z 104 stránek
1
2
Titul
3
4
Obsah
5
6
Jan z Příbramě a jeho nejsl. dílo
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
Edice
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
Přílohy
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
Soupis zkratek
100
101
102
103
104
- s. 56: ...píší, aby nižádný nenazýval ani prosil Panny Marije, aby zaň Pána Boha poprosila, ani kterého apoštola ani kterého jiného svatého.LXXXV A v...
- s. 80: ...pacholikem I dovésti!" Tehdy ten mistr vece žalostně: Budiž toho Pánu Bohu žalováno, že, sami starci, nechcete mi viery pravé vyznati a...
- s. 96: ...u jich mší má kto býti, neb jsú zlořečeni ot Pána Boha. Item Judáš nejedl jest ani pil posvátně těla a krve...
- s. 97: ...vlasti, za kterékoli pomoci, ani aby za nás orodovali před Pánem Bohem, neb by to byla modloslužba. Item nemáme se postiti k...
- s. 99: ...jeho I geho by. tu klaněti a klekati jako pravému Pánu Bohu. Neb kto se tu tak klanie, ten modloslúží. Item jiní...
Název:
Jan z Příbramě. Život kněží táborských
Autor:
Boubín, Jaroslav
Rok vydání:
2000
Místo vydání:
Příbram
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
101
Počet stran předmluvy plus obsahu:
101
Obsah:
- 3: Titul
- 5: Obsah
- 7: Jan z Příbramě a jeho nejsl. dílo
- 39: Edice
- 88: Přílohy
- 100: Soupis zkratek
upravit
Strana 1
Podbrdsko, Fontes 1 Jan z Příbramě: Život kněží táborských
Podbrdsko, Fontes 1 Jan z Příbramě: Život kněží táborských
Strana 2
Strana 3
Jan z Příbramě Život kněží táborských K vydání připravil a úvodní studii napsal Jaroslav Boubín Státní okresní archiv Příbram a Okresní muzeum Příbram Příbram 2000
Jan z Příbramě Život kněží táborských K vydání připravil a úvodní studii napsal Jaroslav Boubín Státní okresní archiv Příbram a Okresní muzeum Příbram Příbram 2000
Strana 4
Text: Jaroslav BoubínC Státní okresní archiv Příbram a Okresní muzeum Příbram 1SBN 80-902821-0-5
Text: Jaroslav BoubínC Státní okresní archiv Příbram a Okresní muzeum Příbram 1SBN 80-902821-0-5
Strana 5
Obsah Jan z Příbramě a jeho nejslavnější dílo. 7 1. Život Jana Příbrama Tři portréty Jana Přibrama.... 2. České spisy Příbramovy ..... 3. Život kněží táborských. Koncepce díla.. 4. Život kněží táborských. Jeho struktura a styl....... 5. Vznik Života kněží táborských..... 6. Znalost Života kněží táborských ve středověku..... 7. Problém excerpt z Biskupcova traktátu....... 8. 9. K uplatněným edičním zásadám. 10. Seznam kapitol. ....... .............1 ........14 ............1f ..ZI .......ZO Z ****Z ..33 .. 7 Život kněží táborských. (Tuto se počíná o kněží táborských...) . 39 Přílohy..... 88 1. Dochovaná verze excerpt z Biskupcova traktátu. Latinské "resumé" Života kněží táborských z traktátu 2. Professio fidei.......... 3. Táborské bludné články z roku 1420... .88 ......91 93 Soupis zkratek použitých v poznámkovém aparátu k edici 100 5
Obsah Jan z Příbramě a jeho nejslavnější dílo. 7 1. Život Jana Příbrama Tři portréty Jana Přibrama.... 2. České spisy Příbramovy ..... 3. Život kněží táborských. Koncepce díla.. 4. Život kněží táborských. Jeho struktura a styl....... 5. Vznik Života kněží táborských..... 6. Znalost Života kněží táborských ve středověku..... 7. Problém excerpt z Biskupcova traktátu....... 8. 9. K uplatněným edičním zásadám. 10. Seznam kapitol. ....... .............1 ........14 ............1f ..ZI .......ZO Z ****Z ..33 .. 7 Život kněží táborských. (Tuto se počíná o kněží táborských...) . 39 Přílohy..... 88 1. Dochovaná verze excerpt z Biskupcova traktátu. Latinské "resumé" Života kněží táborských z traktátu 2. Professio fidei.......... 3. Táborské bludné články z roku 1420... .88 ......91 93 Soupis zkratek použitých v poznámkovém aparátu k edici 100 5
Strana 6
Strana 7
