemském sněmu k Vladislavovi přiznala ve- dle panské jednoty také Plzeň, která v rámci českého státu do- sáhla plné samosprávy, když r. 1480 plzeňská obec vykoupila městskou rychtu od Ondřeje Oremusa a jeho manželky Reginy. V období renesančního humanismu věroučné rozpory mezi nábožen- skými stranami v Čechách ustoupily hospodářským potřebám a kul- turním zájmům. Známost Hilariovy Hystorie se proto udržovala pouze na plzeňské faře a v jejím bližším okolí, jak tomu na- svědčují přípisky, které k ní postupně připojovali různí glosá- toři. Významnější ohlasy se objevily na počátku 17. století v Historii Plzeňské Šimona Plachého z Třebnice, který z Hila- ria vydatně čerpal pro své vyprávění o posledním husitském ob- léhání Plzně, právě tedy z té části Hilariova projevu, na jejíž barokní charakter jsme upozornili. O Hilaria se buď přímo nebo prostřednictvím Plachého opřel r. 1621 také Václav Jan Kleo v latinském panegyriku Arcus triumphalis. Četné ohlasy se vy- skytují v pozdějších oslavných projevech pronesených v 17. a 18. století u příležitosti plzeňského Nového svátku. Tyto vaz- by mezi literárními díly dvou vzájemně vzdálených věků - 15. a 17. stoletím - mají hlubší vnitřní logiku: Hilariovo pojetí plzeňské minulosti, vyznačující se polarizací náboženských 82
Strana 83
představ, jejich nesmiřitelnou rozporností a hlubokým napětím, dotvářeným starozákonním požadavkem naprosté podřízenosti lid- ského individua i celé společnosti vyšším iracionálním cílům, předjímalo po obsahové a zčásti i po formální stránce mnohé z toho, co Plzeň v jiných souvislostech znovu prožívala v po- 26/ hnuté a bolestné barokní době. 83
představ, jejich nesmiřitelnou rozporností a hlubokým napětím, dotvářeným starozákonním požadavkem naprosté podřízenosti lid- ského individua i celé společnosti vyšším iracionálním cílům, předjímalo po obsahové a zčásti i po formální stránce mnohé z toho, co Plzeň v jiných souvislostech znovu prožívala v po- 26/ hnuté a bolestné barokní době. 83
Strana 84
VI. KAPITOLA Hilarii de Lithomerzicz) Hystoria civitatis Plznensis. (Edice) Hoc in textu constitu- endo regulas communes, quae in monumentis Latinis medii aevi transcribendis respici solent, secutus sum (cf. Věstník České akademie věd a umění LX, 1951, 29). 9 et M sigla necnon librorum in apparatu critico saepius laudatorum abbreviaturae in- ferius (p.203 ) enodantur. Při pořizování tohoto tex- tu jsem se přidržel obecných zásad, k nimž se obvykle při- hlíží při přepisu památek středolatinské literatury (srov. Věstník České akademie věd a umění LX, 1951, 29). Značky 9 a M jakož i zkratky literatury, častěji citované v kritickém aparátu, jsou vy- světleny níže (strana 203). Cum codex Ossecanus iam pridem suctoris nomine caruisset, in editionis ti- tulo ea Hilarii cognominis forma (de Lithomerzicz)pro- posita est, qua auctor ipse plurimis locis utebatur. Cf. inferius tabulas luce pictas Tab. 13 - 16 Protože osecký rukopis již dříve postrádal autorova jmé- na, byla určena ta forma Hila- riova příjmení (de Lithomer- zicz), které sám autor nejčas- těji užíval. Srov. níže vyobrazení č. 13 — 16. 84
VI. KAPITOLA Hilarii de Lithomerzicz) Hystoria civitatis Plznensis. (Edice) Hoc in textu constitu- endo regulas communes, quae in monumentis Latinis medii aevi transcribendis respici solent, secutus sum (cf. Věstník České akademie věd a umění LX, 1951, 29). 9 et M sigla necnon librorum in apparatu critico saepius laudatorum abbreviaturae in- ferius (p.203 ) enodantur. Při pořizování tohoto tex- tu jsem se přidržel obecných zásad, k nimž se obvykle při- hlíží při přepisu památek středolatinské literatury (srov. Věstník České akademie věd a umění LX, 1951, 29). Značky 9 a M jakož i zkratky literatury, častěji citované v kritickém aparátu, jsou vy- světleny níže (strana 203). Cum codex Ossecanus iam pridem suctoris nomine caruisset, in editionis ti- tulo ea Hilarii cognominis forma (de Lithomerzicz)pro- posita est, qua auctor ipse plurimis locis utebatur. Cf. inferius tabulas luce pictas Tab. 13 - 16 Protože osecký rukopis již dříve postrádal autorova jmé- na, byla určena ta forma Hila- riova příjmení (de Lithomer- zicz), které sám autor nejčas- těji užíval. Srov. níže vyobrazení č. 13 — 16. 84
Strana 85
(Hilarii de Lithomerzicz) Hystoria civitatis Plznensis P.1 5 Solent, qui triumphos et victoriam veterum scri- peerunt, laudibus bella canere, ut pax armis quesita fortius ossibus et nervis civium adhereat et ut poste- ritas discet, quanta constancia, quali instancia pro patriis legibus, pro loci amplitudine, pro fidei con- servatione sit animo viribusque pugnandum. Sic ille 1 2 megnus patriarcha Abraham cum hostibus pugnavit, sic patres Veteris hystorye pro desiderabili terra, iis ab immortali Deo promissa, plurima bella mitissimo Moyse, 10 invictissimo Yozue ducatum prestantibus cum ingenti - 8 1 victoriam] victoriam 9 victorias M iis ab] alys in ng. m. a. ijs ab 9 iis ab M IV 2 bella canere] cf. Vergilius, Aen. 14 - ut pax ... ossibus et nervis ... adhęreat] cf. Iob 10,11 et Thren. 4,8 - 4 pro patriis legibus] 2 Mac. 1.37 - 5 pro loci amplitudine] cf. Livius 1,38.7 - pro fidei conservatione] Augustinus, Civ. 3,20 p. 130 7 petriarcha Abraham] cf. Hebr. 7,4 - 8 pro desi- derabili terra] cf. Ps. 105,24; Zach. 7,14; Malach. 112 - 9 plurima bella ... comiserunt] cf. 3 Reg. 20.29 et 1 Far. 22,8 - mitissimo Moyse] cf. Num. 12,3 - 10 invictissimo Yozue] cf. Ios. 6,1-12,24 - Moy- se ... Yozue ducatum prestantibus] cf. 2 Mac. 10,29 85
(Hilarii de Lithomerzicz) Hystoria civitatis Plznensis P.1 5 Solent, qui triumphos et victoriam veterum scri- peerunt, laudibus bella canere, ut pax armis quesita fortius ossibus et nervis civium adhereat et ut poste- ritas discet, quanta constancia, quali instancia pro patriis legibus, pro loci amplitudine, pro fidei con- servatione sit animo viribusque pugnandum. Sic ille 1 2 megnus patriarcha Abraham cum hostibus pugnavit, sic patres Veteris hystorye pro desiderabili terra, iis ab immortali Deo promissa, plurima bella mitissimo Moyse, 10 invictissimo Yozue ducatum prestantibus cum ingenti - 8 1 victoriam] victoriam 9 victorias M iis ab] alys in ng. m. a. ijs ab 9 iis ab M IV 2 bella canere] cf. Vergilius, Aen. 14 - ut pax ... ossibus et nervis ... adhęreat] cf. Iob 10,11 et Thren. 4,8 - 4 pro patriis legibus] 2 Mac. 1.37 - 5 pro loci amplitudine] cf. Livius 1,38.7 - pro fidei conservatione] Augustinus, Civ. 3,20 p. 130 7 petriarcha Abraham] cf. Hebr. 7,4 - 8 pro desi- derabili terra] cf. Ps. 105,24; Zach. 7,14; Malach. 112 - 9 plurima bella ... comiserunt] cf. 3 Reg. 20.29 et 1 Far. 22,8 - mitissimo Moyse] cf. Num. 12,3 - 10 invictissimo Yozue] cf. Ios. 6,1-12,24 - Moy- se ... Yozue ducatum prestantibus] cf. 2 Mac. 10,29 85
Strana 86
3 gente comiserunt. David, fortissimus patrię legumque defensor, non immerito laudatur, qui pace terre red- dita et hostes Philistinos fugsvit et dominicum cul- tum hymnorum psalmorumque fideli stemate composuit, ut ipsius Deo accepta religio eciam nostras sacratas edes in maiori parte exornet et teste Aurelio magno 4 Augustino in libro De laude psalmorum eciam hostes psalmorum devota lectio exterminet et depellat. Nec fugit veneranda Machabeorum fortissimorum invicta me- moria, ut equidem ea sola vos, bellatores fidei, ex- citare videatur et artem bellandi contradere, quomodo in hostes irruere, quo milite, quo duce, sub quibus signis, et post bella peracta quantas qualesve lau- 10 P.2 6 5 des Deo Domino exsolvere debeatis. Nec velim vos, o cives invictissimi, exemplis ethnicorum aut Romanorum civium ad fidei ’ sancte defensionen invitare. Quid enim? Si bella Punica, si navalin, si civilia comme- 15 - 7 in libro] post in del. laude 0 - 1. David...Philistinos fugavit] cf. 11 3 dominicum cultum] cf. Exod. 10,26 - 6 testo Aure- lio...Augustino hostes psalmorum devota lectio...de- pollat] cf. PL XXVI, 64 - 9 Machabeorum...memoria] cf. 1-2 Mac. 17 bella Punica] Tribus bellis Pu- - nicis (264-241, 218-201, 149-146) Carthaginienses a Ro- 908q. manis vincebantur, cf. Bengtson, 728q. 1 Par. 14,3- 3689. 86
3 gente comiserunt. David, fortissimus patrię legumque defensor, non immerito laudatur, qui pace terre red- dita et hostes Philistinos fugsvit et dominicum cul- tum hymnorum psalmorumque fideli stemate composuit, ut ipsius Deo accepta religio eciam nostras sacratas edes in maiori parte exornet et teste Aurelio magno 4 Augustino in libro De laude psalmorum eciam hostes psalmorum devota lectio exterminet et depellat. Nec fugit veneranda Machabeorum fortissimorum invicta me- moria, ut equidem ea sola vos, bellatores fidei, ex- citare videatur et artem bellandi contradere, quomodo in hostes irruere, quo milite, quo duce, sub quibus signis, et post bella peracta quantas qualesve lau- 10 P.2 6 5 des Deo Domino exsolvere debeatis. Nec velim vos, o cives invictissimi, exemplis ethnicorum aut Romanorum civium ad fidei ’ sancte defensionen invitare. Quid enim? Si bella Punica, si navalin, si civilia comme- 15 - 7 in libro] post in del. laude 0 - 1. David...Philistinos fugavit] cf. 11 3 dominicum cultum] cf. Exod. 10,26 - 6 testo Aure- lio...Augustino hostes psalmorum devota lectio...de- pollat] cf. PL XXVI, 64 - 9 Machabeorum...memoria] cf. 1-2 Mac. 17 bella Punica] Tribus bellis Pu- - nicis (264-241, 218-201, 149-146) Carthaginienses a Ro- 908q. manis vincebantur, cf. Bengtson, 728q. 1 Par. 14,3- 3689. 86
Strana 87
morem, quid Ayax fortissimus, quid Pompeyus aut Cesar et ille Affricanus Hanibal imperterritus fecerit, frus- tra tempus tererem: Plena sunt laudum Titi Lyvii, Co- me(n)tariorum Cesaris, Virgilii nostri, Stacii alio- 5 rumque volumina. Posteaquam omnia dicerem, nihil ta- men in laudem diei nostre dicere possem. Et ubi ex Secra hystoria nobis comonendum esset, que ars est 8 sufficientissima et fidei conservationis et heresis 8 heresis] heresis 7 que] que Q qualis M m.a. in heresum corr. O heresum M - - 1 Ayax] Alecem ante Troiem fortissime pugnavisse nemoriae prodidit Homerus, cf. O. Rossbach, R-E I. - Pompeyus] Cn. Pompeius Magnus (106-48), Ro- 230sq. manorum consul a. 70. 52i cf. Bengtson, 1948q. 55. - Cesar] C. Iulius Caesar (100-44), Romanorum dicta- tor. Commentarios de bello Gallico necnon de bello ci- vili scripsit, cf. Bengtson, 209s0. - 2 Hanibal] Hannibal, temporibus Secundi belli Punici Carthagini- - frustra tempus ensium dux, cf. Bengtson, 93sq. tererem] ef. Livius 28,6,12 et 28,31,2 - 3 Titi Ly- vii ... volumina] T. Livius, Romanae historiae Ab urbe - Co- condita auctor, cf. Schanz-Hosius II, 297sq. mentariorum Cesaris] cf. Schanz-Hosius I, 332sq. 4 Virgilii ... volumina] P. Vergilius Maro (70-19). Romanorum poeta clarissimus, cf. Schanz-Hosius II, 31sa. - Stacii ... volumina] P. Papinius Statius, Romanorum poeta, Silvarum auctor, cf. Schanz-Hosius II 5318q. — 6 ex Sacra hystoriali.e.e Bibliis sacris 87
morem, quid Ayax fortissimus, quid Pompeyus aut Cesar et ille Affricanus Hanibal imperterritus fecerit, frus- tra tempus tererem: Plena sunt laudum Titi Lyvii, Co- me(n)tariorum Cesaris, Virgilii nostri, Stacii alio- 5 rumque volumina. Posteaquam omnia dicerem, nihil ta- men in laudem diei nostre dicere possem. Et ubi ex Secra hystoria nobis comonendum esset, que ars est 8 sufficientissima et fidei conservationis et heresis 8 heresis] heresis 7 que] que Q qualis M m.a. in heresum corr. O heresum M - - 1 Ayax] Alecem ante Troiem fortissime pugnavisse nemoriae prodidit Homerus, cf. O. Rossbach, R-E I. - Pompeyus] Cn. Pompeius Magnus (106-48), Ro- 230sq. manorum consul a. 70. 52i cf. Bengtson, 1948q. 55. - Cesar] C. Iulius Caesar (100-44), Romanorum dicta- tor. Commentarios de bello Gallico necnon de bello ci- vili scripsit, cf. Bengtson, 209s0. - 2 Hanibal] Hannibal, temporibus Secundi belli Punici Carthagini- - frustra tempus ensium dux, cf. Bengtson, 93sq. tererem] ef. Livius 28,6,12 et 28,31,2 - 3 Titi Ly- vii ... volumina] T. Livius, Romanae historiae Ab urbe - Co- condita auctor, cf. Schanz-Hosius II, 297sq. mentariorum Cesaris] cf. Schanz-Hosius I, 332sq. 4 Virgilii ... volumina] P. Vergilius Maro (70-19). Romanorum poeta clarissimus, cf. Schanz-Hosius II, 31sa. - Stacii ... volumina] P. Papinius Statius, Romanorum poeta, Silvarum auctor, cf. Schanz-Hosius II 5318q. — 6 ex Sacra hystoriali.e.e Bibliis sacris 87
Strana 88
confutacionis, in penas beatissimi viri Hieronimi in- cidisse me damnarem, qui libros gentilium non legere 10 et figmentum paganorum non intendere astruebat. Hoc unicum dumtaxat pro nostra vestraque, o cives, conso- 11 lacione dixerim: Si illi, quos gloria mundi et domi- natus seculi tam constanter, tam indefesse in hostes ruere, deos sibi clementes et propicios esse ad bella orare et pro victoria triumphoque potito digna indig- nis diis, Marti, Yovi Saturnoque exsolvere celebrita- tesque annuas dedicare legimus, et ipsi quidem Aposto- 10 lo teste, ut mortalem reportassent laudem et nomini suo caduca somniassent, id egerunt, quali vos, qui Christi estis, qui fidei bella dominica geritis, qui hic graciam et in eterna patria gloriam braviumque in- 8 orare] orarent OM - triumphoque] triumpho qui 2 triumphoque M - digna] dignas OM - 9 Saturnoque ex- solvere Saturnoque exsolvere O Saturnoque (gracias) ex- solvere M - 11 reportassent] reportassent m. a. in re- portarent corr. O reportarent M - 12 somniassent] som- - niassent m.a.in somniarent corr. O semniarent M - 1 in penas...Hieronimi incidisse me damnarem] ef. PL XXII 416; quo de loco J. Ludvíkovský (Dobrovského klasická humanita. Bratislava 1933. p. 34) optime dis- seruit - 9 Marti, Yovi Saturnoque] antiquorum Roma- norum dei, cf. Marbach, R-E XIV 2, 19198q.; Thulin, R-E X. 112689. IIIA, 218sq. - 10 Apostolo teste] cf. Rom. 8,1eG. - 12 vos, qui Christi estis] ef. Cor. 323 - 13 bella dominica] cf. Exod. 17.16 88
confutacionis, in penas beatissimi viri Hieronimi in- cidisse me damnarem, qui libros gentilium non legere 10 et figmentum paganorum non intendere astruebat. Hoc unicum dumtaxat pro nostra vestraque, o cives, conso- 11 lacione dixerim: Si illi, quos gloria mundi et domi- natus seculi tam constanter, tam indefesse in hostes ruere, deos sibi clementes et propicios esse ad bella orare et pro victoria triumphoque potito digna indig- nis diis, Marti, Yovi Saturnoque exsolvere celebrita- tesque annuas dedicare legimus, et ipsi quidem Aposto- 10 lo teste, ut mortalem reportassent laudem et nomini suo caduca somniassent, id egerunt, quali vos, qui Christi estis, qui fidei bella dominica geritis, qui hic graciam et in eterna patria gloriam braviumque in- 8 orare] orarent OM - triumphoque] triumpho qui 2 triumphoque M - digna] dignas OM - 9 Saturnoque ex- solvere Saturnoque exsolvere O Saturnoque (gracias) ex- solvere M - 11 reportassent] reportassent m. a. in re- portarent corr. O reportarent M - 12 somniassent] som- - niassent m.a.in somniarent corr. O semniarent M - 1 in penas...Hieronimi incidisse me damnarem] ef. PL XXII 416; quo de loco J. Ludvíkovský (Dobrovského klasická humanita. Bratislava 1933. p. 34) optime dis- seruit - 9 Marti, Yovi Saturnoque] antiquorum Roma- norum dei, cf. Marbach, R-E XIV 2, 19198q.; Thulin, R-E X. 112689. IIIA, 218sq. - 10 Apostolo teste] cf. Rom. 8,1eG. - 12 vos, qui Christi estis] ef. Cor. 323 - 13 bella dominica] cf. Exod. 17.16 88
Strana 89
deficiens expectatis, animo et corde perfecto esse o- porteat, ut iem nihil sit, quod ab hac sacratissima 5 professione, a belli dominici prosecucione neque mors neque vita neque instancia neque futura, non pericu- lum, non fames, non eminens gladius gutturi terrere debeat fortissimos milites optimi Domini. Cum enim aliquando in ipsa sancte fidei professione usque ad 12 10 15 mortem decertavissetis, o cives strenuissimi, experi- mento didicistis clementissimum vobis Dominum pre- P.3 sidio fuisse de celoque ut illi inclite civitati Be- thulie, confidentissimo Ezechie et victoriosissimo Ma- 13 chabeo auxilio advenisse. Cuius quidem liberacionis felicissime hodie diem sanctum, memorabilem in perpe- tuas eternitates agitis pro tante rei memoria, ut dis- cant filii vestri et enarrent ea filiis suis, quanta 1 oporteat] oporteat littera a serius deleta 9 opor- tet M - 5 gladius] gladius O gladium M - 13 in] im 9 in M - 3 neque mors...neque futura] cf. Rom. 8,38 - 8 ex- perimento didicistis] cf. Gen. 30,27 - 9 vobis Domi- num presidio fuisse] cf. 2 Reg. 18.3 - 10 civitati Bethulie] cf. Iudith 6,7-15,15 - 11 confidentissimo - 32,24-26 Ezechie] cf. 2 Par. 29,2-31,21; 2 Par. victoriosissimo Machabeo] cf. 1 Mac. 2,4-9,18 - 13 diem sanctum...agitis] cf. 1 Mac. 4,59 et aliis lo- cis - in perpetuas eternitates] Dan. 12,3 - 14 ut discant filii vestri] cf. Lev. 23,43 - 15 quanta ho- 89
deficiens expectatis, animo et corde perfecto esse o- porteat, ut iem nihil sit, quod ab hac sacratissima 5 professione, a belli dominici prosecucione neque mors neque vita neque instancia neque futura, non pericu- lum, non fames, non eminens gladius gutturi terrere debeat fortissimos milites optimi Domini. Cum enim aliquando in ipsa sancte fidei professione usque ad 12 10 15 mortem decertavissetis, o cives strenuissimi, experi- mento didicistis clementissimum vobis Dominum pre- P.3 sidio fuisse de celoque ut illi inclite civitati Be- thulie, confidentissimo Ezechie et victoriosissimo Ma- 13 chabeo auxilio advenisse. Cuius quidem liberacionis felicissime hodie diem sanctum, memorabilem in perpe- tuas eternitates agitis pro tante rei memoria, ut dis- cant filii vestri et enarrent ea filiis suis, quanta 1 oporteat] oporteat littera a serius deleta 9 opor- tet M - 5 gladius] gladius O gladium M - 13 in] im 9 in M - 3 neque mors...neque futura] cf. Rom. 8,38 - 8 ex- perimento didicistis] cf. Gen. 30,27 - 9 vobis Domi- num presidio fuisse] cf. 2 Reg. 18.3 - 10 civitati Bethulie] cf. Iudith 6,7-15,15 - 11 confidentissimo - 32,24-26 Ezechie] cf. 2 Par. 29,2-31,21; 2 Par. victoriosissimo Machabeo] cf. 1 Mac. 2,4-9,18 - 13 diem sanctum...agitis] cf. 1 Mac. 4,59 et aliis lo- cis - in perpetuas eternitates] Dan. 12,3 - 14 ut discant filii vestri] cf. Lev. 23,43 - 15 quanta ho- 89
Strana 90
hodie Dominus vobiscum fecerit et cum patribus vest- 14 ris. Reponite memoriale hoc sempiternum in archivis et thezaurum fidei vestre tenete! 15 Cum enim universam pene Bohemiam iniqua hereti- corum Hussitarumque et Wyklephitarum rabies impugna- ret et nonnullas civitates, opida, castella et loca munitissima ille immundus scelestisque homicida, in- signis latro vel cecus, ymmo ipsa cecitas,Zižka, ar- mis, machinis et arietibus invaderet, postquam civi- tas hec deprehensa nequicia eius sue secte damnate re- 10 sistere cepit et eum ad civitatem recipere noluit, ip- se furia agitatus prima contra civitatem bella movit. 16 Anno igitur Domini M cccc.xx.(j) fferia sexta, prima quadragesime, in die sancti Valentini (= 14. 2.) ad civitatem capiendam armata ascendit manu et uno mense 15 circumsedit vidensque, quod nihil proficeret, a civi- 3 thezaurum] thezaurum 0 thesauros M - 7 sceles- tisque] scelestique littera s m.a. ascripta o sce- lestisque M - 8 Zižka] Zižka 9 Zizka M - 9 in- vaderet] invaderent oM - 13 M cccc.xxj] M cecC.XX. - OM, cf. superius p.52 - 14 sancti] S. OM die Dominus vobiscum fecerit] cf. 1 Reg. 12.7: Ioel 2.26 - 2 memoriale hoc] cf. Exod. 3,15 et aliis lo- cis - 8 ipsa cecitas, Zižka] cf. Pius Boh., 111 et 113. De Ioanne Žižka cf. F. Šmahel, Jan Žižka z Trocnova, Praha 1969 - 16 vidensque, quod nihil proficeret] ef. Mt. 27,24 - a civitate ... II., Historia 90
hodie Dominus vobiscum fecerit et cum patribus vest- 14 ris. Reponite memoriale hoc sempiternum in archivis et thezaurum fidei vestre tenete! 15 Cum enim universam pene Bohemiam iniqua hereti- corum Hussitarumque et Wyklephitarum rabies impugna- ret et nonnullas civitates, opida, castella et loca munitissima ille immundus scelestisque homicida, in- signis latro vel cecus, ymmo ipsa cecitas,Zižka, ar- mis, machinis et arietibus invaderet, postquam civi- tas hec deprehensa nequicia eius sue secte damnate re- 10 sistere cepit et eum ad civitatem recipere noluit, ip- se furia agitatus prima contra civitatem bella movit. 16 Anno igitur Domini M cccc.xx.(j) fferia sexta, prima quadragesime, in die sancti Valentini (= 14. 2.) ad civitatem capiendam armata ascendit manu et uno mense 15 circumsedit vidensque, quod nihil proficeret, a civi- 3 thezaurum] thezaurum 0 thesauros M - 7 sceles- tisque] scelestique littera s m.a. ascripta o sce- lestisque M - 8 Zižka] Zižka 9 Zizka M - 9 in- vaderet] invaderent oM - 13 M cccc.xxj] M cecC.XX. - OM, cf. superius p.52 - 14 sancti] S. OM die Dominus vobiscum fecerit] cf. 1 Reg. 12.7: Ioel 2.26 - 2 memoriale hoc] cf. Exod. 3,15 et aliis lo- cis - 8 ipsa cecitas, Zižka] cf. Pius Boh., 111 et 113. De Ioanne Žižka cf. F. Šmahel, Jan Žižka z Trocnova, Praha 1969 - 16 vidensque, quod nihil proficeret] ef. Mt. 27,24 - a civitate ... II., Historia 90
Strana 91
tate cum preda suburbana plurima divertit. Et hec 17 prima fuit civitatis obsessio mensurna. Aliam autem fecerunt Pragenses, postquam cum illo 18 nequam Žyzka malicie sue congesserunt commenta. As- 19 5 cenderunt versus Plznam et castra posuerunt iuxta pa- tibulum Zyzkam cecum ceci viri expectantes. Cumque il- 20 le apud Plawnam et Ustie partes demoratus fuisset, Pra- genses spe frustrati post dies quatuor diruto medio pa- tibulo recesserunt. Sic iam altera vice Dominus civi- 21 10 tatem hanc de manibus hereticorum liberavit. Sed nec sic illa secta quievit, at magis ille ce- 22 cus armato milite copiisque plebeis collectis civita- tes et municiones expugnabat crassentibusque bellis tota Bohemia per eum concuciebatur. Quo miserabiliter 23 P. 4 4 Žyzka] žyzka O Zyzka M - 8 quatuor] quatuor in mg.m.a. decin ascr. O quatuor (in margine: decim) M - 3 Aliam...fe- cerunt Pragenses] cf. Bartoš I 1608q. - 5 iuxta patibulum] cf. Plachý, 14, annot. 2 - 6 ceci viri] cf. Mt. 23,16; 23.24 - 7 apud Plawnam et Ustie] Plaw- na. Germanice Plauen, civitas Variscorum; Ustie, nunc divertit] cf. Num. 20,21; Mac. 9,47 Ústí nad Labem, oppidum Bohemiae septentrioralis - 8 spe frustrati] cf. Iob 40.28 - 9 Dominus civita- tem...de manibus hereticorum liberavit] cf. Exod. 18,10 et aliis locis - 12 armato milite] Vergilius. Aen. II 20 - 14 tota Bohemia...concuciebatur] cf. 24,18; 33.2 - Quo...vita functo] i.e. Ioanne I8. 91
tate cum preda suburbana plurima divertit. Et hec 17 prima fuit civitatis obsessio mensurna. Aliam autem fecerunt Pragenses, postquam cum illo 18 nequam Žyzka malicie sue congesserunt commenta. As- 19 5 cenderunt versus Plznam et castra posuerunt iuxta pa- tibulum Zyzkam cecum ceci viri expectantes. Cumque il- 20 le apud Plawnam et Ustie partes demoratus fuisset, Pra- genses spe frustrati post dies quatuor diruto medio pa- tibulo recesserunt. Sic iam altera vice Dominus civi- 21 10 tatem hanc de manibus hereticorum liberavit. Sed nec sic illa secta quievit, at magis ille ce- 22 cus armato milite copiisque plebeis collectis civita- tes et municiones expugnabat crassentibusque bellis tota Bohemia per eum concuciebatur. Quo miserabiliter 23 P. 4 4 Žyzka] žyzka O Zyzka M - 8 quatuor] quatuor in mg.m.a. decin ascr. O quatuor (in margine: decim) M - 3 Aliam...fe- cerunt Pragenses] cf. Bartoš I 1608q. - 5 iuxta patibulum] cf. Plachý, 14, annot. 2 - 6 ceci viri] cf. Mt. 23,16; 23.24 - 7 apud Plawnam et Ustie] Plaw- na. Germanice Plauen, civitas Variscorum; Ustie, nunc divertit] cf. Num. 20,21; Mac. 9,47 Ústí nad Labem, oppidum Bohemiae septentrioralis - 8 spe frustrati] cf. Iob 40.28 - 9 Dominus civita- tem...de manibus hereticorum liberavit] cf. Exod. 18,10 et aliis locis - 12 armato milite] Vergilius. Aen. II 20 - 14 tota Bohemia...concuciebatur] cf. 24,18; 33.2 - Quo...vita functo] i.e. Ioanne I8. 91
Strana 92
vita functo omnes filii Belial, quos idem tyrannus suo dominio mancipaverat, ipsaque legio civitatum et baronum, ut suam sectam dampnatam ampliarent - secta enim Hus damnatissimi et Wykleff prophanissimi inva- luerat -, conventicula sepe sepiusque agebant, quo- modo de civitatibus relictis nec post errorem eorum 24 abeuntibus triumpharent. Cumque inter alias civitas Plzna requisita ad consensum articulorum hereticorum fuisset, ut scilicet praxim utriusque speciei recipe- ret, katholicos presbiteros propelleret et illius sec- te sacerdotes, si dicendi sunt, amplecteretur, fuerunt 10 - 8 articulorum hereticorum] in mg.m.a. articuli ascr.9 Žižka mortuo - 1 filii Belial] Deut.13,13 cis; cf. etiam Hilarii Litomericzensis opusculum Bohemi- cum Traktát k panu Janovi z Rozenberka (Pragae 1898. ed. Zdeněk V. Tobolka), p. 43: synowe bozij nebudete, kdyz 3 sie od Beliala Otcze zatraczenczow neoddyelite... - secta enim Hus damnatissimi] Johannes Hus in concilio Constantiensi damnatus et a. 1415 crematus est; cf. Pa- - 4 Wykleff] Johannes Wicklef, uni- lacký III 1268q. versitatis Oxoniensis professor (+ 1384); cf. Palacký III 38s9. - 5 quomodo de civitatibus...triumpharent cf. Ez. 22,5; Hab. 1,10 - 6 noc post errorem eorum abeuntibus] cf. Ier. 9,14i 11,10 et aliis locis - 8 ad consensum articulorum hereticorum] i.e. anno 1433 ad consensum quattuor articulorum, qui a. 1419 Pragae pro- nunciati sunt; cf. Archiv český III 213-16; Bartoš I 71 et aliis lo- 92
vita functo omnes filii Belial, quos idem tyrannus suo dominio mancipaverat, ipsaque legio civitatum et baronum, ut suam sectam dampnatam ampliarent - secta enim Hus damnatissimi et Wykleff prophanissimi inva- luerat -, conventicula sepe sepiusque agebant, quo- modo de civitatibus relictis nec post errorem eorum 24 abeuntibus triumpharent. Cumque inter alias civitas Plzna requisita ad consensum articulorum hereticorum fuisset, ut scilicet praxim utriusque speciei recipe- ret, katholicos presbiteros propelleret et illius sec- te sacerdotes, si dicendi sunt, amplecteretur, fuerunt 10 - 8 articulorum hereticorum] in mg.m.a. articuli ascr.9 Žižka mortuo - 1 filii Belial] Deut.13,13 cis; cf. etiam Hilarii Litomericzensis opusculum Bohemi- cum Traktát k panu Janovi z Rozenberka (Pragae 1898. ed. Zdeněk V. Tobolka), p. 43: synowe bozij nebudete, kdyz 3 sie od Beliala Otcze zatraczenczow neoddyelite... - secta enim Hus damnatissimi] Johannes Hus in concilio Constantiensi damnatus et a. 1415 crematus est; cf. Pa- - 4 Wykleff] Johannes Wicklef, uni- lacký III 1268q. versitatis Oxoniensis professor (+ 1384); cf. Palacký III 38s9. - 5 quomodo de civitatibus...triumpharent cf. Ez. 22,5; Hab. 1,10 - 6 noc post errorem eorum abeuntibus] cf. Ier. 9,14i 11,10 et aliis locis - 8 ad consensum articulorum hereticorum] i.e. anno 1433 ad consensum quattuor articulorum, qui a. 1419 Pragae pro- nunciati sunt; cf. Archiv český III 213-16; Bartoš I 71 et aliis lo- 92
Strana 93
in ea legacione viri prestantes Johanko, Fegalik et Žebniczky. In hiis spiritus fortitudinis, qui 25 suos electos roborare non desistit, ita operatus est, ut nullatenus in hanc dampnatissimam sectam 5 assentirent. Urgebat igitur eos illud conciliabu- lum, ut respondeant. Hoc enim semper proprium est heresis: In quam sua perfidia perdicionem aspira- verit, vult, ut singuli absque consule inpreceps 26 27 28 ruant 10 - nam vile consilium in fasque nephasque ruit - et si resistere voluerint, pro racione arma minas- que opponant. Viri autem illi civesque constantis- simi rem hanc in exitu malorum constitutam cernen- tes, bono dolo usi, ut artem arte fallerent, re- 29 - 1 Fegalik] ffegalik O Sfegalik M - 2 Žebnicz- ky] Žebniczky O Zebniczky M - 7 sua perfidia] sua perfidie 9 sue perfidie M - aspiraverit] aspi- raverit 0 aspiraret M - 11 racione] racione 9 ro- bore M - 1. Johanko, Fegalik, Žebniczky] viri Plznenses con- sulari dignitate praediti, cf. Strnad I 325sq., n. 375 - 2 spiri- 304; 327-330, n. 306; 412-414, n. tus fortitudinie] cf. Is. 112 - 3 suos electos] - cf. Ps. 104,43 - ita operatus est] cf. Num. 8,4 10 nam vile consilium...ruit] metrum ab auctore corruptum; cf. Lucanus 5,3138q. — 13 in exitu ma- lorum] cf. Iac. 5.10 93
in ea legacione viri prestantes Johanko, Fegalik et Žebniczky. In hiis spiritus fortitudinis, qui 25 suos electos roborare non desistit, ita operatus est, ut nullatenus in hanc dampnatissimam sectam 5 assentirent. Urgebat igitur eos illud conciliabu- lum, ut respondeant. Hoc enim semper proprium est heresis: In quam sua perfidia perdicionem aspira- verit, vult, ut singuli absque consule inpreceps 26 27 28 ruant 10 - nam vile consilium in fasque nephasque ruit - et si resistere voluerint, pro racione arma minas- que opponant. Viri autem illi civesque constantis- simi rem hanc in exitu malorum constitutam cernen- tes, bono dolo usi, ut artem arte fallerent, re- 29 - 1 Fegalik] ffegalik O Sfegalik M - 2 Žebnicz- ky] Žebniczky O Zebniczky M - 7 sua perfidia] sua perfidie 9 sue perfidie M - aspiraverit] aspi- raverit 0 aspiraret M - 11 racione] racione 9 ro- bore M - 1. Johanko, Fegalik, Žebniczky] viri Plznenses con- sulari dignitate praediti, cf. Strnad I 325sq., n. 375 - 2 spiri- 304; 327-330, n. 306; 412-414, n. tus fortitudinie] cf. Is. 112 - 3 suos electos] - cf. Ps. 104,43 - ita operatus est] cf. Num. 8,4 10 nam vile consilium...ruit] metrum ab auctore corruptum; cf. Lucanus 5,3138q. — 13 in exitu ma- lorum] cf. Iac. 5.10 93
Strana 94
30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 sponsa distulerunt, donec suis concivibus bella ni- nantia significarent. Dies messium nondum advenerant et ecce, adhuc spicis virentibus messem cives matu- raverunt. Quod autem sol nondum torrueraet, in pla- teis arte sua desiccaverunt. Auxerat autem Dominus 5 populo suo granum et ita plenum opimumque inventum est, quasi ex vetustissimo acervo evulsum fuisset. „on enim frumenti copiam eo &nno hsbuerunt, iam qui- dem ipsum in anni fine novslia erpectantes et fari- nam corruptioni vicinam vendiderant. Cumque ad pro- 10 pria redissent legati, vocata populi multitudine sci- scitabantur, an velint patriis legibus contemptis no- vitati insolite, suspecte et patrum sentenciis damp- nate consentire. "Semper", inquiunt, "novitas ipsa fuit priscis nostris suspecta. Viri illi, qui hanc 15 8ectam conspireverunt, raptores iniusti, sacrilegi, fideifragi, depopulatores sunt. Patres nostri via hac nunquam incesserunt, sed recti, simplices, pro- priis contenti, aliena non cupientes. Indignun est, o cives, | ut eorum peticionibus iniustis ennuamue!" 20 Tunc quasi ex uno ore in monasterio Predicatorun (ibi enim tunc maiores populi cause cgebantur) plobs vocem Dei acclamens ait: "Absit, o legati nostri, ob- 1 bella minentia significarent] tres dactylos sequi- tur spondeus - 2 Dies messium] cf. 2 Reg. 21,9 - 3 messen cives naturaverunt] cf.Ioel 3,13 - 21 in 94
30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 sponsa distulerunt, donec suis concivibus bella ni- nantia significarent. Dies messium nondum advenerant et ecce, adhuc spicis virentibus messem cives matu- raverunt. Quod autem sol nondum torrueraet, in pla- teis arte sua desiccaverunt. Auxerat autem Dominus 5 populo suo granum et ita plenum opimumque inventum est, quasi ex vetustissimo acervo evulsum fuisset. „on enim frumenti copiam eo &nno hsbuerunt, iam qui- dem ipsum in anni fine novslia erpectantes et fari- nam corruptioni vicinam vendiderant. Cumque ad pro- 10 pria redissent legati, vocata populi multitudine sci- scitabantur, an velint patriis legibus contemptis no- vitati insolite, suspecte et patrum sentenciis damp- nate consentire. "Semper", inquiunt, "novitas ipsa fuit priscis nostris suspecta. Viri illi, qui hanc 15 8ectam conspireverunt, raptores iniusti, sacrilegi, fideifragi, depopulatores sunt. Patres nostri via hac nunquam incesserunt, sed recti, simplices, pro- priis contenti, aliena non cupientes. Indignun est, o cives, | ut eorum peticionibus iniustis ennuamue!" 20 Tunc quasi ex uno ore in monasterio Predicatorun (ibi enim tunc maiores populi cause cgebantur) plobs vocem Dei acclamens ait: "Absit, o legati nostri, ob- 1 bella minentia significarent] tres dactylos sequi- tur spondeus - 2 Dies messium] cf. 2 Reg. 21,9 - 3 messen cives naturaverunt] cf.Ioel 3,13 - 21 in 94
Strana 95
41 5 sit a nobis tantum facinua! Non novimus vias exte- ras, novitates semper horruimus, patrum nostrorum viam amplectimur, et vita et mors nobis est cum le- gibus paternis!" Percusserunt inibi fedus, quod Dec 42 celi et sancte Romane ecclesie obedientie ipsi, fi- lii, heredes et successores eorum velint perpetuo adherere. Elegerunt igitur, qui neque civitatem ar- 43 mis neque populum victu curaverant, in Deum spei an- choram iacientes, inermes hereticis ad sanguinem re- 10 sistere quam cum illis omnium delectabilium copia letari. Sicque civitas, prout poterat, adversus hos- 44 tes fidei conclusa est. Illi autem exadverso heretici collectis omnibus copiis armorum, machinarum, pixidum, arietum et omnis 45 15 generis bello necessariorum ascenderunt, ut Deo viven- 5 obedientie] obedientie 9 obedientes M - 10 quam - quasi 9 quam M et 5569. monasterio Predicatorum] cf. Bělohlávek, - 1 absit a nobis tantum facinus]ef. Ios. 22.29 - Non novimus vias exteras,...patrum nostrorum viam smp- lectimur, et vita...nobis est cum legibus paternis] cf. Ios. 24,1689.; 4 Reg. 17.13; 2 Mac. 1,2; 8,21 - 4 Per- - cusserunt inibi fedus] cf. Gen. 21,27 et aliis locia quod Deo...velint...adherere] cf. Deut. 4,4 et aliis locis - 8 in Deum spei anchoram iacientes] cf. Sigis- mundi Caesaris Bullam auream (superius p.62 ) - 11 ci- 37 vitas...adversus hostes...conclusa est] cf.Ps.34,3 - 15 95
41 5 sit a nobis tantum facinua! Non novimus vias exte- ras, novitates semper horruimus, patrum nostrorum viam amplectimur, et vita et mors nobis est cum le- gibus paternis!" Percusserunt inibi fedus, quod Dec 42 celi et sancte Romane ecclesie obedientie ipsi, fi- lii, heredes et successores eorum velint perpetuo adherere. Elegerunt igitur, qui neque civitatem ar- 43 mis neque populum victu curaverant, in Deum spei an- choram iacientes, inermes hereticis ad sanguinem re- 10 sistere quam cum illis omnium delectabilium copia letari. Sicque civitas, prout poterat, adversus hos- 44 tes fidei conclusa est. Illi autem exadverso heretici collectis omnibus copiis armorum, machinarum, pixidum, arietum et omnis 45 15 generis bello necessariorum ascenderunt, ut Deo viven- 5 obedientie] obedientie 9 obedientes M - 10 quam - quasi 9 quam M et 5569. monasterio Predicatorum] cf. Bělohlávek, - 1 absit a nobis tantum facinus]ef. Ios. 22.29 - Non novimus vias exteras,...patrum nostrorum viam smp- lectimur, et vita...nobis est cum legibus paternis] cf. Ios. 24,1689.; 4 Reg. 17.13; 2 Mac. 1,2; 8,21 - 4 Per- - cusserunt inibi fedus] cf. Gen. 21,27 et aliis locia quod Deo...velint...adherere] cf. Deut. 4,4 et aliis locis - 8 in Deum spei anchoram iacientes] cf. Sigis- mundi Caesaris Bullam auream (superius p.62 ) - 11 ci- 37 vitas...adversus hostes...conclusa est] cf.Ps.34,3 - 15 95
Strana 96
ti cum Nabuzardan, Antiocho et Holoferne impropera- 46 rent. Coniuraverant nempe in sanguinem iustorum he- retici se velle totam civitatem a fundamentis demoli- 47 ri et in rabiem conversi eciam consumptis pecudibus equos et reliqua immunda animalia comedere, priusquam ab obsidione castra metari. Iuraverunt, ut perimant omnem masculum a triennio et supra, alii autem fero- 48 49 ciores usque mingentem ad parietem velle delere. Sed Dominus dissipavit consilia principum infernalium et reprobavit cogitaciones populorum inania meditancium, cum ecs tradidit in sensum reprobum et cum in ipsam, quam foderant, foveam inciderunt. Dederat autem eis 10 quidam nobilis Przibik de Klenow consilium diebus il- lis, cum vetus annona consumpta fuit et novalia adhuc = 2 nempe] nampe 0 namque M - 10 reprobavit] repro- bavit 9 reprimebat M - ut Deo viventi...improperarent] cf. Ps. locis - 1 Nabuzardan] cf. 4 Reg.25,8; Ier. 39,9-52,30 - Antiocho] cf. 2 Mac.1.14-14,2 -, Holoferne] cf. Iu- dith 2,4-16,23 - 6 castra metari] cf. Num.1,52:3 Reg. — 20.27 - ut perimant omnem masculum] ef. Gen. 34,25 8 ningentem ad parietem] 1 Reg. 25.22 - 9 Dominus dissipavit consilia] ef. 2 Reg. 15.34 - 10 reprobavit cogitacionen populorum inania moditancium] cf. Ps. 2,1 et Ps. 32,10 - 11 eos tradidit in sensum reprobum] cf. Rom. 1,28 - in ipsam...foveam inciderunt] cf. Prov. 26,27 et Eccl. 10,8-Eccli. 21,29 - 13 Przibik de Kle- Taboritarum dux in oppido Stříb- now] Přibík z Klenové, I3.18 et aliis 96
ti cum Nabuzardan, Antiocho et Holoferne impropera- 46 rent. Coniuraverant nempe in sanguinem iustorum he- retici se velle totam civitatem a fundamentis demoli- 47 ri et in rabiem conversi eciam consumptis pecudibus equos et reliqua immunda animalia comedere, priusquam ab obsidione castra metari. Iuraverunt, ut perimant omnem masculum a triennio et supra, alii autem fero- 48 49 ciores usque mingentem ad parietem velle delere. Sed Dominus dissipavit consilia principum infernalium et reprobavit cogitaciones populorum inania meditancium, cum ecs tradidit in sensum reprobum et cum in ipsam, quam foderant, foveam inciderunt. Dederat autem eis 10 quidam nobilis Przibik de Klenow consilium diebus il- lis, cum vetus annona consumpta fuit et novalia adhuc = 2 nempe] nampe 0 namque M - 10 reprobavit] repro- bavit 9 reprimebat M - ut Deo viventi...improperarent] cf. Ps. locis - 1 Nabuzardan] cf. 4 Reg.25,8; Ier. 39,9-52,30 - Antiocho] cf. 2 Mac.1.14-14,2 -, Holoferne] cf. Iu- dith 2,4-16,23 - 6 castra metari] cf. Num.1,52:3 Reg. — 20.27 - ut perimant omnem masculum] ef. Gen. 34,25 8 ningentem ad parietem] 1 Reg. 25.22 - 9 Dominus dissipavit consilia] ef. 2 Reg. 15.34 - 10 reprobavit cogitacionen populorum inania moditancium] cf. Ps. 2,1 et Ps. 32,10 - 11 eos tradidit in sensum reprobum] cf. Rom. 1,28 - in ipsam...foveam inciderunt] cf. Prov. 26,27 et Eccl. 10,8-Eccli. 21,29 - 13 Przibik de Kle- Taboritarum dux in oppido Stříb- now] Přibík z Klenové, I3.18 et aliis 96
Strana 97
virebant granumque subalbidum non pinguedinem, sed humorem immaturum Ccontinebat), ut civitatem inva- dant, vix illam ad mensem duraturam pollicitus. Qui tamen exhinc visa virorum et fide et constancia di- 5 missis hereticorum copiie dictis civibus patrocina- tus victoria est felici cum eis potitus. 50 Applicuerunt autem anno Domini millesimo quad- ringentesimo tricesimo tercio YdKib)us mensis Iulii in die Divisionis Apostolorum (= 15. 7.) primusque 10 exercitus qui dicebentur polastij, sic ab eventu rei dicti eo, quod cum capiebantur in civitajtem, pluri- P.6 mi ex eis confessi fuerunt ab annis viginti citra ultraque sub tectie aut domicilio non fuisse. Dicti eciam fuerunt kasilicztij quasi sectarii seu renibus 15 succincti - brevi enim veste nates vix operiente ute- bantur. Hii in signum fortitudinis sue brachium in- 52 51 53 1 subalbidum] subalbidum m.a. esset ascr. O subalbi- dum esset M - 2 continebat] in mg.m.a. continens ascr. 9 (in marg. continens) M, cf. superius p. 56 - 3 mensem] mensem 9 messem M - 4 exhinc] post exhinc del. inantea 2 - 5 patrocinatus] patronatus s.8. ci 2 patrocinatus M - 11 quod] quod 9 quad Mrar — 14 kasilicztij] kasilicztij in mg. ascr. m.a. Ka- syliczsstij o - — 15 brevi enim veste 14889. nates vix operiente utebantur] cf. 2 Reg.10,4; 18.20,4 cf. Bartoš II. ro- 97
virebant granumque subalbidum non pinguedinem, sed humorem immaturum Ccontinebat), ut civitatem inva- dant, vix illam ad mensem duraturam pollicitus. Qui tamen exhinc visa virorum et fide et constancia di- 5 missis hereticorum copiie dictis civibus patrocina- tus victoria est felici cum eis potitus. 50 Applicuerunt autem anno Domini millesimo quad- ringentesimo tricesimo tercio YdKib)us mensis Iulii in die Divisionis Apostolorum (= 15. 7.) primusque 10 exercitus qui dicebentur polastij, sic ab eventu rei dicti eo, quod cum capiebantur in civitajtem, pluri- P.6 mi ex eis confessi fuerunt ab annis viginti citra ultraque sub tectie aut domicilio non fuisse. Dicti eciam fuerunt kasilicztij quasi sectarii seu renibus 15 succincti - brevi enim veste nates vix operiente ute- bantur. Hii in signum fortitudinis sue brachium in- 52 51 53 1 subalbidum] subalbidum m.a. esset ascr. O subalbi- dum esset M - 2 continebat] in mg.m.a. continens ascr. 9 (in marg. continens) M, cf. superius p. 56 - 3 mensem] mensem 9 messem M - 4 exhinc] post exhinc del. inantea 2 - 5 patrocinatus] patronatus s.8. ci 2 patrocinatus M - 11 quod] quod 9 quad Mrar — 14 kasilicztij] kasilicztij in mg. ascr. m.a. Ka- syliczsstij o - — 15 brevi enim veste 14889. nates vix operiente utebantur] cf. 2 Reg.10,4; 18.20,4 cf. Bartoš II. ro- 97
Strana 98
erme sola sindone munda opertum educebant et ita di- micabant una spata aut cultro contenti, viri agres- 54 tes et silvani. Unde et merito polniczy aut campes- tres a quibusdam sunt vocitati castraque sua locave- 55 runt cis Sskorniany. Horum dux fuit Rasus Procopius, Parvus Procopius, Bedricus, presbiteri a principio, sed poetea duces latronum, homicide et terre Bohemie immanissimi depopulatores. 56 Exhinc cohors Pragensis arces suas cum tentoriis apud furcam dampnatorum posuerunt, digni ipsi furca, 57 quibue onne, quod bonum est, odio fuit: Pax semper inimica et que prius veteribus ritibus optima lege 10 recta est, nunc vero patribus nece turpissima ex Ro- 2 agrestes] agrestres altera littera r deleta corr. O agrestes M - 9 cohors Pragensis] cohors Pragensis in ng.m.a. pragenses ascr. 9 - 10 dampnatorum] dampnato- rum littera p deleta 9 damnatorum M - 12 ritibus] qui ritibus 9 ritibus M - - 5 Sskorniany] i.e. Skvrnany, nomen pagi prope Plz- ram siti, hodie Plznensis civitatis pars, cf. Profous -Svoboda IV 90 - Rasus Procopius] i.e. Prokop Holý, cr. Bartoš II 153sq. - 6 Parvus Procopius] i.e. Prokůpek, cf. Bartoš II 100-101, 161 annot. 52 - Be- dricus] i.e. Bedřich ze Strážnice, cf. Bartoš II 152. — 10 152 171 - 9 cohors Pragensium] cf. Bartoš II — 13 14 annot. 2 apud furcam dampnatorum] cf. Plachý, ex Rokyczani consilio] i.e. Jan Rokycana († 1471), cf. - 1878q; Urbánek I-IV (pluribus locis) Bartoš II. 98
erme sola sindone munda opertum educebant et ita di- micabant una spata aut cultro contenti, viri agres- 54 tes et silvani. Unde et merito polniczy aut campes- tres a quibusdam sunt vocitati castraque sua locave- 55 runt cis Sskorniany. Horum dux fuit Rasus Procopius, Parvus Procopius, Bedricus, presbiteri a principio, sed poetea duces latronum, homicide et terre Bohemie immanissimi depopulatores. 56 Exhinc cohors Pragensis arces suas cum tentoriis apud furcam dampnatorum posuerunt, digni ipsi furca, 57 quibue onne, quod bonum est, odio fuit: Pax semper inimica et que prius veteribus ritibus optima lege 10 recta est, nunc vero patribus nece turpissima ex Ro- 2 agrestes] agrestres altera littera r deleta corr. O agrestes M - 9 cohors Pragensis] cohors Pragensis in ng.m.a. pragenses ascr. 9 - 10 dampnatorum] dampnato- rum littera p deleta 9 damnatorum M - 12 ritibus] qui ritibus 9 ritibus M - - 5 Sskorniany] i.e. Skvrnany, nomen pagi prope Plz- ram siti, hodie Plznensis civitatis pars, cf. Profous -Svoboda IV 90 - Rasus Procopius] i.e. Prokop Holý, cr. Bartoš II 153sq. - 6 Parvus Procopius] i.e. Prokůpek, cf. Bartoš II 100-101, 161 annot. 52 - Be- dricus] i.e. Bedřich ze Strážnice, cf. Bartoš II 152. — 10 152 171 - 9 cohors Pragensium] cf. Bartoš II — 13 14 annot. 2 apud furcam dampnatorum] cf. Plachý, ex Rokyczani consilio] i.e. Jan Rokycana († 1471), cf. - 1878q; Urbánek I-IV (pluribus locis) Bartoš II. 98
Strana 99
kyczani consilio defunctis successit prava iuventus, quorum consilio precipitata ruit. Hii tamen satis ex civitate turbati castra metati sunt 58 postea in eum locum, quem vocant Lazari in Wienna. Zacensium et, que cum illis erant, civitatum co- 59 pie tentoria sua fixerunt in Monte Omnium Sanctorum [beatissimorum crucem] non veriti eorum in terra pro- phanare sanctuarium, quorum consorcia in celo habere se [immeriti] pretendebant. 10 Starotaborsstij autem cum duce suo Kersky et re- 60 liquis huius vie complicibus in Monte Sancti Nicolai 5 Zacensium] Zacensium m.a.s.s. te i.e. Zatecensium et in mg. Ziacenses ascr. O Zatecensium M - 7 beatissimorum crucem] beatissimorum crucem 9 om. M 9 immeriti] immeritis 9 om. M - 10 Starotaborsstij Starotaborsstij et in mg. m.a. Taborsstij ascr. 9 - 1 defunctis...iuventus] tres spondeos sequitur dacty. lus, excipit spondeus - 4 in...locum, quem vocant Lazari in Wienna] i.e. in suburbio Pragensi, cf. Sed- láček, 55 et Strnad, Sborník I (1909), 87 - 5 Za- censium...copie] Quo tempore Zacenses (civitatis Žatec in Bohemia septentrionali incolae) venerint, ignoratur 11 in Monte Sanc- ti Nicolai Confessoris] cf. Plachý, 12 et 18; Podlaha, - 6 in Monte Omnium Sanctorum] cf. Podlaha, Místa,252sq. - 7 prophanare sanctuarium] cf. 1 Mac. 4,38 - 8 quo- rum consorcia...pretendebant] cf. Is. 14.20 - 10 cum duce suo Kersky] i.e. Ondřej Keřský z Římovic, Tabori- tarum dux, cf. Bartoš II 768q. 99
kyczani consilio defunctis successit prava iuventus, quorum consilio precipitata ruit. Hii tamen satis ex civitate turbati castra metati sunt 58 postea in eum locum, quem vocant Lazari in Wienna. Zacensium et, que cum illis erant, civitatum co- 59 pie tentoria sua fixerunt in Monte Omnium Sanctorum [beatissimorum crucem] non veriti eorum in terra pro- phanare sanctuarium, quorum consorcia in celo habere se [immeriti] pretendebant. 10 Starotaborsstij autem cum duce suo Kersky et re- 60 liquis huius vie complicibus in Monte Sancti Nicolai 5 Zacensium] Zacensium m.a.s.s. te i.e. Zatecensium et in mg. Ziacenses ascr. O Zatecensium M - 7 beatissimorum crucem] beatissimorum crucem 9 om. M 9 immeriti] immeritis 9 om. M - 10 Starotaborsstij Starotaborsstij et in mg. m.a. Taborsstij ascr. 9 - 1 defunctis...iuventus] tres spondeos sequitur dacty. lus, excipit spondeus - 4 in...locum, quem vocant Lazari in Wienna] i.e. in suburbio Pragensi, cf. Sed- láček, 55 et Strnad, Sborník I (1909), 87 - 5 Za- censium...copie] Quo tempore Zacenses (civitatis Žatec in Bohemia septentrionali incolae) venerint, ignoratur 11 in Monte Sanc- ti Nicolai Confessoris] cf. Plachý, 12 et 18; Podlaha, - 6 in Monte Omnium Sanctorum] cf. Podlaha, Místa,252sq. - 7 prophanare sanctuarium] cf. 1 Mac. 4,38 - 8 quo- rum consorcia...pretendebant] cf. Is. 14.20 - 10 cum duce suo Kersky] i.e. Ondřej Keřský z Římovic, Tabori- tarum dux, cf. Bartoš II 768q. 99
Strana 100
61 Confessoris consederunt. Quibus in diebus adventus gens inhumana Orphanorum seu Syrotkonum cum suo sce- 62 leris duce Czapkone venit presidio. Syrotkones autem dicti fuere eo, quod orbati fuerant homine homicida Zyzkone, ut quasi lugentes de patre orphani diceren- 62 tur. Sed certe pocius orphani omni bonitatis spe or- bati, vere orphani active, qui terram devastantes fi- lios a maternis uberibus Herodiano more abstrahentes in conspectu matrum crudeliter necabant patresque eo- rum iugulabant. 10 64 Tota igitur civitas I hiis exercitibus vallata, coangustata est, ita ingeniosis fossatis ambita et se- pibus circumsepta in girum, ut nemo ex civitate fuge- 65 re posset. Construxerant enim inter sepes has muni- P. 7 66 ciones fortes, quas basstas dicunt. Primam apud pon- 15 — 4 fuerant) 1 adventus] in mg.m.a. Domini ascr. 9 fuerant 2 fuerint M - 5 Zyzkone] Zyzkane OM - 6 spe] spem 2 spe M - 10 iugulabant] iugulo dabant OM - 14 has] hos OM - - 3 duce Czapkone] i.e. Jan Čapek ze 2548q. Sán, cf. Bartoš II 159 et 167 - 5 Zyzkone] i.e. Jan - 7 filios...abstra- Žižka z Trocnova, cf. superius 8 Herodiano more] cf. Mt. hentea] cf. Ps. 21,10 - 9 in conspectu matrum] cf. Gen. 2,1-22: 14.1-6 - 41.46 et aliis locis - 11 civitas...coangustata est] ef. 4 Reg. 25,2 et Is. 28,20 - civitas...sepibus cir- cf. 2 Mac. 12,13 - 14 Construxerant...mu- cf. Eccl. 9,14 - 15 apud pontem a balneo. niciones cumsepta Místa, 100
61 Confessoris consederunt. Quibus in diebus adventus gens inhumana Orphanorum seu Syrotkonum cum suo sce- 62 leris duce Czapkone venit presidio. Syrotkones autem dicti fuere eo, quod orbati fuerant homine homicida Zyzkone, ut quasi lugentes de patre orphani diceren- 62 tur. Sed certe pocius orphani omni bonitatis spe or- bati, vere orphani active, qui terram devastantes fi- lios a maternis uberibus Herodiano more abstrahentes in conspectu matrum crudeliter necabant patresque eo- rum iugulabant. 10 64 Tota igitur civitas I hiis exercitibus vallata, coangustata est, ita ingeniosis fossatis ambita et se- pibus circumsepta in girum, ut nemo ex civitate fuge- 65 re posset. Construxerant enim inter sepes has muni- P. 7 66 ciones fortes, quas basstas dicunt. Primam apud pon- 15 — 4 fuerant) 1 adventus] in mg.m.a. Domini ascr. 9 fuerant 2 fuerint M - 5 Zyzkone] Zyzkane OM - 6 spe] spem 2 spe M - 10 iugulabant] iugulo dabant OM - 14 has] hos OM - - 3 duce Czapkone] i.e. Jan Čapek ze 2548q. Sán, cf. Bartoš II 159 et 167 - 5 Zyzkone] i.e. Jan - 7 filios...abstra- Žižka z Trocnova, cf. superius 8 Herodiano more] cf. Mt. hentea] cf. Ps. 21,10 - 9 in conspectu matrum] cf. Gen. 2,1-22: 14.1-6 - 41.46 et aliis locis - 11 civitas...coangustata est] ef. 4 Reg. 25,2 et Is. 28,20 - civitas...sepibus cir- cf. 2 Mac. 12,13 - 14 Construxerant...mu- cf. Eccl. 9,14 - 15 apud pontem a balneo. niciones cumsepta Místa, 100
Strana 101
tem a balneo, secundam in vertice supra aquam Sobie- kursky, terciam in via Liticensi, et hec ipsa fortis- sima, quartam in humuleto Petri, quintam circa Kame- netz, sextam in via secus ortum Troyani, septimam in 5 salicibus Petridum, in leprosaria octavem, ultimam ad Senctum Nicolaum. Municiones iste ita sibi cohere- 67 bant, ut campanulis appensis ad sepes corda mota no- la sonaret et exitus cuiuspiam exploraretur. Valli- um ipsarum vestigia in istum diem cernuntur. Tante- 10 que erant circumquaque altitudinis, ut homo illapsus sine adiutorio exire nequaquam possit. Nec defacili poterant demoliri, prout exploratores civitatis id- 68 69 70 ipsum deprehenderunt. Fuit autem numerus eorum, qui in obsidionibus erant per castra et vallos, quasi tri- 15 ginta sex milia educentium gladios, arma, contos, fun- das et tritulas. Hiis itaque exercitibus locatis pug- 72 71 3 Kanenetz] Kamenetz O Kamenecz M - 4 secus] se- cus 0 penes M - 7 corda] corda littera h in ng.m. a. ascr. 9 chorda M - cf. Sedláček, 174 - 1 supra aquam 24i Bělohlávek, Sobiekursky] cf. Sedláček, 54 - 2 in via Liticensi 3 in humuleto Petri] cf. Sedlá- cf. Sedláček, 54 - ček, 54 - circa Kamenetz] cf. Sedláček, 54. Strnad, Sborník I (1909), 83sq. - 4 secus ortum Troyani] cf. Sedláček. 54 - in salicibus Petridum] cf. Sedláček. 55 - 5 in leprosaria] cf. Sedláček, 55 - ad Sane- - tum Nicolaum] cf. Podlaha, Místa, 2548q. 101
tem a balneo, secundam in vertice supra aquam Sobie- kursky, terciam in via Liticensi, et hec ipsa fortis- sima, quartam in humuleto Petri, quintam circa Kame- netz, sextam in via secus ortum Troyani, septimam in 5 salicibus Petridum, in leprosaria octavem, ultimam ad Senctum Nicolaum. Municiones iste ita sibi cohere- 67 bant, ut campanulis appensis ad sepes corda mota no- la sonaret et exitus cuiuspiam exploraretur. Valli- um ipsarum vestigia in istum diem cernuntur. Tante- 10 que erant circumquaque altitudinis, ut homo illapsus sine adiutorio exire nequaquam possit. Nec defacili poterant demoliri, prout exploratores civitatis id- 68 69 70 ipsum deprehenderunt. Fuit autem numerus eorum, qui in obsidionibus erant per castra et vallos, quasi tri- 15 ginta sex milia educentium gladios, arma, contos, fun- das et tritulas. Hiis itaque exercitibus locatis pug- 72 71 3 Kanenetz] Kamenetz O Kamenecz M - 4 secus] se- cus 0 penes M - 7 corda] corda littera h in ng.m. a. ascr. 9 chorda M - cf. Sedláček, 174 - 1 supra aquam 24i Bělohlávek, Sobiekursky] cf. Sedláček, 54 - 2 in via Liticensi 3 in humuleto Petri] cf. Sedlá- cf. Sedláček, 54 - ček, 54 - circa Kamenetz] cf. Sedláček, 54. Strnad, Sborník I (1909), 83sq. - 4 secus ortum Troyani] cf. Sedláček. 54 - in salicibus Petridum] cf. Sedláček. 55 - 5 in leprosaria] cf. Sedláček, 55 - ad Sane- - tum Nicolaum] cf. Podlaha, Místa, 2548q. 101
Strana 102
natum est certatim mensibus novem, diebus xxiii nos- tris semper auxilium de celo expectentibus et virili- ter resistentibus. 73 Quante autem inhumanitatis gentes ille heretico- 74 rum fuerunt, quis dicere possit? Nulli statui, nulli sexui parcebant. Illa sola eis inerat pietas, ut tum 75 76 desisterent, cum cedere non possent. Hoc non auffe- 77 rebant pauperi, quod nullatenus potuit accipi. Cum quempiam ex civitate deprehendissent, abscisis mani- bus, naso auribusque desectis spectaculum hominibus christianum pro Christi nomine faciebant. Nostri au- tem dignas vices impendere volentes eductum unum Za- 78 10 censem de vinculis amputatas ferro manus in corrigia collotenus appenderunt in exercitum pulsum. Hoc vi- so territa a tanta cede rabies heretica paulisper 80 substitit. Sed non saciata senguine in aliud tormen- 79 15 81 torum genus debachata est. Capientes enim hominem - 5 possit] possit m.a.in posset corr. O possit M 6 tum] t et litteras duas del. O tum M - —-- 1 nostris...expectantibus] cf. Deut. 11,11 - 5 nul- li statui, nulli sexui parcebant] cf. Sigismundi Cae- saris Bullam auream (superius p.62) - 9 abscisis manibus] cf. Deut. 25.12; 2 Mac. 15.30 - 10 specta- 4.2 - 12 u- culum hominibus...faciebant] cf. 1 Cor. num Zacensem] i.e. virum e civitate Žatec oriundum, cf. superius - 16 Sed non saciata (sc. rabies) san- guine] cf. Eceli. 12,16 - 102
natum est certatim mensibus novem, diebus xxiii nos- tris semper auxilium de celo expectentibus et virili- ter resistentibus. 73 Quante autem inhumanitatis gentes ille heretico- 74 rum fuerunt, quis dicere possit? Nulli statui, nulli sexui parcebant. Illa sola eis inerat pietas, ut tum 75 76 desisterent, cum cedere non possent. Hoc non auffe- 77 rebant pauperi, quod nullatenus potuit accipi. Cum quempiam ex civitate deprehendissent, abscisis mani- bus, naso auribusque desectis spectaculum hominibus christianum pro Christi nomine faciebant. Nostri au- tem dignas vices impendere volentes eductum unum Za- 78 10 censem de vinculis amputatas ferro manus in corrigia collotenus appenderunt in exercitum pulsum. Hoc vi- so territa a tanta cede rabies heretica paulisper 80 substitit. Sed non saciata senguine in aliud tormen- 79 15 81 torum genus debachata est. Capientes enim hominem - 5 possit] possit m.a.in posset corr. O possit M 6 tum] t et litteras duas del. O tum M - —-- 1 nostris...expectantibus] cf. Deut. 11,11 - 5 nul- li statui, nulli sexui parcebant] cf. Sigismundi Cae- saris Bullam auream (superius p.62) - 9 abscisis manibus] cf. Deut. 25.12; 2 Mac. 15.30 - 10 specta- 4.2 - 12 u- culum hominibus...faciebant] cf. 1 Cor. num Zacensem] i.e. virum e civitate Žatec oriundum, cf. superius - 16 Sed non saciata (sc. rabies) san- guine] cf. Eceli. 12,16 - 102
Strana 103
manibus colloque vinctum detracta tripede appende- runt. Sic longo tempore pendens cruciatu vita de- fecit. Aliis carnes caninas / vinctis in cibum ra- 82 83 bidum exhibebant. Neque horum ferocitas fragili pe- 84 percit sexui femineo. Includentes enim mulieres in 85 vas feculentum desuper precipitaverunt. Aliis nares 86 ferro adunco findentes ludibrium seculo fecerunt, quarum adhuc due supersunt heresiani sceleris tes- tes. Alii longa carceris ceci vexati inedia, cum ci- 87 10 bo caruissent, pellicia sua, quibus tegebantur, come- derunt, quasi famem longam putrida pelle pellerent. Hii omnes veluti ad ydolaticas carnes compellebantur 5 ad eorum sectam accedere. Sed illi sue fidei nemo- res elegerunt pie mori in Christo, quam turpiter cum 15 hereticis vitam agere corpoream. Audi preterea eo- rum stultam secte sue sentenciem, in quam hodie omne vulgus consedit quasi in racionem Achillicam: Cum 88 89 90 91 quosdam vinctos nostros in die sancti paschatis co- pioso cibo pavissent, potum illis negaverunt porten- -- 8 quarum] quorum 9 quarum M - 9 Alii] Alie OM — 12 compellebantur] compellebantur 9 compellebant M - 18 sancti] sancti 9 S. M - 13 fidei memores] cf. 1 Thes. 1,3 - 14 elegerunt pie mori] cf. 1 Mac. 1,65 - 17 in racionem Achil- licam Achillem ante Troiem fortissime pugnavisse Ho- merus narrat; cf. Escher, R-E I, 2218q. - 18 in die 103
manibus colloque vinctum detracta tripede appende- runt. Sic longo tempore pendens cruciatu vita de- fecit. Aliis carnes caninas / vinctis in cibum ra- 82 83 bidum exhibebant. Neque horum ferocitas fragili pe- 84 percit sexui femineo. Includentes enim mulieres in 85 vas feculentum desuper precipitaverunt. Aliis nares 86 ferro adunco findentes ludibrium seculo fecerunt, quarum adhuc due supersunt heresiani sceleris tes- tes. Alii longa carceris ceci vexati inedia, cum ci- 87 10 bo caruissent, pellicia sua, quibus tegebantur, come- derunt, quasi famem longam putrida pelle pellerent. Hii omnes veluti ad ydolaticas carnes compellebantur 5 ad eorum sectam accedere. Sed illi sue fidei nemo- res elegerunt pie mori in Christo, quam turpiter cum 15 hereticis vitam agere corpoream. Audi preterea eo- rum stultam secte sue sentenciem, in quam hodie omne vulgus consedit quasi in racionem Achillicam: Cum 88 89 90 91 quosdam vinctos nostros in die sancti paschatis co- pioso cibo pavissent, potum illis negaverunt porten- -- 8 quarum] quorum 9 quarum M - 9 Alii] Alie OM — 12 compellebantur] compellebantur 9 compellebant M - 18 sancti] sancti 9 S. M - 13 fidei memores] cf. 1 Thes. 1,3 - 14 elegerunt pie mori] cf. 1 Mac. 1,65 - 17 in racionem Achil- licam Achillem ante Troiem fortissime pugnavisse Ho- merus narrat; cf. Escher, R-E I, 2218q. - 18 in die 103
Strana 104
dentes sanctam unius speciei communionem absque ca- licis participacione non sufficere ad nutrimentum ho- 92 minis spiritualis. Unde siti illi adusti (quod dolor est dictu) propriam urinam biberunt, tandem defece- 93 runt. O stulta virorum illorum argumenta, ut cibum delicatissimum, cibum omni sacietate et refectione 94 plenissimum, bestiis assimilent carnibus! Sic piam 95 ignoranciam, mentem deludere norunt. Sic panis et vi- 96 num in ore ipsorum sapit. Ita nihil divinitatis in eukaristia, sed materiam panis et vini cum quadam as- 10 sistencia gracie spiritualis per hec exempla tenere et 97 astruere probantur ignari verborum divinorum: "Qui 98 manducat hunc panem, vivet in eternum." Si vivet, 99 quia manducavit, ergo manducacio plena vita. Sed ni- 100 hil dicit de potu, quo vita non subsistit. Hec ergo manducacio cibus est et potus, prout hec in tractatu- 15 lo huius materie plenius legistis. 2 non] non del. et serius m.a. iterum s.s. O non M - 3 illi] post illi del. audis 9 - 5 stulta] stultam 9 stulta M - 6 sacietate] sacietate 9 sanctitate M - ...paschatis] A. 1434 dies Dominicus sancti paschatis 28.Martii erat - 4 propriam urinam biberunt] cf. 4 Reg. 18,27 - 12 "Qui manducat...in eternum"] Ioan. 6,59 - 16 prout hec...plenius legistis] Quibus ver bis Hilarii opusculum Bohemicum Traktát křesťanský o nejsvětějším přijímání lidu obecného pod jednou způso- 104
dentes sanctam unius speciei communionem absque ca- licis participacione non sufficere ad nutrimentum ho- 92 minis spiritualis. Unde siti illi adusti (quod dolor est dictu) propriam urinam biberunt, tandem defece- 93 runt. O stulta virorum illorum argumenta, ut cibum delicatissimum, cibum omni sacietate et refectione 94 plenissimum, bestiis assimilent carnibus! Sic piam 95 ignoranciam, mentem deludere norunt. Sic panis et vi- 96 num in ore ipsorum sapit. Ita nihil divinitatis in eukaristia, sed materiam panis et vini cum quadam as- 10 sistencia gracie spiritualis per hec exempla tenere et 97 astruere probantur ignari verborum divinorum: "Qui 98 manducat hunc panem, vivet in eternum." Si vivet, 99 quia manducavit, ergo manducacio plena vita. Sed ni- 100 hil dicit de potu, quo vita non subsistit. Hec ergo manducacio cibus est et potus, prout hec in tractatu- 15 lo huius materie plenius legistis. 2 non] non del. et serius m.a. iterum s.s. O non M - 3 illi] post illi del. audis 9 - 5 stulta] stultam 9 stulta M - 6 sacietate] sacietate 9 sanctitate M - ...paschatis] A. 1434 dies Dominicus sancti paschatis 28.Martii erat - 4 propriam urinam biberunt] cf. 4 Reg. 18,27 - 12 "Qui manducat...in eternum"] Ioan. 6,59 - 16 prout hec...plenius legistis] Quibus ver bis Hilarii opusculum Bohemicum Traktát křesťanský o nejsvětějším přijímání lidu obecného pod jednou způso- 104
Strana 105
10 Audi adhuc eorum infidelitatem et ex preteritis futura presumere poteris et caucior eris. Semel ini- to consilio "Quid", inquiunt, "facimus? Illi intre- pidi perseverant. Arx eorum fortis est et ipsi ad bella perati. Fingere necesse est sese amicos pacis et percutiamus fedus cum ipsis, ut ipsos dimittamus. Et postquam piene ipscrum dominati fuerimus, extunc gladies noster convertatur in caput ipsorum." Sic cogitave|runt impii. Sed frustratum est consilium nequam per Orphanos ceciditque dolus eorumn et Dominus liberavit de hac conspirecione populum euum. O fraudis seve, o sceleris fabricator iniqui! Putasti hoc dolo pervertere fidem Christi? Sic hec- cine tua sunt consilia pacis? Osculo tradis Agnum. Disce, optime civis, et preterita in tuam praxim re- solve! Videre potes: Federa faciunt, iurant et pe- yerant, sed secretum revera in diebus suis evomendun in cistin fellis conservant. Identidem fuit, cum se- mel de pace sub treugis ageretur. Primum civitatie 6 ipsis] post ipsis litteres 4-5 del. O - 19 sub] in mg.m.a. eub secr. O bou (Praha 1905, ed. A. Podlahs) significatur; cf. eiusdem 'Trectatum* (Hain-Copinger 8663), f. 9 Ta et m 2b - 6 percutiamus fedus cum ipsis] cf. Gen. 21,2 - 8 gladius...in caput ipsorum] cf. 1 Per. 21,27 - 14 Osculo tradis Agnum] cf. Lc. 22,48 - 105 101 102 103 104 105 106 107 108 p.o A — — €—— —— — —-— — na O ^) -— o0 116 117
10 Audi adhuc eorum infidelitatem et ex preteritis futura presumere poteris et caucior eris. Semel ini- to consilio "Quid", inquiunt, "facimus? Illi intre- pidi perseverant. Arx eorum fortis est et ipsi ad bella perati. Fingere necesse est sese amicos pacis et percutiamus fedus cum ipsis, ut ipsos dimittamus. Et postquam piene ipscrum dominati fuerimus, extunc gladies noster convertatur in caput ipsorum." Sic cogitave|runt impii. Sed frustratum est consilium nequam per Orphanos ceciditque dolus eorumn et Dominus liberavit de hac conspirecione populum euum. O fraudis seve, o sceleris fabricator iniqui! Putasti hoc dolo pervertere fidem Christi? Sic hec- cine tua sunt consilia pacis? Osculo tradis Agnum. Disce, optime civis, et preterita in tuam praxim re- solve! Videre potes: Federa faciunt, iurant et pe- yerant, sed secretum revera in diebus suis evomendun in cistin fellis conservant. Identidem fuit, cum se- mel de pace sub treugis ageretur. Primum civitatie 6 ipsis] post ipsis litteres 4-5 del. O - 19 sub] in mg.m.a. eub secr. O bou (Praha 1905, ed. A. Podlahs) significatur; cf. eiusdem 'Trectatum* (Hain-Copinger 8663), f. 9 Ta et m 2b - 6 percutiamus fedus cum ipsis] cf. Gen. 21,2 - 8 gladius...in caput ipsorum] cf. 1 Per. 21,27 - 14 Osculo tradis Agnum] cf. Lc. 22,48 - 105 101 102 103 104 105 106 107 108 p.o A — — €—— —— — —-— — na O ^) -— o0 116 117
Strana 106
virum revertentem quidam sagitta post tergum percus- sit, ut et naturalis federis et pacti iurati immemo- 118 res esse sciantur. Hec de dolo illorum ex multis pauca commemorare libuit. 119 Dicam et, quid apud nostros cives fortune lega- 120 litatisque fuit. Illi ex bombardis lapides ferrumque mittebant, sed unicus ex magno lapide ob sui incu- 121 riam excusso cerebro cecidit. Alii vero lapides nunc in plateam, nunc in tecta, si quando inter ho- 122 mines ceciderunt, minime nocuerunt. Unum auditu dig- 123 num obtigit: Inter duos infirmos pauperes lecto po- sitos uno lapis pixidis plumale substractum eiecit, 124 sed infirmis nichil omnino nocumenti intulit. Hac eadem gracia eciam ipsa Iudaica cecitas ex meritis sanctorum gavisa est, ut de illis superius vestimen- 10 15 125 tum personarum abs lesione fuisset excussum. In die 3 dolo] dolo 0 bello M - 6 bombardis] Bambardis OM - 6 Illi...mittebant metrum iam ab auctore corruptum? - — 11 inter duos...lecto positos uno] cf. Le 17,34 13 infirmis...intulit] hexametri dactylici reliquiae? — 14 Iudaica cecitas] de Iudaeis Plznae incolentibus cf. Bělohlávek, 51 - 16 In die Virginis...Annunc- ciacionis] cf. miraculum, quod de Pontensium victo- ria Ioannes Leonis narrabat (Lud. Schlesinger. Die al. teste Erzählung von der siegreichen Vertheidigung der Stadt Brix...i. J. 1421 und vom Ursprung des Maria- 106
virum revertentem quidam sagitta post tergum percus- sit, ut et naturalis federis et pacti iurati immemo- 118 res esse sciantur. Hec de dolo illorum ex multis pauca commemorare libuit. 119 Dicam et, quid apud nostros cives fortune lega- 120 litatisque fuit. Illi ex bombardis lapides ferrumque mittebant, sed unicus ex magno lapide ob sui incu- 121 riam excusso cerebro cecidit. Alii vero lapides nunc in plateam, nunc in tecta, si quando inter ho- 122 mines ceciderunt, minime nocuerunt. Unum auditu dig- 123 num obtigit: Inter duos infirmos pauperes lecto po- sitos uno lapis pixidis plumale substractum eiecit, 124 sed infirmis nichil omnino nocumenti intulit. Hac eadem gracia eciam ipsa Iudaica cecitas ex meritis sanctorum gavisa est, ut de illis superius vestimen- 10 15 125 tum personarum abs lesione fuisset excussum. In die 3 dolo] dolo 0 bello M - 6 bombardis] Bambardis OM - 6 Illi...mittebant metrum iam ab auctore corruptum? - — 11 inter duos...lecto positos uno] cf. Le 17,34 13 infirmis...intulit] hexametri dactylici reliquiae? — 14 Iudaica cecitas] de Iudaeis Plznae incolentibus cf. Bělohlávek, 51 - 16 In die Virginis...Annunc- ciacionis] cf. miraculum, quod de Pontensium victo- ria Ioannes Leonis narrabat (Lud. Schlesinger. Die al. teste Erzählung von der siegreichen Vertheidigung der Stadt Brix...i. J. 1421 und vom Ursprung des Maria- 106
Strana 107
Virginis gloriose Annuncciacionis (= 25. 3.) cum ma- gis in hac sancta ecclesia laudibus Virginis insiste- rent, iactus globus in frustaque consciseus neminem lesit Virgine beatissima eos sua gracia protegente. 5 Ignes frequentissimi nocturno diurnoque tempore ex telis et globis ignitis mittebantur, sed erat custo- dia fidelis in turri, que lapsam sagittam ostendit et nihil civitati sic nocitum est. Civium quanta fuerit 127 sollicitudo, ita deprehendi potest, ut nichil ocii 10 aut spacii, sed semper excubiis vigiliisque intenti inter menia civitatis alternatis vicibus essent ita, ut iam platea magna, quam circulum dicunt, gramineo cespite excrevisset. Soli presbiteri et alii iner- mes pauci domos custodiebant. Quoscunque ex hereti- 15 cis capiebant, erant eis cisterne veteres, in eas proicie/bant cum quodam proverbio "Hic persalta!" Repleverunt quam plurimos fontes, qui in hunc usque diem cadavere humano putrent repleti. Si singula 126 128 129 P. 10 130 131 commemorare velim, ipsa dies citius noctem minata 20 transiret. 1. Annuncciacionie] Annuncciacionis O annunciationis M - 9 nichil nichil O nihil M - 19 commemorare commemora m.a.ascr. re 9 commemorare M - schnee-Festes in Brüx. Von Magister Johannes Leonis. Prag 1877) et a. 1593 Georgius Bartholdus carmine La- tino reddebat (Rukověť I 150) cf. Plachý, 19 107
Virginis gloriose Annuncciacionis (= 25. 3.) cum ma- gis in hac sancta ecclesia laudibus Virginis insiste- rent, iactus globus in frustaque consciseus neminem lesit Virgine beatissima eos sua gracia protegente. 5 Ignes frequentissimi nocturno diurnoque tempore ex telis et globis ignitis mittebantur, sed erat custo- dia fidelis in turri, que lapsam sagittam ostendit et nihil civitati sic nocitum est. Civium quanta fuerit 127 sollicitudo, ita deprehendi potest, ut nichil ocii 10 aut spacii, sed semper excubiis vigiliisque intenti inter menia civitatis alternatis vicibus essent ita, ut iam platea magna, quam circulum dicunt, gramineo cespite excrevisset. Soli presbiteri et alii iner- mes pauci domos custodiebant. Quoscunque ex hereti- 15 cis capiebant, erant eis cisterne veteres, in eas proicie/bant cum quodam proverbio "Hic persalta!" Repleverunt quam plurimos fontes, qui in hunc usque diem cadavere humano putrent repleti. Si singula 126 128 129 P. 10 130 131 commemorare velim, ipsa dies citius noctem minata 20 transiret. 1. Annuncciacionie] Annuncciacionis O annunciationis M - 9 nichil nichil O nihil M - 19 commemorare commemora m.a.ascr. re 9 commemorare M - schnee-Festes in Brüx. Von Magister Johannes Leonis. Prag 1877) et a. 1593 Georgius Bartholdus carmine La- tino reddebat (Rukověť I 150) cf. Plachý, 19 107
Strana 108
132 Quanta ecian fuerant constancia, quis scribere 133 possit? Plurimi enim cum fame laborantes ad castra diverterent adversariorum et viderent maliciam in tanto crudeli nequamque populo, reversi maluerunt fa- 134 me perire quam eorum contagionibus maculari. Conclu- sis igitur in girum stratis et semitis, ut neque de civitate exitus neque ad eam ullus pateret accessus, cum iam fame gravi laboraret populus, in tantis ta- men angustiis neque Dei sui neque proximorum obliti. 135 Miserebantur enim proximorum, precipue autem sacer- 136 dotum. Confugerant ad eos plusquam trecenti presbi- teri, quorum quidam ex communi annona nutriebantur, compulsi prece panem querere et ad stipem sedere. 10 137 Nec tamen eos eiecerunt, sed paterne tractaverunt. 138 Quidam autem voluntarie exierunt fame invalescente. 139 Ipsi orabant et cives militesque pugnabant. Postquam autem Dominus probavit eos velut aurum 140 15 in fornace vidissetque constanciam fidelem, misertus 141 est eorum. Cum enim Menhardus et Ptacžek. barones 1 fuerant] fuerat 9 fuerit M - 2 laborantes] libo- rantes O laborantes M - 19 Ptacžek] Ptacžek 9 Ptaczek M 17 Postquam...in fornace] cf. Prov.27,21 et Sigismundi 18 miser- Caesaris Bullam auream (superius p. 618q.) — 19 Manhardus] i.e. Men- tus est eorum] 4 Reg.13,23 hart z Hradce, cf. Bartoš II 159 et 167 - Ptacžek] i.e. . Hynek Ptáček z Pirkštejna, cf. Bartoš II 68 et 178 108
132 Quanta ecian fuerant constancia, quis scribere 133 possit? Plurimi enim cum fame laborantes ad castra diverterent adversariorum et viderent maliciam in tanto crudeli nequamque populo, reversi maluerunt fa- 134 me perire quam eorum contagionibus maculari. Conclu- sis igitur in girum stratis et semitis, ut neque de civitate exitus neque ad eam ullus pateret accessus, cum iam fame gravi laboraret populus, in tantis ta- men angustiis neque Dei sui neque proximorum obliti. 135 Miserebantur enim proximorum, precipue autem sacer- 136 dotum. Confugerant ad eos plusquam trecenti presbi- teri, quorum quidam ex communi annona nutriebantur, compulsi prece panem querere et ad stipem sedere. 10 137 Nec tamen eos eiecerunt, sed paterne tractaverunt. 138 Quidam autem voluntarie exierunt fame invalescente. 139 Ipsi orabant et cives militesque pugnabant. Postquam autem Dominus probavit eos velut aurum 140 15 in fornace vidissetque constanciam fidelem, misertus 141 est eorum. Cum enim Menhardus et Ptacžek. barones 1 fuerant] fuerat 9 fuerit M - 2 laborantes] libo- rantes O laborantes M - 19 Ptacžek] Ptacžek 9 Ptaczek M 17 Postquam...in fornace] cf. Prov.27,21 et Sigismundi 18 miser- Caesaris Bullam auream (superius p. 618q.) — 19 Manhardus] i.e. Men- tus est eorum] 4 Reg.13,23 hart z Hradce, cf. Bartoš II 159 et 167 - Ptacžek] i.e. . Hynek Ptáček z Pirkštejna, cf. Bartoš II 68 et 178 108
Strana 109
regni, cupidi exterminatores heresis illius, Civita- tem Novam Pragensem, quam Thaborite possederant, ce- pissent, audiens exercitus omnis exterriti sunt. Vo- 142 lentes adiutorium Nove Civitati afferre dimissa Pyl- 5 zna castra sua levaverunt anno sequenti die nona men- sis Maii, que est hodierna. Et liberavit Dominus po- 143 pulum suum. Sic enim commovit Pragam per barones, ut 144 suam quam semper dilexit Plznam ab hostibus liberaret. Yta Praga turbata est, ut Plzna nostra liberaretur. 145 10 Hunc igitur diem quamquam semper venerabiliter in Dei 146 laudibus exegistis, postea tamen a reverendissimo do- mino cardinali 8. Angeli indulgentias trium dierum precedentium et trium sequentium cum hoc sancto die ex benignitate Appostolica obtinuistis. Itaque, o ci- 147 15 ves, pro vestra hodierna ex manibus hereticorum poten- ti liberacione gaudete, diem hune triumphalem in ar- cum victorialem erigite! --- — 11. postea] postea 9 preterea M - 13 sancto] sancto 2 S. M - 14 Appostolica] Appostolica 9 Apostolica M 1. Cum ...Civitatem Novam Pragensem...cepissent] i.e. 6. Maii 1434, cf. Bartoš II, 169 - 6 Et liberavit Dominus populum suum] cf. 2 Par. 32,15 - 12 indul- gentias...obtinuistis] Quas indulgentias civitas Plz- nensis 13. Maii 1448 ab Ioanne Carvaial cardinali ob- cf. Strnad I, 423sq., n. 382 - 16 diem hunc tinuit. triumphalem in arcum victorialem erigite!] cf. Vence- slai Ioanmis Kleonis orationem panegyricam a. 1621 ty 109
regni, cupidi exterminatores heresis illius, Civita- tem Novam Pragensem, quam Thaborite possederant, ce- pissent, audiens exercitus omnis exterriti sunt. Vo- 142 lentes adiutorium Nove Civitati afferre dimissa Pyl- 5 zna castra sua levaverunt anno sequenti die nona men- sis Maii, que est hodierna. Et liberavit Dominus po- 143 pulum suum. Sic enim commovit Pragam per barones, ut 144 suam quam semper dilexit Plznam ab hostibus liberaret. Yta Praga turbata est, ut Plzna nostra liberaretur. 145 10 Hunc igitur diem quamquam semper venerabiliter in Dei 146 laudibus exegistis, postea tamen a reverendissimo do- mino cardinali 8. Angeli indulgentias trium dierum precedentium et trium sequentium cum hoc sancto die ex benignitate Appostolica obtinuistis. Itaque, o ci- 147 15 ves, pro vestra hodierna ex manibus hereticorum poten- ti liberacione gaudete, diem hune triumphalem in ar- cum victorialem erigite! --- — 11. postea] postea 9 preterea M - 13 sancto] sancto 2 S. M - 14 Appostolica] Appostolica 9 Apostolica M 1. Cum ...Civitatem Novam Pragensem...cepissent] i.e. 6. Maii 1434, cf. Bartoš II, 169 - 6 Et liberavit Dominus populum suum] cf. 2 Par. 32,15 - 12 indul- gentias...obtinuistis] Quas indulgentias civitas Plz- nensis 13. Maii 1448 ab Ioanne Carvaial cardinali ob- cf. Strnad I, 423sq., n. 382 - 16 diem hunc tinuit. triumphalem in arcum victorialem erigite!] cf. Vence- slai Ioanmis Kleonis orationem panegyricam a. 1621 ty 109
Strana 110
p. 748 Hodie enim Dominus afflictionem populi sui re- spexit et redemptionem misit et qui filios Israhel de Egyptiaca servitute liberavit, hanc christianis- simam civitatem ab heretica custodivit pravitate. 149 Redempti gratias Deo immortali agite et nedum ympnie et organis, sed ipso cordis iubilo grates exsolvite! 150 Cor enim vestrum, non manum, o cives, Dominus respi- 151 cit. Si illi dignas laudes solveritis, potens est iterum victoriam de hereticis multiplicatis vicibus prestare. 10 152 Habes, o inclita civitas, unde merito hodie de- 153 beas letari. Placuit et parumper, ut horam hanc ex- solvamus, aliquid consolacionis hac sancta faustissi- maque die his tuis et clero et civibus dicere, un- 154 de te merito quisquam posset commendare. Et hec mi- 155 hi in presentiarum quinque occurrunt: Laudabo igi- tur te ex fide(i) sinceritate, ex tua religiositate, 15 ex nominis proprietate, ex loci situsque amenitate, ex armorum nobilitate. — 4 heretica] heretica 9 heretica M - 17 fidei] fide 0 fidei M - pis editam, cui Aeternae Iamae. ..C1vitatie Plšnae... arcus triumphalis' titulus erat (J. Heinic. Minulostí Západočeského kraje, XVII. 1981, 99-123) - 1 Domi- - 2 nus...respexit] cf. 2 Reg. 16,12; Act. 1.34 - qui filios Israhel...liberavit] cf. Exod. 18,10 110
p. 748 Hodie enim Dominus afflictionem populi sui re- spexit et redemptionem misit et qui filios Israhel de Egyptiaca servitute liberavit, hanc christianis- simam civitatem ab heretica custodivit pravitate. 149 Redempti gratias Deo immortali agite et nedum ympnie et organis, sed ipso cordis iubilo grates exsolvite! 150 Cor enim vestrum, non manum, o cives, Dominus respi- 151 cit. Si illi dignas laudes solveritis, potens est iterum victoriam de hereticis multiplicatis vicibus prestare. 10 152 Habes, o inclita civitas, unde merito hodie de- 153 beas letari. Placuit et parumper, ut horam hanc ex- solvamus, aliquid consolacionis hac sancta faustissi- maque die his tuis et clero et civibus dicere, un- 154 de te merito quisquam posset commendare. Et hec mi- 155 hi in presentiarum quinque occurrunt: Laudabo igi- tur te ex fide(i) sinceritate, ex tua religiositate, 15 ex nominis proprietate, ex loci situsque amenitate, ex armorum nobilitate. — 4 heretica] heretica 9 heretica M - 17 fidei] fide 0 fidei M - pis editam, cui Aeternae Iamae. ..C1vitatie Plšnae... arcus triumphalis' titulus erat (J. Heinic. Minulostí Západočeského kraje, XVII. 1981, 99-123) - 1 Domi- - 2 nus...respexit] cf. 2 Reg. 16,12; Act. 1.34 - qui filios Israhel...liberavit] cf. Exod. 18,10 110
Strana 111
Floret in te, dilectissima hominibus christico- 156 lis, amantissima sanctissimo domino nostro Paulo pa- pe, fidelissima Deo immortali civitas, floret in te orthodoxa fides katholica, quam universitas christi- 5 fidelium, quam sancta Romana confitetur ecclesia, pro qua quidem conflictus multos et varios es exper- ta semperque tibi Dominus est auxiliatus in bello. Sit tibi benedicta fides omni auro et lapide precio- sior! Sit omni honore mundano amabilior! Sit omni- 159 10 bus pigmentis suavior! Nihil sit, quod illi compa- 160 rari possit. Prepone illam regnis et sedibus et di- 161 vicias nihil esse dixeris in comparacione illius. Vertant se illi, quorsum velint, induant mutatoria 162 fidei, operiantur duplicibus et ab unitate se rescin- 15 dant! Tu semper constans et fidelis es inventa. 163 Tu heresum confutatrix, tu scutum fidei, tu arx Boe- 164 morum fidelium, tu murus pro domo Israhel, civitas refugii, sedebis in pinguedine pacis et cito afflues 1 Floret] Florent littera n serius deleta 0 Floret M - 4 katholica] katholica 9 catholica M - 5 sancta] sancta o S. M - 2 Paulo pape] i.e. Paulo II. ( 1464-1471), qui in lo- cum Pii II. succedebat - 7 tibi Dominus est auxi- liatus in bello] cf. Ps. 88,44 - 15 et fidelis es inventa] cf. 1 Mac. 2152 - 16 scutum fidei] Eph. 6,16 - 17 murus pro domo Israhel] cf. Ez. 45.17 civitas refugiil cf. Ios. 21,36 - 18 et cito af- 111
Floret in te, dilectissima hominibus christico- 156 lis, amantissima sanctissimo domino nostro Paulo pa- pe, fidelissima Deo immortali civitas, floret in te orthodoxa fides katholica, quam universitas christi- 5 fidelium, quam sancta Romana confitetur ecclesia, pro qua quidem conflictus multos et varios es exper- ta semperque tibi Dominus est auxiliatus in bello. Sit tibi benedicta fides omni auro et lapide precio- sior! Sit omni honore mundano amabilior! Sit omni- 159 10 bus pigmentis suavior! Nihil sit, quod illi compa- 160 rari possit. Prepone illam regnis et sedibus et di- 161 vicias nihil esse dixeris in comparacione illius. Vertant se illi, quorsum velint, induant mutatoria 162 fidei, operiantur duplicibus et ab unitate se rescin- 15 dant! Tu semper constans et fidelis es inventa. 163 Tu heresum confutatrix, tu scutum fidei, tu arx Boe- 164 morum fidelium, tu murus pro domo Israhel, civitas refugii, sedebis in pinguedine pacis et cito afflues 1 Floret] Florent littera n serius deleta 0 Floret M - 4 katholica] katholica 9 catholica M - 5 sancta] sancta o S. M - 2 Paulo pape] i.e. Paulo II. ( 1464-1471), qui in lo- cum Pii II. succedebat - 7 tibi Dominus est auxi- liatus in bello] cf. Ps. 88,44 - 15 et fidelis es inventa] cf. 1 Mac. 2152 - 16 scutum fidei] Eph. 6,16 - 17 murus pro domo Israhel] cf. Ez. 45.17 civitas refugiil cf. Ios. 21,36 - 18 et cito af- 111
Strana 112
165 deliciis innixa dilecto. Expecta paulisper, quia ve- 166 niet tibi salvator. Sta in sinceritate fidei, ex qua super omnes coetaneas tuas civitates merito evasisti. Viget preteren in te religiositas. Tu enim, non p.12 dicam, I viros ecclesiasticos ad te venientes colli- gis, manutenes et defendis, sed in eorum multitudine 169 et sancta professione plurimum letaris. Quo enim a- 167 168 170 more, qua devotione prosequaris totum clerum? Fra- tree observantes Minores, fratres Predicatores, devo- tum ordinem Virginis gloriose Marie domus Theotonico- 171 rum! Ipsi testes estis, qui me hec commemorantem 172 auditis. Religiositas tua benedicta felixque elucet ex defensorum tuorum multitudine, ex patronorum pro te tuaque victoria assistencia et apud Dominum fida 173 intercessione. Singule enim civitates locaque sibi quempiam sanctorum asciscunt et eum patronum deli- gunt, quo tutore, quo defensore in hostium acies me- 174 dias armaque ruant. Tu nullo spreto (omnium) sancto- 175 rum defensione muniris. Matrix tua est ecclesia bap- 10 15 18 omniun] nulloque 0 nulloque... (sic) M - flues deliciis innixa dilecto] cf. Cant. 8,5 - 1 Ex- pectn paulisper] cf. Iob 6,19 - veniet tibi salvator cf. Zach. 9.9 - 5 viros ecclesiasticos...colligis] cf. Is. 57,1 - 8 Fratres...Minores] cf. Bělohlávek, - 9 fratres Predicatores] cf. Bělohlávek. 56 et 99 55 - 10 ordinem Virginis...Marie domus Theo- 37 et 112
165 deliciis innixa dilecto. Expecta paulisper, quia ve- 166 niet tibi salvator. Sta in sinceritate fidei, ex qua super omnes coetaneas tuas civitates merito evasisti. Viget preteren in te religiositas. Tu enim, non p.12 dicam, I viros ecclesiasticos ad te venientes colli- gis, manutenes et defendis, sed in eorum multitudine 169 et sancta professione plurimum letaris. Quo enim a- 167 168 170 more, qua devotione prosequaris totum clerum? Fra- tree observantes Minores, fratres Predicatores, devo- tum ordinem Virginis gloriose Marie domus Theotonico- 171 rum! Ipsi testes estis, qui me hec commemorantem 172 auditis. Religiositas tua benedicta felixque elucet ex defensorum tuorum multitudine, ex patronorum pro te tuaque victoria assistencia et apud Dominum fida 173 intercessione. Singule enim civitates locaque sibi quempiam sanctorum asciscunt et eum patronum deli- gunt, quo tutore, quo defensore in hostium acies me- 174 dias armaque ruant. Tu nullo spreto (omnium) sancto- 175 rum defensione muniris. Matrix tua est ecclesia bap- 10 15 18 omniun] nulloque 0 nulloque... (sic) M - flues deliciis innixa dilecto] cf. Cant. 8,5 - 1 Ex- pectn paulisper] cf. Iob 6,19 - veniet tibi salvator cf. Zach. 9.9 - 5 viros ecclesiasticos...colligis] cf. Is. 57,1 - 8 Fratres...Minores] cf. Bělohlávek, - 9 fratres Predicatores] cf. Bělohlávek. 56 et 99 55 - 10 ordinem Virginis...Marie domus Theo- 37 et 112
Strana 113
tismalis, quam diligere, ampliare et venerari tene- ris. Verumtamen factum est, ut ubi cives sese tute colligere non potuissent, hic locum sibi designave- runt. Missus est patronus vobis ex tanto sanctorum 5 choro, ex illa celesti milicia beatissima - non ali- quis ex virginibus puellisque castissimis neque ex confessoribus quispiam antistitum, sed et nec marti- rem simplicem tanta sanctorum caterva mittere sta- tuit patronum - inter apostolos facta est contencio 10 beata, quis illorum ad hanc civitatem tutandam desig- naretur. Factumque est alto consilio, ut illa beata 178 sanctorum omnium contio beatissimum Bartholomeum apo- stolum, amicum Dei, et religione et nobilitate pre- 176 177 stantissimum, tibi in patronum defensoremque, o ci- 15 vitas, deputaret et - recte quidem, qui Indos ab ido- lorum cultura in unius Dei cultum vocavit - te, devo- ta civitas, tuosque cives ab incursu hereticorum de- fensaret. Habet ideo manibus suis cultrum, tum ut ostendat se pro fide sancta eciam cultellis cute ex- 179 12 contio] contio O contencio M - 14 defensorem- que defensoremque 0 defensorumque M - tonicorum] cf. Bělohlávek, 53-55 - 5 ex i1la celes- ti milicia] cf. Deut. 17,3 et 2 Par. 33,3 - 12 Bar- tholomeum apostolum] cf. J. Tumpach - A. Podlaha - V. Kotrba, Český slovník bohovědný I, Praha 1912, 944 - 15 ab idolorum cultura 1 Cor. 10,14 - 113
tismalis, quam diligere, ampliare et venerari tene- ris. Verumtamen factum est, ut ubi cives sese tute colligere non potuissent, hic locum sibi designave- runt. Missus est patronus vobis ex tanto sanctorum 5 choro, ex illa celesti milicia beatissima - non ali- quis ex virginibus puellisque castissimis neque ex confessoribus quispiam antistitum, sed et nec marti- rem simplicem tanta sanctorum caterva mittere sta- tuit patronum - inter apostolos facta est contencio 10 beata, quis illorum ad hanc civitatem tutandam desig- naretur. Factumque est alto consilio, ut illa beata 178 sanctorum omnium contio beatissimum Bartholomeum apo- stolum, amicum Dei, et religione et nobilitate pre- 176 177 stantissimum, tibi in patronum defensoremque, o ci- 15 vitas, deputaret et - recte quidem, qui Indos ab ido- lorum cultura in unius Dei cultum vocavit - te, devo- ta civitas, tuosque cives ab incursu hereticorum de- fensaret. Habet ideo manibus suis cultrum, tum ut ostendat se pro fide sancta eciam cultellis cute ex- 179 12 contio] contio O contencio M - 14 defensorem- que defensoremque 0 defensorumque M - tonicorum] cf. Bělohlávek, 53-55 - 5 ex i1la celes- ti milicia] cf. Deut. 17,3 et 2 Par. 33,3 - 12 Bar- tholomeum apostolum] cf. J. Tumpach - A. Podlaha - V. Kotrba, Český slovník bohovědný I, Praha 1912, 944 - 15 ab idolorum cultura 1 Cor. 10,14 - 113
Strana 114
coriatum vosque invitet, ut illum imitati pro sancta obediencia uri, percuti, agi, incinerari et excoriari paciamini, priusquam a sanctissima obediencia, sine qua non est salus, recedatis, tum ut portendat mani- busque cultroque vobis de celo auxilium prestiturum, "Sic", inquiens, "inimicos tuos scindam, sic eos fo- diendo confodiam, sic te tutabor, ut gladius meus in cordibus sepeliatur inimicorum et de sanguine illorum 180 inebrietur." Et de hoc quidem patrono letantes debi- 181 tas illi diebus noctibusque exolvite laudes! Sanc- 182 3 P. tissimam edem suam magnilficate! Religionem cultus divini in illa augete, ut in terris orantes in celis 10 exaudiamini et adversus incursus hostiles triumpho pociamini victorioso. 183 Ex nominis tui proprietate tuas virtutes inter- 15 pretabor, si inicia dierum tuorum breviter commemo- 184 rem. Dicunt veterum memorie fuisse aliquando in lo- cis hiis et huic vicinis silvas densissimas, que pos- tea in planiciem usque unitam equidem sunt consecte. 185 Cumque homines invaluissent, fuisse familias, que 20 visa regionis pinguedine locoque campestri et iocun- 1 imitati pro sancta] imitati pro sancta O imitari pro s. M - 19 equidem] equidem 0 om. M - 7 gladius...inebrietur] cf. Ier. 46.10 - 21 visa regionis pinguedine] ef. Gen. 27.39 - 114
coriatum vosque invitet, ut illum imitati pro sancta obediencia uri, percuti, agi, incinerari et excoriari paciamini, priusquam a sanctissima obediencia, sine qua non est salus, recedatis, tum ut portendat mani- busque cultroque vobis de celo auxilium prestiturum, "Sic", inquiens, "inimicos tuos scindam, sic eos fo- diendo confodiam, sic te tutabor, ut gladius meus in cordibus sepeliatur inimicorum et de sanguine illorum 180 inebrietur." Et de hoc quidem patrono letantes debi- 181 tas illi diebus noctibusque exolvite laudes! Sanc- 182 3 P. tissimam edem suam magnilficate! Religionem cultus divini in illa augete, ut in terris orantes in celis 10 exaudiamini et adversus incursus hostiles triumpho pociamini victorioso. 183 Ex nominis tui proprietate tuas virtutes inter- 15 pretabor, si inicia dierum tuorum breviter commemo- 184 rem. Dicunt veterum memorie fuisse aliquando in lo- cis hiis et huic vicinis silvas densissimas, que pos- tea in planiciem usque unitam equidem sunt consecte. 185 Cumque homines invaluissent, fuisse familias, que 20 visa regionis pinguedine locoque campestri et iocun- 1 imitati pro sancta] imitati pro sancta O imitari pro s. M - 19 equidem] equidem 0 om. M - 7 gladius...inebrietur] cf. Ier. 46.10 - 21 visa regionis pinguedine] ef. Gen. 27.39 - 114
Strana 115
do cum montem supra Ugezdecz ascendissent, illic ta- bernacula figere. Cumque locus habitabilis non fuis- 186 set propter loci siccitatem conspectassentque eum quo nunc sunus locum, inter fluenta amenum, sed aquarum 5 exuberantia aliquantulum lubricum, tamen habitacione dignum, prima in domo, que nunc dicitur Andrlikonis, fixere tentoria. Cumque pater civitatis, nescio quip- 187 piam agens, pede aut equo calcitrans lubricum vie im- pegisset, ab eventu rei nomen loci indidit et Plznam, 10 quasi lubricum locum, appellavit. Et hic quiden ca- 188 sus fortuitus, quamquam neque a voluntate neque ra- cione pendeat, sed nudum sit contingens, potuit tamen futuram loci connicere laudem. Cum enim locus labi- 189 lis calcancium labefactare solitus sit pedem, nimirum 15 viri et incole huius civitatis animo viribusque con- natam supergredientes inclinacionem non lubrici, sed firmo stabilique gressu, firma pede, integris affec- 7 pater] pater 9 prior M - quippiam] quippiam 0X quispiam M - 13 connicere] connicere 9 convicere (sic) M - 1 montem supra Ugezdecz] hodie Spálený gum Bukovec apud Plznam situm, cf. Bělohlávek, Kroni- ka, 147 - illic tabernacula figere] cf. Gen. 16,12 - 6 in domo...Andrlikonis] cf. V. Mencl, Plzeň. Sedm kapitol z její výtvarné minulosti. Plzen 1961. 22 - in domo...fixere tentoria] cf. Gen. 31.25 - 9 Plznam...appellavit] cf. Profous III 381-384 vrch prope pa- 115
do cum montem supra Ugezdecz ascendissent, illic ta- bernacula figere. Cumque locus habitabilis non fuis- 186 set propter loci siccitatem conspectassentque eum quo nunc sunus locum, inter fluenta amenum, sed aquarum 5 exuberantia aliquantulum lubricum, tamen habitacione dignum, prima in domo, que nunc dicitur Andrlikonis, fixere tentoria. Cumque pater civitatis, nescio quip- 187 piam agens, pede aut equo calcitrans lubricum vie im- pegisset, ab eventu rei nomen loci indidit et Plznam, 10 quasi lubricum locum, appellavit. Et hic quiden ca- 188 sus fortuitus, quamquam neque a voluntate neque ra- cione pendeat, sed nudum sit contingens, potuit tamen futuram loci connicere laudem. Cum enim locus labi- 189 lis calcancium labefactare solitus sit pedem, nimirum 15 viri et incole huius civitatis animo viribusque con- natam supergredientes inclinacionem non lubrici, sed firmo stabilique gressu, firma pede, integris affec- 7 pater] pater 9 prior M - quippiam] quippiam 0X quispiam M - 13 connicere] connicere 9 convicere (sic) M - 1 montem supra Ugezdecz] hodie Spálený gum Bukovec apud Plznam situm, cf. Bělohlávek, Kroni- ka, 147 - illic tabernacula figere] cf. Gen. 16,12 - 6 in domo...Andrlikonis] cf. V. Mencl, Plzeň. Sedm kapitol z její výtvarné minulosti. Plzen 1961. 22 - in domo...fixere tentoria] cf. Gen. 31.25 - 9 Plznam...appellavit] cf. Profous III 381-384 vrch prope pa- 115
Strana 116
190 tibus semper perseverant. Fitque, ut hii, qui nomen loci firmum possederunt, infirmi facti sunt, veluti 191 Pregenses, Montani, Gradicenses, que loca tutamen de- signant. Vos ex imbecillitate nominis vires et robur animi constencieque perpetue tenetis, ut non Plznen- ses quasi lubrici, sed fortes interpretemini. 192 193 Preterea et hoc in laudem huius faustissimi opi- di cedit, si, quid lubricum sit, capiemus. Terra est 194 195 196 in base sua solida, sed desuper aquis irrigua aut com- pluta. In quam siquis debilis pede calcaverit, labi- tur. Quod si fixo firmoque impegerit, stabilis per- severat. Et vos quidem, o cleri(ci) civesque con- 10 stantes, in sancta obediencia (in) terram bonam et pinguem, sed hereticorum tendiculis complutam, non tamen infectam, firmos pedes vestros statuistis, rec- 15 te fixeque in lubrico statis, quod nunquam a sanctis- sima fide erravistis, sed lubricis heresum dogmatibus 197 Q. 14 usque ad sanguilnem restitistis. Et hodie vos Domi- 7 faustissimi] faustissimi 9 fortissimi M - 13 sancta obediencia] sanctam obedienciam 9 s. obedien- cia M - 16 quod] quod 0 quoniam M - 18 in calce paginae 13. textus unius lineolae erasus o - 3 Montani] i.e. civitatis Cutnensia (Kutná Hora) in- colae - Gradicenses] i.e. Reginae Hradecio (Hradec Králové) oriundi - 8 Terra...compluta] cf. Ezech. 22,24 - 18 hodie vos Dominus exaltavit] cf. Ios. 116
190 tibus semper perseverant. Fitque, ut hii, qui nomen loci firmum possederunt, infirmi facti sunt, veluti 191 Pregenses, Montani, Gradicenses, que loca tutamen de- signant. Vos ex imbecillitate nominis vires et robur animi constencieque perpetue tenetis, ut non Plznen- ses quasi lubrici, sed fortes interpretemini. 192 193 Preterea et hoc in laudem huius faustissimi opi- di cedit, si, quid lubricum sit, capiemus. Terra est 194 195 196 in base sua solida, sed desuper aquis irrigua aut com- pluta. In quam siquis debilis pede calcaverit, labi- tur. Quod si fixo firmoque impegerit, stabilis per- severat. Et vos quidem, o cleri(ci) civesque con- 10 stantes, in sancta obediencia (in) terram bonam et pinguem, sed hereticorum tendiculis complutam, non tamen infectam, firmos pedes vestros statuistis, rec- 15 te fixeque in lubrico statis, quod nunquam a sanctis- sima fide erravistis, sed lubricis heresum dogmatibus 197 Q. 14 usque ad sanguilnem restitistis. Et hodie vos Domi- 7 faustissimi] faustissimi 9 fortissimi M - 13 sancta obediencia] sanctam obedienciam 9 s. obedien- cia M - 16 quod] quod 0 quoniam M - 18 in calce paginae 13. textus unius lineolae erasus o - 3 Montani] i.e. civitatis Cutnensia (Kutná Hora) in- colae - Gradicenses] i.e. Reginae Hradecio (Hradec Králové) oriundi - 8 Terra...compluta] cf. Ezech. 22,24 - 18 hodie vos Dominus exaltavit] cf. Ios. 116
Strana 117
nus exaltavit, cum vos de manu lubricorum agminum et hereticorum obsidionibus magnifice potenterque libe- ravit. Cercior tamen habet sentencia, quod cum hic lo- 198 5 cus hominum multitudinem genuisset opidumque fecit, qui appellacionem et omnem iuris ordinem ex Antiqua Plznetz prosequebantur, tandem prudenti usi consilio cives ius appellandi pecunia redimerunt de Antiquo Plznetz et in hunc locum transferentes Novam Plznam 10 appellaverint, quasi omnis honoris et iuris Plzne in hunc novum locum translacionem. Sunt et alii, di- centes in hoc loco copiam fuisse herbe iusquiani, que lingua Theotonica Pylzenzom dicitur. Ab herbe 200 igitur hic connate multitudine civitati nomen ferunt 15 Plzen dedisse. Et hoc quidem quam optime vobis, o cives, congruere debet. Iusquianum nempe [nempe tante frigiditatis est, ut excoctum datum cum fru- mento aves faciat dormire et ita facile capi. Et 199 201 202 203 — 7 Plznetz] plznetz 9 plznecz M - 9 Plznetz] plz- netz 2 plznecz M - 10 appellaverint] appellave- rint 9 appellaverunt M - 11 novum] novum 2 om. M — 13 Theotonica] theotoinica O theotonica M - 3,7i Tob. 13,23 - 1 cum vos...liberavit] cf. Exod. 18,10 - 6 ex Antiqua Plznetz] i.e. Starý Plzenec, cf. Profous III, 3838q. - 13 Pylzenzom] cf. Jacob und Wilhelm Grimm, Deutsches Wörterbuch 2. Leipzig 117
nus exaltavit, cum vos de manu lubricorum agminum et hereticorum obsidionibus magnifice potenterque libe- ravit. Cercior tamen habet sentencia, quod cum hic lo- 198 5 cus hominum multitudinem genuisset opidumque fecit, qui appellacionem et omnem iuris ordinem ex Antiqua Plznetz prosequebantur, tandem prudenti usi consilio cives ius appellandi pecunia redimerunt de Antiquo Plznetz et in hunc locum transferentes Novam Plznam 10 appellaverint, quasi omnis honoris et iuris Plzne in hunc novum locum translacionem. Sunt et alii, di- centes in hoc loco copiam fuisse herbe iusquiani, que lingua Theotonica Pylzenzom dicitur. Ab herbe 200 igitur hic connate multitudine civitati nomen ferunt 15 Plzen dedisse. Et hoc quidem quam optime vobis, o cives, congruere debet. Iusquianum nempe [nempe tante frigiditatis est, ut excoctum datum cum fru- mento aves faciat dormire et ita facile capi. Et 199 201 202 203 — 7 Plznetz] plznetz 9 plznecz M - 9 Plznetz] plz- netz 2 plznecz M - 10 appellaverint] appellave- rint 9 appellaverunt M - 11 novum] novum 2 om. M — 13 Theotonica] theotoinica O theotonica M - 3,7i Tob. 13,23 - 1 cum vos...liberavit] cf. Exod. 18,10 - 6 ex Antiqua Plznetz] i.e. Starý Plzenec, cf. Profous III, 3838q. - 13 Pylzenzom] cf. Jacob und Wilhelm Grimm, Deutsches Wörterbuch 2. Leipzig 117
Strana 118
vos quidem vires vestras iungite fortitudinis frumen- to, quod cor hominis confortat, et in aves celi, que vineam Domini Sabaoth et sata fidei demoliuntur, in 204 hereticos, hostes dominicos, irruite! Dormient et cadent in conspectu vestro omnes adversarii vestri. 205 Adhuc et adversariis Dei et sancte ecclesie date de iusquiano vestro manducare, ut litargiam paciantur. 206 Non enim timueritis eos, sed audacter ruite in arma et Dominus immortalis omnes litargia et aorisia per- 207 cuciet. Tu autem, popule Dei, transiens per medium 208 illorum ibis. Stabis in loco tuo, quem Dominus ele- gerit, et ipsi cadent infatuati a sua perfidia in 209 conspectu tuo. Et hoc quidem sit ad laudem nominis 10 tui, Domine! 210 211 Nunc brevibus amenitatem loci commendemus. Ha- 15 bet enim regio hec auram salubrem celumque ipsam be- 212 nigno respicit aspectu. Situm loci huius civitatis describere superfluum vobis, qui oculos testes habe- - = 2 que que 9 qui M - 6 sancte] sancte 9 s. M . 7 ut] post ut del. larg. 9 - 18 testes] testis 3.s. e 0 testes M - Bohemice 1860, 30: "blín" - 3 vineam Domini Sabaoth] cf. Ier. 11,20 - 5 in conspectu vestro] Gen. 50.4 et aliis locis 11 10 per medium illorum ibis] cf. Exod. 14.22 - in loco tuo, quem Dominus elegerit] cf. Deut. 12,11 et 18 - 12 in conspectu tuo] Gen.30,27 et aliis "Bylsam" = Hyocyamus, e.g. BilBen 118
vos quidem vires vestras iungite fortitudinis frumen- to, quod cor hominis confortat, et in aves celi, que vineam Domini Sabaoth et sata fidei demoliuntur, in 204 hereticos, hostes dominicos, irruite! Dormient et cadent in conspectu vestro omnes adversarii vestri. 205 Adhuc et adversariis Dei et sancte ecclesie date de iusquiano vestro manducare, ut litargiam paciantur. 206 Non enim timueritis eos, sed audacter ruite in arma et Dominus immortalis omnes litargia et aorisia per- 207 cuciet. Tu autem, popule Dei, transiens per medium 208 illorum ibis. Stabis in loco tuo, quem Dominus ele- gerit, et ipsi cadent infatuati a sua perfidia in 209 conspectu tuo. Et hoc quidem sit ad laudem nominis 10 tui, Domine! 210 211 Nunc brevibus amenitatem loci commendemus. Ha- 15 bet enim regio hec auram salubrem celumque ipsam be- 212 nigno respicit aspectu. Situm loci huius civitatis describere superfluum vobis, qui oculos testes habe- - = 2 que que 9 qui M - 6 sancte] sancte 9 s. M . 7 ut] post ut del. larg. 9 - 18 testes] testis 3.s. e 0 testes M - Bohemice 1860, 30: "blín" - 3 vineam Domini Sabaoth] cf. Ier. 11,20 - 5 in conspectu vestro] Gen. 50.4 et aliis locis 11 10 per medium illorum ibis] cf. Exod. 14.22 - in loco tuo, quem Dominus elegerit] cf. Deut. 12,11 et 18 - 12 in conspectu tuo] Gen.30,27 et aliis "Bylsam" = Hyocyamus, e.g. BilBen 118
Strana 119
tis, videtur: quod enim quadra civitas sit, quibus muris, antemurale fossatis, sepibus, quot turribus ordinata sit, quod ipsam preterfluunt duo flumina, ipsaque pratis iocundis, montibus suavibus pulchre 5 ordinata sit, vestrum fugit neminem. Si de victu vitaque civium disputem, suavis est in te, o civi- tas, mansio. De uno veniam dabis, si tibi fimo sor- 214 denti sordes et pestes non adgenerares! Quam indig- 215 num est iniuriam Deo facere, qui salubrem tibi auram 10 contulit, illam fetoribus obfuscare. Pende plus, 216 bone civis, salutem hominum quam crementum bestia- 277 rum l tuarum! Volutent se in fimo strabones, tu pulchritudine platearum et mundicia delectare! Agri 218 tui fimo pinguescant, sed platee tue policia, que a 15 pollendo dicta est, resplendeant! Si salutem anime 219 213 diligis, quare salute/m) super corpor(e) fastidis? Venustas mundiciaque corporis signa sunt interioris 220 puritatis. Habes in patria glebam opimam et fecun- 221 dam, silvis et nemoribus obsitam, aquis irriguam, 2 fossatis] fossatis 9 fossatum M - 7 De] in mg. m.a. fetor fimi ascr. 9 - 8 Quam] quam 9 quod M - 16 salutem super corpore] salute super corporie Owrg salutem corporis M - 19 aquis] post aquis del. ir- locis - 9 iniuriam Deo facere] cf. 2 Reg. 10,6 - 15 salutem anime diligis] cf. 2 Reg. 14,19 - 18 L15 s glebam...aquis irriguam] cf. Iud. 119
tis, videtur: quod enim quadra civitas sit, quibus muris, antemurale fossatis, sepibus, quot turribus ordinata sit, quod ipsam preterfluunt duo flumina, ipsaque pratis iocundis, montibus suavibus pulchre 5 ordinata sit, vestrum fugit neminem. Si de victu vitaque civium disputem, suavis est in te, o civi- tas, mansio. De uno veniam dabis, si tibi fimo sor- 214 denti sordes et pestes non adgenerares! Quam indig- 215 num est iniuriam Deo facere, qui salubrem tibi auram 10 contulit, illam fetoribus obfuscare. Pende plus, 216 bone civis, salutem hominum quam crementum bestia- 277 rum l tuarum! Volutent se in fimo strabones, tu pulchritudine platearum et mundicia delectare! Agri 218 tui fimo pinguescant, sed platee tue policia, que a 15 pollendo dicta est, resplendeant! Si salutem anime 219 213 diligis, quare salute/m) super corpor(e) fastidis? Venustas mundiciaque corporis signa sunt interioris 220 puritatis. Habes in patria glebam opimam et fecun- 221 dam, silvis et nemoribus obsitam, aquis irriguam, 2 fossatis] fossatis 9 fossatum M - 7 De] in mg. m.a. fetor fimi ascr. 9 - 8 Quam] quam 9 quod M - 16 salutem super corpore] salute super corporie Owrg salutem corporis M - 19 aquis] post aquis del. ir- locis - 9 iniuriam Deo facere] cf. 2 Reg. 10,6 - 15 salutem anime diligis] cf. 2 Reg. 14,19 - 18 L15 s glebam...aquis irriguam] cf. Iud. 119
Strana 120
222 grano plenam. Butirum et omne pingue in te copiose 223 manat, lac et lana tibi optima sunt. Vere patrum ve- 224 terum benedictionibus gaudes. Pastoriam curam por- tas, armenta tua fecunda, cuncta apud te periocunda 225 sunt. Et incole tui de rore celi et pinguedine terre sunt benedicti, pro tua fideli constancia benedicat tibi Dominus et det habundanciam frumenti, mellis et olei, ut hiis temporalibus adiuta hereticis resiste- re et eterna facilius capescere possis. 5 226 Hoc velim unicum, ut sycere tue, quam tibi Ba- chus somnians coquit in amaritudine crudi lupuli, in 10 Cereris dulcedinem pinguedinem velis consecrare, ut sicut frumenti tui crassitudine, ita cerevisie sua- 227 vitate uti possemus. Ne autem arguar sceleris quasi a me loquens, non preteream eum, qui necum in hanc 15 sentenciam consedit, venerande virum memorie, ut fa- - rigram 9 - 4 fecunda] post fecunda del. fedam O 5 tui] tui e tue corr. 2 tui M - 11 in amaritu- dine...lupuli] in mg.m.a. Amaritudo lupuli ascr. 9 - 5 de rore celi et pinguedine terre] cf. Gen. 27,39 6 benedicat tibi Dominus] Deut. 15.4 - 7 det ha- bundanciam frumenti] cf. Gen. 27.38 - 10 Bachus] Graecorum et Romanorum deus, qui vino colendo prospi- ciebat, cf. Nilsson, 578 - 11 in Cereris dulcedi- nem] Ceres, Romanorum antiquorum dea, cui segetes cu- rae erant, cf. Wissowa, R-E III 197089. — 14 Ne - L2 ...arguar sceleris] cf. 4 Reg. 120
222 grano plenam. Butirum et omne pingue in te copiose 223 manat, lac et lana tibi optima sunt. Vere patrum ve- 224 terum benedictionibus gaudes. Pastoriam curam por- tas, armenta tua fecunda, cuncta apud te periocunda 225 sunt. Et incole tui de rore celi et pinguedine terre sunt benedicti, pro tua fideli constancia benedicat tibi Dominus et det habundanciam frumenti, mellis et olei, ut hiis temporalibus adiuta hereticis resiste- re et eterna facilius capescere possis. 5 226 Hoc velim unicum, ut sycere tue, quam tibi Ba- chus somnians coquit in amaritudine crudi lupuli, in 10 Cereris dulcedinem pinguedinem velis consecrare, ut sicut frumenti tui crassitudine, ita cerevisie sua- 227 vitate uti possemus. Ne autem arguar sceleris quasi a me loquens, non preteream eum, qui necum in hanc 15 sentenciam consedit, venerande virum memorie, ut fa- - rigram 9 - 4 fecunda] post fecunda del. fedam O 5 tui] tui e tue corr. 2 tui M - 11 in amaritu- dine...lupuli] in mg.m.a. Amaritudo lupuli ascr. 9 - 5 de rore celi et pinguedine terre] cf. Gen. 27,39 6 benedicat tibi Dominus] Deut. 15.4 - 7 det ha- bundanciam frumenti] cf. Gen. 27.38 - 10 Bachus] Graecorum et Romanorum deus, qui vino colendo prospi- ciebat, cf. Nilsson, 578 - 11 in Cereris dulcedi- nem] Ceres, Romanorum antiquorum dea, cui segetes cu- rae erant, cf. Wissowa, R-E III 197089. — 14 Ne - L2 ...arguar sceleris] cf. 4 Reg. 120
Strana 121
5 cilius audiar, qui socio gaudeo, magistrum Iohannem Zul, canonicum et administratorem Pragensis ecclesie, qui aput te vita functus est. Hic forte, dum, ut lu- 228 puli semicocti qualitas est, ex potu gravi laboraret calculo, ut dulce-amarum carmen fingeret. Sic more 229 tragedo dixit: Civitas famosa, Nova Plzna vocitata, temperie dulcis aeris pratisque refulget, 230 10 undique amenis circumseptis gratulatur. Cibis vitalibus frequentibus ipsa fovetur, 231 sed pestifer, amarus in ea decoquitur potus, qui silicem gingnit, vesicam, renes constringit. Quatuor ex hiis in carmine posuit, duos reliquos prop- 232 ter rei turpitudinem eciam metro indignos estimavit. 15 Superest, ut oracionem ad laudem armorum huius 233 civitatis inclite paulisper extendamus. Habet hec ci- 234 vitas, o viri patresque dignissimi, arma decentissima, insignia milicie sue ornatissima et virtutum suarum 1 gaudeo] gaudio s.s. e 9 gaudeo M - magistrum] Magistrum O Magistrem M - 3 lupuli] lupule corr. in lupuli O lupuli M - 8 temperie] temperie 9 demperie M - 16 paulisper extendamus]in ng.m.a.Laus 1 Iohannem Zul] Plznae a. 1451 mortuus est, cf. Podla- ha, Series, 88, n. 567 - 7 Nova Plzna vocitata] cf. superius - 15 ad laudem armorum huius civitatis] De civitatis Plznensis armis cf. Bělohlávek, 848q. 121
5 cilius audiar, qui socio gaudeo, magistrum Iohannem Zul, canonicum et administratorem Pragensis ecclesie, qui aput te vita functus est. Hic forte, dum, ut lu- 228 puli semicocti qualitas est, ex potu gravi laboraret calculo, ut dulce-amarum carmen fingeret. Sic more 229 tragedo dixit: Civitas famosa, Nova Plzna vocitata, temperie dulcis aeris pratisque refulget, 230 10 undique amenis circumseptis gratulatur. Cibis vitalibus frequentibus ipsa fovetur, 231 sed pestifer, amarus in ea decoquitur potus, qui silicem gingnit, vesicam, renes constringit. Quatuor ex hiis in carmine posuit, duos reliquos prop- 232 ter rei turpitudinem eciam metro indignos estimavit. 15 Superest, ut oracionem ad laudem armorum huius 233 civitatis inclite paulisper extendamus. Habet hec ci- 234 vitas, o viri patresque dignissimi, arma decentissima, insignia milicie sue ornatissima et virtutum suarum 1 gaudeo] gaudio s.s. e 9 gaudeo M - magistrum] Magistrum O Magistrem M - 3 lupuli] lupule corr. in lupuli O lupuli M - 8 temperie] temperie 9 demperie M - 16 paulisper extendamus]in ng.m.a.Laus 1 Iohannem Zul] Plznae a. 1451 mortuus est, cf. Podla- ha, Series, 88, n. 567 - 7 Nova Plzna vocitata] cf. superius - 15 ad laudem armorum huius civitatis] De civitatis Plznensis armis cf. Bělohlávek, 848q. 121
Strana 122
235 facinora preclarissima. Ex ipsa quidem sancte civi- p. 16 tatis fundatione canem venaticum in campo rubeo cum aurea torque collotenus, cursu agilem defert, ex im- periali vero celsitudine ca]melum in celesti colore, ex autoritate vero apostolica arma geminata, claves duas apostolicas aureas, colligatas in argenteo cam- po, et hominem sive militem armatum gladio accincto, tenentem mediam aquilam in manu dextra in campo au- 236 reo gloriose possedit. Que omnia huic venerande ci- vitati suisque civibus quam pulchre congruencia os- 10 tendemus. 237 Canis, animal domesticum, dominum suum et cogno- scit et diligit, ut eciam Ambrosio beatissimo in lib- 238 ro Exameron teste pro domino suo moriatur. Et quid aliud in civibus istis quam civilitas domestica? 239 Sant enim, ut ita dicam, cives apostolorum et domes- 240 tici Dei. Dominum suum omnipotentem, a quo fidem sanctam habent, et vicarium suum, sanctissimum domi- 15 num nostrum Paulum papam agnoscunt, pro sancta obe- ermorum civitatis 9 - sancte] litteram S litterae forsan duae sequuntur 9 om. M - 9 possedit] posse- dit 9 possidet M - 11 ostendemus] ostendemus O os- tendamus M - 14 Exameron] Exameran OM - 13 Ambrosio] auctor ecclesiasticus, qui a. 340-397 vi xit, cf. Jälicher, R-E I, 1812sq. - in libro Exame- ron] cf. PL XIV 263 - 16 domestici Dei] Eph. 2,19 122
235 facinora preclarissima. Ex ipsa quidem sancte civi- p. 16 tatis fundatione canem venaticum in campo rubeo cum aurea torque collotenus, cursu agilem defert, ex im- periali vero celsitudine ca]melum in celesti colore, ex autoritate vero apostolica arma geminata, claves duas apostolicas aureas, colligatas in argenteo cam- po, et hominem sive militem armatum gladio accincto, tenentem mediam aquilam in manu dextra in campo au- 236 reo gloriose possedit. Que omnia huic venerande ci- vitati suisque civibus quam pulchre congruencia os- 10 tendemus. 237 Canis, animal domesticum, dominum suum et cogno- scit et diligit, ut eciam Ambrosio beatissimo in lib- 238 ro Exameron teste pro domino suo moriatur. Et quid aliud in civibus istis quam civilitas domestica? 239 Sant enim, ut ita dicam, cives apostolorum et domes- 240 tici Dei. Dominum suum omnipotentem, a quo fidem sanctam habent, et vicarium suum, sanctissimum domi- 15 num nostrum Paulum papam agnoscunt, pro sancta obe- ermorum civitatis 9 - sancte] litteram S litterae forsan duae sequuntur 9 om. M - 9 possedit] posse- dit 9 possidet M - 11 ostendemus] ostendemus O os- tendamus M - 14 Exameron] Exameran OM - 13 Ambrosio] auctor ecclesiasticus, qui a. 340-397 vi xit, cf. Jälicher, R-E I, 1812sq. - in libro Exame- ron] cf. PL XIV 263 - 16 domestici Dei] Eph. 2,19 122
Strana 123
241 diencia libenter commoriuntur. Canis odoratu fures congnoscit, ut refert Plinius, et vos fide fures et 242 hereticos eciam ipso aspectu infestos habetis. Vel- ter tuus, o civis, sagacissimo cursu celerior aptior- que est venatui, bestiam insequitur et nisi victor 243 sit, tristis efficitur. Age, bone Plzeta, ut fi- dem in baptismate receptam sagacissime defendas et bestias, que tibi in giro adversantur, ita insequa- 244 ris, ut tibi tuisque preda sint. Nec cursum ceptum continuas, nisi de adversariis tuis victor evadas. 245 Canis proprium habet, ut sine hominibus esse non possit, et si absque homine habitat, furiis exagi- 246 tur. Tu quoque, civis fidelissime, extra fidelium ecclesiam katholicam non es, sed semper in turba 10 247 christiana consistis. Times enim, ne, si extra ec- 248 clesiam sis, in hereticorum rabie deficias. Lin- 249 guam canis habet medicam. Et que prestancior medi- cina, quam ut vulneratam heresi Bohemiam, bona Plz- na, tua conetancia, tua lingua, tua sancta profes- 250 sione cures! Corde enim creditur ad iusticiam, ore 15 20 2 congnoscit] congnoscit 9 cognoscit M - 4 civis] civis 9 cives M - 2 ut refert Plinius] cf. Plinius, Nat. hist. VIII 142sq. - 3 hereticos...infestos habetis] cf. Si- gismundi Caesaris Bullam auream (Strnad I 372), cuius verba sunt: ...ut Pilznense nomen in...hereticorum perpetuo amarescat faucibus... 123
241 diencia libenter commoriuntur. Canis odoratu fures congnoscit, ut refert Plinius, et vos fide fures et 242 hereticos eciam ipso aspectu infestos habetis. Vel- ter tuus, o civis, sagacissimo cursu celerior aptior- que est venatui, bestiam insequitur et nisi victor 243 sit, tristis efficitur. Age, bone Plzeta, ut fi- dem in baptismate receptam sagacissime defendas et bestias, que tibi in giro adversantur, ita insequa- 244 ris, ut tibi tuisque preda sint. Nec cursum ceptum continuas, nisi de adversariis tuis victor evadas. 245 Canis proprium habet, ut sine hominibus esse non possit, et si absque homine habitat, furiis exagi- 246 tur. Tu quoque, civis fidelissime, extra fidelium ecclesiam katholicam non es, sed semper in turba 10 247 christiana consistis. Times enim, ne, si extra ec- 248 clesiam sis, in hereticorum rabie deficias. Lin- 249 guam canis habet medicam. Et que prestancior medi- cina, quam ut vulneratam heresi Bohemiam, bona Plz- na, tua conetancia, tua lingua, tua sancta profes- 250 sione cures! Corde enim creditur ad iusticiam, ore 15 20 2 congnoscit] congnoscit 9 cognoscit M - 4 civis] civis 9 cives M - 2 ut refert Plinius] cf. Plinius, Nat. hist. VIII 142sq. - 3 hereticos...infestos habetis] cf. Si- gismundi Caesaris Bullam auream (Strnad I 372), cuius verba sunt: ...ut Pilznense nomen in...hereticorum perpetuo amarescat faucibus... 123
Strana 124
251 autem confessio fit ad salutem. Tunc Sponsus Eccle- sie et fidei magister obviabit tibi ferens collo tuo 252 torquem auream. Tota te laudabit universitas fide- lium et ab immortali Deo premia plusquam aurea, sed eterna consequeris. 253 Preterea postquam cum hereticis a te, o civitas, pugnatum fuisset, quidam virorum fortium camelum tunc p.17 in pascuis ex cohorte exlercituque Syrotkonum manu 254 armata abegerunt. De cuius abigeatu plurimum dolen- tes quinquaginta sexagenis camelum redimere, deinde vinctum insignem, qui taxatus ducentas exolverat se- xagenas, dare voluerunt, sed nichil prevaluerunt: 255 Preda enim, que rara est, insignis semper habenda 256 est. Qua victoria potiti a divo, pio Sigismundo, Cesare augusto et Bohemie rege, ad perpetuam rei me- 15 257 moriam camelum in armis obtinuistis. Non ab re. 258 Sicut enim animal illud gibbosum et oneriferum est, [lutulentas aquas bibit, sic et vos, cives prestan- tissimi, omnium Bohemorum iuga portastis, vos se 10 4 immortali] immortali 9 immortale M - 5 conse- queris] post consequeris textus duarum fere lineola- run del. 9 - 8 Syrotkonum] post Syrotkonum del. pascuis 9 - 12 nichil] nichil O nihil M - 13 - 7 camelum...abegerunt] cf. Bělohlávek, 83 Preda...habenda est] Quod proverbium hexametro dacty. — 14 a...Sigis- lico redditum Walther non adducit 124
251 autem confessio fit ad salutem. Tunc Sponsus Eccle- sie et fidei magister obviabit tibi ferens collo tuo 252 torquem auream. Tota te laudabit universitas fide- lium et ab immortali Deo premia plusquam aurea, sed eterna consequeris. 253 Preterea postquam cum hereticis a te, o civitas, pugnatum fuisset, quidam virorum fortium camelum tunc p.17 in pascuis ex cohorte exlercituque Syrotkonum manu 254 armata abegerunt. De cuius abigeatu plurimum dolen- tes quinquaginta sexagenis camelum redimere, deinde vinctum insignem, qui taxatus ducentas exolverat se- xagenas, dare voluerunt, sed nichil prevaluerunt: 255 Preda enim, que rara est, insignis semper habenda 256 est. Qua victoria potiti a divo, pio Sigismundo, Cesare augusto et Bohemie rege, ad perpetuam rei me- 15 257 moriam camelum in armis obtinuistis. Non ab re. 258 Sicut enim animal illud gibbosum et oneriferum est, [lutulentas aquas bibit, sic et vos, cives prestan- tissimi, omnium Bohemorum iuga portastis, vos se 10 4 immortali] immortali 9 immortale M - 5 conse- queris] post consequeris textus duarum fere lineola- run del. 9 - 8 Syrotkonum] post Syrotkonum del. pascuis 9 - 12 nichil] nichil O nihil M - 13 - 7 camelum...abegerunt] cf. Bělohlávek, 83 Preda...habenda est] Quod proverbium hexametro dacty. — 14 a...Sigis- lico redditum Walther non adducit 124
Strana 125
pro domo Israhel murum opposuistis, ut recte de te, civitas, dicatur: Et peccata nostra ipsa tulit in corpore suo. Nam inediam, frigus, estum, vulnera, 259 260 5 ignes, ferrum, carceres cecos et amarissimam mortem pro sencta fide libenter portavistis. Camelus len- 261 tus est et, dum graditur, nunquam pedes atterit. Et 262 vos, o camelite, viri fortissimi, semper prudenti et lento maturoque usi consilio contra hereticorum ra- biem insultantes pedem desideriorum vestrorum non 10 attrivistis, sed semper inconvulsa fide et animi ro- bore perstitistis et recte in hac gravissima obses- sione cameli fuistis. Camelis enim hec pietas ines- 263 se dicitur, ut, si in grege aut stabulo aliquis ca- melus egritudine detentus fuerit et non manducet, 15 alii quasi compacientes abstineant. Et vos quidem 264 cum infirmis vestris infirmati fuistis. Quis vulne- 265 ratus inter vos fuit et vos non doluistia? Fame no- 266 rientibus commoriebamini et in eternis sedibus sa- 13 camelus] camelus O camelorum M - 16 fuistis] fuissetis m.a. del. setis et in mg. tis ascr. O fuis- mundo] a. 1436-1437 rex Bohemiae, cf. Bartoš - 1 pro domo Israhel murum opposuistis] cf. Ez.13,5 - 2 Et peccata nostra...corpore suo] cf. Ioan. 1.29 - 3 Nam inediam...portavistis] cf. Sigismundi Cae- saris Bullam auream (superius p. 62) - 6 nunquan - 9,21 22.25 et Neh. II pedes atterit] cf. Num. 19789. 125
pro domo Israhel murum opposuistis, ut recte de te, civitas, dicatur: Et peccata nostra ipsa tulit in corpore suo. Nam inediam, frigus, estum, vulnera, 259 260 5 ignes, ferrum, carceres cecos et amarissimam mortem pro sencta fide libenter portavistis. Camelus len- 261 tus est et, dum graditur, nunquam pedes atterit. Et 262 vos, o camelite, viri fortissimi, semper prudenti et lento maturoque usi consilio contra hereticorum ra- biem insultantes pedem desideriorum vestrorum non 10 attrivistis, sed semper inconvulsa fide et animi ro- bore perstitistis et recte in hac gravissima obses- sione cameli fuistis. Camelis enim hec pietas ines- 263 se dicitur, ut, si in grege aut stabulo aliquis ca- melus egritudine detentus fuerit et non manducet, 15 alii quasi compacientes abstineant. Et vos quidem 264 cum infirmis vestris infirmati fuistis. Quis vulne- 265 ratus inter vos fuit et vos non doluistia? Fame no- 266 rientibus commoriebamini et in eternis sedibus sa- 13 camelus] camelus O camelorum M - 16 fuistis] fuissetis m.a. del. setis et in mg. tis ascr. O fuis- mundo] a. 1436-1437 rex Bohemiae, cf. Bartoš - 1 pro domo Israhel murum opposuistis] cf. Ez.13,5 - 2 Et peccata nostra...corpore suo] cf. Ioan. 1.29 - 3 Nam inediam...portavistis] cf. Sigismundi Cae- saris Bullam auream (superius p. 62) - 6 nunquan - 9,21 22.25 et Neh. II pedes atterit] cf. Num. 19789. 125
Strana 126
ciemini, hic famen, inediam passi, sed fide sincera 267 fraternaque caritate pasti. Sic enim intelleximus inter vos fuisse federa charitatia, ut dimidium pa- 268 nis aut aque egentibus divisissetis. Fecit hoc amor christianus, ut ceteris condolentibus membra compa- 269 ciantur. Camelus animal longevum, centenarium est, 270 si in agello materno permanet. Et vos in ecclesie sancte gremio permanentes digni estis plusquam annis centum vita, quinymo ut videatis filios filiorum vestrorum. Vivat hec felix civitas vita patrum nost- 10 271 or)um et eius eviternis benedictionibus impleatur. 272 Et nunc nedum camelorum robur, sed leonis fortitudi- 273 nem assumite! Grandis enim restat via, ut cum illo 274 fidei hoste Georgio viriliter pungnetis. Neque vos conturbet sua ferocitas. Mementote patrum vest- 275 rorum et pro patriis legibus, pro fide, pro liberta- te vestra pugnate! 15 tis M - 1 famem] famem O fame M - 5 condolenti- bus] condolentibus abbreviatura con serius deleta o dolentibus M - 8 digni] digne in digni corr. 2 digni M - 9 vita] vitam littera m deleta Q vita M - 10 nostrorum] nostrum 9 nostrorum M - 14 pun- 10 Vivat hec...civitas vita patrum nostrorum] cf. Hi- larii de Litomericz Tractatum (Hain-Copinger 8663), f. i 4a: Nullatenus decipi poterit, quisquis non suo sed maiorum vivit exemplo... - 11 benedictionibus im- pleatur] cf. Act. 19.29 - 13 cum...Georgio] i.e. 126
ciemini, hic famen, inediam passi, sed fide sincera 267 fraternaque caritate pasti. Sic enim intelleximus inter vos fuisse federa charitatia, ut dimidium pa- 268 nis aut aque egentibus divisissetis. Fecit hoc amor christianus, ut ceteris condolentibus membra compa- 269 ciantur. Camelus animal longevum, centenarium est, 270 si in agello materno permanet. Et vos in ecclesie sancte gremio permanentes digni estis plusquam annis centum vita, quinymo ut videatis filios filiorum vestrorum. Vivat hec felix civitas vita patrum nost- 10 271 or)um et eius eviternis benedictionibus impleatur. 272 Et nunc nedum camelorum robur, sed leonis fortitudi- 273 nem assumite! Grandis enim restat via, ut cum illo 274 fidei hoste Georgio viriliter pungnetis. Neque vos conturbet sua ferocitas. Mementote patrum vest- 275 rorum et pro patriis legibus, pro fide, pro liberta- te vestra pugnate! 15 tis M - 1 famem] famem O fame M - 5 condolenti- bus] condolentibus abbreviatura con serius deleta o dolentibus M - 8 digni] digne in digni corr. 2 digni M - 9 vita] vitam littera m deleta Q vita M - 10 nostrorum] nostrum 9 nostrorum M - 14 pun- 10 Vivat hec...civitas vita patrum nostrorum] cf. Hi- larii de Litomericz Tractatum (Hain-Copinger 8663), f. i 4a: Nullatenus decipi poterit, quisquis non suo sed maiorum vivit exemplo... - 11 benedictionibus im- pleatur] cf. Act. 19.29 - 13 cum...Georgio] i.e. 126
Strana 127
Ex benignitate nempe Apostolica ad honorem civi- 276 tatis vestre duas claves argenteas habetis, et ipsas quidem colligatas, ut parificemini sacrosancte Roma- ne ecclesie et sibi perpetuo nexu iungamini et inter 5 vos indissolubili fide, stabilitate et constancia subsistatis. Ex hiis profitetur Sanctitas Sua vos filios ecclesie obedientes. Non parvi doni est cla- ves et arma ecclesie vobis et pontifici esse. In u- na quidem clave vobis confertur potestas hereticorum 10 bona confiscandi, aperiendi, tenendi et possidendi. 280 Omnia enim iustorum et quecunque in preda veniunt, vestra sunt. Hereticus enim nichil de iure posside- 281 re potest. Habenti nimirum iuste et fideliter dabi- 282 tur et non habenti de iure, ut heretico, id, quod 15 habet, defacto aufferetur ab eo. Mementote iuramen- 283 284 ti dominici, quod non preteribit: "Amen, amen“, in- 277 278 279 quit Dominus, "accipietur regnum a vobis hereticis, gnetis] pungnetis O pugnetis M - 1 nempe] nempe 2 enim M - 8 Sententias 279-291 signatas om. M - Jiří z Poděbrad, rex Bohemiae (1458-1471, cf. Urbá- nek III 223sq. - 1 Ex benignitate...habetis] cf. Strnad II 138, n. 153 - Sanctitas Sua] i.e. Pau- lus II. papa, cf. superius - 12 Hereticus...pos- sidere potest] cf. Corpus iuris canonici (ed. Fried- berg) 5,1,10 et 6,2,19 - 16 "Amen, amen", inquit Dominus] Quae si cum Pauli II. papae verbis confe- II 141-145, n. 158), ab Hilario ras (cf. Strnad 127
Ex benignitate nempe Apostolica ad honorem civi- 276 tatis vestre duas claves argenteas habetis, et ipsas quidem colligatas, ut parificemini sacrosancte Roma- ne ecclesie et sibi perpetuo nexu iungamini et inter 5 vos indissolubili fide, stabilitate et constancia subsistatis. Ex hiis profitetur Sanctitas Sua vos filios ecclesie obedientes. Non parvi doni est cla- ves et arma ecclesie vobis et pontifici esse. In u- na quidem clave vobis confertur potestas hereticorum 10 bona confiscandi, aperiendi, tenendi et possidendi. 280 Omnia enim iustorum et quecunque in preda veniunt, vestra sunt. Hereticus enim nichil de iure posside- 281 re potest. Habenti nimirum iuste et fideliter dabi- 282 tur et non habenti de iure, ut heretico, id, quod 15 habet, defacto aufferetur ab eo. Mementote iuramen- 283 284 ti dominici, quod non preteribit: "Amen, amen“, in- 277 278 279 quit Dominus, "accipietur regnum a vobis hereticis, gnetis] pungnetis O pugnetis M - 1 nempe] nempe 2 enim M - 8 Sententias 279-291 signatas om. M - Jiří z Poděbrad, rex Bohemiae (1458-1471, cf. Urbá- nek III 223sq. - 1 Ex benignitate...habetis] cf. Strnad II 138, n. 153 - Sanctitas Sua] i.e. Pau- lus II. papa, cf. superius - 12 Hereticus...pos- sidere potest] cf. Corpus iuris canonici (ed. Fried- berg) 5,1,10 et 6,2,19 - 16 "Amen, amen", inquit Dominus] Quae si cum Pauli II. papae verbis confe- II 141-145, n. 158), ab Hilario ras (cf. Strnad 127
Strana 128
a te Georgio cum complicibus tuis, sicuti iam iure per sentenciam pontificis summi tibi ablatum est, et dabitur genti, scilicet Bohemorum, qui permanserunt in agone certaminis et fecerunt iusticiam et iudi- 285 cium." Dabitur regi christiano et fideli ac magnifi- co, qui te, o bona Plzna, tutabitur, te defendet, et quod nune ista clave tua acquires, quicquid de manu impiorum erueris, tibi dabit, tibi perpetuo confirma- 286 bit. In alia clave tibi tradita est potestas et re- 287 missio plena peccatorum. O Plznenses viri, auscul- 10 288 tate! Que unquam civitas Bohemorum tantis de thesau- ro ecclesie gavisa est muneribus, ut in ea Gallicie indulgencias, Terre Sancte remissiones et Romanas in- 289 venies absoluciones? Omnium enim pro fide orthodoxa, pro sanctissima obedientia dimicanti plena tributa est 290 remissio peccatorum. Aperta igitur est tibi prima 15 clave omnis hereticorum possessio, ut eam iuste, li- 291 cite et audenter invadere possis. Aperta est tibi alia clave ianua regni celestis, si pro fide virili- ter agendo agonizaveris. 20 - 5 Dabitur regi christiano] i.e. Mathiae Corvino, Ungariae regi (1458-1490), cf. Bělohlávek, 104sq. - 12 Gallicie indulgencias, Terre Sancte remissiones et Romanas... absoluciones] De Romanis absolutionibus cf. superius. sensu latiore reddita esse cognosces de Galliciae indulgentiis et Terrae Sanctae remissio- 128
a te Georgio cum complicibus tuis, sicuti iam iure per sentenciam pontificis summi tibi ablatum est, et dabitur genti, scilicet Bohemorum, qui permanserunt in agone certaminis et fecerunt iusticiam et iudi- 285 cium." Dabitur regi christiano et fideli ac magnifi- co, qui te, o bona Plzna, tutabitur, te defendet, et quod nune ista clave tua acquires, quicquid de manu impiorum erueris, tibi dabit, tibi perpetuo confirma- 286 bit. In alia clave tibi tradita est potestas et re- 287 missio plena peccatorum. O Plznenses viri, auscul- 10 288 tate! Que unquam civitas Bohemorum tantis de thesau- ro ecclesie gavisa est muneribus, ut in ea Gallicie indulgencias, Terre Sancte remissiones et Romanas in- 289 venies absoluciones? Omnium enim pro fide orthodoxa, pro sanctissima obedientia dimicanti plena tributa est 290 remissio peccatorum. Aperta igitur est tibi prima 15 clave omnis hereticorum possessio, ut eam iuste, li- 291 cite et audenter invadere possis. Aperta est tibi alia clave ianua regni celestis, si pro fide virili- ter agendo agonizaveris. 20 - 5 Dabitur regi christiano] i.e. Mathiae Corvino, Ungariae regi (1458-1490), cf. Bělohlávek, 104sq. - 12 Gallicie indulgencias, Terre Sancte remissiones et Romanas... absoluciones] De Romanis absolutionibus cf. superius. sensu latiore reddita esse cognosces de Galliciae indulgentiis et Terrae Sanctae remissio- 128
Strana 129
Sileat impudicum os Georgicum, id est regis sic 292 dicti, taceat et linguam blasphemam evomat Cženko, inferni procurator, qui tua munera armaque ridentes unam clavem tradicionis, aliam inferni interpretan- P. 19 5 tur. Habet hoc impietas heretica, ut omnia ecclesie 293 donaria in blasphemias convertat. Sed hanc senten- 294 ciam in synum suun recipiant. Et recte dicent, ut 295 sicut christianus claves celi a Petro et Plznensis civitas a Paulo aureas in celum, ut aperiatur, erec- 10 tas possidet, ita hereticus a Wykleff, Hus et Roky- czano heresiarchis claves inferni sulphureas meretur, ut hic in vita omnis illis claudatur felicitas et in eternis ignibus flamivomis Tarthareisque vermibus consumpti perpetuo concludantur. 15 Postquem igitur dominus noster senctissimus te, 296 o felix Plzna, perpetuo sibi federe per claves socia- vit, sic te sibi devinxit, ut nunquam ab eius obedi- 2 Cženko] Cženko O Czenko M - 13 flamivomis] flamivomis O flammivomisM - nibus ignoratur - 2 Cženkol i.e. Ceněk z Kinštel na, Georgii regis procurator nec non familiaris, cf. Urbánek IV, 247 et aliis locis - 8 a Petro] i.e. a Petro apostolo, qui claviger ethereus ab Hilario nominatur, cf. inferius - 9 a Paulo] i.e. a Paulo II. papa, cf. Strnad II, 138, n. 153 - 10 a Wykleff, Hus et Rokyczano] cf. superius - 13 vermibus...con- - cludantur] hexametri dactylici reliquiae? 129
Sileat impudicum os Georgicum, id est regis sic 292 dicti, taceat et linguam blasphemam evomat Cženko, inferni procurator, qui tua munera armaque ridentes unam clavem tradicionis, aliam inferni interpretan- P. 19 5 tur. Habet hoc impietas heretica, ut omnia ecclesie 293 donaria in blasphemias convertat. Sed hanc senten- 294 ciam in synum suun recipiant. Et recte dicent, ut 295 sicut christianus claves celi a Petro et Plznensis civitas a Paulo aureas in celum, ut aperiatur, erec- 10 tas possidet, ita hereticus a Wykleff, Hus et Roky- czano heresiarchis claves inferni sulphureas meretur, ut hic in vita omnis illis claudatur felicitas et in eternis ignibus flamivomis Tarthareisque vermibus consumpti perpetuo concludantur. 15 Postquem igitur dominus noster senctissimus te, 296 o felix Plzna, perpetuo sibi federe per claves socia- vit, sic te sibi devinxit, ut nunquam ab eius obedi- 2 Cženko] Cženko O Czenko M - 13 flamivomis] flamivomis O flammivomisM - nibus ignoratur - 2 Cženkol i.e. Ceněk z Kinštel na, Georgii regis procurator nec non familiaris, cf. Urbánek IV, 247 et aliis locis - 8 a Petro] i.e. a Petro apostolo, qui claviger ethereus ab Hilario nominatur, cf. inferius - 9 a Paulo] i.e. a Paulo II. papa, cf. Strnad II, 138, n. 153 - 10 a Wykleff, Hus et Rokyczano] cf. superius - 13 vermibus...con- - cludantur] hexametri dactylici reliquiae? 129
Strana 130
encia et subiectione oberrares, ut munera muneribus 297 accumulet et te in sui excitet amorem. Nam cuius do- num frequentius aspicitur, restat, ut eius memoria 298 tenacius habeatur. Dedit tibi scuto ferendum hominem 299 sive militem armatum. Quid aliud, quan ut te et viri- bus armisque commendet et ad resistendum hereticis 300 forcius invitet. Gladio accinxit illum. Et quid in 301 vaginis exeras in hostem, ut a latere tuo mille et 302 a dextris tuis decem milia cadant. Victrix aquila 303 est in manu dextera tua. Hoc signo imperiali cor- 304 ruent hostes in conspectu tuo. Vide, o fortunatissi- ma Plzna, quid tibi honoris pluris sedes Apostolica 305 dare debuit et non fecit! Ecclesie sancte Romane clavibus te univit, Cesaree celsitudinis amicam effe- 5 10 306 cit. Quis, putas, convincat hune armorum cum imperio 15 et non est iuris Cesaris, quis gaudet ipsius armis et non est sub tutela Cesarea? 307 Tu igitur, civitas faustissima, pape socia, Ce- saris amica, belli dux, fidei et katholicorum asilum, -- 2 accumulet] accumulent littera n deleta o accumu- - aquila] let M - 9 milia] milia 9 millia M aquilla littera 1 deleta 9 aquila M - 11 in conspectu tuo] Gen. 30,27 et aliis locis 14 Cesaree celsitudinis] i.e. Friderici III. Caesa- (1452-1493), cf. Strnad II ris 146-148, n. 161 130
encia et subiectione oberrares, ut munera muneribus 297 accumulet et te in sui excitet amorem. Nam cuius do- num frequentius aspicitur, restat, ut eius memoria 298 tenacius habeatur. Dedit tibi scuto ferendum hominem 299 sive militem armatum. Quid aliud, quan ut te et viri- bus armisque commendet et ad resistendum hereticis 300 forcius invitet. Gladio accinxit illum. Et quid in 301 vaginis exeras in hostem, ut a latere tuo mille et 302 a dextris tuis decem milia cadant. Victrix aquila 303 est in manu dextera tua. Hoc signo imperiali cor- 304 ruent hostes in conspectu tuo. Vide, o fortunatissi- ma Plzna, quid tibi honoris pluris sedes Apostolica 305 dare debuit et non fecit! Ecclesie sancte Romane clavibus te univit, Cesaree celsitudinis amicam effe- 5 10 306 cit. Quis, putas, convincat hune armorum cum imperio 15 et non est iuris Cesaris, quis gaudet ipsius armis et non est sub tutela Cesarea? 307 Tu igitur, civitas faustissima, pape socia, Ce- saris amica, belli dux, fidei et katholicorum asilum, -- 2 accumulet] accumulent littera n deleta o accumu- - aquila] let M - 9 milia] milia 9 millia M aquilla littera 1 deleta 9 aquila M - 11 in conspectu tuo] Gen. 30,27 et aliis locis 14 Cesaree celsitudinis] i.e. Friderici III. Caesa- (1452-1493), cf. Strnad II ris 146-148, n. 161 130
Strana 131
accingere gladio tuo super femur tuum potentissima, 5 indue te loricam fidei, pro qua ad mortem constan- tissime decerta, exi in campum flaveum seu celestem cum camelo tuo in populo forti et robusto, utaris [colore] pruden[cia et modestia! Plus enim pruden- cia quam gladio pugna et invenies adiutorium sancto- 308 D. 20 rum confessorum debellabisque turbam hereticorum. Exi in campum rubeum, associare martiribus rubro san- 309 guine Agni tinctis et illos conspice! Illi non for- 310 10 midaverunt senguinem pro fide et sancta religione fundere. Assume rubeas vestes leticie et iocundita- tis! Assistet tibi concio candidata martirum beato- 311 312 rum, ut tyrannidem manumque sanguine christianorum plenam conteras et confringas. Exiliat in campo tuo 15 rubro canis domesticus, hostes excuciat, domum tuam tueatur, ut tu lete quieteque dormire et quiescere possis. Exi in tercium campum argenteum et aspice te a domino nostro sanctissimo et papali et imperia- li titulis nobilitatam! Occurret tibi evestigio 313 314 315 20 apostolorum sanctissimorum chorus. Ibi videbis tuum 316 6 quam] post quam del. qui 9 - pugna pugnat litte- ra t deleta O pugna M - 10 sancta] sancta 2 s. M accingere...loricam fidei] cf. Sigismundi Caesaris Bullam auream,cuius verba superius (p.62) adducuntur 1 131
accingere gladio tuo super femur tuum potentissima, 5 indue te loricam fidei, pro qua ad mortem constan- tissime decerta, exi in campum flaveum seu celestem cum camelo tuo in populo forti et robusto, utaris [colore] pruden[cia et modestia! Plus enim pruden- cia quam gladio pugna et invenies adiutorium sancto- 308 D. 20 rum confessorum debellabisque turbam hereticorum. Exi in campum rubeum, associare martiribus rubro san- 309 guine Agni tinctis et illos conspice! Illi non for- 310 10 midaverunt senguinem pro fide et sancta religione fundere. Assume rubeas vestes leticie et iocundita- tis! Assistet tibi concio candidata martirum beato- 311 312 rum, ut tyrannidem manumque sanguine christianorum plenam conteras et confringas. Exiliat in campo tuo 15 rubro canis domesticus, hostes excuciat, domum tuam tueatur, ut tu lete quieteque dormire et quiescere possis. Exi in tercium campum argenteum et aspice te a domino nostro sanctissimo et papali et imperia- li titulis nobilitatam! Occurret tibi evestigio 313 314 315 20 apostolorum sanctissimorum chorus. Ibi videbis tuum 316 6 quam] post quam del. qui 9 - pugna pugnat litte- ra t deleta O pugna M - 10 sancta] sancta 2 s. M accingere...loricam fidei] cf. Sigismundi Caesaris Bullam auream,cuius verba superius (p.62) adducuntur 1 131
Strana 132
Deo dilectum Bartholomeum, tibi manum dextram porri- 317 gentem. Nec deerit in hoc campo Petrus, claviger ethereus, ut omnes pseudoappostolos, falsos hereti- corum presbiteros, Rokyczanum Polewkam cum complici- bus, ut arundines exagitet teque in paradisum Dei, pro quo tam feliciter dimicasti, clave utraque indu- 318 cat. Exibis et intrabis et pascua certaminis tui cum appostolis perpetua invenientur. 319 Ascende altius et exi in campum aureum statim- que principem exercitus invenies virum armatum. 320 Quid aliud quam Michaelem archangelum, prius quidem 10 synagoge, nunc ecclesie sancte patronum et defenso- 321 rem. Ibi, si secum contra hereticos fideliter sta- bis, induet te armis milicie et facile omnibus temp- tacionibus commentisque inimici dyaboli resistes. 322 Porriget tibi dextera sua aquilam, avium omnium re- 5 -- - 3 pseudoappostolos] pseudoappostolos 9 pseudoapo- stolos M - 6 quo] qua OM - inducat] inducat litte- ra a rescripta 9 inducat M - 8 appostolis] apposto- lis 9 apostolis M - invenientur] invenientur o in- 1. Bartholomeum] cf. superius - tibi manum...porri- gentem] cf. Iob 8.20 et Eccli, 1.36 - 2 Petrus] cf. superius - 4 Rokyczanum Polewkam] Johannis Rokyczani - 5 ut a- cognomen Polewka hoc loco solum traditur rundines exagitet] cf. 3 Reg. 14,15; Mt. 11.2. Le.1,24 — 11 Michaelem archangelum] cf. H.Gunkel-O. Scheel (edd. F.M. Schiele-L. Zscharnack), Die Religion in 132
Deo dilectum Bartholomeum, tibi manum dextram porri- 317 gentem. Nec deerit in hoc campo Petrus, claviger ethereus, ut omnes pseudoappostolos, falsos hereti- corum presbiteros, Rokyczanum Polewkam cum complici- bus, ut arundines exagitet teque in paradisum Dei, pro quo tam feliciter dimicasti, clave utraque indu- 318 cat. Exibis et intrabis et pascua certaminis tui cum appostolis perpetua invenientur. 319 Ascende altius et exi in campum aureum statim- que principem exercitus invenies virum armatum. 320 Quid aliud quam Michaelem archangelum, prius quidem 10 synagoge, nunc ecclesie sancte patronum et defenso- 321 rem. Ibi, si secum contra hereticos fideliter sta- bis, induet te armis milicie et facile omnibus temp- tacionibus commentisque inimici dyaboli resistes. 322 Porriget tibi dextera sua aquilam, avium omnium re- 5 -- - 3 pseudoappostolos] pseudoappostolos 9 pseudoapo- stolos M - 6 quo] qua OM - inducat] inducat litte- ra a rescripta 9 inducat M - 8 appostolis] apposto- lis 9 apostolis M - invenientur] invenientur o in- 1. Bartholomeum] cf. superius - tibi manum...porri- gentem] cf. Iob 8.20 et Eccli, 1.36 - 2 Petrus] cf. superius - 4 Rokyczanum Polewkam] Johannis Rokyczani - 5 ut a- cognomen Polewka hoc loco solum traditur rundines exagitet] cf. 3 Reg. 14,15; Mt. 11.2. Le.1,24 — 11 Michaelem archangelum] cf. H.Gunkel-O. Scheel (edd. F.M. Schiele-L. Zscharnack), Die Religion in 132
Strana 133
ginam. Contra hanc neque bestia rusticus neque homo 323 miles neque draco Georgius pugnare resistereque pote- rit. Omnes enim aves nobiles visa aquila pertimes- 324 cunt perduntque audaciam. Solus gyrsalcus aquile ad- 325 5 versatur. Et sancte Romane ecclesie et sacro Romano 326 imperio omnis potestas subdita est - solus gyrsalcus Girzykus illi infestus est. Recte Gyrsalcus nomina- tus, quia Girzik salcus, id est stultus: Et vere stultus, qui Deo et sancte Romane ecclesie et fidel 10 katholice suo ingenio, ac si ipse prudentior omniun sit et alii dementes, adversatur. Vere stultus, qui 329 magna sede sedere nescivit et turpius eiectus est, quam (si) non fuisset admissus. Sed aduncis ungui- bus aquila victrix consurget et hostem sibi rebellem 15 exterminabit. Consurgent claves et ei celi regna concludent. Tandem veniet vester miles armatus de- sectoque gutture pacem terris redditam nunciabit. 327 328 330 P.2 331 332 Non enim abbreviata manus Dei, ut sicut Iulianum Do- 333 venies M - 7 Girzykus] Girzykus 9 om. M - 8 quia quasi 9 qui M - 16 concludent] concludunt 9 con- cludent M - 18 abbreviata] abbreviata 9 abreviata Mr - IV. 1913, 36889. Tübingen 2 draco Georgius] i.e. Jiří z Poděbrad, rex Bohemiae, cf. superius - 3 Omnes enim aves...perduntque auda- ciam. Solus gyrsalcus...adversatur.] Quibus de verbis e fonte alio haustis cf. superius p. — 14 hostem ...exterminabit] cf. 1 Mac. 9,73 - 18 Non enim ab- Geschichte und Gegenwart - 133
ginam. Contra hanc neque bestia rusticus neque homo 323 miles neque draco Georgius pugnare resistereque pote- rit. Omnes enim aves nobiles visa aquila pertimes- 324 cunt perduntque audaciam. Solus gyrsalcus aquile ad- 325 5 versatur. Et sancte Romane ecclesie et sacro Romano 326 imperio omnis potestas subdita est - solus gyrsalcus Girzykus illi infestus est. Recte Gyrsalcus nomina- tus, quia Girzik salcus, id est stultus: Et vere stultus, qui Deo et sancte Romane ecclesie et fidel 10 katholice suo ingenio, ac si ipse prudentior omniun sit et alii dementes, adversatur. Vere stultus, qui 329 magna sede sedere nescivit et turpius eiectus est, quam (si) non fuisset admissus. Sed aduncis ungui- bus aquila victrix consurget et hostem sibi rebellem 15 exterminabit. Consurgent claves et ei celi regna concludent. Tandem veniet vester miles armatus de- sectoque gutture pacem terris redditam nunciabit. 327 328 330 P.2 331 332 Non enim abbreviata manus Dei, ut sicut Iulianum Do- 333 venies M - 7 Girzykus] Girzykus 9 om. M - 8 quia quasi 9 qui M - 16 concludent] concludunt 9 con- cludent M - 18 abbreviata] abbreviata 9 abreviata Mr - IV. 1913, 36889. Tübingen 2 draco Georgius] i.e. Jiří z Poděbrad, rex Bohemiae, cf. superius - 3 Omnes enim aves...perduntque auda- ciam. Solus gyrsalcus...adversatur.] Quibus de verbis e fonte alio haustis cf. superius p. — 14 hostem ...exterminabit] cf. 1 Mac. 9,73 - 18 Non enim ab- Geschichte und Gegenwart - 133
Strana 134
mino Hiesu infestum delevit, ita istum ecclesie hos- tem, sanctorum precibus prodigiose si orabitur, humi- liabit. Non ut debui, sed ut potui, laudavi te, o civi- 334 335 tas Deo dilecta! Suscipe, quod offero, et hunc diem celeberrimum victorie non ad pompam, sed ad Dei glo- riam age! Tua res hac ipsa die agebatur. Non enim tu, sed Ille vicit, tibi opem dedit, te hodie ab he- 338 reticorum labe liberavit, purgavit, sanavit. Confor- 339 tamini et estote robusti! Accedentes ad servitutem 340 Dei preparate corda vestra ad tentacionem. Nos et 336 337 10 clerus totus cum manuum ad Deum elevacione cum Moyse 341 contra Amalech clamabimus: Vos cum Yosue et Iuda Ma- 342 chabeo viribus gladioque pugnate! Non vos contris- tent sumptus et vigilie nec vos humiliet locorum ves- 343 trorum demolicio! Destruxistis nonnulli areas, cu- 15 i.e. Iulianus, Romanorum Caesar nis Apostata nominatus, cf. E.v. Borries, breviata manus Dei] cf. Is. 59,1 - sicut Iulianum] 361-363 , a christia- — R-E X 268q. - 4 civitas Deo dilecta] cf. Rom. 1,7 - 9 Confor- tamini et estote robusti] Ios. 10.25 - 10 Acceden- tes ad servitutem Dei] cf. Eccli. 2,1 - 11 prepa- rate corda vestra ad tentacionem] cf. 1 Reg. Z.3 et Eccli. 2,1 - 12 cum manuum...elevacione] 8,6; Le. 24,50 - cum Moyse contra Amalech] cf. Exod. cf. supe- 11,9sq. - 13 cum Yosue et Iuda Machabeo] rius et 1 Mac. 2,4-9,18 - cf. 2 Esdr. 134
mino Hiesu infestum delevit, ita istum ecclesie hos- tem, sanctorum precibus prodigiose si orabitur, humi- liabit. Non ut debui, sed ut potui, laudavi te, o civi- 334 335 tas Deo dilecta! Suscipe, quod offero, et hunc diem celeberrimum victorie non ad pompam, sed ad Dei glo- riam age! Tua res hac ipsa die agebatur. Non enim tu, sed Ille vicit, tibi opem dedit, te hodie ab he- 338 reticorum labe liberavit, purgavit, sanavit. Confor- 339 tamini et estote robusti! Accedentes ad servitutem 340 Dei preparate corda vestra ad tentacionem. Nos et 336 337 10 clerus totus cum manuum ad Deum elevacione cum Moyse 341 contra Amalech clamabimus: Vos cum Yosue et Iuda Ma- 342 chabeo viribus gladioque pugnate! Non vos contris- tent sumptus et vigilie nec vos humiliet locorum ves- 343 trorum demolicio! Destruxistis nonnulli areas, cu- 15 i.e. Iulianus, Romanorum Caesar nis Apostata nominatus, cf. E.v. Borries, breviata manus Dei] cf. Is. 59,1 - sicut Iulianum] 361-363 , a christia- — R-E X 268q. - 4 civitas Deo dilecta] cf. Rom. 1,7 - 9 Confor- tamini et estote robusti] Ios. 10.25 - 10 Acceden- tes ad servitutem Dei] cf. Eccli. 2,1 - 11 prepa- rate corda vestra ad tentacionem] cf. 1 Reg. Z.3 et Eccli. 2,1 - 12 cum manuum...elevacione] 8,6; Le. 24,50 - cum Moyse contra Amalech] cf. Exod. cf. supe- 11,9sq. - 13 cum Yosue et Iuda Machabeo] rius et 1 Mac. 2,4-9,18 - cf. 2 Esdr. 134
Strana 135
rias, domos et horrea. Sperate in Eum, qui dat om- nibus habundanter, quod centuplum accipietis. Cha- ritatem civilem et fraternam inter vos habete! Vos, qui prefecti estis, subditis compaciamini! Qui sub- iecti estis, obedite! Sic enim vincetis, si unum fueritis. Pro unitate sancte matris ecclesie se et sua exposuistis. Unitatem diligite! Et Dominus, qui conservator et auctor est fidei, mittat vobis auxilium de sancto et de celo tueatur vos, ut sitis 10 victores adversus hereses. Huic autem civitati et in ea habitantibus benedicat! Angelus Eius custo- diat muros tuos, mittat tibi auxiliatorem, qui te precedat in bello dominico. Dominus auctor pacis faciat pacem in unitate fidei, contricionem hereti- 15 corum restitucionemque sancte obediencie videre in terra Bohemie. Det nobis regem katholicum et anti- 5 344 345 346 347 348 349 350 351 352 353 354 355 stitem optimum nostrumque omnium in hora exitus nos- --- - 6 sancte] sancte 0 s. M - 15 sancte] sancte 9 8. M - 2 centuplum accipietis] cf. Mt. 19,29 - 8 mittat vobis auxilium de sancto et de celo tueatur vos] cf. Ps. 19.3 - 11 Angelus...custodiat muros tuos] An- gelus armorum Plznensium pars erat, cf. Bělohlávek. — 12 mittat tibi auxiliatorem, qui te prece- 848q. dat] cf. Exod. 23.20 - 17 in hora exitus nostri] cf. Tob. 14,5 et Ps. 67.21 - 135
rias, domos et horrea. Sperate in Eum, qui dat om- nibus habundanter, quod centuplum accipietis. Cha- ritatem civilem et fraternam inter vos habete! Vos, qui prefecti estis, subditis compaciamini! Qui sub- iecti estis, obedite! Sic enim vincetis, si unum fueritis. Pro unitate sancte matris ecclesie se et sua exposuistis. Unitatem diligite! Et Dominus, qui conservator et auctor est fidei, mittat vobis auxilium de sancto et de celo tueatur vos, ut sitis 10 victores adversus hereses. Huic autem civitati et in ea habitantibus benedicat! Angelus Eius custo- diat muros tuos, mittat tibi auxiliatorem, qui te precedat in bello dominico. Dominus auctor pacis faciat pacem in unitate fidei, contricionem hereti- 15 corum restitucionemque sancte obediencie videre in terra Bohemie. Det nobis regem katholicum et anti- 5 344 345 346 347 348 349 350 351 352 353 354 355 stitem optimum nostrumque omnium in hora exitus nos- --- - 6 sancte] sancte 0 s. M - 15 sancte] sancte 9 8. M - 2 centuplum accipietis] cf. Mt. 19,29 - 8 mittat vobis auxilium de sancto et de celo tueatur vos] cf. Ps. 19.3 - 11 Angelus...custodiat muros tuos] An- gelus armorum Plznensium pars erat, cf. Bělohlávek. — 12 mittat tibi auxiliatorem, qui te prece- 848q. dat] cf. Exod. 23.20 - 17 in hora exitus nostri] cf. Tob. 14,5 et Ps. 67.21 - 135
Strana 136
tri misereatur, Qui est benedictus in secula seculo- rum. Amen. 2 In calce Hystoriae Thomas Pešina a Čechorod ascrip- siti Hoc insigne praeconium Urbis Plsnensis scripsit et publice dixit ad Senatum Populumque Plsnensem die anniversariae Solemnitatis anno 1467. Hilarius de Li- tomeřzicz Decanus Prag. et Administrator ArchiEpisco- patus, dum exilij tempore in eadem Urbe cum alijs Prae- latis et Canonicis moraretur. Ibidem et anno eodem, die ultima Decembris mortuus et in templo S. Bartholom. an- te summum Altare sepultus. Ita affirmat Thomas Pessina a Cžechorod Decanus et Officialis Pragensis mpp. Anno 1672. 1 Qui est benedictus in secula seculorum] cf. Tob. 8,9. 136
tri misereatur, Qui est benedictus in secula seculo- rum. Amen. 2 In calce Hystoriae Thomas Pešina a Čechorod ascrip- siti Hoc insigne praeconium Urbis Plsnensis scripsit et publice dixit ad Senatum Populumque Plsnensem die anniversariae Solemnitatis anno 1467. Hilarius de Li- tomeřzicz Decanus Prag. et Administrator ArchiEpisco- patus, dum exilij tempore in eadem Urbe cum alijs Prae- latis et Canonicis moraretur. Ibidem et anno eodem, die ultima Decembris mortuus et in templo S. Bartholom. an- te summum Altare sepultus. Ita affirmat Thomas Pessina a Cžechorod Decanus et Officialis Pragensis mpp. Anno 1672. 1 Qui est benedictus in secula seculorum] cf. Tob. 8,9. 136
Strana 137
Strana 138
VII. KAPITOLA Hilaria Litoměřického Historie města Plzně (Překlad) Následující překlad je určen především historikům a lite- rárním historikům. Proto se překladatel záměrně přidržel původ- ního znění a úmyslně se vyhnul všemu, co by volnějším přetlumo- čením snad zvýšilo čtivost, ale přitom také vzdálilo text pů- vodnímu znění. Srovnání překladu s originálem umožňuje průběž- né číslování vět na okrajích jednotlivých stran, které odpoví- dá obdobnému značení v latinské edici. 138
VII. KAPITOLA Hilaria Litoměřického Historie města Plzně (Překlad) Následující překlad je určen především historikům a lite- rárním historikům. Proto se překladatel záměrně přidržel původ- ního znění a úmyslně se vyhnul všemu, co by volnějším přetlumo- čením snad zvýšilo čtivost, ale přitom také vzdálilo text pů- vodnímu znění. Srovnání překladu s originálem umožňuje průběž- né číslování vět na okrajích jednotlivých stran, které odpoví- dá obdobnému značení v latinské edici. 138
Strana 139
Hilaria Litoměřického Historie města Plzně P. 1 Obvykle slaví pochvalně války, kdož líčí vítězné triumfy předků, aby krajané silněji, do posledního dechu přilnuli k míru, který se dobýval zbraní, a potomstvo aby se poučilo, s jak nezměrnou vytrvalostí, s jak bezpříklad- nou důsledností je třeba tělem i duší bojovat za otcovské zákony, za slávu kraje, pro zachování víry. Tak s nepřá- teli bojoval velebný kmet Abraham, tak se přečasto s nes- četným pohanským lidem válečně utkali za vytouženou zemi, zaslíbenou jim od nesmrtelného Boha, starozákonní patriar- chové pod správou mírného Mojžíše a nikdy nepřemoženého 2 Jozue. Nadmíru statečný obhájce otcovských zákonů David bývá po zásluze předmětem chvály, neboť zemi navrátil mír, když zahnal filištínské nepřátele a pevnou posloupností hymnů a žalmů rozšířil základy bohoslužby, takže jeho bo- 3 humilé projevy zbožnosti značnou měrou zdobí i naše vy- svěcené chrámy, ba podle svědectví velikého Aurelia Au- gustina v knize O chvále žalmů vroucně předčítané žalmy mohou dokonce zapudit a zahnat i nepřátele. A dobře je vám známa úctyhodná, trvale živá památka statečných Maka- bejských, vždyť, jak je zřejmé, ona jediná vás, bojovníci za víru, povzbuzuje a poskytuje vám jejich válečnou zku- 139
Hilaria Litoměřického Historie města Plzně P. 1 Obvykle slaví pochvalně války, kdož líčí vítězné triumfy předků, aby krajané silněji, do posledního dechu přilnuli k míru, který se dobýval zbraní, a potomstvo aby se poučilo, s jak nezměrnou vytrvalostí, s jak bezpříklad- nou důsledností je třeba tělem i duší bojovat za otcovské zákony, za slávu kraje, pro zachování víry. Tak s nepřá- teli bojoval velebný kmet Abraham, tak se přečasto s nes- četným pohanským lidem válečně utkali za vytouženou zemi, zaslíbenou jim od nesmrtelného Boha, starozákonní patriar- chové pod správou mírného Mojžíše a nikdy nepřemoženého 2 Jozue. Nadmíru statečný obhájce otcovských zákonů David bývá po zásluze předmětem chvály, neboť zemi navrátil mír, když zahnal filištínské nepřátele a pevnou posloupností hymnů a žalmů rozšířil základy bohoslužby, takže jeho bo- 3 humilé projevy zbožnosti značnou měrou zdobí i naše vy- svěcené chrámy, ba podle svědectví velikého Aurelia Au- gustina v knize O chvále žalmů vroucně předčítané žalmy mohou dokonce zapudit a zahnat i nepřátele. A dobře je vám známa úctyhodná, trvale živá památka statečných Maka- bejských, vždyť, jak je zřejmé, ona jediná vás, bojovníci za víru, povzbuzuje a poskytuje vám jejich válečnou zku- 139
Strana 140
šenost, schopnost drtivých úderů proti nepřátelům, správ- ný odhad vojenské síly, velitelské odbornosti, korouhev- ního znamení, ale také vám klade na srdce, jak hojnou a jak procítěnou chválu máte vzdávat Pánu Bohu po skončené válce. A nechtěl bych vás, nikdy nepřemožení měštané, vybízet k obraně svaté víry I příkladem pohanů nebo Ří- menů. Darmo bych mařil čas, kdybych začal připomínat punské, námořní nebo občanské války, co vykonal nadmíru statečný Aias, co Pompeius anebo Caesar, ba i slavný Afri- čan Hannibal, který nepoznal bázně: Plno je pochvalných slov u Tita Livia, v Caesarových Zápiscích, v knihách našeho Vergilia, Statia, ale i jiných. Ale kdybych to nakrásně všechno vypověděl, nic bych přece jen nemohl po- vědět ku slávě našeho dne. A jakmile by bylo třeba, abych citoval Písmo svaté, což je ten nejspolehlivější prostředek, kterým se upevní víra a vyvrátí kacířství, přímo sám sebe bych odsuzoval k trestu, v nějž upadl sva- tý Jeroným, když předstíral, že nečte antické knihy a ne- zabývá se pohanskou smyšlenkou. Toto jediné bych snad dodal, měšťané, pro svou i vaši útěchu: Je-li skutečně pravda, že ti pohané, kteří se jen pro pozemskou slávu a světskou moc tak důsledně a soustavně vrhali na nepřátele a přitom prosili bohy, aby jim byli milostivi, ve válkách je podporovali a za vítězné triumfální pochody vzdávali důstojné pocty a zasvěcovali výroční slavnosti Martovi, Jupiterovi a Saturnovi, těmto pohanským modlám, a pakli to P.2 6 8 10 11 140
šenost, schopnost drtivých úderů proti nepřátelům, správ- ný odhad vojenské síly, velitelské odbornosti, korouhev- ního znamení, ale také vám klade na srdce, jak hojnou a jak procítěnou chválu máte vzdávat Pánu Bohu po skončené válce. A nechtěl bych vás, nikdy nepřemožení měštané, vybízet k obraně svaté víry I příkladem pohanů nebo Ří- menů. Darmo bych mařil čas, kdybych začal připomínat punské, námořní nebo občanské války, co vykonal nadmíru statečný Aias, co Pompeius anebo Caesar, ba i slavný Afri- čan Hannibal, který nepoznal bázně: Plno je pochvalných slov u Tita Livia, v Caesarových Zápiscích, v knihách našeho Vergilia, Statia, ale i jiných. Ale kdybych to nakrásně všechno vypověděl, nic bych přece jen nemohl po- vědět ku slávě našeho dne. A jakmile by bylo třeba, abych citoval Písmo svaté, což je ten nejspolehlivější prostředek, kterým se upevní víra a vyvrátí kacířství, přímo sám sebe bych odsuzoval k trestu, v nějž upadl sva- tý Jeroným, když předstíral, že nečte antické knihy a ne- zabývá se pohanskou smyšlenkou. Toto jediné bych snad dodal, měšťané, pro svou i vaši útěchu: Je-li skutečně pravda, že ti pohané, kteří se jen pro pozemskou slávu a světskou moc tak důsledně a soustavně vrhali na nepřátele a přitom prosili bohy, aby jim byli milostivi, ve válkách je podporovali a za vítězné triumfální pochody vzdávali důstojné pocty a zasvěcovali výroční slavnosti Martovi, Jupiterovi a Saturnovi, těmto pohanským modlám, a pakli to P.2 6 8 10 11 140
Strana 141
ovšem podle svědectví apoštola Pavla činili jenom proto, aby si získali pomíjivou slávu a svému jménu zjednali křehkou památku - jakoby ve snu -, oč dokonalejší musíte potom být v hlubinách srdce vy, kdož patříte Kristu, kdož válčíte pro víru ve jménu Páně, kdož zde očekáváte milost, zato ve věčné vlasti slávu a nepomíjející odplatu, takže naprosto nic, ani smrt, ani život, ani přítomnost, ani budoucnost, ani hlad, ba ani meč nasazený přímo na hrdlo vás, statečné rytíře dokonalého Pána, nemůže pro bázeň odvést od nejsvětějšího vyznání, projeveného bojem za jméno Páně. Poněvadž jste již jednou, udatní měštané, podstoupili rozhodný zápas na život a na smrt přímo pro 12 svatou víru, zkušeností jste poznali, že nejmilostivější Pán i vás podepřel a s nebes vám přispěchal na pomoc ja- ko slavnému městečku Bethulii, zcela oddanému Ezechiášo- vi a vždy vítěznému Makabejskému. Proto dnes slavíte svátek vašeho nesmírně šťastného vysvobození, svátek, který si zasluhuje trvalé, věčné vzpomínky pro paměť té- to tak nadmíru závažné události, aby se její význam na- učili chápat i vaši synové a vyprávěli svým synům, jaké Pán dnes učinil zázraky s vámi a s vašimi otci. Uložte tuto paměť na věčné časy v lůně archívu a chovejte ji co poklad své víry! P. 3 13 14 Když nepřátelská zuřivost kacířských husitů a wikle- fitů silou svých zbraní ohrožovala téměř celé Čechy a Žiž- ka, ten špinavý, zločinný vrah, arcilotr či slepec, ba ztě- 15 141
ovšem podle svědectví apoštola Pavla činili jenom proto, aby si získali pomíjivou slávu a svému jménu zjednali křehkou památku - jakoby ve snu -, oč dokonalejší musíte potom být v hlubinách srdce vy, kdož patříte Kristu, kdož válčíte pro víru ve jménu Páně, kdož zde očekáváte milost, zato ve věčné vlasti slávu a nepomíjející odplatu, takže naprosto nic, ani smrt, ani život, ani přítomnost, ani budoucnost, ani hlad, ba ani meč nasazený přímo na hrdlo vás, statečné rytíře dokonalého Pána, nemůže pro bázeň odvést od nejsvětějšího vyznání, projeveného bojem za jméno Páně. Poněvadž jste již jednou, udatní měštané, podstoupili rozhodný zápas na život a na smrt přímo pro 12 svatou víru, zkušeností jste poznali, že nejmilostivější Pán i vás podepřel a s nebes vám přispěchal na pomoc ja- ko slavnému městečku Bethulii, zcela oddanému Ezechiášo- vi a vždy vítěznému Makabejskému. Proto dnes slavíte svátek vašeho nesmírně šťastného vysvobození, svátek, který si zasluhuje trvalé, věčné vzpomínky pro paměť té- to tak nadmíru závažné události, aby se její význam na- učili chápat i vaši synové a vyprávěli svým synům, jaké Pán dnes učinil zázraky s vámi a s vašimi otci. Uložte tuto paměť na věčné časy v lůně archívu a chovejte ji co poklad své víry! P. 3 13 14 Když nepřátelská zuřivost kacířských husitů a wikle- fitů silou svých zbraní ohrožovala téměř celé Čechy a Žiž- ka, ten špinavý, zločinný vrah, arcilotr či slepec, ba ztě- 15 141
Strana 142
lesněná zaslepenost, zbraněmi, obléhacími stroji a bera- nidly si proklestil cestu do mnoha měst, městeček, tvrzí i nadmíru pevných hradů, jakmile toto město postihlo je- ho zvrácenost a začlo se stavět na odpor jeho proklaté sektě a odmítlo jej přijmout do města, v zuřivém hněvu se vydal na první válečné tažení k městu. Přitáhl tedy léta Páně 1421 v první pátek v postě na den svatého Va- 16 lentina, aby ozbrojenou pěstí dobýval město a po jeden měsíc je obléhal, ale poněvadž viděl, že mu nekyne úspěch, vzdálil se od města s neobyčejně bohatou kořistí, jež po- cházela z předměstí. A toto bylo první jednoměsíční ob- ležení města. 17 Jiné podnikli Pražané, když se pro svoji zvrhlost smluvili s tím ničemným Žižkou. Přitrhli k Plzni a roz- bili ležení poblíže šibenice očekávajíce - zaslepení mu- žové - slepého Žižku. Ale protože on se zdržoval u Plav- 20 na a Ústí, Pražané pozbyli naděje a po čtyřech dnech u- stoupili pobořivše prostřední šibenici. Tak Pán již po druhé vysvobodil toto město z kacířských rukou. 18 19 21 Ale přesto ta sekta nedala pokoj, ba ještě zarputile- 22 ji ten slepec vojenskou mocí a se shromážděnými zástupy lidu dobýval města i pevnosti a pokračující války i jeho p.4 vinou zmítaly celými Čechami. Když bídně zemřel, všichni 23 Belialovi synové, které týž tyran řídil svým poručenstvím, ba i sbor měst a pánů, jen aby rozmnožili svou proklatou sektu, na sněmech jednali stále častěji o tom, jak by moh- 142
lesněná zaslepenost, zbraněmi, obléhacími stroji a bera- nidly si proklestil cestu do mnoha měst, městeček, tvrzí i nadmíru pevných hradů, jakmile toto město postihlo je- ho zvrácenost a začlo se stavět na odpor jeho proklaté sektě a odmítlo jej přijmout do města, v zuřivém hněvu se vydal na první válečné tažení k městu. Přitáhl tedy léta Páně 1421 v první pátek v postě na den svatého Va- 16 lentina, aby ozbrojenou pěstí dobýval město a po jeden měsíc je obléhal, ale poněvadž viděl, že mu nekyne úspěch, vzdálil se od města s neobyčejně bohatou kořistí, jež po- cházela z předměstí. A toto bylo první jednoměsíční ob- ležení města. 17 Jiné podnikli Pražané, když se pro svoji zvrhlost smluvili s tím ničemným Žižkou. Přitrhli k Plzni a roz- bili ležení poblíže šibenice očekávajíce - zaslepení mu- žové - slepého Žižku. Ale protože on se zdržoval u Plav- 20 na a Ústí, Pražané pozbyli naděje a po čtyřech dnech u- stoupili pobořivše prostřední šibenici. Tak Pán již po druhé vysvobodil toto město z kacířských rukou. 18 19 21 Ale přesto ta sekta nedala pokoj, ba ještě zarputile- 22 ji ten slepec vojenskou mocí a se shromážděnými zástupy lidu dobýval města i pevnosti a pokračující války i jeho p.4 vinou zmítaly celými Čechami. Když bídně zemřel, všichni 23 Belialovi synové, které týž tyran řídil svým poručenstvím, ba i sbor měst a pánů, jen aby rozmnožili svou proklatou sektu, na sněmech jednali stále častěji o tom, jak by moh- 142
Strana 143