Jan z Příbramě a jeho nejslavnější dílo Koncem prosince 1998 uplynulo bez nejmenšího povšimnutí 550 let od smrti jedné z nejvýraznějších postav husitských Čech, mistra pražské univerzity Jana z Příbramě, zvaného též prostě Příbram. Husitství v něm nalezlo nejen svého vášnivého obhájce, ale též rozhodného kritika všech, kteří se odvážili vykročit za hranice jím požadované rozumné reformace“ Jeho mnohdy šokující teologické expertízy i strhující polemická vystoupení mívala ve své době tak obrovský ohlas, že jimi zastiňoval naprostou většinu svých univerzitních kolegů. Pronikl na nejvyšší příčky tehdejšího církevního života v Čechách (po dlouhou dobu stál například v čele utrakvistického duchovenstva) a jeho jmenem historiografie častokrát označuje stoupence a účastníky celého jednoho, navíc mimořádně vlivného proudu v husitství. Tyto skutečnosti poskytují jistě dostatek důvodů pro to, aby aspoň dodatečně bylo "kulaté“ výročí Přibramovy smrti připomenuto zde předkládaným prvním úplným vydáním jeho nejslavnějšího pojednání. Jedno z nejznámějších a nejcitovanějších děl husitské literatury si svoji kritickou edici nepochybně dávno zaslouží. 1. Život Jana Příbrama Hned na počátku je nutno konstatovat, že životní osudy kdysi velice proslulého pražského mistra zde budou dotčeny pouze letmo. Zmíněno bude prakticky jen několik životních dat, neboť zvláště Příbramův myšlenkový vývoj je v mnohém dosud předmětem tak protichůdných soudů, že bude nezbytné znovu a pečlivěji prostudovat celé jeho literární dílo.1 O Příbramově narození, dětství a mládí nevíme nic bližšího; vzhledem ke svému jménu však téměř jistě pocházel z Příbrami či z blízkého okolí. Pouze hypoteticky bývá datum jeho narození někdy kladeno do druhé poloviny osmdesátých let 14. století. Studoval na pražské univerzitě, kde se postupně stal (v roce 1409) bakalářem a poté (1413) i mistrem svobodných umění. Jako rozhodný přívrženec 1 Dosud neexistuje žádné podrobnější monografické zpracování Příbramova života a díla. Základním titulem o Janu Příbramovi tak stále zůstává cenná publikace F. M. Bartoše, Literární činnost M. Jana Rokycany, M. Jana Příbrama, M. Petra Payna. Praha 1928, s. 56-89. Nový soupis jeho literárního díla pořídil P. Spunar, Repertorium auctorum Bohemorum provectum idearum post Universitatem Pragensem conditam illustrans II. Warsaviae - Pragae 1995, s. 153-174. Ostatní práce budou zmiňovány na příslušných místech.
Jan z Příbramě a jeho nejslavnější dílo Koncem prosince 1998 uplynulo bez nejmenšího povšimnutí 550 let od smrti jedné z nejvýraznějších postav husitských Čech, mistra pražské univerzity Jana z Příbramě, zvaného též prostě Příbram. Husitství v něm nalezlo nejen svého vášnivého obhájce, ale též rozhodného kritika všech, kteří se odvážili vykročit za hranice jím požadované rozumné reformace“ Jeho mnohdy šokující teologické expertízy i strhující polemická vystoupení mívala ve své době tak obrovský ohlas, že jimi zastiňoval naprostou většinu svých univerzitních kolegů. Pronikl na nejvyšší příčky tehdejšího církevního života v Čechách (po dlouhou dobu stál například v čele utrakvistického duchovenstva) a jeho jmenem historiografie častokrát označuje stoupence a účastníky celého jednoho, navíc mimořádně vlivného proudu v husitství. Tyto skutečnosti poskytují jistě dostatek důvodů pro to, aby aspoň dodatečně bylo "kulaté“ výročí Přibramovy smrti připomenuto zde předkládaným prvním úplným vydáním jeho nejslavnějšího pojednání. Jedno z nejznámějších a nejcitovanějších děl husitské literatury si svoji kritickou edici nepochybně dávno zaslouží. 1. Život Jana Příbrama Hned na počátku je nutno konstatovat, že životní osudy kdysi velice proslulého pražského mistra zde budou dotčeny pouze letmo. Zmíněno bude prakticky jen několik životních dat, neboť zvláště Příbramův myšlenkový vývoj je v mnohém dosud předmětem tak protichůdných soudů, že bude nezbytné znovu a pečlivěji prostudovat celé jeho literární dílo.1 O Příbramově narození, dětství a mládí nevíme nic bližšího; vzhledem ke svému jménu však téměř jistě pocházel z Příbrami či z blízkého okolí. Pouze hypoteticky bývá datum jeho narození někdy kladeno do druhé poloviny osmdesátých let 14. století. Studoval na pražské univerzitě, kde se postupně stal (v roce 1409) bakalářem a poté (1413) i mistrem svobodných umění. Jako rozhodný přívrženec 1 Dosud neexistuje žádné podrobnější monografické zpracování Příbramova života a díla. Základním titulem o Janu Příbramovi tak stále zůstává cenná publikace F. M. Bartoše, Literární činnost M. Jana Rokycany, M. Jana Příbrama, M. Petra Payna. Praha 1928, s. 56-89. Nový soupis jeho literárního díla pořídil P. Spunar, Repertorium auctorum Bohemorum provectum idearum post Universitatem Pragensem conditam illustrans II. Warsaviae - Pragae 1995, s. 153-174. Ostatní práce budou zmiňovány na příslušných místech.
Strana 8
reformní strany se účastnil i několika akcí na podporu Husovu krátce před jeho odjezdem do Kostnice. V letech 1417-1418 vstoupil svými prvními spisy, hájícími přijímání pod obojí způsobou, do rozhořčené polemiky mezi kostnickým koncilem a pražskou univerzitou. Vedle Jakoubka ze Stříbra se tehdy podílel i na radikalizaci husitské věrouky v Praze. Výbuch revoluce znamenal zásadní převrat v životních osudech Jana Příbrama, neboť ho katapultoval k pronikavému osobnímu vzestupu. V roce 1420 odmítl pochybnosti ostatních univerzitních mistrů o oprávněnosti války a naopak vystoupil s burácivou výzvou k obraně víry, pravdy a vlasti před křižáckými vojsky krále Zikmunda. V té době patrně vrcholila jeho životní dráha. Ještě v červenci 1420, krátce po bitvě na Vítkově, se stal hlavním mluvčím husitů při jejich neúspěšném vyjednávání se zástupci katolické církve. V roce 1421 byl jmenován poradcem zemské vlády pro záležitosti náboženské, působil jako zástupce pražského arcibiskupa, stal se jedním ze správců utrakvistického kněžstva, ujal se úřadu rektora pražské univerzity apod. Po smrti Jana Želivského v březnu 1422 se stal na několik let nejvlivnějším duchovním v Praze vedle Jakoubka ze Stříbra. Nejpozději od roku 1420 byl však také ponořen do ustavičných polemik s tábory. Příbram rozhořčeně odmítal pronikavé církevní inovace, zdůvodněné sice evangeliem, ale současně zavrhující tisíciletou tradici katolické církve. Otázky mešního ritu a eucharistie, jednoznačně vyhrocené proti táborským kněžím, ovládly naprostou většinu jeho následující literární tvorby. Strhující řečnická vystoupení proti táborům, v případě potřeby spojená i s fyzickým zápasem o místo u řečnického pultu, lemovala rozhodně nepřehlédnutelnou Příbramovu dráhu náboženskými disputacemi dvacátých let. Jeho agilnost ve vyhledávání příležitostí k polemickým střetům byla tak nápadná, že jeden z moderních historiků husitství dokonce neváhá Přibrama podezírat ze sklonu k exhibicionismu.2 Dubnový převrat v Praze roku 1427 zbavil našeho mistra jeho výsadního postavení v pražském náboženském životě. Přibram musel devět následujících let strávit ve vyhnanství, mimo území pražského svazu, z něhož byl vypovězen. Nejspíše se uchýlil na statky táborské šlechty, nadále však pokračoval v útocích proti táborskému duchovenstvu. Od poloviny dvacátých let navíc zaměřil svou polemiku i proti velkému anglickému reformátorovi Janu Viklefovi, který pro tábory představoval nejvyšší teologickou autoritu vedle bible, i proti jeho (rovněž anglickému) obhájci, v Čechách dlouhodobě žijícímu, Petru Paynovi. V těchto sporech Přibram prohluboval svoji představu reformované české církve, která se vrátí ke svým domácím, českým kořenům (především k Matějovi z Janova, Husovi a částečně i Jakoubkovi), zavrhne bludy cizích kacířů i jejich domácích 2 F. Šmahel, Husitská revoluce III. Praha 1993, s. 185. 8
reformní strany se účastnil i několika akcí na podporu Husovu krátce před jeho odjezdem do Kostnice. V letech 1417-1418 vstoupil svými prvními spisy, hájícími přijímání pod obojí způsobou, do rozhořčené polemiky mezi kostnickým koncilem a pražskou univerzitou. Vedle Jakoubka ze Stříbra se tehdy podílel i na radikalizaci husitské věrouky v Praze. Výbuch revoluce znamenal zásadní převrat v životních osudech Jana Příbrama, neboť ho katapultoval k pronikavému osobnímu vzestupu. V roce 1420 odmítl pochybnosti ostatních univerzitních mistrů o oprávněnosti války a naopak vystoupil s burácivou výzvou k obraně víry, pravdy a vlasti před křižáckými vojsky krále Zikmunda. V té době patrně vrcholila jeho životní dráha. Ještě v červenci 1420, krátce po bitvě na Vítkově, se stal hlavním mluvčím husitů při jejich neúspěšném vyjednávání se zástupci katolické církve. V roce 1421 byl jmenován poradcem zemské vlády pro záležitosti náboženské, působil jako zástupce pražského arcibiskupa, stal se jedním ze správců utrakvistického kněžstva, ujal se úřadu rektora pražské univerzity apod. Po smrti Jana Želivského v březnu 1422 se stal na několik let nejvlivnějším duchovním v Praze vedle Jakoubka ze Stříbra. Nejpozději od roku 1420 byl však také ponořen do ustavičných polemik s tábory. Příbram rozhořčeně odmítal pronikavé církevní inovace, zdůvodněné sice evangeliem, ale současně zavrhující tisíciletou tradici katolické církve. Otázky mešního ritu a eucharistie, jednoznačně vyhrocené proti táborským kněžím, ovládly naprostou většinu jeho následující literární tvorby. Strhující řečnická vystoupení proti táborům, v případě potřeby spojená i s fyzickým zápasem o místo u řečnického pultu, lemovala rozhodně nepřehlédnutelnou Příbramovu dráhu náboženskými