li zvítězit nad zbylými městy, která se nepřidržovala je- jich bludu - zmohutněla totiž sekta zatracence Husa a rou- hače Wiklefa. A když bylo mezi jinými vyzváno město Plzeň, aby souhlasilo s kacířskými artikuly, aby ovšem převzalo přijímání pod obojí způsobou, vypudilo katolic- ke duchovní a našlo zalíbení v kněžích té sekty (je-lí možno takto je nazvat), tvořili tehdy plzeňské poselstvo přední mužové Johánek, Fegalík a Zebnický. Duch stateč- 24 25 nosti, který své vyvolené nepřestává posilovat, se v nich projevil do té míry, že na žádný způsob nechtěli souhla- sit s touto sektou, propadlou prokletí. Sněm tedy na ně naléhal, aby učinili veřejné prohlášení. Pro kacířství je totiž vždycky příznačné toto: Přeje si, aby se každý sám o sobě bez konšelské rady řítil přímo do zkázy, k níž se samo upjalo ve své věrolomnosti - neboť 26 27 28 povrchnost na právo nedbá, bez zábran žene se vpřed - a pokud mají v úmyslu odpírat, místo rozumového důvodu mo- hou pohrozit zbraní. Ale poněvadž ti mužové, naprosto pevní měšťané, poznávali, že se to jednání chýlí ke špat- nému konci, užili v dobrém úmyslu úskoku, a aby lest okla- mali lstí, odložili odpověď, dokud neoznámí svým spoluob- čanům válečnou hrozbu. Dny žní se ještě nepřiblížily a hle, měšťané uspíšili žatvu, ačkoli klasy byly ještě zele- né. Obratně je dosoušeli na ulicích, protože dosud nedo- zrály na slunci. Pán svému lidu rozmnožil zrno a bylo 30 31 29 32 shledáno v takové hojnosti a žíru, jako by se bralo 143
li zvítězit nad zbylými městy, která se nepřidržovala je- jich bludu - zmohutněla totiž sekta zatracence Husa a rou- hače Wiklefa. A když bylo mezi jinými vyzváno město Plzeň, aby souhlasilo s kacířskými artikuly, aby ovšem převzalo přijímání pod obojí způsobou, vypudilo katolic- ke duchovní a našlo zalíbení v kněžích té sekty (je-lí možno takto je nazvat), tvořili tehdy plzeňské poselstvo přední mužové Johánek, Fegalík a Zebnický. Duch stateč- 24 25 nosti, který své vyvolené nepřestává posilovat, se v nich projevil do té míry, že na žádný způsob nechtěli souhla- sit s touto sektou, propadlou prokletí. Sněm tedy na ně naléhal, aby učinili veřejné prohlášení. Pro kacířství je totiž vždycky příznačné toto: Přeje si, aby se každý sám o sobě bez konšelské rady řítil přímo do zkázy, k níž se samo upjalo ve své věrolomnosti - neboť 26 27 28 povrchnost na právo nedbá, bez zábran žene se vpřed - a pokud mají v úmyslu odpírat, místo rozumového důvodu mo- hou pohrozit zbraní. Ale poněvadž ti mužové, naprosto pevní měšťané, poznávali, že se to jednání chýlí ke špat- nému konci, užili v dobrém úmyslu úskoku, a aby lest okla- mali lstí, odložili odpověď, dokud neoznámí svým spoluob- čanům válečnou hrozbu. Dny žní se ještě nepřiblížily a hle, měšťané uspíšili žatvu, ačkoli klasy byly ještě zele- né. Obratně je dosoušeli na ulicích, protože dosud nedo- zrály na slunci. Pán svému lidu rozmnožil zrno a bylo 30 31 29 32 shledáno v takové hojnosti a žíru, jako by se bralo 143
Strana 144
z prastaré zásoby. Toho roku měli totiž obilí nedosta- tek, protože je v naději na novou úrodu prodali koncem roku i s moukou, které již hrozila zkáza. Když se poslo- vé vrátili domů, svolali zástup lidu a doptávali se, zda z opovržení k otcovským zákonům chtějí souhlasit s něčím novým, neobvyklým a podezřelým, co již jejich otcové svý- mi názory odsoudili. "Našim předkům", dodají, "bylo vždy podezřelé již samo slovo 'novota'. Ti mužové, kteří se srotili do této sekty, jsou nespravedliví lupiči a svato- krádežní, věrolomní zhoubci. Touto cestou naši otcové nikdy nekráčeli, nýbrž oddáni právu a prostotě spokojili se vlastním, aniž si přáli mít cizí. Měšťané, bylo by 38 nedůstojne, ! abychom souhlasili s jejich nespravedlivý- p.5 mi požadavky!“ Tehdy lid jakoby z jediného hrdla zvolal 39 řízením božím v dominikánském klášteře (tam se totiž teh- dy projednávaly závažnější otázky týkající se lidu): "Na- 40 ši poslové, naprosto nechceme mít nic společného s tak od- porným zločinem! Neznáme cizí cesty, z novot jsme měli vždy hrůzu, volíme cestu svých otců, s otcovskými zákony žijeme, ale i umíráme!“ Tam uzavřeli smlouvu, že oni sa- mi, jejich synové, dědicové a pokračovatelé chtějí věčně náležet nebeskému Bohu a poslouchat svatou římskou církev. I ti, kteří nemohli pomáhat ani městu zbraněmi, ani lidu potravinami, upínajíce kotvu své naděje v Boha, zvolili, třebas bezbranní, odpírat kacířům do poslední kapky krve než se s nimi kochat v hojnosti všemožných rozkoší. A 34 35 36 37 41 42 43 33 44 144
z prastaré zásoby. Toho roku měli totiž obilí nedosta- tek, protože je v naději na novou úrodu prodali koncem roku i s moukou, které již hrozila zkáza. Když se poslo- vé vrátili domů, svolali zástup lidu a doptávali se, zda z opovržení k otcovským zákonům chtějí souhlasit s něčím novým, neobvyklým a podezřelým, co již jejich otcové svý- mi názory odsoudili. "Našim předkům", dodají, "bylo vždy podezřelé již samo slovo 'novota'. Ti mužové, kteří se srotili do této sekty, jsou nespravedliví lupiči a svato- krádežní, věrolomní zhoubci. Touto cestou naši otcové nikdy nekráčeli, nýbrž oddáni právu a prostotě spokojili se vlastním, aniž si přáli mít cizí. Měšťané, bylo by 38 nedůstojne, ! abychom souhlasili s jejich nespravedlivý- p.5 mi požadavky!“ Tehdy lid jakoby z jediného hrdla zvolal 39 řízením božím v dominikánském klášteře (tam se totiž teh- dy projednávaly závažnější otázky týkající se lidu): "Na- 40 ši poslové, naprosto nechceme mít nic společného s tak od- porným zločinem! Neznáme cizí cesty, z novot jsme měli vždy hrůzu, volíme cestu svých otců, s otcovskými zákony žijeme, ale i umíráme!“ Tam uzavřeli smlouvu, že oni sa- mi, jejich synové, dědicové a pokračovatelé chtějí věčně náležet nebeskému Bohu a poslouchat svatou římskou církev. I ti, kteří nemohli pomáhat ani městu zbraněmi, ani lidu potravinami, upínajíce kotvu své naděje v Boha, zvolili, třebas bezbranní, odpírat kacířům do poslední kapky krve než se s nimi kochat v hojnosti všemožných rozkoší. A 34 35 36 37 41 42 43 33 44 144
Strana 145
tak se město podle svých možností sevřelo proti odpůrcům víry. Naproti tomu kacíři přitáhli s veškerými zásobami zbraní, obléhacích strojů, pušek, beranidel a válečných potřeb všeho druhu, aby jako Nabuzardan, Antiochos a Ho- lofernés mohli potupit živého Boha. Spikli se totiž ka- 46 cíři proti krvi spravedlivých, že chtějí celé město až do základu zbořit a ve své zuřivosti prohlašovali, že strá- ví po dobytku i koně a ostatní nečistá zvířata, než u- pustí od obléhání. Přísahali, že zahubí všechno mužské pohlaví od tří let výše, ba jiní ještě zuřivější chtěli zahubit i úplná nemluvňata. Jenže Pán rozmetal záměry pekelných knížat a zavrhl úmysly zástupů kujících marné plány tím, že je zmátl, takže padli přímo do jámy, kterou vykopali. V těch dnech, kdy staré obilí bylo již stráve- 49 no a osení se dosud zelenalo a bělavé zrno ještě neobsa- hovalo mouku, nýbrž nezralou vlhkost, dal jim nějaký šlechtic Přibík z Klenové radu, aby podnikli útok na měs- to, a sliboval, že sotva vydrží měsíc. Ale když potom u- 50 viděl víru a stálost Plzeňanů, opustiv kacířské roty ujal se měšťanů a šťastně s nimi zvítězil. 47 48 45 Přitrhli léta Páně tisícího čtyřstého třicátého tře- 51 tího dne 15. července v den Rozeslání apoštolů a v prvním sboru byli tak zvaní polští, pojmenovaní tak podle toho, že když se dostávali jako zajatci do města,l ponejvíce P.6 145
tak se město podle svých možností sevřelo proti odpůrcům víry. Naproti tomu kacíři přitáhli s veškerými zásobami zbraní, obléhacích strojů, pušek, beranidel a válečných potřeb všeho druhu, aby jako Nabuzardan, Antiochos a Ho- lofernés mohli potupit živého Boha. Spikli se totiž ka- 46 cíři proti krvi spravedlivých, že chtějí celé město až do základu zbořit a ve své zuřivosti prohlašovali, že strá- ví po dobytku i koně a ostatní nečistá zvířata, než u- pustí od obléhání. Přísahali, že zahubí všechno mužské pohlaví od tří let výše, ba jiní ještě zuřivější chtěli zahubit i úplná nemluvňata. Jenže Pán rozmetal záměry pekelných knížat a zavrhl úmysly zástupů kujících marné plány tím, že je zmátl, takže padli přímo do jámy, kterou vykopali. V těch dnech, kdy staré obilí bylo již stráve- 49 no a osení se dosud zelenalo a bělavé zrno ještě neobsa- hovalo mouku, nýbrž nezralou vlhkost, dal jim nějaký šlechtic Přibík z Klenové radu, aby podnikli útok na měs- to, a sliboval, že sotva vydrží měsíc. Ale když potom u- 50 viděl víru a stálost Plzeňanů, opustiv kacířské roty ujal se měšťanů a šťastně s nimi zvítězil. 47 48 45 Přitrhli léta Páně tisícího čtyřstého třicátého tře- 51 tího dne 15. července v den Rozeslání apoštolů a v prvním sboru byli tak zvaní polští, pojmenovaní tak podle toho, že když se dostávali jako zajatci do města,l ponejvíce P.6 145
Strana 146
přiznávali, že kolem dvaceti let nepřebývali v domě nebo pod střechou. Byli tam také tak zvaní kasiličtí, sektáři až po ledví podkasaní - nosili totiž šat, který jim sahal sotva po hyždě. Tito na důkaz osobní statečnosti chráni- li rámě jen čistým plátnem a tak bojovali majíce dosti na jediném meči anebo dýce, mužové divocí, drsní. Proto je také někteří po zásluze nazývali polníky neboli vojáky polního vojska; svůj tábor rozbili u Skvrňan blíže k měs- tu. Vedl je Prokop Holý, Prokůpek a Bedřich, původně kněží, ale později vůdcové lotrů, vrahové a nejhroznější 52 53 54 55 zhoubcové české země. Potom oddíl Pražanů opevnil své stany u šibenice, ur- 56 čené pro odsouzence, jíž byli sami hodni, protože nenávi- děli vše dobré: Zavilí nepřátelé míru, který se dříve za starých řádů řídil nejlepším postupem práva, zato nyní, když po otcích, kteří z Rokycanova podnětu zhynuli bídnou duchovní smrtí, nastoupila zvrácená mládež, 57 jejich záměrem hyne, řítí se v zkázu a zmar. Protože však byli z města dosti znepokojováni, utábořili se později na místě, které se nazývá u Lazara ve Vídni. 58 Roty ze Žatce a z měst, spojených se Žateckými, se u- 59 tábořily na vrchu Všech Svatých, aniž se styděli, že [tím působí utrpení nadmíru vznešeným světcům, když na zemi poskvrňují svatyni těch, na jejichž přímluvu si [bez ja- kékoli zásluhy] činili nároky v nebi. 146
přiznávali, že kolem dvaceti let nepřebývali v domě nebo pod střechou. Byli tam také tak zvaní kasiličtí, sektáři až po ledví podkasaní - nosili totiž šat, který jim sahal sotva po hyždě. Tito na důkaz osobní statečnosti chráni- li rámě jen čistým plátnem a tak bojovali majíce dosti na jediném meči anebo dýce, mužové divocí, drsní. Proto je také někteří po zásluze nazývali polníky neboli vojáky polního vojska; svůj tábor rozbili u Skvrňan blíže k měs- tu. Vedl je Prokop Holý, Prokůpek a Bedřich, původně kněží, ale později vůdcové lotrů, vrahové a nejhroznější 52 53 54 55 zhoubcové české země. Potom oddíl Pražanů opevnil své stany u šibenice, ur- 56 čené pro odsouzence, jíž byli sami hodni, protože nenávi- děli vše dobré: Zavilí nepřátelé míru, který se dříve za starých řádů řídil nejlepším postupem práva, zato nyní, když po otcích, kteří z Rokycanova podnětu zhynuli bídnou duchovní smrtí, nastoupila zvrácená mládež, 57 jejich záměrem hyne, řítí se v zkázu a zmar. Protože však byli z města dosti znepokojováni, utábořili se později na místě, které se nazývá u Lazara ve Vídni. 58 Roty ze Žatce a z měst, spojených se Žateckými, se u- 59 tábořily na vrchu Všech Svatých, aniž se styděli, že [tím působí utrpení nadmíru vznešeným světcům, když na zemi poskvrňují svatyni těch, na jejichž přímluvu si [bez ja- kékoli zásluhy] činili nároky v nebi. 146
Strana 147
Starotáborští se svým vůdcem Keřským a ostatními je- 60 ho společníky se usadili na vrchu svatého Mikuláše Vyzna- vače. V adventních dnech jim přispěchal na pomoc nelid- ský houf Sirotků se svým zločinným vůdcem Čapkem. Nazý- vali se tak proto, že osiřeli po vrahu Žižkovi, takže si říkali Sirotci, jako by truchlili po vlastním otci. Ale zajisté to byli spíše sirotci zbavení veškeré naděje ve šlechetnost, po pravdě lidé sirobu působící, kteří hubili zemi a jako Herodes rvali od mateřských prsů děti, jež krutě vraždili před očima matek a jejich otce pobíjeli. 61 62 63 Celé město bylo tedy i těmito spojenými vojsky sevře- 64 no, obklopeno tak důmyslnými příkopy a vůkol obehnáno rou- bením, že nikdo nemohl uniknout z města. Mezi tímto rou- 65 bením totiž vybudovali silná opevnění, kterým říkají bač- ty: První u mostu, jenž vede od lázně, druhou nahoře nad 66 haltýřem Soběkurského, třetí (ta byla nejpevnější) na li- tické cestě, čtvrtou v Petrově chmelnici, pátou u Kamence, šestou na cestě u Trojanovy zahrady, sedmou v Petridovské vrbině, osmou u domu malomocných, poslední u svatého Miku- láše. Ta opevnění byla vzájemně propojena tím způsobem, že na strunách podél roubení byly zavěšeny zvonečky; jak- mile se pohnula struna, rolnička zazněla, a tak se prozra- dil každý pokus o útěk. Zbytky samotných příkopů lze spa- 68 69 třit ještě dnešního dne. A byly na všechny strany tak hluboké, že pokud kdo mezi ně spadl, bez cizí pomoci ne- 67 mohl vyváznout. Jak prozkoumali zvědové z města, nebylo 70 147
Starotáborští se svým vůdcem Keřským a ostatními je- 60 ho společníky se usadili na vrchu svatého Mikuláše Vyzna- vače. V adventních dnech jim přispěchal na pomoc nelid- ský houf Sirotků se svým zločinným vůdcem Čapkem. Nazý- vali se tak proto, že osiřeli po vrahu Žižkovi, takže si říkali Sirotci, jako by truchlili po vlastním otci. Ale zajisté to byli spíše sirotci zbavení veškeré naděje ve šlechetnost, po pravdě lidé sirobu působící, kteří hubili zemi a jako Herodes rvali od mateřských prsů děti, jež krutě vraždili před očima matek a jejich otce pobíjeli. 61 62 63 Celé město bylo tedy i těmito spojenými vojsky sevře- 64 no, obklopeno tak důmyslnými příkopy a vůkol obehnáno rou- bením, že nikdo nemohl uniknout z města. Mezi tímto rou- 65 bením totiž vybudovali silná opevnění, kterým říkají bač- ty: První u mostu, jenž vede od lázně, druhou nahoře nad 66 haltýřem Soběkurského, třetí (ta byla nejpevnější) na li- tické cestě, čtvrtou v Petrově chmelnici, pátou u Kamence, šestou na cestě u Trojanovy zahrady, sedmou v Petridovské vrbině, osmou u domu malomocných, poslední u svatého Miku- láše. Ta opevnění byla vzájemně propojena tím způsobem, že na strunách podél roubení byly zavěšeny zvonečky; jak- mile se pohnula struna, rolnička zazněla, a tak se prozra- dil každý pokus o útěk. Zbytky samotných příkopů lze spa- 68 69 třit ještě dnešního dne. A byly na všechny strany tak hluboké, že pokud kdo mezi ně spadl, bez cizí pomoci ne- 67 mohl vyváznout. Jak prozkoumali zvědové z města, nebylo 70 147
Strana 148
přitom snadné je odstranit. Počet těch, kteří se zúčast- 71 nili obléhání v táboře a na šancích, byl asi třicet šest tisíc mužů s meči, zbrojí, kopími, praky a cepy. S tak- to rozloženými vojsky se bojovalo jako o závod devět mě- síců a 23 dnů, v nichž naši stále z nebes očekávali pomoc a zmužile odolávali. 72 Ale kdo by mohl vylíčit, jak málo lidskosti bylo 73 v těch kacířských houfech? Žádného stavu, žádného pohla- 74 ví nešetřili. Jen jediná zbožnost byla jim vlastní, u- 75 76 pouštět od vraždění, když už nemohli dále. Chudého člo- věka neobírali snad jenom o to, co mu již nemohli vzít. Když zajali kohosi z města, utali ruce, uřízli nos a uši, 77 a tak lidem skýtali křesťanské divadlo pro jméno Krista. Jenže naši se chtěli náležitě odplatit, a proto vyvedli jednoho Žatečana z vězení, mečem usekli ruce, na řeme- nech zavěsili okolo krku a vyhnali jej do nepřátelského vojska. Po tomto názorném příkladu se kacířská zuřivost začala poněkud zdržovat tak nelidského vraždění. Ale protože se dost nemohla nasytit krve, s vášní se vrhla k jinému druhu mučení: Zajatému člověku spoutali ruce za 81 82 šíji a odstranivše stolici pověsili. Visel tak po dlou- 83 hou dobu, až konečně v mukách mu vyprchal život. Jiným spoutaným podávali psí maso1 - pokrm, jenž vede k ší- D. 8 lenství. Jejich nevázanost neušetřila ani křehkého žen- 84 85 ského pohlaví: Ženy totiž zavírali do páchnoucího sudu a pak jej spouštěli s návrší. Jiným rozštěpovali křivá- 86 78 79 80 148
přitom snadné je odstranit. Počet těch, kteří se zúčast- 71 nili obléhání v táboře a na šancích, byl asi třicet šest tisíc mužů s meči, zbrojí, kopími, praky a cepy. S tak- to rozloženými vojsky se bojovalo jako o závod devět mě- síců a 23 dnů, v nichž naši stále z nebes očekávali pomoc a zmužile odolávali. 72 Ale kdo by mohl vylíčit, jak málo lidskosti bylo 73 v těch kacířských houfech? Žádného stavu, žádného pohla- 74 ví nešetřili. Jen jediná zbožnost byla jim vlastní, u- 75 76 pouštět od vraždění, když už nemohli dále. Chudého člo- věka neobírali snad jenom o to, co mu již nemohli vzít. Když zajali kohosi z města, utali ruce, uřízli nos a uši, 77 a tak lidem skýtali křesťanské divadlo pro jméno Krista. Jenže naši se chtěli náležitě odplatit, a proto vyvedli jednoho Žatečana z vězení, mečem usekli ruce, na řeme- nech zavěsili okolo krku a vyhnali jej do nepřátelského vojska. Po tomto názorném příkladu se kacířská zuřivost začala poněkud zdržovat tak nelidského vraždění. Ale protože se dost nemohla nasytit krve, s vášní se vrhla k jinému druhu mučení: Zajatému člověku spoutali ruce za 81 82 šíji a odstranivše stolici pověsili. Visel tak po dlou- 83 hou dobu, až konečně v mukách mu vyprchal život. Jiným spoutaným podávali psí maso1 - pokrm, jenž vede k ší- D. 8 lenství. Jejich nevázanost neušetřila ani křehkého žen- 84 85 ského pohlaví: Ženy totiž zavírali do páchnoucího sudu a pak jej spouštěli s návrší. Jiným rozštěpovali křivá- 86 78 79 80 148
Strana 149
kem nosy a tak je vystavovali na posměch světu; dvě ženy ještě dnes mohou dosvědčit kacířský zločin. Jiní, zkrou- šeni v temném žaláři dlouhým hladověním, protože nedostá- vali pokrm, snědli vlastní své kožichy, jimiž se odívali, jakoby mohli zahnat dlouho trvající hlad plesnivou koží. Na ty všechny činili nátlak, aby přistoupili k jejich sek- 88 tě nabídkou modlářského masa. Jenže oni byli pamětlivi své víry a zvolili zbožnou smrt v Kristu než potupný tě- lesný život s kacíři. Slyš nadto zvrhlý názor té jejich sekty, se kterým nyní souhlasí veškeren lid, jako by šlo o vítězný důvod: Když naše některé spoutané muže o veli- konocích nacpali bohatou krmí, odepřeli jim nápoj ukazu- jíce, že svaté přijímání pod jednou způsobou bez podílu kalicha nestačí k uspokojení duchovního člověka. Proto naši mužové z nesmírné žízně (což se s bolestí říká) pili vlastní svou moč, až potom dokonali. Jak zvrhlou mají ti kacíři argumentaci, že hledají obdobu mezi kusem zvířecí- ho masa a pokrmem nejvzácnějším, pokrmem zajišťujícím ve všem naprostý dostatek i dokonalé osvěžení! Tak znají o- šálit zbožnou neznalost, rozum! Tak chutná v jejich ús- tech chléb a víno. Tak se snaží těmito příklady dokázet předstíranou víru, že ve svátosti není žádné boží podsta- ty, nýbrž že jde jen o kousek chleba a trochu vína s ja- 89 90 91 92 93 94 95 96 87 kousi přísadou duchovní milosti, zapomínajíce na boží slo- va: "Kdo jí tento chléb, živ bude na věky." Bude-li živ, 98 protože jedl, je přijímání chleba plným životem. Ale evan- 99 149
kem nosy a tak je vystavovali na posměch světu; dvě ženy ještě dnes mohou dosvědčit kacířský zločin. Jiní, zkrou- šeni v temném žaláři dlouhým hladověním, protože nedostá- vali pokrm, snědli vlastní své kožichy, jimiž se odívali, jakoby mohli zahnat dlouho trvající hlad plesnivou koží. Na ty všechny činili nátlak, aby přistoupili k jejich sek- 88 tě nabídkou modlářského masa. Jenže oni byli pamětlivi své víry a zvolili zbožnou smrt v Kristu než potupný tě- lesný život s kacíři. Slyš nadto zvrhlý názor té jejich sekty, se kterým nyní souhlasí veškeren lid, jako by šlo o vítězný důvod: Když naše některé spoutané muže o veli- konocích nacpali bohatou krmí, odepřeli jim nápoj ukazu- jíce, že svaté přijímání pod jednou způsobou bez podílu kalicha nestačí k uspokojení duchovního člověka. Proto naši mužové z nesmírné žízně (což se s bolestí říká) pili vlastní svou moč, až potom dokonali. Jak zvrhlou mají ti kacíři argumentaci, že hledají obdobu mezi kusem zvířecí- ho masa a pokrmem nejvzácnějším, pokrmem zajišťujícím ve všem naprostý dostatek i dokonalé osvěžení! Tak znají o- šálit zbožnou neznalost, rozum! Tak chutná v jejich ús- tech chléb a víno. Tak se snaží těmito příklady dokázet předstíranou víru, že ve svátosti není žádné boží podsta- ty, nýbrž že jde jen o kousek chleba a trochu vína s ja- 89 90 91 92 93 94 95 96 87 kousi přísadou duchovní milosti, zapomínajíce na boží slo- va: "Kdo jí tento chléb, živ bude na věky." Bude-li živ, 98 protože jedl, je přijímání chleba plným životem. Ale evan- 99 149
Strana 150
gelista nic neříká o pití, na němž duchovní život nespo- čívá. V tomto smyslu tedy přijímání chleba zastupuje jak 100 pokrm tak i pití, jak jste se o tom mohli šířeji dočíst v traktátci tohoto obsahu. Slyš ještě o jejich věrolomnosti a podle minulých 101 dokladů budeš moci usuzovat na budoucnost a budeš opatr- nější. Když se jednou sešli na poradě, mluvili o tom, jak mají jednat: "Oni zůstali beze strachu. Jejich opev- nění je silné a sami jsou připraveni na válku. Nutno předstírat, že si přejeme mír; učiňme s nimi smlouvu, že je propustíme. A jakmile nad nimi získáme neprostou pře- 106 vahu, potom se náš meč obrátiž na jejich hlavu." Tak u- 107 važo/vali ti bezbožníci. Ale jejich ničemný záměr zmařili 758 Sirotci, lest se zhatila a Pán osvobodil svůj lid z toho- to spiknutí. Strůjce ukrutné lsti, bídný jsi vymyslil zločin! 109 110 Domníval ses, že tímto úskokem zvrátíš Kristovu víru? Tak 111 112 tohle jsou ty tvé mírové návrhy? Polibkem zrazuješ Kris- ta. Odtud čerpej poučení, poctivý měštane, a podle minu- 113 lých zkušeností se rozhoduj v současné praxi! Můžeš vi- 114 dět: Uzavírají smlouvy, přísahy skládají a přísahy ruší, 115 jenže ve skutečnosti chovají dále svůj tajný plán, aby jej v příhodných dnech vyvrhli ve schránku hněvu. Obdobně to- 116 mu bylo, když se již jednou po úmluvách jednalo o míru. Předního muže v obci při návratu kdosi ze zálohy probodl 102 103 104 105 117 šípem, aby bylo zřejmé, že nemají na paměti přirozený zá- 150
gelista nic neříká o pití, na němž duchovní život nespo- čívá. V tomto smyslu tedy přijímání chleba zastupuje jak 100 pokrm tak i pití, jak jste se o tom mohli šířeji dočíst v traktátci tohoto obsahu. Slyš ještě o jejich věrolomnosti a podle minulých 101 dokladů budeš moci usuzovat na budoucnost a budeš opatr- nější. Když se jednou sešli na poradě, mluvili o tom, jak mají jednat: "Oni zůstali beze strachu. Jejich opev- nění je silné a sami jsou připraveni na válku. Nutno předstírat, že si přejeme mír; učiňme s nimi smlouvu, že je propustíme. A jakmile nad nimi získáme neprostou pře- 106 vahu, potom se náš meč obrátiž na jejich hlavu." Tak u- 107 važo/vali ti bezbožníci. Ale jejich ničemný záměr zmařili 758 Sirotci, lest se zhatila a Pán osvobodil svůj lid z toho- to spiknutí. Strůjce ukrutné lsti, bídný jsi vymyslil zločin! 109 110 Domníval ses, že tímto úskokem zvrátíš Kristovu víru? Tak 111 112 tohle jsou ty tvé mírové návrhy? Polibkem zrazuješ Kris- ta. Odtud čerpej poučení, poctivý měštane, a podle minu- 113 lých zkušeností se rozhoduj v současné praxi! Můžeš vi- 114 dět: Uzavírají smlouvy, přísahy skládají a přísahy ruší, 115 jenže ve skutečnosti chovají dále svůj tajný plán, aby jej v příhodných dnech vyvrhli ve schránku hněvu. Obdobně to- 116 mu bylo, když se již jednou po úmluvách jednalo o míru. Předního muže v obci při návratu kdosi ze zálohy probodl 102 103 104 105 117 šípem, aby bylo zřejmé, že nemají na paměti přirozený zá- 150
Strana 151
vazek ani přísežně sjednanou dohodu. Z mnoha dokladů jsem chtěl připomenout jen toto málo o jejich úskočnosti. Promluvím také o štěstí a obětavosti našich měšťanů. 119 Tamti stříleli z houfnic železo, kamenné koule, ale jen 120 jediný člověk padl vlastní svou neopatrností, když mu ve- liká kamenná koule roztříštila lebku. Ostatní koule do- 121 padaly hned na ulici, hned na střechy, občas i mezi lidi, jenže bez nejmenší škody. Jedna příhoda zaslouží zmínky: 122 Kamenná koule z děla dopadla mezi dva nemocné chudáky, le- 123 žící na posteli, a strhla peřinu, ale nemocným naprosto neublížila. Dokonce i zaslepení Židé se těšili téže mi- 124 losti pro dobrodiní světců, takže koule z nich strhly kaf- tany, aniž došlo ku zranění. Když v den slavného Zvěsto- 125 vání P. Marie v tomto svatém chrámu opravdu vroucně vzdá- vali chválu a prosebně se obraceli k P. Marii, přilétla koule a roztříštila se na kusy, ale nikoho nezranila, pro- tože blahoslavená P. Maria je svou milostí ochránila. Přečasto na město v noci i ve dne létaly ohnivé šípy, lé- 126 taly ohnivé koule, jenže pozorná stráž na věži ohlašovala, že se šíp snáší, takže k žádné škodě ve městě nedošlo. Jak 127 neobyčejná byla bdělost měštanů, lze poznat podle toho, že si nedopřáli ani na chvíli klidu, nýbrž stále jen přemýš- leli na stráže a hlídky a tak se střídali mezi městskými hradbami, že drnem již zarostlo veliké náměstí, které se nazývá rynkem. Domy střežili kněží, též několik bezbran- ných mužů. Koho z kacířů zajali, toho házeli i do starých 118 128 P. 10 129 151
vazek ani přísežně sjednanou dohodu. Z mnoha dokladů jsem chtěl připomenout jen toto málo o jejich úskočnosti. Promluvím také o štěstí a obětavosti našich měšťanů. 119 Tamti stříleli z houfnic železo, kamenné koule, ale jen 120 jediný člověk padl vlastní svou neopatrností, když mu ve- liká kamenná koule roztříštila lebku. Ostatní koule do- 121 padaly hned na ulici, hned na střechy, občas i mezi lidi, jenže bez nejmenší škody. Jedna příhoda zaslouží zmínky: 122 Kamenná koule z děla dopadla mezi dva nemocné chudáky, le- 123 žící na posteli, a strhla peřinu, ale nemocným naprosto neublížila. Dokonce i zaslepení Židé se těšili téže mi- 124 losti pro dobrodiní světců, takže koule z nich strhly kaf- tany, aniž došlo ku zranění. Když v den slavného Zvěsto- 125 vání P. Marie v tomto svatém chrámu opravdu vroucně vzdá- vali chválu a prosebně se obraceli k P. Marii, přilétla koule a roztříštila se na kusy, ale nikoho nezranila, pro- tože blahoslavená P. Maria je svou milostí ochránila. Přečasto na město v noci i ve dne létaly ohnivé šípy, lé- 126 taly ohnivé koule, jenže pozorná stráž na věži ohlašovala, že se šíp snáší, takže k žádné škodě ve městě nedošlo. Jak 127 neobyčejná byla bdělost měštanů, lze poznat podle toho, že si nedopřáli ani na chvíli klidu, nýbrž stále jen přemýš- leli na stráže a hlídky a tak se střídali mezi městskými hradbami, že drnem již zarostlo veliké náměstí, které se nazývá rynkem. Domy střežili kněží, též několik bezbran- ných mužů. Koho z kacířů zajali, toho házeli i do starých 118 128 P. 10 129 151
Strana 152
studnic zároveň s jakýmsi úslovím: 'Tady si poskoč!' Za- 130 plnili tak velmi mnoho pramenů, které ještě dnes páchnou - mrtví lidé v nich hnijí. Kdybych chtěl připomínat jed- 131 notlivosti, celý den minul by rychle, i noc by snad mohla již nastat. Kdo by mohl vypsat, jak byli úžasně stálí? Když se 133 totiž mnozí častěji z hladu přiblížili k nepřátelskému tá- boru a spatřili zvrhlost, jež vládla mezi tak krutým a ni- čemným lidem, vrátili se a raději chtěli zahynout hladem než by se s nimi poskvrnili. Protože tedy byly vůkol u- zavřeny silnice i cesty, takže nebylo možno z města ode- jít ani se do něho dostat, když lid již trpěl ukrutným hladem, přesto v tak strašném strádání nezapomněli ani na svého Boha ani na bližní. Měli totiž soucit s bližními, zvláště však s kněžími. Uchýlilo se k nim více než tři sta duchovních, z nichž se někteří živili ze společných obilních zásob nuceni vyprošovat si chléb a žebrat. A přece je nevyhnali, nýbrž jednali s nimi otcovsky. Ně- kteří však odešli z města dobrovolně, když se rozmáhal hlad. Kněží se modlili, měšťané s vojáky vedli zas boje. 139 134 135 136 137 138 Jakmile je Pán vyzkoušel jako ve výhni zlato a shle- 140 dal ryzí stálost, smiloval se nad nimi. Když totiž páno- 141 vé Menhart a Ptáček, horliví odstraňovatelé tohoto kacíř- ství, dobyli Nové Město pražské, které drželi Táboři, veškeré vojsko oblehatelů propadlo zmatku, jakmile o tom uslyšeli. Protože chtěli pomoci Novému Městu, opustili 142 152
studnic zároveň s jakýmsi úslovím: 'Tady si poskoč!' Za- 130 plnili tak velmi mnoho pramenů, které ještě dnes páchnou - mrtví lidé v nich hnijí. Kdybych chtěl připomínat jed- 131 notlivosti, celý den minul by rychle, i noc by snad mohla již nastat. Kdo by mohl vypsat, jak byli úžasně stálí? Když se 133 totiž mnozí častěji z hladu přiblížili k nepřátelskému tá- boru a spatřili zvrhlost, jež vládla mezi tak krutým a ni- čemným lidem, vrátili se a raději chtěli zahynout hladem než by se s nimi poskvrnili. Protože tedy byly vůkol u- zavřeny silnice i cesty, takže nebylo možno z města ode- jít ani se do něho dostat, když lid již trpěl ukrutným hladem, přesto v tak strašném strádání nezapomněli ani na svého Boha ani na bližní. Měli totiž soucit s bližními, zvláště však s kněžími. Uchýlilo se k nim více než tři sta duchovních, z nichž se někteří živili ze společných obilních zásob nuceni vyprošovat si chléb a žebrat. A přece je nevyhnali, nýbrž jednali s nimi otcovsky. Ně- kteří však odešli z města dobrovolně, když se rozmáhal hlad. Kněží se modlili, měšťané s vojáky vedli zas boje. 139 134 135 136 137 138 Jakmile je Pán vyzkoušel jako ve výhni zlato a shle- 140 dal ryzí stálost, smiloval se nad nimi. Když totiž páno- 141 vé Menhart a Ptáček, horliví odstraňovatelé tohoto kacíř- ství, dobyli Nové Město pražské, které drželi Táboři, veškeré vojsko oblehatelů propadlo zmatku, jakmile o tom uslyšeli. Protože chtěli pomoci Novému Městu, opustili 142 152
Strana 153
Plzeň a své ležení zdvihli následujícího roku devátého dne měsíce máje, což je den dnešní. A Pán vysvobodil svůj 143 lid. Proto zásluhou pánů rozbouřil Prahu, aby od nepřá- 144 tel vysvobodil svou Plzeň, kterou vždy miloval. Proto by- 145 la Praha rozbouřena, aby naše Plzeň byla vysvobozena. To- 146 to je tedy den, který jste vždy s úctou světili v boží chvále a na nějž jste později od nanejvýš ctihodného pana kardinála kostela sv. Anděla obdrželi z apoštolské laska- vosti odpustky, a to i na tři předešlé a na tři dny násle- dující. Proto se, měštané, radujte pro vaše mocné vysvo- 147 bození z rukou kacířů, k němuž došlo v dnešní výroční den vašeho triumfu, a povzneste jej ve vítězný oblouk. Vždyť Pán dnes shlédl na utrpení svého lidu a seslal 148 vykoupení; ten, jenž vysvobodil syny izraelské z otroctví egyptského, ostříhal i toto hluboce křesťanské město před kacířskou zvráceností. Za své vykoupení vzdávejte díky nesmrtelnému Bohu - nejen zpěvem hymnů za doprovodu var- 149 han, nýbrž i upřímnou radostí srdce projevujte mu vděč- nost! Pán totiž, měšťané, hledí na vaše srdce, nikoli na 150 vaši pěst. Budete-li mu vzdávat důstojnou chválu, zase 151 vám může dát mnohonásobné vítězství nad kacíři. Máš tedy důvod, proslulé město, proč dnes radostně záříš. Abychom vyplnili tuto slavnostní chvíli, v tomto svatém a neobyčejně příznivém dni pro potěšení tvých kně- ží a měšťanů rád krátce promluvím, proč by tě mohl každý po zásluze chválit. A v přítomné chvíli mne napadá těch- 154 152 153 153
Plzeň a své ležení zdvihli následujícího roku devátého dne měsíce máje, což je den dnešní. A Pán vysvobodil svůj 143 lid. Proto zásluhou pánů rozbouřil Prahu, aby od nepřá- 144 tel vysvobodil svou Plzeň, kterou vždy miloval. Proto by- 145 la Praha rozbouřena, aby naše Plzeň byla vysvobozena. To- 146 to je tedy den, který jste vždy s úctou světili v boží chvále a na nějž jste později od nanejvýš ctihodného pana kardinála kostela sv. Anděla obdrželi z apoštolské laska- vosti odpustky, a to i na tři předešlé a na tři dny násle- dující. Proto se, měštané, radujte pro vaše mocné vysvo- 147 bození z rukou kacířů, k němuž došlo v dnešní výroční den vašeho triumfu, a povzneste jej ve vítězný oblouk. Vždyť Pán dnes shlédl na utrpení svého lidu a seslal 148 vykoupení; ten, jenž vysvobodil syny izraelské z otroctví egyptského, ostříhal i toto hluboce křesťanské město před kacířskou zvráceností. Za své vykoupení vzdávejte díky nesmrtelnému Bohu - nejen zpěvem hymnů za doprovodu var- 149 han, nýbrž i upřímnou radostí srdce projevujte mu vděč- nost! Pán totiž, měšťané, hledí na vaše srdce, nikoli na 150 vaši pěst. Budete-li mu vzdávat důstojnou chválu, zase 151 vám může dát mnohonásobné vítězství nad kacíři. Máš tedy důvod, proslulé město, proč dnes radostně záříš. Abychom vyplnili tuto slavnostní chvíli, v tomto svatém a neobyčejně příznivém dni pro potěšení tvých kně- ží a měšťanů rád krátce promluvím, proč by tě mohl každý po zásluze chválit. A v přítomné chvíli mne napadá těch- 154 152 153 153
Strana 154
to pět vlastností, pro něž ti projevím hold: Pro čisto- 155 tu víry, pro tvoji zbožnost, pro zvláštnost tvého jména, pro půvab kraje i polohy, pro tvůj vznešený znak. Vzkvétá v tobě, město nadmíru drahé křesťanům, ob- 156 zvláště milé našemu nejsvětějšímu pánu, papeži Pavlovi, zcela oddané nesmrtelnému Bohu, vzkvétá v tobě pravá o- becná víra, kterou vyznává veškeren křesťanský svět a sva- tá římská církev; zakusilos pro ni ovšem mnoho rozličných bojů, ale pro ni ve válce vždy stál svou pomocí při tobě Pán. Budiž ti požehnána víra, vzácnější nad všechno zla- 157 to a drahokamy! Ji miluj vroucněji nad každou světskou 158 159 poctu! Jí věnuj více náklonnosti nežli všem vnějším 160 cetkám! Nechť není nic, co by se s ní dalo srovnat. 161 Jí dávej přednost před královstvími a trůny a budeš-li 162 s ní srovnávat bohatství, uznáš, že ono neváží nic. Ať se kacíři točí, jak chtějí, ať si mění svou víru, ať se kryjí svátostí pod obojí a štěpí od jednotné víry! Tys 163 byla vždy shledána důsledně věrná. Tys vyvracela kacíř- 164 ství, jako pavéza chránilas víru, záštito věrných Čechů, hradbo izraelského domu, město útočiště, trvati budeš v blahobytném míru a rychle budeš oplývat štědrými dary spoléhajíc na svého milého. Jenom poněkud vyčkej, poně- 165 vadž k tobě spasitel přijde. Zůstávej v čistotě víry, 166 která tě povznesla právem nad všechna soudobá města. 16 V tvém lůně nadto stále rozkvétá zbožnost. Ty nejen 168 že I soustřeďuješ, podporuješ a bráníš kněží, kteří se p.12 154
to pět vlastností, pro něž ti projevím hold: Pro čisto- 155 tu víry, pro tvoji zbožnost, pro zvláštnost tvého jména, pro půvab kraje i polohy, pro tvůj vznešený znak. Vzkvétá v tobě, město nadmíru drahé křesťanům, ob- 156 zvláště milé našemu nejsvětějšímu pánu, papeži Pavlovi, zcela oddané nesmrtelnému Bohu, vzkvétá v tobě pravá o- becná víra, kterou vyznává veškeren křesťanský svět a sva- tá římská církev; zakusilos pro ni ovšem mnoho rozličných bojů, ale pro ni ve válce vždy stál svou pomocí při tobě Pán. Budiž ti požehnána víra, vzácnější nad všechno zla- 157 to a drahokamy! Ji miluj vroucněji nad každou světskou 158 159 poctu! Jí věnuj více náklonnosti nežli všem vnějším 160 cetkám! Nechť není nic, co by se s ní dalo srovnat. 161 Jí dávej přednost před královstvími a trůny a budeš-li 162 s ní srovnávat bohatství, uznáš, že ono neváží nic. Ať se kacíři točí, jak chtějí, ať si mění svou víru, ať se kryjí svátostí pod obojí a štěpí od jednotné víry! Tys 163 byla vždy shledána důsledně věrná. Tys vyvracela kacíř- 164 ství, jako pavéza chránilas víru, záštito věrných Čechů, hradbo izraelského domu, město útočiště, trvati budeš v blahobytném míru a rychle budeš oplývat štědrými dary spoléhajíc na svého milého. Jenom poněkud vyčkej, poně- 165 vadž k tobě spasitel přijde. Zůstávej v čistotě víry, 166 která tě povznesla právem nad všechna soudobá města. 16 V tvém lůně nadto stále rozkvétá zbožnost. Ty nejen 168 že I soustřeďuješ, podporuješ a bráníš kněží, kteří se p.12 154
Strana 155
k tobě uchylují ze svých far, ale z jejich množství a sva- tého povolání se nadmíru upřímně těšíš. Jak veškeré kněž- 169 stvo miluješ, jak se mu zaslibuješ! Minoritům přísné ře- 170 hole, dominikánům, zbožnému řádu německých rytířů! Svě- 171 dectví můžete podat vy sami, kdož slyšíte tuto mou zmín- ku. Jak požehnená a šťastná je tvoje zbožnost, vyplývá jasně z početnosti tvých obránců, ale i z toho, že svatí patronové za tebe i tvé vítězství orodují a důvěrně se přimlouvají u Pána. Jednotlivá města i kraje si přivlast- 173 ňují některého světce a volí jej za svého patrona, aby se jejich obyvatelé pod jeho záštitou a ochranou vrhali pří- mo doprostřed nejhustších nepřátelských šiků. Ty žádným 174 nepohrdáš, takže všichni svatí tě hájí. Tvým otcem a dár- 175 cem křtu je chrám, který máš závazně v lásce, zvelebuješ a ctíš. Toto místo si zvolili měšťané, když se jinde již 176 nemohli bezpečně shromažďovat. K ochraně vám byl seslán 177 patron z tak neobyčejně četného sboru světců, z tak stále již blaženého nebeského vojska - nikoli nějaká panenská neb čistá dívčí světice, nikoli někdo z předních vyznava- čů, ba tak početný zástup světců se rozhodl neseslat ani pouhého mučedníka - přímo mezi apoštoly došlo ku blažené- 172 mu sporu, kdo z nich by měl být ustanoven ochráncem toho- to města. A stalo se s vysokou radou, že teprve potom to 178 blažené shromáždění všech svatých určilo pro tebe, město, patrona a ochránce, který je přímo vzorem zbožnosti a dů- stojnosti, nejblaženějšího apoštola Bartoloměje, přítele 155
k tobě uchylují ze svých far, ale z jejich množství a sva- tého povolání se nadmíru upřímně těšíš. Jak veškeré kněž- 169 stvo miluješ, jak se mu zaslibuješ! Minoritům přísné ře- 170 hole, dominikánům, zbožnému řádu německých rytířů! Svě- 171 dectví můžete podat vy sami, kdož slyšíte tuto mou zmín- ku. Jak požehnená a šťastná je tvoje zbožnost, vyplývá jasně z početnosti tvých obránců, ale i z toho, že svatí patronové za tebe i tvé vítězství orodují a důvěrně se přimlouvají u Pána. Jednotlivá města i kraje si přivlast- 173 ňují některého světce a volí jej za svého patrona, aby se jejich obyvatelé pod jeho záštitou a ochranou vrhali pří- mo doprostřed nejhustších nepřátelských šiků. Ty žádným 174 nepohrdáš, takže všichni svatí tě hájí. Tvým otcem a dár- 175 cem křtu je chrám, který máš závazně v lásce, zvelebuješ a ctíš. Toto místo si zvolili měšťané, když se jinde již 176 nemohli bezpečně shromažďovat. K ochraně vám byl seslán 177 patron z tak neobyčejně četného sboru světců, z tak stále již blaženého nebeského vojska - nikoli nějaká panenská neb čistá dívčí světice, nikoli někdo z předních vyznava- čů, ba tak početný zástup světců se rozhodl neseslat ani pouhého mučedníka - přímo mezi apoštoly došlo ku blažené- 172 mu sporu, kdo z nich by měl být ustanoven ochráncem toho- to města. A stalo se s vysokou radou, že teprve potom to 178 blažené shromáždění všech svatých určilo pro tebe, město, patrona a ochránce, který je přímo vzorem zbožnosti a dů- stojnosti, nejblaženějšího apoštola Bartoloměje, přítele 155
Strana 156
Páně - a plným právem, neboť on odvrátil Indy od modlář- ství a přivedl k uctívání jediného Boha, aby tě, věrné město, i s tvými měšťany hájil před náporem kacířů. Ve svých rukou má nůž, aby tím jednak naznačil, že pro sva- tou víru byla mu noži stažena kůže, vyzývaje vás tak, abyste jej následovali a pro svaté poslušenství se dali upalovat, zabíjet, odcházeli do vyhnenství, trpěli požá- ry, třeba i kůži si nechali sedřít, než byste ustoupili od nejsvětějšího poslušenství, bez něhož není spásy, jed- nak aby naznačil, že zhůry vám poskytne pomoc rukama i svým nožem, dodávaje: "Tak tvé nepřátele rozervu, tak je ubodám k smrti, tak tě budu chránit, že můj nůž spočine v srdcích nepřátel a bude se opájet krví." A radostně 179 180 tomuto patronu dnem i nocí vzdávejte zaslouženou chválu! Nejsvětější jeho chrám zvelebujte! Boží úctu v něm roz- množujte, aby vaše modlitby zde na zemi byly vyslyšeny na nebesích a abyste dosáhli vítězného triumfu nad nápory ne- P. 1 181 182 přátel. Mám-li krátce vzpomenout na počátky tvých dnů, budu 183 184 tvé přednosti vykládat z tvého vlastního jména. Paměti předků tvrdí, že v těchto i v sousedních místech bývaly kdysi neprostupné lesy, jež byly později vymýceny, až vznikla souvislá pláň. A když se lidé rozmáhali, některé 185 rody se prý usadily na hoře nad Újezdcem, kam vystoupily, protože shledaly, že kraj je žírný a místo příhodné pro polní práci. Ale protože se na tom místě pro nedostatek 186 156
Páně - a plným právem, neboť on odvrátil Indy od modlář- ství a přivedl k uctívání jediného Boha, aby tě, věrné město, i s tvými měšťany hájil před náporem kacířů. Ve svých rukou má nůž, aby tím jednak naznačil, že pro sva- tou víru byla mu noži stažena kůže, vyzývaje vás tak, abyste jej následovali a pro svaté poslušenství se dali upalovat, zabíjet, odcházeli do vyhnenství, trpěli požá- ry, třeba i kůži si nechali sedřít, než byste ustoupili od nejsvětějšího poslušenství, bez něhož není spásy, jed- nak aby naznačil, že zhůry vám poskytne pomoc rukama i svým nožem, dodávaje: "Tak tvé nepřátele rozervu, tak je ubodám k smrti, tak tě budu chránit, že můj nůž spočine v srdcích nepřátel a bude se opájet krví." A radostně 179 180 tomuto patronu dnem i nocí vzdávejte zaslouženou chválu! Nejsvětější jeho chrám zvelebujte! Boží úctu v něm roz- množujte, aby vaše modlitby zde na zemi byly vyslyšeny na nebesích a abyste dosáhli vítězného triumfu nad nápory ne- P. 1 181 182 přátel. Mám-li krátce vzpomenout na počátky tvých dnů, budu 183 184 tvé přednosti vykládat z tvého vlastního jména. Paměti předků tvrdí, že v těchto i v sousedních místech bývaly kdysi neprostupné lesy, jež byly později vymýceny, až vznikla souvislá pláň. A když se lidé rozmáhali, některé 185 rody se prý usadily na hoře nad Újezdcem, kam vystoupily, protože shledaly, že kraj je žírný a místo příhodné pro polní práci. Ale protože se na tom místě pro nedostatek 186 156
Strana 157
vody nedalo bydlet, a protože delší dobu pozorovaly ny- nější městiště, půvabné mezi říčními proudy, ba pro nad- bytek vody poněkud plzké, ale přece jen vhodné pro trvalé bydlení, usadily se nejdříve na místě, kde nyní stojí dům Andrlíkův. A protože nějaký blíže neznámý zakladatel měs- 187 ta buď při pěší chůzi nebo při jízdě koňmo uvázl na plzké cestě, podle té příhody dal místu jméno a nazval je Plz- ní, jakoby plzkým místem. A ačkoliv šlo o příhodu, která 188 nezávisí ani na lidské vůli ani na rozumovém důvodu, nýbrž jde o prostou náhodu, mohla přece jen naznačit budoucí slávu města. Kluzké místo totiž obvykle činí krok lidí 189 nejistým; protože tedy obyvatelé tohoto města duševní vlo- hou i tělesnou silou překonávají jeho přirozenou povahu, nejsou plzcí, nýbrž mají vždy pevný a stálý krok, pevnou víru a nezištné smýšlení. Naproti tomu ti, kdož odvozu- jí své názvy podle pevného místa, propadli nestálosti, jako například Pražené, Kutnohorští nebo Hradečtí, je- jichž města mají jména naznačující pevnost. Vy ve srov- 191 nání s kolísavostí, jež naznačuje vaše jméno, trvale ucho- váváte tělesnou i duševní sílu a stálost, takže název ’Plzeňané’ se musí vykládat nikoli ve smyslu plzcí', nýbrž ve významu 'pevní'. 190 192 Ostatně i to slouží chvále tohoto nadmíru šťastného 193 města, zmíníme-li se o podstatě jeho plzkosti. Země je ve svém podloží pevná, pouze na povrchu ji svlažuje voda, takže je blátivá. Uklouzne, kdo na ni šlápne nejistým 194 157
vody nedalo bydlet, a protože delší dobu pozorovaly ny- nější městiště, půvabné mezi říčními proudy, ba pro nad- bytek vody poněkud plzké, ale přece jen vhodné pro trvalé bydlení, usadily se nejdříve na místě, kde nyní stojí dům Andrlíkův. A protože nějaký blíže neznámý zakladatel měs- 187 ta buď při pěší chůzi nebo při jízdě koňmo uvázl na plzké cestě, podle té příhody dal místu jméno a nazval je Plz- ní, jakoby plzkým místem. A ačkoliv šlo o příhodu, která 188 nezávisí ani na lidské vůli ani na rozumovém důvodu, nýbrž jde o prostou náhodu, mohla přece jen naznačit budoucí slávu města. Kluzké místo totiž obvykle činí krok lidí 189 nejistým; protože tedy obyvatelé tohoto města duševní vlo- hou i tělesnou silou překonávají jeho přirozenou povahu, nejsou plzcí, nýbrž mají vždy pevný a stálý krok, pevnou víru a nezištné smýšlení. Naproti tomu ti, kdož odvozu- jí své názvy podle pevného místa, propadli nestálosti, jako například Pražené, Kutnohorští nebo Hradečtí, je- jichž města mají jména naznačující pevnost. Vy ve srov- 191 nání s kolísavostí, jež naznačuje vaše jméno, trvale ucho- váváte tělesnou i duševní sílu a stálost, takže název ’Plzeňané’ se musí vykládat nikoli ve smyslu plzcí', nýbrž ve významu 'pevní'. 190 192 Ostatně i to slouží chvále tohoto nadmíru šťastného 193 města, zmíníme-li se o podstatě jeho plzkosti. Země je ve svém podloží pevná, pouze na povrchu ji svlažuje voda, takže je blátivá. Uklouzne, kdo na ni šlápne nejistým 194 157
Strana 158
krokem. Jenže kdo došlápne krokem pevným a jistým, udrží 195 rovnováhu. Také vy ovšem, klerikové a stálí měštané, ve 196 svatém poslušenství jste pevně stanuli v zemi dobré a žír- né, jenže pro kacířské nástrahy nejisté, třebaže nikoli zkažené, takže stojíte správně a pevně na plzkém povrchu, protože jste se nikdy neodchýlili od nejsvětější víry, nýbrž až do té krve i jste odporovali plzkým kacířským názorům. A dnes vás Pán vyzdvihl tím, že vás velkoryse a mocně vysvobodil z moci plzkých zástupů a z kacířských p. 14 197 obležení. Jistější se však přece jenom zdá názor, že když se na tomto místě zrodilo mnoho lidí a vzniklo zde město, je- ho obyvatelé se přidrželi v názvu i veškerém právním řádu Starého Plzence, až konečně měšťané s prozíravým rozmys- lem vykoupili penězi ze Starého Plzence i odvolací právo 198 a přenášejíce je sem nazvali toto místo Novou Plzní, ja- koby tím naznačovali, že přenesli veškeré čestné závazky i právní výsady na toto nové místo. Jiní vypravují, že se na tomto místě vyskytoval ve velikém množství blín, jenž se německy nazývá 'Pylsenzom'. Podle hojnosti byli- 200 ny, která zde rostla, dostalo prý město jméno Plzeň. I to- 201 to vyprávění je ovšem, měšťané, s vaším názvem v naprosté shodě. V blínu je totiž obsažen takový chlad, že dáme-li 202 odvar s obilím ptákům, přivolá na ně spánek a snadno je 199 pak můžeme cnytat. Také vy spojte svoji tělesnou sílu 203 s potravou statečnosti, která posiluje lidská srdce, a 158
krokem. Jenže kdo došlápne krokem pevným a jistým, udrží 195 rovnováhu. Také vy ovšem, klerikové a stálí měštané, ve 196 svatém poslušenství jste pevně stanuli v zemi dobré a žír- né, jenže pro kacířské nástrahy nejisté, třebaže nikoli zkažené, takže stojíte správně a pevně na plzkém povrchu, protože jste se nikdy neodchýlili od nejsvětější víry, nýbrž až do té krve i jste odporovali plzkým kacířským názorům. A dnes vás Pán vyzdvihl tím, že vás velkoryse a mocně vysvobodil z moci plzkých zástupů a z kacířských p. 14 197 obležení. Jistější se však přece jenom zdá názor, že když se na tomto místě zrodilo mnoho lidí a vzniklo zde město, je- ho obyvatelé se přidrželi v názvu i veškerém právním řádu Starého Plzence, až konečně měšťané s prozíravým rozmys- lem vykoupili penězi ze Starého Plzence i odvolací právo 198 a přenášejíce je sem nazvali toto místo Novou Plzní, ja- koby tím naznačovali, že přenesli veškeré čestné závazky i právní výsady na toto nové místo. Jiní vypravují, že se na tomto místě vyskytoval ve velikém množství blín, jenž se německy nazývá 'Pylsenzom'. Podle hojnosti byli- 200 ny, která zde rostla, dostalo prý město jméno Plzeň. I to- 201 to vyprávění je ovšem, měšťané, s vaším názvem v naprosté shodě. V blínu je totiž obsažen takový chlad, že dáme-li 202 odvar s obilím ptákům, přivolá na ně spánek a snadno je 199 pak můžeme cnytat. Také vy spojte svoji tělesnou sílu 203 s potravou statečnosti, která posiluje lidská srdce, a 158
Strana 159
zaútočte proti nebeským ptákům, kteří ničí vinici Páně a setbu víry, proti kacířským nepřátelům Páně! Všichni va- 204 ši nepřátelé upadnou v spánek a klesnou před vaším zrakem. Nadále dávejte žvýkat jak nepřátelům Boha, tak svaté cír- 205 kve trochu vašeho blínu, aby trpěli malátností. Jen žád- 206 ný strach, odvážně do zbraně a nesmrtelný Pán je všechny omráčí malátností a slepotou. Ty ovšem, lide boží, jejich 207 prostředkem projdeš na svojí cestě. Budeš stát na svém 208 místě, které vyvolil Pán, a oni sami klesnou zmateni vlastní věrolomností před zrakem tvým. A to ovšem budiž 209 ku chvále tvého jména, 6 Pane! 210 Tato krajina vyniká zdravým vzduchem a nebesa na ni shlí- 211 žejí laskavým zrakem. Zdá se však zbytečné, popisovat vám 212 polohu tohoto místa, protože se o ní můžete přesvědčit na vlastní oči: každý z vás dobře ví, že město má čtvercový tvar, znáte hradby, parkán s příkopy a roubením, kolik vě- ží je za sebou v řadě, že kolem tekou dvě řeky a že město je nádherně vklíněno mezi půvabné louky a příjemné chlumy. 213 Mám-li zavést řeč na pokrmy a život měšťanů, je v tobě, město, příjemný pobyt. Jedno mi promineš - jen kdybys 214 špinavým hnojem nezvyšovalo špínu, která působí mor! Jak 215 málo je důstojné křivdou se dotýkat Boha a páchnoucími výpary kazit zdravý vzduch, který ti seslal. Milý měšťa- 216 ne, více dbej o lidské zdraví než o hnůj svého dobytka. P.15 Tvoji závistníci ať si libují v špíně, ty naopak s potě- 217 Teď krátce vzdávejme chválu půvabu zdejšího místa. 159
zaútočte proti nebeským ptákům, kteří ničí vinici Páně a setbu víry, proti kacířským nepřátelům Páně! Všichni va- 204 ši nepřátelé upadnou v spánek a klesnou před vaším zrakem. Nadále dávejte žvýkat jak nepřátelům Boha, tak svaté cír- 205 kve trochu vašeho blínu, aby trpěli malátností. Jen žád- 206 ný strach, odvážně do zbraně a nesmrtelný Pán je všechny omráčí malátností a slepotou. Ty ovšem, lide boží, jejich 207 prostředkem projdeš na svojí cestě. Budeš stát na svém 208 místě, které vyvolil Pán, a oni sami klesnou zmateni vlastní věrolomností před zrakem tvým. A to ovšem budiž 209 ku chvále tvého jména, 6 Pane! 210 Tato krajina vyniká zdravým vzduchem a nebesa na ni shlí- 211 žejí laskavým zrakem. Zdá se však zbytečné, popisovat vám 212 polohu tohoto místa, protože se o ní můžete přesvědčit na vlastní oči: každý z vás dobře ví, že město má čtvercový tvar, znáte hradby, parkán s příkopy a roubením, kolik vě- ží je za sebou v řadě, že kolem tekou dvě řeky a že město je nádherně vklíněno mezi půvabné louky a příjemné chlumy. 213 Mám-li zavést řeč na pokrmy a život měšťanů, je v tobě, město, příjemný pobyt. Jedno mi promineš - jen kdybys 214 špinavým hnojem nezvyšovalo špínu, která působí mor! Jak 215 málo je důstojné křivdou se dotýkat Boha a páchnoucími výpary kazit zdravý vzduch, který ti seslal. Milý měšťa- 216 ne, více dbej o lidské zdraví než o hnůj svého dobytka. P.15 Tvoji závistníci ať si libují v špíně, ty naopak s potě- 217 Teď krátce vzdávejme chválu půvabu zdejšího místa. 159
Strana 160
šením pečuj o krásu a čistotu ulic! Z hnoje ať čerpají sílu tvá pole, zato tvé ulice nechť září leskem (který je výsledkem pulérské péče). Máš-li rád spásu své duše, 219 proč pohrdáš tělesným zdravím? Krása a čistota těla je 220 znakem vnitřní bezúhonnosti. Máš ve své vlasti žírnou a 221 úrodnou roli, vůkol chráněnou lesy a háji, vodami zavla- žovanou, bohatou zrnem. Másla a všeho tuku je hojně, tvé 222 mléko a vlna nenajdou rovné. Požehnáním dávných předků 223 se pyšníš právem. Pastýřství je tvojí láskou, tvoje stá- 224 da jsou plodná, všemu se u tebe nadmíru daří. Tvoji oby- 225 watelé mají také požehnání v nebeské rose a tučnosti země, Pán nechť ti žehná a dává nadbytek obilí, medu i oleje pro tvoji věrnou stálost, abys s těmito pomíjivými statky moh- la vzdorovat kacířům a snáze si tak zajistit hodnoty věč- 218 mé. Jediné bych si přál, aby ses rozhodla přeměnit tvoje 226 pivo, které ti Bakchus - snad ještě v rauši - vaří trpké jakoby z divokého chmele, v lahodnost a vydatnost pšenice Cereřiny, abychom je mohli s rozkoší popíjet, jako si po- chutnáváme na tvých koláčích. Abych si získal vlídnější sluch a nebyl usvědčován ze zlovolnosti, že mluvím ze své hlavy, nechci přejít mlčením toho, kdo se mnou souhlasí, mistra ctihodné paměti Jana Zula, kanovníka a administrá- tora pražského kostela, který zde zemřel, abych snáze do- 227 šel sluchu, protože mám druha ve svém názoru. Ten aspoň, 228 když pro špatnou jakost nedokvašené chmeloviny onemocněl 160
šením pečuj o krásu a čistotu ulic! Z hnoje ať čerpají sílu tvá pole, zato tvé ulice nechť září leskem (který je výsledkem pulérské péče). Máš-li rád spásu své duše, 219 proč pohrdáš tělesným zdravím? Krása a čistota těla je 220 znakem vnitřní bezúhonnosti. Máš ve své vlasti žírnou a 221 úrodnou roli, vůkol chráněnou lesy a háji, vodami zavla- žovanou, bohatou zrnem. Másla a všeho tuku je hojně, tvé 222 mléko a vlna nenajdou rovné. Požehnáním dávných předků 223 se pyšníš právem. Pastýřství je tvojí láskou, tvoje stá- 224 da jsou plodná, všemu se u tebe nadmíru daří. Tvoji oby- 225 watelé mají také požehnání v nebeské rose a tučnosti země, Pán nechť ti žehná a dává nadbytek obilí, medu i oleje pro tvoji věrnou stálost, abys s těmito pomíjivými statky moh- la vzdorovat kacířům a snáze si tak zajistit hodnoty věč- 218 mé. Jediné bych si přál, aby ses rozhodla přeměnit tvoje 226 pivo, které ti Bakchus - snad ještě v rauši - vaří trpké jakoby z divokého chmele, v lahodnost a vydatnost pšenice Cereřiny, abychom je mohli s rozkoší popíjet, jako si po- chutnáváme na tvých koláčích. Abych si získal vlídnější sluch a nebyl usvědčován ze zlovolnosti, že mluvím ze své hlavy, nechci přejít mlčením toho, kdo se mnou souhlasí, mistra ctihodné paměti Jana Zula, kanovníka a administrá- tora pražského kostela, který zde zemřel, abych snáze do- 227 šel sluchu, protože mám druha ve svém názoru. Ten aspoň, 228 když pro špatnou jakost nedokvašené chmeloviny onemocněl 160
Strana 161
těžkou žlučníkovou kolikou, složil zčásti půvabnou, zčás- ti vyčítavou báseň. Takto si posteskl po způsobu předsta- 229 vitele tragické role: Slavné a proslulé město, jež Novou se nazývá Plzní, příjemné ovzduším vlídným - vůkol se lučiny skvějí, výstavnou hradbou tu vítá poutníky, v objetí vine. 230 Výborných pokrmů hojnost je ozdobou tohoto města, nápoj však trpký a zhoubný pijí zde - to jejich pivo častokrát působí kámen, jenž svírá ledví a žlučník. Čtyři verše vyjádřil básnicky, dva poslední pro potupný obsah pokládal za nevhodné přiodít metrickou formou. 231 232 Zbývá, abychom poněkud rozhojnili řeč chválou znaku 233 tohoto slavného města. Toto město má, mužové a nadmíru 234 vážení otcové, znak neobyčejně příhodný, který opravdu zdobně vyjadřuje jeho vojenskou moc i přeslavné skutky jeho občanských ctností. Již přímo od založení má toto svaté město ve svém znaku chrta v živém běhu, a to v ru- dém poli se zlatým řetězem okolo krku, ale od císařské výsosti dostalo I velblouda na blankytně modrém poli, od p.16 apoštolské moci zdvojený znak, dva spojené apoštolské zla- té klíče ve stříbrném poli a rytíře opásaného mečem, an hrdě v pravici třímá půl orla ve zlatém poli. Dovodíme, 236 jak skvěle se to vše shoduje s tímto ctihodným městem a s jeho měšťany. 235 Pes je domácí zvíře; svého pána zná a miluje tak, že 237 podle svědectví svatého Ambrože v knize Exameron pro své- 161
těžkou žlučníkovou kolikou, složil zčásti půvabnou, zčás- ti vyčítavou báseň. Takto si posteskl po způsobu předsta- 229 vitele tragické role: Slavné a proslulé město, jež Novou se nazývá Plzní, příjemné ovzduším vlídným - vůkol se lučiny skvějí, výstavnou hradbou tu vítá poutníky, v objetí vine. 230 Výborných pokrmů hojnost je ozdobou tohoto města, nápoj však trpký a zhoubný pijí zde - to jejich pivo častokrát působí kámen, jenž svírá ledví a žlučník. Čtyři verše vyjádřil básnicky, dva poslední pro potupný obsah pokládal za nevhodné přiodít metrickou formou. 231 232 Zbývá, abychom poněkud rozhojnili řeč chválou znaku 233 tohoto slavného města. Toto město má, mužové a nadmíru 234 vážení otcové, znak neobyčejně příhodný, který opravdu zdobně vyjadřuje jeho vojenskou moc i přeslavné skutky jeho občanských ctností. Již přímo od založení má toto svaté město ve svém znaku chrta v živém běhu, a to v ru- dém poli se zlatým řetězem okolo krku, ale od císařské výsosti dostalo I velblouda na blankytně modrém poli, od p.16 apoštolské moci zdvojený znak, dva spojené apoštolské zla- té klíče ve stříbrném poli a rytíře opásaného mečem, an hrdě v pravici třímá půl orla ve zlatém poli. Dovodíme, 236 jak skvěle se to vše shoduje s tímto ctihodným městem a s jeho měšťany. 235 Pes je domácí zvíře; svého pána zná a miluje tak, že 237 podle svědectví svatého Ambrože v knize Exameron pro své- 161
Strana 162
ho pána dovede zemřít. A co jiného je mezi těmihle měš- 238 ťany domovem nežli vlídnost? Jsou, abych tak řekl, měš- 239 ťany apoštolskými a obývají dům boží. Hlásí se ku svému 240 všemohoucímu Pánu, od něhož mají svatou víru, též k jeho náměstku, nejsvětějšímu našemu pánu papeži Pavlu, za sva- té poslušenství rádi společně položí život. Pes čichem rozpozná zloděje, jak říká Plinius, - také vy pro svou víru vzbuzujete hned na první pohled zuřivost zlodějů a kacířů. Tvůj chrt, o měšťane, je obzvláště rychlý nadmí- 242 ru bystrým během, téměř stvořený k lovu, pronásleduje šelmy, a nezvítězí-li, propadá smutku. Nuže, milý Plze- 243 ňane, kéž nadmíru bystře hájíš víru, kterou jsi přijal již při křtu a kéž obdobně pronásleduješ zdivočelé nepřátele, kteří ti vůkol vzdorují, aby tobě a tvým přátelům padli za kořist. A pokračuj v započatém již běhu, dokud nezís- 244 káš vítězství nad svými protivníky. Pes má tu zvláštní 245 vlastnost, že nemůže býti bez lidí a zdivočí, žije-li bez pána. Také ty, měšťane hluboce oddaný víře, nemůžeš žít 246 mimo obecnou církev věřících, nýbrž vždy pevně stojíš v křesťanském společenství. Bojíš se totiž, abys neupadl 247 do kacířské zuřivosti, kdybys žil mimo církev. Psí jazyk 248 léčí rány. A nemůže býti lepšího léku, milá Plzni, než 249 abys léčila svojí výmluvností, svým svatým vyznáním čes- kou zemi raněnou kacířstvím! Vždyť srdcem věříme ve spra- 250 241 vedlnost, ústy se vyznáváme, abychom byli spaseni. Nako- 251 nec Kristus, ženich církve a učitel víry, vyjde ti vstříc 162
ho pána dovede zemřít. A co jiného je mezi těmihle měš- 238 ťany domovem nežli vlídnost? Jsou, abych tak řekl, měš- 239 ťany apoštolskými a obývají dům boží. Hlásí se ku svému 240 všemohoucímu Pánu, od něhož mají svatou víru, též k jeho náměstku, nejsvětějšímu našemu pánu papeži Pavlu, za sva- té poslušenství rádi společně položí život. Pes čichem rozpozná zloděje, jak říká Plinius, - také vy pro svou víru vzbuzujete hned na první pohled zuřivost zlodějů a kacířů. Tvůj chrt, o měšťane, je obzvláště rychlý nadmí- 242 ru bystrým během, téměř stvořený k lovu, pronásleduje šelmy, a nezvítězí-li, propadá smutku. Nuže, milý Plze- 243 ňane, kéž nadmíru bystře hájíš víru, kterou jsi přijal již při křtu a kéž obdobně pronásleduješ zdivočelé nepřátele, kteří ti vůkol vzdorují, aby tobě a tvým přátelům padli za kořist. A pokračuj v započatém již běhu, dokud nezís- 244 káš vítězství nad svými protivníky. Pes má tu zvláštní 245 vlastnost, že nemůže býti bez lidí a zdivočí, žije-li bez pána. Také ty, měšťane hluboce oddaný víře, nemůžeš žít 246 mimo obecnou církev věřících, nýbrž vždy pevně stojíš v křesťanském společenství. Bojíš se totiž, abys neupadl 247 do kacířské zuřivosti, kdybys žil mimo církev. Psí jazyk 248 léčí rány. A nemůže býti lepšího léku, milá Plzni, než 249 abys léčila svojí výmluvností, svým svatým vyznáním čes- kou zemi raněnou kacířstvím! Vždyť srdcem věříme ve spra- 250 241 vedlnost, ústy se vyznáváme, abychom byli spaseni. Nako- 251 nec Kristus, ženich církve a učitel víry, vyjde ti vstříc 162
Strana 163
se zlatým řetězem pro tvoji šíji. Všichni věřící na ce- lém světě budou tě chválit a od nesmrtelného Boha dojdeš odměny na věčnosti, což váží více než zlato. Když jsi, město, vedlo boj s kacíři, někteří stateč- 253 ní mužové tehdy ještě se zbraní v ruce vyrvali Sirotkům velblouda, který se pásl. Sirotci nad tou ztrátou nes- 251/ mírně truchlili a chtěli jej vykoupit za padesát kop, po- tom chtěli dát znamenitého zajatce, jehož cenili na dvě stě kop, ale nic nepořídili: Kořist, která je vzácná, vždycky se nadmíru cení. Po vítězství jste dostali vel- blouda do znaku od císaře Zikmunda, slavné paměti českého krále. Nikoli bezdůvodně. Jako má velbloud hrby a často nosívá břímě, [popíjí stojatou vodu,] tak i vy, nadmíru skvělí měšťané, nesli jste břímě za všechny Čechy - vy jste se postavili jako hradba domu izraelského -, takže se o tobě, město, po právu říká: I naše hříchy neslo sa- mo svým tělem. Neboť hlad, mráz, výheň, rány, požáry, bitevní vřavu, temný žalář i nejtrpčí smrt jste rádi sná- šeli za svatou víru. Velbloud kráčí jen zvolna a netrpí 261 slabostí nohou. Také vy s velbloudem ve znaku, mužové 262 nadmíru stateční, vždy jste se obraceli zvolna s rozváž- nou prozíravostí proti kacířské zuřivosti, aniž jste při- tom oslabili své tužby, nýbrž vždy jste trvali v neotře- sitelné víře a v pevné odvaze a po právu jste svým chová- ním při tomto přetěžkém obléhání připomínali velbloudy. 255 256 257 258 259 260 252 Velbloudi mají prý k sobě tak značnou vzájemnou úctu, že 263 163
se zlatým řetězem pro tvoji šíji. Všichni věřící na ce- lém světě budou tě chválit a od nesmrtelného Boha dojdeš odměny na věčnosti, což váží více než zlato. Když jsi, město, vedlo boj s kacíři, někteří stateč- 253 ní mužové tehdy ještě se zbraní v ruce vyrvali Sirotkům velblouda, který se pásl. Sirotci nad tou ztrátou nes- 251/ mírně truchlili a chtěli jej vykoupit za padesát kop, po- tom chtěli dát znamenitého zajatce, jehož cenili na dvě stě kop, ale nic nepořídili: Kořist, která je vzácná, vždycky se nadmíru cení. Po vítězství jste dostali vel- blouda do znaku od císaře Zikmunda, slavné paměti českého krále. Nikoli bezdůvodně. Jako má velbloud hrby a často nosívá břímě, [popíjí stojatou vodu,] tak i vy, nadmíru skvělí měšťané, nesli jste břímě za všechny Čechy - vy jste se postavili jako hradba domu izraelského -, takže se o tobě, město, po právu říká: I naše hříchy neslo sa- mo svým tělem. Neboť hlad, mráz, výheň, rány, požáry, bitevní vřavu, temný žalář i nejtrpčí smrt jste rádi sná- šeli za svatou víru. Velbloud kráčí jen zvolna a netrpí 261 slabostí nohou. Také vy s velbloudem ve znaku, mužové 262 nadmíru stateční, vždy jste se obraceli zvolna s rozváž- nou prozíravostí proti kacířské zuřivosti, aniž jste při- tom oslabili své tužby, nýbrž vždy jste trvali v neotře- sitelné víře a v pevné odvaze a po právu jste svým chová- ním při tomto přetěžkém obléhání připomínali velbloudy. 255 256 257 258 259 260 252 Velbloudi mají prý k sobě tak značnou vzájemnou úctu, že 263 163
Strana 164
onemocní-li ve stádu nebo ve stáji některý velbloud a od- mítá pokrm, hladovějí i ostatní jakoby ze soucitu. Také 264 vy jste ovšem cítili slabost se svými nemocnými. Nepocí- 265 tili jste snad zármutek, byl-li někdo z vás zraněn? Uní- 266 rali jste s těmi, kdož umírali hladem a zato na věky bu- dete nasyceni, protože jste se v hladu a nouzi živili čis- tou vírou a bratrskou láskou. Poznali jsme, že mezi vámi 267 trvaly do té míry svazky křesťanské lásky, že jste se do- vedli rozdělit se strádajícími o trochu chleba a vody. Způsobila to křesťanská láska, že máte vzájemně se sebou 268 soucit. Velbloud se dožívá dlouhého věku, až do sta let, 269 pokud zůstane v mateřském houfci. Také vy si zasluhujete 270 delšího věku nežli sto let, ba abyste spatřili syny svých synů, pokud zůstanete v lůnu svaté církve. Nechť toto 271 šťastné město žije životem otců a nechť na věky oplývá je- jich požehnáním. Rovněž nyní se přiodějte nejen snad vy- 272 trvalostí velbloudů, nýbrž také lví statečností! Velký 273 kus cesty ještě před vámi zbývá, abyste mužně bojovali P. 18 s Jiříkem, tím nepřítelem víry. A nedejte i se zmást jeho 274 zuřivostí. Pamatujte svých otců a bojujte za otcovské zá- 275 kony, pro víru, za svoji svobodu! Vždyť z apoštolské štědrosti máte ku cti svého města 276 dva stříbrné klíče, spojené klíče, abyste se vyrovnali přesvaté římské církvi, byli s ní na věky spjati a mezi sebou abyste trvali v nerozborné víře, pevnosti a stálos- ti. Proto vyznává Jeho Svatost, že vy jste poslušní syno- 277 164
onemocní-li ve stádu nebo ve stáji některý velbloud a od- mítá pokrm, hladovějí i ostatní jakoby ze soucitu. Také 264 vy jste ovšem cítili slabost se svými nemocnými. Nepocí- 265 tili jste snad zármutek, byl-li někdo z vás zraněn? Uní- 266 rali jste s těmi, kdož umírali hladem a zato na věky bu- dete nasyceni, protože jste se v hladu a nouzi živili čis- tou vírou a bratrskou láskou. Poznali jsme, že mezi vámi 267 trvaly do té míry svazky křesťanské lásky, že jste se do- vedli rozdělit se strádajícími o trochu chleba a vody. Způsobila to křesťanská láska, že máte vzájemně se sebou 268 soucit. Velbloud se dožívá dlouhého věku, až do sta let, 269 pokud zůstane v mateřském houfci. Také vy si zasluhujete 270 delšího věku nežli sto let, ba abyste spatřili syny svých synů, pokud zůstanete v lůnu svaté církve. Nechť toto 271 šťastné město žije životem otců a nechť na věky oplývá je- jich požehnáním. Rovněž nyní se přiodějte nejen snad vy- 272 trvalostí velbloudů, nýbrž také lví statečností! Velký 273 kus cesty ještě před vámi zbývá, abyste mužně bojovali P. 18 s Jiříkem, tím nepřítelem víry. A nedejte i se zmást jeho 274 zuřivostí. Pamatujte svých otců a bojujte za otcovské zá- 275 kony, pro víru, za svoji svobodu! Vždyť z apoštolské štědrosti máte ku cti svého města 276 dva stříbrné klíče, spojené klíče, abyste se vyrovnali přesvaté římské církvi, byli s ní na věky spjati a mezi sebou abyste trvali v nerozborné víře, pevnosti a stálos- ti. Proto vyznává Jeho Svatost, že vy jste poslušní syno- 277 164
Strana 165
vé církve. Není to malý dar, že máte klíče a odznak cír- kve společně se svatým otcem. Jedním klíčem se vém posky- tuje právo zabírat kacířské statky, otvírat je, držet Aa trvale vlastnit. Všechno totiž náleží spravedlivým, tak- že vám patří, cokoli ukořistíte: Kacíř nic nemůže po prá- vu trvale vlastnit. Tomu, kdo drží majetek spravedlivě a ve shodě s vírou, bude přidáno, ale tomu, kdo nemá po prá- vu, jako například kacíři, bude ve skutečnosti jeho maje- tek odňat. Pematujte na přísahu Páně, která nepomine: "Amen, amen", praví Pán, "bude vám, kacíři, odňato králov- ství, tobě, Jiří, s tvými spolčenci, jak ti již bylo prá- vem odňato výrokem papeže, a bude dáno národu, to jest Če- chům, kteří vytrvali v rozhodujícím zápase a jednali podle božího soudu." Bude dáno křesťanskému, věrnému a velko- možnému králi, který tě, milá Plzni, bude chránit, bude tě bránit a dá a potvrdí na věčné časy, cokoli nyní pod svůj klíč získáš z rukou bezbožníků. Ve druhém klíči, který ti byl svěřen, spočívá moc Aa plné odpuštění hříchů. Slyšte, ó Plzeňané! Které město v Čechách se kdy těšilo z tak nesmírných darů, vydených z církevní poklednice, abys v něm našel haličské odpustky, úlevy pro pouti do Svaté země a rozhřešení římského papeže? Vždyř každému, kdo bo- juje za pravou víru, za nejsvětější poslušenství, bylo u- děleno odpuštění všech hříchů. Prvním klíčem jest ti tedy otevřen přístup k veškerému kacířeskému majetku, abys neň mohl spravedlivě, volně a odvážně zaútočit. Druhým klíčem 165 276 279 283 284 285 286 287 288 289 290 291
vé církve. Není to malý dar, že máte klíče a odznak cír- kve společně se svatým otcem. Jedním klíčem se vém posky- tuje právo zabírat kacířské statky, otvírat je, držet Aa trvale vlastnit. Všechno totiž náleží spravedlivým, tak- že vám patří, cokoli ukořistíte: Kacíř nic nemůže po prá- vu trvale vlastnit. Tomu, kdo drží majetek spravedlivě a ve shodě s vírou, bude přidáno, ale tomu, kdo nemá po prá- vu, jako například kacíři, bude ve skutečnosti jeho maje- tek odňat. Pematujte na přísahu Páně, která nepomine: "Amen, amen", praví Pán, "bude vám, kacíři, odňato králov- ství, tobě, Jiří, s tvými spolčenci, jak ti již bylo prá- vem odňato výrokem papeže, a bude dáno národu, to jest Če- chům, kteří vytrvali v rozhodujícím zápase a jednali podle božího soudu." Bude dáno křesťanskému, věrnému a velko- možnému králi, který tě, milá Plzni, bude chránit, bude tě bránit a dá a potvrdí na věčné časy, cokoli nyní pod svůj klíč získáš z rukou bezbožníků. Ve druhém klíči, který ti byl svěřen, spočívá moc Aa plné odpuštění hříchů. Slyšte, ó Plzeňané! Které město v Čechách se kdy těšilo z tak nesmírných darů, vydených z církevní poklednice, abys v něm našel haličské odpustky, úlevy pro pouti do Svaté země a rozhřešení římského papeže? Vždyř každému, kdo bo- juje za pravou víru, za nejsvětější poslušenství, bylo u- děleno odpuštění všech hříchů. Prvním klíčem jest ti tedy otevřen přístup k veškerému kacířeskému majetku, abys neň mohl spravedlivě, volně a odvážně zaútočit. Druhým klíčem 165 276 279 283 284 285 286 287 288 289 290 291
Strana 166
se ti otvírá brána nebeského království, budeš-li za víru zápasit statečně. 292 Ať zmlkne nestoudný tlachal Jiřík, to jest tak řečený český král, ať mlčí a svůj utrhačný jazyk vy- vrhne Čeněk, prokurátor pekla; ti oba se posmívají to- muhle tvému polepšenému znaku a jeden klíč vykládají jako klíč zrady, druhý jako klíč k peklu. To je vlastností kacířské bezbožnosti, že všechny církevní dary obrací v utrhání. Jenže tenhle svůj názor ať ob- 294 rátí na sebe samé. A správně řeknou, že jako křesťan 295 vlastní nebeské klíče od Petra a město Plzeň má od Pavla zlaté klíče, jimiž se otvírá nebe, tak zase ka- cíř si zasluhuje od arcikacířů Wiklefa, Husa a Rokyca- ny sírou páchnoucí klíče, otvírající peklo, aby jim zde za živa bylo uzavřeno veškeré štěstí a po smrti aby věčně byli sevřeni ve stále planoucím ohni, kde přitom podsvětní červi věčně budou je trávit. 293 Když tedy náš pán nejsvětější se s tebou, šťastná 296 Plzni, spojil trvalým svazkem, tak si tě zavázal, žes vždy neúchylně trvala v jeho poslušenství a podřízenos- ti, a k darům navršuje dary, takže tě povzbuzuje, abys jej milovala. Neboť čí dar se častěji vídá, na toho se 297 snadno nezapomíná. Dal ti výsadu nosit ve znaku rytí- 298 ře. Pro co jiného, než aby tě oslavil jak pro sílu 299 tvých zbraní, tak také aby tě vybídl k silnějšímu odpo- 300 ru vůči kacířům. Dal jej opásat mečem. A proč z pochvy 301 166
se ti otvírá brána nebeského království, budeš-li za víru zápasit statečně. 292 Ať zmlkne nestoudný tlachal Jiřík, to jest tak řečený český král, ať mlčí a svůj utrhačný jazyk vy- vrhne Čeněk, prokurátor pekla; ti oba se posmívají to- muhle tvému polepšenému znaku a jeden klíč vykládají jako klíč zrady, druhý jako klíč k peklu. To je vlastností kacířské bezbožnosti, že všechny církevní dary obrací v utrhání. Jenže tenhle svůj názor ať ob- 294 rátí na sebe samé. A správně řeknou, že jako křesťan 295 vlastní nebeské klíče od Petra a město Plzeň má od Pavla zlaté klíče, jimiž se otvírá nebe, tak zase ka- cíř si zasluhuje od arcikacířů Wiklefa, Husa a Rokyca- ny sírou páchnoucí klíče, otvírající peklo, aby jim zde za živa bylo uzavřeno veškeré štěstí a po smrti aby věčně byli sevřeni ve stále planoucím ohni, kde přitom podsvětní červi věčně budou je trávit. 293 Když tedy náš pán nejsvětější se s tebou, šťastná 296 Plzni, spojil trvalým svazkem, tak si tě zavázal, žes vždy neúchylně trvala v jeho poslušenství a podřízenos- ti, a k darům navršuje dary, takže tě povzbuzuje, abys jej milovala. Neboť čí dar se častěji vídá, na toho se 297 snadno nezapomíná. Dal ti výsadu nosit ve znaku rytí- 298 ře. Pro co jiného, než aby tě oslavil jak pro sílu 299 tvých zbraní, tak také aby tě vybídl k silnějšímu odpo- 300 ru vůči kacířům. Dal jej opásat mečem. A proč z pochvy 301 166
Strana 167
tasíš na nepřátele ty, než aby po tvé levici padlo tisíc a po tvé pravici deset tisíců mužů. Vítězný orel je ve 302 tvé pravici. Jakmile nepřátelé spatří toto císařské zna- 303 mení, zhroutí se před tvými zraky. Uznej, přešťastná 304 Plzni, zda vůbec existuje něco čestnějšího, co ti apo- štolská stolice mohla dát, aniž to učinila! Klíči tě sjednotila se svatou římskou církví, zajistila ti přátel- ství císařské výsosti. Kdo asi by mohl usvědčit císaře, 306 že neprávem užívá říšského znaku, aniž je současně jeho 305 poddaným, kdo se chlubí císařským znakem, aniž je pod je- ho ochranou? Ty tedy, přešťastná Plzni, spojená s papežem, spřá- 307 telená s císařem, vůdkyně v boji, útočiště víry a křesťa- nů, opásej se, přemocná, po boku mečem, oděj se v pancíř víry, za niž až k smrti v naprosté stálosti podstupuj zá- pas, vyjdi na pole žlutavé nebo nebeské barvy se svým velbloudem uprostřed statečného a zdatného lidu, bud pro- zíravá i a mírná! Bojuj spíš prozíravostí nežli mečem a najdeš podporu svatých vyznavačů a potřeš kacířský zástup. Vyjdi na pole rudé, spoj se s mučedníky skropenými červe- 309 nou krví Kristovou a na ně vzhlížej! Oni bez obav vylili 310 krev pro víru a svaté náboženství. Oděj se v červený ob- 311 lek radosti a veselí. Přijde ti ku pomoci bělostný sbor 312 blažených mučedníků, abys potřela a zničila tyranii a ru- 313 ku zbrocenou křesťanskou krví. Ať vyskočí pes ve tvém červeném poli, nepřátele nechť vyžene, dům tvůj nechť cnrá- 5.20 308 167
tasíš na nepřátele ty, než aby po tvé levici padlo tisíc a po tvé pravici deset tisíců mužů. Vítězný orel je ve 302 tvé pravici. Jakmile nepřátelé spatří toto císařské zna- 303 mení, zhroutí se před tvými zraky. Uznej, přešťastná 304 Plzni, zda vůbec existuje něco čestnějšího, co ti apo- štolská stolice mohla dát, aniž to učinila! Klíči tě sjednotila se svatou římskou církví, zajistila ti přátel- ství císařské výsosti. Kdo asi by mohl usvědčit císaře, 306 že neprávem užívá říšského znaku, aniž je současně jeho 305 poddaným, kdo se chlubí císařským znakem, aniž je pod je- ho ochranou? Ty tedy, přešťastná Plzni, spojená s papežem, spřá- 307 telená s císařem, vůdkyně v boji, útočiště víry a křesťa- nů, opásej se, přemocná, po boku mečem, oděj se v pancíř víry, za niž až k smrti v naprosté stálosti podstupuj zá- pas, vyjdi na pole žlutavé nebo nebeské barvy se svým velbloudem uprostřed statečného a zdatného lidu, bud pro- zíravá i a mírná! Bojuj spíš prozíravostí nežli mečem a najdeš podporu svatých vyznavačů a potřeš kacířský zástup. Vyjdi na pole rudé, spoj se s mučedníky skropenými červe- 309 nou krví Kristovou a na ně vzhlížej! Oni bez obav vylili 310 krev pro víru a svaté náboženství. Oděj se v červený ob- 311 lek radosti a veselí. Přijde ti ku pomoci bělostný sbor 312 blažených mučedníků, abys potřela a zničila tyranii a ru- 313 ku zbrocenou křesťanskou krví. Ať vyskočí pes ve tvém červeném poli, nepřátele nechť vyžene, dům tvůj nechť cnrá- 5.20 308 167
Strana 168
ní, abys ty mohla radostně a klidně spáti a odpočívati. Vyjdi do třetího stříbrného pole a pohled, jak tě po- vznesl pán náš nejsvětější jak papežským, tak i císař- ským titulem. Ihned ti v ústrety vyjde sbor přesvatých apoštolů. Tam uvidíš svého bohumilého Bartoloměje, an k tobě vztahuje pravici. A nebude na tomto poli chybět Petr, nebeský klíčník, aby všechny falešné apoštoly, fa- lešné kacířské kněze, Rokycanu-Polévku se spolčenci vy- pudil jako třtinu a tebe uvedl obojím klíčem do božího ráje, pro nějž jsi tak věrně bojovala. Vykročíš a vejdeš 318 a nalezneš věčné pastviny tvého zápolení společné s apo- štoly. 314 315 316 317 Vystup výše a vykroč na pole zlaté a hned najdeš ry- 319 tíře co vůdce vojska. Koho jiného než archanděla Micha- 320 la, dříve patrona a obránce synagogy, nyní však svaté církve. Tam, budeš-li s ním věrně stát proti kacířům, oděje tě vojenskou zbrojí a snadno budeš odolávat všem pokušením a smyšlenkám nepřátelského dábla. Podá ti svou 322 pravicí orla, krále všech ptáků. Jemu nebude moci vzdo- 323 rovat ani selská sběř ani ozbrojený zeman ani drak Jiří. Všechno vznešené ptactvo totiž dostane strach a ztratí od- 324 vahu, jakmile spatří orla. Jedině bludný jestřáb se pro- 325 ti orlovi postaví. Také svaté římské církvi a svaté řím- 326 ské říši je podřízena veškerá moc - jedině bludný jestřáb Jiří je na ni rozlícen. Po právu jménem připomíná blud- 327 ného jestřába, protože Jiří je bloud, to jest pošetilec: 321 168
ní, abys ty mohla radostně a klidně spáti a odpočívati. Vyjdi do třetího stříbrného pole a pohled, jak tě po- vznesl pán náš nejsvětější jak papežským, tak i císař- ským titulem. Ihned ti v ústrety vyjde sbor přesvatých apoštolů. Tam uvidíš svého bohumilého Bartoloměje, an k tobě vztahuje pravici. A nebude na tomto poli chybět Petr, nebeský klíčník, aby všechny falešné apoštoly, fa- lešné kacířské kněze, Rokycanu-Polévku se spolčenci vy- pudil jako třtinu a tebe uvedl obojím klíčem do božího ráje, pro nějž jsi tak věrně bojovala. Vykročíš a vejdeš 318 a nalezneš věčné pastviny tvého zápolení společné s apo- štoly. 314 315 316 317 Vystup výše a vykroč na pole zlaté a hned najdeš ry- 319 tíře co vůdce vojska. Koho jiného než archanděla Micha- 320 la, dříve patrona a obránce synagogy, nyní však svaté církve. Tam, budeš-li s ním věrně stát proti kacířům, oděje tě vojenskou zbrojí a snadno budeš odolávat všem pokušením a smyšlenkám nepřátelského dábla. Podá ti svou 322 pravicí orla, krále všech ptáků. Jemu nebude moci vzdo- 323 rovat ani selská sběř ani ozbrojený zeman ani drak Jiří. Všechno vznešené ptactvo totiž dostane strach a ztratí od- 324 vahu, jakmile spatří orla. Jedině bludný jestřáb se pro- 325 ti orlovi postaví. Také svaté římské církvi a svaté řím- 326 ské říši je podřízena veškerá moc - jedině bludný jestřáb Jiří je na ni rozlícen. Po právu jménem připomíná blud- 327 ného jestřába, protože Jiří je bloud, to jest pošetilec: 321 168
Strana 169
A vskutku je pošetilcem, kdo odporuje Bohu a svaté římské 328 církvi i katolické víře vlastní chytrostí, jakoby sám byl nad všechny prozíravější a jakoby ostatní ztratili rozum. Vskutku je pošetilý, kdo nedokázal sedět na významném trů- 329 nu, takže byl svržen s tím větší potupou, než kdyby se na něj býval vůbec nedostal. Ale orel, vyzbrojený zakřive- 330 nými pařáty, se vítězně zdvihne a odstraní nepřítele, kte- 2.2 rý se vzbouřil. Zdvihnou se klíče a uzavrou před ním ne- 331 beské království. Nakonec přijde váš rytíř, utne mu hrdlo 332 a oznámí, že zemím se navrátil mír. Vždyť není boží ruka 333 ukrácena: jako zničila Juliána, rozlíceného na Pána Ježí- še, tak poníží tohoto odporného nepřítele církve, obrá- tí-li se k ní zázračné modlitby světců. Oslavil jsem tě, bohumilé město, nikoli jak jsem měl, 334 nýbrž jak jen jsem mohl. Přijmi, co obětuji, a tento pře- 335 slavný den vítězství si připomínej nikoli pro pestrý prů- vod, nýbrž pro slávu boží. Tvoje věc byla právě tohoto 336 dne v sázce. Nezvítězilas ty, nýbrž zvítězil Bůh, ten ti 337 pomohl, dnes tě vysvobodil z kacířské potupy, očistil, o- 338 zdravil. Vzchopte se a buďte silni! Přistupujíce k služ- 339 bě boží připravujte svá srdce proti pokušení. My a veške- 340 ré kněžstvo pozdvihujíce ruce k Bohu budeme volat jako Moj- žíš proti Amalechovi. Vy jako Jozue a Juda Makabejský bo- 341 jujte mečem a tělesnou silou! Netruchlete pro náklady a 342 bdění, neklesejte na mysli, že jste museli zbořit své stavby na předměstí! Mnozí jste strhli stodoly, dvory a 343 169
A vskutku je pošetilcem, kdo odporuje Bohu a svaté římské 328 církvi i katolické víře vlastní chytrostí, jakoby sám byl nad všechny prozíravější a jakoby ostatní ztratili rozum. Vskutku je pošetilý, kdo nedokázal sedět na významném trů- 329 nu, takže byl svržen s tím větší potupou, než kdyby se na něj býval vůbec nedostal. Ale orel, vyzbrojený zakřive- 330 nými pařáty, se vítězně zdvihne a odstraní nepřítele, kte- 2.2 rý se vzbouřil. Zdvihnou se klíče a uzavrou před ním ne- 331 beské království. Nakonec přijde váš rytíř, utne mu hrdlo 332 a oznámí, že zemím se navrátil mír. Vždyť není boží ruka 333 ukrácena: jako zničila Juliána, rozlíceného na Pána Ježí- še, tak poníží tohoto odporného nepřítele církve, obrá- tí-li se k ní zázračné modlitby světců. Oslavil jsem tě, bohumilé město, nikoli jak jsem měl, 334 nýbrž jak jen jsem mohl. Přijmi, co obětuji, a tento pře- 335 slavný den vítězství si připomínej nikoli pro pestrý prů- vod, nýbrž pro slávu boží. Tvoje věc byla právě tohoto 336 dne v sázce. Nezvítězilas ty, nýbrž zvítězil Bůh, ten ti 337 pomohl, dnes tě vysvobodil z kacířské potupy, očistil, o- 338 zdravil. Vzchopte se a buďte silni! Přistupujíce k služ- 339 bě boží připravujte svá srdce proti pokušení. My a veške- 340 ré kněžstvo pozdvihujíce ruce k Bohu budeme volat jako Moj- žíš proti Amalechovi. Vy jako Jozue a Juda Makabejský bo- 341 jujte mečem a tělesnou silou! Netruchlete pro náklady a 342 bdění, neklesejte na mysli, že jste museli zbořit své stavby na předměstí! Mnozí jste strhli stodoly, dvory a 343 169
Strana 170
sýpky. Doufejte v Boha, který dává všem bohatě, že obdr- 344 žíte stonásobnou odměnu. Zachovávejte mezi sebou pros- 345 tou a bratrskou křesťanskou lásku! Vy představení mějte 346 soucit s podřízenými! Kdož jste podřízeni, poslouchejte! 347 348 Budete-li jednotni, pak jistě zvítězíte. Pro jednotu 349 svaté matky církve jste nasadili své životy i své majet- 350 ky. Jednotu milujte! A Pán, který uchovává a šíří víru, 351 kéž vám sešle pomoc ze své svatosti a kéž vás chrání z ne- be, abyste zvítězili proti kacířství. Tomuto městu a je- 352 ho obyvatelům kéž žehná! Jeho anděl ať ostříhá tvoje 353 hradby, kéž ti sešle pomocníka, který tě zaštítí ve válce Páně. Pán, původce míru, kéž učiní mír v jednotě víry, abychom v české zemi viděli porážku kacířů a obnovu sva- 355 tého poslušenství. Kéž nám dá katolického krále a pří- kladného arcibiskupa a kéž se nad námi nade všemi smiluje v hodině naší smrti ten, jenž je požehnán na věky věků. 354 Amen. 170
sýpky. Doufejte v Boha, který dává všem bohatě, že obdr- 344 žíte stonásobnou odměnu. Zachovávejte mezi sebou pros- 345 tou a bratrskou křesťanskou lásku! Vy představení mějte 346 soucit s podřízenými! Kdož jste podřízeni, poslouchejte! 347 348 Budete-li jednotni, pak jistě zvítězíte. Pro jednotu 349 svaté matky církve jste nasadili své životy i své majet- 350 ky. Jednotu milujte! A Pán, který uchovává a šíří víru, 351 kéž vám sešle pomoc ze své svatosti a kéž vás chrání z ne- be, abyste zvítězili proti kacířství. Tomuto městu a je- 352 ho obyvatelům kéž žehná! Jeho anděl ať ostříhá tvoje 353 hradby, kéž ti sešle pomocníka, který tě zaštítí ve válce Páně. Pán, původce míru, kéž učiní mír v jednotě víry, abychom v české zemi viděli porážku kacířů a obnovu sva- 355 tého poslušenství. Kéž nám dá katolického krále a pří- kladného arcibiskupa a kéž se nad námi nade všemi smiluje v hodině naší smrti ten, jenž je požehnán na věky věků. 354 Amen. 170
Strana 171
POZNÁMKY Poznámky ke II. kapitole 1/ Bartoš I 96, 135; II 171; Urbánek III 55, 743; Jaroslav Kadlec, Oldřich Kříž z Telče. LF 79, 1956, 93n.; Fialová- -Hejnic, Jiří z Litoměřic, 133-141; LD, 35n., 42n., 51, 94; Šmahel, Humanismus, 39, 49, 54n., 73, 75; Mařík, 113, 116, 119, 122 (s odkazy na starší literaturu). 2/ O husitské orientaci svědčí také přípisek (IV 4, f. 252a) se vzpomínkou na dobytí Prahy od Jiřího z Poděbrad. - Zde i v dalším textu se římskou a arabskou číslicí v závorkách od- kazuje na jednotlivé Hilariovy spisy nebo na svazky Hilari- ovy knihovny, evidované níže ve III. nebo ve IV. kapitole. 3/ Srov. například Urbánková, 149, č. 23; 151, č. 29. - O pa- triotismu Václava z Vrbna, který zřejmě zapůsobil na Hila- ria, svědčí rozsáhlý přípisek (IV 4, f. 252a). 4/ 30. června 1452 byl Hilarius ještě v Praze (IV 4, f. 262b). 5/ Šmahel, Humanismus, 54 a pozn. 134. 6/ O tom vlastní Hilariovy údaje (IV 5) - (IV 7). 7 K obdobnému závěru došel Volf, 133, když polemizoval s Truh- lářem, Počátky, 36 a pozn. 3. 8/ Srov.(IV 5) - (IV 6). 9/ Hilariova slova v dopisu Bartolomějovi z Roudnice, datovaná 27. listopadu 1468 v Českém Krumlově: Ibi habes libros meos, verte, lege et stude per tempus et tempora, sed de castro non recipias, quia eorum ego opus habebo...; Fialová-Hejnic, 171
POZNÁMKY Poznámky ke II. kapitole 1/ Bartoš I 96, 135; II 171; Urbánek III 55, 743; Jaroslav Kadlec, Oldřich Kříž z Telče. LF 79, 1956, 93n.; Fialová- -Hejnic, Jiří z Litoměřic, 133-141; LD, 35n., 42n., 51, 94; Šmahel, Humanismus, 39, 49, 54n., 73, 75; Mařík, 113, 116, 119, 122 (s odkazy na starší literaturu). 2/ O husitské orientaci svědčí také přípisek (IV 4, f. 252a) se vzpomínkou na dobytí Prahy od Jiřího z Poděbrad. - Zde i v dalším textu se římskou a arabskou číslicí v závorkách od- kazuje na jednotlivé Hilariovy spisy nebo na svazky Hilari- ovy knihovny, evidované níže ve III. nebo ve IV. kapitole. 3/ Srov. například Urbánková, 149, č. 23; 151, č. 29. - O pa- triotismu Václava z Vrbna, který zřejmě zapůsobil na Hila- ria, svědčí rozsáhlý přípisek (IV 4, f. 252a). 4/ 30. června 1452 byl Hilarius ještě v Praze (IV 4, f. 262b). 5/ Šmahel, Humanismus, 54 a pozn. 134. 6/ O tom vlastní Hilariovy údaje (IV 5) - (IV 7). 7 K obdobnému závěru došel Volf, 133, když polemizoval s Truh- lářem, Počátky, 36 a pozn. 3. 8/ Srov.(IV 5) - (IV 6). 9/ Hilariova slova v dopisu Bartolomějovi z Roudnice, datovaná 27. listopadu 1468 v Českém Krumlově: Ibi habes libros meos, verte, lege et stude per tempus et tempora, sed de castro non recipias, quia eorum ego opus habebo...; Fialová-Hejnic, 171
Strana 172
86, č. 6; tíž, Egrerz, passim. 10/ LD, 51. 11/ Byla-li jeho dílem řeč (IV 18, f. 108a-110b), která je za- psána Hilariovou rukou; ale tím ještě není prokázáno, že ji Hilarius skutečně proslovil. 12/ Hilariovy úřední hodnosti registruje Podlaha, Series, 90, č. 580; Mařík, 113n. 13/ Palacký IV 510 a 518. Výše pozn. 9. 14/ Pešina, Phosphorus, 269. 15/ Některé latinské listy z této doby vydal Pešina, Phospho- rus, 269-275, české jsou otištěny v Archivu českém VI, v obou případech většinou podle kopiářů Kapitulního A: Cod. VI-6 a Cod. VI-7; srov. Podlaha, Catalogus codicum..., qui in archivio Capituli metropolitani Pragensis asservantur. Pragae 1923, 38n. - Palacký IV 527 (účast na norimberském sněmu). 16/ Palacký IV 535. 17/ Markgraf IX 265-267, č. 392A-B; srov. Archiv český III, č. 782; Palacký IV 553n.; Fialová-Hejnic, 76. 18/ Praha KNM: XII D 16, f. 161a-162a (opis rukou Jindřicha Eg- rerze); Praha Státní K ČSR: I G 11c, f. 141a-146a (neúplný opis). 19/ Palacký IV 562; Fialová-Hejnic, 77. 20/ Praha Kapitulní A: listina XXXIII.26 = č. 1011 (latinský autograf Hilaria Litoměřického, datovaný v Jindřichově Hradci 22. června 1468 a notářsky ověřený od Jindřicha Eg- 172
86, č. 6; tíž, Egrerz, passim. 10/ LD, 51. 11/ Byla-li jeho dílem řeč (IV 18, f. 108a-110b), která je za- psána Hilariovou rukou; ale tím ještě není prokázáno, že ji Hilarius skutečně proslovil. 12/ Hilariovy úřední hodnosti registruje Podlaha, Series, 90, č. 580; Mařík, 113n. 13/ Palacký IV 510 a 518. Výše pozn. 9. 14/ Pešina, Phosphorus, 269. 15/ Některé latinské listy z této doby vydal Pešina, Phospho- rus, 269-275, české jsou otištěny v Archivu českém VI, v obou případech většinou podle kopiářů Kapitulního A: Cod. VI-6 a Cod. VI-7; srov. Podlaha, Catalogus codicum..., qui in archivio Capituli metropolitani Pragensis asservantur. Pragae 1923, 38n. - Palacký IV 527 (účast na norimberském sněmu). 16/ Palacký IV 535. 17/ Markgraf IX 265-267, č. 392A-B; srov. Archiv český III, č. 782; Palacký IV 553n.; Fialová-Hejnic, 76. 18/ Praha KNM: XII D 16, f. 161a-162a (opis rukou Jindřicha Eg- rerze); Praha Státní K ČSR: I G 11c, f. 141a-146a (neúplný opis). 19/ Palacký IV 562; Fialová-Hejnic, 77. 20/ Praha Kapitulní A: listina XXXIII.26 = č. 1011 (latinský autograf Hilaria Litoměřického, datovaný v Jindřichově Hradci 22. června 1468 a notářsky ověřený od Jindřicha Eg- 172
Strana 173
rerze). Opis rukou Oldřicha Kříže z Telče je v třeboňském rukopisu (Třeboň SOA) A 16, f. 291a-b; Weber-Tříčka-Spu- nar, 148, uvádějí omylem, že notářské ověření obou bul by- lo vydáno ve Štýrském Hradci. 21/ Balbín III 160 podle českokrumlovského rukopisu, uložené- ho nyní v Praze KNM: XII D 16, srov. Bartoš, Soupis, č. 3210. 22/ Fialová-Hejnic, 77 a 83, č. 3. 23/ Fialová-Hejnic, 77 a 95, pozn. 12. Srov. Pešina, Phospho- rus, 278 (s omylem v letopočtu, ale s vylíčením Hilariovy nemoci, snad zápalu plic Rok 1469 (Přehled dějin Česko- slovenska I 1. Praha 1980, 504) není v pramenech uveden. Poznámky ke IV. kapitole 1/ Viz výše pozn. 9 a 13 ke II. kapitole. 2/ Urbánková, 135-161. 3/ Volf, 131-133; Šmahel, Humanismus, 39 a pozn. 12. Jde jen o sedm svazků, srov. níže oddíl C v závěru této kapitoly. Poznámky k V. kapitole 1/ Výše pozn. 14 ke II. kapitole. 2/ Fialová-Hejnic, 84, č. 4. 3 V nejistých dobách (bylo tomu tak také r. 1467 ?) se pro- cesí ubíralo kratší cestou uvnitř hradeb. Průběh plzeňské- ho Nového svátku je popsán v rukopisu Památníku národního písemnictví v Praze na Strahově (ACH IX 66); rukopis sice 173
rerze). Opis rukou Oldřicha Kříže z Telče je v třeboňském rukopisu (Třeboň SOA) A 16, f. 291a-b; Weber-Tříčka-Spu- nar, 148, uvádějí omylem, že notářské ověření obou bul by- lo vydáno ve Štýrském Hradci. 21/ Balbín III 160 podle českokrumlovského rukopisu, uložené- ho nyní v Praze KNM: XII D 16, srov. Bartoš, Soupis, č. 3210. 22/ Fialová-Hejnic, 77 a 83, č. 3. 23/ Fialová-Hejnic, 77 a 95, pozn. 12. Srov. Pešina, Phospho- rus, 278 (s omylem v letopočtu, ale s vylíčením Hilariovy nemoci, snad zápalu plic Rok 1469 (Přehled dějin Česko- slovenska I 1. Praha 1980, 504) není v pramenech uveden. Poznámky ke IV. kapitole 1/ Viz výše pozn. 9 a 13 ke II. kapitole. 2/ Urbánková, 135-161. 3/ Volf, 131-133; Šmahel, Humanismus, 39 a pozn. 12. Jde jen o sedm svazků, srov. níže oddíl C v závěru této kapitoly. Poznámky k V. kapitole 1/ Výše pozn. 14 ke II. kapitole. 2/ Fialová-Hejnic, 84, č. 4. 3 V nejistých dobách (bylo tomu tak také r. 1467 ?) se pro- cesí ubíralo kratší cestou uvnitř hradeb. Průběh plzeňské- ho Nového svátku je popsán v rukopisu Památníku národního písemnictví v Praze na Strahově (ACH IX 66); rukopis sice 173
Strana 174
4/ 5/ 6/ pochází z počátku 17. století, ale zřejmě uchoval původní nepřerušenou tradici, srov. Cyril Straka, Nový svátek v Plzni v r. 1611. ČČM 85, 1911, 172n.; Bohumil Ryba, Soupis rukopisů Strahovské knihovny Památníku národního písemnictví v Praze, díl V., Praha 1971, 285n., č. 3089. Lokalizaci výše uvedených míst podává zčásti Podlaha, Mís- ta, 230-232; o domu Kašpara Stehlíka (= čp. 130) srov. Fridolín Macháček, Dvě studie k dějinám Plzně a Plzeňska. Plzeň 1931, 52n. - K dataci Nového svátku Urbánek III 743. Zda se rukopis dostal do oseckého kláštera z klášterní knihovny v Plasech, jak se domníval Millauer, 11, nelze doložit; srov. Bělohlávek, Kronika, 144. Viz Tab.10n. Srovnávací materiál (autografy Matouše ze Švihova) je evidován ve sborníku Minulostí Západočeského kraje XIX, 1983, 119n.; Raimund Liška, České překlady zla- té bully cís. Zikmunda udělené Plzni r. 1434. Sborník městského historického musen v Plzni III, 1914, 33-45, zvláště 34n. (s nepřesnostmi). Jinak lákavé doplnění iniciál JCoannes) T(anner) SCocie- tatis) I(esu) je třeba vzhledem k letopočtu vyloučit, srov. Ioannes Schmidl, Historiae Societatis lesu provin- ciae Bohemiae pars IV. Pragae 1759, 837. V Plzni byl ruko- pis Hilariovy Hystorie s velkou pravděpodobností ještě r. 1672, kdy do něho učinil přípisek Tomáš Pešina z Čechoro- du (viz výše). - Millauerův (?) přípisek zní takto: N.B. Foliorum 31, quorum 22 e pergamena et 9 (recte: 10) e pa- 174
4/ 5/ 6/ pochází z počátku 17. století, ale zřejmě uchoval původní nepřerušenou tradici, srov. Cyril Straka, Nový svátek v Plzni v r. 1611. ČČM 85, 1911, 172n.; Bohumil Ryba, Soupis rukopisů Strahovské knihovny Památníku národního písemnictví v Praze, díl V., Praha 1971, 285n., č. 3089. Lokalizaci výše uvedených míst podává zčásti Podlaha, Mís- ta, 230-232; o domu Kašpara Stehlíka (= čp. 130) srov. Fridolín Macháček, Dvě studie k dějinám Plzně a Plzeňska. Plzeň 1931, 52n. - K dataci Nového svátku Urbánek III 743. Zda se rukopis dostal do oseckého kláštera z klášterní knihovny v Plasech, jak se domníval Millauer, 11, nelze doložit; srov. Bělohlávek, Kronika, 144. Viz Tab.10n. Srovnávací materiál (autografy Matouše ze Švihova) je evidován ve sborníku Minulostí Západočeského kraje XIX, 1983, 119n.; Raimund Liška, České překlady zla- té bully cís. Zikmunda udělené Plzni r. 1434. Sborník městského historického musen v Plzni III, 1914, 33-45, zvláště 34n. (s nepřesnostmi). Jinak lákavé doplnění iniciál JCoannes) T(anner) SCocie- tatis) I(esu) je třeba vzhledem k letopočtu vyloučit, srov. Ioannes Schmidl, Historiae Societatis lesu provin- ciae Bohemiae pars IV. Pragae 1759, 837. V Plzni byl ruko- pis Hilariovy Hystorie s velkou pravděpodobností ještě r. 1672, kdy do něho učinil přípisek Tomáš Pešina z Čechoro- du (viz výše). - Millauerův (?) přípisek zní takto: N.B. Foliorum 31, quorum 22 e pergamena et 9 (recte: 10) e pa- 174
Strana 175
pyro sunt. Anno 1820. Téměř se shoduje se slovy v Mil- lauerově edici (Millauer, 10), věnované r. 1820 oseckému opatu Benediktovi Venusimu: Volumen...titulum Historia Ci- vitatis Plznensis in fronte gerens ob innumera compendia - abbreviationes - lectu difficile, foliorum XXXI, scili- cet XXII e membrana et IX e papyro confectorum, quorum XI orationem istam et XIII bullam...auream...complectuntur. Srov. Bělohlávek, Kronika, 144. - B. Wohlmann, Verzeich- niss der Handschriften in der Bibliothek des Stiftes Ossegg. Xenia Bernardina II. Vindobonae 1891, 123n., č. 11. V následujícím textu se čísly v kulatých závorkách odka- zuje na průběžné číslování na vnějších stranách textu; viz níže VI. kapitola. Na uvedený rukopis mne upozornila dr. Dana Martínková, které patří můj upřímný dík. 9/ Srov. Hejnic, 241; týž, Plzeňská latinská škola v období humanismu. Minulostí Západočeského kraje XIV, 1978, 114. 10/ Znění biblického citátu je uvedeno podle ekumenického pře- kladu: Bible, Praha 1979. - Argumentace je pro Hilaria příznačná, jak naznačuje obdoba z jeho spisu Tractatus con- tra perfidiam aliquorum Bohemorum (Hain-Copinger 8663 a vý- še III 11), f. i 4a: Nullatenus decipi poterit, quisquis non suo, sed maiorum vivit exemplo tj. "Žádným způsoben ne- bude moci být podveden, kdokoli žije nikoli podle svého vzoru, nýbrž podle vzoru předků." 11/ Hejnic, 242 a pozn. 10. 7 8/ 175
pyro sunt. Anno 1820. Téměř se shoduje se slovy v Mil- lauerově edici (Millauer, 10), věnované r. 1820 oseckému opatu Benediktovi Venusimu: Volumen...titulum Historia Ci- vitatis Plznensis in fronte gerens ob innumera compendia - abbreviationes - lectu difficile, foliorum XXXI, scili- cet XXII e membrana et IX e papyro confectorum, quorum XI orationem istam et XIII bullam...auream...complectuntur. Srov. Bělohlávek, Kronika, 144. - B. Wohlmann, Verzeich- niss der Handschriften in der Bibliothek des Stiftes Ossegg. Xenia Bernardina II. Vindobonae 1891, 123n., č. 11. V následujícím textu se čísly v kulatých závorkách odka- zuje na průběžné číslování na vnějších stranách textu; viz níže VI. kapitola. Na uvedený rukopis mne upozornila dr. Dana Martínková, které patří můj upřímný dík. 9/ Srov. Hejnic, 241; týž, Plzeňská latinská škola v období humanismu. Minulostí Západočeského kraje XIV, 1978, 114. 10/ Znění biblického citátu je uvedeno podle ekumenického pře- kladu: Bible, Praha 1979. - Argumentace je pro Hilaria příznačná, jak naznačuje obdoba z jeho spisu Tractatus con- tra perfidiam aliquorum Bohemorum (Hain-Copinger 8663 a vý- še III 11), f. i 4a: Nullatenus decipi poterit, quisquis non suo, sed maiorum vivit exemplo tj. "Žádným způsoben ne- bude moci být podveden, kdokoli žije nikoli podle svého vzoru, nýbrž podle vzoru předků." 11/ Hejnic, 242 a pozn. 10. 7 8/ 175
Strana 176
12/ Bělohlávek, Kronika, 148n. 13 Opis přímluvného listu papeži poslali Vratislavští Plze- ňanům na vědomí; srov. Strnad II 128n., č. 138. Dnes ne- zvěstné listiny citoval Hilarius (288). 14/ Eduard Norden, Die antike Kunstprosa vom VI. Jahrhundert V.Chr. bis in die Zeit der Renaissance. Leipzig-Berlin 1909, 898n.; Dana Martínková, Zum Verhaltnis der humanis- tischen literarischen Gattungen zur Antike. Antiquitas Graeco-Romana ac tempora nostra (vyd. Pavel Oliva), Praha 1968, 378; Dag Norberg, Manuel pratique de latin médiéval. Paris 1968, 87. - Ke kontrole veršů sloužily (vesměs s ne- gativním výsledkem) tyto publikace: Hans Walther, Initia carminum et versuum medii aevi posterioris Latinorum. Göt- tingen 1959; týž, Proverbia sententiaeque medii aevi... 1-6. Göttingen 1963-1969; Otto Schumann, Lateinisches He- xameter-Lexikon 1-6. München 1979-1983. V edici byla otáz- ka veršů vyřešena takto: Na zvláštních řádcích se uvádějí jednak metricky bezvadné hexametry a pentametry, jednak ty jejich obdoby, v nichž není metrum porušeno vícekrát než jednou. K této koncesi vedla ta okolnost, že Hilarius asi citoval zpaměti, takže se mohl dopustit chyby. V ostatních případech je text vytištěn jako próza, ale ve výkladových poznámkách se upozorňuje, že mohlo jít o úplné, ale me- tricky nedokonalé verše. 15/ Palacký IV 518n.; Urbánek IV 728n.; Bělohlávek, Kronika, 143. 176
12/ Bělohlávek, Kronika, 148n. 13 Opis přímluvného listu papeži poslali Vratislavští Plze- ňanům na vědomí; srov. Strnad II 128n., č. 138. Dnes ne- zvěstné listiny citoval Hilarius (288). 14/ Eduard Norden, Die antike Kunstprosa vom VI. Jahrhundert V.Chr. bis in die Zeit der Renaissance. Leipzig-Berlin 1909, 898n.; Dana Martínková, Zum Verhaltnis der humanis- tischen literarischen Gattungen zur Antike. Antiquitas Graeco-Romana ac tempora nostra (vyd. Pavel Oliva), Praha 1968, 378; Dag Norberg, Manuel pratique de latin médiéval. Paris 1968, 87. - Ke kontrole veršů sloužily (vesměs s ne- gativním výsledkem) tyto publikace: Hans Walther, Initia carminum et versuum medii aevi posterioris Latinorum. Göt- tingen 1959; týž, Proverbia sententiaeque medii aevi... 1-6. Göttingen 1963-1969; Otto Schumann, Lateinisches He- xameter-Lexikon 1-6. München 1979-1983. V edici byla otáz- ka veršů vyřešena takto: Na zvláštních řádcích se uvádějí jednak metricky bezvadné hexametry a pentametry, jednak ty jejich obdoby, v nichž není metrum porušeno vícekrát než jednou. K této koncesi vedla ta okolnost, že Hilarius asi citoval zpaměti, takže se mohl dopustit chyby. V ostatních případech je text vytištěn jako próza, ale ve výkladových poznámkách se upozorňuje, že mohlo jít o úplné, ale me- tricky nedokonalé verše. 15/ Palacký IV 518n.; Urbánek IV 728n.; Bělohlávek, Kronika, 143. 176
Strana 177
16/ Pius II., Historia Boh., 81: In qua scil. Bohemia ... reiecta Romanae (tisk: Romae) ecclesiae obedientia, con- calcata parentum religione (tj. "V Čechách, kde bylo za- vrženo poslušenství římské církvi a pošlapáno náboženství předků..."); tamže, 82, 107, 110 a 114. - Proč se Hila- rius zmínil ještě o Plavnu, nelze říci, ačli nešlo o kon- taminaci s Jindřichem z Plavna, se kterým se Jan Žižka z Trocnova utkal v Plzeňském kraji r. 1421, srov. Bartoš I 160n.; Bělohlávek, Kronika, 148. 17/ Eduard winter, Frühhumanismus. Seine Entwicklung in Böh- men und deren europaische Bedeutung für die Kirchenre- formbestrebungen im 14. Jahrhundert. Berlin 1964, 56-58; L. Mezey, Die Devotio moderna der Donaulander. Böhmen, Os- terreich, Ungarn. Mediaevalia Bohemica 3 (1970), 177-192. 18/ Hilarius tu a tam využívá i slovních hříček a aliterací, například (2) cum ingenti gente, (87) pellicia...comede- runt, quasi famem...putrida pelle pellerent; (90) Audi... stultam secte sue sentenciam... 19 Níže v edici (125); výše, odstavec b. 20/ Josef Hejnic, Bohuslav Balbín a Plzeň. Minulostí Západo- českého kraje XVIII, 1982, 153 a pozn. 12. 21/ Disputacio (výše III 9), Praha Kapitulní K: B. XLIX, f. 335a = N. LIX , f. 2b: Terra Bohemorum terra iocunda, fe- cunda et sana, quam Dominus innumerabilibus in fortuitis multipliciter respexit, que habet pinguem glebam, sanam auram et homines fortes et ingenuos...; obdobně Hilarius 177
16/ Pius II., Historia Boh., 81: In qua scil. Bohemia ... reiecta Romanae (tisk: Romae) ecclesiae obedientia, con- calcata parentum religione (tj. "V Čechách, kde bylo za- vrženo poslušenství římské církvi a pošlapáno náboženství předků..."); tamže, 82, 107, 110 a 114. - Proč se Hila- rius zmínil ještě o Plavnu, nelze říci, ačli nešlo o kon- taminaci s Jindřichem z Plavna, se kterým se Jan Žižka z Trocnova utkal v Plzeňském kraji r. 1421, srov. Bartoš I 160n.; Bělohlávek, Kronika, 148. 17/ Eduard winter, Frühhumanismus. Seine Entwicklung in Böh- men und deren europaische Bedeutung für die Kirchenre- formbestrebungen im 14. Jahrhundert. Berlin 1964, 56-58; L. Mezey, Die Devotio moderna der Donaulander. Böhmen, Os- terreich, Ungarn. Mediaevalia Bohemica 3 (1970), 177-192. 18/ Hilarius tu a tam využívá i slovních hříček a aliterací, například (2) cum ingenti gente, (87) pellicia...comede- runt, quasi famem...putrida pelle pellerent; (90) Audi... stultam secte sue sentenciam... 19 Níže v edici (125); výše, odstavec b. 20/ Josef Hejnic, Bohuslav Balbín a Plzeň. Minulostí Západo- českého kraje XVIII, 1982, 153 a pozn. 12. 21/ Disputacio (výše III 9), Praha Kapitulní K: B. XLIX, f. 335a = N. LIX , f. 2b: Terra Bohemorum terra iocunda, fe- cunda et sana, quam Dominus innumerabilibus in fortuitis multipliciter respexit, que habet pinguem glebam, sanam auram et homines fortes et ingenuos...; obdobně Hilarius 177
Strana 178
psal Janu Rokycanovi (Max Jordan, Das Königthum Georg e von Poděbrad...Leipzig 1861, 468): Bohemia nostra terra jucunda, foecunda... Obdoby: Hystoria 210-211 a 221-225. 22 Husitská opevnění před Plzní byla asi důkladná především mezi Radbuzou a Mží, protože zde bylo třeba očekávat pří- padné pokusy o prolomení kruhu oblehatelů. 23/ Fialová-Hejnic, Jiří z Litoměřic, 133-144. 24/ Jana z Rabštejna Dialogus (vyd. Bohumil Ryba). Praha 1946, 76 (tam otištěný latinský text zní v připojeném překladu Františka Palackého takto): Nedokáže však toho ani ten váš, kterémuž jako Bohu ste se klaněli, nedouk Hilarius, pražský děkan, již náhlou smrtí sešlý, ani celý zástup obecných vašich právníkův, že by osoby soukromé povinny byly, pod ztrátou spasení a hříchem smrtelným aneb pod klatbou jíti do boje proti nepřátelům stolice apoštolské svými vlastními náklady a na vlastní zisk aneb ztrátu. 25/ Válka taková dobrovolně se podstupuje, přikázána býti ne- může. Srov. tamže, 9. Také rozptyl ostatních Hilariových spisů se omezil ponej- více na Čechy a Moravu (30 rukopisů); poměrně dobře bylo Hilariovo dílo známo i ve Slezsku, Lužici a Sasku ( 10 ru- kopisů). Z Bavorska jsou známy 3 rukopisy - zbytek je za- stoupen v Budapešti (1 rukopis), ve Vídni (1 rukopis), ve Stuttgartu (2 rukopisy) a v Berlíně (1 rukopis). Srov. vý- še III 1-18. 26/ Bělohlávek, 105; Plachý, 16-21; Josef Hejnic, Mistra Vá- 178
psal Janu Rokycanovi (Max Jordan, Das Königthum Georg e von Poděbrad...Leipzig 1861, 468): Bohemia nostra terra jucunda, foecunda... Obdoby: Hystoria 210-211 a 221-225. 22 Husitská opevnění před Plzní byla asi důkladná především mezi Radbuzou a Mží, protože zde bylo třeba očekávat pří- padné pokusy o prolomení kruhu oblehatelů. 23/ Fialová-Hejnic, Jiří z Litoměřic, 133-144. 24/ Jana z Rabštejna Dialogus (vyd. Bohumil Ryba). Praha 1946, 76 (tam otištěný latinský text zní v připojeném překladu Františka Palackého takto): Nedokáže však toho ani ten váš, kterémuž jako Bohu ste se klaněli, nedouk Hilarius, pražský děkan, již náhlou smrtí sešlý, ani celý zástup obecných vašich právníkův, že by osoby soukromé povinny byly, pod ztrátou spasení a hříchem smrtelným aneb pod klatbou jíti do boje proti nepřátelům stolice apoštolské svými vlastními náklady a na vlastní zisk aneb ztrátu. 25/ Válka taková dobrovolně se podstupuje, přikázána býti ne- může. Srov. tamže, 9. Také rozptyl ostatních Hilariových spisů se omezil ponej- více na Čechy a Moravu (30 rukopisů); poměrně dobře bylo Hilariovo dílo známo i ve Slezsku, Lužici a Sasku ( 10 ru- kopisů). Z Bavorska jsou známy 3 rukopisy - zbytek je za- stoupen v Budapešti (1 rukopis), ve Vídni (1 rukopis), ve Stuttgartu (2 rukopisy) a v Berlíně (1 rukopis). Srov. vý- še III 1-18. 26/ Bělohlávek, 105; Plachý, 16-21; Josef Hejnic, Mistra Vá- 178
Strana 179
clava Jana Klea "Arcus triumphalis" z roku 1621. Minulos- tí Západočeského kraje XVII, 1981, 107n. a 109n. O pozděj- ších plzeňských panegyricích pojednal Emil Felix, Literár- ní Plzeň v obryse I. Plzeň 1930, 92. O gotickém baroku v 15. století mluvil Urbánek III 755. 179
clava Jana Klea "Arcus triumphalis" z roku 1621. Minulos- tí Západočeského kraje XVII, 1981, 107n. a 109n. O pozděj- ších plzeňských panegyricích pojednal Emil Felix, Literár- ní Plzeň v obryse I. Plzeň 1930, 92. O gotickém baroku v 15. století mluvil Urbánek III 755. 179
Strana 180
Strana 181
PRAMENY A LITERATURA KEDICI A. Prameny Nevydané: BAMBERG StaatsB: 204 (QV 1) BERLIN DStB: MS Magdeb. 93 BRNO SOA: Cerr. II č. 386; G 10, č. 418 BUDAPEST Szechényi K: Clmae 391 ČESKÝ KRUMLOV Kaplanská K: 186 (Nro 112) LEIPZIG UB: 177, 180, 215, 610 MÜNCHEN Bayerische StaatsB: Clm 21610 PRAHA Kapitulní A: VI-6, VI-7, XXV; listina XXXIII.26 = č.1011 PRAHA Kapitulní K: B.VI. 1, B. XLIX, C. VIII, C. LXXIV, C.LXXXI, D. XIV 2, D. LVI, D. LVIII, F. XL, I. IX 3, I. X, I. XXV. I. LXV, K. VIII 2, K. XXVIII, L. XXXI, L. XXXVII, L. LI, M. XXXVII, M. CIX, N. XLVI, N. LVIII, N. LIX, O. XXXI, 0. XXXV. PRAHA KNM: IV A 6, XII D 16, XII E 2; Zámecké K: Mnichovo Hra- diště, fond Duchcov: 2477 PRAHA Památník národního písemnictví na Strahově: ACH IX 66 PRAHA Státní K ČSR: I F 18, I G 110, V B 4a, XI C 8, XI D 2, XVII F 2, XVII F 32, XVII G 39, MS Osek 11, deponát Břev- nov C 52 STUTTGART Wurttembergische LB: Theol. fol. IX, Theol. 4° 37 TŘEBOŘ SOA: A 15, A 16 181
PRAMENY A LITERATURA KEDICI A. Prameny Nevydané: BAMBERG StaatsB: 204 (QV 1) BERLIN DStB: MS Magdeb. 93 BRNO SOA: Cerr. II č. 386; G 10, č. 418 BUDAPEST Szechényi K: Clmae 391 ČESKÝ KRUMLOV Kaplanská K: 186 (Nro 112) LEIPZIG UB: 177, 180, 215, 610 MÜNCHEN Bayerische StaatsB: Clm 21610 PRAHA Kapitulní A: VI-6, VI-7, XXV; listina XXXIII.26 = č.1011 PRAHA Kapitulní K: B.VI. 1, B. XLIX, C. VIII, C. LXXIV, C.LXXXI, D. XIV 2, D. LVI, D. LVIII, F. XL, I. IX 3, I. X, I. XXV. I. LXV, K. VIII 2, K. XXVIII, L. XXXI, L. XXXVII, L. LI, M. XXXVII, M. CIX, N. XLVI, N. LVIII, N. LIX, O. XXXI, 0. XXXV. PRAHA KNM: IV A 6, XII D 16, XII E 2; Zámecké K: Mnichovo Hra- diště, fond Duchcov: 2477 PRAHA Památník národního písemnictví na Strahově: ACH IX 66 PRAHA Státní K ČSR: I F 18, I G 110, V B 4a, XI C 8, XI D 2, XVII F 2, XVII F 32, XVII G 39, MS Osek 11, deponát Břev- nov C 52 STUTTGART Wurttembergische LB: Theol. fol. IX, Theol. 4° 37 TŘEBOŘ SOA: A 15, A 16 181
Strana 182
WIEN ONB: 4956 WROCLAW BU: I F 207, I Q 89 WROCLAW Ossol.: 762. Edice: Aeneas Silvius Piccolomini viz Pius II. Archiv český Basnage, Iacobus, viz Canisius, Henricus Canisius, Henricus, Antiquae lectionis tomus I.-VI. Ingolsta- dii 1601-1604, zvláště tomus III., Ingolstadii 1603, pars secunda, 466-539. Text byl znovu otištěn r. 1725 v díle: Thesaurus monumentorum ecclesiasticorum et historicorum, sive Henrici Canisii Lectiones antiquae, ... quibus prae- fationes historicas, animadversiones criticas et notas in singulos auctores adjecit Jacobus Basnage... Tomus IV. Ant- verpiae 1725, 753-775 Egrerz, Jindřich, viz Hilarius Litoměřický Georgius de Lithomericz viz Jiří z Litoměřic Hilarius Litoměřický: Hilarii Litomericensis...Disputatio cum Ioanne Rokyczana coram Georgio, rege Bohemiae (ed. Ad. Voigt) Pragae 1775. - Týž text vydal již dříve Canisius, viz výše. Hilarius Litoměřický: Hilarius Litomiricensis, Tractatus con- tra perfidiam aliquorum Bohemorum. Argentinae [Typ. Iorda- ni = Georgius Husner] 15. VI. 1485. 4° (Hain-Copinger 8663) Hilarius Litoměřický: Sermonem Hilarii Litomericensis ad Se- natum Populumque Plznensem: E codice Ossecano edidit Maxi- 182
WIEN ONB: 4956 WROCLAW BU: I F 207, I Q 89 WROCLAW Ossol.: 762. Edice: Aeneas Silvius Piccolomini viz Pius II. Archiv český Basnage, Iacobus, viz Canisius, Henricus Canisius, Henricus, Antiquae lectionis tomus I.-VI. Ingolsta- dii 1601-1604, zvláště tomus III., Ingolstadii 1603, pars secunda, 466-539. Text byl znovu otištěn r. 1725 v díle: Thesaurus monumentorum ecclesiasticorum et historicorum, sive Henrici Canisii Lectiones antiquae, ... quibus prae- fationes historicas, animadversiones criticas et notas in singulos auctores adjecit Jacobus Basnage... Tomus IV. Ant- verpiae 1725, 753-775 Egrerz, Jindřich, viz Hilarius Litoměřický Georgius de Lithomericz viz Jiří z Litoměřic Hilarius Litoměřický: Hilarii Litomericensis...Disputatio cum Ioanne Rokyczana coram Georgio, rege Bohemiae (ed. Ad. Voigt) Pragae 1775. - Týž text vydal již dříve Canisius, viz výše. Hilarius Litoměřický: Hilarius Litomiricensis, Tractatus con- tra perfidiam aliquorum Bohemorum. Argentinae [Typ. Iorda- ni = Georgius Husner] 15. VI. 1485. 4° (Hain-Copinger 8663) Hilarius Litoměřický: Sermonem Hilarii Litomericensis ad Se- natum Populumque Plznensem: E codice Ossecano edidit Maxi- 182
Strana 183
milianus Millauer. Pragae 1820 Hilarius Litoměřický: Hilaria Litoměřického Traktát k panu Ja- novi z Rozenberka, vyd. Zdeněk V. Tobolka. Praha 1898 Hilarius Litoměřický: Hilaria Litoměřického duplika proti Vá- clavu Korandovi, ed. Tomáš Kalina. 27. program Státního gym- nasia v Přerově. Přerov 1901 Hilarius Litoměřický: Traktát křesťanský o nejsvětějším přijí- mání lidu obecného pod jednou způsobou. Vydal Antonín Podla- ha. Praha 1905 Hilarius Litoměřický: Hilaria Litoměřického list králi Jiřímu z Poděbrad. Vydal Antonín Podlaha. Praha 1931 Hilarius Litoměřický: Z korespondence Hilaria Litoměřického, Jindřicha Egrerze, Bartoloměje z Roudnice a Václava z Roky- can (1466-1470), edd. A. Fialová-J. Hejnic. Strahovská knihovna 16-17, 1981-82 , 75-98 Jiří z Litoměřic: Jiří z Litoměřic a jeho Oratio ad studiosos, edd. A. Fialová-J. Hejnic. Listy filologické 102, 1979, 133-141 Koranda, Václav: Manuálník Václava Korandy. Vyd. Josef Truhlář. Praha 1888 Liber decanorum ... viz Monumenta... Monumenta historica Universitatis Pragensis... Pars I-II. Pra- gae 1832-1834 Patrologiae Latinae cursus completus. Series Latina... Accu- rante J.-P. Migne..., I-CCXXI. Parisiis 1878-1890 183
milianus Millauer. Pragae 1820 Hilarius Litoměřický: Hilaria Litoměřického Traktát k panu Ja- novi z Rozenberka, vyd. Zdeněk V. Tobolka. Praha 1898 Hilarius Litoměřický: Hilaria Litoměřického duplika proti Vá- clavu Korandovi, ed. Tomáš Kalina. 27. program Státního gym- nasia v Přerově. Přerov 1901 Hilarius Litoměřický: Traktát křesťanský o nejsvětějším přijí- mání lidu obecného pod jednou způsobou. Vydal Antonín Podla- ha. Praha 1905 Hilarius Litoměřický: Hilaria Litoměřického list králi Jiřímu z Poděbrad. Vydal Antonín Podlaha. Praha 1931 Hilarius Litoměřický: Z korespondence Hilaria Litoměřického, Jindřicha Egrerze, Bartoloměje z Roudnice a Václava z Roky- can (1466-1470), edd. A. Fialová-J. Hejnic. Strahovská knihovna 16-17, 1981-82 , 75-98 Jiří z Litoměřic: Jiří z Litoměřic a jeho Oratio ad studiosos, edd. A. Fialová-J. Hejnic. Listy filologické 102, 1979, 133-141 Koranda, Václav: Manuálník Václava Korandy. Vyd. Josef Truhlář. Praha 1888 Liber decanorum ... viz Monumenta... Monumenta historica Universitatis Pragensis... Pars I-II. Pra- gae 1832-1834 Patrologiae Latinae cursus completus. Series Latina... Accu- rante J.-P. Migne..., I-CCXXI. Parisiis 1878-1890 183
Strana 184
Pius II.: Aeneae Sylvii...Opera quae extant omnia...Basileae 1551 Pius II.: Der Briefwechsel des Eneas Silvius Piccolomini, ed. Rudolf Wolkan. Fontes rerum Austriacarum, II. Abteilung, Band LXI, LXII, LXVII, LXVIII. wien 1909-1918 Plachý z Třebnice, Šimon: M. Šimona Plachého z Třebnice Paměti Plzeňské, vyd. Josef Strnad. Plzeň 1883. z Rabštejna, Jan, Dialogus, ed. Bohumil Ryba. Praha 1946 Scriptores rerum Silesiacarum VIII-IX, ed. Hermann Markgraf. Breslau 1873-1874 Strnad, Josef, vyd., Listář královského města Plzně a druhdy poddaných osad I-II. Plzeň 1891-1905. B. Literatura Balbín, Bohuslav, Vita...Arnesti. Pragae 1664 Balbín, Bohuslav, Bohemia docta, ed. Raphael Ungar, I-III. Pra- gae 1776-1780 Knihopis 939 Bartoš, František M., Na obranu bratrského dějepisce. Reformač- ní sborník I, 1921, 314-315 Bartoš, František M., Soupis rukopisů Národního musea v Praze I-II. Praha 1926-1927 Bartoš, František M., Literární činnost M. Jana Rokycany, M. Ja- na Příbrama, M. Petra Payna. Praha 1928 Bartoš, František M., Husitská revoluce I-II. České dějiny. Dí- lu II. část 7-8. Praha 1965-1966 184
Pius II.: Aeneae Sylvii...Opera quae extant omnia...Basileae 1551 Pius II.: Der Briefwechsel des Eneas Silvius Piccolomini, ed. Rudolf Wolkan. Fontes rerum Austriacarum, II. Abteilung, Band LXI, LXII, LXVII, LXVIII. wien 1909-1918 Plachý z Třebnice, Šimon: M. Šimona Plachého z Třebnice Paměti Plzeňské, vyd. Josef Strnad. Plzeň 1883. z Rabštejna, Jan, Dialogus, ed. Bohumil Ryba. Praha 1946 Scriptores rerum Silesiacarum VIII-IX, ed. Hermann Markgraf. Breslau 1873-1874 Strnad, Josef, vyd., Listář královského města Plzně a druhdy poddaných osad I-II. Plzeň 1891-1905. B. Literatura Balbín, Bohuslav, Vita...Arnesti. Pragae 1664 Balbín, Bohuslav, Bohemia docta, ed. Raphael Ungar, I-III. Pra- gae 1776-1780 Knihopis 939 Bartoš, František M., Na obranu bratrského dějepisce. Reformač- ní sborník I, 1921, 314-315 Bartoš, František M., Soupis rukopisů Národního musea v Praze I-II. Praha 1926-1927 Bartoš, František M., Literární činnost M. Jana Rokycany, M. Ja- na Příbrama, M. Petra Payna. Praha 1928 Bartoš, František M., Husitská revoluce I-II. České dějiny. Dí- lu II. část 7-8. Praha 1965-1966 184
Strana 185
Bělohlávek, Miloslav, red., Dějiny Plzně I. Plzeň 1965 Bělohlávek, Miloslav, Nejstarší plzeňská kronika. Na okraj dí- la Hilaria Litoměřického a J.V. Sedláčka. Minulostí Západo- českého kraje XII, 1975, 141-151 Bengtson, Hermann, Grundriß der römischen Geschichte...Erster Band. Zweite, durchgesehene Auflage. München 1970 Berghauer, Ioannes Thomas Adalbertus, Proto-martyr poenitentiae ...Ioannes Nepomucenus. Augustae Vindelicorum et Graecii 1736 du Cange, Glossarium mediae...Latinitatis I-VIII. Graz 1954 Copinger, W.A., Supplement to Hain 8 Repertorium Bibliographi- cum. London 1895-1902 Felix, Emil, Literární Plzeň v obryse I. Blzeň 1930 Fialová, Anděla-Hejnic, Josef, Z korespondence Jindřicha Egrer- ze Litoměřického. Listy filologické 103, 1980, 167-176 Grimm, Jacob und Wilhelm, Deutsches Wörterbuch. Leipzig 1854 .. Hain, Ludovicus, Repertorium bibliographicum. Stuttgardiae et Lutetiae Parisiorum 1826-1838 Hejnic, Josef, Plzeňská latinská škola v období humanismu. Mi- nulostí Západočeského kraje XIV, 1978, 111-134 Hejnic, Josef, Mistra Václava Jana Klea "Arcus triumphalis" z roku 1621. Minulostí Západočeského kraje XVII,1981,99-123 Hejnic, Josef, Bohuslav Balbín a Plzeň. Rozbor a překlad Balbí- nových historických studií o Plzni. Minulostí Západočeského kraje XVIII, 1982, 149-182 Hejnic, Josef, Počátky renesančního humanismu v okruhu latin- ské školy v Plzni. Minulostí Západočeského kraje XIX, 1983, 117-136 185
Bělohlávek, Miloslav, red., Dějiny Plzně I. Plzeň 1965 Bělohlávek, Miloslav, Nejstarší plzeňská kronika. Na okraj dí- la Hilaria Litoměřického a J.V. Sedláčka. Minulostí Západo- českého kraje XII, 1975, 141-151 Bengtson, Hermann, Grundriß der römischen Geschichte...Erster Band. Zweite, durchgesehene Auflage. München 1970 Berghauer, Ioannes Thomas Adalbertus, Proto-martyr poenitentiae ...Ioannes Nepomucenus. Augustae Vindelicorum et Graecii 1736 du Cange, Glossarium mediae...Latinitatis I-VIII. Graz 1954 Copinger, W.A., Supplement to Hain 8 Repertorium Bibliographi- cum. London 1895-1902 Felix, Emil, Literární Plzeň v obryse I. Blzeň 1930 Fialová, Anděla-Hejnic, Josef, Z korespondence Jindřicha Egrer- ze Litoměřického. Listy filologické 103, 1980, 167-176 Grimm, Jacob und Wilhelm, Deutsches Wörterbuch. Leipzig 1854 .. Hain, Ludovicus, Repertorium bibliographicum. Stuttgardiae et Lutetiae Parisiorum 1826-1838 Hejnic, Josef, Plzeňská latinská škola v období humanismu. Mi- nulostí Západočeského kraje XIV, 1978, 111-134 Hejnic, Josef, Mistra Václava Jana Klea "Arcus triumphalis" z roku 1621. Minulostí Západočeského kraje XVII,1981,99-123 Hejnic, Josef, Bohuslav Balbín a Plzeň. Rozbor a překlad Balbí- nových historických studií o Plzni. Minulostí Západočeského kraje XVIII, 1982, 149-182 Hejnic, Josef, Počátky renesančního humanismu v okruhu latin- ské školy v Plzni. Minulostí Západočeského kraje XIX, 1983, 117-136 185
Strana 186
Hejnic, Josef, Hilaria Litoměřického Hystoria civitatis Plznen- sis, její prameny a literární význam. Listy filologické 107, 1984, 240-245 Jireček, Josef, Rukověť k dějinám literatury české I-II. Praha 1875-1876 Jordan, Max, Das Königthum Georg s von Poděbrad...Leipzig 186! Kadlec, Jaroslav, Oldřich Kříž z Telče. Listy filologické 79, 1956, 91-102, 234-237 Kalina, Tomáš, Hilarius Litoměřický. Český časopis historický 5, 1899, 311-321 Liška, Raimund, České překlady zlaté bully cís. Zikmunda uděle- né Plzni r. 1434. Sborník městského historického musea v Plz- ni III, 1914, 33-45 Ludvíkovský, Jaroslav, Dobrovského klasická humanita. Bratisla- va 1933 Macháček, Fridolín, Dvě studie k dějinám Plzně a Plzeňska. Plzeň 1931 Martínková, Dana, Zum Verhältnis der humanistischen literari- schen Gattungen zur Antike. Antiquitas Graeco-Romana ac tem- pora nostra, ed. Pavel Oliva. Praha 1968, 377-380 Mařík, Antonín, K postavení katolické církve v Čechách v době poděbradské (Činnost katolických administrátorů za Jiřího z Poděbrad). Folia historica Bohemica 7, 1984, 101-187 Mencl, Václav, Plzeň. Sedm kapitol z její výtvarné minulosti. Plzeň 1961 186
Hejnic, Josef, Hilaria Litoměřického Hystoria civitatis Plznen- sis, její prameny a literární význam. Listy filologické 107, 1984, 240-245 Jireček, Josef, Rukověť k dějinám literatury české I-II. Praha 1875-1876 Jordan, Max, Das Königthum Georg s von Poděbrad...Leipzig 186! Kadlec, Jaroslav, Oldřich Kříž z Telče. Listy filologické 79, 1956, 91-102, 234-237 Kalina, Tomáš, Hilarius Litoměřický. Český časopis historický 5, 1899, 311-321 Liška, Raimund, České překlady zlaté bully cís. Zikmunda uděle- né Plzni r. 1434. Sborník městského historického musea v Plz- ni III, 1914, 33-45 Ludvíkovský, Jaroslav, Dobrovského klasická humanita. Bratisla- va 1933 Macháček, Fridolín, Dvě studie k dějinám Plzně a Plzeňska. Plzeň 1931 Martínková, Dana, Zum Verhältnis der humanistischen literari- schen Gattungen zur Antike. Antiquitas Graeco-Romana ac tem- pora nostra, ed. Pavel Oliva. Praha 1968, 377-380 Mařík, Antonín, K postavení katolické církve v Čechách v době poděbradské (Činnost katolických administrátorů za Jiřího z Poděbrad). Folia historica Bohemica 7, 1984, 101-187 Mencl, Václav, Plzeň. Sedm kapitol z její výtvarné minulosti. Plzeň 1961 186
Strana 187
Mezey, L., Die devotio moderna der Donauländer. Böhmen, Oster- reich, Ungarn. Mediaevalia Bohemica 3, 1970, 177-192 Nilsson, Martin P., Geschichte der griechischen Religion. Drit- te, durchgesehene und ergänzte Auflage. München 1967 Norberg, Dag, Manuel pratique de latin médiéval. Paris 1968 Norden, Eduard, Die antike Kunstprosa von VI. Jahrhundert v. Chr. bis in die Zeit der Renaissance. Leipzig-Berlin 1909 Nováková, Julie, K polemice Hilaria Litoměřického s Rokycanou, zvláště k "Traktátu katolickémuX. Listy filologické 66, 1939, 364-372 Palacký, František, Dějiny národu českého I-VI. Praha 1968-1973 Patera, Adolf, Bohemica různých knihoven. Sborník historického kroužku XV, 1914, 61-68 Patera, Adolf-Podlaha, Antonín, Soupis rukopisů knihovny me- tropolitní kapitoly pražské I. Praha 1910 Paulys Real-Encyclopadie der classischen Altertumswissenschaft. Neue Bearbeitung I... Stuttgart 1894... Pešina z Čechorodu, Tomáš, Phosphorus septicornis...Pragae 1673 (Knihopis 7033) Podlaha, Antonín, Posvátná místa Království českého...Řada první, díl II. Praha 1908 Podlaha, Antonín, Series praepositorum, decanorum et archidia- conorum...8. metropolitanae ecclesiae Pragensis...Pragae 1912 Podlaha, Antonín, Soupis rukopisů knihovny metropolitní kapi- toly pražské II. Praha 1922 187
Mezey, L., Die devotio moderna der Donauländer. Böhmen, Oster- reich, Ungarn. Mediaevalia Bohemica 3, 1970, 177-192 Nilsson, Martin P., Geschichte der griechischen Religion. Drit- te, durchgesehene und ergänzte Auflage. München 1967 Norberg, Dag, Manuel pratique de latin médiéval. Paris 1968 Norden, Eduard, Die antike Kunstprosa von VI. Jahrhundert v. Chr. bis in die Zeit der Renaissance. Leipzig-Berlin 1909 Nováková, Julie, K polemice Hilaria Litoměřického s Rokycanou, zvláště k "Traktátu katolickémuX. Listy filologické 66, 1939, 364-372 Palacký, František, Dějiny národu českého I-VI. Praha 1968-1973 Patera, Adolf, Bohemica různých knihoven. Sborník historického kroužku XV, 1914, 61-68 Patera, Adolf-Podlaha, Antonín, Soupis rukopisů knihovny me- tropolitní kapitoly pražské I. Praha 1910 Paulys Real-Encyclopadie der classischen Altertumswissenschaft. Neue Bearbeitung I... Stuttgart 1894... Pešina z Čechorodu, Tomáš, Phosphorus septicornis...Pragae 1673 (Knihopis 7033) Podlaha, Antonín, Posvátná místa Království českého...Řada první, díl II. Praha 1908 Podlaha, Antonín, Series praepositorum, decanorum et archidia- conorum...8. metropolitanae ecclesiae Pragensis...Pragae 1912 Podlaha, Antonín, Soupis rukopisů knihovny metropolitní kapi- toly pražské II. Praha 1922 187
Strana 188
Podlaha, Antonín, Catalogus codicum manu scriptorum, qui in archivio capituli metropolitani Pragensis asservantur. Pra- gae 1923 Pražák, Jiří, Z berlínských bohemik. Studie o rukopisech IX, 1970, 101-122 Profous, Antonín, Místní jména v Čechách...I-III. Praha 1949 až 1951 Profous, Antonín-Svoboda, Jan, Místní jména v Čechách...IV. Praha 1957 Purš, Jaroslav-Kropilák, Miroslav, red., Přehled dějin Čes- koslovenska I 1. Praha 1980 Ryba, Bohumil, Soupis rukopisů Strahovské knihovny Památníku národního písemnictví v Praze III-V, VI 2. Praha 1970-1979 Sedláček, Jozef Wogtěch, Paměti Plzenské...V Plzni 1821 Schanz, Martin-Hosius, Carl, Geschichte der römischen Litera- tur...Vierte,neubearbeitete Auflage I-II. München 1959 Schmidl, Ioannes, Historiae Societatis Iesu provinciae Bohe- miae pars I-IV. Pragae 1747-1759 Schumann, Otto, Lateinisches Hexameter-Lexikon 1�6. München 1979-1983 Straka, Cyril, Nový svátek v Plzni v r. 1611. Časopis Českého musea 85, 1911, 172-173 Strnad, Josef, Nejstarší místopis Plzně do válek husitských. Sborník městského historického musea...v Plzni I, 1909, 54 až 87 Šmahel, František, Humanismus v době poděbradské. Rozpravy Čes- koslovenské akademie věd. Řada společenských věd 73, 1963, 188
Podlaha, Antonín, Catalogus codicum manu scriptorum, qui in archivio capituli metropolitani Pragensis asservantur. Pra- gae 1923 Pražák, Jiří, Z berlínských bohemik. Studie o rukopisech IX, 1970, 101-122 Profous, Antonín, Místní jména v Čechách...I-III. Praha 1949 až 1951 Profous, Antonín-Svoboda, Jan, Místní jména v Čechách...IV. Praha 1957 Purš, Jaroslav-Kropilák, Miroslav, red., Přehled dějin Čes- koslovenska I 1. Praha 1980 Ryba, Bohumil, Soupis rukopisů Strahovské knihovny Památníku národního písemnictví v Praze III-V, VI 2. Praha 1970-1979 Sedláček, Jozef Wogtěch, Paměti Plzenské...V Plzni 1821 Schanz, Martin-Hosius, Carl, Geschichte der römischen Litera- tur...Vierte,neubearbeitete Auflage I-II. München 1959 Schmidl, Ioannes, Historiae Societatis Iesu provinciae Bohe- miae pars I-IV. Pragae 1747-1759 Schumann, Otto, Lateinisches Hexameter-Lexikon 1�6. München 1979-1983 Straka, Cyril, Nový svátek v Plzni v r. 1611. Časopis Českého musea 85, 1911, 172-173 Strnad, Josef, Nejstarší místopis Plzně do válek husitských. Sborník městského historického musea...v Plzni I, 1909, 54 až 87 Šmahel, František, Humanismus v době poděbradské. Rozpravy Čes- koslovenské akademie věd. Řada společenských věd 73, 1963, 188
Strana 189
sešit 6 Šmahel, František, Jan Žižka z Trocnova. Praha 1969 Šmahel, František, Idea národa v husitských Čechách. České Bu- dějovice 1971 Švábenský, Mojmír, Cerroniho sbírka...I-III. Brno 1973 (Inven- táře a katalogy fondů Státního oblastního archivu v Brně č. 26) Tomek, Wácslaw Wladiwoj, Dějepis města Prahy I-XII. Druhé vydá- ní. Praha 1892-1901 Truhlář, Antonín-Hrdina, Karel-Hejnic, Josef-Martínek, Jan, Ru- kověť humanistického básnictví v Čechách a na Moravě I-V. Praha 1966-1982 Truhlář, Josef, Catalogus codicum menu scriptorum Latinorum, qui in ...bibliotheca publica atque Universitatis Pragensis asservantur I-II. Pragae 1905-1906 Truhlář, Josef, Katalog českých rukopisů...Veřejné a universit- ní knihovny pražské. Praha 1906 Truhlář, Josef, Počátky humanismu v Čechách. Praha 1892 Tříška, Josef, Literární činnost předhusitské university. Pra- ha 1967 Tříška, Josef, Příspěvky k středověké literární universitě II. Osobnosti a díla 15. století. Acta Universitatis Carolinae - Historia Universitatis Carolinae Pragensis IX 2, 1968, 5 až 43 Urbánek, Rudolf, Věk poděbradský I-IV. (České dějiny. Dílu III. část 1-4). Praha 1915-1962 189
sešit 6 Šmahel, František, Jan Žižka z Trocnova. Praha 1969 Šmahel, František, Idea národa v husitských Čechách. České Bu- dějovice 1971 Švábenský, Mojmír, Cerroniho sbírka...I-III. Brno 1973 (Inven- táře a katalogy fondů Státního oblastního archivu v Brně č. 26) Tomek, Wácslaw Wladiwoj, Dějepis města Prahy I-XII. Druhé vydá- ní. Praha 1892-1901 Truhlář, Antonín-Hrdina, Karel-Hejnic, Josef-Martínek, Jan, Ru- kověť humanistického básnictví v Čechách a na Moravě I-V. Praha 1966-1982 Truhlář, Josef, Catalogus codicum menu scriptorum Latinorum, qui in ...bibliotheca publica atque Universitatis Pragensis asservantur I-II. Pragae 1905-1906 Truhlář, Josef, Katalog českých rukopisů...Veřejné a universit- ní knihovny pražské. Praha 1906 Truhlář, Josef, Počátky humanismu v Čechách. Praha 1892 Tříška, Josef, Literární činnost předhusitské university. Pra- ha 1967 Tříška, Josef, Příspěvky k středověké literární universitě II. Osobnosti a díla 15. století. Acta Universitatis Carolinae - Historia Universitatis Carolinae Pragensis IX 2, 1968, 5 až 43 Urbánek, Rudolf, Věk poděbradský I-IV. (České dějiny. Dílu III. část 1-4). Praha 1915-1962 189
Strana 190
Urbánková, Emma, Rukopisy a vzácné tisky pražské Universitní knihovny. Praha 1957 Urbánková, Emma, Zbytky knihovny M. Václava Korandy ml. v Uni- versitní knihovně v Praze. Ročenka Universitní knihovny v Praze 1956. Praha 1958, 135-161 Voigt, Mikuláš, Acta litteraria Bohemiae et Moraviae I-II. Pragae 1774-1783 (Knihopis 16599-16600) Volf, Josef, Knihovna Hilaria z Litoměřic. Časopis Českého mu- sea 81, 1907, 131-133 Volf, Josef, Rokycanův traktát proti Hilariovu Lučišti pekel- nému. Časopis Českého musea 83, 1909, 226-233 Volf, Josef, Hilaria z Litoměřic traktát Arcus gehennalis. Ča- sopis Českého musea 85, 1911, 33-60 Volf, Josef, Jafetův "druhý traktát" Hilaria z Litoměřic. Ča- sopis Českého musea 85, 1911, 305-317 Walther, Hans, Initia carminum ac versuum medii aevi posterio- rie Latinorum...Göttingen 1959. Ergänzungen und Berichti- gungen zur 1. Auflage von 1959. Göttingen 1969 Walther, Hans, Proverbia sententiaeque Latinitatis medii aevi ...1-6. Göttingen 1963-1969 Weber, Jaroslav-Tříška, Josef-Spunar, Pavel, Soupis rukopisů v Třeboni a v Českém Krumlově. Praha 1958 Winter, Eduard, Frühhumanismus. Seine Entwicklung in Böhmen und deren europäische Bedeutung für die Kirchenreformbe- strebungen im 14. Jahrhundert. Berlin 1964 Wohlmann, Bernhard, Verzeichnise der Handschriften in der Bib- liothek des Stiftes Ossegg.Xenia Bernardina II.Vindobonae 1891, 115-164 190
Urbánková, Emma, Rukopisy a vzácné tisky pražské Universitní knihovny. Praha 1957 Urbánková, Emma, Zbytky knihovny M. Václava Korandy ml. v Uni- versitní knihovně v Praze. Ročenka Universitní knihovny v Praze 1956. Praha 1958, 135-161 Voigt, Mikuláš, Acta litteraria Bohemiae et Moraviae I-II. Pragae 1774-1783 (Knihopis 16599-16600) Volf, Josef, Knihovna Hilaria z Litoměřic. Časopis Českého mu- sea 81, 1907, 131-133 Volf, Josef, Rokycanův traktát proti Hilariovu Lučišti pekel- nému. Časopis Českého musea 83, 1909, 226-233 Volf, Josef, Hilaria z Litoměřic traktát Arcus gehennalis. Ča- sopis Českého musea 85, 1911, 33-60 Volf, Josef, Jafetův "druhý traktát" Hilaria z Litoměřic. Ča- sopis Českého musea 85, 1911, 305-317 Walther, Hans, Initia carminum ac versuum medii aevi posterio- rie Latinorum...Göttingen 1959. Ergänzungen und Berichti- gungen zur 1. Auflage von 1959. Göttingen 1969 Walther, Hans, Proverbia sententiaeque Latinitatis medii aevi ...1-6. Göttingen 1963-1969 Weber, Jaroslav-Tříška, Josef-Spunar, Pavel, Soupis rukopisů v Třeboni a v Českém Krumlově. Praha 1958 Winter, Eduard, Frühhumanismus. Seine Entwicklung in Böhmen und deren europäische Bedeutung für die Kirchenreformbe- strebungen im 14. Jahrhundert. Berlin 1964 Wohlmann, Bernhard, Verzeichnise der Handschriften in der Bib- liothek des Stiftes Ossegg.Xenia Bernardina II.Vindobonae 1891, 115-164 190
Strana 191
Hystoria civitatis Plznensis von Hilarius Litoměřický (Einleitende Studie und Edition) Zusammenfassung Die vorliegende Studie hat folgenden Inhalt: I. Einleitung II. Hilarius Litoměřický. - Eine biographische Skizze III. Die literarische Tatigkeit des Hilarius Litoměřický au3er der Korrespondenz IV. Uber die Bibliothek des Hilarius Litoměřický V. Hystoria civitatis Plznensis von Hilarius Litoměřický: a. Textgeschichte - b. Zur Textkritik. Spätere Glossa- toren - c. Quellen - d. Zur literaturgeschichtlichen Bedeutung von Hilarius Hystoria VI. (Hilarii de Lithomerzicz) Hystoria civitatis Plznen- sis (Edition) VII. Hilaria Litoměřického Historie města Plzně (Uber- setzung des Werkes ins Tschechische) Anmerkungen - Verzeichnis der verwendeten Quellen und der benutzten Literatur - Deutsche Zusammenfassung - Verzeichnis der Abkürzungen - Bildbeilagen - Register - Inhalt In ersten Kapitel (I.) macht der Verfasser kurz mit dem Inhalt seiner Studie bekannt und erläutert seine Arbeitsmetho- den. Weiter (II.) widmet er seine Aufmerksamkeit den Quellen für die Biographie des Hilarius: eine relativ umfangreiche und 191
Hystoria civitatis Plznensis von Hilarius Litoměřický (Einleitende Studie und Edition) Zusammenfassung Die vorliegende Studie hat folgenden Inhalt: I. Einleitung II. Hilarius Litoměřický. - Eine biographische Skizze III. Die literarische Tatigkeit des Hilarius Litoměřický au3er der Korrespondenz IV. Uber die Bibliothek des Hilarius Litoměřický V. Hystoria civitatis Plznensis von Hilarius Litoměřický: a. Textgeschichte - b. Zur Textkritik. Spätere Glossa- toren - c. Quellen - d. Zur literaturgeschichtlichen Bedeutung von Hilarius Hystoria VI. (Hilarii de Lithomerzicz) Hystoria civitatis Plznen- sis (Edition) VII. Hilaria Litoměřického Historie města Plzně (Uber- setzung des Werkes ins Tschechische) Anmerkungen - Verzeichnis der verwendeten Quellen und der benutzten Literatur - Deutsche Zusammenfassung - Verzeichnis der Abkürzungen - Bildbeilagen - Register - Inhalt In ersten Kapitel (I.) macht der Verfasser kurz mit dem Inhalt seiner Studie bekannt und erläutert seine Arbeitsmetho- den. Weiter (II.) widmet er seine Aufmerksamkeit den Quellen für die Biographie des Hilarius: eine relativ umfangreiche und 191
Strana 192
in der bisherigen Literatur bereits zum graßten Teil ausge- nutzte Gruppe von Quellen bilden die amtlichen Eintragungen derjenigen Institutionen, mit denen Hilarius in Kontakt gekom- men ist. Die ultesten Erwähnungen über ihn erscheinen im Buch der Dekane der Prager Karlsuniversitat, zahlreiche Berichte enthält auch das Archiv des Prager Domkapitels, wo Hilarius als Administrator des Prager Erzbistums (1461-1468) eine fuh- rende Stellung innehatte. Eine weitere Quelle für unsere In- formationen ist Hilarius literarische Tatigkeit (siche III). Die relativ ausgedehnte Korrespondenz von Hilarius wurde bis jetzt nicht systematisch bearbeitet und untersucht. Eine nicht völlig ausgenutzte Quelle ist auch die Bibliothek des Hilarius (siehe IV). Mehrere Abschriften von zwei päpstlichen Bullen vom 20.4. 1468 bieten schließlich einige ergänzende Informa- tionen aber die Tatigkeit von Hilarius im Jahre 1468. Ange- sichts des Standes der Quellenarbeiten beschrünkt sich die vor- liegende Skizze auf die italienischen Studien des Hilarius (1452�1455) und auf die beiden letzten Jahre seines Lebens (1467-1468), wo Hilarius’ Tatigkeit mit der Entstehung und dem Inhalt seiner Schrift Hystoria civitatis Plznensis eng zusam- menhing, die in dieser Studie den Gegenstand unserer näheren Aufmerksamkeit bildet. Was die Jahre 1452�1455 anbelangt, kann nun gesagt werden, daß Hilarius seine Studien in Italien am 22. Oktober 1452 in Padua aufnahm. Er bildete sich hier sehr konzentriert im Kirchenrecht, teilweise befaßte er sich mit dem Werk des spanischen Mystikers Raimundus Lullus; die literarisch 192
in der bisherigen Literatur bereits zum graßten Teil ausge- nutzte Gruppe von Quellen bilden die amtlichen Eintragungen derjenigen Institutionen, mit denen Hilarius in Kontakt gekom- men ist. Die ultesten Erwähnungen über ihn erscheinen im Buch der Dekane der Prager Karlsuniversitat, zahlreiche Berichte enthält auch das Archiv des Prager Domkapitels, wo Hilarius als Administrator des Prager Erzbistums (1461-1468) eine fuh- rende Stellung innehatte. Eine weitere Quelle für unsere In- formationen ist Hilarius literarische Tatigkeit (siche III). Die relativ ausgedehnte Korrespondenz von Hilarius wurde bis jetzt nicht systematisch bearbeitet und untersucht. Eine nicht völlig ausgenutzte Quelle ist auch die Bibliothek des Hilarius (siehe IV). Mehrere Abschriften von zwei päpstlichen Bullen vom 20.4. 1468 bieten schließlich einige ergänzende Informa- tionen aber die Tatigkeit von Hilarius im Jahre 1468. Ange- sichts des Standes der Quellenarbeiten beschrünkt sich die vor- liegende Skizze auf die italienischen Studien des Hilarius (1452�1455) und auf die beiden letzten Jahre seines Lebens (1467-1468), wo Hilarius’ Tatigkeit mit der Entstehung und dem Inhalt seiner Schrift Hystoria civitatis Plznensis eng zusam- menhing, die in dieser Studie den Gegenstand unserer näheren Aufmerksamkeit bildet. Was die Jahre 1452�1455 anbelangt, kann nun gesagt werden, daß Hilarius seine Studien in Italien am 22. Oktober 1452 in Padua aufnahm. Er bildete sich hier sehr konzentriert im Kirchenrecht, teilweise befaßte er sich mit dem Werk des spanischen Mystikers Raimundus Lullus; die literarisch 192
Strana 193
unbedeutenden poetischen Versuche Hilarius sprengten nicht die Fesseln der mittelalterlichen Traditionen. Im Herbst 1454 ging er von Padua nach Bologna, wo sein Aufenthalt im Hause des damaligen Probstes von Vyšehrad, Jan von Rabšteijn, bezeugt ist. 1455 bezeichnete sich Hilarius in einer in Bologna erwor- benen Handschrift mit den Titel "decretorum doctor"; bisher gelang es jedoch nicht festzustellen, an welcher itelienischen Hochschule er diese Würde erlangt hat. In die Heimat kehrte er im Frühling 1455 zuräck, und bereits am 16. April 1455 wurde er an der Prager Universität als "collector pecuniarum" zum Gehilfen des damaligen Dekans Stanislav von Velvary. Bis zum Jahre 1458 wirkte er wohl an der Universitat, aber noch in diesem Jahr begann seine Tatigkeit im Prager Domkapitel. Wäh- rend bis hierher die Hauptquelle unserer Informationen neben den Aufzeichnungen im Buch der Dekane der Karlsuniversitit die Privatbibliothek des Hilarius war, kann man in den Jahren 1460 -1468 seine kirchenverwalterische und politische Aktivitst einmal auf Grundlage der heute im Archiv des Prager Domkapi- tels aufbewahrten Dokumente verfolgen, zun anderen anhand der publizistischen Tätigkeit des Hilarius (siehe III). Die letzton zwei Lebensjahre von Hilarius, wo seine Aktivitat gegen den böhmischen König Jiří von Poděbrady ihren Höhepunkt erreichte, kann man etwa folgendermaßen beschreiben: von Januar bis April 1467 werlte Hilarius in Prag, in der zweiten Aprilhalfte ging er nach Pilsen, wo sein Aufenthalt bereits sm 2. Mai belegt ist. Am 10. Mai hielt er hier die unten edierte Ansprache (ei- 193
unbedeutenden poetischen Versuche Hilarius sprengten nicht die Fesseln der mittelalterlichen Traditionen. Im Herbst 1454 ging er von Padua nach Bologna, wo sein Aufenthalt im Hause des damaligen Probstes von Vyšehrad, Jan von Rabšteijn, bezeugt ist. 1455 bezeichnete sich Hilarius in einer in Bologna erwor- benen Handschrift mit den Titel "decretorum doctor"; bisher gelang es jedoch nicht festzustellen, an welcher itelienischen Hochschule er diese Würde erlangt hat. In die Heimat kehrte er im Frühling 1455 zuräck, und bereits am 16. April 1455 wurde er an der Prager Universität als "collector pecuniarum" zum Gehilfen des damaligen Dekans Stanislav von Velvary. Bis zum Jahre 1458 wirkte er wohl an der Universitat, aber noch in diesem Jahr begann seine Tatigkeit im Prager Domkapitel. Wäh- rend bis hierher die Hauptquelle unserer Informationen neben den Aufzeichnungen im Buch der Dekane der Karlsuniversitit die Privatbibliothek des Hilarius war, kann man in den Jahren 1460 -1468 seine kirchenverwalterische und politische Aktivitst einmal auf Grundlage der heute im Archiv des Prager Domkapi- tels aufbewahrten Dokumente verfolgen, zun anderen anhand der publizistischen Tätigkeit des Hilarius (siehe III). Die letzton zwei Lebensjahre von Hilarius, wo seine Aktivitat gegen den böhmischen König Jiří von Poděbrady ihren Höhepunkt erreichte, kann man etwa folgendermaßen beschreiben: von Januar bis April 1467 werlte Hilarius in Prag, in der zweiten Aprilhalfte ging er nach Pilsen, wo sein Aufenthalt bereits sm 2. Mai belegt ist. Am 10. Mai hielt er hier die unten edierte Ansprache (ei- 193
Strana 194
gentlich eine Predigt) Hystoria civitatis Plznensis (siehe VI und VII). Er stand in lebhaftem Briefverkehr mit westbehmischen, südbehmischen und nordböhmischen Städten, mit Klöstern und mit den Adel, die er im Sinne des Bannes von Papst Paul II. auf- forderte, sie sollten den Treueeid an den böhmischen König Ji- ří von Poděbrady aufheben und sich nach dem Beispiel der Stadt Pilsen richten (die sich bereite im Jahre 1466 gegen Jiří von Poděbrady gestellt hatte). Zugleich widmete er sich der diplo- matischen Tätigkeit in Verbindung mit der Herrenvereinigung von Zelená Hora (Grünberg), mit der er seit 1465 gegen den böhmi- schen König zusammenarbeitete, und im Juli oder August 1467 be- suchte er den Reichstag in Nürnberg. In November oder Dezember des gleichen Jahres begab er sich nach Breslau, wo ab 17. De- zember eine Beratung der Gegner des böhmischen Königs statt- fand. Am 29. Dezember 1467 wurde aus Breslau eine Gesandschaft zu Papst Paul II. nach Rom geschickt, deren Mitglied auch Hila- rius Litoměřický war. Der detaillierte Verlauf seiner Reise ist nicht bekannt, man kann jedoch sagen, daß Hilarius in Bologna Station machte und seinen Landsmenn Jindřich Egrerz Litoměřic- ký, der damals als Professor an der Universität zu Bologna wirkte, als Sekretär in seine Dienste nahm. Die Gesandschaft, mit der Hilarius reiste, sollte den Papst zu neuen Maßnahmen gegen den böhmischen König bewegen. Das Ergebnis ihrer Verhand- lungen waren zwei papstliche Bullen, die am 20. April 1468 ver- kündet wurden. Die eine (Regnans in secula sempiternus vivorum et mortuorum judex...) enthielt die Androhung aller Kirchenstra- 194
gentlich eine Predigt) Hystoria civitatis Plznensis (siehe VI und VII). Er stand in lebhaftem Briefverkehr mit westbehmischen, südbehmischen und nordböhmischen Städten, mit Klöstern und mit den Adel, die er im Sinne des Bannes von Papst Paul II. auf- forderte, sie sollten den Treueeid an den böhmischen König Ji- ří von Poděbrady aufheben und sich nach dem Beispiel der Stadt Pilsen richten (die sich bereite im Jahre 1466 gegen Jiří von Poděbrady gestellt hatte). Zugleich widmete er sich der diplo- matischen Tätigkeit in Verbindung mit der Herrenvereinigung von Zelená Hora (Grünberg), mit der er seit 1465 gegen den böhmi- schen König zusammenarbeitete, und im Juli oder August 1467 be- suchte er den Reichstag in Nürnberg. In November oder Dezember des gleichen Jahres begab er sich nach Breslau, wo ab 17. De- zember eine Beratung der Gegner des böhmischen Königs statt- fand. Am 29. Dezember 1467 wurde aus Breslau eine Gesandschaft zu Papst Paul II. nach Rom geschickt, deren Mitglied auch Hila- rius Litoměřický war. Der detaillierte Verlauf seiner Reise ist nicht bekannt, man kann jedoch sagen, daß Hilarius in Bologna Station machte und seinen Landsmenn Jindřich Egrerz Litoměřic- ký, der damals als Professor an der Universität zu Bologna wirkte, als Sekretär in seine Dienste nahm. Die Gesandschaft, mit der Hilarius reiste, sollte den Papst zu neuen Maßnahmen gegen den böhmischen König bewegen. Das Ergebnis ihrer Verhand- lungen waren zwei papstliche Bullen, die am 20. April 1468 ver- kündet wurden. Die eine (Regnans in secula sempiternus vivorum et mortuorum judex...) enthielt die Androhung aller Kirchenstra- 194
Strana 195
fen für jedermann, der auf irgendeine Weise dem böhmischen Kö- nig Jiří von Poděbrady behilflich wäre, die andere (Licet in- scrutabilis superni concilii prudentia..) versprach allen de- nen Ablat, die auf welche Art auch immer im Kampf gegen den böhmischen König und seine Anhänger helfen würden. Mit der Durchsetzung dieser Bullen wurde in Deutschland der papstliche Legat Laurentius Rovarella beauftragt, mit dem auch Hilarius reiste. Rovarella kam am 8. Juni 1468 an den kaiserlichen Hof in Graz, Hilarius reiste weiter zum ungarischen König Matthias und machte am 10. Juni Station in Wien, wo er sich Abschriften der beiden erwähnten Bullen anfertigen und notariell begleubi- gen ließ. Zum König Matthias, der das Kloster Třebíč belagerte, kam er spatestens am 17. Juni, und nach etwa zweitägigen Ver- handlungen kehrte er nach Graz zuräck. Er reiste über Jindři- chův Hradec, wo sein Aufenthalt an 22. Juni belegt ist. Am 9. Juli (vielleicht schon einige Tage früher) war er schon in Graz. Kurz darauf nahm sein Sekretär Jindřich Egrerz von ihm Abschied, der nach Jindřichův Hradec zurůckkehrte, um den Boden für die weitere Tatigkeit des Hilarius vorzubereiten, der zu ihm wohl noch Ende Juli kam und die nachfolgenden Tage mit Verhandlungen mit Jan von Rožmberk ausfüllte, den er schließlich dberredete von König Jiří von Poděbrady abzufallen. Die Absprachen wurden am 22. August in Olomouc ausgehandelt, und es ist sehr wahr- scheinlich, daß Hilarius Litoměřický bei der Schlußphase dieser diplomatischen Aktion persönlich anwesend war. Ende August kam er - wahrscheinlich gemeinsam mit dem Führer der Herrenvereini- 195
fen für jedermann, der auf irgendeine Weise dem böhmischen Kö- nig Jiří von Poděbrady behilflich wäre, die andere (Licet in- scrutabilis superni concilii prudentia..) versprach allen de- nen Ablat, die auf welche Art auch immer im Kampf gegen den böhmischen König und seine Anhänger helfen würden. Mit der Durchsetzung dieser Bullen wurde in Deutschland der papstliche Legat Laurentius Rovarella beauftragt, mit dem auch Hilarius reiste. Rovarella kam am 8. Juni 1468 an den kaiserlichen Hof in Graz, Hilarius reiste weiter zum ungarischen König Matthias und machte am 10. Juni Station in Wien, wo er sich Abschriften der beiden erwähnten Bullen anfertigen und notariell begleubi- gen ließ. Zum König Matthias, der das Kloster Třebíč belagerte, kam er spatestens am 17. Juni, und nach etwa zweitägigen Ver- handlungen kehrte er nach Graz zuräck. Er reiste über Jindři- chův Hradec, wo sein Aufenthalt an 22. Juni belegt ist. Am 9. Juli (vielleicht schon einige Tage früher) war er schon in Graz. Kurz darauf nahm sein Sekretär Jindřich Egrerz von ihm Abschied, der nach Jindřichův Hradec zurůckkehrte, um den Boden für die weitere Tatigkeit des Hilarius vorzubereiten, der zu ihm wohl noch Ende Juli kam und die nachfolgenden Tage mit Verhandlungen mit Jan von Rožmberk ausfüllte, den er schließlich dberredete von König Jiří von Poděbrady abzufallen. Die Absprachen wurden am 22. August in Olomouc ausgehandelt, und es ist sehr wahr- scheinlich, daß Hilarius Litoměřický bei der Schlußphase dieser diplomatischen Aktion persönlich anwesend war. Ende August kam er - wahrscheinlich gemeinsam mit dem Führer der Herrenvereini- 195
Strana 196
gung von Zelená Hora Zdeněk von Šternberk - nach České Budě- jovice, wo er etwa bis Oktober weilte. In November hielt er sich in Český Krumlov auf, dann reiste er wieder nach České Budějovice, aber dort ist er nach kurzer Krankheit am 31. De- zember 1468 gestorben. Im nächsten Kapitel (III.) befindet sich das Verzeichnie der literarischen Tatigkeit des Hilarius Litoměřický, die eine wichtige Quelle besondere für sein politisches Wirken in den 60er Jahren des 15. Jh. ist. Von ahnlicher Bedeutung sind für die 50er Jahre des 15. Jh. die Bächer aus Hilarius’ Privatbibliothek, die wichtige Informationen zu seiner Biographie und zur Kenntnis seiner An- sichten enthalten. Diese handschriftlichen Bande sind im Kapi- tel (IV.) angeführt. Im Kapitel (V.) steht im Zentrum der Aufmerksamkeit Hila- rius Beziehung zu Pilsen, besonders die Umstande, unter denen dort am 10. Mai 1467 seine Ansprache Hystoria civitatis Plz- nensis gehalten wurde. Nach den durchgeführten Analysen kann festgestellt werden: a. Die einzige erhaltene Handschrift (Praha Staatsbibliothek ČSR: Osek MS 11) ist kein Autograph von Hilarius Litoměřický, sondern eine etwa aus dem letzten Drittel des 15. Jh. stammende Abschrift. Diese Abschrift ent- stand mit voller Sicherheit in Pilsen, wo sie 1543 durch Ver- dienst des Pilsner Pfarrers Matous von Švihov weiter um die Abschrift des lateinischen Textes der Goldenen Bulle des Kai- sers Sigismund ergänzt wurde; spater wurde in das Manuskript 196
gung von Zelená Hora Zdeněk von Šternberk - nach České Budě- jovice, wo er etwa bis Oktober weilte. In November hielt er sich in Český Krumlov auf, dann reiste er wieder nach České Budějovice, aber dort ist er nach kurzer Krankheit am 31. De- zember 1468 gestorben. Im nächsten Kapitel (III.) befindet sich das Verzeichnie der literarischen Tatigkeit des Hilarius Litoměřický, die eine wichtige Quelle besondere für sein politisches Wirken in den 60er Jahren des 15. Jh. ist. Von ahnlicher Bedeutung sind für die 50er Jahre des 15. Jh. die Bächer aus Hilarius’ Privatbibliothek, die wichtige Informationen zu seiner Biographie und zur Kenntnis seiner An- sichten enthalten. Diese handschriftlichen Bande sind im Kapi- tel (IV.) angeführt. Im Kapitel (V.) steht im Zentrum der Aufmerksamkeit Hila- rius Beziehung zu Pilsen, besonders die Umstande, unter denen dort am 10. Mai 1467 seine Ansprache Hystoria civitatis Plz- nensis gehalten wurde. Nach den durchgeführten Analysen kann festgestellt werden: a. Die einzige erhaltene Handschrift (Praha Staatsbibliothek ČSR: Osek MS 11) ist kein Autograph von Hilarius Litoměřický, sondern eine etwa aus dem letzten Drittel des 15. Jh. stammende Abschrift. Diese Abschrift ent- stand mit voller Sicherheit in Pilsen, wo sie 1543 durch Ver- dienst des Pilsner Pfarrers Matous von Švihov weiter um die Abschrift des lateinischen Textes der Goldenen Bulle des Kai- sers Sigismund ergänzt wurde; spater wurde in das Manuskript 196
Strana 197
auch deren tschechische Übersetzung eingetragen. Der Text von Hilarius Rede weckte dann im 16. und 17. Jh. die Aufmerksam- keit einiger Glossatoren. Es scheint, daß die Handschrift noch während des grösten Teiles des 17. Jh. in Pilsen aufbewahrt wurde. Erst Ende des 17. oder in der ersten Halfte des 18. Jh. gelangte sie höchstwahrscheinlich in das Zisterzienserkloster Plasy und von dort dann in der Zeit des Kaisers Joseph II. in die Bibliothek des Zieterzienserklosters Osek. Dort wurde sie im Jahre 1820 von Maxmilian Millauer gefunden und herausgege- ben. b. Durch die Analyse der Notizen der einzelnen Glossatoren kann gesagt werden, daß es sich meistens um unadiquate Eingriffe handelte, die besonders im späteren 16. und 17. Jh. bestrebt waren, den Text gemaß den Prinzipien des Humanistenlateine aus- zubessern ohne die ursprünglichen Absichten und ursprängliche Diktion des Hilarius Litoměřický zu berücksichtigen. Eine be- trichtliche Aufmerksamkeit wird weiter/e./ den Quellen der edierten Rede gewidmet, wodurch man mit Sicherheit nechweieen kann, daß Hystoria civitatie Plznensis tatsichlich ein Werk des Hilarius Litoměřický ist, dessen Name in der handschriftlichen Tradition nicht einmal angefährt ist. Hilarius statzte sich vor allem auf biblische, besonders alttestamentliche Texte, während er zu den antiken griechischen und römischen Autoren einen ne- gativen Standpunkt eingenommen hat. Wertvoll ist der Teil der Predigt des Hilarius, in der die Belagerung der Stadt Pilsen durch die Hussiten 1433�1434 geschildert wird, und auch die al- 197
auch deren tschechische Übersetzung eingetragen. Der Text von Hilarius Rede weckte dann im 16. und 17. Jh. die Aufmerksam- keit einiger Glossatoren. Es scheint, daß die Handschrift noch während des grösten Teiles des 17. Jh. in Pilsen aufbewahrt wurde. Erst Ende des 17. oder in der ersten Halfte des 18. Jh. gelangte sie höchstwahrscheinlich in das Zisterzienserkloster Plasy und von dort dann in der Zeit des Kaisers Joseph II. in die Bibliothek des Zieterzienserklosters Osek. Dort wurde sie im Jahre 1820 von Maxmilian Millauer gefunden und herausgege- ben. b. Durch die Analyse der Notizen der einzelnen Glossatoren kann gesagt werden, daß es sich meistens um unadiquate Eingriffe handelte, die besonders im späteren 16. und 17. Jh. bestrebt waren, den Text gemaß den Prinzipien des Humanistenlateine aus- zubessern ohne die ursprünglichen Absichten und ursprängliche Diktion des Hilarius Litoměřický zu berücksichtigen. Eine be- trichtliche Aufmerksamkeit wird weiter/e./ den Quellen der edierten Rede gewidmet, wodurch man mit Sicherheit nechweieen kann, daß Hystoria civitatie Plznensis tatsichlich ein Werk des Hilarius Litoměřický ist, dessen Name in der handschriftlichen Tradition nicht einmal angefährt ist. Hilarius statzte sich vor allem auf biblische, besonders alttestamentliche Texte, während er zu den antiken griechischen und römischen Autoren einen ne- gativen Standpunkt eingenommen hat. Wertvoll ist der Teil der Predigt des Hilarius, in der die Belagerung der Stadt Pilsen durch die Hussiten 1433�1434 geschildert wird, und auch die al- 197
Strana 198
teste Geschichte der Stadt, weil sich hier Hilarius an die lo- kale Volkstradition hielt. Seine Rede hat angesichts der Zu- samenhänge, in denen sie gehalten wurde, und angesichts der politischen Ziele, die Hilarius verfolgte, einen scharf anti- hussitischen Ton - sie muß als diplomatische Fortsetzung der Sache Pius II. angesehen werden. In den Schlußabsätzen dieses Kapitels wird die histori- sche und literaturhistorische Bedeutung von Hilarius Hystoria untersucht. Hilarius lebte an der wende der gotischen zur Re- naissancezeit, und dies zeigte sich auch in seinem Herangehen an das Thema. Gleich zu Anfang der Hystoria wurde er sich zweier grundlegender Maglichkeiten bewußt, die sich ihm bei der Schilderung der Vergangenheit der Stadt Pilsen anboten - er konnte sich an die fortgeschrittenen Vorbilder der griechi- schen und römischen antiken Historiographie halten oder an das Schema, das aus der Tradition der mittelalterlichen Prediger- prosa herrdhrte. Hilarius hat die erste Eventualitat nach dem Vorbild der besonders bei frihen Humanisten des 14. Jh. belieb- ten alteren Patristik entschieden verworfen und so indirekt an- gedeutet, daß er sich an die andere Maglichkeit halten wird, aber er brachte dabei einige Male zeitgenössische Quellen zur Sprache. Dieser Zug, z.B. das Studium des Urkundenmaterials, kônnte unseren Autor mit fortgeschrittenen humenistischen Strö- mungen des 15. Jh., besonders mit ihrem Grundsatz "Ad fontes" verbinden. Die Tradition der mittelalterlichen Predigerprosa ist dagegen in der beträchtlichen Abhängigkeit des Wort- 198
teste Geschichte der Stadt, weil sich hier Hilarius an die lo- kale Volkstradition hielt. Seine Rede hat angesichts der Zu- samenhänge, in denen sie gehalten wurde, und angesichts der politischen Ziele, die Hilarius verfolgte, einen scharf anti- hussitischen Ton - sie muß als diplomatische Fortsetzung der Sache Pius II. angesehen werden. In den Schlußabsätzen dieses Kapitels wird die histori- sche und literaturhistorische Bedeutung von Hilarius Hystoria untersucht. Hilarius lebte an der wende der gotischen zur Re- naissancezeit, und dies zeigte sich auch in seinem Herangehen an das Thema. Gleich zu Anfang der Hystoria wurde er sich zweier grundlegender Maglichkeiten bewußt, die sich ihm bei der Schilderung der Vergangenheit der Stadt Pilsen anboten - er konnte sich an die fortgeschrittenen Vorbilder der griechi- schen und römischen antiken Historiographie halten oder an das Schema, das aus der Tradition der mittelalterlichen Prediger- prosa herrdhrte. Hilarius hat die erste Eventualitat nach dem Vorbild der besonders bei frihen Humanisten des 14. Jh. belieb- ten alteren Patristik entschieden verworfen und so indirekt an- gedeutet, daß er sich an die andere Maglichkeit halten wird, aber er brachte dabei einige Male zeitgenössische Quellen zur Sprache. Dieser Zug, z.B. das Studium des Urkundenmaterials, kônnte unseren Autor mit fortgeschrittenen humenistischen Strö- mungen des 15. Jh., besonders mit ihrem Grundsatz "Ad fontes" verbinden. Die Tradition der mittelalterlichen Predigerprosa ist dagegen in der beträchtlichen Abhängigkeit des Wort- 198
Strana 199
schatzes und der Gedankengänge des Hilarius von den biblischen Texten, in seinem Interesse an Exemplum und Allegorie zu se- hen, was besonders in den Abschnitten über die letzte Belage- rung der Stadt durch die Hussiten Anwendung fand sowie in den Abschlußabsätzen, die einige für das Spätmittelalter charakte- ristische Tierallegorien enthalten. Die Hystoria entspricht also den komplizierten gesellschaftlichen, politischen und li- terarischen Verhaltnissen, in denen sie entstanden ist. Ange- sichts des Ortes, wo sie gehalten wurde (die Bartholonäuskir- che in Pilsen), gehart sie zur Predigerprosa, gemas den Zeit- umständen (eine Rede zum 33. Jahrestag der Befreiung Pilsens von der letzten Belagerung durch die Hussiten) handelt es sich um einen Erinnerungspanegyrikus, angesichts der zeitgenössi- schen Ereignisse ist die Hystoria für eine politische Rede zu halten, in Hinblick auf Pilsen handelt es sich um einen der Grundsteine der ulteren Geschichtsschreibung Pilsens. Als ei- nen neuen, humanistischen Zug könnte man Hilarius kritische Impulse charakterisieren, die die Pilsner auffordern, sie möchten eine grötere Aufmerksamkeit der Sauberkeit und dem Aussehen ihrer Stadt widmen, wenn diese Impulse vom Streben nach einem neuen rationelleren und besseren Lebensstil diktiert würden und nicht nur von der alles durchdringenden Bestrebung, das rechtgläubige Pilsen von den ubrigen Kätzerstädten Böhmens zu unterscheiden. Hilarius bot also in seiner im Namen des christlichen Universalismus gehaltenen Rede eine relativ abge- rundete Darstellung über die altere und jüngere Vergangenheit 199
schatzes und der Gedankengänge des Hilarius von den biblischen Texten, in seinem Interesse an Exemplum und Allegorie zu se- hen, was besonders in den Abschnitten über die letzte Belage- rung der Stadt durch die Hussiten Anwendung fand sowie in den Abschlußabsätzen, die einige für das Spätmittelalter charakte- ristische Tierallegorien enthalten. Die Hystoria entspricht also den komplizierten gesellschaftlichen, politischen und li- terarischen Verhaltnissen, in denen sie entstanden ist. Ange- sichts des Ortes, wo sie gehalten wurde (die Bartholonäuskir- che in Pilsen), gehart sie zur Predigerprosa, gemas den Zeit- umständen (eine Rede zum 33. Jahrestag der Befreiung Pilsens von der letzten Belagerung durch die Hussiten) handelt es sich um einen Erinnerungspanegyrikus, angesichts der zeitgenössi- schen Ereignisse ist die Hystoria für eine politische Rede zu halten, in Hinblick auf Pilsen handelt es sich um einen der Grundsteine der ulteren Geschichtsschreibung Pilsens. Als ei- nen neuen, humanistischen Zug könnte man Hilarius kritische Impulse charakterisieren, die die Pilsner auffordern, sie möchten eine grötere Aufmerksamkeit der Sauberkeit und dem Aussehen ihrer Stadt widmen, wenn diese Impulse vom Streben nach einem neuen rationelleren und besseren Lebensstil diktiert würden und nicht nur von der alles durchdringenden Bestrebung, das rechtgläubige Pilsen von den ubrigen Kätzerstädten Böhmens zu unterscheiden. Hilarius bot also in seiner im Namen des christlichen Universalismus gehaltenen Rede eine relativ abge- rundete Darstellung über die altere und jüngere Vergangenheit 199
Strana 200
Pilsens so dar, daß sie den damaligen 8konomischen und poli- tischen Zielen der Pilsner Bärger entsprach. Far ihre Gesin- nung scheint es typisch, das in der Hystorie an erster Stelle das Bündnis zwischen Pilsen und der papstlichen Kurie betont wird, wobei einige Male der Name Paulus II. angeführt wird. Im Vergleich damit wird im Schluß nur vorsichtig die Ankunft des künftigen christlichen (d.h. ungarischen) Königs Matthias angedeutet, ohne daß er namentlich genannt wird. Dabei erwähn- te Hilarius mit keinem einzigen Wort die Vereinigung von Zele- ná Hora - der Widerwillen gegen den Herrenstand war in Pilsen wahrscheinlich genauso stark wie in anderen königlichen Städ- ten. Hilarius’ Theorie uber die Abhängigkeit des böhmischen Königs vom römischen Papst wurde kurz nach Hilarius’ Tode vom führenden böhmischen Humanisten der Zeit Jiřís von Poděbrady, von Vyšehrader Propst Jan von Rabštejn abgelehnt, der sich in seinem Dialogus ausdrücklich gegen Hilarius Litoměřický sowie gegen den Führer der Vereinigung von Zelená Hora Zdeněk von Šternberk schon damit wendete, daß er nicht damit einverstan- den war, daß das Ketzertum mit Gewalt unterdrickt würde ohne Berücksichtigung der Folgen für den böhmischen Staat; für ihn war annehmbarer der Weg der Vernunft und der Humanitat. Hila- rius Litoměřický, ein Fortsetzer der Sache Pius II., formu- lierte unkritisch auch seine Urteile aber die Hussitenrevolu- tion und ihre Fährer. Die zentrifugalen Tendenzen der okono- mischen und politischen Ambitionen der Pilsner Bärger, die so stark durch die Hystoria des Hilarius potenziert wurden, wur- 200
Pilsens so dar, daß sie den damaligen 8konomischen und poli- tischen Zielen der Pilsner Bärger entsprach. Far ihre Gesin- nung scheint es typisch, das in der Hystorie an erster Stelle das Bündnis zwischen Pilsen und der papstlichen Kurie betont wird, wobei einige Male der Name Paulus II. angeführt wird. Im Vergleich damit wird im Schluß nur vorsichtig die Ankunft des künftigen christlichen (d.h. ungarischen) Königs Matthias angedeutet, ohne daß er namentlich genannt wird. Dabei erwähn- te Hilarius mit keinem einzigen Wort die Vereinigung von Zele- ná Hora - der Widerwillen gegen den Herrenstand war in Pilsen wahrscheinlich genauso stark wie in anderen königlichen Städ- ten. Hilarius’ Theorie uber die Abhängigkeit des böhmischen Königs vom römischen Papst wurde kurz nach Hilarius’ Tode vom führenden böhmischen Humanisten der Zeit Jiřís von Poděbrady, von Vyšehrader Propst Jan von Rabštejn abgelehnt, der sich in seinem Dialogus ausdrücklich gegen Hilarius Litoměřický sowie gegen den Führer der Vereinigung von Zelená Hora Zdeněk von Šternberk schon damit wendete, daß er nicht damit einverstan- den war, daß das Ketzertum mit Gewalt unterdrickt würde ohne Berücksichtigung der Folgen für den böhmischen Staat; für ihn war annehmbarer der Weg der Vernunft und der Humanitat. Hila- rius Litoměřický, ein Fortsetzer der Sache Pius II., formu- lierte unkritisch auch seine Urteile aber die Hussitenrevolu- tion und ihre Fährer. Die zentrifugalen Tendenzen der okono- mischen und politischen Ambitionen der Pilsner Bärger, die so stark durch die Hystoria des Hilarius potenziert wurden, wur- 200
Strana 201
den durch den im Jahre 1478 zwischen dem böhmischen König Vla- dislav und dem ungarischen König Matthias abgeschlossenen Frieden von Olomouc geschwächt. In folgenden Jahr bekannte sich auf dem Landtag neben der Vereinigung von Zelená Hora auch Pilsen zu König Vladislav, das im Rahmen des böhmischen Staates eine volle Selbstverwaltung erreichte, als 1480 die Gemeinde von Pilsen das Stadtrichteramt von Ondřej Oremus und seiner Gattin Regina loskaufte. Die politische Konzeption des Hilarius wurde im Bewußtsein der böhmischen Gesellschaft durch den Abschied des Landtags von Kutna Hora von 1485 sehr ge- schwacht. In der Zeit des Renaissancehumanismus wichen die dogmatischen Zwistigkeiten zwischen den Religionsparteien in Böhmen den 8konomischen Beddrfnissen und kulturellen Interes- sen. Die Bekanntheit von Hilarius Hystoria blieb auf dem Um- kreis der Pilsner Pfarre beschränkt, wie die von spateren Glossatoren hinzugefägten Notizen beweisen. Ein breiteres In- teresse am Hilarius Werk begann sich wieder etwa ab der Mit- te des 16. Jh. zu zeigen. Am Anfang des folgenden Jahrhun- derte schöpfte Šimon Plachý von Třebnice in seiner Pilsner Geschichte ausgiebig aus der Hystoria. Auf Hilarius stutzte sich entweder direkt oder mittels Plachý auch Václav Jan Kleo in seinem lateinischen Panegyrikus Arcus triumphalis von 1621. Zahlreiche Beispiele des weiteren Widerhalls kommen in spate- ren Lobreden vor, die im 17. und 18. Jh. anlaßlich des Pilsner Neuen Festes gehalten wurden. Diese Bindungen zwischen lite- rarischen Werken von zwei entfernten Zeitaltern habe eine 201
den durch den im Jahre 1478 zwischen dem böhmischen König Vla- dislav und dem ungarischen König Matthias abgeschlossenen Frieden von Olomouc geschwächt. In folgenden Jahr bekannte sich auf dem Landtag neben der Vereinigung von Zelená Hora auch Pilsen zu König Vladislav, das im Rahmen des böhmischen Staates eine volle Selbstverwaltung erreichte, als 1480 die Gemeinde von Pilsen das Stadtrichteramt von Ondřej Oremus und seiner Gattin Regina loskaufte. Die politische Konzeption des Hilarius wurde im Bewußtsein der böhmischen Gesellschaft durch den Abschied des Landtags von Kutna Hora von 1485 sehr ge- schwacht. In der Zeit des Renaissancehumanismus wichen die dogmatischen Zwistigkeiten zwischen den Religionsparteien in Böhmen den 8konomischen Beddrfnissen und kulturellen Interes- sen. Die Bekanntheit von Hilarius Hystoria blieb auf dem Um- kreis der Pilsner Pfarre beschränkt, wie die von spateren Glossatoren hinzugefägten Notizen beweisen. Ein breiteres In- teresse am Hilarius Werk begann sich wieder etwa ab der Mit- te des 16. Jh. zu zeigen. Am Anfang des folgenden Jahrhun- derte schöpfte Šimon Plachý von Třebnice in seiner Pilsner Geschichte ausgiebig aus der Hystoria. Auf Hilarius stutzte sich entweder direkt oder mittels Plachý auch Václav Jan Kleo in seinem lateinischen Panegyrikus Arcus triumphalis von 1621. Zahlreiche Beispiele des weiteren Widerhalls kommen in spate- ren Lobreden vor, die im 17. und 18. Jh. anlaßlich des Pilsner Neuen Festes gehalten wurden. Diese Bindungen zwischen lite- rarischen Werken von zwei entfernten Zeitaltern habe eine 201
Strana 202
tiefere innere Logik: Hilarius Auffassung der Pilsner Ver- gangenheit, die sich durch die Polarisierung der religiësen Vorstellungen auszeichnete, durch ihre unversöhnliche Wider- sprächlichkeit und tiefe Spannung, die durch die alttestament- liche Forderung der völligen Unterordnung des menschlichen In- dividuums und der ganzen Gesellschaft unter höhere irrationa- le Ziele vollendet wurde, nahm inhaltlich und teilweise auch in formaler Hinsicht vieles davon vorweg, was Pilsen in ande- ren Zusammenhängen in der bewegten und leidensvollen Barock- zeit erlebte. 202
tiefere innere Logik: Hilarius Auffassung der Pilsner Ver- gangenheit, die sich durch die Polarisierung der religiësen Vorstellungen auszeichnete, durch ihre unversöhnliche Wider- sprächlichkeit und tiefe Spannung, die durch die alttestament- liche Forderung der völligen Unterordnung des menschlichen In- dividuums und der ganzen Gesellschaft unter höhere irrationa- le Ziele vollendet wurde, nahm inhaltlich und teilweise auch in formaler Hinsicht vieles davon vorweg, was Pilsen in ande- ren Zusammenhängen in der bewegten und leidensvollen Barock- zeit erlebte. 202
Strana 203
Seznám zkratek A a annot. ascr. sloupec vlevo X přední strana listu annotatio/poznámka/ ascripsit/připsal/ B sloupec vpravo b zadní strana listu Balbín I-III Bohuslaus Balbinus, Bohemia docta (ed. R. Ungar) I-III. Pragae 1776-1780 Bartoš, Soupis František M. Bartoš, Soupis rukopisů Národního musea v Praze I-II. Praha 1926-1927 Bartoš I-II František M. Bartoš, Husitská revoluce I-II (České dějiny. Dílu II. část 7-8). Praha 1965-1966 Bělohlávek Miloslav Bělohlávek (red.), Dějiny Plzně I. Plzeň 1965 Bělohlávek, Kronika Miloslav Bělohlávek, Nejstarší plzeň- ská kronika. Na okraj díla Hilaria Li- toměřického a J.V. Sedláčka. Minulostí Západočeského kraje XII, 1975, 141-151 Bengtson Hermann Bengtson, Grundriß der rani- schen Geschichte mit Quellenkunde. Er- ster Band. Zweite, durchgesehene Auf- lage. München 1970 Berghauer Ioannes Thomas Adalbertus Berghauer, Proto-martyr poenitentiae ... Ioannes Nepomucenus...Augustae Vindelicorum et Graecii 1736 203
Seznám zkratek A a annot. ascr. sloupec vlevo X přední strana listu annotatio/poznámka/ ascripsit/připsal/ B sloupec vpravo b zadní strana listu Balbín I-III Bohuslaus Balbinus, Bohemia docta (ed. R. Ungar) I-III. Pragae 1776-1780 Bartoš, Soupis František M. Bartoš, Soupis rukopisů Národního musea v Praze I-II. Praha 1926-1927 Bartoš I-II František M. Bartoš, Husitská revoluce I-II (České dějiny. Dílu II. část 7-8). Praha 1965-1966 Bělohlávek Miloslav Bělohlávek (red.), Dějiny Plzně I. Plzeň 1965 Bělohlávek, Kronika Miloslav Bělohlávek, Nejstarší plzeň- ská kronika. Na okraj díla Hilaria Li- toměřického a J.V. Sedláčka. Minulostí Západočeského kraje XII, 1975, 141-151 Bengtson Hermann Bengtson, Grundriß der rani- schen Geschichte mit Quellenkunde. Er- ster Band. Zweite, durchgesehene Auf- lage. München 1970 Berghauer Ioannes Thomas Adalbertus Berghauer, Proto-martyr poenitentiae ... Ioannes Nepomucenus...Augustae Vindelicorum et Graecii 1736 203
Strana 204
BU Biblioteka universytecka cí. Copinger confer/srovnej/ W.A. Copinger, Supplement to Hain’s Repertorium bibliographicum I-II. London 1895-1902 ČČN del. DStB ed. f. ff Fialová-Hejnic correxit /opravil/ Časopis Českého musea delevit /odstranil/ Deutsche Staatsbibliothek edidit/vydal/ list listy Anděla Fialová-Josef Hejnic, Z ko- respondence Hilaria Litoměřického, Jindřicha Egrerze, Bartoloměje Z Roudnice a Václava z Rokycan (1466 až 1470). Strahovská knihovna 16-17, 1981-1982, 75-98 corr. Fialová-Hejnic, Egrerz Anděla Fialová-Josef Hejnic, Z kores- pondence Jindřicha Egrerze Litoměřic- kého (1464-1467). Listy filologické 103, 1980, 167-176 Fialová-Hejnic, Jiří z Litoměřic Anděla Fialová-Josef Hejnic, Jiří z Litoměřic a jeho Oratio ad stu- diosos. Listy filologické 102, 1979, 133-141 Hain Ludovicus Hain, Repertorium biblio- graphicum. Stuttgart-Paris 1826-1838 Hejnic Josef Hejnic, Hilaria Litoměřického Hystoria civitatis Plznensis, její 204
BU Biblioteka universytecka cí. Copinger confer/srovnej/ W.A. Copinger, Supplement to Hain’s Repertorium bibliographicum I-II. London 1895-1902 ČČN del. DStB ed. f. ff Fialová-Hejnic correxit /opravil/ Časopis Českého musea delevit /odstranil/ Deutsche Staatsbibliothek edidit/vydal/ list listy Anděla Fialová-Josef Hejnic, Z ko- respondence Hilaria Litoměřického, Jindřicha Egrerze, Bartoloměje Z Roudnice a Václava z Rokycan (1466 až 1470). Strahovská knihovna 16-17, 1981-1982, 75-98 corr. Fialová-Hejnic, Egrerz Anděla Fialová-Josef Hejnic, Z kores- pondence Jindřicha Egrerze Litoměřic- kého (1464-1467). Listy filologické 103, 1980, 167-176 Fialová-Hejnic, Jiří z Litoměřic Anděla Fialová-Josef Hejnic, Jiří z Litoměřic a jeho Oratio ad stu- diosos. Listy filologické 102, 1979, 133-141 Hain Ludovicus Hain, Repertorium biblio- graphicum. Stuttgart-Paris 1826-1838 Hejnic Josef Hejnic, Hilaria Litoměřického Hystoria civitatis Plznensis, její 204
Strana 205
prameny a literární význam. Listy filologické 107, 1984, 240-245 Hejnic, Škola Josef Hejnic, Plzeňská latinská ško- la v období humanismu (1450-1620). Minulostí Západočeského kraje XIV, 1978, 111-134 i.e. in mg. i. q. Jireček I-II id est /to jest/ in margine/na okraji/ idem quod/totéž co/ Josef Jireček, Rukověť k dějinám li- teratury české I-II. Praha 1875-76 K knihovna; könyvtár Kalina Tomáš Kalina, Hilarius Litoměřický. Český časopis historický 5, 1899, 311-321 Kapitulní A Archiv pražské metropolitní kapitu- ly/ve správě Kanceláře prezidenta Československé socialistické repub- liky/ Kapitulní K Knihovna pražské metropolitní kapi- tuly/ve správě Kanceláře preziden- ta Československé socialistické re- publiky/ Knihopis Knihopis českých a slovenských tis- ků od doby nejstarší až do konce XVIII. století. Red. Zdeněk V. Tobolka a František Horák. Praha 1925-1967 KNM Knihovna Národního muzea LB LD Landesbibliothek Liber decanorum facultatis philoso- 205
prameny a literární význam. Listy filologické 107, 1984, 240-245 Hejnic, Škola Josef Hejnic, Plzeňská latinská ško- la v období humanismu (1450-1620). Minulostí Západočeského kraje XIV, 1978, 111-134 i.e. in mg. i. q. Jireček I-II id est /to jest/ in margine/na okraji/ idem quod/totéž co/ Josef Jireček, Rukověť k dějinám li- teratury české I-II. Praha 1875-76 K knihovna; könyvtár Kalina Tomáš Kalina, Hilarius Litoměřický. Český časopis historický 5, 1899, 311-321 Kapitulní A Archiv pražské metropolitní kapitu- ly/ve správě Kanceláře prezidenta Československé socialistické repub- liky/ Kapitulní K Knihovna pražské metropolitní kapi- tuly/ve správě Kanceláře preziden- ta Československé socialistické re- publiky/ Knihopis Knihopis českých a slovenských tis- ků od doby nejstarší až do konce XVIII. století. Red. Zdeněk V. Tobolka a František Horák. Praha 1925-1967 KNM Knihovna Národního muzea LB LD Landesbibliothek Liber decanorum facultatis philoso- 205
Strana 206
phicae Universitatis Pragensis ab anno...1367 usque ad annum 1585, in: Monumenta historica Universitatis ...Pragensis... Pars II. Pragae 1832 LF K Listy filologické text, který uveřejnil Millauer/viz: Literatura/ m.a. Markgraf VIII-IX manu alia/jinou rukou/ Hermann Markgraf, ed., Scriptores rerum Silesiacarum VIII-IX. Breslau 1873-1874 Millauer Antonín Mařík, K postavení katolic- ké církve v Čechách v době poděbrad- ské (Činnost katolických administrá- torů za Jiřího z Poděbrad). Folia historica Bohemica 7, 1984, 101-187 Maximilianus Millauer, Sermonem Hi- larii Litomericensis ad Senatum Po- pulumque Plznensem: E Codice Osse- cano edidit ...Pragae 1820 Mařík n. Nilsson numerus/číslo/, v latinském textu; následující, v českém textu Martin P. Nilsson, Geschichte der griechischen Religion. Dritte, durch- gesehene und ergänzte Auflage. Mün- chen 1967 Nováková Julie Nováková, K polemice Hilaria Litoměřického s Rokycanou, zvláště k "Traktátu katolickému". Listy fi- lologické 66, 1939, 364-372 2 text v rukopisu Státní K ČSR v Pra- ze: MS Osek 11 206
phicae Universitatis Pragensis ab anno...1367 usque ad annum 1585, in: Monumenta historica Universitatis ...Pragensis... Pars II. Pragae 1832 LF K Listy filologické text, který uveřejnil Millauer/viz: Literatura/ m.a. Markgraf VIII-IX manu alia/jinou rukou/ Hermann Markgraf, ed., Scriptores rerum Silesiacarum VIII-IX. Breslau 1873-1874 Millauer Antonín Mařík, K postavení katolic- ké církve v Čechách v době poděbrad- ské (Činnost katolických administrá- torů za Jiřího z Poděbrad). Folia historica Bohemica 7, 1984, 101-187 Maximilianus Millauer, Sermonem Hi- larii Litomericensis ad Senatum Po- pulumque Plznensem: E Codice Osse- cano edidit ...Pragae 1820 Mařík n. Nilsson numerus/číslo/, v latinském textu; následující, v českém textu Martin P. Nilsson, Geschichte der griechischen Religion. Dritte, durch- gesehene und ergänzte Auflage. Mün- chen 1967 Nováková Julie Nováková, K polemice Hilaria Litoměřického s Rokycanou, zvláště k "Traktátu katolickému". Listy fi- lologické 66, 1939, 364-372 2 text v rukopisu Státní K ČSR v Pra- ze: MS Osek 11 206
Strana 207
ONB Ossol. p. Palacký I-VI Osterreichische Nationalbibliothek Ossolineum pagina/stránka/ František Palacký, Dějiny národu čes- kého I-VI. Praha 1968-1973 pap. papírový Patera-Podlaha Adolf Patera-Antonín Podlaha, Soupia rukopisů metropolitní kapitoly praž- ské 1. Praha 1910 Pešina, Phosphorus Tomáš Jan Pešina z Čechorodu, Phos- phorus septicornis...Pragae 1673 (Knihopis 7033) Pius II., Historia Boh. PL Aeneae Sylvii...Historia Bohemorum, in: Aeneae Sylvii...Opera quae ex- tant omnia...Basileae 1551, 81-143 Patrologiae cursus completus. Series Latina...Accurante J.-P. Migne.... I-CCXXI. Parisiis 1878-1890 Plachý M. Šimona Plachého z Třebnice Paměti Plzeňské. Vydal Josef Strnad. Plzeň 1883 Podlaha Antonín Podlaha, Soupis rukopisů knihovny metropolitní kapitoly praž- ské 2. Praha 1922 Podlaha, Místa Antonín Podlaha, Posvátná místa Krá- lovství českého...Řada první, díl II. Praha 1908 Podlaha, Series Antonín Podlaha, Series praeposito- rum, decanorum, archidiaconorum...s. metropolitenae ecclesiae Pragensis... Pragae 1912 207
ONB Ossol. p. Palacký I-VI Osterreichische Nationalbibliothek Ossolineum pagina/stránka/ František Palacký, Dějiny národu čes- kého I-VI. Praha 1968-1973 pap. papírový Patera-Podlaha Adolf Patera-Antonín Podlaha, Soupia rukopisů metropolitní kapitoly praž- ské 1. Praha 1910 Pešina, Phosphorus Tomáš Jan Pešina z Čechorodu, Phos- phorus septicornis...Pragae 1673 (Knihopis 7033) Pius II., Historia Boh. PL Aeneae Sylvii...Historia Bohemorum, in: Aeneae Sylvii...Opera quae ex- tant omnia...Basileae 1551, 81-143 Patrologiae cursus completus. Series Latina...Accurante J.-P. Migne.... I-CCXXI. Parisiis 1878-1890 Plachý M. Šimona Plachého z Třebnice Paměti Plzeňské. Vydal Josef Strnad. Plzeň 1883 Podlaha Antonín Podlaha, Soupis rukopisů knihovny metropolitní kapitoly praž- ské 2. Praha 1922 Podlaha, Místa Antonín Podlaha, Posvátná místa Krá- lovství českého...Řada první, díl II. Praha 1908 Podlaha, Series Antonín Podlaha, Series praeposito- rum, decanorum, archidiaconorum...s. metropolitenae ecclesiae Pragensis... Pragae 1912 207
Strana 208
Podlaha viz též Patera-Podlaha pozn. poznámka Profous I-III Antonín Profous, Místní jména v Če- chách, jejich vznik, původní význam a změny I-III. Praha 1949-1951 Profous-Svoboda IV Antonín Profous-Jan Svoboda, Místní jména v Čechách, jejich vznik a pů- vodní význam a změny IV. Praha 1957 R-E Paulys Real-Encyclopädie der clas- sischen Altertumswissenschaft. Neue Bearbeitung...Stuttgart 1894... Rukovět Antonín Truhlář-Karel Hrdina-Josef Hejnic-Jan Martínek, Rukověť huma- nistického básnictví v Čechách a na Moravě 1-5. Praha 1966-1982 Sedláček Jozef Wogtěch Sedláček, Paměti Plzen- ské...W Plzni 1821 Schanz-Hosius I-II Martin Schanz-Carl Hosius, Geschich- te der römischen Literatur...Vierte neubearbeitete Auflage I-II. Mün- chen 1959 SOA Spunar 8q. srov. 8.8. StaatsB Státní oblastní archiv viz Weber-Tříška-Spunar sequens/následující/ srovnej supra scriptum/nadepsáno/ Staatsbibliothek Státní K ČSR Státní knihovna České socialistické republiky 208
Podlaha viz též Patera-Podlaha pozn. poznámka Profous I-III Antonín Profous, Místní jména v Če- chách, jejich vznik, původní význam a změny I-III. Praha 1949-1951 Profous-Svoboda IV Antonín Profous-Jan Svoboda, Místní jména v Čechách, jejich vznik a pů- vodní význam a změny IV. Praha 1957 R-E Paulys Real-Encyclopädie der clas- sischen Altertumswissenschaft. Neue Bearbeitung...Stuttgart 1894... Rukovět Antonín Truhlář-Karel Hrdina-Josef Hejnic-Jan Martínek, Rukověť huma- nistického básnictví v Čechách a na Moravě 1-5. Praha 1966-1982 Sedláček Jozef Wogtěch Sedláček, Paměti Plzen- ské...W Plzni 1821 Schanz-Hosius I-II Martin Schanz-Carl Hosius, Geschich- te der römischen Literatur...Vierte neubearbeitete Auflage I-II. Mün- chen 1959 SOA Spunar 8q. srov. 8.8. StaatsB Státní oblastní archiv viz Weber-Tříška-Spunar sequens/následující/ srovnej supra scriptum/nadepsáno/ Staatsbibliothek Státní K ČSR Státní knihovna České socialistické republiky 208
Strana 209
Strnad I-II Josef Strnad, Listář královského města Plzně a druhdy poddaných osad I-II. Plzeň 1891-1905 Strnad, Sborník I (1909) Josef Strnad, Nejstarší místopis Plzně do válek husitských. Sborník něstského historického musea... v Plzni I. Plzeň 1909, 54-87 SÚA Svoboda Šmahel, Humanismus Státní ústřední archiv viz Profous-Svoboda František Šmahel, Humanismus v době poděbradské. Rozpravy Československé akademie věd - řada společenských věd 73, 1963, sešit 6 Šmahel, Iden František Šmahel, Idea národa v hu- sitských Čechách. České Budějovice 1971 Švábenský I-III Mojmír Švábenský, Cerroniho sbírka ...I-III. Brno 1973/Inventáře a ka- talogy fondů Státního oblastního ar- chivu v Brně č. 26/ Tobolka Zdeněk V. Tobolka, ed., Hilaria Ii- toměřického Traktát k panu Janovi z Rozenberka. Praha 1898 Tomek I-XII Wácslaw Wladiwoj Tomek, Dějepis měs- ta Prahy I-XII. Druhé vydání. Praha 1892-1901 Truhlář Josef Truhlář, Catalogus codicum ma- nu scriptorum Latinorum, qui in... bibliotheca publica atque Universi- tatis Pragensis asservantur 1-2. Pra- gae 1905-1906 209
Strnad I-II Josef Strnad, Listář královského města Plzně a druhdy poddaných osad I-II. Plzeň 1891-1905 Strnad, Sborník I (1909) Josef Strnad, Nejstarší místopis Plzně do válek husitských. Sborník něstského historického musea... v Plzni I. Plzeň 1909, 54-87 SÚA Svoboda Šmahel, Humanismus Státní ústřední archiv viz Profous-Svoboda František Šmahel, Humanismus v době poděbradské. Rozpravy Československé akademie věd - řada společenských věd 73, 1963, sešit 6 Šmahel, Iden František Šmahel, Idea národa v hu- sitských Čechách. České Budějovice 1971 Švábenský I-III Mojmír Švábenský, Cerroniho sbírka ...I-III. Brno 1973/Inventáře a ka- talogy fondů Státního oblastního ar- chivu v Brně č. 26/ Tobolka Zdeněk V. Tobolka, ed., Hilaria Ii- toměřického Traktát k panu Janovi z Rozenberka. Praha 1898 Tomek I-XII Wácslaw Wladiwoj Tomek, Dějepis měs- ta Prahy I-XII. Druhé vydání. Praha 1892-1901 Truhlář Josef Truhlář, Catalogus codicum ma- nu scriptorum Latinorum, qui in... bibliotheca publica atque Universi- tatis Pragensis asservantur 1-2. Pra- gae 1905-1906 209
Strana 210
Truhlář, Počátky Josef Truhlář, Počátky humanismu v Čechách. Praha 1892 Truhlář-č Josef Truhlář, Katalog českých ru- kopisů...Veřejné a universitní knihovny pražské. Praha 1906 Tříška, Literární činnost Josef Tříška, Literární činnost předhusitské university. Praha 1967 Tříška, Příspěvky II Josef Tříška, Příspěvky k středově- ké literární universitě II. Osob- nosti a díla 15. století. Acta Uni- versitatis Carolinae Pragensis IX 2 ( 1968), 5-43 Tříška UB viz též Weber-Tříška-Spunar Universitatsbibliothek ÚČL Ústav pro českou a světovou litera- turu Československé skademie věd v Praze Urbánek I-IV Rudolf Urbánek, Věk poděbradský I-IV České dějiny. Dílu III. část 1-4 . Praha 1915-1962 Urbánková Emma Urbánková, Zbytky knihovny M. Václava Korandy ml. v Universitní knihovně v Praze. Ročenka Universit- ní knihovny v Praze 1956. Praha 1958, 135-161 Urbánková, Rukopisy Emma Urbánková, Rukopisy a vzácné tisky pražské Universitní knihovny. Praha 1957 Voigt II Mikuláš Voigt, Hilarius Litomericen- sis. Acta litteraria Bohemiae et Mo- raviae. Volumen II. Pragae 1783, 136-171 (Knihopis 16600) 210
Truhlář, Počátky Josef Truhlář, Počátky humanismu v Čechách. Praha 1892 Truhlář-č Josef Truhlář, Katalog českých ru- kopisů...Veřejné a universitní knihovny pražské. Praha 1906 Tříška, Literární činnost Josef Tříška, Literární činnost předhusitské university. Praha 1967 Tříška, Příspěvky II Josef Tříška, Příspěvky k středově- ké literární universitě II. Osob- nosti a díla 15. století. Acta Uni- versitatis Carolinae Pragensis IX 2 ( 1968), 5-43 Tříška UB viz též Weber-Tříška-Spunar Universitatsbibliothek ÚČL Ústav pro českou a světovou litera- turu Československé skademie věd v Praze Urbánek I-IV Rudolf Urbánek, Věk poděbradský I-IV České dějiny. Dílu III. část 1-4 . Praha 1915-1962 Urbánková Emma Urbánková, Zbytky knihovny M. Václava Korandy ml. v Universitní knihovně v Praze. Ročenka Universit- ní knihovny v Praze 1956. Praha 1958, 135-161 Urbánková, Rukopisy Emma Urbánková, Rukopisy a vzácné tisky pražské Universitní knihovny. Praha 1957 Voigt II Mikuláš Voigt, Hilarius Litomericen- sis. Acta litteraria Bohemiae et Mo- raviae. Volumen II. Pragae 1783, 136-171 (Knihopis 16600) 210
Strana 211
Volí Volf, Arcus gehennalis Josef Volf, Knihovna Hilaria z Li- toměřic. Časopis Českého musea 81, 1907, 131-133 Josef Volf, Hilaria z Litoměřic traktát Arcus gehennalis. Časopis Českého musea 85, 1911, 33-60 Volf, Jafetův "druhý traktát" Josef Volf, Jafetův "druhý traktát Hilaria z Litoněřic. Časopis Česke- ho musea 85, 1911, 305-317 Volf, Rokycanův traktát Josef Volf, Rokycanův traktát proti Hilariovu Lučišti pekelnému. Časopis Českého musea 83, 1909, 226-233 vyd. vydal Weber-Tříška-Spunar Jaroslav Weber-Josef Tříška-Pavel Spunar, Soupis rukopisů v Třeboni a v Českém Krumlově. Praha 1958 Wolkan LXI, LXII, LXVII, LXVIII Rudolf Wolkan, ed., Der Briefwechsel des Eneas Silvius Piccolomini. Fon- tes rerum Austriacarum, II. Abtei- lung, LXI, LXII, LXVII, LXVIII.Band. Wien 1909-1918. Názvy jednotlivých biblických knih jsou zkracovány obvyklým způsobem, srov. publikaci: Sacrorum bibliorum vulgatae editio- nis concordantiae...recensitae atque emendatae primum a Fran- cisco Luca..., nunc...cura et studio Huberti Phalesii O.S.B. Viennae 1825. 211
Volí Volf, Arcus gehennalis Josef Volf, Knihovna Hilaria z Li- toměřic. Časopis Českého musea 81, 1907, 131-133 Josef Volf, Hilaria z Litoměřic traktát Arcus gehennalis. Časopis Českého musea 85, 1911, 33-60 Volf, Jafetův "druhý traktát" Josef Volf, Jafetův "druhý traktát Hilaria z Litoněřic. Časopis Česke- ho musea 85, 1911, 305-317 Volf, Rokycanův traktát Josef Volf, Rokycanův traktát proti Hilariovu Lučišti pekelnému. Časopis Českého musea 83, 1909, 226-233 vyd. vydal Weber-Tříška-Spunar Jaroslav Weber-Josef Tříška-Pavel Spunar, Soupis rukopisů v Třeboni a v Českém Krumlově. Praha 1958 Wolkan LXI, LXII, LXVII, LXVIII Rudolf Wolkan, ed., Der Briefwechsel des Eneas Silvius Piccolomini. Fon- tes rerum Austriacarum, II. Abtei- lung, LXI, LXII, LXVII, LXVIII.Band. Wien 1909-1918. Názvy jednotlivých biblických knih jsou zkracovány obvyklým způsobem, srov. publikaci: Sacrorum bibliorum vulgatae editio- nis concordantiae...recensitae atque emendatae primum a Fran- cisco Luca..., nunc...cura et studio Huberti Phalesii O.S.B. Viennae 1825. 211
Strana 212
Strana 213
Seznam obrazových příloh 1. Počátek zápisů o administrátorské činnosti Hilaria Litomě- řického (Praha Kapitulní A: VI- 6, strana 53)- Foto Jana Erteltová. 2. Autograf Hilaria Litoměřického (Praha Státní K ČSR: I F 18, f. 308a). - Foto Zdena kravková. 3. Autograf Hilaria Litoměřického (Praha Kapitulní K: L. LI, f. 193a). - Foto Jana Erteltová. 4. Autograf Hilaria Litoměřického (Praha Kapitulní K: L. LI, f. 7b). - Foto Jana Erteltová. 5. Vlastnoruční přípisek Hilaria Litoměřického (Praha Kapitul- ní K: L. XXXVII, f. 252a). - Foto Jana Erteltová. 6. Praha Kapitulní K: L. XXXI, f. 98a . - Foto Jana Erteltová. 7. Praha Kapitulní K: L. XXXI, f. 98a. Zvětšeno. - Foto Jana Erteltová. 8. Monogram Hilaria Litoměřického (Praha Kapitulní K: O.XXXI, rub přední předsádky). - Foto Jana Erteltová. 9. Praha Kapitulní K: I. IX, f. 1a. - Foto Jana Erteltová. 10. Závěr latinského textu Zlaté buly císaře Zikmunda Plzni. Dole přípisek Matouše ze Švihova (Praha Státní K ČSR: MS Osek 11, strana 39). - Foto Zdena Kravková. 11. Zvětšený přípisek Matouše ze Švihova. - Foto Zdena Kravko- vá. 12. Úvod českého překladu Zlaté buly císaře Zikmunda Plzeň- ským (Praha Státní K ČSR: MS Osek 11, strana 41). - Foto 213
Seznam obrazových příloh 1. Počátek zápisů o administrátorské činnosti Hilaria Litomě- řického (Praha Kapitulní A: VI- 6, strana 53)- Foto Jana Erteltová. 2. Autograf Hilaria Litoměřického (Praha Státní K ČSR: I F 18, f. 308a). - Foto Zdena kravková. 3. Autograf Hilaria Litoměřického (Praha Kapitulní K: L. LI, f. 193a). - Foto Jana Erteltová. 4. Autograf Hilaria Litoměřického (Praha Kapitulní K: L. LI, f. 7b). - Foto Jana Erteltová. 5. Vlastnoruční přípisek Hilaria Litoměřického (Praha Kapitul- ní K: L. XXXVII, f. 252a). - Foto Jana Erteltová. 6. Praha Kapitulní K: L. XXXI, f. 98a . - Foto Jana Erteltová. 7. Praha Kapitulní K: L. XXXI, f. 98a. Zvětšeno. - Foto Jana Erteltová. 8. Monogram Hilaria Litoměřického (Praha Kapitulní K: O.XXXI, rub přední předsádky). - Foto Jana Erteltová. 9. Praha Kapitulní K: I. IX, f. 1a. - Foto Jana Erteltová. 10. Závěr latinského textu Zlaté buly císaře Zikmunda Plzni. Dole přípisek Matouše ze Švihova (Praha Státní K ČSR: MS Osek 11, strana 39). - Foto Zdena Kravková. 11. Zvětšený přípisek Matouše ze Švihova. - Foto Zdena Kravko- vá. 12. Úvod českého překladu Zlaté buly císaře Zikmunda Plzeň- ským (Praha Státní K ČSR: MS Osek 11, strana 41). - Foto 213
Strana 214
Zdena Kravková. 13. Hystoria civitatis Plznensis (Praha Státní K ČSR: MS Osek 11, strana 1). - Foto Zdena Kravková. 14. Hilarius Litoměřický, Hystoria civitatis Plznensis (Praha Státní K ČSR: MS Osek 11), razura poslední řádky na stra- ně 13. - Foto Zdena Kravková. 15. Meziřádková razura na straně 16. - Foto Zdena Kravková. 16. Hilarius Litoměřický, Hystoria civitatis Plznensis (Praha Státní K ČSR: MS Osek 11), strana 31 s přípiskem Tomáše Pešiny z Čechorodu. - Foto Zdena Kravková. Na přední desce kresba Plzně z roku 1480. Mírně zvětšeno. (Praha Kapitulní K: M. XXXVII, f. 102b) - Foto Jana Erteltová. Kapitoly II - VII byly dokončeny v srpnu 1985. 214
Zdena Kravková. 13. Hystoria civitatis Plznensis (Praha Státní K ČSR: MS Osek 11, strana 1). - Foto Zdena Kravková. 14. Hilarius Litoměřický, Hystoria civitatis Plznensis (Praha Státní K ČSR: MS Osek 11), razura poslední řádky na stra- ně 13. - Foto Zdena Kravková. 15. Meziřádková razura na straně 16. - Foto Zdena Kravková. 16. Hilarius Litoměřický, Hystoria civitatis Plznensis (Praha Státní K ČSR: MS Osek 11), strana 31 s přípiskem Tomáše Pešiny z Čechorodu. - Foto Zdena Kravková. Na přední desce kresba Plzně z roku 1480. Mírně zvětšeno. (Praha Kapitulní K: M. XXXVII, f. 102b) - Foto Jana Erteltová. Kapitoly II - VII byly dokončeny v srpnu 1985. 214
Strana 215
Strana 216
Strana 217
VIII. KAPITOLA PLZEŘ V ZÁVĚRU HUSITSKÉ REVOLUCE Hilaris Litoměřického Hystoria civitatis Plznensia 1) jako pramen ke studiu dějin husitství I Okolnosti vzniku Hilariovy Historie" Porážkou polních vojsk u Lipan, přijetím českého panovni- ka ani dosažením dohod s basilejským koncilem nebyl po polovi- ně třicátých let 15. století zápas o uspořádání a charakter Českého království zdaleka ukončen. Již zanedlouho se ukázalo, že kompronisy uzavřené v českých zemích i ve vztazích, které je vřezovaly do mezinárodních souvislostí, nebudou mát dlouhé- ho trvání. Společenský pohyb, jejž uvedla v život husitská revoluce, sice už zcela rozrušil bývalou podobu Českého krá- lovství, po roce 1434 se však dále rozvíjely rychleji ty ten- dence, které dokončily proměnu středověké monarchie ve vrchol- ně feudální stavovský stát.3) Krátká panování Zikmunda Lucemburského (1436 - 1437), Albrechta Habsburského (1437 - 1439), po bezvládí (1439 - 1453) Ladislava Pohrobka (1453 — 1457) ani Jiřího z Poděbrad (1458 — 1471) nevytvořila podmínky pro uklidnění poměrů v - 217 -
VIII. KAPITOLA PLZEŘ V ZÁVĚRU HUSITSKÉ REVOLUCE Hilaris Litoměřického Hystoria civitatis Plznensia 1) jako pramen ke studiu dějin husitství I Okolnosti vzniku Hilariovy Historie" Porážkou polních vojsk u Lipan, přijetím českého panovni- ka ani dosažením dohod s basilejským koncilem nebyl po polovi- ně třicátých let 15. století zápas o uspořádání a charakter Českého království zdaleka ukončen. Již zanedlouho se ukázalo, že kompronisy uzavřené v českých zemích i ve vztazích, které je vřezovaly do mezinárodních souvislostí, nebudou mát dlouhé- ho trvání. Společenský pohyb, jejž uvedla v život husitská revoluce, sice už zcela rozrušil bývalou podobu Českého krá- lovství, po roce 1434 se však dále rozvíjely rychleji ty ten- dence, které dokončily proměnu středověké monarchie ve vrchol- ně feudální stavovský stát.3) Krátká panování Zikmunda Lucemburského (1436 - 1437), Albrechta Habsburského (1437 - 1439), po bezvládí (1439 - 1453) Ladislava Pohrobka (1453 — 1457) ani Jiřího z Poděbrad (1458 — 1471) nevytvořila podmínky pro uklidnění poměrů v - 217 -
Strana 218
českých zemích, naopak umožňovala trvalé soupeření mocenských skupin české šlechty, ale do jisté míry také měst i duchoven- stva o převahu. Tento zápas se navenek výrazně projevoval ja- ko střetávání konfesijně odlišených táborů kališníků a kato- líků, měl však své reálné kořeny nejen v rozdílném vyznání, ale především v protichůdných politických zájmech. S nimi by- la těsně spjata snaha jak uchopit v nově se stabilizující české společnosti politickou moc, tak i co nejvíce těžit z majetkových přesunů, které přinesla husitská revoluce.4) K vyhrocování poměrů v českých zemích přispívaly i zása- hy zvenčí. Přinášelo je s sebou každé nové uprázdnění králov- ského trůnu, neboť oživovalo ambice sousedních vladařů na ovládnutí střední Evropy. To pak slibovalo dosažení důležité královské koruny pro příslušníky sousedních panovnických ro- dů, jako předpokladu pro jejich agilnější vystupování v říši. Neobyčejně aktivní úlohu v politice vůči Českému království hrála v těchto desítiletích papežská kurie. Nepovažovala ji- hlavskými kompaktáty stvrzené dvojvěří za trvalé řešení a právě otázku volby českého panovníka opakovaně využívala k tomu, aby získala představitele světské moci v sousedních ze- mích k zásahům do vývoje v českém státě. Zejména proti Jiřímu z Poděbrad podporoval papež uherského krále Matyáše jako mož- ného příštího českého vladaře. Tím vycházel vstříc katolické skupině velmožů, kteří stáli k Poděbradovi v opozici. Když Jiří z Poděbrad nehodlal roku 1462 vyhovět požadavku Pia II., aby přistoupil na zrušení kompaktát a zbavil tak stoupence - 218 —
českých zemích, naopak umožňovala trvalé soupeření mocenských skupin české šlechty, ale do jisté míry také měst i duchoven- stva o převahu. Tento zápas se navenek výrazně projevoval ja- ko střetávání konfesijně odlišených táborů kališníků a kato- líků, měl však své reálné kořeny nejen v rozdílném vyznání, ale především v protichůdných politických zájmech. S nimi by- la těsně spjata snaha jak uchopit v nově se stabilizující české společnosti politickou moc, tak i co nejvíce těžit z majetkových přesunů, které přinesla husitská revoluce.4) K vyhrocování poměrů v českých zemích přispívaly i zása- hy zvenčí. Přinášelo je s sebou každé nové uprázdnění králov- ského trůnu, neboť oživovalo ambice sousedních vladařů na ovládnutí střední Evropy. To pak slibovalo dosažení důležité královské koruny pro příslušníky sousedních panovnických ro- dů, jako předpokladu pro jejich agilnější vystupování v říši. Neobyčejně aktivní úlohu v politice vůči Českému království hrála v těchto desítiletích papežská kurie. Nepovažovala ji- hlavskými kompaktáty stvrzené dvojvěří za trvalé řešení a právě otázku volby českého panovníka opakovaně využívala k tomu, aby získala představitele světské moci v sousedních ze- mích k zásahům do vývoje v českém státě. Zejména proti Jiřímu z Poděbrad podporoval papež uherského krále Matyáše jako mož- ného příštího českého vladaře. Tím vycházel vstříc katolické skupině velmožů, kteří stáli k Poděbradovi v opozici. Když Jiří z Poděbrad nehodlal roku 1462 vyhovět požadavku Pia II., aby přistoupil na zrušení kompaktát a zbavil tak stoupence - 218 —
Strana 219
kalicha jejich práv a vyznání, rozpoutal proti němu papež ostrou kampaň. Přes všechno diplomatické úsilí Jiříkova dvora se mezinárodní postavení Českého království zhoršovalo nejen v měřítku mezinárodním, ale též domácím. Jelikož Eneas Silvius Piccolomini, jako papež Pius II. (1458-1464), byl vcelku dobrým znalcem českých poměrů, dokázal tím účinněji a s osob- ním zaujetím podporovat protikrálovskou katolickou opozici v českých zemích. V polovině 60. let 15. století se Jiříkovi protivníci cítili natolik silní a jistí, že přešli do dalšího otevřeného útoku proti králi. Tento atak záhy přerostl v ozbrojený konflikt kališnického a katolického uskupení v ze- mi.5) Po roce 1465 bylo do tohoto mocenského zápasu stále více vtahováno také nejvýznamnější středisko západních Čech, Plzeň. S asi čtyřmi tisíci obyvateli patřila tehdy Plzeň k větším královským městům v českých zemích. Prstenec příkopů a pevných hradeb s věžemi činil z města nedobytnou pevnost, v níž v neklidných dobách hledali útočiště urození majitelé sousedních tvrzí, hrádků a hradů, ale i katolický klér. Význam Plzně pak zvyšovaly její styky s německým prostředím zejména s Norimberkem, které měly vedle politického rázu (předávání informací o událostech v Čechách) i hospodářský charakter.6) Plzeň se po letech odporu i váhání přihlásila až koncem padesátých let k Jiříkovi z Poděbrad, avšak vzrůstající vliv katolické strany a jejích zahraničních spojenců v Čechách přivedl město za necelé desítiletí na novou křižovatku. Roku - 219 -
kalicha jejich práv a vyznání, rozpoutal proti němu papež ostrou kampaň. Přes všechno diplomatické úsilí Jiříkova dvora se mezinárodní postavení Českého království zhoršovalo nejen v měřítku mezinárodním, ale též domácím. Jelikož Eneas Silvius Piccolomini, jako papež Pius II. (1458-1464), byl vcelku dobrým znalcem českých poměrů, dokázal tím účinněji a s osob- ním zaujetím podporovat protikrálovskou katolickou opozici v českých zemích. V polovině 60. let 15. století se Jiříkovi protivníci cítili natolik silní a jistí, že přešli do dalšího otevřeného útoku proti králi. Tento atak záhy přerostl v ozbrojený konflikt kališnického a katolického uskupení v ze- mi.5) Po roce 1465 bylo do tohoto mocenského zápasu stále více vtahováno také nejvýznamnější středisko západních Čech, Plzeň. S asi čtyřmi tisíci obyvateli patřila tehdy Plzeň k větším královským městům v českých zemích. Prstenec příkopů a pevných hradeb s věžemi činil z města nedobytnou pevnost, v níž v neklidných dobách hledali útočiště urození majitelé sousedních tvrzí, hrádků a hradů, ale i katolický klér. Význam Plzně pak zvyšovaly její styky s německým prostředím zejména s Norimberkem, které měly vedle politického rázu (předávání informací o událostech v Čechách) i hospodářský charakter.6) Plzeň se po letech odporu i váhání přihlásila až koncem padesátých let k Jiříkovi z Poděbrad, avšak vzrůstající vliv katolické strany a jejích zahraničních spojenců v Čechách přivedl město za necelé desítiletí na novou křižovatku. Roku - 219 -
Strana 220
1465 se postavilo proti králi a otevřeně se přihlásilo k poli- tice skupiny katolických magnátů a papeže Pavla II. Se ztrátou důležitého opěrného bodu v politicky exponované části králov- ství se ovšem panovník nehodlal smířit a pokusil se ovládnout Plzeň vojenskou silou. Poděbradovo úsilí zůstávalo marné a naopak v krátké době se město stalo oporou katolické strany sdružené v jednotu Zelenohorskou. Důležitost úlohy, která byla Plzni přikládána ve válce s králem, potvrzuje podpora, které se jí dostávalo v tomto období od papežského dvora. Rudolf z Rüdesheimu, papežský legát v českých zemích, si uvědomoval strategický význam Plzně pro postavení katolické církve i je- jích stoupenců v Čechách a rozvíjel četné akce na pomoc oblé- hanému městu. Vystupoval ve shodě s papežem, neboť Pavel II. též věnoval ohrožené Plzni zvláštní pozornost, zčásti i proto, že měl ještě v živé vlastní paměti úlohu, kterou hrála v době vyjednávání koncilu basilejského s husity počátkem třicátých let. Papežská kurie proto poskytovala i v této době Plzni ne- jen hmotnou pomoc k úhradě jistě vysokých válečných výdajů, ale současně v polovině roku 1466 i morální podporu polepše- ním pečetního práva a městského znaku.7) Tato úloha města Plzně v politice papežské kurie pak ni- koli náhodou přetrvávala také v dalších stoletích. Dokládají to kromě zpráv z dějin města samotného nepřetržitě také pa- pežské nunciatury u habsburského dvora a zvláště pak instruk- ce Klimenta VIII. z přelomu 16. a 17. století pro nuncie a legáty. Jimi papež ukládal vyslancům kurie v Čechách, aby — 220 —
1465 se postavilo proti králi a otevřeně se přihlásilo k poli- tice skupiny katolických magnátů a papeže Pavla II. Se ztrátou důležitého opěrného bodu v politicky exponované části králov- ství se ovšem panovník nehodlal smířit a pokusil se ovládnout Plzeň vojenskou silou. Poděbradovo úsilí zůstávalo marné a naopak v krátké době se město stalo oporou katolické strany sdružené v jednotu Zelenohorskou. Důležitost úlohy, která byla Plzni přikládána ve válce s králem, potvrzuje podpora, které se jí dostávalo v tomto období od papežského dvora. Rudolf z Rüdesheimu, papežský legát v českých zemích, si uvědomoval strategický význam Plzně pro postavení katolické církve i je- jích stoupenců v Čechách a rozvíjel četné akce na pomoc oblé- hanému městu. Vystupoval ve shodě s papežem, neboť Pavel II. též věnoval ohrožené Plzni zvláštní pozornost, zčásti i proto, že měl ještě v živé vlastní paměti úlohu, kterou hrála v době vyjednávání koncilu basilejského s husity počátkem třicátých let. Papežská kurie proto poskytovala i v této době Plzni ne- jen hmotnou pomoc k úhradě jistě vysokých válečných výdajů, ale současně v polovině roku 1466 i morální podporu polepše- ním pečetního práva a městského znaku.7) Tato úloha města Plzně v politice papežské kurie pak ni- koli náhodou přetrvávala také v dalších stoletích. Dokládají to kromě zpráv z dějin města samotného nepřetržitě také pa- pežské nunciatury u habsburského dvora a zvláště pak instruk- ce Klimenta VIII. z přelomu 16. a 17. století pro nuncie a legáty. Jimi papež ukládal vyslancům kurie v Čechách, aby — 220 —
Strana 221
poskytovali zvláštní podporu a ochranu katolickému středisku Plzni (a podobně též Českým Budějovicům).8) Události dostaly nový spád poté, když papež Pavel II. v prosinci roku 1466 prohlásil Jiřího z Poděbrad za kacíře zba- veného trůnu, vyzýval evropské vladaře k válce proti českým kacířům a požehnal Zelenohorské jednotě vedené Zdeňkem ze Šternberka k boji s dosavadním představitelem českého státu.9) Souběžně s tím rozšířila znovu své působení katolická církev v Čechách, spravovaná tehdy jediným administrátorem Hila- riem z Litoměřic. Tento muž, kdysi stoupenec husitské re- formní ideologie, byl již téměř dvě desítiletí pevným ka- tolíkem spjatým zřejmě užšími osobními vazbami s některými předními činiteli papežského dvora. Platil za rozhodného od- půrce ideového i politického kompromisu s kališnickou církví a jejími světskými ochránci. Když se Jiří z Poděbrad poku- sil na schůzce všech zúčastněných stran v královském paláci ve Starém Městě pražském 14. dubna roku 1467 znovu dosáhnout kompromisu, který by zajistil klid v království a uvolnil Ji- říkovi ruce k rozvinutí obrany dvojvěří v českých zemích i v mezinárodním měřítku, přičinil se též Hilarius o ztroskotání celého podniku. S vědomím podpory římské církve i případného kandidáta českého trůnu uherského krále Matyáše Korvína od- mítl duchovní vůdce katolíků v pražské arcidiecézi spolu s magnátskou skupinou Zdeňka ze Šternberka Poděbradovy návrhy. To ovšem znamenalo obnovení válečných akcí. Od té chvíle se už kapitula nemohla cítit v sídelním městě bezpečná a jako už - 221 -
poskytovali zvláštní podporu a ochranu katolickému středisku Plzni (a podobně též Českým Budějovicům).8) Události dostaly nový spád poté, když papež Pavel II. v prosinci roku 1466 prohlásil Jiřího z Poděbrad za kacíře zba- veného trůnu, vyzýval evropské vladaře k válce proti českým kacířům a požehnal Zelenohorské jednotě vedené Zdeňkem ze Šternberka k boji s dosavadním představitelem českého státu.9) Souběžně s tím rozšířila znovu své působení katolická církev v Čechách, spravovaná tehdy jediným administrátorem Hila- riem z Litoměřic. Tento muž, kdysi stoupenec husitské re- formní ideologie, byl již téměř dvě desítiletí pevným ka- tolíkem spjatým zřejmě užšími osobními vazbami s některými předními činiteli papežského dvora. Platil za rozhodného od- půrce ideového i politického kompromisu s kališnickou církví a jejími světskými ochránci. Když se Jiří z Poděbrad poku- sil na schůzce všech zúčastněných stran v královském paláci ve Starém Městě pražském 14. dubna roku 1467 znovu dosáhnout kompromisu, který by zajistil klid v království a uvolnil Ji- říkovi ruce k rozvinutí obrany dvojvěří v českých zemích i v mezinárodním měřítku, přičinil se též Hilarius o ztroskotání celého podniku. S vědomím podpory římské církve i případného kandidáta českého trůnu uherského krále Matyáše Korvína od- mítl duchovní vůdce katolíků v pražské arcidiecézi spolu s magnátskou skupinou Zdeňka ze Šternberka Poděbradovy návrhy. To ovšem znamenalo obnovení válečných akcí. Od té chvíle se už kapitula nemohla cítit v sídelním městě bezpečná a jako už - 221 -
Strana 222
několikrát v předchozích desítiletích i tentokrát hledali její někteří členové útočiště v dobře opevněné Plzni.12) V čele s jediným administrátorem Hilariem Litoměřic- kým, vybaveným papežem pravomocemi arcibiskupa, přišli tito preláti a kněží do Plzně asi týden po zmařeném vyjednávání v Praze, což by znamenalo někdy kolem 20. dubna 1467. Váha města v odboji proti Jiřímu z Poděbrad tím ještě vzrostla, protože Hilarius s dalšími členy kapituly vyvíjeli čilou di- plomatickou aktivitu. Udržovali kontakty nejen s vysokou ka- tolickou šlechtou válčící s králem, ale též s osobami od pa- pežského a císařského dvora.14) Hilarius se ovšem nevěnoval jen vyšší politice a událos- tem zdánlivě dosti vzdáleným od Plzně, nýbrž podporoval také samotný odboj města proti Poděbradovi. Jedním ze zajímavých dokladů toho se stalo Hilariovo rozhodnutí vystoupit v Plzni na blížícím se Novém svátku. Tato oslava připadala na 10. května a byla Plzeňskými pořádána na výročí dne, kterým ukon- čila polní vojska husitů neúspěšné obléhání Plzně roku 1434. Zvláštní plzeňský svátek byl dokonce uznán církví a roku 1448 proklamován kardinálem Janem Karvajalem. Napjatá situace na jaře roku 1467 a role Plzně v ní ovšem vytvořila předpo- klady pro to, aby se průběh Nového svátku změnil v demonstro- vání ideových a politických postojů plzeňských katolíků a kněží, kteří tu nacházeli útočiště. Svým dílem k tomu přispěl i Hilarius Litoměřický, jenž pro úvodní část oslav, konanou v největším z kostelů ve městě - ve sv. Bartoloměji, přichystal — 222 -
několikrát v předchozích desítiletích i tentokrát hledali její někteří členové útočiště v dobře opevněné Plzni.12) V čele s jediným administrátorem Hilariem Litoměřic- kým, vybaveným papežem pravomocemi arcibiskupa, přišli tito preláti a kněží do Plzně asi týden po zmařeném vyjednávání v Praze, což by znamenalo někdy kolem 20. dubna 1467. Váha města v odboji proti Jiřímu z Poděbrad tím ještě vzrostla, protože Hilarius s dalšími členy kapituly vyvíjeli čilou di- plomatickou aktivitu. Udržovali kontakty nejen s vysokou ka- tolickou šlechtou válčící s králem, ale též s osobami od pa- pežského a císařského dvora.14) Hilarius se ovšem nevěnoval jen vyšší politice a událos- tem zdánlivě dosti vzdáleným od Plzně, nýbrž podporoval také samotný odboj města proti Poděbradovi. Jedním ze zajímavých dokladů toho se stalo Hilariovo rozhodnutí vystoupit v Plzni na blížícím se Novém svátku. Tato oslava připadala na 10. května a byla Plzeňskými pořádána na výročí dne, kterým ukon- čila polní vojska husitů neúspěšné obléhání Plzně roku 1434. Zvláštní plzeňský svátek byl dokonce uznán církví a roku 1448 proklamován kardinálem Janem Karvajalem. Napjatá situace na jaře roku 1467 a role Plzně v ní ovšem vytvořila předpo- klady pro to, aby se průběh Nového svátku změnil v demonstro- vání ideových a politických postojů plzeňských katolíků a kněží, kteří tu nacházeli útočiště. Svým dílem k tomu přispěl i Hilarius Litoměřický, jenž pro úvodní část oslav, konanou v největším z kostelů ve městě - ve sv. Bartoloměji, přichystal — 222 -
Strana 223
obšírný projev. Samotný fakt, že jej přednášel jediný admi- nistrátor katolické církve v Čechách, propůjčoval plzeňskému Novému svátku nejen slavnostnější ráz a větší vážnost, ale současně též širší politický význam. Vědom si složitých poměrů v zemi, její zahraničně poli- tické situace i úlohy města Plzně v zápase znepřátelených po- litických stran o moc v Českém království, které na tomto místě mohly být jen v největší zkratce připomenuty, věnoval Hilarius přípravě svého vystoupení jak po stránce obsahové, tak i formální náležitou péči. Jak v rozboru řeči, která se dochovala pod názvem Hystoria civitatis Plznensis, Josef Hej- nic prokázal, neváhal se její autor ani v poměrně krátkém období svého pobytu v Plzni (konec dubna a počátek května ro- ku 1467) seznámit s některými prameny k různým obdobím dějin města. Stačil rychle vstřebat ústní tradici o minulosti Plzně, počínaje původem názvu až po příhody z doby husitské revoluce, a dokonce i prostudovat některé prameny písemné povahy, které Hilarius svou řeč, založenou tedy jeho přehled upřesnily.? na poměrně rychle získané, ale dobré znalosti místních pomě- rů, koncipoval obratně a působivě tak, aby v ní propojil nej- širší ideové a politické záměry katolické církve v Čechách s užšími lokálními zájmy západočeského města. Jeho obyvatele si jako své posluchače hleděl získat nejen oslavou minulých hrdinských činů Plzeňských, ale také prezentováním pohledů, jimiž chtěl osvětlit vznik Plzně, její rozkvět, bohatství i věrnost idei křesťanské církve. Na základě toho usiloval Hi- - 223 -
obšírný projev. Samotný fakt, že jej přednášel jediný admi- nistrátor katolické církve v Čechách, propůjčoval plzeňskému Novému svátku nejen slavnostnější ráz a větší vážnost, ale současně též širší politický význam. Vědom si složitých poměrů v zemi, její zahraničně poli- tické situace i úlohy města Plzně v zápase znepřátelených po- litických stran o moc v Českém království, které na tomto místě mohly být jen v největší zkratce připomenuty, věnoval Hilarius přípravě svého vystoupení jak po stránce obsahové, tak i formální náležitou péči. Jak v rozboru řeči, která se dochovala pod názvem Hystoria civitatis Plznensis, Josef Hej- nic prokázal, neváhal se její autor ani v poměrně krátkém období svého pobytu v Plzni (konec dubna a počátek května ro- ku 1467) seznámit s některými prameny k různým obdobím dějin města. Stačil rychle vstřebat ústní tradici o minulosti Plzně, počínaje původem názvu až po příhody z doby husitské revoluce, a dokonce i prostudovat některé prameny písemné povahy, které Hilarius svou řeč, založenou tedy jeho přehled upřesnily.? na poměrně rychle získané, ale dobré znalosti místních pomě- rů, koncipoval obratně a působivě tak, aby v ní propojil nej- širší ideové a politické záměry katolické církve v Čechách s užšími lokálními zájmy západočeského města. Jeho obyvatele si jako své posluchače hleděl získat nejen oslavou minulých hrdinských činů Plzeňských, ale také prezentováním pohledů, jimiž chtěl osvětlit vznik Plzně, její rozkvět, bohatství i věrnost idei křesťanské církve. Na základě toho usiloval Hi- - 223 -
Strana 224
larius o expresivní způsob vyjádření myšlenky, že Plzeň a její obyvatelé mají v soudobých zápasech přímo poslání vytrvat v boji proti nepřátelům katolické víry. Hilariův projev postihu- je též význam, který je městu českými katolíky a zvláště je- jich spojenci v papežské kurii přičítán, a má být hlavně mo- rální podporou města v boji proti jejich králi Jiřímu z Podě- brad. Pro to ostatně svědčí též forma zpracování celého proje- vu. Faktem je, že se Hilarius na jedné straně stále adresně obracel na Plzeňské jako na své bezprostřední posluchače a pro připoutání jejich zájmu začlenil některé podrobnosti z minulosti i současného života města: pochválil například krá- sy jeho okolí nebo naopak kritickým šlehem vytknul měštanům nevalnou kvalitu zde vařeného piva, což dokumentoval ještě začleněním veršů vzniklých ze zkušenosti cizího autora do svého projevu. Na druhé straně hodlal Hilarius bezpochyby vykreslením poměrně uceleného obrazu středověké Plzně v dobrém světle prezentovat město jako baštu katolické víry v Čechách také případnému cizímu publiku. Téměř úplně jsou pochopitelně potlačeny zmínky o více či méně závažných udá- lostech a epizodách, které spojovaly město nebo jeho obyvate- le v dobách nepříliš vzdálených s husitstvím. Stálé zdů- razňování věrnosti Plzeňských, za kterou bylo město odměněno celou řadou poct, politickou i hnotnou podporou papežské kurie a římských panovníků, má vedle morální podpory Plzeň- ských v zásadě dvojí smysl. Plzeň má sloužit za příklad ostat- - 224 -
larius o expresivní způsob vyjádření myšlenky, že Plzeň a její obyvatelé mají v soudobých zápasech přímo poslání vytrvat v boji proti nepřátelům katolické víry. Hilariův projev postihu- je též význam, který je městu českými katolíky a zvláště je- jich spojenci v papežské kurii přičítán, a má být hlavně mo- rální podporou města v boji proti jejich králi Jiřímu z Podě- brad. Pro to ostatně svědčí též forma zpracování celého proje- vu. Faktem je, že se Hilarius na jedné straně stále adresně obracel na Plzeňské jako na své bezprostřední posluchače a pro připoutání jejich zájmu začlenil některé podrobnosti z minulosti i současného života města: pochválil například krá- sy jeho okolí nebo naopak kritickým šlehem vytknul měštanům nevalnou kvalitu zde vařeného piva, což dokumentoval ještě začleněním veršů vzniklých ze zkušenosti cizího autora do svého projevu. Na druhé straně hodlal Hilarius bezpochyby vykreslením poměrně uceleného obrazu středověké Plzně v dobrém světle prezentovat město jako baštu katolické víry v Čechách také případnému cizímu publiku. Téměř úplně jsou pochopitelně potlačeny zmínky o více či méně závažných udá- lostech a epizodách, které spojovaly město nebo jeho obyvate- le v dobách nepříliš vzdálených s husitstvím. Stálé zdů- razňování věrnosti Plzeňských, za kterou bylo město odměněno celou řadou poct, politickou i hnotnou podporou papežské kurie a římských panovníků, má vedle morální podpory Plzeň- ských v zásadě dvojí smysl. Plzeň má sloužit za příklad ostat- - 224 -
Strana 225
ním českým městům, její význam chce být ovšem současně vtištěn do vědomí též cizímu čtenáři nebo posluchači. Hilarius jako by tu chtěl představit i cizině hlavní středisko katolické víry v českých zemích a postavit je tak do konfrontace s Prahou. Jí věnuje ve výkladu až nápadně velmi málo místa a z podtextu vy- plývá, že ji zcela ztotožňuje s husitským kacířstvím. Vždyť Pra- žany chápe pouze jako "zvrhlé Žižkovy spojence" 22) a v době. kdy psal svůj projev, v nich vidí lidi, jinž "pax semper inimi- ca et que prius veteribus ritibus optima lege recta est, nunc vero patribus nece turpissima ex Rokyczani consilio defunctis successit prava iuventus, quorum consilio precipitata ruit." 23) Hilariova řeč směřovala zároveň k tomu, aby vybídla plzeň- ské obyvatelstvo k určitému posílení lokálně patriotického cí- tění. Důvodem tu autorovi byly kromě jiného především také o- hledy na potřebu morálního povzbuzení města v době jeho několi- kerého ohrožení kališnickými vojsky. Oproti některým polemic- kým názorům z počátku šedesátých let24/ však tentokrát u Hi- laria znatelně ustoupil do pozadí akcent na české národní vě- domí či vlastenectví, byť zde nechybí úplně. V dále připojené zmínce zcela nekompromisně Hilarius ztotožňuje s českým náro- dem pouze pravověrné katolíky, stoupenci kalicha nemají v tom- to pojmu vůbec žádné místo: království bude odebráno kacířům, jmenovitě Jiřímu z Poděbrad, a dáno "genti, scilicet Bohemo- rum, qui permanserunt in agone certaminis et fecerunt iusti- tiam et iudicium".") Důvodem, proč nevěnoval autor ve svém vystoupení otázce - v tehdejších ideových zápasech uvnitř - 225 -
ním českým městům, její význam chce být ovšem současně vtištěn do vědomí též cizímu čtenáři nebo posluchači. Hilarius jako by tu chtěl představit i cizině hlavní středisko katolické víry v českých zemích a postavit je tak do konfrontace s Prahou. Jí věnuje ve výkladu až nápadně velmi málo místa a z podtextu vy- plývá, že ji zcela ztotožňuje s husitským kacířstvím. Vždyť Pra- žany chápe pouze jako "zvrhlé Žižkovy spojence" 22) a v době. kdy psal svůj projev, v nich vidí lidi, jinž "pax semper inimi- ca et que prius veteribus ritibus optima lege recta est, nunc vero patribus nece turpissima ex Rokyczani consilio defunctis successit prava iuventus, quorum consilio precipitata ruit." 23) Hilariova řeč směřovala zároveň k tomu, aby vybídla plzeň- ské obyvatelstvo k určitému posílení lokálně patriotického cí- tění. Důvodem tu autorovi byly kromě jiného především také o- hledy na potřebu morálního povzbuzení města v době jeho několi- kerého ohrožení kališnickými vojsky. Oproti některým polemic- kým názorům z počátku šedesátých let24/ však tentokrát u Hi- laria znatelně ustoupil do pozadí akcent na české národní vě- domí či vlastenectví, byť zde nechybí úplně. V dále připojené zmínce zcela nekompromisně Hilarius ztotožňuje s českým náro- dem pouze pravověrné katolíky, stoupenci kalicha nemají v tom- to pojmu vůbec žádné místo: království bude odebráno kacířům, jmenovitě Jiřímu z Poděbrad, a dáno "genti, scilicet Bohemo- rum, qui permanserunt in agone certaminis et fecerunt iusti- tiam et iudicium".") Důvodem, proč nevěnoval autor ve svém vystoupení otázce - v tehdejších ideových zápasech uvnitř - 225 -
Strana 226
české společnosti stále tak aktuální - obšírnější výklad, ne- bylo však jen samotné soustředění Hilaria na úlohu a oslavu Plzeňských. V době, kdy do řešení českých vnitřních poměrů a mezinárodních vztahů zasahovalo tolik vnějších sil, jež se spojily s katolickou opozicí, považoval zjevně Hilarius za užitečnější spíše připomínat ideje sounáležitosti s křesťan- skou pospolitostí, vycházející z univerzálního pojetí a poslá- ní církve. I tím činil svou řeč přijatelnou určitému okruhu případných čtenářů v zahraničí. Projev Hilaria Litoměřického z 10. května 1467, nazývaný Hystoria civitatis Plznensis, představuje závažný pramen ke studiu některých otázek vývoje české společnosti ve století patnáctém, kdy došlo v důsledku husitské revoluce k jejím hlubokým proměnám. Nic na tom nemění skutečnost, že jde o di- lo vyhraněně katolicky orientovaného autora, které je pocho- pitelně tendenčně zaměřeno k ostré kritice všeho, co souvise- lo s husitstvím, s jeho reformním i revolučním obsahem a tra- dicemi. Pro období, při jehož studiu se historik stále ještě potýká s nedostatkem pramenů, nemůže ale ani "negativní" zorný úhel autora nijak zastřít pramennou hodnotu jeho spisku pro poznání dynamického vývoje událostí v českých zemích ko- lem poloviny 15. věku. Naopak je Hilariova "Historie" cenným svědectvím o složitostech a dialektických rozporech života své doby, kterého zdaleka nebylo dosud v úplnosti bádáním vy- užito. "Historie" poskytuje řadu důležitých informací zejména ke dvěma tematickým okruhům. Totiž jednak ke studiu vývoje — 226 —
české společnosti stále tak aktuální - obšírnější výklad, ne- bylo však jen samotné soustředění Hilaria na úlohu a oslavu Plzeňských. V době, kdy do řešení českých vnitřních poměrů a mezinárodních vztahů zasahovalo tolik vnějších sil, jež se spojily s katolickou opozicí, považoval zjevně Hilarius za užitečnější spíše připomínat ideje sounáležitosti s křesťan- skou pospolitostí, vycházející z univerzálního pojetí a poslá- ní církve. I tím činil svou řeč přijatelnou určitému okruhu případných čtenářů v zahraničí. Projev Hilaria Litoměřického z 10. května 1467, nazývaný Hystoria civitatis Plznensis, představuje závažný pramen ke studiu některých otázek vývoje české společnosti ve století patnáctém, kdy došlo v důsledku husitské revoluce k jejím hlubokým proměnám. Nic na tom nemění skutečnost, že jde o di- lo vyhraněně katolicky orientovaného autora, které je pocho- pitelně tendenčně zaměřeno k ostré kritice všeho, co souvise- lo s husitstvím, s jeho reformním i revolučním obsahem a tra- dicemi. Pro období, při jehož studiu se historik stále ještě potýká s nedostatkem pramenů, nemůže ale ani "negativní" zorný úhel autora nijak zastřít pramennou hodnotu jeho spisku pro poznání dynamického vývoje událostí v českých zemích ko- lem poloviny 15. věku. Naopak je Hilariova "Historie" cenným svědectvím o složitostech a dialektických rozporech života své doby, kterého zdaleka nebylo dosud v úplnosti bádáním vy- užito. "Historie" poskytuje řadu důležitých informací zejména ke dvěma tematickým okruhům. Totiž jednak ke studiu vývoje — 226 —
Strana 227
politického a ídeového zápasu v české společnosti v období pa- nování Jiřího z Poděbrad, jednak k dějinám královského města Plzně v pozdním středověku, zvláště pak k úloze tohoto stře- diska západních Čech v závěru husitské revoluce. Dříve, než se výklad zaměří k oběma právě uvedeným tema- tickým okruhům, alespoň několik slov k otázce věrohodnosti Hi- leriovy "Historie" a k jejímu typologickému zařazení. Jak bylo již zmíněno, výpovědní hodnotu Hilariova plzeňského projevu určuje několik okolností. Autor měl pro sepsání své řeči k dispozici jak písemné prameny ke starším dějinám města, tak i ústní výklad různých etap z jeho minulosti. Je zřejmé, že vy- užíval obou zdrojů, přece je však patrno, že se opíral více o ústní tradice. Ty mu poskytovaly v krátkém časovém intervalu vzniku tohoto dílka příležitost překlenout detailní faktogra- fii. Její zjištění by předpokládalo hlubší zájem autora i zdlouhavé studium, které nebylo ani Hilariovým cílem. Postavit projev na hlavních faktech a zejména na shrnutí tradic tedy zjednodušovalo Hilariovi práci a současně zajišto- valo pozornost posluchačů. To dobře vyhovovalo řečníkovu zámě- ru, prostřednictvím výkladu minulosti města začlenit Plzeň do aktuálního politického zápasu husitské doby. Skutečnost, že Hilarius hovořil před domácím publikem, jej jistě nutila k tomu, aby reprodukoval pokud možno věrně lokální plzeňské tra- dice a prokládal je hlavní faktografií. Té pochopitelně přibý- vá úměrně s tím, jak se blíží k současnosti. Jestliže se vý- klad počátků Plzně opírá pouze o ústní podání, pak pasáže o - 227 -
politického a ídeového zápasu v české společnosti v období pa- nování Jiřího z Poděbrad, jednak k dějinám královského města Plzně v pozdním středověku, zvláště pak k úloze tohoto stře- diska západních Čech v závěru husitské revoluce. Dříve, než se výklad zaměří k oběma právě uvedeným tema- tickým okruhům, alespoň několik slov k otázce věrohodnosti Hi- leriovy "Historie" a k jejímu typologickému zařazení. Jak bylo již zmíněno, výpovědní hodnotu Hilariova plzeňského projevu určuje několik okolností. Autor měl pro sepsání své řeči k dispozici jak písemné prameny ke starším dějinám města, tak i ústní výklad různých etap z jeho minulosti. Je zřejmé, že vy- užíval obou zdrojů, přece je však patrno, že se opíral více o ústní tradice. Ty mu poskytovaly v krátkém časovém intervalu vzniku tohoto dílka příležitost překlenout detailní faktogra- fii. Její zjištění by předpokládalo hlubší zájem autora i zdlouhavé studium, které nebylo ani Hilariovým cílem. Postavit projev na hlavních faktech a zejména na shrnutí tradic tedy zjednodušovalo Hilariovi práci a současně zajišto- valo pozornost posluchačů. To dobře vyhovovalo řečníkovu zámě- ru, prostřednictvím výkladu minulosti města začlenit Plzeň do aktuálního politického zápasu husitské doby. Skutečnost, že Hilarius hovořil před domácím publikem, jej jistě nutila k tomu, aby reprodukoval pokud možno věrně lokální plzeňské tra- dice a prokládal je hlavní faktografií. Té pochopitelně přibý- vá úměrně s tím, jak se blíží k současnosti. Jestliže se vý- klad počátků Plzně opírá pouze o ústní podání, pak pasáže o - 227 -
Strana 228
obležení města staví již na vyprávění pamětníků, vývoj měst- ského znaku většinou na již známých dobových událostech i pí- semných podkladech a konečně obraz města dokonce na osobní zkušenosti. Kombinování základních faktografických znalostí s ústní tradicí je v této době zcela běžnou metodou k líčení dějinných souvislostí. Výpovědní hodnota děl na ní založených vždy závi- sí na autorovi a je ji pochopitelně třeba stále kriticky posu- zovat. Jak se pokusí doložit celý následující výklad, Hilario- va "Historie" je z tohoto hlediska poměrně vydatným pramenem. Není ovšem možné přehlížet jeho limity. Vždyť účel projevu podmiňoval výběr faktů a zorný úhel hodnocení pojednávaných historických událostí, jinž chtěl řečník věnovat pozornost. Proto čtenář nenajde nic dobrého o husitech, ani například nic k otázce pro dějiny města Plzně v husitské revoluci velmi zá- važné, totiž k příčinám proměny chiliastickými vizemi vyvole- ného "města Slunce" ve středisko katolického landfrídu. Stejně tak nebyl Hilarius ochoten zminovat humitskou emigraci z Plzně, ale ani spojení města s německými zeměmi během váleč- ných let. Řadu skutečností, které se mohly jevit dvojznačně či problematicky, ponechal autor stranou, aby se mohl pokusit o přimknutí dějin města všemi symbolickými prostředky k aktu- ální problematice boje katolické církve s "králem kacířů". K otázce pramenné hodnoty Hilariova spisku se úzce váže též jeho určení jako literárního žánru. Autor nazval své díl- ko "Historií", čímž se sám snažil specifikovat jeho charakter — 228 —
obležení města staví již na vyprávění pamětníků, vývoj měst- ského znaku většinou na již známých dobových událostech i pí- semných podkladech a konečně obraz města dokonce na osobní zkušenosti. Kombinování základních faktografických znalostí s ústní tradicí je v této době zcela běžnou metodou k líčení dějinných souvislostí. Výpovědní hodnota děl na ní založených vždy závi- sí na autorovi a je ji pochopitelně třeba stále kriticky posu- zovat. Jak se pokusí doložit celý následující výklad, Hilario- va "Historie" je z tohoto hlediska poměrně vydatným pramenem. Není ovšem možné přehlížet jeho limity. Vždyť účel projevu podmiňoval výběr faktů a zorný úhel hodnocení pojednávaných historických událostí, jinž chtěl řečník věnovat pozornost. Proto čtenář nenajde nic dobrého o husitech, ani například nic k otázce pro dějiny města Plzně v husitské revoluci velmi zá- važné, totiž k příčinám proměny chiliastickými vizemi vyvole- ného "města Slunce" ve středisko katolického landfrídu. Stejně tak nebyl Hilarius ochoten zminovat humitskou emigraci z Plzně, ale ani spojení města s německými zeměmi během váleč- ných let. Řadu skutečností, které se mohly jevit dvojznačně či problematicky, ponechal autor stranou, aby se mohl pokusit o přimknutí dějin města všemi symbolickými prostředky k aktu- ální problematice boje katolické církve s "králem kacířů". K otázce pramenné hodnoty Hilariova spisku se úzce váže též jeho určení jako literárního žánru. Autor nazval své díl- ko "Historií", čímž se sám snažil specifikovat jeho charakter — 228 —
Strana 229
a místo v dobové literární produkci. Je-li možno poměřit Hila- riův plzeňský projev závěrem analýzy pojmů "kronika" a "histo- rie" v české literární tvorbě 2. poloviny 15. a v 16. století, jak ji provedl M. Kopecký, potom by Hilarius Litoměřický už názvem svého spisku aspiroval na dílo vyššího dějepiseckého umění a ceny, než jaká zřejmě byla přisuzována kronikám.26) Jinak je ovšem nutno přistupovat k zařazení "Historie" z hlediska moderní historiografie. V ní se naposledy pokusil o zařazení tohoto Hilariova projevu M. Bělohlávek, který v něm spatřuje nejstarší plzeňskou kroniku. Především proto, že "Hi- storie" přináší výklad událostí ze starších dějin města, jenž je pak přejímán dalšími kronikáři i dějepisectvím 17. až 19. věku.27) Domnívám se však, že v pravém slova smyslu "Historie" Hilaria Litoměřického není svou povehou kronikou. V rámci ce- lého žánru středověkého kronikářství možno sice shledat velké rozpětí mezi suše faktografickým análem až po krajně tendenčně pojatou kroniku, ale přesto je v kronikářství vrcholného a pozdního středověku cílevědoně autory udržována jistá rovno- váha mezi touto faktografií a tendenčností. Společné téměř všem autorům je, že respektují zásadní kriterium, totiž chro- nologickou kostru svého vyprávění. Přitom ale časová posloup- nost výkladu děje nemusí být a ani nebývá důsledně dodržová- na.28) U Hilaria nad potřebou vypsat dějiny či paměti Plzně roz- hodně převládá tendenční prvek. Autorův neskrývaný, jedno- - 229 -
a místo v dobové literární produkci. Je-li možno poměřit Hila- riův plzeňský projev závěrem analýzy pojmů "kronika" a "histo- rie" v české literární tvorbě 2. poloviny 15. a v 16. století, jak ji provedl M. Kopecký, potom by Hilarius Litoměřický už názvem svého spisku aspiroval na dílo vyššího dějepiseckého umění a ceny, než jaká zřejmě byla přisuzována kronikám.26) Jinak je ovšem nutno přistupovat k zařazení "Historie" z hlediska moderní historiografie. V ní se naposledy pokusil o zařazení tohoto Hilariova projevu M. Bělohlávek, který v něm spatřuje nejstarší plzeňskou kroniku. Především proto, že "Hi- storie" přináší výklad událostí ze starších dějin města, jenž je pak přejímán dalšími kronikáři i dějepisectvím 17. až 19. věku.27) Domnívám se však, že v pravém slova smyslu "Historie" Hilaria Litoměřického není svou povehou kronikou. V rámci ce- lého žánru středověkého kronikářství možno sice shledat velké rozpětí mezi suše faktografickým análem až po krajně tendenčně pojatou kroniku, ale přesto je v kronikářství vrcholného a pozdního středověku cílevědoně autory udržována jistá rovno- váha mezi touto faktografií a tendenčností. Společné téměř všem autorům je, že respektují zásadní kriterium, totiž chro- nologickou kostru svého vyprávění. Přitom ale časová posloup- nost výkladu děje nemusí být a ani nebývá důsledně dodržová- na.28) U Hilaria nad potřebou vypsat dějiny či paměti Plzně roz- hodně převládá tendenční prvek. Autorův neskrývaný, jedno- - 229 -
Strana 230
stranně pojímaný ideový, tj. prokatolický, podtert tuto sku- tečnost ještě umocňuje. A to je dostatečně patrné hlavně při využívání místních plzeňských tradic a vyprávění, stejně jako z důrazu kladeného na působivý až zkreslený výklad symboliky názvu Plzně nebo jejího znaku, jak bude pojednáno níže. Menší váha na podchycení faktografie z dějin Plzně (nebo z jejích pamětí) se projeví při pohledu na Hilariovu časovou osu výkladu, na které není zaznamenána celá řada událostí, jež měly pro vývoj Plzně jako města rozhodující úlohu. Jde tu ne- jen o rozličná privilegia lucemburských panovníků 14. věku, ale současně i o úlohu města v mezinárodních obchodních a po- litických kontaktech až do Hilariových dnů. Autor traktátu zvolil pro svůj projev pouze taková temata, která se vztahova- la k jeho záměru zpolitizovat určité momenty z minulosti Plzně v duchu okamžité potřeby své doby. Proto věnoval tak zevrubnou pozornost vylíčení hrdinného vzdoru Plzeňenů proti polním vojskům husitů, aby oživil problém své nejpalčivější součas- nosti, totiž obranu a odboj Plzně proti králi �českých kacířů" Jiřímu z Poděbrad. Ostatní výběr faktů rezignuje na přesnější výklad co do faktografické i chronologické skladby a řazení, více však vychází z utilitárních záměrů Hilariových. Proto lze, myslím, soudit, že jeho projev je spíše politickou řečí typu panegyriku nebo traktátu, nikoli kronikou. Bylo by ovšem naprosto nesprávné chápat uvedený závěr ve syslu snížení výpovědní hodnoty tohoto pramene nebo obecněji památek tohoto typu. O co méně informací dávají moderní histo- - 230 -
stranně pojímaný ideový, tj. prokatolický, podtert tuto sku- tečnost ještě umocňuje. A to je dostatečně patrné hlavně při využívání místních plzeňských tradic a vyprávění, stejně jako z důrazu kladeného na působivý až zkreslený výklad symboliky názvu Plzně nebo jejího znaku, jak bude pojednáno níže. Menší váha na podchycení faktografie z dějin Plzně (nebo z jejích pamětí) se projeví při pohledu na Hilariovu časovou osu výkladu, na které není zaznamenána celá řada událostí, jež měly pro vývoj Plzně jako města rozhodující úlohu. Jde tu ne- jen o rozličná privilegia lucemburských panovníků 14. věku, ale současně i o úlohu města v mezinárodních obchodních a po- litických kontaktech až do Hilariových dnů. Autor traktátu zvolil pro svůj projev pouze taková temata, která se vztahova- la k jeho záměru zpolitizovat určité momenty z minulosti Plzně v duchu okamžité potřeby své doby. Proto věnoval tak zevrubnou pozornost vylíčení hrdinného vzdoru Plzeňenů proti polním vojskům husitů, aby oživil problém své nejpalčivější součas- nosti, totiž obranu a odboj Plzně proti králi �českých kacířů" Jiřímu z Poděbrad. Ostatní výběr faktů rezignuje na přesnější výklad co do faktografické i chronologické skladby a řazení, více však vychází z utilitárních záměrů Hilariových. Proto lze, myslím, soudit, že jeho projev je spíše politickou řečí typu panegyriku nebo traktátu, nikoli kronikou. Bylo by ovšem naprosto nesprávné chápat uvedený závěr ve syslu snížení výpovědní hodnoty tohoto pramene nebo obecněji památek tohoto typu. O co méně informací dávají moderní histo- - 230 -
Strana 231
rii v podobě konkrétních faktů, o to více vypovídají o pohledu samotného autora, o politickém myšlení své doby a jeho propo- jení s minulostí prostřednictvím ústního tradování, ale také o boji, který je veden různými způsoby, mečem počínaje a slo- vem konče. II Hilariova "Historie" jako odraz politického myšlení své doby K otázce studia politických a ideových konfliktů v šede- sátých letech 15. století plzeňský projev Hilaria Litoměřické- ho sice neposkytuje žádný nový věcný poznatek, který by měnil chronologii událostí nebo jejich výklad. Zato je "Historie" cenným pramenem k poznání ideologické argumentace českých ka- tolíků v konfliktech doby a svým charakterem představuje velmi důležitý pramen k výzkumu politické kultury dané doby.29) Na rozdíl od duchovních a světských předáků kališnické části české společnosti, kteří pro své postavení v reálné po- litické situaci byli do jisté míry nakloněni nebo nuceni ke smírnému řešení otázky víry v Českém království, si předsta- vitel katolické církve v zemi počínal mnohem nekompromis- něji. Hilariova řeč nepřipouští totiž žádnou možnost doho- dy se zastánci kalicha, dokonce je chce úplně vyloučit z české národní pospolitosti, jak bylo zmíněno již výše.31) Autor v celém textu využívá vší své výřečnosti i pádnosti argumentace, aby diskreditoval "kacířský" odkaz husitského učení i zásady jeho církevní praxe. Neváhá potom zařadit ta- - 231 -
rii v podobě konkrétních faktů, o to více vypovídají o pohledu samotného autora, o politickém myšlení své doby a jeho propo- jení s minulostí prostřednictvím ústního tradování, ale také o boji, který je veden různými způsoby, mečem počínaje a slo- vem konče. II Hilariova "Historie" jako odraz politického myšlení své doby K otázce studia politických a ideových konfliktů v šede- sátých letech 15. století plzeňský projev Hilaria Litoměřické- ho sice neposkytuje žádný nový věcný poznatek, který by měnil chronologii událostí nebo jejich výklad. Zato je "Historie" cenným pramenem k poznání ideologické argumentace českých ka- tolíků v konfliktech doby a svým charakterem představuje velmi důležitý pramen k výzkumu politické kultury dané doby.29) Na rozdíl od duchovních a světských předáků kališnické části české společnosti, kteří pro své postavení v reálné po- litické situaci byli do jisté míry nakloněni nebo nuceni ke smírnému řešení otázky víry v Českém království, si předsta- vitel katolické církve v zemi počínal mnohem nekompromis- něji. Hilariova řeč nepřipouští totiž žádnou možnost doho- dy se zastánci kalicha, dokonce je chce úplně vyloučit z české národní pospolitosti, jak bylo zmíněno již výše.31) Autor v celém textu využívá vší své výřečnosti i pádnosti argumentace, aby diskreditoval "kacířský" odkaz husitského učení i zásady jeho církevní praxe. Neváhá potom zařadit ta- - 231 -
Strana 232
kové zprávy, které barvitě líčí záludnost a ukrutnosti husit- ských bojovníků a které pochopitelně ostře kontrastují s vyš- ším posláním, odvahou a obětavostí Plzeňských, jak je Hilarius někdy až příliš nadsazeně připomíná.32) V autorově pojetí se jednoznačně vyzdvihuje princip věr- nosti římské církvi, neměnnost jejího věroučného dogmatu a zvláště nadřazenost papežské moci panování světskému. To vy- plývá nejen z kontextu výkladu samotného, ale například i ze srovnání, kolik místa a péče věnoval Hilarius úloze papež- ské kurie a vedle ní římským králům a císařům v rozebírání jejich zásluh o podporu a rozkvět města Plzně.34) Možno připo- menout, že Hilarius sice oceňuje ochranu Plzně císařem, zejmé- na Zikmundem Lucemburským, ale ve výkladu symboliky plzeňského znaku dosti vyhraněně preferuje souvislost jednotlivých symbo- lů s vyšším posláním církve a papežské moci. Ostatně na jednom místě přičítá dokonce apoštolské stolici zásluhu o to, že Plzni zajistila císařovu přízeň. Jinde klade autor řeč- nickou otázku, které další město v Čechách se mohlo kdy těšit z nesmírných darů církve, k nimž patřily vedle výhod poutní- kům na cestách ke svatému hrobu také prostředky získané prode- jem odpustků v Haliči aj. 37 Symbol klíčů z plzeňského znaku slouží pak Hilariovi mimo jiné k tomu, aby z hlediska ideolo- gického legalizoval právo Plzně a jejích měšťanů na statky, které ukořistili nepřátelům katolické víry.38) Na otázku, proč Hilarius Litoměřický ve svém květnovém projevu tolik vyzdvihoval úlohu papežské kurie v řešení čes- - 232 -
kové zprávy, které barvitě líčí záludnost a ukrutnosti husit- ských bojovníků a které pochopitelně ostře kontrastují s vyš- ším posláním, odvahou a obětavostí Plzeňských, jak je Hilarius někdy až příliš nadsazeně připomíná.32) V autorově pojetí se jednoznačně vyzdvihuje princip věr- nosti římské církvi, neměnnost jejího věroučného dogmatu a zvláště nadřazenost papežské moci panování světskému. To vy- plývá nejen z kontextu výkladu samotného, ale například i ze srovnání, kolik místa a péče věnoval Hilarius úloze papež- ské kurie a vedle ní římským králům a císařům v rozebírání jejich zásluh o podporu a rozkvět města Plzně.34) Možno připo- menout, že Hilarius sice oceňuje ochranu Plzně císařem, zejmé- na Zikmundem Lucemburským, ale ve výkladu symboliky plzeňského znaku dosti vyhraněně preferuje souvislost jednotlivých symbo- lů s vyšším posláním církve a papežské moci. Ostatně na jednom místě přičítá dokonce apoštolské stolici zásluhu o to, že Plzni zajistila císařovu přízeň. Jinde klade autor řeč- nickou otázku, které další město v Čechách se mohlo kdy těšit z nesmírných darů církve, k nimž patřily vedle výhod poutní- kům na cestách ke svatému hrobu také prostředky získané prode- jem odpustků v Haliči aj. 37 Symbol klíčů z plzeňského znaku slouží pak Hilariovi mimo jiné k tomu, aby z hlediska ideolo- gického legalizoval právo Plzně a jejích měšťanů na statky, které ukořistili nepřátelům katolické víry.38) Na otázku, proč Hilarius Litoměřický ve svém květnovém projevu tolik vyzdvihoval úlohu papežské kurie v řešení čes- - 232 -
Strana 233
kého dvojvěří i chvále Plzně, by bylo možno vcelku snadno od- povědět, že jen sledoval záměry katolické církve a vycházel při tom ze svého úředního postavení hlavy církve pod jednou v Čechách. Podle všeho bylo ale Hilariovo pojetí řeči podmiňová- no širšími důvody. K nim patřilo vedle aktivní politiky papeže a jeho legáta pro české země především to, že alternativa ob- sazení českého trůnu panovníkem, který by nahradil Jiřího z Poděbrad, zůstávala v průběhu roku 1467 ještě nedořešena a kandidáti koruny se několikrát změnili. Ani císař Fridrich III., ani polský král Kazimír a hned poté uherský král Matyáš Korvín nespěchali s rozhodnutím, které je mělo s naprostou jistotou zavléci do války v českých zemích. A to právě v době, kdy bylo nezbytné řešit jiné problémy, především postavit pevnou hráz proti expanzi Turků do Uher, Rakous a střední Evropy. Ne náhodou proto Hilarius sice zmiňuje potřebu no- vého a "pravověrného" vladaře, zůstává ovšem v rovině zcela obecné. V politickém projevu, jaký představuje hlavně finále jeho řeči, rozvíjející již konkrétní útoky proti osobám i hi- storickým jevům, přímo chybí jméno toho, jenž by měl českou Proto nelze s jistotou tvrdit, že byl na korunu převzít.40) přelomu dubna a května roku 1467, kdy autorův projev vznikal, míněn jediným kandidátem českého trůnu jeden z výše zmíněných králů.41) Za další příčinu Hilariovy koncepce zdůraznění moci a postavení papežské kurie lze, alespoň hypoteticky, považovat jeho přímé vazby či sympatie k papežově osobě, ale také Hila- - 233 -
kého dvojvěří i chvále Plzně, by bylo možno vcelku snadno od- povědět, že jen sledoval záměry katolické církve a vycházel při tom ze svého úředního postavení hlavy církve pod jednou v Čechách. Podle všeho bylo ale Hilariovo pojetí řeči podmiňová- no širšími důvody. K nim patřilo vedle aktivní politiky papeže a jeho legáta pro české země především to, že alternativa ob- sazení českého trůnu panovníkem, který by nahradil Jiřího z Poděbrad, zůstávala v průběhu roku 1467 ještě nedořešena a kandidáti koruny se několikrát změnili. Ani císař Fridrich III., ani polský král Kazimír a hned poté uherský král Matyáš Korvín nespěchali s rozhodnutím, které je mělo s naprostou jistotou zavléci do války v českých zemích. A to právě v době, kdy bylo nezbytné řešit jiné problémy, především postavit pevnou hráz proti expanzi Turků do Uher, Rakous a střední Evropy. Ne náhodou proto Hilarius sice zmiňuje potřebu no- vého a "pravověrného" vladaře, zůstává ovšem v rovině zcela obecné. V politickém projevu, jaký představuje hlavně finále jeho řeči, rozvíjející již konkrétní útoky proti osobám i hi- storickým jevům, přímo chybí jméno toho, jenž by měl českou Proto nelze s jistotou tvrdit, že byl na korunu převzít.40) přelomu dubna a května roku 1467, kdy autorův projev vznikal, míněn jediným kandidátem českého trůnu jeden z výše zmíněných králů.41) Za další příčinu Hilariovy koncepce zdůraznění moci a postavení papežské kurie lze, alespoň hypoteticky, považovat jeho přímé vazby či sympatie k papežově osobě, ale také Hila- - 233 -
Strana 234
riovy ambice osobní. Závěrečná věta vrcholícího projevu roz- hodně nevylučuje, že autor spojoval představu nového uspořádá- ní poměrů v Českém království s úředním titulem, který by mohl příslušet jemu. Vedle "katolického krále" měl být zemi dán "příkladný arcibiskup" a pro získání takové hodnosti měl autor projevu sám velmi reálné předpoklady.42) Tato teze, spojující postavení administrátora katolické církve, vybaveného papežem arcibiskupskými pravomocemi, s představou jeho jmenování sku- tečnou hlavou jednotné katolické arcidiecéze, byla - po mém soudu - též jedním, ale skrytým motivem Hilariovy řeči. Ten nejtěsněji souvisel s rozhodným zdůrazňováním role papežské kurie ve vývoji a řešení otázky české víry - a tím i s uspořá- dáním české společnosti v období po husitské revoluci. Všechny uvedené skutečnosti a předpoklady potvrzují domněnku, že Hi- larius skladbou i koncepcí své řeči mířil dál než jen do pro- středí Plzně nebo i celých Čech a že zřejmě počítal s ohlasem svého vystoupení zvláště u papežského dvora. Ale nejen tam. Plzeň měla v tu dobu kontakty s řadou měst, mezi jinými také se slezskou Vratislaví, která kolem poloviny 60. let 15. století podněcovala a povzbuzovala Plzeň k odboji proti českému králi.43) Pozadí tohoto postoje Vra- tislavi nelze vysvětlovat pouze úlohou vratislavského biskup- ství v boji katolické církve proti českému kališnictví a jeho vůdčí osobnosti Jiříkově nebo působením skupiny duchovních českého původu v tomto slezském městě. Patřily k němu i hmot- né zájmy silné kupecké vratislavské vrstvy, která v konkuren- - 234 -
riovy ambice osobní. Závěrečná věta vrcholícího projevu roz- hodně nevylučuje, že autor spojoval představu nového uspořádá- ní poměrů v Českém království s úředním titulem, který by mohl příslušet jemu. Vedle "katolického krále" měl být zemi dán "příkladný arcibiskup" a pro získání takové hodnosti měl autor projevu sám velmi reálné předpoklady.42) Tato teze, spojující postavení administrátora katolické církve, vybaveného papežem arcibiskupskými pravomocemi, s představou jeho jmenování sku- tečnou hlavou jednotné katolické arcidiecéze, byla - po mém soudu - též jedním, ale skrytým motivem Hilariovy řeči. Ten nejtěsněji souvisel s rozhodným zdůrazňováním role papežské kurie ve vývoji a řešení otázky české víry - a tím i s uspořá- dáním české společnosti v období po husitské revoluci. Všechny uvedené skutečnosti a předpoklady potvrzují domněnku, že Hi- larius skladbou i koncepcí své řeči mířil dál než jen do pro- středí Plzně nebo i celých Čech a že zřejmě počítal s ohlasem svého vystoupení zvláště u papežského dvora. Ale nejen tam. Plzeň měla v tu dobu kontakty s řadou měst, mezi jinými také se slezskou Vratislaví, která kolem poloviny 60. let 15. století podněcovala a povzbuzovala Plzeň k odboji proti českému králi.43) Pozadí tohoto postoje Vra- tislavi nelze vysvětlovat pouze úlohou vratislavského biskup- ství v boji katolické církve proti českému kališnictví a jeho vůdčí osobnosti Jiříkově nebo působením skupiny duchovních českého původu v tomto slezském městě. Patřily k němu i hmot- né zájmy silné kupecké vratislavské vrstvy, která v konkuren- - 234 -
Strana 235
čním zápase zvláště s Prahou sledovala rozšíření svého podílu na středoevropských trzích. V době, kdy byla papežem vyhlášena klatba na Jiřího z Poděbrad a v Praze ztroskotal pokus o smír v polovině dubna 1467, ve Vratislavi přišla další vlna proti- husitské a protipoděbradské propagandy, která volala po vy- hlášení křížového težení proti českým kacířům. Počátkem května se do ní zapojil i papežský legát Rudolf z Rüdesheimu a již 10. května 1467 jeden z vratislavských prelátů oznámil blížící se vyhlášení kruciáty, k němuž došlo 26. května. Ačkoliv J. Drabina, jenž se naposledy věnoval vývoji událostí ve Vrati- slavi v této době a sledoval zejména vývoj zájmů různých tam- ních církevních skupin,44 nepřihlédl blíže ke vztahům vrati- slavského kléru a v Plzni pobývajícího administrátora Hilaria, přece je věcná i časová shoda politických akcí v Plzni a ve Vratislavi počátkem května 1467 nápadná. Bude ji sice nutno ještě blíže postihnout rozborem vratislavských pramenů, i tak se však zdá, že Hilariův plzeňský projev tvořil součást šířeji založené akce. Pro obecnější cíle svým způsobem může nasvědčovat i jasyk písemné verze Hilariova projevu. Bez ohledu na to, zda pro dobrou srozumitelnost nejširšího okruhu plzeňských posluchačů nepřednesl Hilarius řeč česky, koncipoval ji v konečném a ne- provizorním provedení v latině. Bezprostřední politická aktuálnost Hilariovy "Historie" nespočívala ovšem pouze na zdůrazňování vazeb města k papež- ské kurii a katolické víře. Závěrečné odstavce projevu zname- - 235 -
čním zápase zvláště s Prahou sledovala rozšíření svého podílu na středoevropských trzích. V době, kdy byla papežem vyhlášena klatba na Jiřího z Poděbrad a v Praze ztroskotal pokus o smír v polovině dubna 1467, ve Vratislavi přišla další vlna proti- husitské a protipoděbradské propagandy, která volala po vy- hlášení křížového težení proti českým kacířům. Počátkem května se do ní zapojil i papežský legát Rudolf z Rüdesheimu a již 10. května 1467 jeden z vratislavských prelátů oznámil blížící se vyhlášení kruciáty, k němuž došlo 26. května. Ačkoliv J. Drabina, jenž se naposledy věnoval vývoji událostí ve Vrati- slavi v této době a sledoval zejména vývoj zájmů různých tam- ních církevních skupin,44 nepřihlédl blíže ke vztahům vrati- slavského kléru a v Plzni pobývajícího administrátora Hilaria, přece je věcná i časová shoda politických akcí v Plzni a ve Vratislavi počátkem května 1467 nápadná. Bude ji sice nutno ještě blíže postihnout rozborem vratislavských pramenů, i tak se však zdá, že Hilariův plzeňský projev tvořil součást šířeji založené akce. Pro obecnější cíle svým způsobem může nasvědčovat i jasyk písemné verze Hilariova projevu. Bez ohledu na to, zda pro dobrou srozumitelnost nejširšího okruhu plzeňských posluchačů nepřednesl Hilarius řeč česky, koncipoval ji v konečném a ne- provizorním provedení v latině. Bezprostřední politická aktuálnost Hilariovy "Historie" nespočívala ovšem pouze na zdůrazňování vazeb města k papež- ské kurii a katolické víře. Závěrečné odstavce projevu zname- - 235 -
Strana 236
nají již otevřenou výzvu k boji proti českému panovníkovi Ji- řínu z Poděbrad a jeho spojencům. Byly stylizovány v době vá- lečných střetnutí královských vojsk se členy Zelenohorské jed- noty, a bezpečí plzeňských hradeb uvolnilo Hilariovu výřečnost natolik, že sáhl k těžkým urážkám panovníkovy osoby. Označuje jej za nepřítele víry, zbavuje jej práva vládnout,42) k jeho jménu připojuje nelichotivá adjektiva, například "impudi- cus"46) "draco Georgius",47) a dokonce jej častuje slovním obratem, jenž umožňuje užití slova "stultus". Nazývá Jiřího pošetilým, protože nerespektuje katolickou víru a nadřazenou autoritu církve, aby nakonec přímo volal po Poděbradově od- straněni: "tandem veniet vester miles armatus desectoque gut- ture pacem terris redditan nunciabit".49) Tento tvrdý útok proti osobě Jiřího z Poděbrad je přímou paralelou k rozhodnutí papeže Pavla II. sesadit Poděbrada z českého trůnu také proto, že Hilarius nejmenuje více význam- ných Jiříkových přátel, kteří byli zároveň oporami utrakvicmu v zemi. Několikrát je sice zmíněn Jan Rokycana jakožto hlava českých kacířů, slovní útoky však zdaleka nedosahují prudkos- ti, s níž se obrací Hilarius vůči Poděbradovi.0 Z Jiříkových straníků je připomenut vlastně jen pan Čeněk z Klinštejna, králův přítel a královský prokurátor, ani jenu ale autor ne- věnuje větší pozornost.51) Jiným dokladem politického uvažování představitele české katolické církve v polovině 15. století je jeho pojetí míru. Dlouhá desítiletí názorových různic, vojenských střetnutí i - 236 -
nají již otevřenou výzvu k boji proti českému panovníkovi Ji- řínu z Poděbrad a jeho spojencům. Byly stylizovány v době vá- lečných střetnutí královských vojsk se členy Zelenohorské jed- noty, a bezpečí plzeňských hradeb uvolnilo Hilariovu výřečnost natolik, že sáhl k těžkým urážkám panovníkovy osoby. Označuje jej za nepřítele víry, zbavuje jej práva vládnout,42) k jeho jménu připojuje nelichotivá adjektiva, například "impudi- cus"46) "draco Georgius",47) a dokonce jej častuje slovním obratem, jenž umožňuje užití slova "stultus". Nazývá Jiřího pošetilým, protože nerespektuje katolickou víru a nadřazenou autoritu církve, aby nakonec přímo volal po Poděbradově od- straněni: "tandem veniet vester miles armatus desectoque gut- ture pacem terris redditan nunciabit".49) Tento tvrdý útok proti osobě Jiřího z Poděbrad je přímou paralelou k rozhodnutí papeže Pavla II. sesadit Poděbrada z českého trůnu také proto, že Hilarius nejmenuje více význam- ných Jiříkových přátel, kteří byli zároveň oporami utrakvicmu v zemi. Několikrát je sice zmíněn Jan Rokycana jakožto hlava českých kacířů, slovní útoky však zdaleka nedosahují prudkos- ti, s níž se obrací Hilarius vůči Poděbradovi.0 Z Jiříkových straníků je připomenut vlastně jen pan Čeněk z Klinštejna, králův přítel a královský prokurátor, ani jenu ale autor ne- věnuje větší pozornost.51) Jiným dokladem politického uvažování představitele české katolické církve v polovině 15. století je jeho pojetí míru. Dlouhá desítiletí názorových různic, vojenských střetnutí i - 236 -
Strana 237
diplomatických konfliktů mezi zastánci husitského programu a kalicha na jedné straně a pevnými katolíky v českých zemích i jejich spojenci v duchovenstvu a světské moci za hranicemi vy- tvořila v království mimořádné podmínky pro polarizaci otázek válek (spravedlivé vedení války) a míru.?2) V polipanském ob- dobí vystoupila v souvislosti s uspořádáním poměrů v Českém království i jeho začleněním do nejširších mezinárodních vzta- hů do popředí zejména problematika irénická. Dohoda uvnitř ná- zorově (věroučně) rozpolcených českých zemí i respektování dvojvěří římskou církví, světskými panovníky i celým katolic- kým světem znamenala pro všechny obyvatele Českého království příslib míru, klidného života. Irénické ideje byly mocně roz- víjeny zvláště ideology utrakvismu, pro které dohoda s okolním světem na principu tolerance vytvářela základní předpoklad existence a uplatnění ve vrcholně feudální společnosti. Mírová myšlenka měla u utrakvistů pochopitelně celou řadu poloh. Byla na jedné straně z hlavních nosníků Chelčického představ o ideálním uspořadání mezilidských vztahů, a tak Na straně druhé se vstoupila do programu Jednoty bratrské." stala konstruktivním principem politické a diplomatické akti- vity českého krále Jiřího z Poděbrad.4) Mezi oběma póly utra- kvistického pojetí míru bylo ovšem ještě široké pole, které zaplňovaly názory další. Rozdílnými modifikacemi je obohaco- vali teologové, diplomaté i literáti, počínaje už dříve jmé- nem Petra Engliše až kupříkladu po Ctibora Tovačovského z Cimburka.55) - 237 -
diplomatických konfliktů mezi zastánci husitského programu a kalicha na jedné straně a pevnými katolíky v českých zemích i jejich spojenci v duchovenstvu a světské moci za hranicemi vy- tvořila v království mimořádné podmínky pro polarizaci otázek válek (spravedlivé vedení války) a míru.?2) V polipanském ob- dobí vystoupila v souvislosti s uspořádáním poměrů v Českém království i jeho začleněním do nejširších mezinárodních vzta- hů do popředí zejména problematika irénická. Dohoda uvnitř ná- zorově (věroučně) rozpolcených českých zemí i respektování dvojvěří římskou církví, světskými panovníky i celým katolic- kým světem znamenala pro všechny obyvatele Českého království příslib míru, klidného života. Irénické ideje byly mocně roz- víjeny zvláště ideology utrakvismu, pro které dohoda s okolním světem na principu tolerance vytvářela základní předpoklad existence a uplatnění ve vrcholně feudální společnosti. Mírová myšlenka měla u utrakvistů pochopitelně celou řadu poloh. Byla na jedné straně z hlavních nosníků Chelčického představ o ideálním uspořadání mezilidských vztahů, a tak Na straně druhé se vstoupila do programu Jednoty bratrské." stala konstruktivním principem politické a diplomatické akti- vity českého krále Jiřího z Poděbrad.4) Mezi oběma póly utra- kvistického pojetí míru bylo ovšem ještě široké pole, které zaplňovaly názory další. Rozdílnými modifikacemi je obohaco- vali teologové, diplomaté i literáti, počínaje už dříve jmé- nem Petra Engliše až kupříkladu po Ctibora Tovačovského z Cimburka.55) - 237 -
Strana 238
Byt ne tak široké, přece podobné rozpětí výkladů pojmu mír ve smyslu názorové tolerance i klidu zbraní by bylo možno po polovině 15. věku shledat též v táboře českých katolíků. Mezi nimi nepochybně dominovalo působení a dílo Jana z Rab- štejna, sice vysokého katolického hodnostáře, ale realistické- ho politika, jehož názorové obzory byly formovány již pod vlivem humanistického proudění.56) Tím spíše kontrastuje ve srovnání s Rabštejnem představa míru, jak ji ve svém projevu z května 1467 prezentoval Hila- rius Litoměřický. Hilariovo mínění, shodné se stanoviskem pape- že Pavla II., v řešení české otázky vylučuje předem jakoukoli formu dohody konfesijně protichůdných stran. Autor není ocho- ten vzít na vědomí změny, k nimž došlo ve vývoji českých zemí. Se stejným odstupem, s jakým pohlíží na otázku národa, a který diferencuje jen podle víry, 7 hledí Hilarius též na možnost soužití katolíků a kališníků. Jako se mu pojem národa překrývá pouze s pravověrnými stoupenci kříže, i mír je určen jen pro ně. Explicitně to vyjadřují již biblické a antické analogie v úvodu řeči, které nenechávají na pochybách, že Hilariova před- stava míru je podmíněna likvidací těch, kdo se nehodlají pod- řídit autoritě římské církve. Zvláště zřetelně nechává to- to pojetí řečník vyznít v závěru svého projevu. Zde spojuje představu Jiříkova stětí s nastolením míru v zemi�9 a v jedné z posledních vět pak vyjadřuje, že mír chápe pouze v omezeném konceptu jednoty víry: "Dominus auctor pacis faciat pacem in unitate fidei, contricionem hereticorum restitucionemque — 238 —
Byt ne tak široké, přece podobné rozpětí výkladů pojmu mír ve smyslu názorové tolerance i klidu zbraní by bylo možno po polovině 15. věku shledat též v táboře českých katolíků. Mezi nimi nepochybně dominovalo působení a dílo Jana z Rab- štejna, sice vysokého katolického hodnostáře, ale realistické- ho politika, jehož názorové obzory byly formovány již pod vlivem humanistického proudění.56) Tím spíše kontrastuje ve srovnání s Rabštejnem představa míru, jak ji ve svém projevu z května 1467 prezentoval Hila- rius Litoměřický. Hilariovo mínění, shodné se stanoviskem pape- že Pavla II., v řešení české otázky vylučuje předem jakoukoli formu dohody konfesijně protichůdných stran. Autor není ocho- ten vzít na vědomí změny, k nimž došlo ve vývoji českých zemí. Se stejným odstupem, s jakým pohlíží na otázku národa, a který diferencuje jen podle víry, 7 hledí Hilarius též na možnost soužití katolíků a kališníků. Jako se mu pojem národa překrývá pouze s pravověrnými stoupenci kříže, i mír je určen jen pro ně. Explicitně to vyjadřují již biblické a antické analogie v úvodu řeči, které nenechávají na pochybách, že Hilariova před- stava míru je podmíněna likvidací těch, kdo se nehodlají pod- řídit autoritě římské církve. Zvláště zřetelně nechává to- to pojetí řečník vyznít v závěru svého projevu. Zde spojuje představu Jiříkova stětí s nastolením míru v zemi�9 a v jedné z posledních vět pak vyjadřuje, že mír chápe pouze v omezeném konceptu jednoty víry: "Dominus auctor pacis faciat pacem in unitate fidei, contricionem hereticorum restitucionemque — 238 —
Strana 239
sancte obediencie videre in terra Bohemia."60) Vývoj politického myšlení v Českém království učinil v bouřlivých desítiletích husitské revoluce a jejího vyznívání značný krok vpřed. A to jak ve smyslu obsahovém, tak i formál- ním. Nikdy dříve nebyla v národních dějinách zpolitizována tak různorodá řada otázek aktuálního společenského života, jako právě v 15. století. Vždyť se od výbuchu revoluce na přetřesu každodenních názorových konfrontací vedle sebe objevovala té- mata s náměty teologickými, řešícími otázky věrouky, uspořádá- ní hierarchických vztahů v katolické a utrakvistické církvi, spravedlivosti války aj., i politickými. K nim patřila proble- matika volby panovníka, kodifikace poměru sil jednotlivých tříd a sociálních vrstev i skupin nejprve v revoluční, poté už v rychle se formující stavovské společnosti, nebo nové upevňo- vání mezinárodních pozic českého státu apod. Sem rovněž nále- žela též otázka formování českého národního vědomí ve vypja- tých střetech husitských Čech s německým katolickým obyvatel- stvem v zemi i se zahraničními nepřáteli kalicha. Změny přine- sené revolučními událostmi se odrazily také v řešení otázek ekonomické povahy, počínaje problematikou sekularizace církev- ních statků až po užívání finančních prostředků (věčné platy atp.). Svérázně je odrážela i kulturní sféra od obrazoborec- kých vln a teoretických reakcí na ně v počátcích husitské re- voluce až po reflexi jednotlivých ideových proudů v uměleckém vyjádření druhé poloviny 15. věku.61) Narušení institucí české středověké monarchie revoluční- - 239 -
sancte obediencie videre in terra Bohemia."60) Vývoj politického myšlení v Českém království učinil v bouřlivých desítiletích husitské revoluce a jejího vyznívání značný krok vpřed. A to jak ve smyslu obsahovém, tak i formál- ním. Nikdy dříve nebyla v národních dějinách zpolitizována tak různorodá řada otázek aktuálního společenského života, jako právě v 15. století. Vždyť se od výbuchu revoluce na přetřesu každodenních názorových konfrontací vedle sebe objevovala té- mata s náměty teologickými, řešícími otázky věrouky, uspořádá- ní hierarchických vztahů v katolické a utrakvistické církvi, spravedlivosti války aj., i politickými. K nim patřila proble- matika volby panovníka, kodifikace poměru sil jednotlivých tříd a sociálních vrstev i skupin nejprve v revoluční, poté už v rychle se formující stavovské společnosti, nebo nové upevňo- vání mezinárodních pozic českého státu apod. Sem rovněž nále- žela též otázka formování českého národního vědomí ve vypja- tých střetech husitských Čech s německým katolickým obyvatel- stvem v zemi i se zahraničními nepřáteli kalicha. Změny přine- sené revolučními událostmi se odrazily také v řešení otázek ekonomické povahy, počínaje problematikou sekularizace církev- ních statků až po užívání finančních prostředků (věčné platy atp.). Svérázně je odrážela i kulturní sféra od obrazoborec- kých vln a teoretických reakcí na ně v počátcích husitské re- voluce až po reflexi jednotlivých ideových proudů v uměleckém vyjádření druhé poloviny 15. věku.61) Narušení institucí české středověké monarchie revoluční- - 239 -
Strana 240
mi změnami vytvořilo i mimo prostředí královského dvora, zem- ského soudu či špiček církevní hierarchie podmínky pro čilý politický život. Ve větší míře se do něho mohl od roku 1419 zapojovat mnohem širší sociální okruh obyvatel království. V revoluční době se dokonce o slovo přihlásily neprivilegované lidové vrstvy. Jejich aktivní účast v politickém dění v husit- ských městech, na venkově či ve vojscích nelze sice přeceňo- vat, ale zdaleka ani poníjet. Ve srovnání s nimi si však mno- hem výraznější pozice v politickém dění vydobyla nižší šlechta a měštané. Nedokázala-li žádná z bojujících stran získat se zbraní v ruce v revoluční fázi husitství (1419 až 1434) mocen- skou převahu, pokračoval jejich zápas formou politického a ileového souboje i v desítiletích nasledujících. Ačkoliv v dalším půlstoletí ještě nedošlo k úplné institucionalizaci a kodifikaci těch změn, které v politickém životě přineslo pro vývoj české společnosti husitství, politickému myšlení doby je už nebylo možno ani upřít ani odejmout, neboť již spočívalo obsahově i sociálně na nové, podstatně rozlehlejší bázi. Dokladem toho mohou být konečně též polemiky ideového, politického nebo uměleckého charakteru z období panování Ji- řího z Poděbrad. Doba, v níž dozněly hromadné ozbrojené střety (na život a na smrt) uvnitř i vně Českého království, vytvoři- la nové podnínky pro porovnání znepřátelených stran. V ní se projevila potřeba soužití různých názorových světů a tato sku- tečnost určila významný rys vývoji českých dějin celé předbě- lohorské doby. Díky rozvoji politického myšlení v husitské - 240 -
mi změnami vytvořilo i mimo prostředí královského dvora, zem- ského soudu či špiček církevní hierarchie podmínky pro čilý politický život. Ve větší míře se do něho mohl od roku 1419 zapojovat mnohem širší sociální okruh obyvatel království. V revoluční době se dokonce o slovo přihlásily neprivilegované lidové vrstvy. Jejich aktivní účast v politickém dění v husit- ských městech, na venkově či ve vojscích nelze sice přeceňo- vat, ale zdaleka ani poníjet. Ve srovnání s nimi si však mno- hem výraznější pozice v politickém dění vydobyla nižší šlechta a měštané. Nedokázala-li žádná z bojujících stran získat se zbraní v ruce v revoluční fázi husitství (1419 až 1434) mocen- skou převahu, pokračoval jejich zápas formou politického a ileového souboje i v desítiletích nasledujících. Ačkoliv v dalším půlstoletí ještě nedošlo k úplné institucionalizaci a kodifikaci těch změn, které v politickém životě přineslo pro vývoj české společnosti husitství, politickému myšlení doby je už nebylo možno ani upřít ani odejmout, neboť již spočívalo obsahově i sociálně na nové, podstatně rozlehlejší bázi. Dokladem toho mohou být konečně též polemiky ideového, politického nebo uměleckého charakteru z období panování Ji- řího z Poděbrad. Doba, v níž dozněly hromadné ozbrojené střety (na život a na smrt) uvnitř i vně Českého království, vytvoři- la nové podnínky pro porovnání znepřátelených stran. V ní se projevila potřeba soužití různých názorových světů a tato sku- tečnost určila významný rys vývoji českých dějin celé předbě- lohorské doby. Díky rozvoji politického myšlení v husitské - 240 -
Strana 241
epoše se české země od druhé poloviny 15. až do počátku 17. století vyhnuly takovým hromadným masakrům, jaké dlouhé období provázely tzv. náboženské války v západoevropských zemích a hlavně ve Francii a v Nizozemí. Projev Hilaria Litoměřického, který zazněl v Plzni 10. května 1467, představuje pouze výseč ze složitého a bohatého politického myšlení své doby. Jeho ostrý protihusitský ráz vyplýval nejen z autorova přesvědčení a jeho osobních zájmů, jež byly nejtěměji spjaty se záměry papežské kurie a české opozice katolické šlechty proti králi Jiřímu. Odrážel též vy- hraněnou politickou situaci v Čechách a vzrušenou atmosféru dobových bojů. Svou nesmířlivostí na poli ideologickém i po- litickém je dokladem toho, že krajnímu katolickému uskupení v zemi chyběl jak střízlivý politický realismus, tak názorová tolerance. K tomuto pozitivnímu východisku dospělo naopak prostředí královského dvora, které bylo nuceno přijímat exis- tenci dvojího vyznání jako politickou konstentu. Tyto skuteč- nosti pak v celkových politických poměrech v pohusitské, ale ještě také v předbělohorské době limitovaly pozice katolické církve v Čechách.62) III "Historie" jako pramen k dějinám Plzně Hilaria Litoměřického "Histeria civitatis Plznensis" představuje, jak bylo již uvedeno, také zajímavý a důležitý pramen k některým aspektům studia dějín samotného města Plzně v období vrcholného feudalismu. Podobně jako tomu bylo s vy- - 241 -
epoše se české země od druhé poloviny 15. až do počátku 17. století vyhnuly takovým hromadným masakrům, jaké dlouhé období provázely tzv. náboženské války v západoevropských zemích a hlavně ve Francii a v Nizozemí. Projev Hilaria Litoměřického, který zazněl v Plzni 10. května 1467, představuje pouze výseč ze složitého a bohatého politického myšlení své doby. Jeho ostrý protihusitský ráz vyplýval nejen z autorova přesvědčení a jeho osobních zájmů, jež byly nejtěměji spjaty se záměry papežské kurie a české opozice katolické šlechty proti králi Jiřímu. Odrážel též vy- hraněnou politickou situaci v Čechách a vzrušenou atmosféru dobových bojů. Svou nesmířlivostí na poli ideologickém i po- litickém je dokladem toho, že krajnímu katolickému uskupení v zemi chyběl jak střízlivý politický realismus, tak názorová tolerance. K tomuto pozitivnímu východisku dospělo naopak prostředí královského dvora, které bylo nuceno přijímat exis- tenci dvojího vyznání jako politickou konstentu. Tyto skuteč- nosti pak v celkových politických poměrech v pohusitské, ale ještě také v předbělohorské době limitovaly pozice katolické církve v Čechách.62) III "Historie" jako pramen k dějinám Plzně Hilaria Litoměřického "Histeria civitatis Plznensis" představuje, jak bylo již uvedeno, také zajímavý a důležitý pramen k některým aspektům studia dějín samotného města Plzně v období vrcholného feudalismu. Podobně jako tomu bylo s vy- - 241 -
Strana 242
užíváním této památky v historiografii pro sledování vývoje politického myšlení v době vlády Jiřího z Poděbrad, ani v pří- padě plzeňských dějin nenabylo zatím vytěžení "Historie" kom- plexnější povahy. A to i přes skutečnost, že pro práci s tímto historickým pramenem byly vytvořeny určité předpoklady již po- čátkem 19. století. Tehdy připravil M. Millauer edici Hilario- va spisku pod názvem Sermo Hilarii Litomericensis ad Senatum Populumque Plznensem (1820) a o rok později už vydal nadšený plzeňský badatel J.V. Sedláček své Paměti plzeňské, které ob- sahují volný překlad Hilariova textu.3) Jakkoli mají obě edi- ce závažné nedostatky, které podrobněji rozebral J. Hejnic ve svém úvodním slově k novému vydání "Historie", 64) přece obě práce nevzbudily ve své době ani kritiku ani širší vědecký ohlas a poněkud zapadly. Teprve během minulého století užil Hilariovy plzeňské řeči jako historického pramene k vypsání dějin Plzně M. Hruška 5) a k "Historii" se začali vracet někteří badatelé alespoň při pokusech o řešení určitých dílčích problémů. Na- příklad plzeňský archivář J. Strnad užil Hilariova projevu z roku 1467 při interpretaci počátků Plzně nebo jako později ta- ké V. Vojtíšek, jejího znaku.6) Spíše ovšem vešly ve známost v české historiografii ty části textu Hilariovy "Historie", kterými bohatě dokumentoval svůj kronikářský výklad mistr Šimon Plachý z Třebnice (zemřel 1609).7 Stojí za zmínku, že tento úředník městské plzeňské rady si příliš nelámal hlavu s odkazy na původce textu, který přejímal na různých místech do — 242 -
užíváním této památky v historiografii pro sledování vývoje politického myšlení v době vlády Jiřího z Poděbrad, ani v pří- padě plzeňských dějin nenabylo zatím vytěžení "Historie" kom- plexnější povahy. A to i přes skutečnost, že pro práci s tímto historickým pramenem byly vytvořeny určité předpoklady již po- čátkem 19. století. Tehdy připravil M. Millauer edici Hilario- va spisku pod názvem Sermo Hilarii Litomericensis ad Senatum Populumque Plznensem (1820) a o rok později už vydal nadšený plzeňský badatel J.V. Sedláček své Paměti plzeňské, které ob- sahují volný překlad Hilariova textu.3) Jakkoli mají obě edi- ce závažné nedostatky, které podrobněji rozebral J. Hejnic ve svém úvodním slově k novému vydání "Historie", 64) přece obě práce nevzbudily ve své době ani kritiku ani širší vědecký ohlas a poněkud zapadly. Teprve během minulého století užil Hilariovy plzeňské řeči jako historického pramene k vypsání dějin Plzně M. Hruška 5) a k "Historii" se začali vracet někteří badatelé alespoň při pokusech o řešení určitých dílčích problémů. Na- příklad plzeňský archivář J. Strnad užil Hilariova projevu z roku 1467 při interpretaci počátků Plzně nebo jako později ta- ké V. Vojtíšek, jejího znaku.6) Spíše ovšem vešly ve známost v české historiografii ty části textu Hilariovy "Historie", kterými bohatě dokumentoval svůj kronikářský výklad mistr Šimon Plachý z Třebnice (zemřel 1609).7 Stojí za zmínku, že tento úředník městské plzeňské rady si příliš nelámal hlavu s odkazy na původce textu, který přejímal na různých místech do — 242 -
Strana 243
svých Pamětí plzeňských. Jeho časově i věcně obsáhlejší výklad nejstarší minulosti města zjevně více přitahoval pozornost hi- storiků také proto, že se o kritické vydání Pamětí postaral v době rozmachu novodobého českého dějepisectví J. Strnad.68) Historiografie zabývající se středověkými dějinami Plzně v dvacátém století pak dlouho nepřekročila rámec odrazu Hi- lariova díla v Třebnického pemětech, jak dokládají studie J. Strnada, V. Vojtíška a ještě též souhrmný moderní pohled M. Bělohlávka v prvním díle Dějin Plzně. Právě po- sledně jmenovaný historik ovšem zakrátko sám upozornil na ne- dostatečné využívání Hilariovy "Historie" jako cenného pramene ke studiu starších dějin města Plzně, když se pokusil o struč- 70) ný a kritický pohled na její vypovídací hodnotu. Rozbor Hilariovy řeči přednesené 10. května 1467 v Plzni skutečně přesvědčivě ukazuje, že "Historie" má mnoho co říci k dějinám hlavního středíska západních Čech. Podle obsahu spisku lze vytypovat následující okruhy z plzoňské minulosti, k nimž se Hilarius ve svém spisku blíže vyjádřil: 1. počátky Plzně a původ jejího jména 2. vývoj plzeňského městského znaku 3. obléhání Plzně polními vojsky husitů v letech 1433/34 4. popis a podoba pozdně středověkého města 5. formování a úloha regionálního historického vědomí Nutno připomenout, že právě zmíněné okruhy nejsou řazeny po- dle toho, jak přicházejí v textu, ale spíše chronologicky vzhledem k dějinám města. Podle důležitosti by pak mohl na — 243 -
svých Pamětí plzeňských. Jeho časově i věcně obsáhlejší výklad nejstarší minulosti města zjevně více přitahoval pozornost hi- storiků také proto, že se o kritické vydání Pamětí postaral v době rozmachu novodobého českého dějepisectví J. Strnad.68) Historiografie zabývající se středověkými dějinami Plzně v dvacátém století pak dlouho nepřekročila rámec odrazu Hi- lariova díla v Třebnického pemětech, jak dokládají studie J. Strnada, V. Vojtíška a ještě též souhrmný moderní pohled M. Bělohlávka v prvním díle Dějin Plzně. Právě po- sledně jmenovaný historik ovšem zakrátko sám upozornil na ne- dostatečné využívání Hilariovy "Historie" jako cenného pramene ke studiu starších dějin města Plzně, když se pokusil o struč- 70) ný a kritický pohled na její vypovídací hodnotu. Rozbor Hilariovy řeči přednesené 10. května 1467 v Plzni skutečně přesvědčivě ukazuje, že "Historie" má mnoho co říci k dějinám hlavního středíska západních Čech. Podle obsahu spisku lze vytypovat následující okruhy z plzoňské minulosti, k nimž se Hilarius ve svém spisku blíže vyjádřil: 1. počátky Plzně a původ jejího jména 2. vývoj plzeňského městského znaku 3. obléhání Plzně polními vojsky husitů v letech 1433/34 4. popis a podoba pozdně středověkého města 5. formování a úloha regionálního historického vědomí Nutno připomenout, že právě zmíněné okruhy nejsou řazeny po- dle toho, jak přicházejí v textu, ale spíše chronologicky vzhledem k dějinám města. Podle důležitosti by pak mohl na — 243 -
Strana 244
prvém místě stát výklad o jeho obléhání husitskými vojsky v letech 1433 až 1434. K prvním čtyřem tematickým okruhům, které jsou v "Historii" explicitně uvedeny, je možno přiřadit ještě pátý, totiž uplatnění regionálních tradic a formování regio- nálního historického vědomí ve středověké společnosti. Obojí pochopitelně sice nevystupuje v projevu explicitně či samo- statně, zato tvoří důležitou součást jeho podtextu. Místní tradice i historické vědomí byly totiž jednak pramenným pod- kladem, na jehož základně zbudoval Hilarius Litoměřický hlubší znalost plzeňské minulosti, jednak strunou, na níž mohl očeká- vat řečník pochopení u svých posluchačů a na které mohl pak rozvíjet i další záměry svého vystoupení, jak byly charakteri- zovány už v počátku této studie. Obratme tedy pozornost po- stupně k jednotlivým okruhům, v nichž je Hilariova "Historie" prezenem k dějinám města. III-1 Počátky Plzně a původ dedího jména Opíraje se o "paměti předků", líčí Hilarius dvě možnosti vzníku města. V první alternativě vykládá příchod ocadníků na pláň původně pokrytou lesy, jež však byly postupně vymýceny. Je tím míněna zřejmě celá plzeňská kotlina, neboť lidé se usadili nejprve na vrchu nad Újezdcem ("Cumque homines inva- luissent, fuisse familias,que visa regionis pinguedine locoque campestri et iocundo cum montem supra Ugezdecz ascendissent, illic tabernacula figere."),"1) ležícím zhruba v severním (severovýchodním) uzávěru řečené pláně, tj. plzeňské kotliny. — 244 —
prvém místě stát výklad o jeho obléhání husitskými vojsky v letech 1433 až 1434. K prvním čtyřem tematickým okruhům, které jsou v "Historii" explicitně uvedeny, je možno přiřadit ještě pátý, totiž uplatnění regionálních tradic a formování regio- nálního historického vědomí ve středověké společnosti. Obojí pochopitelně sice nevystupuje v projevu explicitně či samo- statně, zato tvoří důležitou součást jeho podtextu. Místní tradice i historické vědomí byly totiž jednak pramenným pod- kladem, na jehož základně zbudoval Hilarius Litoměřický hlubší znalost plzeňské minulosti, jednak strunou, na níž mohl očeká- vat řečník pochopení u svých posluchačů a na které mohl pak rozvíjet i další záměry svého vystoupení, jak byly charakteri- zovány už v počátku této studie. Obratme tedy pozornost po- stupně k jednotlivým okruhům, v nichž je Hilariova "Historie" prezenem k dějinám města. III-1 Počátky Plzně a původ dedího jména Opíraje se o "paměti předků", líčí Hilarius dvě možnosti vzníku města. V první alternativě vykládá příchod ocadníků na pláň původně pokrytou lesy, jež však byly postupně vymýceny. Je tím míněna zřejmě celá plzeňská kotlina, neboť lidé se usadili nejprve na vrchu nad Újezdcem ("Cumque homines inva- luissent, fuisse familias,que visa regionis pinguedine locoque campestri et iocundo cum montem supra Ugezdecz ascendissent, illic tabernacula figere."),"1) ležícím zhruba v severním (severovýchodním) uzávěru řečené pláně, tj. plzeňské kotliny. — 244 —
Strana 245
Ústní tradice tu nepochybně měla na paměti (pod názvem Újez- dec) tzv. bukovecké hradiště, ležící na Spáleném vrchu nad lo- kalitou Pukovec, jak správně vyložil již M. Bělohlávek.72) Odtud mohli osadníci podle prvé Hilariovy verze přejít na místo nové, ležící blíž soutoku řek líže, Radbuzy, Úhlavy a Úslavy, které skýtalo výhodnější polohu (údajně pro dostatek vody). Vzhledem k tomu, že bukovecké hradiště žilo podle archec- logických výzkumů v 8. a 9. století, musely by pak prapočátky nedaleké Plzně spadat někam k přelozu 9. a 10. věku. To by ovšem neodpovídalo známým historickým skutečnostem o vzniku města. Připustit ale naproti tomu lze, že tradice naráží na starobylou existenci menšího sídliště na území později vznik- lé Plzně. A tuto tezi podporuje i několik torzovitých archeo- logických nálezů z 9.-11. století v místech, kde od sklonku 13. století existovala Plzeň již jako středověké město.73) Pak by tedy zpolečně ústní tradice i Hilariův výkled naznačo- valy určitou časovou i místní kontinuitu velkorysého založení Plzně v závěru 13. věku s blíže neznámým starším sídlištěm. Takovou souvislost by mohl ovšem za okolností, kdy prakticky chybějí pízemné prameny, s jistotou doložit nebo vyloučit pouze rozsáhlý archeologický výzkum, jenž by mohl zodpovědět i otázky vazeb tohoto sídliště jak k starému hradišti buko- veckému, tak i ke Staré Plzni (Starému Plzenci). Za reálnější považuje Hilarius Litoměřický takový názor, podle nějž bylo nově vzniklé město Plzeň odvozeno ze jména i — 245 —
Ústní tradice tu nepochybně měla na paměti (pod názvem Újez- dec) tzv. bukovecké hradiště, ležící na Spáleném vrchu nad lo- kalitou Pukovec, jak správně vyložil již M. Bělohlávek.72) Odtud mohli osadníci podle prvé Hilariovy verze přejít na místo nové, ležící blíž soutoku řek líže, Radbuzy, Úhlavy a Úslavy, které skýtalo výhodnější polohu (údajně pro dostatek vody). Vzhledem k tomu, že bukovecké hradiště žilo podle archec- logických výzkumů v 8. a 9. století, musely by pak prapočátky nedaleké Plzně spadat někam k přelozu 9. a 10. věku. To by ovšem neodpovídalo známým historickým skutečnostem o vzniku města. Připustit ale naproti tomu lze, že tradice naráží na starobylou existenci menšího sídliště na území později vznik- lé Plzně. A tuto tezi podporuje i několik torzovitých archeo- logických nálezů z 9.-11. století v místech, kde od sklonku 13. století existovala Plzeň již jako středověké město.73) Pak by tedy zpolečně ústní tradice i Hilariův výkled naznačo- valy určitou časovou i místní kontinuitu velkorysého založení Plzně v závěru 13. věku s blíže neznámým starším sídlištěm. Takovou souvislost by mohl ovšem za okolností, kdy prakticky chybějí pízemné prameny, s jistotou doložit nebo vyloučit pouze rozsáhlý archeologický výzkum, jenž by mohl zodpovědět i otázky vazeb tohoto sídliště jak k starému hradišti buko- veckému, tak i ke Staré Plzni (Starému Plzenci). Za reálnější považuje Hilarius Litoměřický takový názor, podle nějž bylo nově vzniklé město Plzeň odvozeno ze jména i — 245 —
Strana 246
právního řádu Staré Plzně, respektive Starého Plzence: "qui appellationem et omnem iuris ordinem ex Antiqua Plzentz prose- quabantur".74) Tedy od hradu a sídliště známého již v 10. sto- letí a lokalizovaného na rozdíl od Bukovce do opačného, to je jižního cípu plzeňské kotliny. Hilarius se zde přibližuje vý- kladu novodobé historiografie o založení města Plzně. Ta v přenesení významu někdejší (Staré) Plzně, později nazývané Starým Plzencem, na nedaleké nově založené město (Nová) Plzeň spatřuje jednu ze základních okolností vzniku tohoto městského střediska." Na rozdíl od modorního dějepisectví, zdůrazňují- cího založení (Nové) Plzně lokátorem Jindřichem se souhlasem Váolava II. kolem roku 1295 na "zeleném drnu", také v tomto případě Hilarius připomíná územní návaznost nově založeného města na jisté starší osídlení, které leželo vlastně uprostřed plzeňské pláně mezi starším hradištěm bukoveckým a Starou Plzní: "... cum hic locus" - spojuje Hilarius analyzovanou část výkladu s předchozí pamětí o starobylém osídlení Plzně z bukoveckého hradiště (Újezdce) - "hominum multitudinem genuis- set opidumoue fecit".76) Obě podání, z nichž "Historie" vychází, se sice liší ve výkladu původních středisek, z nichž mělo být založení Plzně jako osady a později města vedeno. Svým způsobem je ale pozo- ruhodné, že ústní regionální tradice vrstvila názor, podle něhož (Nová) Plzeň byla založena na místě osídleném již dříve. Přes možné pochyby o tom, do jaké míry jádro historické tra- dice v tomto směru obráželo dávnou minulost, bude nezbytné - 246 -
právního řádu Staré Plzně, respektive Starého Plzence: "qui appellationem et omnem iuris ordinem ex Antiqua Plzentz prose- quabantur".74) Tedy od hradu a sídliště známého již v 10. sto- letí a lokalizovaného na rozdíl od Bukovce do opačného, to je jižního cípu plzeňské kotliny. Hilarius se zde přibližuje vý- kladu novodobé historiografie o založení města Plzně. Ta v přenesení významu někdejší (Staré) Plzně, později nazývané Starým Plzencem, na nedaleké nově založené město (Nová) Plzeň spatřuje jednu ze základních okolností vzniku tohoto městského střediska." Na rozdíl od modorního dějepisectví, zdůrazňují- cího založení (Nové) Plzně lokátorem Jindřichem se souhlasem Váolava II. kolem roku 1295 na "zeleném drnu", také v tomto případě Hilarius připomíná územní návaznost nově založeného města na jisté starší osídlení, které leželo vlastně uprostřed plzeňské pláně mezi starším hradištěm bukoveckým a Starou Plzní: "... cum hic locus" - spojuje Hilarius analyzovanou část výkladu s předchozí pamětí o starobylém osídlení Plzně z bukoveckého hradiště (Újezdce) - "hominum multitudinem genuis- set opidumoue fecit".76) Obě podání, z nichž "Historie" vychází, se sice liší ve výkladu původních středisek, z nichž mělo být založení Plzně jako osady a později města vedeno. Svým způsobem je ale pozo- ruhodné, že ústní regionální tradice vrstvila názor, podle něhož (Nová) Plzeň byla založena na místě osídleném již dříve. Přes možné pochyby o tom, do jaké míry jádro historické tra- dice v tomto směru obráželo dávnou minulost, bude nezbytné - 246 -
Strana 247
nepouštět Hilariův svod obou ústních podání o kontinuitě nej- staršího osídlení Plzně ze zřetele. Konečný závěr historika, který se v tomto případě nemůže opřít o písemné zprávy, bude záviset nejen na výsledcích stavebně historického rozboru pů- dorysu středověké Plzně, ale především na archeologickém výzkumu. A to nejen na území vymezeném půdorysem lokace z doby Václava II., nýbrž i v nejbližším příměstském okolí. Nelze si- ce očekávat převratná odhalení, která by zásadně změnila vcelku přesvědčivou interpretaci existence Plzně jako města na konci 13. století, ale spíše si lze slibovat doplnění poznatků jednak o předchozím osídlení této lokality a zejména korigová- ní či upřesnění představy o proměně původní lokality ve stře- dověké město. Hilariův výklad, stojící na dobových vyprávěcích tradicích, do jisté míry zpochybňuje dnes běžně přijímený ná- zor, že založení Plzně bylo klasickým příkladem lokace "ne zeleném drnu". 77) Hilarius Litoměřický poukazuje na to, že kdysi měštané vykoupili veškerý právní řád Starého Plzence (tj. Staré Plzně), a přenesli jej spolu se jménom na Novou Plzeň.78) M. Bělohlávka vedla tato zmínka k hypotéze, že právě přenesení práv ze staré lokality na novou, tedy ze Staré Plzně na Novou Plzeň, pak zřejmě vedlo k tomu, že se neobjevila potřeba sepsat zakládací listinu města. A ta skutečně není odnikud známa ani není výslovně připomínána v jiných pramenech.79) Pro přijetí Bělohlávkovy hypotézy by alespoň nepřímo svědčilo i případné prokázání bezprostředního předcházejícího osídlení — 247 -
nepouštět Hilariův svod obou ústních podání o kontinuitě nej- staršího osídlení Plzně ze zřetele. Konečný závěr historika, který se v tomto případě nemůže opřít o písemné zprávy, bude záviset nejen na výsledcích stavebně historického rozboru pů- dorysu středověké Plzně, ale především na archeologickém výzkumu. A to nejen na území vymezeném půdorysem lokace z doby Václava II., nýbrž i v nejbližším příměstském okolí. Nelze si- ce očekávat převratná odhalení, která by zásadně změnila vcelku přesvědčivou interpretaci existence Plzně jako města na konci 13. století, ale spíše si lze slibovat doplnění poznatků jednak o předchozím osídlení této lokality a zejména korigová- ní či upřesnění představy o proměně původní lokality ve stře- dověké město. Hilariův výklad, stojící na dobových vyprávěcích tradicích, do jisté míry zpochybňuje dnes běžně přijímený ná- zor, že založení Plzně bylo klasickým příkladem lokace "ne zeleném drnu". 77) Hilarius Litoměřický poukazuje na to, že kdysi měštané vykoupili veškerý právní řád Starého Plzence (tj. Staré Plzně), a přenesli jej spolu se jménom na Novou Plzeň.78) M. Bělohlávka vedla tato zmínka k hypotéze, že právě přenesení práv ze staré lokality na novou, tedy ze Staré Plzně na Novou Plzeň, pak zřejmě vedlo k tomu, že se neobjevila potřeba sepsat zakládací listinu města. A ta skutečně není odnikud známa ani není výslovně připomínána v jiných pramenech.79) Pro přijetí Bělohlávkovy hypotézy by alespoň nepřímo svědčilo i případné prokázání bezprostředního předcházejícího osídlení — 247 -
Strana 248
prostoru, v němž se na konci 13. a počátku 14. století rozrů- stalo mohutné gotické město. Za nynějšího stavu bádání nelze ovšem tyto otázky zodpovědět, v každém případě i zde dává Hi- lariova "Historie" nové podněty k výzkumu počátků Plzně. Ve snaze popsat počátky Plzně se Hilarius nevyhnul otáz- co, jak vysvětlit původ jejího jména. Podobně jako byla větši- na středověkých kronikářů a literátů odkázána při osvětlování etymologie názvů četných lokalit na dohady nebo pověsti, ne- zbylo ani Hilariovi v případě Plzně nic jiného. Ve svém proje- vu uvádí celkem trojí vysvětlení původu slova Plzeň. Nejprve jej odvozuje od pojmu "plzký", tj- vlhký, kluzký atp. Vychází přitom z pověsti, že prý zakladatel města v okolí uklouzl na "plzké" cestě: "... pede aut equo calcitrans lubricum vie im- pegisset ..." a od toho vzešlo jméno Plzně. Za pravděpodob- nější ale pokládá výklad, že jméno přešlo na nové město spolu s právy z lokality původně zvané Plzeň, ležící několik kilo- metrů jižně a nazývané od založení Nové Plzně zprvu Starou Plzní, posléze Starým Plzencem.81) V tomto případě se Hilariův výklad v zásadě kryje se zá- věry novodobého bádání jak historiografie, tak i jazykovědy82) Problémem, který však neřeší ani Hilariova druhá teze, zůstává objasnění smyslu, který název Plzeň původně vyjadřoval. A. Profous se kloní k vysvětlení, že šlo o jméno vlastní v při- vlastňovacím tvaru (např. Plzňův hrad, dvůr ...) a samotný význam pojmu spojuje s několika vesměs významově blízkými pojmy: plzký, hladký, kluzký, lezoucí, plazící se. Potíž je — 248 -
prostoru, v němž se na konci 13. a počátku 14. století rozrů- stalo mohutné gotické město. Za nynějšího stavu bádání nelze ovšem tyto otázky zodpovědět, v každém případě i zde dává Hi- lariova "Historie" nové podněty k výzkumu počátků Plzně. Ve snaze popsat počátky Plzně se Hilarius nevyhnul otáz- co, jak vysvětlit původ jejího jména. Podobně jako byla větši- na středověkých kronikářů a literátů odkázána při osvětlování etymologie názvů četných lokalit na dohady nebo pověsti, ne- zbylo ani Hilariovi v případě Plzně nic jiného. Ve svém proje- vu uvádí celkem trojí vysvětlení původu slova Plzeň. Nejprve jej odvozuje od pojmu "plzký", tj- vlhký, kluzký atp. Vychází přitom z pověsti, že prý zakladatel města v okolí uklouzl na "plzké" cestě: "... pede aut equo calcitrans lubricum vie im- pegisset ..." a od toho vzešlo jméno Plzně. Za pravděpodob- nější ale pokládá výklad, že jméno přešlo na nové město spolu s právy z lokality původně zvané Plzeň, ležící několik kilo- metrů jižně a nazývané od založení Nové Plzně zprvu Starou Plzní, posléze Starým Plzencem.81) V tomto případě se Hilariův výklad v zásadě kryje se zá- věry novodobého bádání jak historiografie, tak i jazykovědy82) Problémem, který však neřeší ani Hilariova druhá teze, zůstává objasnění smyslu, který název Plzeň původně vyjadřoval. A. Profous se kloní k vysvětlení, že šlo o jméno vlastní v při- vlastňovacím tvaru (např. Plzňův hrad, dvůr ...) a samotný význam pojmu spojuje s několika vesměs významově blízkými pojmy: plzký, hladký, kluzký, lezoucí, plazící se. Potíž je — 248 -
Strana 249
sice v tom, že takové vlastní jméno doloženo není, na druhé straně je však zajímavá shoda významu některých slov, od nichž mohlo být jméno Plzeň odvozeno, s výkladem Hilariovým. Ústní tradice i zde mohla propojit výklad původu názvu Plzeň ve smyslu pojmenování staršího a nového sídliště. Profous ovšem uvádí další možné interpretace vzniku místního jména Plzeň, jak na ně připadli jiní autoři. Hezi ně náleží i teze v. Kůsta, že jméno Plzně bylo odvozeno od pojmu "opolzňa", což mělo znemenat sesouvání půdy, sesutý kus půdy nebo hory atp83) Faktem však zůstává, že přes veškeré pokusy původní význam názvu Plzeň dostatečně objasněn dosud nebyl. To se pak odráží i v pracích historiků, kde interpretace etymologie názvu Plzeň někdy kolísá.84) Ačkoliv i po mém soudu bude nutno nadále s největší prav- děpodobností spatřovat a hledat význam místního jména Plzeň (pro původní starobylé středisko z 10. století stejně jako pro novou lokaci z druhé poloviny 13. věku) ve staroslovanském zá- kladu, přece nelze pouštět ze zřetele ani obě další interpre- tace původu názvu Plzeň, jak se objevují v Hilariově "Histo- rii". Přesto, že se v latinských pramenech vrcholného a pozdní- ho středověku název Plzně objevil v různých příbuzných podo- bách často, nejsou známy takové tvary, které by umožňovaly formulovat tezi, že šlo o slovo původně latinského významu. Například Orbis latinus G.B. Plechla uvádí na deset variant 85 označení místního názvu Plzeň v latinských památkách, přece — 249 -
sice v tom, že takové vlastní jméno doloženo není, na druhé straně je však zajímavá shoda významu některých slov, od nichž mohlo být jméno Plzeň odvozeno, s výkladem Hilariovým. Ústní tradice i zde mohla propojit výklad původu názvu Plzeň ve smyslu pojmenování staršího a nového sídliště. Profous ovšem uvádí další možné interpretace vzniku místního jména Plzeň, jak na ně připadli jiní autoři. Hezi ně náleží i teze v. Kůsta, že jméno Plzně bylo odvozeno od pojmu "opolzňa", což mělo znemenat sesouvání půdy, sesutý kus půdy nebo hory atp83) Faktem však zůstává, že přes veškeré pokusy původní význam názvu Plzeň dostatečně objasněn dosud nebyl. To se pak odráží i v pracích historiků, kde interpretace etymologie názvu Plzeň někdy kolísá.84) Ačkoliv i po mém soudu bude nutno nadále s největší prav- děpodobností spatřovat a hledat význam místního jména Plzeň (pro původní starobylé středisko z 10. století stejně jako pro novou lokaci z druhé poloviny 13. věku) ve staroslovanském zá- kladu, přece nelze pouštět ze zřetele ani obě další interpre- tace původu názvu Plzeň, jak se objevují v Hilariově "Histo- rii". Přesto, že se v latinských pramenech vrcholného a pozdní- ho středověku název Plzně objevil v různých příbuzných podo- bách často, nejsou známy takové tvary, které by umožňovaly formulovat tezi, že šlo o slovo původně latinského významu. Například Orbis latinus G.B. Plechla uvádí na deset variant 85 označení místního názvu Plzeň v latinských památkách, přece — 249 -
Strana 250
jsme s J. Hejnicem nenalezli takový kmen latinského slova, od něhož by bylo možno názvy Plzně "Pilsna, Pilisina urba, Pilo- num, Plisini urbs, Zezzla" aj- spolehlivěji odvodit. Nepodaři- lo se to ani na základě některých jiných variant, v nichž byl název Plzně transkribován do soudobých latinských pramenů a které eviduje jak místopisný slovník A. Profouse, tak i edice 86а) J. Strnada či moderní práce J. Pelanta. Nezdá se dokonce pravděpodobná ani analogie takové alternativy, jakou bylo zkrácení a převod latinského názvu ve známém případě Postolo- prt, slova spojovného s původním názvem "Porta apostolorum". Vysvětlení celé latinské pasáže, věnované Hilariem původ- nímu smyslu názvu Plzně vedle celkového zaměření díla lze hledat zřejmě ještě v jiné skutečnosti. Hilarius Litoměřický byl znám jako stoupenec latinské vzdělanosti, jíž pokládal za "vědec- kou" a cenil ji mnohem výše než takovou vzdělanost, která byla šířena v národním jazyce. To explicitně dokládá Hilariova 86b) replika proti Václavu Korandovi. Vzhledem k záměru prezento- vat Plzeň i před zahraničním publikem a zejména v církevních kruzích, spojil jméno Plzně s latinským výkladem (podobně ja- ko vzápětí přiblížil výklad téhož názvu etymologickým pokusem německému publiku). Když však v případě Plzně nemohl uvést la- tinskou etymologii, přistoupil alespoň k bližšímu výkladu po- mocí stoické argumentace "e negatione". Určitá možnost přenesení názvu Plzně od slova německého původu je přímo nadhozena samotným Hilariem. Ten odkazuje na vypravování jiných pamětníků, že město bylo pojmenováno podle — 250 —
jsme s J. Hejnicem nenalezli takový kmen latinského slova, od něhož by bylo možno názvy Plzně "Pilsna, Pilisina urba, Pilo- num, Plisini urbs, Zezzla" aj- spolehlivěji odvodit. Nepodaři- lo se to ani na základě některých jiných variant, v nichž byl název Plzně transkribován do soudobých latinských pramenů a které eviduje jak místopisný slovník A. Profouse, tak i edice 86а) J. Strnada či moderní práce J. Pelanta. Nezdá se dokonce pravděpodobná ani analogie takové alternativy, jakou bylo zkrácení a převod latinského názvu ve známém případě Postolo- prt, slova spojovného s původním názvem "Porta apostolorum". Vysvětlení celé latinské pasáže, věnované Hilariem původ- nímu smyslu názvu Plzně vedle celkového zaměření díla lze hledat zřejmě ještě v jiné skutečnosti. Hilarius Litoměřický byl znám jako stoupenec latinské vzdělanosti, jíž pokládal za "vědec- kou" a cenil ji mnohem výše než takovou vzdělanost, která byla šířena v národním jazyce. To explicitně dokládá Hilariova 86b) replika proti Václavu Korandovi. Vzhledem k záměru prezento- vat Plzeň i před zahraničním publikem a zejména v církevních kruzích, spojil jméno Plzně s latinským výkladem (podobně ja- ko vzápětí přiblížil výklad téhož názvu etymologickým pokusem německému publiku). Když však v případě Plzně nemohl uvést la- tinskou etymologii, přistoupil alespoň k bližšímu výkladu po- mocí stoické argumentace "e negatione". Určitá možnost přenesení názvu Plzně od slova německého původu je přímo nadhozena samotným Hilariem. Ten odkazuje na vypravování jiných pamětníků, že město bylo pojmenováno podle — 250 —
Strana 251
velkého množství blínu, který se v okolí vyskytoval a jeho ně- mecký název uvádí jako "Pilzenzom". Tento pojem skutečně odpovídá označení blínu v němčině jako Bilse, Bilsenkraut atp., odjinud však k označení Plzně znám není. Proti věrohod- nosti takového výkladu rozhodně svědčí především to, že v 10. století, kdy je znám název (Stará) Plzeň, zdaleka ještě ne- pronikla "německá" kolonizace do starého českého sídelního území, aby mohla dát hradu a sídlišti při něm vzniklým jméno Plzeň podle německého názvu plevele. Slovanské osídlení Plzeňska v 10. věku a později i význam (Staré) Plzně pro raně 88) a přemyslovský stát ostatně naposledy prokázal R. Turek, ani pozdější příliv německého živlu do (Nové) Plzně připomína- ný J.V. Šimákem9) nemohl už vznik místního názvu ovlivnit. Podle mého soudu však nelze vyloučit, že Hilarius zmínkou o německé etymologii názvu Plzně refloktoval tradici, kterou si mohla vytvořit německá část obyvatel středověké Plzně. Pod- stata takového podání mohla nejspíše tkvět ve zvukové podob- nosti slov, nebo dokonce ve slovní hříčce s tvary názvů Plzně: Pilsna, Pilsen, Plsma aj. X Pilse, Bilsen, Bylsen aj.90) Ke zvukové podobě ještě přispívalo kolísání a zaměňování sou- hlásek nah ve středohornoněmčině a rané novohornoněmčině (v jejich dialektických formách),91) jež mělo svůj odraz i v ortografii názvu. Domnívám se, že nemusí být ani vyloučeno, že se taková záměna názvů zrodila až v Hilariově řeči, aby zaujala některé německy mluvící obyvatele či zahraniční čte- náře. Ať už jde o pouhé domněnky či nikoli, prosté zařazení - 251 -
velkého množství blínu, který se v okolí vyskytoval a jeho ně- mecký název uvádí jako "Pilzenzom". Tento pojem skutečně odpovídá označení blínu v němčině jako Bilse, Bilsenkraut atp., odjinud však k označení Plzně znám není. Proti věrohod- nosti takového výkladu rozhodně svědčí především to, že v 10. století, kdy je znám název (Stará) Plzeň, zdaleka ještě ne- pronikla "německá" kolonizace do starého českého sídelního území, aby mohla dát hradu a sídlišti při něm vzniklým jméno Plzeň podle německého názvu plevele. Slovanské osídlení Plzeňska v 10. věku a později i význam (Staré) Plzně pro raně 88) a přemyslovský stát ostatně naposledy prokázal R. Turek, ani pozdější příliv německého živlu do (Nové) Plzně připomína- ný J.V. Šimákem9) nemohl už vznik místního názvu ovlivnit. Podle mého soudu však nelze vyloučit, že Hilarius zmínkou o německé etymologii názvu Plzně refloktoval tradici, kterou si mohla vytvořit německá část obyvatel středověké Plzně. Pod- stata takového podání mohla nejspíše tkvět ve zvukové podob- nosti slov, nebo dokonce ve slovní hříčce s tvary názvů Plzně: Pilsna, Pilsen, Plsma aj. X Pilse, Bilsen, Bylsen aj.90) Ke zvukové podobě ještě přispívalo kolísání a zaměňování sou- hlásek nah ve středohornoněmčině a rané novohornoněmčině (v jejich dialektických formách),91) jež mělo svůj odraz i v ortografii názvu. Domnívám se, že nemusí být ani vyloučeno, že se taková záměna názvů zrodila až v Hilariově řeči, aby zaujala některé německy mluvící obyvatele či zahraniční čte- náře. Ať už jde o pouhé domněnky či nikoli, prosté zařazení - 251 -
Strana 252
možnosti německého původu názvu města do projevu vycházelo vstříc zřejmě jak německé menšině v hradbách Plzně, tak i úzkým kontaktům, které mělo město s německým prostředím. III-2 Vývoj plzeňského městského znaku Poměrně mnoho prostoru věnoval Hilarius Litoměřický ve svém projevu roku 1467 popisu znaku města Plzně, což je o to významnější, že plzeňský erb prodělával právě od druhé třetiny 15. století poměrně prudký vývoj. Odečtou-li se ideologizované alegorie a symboly, které i zde jako v celém traktátě úzce propojují jednotlivé části pojednání s příslušností a věrností Plzeňanů ke katolické církvi a papežské kurii, pak Hilariovo pojednání o znaku města Plzně ve věcné podstatě odpovídá dnes běžně známým skutečnostem o podobě a genezi tohoto erbu. Hodnota Hilariova vylíčení plzeňského městského znaku spočívá v několika bodech. Jak již J. Strnad, V. Vojtíšek a I. Bělohlávek poukázali,92 jde o prvý pokus soustavně popsat a interpretovat vývoj erbu města Plzně k podobě, jaké dosáhl roku 1467. Autor sice rezignoval na uvedení přesnějších dat kdy došlo k polepšením znaku, ale širší okolnosti, které k tomu vedly, líčí téměř zcela věrohodně. Současně je jeho vý- klad prvním, který neponechává stranou barevnou podobu znaku, jak také naposledy připomněl M. Bělohlávek.93) Barvy znaku zmiňuje Hilarius hned v úvodu k jeho popisu slovy: "Ex ipsa quidem sancte civitatis fundatione canem vena- ticum in campo rubeo cum aurea torque collotenus, cursu agilem — 252 —
možnosti německého původu názvu města do projevu vycházelo vstříc zřejmě jak německé menšině v hradbách Plzně, tak i úzkým kontaktům, které mělo město s německým prostředím. III-2 Vývoj plzeňského městského znaku Poměrně mnoho prostoru věnoval Hilarius Litoměřický ve svém projevu roku 1467 popisu znaku města Plzně, což je o to významnější, že plzeňský erb prodělával právě od druhé třetiny 15. století poměrně prudký vývoj. Odečtou-li se ideologizované alegorie a symboly, které i zde jako v celém traktátě úzce propojují jednotlivé části pojednání s příslušností a věrností Plzeňanů ke katolické církvi a papežské kurii, pak Hilariovo pojednání o znaku města Plzně ve věcné podstatě odpovídá dnes běžně známým skutečnostem o podobě a genezi tohoto erbu. Hodnota Hilariova vylíčení plzeňského městského znaku spočívá v několika bodech. Jak již J. Strnad, V. Vojtíšek a I. Bělohlávek poukázali,92 jde o prvý pokus soustavně popsat a interpretovat vývoj erbu města Plzně k podobě, jaké dosáhl roku 1467. Autor sice rezignoval na uvedení přesnějších dat kdy došlo k polepšením znaku, ale širší okolnosti, které k tomu vedly, líčí téměř zcela věrohodně. Současně je jeho vý- klad prvním, který neponechává stranou barevnou podobu znaku, jak také naposledy připomněl M. Bělohlávek.93) Barvy znaku zmiňuje Hilarius hned v úvodu k jeho popisu slovy: "Ex ipsa quidem sancte civitatis fundatione canem vena- ticum in campo rubeo cum aurea torque collotenus, cursu agilem — 252 —
Strana 253
defert, ex imperiali vero celsitudine camelum in celesti colo- re, ex autoritate vero apostolica arma geminata, claves duas apostolicas aureas, colligatas in argentea campo, et hominem sive militem armatum gladio accincto, tenentem mediam aquilam in manu dextra in campo aureo gloriose possedit.""4) Věrnost popisu naznačuje i to, že Hilarius převzal z papežského listu, vydaného 6. června 1466 Pavlem II. a polepšujícím plzeň- ský znak (na výslovnou vlastní žádost Plzeňských!) o dva spo- jené klíče a ozbrojence, též nerozhodnou formuli "hominem sive militem armatum gladio accinto". Teprve v závěru řeči mluví Hilarius o rytíři jako součásti znaku. Nedůslednost po- pisu možno vytknout tam, kde neuvádí například barvu psa či velblouda, zřejmě současníkům zcela jasnou ze vžitých zásad heraldické kombinace barev. Důležitou informaci přináší Hilariův popis znaku také z hlediska jeho původu. Výše otištěný citát z popisu barevnosti znaku zmiňuje jeho původ a podobu k nejstarším dějinám Plzně. Hned v úvodní větě Hilarius píše: "Ex ipsa quidem sancte civi- tati fundatione canem venaticum in campo rubeo cum aurea torque collontus, cursu agilem defert ...". Hejasnost příčin a doby vzniku erbů českých a moravských měst ve starším heral- dickém a historiografickém bádání otevírala prostor k různým úvahám. Několik nerealistických představ, jež spojovaly nej- starší existenci znaku města s původní lokací ve Starém Plzen- 96) ci, se i na Hilariovu zprávu odvolávalo. Vystřídal je střízli- vější výklad J. Strnada, jenž se smiřoval s tím, že přesnější — 253 -
defert, ex imperiali vero celsitudine camelum in celesti colo- re, ex autoritate vero apostolica arma geminata, claves duas apostolicas aureas, colligatas in argentea campo, et hominem sive militem armatum gladio accincto, tenentem mediam aquilam in manu dextra in campo aureo gloriose possedit.""4) Věrnost popisu naznačuje i to, že Hilarius převzal z papežského listu, vydaného 6. června 1466 Pavlem II. a polepšujícím plzeň- ský znak (na výslovnou vlastní žádost Plzeňských!) o dva spo- jené klíče a ozbrojence, též nerozhodnou formuli "hominem sive militem armatum gladio accinto". Teprve v závěru řeči mluví Hilarius o rytíři jako součásti znaku. Nedůslednost po- pisu možno vytknout tam, kde neuvádí například barvu psa či velblouda, zřejmě současníkům zcela jasnou ze vžitých zásad heraldické kombinace barev. Důležitou informaci přináší Hilariův popis znaku také z hlediska jeho původu. Výše otištěný citát z popisu barevnosti znaku zmiňuje jeho původ a podobu k nejstarším dějinám Plzně. Hned v úvodní větě Hilarius píše: "Ex ipsa quidem sancte civi- tati fundatione canem venaticum in campo rubeo cum aurea torque collontus, cursu agilem defert ...". Hejasnost příčin a doby vzniku erbů českých a moravských měst ve starším heral- dickém a historiografickém bádání otevírala prostor k různým úvahám. Několik nerealistických představ, jež spojovaly nej- starší existenci znaku města s původní lokací ve Starém Plzen- 96) ci, se i na Hilariovu zprávu odvolávalo. Vystřídal je střízli- vější výklad J. Strnada, jenž se smiřoval s tím, že přesnější — 253 -
Strana 254
doba vzniku plzeňského znaku není známa, ale nevylučoval její přibližné stanovení do 14. věku.97) Poněkud apodikticky formuloval své závěry o genezi měst- který odmítal možnost, že by exi- ských znaků v. Vojtíšek, stovaly již před husitskou revolucí. Zdůrazňoval, že městské erby vznikly z potřeby označit vojenské kontingenty jednotli- vých královských (a ostatních) měst analogicky ke šlechtickým ozbrojeným houfcům v době, kdy absentovala královská moc, kte- rá dříve propůjčovala znamení svého erbu i městům. Celkový vzestup měst v husitství se tedy podle Vojtíška projevil i za- vedením jejich individuálních znaků až po roce 1419. Přes ně- které kritické hlasy Vojtíškův názor na dlouhá léta převládl v české heraldické i historické literatuře.99) V duchu této teze pak V. Vojtíšek odmítal připustit mož- nost, že erb města Plzně mohl vzniknout před husitskou revolu- cí. Na rozdíl od J. Strnada odmítl prvou část Hilariova výkla- du o starobylém původu plzeňského znaku, jenž se měl vázat až k počátkům města. Na druhé straně ovšem přijal bez výhrad Hi- lariovu interpretaci symbolického význemu chrtice jako důkaz toho, že město bylo v revoluci věrné katolické církvi a vedlo nesmířitelný boj s kacíři. Tím dokonce zdůvodnil vznik erbu v bouřlivých letech zápasu Plzeňských s kacíři. Tendenčnost, kterou Hilarius provázel celý výklad známých faktů i vyprávě- cích tradic z dějin města Plzně a která vedle popisu této části znaku stejně nápadně prolíná i pokusy o objasnění po- 100) čátků města, nevzal V. Vojtíšek kriticky v úvahu. - 254 -
doba vzniku plzeňského znaku není známa, ale nevylučoval její přibližné stanovení do 14. věku.97) Poněkud apodikticky formuloval své závěry o genezi měst- který odmítal možnost, že by exi- ských znaků v. Vojtíšek, stovaly již před husitskou revolucí. Zdůrazňoval, že městské erby vznikly z potřeby označit vojenské kontingenty jednotli- vých královských (a ostatních) měst analogicky ke šlechtickým ozbrojeným houfcům v době, kdy absentovala královská moc, kte- rá dříve propůjčovala znamení svého erbu i městům. Celkový vzestup měst v husitství se tedy podle Vojtíška projevil i za- vedením jejich individuálních znaků až po roce 1419. Přes ně- které kritické hlasy Vojtíškův názor na dlouhá léta převládl v české heraldické i historické literatuře.99) V duchu této teze pak V. Vojtíšek odmítal připustit mož- nost, že erb města Plzně mohl vzniknout před husitskou revolu- cí. Na rozdíl od J. Strnada odmítl prvou část Hilariova výkla- du o starobylém původu plzeňského znaku, jenž se měl vázat až k počátkům města. Na druhé straně ovšem přijal bez výhrad Hi- lariovu interpretaci symbolického význemu chrtice jako důkaz toho, že město bylo v revoluci věrné katolické církvi a vedlo nesmířitelný boj s kacíři. Tím dokonce zdůvodnil vznik erbu v bouřlivých letech zápasu Plzeňských s kacíři. Tendenčnost, kterou Hilarius provázel celý výklad známých faktů i vyprávě- cích tradic z dějin města Plzně a která vedle popisu této části znaku stejně nápadně prolíná i pokusy o objasnění po- 100) čátků města, nevzal V. Vojtíšek kriticky v úvahu. - 254 -
Strana 255
Vážnými věcnými výhradami a na základě nového rozboru pramenů zpochybnil platnost části Vojtíškových obecných tezí i konkrétních rozborů erbů českých a moravských královských měst R. Nový, jenž v zásadě velmi přesvědčivě doložil existenci znaků části z nich již ve 14. století, respektive v jeho druhé polovině, a na prahu 15. věku.101) Zavedení erbů některými českými a moravskými královskými městy v této době pak autor přesvědčivě interpretoval jako důsledek celkového vzestupu společenské úlohy a politických aspirací měst v lucemburské době. Tento rozmach královských měst vyložil na příkladě růstu jejich hospodářských a politických pozic, podporovaných pa- novníkem s cílem vytvoření pevné ekonomické, branné i poli- tickosprávní základny královské moci. Pro Plzeň se ovšem ani R. Novému nepodařilo najít přímý doklad o existenci a podobě jejího městského erbu před rokem 1433, kdy je poprvé obojí vý- slovně připomínáno Starými letopisy českými.102) Starý letopisec udává k roku 1433, že když k obležené Plzni přitáhli z Polska sirotci, "přivedli s sebú velblúda, kteréhož jim brzo na Plzeň vzali; a proto dal jim ciesař vel- blúda za erb, neb sú prvé tistu chrtici nesli". 103) Slovo "prvé" bohužel nespecifikuje dobu, od kdy nosili Plzenští ve znaku znamení chrtice a pomoc neposkytne při datování vzniku znaku ani plzeňská pečeť, která se až do 15. století vyvíjela odlišně a teprve po polovině 15. a v 16. věku docházelo postupně k jejímu obsahovému i grafickému překrývání se zna- kem, jehož aktuálně získaná symbolika významem zcela vyvážila — 255 -
Vážnými věcnými výhradami a na základě nového rozboru pramenů zpochybnil platnost části Vojtíškových obecných tezí i konkrétních rozborů erbů českých a moravských královských měst R. Nový, jenž v zásadě velmi přesvědčivě doložil existenci znaků části z nich již ve 14. století, respektive v jeho druhé polovině, a na prahu 15. věku.101) Zavedení erbů některými českými a moravskými královskými městy v této době pak autor přesvědčivě interpretoval jako důsledek celkového vzestupu společenské úlohy a politických aspirací měst v lucemburské době. Tento rozmach královských měst vyložil na příkladě růstu jejich hospodářských a politických pozic, podporovaných pa- novníkem s cílem vytvoření pevné ekonomické, branné i poli- tickosprávní základny královské moci. Pro Plzeň se ovšem ani R. Novému nepodařilo najít přímý doklad o existenci a podobě jejího městského erbu před rokem 1433, kdy je poprvé obojí vý- slovně připomínáno Starými letopisy českými.102) Starý letopisec udává k roku 1433, že když k obležené Plzni přitáhli z Polska sirotci, "přivedli s sebú velblúda, kteréhož jim brzo na Plzeň vzali; a proto dal jim ciesař vel- blúda za erb, neb sú prvé tistu chrtici nesli". 103) Slovo "prvé" bohužel nespecifikuje dobu, od kdy nosili Plzenští ve znaku znamení chrtice a pomoc neposkytne při datování vzniku znaku ani plzeňská pečeť, která se až do 15. století vyvíjela odlišně a teprve po polovině 15. a v 16. věku docházelo postupně k jejímu obsahovému i grafickému překrývání se zna- kem, jehož aktuálně získaná symbolika významem zcela vyvážila — 255 -
Strana 256
starobylá zobrazení na početi.104) R. Nový dospěl k závěru, že přes nedostatek přímých důka- zů lze vznik plzeňského znaku datovat též do doby předhusit- ské. A to na zákládě analogie s jinými významnými královskými městy.105) Vedle nejobecnějších souvislostí jejich společen- ského vzestupu uvádí možnost, že znak města Plzně mohl být na přelomu 14. a 15. věku umístěn na jedné ze šmiten v kutnohor- ském Vlašském dvoře, kde bylo již identifikováno J. Nuhlíčkem šest jiných městských znaků.106) K potvrzení toho, že plzeňský znak pocházel již z doby předhusitské, mohou nepřímo posloužit další dva premeny. Jde nejprve o známý nápis na zdi presbytáře plzeňského kostela sv. Bartoloměje, údajně z r.1466, ve skutečnosti však mladší. Třetí 107) sloku jeho textu uzavírá literaturou často citované dvojverší: Velter erat canis, hic nostris ab origine prima Patribus, ex veteri ut poscimus historia. Druhým pramenem je Hilariova řeč, neboť jak již bylo výše zmí- něno a cítátem příslušného úseku dokumentováno, i Hilarius spojuje znak města s jeho nejstarší historií, dokonce přímo s jeho počátky.108a) Je zřejmé, že jak nápis, tak i Hilariův projev se ve vý- kladu původu nejstarší podoby plzeňského městského znaku odvo- lával na staré ústní tradice. Pak se ovšem nezdá přijatelné Vojtíškovo stanovisko o tom, že chrtice se musela jako znak Plzně prosadit v době husitské revoluce, tj. vzhledem ke zprá- vě Starého letopisce v letech 1419 - 1433. Husitská epizoda z - 256 -
starobylá zobrazení na početi.104) R. Nový dospěl k závěru, že přes nedostatek přímých důka- zů lze vznik plzeňského znaku datovat též do doby předhusit- ské. A to na zákládě analogie s jinými významnými královskými městy.105) Vedle nejobecnějších souvislostí jejich společen- ského vzestupu uvádí možnost, že znak města Plzně mohl být na přelomu 14. a 15. věku umístěn na jedné ze šmiten v kutnohor- ském Vlašském dvoře, kde bylo již identifikováno J. Nuhlíčkem šest jiných městských znaků.106) K potvrzení toho, že plzeňský znak pocházel již z doby předhusitské, mohou nepřímo posloužit další dva premeny. Jde nejprve o známý nápis na zdi presbytáře plzeňského kostela sv. Bartoloměje, údajně z r.1466, ve skutečnosti však mladší. Třetí 107) sloku jeho textu uzavírá literaturou často citované dvojverší: Velter erat canis, hic nostris ab origine prima Patribus, ex veteri ut poscimus historia. Druhým pramenem je Hilariova řeč, neboť jak již bylo výše zmí- něno a cítátem příslušného úseku dokumentováno, i Hilarius spojuje znak města s jeho nejstarší historií, dokonce přímo s jeho počátky.108a) Je zřejmé, že jak nápis, tak i Hilariův projev se ve vý- kladu původu nejstarší podoby plzeňského městského znaku odvo- lával na staré ústní tradice. Pak se ovšem nezdá přijatelné Vojtíškovo stanovisko o tom, že chrtice se musela jako znak Plzně prosadit v době husitské revoluce, tj. vzhledem ke zprá- vě Starého letopisce v letech 1419 - 1433. Husitská epizoda z - 256 -
Strana 257
dějin Plzně, která započala v polovině druhého desítiletí 15. století a vyvrcholila zimou 1419/20 nepřipadá s největší prav- děpodobností vůbec v úvahu. Minimálně by na to oba výrazně ka- tolicky orientované prameny - kostelní nápis i Hilariova řeč - reagovaly odmítavým postojem a samo znamení by sotva přežilo proměnu města, ke které došlo odchodem Jena Žižky, Václava Korandy a početné skupiny radikálních husitů v březnu roku 1420. Lze pochybovat stejně o tom, že chrtice mohla vstoupit do znaku v období následujícím, protože tato změna by pozor- nosti pamětníků žijících ještě v době, kdy byl nápis psán a kdy Hilarius chystal své vystoupení, už zcela jistě neunikla. To ostatně dokládá příklad věcné interpretace doplnění znaku zobrazením velblouda ukořistěného roku 1433.108b) Hilariova "Historie" tedy pomáhá v otázce stáří plzeňské- ho znaku potvrdít tezi J. Strnada a zvláště důkladněji a na širším rozboru pramenů založený názor R. Nového, že plzeňský městský erb zobrazující stříbrnou chrtici (se zlatým obojkem) v červeném poli byl užíván již před husitskou revolucí, nej- spíše už ve 14. věku. Hilarius, závislý stejně jako autor ná- pisu v plzeňském sv. Bartoloměji na lokální tradici, pro niž v jeho době už nebylo přímých pamětníků, nemůže ovšem ničím přispět k bližšímu určení data nebo okolností, za nichž byl tento erb zaveden Plzeňskými do užívání. - 257 -
dějin Plzně, která započala v polovině druhého desítiletí 15. století a vyvrcholila zimou 1419/20 nepřipadá s největší prav- děpodobností vůbec v úvahu. Minimálně by na to oba výrazně ka- tolicky orientované prameny - kostelní nápis i Hilariova řeč - reagovaly odmítavým postojem a samo znamení by sotva přežilo proměnu města, ke které došlo odchodem Jena Žižky, Václava Korandy a početné skupiny radikálních husitů v březnu roku 1420. Lze pochybovat stejně o tom, že chrtice mohla vstoupit do znaku v období následujícím, protože tato změna by pozor- nosti pamětníků žijících ještě v době, kdy byl nápis psán a kdy Hilarius chystal své vystoupení, už zcela jistě neunikla. To ostatně dokládá příklad věcné interpretace doplnění znaku zobrazením velblouda ukořistěného roku 1433.108b) Hilariova "Historie" tedy pomáhá v otázce stáří plzeňské- ho znaku potvrdít tezi J. Strnada a zvláště důkladněji a na širším rozboru pramenů založený názor R. Nového, že plzeňský městský erb zobrazující stříbrnou chrtici (se zlatým obojkem) v červeném poli byl užíván již před husitskou revolucí, nej- spíše už ve 14. věku. Hilarius, závislý stejně jako autor ná- pisu v plzeňském sv. Bartoloměji na lokální tradici, pro niž v jeho době už nebylo přímých pamětníků, nemůže ovšem ničím přispět k bližšímu určení data nebo okolností, za nichž byl tento erb zaveden Plzeňskými do užívání. - 257 -
Strana 258
III-3 Obléhání Plzně polními vojsky husitů v letech 1433/1434 Již v úvodní kapitole bylo zmíněno, že značný prostor vě- novaný Hilariem vylíčení pokusu o ztečení Plzně vojsky husitů a naopak úporné a nakonec i úspěšné snaze obránců zachránit své město představuje důležitý pramen ke studiu posledních dvou let revoluční fáze husitství. Nápadně obšírný popis této události, jenž zaujímá celkem šest z jedenadvacíti stran auto- rova textu, byl koncipován z hledisko aktuálních potřeb doby, kdy se Hilarius z plzeňského azylu odvážil útoku na českého krále a jeho kališnické spojence. Tendenčnost jeho výkladu je ovšem v této části vyvážena faktografickou sdílností. Oslava úspěšného uhájení města před polními vojsky posloužila řeční- kovi jako poutavá paralela a vzor, s jejichž pomocí Hilarius dokládal správnost zápasu Plzně proti husitským "kacířům" doby revoluční i poděbradské a sa kterými chtěl morálně povzbudit město, strádající znovu strachem z obležení a válečných výda- jů.109) Péče a záměry, s nimiž se Hilarius věnoval zevrubnému vylíčení dramatických událostí z dějin Plzně let 1433 až 1434, vyniknou nejen ve srovnání s rozsahem i obsahem jiných částí jeho textu, zejména ale v komparaci s pasáží, která jeho vý- klad o dobývání Plzně uvozuje. V ní šlo řečníkovi o pouhé při- pomenutí předchozích snah husitů ztéci město. Protože však nikdy nedosáhly ani v měřítku celozemských, ani mezinárodních dějin významu srovnatelného se souvislostmi obležení Plzně v - 258 -
III-3 Obléhání Plzně polními vojsky husitů v letech 1433/1434 Již v úvodní kapitole bylo zmíněno, že značný prostor vě- novaný Hilariem vylíčení pokusu o ztečení Plzně vojsky husitů a naopak úporné a nakonec i úspěšné snaze obránců zachránit své město představuje důležitý pramen ke studiu posledních dvou let revoluční fáze husitství. Nápadně obšírný popis této události, jenž zaujímá celkem šest z jedenadvacíti stran auto- rova textu, byl koncipován z hledisko aktuálních potřeb doby, kdy se Hilarius z plzeňského azylu odvážil útoku na českého krále a jeho kališnické spojence. Tendenčnost jeho výkladu je ovšem v této části vyvážena faktografickou sdílností. Oslava úspěšného uhájení města před polními vojsky posloužila řeční- kovi jako poutavá paralela a vzor, s jejichž pomocí Hilarius dokládal správnost zápasu Plzně proti husitským "kacířům" doby revoluční i poděbradské a sa kterými chtěl morálně povzbudit město, strádající znovu strachem z obležení a válečných výda- jů.109) Péče a záměry, s nimiž se Hilarius věnoval zevrubnému vylíčení dramatických událostí z dějin Plzně let 1433 až 1434, vyniknou nejen ve srovnání s rozsahem i obsahem jiných částí jeho textu, zejména ale v komparaci s pasáží, která jeho vý- klad o dobývání Plzně uvozuje. V ní šlo řečníkovi o pouhé při- pomenutí předchozích snah husitů ztéci město. Protože však nikdy nedosáhly ani v měřítku celozemských, ani mezinárodních dějin významu srovnatelného se souvislostmi obležení Plzně v - 258 -
Strana 259
letech 1433/34, nebyly příhodné pro nastínění analogie s léty 1466/67, o niž Hilarius usiloval. A proto tato úvodní část bu- dí dojem značně povrchního zpracování, které se vykazuje zkratkovitými sděleními a dokonce i nepřesnými fakty, na něž poukázal již M. Bělohlávek. 110) V této vstupní části se tedy Hilarius s ohledem na záměr svého vystoupení pochopitelně vůbec nezmínil o husitské etapě v minulosti Plzně na počátku revoluce. Jen několika větami připomněl Žižkův pokus pokořit město na počátku revoluce. Událost, kterou správně určil na den (14. února), však mylně datoval k roku 1420, ač k ní zcela jistě došlo teprve o rok později.11) Druhý útok husitů na Plzeň spojuje poté Hilarius ne dosti jasně s jejím obležením od Pražanů, kteří tu měli očekávat příchod Žižkových vojsk od Plavna a Ústí. 112) Ve skutečnosti byla Plzeň obležena znovu po Žižkově smrti (1424) až roku 1427, když se husitská vojska vracela z vítězné bitvy u Tachova. Ale i tehdy bylo pevné město úspěšně ubráněno.113) Naopak řečník pomlčel o snaze dobývat Plzeň v létě roku 1431, kdy Plzeňské vysvobodil vpád křižáků do západních Čech a po bitvě u Domažlic přípravy na vyjednávání o mír.114) Vlastní popis obléhání Plzně z let 1433/34 je tedy mnohem sdílnější a nadto ještě faktograficky přesnější. Autor svou tendenční, jasně protihusitskou interpretací sice ovlivnil výpovědní hodnotu svého výkladu, naštěstí převážně jen ve vý- běru pouze některých faktů. Hlavní linii dramatického zápasu a jeho obecnější souvislosti se snažil úspěšně vylíčit věro- - 259 -
letech 1433/34, nebyly příhodné pro nastínění analogie s léty 1466/67, o niž Hilarius usiloval. A proto tato úvodní část bu- dí dojem značně povrchního zpracování, které se vykazuje zkratkovitými sděleními a dokonce i nepřesnými fakty, na něž poukázal již M. Bělohlávek. 110) V této vstupní části se tedy Hilarius s ohledem na záměr svého vystoupení pochopitelně vůbec nezmínil o husitské etapě v minulosti Plzně na počátku revoluce. Jen několika větami připomněl Žižkův pokus pokořit město na počátku revoluce. Událost, kterou správně určil na den (14. února), však mylně datoval k roku 1420, ač k ní zcela jistě došlo teprve o rok později.11) Druhý útok husitů na Plzeň spojuje poté Hilarius ne dosti jasně s jejím obležením od Pražanů, kteří tu měli očekávat příchod Žižkových vojsk od Plavna a Ústí. 112) Ve skutečnosti byla Plzeň obležena znovu po Žižkově smrti (1424) až roku 1427, když se husitská vojska vracela z vítězné bitvy u Tachova. Ale i tehdy bylo pevné město úspěšně ubráněno.113) Naopak řečník pomlčel o snaze dobývat Plzeň v létě roku 1431, kdy Plzeňské vysvobodil vpád křižáků do západních Čech a po bitvě u Domažlic přípravy na vyjednávání o mír.114) Vlastní popis obléhání Plzně z let 1433/34 je tedy mnohem sdílnější a nadto ještě faktograficky přesnější. Autor svou tendenční, jasně protihusitskou interpretací sice ovlivnil výpovědní hodnotu svého výkladu, naštěstí převážně jen ve vý- běru pouze některých faktů. Hlavní linii dramatického zápasu a jeho obecnější souvislosti se snažil úspěšně vylíčit věro- - 259 -
Strana 260
hodným způsobem, jak bylo již uvedeno i proto, že mu korektiv vytvářeli i takoví posluchači, kteří měli nepříliš vzdálené události v dobré peměti. Zkreslení je tedy patrné zojména v těch případech, kdy je např. líčena ukrutnost a záludnost hu- sitských bojovníků, k níž jsou do příkrého protikladu stavěny hrdinské skutky, odvaha, pravověrnost a obětavost obránců Plzně. Poměrně značná věrchodnost výkladu zde vychází ze zpráv přímých účastníků obrany města, na jejichž svědectví (is dras- tickými doklady stop po potupných fyzických trestech) se někdy odvolává. Autor jistě využil i písemných pramenů a značně čerpal také z vlastního poznání. Z popisu města (nebo alespoň jednotlivých částí) k němuž se několikrát v textu projevu vra- cí, vyplývá, že si důkladně prohlédl zbytky opevnění města a pozůstatky po ležení husitských vojsk. Zmínkou o nich výklad jak oživil, tak i zpřesnil.115) Hilariův výklad obléhání Plzně v letech 1433 až 1434 tak obsahuje celou řadu zajímavých postřehů k poznání průběhu vá- lečných akcí u Plzně, k situaci v táboře oblehatelů a obklí- čených, stejně jako k poměrům v kraji. Současně některými in- fornacemi přispívá k postižení politických, hompodářských nebo vojenských souvislostí, které svým významem přezahují rámoc pouze plzeňského regionu. Desítiměsíční obléhání mocného kato- lického střediska západních Čech navíc patřilo k nejrozsáhlej- ším váločným podnikům, kteró byly v Čechách a na Moravě v po- sledních dvou letech revoluční fáze husitství uskutečněny a které mimo to úžeji souvisely s vývojem poměrů v celé zemi i — 260 —