disputacemi dvacátých let. Jeho agilnost ve vyhledávání příležitostí k polemickým střetům byla tak nápadná, že jeden z moderních historiků husitství dokonce neváhá Přibrama podezírat ze sklonu k exhibicionismu.2 Dubnový převrat v Praze roku 1427 zbavil našeho mistra jeho výsadního postavení v pražském náboženském životě. Přibram musel devět následujících let strávit ve vyhnanství, mimo území pražského svazu, z něhož byl vypovězen. Nejspíše se uchýlil na statky táborské šlechty, nadále však pokračoval v útocích proti táborskému duchovenstvu. Od poloviny dvacátých let navíc zaměřil svou polemiku i proti velkému anglickému reformátorovi Janu Viklefovi, který pro tábory představoval nejvyšší teologickou autoritu vedle bible, i proti jeho (rovněž anglickému) obhájci, v Čechách dlouhodobě žijícímu, Petru Paynovi. V těchto sporech Přibram prohluboval svoji představu reformované české církve, která se vrátí ke svým domácím, českým kořenům (především k Matějovi z Janova, Husovi a částečně i Jakoubkovi), zavrhne bludy cizích kacířů i jejich domácích 2 F. Šmahel, Husitská revoluce III. Praha 1993, s. 185. 8
Strana 9
následovníků a opět se stane zdravou a k mimořádnému poslání povolanou součástí velikého křesťanského společenství. Do Prahy se Příbram trvale vrátil až v roce 1436, vlastně současně s císařem Zikmundem. Již předtím se ovšem podílel na jednáních s legáty basilejského koncilu, kteří ho v lednu 1434 přijali do lůna katolické církve. Později (1437) byl i se svým kolegou Prokopem z Plzně vyslán do Basileje, aby se pokusili přesvědčit koncil a naklonit ho ke schválení obecné závaznosti přijímání pod obojí způsobou a k uznání podávání z kalicha dětem. Jejich úsilí však vyznělo naprázdno. Zčásti vynucený odchod dávného Příbramova soupeře Jana Rokycany z Prahy otevřel konzervativnímu mistru znovu cestu do čela utrakvistického duchovenstva. V roce 1439 se stal spolu s Prokopem z Plzně církevním administrátorem, jejich působnost však zůstala v podstatě omezena na hlavní město království a blízké okolí. Příbram v čele mírných utrakvistů obtížně lavíroval mezi katolíky a rozhodnějšími utrakvisty Rokycanova směru. Jeho jednání o sblížení náboženských stran nakonec probíhala úspěšněji s Rokycanou, s nímž pojil Příbramovy stoupence i společný intenzivní zájem o konečné ideové a politické přemožení táborů. Porážka nejradikálnějšího husitského směru na jednáních v Kutné Hoře a v Praze v letech 1443-1444 sice prokázala přednosti společného postupu obou zmíněných skupin, nevedla však ještě k jejich ideovému a organizačnímu sjednocení. Teprve ztroskotání Carvajalovy legace v Čechách a dobytí Prahy Jiřím z Poděbrad v roce 1448 zbavilo mírné utrakvisty, ideově vedené Janem Příbramem, posledních nadějí na možnost další samostatné existence. Skupina, jež náhle přišla o svůj politický vliv i o své iluze ohledně papežské kurie, se prakticky rozpadla. Většina jejích příslušníků splynula s utrakvistickou církví vítězného Rokycany, ostatní se přimkli ke katolíkům. Příbram sám zůstal kalichu věren až do své brzké smrti, k níž došlo nedlouho po zmíněných událostech, 20. prosince 1448 v Praze. 2. Tři portréty Jana Příbrama Jak bylo již naznačeno výše, naše historiografie dosud nevěnovala příbramskému rodákovi příliš velkou pozornost. On sám dodnes vyvolává daleko větší zájem jako svědek dějů dávno minulých než jako jejich aktivní spolutvůrce. Studují-li historikové jeho práce, ve své naprosté většině ostatně ani nevydané a existující jen ve starých rukopisných foliantech, činí tak hlavně proto, že v nich nalézají informace o ostatních účastnících převratných českých událostí první poloviny 15. století, případně o obecnějších otázkách dějin husitství, ale jen zřídka proto, aby se něco dozvěděli i o něm samém. Sotva lze však pochybovat o tom, že důkladnější zpracování mimořádně dramatického myšlenkového vývoje Příbramova by mohlo zajímavě doplnit škálu evolučních možností, jež v sobě nesl požadavek husitské reformy. 9