hodným způsobem, jak bylo již uvedeno i proto, že mu korektiv vytvářeli i takoví posluchači, kteří měli nepříliš vzdálené události v dobré peměti. Zkreslení je tedy patrné zojména v těch případech, kdy je např. líčena ukrutnost a záludnost hu- sitských bojovníků, k níž jsou do příkrého protikladu stavěny hrdinské skutky, odvaha, pravověrnost a obětavost obránců Plzně. Poměrně značná věrchodnost výkladu zde vychází ze zpráv přímých účastníků obrany města, na jejichž svědectví (is dras- tickými doklady stop po potupných fyzických trestech) se někdy odvolává. Autor jistě využil i písemných pramenů a značně čerpal také z vlastního poznání. Z popisu města (nebo alespoň jednotlivých částí) k němuž se několikrát v textu projevu vra- cí, vyplývá, že si důkladně prohlédl zbytky opevnění města a pozůstatky po ležení husitských vojsk. Zmínkou o nich výklad jak oživil, tak i zpřesnil.115) Hilariův výklad obléhání Plzně v letech 1433 až 1434 tak obsahuje celou řadu zajímavých postřehů k poznání průběhu vá- lečných akcí u Plzně, k situaci v táboře oblehatelů a obklí- čených, stejně jako k poměrům v kraji. Současně některými in- fornacemi přispívá k postižení politických, hompodářských nebo vojenských souvislostí, které svým významem přezahují rámoc pouze plzeňského regionu. Desítiměsíční obléhání mocného kato- lického střediska západních Čech navíc patřilo k nejrozsáhlej- ším váločným podnikům, kteró byly v Čechách a na Moravě v po- sledních dvou letech revoluční fáze husitství uskutečněny a které mimo to úžeji souvisely s vývojem poměrů v celé zemi i — 260 —
Strana 261
s mezinárodní diplomacií. Proto bude na místě věnovat této části "Historie" Hilaria Litoměřického ve zrovnání s ostatními problémovými okruhy poněkud zevrubnější pozornost. a) Pohnutky k obležení Plzně roku 1433 Své vyprávění o tom, jak došlo k rozhodnutí oblehnout Plzeň, uvádí Hilarius Litoměřický ostrým a tendenčním útokem. proti Žižkovi, v němž shledává hlavního původce nejen všech válek, kterými byla země dlouho zmítána, ale současně také ne- přátelství proti městům. Aby rozmnožili počet svých přívrženců, píše Hilarius, zabývali se husité na sněmech stále častěji tím, jak by mohli pokořit zbývající katolická města. Aniž zmiňuje širší okolnosti jednání červnového a červencového (svatotrojického) sněmu roku 1433 v Praze, autor konstatuje, že na něm byla spolu s dalšími městy vyzvána také Plzeň k to- mu, aby vyslovila souhlas s přijímáním podobojí. Dále měla podle Hilaria vypudit katolické kněží a přizvat do města husitské. Program tohoročního svatotrojického sněmu byl velmi bo- Ukázalo se, že jednání s vyslanci basilejského kon- hatý.116) cilu, kteří přijeli vyjednávat do Prahy o podmínkách dohody s husity a jejich možném včlenění do římské církve, zatlačilo do pozadí celou řadu jiných otázek. Oficiální rokování se střídala se separátními schůzkami basilejských vyslanců s předáky jednotlivých politických a ideových směrů v českých zemích a váha i tajuplnost těchto jednání a prudké polemiky - 261 -
s mezinárodní diplomacií. Proto bude na místě věnovat této části "Historie" Hilaria Litoměřického ve zrovnání s ostatními problémovými okruhy poněkud zevrubnější pozornost. a) Pohnutky k obležení Plzně roku 1433 Své vyprávění o tom, jak došlo k rozhodnutí oblehnout Plzeň, uvádí Hilarius Litoměřický ostrým a tendenčním útokem. proti Žižkovi, v němž shledává hlavního původce nejen všech válek, kterými byla země dlouho zmítána, ale současně také ne- přátelství proti městům. Aby rozmnožili počet svých přívrženců, píše Hilarius, zabývali se husité na sněmech stále častěji tím, jak by mohli pokořit zbývající katolická města. Aniž zmiňuje širší okolnosti jednání červnového a červencového (svatotrojického) sněmu roku 1433 v Praze, autor konstatuje, že na něm byla spolu s dalšími městy vyzvána také Plzeň k to- mu, aby vyslovila souhlas s přijímáním podobojí. Dále měla podle Hilaria vypudit katolické kněží a přizvat do města husitské. Program tohoročního svatotrojického sněmu byl velmi bo- Ukázalo se, že jednání s vyslanci basilejského kon- hatý.116) cilu, kteří přijeli vyjednávat do Prahy o podmínkách dohody s husity a jejich možném včlenění do římské církve, zatlačilo do pozadí celou řadu jiných otázek. Oficiální rokování se střídala se separátními schůzkami basilejských vyslanců s předáky jednotlivých politických a ideových směrů v českých zemích a váha i tajuplnost těchto jednání a prudké polemiky - 261 -
Strana 262
poutaly pozornost pramenů mnohem více, než například vyjedná- vání s vyslanci polského krále nebo řešení problémů uvnitř českých zemích. Proto je velmi málo známo o tom, jaké události vedly k tomu, aby v průběhu pražského sněmu padlo rozhodnutí oblehnout Plzeň. Na sněmu se zřejmě projevila snaha čelit ideovým a poli- tickým tlakům koncilu i císařského dvora, ale současně též sí- lícím vnitřním rozporům v českých zemích.117 Jedním z projevů tohoto úsilí byl také pokus radikálního husitského křídla při- mět slovem či pohrůžkou války dosavadní katolické odpůrce k tomu, aby uznali kalich a popřípadě se k němu přihlásili. 118) Tato ve skutečnosti iluzorní představa o nastolení ideové jed- noty obyvatel království mocenskými nástroji měla usnadnit nejen jednání s koncilem, nýbrž také zajistit klidné soužití obyvatelstva v Čechách a na Moravě. Pravdou je, že mezi nepřá- teli kalicha, proti nimž se měl takový tlak obrátit, dominova- la jmenovitě Plzeň. Hilarius uvádí jména tří plzeňských vyslanců, kteří se sněmu v Praze zúčastnili. Byli to Johánek, Prokop Fegalo a Mikuláš Zebnický, 119 kteří byli před ultimativní požadavek přijetí kalicha (Hilariova interpretace) buď přímo postaveni, nebo ze vzrušené sněmovní atmosféry vycítili nebezpečí hrozící Plzni. Stalo se tak nejspíše hned v prvních dnech sněmovního jednání, jež bylo zahájeno 12. června 1433, protože ve zprávě basilejského legáta je už ke 20. červnu učiněna o tom zmín- ka. Toho dne, krátce po obědě, totiž zástupci Plzně navštívili - 262 -
poutaly pozornost pramenů mnohem více, než například vyjedná- vání s vyslanci polského krále nebo řešení problémů uvnitř českých zemích. Proto je velmi málo známo o tom, jaké události vedly k tomu, aby v průběhu pražského sněmu padlo rozhodnutí oblehnout Plzeň. Na sněmu se zřejmě projevila snaha čelit ideovým a poli- tickým tlakům koncilu i císařského dvora, ale současně též sí- lícím vnitřním rozporům v českých zemích.117 Jedním z projevů tohoto úsilí byl také pokus radikálního husitského křídla při- mět slovem či pohrůžkou války dosavadní katolické odpůrce k tomu, aby uznali kalich a popřípadě se k němu přihlásili. 118) Tato ve skutečnosti iluzorní představa o nastolení ideové jed- noty obyvatel království mocenskými nástroji měla usnadnit nejen jednání s koncilem, nýbrž také zajistit klidné soužití obyvatelstva v Čechách a na Moravě. Pravdou je, že mezi nepřá- teli kalicha, proti nimž se měl takový tlak obrátit, dominova- la jmenovitě Plzeň. Hilarius uvádí jména tří plzeňských vyslanců, kteří se sněmu v Praze zúčastnili. Byli to Johánek, Prokop Fegalo a Mikuláš Zebnický, 119 kteří byli před ultimativní požadavek přijetí kalicha (Hilariova interpretace) buď přímo postaveni, nebo ze vzrušené sněmovní atmosféry vycítili nebezpečí hrozící Plzni. Stalo se tak nejspíše hned v prvních dnech sněmovního jednání, jež bylo zahájeno 12. června 1433, protože ve zprávě basilejského legáta je už ke 20. červnu učiněna o tom zmín- ka. Toho dne, krátce po obědě, totiž zástupci Plzně navštívili - 262 -
Strana 263
basilejské poselstvo a projevili obavy, že nedojde-li k dohodě Čechů s vyslanci koncilu, hrozí městu nebezpečí: "Bodem die post prandium illi de Pilsna, ostenso periculo eis imminente, si non concordent Bohemi nobiscum, de quo periculo sunt certi- ficati, habuerunt per nos consilium redeundi ad propria. "120) Suše formulovaný záznam legátovy zprávy bohužel nic ne- zmiňuje o bližších okolnostech, které budily obavy zástupců Plzně o osud města. Takže jsme odkázání pouze na Hilariovo vysvětlení zmiňující nátlak na Plzeňské ve věci respektování, eventuálně přijetí kalicha. Ještě jeden moment tu však zřejmě hrál významnou úlohu. Po výkladu, v němž Hilarius podrobně líčí jednomyslné rozhod- nutí Plzně postavit se proti přijetí kalicha, zmiňuje, že k útoku proti Plzni radil jistý Přibík z Klenového: "Dederat autem eis quidem nobilis Przibik de Klenou consilibus diebus illis, cum vetus annona consumpta fuit et novalia adhuc vire- bant granumque subalbidum non pinguedinem, sed humorem immatu- rum Ccontinebat), ut civitatem invadant, vix illam ad mensem duraturam pollicitus."21) A podobnou, leč stručnější zprávu připojuje i Starý letopisec: "A Přibík Klenovský byl to zjed- nal, aby město bylo obleženo ...".122) Přibíkovu snahu přesvědčit sněm nebo alespoň velitele husitských vojsk ke společnému tažení proti Plzni Hilarius dokonce blíže časově datuje, jak dokládá již výše uvedený ci- tát. A sice zmínkou o tom, že Plzeň tehdy už neměla staré obilí, jehož zásoby v naději na brzké žně prodala, a nové zrno - 263 -
basilejské poselstvo a projevili obavy, že nedojde-li k dohodě Čechů s vyslanci koncilu, hrozí městu nebezpečí: "Bodem die post prandium illi de Pilsna, ostenso periculo eis imminente, si non concordent Bohemi nobiscum, de quo periculo sunt certi- ficati, habuerunt per nos consilium redeundi ad propria. "120) Suše formulovaný záznam legátovy zprávy bohužel nic ne- zmiňuje o bližších okolnostech, které budily obavy zástupců Plzně o osud města. Takže jsme odkázání pouze na Hilariovo vysvětlení zmiňující nátlak na Plzeňské ve věci respektování, eventuálně přijetí kalicha. Ještě jeden moment tu však zřejmě hrál významnou úlohu. Po výkladu, v němž Hilarius podrobně líčí jednomyslné rozhod- nutí Plzně postavit se proti přijetí kalicha, zmiňuje, že k útoku proti Plzni radil jistý Přibík z Klenového: "Dederat autem eis quidem nobilis Przibik de Klenou consilibus diebus illis, cum vetus annona consumpta fuit et novalia adhuc vire- bant granumque subalbidum non pinguedinem, sed humorem immatu- rum Ccontinebat), ut civitatem invadant, vix illam ad mensem duraturam pollicitus."21) A podobnou, leč stručnější zprávu připojuje i Starý letopisec: "A Přibík Klenovský byl to zjed- nal, aby město bylo obleženo ...".122) Přibíkovu snahu přesvědčit sněm nebo alespoň velitele husitských vojsk ke společnému tažení proti Plzni Hilarius dokonce blíže časově datuje, jak dokládá již výše uvedený ci- tát. A sice zmínkou o tom, že Plzeň tehdy už neměla staré obilí, jehož zásoby v naději na brzké žně prodala, a nové zrno - 263 -
Strana 264
nebylo ještě moučnaté a obsahovalo jen nezralou vlhkost. Časo- vě by to dobře korespondovalo s obdobím zahájení svatotrojic- kého sněmu 12. června 1433 nebo ještě se dny těsně před ním. Bylo to tedy rozhodně dříve, než Plzeňští zahájili onu proslu- lou předčasnou sklizeň a dosoušení obilí v ulicích města. K ní mohlo dojít teprve po návratu vyslanců města z pražských sně- movnních rokování. Opustili-li Johánek, Fegale a Zebnický na radu koncilních diplomatů Prahu těsně po dvacátém červnu, mohli skutečně plzeňští měštané po zprávě o blížícím se ne- bezpečí sklízet už zelené klasy ze svých polí ještě koncem tohoto měsíce nebo nejpozději počátkem července. Časová souslednost pramenných údajů ukazuje, že návrh ob- lehnout Plzeň a usilovat o její dobytí padl již na počátku za- sedání sněmu, popřípadě v těsně předcházejících dnech jeho příprav. Za nejpravděpodobnější vysvětlení celé této záleži- tosti lze považovat, že husitští politikové hodlali už tehdy cílevědomě využívat hrozby dobývání Plzně jako formy nátlaku vůči basilejskému poselstvu. Původce této myšlenky lze zřejmě hledat v okruhu radikálněji orientovaných velitelů polních vojsk. Tak možno soudit z výrazné angažovanosti Přibíka z Klenového i z teritoriálního hlediska, podle kterého Plzeň spadala do "sféry vlivu" táborského bratrstva. Jméno toho, kdo první přišel s idoou hrozit obležením Plzně, nelze dnes už přesně zjistit. Není sice divu, že ji zřejmě důrazně obhajoval Přibík z Klenového, protože ten mohl jako správce s Plzní sousedícího husitského Stříbra nejlépo - 264 -
nebylo ještě moučnaté a obsahovalo jen nezralou vlhkost. Časo- vě by to dobře korespondovalo s obdobím zahájení svatotrojic- kého sněmu 12. června 1433 nebo ještě se dny těsně před ním. Bylo to tedy rozhodně dříve, než Plzeňští zahájili onu proslu- lou předčasnou sklizeň a dosoušení obilí v ulicích města. K ní mohlo dojít teprve po návratu vyslanců města z pražských sně- movnních rokování. Opustili-li Johánek, Fegale a Zebnický na radu koncilních diplomatů Prahu těsně po dvacátém červnu, mohli skutečně plzeňští měštané po zprávě o blížícím se ne- bezpečí sklízet už zelené klasy ze svých polí ještě koncem tohoto měsíce nebo nejpozději počátkem července. Časová souslednost pramenných údajů ukazuje, že návrh ob- lehnout Plzeň a usilovat o její dobytí padl již na počátku za- sedání sněmu, popřípadě v těsně předcházejících dnech jeho příprav. Za nejpravděpodobnější vysvětlení celé této záleži- tosti lze považovat, že husitští politikové hodlali už tehdy cílevědomě využívat hrozby dobývání Plzně jako formy nátlaku vůči basilejskému poselstvu. Původce této myšlenky lze zřejmě hledat v okruhu radikálněji orientovaných velitelů polních vojsk. Tak možno soudit z výrazné angažovanosti Přibíka z Klenového i z teritoriálního hlediska, podle kterého Plzeň spadala do "sféry vlivu" táborského bratrstva. Jméno toho, kdo první přišel s idoou hrozit obležením Plzně, nelze dnes už přesně zjistit. Není sice divu, že ji zřejmě důrazně obhajoval Přibík z Klenového, protože ten mohl jako správce s Plzní sousedícího husitského Stříbra nejlépo - 264 -
Strana 265
doložit, jakým způsobem Plzeňští, jejich politika i spojenci škodí husitské věci.123) Tím se nepochybně vryl do paměti sou- časníků a jeho jméno v souvislosti s Plzní ještě podtrhla zra- da, jíž se ku prospěchu katolického města dopustil na husitské věci nedlouho poté. Oba tyto krajní póly ostatně zvýrazňují téměř jednou větou jak Hilarius, tak i Starý letopisec.124) Vyloučeno však není, že se celý plán zrodil u politika většího rozhledu, jakým byl například Prokop Holý. V každém případě mohli husitští politikové těžit i z nepříliš časově vzdálené zkušenosti. Již sněm na počátku ledna roku 1432 jednal o útoku proti Plzni (a Českým Budějovicím), aby ochro- mil působnost tohoto katolického centra a údajně pomstil ra- 125) dost Plzeňských z neúspěšné výpravy do severní oblasti Uher. Konečné rozhodnutí bylo odročeno na sněm únorový (téhož roku), v separátních jednáních se však sešli podle zprávy Jana z Ra- gusy s vyslanci Plzně někteří čeští páni a vyjednávali o ústupcích ve věcech víry a společnému postupu proti radiká- lům.126) Rozhodnutí únorového sněmu ve věci Plzně známo není a fakt, že k jejímu následnému obležení nedošlo, nasvědčuje, že byla dána přednost aktuálnějším politickým a vojenským potřebám. Přesto však lednový návrh oblehnout Plzeň (a České Budějovice) již vzbudil určitý mezinárodní ohlas. Plzeňští se obrátili na městskou radu norimberskou se žádostí, aby zpro- středkovala pomoc koncilu, římského krále Zikmunda a dalších předních německých knížat, jak vysvítá z dobové korespondence Norimberka.127) - 265 -
doložit, jakým způsobem Plzeňští, jejich politika i spojenci škodí husitské věci.123) Tím se nepochybně vryl do paměti sou- časníků a jeho jméno v souvislosti s Plzní ještě podtrhla zra- da, jíž se ku prospěchu katolického města dopustil na husitské věci nedlouho poté. Oba tyto krajní póly ostatně zvýrazňují téměř jednou větou jak Hilarius, tak i Starý letopisec.124) Vyloučeno však není, že se celý plán zrodil u politika většího rozhledu, jakým byl například Prokop Holý. V každém případě mohli husitští politikové těžit i z nepříliš časově vzdálené zkušenosti. Již sněm na počátku ledna roku 1432 jednal o útoku proti Plzni (a Českým Budějovicím), aby ochro- mil působnost tohoto katolického centra a údajně pomstil ra- 125) dost Plzeňských z neúspěšné výpravy do severní oblasti Uher. Konečné rozhodnutí bylo odročeno na sněm únorový (téhož roku), v separátních jednáních se však sešli podle zprávy Jana z Ra- gusy s vyslanci Plzně někteří čeští páni a vyjednávali o ústupcích ve věcech víry a společnému postupu proti radiká- lům.126) Rozhodnutí únorového sněmu ve věci Plzně známo není a fakt, že k jejímu následnému obležení nedošlo, nasvědčuje, že byla dána přednost aktuálnějším politickým a vojenským potřebám. Přesto však lednový návrh oblehnout Plzeň (a České Budějovice) již vzbudil určitý mezinárodní ohlas. Plzeňští se obrátili na městskou radu norimberskou se žádostí, aby zpro- středkovala pomoc koncilu, římského krále Zikmunda a dalších předních německých knížat, jak vysvítá z dobové korespondence Norimberka.127) - 265 -
Strana 266
Že se plzeňská záležitost stala r. 1433 už od počátku praž- ského sněmu nástrojem nátlaku na koncilní vyslance, dosvědčují i další zmínky pramenů. Jednak ty, které obviňují basilejské diplomaty z průtahů jednání, aby Plzeňští měli více času Mimo to deník Tomáše zorganizovat obranu svého města.128) Ebendorfera a Carlierova kniha legací dokumentují, že ani po 20. červnu, kdy se plzeňští vyslanci přišli poradit s basi- lejským poselstvem, nepouštěli cizí diplomaté otázky záruk mí- ru a věrouky pro Plzeň se zřetele. Připomněli je znovu při se- parátním vyjednávání se skupinou českých pánů 25. června129) a při jiné příležitosti opět o tři dny později.130) Jasnější světlo by do celé záležitosti mohla vnést ko- respondence českých katolíků, nebo Plzně samotné či vyslanců koncilu a špehů do českých zemí v roce 1433 s papežským dvo- rem, popřípadě s koncilem. Edice Acta summorum pontificum res gestas Bohemicas aevi (praehussitici) et hussitici je pro dvacátá a zvláště třicátá léta 15. věku bohužel teprve v po- čátcích1 a jiné prameny zahraniční úřední korespondence se otázkou obléhání Plzně zabývají převážně až od podzimu 1433.132) Ať už bylo podstatou nátlaku na koncilní diplomaty i české katolíky politicko-ideové ultimatum nebo přímá vojenská hrozba Plzni, popřípadě obojí dohromady, v závěru sněmovních jednání se tyto aspekty proměnily v bezprostřední pohnutky ke skutečnému obležení města. Po dlouhém jednání, sondování, vyčkávání a taktizování dospěli sněmovníci a basilejské posel- - 266 -
Že se plzeňská záležitost stala r. 1433 už od počátku praž- ského sněmu nástrojem nátlaku na koncilní vyslance, dosvědčují i další zmínky pramenů. Jednak ty, které obviňují basilejské diplomaty z průtahů jednání, aby Plzeňští měli více času Mimo to deník Tomáše zorganizovat obranu svého města.128) Ebendorfera a Carlierova kniha legací dokumentují, že ani po 20. červnu, kdy se plzeňští vyslanci přišli poradit s basi- lejským poselstvem, nepouštěli cizí diplomaté otázky záruk mí- ru a věrouky pro Plzeň se zřetele. Připomněli je znovu při se- parátním vyjednávání se skupinou českých pánů 25. června129) a při jiné příležitosti opět o tři dny později.130) Jasnější světlo by do celé záležitosti mohla vnést ko- respondence českých katolíků, nebo Plzně samotné či vyslanců koncilu a špehů do českých zemí v roce 1433 s papežským dvo- rem, popřípadě s koncilem. Edice Acta summorum pontificum res gestas Bohemicas aevi (praehussitici) et hussitici je pro dvacátá a zvláště třicátá léta 15. věku bohužel teprve v po- čátcích1 a jiné prameny zahraniční úřední korespondence se otázkou obléhání Plzně zabývají převážně až od podzimu 1433.132) Ať už bylo podstatou nátlaku na koncilní diplomaty i české katolíky politicko-ideové ultimatum nebo přímá vojenská hrozba Plzni, popřípadě obojí dohromady, v závěru sněmovních jednání se tyto aspekty proměnily v bezprostřední pohnutky ke skutečnému obležení města. Po dlouhém jednání, sondování, vyčkávání a taktizování dospěli sněmovníci a basilejské posel- - 266 -
Strana 267
stvo opět jen k rozpačitým závěrům, které nenavrhovaly kon- struktivní podmínky dohody Skutečností je, že se tak už během svatotrojického sněmu počátkem léta 1433 vytvářely předpokla- dy, aby se případ Plzně dostal na mezinárodní politické fórum. A to postřehl i Hilarius, jenž také proto počátkům obléhání Plzně věnoval poměrně značnou pozornost. Ve dnech, kdy se už basilejští nezúčastnili závěrečných rokování, bylo bud sněmovním usnesením nebo mezi představiteli bratrstev dohodnuto, aby byla v nejkratší době Plzeň opravdu obležena. Není třeba toto rozhodnutí vysvětlovat s F.M. Barto- šem jako tragickou osudovost vývoje, spíše je na místě po rozebrání bezprostředních pohnutek k pokusu dobýt Plzeň cha- rakterizovat hlubší příčiny, které k takovému rozhodnutí vedly. b) Pričiny oblezení Plzně a postavení města v revoluči 1412-1433 Rozhodování o tak náročném a ve svých důsledcích značně riskantním podniku nebylo jistě jednoduché. Nikdo z těch po- litiků, kteří je pomáhali prosazovat, sice nemohl tušit, že po neúspěšném dobývání Plzně dojde bezprostředně k lipanské porážce, museli ovšem počítat s jinými následky. Vždyt oblé- hání katolické Plzně mohlo zmařit pokračující vyjednávání s koncilem a tím i úspěšné zakončení několikaletého diplomatic- kého a politického úsilí o donucení římské církve respektovat hlavní zásady reformované víry i některých dalších změn v ži- - 267 -
stvo opět jen k rozpačitým závěrům, které nenavrhovaly kon- struktivní podmínky dohody Skutečností je, že se tak už během svatotrojického sněmu počátkem léta 1433 vytvářely předpokla- dy, aby se případ Plzně dostal na mezinárodní politické fórum. A to postřehl i Hilarius, jenž také proto počátkům obléhání Plzně věnoval poměrně značnou pozornost. Ve dnech, kdy se už basilejští nezúčastnili závěrečných rokování, bylo bud sněmovním usnesením nebo mezi představiteli bratrstev dohodnuto, aby byla v nejkratší době Plzeň opravdu obležena. Není třeba toto rozhodnutí vysvětlovat s F.M. Barto- šem jako tragickou osudovost vývoje, spíše je na místě po rozebrání bezprostředních pohnutek k pokusu dobýt Plzeň cha- rakterizovat hlubší příčiny, které k takovému rozhodnutí vedly. b) Pričiny oblezení Plzně a postavení města v revoluči 1412-1433 Rozhodování o tak náročném a ve svých důsledcích značně riskantním podniku nebylo jistě jednoduché. Nikdo z těch po- litiků, kteří je pomáhali prosazovat, sice nemohl tušit, že po neúspěšném dobývání Plzně dojde bezprostředně k lipanské porážce, museli ovšem počítat s jinými následky. Vždyt oblé- hání katolické Plzně mohlo zmařit pokračující vyjednávání s koncilem a tím i úspěšné zakončení několikaletého diplomatic- kého a politického úsilí o donucení římské církve respektovat hlavní zásady reformované víry i některých dalších změn v ži- - 267 -
Strana 268
votě české společnosti. Mohlo vyvolat střetnutí s domácími od- půrci kalicha nebo nové křížové tažení do Čech. Zřejmě přesvědčení, že domácí opozice ani zahraniční vojska nebudou riskovat další porážku na válečném poli, utvr- dilo vůdce husitských vojsk v tom, že mohou dobře opevněnou Plzeň oblehnout. Hlubších příčin tohoto plánu bylo několik a jednotlivým z nich historikové přičítají střídavě větší či menší význam. Sevřením Plzně a jejich spojenců z řad Plzeňské- ho landfrídu byl tedy nadále sledován nátlak na koncil a cí- sařský dvůr, aby přistoupily na takové podmínky dohody s husi- ty, které by byly přijatelné i pro radikální zastánce kalicha. Obležení města mělo nepochybně i ten cíl, aby byl plzeňský landfríd jako nejsilnější katolické uskupení v zemi zatlačen do defenzívy. Případná porážka Plzně by znamenala navíc ovlád- nutí z politického i vojenského hlediska strategicky velmi dů- ležitého prostoru, který se již v minulosti několikrát stal nebo měl stát shromaždištěm cizích vojsk, a současně s tím i významné oslabení celého landfrídu. Svým způsobem šlo také o prestižní otázku. A to nejen ve věci dobytí dosud úspěšně vzdorující Plzně, ale i v pozdvihnu- tí autority polních vojsk a jejich velitelů v českých zemích, která během posledních několika let, kdy se již markantně pro- jevovaly následky dlouhodobého válčení, poněkud poklesla.134) Určitou úlohu jistě sehrála i skutečnost, že pokud husitští vojevůdci nechtěli zahájit nová tažení do sousedních zemí a narušovat uzavřená příměří, musela být polní vojska zaměstná- — 268 —
votě české společnosti. Mohlo vyvolat střetnutí s domácími od- půrci kalicha nebo nové křížové tažení do Čech. Zřejmě přesvědčení, že domácí opozice ani zahraniční vojska nebudou riskovat další porážku na válečném poli, utvr- dilo vůdce husitských vojsk v tom, že mohou dobře opevněnou Plzeň oblehnout. Hlubších příčin tohoto plánu bylo několik a jednotlivým z nich historikové přičítají střídavě větší či menší význam. Sevřením Plzně a jejich spojenců z řad Plzeňské- ho landfrídu byl tedy nadále sledován nátlak na koncil a cí- sařský dvůr, aby přistoupily na takové podmínky dohody s husi- ty, které by byly přijatelné i pro radikální zastánce kalicha. Obležení města mělo nepochybně i ten cíl, aby byl plzeňský landfríd jako nejsilnější katolické uskupení v zemi zatlačen do defenzívy. Případná porážka Plzně by znamenala navíc ovlád- nutí z politického i vojenského hlediska strategicky velmi dů- ležitého prostoru, který se již v minulosti několikrát stal nebo měl stát shromaždištěm cizích vojsk, a současně s tím i významné oslabení celého landfrídu. Svým způsobem šlo také o prestižní otázku. A to nejen ve věci dobytí dosud úspěšně vzdorující Plzně, ale i v pozdvihnu- tí autority polních vojsk a jejich velitelů v českých zemích, která během posledních několika let, kdy se již markantně pro- jevovaly následky dlouhodobého válčení, poněkud poklesla.134) Určitou úlohu jistě sehrála i skutečnost, že pokud husitští vojevůdci nechtěli zahájit nová tažení do sousedních zemí a narušovat uzavřená příměří, musela být polní vojska zaměstná- — 268 —
Strana 269
na na domácím území. S ohledem na nejistý výsledek jednání s katolickým světem o mír a také na situaci v zemi nemohla být polní vojska bratrstev ani dočasně rozpuštěna a naopak bylo nutné je udržovat ve stavu bojeschopnosti. Opomíjet nelze, že se v tomto rozhodnutí promítaly také důsledky existenční zá- vislosti tisíců husitských bojovníků na válečné činnosti, jak se během revolučních let s vyhraněním a stabilizací polních Zabezpečení každodenní obživy vojsk zákonitě vytvořila.135) pro tisíce vojáků a krmení především pro koně bylo podstatně snažší krýt na úkor nepřátelského území, než se pokoušet od- čerpávat je z omezených zdrojů vlastních. Případné dobytí města jako byla Plzeň slibovalo ostatně i tak bohatou kořist, která by na delší čas saturovala nezbytné ekonomické potřeby husitských vojsk. Po velké neúrodě a přírodních pohromách, které roku 1432 postihly Čechy, se nutně musel projevit i ten- to aspekt.136) Otázku po hlubších příčinách toho, proč byla k obléhání zvolena Plzeň a ne jiné důležité katolické město či šlechtické panství (jako například České Budějovice, rožmberské državy), může vedle výše zmíněných pohnutek a obecně formulovaných dů- vodů lépe zodpovědět alespoň nástin role, kterou Plzeň v revo- luční fázi husitství hrála. Nepůjde tu o pokus vypsat dějiny tohoto města v letech 1419 až 1434, na něž moderní bádání stá- Záměrem je spíše naznačit hlavní rysy vývoje le čeká.137) Plzně, které určovaly její místo v Čechách tohoto období. Pomineme-li Prahu, která měla všestranně výjimečné posta- — 269 -
na na domácím území. S ohledem na nejistý výsledek jednání s katolickým světem o mír a také na situaci v zemi nemohla být polní vojska bratrstev ani dočasně rozpuštěna a naopak bylo nutné je udržovat ve stavu bojeschopnosti. Opomíjet nelze, že se v tomto rozhodnutí promítaly také důsledky existenční zá- vislosti tisíců husitských bojovníků na válečné činnosti, jak se během revolučních let s vyhraněním a stabilizací polních Zabezpečení každodenní obživy vojsk zákonitě vytvořila.135) pro tisíce vojáků a krmení především pro koně bylo podstatně snažší krýt na úkor nepřátelského území, než se pokoušet od- čerpávat je z omezených zdrojů vlastních. Případné dobytí města jako byla Plzeň slibovalo ostatně i tak bohatou kořist, která by na delší čas saturovala nezbytné ekonomické potřeby husitských vojsk. Po velké neúrodě a přírodních pohromách, které roku 1432 postihly Čechy, se nutně musel projevit i ten- to aspekt.136) Otázku po hlubších příčinách toho, proč byla k obléhání zvolena Plzeň a ne jiné důležité katolické město či šlechtické panství (jako například České Budějovice, rožmberské državy), může vedle výše zmíněných pohnutek a obecně formulovaných dů- vodů lépe zodpovědět alespoň nástin role, kterou Plzeň v revo- luční fázi husitství hrála. Nepůjde tu o pokus vypsat dějiny tohoto města v letech 1419 až 1434, na něž moderní bádání stá- Záměrem je spíše naznačit hlavní rysy vývoje le čeká.137) Plzně, které určovaly její místo v Čechách tohoto období. Pomineme-li Prahu, která měla všestranně výjimečné posta- — 269 -
Strana 270
vení jako královská rezidence a z hlediska hospodářského i mi- mořádně důležitou Kutnou Horu, pak v žebříčku českých a morav- ských měst v okamžiku výbuchu husitské revoluce stála Plzeň svým významem v popředí. Toto místo jí zaručoval poměrně vyso- ký počet obyvatel, odhadovaný ke čtyřem tisícům, vyvážená skladba řemeslné výroby i obchodní napojení na místní trh a tranzitní role v komerčních vztazích mezi Prahou a západo- evropskými produkčními středisky, zvláště Norimberkem. V poli- tické a ideově kulturní sféře však nezaujala Plzeň před rokem 1419 takové postavení, kterým by se pronikavěji povýšila nad ostatní královská města.138) Několikaměsíční pobyt radikální skupiny husitů v Plzni během zimy na přelomu let 1419 a 1420 znamenal vážný pokus o průlom do zaběhnutého organismu rozvinutého středověkého města.139) Jeho selhání ukázalo, že podobně jako v Praze a po- té i v Sezimově Ústí nebylo možno ani v Plzni dosáhnout promě- ny městského prostředí podle představ, jimiž se v duchu chi- 140) liastické ideologie řídily houfy nadšené revolučním zápalem. Příchod několika desítek nebo snad dokonce stovek husitů z Prahy i odjinud z Čech v listopadu 1419 do Plzně a jejich spo- jení se zdejšími oddanými stoupenci radikálního kněze Václava Korandy vytvořily ve městě složitou a záhy napjatou situaci. Ani reformně naladěné měšťanské vrstvy a část městské rady nemohly tehdy ještě jako vůdčí síla plzeňské obce při- stoupit na radikální chiliasticky formulované požadavky, které ohrožovaly petrifikované principy politického, hospodářského - 270 -
vení jako královská rezidence a z hlediska hospodářského i mi- mořádně důležitou Kutnou Horu, pak v žebříčku českých a morav- ských měst v okamžiku výbuchu husitské revoluce stála Plzeň svým významem v popředí. Toto místo jí zaručoval poměrně vyso- ký počet obyvatel, odhadovaný ke čtyřem tisícům, vyvážená skladba řemeslné výroby i obchodní napojení na místní trh a tranzitní role v komerčních vztazích mezi Prahou a západo- evropskými produkčními středisky, zvláště Norimberkem. V poli- tické a ideově kulturní sféře však nezaujala Plzeň před rokem 1419 takové postavení, kterým by se pronikavěji povýšila nad ostatní královská města.138) Několikaměsíční pobyt radikální skupiny husitů v Plzni během zimy na přelomu let 1419 a 1420 znamenal vážný pokus o průlom do zaběhnutého organismu rozvinutého středověkého města.139) Jeho selhání ukázalo, že podobně jako v Praze a po- té i v Sezimově Ústí nebylo možno ani v Plzni dosáhnout promě- ny městského prostředí podle představ, jimiž se v duchu chi- 140) liastické ideologie řídily houfy nadšené revolučním zápalem. Příchod několika desítek nebo snad dokonce stovek husitů z Prahy i odjinud z Čech v listopadu 1419 do Plzně a jejich spo- jení se zdejšími oddanými stoupenci radikálního kněze Václava Korandy vytvořily ve městě složitou a záhy napjatou situaci. Ani reformně naladěné měšťanské vrstvy a část městské rady nemohly tehdy ještě jako vůdčí síla plzeňské obce při- stoupit na radikální chiliasticky formulované požadavky, které ohrožovaly petrifikované principy politického, hospodářského - 270 -
Strana 271
i sociálního života a chodu městské společnosti. Umírněné měštanské prostředí se zřejmě zaleklo také představy, že něko- lika desítkám až stovkám již semknutých a ozbrojených radikál- ních husitů bude nutno zaopatřovat v zimě alespoň částečně potravu i přístřeší z obecních i soukromých prostředků. To by se jistě ani pro tak velké královské město, jakým v soudobých Čechách Plzeň byla, neobešlo bez problémů. Nepochybně zapůso- bil i bezprostřední dojem z útoků proti církevním institucím, jejichž zničená sídla a hospodářské objekty ve městě i okolí připomíná nejen Vavřinec z Březové, ale i plzeňské prameny z let o něco mladších.141) První vojenské úspěchy Žižkovy skupiny v okolí města ne- zlepšily vůbec postavení radikálů v jeho hradbách. A tak situace spěla v Plzni k vnitřnímu konfliktu, který byl nejspí- še urychlován dvěma okolnostmi. Jednak přípravou vojenského tažení katolického panstva proti Žižkovu oddílu, jednak odcho- dem Žižkova spolubojovníka Chvala z Machovic a části "bratří" na nově založený Tábor.142) Jestliže Hilarius v "Historii" o těchto událostech pro svůj celkový postoj k husitství příznačně mlčí, alespoň zmín- kou je připomínají Staré letopisy české: "Tehdy Žižka, když od sebe z Plzně vyslal lid jim /Táboru7 ku posilnění, uzřevše to strana protivná, že mdlel jest u městě, jeli se proti sobě v městě Plzni búřiti a domy proti sobě osazovati. A on, uzřev to, že se v městě búří, i vytáhl jest ven z města některý den před hodem Matky boží v puostě /25. března 14207 ...".143) - 271 -
i sociálního života a chodu městské společnosti. Umírněné měštanské prostředí se zřejmě zaleklo také představy, že něko- lika desítkám až stovkám již semknutých a ozbrojených radikál- ních husitů bude nutno zaopatřovat v zimě alespoň částečně potravu i přístřeší z obecních i soukromých prostředků. To by se jistě ani pro tak velké královské město, jakým v soudobých Čechách Plzeň byla, neobešlo bez problémů. Nepochybně zapůso- bil i bezprostřední dojem z útoků proti církevním institucím, jejichž zničená sídla a hospodářské objekty ve městě i okolí připomíná nejen Vavřinec z Březové, ale i plzeňské prameny z let o něco mladších.141) První vojenské úspěchy Žižkovy skupiny v okolí města ne- zlepšily vůbec postavení radikálů v jeho hradbách. A tak situace spěla v Plzni k vnitřnímu konfliktu, který byl nejspí- še urychlován dvěma okolnostmi. Jednak přípravou vojenského tažení katolického panstva proti Žižkovu oddílu, jednak odcho- dem Žižkova spolubojovníka Chvala z Machovic a části "bratří" na nově založený Tábor.142) Jestliže Hilarius v "Historii" o těchto událostech pro svůj celkový postoj k husitství příznačně mlčí, alespoň zmín- kou je připomínají Staré letopisy české: "Tehdy Žižka, když od sebe z Plzně vyslal lid jim /Táboru7 ku posilnění, uzřevše to strana protivná, že mdlel jest u městě, jeli se proti sobě v městě Plzni búřiti a domy proti sobě osazovati. A on, uzřev to, že se v městě búří, i vytáhl jest ven z města některý den před hodem Matky boží v puostě /25. března 14207 ...".143) - 271 -
Strana 272
K houfci vedenému Žižkou se připojil i kněz Václav Koranda se skupinkou plzeňských obyvatel. Podle věrohodné zprávy z roku 1482 v ní byla i zámožná paní Kateřina Pabiánková, která s "mnohými jinými z mužuov a žen, spálivše své statky dobrovolně na rynku, svévolně s bratřími za Žižky z města vašeho /Plzně7 otběhli a pryč šli a jeli".144) Obě tyto pramenné zprávy, běžně citované literaturou, mo- hou jen kuse dokumentovat bouřlivý průběh událostí z konce března roku 1420. Přerod Plzně, vysněného husitského města "Slunce", v katolickou pevnost neproběhl ovšem tak rychle a jednoznačně, jak by se mohlo ze soudů vybraných pramenů či li- teratury jevit. Ojedinělé zmínky pramenů dokládají, že přes celkově negativní postoj města se k husitství a jeho odkazu hlásili jednotlivci i skupiny obyvatel. Vždyť ještě roku 1432 si plzeňská obec pojistila 20 kop gr. platu, který byl zabaven po Barboře Šrámské, jež utekla k husitům.145) Pokud možno plně věřit odjinud nepotvrzné zprávě, kterou obsahuje kronika Balbínova současníka Jana Tannera "Historia urbis Planae", pak dokonce v době obležení Plzně polními vojsky mělo dojít mezi plzeňskými měštany ke zradě a k pokusu vpustit husity roku 1434 do města.140) A na přelomu 50. a 60. let 15. století se k "husitskému králi" Jiříkovi z Poděbrad hlásili i přední měštané Plzně, kteří byli teprve v odboji Plzně po roce 1465 zbaveni vlivu. 147) Ačkoliv jsou známy jen jednotlivé zprávy, přece svědčí o složitosti místních poměrů, o rozpolcenosti názorového vědomí - 272 -
K houfci vedenému Žižkou se připojil i kněz Václav Koranda se skupinkou plzeňských obyvatel. Podle věrohodné zprávy z roku 1482 v ní byla i zámožná paní Kateřina Pabiánková, která s "mnohými jinými z mužuov a žen, spálivše své statky dobrovolně na rynku, svévolně s bratřími za Žižky z města vašeho /Plzně7 otběhli a pryč šli a jeli".144) Obě tyto pramenné zprávy, běžně citované literaturou, mo- hou jen kuse dokumentovat bouřlivý průběh událostí z konce března roku 1420. Přerod Plzně, vysněného husitského města "Slunce", v katolickou pevnost neproběhl ovšem tak rychle a jednoznačně, jak by se mohlo ze soudů vybraných pramenů či li- teratury jevit. Ojedinělé zmínky pramenů dokládají, že přes celkově negativní postoj města se k husitství a jeho odkazu hlásili jednotlivci i skupiny obyvatel. Vždyť ještě roku 1432 si plzeňská obec pojistila 20 kop gr. platu, který byl zabaven po Barboře Šrámské, jež utekla k husitům.145) Pokud možno plně věřit odjinud nepotvrzné zprávě, kterou obsahuje kronika Balbínova současníka Jana Tannera "Historia urbis Planae", pak dokonce v době obležení Plzně polními vojsky mělo dojít mezi plzeňskými měštany ke zradě a k pokusu vpustit husity roku 1434 do města.140) A na přelomu 50. a 60. let 15. století se k "husitskému králi" Jiříkovi z Poděbrad hlásili i přední měštané Plzně, kteří byli teprve v odboji Plzně po roce 1465 zbaveni vlivu. 147) Ačkoliv jsou známy jen jednotlivé zprávy, přece svědčí o složitosti místních poměrů, o rozpolcenosti názorového vědomí - 272 -
Strana 273
obyvatel jedné městské komunity a dokládají, že ani většinové a mocenské prosazení oficiální katolické ideové a politické Jde linie nenabylo v kritických letech absolutní povahy.148) zdánlivě o pozoruhodný jev, ve skutečnosti však o logický a dialektický odraz složitého a rozporného vývoje české společ- nosti v husitské době. Vývoje, který v rozličných formách pro- vázel jako součást historického vědomí a tradic politický a ideový zápas o uspořádání českého státu a svébytnost českého národa od skončené husitské revoluce do 20. století. Tato rozpornost lokálního rázu byla jedním ze zdrojů, na něž nejen v Plzni, ale analogicky též v jiných místech, mohlo agilní vědomí pokrokových sil českého národa navazovat svou argumen- tací ještě o staletí později, v době ohrožení národní a státní samostatnosti i v úsilí o ně. Skupinka věrných kalichu, která na jaře roku 1420 zůstala po odchodu radikálních husitů s Žižkou a Korandou na Tábor, byla zatlačena zcela do pozadí a po celou revoluci se mohla k husitské víře hlásit vlastně jen tajně. Plzeň se tedy jakoby rázem proměnila v katolické středisko, jehož význam však v průběhu revolučních let 1420-1434 přerůstal ostatní protihu- sitsky orientovaná města. Rozhodující úlohu v příštím politickém vývoji Plzně se- hrálo, že vzápětí po odchodu husitů na Tábor začalo město úzce spolupracovat s katolickou šlechtou v okolí. Ta již před rokem 1419 vystupovala proti rozvíjejícímu se opravnému hnutí, o čemž svědčí její mizivá účast jak na akcích zorganizovaných na - 273 -
obyvatel jedné městské komunity a dokládají, že ani většinové a mocenské prosazení oficiální katolické ideové a politické Jde linie nenabylo v kritických letech absolutní povahy.148) zdánlivě o pozoruhodný jev, ve skutečnosti však o logický a dialektický odraz složitého a rozporného vývoje české společ- nosti v husitské době. Vývoje, který v rozličných formách pro- vázel jako součást historického vědomí a tradic politický a ideový zápas o uspořádání českého státu a svébytnost českého národa od skončené husitské revoluce do 20. století. Tato rozpornost lokálního rázu byla jedním ze zdrojů, na něž nejen v Plzni, ale analogicky též v jiných místech, mohlo agilní vědomí pokrokových sil českého národa navazovat svou argumen- tací ještě o staletí později, v době ohrožení národní a státní samostatnosti i v úsilí o ně. Skupinka věrných kalichu, která na jaře roku 1420 zůstala po odchodu radikálních husitů s Žižkou a Korandou na Tábor, byla zatlačena zcela do pozadí a po celou revoluci se mohla k husitské víře hlásit vlastně jen tajně. Plzeň se tedy jakoby rázem proměnila v katolické středisko, jehož význam však v průběhu revolučních let 1420-1434 přerůstal ostatní protihu- sitsky orientovaná města. Rozhodující úlohu v příštím politickém vývoji Plzně se- hrálo, že vzápětí po odchodu husitů na Tábor začalo město úzce spolupracovat s katolickou šlechtou v okolí. Ta již před rokem 1419 vystupovala proti rozvíjejícímu se opravnému hnutí, o čemž svědčí její mizivá účast jak na akcích zorganizovaných na - 273 -
Strana 274
protest proti Husovu upálení, tak i v prvních činech revoluč- ních sil na podzim 1419.149) Naopak jména většiny příslušníků rodů sedících na Plzeňsku - Švamberků, Kolovratů, Riesenberků a Gutštejnů - byla spjata s odpůrci kalicha v tehdejším Plzeň- ském kraji. Existence dvou významných center radikálních husi- tů v západních Čechách hned v prvních měsících revoluce, totiž Zelené hory u Nepomuka, osazené Mikulášem z Husi, a Plzně, nutila navíc katolickou šlechtu hned od počátku k pokusům o jejich likvidaci. Situaci jí usnadňovalo, že v čele katolic- kých sil kraje stanul pan Bohuslav ze Švamberka. Zkušený vá- lečník se od počátku jevil jako rozhodný stoupenec vojenského potlačení husitských středisek, větší váhu však zřejmě mělo jeho postavení jako jednoho ze správců Plzeňského kraje. Touto funkcí byl již pověřen za Václava IV., v době, kdy bylo třeba potlačit místní nepokoje.1) Bohuslavovi ze Švamberka se po- dařilo zorganizovat odpůrce kalicha mezi šlechtou a městy v Plzeňském kraji na základě krajské hotovosti, jejíž tradice sahala o desítiletí zpět. Tím se už na jaře a v létě roku 1420 vytvořily podmínky pro pevné stmelení západočeských katolických sil z řad pan- stva, nižší šlechty, církevních institucí a měst v organizaci, která je od podzimu téhož roku známa jako plzeňský landfríd. Byl potvrzen 29. října králem Zikmundem Lucemburským,152) jenž od té chvíle věnoval jeho protihusitskému působení v zá- padních Čechách stoupající pozornost. Jednoznačně to dokládají písemnosti, vydávané římským králem od roku 1420 jak pro land- - 274 -
protest proti Husovu upálení, tak i v prvních činech revoluč- ních sil na podzim 1419.149) Naopak jména většiny příslušníků rodů sedících na Plzeňsku - Švamberků, Kolovratů, Riesenberků a Gutštejnů - byla spjata s odpůrci kalicha v tehdejším Plzeň- ském kraji. Existence dvou významných center radikálních husi- tů v západních Čechách hned v prvních měsících revoluce, totiž Zelené hory u Nepomuka, osazené Mikulášem z Husi, a Plzně, nutila navíc katolickou šlechtu hned od počátku k pokusům o jejich likvidaci. Situaci jí usnadňovalo, že v čele katolic- kých sil kraje stanul pan Bohuslav ze Švamberka. Zkušený vá- lečník se od počátku jevil jako rozhodný stoupenec vojenského potlačení husitských středisek, větší váhu však zřejmě mělo jeho postavení jako jednoho ze správců Plzeňského kraje. Touto funkcí byl již pověřen za Václava IV., v době, kdy bylo třeba potlačit místní nepokoje.1) Bohuslavovi ze Švamberka se po- dařilo zorganizovat odpůrce kalicha mezi šlechtou a městy v Plzeňském kraji na základě krajské hotovosti, jejíž tradice sahala o desítiletí zpět. Tím se už na jaře a v létě roku 1420 vytvořily podmínky pro pevné stmelení západočeských katolických sil z řad pan- stva, nižší šlechty, církevních institucí a měst v organizaci, která je od podzimu téhož roku známa jako plzeňský landfríd. Byl potvrzen 29. října králem Zikmundem Lucemburským,152) jenž od té chvíle věnoval jeho protihusitskému působení v zá- padních Čechách stoupající pozornost. Jednoznačně to dokládají písemnosti, vydávané římským králem od roku 1420 jak pro land- - 274 -
Strana 275
fríd jako celek, tak pro jeho jednotlivé členy. Zikmund si stále více uvědomoval politickou i strategickou cenu plzeňské- ho landfrídu a zasazoval se osobně o jeho podporu. Ve prospěch jeho členů učinil mnohá rozhodnutí také v oblasti ekonomické, rozdílením královských, církevních a zabavených statků počína- 153) je až po organizování sbírek na finanční a vojenskou pomoc. V první polovině dvacátých let 15. století se plzeňskému landfrídu vcelku dařilo bránit snahám hejtmanů husitských vojsk, aby si i v této části země vytvořili hustější sít opěr- ných bodů.154) Strategický význam Plzeňského kraje a landfrídu ovšem stoupl po roce 1425, kdy se západní i severozápadní Čechy měly stát několikrát nástupištěm a zázemím pro křižácká tažení. Odtud by pak měly cizí armády otevřenou cestu do českého vnitrozemí. Po porážce křižácké armády u Ústí nad La- bem došlo po snahách z doby Žižkovy (1420-22) opět k zápasu o mocenský vliv na Plzeňsku. Prvým vážným průlomem do pozic landfrídu bylo dobytí a obsazení Stříbra roku 1426, druhým pak porážka křižácké výpravy u Stříbra a Tachova v srpnu 1427.155) Ta vyvrcholila dobytím dalšího významného opěrného bodu kato- lického landfrídu, neboť město a hrad Tachov přešly do rukou husitů. Cesta k německé hranicí směrem na Norimberk, ale i k Loktu a Chebu byla otevřena pro výpady husitských vojsk. Když pokus kardinála Juliana Cesariniho o zvrácení situace novou výpravou do Čech skončil roku 1431 známou ostudnou porážkou u Domažlic,156) poměr sil se v zásadě až do obležení Plzně v roce 1433 v západních Čechách nezměnil. Jak známo z dobových - 275 -
fríd jako celek, tak pro jeho jednotlivé členy. Zikmund si stále více uvědomoval politickou i strategickou cenu plzeňské- ho landfrídu a zasazoval se osobně o jeho podporu. Ve prospěch jeho členů učinil mnohá rozhodnutí také v oblasti ekonomické, rozdílením královských, církevních a zabavených statků počína- 153) je až po organizování sbírek na finanční a vojenskou pomoc. V první polovině dvacátých let 15. století se plzeňskému landfrídu vcelku dařilo bránit snahám hejtmanů husitských vojsk, aby si i v této části země vytvořili hustější sít opěr- ných bodů.154) Strategický význam Plzeňského kraje a landfrídu ovšem stoupl po roce 1425, kdy se západní i severozápadní Čechy měly stát několikrát nástupištěm a zázemím pro křižácká tažení. Odtud by pak měly cizí armády otevřenou cestu do českého vnitrozemí. Po porážce křižácké armády u Ústí nad La- bem došlo po snahách z doby Žižkovy (1420-22) opět k zápasu o mocenský vliv na Plzeňsku. Prvým vážným průlomem do pozic landfrídu bylo dobytí a obsazení Stříbra roku 1426, druhým pak porážka křižácké výpravy u Stříbra a Tachova v srpnu 1427.155) Ta vyvrcholila dobytím dalšího významného opěrného bodu kato- lického landfrídu, neboť město a hrad Tachov přešly do rukou husitů. Cesta k německé hranicí směrem na Norimberk, ale i k Loktu a Chebu byla otevřena pro výpady husitských vojsk. Když pokus kardinála Juliana Cesariniho o zvrácení situace novou výpravou do Čech skončil roku 1431 známou ostudnou porážkou u Domažlic,156) poměr sil se v zásadě až do obležení Plzně v roce 1433 v západních Čechách nezměnil. Jak známo z dobových - 275 -
Strana 276
pramenů, do Lipan žila katolická šlechta a města v západních Čechách i podél hranice v Německu trvale v obavách z možného husitského útoku.157) Ve zkratce naznačené obecnější souvislosti určovaly mo- censký a strategický význam Plzně v protihusitském táboře. Ačkoliv postavení města v samotném landfrídu nebylo dosud po- třebnou měrou probádáno, možno zcela přesvědčivě doložit, že Plzeň v tomto protihusitském uskupení zaujímala důležité místo a její role dokonce postupně vzrůstala. Toto konstatování potvrzuje následující stručná charakteristika politického, vo- jensko-strategického, ideového i hospodářského významu Plzně v letech husitské revoluce. Pokud se postavení Plzně v samotném landfrídu týká, vy- cházelo zřejmě z toho, že město bylo stále chápáno jako stře- disko Plzeňského kraje. To spolu s celkovou důležitostí Plzně určovalo jisté partnerství Plzeňských s představiteli land- frídu z řad vysoké šlechty. Z písemností vydávaných landfrídem i jemu z různých stran adresovaných tato skutečnost ovšem ne- vyplývá dosti jasně. Stavovské povědomí zařadilo Plzeň v adre- sách i koroboračních formulích prakticky vždy až za příslušní- ky panského stavu, respektive za jména hejtmanů Plzeňského kraje (ti ostatně pečetili část dokumentů jménem landfrídu sami).158) Tento fakt dosvědčuje, že se Plzeň nemohla svým postavením v landfrídu srovnávat s pozicí Prahy v táboře hu- sitském, ale současně také, že se v katolické části Čech poma- leji než na straně husitské projevovaly změny související s - 276 -
pramenů, do Lipan žila katolická šlechta a města v západních Čechách i podél hranice v Německu trvale v obavách z možného husitského útoku.157) Ve zkratce naznačené obecnější souvislosti určovaly mo- censký a strategický význam Plzně v protihusitském táboře. Ačkoliv postavení města v samotném landfrídu nebylo dosud po- třebnou měrou probádáno, možno zcela přesvědčivě doložit, že Plzeň v tomto protihusitském uskupení zaujímala důležité místo a její role dokonce postupně vzrůstala. Toto konstatování potvrzuje následující stručná charakteristika politického, vo- jensko-strategického, ideového i hospodářského významu Plzně v letech husitské revoluce. Pokud se postavení Plzně v samotném landfrídu týká, vy- cházelo zřejmě z toho, že město bylo stále chápáno jako stře- disko Plzeňského kraje. To spolu s celkovou důležitostí Plzně určovalo jisté partnerství Plzeňských s představiteli land- frídu z řad vysoké šlechty. Z písemností vydávaných landfrídem i jemu z různých stran adresovaných tato skutečnost ovšem ne- vyplývá dosti jasně. Stavovské povědomí zařadilo Plzeň v adre- sách i koroboračních formulích prakticky vždy až za příslušní- ky panského stavu, respektive za jména hejtmanů Plzeňského kraje (ti ostatně pečetili část dokumentů jménem landfrídu sami).158) Tento fakt dosvědčuje, že se Plzeň nemohla svým postavením v landfrídu srovnávat s pozicí Prahy v táboře hu- sitském, ale současně také, že se v katolické části Čech poma- leji než na straně husitské projevovaly změny související s - 276 -
Strana 277
vývojem stavovského myšlení i představ o uspořádání společ- nosti.159) Politická úloha Plzně a její růst během revoluce vyplývá však z jiných pramenů. Nejzřetelněji vystupuje z korespondence římského krále Zikmunda, který věnoval situaci v západních Čechách, postavení landfrídu i Plzně samotné průběžnou pozor- nost. Od prvních let revoluce usiloval o politickou i hmotnou podporu členů plzeňského landfrídu i Plzni, jeho péče však zintenzívněla ve druhé polovině dvacátých let s tím, jak se změnila již uvedená strategická úloha Plzně a kraje v plánech dalších křižáckých tažení. Již roku 1425 potvrdil Zikmund městu, v němž zanechal ja- ko zástavu i část svých klenotů,11 starší významná královská privilegia 2) a poskytl Plzni a jejím obyvatelům některé dal- ší právní a hmotné výhody. Usiloval o její vojenské zajištění tím, že zavázal některé pány z kraje k vydržování vojska na ochranu města, a vyvíjel nátlak na Oldřicha z Rožmberka, aby uzavřel s Plzní a landfrídem spojenectví, které pak s po- těšením vzal na vědomí.1 4 Na přelomu 20. a 30. let, kdy se pozice landfrídu zhoršila, získával Zikmund pro Plzeň a land- 165) fríd podporu finanční i vojenskou u německých měst i šlechty. Když v roce 1431 a 1432 hrozilo Plzni i Českým Budějovicím obležení od polních vojsk, vyjednával Zikmund o pomoc Plzni v říši. V srpnu roku 1431 mohl již Oldřicha z Rožmberka uklid- nit sdělením "a o Plzni věz, že sme jich věc nynie tak zjedna- 166) li, kak sme mohli, však vesele /Plzeňští7 domuov jedú" - 277 -
vývojem stavovského myšlení i představ o uspořádání společ- nosti.159) Politická úloha Plzně a její růst během revoluce vyplývá však z jiných pramenů. Nejzřetelněji vystupuje z korespondence římského krále Zikmunda, který věnoval situaci v západních Čechách, postavení landfrídu i Plzně samotné průběžnou pozor- nost. Od prvních let revoluce usiloval o politickou i hmotnou podporu členů plzeňského landfrídu i Plzni, jeho péče však zintenzívněla ve druhé polovině dvacátých let s tím, jak se změnila již uvedená strategická úloha Plzně a kraje v plánech dalších křižáckých tažení. Již roku 1425 potvrdil Zikmund městu, v němž zanechal ja- ko zástavu i část svých klenotů,11 starší významná královská privilegia 2) a poskytl Plzni a jejím obyvatelům některé dal- ší právní a hmotné výhody. Usiloval o její vojenské zajištění tím, že zavázal některé pány z kraje k vydržování vojska na ochranu města, a vyvíjel nátlak na Oldřicha z Rožmberka, aby uzavřel s Plzní a landfrídem spojenectví, které pak s po- těšením vzal na vědomí.1 4 Na přelomu 20. a 30. let, kdy se pozice landfrídu zhoršila, získával Zikmund pro Plzeň a land- 165) fríd podporu finanční i vojenskou u německých měst i šlechty. Když v roce 1431 a 1432 hrozilo Plzni i Českým Budějovicím obležení od polních vojsk, vyjednával Zikmund o pomoc Plzni v říši. V srpnu roku 1431 mohl již Oldřicha z Rožmberka uklid- nit sdělením "a o Plzni věz, že sme jich věc nynie tak zjedna- 166) li, kak sme mohli, však vesele /Plzeňští7 domuov jedú" - 277 -
Strana 278
Zikmundovy snahy zajistit ochranu Plzně pak vyvrcholily v době obležení Plzně v letech 1433/34. Svým způsobem by bylo zajímavým dokladem postoje římského krále a jeho dvořanů k Plzni v letech revoluce ověření údaje, podle kterého byl vlastníkem jednoho z významných plzeňských domů mistr Hanuš, jeden z osobních lékařů Zikmunda Lucembur- ského. Podle P. Macháčka patřil panu Hanušovi tzv. Gerlachov- ský dům v letech 1433 až 1462.167) To by naznačovalo, že M. Hanuš zřejmě nepocházel z Plzně a domu zde nabyl v průběhu hu- sitské revoluce. Možno říci, že nejspíše ještě před létem 1433, neboť navazující pohnuté okolnosti obléhání města by sotva uskutečnění takové transakce dovolily.168) Rostoucí politický i vojensko-strategický význam Plzně je patrný i z její korespondence s tak významnými městy, jakými byly z hlediska české politiky Cheb a Norimberk.169) Obě města si zejména po dobytí Stříbra a Tachova a po porážce křižáků u Domažlic uvědomovala klíčovou úlohu Plzně jako hlavního opěr- ného bodu v nedalekém českém území pro boj s husitskými "kací- ři". Proto věnovala otázce podpory tohoto města velkou pozor- nost, což odráží nejen jejich vzájemná korespondence a výměna listů se samotnou Plzní, ale i zprávy o ní v písemném styku s jinými městy v říši. Pohled na dokumenty o kontaktech Norim- berku a Chebu s Plzní ukazuje na dva okruhy, které v husitské periodě plzeňských dějin vystupovaly do popředí. Šlo především o politicko-vojenské a hospodářské záleži- tosti, v nichž se Plzeň obracela na Cheb a Norimberk o pomoc a - 278 -
Zikmundovy snahy zajistit ochranu Plzně pak vyvrcholily v době obležení Plzně v letech 1433/34. Svým způsobem by bylo zajímavým dokladem postoje římského krále a jeho dvořanů k Plzni v letech revoluce ověření údaje, podle kterého byl vlastníkem jednoho z významných plzeňských domů mistr Hanuš, jeden z osobních lékařů Zikmunda Lucembur- ského. Podle P. Macháčka patřil panu Hanušovi tzv. Gerlachov- ský dům v letech 1433 až 1462.167) To by naznačovalo, že M. Hanuš zřejmě nepocházel z Plzně a domu zde nabyl v průběhu hu- sitské revoluce. Možno říci, že nejspíše ještě před létem 1433, neboť navazující pohnuté okolnosti obléhání města by sotva uskutečnění takové transakce dovolily.168) Rostoucí politický i vojensko-strategický význam Plzně je patrný i z její korespondence s tak významnými městy, jakými byly z hlediska české politiky Cheb a Norimberk.169) Obě města si zejména po dobytí Stříbra a Tachova a po porážce křižáků u Domažlic uvědomovala klíčovou úlohu Plzně jako hlavního opěr- ného bodu v nedalekém českém území pro boj s husitskými "kací- ři". Proto věnovala otázce podpory tohoto města velkou pozor- nost, což odráží nejen jejich vzájemná korespondence a výměna listů se samotnou Plzní, ale i zprávy o ní v písemném styku s jinými městy v říši. Pohled na dokumenty o kontaktech Norim- berku a Chebu s Plzní ukazuje na dva okruhy, které v husitské periodě plzeňských dějin vystupovaly do popředí. Šlo především o politicko-vojenské a hospodářské záleži- tosti, v nichž se Plzeň obracela na Cheb a Norimberk o pomoc a - 278 -
Strana 279
o nichž Chebští a zvláště Norimberští vyjednávali s dalšími městy v říši, ale zejména s králem Zikmundem, saským vévodou Fridrichem a bavorským vévodou Vilémem. I zde je z pramenů patrný nárůst zpráv o Plzni po roce 1425, přičemž jejich počet vrcholí v době největšího obležení města 1433/34. V záležitos- tech vojenských se pak převážně vyjednávalo o přímou ozbroje- nou podporu pro Plzeň a název města je zde nejvíce frekvento- ván v období jeho ohrožení kolem roku 1432 a o dva roky později.17 Podle všeho poskytovalo západočeské katolické středisko zázemí, s jehož pevnou existencí vojska nepřátel hu- sitů počítala. Počátkem roku 1421 se sem dokonce uchýlil řím- ský král Zikmund a z doby o rok mladší je znám doklad, že bez- pečí plzeňských hradeb vyhledal oddíl chebských žoldnéřů při ústupu od Karlštejna.171) Druhý okruh pramenů vymezuje úlohu Plzně jako informační- ho centra, které získávalo informace o vývoji v Čechách a zprávy o nich byly pak zprostředkovávány do říše. Podle docho- vaných písemných dokladů významnou roli v získávání a přenáše- ní informací různého druhu hrála již zmiňovaná města Cheb a hlavně Norimberk. To souviselo na jedné straně se samotnou po- lohou obou uvedených středisek, která ležela podél zemské hra- nice. Především mimořádný politický a hospodářský význam No- rimberka v německých zemích druhé poloviny 14. a první polovi- ny 15. století dovedl značné aspirace norimberské městské rady a patricijských rodin k vybudování sítě informátorů.172) Cheb pak těžil ze své polohy bezprostředního kontaktu s českým pro- - 279 -
o nichž Chebští a zvláště Norimberští vyjednávali s dalšími městy v říši, ale zejména s králem Zikmundem, saským vévodou Fridrichem a bavorským vévodou Vilémem. I zde je z pramenů patrný nárůst zpráv o Plzni po roce 1425, přičemž jejich počet vrcholí v době největšího obležení města 1433/34. V záležitos- tech vojenských se pak převážně vyjednávalo o přímou ozbroje- nou podporu pro Plzeň a název města je zde nejvíce frekvento- ván v období jeho ohrožení kolem roku 1432 a o dva roky později.17 Podle všeho poskytovalo západočeské katolické středisko zázemí, s jehož pevnou existencí vojska nepřátel hu- sitů počítala. Počátkem roku 1421 se sem dokonce uchýlil řím- ský král Zikmund a z doby o rok mladší je znám doklad, že bez- pečí plzeňských hradeb vyhledal oddíl chebských žoldnéřů při ústupu od Karlštejna.171) Druhý okruh pramenů vymezuje úlohu Plzně jako informační- ho centra, které získávalo informace o vývoji v Čechách a zprávy o nich byly pak zprostředkovávány do říše. Podle docho- vaných písemných dokladů významnou roli v získávání a přenáše- ní informací různého druhu hrála již zmiňovaná města Cheb a hlavně Norimberk. To souviselo na jedné straně se samotnou po- lohou obou uvedených středisek, která ležela podél zemské hra- nice. Především mimořádný politický a hospodářský význam No- rimberka v německých zemích druhé poloviny 14. a první polovi- ny 15. století dovedl značné aspirace norimberské městské rady a patricijských rodin k vybudování sítě informátorů.172) Cheb pak těžil ze své polohy bezprostředního kontaktu s českým pro- - 279 -
Strana 280
Druhým stimulem zvyšujícím zájem Chebu i Norim- středím.173) berku o dění v českých zemích byly obavy z vlastního ohrožení, stoupající ve druhé polovině dvacátých let 15. věku a zvláště po roce 1430.174) Rozsah informační činnosti Plzně a jejího spojení se jme- novanými městy dokládají četné zmínky o vysílání zvědů a poslů do Plzně, ale také o tom, že v některých případech měla Plzeň vystupovat jako prostředník v jednání o choulostivých záleži- tostech. Tak se například Norimberští obraceli na plzeňskou městskou radu ve věci svých žoldnéřů, kteří byli zajati husi- ty, nebo o propuštění kupců, obviněných a zadržených v Čechách pro obchod s "kacíři".7 Jiná zpráva prokazuje zpravodajské spojení Norimberka s Prahou přes Plzeň, které zajišťovala v polovině 20. let 15. století formanská rodina Prünklerů, usedlá v Norimberku i Plzni.176) Sama Plzen nehrála ve výměně informací jen pasivní úlohu. Zprostředkovávat věrohodné zprávy znamenalo udržovat kontakty v českém prostředí někdy i složitým způsobem. O vysílání plzeňských špehů do kališnického prostředí se pochopitelně ne- dochovalo mnoho přímých zpráv, k období let 1433/34 však je- jich pobyt v Praze připomíná Šimon Plachý z Třebnice.177) Avšak Plzeň udržovala i jiné kontakty s významnými středisky nebo osobnostmi mezi českými odpůrci kalicha. Z málo sdílných pramenů je známo, že město udržovalo styk s Oldřichem z Rožm- berka. Ale soudě z poměrně chladné korespondence i z toho, že se jihočeský magnát spíše obracel na panské představitele - 280 -
Druhým stimulem zvyšujícím zájem Chebu i Norim- středím.173) berku o dění v českých zemích byly obavy z vlastního ohrožení, stoupající ve druhé polovině dvacátých let 15. věku a zvláště po roce 1430.174) Rozsah informační činnosti Plzně a jejího spojení se jme- novanými městy dokládají četné zmínky o vysílání zvědů a poslů do Plzně, ale také o tom, že v některých případech měla Plzeň vystupovat jako prostředník v jednání o choulostivých záleži- tostech. Tak se například Norimberští obraceli na plzeňskou městskou radu ve věci svých žoldnéřů, kteří byli zajati husi- ty, nebo o propuštění kupců, obviněných a zadržených v Čechách pro obchod s "kacíři".7 Jiná zpráva prokazuje zpravodajské spojení Norimberka s Prahou přes Plzeň, které zajišťovala v polovině 20. let 15. století formanská rodina Prünklerů, usedlá v Norimberku i Plzni.176) Sama Plzen nehrála ve výměně informací jen pasivní úlohu. Zprostředkovávat věrohodné zprávy znamenalo udržovat kontakty v českém prostředí někdy i složitým způsobem. O vysílání plzeňských špehů do kališnického prostředí se pochopitelně ne- dochovalo mnoho přímých zpráv, k období let 1433/34 však je- jich pobyt v Praze připomíná Šimon Plachý z Třebnice.177) Avšak Plzeň udržovala i jiné kontakty s významnými středisky nebo osobnostmi mezi českými odpůrci kalicha. Z málo sdílných pramenů je známo, že město udržovalo styk s Oldřichem z Rožm- berka. Ale soudě z poměrně chladné korespondence i z toho, že se jihočeský magnát spíše obracel na panské představitele - 280 -
Strana 281
plzenského landfrídu, nebyl kontakt města s Oldřichem příliš těsný.178) Naopak udržovala Plzeň všestrannější vztahy ke Karlštejnu a zčásti i přes něj k těm odpůrcům husitství, kteří žili v Praze a též jinde v zemi.179) Obchodní vztahy Plzně a hradu Karlštejnu, o nichž bude ještě zmínka níže, dávaly současně příležitost zprostředkovávat informace o dění v Pražských městech, na která měl i karlštejnský purkrabí Zdeslav Tluksa 180) z Buřenic a jeho bratr Kuneš po celou revoluci těsná spojení. Karlštejnské účty dokonce prokazují přítomnost špehů v polních vojscích, jmenovitě sirotčích.181) Přímo dokládají vazby karlštejnské posádky k Plzni prostřednictvím poslů.182) Plzni také poskytoval karlštejnský purkrabí Zdeslav Tluksa z Buřenic vojenskou pomoc. Například roku 1423 a 1424 hradil část výloh jezdeckému oddílu vedenému panem Vilémem Doupovcem, který po- sílil posádku Plzně v době obav z útoku vojsk Jana Žižky.183) Účty hradu Karlštejna konečně připomínají i účast Plzeňských na společných poradách katolické strany na Žebráku i kontakty karlštejnského purkrabí s katolickým panstvem, mimo jiné i se Švamberky a Kolovraty, čelnými osobnostmi plzeňského landfrí- du.184) Politickou váhu Plzně v husitské revoluci zvětšovala ještě další okolnost, kterou byla přítomnost velkého počtu ka- tolického duchovenstva. V pevných městských hradbách nalezli útočiště mniši a kněží z blízkého i vzdáleného školí a Plzeň se tak stala na čas významným ideologickým střediskem českého - 281 -
plzenského landfrídu, nebyl kontakt města s Oldřichem příliš těsný.178) Naopak udržovala Plzeň všestrannější vztahy ke Karlštejnu a zčásti i přes něj k těm odpůrcům husitství, kteří žili v Praze a též jinde v zemi.179) Obchodní vztahy Plzně a hradu Karlštejnu, o nichž bude ještě zmínka níže, dávaly současně příležitost zprostředkovávat informace o dění v Pražských městech, na která měl i karlštejnský purkrabí Zdeslav Tluksa 180) z Buřenic a jeho bratr Kuneš po celou revoluci těsná spojení. Karlštejnské účty dokonce prokazují přítomnost špehů v polních vojscích, jmenovitě sirotčích.181) Přímo dokládají vazby karlštejnské posádky k Plzni prostřednictvím poslů.182) Plzni také poskytoval karlštejnský purkrabí Zdeslav Tluksa z Buřenic vojenskou pomoc. Například roku 1423 a 1424 hradil část výloh jezdeckému oddílu vedenému panem Vilémem Doupovcem, který po- sílil posádku Plzně v době obav z útoku vojsk Jana Žižky.183) Účty hradu Karlštejna konečně připomínají i účast Plzeňských na společných poradách katolické strany na Žebráku i kontakty karlštejnského purkrabí s katolickým panstvem, mimo jiné i se Švamberky a Kolovraty, čelnými osobnostmi plzeňského landfrí- du.184) Politickou váhu Plzně v husitské revoluci zvětšovala ještě další okolnost, kterou byla přítomnost velkého počtu ka- tolického duchovenstva. V pevných městských hradbách nalezli útočiště mniši a kněží z blízkého i vzdáleného školí a Plzeň se tak stala na čas významným ideologickým střediskem českého - 281 -
Strana 282
katolictví. Do Plzně se například uchýlili mniši z nedalekých Klatov, ale též některé význačnější osobnosti, jako například dočasně i mistr pražské univerzity Ondřej z Brodu.185 Hila- rius Litoměřický ve své "Historii" uvádí, že v době obležení se do města před husity přišlo ukrýt více než tři sta kněží, Torzovi- takže vznikaly dokonce problémy s jejich obživou.186) té prameny nemohou tvořit zatím dostatečnou základnu pro hlub- ší postižení činnosti katolického duchovenstva v Plzni, ukazu- jí však na to, že udržovalo kontakt i s papežským dvorem a ji- nými preláty v zahraničí. 187 Lze si také dobře představit, jak silné bylo ideové působení početného katolického kněžstva na obyvatele Plzně a jeho okolí po celé trvání husitské revo- luce. Z této skutečnosti ostatně vyplývá i to, že mnozí členo- vé pražské kapituly právě v tomto městě nacházeli bezpečí ještě později, v době ideových a politických zápasů čtyřicá- tých až šedesátých let 15. století. Celkový vývoj postavení katolické církve v českých zemích nevytvářel s výjimkou Olomouce předpoklady pro to, aby se v Plzni nebo jinde zformovalo její hlavní či jediné ideové, po- litické a správní středisko. Členové pražské kapituly se ro- zešli na několik míst (Český Krumlov, Žitava aj.) a nepodařilo se tento vrcholný orgán pražské arcidiecese sjednotit. Za těchto okolností připadl Plzni skutečně význam jednoho z cen- ter katolické církve v zemi, které působilo nejen v samotných 188) Čechách, ale udržovalo styky i s cizinou. Pobyt minority Miku- láše na jaře 1433 u koncilu a jeho nové vyslání z Plzně do Basi- — 282 —
katolictví. Do Plzně se například uchýlili mniši z nedalekých Klatov, ale též některé význačnější osobnosti, jako například dočasně i mistr pražské univerzity Ondřej z Brodu.185 Hila- rius Litoměřický ve své "Historii" uvádí, že v době obležení se do města před husity přišlo ukrýt více než tři sta kněží, Torzovi- takže vznikaly dokonce problémy s jejich obživou.186) té prameny nemohou tvořit zatím dostatečnou základnu pro hlub- ší postižení činnosti katolického duchovenstva v Plzni, ukazu- jí však na to, že udržovalo kontakt i s papežským dvorem a ji- nými preláty v zahraničí. 187 Lze si také dobře představit, jak silné bylo ideové působení početného katolického kněžstva na obyvatele Plzně a jeho okolí po celé trvání husitské revo- luce. Z této skutečnosti ostatně vyplývá i to, že mnozí členo- vé pražské kapituly právě v tomto městě nacházeli bezpečí ještě později, v době ideových a politických zápasů čtyřicá- tých až šedesátých let 15. století. Celkový vývoj postavení katolické církve v českých zemích nevytvářel s výjimkou Olomouce předpoklady pro to, aby se v Plzni nebo jinde zformovalo její hlavní či jediné ideové, po- litické a správní středisko. Členové pražské kapituly se ro- zešli na několik míst (Český Krumlov, Žitava aj.) a nepodařilo se tento vrcholný orgán pražské arcidiecese sjednotit. Za těchto okolností připadl Plzni skutečně význam jednoho z cen- ter katolické církve v zemi, které působilo nejen v samotných 188) Čechách, ale udržovalo styky i s cizinou. Pobyt minority Miku- láše na jaře 1433 u koncilu a jeho nové vyslání z Plzně do Basi- — 282 —
Strana 283
leje v srpnu téhož roku to jen dokládá.189) Poslední oblastí, která určovala význem Plzně na politic- kém kolbišti husitské doby, a která by neměla být opomíjena, je hospodářský význam města v revoluci. Před rokem 1419 Plzeň svou ekonomikou nevybočovala výrazněji nad rámec hospodaření ostatních větších českých a moravských měst s výjimkou Prahy a Kutné Hory. Počtu obyvatel Plzně odpovídala také vcelku prů- měrně rozvinutá skladba řemesel, srovnatelná s ostatními krá- lovskými městy. Struktura a počet řemeslnických profesí, jež jsou v předhusitské Plzni známy díky detailní analýze J. Strnada, vytěžené pak i M. Bělohlávkem,19 svědčí o tom, že si zdejší výrobci v zásadě nekladli nároky na rozvinutí pro- dukce s cílem její realizace mimo místní trhy. Jedinou výjim- kou měl být export bílého sukna, jenž stál na tradici okolního chovu ovcí a zpracování vlny, jak připomněla ještě po letech Hilariova "Historie".191) Soudě podle počtu soukenických dí- len192) se však Plzeň podobně jako další česká města nemohla objemem ani kvalitou produkce rovnat s takovými výrobními a tržními středisky, k jakým patřil Norimberk, Kolín nad Rýnem, Lovaň nebo Bruggy.193) Výraznější rys vtiskávala hospodářskému životu Plzně její poloha na obchodní cestě mezi Norimberkem, Řeznem a Prahou. Přes Plzeň proudil z německého území do rezidence lucembur- ských panovníků dobytek, řemeslné výrobky různého druhu, lu- xusní zboží i takový kupecký artikl, jenž byl vázán na moře, jižní kraje či zámořský obchod: kvalitní látky, jižní ovoce, - 283 -
leje v srpnu téhož roku to jen dokládá.189) Poslední oblastí, která určovala význem Plzně na politic- kém kolbišti husitské doby, a která by neměla být opomíjena, je hospodářský význam města v revoluci. Před rokem 1419 Plzeň svou ekonomikou nevybočovala výrazněji nad rámec hospodaření ostatních větších českých a moravských měst s výjimkou Prahy a Kutné Hory. Počtu obyvatel Plzně odpovídala také vcelku prů- měrně rozvinutá skladba řemesel, srovnatelná s ostatními krá- lovskými městy. Struktura a počet řemeslnických profesí, jež jsou v předhusitské Plzni známy díky detailní analýze J. Strnada, vytěžené pak i M. Bělohlávkem,19 svědčí o tom, že si zdejší výrobci v zásadě nekladli nároky na rozvinutí pro- dukce s cílem její realizace mimo místní trhy. Jedinou výjim- kou měl být export bílého sukna, jenž stál na tradici okolního chovu ovcí a zpracování vlny, jak připomněla ještě po letech Hilariova "Historie".191) Soudě podle počtu soukenických dí- len192) se však Plzeň podobně jako další česká města nemohla objemem ani kvalitou produkce rovnat s takovými výrobními a tržními středisky, k jakým patřil Norimberk, Kolín nad Rýnem, Lovaň nebo Bruggy.193) Výraznější rys vtiskávala hospodářskému životu Plzně její poloha na obchodní cestě mezi Norimberkem, Řeznem a Prahou. Přes Plzeň proudil z německého území do rezidence lucembur- ských panovníků dobytek, řemeslné výrobky různého druhu, lu- xusní zboží i takový kupecký artikl, jenž byl vázán na moře, jižní kraje či zámořský obchod: kvalitní látky, jižní ovoce, - 283 -
Strana 284
koření, olivový olej i solené mořské ryby.194) Revoluční události v českých zemích a s nimi spojené em- bargo na obchod ciziny s českými "kacíři" se výrazně dotknuly též ekonomiky Plzně. Proměny její vnitřní hospodářské struktury, jak se odrážely ve skladbě řemesel i charakteru obchodu, nebyly ale dosud náležitě prozkoumány. Analogicky k vývoji v dalších českých městech lze však předpokládat napří- klad nárůst úlohy těch odvětví, která souvisela s výrobou zbraní a zbroje. Husitská revoluce výrazně ovlivnila také obchodní funkci Plzně, a to jak ve styku s cizinou, tak i s domácími partnery. J. Janáček poukázal na to, že po přerušení čilých ofi- ciálních obchodních kontaktů s českými zeměmi na počátku hu- sitské revoluce došlo k tomu, že se komerční styk omezil na některá menší města v pohraničních oblastech Čech (například Jindřichův Hradec, Prachatice, Domažlice, Tachov) a na velká města jako České Budějovice, Cheb a Plzeň. Právem předpo- kládal, že po ochabnutí a ochromení obchodních vztahů mezi Norimberkem a Prahou počátkem husitské revoluce zaujala vedle Chebu právě Plzeň neobyčejně významnou úlohu. Příčinou ovšem nebyla pouze snaha norimberských kupců udržet trhy ve střední Evropě, nýbrž též zájem obyvatel českých zemí o výmě- nu zboží s cizinou, respektive o dovoz takových jeho druhů, které byly nezbytné nebo oblíbené v každodenním životě husit- ských Čech. Účty hradu Karlštejna z let 1423 až 1434 ostatně přesvědčivě dokumentují, že se struktura dováženého zboží do — 284 —
koření, olivový olej i solené mořské ryby.194) Revoluční události v českých zemích a s nimi spojené em- bargo na obchod ciziny s českými "kacíři" se výrazně dotknuly též ekonomiky Plzně. Proměny její vnitřní hospodářské struktury, jak se odrážely ve skladbě řemesel i charakteru obchodu, nebyly ale dosud náležitě prozkoumány. Analogicky k vývoji v dalších českých městech lze však předpokládat napří- klad nárůst úlohy těch odvětví, která souvisela s výrobou zbraní a zbroje. Husitská revoluce výrazně ovlivnila také obchodní funkci Plzně, a to jak ve styku s cizinou, tak i s domácími partnery. J. Janáček poukázal na to, že po přerušení čilých ofi- ciálních obchodních kontaktů s českými zeměmi na počátku hu- sitské revoluce došlo k tomu, že se komerční styk omezil na některá menší města v pohraničních oblastech Čech (například Jindřichův Hradec, Prachatice, Domažlice, Tachov) a na velká města jako České Budějovice, Cheb a Plzeň. Právem předpo- kládal, že po ochabnutí a ochromení obchodních vztahů mezi Norimberkem a Prahou počátkem husitské revoluce zaujala vedle Chebu právě Plzeň neobyčejně významnou úlohu. Příčinou ovšem nebyla pouze snaha norimberských kupců udržet trhy ve střední Evropě, nýbrž též zájem obyvatel českých zemí o výmě- nu zboží s cizinou, respektive o dovoz takových jeho druhů, které byly nezbytné nebo oblíbené v každodenním životě husit- ských Čech. Účty hradu Karlštejna z let 1423 až 1434 ostatně přesvědčivě dokumentují, že se struktura dováženého zboží do — 284 —
Strana 285
Čech během revoluce příliš nezměnila, ač se v této době výraz- ně uplatnily některé jiné druhy obchodního artiklu, především dovoz síry a sanytru jako substancí nezbytných pro výrobu střelného prachu.199) Obchodní styky Plzeňských se zahraničím nebyly pro období husitské revoluce ještě náležitě probádány. Některé zprávy pramenů naznačují, že obchodní zájmy i potřeby města spojovaly 200) plzeňské kupce s trhy v Salcburku a Benátkách, přece se však zdá, že s německým územím byly nejtěsnější. Vedle Mnichova jezdili Plzeňští až ke Sv. Havlu a Frankfurtu,201) ale styk s Norimberkem byl daleko nejživější. Mimo to bylo nakupováno zboží i v Chebu.202) Karlštejnské účty patří k pramenům, které tranzitní úlohu Plzně v obchodu s katolickou částí husitských Čech přesvědčivě dokládají, spojení v Norimberku a Plzni usedlé obchodnické rodiny Prünklerů a jejich naznačené kontakty s Prahou tuto funkci Plzně dotvrzují.20 v účtech hradu Karlštejna jsou zaznamenány četné zmínky o výměně zboží různého druhu (slaných ryb, jižního ovoce, koření, sanytru a síry) s kupcem Konrádem, který byl zřejmě německého původu a lze ho snad ztotožňovat s 204) Konrádem II. Imhoffem z Norimberka. Příslušník druhé kupecké rodiny Imhoffů, Hanns Imhoff, se pohyboval roku 16m trase mezi Plzní a Karlštejnem. Někde v této oblasti byl H. Imhoff dokonce zajat pro podezření, že vede obchod i s husity. Norimberští žádali jeho věznitele, významného člena plzeňského landfrídu, Hanuše Z Kolovrat o Imhoffovo propuštění.205) Ne náhodou se současně — 285 —
Čech během revoluce příliš nezměnila, ač se v této době výraz- ně uplatnily některé jiné druhy obchodního artiklu, především dovoz síry a sanytru jako substancí nezbytných pro výrobu střelného prachu.199) Obchodní styky Plzeňských se zahraničím nebyly pro období husitské revoluce ještě náležitě probádány. Některé zprávy pramenů naznačují, že obchodní zájmy i potřeby města spojovaly 200) plzeňské kupce s trhy v Salcburku a Benátkách, přece se však zdá, že s německým územím byly nejtěsnější. Vedle Mnichova jezdili Plzeňští až ke Sv. Havlu a Frankfurtu,201) ale styk s Norimberkem byl daleko nejživější. Mimo to bylo nakupováno zboží i v Chebu.202) Karlštejnské účty patří k pramenům, které tranzitní úlohu Plzně v obchodu s katolickou částí husitských Čech přesvědčivě dokládají, spojení v Norimberku a Plzni usedlé obchodnické rodiny Prünklerů a jejich naznačené kontakty s Prahou tuto funkci Plzně dotvrzují.20 v účtech hradu Karlštejna jsou zaznamenány četné zmínky o výměně zboží různého druhu (slaných ryb, jižního ovoce, koření, sanytru a síry) s kupcem Konrádem, který byl zřejmě německého původu a lze ho snad ztotožňovat s 204) Konrádem II. Imhoffem z Norimberka. Příslušník druhé kupecké rodiny Imhoffů, Hanns Imhoff, se pohyboval roku 16m trase mezi Plzní a Karlštejnem. Někde v této oblasti byl H. Imhoff dokonce zajat pro podezření, že vede obchod i s husity. Norimberští žádali jeho věznitele, významného člena plzeňského landfrídu, Hanuše Z Kolovrat o Imhoffovo propuštění.205) Ne náhodou se současně — 285 —
Strana 286
obrátili Norimberští na Plzeň, Jana z Lestkova a karlštejnské- ho purkrabí Zdeslava Tluksu z Buřenic, aby dosvědčili Imhoffo- vu nevinu a přispěli k jeho vysvobození.206) Současně jsou uváděné účty hradu Karlštejna z doby husit- ské revoluce důležitým pramenem ke sledování hospodářské akti- vity Plzně a jejích měšťanů. Své potřeby si nechávala v Plzni zajišťovat manželka purkrabího Zdeslava Tluksy Evka, mnohem významnější skutečností byl však obchod Zdeslava z Buřenic s drahými kovy, v němž Plzeň a někteří její měštané vystupovali. Na nedobytném Karlštejně byly hned počátkem husitské revoluce uschovány hodnotné předměty z drahých kovů. Svěřily je sem četné církevní instituce, mezi jinými i kapitula u sv. Víta a na Vyšehradě, kláštery na Zbraslavi a Ostrově atp.207 Vysoké vá- lečné výdaje na udržování hradu a početné posádky v trvalé bo- jové pohotovosti, ale zajisté i motivace dosažení osobního zisku vedly karlštejnského purkrabího, aby postupně předměty převážně liturgické potřeby rozprodával. Pozoruhodnou skuteč- ností je, že mezi místy i osobami, kde a s nimiž byl od roku 1423 obchod uzavírán, vynikala Plzeň. V letech 1423 a 1424, v nichž rozprodávání zlatých a stříbrných předmětů uchovávaných na Karlštejně podle zpráv karlštejnských účtů vrcholilo, posílal Zdeslav Tluksa z Buře- nic své služebníky prodávat poměrně velmi často stříbro a hlavně zlato. Celkem bylo v Plzni tehdy prodáno na 39,6 hřivny, tj. asi 9,5 kg zlata, za celkovou sumu přibližně 860 kop grošů českých, stříbra pak jen 6 hřiven, tj. 1,44 kg, — 286 -
obrátili Norimberští na Plzeň, Jana z Lestkova a karlštejnské- ho purkrabí Zdeslava Tluksu z Buřenic, aby dosvědčili Imhoffo- vu nevinu a přispěli k jeho vysvobození.206) Současně jsou uváděné účty hradu Karlštejna z doby husit- ské revoluce důležitým pramenem ke sledování hospodářské akti- vity Plzně a jejích měšťanů. Své potřeby si nechávala v Plzni zajišťovat manželka purkrabího Zdeslava Tluksy Evka, mnohem významnější skutečností byl však obchod Zdeslava z Buřenic s drahými kovy, v němž Plzeň a někteří její měštané vystupovali. Na nedobytném Karlštejně byly hned počátkem husitské revoluce uschovány hodnotné předměty z drahých kovů. Svěřily je sem četné církevní instituce, mezi jinými i kapitula u sv. Víta a na Vyšehradě, kláštery na Zbraslavi a Ostrově atp.207 Vysoké vá- lečné výdaje na udržování hradu a početné posádky v trvalé bo- jové pohotovosti, ale zajisté i motivace dosažení osobního zisku vedly karlštejnského purkrabího, aby postupně předměty převážně liturgické potřeby rozprodával. Pozoruhodnou skuteč- ností je, že mezi místy i osobami, kde a s nimiž byl od roku 1423 obchod uzavírán, vynikala Plzeň. V letech 1423 a 1424, v nichž rozprodávání zlatých a stříbrných předmětů uchovávaných na Karlštejně podle zpráv karlštejnských účtů vrcholilo, posílal Zdeslav Tluksa z Buře- nic své služebníky prodávat poměrně velmi často stříbro a hlavně zlato. Celkem bylo v Plzni tehdy prodáno na 39,6 hřivny, tj. asi 9,5 kg zlata, za celkovou sumu přibližně 860 kop grošů českých, stříbra pak jen 6 hřiven, tj. 1,44 kg, — 286 -
Strana 287
za 12 kop 44 grošů českých. Pramen ovšem neuvádí důsledně, kdo byl v Plzni kupcem, i tak připomíná alespoň tři jména: Andrlí- ka, Fricka a Baltazara, kteří právě investovali do koupi zlata nejvyšší položky.29 Jméno prvního z kupců lze téměř s jisto- tou ztotožnit s významným plzeňským měštanem a konšelem Andr- 210) u obou dalších je identifikace obtížnější. líkem z Nýrska, Nelze vyloučit, že pocházeli z ciziny a podobně jako kupec Konrád /II. Imhoff7 drahý kov vyváželi ze země.211) Andrlík prodal zřejmě část zlatých předmětů do ciziny, jisté však je, že několik kusů stříbrných a pozlacených kalichů daroval později církevním institucím.212) Na základě těchto dílčích zpráv lze soudit, že Plzeň patřila k městům, v jejíchž hradbách se přes velké výdaje na válečné potřeby hromadily majetky získávané rozchvacováním církevního zboží a jejichž měštanstvo a patriciát dokázali těžit z konjunkturálních proudú válečného hospodaření. Paktem zůstává, že Plzeň při svých obchodních stycích s cizinou zřejmě netrpěla nouzí o žádné předměty a suroviny, jichž byl naopak v husitském táboře více či méně citelný nedostatek. I tato skutečnost spolu s předpokládaným bohatstvím katolické- ho města, jeho zásobami potravin i jiného zboží přispěla k rozhodnutí husitských vojevůdců, aby se polní vojska pokusila o ztečení pevných městských hradeb. Proměna Plzně během husitské revoluce ve významné poli- tické, vojensko-strategické, ideové i hospodářské středisko katolických sil v Čechách, které mělo výrazné spojení s ne- — 287 —
za 12 kop 44 grošů českých. Pramen ovšem neuvádí důsledně, kdo byl v Plzni kupcem, i tak připomíná alespoň tři jména: Andrlí- ka, Fricka a Baltazara, kteří právě investovali do koupi zlata nejvyšší položky.29 Jméno prvního z kupců lze téměř s jisto- tou ztotožnit s významným plzeňským měštanem a konšelem Andr- 210) u obou dalších je identifikace obtížnější. líkem z Nýrska, Nelze vyloučit, že pocházeli z ciziny a podobně jako kupec Konrád /II. Imhoff7 drahý kov vyváželi ze země.211) Andrlík prodal zřejmě část zlatých předmětů do ciziny, jisté však je, že několik kusů stříbrných a pozlacených kalichů daroval později církevním institucím.212) Na základě těchto dílčích zpráv lze soudit, že Plzeň patřila k městům, v jejíchž hradbách se přes velké výdaje na válečné potřeby hromadily majetky získávané rozchvacováním církevního zboží a jejichž měštanstvo a patriciát dokázali těžit z konjunkturálních proudú válečného hospodaření. Paktem zůstává, že Plzeň při svých obchodních stycích s cizinou zřejmě netrpěla nouzí o žádné předměty a suroviny, jichž byl naopak v husitském táboře více či méně citelný nedostatek. I tato skutečnost spolu s předpokládaným bohatstvím katolické- ho města, jeho zásobami potravin i jiného zboží přispěla k rozhodnutí husitských vojevůdců, aby se polní vojska pokusila o ztečení pevných městských hradeb. Proměna Plzně během husitské revoluce ve významné poli- tické, vojensko-strategické, ideové i hospodářské středisko katolických sil v Čechách, které mělo výrazné spojení s ne- — 287 —
Strana 288
přáteli kalicha za hranicemi země, se stala v celkových sou- vislostech počínajících třicátých let 15. století rozhodující příčinou, pro niž bylo vysloveno rozhodnutí město oblehnout. Role Plzně v husitské revoluci a její stoupající důležitosti po roce 1425 si byly všechny nepřátelské strany dobře vědomy. Dobytí Plzně by znamenalo zasazení vážné rány katolickému uskupení v českých zemích a jeho mocným spojencům v cizině, císařské moci, německým knížatům i špičkám církevní hierar- chie. Proto byl boj o Plzeň veden tak dlouho a proto nalézal i za hranicemi Čech takový ohlas, který kromě bojů o Prahu a pozoruhodný vývoj Tábora nedosáhlo v letech husitské revoluce žádné jiné město v Českém království. Rozbor "plzeňské otázky" ukazuje, jaké širší příčiny daly podnět k obležení města husity spíše, než zrádné úmysly přičí- tané Bartošem Přibíku z Klenového. V Přibíkových postojích se objevovaly jisté prvky husitského konzervatismu, získané i kontaktem s Janem Příbramem, jenž po léta pobýval ve Stříbře ty však vyvrcholily až později.213) Volal-li ale Přibík po obležení Plzně, pak jistě z pozice velitele husitské posádky ve Stříbře, která se cítila Plzní ohrožována. Přibíkovu zradu před obléháním Plzně kromě nelogičnosti, jakou navozuje úvaha důsledků případného dobytí města, vylučuje jiný fakt. Katolic- ké uskupení v českých zemích nejevilo dlouho (až do sklonku roku 1433), žádnou snahu, aby Plzeň zachránilo připravenou akcí. Přibíkova zrada z roku 1433 tedy neposkytuje přesvědčivé vysvětlení příčin, pro které byla Plzeň obležena. - 288 —
přáteli kalicha za hranicemi země, se stala v celkových sou- vislostech počínajících třicátých let 15. století rozhodující příčinou, pro niž bylo vysloveno rozhodnutí město oblehnout. Role Plzně v husitské revoluci a její stoupající důležitosti po roce 1425 si byly všechny nepřátelské strany dobře vědomy. Dobytí Plzně by znamenalo zasazení vážné rány katolickému uskupení v českých zemích a jeho mocným spojencům v cizině, císařské moci, německým knížatům i špičkám církevní hierar- chie. Proto byl boj o Plzeň veden tak dlouho a proto nalézal i za hranicemi Čech takový ohlas, který kromě bojů o Prahu a pozoruhodný vývoj Tábora nedosáhlo v letech husitské revoluce žádné jiné město v Českém království. Rozbor "plzeňské otázky" ukazuje, jaké širší příčiny daly podnět k obležení města husity spíše, než zrádné úmysly přičí- tané Bartošem Přibíku z Klenového. V Přibíkových postojích se objevovaly jisté prvky husitského konzervatismu, získané i kontaktem s Janem Příbramem, jenž po léta pobýval ve Stříbře ty však vyvrcholily až později.213) Volal-li ale Přibík po obležení Plzně, pak jistě z pozice velitele husitské posádky ve Stříbře, která se cítila Plzní ohrožována. Přibíkovu zradu před obléháním Plzně kromě nelogičnosti, jakou navozuje úvaha důsledků případného dobytí města, vylučuje jiný fakt. Katolic- ké uskupení v českých zemích nejevilo dlouho (až do sklonku roku 1433), žádnou snahu, aby Plzeň zachránilo připravenou akcí. Přibíkova zrada z roku 1433 tedy neposkytuje přesvědčivé vysvětlení příčin, pro které byla Plzeň obležena. - 288 —
Strana 289
c) Přípravy obléhaných a oblehatelů na válku Po návratu vyslanců Johánka, Fegaleho a Zebnického ve dnech krátce po 20. červnu roku 1433 ze svatotrojického sněmu konaného v Praze do Plzně nabyly obavy katolického centra z obležení husitskými vojsky již zcela konkrétní podoby. Podle Hilariova výkladu bylo třeba, aby se plzeňská městská obec rozhodla, zda zůstane věrna katolické víře nebo sdělí sněmu odpověď, že se podvoluje ultimativně vyhlížejícím požadavkům a přihlásí se ke kalichu.214) A to by v dané situaci bylo zna- menalo respektovat ty návrhy radikálních stoupenců husitství, které požadovaly jednoznačné uspořádání konfesijních poměrů v zemi ve prospěch utrakvismu. Tento záměr představitelů levého husitského křídla vychá- zel z mocensko-politické situace v českých zemích a z širších mezinárodních diplomatických aspektů, jak se vytvořily počát- kem třicátých let 15. věku. Současně také odrážel představu některých kališnických politiků, vojevůdců i kněží, že radi- kální husitství, které se opíralo uvnitř i vně českých hranic o dosud neporaženou brannou moc polních vojsk, získalo už ta- kový respekt a převahu na poli vojenském i politickém, že se stalo silou schopnou určovat podmínky pro uspořádání české společnosti a jejích vztahů k cizině. Jedním z rysů následují- cího vývoje, vypjatého náročným obležením Plzně, vnitropoli- tickými rozpory i složitými diplomatickými jednáními se - 289 -
c) Přípravy obléhaných a oblehatelů na válku Po návratu vyslanců Johánka, Fegaleho a Zebnického ve dnech krátce po 20. červnu roku 1433 ze svatotrojického sněmu konaného v Praze do Plzně nabyly obavy katolického centra z obležení husitskými vojsky již zcela konkrétní podoby. Podle Hilariova výkladu bylo třeba, aby se plzeňská městská obec rozhodla, zda zůstane věrna katolické víře nebo sdělí sněmu odpověď, že se podvoluje ultimativně vyhlížejícím požadavkům a přihlásí se ke kalichu.214) A to by v dané situaci bylo zna- menalo respektovat ty návrhy radikálních stoupenců husitství, které požadovaly jednoznačné uspořádání konfesijních poměrů v zemi ve prospěch utrakvismu. Tento záměr představitelů levého husitského křídla vychá- zel z mocensko-politické situace v českých zemích a z širších mezinárodních diplomatických aspektů, jak se vytvořily počát- kem třicátých let 15. věku. Současně také odrážel představu některých kališnických politiků, vojevůdců i kněží, že radi- kální husitství, které se opíralo uvnitř i vně českých hranic o dosud neporaženou brannou moc polních vojsk, získalo už ta- kový respekt a převahu na poli vojenském i politickém, že se stalo silou schopnou určovat podmínky pro uspořádání české společnosti a jejích vztahů k cizině. Jedním z rysů následují- cího vývoje, vypjatého náročným obležením Plzně, vnitropoli- tickými rozpory i složitými diplomatickými jednáními se - 289 -
Strana 290
zástupci basilejského koncilu, byla právě konfrontace těchto aspirací revolučního proudu husitství se skutečnými poměry v Českém království.215) Jaká byla reakce obyvatel Plzně na zprávu, že je možné obléhání města zabránit pouze příklonem ke kalichu, není přesně známo. Nepochybně byl však vývoj složitější, než jak jej líčí Hilarius Litoměřický. Ten ve své "Historii" příliš zdůrazňuje jednoznačné rozhodnutí Plzeňských setrvat při sym- bolu kříže. Autor "Historie" totiž poměrně obšírně líčí, že na shromáždění velké obce v dominikánském klášteře, jenž prý v průběhu husitské revoluce častěji sloužil k podobným účelům, "jakoby z jediného hrdla" odmítli Plzeňští kategoricky vzdát se víry pod jednou a prohlásili prý, že budou "odpírat kací- řům do poslední kapky krve".216) Lze ale naopak předpokládat, že spíše než všeobecné od- hodlání ve městě zavládlo stísněné ovzduší, z něhož nejedna rodina hledala únik v kvapném odchodu z Plzně do míst, která považovala za bezpečnější. V každém případě tehdy před měst- skou radou stanul nelehký úkol, aby rychle rozhodla o osudu města, zklidnila poměry v něm a přichystala je na obranu. Ať se koncilní diplomaté a jejich spojenci na svatotrojickém sně- mu v Praze snažili sebevíc o oddálení pohromy, která měla Plzeň postihnout, konec sněmovních rokování a tím i odjezd basiľejských vyslanců rychle přibližovaly nebezpečí. Z příprav na hájení Plzně připomíná sice Hilarius přede- vším názorové sjednocení a odhodlání bránit město, jak k němu - 290 -
zástupci basilejského koncilu, byla právě konfrontace těchto aspirací revolučního proudu husitství se skutečnými poměry v Českém království.215) Jaká byla reakce obyvatel Plzně na zprávu, že je možné obléhání města zabránit pouze příklonem ke kalichu, není přesně známo. Nepochybně byl však vývoj složitější, než jak jej líčí Hilarius Litoměřický. Ten ve své "Historii" příliš zdůrazňuje jednoznačné rozhodnutí Plzeňských setrvat při sym- bolu kříže. Autor "Historie" totiž poměrně obšírně líčí, že na shromáždění velké obce v dominikánském klášteře, jenž prý v průběhu husitské revoluce častěji sloužil k podobným účelům, "jakoby z jediného hrdla" odmítli Plzeňští kategoricky vzdát se víry pod jednou a prohlásili prý, že budou "odpírat kací- řům do poslední kapky krve".216) Lze ale naopak předpokládat, že spíše než všeobecné od- hodlání ve městě zavládlo stísněné ovzduší, z něhož nejedna rodina hledala únik v kvapném odchodu z Plzně do míst, která považovala za bezpečnější. V každém případě tehdy před měst- skou radou stanul nelehký úkol, aby rychle rozhodla o osudu města, zklidnila poměry v něm a přichystala je na obranu. Ať se koncilní diplomaté a jejich spojenci na svatotrojickém sně- mu v Praze snažili sebevíc o oddálení pohromy, která měla Plzeň postihnout, konec sněmovních rokování a tím i odjezd basiľejských vyslanců rychle přibližovaly nebezpečí. Z příprav na hájení Plzně připomíná sice Hilarius přede- vším názorové sjednocení a odhodlání bránit město, jak k němu - 290 -
Strana 291
došlo na právě zmíněném shromáždění v dominikánském klášteře, a poté ono známé rozhodnutí, které pomohlo Plzeňským vyřešit otázku zásobování. Bohatou úrodu toho roku sklidili měštané i rolníci z okolí Plzně mimořádně ještě nezralou a zelené kla- sy proto dosoušeli na slunci v ulicích města.217 Hilarius ne- přímo upozorňuje též na přísun zbraní a potravin do Plzně od jejích spojenců, neuvádí ovšem žádné konkrétní údaje. Nutno počítat s tím, že do pevných plzeňských hradeb jistě přenesli díl svých zásob ti ze šlechtických členů katolického landfrí- du, kteří se sem uchýlili, ať již z povinnosti splnit tu vo- jenské závazky plynoucí z ujednání spolku, nebo proto, že jim Plzeň připadala odolnější než vlastní hrady v nedalekém okolí. S nejnutnějšími potřebami sem přišli též kněží, kterých do Plzně podle Hilariovy zprávy tehdy uteklo na tři stovky.218) Hilarius nezmiňuje žádná jména těch, kdo Plzni pomohli nebo do ní přišli a obležení prožili. Z jiných pramenů je však známo, že obranu města pomáhali řídit někteří z pánů a zemanů Plzeňského kraje, mezi jinými pan Vilém Švihovský z Rýzmberka, Bertóld z Rýzmberka a na Dolanech, Hrdek z Duban či Lvík z Rovného. Z početných duchovních, kteří se tu z celého oko- lí ukrývali před husity, je známo zvláště díky nedávné rekon- strukci vývoje plzeňské latinské školy několik jmen těch kně- ží, kteří ani v průběhu obléhání města neustali v sepisování teologických děl. Vypjatá situace ještě vyhrocovala jejich ostře protihusitský ráz, jak je zřejmé kupříkladu u Blažka 220) z Dobřan nebo Jana z Bochova. - 291 -
došlo na právě zmíněném shromáždění v dominikánském klášteře, a poté ono známé rozhodnutí, které pomohlo Plzeňským vyřešit otázku zásobování. Bohatou úrodu toho roku sklidili měštané i rolníci z okolí Plzně mimořádně ještě nezralou a zelené kla- sy proto dosoušeli na slunci v ulicích města.217 Hilarius ne- přímo upozorňuje též na přísun zbraní a potravin do Plzně od jejích spojenců, neuvádí ovšem žádné konkrétní údaje. Nutno počítat s tím, že do pevných plzeňských hradeb jistě přenesli díl svých zásob ti ze šlechtických členů katolického landfrí- du, kteří se sem uchýlili, ať již z povinnosti splnit tu vo- jenské závazky plynoucí z ujednání spolku, nebo proto, že jim Plzeň připadala odolnější než vlastní hrady v nedalekém okolí. S nejnutnějšími potřebami sem přišli též kněží, kterých do Plzně podle Hilariovy zprávy tehdy uteklo na tři stovky.218) Hilarius nezmiňuje žádná jména těch, kdo Plzni pomohli nebo do ní přišli a obležení prožili. Z jiných pramenů je však známo, že obranu města pomáhali řídit někteří z pánů a zemanů Plzeňského kraje, mezi jinými pan Vilém Švihovský z Rýzmberka, Bertóld z Rýzmberka a na Dolanech, Hrdek z Duban či Lvík z Rovného. Z početných duchovních, kteří se tu z celého oko- lí ukrývali před husity, je známo zvláště díky nedávné rekon- strukci vývoje plzeňské latinské školy několik jmen těch kně- ží, kteří ani v průběhu obléhání města neustali v sepisování teologických děl. Vypjatá situace ještě vyhrocovala jejich ostře protihusitský ráz, jak je zřejmé kupříkladu u Blažka 220) z Dobřan nebo Jana z Bochova. - 291 -
Strana 292
Válečná doba a především opakované snahy husitských voje- vůdců o pokoření západočeského střediska katolických sil nuti- ly Plzeňské k tomu, aby dbali o opevnění města a udržovali je neustálé v dobrém stavu.221) Mladší, ale vcelku věrohodná in- formace M. Šimona Plachého z Třebnice dokresluje Hilariův vý- klad o organizování příprav na obranu Plzně. Připomíná prohlu- bování příkopů a zesilování hradeb kolem ní.222) Brannou moc českých měst vrcholného feudalismu vytvářela městská vojenská hotovost, založená na principu povinnosti plnoprávných obyvatel města (tj. z měštanů a řemeslníků) vyko- návat v případě potřeby vojenskou službu nebo jako náhradu za sebe najmout ozbrojence. Byla organizována zpravidla na zákla- dě miličního systému, který byl v neklidných dobách většinou posilován najatými zkušenými válečníky.223) I Plzeň vydržovala v období revoluce oddíly žoldnéřů a položka z obecního rozpoč- tu na platy profesionálním válečníkům nebyla zřejmě nijak ma- lá.224) Šimon Plachý ve svých Pamětech Plzeňských uvádí, že najatým žoldnéřům bylo obcí zaplaceno v polóvině července roku 1433, čili na počátku obléhání Plzně, tolik, že z městské sbírky zbylo v pokladně pouze 23 grošů míšeňských.225) Také předchozí výdaje na boj s husity i nové válečné přípravy jistě odčerpávaly značné sumy z městského rozpočtu. Ačkoliv prameny neposkytují souhrnnější obraz o vývoji měst- nezdá se, ských financí Plzně v letech husitské revoluce,226) že by jinak poměrně bohatému středisku a zámožným měšťanům zatím hrozilo úplné finanční vyčerpání. Zadlužení města, které - 292 -
Válečná doba a především opakované snahy husitských voje- vůdců o pokoření západočeského střediska katolických sil nuti- ly Plzeňské k tomu, aby dbali o opevnění města a udržovali je neustálé v dobrém stavu.221) Mladší, ale vcelku věrohodná in- formace M. Šimona Plachého z Třebnice dokresluje Hilariův vý- klad o organizování příprav na obranu Plzně. Připomíná prohlu- bování příkopů a zesilování hradeb kolem ní.222) Brannou moc českých měst vrcholného feudalismu vytvářela městská vojenská hotovost, založená na principu povinnosti plnoprávných obyvatel města (tj. z měštanů a řemeslníků) vyko- návat v případě potřeby vojenskou službu nebo jako náhradu za sebe najmout ozbrojence. Byla organizována zpravidla na zákla- dě miličního systému, který byl v neklidných dobách většinou posilován najatými zkušenými válečníky.223) I Plzeň vydržovala v období revoluce oddíly žoldnéřů a položka z obecního rozpoč- tu na platy profesionálním válečníkům nebyla zřejmě nijak ma- lá.224) Šimon Plachý ve svých Pamětech Plzeňských uvádí, že najatým žoldnéřům bylo obcí zaplaceno v polóvině července roku 1433, čili na počátku obléhání Plzně, tolik, že z městské sbírky zbylo v pokladně pouze 23 grošů míšeňských.225) Také předchozí výdaje na boj s husity i nové válečné přípravy jistě odčerpávaly značné sumy z městského rozpočtu. Ačkoliv prameny neposkytují souhrnnější obraz o vývoji měst- nezdá se, ských financí Plzně v letech husitské revoluce,226) že by jinak poměrně bohatému středisku a zámožným měšťanům zatím hrozilo úplné finanční vyčerpání. Zadlužení města, které - 292 -
Strana 293
se podstatnou měrou zvětšilo hlavně až v době jeho obléhání na přelomu let 1433/34, sice svědčí o vážných hospodářských obtížích, avšak v polovině roku 1433 nedostoupilo kritičtější hranice. Navíc nelze aspekt dluhu v obecních financích - v tomto případě Plzně - zjednodušeně absolutizovat pro stav celkového ekonomického potenciálu města, jenž byl určován řa- dou dalších faktorů (rezervy drahých kovů, zbožně peněžní vztahy uvnitř i vně města, nemovité majetky obce, majetky měšťanů, židovské finance atp.).227) Naléhavá potřeba připravit se na obléhání donutila Plzeňské, aby se obrátili o podporu nejen k přímým domácím spojencům hlavně z členů plzeňského landfrídu, ale též do ci- ziny. Záznam z norimberské účetní knihy, neúplně přetištěný P. Sanderem, dokládá, že prostřednictvím posla požádali Plzeň- ští městskou radu v Norimberku o hmotnou pomoc. Bylo jim vyho- věno zásilkou bezmála 10 (norimberských) centnýřů, tj. více než 510 kg, čistého sanytru v ceně přesahující 108 zlatých.228) Položka je datována v Sanderově přehledu pouze k roku 1433. Pro skutečnost, že byl sanytr nejspíše do Plzně dopraven ještě před obležením nebo krátce po jeho začátku, svědčí také to, že později by tak velký transport do města sotva pronikl bez po- všimnutí husitských hlídek, rozmístěných v širokém okolí Plzně, nebo už dostatečně hustě sevřenou formací obléhatelů. Pro takovou dataci mluví i fakt, že později, v listopadu roku 1433, zaslali Norimberští na žádost pana Hynka Krušiny ze Švamberka, jednoho z předáků plzeňského landfrídu, novou vel- - 293 -
se podstatnou měrou zvětšilo hlavně až v době jeho obléhání na přelomu let 1433/34, sice svědčí o vážných hospodářských obtížích, avšak v polovině roku 1433 nedostoupilo kritičtější hranice. Navíc nelze aspekt dluhu v obecních financích - v tomto případě Plzně - zjednodušeně absolutizovat pro stav celkového ekonomického potenciálu města, jenž byl určován řa- dou dalších faktorů (rezervy drahých kovů, zbožně peněžní vztahy uvnitř i vně města, nemovité majetky obce, majetky měšťanů, židovské finance atp.).227) Naléhavá potřeba připravit se na obléhání donutila Plzeňské, aby se obrátili o podporu nejen k přímým domácím spojencům hlavně z členů plzeňského landfrídu, ale též do ci- ziny. Záznam z norimberské účetní knihy, neúplně přetištěný P. Sanderem, dokládá, že prostřednictvím posla požádali Plzeň- ští městskou radu v Norimberku o hmotnou pomoc. Bylo jim vyho- věno zásilkou bezmála 10 (norimberských) centnýřů, tj. více než 510 kg, čistého sanytru v ceně přesahující 108 zlatých.228) Položka je datována v Sanderově přehledu pouze k roku 1433. Pro skutečnost, že byl sanytr nejspíše do Plzně dopraven ještě před obležením nebo krátce po jeho začátku, svědčí také to, že později by tak velký transport do města sotva pronikl bez po- všimnutí husitských hlídek, rozmístěných v širokém okolí Plzně, nebo už dostatečně hustě sevřenou formací obléhatelů. Pro takovou dataci mluví i fakt, že později, v listopadu roku 1433, zaslali Norimberští na žádost pana Hynka Krušiny ze Švamberka, jednoho z předáků plzeňského landfrídu, novou vel- - 293 -
Strana 294
kou zásilku sanytru a síry. Tentokrát již ale přes Cheb, kde měla být bezpečně předána.229) Přísun sanytru, popřípadě také síry do Plzně a do rukou členů stejnojmenného landfrídu za- slouží pozornost zejména proto, že šlo v této době o "strate- gickou" surovinu, nezbytnou k výrobě střelného prachu. Podle známých skutečností byly české země v první polovině 15. sto- letí, kdy se spotřeba střelného prachu v souvislosti s hromad- ným nasazením palných zbraní ve válečných letech zmnohonásobi- la, z největší části odkázány na dovoz těchto substancí ze sousedních zemí. Proto byla v době, kdy bylo uvaleno embargo na obchod s českými kacíři, cena sanytru a síry v našich ze- mích značně vysoká.230) Přípravy na obranu města nemohly trvat příliš dlouho, ne- boť byly už v polovině července 1433 přerušeny příchodem tábo- rů, prvního z husitských vojsk. Podle Hilaria přitrhli husité 231) k Plzni vybaveni vším potřebným k dobývání městské pevnosti. Nechybělo ani pevné odhodlání toto středisko katolické moci v Čechách, spojené s římským císařem i katolickou církví, bez- podmínečně zničit.232) Rozhodnutí dobýt Plzeň proklamovali zřejmě husitští hejtmané s velkou rozhodností, jak vyplývá ostatně i z podobnosti dvou výroků, které jsou jim připisovány jednak Hilariem Litoměřickým, jednak koncilním kronikářem v Basileji Janem ze Segovie. Oba totiž shodně poukazují na pro- hlášení spojených husitských vojsk snad na počátku září 1433, že raději snědí koně, než by (pro nedostatek potravin) od Plzně ustoupili.233) - 294 -
kou zásilku sanytru a síry. Tentokrát již ale přes Cheb, kde měla být bezpečně předána.229) Přísun sanytru, popřípadě také síry do Plzně a do rukou členů stejnojmenného landfrídu za- slouží pozornost zejména proto, že šlo v této době o "strate- gickou" surovinu, nezbytnou k výrobě střelného prachu. Podle známých skutečností byly české země v první polovině 15. sto- letí, kdy se spotřeba střelného prachu v souvislosti s hromad- ným nasazením palných zbraní ve válečných letech zmnohonásobi- la, z největší části odkázány na dovoz těchto substancí ze sousedních zemí. Proto byla v době, kdy bylo uvaleno embargo na obchod s českými kacíři, cena sanytru a síry v našich ze- mích značně vysoká.230) Přípravy na obranu města nemohly trvat příliš dlouho, ne- boť byly už v polovině července 1433 přerušeny příchodem tábo- rů, prvního z husitských vojsk. Podle Hilaria přitrhli husité 231) k Plzni vybaveni vším potřebným k dobývání městské pevnosti. Nechybělo ani pevné odhodlání toto středisko katolické moci v Čechách, spojené s římským císařem i katolickou církví, bez- podmínečně zničit.232) Rozhodnutí dobýt Plzeň proklamovali zřejmě husitští hejtmané s velkou rozhodností, jak vyplývá ostatně i z podobnosti dvou výroků, které jsou jim připisovány jednak Hilariem Litoměřickým, jednak koncilním kronikářem v Basileji Janem ze Segovie. Oba totiž shodně poukazují na pro- hlášení spojených husitských vojsk snad na počátku září 1433, že raději snědí koně, než by (pro nedostatek potravin) od Plzně ustoupili.233) - 294 -
Strana 295
Příchod prvního husitského vojska k Plzni Hilarius datuje na 15. červenec roku 1433.234) Ve skutečnosti je ovšem stano- vení přesného dne, kdy započalo obléhání poněkud složitější, neboť jednotlivé prameny se v časových údajích liší. Kupříkla- 3 du Starý letopisec český uvádí 13. červenec (den sv. Markéty), Jan ze Segovie s odvoláním na výpověď minority Mikuláše, vy- 236) slaného Plzeňskými s prosbou o pomoc ke koncilu, 14. červenec, čímž se shoduje s datací Bartoška z Drahonic.237) Toto kolísá- ní se potom odráží též v odborné literatuře, která sice pře- vážně považuje za první den obléhání Plzně 14. červenec, ne- 238) zřídka ovšem uvádí jak den předchozí, vak i následující, Otázka, ve který z uváděných dnů bylo skutečně obléhání zapo- čato, zůstává zatím jedním z detailních nedořešených problémů. Důležité však je, že se válečné tažení husitů proti kato- lické Plzni rozběhlo zcela současně s odjezdem vyslanců konci- lu z Prahy zpět do Basileje. Jedenáctého července totiž v doprovodu pražského méštana Jana Velvara a jistého táborského hejtmana opustilo basilejské poselstvo Prahu a směřovalo do Žlutic. Zde bylo pohoštěno Jakoubkem z Vřesovic a strávilo tu noc ze 13. na 14. červenec, aby po dalším noclehu v kato- lické pevnosti Lokti dorazilo 15. téhož měsíce do Chebu. Po dvou dnech se vydalo na další cestu do Norimberku, kde bylo přivítáno 20. července. Dříve, než o tři dny později pokračo- vali v cestě do Basileje, informovali vyslanci norimberskou městskou radu o situaci v Čechách a zároveň ji požádali, aby poskytla půjčku 1 000 zlatých Plzni na nákup zásob.239) - 295 -
Příchod prvního husitského vojska k Plzni Hilarius datuje na 15. červenec roku 1433.234) Ve skutečnosti je ovšem stano- vení přesného dne, kdy započalo obléhání poněkud složitější, neboť jednotlivé prameny se v časových údajích liší. Kupříkla- 3 du Starý letopisec český uvádí 13. červenec (den sv. Markéty), Jan ze Segovie s odvoláním na výpověď minority Mikuláše, vy- 236) slaného Plzeňskými s prosbou o pomoc ke koncilu, 14. červenec, čímž se shoduje s datací Bartoška z Drahonic.237) Toto kolísá- ní se potom odráží též v odborné literatuře, která sice pře- vážně považuje za první den obléhání Plzně 14. červenec, ne- 238) zřídka ovšem uvádí jak den předchozí, vak i následující, Otázka, ve který z uváděných dnů bylo skutečně obléhání zapo- čato, zůstává zatím jedním z detailních nedořešených problémů. Důležité však je, že se válečné tažení husitů proti kato- lické Plzni rozběhlo zcela současně s odjezdem vyslanců konci- lu z Prahy zpět do Basileje. Jedenáctého července totiž v doprovodu pražského méštana Jana Velvara a jistého táborského hejtmana opustilo basilejské poselstvo Prahu a směřovalo do Žlutic. Zde bylo pohoštěno Jakoubkem z Vřesovic a strávilo tu noc ze 13. na 14. červenec, aby po dalším noclehu v kato- lické pevnosti Lokti dorazilo 15. téhož měsíce do Chebu. Po dvou dnech se vydalo na další cestu do Norimberku, kde bylo přivítáno 20. července. Dříve, než o tři dny později pokračo- vali v cestě do Basileje, informovali vyslanci norimberskou městskou radu o situaci v Čechách a zároveň ji požádali, aby poskytla půjčku 1 000 zlatých Plzni na nákup zásob.239) - 295 -
Strana 296
V Carlierově zprávě o jednání v Norimberku se uvádí, že Plzeň již byla husity obležena. Pokud by legátův popis cesty ve výrazu "Piznensibus obsessi per Bohemos" neodrážel skuteč- nosti známé až později, znamenalo by to, že se snad už v No- rimberku vyslanci koncilu dozvěděli o zahájení útoku proti Plzni. Není to sice vyloučeno, protože v tu dobu byl v Norim- berku přítomen také služebník města Plzně,?40 který sem byl vyslán s žádostí o pomoc. Pravděpodobnější ovšem je, že se o příchodu husitů k Plzni dozvěděli Norimberští až později. Odpověď norimberské městské rady Plzni, datovaná den po odjez- du basilejského poselstva (24. července), totiž vůbec výslovně nezmiňuje fakt, že by byla Plzeň už obležena. Spíše lituje Plzeňské, že jim - jak sami píší - takové vážné nebezpečí hro- zí.241) Z Plzně byl tedy vyslán posel do Norimberka pravděpo- dobně těsně před tím, než se táboři 14. nebo 15. července po- ložili kolem jejích hradeb. Rozhodně ale v okamžiku, kdy už o blížícím se ojsku neměli Plzeňští žádné pochyby. Vzhledem ke zhruba pětidenní až týdenní cestě, které bylo na uražení vzdá- lenosti mezi oběma městy zapotřebí, časové zpoždění přenosu zpráv odpovídá. Tomu, že se v Norimberku dozvěděli přesnější informace až později, nasvědčuje také úsilí tamní městské rady (z 29. července) ověřit si nejasné údaje ohledně obležení Plzně dotazem v Chebu.242) Teprve list z 5. srpna prokazatelně dokládá, že forimberští byli už věrohodně zpraveni o obležení Plzně a ihned také učinili potřebná opatření.243a) Snad až příliš detailně seřazený přehled událostí týkají- — 296 -
V Carlierově zprávě o jednání v Norimberku se uvádí, že Plzeň již byla husity obležena. Pokud by legátův popis cesty ve výrazu "Piznensibus obsessi per Bohemos" neodrážel skuteč- nosti známé až později, znamenalo by to, že se snad už v No- rimberku vyslanci koncilu dozvěděli o zahájení útoku proti Plzni. Není to sice vyloučeno, protože v tu dobu byl v Norim- berku přítomen také služebník města Plzně,?40 který sem byl vyslán s žádostí o pomoc. Pravděpodobnější ovšem je, že se o příchodu husitů k Plzni dozvěděli Norimberští až později. Odpověď norimberské městské rady Plzni, datovaná den po odjez- du basilejského poselstva (24. července), totiž vůbec výslovně nezmiňuje fakt, že by byla Plzeň už obležena. Spíše lituje Plzeňské, že jim - jak sami píší - takové vážné nebezpečí hro- zí.241) Z Plzně byl tedy vyslán posel do Norimberka pravděpo- dobně těsně před tím, než se táboři 14. nebo 15. července po- ložili kolem jejích hradeb. Rozhodně ale v okamžiku, kdy už o blížícím se ojsku neměli Plzeňští žádné pochyby. Vzhledem ke zhruba pětidenní až týdenní cestě, které bylo na uražení vzdá- lenosti mezi oběma městy zapotřebí, časové zpoždění přenosu zpráv odpovídá. Tomu, že se v Norimberku dozvěděli přesnější informace až později, nasvědčuje také úsilí tamní městské rady (z 29. července) ověřit si nejasné údaje ohledně obležení Plzně dotazem v Chebu.242) Teprve list z 5. srpna prokazatelně dokládá, že forimberští byli už věrohodně zpraveni o obležení Plzně a ihned také učinili potřebná opatření.243a) Snad až příliš detailně seřazený přehled událostí týkají- — 296 -
Strana 297
cích se již bezprostředně počátku obléhání Plzně má zvýraznit, že celá akce byla husitskými hejtmany a politiky skutečně pečlivě připravena. Vyčkat odchodu koncilních vyslanců bylo nezbytné, aby jednání nebyla přerušena. Současně však bylo nutné okamžitě vydat rozkaz, aby se k Plzni přesunula husitská vojska. Respektive co nejrychleji alespoň ta jejich část, kte- rá nebyla jinde vázána bojovou činností nebo jejichž příprava by nebyla přímo na očích koncilních vyslanců a jiných politic- kých pozorovatelů v Praze. V době nepřítomnosti sirotčích vojsk v českých zemích připadl právě z uvedených důvodů tento úkol táborům, kteří se mohli ještě za jednání v Praze v ústra- ní přichystat k rychlému přesunu. Husitská levice tím dala všem v zemi na vědomí, že bude opravdu sledovat záměry, s nimiž nedávno seznámila účastníky sněmu v Praze. Teoretickou naději, že obléhání Plzně pozdrží případná návštěva koncilních vyslanců v tomto městě při jejich návratu z Prahy do Basileje, ovšem vylučovala trasa cesty. Byla stanovena oklikou z Prahy přes Žlutice, Loket do Chebu a poselstvo ji prošlo pod ochranou a zároveň i dohledem husit- 243b) ského doprovodu. Tři či čtyři dny, jež potřebovalo táborské polní vojsko pro svůj přesun k Plzni, zkrátily na minimum čas, po který se ještě po odjezdu poselstva z Prahy mohli Plzeňští chystat na obranu svého města. Okamžitým nástupem svých vojsk tak táboři v podstatě předešli i tomu, aby se k ochraně Plzně mohla v její blízkosti shromáždit vojska katolické šlechty a měst nejen z různých částí českých zemí, ale též z ciziny. - 297 -
cích se již bezprostředně počátku obléhání Plzně má zvýraznit, že celá akce byla husitskými hejtmany a politiky skutečně pečlivě připravena. Vyčkat odchodu koncilních vyslanců bylo nezbytné, aby jednání nebyla přerušena. Současně však bylo nutné okamžitě vydat rozkaz, aby se k Plzni přesunula husitská vojska. Respektive co nejrychleji alespoň ta jejich část, kte- rá nebyla jinde vázána bojovou činností nebo jejichž příprava by nebyla přímo na očích koncilních vyslanců a jiných politic- kých pozorovatelů v Praze. V době nepřítomnosti sirotčích vojsk v českých zemích připadl právě z uvedených důvodů tento úkol táborům, kteří se mohli ještě za jednání v Praze v ústra- ní přichystat k rychlému přesunu. Husitská levice tím dala všem v zemi na vědomí, že bude opravdu sledovat záměry, s nimiž nedávno seznámila účastníky sněmu v Praze. Teoretickou naději, že obléhání Plzně pozdrží případná návštěva koncilních vyslanců v tomto městě při jejich návratu z Prahy do Basileje, ovšem vylučovala trasa cesty. Byla stanovena oklikou z Prahy přes Žlutice, Loket do Chebu a poselstvo ji prošlo pod ochranou a zároveň i dohledem husit- 243b) ského doprovodu. Tři či čtyři dny, jež potřebovalo táborské polní vojsko pro svůj přesun k Plzni, zkrátily na minimum čas, po který se ještě po odjezdu poselstva z Prahy mohli Plzeňští chystat na obranu svého města. Okamžitým nástupem svých vojsk tak táboři v podstatě předešli i tomu, aby se k ochraně Plzně mohla v její blízkosti shromáždit vojska katolické šlechty a měst nejen z různých částí českých zemí, ale též z ciziny. - 297 -
Strana 298
Jak bylo výše naznačeno, husitská vojska se před Plzní nepoložila současně. Ve shodě s dalšími prameny Hilarius uvá- dí, že jako první z obléhatelů přitáhlo k Plzni polní vojsko táborské. A to nepochybně proto, že bylo k zahájení celé akce cílevědomě připraveno a mohlo pohotově k Plzni vyrazit součas- ně s odchodem koncilního poselstva z Prahy. Teprve poté se v západních Čechách scházely kontingenty táborských spojenců. Hilarius sleduje pořadí jejich nástupu: po pražanech přišly oddíly některých husitských měst, poté domácí vojsko táborské a nakonec sirotci, vrátivší se právě z tažení do Polska. Hilariem stanovené pořadí ovšem nelze brát s jistotou za přesné, protože se v některých detailech odlišuje zvláště od zjištění V.V. Tomka. Zřejmě na základě zpráv úředních knih měst pražských dospěl Tomek k závěru, že hotovosti Starého a Nového Města pražského opustily Prahu až 31. srpna, takže kla- de příchod oddílů západočeských měst sdružených v táborském svazu, totiž Domažlic, Klatov, Stříbra i ze Žatce a Loun, do doby mezi 14. červenec a 31. srpen 1433.244) Ke sledu vojsk, která přitrhla k Plzni, připojil Hilarius jejich kratičkou charakteristiku. Nejobsažnější pozornost vě- noval táborům. Rozlišil příchod nejprve polem pracující a posléze domácí táborské obce. Zatímco u domácí táborské obce správně uvedl jméno hejtmana Ondřeje Keřského z Římovic,245) u polního vojska jmenoval Prokopa Holého, Prokůpka a Bedřicha ze Strážnice. O Prokůpkově příchodu k Plzni nic konkrétního známo není, zato Prokop Holý sem dorazil podle V.V. Tomka až - 298 -
Jak bylo výše naznačeno, husitská vojska se před Plzní nepoložila současně. Ve shodě s dalšími prameny Hilarius uvá- dí, že jako první z obléhatelů přitáhlo k Plzni polní vojsko táborské. A to nepochybně proto, že bylo k zahájení celé akce cílevědomě připraveno a mohlo pohotově k Plzni vyrazit součas- ně s odchodem koncilního poselstva z Prahy. Teprve poté se v západních Čechách scházely kontingenty táborských spojenců. Hilarius sleduje pořadí jejich nástupu: po pražanech přišly oddíly některých husitských měst, poté domácí vojsko táborské a nakonec sirotci, vrátivší se právě z tažení do Polska. Hilariem stanovené pořadí ovšem nelze brát s jistotou za přesné, protože se v některých detailech odlišuje zvláště od zjištění V.V. Tomka. Zřejmě na základě zpráv úředních knih měst pražských dospěl Tomek k závěru, že hotovosti Starého a Nového Města pražského opustily Prahu až 31. srpna, takže kla- de příchod oddílů západočeských měst sdružených v táborském svazu, totiž Domažlic, Klatov, Stříbra i ze Žatce a Loun, do doby mezi 14. červenec a 31. srpen 1433.244) Ke sledu vojsk, která přitrhla k Plzni, připojil Hilarius jejich kratičkou charakteristiku. Nejobsažnější pozornost vě- noval táborům. Rozlišil příchod nejprve polem pracující a posléze domácí táborské obce. Zatímco u domácí táborské obce správně uvedl jméno hejtmana Ondřeje Keřského z Římovic,245) u polního vojska jmenoval Prokopa Holého, Prokůpka a Bedřicha ze Strážnice. O Prokůpkově příchodu k Plzni nic konkrétního známo není, zato Prokop Holý sem dorazil podle V.V. Tomka až - 298 -
Strana 299
těsně před polovinou srpna,246) což zřejmě odpovídá tomu, že Prokop nejel k Plzni bezprostředně po ukončení složitých jed- nání kolem svatotrojického sněmu v Praze. Pro tuto skutečnost svědčí i údaje z kroniky Bartoška z Drahonic, podle níž tábory 247) k Plzni přivedli Jan Pardus z Hrádku a Bedřich ze Strážnice. Jmen tří husitských hejtmanů-kněží ovšem užil Hilarius záměr- ně, aby mohl vzápětí dát najevo zaujatost vlastní katolickému duchovnímu a tyto výrazné osobnosti husitské revoluce krajně negativním způsobem odsoudit jako "odpadlíky, lotry a nejhroz- nější zhoubce české zeměn.248) Z Hilariovy charakteristiky táborů jsou zajímavé dvě pa- sáže, které odrážejí dobové pohledy na příslušníky polních vojsk. V první zdůrazňuje autor "Historie" vedle sebe tři alternativy názvů, jimiž byly polem pracující obce jmenovány. Vedle latinského "Campestres" zmiňuje pak dva výrazy české, totiž "polsstí" a "polniczy" a jejich původ vysvětluje známým způsobem tím, že nežili už kolem dvacíti let / 17 pod stře- chou domů.249 V druhé pak ozřejmuje smysl přezdívání části táborských vojáků "kasalicztí" podle nakrátko podkasaného Postřehem k dokreslení oděvu, který tito lidé nosili.250) představy o výzbroji řadového husitského bojovníka je doplněk k výkladu o kasalických. V něm Hilarius poukazuje na poměrně velmi jednoduchou a lehkou výzbroj pěších husitských bojovní- ků. Absence úplnější ochranné zbroje i prosté vybavení dýkou nebo mečem uvedlo i jinak zcela zaujatého Hilaria do rozpaků. Nemohl už opominout, aby s přídechem obdivu nezdůraznil osobní - 299 -
těsně před polovinou srpna,246) což zřejmě odpovídá tomu, že Prokop nejel k Plzni bezprostředně po ukončení složitých jed- nání kolem svatotrojického sněmu v Praze. Pro tuto skutečnost svědčí i údaje z kroniky Bartoška z Drahonic, podle níž tábory 247) k Plzni přivedli Jan Pardus z Hrádku a Bedřich ze Strážnice. Jmen tří husitských hejtmanů-kněží ovšem užil Hilarius záměr- ně, aby mohl vzápětí dát najevo zaujatost vlastní katolickému duchovnímu a tyto výrazné osobnosti husitské revoluce krajně negativním způsobem odsoudit jako "odpadlíky, lotry a nejhroz- nější zhoubce české zeměn.248) Z Hilariovy charakteristiky táborů jsou zajímavé dvě pa- sáže, které odrážejí dobové pohledy na příslušníky polních vojsk. V první zdůrazňuje autor "Historie" vedle sebe tři alternativy názvů, jimiž byly polem pracující obce jmenovány. Vedle latinského "Campestres" zmiňuje pak dva výrazy české, totiž "polsstí" a "polniczy" a jejich původ vysvětluje známým způsobem tím, že nežili už kolem dvacíti let / 17 pod stře- chou domů.249 V druhé pak ozřejmuje smysl přezdívání části táborských vojáků "kasalicztí" podle nakrátko podkasaného Postřehem k dokreslení oděvu, který tito lidé nosili.250) představy o výzbroji řadového husitského bojovníka je doplněk k výkladu o kasalických. V něm Hilarius poukazuje na poměrně velmi jednoduchou a lehkou výzbroj pěších husitských bojovní- ků. Absence úplnější ochranné zbroje i prosté vybavení dýkou nebo mečem uvedlo i jinak zcela zaujatého Hilaria do rozpaků. Nemohl už opominout, aby s přídechem obdivu nezdůraznil osobní - 299 -
Strana 300
statečnost těchto vojáků, jimž současně přičetl atribut mužů divokých a drsných. Postřehy k dalším husitským vojskům, která se před Plzní shromáždila později, jsou už méně obsažné, ale znovu z nich vystupuje rozhodně odmítavý přístup autora k radikálnímu hu- sitství. Příchod pražanů, datovaný podle V.V. Tomka do počátku září 1433, má dvojí věcnou podstatu. Autor v něm naráží na někdejší významnou politicko-právní úlohu střediska Českého království, která v husitství zanikla. Případné je, že odpo- vědnost za svedení pražanů ke kacířství svaluje na Jana Roky- canu. Tohoto představitele kališnické církve v období polipan- ském měli bezpochyby všichni posluchači nebo čtenáři Hilariova projevu mnohem více v živé paměti, než kteréhokoli jiného významnějšího husitského kněze či teologa Prahy, jenž by byl nositelem radikálních názorů z posledních let vlastní revoluce. Rokycanu současně činí odpovědným za to, že se husitských idejí přidržuje "zvrácená" mladá generace. Tím autor zjevně naráží na stoupence utrakvismu v pražských městech, kteří mimo jiné přispěli k neudržitelnému postavení kapituly v Praze v 60. letech 15. století.252) Nejméně si autor projevu všímá těch sborů, které vyslala proti Plzni husitská města, přičemž výslovně zmiňuje pouze "roty ze Žatce" a měst s ním spojených. Tak reaguje na postoj Žateckých ke kalichu v desítiletích po lipanské porážce husitských vojsk a hlavně na kladný vztah tohoto města k Jiří- mu z Poděbrad v zápasech 50. a 60. let.254) Tím Hilarius znovu - 300 -
statečnost těchto vojáků, jimž současně přičetl atribut mužů divokých a drsných. Postřehy k dalším husitským vojskům, která se před Plzní shromáždila později, jsou už méně obsažné, ale znovu z nich vystupuje rozhodně odmítavý přístup autora k radikálnímu hu- sitství. Příchod pražanů, datovaný podle V.V. Tomka do počátku září 1433, má dvojí věcnou podstatu. Autor v něm naráží na někdejší významnou politicko-právní úlohu střediska Českého království, která v husitství zanikla. Případné je, že odpo- vědnost za svedení pražanů ke kacířství svaluje na Jana Roky- canu. Tohoto představitele kališnické církve v období polipan- ském měli bezpochyby všichni posluchači nebo čtenáři Hilariova projevu mnohem více v živé paměti, než kteréhokoli jiného významnějšího husitského kněze či teologa Prahy, jenž by byl nositelem radikálních názorů z posledních let vlastní revoluce. Rokycanu současně činí odpovědným za to, že se husitských idejí přidržuje "zvrácená" mladá generace. Tím autor zjevně naráží na stoupence utrakvismu v pražských městech, kteří mimo jiné přispěli k neudržitelnému postavení kapituly v Praze v 60. letech 15. století.252) Nejméně si autor projevu všímá těch sborů, které vyslala proti Plzni husitská města, přičemž výslovně zmiňuje pouze "roty ze Žatce" a měst s ním spojených. Tak reaguje na postoj Žateckých ke kalichu v desítiletích po lipanské porážce husitských vojsk a hlavně na kladný vztah tohoto města k Jiří- mu z Poděbrad v zápasech 50. a 60. let.254) Tím Hilarius znovu - 300 -
Strana 301
dokládá souvztažnost výkladu obléhání Plzně husity s aktuální- mi otázkami politického vývoje kolem poloviny šedesátých let 15. věku. Proto ponechává bez samostatné zmínky stranou oddíly vyslané ku pomoci polních vojsk z Domažlic, Klatov, Loun i odjinud.255) U sirotků se spokojuje s tím, že připomíná původ jejich názvu "osiřeli po vrahu Žižkovi", jméno jejich hejtmana Jana Čapka ze Sán a příchod datuje k adventním dnům roku Teprve po návratu sirotčích vojsk kolem poloviny 1433.256) října22" z Polska stanula tedy husitská armáda před Plzní v té síle, kterou mohl radikální husitský směr v závěru revoluce disponovat. Počty vojsk zúčastňujících se v bitvách vrcholného feuda- lismu jsou vlastně ve většině případů předmětem odhadů, při nichž je na místě střízlivé posouzení jak zpráv současníků a mladších pramenů, tak i odborné literatury. Ani příklad oblé- hání Plzně není v tomto směru žádnou výjimkou. Podle zprávy Hilaria Litoměřického sestávala husitská vojska před Plzní přibližně ze 36 000 mužů, avšak Šimon Plachý z Třebnice, jenž sousední pasáže z "Historie" přejímá vcelku shodně, píše již o více než čtyřiceti tisících mužů.258) Přesnější dobovou zprávu podává o počtu nejsilnějšího z husitských vojsk, a sice polního táborského, Bartošek z Drahonic, jenž zmiňuje 700 jezdců, 6-7 tisíc pěších se 300 vozy. Bartoškova informace na- bádá ke skromnějšímu odhadu celkového množství husitských vo- jáků před Plzní, než jaký učinil v závislosti na vyprávění pamětníků Hilarius. Blíže pravdě bude spíše úvaha historika — 301 -
dokládá souvztažnost výkladu obléhání Plzně husity s aktuální- mi otázkami politického vývoje kolem poloviny šedesátých let 15. věku. Proto ponechává bez samostatné zmínky stranou oddíly vyslané ku pomoci polních vojsk z Domažlic, Klatov, Loun i odjinud.255) U sirotků se spokojuje s tím, že připomíná původ jejich názvu "osiřeli po vrahu Žižkovi", jméno jejich hejtmana Jana Čapka ze Sán a příchod datuje k adventním dnům roku Teprve po návratu sirotčích vojsk kolem poloviny 1433.256) října22" z Polska stanula tedy husitská armáda před Plzní v té síle, kterou mohl radikální husitský směr v závěru revoluce disponovat. Počty vojsk zúčastňujících se v bitvách vrcholného feuda- lismu jsou vlastně ve většině případů předmětem odhadů, při nichž je na místě střízlivé posouzení jak zpráv současníků a mladších pramenů, tak i odborné literatury. Ani příklad oblé- hání Plzně není v tomto směru žádnou výjimkou. Podle zprávy Hilaria Litoměřického sestávala husitská vojska před Plzní přibližně ze 36 000 mužů, avšak Šimon Plachý z Třebnice, jenž sousední pasáže z "Historie" přejímá vcelku shodně, píše již o více než čtyřiceti tisících mužů.258) Přesnější dobovou zprávu podává o počtu nejsilnějšího z husitských vojsk, a sice polního táborského, Bartošek z Drahonic, jenž zmiňuje 700 jezdců, 6-7 tisíc pěších se 300 vozy. Bartoškova informace na- bádá ke skromnějšímu odhadu celkového množství husitských vo- jáků před Plzní, než jaký učinil v závislosti na vyprávění pamětníků Hilarius. Blíže pravdě bude spíše úvaha historika — 301 -
Strana 302
husitského vojenství 0. Frankenbergera. Podle něho k uvedenému počtu táborů možno přičíst asi 2 000 mužů hotovosti husitských měst v západních Čechách, 1 000 mužů sboru žateckého, 2 000 měl přivést Prokop Holý259) (Keřského vojsko asi O. Franken- berger počítal dohromady s polním táborským) a obě pražská města po zhruba 1 000 mužích. Počátkem září, kdy měli pražané k Plzni nejpozději dorazit, tak mělo být město obléháno asi nejméně 13-14 tisíci muži. V důsledku porážky spížovací výpra- vy do Bavorska bylo sice v září spojené husitské vojsko osla- beno údajně asi o 1 000 mužů, příchodem polního sirotčího vojska v říjnu však minimální počet husitských vojenských sil před Plzní stoupl asi o 5 500 mužů.260) S dalšími posilami od případných spojenců se tedy celkové číslo obléhatelů mohlo pohybovat nejvíce do 20 000 osob, což by i tak představovala v soudobých poměrech neobyčejně velkou brannou moc. Domnívám se však, že počet husitských vojsk před Plzní nedosáhl tak vysokého počtu, neboť není prokázáno, že by se tu shromáždily oddíly dalších, zejména šlechtických spojenců tá- borů, sirotků či pražanů. Naopak lze počítat s tím, že po po- čátečním pozvolném nástupu poklesl počet vojáků před Plzní během zimního období v důsledku obtíží, které s sebou přináše- ly nepříznivé okolnosti vedení válek v zimním období. V něm by méně zkušené a otužilé bojovníky, kteří nebyli přivyklí stálému vojenskému životu v polních vojscích, příliš sužovaly tvrdé přírodní podmínky. Do jaké míry tato okolnost ovlivnila pokles počtu husitské armády před Plzní na přelomu let 1433/34 — 302 —
husitského vojenství 0. Frankenbergera. Podle něho k uvedenému počtu táborů možno přičíst asi 2 000 mužů hotovosti husitských měst v západních Čechách, 1 000 mužů sboru žateckého, 2 000 měl přivést Prokop Holý259) (Keřského vojsko asi O. Franken- berger počítal dohromady s polním táborským) a obě pražská města po zhruba 1 000 mužích. Počátkem září, kdy měli pražané k Plzni nejpozději dorazit, tak mělo být město obléháno asi nejméně 13-14 tisíci muži. V důsledku porážky spížovací výpra- vy do Bavorska bylo sice v září spojené husitské vojsko osla- beno údajně asi o 1 000 mužů, příchodem polního sirotčího vojska v říjnu však minimální počet husitských vojenských sil před Plzní stoupl asi o 5 500 mužů.260) S dalšími posilami od případných spojenců se tedy celkové číslo obléhatelů mohlo pohybovat nejvíce do 20 000 osob, což by i tak představovala v soudobých poměrech neobyčejně velkou brannou moc. Domnívám se však, že počet husitských vojsk před Plzní nedosáhl tak vysokého počtu, neboť není prokázáno, že by se tu shromáždily oddíly dalších, zejména šlechtických spojenců tá- borů, sirotků či pražanů. Naopak lze počítat s tím, že po po- čátečním pozvolném nástupu poklesl počet vojáků před Plzní během zimního období v důsledku obtíží, které s sebou přináše- ly nepříznivé okolnosti vedení válek v zimním období. V něm by méně zkušené a otužilé bojovníky, kteří nebyli přivyklí stálému vojenskému životu v polních vojscích, příliš sužovaly tvrdé přírodní podmínky. Do jaké míry tato okolnost ovlivnila pokles počtu husitské armády před Plzní na přelomu let 1433/34 — 302 —
Strana 303
sice známo není, zřejmě jej však odrážejí i některé relace koncilních vyslanců, zasvěcených do české problematiky. Podle údajů jednoho informátora z Čech byl počátkem ledna 1434 počet polních vojsk, z nichž většina ležela před Plzní, odhadován na Toto číslo se však zdá být příliš pouhých šest tisíc.261) skromné a tak je zřejmě blíže pravdy údaj vyslance Palomara, který po svém návratu z Čech v polovině února téhož roku kon- cilu sdělil, že před Plzní stojí na 12 000 válečníků husit- 262) ských, převážně polních vojsk. d) Vojenské akce při dobývání města Přístup Hilaria Litoměřického k vylíčení vlastního dlou- hého ztékání Plzně od července 1433 do května roku následují- cího nebyl určován záměrem kronikářského pohledu. Ten by byl spíše věcnější, informovanější a udržoval by markantnější ča- sovou osu.263) Obléhání je pojato plošněji, což však nenese jen nepříznivé následky. Naopak se objevují některé cenné detaily, které umožňují nahlédnout do těch stránek vojenství husitské doby, jež jsou v soudobých kroníkách, listech sdělu- jících průběh i výsledek boje či pramenech jiných dotčeny jen letmo. Zanedbatelné není, že se v "Historii" nejvíce právě v této části promítá skutečnost, že autor měl k vojenství dosti daleko. Nenechal se strhnout k líčení dynamiky válečných udá- lostí a soustředil se převážně na morálně-ideovou stránku to- hoto střetnutí. Aby zvýraznil vůli Plzeňských i "vyšší zájem" o záchranu města, připomněl důkladněji převahu dobyvatelů. — 303 -
sice známo není, zřejmě jej však odrážejí i některé relace koncilních vyslanců, zasvěcených do české problematiky. Podle údajů jednoho informátora z Čech byl počátkem ledna 1434 počet polních vojsk, z nichž většina ležela před Plzní, odhadován na Toto číslo se však zdá být příliš pouhých šest tisíc.261) skromné a tak je zřejmě blíže pravdy údaj vyslance Palomara, který po svém návratu z Čech v polovině února téhož roku kon- cilu sdělil, že před Plzní stojí na 12 000 válečníků husit- 262) ských, převážně polních vojsk. d) Vojenské akce při dobývání města Přístup Hilaria Litoměřického k vylíčení vlastního dlou- hého ztékání Plzně od července 1433 do května roku následují- cího nebyl určován záměrem kronikářského pohledu. Ten by byl spíše věcnější, informovanější a udržoval by markantnější ča- sovou osu.263) Obléhání je pojato plošněji, což však nenese jen nepříznivé následky. Naopak se objevují některé cenné detaily, které umožňují nahlédnout do těch stránek vojenství husitské doby, jež jsou v soudobých kroníkách, listech sdělu- jících průběh i výsledek boje či pramenech jiných dotčeny jen letmo. Zanedbatelné není, že se v "Historii" nejvíce právě v této části promítá skutečnost, že autor měl k vojenství dosti daleko. Nenechal se strhnout k líčení dynamiky válečných udá- lostí a soustředil se převážně na morálně-ideovou stránku to- hoto střetnutí. Aby zvýraznil vůli Plzeňských i "vyšší zájem" o záchranu města, připomněl důkladněji převahu dobyvatelů. — 303 -
Strana 304
Pro působnost svého projevu ji konkretizoval a právě v těchto částech je jeho dílko vydatným pramenem k poznání některých aspektů boje o Plzeň. To platí o údajích, které Hilarius uvádí o rozmístění hu- sitských vojsk kolem města a o jeho obklopení různými opevně- ními. Hned po svém příchodu táborské polní vojsko nebylo ještě s to Plzeň neprodyšně uzavřít, ale jistě zamezilo obsazením hlavních přístupových cest dovozu zásob i příchodu pomocných vojenských sborů do Plzně. Jakmile dorazily další husitské sbory, bylo možno město sevřít důkladněji. Tehdy se stabilizo- valo postavení jednotlivých vojsk před městem a Hilarius o něm podává cenné informace. Táborské polní vojsko se položilo na návrší a planině u vsi Skvrňan, čímž vytvořilo val v západní části okruhu obléhá- ní. Tudy z Plzně procházela tzv. Norimberskou branou cesta směrem k západním hranicím země a konfigurace terénu (otevře- nost, bez ochrany vodních toků) otevírala možnost snadného na- padání obléhatelů nejen z města, ale případně i od jeho vněj- ších spojenců. Proto připadl táborům úsek nejsložitější. Seve- rovýchodní pole získali pod dohled kontingenty měst táborských spojenců, tedy Žatce, Klatov, Loun aj., které rozbily svůj tá- bor na návrší u kostelíku Všech svatých. Na východní straně se utábořili pražené, kteří podle Hilaria byli donuceni opustit své původní postavení nad soutokem Radbuzy a Mže pod tlakem Plzeňských. Spíše je však pravděpodobné, že přesun k "Lazaru — 304 —
Pro působnost svého projevu ji konkretizoval a právě v těchto částech je jeho dílko vydatným pramenem k poznání některých aspektů boje o Plzeň. To platí o údajích, které Hilarius uvádí o rozmístění hu- sitských vojsk kolem města a o jeho obklopení různými opevně- ními. Hned po svém příchodu táborské polní vojsko nebylo ještě s to Plzeň neprodyšně uzavřít, ale jistě zamezilo obsazením hlavních přístupových cest dovozu zásob i příchodu pomocných vojenských sborů do Plzně. Jakmile dorazily další husitské sbory, bylo možno město sevřít důkladněji. Tehdy se stabilizo- valo postavení jednotlivých vojsk před městem a Hilarius o něm podává cenné informace. Táborské polní vojsko se položilo na návrší a planině u vsi Skvrňan, čímž vytvořilo val v západní části okruhu obléhá- ní. Tudy z Plzně procházela tzv. Norimberskou branou cesta směrem k západním hranicím země a konfigurace terénu (otevře- nost, bez ochrany vodních toků) otevírala možnost snadného na- padání obléhatelů nejen z města, ale případně i od jeho vněj- ších spojenců. Proto připadl táborům úsek nejsložitější. Seve- rovýchodní pole získali pod dohled kontingenty měst táborských spojenců, tedy Žatce, Klatov, Loun aj., které rozbily svůj tá- bor na návrší u kostelíku Všech svatých. Na východní straně se utábořili pražené, kteří podle Hilaria byli donuceni opustit své původní postavení nad soutokem Radbuzy a Mže pod tlakem Plzeňských. Spíše je však pravděpodobné, že přesun k "Lazaru — 304 —
Strana 305
ve Vídni" byl uskutečněn jako následek důraznějšího obklíčení města, neboť pražané zaujali pozice už v samotném předměstí Plzně, na ostrovu tvořeném Radbuzou a jejím ramenem, jež bylo vedeno jako příkop podél východní části městských hradeb. Již- něji od silnice vycházející tzv. Pražskou branou směrem do sí- delního města království se usadilo starotáborské vojsko pod vedením Ondřeje Keřského z Římovic. Svůj tábor rozložilo na ostrohu nad řekou Mží, u kostela sv. Mikuláše. Polohu sirotků, kteří přišli až kolem poloviny října, již Hilarius neurčil, ovšem podle postavení ostatních vojsk lze hypoteticky usuzo- vat, že vojáci Jana Čapka ze Sán obsadili úsek jižně a jiho- západně od plzeňských hradeb.254) Rozložení husitských vojsk schématicky naznačuje přiložený perspektivní pohled na město Plzeň. Zajímavým příspěvkem k poznání praxe husitů při obléhání měst je Hilariovo vylíčení způsobu, jakým husitští bojovníci zajišťovali svá postavení a současně znemožňovali kontakt ob- ležených s vnějším světem.265) Husité v průběhu obléhání ob- klopili Plzeň hlubokými příkopy, jejichž zbytky Hilarius shlédl ještě za svého pobytu v tomto městě. Účin neprůchodnos- ti měla znásobit ještě roubená hradba, kterou přerušovalo celkem devět věží. Jejich lokalizaci se dodnes nepodařilo zcela přesně určit, jisté však je, že čtyři z věží stály proti čtyřem hlavním městským branám: Pražské (na východě), Litické (na jihozápadě), Norimberské (na západě) a Malé či Saské (na severu). Pět zbylých věží postavili obléhatelé podle všeho - 305 -
ve Vídni" byl uskutečněn jako následek důraznějšího obklíčení města, neboť pražané zaujali pozice už v samotném předměstí Plzně, na ostrovu tvořeném Radbuzou a jejím ramenem, jež bylo vedeno jako příkop podél východní části městských hradeb. Již- něji od silnice vycházející tzv. Pražskou branou směrem do sí- delního města království se usadilo starotáborské vojsko pod vedením Ondřeje Keřského z Římovic. Svůj tábor rozložilo na ostrohu nad řekou Mží, u kostela sv. Mikuláše. Polohu sirotků, kteří přišli až kolem poloviny října, již Hilarius neurčil, ovšem podle postavení ostatních vojsk lze hypoteticky usuzo- vat, že vojáci Jana Čapka ze Sán obsadili úsek jižně a jiho- západně od plzeňských hradeb.254) Rozložení husitských vojsk schématicky naznačuje přiložený perspektivní pohled na město Plzeň. Zajímavým příspěvkem k poznání praxe husitů při obléhání měst je Hilariovo vylíčení způsobu, jakým husitští bojovníci zajišťovali svá postavení a současně znemožňovali kontakt ob- ležených s vnějším světem.265) Husité v průběhu obléhání ob- klopili Plzeň hlubokými příkopy, jejichž zbytky Hilarius shlédl ještě za svého pobytu v tomto městě. Účin neprůchodnos- ti měla znásobit ještě roubená hradba, kterou přerušovalo celkem devět věží. Jejich lokalizaci se dodnes nepodařilo zcela přesně určit, jisté však je, že čtyři z věží stály proti čtyřem hlavním městským branám: Pražské (na východě), Litické (na jihozápadě), Norimberské (na západě) a Malé či Saské (na severu). Pět zbylých věží postavili obléhatelé podle všeho - 305 -
Strana 306
2 vaua nsa
2 vaua nsa
Strana 307
266) Součástí obléhacího většinou v rozích městských hradeb. systému, v němž se podle Hilariových zpráv plzeňským špehům jen velmi nesnadno dařilo nalézt skulinu pro spojení města s okolím, bylo též jakési zvukové jištění. Zvonky visící na strunách mezi jednotlivými věžemi měly vyburcovat husitské stráže v okamžiku, kdyby se někdo málo obratně pokoušel bez 267) souhlasu obléhatelů dostat do Plzně nebo z ní ven. Ačkoli Hilarius k vyzbrojení husitských vojsk před Plzní nic zajímavého neříká, neboť pouze zmiňuje, že kacíři přišli s veškerými zásobami zbraní, s obléhacími stroji, puškami, beranidly, praky, meči a vůbec se všemi válečnými potřebami, přece je možno alespoň někde postihnout husitskou výzbroj blíže. Podle Jana ze Segovie, jenž zaznamenal výpověd mnicha Mikuláše vyslaného z Plzně ke koncilu, bylo město pod palbou 268) asi čtyřiceti bombard, těžkých děl litých ze železa. O samotném průběhu obléhání Plzně mnoho konkrétního ze soudobých pramenů známo není. Možno pouze předpokládat, že se husitská vojska sice pokoušela občas zaútočit proti jejím hradbám, nikde ale není zpráva o tom, že by některý z tako- vých útoků dobře opevněné město vážněji ohrozil. Husitští hejtmané se zřejmě rozhodli pevnou Plzeň cílevědomě "vyležet" a vzdali se představy, že by ji s velkými ztrátami ztékali opakovanými útoky. Obklíčenému městu byl zamezen přísun potra- vin a život uvnitř ohrožovalo jeho průběžné bombardování těžkou obléhací dělostřelbou i praky, ale též vystřelováním zápalných šípů a kulí. Hilarius věnuje účinkům ostřelování - 307 -
266) Součástí obléhacího většinou v rozích městských hradeb. systému, v němž se podle Hilariových zpráv plzeňským špehům jen velmi nesnadno dařilo nalézt skulinu pro spojení města s okolím, bylo též jakési zvukové jištění. Zvonky visící na strunách mezi jednotlivými věžemi měly vyburcovat husitské stráže v okamžiku, kdyby se někdo málo obratně pokoušel bez 267) souhlasu obléhatelů dostat do Plzně nebo z ní ven. Ačkoli Hilarius k vyzbrojení husitských vojsk před Plzní nic zajímavého neříká, neboť pouze zmiňuje, že kacíři přišli s veškerými zásobami zbraní, s obléhacími stroji, puškami, beranidly, praky, meči a vůbec se všemi válečnými potřebami, přece je možno alespoň někde postihnout husitskou výzbroj blíže. Podle Jana ze Segovie, jenž zaznamenal výpověd mnicha Mikuláše vyslaného z Plzně ke koncilu, bylo město pod palbou 268) asi čtyřiceti bombard, těžkých děl litých ze železa. O samotném průběhu obléhání Plzně mnoho konkrétního ze soudobých pramenů známo není. Možno pouze předpokládat, že se husitská vojska sice pokoušela občas zaútočit proti jejím hradbám, nikde ale není zpráva o tom, že by některý z tako- vých útoků dobře opevněné město vážněji ohrozil. Husitští hejtmané se zřejmě rozhodli pevnou Plzeň cílevědomě "vyležet" a vzdali se představy, že by ji s velkými ztrátami ztékali opakovanými útoky. Obklíčenému městu byl zamezen přísun potra- vin a život uvnitř ohrožovalo jeho průběžné bombardování těžkou obléhací dělostřelbou i praky, ale též vystřelováním zápalných šípů a kulí. Hilarius věnuje účinkům ostřelování - 307 -
Strana 308
Plzně poněkud obšírnější pozornost než jiným válečným akcím. Poukazuje na to, že jeho důsledky nebyly nijak katastrofální, neboť nezpůsobily smrt více než jednoho "nepozorného" člověka a v zásadě ani větší škody na majetku. Neváhá připomenout tři téměř neuvěřitelné příběhy o tom, jak husitské střely nedoká- zaly poranit ani ležící nemocné a dokonce ani ve víře jinak "zaslepené" židy. Poslední historka zmiňuje téměř zázračnou příhodu, podle níž jedna z kulí prolétla do kostela při mši na den Zvěstování P. Marie, tedy 25. března 1434, a roztříšti- la se, přičemž nikdo nebyl zraněn.269a) Ve skutečnosti byly jistě důsledky bombardování města po mnoho měsíců těžké, neboť nezabila-li palba přímo mnoho Plzeň- ských, přece způsobila bezpochyby vážné škody na opevnění i domech. Zápalné střely určitě i přes pozornost obránců zapří- činily nemálo požárů. To vše vyvolávalo ve městě atmosféru stísněnosti a obav, kterou se autor projevu snaží zastřít. Věrohodnost tří Hilariem popisovaných historek, jak byly zmí- něny výše, je dosti malá. Jejich obsah totiž nápadně připomíná zázračné epizody tradované v literárním ztvárnění popisů bitev antikou počínaje a obranou a válkami křesťanského světa proti jinověrcům (Arabům, Turkům aj.) i kacířům v pozdním feudalismu konče. Domnívám se, že plné pravdě sotva odpovídá také Hila- riův rozklad o střele, která vnikla při mši na den Zvěstování. 269b) P. Marie nejspíše do stejnojmenného františkánského kostela. Chrám stál těsně za hradbami v jihovýchodní části města a ur- čitě dostal během obléhání mnoho zásahů, snad i při konání - 308 -
Plzně poněkud obšírnější pozornost než jiným válečným akcím. Poukazuje na to, že jeho důsledky nebyly nijak katastrofální, neboť nezpůsobily smrt více než jednoho "nepozorného" člověka a v zásadě ani větší škody na majetku. Neváhá připomenout tři téměř neuvěřitelné příběhy o tom, jak husitské střely nedoká- zaly poranit ani ležící nemocné a dokonce ani ve víře jinak "zaslepené" židy. Poslední historka zmiňuje téměř zázračnou příhodu, podle níž jedna z kulí prolétla do kostela při mši na den Zvěstování P. Marie, tedy 25. března 1434, a roztříšti- la se, přičemž nikdo nebyl zraněn.269a) Ve skutečnosti byly jistě důsledky bombardování města po mnoho měsíců těžké, neboť nezabila-li palba přímo mnoho Plzeň- ských, přece způsobila bezpochyby vážné škody na opevnění i domech. Zápalné střely určitě i přes pozornost obránců zapří- činily nemálo požárů. To vše vyvolávalo ve městě atmosféru stísněnosti a obav, kterou se autor projevu snaží zastřít. Věrohodnost tří Hilariem popisovaných historek, jak byly zmí- něny výše, je dosti malá. Jejich obsah totiž nápadně připomíná zázračné epizody tradované v literárním ztvárnění popisů bitev antikou počínaje a obranou a válkami křesťanského světa proti jinověrcům (Arabům, Turkům aj.) i kacířům v pozdním feudalismu konče. Domnívám se, že plné pravdě sotva odpovídá také Hila- riův rozklad o střele, která vnikla při mši na den Zvěstování. 269b) P. Marie nejspíše do stejnojmenného františkánského kostela. Chrám stál těsně za hradbami v jihovýchodní části města a ur- čitě dostal během obléhání mnoho zásahů, snad i při konání - 308 -
Strana 309
bohoslužeb. Že však k takovému případu došlo právě na den Zvěstování P. Marie, patronky kostela, budí určité podezření. Posiluje jej i skutečnost, že již v únoru 1434 dorazily do 270) Basileje zprávy, které podobnou příhodu zmiňují. I když Jen ze Segovie nezachytil údaje, které by blíže určovaly čas a místo události, přece se líčení v obecné fabuli shoduje s výkladem Hilariovým. Ten však datuje událost až ke konci března, tedy celý měsíc poté, co vešla ve známost v Basileji. Podle všeho v tomto případě Hilarius spojil několik faktů, aby zdůrazněním kultu P. Marie vyzdvihl její poslání jako ochránkyně města. Volba místa spjatého s mariánským zasvěcením nebyla zřejmě náhodná. Vedle reálného poškození kostela sehrá- la úlohu jistě i ta skutečnost, že proti mariánskému kultu hu- sité ostře vystupovali a že se v polipanském období právě sym- bol P. Marie stával významnou součástí katolických, respektive protihusitských tradic.271) Je více než pravděpodobné, že husité se snažili získat Plzeň všemi možnými způsoby. Vedle různých lstí a taktizování při vyjednávání s obléhanými docházelo též k vysílání špehů do města. Měli za úlohu získávat ty obyvatele Plzně, kteří sympatizovali s kalichem a chtěli rozvrátit obranu města a vydat je husitským vojskům. Byl to způsob při obléhání měst i hradů často užívaný a husité sami s ním měli mnohé zkušenosti. Snad se v náznacích tyto pokupy obrážejí v té části Hilariova výkladu, která hovoří o ochraně proti husitům uvnitř města. Měšťané i kněží strážili prý domy a hlídky drželi mezi hrad- — 309 -
bohoslužeb. Že však k takovému případu došlo právě na den Zvěstování P. Marie, patronky kostela, budí určité podezření. Posiluje jej i skutečnost, že již v únoru 1434 dorazily do 270) Basileje zprávy, které podobnou příhodu zmiňují. I když Jen ze Segovie nezachytil údaje, které by blíže určovaly čas a místo události, přece se líčení v obecné fabuli shoduje s výkladem Hilariovým. Ten však datuje událost až ke konci března, tedy celý měsíc poté, co vešla ve známost v Basileji. Podle všeho v tomto případě Hilarius spojil několik faktů, aby zdůrazněním kultu P. Marie vyzdvihl její poslání jako ochránkyně města. Volba místa spjatého s mariánským zasvěcením nebyla zřejmě náhodná. Vedle reálného poškození kostela sehrá- la úlohu jistě i ta skutečnost, že proti mariánskému kultu hu- sité ostře vystupovali a že se v polipanském období právě sym- bol P. Marie stával významnou součástí katolických, respektive protihusitských tradic.271) Je více než pravděpodobné, že husité se snažili získat Plzeň všemi možnými způsoby. Vedle různých lstí a taktizování při vyjednávání s obléhanými docházelo též k vysílání špehů do města. Měli za úlohu získávat ty obyvatele Plzně, kteří sympatizovali s kalichem a chtěli rozvrátit obranu města a vydat je husitským vojskům. Byl to způsob při obléhání měst i hradů často užívaný a husité sami s ním měli mnohé zkušenosti. Snad se v náznacích tyto pokupy obrážejí v té části Hilariova výkladu, která hovoří o ochraně proti husitům uvnitř města. Měšťané i kněží strážili prý domy a hlídky drželi mezi hrad- — 309 -
Strana 310
bami, přičemž prý zajaté husity házeli do studní.272) Konkrét- nější zprávu o pokusu husitů, aby byl ve spojení se skupinou stoupenců kalicha v Plzni proveden ve městě převrat a vpuštěno sem husitské vojsko, přinesl až mnohem později Jan Tanner. Podle blíže nespecifikovaného pramene byli z podezření, že v dohodě s husity vpustí do Plzně jejich vojsko, obviněni dva plzeňští řemeslníci. J. Strnad, který Tannerovu zprávu pře- tiskl, bohužel jako největší znalec pramenů plzeňského archi- vu k období předhusitskému a husitskému nepřipojil žádný bliž- ší komentář k její věrohodnosti. Jisté je, že pokud skutečně došlo k takovému pokusu skupinky plzeňských obyvatel vydat město husitům, za jeho ztroskotání zaplatili tito lidé živo- tem, údajně neušli exemplárnímu trestu.273) Podobně jako před ani tentokrát tedy několika lety v případě Bratislavy, 274) úsilí husitů dobýt pevné hradby s pomocí stoupenců uvnitř města nebylo korunováno úspěchem. Oproti marnému úsilí oblehatelů s uznáním zmiňuje Hila- rius opatření, která byla zavedena na obranu města: střídání stráží a hlídek kolem hradeb i domů uvnitř Plzně, pohotové ochraně před nebezpečím požáru atp.27 Nijak se ovšem nezmi- ňuje o výpadech, jimiž se Plzeňští pokoušeli prorazit okruh obležení a prokázat, že mají dost sil nejen k obraně, nýbrž i k protiútoku. Z jiných pramenů je známo, že především dvě z těchto akcí citelně zasáhly husitská vojska. O první vyprávěl minorita Mikuláš 18. či 19. září v Basileji. 276) Podle něho plzeňští ozbrojenci vytáhli v noci 1. téhož měsíce proti husi- — 310 —
bami, přičemž prý zajaté husity házeli do studní.272) Konkrét- nější zprávu o pokusu husitů, aby byl ve spojení se skupinou stoupenců kalicha v Plzni proveden ve městě převrat a vpuštěno sem husitské vojsko, přinesl až mnohem později Jan Tanner. Podle blíže nespecifikovaného pramene byli z podezření, že v dohodě s husity vpustí do Plzně jejich vojsko, obviněni dva plzeňští řemeslníci. J. Strnad, který Tannerovu zprávu pře- tiskl, bohužel jako největší znalec pramenů plzeňského archi- vu k období předhusitskému a husitskému nepřipojil žádný bliž- ší komentář k její věrohodnosti. Jisté je, že pokud skutečně došlo k takovému pokusu skupinky plzeňských obyvatel vydat město husitům, za jeho ztroskotání zaplatili tito lidé živo- tem, údajně neušli exemplárnímu trestu.273) Podobně jako před ani tentokrát tedy několika lety v případě Bratislavy, 274) úsilí husitů dobýt pevné hradby s pomocí stoupenců uvnitř města nebylo korunováno úspěchem. Oproti marnému úsilí oblehatelů s uznáním zmiňuje Hila- rius opatření, která byla zavedena na obranu města: střídání stráží a hlídek kolem hradeb i domů uvnitř Plzně, pohotové ochraně před nebezpečím požáru atp.27 Nijak se ovšem nezmi- ňuje o výpadech, jimiž se Plzeňští pokoušeli prorazit okruh obležení a prokázat, že mají dost sil nejen k obraně, nýbrž i k protiútoku. Z jiných pramenů je známo, že především dvě z těchto akcí citelně zasáhly husitská vojska. O první vyprávěl minorita Mikuláš 18. či 19. září v Basileji. 276) Podle něho plzeňští ozbrojenci vytáhli v noci 1. téhož měsíce proti husi- — 310 —
Strana 311
tům, nemálo jich pobilí, spálili část stanů v jejich ležení a donutili je ustoupit čtvrt míle, tj. více než půldruhého kilo- metru od města.277) Podle F.M. Bartoše by Mikulášovo sdělení koncilu mělo poněkud přehánět, není však vyloučeno, že odpoví- dá skutečnosti. A to proto, že výpad byl uskutečněn ještě těsně před příchodem posil pražských měst, tedy v době, kdy polní vojsko táborské, rozšířené v tu dobu snad už o oddíly spojeneckých měst, muselo strážit dosti rozptýleně celý dlouhý obvod městských opevnění samo. Druhý významnější protiútok vedli proti husitům Plzeňští v prosinci roku 1433. Tehdy došlo podle zpráv přednesených v polovině ledna 1434 na koncilu k ukořistění velblouda sirot- kům. Velblouda, jehož podle vyprávění získali od polského 278) krále, se sirotci snažili vykoupit zpět, avšak marně. I na tomto místě se Hilariovo líčení doplňuje se záznamy Jana ze Segovie, Hilarius však je konkrétnější v udání podmínek, za nichž chtěli sirotci získat velblouda zpět: za padesát kop grošů či za významného zajatce, jehož si cenili na 200 kop grošů.279) Plzeňští si ovšem zvíře, které svým exotickým pů- vodem i vzhledem budilo nepochybně značné rozpaky a přitahova- lo zájem, ponechali, aby je jako symbol vysokého vděku za po- moc v boji proti husitům ještě na sklonku léta 1434 darovali Norimberským.280) Celá událost byla v dějinách města natolik výrazná, že se velbloud stal součástí městského znaku. Podle Hilaria se tak stalo zásluhou Zikmunda Lucemburského, ale okolnosti polepšení původního znaku města Plzně o velblouda — 311 —
tům, nemálo jich pobilí, spálili část stanů v jejich ležení a donutili je ustoupit čtvrt míle, tj. více než půldruhého kilo- metru od města.277) Podle F.M. Bartoše by Mikulášovo sdělení koncilu mělo poněkud přehánět, není však vyloučeno, že odpoví- dá skutečnosti. A to proto, že výpad byl uskutečněn ještě těsně před příchodem posil pražských měst, tedy v době, kdy polní vojsko táborské, rozšířené v tu dobu snad už o oddíly spojeneckých měst, muselo strážit dosti rozptýleně celý dlouhý obvod městských opevnění samo. Druhý významnější protiútok vedli proti husitům Plzeňští v prosinci roku 1433. Tehdy došlo podle zpráv přednesených v polovině ledna 1434 na koncilu k ukořistění velblouda sirot- kům. Velblouda, jehož podle vyprávění získali od polského 278) krále, se sirotci snažili vykoupit zpět, avšak marně. I na tomto místě se Hilariovo líčení doplňuje se záznamy Jana ze Segovie, Hilarius však je konkrétnější v udání podmínek, za nichž chtěli sirotci získat velblouda zpět: za padesát kop grošů či za významného zajatce, jehož si cenili na 200 kop grošů.279) Plzeňští si ovšem zvíře, které svým exotickým pů- vodem i vzhledem budilo nepochybně značné rozpaky a přitahova- lo zájem, ponechali, aby je jako symbol vysokého vděku za po- moc v boji proti husitům ještě na sklonku léta 1434 darovali Norimberským.280) Celá událost byla v dějinách města natolik výrazná, že se velbloud stal součástí městského znaku. Podle Hilaria se tak stalo zásluhou Zikmunda Lucemburského, ale okolnosti polepšení původního znaku města Plzně o velblouda — 311 —
Strana 312
ve skutečnosti přesně známy nejsou.281) Moralizující pohled Hilaria Litoměřického na obrannou válku věrných s kacíři se odráží i v tom, že Hilarius připo- míná ukrutnosti válečného konfliktu. Aby zvýšil působnost své- ho projevu, užívá v popisech mučení až podrobných detailů. Nepopírá sice, že by se od těchto drsných forem soudobého ve- dení boje distancovali Plzeňští, neponechává však svou stra- nickostí nikoho na pochybách, když větší záludnost a ukrutnost přičítá husitům.282) Výklad obléhání Plzně v letech 1433 až 1434, jak je podán v Hilariově "Historii", v podstatě odráží charakter boje: s ohledem na širší politické záměry, jejichž cílem bylo přede- vším vyvíjet tlak na koncil, císaře a katolické uskupení v ,283) šlo o to, aby bylo dobře opevněné město českých zemích,28. nejdříve dlouhým obléháním vysíleno a vyhladověno. Případná potřeba zmocnit se Plzně za každou cenu by nesporně určila mnohem krvavější a soustředěnější průběh obléhání, než na jaký prameny narážejí. Obléhání Plzně získalo vysloveně poziční ráz. Ve válčení tohoto typu nerozhodují o konečném výsledku zpravidla jednotlivé úspěchy či neúspěchy v dílčích střetnu- tích obléhaných s obléhateli. Naopak se prosazují faktory ji- né, ať jde již o otázky vnitřního vývoje obou bojujících stran nebo naopak o širší politické souvislosti. Tak tomu bylo i v případě velkého dobývání Plzně husity, kdy konečný výsledek určovaly jak dopad vnitřních proměn hu- sitských vojsk, tak i celkové změny v postavení politických — 312 —
ve skutečnosti přesně známy nejsou.281) Moralizující pohled Hilaria Litoměřického na obrannou válku věrných s kacíři se odráží i v tom, že Hilarius připo- míná ukrutnosti válečného konfliktu. Aby zvýšil působnost své- ho projevu, užívá v popisech mučení až podrobných detailů. Nepopírá sice, že by se od těchto drsných forem soudobého ve- dení boje distancovali Plzeňští, neponechává však svou stra- nickostí nikoho na pochybách, když větší záludnost a ukrutnost přičítá husitům.282) Výklad obléhání Plzně v letech 1433 až 1434, jak je podán v Hilariově "Historii", v podstatě odráží charakter boje: s ohledem na širší politické záměry, jejichž cílem bylo přede- vším vyvíjet tlak na koncil, císaře a katolické uskupení v ,283) šlo o to, aby bylo dobře opevněné město českých zemích,28. nejdříve dlouhým obléháním vysíleno a vyhladověno. Případná potřeba zmocnit se Plzně za každou cenu by nesporně určila mnohem krvavější a soustředěnější průběh obléhání, než na jaký prameny narážejí. Obléhání Plzně získalo vysloveně poziční ráz. Ve válčení tohoto typu nerozhodují o konečném výsledku zpravidla jednotlivé úspěchy či neúspěchy v dílčích střetnu- tích obléhaných s obléhateli. Naopak se prosazují faktory ji- né, ať jde již o otázky vnitřního vývoje obou bojujících stran nebo naopak o širší politické souvislosti. Tak tomu bylo i v případě velkého dobývání Plzně husity, kdy konečný výsledek určovaly jak dopad vnitřních proměn hu- sitských vojsk, tak i celkové změny v postavení politických — 312 —
Strana 313
sil uvnitř českých zemí. Stejně důležitou roli ovšem hrála ná- vaznost domácích poměrů na odezvu české otázky a pokusy jejího řešení v zahraničí. Tyto skutečnosti zůstaly mimo záběr Hilariovy "Historie", neboť autor se nerozhodl pro rozbor hlubších příčin konečného neúspěchu husitských vojsk před Plzní, vzápětí pak v Praze a u Lipan. Především pragmaticky chápaný princip pravé víry stačil Hilariovi ke zdůvodnění ústupu husitských vojsk od Plzně a jejich konečné porážky na lipanské pláni. Následující část se výkladem odklání od Hilariovy "Historie" a naznačuje hlavní momenty, jež byly příznačné pro vývoj událostí kolem Plzně na přelomu let 1433 a 1434. e) Otázka obléhání Plzně v politickém zápase let 1433/1434 Součet husitských vojenských sil, které se v létě a na podzim roku 1433 shromáždily před Plzní, představoval i při střízlivých odhadech impozantní ozbrojenou moc, která mohla smrtelně ohrozit i tak dobře chráněné město, jakým byla Plzeň. Právě proto se - snad hned po příchodu táborského polního vojska a jeho prvních spojenců - začali Plzeňští vážně obávat o osud svého města a vyvinuli neobyčejnou aktivitu, aby na svou podporu získali co nejdříve účinnou pomoc. Je možno předpokládat, že první volání mířilo do českých katolických měst a sídel předních odpůrců kalicha z řad vysoké šlechty. Bohužel se však nedochovaly zprávy, jež by přesněji zachycovaly úsilí Plzeňských, které mělo povolat domácí kato- — 313 —
sil uvnitř českých zemí. Stejně důležitou roli ovšem hrála ná- vaznost domácích poměrů na odezvu české otázky a pokusy jejího řešení v zahraničí. Tyto skutečnosti zůstaly mimo záběr Hilariovy "Historie", neboť autor se nerozhodl pro rozbor hlubších příčin konečného neúspěchu husitských vojsk před Plzní, vzápětí pak v Praze a u Lipan. Především pragmaticky chápaný princip pravé víry stačil Hilariovi ke zdůvodnění ústupu husitských vojsk od Plzně a jejich konečné porážky na lipanské pláni. Následující část se výkladem odklání od Hilariovy "Historie" a naznačuje hlavní momenty, jež byly příznačné pro vývoj událostí kolem Plzně na přelomu let 1433 a 1434. e) Otázka obléhání Plzně v politickém zápase let 1433/1434 Součet husitských vojenských sil, které se v létě a na podzim roku 1433 shromáždily před Plzní, představoval i při střízlivých odhadech impozantní ozbrojenou moc, která mohla smrtelně ohrozit i tak dobře chráněné město, jakým byla Plzeň. Právě proto se - snad hned po příchodu táborského polního vojska a jeho prvních spojenců - začali Plzeňští vážně obávat o osud svého města a vyvinuli neobyčejnou aktivitu, aby na svou podporu získali co nejdříve účinnou pomoc. Je možno předpokládat, že první volání mířilo do českých katolických měst a sídel předních odpůrců kalicha z řad vysoké šlechty. Bohužel se však nedochovaly zprávy, jež by přesněji zachycovaly úsilí Plzeňských, které mělo povolat domácí kato- — 313 —
Strana 314
lické síly pro akce k jejich okamžité ochraně. Plzeň byla jistě vojensky podporována zvláště z katolických měst a hrad- ních pevností z okolí. Posádky Radyně, Lopaty, Horšovského Týna, Nečtin, Rabštejna, Libštejna a dalších míst ve směs 284) mohly však vést smluvně svázaných v plzeňském landfrídu, poze drobnou válku. Nechtěly-li oslabit bezpečnost svých ma- teřských základen, mohly odtud k výpadům proti husitům vyrážet jen nepočetné malé oddíly ozbrojenců. Ačkoliv neznamenaly pro několikatisícovou armádu husitů před Plzní vážné nebezpečí, komplikovaly pohyb těch husitských kontingentů, které pronika- ly do různých částí Plzeňského kraje i za jeho hranice větši- nou s cílem zajistit pro obléhatele města dostatečné množství potravin a píce. Soudě z nepříliš vydatných dobových zpráv o poměrech v českých zemích na konci léta a na podzim roku 1433, nepodařilo se tehdy ještě Plzni vyburcovat domácí katolické síly k tomu, aby podnikly společný pokus o záchranu města. Existovala-li skutečně již od roku 1432 smlouva Plzně s předními katolickými magnáty o vzájemné pomoci v nebezpečí, jak se o ní zmiňuje Jan 285) pak se její klauzule tentokrát nesnažili tito z Ragusy, páni důsledně naplnit. Naopak některé zmínky ve výpovědi plzeňského minority Mikuláše před koncilem v září 1433 i narážka v listu Ulricha Stöckela z února roku příštího naznačují,286) že si část českých katolických měst a šlechticů jakoby ponechávala ote- vřené dveře k vlastní záchraně. A to pro takový případ, kdyby — 314 —
lické síly pro akce k jejich okamžité ochraně. Plzeň byla jistě vojensky podporována zvláště z katolických měst a hrad- ních pevností z okolí. Posádky Radyně, Lopaty, Horšovského Týna, Nečtin, Rabštejna, Libštejna a dalších míst ve směs 284) mohly však vést smluvně svázaných v plzeňském landfrídu, poze drobnou válku. Nechtěly-li oslabit bezpečnost svých ma- teřských základen, mohly odtud k výpadům proti husitům vyrážet jen nepočetné malé oddíly ozbrojenců. Ačkoliv neznamenaly pro několikatisícovou armádu husitů před Plzní vážné nebezpečí, komplikovaly pohyb těch husitských kontingentů, které pronika- ly do různých částí Plzeňského kraje i za jeho hranice větši- nou s cílem zajistit pro obléhatele města dostatečné množství potravin a píce. Soudě z nepříliš vydatných dobových zpráv o poměrech v českých zemích na konci léta a na podzim roku 1433, nepodařilo se tehdy ještě Plzni vyburcovat domácí katolické síly k tomu, aby podnikly společný pokus o záchranu města. Existovala-li skutečně již od roku 1432 smlouva Plzně s předními katolickými magnáty o vzájemné pomoci v nebezpečí, jak se o ní zmiňuje Jan 285) pak se její klauzule tentokrát nesnažili tito z Ragusy, páni důsledně naplnit. Naopak některé zmínky ve výpovědi plzeňského minority Mikuláše před koncilem v září 1433 i narážka v listu Ulricha Stöckela z února roku příštího naznačují,286) že si část českých katolických měst a šlechticů jakoby ponechávala ote- vřené dveře k vlastní záchraně. A to pro takový případ, kdyby — 314 —
Strana 315
Plzeň jako mocná bašta protivníků kalicha kapitulovala. Někte- ří katoličtí šlechtici a měštané prý slibovali, že po pádu Plzně přistoupí na požadavek radikálního husitského křídla, který prosazoval závaznost utrakvismu pro celé Čechy. Není vyloučeno, že obě zprávy odrážely právě v tomto bodě politický a morální nátlak, kterým Plzeňští a jejich čeští i zahraniční stoupenci chtěli zapůsobit na zasedání koncilu v Basileji, aby otázku rychlé a účinné pomoci Plzni ještě zdů- raznili. Ať už Mikulášovy či Stöckelovy narážky více nebo méně věrohodně reflektují skutečná stanoviska některých českých měst a šlechticů z druhé poloviny roku 1433, v každém případě výmluvně svědčí o vyčkávací taktice, kterou mnozí katoličtí šlechtici a měštané ve vztahu k obležené Plzni zvolili. Takový postoj potvrzuje ostatně též příměří, jež uzavřeli koncem září roku 1433 představitelé táborských vojsk s panem Oldřichem z Rožmberka a druhým významným katolickým městským střediskem v Čechách, s Českými Budějovicemi.287) Důvodů, proč česká katolická šlechta a města neuskutečni- la v této době žádnou společnou vojenskou akci na odražení hu- sitů od Plzně, bylo asi několik. Jejich přesné zachycení ne- umožňuje malá sdílnost pramenů z tohoto období závěrečné fáze husitské revoluce. Možno tedy jen odhadovat, že většímu spo- lečnému vojenskému tažení českých katolíků proti polním vojskům ležícím před Plzní bránily především obavy z případné porážky od zkušených a početně silných husitských bojovníků. Vojenská prohra by po několika letech vystavila znovu katolic- — 315 —
Plzeň jako mocná bašta protivníků kalicha kapitulovala. Někte- ří katoličtí šlechtici a měštané prý slibovali, že po pádu Plzně přistoupí na požadavek radikálního husitského křídla, který prosazoval závaznost utrakvismu pro celé Čechy. Není vyloučeno, že obě zprávy odrážely právě v tomto bodě politický a morální nátlak, kterým Plzeňští a jejich čeští i zahraniční stoupenci chtěli zapůsobit na zasedání koncilu v Basileji, aby otázku rychlé a účinné pomoci Plzni ještě zdů- raznili. Ať už Mikulášovy či Stöckelovy narážky více nebo méně věrohodně reflektují skutečná stanoviska některých českých měst a šlechticů z druhé poloviny roku 1433, v každém případě výmluvně svědčí o vyčkávací taktice, kterou mnozí katoličtí šlechtici a měštané ve vztahu k obležené Plzni zvolili. Takový postoj potvrzuje ostatně též příměří, jež uzavřeli koncem září roku 1433 představitelé táborských vojsk s panem Oldřichem z Rožmberka a druhým významným katolickým městským střediskem v Čechách, s Českými Budějovicemi.287) Důvodů, proč česká katolická šlechta a města neuskutečni- la v této době žádnou společnou vojenskou akci na odražení hu- sitů od Plzně, bylo asi několik. Jejich přesné zachycení ne- umožňuje malá sdílnost pramenů z tohoto období závěrečné fáze husitské revoluce. Možno tedy jen odhadovat, že většímu spo- lečnému vojenskému tažení českých katolíků proti polním vojskům ležícím před Plzní bránily především obavy z případné porážky od zkušených a početně silných husitských bojovníků. Vojenská prohra by po několika letech vystavila znovu katolic- — 315 —
Strana 316
ká panství přímým útokům husitských oddílů. Více než od obno- vení vnitřní války v Čechách si v tuto chvíli katolická šlech- ta a měštanstvo ještě slibovalo od dosažení smíru husitů s kon- cilem, který by zahrnul i řešení případu Plzně. Mimo to nebylo podle všeho ještě na podzim roku 1433 katolické uskupení v českých zemích organizačně sjednoceno. Lze ovšem předpokládat, že právě za vyčkávacími postoji se už skrývaly pokusy někte- rých předáků české vysoké šlechty, zejména pana Menharta z o stmelování odpůrců kalicha a zvláště polních Hradce,288) vojsk. To se projevilo plně na zasedáních svatomartinského sněmu v listopadu 1433 v Praze, kde již šlechtické uskupení vy- stoupilo proti představitelům polních vojsk jednotněji a roz- 289) hodněji než na předchozím jednání červnovém (sněm svatotrojický). Přes dílčí podporu, která byla tehdy Plzni českými kato- líky poskytována, se město do konce roku 1433 nedočkalo orga- nizace takového vojenského podniku, který by měl za cíl jeho osvobození. Liknavý přístup katolické šlechty a měst v Čechách k osudu hrozícímu obležené Plzni přiměl zdejší městskou radu, aby na přelomu srpna a září 1433 upnula své naděje především na poskytnutí pomoci od spojenců za hranicemi země. První zprávy o tom, že bylo zahájeno obléhání města, zaslali Plzeňští do ciziny ovšem už v červenci. Nepostrádaly prosby o politickou, vojenskou a materiální podporu. V soused- ních zemích byl ale jejich dopad zřejmě poněkud jiný, než Plzeň očekávala. Příklad Norimberku ukazuje, že oblasti přilé- hající k české zemské hranici v dosahu Plzeňského kraje byly — 316 —
ká panství přímým útokům husitských oddílů. Více než od obno- vení vnitřní války v Čechách si v tuto chvíli katolická šlech- ta a měštanstvo ještě slibovalo od dosažení smíru husitů s kon- cilem, který by zahrnul i řešení případu Plzně. Mimo to nebylo podle všeho ještě na podzim roku 1433 katolické uskupení v českých zemích organizačně sjednoceno. Lze ovšem předpokládat, že právě za vyčkávacími postoji se už skrývaly pokusy někte- rých předáků české vysoké šlechty, zejména pana Menharta z o stmelování odpůrců kalicha a zvláště polních Hradce,288) vojsk. To se projevilo plně na zasedáních svatomartinského sněmu v listopadu 1433 v Praze, kde již šlechtické uskupení vy- stoupilo proti představitelům polních vojsk jednotněji a roz- 289) hodněji než na předchozím jednání červnovém (sněm svatotrojický). Přes dílčí podporu, která byla tehdy Plzni českými kato- líky poskytována, se město do konce roku 1433 nedočkalo orga- nizace takového vojenského podniku, který by měl za cíl jeho osvobození. Liknavý přístup katolické šlechty a měst v Čechách k osudu hrozícímu obležené Plzni přiměl zdejší městskou radu, aby na přelomu srpna a září 1433 upnula své naděje především na poskytnutí pomoci od spojenců za hranicemi země. První zprávy o tom, že bylo zahájeno obléhání města, zaslali Plzeňští do ciziny ovšem už v červenci. Nepostrádaly prosby o politickou, vojenskou a materiální podporu. V soused- ních zemích byl ale jejich dopad zřejmě poněkud jiný, než Plzeň očekávala. Příklad Norimberku ukazuje, že oblasti přilé- hající k české zemské hranici v dosahu Plzeňského kraje byly — 316 —
Strana 317
především silně vystrašeny tím, že od Plzně husité vyšlou svá vojska na německá území. Jak těsně byl počátek obléhání Plzně spojován s možností výboje do ciziny, to dokládá přesvědčivě list Norimberských městu Chebu z 29. července 1433, v němž již úvodní věta souřadně spojuje příchod husitů k Plzni s nebezpe- čím nové spanilé jízdy za Šumavu: "und wie sie für den walde oder desselben Lands herausz auch meynen zu ziehen".290) O tý- den později už Norimberští uvědomovali další německá města i koncil v Basileji o hrozícím výpadu husitů od Plzně do říše a 291) volali je k vojenské pohotovosti, a to se opakovalo i později. Norimberk, ale ani jiná německá města a magnáti v blíz- kosti šumavských hvozdů, nepouštěli od této doby možnost hu- sitského výpadu se zřetele. Zkušenost z pokoření, které zažili obyvatelé německých území sousedících s českým státem v době úspěšné spanilé jízdy husitských bojovníků na přelomu let 1429/30, vedla zejména norimberskou městskou radu k badli- vému sledování záměrů těch, kdo leželi před Plzní. Ani poráž- ka, kterou utrpěl početný oddíl husitů při výpravě za spíží u bavorského Hiltersriedu po polovině září, nezpůsobila ochabnu- tí jejich pozornosti, byť byla v cizině přijímána s velkým uspokojením. Stejně tak byly vítány zprávy, že nezi husity došlo po porážce jejich vojska u Hiltersriedu k rozporům.293) Vždyť ještě počátkem roku 1434 vysílali Norimberští do česko- německého pomezí své zpravodaje, aby od špehů i uprchlíků zjišťovali informace o husitských vojscích a záměrech jejich velitelů.294) — 317 —
především silně vystrašeny tím, že od Plzně husité vyšlou svá vojska na německá území. Jak těsně byl počátek obléhání Plzně spojován s možností výboje do ciziny, to dokládá přesvědčivě list Norimberských městu Chebu z 29. července 1433, v němž již úvodní věta souřadně spojuje příchod husitů k Plzni s nebezpe- čím nové spanilé jízdy za Šumavu: "und wie sie für den walde oder desselben Lands herausz auch meynen zu ziehen".290) O tý- den později už Norimberští uvědomovali další německá města i koncil v Basileji o hrozícím výpadu husitů od Plzně do říše a 291) volali je k vojenské pohotovosti, a to se opakovalo i později. Norimberk, ale ani jiná německá města a magnáti v blíz- kosti šumavských hvozdů, nepouštěli od této doby možnost hu- sitského výpadu se zřetele. Zkušenost z pokoření, které zažili obyvatelé německých území sousedících s českým státem v době úspěšné spanilé jízdy husitských bojovníků na přelomu let 1429/30, vedla zejména norimberskou městskou radu k badli- vému sledování záměrů těch, kdo leželi před Plzní. Ani poráž- ka, kterou utrpěl početný oddíl husitů při výpravě za spíží u bavorského Hiltersriedu po polovině září, nezpůsobila ochabnu- tí jejich pozornosti, byť byla v cizině přijímána s velkým uspokojením. Stejně tak byly vítány zprávy, že nezi husity došlo po porážce jejich vojska u Hiltersriedu k rozporům.293) Vždyť ještě počátkem roku 1434 vysílali Norimberští do česko- německého pomezí své zpravodaje, aby od špehů i uprchlíků zjišťovali informace o husitských vojscích a záměrech jejich velitelů.294) — 317 —
Strana 318
Ačkoliv se podle zmínek pramenů Plzeňští obrátili o pomoc i k dalším městům, jejichž jména však nejsou známa,295) hlavní iniciativu v jednáních převzal Norimberk. Město se soustředilo na přípravu opatření k obraně před případným husitským vpádem na německé území. V první polovině srpna 1433 koordinoval No- rimberk vojenské přípravy zvláště franckých měst a šlechty. Od 15. srpna hostil knížata, pány, rytíře a zástupce měst z ohrožených jihozápadních částí Německa, kteří zde rokovali o společném postupu proti husitům. Bylo dohodnuto, že účastníci tohoto sjezdu v Norimberku zajistí okamžité osazení hradů a pevností na Šumavě svými vojsky a že si navzájem zaručují po- moc v okamžiku, kdy území některého z nich bude husitskými vojsky napadeno. Současně se obrátili na radní Ulmu a na další města sdružená ve švábském spolku, aby protihusitské přípravy Koncilu byl pak adresován list, v němž přední podpořila.296) knížata a Norimberští vyjadřují pochyby, že by se byli schopni ubránit vojenské síle husitů a žádají, aby bylo k této skuteč- nosti přihlíženo v jednáních s husitským poselstvem. 297) Je tedy zřejmé, že první reakce na zprávy o obležení Plzně měla v sousedních německých územích především obranný charakter. Přesto, že Norimberk zřejmě i nadále průběžně pod- poroval Plzeň materiálně i morálně,298) nikdo z města ani z těch, kdo sem přijeli jednat, v srpnu roku 1433 neuvažoval reálně o tom, že by mohlo být k záchraně Plzně okamžitě zorga- nizováno válečné tažení do Čech. Zástupce plzeňské městské ra- 299) nepři- dy, který se těchto jednání v Norimberku zúčastnil, — 318 —
Ačkoliv se podle zmínek pramenů Plzeňští obrátili o pomoc i k dalším městům, jejichž jména však nejsou známa,295) hlavní iniciativu v jednáních převzal Norimberk. Město se soustředilo na přípravu opatření k obraně před případným husitským vpádem na německé území. V první polovině srpna 1433 koordinoval No- rimberk vojenské přípravy zvláště franckých měst a šlechty. Od 15. srpna hostil knížata, pány, rytíře a zástupce měst z ohrožených jihozápadních částí Německa, kteří zde rokovali o společném postupu proti husitům. Bylo dohodnuto, že účastníci tohoto sjezdu v Norimberku zajistí okamžité osazení hradů a pevností na Šumavě svými vojsky a že si navzájem zaručují po- moc v okamžiku, kdy území některého z nich bude husitskými vojsky napadeno. Současně se obrátili na radní Ulmu a na další města sdružená ve švábském spolku, aby protihusitské přípravy Koncilu byl pak adresován list, v němž přední podpořila.296) knížata a Norimberští vyjadřují pochyby, že by se byli schopni ubránit vojenské síle husitů a žádají, aby bylo k této skuteč- nosti přihlíženo v jednáních s husitským poselstvem. 297) Je tedy zřejmé, že první reakce na zprávy o obležení Plzně měla v sousedních německých územích především obranný charakter. Přesto, že Norimberk zřejmě i nadále průběžně pod- poroval Plzeň materiálně i morálně,298) nikdo z města ani z těch, kdo sem přijeli jednat, v srpnu roku 1433 neuvažoval reálně o tom, že by mohlo být k záchraně Plzně okamžitě zorga- nizováno válečné tažení do Čech. Zástupce plzeňské městské ra- 299) nepři- dy, který se těchto jednání v Norimberku zúčastnil, — 318 —
Strana 319
nášel pak domů naději na brzké osvobození svého města. A to tím spíše, že snad ještě mohl pozorovat, jak většina dohodnu- tých opatření zůstala pouze na papíře. Jediní Norimberští vyslali své žoldnéře k české zemské hranici. Když však zjisti- li, že nikdo z ostatních podobně neučinil, stáhli své kontin- genty ještě kolem přelomu srpna a září zpět.300) Mezitim se otázka obléhání Plzně dostala na přetřes také u koncilu. Preláti, kteří se shromáždili v Basileji, však už byli velmi dobře zpraveni nejen o obležení Plzně, nýbrž také o reakci, kterou volání Plzeňských o pomoc v německých zemích vyvolalo. Koncil obdržel ještě do počátku září vedle zmíněného sdělení301) ze sjezdu v Norimberku zřejmě další informace, takže si jeho účastníci mohli utvořit vcelku plastickou před- stavu nejen o dění před obleženou Plzní, ale též v Německu. Cenné svědectví o tom podává korespondence Ondřeje z Pfaffendorfu, účastníka basilejských jednání, s velmistrem řádu německých rytířů. Zástupce řádu německých rytířů, vedou- cích válku s polským králem, bedlivě sledoval nejen přístup koncilu a císaře k řešení husitské otázky, ale i situaci před Plzní. V ostrém postupu proti husitům spatřoval řád příleži- tost, která by donutila husitské spojence polského krále odejít domů a byla jednou z alternativ oslabení vojenské moci Poláků.302) Podle jeho zprávy datované 5. září byl v koncilu čten list Plzeňských, zaslaný některým (německým) městům. V něm Plzeňští líčí své ohrožení od kacířů a slibují "setrvat v pravé víře, neboť prý raději zemřou, nežli by propadli hu- — 319 -
nášel pak domů naději na brzké osvobození svého města. A to tím spíše, že snad ještě mohl pozorovat, jak většina dohodnu- tých opatření zůstala pouze na papíře. Jediní Norimberští vyslali své žoldnéře k české zemské hranici. Když však zjisti- li, že nikdo z ostatních podobně neučinil, stáhli své kontin- genty ještě kolem přelomu srpna a září zpět.300) Mezitim se otázka obléhání Plzně dostala na přetřes také u koncilu. Preláti, kteří se shromáždili v Basileji, však už byli velmi dobře zpraveni nejen o obležení Plzně, nýbrž také o reakci, kterou volání Plzeňských o pomoc v německých zemích vyvolalo. Koncil obdržel ještě do počátku září vedle zmíněného sdělení301) ze sjezdu v Norimberku zřejmě další informace, takže si jeho účastníci mohli utvořit vcelku plastickou před- stavu nejen o dění před obleženou Plzní, ale též v Německu. Cenné svědectví o tom podává korespondence Ondřeje z Pfaffendorfu, účastníka basilejských jednání, s velmistrem řádu německých rytířů. Zástupce řádu německých rytířů, vedou- cích válku s polským králem, bedlivě sledoval nejen přístup koncilu a císaře k řešení husitské otázky, ale i situaci před Plzní. V ostrém postupu proti husitům spatřoval řád příleži- tost, která by donutila husitské spojence polského krále odejít domů a byla jednou z alternativ oslabení vojenské moci Poláků.302) Podle jeho zprávy datované 5. září byl v koncilu čten list Plzeňských, zaslaný některým (německým) městům. V něm Plzeňští líčí své ohrožení od kacířů a slibují "setrvat v pravé víře, neboť prý raději zemřou, nežli by propadli hu- — 319 -
Strana 320
sitskému zlu". A podle Pfaffendorfa Plzeňští "begerthen nicht anders, wen das man in eynen orte des ryches eyne cleynen ryt yn ezu rettunge bestalte, so wer yn wol gehulfen", tedy prosi- li o sebemenší vojenskou pomoc z říše na svou záchranu. Poté se koncil seznámil se stanoviskem předních německých knížat (braniborského markraběte Fridricha, vévody Jana Bavorského a Zikmundova zástupce na koncilu Viléma Bavorského) a měst (No- rimberka a Bamberka). Ti všichni upozorňovali na vojenskou sílu husitů i na škody, které na německém území způsobili, i na neshody mezi šlechtou o řešení otázky pomoci Plzni. Bylo rozhodnuto, že by nebylo možné postavit se husitům na odpor na vojenském poli, jak výše žádali Plzeňští. Koncil byl vy- zván, aby hledal politické východisko ze situace, která ohro- žovala vpádem husitů německá území.303) Nejen vysoké finanční náklady na vydržování žoldnéřských posádek na pomezních hradech, tvrzích i ve městech, ale přede- vším obavy z nové porážky vytvářely na německém území i u koncilu nechuť k válce s husity a nedůvěru v její dobrý vý- sledek. Takový postoj, jehož kořeny tkvěly ve všech předcho- zích zkušenostech z křižáckých válek s husity, zvláště z bitvy u Domažlic roku 1431, i z výsledků husitských výbojů za české hranice z posledních let revoluce, brzdil od léta 1433 všechny pokusy, které počítaly s případným tažením vojsk proti husitům do českých zemí. I za hranicemi Českého království se tedy objevilo vyčká- vací stanovisko, které spoléhalo do určité míry na diploma- — 320 —
sitskému zlu". A podle Pfaffendorfa Plzeňští "begerthen nicht anders, wen das man in eynen orte des ryches eyne cleynen ryt yn ezu rettunge bestalte, so wer yn wol gehulfen", tedy prosi- li o sebemenší vojenskou pomoc z říše na svou záchranu. Poté se koncil seznámil se stanoviskem předních německých knížat (braniborského markraběte Fridricha, vévody Jana Bavorského a Zikmundova zástupce na koncilu Viléma Bavorského) a měst (No- rimberka a Bamberka). Ti všichni upozorňovali na vojenskou sílu husitů i na škody, které na německém území způsobili, i na neshody mezi šlechtou o řešení otázky pomoci Plzni. Bylo rozhodnuto, že by nebylo možné postavit se husitům na odpor na vojenském poli, jak výše žádali Plzeňští. Koncil byl vy- zván, aby hledal politické východisko ze situace, která ohro- žovala vpádem husitů německá území.303) Nejen vysoké finanční náklady na vydržování žoldnéřských posádek na pomezních hradech, tvrzích i ve městech, ale přede- vším obavy z nové porážky vytvářely na německém území i u koncilu nechuť k válce s husity a nedůvěru v její dobrý vý- sledek. Takový postoj, jehož kořeny tkvěly ve všech předcho- zích zkušenostech z křižáckých válek s husity, zvláště z bitvy u Domažlic roku 1431, i z výsledků husitských výbojů za české hranice z posledních let revoluce, brzdil od léta 1433 všechny pokusy, které počítaly s případným tažením vojsk proti husitům do českých zemí. I za hranicemi Českého království se tedy objevilo vyčká- vací stanovisko, které spoléhalo do určité míry na diploma- — 320 —
Strana 321
ticko-politické řešení otázky Plzně v kontextu celého poměru křesťanského světa k husitským Čechám. Za této situace se po- zornost všech upírala k jednáním do Basileje, na nichž měla být husitská otázka dořešena před vrcholnými orgány římské církve a v dohodě s císařem Zikmundem, jehož příjezd ke konci- lu byl očekáván. Obyvatelé Plzně, zoufalí, že se do počátku září ani doma ani v zahraničí nenašli takoví spojenci, kteří by měli v úmys- lu uskutečnit rychlý vojenský zásah k vysvobození obleženého města, se odhodlali vyslat znovu své posly do ciziny. Ten- tokrát s ještě úpěnlivějšími žádostmi o pomoc. Navštívili ně- kolik většinou blíže nejmenovaných německých měst a šlechtic- kých dvorů, dorazili až k samotnému císaři do Itálie i do Ba- sileje ke koncilu. Jejich cílem tentokráte bylo získat vedle podpory politické též pomoc finanční. Přesvědčivě to dokládá list Fridricha, markraběte brani- borského, jenž kolem poloviny září vyjednával v Řezně s plzeň- skými vyslanci, kteří vyhledali nejen jeho, ale též "andern fursten und stetten" a prosili o půjčku 2 000 zlatých. Tuto skutečnost sděloval 21. září 1433 markrabě Fridrich městu Ulmu a žádal jej, aby se svazem švábských měst podpořil pří- Jiný posel zastihl císaře Zikmun- spěvkem obleženou Plzeň.304) da v Itálii a informoval jej o postavení Plzně, zjevně pak také o výsledcích jednání v Norimberku i o váhání švábského svazu měst v záležitosti podpory Plzeňských. Panovník se 18. září z Ferrary obrátil na Ulm (a s ním spojená města), aby — 321 -
ticko-politické řešení otázky Plzně v kontextu celého poměru křesťanského světa k husitským Čechám. Za této situace se po- zornost všech upírala k jednáním do Basileje, na nichž měla být husitská otázka dořešena před vrcholnými orgány římské církve a v dohodě s císařem Zikmundem, jehož příjezd ke konci- lu byl očekáván. Obyvatelé Plzně, zoufalí, že se do počátku září ani doma ani v zahraničí nenašli takoví spojenci, kteří by měli v úmys- lu uskutečnit rychlý vojenský zásah k vysvobození obleženého města, se odhodlali vyslat znovu své posly do ciziny. Ten- tokrát s ještě úpěnlivějšími žádostmi o pomoc. Navštívili ně- kolik většinou blíže nejmenovaných německých měst a šlechtic- kých dvorů, dorazili až k samotnému císaři do Itálie i do Ba- sileje ke koncilu. Jejich cílem tentokráte bylo získat vedle podpory politické též pomoc finanční. Přesvědčivě to dokládá list Fridricha, markraběte brani- borského, jenž kolem poloviny září vyjednával v Řezně s plzeň- skými vyslanci, kteří vyhledali nejen jeho, ale též "andern fursten und stetten" a prosili o půjčku 2 000 zlatých. Tuto skutečnost sděloval 21. září 1433 markrabě Fridrich městu Ulmu a žádal jej, aby se svazem švábských měst podpořil pří- Jiný posel zastihl císaře Zikmun- spěvkem obleženou Plzeň.304) da v Itálii a informoval jej o postavení Plzně, zjevně pak také o výsledcích jednání v Norimberku i o váhání švábského svazu měst v záležitosti podpory Plzeňských. Panovník se 18. září z Ferrary obrátil na Ulm (a s ním spojená města), aby — 321 -
Strana 322
přispěl Plzni peněžní částkou na vydržování žoldnéřů.305) Vzhledem k tomu, že byl vázán jinými starostmi v Itálii a nu- cen brát ohled na vývoj širších událostí nejen u koncilu, ale též ke sporu řádu německých rytířů s polským králem, neodhod- lal se Zikmund v této chvíli k takovému rozhodnutí, které by Plzni účinně prospělo. Odložil je až na dobu, kdy bude osobně přítomen v říši. S tím záměrem současně pověřil bavorského vévodu Viléma, aby otázku pomoci Plzni projednal s vyslanci 306) města, kteří jsou přítomni v Basileji. Krátce po polovině září dorazilo plzeňské poselstvo s na- léhavou žádostí o pomoc do místa konání koncilu. Církevní otcové, shromáždění v Basileji, vyslechli obšírné zpravodaj- ství, které přednesl 18. září jeden z plzeňských vyslanců, mnich Mikuláš. Jan ze Segovie zaznamenal zkráceně hlavní fakta o počátcích obležení Plzně, úspěšném výpadu obléhaných z 1. září proti husitům i ujištění obyvatel českého města, že jsou odhodláni vytrvat v katolické víře. Zaregistroval i žádost Plzně o pomoc.307 Naléhavost volání o podporu vyznívá zřetel- něji z koncilních akt, která zdůrazňují též upozornění plzeň- ských mluvčích na nebezpečí z prodlení a vážné vůsledky pádu 308) Plzně pro pozici českých zemí v křesťanstvu. V generálním shromáždění koncilu vzbudilo vystoupení plzeňského poselstva nejspíše značnou pozornost. Možno předpo- kládat, že se slova nezdrželi ani další, kdo měli o událostech v Čechách povědomí, především vyslanci norimberští i významné osoby z řad říšské šlechty, hlavně zástupce Zikmunda Lucembur- — 322 —
přispěl Plzni peněžní částkou na vydržování žoldnéřů.305) Vzhledem k tomu, že byl vázán jinými starostmi v Itálii a nu- cen brát ohled na vývoj širších událostí nejen u koncilu, ale též ke sporu řádu německých rytířů s polským králem, neodhod- lal se Zikmund v této chvíli k takovému rozhodnutí, které by Plzni účinně prospělo. Odložil je až na dobu, kdy bude osobně přítomen v říši. S tím záměrem současně pověřil bavorského vévodu Viléma, aby otázku pomoci Plzni projednal s vyslanci 306) města, kteří jsou přítomni v Basileji. Krátce po polovině září dorazilo plzeňské poselstvo s na- léhavou žádostí o pomoc do místa konání koncilu. Církevní otcové, shromáždění v Basileji, vyslechli obšírné zpravodaj- ství, které přednesl 18. září jeden z plzeňských vyslanců, mnich Mikuláš. Jan ze Segovie zaznamenal zkráceně hlavní fakta o počátcích obležení Plzně, úspěšném výpadu obléhaných z 1. září proti husitům i ujištění obyvatel českého města, že jsou odhodláni vytrvat v katolické víře. Zaregistroval i žádost Plzně o pomoc.307 Naléhavost volání o podporu vyznívá zřetel- něji z koncilních akt, která zdůrazňují též upozornění plzeň- ských mluvčích na nebezpečí z prodlení a vážné vůsledky pádu 308) Plzně pro pozici českých zemí v křesťanstvu. V generálním shromáždění koncilu vzbudilo vystoupení plzeňského poselstva nejspíše značnou pozornost. Možno předpo- kládat, že se slova nezdrželi ani další, kdo měli o událostech v Čechách povědomí, především vyslanci norimberští i významné osoby z řad říšské šlechty, hlavně zástupce Zikmunda Lucembur- — 322 —
Strana 323
ského, bavorský vévoda Vilém. V každém případě se následující den, 19. září, koncilní sezení znovu zabývalo plzeňskou otáz- kou.309) Ale očekávali-li Plzeňští příslib vyhlášení křižácké- ho tažení do Čech, byli také tentokrát zklamáni. Koncil se rozhodl podpořit město pouze uspořádáním finanční sbírky, kte- rá vynesla odhadem několik set zlatých.310) Tento krok koncilu se stal příkladem k podpoře města Plzně na dlouhé příští měsíce, neboť jej následoval jak císař Zikmund, tak i představitelé německé šlechty a města. Podle Stöckelovy zprávy měli někteří páni i města vyslat na pomoc Plzni žoldnéře, zatímco jiní půjčovali peníze.311) O vojenské pomoci se však v průběhu roku jinde v pramenech nemluví, takže je spíše pravděpodobné, že peníze věnované nebo zapůjčené plzeňské obci byly určeny na vyplácení žoldnéřů, které Plzeň před svým obležením najala. V tomto smyslu je asi třeba rozu- mět i údaji uvedeném Janem ze Segovie, podle něhož jeden ne- jmenovaný vysoký šlechtic měl Plzni poskytnout 24 žoldnéřů312) Není vyloučeno, že šlo o bavorského vévodu Ludvíka, neboť jemu děkovala plzeňská městská rada 10. října 1433 za to, že pře- vzal náklady spojené s vyplácením žoldu pětadvaceti ozbrojen- cům bránícím Plzeň.313) O půldruhého měsíce později, 30. li- stopadu potvrzuje služebník plzeňských radních Vaněk Vodný, že v Řezně přijal od bavorského vévody Ludvíka 125 rýnských zlatých na vyplocení 25 střelců, znovu najatých na dobu jedno- ho měsíce. 314) Hotové peníze, zejména v kvalitní stříbrné nebo dokonce — 323 -
ského, bavorský vévoda Vilém. V každém případě se následující den, 19. září, koncilní sezení znovu zabývalo plzeňskou otáz- kou.309) Ale očekávali-li Plzeňští příslib vyhlášení křižácké- ho tažení do Čech, byli také tentokrát zklamáni. Koncil se rozhodl podpořit město pouze uspořádáním finanční sbírky, kte- rá vynesla odhadem několik set zlatých.310) Tento krok koncilu se stal příkladem k podpoře města Plzně na dlouhé příští měsíce, neboť jej následoval jak císař Zikmund, tak i představitelé německé šlechty a města. Podle Stöckelovy zprávy měli někteří páni i města vyslat na pomoc Plzni žoldnéře, zatímco jiní půjčovali peníze.311) O vojenské pomoci se však v průběhu roku jinde v pramenech nemluví, takže je spíše pravděpodobné, že peníze věnované nebo zapůjčené plzeňské obci byly určeny na vyplácení žoldnéřů, které Plzeň před svým obležením najala. V tomto smyslu je asi třeba rozu- mět i údaji uvedeném Janem ze Segovie, podle něhož jeden ne- jmenovaný vysoký šlechtic měl Plzni poskytnout 24 žoldnéřů312) Není vyloučeno, že šlo o bavorského vévodu Ludvíka, neboť jemu děkovala plzeňská městská rada 10. října 1433 za to, že pře- vzal náklady spojené s vyplácením žoldu pětadvaceti ozbrojen- cům bránícím Plzeň.313) O půldruhého měsíce později, 30. li- stopadu potvrzuje služebník plzeňských radních Vaněk Vodný, že v Řezně přijal od bavorského vévody Ludvíka 125 rýnských zlatých na vyplocení 25 střelců, znovu najatých na dobu jedno- ho měsíce. 314) Hotové peníze, zejména v kvalitní stříbrné nebo dokonce — 323 -
Strana 324
zlaté měně, které požadovali žoldnéři za své služby českému katolickému městu, začaly asi Plzni na sklonku léta a zvláště na podzim 1433 chybět. Počet městem najatých ozbrojenců sice znám není, byl však jistě několikanásobně vyšší, než právě zmíněný čtyřiadvaceti nebo pětadvacetičlenný oddíl střelců placených vévodou Ludvíkem. Úměrně tomu se znásobila částka finančních prostředků, vydávaná městem na platy žoldnéřům za měsíc a za 10 měsíců. Jednoduchý propočet na základě známého pramenu ukazuje, že vydržování jednoho muže stálo Plzeňské asi 5 zlatých měsíčně, to znamená 50 zlatých za celých 10 měsíců obléhání. Při stovce najatých žoldnéřů by již celková suma dosáhla výše 5 000 zlatých. Jelikož považovala udržení nájem- ných vojáků ve městě za jednu z hlavních záruk své záchrany, obrátila se Plzeň do zahraničí o pomoc. Svědčí o tom jak uve- dené příklady požadované finanční podpory, vyplývající bezpro- středně z jednání koncilu, tak i již zmíněné prosby k Zikmun- dovi Lucemburskému a jeho následné výzvy k německým městům o peněžní přispění Plzni na vydržování žoldnéřů.315) O tom, kdo vůbec a kolik peněz Plzni skutečně půjčil nebo daroval na podzim roku 1433 a stejně tak na jaře roku příští- ho, si sotva lze učinit přesnější představu. Pro statistické vyjádření nebo reálný odhad chybí v pramenech úplnější přehled všech finančních půjček a darů poskytnutých městu v uvedeném období. Vedle toho nejsou k dispozici ani zprávy o tom, kolik peněz se skutečně dostalo Plzeňským do rukou. Je však možno téměř s jistotou předpokládat, že nejvíce prostředků bez náro- — 324 —
zlaté měně, které požadovali žoldnéři za své služby českému katolickému městu, začaly asi Plzni na sklonku léta a zvláště na podzim 1433 chybět. Počet městem najatých ozbrojenců sice znám není, byl však jistě několikanásobně vyšší, než právě zmíněný čtyřiadvaceti nebo pětadvacetičlenný oddíl střelců placených vévodou Ludvíkem. Úměrně tomu se znásobila částka finančních prostředků, vydávaná městem na platy žoldnéřům za měsíc a za 10 měsíců. Jednoduchý propočet na základě známého pramenu ukazuje, že vydržování jednoho muže stálo Plzeňské asi 5 zlatých měsíčně, to znamená 50 zlatých za celých 10 měsíců obléhání. Při stovce najatých žoldnéřů by již celková suma dosáhla výše 5 000 zlatých. Jelikož považovala udržení nájem- ných vojáků ve městě za jednu z hlavních záruk své záchrany, obrátila se Plzeň do zahraničí o pomoc. Svědčí o tom jak uve- dené příklady požadované finanční podpory, vyplývající bezpro- středně z jednání koncilu, tak i již zmíněné prosby k Zikmun- dovi Lucemburskému a jeho následné výzvy k německým městům o peněžní přispění Plzni na vydržování žoldnéřů.315) O tom, kdo vůbec a kolik peněz Plzni skutečně půjčil nebo daroval na podzim roku 1433 a stejně tak na jaře roku příští- ho, si sotva lze učinit přesnější představu. Pro statistické vyjádření nebo reálný odhad chybí v pramenech úplnější přehled všech finančních půjček a darů poskytnutých městu v uvedeném období. Vedle toho nejsou k dispozici ani zprávy o tom, kolik peněz se skutečně dostalo Plzeňským do rukou. Je však možno téměř s jistotou předpokládat, že nejvíce prostředků bez náro- — 324 —
Strana 325
ků na jejich návrat věnoval Plzni koncil. Ale ani zde nelze vyjádřit číselně celkovou sumu. Prameny málokdy zmiňují přesnější částky, zato častěji uvádějí jen zprávy, že byly peníze poskytnuty.316) Známo není ani to, kolik bylo uvolněno na pomoc Plzni z rozsáhlé sbírky mezi klérem v říši na jaře roku 1434.’ Jistými sumami obdaroval Plzeň i Zikmund Lucem- burský, ani v jeho případě ovšem nelze přesněji stanovit výši darovaných nebo půjčených peněz v celkové částce.318) Pokud německá šlechta a města věnovala Plzni peníze, pak se lze domnívat, že převážela forma půjček. Zdá se, že nejvíce z měst podporoval Plzeň Norimberk, celkový objem jím vynalože- ných prostředků v této oblasti se však ani přes poměrně dobře zpracované položky vydajů města na rok 1433 a 1434 nedaří za- tím určit.319) Váhavé a zdlouhavé jednání Ulmu a spolku šváb- ských měst o poskytnutí finanční podpory Plzeňským ve výši 2 000 zlatých i jeho vlastně nejasný výsledek ukazují, že ně- mecká města ani pod tíhou politických a ideových argumentů či intervencí císaře, koncilu a říšské šlechty nehodlala peněžní prostředky bez uvážení vynakládat. 320) A obležená Plzeň mohla v tu chvíli nabídnout pramalé záruky jejich vrácení. Určitý rámcový přehled o výdajích Plzně na obranu v prů- běhu husitské revoluce přináší odhad jednoho z plzeňských vyslanců ke koncilu z června 1434. Uvedl, že Plzeň musela vy- naložit na vedení válek s kacíři 70 000 zlatých. Z toho částku 24 000 dlužila císaři a jiným věřitelům.321) Možno předpoklá- dat, že křivka vynakládaných financí na obranu města prudce — 325 —
ků na jejich návrat věnoval Plzni koncil. Ale ani zde nelze vyjádřit číselně celkovou sumu. Prameny málokdy zmiňují přesnější částky, zato častěji uvádějí jen zprávy, že byly peníze poskytnuty.316) Známo není ani to, kolik bylo uvolněno na pomoc Plzni z rozsáhlé sbírky mezi klérem v říši na jaře roku 1434.’ Jistými sumami obdaroval Plzeň i Zikmund Lucem- burský, ani v jeho případě ovšem nelze přesněji stanovit výši darovaných nebo půjčených peněz v celkové částce.318) Pokud německá šlechta a města věnovala Plzni peníze, pak se lze domnívat, že převážela forma půjček. Zdá se, že nejvíce z měst podporoval Plzeň Norimberk, celkový objem jím vynalože- ných prostředků v této oblasti se však ani přes poměrně dobře zpracované položky vydajů města na rok 1433 a 1434 nedaří za- tím určit.319) Váhavé a zdlouhavé jednání Ulmu a spolku šváb- ských měst o poskytnutí finanční podpory Plzeňským ve výši 2 000 zlatých i jeho vlastně nejasný výsledek ukazují, že ně- mecká města ani pod tíhou politických a ideových argumentů či intervencí císaře, koncilu a říšské šlechty nehodlala peněžní prostředky bez uvážení vynakládat. 320) A obležená Plzeň mohla v tu chvíli nabídnout pramalé záruky jejich vrácení. Určitý rámcový přehled o výdajích Plzně na obranu v prů- běhu husitské revoluce přináší odhad jednoho z plzeňských vyslanců ke koncilu z června 1434. Uvedl, že Plzeň musela vy- naložit na vedení válek s kacíři 70 000 zlatých. Z toho částku 24 000 dlužila císaři a jiným věřitelům.321) Možno předpoklá- dat, že křivka vynakládaných financí na obranu města prudce — 325 —
Strana 326
stoupla v letech 1433 a 1434 a že do tohoto období spadá též největší nárůst půjčených peněz. Vedle nich je třeba mít na paměti peníze získané jako dary. Lze-li se vůbec pokusit za současných torzovitých znalostí o pramenné základně k finan- čnímu hospodaření Plzně, ale i koncilu, císaře a německých měst o odhad, jakou částku Plzeň v letech 1433 a 1434 na boj s husity obdržela, pak se celková suma mohla pohybovat snad až mezi 15 až 25 tisíci zlatých. Uváděná čísla by se mohla zdát přemrštěná, jejich reálnou podstatu však prověřuje srov- nání například s financemi města Chebu. Podle soupisu výdajů vynaložilo toto město na vedení válek s husity a na sanování utrpěných škod celkem 98 950 zlatých. To svědčí o tom, že se v bojích revolučních let angažovalo dosti výrazně. I finanční náklady potvrzují, že agilnost Chebu byla v boji s husity větší než u Plzně. Geografická poloha a napojení na německé území ve smyslu národnostním, politickém i ekonomickém, určo- valy místo Chebu v husitské revoluci. Chebské výdaje na krát- kodobé vojenské podniky proti husitům pouze dotvrzují, že vyplácení žoldnéřských vojsk se stalo pro městské finance po- hromou;2 Plzeň jí byla zasažena po dobu delší než tři čtvrti roku. I když císař Zikmund poskytl po roce 1434 Plzni různé hospodářské výhody a koncil zorganizoval v některých diecézích sbírky na vylepšení rozpočtu a krytí dluhů plzeňské. městské pokladny, tak přece rok obležení Plzně husity výrazně poznamenal vývoj financí tohoto katolického střediska.323) Přesto, že ani v zahraničí neučinily katolické síly na — 326 —
stoupla v letech 1433 a 1434 a že do tohoto období spadá též největší nárůst půjčených peněz. Vedle nich je třeba mít na paměti peníze získané jako dary. Lze-li se vůbec pokusit za současných torzovitých znalostí o pramenné základně k finan- čnímu hospodaření Plzně, ale i koncilu, císaře a německých měst o odhad, jakou částku Plzeň v letech 1433 a 1434 na boj s husity obdržela, pak se celková suma mohla pohybovat snad až mezi 15 až 25 tisíci zlatých. Uváděná čísla by se mohla zdát přemrštěná, jejich reálnou podstatu však prověřuje srov- nání například s financemi města Chebu. Podle soupisu výdajů vynaložilo toto město na vedení válek s husity a na sanování utrpěných škod celkem 98 950 zlatých. To svědčí o tom, že se v bojích revolučních let angažovalo dosti výrazně. I finanční náklady potvrzují, že agilnost Chebu byla v boji s husity větší než u Plzně. Geografická poloha a napojení na německé území ve smyslu národnostním, politickém i ekonomickém, určo- valy místo Chebu v husitské revoluci. Chebské výdaje na krát- kodobé vojenské podniky proti husitům pouze dotvrzují, že vyplácení žoldnéřských vojsk se stalo pro městské finance po- hromou;2 Plzeň jí byla zasažena po dobu delší než tři čtvrti roku. I když císař Zikmund poskytl po roce 1434 Plzni různé hospodářské výhody a koncil zorganizoval v některých diecézích sbírky na vylepšení rozpočtu a krytí dluhů plzeňské. městské pokladny, tak přece rok obležení Plzně husity výrazně poznamenal vývoj financí tohoto katolického střediska.323) Přesto, že ani v zahraničí neučinily katolické síly na — 326 —
Strana 327
podzim roku 1433 rozhodný pokus o záchranu Plzně, zdá se, že se odhodlaly k její výraznější hmotné podpoře, než tak činila katolická města a šlechta v Čechách. Z hlediska postavení Plzně v soudobé mezinárodní evropské politice, ale též v diplomacii týkající se střední Evropy v období druhé poloviny 15. století i v celé epoše předbělohorské, bylo však toto ob- dobí pro Plzeňské velmi důležité. Plzeňská otázka se od léta a podzimu 1433 zařadila mezi palčivé problémy, jimiž se poli- tikové v německých zemích, Uhrách, v Polsku a nejšířeji na církevním koncilu v Basileji museli zabývat. Název města, stojícího před tím v cizině daleko za významem a proslulostí Prahy, vstoupil pevně do povědomí politických kruhů střední a západní Evropy.324) Tíha jednání o Plzeň se přesunula v rámci řešení celé husitské otázky ve vztahu ke katolické církvi na basilejský koncil, jenž byl v těchto letech nejvýznačnějším politickým fórem Evropy. Jakkoli by bylo chybné propadnout dojmu, že se causa Plzeň proměnila v jeden z prvořadých bodů koncilních jednání, přece nelze opominout, že se otázka záchrany katolické bašty v Čechách objevovala na programu basilejských zasedání poměrně dosti často. A bylo o ní rokováno nejen v rámci komplerního řešení "české", tzn. husitské otázky, nýbrž i samostatně. Zá- sluhu o to lze přičíst nejen politikům z řad světské i duchov- ní šlechty, ale též samotné Plzni, respektive jejím vyslancům u koncilu. Ti nevynechali žádnou příležitost, aby na potřebu pomoci pro své město znovu a znovu neupozorňovali. Počínání — 327 —
podzim roku 1433 rozhodný pokus o záchranu Plzně, zdá se, že se odhodlaly k její výraznější hmotné podpoře, než tak činila katolická města a šlechta v Čechách. Z hlediska postavení Plzně v soudobé mezinárodní evropské politice, ale též v diplomacii týkající se střední Evropy v období druhé poloviny 15. století i v celé epoše předbělohorské, bylo však toto ob- dobí pro Plzeňské velmi důležité. Plzeňská otázka se od léta a podzimu 1433 zařadila mezi palčivé problémy, jimiž se poli- tikové v německých zemích, Uhrách, v Polsku a nejšířeji na církevním koncilu v Basileji museli zabývat. Název města, stojícího před tím v cizině daleko za významem a proslulostí Prahy, vstoupil pevně do povědomí politických kruhů střední a západní Evropy.324) Tíha jednání o Plzeň se přesunula v rámci řešení celé husitské otázky ve vztahu ke katolické církvi na basilejský koncil, jenž byl v těchto letech nejvýznačnějším politickým fórem Evropy. Jakkoli by bylo chybné propadnout dojmu, že se causa Plzeň proměnila v jeden z prvořadých bodů koncilních jednání, přece nelze opominout, že se otázka záchrany katolické bašty v Čechách objevovala na programu basilejských zasedání poměrně dosti často. A bylo o ní rokováno nejen v rámci komplerního řešení "české", tzn. husitské otázky, nýbrž i samostatně. Zá- sluhu o to lze přičíst nejen politikům z řad světské i duchov- ní šlechty, ale též samotné Plzni, respektive jejím vyslancům u koncilu. Ti nevynechali žádnou příležitost, aby na potřebu pomoci pro své město znovu a znovu neupozorňovali. Počínání — 327 —
Strana 328
plzeňského mnicha Mikuláše a jeho druhů, kteří od září byli trvalou misí Plzeňských na koncilu, v tomto smyslu se odráží v četných zmínkách o jejich vystoupeních. Záznamy o průběhu koncilních zasedání ukazují, že podávali stále aktuální zprávy o událostech kolem Plzně a připomínali neustále potřebu, aby jí katolický svět poskytl požadovanou podporu.325) I když tito lidé měli značnou zásluhu o to, jakou poli- tickou i hmotnou podporu koncil Plzni v tomto období věnoval, ani oni nemohli zatím zvrátit téměř všeobecné přesvědčení, že nebezpečí ztráty Plzně pomine uzavřením dohody koncilu s husi- ty. Přes určitá rozdílná stanoviska obou stran se vzájemné rámcové dorozumění ještě před sklonkem roku 1433 nezdálo být vyloučené. A to tím spíše, že ke koncilu od konce října proni- kaly zprávy o počínajících vážných neshodách v samotném husit- ském táboře.326) Proto ohlasy, které případně chtěly volat po další křížové výpravě do Čech, zatím zůstávaly nevyslyšeny. Cizina se upnula na výsledek dalšího jednání koncilních vyslanců s českými "kacíři", tentokráte konaného na přelomu let 1433/34 v Praze. Strategický záměr, s nímž se v létě 1433 rozhodli vůdci radikálního husitského křídla oblehnout Plzeň, tedy zpočátku vycházel. Domácí katolické síly a zvláště diplomacie za hrani- cemi českých zemí musela přihlížet při postupu v jednáních o uznání kalicha k této skutečnosti a ještě vynakládat prostřed- ky na podporu obleženého města. S ubíhajícími měsíci se však začala zvolna měnit mocensko-politická situace v zemi a málo- — 328 —
plzeňského mnicha Mikuláše a jeho druhů, kteří od září byli trvalou misí Plzeňských na koncilu, v tomto smyslu se odráží v četných zmínkách o jejich vystoupeních. Záznamy o průběhu koncilních zasedání ukazují, že podávali stále aktuální zprávy o událostech kolem Plzně a připomínali neustále potřebu, aby jí katolický svět poskytl požadovanou podporu.325) I když tito lidé měli značnou zásluhu o to, jakou poli- tickou i hmotnou podporu koncil Plzni v tomto období věnoval, ani oni nemohli zatím zvrátit téměř všeobecné přesvědčení, že nebezpečí ztráty Plzně pomine uzavřením dohody koncilu s husi- ty. Přes určitá rozdílná stanoviska obou stran se vzájemné rámcové dorozumění ještě před sklonkem roku 1433 nezdálo být vyloučené. A to tím spíše, že ke koncilu od konce října proni- kaly zprávy o počínajících vážných neshodách v samotném husit- ském táboře.326) Proto ohlasy, které případně chtěly volat po další křížové výpravě do Čech, zatím zůstávaly nevyslyšeny. Cizina se upnula na výsledek dalšího jednání koncilních vyslanců s českými "kacíři", tentokráte konaného na přelomu let 1433/34 v Praze. Strategický záměr, s nímž se v létě 1433 rozhodli vůdci radikálního husitského křídla oblehnout Plzeň, tedy zpočátku vycházel. Domácí katolické síly a zvláště diplomacie za hrani- cemi českých zemí musela přihlížet při postupu v jednáních o uznání kalicha k této skutečnosti a ještě vynakládat prostřed- ky na podporu obleženého města. S ubíhajícími měsíci se však začala zvolna měnit mocensko-politická situace v zemi a málo- — 328 —
Strana 329
kdo předpokládal, že bude během nedlouhé doby otřeseno posta- vení radikálních husitských sil, jejichž jádro obléhalo Plzeň. X X I Ve vývoji české společnosti se už od počátku 30. let 15. století projevovaly některé tíživé důsledky dlouhých a vyčer- pávajících revolučních bojů. Jejich symptony bylo možno shle- dávat jak v nedostatcích hospodářského vývoje v zemi, tak i v politických rozporech, jež vytvářely nepětí a konfliktní si- tuace dokonce mezi dlouholetými spojenci. Dolehla též únava z nepřetržitého názorového střetávání v tom, že se zčásti oslabil původně vyhraněný ideový mmysl konfesijního a vůbec celého společenského zápasu. Průvodním jevem byla nejen ochota respektovat protivníka ve víře, ale i časté přebíhání do ne- přátelského tábora a někdy dokonce i pokles ideových zřetelů ve vedení války.327) Ne náhodou se tyto tendence zvýraznily v období po polo- vině roku 1433, kdy se už na obzoru rýsovala možnost dohody o kalich s katolickou církví. Ta byla příslibem dosažení míru jak uvnitř českých zemí, tak i v jejich vazbách k zahraničí. Do hry stále více vstupovaly rozdílné představy o poválečném uspořádání české společnosti, které byly podmíněny třídními zájmy jednotlivých sociálních vrstev. To se promítalo nápadně- ji v proměnách vztahů mezi jednotlivými mocenskými uskupeními, která až dosud vzájemně bojovala o rozdílné ideové a politické cíle. Značně neúplná pramenná základna brání důkladnějšímu — 329 —
kdo předpokládal, že bude během nedlouhé doby otřeseno posta- vení radikálních husitských sil, jejichž jádro obléhalo Plzeň. X X I Ve vývoji české společnosti se už od počátku 30. let 15. století projevovaly některé tíživé důsledky dlouhých a vyčer- pávajících revolučních bojů. Jejich symptony bylo možno shle- dávat jak v nedostatcích hospodářského vývoje v zemi, tak i v politických rozporech, jež vytvářely nepětí a konfliktní si- tuace dokonce mezi dlouholetými spojenci. Dolehla též únava z nepřetržitého názorového střetávání v tom, že se zčásti oslabil původně vyhraněný ideový mmysl konfesijního a vůbec celého společenského zápasu. Průvodním jevem byla nejen ochota respektovat protivníka ve víře, ale i časté přebíhání do ne- přátelského tábora a někdy dokonce i pokles ideových zřetelů ve vedení války.327) Ne náhodou se tyto tendence zvýraznily v období po polo- vině roku 1433, kdy se už na obzoru rýsovala možnost dohody o kalich s katolickou církví. Ta byla příslibem dosažení míru jak uvnitř českých zemí, tak i v jejich vazbách k zahraničí. Do hry stále více vstupovaly rozdílné představy o poválečném uspořádání české společnosti, které byly podmíněny třídními zájmy jednotlivých sociálních vrstev. To se promítalo nápadně- ji v proměnách vztahů mezi jednotlivými mocenskými uskupeními, která až dosud vzájemně bojovala o rozdílné ideové a politické cíle. Značně neúplná pramenná základna brání důkladnějšímu — 329 —
Strana 330
postižení těchto změn, takže je možno sledovat je pouze symp- tomaticky a nezřídka odvozovat zpětně od známých událostí. V krátké charakteristice lze zobecnit, že v průběhu pod- zimu 1433 došlo ke stmelování katolického tábora pod vedením vysoké šlechty328) přesto, že jednotlivce z panstva stále rozdělovaly individualistické cíle. Sobecká politika některých katolických magnátů, nepř. Oldřicha z Rožmberka, dočasně po- tlačovala jejich čelné postavení v zemi, když do popředí pronikla skupina konzervativní, dříve zčásti i s husitstvím spojené šlechty. Jejím představitelem se stal ambiciozní Men- hart z Hradce, jenž svým pružným vystupováním získával autori- tu jako jedna z vůdčích osobností v soudobém dění. Názorové sblížení katolické a konzervativní husitské šlechty vytvářelo sílu, která vyhrocovala od listopadového sněmu v Praze kon- frontaci s radikálním křídlem husitství. Tím přispěla rozhodu- jící měrou k jeho politické izolaci, jež se od této doby rychle prohlubovala, neboť smířlivecké postoje mezi kališnic- kou šlechtou a částí měšťanstva přicházely stále silněji ke slovu. Umírněný kompromis, na který chtělo ve vzájemných jed- náních na sněmu i v dohodě s konoilními vyslanci toto uskupení přistoupit, ovšem směřoval proti existenčním zájmům radikální- ho husitského křídla, obzvláště proti jeho vojenské moci - polním vojskům táborů a sirotků. Náznaky toho, že se radikální husitský proud a zejména jeho nejmocnější složka - polní vojska a jejich spojenci- dostávaly do politické izolace, by bylo možno zjistit už — 330 —
postižení těchto změn, takže je možno sledovat je pouze symp- tomaticky a nezřídka odvozovat zpětně od známých událostí. V krátké charakteristice lze zobecnit, že v průběhu pod- zimu 1433 došlo ke stmelování katolického tábora pod vedením vysoké šlechty328) přesto, že jednotlivce z panstva stále rozdělovaly individualistické cíle. Sobecká politika některých katolických magnátů, nepř. Oldřicha z Rožmberka, dočasně po- tlačovala jejich čelné postavení v zemi, když do popředí pronikla skupina konzervativní, dříve zčásti i s husitstvím spojené šlechty. Jejím představitelem se stal ambiciozní Men- hart z Hradce, jenž svým pružným vystupováním získával autori- tu jako jedna z vůdčích osobností v soudobém dění. Názorové sblížení katolické a konzervativní husitské šlechty vytvářelo sílu, která vyhrocovala od listopadového sněmu v Praze kon- frontaci s radikálním křídlem husitství. Tím přispěla rozhodu- jící měrou k jeho politické izolaci, jež se od této doby rychle prohlubovala, neboť smířlivecké postoje mezi kališnic- kou šlechtou a částí měšťanstva přicházely stále silněji ke slovu. Umírněný kompromis, na který chtělo ve vzájemných jed- náních na sněmu i v dohodě s konoilními vyslanci toto uskupení přistoupit, ovšem směřoval proti existenčním zájmům radikální- ho husitského křídla, obzvláště proti jeho vojenské moci - polním vojskům táborů a sirotků. Náznaky toho, že se radikální husitský proud a zejména jeho nejmocnější složka - polní vojska a jejich spojenci- dostávaly do politické izolace, by bylo možno zjistit už — 330 —
Strana 331
dříve. Výrazněji se však tento fakt projevil právě v době obléhání Plzně. Ač rozhodnutí dobývat katolickou pevnost v zá- padních Čechách mělo být závazné pro všechny městské a šlech- tické spojence táborského a sirotčího svazu, podle všeho se jejich značná část se svými oddíly k obléhatelům nepřipojila. Soudobé zprávy o obléhání Plzně se alespoň o přítomnosti v le- žení ani nejvýznačnějších z nich mezmiňují. Naopak různé údaje neznačují, že se zdržovali na svých statcích i takoví lidé, jako byl například Jakoubek z Vřesovic. Kontakt tohoto husit- ského hejtmana například s městem Chebem v letech 1433/34 do- konce naznačuje, že Jakoubek mimo to udržoval styky již v roce 1430 s katolickými odpůrci kalicha. V té době se sice nezdrá- hal vysílat svá vojska do pohraničních území za spíží a ko- řistí, přitom však sám vyčkával vývoje událostí před Plzní ze svého sídla ve Žluticích, vzdálených jen šest či sedm desítek kilometrů od Plzně.329) List neznámého šlechtice,330 docho- vaný až z května 1434, ukazuje, jak hluboká byla už propast mezi husitskou šlechtou a polními vojsky. Dopis je pěkným svědectvím distance, kterou zaujal k vojenskému podnikání pol- ních vojsk člověk, který odmítl sám přitrhnout k ležení před Plzeň a byl víněn tábory z neochoty zúčastnit se boje o Plzeň a dokonce i ze spolupráce s nepřáteli. K oběma uvedeným dokla- dům by bylo možno doplnit další jména husitské šlechty, která na podzim 1433 a poté na jaře roku 1434 váhala s podporou politická stanoviska. polních vojsk a dokonce změnila zčásti vyznání, dílem též svá 331) - 331 —
dříve. Výrazněji se však tento fakt projevil právě v době obléhání Plzně. Ač rozhodnutí dobývat katolickou pevnost v zá- padních Čechách mělo být závazné pro všechny městské a šlech- tické spojence táborského a sirotčího svazu, podle všeho se jejich značná část se svými oddíly k obléhatelům nepřipojila. Soudobé zprávy o obléhání Plzně se alespoň o přítomnosti v le- žení ani nejvýznačnějších z nich mezmiňují. Naopak různé údaje neznačují, že se zdržovali na svých statcích i takoví lidé, jako byl například Jakoubek z Vřesovic. Kontakt tohoto husit- ského hejtmana například s městem Chebem v letech 1433/34 do- konce naznačuje, že Jakoubek mimo to udržoval styky již v roce 1430 s katolickými odpůrci kalicha. V té době se sice nezdrá- hal vysílat svá vojska do pohraničních území za spíží a ko- řistí, přitom však sám vyčkával vývoje událostí před Plzní ze svého sídla ve Žluticích, vzdálených jen šest či sedm desítek kilometrů od Plzně.329) List neznámého šlechtice,330 docho- vaný až z května 1434, ukazuje, jak hluboká byla už propast mezi husitskou šlechtou a polními vojsky. Dopis je pěkným svědectvím distance, kterou zaujal k vojenskému podnikání pol- ních vojsk člověk, který odmítl sám přitrhnout k ležení před Plzeň a byl víněn tábory z neochoty zúčastnit se boje o Plzeň a dokonce i ze spolupráce s nepřáteli. K oběma uvedeným dokla- dům by bylo možno doplnit další jména husitské šlechty, která na podzim 1433 a poté na jaře roku 1434 váhala s podporou politická stanoviska. polních vojsk a dokonce změnila zčásti vyznání, dílem též svá 331) - 331 —
Strana 332
Za jinou příčinu postupného narůstání izolace polních vojsk a tím celkového oslabování radikálního křídla husitství v letech 1433/34 bývají někdy považovány nepříznivé důsledky jejich skonomického zajišťování v době ležení před Plzní. Zá- sobování mnohatisícového vojska husitů po poměrně dlouhé obdo- bí se nepochybně stalo vážným problémem, který nebylo možno řešit bez obětí. Spíže byla opatřována v širokém okolí Plzně a s jeho vyčerpáním se potřeby zaopatřit vojsko rozšířily až za hranice kraje a země. Politický dopad rekvizic potravin pro bojovníky a krmení pro jejich koně a dobytek, které se nevyhnuly ani stoupencům kříže, ani kalicha, byl negativní z několika důvodů. Země v prvé řadě opět pocítila po několika letech zátěž války do všech důsledků. Jestliže od konce dvacátých let nesly hlavní tíhu obživy stálých husitských vojsk sousední nepřátelské ze- mě, kam pořádali husité spanilé jízdy a v nichž udržovali stálé posádky, nyní ekonomické důsledky denní války poznávalo opět české území. Situace byla o to těžší, že od roku 1432 ze- mědělskou produkci v českých zemích i v sousedních středo- evropských státech snižovaly nepříznivé přírodní podmínky. Jak na soudobých pramenech nejlépe ilustroval R. Urbánek,332) povodně a kruté zimy střídala sucha, takže s poklesem úrody vzrůstaly ceny potravin a českou zemí se dokonce roku 1433 přehnala nákaza moru. Vážnost polních vojsk upadala také pro- to, že spížování užívali mnozí z hejtmanů i bojovníků k vlast- nímu obchacování, když si ukořistěné či zabrané potraviny a — 332 —
Za jinou příčinu postupného narůstání izolace polních vojsk a tím celkového oslabování radikálního křídla husitství v letech 1433/34 bývají někdy považovány nepříznivé důsledky jejich skonomického zajišťování v době ležení před Plzní. Zá- sobování mnohatisícového vojska husitů po poměrně dlouhé obdo- bí se nepochybně stalo vážným problémem, který nebylo možno řešit bez obětí. Spíže byla opatřována v širokém okolí Plzně a s jeho vyčerpáním se potřeby zaopatřit vojsko rozšířily až za hranice kraje a země. Politický dopad rekvizic potravin pro bojovníky a krmení pro jejich koně a dobytek, které se nevyhnuly ani stoupencům kříže, ani kalicha, byl negativní z několika důvodů. Země v prvé řadě opět pocítila po několika letech zátěž války do všech důsledků. Jestliže od konce dvacátých let nesly hlavní tíhu obživy stálých husitských vojsk sousední nepřátelské ze- mě, kam pořádali husité spanilé jízdy a v nichž udržovali stálé posádky, nyní ekonomické důsledky denní války poznávalo opět české území. Situace byla o to těžší, že od roku 1432 ze- mědělskou produkci v českých zemích i v sousedních středo- evropských státech snižovaly nepříznivé přírodní podmínky. Jak na soudobých pramenech nejlépe ilustroval R. Urbánek,332) povodně a kruté zimy střídala sucha, takže s poklesem úrody vzrůstaly ceny potravin a českou zemí se dokonce roku 1433 přehnala nákaza moru. Vážnost polních vojsk upadala také pro- to, že spížování užívali mnozí z hejtmanů i bojovníků k vlast- nímu obchacování, když si ukořistěné či zabrané potraviny a — 332 —
Strana 333
jiné věci přivlastňovali a vozili na svá sídla a do svých příbytků.333) Pod dojmem těchto skutečností byly slavné porážky nepřá- tel revoluce i českého národa, o něž se zasloužila především stálá husitská vojska, často zapomínány. Názory současníků odrážejí, že se v podvědomí nejširších společenských vrstev začalo jevit obléhání Plzně a s ním spojené válečné útrapy téměř jako zbytečné. Málokdo dokázal docenit politický význam tohoto podniku v době, kdy se všude hovořilo o blížícím se míru. A tak snad za celou dobu trvání revoluce nepadlo tolik stížností a výčitek na adresu těch husitských bojovníků, kteří pro ni obětovali svou celou existenci, jako právě v téměř de- síti měsících, po něž byla obléhána Plzeň.334) Vývoj celkové politické situace v zemi i zásobovací ob- tíže měly neblahý dopad na vztahy a život v samotných polních vojscích ležících před Plzní. Vyhraněněji vystoupily do popře- dí některé negativní jevy v působení těchto stálých armád. Souvisely především s vnitřními proměnami, kterými polní vojska od svého zformování v počátcích revoluce prošla. Sou- středění výhradně na válečnou činnost přineslo velké úspěchy vojenské a politické, které zajistily prosazování programu re- voluce proti jejím domácím i zahraničním nepřátelům, avšak promítlo se současně do života bojovníků v oblasti hospodářské i sociální. Narozdíl od Tábora, který se v revoluci proměnil 335) ve feudální město s rozsáhlým vlastním hospodářským zázemím, zůstala polní vojska trvale ekonomicky nezakotveným organis- - 333 —
jiné věci přivlastňovali a vozili na svá sídla a do svých příbytků.333) Pod dojmem těchto skutečností byly slavné porážky nepřá- tel revoluce i českého národa, o něž se zasloužila především stálá husitská vojska, často zapomínány. Názory současníků odrážejí, že se v podvědomí nejširších společenských vrstev začalo jevit obléhání Plzně a s ním spojené válečné útrapy téměř jako zbytečné. Málokdo dokázal docenit politický význam tohoto podniku v době, kdy se všude hovořilo o blížícím se míru. A tak snad za celou dobu trvání revoluce nepadlo tolik stížností a výčitek na adresu těch husitských bojovníků, kteří pro ni obětovali svou celou existenci, jako právě v téměř de- síti měsících, po něž byla obléhána Plzeň.334) Vývoj celkové politické situace v zemi i zásobovací ob- tíže měly neblahý dopad na vztahy a život v samotných polních vojscích ležících před Plzní. Vyhraněněji vystoupily do popře- dí některé negativní jevy v působení těchto stálých armád. Souvisely především s vnitřními proměnami, kterými polní vojska od svého zformování v počátcích revoluce prošla. Sou- středění výhradně na válečnou činnost přineslo velké úspěchy vojenské a politické, které zajistily prosazování programu re- voluce proti jejím domácím i zahraničním nepřátelům, avšak promítlo se současně do života bojovníků v oblasti hospodářské i sociální. Narozdíl od Tábora, který se v revoluci proměnil 335) ve feudální město s rozsáhlým vlastním hospodářským zázemím, zůstala polní vojska trvale ekonomicky nezakotveným organis- - 333 —
Strana 334
men.336) Jedním z průvodních jevů trvalé spocializace na ozbrojený boj byla profesionalizace příslušníků polních vojsk, spojoná s ekoncmickou závislostí na válečné činnosti. Získává- ní kořisti a její rozdělování se v delším časovém období stalo příčinou sociální diferencince uvnitř polních vojsk a přispí- valo též k posilování individuálních hnotných zájmů jejich bo- jovníků. Ačkoliv nelze polní vojska rozhodně srovnávat se žoldnéřskými armádami pozdního středověku, které válčily bez ideí, programu a pouze za peníze, přece některé projevy indi- viduálního kořistění vystoupily u příslušníků husitských vojsk v době obléhání Plzně zřetelněji na světlo. Staly se též odra- zem měnícího se postavení polních vojsk v české společnosti v husitské revoluci a svědčily současně o narůstajících probló- mech uvnítř jich samotných.337) Postupnému poklesu politické prestiže polních husit- ských vojsk na podzim 1433 pomohly i jejich vnitřní rozpory, které se v době obléhání Plzně ukázaly v ostřejším světle. Pokud známo, nejotevřeněji propukly krátce poté, když se vrá- tily k Plzni zbytky z početného oddílu, jenž se pod vedením Parduse z Hrádku a Řiťky z Bezdědic vydal za spíží do Bavorska a byl u Hiltersriedu 21. září na hlavu poražen. Někdy na přelomu září a října se strhla mezi veliteli husitských vojsk otevřená bitka. Nevíme, zda bylo její bezprostřední pohnutkou buď doznívající rozladění z nedávné porážky v Německu, pres- tižní a osobní rozbroje mezi hejtmany nebo dokonce napadení Prokopa Holého za to, že zneužíval svého postavení k vlastnímu - 334 —
men.336) Jedním z průvodních jevů trvalé spocializace na ozbrojený boj byla profesionalizace příslušníků polních vojsk, spojoná s ekoncmickou závislostí na válečné činnosti. Získává- ní kořisti a její rozdělování se v delším časovém období stalo příčinou sociální diferencince uvnitř polních vojsk a přispí- valo též k posilování individuálních hnotných zájmů jejich bo- jovníků. Ačkoliv nelze polní vojska rozhodně srovnávat se žoldnéřskými armádami pozdního středověku, které válčily bez ideí, programu a pouze za peníze, přece některé projevy indi- viduálního kořistění vystoupily u příslušníků husitských vojsk v době obléhání Plzně zřetelněji na světlo. Staly se též odra- zem měnícího se postavení polních vojsk v české společnosti v husitské revoluci a svědčily současně o narůstajících probló- mech uvnítř jich samotných.337) Postupnému poklesu politické prestiže polních husit- ských vojsk na podzim 1433 pomohly i jejich vnitřní rozpory, které se v době obléhání Plzně ukázaly v ostřejším světle. Pokud známo, nejotevřeněji propukly krátce poté, když se vrá- tily k Plzni zbytky z početného oddílu, jenž se pod vedením Parduse z Hrádku a Řiťky z Bezdědic vydal za spíží do Bavorska a byl u Hiltersriedu 21. září na hlavu poražen. Někdy na přelomu září a října se strhla mezi veliteli husitských vojsk otevřená bitka. Nevíme, zda bylo její bezprostřední pohnutkou buď doznívající rozladění z nedávné porážky v Německu, pres- tižní a osobní rozbroje mezi hejtmany nebo dokonce napadení Prokopa Holého za to, že zneužíval svého postavení k vlastnímu - 334 —
Strana 335
obohacování. S jistotou lze ale říci, že tu vyvrcholilo nahromaděné napětí. Jeho příčiny však měly své kořeny jak v osobních neshodách mezi hejtmany, tak i v důvodech hlubších. Ty vycházely z nedostatku hospodářského zázemí vojsk či z nervozity, která odrážela zvyšující se společenskou nejistotu, povzbuzovanou poklesem autority polních vojsk v zemi. Prokop Holý a dva další hejtmané měli být zajati a odvezeni do Prahy, kde byli teprve propuštěni. Prokopův úzký vztah k polním vojskům byl sice až do jara 1434 narušen, ne však do té míry, aby pouštěl Prokop Holý na všech důležitých jednáních s českou šlechtou a zástupci basilejského koncilu zájmy polních vojsk se zřetele.340) Prameny jednoznačně dokládají, že v zahraničí byl rozkol v polních vojscích okamžitě citlivě a s uspokojením registro- ván. Měl přinést příznivý obrat jak v dění kolem Plzně, tak ve vývoji událostí v celém království. Už 18. října vyslanec řádu německých rytířů u koncilu Ondřej z Pfaffendorfu v tomto A v smyslu z Basileje adresoval list svému velmistrovi. 341) krátkých časových odstupech přicházely do Basileje nové in- formace z Čech i Norimberku o nesvornosti a sporech v polních vojscích ležících před Plzni.342) YX X Z hlediska vývoje posledních měsíců revoluční fáze hu- sitství i pro osud Plzně měla rozhodující význam rokování li- stopadového, svatomartinského sněmu a další jednání s vyslan- - 335 -
obohacování. S jistotou lze ale říci, že tu vyvrcholilo nahromaděné napětí. Jeho příčiny však měly své kořeny jak v osobních neshodách mezi hejtmany, tak i v důvodech hlubších. Ty vycházely z nedostatku hospodářského zázemí vojsk či z nervozity, která odrážela zvyšující se společenskou nejistotu, povzbuzovanou poklesem autority polních vojsk v zemi. Prokop Holý a dva další hejtmané měli být zajati a odvezeni do Prahy, kde byli teprve propuštěni. Prokopův úzký vztah k polním vojskům byl sice až do jara 1434 narušen, ne však do té míry, aby pouštěl Prokop Holý na všech důležitých jednáních s českou šlechtou a zástupci basilejského koncilu zájmy polních vojsk se zřetele.340) Prameny jednoznačně dokládají, že v zahraničí byl rozkol v polních vojscích okamžitě citlivě a s uspokojením registro- ván. Měl přinést příznivý obrat jak v dění kolem Plzně, tak ve vývoji událostí v celém království. Už 18. října vyslanec řádu německých rytířů u koncilu Ondřej z Pfaffendorfu v tomto A v smyslu z Basileje adresoval list svému velmistrovi. 341) krátkých časových odstupech přicházely do Basileje nové in- formace z Čech i Norimberku o nesvornosti a sporech v polních vojscích ležících před Plzni.342) YX X Z hlediska vývoje posledních měsíců revoluční fáze hu- sitství i pro osud Plzně měla rozhodující význam rokování li- stopadového, svatomartinského sněmu a další jednání s vyslan- - 335 -
Strana 336
ci basilejského koncilu v Praze. Pokles politické váhy polních vojsk značně kontrastoval se vzestupem prostiže konzervativní- ho husitského křídla, reprezentovaného význačnými osobnostmi z řad vysoké i vlivné nižší šlechty. V dohodě s katolickou opozicí a po konzultacích s basilejským poselstvem, které do Prahy přineslo už koncem října nabídky k dohodě, učinil svato- martinský sněm rozhodující krok ke stabilizaci poměrů v zemí. Dvaadvacátého listopadu schválil znění zápisu, který měl zava- zovat všechny síly k dodržování zemského řádu a vylučovat své- volné bouře a násilí. Současně chtěl uvést v život instituce, které se měly stát na celozemské a krajské úrovni nástrojem k 343) obnovení klidu a pořádku v Čechách i na Moravě. Nemůže být pochyb o tom, že za soudobého vývoje událostí tato opatření přes svůj pozitivní záměr příliš podvazovala činnost radikál- ního husitského proudu a jeho vojenských sil zvlášť. Stavěla dosavadní hybnou sílu revoluce pod dohled šlechtického správce a rady, čímž podřizovala zájmy a přesvědčení tisíců bojovníků, převážně lidového původu, menšině. Ideový kompromis s katolickou církví, na který hodlala přistoupit konzervativní husitská šlechta s částí kněží prosa- zením tzv. prvních (pražských) kompaktát 30. listopadu 1433, ještě zvyšoval nevoli, s jakou se stavěli ideologové a vojáci radikálního husitského směru proti smířlivecké politice sně- 344) Napětí vzrůstalo také tím, že se celá řada dosud m. těsných spojenců táborských a sirotčích polních vojsk nebo do- konce hejtmanů samotných bratrských oddílů a posádek usnesení - 336 -
ci basilejského koncilu v Praze. Pokles politické váhy polních vojsk značně kontrastoval se vzestupem prostiže konzervativní- ho husitského křídla, reprezentovaného význačnými osobnostmi z řad vysoké i vlivné nižší šlechty. V dohodě s katolickou opozicí a po konzultacích s basilejským poselstvem, které do Prahy přineslo už koncem října nabídky k dohodě, učinil svato- martinský sněm rozhodující krok ke stabilizaci poměrů v zemí. Dvaadvacátého listopadu schválil znění zápisu, který měl zava- zovat všechny síly k dodržování zemského řádu a vylučovat své- volné bouře a násilí. Současně chtěl uvést v život instituce, které se měly stát na celozemské a krajské úrovni nástrojem k 343) obnovení klidu a pořádku v Čechách i na Moravě. Nemůže být pochyb o tom, že za soudobého vývoje událostí tato opatření přes svůj pozitivní záměr příliš podvazovala činnost radikál- ního husitského proudu a jeho vojenských sil zvlášť. Stavěla dosavadní hybnou sílu revoluce pod dohled šlechtického správce a rady, čímž podřizovala zájmy a přesvědčení tisíců bojovníků, převážně lidového původu, menšině. Ideový kompromis s katolickou církví, na který hodlala přistoupit konzervativní husitská šlechta s částí kněží prosa- zením tzv. prvních (pražských) kompaktát 30. listopadu 1433, ještě zvyšoval nevoli, s jakou se stavěli ideologové a vojáci radikálního husitského směru proti smířlivecké politice sně- 344) Napětí vzrůstalo také tím, že se celá řada dosud m. těsných spojenců táborských a sirotčích polních vojsk nebo do- konce hejtmanů samotných bratrských oddílů a posádek usnesení - 336 -
Strana 337
sněmu nebránila. Naopak, část z těchto lidí dokonce působila ve sboru, jenž měl zvolit zemského správce a jemnu ku pomoci dvanáctičlennou radu.) Mezi nimi jsou jmenováni i dosud hu- sitství oddaní válečníci jako Přibík z Klenového, hejtman ve Stříbře, Otík z Lozy, hejtman v Hymburce, ale též Jan Bleh z Těšnice, Mikuláš z Padařova, Jan Kolda ze Žampachu a četní další. Odklon mnohých šlechtických a měšťanských příslušníků či spojenců bratrstev a polních vojsk od jejich dosud důsledné politiky byl výrazným krokem vpravo. Od něho zbývalo už málo k tomu, aby se zanedlouho nemalý počet osob z této skupiny lidí postavil otevřeně proti polním vojskům a nakonec se přímo či nepřímo podílel na jejich porážkách. Lipanská bitva se sta- la toho exemplárním příkladem.346) Váhavci a odpadlíci z řad velitelů a spojenců polních vojsk prezentovali postupný rozklad politické a dosud nepora- zitelné vojenské moci radikálního křídla husitské revoluce. Jeho příčiny tkvěly mimo jiné hlavně v třídní nesourodosti celého tohoto uskupení. V krizové a kolizní situaci se husit- ské panstvo, ale i zemané z významných velitelských funkcích v polním vojsku v duchu svého stavovského povědomí přiklonili ke smírnému řešení poměrů v zemi. Snad právě toto vědomí sta- vovské sounáležitosti k privilegované třídě české společnosti mírnilo jejich pocity zrady na tisících ostatních bojovníků a pomáhalo jim překrýt i takové pohnutky, jakými byla snaha uchránit a legalizovat majetky svěřené jim nebo jimi uzurpova- né v letech revoluce. - 337 -
sněmu nebránila. Naopak, část z těchto lidí dokonce působila ve sboru, jenž měl zvolit zemského správce a jemnu ku pomoci dvanáctičlennou radu.) Mezi nimi jsou jmenováni i dosud hu- sitství oddaní válečníci jako Přibík z Klenového, hejtman ve Stříbře, Otík z Lozy, hejtman v Hymburce, ale též Jan Bleh z Těšnice, Mikuláš z Padařova, Jan Kolda ze Žampachu a četní další. Odklon mnohých šlechtických a měšťanských příslušníků či spojenců bratrstev a polních vojsk od jejich dosud důsledné politiky byl výrazným krokem vpravo. Od něho zbývalo už málo k tomu, aby se zanedlouho nemalý počet osob z této skupiny lidí postavil otevřeně proti polním vojskům a nakonec se přímo či nepřímo podílel na jejich porážkách. Lipanská bitva se sta- la toho exemplárním příkladem.346) Váhavci a odpadlíci z řad velitelů a spojenců polních vojsk prezentovali postupný rozklad politické a dosud nepora- zitelné vojenské moci radikálního křídla husitské revoluce. Jeho příčiny tkvěly mimo jiné hlavně v třídní nesourodosti celého tohoto uskupení. V krizové a kolizní situaci se husit- ské panstvo, ale i zemané z významných velitelských funkcích v polním vojsku v duchu svého stavovského povědomí přiklonili ke smírnému řešení poměrů v zemi. Snad právě toto vědomí sta- vovské sounáležitosti k privilegované třídě české společnosti mírnilo jejich pocity zrady na tisících ostatních bojovníků a pomáhalo jim překrýt i takové pohnutky, jakými byla snaha uchránit a legalizovat majetky svěřené jim nebo jimi uzurpova- né v letech revoluce. - 337 -
Strana 338
Lidové jádro radikálního husitství, sdružené zejména do polních vojsk, zůstávalo za těchto okolností opuštěno od části svých vůdců z řad šlechty. Přes sociální proměny a postupující vojenskou profesionalizaci byla tato ztráta pro polní vojska příliš citelná. Částečná sociální nivelizace, jež na počátku revoluce ovlivnila v důsledku rovnostářských tendencí vztahy mezi stoupenci Husova učení, kteří se ve vztahu k symbolu ka- licha nazývali bratře a sestro, totiž zcela nechrozila uznáva- nou stavovskou a politickou autoritu šlechty.347) Vedle setr- vačnosti v chápání sociálních vztahů ve středověké společnosti tu působila vážnost, kterou požívali lidé šlechtického původu jako zkušení válečníci ve službách revoluce. Vedení polních vojsk a jejich spojenců tak bylo oslabeno nejen o rutinované bojovníky, ale též o osobnosti, jejichž autorita pomáhala i v těžkých podmínkách udržovat přirozenou kázeň. A vůbec už neby- la zanedbatelná skutečnost, že nepřítomnost těchto lidí u polních vojsk znamenala ztrátu kontaktů s politickým děním, které od podzimu roku 1433 určovalo vývoj hlavních událostí v Českém království. Pokles politické prestiže polních vojsk byl tedy zapříčiněn i sníženou schopností jejich orientace ve slo- žitostech soudobého diplomatického a mocenského zápasu jak v čaských zemích, tak i v jejich konfrontaci s cizinou. Přechod velení na "nižší důstojnické kádry" na přelomu let 1433 a 1434 musel pak mít nutně za důsledek nepříznivý vývoj v samotných polních vojscích. J. Boubín nedávno správně vystihl určitou linii vzestupu - 338 —
Lidové jádro radikálního husitství, sdružené zejména do polních vojsk, zůstávalo za těchto okolností opuštěno od části svých vůdců z řad šlechty. Přes sociální proměny a postupující vojenskou profesionalizaci byla tato ztráta pro polní vojska příliš citelná. Částečná sociální nivelizace, jež na počátku revoluce ovlivnila v důsledku rovnostářských tendencí vztahy mezi stoupenci Husova učení, kteří se ve vztahu k symbolu ka- licha nazývali bratře a sestro, totiž zcela nechrozila uznáva- nou stavovskou a politickou autoritu šlechty.347) Vedle setr- vačnosti v chápání sociálních vztahů ve středověké společnosti tu působila vážnost, kterou požívali lidé šlechtického původu jako zkušení válečníci ve službách revoluce. Vedení polních vojsk a jejich spojenců tak bylo oslabeno nejen o rutinované bojovníky, ale též o osobnosti, jejichž autorita pomáhala i v těžkých podmínkách udržovat přirozenou kázeň. A vůbec už neby- la zanedbatelná skutečnost, že nepřítomnost těchto lidí u polních vojsk znamenala ztrátu kontaktů s politickým děním, které od podzimu roku 1433 určovalo vývoj hlavních událostí v Českém království. Pokles politické prestiže polních vojsk byl tedy zapříčiněn i sníženou schopností jejich orientace ve slo- žitostech soudobého diplomatického a mocenského zápasu jak v čaských zemích, tak i v jejich konfrontaci s cizinou. Přechod velení na "nižší důstojnické kádry" na přelomu let 1433 a 1434 musel pak mít nutně za důsledek nepříznivý vývoj v samotných polních vojscích. J. Boubín nedávno správně vystihl určitou linii vzestupu - 338 —
Strana 339
úlohy husitského duchovenstva v Čechách a v polních vojscích zvláště po polovině dvacátých let 15. století.48) Bylo by možno doplnit, že krom jiného vycházela tato role z celkových proměn polních vojsk a měnícího se vztahu šlechtických hejtma- nů k radikálnímu husitství. Paktem ovšem zůstává, že husitští kněží nemohli plně nahrazovat úlohu šlechtických vůdců husit- ských vojsk nejen po stránce vojenské, ale ani politické, vojensko-kázeňské a organizační. A to zvláště v období, kdy vnitřní konflikt poznamenal vztahy husitských vojsk ležících před Plzní k jejich duchovnímu správci Prokopu Holému. Jeho absence u polních vojsk byla, aniž je třeba přeceňovat úlohu jediné osobnosti v dějinách, velmi citelnou ztrátou schopného politického vůdce radikálních obhájců kalicha. Ať už bylo opuštění plzeňského ležení násilné či nikoli, rozchodu Prokopa 349) Holého s polními vojsky si doboví pozorovatelé nápadně všimli. Především zkušení koncilní diplomaté si tím snáze mohli vytvo- řit představy o vývoji poměrů v českých zemích a zvolit po- stup, který ještě pomáhal vrážet klín mezi husitské strany a prohlubovat izolaci polních vojsk. Lze-li důvěřovat faktografii Carlierových zápisků o "druhé legaci" koncilních vyslanců do Prahy, jež je nejvydat- nějším pramenem k poznání událostí ze závěru roku 1433, pak zřejmě řešení otázky záchrany Plzně a postavení jejích oblé- hatelů - polních vojsk - v české společnosti patřila k nejože- havějším problémům. Účastníci sněmu i basilejští vyslanci se patrně dohodli přes různá protikladná stanoviska na záměru — 339 —
úlohy husitského duchovenstva v Čechách a v polních vojscích zvláště po polovině dvacátých let 15. století.48) Bylo by možno doplnit, že krom jiného vycházela tato role z celkových proměn polních vojsk a měnícího se vztahu šlechtických hejtma- nů k radikálnímu husitství. Paktem ovšem zůstává, že husitští kněží nemohli plně nahrazovat úlohu šlechtických vůdců husit- ských vojsk nejen po stránce vojenské, ale ani politické, vojensko-kázeňské a organizační. A to zvláště v období, kdy vnitřní konflikt poznamenal vztahy husitských vojsk ležících před Plzní k jejich duchovnímu správci Prokopu Holému. Jeho absence u polních vojsk byla, aniž je třeba přeceňovat úlohu jediné osobnosti v dějinách, velmi citelnou ztrátou schopného politického vůdce radikálních obhájců kalicha. Ať už bylo opuštění plzeňského ležení násilné či nikoli, rozchodu Prokopa 349) Holého s polními vojsky si doboví pozorovatelé nápadně všimli. Především zkušení koncilní diplomaté si tím snáze mohli vytvo- řit představy o vývoji poměrů v českých zemích a zvolit po- stup, který ještě pomáhal vrážet klín mezi husitské strany a prohlubovat izolaci polních vojsk. Lze-li důvěřovat faktografii Carlierových zápisků o "druhé legaci" koncilních vyslanců do Prahy, jež je nejvydat- nějším pramenem k poznání událostí ze závěru roku 1433, pak zřejmě řešení otázky záchrany Plzně a postavení jejích oblé- hatelů - polních vojsk - v české společnosti patřila k nejože- havějším problémům. Účastníci sněmu i basilejští vyslanci se patrně dohodli přes různá protikladná stanoviska na záměru — 339 —
Strana 340
uzavřít všeobecný mír, ale pojmy Plzeň a polní vojska se staly rozhodující překážkou naplnění této dohody. To se projevilo zvláště výrazně počátkem prosince 1433, po uzavření takových rámcových domluv, jakou byla například tzv. pražská kompaktáta smluvená 30. listopadu.350) Čtvrtého prosince totiž koncilní vyslanci spojili požadavek přerušení obléhání Plzně s návrhem, aby byla polní vojska rozpuštěna a jejich početní příslušníci rozděleni do měst tak, aby nemohli narušovat mír v zemi.351) Ještě dříve, než mohla zpráva o tom vzrušit husitské obléhatele Plzně, rozproudila se diskuse o vyřešení této otázky na jednáních účastníků sněmu s basilejskými vyslanci. Carlierův výklad naznačuje, že tíhu jednání převzali z české strany především kněží, zvláště Jan Rokycana, Prokop Holý, Petr Engliš, Ambrož a další. I když nepopírá účast laiků, přece Carlier ukazuje, že představitelé české šlechty zůstá- vali již jakoby stranou těchto diplomatických zápasů. Už 7. prosince se sešly nejvýznačnější osobnosti z husit- ského duchovenstva s vyslanci koncilu, aby naléhavý problém Plzně a polních vojsk prodiskutovali. Až do 20. dne posledního měsíce roku 1433 pak probíhala intenzivní jednání, která však nevedla k úspěšné dohodě. Koncilní diplomaté trvali na poža- davku zrušit obléhání Plzně, zatímc0 Rokycana, Prokop Holý, Engliš aj. zdůrazňovali nejprve, že Plzeň musí být z rámcové dohody vyňata, neboť způsobovala zvláště těžké škody husitům. Toto stanovisko ze 7. prosince nepochybně hájilo zájmy polních vojsk, neboť požadovalo, aby se uvedená katolická pevnost ne- — 340 —
uzavřít všeobecný mír, ale pojmy Plzeň a polní vojska se staly rozhodující překážkou naplnění této dohody. To se projevilo zvláště výrazně počátkem prosince 1433, po uzavření takových rámcových domluv, jakou byla například tzv. pražská kompaktáta smluvená 30. listopadu.350) Čtvrtého prosince totiž koncilní vyslanci spojili požadavek přerušení obléhání Plzně s návrhem, aby byla polní vojska rozpuštěna a jejich početní příslušníci rozděleni do měst tak, aby nemohli narušovat mír v zemi.351) Ještě dříve, než mohla zpráva o tom vzrušit husitské obléhatele Plzně, rozproudila se diskuse o vyřešení této otázky na jednáních účastníků sněmu s basilejskými vyslanci. Carlierův výklad naznačuje, že tíhu jednání převzali z české strany především kněží, zvláště Jan Rokycana, Prokop Holý, Petr Engliš, Ambrož a další. I když nepopírá účast laiků, přece Carlier ukazuje, že představitelé české šlechty zůstá- vali již jakoby stranou těchto diplomatických zápasů. Už 7. prosince se sešly nejvýznačnější osobnosti z husit- ského duchovenstva s vyslanci koncilu, aby naléhavý problém Plzně a polních vojsk prodiskutovali. Až do 20. dne posledního měsíce roku 1433 pak probíhala intenzivní jednání, která však nevedla k úspěšné dohodě. Koncilní diplomaté trvali na poža- davku zrušit obléhání Plzně, zatímc0 Rokycana, Prokop Holý, Engliš aj. zdůrazňovali nejprve, že Plzeň musí být z rámcové dohody vyňata, neboť způsobovala zvláště těžké škody husitům. Toto stanovisko ze 7. prosince nepochybně hájilo zájmy polních vojsk, neboť požadovalo, aby se uvedená katolická pevnost ne- — 340 —
Strana 341
jen podřídila zvolenému zemskému správci, ale současně se při- hlásila i ke kalichu a aby uhradila výdaje, které vznikly je- jím obléhatelům.) Zápas o Plzeň a polní vojska pokračoval hned příští den, kdy se opět rozšířil na projednávání požadav- ku, respektive podmínky závaznosti kalichu pro celé Čechy a Moravu. Ani v následujících dnech nedošlo k dohodě, a tak mělo být projednání otázky Plzně odročeno na sněm, jenž se měl se- jít na počátku roku 1434.353) Asi pohrůžka, že basilejské poselstvo opustí Prahu, při- měla zemského správce Aleše Vřeštovského, aby se svou radou vyslal 16. prosince purkrabího hradu Karlštejnu, pana Kuneše Tluksu z Buřenic, s několika dalšími lidmi vyjednávat do Plzně. Mezitím se však zprávy o průběhu jednání v Praze rozší- řily i v polních vojscích v západních Čechách. Kněz Prokůpek, jenž se v Praze nejspíše osobně sněmu za obléhatele Plzně zúčastnil, ale i další informovali husitské bojovníky o smíř- livém postojí české šlechty a návrzích basilejských vyslanců na rozpuštění polních vojsk.354) Náhlé vážné ohrožení exis- tenčních jistot tisíců husitských bojovníků zásadně ovlivnilo jejich postoj k vyjednávání s koncilem, k účastníkům sněmu a jeho závěrům, ale i ke skupince, kterou 18. prosince přivedl k Plzni za účelem dohody s obléhanými a vlastně i obléhateli Kuneš Tluksa z Buřenic. Dva dny trvaly dohady Kuneše s veli- teli polních vojsk, kteří si chtěli udržet kontrolu nad vyjed- náváním o osudu Plzně. Vstup delegátů sněmu do obleženého města podmiňovali požadavkem, aby se rozhovorů s Plzeňskými — 341 —
jen podřídila zvolenému zemskému správci, ale současně se při- hlásila i ke kalichu a aby uhradila výdaje, které vznikly je- jím obléhatelům.) Zápas o Plzeň a polní vojska pokračoval hned příští den, kdy se opět rozšířil na projednávání požadav- ku, respektive podmínky závaznosti kalichu pro celé Čechy a Moravu. Ani v následujících dnech nedošlo k dohodě, a tak mělo být projednání otázky Plzně odročeno na sněm, jenž se měl se- jít na počátku roku 1434.353) Asi pohrůžka, že basilejské poselstvo opustí Prahu, při- měla zemského správce Aleše Vřeštovského, aby se svou radou vyslal 16. prosince purkrabího hradu Karlštejnu, pana Kuneše Tluksu z Buřenic, s několika dalšími lidmi vyjednávat do Plzně. Mezitím se však zprávy o průběhu jednání v Praze rozší- řily i v polních vojscích v západních Čechách. Kněz Prokůpek, jenž se v Praze nejspíše osobně sněmu za obléhatele Plzně zúčastnil, ale i další informovali husitské bojovníky o smíř- livém postojí české šlechty a návrzích basilejských vyslanců na rozpuštění polních vojsk.354) Náhlé vážné ohrožení exis- tenčních jistot tisíců husitských bojovníků zásadně ovlivnilo jejich postoj k vyjednávání s koncilem, k účastníkům sněmu a jeho závěrům, ale i ke skupince, kterou 18. prosince přivedl k Plzni za účelem dohody s obléhanými a vlastně i obléhateli Kuneš Tluksa z Buřenic. Dva dny trvaly dohady Kuneše s veli- teli polních vojsk, kteří si chtěli udržet kontrolu nad vyjed- náváním o osudu Plzně. Vstup delegátů sněmu do obleženého města podmiňovali požadavkem, aby se rozhovorů s Plzeňskými — 341 —
Strana 342
zúčastnilo dvanáct zástupců polních vojsk. Dvacátý prosinec přinesl rozuzlení. Podmínka obléhatelů byla odmítnuta a na odvetu pak husitští hejtmané znemožnili pokus, aby plzeňská obec sama vyslala do Prahy své zástupce k dalším rokováním. Současně Plzeňští nevyhověli výzvě polních vojsk, aby vyjed- návali přímo navzájem. Odpověděli svým obléhatelům, že se s boží pomocí budou dále statečně bránit.355) Závěrečné týdny roku 1433 byly tedy naplněny neustálým projednáváním otázky přerušení obléhání Plzně, neboť bez její- ho dořešení nemohlo být uzavřeno ani vyjednávání s koncilem prostřednictvím jeho vyslanců, ani uspořádány vztahy mezi stoupenci kalicha a kříže v Českém království. Poznamenal-li výstižně F. Kavka, že se Plzeň v zimě 1433/34 stala "traumatem koncilu",356) byla jím neméně už od listopadu a prosince 1433 také v politickém zápase především v samotných českých zemích. Cíl, totiž vystavit koncil i české katolíky politickému nátla- ku, se radikálnímu husitskému proudu sice podařilo naplnit, ale naznačené změny ve společenském vývoji v českých zemích v průběhu druhé poloviny roku 1433 postavily původní záměr do jiné roviny. Svatomartinský sněm v Praze a rokování na něj bezprostředně navazující prokázala, že se v důsledku širších vývojových tendencí a zejména smířliveckých kroků české kališ- nické a katolické šlechty i taktického postupu koncilních vyslanců ocitla koncem roku 1433 polní vojska před Plzní v celkové izolaci. Jednáni hejtmanů husitských vojsk s vyjedna- vači sněmu, vedenými Kunešem Tluksou z Buřenic, ve dnech 18. — 342 —
zúčastnilo dvanáct zástupců polních vojsk. Dvacátý prosinec přinesl rozuzlení. Podmínka obléhatelů byla odmítnuta a na odvetu pak husitští hejtmané znemožnili pokus, aby plzeňská obec sama vyslala do Prahy své zástupce k dalším rokováním. Současně Plzeňští nevyhověli výzvě polních vojsk, aby vyjed- návali přímo navzájem. Odpověděli svým obléhatelům, že se s boží pomocí budou dále statečně bránit.355) Závěrečné týdny roku 1433 byly tedy naplněny neustálým projednáváním otázky přerušení obléhání Plzně, neboť bez její- ho dořešení nemohlo být uzavřeno ani vyjednávání s koncilem prostřednictvím jeho vyslanců, ani uspořádány vztahy mezi stoupenci kalicha a kříže v Českém království. Poznamenal-li výstižně F. Kavka, že se Plzeň v zimě 1433/34 stala "traumatem koncilu",356) byla jím neméně už od listopadu a prosince 1433 také v politickém zápase především v samotných českých zemích. Cíl, totiž vystavit koncil i české katolíky politickému nátla- ku, se radikálnímu husitskému proudu sice podařilo naplnit, ale naznačené změny ve společenském vývoji v českých zemích v průběhu druhé poloviny roku 1433 postavily původní záměr do jiné roviny. Svatomartinský sněm v Praze a rokování na něj bezprostředně navazující prokázala, že se v důsledku širších vývojových tendencí a zejména smířliveckých kroků české kališ- nické a katolické šlechty i taktického postupu koncilních vyslanců ocitla koncem roku 1433 polní vojska před Plzní v celkové izolaci. Jednáni hejtmanů husitských vojsk s vyjedna- vači sněmu, vedenými Kunešem Tluksou z Buřenic, ve dnech 18. — 342 —
Strana 343
až 20. prosince před Plzní završila dosavadní sled událostí. Otázka obléhání a osudu Plzně se už stala klíčovou pro polní husitská vojska nejen z důvodů prestižních, ale přímo exis- tenčních. Odmítnutí pokusu sněmu uzavřít dohodu s Plzní na základě podmínek, při jejichž formulování se zúčastnily i ta- kové osobnosti jako Petr Engliš či Prokop Holý, s konečnou platností otevřelo konflikt polních vojsk a jejich nejbližších spojenců s ostatními stoupenci husitské víry. Boj polních vojsk o Plzeň se v tu chvíli obrátil i proti konzervativnímu husitskému křídlu. Osudovost tohoto střetnutí se naplňovala s tím, jak se předáci utrakvistické šlechty a zástupci někte- rých měst smiřovali s kompromisní podobou dohody o kalich s českymi katolíky a zejména s cizinou. Jestliže stávající vývoj událostí utvrdil vůdce husit- ských vojsk v západních Čechách v tom, že je nezbytné pokra- čovat v obléhání Plzně i v začínajícím roce 1434, vedl naopak jejich odpůrce doma i v zahraničí k přesvědčení, že je třeba ochránit Plzeň účinněji než dosud a současně rozhodněji vystoupit proti těm, kdo ji ohrožují. Všechna stanoviska se vyhrocovala tím spíše, že ve hře již nebyl pro zúčastněné soupeřící strany pouze osud západočeského města, ale též pol- ních vojsk a v nejširším smyslu dokonce celé revoluce. Vždyť dosažení konečné převahy v tomto zápase znamenalo určovat po- dobu politického, ideově-náboženského a sociálně-ekonomického uspořádání nově se formující české společnosti i jejích mezi- národních vztahů. V tomto směru přineslo dění z konce roku — 343 —
až 20. prosince před Plzní završila dosavadní sled událostí. Otázka obléhání a osudu Plzně se už stala klíčovou pro polní husitská vojska nejen z důvodů prestižních, ale přímo exis- tenčních. Odmítnutí pokusu sněmu uzavřít dohodu s Plzní na základě podmínek, při jejichž formulování se zúčastnily i ta- kové osobnosti jako Petr Engliš či Prokop Holý, s konečnou platností otevřelo konflikt polních vojsk a jejich nejbližších spojenců s ostatními stoupenci husitské víry. Boj polních vojsk o Plzeň se v tu chvíli obrátil i proti konzervativnímu husitskému křídlu. Osudovost tohoto střetnutí se naplňovala s tím, jak se předáci utrakvistické šlechty a zástupci někte- rých měst smiřovali s kompromisní podobou dohody o kalich s českymi katolíky a zejména s cizinou. Jestliže stávající vývoj událostí utvrdil vůdce husit- ských vojsk v západních Čechách v tom, že je nezbytné pokra- čovat v obléhání Plzně i v začínajícím roce 1434, vedl naopak jejich odpůrce doma i v zahraničí k přesvědčení, že je třeba ochránit Plzeň účinněji než dosud a současně rozhodněji vystoupit proti těm, kdo ji ohrožují. Všechna stanoviska se vyhrocovala tím spíše, že ve hře již nebyl pro zúčastněné soupeřící strany pouze osud západočeského města, ale též pol- ních vojsk a v nejširším smyslu dokonce celé revoluce. Vždyť dosažení konečné převahy v tomto zápase znamenalo určovat po- dobu politického, ideově-náboženského a sociálně-ekonomického uspořádání nově se formující české společnosti i jejích mezi- národních vztahů. V tomto směru přineslo dění z konce roku — 343 —
Strana 344
1433 zásadní změny v pojetí "otázky Plzně" v soudobém politic- kém vývoji. Nejspíše někdy ve dnech těsně po 20. prosinci 1433, kdy se neúspěšná mise Kunše Tluksy z Buřenic vrátila od Plzně do Prahy, podnikli husité jeden z větších útoků proti plzeňským hradbám. Zpráva o tom došla do Basileje kolem poloviny ledna následujícího roku a podle ní byl tento pokus o ztečení Plzně odražen. Dokonce měla být pod městským opevněním zajata stovka husitských bojovníků a sirotkům ukořistěn velbloud, kterého si přivedli nedávno z tažení do Polska.357) Bitka měla podle lí- čení Jana ze Segovie za následek exemplární výkon trestů na obou stranách. Husitští bojovníci údajně ztrestali dva zajaté obránce Plzně useknutím rukou, což Plzeňští pomstili stejným mučením na třech zajatých nepřátelích. Pozoruhodné je, že na tuto epizodu naráží, ač bez konkrétního časového a věcného vřazení do dějinných souvislostí, též Hilariova "Historie"358) I z mála informací, které o dalších měsících obléhání přinášejí soudobé prameny, je možno soudit, že ani v roce 1434 se předchozí charakter boje o město příliš nezměnil.359) Polní vojska držela Plzeň stále v pevném sevření, přičemž po- čítala s tím, že Plzeňští už velmi záhy pocítí nedostatek potravin a budou přinuceni vyjednávat. K tíživým problémům husitů před Plzní v prvních měsících nového roku nepochybně patřilo, jak se vyrovnat s novými politickými poměry, se ztrá- tou řady spojenců bratrstev mezi šlechtou i to, jak zaopatřo- vat obživu na konci kruté zimy a z hubených jarních zásob. — 344 -
1433 zásadní změny v pojetí "otázky Plzně" v soudobém politic- kém vývoji. Nejspíše někdy ve dnech těsně po 20. prosinci 1433, kdy se neúspěšná mise Kunše Tluksy z Buřenic vrátila od Plzně do Prahy, podnikli husité jeden z větších útoků proti plzeňským hradbám. Zpráva o tom došla do Basileje kolem poloviny ledna následujícího roku a podle ní byl tento pokus o ztečení Plzně odražen. Dokonce měla být pod městským opevněním zajata stovka husitských bojovníků a sirotkům ukořistěn velbloud, kterého si přivedli nedávno z tažení do Polska.357) Bitka měla podle lí- čení Jana ze Segovie za následek exemplární výkon trestů na obou stranách. Husitští bojovníci údajně ztrestali dva zajaté obránce Plzně useknutím rukou, což Plzeňští pomstili stejným mučením na třech zajatých nepřátelích. Pozoruhodné je, že na tuto epizodu naráží, ač bez konkrétního časového a věcného vřazení do dějinných souvislostí, též Hilariova "Historie"358) I z mála informací, které o dalších měsících obléhání přinášejí soudobé prameny, je možno soudit, že ani v roce 1434 se předchozí charakter boje o město příliš nezměnil.359) Polní vojska držela Plzeň stále v pevném sevření, přičemž po- čítala s tím, že Plzeňští už velmi záhy pocítí nedostatek potravin a budou přinuceni vyjednávat. K tíživým problémům husitů před Plzní v prvních měsících nového roku nepochybně patřilo, jak se vyrovnat s novými politickými poměry, se ztrá- tou řady spojenců bratrstev mezi šlechtou i to, jak zaopatřo- vat obživu na konci kruté zimy a z hubených jarních zásob. — 344 -
Strana 345
Jak se zanedlouho ukázalo, nebylo snadné už udržet pevnou kázeň a vysokou bojovou morálku, tedy faktory, které pomáhaly v předchozích letech husitským vojskům vítězit v nejtěžších bitvách. Pokles váhy polních vojsk byl tím citelnější, že ně- kdy v počátečních měsících roku 1434 utrpěly jejich některé oddíly obdobné porážky jako na podzim u Hiltersriedu. Tak na- příklad vojáci pana Menharta z Hradce potřeli jeden z nich u Horažďovic, zatímco ještě nedávný spojenec táborů - Jan Malo- vec z Pacova - porazil jiný oddíl někde mezi Chotýšany a Bene- 360) šovem. V době klesající prestiže i aktivity polních vojsk naopak přejímali politickou iniciativu jejich odpůrci jak v českých zemích, tak i v cizině. Rámcová dojednání mezi českou i morav- skou kališnickou a katolickou šlechtou na jedné a vyslanci koncilu na druhé straně v závěru roku 1433 vytvořila podmínky pro jejich společný postup proti radikálnímu husitství. Liši- ly-li se ještě představy této nově vzniklé mocenské koalice v některých otázkách porevolučního uspořádání Českého království (jako např. v míře uznání kalicha, v podmínkách přijetí Zik- munda Lucemburského za českého krále aj.), pak se už zcela shodovaly v přesvědčení, že je nezbytné definitivně pokořit husitská polní vojska jako rozhodující překážku kompromisu. Za situace, kdy vojenské síly radikálního křídla husitství ležely před Plzní, sílila pro obležené město naděje, že nebude ponecháno osudu, hrozícímu vyhladověním a vydáním na milost a nemilost vojákům polních vojsk. - 345 -
Jak se zanedlouho ukázalo, nebylo snadné už udržet pevnou kázeň a vysokou bojovou morálku, tedy faktory, které pomáhaly v předchozích letech husitským vojskům vítězit v nejtěžších bitvách. Pokles váhy polních vojsk byl tím citelnější, že ně- kdy v počátečních měsících roku 1434 utrpěly jejich některé oddíly obdobné porážky jako na podzim u Hiltersriedu. Tak na- příklad vojáci pana Menharta z Hradce potřeli jeden z nich u Horažďovic, zatímco ještě nedávný spojenec táborů - Jan Malo- vec z Pacova - porazil jiný oddíl někde mezi Chotýšany a Bene- 360) šovem. V době klesající prestiže i aktivity polních vojsk naopak přejímali politickou iniciativu jejich odpůrci jak v českých zemích, tak i v cizině. Rámcová dojednání mezi českou i morav- skou kališnickou a katolickou šlechtou na jedné a vyslanci koncilu na druhé straně v závěru roku 1433 vytvořila podmínky pro jejich společný postup proti radikálnímu husitství. Liši- ly-li se ještě představy této nově vzniklé mocenské koalice v některých otázkách porevolučního uspořádání Českého království (jako např. v míře uznání kalicha, v podmínkách přijetí Zik- munda Lucemburského za českého krále aj.), pak se už zcela shodovaly v přesvědčení, že je nezbytné definitivně pokořit husitská polní vojska jako rozhodující překážku kompromisu. Za situace, kdy vojenské síly radikálního křídla husitství ležely před Plzní, sílila pro obležené město naděje, že nebude ponecháno osudu, hrozícímu vyhladověním a vydáním na milost a nemilost vojákům polních vojsk. - 345 -
Strana 346
Už v prvních lednových dnech roku 1434 se sešel v Praze znovu sněm, který jednal o poměrech v Českém království a s vyslanci koncilu znovu o podmínkách dohody stoupenců kalicha s katolickou církví. Ačkoliv prameny o projednávání otázky ob- nebude daleko pravdy hypotéza, léhání Plzně vcelku mlčí,361) že právě tento problém ve spojitosti se snahou vyloučit polní vojska z politické hry vystoupil výrazně do popředí. Lze víc než pouze předpokládat, že právě počátkem ledna toho roku byl dojednán předáky české kališnické i katolické šlechty s vy- slanci koncilu společný postup, který zahrnoval mezi prvními cíli likvidaci polních vojsk spolu s osvobozením Plzně. Podmínkou uskutečnění takového záměru bylo ovšem schvále- ní dohodnutých opatření jednak koncilem, jednak i císařem, jenž už v Basileji pobýval od konce října předchozího roku. Shromáždění církevních otců mělo určit především charakter a náplň ideového kompromisu s umírněným husitstvím a přitom též hnotně a politicky podpořit vývoj poměrů a zvláště vojenských akcí v českých zemích. Od nedávno korunovaného římského císaře Zikmunda se očekávalo, že jeho mocenská autorita bude zárukou zcela opačného výsledku vojenské intervence do Čech, než jakým bylo stále ještě nezapomenuté fiasko porážky křižácké výpravy Juliana Cesariniho u Domažlic před třemi lety.362) V prvních týdnech roku 1434 nemohlo tedy být v Praze vy- sloveno konečné stanovisko. A to tím spíše, že si česká šlech- ta sama netroufala podniknout otevřený vojenský zásah proti polním vojskům a vyčkávala na podporu přislíbenou z ciziny. — 346 —
Už v prvních lednových dnech roku 1434 se sešel v Praze znovu sněm, který jednal o poměrech v Českém království a s vyslanci koncilu znovu o podmínkách dohody stoupenců kalicha s katolickou církví. Ačkoliv prameny o projednávání otázky ob- nebude daleko pravdy hypotéza, léhání Plzně vcelku mlčí,361) že právě tento problém ve spojitosti se snahou vyloučit polní vojska z politické hry vystoupil výrazně do popředí. Lze víc než pouze předpokládat, že právě počátkem ledna toho roku byl dojednán předáky české kališnické i katolické šlechty s vy- slanci koncilu společný postup, který zahrnoval mezi prvními cíli likvidaci polních vojsk spolu s osvobozením Plzně. Podmínkou uskutečnění takového záměru bylo ovšem schvále- ní dohodnutých opatření jednak koncilem, jednak i císařem, jenž už v Basileji pobýval od konce října předchozího roku. Shromáždění církevních otců mělo určit především charakter a náplň ideového kompromisu s umírněným husitstvím a přitom též hnotně a politicky podpořit vývoj poměrů a zvláště vojenských akcí v českých zemích. Od nedávno korunovaného římského císaře Zikmunda se očekávalo, že jeho mocenská autorita bude zárukou zcela opačného výsledku vojenské intervence do Čech, než jakým bylo stále ještě nezapomenuté fiasko porážky křižácké výpravy Juliana Cesariniho u Domažlic před třemi lety.362) V prvních týdnech roku 1434 nemohlo tedy být v Praze vy- sloveno konečné stanovisko. A to tím spíše, že si česká šlech- ta sama netroufala podniknout otevřený vojenský zásah proti polním vojskům a vyčkávala na podporu přislíbenou z ciziny. — 346 —
Strana 347
Ačkoliv domácí pramenná základna neumožňuje důkladněji sledo- vat postup české šlechty na počátku roku 1434, ve vztahu k otázce obléhání Plzně a postupu vůči polním vojskům je zřejmé její jasnější, vyhraňující se stanovisko. Vždyť ještě od konce ledna celkový odklon od symbolu kalicha a radikálního husit- ství dovršil návrat některých kněží a mistrů pražské univerzi- ty do oficiální katolické církve a vzápětí je následovali i lidé šlechtického stavu.363) Byl mezi nimi kupříkladu i pan Menhart z Hradce,364) o němž však není známo, kdy tak učinil, zda už na novoračním pražském sněmu či až posléze. Pro věc Plzně bylo však velmi důležité, že se ke zrádcům husitské víry přidali koncem ledna dva šlechtici, kteří, jak poznamenává Jan ze Segovie, dosud Jako jediný působili velké škody svou válečnou činností.365) byl téměř s plnou jistotou určen Přibík z Klenového, táborský 366) hejtman ve Stříbře, jenž je zmiňován jiným koncilním pramenem. Druhé jméno sice zůstává neznámé, domnívám se však, že určité podezření by mohlo padat na dvě osoby. Bud na Jana staršího ze Sobětic, jenž se podílel s Přibíkem z Klenového na květnovém zásobení Plzně, nebo na Jakoubka z Vřesovic. První hypotézu oslabuje fakt, že Příbíkovi z Klenového koncilní ani domácí prameny zásluhy o zásobení Plzně a zradu husitů nezapomněly, zatímco o Sobětickém téměř mlčí.367) Pro druhou naopak svědčí fakt, že Jakoubek z Vřesovic udržoval prokazatelně kontakt s Chebem jako s informačně politickým střediskem na pomezí česko-německých hranic v roce 1433, ale — 347 —
Ačkoliv domácí pramenná základna neumožňuje důkladněji sledo- vat postup české šlechty na počátku roku 1434, ve vztahu k otázce obléhání Plzně a postupu vůči polním vojskům je zřejmé její jasnější, vyhraňující se stanovisko. Vždyť ještě od konce ledna celkový odklon od symbolu kalicha a radikálního husit- ství dovršil návrat některých kněží a mistrů pražské univerzi- ty do oficiální katolické církve a vzápětí je následovali i lidé šlechtického stavu.363) Byl mezi nimi kupříkladu i pan Menhart z Hradce,364) o němž však není známo, kdy tak učinil, zda už na novoračním pražském sněmu či až posléze. Pro věc Plzně bylo však velmi důležité, že se ke zrádcům husitské víry přidali koncem ledna dva šlechtici, kteří, jak poznamenává Jan ze Segovie, dosud Jako jediný působili velké škody svou válečnou činností.365) byl téměř s plnou jistotou určen Přibík z Klenového, táborský 366) hejtman ve Stříbře, jenž je zmiňován jiným koncilním pramenem. Druhé jméno sice zůstává neznámé, domnívám se však, že určité podezření by mohlo padat na dvě osoby. Bud na Jana staršího ze Sobětic, jenž se podílel s Přibíkem z Klenového na květnovém zásobení Plzně, nebo na Jakoubka z Vřesovic. První hypotézu oslabuje fakt, že Příbíkovi z Klenového koncilní ani domácí prameny zásluhy o zásobení Plzně a zradu husitů nezapomněly, zatímco o Sobětickém téměř mlčí.367) Pro druhou naopak svědčí fakt, že Jakoubek z Vřesovic udržoval prokazatelně kontakt s Chebem jako s informačně politickým střediskem na pomezí česko-německých hranic v roce 1433, ale — 347 —
Strana 348
i jiné důvody. Záznam chebských účtů datovaný k 27. dubnu 1434 dokládá, že z chebské městské pokladny byli vyplaceni dva poslové za to, že vykonali cestu k Jakoubkovi z Vřesovic do Žlutin. Předmětem jejich poslání bylo vyřízení záležitostí týkajících se žoldu, ocelových přileb a jiných věcí.368) Ostatně ani další Jakoubkovo vystupování možnost takové hypo- tézy vůbec nevylučuje. Hejtman, jemuž byla svěřena pod kontro- lu značná část severozápadních Čech, v době vyhrocující se krize v květnu 1434 sledoval obléháním Kostomlat vlastní zájmy, zatímco jeho bývalým spojencům hrozila již bezprostřed- ně konfrontace s koaličními vojsky katolické a husitské šlechty. Celkový rámec osobní charakteristiky uzavřela návazná Jakoubkova proměna v osobnost, která se velmi rychle smířila s přijetím Zikmunda Lucemburského za českého panovníka.369) Zatímco měsíce leden a únor 1434 byly ve znamení stmelo- vání tábora konzervativní české husitské a katolické šlechty proti polním vojskům, které ovšem dosud není možno ze známých pramenů hlouběji postihnout, k důležitým jednáním o osud Plzně a především celé revoluce došlo v Basileji. Po příjezdu ke koncilu se také nedávno zvolený císař Zikmund Lucemburský za- pojil do akcí na podporu Plzně, nevybočil ale nijak z dřívěj- ších vlastních opatření ani z dosavadní praxe pomoci Plzni od koncilu. Namísto organizování rozhodné křížové výpravy do Čech, kterou by mnozí preláti i čeští katolíci s povděkem přivítali, daroval plzeňským vyslancům 1 000 zlatých ve jménu koncilu a slíbil sám poskytnout počátkem následujícího roku stejnou sumu — 348 -
i jiné důvody. Záznam chebských účtů datovaný k 27. dubnu 1434 dokládá, že z chebské městské pokladny byli vyplaceni dva poslové za to, že vykonali cestu k Jakoubkovi z Vřesovic do Žlutin. Předmětem jejich poslání bylo vyřízení záležitostí týkajících se žoldu, ocelových přileb a jiných věcí.368) Ostatně ani další Jakoubkovo vystupování možnost takové hypo- tézy vůbec nevylučuje. Hejtman, jemuž byla svěřena pod kontro- lu značná část severozápadních Čech, v době vyhrocující se krize v květnu 1434 sledoval obléháním Kostomlat vlastní zájmy, zatímco jeho bývalým spojencům hrozila již bezprostřed- ně konfrontace s koaličními vojsky katolické a husitské šlechty. Celkový rámec osobní charakteristiky uzavřela návazná Jakoubkova proměna v osobnost, která se velmi rychle smířila s přijetím Zikmunda Lucemburského za českého panovníka.369) Zatímco měsíce leden a únor 1434 byly ve znamení stmelo- vání tábora konzervativní české husitské a katolické šlechty proti polním vojskům, které ovšem dosud není možno ze známých pramenů hlouběji postihnout, k důležitým jednáním o osud Plzně a především celé revoluce došlo v Basileji. Po příjezdu ke koncilu se také nedávno zvolený císař Zikmund Lucemburský za- pojil do akcí na podporu Plzně, nevybočil ale nijak z dřívěj- ších vlastních opatření ani z dosavadní praxe pomoci Plzni od koncilu. Namísto organizování rozhodné křížové výpravy do Čech, kterou by mnozí preláti i čeští katolíci s povděkem přivítali, daroval plzeňským vyslancům 1 000 zlatých ve jménu koncilu a slíbil sám poskytnout počátkem následujícího roku stejnou sumu — 348 -
Strana 349
na zakoupení zásob pro Plzeň i zaopatřit několikatisícové vojsko k záchraně západočeského města.370) Ačkoliv se Plzeňští, kteří byli přítomni u koncilu, trvale snažili o získání další podpory na svou záchranu, teprve návrat Martina Berruera z Čech znovu plně aktualizoval případ Plzně na politickém fóru koncilu i před císařským dvorem. Martin Berruer sice opustil Prahu 20. prosince 1433, tedy v době, kdy se začínala hroutit naděje na záchranu Plzně, ale nebyl mu znám další vývoj události ani skutečnosti, dohodnuté na novoročním pražském sněmu šlechtou i zbylými vyslanci kon- cilu vedenými Janem Palomarem. Berruerovo vystoupení z 12. ledna 1434 před koncilem muselo přes případné optimistické výhledy nutně vyznít přece jen rozpačitě, neboť přinášelo pouze přísliby dobrého obratu ve vývoji v českých zemích, ale postrádalo zatím stále konkrétní a přesvědčivé podněty a fakta, na něž by jednání koncilu i císaře mohla konstruktivně navázat.371) Navrátivší se koncilní vyslanec vykládal totiž vedle zpráv o tom, že se většina šlechty i kněží kloní k dohodě s římskou církví formou kompaktát, také nepříliš příznivé infor- mace o poměrech v zemi a postavení Plzně. Berruerovo vylíčení morové epidemie v Čechách, která postihla údajně na více než 372) tisíc obléhatelů Plzně a usmrtila dalších třicet tisíc lidí, mělo být sice přijato jako výraz božího trestu proti českým kacířům, na druhé straně však nebezpečí nákazy muselo podpořit nechuť těch, od nichž se očekávalo tažení do Čech na pomoc - 349 -
na zakoupení zásob pro Plzeň i zaopatřit několikatisícové vojsko k záchraně západočeského města.370) Ačkoliv se Plzeňští, kteří byli přítomni u koncilu, trvale snažili o získání další podpory na svou záchranu, teprve návrat Martina Berruera z Čech znovu plně aktualizoval případ Plzně na politickém fóru koncilu i před císařským dvorem. Martin Berruer sice opustil Prahu 20. prosince 1433, tedy v době, kdy se začínala hroutit naděje na záchranu Plzně, ale nebyl mu znám další vývoj události ani skutečnosti, dohodnuté na novoročním pražském sněmu šlechtou i zbylými vyslanci kon- cilu vedenými Janem Palomarem. Berruerovo vystoupení z 12. ledna 1434 před koncilem muselo přes případné optimistické výhledy nutně vyznít přece jen rozpačitě, neboť přinášelo pouze přísliby dobrého obratu ve vývoji v českých zemích, ale postrádalo zatím stále konkrétní a přesvědčivé podněty a fakta, na něž by jednání koncilu i císaře mohla konstruktivně navázat.371) Navrátivší se koncilní vyslanec vykládal totiž vedle zpráv o tom, že se většina šlechty i kněží kloní k dohodě s římskou církví formou kompaktát, také nepříliš příznivé infor- mace o poměrech v zemi a postavení Plzně. Berruerovo vylíčení morové epidemie v Čechách, která postihla údajně na více než 372) tisíc obléhatelů Plzně a usmrtila dalších třicet tisíc lidí, mělo být sice přijato jako výraz božího trestu proti českým kacířům, na druhé straně však nebezpečí nákazy muselo podpořit nechuť těch, od nichž se očekávalo tažení do Čech na pomoc - 349 -
Strana 350
Plzni. Současně Martin Berruer připomínal, že Plzeňští už trpí velmi citelným nedostatkem potravin a hájí se s vypětím všech sil.373) Berruerova řeč vzbudila podle všeho na zasedání koncilu přece ohlas. Zapůsobila na všechny přítomné, což vedlo zvláště preláty zainteresované nejvíce na vývoji v českých zemích k pokusu využít situace k prosazení ideje nového intervenčního tažení do Čech. Měla být nejprve zachráněna Plzeň a pak mělo křižácké vojsko s českými odpůrci porazit polní vojska, tedy vojenskou moc radikálního husitského křídla bránící kompromisu kalicha s křížem. Vůdčí osobností takové skupiny vysokých církevních hodnostářů na koncilu byl kardinál Julian Cesarini. Okamžitě se obrátil na císaře Zikmunda, aby vyslal na záchranu Plzně 400 ozbrojenců, pod jejichž ochranou by bylo město, je- muž hrozilo vyhladovění zachráněno. Zikmund ovšem odpověděl, že už zjednal na dvanáctset vojáků, kteří přitrhnou k Plzni a upoutají její obléhatele tak, že bude možno proniknout do hradeb se zásobami potravin. 374) Jak se záhy ukázalo, císařova odpověd církevním otcům nestačila. Následující den byl zřejmě plný jednání a pochyb o tom, zda Zikmundem proklamovaná opatření poskytují dostateč- nou záruku k osvobození Plzně a prosazení kompaktát mezi církví a husity. Již G. Beckman, vydavatel nejvýznamnějších dokumentů týkajících se říše v tomto období, vystihl, že Cesa- rini využil rozvíření Plzeňské otázky na konnilu projevem Berruerovým a formuloval rozhodně požadavek zásahu do Čech375) - 350 -
Plzni. Současně Martin Berruer připomínal, že Plzeňští už trpí velmi citelným nedostatkem potravin a hájí se s vypětím všech sil.373) Berruerova řeč vzbudila podle všeho na zasedání koncilu přece ohlas. Zapůsobila na všechny přítomné, což vedlo zvláště preláty zainteresované nejvíce na vývoji v českých zemích k pokusu využít situace k prosazení ideje nového intervenčního tažení do Čech. Měla být nejprve zachráněna Plzeň a pak mělo křižácké vojsko s českými odpůrci porazit polní vojska, tedy vojenskou moc radikálního husitského křídla bránící kompromisu kalicha s křížem. Vůdčí osobností takové skupiny vysokých církevních hodnostářů na koncilu byl kardinál Julian Cesarini. Okamžitě se obrátil na císaře Zikmunda, aby vyslal na záchranu Plzně 400 ozbrojenců, pod jejichž ochranou by bylo město, je- muž hrozilo vyhladovění zachráněno. Zikmund ovšem odpověděl, že už zjednal na dvanáctset vojáků, kteří přitrhnou k Plzni a upoutají její obléhatele tak, že bude možno proniknout do hradeb se zásobami potravin. 374) Jak se záhy ukázalo, císařova odpověd církevním otcům nestačila. Následující den byl zřejmě plný jednání a pochyb o tom, zda Zikmundem proklamovaná opatření poskytují dostateč- nou záruku k osvobození Plzně a prosazení kompaktát mezi církví a husity. Již G. Beckman, vydavatel nejvýznamnějších dokumentů týkajících se říše v tomto období, vystihl, že Cesa- rini využil rozvíření Plzeňské otázky na konnilu projevem Berruerovým a formuloval rozhodně požadavek zásahu do Čech375) - 350 -
Strana 351
Snaha kout železo, dokud je žhavé, přivedla hned Juliana Cesari- niho na myšlenku, aby se vydal za Zikmundem a seznámil jej s představou svou i koncilu. Osobně vyhledal císaře 14. ledna v domě, kde přebýval, a výmluvně se jej snažil přesvědčit, aby se přece jen rozhodl vytáhnout s vojskem alespoň k české hra- r ci. Obsah dlouhého projevu sumarizuje překlad P. Kavky, kte- rý vystihuje hlavní momenty tohoto jednání o Plzeň.376) Cesa- rini zde navrhoval římskému císaři, aby táhl s vojskem do těsné blízkosti Českého království a apeloval na to, že jde o Zikmundovu vladařskou i křesťanskou povinnost. Prý pouhá pří- tomnost Zikmundova vojska u hranic postačí k tomu, aby byla Plzeň zachráněna a poměry v českých zemích se obrátily k lep- šímu. Cesarini sliboval, že koncil je ochoten vzít náklady spojené s tímto tažením na sebe a na závěr žádal Zikmunda, aby odvolal plánovaný rytířský turnaj. Nehodilo se totiž, aby ke klání došlo v době, kdy věrní Plzeňští tolik trpí obležením "kacířů". Velké výdaje, které měly být s pořádáním takové zá- bavy spojeny, doporučil věnovat na podporu boje s husity.377) Odvolání turnaje bylo jediné, čím však Zikmund Lucembur- ský Cesarinimu a koncilu v tuto chvíli vyhověl. Kardinálově argumentaci nemohl vcelku právem plně uvěřit a s předběžným odmítnutím odkázal koncil na odpověd, kterou zašle po konzul- 378) taci celé věci se svými světskými rádci. Jak mnoho na vý- sledku jednání s císařem koncilu záleželo, dokazuje, že se ještě týž den obrátil Cesarini k markraběti Braniborskému, vé- vodovi Vilému Bavorskému a dalším osobám z nejbližšího císařo- — 351 —
Snaha kout železo, dokud je žhavé, přivedla hned Juliana Cesari- niho na myšlenku, aby se vydal za Zikmundem a seznámil jej s představou svou i koncilu. Osobně vyhledal císaře 14. ledna v domě, kde přebýval, a výmluvně se jej snažil přesvědčit, aby se přece jen rozhodl vytáhnout s vojskem alespoň k české hra- r ci. Obsah dlouhého projevu sumarizuje překlad P. Kavky, kte- rý vystihuje hlavní momenty tohoto jednání o Plzeň.376) Cesa- rini zde navrhoval římskému císaři, aby táhl s vojskem do těsné blízkosti Českého království a apeloval na to, že jde o Zikmundovu vladařskou i křesťanskou povinnost. Prý pouhá pří- tomnost Zikmundova vojska u hranic postačí k tomu, aby byla Plzeň zachráněna a poměry v českých zemích se obrátily k lep- šímu. Cesarini sliboval, že koncil je ochoten vzít náklady spojené s tímto tažením na sebe a na závěr žádal Zikmunda, aby odvolal plánovaný rytířský turnaj. Nehodilo se totiž, aby ke klání došlo v době, kdy věrní Plzeňští tolik trpí obležením "kacířů". Velké výdaje, které měly být s pořádáním takové zá- bavy spojeny, doporučil věnovat na podporu boje s husity.377) Odvolání turnaje bylo jediné, čím však Zikmund Lucembur- ský Cesarinimu a koncilu v tuto chvíli vyhověl. Kardinálově argumentaci nemohl vcelku právem plně uvěřit a s předběžným odmítnutím odkázal koncil na odpověd, kterou zašle po konzul- 378) taci celé věci se svými světskými rádci. Jak mnoho na vý- sledku jednání s císařem koncilu záleželo, dokazuje, že se ještě týž den obrátil Cesarini k markraběti Braniborskému, vé- vodovi Vilému Bavorskému a dalším osobám z nejbližšího císařo- — 351 —
Strana 352
va okolí s prosbou o to, aby Zikmunda pomohli přesvědčit o správnosti Cesariniho návrhu. Vylíčil, jaké nebezpečí pádem Plzně hrozí celému vyjednávání v Čechách a připomněl škody, jaké husité způsobili ve všech sousedních zemích.379) Naléhání na císaře však bylo marné. Ačkoli do Basileje docházely dopisy z Čech, v nichž zejména Jan Palomar ještě z Prahy zdůrazňoval ochotu české šlechty uzavřít s koncilem do- hodu a mír, nemohly neobsahovat ani špatné zmínky o neústup- nosti polních vojsk v záležitosti obléhání Plzně i odmítnutí přijmout podmínky k uzavření míru s koncilem i ostatními mo- censkými uskupeními v zemi.380 Zikmund, jenž jako málokdo znal poměry v českých zemích, měřil situaci realistickým pohledem politika, který si je vědom důsledků, jaké by mohlo přinést neúspěšné tažení do Čech. P. Kavka oprávněně poukázal i na širší důvody Zikmundova rozhodnutí, které souvisely s obavami, že v době jeho nepřítomnosti vypuknou nové rozpory mezi koncilem a papežem.381) Dvacátého ledna tedy odevzdal římský císař koncilu obšír- nou odpověd na návrhy, přednesené několik dnů předtím Cesari- nim. Zdůraznil zásluhy koncilu o dojednání podmínek smíru mezi křesťanstvem a Královstvím českým a vyslovil souhlas s poža- davkem koncilu, že je třeba Plzeň zachránit. Odmítal však představu, že by sám šel s ozbrojenci k české hranici nebo ještě dále, zato slíbil opatřit početné vojsko, které dopraví do Plzně zásoby a ochrání ji.382) Zikmundovo rozhodnutí nebylo zklamáním pouze pro Cesari- — 352 —
va okolí s prosbou o to, aby Zikmunda pomohli přesvědčit o správnosti Cesariniho návrhu. Vylíčil, jaké nebezpečí pádem Plzně hrozí celému vyjednávání v Čechách a připomněl škody, jaké husité způsobili ve všech sousedních zemích.379) Naléhání na císaře však bylo marné. Ačkoli do Basileje docházely dopisy z Čech, v nichž zejména Jan Palomar ještě z Prahy zdůrazňoval ochotu české šlechty uzavřít s koncilem do- hodu a mír, nemohly neobsahovat ani špatné zmínky o neústup- nosti polních vojsk v záležitosti obléhání Plzně i odmítnutí přijmout podmínky k uzavření míru s koncilem i ostatními mo- censkými uskupeními v zemi.380 Zikmund, jenž jako málokdo znal poměry v českých zemích, měřil situaci realistickým pohledem politika, který si je vědom důsledků, jaké by mohlo přinést neúspěšné tažení do Čech. P. Kavka oprávněně poukázal i na širší důvody Zikmundova rozhodnutí, které souvisely s obavami, že v době jeho nepřítomnosti vypuknou nové rozpory mezi koncilem a papežem.381) Dvacátého ledna tedy odevzdal římský císař koncilu obšír- nou odpověd na návrhy, přednesené několik dnů předtím Cesari- nim. Zdůraznil zásluhy koncilu o dojednání podmínek smíru mezi křesťanstvem a Královstvím českým a vyslovil souhlas s poža- davkem koncilu, že je třeba Plzeň zachránit. Odmítal však představu, že by sám šel s ozbrojenci k české hranici nebo ještě dále, zato slíbil opatřit početné vojsko, které dopraví do Plzně zásoby a ochrání ji.382) Zikmundovo rozhodnutí nebylo zklamáním pouze pro Cesari- — 352 —
Strana 353
niho a jeho nejbližší spojence zabývající se českými záleži- tostmi. S určitým despektem či nepochopením psali vyslanci do různých částí Evropy o tomto kroku, kterým měl císař mařit snahu koncilu v příhodných podmínkách umožnit návrat Čechů do církve, a tak ukončit vleklou válku s kacíři a zbavit křesťan- stvo jednoho z palčivých problémů. Univerzitu v Kolíně nad Rýnem o tom zpravoval Jindřich Klant a do Sieny směřoval list Giovaniho da Massa, podle něhož chtěl koncil před světem sva- lit veškerý neúspěch jednání s Čechy na císaře Zikmunda.383) I když se plzeňská otázka na hlavním politickém fóru doby dostala znovu mezi významnější body programu, ani vyslenci Plzně u koncilu neměli zatím z výsledku lednových jednání jistě velkou radost. Bohužel není zatím mnoho známo o tom, jak se do jednání v Basileji tentokrát zapojili. Je ovšem možno mít za velmi pravděpodobné, že nejen s napětím sledovali vývoj diskusí Cesariniho se Zikmundem, ale ještě asi vyhrocovali obsah zpráv, které o svízelném postavení obléhané Plzně do Basileje přicházely. Vždyť jméno a osud Plzně byly v těchto týdnech a měsících v Basileji velmi frekventovány, jak doklá- dají vydané prameny z koncilních jednání.384) Vedle diploma- tických záležitostí se museli ovšem zabývat i jinými otázkami, hlavně těmi, které se týkaly získávání finančních prostředků na podporu jejich města. Jestliže se stále hovořilo o nutnosti zásobít město a penězi přispět k jeho udržení, nebylo shromáž- dění finančních částek snadnou záležitostí. Jak dokumentuje následující příklad, reálné hospodářské vztahy nešlo obejít - 353 -
niho a jeho nejbližší spojence zabývající se českými záleži- tostmi. S určitým despektem či nepochopením psali vyslanci do různých částí Evropy o tomto kroku, kterým měl císař mařit snahu koncilu v příhodných podmínkách umožnit návrat Čechů do církve, a tak ukončit vleklou válku s kacíři a zbavit křesťan- stvo jednoho z palčivých problémů. Univerzitu v Kolíně nad Rýnem o tom zpravoval Jindřich Klant a do Sieny směřoval list Giovaniho da Massa, podle něhož chtěl koncil před světem sva- lit veškerý neúspěch jednání s Čechy na císaře Zikmunda.383) I když se plzeňská otázka na hlavním politickém fóru doby dostala znovu mezi významnější body programu, ani vyslenci Plzně u koncilu neměli zatím z výsledku lednových jednání jistě velkou radost. Bohužel není zatím mnoho známo o tom, jak se do jednání v Basileji tentokrát zapojili. Je ovšem možno mít za velmi pravděpodobné, že nejen s napětím sledovali vývoj diskusí Cesariniho se Zikmundem, ale ještě asi vyhrocovali obsah zpráv, které o svízelném postavení obléhané Plzně do Basileje přicházely. Vždyť jméno a osud Plzně byly v těchto týdnech a měsících v Basileji velmi frekventovány, jak doklá- dají vydané prameny z koncilních jednání.384) Vedle diploma- tických záležitostí se museli ovšem zabývat i jinými otázkami, hlavně těmi, které se týkaly získávání finančních prostředků na podporu jejich města. Jestliže se stále hovořilo o nutnosti zásobít město a penězi přispět k jeho udržení, nebylo shromáž- dění finančních částek snadnou záležitostí. Jak dokumentuje následující příklad, reálné hospodářské vztahy nešlo obejít - 353 -
Strana 354
ani ve chvíli, kdy se v Basileji denně mluvilo o nutnosti Plzeň zachránit. Ze známých pramenů vysvítá, že dvaadvacátého ledna museli plzeňští vyslanci vrátit zástupci norimberské městské rady 1 000 zlatých, které půjčili Norimberští Plzni již v předchozím roce a teprve nato poskytl Norimberk Plzeň- ským novou půjčku ve výši opět 1 000 zlatých.385) Ani po rozčarování z 20. ledna 1434 se však už případ Plzně a celé české otázky z pořadu jednání v Basileji nedo- stal. Naopak již 26. ledna zmiňuje poměrně blízké stanovisko císaře a koncilu v otázce tažení do Čech list jednoho z účast- níků koncilu80) a záznamy o obsahu koncilních zasedání doklá- dají, že nejpozději 7. února byly v plénu čteny listy koncil- ních vyslanců a šlechty z Čech, které upozorňovaly na tíživé postavení Plzně a volaly o pomoc obleženému městu.387) Ve zprávě Jana Palomara je dokonce řečeno, že se Plzeň nemůže už dlouho ubránit a že dosažení dohody je těžké, neboť v zemi ne- vládne vláda vojsku, ale naopak. Současně si v jiném listu stěžovalo sedm pánů, že se 17. ledna nesešlo vojsko, které se mělo zřejmě z rozhodnutí novoročního sněmu pokusit vysvobodit Plzeň. Tito páni - nejspíše asi příslušníci plzeňského land- frídu - sdělovali, že mnozí z jejich vojáků dokonce přeběhli k obléhatelům města, čímž katolické síly ztratily část lidí i Takové pevností (popřípadě vojenských ležení - castra).388) zprávy dokládaly složitý vývoj českých poměrů a burcovaly ne- přátele husitské revoluce za hranicemi českých zemí. I když je nutno předpokládat, že zákulisní diplomacie, — 354 —
ani ve chvíli, kdy se v Basileji denně mluvilo o nutnosti Plzeň zachránit. Ze známých pramenů vysvítá, že dvaadvacátého ledna museli plzeňští vyslanci vrátit zástupci norimberské městské rady 1 000 zlatých, které půjčili Norimberští Plzni již v předchozím roce a teprve nato poskytl Norimberk Plzeň- ským novou půjčku ve výši opět 1 000 zlatých.385) Ani po rozčarování z 20. ledna 1434 se však už případ Plzně a celé české otázky z pořadu jednání v Basileji nedo- stal. Naopak již 26. ledna zmiňuje poměrně blízké stanovisko císaře a koncilu v otázce tažení do Čech list jednoho z účast- níků koncilu80) a záznamy o obsahu koncilních zasedání doklá- dají, že nejpozději 7. února byly v plénu čteny listy koncil- ních vyslanců a šlechty z Čech, které upozorňovaly na tíživé postavení Plzně a volaly o pomoc obleženému městu.387) Ve zprávě Jana Palomara je dokonce řečeno, že se Plzeň nemůže už dlouho ubránit a že dosažení dohody je těžké, neboť v zemi ne- vládne vláda vojsku, ale naopak. Současně si v jiném listu stěžovalo sedm pánů, že se 17. ledna nesešlo vojsko, které se mělo zřejmě z rozhodnutí novoročního sněmu pokusit vysvobodit Plzeň. Tito páni - nejspíše asi příslušníci plzeňského land- frídu - sdělovali, že mnozí z jejich vojáků dokonce přeběhli k obléhatelům města, čímž katolické síly ztratily část lidí i Takové pevností (popřípadě vojenských ležení - castra).388) zprávy dokládaly složitý vývoj českých poměrů a burcovaly ne- přátele husitské revoluce za hranicemi českých zemí. I když je nutno předpokládat, že zákulisní diplomacie, — 354 —
Strana 355
kterou prameny nezachycují, prošla od konce ledna vlivem no- vých zpráv z Čech i agilnosti Cesariniho skupiny celou serií jednání, zřejmě právě výše zmíněné informace, došlé před kon- cil 7. ledna, znamenaly další důležitý krok vpřed v řešení českých záležitostí. Návrh na to, aby byla pomoc Plzni a taže- ní do Čech financováno z rozpočtu koncilu, byl realizován rozhodnutím z 8. února. Každý dvacátý díl příjmů duchovních v Německu, Polsku, Uhrách a Skandinávii měl přispět k placení akcí koncilu, mezi nimiž byla "causa Plzeň a Čechy" na prvním místě.389) To donutilo také Zikmunda Lucemburského k opatřením, kte- rá měla ukončit dosavadní vleklé spory o vybírání daně v říši, jež by sloužila k financování válek s českými kacíři. Nejpoz- ději 9. února podal Zikmund návrh za sebe a část světské šlechty, aby byl od všech laiků v říši vybrán jako poplatek každý padesátý fenik z příjmu. Ve svém listu městu Štrasburku z téhož dne pak pěkně vyjádřil smysl této daně, když poukázal na smutný fakt, že dosavadní opatření pro boj s kacíři nebyla dostačující. Výslovně uvedl jméno Plzně, jíž má být zajištěna podpora v boji, a vyzdvihl věrnost a pevnost Plzeňských ve věci víry i jejich odhodlání držet se "bi/ in den tod". 390) Ačkoliv obě nařízení nepřinášela okamžitý efekt a zvláště u německých měst vzbudila nevoli, přece jen byla výrazem sbližujícího se stanoviska koncilu a císaře v postupu na záchranu Plzně a dořešení české problematiky. Pro další vývoj událostí týkajících se obleženého města měl rozhodující význam - 355 -
kterou prameny nezachycují, prošla od konce ledna vlivem no- vých zpráv z Čech i agilnosti Cesariniho skupiny celou serií jednání, zřejmě právě výše zmíněné informace, došlé před kon- cil 7. ledna, znamenaly další důležitý krok vpřed v řešení českých záležitostí. Návrh na to, aby byla pomoc Plzni a taže- ní do Čech financováno z rozpočtu koncilu, byl realizován rozhodnutím z 8. února. Každý dvacátý díl příjmů duchovních v Německu, Polsku, Uhrách a Skandinávii měl přispět k placení akcí koncilu, mezi nimiž byla "causa Plzeň a Čechy" na prvním místě.389) To donutilo také Zikmunda Lucemburského k opatřením, kte- rá měla ukončit dosavadní vleklé spory o vybírání daně v říši, jež by sloužila k financování válek s českými kacíři. Nejpoz- ději 9. února podal Zikmund návrh za sebe a část světské šlechty, aby byl od všech laiků v říši vybrán jako poplatek každý padesátý fenik z příjmu. Ve svém listu městu Štrasburku z téhož dne pak pěkně vyjádřil smysl této daně, když poukázal na smutný fakt, že dosavadní opatření pro boj s kacíři nebyla dostačující. Výslovně uvedl jméno Plzně, jíž má být zajištěna podpora v boji, a vyzdvihl věrnost a pevnost Plzeňských ve věci víry i jejich odhodlání držet se "bi/ in den tod". 390) Ačkoliv obě nařízení nepřinášela okamžitý efekt a zvláště u německých měst vzbudila nevoli, přece jen byla výrazem sbližujícího se stanoviska koncilu a císaře v postupu na záchranu Plzně a dořešení české problematiky. Pro další vývoj událostí týkajících se obleženého města měl rozhodující význam - 355 -
Strana 356
návrat Jana Palomara a Jindřicha Stocka z Čech 14. února. Spolu s nimi přišel též zástupce husitů Martin Lupáč, jenž měl vyjednat sporné otázky dohody o kompaktáta s koncilem. Diskuse představitelů katolické církve s Lupáčem, které pro- bíhaly od 15. do 26. února, však nespěly k pozitivnímu výsled- ku. Kromě aspektů věroučných zazníval i argument, že nebylo zrušeno obléhání Plzně. Zapůsobit měly též zprávy plzeňských měšťanů, jež rozváděly tíživé poměry ve městě a obviňovaly obléhatele, že krutě mučí i zajaté ženy. V Palomarově expozé zazněl dokonce návrh, aby Plzeňští v případě, budou-li nuceni nebezpečím a krajním nedostatkem potravin, zapálili město a pustili se s oblehateli do boje na život a na smrt.391) Šestadvacátého února bylo předáno koncilem Martinovi Lupáčovi stanovisko koncilu, které trvalo na dohodách z 30. listopadu předchozího roku. Zatímco se husitský vyslanec ubí- ral z Basileje domů, završovali preláti - podle všeho pro- střednictvím Juliana Cesariniho a Jana Palomara - dohodu o společném postupu v českých věcech. Vždyt Palomar přivezl z Čech nepochybně mnohem širší nabídky spolupráce šlechty, klé- ru a jistě i měšťanstva, než jaké registrují skoupé písemné prameny. Ještě 26. února, nebo ve dnech nejblíže následu- jících, byly součinnost vrcholných orgánů duchovní a světské moci v církvi o Plzni i spojnice s různými silami v Českém království dohodnuty. Koncil i císař uvolnili po 4 000 zla- tých, které měly být využity k záchraně Plzně a boji proti polním vojskům. Proto, aby mohl být navázán kontakt s českým — 356 —
návrat Jana Palomara a Jindřicha Stocka z Čech 14. února. Spolu s nimi přišel též zástupce husitů Martin Lupáč, jenž měl vyjednat sporné otázky dohody o kompaktáta s koncilem. Diskuse představitelů katolické církve s Lupáčem, které pro- bíhaly od 15. do 26. února, však nespěly k pozitivnímu výsled- ku. Kromě aspektů věroučných zazníval i argument, že nebylo zrušeno obléhání Plzně. Zapůsobit měly též zprávy plzeňských měšťanů, jež rozváděly tíživé poměry ve městě a obviňovaly obléhatele, že krutě mučí i zajaté ženy. V Palomarově expozé zazněl dokonce návrh, aby Plzeňští v případě, budou-li nuceni nebezpečím a krajním nedostatkem potravin, zapálili město a pustili se s oblehateli do boje na život a na smrt.391) Šestadvacátého února bylo předáno koncilem Martinovi Lupáčovi stanovisko koncilu, které trvalo na dohodách z 30. listopadu předchozího roku. Zatímco se husitský vyslanec ubí- ral z Basileje domů, završovali preláti - podle všeho pro- střednictvím Juliana Cesariniho a Jana Palomara - dohodu o společném postupu v českých věcech. Vždyt Palomar přivezl z Čech nepochybně mnohem širší nabídky spolupráce šlechty, klé- ru a jistě i měšťanstva, než jaké registrují skoupé písemné prameny. Ještě 26. února, nebo ve dnech nejblíže následu- jících, byly součinnost vrcholných orgánů duchovní a světské moci v církvi o Plzni i spojnice s různými silami v Českém království dohodnuty. Koncil i císař uvolnili po 4 000 zla- tých, které měly být využity k záchraně Plzně a boji proti polním vojskům. Proto, aby mohl být navázán kontakt s českým — 356 —
Strana 357
prostředím a současně smluven společný postup s předními vrch- nostmi v Bavorsku a Rakousích, vyslal koncil Palomara a Zik- mund Lucemburský vévodu Jana Bavorského do území sousedících bezprostředně jak s Čechami, tak i s Moravou.393) Významným aktem se mělo zároveň stát zplnomocnění Oldři- cha z Rožmberka císařem Zikmundem k tomu, aby Oldřich po dobu Zikmundovy nepřítomnosti v Českém království jeho jménem vy- jednával s českými a moravskými stavy o řadě závažných polí- tických a majetkoprávních otázkách. Když císař vydával 28. února Rožmberkovi, přítomnému v Basileji, tento dokument, chtěl svého dlouholetého spojence využít k tomu, aby pomohl vytvářet předpoklady pro Lucemburkův nástup na český trůn. Proto je také text písemností formulován tak, že spíše než malým možnostem zásahu Rožmberka do stávajícího politického dění v českých zemích vytváří precedens pro jednání v době, jakmile bude vývoj v Českém království příznivější.394) Shodný postoj koncilu a císaře Zikmunda v českých zále- žitostech docílený ve druhé polovině února, byl základní pod- mínkou pro úspěšnou koordinaci všech následujících politic- kých a vojenských akcí a znamenal i pro Plzeň jiskru naděje na záchranu. Svorný postup ciziny měl svůj ohlas i v českých zemích, kde ještě výrazněji podpořil tendence ke smíření kon- zervativního utrakvismu s katolíky doma i v cizině. Jostliže na Moravě v té době rostl vliv Albrechta Habsburského, v Če- chách se rychle organizovala šlechtická koalice proti radi- 395) kálnímu husitskému křídlu, respektive proti polním vojskům. — 357 —
prostředím a současně smluven společný postup s předními vrch- nostmi v Bavorsku a Rakousích, vyslal koncil Palomara a Zik- mund Lucemburský vévodu Jana Bavorského do území sousedících bezprostředně jak s Čechami, tak i s Moravou.393) Významným aktem se mělo zároveň stát zplnomocnění Oldři- cha z Rožmberka císařem Zikmundem k tomu, aby Oldřich po dobu Zikmundovy nepřítomnosti v Českém království jeho jménem vy- jednával s českými a moravskými stavy o řadě závažných polí- tických a majetkoprávních otázkách. Když císař vydával 28. února Rožmberkovi, přítomnému v Basileji, tento dokument, chtěl svého dlouholetého spojence využít k tomu, aby pomohl vytvářet předpoklady pro Lucemburkův nástup na český trůn. Proto je také text písemností formulován tak, že spíše než malým možnostem zásahu Rožmberka do stávajícího politického dění v českých zemích vytváří precedens pro jednání v době, jakmile bude vývoj v Českém království příznivější.394) Shodný postoj koncilu a císaře Zikmunda v českých zále- žitostech docílený ve druhé polovině února, byl základní pod- mínkou pro úspěšnou koordinaci všech následujících politic- kých a vojenských akcí a znamenal i pro Plzeň jiskru naděje na záchranu. Svorný postup ciziny měl svůj ohlas i v českých zemích, kde ještě výrazněji podpořil tendence ke smíření kon- zervativního utrakvismu s katolíky doma i v cizině. Jostliže na Moravě v té době rostl vliv Albrechta Habsburského, v Če- chách se rychle organizovala šlechtická koalice proti radi- 395) kálnímu husitskému křídlu, respektive proti polním vojskům. — 357 —
Strana 358
Na počátku března pak tedy docházelo k propojování zahranič- ních i domácích sil proti polním vojskům, obléhajícím stále Plzeň. Diplomatická aktivita obou stran slavila úspěch kolem 20. března, kdy se v bavorské Koubě sešli vyslanci koncilu i císaře se zástupci české šlechty a zde smluvili zásady společ- ného postupu jak při vyprošťování Plzně z obležení, tak i při porážce polních vojsk. V Koubě předal Palomar české šlechtě 3 000 zlatých, aby za 500 nakoupila zásoby pro Plzeň a za zbytek najala na šest týdmů žoldnéře, kteří by pomohli potraviny do města dopravit. Lze se téměř s jistotou domnívat, že provedením akce byl už zde pověřen Přibík z Klenového, který koncem ledna zradil v Chebu polní vojska.396) Plán akce jistě přihlížel k malé vzdá- lenosti Plzně od Stříbra, které Přibík držel a kde mohlo být najaté vojsko shromážděno a připraveno, i k Přibíkovým znalos- tem o způsobu obléhání Plzně, jehož se dříve sám účastnil. Ze sněmu snad byla odeslána také výzva hejtmanům polních vojsk před Plzní, aby odtrhli od města, poddali se zemské vládě a přestali hubit zemi se slibem, že jim bude vše odpuš- těno.397) Podobný pokus učinil i Zikmund Lucemburský, jenž vyslal někdy v této době k Plzni svého českého dvořana Habarta z Adlaru, aby smluvil s táborskými a sirotčími hejtmany odchod vojsk od Plzně a dohodu o příměří v zemi.398) Avšak bez ohledu na to, jakou odezvu vzbudí obě uvedené výzvy ve vojsku před obléhaným městem, pokračovala opatření pro válečné akce proti polním vojskům a na záchranu Plzně. — 358 —
Na počátku března pak tedy docházelo k propojování zahranič- ních i domácích sil proti polním vojskům, obléhajícím stále Plzeň. Diplomatická aktivita obou stran slavila úspěch kolem 20. března, kdy se v bavorské Koubě sešli vyslanci koncilu i císaře se zástupci české šlechty a zde smluvili zásady společ- ného postupu jak při vyprošťování Plzně z obležení, tak i při porážce polních vojsk. V Koubě předal Palomar české šlechtě 3 000 zlatých, aby za 500 nakoupila zásoby pro Plzeň a za zbytek najala na šest týdmů žoldnéře, kteří by pomohli potraviny do města dopravit. Lze se téměř s jistotou domnívat, že provedením akce byl už zde pověřen Přibík z Klenového, který koncem ledna zradil v Chebu polní vojska.396) Plán akce jistě přihlížel k malé vzdá- lenosti Plzně od Stříbra, které Přibík držel a kde mohlo být najaté vojsko shromážděno a připraveno, i k Přibíkovým znalos- tem o způsobu obléhání Plzně, jehož se dříve sám účastnil. Ze sněmu snad byla odeslána také výzva hejtmanům polních vojsk před Plzní, aby odtrhli od města, poddali se zemské vládě a přestali hubit zemi se slibem, že jim bude vše odpuš- těno.397) Podobný pokus učinil i Zikmund Lucemburský, jenž vyslal někdy v této době k Plzni svého českého dvořana Habarta z Adlaru, aby smluvil s táborskými a sirotčími hejtmany odchod vojsk od Plzně a dohodu o příměří v zemi.398) Avšak bez ohledu na to, jakou odezvu vzbudí obě uvedené výzvy ve vojsku před obléhaným městem, pokračovala opatření pro válečné akce proti polním vojskům a na záchranu Plzně. — 358 —
Strana 359
Palomar se odebral zřejmě ihned po úmluvách v Koubě k vévodovi Albrechtovi, aby jej seznámil s plánem postupu a získal k účasti pro zásah v českých zemích. Cestou, v rakouském Gemin- ku, napsal 22. března list Plzeňským, v němž je nabádá, aby se v obraně drželi, že pomoc může přijít už každou hodinu.399) Situace v obležené Plzni se v průběhu března stávala nej- spíše kritickou, neboť chyběly potraviny. Hilariův text upo- zorňuje na "ukrutný hlad", který sužoval Plzeňské do té míry, že někteří z nich utíkali do okolních ležení husitů. Sotva lze však uvěřit jeho obraznému výkladu, že jakmile tito utečenci spatřili zvrhlost kacířů, vrátili se zpět do města a byli ochotní raději zemřít. Oprávněně pak autor Historie naráží na X skutečnost, že nedostatek zásob zvyšoval i pobyt cizích lidí ve městě. Přitom opomíjí značné nároky na spotřebu potravin, které nepochybně měli najatí vojáci a zdůrazňuje uskrovňování se více než tří set duchovních, kteří v plzeňských hradbách zachránili své životy. Poukazuje na to, že se živili ze spo- lečných zásob, a že v době, kdy se rozmohl hlad, někteří že- 400) o poměrech ve městě brali o chléb, jiní opustili Plzeň. pravidelně informovali cizinu vyslanci Plzně u koncilu i po- slové z Čech, kteří nosili zprávy do Chebu, Horimberku apod. Pátého března si již opět na těžké důsledky obléhání Plzně stěžovali před koncilem vyslanci Plzeňského kraje, kteří do- razili do Basileje. O něco později, dne 9. dubna, vystoupili před stejným fórem mluvčí města Plzně, kteří potvrdili kata- strofální nedostatek potravin ve městě. Žádali koncil o pomoc - 359 -
Palomar se odebral zřejmě ihned po úmluvách v Koubě k vévodovi Albrechtovi, aby jej seznámil s plánem postupu a získal k účasti pro zásah v českých zemích. Cestou, v rakouském Gemin- ku, napsal 22. března list Plzeňským, v němž je nabádá, aby se v obraně drželi, že pomoc může přijít už každou hodinu.399) Situace v obležené Plzni se v průběhu března stávala nej- spíše kritickou, neboť chyběly potraviny. Hilariův text upo- zorňuje na "ukrutný hlad", který sužoval Plzeňské do té míry, že někteří z nich utíkali do okolních ležení husitů. Sotva lze však uvěřit jeho obraznému výkladu, že jakmile tito utečenci spatřili zvrhlost kacířů, vrátili se zpět do města a byli ochotní raději zemřít. Oprávněně pak autor Historie naráží na X skutečnost, že nedostatek zásob zvyšoval i pobyt cizích lidí ve městě. Přitom opomíjí značné nároky na spotřebu potravin, které nepochybně měli najatí vojáci a zdůrazňuje uskrovňování se více než tří set duchovních, kteří v plzeňských hradbách zachránili své životy. Poukazuje na to, že se živili ze spo- lečných zásob, a že v době, kdy se rozmohl hlad, někteří že- 400) o poměrech ve městě brali o chléb, jiní opustili Plzeň. pravidelně informovali cizinu vyslanci Plzně u koncilu i po- slové z Čech, kteří nosili zprávy do Chebu, Horimberku apod. Pátého března si již opět na těžké důsledky obléhání Plzně stěžovali před koncilem vyslanci Plzeňského kraje, kteří do- razili do Basileje. O něco později, dne 9. dubna, vystoupili před stejným fórem mluvčí města Plzně, kteří potvrdili kata- strofální nedostatek potravin ve městě. Žádali koncil o pomoc - 359 -
Strana 360
a dokonce uvedli, že obyvatelé města jsou nuceni požívat už i kůže máčené ve vodě. Odpověď mohli dostat už dosti věcnou, že totiž koncil skutečně zajistí Plzni dodání zásob, ať už to bu- 401) de možné jakýmkoli zůsobem. Cesarini ani císař Zikmund, kteří pobývali v Basileji, totiž ještě v tento okamžik netušili, že se mezitím již poda- řilo Plzeň zásobit. Potvrzuje to nejen fakt, že 9. dubna se před koncilem o této otázce rokovalo, ale také list Zikmundův pro Oldřicha z Rožmberka vydaný téhož dne. V něm Zikmund psal o výše zmíněné misi Habarta z Adlaru k Plzni i o tom, že hej- tmané polních vojsk jsou s ním ochotni vyjednávat již 11. dub- na v Norimberku. Podezíral je však, že chtějí jednání protaho- vat, a tak dosáhnout toho, "aby v tom času město Plzenské se vytrávilo a v nedostatek upadlo". Proto nabádal Oldřicha, aby všechny dohodnuté akce v českých zemích probíhaly podle před- 402) chozích ujednání a znovu jmenovitě uvedl potřebu pomoci Plzni. Podle svědectví Bartoška z Drahonic ovšem už dne 30. března pronikl Přibík z Klenového se svým oddílem posíleným o Zikmundovy žoldnéře do Plzně a přivezl sem 93 korců obilí (tj. zhruba 9 000 litrů). Vzhledem k tomu, že o této akci není znám v českých pramenech jiný doklad, pochybuje historiografie o věrohodnosti zprávy o prvém zásobení Plzně a opomíjí je.403) Správnost Bartoškova údaje však přesvědčivě potvrzuje záznam z koncilní zprávy, že bylo v Basileji 16. dubna roku 1434 oznámeno, že Plzeňským bylo dopraveno obilí a slanina s pomocí sedmi set jezdců najatých koncilem. 404) Šlo zřejmě o oddíl — 360 —
a dokonce uvedli, že obyvatelé města jsou nuceni požívat už i kůže máčené ve vodě. Odpověď mohli dostat už dosti věcnou, že totiž koncil skutečně zajistí Plzni dodání zásob, ať už to bu- 401) de možné jakýmkoli zůsobem. Cesarini ani císař Zikmund, kteří pobývali v Basileji, totiž ještě v tento okamžik netušili, že se mezitím již poda- řilo Plzeň zásobit. Potvrzuje to nejen fakt, že 9. dubna se před koncilem o této otázce rokovalo, ale také list Zikmundův pro Oldřicha z Rožmberka vydaný téhož dne. V něm Zikmund psal o výše zmíněné misi Habarta z Adlaru k Plzni i o tom, že hej- tmané polních vojsk jsou s ním ochotni vyjednávat již 11. dub- na v Norimberku. Podezíral je však, že chtějí jednání protaho- vat, a tak dosáhnout toho, "aby v tom času město Plzenské se vytrávilo a v nedostatek upadlo". Proto nabádal Oldřicha, aby všechny dohodnuté akce v českých zemích probíhaly podle před- 402) chozích ujednání a znovu jmenovitě uvedl potřebu pomoci Plzni. Podle svědectví Bartoška z Drahonic ovšem už dne 30. března pronikl Přibík z Klenového se svým oddílem posíleným o Zikmundovy žoldnéře do Plzně a přivezl sem 93 korců obilí (tj. zhruba 9 000 litrů). Vzhledem k tomu, že o této akci není znám v českých pramenech jiný doklad, pochybuje historiografie o věrohodnosti zprávy o prvém zásobení Plzně a opomíjí je.403) Správnost Bartoškova údaje však přesvědčivě potvrzuje záznam z koncilní zprávy, že bylo v Basileji 16. dubna roku 1434 oznámeno, že Plzeňským bylo dopraveno obilí a slanina s pomocí sedmi set jezdců najatých koncilem. 404) Šlo zřejmě o oddíl — 360 —
Strana 361
vojáků placených z oněch dvou a půl tisíc zlatých, jež předal české šlechtě v Koubě Palomar. Tito žoldnéři spolu s Přibíko- vými lidmi prorazili obležením k některé z plzeňských bran, předali zásoby a stačili se probít ještě zpět. Není vyloučeno, že část těchto vojáků zůstala ve městě, neboť později spolu s Plzeňskými měli dobývat okolní tvrze.40 Jen zásluhou znalos- tí místních poměrů mohl Přibík se svými lidmi uskutečnit celý riskantní podnik, neboť ani 700 dalších najatých ozbrojenců v případě přímého střetu s polnímí vojsky nemohlo dát záruku, že se zásobení města a návrat z dosahu obléhatelů vydaří. A není ani vyloučeno, že Příbík nalezl mezi obléhateli zrádce, kteří mu přístup do města usnadnili. Bezprostřední vyhladovění Plzně bylo tedy na několik příštích týdnů zažehnáno. Současně však zřejmě průnik obleže- ním vzbudil oprávněné obavy velitelů polních vojsk, kteří se zvolna chystali vyrazit do Norimberku, kde se měli 11. dubna sejít s císařem Zikmundem nebo s jeho diplomaty. Zdá se, že Přibíkova akce byla bezprostřední příčinou toho, proč Čapek ze Sán, Jan Královec, Svojše ze Zahrádky, Zikmund z Vranova, Ondřej Keřský ani kněz Prokůpek do Norimberku neodjeli.406) Bylo nutno sledovat situaci před obléhaným městem tím spíše, že i do ležení před Plzeň jistě špehové donesli informace o tom, že proti polním vojskům chystá šlechta válečné tažení. Ostatně list Zikmundův, adresovaný Oldřichu z Rožmberka 9. dubna, naznačuje, že císař ani koncil neměli ve skutečnosti žádný zájem na tom, aby připravovaný plán akcí v Čechách měni- - 361 -
vojáků placených z oněch dvou a půl tisíc zlatých, jež předal české šlechtě v Koubě Palomar. Tito žoldnéři spolu s Přibíko- vými lidmi prorazili obležením k některé z plzeňských bran, předali zásoby a stačili se probít ještě zpět. Není vyloučeno, že část těchto vojáků zůstala ve městě, neboť později spolu s Plzeňskými měli dobývat okolní tvrze.40 Jen zásluhou znalos- tí místních poměrů mohl Přibík se svými lidmi uskutečnit celý riskantní podnik, neboť ani 700 dalších najatých ozbrojenců v případě přímého střetu s polnímí vojsky nemohlo dát záruku, že se zásobení města a návrat z dosahu obléhatelů vydaří. A není ani vyloučeno, že Příbík nalezl mezi obléhateli zrádce, kteří mu přístup do města usnadnili. Bezprostřední vyhladovění Plzně bylo tedy na několik příštích týdnů zažehnáno. Současně však zřejmě průnik obleže- ním vzbudil oprávněné obavy velitelů polních vojsk, kteří se zvolna chystali vyrazit do Norimberku, kde se měli 11. dubna sejít s císařem Zikmundem nebo s jeho diplomaty. Zdá se, že Přibíkova akce byla bezprostřední příčinou toho, proč Čapek ze Sán, Jan Královec, Svojše ze Zahrádky, Zikmund z Vranova, Ondřej Keřský ani kněz Prokůpek do Norimberku neodjeli.406) Bylo nutno sledovat situaci před obléhaným městem tím spíše, že i do ležení před Plzeň jistě špehové donesli informace o tom, že proti polním vojskům chystá šlechta válečné tažení. Ostatně list Zikmundův, adresovaný Oldřichu z Rožmberka 9. dubna, naznačuje, že císař ani koncil neměli ve skutečnosti žádný zájem na tom, aby připravovaný plán akcí v Čechách měni- - 361 -
Strana 362
li. Spíše chtěli na jednáních donutit hejtmany polních vojsk k ústupkům, předem ale Zikmund ujišťoval Oldřicha, že k doho- dě s husity nedojde. Ač jednání v Norimberku mohla tedy na vý- voji dalších událostí sotva co změnit, přesto se císař ještě znovu pokoušel navázat prostřednictvím Habarta z Adlaru s obléhateli Plzně kontekt. Z citovaného Zikmundova listu je známo, že přípravy na rozhodující konfrontaci katolických a konzervativních husit- ských sil s radikálním husitským křídlem před koncem března postoupily vpřed. Císař vyjádřil ve svém dopisu Rožmberkovi zjevné uspokojení nad tím, že česká a moravská šlechta, Staré Město pražské a další města jsou zajedno a že se mají sejít v Praze ke společné akci. Současně pochválil českou šlechtu, že chce pomoci Plzni.407a) Společný postup domácích a zahraničních nepřátel radikál- ního husitství znamenal rozhodný úder polním vojskům. Jejich izolace v zemi byla dovršena a jedním z momentů, který určoval osud tisíců bojovníků pro nejbližší období bylo i to, že záso- bením Plzně podstatně ochabl faktor, který byl po měsíce ná- strojem nátlaku na katolickou opozici v českých zemích i v ci- zině. Přibíkem vedený průnik do města a beztrestný návrat do bezpečí navíc nepřispěl bojové morálce v táborech obléhatelů Plzně a zprávy o shromažďování panských vojsk pocit nejistoty mezi husitskými bojovníky ještě umocňovaly. Konkrétní vývoj událostí v měsíci dubnu sice prameny neuvádějí, daleko od pravdy však není konstatování, že se postavení polních vojsk — 362 —
li. Spíše chtěli na jednáních donutit hejtmany polních vojsk k ústupkům, předem ale Zikmund ujišťoval Oldřicha, že k doho- dě s husity nedojde. Ač jednání v Norimberku mohla tedy na vý- voji dalších událostí sotva co změnit, přesto se císař ještě znovu pokoušel navázat prostřednictvím Habarta z Adlaru s obléhateli Plzně kontekt. Z citovaného Zikmundova listu je známo, že přípravy na rozhodující konfrontaci katolických a konzervativních husit- ských sil s radikálním husitským křídlem před koncem března postoupily vpřed. Císař vyjádřil ve svém dopisu Rožmberkovi zjevné uspokojení nad tím, že česká a moravská šlechta, Staré Město pražské a další města jsou zajedno a že se mají sejít v Praze ke společné akci. Současně pochválil českou šlechtu, že chce pomoci Plzni.407a) Společný postup domácích a zahraničních nepřátel radikál- ního husitství znamenal rozhodný úder polním vojskům. Jejich izolace v zemi byla dovršena a jedním z momentů, který určoval osud tisíců bojovníků pro nejbližší období bylo i to, že záso- bením Plzně podstatně ochabl faktor, který byl po měsíce ná- strojem nátlaku na katolickou opozici v českých zemích i v ci- zině. Přibíkem vedený průnik do města a beztrestný návrat do bezpečí navíc nepřispěl bojové morálce v táborech obléhatelů Plzně a zprávy o shromažďování panských vojsk pocit nejistoty mezi husitskými bojovníky ještě umocňovaly. Konkrétní vývoj událostí v měsíci dubnu sice prameny neuvádějí, daleko od pravdy však není konstatování, že se postavení polních vojsk — 362 —
Strana 363
před Plzní pronikavě zhoršovalo. Koncem dubna roku 1434 nemohlo být už v Čechách tajností, že se u Kačiny poblíž Kutné Hory scházejí vojska katolické a kališnické šlechty s dalšími spojenci. Účel jejich sbírání byl jistě všeobecně zřejmý, jak tomu odpovídala reakce nejen poli- tických kruhů doma, ale též v cizině. Prokazuje to přesvědčivě pozornost, kterou přípravám na pokus o konečné dosažení obratu ve vývoji událostí v Českém království věnoval z Basileje sám císař Zikmund a zájem města Norimberka, jež přesun zpráv mezi českým prostředím a zahrani- čím i tentokrát zprostředkovávalo. Ač zaujat mocenskými zápasy prelátů na koncilu, přece Zikmund Lucemburský stále bedlivě sledoval působení svého dvořana českého původu, Habarta z Adlaru, v Čechách. Pan z Adlaru neměl císaři podávat pouze zprávy o přípravách chystaného pokusu ovládnout Prahu a osvo- bodit Plzeň, nýbrž jistě bylo také jeho úkolem podněcovat čes- kou šlechtu k vystoupení proti husitským radikálům a polnímu vojsku tak, jak bylo dohodnuto už dříve s císařem a koncilní- mi vyslanci. Z tohoto hlediska je zajímavá výměna pošty mezi Habartem z Adlaru a jeho pánem Zikmundem, vedená na přelomu dubna a května 1434 zřejmě zcela převážně přes Norimberk. Od 28. dubna totiž toto město zprostředkovávalo po několik příštích dnů čilou korespondenci mezi císařem a panem Habartem. Poslové če- kající v Norimberku se dožadovali naléhavě nových informací z Čech pro Zikmunda, jenž žádal o zprávy "von der zukunft der — 363 —
před Plzní pronikavě zhoršovalo. Koncem dubna roku 1434 nemohlo být už v Čechách tajností, že se u Kačiny poblíž Kutné Hory scházejí vojska katolické a kališnické šlechty s dalšími spojenci. Účel jejich sbírání byl jistě všeobecně zřejmý, jak tomu odpovídala reakce nejen poli- tických kruhů doma, ale též v cizině. Prokazuje to přesvědčivě pozornost, kterou přípravám na pokus o konečné dosažení obratu ve vývoji událostí v Českém království věnoval z Basileje sám císař Zikmund a zájem města Norimberka, jež přesun zpráv mezi českým prostředím a zahrani- čím i tentokrát zprostředkovávalo. Ač zaujat mocenskými zápasy prelátů na koncilu, přece Zikmund Lucemburský stále bedlivě sledoval působení svého dvořana českého původu, Habarta z Adlaru, v Čechách. Pan z Adlaru neměl císaři podávat pouze zprávy o přípravách chystaného pokusu ovládnout Prahu a osvo- bodit Plzeň, nýbrž jistě bylo také jeho úkolem podněcovat čes- kou šlechtu k vystoupení proti husitským radikálům a polnímu vojsku tak, jak bylo dohodnuto už dříve s císařem a koncilní- mi vyslanci. Z tohoto hlediska je zajímavá výměna pošty mezi Habartem z Adlaru a jeho pánem Zikmundem, vedená na přelomu dubna a května 1434 zřejmě zcela převážně přes Norimberk. Od 28. dubna totiž toto město zprostředkovávalo po několik příštích dnů čilou korespondenci mezi císařem a panem Habartem. Poslové če- kající v Norimberku se dožadovali naléhavě nových informací z Čech pro Zikmunda, jenž žádal o zprávy "von der zukunft der — 363 —
Strana 364
Beheim nach Herrn Habards von Adlar schrift". Tato intenzivní výměna listů, doložená v norimberských pramenech, končí ke 14. květnu a zjevně provází období blížícího se hlavního střetnutí o Prahu a o Plzeň.407b) V Praze se vyhrotily vztahy mezi radikálněji orientovaným Novým Městem pražským a Starým Městem pražským, které se zhor- šily ještě počátkem května, když přerostly dokonce v pouliční bitky. Došlo k tomu v době, kdy do Nového Města přišli Čapek ze Sán, Ondřej Keřský z Římovic, Mikuláš z Padařova, tedy hejtmané polních vojsk ležících u Plzně, a s nimi snad i kněz Ambrož.408) V blížící se konfrontaci sil si tito lidé uvědomi- li, že je třeba prolomit politickou i vojenskou pasivitu a izolaci, k níž se polní vojska odsuzovala po dlouhé měsíce vytrvalým ležením před Plzní. I když o příčinách jejich pří- chodu do Prahy i o průběhu jejich pobytu zde prameny mlčí, lze odůvodněně předpokládat, že vedli s kněžími, mezi nimiž byli Prokop Veliký s novoměstskými měštany rozhovory. Jejich záměrem bylo nalézt urychleně východisko z kritické situace. Během prvních květnových dnů došlo pravděpodobně k usmí- ření hejtmanů polních vojsk s Prokopem Holým, jenž musel na podzim ležení před Plzní opustit. Zřejmě bylo rozhodnuto mo- bilizovat síly obou bratrstev pro očekávaná válečná střetnutí. Dne 5. května ovšem přešla již panská koalice ve spojení se Starým Městem pražským do útoku, pronikla do sousedního města a o den později jej zcela ovládla. V průběhu boje ale Prokop Holý přece jen stačil s dalšími táborskými a sirotčími hejtma- — 364 —