následovníků a opět se stane zdravou a k mimořádnému poslání povolanou součástí velikého křesťanského společenství. Do Prahy se Příbram trvale vrátil až v roce 1436, vlastně současně s císařem Zikmundem. Již předtím se ovšem podílel na jednáních s legáty basilejského koncilu, kteří ho v lednu 1434 přijali do lůna katolické církve. Později (1437) byl i se svým kolegou Prokopem z Plzně vyslán do Basileje, aby se pokusili přesvědčit koncil a naklonit ho ke schválení obecné závaznosti přijímání pod obojí způsobou a k uznání podávání z kalicha dětem. Jejich úsilí však vyznělo naprázdno. Zčásti vynucený odchod dávného Příbramova soupeře Jana Rokycany z Prahy otevřel konzervativnímu mistru znovu cestu do čela utrakvistického duchovenstva. V roce 1439 se stal spolu s Prokopem z Plzně církevním administrátorem, jejich působnost však zůstala v podstatě omezena na hlavní město království a blízké okolí. Příbram v čele mírných utrakvistů obtížně lavíroval mezi katolíky a rozhodnějšími utrakvisty Rokycanova směru. Jeho jednání o sblížení náboženských stran nakonec probíhala úspěšněji s Rokycanou, s nímž pojil Příbramovy stoupence i společný intenzivní zájem o konečné ideové a politické přemožení táborů. Porážka nejradikálnějšího husitského směru na jednáních v Kutné Hoře a v Praze v letech 1443-1444 sice prokázala přednosti společného postupu obou zmíněných skupin, nevedla však ještě k jejich ideovému a organizačnímu sjednocení. Teprve ztroskotání Carvajalovy legace v Čechách a dobytí Prahy Jiřím z Poděbrad v roce 1448 zbavilo mírné utrakvisty, ideově vedené Janem Příbramem, posledních nadějí na možnost další samostatné existence. Skupina, jež náhle přišla o svůj politický vliv i o své iluze ohledně papežské kurie, se prakticky rozpadla. Většina jejích příslušníků splynula s utrakvistickou církví vítězného Rokycany, ostatní se přimkli ke katolíkům. Příbram sám zůstal kalichu věren až do své brzké smrti, k níž došlo nedlouho po zmíněných událostech, 20. prosince 1448 v Praze. 2. Tři portréty Jana Příbrama Jak bylo již naznačeno výše, naše historiografie dosud nevěnovala příbramskému rodákovi příliš velkou pozornost. On sám dodnes vyvolává daleko větší zájem jako svědek dějů dávno minulých než jako jejich aktivní spolutvůrce. Studují-li historikové jeho práce, ve své naprosté většině ostatně ani nevydané a existující jen ve starých rukopisných foliantech, činí tak hlavně proto, že v nich nalézají informace o ostatních účastnících převratných českých událostí první poloviny 15. století, případně o obecnějších otázkách dějin husitství, ale jen zřídka proto, aby se něco dozvěděli i o něm samém. Sotva lze však pochybovat o tom, že důkladnější zpracování mimořádně dramatického myšlenkového vývoje Příbramova by mohlo zajímavě doplnit škálu evolučních možností, jež v sobě nesl požadavek husitské reformy. 9
Strana 10
Několik historiků však přesto vykreslilo velice barvitý a plastický obraz pozoruhodné a značně svérázné osobnosti, již Příbram nepochybně byl. Za připomenutí stojí především tři z těchto portrétů, a to ty, které vyšly z pera Františka Palackého, Zdeňka Nejedlého a Josefa Pekaře. Ač jsou všechny již staršího data, obsahují v sobě ono základní rozpětí rozdílných soudů a hodnocení, jež provází Jana Příbrama, byť na různých úrovních historiografického vývoje, v podstatě až po naše časy. Prvním ze jmenovaných je František Palacký. Ač pro něj představoval Život kněží táborských jeden z nejvydatnějších zdrojů informací, jež použil při svém líčení dějin husitství, o jeho autorovi neměl příliš vysoké mínění. Vytýkal mu, že ve svých ustavičných půtkách s tábory neznal ani míry a šetrnosti, ani unavení.3 Příbramova nenávist vůči pikartům byla prý způsobena jeho hlubokým přesvědčením, že zavržení transsubstanciace bylo příčinou všech běd, které Čechy v té době postihly.4 Palacký odmítl hledat za úpornou polemickou aktivitou pražského mistra nějaké sobecké záměry; o upřímnosti pohnutek Příbramových, jenž vzal na sebe svůj nezáviděníhodný úděl jako svou povinnost uloženou mu Bohem, naprosto nepochyboval.5 Nelze však upříti“, pokračoval Palacký v charakteristice Příbrama, “že dokazoval více horlivosti nežli umění a mysl jeho ouzce obmezená neuměla ani povznášeti se do výše, ani vnikati do hloubi. Nedovtipoval se nikdy, že by duch člověka vedle své povinnosti také přirozené měl právo svobody.6 Ještě tvrdší soud o této postavě našich dějin pronesl Zdeněk Nejedlý. I on přiznával Příbramovi upřímnost a absenci vypočítavosti;7 to je však asi jediné pozitivum, jež na něm nalézal. Charakterizoval ho jako rozeného konservativce".8 Boj s pokrokem, novotářstvím všeho druhu byl pravý živel Příbramův, jímž vlastně žil. Celý dlouhý běh jeho veřejného působení jest vyplněn těmito boji. 9 Dokonce i ve dvacátých letech 15. století zastával Příbram řadu názorů (zvláště o liturgii), jimiž se vlastně ničím nelišil od tehdejšího průměrného katolického kněze. 10 Nejedlý zdůrazňoval, že tento přední představitel utrakvismu plál již od počátku husitských válek přímo vášnivou láskou“ k římské církvi.11 I Nejedlý vytýkal Příbramovi značnou obmezenost“, neboť "v nenávisti před novotami zavírá oči přede vším i nejlepším, co nové 3 F. Palacký, Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě IV.1. Praha 1877, s. 384. 4 Tamtéž. 5 F. Palacký, Dějiny národu českého IV.1, s. 384-385. 6 F. Palacký, Dějiny národu českého IV.1, s. 385. Z. Nejedlý, Dějiny husitského zpěvu V. Strany pražské. Praha 1955, s. 59. 8 Tamtéž. 9 Tamtéž. 10 Z. Nejedlý, Dějiny husitského zpěvu V., s. 62. 11 Z. Nejedlý, Dějiny husitského zpěvu V., s. 63. 10