Beheim nach Herrn Habards von Adlar schrift". Tato intenzivní výměna listů, doložená v norimberských pramenech, končí ke 14. květnu a zjevně provází období blížícího se hlavního střetnutí o Prahu a o Plzeň.407b) V Praze se vyhrotily vztahy mezi radikálněji orientovaným Novým Městem pražským a Starým Městem pražským, které se zhor- šily ještě počátkem května, když přerostly dokonce v pouliční bitky. Došlo k tomu v době, kdy do Nového Města přišli Čapek ze Sán, Ondřej Keřský z Římovic, Mikuláš z Padařova, tedy hejtmané polních vojsk ležících u Plzně, a s nimi snad i kněz Ambrož.408) V blížící se konfrontaci sil si tito lidé uvědomi- li, že je třeba prolomit politickou i vojenskou pasivitu a izolaci, k níž se polní vojska odsuzovala po dlouhé měsíce vytrvalým ležením před Plzní. I když o příčinách jejich pří- chodu do Prahy i o průběhu jejich pobytu zde prameny mlčí, lze odůvodněně předpokládat, že vedli s kněžími, mezi nimiž byli Prokop Veliký s novoměstskými měštany rozhovory. Jejich záměrem bylo nalézt urychleně východisko z kritické situace. Během prvních květnových dnů došlo pravděpodobně k usmí- ření hejtmanů polních vojsk s Prokopem Holým, jenž musel na podzim ležení před Plzní opustit. Zřejmě bylo rozhodnuto mo- bilizovat síly obou bratrstev pro očekávaná válečná střetnutí. Dne 5. května ovšem přešla již panská koalice ve spojení se Starým Městem pražským do útoku, pronikla do sousedního města a o den později jej zcela ovládla. V průběhu boje ale Prokop Holý přece jen stačil s dalšími táborskými a sirotčími hejtma- — 364 —
Strana 365
ny uniknout z Nového Města a vzápětí vyslal ke knězi Prokůp- kovi před Plzeň svůj známý list. V něm psal o svolávání lidu do zbraně sirotky a tábory a vybízel polní vojska, aby všeho nechala a "hnula sebou od Plzně k Sedlčanům".409) Ačkoliv byl latinsky psaný dopis Prokopa Holého knězi Prokůpkovi, jeho příteli a správci sirotčích vojsk, zadržen, přece výzva spolu se zprávou o událostech v Praze a dobytí Nového Města dorazila do ležení před Plzní nejpozději v noci z 8. na 9. května. Náladu, která panovala v tyto dny v husit- ských táborech kolem západočeské katolické pevnosti, nelze přesně popsat. I tak je možno se domnívat, že tu mezi husit- skými bojovníky vládly rozpaky i obavy z dalších událostí. A to tím větší, že se před několika dny, totiž 5. května, po- dařilo Plzeň znovu zásobit. Podle údaje Bartoška z Drahonic sem bylo dopraveno na 700 strychů obilí (tj. bezmála 70 000 litrů) a vedle toho další potřebné věci. Ve zprávě koncilu se pak uvádí, že Plzeň mohla vydržet další obléhání až do konce června. Také tentokrát se o dopravení spíže do města postaral Přibík z Klenového, nyní však v doprovodu předních osobností z členů plzeňského landfrídu. Mezi nimi jmenuje Bartošek Zdeňka Dršku z Horšovského Týna, Hrdoně z Dubňan, Zbyňka Koce Z Dobrše na Nečtinách, pány ze Švamberka i Buška Caltu z Ka- menné Hory a na Rabštejně.410) Starý letopisec český, jehož záznam o zaspížování Plzně — 365 —
ny uniknout z Nového Města a vzápětí vyslal ke knězi Prokůp- kovi před Plzeň svůj známý list. V něm psal o svolávání lidu do zbraně sirotky a tábory a vybízel polní vojska, aby všeho nechala a "hnula sebou od Plzně k Sedlčanům".409) Ačkoliv byl latinsky psaný dopis Prokopa Holého knězi Prokůpkovi, jeho příteli a správci sirotčích vojsk, zadržen, přece výzva spolu se zprávou o událostech v Praze a dobytí Nového Města dorazila do ležení před Plzní nejpozději v noci z 8. na 9. května. Náladu, která panovala v tyto dny v husit- ských táborech kolem západočeské katolické pevnosti, nelze přesně popsat. I tak je možno se domnívat, že tu mezi husit- skými bojovníky vládly rozpaky i obavy z dalších událostí. A to tím větší, že se před několika dny, totiž 5. května, po- dařilo Plzeň znovu zásobit. Podle údaje Bartoška z Drahonic sem bylo dopraveno na 700 strychů obilí (tj. bezmála 70 000 litrů) a vedle toho další potřebné věci. Ve zprávě koncilu se pak uvádí, že Plzeň mohla vydržet další obléhání až do konce června. Také tentokrát se o dopravení spíže do města postaral Přibík z Klenového, nyní však v doprovodu předních osobností z členů plzeňského landfrídu. Mezi nimi jmenuje Bartošek Zdeňka Dršku z Horšovského Týna, Hrdoně z Dubňan, Zbyňka Koce Z Dobrše na Nečtinách, pány ze Švamberka i Buška Caltu z Ka- menné Hory a na Rabštejně.410) Starý letopisec český, jehož záznam o zaspížování Plzně — 365 —
Strana 366
je méně vydatný než výklad kroniky Bartoška z Drahonic, ale navíc naznačuje, že vedle Přibíka z Klenového sehrál při záso- bení města významnější úlohu jistý Sobětický. Zatímce Přibík stačil uniknout do bezpečí hradeb nedalekého Stříbra, byl So- bětický zajat a v ležení polních vojsk mu byl vytržen jazyk Identifikace této osoby je obtížná, neboť zemanský týlem.411) rod Sobětických byl v té době dosti rozvětvený a jak bylo v průběhu husitské revoluce ostatně běžným jevem, rozpolcený podle příslušnosti k víře. Letopiscovo jmenování Sobětického v souvislosti s hodnocením Přibíkova skutku jako zrady nezna- čuje, že šlo o takového člena rodu, jenž stál na husitské straně, a jeho exemplárně kruté potrestání tento názor ještě potvrzuje. V tom případě měl Letopisec na mysli nejspíše Jana staršího ze Sobětic, jenž je ještě na podzim předchozího roku doložen jako hejtman nebo spojenec táborů.412) Důležitou otázkou by bylo zjištění, zda týž Sobětický odstoupil od kali- cha v lednu s Přibíkem nebo zda ležel s táborským vojskem před Plzní. V druhém případě, jenž se zdá blíže pravdě, by jej bylo možno označit za muže, který bezprostředně otevřel průchod obléhacím systémem do Plzně Přibíkovi a jeho početnému dopro- vodu. Zda tak učinil už také 30. března není úplně vyloučeno. V poměrně krátké době opakovaný průlom, kterým se poda- řilo Přibíkovi a jeho společníkům projít husitským obležením do Plzně, nasvědčuje opět tomu, že dřívější proslulá vysoká bojová pchotovost polních vojsk byla v tyto chvíle již značně oslabena. Vedle takového konstatování má však mimořádný význam — 366 —
je méně vydatný než výklad kroniky Bartoška z Drahonic, ale navíc naznačuje, že vedle Přibíka z Klenového sehrál při záso- bení města významnější úlohu jistý Sobětický. Zatímce Přibík stačil uniknout do bezpečí hradeb nedalekého Stříbra, byl So- bětický zajat a v ležení polních vojsk mu byl vytržen jazyk Identifikace této osoby je obtížná, neboť zemanský týlem.411) rod Sobětických byl v té době dosti rozvětvený a jak bylo v průběhu husitské revoluce ostatně běžným jevem, rozpolcený podle příslušnosti k víře. Letopiscovo jmenování Sobětického v souvislosti s hodnocením Přibíkova skutku jako zrady nezna- čuje, že šlo o takového člena rodu, jenž stál na husitské straně, a jeho exemplárně kruté potrestání tento názor ještě potvrzuje. V tom případě měl Letopisec na mysli nejspíše Jana staršího ze Sobětic, jenž je ještě na podzim předchozího roku doložen jako hejtman nebo spojenec táborů.412) Důležitou otázkou by bylo zjištění, zda týž Sobětický odstoupil od kali- cha v lednu s Přibíkem nebo zda ležel s táborským vojskem před Plzní. V druhém případě, jenž se zdá blíže pravdě, by jej bylo možno označit za muže, který bezprostředně otevřel průchod obléhacím systémem do Plzně Přibíkovi a jeho početnému dopro- vodu. Zda tak učinil už také 30. března není úplně vyloučeno. V poměrně krátké době opakovaný průlom, kterým se poda- řilo Přibíkovi a jeho společníkům projít husitským obležením do Plzně, nasvědčuje opět tomu, že dřívější proslulá vysoká bojová pchotovost polních vojsk byla v tyto chvíle již značně oslabena. Vedle takového konstatování má však mimořádný význam — 366 —
Strana 367
hledání odpovědi na otázku, do jaké míry je možno považovat časovou shodu druhého zásobení Plzně na jedné straně a pokus panské koalice o ovládnutí Pražských měst za náhodu či naopak za předem promyšlený a řízený čin. Ačkoliv prameny nedovolují bezpečněji proniknout do zákulisí, přece se jeví reálné, že obě akce z 5. května, tedy boj o Prahu a Plzeň byly pečlivě koordinovány. Pro takové tvrzení lze nalézt více zdůvodnění než pouhou časovou jednotu. Především pro ně svědčí celkový vývoj poměrů a politika české šlechty od březnových rozhovorů se zahraničními diplomaty v Koubě, jak bylo v hlavních rysech naznačeno výše. Dále pak, že se tentokrát nevypravili do města pod Přibíkovým vedením pouze anonymní žoldnéři, nýbrž i významní činovníci plzeňského landfrídu, kteří byli bezpochyby dobře zpraveni o tom, že se vojska šlechtické koalice na pře- lomu dubna a května scházela poblíž Kutné Hory. Vždyť se ně- kteří bojovní členové landfrídu zanedlouho objevují ve vojsku, které nakonec porazí tábory a sirotky u Lipan, jak dokládá na- příklad jméno Zdeňka Dršky z Horšovského Týna, jiní byli osla- vováni jako obránci Plzně, mezi nimi kupříkladu též Hrdoň z Dubňan.413) Příchodem několika šlechticů Plzeňského landfrídu mělo být město vedle hmotné podpory posíleno na nejbližší období též vojensky. Tento záměr ukazuje, že koalice české katolické a husitské šlechty nepočítala ve svém postupu proti polním vojskům s příliš rychlým úspěchem. Snad hodlala vyčkat na nejvýhodnější okamžik pro válečné střetnutí do chvíle, kdy budou její vojska úplně koncentrována, či ještě doufala, že — 367 —
hledání odpovědi na otázku, do jaké míry je možno považovat časovou shodu druhého zásobení Plzně na jedné straně a pokus panské koalice o ovládnutí Pražských měst za náhodu či naopak za předem promyšlený a řízený čin. Ačkoliv prameny nedovolují bezpečněji proniknout do zákulisí, přece se jeví reálné, že obě akce z 5. května, tedy boj o Prahu a Plzeň byly pečlivě koordinovány. Pro takové tvrzení lze nalézt více zdůvodnění než pouhou časovou jednotu. Především pro ně svědčí celkový vývoj poměrů a politika české šlechty od březnových rozhovorů se zahraničními diplomaty v Koubě, jak bylo v hlavních rysech naznačeno výše. Dále pak, že se tentokrát nevypravili do města pod Přibíkovým vedením pouze anonymní žoldnéři, nýbrž i významní činovníci plzeňského landfrídu, kteří byli bezpochyby dobře zpraveni o tom, že se vojska šlechtické koalice na pře- lomu dubna a května scházela poblíž Kutné Hory. Vždyť se ně- kteří bojovní členové landfrídu zanedlouho objevují ve vojsku, které nakonec porazí tábory a sirotky u Lipan, jak dokládá na- příklad jméno Zdeňka Dršky z Horšovského Týna, jiní byli osla- vováni jako obránci Plzně, mezi nimi kupříkladu též Hrdoň z Dubňan.413) Příchodem několika šlechticů Plzeňského landfrídu mělo být město vedle hmotné podpory posíleno na nejbližší období též vojensky. Tento záměr ukazuje, že koalice české katolické a husitské šlechty nepočítala ve svém postupu proti polním vojskům s příliš rychlým úspěchem. Snad hodlala vyčkat na nejvýhodnější okamžik pro válečné střetnutí do chvíle, kdy budou její vojska úplně koncentrována, či ještě doufala, že — 367 —
Strana 368
obsazení Prahy a neúspěch u Plzně přimějí polní vojska k ústupkům a dohodě. Ač předáci koalice věděli, že pevnost a boje schopnost polních vojsk za poslední rok značně poklesla, přesto se obávali ještě sil, kterými vojska radikálního křídla stále disponovala. Plzeň byla tedy zajištěna pro případ, kdyby se její obléhání nadále protahovalo a kdyby vítězství nad pol- ními vojsky bylo v nedohlednu. Nadnesené tvrzení Hilaria Lito- měřického v závěru jeho popisu boje o Plzeň, že totiž " Praha má tedy přece byla rozbouřena, aby Plzeň byla vysvobozena"414) jen určitější historické jádro. Zpráva o vývoji událostí v Praze i volání Prokopa Holého k mobilizaci sil na územích ovládaných sirotky a tábory vedly velitele polních vojsk k rozhodnutí zanechat v souladu s přá- ním Prokopovým obléhání Plzně. Ve chvatu a snad i zmatku se obléhatelé chystali k odchodu, přičemž spálili své tábory včetně stanů a podle Bartoška z Drahonic tu svému osudu pone- 415) chali i raněné spolubojovníky. Eneas Silvius k tomuto významnému momentu ve své kronice připomíná, že Plzeňští provokovali po 5. květnu obléhatele 416) Jeho tvrzení posměšky o dobytí Nového Města pražského. není věrohodné nejen tím, že zmiňuje mezi obléhateli i Prokopa Velikého, nýbrž proto, že do Plzně nemohly zprávy o úspěšném převzetí moci koalicí konzervativních husitských sil a kato- lické šlechty v Praze dne 6. května přijít vzhledem ke vzdále- nosti obou měst a obléhání města dříve, než je získali hejtma- né polních vojsk. Přesto bylo přijato jak staršími kronikář- - 368 -
obsazení Prahy a neúspěch u Plzně přimějí polní vojska k ústupkům a dohodě. Ač předáci koalice věděli, že pevnost a boje schopnost polních vojsk za poslední rok značně poklesla, přesto se obávali ještě sil, kterými vojska radikálního křídla stále disponovala. Plzeň byla tedy zajištěna pro případ, kdyby se její obléhání nadále protahovalo a kdyby vítězství nad pol- ními vojsky bylo v nedohlednu. Nadnesené tvrzení Hilaria Lito- měřického v závěru jeho popisu boje o Plzeň, že totiž " Praha má tedy přece byla rozbouřena, aby Plzeň byla vysvobozena"414) jen určitější historické jádro. Zpráva o vývoji událostí v Praze i volání Prokopa Holého k mobilizaci sil na územích ovládaných sirotky a tábory vedly velitele polních vojsk k rozhodnutí zanechat v souladu s přá- ním Prokopovým obléhání Plzně. Ve chvatu a snad i zmatku se obléhatelé chystali k odchodu, přičemž spálili své tábory včetně stanů a podle Bartoška z Drahonic tu svému osudu pone- 415) chali i raněné spolubojovníky. Eneas Silvius k tomuto významnému momentu ve své kronice připomíná, že Plzeňští provokovali po 5. květnu obléhatele 416) Jeho tvrzení posměšky o dobytí Nového Města pražského. není věrohodné nejen tím, že zmiňuje mezi obléhateli i Prokopa Velikého, nýbrž proto, že do Plzně nemohly zprávy o úspěšném převzetí moci koalicí konzervativních husitských sil a kato- lické šlechty v Praze dne 6. května přijít vzhledem ke vzdále- nosti obou měst a obléhání města dříve, než je získali hejtma- né polních vojsk. Přesto bylo přijato jak staršími kronikář- - 368 -
Strana 369
skými pracemi, tak i literaturou současnou.417 Podle všeho byli ale Plzeňští příjemně překvapeni až okamžikem, kdy jejich hlídky zjistily přípravy husitů na odchod z ležení kolem města. Měli však příliš málo sil, aby se mohli pokusit o pro- následování hlavních vojů husitských vojsk; proto se pustili do m boje s posádkami několika tvrzí, které husité v blízkosti Plzně hodlali dále držet. S pomocí žoldnéřů, které pro záchra- nu města najal koncil, podle záznamu Jana ze Segovie jednu z těchto tvrzí dobyli a v druhé vysvobodili blíže neurčeného šlechtice, za něhož prý husité požadovali výkupné v neuvěři- telně vysoké sumě 15 000 zlatých.418) Ještě téhož dne pak adresovala plzeňská městská rada do Basileje list, v němž radostně oznámila ukončení obléhání Plzně, které trvalo déle než devět měsíců.419 Do ciziny dora- zily tyto zprávy s nepříliš velkým zpožděním. Plzeňští vyslan- ci sice 14. května vznesli znovu jednu z mnohých interpelací na půdě koncilu, v níž žádali o pomoc svému obleženému městu, ale následující den již císař Zikmund, jenž byl v tu dobu v Badenu, věděl o výsledcích válečných operací v Praze i před Plzní. Do Basileje pak první zpráva o tom dorazila 19. května a o dva dny později byly čteny listy Plzeňských a Jana Paloma- ra o běhu událostí v českých zemích.420 Podrobnější informace pak poskytl koncilu Palomar osmadvacátého května,421) tedy v době, kdy se v Čechách schylovalo k rozuzlení napjatých pomě- rů. Po obsazení Prahy a zrušeném obléhání Plzně autorita — 369 —
skými pracemi, tak i literaturou současnou.417 Podle všeho byli ale Plzeňští příjemně překvapeni až okamžikem, kdy jejich hlídky zjistily přípravy husitů na odchod z ležení kolem města. Měli však příliš málo sil, aby se mohli pokusit o pro- následování hlavních vojů husitských vojsk; proto se pustili do m boje s posádkami několika tvrzí, které husité v blízkosti Plzně hodlali dále držet. S pomocí žoldnéřů, které pro záchra- nu města najal koncil, podle záznamu Jana ze Segovie jednu z těchto tvrzí dobyli a v druhé vysvobodili blíže neurčeného šlechtice, za něhož prý husité požadovali výkupné v neuvěři- telně vysoké sumě 15 000 zlatých.418) Ještě téhož dne pak adresovala plzeňská městská rada do Basileje list, v němž radostně oznámila ukončení obléhání Plzně, které trvalo déle než devět měsíců.419 Do ciziny dora- zily tyto zprávy s nepříliš velkým zpožděním. Plzeňští vyslan- ci sice 14. května vznesli znovu jednu z mnohých interpelací na půdě koncilu, v níž žádali o pomoc svému obleženému městu, ale následující den již císař Zikmund, jenž byl v tu dobu v Badenu, věděl o výsledcích válečných operací v Praze i před Plzní. Do Basileje pak první zpráva o tom dorazila 19. května a o dva dny později byly čteny listy Plzeňských a Jana Paloma- ra o běhu událostí v českých zemích.420 Podrobnější informace pak poskytl koncilu Palomar osmadvacátého května,421) tedy v době, kdy se v Čechách schylovalo k rozuzlení napjatých pomě- rů. Po obsazení Prahy a zrušeném obléhání Plzně autorita — 369 —
Strana 370
uskupení české katolické a konzervativní husitské šlechty ještě stoupla. Naopak přes velkou snahu o mobilizaci všech sil nemohli velitelé táborů a sirotků náhle zvrátit nepříznivé důsledky jak vnitřního vývoje svých vojsk, tak i poklesu je- jich společenské prestiže z posledního období. Dne 30. května došlo u Lipan k rozhodujícímu střetnutí, v němž polní vojska podlehla svému nepříteli. Pro další vývoj bylo rozhodující, že už nebyla schopna se z této porážky vzpamatovat k novému zápa- su. Určitým paradoxem bylo, že Plzeňští, kteří donedávna bo- jovali o holou existenci, přispěli k lipanské porážce jádra husitských revolučních sil. Podle zprávy účastníka bitvy mezi 422) prvními udeřili na nepřítele a zasloužili se o jeho záhubu! Prvého června pak psali do Basileje list o výsledku bitvy, v němž krom toho připomínají špatnou hospodářskou situaci svého města.423) Týž den na ni upozornil ve svém projevu i jeden z 424) když shrnoval vysoké výdaje na vyslanců Plzně na koncilu, obranu města proti husitům. V jeho projevu však dominovala radost ze zprávy, že obležení Plzně bylo ukončeno. Osmého června, když do Basileje došly zprávy o lipanské bitvě, bylo spolu s porážkou táborů a sirotků okázale slaveno též osvobo- zení Plzně procesím a zvláštní měí.42) Ohlas úspěšného uhá- jení katolické Plzně před husity znovu dokázal, jaká byla obraně města věnována též v cizině pozornost a naznačil též, že osvobození Plzně bylo i daleko za hranicemi země úzce spo- jováno s osudem celé revoluce. — 370 —
uskupení české katolické a konzervativní husitské šlechty ještě stoupla. Naopak přes velkou snahu o mobilizaci všech sil nemohli velitelé táborů a sirotků náhle zvrátit nepříznivé důsledky jak vnitřního vývoje svých vojsk, tak i poklesu je- jich společenské prestiže z posledního období. Dne 30. května došlo u Lipan k rozhodujícímu střetnutí, v němž polní vojska podlehla svému nepříteli. Pro další vývoj bylo rozhodující, že už nebyla schopna se z této porážky vzpamatovat k novému zápa- su. Určitým paradoxem bylo, že Plzeňští, kteří donedávna bo- jovali o holou existenci, přispěli k lipanské porážce jádra husitských revolučních sil. Podle zprávy účastníka bitvy mezi 422) prvními udeřili na nepřítele a zasloužili se o jeho záhubu! Prvého června pak psali do Basileje list o výsledku bitvy, v němž krom toho připomínají špatnou hospodářskou situaci svého města.423) Týž den na ni upozornil ve svém projevu i jeden z 424) když shrnoval vysoké výdaje na vyslanců Plzně na koncilu, obranu města proti husitům. V jeho projevu však dominovala radost ze zprávy, že obležení Plzně bylo ukončeno. Osmého června, když do Basileje došly zprávy o lipanské bitvě, bylo spolu s porážkou táborů a sirotků okázale slaveno též osvobo- zení Plzně procesím a zvláštní měí.42) Ohlas úspěšného uhá- jení katolické Plzně před husity znovu dokázal, jaká byla obraně města věnována též v cizině pozornost a naznačil též, že osvobození Plzně bylo i daleko za hranicemi země úzce spo- jováno s osudem celé revoluce. — 370 —
Strana 371
Vleklé obléhání Plzně splnilo původní záměry revolučních husitských sil pouze částečně. Na podzim roku 1433 vystupňova- lo politický tlak na nepřátele husitského revolučního programu jak v českých zemích, tak zejména v říši a na koncilu v Basi- leji. Domácí i zahraniční odpůrci kalicha byli zatlačeni do defenzívy, ale právě tato situace je vedla k tomu, aby učinili opatření, jež nakonec směřovala ke zvratu v poměru sil. Reak- ční proudy v Čechách i v celé Evropě postihly zhoršující se postavení polních vojsk v českých zemích. Tehdy začaly těžit z nepříznivých důsledků, jimiž se projevilo dlouhé měsíce trvající obléhání Plzně. Hospodářské těžkosti polních vojsk táborů a sirotků tehdy vyhrotily nejen jejich vnitřní sociální složitosti, nýbrž i rozpory, jež se projevily v zápětí pokle- sem jejich celkové politické prestiže. Upoutáni k Plzni, ne- mohli všichni stávající vůdci radikálního křídla husitské re- voluce dost dobře postihnout proměnu politických poměrů ani v českých zemích, ani za jejich hranicemi. Došlo k ní během několika měsíců, totiž od listopadu 1433 do konce února roku 1434. V této době se proti nositelům programu husitské revo- luce spojily nejprve reakční síly katolické šlechty a konzer- vativního kališnictví v Českém království, krátce nato pak i představitelé křesťanské církve a světské moci římského imperia, koncil a císař. Jednotný postup protihusitské opozi- ce pak dovršila březnová jednání. Oslabené radikální křídlo husitské revoluce nemohlo stmelené politické a vojenské moci protivníků dlouho účinně odolávat. V bitvě na lipanské pláni, - 371 -
Vleklé obléhání Plzně splnilo původní záměry revolučních husitských sil pouze částečně. Na podzim roku 1433 vystupňova- lo politický tlak na nepřátele husitského revolučního programu jak v českých zemích, tak zejména v říši a na koncilu v Basi- leji. Domácí i zahraniční odpůrci kalicha byli zatlačeni do defenzívy, ale právě tato situace je vedla k tomu, aby učinili opatření, jež nakonec směřovala ke zvratu v poměru sil. Reak- ční proudy v Čechách i v celé Evropě postihly zhoršující se postavení polních vojsk v českých zemích. Tehdy začaly těžit z nepříznivých důsledků, jimiž se projevilo dlouhé měsíce trvající obléhání Plzně. Hospodářské těžkosti polních vojsk táborů a sirotků tehdy vyhrotily nejen jejich vnitřní sociální složitosti, nýbrž i rozpory, jež se projevily v zápětí pokle- sem jejich celkové politické prestiže. Upoutáni k Plzni, ne- mohli všichni stávající vůdci radikálního křídla husitské re- voluce dost dobře postihnout proměnu politických poměrů ani v českých zemích, ani za jejich hranicemi. Došlo k ní během několika měsíců, totiž od listopadu 1433 do konce února roku 1434. V této době se proti nositelům programu husitské revo- luce spojily nejprve reakční síly katolické šlechty a konzer- vativního kališnictví v Českém království, krátce nato pak i představitelé křesťanské církve a světské moci římského imperia, koncil a císař. Jednotný postup protihusitské opozi- ce pak dovršila březnová jednání. Oslabené radikální křídlo husitské revoluce nemohlo stmelené politické a vojenské moci protivníků dlouho účinně odolávat. V bitvě na lipanské pláni, - 371 -
Strana 372
poté u Křeče a o Sion postupně vojska táborů a sirotků zcela vykrvácela. III-4 Podoba pozdně středověkého města Dosavadní bádání si již dokázalo vytvořit poměrně dobrou představu o podobě českých středověkých měst. Pro rekonstrukci jejich obrazu slouží četná fakta o politickém, hospodářském, sociálním i kulturním fungování městského organismu, která umožňují zachytit jeho život nejen v jednotlivostech, nýbrž i jako dynamicky se vyvíjejícího celku. Základem k utváření obrazu českého města pozdního středověku jsou bezpochyby pí- semné prameny především úřední povahy, jejichž analýza pomáhá poznatky historiků rozvíjet i zaostřovat. Archeologie středo- věku, dějiny architektury, umění hmotné kultury i jiné discip- liny pak významně přispívají k doplňování dnešního pohledu na středověké město.426) Oproti staletím předcházejícím se od 15. věku rychleji rozšiřovaly prameny, které si podoby pozdně středověkého českého města více všímaly. Příčin narůstajícího zájmu o město bylo mnoho, avšak k nejdůležitějším z nich patřil celkový vzestup úlohy měst v českých zemích v období husitské revoluce a s tím spjatý nárůst měštanského sebevědomí. Svou nezastupi- telnou roli sehrály též nové kulturní proudy, jež kladly mno- hem větší důraz na reflexi okolního světa a dokázaly se stále více odpoutávat od ztvárňování převážně náboženské tématiky. Vliv humanismu a poté renesančního světového názoru byl v tom- — 372 —
poté u Křeče a o Sion postupně vojska táborů a sirotků zcela vykrvácela. III-4 Podoba pozdně středověkého města Dosavadní bádání si již dokázalo vytvořit poměrně dobrou představu o podobě českých středověkých měst. Pro rekonstrukci jejich obrazu slouží četná fakta o politickém, hospodářském, sociálním i kulturním fungování městského organismu, která umožňují zachytit jeho život nejen v jednotlivostech, nýbrž i jako dynamicky se vyvíjejícího celku. Základem k utváření obrazu českého města pozdního středověku jsou bezpochyby pí- semné prameny především úřední povahy, jejichž analýza pomáhá poznatky historiků rozvíjet i zaostřovat. Archeologie středo- věku, dějiny architektury, umění hmotné kultury i jiné discip- liny pak významně přispívají k doplňování dnešního pohledu na středověké město.426) Oproti staletím předcházejícím se od 15. věku rychleji rozšiřovaly prameny, které si podoby pozdně středověkého českého města více všímaly. Příčin narůstajícího zájmu o město bylo mnoho, avšak k nejdůležitějším z nich patřil celkový vzestup úlohy měst v českých zemích v období husitské revoluce a s tím spjatý nárůst měštanského sebevědomí. Svou nezastupi- telnou roli sehrály též nové kulturní proudy, jež kladly mno- hem větší důraz na reflexi okolního světa a dokázaly se stále více odpoutávat od ztvárňování převážně náboženské tématiky. Vliv humanismu a poté renesančního světového názoru byl v tom- — 372 —
Strana 373
to směru rozhodující.42? Jinou příčinou byla skutečnost, že si české země přes veškeré pokusy o jejich izolaci v době hu- sitské revoluce přece udržely politickou váhu ve střední Evro- pě a po polovině 15. a hlavně od 16. století opět přitahovaly pozornost politiků, obchodníků i cestovatelů. Také česká města se stávala objektem zájmu těch, jež do země přivedlo diploma- tické či jiné poslání. Byla-li pozornost zahraničních i domá- cích pozorovatelů před rokem 1419 upnuta převážně k Praze, po skončení revoluční fáze husitství se zájem rozšířil rovněž o jiná města (např. Tábor), jak dokazuje kronika i kores- pondence Eneáše Silvia Piccolominiho stejně jako jiná dobová 428) díla. Posléze docházelo také k rozvoji městského kronikářství, které sice není doloženo v českých městech tak vydatně a česně jako v sousedních zemích německých, přesto však plně dosvědčuje nárůst sebevědomí i posílení historického vědomí měštanských vrstev. Vedle literatury kronikářské a cestopisné ovšem zachytila podobu českých měst pozdního středověku i li- terární díla jiného typu, například polemické traktáty, lite- ratura naučná nebo později též noviny. Zanedlouho městům vě- novala důkladnou pozornost prudce se rozvíjející dobová gra- fika. Už od konce 15. věku a zejména v obou stoletích násle- dujících vykreslila tvář řady evropských městských středisek. Završila tím možnosti zkoumání obrazu měst v závěru středově- ku i v období pozdního feudalismu.429) Přesnější podoba Plzně v husitském období dnes pochopi- - 373 -
to směru rozhodující.42? Jinou příčinou byla skutečnost, že si české země přes veškeré pokusy o jejich izolaci v době hu- sitské revoluce přece udržely politickou váhu ve střední Evro- pě a po polovině 15. a hlavně od 16. století opět přitahovaly pozornost politiků, obchodníků i cestovatelů. Také česká města se stávala objektem zájmu těch, jež do země přivedlo diploma- tické či jiné poslání. Byla-li pozornost zahraničních i domá- cích pozorovatelů před rokem 1419 upnuta převážně k Praze, po skončení revoluční fáze husitství se zájem rozšířil rovněž o jiná města (např. Tábor), jak dokazuje kronika i kores- pondence Eneáše Silvia Piccolominiho stejně jako jiná dobová 428) díla. Posléze docházelo také k rozvoji městského kronikářství, které sice není doloženo v českých městech tak vydatně a česně jako v sousedních zemích německých, přesto však plně dosvědčuje nárůst sebevědomí i posílení historického vědomí měštanských vrstev. Vedle literatury kronikářské a cestopisné ovšem zachytila podobu českých měst pozdního středověku i li- terární díla jiného typu, například polemické traktáty, lite- ratura naučná nebo později též noviny. Zanedlouho městům vě- novala důkladnou pozornost prudce se rozvíjející dobová gra- fika. Už od konce 15. věku a zejména v obou stoletích násle- dujících vykreslila tvář řady evropských městských středisek. Završila tím možnosti zkoumání obrazu měst v závěru středově- ku i v období pozdního feudalismu.429) Přesnější podoba Plzně v husitském období dnes pochopi- - 373 -
Strana 374
telně známa není a představy o ní jsou v odborné literatuře odvozovány převážně z nejdochovalejších dobových pramenů, z písemného materiálu úřední provenience. Na jejich rozboru sto- jí práce o středověké Plzni, které sepsali J. Strnad, F. Ma- cháček a M. Bělohlávek a v nichž údaje o hospodářském, sociál- ním i politickém profilu města doplňují údaje demografické a K optickému dokreslení podoby Plzně ve 14. a místopisné.430) 15. věku mohly využívat jejích mladších grafických zobrazení, neboť až do 17. století se celkový ráz tohoto, ani většiny dalších českých měst podstatněji nezměnil. Veduty a perspek- tivní pohledy na Plzeň zvláště z počátku 17. století pomáhají rekonstruovat hlavní stejně jako detailnější rysy rozvržení její architektonické výstavby, zachycují její situační plán a všímají si též položení města v terénu a nejbližší krajině. Nedávná pěkná Bělohlávkova edice plzeňských vedut z tohoto ob- dobí a mladších vyobrazení může být užitečnou pomůckou právě v tomto směru bádání. 431) Bylo by ovšem nesprávné pominout nejsterší dnes známé výtvarné zpodobnění Plzně, které pochází již z roku 1480 a bylo publikováno J. Hejnicem.432) A to i přes skutečnost, že jen zhuštěně a schematicky vykresluje kontury hlavních staveb města. Jim dominuje městský kostel svatého Bartoloměje, věže nejspíše dominikánského a františkánského kláštera, hradby s věžemi i most přes řeku či vodní příkop s předsunutou věží do předměstí (obr. příl. vzadu č. 7). Světovou stranu, z níž autor kresbu Plzně pořizoval, nelze ale přesně určit. Srovnání - 374 -
telně známa není a představy o ní jsou v odborné literatuře odvozovány převážně z nejdochovalejších dobových pramenů, z písemného materiálu úřední provenience. Na jejich rozboru sto- jí práce o středověké Plzni, které sepsali J. Strnad, F. Ma- cháček a M. Bělohlávek a v nichž údaje o hospodářském, sociál- ním i politickém profilu města doplňují údaje demografické a K optickému dokreslení podoby Plzně ve 14. a místopisné.430) 15. věku mohly využívat jejích mladších grafických zobrazení, neboť až do 17. století se celkový ráz tohoto, ani většiny dalších českých měst podstatněji nezměnil. Veduty a perspek- tivní pohledy na Plzeň zvláště z počátku 17. století pomáhají rekonstruovat hlavní stejně jako detailnější rysy rozvržení její architektonické výstavby, zachycují její situační plán a všímají si též položení města v terénu a nejbližší krajině. Nedávná pěkná Bělohlávkova edice plzeňských vedut z tohoto ob- dobí a mladších vyobrazení může být užitečnou pomůckou právě v tomto směru bádání. 431) Bylo by ovšem nesprávné pominout nejsterší dnes známé výtvarné zpodobnění Plzně, které pochází již z roku 1480 a bylo publikováno J. Hejnicem.432) A to i přes skutečnost, že jen zhuštěně a schematicky vykresluje kontury hlavních staveb města. Jim dominuje městský kostel svatého Bartoloměje, věže nejspíše dominikánského a františkánského kláštera, hradby s věžemi i most přes řeku či vodní příkop s předsunutou věží do předměstí (obr. příl. vzadu č. 7). Světovou stranu, z níž autor kresbu Plzně pořizoval, nelze ale přesně určit. Srovnání - 374 -
Strana 375
s perspektivními pohledy anonymního autora a Matouše Meriana nasvědčují tomu, že v bočním z první poloviny 17. století433) pohledu je zachycen krytý mostek spojující nejspíše Pražskou bránu s předměstskou zástavbou (z dalších bran by mohla přijít v úvahu s ohledem na terén pouze Litická). Samotná "Historie" Hilaria Litoměřického náleží k těm dobovým pramenům, které určitým způsobem alespoň částečně vy- povídají o tváři Plzně v období husitské revoluce a v desíti- letích na ni navazujících. Je však třeba si uvědomit, že vy- datnost autorových zpráv je v tomto ohledu omezena hlavním zá- měrem jeho řeči. Před poslouchající Plzeňany, ale současně i před katolické publikum v celých Čechách i za jejich hranice- mi, chtěl Hilarius na dokreslení svého výkladu a ku prospěchu představivosti publika alespoň rámcově předestřít přitažlivý obraz města i s jeho nejbližším okolím. Proto zmínil čtvercový půdorys i opevnění Plzně a věnoval se více její poloze v krásné krajině s vodními toky, pastvina- mi, hájky i lesy. Ve své řeči ale nezdůraznil žádnou pozoru- hodnost města, která by je odlišovala od jiných míst. Zato se dost věnoval zemědělskému zázemí Plzně. Úrodné okolí, v němž se mělo pěstovat značné množství obilí a snad i chmele, bylo využíváno též k rozšířenému chovu ovcí pro vlnu, kterou pak zpracovávaly místní řemeslnické dílny.434) Z "Historie" vyplý- vá, že se Plzeňským vcelku dobře podařilo po dlouhém obléhání města, jistě spojeném se zanedbáním a pustošením okolní půdy, opět rozvinout zemědělskou výrobu na statcích a dvorech patří- - 375 -
s perspektivními pohledy anonymního autora a Matouše Meriana nasvědčují tomu, že v bočním z první poloviny 17. století433) pohledu je zachycen krytý mostek spojující nejspíše Pražskou bránu s předměstskou zástavbou (z dalších bran by mohla přijít v úvahu s ohledem na terén pouze Litická). Samotná "Historie" Hilaria Litoměřického náleží k těm dobovým pramenům, které určitým způsobem alespoň částečně vy- povídají o tváři Plzně v období husitské revoluce a v desíti- letích na ni navazujících. Je však třeba si uvědomit, že vy- datnost autorových zpráv je v tomto ohledu omezena hlavním zá- měrem jeho řeči. Před poslouchající Plzeňany, ale současně i před katolické publikum v celých Čechách i za jejich hranice- mi, chtěl Hilarius na dokreslení svého výkladu a ku prospěchu představivosti publika alespoň rámcově předestřít přitažlivý obraz města i s jeho nejbližším okolím. Proto zmínil čtvercový půdorys i opevnění Plzně a věnoval se více její poloze v krásné krajině s vodními toky, pastvina- mi, hájky i lesy. Ve své řeči ale nezdůraznil žádnou pozoru- hodnost města, která by je odlišovala od jiných míst. Zato se dost věnoval zemědělskému zázemí Plzně. Úrodné okolí, v němž se mělo pěstovat značné množství obilí a snad i chmele, bylo využíváno též k rozšířenému chovu ovcí pro vlnu, kterou pak zpracovávaly místní řemeslnické dílny.434) Z "Historie" vyplý- vá, že se Plzeňským vcelku dobře podařilo po dlouhém obléhání města, jistě spojeném se zanedbáním a pustošením okolní půdy, opět rozvinout zemědělskou výrobu na statcích a dvorech patří- - 375 -
Strana 376
cích obci i jednotlivcům vně městských hradeb. Hilariův výklad tu nepřímo naráží jednak na poměrně rychlou obnovu hospodář- ství v regionu po skončení revoluční fáze husitství a stejně tak i na to, že Plzeň - jako zřejmě většina českých králov- ských měst vůbec - byla v zajištění potravinami v této době odkázána z velké části na samozásobení z produkce vlastních statků z nejbližšího okolí. Tato forma doplňkové zemědělské výroby výrazně určovala po celý středověk vztah města a venko- va, neboť doplňovala nebo dokonce nahrazovala část zemědělské výroby, kterou mohlo na trzích ve městě realizovat selské obyvatelstvo.435) Naopak se zdá, že se Plzeňští v neklidných dobách do še- desátých let 15. století neodhodlali k úplné obnově předměstí. Autor "Historie" poznamenává, že měštané sami v rámci opatření na ochranu města před husity strhli předměstské sýpky, dvory i se stodolami. Nakolik stály v cestě nové výstavbě plzeňského předměstí, jež bylo nezbytné k dobrému chodu městské ekonomi- ky, finanční nesnáze nebo obavy z nejistých válečných časů, to známo není.436) Hilarius Litoměřický si krátce všímá též životního pro- středí Plzně. Podtrhuje příjemnou atmosféru, kterou na něj město zapůsobilo, ale přesto, že je s několika jinými vysokými katolickými kněžími na pobytu zde závislý, neodpouští si dvě výtky na jeho adresu. První je zaměřena proti znečištění města odpadky, respektive hnojem. Tu jde o nešvar, se kterým se po- týkali obyvatelé většiny evropských měst.437) Jestliže u vel- - 376 -
cích obci i jednotlivcům vně městských hradeb. Hilariův výklad tu nepřímo naráží jednak na poměrně rychlou obnovu hospodář- ství v regionu po skončení revoluční fáze husitství a stejně tak i na to, že Plzeň - jako zřejmě většina českých králov- ských měst vůbec - byla v zajištění potravinami v této době odkázána z velké části na samozásobení z produkce vlastních statků z nejbližšího okolí. Tato forma doplňkové zemědělské výroby výrazně určovala po celý středověk vztah města a venko- va, neboť doplňovala nebo dokonce nahrazovala část zemědělské výroby, kterou mohlo na trzích ve městě realizovat selské obyvatelstvo.435) Naopak se zdá, že se Plzeňští v neklidných dobách do še- desátých let 15. století neodhodlali k úplné obnově předměstí. Autor "Historie" poznamenává, že měštané sami v rámci opatření na ochranu města před husity strhli předměstské sýpky, dvory i se stodolami. Nakolik stály v cestě nové výstavbě plzeňského předměstí, jež bylo nezbytné k dobrému chodu městské ekonomi- ky, finanční nesnáze nebo obavy z nejistých válečných časů, to známo není.436) Hilarius Litoměřický si krátce všímá též životního pro- středí Plzně. Podtrhuje příjemnou atmosféru, kterou na něj město zapůsobilo, ale přesto, že je s několika jinými vysokými katolickými kněžími na pobytu zde závislý, neodpouští si dvě výtky na jeho adresu. První je zaměřena proti znečištění města odpadky, respektive hnojem. Tu jde o nešvar, se kterým se po- týkali obyvatelé většiny evropských měst.437) Jestliže u vel- - 376 -
Strana 377
kých městských středisek komplikovala situaci vysoká koncen- trace obyvatelstva, u měst menších, k nimž Plzeň v evropském měřítku patřila, pak i to, že v nich byl chován i dobytek. Zemědělská složka výroby nebyla ani u většiny českých králov- ských měst do konce 15. století zdaleka vytlačena ve prospěch úplné specializace na produkci řemeslnickou a činnost obchod- ní, jak tomu bylo u velkých center v jižní a západní Evropě. Druhá výtka je již ostřejší a naráží na špatnou kvalitu tehdy v Plzni vařeného piva. Autor připomíná, že jsou známy případy, kdy tento mok způsobil i zdravotní obtíže, přičemž však tuto část výkladu nechává vyznít zčásti humorně.438) Tyto krátké pasáže věnované Hilariem popisu Plzně a její- mu prostředí vykazují některé rysy již humanistických projevů v Čechách ve druhé polovině 15. století. Nelze vyloučit, že při jejich koncipování využil Hilarius některý z dobových po- pisů jiných evropských měst. Mohl být například inspirován dílem Eneáše Silvia Piccolominiho, k němuž měl osobní vztah a 439) s jehož popisy kupříkladu Basileje mohl být dobře seznámen. Jiný přístup k zachycení podoby Plzně volil Hilarius při pojednání o obraně města v letech 1433/34. Tu postihl nejen určitá opatření, která měla zabránit dobytí Plzně husity, nýbrž popsal též systém opevnění a obléhání města, jemuž zde byla věnována obšírnější pozornost v kapitolách předchozích. Bližší určení některých lokalit, zvláště obranných věží, parcel atp. staví však historika někdy před problémy přesné topografické identifikace. Definitivní rozřešení některých - 377 -
kých městských středisek komplikovala situaci vysoká koncen- trace obyvatelstva, u měst menších, k nimž Plzeň v evropském měřítku patřila, pak i to, že v nich byl chován i dobytek. Zemědělská složka výroby nebyla ani u většiny českých králov- ských měst do konce 15. století zdaleka vytlačena ve prospěch úplné specializace na produkci řemeslnickou a činnost obchod- ní, jak tomu bylo u velkých center v jižní a západní Evropě. Druhá výtka je již ostřejší a naráží na špatnou kvalitu tehdy v Plzni vařeného piva. Autor připomíná, že jsou známy případy, kdy tento mok způsobil i zdravotní obtíže, přičemž však tuto část výkladu nechává vyznít zčásti humorně.438) Tyto krátké pasáže věnované Hilariem popisu Plzně a její- mu prostředí vykazují některé rysy již humanistických projevů v Čechách ve druhé polovině 15. století. Nelze vyloučit, že při jejich koncipování využil Hilarius některý z dobových po- pisů jiných evropských měst. Mohl být například inspirován dílem Eneáše Silvia Piccolominiho, k němuž měl osobní vztah a 439) s jehož popisy kupříkladu Basileje mohl být dobře seznámen. Jiný přístup k zachycení podoby Plzně volil Hilarius při pojednání o obraně města v letech 1433/34. Tu postihl nejen určitá opatření, která měla zabránit dobytí Plzně husity, nýbrž popsal též systém opevnění a obléhání města, jemuž zde byla věnována obšírnější pozornost v kapitolách předchozích. Bližší určení některých lokalit, zvláště obranných věží, parcel atp. staví však historika někdy před problémy přesné topografické identifikace. Definitivní rozřešení některých - 377 -
Strana 378
dílčích otázek, jak byly v příslušné části naznačeny, zodpoví až systematický výzkum topografie středověké Plzně. I když "Historie" Hilaria Litoměřického není vyčerpávají- cím pramenen o rekonstrukci podoby Plzně 15. století, přece vhodně dokresluje některé představy o tomto městě, známé z ji- ného typu pramenů. III-5 K formování regionálních tradic a historického vědomí Otázce dějinných tradic byla dosud zvláště pro tématiku husitskou věnována v české regionální historiografii poměrně značná pozornost, byť nelze přehlížet rozdílnou úroveň jednot- livých prací. Teoretické zobecnění studia vývoje historických tradic regionálních i národních - souvisejících s husitskou 440) revolucí a jejím odkazem - však čeká ještě na své zpracování. Systematičtěji nebyl zatím pěstován ani výzkum těch otázek, které souvisejí s vytvářením historického vědomí společnosti Přece však vznikla celá v období vrcholného feudalismu.441) řada příspěvků, jež se této tématiky přímo nebo zprostředkova- ně dotýkají. Na její různé stránky totiž narážejí téměř všech- ny studie či díla monografická, která jsou zaměřena například k výkladu starších českých dějin u dobových kronikářů nebo pojednávající o odrazu historických skutečností nebo tradic v české královské pověsti, v genealogiích významnějších šlech- tických rodů či o ideologii a vytvářejícím se stavovském vě- domí různých společenských tříd a vrstev.442) K jednomu z těch aspektů zkoumání nadregionálních i regionálních tradic a hi- - 378 —
dílčích otázek, jak byly v příslušné části naznačeny, zodpoví až systematický výzkum topografie středověké Plzně. I když "Historie" Hilaria Litoměřického není vyčerpávají- cím pramenen o rekonstrukci podoby Plzně 15. století, přece vhodně dokresluje některé představy o tomto městě, známé z ji- ného typu pramenů. III-5 K formování regionálních tradic a historického vědomí Otázce dějinných tradic byla dosud zvláště pro tématiku husitskou věnována v české regionální historiografii poměrně značná pozornost, byť nelze přehlížet rozdílnou úroveň jednot- livých prací. Teoretické zobecnění studia vývoje historických tradic regionálních i národních - souvisejících s husitskou 440) revolucí a jejím odkazem - však čeká ještě na své zpracování. Systematičtěji nebyl zatím pěstován ani výzkum těch otázek, které souvisejí s vytvářením historického vědomí společnosti Přece však vznikla celá v období vrcholného feudalismu.441) řada příspěvků, jež se této tématiky přímo nebo zprostředkova- ně dotýkají. Na její různé stránky totiž narážejí téměř všech- ny studie či díla monografická, která jsou zaměřena například k výkladu starších českých dějin u dobových kronikářů nebo pojednávající o odrazu historických skutečností nebo tradic v české královské pověsti, v genealogiích významnějších šlech- tických rodů či o ideologii a vytvářejícím se stavovském vě- domí různých společenských tříd a vrstev.442) K jednomu z těch aspektů zkoumání nadregionálních i regionálních tradic a hi- - 378 —
Strana 379
storického vědomí pozdně středověké české společnosti, které byly zatím studovány vcelku intenzivně, patří především geneze postupného národního sebeuvědomování jednotlivých sociálních 443) vrstev i společnosti jako celku. I z hlediska vývoje tradic a historického vědomí české feudální společnosti znamenala husitská revoluce nesporně hluboký zásah do myšlení své doby. Zlomila část starých tra- dic, aby dala vznik zcela novým, a současně přetavila stávají- cí formy historického vědomí. Nebývalou měrou rozvinula úlohu tradic a historického vědomí v politických a ideových zápasech v českých zemích v první polovině 15. století a v období ná- sledujícím. Na jedné straně sice rozštěpila také oba uvedené faktory společenské nadstavby podle poměru k oběma hlavním kriteriím a symbolům dobového dění, totiž ke kalichu a kříži, na straně druhé ovšem zrušila výlučné postavení privilegova- ných tříd a vrstev v užívání tradic a historického vědomí v politickém životě tím, že k nim otevřela přístup širšímu so- ciálnímu okruhu obyvatel země. Vzájemná podmíněnost obou zmíněných procesů se projevova- la v celých českých dějinách po následující staletí. Zatímco část tradic i historického vědomí žila z odkazu revoluce, do- kázala zakořenit v širokých vrstvách českého národa a povzbu- zovat jej ve svízelných či dokonce osudových obdobích bojů o vlastní svébytnost, jiné zůstaly ve službách katolické církve, jejích nejbližších stoupenců z řad šlechty a habsburské poli- tiky vůči českému státu. Konfrontace obou ideově odlišných - 379 -
storického vědomí pozdně středověké české společnosti, které byly zatím studovány vcelku intenzivně, patří především geneze postupného národního sebeuvědomování jednotlivých sociálních 443) vrstev i společnosti jako celku. I z hlediska vývoje tradic a historického vědomí české feudální společnosti znamenala husitská revoluce nesporně hluboký zásah do myšlení své doby. Zlomila část starých tra- dic, aby dala vznik zcela novým, a současně přetavila stávají- cí formy historického vědomí. Nebývalou měrou rozvinula úlohu tradic a historického vědomí v politických a ideových zápasech v českých zemích v první polovině 15. století a v období ná- sledujícím. Na jedné straně sice rozštěpila také oba uvedené faktory společenské nadstavby podle poměru k oběma hlavním kriteriím a symbolům dobového dění, totiž ke kalichu a kříži, na straně druhé ovšem zrušila výlučné postavení privilegova- ných tříd a vrstev v užívání tradic a historického vědomí v politickém životě tím, že k nim otevřela přístup širšímu so- ciálnímu okruhu obyvatel země. Vzájemná podmíněnost obou zmíněných procesů se projevova- la v celých českých dějinách po následující staletí. Zatímco část tradic i historického vědomí žila z odkazu revoluce, do- kázala zakořenit v širokých vrstvách českého národa a povzbu- zovat jej ve svízelných či dokonce osudových obdobích bojů o vlastní svébytnost, jiné zůstaly ve službách katolické církve, jejích nejbližších stoupenců z řad šlechty a habsburské poli- tiky vůči českému státu. Konfrontace obou ideově odlišných - 379 -
Strana 380
proudů v tradicích a historickém vědomí se sice neobešla bez některých nepříznivých důsledků, jež se mimo jiné projevovaly i v oslabení jednoty národního a státního vědomí české společ- nosti zejména v období pozdního feudalismu a v období národní- ho obrození. Současně neustálé tříbení a střetávání obou těch- to proudů vedlo k posilování úlohy starších národních tradic a historického vědomí v českém politickém i kulturním životě, přičemž se stále výrazněji i ve 20. století uplatňovaly pokro- kové tradice husitské.444) Na podobný dopad těchto tendencí do sféry kulturní a vzdělávací poukázal nedávno F. Šmahel.445) Jednou ze změn, které do vývoje národních tradic a histo- rického vědomí přinesla husitská revoluce, bylo širší uplatně- ní jejich regionálních, popřípadě lokálních forem. Ideové i politické rozrůznění české společnosti v 15. století pro tako- vý vývoj vytvořilo větší prostor, přičemž omezilo v tomto smě- ru dosud zcela dominentní úlohu českého panovníka, zemské obce i Prahy jako nejvýznamnějšího střediska dění v Českém králov- ství.446) Posilování regionálních (případně lokálních) tradic a projevů historického vědomí mělo své zdůvodnění i v tom, že se stávalo součástí argumentace ve složitých zápasech nejen vlastní revoluční fáze husitství, ale snad ještě výrazněji v desítiletích následujících. Vzestup politické role měst v husitském období se též projevil v pěstování regionálních tradic a historického vědo- mí. Vznikla celá řada pověstí, která v ústní i písemné podobě propojovala dávné dějiny měst s jejich revolučním nebo proti- — 380 —
proudů v tradicích a historickém vědomí se sice neobešla bez některých nepříznivých důsledků, jež se mimo jiné projevovaly i v oslabení jednoty národního a státního vědomí české společ- nosti zejména v období pozdního feudalismu a v období národní- ho obrození. Současně neustálé tříbení a střetávání obou těch- to proudů vedlo k posilování úlohy starších národních tradic a historického vědomí v českém politickém i kulturním životě, přičemž se stále výrazněji i ve 20. století uplatňovaly pokro- kové tradice husitské.444) Na podobný dopad těchto tendencí do sféry kulturní a vzdělávací poukázal nedávno F. Šmahel.445) Jednou ze změn, které do vývoje národních tradic a histo- rického vědomí přinesla husitská revoluce, bylo širší uplatně- ní jejich regionálních, popřípadě lokálních forem. Ideové i politické rozrůznění české společnosti v 15. století pro tako- vý vývoj vytvořilo větší prostor, přičemž omezilo v tomto smě- ru dosud zcela dominentní úlohu českého panovníka, zemské obce i Prahy jako nejvýznamnějšího střediska dění v Českém králov- ství.446) Posilování regionálních (případně lokálních) tradic a projevů historického vědomí mělo své zdůvodnění i v tom, že se stávalo součástí argumentace ve složitých zápasech nejen vlastní revoluční fáze husitství, ale snad ještě výrazněji v desítiletích následujících. Vzestup politické role měst v husitském období se též projevil v pěstování regionálních tradic a historického vědo- mí. Vznikla celá řada pověstí, která v ústní i písemné podobě propojovala dávné dějiny měst s jejich revolučním nebo proti- — 380 —
Strana 381
revolučním zápasem v 15. věku. V nich se směšovaly historické skutečnosti s vymyšlenými historkami, aby se proměnily v různé formy tradic a představ o minulosti. Odrážejí je pak podobnou měrou kroniky a jiná literární díla kališnická i katolická stejně jako spektakulární oslavy konané při různých výročích a jiných příležitostech.447) Ve srovnání se svými kališnickými protějšky byla zvláště agilní už od 15. století katolická města. V přístupu k okázalým oslavám zachovávala husitská města větší odstup a část přívrženců kalicha, sledující Chel- 448) čického koncepci víry, je prakticky odmítala. Hileria Litoměřického "Historie" je dobrým pramenem ke studiu této problematiky na příkladu protihusitsky orientované katolické Plzně. Její nejužší spojitost s oslavou "Nového svátku" na paměť osvobození Plzně od husitského obléhání v květnu roku 1434 dokonce umožňuje hledat srovnávací materiál i u některých jiných měst, jež také živila protihusitské tra- dice formou různých slavností. Tu lze připomenout kupříkladu oslavy svátku P. Marie Sněžné v Mostě z druhé poloviny 15. vě- ku nebo ještě mladší "Rosu" v Sedlčanech, jež si podle St. Poláka v mnohém ohledu dokonce vzala vzor z plzeňského "Nového svátku".449) Pro výzkum formování regionálních tradic a historického vědomí i jejich aktuálního začlenění do dobových ideových a politických zápasů představuje Hilariova "Historie" opravdu vydatný pramen. Již v úvodním pojednání (s. 225-241) bylo po- ukázáno na fakt, že její autor v poměrně krátké době svého — 381 —
revolučním zápasem v 15. věku. V nich se směšovaly historické skutečnosti s vymyšlenými historkami, aby se proměnily v různé formy tradic a představ o minulosti. Odrážejí je pak podobnou měrou kroniky a jiná literární díla kališnická i katolická stejně jako spektakulární oslavy konané při různých výročích a jiných příležitostech.447) Ve srovnání se svými kališnickými protějšky byla zvláště agilní už od 15. století katolická města. V přístupu k okázalým oslavám zachovávala husitská města větší odstup a část přívrženců kalicha, sledující Chel- 448) čického koncepci víry, je prakticky odmítala. Hileria Litoměřického "Historie" je dobrým pramenem ke studiu této problematiky na příkladu protihusitsky orientované katolické Plzně. Její nejužší spojitost s oslavou "Nového svátku" na paměť osvobození Plzně od husitského obléhání v květnu roku 1434 dokonce umožňuje hledat srovnávací materiál i u některých jiných měst, jež také živila protihusitské tra- dice formou různých slavností. Tu lze připomenout kupříkladu oslavy svátku P. Marie Sněžné v Mostě z druhé poloviny 15. vě- ku nebo ještě mladší "Rosu" v Sedlčanech, jež si podle St. Poláka v mnohém ohledu dokonce vzala vzor z plzeňského "Nového svátku".449) Pro výzkum formování regionálních tradic a historického vědomí i jejich aktuálního začlenění do dobových ideových a politických zápasů představuje Hilariova "Historie" opravdu vydatný pramen. Již v úvodním pojednání (s. 225-241) bylo po- ukázáno na fakt, že její autor v poměrně krátké době svého — 381 —
Strana 382
pobytu v Plzni načerpal poznatky o dávné i nepříliš vzdálené minulosti města. Chtěl je v cílevědomě utříděné podobě a v tendenčním katolickém duchu předložit plzeňskému a zjevně i cizímu publiku jako morální podporu městu v bojích o převahu v českém státě v 60. letech 15. století. Skutečnost, že pro svůj záměr Hilarius Litoměřický zvolil zdůrazňování událostí a vyprávění ze starších i novějších a soudobých dějin Plzně, dokládá, jak živé byly v období po uzavření revoluční fáze husitství porážkami radikálních stou- penců kalicha regionální tradice i historické povědomí obyva- tel tohoto města. Autor při koncipování svého projevu postupo- val vrstvením jednotlivých faktů či hypotéz z minulosti Plzně, forma řeči mu ovšem umožňovala, aby nedodržoval zcela přesně chronologický nebo věcný sled a řád událostí nebo aby měl na zřeteli vyčerpávající výklad faktů. Avšak páteří výkladu byla neustále zdůrazňovaná idea pravověrnosti Plzeňských v inten- cích řínské církve. Základním článkem rozvržení tohoto Hilariova plánu je výklad o dvou, z hlediska historických tradic středověkého města, klíčových otázkách, totiž o původu jména a znaku Plzně. V obou případech Hilarius těžil, jak bylo doloženo v částech III-1 a III-2, z místních tradic, které doplňoval dílčími fakty. Důležitou součástí jeho výkladu je zařazení těch údajů, které souvisejí s nejaktuálnějším postavením města. V Hila- riově pojetí je propojena nová časová i věcná vrstva událostí se starobylými tradicemi, což je patrné zvláště zřetelně na — 382 —
pobytu v Plzni načerpal poznatky o dávné i nepříliš vzdálené minulosti města. Chtěl je v cílevědomě utříděné podobě a v tendenčním katolickém duchu předložit plzeňskému a zjevně i cizímu publiku jako morální podporu městu v bojích o převahu v českém státě v 60. letech 15. století. Skutečnost, že pro svůj záměr Hilarius Litoměřický zvolil zdůrazňování událostí a vyprávění ze starších i novějších a soudobých dějin Plzně, dokládá, jak živé byly v období po uzavření revoluční fáze husitství porážkami radikálních stou- penců kalicha regionální tradice i historické povědomí obyva- tel tohoto města. Autor při koncipování svého projevu postupo- val vrstvením jednotlivých faktů či hypotéz z minulosti Plzně, forma řeči mu ovšem umožňovala, aby nedodržoval zcela přesně chronologický nebo věcný sled a řád událostí nebo aby měl na zřeteli vyčerpávající výklad faktů. Avšak páteří výkladu byla neustále zdůrazňovaná idea pravověrnosti Plzeňských v inten- cích řínské církve. Základním článkem rozvržení tohoto Hilariova plánu je výklad o dvou, z hlediska historických tradic středověkého města, klíčových otázkách, totiž o původu jména a znaku Plzně. V obou případech Hilarius těžil, jak bylo doloženo v částech III-1 a III-2, z místních tradic, které doplňoval dílčími fakty. Důležitou součástí jeho výkladu je zařazení těch údajů, které souvisejí s nejaktuálnějším postavením města. V Hila- riově pojetí je propojena nová časová i věcná vrstva událostí se starobylými tradicemi, což je patrné zvláště zřetelně na — 382 —
Strana 383
kontinuitě vývoje plzeňského znaku. Jeho opakované polepšování papežem a císařem v porevolučním období představuje nejmladší a vlastně téměř soudobé jevy, které Hilarius soustředěně před- kládá jakožto vyvrcholení plzeňské městské tradice a usiluje o takové jejich zařazení do regionálního historického vědomí. Rozhled Hilaria Litoměřického po soudobém dění stejně jako jeho postavení mezi nejvýznačnějšími představiteli kato- lického duchovenstva v českých zemích své doby vedly autora k úspěšnému propojení prvků regionálních tradic a historického vědomí s tendencemi mnohem širšími, totiž především s obecně církevními. Hilarius využíval každé příležitosti, aby ukázal sepětí věrnosti Plzeňských s římskou kurií a připomínal vše- možné výhody, jež takové spojenectví pro město mělo a stále má. Specifické rysy regionální tradice tak hodlal dialekticky skloubit se zájmy církevního univerzalismu, a to v tom směru, aby zdůvodnil politickou nosnost postojů Plzně k vývoji v českých zemích a aby zvýraznil ochranu, kterou obyvatelům města spojenectví s katolickými silami zajišťuje. Snaha o spojení regionálních tradic s církevním univerza- lismem vystupuje do popředí tím více, že v Hilariově "Histo- rii" v podstatě chybí styčné body s českou státní, respektive národní a církevní tradicí, na jejíž symboly (sv. Václav apod.) autor ve svém projevu nijak neupozorňuje. Princip víry tedy katolický prelát stavěl v tomto okamžiku nad národ i státnost. Bylo by užitečné širší souvislosti takového přístupu srovnat u více katolických duchovních té doby a docenit jejich — 383 —
kontinuitě vývoje plzeňského znaku. Jeho opakované polepšování papežem a císařem v porevolučním období představuje nejmladší a vlastně téměř soudobé jevy, které Hilarius soustředěně před- kládá jakožto vyvrcholení plzeňské městské tradice a usiluje o takové jejich zařazení do regionálního historického vědomí. Rozhled Hilaria Litoměřického po soudobém dění stejně jako jeho postavení mezi nejvýznačnějšími představiteli kato- lického duchovenstva v českých zemích své doby vedly autora k úspěšnému propojení prvků regionálních tradic a historického vědomí s tendencemi mnohem širšími, totiž především s obecně církevními. Hilarius využíval každé příležitosti, aby ukázal sepětí věrnosti Plzeňských s římskou kurií a připomínal vše- možné výhody, jež takové spojenectví pro město mělo a stále má. Specifické rysy regionální tradice tak hodlal dialekticky skloubit se zájmy církevního univerzalismu, a to v tom směru, aby zdůvodnil politickou nosnost postojů Plzně k vývoji v českých zemích a aby zvýraznil ochranu, kterou obyvatelům města spojenectví s katolickými silami zajišťuje. Snaha o spojení regionálních tradic s církevním univerza- lismem vystupuje do popředí tím více, že v Hilariově "Histo- rii" v podstatě chybí styčné body s českou státní, respektive národní a církevní tradicí, na jejíž symboly (sv. Václav apod.) autor ve svém projevu nijak neupozorňuje. Princip víry tedy katolický prelát stavěl v tomto okamžiku nad národ i státnost. Bylo by užitečné širší souvislosti takového přístupu srovnat u více katolických duchovních té doby a docenit jejich — 383 —
Strana 384
význam pro politickou orientaci české společnosti druhé polo- viny 15. století i pro utváření jejích mezinárodních vztahů. Hilariova snaha se neminula účinkem, neboť v příznivém klimatu města svým způsobem prohloubila místní katolické tra- dice a ovlivnila i regionální historické vědomí. Posílila-li dočasně význam oslav "Nového svátku“, pak snad ještě výrazněji vstoupila do plzenského městského kronikářství, jak dokazují Paměti plzeňské mistra Šimona Plachého z Třebnice i jiná dí- 450) Teprve národně obrozenecké hnutí začalo tyto proti- la. husitské a reakční tradice v Plzni zdůvodněně a účinně zatla- čovat, až roku 1870 Plzeňští přestali tyto slavnosti konat. — 384 —
význam pro politickou orientaci české společnosti druhé polo- viny 15. století i pro utváření jejích mezinárodních vztahů. Hilariova snaha se neminula účinkem, neboť v příznivém klimatu města svým způsobem prohloubila místní katolické tra- dice a ovlivnila i regionální historické vědomí. Posílila-li dočasně význam oslav "Nového svátku“, pak snad ještě výrazněji vstoupila do plzenského městského kronikářství, jak dokazují Paměti plzeňské mistra Šimona Plachého z Třebnice i jiná dí- 450) Teprve národně obrozenecké hnutí začalo tyto proti- la. husitské a reakční tradice v Plzni zdůvodněně a účinně zatla- čovat, až roku 1870 Plzeňští přestali tyto slavnosti konat. — 384 —
Strana 385
IX. KAPITOLA Závěr Hystoria civitatis Plznensie, sepsaná římským katolíkem Hilariem Litoměřickým u příležitosti oslav "Nového svátku" v Plzni dne 10. května 1467, nevybočuje svou tendenčností z řady děl, nepřátelských všemu, co bylo spojeno s husitskou revolucí, jejím dědictvím a odkazem příštímu vývoji české spo- lečnosti. Přesto si však zaslouží pozornost odborné veřejnos- ti, neboť poskytuje řadu věcných informací o složitém vývoji českého státu v průběhu 15. století. Jen na prvý pohled by se mohlo zdát, že Hilariův spisek svým obsahem zůstává uzavřen věcně a časově v rámci dějin měs- ta Plzně ve století husitské revoluce. Ve skutečnosti jej však naopak v mnohém ohledu přesahuje. Mají-li totiž pro dějiny plzeňského regionu svou cenu zejména pasáže o počátcích města Plzně, o původu jejího názvu a znaku nebo o lokálních tradi- cích, už výklad o dobývání města husity stojí výrazně nad rám- cem místních dějin. Obléhání západočeské katolické pevnosti polními vojsky, která se vleklo od července roku 1433 až do května roku příštího, nebylo již vůbec pouhou lokální záleži- tostí. Dotýkalo se ve všech ohledech celého soudobého vývoje v českých zemích, neboť - jak bylo v jednotlivých kapitolách naznačeno - přispělo k tomu, že byly uvedeny do pohybu takové politické, hospodářské, ideové i sociální tendence, které la- tentně ovlivňovaly vývoj české společnosti už během celé revo- — 385 —
IX. KAPITOLA Závěr Hystoria civitatis Plznensie, sepsaná římským katolíkem Hilariem Litoměřickým u příležitosti oslav "Nového svátku" v Plzni dne 10. května 1467, nevybočuje svou tendenčností z řady děl, nepřátelských všemu, co bylo spojeno s husitskou revolucí, jejím dědictvím a odkazem příštímu vývoji české spo- lečnosti. Přesto si však zaslouží pozornost odborné veřejnos- ti, neboť poskytuje řadu věcných informací o složitém vývoji českého státu v průběhu 15. století. Jen na prvý pohled by se mohlo zdát, že Hilariův spisek svým obsahem zůstává uzavřen věcně a časově v rámci dějin měs- ta Plzně ve století husitské revoluce. Ve skutečnosti jej však naopak v mnohém ohledu přesahuje. Mají-li totiž pro dějiny plzeňského regionu svou cenu zejména pasáže o počátcích města Plzně, o původu jejího názvu a znaku nebo o lokálních tradi- cích, už výklad o dobývání města husity stojí výrazně nad rám- cem místních dějin. Obléhání západočeské katolické pevnosti polními vojsky, která se vleklo od července roku 1433 až do května roku příštího, nebylo již vůbec pouhou lokální záleži- tostí. Dotýkalo se ve všech ohledech celého soudobého vývoje v českých zemích, neboť - jak bylo v jednotlivých kapitolách naznačeno - přispělo k tomu, že byly uvedeny do pohybu takové politické, hospodářské, ideové i sociální tendence, které la- tentně ovlivňovaly vývoj české společnosti už během celé revo- — 385 —
Strana 386
luční fáze husitství a které poté otevřeně spoluurčovaly její závěr. A nejen to, obléhání Plzně svým významem od počátku pře- sahovalo české hranice. Splnil se tím alespoň částečně jeden ze záměrů radikálního husitství, podle kterého měl útok proti baště českého katolicismu nutit mezinárodní diplomacii a poli- tiku k ústupkům a jednání se stoupenci kalicha. Dokud se ne- projevily vážné rozpory v samotném táboře stoupenců kalicha, byli koncil i římský císař stejně jako celá evropská veřejnost účinně tlačeni k uzavření kompromisu s husity. Poprvé v ději- nách se přiblížil okamžik, kdy byla církev donucena reálně u- važovat o respektování názorů těch, jež dosud prohlašovala za kacíře. Ve vyhrocených poměrech českých i mezinárodních se však trhliny mezi jednotlivými husitskými směry prohloubily natolik, že právě v době obléhání Plzně došlo ke zvratu vývo- je. Vnitřní i zahraniční nepřátelé kalicha dokázali společnými silami připravit oslabenému radikálnímu husitskému křídlu roz- hodující porážku. V obou posledních letech husitské revoluce tak vešlo jméno Plzně prostřednictvím koncilu i císařského dvora do povědomí evropských politiků, a navíc věc obrany Plzně položila základ jejímu příštímu postavení nejen v čes- kých zemích, ale též ve vztazích katolického světa k nim. To se přesvědčivě potvrdilo v době, která dala vznik Hi- lariově "Historii". V poděbradském období se stala Plzeň de- finitivně opěrným bodem českého katolictví a zaujala nejost- řejší opoziční úlohu zvláště vůči Praze jako metropoli České- — 386 —
luční fáze husitství a které poté otevřeně spoluurčovaly její závěr. A nejen to, obléhání Plzně svým významem od počátku pře- sahovalo české hranice. Splnil se tím alespoň částečně jeden ze záměrů radikálního husitství, podle kterého měl útok proti baště českého katolicismu nutit mezinárodní diplomacii a poli- tiku k ústupkům a jednání se stoupenci kalicha. Dokud se ne- projevily vážné rozpory v samotném táboře stoupenců kalicha, byli koncil i římský císař stejně jako celá evropská veřejnost účinně tlačeni k uzavření kompromisu s husity. Poprvé v ději- nách se přiblížil okamžik, kdy byla církev donucena reálně u- važovat o respektování názorů těch, jež dosud prohlašovala za kacíře. Ve vyhrocených poměrech českých i mezinárodních se však trhliny mezi jednotlivými husitskými směry prohloubily natolik, že právě v době obléhání Plzně došlo ke zvratu vývo- je. Vnitřní i zahraniční nepřátelé kalicha dokázali společnými silami připravit oslabenému radikálnímu husitskému křídlu roz- hodující porážku. V obou posledních letech husitské revoluce tak vešlo jméno Plzně prostřednictvím koncilu i císařského dvora do povědomí evropských politiků, a navíc věc obrany Plzně položila základ jejímu příštímu postavení nejen v čes- kých zemích, ale též ve vztazích katolického světa k nim. To se přesvědčivě potvrdilo v době, která dala vznik Hi- lariově "Historii". V poděbradském období se stala Plzeň de- finitivně opěrným bodem českého katolictví a zaujala nejost- řejší opoziční úlohu zvláště vůči Praze jako metropoli České- — 386 —
Strana 387
ho království inklinující k utrakwismu. V závěru husitské re- voluce, v letech 1433/34,a v konfliktech kolem roku 1467 spo- čívají kořeny postavení Plzně v českých zemích i v mezinárodní politice od 15. až do počátku 17. století. Hilariova "Historie " a její výklad dostatečně předznamenávají, proč důslednou obra- nou katolicismu a jeho politických souvislostí vystoupila Plzeň proti prvnímu antihabsburskému odboji v rece 1547, proč zauja- la odmítavý postoj k proklamaci české konfese roku 1575 a proč se v úvodu třicetileté války postavila proti povstání českých stavů. Svou roli by však Plzeň nemohla nikdy hrát bez trvalé politické a hmotné podpory císařského dvora a především papež- ské kurie, jejíž počátky lze opět shledat v době husitské re- voluce.451 Kritické vydání Hilariovy "Historie", pořízené Josefem Hejnicem, i navazující rozbor usilují o to, aby se odborná ve- řejnost lépe seznámila nikoli jen s regionálními dějinami Plz- ně, nýbrž především s její specifickou úlohou ve starších čes- kých dějinách. Minulost Plzně 15. věku v mnohém výstižně doku- mentuje složitost vývoje celé české společnosti v období hu- sitské revoluce i v období následujícím. Tento příspěvek by chtěl naznačit z hlediska marxistického bádání i některé další možnosti propojení regionálních, národních a obecných dějin. — 387 —
ho království inklinující k utrakwismu. V závěru husitské re- voluce, v letech 1433/34,a v konfliktech kolem roku 1467 spo- čívají kořeny postavení Plzně v českých zemích i v mezinárodní politice od 15. až do počátku 17. století. Hilariova "Historie " a její výklad dostatečně předznamenávají, proč důslednou obra- nou katolicismu a jeho politických souvislostí vystoupila Plzeň proti prvnímu antihabsburskému odboji v rece 1547, proč zauja- la odmítavý postoj k proklamaci české konfese roku 1575 a proč se v úvodu třicetileté války postavila proti povstání českých stavů. Svou roli by však Plzeň nemohla nikdy hrát bez trvalé politické a hmotné podpory císařského dvora a především papež- ské kurie, jejíž počátky lze opět shledat v době husitské re- voluce.451 Kritické vydání Hilariovy "Historie", pořízené Josefem Hejnicem, i navazující rozbor usilují o to, aby se odborná ve- řejnost lépe seznámila nikoli jen s regionálními dějinami Plz- ně, nýbrž především s její specifickou úlohou ve starších čes- kých dějinách. Minulost Plzně 15. věku v mnohém výstižně doku- mentuje složitost vývoje celé české společnosti v období hu- sitské revoluce i v období následujícím. Tento příspěvek by chtěl naznačit z hlediska marxistického bádání i některé další možnosti propojení regionálních, národních a obecných dějin. — 387 —
Strana 388
Poznámky I Okolnosti vzniku Hilariovy "Historie 1) Přestože název Hilariovy řeči obsahuje ortografický tvar "Hystoria", přidržuji se v textu moderního tvaru "Histo- rie", který slouží současně ke zkrácení plného názvu díla. 2) Zhuštěný nástin vývoje české společnosti Přehled dějin Československa I/1, Praha 1980, (dále Přehled), s. 469-478. Podrobněji srov. zvl. základní práci R.Urbánka, Věk podě- bradský, České dějiny III/1-4, Praha 1915-1962. 3) K těmto otázkám srov. vedle Přehledu I/1, s. 476nn. práce P.Seibta, Zur Entwicklung der böhmischen Staatlichkeit 1212 bis 1471, in: Der deutsche Territorialstaat im 14. Jahrhundert II, Sigmaringen 1971, s. 463-483; K.Bosl, Böhmen als Paradefeld ständischer Repräsentation vom 14. bis zum 17. Jahrhundert, in: Bohemia-Jahrbuch des Collegium Carolinum 17, 1976, s. 188-200; J. Petráň, Skladba pohusit- ské aristokracie v Čechách, in: Proměny feudální třídy v Čechách v pozdním feudalismu, AUC phil.-hist. 1, Studia historica 14, Praha 1986, s. 9-80; J.Pánek, Proměny stavov- ství v Čechách a na Moravě v 15. a v první polovině 16. století, FHB 4, 1982, s. 179-217; M. Polívka, Některé aspek- ty vývoje stavovství v české společnosti předhusitské a hu- sitské doby, FHB 6, 1984, s. 17-56; J.Válka, Stavovství a krize českého státu ve druhé polovině 15. století, ib. s. 65-98; J.Eršil, České stavovství a pohusitský katolicis- mus, ib. s. 99-108. 4) Srov. literaturu citovanou v pozn. č. 2 a 3, dále pak stu- die J.Čechury publikované průběžně k tématice sekularizace církevních statků v husitské revoluci i stať M. Moravce, Zástavy Zikmunda Lucemburského v českých zemích z let 1420-1439, FHB 9, 1985, s. 89-173. — 388 —
Poznámky I Okolnosti vzniku Hilariovy "Historie 1) Přestože název Hilariovy řeči obsahuje ortografický tvar "Hystoria", přidržuji se v textu moderního tvaru "Histo- rie", který slouží současně ke zkrácení plného názvu díla. 2) Zhuštěný nástin vývoje české společnosti Přehled dějin Československa I/1, Praha 1980, (dále Přehled), s. 469-478. Podrobněji srov. zvl. základní práci R.Urbánka, Věk podě- bradský, České dějiny III/1-4, Praha 1915-1962. 3) K těmto otázkám srov. vedle Přehledu I/1, s. 476nn. práce P.Seibta, Zur Entwicklung der böhmischen Staatlichkeit 1212 bis 1471, in: Der deutsche Territorialstaat im 14. Jahrhundert II, Sigmaringen 1971, s. 463-483; K.Bosl, Böhmen als Paradefeld ständischer Repräsentation vom 14. bis zum 17. Jahrhundert, in: Bohemia-Jahrbuch des Collegium Carolinum 17, 1976, s. 188-200; J. Petráň, Skladba pohusit- ské aristokracie v Čechách, in: Proměny feudální třídy v Čechách v pozdním feudalismu, AUC phil.-hist. 1, Studia historica 14, Praha 1986, s. 9-80; J.Pánek, Proměny stavov- ství v Čechách a na Moravě v 15. a v první polovině 16. století, FHB 4, 1982, s. 179-217; M. Polívka, Některé aspek- ty vývoje stavovství v české společnosti předhusitské a hu- sitské doby, FHB 6, 1984, s. 17-56; J.Válka, Stavovství a krize českého státu ve druhé polovině 15. století, ib. s. 65-98; J.Eršil, České stavovství a pohusitský katolicis- mus, ib. s. 99-108. 4) Srov. literaturu citovanou v pozn. č. 2 a 3, dále pak stu- die J.Čechury publikované průběžně k tématice sekularizace církevních statků v husitské revoluci i stať M. Moravce, Zástavy Zikmunda Lucemburského v českých zemích z let 1420-1439, FHB 9, 1985, s. 89-173. — 388 —
Strana 389
5) R. Urbánek, Věk poděbradský IV - Čechy za kralování Jiříka z Poděbrad 1460-1464; J.Macek, Jiří z Poděbrad, Praha 1967, s. 170nn.; O.Odložilík, The Hussite King, Bohemia in Euro- pean Affairs 1440-1471, New Brungwick - New Jersey 1965, s. 161-221. 6) K tomu srov. M. Bělohlávek a kol., Dějiny Plzně I (dále jen DP I), Plzeň 1965, s. 93nn. a zde podrobněji v části III-1-b "Příčiny obležení Plzně a postavení města v revo- luci", s. 267nn. 7) DP I, s. 10lnn.; O.Odložilík, The Hussite King, s. 178nn. Z dílčích prací srov. J. Strnad, Čtyři omluvné listy Plzeň- ských v r. 1466, proč odpadli od krále Jiřího, ČČM 58, 1884, s. 102-107; M. Bělohlávek, Jiří z Poděbrad a Plzeň v roce 1466, ČSPSČ 62, 1954, s. 27-35; F. Beneš, Osud zápisu panské jednoty Zelenohorské z 28. listopadu 1465 jako hi- storického pramene, Z minulosti Západočeského kraje 6 (dá- le MZK), 1968, s. 214nn. 8) Srov. např. J. Pánek v recenzi edice Die Hauptinstruktionen Clemens VIII. für die Nuntien und Legaten an den euro- päischen Fürstenhöfen 1592-1605, ed. K.Jaitner, Tübingen 1984, FHB 7, 1984, s. 411, a v řadě jiných pramenů zpřístupňujících dokumenty o politice kurie ve vztahu k českým zemím. Srov. dále F.Hreisa, Dějiny křesťanství v Československu III, Praha 1948. K roli Plzně v protirefor- mační politice 16. století z celozemského pohledu a z hle- diska habsburské politiky srov. i J. Pánek, Stavovská opozi- ce a její zápas s Habsburky 1547-1577, Praha 1982, s. 52 aj. 9) F. Palacký, Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě IV/2, Praha 18782, s. 275-434; O.Odložilík, The Hussite King, s. 184nn.; J.Macek, Jiří z Poděbrad, s. 170-190; Přehled 1/1, s. 494-496; F.Beneš, Osud, s. 214nn. 10) O působení Hilaria Litoměřického viz F.Hreisa, Dějiny III, passim; J.Kadlec, Přehled církevních dějin českých I, Pra- — 389 —
5) R. Urbánek, Věk poděbradský IV - Čechy za kralování Jiříka z Poděbrad 1460-1464; J.Macek, Jiří z Poděbrad, Praha 1967, s. 170nn.; O.Odložilík, The Hussite King, Bohemia in Euro- pean Affairs 1440-1471, New Brungwick - New Jersey 1965, s. 161-221. 6) K tomu srov. M. Bělohlávek a kol., Dějiny Plzně I (dále jen DP I), Plzeň 1965, s. 93nn. a zde podrobněji v části III-1-b "Příčiny obležení Plzně a postavení města v revo- luci", s. 267nn. 7) DP I, s. 10lnn.; O.Odložilík, The Hussite King, s. 178nn. Z dílčích prací srov. J. Strnad, Čtyři omluvné listy Plzeň- ských v r. 1466, proč odpadli od krále Jiřího, ČČM 58, 1884, s. 102-107; M. Bělohlávek, Jiří z Poděbrad a Plzeň v roce 1466, ČSPSČ 62, 1954, s. 27-35; F. Beneš, Osud zápisu panské jednoty Zelenohorské z 28. listopadu 1465 jako hi- storického pramene, Z minulosti Západočeského kraje 6 (dá- le MZK), 1968, s. 214nn. 8) Srov. např. J. Pánek v recenzi edice Die Hauptinstruktionen Clemens VIII. für die Nuntien und Legaten an den euro- päischen Fürstenhöfen 1592-1605, ed. K.Jaitner, Tübingen 1984, FHB 7, 1984, s. 411, a v řadě jiných pramenů zpřístupňujících dokumenty o politice kurie ve vztahu k českým zemím. Srov. dále F.Hreisa, Dějiny křesťanství v Československu III, Praha 1948. K roli Plzně v protirefor- mační politice 16. století z celozemského pohledu a z hle- diska habsburské politiky srov. i J. Pánek, Stavovská opozi- ce a její zápas s Habsburky 1547-1577, Praha 1982, s. 52 aj. 9) F. Palacký, Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě IV/2, Praha 18782, s. 275-434; O.Odložilík, The Hussite King, s. 184nn.; J.Macek, Jiří z Poděbrad, s. 170-190; Přehled 1/1, s. 494-496; F.Beneš, Osud, s. 214nn. 10) O působení Hilaria Litoměřického viz F.Hreisa, Dějiny III, passim; J.Kadlec, Přehled církevních dějin českých I, Pra- — 389 —
Strana 390
ha 1977. s. 175nn. Nově A. Mařík. K postavení katolické církve v Čechách v době poděbradské (Činnost katolických administrátorů za Jiřího z Poděbrad), FHB 7, 1984, s. 101- 195, v jehož studii jsou zachyceny různé aspekty Hilariova úředního působení s odkazy na bohatou literaturu. Přede- vším však nutno poukázat na úvodní studii J.Hejnice, která v první části tohoto sborníku přináší portrét Hilariovy osobnosti a zhodnocení jeho úlohy v soudobém politickém dění. K sepětí s Plzní srov. DP I, s. 9ln. 11) Srov. údaje u F.Hreisy, Dějiny III, passim; pohled J.Kadlece, Přehled církevních dějin I, s. 175n. i studii J.Hejnice, viz pozn. č. 10. 12) K tomu srov. bibliografické údaje v poznámkách č. 10 a 11 a dále DP I, s. 102n. 13) F.Hrejsa, Dějiny III, s. 185: J.Kadlec, 1.c., s. 176. Na- opak DP I, s. 103 mylně datují příchod Hilaria a členů kapituly k roku 1466. 14) Srov. údaje ve výše citovaných přehledech českých církev- ních dějin a DP I, s. 103n. 15) K tomu J.F.Smetana, Nový svátek Plzeňský, Časopis katolic- kého duchovenstva 23, 1846, s. 553nn., a naposledy M. Bělo- hlávek, Antihusitská tradice v Plzni a boj proti ní (Nový svátek), Husitský Tábor 4 (dále HT), 1981, s. 197nn. Vy- hlášení svátku zmiňuje sám Hilarius v "Historii", srov. zde edici a překlad J.Hejnice s. 137-170, na než bude dále vždy odkazováno jako na Hilarius, s uvedením příslušného číslování textu vpravo latinské edice a shodujícím se s českým překladem, popřípadě bude uvedena strana z edice či překladu. Srov. ke svátku Hilarius. 146-155. 16) K těmto otázkám podrobněji J.Hejnic v komentáři k edici, s. 44nn. 17) Srov. J.Hejnic v komentáři k edici, s. 44nn. a dále M. Bě- — 390 -
ha 1977. s. 175nn. Nově A. Mařík. K postavení katolické církve v Čechách v době poděbradské (Činnost katolických administrátorů za Jiřího z Poděbrad), FHB 7, 1984, s. 101- 195, v jehož studii jsou zachyceny různé aspekty Hilariova úředního působení s odkazy na bohatou literaturu. Přede- vším však nutno poukázat na úvodní studii J.Hejnice, která v první části tohoto sborníku přináší portrét Hilariovy osobnosti a zhodnocení jeho úlohy v soudobém politickém dění. K sepětí s Plzní srov. DP I, s. 9ln. 11) Srov. údaje u F.Hreisy, Dějiny III, passim; pohled J.Kadlece, Přehled církevních dějin I, s. 175n. i studii J.Hejnice, viz pozn. č. 10. 12) K tomu srov. bibliografické údaje v poznámkách č. 10 a 11 a dále DP I, s. 102n. 13) F.Hrejsa, Dějiny III, s. 185: J.Kadlec, 1.c., s. 176. Na- opak DP I, s. 103 mylně datují příchod Hilaria a členů kapituly k roku 1466. 14) Srov. údaje ve výše citovaných přehledech českých církev- ních dějin a DP I, s. 103n. 15) K tomu J.F.Smetana, Nový svátek Plzeňský, Časopis katolic- kého duchovenstva 23, 1846, s. 553nn., a naposledy M. Bělo- hlávek, Antihusitská tradice v Plzni a boj proti ní (Nový svátek), Husitský Tábor 4 (dále HT), 1981, s. 197nn. Vy- hlášení svátku zmiňuje sám Hilarius v "Historii", srov. zde edici a překlad J.Hejnice s. 137-170, na než bude dále vždy odkazováno jako na Hilarius, s uvedením příslušného číslování textu vpravo latinské edice a shodujícím se s českým překladem, popřípadě bude uvedena strana z edice či překladu. Srov. ke svátku Hilarius. 146-155. 16) K těmto otázkám podrobněji J.Hejnic v komentáři k edici, s. 44nn. 17) Srov. J.Hejnic v komentáři k edici, s. 44nn. a dále M. Bě- — 390 -
Strana 391
lohlávek. Nejstarší plzeňská krenika. Na okraj díla Hila- ria Litoměřického a J.V.Sedláčka, MZK 12, 1975, s.141-151. 18) K tomu srov. podrobněji dále v textu. 19) V tomto směru jde o domněnku, pro jejíž pravděpodobnost nasvědčují okolnosti zmíněné níže v textu na s. 225, 234 aj. 20) Srov. s. 228n. a níže v textu, zvláště s. 269nn. a Hila- rius, např. 296nn. Zde je třeba poukázat v prvé řadě na postavení Plzně jako "města Slunce" mezi pěti městskými středisky, vyvolenými v husitském chiliastickém proudu po- čínající revoluce let 1419/20, srov. naposledy F.Šmahel, Husitské město "Slunce". Plzeň na přelomu let 1419-1420, MZK 19, 1983, s. 137nn. 21) Srov. Hilarius, např. 18-20; a výklad níže. 22) Hilarius 18n. Praze, chápané od doby Jana Husa a Jeronýma Pražského za středisko obrody křesťanské společnosti i re- voluce, pak staví jako protějšek Hilarius právě Plzeň. K úloze Prahy jako prvořadého husitského centra souborně F.Seibt, Communitas primogenita. Zur Prager Hegemonialpo- litik in der hussitischen Revolution. Historisches Jahr- buch 81, 1962, s. 80nn.; F.Šmahel, Idea národa v husit- ských Čechách, České Budějovice 1971, zvl. s. 109nn., passim. 23) Hilarius 23. 24) J. Kadlec, Přehled církevních dějin, s. 175. 25) Hilarius 284, 78. Národnostní a nacionalistickou proble- matiku srov. u F.Šmahela, Idea a u F. Grause, Die Nationen- bildung der Westslawen im Mittelalter. In: Nationes - hi- storische und philologische Untersuchung zur Entstehung der europäischen Nationen im Mittelalter, Bd. 3, Sigmarin- gen 1980. 26) M.Kopecký, "Kronika" a "historie" jako literární žánry - 391 -
lohlávek. Nejstarší plzeňská krenika. Na okraj díla Hila- ria Litoměřického a J.V.Sedláčka, MZK 12, 1975, s.141-151. 18) K tomu srov. podrobněji dále v textu. 19) V tomto směru jde o domněnku, pro jejíž pravděpodobnost nasvědčují okolnosti zmíněné níže v textu na s. 225, 234 aj. 20) Srov. s. 228n. a níže v textu, zvláště s. 269nn. a Hila- rius, např. 296nn. Zde je třeba poukázat v prvé řadě na postavení Plzně jako "města Slunce" mezi pěti městskými středisky, vyvolenými v husitském chiliastickém proudu po- čínající revoluce let 1419/20, srov. naposledy F.Šmahel, Husitské město "Slunce". Plzeň na přelomu let 1419-1420, MZK 19, 1983, s. 137nn. 21) Srov. Hilarius, např. 18-20; a výklad níže. 22) Hilarius 18n. Praze, chápané od doby Jana Husa a Jeronýma Pražského za středisko obrody křesťanské společnosti i re- voluce, pak staví jako protějšek Hilarius právě Plzeň. K úloze Prahy jako prvořadého husitského centra souborně F.Seibt, Communitas primogenita. Zur Prager Hegemonialpo- litik in der hussitischen Revolution. Historisches Jahr- buch 81, 1962, s. 80nn.; F.Šmahel, Idea národa v husit- ských Čechách, České Budějovice 1971, zvl. s. 109nn., passim. 23) Hilarius 23. 24) J. Kadlec, Přehled církevních dějin, s. 175. 25) Hilarius 284, 78. Národnostní a nacionalistickou proble- matiku srov. u F.Šmahela, Idea a u F. Grause, Die Nationen- bildung der Westslawen im Mittelalter. In: Nationes - hi- storische und philologische Untersuchung zur Entstehung der europäischen Nationen im Mittelalter, Bd. 3, Sigmarin- gen 1980. 26) M.Kopecký, "Kronika" a "historie" jako literární žánry - 391 -
Strana 392
epochy renesance, SPFFBU, D 27, 1980, s. 51-59. 27) M. Bělohlávek, Nejstarší plzeňská kronika, s. 141nn. Znovu se týž autor vrátil k této otázce ve studii "Obraz husit- ství v nejstarších plzeňských kronikách 15. a 16. století", určenou pro Hr, jejíž rukopis jsem však k dispozici pro tuto práci neměl. 28) K těmto otázkám J. Pánek, La conception de 1 histoire tcheque et des relations tcheco-polonaises dans les plus anciens chroniques Polonaises, Mediaevalia Bohemica 4, 1974, s. 5-124: J.Kolár, Hájkova Kronika a česká kultura, in: Václav Hájek z Libočan, Kronika česká, Praha 1981, s. 7-24; Slovník literární teorie, ed. S.Vlašín a kol., Praha 1984, s. 191n. II Hilariova "Historie" jako odraz politického myšlení své doby 29) Vedle citovaných děl k církevním dějinám českým F.Hrejsy a J.Kadlece srov. i F.Šmahel, Humanismus v době poděbrad- ské, Rozpravy ČSAV 73-6, 1963 a zvláště Přehled 1/1, s. 501nn. 30) Srov. literaturu o Hilariovi uvedenou v pozn. č. 10, zvl. hodnocení J.Hejnice v první části tohoto sborníku i soudy O.Odložilíka, The Hussite Kong, passim. 31) Viz s. 225n. a Hilarius 284. 32) Hlavně v částech popisujících obléhání města jsou četné naturalisticky pojaté příklady mučení věrných Plzeňských kacíři, jež podtrhují obětavost a odvahu obránců města. Srov. Hilarius 73-118 a naopak 119nn. 33) Hilerius 276 a dále, zvl. srov. 307nn. 34) Hilarius v části vykládající o znaku. 35) Hilarius, tamtéž, zvl. 304-320. — 392 -
epochy renesance, SPFFBU, D 27, 1980, s. 51-59. 27) M. Bělohlávek, Nejstarší plzeňská kronika, s. 141nn. Znovu se týž autor vrátil k této otázce ve studii "Obraz husit- ství v nejstarších plzeňských kronikách 15. a 16. století", určenou pro Hr, jejíž rukopis jsem však k dispozici pro tuto práci neměl. 28) K těmto otázkám J. Pánek, La conception de 1 histoire tcheque et des relations tcheco-polonaises dans les plus anciens chroniques Polonaises, Mediaevalia Bohemica 4, 1974, s. 5-124: J.Kolár, Hájkova Kronika a česká kultura, in: Václav Hájek z Libočan, Kronika česká, Praha 1981, s. 7-24; Slovník literární teorie, ed. S.Vlašín a kol., Praha 1984, s. 191n. II Hilariova "Historie" jako odraz politického myšlení své doby 29) Vedle citovaných děl k církevním dějinám českým F.Hrejsy a J.Kadlece srov. i F.Šmahel, Humanismus v době poděbrad- ské, Rozpravy ČSAV 73-6, 1963 a zvláště Přehled 1/1, s. 501nn. 30) Srov. literaturu o Hilariovi uvedenou v pozn. č. 10, zvl. hodnocení J.Hejnice v první části tohoto sborníku i soudy O.Odložilíka, The Hussite Kong, passim. 31) Viz s. 225n. a Hilarius 284. 32) Hlavně v částech popisujících obléhání města jsou četné naturalisticky pojaté příklady mučení věrných Plzeňských kacíři, jež podtrhují obětavost a odvahu obránců města. Srov. Hilarius 73-118 a naopak 119nn. 33) Hilerius 276 a dále, zvl. srov. 307nn. 34) Hilarius v části vykládající o znaku. 35) Hilarius, tamtéž, zvl. 304-320. — 392 -
Strana 393
36) Hilarius 305n. 37) Hilarius 288n. 38) Hilarius 278nn. a 290; srov. dále níže výklad o vývoji plzeňského znaku. 39) J.Macek, Jiří z Poděbrad, s. 190nn. 40) Hilarius 355. 41) Přehled 1/1, s. 494nn. 42) Hilarius 355. 43) DP I, s. 101nn., 115. 44) J. Drabina, Rola argumentacji religijnej w walce politycz- nej w późnosredniowiecznym Wroclawiu, Kraków 1984, zvl. s. 71nn. s četnými odkazy na prameny a další literaturu. 45) Hilarius 283n. 46) Hilarius 292. 47) Hilarius 323. 48) Hilarius 327 a 329. 49) Hilarius 332. 50) Hilarius, srov. např. 129, 317-318. 51) F.Palacký, Dějiny IV, 2, s. 182, 381; týž, Přehled součas- ný nejvyšších důstojníků a úředníků zemských i dvorských ve královstvím českém od nejstarších časů až do nynějška. In: Dílo Fr.Palackého I, ed. J. Charvát, Praha 1941, s. 360 a četné zmínky o jeho politickém působení R.Urbánek, Věk poděbradský III/4, passim. 52) K těmto otázkám např. F.Seibt, Hussitica. Zur Struktur einer Revolution, Köln-Graz 1965, s. 16-57: B.Janoušek, Husitská myšlenka v boji za mír a přátelství mezi národy, HT 4, 1981, s. 9nn.; A.Molnár, Mír v husitském myšlení, ib. s. 21nn.; J. Kudrna, Několik poznámek k problematice - 393 -
36) Hilarius 305n. 37) Hilarius 288n. 38) Hilarius 278nn. a 290; srov. dále níže výklad o vývoji plzeňského znaku. 39) J.Macek, Jiří z Poděbrad, s. 190nn. 40) Hilarius 355. 41) Přehled 1/1, s. 494nn. 42) Hilarius 355. 43) DP I, s. 101nn., 115. 44) J. Drabina, Rola argumentacji religijnej w walce politycz- nej w późnosredniowiecznym Wroclawiu, Kraków 1984, zvl. s. 71nn. s četnými odkazy na prameny a další literaturu. 45) Hilarius 283n. 46) Hilarius 292. 47) Hilarius 323. 48) Hilarius 327 a 329. 49) Hilarius 332. 50) Hilarius, srov. např. 129, 317-318. 51) F.Palacký, Dějiny IV, 2, s. 182, 381; týž, Přehled součas- ný nejvyšších důstojníků a úředníků zemských i dvorských ve královstvím českém od nejstarších časů až do nynějška. In: Dílo Fr.Palackého I, ed. J. Charvát, Praha 1941, s. 360 a četné zmínky o jeho politickém působení R.Urbánek, Věk poděbradský III/4, passim. 52) K těmto otázkám např. F.Seibt, Hussitica. Zur Struktur einer Revolution, Köln-Graz 1965, s. 16-57: B.Janoušek, Husitská myšlenka v boji za mír a přátelství mezi národy, HT 4, 1981, s. 9nn.; A.Molnár, Mír v husitském myšlení, ib. s. 21nn.; J. Kudrna, Několik poznámek k problematice - 393 -
Strana 394
míru ve středověku, renesanci a reformaci, Ib., s. 12-18; J.B.Čapek, Mírové směřování v české literatuře reformační, Studia comeniana et historica 33, 1981, s. 34-44; M.Kopec- ký, Problematika míru v české humanistické literatuře, ib., s. 23-43. M. Polívka, The Idea of Peace in the Hussei- te Movement, In: Jointly in the Struggle for Peace against War, Praha 1984, s. 31-46. 53) Srov. pozn. č. 52, zvl. studii J.B.Čapka, Mírové směřování. 54) Srov. zvláště publikaci Všeobecná mírová organizace podle návrhu českého krále Jiřího z let 1462/1464, ed. V.Vaněček a J.Kejř, Praha 1964 a soubor studií vydaných pod názvem Cultus pacis. Études et documents du "Symposium Pragense Cultus pacis 1464-1964" commemoratio pacis generalis ante quingentos annos a Georgio Bohemiae rege propositae, ed. V.Vaněček, Praha 1966. 55) J. Skutil, Mírová myšlenka v díle Ctibora Tovačovského z Cimburka, Studia comeniana et historica 33, 1981, s. 44nn. 56) Obecněji k těmto aspektům F.Šmahel, Humanismus v době po- děbradské, s. 60nn. a týž Idea, s. 173n.; dále srov. Mr Kopecký, Problematika míru, s. 23nn. 57) Vyplývá to zřetelně ze závěrečných pasáží Hilariovy řeči, zvl. Hilarius 284n., dále srov. obě práce F.Šmahela, ci- tované v pozn. č. 56. 58) Dostatečně to prokazují úvodní a závěrečná část Hilariovy řeči s četnými vyhrocenými sentencemi. 59) Hilarius 332n. 60) Hilarius 354n. 61) Obecně srov. Přehled I/1, s. 499nn.; dále např. V.Husa, O době vzniku Jenského kodexu, SH 5, 1957, s. 71nn.; F.Šmahel, Humanismus: Z.Drobná, Jenský kodex. Husitská obrazová satira z konce středověku, Praha 1970, a zvláště kolektivní dílo Pozdně gotické umění v Čechách, Praha 1978. — 394 -
míru ve středověku, renesanci a reformaci, Ib., s. 12-18; J.B.Čapek, Mírové směřování v české literatuře reformační, Studia comeniana et historica 33, 1981, s. 34-44; M.Kopec- ký, Problematika míru v české humanistické literatuře, ib., s. 23-43. M. Polívka, The Idea of Peace in the Hussei- te Movement, In: Jointly in the Struggle for Peace against War, Praha 1984, s. 31-46. 53) Srov. pozn. č. 52, zvl. studii J.B.Čapka, Mírové směřování. 54) Srov. zvláště publikaci Všeobecná mírová organizace podle návrhu českého krále Jiřího z let 1462/1464, ed. V.Vaněček a J.Kejř, Praha 1964 a soubor studií vydaných pod názvem Cultus pacis. Études et documents du "Symposium Pragense Cultus pacis 1464-1964" commemoratio pacis generalis ante quingentos annos a Georgio Bohemiae rege propositae, ed. V.Vaněček, Praha 1966. 55) J. Skutil, Mírová myšlenka v díle Ctibora Tovačovského z Cimburka, Studia comeniana et historica 33, 1981, s. 44nn. 56) Obecněji k těmto aspektům F.Šmahel, Humanismus v době po- děbradské, s. 60nn. a týž Idea, s. 173n.; dále srov. Mr Kopecký, Problematika míru, s. 23nn. 57) Vyplývá to zřetelně ze závěrečných pasáží Hilariovy řeči, zvl. Hilarius 284n., dále srov. obě práce F.Šmahela, ci- tované v pozn. č. 56. 58) Dostatečně to prokazují úvodní a závěrečná část Hilariovy řeči s četnými vyhrocenými sentencemi. 59) Hilarius 332n. 60) Hilarius 354n. 61) Obecně srov. Přehled I/1, s. 499nn.; dále např. V.Husa, O době vzniku Jenského kodexu, SH 5, 1957, s. 71nn.; F.Šmahel, Humanismus: Z.Drobná, Jenský kodex. Husitská obrazová satira z konce středověku, Praha 1970, a zvláště kolektivní dílo Pozdně gotické umění v Čechách, Praha 1978. — 394 -
Strana 395
62) Vedle základních a výše citovaných děl F.Palackého a R.Urbánka srov. J. Petráň, Stavovské království a jeho kultura v Čechách, in: Pozdně gotické umění v Čechách, Praha 1978, s. 14-72; A.Mařík, K postavení katolické církve, s. 10lnn.; F.Šmahel, Epilog husitské revoluce: Pražské povstání 1483, in: Acta reformationem Bohemicam illustrantia 1, Praha 1978, s. 45nn. a nově týž, Pražské povstání 1483, Pražský sborník historický 19, 1986, s. 35nn.; J. Janáček, Doba předbělohorská, České dějiny 1/1-2, Praha 1968-1984: A.Skýbová, Česká šlechta a jednání o povolení kompaktát r. 1525, in: Proměny feudální třídy, viz pozn. č. 3 ad J. Petráň a táž, Obnovení pražského arci- biskupství v letech 1561/2 a jeho vztah k pražské univer- sitě, HUCP 7/1 1966, s. 62-72, spolu s F. Kavkou, Husitský epilog na koncilu tridentském a původní koncepce habsbur- ské rekatolizace Čech. Počátky obnoveného pražského arci- biskupství 1561-1580, Praha 1969; A.Skýbová, K politickým otázkám dvojvěří v Českém království doby předbělohorské, HT 4, 1981, s. 145-157; táž, Politische Aspekte der Exis- tenz zweier Konfessionen im Königreich Böhmen bis zu An- fang des 17. Jahrhunderts, in: Martin Luther, Leben-Werk- Wirkung, Berlin 1983, s. 463-480, J.Pánek, Stavovská opo- zice. III "Historie" jako pramen k dějinám Plzně 63) K hodnocení srov. M. Bělohlávek, Nejstarší plzeňská kronika, s. 143nn. 64) Srov. úvodní studii J.Hejnice. 65) M.Hruška, Kniha pamětní král. krajského města Plzně od ro- ku 775 až 1870, Plzeň 1883, s. 31, 48nn. K osobnosti a dí- lu Martina Hrušky naposledy M. Bělohlávek, Plzeň a její dě- jepisci, Plzeň 1959, s. 1ln. 66) Srov. zde část III/2, s. 252nn. - 395 —
62) Vedle základních a výše citovaných děl F.Palackého a R.Urbánka srov. J. Petráň, Stavovské království a jeho kultura v Čechách, in: Pozdně gotické umění v Čechách, Praha 1978, s. 14-72; A.Mařík, K postavení katolické církve, s. 10lnn.; F.Šmahel, Epilog husitské revoluce: Pražské povstání 1483, in: Acta reformationem Bohemicam illustrantia 1, Praha 1978, s. 45nn. a nově týž, Pražské povstání 1483, Pražský sborník historický 19, 1986, s. 35nn.; J. Janáček, Doba předbělohorská, České dějiny 1/1-2, Praha 1968-1984: A.Skýbová, Česká šlechta a jednání o povolení kompaktát r. 1525, in: Proměny feudální třídy, viz pozn. č. 3 ad J. Petráň a táž, Obnovení pražského arci- biskupství v letech 1561/2 a jeho vztah k pražské univer- sitě, HUCP 7/1 1966, s. 62-72, spolu s F. Kavkou, Husitský epilog na koncilu tridentském a původní koncepce habsbur- ské rekatolizace Čech. Počátky obnoveného pražského arci- biskupství 1561-1580, Praha 1969; A.Skýbová, K politickým otázkám dvojvěří v Českém království doby předbělohorské, HT 4, 1981, s. 145-157; táž, Politische Aspekte der Exis- tenz zweier Konfessionen im Königreich Böhmen bis zu An- fang des 17. Jahrhunderts, in: Martin Luther, Leben-Werk- Wirkung, Berlin 1983, s. 463-480, J.Pánek, Stavovská opo- zice. III "Historie" jako pramen k dějinám Plzně 63) K hodnocení srov. M. Bělohlávek, Nejstarší plzeňská kronika, s. 143nn. 64) Srov. úvodní studii J.Hejnice. 65) M.Hruška, Kniha pamětní král. krajského města Plzně od ro- ku 775 až 1870, Plzeň 1883, s. 31, 48nn. K osobnosti a dí- lu Martina Hrušky naposledy M. Bělohlávek, Plzeň a její dě- jepisci, Plzeň 1959, s. 1ln. 66) Srov. zde část III/2, s. 252nn. - 395 —
Strana 396
67) M.Šimona Plachého z Třebnice Paměti Plzeňské, ed. J.Strned, Plzeň 1883, s. IInn. 68) Srov. pozn. č. 67. 69) J. Strnad, Plzeň a okolí za válek husitských od roku 1419 až do roku 1434, Plzeňský kalendář II, 1880, s. 46-60; V. Vojtíšek, O pečetích a erbu města Plzně, in: Výbor roz- prav a studií Václava Vojtíška, Praha 1953, s. 290nn.; F.Macháček, Plzeň za doby husitské, rukopisná studie ulo- žená v MA Plzeň; M. Bělohlávek, Husitství a Plzeň, Dějepis ve škole I, 1954, s. 185-190. K uvedeným osobnostem srov. brožůru M. Bělohlávka, Plzeň a její dějepisci. K životu a práci J.Strnada srov. M. Bělohlávek, Josef Strnad, Archivní časopis 30, 1980, s. 149nna DP I, s. 72nn. 70) M. Bělohlávek, Nejstarší plzeňská kronika, s. 141-152. III-1 Počátky Plzně a původ jejdího jména 71) Hilarius 185n. 72) M. Bělohlávek, 1.c., s. 146n. 73) M. Bělohlávek, 1.c., s. 147, pozn. č. 12. 74) Hilarius 198; M. Bělohlávek, 1.c., s. 147. nejstarší do- klady k názvu Starého Plzence a (Nové) Plzně srov. A. Pro- fous, Místní jména v Čechách, jejich vznik, původní význam a změny III, Praha 1951, s. 38ln. 75) J.V. Šimák, Středověká kolonizace v zemích českých, České dějiny 1/5, Praha 1938, s. 604nn.; DP I, s. 34nn.; J. Pe- lant, Města a městečka Západočeského kraje, Plzeň 1984, s. 225, 259. 76) Hilarius 198. 77) Srov. DP I, s. 34nn. a J.Pelant, 1.c., s. 225. 78) Hilarius 198. — 396 —
67) M.Šimona Plachého z Třebnice Paměti Plzeňské, ed. J.Strned, Plzeň 1883, s. IInn. 68) Srov. pozn. č. 67. 69) J. Strnad, Plzeň a okolí za válek husitských od roku 1419 až do roku 1434, Plzeňský kalendář II, 1880, s. 46-60; V. Vojtíšek, O pečetích a erbu města Plzně, in: Výbor roz- prav a studií Václava Vojtíška, Praha 1953, s. 290nn.; F.Macháček, Plzeň za doby husitské, rukopisná studie ulo- žená v MA Plzeň; M. Bělohlávek, Husitství a Plzeň, Dějepis ve škole I, 1954, s. 185-190. K uvedeným osobnostem srov. brožůru M. Bělohlávka, Plzeň a její dějepisci. K životu a práci J.Strnada srov. M. Bělohlávek, Josef Strnad, Archivní časopis 30, 1980, s. 149nna DP I, s. 72nn. 70) M. Bělohlávek, Nejstarší plzeňská kronika, s. 141-152. III-1 Počátky Plzně a původ jejdího jména 71) Hilarius 185n. 72) M. Bělohlávek, 1.c., s. 146n. 73) M. Bělohlávek, 1.c., s. 147, pozn. č. 12. 74) Hilarius 198; M. Bělohlávek, 1.c., s. 147. nejstarší do- klady k názvu Starého Plzence a (Nové) Plzně srov. A. Pro- fous, Místní jména v Čechách, jejich vznik, původní význam a změny III, Praha 1951, s. 38ln. 75) J.V. Šimák, Středověká kolonizace v zemích českých, České dějiny 1/5, Praha 1938, s. 604nn.; DP I, s. 34nn.; J. Pe- lant, Města a městečka Západočeského kraje, Plzeň 1984, s. 225, 259. 76) Hilarius 198. 77) Srov. DP I, s. 34nn. a J.Pelant, 1.c., s. 225. 78) Hilarius 198. — 396 —
Strana 397
79) M. Bělohlávek, Nejstarší plzeňská kronika, s. 147. 80) Hilarius 189. 81) Srov. A.Profous, 1.c., s. 381nn.; DP I, s. 22nn. 82) Srov. pozn. č. 81. 83) K tomu výklad A.Profouse na uvedeném místě. 84) Například srov. v Bělohlávkových pracích DP I, s. 22 a Nejstarší plzeňská kronika, s. 146. 85) G.B.Plechl, Orbis latinus, Braunschweig 1972, III. Bd., s. 154. 86a) A.Profous, 1.c., s. 381nn.; Listář královského města Plzně a druhdy poddaných osad I, ed. J.Strnad, Plzeň 1891, s. 461n. (dále J.Strnad, Listář I): J.Pelant, Města a měs- tečka, s. 225 a 259. 86b) Hilaria Litoměřického replika proti Václavu Korandovi - De avibus responsum doctoris ad replicam Korande, Felo- nearii Wiklephite, ed. T. Kalina, 27. program c.k. gymnasia v Přerově, Přerov 1901. Na s. 8 to dosvědčuje Hilariův text: "Sed scito, quod latina lingua scripsi et scribo plurima, non quod non intelligas ..., sed ut noveris fon- tem scienciarum latina lingua proditum et parum sapiencie aput barbaras oras absque latina ...Za upozornění na tuto edici děkuji dr. J.Hejnicovi. 87) Hilarius 200; dále srov. výklad ve významovém slovníku J. a W. Grimmů, Deutsches Wörterbuch, Bd. II, Leipzig 1860, s. 30: "Bilsam, Bilsenkraut - hyoscyamus", "Bilse" staro- hornoněmecky "pilisa, belisa" ... "böhmisch blen, blýn ..." ... "Bilsen, falsch für bilse ..." 88) R.Turek, Význam Starého Plzence v časném středověku, MZK 12, 1975, s. 153nn. 89) J.V.Šimák, Středověká kolonizace, s. 605. Dále srov. E.Skála, Die Entwicklung der Sprachgrenze in Böhmen von — 397 -
79) M. Bělohlávek, Nejstarší plzeňská kronika, s. 147. 80) Hilarius 189. 81) Srov. A.Profous, 1.c., s. 381nn.; DP I, s. 22nn. 82) Srov. pozn. č. 81. 83) K tomu výklad A.Profouse na uvedeném místě. 84) Například srov. v Bělohlávkových pracích DP I, s. 22 a Nejstarší plzeňská kronika, s. 146. 85) G.B.Plechl, Orbis latinus, Braunschweig 1972, III. Bd., s. 154. 86a) A.Profous, 1.c., s. 381nn.; Listář královského města Plzně a druhdy poddaných osad I, ed. J.Strnad, Plzeň 1891, s. 461n. (dále J.Strnad, Listář I): J.Pelant, Města a měs- tečka, s. 225 a 259. 86b) Hilaria Litoměřického replika proti Václavu Korandovi - De avibus responsum doctoris ad replicam Korande, Felo- nearii Wiklephite, ed. T. Kalina, 27. program c.k. gymnasia v Přerově, Přerov 1901. Na s. 8 to dosvědčuje Hilariův text: "Sed scito, quod latina lingua scripsi et scribo plurima, non quod non intelligas ..., sed ut noveris fon- tem scienciarum latina lingua proditum et parum sapiencie aput barbaras oras absque latina ...Za upozornění na tuto edici děkuji dr. J.Hejnicovi. 87) Hilarius 200; dále srov. výklad ve významovém slovníku J. a W. Grimmů, Deutsches Wörterbuch, Bd. II, Leipzig 1860, s. 30: "Bilsam, Bilsenkraut - hyoscyamus", "Bilse" staro- hornoněmecky "pilisa, belisa" ... "böhmisch blen, blýn ..." ... "Bilsen, falsch für bilse ..." 88) R.Turek, Význam Starého Plzence v časném středověku, MZK 12, 1975, s. 153nn. 89) J.V.Šimák, Středověká kolonizace, s. 605. Dále srov. E.Skála, Die Entwicklung der Sprachgrenze in Böhmen von — 397 -
Strana 398
1300 bis etwa 1660, AUC Philologica 5, 1968, Germanistica Pragensia V, s. 7nn. 90) Srov. pozn. č. 86 a dále např. DRTA XI, s. 262. 91) H.Mettke, Mittelhochdeutsche Grammatik, Leipzig 1970, s. 9Onn.; W.Schmidt und Koll., Geschichte der deutschen Sprache, Leipzig 1969, s. 304nn. III-2 Vývod plzeňského znaku 92) J.Strnad, Znak královského města Plzně, Plzeň 1883; V. Vojtíšek, O pečetích a erbu města Plzně, zvláště s. 296; M. Bělohlávek. Nejstarší plzeňská kronika, s. 149. 93) M. Bělohlávek, 1.c., s. 149. 94) Hilarius 235n. 95) List otištěn např. u J. Strnada, Znak královského města Plzně, s. 14n. 96) K tomu rozbor ve Strnadově práci, srov. pozn. č. 92. 97) J.Strnad, 1.c., s. 5n. 98) V. Vojtíšek, O pečetích a erbu města Plzně, s. 290nn.; týž, O pečetech a erbech měst pražských i jiných českých, in: Zprávy památkového sboru hlavního města Prahy, Praha 1928, s. 1-241, k Plzni zvláště s. 127nn. 99) K tomu srov. např. DP I, s. 84n.; J. Janáček, Malé dějiny Prahy, Praha 19833. s. 139 a další literatura probíraná zvl. R.Novým, Počátky znaků českých měst, SAP 26, 1976, s. 367nn. 100) Srov. práce uvedené v pozn. č. 98. 101) Citovaná práce R.Nového, srov. pozn. č. 99. 102) R.Nový, Počátky znaků, s. 386. 103) Staré letopisy české, ed. F. Šimek, Praha 1937 (dále SLČ), s. 66; R.Nový, 1.c., s. 388. - 398 -
1300 bis etwa 1660, AUC Philologica 5, 1968, Germanistica Pragensia V, s. 7nn. 90) Srov. pozn. č. 86 a dále např. DRTA XI, s. 262. 91) H.Mettke, Mittelhochdeutsche Grammatik, Leipzig 1970, s. 9Onn.; W.Schmidt und Koll., Geschichte der deutschen Sprache, Leipzig 1969, s. 304nn. III-2 Vývod plzeňského znaku 92) J.Strnad, Znak královského města Plzně, Plzeň 1883; V. Vojtíšek, O pečetích a erbu města Plzně, zvláště s. 296; M. Bělohlávek. Nejstarší plzeňská kronika, s. 149. 93) M. Bělohlávek, 1.c., s. 149. 94) Hilarius 235n. 95) List otištěn např. u J. Strnada, Znak královského města Plzně, s. 14n. 96) K tomu rozbor ve Strnadově práci, srov. pozn. č. 92. 97) J.Strnad, 1.c., s. 5n. 98) V. Vojtíšek, O pečetích a erbu města Plzně, s. 290nn.; týž, O pečetech a erbech měst pražských i jiných českých, in: Zprávy památkového sboru hlavního města Prahy, Praha 1928, s. 1-241, k Plzni zvláště s. 127nn. 99) K tomu srov. např. DP I, s. 84n.; J. Janáček, Malé dějiny Prahy, Praha 19833. s. 139 a další literatura probíraná zvl. R.Novým, Počátky znaků českých měst, SAP 26, 1976, s. 367nn. 100) Srov. práce uvedené v pozn. č. 98. 101) Citovaná práce R.Nového, srov. pozn. č. 99. 102) R.Nový, Počátky znaků, s. 386. 103) Staré letopisy české, ed. F. Šimek, Praha 1937 (dále SLČ), s. 66; R.Nový, 1.c., s. 388. - 398 -
Strana 399
104) V.Vojtíšek, O pečetích a erbu města Plzně, s. 296; R.Nový, 1.c., s. 397n. Dále srov. A.Sedláček, Česká sfra- gistika (rukopis připravený k vydání kolektivem pracovní- ků 1. odd. ÚČSSD ČSAV v řadě Monographia historica Bohe- mica), část 23. 105) R.Nový, 1.c., s. 411; na Nového práci založený shrnující pohled podal J. Čarek, Městské znaky v českých zemích, Praha 1985, s. 28nn. K nové informativně velmi cenné prá- ci J. Pelanta, Znaky a pečetě západočeských měst a měste- ček, Plzeň 1985 (vyšla 1986), mohla být zde doplněna zmínka už jen do poznámky. Její autor nechává sice otázku doby vzniku plzeňského znaku otevřenou, avšak přehledně sumarizuje známá fakta k jeho genezi i speciální litera- turu k tomuto dílčímu problému, srov. zvl. s. 186-196. 106) J. Nuhlíček, O pečetích a erbu Kutné Hory, in: Příspěvky k dějinám Kutné Hory 1, 1960, s. 183nn.; k tomu R. Nový, 1.c., s. 372n. 107) Text vydal např. J.Strnad, Znak královského města Plzně, s. 14; týž, úvod k edici M.Šimona Plachého z Třebnice, s. 3n. a pozn. č. 1, s. 4. K původu a dataci nápisu srov. J.Hejnic, Šimon Fagelus Villaticus a Frantova práva, LF 101, 1978, s. 30, pozn. č. 18, jenž přičítá autorství textu Šimonu Fagelovi na počátku 16. století. 108a) Srov. Hilariův výklad o znaku. 108b) K tomu srov. níže s. 31ln. III-3 Obléhání Plzně polními vojsky husitů v letech 1433/1434 109) Srov. výše, s. 220nn. 110) M. Bělohlávek, Nejstarší plzeňská kronika, s. 148n. 111) Srov. Hilarius 16: J.Hednic, výše s. 52; F.M. Bartoš, Husitská revoluce I. Doba Žižkova 1415-1426 (dále HR I), Praha 1965, s. 119; DP I, s. 79. - 399 -
104) V.Vojtíšek, O pečetích a erbu města Plzně, s. 296; R.Nový, 1.c., s. 397n. Dále srov. A.Sedláček, Česká sfra- gistika (rukopis připravený k vydání kolektivem pracovní- ků 1. odd. ÚČSSD ČSAV v řadě Monographia historica Bohe- mica), část 23. 105) R.Nový, 1.c., s. 411; na Nového práci založený shrnující pohled podal J. Čarek, Městské znaky v českých zemích, Praha 1985, s. 28nn. K nové informativně velmi cenné prá- ci J. Pelanta, Znaky a pečetě západočeských měst a měste- ček, Plzeň 1985 (vyšla 1986), mohla být zde doplněna zmínka už jen do poznámky. Její autor nechává sice otázku doby vzniku plzeňského znaku otevřenou, avšak přehledně sumarizuje známá fakta k jeho genezi i speciální litera- turu k tomuto dílčímu problému, srov. zvl. s. 186-196. 106) J. Nuhlíček, O pečetích a erbu Kutné Hory, in: Příspěvky k dějinám Kutné Hory 1, 1960, s. 183nn.; k tomu R. Nový, 1.c., s. 372n. 107) Text vydal např. J.Strnad, Znak královského města Plzně, s. 14; týž, úvod k edici M.Šimona Plachého z Třebnice, s. 3n. a pozn. č. 1, s. 4. K původu a dataci nápisu srov. J.Hejnic, Šimon Fagelus Villaticus a Frantova práva, LF 101, 1978, s. 30, pozn. č. 18, jenž přičítá autorství textu Šimonu Fagelovi na počátku 16. století. 108a) Srov. Hilariův výklad o znaku. 108b) K tomu srov. níže s. 31ln. III-3 Obléhání Plzně polními vojsky husitů v letech 1433/1434 109) Srov. výše, s. 220nn. 110) M. Bělohlávek, Nejstarší plzeňská kronika, s. 148n. 111) Srov. Hilarius 16: J.Hednic, výše s. 52; F.M. Bartoš, Husitská revoluce I. Doba Žižkova 1415-1426 (dále HR I), Praha 1965, s. 119; DP I, s. 79. - 399 -
Strana 400
112) Hilarius 20. 113) DP I, s. 81; V.Bystrický, K.Waska, O vyhnání křižáků z Čech roku 1427, Plzeň 1982, zvl. s. 42. 114) DP I, s. 81n. 115) Srov. např. Hilarius 64nn. 116) Hilarius 22-28. K této problematice F. Palacký, Dějiny III/3, s. 108nn.; V.V.Tomek, Dějepis města Prahy IV., Praha 1879, s. 574nn.; širší souvislosti postihl R. Urbánek, Lipany a konec polních vojsk, Praha 1934, s. 109nn.; F.M. Bartoš, Husitská revoluce II. Vláda bratr- stev a její pád 1426-1437 (dále HR II), Praha 1966, s. 144nn.; I.Hlaváček, Husitské sněmy, SH 4, 1956, s. 95. Ze zpráv pramenů srov. Kronika Bartoška z Drahonic, Fon- tes rerum Bohemicarum V (dále FRB V), ed. J.Emler, Praha 1893, s. 610as F.Palacký ed., Urkundliche Beiträge zur Geschichte des Hussitenkrieges in den Jahren 1419-1436, II. Bd., Prag 1873 (dále F.Palacký, UB II), s. 376nn. 117 Srov. pozn. č. 116 a dále I. Hlaváček, Husité a basilej- ský koncil po soudci chebském, in: Soudce smluvený v Che- bu (Sborník příspěvků přednesených na symposiu k 550. vý- ročí soudce smluveného v Chebu), Cheb 1982, s. 61-72, M. Polívka, K vývoji české společnosti na přelomu 20. a 30. let 15. století, tamtéž, s. 157nn. 118) Hilarius 24; R. Urbánek, Lipany s. 124n. 119) Hilarius 25; k tomu např. M. Bělohlávek, Nejstarší plzeň- ská kronika, s. 148. 120) Monumenta conciliorum generalium seculi decimi quinti. Concilium Basiliense, tom. primus, ed. F.Palacký, Vídeň 1857 (dále MC I), s. 368; F.M.Bartoš, HR II, s. 145n. 121) Hilarius 49n. 122) SLČ, s. 67. Jiné prameny však o Přibíkovi jako původci — 400 —
112) Hilarius 20. 113) DP I, s. 81; V.Bystrický, K.Waska, O vyhnání křižáků z Čech roku 1427, Plzeň 1982, zvl. s. 42. 114) DP I, s. 81n. 115) Srov. např. Hilarius 64nn. 116) Hilarius 22-28. K této problematice F. Palacký, Dějiny III/3, s. 108nn.; V.V.Tomek, Dějepis města Prahy IV., Praha 1879, s. 574nn.; širší souvislosti postihl R. Urbánek, Lipany a konec polních vojsk, Praha 1934, s. 109nn.; F.M. Bartoš, Husitská revoluce II. Vláda bratr- stev a její pád 1426-1437 (dále HR II), Praha 1966, s. 144nn.; I.Hlaváček, Husitské sněmy, SH 4, 1956, s. 95. Ze zpráv pramenů srov. Kronika Bartoška z Drahonic, Fon- tes rerum Bohemicarum V (dále FRB V), ed. J.Emler, Praha 1893, s. 610as F.Palacký ed., Urkundliche Beiträge zur Geschichte des Hussitenkrieges in den Jahren 1419-1436, II. Bd., Prag 1873 (dále F.Palacký, UB II), s. 376nn. 117 Srov. pozn. č. 116 a dále I. Hlaváček, Husité a basilej- ský koncil po soudci chebském, in: Soudce smluvený v Che- bu (Sborník příspěvků přednesených na symposiu k 550. vý- ročí soudce smluveného v Chebu), Cheb 1982, s. 61-72, M. Polívka, K vývoji české společnosti na přelomu 20. a 30. let 15. století, tamtéž, s. 157nn. 118) Hilarius 24; R. Urbánek, Lipany s. 124n. 119) Hilarius 25; k tomu např. M. Bělohlávek, Nejstarší plzeň- ská kronika, s. 148. 120) Monumenta conciliorum generalium seculi decimi quinti. Concilium Basiliense, tom. primus, ed. F.Palacký, Vídeň 1857 (dále MC I), s. 368; F.M.Bartoš, HR II, s. 145n. 121) Hilarius 49n. 122) SLČ, s. 67. Jiné prameny však o Přibíkovi jako původci — 400 —
Strana 401
obležení Plzně nic neuvádějí, např. Bartošek z Drahonic, poměrně dobře informovaný svědek událostí právě z tohoto období připomíná až jeho zásluhu na zásobení Plzně obilím (o tom viz níže v textu), FRB V, s. 610-612. 123) Přes drobné studie a dílčí postřehy se historiografie do- sud osobností tohoto husitského hejtmana a jeho úlohou ve vývoji politických událostí v západních Čechách po druhé polovině 20. let 15. věku nezabývala. 124) Hilarius 49n.; SLČ, s. 67, oba však z rozdílných ideově politických stanovisek. Z literatury srov. zvl. F.M. Bartoš, Několik záhad v životě Prokopa Velikého, SH 8, 1961, s. 188. 125) Viz list Norimberských vévodovi Vilému Bavorskému z 25. ledna 1432, F.Palacký, UB II, s. 264n. Dále srov. V.V.Tomek, Dějepis IV, s. 511; R. Urbánek, Lipany, s. 124n.; F.M.Bartoš, HR II, s. 101nn. 126) MC I, s. 186, 189; V.V.Tomek, Dějepis IV, s. 513n. 127) MC I, s. 177; F.Palacký, UB II, s. 264nn. 128) MC I, s. 708; F. Palacký, Dějiny III/3, s. 121; R. Urbánek, Lipany, s. 124n., zvl. pozn. č. 129 a 130. 129) мC I, s. 709. 130) MC І, s. 373. 131) Acta summorum pontificum res gestas Bohemicas aevi prae- hussitici et hussitici illustrantia, pars. 1-2, ed. J.Eršil, Praha 1980, končí rokem 1417 a období ná- sledující je ve zpracování. V tomto směru nepřináší po- třebné informace ani písemnosti uložené v Archivu pražské metropolitní kapituly, srov. Katalog listin a listů z let 1420-1541, ed. J.Eršil a J. Pražák, Praha 1986. 132) Zejména prameny vydané v následujících edicích: MC I a II (tom. II ed. E.Birk, Vídeň 1878); F.Palacký, UB II; Con- — 401 —
obležení Plzně nic neuvádějí, např. Bartošek z Drahonic, poměrně dobře informovaný svědek událostí právě z tohoto období připomíná až jeho zásluhu na zásobení Plzně obilím (o tom viz níže v textu), FRB V, s. 610-612. 123) Přes drobné studie a dílčí postřehy se historiografie do- sud osobností tohoto husitského hejtmana a jeho úlohou ve vývoji politických událostí v západních Čechách po druhé polovině 20. let 15. věku nezabývala. 124) Hilarius 49n.; SLČ, s. 67, oba však z rozdílných ideově politických stanovisek. Z literatury srov. zvl. F.M. Bartoš, Několik záhad v životě Prokopa Velikého, SH 8, 1961, s. 188. 125) Viz list Norimberských vévodovi Vilému Bavorskému z 25. ledna 1432, F.Palacký, UB II, s. 264n. Dále srov. V.V.Tomek, Dějepis IV, s. 511; R. Urbánek, Lipany, s. 124n.; F.M.Bartoš, HR II, s. 101nn. 126) MC I, s. 186, 189; V.V.Tomek, Dějepis IV, s. 513n. 127) MC I, s. 177; F.Palacký, UB II, s. 264nn. 128) MC I, s. 708; F. Palacký, Dějiny III/3, s. 121; R. Urbánek, Lipany, s. 124n., zvl. pozn. č. 129 a 130. 129) мC I, s. 709. 130) MC І, s. 373. 131) Acta summorum pontificum res gestas Bohemicas aevi prae- hussitici et hussitici illustrantia, pars. 1-2, ed. J.Eršil, Praha 1980, končí rokem 1417 a období ná- sledující je ve zpracování. V tomto směru nepřináší po- třebné informace ani písemnosti uložené v Archivu pražské metropolitní kapituly, srov. Katalog listin a listů z let 1420-1541, ed. J.Eršil a J. Pražák, Praha 1986. 132) Zejména prameny vydané v následujících edicích: MC I a II (tom. II ed. E.Birk, Vídeň 1878); F.Palacký, UB II; Con- — 401 —
Strana 402
cilium Basiliense (Studien und Quellen zur Geschichte des Concils von Basel), (dále CB), hlavně svazek V., ed. G.Beckman und Koll., Basel 1904; Deutsche Reichstagsakten unter Kaiser Sigmund (dále DRTA), Bd. X., ed. H.Herre, Gotha 1906 a XI. ed. G.Beckmann, Gotha 1898, nebo moderní edice Die Berichte der Generalprokuratoren des Deutschen Ordens an der Kurie (dále Berichte der Generalprokurato- ren), Bd. IV/1, ed. K.Forstreuter, Göttingen 1973, Bd. IV/2, ed. K.Forstreuter-H.Koeppen, tamtéž 1976. 133) F.M. Bartoš, HR II, s. 148 a passim. 134) R. Urbánek, Lipany, s. 124nn.; M. Polívka, La transforma- tion de 1 armée populaire pendant la révolution hussite dans les années 1419-1434, Prato 1984, rozmnožený text přednášky s. 35nn. 135) K této problematice podrobněji M. Polívka, La transforma- tion, s. 28-46. 136) K tomu zvl. R. Urbánek, Lipany, s. 125nn. a pozn. č.136n., S. 232n.; jeho údaje rozvedl a doplnil P. Čornei, Lipany ve svědectví pramenů, s. 156nn. 137) z regionálně koncipovaných studií nutno připomenout hlavně práce J.Strnada, z nichž vedle dílčích a o důklad- nou znalost pramenů opřených drobných příspěvků a novi- nářských článků zaslouží pozornost zvláště stati Plzeň a okolí za doby válek husitských od roku 1419 až do r. 1434, Plzeňský kalendář (na přestupný rok 1800), Plzeň 1880, s. 46-60 a Žižka v Plzni a v západních Čechách, sborník Plzeňsko VI, 1924, s. 101-108. Rozsáhlé dokumentace sebrané Strnadem v pramenech plzeňské a jiné provenience, zachované dodnes v pozůsta- losti J. Strnada v MA v Plzni, pak využívali další bada- telé. Po jejím rozšíření sepsal další plzeňský archivář P.Macháček na počátku 50. let rukopisnou práci o Plzni za doby husitské, která však nebyla bohužel vydána. — 402 —
cilium Basiliense (Studien und Quellen zur Geschichte des Concils von Basel), (dále CB), hlavně svazek V., ed. G.Beckman und Koll., Basel 1904; Deutsche Reichstagsakten unter Kaiser Sigmund (dále DRTA), Bd. X., ed. H.Herre, Gotha 1906 a XI. ed. G.Beckmann, Gotha 1898, nebo moderní edice Die Berichte der Generalprokuratoren des Deutschen Ordens an der Kurie (dále Berichte der Generalprokurato- ren), Bd. IV/1, ed. K.Forstreuter, Göttingen 1973, Bd. IV/2, ed. K.Forstreuter-H.Koeppen, tamtéž 1976. 133) F.M. Bartoš, HR II, s. 148 a passim. 134) R. Urbánek, Lipany, s. 124nn.; M. Polívka, La transforma- tion de 1 armée populaire pendant la révolution hussite dans les années 1419-1434, Prato 1984, rozmnožený text přednášky s. 35nn. 135) K této problematice podrobněji M. Polívka, La transforma- tion, s. 28-46. 136) K tomu zvl. R. Urbánek, Lipany, s. 125nn. a pozn. č.136n., S. 232n.; jeho údaje rozvedl a doplnil P. Čornei, Lipany ve svědectví pramenů, s. 156nn. 137) z regionálně koncipovaných studií nutno připomenout hlavně práce J.Strnada, z nichž vedle dílčích a o důklad- nou znalost pramenů opřených drobných příspěvků a novi- nářských článků zaslouží pozornost zvláště stati Plzeň a okolí za doby válek husitských od roku 1419 až do r. 1434, Plzeňský kalendář (na přestupný rok 1800), Plzeň 1880, s. 46-60 a Žižka v Plzni a v západních Čechách, sborník Plzeňsko VI, 1924, s. 101-108. Rozsáhlé dokumentace sebrané Strnadem v pramenech plzeňské a jiné provenience, zachované dodnes v pozůsta- losti J. Strnada v MA v Plzni, pak využívali další bada- telé. Po jejím rozšíření sepsal další plzeňský archivář P.Macháček na počátku 50. let rukopisnou práci o Plzni za doby husitské, která však nebyla bohužel vydána. — 402 —
Strana 403
Strnadových a Macháčkových prací využil M. Bělohlávek při koncipování příslušných partií v DP I, nemohl však pře- hledný text dokumentovat bohatou a velmi zajímavou fakto- grafií, jež ozřejmuje složitý vývoj města v husitské re- voluci. Z dílčích studií M. Bělohlávka připomínám Husit- ství a Plzeň, Dějepis ve škole I, 1954, s. 185-190. Dále nutno uvést příspěvek V. Čepeláka. Dvě přehledné mapy k dějinám západních Čech, Sb. Pedagogického institutu v Plzni, Dějepis a zeměpis III, 1961, s. 67-79; přehled- nou popularizující práci J. Šlajera, Husitství v našem kraji, Plzeň 1963. Z novějších prací k dílčím otázkám vedle již citované studie F.Šmahela, Husitské město "Slunce" třeba upozornit na příspěvek F.Kavky, Obležení Plzně r. 1433/34, pražská kompaktáta a Zikmund, MZK 20, 1984, s. 125nn. 138) Srov. DP I, s. 34-48. Co se počtu obyvatel, ekonomického a kulturního významu týče, mohla se Plzeň srovnávat jen s menšími německými městy. Počty obyvatel shromáždil pro srovnání s Prahou v české literatuře naposledy J. Janáček, Malé dějiny Prahy, Praha 19834. Pro srovnání Plzně se středně velkými a menšími městy ve střední a západní Evropě jsou důležité údaje shrnuté P.J.Heinigem, Rechs- städte, freie Städte und Königtum 1389-1450. Ein Beitrag zur deutschen Verfassungsgeschichte, Wiesbaden 1983, s. 13nn. a F.B.Fahlbusch, Städte und Königtum im frühen 15. Jahrhundert, Köln-Wien 1983, s. 30. 139) J.Macek, Tábor v husitském revolučním hnutí I, Praha 1956" probírá nárůst chiliastického působení do založení Tábora na jaře roku 1420, Plzni věnuje pozornost zvl. na s. 236nn.; R.Kalivoda, Husitská ideologie, Praha 1961, s. 232nn. Popis působnosti radikálních husitů na přelomu let 1419/20 v Plzni nejlépe F.Šmahel, Husitské město "Slunce", s. 137nn. — 403 —
Strnadových a Macháčkových prací využil M. Bělohlávek při koncipování příslušných partií v DP I, nemohl však pře- hledný text dokumentovat bohatou a velmi zajímavou fakto- grafií, jež ozřejmuje složitý vývoj města v husitské re- voluci. Z dílčích studií M. Bělohlávka připomínám Husit- ství a Plzeň, Dějepis ve škole I, 1954, s. 185-190. Dále nutno uvést příspěvek V. Čepeláka. Dvě přehledné mapy k dějinám západních Čech, Sb. Pedagogického institutu v Plzni, Dějepis a zeměpis III, 1961, s. 67-79; přehled- nou popularizující práci J. Šlajera, Husitství v našem kraji, Plzeň 1963. Z novějších prací k dílčím otázkám vedle již citované studie F.Šmahela, Husitské město "Slunce" třeba upozornit na příspěvek F.Kavky, Obležení Plzně r. 1433/34, pražská kompaktáta a Zikmund, MZK 20, 1984, s. 125nn. 138) Srov. DP I, s. 34-48. Co se počtu obyvatel, ekonomického a kulturního významu týče, mohla se Plzeň srovnávat jen s menšími německými městy. Počty obyvatel shromáždil pro srovnání s Prahou v české literatuře naposledy J. Janáček, Malé dějiny Prahy, Praha 19834. Pro srovnání Plzně se středně velkými a menšími městy ve střední a západní Evropě jsou důležité údaje shrnuté P.J.Heinigem, Rechs- städte, freie Städte und Königtum 1389-1450. Ein Beitrag zur deutschen Verfassungsgeschichte, Wiesbaden 1983, s. 13nn. a F.B.Fahlbusch, Städte und Königtum im frühen 15. Jahrhundert, Köln-Wien 1983, s. 30. 139) J.Macek, Tábor v husitském revolučním hnutí I, Praha 1956" probírá nárůst chiliastického působení do založení Tábora na jaře roku 1420, Plzni věnuje pozornost zvl. na s. 236nn.; R.Kalivoda, Husitská ideologie, Praha 1961, s. 232nn. Popis působnosti radikálních husitů na přelomu let 1419/20 v Plzni nejlépe F.Šmahel, Husitské město "Slunce", s. 137nn. — 403 —
Strana 404
140) Vedle Xnahelovy studie citované v pozn. č. 139 nutno od- kázat na práci téhož, Antiideál města v díle Petra Chel- čického. Příspěvek k sociální kritice středověkého města, ČSČH 20, 1972, s. 71nn. 141) Kronika Vavřince z Březové, FRB V (srov. pozn.č. 116, dále jen FRB V), s. 356 a J.Strnad, Dějiny kláštera domi- nikánského v Plzni 1300-1785, Plzeň 1896, s. 17, pozn. č. 63. 142) FRB V, s. 356; SLČ, s. 25; F.Šmahel, Husitské město "Slunce", s. 149. 143) SLČ, s. 25n. 144) Listář královského města Plzně a druhdy poddaných osad II, ed. J.Strnad, Plzeň 1905, s. 222 (dále J.Strnad, Listář II); k tomu podrobně F.Šmahel, 1.c., s. 149. 145) Kniha soudní z let 1411-1449, MA Plzeň, rkp. č. 1, f.171. 146) Cit. podle J. Strnada, Dějiny kláštera dominikánského, s. 18, p.č. 63. Na tuto událost zřejmě naráží i Hilarius 172nn., srov. níže v textu s. 309n. O J.Tannerovi viz DP I, s. 312 aj. 147) DP I, s. 95nn. 148) K tomu DP I, s. 82nn., 93nn. 149) F.M. Bartoš, Vznik a osudy protestu proti Husovu upálení, JSH 22, 1953, s. 50nn.; týž, HR I, s. 17mn.; V. Čepelák, Dvě přehledné mapy, s. 68nn.; M. Kaňák, Husitství a západ- ní Čechy, Theologická revue 4, 1971, s. 138nn.; J. Čechu- ra, Mikuláš z Husi a Zelená Hora, MZK 18, 1982, s. 20ln. 150) K Zelené Hoře a jejímu osazení Mikulášem z Husi srov. studii J.Čechury, Mikuláš z Husi a Zelená Hora, s. 199nn.; poněkud jiné pojetí srov. M. Polívka, K biografii Mikuláše Z Husi, FHB 3, 1981, s. 219-223 a týž, Mikuláš z Husi a nižší šlechta v počátcích husitské revoluce, Rozpravy — 404 —
140) Vedle Xnahelovy studie citované v pozn. č. 139 nutno od- kázat na práci téhož, Antiideál města v díle Petra Chel- čického. Příspěvek k sociální kritice středověkého města, ČSČH 20, 1972, s. 71nn. 141) Kronika Vavřince z Březové, FRB V (srov. pozn.č. 116, dále jen FRB V), s. 356 a J.Strnad, Dějiny kláštera domi- nikánského v Plzni 1300-1785, Plzeň 1896, s. 17, pozn. č. 63. 142) FRB V, s. 356; SLČ, s. 25; F.Šmahel, Husitské město "Slunce", s. 149. 143) SLČ, s. 25n. 144) Listář královského města Plzně a druhdy poddaných osad II, ed. J.Strnad, Plzeň 1905, s. 222 (dále J.Strnad, Listář II); k tomu podrobně F.Šmahel, 1.c., s. 149. 145) Kniha soudní z let 1411-1449, MA Plzeň, rkp. č. 1, f.171. 146) Cit. podle J. Strnada, Dějiny kláštera dominikánského, s. 18, p.č. 63. Na tuto událost zřejmě naráží i Hilarius 172nn., srov. níže v textu s. 309n. O J.Tannerovi viz DP I, s. 312 aj. 147) DP I, s. 95nn. 148) K tomu DP I, s. 82nn., 93nn. 149) F.M. Bartoš, Vznik a osudy protestu proti Husovu upálení, JSH 22, 1953, s. 50nn.; týž, HR I, s. 17mn.; V. Čepelák, Dvě přehledné mapy, s. 68nn.; M. Kaňák, Husitství a západ- ní Čechy, Theologická revue 4, 1971, s. 138nn.; J. Čechu- ra, Mikuláš z Husi a Zelená Hora, MZK 18, 1982, s. 20ln. 150) K Zelené Hoře a jejímu osazení Mikulášem z Husi srov. studii J.Čechury, Mikuláš z Husi a Zelená Hora, s. 199nn.; poněkud jiné pojetí srov. M. Polívka, K biografii Mikuláše Z Husi, FHB 3, 1981, s. 219-223 a týž, Mikuláš z Husi a nižší šlechta v počátcích husitské revoluce, Rozpravy — 404 —
Strana 405
ČSAV SV roč. 92, seš. 1, Praha 1982, s. 50nn. a týž. re- cenze Čechurovy studie v Hr 6-7, 1983/84, s. 493n. 151) V. Čepelák, Dvě přehledné mapy, s. 69. B.Rieger, zřízení krajské v Čechách I, Praha 1894, zvl. s. 35nn., 47nn., 67nn. 152) K okolnostem vzniku landfrídu plzeňského srov. B.Rieger, 1.c., s. 68nn.; V. Čepelák, 1.c., s. 72. "Zápis pánův kra- je Plzeňského a hájení sebe proti husitům" vydán v AČ III, s. 259nn.; stvrzení Zikmundovo viz regest v Regesta imperii XI, 1, Die Urkunden Kaiser Sigmunds (1410-1437), ed. W.Altmann. (dále RI), s. 304, č. 4306; v plném znění Listář I, s. 30ln. 153) Vedle citované Čepelákovy práce k tomu srov. F.Kavka, Strana Zikmundova v husitské revoluci, netištěná dis. z r. 1947, Archiv UK v Praze; M.Moravec, Zástavy, s. 93nn. a příslušné tabulky. Nové a přesnější poznatky lze v nej- bližší době očekávat od studií či souborné práce J. Čechu- rX, jenž se otázkou sekularizace církevních statků, jíž Zikmund Lucemburský užíval i jako formy odměn svých stra- níků, zabýval speciálně pro západní Čechy v kandidátské disertační práci nazvané Sekularizace církevních statků v husitské revoluci, Praha 1984. K dalšímu viz níže v textu. 154) V. Čepelák, 1.c., s. 67nn. spolu s přehlednou mapkou v příloze; DP I, s. 80n. 155) K tomu naposledy V. Bystrický, K. Waska, O vyhnání křižáků; v celkových souvislostech F.M.Bartoš, HR II, s. 15. 156) K Bitvě u Domažlic např. O.Frankenberger, Naše veliká armáda III, Praha 1921, s. 87nn.; F.M.Bartoš, HR II, s. 91nn. 157) K tomu četné doklady: F.Palacký, UB II, DRTA 10 a 11, k jednotlivostem srov. níže v textu. — 405 —
ČSAV SV roč. 92, seš. 1, Praha 1982, s. 50nn. a týž. re- cenze Čechurovy studie v Hr 6-7, 1983/84, s. 493n. 151) V. Čepelák, Dvě přehledné mapy, s. 69. B.Rieger, zřízení krajské v Čechách I, Praha 1894, zvl. s. 35nn., 47nn., 67nn. 152) K okolnostem vzniku landfrídu plzeňského srov. B.Rieger, 1.c., s. 68nn.; V. Čepelák, 1.c., s. 72. "Zápis pánův kra- je Plzeňského a hájení sebe proti husitům" vydán v AČ III, s. 259nn.; stvrzení Zikmundovo viz regest v Regesta imperii XI, 1, Die Urkunden Kaiser Sigmunds (1410-1437), ed. W.Altmann. (dále RI), s. 304, č. 4306; v plném znění Listář I, s. 30ln. 153) Vedle citované Čepelákovy práce k tomu srov. F.Kavka, Strana Zikmundova v husitské revoluci, netištěná dis. z r. 1947, Archiv UK v Praze; M.Moravec, Zástavy, s. 93nn. a příslušné tabulky. Nové a přesnější poznatky lze v nej- bližší době očekávat od studií či souborné práce J. Čechu- rX, jenž se otázkou sekularizace církevních statků, jíž Zikmund Lucemburský užíval i jako formy odměn svých stra- níků, zabýval speciálně pro západní Čechy v kandidátské disertační práci nazvané Sekularizace církevních statků v husitské revoluci, Praha 1984. K dalšímu viz níže v textu. 154) V. Čepelák, 1.c., s. 67nn. spolu s přehlednou mapkou v příloze; DP I, s. 80n. 155) K tomu naposledy V. Bystrický, K. Waska, O vyhnání křižáků; v celkových souvislostech F.M.Bartoš, HR II, s. 15. 156) K Bitvě u Domažlic např. O.Frankenberger, Naše veliká armáda III, Praha 1921, s. 87nn.; F.M.Bartoš, HR II, s. 91nn. 157) K tomu četné doklady: F.Palacký, UB II, DRTA 10 a 11, k jednotlivostem srov. níže v textu. — 405 —
Strana 406
158) Tak např. v Listáři a listináři Oldřicha z Rožmberka I, ed. B.Rynešová, Praha 1929 (dále B.Rynešová, Listář I), s. 73, 79n., 93 aj.; K.Siegl, Briefe und Urkunden zur Geschichte der Hussitenkriege. Aus dem Egerer Stadt- archive. Zeitschrift des deutschen Vereins für Geschichte Mährens und Schlesiens 22, 23, 1918/1919, s. 46 a 196. 159) K otázkám stavovství srov. F.Seibt, Hussitica. Zur Struk- tur einer Revolution, Köln am Rhein, Graz 1965, s.125nn.; D.Třeštík-M. Polívka, Nástin vývoje české šlechty do konce 15. století, in: Struktura feudální společnosti na území Československa a Polska do přelomu 15. a 16. století, Praha 1984, s. 99-133: M. Polívka, Některé aspekty vývoje stavovství, s. 17nn. 160) RI XI, 1, s. 308, č. 4360, s. 313, č. 4441, s. 364, č. 5172; F.Palacký, UB I, s. 57-59. 161) B.Rynešová, Listář I, s. 73, č. 107. 162) J.Strnad, Listář I, s. 309n. 163) Např. RI XI, 2, s. 27, č. 6413; k r. 1426 pak s. 33, č. 6490. 164) Např. k r. 1426 RI XI, 2, s. 31, č. 6468, s. 33, č. 6500; B.Rynešová, Listář I, s. 82. 165) RI XI, 2, s. 83, č. 7212; s. 99, č. 7418, s. 122, č.7760, s. 122, č. 7768, s. 132, č. 7903, s. 184, č. 8710, s.192, č. 8817. 166) B.Rynešová, Listář I, s. 127n. K jednání Plzně se Zikmun- dem a koncilem roku 1432 srov. MC I, s. 188nn. a F. Palac- ký, UB II, s. 264. 167) P.Macháček, Dvě studie k dějinám Plzně a Plzeňska, Plzeň 1931, s. 44. Mistra Hanuše lze s největší pravděpodobnos- tí ztotožnit s Janem řeč. Šindelem, jenž pobýval v období husitské revoluce z větší části v Norimberku. K jeho oso- bě naposledy (i s přehledem starší literatury) P.Spunar, — 406 —
158) Tak např. v Listáři a listináři Oldřicha z Rožmberka I, ed. B.Rynešová, Praha 1929 (dále B.Rynešová, Listář I), s. 73, 79n., 93 aj.; K.Siegl, Briefe und Urkunden zur Geschichte der Hussitenkriege. Aus dem Egerer Stadt- archive. Zeitschrift des deutschen Vereins für Geschichte Mährens und Schlesiens 22, 23, 1918/1919, s. 46 a 196. 159) K otázkám stavovství srov. F.Seibt, Hussitica. Zur Struk- tur einer Revolution, Köln am Rhein, Graz 1965, s.125nn.; D.Třeštík-M. Polívka, Nástin vývoje české šlechty do konce 15. století, in: Struktura feudální společnosti na území Československa a Polska do přelomu 15. a 16. století, Praha 1984, s. 99-133: M. Polívka, Některé aspekty vývoje stavovství, s. 17nn. 160) RI XI, 1, s. 308, č. 4360, s. 313, č. 4441, s. 364, č. 5172; F.Palacký, UB I, s. 57-59. 161) B.Rynešová, Listář I, s. 73, č. 107. 162) J.Strnad, Listář I, s. 309n. 163) Např. RI XI, 2, s. 27, č. 6413; k r. 1426 pak s. 33, č. 6490. 164) Např. k r. 1426 RI XI, 2, s. 31, č. 6468, s. 33, č. 6500; B.Rynešová, Listář I, s. 82. 165) RI XI, 2, s. 83, č. 7212; s. 99, č. 7418, s. 122, č.7760, s. 122, č. 7768, s. 132, č. 7903, s. 184, č. 8710, s.192, č. 8817. 166) B.Rynešová, Listář I, s. 127n. K jednání Plzně se Zikmun- dem a koncilem roku 1432 srov. MC I, s. 188nn. a F. Palac- ký, UB II, s. 264. 167) P.Macháček, Dvě studie k dějinám Plzně a Plzeňska, Plzeň 1931, s. 44. Mistra Hanuše lze s největší pravděpodobnos- tí ztotožnit s Janem řeč. Šindelem, jenž pobýval v období husitské revoluce z větší části v Norimberku. K jeho oso- bě naposledy (i s přehledem starší literatury) P.Spunar, — 406 —
Strana 407
Repertorium auctorum Bohemorum provectum idearum post Universitatem Pragensem conditam illustrans, tom. 1, in: Studia Copernicana 25, Wroclaw-Warszawa-Kraków-Gdańsk- Lódź 1985, s. 133n. 168) Nad touto otázkou však stále visí otazník, protože J. Strnad ve svých rukopisných seznamech plzeňských měš- tanů, excerpovaných z městských plzeňských knih i listin- ného materiálu a využívaných posléze též F.Macháčkem, přiřadil ke jménu Hanuše, "někdy lékaře císaře Zikmunda", až časové období let 1438 až 1462; srov. ve Strnadově rukopisné pozůstalosti v MA v Plzni. Údaj největšího znalce pramenů k dějinám Plzně v období vrcholného stře- dověku doplňuje zajímavým způsobem listina, kterou Zik- mund Lucemburský zastavil svému lékaři Hanušovi z Plzně městečko Dobřany, patřící dříve k majetku chotěšovského kláštera, již 4. listopadu 1437. K tomu srov. RI XI, 2, s. 428, č. 12163. Poslední pořízení mistra Hanuše, zaznamenané v knize privilegií a testamentů města Plzně z let 1319 až 1500, pojednává sice o rozdělení Hanušovy pozůstalosti mezi dědice v případě jeho smrti, nezmiňuje však nic, co by vnášelo světlo k případnému plzeňskému původu Zikmundova lékaře ani o době, kdy majetek v Plzni získal. Srov. Kniha privilegií a testamentů města Plzně z let 1319 až 1500, AM Plzně, f. 66 (inv. č. 22468). Bezpečné prokázání přítomnosti mistra Hanuše, řeč. Šindela, v Plzni ve 20. či na počátku 30. let 15. století by zajímavým způsobem doložilo další z forem propojení západočeské metropole s dvorem římského krále a s Norim- berkem. 169) K tomu srov. četné doklady v soudobých pramenech, např. F. Palacký, UB I, II a v edicích a korespondenci Chebu, srov. např. K.Siegl, Briefe und Urkunden zur Geschichte der Hussitenkriege 23, 1919, s. 1nn. — 407 —
Repertorium auctorum Bohemorum provectum idearum post Universitatem Pragensem conditam illustrans, tom. 1, in: Studia Copernicana 25, Wroclaw-Warszawa-Kraków-Gdańsk- Lódź 1985, s. 133n. 168) Nad touto otázkou však stále visí otazník, protože J. Strnad ve svých rukopisných seznamech plzeňských měš- tanů, excerpovaných z městských plzeňských knih i listin- ného materiálu a využívaných posléze též F.Macháčkem, přiřadil ke jménu Hanuše, "někdy lékaře císaře Zikmunda", až časové období let 1438 až 1462; srov. ve Strnadově rukopisné pozůstalosti v MA v Plzni. Údaj největšího znalce pramenů k dějinám Plzně v období vrcholného stře- dověku doplňuje zajímavým způsobem listina, kterou Zik- mund Lucemburský zastavil svému lékaři Hanušovi z Plzně městečko Dobřany, patřící dříve k majetku chotěšovského kláštera, již 4. listopadu 1437. K tomu srov. RI XI, 2, s. 428, č. 12163. Poslední pořízení mistra Hanuše, zaznamenané v knize privilegií a testamentů města Plzně z let 1319 až 1500, pojednává sice o rozdělení Hanušovy pozůstalosti mezi dědice v případě jeho smrti, nezmiňuje však nic, co by vnášelo světlo k případnému plzeňskému původu Zikmundova lékaře ani o době, kdy majetek v Plzni získal. Srov. Kniha privilegií a testamentů města Plzně z let 1319 až 1500, AM Plzně, f. 66 (inv. č. 22468). Bezpečné prokázání přítomnosti mistra Hanuše, řeč. Šindela, v Plzni ve 20. či na počátku 30. let 15. století by zajímavým způsobem doložilo další z forem propojení západočeské metropole s dvorem římského krále a s Norim- berkem. 169) K tomu srov. četné doklady v soudobých pramenech, např. F. Palacký, UB I, II a v edicích a korespondenci Chebu, srov. např. K.Siegl, Briefe und Urkunden zur Geschichte der Hussitenkriege 23, 1919, s. 1nn. — 407 —
Strana 408
170) F.Palacký, UB II, s. 264n., 424nn., 434 aj. 171) K.Siegl, 1.c., 22, 1918, s. 44n., č. 18. 172) K tomu srov. L. Sporhan-Krempel, Nürnberg als Nachrichten- zentrum zwischen 1400 und 1700. Nürnberger Forschungen 10, Nürnberg 1968, s. 19nn. 173) O tom svědčí edice písemností citované v pozn. č. 169, dále především o trvalém písemném kontaktu i stycích pro- střednictvím poslů Briefbücher der Stadt Nürnberg, ulože- né ve Staatsarchivu v Norimberku a několik dokladů připo- míná též katalog k výstavě Husité na Chebsku, uspořádaný F.Kubů, Cheb 1982, s. 24nn. a mapka s. 48. 174) G.Schlesinger, Die Hussiten in Franken, Kulmbach 1974 a níže v textu. 175) Např. F.Palacký, UB I, s. 476n. k roku 1426. 176) F.Palacký, 1.c., s. 379n. 177) M. Šimona Plachého z Třebnice ..., ed. J. Strnad, s. 16 a 20. Dr. Doušovi z MA v Plzni děkuji za upozornění, že bude ve sborníku Documenta Pragensia VI, 1986 publikovat studii Plzeň a její zpravodajství o situaci v Čechách i v hlavním městě v letech 1432-1434 a za zapůjčení je- jího krátkého resumé. 178) Srov. zvl. doklady uvedené u B.Rynešové, Listář I,: J.Strnad, Listář I. 179) To vyplývá jednoznačně z rozboru dochovaných účtů hradu Karlštejna, vydaných J. Pelikánem, Účty hradu Karlštejna z let 1423-1424, Praha 1948 (dále J. Pelikán, Účty). Zde nutno upozornit na příspěvek R.Nového, Doplňky k "Účtům hradu Karlštejna z let 1423-1434", jenž vychází ve FHB 10, 1986. 180) Srov. pozn. 179. 181) Srov. J. Pelíkán, Účty, s. 58 aj. — 408 —
170) F.Palacký, UB II, s. 264n., 424nn., 434 aj. 171) K.Siegl, 1.c., 22, 1918, s. 44n., č. 18. 172) K tomu srov. L. Sporhan-Krempel, Nürnberg als Nachrichten- zentrum zwischen 1400 und 1700. Nürnberger Forschungen 10, Nürnberg 1968, s. 19nn. 173) O tom svědčí edice písemností citované v pozn. č. 169, dále především o trvalém písemném kontaktu i stycích pro- střednictvím poslů Briefbücher der Stadt Nürnberg, ulože- né ve Staatsarchivu v Norimberku a několik dokladů připo- míná též katalog k výstavě Husité na Chebsku, uspořádaný F.Kubů, Cheb 1982, s. 24nn. a mapka s. 48. 174) G.Schlesinger, Die Hussiten in Franken, Kulmbach 1974 a níže v textu. 175) Např. F.Palacký, UB I, s. 476n. k roku 1426. 176) F.Palacký, 1.c., s. 379n. 177) M. Šimona Plachého z Třebnice ..., ed. J. Strnad, s. 16 a 20. Dr. Doušovi z MA v Plzni děkuji za upozornění, že bude ve sborníku Documenta Pragensia VI, 1986 publikovat studii Plzeň a její zpravodajství o situaci v Čechách i v hlavním městě v letech 1432-1434 a za zapůjčení je- jího krátkého resumé. 178) Srov. zvl. doklady uvedené u B.Rynešové, Listář I,: J.Strnad, Listář I. 179) To vyplývá jednoznačně z rozboru dochovaných účtů hradu Karlštejna, vydaných J. Pelikánem, Účty hradu Karlštejna z let 1423-1424, Praha 1948 (dále J. Pelikán, Účty). Zde nutno upozornit na příspěvek R.Nového, Doplňky k "Účtům hradu Karlštejna z let 1423-1434", jenž vychází ve FHB 10, 1986. 180) Srov. pozn. 179. 181) Srov. J. Pelíkán, Účty, s. 58 aj. — 408 —
Strana 409
182) J.Pelikán, Účty, s. 32 a 58. 183) Tamtéž, s. 32 a 37. 184) Tamtéž, s. 38 a passim. Místo Zdeňka Tluksy z Buřenic v katolickém táboře a účast na jeho poradách i vyjednává- ních s husity na konci 20. let 15. věku vystihl Bartošek z Drahonic, srov. FHB V, s. 599b. 185) J.Strnad, Dějiny kláštera dominikánského, s. 17; J.Kadlec Studien und Texte zum Leben und Wirken des Prager Magis- ters Andreas von Brod. Beitrage zur Geschichte der Philo- sophie und Theologie des Mittelalters, Neue Folge, 22. Bd., Münster 1982, s. 64. 186) Hilarius 136-139. 187) J. Strnad, Dějiny kláštera dominikánského, s. 17n.; týž, Listář I, s. 305n., 343n. O působení význačných duchov- ních v Plzni v tomto období srov. A. Podlaha, Series prae- positorum, decanorum, archidiaconorum aliorumque praela- torum et canonicorum S. Metropolitanae ecclesiae Pragen- sis a primordiis usque ad praesentia tempora, Praha 1912, jenž ovšem doklady shromáždil až pro porevoluční období. Nově rozebral tuto stránku dějin Plzně v husitské re- voluci J.Hejnic, Latinská škola v Plzni a její postavení v Čechách (13.-18.století), Rozpravy ČSAV SV, roč. 89, seš. 2, Praha 1979, s. 7nn. J.Hejnic doložil kontinuitu latinského školství v Plzni v průběhu 1. poloviny 15. století a prokázal působnost několika významných katolic- kých vzdělanců a prelátů v tomto městě. Někteří z nich tu sepsali část svých literárních děl, např. Martin z Bí- liny, M. Šimon Bakalář ze Žatce, Blažek z Dobřan, Jan z Bochova atp., polemicky vyhrocených proti husitské ideo- logii. 188) Srov. výše v textu, dále A.Podlaha, Series i doklady v Zittauer Urkundenbuch I, ed. J.Prochno, Zittau 1938, s. 170nn. — 409 —
182) J.Pelikán, Účty, s. 32 a 58. 183) Tamtéž, s. 32 a 37. 184) Tamtéž, s. 38 a passim. Místo Zdeňka Tluksy z Buřenic v katolickém táboře a účast na jeho poradách i vyjednává- ních s husity na konci 20. let 15. věku vystihl Bartošek z Drahonic, srov. FHB V, s. 599b. 185) J.Strnad, Dějiny kláštera dominikánského, s. 17; J.Kadlec Studien und Texte zum Leben und Wirken des Prager Magis- ters Andreas von Brod. Beitrage zur Geschichte der Philo- sophie und Theologie des Mittelalters, Neue Folge, 22. Bd., Münster 1982, s. 64. 186) Hilarius 136-139. 187) J. Strnad, Dějiny kláštera dominikánského, s. 17n.; týž, Listář I, s. 305n., 343n. O působení význačných duchov- ních v Plzni v tomto období srov. A. Podlaha, Series prae- positorum, decanorum, archidiaconorum aliorumque praela- torum et canonicorum S. Metropolitanae ecclesiae Pragen- sis a primordiis usque ad praesentia tempora, Praha 1912, jenž ovšem doklady shromáždil až pro porevoluční období. Nově rozebral tuto stránku dějin Plzně v husitské re- voluci J.Hejnic, Latinská škola v Plzni a její postavení v Čechách (13.-18.století), Rozpravy ČSAV SV, roč. 89, seš. 2, Praha 1979, s. 7nn. J.Hejnic doložil kontinuitu latinského školství v Plzni v průběhu 1. poloviny 15. století a prokázal působnost několika významných katolic- kých vzdělanců a prelátů v tomto městě. Někteří z nich tu sepsali část svých literárních děl, např. Martin z Bí- liny, M. Šimon Bakalář ze Žatce, Blažek z Dobřan, Jan z Bochova atp., polemicky vyhrocených proti husitské ideo- logii. 188) Srov. výše v textu, dále A.Podlaha, Series i doklady v Zittauer Urkundenbuch I, ed. J.Prochno, Zittau 1938, s. 170nn. — 409 —
Strana 410
189) F.M.Partoš, HR II, s. 152, pozn. č. 27: DP I, s. 83. 190) Srov. rukopisnou pozůstalost J.Strnada, uloženou v AM Plzně a DP I, s. 39nn. 191) Hilarius 223. 192) DP I, s. 42-47. 193) F. Graus, Český obchod se suknem ve 14. a počátkem 15. století, Praha 1950; týž, Die Handelsbeziehungen Böhmens zu Deutschland und Österreich im 14. und zu Beginn des 15. Jahrhunderts, Historica 2, 1960; Přehled I/1, s. 295nn., 393nn. H.Ammann. Die wirtschaftliche Stellung der Reichstadt Nürnberg im Spätmittelalter, Nürnberg 1970; F.Irsigler, Die wirtschaftliche Stellung der Stadt Köln im 14. und 15. Jahrhundert, Wiesbaden 1979; E.Aerts, W.Dupon, H. Van der Wee, De economische ontwikkeling van Europa. Documenten I. Middeleeuwen, Leuven 151nn., a dále obšírně v části III citované knihy. 194) Naposledy k této otázce podrobněji F.Lütge, Der Handel Nürnbergs nach dem Osten im 15./16. Jahrhundert, in: Beiträge zur Wirtschaftsgeschichte Nürnbergs, Bd. 1, Nürnberg 1967, s. 318-376, zvl. s. 327nn. Dále srov. DP I, s. 43nn. a práci H.Schenka, Nürnberg und Prag. Ein Beitrag zur Geschichte der Handelsbeziehungen im 14. und 15. Jahrhundert, Wiesbaden 1969. 195) K opatřením papeže Martina V. v letech kolem výbuchu hu- sitské revoluce a proklemaci embarga na obchod s husit- skými Čechami srov. u H.Schenka, Nürnberg und Prag, s. 71nn. K obecným souvislostem obchodu v českých zemích v době husitské srov. Z.Winter. Dějiny řemesel a obchodu v Čechách v XIV. a v XV. století, Praha 1906, s. 892 a passim., nově J. Janáček, Der böhmische Aussenhandel in der Hälfte des 15. Jahrhunderts, Historica 4, 1962, s. 39-58. — 410 —
189) F.M.Partoš, HR II, s. 152, pozn. č. 27: DP I, s. 83. 190) Srov. rukopisnou pozůstalost J.Strnada, uloženou v AM Plzně a DP I, s. 39nn. 191) Hilarius 223. 192) DP I, s. 42-47. 193) F. Graus, Český obchod se suknem ve 14. a počátkem 15. století, Praha 1950; týž, Die Handelsbeziehungen Böhmens zu Deutschland und Österreich im 14. und zu Beginn des 15. Jahrhunderts, Historica 2, 1960; Přehled I/1, s. 295nn., 393nn. H.Ammann. Die wirtschaftliche Stellung der Reichstadt Nürnberg im Spätmittelalter, Nürnberg 1970; F.Irsigler, Die wirtschaftliche Stellung der Stadt Köln im 14. und 15. Jahrhundert, Wiesbaden 1979; E.Aerts, W.Dupon, H. Van der Wee, De economische ontwikkeling van Europa. Documenten I. Middeleeuwen, Leuven 151nn., a dále obšírně v části III citované knihy. 194) Naposledy k této otázce podrobněji F.Lütge, Der Handel Nürnbergs nach dem Osten im 15./16. Jahrhundert, in: Beiträge zur Wirtschaftsgeschichte Nürnbergs, Bd. 1, Nürnberg 1967, s. 318-376, zvl. s. 327nn. Dále srov. DP I, s. 43nn. a práci H.Schenka, Nürnberg und Prag. Ein Beitrag zur Geschichte der Handelsbeziehungen im 14. und 15. Jahrhundert, Wiesbaden 1969. 195) K opatřením papeže Martina V. v letech kolem výbuchu hu- sitské revoluce a proklemaci embarga na obchod s husit- skými Čechami srov. u H.Schenka, Nürnberg und Prag, s. 71nn. K obecným souvislostem obchodu v českých zemích v době husitské srov. Z.Winter. Dějiny řemesel a obchodu v Čechách v XIV. a v XV. století, Praha 1906, s. 892 a passim., nově J. Janáček, Der böhmische Aussenhandel in der Hälfte des 15. Jahrhunderts, Historica 4, 1962, s. 39-58. — 410 —
Strana 411
196) J. Durdík, Z. Drobná, Kroj, zbroj a zbraně doby předhusit- ské a husitské, Praha 1956, v úvodní Durdíkově studii; M. Polívka, Vývoj zbrojních řemesel v Praze na konci 14. a v první polovině 15. století, Documenta Pragensia VI/1, 1986, s. 47-74. 197) K tomu naposledy J.Janáček, Der böhmische Aussenhandel, s. 47. 198) J.Janáček, 1.c., s. 46n.; podobně též G. Juritsch, Handels- recht in Böhmen bis zur hussitischen Revolution, Leipzig- Wien 1907, s. 115n. 199) K tomu srov. četné doklady v karlštejnských účtech pur- krabských, J. Pelikán, Účty, různě. K otázkám dovozu sa- nytru a prachu do Čech M. Polívka. Vývoj zbrojních řemesel v Praze, s. 64nn. K dovozu střelného prachu a jeho sub- stancí do Čech nesoustavné zmínky z norimberských prame- nů, srov. např. F.Palacký, UB II, s. 392 a dále Briefbü- cher der Stadt Nürnberg, Staatsarchiv Nürnberg, Nr. 61, dokládají např. zásilku pro: a) Cheb a Stříbro v roce 1421, svazek 5, f. 134n., 138n.j b) Jindřicha Plavenského v roce 1425, svazek 7, f. 17: c) Loket v roce 1433, svazek 10, f. 217. 200) J.Strnad, Listář I, s. 391. 201) K zabavení zboží plzeňským obchodníkům mělo dojít v Mni- chově někdy před 8. lednem 1427, jak vyplývá z listu za- slaného Norimberskými Plzeňským tohoto data; Briefbücher. sv. 7, f. 131, a tak např. někde v Bavorsku zabavil pl- zeňskému měšťanovi Míkovi Slavašovskému počátkem roku 1426 zboží Kašpar ze St. Gallen a o jeho vydání se roz- proudila pře, v níž chod práva zprostředkovával Norim- berk, srov. Briefbücher, sv. 7, f. 106 a k únoru 1427 ib., f. 140. Regest vydán H.Ammannem, Die Diesbach-Watt- Gesellschaft. Ein Beitrag zur Handelsgeschichte des 15. Jahrhunderts, St. Gallen 1928, s. 14n.; dostupný regest — 411 —
196) J. Durdík, Z. Drobná, Kroj, zbroj a zbraně doby předhusit- ské a husitské, Praha 1956, v úvodní Durdíkově studii; M. Polívka, Vývoj zbrojních řemesel v Praze na konci 14. a v první polovině 15. století, Documenta Pragensia VI/1, 1986, s. 47-74. 197) K tomu naposledy J.Janáček, Der böhmische Aussenhandel, s. 47. 198) J.Janáček, 1.c., s. 46n.; podobně též G. Juritsch, Handels- recht in Böhmen bis zur hussitischen Revolution, Leipzig- Wien 1907, s. 115n. 199) K tomu srov. četné doklady v karlštejnských účtech pur- krabských, J. Pelikán, Účty, různě. K otázkám dovozu sa- nytru a prachu do Čech M. Polívka. Vývoj zbrojních řemesel v Praze, s. 64nn. K dovozu střelného prachu a jeho sub- stancí do Čech nesoustavné zmínky z norimberských prame- nů, srov. např. F.Palacký, UB II, s. 392 a dále Briefbü- cher der Stadt Nürnberg, Staatsarchiv Nürnberg, Nr. 61, dokládají např. zásilku pro: a) Cheb a Stříbro v roce 1421, svazek 5, f. 134n., 138n.j b) Jindřicha Plavenského v roce 1425, svazek 7, f. 17: c) Loket v roce 1433, svazek 10, f. 217. 200) J.Strnad, Listář I, s. 391. 201) K zabavení zboží plzeňským obchodníkům mělo dojít v Mni- chově někdy před 8. lednem 1427, jak vyplývá z listu za- slaného Norimberskými Plzeňským tohoto data; Briefbücher. sv. 7, f. 131, a tak např. někde v Bavorsku zabavil pl- zeňskému měšťanovi Míkovi Slavašovskému počátkem roku 1426 zboží Kašpar ze St. Gallen a o jeho vydání se roz- proudila pře, v níž chod práva zprostředkovával Norim- berk, srov. Briefbücher, sv. 7, f. 106 a k únoru 1427 ib., f. 140. Regest vydán H.Ammannem, Die Diesbach-Watt- Gesellschaft. Ein Beitrag zur Handelsgeschichte des 15. Jahrhunderts, St. Gallen 1928, s. 14n.; dostupný regest — 411 —
Strana 412
též ve Strnadových rukopisných dodatcích k Listáři I, č. 133 v AM Plzně. Fric Prünkler, plzeňský měštan, dojížděl nakupovat zbo- ží až do Frankfurtu nad Mohanem, jak vyplývá z jeho žá- dosti vévodovi Janovi Bavorskému o poskytnutí ochrany při těchto cestách v roce 1432, Briefbücher sv. 10, f. 517. 202) Srov. doklady u K. Siegla, Briefe und Urkunden zur Ge- schichte der Hussitenkriege 22-23, 1918n. a níže v textu. 203) Např. F.Palacký, UB I, s. 379n. Norimberští Prünklerové pomáhali v letech 1433-34 shánět Plzni finanční prostřed- ky a jak přiklad Heinricha Prünklera z ledna 1434 ukazu- je, dokonce byli ručitelé některých dluhů, DRTA X, s. 186n., pozn. č. 5. 204) Konrád II. Imhoff byl představitelem jedné z obou kupec- kých větví Imhoffů v Norimberku a ve druhém desítiletí 15. století rozvíjel čilé obchodní styky s Prahou a jiný- mi místy v Čechách. K tomu H.Schenk, Nürnberg und Prag, s. 68n. K tomu, že lze kupce Konráda, jenž udržoval styky s Karlštejnem, ztotožňovat s Konrádem II. Imhoffem dospěl i J.Janáček při přípravě dosud nepublikované studie o českém stříbru ve středověku a jemu děkuji za potvrzení této teze. O Imhoffech zevrubně H.Jahnel, Die Imhoff, eine Patrizier- und Großkaufmanns- Familie 1351-1579, Würzburg 1951, net. dis. 205) Většinu pramenů z norimberských Briefbücher k zajetí Hanse Imhoffa, člena norimberské kupecké rodiny Seboldta Imhoffa, vydal F.Palacký, UB I, 475n. Celou otázku nejlé- pe vyložil H.Schenk, Nürnberg und Prag, s. 77nn. s použi- tím dalších pramenů. 206) F.Palacký, UB I, 477n. Jiný pramen prokazuje, že Hans Imhoff byl přímo zainteresován i na obchodu Norimberka se zbraněmi pro Plzeň. Prokazuje to list P. Pörchtela z Norimberka, datovaný 26. března 1426, v němž píše o blíže — 412 —
též ve Strnadových rukopisných dodatcích k Listáři I, č. 133 v AM Plzně. Fric Prünkler, plzeňský měštan, dojížděl nakupovat zbo- ží až do Frankfurtu nad Mohanem, jak vyplývá z jeho žá- dosti vévodovi Janovi Bavorskému o poskytnutí ochrany při těchto cestách v roce 1432, Briefbücher sv. 10, f. 517. 202) Srov. doklady u K. Siegla, Briefe und Urkunden zur Ge- schichte der Hussitenkriege 22-23, 1918n. a níže v textu. 203) Např. F.Palacký, UB I, s. 379n. Norimberští Prünklerové pomáhali v letech 1433-34 shánět Plzni finanční prostřed- ky a jak přiklad Heinricha Prünklera z ledna 1434 ukazu- je, dokonce byli ručitelé některých dluhů, DRTA X, s. 186n., pozn. č. 5. 204) Konrád II. Imhoff byl představitelem jedné z obou kupec- kých větví Imhoffů v Norimberku a ve druhém desítiletí 15. století rozvíjel čilé obchodní styky s Prahou a jiný- mi místy v Čechách. K tomu H.Schenk, Nürnberg und Prag, s. 68n. K tomu, že lze kupce Konráda, jenž udržoval styky s Karlštejnem, ztotožňovat s Konrádem II. Imhoffem dospěl i J.Janáček při přípravě dosud nepublikované studie o českém stříbru ve středověku a jemu děkuji za potvrzení této teze. O Imhoffech zevrubně H.Jahnel, Die Imhoff, eine Patrizier- und Großkaufmanns- Familie 1351-1579, Würzburg 1951, net. dis. 205) Většinu pramenů z norimberských Briefbücher k zajetí Hanse Imhoffa, člena norimberské kupecké rodiny Seboldta Imhoffa, vydal F.Palacký, UB I, 475n. Celou otázku nejlé- pe vyložil H.Schenk, Nürnberg und Prag, s. 77nn. s použi- tím dalších pramenů. 206) F.Palacký, UB I, 477n. Jiný pramen prokazuje, že Hans Imhoff byl přímo zainteresován i na obchodu Norimberka se zbraněmi pro Plzeň. Prokazuje to list P. Pörchtela z Norimberka, datovaný 26. března 1426, v němž píše o blíže — 412 —
Strana 413
nespecifikované zakázce Hanse Imhoffa pro Plzeň, zadané norimberským puškařům. Briefbücher sv. 7, f. 43a. 207) J.Pelikán, Účty, s. 13nn.; dále i V. Bartůněk, Karlštejn, zbožný odkaz otce vlasti. Praha 1948, s. 35nn. K roli Karlštejna v této době srov. zvláště D.Menclová, České hrady II, Praha 1972, s. 48nn.; F.Graus, Prag als Mitte Böhmens, in: Zentralität als Problem der mittel- alterlichen Stadtgeschichtsforschung, Hrsg. E.Meynen, Köln-Wien 1979, s. 23n.; J. Spěváček, Karel IV. Život a dílo (1316-1378), Praha 1979, s. 40ln. 208) Srov. údaje v purkrabských účtech hradu Karlštejn, J. Pelikán, Účty, passim. K následujícím převodům váhových jednotek byla využívána publikace G.Hofmanna, Metrologic- ká příručka pro Čechy, Moravu a Slezsko do zavedení metrické soustavy, Plzeň 1983. 209) J.Pelikán, Účty, s. 15n., 35, 76. Anderlík nakoupil zlata za 172 kop gr. českých, dva další shodně po 110 kopách. 210) J. Strnad, Listář I, s. 381 a 391n. V.Vojtíšek, Z nejstar- ších právních dějin města Plzně, in: Výbor rozprav a stu- dií, Praha 1953, s. 190. 211) Z karlštejnských purkrabských účtů vyplývá, že Konrád za dovážené kupecké zboží do hradu inkasoval zlaté a stříbr- né předměty jako protihodnotu, srov. J. Pelikán, Účty, s. 73 aj. 212) J.Strnad, Listář I, s. 390n. 213) Srov. výše, s. 264nn.; F.M. Bartoš, HR II, s. 148n.; J.Boubín, K protipikartským traktátům Petra Chelčického a M. Jana Příbrama, FHB 4, 1982, s. 132nn. Dále srov. J.Kejř, Husité, Praha 1984, s. 175n. 214) Hilarius 29nn.; srov. výše, s. 261nn. 215) Srov. výše, s. 261nn. — 413 —
nespecifikované zakázce Hanse Imhoffa pro Plzeň, zadané norimberským puškařům. Briefbücher sv. 7, f. 43a. 207) J.Pelikán, Účty, s. 13nn.; dále i V. Bartůněk, Karlštejn, zbožný odkaz otce vlasti. Praha 1948, s. 35nn. K roli Karlštejna v této době srov. zvláště D.Menclová, České hrady II, Praha 1972, s. 48nn.; F.Graus, Prag als Mitte Böhmens, in: Zentralität als Problem der mittel- alterlichen Stadtgeschichtsforschung, Hrsg. E.Meynen, Köln-Wien 1979, s. 23n.; J. Spěváček, Karel IV. Život a dílo (1316-1378), Praha 1979, s. 40ln. 208) Srov. údaje v purkrabských účtech hradu Karlštejn, J. Pelikán, Účty, passim. K následujícím převodům váhových jednotek byla využívána publikace G.Hofmanna, Metrologic- ká příručka pro Čechy, Moravu a Slezsko do zavedení metrické soustavy, Plzeň 1983. 209) J.Pelikán, Účty, s. 15n., 35, 76. Anderlík nakoupil zlata za 172 kop gr. českých, dva další shodně po 110 kopách. 210) J. Strnad, Listář I, s. 381 a 391n. V.Vojtíšek, Z nejstar- ších právních dějin města Plzně, in: Výbor rozprav a stu- dií, Praha 1953, s. 190. 211) Z karlštejnských purkrabských účtů vyplývá, že Konrád za dovážené kupecké zboží do hradu inkasoval zlaté a stříbr- né předměty jako protihodnotu, srov. J. Pelikán, Účty, s. 73 aj. 212) J.Strnad, Listář I, s. 390n. 213) Srov. výše, s. 264nn.; F.M. Bartoš, HR II, s. 148n.; J.Boubín, K protipikartským traktátům Petra Chelčického a M. Jana Příbrama, FHB 4, 1982, s. 132nn. Dále srov. J.Kejř, Husité, Praha 1984, s. 175n. 214) Hilarius 29nn.; srov. výše, s. 261nn. 215) Srov. výše, s. 261nn. — 413 —
Strana 414
216) Hilarius 43: k historii plzeňských dominikánů J.Strnad, Dějiny kláštera dominikánského. 217) Hilarius 30nn.; srov. výše, s. 263n. 218) Hilarius 136n. 219) Jména uvádí Bartošek z Drahonic, FRB V, s. 613a, dále srov. V.V.Tomek, Dějepis IV., s. 598 a DP I, s. 84. Od Bartoška z Drahonic převzal údaje i J.Tanner, Historie urbis Plsnae manu scriptae, část vydaná v Jahresbericht des k.k. Gymnasiums zu Pilsen 1864, s. 8. 220) J.Hejnic, Latinská škola v Plzni, s. 8nn. 221) V tom je utvrzoval i římský král Zikmund, srov. např. Listář I, s. 302n. 222) M. Šimona Plachého z Třebnice Paměti, (srov. pozn. č.67), s. 16. 223) K těmto otázkám obecně H.Schnitter, Volk und Landesdefen- sion. Volksaufgebote, Defensionswerke, Landmilizen in den deutschen Territorien vom 15. bis zum 18. Jahrhundert, Berlin 1977: H.Toman, Husitské válečnictví za doby Žižko- vy a Prokopovy, Praha 1898: J.Durdík, Husitské vojenství, Praha 1953. Konkrétní údaje o organizování městského vojenství přinášejí zvláště V.V.Tomek, Dějepis VIII, s. 383nn.; R.Nový. Stříbrské vojenství v době předhusitské. Studie k dějinám městského předhusitského vojenství, Historie a vojenství (Hav) 1963, s. 135-190; Z.Malý, Vojenská ho- tovost města Slaného v době poděbradské, Sborník Národní- ho muzea v Praze, řada A - Historie, 15, 1961, č. 4-5, s. 143-234. Představy o opevňovacích pracích podali A.Fialová-J.Heinic, Český Krumlov v době husitské (podle rejstříku městské sbírky z roku 1424), tamtéž, 29, 1975, č. 1, s. 1-48. K žoldnéřství, podmínkám a výši žoldu v této době — 414 —
216) Hilarius 43: k historii plzeňských dominikánů J.Strnad, Dějiny kláštera dominikánského. 217) Hilarius 30nn.; srov. výše, s. 263n. 218) Hilarius 136n. 219) Jména uvádí Bartošek z Drahonic, FRB V, s. 613a, dále srov. V.V.Tomek, Dějepis IV., s. 598 a DP I, s. 84. Od Bartoška z Drahonic převzal údaje i J.Tanner, Historie urbis Plsnae manu scriptae, část vydaná v Jahresbericht des k.k. Gymnasiums zu Pilsen 1864, s. 8. 220) J.Hejnic, Latinská škola v Plzni, s. 8nn. 221) V tom je utvrzoval i římský král Zikmund, srov. např. Listář I, s. 302n. 222) M. Šimona Plachého z Třebnice Paměti, (srov. pozn. č.67), s. 16. 223) K těmto otázkám obecně H.Schnitter, Volk und Landesdefen- sion. Volksaufgebote, Defensionswerke, Landmilizen in den deutschen Territorien vom 15. bis zum 18. Jahrhundert, Berlin 1977: H.Toman, Husitské válečnictví za doby Žižko- vy a Prokopovy, Praha 1898: J.Durdík, Husitské vojenství, Praha 1953. Konkrétní údaje o organizování městského vojenství přinášejí zvláště V.V.Tomek, Dějepis VIII, s. 383nn.; R.Nový. Stříbrské vojenství v době předhusitské. Studie k dějinám městského předhusitského vojenství, Historie a vojenství (Hav) 1963, s. 135-190; Z.Malý, Vojenská ho- tovost města Slaného v době poděbradské, Sborník Národní- ho muzea v Praze, řada A - Historie, 15, 1961, č. 4-5, s. 143-234. Představy o opevňovacích pracích podali A.Fialová-J.Heinic, Český Krumlov v době husitské (podle rejstříku městské sbírky z roku 1424), tamtéž, 29, 1975, č. 1, s. 1-48. K žoldnéřství, podmínkám a výši žoldu v této době — 414 —
Strana 415
srov. práce M.Mendheima, Das Reichsstädtische, besonders Nürnberger Söldnerwesen im 14. und 15. Jahrhundert, Leipzig 1889; W.Rautenberg, Böhmische Söldner im Ordens- land Preussen, Dis. Hamburg 1953; J. Petráň, Skladba pohu- sitské aristokracie, s. 46nn. a passim. 224) Viz níže v textu, s. 323nn. 225) M. Šimona Plachého z Třebnice, Paměti, s. 17. 226) K tomu nejlépe M. Bělohlávek, Berní knihy plzeňské z let 1418 až 1471, Minulostí Plzně a Plzeňska 3, 1960, s. 81- 91. 227) K dluhům Plzně viz níže v textu, s. 323nn. Složitost cho- du městských financí vynikne při srovnání jejich detail- ního zpracování, jak dobře patrno zejména z prací B.Mendla k hospodaření Brna a měst pražských. Knihy počtů města Brna z let 1343-1365, Brno 1935; týž, Z hospodář- ských dějin středověké Prahy, Sborník prací k dějinám hlavního města Prahy V/2, Praha 1932, s. 161-390, týž, Hospodářské a sociální poměry v městech pražských v le- tech 1378 až 1434, ČČH 22, 23 (1916, 1917). Dále nově na příkladu Loun J.Vaniš, Hospodaření královského města Loun ve druhé polovině 15. století, příspěvek k městskému ho- spodaření královských měst v Čechách, Praha, ÚČSSD ČSAV 1979. Z metodického hlediska srov. zvláště práci P.J.Heiniga, Reichsstädte, freie Städte und Königtum 1389-1450 a E.Aerts, W.Dupon, H. Van der Wee, De economische ontwik- kelin van Europa. 228) P.Sander, Die reichsstädtische Haushaltung Nürnbergs von 1431 bis 1440, Leipzig 1902, s. 499n. 229) F.Palacký, UB II, s. 392; P. Sander, Bie reichsstädtische Haushaltung Nürnbergs, s. 450 tuto zprávu řadí v časové posloupnosti až za předchozí údaj o dodání sanytru do — 415 —