Několik historiků však přesto vykreslilo velice barvitý a plastický obraz pozoruhodné a značně svérázné osobnosti, již Příbram nepochybně byl. Za připomenutí stojí především tři z těchto portrétů, a to ty, které vyšly z pera Františka Palackého, Zdeňka Nejedlého a Josefa Pekaře. Ač jsou všechny již staršího data, obsahují v sobě ono základní rozpětí rozdílných soudů a hodnocení, jež provází Jana Příbrama, byť na různých úrovních historiografického vývoje, v podstatě až po naše časy. Prvním ze jmenovaných je František Palacký. Ač pro něj představoval Život kněží táborských jeden z nejvydatnějších zdrojů informací, jež použil při svém líčení dějin husitství, o jeho autorovi neměl příliš vysoké mínění. Vytýkal mu, že ve svých ustavičných půtkách s tábory neznal ani míry a šetrnosti, ani unavení.3 Příbramova nenávist vůči pikartům byla prý způsobena jeho hlubokým přesvědčením, že zavržení transsubstanciace bylo příčinou všech běd, které Čechy v té době postihly.4 Palacký odmítl hledat za úpornou polemickou aktivitou pražského mistra nějaké sobecké záměry; o upřímnosti pohnutek Příbramových, jenž vzal na sebe svůj nezáviděníhodný úděl jako svou povinnost uloženou mu Bohem, naprosto nepochyboval.5 Nelze však upříti“, pokračoval Palacký v charakteristice Příbrama, “že dokazoval více horlivosti nežli umění a mysl jeho ouzce obmezená neuměla ani povznášeti se do výše, ani vnikati do hloubi. Nedovtipoval se nikdy, že by duch člověka vedle své povinnosti také přirozené měl právo svobody.6 Ještě tvrdší soud o této postavě našich dějin pronesl Zdeněk Nejedlý. I on přiznával Příbramovi upřímnost a absenci vypočítavosti;7 to je však asi jediné pozitivum, jež na něm nalézal. Charakterizoval ho jako rozeného konservativce".8 Boj s pokrokem, novotářstvím všeho druhu byl pravý živel Příbramův, jímž vlastně žil. Celý dlouhý běh jeho veřejného působení jest vyplněn těmito boji. 9 Dokonce i ve dvacátých letech 15. století zastával Příbram řadu názorů (zvláště o liturgii), jimiž se vlastně ničím nelišil od tehdejšího průměrného katolického kněze. 10 Nejedlý zdůrazňoval, že tento přední představitel utrakvismu plál již od počátku husitských válek přímo vášnivou láskou“ k římské církvi.11 I Nejedlý vytýkal Příbramovi značnou obmezenost“, neboť "v nenávisti před novotami zavírá oči přede vším i nejlepším, co nové 3 F. Palacký, Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě IV.1. Praha 1877, s. 384. 4 Tamtéž. 5 F. Palacký, Dějiny národu českého IV.1, s. 384-385. 6 F. Palacký, Dějiny národu českého IV.1, s. 385. Z. Nejedlý, Dějiny husitského zpěvu V. Strany pražské. Praha 1955, s. 59. 8 Tamtéž. 9 Tamtéž. 10 Z. Nejedlý, Dějiny husitského zpěvu V., s. 62. 11 Z. Nejedlý, Dějiny husitského zpěvu V., s. 63. 10
Strana 11
směry přinášejí“. 12 "V čiré nenávisti k pokroku stává se Příbram i lidsky malým, upadá ve zpátečnictví tou měrou, že jeho reakce hraničí někdy až přímo s komičností. 13 Slovy hluboké úcty naopak nešetřil na Příbramovu adresu Josef Pekař. Pro něj byl Příbram "mužem zcela neobyčejné, nezlomné energie“. 14 Jako jeho obzvlášť charakteristický rys vyzdvihl do popředí patriotismus a lásku k vlasti.15 Vysoce oceňoval Přibramovu teologickou vybavenost logickou bystrost a pohotovost i rozsáhlé odborné znalosti.16 S neskrývanými sympatiemi sledoval i jeho velký boj o Viklefa a neváhal připomenout, že jakkoli bylo tehdy Příbramovo stanovisko v dané záležitosti šokující, nečekané a odvážné, je nutno dát mu za pravdu.17 Největší důraz Pekař kladl na Příbramova vystoupení proti táborům; jejich rozhodujícím podnětem prý byla vlastenecká úzkost, přesvědčená, že řádění táborů vzbuzuje pohoršení v celém světě a vede Čechy v zhoubu“18 Právě úporný boj proti táborům tlačil významného univerzitního mistra směrem k Římu;19 přesto však Příbram zůstal až do sklonku svého života jednoznačným husitou.20 3. České spisy Příbramovy Literární dílo, jež nám po Janu Příbramovi zůstalo zachováno, je poměrně rozsáhlé a zahrnuje ke třem tisícům rukopisných stran. Z velké části je psáno latinsky, jen asi šestina dochovaných textů se objevuje v češtině.21 Chronologicky za sebou následují známé české spisy zmíněného autora asi takto: 1. Nejstarší je nedochovaný spisek proti táborským pikartům, který byl napsán někdy v první polovině dvacátých let. Příbram sám se o něm zmiňuje ve své latinské Apologii.22 12 Z. Nejedlý, Dějiny husitského zpěvu V., s. 59. 13 Z. Nejedlý, Dějiny husitského zpěvu V., s. 60. 14 J. Pekař, Žižka a jeho doba I. Praha 1933, s. 139. 15 J. Pekař, Žižka a jeho doba I., s. 139nn. 16 J. Pekař, Žižka a jeho doba I., s. 140. 17 J. Pekař, Žižka a jeho doba I., s. 140-141. 18 J. Pekař, Žižka a jeho doba I., s. 143. 19 Tamtéž. 20 J. Pekař, Žižka a jeho doba I., s. 142. 21 Tentýž poměr se objevuje i u počtu spisů. Do dnešní doby se dochovalo asi čtyřicet Příbramových prací, z nichž je sedm českých tedy znovu asi šestina. Srov. F. M. Bartoš, Literární činnost, s. 70. Srov. též P. Spunar, Repertorium II.; č. 330, s. 170-171. Příbramovu zprávu o jeho spisku otiskl K. Höfler, Geschichtschreiber der Husitischen Bewegung in Böhmen II. Wien 1865, s. 140-141. 22 11
směry přinášejí“. 12 "V čiré nenávisti k pokroku stává se Příbram i lidsky malým, upadá ve zpátečnictví tou měrou, že jeho reakce hraničí někdy až přímo s komičností. 13 Slovy hluboké úcty naopak nešetřil na Příbramovu adresu Josef Pekař. Pro něj byl Příbram "mužem zcela neobyčejné, nezlomné energie“. 14 Jako jeho obzvlášť charakteristický rys vyzdvihl do popředí patriotismus a lásku k vlasti.15 Vysoce oceňoval Přibramovu teologickou vybavenost logickou bystrost a pohotovost i rozsáhlé odborné znalosti.16 S neskrývanými sympatiemi sledoval i jeho velký boj o Viklefa a neváhal připomenout, že jakkoli bylo tehdy Příbramovo stanovisko v dané záležitosti šokující, nečekané a odvážné, je nutno dát mu za pravdu.17 Největší důraz Pekař kladl na Příbramova vystoupení proti táborům; jejich rozhodujícím podnětem prý byla vlastenecká úzkost, přesvědčená, že řádění táborů vzbuzuje pohoršení v celém světě a vede Čechy v zhoubu“18 Právě úporný boj proti táborům tlačil významného univerzitního mistra směrem k Římu;19 přesto však Příbram zůstal až do sklonku svého života jednoznačným husitou.20 3. České spisy Příbramovy Literární dílo, jež nám po Janu Příbramovi zůstalo zachováno, je poměrně rozsáhlé a zahrnuje ke třem tisícům rukopisných stran. Z velké části je psáno latinsky, jen asi šestina dochovaných textů se objevuje v češtině.21 Chronologicky za sebou následují známé české spisy zmíněného autora asi takto: 1. Nejstarší je nedochovaný spisek proti táborským pikartům, který byl napsán někdy v první polovině dvacátých let. Příbram sám se o něm zmiňuje ve své latinské Apologii.22 12 Z. Nejedlý, Dějiny husitského zpěvu V., s. 59. 13 Z. Nejedlý, Dějiny husitského zpěvu V., s. 60. 14 J. Pekař, Žižka a jeho doba I. Praha 1933, s. 139. 15 J. Pekař, Žižka a jeho doba I., s. 139nn. 16 J. Pekař, Žižka a jeho doba I., s. 140. 17 J. Pekař, Žižka a jeho doba I., s. 140-141. 18 J. Pekař, Žižka a jeho doba I., s. 143. 19 Tamtéž. 20 J. Pekař, Žižka a jeho doba I., s. 142. 21 Tentýž poměr se objevuje i u počtu spisů. Do dnešní doby se dochovalo asi čtyřicet Příbramových prací, z nichž je sedm českých tedy znovu asi šestina. Srov. F. M. Bartoš, Literární činnost, s. 70. Srov. též P. Spunar, Repertorium II.; č. 330, s. 170-171. Příbramovu zprávu o jeho spisku otiskl K. Höfler, Geschichtschreiber der Husitischen Bewegung in Böhmen II. Wien 1865, s. 140-141. 22 11
Strana 12
24 25 26 27 28 29 2. Na přelomu let 1426-1427 vzniklo kratičké latinsko-české Vyznání o večeři Páně.23 Podle drobných indicií lze soudit, že latinský text byl prvotní a teprve dodatečně, ač zřejmě hned vzápětí, byl pořízen český překlad. 3. Přibližně v téže době Příbram napsal traktát O poslušenství starších a jednotě křesťanské.24 4. Asi v druhé polovině dvacátých let, rozhodně však ve vyhnanství, vzniklo i Příbramovo vůbec nejrozsáhlejší české pojednání, Knížky o zamúceniech velikých cierkve svaté.25 Bylo tak populární, že v 16. století vyšlo alespoň dvakrát tiskem. Dlouho bylo pokládáno za dílo Milíče z Kroměříže, teprve před sto lety byl rozpoznán jeho skutečný autor. 26 5. Na konci roku 1429 vytvořil Příbram Vyznání věrných Čechů.27 6. Na přelomu let 1429-1430 pak následovala Příbramova ostrá polemika proti usnesení táborské synody, první část slavného diptychu Život kněží táborských.28 7. Hned vzápětí vznikl i vlastní Život kněží táborských, druhá část zmíněného diptychu.29 23 Srov. F. M. Bartoš, Literární činnost, č. 12, s. 73. Srov. též P. Spunar, Repertorium II., s. 156-157. Dílo vydali J. Zachová - J. Boubín, Drobné spisky Jana Příbrama na obranu katolické víry. In: Facta probant homines. Sborník příspěvků k životnímu jubileu prof. dr. Zdeňky Hledíkové. Vyd. I. Hlaváček - J. Hrdina. Praha 1998, s. 521-529. Srov. F. M. Bartoš, Literární činnost, č. 14, s. 74. Srov. též P. Spunar, Repertorium II., č. 301, s. 158-159. Jen drobný zlomek z díla publikoval