srov. práce M.Mendheima, Das Reichsstädtische, besonders Nürnberger Söldnerwesen im 14. und 15. Jahrhundert, Leipzig 1889; W.Rautenberg, Böhmische Söldner im Ordens- land Preussen, Dis. Hamburg 1953; J. Petráň, Skladba pohu- sitské aristokracie, s. 46nn. a passim. 224) Viz níže v textu, s. 323nn. 225) M. Šimona Plachého z Třebnice, Paměti, s. 17. 226) K tomu nejlépe M. Bělohlávek, Berní knihy plzeňské z let 1418 až 1471, Minulostí Plzně a Plzeňska 3, 1960, s. 81- 91. 227) K dluhům Plzně viz níže v textu, s. 323nn. Složitost cho- du městských financí vynikne při srovnání jejich detail- ního zpracování, jak dobře patrno zejména z prací B.Mendla k hospodaření Brna a měst pražských. Knihy počtů města Brna z let 1343-1365, Brno 1935; týž, Z hospodář- ských dějin středověké Prahy, Sborník prací k dějinám hlavního města Prahy V/2, Praha 1932, s. 161-390, týž, Hospodářské a sociální poměry v městech pražských v le- tech 1378 až 1434, ČČH 22, 23 (1916, 1917). Dále nově na příkladu Loun J.Vaniš, Hospodaření královského města Loun ve druhé polovině 15. století, příspěvek k městskému ho- spodaření královských měst v Čechách, Praha, ÚČSSD ČSAV 1979. Z metodického hlediska srov. zvláště práci P.J.Heiniga, Reichsstädte, freie Städte und Königtum 1389-1450 a E.Aerts, W.Dupon, H. Van der Wee, De economische ontwik- kelin van Europa. 228) P.Sander, Die reichsstädtische Haushaltung Nürnbergs von 1431 bis 1440, Leipzig 1902, s. 499n. 229) F.Palacký, UB II, s. 392; P. Sander, Bie reichsstädtische Haushaltung Nürnbergs, s. 450 tuto zprávu řadí v časové posloupnosti až za předchozí údaj o dodání sanytru do — 415 —
Strana 416
Plzně, srov. výše v textu a pozn. č. 228. 230) K tomu srov. naposledy M. Polívka, Vývoj zbrojních řeme- sel v Praze, s. 64nn. 231) Hilarius 45. 232) Hilarius 47n. 233) Hilarius 46n.; MC II, s. 438. K hodnotě koní v rámci ma- teriálních potřeb husitské doby srov. nově P. Čornei, Rozhled, názory a postoje husitské inteligence v zrcadle dějepisectví 15. století, Praha 1986, s. 110nn. 234) Hilarius 51. 235) SLČ, s. 66. 236) MC II, s. 438. 237) FRB V, s. 611a. 238) Jako příklad rozkolísanosti v dataci poslouží DP I, s. 82n.; F.M. Bartoš, HR II, s. 149 a týž, Několik záhad v životě Prokopa Holého, s. 184nn. 239) Carlierova zpráva v MC I, s. 377n. 240) F.Palacký, UB II, s. 371, list Norimberských Plzeňským z 24. 7. 1433. 241) F.Palacký, 1.c., s. 371, týž list zní: Als Ir uns ver- schriben und verkundet habt, wie sich die Beheme gesammet haben und sammen, und ewer weisheit und die ewren zu umblegern und zu beschedigen ... Und sein uns sölliche und andere sache, die ewer ersamkeit oder den ewern zu schaden komen möchten, mit ganczem trewen laid ... 242) F.Palacký, 1.c., s. 372n. a srov. DRTA XI, s. 183. 243a) F. Palacký, 1.c., s. 373n. 243b) Tato cesta byla častěji využívána při výpravě poselstev k mezinárodním jednáním mezi husitskými Čechami a němec- kými zeměmi či koncilem, avšak koncilní vyslanci mohli — 416 —
Plzně, srov. výše v textu a pozn. č. 228. 230) K tomu srov. naposledy M. Polívka, Vývoj zbrojních řeme- sel v Praze, s. 64nn. 231) Hilarius 45. 232) Hilarius 47n. 233) Hilarius 46n.; MC II, s. 438. K hodnotě koní v rámci ma- teriálních potřeb husitské doby srov. nově P. Čornei, Rozhled, názory a postoje husitské inteligence v zrcadle dějepisectví 15. století, Praha 1986, s. 110nn. 234) Hilarius 51. 235) SLČ, s. 66. 236) MC II, s. 438. 237) FRB V, s. 611a. 238) Jako příklad rozkolísanosti v dataci poslouží DP I, s. 82n.; F.M. Bartoš, HR II, s. 149 a týž, Několik záhad v životě Prokopa Holého, s. 184nn. 239) Carlierova zpráva v MC I, s. 377n. 240) F.Palacký, UB II, s. 371, list Norimberských Plzeňským z 24. 7. 1433. 241) F.Palacký, 1.c., s. 371, týž list zní: Als Ir uns ver- schriben und verkundet habt, wie sich die Beheme gesammet haben und sammen, und ewer weisheit und die ewren zu umblegern und zu beschedigen ... Und sein uns sölliche und andere sache, die ewer ersamkeit oder den ewern zu schaden komen möchten, mit ganczem trewen laid ... 242) F.Palacký, 1.c., s. 372n. a srov. DRTA XI, s. 183. 243a) F. Palacký, 1.c., s. 373n. 243b) Tato cesta byla častěji využívána při výpravě poselstev k mezinárodním jednáním mezi husitskými Čechami a němec- kými zeměmi či koncilem, avšak koncilní vyslanci mohli — 416 —
Strana 417
naléhat, aby se vraceli zpět jednou z významných zem- ských cest spojujících tradičně v období feudalismu Prahu s Bavorskem a vedoucí přes Plzeň; srov. J. K.Hraše, Zemské stezky, strážnice a brány v Čechách, Nové Město nad Metu- jí 1885. 244) V.V.Tomek, Dějepis IV, s. 597. 245) O.Frankenberger, Naše velká armáda III, Praha 1921, s. 182; týž, Vůdcové a vedení husitských vojsk (1419- 1436), Vojensko historický sborník VII/2, Praha 1938, s. 56 a passim. Dále F.M.Bartoš, HR II, s. 76nnv 246) V.V.Tomek, Dějepis IV, s. 597. Samostatný Prokopův pří- chod k Plzni s mnohými vozy a pěšími zmiňuje i Jan ze Se- govie, MC II, s. 438, ovšem bez bližší datace. 247) FRB V, s. 611; F.M.Bartoš, HR II, s. 152. O Bedřichovi ze Strážnice naposledy A.Molnár, Táborský kněz a hejtman Bedřich ze Strážnice, v: A. Molnár, Na rozhraní věků. Cesty reformace, Praha 1985, s. 23-112. 248) Hilarius 55. 249) Hilarius 51n. 250) Hilarius 52. Dále R.Urbánek, Bitva u Lipan ve vývoji poznání historického, Vojensko historický sborník III/1, Praha 1934, s. 32 a J.Spal, Cafúři a kasaličtí, Listy fi- lologické (LF) 76, 1973, s. 233-237. 251) V.V. Tomek, Dějepis IV, s. 597. 252) Srov. výše I. kapitolu, s. 217nn., kde též odkazy na li- teraturu. 253) Hilerius 59. 254) R.Urbánek, Věk poděbradský, ČD III/1-4, zvl. III/4, s. 314nn. 255) Např. srov. DP I, s. 82. 417
naléhat, aby se vraceli zpět jednou z významných zem- ských cest spojujících tradičně v období feudalismu Prahu s Bavorskem a vedoucí přes Plzeň; srov. J. K.Hraše, Zemské stezky, strážnice a brány v Čechách, Nové Město nad Metu- jí 1885. 244) V.V.Tomek, Dějepis IV, s. 597. 245) O.Frankenberger, Naše velká armáda III, Praha 1921, s. 182; týž, Vůdcové a vedení husitských vojsk (1419- 1436), Vojensko historický sborník VII/2, Praha 1938, s. 56 a passim. Dále F.M.Bartoš, HR II, s. 76nnv 246) V.V.Tomek, Dějepis IV, s. 597. Samostatný Prokopův pří- chod k Plzni s mnohými vozy a pěšími zmiňuje i Jan ze Se- govie, MC II, s. 438, ovšem bez bližší datace. 247) FRB V, s. 611; F.M.Bartoš, HR II, s. 152. O Bedřichovi ze Strážnice naposledy A.Molnár, Táborský kněz a hejtman Bedřich ze Strážnice, v: A. Molnár, Na rozhraní věků. Cesty reformace, Praha 1985, s. 23-112. 248) Hilarius 55. 249) Hilarius 51n. 250) Hilarius 52. Dále R.Urbánek, Bitva u Lipan ve vývoji poznání historického, Vojensko historický sborník III/1, Praha 1934, s. 32 a J.Spal, Cafúři a kasaličtí, Listy fi- lologické (LF) 76, 1973, s. 233-237. 251) V.V. Tomek, Dějepis IV, s. 597. 252) Srov. výše I. kapitolu, s. 217nn., kde též odkazy na li- teraturu. 253) Hilerius 59. 254) R.Urbánek, Věk poděbradský, ČD III/1-4, zvl. III/4, s. 314nn. 255) Např. srov. DP I, s. 82. 417
Strana 418
256. Hilarius 61nn. 257) Bartošek z Drahonic datuje příchod sirotků z Polska k 16. říjnu 1433, FRB V, s. 611. 258) Hilarius 71n.; M. Šimona Plachého z Třebnice Paměti, s. 18; Literatura často přejímá údaj Hilariův, např. R.Urbánek, Lipany, s. 232, pozn. č. 135. 259) FRB V, s. 611; O.Frankenberger, Naše velká armáda III, s. 124nn.; R. Urbánek, Lipany, s. 235n. Obecněji k počtům husitských vojsk srov. starší práci M. von Wulfa, Zahlen der hussitischen Heere, Mitteilungen des Vereins für Geschichte der Deutschen in Böhmen (dále MVGDB) 31, 1893, s. 92-99. 260) O.Frankenberger. 1.c., s. 124-130. 261) CB V (srov.pozn. č. 132 výše), s. 76. 262) CB V, s. 79n. 263) Srov. výše v textu hodnocení historického významu a věro- hodnosti Hilariova díla, zvl. v I. kapitole. 264) Hilarius 60. Komentář k umístění vojsk je u prvního vy- davatele Hilariovy Kroniky J.V. Sedláčka, Paměti Plzeňské, Plzeň 1821, s. 54nn. 265) Tím jsou o konkrétní příklady doplněny poznatky o husit- ském válečném umění, shromážděné H.Tomanem, Husitské vá- lečnictví: O.Frankenbergerem, Naše velká armáda I-III a J. Durdíkem, Husitské vojenství. 266) Hilarius 65nn.; J.V.Sedláček, 1.c., s. 54n.; viz mapka s. 306. 267) Hilarius 67. 268) Vedle výše uváděných prací H.Tomana a J. Durdíka srov. moderní, obecně pojatou monografii k dějinám zejména palných zbraní s přehledem literatury V.Schmidtchen, 418
256. Hilarius 61nn. 257) Bartošek z Drahonic datuje příchod sirotků z Polska k 16. říjnu 1433, FRB V, s. 611. 258) Hilarius 71n.; M. Šimona Plachého z Třebnice Paměti, s. 18; Literatura často přejímá údaj Hilariův, např. R.Urbánek, Lipany, s. 232, pozn. č. 135. 259) FRB V, s. 611; O.Frankenberger, Naše velká armáda III, s. 124nn.; R. Urbánek, Lipany, s. 235n. Obecněji k počtům husitských vojsk srov. starší práci M. von Wulfa, Zahlen der hussitischen Heere, Mitteilungen des Vereins für Geschichte der Deutschen in Böhmen (dále MVGDB) 31, 1893, s. 92-99. 260) O.Frankenberger. 1.c., s. 124-130. 261) CB V (srov.pozn. č. 132 výše), s. 76. 262) CB V, s. 79n. 263) Srov. výše v textu hodnocení historického významu a věro- hodnosti Hilariova díla, zvl. v I. kapitole. 264) Hilarius 60. Komentář k umístění vojsk je u prvního vy- davatele Hilariovy Kroniky J.V. Sedláčka, Paměti Plzeňské, Plzeň 1821, s. 54nn. 265) Tím jsou o konkrétní příklady doplněny poznatky o husit- ském válečném umění, shromážděné H.Tomanem, Husitské vá- lečnictví: O.Frankenbergerem, Naše velká armáda I-III a J. Durdíkem, Husitské vojenství. 266) Hilarius 65nn.; J.V.Sedláček, 1.c., s. 54n.; viz mapka s. 306. 267) Hilarius 67. 268) Vedle výše uváděných prací H.Tomana a J. Durdíka srov. moderní, obecně pojatou monografii k dějinám zejména palných zbraní s přehledem literatury V.Schmidtchen, 418
Strana 419
Bombarden, Befestigungen, Büchsenmeister. Von den ersten Mauerbrechen des Spätmittelalters zur Belagerungsartil- lerie der Renaissance. Eine Studie zur Entwicklung der Militärtechnik, Düsseldorf 1977. 269a) Hilarius 125. 269b) Že šlo o tento kostel, usuzuji z celkového spojení vý- kladu s nanebevzetím P. Marie i z polohy kostela u hradeb města. 270) Srov. u Segovia, MC II, s. 438. 271) Příkladem oživení mariánského kultu jako součásti proti- husitské ideologie ve 2. polovině 15. věku může být na- příklad svátek P.Marie Sněžné zavedený v Mostě k upomenu- tí odražení husitského útoku v roce 1421, srov. L.Schle- singer (ed.), Die älteste Erzählung von der siegreichen Vertheidigung der Stadt Brüx gegen die Hussiten i. J. 1421 und vom Ursprung des Mariaschnee-Festes in Brüx (von Magister Johannes Leonis), Prag 1877. Širší dosah dokumentuje přesvědčivě L.Kretzenbacher, Die bayerische Hussitenfrevel - Legende von Neukirchen bei Heilig Blut, in: Das verletzte Kultbild (Voraussetzungen, Zeitschich- ten und Aussagewandel eines abendländischen Legenden- typus), München 1977, Verlag der Bayerischen Akademie der Wissenschaften, s. 8nn. 272) Hilarius 172nn. 273) J. Strnad, Dějiny kláštera dominikánského v Plzni, s. 17n. Zda s tím souvisela nějaká připravovaná lest, jež byla zmařena, známo není; srov. Hilarius 101-108. 274) B.Varsik, Husitské revolučné hnutie a Slovensko. Bratisla- va 1965, s. 27n. 275) Hilarius 128nn. 276) V dataci není úplná shoda: MC II, s. 438 kladou vylíčení 419
Bombarden, Befestigungen, Büchsenmeister. Von den ersten Mauerbrechen des Spätmittelalters zur Belagerungsartil- lerie der Renaissance. Eine Studie zur Entwicklung der Militärtechnik, Düsseldorf 1977. 269a) Hilarius 125. 269b) Že šlo o tento kostel, usuzuji z celkového spojení vý- kladu s nanebevzetím P. Marie i z polohy kostela u hradeb města. 270) Srov. u Segovia, MC II, s. 438. 271) Příkladem oživení mariánského kultu jako součásti proti- husitské ideologie ve 2. polovině 15. věku může být na- příklad svátek P.Marie Sněžné zavedený v Mostě k upomenu- tí odražení husitského útoku v roce 1421, srov. L.Schle- singer (ed.), Die älteste Erzählung von der siegreichen Vertheidigung der Stadt Brüx gegen die Hussiten i. J. 1421 und vom Ursprung des Mariaschnee-Festes in Brüx (von Magister Johannes Leonis), Prag 1877. Širší dosah dokumentuje přesvědčivě L.Kretzenbacher, Die bayerische Hussitenfrevel - Legende von Neukirchen bei Heilig Blut, in: Das verletzte Kultbild (Voraussetzungen, Zeitschich- ten und Aussagewandel eines abendländischen Legenden- typus), München 1977, Verlag der Bayerischen Akademie der Wissenschaften, s. 8nn. 272) Hilarius 172nn. 273) J. Strnad, Dějiny kláštera dominikánského v Plzni, s. 17n. Zda s tím souvisela nějaká připravovaná lest, jež byla zmařena, známo není; srov. Hilarius 101-108. 274) B.Varsik, Husitské revolučné hnutie a Slovensko. Bratisla- va 1965, s. 27n. 275) Hilarius 128nn. 276) V dataci není úplná shoda: MC II, s. 438 kladou vylíčení 419
Strana 420
k 18. září téhož roku a stejně tak i zpráva v CB II, s. 483. Ale podle relace Ulricha Stöckela sdělení přijal koncil 19. září, srov. F.Palacký, UB II, s. 385 a k té- muž viz CB I, s. 73. 277) Vzdálenost převedena podle G.Hofmanna, Metrologická pří- ručka, s. 75; k události MC II, s. 438; V. V.Tomek, Děje- pis IV, s. 588; F.M.Bartoš, HR II, s. 152n. Srov. Stöcke- lovu relaci i F. Palackého, UB II, s. 385. 278) Podle Jana ze Segovie, MC II, s. 581. 279) Hilarius 254n.; taková výměna byla užívána častěji, srov. MC II, s. 674. 280) J.Strnad, Listář I, s. 343: P.Sander, Die reichsstädti- sche Haushaltung Nürnbergs, s. 629 uvádí výplatu služeb- níkovi města Plzně, "der uns das Kamel brachte, das die von Pilsen dem Rate schenkten". 281) Srov. výše s. 252; J. Pelant, Znaky a pečetě západočeských měst, s. 168. Záznam o polepšení plzeňského erbu o vel- blouda Zikmundem pochází ve skutečnosti až z druhé polo- viny 15. století, k tomu srov. Codex iuris municipalis regni Bohemiae, ed. J. Čelakovský - G.Friedrich, Praha 1948, v komentáři k privilegiu císaře Zikmunda Plzeňským z 19.9.1434, s. 100. 282) Hilarius 73nn. 283) Srovnej příslušnou pasáž výše, v části III/1. 284) V. Čepelák, Dvě přehledné mapy, srov. mapku v příloze. Zevrubnější zpracování působnosti plzeňského landfrídu je stále ještě postrádáno. 285) HC I, s. 188n. 286) MC II, s. 438; F.Palacký, UB II, s. 404. Z literatury F. Palacký, Dějiny III/3, s. 122; R. Urbánek, Lipany, s. 125 a 231, pozn. č. 133. 420
k 18. září téhož roku a stejně tak i zpráva v CB II, s. 483. Ale podle relace Ulricha Stöckela sdělení přijal koncil 19. září, srov. F.Palacký, UB II, s. 385 a k té- muž viz CB I, s. 73. 277) Vzdálenost převedena podle G.Hofmanna, Metrologická pří- ručka, s. 75; k události MC II, s. 438; V. V.Tomek, Děje- pis IV, s. 588; F.M.Bartoš, HR II, s. 152n. Srov. Stöcke- lovu relaci i F. Palackého, UB II, s. 385. 278) Podle Jana ze Segovie, MC II, s. 581. 279) Hilarius 254n.; taková výměna byla užívána častěji, srov. MC II, s. 674. 280) J.Strnad, Listář I, s. 343: P.Sander, Die reichsstädti- sche Haushaltung Nürnbergs, s. 629 uvádí výplatu služeb- níkovi města Plzně, "der uns das Kamel brachte, das die von Pilsen dem Rate schenkten". 281) Srov. výše s. 252; J. Pelant, Znaky a pečetě západočeských měst, s. 168. Záznam o polepšení plzeňského erbu o vel- blouda Zikmundem pochází ve skutečnosti až z druhé polo- viny 15. století, k tomu srov. Codex iuris municipalis regni Bohemiae, ed. J. Čelakovský - G.Friedrich, Praha 1948, v komentáři k privilegiu císaře Zikmunda Plzeňským z 19.9.1434, s. 100. 282) Hilarius 73nn. 283) Srovnej příslušnou pasáž výše, v části III/1. 284) V. Čepelák, Dvě přehledné mapy, srov. mapku v příloze. Zevrubnější zpracování působnosti plzeňského landfrídu je stále ještě postrádáno. 285) HC I, s. 188n. 286) MC II, s. 438; F.Palacký, UB II, s. 404. Z literatury F. Palacký, Dějiny III/3, s. 122; R. Urbánek, Lipany, s. 125 a 231, pozn. č. 133. 420
Strana 421
287) AČ 6, s. 430; B.Rynešová, Listář I, s. 161n. 288) R.Urbánek, 1.c., s. 128-133. 289) K tomu srov. R. Urbánek, Lipany, s. 128nn.; F.M. Bartoš, HR II, s. 145nn. a 160nn. Ke sněmům I.Hlaváček, Husitské sněmy, SH 4, 1956, s. 94nn. 290) F.Palacký, UB II, s. 372. 291) Tamtéž, s. 573nn., ještě na podzim, 6. listopadu 1433, připomínali Norimberští hrozbu husitského výpadu v síle asi 7 000 mužů směrem na Cham Fridrichovi, markraběti braniborskému, Briefbücher 10, f. 261a. 292) G.Schlesinger, Die Hussiten in Franken, věnuje průběhu této spanilé jízdy a jejím důsledkům zatím největší po- zornost. 293) K tomu nejlépe R.Urbánek, Lipany, s. 126 a poznámkový aparát na s. 233nn. 294) Různé doklady o tom u P.Sandera, Die reichsstädtische Haushaltung Nürnbergs, kde je např. zmíněno vyplacení špeha, vyslaného do Chamu (Kouby) "von Erfahrung wegen der Hussen Läufe, als sie vor Pilsen lagen", s. 567. A Norimberští sledovali poměry i v celém českém vnitro- zemí. V prosinci vypláceli chebského posla, který při- nesl z Prahy zprávu z období kolem 30. listopadu 1433, která podle suchého záznamu úředníka, jenž vedl účetní knihu, svědčila o sílícím vlivu "křesťanského směru" na jednání jeho stoupenců v Praze dne 30. listopadu, srov. tamtéž, s. 628 a k tomu výklad o souvislostech F.M. Bartoš, HR II, s. 160n. 295) K tomu srov. Berichte der Generalprokuratoren (viz výše pozn. č. 132), IV/2, s. 613nn. 296) DRTA XI, s. 184 a 252nn. 297) F.Palacký, UB II, s. 379nn. 421
287) AČ 6, s. 430; B.Rynešová, Listář I, s. 161n. 288) R.Urbánek, 1.c., s. 128-133. 289) K tomu srov. R. Urbánek, Lipany, s. 128nn.; F.M. Bartoš, HR II, s. 145nn. a 160nn. Ke sněmům I.Hlaváček, Husitské sněmy, SH 4, 1956, s. 94nn. 290) F.Palacký, UB II, s. 372. 291) Tamtéž, s. 573nn., ještě na podzim, 6. listopadu 1433, připomínali Norimberští hrozbu husitského výpadu v síle asi 7 000 mužů směrem na Cham Fridrichovi, markraběti braniborskému, Briefbücher 10, f. 261a. 292) G.Schlesinger, Die Hussiten in Franken, věnuje průběhu této spanilé jízdy a jejím důsledkům zatím největší po- zornost. 293) K tomu nejlépe R.Urbánek, Lipany, s. 126 a poznámkový aparát na s. 233nn. 294) Různé doklady o tom u P.Sandera, Die reichsstädtische Haushaltung Nürnbergs, kde je např. zmíněno vyplacení špeha, vyslaného do Chamu (Kouby) "von Erfahrung wegen der Hussen Läufe, als sie vor Pilsen lagen", s. 567. A Norimberští sledovali poměry i v celém českém vnitro- zemí. V prosinci vypláceli chebského posla, který při- nesl z Prahy zprávu z období kolem 30. listopadu 1433, která podle suchého záznamu úředníka, jenž vedl účetní knihu, svědčila o sílícím vlivu "křesťanského směru" na jednání jeho stoupenců v Praze dne 30. listopadu, srov. tamtéž, s. 628 a k tomu výklad o souvislostech F.M. Bartoš, HR II, s. 160n. 295) K tomu srov. Berichte der Generalprokuratoren (viz výše pozn. č. 132), IV/2, s. 613nn. 296) DRTA XI, s. 184 a 252nn. 297) F.Palacký, UB II, s. 379nn. 421
Strana 422
298) K tomu srov. výše, např. s. 292nn. a níže, zvláště s. 321nn. 299) "item einem des rats von Pilsen"; jemu vyplatili z norim- berské městské pokladny 4 groše jako podporu na stravu ve městě. Z účtu plyne, že sem zástupce z českých zemí vy- slal ještě Cheb. K jednání o obraně proti husitům dne 15. srpna popíjeli podle účtu jeho účastníci "latino vino". Srov. k tomu DRTA XI, s. 255. 300) DRTA XI, s. 254, pozn. č. 2. 301) Srov. výše, s. 318. 302) K tomu srov. J. Goll, Čechy a Prusy ve středověku, Praha 1897, s. 223nn.; F.A.Grabski, Polska w opiniach Europy zachodniej XIV-XV W., Warszawa 1966, s. 363nn.; Historia diplomacji polskiej, Warszawa 1980, s. 400nn. K těmto otázkám i J.Macek, Husité na Baltu a ve Velkopolsku, Praha 1952 i E.Maleczyńska, Ruch husycki w Czechach i w Polsce, Warszawa 1959, s. 400nn. Důležitá fakta shrnuje a nové podněty v této otázce přináší zvláště úvod K.Forstreutera k edici Berichte der Generalprokuratoren IV/1, s. 1-34. 303) Srov. Berichte der Generalprokuratoren IV/2, s. s. 613nn. a k tomu F.Kavka, Obležení Plzně r. 1433/34, s. 125nn. K širším politickým souvislostem v rámci Zikmundovy evropské politiky srov. studii téhož, Zikmundova politika let 1429-1434 a husitství, HT 8, 1985 /19867, s. 89-105, k níž jsem již mohl přihlédnout pouze při doplňování poznámkového aparátu. 304) DRTA XI, s. 259. 305) DRTA XI, s. 258n. 3061 List z 26.9.1433 byl odeslán z Mantovy, regest v RI XI, 2, s. 248, č. 6983. 307) MC II, s. 438. 422
298) K tomu srov. výše, např. s. 292nn. a níže, zvláště s. 321nn. 299) "item einem des rats von Pilsen"; jemu vyplatili z norim- berské městské pokladny 4 groše jako podporu na stravu ve městě. Z účtu plyne, že sem zástupce z českých zemí vy- slal ještě Cheb. K jednání o obraně proti husitům dne 15. srpna popíjeli podle účtu jeho účastníci "latino vino". Srov. k tomu DRTA XI, s. 255. 300) DRTA XI, s. 254, pozn. č. 2. 301) Srov. výše, s. 318. 302) K tomu srov. J. Goll, Čechy a Prusy ve středověku, Praha 1897, s. 223nn.; F.A.Grabski, Polska w opiniach Europy zachodniej XIV-XV W., Warszawa 1966, s. 363nn.; Historia diplomacji polskiej, Warszawa 1980, s. 400nn. K těmto otázkám i J.Macek, Husité na Baltu a ve Velkopolsku, Praha 1952 i E.Maleczyńska, Ruch husycki w Czechach i w Polsce, Warszawa 1959, s. 400nn. Důležitá fakta shrnuje a nové podněty v této otázce přináší zvláště úvod K.Forstreutera k edici Berichte der Generalprokuratoren IV/1, s. 1-34. 303) Srov. Berichte der Generalprokuratoren IV/2, s. s. 613nn. a k tomu F.Kavka, Obležení Plzně r. 1433/34, s. 125nn. K širším politickým souvislostem v rámci Zikmundovy evropské politiky srov. studii téhož, Zikmundova politika let 1429-1434 a husitství, HT 8, 1985 /19867, s. 89-105, k níž jsem již mohl přihlédnout pouze při doplňování poznámkového aparátu. 304) DRTA XI, s. 259. 305) DRTA XI, s. 258n. 3061 List z 26.9.1433 byl odeslán z Mantovy, regest v RI XI, 2, s. 248, č. 6983. 307) MC II, s. 438. 422
Strana 423
308) СВ II, 483. 309) CB II, s. 484. Ulrich Stöckel ve své relaci (F.Palacký, JB II, s. 385n.) ani Segovia (MC II, s. 438) neuvádějí přesný časový údaj. 310) CB II, s. 484, F.Palacký, UB II, s. 385n.; DRTA XI, s. 186, MC II, s. 438 píší o 700 zlatých, avšak není zcela jisté, zda šlo právě o tuto sbírku. 311) F. Palacký, UB II, s. 385n. 312) MC II, s. 438. 313) Srov. v rukopisných regestech J.Strnada, (viz výše pozn. č. 137), kde regest pod č. 165. 314) Srov. tamtéž, č. 168. 315) Viz výše, s. 321nn. 316) Konkrétnější údaje přicházejí jen výjimečně v koncilních pramenech, jako např. u Segovia, jenž na podzim roku 1433 zmiňuje finanční výpomoc koncilu Plzni ve výši 700 zla- tých, srov. MC II, s. 438, a k 16. lednu 1434 uvádí jinou sumu 1000 zlatých, tamtéž, s. 581. K podzimním sbírkám ve prospěch Plzně u koncilu srov. i Stöckelovu zprávu, F.Palacký, UB II, s. 385. 317) Jan ze Segovie uváděl 8. února 1434 před koncilem nezbyt- ného zajištění finanční podpory především pro Plzeň, MC II, s. 591. Ke sbírce na koncilu srov. souhrnný rozbor DRTA XI, s. 189. Podle Jana ze Segovie se na pomoc Plzeň- ským při placení dluhů zavázalo na jaře (v květnu) roku 1434 mnoho biskupství, MC II, s. 673. Nově k financování nákladů na vedení války s husity od roku 1427 E. Isenmann, Reichsfinanzen und Reichssteuern im 15. Jahrhundert, Zeitschrift für historische Forschung 7, 1980, s. 157nn., zvláště s. 160n., kde též registrovány přehledné německé práce starší. 423
308) СВ II, 483. 309) CB II, s. 484. Ulrich Stöckel ve své relaci (F.Palacký, JB II, s. 385n.) ani Segovia (MC II, s. 438) neuvádějí přesný časový údaj. 310) CB II, s. 484, F.Palacký, UB II, s. 385n.; DRTA XI, s. 186, MC II, s. 438 píší o 700 zlatých, avšak není zcela jisté, zda šlo právě o tuto sbírku. 311) F. Palacký, UB II, s. 385n. 312) MC II, s. 438. 313) Srov. v rukopisných regestech J.Strnada, (viz výše pozn. č. 137), kde regest pod č. 165. 314) Srov. tamtéž, č. 168. 315) Viz výše, s. 321nn. 316) Konkrétnější údaje přicházejí jen výjimečně v koncilních pramenech, jako např. u Segovia, jenž na podzim roku 1433 zmiňuje finanční výpomoc koncilu Plzni ve výši 700 zla- tých, srov. MC II, s. 438, a k 16. lednu 1434 uvádí jinou sumu 1000 zlatých, tamtéž, s. 581. K podzimním sbírkám ve prospěch Plzně u koncilu srov. i Stöckelovu zprávu, F.Palacký, UB II, s. 385. 317) Jan ze Segovie uváděl 8. února 1434 před koncilem nezbyt- ného zajištění finanční podpory především pro Plzeň, MC II, s. 591. Ke sbírce na koncilu srov. souhrnný rozbor DRTA XI, s. 189. Podle Jana ze Segovie se na pomoc Plzeň- ským při placení dluhů zavázalo na jaře (v květnu) roku 1434 mnoho biskupství, MC II, s. 673. Nově k financování nákladů na vedení války s husity od roku 1427 E. Isenmann, Reichsfinanzen und Reichssteuern im 15. Jahrhundert, Zeitschrift für historische Forschung 7, 1980, s. 157nn., zvláště s. 160n., kde též registrovány přehledné německé práce starší. 423
Strana 424
318) Např. 19. listopadu 1433 přijali Plzeňští od císaře 1 000 zlatých a v dalších termínech měli ve třech splát- kách převzít vždy po 1 000 zlatých, srov. DRTA XI, s. 268n. Na jiném místě se uvádí, tamtéž, s. 292n., že Zikmund věnoval Plzni prostřednictvím Norimberku 3 300 zlatých někdy koncem roku 1433. K tomu srov. H.Müller, Die Reichspolitik Nürnbergs im Zeitalter der luxemburgischen Herrscher, Mitteilungen des Vereins für Geschichte der Stadt Nürnberg 58, 1971, s. 90n. Na základě Zikmundových příkazů byla část finančních prostředků pro pomoc Plzni čerpána i z daní norimberských židů, avšak výši této částky nelze v nepřehledných a ne- úplných účtech odhadnout, k tomu D.Kerler, Zur Geschichte der Besteuerung der Juden durch Kaiser Sigmund und König Albrecht II, Zeitschrift für die Geschichte der Juden in Deutschland 3, 1889, s. 109. v roce 1434 věnoval také Zikmund Plzni jako dar u příležitosti své předcházející korunovace 4 000 zlatých, k tomu D.Kerler, Zur Geschichte der Besteuerung, s. 123nn. 319) Už ve dvacátých letech podporovali Norimberští Plzeň vo- jensky, jak vyplývá z údajů norimberských Briefbücher. Tak například v roce 1426 sloužil v Plzni jeden z norim- berských puškařů, mistr Dětřich Leyson, srov. tamtéž svazek 9, f. 43a, ale výši norimberských půjček Plzni dokládají jiná fakta. Především list Norimberských adre- sovaný 23. června 1430, v němž norimberští radní s uspo- kojením berou na vědomí vysvětlení Plzeňských o tom, jak naložili s dvanácti sty zlatými, které od Norimberku získali (způsob vynaložení této sumy finančních prostřed- ků ovšem v tomto pramenu blíže rozveden není). Norimber- ští však současně odmítají další žádost Plzeňských o půjčení částky ještě vyšší, totiž dvou tisíc zlatých s odůvodněním, že jsou v této době ve svízelné hospodář- ské situaci, srov. Briefbücher svazek 9, f. 167. 424
318) Např. 19. listopadu 1433 přijali Plzeňští od císaře 1 000 zlatých a v dalších termínech měli ve třech splát- kách převzít vždy po 1 000 zlatých, srov. DRTA XI, s. 268n. Na jiném místě se uvádí, tamtéž, s. 292n., že Zikmund věnoval Plzni prostřednictvím Norimberku 3 300 zlatých někdy koncem roku 1433. K tomu srov. H.Müller, Die Reichspolitik Nürnbergs im Zeitalter der luxemburgischen Herrscher, Mitteilungen des Vereins für Geschichte der Stadt Nürnberg 58, 1971, s. 90n. Na základě Zikmundových příkazů byla část finančních prostředků pro pomoc Plzni čerpána i z daní norimberských židů, avšak výši této částky nelze v nepřehledných a ne- úplných účtech odhadnout, k tomu D.Kerler, Zur Geschichte der Besteuerung der Juden durch Kaiser Sigmund und König Albrecht II, Zeitschrift für die Geschichte der Juden in Deutschland 3, 1889, s. 109. v roce 1434 věnoval také Zikmund Plzni jako dar u příležitosti své předcházející korunovace 4 000 zlatých, k tomu D.Kerler, Zur Geschichte der Besteuerung, s. 123nn. 319) Už ve dvacátých letech podporovali Norimberští Plzeň vo- jensky, jak vyplývá z údajů norimberských Briefbücher. Tak například v roce 1426 sloužil v Plzni jeden z norim- berských puškařů, mistr Dětřich Leyson, srov. tamtéž svazek 9, f. 43a, ale výši norimberských půjček Plzni dokládají jiná fakta. Především list Norimberských adre- sovaný 23. června 1430, v němž norimberští radní s uspo- kojením berou na vědomí vysvětlení Plzeňských o tom, jak naložili s dvanácti sty zlatými, které od Norimberku získali (způsob vynaložení této sumy finančních prostřed- ků ovšem v tomto pramenu blíže rozveden není). Norimber- ští však současně odmítají další žádost Plzeňských o půjčení částky ještě vyšší, totiž dvou tisíc zlatých s odůvodněním, že jsou v této době ve svízelné hospodář- ské situaci, srov. Briefbücher svazek 9, f. 167. 424
Strana 425
Při půjčování peněz Norimberkem městu Plzni hrály zjevně určitou nezanedbatelnou roli i rodinné vazby. Do- kládá to příklad norimberského Heinricha Prünklera, jenž se stal v lednu 1434 ručitelem na půjčení této sumy. Ro- dina jeho bratra byla při tom usedlá v Plzni. Srov. výše v textu s. 280 a 285., též pozn. č. 203. Celkovou sumu peněžních prostředků vydaných v celé hu- sitské revoluci i v jejích posledních dvou letech před Lipany Norimberkem na podporu Plzně se mi nepodařilo odvodit ani pokusem o sledování částek, které Norimberk vymáhal později na Plzni. 320) Zdlouhavý postup a jeho celou genezi sledují DRTA XI jednak v komentáři na s. 186nn. a jednak v otištěných pramenech s. 254-292. 321) MC II, s.672 a DP I, s. 84. 322) H.Gradl, Die Chroniken der Stadt Eger, Prag 1884, s.257n. 323) Tak například 3. prosince 1434 mohl plzeňský vyslanec u koncilu, minorita Mikuláš, poděkovat za 6 470 zlatých, které koncil poskytl z augšpurské diecéze na úhradu dluhů městu Plzni: "Post hoc quidam frater Nicolaus de ordine Minorum multas graciarum retulit acciones nomine civitas Pilsin in Bohemia, cui sacrum concilium subvencionem prestitit de sex milibus florenis et quadringentis et se- midecimam in diocesi Augustensi", CB V, s. 110. A podobně koncil 4. května 1435 rozhodl vyplatit z prostředků salcburské diecéze Plzni 1 000 zlatých, při- čemž ve zdůvodnění výstižně stojí: "..., quod idem Pil- senenses constater se posuerunt murum contra Bohemos etc.", tamtéž, s. 130. Zakrátko na to se už do Plzně sjížděli i zahraniční věřitelé, jak ohlašují jejich návštěvu například některé norimberské prameny. Roku 1437 měl v Plzni i jinde v Čechách jednat o norimberských finančních pohledávkách 425
Při půjčování peněz Norimberkem městu Plzni hrály zjevně určitou nezanedbatelnou roli i rodinné vazby. Do- kládá to příklad norimberského Heinricha Prünklera, jenž se stal v lednu 1434 ručitelem na půjčení této sumy. Ro- dina jeho bratra byla při tom usedlá v Plzni. Srov. výše v textu s. 280 a 285., též pozn. č. 203. Celkovou sumu peněžních prostředků vydaných v celé hu- sitské revoluci i v jejích posledních dvou letech před Lipany Norimberkem na podporu Plzně se mi nepodařilo odvodit ani pokusem o sledování částek, které Norimberk vymáhal později na Plzni. 320) Zdlouhavý postup a jeho celou genezi sledují DRTA XI jednak v komentáři na s. 186nn. a jednak v otištěných pramenech s. 254-292. 321) MC II, s.672 a DP I, s. 84. 322) H.Gradl, Die Chroniken der Stadt Eger, Prag 1884, s.257n. 323) Tak například 3. prosince 1434 mohl plzeňský vyslanec u koncilu, minorita Mikuláš, poděkovat za 6 470 zlatých, které koncil poskytl z augšpurské diecéze na úhradu dluhů městu Plzni: "Post hoc quidam frater Nicolaus de ordine Minorum multas graciarum retulit acciones nomine civitas Pilsin in Bohemia, cui sacrum concilium subvencionem prestitit de sex milibus florenis et quadringentis et se- midecimam in diocesi Augustensi", CB V, s. 110. A podobně koncil 4. května 1435 rozhodl vyplatit z prostředků salcburské diecéze Plzni 1 000 zlatých, při- čemž ve zdůvodnění výstižně stojí: "..., quod idem Pil- senenses constater se posuerunt murum contra Bohemos etc.", tamtéž, s. 130. Zakrátko na to se už do Plzně sjížděli i zahraniční věřitelé, jak ohlašují jejich návštěvu například některé norimberské prameny. Roku 1437 měl v Plzni i jinde v Čechách jednat o norimberských finančních pohledávkách 425
Strana 426
Norimberčan Hanuš Turner, o jehož vyslání městská rada Norimberku informuje Plzeňské jen během roku 1437 dva- krát, srov. Briefbücher, svazek 13, f. 109 a 126. 324) K tomu srov. výše v části I a v dílčích rozborech otázek názvu Plzně, s. 250nn. či znaku, s. 253nn. 325) Srov. z četných zmínek např. v MC I a II a dále CB I, II, a V, na které je zde různě poukazováno. 326) K tomu srov. např. záznamy k 22. říjnu 1433 v CB I, S. 74, k 8. listopadu téhož roku v F. Palacký, UB II, s. 390. Zprávu o rozbrojích v husitských vojscích před Plzní ze 6. listopadu, kterou zaslal falckrabě Jan nejme- novanému knížeti, uvádí DRTA XI, s. 186, pozn. č. 1. Dále F.M.Bartoš, HR II, s. 153nn. 327) K těmto otázkám srov. celkový výklad F. Palackého, Dějiny III, 3, s. 1-157: R. Urbánka, Lipany, a F.M. Bartoše, HR II, s. 140nn. Dále M. Polívka, K vývoji české společ- nosti na přelomu 20. a 30. let 15. století (viz výše, pozn. č. 117), s. 157nn. a týž, La transformation, s. 30nn.; P. Čornei, Lipany ve svědectví pramenů, HT 8, 1985 /19867, s. 155nn. Autorovi vděčím za zapůjčení ru- kopisu této studie před jejím opožděným publikováním. 328) Jednotlivě sledoval tento vývoj R.Urbánek, Lipany, s. 132nn. a passim; F.Kavka, Zikmundova strana v husit- ské revoluci, s. 52nn. a 75nn.; J.M.Klassen, The Nobility and the Making of the Hussite Revolution, New York 1978. s. 99nn. a 135nn. 329) H.Hallwich, Jakoubek von Wřesowitz. Ein Beitrag zur Geschichte der hussitischen Bewegung, MVGDB 4, 1866, s. 38n. O kontaktech Jakoubka z Vřesovic s Chebem a ka- tolickou šlechtou v západních Čechách od počátku 30. let 15. věku svědčí Ausgabslisten der Stadt Eger 1390-1440, vydané H. Gradlem, Die Chroniken der Stadt Eger, zvl. s. 214 a 220nn. Např. už 16. března 1433 probíhalo ve 426
Norimberčan Hanuš Turner, o jehož vyslání městská rada Norimberku informuje Plzeňské jen během roku 1437 dva- krát, srov. Briefbücher, svazek 13, f. 109 a 126. 324) K tomu srov. výše v části I a v dílčích rozborech otázek názvu Plzně, s. 250nn. či znaku, s. 253nn. 325) Srov. z četných zmínek např. v MC I a II a dále CB I, II, a V, na které je zde různě poukazováno. 326) K tomu srov. např. záznamy k 22. říjnu 1433 v CB I, S. 74, k 8. listopadu téhož roku v F. Palacký, UB II, s. 390. Zprávu o rozbrojích v husitských vojscích před Plzní ze 6. listopadu, kterou zaslal falckrabě Jan nejme- novanému knížeti, uvádí DRTA XI, s. 186, pozn. č. 1. Dále F.M.Bartoš, HR II, s. 153nn. 327) K těmto otázkám srov. celkový výklad F. Palackého, Dějiny III, 3, s. 1-157: R. Urbánka, Lipany, a F.M. Bartoše, HR II, s. 140nn. Dále M. Polívka, K vývoji české společ- nosti na přelomu 20. a 30. let 15. století (viz výše, pozn. č. 117), s. 157nn. a týž, La transformation, s. 30nn.; P. Čornei, Lipany ve svědectví pramenů, HT 8, 1985 /19867, s. 155nn. Autorovi vděčím za zapůjčení ru- kopisu této studie před jejím opožděným publikováním. 328) Jednotlivě sledoval tento vývoj R.Urbánek, Lipany, s. 132nn. a passim; F.Kavka, Zikmundova strana v husit- ské revoluci, s. 52nn. a 75nn.; J.M.Klassen, The Nobility and the Making of the Hussite Revolution, New York 1978. s. 99nn. a 135nn. 329) H.Hallwich, Jakoubek von Wřesowitz. Ein Beitrag zur Geschichte der hussitischen Bewegung, MVGDB 4, 1866, s. 38n. O kontaktech Jakoubka z Vřesovic s Chebem a ka- tolickou šlechtou v západních Čechách od počátku 30. let 15. věku svědčí Ausgabslisten der Stadt Eger 1390-1440, vydané H. Gradlem, Die Chroniken der Stadt Eger, zvl. s. 214 a 220nn. Např. už 16. března 1433 probíhalo ve 426
Strana 427
330) 331) 332) 333) 334) 335) 336) 337) 338) Žluticích jednání za účasti chebských vyslanců a katolic- kého západočeského pána Buriana z Gutštejnu, srov. tamtéž, sg. 220, o jehož obsahu však z tohoto pramene nic přesnějšího nevyplývá. V době, kdy vrcholilo napětí kolem obléhání Plzně a blížilo se obsazení Prahy, pobýval Jakoubek ve Žluticích a nechal si vyplácet peníze a dovážet ocelové pancíře a jiné zboží od Chebských, jak dosvědčuje zápis k 27. dubnu 1434 téhož pramene, s. 223. K těmto událostem viz níže v textu, zvláště g. 347nn. P.Čornej, Lipany ve svědectví pramenů, s. 155, určuje je- ko autora listu Bohuňka z Vrchotic a na Janovicích. List otištěn v AČ 6, 8. 431. R.Urbánek, Lipany, s. 132nn. Ibidem, Se 125 a 232n. Ibidem, se 137 a 233, passime K tomu mimo jiné F.M.Bartoš, Téborské bratrs*vo z let 1425-1426 na soudě svého biskupa Mikuláše z Pelhřimova, Úasopis společnosti přátel starožitností (dále SPS) 22, 1922, s. ll3nn.; týž, Bratrstva táborského sláva i pád, Příloha JSH 9, 1936, s. 17nmn.; týž, HR II, s. ll4nn.; R.Urbánek, Lipany, s. lllnn.; A.Neubauer, Kněz Prokop Holý, CCH 16, 1910, s. 394nmn. F.Smahel, Základy města - Tábor 1432-1452, HT 5, 1982, Se 7-134 a týž, Táborské vesnice na Podblanicku 22, 1981, Se 17inne Tyto otázky rozpracoval H.Pol{vka, La transformatione M.Polívka, tamtéž. K bitvě u Hilterariedu podrobně především R.Urbánek, Li- pany, S. l26n. a pozn. na s. 233n., který rozebírá sou- dobé prameny a názory předchozí literatury ne početnost oddílu, padlých atd. Novéji pak P.M.Bartoš, HR II,s.1l53n. 427
330) 331) 332) 333) 334) 335) 336) 337) 338) Žluticích jednání za účasti chebských vyslanců a katolic- kého západočeského pána Buriana z Gutštejnu, srov. tamtéž, sg. 220, o jehož obsahu však z tohoto pramene nic přesnějšího nevyplývá. V době, kdy vrcholilo napětí kolem obléhání Plzně a blížilo se obsazení Prahy, pobýval Jakoubek ve Žluticích a nechal si vyplácet peníze a dovážet ocelové pancíře a jiné zboží od Chebských, jak dosvědčuje zápis k 27. dubnu 1434 téhož pramene, s. 223. K těmto událostem viz níže v textu, zvláště g. 347nn. P.Čornej, Lipany ve svědectví pramenů, s. 155, určuje je- ko autora listu Bohuňka z Vrchotic a na Janovicích. List otištěn v AČ 6, 8. 431. R.Urbánek, Lipany, s. 132nn. Ibidem, Se 125 a 232n. Ibidem, se 137 a 233, passime K tomu mimo jiné F.M.Bartoš, Téborské bratrs*vo z let 1425-1426 na soudě svého biskupa Mikuláše z Pelhřimova, Úasopis společnosti přátel starožitností (dále SPS) 22, 1922, s. ll3nn.; týž, Bratrstva táborského sláva i pád, Příloha JSH 9, 1936, s. 17nmn.; týž, HR II, s. ll4nn.; R.Urbánek, Lipany, s. lllnn.; A.Neubauer, Kněz Prokop Holý, CCH 16, 1910, s. 394nmn. F.Smahel, Základy města - Tábor 1432-1452, HT 5, 1982, Se 7-134 a týž, Táborské vesnice na Podblanicku 22, 1981, Se 17inne Tyto otázky rozpracoval H.Pol{vka, La transformatione M.Polívka, tamtéž. K bitvě u Hilterariedu podrobně především R.Urbánek, Li- pany, S. l26n. a pozn. na s. 233n., který rozebírá sou- dobé prameny a názory předchozí literatury ne početnost oddílu, padlých atd. Novéji pak P.M.Bartoš, HR II,s.1l53n. 427
Strana 428
339) Celá událost se odehrála někdy krátce po 28. září 1433, tedy po dni uzavření příměří mezi tábory a Oldřichem z Rožmberka, na němž se zúčastnili alespoň navenek ještě svorně všichni představitelé táborských vojsk, srov. B.Rynešová, Listář, s. 161, dále hlavně R. Urbánek, Lipa- ny, s. 127 a F.M.Bartoš, HR II, s. 154. K této epizodě shrnul prameny R. Urbánek, jak uvedeno v poznámkách předchozích. V souvislosti s důsledky bitvy u Hiltersriedu a s rozkolem mezi veliteli polních vojsk před Plzní nutno připomenout i další, dosud nedostatečně využívaný dobový pramen. Je jím list Ondřeje z Pfaffen- dorfu, vyslance řádu německých rytířů, velmistru řádu Pavlovi z Rusdorfu z 18. října z Basileje. Jeho klíčovou pasáž cituji podle nesnadno přístupné edice Berichte der Generalprokuratoren IV, 2, s. 641. "Herzu Johans lewte von Begeren han me wen tusint keccere irslagin, dy ober den Walt voren gekomen, dy leuthe zu beschedigen. Dy haben sy in der wagenburg geslagin unde etliche uff der flucht. Knyze Procob, der kecczer hopt- man, unde och czwene andere syner grosten hoptluthe dy sint gefangin. Daz ist alzo czu komen: knyze Procob der predigete in deme here vor Pylsin. Noch syner predigat trat eyn ander ouch uff unde predigete unde qwam in die ma- teria, daz knyze Procob vele gelder neme von den bruderen u/ der gemeyne und eygente im daz zu unde leyte ez in syne berBe. Mit sul- chin worten machte he eyn czweytracht, daz sy uff en lyfin, unde he begunde zu vligen. Unde eyner wunte en in den kop. Alzo wart her mit den anderen czwen gefangen unde wart keyn Proge gefert in dy stat. Dis scriben dy sen- deboten dez heyligen concilie dem concilio von Eger, do sy sint, unde scriben, daz sy hoffin, eynes guden endez mit den kecczeren 428
339) Celá událost se odehrála někdy krátce po 28. září 1433, tedy po dni uzavření příměří mezi tábory a Oldřichem z Rožmberka, na němž se zúčastnili alespoň navenek ještě svorně všichni představitelé táborských vojsk, srov. B.Rynešová, Listář, s. 161, dále hlavně R. Urbánek, Lipa- ny, s. 127 a F.M.Bartoš, HR II, s. 154. K této epizodě shrnul prameny R. Urbánek, jak uvedeno v poznámkách předchozích. V souvislosti s důsledky bitvy u Hiltersriedu a s rozkolem mezi veliteli polních vojsk před Plzní nutno připomenout i další, dosud nedostatečně využívaný dobový pramen. Je jím list Ondřeje z Pfaffen- dorfu, vyslance řádu německých rytířů, velmistru řádu Pavlovi z Rusdorfu z 18. října z Basileje. Jeho klíčovou pasáž cituji podle nesnadno přístupné edice Berichte der Generalprokuratoren IV, 2, s. 641. "Herzu Johans lewte von Begeren han me wen tusint keccere irslagin, dy ober den Walt voren gekomen, dy leuthe zu beschedigen. Dy haben sy in der wagenburg geslagin unde etliche uff der flucht. Knyze Procob, der kecczer hopt- man, unde och czwene andere syner grosten hoptluthe dy sint gefangin. Daz ist alzo czu komen: knyze Procob der predigete in deme here vor Pylsin. Noch syner predigat trat eyn ander ouch uff unde predigete unde qwam in die ma- teria, daz knyze Procob vele gelder neme von den bruderen u/ der gemeyne und eygente im daz zu unde leyte ez in syne berBe. Mit sul- chin worten machte he eyn czweytracht, daz sy uff en lyfin, unde he begunde zu vligen. Unde eyner wunte en in den kop. Alzo wart her mit den anderen czwen gefangen unde wart keyn Proge gefert in dy stat. Dis scriben dy sen- deboten dez heyligen concilie dem concilio von Eger, do sy sint, unde scriben, daz sy hoffin, eynes guden endez mit den kecczeren 428
Strana 429
zu treffen." K obchacování Prokopa Holého, jenž je zde otevřeně obvi- ňován z toho, že bere bratřím mnoho peněz ze společného, přivlastňuje si je a odvádí do vlastní pokladny, o jeho kritice k 26. červnu 1433 srov. MC I, s. 372 a F.M. Bartoš, HR II, s. 152, pozn. č. 24. Prokop Holý byl tudíž podle zpráv vyslanců koncilu zaslaných do Basileje z Chebu obviněn při svém kázání v táboře před Plzní z obohacování se penězi, které si přisvojoval z prostředků společným všem bratřím a nechal si je odvádět do své pokladny. Vyhrocená atmosféra pře- rostla zřejmě v bitku a Prokop s dalšími několika lidmi se pokusil o útěk, při němž byl zraněn na hlavě a zajat. Škála výkladů, připomínaných podle zpráv jiných pramenů se tím ještě poněkud rozšiřuje. 340) To plně prokázala následná Prokopova jednání na shromáž- děních husitské šlechty, měst a obcí i jednání na sněmech a s vyslanci basilejského koncilu. Viz níže v textu a R. Urbánek, Lipany, s. 129nn. 341) Berichte der Generalprokuratoren IV, 2, s. 339nn. k 18. 10. 1433. 342) СB II, s. 74 ke 22. 10. 1433, F. Palacký, UB II, s. 390 k 8. 11. 1433 aj. 343) O svatomartinském sněmu podrobněji V.V. Tomek, Dějepis IV, s. 608nn. a sumárně I.Hlaváček, Husitské sněmy, s. 95n., kde odkazy na prameny. Výklad významu sněmu v širším kon- textu R.Urbánek, Lipany, s. 128nn. a F.M.Bartoš, HR II, s. 159n. 344) Srov. literaturu uváděnou v předchozí poznámce. 345) K této otázce nutno srov. v detailech rozdílné pojetí li- teratury, viz F. Palacký, Dějiny III, 3, s. 133nn.; V.V.Tomek, Dějepis IV, s. 609nn.; R. Urbánek, Lipany, s. 129nn.; Soupis účastníků sněmu, kteří volili zemského 429
zu treffen." K obchacování Prokopa Holého, jenž je zde otevřeně obvi- ňován z toho, že bere bratřím mnoho peněz ze společného, přivlastňuje si je a odvádí do vlastní pokladny, o jeho kritice k 26. červnu 1433 srov. MC I, s. 372 a F.M. Bartoš, HR II, s. 152, pozn. č. 24. Prokop Holý byl tudíž podle zpráv vyslanců koncilu zaslaných do Basileje z Chebu obviněn při svém kázání v táboře před Plzní z obohacování se penězi, které si přisvojoval z prostředků společným všem bratřím a nechal si je odvádět do své pokladny. Vyhrocená atmosféra pře- rostla zřejmě v bitku a Prokop s dalšími několika lidmi se pokusil o útěk, při němž byl zraněn na hlavě a zajat. Škála výkladů, připomínaných podle zpráv jiných pramenů se tím ještě poněkud rozšiřuje. 340) To plně prokázala následná Prokopova jednání na shromáž- děních husitské šlechty, měst a obcí i jednání na sněmech a s vyslanci basilejského koncilu. Viz níže v textu a R. Urbánek, Lipany, s. 129nn. 341) Berichte der Generalprokuratoren IV, 2, s. 339nn. k 18. 10. 1433. 342) СB II, s. 74 ke 22. 10. 1433, F. Palacký, UB II, s. 390 k 8. 11. 1433 aj. 343) O svatomartinském sněmu podrobněji V.V. Tomek, Dějepis IV, s. 608nn. a sumárně I.Hlaváček, Husitské sněmy, s. 95n., kde odkazy na prameny. Výklad významu sněmu v širším kon- textu R.Urbánek, Lipany, s. 128nn. a F.M.Bartoš, HR II, s. 159n. 344) Srov. literaturu uváděnou v předchozí poznámce. 345) K této otázce nutno srov. v detailech rozdílné pojetí li- teratury, viz F. Palacký, Dějiny III, 3, s. 133nn.; V.V.Tomek, Dějepis IV, s. 609nn.; R. Urbánek, Lipany, s. 129nn.; Soupis účastníků sněmu, kteří volili zemského 429
Strana 430
správce a dvanáctičlenný poradní sbor vydal F. Palacký V MC I, s. 734 a v AČ 3, s. 412nn. Naposledy k tomu P. Čornei, Lipany ve svědectví pramenů, s. 161. 346) K tomu vedle početné starší literatury i tři práce nové, J.Keiř. Husité, s. 176nn. a analyticky P. Klučina, Bitva u Lipan, HaV 1984, č. 5, s. 37-54 a P. Čornei, tamtéž, s. 155nn. 347) K tomu M. Polívka. Některé aspekty vývoje stavovství, S. 35nn. a týž ve společné studii s D. Třeštíkem. Nástin vývoje české šlechty, s. 121nn. (srov. výše pozn. č. 3 a 159). 348) J.Boubín, Problém teokracie v husitských Čechách, in: Soudce smluvený v Chebu, (srov. dále pozn. č. 117), s. 47nn. 349) K rozchodu Prokopa Velikého s polními vojsky a jeho opě- tovnému návratu zvláště R.Urbánek, Lipany, 127nn. a F.M. Bartoš, Několik záhad v životě Prokopa Velikého, s. 184nn.; týž, HR II, s. 160nn. 350 O nich R. Urbánek, F.M. Bartoš na uvedených místech, srov. předchozí poznámky. 351) MC I, s. 460; R. Urbánek, Lipany, s. 129nn. 352) MC I, s. 462 - zde znovu plně vyznívá výjimečnost úlohy postavení Plzně v soudobé vnitřní i mezinárodní politice. 353) MC I, s. 462-466. 354) F.M. Bartoš, Několik záhad v životě Prokopa Velikého, s. 185nn.; týž, HR II, s. 160nn. 355) MC I, s. 467: Hilarius 107nn., naráží na určitou nesrov- nalost v prostojích sirotků k uzavírání příměří; dále V.V.Tomek, Dějepis IV, s. 618nn. 356) P.Kavka, Obležení Plzně r. 1433/34, s. 127. 357) MC II, s. 581; V.V. Tomek, Dějepis IV, s. 624; dále viz 430
správce a dvanáctičlenný poradní sbor vydal F. Palacký V MC I, s. 734 a v AČ 3, s. 412nn. Naposledy k tomu P. Čornei, Lipany ve svědectví pramenů, s. 161. 346) K tomu vedle početné starší literatury i tři práce nové, J.Keiř. Husité, s. 176nn. a analyticky P. Klučina, Bitva u Lipan, HaV 1984, č. 5, s. 37-54 a P. Čornei, tamtéž, s. 155nn. 347) K tomu M. Polívka. Některé aspekty vývoje stavovství, S. 35nn. a týž ve společné studii s D. Třeštíkem. Nástin vývoje české šlechty, s. 121nn. (srov. výše pozn. č. 3 a 159). 348) J.Boubín, Problém teokracie v husitských Čechách, in: Soudce smluvený v Chebu, (srov. dále pozn. č. 117), s. 47nn. 349) K rozchodu Prokopa Velikého s polními vojsky a jeho opě- tovnému návratu zvláště R.Urbánek, Lipany, 127nn. a F.M. Bartoš, Několik záhad v životě Prokopa Velikého, s. 184nn.; týž, HR II, s. 160nn. 350 O nich R. Urbánek, F.M. Bartoš na uvedených místech, srov. předchozí poznámky. 351) MC I, s. 460; R. Urbánek, Lipany, s. 129nn. 352) MC I, s. 462 - zde znovu plně vyznívá výjimečnost úlohy postavení Plzně v soudobé vnitřní i mezinárodní politice. 353) MC I, s. 462-466. 354) F.M. Bartoš, Několik záhad v životě Prokopa Velikého, s. 185nn.; týž, HR II, s. 160nn. 355) MC I, s. 467: Hilarius 107nn., naráží na určitou nesrov- nalost v prostojích sirotků k uzavírání příměří; dále V.V.Tomek, Dějepis IV, s. 618nn. 356) P.Kavka, Obležení Plzně r. 1433/34, s. 127. 357) MC II, s. 581; V.V. Tomek, Dějepis IV, s. 624; dále viz 430
Strana 431
výše, s. 311; Hilarius 253n. 358) MC II, s. 581; Hilarius 73nn. Dále srov. výše v textu, s. 311. 359) Srov. text výše, s. 303nn. 360) Cronicon veteris collegiati Pragensis, ed. J.Emler, Drobné kroniky a zprávy k dějinám českým, napsané hlavně v první polovině XV. století, Praha s.d., s. 34b; R.Urbánek, Lipany, s. 138n. 361) V.V.Tomek, Dějepis IV, s. 620nn.; I.Hlaváček, Husitské sněmy, s. 96n. 362) V. Bystrický-K.Waska. O vyhnání křižáků z Čech roku 1427. 363) MC II, s. 595: F. Palacký, UB II, s. 40ln.; V.V.Tomek, Dějepis IV, s. 629n.; R. Urbánek, Lipany, s. 132 s komen- tářem v poznámkách. 364) MC I, s. 736; V.V.Tomek, tamtéž, s. 630 a R.Urbánek, tamtéž, s. 132. 365) MC II, s. 595 k tomu další doklady u R.Urbánka, tamtéž, s. 132 a zvláště poznámkový aparát na s. 237n. 366) Jan Tourský totiž výslovně připomíná Přibíkovo odstoupení od kalicha, mylně jej ovšem řadí k roku 1433, srov. MC I, s. 831 a k tomu V. V.Tomek, Dějepis IV, s. 630; R.Urbánek, tamtéž. 367) O tom viz níže. 368) Srov. výklad výše, s. 331 a pozn. č. 329. 369) H.Hallwich, Jakaubek von Wřesowitz, s. 38n. 370) RI XI, 2, s. 265, č. 9825; V.V.Tomek, Dějepis, s. 625n.; DRTA XI, s. 185nn., zvl. s. 187 a 268n. Dosti zaujatě F.M.Bartoš, HR II, s. 163n., jenž nedoceňuje některé výrazné aspekty Zikmundovy evropské i české politiky. Pokus o střízlivé osvětlení F.Kavka, Obležení Plzně 431
výše, s. 311; Hilarius 253n. 358) MC II, s. 581; Hilarius 73nn. Dále srov. výše v textu, s. 311. 359) Srov. text výše, s. 303nn. 360) Cronicon veteris collegiati Pragensis, ed. J.Emler, Drobné kroniky a zprávy k dějinám českým, napsané hlavně v první polovině XV. století, Praha s.d., s. 34b; R.Urbánek, Lipany, s. 138n. 361) V.V.Tomek, Dějepis IV, s. 620nn.; I.Hlaváček, Husitské sněmy, s. 96n. 362) V. Bystrický-K.Waska. O vyhnání křižáků z Čech roku 1427. 363) MC II, s. 595: F. Palacký, UB II, s. 40ln.; V.V.Tomek, Dějepis IV, s. 629n.; R. Urbánek, Lipany, s. 132 s komen- tářem v poznámkách. 364) MC I, s. 736; V.V.Tomek, tamtéž, s. 630 a R.Urbánek, tamtéž, s. 132. 365) MC II, s. 595 k tomu další doklady u R.Urbánka, tamtéž, s. 132 a zvláště poznámkový aparát na s. 237n. 366) Jan Tourský totiž výslovně připomíná Přibíkovo odstoupení od kalicha, mylně jej ovšem řadí k roku 1433, srov. MC I, s. 831 a k tomu V. V.Tomek, Dějepis IV, s. 630; R.Urbánek, tamtéž. 367) O tom viz níže. 368) Srov. výklad výše, s. 331 a pozn. č. 329. 369) H.Hallwich, Jakaubek von Wřesowitz, s. 38n. 370) RI XI, 2, s. 265, č. 9825; V.V.Tomek, Dějepis, s. 625n.; DRTA XI, s. 185nn., zvl. s. 187 a 268n. Dosti zaujatě F.M.Bartoš, HR II, s. 163n., jenž nedoceňuje některé výrazné aspekty Zikmundovy evropské i české politiky. Pokus o střízlivé osvětlení F.Kavka, Obležení Plzně 431
Strana 432
371) 3172) 373) 374) 375) 376) 377) 378) 379) 380) 381) 382) 383) 384) 385) 386) Te 1433/34, Be 127n. MC II, 8. 5823n.;, R.Urbánek, Lipany, 8. 133ne a F.M. Bartoš, HR II, 8» 163n. Zde srov. údaje pramenů vydaných v MC II, s. 583n. a CB V, ge 76. MC II, 8. 584. MC II, 8. 584n.; DRTA XI, 8. 187nn. DRTA XI, 8. 187nn. F.ÝÓKavka, tamtéž, s. 128. MC II, s. 5863 DRTA XI, se 272. O vztaz{ch Cesariniho a Zikmunda Lucemburského v prûbéhu basilejského koncilu a zejména v obdobích vypjaté situace kolem řešení husitské otázky arov. G.Christianson, Cesarini: The conciliar Cardinal. The Basel Aears 1431-1438, St. Ottilien 1979, Be llOnn. MC II, Se 587; DRIA XI, 8. 272. MC II, Se 587n.3; DRTA XI, Se 273ne DRTA XI, 8. 270, pozn. č. 1l. P.Kavka, tamtóZ, se 129. MC II, 8» 589n., DRTA XI, Se 275nne DRTA XI, s 270, pozne Ge 1. Stačí přehlédnout hlavní prameny k dějinám tohoto období, jež se týkají mezinárodní politiky a husitských Cech, a jež jsou tu častějí citovány: MC I, II; CB I, II, Vi DRTA XI4 RI XI, 2, Berichte der Generalprokuratoren aj. K ekonomickým aspektům obléhání Plzně srov. výše v textu S. 32lnn. Tento případ zapůjčení peněz viz MC II, s. 581 a DRTA XI, 8. 186, pozn. č. 5% DRTA XI, Be 221. 432
371) 3172) 373) 374) 375) 376) 377) 378) 379) 380) 381) 382) 383) 384) 385) 386) Te 1433/34, Be 127n. MC II, 8. 5823n.;, R.Urbánek, Lipany, 8. 133ne a F.M. Bartoš, HR II, 8» 163n. Zde srov. údaje pramenů vydaných v MC II, s. 583n. a CB V, ge 76. MC II, 8. 584. MC II, 8. 584n.; DRTA XI, 8. 187nn. DRTA XI, 8. 187nn. F.ÝÓKavka, tamtéž, s. 128. MC II, s. 5863 DRTA XI, se 272. O vztaz{ch Cesariniho a Zikmunda Lucemburského v prûbéhu basilejského koncilu a zejména v obdobích vypjaté situace kolem řešení husitské otázky arov. G.Christianson, Cesarini: The conciliar Cardinal. The Basel Aears 1431-1438, St. Ottilien 1979, Be llOnn. MC II, Se 587; DRIA XI, 8. 272. MC II, Se 587n.3; DRTA XI, Se 273ne DRTA XI, 8. 270, pozn. č. 1l. P.Kavka, tamtóZ, se 129. MC II, 8» 589n., DRTA XI, Se 275nne DRTA XI, s 270, pozne Ge 1. Stačí přehlédnout hlavní prameny k dějinám tohoto období, jež se týkají mezinárodní politiky a husitských Cech, a jež jsou tu častějí citovány: MC I, II; CB I, II, Vi DRTA XI4 RI XI, 2, Berichte der Generalprokuratoren aj. K ekonomickým aspektům obléhání Plzně srov. výše v textu S. 32lnn. Tento případ zapůjčení peněz viz MC II, s. 581 a DRTA XI, 8. 186, pozn. č. 5% DRTA XI, Be 221. 432
Strana 433
387) MC II, s. 591; CB V, s. 79n. 388) MC II, s. 592; V.V.Tomek, Dějepis IV, s. 627. 389) K tomu srov. údaje v předchozí poznámce a zevrubný výklad V DRTA XI, s. 189n. a 277nn. 390) DRTA XI, s. 189n. a hlavně 280nn. 391) MC II, s. 595n. 392) V.V.Tomek, Dějepis IV, s. 628nn.; R. Urbánek, Lipany, s. 134. 393) MC II, s. 601; F. Palacký, Dějiny III, 3, se 141n. 394) B.Rynešová, Listář I, s. 166nn.; R.Urbánek, Lipany, s. 134nn. 395) F.Palacký, Dějiny III, 3, s. 141nn.; G.E.Friess, Herzog Albrecht V. von Österreich und die Hussiten. Linz 1883, s. 73: F.M. Bartoš, Lipany, Praha 1934, s. 47n.; týž, HR II, s. 164n. 396) MC II, s. 673; R.Urbánek, tamtéž, s. 137; F.M. Bartoš, HR II, s. 164. Srov. výše, s. 347 a příslušné poznámky. 397) V. V. Tomek, Dějepis IV, s. 633; R. Urbánek, tamtéž, s. 138. 398) B.Rynešová, Listář, s. 170n.; F.M.Bartoš, HR II, s. 168. 399) List vydal F.M.Bartoš, List nuncia Palomara městu Plzni z 22. března 1434, JSH 8, 1935. s. 13-15. Níže s. 440. 400) Hilarius 137. 401) CB V, s. 83, 87. 402) Srov. CB V, s. 87 a B.Rynešová, Listář I, s. 170. 403) Srov. R. Urbánek, Lipany, s. 139n. a s. 241, pozn. č. 38 a 39; P.Čornei, Lipany ve svědectví pramenů, s. 166, pozn. č. 53. 404) CB V, s. 88: "Feria sexta extunc- (tj. 16.4.1434 M.P.) - in generali congregatione relatum fuit, quod Pilsmen- 433
387) MC II, s. 591; CB V, s. 79n. 388) MC II, s. 592; V.V.Tomek, Dějepis IV, s. 627. 389) K tomu srov. údaje v předchozí poznámce a zevrubný výklad V DRTA XI, s. 189n. a 277nn. 390) DRTA XI, s. 189n. a hlavně 280nn. 391) MC II, s. 595n. 392) V.V.Tomek, Dějepis IV, s. 628nn.; R. Urbánek, Lipany, s. 134. 393) MC II, s. 601; F. Palacký, Dějiny III, 3, se 141n. 394) B.Rynešová, Listář I, s. 166nn.; R.Urbánek, Lipany, s. 134nn. 395) F.Palacký, Dějiny III, 3, s. 141nn.; G.E.Friess, Herzog Albrecht V. von Österreich und die Hussiten. Linz 1883, s. 73: F.M. Bartoš, Lipany, Praha 1934, s. 47n.; týž, HR II, s. 164n. 396) MC II, s. 673; R.Urbánek, tamtéž, s. 137; F.M. Bartoš, HR II, s. 164. Srov. výše, s. 347 a příslušné poznámky. 397) V. V. Tomek, Dějepis IV, s. 633; R. Urbánek, tamtéž, s. 138. 398) B.Rynešová, Listář, s. 170n.; F.M.Bartoš, HR II, s. 168. 399) List vydal F.M.Bartoš, List nuncia Palomara městu Plzni z 22. března 1434, JSH 8, 1935. s. 13-15. Níže s. 440. 400) Hilarius 137. 401) CB V, s. 83, 87. 402) Srov. CB V, s. 87 a B.Rynešová, Listář I, s. 170. 403) Srov. R. Urbánek, Lipany, s. 139n. a s. 241, pozn. č. 38 a 39; P.Čornei, Lipany ve svědectví pramenů, s. 166, pozn. č. 53. 404) CB V, s. 88: "Feria sexta extunc- (tj. 16.4.1434 M.P.) - in generali congregatione relatum fuit, quod Pilsmen- 433
Strana 434
sibus fuerunt victualia in g. et 1. equis omissis presen- tata conducentibus septingentis equestribus ordinatis per concilium". Zkratka "in g. et 1 znamená "in grano et lardo", tedy do Plzně bylo dopraveno obilí a slanina. 405) Srov. MC II, s. 583, 673n. 406) B.Rynešová, Listář I, s. 170. 407e) Tamtéž; Svědčí o tom i zpráva norimberské městské rady, která však neosvětluje, zda šlo Zikmundovi více o hru na jistotu nebo o odpoutání pozornosti polních vojsk od dění v Čechách: F.Palacký, UB II, s. 410n. 407b) K tomu doklady v Briefbücher, svazek 11, f. 19v. a další. V tomto prameni není bohužel zachycen obsah listů, které si Zikmund s Habartem vyměňovali, jen je apelováno neu- stále na důležitost rychlého přenosu z Basileje přes Norimberk do Čech a zpět. Německý citát v textu je z listu Zikmunda Lucemburského adresovaného dne 29. dubna 1434 Norimberským, tamtéž, f. 22r. Vedle pana Habarta z Adlaru předával informace z Čech i Zikmund Stromer, který častěji v tomto období byl u jednání vyslanců kon- cilu s husity, např. srov. v tomtéž prameni, f. 21v. mu též Norimberští posílají do Čech peníze dne 29.4.t.r., jak si přál. 408) S odkazy na různé prameny V.V.Tomek, Dějepis IV, s. 635n. a R. Urbánek, Lipany, s. 139. 409) R.Urbánek, tamtéž, s. 139n., 261. 410) FRB V, s. 612a,b; MC II, s. 673. 411) SLČ s. 67. 412) Druhý stoupenec kalicha sobětického rodu, Jindřich ze So- bětic, žil totiž, podle údajů sebraných A. Sedláčkem, až do poloviny 60. let 15. věku, a nepřichází proto v úvahu. A. Sedláček, Hrady, zámky a tvrze Království českého 9, Praha 1935, s. 256n. a rukopisná regesta A. Sedláčka, 434
sibus fuerunt victualia in g. et 1. equis omissis presen- tata conducentibus septingentis equestribus ordinatis per concilium". Zkratka "in g. et 1 znamená "in grano et lardo", tedy do Plzně bylo dopraveno obilí a slanina. 405) Srov. MC II, s. 583, 673n. 406) B.Rynešová, Listář I, s. 170. 407e) Tamtéž; Svědčí o tom i zpráva norimberské městské rady, která však neosvětluje, zda šlo Zikmundovi více o hru na jistotu nebo o odpoutání pozornosti polních vojsk od dění v Čechách: F.Palacký, UB II, s. 410n. 407b) K tomu doklady v Briefbücher, svazek 11, f. 19v. a další. V tomto prameni není bohužel zachycen obsah listů, které si Zikmund s Habartem vyměňovali, jen je apelováno neu- stále na důležitost rychlého přenosu z Basileje přes Norimberk do Čech a zpět. Německý citát v textu je z listu Zikmunda Lucemburského adresovaného dne 29. dubna 1434 Norimberským, tamtéž, f. 22r. Vedle pana Habarta z Adlaru předával informace z Čech i Zikmund Stromer, který častěji v tomto období byl u jednání vyslanců kon- cilu s husity, např. srov. v tomtéž prameni, f. 21v. mu též Norimberští posílají do Čech peníze dne 29.4.t.r., jak si přál. 408) S odkazy na různé prameny V.V.Tomek, Dějepis IV, s. 635n. a R. Urbánek, Lipany, s. 139. 409) R.Urbánek, tamtéž, s. 139n., 261. 410) FRB V, s. 612a,b; MC II, s. 673. 411) SLČ s. 67. 412) Druhý stoupenec kalicha sobětického rodu, Jindřich ze So- bětic, žil totiž, podle údajů sebraných A. Sedláčkem, až do poloviny 60. let 15. věku, a nepřichází proto v úvahu. A. Sedláček, Hrady, zámky a tvrze Království českého 9, Praha 1935, s. 256n. a rukopisná regesta A. Sedláčka, 434
Strana 435
uložená v ÚČSSD ČSAV. O něm srov. např. B.Rynešová, Listář I, s. 161n., AČ VI, s. 430. Ostatní členové rodu, pokud jsou jinak doloženi v pramenech a podává o nich svědectví A. Sedláček, Hrady, s. 257, přežili rok 1434. Vytržení jazyka týlem bylo exemplárním trestem a mělo za následek jistou smrt. Naproti tomu Jan mladší ze Sobě- tic byl straníkem Zikmundovým a žil nejméně do sklonku 40. let 15. věku. O Janu starším ze Sobětic různé doklady např. B.Rynešová, Listář I, s. 138, 161 aj. 413) O těchto lidech Bartošek z Drahonic, FRB V, s. 612-614 F.Palacký, Dějiny III, 3, s. 144nn.; R.Urbánek, Lipany, s. 139nn. 414) Hilarius 144nn. 415) MC II, s. 673; FRB V, s. 613a. 416) Eneáše Silvia Kronika česká, ed. J.Emler, Drobnější kro- niky, s. 178. 417) M. Šimona Plachého z Třebnice Paměti Plzeňské, s. 20. DP I, s. 83n. 418) MC II, s. 673n. Uváděná částka představovala hodnotu rozlehlého panství, k jejich cenám pro předhusitskou dobu srov. M. Polívka, A Contribution to the Problem of Pro- perty Differentiation of the Lesser Nobility in the Pre-hussite Period in Bohemia, Hospodářské dějiny 2, 1978, s. 331-359, pro období husitské revoluce a následu- jící zvl. J. Petráň, Skladba pohusitské aristokracie v Čechách. 419) K tomu srov. širší okolnosti uvedené R. Urbánkem, Lipany, s. 245, pozn. č. 57. 420) DRTA XI, s. 284n.; CB V, s. 91. 421) CB V, s. 92; srov. MC II, s. 673n. 422) J.Strnad, Listář I, s. 364n.; FRB V, s. 614. 435
uložená v ÚČSSD ČSAV. O něm srov. např. B.Rynešová, Listář I, s. 161n., AČ VI, s. 430. Ostatní členové rodu, pokud jsou jinak doloženi v pramenech a podává o nich svědectví A. Sedláček, Hrady, s. 257, přežili rok 1434. Vytržení jazyka týlem bylo exemplárním trestem a mělo za následek jistou smrt. Naproti tomu Jan mladší ze Sobě- tic byl straníkem Zikmundovým a žil nejméně do sklonku 40. let 15. věku. O Janu starším ze Sobětic různé doklady např. B.Rynešová, Listář I, s. 138, 161 aj. 413) O těchto lidech Bartošek z Drahonic, FRB V, s. 612-614 F.Palacký, Dějiny III, 3, s. 144nn.; R.Urbánek, Lipany, s. 139nn. 414) Hilarius 144nn. 415) MC II, s. 673; FRB V, s. 613a. 416) Eneáše Silvia Kronika česká, ed. J.Emler, Drobnější kro- niky, s. 178. 417) M. Šimona Plachého z Třebnice Paměti Plzeňské, s. 20. DP I, s. 83n. 418) MC II, s. 673n. Uváděná částka představovala hodnotu rozlehlého panství, k jejich cenám pro předhusitskou dobu srov. M. Polívka, A Contribution to the Problem of Pro- perty Differentiation of the Lesser Nobility in the Pre-hussite Period in Bohemia, Hospodářské dějiny 2, 1978, s. 331-359, pro období husitské revoluce a následu- jící zvl. J. Petráň, Skladba pohusitské aristokracie v Čechách. 419) K tomu srov. širší okolnosti uvedené R. Urbánkem, Lipany, s. 245, pozn. č. 57. 420) DRTA XI, s. 284n.; CB V, s. 91. 421) CB V, s. 92; srov. MC II, s. 673n. 422) J.Strnad, Listář I, s. 364n.; FRB V, s. 614. 435
Strana 436
423) J.Strnad, tamtéž, s. 365nn. 424) MC II, s. 672. 425) Popis v CB V, s. 94 a dále v MC I, s. 736 a MC II, s. 673n. III-4 Podoba pozdně středověkého města 426) z početné literatury připomínám především starší práce V.V. Tomka, Dějepis I-III; Z.Wintera, Kulturní obraz českých měst I, II, Praha 1890-1892 a Dějiny řemesel a obchodu v Čechách v XIV. a v XV. století, Praha 1906; z moderních pak knihy a studie J. Janáčka, Dějiny obchodu v předbělohorské Praze, Praha 1955 aj. a Dějiny hmotné kultury 1/1-2, sepsané pod redakcí J. Petráně, Praha 1985. Vzorem regionálnímu bádání mohou být faktograficky cenné práce J. Pelanta, Města a městečka Západočeského kraje a Pečetě a znaky měst, městeček a obcí Západočeského kraje. 427) Přesvědčivé doklady k tomu v Rukověti humanistického bás- nictví v Čechách a na Moravě I-V, ed. J.Hejnic a J. Martí- nek, Praha 1966-1982. Dále srov. obecný výklad Rupprich, Die Frühzeit des Humanismus und der Renaissan- ce in Deutschland, Darmstadt 1964 a týž, Humanismus und Renaissance in den deutschen Städten und an den Universi- täten, Darmstadt 1964. 428) K tomu srov. Eneáše Silvia Kronika česká, ed. J.Enler, passim: Der Briefwechsel des Eneas Sivlius Piccolomini, hrsg. von R.Wolkan, Fontes rerum Austriacarum Abt. II, Bd. 61, 67, 68, Wien 1909-1918. K této problematice srov. o Piccolominim a dalších význačných osobnostech 15. věku K.Voigt, Italienische Berichte aus dem spätmittelalter- lichen Deutschland. Von Francesco Petrarca zu Andrea de Franceschi (1433-1492), Kieler historische Studien Bd. 17, Stuttgart 1973, zvl. s. 77nn. K české problema- tice dále srov. H. Preuß, Böhmen, wie es Johannes Butzbach 436
423) J.Strnad, tamtéž, s. 365nn. 424) MC II, s. 672. 425) Popis v CB V, s. 94 a dále v MC I, s. 736 a MC II, s. 673n. III-4 Podoba pozdně středověkého města 426) z početné literatury připomínám především starší práce V.V. Tomka, Dějepis I-III; Z.Wintera, Kulturní obraz českých měst I, II, Praha 1890-1892 a Dějiny řemesel a obchodu v Čechách v XIV. a v XV. století, Praha 1906; z moderních pak knihy a studie J. Janáčka, Dějiny obchodu v předbělohorské Praze, Praha 1955 aj. a Dějiny hmotné kultury 1/1-2, sepsané pod redakcí J. Petráně, Praha 1985. Vzorem regionálnímu bádání mohou být faktograficky cenné práce J. Pelanta, Města a městečka Západočeského kraje a Pečetě a znaky měst, městeček a obcí Západočeského kraje. 427) Přesvědčivé doklady k tomu v Rukověti humanistického bás- nictví v Čechách a na Moravě I-V, ed. J.Hejnic a J. Martí- nek, Praha 1966-1982. Dále srov. obecný výklad Rupprich, Die Frühzeit des Humanismus und der Renaissan- ce in Deutschland, Darmstadt 1964 a týž, Humanismus und Renaissance in den deutschen Städten und an den Universi- täten, Darmstadt 1964. 428) K tomu srov. Eneáše Silvia Kronika česká, ed. J.Enler, passim: Der Briefwechsel des Eneas Sivlius Piccolomini, hrsg. von R.Wolkan, Fontes rerum Austriacarum Abt. II, Bd. 61, 67, 68, Wien 1909-1918. K této problematice srov. o Piccolominim a dalších význačných osobnostech 15. věku K.Voigt, Italienische Berichte aus dem spätmittelalter- lichen Deutschland. Von Francesco Petrarca zu Andrea de Franceschi (1433-1492), Kieler historische Studien Bd. 17, Stuttgart 1973, zvl. s. 77nn. K české problema- tice dále srov. H. Preuß, Böhmen, wie es Johannes Butzbach 436
Strana 437
von 1488-1494 erlebte, Munchen 1958. 429) Srov. pozn. č. 427. K těmto otázkám srov. příklady o Pra- ze v pracích: J. Martínek, D.Martínková, Bohuslai Hassen- steini a Lobkowicz Epistulae, T. I, Leipzig 1969, 1-12, č. 1 Bohuslaus de Lobkowitz Cristanno suo Pedik salutem plurimam dicit. Situm Pragae et incolentium mores ad Te scribere institui ...; A.Fialová, J.Hejnic, Conradi Celtis ad Petrum de Gedano et eiusdem "Ad Iovinianum Album de republica Pragensium carmen", LF 92, 1969, s. 36-41; Jan Bechyňka, Praga mistica, ed. N.Rejchertová, in: Acta reformationem Bohemicam illustrantia 3, 1984, s. 35-44. Ke kronikářským dílům 15. století a odrazu měst- ského prostředí srov. naposledy P. Čornei, Rozhled, názory a postoje husitské inteligence, kde je bohatý soupis li- teratury. Pro německé prostředí a z hlediska metod zpra- cování je třeba upozornit na práce S.Schmidta, Die deut- schen Städtechroniken als Spiegel des bürgerlichen Selbstverständnisses im Spätmittelalter, Göttingen 1958 a studie M.Schmitta, Vorbild, Abbild und Kopie. Zur Ent- wicklung von Sehweisen und Darstellungsarten in druck- graphischen Städtabbildungen des 15. bis 18. Jahrhunderts am Beispiel Aachen, in: Civitatum Communitas. Studien zum europaischen Städtewesen. H.Stoob zum 65. Geburtstag, Hrsg. H.Jäger u. Koll., Münster 1984, s. 322-354 a H.W.Schüpp, Stadtbild und Historismus. Überlegungen zur Serie von Braunschweig-Abbildungen in Otto von Heinemanns "Das Königreich Hannover und das Herzogtum Braunschweig", tamtéž, s. 355-389, v nichž i rozsáhlé dílčí soupisy gra- fických zpodobnění měst atd. 430) Vedle prací těchto autorů, jež byly využívány a uváděny v této práci, je třeba upozornit na pozůstalost J.Strnada, uloženou v AM Plzně, neboť v ní je uložena řada analytic- kých podkladů ke zkoumání této stránky dějin Plzně a dále pak na četné časopisecké a novinové články jmenovaných 437
von 1488-1494 erlebte, Munchen 1958. 429) Srov. pozn. č. 427. K těmto otázkám srov. příklady o Pra- ze v pracích: J. Martínek, D.Martínková, Bohuslai Hassen- steini a Lobkowicz Epistulae, T. I, Leipzig 1969, 1-12, č. 1 Bohuslaus de Lobkowitz Cristanno suo Pedik salutem plurimam dicit. Situm Pragae et incolentium mores ad Te scribere institui ...; A.Fialová, J.Hejnic, Conradi Celtis ad Petrum de Gedano et eiusdem "Ad Iovinianum Album de republica Pragensium carmen", LF 92, 1969, s. 36-41; Jan Bechyňka, Praga mistica, ed. N.Rejchertová, in: Acta reformationem Bohemicam illustrantia 3, 1984, s. 35-44. Ke kronikářským dílům 15. století a odrazu měst- ského prostředí srov. naposledy P. Čornei, Rozhled, názory a postoje husitské inteligence, kde je bohatý soupis li- teratury. Pro německé prostředí a z hlediska metod zpra- cování je třeba upozornit na práce S.Schmidta, Die deut- schen Städtechroniken als Spiegel des bürgerlichen Selbstverständnisses im Spätmittelalter, Göttingen 1958 a studie M.Schmitta, Vorbild, Abbild und Kopie. Zur Ent- wicklung von Sehweisen und Darstellungsarten in druck- graphischen Städtabbildungen des 15. bis 18. Jahrhunderts am Beispiel Aachen, in: Civitatum Communitas. Studien zum europaischen Städtewesen. H.Stoob zum 65. Geburtstag, Hrsg. H.Jäger u. Koll., Münster 1984, s. 322-354 a H.W.Schüpp, Stadtbild und Historismus. Überlegungen zur Serie von Braunschweig-Abbildungen in Otto von Heinemanns "Das Königreich Hannover und das Herzogtum Braunschweig", tamtéž, s. 355-389, v nichž i rozsáhlé dílčí soupisy gra- fických zpodobnění měst atd. 430) Vedle prací těchto autorů, jež byly využívány a uváděny v této práci, je třeba upozornit na pozůstalost J.Strnada, uloženou v AM Plzně, neboť v ní je uložena řada analytic- kých podkladů ke zkoumání této stránky dějin Plzně a dále pak na četné časopisecké a novinové články jmenovaných 437
Strana 438
autorů, věnované detailním pohledům i zajímavostem místo- pisným i demografickým. 431) Plzeňské veduty, ed. M. Bělohlávek, Plzeň 1984. 432) J.Hejnic. Latinská škola v Plzni, 1. obr. příloha. 433) Plzeňské veduty, grafický list č. 4, podle kterého byla vyhotovena i reprodukce zachycující postavení husitských vojsk kolem obležené Plzně, viz výše v textu s. 306. 434) Hilarius 210nn.; srov. DP I, s. 40nn. 435) DP I, s. 38-55. K tomu viz práci R.Nového, Hospodářský region Prahy na přelomu 14. a 15. století, ČSČH 19, 1971, s. 397nn. 436) Hilarius 342nn. O plzeňském předměstí dílčí zmínky v DP I, dále srov. grafický zobrazení města výše v textu s. 306. 437) Hilarius 216nn. 438) Hilarius 226nn. K výrobě piva v Plzni a jeho vývozu do okolí ve 14. a 15. století přehledně DP I, s. 4Onn. 439) Viz výše, pozn. č. 428. Z Piccolominiho díla je ostatně patrné, že Eneas Silvius věnoval s oblibou popisu měst- ských středisek dosti místa. Pokoušel se zachytit více či méně systematicky podobu Tábora, Vídně atd. III-5 K formování regionálních tradic a historického vědomí 440) Četné studie byly dosud publikovány v odborném i populár- ně zaměřeném regionálním i ústředním tisku. Současnou produkci sleduje systematicky recenzní rubrika sborníku Husitský Tábor. K obecným aspektům regionálního studia husitství a jeho tradic srov. J. Kejř. Cesty bádání o hu- sitství, HT 4, 1981, s. 256nn.; M. Polívka, Současný stav bádání o husitství: problémy a perspektivy, JSH 54, 1985, s. 138n. Záklední prací dodnes přes jisté nedostatky zů- 438
autorů, věnované detailním pohledům i zajímavostem místo- pisným i demografickým. 431) Plzeňské veduty, ed. M. Bělohlávek, Plzeň 1984. 432) J.Hejnic. Latinská škola v Plzni, 1. obr. příloha. 433) Plzeňské veduty, grafický list č. 4, podle kterého byla vyhotovena i reprodukce zachycující postavení husitských vojsk kolem obležené Plzně, viz výše v textu s. 306. 434) Hilarius 210nn.; srov. DP I, s. 40nn. 435) DP I, s. 38-55. K tomu viz práci R.Nového, Hospodářský region Prahy na přelomu 14. a 15. století, ČSČH 19, 1971, s. 397nn. 436) Hilarius 342nn. O plzeňském předměstí dílčí zmínky v DP I, dále srov. grafický zobrazení města výše v textu s. 306. 437) Hilarius 216nn. 438) Hilarius 226nn. K výrobě piva v Plzni a jeho vývozu do okolí ve 14. a 15. století přehledně DP I, s. 4Onn. 439) Viz výše, pozn. č. 428. Z Piccolominiho díla je ostatně patrné, že Eneas Silvius věnoval s oblibou popisu měst- ských středisek dosti místa. Pokoušel se zachytit více či méně systematicky podobu Tábora, Vídně atd. III-5 K formování regionálních tradic a historického vědomí 440) Četné studie byly dosud publikovány v odborném i populár- ně zaměřeném regionálním i ústředním tisku. Současnou produkci sleduje systematicky recenzní rubrika sborníku Husitský Tábor. K obecným aspektům regionálního studia husitství a jeho tradic srov. J. Kejř. Cesty bádání o hu- sitství, HT 4, 1981, s. 256nn.; M. Polívka, Současný stav bádání o husitství: problémy a perspektivy, JSH 54, 1985, s. 138n. Záklední prací dodnes přes jisté nedostatky zů- 438
Strana 439
stává kniha F.Kavky, Husitská revoluční tradice, Praha 1953. Nově srov. R.Kvaček, K dějinným tradicím, Praha 1984, s. 5-18, 43nn. 441) Ze zahraničních prací se této tématiky dotýkají z hle- diska komparace s českým prostředím zejména obě práce F.Grause, Lebendige Vergangenheit. Überlieferung im Mit- telalter und in den Vorstellungen vom Mittelalter, Köln- Wien 1975 a Die Nationenbildung der Westslawen, srov. výše pozn. č. 25, z českých pak v některém směru zvláště monografie F.Šmahela, Idea (srov. v pozn. č. 22). Dále pak srov. s výkladem o Plzni Šmahelovu studii Role Olo- mouce v ideových svárech druhé poloviny 15. století, Historická Olomouc a její současné problémy 3, 1980, s. 207nn., kde je řada analogických prvků v postavení tohoto moravského střediska v Plzni. 442) Zde není možno uvést obšírný soupis literatury, který se těchto dílčích tématických okruhů z různých aspektů dotý- ká. 443) K tomuto problému srov. literaturu uvedenou v pozn. č.441. 444) Četné doklady shromáždil F.Kavka, Husitská revoluční tra- dice, s. 205-272, jenž upozornil na sepětí husitských tradic s politickým a kulturním životem první poloviny 20. století. O poválečném uplatnění těchto tradic ve ve- řejném životě svědčí četné akce registrované zvláště v regionálním odborném tisku. 445) F.Šmahel, Antitéze české kultury pozdního středověku, Ústecký sborník historický 1985, s. 9-29. 446) Tuto tezi bude nutno zkoumat a prověřovat na větším počtu příkladů a širším pramenném vzorku. 447) K tomu pouze přehledně základní údaje ve výše citované práci Kavkověv 448) Srov. F.Šmahel Antiideál města u Petra Chelčického,8.71m. 439
stává kniha F.Kavky, Husitská revoluční tradice, Praha 1953. Nově srov. R.Kvaček, K dějinným tradicím, Praha 1984, s. 5-18, 43nn. 441) Ze zahraničních prací se této tématiky dotýkají z hle- diska komparace s českým prostředím zejména obě práce F.Grause, Lebendige Vergangenheit. Überlieferung im Mit- telalter und in den Vorstellungen vom Mittelalter, Köln- Wien 1975 a Die Nationenbildung der Westslawen, srov. výše pozn. č. 25, z českých pak v některém směru zvláště monografie F.Šmahela, Idea (srov. v pozn. č. 22). Dále pak srov. s výkladem o Plzni Šmahelovu studii Role Olo- mouce v ideových svárech druhé poloviny 15. století, Historická Olomouc a její současné problémy 3, 1980, s. 207nn., kde je řada analogických prvků v postavení tohoto moravského střediska v Plzni. 442) Zde není možno uvést obšírný soupis literatury, který se těchto dílčích tématických okruhů z různých aspektů dotý- ká. 443) K tomuto problému srov. literaturu uvedenou v pozn. č.441. 444) Četné doklady shromáždil F.Kavka, Husitská revoluční tra- dice, s. 205-272, jenž upozornil na sepětí husitských tradic s politickým a kulturním životem první poloviny 20. století. O poválečném uplatnění těchto tradic ve ve- řejném životě svědčí četné akce registrované zvláště v regionálním odborném tisku. 445) F.Šmahel, Antitéze české kultury pozdního středověku, Ústecký sborník historický 1985, s. 9-29. 446) Tuto tezi bude nutno zkoumat a prověřovat na větším počtu příkladů a širším pramenném vzorku. 447) K tomu pouze přehledně základní údaje ve výše citované práci Kavkověv 448) Srov. F.Šmahel Antiideál města u Petra Chelčického,8.71m. 439
Strana 440
449) O tzv. Novém svátku v Plzni naposledy M. Bělohlávek, Anti- husitská tradice v Plzni, s. 197nn. (viz výše v textu s. 222n. a pozn. č. 15); k mariálnské slavnosti v Mostu L.Schlesinger, Die alteste Erzählung (srov. výše v textu s. 309 a pozn. č. 271). K "Rose" St. Polák, Sedlčanská slavnost "Rosa". Vlastivědný sborník Podbrdska 16, 1979, s. 5-22. 450) M. Bělohlávek, Plzeň a její dějepisci a týž, Antihusitská tradice v Plzni, s. 200nn. 451) K tomu srov. výklad obecných vývojových tendencí v před- bělohorské době J.Janáčka, Doba předbělohorská, České dějiny 1/1-2 (viz výše pozn. č. 62); Přehled dějin Česko- slovenska 1/2, Praha 1982, zejména části koncipované J.Janáčkem: dále K.Stloukal, Papežská politika a císař- ský dvůr pražský, Praha 1925. Srov. i výše text s. 220nn. a pozn. č. 8. Dodatek k pozn. č. 399: Bartošova lokalizace Gaminku/ Gaming, 1.c., s. 14, pozn. č. 2/ do rakouského výběžku v prostoru mezi Čs. Velenice- mi a Slavonicemi je nesprávná. Gamink se ve skutečnosti nachází v Dolním Rakousku, asi 50 km jihozápadně od St. Pölten. K poloze srov. OSN IX, s. 895; ke genezi latin- ského jména lokality srov. Graesse-Benedict-Plechl, Or- bis latinus II, s. 138. 440
449) O tzv. Novém svátku v Plzni naposledy M. Bělohlávek, Anti- husitská tradice v Plzni, s. 197nn. (viz výše v textu s. 222n. a pozn. č. 15); k mariálnské slavnosti v Mostu L.Schlesinger, Die alteste Erzählung (srov. výše v textu s. 309 a pozn. č. 271). K "Rose" St. Polák, Sedlčanská slavnost "Rosa". Vlastivědný sborník Podbrdska 16, 1979, s. 5-22. 450) M. Bělohlávek, Plzeň a její dějepisci a týž, Antihusitská tradice v Plzni, s. 200nn. 451) K tomu srov. výklad obecných vývojových tendencí v před- bělohorské době J.Janáčka, Doba předbělohorská, České dějiny 1/1-2 (viz výše pozn. č. 62); Přehled dějin Česko- slovenska 1/2, Praha 1982, zejména části koncipované J.Janáčkem: dále K.Stloukal, Papežská politika a císař- ský dvůr pražský, Praha 1925. Srov. i výše text s. 220nn. a pozn. č. 8. Dodatek k pozn. č. 399: Bartošova lokalizace Gaminku/ Gaming, 1.c., s. 14, pozn. č. 2/ do rakouského výběžku v prostoru mezi Čs. Velenice- mi a Slavonicemi je nesprávná. Gamink se ve skutečnosti nachází v Dolním Rakousku, asi 50 km jihozápadně od St. Pölten. K poloze srov. OSN IX, s. 895; ke genezi latin- ského jména lokality srov. Graesse-Benedict-Plechl, Or- bis latinus II, s. 138. 440
Strana 441
Seznam obrazových příloh 17. Pohled na město z ptačí perspektivy před r. 1650 podle Matou- še Meriana, viz výše s. 306. 18. Pohled na Plzeň od východu z r. 1601 podle Jana Willenberga. 19. Pohled na Plzeň od severovýchodu z poloviny 18. století, neznámý autor. 20. Henkersteg, pohled na Norimberk ze 17. století. Kapitoly VIII. a IX. byly dokončeny v prosinci 1986. 441
Seznam obrazových příloh 17. Pohled na město z ptačí perspektivy před r. 1650 podle Matou- še Meriana, viz výše s. 306. 18. Pohled na Plzeň od východu z r. 1601 podle Jana Willenberga. 19. Pohled na Plzeň od severovýchodu z poloviny 18. století, neznámý autor. 20. Henkersteg, pohled na Norimberk ze 17. století. Kapitoly VIII. a IX. byly dokončeny v prosinci 1986. 441
Strana 442
Strana 443
Plzeň am Ende der hussitischen Revolution (Die "Hystoria civitatis Plznensis" des Hilarius von Litoměřice als Quelle zum Studium der Geschichte des Hussitentums) Zusammenfassung Im Einleitungsteil seines Beitrags sucht der Autor eine Charakteristik der Entwicklung der böhmischen Gesellschaft im zweiten Drittel des 15. Jahrhunderts, nach Beendigung der re- volutionären Phase des Hussitentums (1419-1434), zu liefern. Er deutet die grundlegenden Tendenzen in den Kampfen um poli- tische Macht und Vorherrschaft im Königreich Böhmen zwischen den Gruppen des Adels, aber auch der Städte und des Klerus an. Es werden diejenigen Eingriffe erwähnt, mit denen ausländische politische Krafte, insbesondere die romischen Herrscher und die papstliche Kurie, die Entwicklung in den böhmischen Län- dern zu beeinflussen suchten. Der Hauptakzent wird dabei auf die Rolle der grössten Stadt Westböhmens Plzeň (Pilsen) in den damaligen politischen Ereignissen gelegt. Plzeň bildete einen wichtigen Stützpunkt des Katholizismus im Königreich Böhmen bereits seit dem Jahre 1420, nachdem sich diese Stadt nach einer ganz kurzen Episode von den Anhangern der revolutionaren hussitischen Ideologie abgewandt hatte. In den sechziger Jahren des 15. Jahrhunderts, als im Lande unter der Regierung Georgs von Poděbrady wiederum der Kampf zwischen den Anhängern der hussitischen Ideologie, den Utraquisten, und den Katholi- — 443 —
Plzeň am Ende der hussitischen Revolution (Die "Hystoria civitatis Plznensis" des Hilarius von Litoměřice als Quelle zum Studium der Geschichte des Hussitentums) Zusammenfassung Im Einleitungsteil seines Beitrags sucht der Autor eine Charakteristik der Entwicklung der böhmischen Gesellschaft im zweiten Drittel des 15. Jahrhunderts, nach Beendigung der re- volutionären Phase des Hussitentums (1419-1434), zu liefern. Er deutet die grundlegenden Tendenzen in den Kampfen um poli- tische Macht und Vorherrschaft im Königreich Böhmen zwischen den Gruppen des Adels, aber auch der Städte und des Klerus an. Es werden diejenigen Eingriffe erwähnt, mit denen ausländische politische Krafte, insbesondere die romischen Herrscher und die papstliche Kurie, die Entwicklung in den böhmischen Län- dern zu beeinflussen suchten. Der Hauptakzent wird dabei auf die Rolle der grössten Stadt Westböhmens Plzeň (Pilsen) in den damaligen politischen Ereignissen gelegt. Plzeň bildete einen wichtigen Stützpunkt des Katholizismus im Königreich Böhmen bereits seit dem Jahre 1420, nachdem sich diese Stadt nach einer ganz kurzen Episode von den Anhangern der revolutionaren hussitischen Ideologie abgewandt hatte. In den sechziger Jahren des 15. Jahrhunderts, als im Lande unter der Regierung Georgs von Poděbrady wiederum der Kampf zwischen den Anhängern der hussitischen Ideologie, den Utraquisten, und den Katholi- — 443 —
Strana 444
ken entbrannte, wurde diese Stadt neuerdings zur Zielscheibe der politischen und militärischen Attacken seitens des Königs und der hinter ihm stehenden Krafte. Georg von Poděbrady wollte durch eine Demütigung dieser Stadt die katholische Gruppierung im Lande und ihre auslandischen Verbündeten dazu zwingen, die existierende konfessionelle Teilung des Landes in Katholiken und Utraquisten definitiv anzuerkennen. Plzeň wurde damals zu einem wichtigen Machtzentrum der katholischen Kräfte im böhmischen Staat. In Plzeň fanden oft führende kat- Holische Kleriker eine Zufluchtsstätte. Der kaiserliche Hof und vor allem die papstliche Kurie waren sich der Rolle dieser Stadt im Programm der Rekatholisierung der böhmischen Länder bewusst und forderten sie daher in jeglicher Beziehung vom Ende des ersten Drittels des 15. bis zum 17. Jahrhundert. Im Jahre 1467, als der Kampf zwischen den katholischen und utraqustischen Kräften im böhmischen Staat wieder kulmi- mierte, entstand anfangs Mai in Plzeň die "Hystoria civitatis Plznensis". Diese Rede hatte der Administrator der katholi- schen Kirche in Böhmen Hilarius von Litoměřice (Leitmeritz) anlässlich des zum dreiunddreissigsten Jubiläum der Befreiung der Stadt von ihrer Belagerung durch die Hussiten in den Jahren 1433�1434 verfasst. Die Rede des Hilarius ist einer- seits ein wichtiger Beweis für das politische Denken der sechziger Jahre des 15. Jahrhunderts im Königreich Böhmen, andererseits eine wichtige Quelle zur Erkenntnis der ältesten Geschichte der Stadt Plzeň und vor allem jener fast zehn Mo- — 444 —
ken entbrannte, wurde diese Stadt neuerdings zur Zielscheibe der politischen und militärischen Attacken seitens des Königs und der hinter ihm stehenden Krafte. Georg von Poděbrady wollte durch eine Demütigung dieser Stadt die katholische Gruppierung im Lande und ihre auslandischen Verbündeten dazu zwingen, die existierende konfessionelle Teilung des Landes in Katholiken und Utraquisten definitiv anzuerkennen. Plzeň wurde damals zu einem wichtigen Machtzentrum der katholischen Kräfte im böhmischen Staat. In Plzeň fanden oft führende kat- Holische Kleriker eine Zufluchtsstätte. Der kaiserliche Hof und vor allem die papstliche Kurie waren sich der Rolle dieser Stadt im Programm der Rekatholisierung der böhmischen Länder bewusst und forderten sie daher in jeglicher Beziehung vom Ende des ersten Drittels des 15. bis zum 17. Jahrhundert. Im Jahre 1467, als der Kampf zwischen den katholischen und utraqustischen Kräften im böhmischen Staat wieder kulmi- mierte, entstand anfangs Mai in Plzeň die "Hystoria civitatis Plznensis". Diese Rede hatte der Administrator der katholi- schen Kirche in Böhmen Hilarius von Litoměřice (Leitmeritz) anlässlich des zum dreiunddreissigsten Jubiläum der Befreiung der Stadt von ihrer Belagerung durch die Hussiten in den Jahren 1433�1434 verfasst. Die Rede des Hilarius ist einer- seits ein wichtiger Beweis für das politische Denken der sechziger Jahre des 15. Jahrhunderts im Königreich Böhmen, andererseits eine wichtige Quelle zur Erkenntnis der ältesten Geschichte der Stadt Plzeň und vor allem jener fast zehn Mo- — 444 —
Strana 445
nate, in deren Verlauf die Stadt in den Jahren 1433/34 von den Hussiten belagert worden war. Hilarius bearbeitete seine Rede mit Kenntnis der Geschichte der Stadt Plzen, wobei er durch Hervorkehrung der Glaubwürdigkeit der geschilderten Tatsachen die Wirkung seines Auftretens nicht nur auf die Einwchner von Plzeň, sondern auch auf die Leser in anderen Teilen der böhmi- schen Lander und sogar im Ausland verstärken wollte. Seine weitergehenden politischen Absichten legen die Rolle der Stadt Plzeň als eines wahren Zentrums im katholischen Böhmen dar, das stets mit der katholischen Kirche und den römischen Kaisern eng zusammengearbeitet habe. Wenn auch die "Historia" in der Literatur als alteste Chronik der Stadt Plzeň oft be- zeichnet wurde, klassifiziert sie der Autor dieser Studie als eine politische Lobrede (Panegyrikus). Im weiteren Teil wird die "Historia" des Hilarius von Litoměřice als Reflex des politischen Denkens der zweiten Hälfte des 15. Jahrhunderts analysiert. Autor der Studie weist auf die ausgepragt intollerante Einstellung des Verfassers dieser Rede gegenüber dem utraquistischen Glauben hin, die zu den Werken einiger anderer katholischer Gelehrten oder Politi- ker dieser Zeit in scharfem Kontrast steht, da sich im Milieu der böhmischen Lander bereits humanistische Denkelemente durchzusetzen begannen. Einzig zulassige Entwicklungsalterna- tive für das Königreich Böhmen war für Hilarius die uneinge- schränkte Rückkehr des Landes zum katholischen Glauben und zur katholischen Kirche. Wer sich zum Utraquismus bekenne, solle — 445 —
nate, in deren Verlauf die Stadt in den Jahren 1433/34 von den Hussiten belagert worden war. Hilarius bearbeitete seine Rede mit Kenntnis der Geschichte der Stadt Plzen, wobei er durch Hervorkehrung der Glaubwürdigkeit der geschilderten Tatsachen die Wirkung seines Auftretens nicht nur auf die Einwchner von Plzeň, sondern auch auf die Leser in anderen Teilen der böhmi- schen Lander und sogar im Ausland verstärken wollte. Seine weitergehenden politischen Absichten legen die Rolle der Stadt Plzeň als eines wahren Zentrums im katholischen Böhmen dar, das stets mit der katholischen Kirche und den römischen Kaisern eng zusammengearbeitet habe. Wenn auch die "Historia" in der Literatur als alteste Chronik der Stadt Plzeň oft be- zeichnet wurde, klassifiziert sie der Autor dieser Studie als eine politische Lobrede (Panegyrikus). Im weiteren Teil wird die "Historia" des Hilarius von Litoměřice als Reflex des politischen Denkens der zweiten Hälfte des 15. Jahrhunderts analysiert. Autor der Studie weist auf die ausgepragt intollerante Einstellung des Verfassers dieser Rede gegenüber dem utraquistischen Glauben hin, die zu den Werken einiger anderer katholischer Gelehrten oder Politi- ker dieser Zeit in scharfem Kontrast steht, da sich im Milieu der böhmischen Lander bereits humanistische Denkelemente durchzusetzen begannen. Einzig zulassige Entwicklungsalterna- tive für das Königreich Böhmen war für Hilarius die uneinge- schränkte Rückkehr des Landes zum katholischen Glauben und zur katholischen Kirche. Wer sich zum Utraquismus bekenne, solle — 445 —
Strana 446
laut Hilarius sogar aus der nationalen Gemeinschaft der Tsche- chen als Ketzer völlig ausgeschlossen werden. Am Beispiel der von der katholischen Kirche geförderten Stadt Plzeň will Hila- rius die Notwendigkeit eines Bündnisses der Bewohner des böh- mischen Staates mit der papstlichen Kurie und der ganzen ka- tholischen Welt dokumentieren. Das Prinzip der Treue zum ka- tholischen Glauben ist geradezu das Rückgrat dieses Werkes, womit der Autor noch die Suprematie der kirchlichen Gewalt ge- genüber der weltlichen Herrschaft hervorhebt. Am Schluss seines in diesem Sinne tendenziosen Werkes gelangt Hilarius direkt in die politische Realität, wenn er entschieden die Re- gierung des "ketzerischen" Königs Georg von Poděbrady ablehnt und nach einer Restitution der institutionalisierten katholi- schen Kirche in den böhmischen Ländern ruft. In diesem Teil behandelt M.Polívka auch die rasche Gesamtentwicklung des po- litischen Denkens in den böhmischen Landern nach der Mitte des 15. Jahrhunderts. Er verweist hierbei auf seine Vielschichtig- keit und dokumentiert diese am Beispiel der Friedensidee als einer Form politischer, dogmatischer und auch kultureller To- leranz verfeindeter Machtgruppierungen. Im Vergleich mit ande- ren Auteren damaliger politischer und ideologischer Werke wird konstatiert, dass die Rede des Hilarius nüchternen politischen Realismus und weltanschauliche Toleranz vermissen liess, wozu sonst die meisten übrigen damaligen Politiker und Denker im Königreich Böhmen bereits gelangt waren. Im umfangreichsten dritten Teil des Beitrages M.Polívkas — 446 —
laut Hilarius sogar aus der nationalen Gemeinschaft der Tsche- chen als Ketzer völlig ausgeschlossen werden. Am Beispiel der von der katholischen Kirche geförderten Stadt Plzeň will Hila- rius die Notwendigkeit eines Bündnisses der Bewohner des böh- mischen Staates mit der papstlichen Kurie und der ganzen ka- tholischen Welt dokumentieren. Das Prinzip der Treue zum ka- tholischen Glauben ist geradezu das Rückgrat dieses Werkes, womit der Autor noch die Suprematie der kirchlichen Gewalt ge- genüber der weltlichen Herrschaft hervorhebt. Am Schluss seines in diesem Sinne tendenziosen Werkes gelangt Hilarius direkt in die politische Realität, wenn er entschieden die Re- gierung des "ketzerischen" Königs Georg von Poděbrady ablehnt und nach einer Restitution der institutionalisierten katholi- schen Kirche in den böhmischen Ländern ruft. In diesem Teil behandelt M.Polívka auch die rasche Gesamtentwicklung des po- litischen Denkens in den böhmischen Landern nach der Mitte des 15. Jahrhunderts. Er verweist hierbei auf seine Vielschichtig- keit und dokumentiert diese am Beispiel der Friedensidee als einer Form politischer, dogmatischer und auch kultureller To- leranz verfeindeter Machtgruppierungen. Im Vergleich mit ande- ren Auteren damaliger politischer und ideologischer Werke wird konstatiert, dass die Rede des Hilarius nüchternen politischen Realismus und weltanschauliche Toleranz vermissen liess, wozu sonst die meisten übrigen damaligen Politiker und Denker im Königreich Böhmen bereits gelangt waren. Im umfangreichsten dritten Teil des Beitrages M.Polívkas — 446 —
Strana 447
wird die "Historia" des Hilarius von Litoměřice als Quelle zur Geschichte der Stadt Plzen herangezogen. In ersten Kapitel dieses Teiles gilt die Aufmerksamkeit den Anfängen der Stadt Plzeň und der Herkunft ihres Namens. Eine Analyse des Werkes des Hilarius zeigt, dass der Autor aufgrund der Kenntnis eini- ger schriftlicher Quellen und der lokalen mündlichen Tradition von der Annahme ausging, die Stadt sei am Ende des 13. Jahr- hunderts an einem Ort gegründet worden, der bereits früher be- siedelt war. Dadurch wird die heute allgemein akzeptierte The- se angezweifelt, wonach Plzeň sozusagen "auf der grünen Wiese" gegründet wurde. Die Kontinuität der ursprünglichen Siedlung und der neugegründeten Stadt Plzen wird man durch die sich heute bereits ausweitende archaologische Ausgrabung der Stadt- verbauung überprüfen müssen. Die Herkunft des Namens Plzeň erklärt Hilarius aufgrund dreier möglicher Quellen. Binerseits aufgrund des altslawischen Wortstammes "plzký" (d.h. schlüp- frig); mit dieser Interpretation antizipiert er eigentlich einige heutige Theorien über den Ursprung dieses Ortsmamens. Ferner aufgrund deutscher und lateinischer Formen; seine Interpretation ist aber gerade in diesen Teilen weniger wahr- scheinlich und neigt eher dazu, das deutsche Publikum und die gebildeten kirchlichen Kreise in den böhmischen Ländern und vor allem im Ausland für sich zu gewinnen. Das weitere Kapitel ist der Entwicklung des Stadtwappens von Plzeň gewidmet, das von Hilarius eingehend zum erstenmal in der Geschichte beschrieben wird. Die Darstellung des Hila- — 447 —
wird die "Historia" des Hilarius von Litoměřice als Quelle zur Geschichte der Stadt Plzen herangezogen. In ersten Kapitel dieses Teiles gilt die Aufmerksamkeit den Anfängen der Stadt Plzeň und der Herkunft ihres Namens. Eine Analyse des Werkes des Hilarius zeigt, dass der Autor aufgrund der Kenntnis eini- ger schriftlicher Quellen und der lokalen mündlichen Tradition von der Annahme ausging, die Stadt sei am Ende des 13. Jahr- hunderts an einem Ort gegründet worden, der bereits früher be- siedelt war. Dadurch wird die heute allgemein akzeptierte The- se angezweifelt, wonach Plzeň sozusagen "auf der grünen Wiese" gegründet wurde. Die Kontinuität der ursprünglichen Siedlung und der neugegründeten Stadt Plzen wird man durch die sich heute bereits ausweitende archaologische Ausgrabung der Stadt- verbauung überprüfen müssen. Die Herkunft des Namens Plzeň erklärt Hilarius aufgrund dreier möglicher Quellen. Binerseits aufgrund des altslawischen Wortstammes "plzký" (d.h. schlüp- frig); mit dieser Interpretation antizipiert er eigentlich einige heutige Theorien über den Ursprung dieses Ortsmamens. Ferner aufgrund deutscher und lateinischer Formen; seine Interpretation ist aber gerade in diesen Teilen weniger wahr- scheinlich und neigt eher dazu, das deutsche Publikum und die gebildeten kirchlichen Kreise in den böhmischen Ländern und vor allem im Ausland für sich zu gewinnen. Das weitere Kapitel ist der Entwicklung des Stadtwappens von Plzeň gewidmet, das von Hilarius eingehend zum erstenmal in der Geschichte beschrieben wird. Die Darstellung des Hila- — 447 —
Strana 448
rius liefert eine Bestätigung für die Meinungen, wonach Plzeň zu jenen böhmischen königlichen Städten gehörte, deren ein- fache heraldische Zeichen bereits in der Zeit vor der hussiti- schen Revolution allmahlich entstanden waren. Zugleich beweist sie, dass die enge Verknüpfung mit der katholischen Kirche und den römischen Kaisern um die Mitte des 15. Jahrhunderts der Stadt eine wiederholte Aufbesserung des Stadtwappens einbrach- te. Den breitesten Raum widmet der Autor der Studie der ei- gentlichen Belagerung der Stadt Plzeň durch die hussitischen Feldheere in den Janren 1433/34, also am Schluss der revolu- tionaren Phase des Hussitismus. Auch zu diesem Zeitraum bildet die mittlere Passage der Rede des Hilarius von Litoměřice eine wichtige Quelle, die in der vorliegenden Studie in weiterge- henden Zusammenhängen der historischen Entwicklung in den böhmischen Ländern sowie im europäischen Kontext analysiert wird. Zunächst werden jene Beweggründe zusammengefasst, die die Führer der hussitischen Truppen im Sommer des Jahres 1433 zur Entscheidung bewogen, gerade Plzeň zu belagern. Man beab- sichtigte hauptsachlich, durch einen Druck auf die heimischen Katholiken, den päpstlichen und kaiserlichen Hof und die ganze auslandische Diplomatie die für eine offizielle Anerkennung der Laienkommunion durch die romische Kirche notwendigen Kon- zessionen zu erzwingen. Mit diesen Kraften verliefen gerade in diesen Jahren in Basel und Prag intensive Verhandlungen über eine Regelung der Beziehung zwischen der katholischen Kirche — 448 —
rius liefert eine Bestätigung für die Meinungen, wonach Plzeň zu jenen böhmischen königlichen Städten gehörte, deren ein- fache heraldische Zeichen bereits in der Zeit vor der hussiti- schen Revolution allmahlich entstanden waren. Zugleich beweist sie, dass die enge Verknüpfung mit der katholischen Kirche und den römischen Kaisern um die Mitte des 15. Jahrhunderts der Stadt eine wiederholte Aufbesserung des Stadtwappens einbrach- te. Den breitesten Raum widmet der Autor der Studie der ei- gentlichen Belagerung der Stadt Plzeň durch die hussitischen Feldheere in den Janren 1433/34, also am Schluss der revolu- tionaren Phase des Hussitismus. Auch zu diesem Zeitraum bildet die mittlere Passage der Rede des Hilarius von Litoměřice eine wichtige Quelle, die in der vorliegenden Studie in weiterge- henden Zusammenhängen der historischen Entwicklung in den böhmischen Ländern sowie im europäischen Kontext analysiert wird. Zunächst werden jene Beweggründe zusammengefasst, die die Führer der hussitischen Truppen im Sommer des Jahres 1433 zur Entscheidung bewogen, gerade Plzeň zu belagern. Man beab- sichtigte hauptsachlich, durch einen Druck auf die heimischen Katholiken, den päpstlichen und kaiserlichen Hof und die ganze auslandische Diplomatie die für eine offizielle Anerkennung der Laienkommunion durch die romische Kirche notwendigen Kon- zessionen zu erzwingen. Mit diesen Kraften verliefen gerade in diesen Jahren in Basel und Prag intensive Verhandlungen über eine Regelung der Beziehung zwischen der katholischen Kirche — 448 —
Strana 449
und den Hussiten. Zu den weiteren Anlassen für eine Belagerung von Plzeň gehörten militärisch-strategische Intentionen, nämlich die Absicht, die grosste Festung der mächtigen katho- lischen Gruppierung in Westböhmen unter militärischer Kontrol- le zu halten. Die Erfüllung dieser Ziele gelang den Hussiten auch tatsächlich, denn der "Fall Plzeň" wurde bald zu einem der wichtigsten Probleme der böhmischen Innenpolitik und zu einer der brennenden Fragen der europäischen Diplomatie in bezug auf das Königreich Böhmen und das Hussitentum. Umfassende Erklärung wird der Stellung der Stadt Plzen im hussitischen Böhmen gewidmet. Plzeň hatte sich soit dem Beginn der hussitischen Revolution (1419-1434) in ein Zentrum der ka- tholischen Krafte in Lande verwandelt, und zwar ungeachtet dessen, dass diese Stadt im Winter 1419/20 zu jenen Städten gehört hatte, die den radikalen hussitischen Gruppen ihre Zuflucht gewährt hatten. Danach aber wurde Plzeň zum wichtig- sten Mittelpunkt des westböhmischen katholischen Landfrieden, dem die meisten dortigen hohen und niederen Adeligen angehör- ten. Die Mitglieder des Landfrieden unterhielten Kontakte mit den Führern des katholischen Adels und mit weiteren katholi- schen Städten in Böhmen, aber auch in angrenzenden deut schen Gebieten. So verwandelte sich Plzen alsbald in ein wichtiges politisches, ideologisches, Wirtschafts- und Informations- zentrum, das Kontakte insbescndere mit den deutschen Ländern, mit der papstlichen Kurie und mit dem Hof Sigmunds von Luxem- burg vermittelte. Die Stadt wurde zu einem wichtigen Partner — 449 —
und den Hussiten. Zu den weiteren Anlassen für eine Belagerung von Plzeň gehörten militärisch-strategische Intentionen, nämlich die Absicht, die grosste Festung der mächtigen katho- lischen Gruppierung in Westböhmen unter militärischer Kontrol- le zu halten. Die Erfüllung dieser Ziele gelang den Hussiten auch tatsächlich, denn der "Fall Plzeň" wurde bald zu einem der wichtigsten Probleme der böhmischen Innenpolitik und zu einer der brennenden Fragen der europäischen Diplomatie in bezug auf das Königreich Böhmen und das Hussitentum. Umfassende Erklärung wird der Stellung der Stadt Plzen im hussitischen Böhmen gewidmet. Plzeň hatte sich soit dem Beginn der hussitischen Revolution (1419-1434) in ein Zentrum der ka- tholischen Krafte in Lande verwandelt, und zwar ungeachtet dessen, dass diese Stadt im Winter 1419/20 zu jenen Städten gehört hatte, die den radikalen hussitischen Gruppen ihre Zuflucht gewährt hatten. Danach aber wurde Plzeň zum wichtig- sten Mittelpunkt des westböhmischen katholischen Landfrieden, dem die meisten dortigen hohen und niederen Adeligen angehör- ten. Die Mitglieder des Landfrieden unterhielten Kontakte mit den Führern des katholischen Adels und mit weiteren katholi- schen Städten in Böhmen, aber auch in angrenzenden deut schen Gebieten. So verwandelte sich Plzen alsbald in ein wichtiges politisches, ideologisches, Wirtschafts- und Informations- zentrum, das Kontakte insbescndere mit den deutschen Ländern, mit der papstlichen Kurie und mit dem Hof Sigmunds von Luxem- burg vermittelte. Die Stadt wurde zu einem wichtigen Partner — 449 —
Strana 450
Nurnbergs bei der Aufrechterhaltung einer Informations- und Handelsverbindung mit den böhmischen Ländern zu der Zeit, wo die wichtigsten Kontakte mit Prag durch die hussitische Revo- lution unterbrochen wurden. Der Frage der Berichtenvermittlung und der okonomischen Verbindung Nürnbergs mit Plzen und dem übrigen böhmischen Territorium widmet der Autor eingehende Aufmerksamkeit und verwertet dabei auch die im Staatsarchiv Nürnberg aufbewahrten Quellen. Er verfolgt ausführlich auch die Frage der wirtschaftlichen Unterstützung der Stadt Plzeň durch die papstliche Kurie, den kaiserlichen Hof und deutsche Städte, vor allem durch Nürnberg. Eine detaillierte Analyse wird der Belagerung von Plzeň durch die Feldheere der Taboriten, Waisen und ihrer Verbünde- ten vom Juli 1433 bis Mai 1434 gewidmet. Neben militärischen Fragen werden besonders die Probleme der wirtschaftlichen Versicherung der Stadt, die politische Zuspitzung des Kampfes um die Stadt im böhmischen Milieu, aber auch bei den Verhand- lungen des Basler Konzils an der Wende der Jahre 1433/34 ver- folgt. Es wird angedeutet, wie die Befreiung dieser Stadt für das Konzil und den Hof Kaiser Sigmunds zu einem der Schlüssel- probleme für die Lösung der Frage des hussitischen Böhmens und seiner Beziehung zur katholischen Welt wurde. Der Autor verfolgt ausserdem auch den Umschwung im Krafteverhaltnis in- nerhalb des hussitischen Lagers, der an der Jahreswende 1433/34 eintrat. Er verweist auf den Niedergang des Prestiges der Feldheere in der böhmischen Gesellschaft, die nach den — 450 —
Nurnbergs bei der Aufrechterhaltung einer Informations- und Handelsverbindung mit den böhmischen Ländern zu der Zeit, wo die wichtigsten Kontakte mit Prag durch die hussitische Revo- lution unterbrochen wurden. Der Frage der Berichtenvermittlung und der okonomischen Verbindung Nürnbergs mit Plzen und dem übrigen böhmischen Territorium widmet der Autor eingehende Aufmerksamkeit und verwertet dabei auch die im Staatsarchiv Nürnberg aufbewahrten Quellen. Er verfolgt ausführlich auch die Frage der wirtschaftlichen Unterstützung der Stadt Plzeň durch die papstliche Kurie, den kaiserlichen Hof und deutsche Städte, vor allem durch Nürnberg. Eine detaillierte Analyse wird der Belagerung von Plzeň durch die Feldheere der Taboriten, Waisen und ihrer Verbünde- ten vom Juli 1433 bis Mai 1434 gewidmet. Neben militärischen Fragen werden besonders die Probleme der wirtschaftlichen Versicherung der Stadt, die politische Zuspitzung des Kampfes um die Stadt im böhmischen Milieu, aber auch bei den Verhand- lungen des Basler Konzils an der Wende der Jahre 1433/34 ver- folgt. Es wird angedeutet, wie die Befreiung dieser Stadt für das Konzil und den Hof Kaiser Sigmunds zu einem der Schlüssel- probleme für die Lösung der Frage des hussitischen Böhmens und seiner Beziehung zur katholischen Welt wurde. Der Autor verfolgt ausserdem auch den Umschwung im Krafteverhaltnis in- nerhalb des hussitischen Lagers, der an der Jahreswende 1433/34 eintrat. Er verweist auf den Niedergang des Prestiges der Feldheere in der böhmischen Gesellschaft, die nach den — 450 —
Strana 451
Jahren kriegerischer Auseinandersetzungen immer mehr auf den Abschluss einer Kompromissvereinbarung mit Sigmund und dem Basler Konzil zusteuerte. Daneben wird das Anwachsen von Wi- dersprüchen innerhalb der Feldheere herausgearbeitet, die sich aus der allmahlichen Umwandlung dieser Truppen in eine profes- sionelle Armee ergaben. Die internen Zwistigkeiten verursach- ten den Heeren der Taboriten und Waisen die ersten kleineren Niederlagen, aber spitzten sich gerade in der Zeit des ent- scheidenden Kampfes um Plzeň zu. Diese Situation ermöglichte der aus den katholischen Kräften und dem konservativen hussi- tischen Adel bestehenden Opposition, sich in den böhmischen Landern gegen den radikalen hussitischen Flügel und seine Mi- litärmacht zusammenzuschliessen. In Verbindung mit den Diplo- maten des Basler Konzils und des Hofes Sigmunds von Luxemburg wurde so eine völlige Isolierung der Feldheere herbeigeführt. Zweimal hintereinander gelang es im Frühjahr 1434, die ausge- hungerte Stadt Plzeň mit den Nahrungsmitteln zu versorgen, und so schwanden die Hoffnungen der Hussiten auf ihre Erobe- rung allmählich dahin. Die katholischen und konservativen hus- sitischen Krafte gingen mit Unterstützung ihrer Verbündeten im Ausland anfangs Mai zur Offensive gegen die Feldheere über. Durch die Besetzung der Prager Neustadt, die ein wichtiger Verbündeter der Taboriten und Waisen war, zwangen sie die Feldheere zum Abbruch der Belagerung von Plzeň und zur Vorbe- reitung auf eine offene Feldschlacht. Am 30. Mai 1434 wurden die militärisch und moralisch abgeschwächten Truppen der Tabo- — 451 —
Jahren kriegerischer Auseinandersetzungen immer mehr auf den Abschluss einer Kompromissvereinbarung mit Sigmund und dem Basler Konzil zusteuerte. Daneben wird das Anwachsen von Wi- dersprüchen innerhalb der Feldheere herausgearbeitet, die sich aus der allmahlichen Umwandlung dieser Truppen in eine profes- sionelle Armee ergaben. Die internen Zwistigkeiten verursach- ten den Heeren der Taboriten und Waisen die ersten kleineren Niederlagen, aber spitzten sich gerade in der Zeit des ent- scheidenden Kampfes um Plzeň zu. Diese Situation ermöglichte der aus den katholischen Kräften und dem konservativen hussi- tischen Adel bestehenden Opposition, sich in den böhmischen Landern gegen den radikalen hussitischen Flügel und seine Mi- litärmacht zusammenzuschliessen. In Verbindung mit den Diplo- maten des Basler Konzils und des Hofes Sigmunds von Luxemburg wurde so eine völlige Isolierung der Feldheere herbeigeführt. Zweimal hintereinander gelang es im Frühjahr 1434, die ausge- hungerte Stadt Plzeň mit den Nahrungsmitteln zu versorgen, und so schwanden die Hoffnungen der Hussiten auf ihre Erobe- rung allmählich dahin. Die katholischen und konservativen hus- sitischen Krafte gingen mit Unterstützung ihrer Verbündeten im Ausland anfangs Mai zur Offensive gegen die Feldheere über. Durch die Besetzung der Prager Neustadt, die ein wichtiger Verbündeter der Taboriten und Waisen war, zwangen sie die Feldheere zum Abbruch der Belagerung von Plzeň und zur Vorbe- reitung auf eine offene Feldschlacht. Am 30. Mai 1434 wurden die militärisch und moralisch abgeschwächten Truppen der Tabo- — 451 —
Strana 452
riten und Waisen in der entscheidenden Schlacht bei Lipany besiegt. Im weiteren Teil dieses Kapitels wird aufgrund der "Hi- storia" des Hilarius das Bild von Plzeň als einer spätmittel- alterlichen böhmischen Stadt rekonstruiert. Abgesehen von den wichtigsten architektonischen Merkmalen behandelte Hilarius das Wirtschaftsleben der Stadt und umriss auch ihr Hinterland in der nächsten Ungebung. Selbständige Aufmerksamkeit wird dann der Gestaltung der regionalen Traditionen und des histo- rischen Bewusstseins gewidmet. Es geht um die jenigen Katego- rien, mit denen die "Historia" des Hilarius von Litoměřice be- reits zielstrebig als Instrumenten arbeitet, die nicht nur für die historische Darstellung der älteren Geschichte von Plzen, sondern auch für deren breitere Aktualisierung zu zeitgemässen politischen Zwecken nützlich sind. Die vom Katholiken Hilarius von Litoměřice gelegentlich der Feier des Neuen Festtages in Plzen am 10. Mai 1467 verfas- ste "Hystoria civitatis Plznensis" fallt nicht aus der Reihe jener Werke, die alles, was mit der hussitischen Revolution, ihrem Erbe und Vermächtnis an die künftige Entwicklung der tschechischen Gesellschaft verknüpft war, anfeindeten. Trotz- dem verdient sie aber die Aufmerksamkeit der Historiker, denn sie bietet zahlreiche sachkundige Informationen über die komplizierte Entwicklung des böhmischen Staates im Laufe des 15. Jahrhunderts. Bloss auf den ersten Blick konnte man meinen, die kleine — 452 —
riten und Waisen in der entscheidenden Schlacht bei Lipany besiegt. Im weiteren Teil dieses Kapitels wird aufgrund der "Hi- storia" des Hilarius das Bild von Plzeň als einer spätmittel- alterlichen böhmischen Stadt rekonstruiert. Abgesehen von den wichtigsten architektonischen Merkmalen behandelte Hilarius das Wirtschaftsleben der Stadt und umriss auch ihr Hinterland in der nächsten Ungebung. Selbständige Aufmerksamkeit wird dann der Gestaltung der regionalen Traditionen und des histo- rischen Bewusstseins gewidmet. Es geht um die jenigen Katego- rien, mit denen die "Historia" des Hilarius von Litoměřice be- reits zielstrebig als Instrumenten arbeitet, die nicht nur für die historische Darstellung der älteren Geschichte von Plzen, sondern auch für deren breitere Aktualisierung zu zeitgemässen politischen Zwecken nützlich sind. Die vom Katholiken Hilarius von Litoměřice gelegentlich der Feier des Neuen Festtages in Plzen am 10. Mai 1467 verfas- ste "Hystoria civitatis Plznensis" fallt nicht aus der Reihe jener Werke, die alles, was mit der hussitischen Revolution, ihrem Erbe und Vermächtnis an die künftige Entwicklung der tschechischen Gesellschaft verknüpft war, anfeindeten. Trotz- dem verdient sie aber die Aufmerksamkeit der Historiker, denn sie bietet zahlreiche sachkundige Informationen über die komplizierte Entwicklung des böhmischen Staates im Laufe des 15. Jahrhunderts. Bloss auf den ersten Blick konnte man meinen, die kleine — 452 —
Strana 453
Schrift des Hilarius bliebe mit ihrem Inhalt sachlich und zeitlich im Rahmen der Geschichte der Stadt Plzeň im Jahrhun- dert der hussitischen Revolution geschlossen. Tatsächlich geht sie im Gegenteil in vielen Belangen darüber hinaus. Venn näm- lich für die Geschichte der Region von Plzen insbesondere die Passagen über die Anfänge der Stadt Plzen, über die Herkunft ihres Namens und ihres Wappens oder über die lokalen Tradi- tionen einen gewissen Wert haben, steigt bereits die Darstel- lung der versuchten Eroberung der Stadt durch die Hussiten merklich den Rahmen einer Lokalgeschichte über. Die Belagerung der westböhmischen katholischen Festung durch die Feldheere, die sich vom Juli 1433 bis zum Mai des folgenden Jahres hin- zog, war schon überhaupt keine lokale Angelegenheit. Sie betraf in allen Belangen die ganze damalige Entwicklung in den böhmischen Ländern, denn sie trug - wie in den einzelnen Kapi- teln angedeutet wurde - dazu bei, derartige politische, wirt- schaftliche, ideologische und soziale Tendenzen in Bewegung zu setzen, die latent die Entwicklung der Gesellschaft in den böhmischen Landern bereits wahrend der ganzen revolutionären Phase des Hussitentums beeinflussten und dann ihren Abschluss mitbestimmten. Nicht nur dies; die Belagerung von Plzen ging in ihrer Bedeutung uber die Grenzen Bohmens hinaus. Damit fand wenigs- tens teilweise eine der Absichten des radikalen Hussitentums ihre Erfüllung, wonach der Angriff gegen diese Bastion des böhmischen Katholizismus die internationale Diplomatie und — 453 —
Schrift des Hilarius bliebe mit ihrem Inhalt sachlich und zeitlich im Rahmen der Geschichte der Stadt Plzeň im Jahrhun- dert der hussitischen Revolution geschlossen. Tatsächlich geht sie im Gegenteil in vielen Belangen darüber hinaus. Venn näm- lich für die Geschichte der Region von Plzen insbesondere die Passagen über die Anfänge der Stadt Plzen, über die Herkunft ihres Namens und ihres Wappens oder über die lokalen Tradi- tionen einen gewissen Wert haben, steigt bereits die Darstel- lung der versuchten Eroberung der Stadt durch die Hussiten merklich den Rahmen einer Lokalgeschichte über. Die Belagerung der westböhmischen katholischen Festung durch die Feldheere, die sich vom Juli 1433 bis zum Mai des folgenden Jahres hin- zog, war schon überhaupt keine lokale Angelegenheit. Sie betraf in allen Belangen die ganze damalige Entwicklung in den böhmischen Ländern, denn sie trug - wie in den einzelnen Kapi- teln angedeutet wurde - dazu bei, derartige politische, wirt- schaftliche, ideologische und soziale Tendenzen in Bewegung zu setzen, die latent die Entwicklung der Gesellschaft in den böhmischen Landern bereits wahrend der ganzen revolutionären Phase des Hussitentums beeinflussten und dann ihren Abschluss mitbestimmten. Nicht nur dies; die Belagerung von Plzen ging in ihrer Bedeutung uber die Grenzen Bohmens hinaus. Damit fand wenigs- tens teilweise eine der Absichten des radikalen Hussitentums ihre Erfüllung, wonach der Angriff gegen diese Bastion des böhmischen Katholizismus die internationale Diplomatie und — 453 —
Strana 454
Politik zu Konzessionen und Verhandlungen mit den Anhängern des Kelches zwingen sollte. Solange sich keine ernsten Zwis- tigkeiten direkt im Lager der Anhänger des Kelches zeigten, wurden das Konzil und der romische Kaiser ebenso wie die ganze europäische Öffentlichkeit wirksam zum Abschluss eines Kompro- misses mit den Hussiten gedrangt. Zum erstenmal in der Ge- schichte war der Augenblick nahe, da die Kirche gezwungen war, die Respektierung der Ansichten jener real in Erwägung zu ziehen, die sie bislang als Ketzer verdammt hatte. Unter den zugespitzten Verhältnissen in den böhmischen Ländern und auf den internationalen Forum hatten sich jedoch die Differenzen zwischen den einzelnen hussitischen Richtungen derart ver- tieft, dass es gerade im Zeitpunkt der Belagerung von Plzeň zu einem offenem Umbruch in der Entwicklung kam. Die inneren und äusseren Feinde des Kelches vermochten mit vereinten Kraften dem radikalen Hussitenflügel eine entscheidende Nie- derlage beizubringen. In den beiden letzten Jahren der hussi- tischen Revolution gelangte so der Name Plzeň auf dem Umweg über das Konzil und den kaiserlichen Hof in das Bewusstsein der europäischen Politiker, und überdies legte die Angelegen- heit der Verteidigung dieser Stadt den Grundstein für ihre künftige Stellung nicht nur in den böhmischen Ländern, son- dern auch in den Beziehungen der katholischen Welt zu ihnen. Dies bestätigte sich überzeugend in der Zeit, die die "Historia" des Hilarius entstehen liess. In der Epoche Georgs von Poděbrady bildete Plzeň definitiv einen Stützpunkt des — 454 —
Politik zu Konzessionen und Verhandlungen mit den Anhängern des Kelches zwingen sollte. Solange sich keine ernsten Zwis- tigkeiten direkt im Lager der Anhänger des Kelches zeigten, wurden das Konzil und der romische Kaiser ebenso wie die ganze europäische Öffentlichkeit wirksam zum Abschluss eines Kompro- misses mit den Hussiten gedrangt. Zum erstenmal in der Ge- schichte war der Augenblick nahe, da die Kirche gezwungen war, die Respektierung der Ansichten jener real in Erwägung zu ziehen, die sie bislang als Ketzer verdammt hatte. Unter den zugespitzten Verhältnissen in den böhmischen Ländern und auf den internationalen Forum hatten sich jedoch die Differenzen zwischen den einzelnen hussitischen Richtungen derart ver- tieft, dass es gerade im Zeitpunkt der Belagerung von Plzeň zu einem offenem Umbruch in der Entwicklung kam. Die inneren und äusseren Feinde des Kelches vermochten mit vereinten Kraften dem radikalen Hussitenflügel eine entscheidende Nie- derlage beizubringen. In den beiden letzten Jahren der hussi- tischen Revolution gelangte so der Name Plzeň auf dem Umweg über das Konzil und den kaiserlichen Hof in das Bewusstsein der europäischen Politiker, und überdies legte die Angelegen- heit der Verteidigung dieser Stadt den Grundstein für ihre künftige Stellung nicht nur in den böhmischen Ländern, son- dern auch in den Beziehungen der katholischen Welt zu ihnen. Dies bestätigte sich überzeugend in der Zeit, die die "Historia" des Hilarius entstehen liess. In der Epoche Georgs von Poděbrady bildete Plzeň definitiv einen Stützpunkt des — 454 —
Strana 455
Katholizismus in Böhmen und stand in scharfster Opposition insbesondere zu Prag als Metropole des Königreiches Böhmen mit ihrem Hang zum Utraquismus. Am Ende der hussitischen Revolu- tion, in den Jahren 1433/34 und in den Konflikten um das Jahr 1467, ist die Stellung der Stadt Plzen in den böhmischen Län- dern und in der internationalen Politik vom 15. bis zum Beginn des 17. Jahrhunderts verwurzelt. Die "Historia" des Hilarius und ihre Interpretation bieten aber eine ausreichende Vor- zeichnung dafür, weshalb Plzen mit der konsequenten Verteidi- gung des Katholizismus und seiner politischen Zusammenhange gegen die erste Widerstandsbewegung gegen die Habsburger im Jahre 1547 auftrat, weshalb diese Stadt eine ablehnende Hal- tung zur Proklamation der Böhmischen Konfession im Jahre 1575 bezog und warum sie sich am Beginn des Dreissigjährigen Krie- ges dem Aufstand der böhmischen Stände widersetzte. Die Stadt Plzeň hätte aber nie ihre Rolle ohne die dauernde politische und materielle Unterstützung des kaiserlichen Hofes und vor allem der papstlichen Kurie spielen konnen, deren Anfänge wiederum in der Zeit der hussitischen Revolution zu erblicken sind. Die von Josef Hejnic angefertigte kritische Ausgabe de- "Historia" des Hilarius sowie die daran anknüpfende Analyse sind bemüht, die Fachöffentlichkeit nicht nur über die Regio- nalgeschichte der Stadt Plzen, sondern vor allem über ihre spezifische Rolle in der älteren böhmischen Geschichte zu informieren. Die Vergangenheit dieser Stadt im 15. Jahrhun- — 455 —
Katholizismus in Böhmen und stand in scharfster Opposition insbesondere zu Prag als Metropole des Königreiches Böhmen mit ihrem Hang zum Utraquismus. Am Ende der hussitischen Revolu- tion, in den Jahren 1433/34 und in den Konflikten um das Jahr 1467, ist die Stellung der Stadt Plzen in den böhmischen Län- dern und in der internationalen Politik vom 15. bis zum Beginn des 17. Jahrhunderts verwurzelt. Die "Historia" des Hilarius und ihre Interpretation bieten aber eine ausreichende Vor- zeichnung dafür, weshalb Plzen mit der konsequenten Verteidi- gung des Katholizismus und seiner politischen Zusammenhange gegen die erste Widerstandsbewegung gegen die Habsburger im Jahre 1547 auftrat, weshalb diese Stadt eine ablehnende Hal- tung zur Proklamation der Böhmischen Konfession im Jahre 1575 bezog und warum sie sich am Beginn des Dreissigjährigen Krie- ges dem Aufstand der böhmischen Stände widersetzte. Die Stadt Plzeň hätte aber nie ihre Rolle ohne die dauernde politische und materielle Unterstützung des kaiserlichen Hofes und vor allem der papstlichen Kurie spielen konnen, deren Anfänge wiederum in der Zeit der hussitischen Revolution zu erblicken sind. Die von Josef Hejnic angefertigte kritische Ausgabe de- "Historia" des Hilarius sowie die daran anknüpfende Analyse sind bemüht, die Fachöffentlichkeit nicht nur über die Regio- nalgeschichte der Stadt Plzen, sondern vor allem über ihre spezifische Rolle in der älteren böhmischen Geschichte zu informieren. Die Vergangenheit dieser Stadt im 15. Jahrhun- — 455 —
Strana 456
dert dokumentiert in mancher Hinsicht treffend die Kompli- ziertheit der Entwicklung der Gesellschaft in den böhmischen Landern im Zeitraum der hussitischen Revolution sowie der fol- genden Jahrzehnten. — 456 —
dert dokumentiert in mancher Hinsicht treffend die Kompli- ziertheit der Entwicklung der Gesellschaft in den böhmischen Landern im Zeitraum der hussitischen Revolution sowie der fol- genden Jahrzehnten. — 456 —
Strana 457
Пьзень в конце гуситской револьция /" Hystoria civitatis Plznensis" Гилариуса иа Литомерхице как источник изучения истории гуситства/ PеаDме Вводнур часть своей статьи автор посвящает характеристи- ке развития чешского общества во второй трети 15 века, после завершения револьционной фазн гуситсва /1419�1434/. Он наме- чает основнне тенденции борьбн за политическур власть и пере- вес в Чешском королевстве между дворянскими группировками, городами и духовенствои. Б статье упоминартся способи вмеша- тельства иностранних политических сил, и прехде всего римских правителей и папской курии, питавшихся повлиять на ход разви- тия чешских земель. При атом в политических собитиях того вре- мени главное внимание уделяется роли Пьзени, самого крупного города западной Чехии. Ухе с 1420 года он бил вахнни опорнни пунктом католицизма в Чешском королевстве, т.е. после того, как по истечении короткого епизода, он разошелся со сторонни- ками гуситской револьционной идеологии. В шестидесятне годи 15 века, когда в стране во время правления Йрхи Подебрада сно- ва вспихнула борьба мехду сторонниками гуситской идеологии утраквистами и католиками, Пльзень снова стала мишеньD полити- ческих и вооруженних атак сил короля. Посредством подчинения себе Пльзени Йрли Подебрад хотел заставить католическуD группи- ровку внутри страни и ее зарубехннх согаников окончательно при- знать существущщее разделение страни по вероисповеданиD, мех- ду католиками и утрактивистами. В атот период Пльзень стала вахнни политическим центром католических сил в чешском государ- стве. Здесь находили убехище главнне представители католическо- го духовенства. Поскольку императорский двор и, главное, курия папи римского отлично осознавали роль Пльзени в деле восстанов- ления католицизма в чешских землях, они всесторонне поддерхива- ли зтот город е конца первой трети 15 века до начала 17 века. 457
Пьзень в конце гуситской револьция /" Hystoria civitatis Plznensis" Гилариуса иа Литомерхице как источник изучения истории гуситства/ PеаDме Вводнур часть своей статьи автор посвящает характеристи- ке развития чешского общества во второй трети 15 века, после завершения револьционной фазн гуситсва /1419�1434/. Он наме- чает основнне тенденции борьбн за политическур власть и пере- вес в Чешском королевстве между дворянскими группировками, городами и духовенствои. Б статье упоминартся способи вмеша- тельства иностранних политических сил, и прехде всего римских правителей и папской курии, питавшихся повлиять на ход разви- тия чешских земель. При атом в политических собитиях того вре- мени главное внимание уделяется роли Пьзени, самого крупного города западной Чехии. Ухе с 1420 года он бил вахнни опорнни пунктом католицизма в Чешском королевстве, т.е. после того, как по истечении короткого епизода, он разошелся со сторонни- ками гуситской револьционной идеологии. В шестидесятне годи 15 века, когда в стране во время правления Йрхи Подебрада сно- ва вспихнула борьба мехду сторонниками гуситской идеологии утраквистами и католиками, Пльзень снова стала мишеньD полити- ческих и вооруженних атак сил короля. Посредством подчинения себе Пльзени Йрли Подебрад хотел заставить католическуD группи- ровку внутри страни и ее зарубехннх согаников окончательно при- знать существущщее разделение страни по вероисповеданиD, мех- ду католиками и утрактивистами. В атот период Пльзень стала вахнни политическим центром католических сил в чешском государ- стве. Здесь находили убехище главнне представители католическо- го духовенства. Поскольку императорский двор и, главное, курия папи римского отлично осознавали роль Пльзени в деле восстанов- ления католицизма в чешских землях, они всесторонне поддерхива- ли зтот город е конца первой трети 15 века до начала 17 века. 457
Strana 458
В 1467 году, когда борьба мехду силами католичества и чашниками достигает в чешском государстве своего апогея, в на- чале мая в Пьзени возникает "Hystoria civitatis Plznensis". Зта речь била подготовлена администратором католической церк- ви в Чехим Гилариусом из Литомержице по случар праздника в честь тридцать третьей годовщини освобождения города от гусит- ской осадн в 1433�1434 годах. Речь Гилариуса является как вах- ннм свидетельствои политического мишления шестидесятих годов 15 века в Чешском королевстве, так и примечательнни источником познания старейшей истории города ьзень, и прежде всего тех десяти месяцев, в течение которнх в 1433�34 гг. город осаж- дался гуситами. Свор речь Гилариус подготовил со снанием исто- рии города, причем, подчеркивая правдивость излагаемнх фактов, он хотел приумножить вмзнваемое еn впечатление не только у хи- телей Пльзени, но и у читателей в других местах Чешского коро- левства и за границей. Более широкая политическая направлен- ность виступения Гилариуса очевидна там, где он показнвает роль города Пльзень как истинного центра католической Чехии, всегда тесно сотрудничахщего с католической церквьD и римски- ми императорами. Если в специальной литературе "История" рас- сматривается как самая старая летопись города Пльзени, то ав- тор данной работи классифицирует ее как политическур речь ти- па панегирика. Е следупей части "История" Гилариуса иа Литомержице рас- сматривается как отрахение политического мишления зпохи ее возникновения. Внявляется нетерпимость подхода Гилариуса из Литомержице к вероисповеданиь утраквистов/чашников/, что кон- трастирует произведениям некоторих других учених и политиков того периода, когда в чешской среде пробили себе дорогу гума- нистические злементи мышления. С точки арения Гилариуса, един- ственной допустимой альтернативой исторического раавития Чеш- ского королевства является бесповоротное возвращение страни к католичеству и церкви. Те, кто исповедиваDт утраквизм, под- лехат, по мнениD Гилариуса, окончательному исклрчениD из чеш- 458
В 1467 году, когда борьба мехду силами католичества и чашниками достигает в чешском государстве своего апогея, в на- чале мая в Пьзени возникает "Hystoria civitatis Plznensis". Зта речь била подготовлена администратором католической церк- ви в Чехим Гилариусом из Литомержице по случар праздника в честь тридцать третьей годовщини освобождения города от гусит- ской осадн в 1433�1434 годах. Речь Гилариуса является как вах- ннм свидетельствои политического мишления шестидесятих годов 15 века в Чешском королевстве, так и примечательнни источником познания старейшей истории города ьзень, и прежде всего тех десяти месяцев, в течение которнх в 1433�34 гг. город осаж- дался гуситами. Свор речь Гилариус подготовил со снанием исто- рии города, причем, подчеркивая правдивость излагаемнх фактов, он хотел приумножить вмзнваемое еn впечатление не только у хи- телей Пльзени, но и у читателей в других местах Чешского коро- левства и за границей. Более широкая политическая направлен- ность виступения Гилариуса очевидна там, где он показнвает роль города Пльзень как истинного центра католической Чехии, всегда тесно сотрудничахщего с католической церквьD и римски- ми императорами. Если в специальной литературе "История" рас- сматривается как самая старая летопись города Пльзени, то ав- тор данной работи классифицирует ее как политическур речь ти- па панегирика. Е следупей части "История" Гилариуса иа Литомержице рас- сматривается как отрахение политического мишления зпохи ее возникновения. Внявляется нетерпимость подхода Гилариуса из Литомержице к вероисповеданиь утраквистов/чашников/, что кон- трастирует произведениям некоторих других учених и политиков того периода, когда в чешской среде пробили себе дорогу гума- нистические злементи мышления. С точки арения Гилариуса, един- ственной допустимой альтернативой исторического раавития Чеш- ского королевства является бесповоротное возвращение страни к католичеству и церкви. Те, кто исповедиваDт утраквизм, под- лехат, по мнениD Гилариуса, окончательному исклрчениD из чеш- 458
Strana 459
ского наяионального сообщества как еретики. На примере Пльзе- ни, поддерживаемой католической церквьD, Гилариус стремится документировать необходимость сомкнутости населения чешского государства с курией папи римского и всем католическим миром. Принцип верности католической религии - ато основная осъ про- изведения Гилариуса, внразительно подчеркиваемая руководящей рольD церковной власти в отношении всех мирских правителей. В заклрчение своего тенденциозного творения Гилариус нацели- вается непосредственно на политическуо действительность, ре- шительно отвергая господство �еритического" король Йрхи Поде- брада и ванвая к восстановленио католической институциональ- ной церкви в чешских землях. В зтой части м. Поливка уделяет внимание и общему бистрому развитир политического мншления в чешских землях с середини 15 века. При зтом он указнвает на его разветвленность, документируя ато иаложением понимания ми- ра как одной на форм политической, религисаной и культурной терпимости мехду врахдебннми политическими группировками. Кон- статируется, что, по сравнениD с другими авторами политичес- ких и идеологических произведений того времени, Гилариус стра- дает отсутствием того трезвого политического реализма и миро- воззренческой терпимости, которне уже приобрело большинство остальннх политиков и мислителей в Чешском королевстве того времени. В самой большой, третьей части работи м. Поливка исполь- зует "Историр" Гилариуса из Литомерхице как источник изучения истории Пльзени. В первой главе зтой части он уделяет внимание началу существования города и происхожденио его названия. Ана- лиа произведения Гилариуса показнвает, что его автор, исходя иа знания некоторнх письменних источников и местннх устних преданий, предполагал, что Пьзень била основана в конце 13 века на месте прекнего поселения. 3то однако ставит под сомне- ние общепринятое в наше время мнение о том, что Пльзень била основана на ранее не заселенном месте, по инициативе королев- ского локатора. Преемственность мехду первоначальнни поселе- 459
ского наяионального сообщества как еретики. На примере Пльзе- ни, поддерживаемой католической церквьD, Гилариус стремится документировать необходимость сомкнутости населения чешского государства с курией папи римского и всем католическим миром. Принцип верности католической религии - ато основная осъ про- изведения Гилариуса, внразительно подчеркиваемая руководящей рольD церковной власти в отношении всех мирских правителей. В заклрчение своего тенденциозного творения Гилариус нацели- вается непосредственно на политическуо действительность, ре- шительно отвергая господство �еритического" король Йрхи Поде- брада и ванвая к восстановленио католической институциональ- ной церкви в чешских землях. В зтой части м. Поливка уделяет внимание и общему бистрому развитир политического мншления в чешских землях с середини 15 века. При зтом он указнвает на его разветвленность, документируя ато иаложением понимания ми- ра как одной на форм политической, религисаной и культурной терпимости мехду врахдебннми политическими группировками. Кон- статируется, что, по сравнениD с другими авторами политичес- ких и идеологических произведений того времени, Гилариус стра- дает отсутствием того трезвого политического реализма и миро- воззренческой терпимости, которне уже приобрело большинство остальннх политиков и мислителей в Чешском королевстве того времени. В самой большой, третьей части работи м. Поливка исполь- зует "Историр" Гилариуса из Литомерхице как источник изучения истории Пльзени. В первой главе зтой части он уделяет внимание началу существования города и происхожденио его названия. Ана- лиа произведения Гилариуса показнвает, что его автор, исходя иа знания некоторнх письменних источников и местннх устних преданий, предполагал, что Пьзень била основана в конце 13 века на месте прекнего поселения. 3то однако ставит под сомне- ние общепринятое в наше время мнение о том, что Пльзень била основана на ранее не заселенном месте, по инициативе королев- ского локатора. Преемственность мехду первоначальнни поселе- 459
Strana 460
нием и позднее основанннм городом необходимо проверить по- средством ухе развертнвапцихся археологических мзучений за- стройки города. Происхождение названия "Пльзень" Гилариус объ- ясняет тремя возможньми путями. Бо�первнх, исходя из старо- славянской основи слова “пльзкий" /т.е. скользкий/; такое тол- кование по сути дела предвосхищает некоторне сегодняшние тео- рии о происхохдении зтого местного названия. И далее, исходя из немецких и латинских словообразований, толкование которих в зтой связи менее правдоподобно и направлено, скорее, на то, чтоби снискать симпатии немецкой общественности и образованннх церковннх кругов в чешских землях и, главным образом, за гра- ницей. Следущая глава посвящается истории развития змблеми го- рода Пльзень, подробно описиваемой Гилариусом впервне в исто- рии. Иалохение Гилариуса подкрепляет то мнение, что Ільаень принадлехала к тем чешским королевским городам, чьи простие геральдическке знаки формировались еще в период, предшество- вавший гуситской револгции. Одновременно оно свидетельствует о том, что тесная связь с католической церквьD и римскими им- ператорами обеспечила Пьзени в середине 15 века неоднократ- ное совершенствование городской змблеми. Самое большое место автор уделяет иаложенир осадн города пехотннм войском гуситов в 1433�34 гг., т.е. в заклрчение ре- волоционной фазн гуситства. Дия освещения и зтого периода средняя часть речи Гилариуса из Литомехице служит в качестве вахного источника, рассматриваемого М. Поливкой в более пиро- ких аспектах исторического развития чешских земель и в евро- пейском контексте. Прежде всехо обобщартся те мотивн, которне вели предводителя войска гуситов к тому, чтоби летом 1433 года он приняи решение осахдать именно Пльзень. Главной цельр бнло оказать давление на "отечественннх" католиков, на куриь папи римского и императорский двор, на всп иностраннуо дипломати- ческур сферу и заставить их пойти на уступки, необходимне для официального прианания римской церквьD причащения из чаши. 460
нием и позднее основанннм городом необходимо проверить по- средством ухе развертнвапцихся археологических мзучений за- стройки города. Происхождение названия "Пльзень" Гилариус объ- ясняет тремя возможньми путями. Бо�первнх, исходя из старо- славянской основи слова “пльзкий" /т.е. скользкий/; такое тол- кование по сути дела предвосхищает некоторне сегодняшние тео- рии о происхохдении зтого местного названия. И далее, исходя из немецких и латинских словообразований, толкование которих в зтой связи менее правдоподобно и направлено, скорее, на то, чтоби снискать симпатии немецкой общественности и образованннх церковннх кругов в чешских землях и, главным образом, за гра- ницей. Следущая глава посвящается истории развития змблеми го- рода Пльзень, подробно описиваемой Гилариусом впервне в исто- рии. Иалохение Гилариуса подкрепляет то мнение, что Ільаень принадлехала к тем чешским королевским городам, чьи простие геральдическке знаки формировались еще в период, предшество- вавший гуситской револгции. Одновременно оно свидетельствует о том, что тесная связь с католической церквьD и римскими им- ператорами обеспечила Пьзени в середине 15 века неоднократ- ное совершенствование городской змблеми. Самое большое место автор уделяет иаложенир осадн города пехотннм войском гуситов в 1433�34 гг., т.е. в заклрчение ре- волоционной фазн гуситства. Дия освещения и зтого периода средняя часть речи Гилариуса из Литомехице служит в качестве вахного источника, рассматриваемого М. Поливкой в более пиро- ких аспектах исторического развития чешских земель и в евро- пейском контексте. Прежде всехо обобщартся те мотивн, которне вели предводителя войска гуситов к тому, чтоби летом 1433 года он приняи решение осахдать именно Пльзень. Главной цельр бнло оказать давление на "отечественннх" католиков, на куриь папи римского и императорский двор, на всп иностраннуо дипломати- ческур сферу и заставить их пойти на уступки, необходимне для официального прианания римской церквьD причащения из чаши. 460
Strana 461
Именно в зти годи в Базеле и Праге велись интенсивнне перего- вори е римской курией относительно упорядочения отношений мехду католической церквьD и гуситами. Другой причиной осадн Шьзени являлись доводн военно�стратегического характера - обеспечение военного контроля над самой значительной крепостьD могучей католической группировки в западной Чехии. Обе ати це- ли гуситам удалось достигнуть: пльзеньские собнтия стали одной иа основних проблем внутренней чешской политики и одним из вахнейших вопросов европейской дипломатии, касавшихся Чешско- го королевства и гуситства. Обширное излоление посвящается роли и месту города Пьзень в гуситской Чехми. С самого начала гуситской револицим/1419- 1434/ Пльзень бнла центром католических сил в стране, дахе не- смотря на то, что зимой 1419/20 года она относилась и тем го- родам, которне предоставили убехище радикальнни группировкам гуситов. Затем Пльзень стала главнни центром западочешского католического "ладнфрида", к которому принадлехало большинство представителей местного крупного и мелкого дворянства. Членн "ландфрида" сохраняли контактн с галвннми представителями ка- толического дворянства, с другими католическими городами в Чехии и на соседней немецкой территории. Вскоре Пльзень пре- вратилась в важний политический, идеологический, информацион- ний и хозяйственннй центр, опосредствовавший связи прехде все- го с немецкими землями, с курией папи римского и двором Зиг- мунда Локсембурга. Она стала значительнни партнером Ньрнберга по линии обеспечения информационной и торговой связи с чешски- ми землями в тот период, когда гуситская револоция преривла главние контакти с Прагой. Вопросу передачи сообщений и еконо- мической связи Норнберга с городом Пьвень и остальной чешской территорией автор уделяет серьезное внимание, пользуясь при атом и письменннми источниками, хранящимися в Государственном архиве в Норнберге. Пироко рассматривается и вопрос зкономи- ческой поддерики Пьзени со сторонн курии папи римского, ипе- раторского двора и немецких городов, и в первур очередь Нърн- берга. 461
Именно в зти годи в Базеле и Праге велись интенсивнне перего- вори е римской курией относительно упорядочения отношений мехду католической церквьD и гуситами. Другой причиной осадн Шьзени являлись доводн военно�стратегического характера - обеспечение военного контроля над самой значительной крепостьD могучей католической группировки в западной Чехии. Обе ати це- ли гуситам удалось достигнуть: пльзеньские собнтия стали одной иа основних проблем внутренней чешской политики и одним из вахнейших вопросов европейской дипломатии, касавшихся Чешско- го королевства и гуситства. Обширное излоление посвящается роли и месту города Пьзень в гуситской Чехми. С самого начала гуситской револицим/1419- 1434/ Пльзень бнла центром католических сил в стране, дахе не- смотря на то, что зимой 1419/20 года она относилась и тем го- родам, которне предоставили убехище радикальнни группировкам гуситов. Затем Пльзень стала главнни центром западочешского католического "ладнфрида", к которому принадлехало большинство представителей местного крупного и мелкого дворянства. Членн "ландфрида" сохраняли контактн с галвннми представителями ка- толического дворянства, с другими католическими городами в Чехии и на соседней немецкой территории. Вскоре Пльзень пре- вратилась в важний политический, идеологический, информацион- ний и хозяйственннй центр, опосредствовавший связи прехде все- го с немецкими землями, с курией папи римского и двором Зиг- мунда Локсембурга. Она стала значительнни партнером Ньрнберга по линии обеспечения информационной и торговой связи с чешски- ми землями в тот период, когда гуситская револоция преривла главние контакти с Прагой. Вопросу передачи сообщений и еконо- мической связи Норнберга с городом Пьвень и остальной чешской территорией автор уделяет серьезное внимание, пользуясь при атом и письменннми источниками, хранящимися в Государственном архиве в Норнберге. Пироко рассматривается и вопрос зкономи- ческой поддерики Пьзени со сторонн курии папи римского, ипе- раторского двора и немецких городов, и в первур очередь Нърн- берга. 461
Strana 462
Детально рассматривается осада Пьзени войсками „табори- тов", "сирот" и их сораников с ирля 1433 года до мая 1434 го- да. Наряду с вопросами военного характера, внимание сосредо- точено и на проблеми хозяйственного обеспечения Пльзени, поли- тического обострения борьби за нее как в чешской среде, так и на Базельском соборе конца 1433 и начала 1434 года. Укезнвает- ся, что освобождение Пльзени становилось дла собора и двора императора Зигмунда одной иа клрчевнх проблем решения вопроса гуситской Чехии и ее отношения к католическому миру. Кроме то- го, автор прослехивает изменение в соотношении сил внутри ла- геря гуситов, наставшее на переломе 1433 и 1434 годов. Он обращает внимание на падение авторитета полевнх войск в гла- зах чешского общества, которое, перехив годи военного истоще- ния, стремилось к заклрчениD компромиссного договора с Зиг- мундом и Базельским собором. Наряду с отим, автор показнвает нарастание противоречий внутри полевнх войск, которме витека- ли ие последствий из постепенного превращения в профессиональ- нур армир. Внутренние противоречия привели войска „таборитов" и "сирот" к первнм отдельнни поражениям и крайне обострились именно во время решагщих боев за ьзень. Зта ситуация созда- ла возмохность того, чтоби в чешских землях против радикально- го гуситского крнла и его военной власти укрепилась и сплоти- лась оппозиция, состоящая иа католических сил и консерватив- ного гуситского дворянства. При комплоте с дипломатами Базель- ского собора и двора Зигмунда Локсембурга била достигнута пол- ная изоляция полевих войск. Весной 1434 года удалось снабдить продуктами изголодавшурся Пльаень, что ослабило надежди гуси- тов на успех осади. Католические и консервативние гуситские силн при поддерке своих сораников за границей перешли в начале мая в контрнаступление против полевых войск. Заняв пражский Новнй Город, являвшийся важним сораником "таборитов" и "сирот", они заставили полевне войска отказаться от дальнейшей осади Пльзени и подготавливаться и открнтому срахенир. 30 мая 1434 года „таборитн" и "сиротн“ потерпели порахение в решавщей бит- ве у Липан. 462
Детально рассматривается осада Пьзени войсками „табори- тов", "сирот" и их сораников с ирля 1433 года до мая 1434 го- да. Наряду с вопросами военного характера, внимание сосредо- точено и на проблеми хозяйственного обеспечения Пльзени, поли- тического обострения борьби за нее как в чешской среде, так и на Базельском соборе конца 1433 и начала 1434 года. Укезнвает- ся, что освобождение Пльзени становилось дла собора и двора императора Зигмунда одной иа клрчевнх проблем решения вопроса гуситской Чехии и ее отношения к католическому миру. Кроме то- го, автор прослехивает изменение в соотношении сил внутри ла- геря гуситов, наставшее на переломе 1433 и 1434 годов. Он обращает внимание на падение авторитета полевнх войск в гла- зах чешского общества, которое, перехив годи военного истоще- ния, стремилось к заклрчениD компромиссного договора с Зиг- мундом и Базельским собором. Наряду с отим, автор показнвает нарастание противоречий внутри полевнх войск, которме витека- ли ие последствий из постепенного превращения в профессиональ- нур армир. Внутренние противоречия привели войска „таборитов" и "сирот" к первнм отдельнни поражениям и крайне обострились именно во время решагщих боев за ьзень. Зта ситуация созда- ла возмохность того, чтоби в чешских землях против радикально- го гуситского крнла и его военной власти укрепилась и сплоти- лась оппозиция, состоящая иа католических сил и консерватив- ного гуситского дворянства. При комплоте с дипломатами Базель- ского собора и двора Зигмунда Локсембурга била достигнута пол- ная изоляция полевих войск. Весной 1434 года удалось снабдить продуктами изголодавшурся Пльаень, что ослабило надежди гуси- тов на успех осади. Католические и консервативние гуситские силн при поддерке своих сораников за границей перешли в начале мая в контрнаступление против полевых войск. Заняв пражский Новнй Город, являвшийся важним сораником "таборитов" и "сирот", они заставили полевне войска отказаться от дальнейшей осади Пльзени и подготавливаться и открнтому срахенир. 30 мая 1434 года „таборитн" и "сиротн“ потерпели порахение в решавщей бит- ве у Липан. 462
Strana 463
В следугщей главе на основе "Истории" Гилариуса воссозда- ется Пьзень как позднесредневековнй чешский город. Кроме его основннх архитектурних черт Гилариус подметил зкономическуD жизнь города и его тнловне базн в ближайших окрестностях. Особое внимание уделяется формированиь региональних традиций и осознания исторических взаимосвяаей. Речь идет и категориях, с которими Гилариус в сбоей "Истории“ обращается уме целена- правленно, пользуясл ими, как инструментами, полеаннми не толь- ко при историческом излонении старейшей истории развития Пльаени, но и при ее актуалиаации в соответствии с насущними политическими потребностями. "Hystoria civitatis Plznensis" составленная католиком Ги- лариусом иа Литомержице по случаD торжеств Нового праздника в Плълени 10 мая 1467 года, по своей тенденциоаности не вихо- дит за рамки проиаведений, врахдебннх всему, что бнло свявано с гуситской револпцией, ее наследием и заветом будущему раз- витир чешского общества. Но несмотря на зто, она заслухивает внимание широково круга специалистов, поскольку дает целнй ряд существенной мнформацим о слохном развитии чешского государ- ства в ходе 15 веха. С первого вагляда мохет показаться, что работа Гилариуса остается по своему содерханир и времени в пределах истории го- рода Пльзень в столетии гуситской револиции. Однако в действи- тельности же она, наоборот, во многих отношениях виходит за рамки зтой истории. Если для истории пльзеньского региона вах- ни, в частности, те части, в которнх говорится о возникновении Пльзени, происхохдении ее наименования и змблеми, о местних традициях, то ухе изложение истории осади города гуситами су- щественно перешагивает предели местной истории. Осада западно- чешской католической крепости полевнми войсками, затянувшаяся с ирня 1433 года вплоть до мая следупцего года - ото уже не било дело всего липь местного значения. Во всех отношениях оно касалось всего собременного развития в чешских землях, посколь- ку � как указнвается в отдельннх главах — оно способствовало 463
В следугщей главе на основе "Истории" Гилариуса воссозда- ется Пьзень как позднесредневековнй чешский город. Кроме его основннх архитектурних черт Гилариус подметил зкономическуD жизнь города и его тнловне базн в ближайших окрестностях. Особое внимание уделяется формированиь региональних традиций и осознания исторических взаимосвяаей. Речь идет и категориях, с которими Гилариус в сбоей "Истории“ обращается уме целена- правленно, пользуясл ими, как инструментами, полеаннми не толь- ко при историческом излонении старейшей истории развития Пльаени, но и при ее актуалиаации в соответствии с насущними политическими потребностями. "Hystoria civitatis Plznensis" составленная католиком Ги- лариусом иа Литомержице по случаD торжеств Нового праздника в Плълени 10 мая 1467 года, по своей тенденциоаности не вихо- дит за рамки проиаведений, врахдебннх всему, что бнло свявано с гуситской револпцией, ее наследием и заветом будущему раз- витир чешского общества. Но несмотря на зто, она заслухивает внимание широково круга специалистов, поскольку дает целнй ряд существенной мнформацим о слохном развитии чешского государ- ства в ходе 15 веха. С первого вагляда мохет показаться, что работа Гилариуса остается по своему содерханир и времени в пределах истории го- рода Пльзень в столетии гуситской револиции. Однако в действи- тельности же она, наоборот, во многих отношениях виходит за рамки зтой истории. Если для истории пльзеньского региона вах- ни, в частности, те части, в которнх говорится о возникновении Пльзени, происхохдении ее наименования и змблеми, о местних традициях, то ухе изложение истории осади города гуситами су- щественно перешагивает предели местной истории. Осада западно- чешской католической крепости полевнми войсками, затянувшаяся с ирня 1433 года вплоть до мая следупцего года - ото уже не било дело всего липь местного значения. Во всех отношениях оно касалось всего собременного развития в чешских землях, посколь- ку � как указнвается в отдельннх главах — оно способствовало 463
Strana 464
тому, что пришли в двикение такие политические, зкономичес- кие, идеологические и социальнне тенденции, которне скрито влияли на развитие чешского общества уже в ходе всей револо- ционной фазн гуситского движения и затем уже открито участво- вали в определении ее завершения. И не только ато. Осада Пльзени по своему значениD с са- мого начала вышла за пределн Чешского королевства. Хотя би отчасти она осуществляла одну иа целей радикальних гуситов - атака против бастиона чешского католичества долхна бнла за- ставить мехдународнур дипломатио и политику пойти на уступки и переговори с "чашниками". И пока не проявились важнне про- тиворечия в самом лагере сторонников чаши, собор и римский император, как и вся европейская общественность, находились под действеннии давлением в сторону компромисса с гуситами. Впервие в истории приблизился момент, когда церковь бнла ви- нухдена реально подходить к ваглядам тем, кого до сих пор она провоаглашала за еретиков. Однако в условиях крайнехо напря- хения мехдународннх и внутренних чешских отношений трещинн мехду отдельннии гуситскими направлениями углубились настоль- ко, что как раа во время осади Іьзени в ходе развития настал крутой поворот. Внутренние и внешние враги "чашников" сумел общими силами подготовить ослабевшему радикальному крилу гу- ситов решащщее поракение. Так за два последних года гусит- ской револрции вступило название "Пльзень“ посредством собо- ра и императорского двора в подсознание европейских политиков. И кроме того, дело оборони Пльзени стало основой ее будущего полохения не только в чешских землях, но в отношении к ним католического мира. 3то убедительно подтвердилось в то время, когда возникла "История" Тилариуса. В подебрадский период Iьзень окончатель- но стала опорнн пунктом чешского католичества и играла самуD непримиримур оппозиционнур роль особенно по отношениD к Праге как и метрополии Чешского королевства, имехщей склон к утрак- визму. В завершении гуситской револьции, в 1433/34 гг., и в 464
тому, что пришли в двикение такие политические, зкономичес- кие, идеологические и социальнне тенденции, которне скрито влияли на развитие чешского общества уже в ходе всей револо- ционной фазн гуситского движения и затем уже открито участво- вали в определении ее завершения. И не только ато. Осада Пльзени по своему значениD с са- мого начала вышла за пределн Чешского королевства. Хотя би отчасти она осуществляла одну иа целей радикальних гуситов - атака против бастиона чешского католичества долхна бнла за- ставить мехдународнур дипломатио и политику пойти на уступки и переговори с "чашниками". И пока не проявились важнне про- тиворечия в самом лагере сторонников чаши, собор и римский император, как и вся европейская общественность, находились под действеннии давлением в сторону компромисса с гуситами. Впервие в истории приблизился момент, когда церковь бнла ви- нухдена реально подходить к ваглядам тем, кого до сих пор она провоаглашала за еретиков. Однако в условиях крайнехо напря- хения мехдународннх и внутренних чешских отношений трещинн мехду отдельннии гуситскими направлениями углубились настоль- ко, что как раа во время осади Іьзени в ходе развития настал крутой поворот. Внутренние и внешние враги "чашников" сумел общими силами подготовить ослабевшему радикальному крилу гу- ситов решащщее поракение. Так за два последних года гусит- ской револрции вступило название "Пльзень“ посредством собо- ра и императорского двора в подсознание европейских политиков. И кроме того, дело оборони Пльзени стало основой ее будущего полохения не только в чешских землях, но в отношении к ним католического мира. 3то убедительно подтвердилось в то время, когда возникла "История" Тилариуса. В подебрадский период Iьзень окончатель- но стала опорнн пунктом чешского католичества и играла самуD непримиримур оппозиционнур роль особенно по отношениD к Праге как и метрополии Чешского королевства, имехщей склон к утрак- визму. В завершении гуситской револьции, в 1433/34 гг., и в 464
Strana 465
конфликтах около 1467 года лехат корни полохения Пльзени в чешских землях и мехдународной политике с 15 века и до начала 17 века. "История" Гилариуса и ее трактовка в достаточной ме- ре объяснярт, почему посредством последовательной защитн като- лицизма и его политических вааимосвявей Пьзень виступила про- тив первого антигабсбургского сопротивления в 1547 году, поче- му она заняла отвергагур позицио в отношении прокламации раз- деления страни по вероисповеданио в 1575 году и почему в нача- ле тридцатилетней войни ова била против восстания чешских со- словий. Свор роль Іьзень никогда не могла бн снграть без по- стоянной политической и материальной поддержки со сторони им- ператорского двора и, главнни обравом, курии папн римского, без поддержки, начало которой следует искать в периоде гусит- ской револгции. Критическое издание "Истории" Гилариуса, осуществленное Йозефом Хейницом, и связанний с ним аналие нацелени на то, чтоби пирокий круг специалистов более глубоко ознакомился не только с региональной историей Пльзени, но - и зто прехде всего � с ее специфической рольD в старейшей чешской истории. Прошлое Пльзени 15 века во многом ярко документирует слохность развития чешского общества в пермод гуситской револьции и в последущщее за ним время. 465
конфликтах около 1467 года лехат корни полохения Пльзени в чешских землях и мехдународной политике с 15 века и до начала 17 века. "История" Гилариуса и ее трактовка в достаточной ме- ре объяснярт, почему посредством последовательной защитн като- лицизма и его политических вааимосвявей Пьзень виступила про- тив первого антигабсбургского сопротивления в 1547 году, поче- му она заняла отвергагур позицио в отношении прокламации раз- деления страни по вероисповеданио в 1575 году и почему в нача- ле тридцатилетней войни ова била против восстания чешских со- словий. Свор роль Іьзень никогда не могла бн снграть без по- стоянной политической и материальной поддержки со сторони им- ператорского двора и, главнни обравом, курии папн римского, без поддержки, начало которой следует искать в периоде гусит- ской револгции. Критическое издание "Истории" Гилариуса, осуществленное Йозефом Хейницом, и связанний с ним аналие нацелени на то, чтоби пирокий круг специалистов более глубоко ознакомился не только с региональной историей Пльзени, но - и зто прехде всего � с ее специфической рольD в старейшей чешской истории. Прошлое Пльзени 15 века во многом ярко документирует слохность развития чешского общества в пермод гуситской револьции и в последущщее за ним время. 465
Strana 466
Strana 467
REJSTŘÍK Rejstřík je výběrový. Byl uspořádán podle české (nikoli mezinárodní) abecedy. 1. Pokud jde o osobní jména, byla excerpována pouze jména z doby před 18. stoletím. 2. Jsou vynechána místní jména, která se vyskytují ve spojení s institucemi, v nichž se chovají rukopisy citované ve III. a IV. kapitole; tato místní jména jsou uvedena v abecedním pořádku v soupisu pramenů na straně 181n. 3. Neuvádějí se názvy biblických knih, které jsou citovány především ve výkladovém aparátu edice; také názvy jiných literárních děl byly vypuštěny. 4. Nebyla respektována jména světců v datovacích formulích, dále termíny Deus, Dominus apod., neuvádějí se ani adjek- tivní formy, utvořené z vlastních a místních jmen, napří- klad Achillicus, pražský, Romanus apod. 5. Jména měst za hranicemi Československé socialistické re- publiky se uvádějí podle dnešních názvů (Basel, nikoli Ba- silej), zato osobní jména se citují v té formě, ve které se vyskytují v českém textu (Kliment v., nikoli Clemens v.) Abraham 85, 139 z Adlaru, Habart 358, 360, 363, 364, 434 pozn. 407 b Aeneas Silvius Piccolomini viz Pius II. Afričan 140 Agnus viz Ježíš Kristus — 467 —
REJSTŘÍK Rejstřík je výběrový. Byl uspořádán podle české (nikoli mezinárodní) abecedy. 1. Pokud jde o osobní jména, byla excerpována pouze jména z doby před 18. stoletím. 2. Jsou vynechána místní jména, která se vyskytují ve spojení s institucemi, v nichž se chovají rukopisy citované ve III. a IV. kapitole; tato místní jména jsou uvedena v abecedním pořádku v soupisu pramenů na straně 181n. 3. Neuvádějí se názvy biblických knih, které jsou citovány především ve výkladovém aparátu edice; také názvy jiných literárních děl byly vypuštěny. 4. Nebyla respektována jména světců v datovacích formulích, dále termíny Deus, Dominus apod., neuvádějí se ani adjek- tivní formy, utvořené z vlastních a místních jmen, napří- klad Achillicus, pražský, Romanus apod. 5. Jména měst za hranicemi Československé socialistické re- publiky se uvádějí podle dnešních názvů (Basel, nikoli Ba- silej), zato osobní jména se citují v té formě, ve které se vyskytují v českém textu (Kliment v., nikoli Clemens v.) Abraham 85, 139 z Adlaru, Habart 358, 360, 363, 364, 434 pozn. 407 b Aeneas Silvius Piccolomini viz Pius II. Afričan 140 Agnus viz Ježíš Kristus — 467 —
Strana 468
Achilles 103 Aias (Ayax) 87, 140 Albert Veliký (Albertus Magnus) 33 Antiquus Plznetz viz Starý Plzenec Antonius Andreae viz An- dreae, Antonius Albertus Magnus viz Al- bert Veliký Albrecht Habsburský 217, 357, 359 Alvarottus, Jacobus 10, 37 Arabové 308 Argentina viz Strasbourg Aristoteles 8, 33, 35, 73 Armachanus viz Fitzralph, Richardus Armeni 41 Ambrosius (Ambrož), cír- kevní autor 60, 122, 161 Augustinus, Aurelius 53, 60, 85, 86, 139 Ambrož, husitský kněz 340, 364 Aurelius Augustinus viz Augustinus, Aurelius Ambrož viz též Ambrosius Amelech 134, 169 Andreae, Antonius 32, 33 Andreae, Johannes 39, 42 Andrlík (Andrliko) 115, 157, 413 pozn. 209 Andrlík z Nýrska 287 Andrliko viz Andrlík Antiochos (Antiochus) 96, 145 Auscha viz Ústí nad Labem Avenio viz Avignon Avignon (Avenio, Avinio) 11, 39 Avinio viz Avignon Ayax viz Aias Baden 369 Bachus viz Bakchus Bakchus (Bachus) 120, 160 Antiochus viz Antiochos Antiqua Plznetz viz Starý Plzenec Balbín, Bohuslav 17, 18, 21, 23, 27, 51, 173 pozn. 21, 272 Baltazar z Plzně 287 — 468 —
Achilles 103 Aias (Ayax) 87, 140 Albert Veliký (Albertus Magnus) 33 Antiquus Plznetz viz Starý Plzenec Antonius Andreae viz An- dreae, Antonius Albertus Magnus viz Al- bert Veliký Albrecht Habsburský 217, 357, 359 Alvarottus, Jacobus 10, 37 Arabové 308 Argentina viz Strasbourg Aristoteles 8, 33, 35, 73 Armachanus viz Fitzralph, Richardus Armeni 41 Ambrosius (Ambrož), cír- kevní autor 60, 122, 161 Augustinus, Aurelius 53, 60, 85, 86, 139 Ambrož, husitský kněz 340, 364 Aurelius Augustinus viz Augustinus, Aurelius Ambrož viz též Ambrosius Amelech 134, 169 Andreae, Antonius 32, 33 Andreae, Johannes 39, 42 Andrlík (Andrliko) 115, 157, 413 pozn. 209 Andrlík z Nýrska 287 Andrliko viz Andrlík Antiochos (Antiochus) 96, 145 Auscha viz Ústí nad Labem Avenio viz Avignon Avignon (Avenio, Avinio) 11, 39 Avinio viz Avignon Ayax viz Aias Baden 369 Bachus viz Bakchus Bakchus (Bachus) 120, 160 Antiochus viz Antiochos Antiqua Plznetz viz Starý Plzenec Balbín, Bohuslav 17, 18, 21, 23, 27, 51, 173 pozn. 21, 272 Baltazar z Plzně 287 — 468 —
Strana 469
Bartholdus, Jiří 107 Bartholomaeus apostolus viz Bartoloměj Bartoloměj (Bartholomaeus apostolus) 72, 75, 79, 113, 132, 136, 155, 168; viz též Plzeň - kostely Bartoloměj z Roudnice viz z Roudnice, Bartoloměj Bartošek z Drahonic viz z Drahonic, Bartošek Basel (Basilej) 282, 294, 295, 297, 309, 310, 315, 316, 319, 321, 322, 327, 335, 344, 346, 348, 352 až 354, 356, 357, 359, 360, 363, 369-371, 377, 428 pozn. 339, 439 pozn. 407 b Basilej viz Basel Bavorsko 178 pozn. 25, 302, 334, 357, 411 pozn. 201, 417 pozn. 243 Bedricus viz ze Strážnice, Bedřich Bedřich ze Strážnice viz ze Strážnice, Bedřich Behaim viz Čechy Belial 92, 142 Benátčané (Veneti) 36 - 469 - Benátky vis Venezia Benešov 345 Beránek viz Ježíš Kristus 33 Berruer, Martin 349, 350 Bethulie 89, 141 z Bezdědic, Řitka 334 z Bíliny, Martin 409 pozn. 187 Blažek z Dobřen viz z Dob- řen, Blažek Bernardua, S. Bleh z TéBnice, Jen viz z T83nice, Jan Bleh Bohemi viz Čechové Bohemia viz Čechy z Bochova, Jan 291, 409 pozn. 187 Bologna (Bononia) 10, 11, 14, 39 Bonetus, Nicolaus 32 39, 43 Bonenia viz Bologna Bononia, Michael de 43 Bratislava 310 Brno 415 pozn. 227 z Brodu, Ondřej 282 Brugge (Bruggy) 283 Bonifacius VIII.
Bartholdus, Jiří 107 Bartholomaeus apostolus viz Bartoloměj Bartoloměj (Bartholomaeus apostolus) 72, 75, 79, 113, 132, 136, 155, 168; viz též Plzeň - kostely Bartoloměj z Roudnice viz z Roudnice, Bartoloměj Bartošek z Drahonic viz z Drahonic, Bartošek Basel (Basilej) 282, 294, 295, 297, 309, 310, 315, 316, 319, 321, 322, 327, 335, 344, 346, 348, 352 až 354, 356, 357, 359, 360, 363, 369-371, 377, 428 pozn. 339, 439 pozn. 407 b Basilej viz Basel Bavorsko 178 pozn. 25, 302, 334, 357, 411 pozn. 201, 417 pozn. 243 Bedricus viz ze Strážnice, Bedřich Bedřich ze Strážnice viz ze Strážnice, Bedřich Behaim viz Čechy Belial 92, 142 Benátčané (Veneti) 36 - 469 - Benátky vis Venezia Benešov 345 Beránek viz Ježíš Kristus 33 Berruer, Martin 349, 350 Bethulie 89, 141 z Bezdědic, Řitka 334 z Bíliny, Martin 409 pozn. 187 Blažek z Dobřen viz z Dob- řen, Blažek Bernardua, S. Bleh z TéBnice, Jen viz z T83nice, Jan Bleh Bohemi viz Čechové Bohemia viz Čechy z Bochova, Jan 291, 409 pozn. 187 Bologna (Bononia) 10, 11, 14, 39 Bonetus, Nicolaus 32 39, 43 Bonenia viz Bologna Bononia, Michael de 43 Bratislava 310 Brno 415 pozn. 227 z Brodu, Ondřej 282 Brugge (Bruggy) 283 Bonifacius VIII.
Strana 470
Bruggy viz Brugge z Březové, Vavřinec 271 Carvaial, Johannes 109, 222 Budwais viz České Budějo- vice Castrum Pragense viz Praha - Hrad pražský Bukovec 245, 246 Ceres 120, 160 z Buřenic, Evka Tluksová 286 Cesar viz Caesar; viz též Fridrich III. z Buřenic, Kuneš Tluksa 281, 341, 342, 344 Cesarea celsitudo viz Frid- rich III. z Buřenie, Zdeslav (zdeněk) Tluksa 281, 409 pozn. 184 Cesarini, Julian 275, 346, 350-353, 355, 356, 360, 432 pozn. 377 z Cimburka, Ctibor Tovačov- ský 237 Caesar (Cesar), C. Iulius 60, 87, 140 Calixtus III. viz Kalixt III. Civitas Nova Pragensis viz Praha - Nové Město praž- ské Clemens viz Kliment Calta z Kamenné Hory a na Rabštejně, Bušek viz z Kamenné Hory a na Rab- štejně, Bušek Calta Conradus - 1. archiepisco- pus Pragensis 27 - 2. frater 42 Canisius, Henricus 21 Canterino, Franciscus 38 Capistranus, Johannes 65 Carlier, legát 296, 339, 340, 416 pozn. 239 Cracovia (z Krakova), Mat- hias de 43 Cristus viz Ježíš Kristus Cubito, Johannes de viz z Lokte, Jan Cuthni Montes viz Kutná Ho- ra Carthaginienses viz Kartá- giňané Czapko viz ze Sán, Jan Ča- pek — 470 —
Bruggy viz Brugge z Březové, Vavřinec 271 Carvaial, Johannes 109, 222 Budwais viz České Budějo- vice Castrum Pragense viz Praha - Hrad pražský Bukovec 245, 246 Ceres 120, 160 z Buřenic, Evka Tluksová 286 Cesar viz Caesar; viz též Fridrich III. z Buřenic, Kuneš Tluksa 281, 341, 342, 344 Cesarea celsitudo viz Frid- rich III. z Buřenie, Zdeslav (zdeněk) Tluksa 281, 409 pozn. 184 Cesarini, Julian 275, 346, 350-353, 355, 356, 360, 432 pozn. 377 z Cimburka, Ctibor Tovačov- ský 237 Caesar (Cesar), C. Iulius 60, 87, 140 Calixtus III. viz Kalixt III. Civitas Nova Pragensis viz Praha - Nové Město praž- ské Clemens viz Kliment Calta z Kamenné Hory a na Rabštejně, Bušek viz z Kamenné Hory a na Rab- štejně, Bušek Calta Conradus - 1. archiepisco- pus Pragensis 27 - 2. frater 42 Canisius, Henricus 21 Canterino, Franciscus 38 Capistranus, Johannes 65 Carlier, legát 296, 339, 340, 416 pozn. 239 Cracovia (z Krakova), Mat- hias de 43 Cristus viz Ježíš Kristus Cubito, Johannes de viz z Lokte, Jan Cuthni Montes viz Kutná Ho- ra Carthaginienses viz Kartá- giňané Czapko viz ze Sán, Jan Ča- pek — 470 —
Strana 471
Cženko viz z Klinštejna, Čeněk Čapek ze Sán, Jen viz ze Sán, Jan Čapek Čechové CBohemi) 23, 33-35, 38, 45, 64, 65, 67, 111, 124, 128, 154, 165, 177 pozn. 21, 225, 263, 296, 353, 425 pozn. 323 z Čechorodu, Tomáš Pešina viz PeBina z Gechorodu, Tomáš Čechy (Behaim, Bohemia) 10, 12, 15, 36, 41, 66 aż 68, 80, 82, 90, 91, 123 aż 125, 135, 142, 165, 170, 177 pozn. 25, 219 aż 221, 223, 224, 227, 232 aż 234, 239, 241, 243, 259, 260, 262, 268-271, 274-277, 279, 280, 284, 285, 287, 288, 294, 295, 298, 302, 303, 315, 316, 318, 321-323, 327, 328, 331, 335, 336, 339, 341, 343, 346, 348-350, 352, 354-357, 359, 361, 363, 364, 369, 371, 374, 401 pozn. 123, 405 pozn. 153, 410 pozn. 195, 411 pozn. 199, 416 pozn. 243 b, 426 pozm. 329, 432 pozn. 384 434 pozn. 407 a-b Geskó BudXjowvice (Budwais) 15, 32, 221, 265, 269, 277, 284, 315 České království (Králov- ství české) 217-219, 223, 231, 234, 237, 239, 240, 288, 290, 300, 320, 322, 338, 345, 346, 351, 352, 356, 357, 363, 371, 380, 385 Český Krumlov 15, 171 pozn. 9, 282 David 86, 139 Deo, Johannes de 36 Dśtmar (Dietmar) 27 Dětřich Leyson viz Leyson, Dětřich Dietmar viz Dětmar z Dobrše na Nečtinách, Zby- něk Koc 365 z Dobřen, Blažek 291, 409 pozn. 187 Dobřany 407 pozn. 168 Doleny 291 Domažlice 259, 275, 278, 284, 298, 301, 320, 346, 405 pozn. 156 Doupevec, Vilém 281
Cženko viz z Klinštejna, Čeněk Čapek ze Sán, Jen viz ze Sán, Jan Čapek Čechové CBohemi) 23, 33-35, 38, 45, 64, 65, 67, 111, 124, 128, 154, 165, 177 pozn. 21, 225, 263, 296, 353, 425 pozn. 323 z Čechorodu, Tomáš Pešina viz PeBina z Gechorodu, Tomáš Čechy (Behaim, Bohemia) 10, 12, 15, 36, 41, 66 aż 68, 80, 82, 90, 91, 123 aż 125, 135, 142, 165, 170, 177 pozn. 25, 219 aż 221, 223, 224, 227, 232 aż 234, 239, 241, 243, 259, 260, 262, 268-271, 274-277, 279, 280, 284, 285, 287, 288, 294, 295, 298, 302, 303, 315, 316, 318, 321-323, 327, 328, 331, 335, 336, 339, 341, 343, 346, 348-350, 352, 354-357, 359, 361, 363, 364, 369, 371, 374, 401 pozn. 123, 405 pozn. 153, 410 pozn. 195, 411 pozn. 199, 416 pozn. 243 b, 426 pozm. 329, 432 pozn. 384 434 pozn. 407 a-b Geskó BudXjowvice (Budwais) 15, 32, 221, 265, 269, 277, 284, 315 České království (Králov- ství české) 217-219, 223, 231, 234, 237, 239, 240, 288, 290, 300, 320, 322, 338, 345, 346, 351, 352, 356, 357, 363, 371, 380, 385 Český Krumlov 15, 171 pozn. 9, 282 David 86, 139 Deo, Johannes de 36 Dśtmar (Dietmar) 27 Dětřich Leyson viz Leyson, Dětřich Dietmar viz Dětmar z Dobrše na Nečtinách, Zby- něk Koc 365 z Dobřen, Blažek 291, 409 pozn. 187 Dobřany 407 pozn. 168 Doleny 291 Domažlice 259, 275, 278, 284, 298, 301, 320, 346, 405 pozn. 156 Doupevec, Vilém 281
Strana 472
z Drahonic, Bartošek 295, 299, 301, 360, 365, 366, 368, 400 pozn. 116, 401 pozn. 122, 409 pozn.184, 414 pozn. 219, 418 pozn. 257, 435 pozn. 413 Drška z Horšovského Týna, Zdeněk viz z Horšovské- ho Týna, Zdeněk Drška z Dub/ń/an, Hrdek (Hrdon) 291, 365-367 Ebendorfer, TomáB 266 Egrerz, Jindfich 7, 11, 14, 15 Egrerz (Georgius de Lito- nerzicz), Jifí 27, 81, 172 pozn. 18 a 20 Eneas Silvius Piccolomini viz Pius II. Eneáó Silvius Piccolomini viz Pius II. Engliš, Petr viz Payne, Petr Evropa 218, 233, 284, 327, 353, 371, 372, 376 Ezechias viz Ezechiáš Ezechiáš (Ezechias) 89, 141 ‚ = 472 - Fegale (Fegalik, Fegalik), Prokop 93, 143, 262, 264, 289 Fegalik viz Fegale, Prokop Fegalik viz Fegale, Prokop Ferrara 321 Fitzralph (Armachenus), Ri- chardus 30, 40, 41 Francia viz Francie Francie (Francia) 45, 241 Franciscus Canterino viz Canterino, Franciscus Frankfurt /NSR/ 412 pozn. 201 Friburgensis, Johannes Frick 287 Fridrich III. (Cesar, Ce- sarea celsitudo) 14, 130, 233. Fridrich, markrabě brani- boreký 320, 321, 351, 421 pozn. 291 Fridrich, vévoda seský 279 40 Gallicia viz Halič Gaming (Gamink) 359 Gamink viz Geming Georgius, dominug viz Jiří z Poděbrad, král český
z Drahonic, Bartošek 295, 299, 301, 360, 365, 366, 368, 400 pozn. 116, 401 pozn. 122, 409 pozn.184, 414 pozn. 219, 418 pozn. 257, 435 pozn. 413 Drška z Horšovského Týna, Zdeněk viz z Horšovské- ho Týna, Zdeněk Drška z Dub/ń/an, Hrdek (Hrdon) 291, 365-367 Ebendorfer, TomáB 266 Egrerz, Jindfich 7, 11, 14, 15 Egrerz (Georgius de Lito- nerzicz), Jifí 27, 81, 172 pozn. 18 a 20 Eneas Silvius Piccolomini viz Pius II. Eneáó Silvius Piccolomini viz Pius II. Engliš, Petr viz Payne, Petr Evropa 218, 233, 284, 327, 353, 371, 372, 376 Ezechias viz Ezechiáš Ezechiáš (Ezechias) 89, 141 ‚ = 472 - Fegale (Fegalik, Fegalik), Prokop 93, 143, 262, 264, 289 Fegalik viz Fegale, Prokop Fegalik viz Fegale, Prokop Ferrara 321 Fitzralph (Armachenus), Ri- chardus 30, 40, 41 Francia viz Francie Francie (Francia) 45, 241 Franciscus Canterino viz Canterino, Franciscus Frankfurt /NSR/ 412 pozn. 201 Friburgensis, Johannes Frick 287 Fridrich III. (Cesar, Ce- sarea celsitudo) 14, 130, 233. Fridrich, markrabě brani- boreký 320, 321, 351, 421 pozn. 291 Fridrich, vévoda seský 279 40 Gallicia viz Halič Gaming (Gamink) 359 Gamink viz Geming Georgius, dominug viz Jiří z Poděbrad, král český
Strana 473
Georgius de Litomericz viz Egrerz, Jiří Georgius rex viz Jiří z Po- dčbrad, král český Gerlachovský dôm viz Plzeň - dům Gerlachovský de Giehniedno, Mathias Sskornye viz z Jehné&dna, Matěj Škorně Girzik viz Jiří z Poděbrad, král český Girzikus viz Jiří z Podě- brad, král český Glacz viz Kladsko Gradicenses viz Hradečtí Graz (Štýrský Hradec) 14, 15, 173 pozn. 20 z Gutštejna, Burian 427 pozn. 329 Gutštejnové 274 Gyrsalcus viz Jiří z Podě- brad, král český Habart z Adleru viz z Ad- laru, Habart Hali& (Gallicia) 128, 232 Hanibal viz Hannibal Hannibal (Henibal) 87, 140 - 473 - Hanuš, mistr (Jan Šindel 7) 278, 406 pozn. 167, 407 pozn. 168 Hasištejnský z Lobkovic, Bo- huslav viz z Lobkovic, Bo- huslav Hasištejnský Herbroch, Wilhelm viz Hor- borg, Wilhelm Herodes 147 Hieronymus, S. viz Jeroným Hiesua viz Ježíš Kristus Hilarius Litoměřický 1, 3, 4-21, 23, 25-52, 54-74, 76-62, 84, 85, 92, 104, 126, 127, 129, 136, 137, 139, 171 pozn. 2-4, 6 a 9; 172 pozn. 11, 12 a 20; 173 pozn. 23, 175 pozn. 10, 176 pozn. 13 a 14, 177 pozn. 16, 18 a 21; 178 pozn. 24 a 25, 217, 221 aż 229, 231-236, 238, 241, 243-254, 256-263, 265, 267, 271, 282, 283, 289 až 292, 294, 295, 298 až 301, 303-395, 307-313, 344, 359, 368, 375-378, 380-384, 386, 388 pozn. 1, 389 pozn. 10 a 15, 392 pozn. 30 a 32-35, 393 pozn. 36 a další, 394 pozn. 57-60, 396 pozn. 76
Georgius de Litomericz viz Egrerz, Jiří Georgius rex viz Jiří z Po- dčbrad, král český Gerlachovský dôm viz Plzeň - dům Gerlachovský de Giehniedno, Mathias Sskornye viz z Jehné&dna, Matěj Škorně Girzik viz Jiří z Poděbrad, král český Girzikus viz Jiří z Podě- brad, král český Glacz viz Kladsko Gradicenses viz Hradečtí Graz (Štýrský Hradec) 14, 15, 173 pozn. 20 z Gutštejna, Burian 427 pozn. 329 Gutštejnové 274 Gyrsalcus viz Jiří z Podě- brad, král český Habart z Adleru viz z Ad- laru, Habart Hali& (Gallicia) 128, 232 Hanibal viz Hannibal Hannibal (Henibal) 87, 140 - 473 - Hanuš, mistr (Jan Šindel 7) 278, 406 pozn. 167, 407 pozn. 168 Hasištejnský z Lobkovic, Bo- huslav viz z Lobkovic, Bo- huslav Hasištejnský Herbroch, Wilhelm viz Hor- borg, Wilhelm Herodes 147 Hieronymus, S. viz Jeroným Hiesua viz Ježíš Kristus Hilarius Litoměřický 1, 3, 4-21, 23, 25-52, 54-74, 76-62, 84, 85, 92, 104, 126, 127, 129, 136, 137, 139, 171 pozn. 2-4, 6 a 9; 172 pozn. 11, 12 a 20; 173 pozn. 23, 175 pozn. 10, 176 pozn. 13 a 14, 177 pozn. 16, 18 a 21; 178 pozn. 24 a 25, 217, 221 aż 229, 231-236, 238, 241, 243-254, 256-263, 265, 267, 271, 282, 283, 289 až 292, 294, 295, 298 až 301, 303-395, 307-313, 344, 359, 368, 375-378, 380-384, 386, 388 pozn. 1, 389 pozn. 10 a 15, 392 pozn. 30 a 32-35, 393 pozn. 36 a další, 394 pozn. 57-60, 396 pozn. 76
Strana 474
a 78, 397 pozn. 80 a 87, 399 pozn. 108 a, 111; 400 pozn. 112 a další, 401 pozn. 124, 404 pozn. 146, 402 pozn. 186, 413 pozn. 214, 414 pozn. 216 až 218, 416 pozn.231-234, 417 pozn. 248-250 a 253, 418 passim, 419 passim, 430 pozn. 355, 431 pozn. 357 a 358, 435 pozn. 414, 438 passim Hiltersried 317, 334,345, 427 pozn. 338, 428 pozn. 339 z Hradce, Menhart (Menhar- dus) 108, 152, 316, 330, 345, 347 z Hradce (de Hradecz), Petr 16 Hradec Králové (Reginae Hradecium) 16, 116 de Hradecz, Petrus viz z Hradce, Petr Hradečtí (Gradicenses), oby- vatelé Hradce Králové 79, 116, 157 z Hrádku, Jan Pardus 299, 334 Holofernes viz Holofernés Holofernés (Holofernes) 96, 145 Holý, Prokop viz Prokop Holý Homerus 87, 103 Horažďovice 345 Hrdek z Dub/ň/an viz z Dub- /n/an, Hrdek Hrdoň z Dub/ň/an viz z Dub- /ň/an, Hrdek Hus, Jan (Johannes) 8, 65, 92, 129, 143, 166, 274, 338, 391 pozn. 22 Horborg (Herbroch), Wil- heln 40 z Horšovského Týna, Zde- něk Drška 365-367 Z Husi, Mikuláš 274 husité (Hussen, Hussitae) 12, 44, 77, 79, 90, 141, 368, 421 pozn. 294, 422 pozn. 299 Horšovský rýn 314, 365, 367 Hrad pražský víz Praha — Hrad pražský Hussen viz husité Hussitae viz husité — 474 —
a 78, 397 pozn. 80 a 87, 399 pozn. 108 a, 111; 400 pozn. 112 a další, 401 pozn. 124, 404 pozn. 146, 402 pozn. 186, 413 pozn. 214, 414 pozn. 216 až 218, 416 pozn.231-234, 417 pozn. 248-250 a 253, 418 passim, 419 passim, 430 pozn. 355, 431 pozn. 357 a 358, 435 pozn. 414, 438 passim Hiltersried 317, 334,345, 427 pozn. 338, 428 pozn. 339 z Hradce, Menhart (Menhar- dus) 108, 152, 316, 330, 345, 347 z Hradce (de Hradecz), Petr 16 Hradec Králové (Reginae Hradecium) 16, 116 de Hradecz, Petrus viz z Hradce, Petr Hradečtí (Gradicenses), oby- vatelé Hradce Králové 79, 116, 157 z Hrádku, Jan Pardus 299, 334 Holofernes viz Holofernés Holofernés (Holofernes) 96, 145 Holý, Prokop viz Prokop Holý Homerus 87, 103 Horažďovice 345 Hrdek z Dub/ň/an viz z Dub- /n/an, Hrdek Hrdoň z Dub/ň/an viz z Dub- /ň/an, Hrdek Hus, Jan (Johannes) 8, 65, 92, 129, 143, 166, 274, 338, 391 pozn. 22 Horborg (Herbroch), Wil- heln 40 z Horšovského Týna, Zde- něk Drška 365-367 Z Husi, Mikuláš 274 husité (Hussen, Hussitae) 12, 44, 77, 79, 90, 141, 368, 421 pozn. 294, 422 pozn. 299 Horšovský rýn 314, 365, 367 Hrad pražský víz Praha — Hrad pražský Hussen viz husité Hussitae viz husité — 474 —
Strana 475
Cham (Kouba) 358, 359, 361, 366, 367, 421 pozn. 291 a 294 Cheb 275, 278-280, 284, 285, 294-297, 317, 326, 331, 347, 358, 359, 407 pozn. 169, 411 pozn.199, 422 pozn. 299, 426 pozn. 329 Chelčický, Petr 237, 380 Chotýšany 345 Christus viz Ježíš Kris- tus Chval z Machovic viz z Ma- chovic, Chval Iesus Christus viz Ježíš Kristus Imhoff, Hans 412 pozn.205 a 206, 413 pozn. 206 Imhoff, Konrad II. 285, 287, 412 pozn. 204, 413 pozn. 211 Imhoff, Sebold 412 pozn. 205 Imhoffové 412 pozn. 204 Indi viz Indové Indové (Indi) 113, 156 - 475 - Ioannes viz Johennes fsokratés 72 Israel (Isrehel) 59, 111, 125 Israhel viz Israel Isrehel, filii viz Zidé Itélie 9-11, 321, 322 Iudaei viz Židé Iudas Mschabeus viz Juda Makabejsky Tudei viz Zidé Iulisnus Apostata viz Ju- lián Jacobus Alvarottus viz Alva- rottus, Jacobus Jacobus de Lausanna viz Lausanna, Jacobus de Jacobus Soccis viz Zocchus de Ferraria, Jacobus Jacobus Sochis de Ferraria viz Zocchus de Ferraris, Jacobus Jacobus Zocchus de Ferraria viz Zocchus de Ferraria, Jacobus Jafet, Jan 23 Jan Bavorský viz Jen, vévo- da bavorský
Cham (Kouba) 358, 359, 361, 366, 367, 421 pozn. 291 a 294 Cheb 275, 278-280, 284, 285, 294-297, 317, 326, 331, 347, 358, 359, 407 pozn. 169, 411 pozn.199, 422 pozn. 299, 426 pozn. 329 Chelčický, Petr 237, 380 Chotýšany 345 Christus viz Ježíš Kris- tus Chval z Machovic viz z Ma- chovic, Chval Iesus Christus viz Ježíš Kristus Imhoff, Hans 412 pozn.205 a 206, 413 pozn. 206 Imhoff, Konrad II. 285, 287, 412 pozn. 204, 413 pozn. 211 Imhoff, Sebold 412 pozn. 205 Imhoffové 412 pozn. 204 Indi viz Indové Indové (Indi) 113, 156 - 475 - Ioannes viz Johennes fsokratés 72 Israel (Isrehel) 59, 111, 125 Israhel viz Israel Isrehel, filii viz Zidé Itélie 9-11, 321, 322 Iudaei viz Židé Iudas Mschabeus viz Juda Makabejsky Tudei viz Zidé Iulisnus Apostata viz Ju- lián Jacobus Alvarottus viz Alva- rottus, Jacobus Jacobus de Lausanna viz Lausanna, Jacobus de Jacobus Soccis viz Zocchus de Ferraria, Jacobus Jacobus Sochis de Ferraria viz Zocchus de Ferraris, Jacobus Jacobus Zocchus de Ferraria viz Zocchus de Ferraria, Jacobus Jafet, Jan 23 Jan Bavorský viz Jen, vévo- da bavorský
Strana 476
Jan z Bochova viz z Bochova, Jan z Jehnědna (de Giehniedno), Matěj Škorně 42 Jan, falckrabě 426 pozn. 326 Jeroným (Hieronymus, S.) 60, 88, 140 Jan, notář plzeňský 70 Jan, vévoda bavorský 320, 357, 412 pozn. 201 Jan Hus viz Hus, Jan Jan z Lokte viz z Lokte, Jan Jan Palomar viz Palomar, Jan Jeroným Pražský 391 pozn. 22 Ježíš Kristus (Agnus, Berá- nek, Cristus, Hiesus, Christus, Sponsus Eccle- sie) 30, 62, 88, 102, 103, 105, 124, 131, 134, 141, 148-150, 162, 167, 169 Jan Příbram viz Příbram, Jan Jindřich Plavenský viz z Plavna, Jindřich Jan z Ragusy viz z Ragusy, Jan Jindřích, plzeňský lokátor 246 Jan Rokycana viz Rokycana, Jan Jindřichův Hradec 15, 172 pozn. 20, 284 Jan ze Segovie viz ze Sego- vie, Jan Jan Šindel/7/ viz Hanuš, mistr Jan Tourský viz Tourský, Jan Jan Velvar viz Velvar, Jan Jan Želivský viz Želivský, Jan Jiří z Poděbrad (dominus Georgius, Georgius rex, Girzik, Girzikus, Gyr- salcus, Jiřík), král čes- ký 7, 12-14, 17, 18, 34, 44-46, 53, 54, 62, 64, 65, 67, 68, 70-72, 78-80, 126-129, 133, 164-166, 168, 171 pozn.2, 217-222, 224, 225, 227, 230, 233 až 238, 240-242, 272,300 Janovice 427 pozn. 330 — 476 —
Jan z Bochova viz z Bochova, Jan z Jehnědna (de Giehniedno), Matěj Škorně 42 Jan, falckrabě 426 pozn. 326 Jeroným (Hieronymus, S.) 60, 88, 140 Jan, notář plzeňský 70 Jan, vévoda bavorský 320, 357, 412 pozn. 201 Jan Hus viz Hus, Jan Jan z Lokte viz z Lokte, Jan Jan Palomar viz Palomar, Jan Jeroným Pražský 391 pozn. 22 Ježíš Kristus (Agnus, Berá- nek, Cristus, Hiesus, Christus, Sponsus Eccle- sie) 30, 62, 88, 102, 103, 105, 124, 131, 134, 141, 148-150, 162, 167, 169 Jan Příbram viz Příbram, Jan Jindřich Plavenský viz z Plavna, Jindřich Jan z Ragusy viz z Ragusy, Jan Jindřích, plzeňský lokátor 246 Jan Rokycana viz Rokycana, Jan Jindřichův Hradec 15, 172 pozn. 20, 284 Jan ze Segovie viz ze Sego- vie, Jan Jan Šindel/7/ viz Hanuš, mistr Jan Tourský viz Tourský, Jan Jan Velvar viz Velvar, Jan Jan Želivský viz Želivský, Jan Jiří z Poděbrad (dominus Georgius, Georgius rex, Girzik, Girzikus, Gyr- salcus, Jiřík), král čes- ký 7, 12-14, 17, 18, 34, 44-46, 53, 54, 62, 64, 65, 67, 68, 70-72, 78-80, 126-129, 133, 164-166, 168, 171 pozn.2, 217-222, 224, 225, 227, 230, 233 až 238, 240-242, 272,300 Janovice 427 pozn. 330 — 476 —
Strana 477
Jiřík, král český viz Jiří z Poděbrad, král český Johannes Wiklef viz Wiklef, Johannes Jodocus pedellus 36, 37 Johánek (Johanko) 93, 143, 262, 264, 289 Johanko viz Johánek Johannes Andreae viz An- dreae, Johannes Johannes Wykleff viz Wiklef, Johannes Jozue (Yosue, Yozue) 58, 85, 134, 139, 169 J. de Srlyn viz Srlyn, J.de J. T. s. I. 51, 57 Johannes Capistranus viz Capistranus, Johannes Johannes Carvaial viz Car- vaial, Johannes Juda Makabejský (Iudas Ma- chabeus) 89, 134, 141, 169 Julián (Iulianus Apostata) 133 Johannes de Cubito viz z Lokte, Jan Jupiter 88, 140 Johannes de Deo viz Deo, Johannes de Johannes Friburgensis viz Friburgensis, Johannes Johannes Hus viz Hus, Jan Kačina 363 Kalixt (Calixtus) III. 44 Kamenec viz Plzeň - Kamenec Kamenetz viz Plzeň - Kamenec Johannes Leonis viz Leonis, Johannes z Kemenné Hory a na Rabštej- ně, Bušek Calta 365 Johannes de Lignano viz Lignano, Johannes de Karlova univerzita viz Pra- ha - Karlova univerzita Johennes Palomar viz Palo- mar, Jan Johannes Rokyczana viz Ro- kycana, Jan Karlštejn 279, 281, 284 až 286, 341, 408 pozn. 179, 412 pozn. 204, 413 pozn. 207 a 208 Johannes Rokyczanus viz Rokycana, Jan Kartágiňené (Carthaginien- ses) 60, 86 — 477 —
Jiřík, král český viz Jiří z Poděbrad, král český Johannes Wiklef viz Wiklef, Johannes Jodocus pedellus 36, 37 Johánek (Johanko) 93, 143, 262, 264, 289 Johanko viz Johánek Johannes Andreae viz An- dreae, Johannes Johannes Wykleff viz Wiklef, Johannes Jozue (Yosue, Yozue) 58, 85, 134, 139, 169 J. de Srlyn viz Srlyn, J.de J. T. s. I. 51, 57 Johannes Capistranus viz Capistranus, Johannes Johannes Carvaial viz Car- vaial, Johannes Juda Makabejský (Iudas Ma- chabeus) 89, 134, 141, 169 Julián (Iulianus Apostata) 133 Johannes de Cubito viz z Lokte, Jan Jupiter 88, 140 Johannes de Deo viz Deo, Johannes de Johannes Friburgensis viz Friburgensis, Johannes Johannes Hus viz Hus, Jan Kačina 363 Kalixt (Calixtus) III. 44 Kamenec viz Plzeň - Kamenec Kamenetz viz Plzeň - Kamenec Johannes Leonis viz Leonis, Johannes z Kemenné Hory a na Rabštej- ně, Bušek Calta 365 Johannes de Lignano viz Lignano, Johannes de Karlova univerzita viz Pra- ha - Karlova univerzita Johennes Palomar viz Palo- mar, Jan Johannes Rokyczana viz Ro- kycana, Jan Karlštejn 279, 281, 284 až 286, 341, 408 pozn. 179, 412 pozn. 204, 413 pozn. 207 a 208 Johannes Rokyczanus viz Rokycana, Jan Kartágiňené (Carthaginien- ses) 60, 86 — 477 —
Strana 478
Kazimír, král polský 233 Kersky viz z Římovic, On- dřej Keřeký Kefsk$ z Římovic, Ondřej viz z Římovic, Ondřej Keřeký Kladsko (Glacz) 45 Klent, Jindřich 353 Klatovy 282, 298, 301, 394 z Klenové/ho/ (Klenovský, de Klenow), Přibík 77, 78, 96, 145, 263, 264, 288, 337, 347, 358, 360 až 362, 364-367, 400 pozn. 122, 431 pozn. 366 Klenovský z Klenové/ho/, Přibík viz z Klenové, Přibík de Klenow, Przibik viz z Klenové/ho/, Přibík Kleo, Véclav Jan 82, 109 Kliment (Clemens) V. 36, 39 Kliment (Clemens) VIII. 220 z Klinstejna, Čeněk (Cžen- ko) 129, 166, 236 Koc z Dobrše na Nečtinách, Zbyněk viz z Dobrše na Nečtinách, Zbyněk Koc - 418 - Kolda ze Žampachu, Jean viz ze Žempachu, Jen Kolda Kolin nad Rynem viz Kóln Koln (Kolin nad Rýnem) 283, 353 z Kolovrat, Hanuš 6, 13, 28, 46, 285 Kolovratové 25, 274, 281 Konrád viz Imhoff, Konrad II. Koranda, Václav mladší 8, 19, 20, 29, 30, 44, 250 Koranda, Václav starší 257, 270, 272, 273 Korybutovič, Zikmund 7 Kostomlaty 348 Kouba viz Chem z Krakova, Matěj viz Cra- covia, Mathias de Královec, Jen 361 Království české viz České království Kristus viz Ježíš Kristus z Krumlova (de Krumlow), Václav 44, 66, 68, 71 de Krumlow, Wenceslaus viz z Krumlova, Václav Krušina ze Švamberka, Hy- nek viz ze Švemberka, Hynek Krušina
Kazimír, král polský 233 Kersky viz z Římovic, On- dřej Keřeký Kefsk$ z Římovic, Ondřej viz z Římovic, Ondřej Keřeký Kladsko (Glacz) 45 Klent, Jindřich 353 Klatovy 282, 298, 301, 394 z Klenové/ho/ (Klenovský, de Klenow), Přibík 77, 78, 96, 145, 263, 264, 288, 337, 347, 358, 360 až 362, 364-367, 400 pozn. 122, 431 pozn. 366 Klenovský z Klenové/ho/, Přibík viz z Klenové, Přibík de Klenow, Przibik viz z Klenové/ho/, Přibík Kleo, Véclav Jan 82, 109 Kliment (Clemens) V. 36, 39 Kliment (Clemens) VIII. 220 z Klinstejna, Čeněk (Cžen- ko) 129, 166, 236 Koc z Dobrše na Nečtinách, Zbyněk viz z Dobrše na Nečtinách, Zbyněk Koc - 418 - Kolda ze Žampachu, Jean viz ze Žempachu, Jen Kolda Kolin nad Rynem viz Kóln Koln (Kolin nad Rýnem) 283, 353 z Kolovrat, Hanuš 6, 13, 28, 46, 285 Kolovratové 25, 274, 281 Konrád viz Imhoff, Konrad II. Koranda, Václav mladší 8, 19, 20, 29, 30, 44, 250 Koranda, Václav starší 257, 270, 272, 273 Korybutovič, Zikmund 7 Kostomlaty 348 Kouba viz Chem z Krakova, Matěj viz Cra- covia, Mathias de Královec, Jen 361 Království české viz České království Kristus viz Ježíš Kristus z Krumlova (de Krumlow), Václav 44, 66, 68, 71 de Krumlow, Wenceslaus viz z Krumlova, Václav Krušina ze Švamberka, Hy- nek viz ze Švemberka, Hynek Krušina
Strana 479
de Krzizanow, Wenceslaus viz Křižanovský, Václav Letopisec viz Starý letopi- sec český Křeč 372 Kříž z Telče, Oldřich viz z Telče, Oldřich Kříž Leyson, Dětřich 424 pozn. 319 Libštejn 314 Křižanovský (de Krzizanow), Václav 20, 21, 34, 35, 44 Lignano, Johannes de 37 Lipany 7, 217, 276, 313, 367, 369 Kutná Hora (Cuthni Montes), 29, 41, 116, 270, 283, 363, 367 Litická brána viz Plzeň - brány Kutnohorští (Montani) 79, 116, 157 Liticensis via viz Plzeň - cesta Litomericz, Georgius de viz Egrerz, Jiří Ladislaus viz Ladislav Po- hrobek, král český Ladislav Pohrobek, král český 66, 217 Litoměřice 7, 44 Livius (Lyvius), T. 60, 85, 87, 140 Laurentius Rovarella viz Rovarella, Laurentius z Lobkovic, Bohuslav Hasi- štejnský 23 Lausanna, Jacobus de 43 u Lazara ve Vídni viz Plzeň - u Lazara ve Víd- Loket 275, 295, 297 z Lokte (de Cubito), Jan 9, 37 ni Lazari in Wienna locus viz Plzeň - u Lazara ve Vídni Leonis, Johannes 72, 106 z Lestkova, Jan 286 Lombardus, Petrus 8 Lopata 314 Louny 298, 301, 304 Louvain (Lovaň) 283 Lovaň viz Louvain z Lozy, Otík 337 — 479 —
de Krzizanow, Wenceslaus viz Křižanovský, Václav Letopisec viz Starý letopi- sec český Křeč 372 Kříž z Telče, Oldřich viz z Telče, Oldřich Kříž Leyson, Dětřich 424 pozn. 319 Libštejn 314 Křižanovský (de Krzizanow), Václav 20, 21, 34, 35, 44 Lignano, Johannes de 37 Lipany 7, 217, 276, 313, 367, 369 Kutná Hora (Cuthni Montes), 29, 41, 116, 270, 283, 363, 367 Litická brána viz Plzeň - brány Kutnohorští (Montani) 79, 116, 157 Liticensis via viz Plzeň - cesta Litomericz, Georgius de viz Egrerz, Jiří Ladislaus viz Ladislav Po- hrobek, král český Ladislav Pohrobek, král český 66, 217 Litoměřice 7, 44 Livius (Lyvius), T. 60, 85, 87, 140 Laurentius Rovarella viz Rovarella, Laurentius z Lobkovic, Bohuslav Hasi- štejnský 23 Lausanna, Jacobus de 43 u Lazara ve Vídni viz Plzeň - u Lazara ve Víd- Loket 275, 295, 297 z Lokte (de Cubito), Jan 9, 37 ni Lazari in Wienna locus viz Plzeň - u Lazara ve Vídni Leonis, Johannes 72, 106 z Lestkova, Jan 286 Lombardus, Petrus 8 Lopata 314 Louny 298, 301, 304 Louvain (Lovaň) 283 Lovaň viz Louvain z Lozy, Otík 337 — 479 —
Strana 480
Lucanus 93 Lucemburk viz Zikmund,král český Ludvík, vévoda bavorský 323, 324 Lullus, Raimundus 10, 38 Lupáč, Martin 356 Lužice 178 pozn. 25 Lvík z Rovného viz z Rov- ného, Lvík Lyvius, T. viz Livius, T. Machabei viz Makebejští Machabeus, Iudas viz Juda Makabejský z Machovic, Chval 271 Makabejští CMachabei) 86, 139 Malá (Saská) brána viz Plzeň - brány Malovec z Pacova, Jan viz z Pacova, Jan Melovec Mantova viz Mentua Mantua (Mantova) 44, 422 pozn. 306 Marcus, patriarcha Aquile- gieneie 44 María viz Merie - 480 - Marie (Maria, Virgo) 72, 107, 151, 419 pozn.269 b a 271 Mare 88, 140 Martin V. 410 pozn. 195 Martinus Polonua viz Polo- nus, Martinus Massa, Giovanní da 353 Matěj z Krakova viz Craco- via, Mathias de Matheus Ordinis Theutonico- rum viz ze Svihova, Ma- tous Mathias de Cracovia viz Cracovia, Mathias de Mathias, rex Ungariae viz Matyáš Korvín, král uher- ský Matouš ze Švihova viz ze Švihova, Matouš Matyáš (Mathias), král uherský 14, 45, 80-82, 218, 221, 223 Menhardus viz z Hradce, Menhart Menhart z Hredce viz z Hradce, Menhart Merian, MatouB 375 Michael archengelus, S. viz Michael
Lucanus 93 Lucemburk viz Zikmund,král český Ludvík, vévoda bavorský 323, 324 Lullus, Raimundus 10, 38 Lupáč, Martin 356 Lužice 178 pozn. 25 Lvík z Rovného viz z Rov- ného, Lvík Lyvius, T. viz Livius, T. Machabei viz Makebejští Machabeus, Iudas viz Juda Makabejský z Machovic, Chval 271 Makabejští CMachabei) 86, 139 Malá (Saská) brána viz Plzeň - brány Malovec z Pacova, Jan viz z Pacova, Jan Melovec Mantova viz Mentua Mantua (Mantova) 44, 422 pozn. 306 Marcus, patriarcha Aquile- gieneie 44 María viz Merie - 480 - Marie (Maria, Virgo) 72, 107, 151, 419 pozn.269 b a 271 Mare 88, 140 Martin V. 410 pozn. 195 Martinus Polonua viz Polo- nus, Martinus Massa, Giovanní da 353 Matěj z Krakova viz Craco- via, Mathias de Matheus Ordinis Theutonico- rum viz ze Svihova, Ma- tous Mathias de Cracovia viz Cracovia, Mathias de Mathias, rex Ungariae viz Matyáš Korvín, král uher- ský Matouš ze Švihova viz ze Švihova, Matouš Matyáš (Mathias), král uherský 14, 45, 80-82, 218, 221, 223 Menhardus viz z Hradce, Menhart Menhart z Hredce viz z Hradce, Menhart Merian, MatouB 375 Michael archengelus, S. viz Michael
Strana 481
Michael de Bononia viz Bo- nonia, Michael de Michal (Michael archange- lus, s.) 133, 168 Moyses viz Mojžíš München (Mnichov) 285, 411 pozn. 201 Mikuláš (Nicolaus de Ordi- ne Minorum) minorita/ mnich 282, 295, 307, 310, 311, 314, 315, 322, 328, 425 pozn. 323 Mikuláš mnich viz Mikuláš minorita Mže 178 pozn. 22, 245,304, 305 Nabuzardan 96, 145 Nečtiny 314, 365 Německo 14, 275, 318, 319, 334, 335 Mikuláš Vyznavač, sv. viz Plzeň - kostely Nepomuk 274 Minores fratres Ordinis S. Francisci viz Ordo ec- clesiasticus Mnichov viz München Mojžíš (Moyses) 85, 134, 139, 169 Nicolai Confessoris Mons, Sancti viz Plzeň - koste- ly Nicolaus Bonetus viz Bone- tus, Nicolaus Nicolaus frater viz Miku- láš minorita Mons Omnium Sanctorum viz Plzeň - kostely Mons Sancti Nicolai Con- feasoris viz Plzeň - kostely Nizozemí 68, 241 Norimberčané viz Norimber- ští Norimberk viz Nürnberg Montani viz Kutnohorští Morava 178 pozn. 25, 260, 262, 336, 341, 357 Most (Pons) 72, 106, 381, 419 pozn. 271, 440 pozn. 449 Norimberští (Norimberčané) 279, 280, 285, 286, 293, 296, 311, 317-319, 354, 401 pozn. 125, 411 pozn. 201, 416 pozn. 240, 421 pozn. 291 a 294, 424 poz. 319, 426 pozn. 323, 434 pozn. 407 b — 481 —
Michael de Bononia viz Bo- nonia, Michael de Michal (Michael archange- lus, s.) 133, 168 Moyses viz Mojžíš München (Mnichov) 285, 411 pozn. 201 Mikuláš (Nicolaus de Ordi- ne Minorum) minorita/ mnich 282, 295, 307, 310, 311, 314, 315, 322, 328, 425 pozn. 323 Mikuláš mnich viz Mikuláš minorita Mže 178 pozn. 22, 245,304, 305 Nabuzardan 96, 145 Nečtiny 314, 365 Německo 14, 275, 318, 319, 334, 335 Mikuláš Vyznavač, sv. viz Plzeň - kostely Nepomuk 274 Minores fratres Ordinis S. Francisci viz Ordo ec- clesiasticus Mnichov viz München Mojžíš (Moyses) 85, 134, 139, 169 Nicolai Confessoris Mons, Sancti viz Plzeň - koste- ly Nicolaus Bonetus viz Bone- tus, Nicolaus Nicolaus frater viz Miku- láš minorita Mons Omnium Sanctorum viz Plzeň - kostely Mons Sancti Nicolai Con- feasoris viz Plzeň - kostely Nizozemí 68, 241 Norimberčané viz Norimber- ští Norimberk viz Nürnberg Montani viz Kutnohorští Morava 178 pozn. 25, 260, 262, 336, 341, 357 Most (Pons) 72, 106, 381, 419 pozn. 271, 440 pozn. 449 Norimberští (Norimberčané) 279, 280, 285, 286, 293, 296, 311, 317-319, 354, 401 pozn. 125, 411 pozn. 201, 416 pozn. 240, 421 pozn. 291 a 294, 424 poz. 319, 426 pozn. 323, 434 pozn. 407 b — 481 —
Strana 482
Nová Plzeň viz Plzeň Nova Plzna viz Plzeň Nové Město pražské viz Pra- ha - Nové Město pražské Praedicatorum fratrum S. Dominici 94, 95, 112,144 Theotonicorum domus Vir- ginis Mariae 112 Nový svátek 82, 222, 223, 380, 383, 440 pozn. 449 Nürnberg (Norimberk) 13, 76, 219, 265, 270, 275, 278-280, 283-285, 293, 295, 296, 316, 318, 319, 321, 325, 335, 354, 359 až 363, 406 pozn. 167, 407 pozn. 168, 411 pozn. 201, 412 pozn. 204 a 206, 424 pozn. 318 a 319, 426 pozn. 323, 434 pozn. 407 b Oremus, Ondřej 82 Oremusová, Regina 82 Orphani viz Sirotci Osek 47, 48, 51 Ostrov 286 Pabiánková, Kateřina 272 z Pacova, Jan Malovec 345 z Padařova, Mikuláš 337, 364 Nymburk 337 Padova viz Padua Padua (Padova) 9-11, 36-39 Z Nýrska, Andrlík viz An- drlík z Nýrska Palestina ( Svatá země, Ter- ra Sancta) 59, 128, 165 Oldřich Kříž z Telče viz z Telče, Oldřich Kříž Olomouc 15, 45, 282 Omnium Sanctorum Mons viz Plzeň - kostely Palomar, Jan 303, 349,352, 354, 356-359, 361, 369 Pardus z Hrádku, Jan viz z Hrádku, Jan Pardus Paris (Paříž) 33 Paříž viz Paris Ondřej z Brodu viz z Brodu, Ondřej Paulus apostolus, S. viz Pavel Ordo ecclesiasticus: Minorum fratrum S. Fran- cisci 112,425 pozn. 323 Paulus II. viz Pavel II. — 482 —
Nová Plzeň viz Plzeň Nova Plzna viz Plzeň Nové Město pražské viz Pra- ha - Nové Město pražské Praedicatorum fratrum S. Dominici 94, 95, 112,144 Theotonicorum domus Vir- ginis Mariae 112 Nový svátek 82, 222, 223, 380, 383, 440 pozn. 449 Nürnberg (Norimberk) 13, 76, 219, 265, 270, 275, 278-280, 283-285, 293, 295, 296, 316, 318, 319, 321, 325, 335, 354, 359 až 363, 406 pozn. 167, 407 pozn. 168, 411 pozn. 201, 412 pozn. 204 a 206, 424 pozn. 318 a 319, 426 pozn. 323, 434 pozn. 407 b Oremus, Ondřej 82 Oremusová, Regina 82 Orphani viz Sirotci Osek 47, 48, 51 Ostrov 286 Pabiánková, Kateřina 272 z Pacova, Jan Malovec 345 z Padařova, Mikuláš 337, 364 Nymburk 337 Padova viz Padua Padua (Padova) 9-11, 36-39 Z Nýrska, Andrlík viz An- drlík z Nýrska Palestina ( Svatá země, Ter- ra Sancta) 59, 128, 165 Oldřich Kříž z Telče viz z Telče, Oldřich Kříž Olomouc 15, 45, 282 Omnium Sanctorum Mons viz Plzeň - kostely Palomar, Jan 303, 349,352, 354, 356-359, 361, 369 Pardus z Hrádku, Jan viz z Hrádku, Jan Pardus Paris (Paříž) 33 Paříž viz Paris Ondřej z Brodu viz z Brodu, Ondřej Paulus apostolus, S. viz Pavel Ordo ecclesiasticus: Minorum fratrum S. Fran- cisci 112,425 pozn. 323 Paulus II. viz Pavel II. — 482 —
Strana 483
Pavel (Paulus apostolus, s.) 88, 141 Petrus de Hradecz viz z Hradce, Petr Pavel (Paulus) II. 13, 14, 45, 62, 79, 81, 111, 127, 129, 154, 166, 220, 221, 236, 238, 253 Petrus Lombardus viz Lom- bardus, Petrus Petrus de Vannis viz Vannis, Petrus de Payne (Engliš), Petr 237, 340, 343 Pešina z Čechorodu, Tomáš 17-19, 21, 23, 47, 48, 57, 68, 69, 136, 172 poz. 14 a 15, 173 pozn. 23, 174 pozn. 6 Petr (Petrus apostolus, s.) 129, 132, 166, 168 z Pfaffendorfu, Ondřej 319, 320, 335, 428 pozn. 339 Philistini 86 Piber, Prokop 29, 41 Piccolomini, Aeneas/Eneáš/ Silvius viz Pius II. Pilisina urbs viz Plzeň Petr z Hradce viz z Hrad- ce, Petr Petrarca, Franciscus 43 Petridovská vrbina viz Plzeň - Petridovská vrbina Pilonum viz Plzeň Pilsen viz Plzeň Pilsin viz Plzeň Pilsina viz Plzeň Pilsna viz Plzeň Petridum salices viz Plzeň - Petridovská vrbina Pilznenses viz Plzeňané z Pirkštejna, Hynek Ptáček /Ptaczek/ 108, 152 Petri humuletum viz Plzeň - Petrova chmelnice Petrova chmelnice viz Plzeň - Petrova chmel- nice Petrus apostolus, S. viz Petr Pius II. (Aeneas/Eneas, Ene- áš/ Silvius Piccolomini) 44, 45, 65 - 67, 71, 74, 81, 90, 177 pozn. 16, 218, 219, 368, 373, 377, 435 pozn. 416, 436 pozn. 428, 438 pozn. 439 — 483 —
Pavel (Paulus apostolus, s.) 88, 141 Petrus de Hradecz viz z Hradce, Petr Pavel (Paulus) II. 13, 14, 45, 62, 79, 81, 111, 127, 129, 154, 166, 220, 221, 236, 238, 253 Petrus Lombardus viz Lom- bardus, Petrus Petrus de Vannis viz Vannis, Petrus de Payne (Engliš), Petr 237, 340, 343 Pešina z Čechorodu, Tomáš 17-19, 21, 23, 47, 48, 57, 68, 69, 136, 172 poz. 14 a 15, 173 pozn. 23, 174 pozn. 6 Petr (Petrus apostolus, s.) 129, 132, 166, 168 z Pfaffendorfu, Ondřej 319, 320, 335, 428 pozn. 339 Philistini 86 Piber, Prokop 29, 41 Piccolomini, Aeneas/Eneáš/ Silvius viz Pius II. Pilisina urbs viz Plzeň Petr z Hradce viz z Hrad- ce, Petr Petrarca, Franciscus 43 Petridovská vrbina viz Plzeň - Petridovská vrbina Pilonum viz Plzeň Pilsen viz Plzeň Pilsin viz Plzeň Pilsina viz Plzeň Pilsna viz Plzeň Petridum salices viz Plzeň - Petridovská vrbina Pilznenses viz Plzeňané z Pirkštejna, Hynek Ptáček /Ptaczek/ 108, 152 Petri humuletum viz Plzeň - Petrova chmelnice Petrova chmelnice viz Plzeň - Petrova chmel- nice Petrus apostolus, S. viz Petr Pius II. (Aeneas/Eneas, Ene- áš/ Silvius Piccolomini) 44, 45, 65 - 67, 71, 74, 81, 90, 177 pozn. 16, 218, 219, 368, 373, 377, 435 pozn. 416, 436 pozn. 428, 438 pozn. 439 — 483 —
Strana 484
Plachý z Třebnice ( Třebnic- ký), Šimon 51, 77, 82, 91, 98, 107, 242, 243, 280, 292, 301, 384, 414 pozn. 222, 415 pozn.225, 418 pozn. 258, 435 pozn. 417 Pleey 48, 51, 174 Plauen (Plavno, Plawns) 91, 142, 177 pozm. 16, 259 Plavenský, Jindřich viz z Plavna, Jindřich z Plavna (Plavenský), Jin- dřich 177 pozn. 16, 411 pozn. 199 Plavno vis Plauen Plewna viz Plauen Plinius SterBí 123, 162 Plieini urbs viz Plzen Plsana viz Plzen Plsna vis Plzen Plzeneké město viz Plzeň Plzeň ( Nová Plzeň, Nova Plzna, Pilisina urbs,Pi- lonum, Pilsen, Pilsin, Pileina, Pilena, Plisi- ni urbs, Plsena, Plsna, Plzenské město, Plzna, Plznensis civitas, Pylz- - 484 - na, město Slunce, Zezzla) 13-15, 46-48, 51, 52, 61, 63, 65, 66, 71, 72, 74 až 83, 91, 92, 98, 109, 115, 117, 121, 123, 128-130, 136, 137, 139, 142, 143, 153, 158, 161, 165-167, 217, 219-224, 227-230, 232-235, 241, 243-298, 300-305, 307, 309-329, 331-335, 339-341, 343 až 376, 378, 381-387, 389 pozn. 8, 390 pozn. 10, 391 pozn. 20 a 22, 395, 396 pozn. 74, 399, 401 pozn. 122, 403 pozn. 138 a 139, 406 pozn. 166, 407 pozn. 168, 409 pozn. 187, 412 pozn. 203 a 206, 413 pozn. 206, 415 pozn. 227, 416 pozn. 229, 417 pozn. 243 a 246, 420 pozn. 280, 421 pozn. 294, 422 pozn. 299, 423 pozn. 316 a 317, 424 pozn. 318 a 319, 425 pozn. 323, 426 pozn. 324 a 326, 427 pozn. 329, 428 pozn. 339, 430 pozn. 352, 431 pozn. 370, 432 pozn. 385, 437 pozn. 430, 438 pozn. 433 a 438, 439 poz. 441, 440 pozn. 449 - brány: Litická 47,305, 375
Plachý z Třebnice ( Třebnic- ký), Šimon 51, 77, 82, 91, 98, 107, 242, 243, 280, 292, 301, 384, 414 pozn. 222, 415 pozn.225, 418 pozn. 258, 435 pozn. 417 Pleey 48, 51, 174 Plauen (Plavno, Plawns) 91, 142, 177 pozm. 16, 259 Plavenský, Jindřich viz z Plavna, Jindřich z Plavna (Plavenský), Jin- dřich 177 pozn. 16, 411 pozn. 199 Plavno vis Plauen Plewna viz Plauen Plinius SterBí 123, 162 Plieini urbs viz Plzen Plsana viz Plzen Plsna vis Plzen Plzeneké město viz Plzeň Plzeň ( Nová Plzeň, Nova Plzna, Pilisina urbs,Pi- lonum, Pilsen, Pilsin, Pileina, Pilena, Plisi- ni urbs, Plsena, Plsna, Plzenské město, Plzna, Plznensis civitas, Pylz- - 484 - na, město Slunce, Zezzla) 13-15, 46-48, 51, 52, 61, 63, 65, 66, 71, 72, 74 až 83, 91, 92, 98, 109, 115, 117, 121, 123, 128-130, 136, 137, 139, 142, 143, 153, 158, 161, 165-167, 217, 219-224, 227-230, 232-235, 241, 243-298, 300-305, 307, 309-329, 331-335, 339-341, 343 až 376, 378, 381-387, 389 pozn. 8, 390 pozn. 10, 391 pozn. 20 a 22, 395, 396 pozn. 74, 399, 401 pozn. 122, 403 pozn. 138 a 139, 406 pozn. 166, 407 pozn. 168, 409 pozn. 187, 412 pozn. 203 a 206, 413 pozn. 206, 415 pozn. 227, 416 pozn. 229, 417 pozn. 243 a 246, 420 pozn. 280, 421 pozn. 294, 422 pozn. 299, 423 pozn. 316 a 317, 424 pozn. 318 a 319, 425 pozn. 323, 426 pozn. 324 a 326, 427 pozn. 329, 428 pozn. 339, 430 pozn. 352, 431 pozn. 370, 432 pozn. 385, 437 pozn. 430, 438 pozn. 433 a 438, 439 poz. 441, 440 pozn. 449 - brány: Litická 47,305, 375
Strana 485
Malá C Saská) 305 Norimberská 304, 305 Pražská 305, 375 - cesta: litická (Liti- censis via) 101, 147 - dům: Gerlachovský 278 - Kamenec (Kemenetz) 101, 147 - klášter: dominikánský 47, 94, 144, 290, 291 františkánský 47 - kostely: sv. Bartolomě- je 46, 47, 75, 77, 374 sv. Mikuláše Vy- znavače (S. Ni- colai Confesso- ris), té£ název návrší 99, 101, 147, 305 Všech svatých (Omnium Sancto- rum), též název návrší 99, 146, 304 Zvěstovéní P.Ma- rie 308, 309, 419 pozn. 269 b - kaple sv. Ducha 47 - u Lazara ve Vfdni (Le- - 485 - zari in Wienna locus) 99, 146, 304, 305 Petridovská vrbina (Pe- tridum salices) 101, 147 Petrova chmelnice (Pet- ri humuletun) 101, 147 Skvrnany ( Sekorniany) 47, 98, 146, 304 Sobékurského heltjr* (Sobiekursky equa) 101, 147 - Trojanove zahrada (troyani ortus) 101, 147 Plzeňané (Plzeňští, Plzetae, Pilsnenses, Plznenses, Plznenses viri) 46, 60 až 63, 66-70, 72-74, 78 až 80, 93, 116, 123, 128, 135, 145, 162, 176 pozn. 13, 223, 224, 226, 230, 232, 252, 253-255, 257, 259, 263-266, 276, 277, 281, 285, 290-293, 295 až 297, 303, 304, 308, 310 až 313, 315, 316, 318 až 321, 323-325, 327, 328, 341, 344, 349-351, 354 až 356, 359-361, 368, 370, 375, 376, 381-383, 392 pozn. 32, 411 pozn. 201,
Malá C Saská) 305 Norimberská 304, 305 Pražská 305, 375 - cesta: litická (Liti- censis via) 101, 147 - dům: Gerlachovský 278 - Kamenec (Kemenetz) 101, 147 - klášter: dominikánský 47, 94, 144, 290, 291 františkánský 47 - kostely: sv. Bartolomě- je 46, 47, 75, 77, 374 sv. Mikuláše Vy- znavače (S. Ni- colai Confesso- ris), té£ název návrší 99, 101, 147, 305 Všech svatých (Omnium Sancto- rum), též název návrší 99, 146, 304 Zvěstovéní P.Ma- rie 308, 309, 419 pozn. 269 b - kaple sv. Ducha 47 - u Lazara ve Vfdni (Le- - 485 - zari in Wienna locus) 99, 146, 304, 305 Petridovská vrbina (Pe- tridum salices) 101, 147 Petrova chmelnice (Pet- ri humuletun) 101, 147 Skvrnany ( Sekorniany) 47, 98, 146, 304 Sobékurského heltjr* (Sobiekursky equa) 101, 147 - Trojanove zahrada (troyani ortus) 101, 147 Plzeňané (Plzeňští, Plzetae, Pilsnenses, Plznenses, Plznenses viri) 46, 60 až 63, 66-70, 72-74, 78 až 80, 93, 116, 123, 128, 135, 145, 162, 176 pozn. 13, 223, 224, 226, 230, 232, 252, 253-255, 257, 259, 263-266, 276, 277, 281, 285, 290-293, 295 až 297, 303, 304, 308, 310 až 313, 315, 316, 318 až 321, 323-325, 327, 328, 341, 344, 349-351, 354 až 356, 359-361, 368, 370, 375, 376, 381-383, 392 pozn. 32, 411 pozn. 201,
Strana 486
416 pozn. 240, 420 pozn. 281, 423 pozn. 317, 424 pozn. 318 a 319, 426 poz. 323, 433 pozn. 404 Plzeňsko 80, 251, 274,275 Plzeňský kraj 60, 177 poz. 16, 274-276, 291, 314, 359 - plzeňský lendfríd 268, 274-277, 281, 285, 293, 314, 354, 365, 367, 405 pozn. 152, 420 pozn.284 Plzeňští viz Plzeňené Plzetae viz Plzenané Plzna viz Plzen Plzna, Procopius de viz z Plzně, Prokop Plznenses viri viz Plzenané Plzneneis civitas viz Plzeň z Plzně (de Plzna), Prokop 12, 40, 46 z Poděbrad, Jiří viz Jiří z Poděbrad, král český Poláci 319 Polewka viz Rokycena, Jen Polonus, Martinus 43 Peleko 255, 298, 301, 327, 344, 355, 418 pozn. .257 Pompeius ( Pompeyus) 87, 140 - 486 - Pompeyus viz Pompeius Pons viz Most POrchtel, P. 412 pozn.206 Praga viz Praha Pragenses viz PraZané Praha (Pragma) 11, 13, 27, 34, 41, 44, 68, 109, 153, 222, 225, 261, 264, 269, 270, 276, 280, 281, 283, 285, 289, 295, 297-300, 313, 316, 327, 328, 330, 335, 336, 339, 341, 342, 344, 346, 349, 352, 362 až 364, 366-368, 373, 380, 386, 391 pozn. 22, 412 pozn. 204, 415 pozn. 227, 417 pozn. 243, 421 pozn. 294, 427 pozn. 329, 437 pozn. 429 - Staré Město pražské (in- tigua Civitas Pragen- sis) 42, 221, 298, 362 až 364 - Karlova univerzita 8, 11, 32-35, 44 - Nové Město pražské (Ci- vitas Nova Pregeneis) 109, 152, 298, 363-365, 368 - Hrad pražský (Castrum Pregense) 12, 18, 22,41 - kapitula u sv. Víta 286 ; kostel sv. Víta
416 pozn. 240, 420 pozn. 281, 423 pozn. 317, 424 pozn. 318 a 319, 426 poz. 323, 433 pozn. 404 Plzeňsko 80, 251, 274,275 Plzeňský kraj 60, 177 poz. 16, 274-276, 291, 314, 359 - plzeňský lendfríd 268, 274-277, 281, 285, 293, 314, 354, 365, 367, 405 pozn. 152, 420 pozn.284 Plzeňští viz Plzeňené Plzetae viz Plzenané Plzna viz Plzen Plzna, Procopius de viz z Plzně, Prokop Plznenses viri viz Plzenané Plzneneis civitas viz Plzeň z Plzně (de Plzna), Prokop 12, 40, 46 z Poděbrad, Jiří viz Jiří z Poděbrad, král český Poláci 319 Polewka viz Rokycena, Jen Polonus, Martinus 43 Peleko 255, 298, 301, 327, 344, 355, 418 pozn. .257 Pompeius ( Pompeyus) 87, 140 - 486 - Pompeyus viz Pompeius Pons viz Most POrchtel, P. 412 pozn.206 Praga viz Praha Pragenses viz PraZané Praha (Pragma) 11, 13, 27, 34, 41, 44, 68, 109, 153, 222, 225, 261, 264, 269, 270, 276, 280, 281, 283, 285, 289, 295, 297-300, 313, 316, 327, 328, 330, 335, 336, 339, 341, 342, 344, 346, 349, 352, 362 až 364, 366-368, 373, 380, 386, 391 pozn. 22, 412 pozn. 204, 415 pozn. 227, 417 pozn. 243, 421 pozn. 294, 427 pozn. 329, 437 pozn. 429 - Staré Město pražské (in- tigua Civitas Pragen- sis) 42, 221, 298, 362 až 364 - Karlova univerzita 8, 11, 32-35, 44 - Nové Město pražské (Ci- vitas Nova Pregeneis) 109, 152, 298, 363-365, 368 - Hrad pražský (Castrum Pregense) 12, 18, 22,41 - kapitula u sv. Víta 286 ; kostel sv. Víta
Strana 487
— Vyšehrad - kapitula 286 - Zbraslav 286 Prokůpek (Procopius Parvus) 98, 146, 298, 341, 361, 365 Prachatice 284 Pražané (Pragenses, Pragen- sis cohors, pražané) 65, 79, 91, 98, 116, 142,146, 157, 225, 259, 298, 300, 302, 304, 305 Prünkler, Fric 412 pozn. 201 Prünkler, Heinrich 412 pozn. 203, 425 pozn. 319 Prünklerové 280, 285, 412 pozn. 203 Pražská brána viz Plzeň — brány Przibik de Klexow viz z Kle- nové/ho/, Přibík Pražská města viz Praha Predicatores fratres viz Ordo ecclesiasticus Procopius Parvus viz Pro- kůpek Přibík z Klenové/ho/ viz z Klenové/ho/, Přibík Příbram, Jan 288 Ptacžek viz z Pirkštejna, Hynek Ptáček Procopius Piber viz Piber, Prokop Procopius de Plzna viz z Plzně, Prokop Ptáček z Pirkštejna, Hynek viz z Pirkštejna, Hynek Ptáček Pylzna viz Plzeň Procopius Rasus viz Pro- kop Holý Prokop Holý (Procopius Ra- sus, Prokop Veliký) 98, 146, 265, 298, 299, 302, 334, 335, 339, 340, 343, 363-365, 368, 417 pozn. 246, 428 pozn. 339, 429 pozn. 339,a 340, 430 pozn. 349 Rabenstein, Johannes de viz z Rabštejna, Jan Rabštejn 314, 365 Z Rabštejna (de Rabenstein), Jan 6, 11, 39/"preposi- tus Wissegradensis"/, 45, 81, 178 pozn.24, 238 Prokop Veliký viz Prokop Holý Radbuza 178 pozn. 22, 245, 304, 305 — 487 —
— Vyšehrad - kapitula 286 - Zbraslav 286 Prokůpek (Procopius Parvus) 98, 146, 298, 341, 361, 365 Prachatice 284 Pražané (Pragenses, Pragen- sis cohors, pražané) 65, 79, 91, 98, 116, 142,146, 157, 225, 259, 298, 300, 302, 304, 305 Prünkler, Fric 412 pozn. 201 Prünkler, Heinrich 412 pozn. 203, 425 pozn. 319 Prünklerové 280, 285, 412 pozn. 203 Pražská brána viz Plzeň — brány Przibik de Klexow viz z Kle- nové/ho/, Přibík Pražská města viz Praha Predicatores fratres viz Ordo ecclesiasticus Procopius Parvus viz Pro- kůpek Přibík z Klenové/ho/ viz z Klenové/ho/, Přibík Příbram, Jan 288 Ptacžek viz z Pirkštejna, Hynek Ptáček Procopius Piber viz Piber, Prokop Procopius de Plzna viz z Plzně, Prokop Ptáček z Pirkštejna, Hynek viz z Pirkštejna, Hynek Ptáček Pylzna viz Plzeň Procopius Rasus viz Pro- kop Holý Prokop Holý (Procopius Ra- sus, Prokop Veliký) 98, 146, 265, 298, 299, 302, 334, 335, 339, 340, 343, 363-365, 368, 417 pozn. 246, 428 pozn. 339, 429 pozn. 339,a 340, 430 pozn. 349 Rabenstein, Johannes de viz z Rabštejna, Jan Rabštejn 314, 365 Z Rabštejna (de Rabenstein), Jan 6, 11, 39/"preposi- tus Wissegradensis"/, 45, 81, 178 pozn.24, 238 Prokop Veliký viz Prokop Holý Radbuza 178 pozn. 22, 245, 304, 305 — 487 —
Strana 488
Radyně 314 z Ragusy, Jan 314 Rokyczanus, Johannes viz Rokycana, Jan Raimundus Lullus viz Lullus, Raimundus Rakousy 233, 257 Rasus, Procopius viz Prokop Holý Roma (Řím) 13, 14, 253 Romani viz Římané Rosa 381, 440 pozn. 449 z Roudnice, Bartoloměj 171 pozn. 9 Reczkonis domus viz Praha - Staré Město pražské/ Karlova univerzita Rovarella, Laurentius 14 z Rovného, Lvík 291 Rečkova kolej viz Praha - Staré Město pražské/ Karlova univerzita z Rozenberka, Jan viz z Rožmberka, Jan z Rozmberka, Jan viz z Rožm- berka, Jan Regensburg (Rezno) 283, 321, 323 Rožmberk viz z Rožmberka, Oldřich Reginae Hradecium viz Hra- dec Králové Riesenberkowé viz Rýzmber- kové z Rožmberka (z Rozenberka, Z Rozmberka), Jan 15, 25, 26, 65 z Rožmberka, Jošt 45 Richardus Fitzralph viz Fitzralph, Richardus Rokycana (Polewka, Rokycza- na, Rokyczanus), Jan 9, 20, 22, 23, 31, 32, 44, 64, 65, 78, 98, 129, 132, 146, 166, 168, 178, 225, 236, 300, 340 z Rožmberka (Rožmberk), ol- dřich 277, 280, 281,315, 330, 357, 360, 361, 362, 428 pozn. 339 Rožmberkové 76 z Rüdesheimu, Rudolf 45, 220, 235 Rokycanský, Václav 15 Rokyczana, Johannes viz Rokycana, Jam Rudolphus, episcopus Lavan- tinus viz z Rüdesheimu, Rudolf — 488 —
Radyně 314 z Ragusy, Jan 314 Rokyczanus, Johannes viz Rokycana, Jan Raimundus Lullus viz Lullus, Raimundus Rakousy 233, 257 Rasus, Procopius viz Prokop Holý Roma (Řím) 13, 14, 253 Romani viz Římané Rosa 381, 440 pozn. 449 z Roudnice, Bartoloměj 171 pozn. 9 Reczkonis domus viz Praha - Staré Město pražské/ Karlova univerzita Rovarella, Laurentius 14 z Rovného, Lvík 291 Rečkova kolej viz Praha - Staré Město pražské/ Karlova univerzita z Rozenberka, Jan viz z Rožmberka, Jan z Rozmberka, Jan viz z Rožm- berka, Jan Regensburg (Rezno) 283, 321, 323 Rožmberk viz z Rožmberka, Oldřich Reginae Hradecium viz Hra- dec Králové Riesenberkowé viz Rýzmber- kové z Rožmberka (z Rozenberka, Z Rozmberka), Jan 15, 25, 26, 65 z Rožmberka, Jošt 45 Richardus Fitzralph viz Fitzralph, Richardus Rokycana (Polewka, Rokycza- na, Rokyczanus), Jan 9, 20, 22, 23, 31, 32, 44, 64, 65, 78, 98, 129, 132, 146, 166, 168, 178, 225, 236, 300, 340 z Rožmberka (Rožmberk), ol- dřich 277, 280, 281,315, 330, 357, 360, 361, 362, 428 pozn. 339 Rožmberkové 76 z Rüdesheimu, Rudolf 45, 220, 235 Rokycanský, Václav 15 Rokyczana, Johannes viz Rokycana, Jam Rudolphus, episcopus Lavan- tinus viz z Rüdesheimu, Rudolf — 488 —
Strana 489
z Rusdorfu, Pavel 428 poz. 339 Sankt Gallen (Sv. Havel) 285, 411 pozn. 201 z Rýzmberka, Aleš Vřešťov- ský 341 Saská brána viz Plzeň - brá- ny z Rýzmberka a na Dolanech, Bertold 291 z Rýzmberka, Vilém Švihov- ský 291 Rýzmberkové (Riesenberkové) 274 Řekové 60 Řezno viz Regensburg Sasko 178 pozn. 25 Saturnus 88, 140 Sedlčany 365, 381 ze Segovie, Jan 294, 295, 307, 309, 311, 322, 323, 344, 347, 369, 417 pozn. 246, 419 pozn. 270, 420 pozn. 278, 423 pozn. 309 316-317 Řím viz Roma Římané (Romani) 60, 86,87, 140 Seneca 44 Sezimovo Ústí 270 Siena 353 Sigismundus viz Zikmund z Římovic, Ondřej Keřský (Kersky) 99, 147, 298, 302, 305, 361, 364 Řiťka z Bezdědic viz z Bez- dědic, Řiťka Sabaoth 118 Salcburk viz Salzburg Salzburg (Salcburk) 285 Silvius Piccolomini, Aeneas /Eneáš/ viz Pius II. Sion 372 Sirotci (Orphani, sirotci, Syrotkones) 65, 100, 105, 124, 147, 150, 163, 255, 298, 301, 302, 305, 311, 330, 366, 368-371, 418 pozn. 257 ze Sán, Jan Čapek (Czapko) 100, 147, 301, 305, 361, 364 Skandinávie 355 Skvrňany viz Plzeň - Skvrňa- ny Sancti Nicolai Confessoris Mons viz Plzeň - kostely Slavašovský, Míka 411 pozn. 201 — 489 —
z Rusdorfu, Pavel 428 poz. 339 Sankt Gallen (Sv. Havel) 285, 411 pozn. 201 z Rýzmberka, Aleš Vřešťov- ský 341 Saská brána viz Plzeň - brá- ny z Rýzmberka a na Dolanech, Bertold 291 z Rýzmberka, Vilém Švihov- ský 291 Rýzmberkové (Riesenberkové) 274 Řekové 60 Řezno viz Regensburg Sasko 178 pozn. 25 Saturnus 88, 140 Sedlčany 365, 381 ze Segovie, Jan 294, 295, 307, 309, 311, 322, 323, 344, 347, 369, 417 pozn. 246, 419 pozn. 270, 420 pozn. 278, 423 pozn. 309 316-317 Řím viz Roma Římané (Romani) 60, 86,87, 140 Seneca 44 Sezimovo Ústí 270 Siena 353 Sigismundus viz Zikmund z Římovic, Ondřej Keřský (Kersky) 99, 147, 298, 302, 305, 361, 364 Řiťka z Bezdědic viz z Bez- dědic, Řiťka Sabaoth 118 Salcburk viz Salzburg Salzburg (Salcburk) 285 Silvius Piccolomini, Aeneas /Eneáš/ viz Pius II. Sion 372 Sirotci (Orphani, sirotci, Syrotkones) 65, 100, 105, 124, 147, 150, 163, 255, 298, 301, 302, 305, 311, 330, 366, 368-371, 418 pozn. 257 ze Sán, Jan Čapek (Czapko) 100, 147, 301, 305, 361, 364 Skandinávie 355 Skvrňany viz Plzeň - Skvrňa- ny Sancti Nicolai Confessoris Mons viz Plzeň - kostely Slavašovský, Míka 411 pozn. 201 — 489 —
Strana 490
Slezsko 178 pozn. 25 Slunce, město viz Plzeň Mathias viz z Jehnědna, Matěj Škorně Soběkurského haltýř viz Plzeň - Soběkurského haltýř Stacius viz Statius Stanislav z Velvar viz z Velvar, Stanislav ze Sobětic, Jan mladší 435 pozn. 412 Stará Plzeň viz Starý Plze- nec ze Sobětic, Jan starší So- bětický 347, 366, 435 pozn. 412 Staré Město pražské viz Praha - Staré Město pražské ze Sobětic, Jindřich 434 pozn. 412 Starotáborští viz Táboři Sobětický ze Sobětic, Jan starší viz ze Sobětic, Jan starší Sobětický Sobětičtí 365 Sobiekursky aqua viz Plzeň - Soběkurského haltýř Starý letopisec český (Leto- pisec) 256, 265, 295, 365 Starý Plzenec (Antiqua Plz- netz, Antiquus Plznetz, Stará Plzeň) 117, 158, 245�248, 251, 253, 396 pozn. 74 Soccis, Jacobus viz Zoc- chus de Ferraria, Jaco- bus Statius (Stacius) 60, 87,140 Stöckel, Ulrich 314, 315, 323, 420 pozn. 276 a 277, 423 pozn. 309 a 316 Sochis de Ferraria, Jaco- bus viz Zocchus de Fer- raria, Jacobus Sponsus Ecclesie viz Ježíš Kristus Srlyn, J. de 33 Stock, Jindřich 356 Strasbourg (Argentina, Štras- burk) 23, 355 ze Strážnice (Bedricus), Bedřich 98, 146, 298, 299, 417 pozn. 247 Sskorniany viz Plzeň Skvrňany Sskornye de Giehniedno, Stromer, Zikmund 434 pozn. 407 b — 490 —
Slezsko 178 pozn. 25 Slunce, město viz Plzeň Mathias viz z Jehnědna, Matěj Škorně Soběkurského haltýř viz Plzeň - Soběkurského haltýř Stacius viz Statius Stanislav z Velvar viz z Velvar, Stanislav ze Sobětic, Jan mladší 435 pozn. 412 Stará Plzeň viz Starý Plze- nec ze Sobětic, Jan starší So- bětický 347, 366, 435 pozn. 412 Staré Město pražské viz Praha - Staré Město pražské ze Sobětic, Jindřich 434 pozn. 412 Starotáborští viz Táboři Sobětický ze Sobětic, Jan starší viz ze Sobětic, Jan starší Sobětický Sobětičtí 365 Sobiekursky aqua viz Plzeň - Soběkurského haltýř Starý letopisec český (Leto- pisec) 256, 265, 295, 365 Starý Plzenec (Antiqua Plz- netz, Antiquus Plznetz, Stará Plzeň) 117, 158, 245�248, 251, 253, 396 pozn. 74 Soccis, Jacobus viz Zoc- chus de Ferraria, Jaco- bus Statius (Stacius) 60, 87,140 Stöckel, Ulrich 314, 315, 323, 420 pozn. 276 a 277, 423 pozn. 309 a 316 Sochis de Ferraria, Jaco- bus viz Zocchus de Fer- raria, Jacobus Sponsus Ecclesie viz Ježíš Kristus Srlyn, J. de 33 Stock, Jindřich 356 Strasbourg (Argentina, Štras- burk) 23, 355 ze Strážnice (Bedricus), Bedřich 98, 146, 298, 299, 417 pozn. 247 Sskorniany viz Plzeň Skvrňany Sskornye de Giehniedno, Stromer, Zikmund 434 pozn. 407 b — 490 —
Strana 491
Stříbro 96, 264, 275, 278, 288, 298, 337, 347, 358, 365, 411 pozn. 199 Švihovský z Rýzmberka, Vi- lém viz z Rýzmberka, Vi- lém Švihovský Svatá země viz Palestina Svatý Havel viz Sankt Gallen Svojše ze Zahrádky viz ze Zahrádky, Svojše Tábor 67, 271, 273, 288, 333, 373, 403 pozn. 139, 438 pozn. 439 Syrotkones viz Sirotci Taboritae viz Táboři Šimon Bakalář ze Žatce viz ze Žatce, Šimon Bakalář Šindel, Jan/7/ viz Hanuš, mistr Táboři (Starotáborští, Ta- boritae, Thaboritae, tá- boři) 96, 99, 109, 147, 152, 297, 298, 299, 302, 304, 330, 366, 368-371, 428 pozn. 339 Škorně z Jehnědna, Matěj viz z Jehnědna, Matěj Škorně Šrámková, Barbora 272 ze Šternberka, Jan 15 ze Šternberka, Zdeněk 15, 81, 221 Štrasburk viz Strasbourg Tachov 259, 275, 278, 284 Tanner, Jan 21, 77, 174 poz. 6, 272, 310 z Telče, Oldřich Kříž 173 pozn. 20 Terra Sancta viz Palestina z Těšnice, Jan Bleh 337 Thaboritae viz Táboři Štýrský Hradec viz Graz Šumava 317, 318 ze Švamberka, Bohuslav 274 ze Švamberka, Hynek Krušina 293 Theotonicorum ordo viz Ordo ecclesiasticus Thomas de Aquino viz Tomáš Akvinský Švamberkové 274, 281, 365 Tluksa z Buřenic viz z Buře- nic, Tluksa ze Švihova( Matheus ordinis Theotonicorum), Matouš 50, 51 Tluksová, Evka viz z Buřenic, Evka Tluksová — 491 —
Stříbro 96, 264, 275, 278, 288, 298, 337, 347, 358, 365, 411 pozn. 199 Švihovský z Rýzmberka, Vi- lém viz z Rýzmberka, Vi- lém Švihovský Svatá země viz Palestina Svatý Havel viz Sankt Gallen Svojše ze Zahrádky viz ze Zahrádky, Svojše Tábor 67, 271, 273, 288, 333, 373, 403 pozn. 139, 438 pozn. 439 Syrotkones viz Sirotci Taboritae viz Táboři Šimon Bakalář ze Žatce viz ze Žatce, Šimon Bakalář Šindel, Jan/7/ viz Hanuš, mistr Táboři (Starotáborští, Ta- boritae, Thaboritae, tá- boři) 96, 99, 109, 147, 152, 297, 298, 299, 302, 304, 330, 366, 368-371, 428 pozn. 339 Škorně z Jehnědna, Matěj viz z Jehnědna, Matěj Škorně Šrámková, Barbora 272 ze Šternberka, Jan 15 ze Šternberka, Zdeněk 15, 81, 221 Štrasburk viz Strasbourg Tachov 259, 275, 278, 284 Tanner, Jan 21, 77, 174 poz. 6, 272, 310 z Telče, Oldřich Kříž 173 pozn. 20 Terra Sancta viz Palestina z Těšnice, Jan Bleh 337 Thaboritae viz Táboři Štýrský Hradec viz Graz Šumava 317, 318 ze Švamberka, Bohuslav 274 ze Švamberka, Hynek Krušina 293 Theotonicorum ordo viz Ordo ecclesiasticus Thomas de Aquino viz Tomáš Akvinský Švamberkové 274, 281, 365 Tluksa z Buřenic viz z Buře- nic, Tluksa ze Švihova( Matheus ordinis Theotonicorum), Matouš 50, 51 Tluksová, Evka viz z Buřenic, Evka Tluksová — 491 —
Strana 492
Tomáš Akvinský (Thomas de Aquino, s.) 33, 35 Ulrich Stöckel viz Stöckel, Ulrich Tourský, Jan 431 pozn.366 Tovačovský z Cimburka, Cti- bor viz z Cimburka, Cti- bor Tovačovský Ungaria viz Uhry Úslava 245 Ustie viz Ústí nad Labem z Trocnova, Jan Žižka viz Žižka z Trocnova, Jan Ústí nad Labem (Auscha, Us- tie) 66, 91, 142,259,275 Troia viz Troja Troja (Troia) 87, 103 Václav II., král český 246, 247 Trojanova zahrada viz Plzeň - Trojanova zahrada Václav IV., král český 274 Troyani ortus viz Plzeň - Trojanova zahrada Václav Koranda viz Koranda, Václav Třebíč 14 z Třebnice (Třebnický), Ši- mon Plachý viz Plachý z Třebnice, Šimon Václav z Krumlova viz z Krumlova, Václav Václav Křižanovský viz Kři- žanovský, Václav Třebnický, Šimon viz Plachý z Třebnice, Šimon Václav Rokycanský viz Roky- canský, Václav Turci 233, 308 Turner, Hanuš 426 pozn. 323 Václav z Vrbna viz z Vrbna, Václav Ugezdecz viz Újezdec z Valdštejna (de Waldstein), Beneš 44 Úhlava 245 Uhry (Ungeria) 45, 233, 265, 327, 355 Vaněk Vodný viz Vodný, Va- něk Vannis, Petrus de 11, 38, Újezdec (Ugezdecz) 15, 156, 244-246 Ulm 318, 321, 325 39 Vavřinec z Březové viz z Březové, Vavřinec — 492 —
Tomáš Akvinský (Thomas de Aquino, s.) 33, 35 Ulrich Stöckel viz Stöckel, Ulrich Tourský, Jan 431 pozn.366 Tovačovský z Cimburka, Cti- bor viz z Cimburka, Cti- bor Tovačovský Ungaria viz Uhry Úslava 245 Ustie viz Ústí nad Labem z Trocnova, Jan Žižka viz Žižka z Trocnova, Jan Ústí nad Labem (Auscha, Us- tie) 66, 91, 142,259,275 Troia viz Troja Troja (Troia) 87, 103 Václav II., král český 246, 247 Trojanova zahrada viz Plzeň - Trojanova zahrada Václav IV., král český 274 Troyani ortus viz Plzeň - Trojanova zahrada Václav Koranda viz Koranda, Václav Třebíč 14 z Třebnice (Třebnický), Ši- mon Plachý viz Plachý z Třebnice, Šimon Václav z Krumlova viz z Krumlova, Václav Václav Křižanovský viz Kři- žanovský, Václav Třebnický, Šimon viz Plachý z Třebnice, Šimon Václav Rokycanský viz Roky- canský, Václav Turci 233, 308 Turner, Hanuš 426 pozn. 323 Václav z Vrbna viz z Vrbna, Václav Ugezdecz viz Újezdec z Valdštejna (de Waldstein), Beneš 44 Úhlava 245 Uhry (Ungeria) 45, 233, 265, 327, 355 Vaněk Vodný viz Vodný, Va- něk Vannis, Petrus de 11, 38, Újezdec (Ugezdecz) 15, 156, 244-246 Ulm 318, 321, 325 39 Vavřinec z Březové viz z Březové, Vavřinec — 492 —
Strana 493
Velvar, Jan 295 z Velvar, Stanislav 11 Veneti viz Benátčané Venetiae viz Venezia z Vrchotic a na Janovicích, Bohuněk 427 pozn. 330 z Vřesovic, Jakoubek 295, 331, 347, 348, 426 pozn. 329 Venezia (Benátky, Venetiae) 38, 285 Vřešťovský, Aleš viz z Rýzm- berka, Aleš vřešťovský Vergilius (Virgilius) 60, 85, 87, 91, 140 Všech svatých kostel viz Plzeň - kostely Vídeň viz wien Vilém Bavorský viz Vilém, vévoda bavorský Waldstein, Benedictus de viz z Valdštejna, Beneš Vilém, vévoda bavorský (vi- lém Bavorský) 279, 320, 322, 323, 351, 401 pozn. 125 Wenceslaus de Krumlow viz z Krumlova, Václav Wenceslaus de Krzizanow viz Křižanovský, Václav Virgilius viz Vergilius Virginis Mariae domus Theotonicorum ordo viz Ordo ecclesiasticus Virgo viz Marie Vladislav Jagellonský, král český 82 Wien (Videň) 14, 67, 438 pozn. 439 Wiklef (Wykleff), Johannes 65, 92, 129, 143, 166 Wiklephita (Wyklephita) 20, 90 Vodný, Vaněk 323 z Vranova, Zikmund 361 Vratislav viz Wroclaw Vratislavští 63, 176 pozn. 13 Wrben, Wenceslaus de viz z Vrbna, Václav Wrochaw (Vratislav) 14, 234, 235 Wykleff, Johannes viz Wiklef, Johannes z Vrbna (de Wrben), Václav 9, 11, 34, 171 pozn. 3 Wyklephita viz Wiklephita — 493 —
Velvar, Jan 295 z Velvar, Stanislav 11 Veneti viz Benátčané Venetiae viz Venezia z Vrchotic a na Janovicích, Bohuněk 427 pozn. 330 z Vřesovic, Jakoubek 295, 331, 347, 348, 426 pozn. 329 Venezia (Benátky, Venetiae) 38, 285 Vřešťovský, Aleš viz z Rýzm- berka, Aleš vřešťovský Vergilius (Virgilius) 60, 85, 87, 91, 140 Všech svatých kostel viz Plzeň - kostely Vídeň viz wien Vilém Bavorský viz Vilém, vévoda bavorský Waldstein, Benedictus de viz z Valdštejna, Beneš Vilém, vévoda bavorský (vi- lém Bavorský) 279, 320, 322, 323, 351, 401 pozn. 125 Wenceslaus de Krumlow viz z Krumlova, Václav Wenceslaus de Krzizanow viz Křižanovský, Václav Virgilius viz Vergilius Virginis Mariae domus Theotonicorum ordo viz Ordo ecclesiasticus Virgo viz Marie Vladislav Jagellonský, král český 82 Wien (Videň) 14, 67, 438 pozn. 439 Wiklef (Wykleff), Johannes 65, 92, 129, 143, 166 Wiklephita (Wyklephita) 20, 90 Vodný, Vaněk 323 z Vranova, Zikmund 361 Vratislav viz Wroclaw Vratislavští 63, 176 pozn. 13 Wrben, Wenceslaus de viz z Vrbna, Václav Wrochaw (Vratislav) 14, 234, 235 Wykleff, Johannes viz Wiklef, Johannes z Vrbna (de Wrben), Václav 9, 11, 34, 171 pozn. 3 Wyklephita viz Wiklephita — 493 —
Strana 494
Yosue viz Jozue Yozue viz Jozue Zabarellus, Franeiscus 37 Zacenses viz Žatečtí ze Zahrádky, Svojše Zbiroh 13, 28, 46 Zbraslav viz Praha - Zbra- slev Zebnícký (Žebnický), Miku- léš 93, 143, 262. 264, 289 Zelená Hora 274 361 Zezsla viz Plzeň Zikmund ( Lucemburk, Sigis- mundus), krél český 7, 49, 61, 95, 102, 108,123 až 125, 131, 163, 217, 232, 265, 274, 275, 277 &X 279, 311, 320-326,345, 346, 348, 350-353, 355, 357, 358, 360-363, 369, 406 pozn. 166, 407 pozn. 168, 414 pozn. 221, 420 pozn. 281, 422 pozn. 303, 424 pozn. 318, 431 pozn. 370, 432 pozn. 377, 434 pozn. 407 a-b, 435 pozn. 412 Zikmund Kerybutovič víz Ko- rybutovič, Zikmund Zittau (Žitava) 282 - 494 - Zižka viz Žižka z Trocnova, Jen Zocchus (Soccis, Sochis) de Ferraria, Jacobus 37, 38 Zul, Jan 63, 70, 121, 160 Zvěstování P. Marie, kostel víz Plzeň - kostely Zyzka viz Zi%ka z Trocnove, Jan Zyzko viz Žižka z Trocnova, Jen ze Žampachu, Jean Kolda 337 ze Žatce, Šimon Bakalář 409 pozn. 187 102, 298, 300, 304 Žatečtí (Zecenses) 57, 99, 102, 146, 148, 300 Zebnickf viz Zebnicky Žebrák 281 Želivský, Jan 32 Židé (Iudaei, Iudei, filii Isrehel) 59, 60, 106,110, 151 Žitava viz Zittau Žižka (ZiZke, Zyzka, Zyzko, Zyzke) z Trocnova, Jen 52, 65, 66, 81, 90-92, 100, 141, 142, 147, 177 pozn. 16, 225, 257, 259, 261, 271-273, 275,281,301 Žatec
Yosue viz Jozue Yozue viz Jozue Zabarellus, Franeiscus 37 Zacenses viz Žatečtí ze Zahrádky, Svojše Zbiroh 13, 28, 46 Zbraslav viz Praha - Zbra- slev Zebnícký (Žebnický), Miku- léš 93, 143, 262. 264, 289 Zelená Hora 274 361 Zezsla viz Plzeň Zikmund ( Lucemburk, Sigis- mundus), krél český 7, 49, 61, 95, 102, 108,123 až 125, 131, 163, 217, 232, 265, 274, 275, 277 &X 279, 311, 320-326,345, 346, 348, 350-353, 355, 357, 358, 360-363, 369, 406 pozn. 166, 407 pozn. 168, 414 pozn. 221, 420 pozn. 281, 422 pozn. 303, 424 pozn. 318, 431 pozn. 370, 432 pozn. 377, 434 pozn. 407 a-b, 435 pozn. 412 Zikmund Kerybutovič víz Ko- rybutovič, Zikmund Zittau (Žitava) 282 - 494 - Zižka viz Žižka z Trocnova, Jen Zocchus (Soccis, Sochis) de Ferraria, Jacobus 37, 38 Zul, Jan 63, 70, 121, 160 Zvěstování P. Marie, kostel víz Plzeň - kostely Zyzka viz Zi%ka z Trocnove, Jan Zyzko viz Žižka z Trocnova, Jen ze Žampachu, Jean Kolda 337 ze Žatce, Šimon Bakalář 409 pozn. 187 102, 298, 300, 304 Žatečtí (Zecenses) 57, 99, 102, 146, 148, 300 Zebnickf viz Zebnicky Žebrák 281 Želivský, Jan 32 Židé (Iudaei, Iudei, filii Isrehel) 59, 60, 106,110, 151 Žitava viz Zittau Žižka (ZiZke, Zyzka, Zyzko, Zyzke) z Trocnova, Jen 52, 65, 66, 81, 90-92, 100, 141, 142, 147, 177 pozn. 16, 225, 257, 259, 261, 271-273, 275,281,301 Žatec
Strana 495
Žlutice 295, 297, 331, 348, 427 pozn. 329 Žyzka viz Žižka z Trocnova, Jan — 495 —
Žlutice 295, 297, 331, 348, 427 pozn. 329 Žyzka viz Žižka z Trocnova, Jan — 495 —
Strana 496
OBSAH I. kapitola Úvod (J. Hejnic - M. Polívka) 3 - 5 ČÍST A - Hystoria civitatis Plznensis Hilaria Litoměřického (úvodní studie, edice, český překlad) - J. Hejnic II. kapitola Hilarius Litoměřický - Životopisný nástin 6 — 15 III. kapitola Literární činnost Hilaria Litoměřického (kromě korespondence) 16 — 27 IV. kapitola O knihovně Hilaria Litoměřického 28 — 45 V. kapitola Hilaria Litoměřického Hystoria civitatis Plznensis a. Historie textu b. K textové kritice. Pozdější glosátoři c. Prameny 46 — 83 47 - 52 52 - 59 59 — 71 d. K literárněhistorickému významu Hilariovy Hystorie 71 — 83 VI. kapitola Hilarii de Lithomerzicz Hystoria civitatis Plznensis (Edice) 84 — 136 — 496 —
OBSAH I. kapitola Úvod (J. Hejnic - M. Polívka) 3 - 5 ČÍST A - Hystoria civitatis Plznensis Hilaria Litoměřického (úvodní studie, edice, český překlad) - J. Hejnic II. kapitola Hilarius Litoměřický - Životopisný nástin 6 — 15 III. kapitola Literární činnost Hilaria Litoměřického (kromě korespondence) 16 — 27 IV. kapitola O knihovně Hilaria Litoměřického 28 — 45 V. kapitola Hilaria Litoměřického Hystoria civitatis Plznensis a. Historie textu b. K textové kritice. Pozdější glosátoři c. Prameny 46 — 83 47 - 52 52 - 59 59 — 71 d. K literárněhistorickému významu Hilariovy Hystorie 71 — 83 VI. kapitola Hilarii de Lithomerzicz Hystoria civitatis Plznensis (Edice) 84 — 136 — 496 —
Strana 497
VII. kapitola Hilaria Litoměřického Historie města Plzně (Překlad) Poznámky Poznámky ke II. kapitole Poznámky ke IV. kapitole Poznámky k V. kapitole Prameny a literatura k edici 138 — 170 171 — 179 171 — 173 173 173 — 179 181 — 190 Hystoria civitatis Plznensis von Hilarius Litoměřický (Einleitende Studie und Edition), Zusammenfassung Seznam zkratek Seznam obrazových příloh k edici 191 - 202 203 — 211 213 - 214 ČÁST B - Plzeň v závěru husitské revoluce - H. Polívka VIII. kapitola Hilaria Litoměřického Hystoria civitatis Plznensis jako pramen k studiu dějin husitství I. Okolnosti vzniku Hilariovy "Historie" II. Hilariova "Historie" jako odraz politického myšlení své doby III. "Historie" jako pramen k dějinám Plzně 1. Počátky Plzně a původ jejího jména 2. Vývoj plzeňského městského znaku 217 - 231 231 - 241 241 — 244 244 — 252 252 — 257 — 497 —
VII. kapitola Hilaria Litoměřického Historie města Plzně (Překlad) Poznámky Poznámky ke II. kapitole Poznámky ke IV. kapitole Poznámky k V. kapitole Prameny a literatura k edici 138 — 170 171 — 179 171 — 173 173 173 — 179 181 — 190 Hystoria civitatis Plznensis von Hilarius Litoměřický (Einleitende Studie und Edition), Zusammenfassung Seznam zkratek Seznam obrazových příloh k edici 191 - 202 203 — 211 213 - 214 ČÁST B - Plzeň v závěru husitské revoluce - H. Polívka VIII. kapitola Hilaria Litoměřického Hystoria civitatis Plznensis jako pramen k studiu dějin husitství I. Okolnosti vzniku Hilariovy "Historie" II. Hilariova "Historie" jako odraz politického myšlení své doby III. "Historie" jako pramen k dějinám Plzně 1. Počátky Plzně a původ jejího jména 2. Vývoj plzeňského městského znaku 217 - 231 231 - 241 241 — 244 244 — 252 252 — 257 — 497 —
Strana 498
3. Obléhání Plzně polními vojsky husitů v letech 1433/34 a. Pohnutky k obležení Plzně r. 1433 b. Příčiny obležení Plzně a postavení města v revoluci 1419-1434 c. Průběh obléhání města d. Vojenské akce při dobývání města e. Otázka obléhání Plzně v politickém zápase let 1433/34 4. Životní prostředí pozdně středověkého města 5. K formování regionálních tradic a histo- 258 - 261 261 - 267 267 — 288 289 - 303 303 - 313 313 — 372 372 — 378 rického vědomí 378 — 384 IX. kapitola Závěr Poznámky ke kapitolám VIII. a IX. 385 — 387 388 — 440 Seznam obrazových příloh ke studii Plzeň an Ende der hussitischen Revolution (Die "Hystoria civitatis Plznensis" des Hilarius von 441 Litoměřice als Quelle zum Studium der Geschichte des Hussitentums) - Zusammenfassung 443 — 456 Пльвень в конце гуситской револеции ("Hystoria civitatis Plznensis" Гилариуса ме Литомерхице как мсточник изучения истории гуситства) - Резгме Rejstřík (sestavil J. Hejnic) 457 — 465 467 — 495 Závěrem jsou uvedeny obrazové přílohy — 498 —
3. Obléhání Plzně polními vojsky husitů v letech 1433/34 a. Pohnutky k obležení Plzně r. 1433 b. Příčiny obležení Plzně a postavení města v revoluci 1419-1434 c. Průběh obléhání města d. Vojenské akce při dobývání města e. Otázka obléhání Plzně v politickém zápase let 1433/34 4. Životní prostředí pozdně středověkého města 5. K formování regionálních tradic a histo- 258 - 261 261 - 267 267 — 288 289 - 303 303 - 313 313 — 372 372 — 378 rického vědomí 378 — 384 IX. kapitola Závěr Poznámky ke kapitolám VIII. a IX. 385 — 387 388 — 440 Seznam obrazových příloh ke studii Plzeň an Ende der hussitischen Revolution (Die "Hystoria civitatis Plznensis" des Hilarius von 441 Litoměřice als Quelle zum Studium der Geschichte des Hussitentums) - Zusammenfassung 443 — 456 Пльвень в конце гуситской револеции ("Hystoria civitatis Plznensis" Гилариуса ме Литомерхице как мсточник изучения истории гуситства) - Резгме Rejstřík (sestavil J. Hejnic) 457 — 465 467 — 495 Závěrem jsou uvedeny obrazové přílohy — 498 —
Strana 499
OBRAZOVÁ PŘfLOHA
OBRAZOVÁ PŘfLOHA
Strana 500
Strana 501
Iwe ool pev nſro be viebuaGle, de clm y w ßyß. Ynile Or ſy Ruame �o fer Gntnas. ma FFálⱥ Sonaciw edmrdlicwi) ct táwpRáw m dcá rámee= Anßail cknſame 4e Aik rrnées (Haápowban * Svon= oksuw Apuan Seenaetá W.e9.D. yJw at Enuenzequa pw�a anha i ove ſws Rindo �an Gmaquau v�satals de Waſſain .8.L move c Gaem cafa= &= B poManz ßracowa= rarAe vetre fun v9mFianleko wſká chmno Oayanßm SPyynfwakej Oußywnátuś iláckwáicċiⱥ li yg= Eor ſánul ce Manuufarmus ceneueQ áſáánc cnám nákⱥ fam= L 9avyme�maniig ce/plosrſ e Sud Renieß ha (ncf ws fa� ſuo gunrallo faket paewni at hlan 90 SR.ß de 94 R..bogecn= torad vwocßia dt Gia bet ke Sgám ſaaemaleaEm ſcu Se Cſaß pnonio ywut gn Re Anbamiij eemletnec vnqnOmupadla mAhe fryrowbad Ho plalia Sclbie geur, ſutRßperalné cih. aka 5 fia Oet cob 9lb in M feRotohde ve pdze fuc crwe6. &pofná 2v wnk Ruuż de wuttw Rct Coufuizowm Eekam ttmpe Rueń prś é dw HiyReliśkomierzuz�e cymi Erálé &AdmiſtrttowśMpáiiá pzágenß pár Sámápliaiw ſpenákow Yputiel kkorl Hotwwá de oáwo WwHawßem (Wɇſwiázzeźná HCivas Ieließoenzis Nennnⱥ kaſiá eɇ MioſkweA perlins Beevachaocva 25 feafiten S ye Gsam My Tatne kér waké wydnáß n 9.9uah not dau 43 � vdoa Vrud r vydcr �and Vyagka an w Lng wenc= ſweaázná pras/ Roowká m iwe at C at Ruá ynolonGáw von wr dyácßw ynaá OnGáá át Guáf9.(hmo Sawálnřeiy fo &. Fidwac oorichij ane ARquomlot eixct ſ29 �ronca A Roa pv- ☞rtt/ Tuokkiddzo áɇ ßácbz/ſuy nomiⱥ mE9.Au Peum I ) Rug�retav et aok. Gulfrne9. & ſis 539.lo on 2 rproé erzeqna o Fupao Fflami Sctzn m ove= T6. ☞gnn ſam MHo Rbauikem poc Ma6.Am 2e. Tro Gs.� G-pme Roß tiſiké ce lowcá if I2s.- el qrs sabit &. 9m pámſpá.ß ßu pwKiná c0 déaná Bone ne PuuB. 9 U use bui le ron9eaem oub vHyanl eraele t 3c Lotim me9utpe (rrReronat S �te 9mke ae ofot hnomed 8 fuca GoRlouui Hſagwindon- GiémSal Penumać &xi o de 2 c cS.S ma8.c yn Pendi dy ſ á3fng= a Oeulente T.Rrioqu dakla Hio� zhyene �mecł pok ż ues ſucloria, fo fep ds sal &e ſnskwtt Smb tsáIoha ralerren m Aueeae &ouce 2x ſua meain af ma= ſlwwCy Waſpezi Gash v ſb Raus 8lnncon) ćen= er cc & fisprvaet. Iires plane ſland n Eia Gance= hechen omar ſuo ea Frn? Pwc WonuWAndo/ oluowalAfuwt Foiw dlawi pwod vrutki k vná Vhamás Luru Q9. vroho SPevane iſmo funolaBaelamicko Con�avuney dpr Ray vacL.9 & e Heeſrelsn Smowine Abad mánemt (A= 2 S de Omi Ka 8 9ár2 á CuPums.9.t sranctpungd. wyrnPeknorr S vfrs Ißamudi94 firct aut vefreutitur yitoc 1. Počátek zápisů o administrátorské činnosti Hilaria Litoměřického (Praha Kapitulní A: VI-6, 53)
Iwe ool pev nſro be viebuaGle, de clm y w ßyß. Ynile Or ſy Ruame �o fer Gntnas. ma FFálⱥ Sonaciw edmrdlicwi) ct táwpRáw m dcá rámee= Anßail cknſame 4e Aik rrnées (Haápowban * Svon= oksuw Apuan Seenaetá W.e9.D. yJw at Enuenzequa pw�a anha i ove ſws Rindo �an Gmaquau v�satals de Waſſain .8.L move c Gaem cafa= &= B poManz ßracowa= rarAe vetre fun v9mFianleko wſká chmno Oayanßm SPyynfwakej Oußywnátuś iláckwáicċiⱥ li yg= Eor ſánul ce Manuufarmus ceneueQ áſáánc cnám nákⱥ fam= L 9avyme�maniig ce/plosrſ e Sud Renieß ha (ncf ws fa� ſuo gunrallo faket paewni at hlan 90 SR.ß de 94 R..bogecn= torad vwocßia dt Gia bet ke Sgám ſaaemaleaEm ſcu Se Cſaß pnonio ywut gn Re Anbamiij eemletnec vnqnOmupadla mAhe fryrowbad Ho plalia Sclbie geur, ſutRßperalné cih. aka 5 fia Oet cob 9lb in M feRotohde ve pdze fuc crwe6. &pofná 2v wnk Ruuż de wuttw Rct Coufuizowm Eekam ttmpe Rueń prś é dw HiyReliśkomierzuz�e cymi Erálé &AdmiſtrttowśMpáiiá pzágenß pár Sámápliaiw ſpenákow Yputiel kkorl Hotwwá de oáwo WwHawßem (Wɇſwiázzeźná HCivas Ieließoenzis Nennnⱥ kaſiá eɇ MioſkweA perlins Beevachaocva 25 feafiten S ye Gsam My Tatne kér waké wydnáß n 9.9uah not dau 43 � vdoa Vrud r vydcr �and Vyagka an w Lng wenc= ſweaázná pras/ Roowká m iwe at C at Ruá ynolonGáw von wr dyácßw ynaá OnGáá át Guáf9.(hmo Sawálnřeiy fo &. Fidwac oorichij ane ARquomlot eixct ſ29 �ronca A Roa pv- ☞rtt/ Tuokkiddzo áɇ ßácbz/ſuy nomiⱥ mE9.Au Peum I ) Rug�retav et aok. Gulfrne9. & ſis 539.lo on 2 rproé erzeqna o Fupao Fflami Sctzn m ove= T6. ☞gnn ſam MHo Rbauikem poc Ma6.Am 2e. Tro Gs.� G-pme Roß tiſiké ce lowcá if I2s.- el qrs sabit &. 9m pámſpá.ß ßu pwKiná c0 déaná Bone ne PuuB. 9 U use bui le ron9eaem oub vHyanl eraele t 3c Lotim me9utpe (rrReronat S �te 9mke ae ofot hnomed 8 fuca GoRlouui Hſagwindon- GiémSal Penumać &xi o de 2 c cS.S ma8.c yn Pendi dy ſ á3fng= a Oeulente T.Rrioqu dakla Hio� zhyene �mecł pok ż ues ſucloria, fo fep ds sal &e ſnskwtt Smb tsáIoha ralerren m Aueeae &ouce 2x ſua meain af ma= ſlwwCy Waſpezi Gash v ſb Raus 8lnncon) ćen= er cc & fisprvaet. Iires plane ſland n Eia Gance= hechen omar ſuo ea Frn? Pwc WonuWAndo/ oluowalAfuwt Foiw dlawi pwod vrutki k vná Vhamás Luru Q9. vroho SPevane iſmo funolaBaelamicko Con�avuney dpr Ray vacL.9 & e Heeſrelsn Smowine Abad mánemt (A= 2 S de Omi Ka 8 9ár2 á CuPums.9.t sranctpungd. wyrnPeknorr S vfrs Ißamudi94 firct aut vefreutitur yitoc 1. Počátek zápisů o administrátorské činnosti Hilaria Litoměřického (Praha Kapitulní A: VI-6, 53)
Strana 502
Sapehry dentee� HeGrm e'Strmerris eand ea'Ngas —--t. sre eunu onloſmoſm moleoſ v vemal apdiac macja 1 83 Hodie o� ela celcbvat- wy feſ on ſoz malop ka wneas haotreequas aalie Siinorp lltrkſ7 zeſ Ba loclro tono Nawabuc ſie Anaw Qoyclco v pcupl� pauchcoy vwe habuſe pa gáſo vbi Fuk bezky ſupſukowⱥ we(wed w h becſbip Ata Ablifkko w � Hc cſiſ vb no draw tplo ß abiáſ yylis hoe Smal rotwM z1ſkeylá eſp viidſuy clei Sár i eta pan telebrac /iſap. 2 ſsre feſ Hráw naráźerpe cop áeiulwe na ſſe boo byo naog warſwylegy quokbet-die paſ n ſctp9y. ſiſvie vantue Pip biſum. Hyhſfeſo verio leſu 2 plan pu h' wlch zq po moteay io M eniowſlui juboſáis horéd � uo ſlecelie ſalie gaſus Qrxré flclonobiar unze opano - cdm h9 dá o 6d �noſvwß wilop ſub vna & lac iⱥe orſp fſu ve�uleeIypuſ ſum Lusuie Ruén qie loſfac uoſ abalc. us tcburap vlo 443 ſulicabue y wyyſ enae yegine ielop LMwWy o wleſke ookuſdluś kuyk non ſ ozd wgn Keni w bec diotſw Zwleſi Váwihie i eſ-w= gdoſwanca PSchao Cli áſur yá gy je tżná weⱥiⱥ towienea thozle diui wlych z pulezi Iſuuk hwwog ángeloze ßpid �e quicá gunerAzyy ladicſ ſicnl z tolzue mundi 2famálcuca ci2 .á apR. Ay priy ſk auſH/�ż Paclu ſylo bencw Cukſla d wlkſy warneś Yſco ſagile kiuáas polaſ nudas fauo iz pwaß 2 6 �eplauh) cHa. le.reſvā bal pſen w9 Balbeh pwp.9 l.orlle. 2 lay ſepls�. 2. Autograf Hilaria Litoměřického (Praha Státní K ČSR: I F 18, f. 308a). Srov. III 17.
Sapehry dentee� HeGrm e'Strmerris eand ea'Ngas —--t. sre eunu onloſmoſm moleoſ v vemal apdiac macja 1 83 Hodie o� ela celcbvat- wy feſ on ſoz malop ka wneas haotreequas aalie Siinorp lltrkſ7 zeſ Ba loclro tono Nawabuc ſie Anaw Qoyclco v pcupl� pauchcoy vwe habuſe pa gáſo vbi Fuk bezky ſupſukowⱥ we(wed w h becſbip Ata Ablifkko w � Hc cſiſ vb no draw tplo ß abiáſ yylis hoe Smal rotwM z1ſkeylá eſp viidſuy clei Sár i eta pan telebrac /iſap. 2 ſsre feſ Hráw naráźerpe cop áeiulwe na ſſe boo byo naog warſwylegy quokbet-die paſ n ſctp9y. ſiſvie vantue Pip biſum. Hyhſfeſo verio leſu 2 plan pu h' wlch zq po moteay io M eniowſlui juboſáis horéd � uo ſlecelie ſalie gaſus Qrxré flclonobiar unze opano - cdm h9 dá o 6d �noſvwß wilop ſub vna & lac iⱥe orſp fſu ve�uleeIypuſ ſum Lusuie Ruén qie loſfac uoſ abalc. us tcburap vlo 443 ſulicabue y wyyſ enae yegine ielop LMwWy o wleſke ookuſdluś kuyk non ſ ozd wgn Keni w bec diotſw Zwleſi Váwihie i eſ-w= gdoſwanca PSchao Cli áſur yá gy je tżná weⱥiⱥ towienea thozle diui wlych z pulezi Iſuuk hwwog ángeloze ßpid �e quicá gunerAzyy ladicſ ſicnl z tolzue mundi 2famálcuca ci2 .á apR. Ay priy ſk auſH/�ż Paclu ſylo bencw Cukſla d wlkſy warneś Yſco ſagile kiuáas polaſ nudas fauo iz pwaß 2 6 �eplauh) cHa. le.reſvā bal pſen w9 Balbeh pwp.9 l.orlle. 2 lay ſepls�. 2. Autograf Hilaria Litoměřického (Praha Státní K ČSR: I F 18, f. 308a). Srov. III 17.
Strana 503
Te vupk defiák vohy včeptusa/ MiRra Himis huue Abzi kucky eft deletnhals queni acepiiik ſum gtaá iheſewſa : Oosag? Explicuit Queſtior libr deaia-ftisan chonij ordis immorũ magniphi Stripte philauũ d lithomic Ano t ie08 mſin di es camclates in colle gio Reczkoms 3. Autograf Hilaria Litoměřického (Praha Kapitulní K: L. LI, f. 113a). Srov. IV 3.
Te vupk defiák vohy včeptusa/ MiRra Himis huue Abzi kucky eft deletnhals queni acepiiik ſum gtaá iheſewſa : Oosag? Explicuit Queſtior libr deaia-ftisan chonij ordis immorũ magniphi Stripte philauũ d lithomic Ano t ie08 mſin di es camclates in colle gio Reczkoms 3. Autograf Hilaria Litoměřického (Praha Kapitulní K: L. LI, f. 113a). Srov. IV 3.
Strana 504
ſue ſulx aa bum ſpllu yrugnat uepela ſac-ec Gßáeſke at wá fec. áá no alátá ſieſuot Pſa nec poſu Ziudt w obaſ ohenánſe ſy plucoedt otellia ſſue ſa ſle doc uSroic ſe hale Wivte q qUi h A ik cody ſi-babá vocg, y 4a jkau g2váih 4Huc ud T ſzyah u�t u er tets vlerſor o afſunuſunce Abſblal hrpoſe Ces às ſie ylem pvd Gtpni Aſloso � dieluvmSucſiée/a sb freri on wo V viuſlone te So ſeglá lSeggwans adeleja wlut xxcemptun fintris Nicái Boneti orduns fim minori mntwductori m Hethaphſiann 124 0 Oinelibelneh laiuſnomlſebat SEMIONERIC ERCCALIRIVS ARCIVM 4. Autograf Hilaria Litoměřického (Praha Kapitulní K: L. LI, f. 7b) . Srov. IV 3.
ſue ſulx aa bum ſpllu yrugnat uepela ſac-ec Gßáeſke at wá fec. áá no alátá ſieſuot Pſa nec poſu Ziudt w obaſ ohenánſe ſy plucoedt otellia ſſue ſa ſle doc uSroic ſe hale Wivte q qUi h A ik cody ſi-babá vocg, y 4a jkau g2váih 4Huc ud T ſzyah u�t u er tets vlerſor o afſunuſunce Abſblal hrpoſe Ces às ſie ylem pvd Gtpni Aſloso � dieluvmSucſiée/a sb freri on wo V viuſlone te So ſeglá lSeggwans adeleja wlut xxcemptun fintris Nicái Boneti orduns fim minori mntwductori m Hethaphſiann 124 0 Oinelibelneh laiuſnomlſebat SEMIONERIC ERCCALIRIVS ARCIVM 4. Autograf Hilaria Litoměřického (Praha Kapitulní K: L. LI, f. 7b) . Srov. IV 3.
Strana 505
252 TE hor 1: u li n M EO Bl: quM unda it du in "i E oun Won qu nno i JF UH Hin iut 21117 B | iu anti iatis d dd ka Reo tettts 1 TRE TUS dm boh ih jE lh VĚ id ps 3 ii ! gau "n is De | Hi i | M ide i Ku liRInÉ iini Nr ji 9. Vlastnoruéní pfípisek Hileria Litoměřického (Praha Kapitulní K: L. XXXVII, f. 2528). Srov. IV 4.
252 TE hor 1: u li n M EO Bl: quM unda it du in "i E oun Won qu nno i JF UH Hin iut 21117 B | iu anti iatis d dd ka Reo tettts 1 TRE TUS dm boh ih jE lh VĚ id ps 3 ii ! gau "n is De | Hi i | M ide i Ku liRInÉ iini Nr ji 9. Vlastnoruéní pfípisek Hileria Litoměřického (Praha Kapitulní K: L. XXXVII, f. 2528). Srov. IV 4.
Strana 506
laoeaule Alna 2 Asgera fade jandeykk ſeis éluo -eshuo vo H na vax iiáná vhr lya -cell ☞nr Enos ee 201 til o pecle uiloſi-e.rovmeſi, lox llheodun I69p punfiea b-rctela pabeue ab ha 2 ſutrii. v lym rkíí. o vhohaga vrlv�y pl. Duoáuow tolnsl uey Hmla 2 lubo p pun GPuSjekaśpl ſpl 1b72 p ie he ewy wtellen2 24.-Phal, boea algra r eo patoMue 2Al.ol asse peusy ve. 1RuPad.ſe-9 l,ad nete td) ti ruo v'P. 49. ſaprar ues q.. peoupe &cceagaera z euoe lecpie dos Ane.o HSyunlg0 asal6 na ſta ſnád ~ecllatn 2flaua iPpeſelg Ae etr * b ſu�e ly. laczá ſla azo frel�cpea a Rymuns. aal van Pimo ue nache aa 31.0 & frita Iyeniner Iſ -nus/He &n àári asláa h&/ a—o 1380.J ☞lſ-ſ Q:ftV9ueensn 2 lectevga iparc achicus a &oenaaas Oplai 420 gánenl.s Smytn H. Nm 9imin-ponte tozbo p aygy blata & LHhemeryle dno I. 121g doynas 6. Praha Kapitulní K: L. XXXI, f. 98a. Srov. IV 7.
laoeaule Alna 2 Asgera fade jandeykk ſeis éluo -eshuo vo H na vax iiáná vhr lya -cell ☞nr Enos ee 201 til o pecle uiloſi-e.rovmeſi, lox llheodun I69p punfiea b-rctela pabeue ab ha 2 ſutrii. v lym rkíí. o vhohaga vrlv�y pl. Duoáuow tolnsl uey Hmla 2 lubo p pun GPuSjekaśpl ſpl 1b72 p ie he ewy wtellen2 24.-Phal, boea algra r eo patoMue 2Al.ol asse peusy ve. 1RuPad.ſe-9 l,ad nete td) ti ruo v'P. 49. ſaprar ues q.. peoupe &cceagaera z euoe lecpie dos Ane.o HSyunlg0 asal6 na ſta ſnád ~ecllatn 2flaua iPpeſelg Ae etr * b ſu�e ly. laczá ſla azo frel�cpea a Rymuns. aal van Pimo ue nache aa 31.0 & frita Iyeniner Iſ -nus/He &n àári asláa h&/ a—o 1380.J ☞lſ-ſ Q:ftV9ueensn 2 lectevga iparc achicus a &oenaaas Oplai 420 gánenl.s Smytn H. Nm 9imin-ponte tozbo p aygy blata & LHhemeryle dno I. 121g doynas 6. Praha Kapitulní K: L. XXXI, f. 98a. Srov. IV 7.
Strana 507
Re Iu z �e acie F daa aDmpr ſRyfecdtes � g°mkee wa Dundce Ho0 rw glae eeua kaune �onei o i va Kaćned = 0 Toocyaimga. Iduof gokzycbok yny dád yáo ſz oáłiegwaCd kiez= oyw2 cba ruß daſe ſi �ycheba yhy q°. acc*9 nate ſe ſukquoo Hile Deſeciub &o deſánd Mky �m ſe ẃá bß ßáá (o dow cláná o �' ſuß ßae dkat�de cko z Iia. az y orar aen Amiz kⱥ ßmoke ſißyſec RGcCouri áz yá wák gá w Mſákpcebed ſa= s áonti A�uß & addż Ras adzw2 á4 kg Qpawus skas Ganzocona ißiá vá P bánie Hda HBá np2d yc i tb yáw �k ßmt Aduo adkw dáuot Cⱥ w ychcn zyh4° �kzuc�e áWw adillaczáá o d vte � adyRaáy �y �° (tá ſá ſ2ais ale Aa= Aáwdaunan cſaná E �dſyb dá ſuffllselg kßy pſát &wuirß tadaiß y wownß icmi.s Dc Boſmie 9. ſⱥ� vßznerß �oz YAm v ar & Rydſhau atzomy ☞°. Denſu 6 ☞ ☞ A o 6 v n Ht T 7. Veduta Plzně z roku 1480, Praha Kapitulní K, L. XXI, f. 98a.
Re Iu z �e acie F daa aDmpr ſRyfecdtes � g°mkee wa Dundce Ho0 rw glae eeua kaune �onei o i va Kaćned = 0 Toocyaimga. Iduof gokzycbok yny dád yáo ſz oáłiegwaCd kiez= oyw2 cba ruß daſe ſi �ycheba yhy q°. acc*9 nate ſe ſukquoo Hile Deſeciub &o deſánd Mky �m ſe ẃá bß ßáá (o dow cláná o �' ſuß ßae dkat�de cko z Iia. az y orar aen Amiz kⱥ ßmoke ſißyſec RGcCouri áz yá wák gá w Mſákpcebed ſa= s áonti A�uß & addż Ras adzw2 á4 kg Qpawus skas Ganzocona ißiá vá P bánie Hda HBá np2d yc i tb yáw �k ßmt Aduo adkw dáuot Cⱥ w ychcn zyh4° �kzuc�e áWw adillaczáá o d vte � adyRaáy �y �° (tá ſá ſ2ais ale Aa= Aáwdaunan cſaná E �dſyb dá ſuffllselg kßy pſát &wuirß tadaiß y wownß icmi.s Dc Boſmie 9. ſⱥ� vßznerß �oz YAm v ar & Rydſhau atzomy ☞°. Denſu 6 ☞ ☞ A o 6 v n Ht T 7. Veduta Plzně z roku 1480, Praha Kapitulní K, L. XXI, f. 98a.
Strana 508
Oplar 420 geyenil.8 Smya Ha Rem omiu ponte rzbo y oygy blatá & LHomeryie 4o 3� 1218 doeas 7. Praha Kapitulní K: L. XXXI, f. 98a - zvětšená část. Srov. IV 7 a výše č. 6. B 1 23 oſhe ſe. chanytnin Aonli Pypran, lby Gautorm2 Tuhofop Veenle ecſcheTpalpha FeyeHloo c Yſbr. &ce wif ſale telelacos vaſrop. bie Brodte zibſſa walde pas aphah 8. Monogram Hilaria Litoměřického (Praha Kapitulní K: O. XXXI, rub přední předsádky. Srov. IV 16.
Oplar 420 geyenil.8 Smya Ha Rem omiu ponte rzbo y oygy blatá & LHomeryie 4o 3� 1218 doeas 7. Praha Kapitulní K: L. XXXI, f. 98a - zvětšená část. Srov. IV 7 a výše č. 6. B 1 23 oſhe ſe. chanytnin Aonli Pypran, lby Gautorm2 Tuhofop Veenle ecſcheTpalpha FeyeHloo c Yſbr. &ce wif ſale telelacos vaſrop. bie Brodte zibſſa walde pas aphah 8. Monogram Hilaria Litoměřického (Praha Kapitulní K: O. XXXI, rub přední předsádky. Srov. IV 16.
Strana 509
EACAE Shanneſ qus leruus Jeruorii dei dileekſ filis dckonbus tſwlanbue, vniiſis bononie cömortb ſalutē t aplicã benebuetiom ue . 5— T — vYy eeal Arte—y ve,se led m aplatus offinio dnio yminihe ſumſſimo . I27q. ſ. Lnome hla fram afſorns plenitudme ſhns � open- Sut veoisſi widnist ſlemffilfe arbomune tor gmedilo) 4gmibis nAvomis frrimng an nit pmotims exotito dulſapsio� e Qi milla inns ſanco � Fermis tinalliby aluo quas fulento poo tánio woſa dugeſta coſilio mirno 9mittenine paie vebl aniare. ad uiame nie vaietate y ma Oftines fisismo hasteno Trubuti o Tue ii chmawneſems ſopmabiles f affiat Tp ner ad denſionē luadk ſlae nodoſe an biguitanſ attuigit-eo �fti � vix ado certũl danl � ſntuit qu ex muſia emer opytwitate mpentn adles vell ſub boalla mni tiſmittime-vnuiſe“ viip aplica ſwyrht madantes viò cno promipio affevn ſuſu pratis ox ſlubto alam eso fie volno mawi gentko ibe inm =�peſiln medi näpet Fſmns 29 quitue y ſimi deonto i mbumé. — woubul luone.Qum end ab adoleſw le de vni prodimo ad mala ſenſualitna hia pe Aelinat.y �moni� ſub�ſio Idero t yulo fu�ter obrpit niia Epupionſ andus ut t� pxiniocimf opoatune ſuffnnghn pruodi ſarnnlii sphet volna vitubnſ inſernt nt-�p eltorif wilat ambugma-liateo anfenič-al un vp ſamě p Aere orsnl oneſſhe monſ� vnfornet t Hor ſane felinſwwrtacms clemed ii ☞ - wſwolis (Dat dwimoni ywi� nonemli re mpas en- vysau een lebiné agnilna frnbil Jel Enton- Gunduni ]e lag ſella eefemateiu bugan les hononito vne quarta fiiſie Jehan nac ſf eos ☞r dimslentv poniufimius noſvi no ſemindo autd hamcs 9umſEtenec ifrmbe pliné Somebscků moviě aýbroglnk močialo me vosporr-k ne le Ieifrntu Z ſo vdro and sk g Twoaż ſay iquileo eiij rel.j kei voh vohuti difimdarn ☞9 miner tij néeraviine ůi Je h Je da dmčbnod Jo memnsk ave ones yv cod- — ha — —e v — a e/Je de k e Vebe dnhee exí pivuila nsprenta defbrmatozi v fořnnani proſpuſe ſoluie diffinlia ac ſanitios que ſhoily a negpino ininčtuha oiſonas pro- mulguve dudi nodi � Vēnenſi octho qhi a zpopiis cnalis oſtie plimns cbobut v�boos mſha valia ſintuiř vſalu ka-vnövlia dubia s'indinys 2� firit donbit Glintens wllesus iweif er fube Oovoeſ trisslss wlloouine mitti Sarwiff, tane ſ'one ſubresne affidna tii ocupa? ciu ma�; ar ſprus hudue onouio que nn de medio ſuſlulie w muſa fuerunt In ſuil Thar pisMpofitlil won mplouit (oogqui ſedem laas imernnn ☞ tab Pros- — luo ſed unt odinisen Setio iná denigte pap ak mombruncs ☞.pure forſan ne čusne o presiroma, trini vyz pafist ksumy kr ny skovile oná mískey v �omě e třěeoboéa měža taled mfall en runb-r a ledoné sa gleſnebne ſin- —r gila ney ſlaele vnlinft na en- vy veho oqpin If y ſeie nenleti 3Ipf-ab peeke Jval. ne nd Zvlantíe nAxi Savi at vemf e lea Ji poletmnl, ab pxr loíevě vil mem at Sulieg arſabla dra.l fibnetuá čilno clevného hn Cleme vajé om tinad giefarrble tbtor 4] Sfra ſeeb † ys minſhriefis a miey ſinle ve bíti jehd ponů —anáiſeamisne — fagma Aſn —a:ch posillus 9 Svéna piioc Jamboia verska" Rýn- — gako 219 9el. tpeke pome- Sharvě me marné mově zalys řekanv Birnt ně v Akumné Poca lilei Sberssko☞ phenfl dae w Jtmer trskié zpalata?stký přistki shovoutslý f,'ymifel she on ui malla cnivhin &ſho 4 dome snověig ab tnſlar hnom er bur prěssr AHge v penehnt vit ný plo Laë donſe ſul blalla puole glen- rphertad orere SThein ſamyr alebno mymo bvitih gnesnn ye: hom né GFAvw�e vvhe pil plant ?2y pouit ind rofie: borfaro mſho geondis vopeyseſhr y y Sahuto r i ſlkn 9 have mronelk ſablohnnh dilmobne vazčí Plalk —n kxexr A * — ý g Grog p22 — T C —i A ples sneinací at na tby námnusc S čaněnovi vae seboe ne Gorbia lsne - PT —- — qheuſ y deseffor viequndent altedens ef 9. Praha Kapitulní K: I. IX 3, f. 1a. Srov. IV 9.
EACAE Shanneſ qus leruus Jeruorii dei dileekſ filis dckonbus tſwlanbue, vniiſis bononie cömortb ſalutē t aplicã benebuetiom ue . 5— T — vYy eeal Arte—y ve,se led m aplatus offinio dnio yminihe ſumſſimo . I27q. ſ. Lnome hla fram afſorns plenitudme ſhns � open- Sut veoisſi widnist ſlemffilfe arbomune tor gmedilo) 4gmibis nAvomis frrimng an nit pmotims exotito dulſapsio� e Qi milla inns ſanco � Fermis tinalliby aluo quas fulento poo tánio woſa dugeſta coſilio mirno 9mittenine paie vebl aniare. ad uiame nie vaietate y ma Oftines fisismo hasteno Trubuti o Tue ii chmawneſems ſopmabiles f affiat Tp ner ad denſionē luadk ſlae nodoſe an biguitanſ attuigit-eo �fti � vix ado certũl danl � ſntuit qu ex muſia emer opytwitate mpentn adles vell ſub boalla mni tiſmittime-vnuiſe“ viip aplica ſwyrht madantes viò cno promipio affevn ſuſu pratis ox ſlubto alam eso fie volno mawi gentko ibe inm =�peſiln medi näpet Fſmns 29 quitue y ſimi deonto i mbumé. — woubul luone.Qum end ab adoleſw le de vni prodimo ad mala ſenſualitna hia pe Aelinat.y �moni� ſub�ſio Idero t yulo fu�ter obrpit niia Epupionſ andus ut t� pxiniocimf opoatune ſuffnnghn pruodi ſarnnlii sphet volna vitubnſ inſernt nt-�p eltorif wilat ambugma-liateo anfenič-al un vp ſamě p Aere orsnl oneſſhe monſ� vnfornet t Hor ſane felinſwwrtacms clemed ii ☞ - wſwolis (Dat dwimoni ywi� nonemli re mpas en- vysau een lebiné agnilna frnbil Jel Enton- Gunduni ]e lag ſella eefemateiu bugan les hononito vne quarta fiiſie Jehan nac ſf eos ☞r dimslentv poniufimius noſvi no ſemindo autd hamcs 9umſEtenec ifrmbe pliné Somebscků moviě aýbroglnk močialo me vosporr-k ne le Ieifrntu Z ſo vdro and sk g Twoaż ſay iquileo eiij rel.j kei voh vohuti difimdarn ☞9 miner tij néeraviine ůi Je h Je da dmčbnod Jo memnsk ave ones yv cod- — ha — —e v — a e/Je de k e Vebe dnhee exí pivuila nsprenta defbrmatozi v fořnnani proſpuſe ſoluie diffinlia ac ſanitios que ſhoily a negpino ininčtuha oiſonas pro- mulguve dudi nodi � Vēnenſi octho qhi a zpopiis cnalis oſtie plimns cbobut v�boos mſha valia ſintuiř vſalu ka-vnövlia dubia s'indinys 2� firit donbit Glintens wllesus iweif er fube Oovoeſ trisslss wlloouine mitti Sarwiff, tane ſ'one ſubresne affidna tii ocupa? ciu ma�; ar ſprus hudue onouio que nn de medio ſuſlulie w muſa fuerunt In ſuil Thar pisMpofitlil won mplouit (oogqui ſedem laas imernnn ☞ tab Pros- — luo ſed unt odinisen Setio iná denigte pap ak mombruncs ☞.pure forſan ne čusne o presiroma, trini vyz pafist ksumy kr ny skovile oná mískey v �omě e třěeoboéa měža taled mfall en runb-r a ledoné sa gleſnebne ſin- —r gila ney ſlaele vnlinft na en- vy veho oqpin If y ſeie nenleti 3Ipf-ab peeke Jval. ne nd Zvlantíe nAxi Savi at vemf e lea Ji poletmnl, ab pxr loíevě vil mem at Sulieg arſabla dra.l fibnetuá čilno clevného hn Cleme vajé om tinad giefarrble tbtor 4] Sfra ſeeb † ys minſhriefis a miey ſinle ve bíti jehd ponů —anáiſeamisne — fagma Aſn —a:ch posillus 9 Svéna piioc Jamboia verska" Rýn- — gako 219 9el. tpeke pome- Sharvě me marné mově zalys řekanv Birnt ně v Akumné Poca lilei Sberssko☞ phenfl dae w Jtmer trskié zpalata?stký přistki shovoutslý f,'ymifel she on ui malla cnivhin &ſho 4 dome snověig ab tnſlar hnom er bur prěssr AHge v penehnt vit ný plo Laë donſe ſul blalla puole glen- rphertad orere SThein ſamyr alebno mymo bvitih gnesnn ye: hom né GFAvw�e vvhe pil plant ?2y pouit ind rofie: borfaro mſho geondis vopeyseſhr y y Sahuto r i ſlkn 9 have mronelk ſablohnnh dilmobne vazčí Plalk —n kxexr A * — ý g Grog p22 — T C —i A ples sneinací at na tby námnusc S čaněnovi vae seboe ne Gorbia lsne - PT —- — qheuſ y deseffor viequndent altedens ef 9. Praha Kapitulní K: I. IX 3, f. 1a. Srov. IV 9.
Strana 510
Hporm poſkeri ſénudie ſewp planfiy � kelewwe ſe wlał Ankum probatś inⱥ wilſa oſlan“ ii totiⱥ wwpeſucßiɇ wzbi wibⱥ fidelier Yſkiſſe Ac cnia exc wt e Sawi jmp & cwore w Bßvowie/ho novem ſmo A vſerfiónew fikci edich rym herelior� wpximeydⱥm Pfádiá/cozu dem ciwin & fuceſfexi ſnoxū tomio for cⱥ inflommey wicnio quáw maioxiba pá vm e ſanorá wori Pwik operćit ſ Pueww/ Wreſewin ſuk ballⱥ Aurcⱥ fiya= ti we waiezanɇ ppesſⱥ Jeſhimowolit krornuk Dakow Kárſáwie Aumo dowM ☞ Cxicſnio quario Die Denmⱥ Aknßib Sepumbrić Becnorwm /loſkorum Awno Hrnawic klynf �ßowoww Niæſin pierw Boewie quimodeámo Iyexr ver Scámso 7.37. 10. Závěr latinského textu Zlaté buly císaře Zikmunda Plzni. Dole přípisek Matouše ze Švihova (Praha Státní K ČSR: MS Osek 11, strana 39). Srov. č. 11.
Hporm poſkeri ſénudie ſewp planfiy � kelewwe ſe wlał Ankum probatś inⱥ wilſa oſlan“ ii totiⱥ wwpeſucßiɇ wzbi wibⱥ fidelier Yſkiſſe Ac cnia exc wt e Sawi jmp & cwore w Bßvowie/ho novem ſmo A vſerfiónew fikci edich rym herelior� wpximeydⱥm Pfádiá/cozu dem ciwin & fuceſfexi ſnoxū tomio for cⱥ inflommey wicnio quáw maioxiba pá vm e ſanorá wori Pwik operćit ſ Pueww/ Wreſewin ſuk ballⱥ Aurcⱥ fiya= ti we waiezanɇ ppesſⱥ Jeſhimowolit krornuk Dakow Kárſáwie Aumo dowM ☞ Cxicſnio quario Die Denmⱥ Aknßib Sepumbrić Becnorwm /loſkorum Awno Hrnawic klynf �ßowoww Niæſin pierw Boewie quimodeámo Iyexr ver Scámso 7.37. 10. Závěr latinského textu Zlaté buly císaře Zikmunda Plzni. Dole přípisek Matouše ze Švihova (Praha Státní K ČSR: MS Osek 11, strana 39). Srov. č. 11.
Strana 511
-e 11. Zvětšený přípisek Matouše ze Švihova. Srov. č. 10. uſke zlatia pßenſana & kwale Kweno Gwntela geoozdießnɇ Zivgg Zzaſwe/amen z Zzgmumd bzi yprziczni/ wu hwi ſoſw Mzimſßy Czyeſkuz wzby r wyozićek/aobepſzy. Reſky Daknáccy. O CRavyxs ſkymákák ßwicáwe piegy Kam sßwám Gkwßá dżżeſkużſkeco Maceſkwei wiſoßk/kazwſſecá owiknßch: ktevezio 5wzleſké ßwſkwßſk HPoi gzieby dobryym żwláßſenoſk niekteál dizná He tryſkichá/ák wßvakeſk. ſy yed yme gng w Airegno ſwwiditki o km ſſkiedry wiſoſwnoſwe ktere= w owierk ſkaez zwoſzyPtami/ mb ceſz kórzzee/ g ßvrycáz k wßywzpiżed na/= wi ypáwna ſwernoſe ſaßoßziwym żekeſámi zapale/ na Yßkawicßywßuczy delek wieß oſobp awißdy Zw= Ráſkáze ſczßymi neßezpecnoſćmi plámi.neżli odſw ate Zafoeo virya naßeßá uceſent Yſſſo/ ſáwe odßć hákwyßuebozewnⱥ ſußßßywie T 12. Úvodní část českého překladu Zlaté buly císaře Zik- munda Plzeňským (Praha Státní K ČSR: MS Osek 11, strana 41).
-e 11. Zvětšený přípisek Matouše ze Švihova. Srov. č. 10. uſke zlatia pßenſana & kwale Kweno Gwntela geoozdießnɇ Zivgg Zzaſwe/amen z Zzgmumd bzi yprziczni/ wu hwi ſoſw Mzimſßy Czyeſkuz wzby r wyozićek/aobepſzy. Reſky Daknáccy. O CRavyxs ſkymákák ßwicáwe piegy Kam sßwám Gkwßá dżżeſkużſkeco Maceſkwei wiſoßk/kazwſſecá owiknßch: ktevezio 5wzleſké ßwſkwßſk HPoi gzieby dobryym żwláßſenoſk niekteál dizná He tryſkichá/ák wßvakeſk. ſy yed yme gng w Airegno ſwwiditki o km ſſkiedry wiſoſwnoſwe ktere= w owierk ſkaez zwoſzyPtami/ mb ceſz kórzzee/ g ßvrycáz k wßywzpiżed na/= wi ypáwna ſwernoſe ſaßoßziwym żekeſámi zapale/ na Yßkawicßywßuczy delek wieß oſobp awißdy Zw= Ráſkáze ſczßymi neßezpecnoſćmi plámi.neżli odſw ate Zafoeo virya naßeßá uceſent Yſſſo/ ſáwe odßć hákwyßuebozewnⱥ ſußßßywie T 12. Úvodní část českého překladu Zlaté buly císaře Zik- munda Plzeňským (Praha Státní K ČSR: MS Osek 11, strana 41).
Strana 512
+ hyſioria quitatisplnenRs ent qui truumphos et A vickoricrz veterit ſcripſert Raitdibus beſla anere:ut pax atmis queſifn fork obus e netius quur ad bereat: ct ae poſteritns dn ſant Quatn chſtáncⱥ quá á wſánáa pro patciß Ebub: pro lec amplitadie profici onſer uationć ſit ammo vinikaq rugnandu: Si ille wagns patriarcća śihráßaz cu boſiibⱥ puch= uit. Sic xaives veteriß hyſlorepro deſiderabi li terra łáſys immokli deo pwmiſſá pluńma bɇl �is al la miliſſimo Moyſk imuckiſſimo Yozue dumii xſtantieo ai wgenti gentē comſrulZaudfor fiſſim9 paſwięlegu deſenſor non mmeriło Lau/ Palr: qn pace terre vedditn etrhoſkes philiſkinos fugnult et domincu culti hymnoru pſaſmor:9 fidci ſemaie compoſwfánk ipſo dco acieyia reli gio eáaz wras ſacratas edes ii maiori parie exor net Et tcſle Nuxelio magno Caguſkno m lande libo= ge laude pſalmor/ : Eáaz hoſies yſalmor/ duota Reckio extermnet et depeſlat/ee ſugit veneran pa Machabeoru ſoriſ�oru muiein memoriniut equide ca ſola: vot bellatores fidei exdfurc vide af�et artem bellandi coniradere quo w hoſles ix= rußw quo wilite 9uo ducz ſub quibo �ghub./ Et poſ bella perarin quámb qualeſoplaudeś deo Domino eyſoliiere debéans.Yec ydim voz o cues muichß�i. ni Xemplis �hmwrd.auf Komonor áuiu adfide/ 13. Hystoria civitatis Plznensis (Praha Státní K ČSR: MS Osek 11, strana 1)
+ hyſioria quitatisplnenRs ent qui truumphos et A vickoricrz veterit ſcripſert Raitdibus beſla anere:ut pax atmis queſifn fork obus e netius quur ad bereat: ct ae poſteritns dn ſant Quatn chſtáncⱥ quá á wſánáa pro patciß Ebub: pro lec amplitadie profici onſer uationć ſit ammo vinikaq rugnandu: Si ille wagns patriarcća śihráßaz cu boſiibⱥ puch= uit. Sic xaives veteriß hyſlorepro deſiderabi li terra łáſys immokli deo pwmiſſá pluńma bɇl �is al la miliſſimo Moyſk imuckiſſimo Yozue dumii xſtantieo ai wgenti gentē comſrulZaudfor fiſſim9 paſwięlegu deſenſor non mmeriło Lau/ Palr: qn pace terre vedditn etrhoſkes philiſkinos fugnult et domincu culti hymnoru pſaſmor:9 fidci ſemaie compoſwfánk ipſo dco acieyia reli gio eáaz wras ſacratas edes ii maiori parie exor net Et tcſle Nuxelio magno Caguſkno m lande libo= ge laude pſalmor/ : Eáaz hoſies yſalmor/ duota Reckio extermnet et depeſlat/ee ſugit veneran pa Machabeoru ſoriſ�oru muiein memoriniut equide ca ſola: vot bellatores fidei exdfurc vide af�et artem bellandi coniradere quo w hoſles ix= rußw quo wilite 9uo ducz ſub quibo �ghub./ Et poſ bella perarin quámb qualeſoplaudeś deo Domino eyſoliiere debéans.Yec ydim voz o cues muichß�i. ni Xemplis �hmwrd.auf Komonor áuiu adfide/ 13. Hystoria civitatis Plznensis (Praha Státní K ČSR: MS Osek 11, strana 1)
Strana 513
Térra eſk i aß ſua ſplida:ſed deſuy áqus wvigua autcym pluká? Yn �uá ſiqis dabilás yedɇ calánuerik labitur �ß fi firno�z mryegerik �abiás pexſenevat/& voo quidey o devi= ciueſ cńſkanies. Iyſaná obodienná tewá boná &ymguć: ſes hexebcoru tendiákⱥ wmplutá : now i� wfeáá: firmos ydy= vtos ſeatviſk icle ſyreo m lubvieo ſkutić: náo aſchſſiá fide ewańſkie/ Sed lubvicio hereſum dogmaliby vſ adſanß ie 14. Hilarius Litoměřický, Hystoria civitatis Plznensis (Praha Státní K ČSR: MS Osek 11), razura poslední řádky na stra- ně 13. tua linguatua ſea ywſegione cuyes/ Codde eni weditad uſ ciam: ove autem afeálo fi adſalutsm. Luc ſponſus enkeſie et fider mas ſer obmabit fil: ferens coſlo tuc ſurquaurea. Tota te landabit vmucrſkas fideleū� et al uyhertul dee mia vluſ� auetⱥ/ſéż eterna ouſe�yiſ Lnukoán Pytieniá poſlkiż cu hewlinɇ á ſe vniins/yugwitu fuiſſet quidá vioyá forkum: enmelá tik m yaſeuiß ex whorte g 15. Meziřádková razura na straně 16.
Térra eſk i aß ſua ſplida:ſed deſuy áqus wvigua autcym pluká? Yn �uá ſiqis dabilás yedɇ calánuerik labitur �ß fi firno�z mryegerik �abiás pexſenevat/& voo quidey o devi= ciueſ cńſkanies. Iyſaná obodienná tewá boná &ymguć: ſes hexebcoru tendiákⱥ wmplutá : now i� wfeáá: firmos ydy= vtos ſeatviſk icle ſyreo m lubvieo ſkutić: náo aſchſſiá fide ewańſkie/ Sed lubvicio hereſum dogmaliby vſ adſanß ie 14. Hilarius Litoměřický, Hystoria civitatis Plznensis (Praha Státní K ČSR: MS Osek 11), razura poslední řádky na stra- ně 13. tua linguatua ſea ywſegione cuyes/ Codde eni weditad uſ ciam: ove autem afeálo fi adſalutsm. Luc ſponſus enkeſie et fider mas ſer obmabit fil: ferens coſlo tuc ſurquaurea. Tota te landabit vmucrſkas fideleū� et al uyhertul dee mia vluſ� auetⱥ/ſéż eterna ouſe�yiſ Lnukoán Pytieniá poſlkiż cu hewlinɇ á ſe vniins/yugwitu fuiſſet quidá vioyá forkum: enmelá tik m yaſeuiß ex whorte g 15. Meziřádková razura na straně 16.
Strana 514
onſergent dancs et ci all vtgna andudut- TAndem Venet veſler miles armatus deſeeo�. gulure parem eerves reddil� nimabit. len e� ahremarn mand del ut ſaut Julian� vno hieſu �feſku de lewt.Ita ſi caleſie loſky: ſávri yetabud ywdigwſe ſi orabiuy buwiltabif Ilon ut deln:ſe ut yotur ſaudam te o cuntas ve vileea. Hyſpye quod offero et �ue Niw ceſeßerrimá vicyyik row ad yowyam ſ ad der gſeria age ſwexes har wyſa die agebaſue Aon en fuifl ſſe vint ſali oyem dedit te hode ab heret wnn labe liberaureyner gaut ſanauf. Lmferfamim et eſrte whuſh Naeentes ad ſer yfulem dei: preparale orda veſkva adientanonem. Yoś et derus= wius cum mannu ad te� elenacione rū Meyſe anfya Amaſec. eſamabim9. oś ru Heſue cɇ da Machaßco vinkuś gſadoc, yugnate Ylen vos wnériſkent ſumytus et vllie Nec voo humdi et Covrum veſkeoru demolino Neſkruyſks nomnuſſi. Qreas cur as : dmos ex horvea Sperate i en qui Mk ommbus habundante c Enfuyl� amyieno. ZCharitatem ciuilem et fraterná mier w= Habete.os qu�fot oſhe ſubditis oompanamm:emſubiedi eſhs obedite/ Sc emm vinechie ſivnū Fuentis.Yxo vniates. mȧtwis ealeſie ſe cż ſua cxyoſuiſkɇ/ vniłuiem Aligite/Etdrmi nuś qui wnſeruae et ándor eſk fidei: miłur wßis auxilium ſandy ef weels tueafur vos/ Vt ſelis vncloxes aduerſus herofee uc autem áwitaki et m ca habitantábus benedicat Ongelué Emé ruſlodiak muros tuos-Wlitiat ſli auxlialeem qui te yeece pak w bello dwimico. Domy antve pańś faáak pacem im wmia ſe fidei contwnonem herchwrum: veſktućyémoz ſefk obedienć rieve in terva Bohemie.Dct nobis verem Ratfjolien ef Andſhie. ophimu Reſkrum� omnum im ßora eyikuś woſkki mſereatur msſe 6entdntuß in ſkalla ſteuſorum.Ame L Hec inſigne præconium Urbir Piſnenſis ſcripſit,a pullice diyit ad Senalum PoyulnmQve Piſnenſrm, Bie anniver- ſariæ Solemnilatis anno s.4. 69. Hilarius De Lito= ne�iez Decanus Frog. �lAAminiſra�or ArchiApiſcopałus. oum evilij lemport, in todem Urbe cum alijx Prolatis ef Canonitis morarelur. Iièem el anno eodem die ullimá Decembris moriuus,( in femplo S. Borthelem. anle ſammun Altare ſepullus. Na afimal - Ihomar Peſnina. à Cżechorcò Cficialis Decanus el Pracenſi Anxe .632. 16. Hilarius Litoměřický, Hystoria civitatis Plznensis (Praha Státní K ČSR: MS Osek 11), strana 21 8 přípiskem Tomá- še Pešiny z Čechorodu.
onſergent dancs et ci all vtgna andudut- TAndem Venet veſler miles armatus deſeeo�. gulure parem eerves reddil� nimabit. len e� ahremarn mand del ut ſaut Julian� vno hieſu �feſku de lewt.Ita ſi caleſie loſky: ſávri yetabud ywdigwſe ſi orabiuy buwiltabif Ilon ut deln:ſe ut yotur ſaudam te o cuntas ve vileea. Hyſpye quod offero et �ue Niw ceſeßerrimá vicyyik row ad yowyam ſ ad der gſeria age ſwexes har wyſa die agebaſue Aon en fuifl ſſe vint ſali oyem dedit te hode ab heret wnn labe liberaureyner gaut ſanauf. Lmferfamim et eſrte whuſh Naeentes ad ſer yfulem dei: preparale orda veſkva adientanonem. Yoś et derus= wius cum mannu ad te� elenacione rū Meyſe anfya Amaſec. eſamabim9. oś ru Heſue cɇ da Machaßco vinkuś gſadoc, yugnate Ylen vos wnériſkent ſumytus et vllie Nec voo humdi et Covrum veſkeoru demolino Neſkruyſks nomnuſſi. Qreas cur as : dmos ex horvea Sperate i en qui Mk ommbus habundante c Enfuyl� amyieno. ZCharitatem ciuilem et fraterná mier w= Habete.os qu�fot oſhe ſubditis oompanamm:emſubiedi eſhs obedite/ Sc emm vinechie ſivnū Fuentis.Yxo vniates. mȧtwis ealeſie ſe cż ſua cxyoſuiſkɇ/ vniłuiem Aligite/Etdrmi nuś qui wnſeruae et ándor eſk fidei: miłur wßis auxilium ſandy ef weels tueafur vos/ Vt ſelis vncloxes aduerſus herofee uc autem áwitaki et m ca habitantábus benedicat Ongelué Emé ruſlodiak muros tuos-Wlitiat ſli auxlialeem qui te yeece pak w bello dwimico. Domy antve pańś faáak pacem im wmia ſe fidei contwnonem herchwrum: veſktućyémoz ſefk obedienć rieve in terva Bohemie.Dct nobis verem Ratfjolien ef Andſhie. ophimu Reſkrum� omnum im ßora eyikuś woſkki mſereatur msſe 6entdntuß in ſkalla ſteuſorum.Ame L Hec inſigne præconium Urbir Piſnenſis ſcripſit,a pullice diyit ad Senalum PoyulnmQve Piſnenſrm, Bie anniver- ſariæ Solemnilatis anno s.4. 69. Hilarius De Lito= ne�iez Decanus Frog. �lAAminiſra�or ArchiApiſcopałus. oum evilij lemport, in todem Urbe cum alijx Prolatis ef Canonitis morarelur. Iièem el anno eodem die ullimá Decembris moriuus,( in femplo S. Borthelem. anle ſammun Altare ſepullus. Na afimal - Ihomar Peſnina. à Cżechorcò Cficialis Decanus el Pracenſi Anxe .632. 16. Hilarius Litoměřický, Hystoria civitatis Plznensis (Praha Státní K ČSR: MS Osek 11), strana 21 8 přípiskem Tomá- še Pešiny z Čechorodu.
Strana 515
S ☞ 306 — va 17. Pohled na město z ptačí perspektivy před r. 1650 podle Matouše Moriana.
S ☞ 306 — va 17. Pohled na město z ptačí perspektivy před r. 1650 podle Matouše Moriana.
Strana 516
Tove — Boneeore.ee — ☞ 18. Pohled na Plzej od východu z r. 1601 podle Jana Willen- berga.
Tove — Boneeore.ee — ☞ 18. Pohled na Plzej od východu z r. 1601 podle Jana Willen- berga.
Strana 517
☞ ☞ ne.. — 4 PILSEN tesecert † u » .S k eo ad — 19. Pohled na Plzeň od severovýchodu z poloviny 18. století. neznámý autor.
☞ ☞ ne.. — 4 PILSEN tesecert † u » .S k eo ad — 19. Pohled na Plzeň od severovýchodu z poloviny 18. století. neznámý autor.
Strana 518
K 20. Henkersteg, pohled na Norimberk ze 17. století.
K 20. Henkersteg, pohled na Norimberk ze 17. století.
Strana 519
Josef Hejnic - Miloslav Polívka PLZEN V HUSITSKÉ REVOLUCI Hilaria Litoměřického "Historie města Plzně", její edice a histo- rický rozbor Quo modo Hilarii de Lithomerzicz "Hystoria civitatis Plznensis" res gestas aevi Hussitici illustraverit Řada/ Series Monographia Historica Bohemica ISSN - 0231 - 9136 Svazek/ Volumen 3 Vydavatel/ Edidit Ústav československých a světových dějin Československé akademie věd Místo a rok vydání/ Editionis locus et annus Praha 1987 Počet stran/ Paginarum numerus 498 + 20 vyobrazení Náklad/ Publici iuris facta sunt 600 výtisků exemplaria typis excusa Rozmnoženo v Ústavu československých a světových dějin ČSAV jako interní tisk Vyšehradská 49 128 26 Praha 2
Josef Hejnic - Miloslav Polívka PLZEN V HUSITSKÉ REVOLUCI Hilaria Litoměřického "Historie města Plzně", její edice a histo- rický rozbor Quo modo Hilarii de Lithomerzicz "Hystoria civitatis Plznensis" res gestas aevi Hussitici illustraverit Řada/ Series Monographia Historica Bohemica ISSN - 0231 - 9136 Svazek/ Volumen 3 Vydavatel/ Edidit Ústav československých a světových dějin Československé akademie věd Místo a rok vydání/ Editionis locus et annus Praha 1987 Počet stran/ Paginarum numerus 498 + 20 vyobrazení Náklad/ Publici iuris facta sunt 600 výtisků exemplaria typis excusa Rozmnoženo v Ústavu československých a světových dějin ČSAV jako interní tisk Vyšehradská 49 128 26 Praha 2
- 1: Array
- 3: Array
- 6: Array
- 16: Array
- 28: Array
- 46: Array
- 84: Array
- 138: Array
- 171: Array
- 181: Array
- 191: Array
- 203: Array
- 213: Array
- 217: Array
- 385: Array
- 388: Array
- 441: Array
- 443: Array
- 457: Array
- 467: Array
- 496: Array
- 499: Array