J. Goll, O Příbramově spise O poslušnosti starších a jednotě křestanské, Zprávy Královské české společnosti nauk 1879, s. 258-259. Srov. F. M. Bartoš, Literární činnost, č. 15, s. 74-75. Srov. též P. Spunar, Repertorium II., č. 287, s. 153-154. Učinil tak L. Klicman, Studie o Milíčovi z Kroměříže I. Kdo je spisovatelem Knížek o zarmouceních velikých církve svaté i každé duše věrné?, Listy filologické 17, 1890, s. 29-44, 114-125, 256-268, 347-362. Srov. F. M. Bartoš, Literární činnost, č. 17, s. 76. Srov. též P. Spunar, Repertorium II., č. 302, s. 159. Vyznání vydali J. Boubin - A. Míšková, Spis M. Jana Příbrama Vyznání věrných Čechů, Folia historica Bohemica 5, 1983, s. 239-287. Srov. F. M. Bartoš, Literární činnost, č. 18, s. 76. Dále srov. P. Spunar, Repertorium II., č. 309, s. 162. Dílo vydal K. Vinařický, Mistr Jan z Příbrami, hajitel obecné víry proti Táborům, Časopis katolického duchovenstva 4, 1863, s. 287-299, 329-351. K přesnější dataci spisu viz níže. Srov. F. M. Bartoš, Literární činnost, č. 19, s. 77. Srov. též P. Spunar, Repertorium II., č. 310, s. 162-163. Dílo se dosud nedočkalo úplné edice. Rozsáhlé ukázky publikoval nejprve K. Vinařický, Mistr Jan z Příbrami o životě kněží Táborských, Časopis katolického duchovenstva 4, 1863, s. 420-450, a týž, Drobné zprávy o kněžích Táborských (Z přípisků ke spisu M. Jana z Příbrami), tamtéž, s. 571-577. Velkou část textu poté 12
24 25 26 27 28 29 2. Na přelomu let 1426-1427 vzniklo kratičké latinsko-české Vyznání o večeři Páně.23 Podle drobných indicií lze soudit, že latinský text byl prvotní a teprve dodatečně, ač zřejmě hned vzápětí, byl pořízen český překlad. 3. Přibližně v téže době Příbram napsal traktát O poslušenství starších a jednotě křesťanské.24 4. Asi v druhé polovině dvacátých let, rozhodně však ve vyhnanství, vzniklo i Příbramovo vůbec nejrozsáhlejší české pojednání, Knížky o zamúceniech velikých cierkve svaté.25 Bylo tak populární, že v 16. století vyšlo alespoň dvakrát tiskem. Dlouho bylo pokládáno za dílo Milíče z Kroměříže, teprve před sto lety byl rozpoznán jeho skutečný autor. 26 5. Na konci roku 1429 vytvořil Příbram Vyznání věrných Čechů.27 6. Na přelomu let 1429-1430 pak následovala Příbramova ostrá polemika proti usnesení táborské synody, první část slavného diptychu Život kněží táborských.28 7. Hned vzápětí vznikl i vlastní Život kněží táborských, druhá část zmíněného diptychu.29 23 Srov. F. M. Bartoš, Literární činnost, č. 12, s. 73. Srov. též P. Spunar, Repertorium II., s. 156-157. Dílo vydali J. Zachová - J. Boubín, Drobné spisky Jana Příbrama na obranu katolické víry. In: Facta probant homines. Sborník příspěvků k životnímu jubileu prof. dr. Zdeňky Hledíkové. Vyd. I. Hlaváček - J. Hrdina. Praha 1998, s. 521-529. Srov. F. M. Bartoš, Literární činnost, č. 14, s. 74. Srov. též P. Spunar, Repertorium II., č. 301, s. 158-159. Jen drobný zlomek z díla publikoval J. Goll, O Příbramově spise O poslušnosti starších a jednotě křestanské, Zprávy Královské české společnosti nauk 1879, s. 258-259. Srov. F. M. Bartoš, Literární činnost, č. 15, s. 74-75. Srov. též P. Spunar, Repertorium II., č. 287, s. 153-154. Učinil tak L. Klicman, Studie o Milíčovi z Kroměříže I. Kdo je spisovatelem Knížek o zarmouceních velikých církve svaté i každé duše věrné?, Listy filologické 17, 1890, s. 29-44, 114-125, 256-268, 347-362. Srov. F. M. Bartoš, Literární činnost, č. 17, s. 76. Srov. též P. Spunar, Repertorium II., č. 302, s. 159. Vyznání vydali J. Boubin - A. Míšková, Spis M. Jana Příbrama Vyznání věrných Čechů, Folia historica Bohemica 5, 1983, s. 239-287. Srov. F. M. Bartoš, Literární činnost, č. 18, s. 76. Dále srov. P. Spunar, Repertorium II., č. 309, s. 162. Dílo vydal K. Vinařický, Mistr Jan z Příbrami, hajitel obecné víry proti Táborům, Časopis katolického duchovenstva 4, 1863, s. 287-299, 329-351. K přesnější dataci spisu viz níže. Srov. F. M. Bartoš, Literární činnost, č. 19, s. 77. Srov. též P. Spunar, Repertorium II., č. 310, s. 162-163. Dílo se dosud nedočkalo úplné edice. Rozsáhlé ukázky publikoval nejprve K. Vinařický, Mistr Jan z Příbrami o životě kněží Táborských, Časopis katolického duchovenstva 4, 1863, s. 420-450, a týž, Drobné zprávy o kněžích Táborských (Z přípisků ke spisu M. Jana z Příbrami), tamtéž, s. 571-577. Velkou část textu poté 12
Strana 13
8. S velikým časovým odstupem byl napsán list Jakoubkovi z Vřesovic o kutnohorské synodě (z 21. července 1443).30 9. Příbramovy české písemnosti nakonec uzavírá jeho závěť (z 19. prosince 1448).31 Co nás při pozornějším pohledu na tento seznam asi nejprve překvapí, je výrazná časová disproporce v Příbramově české literární tvorbě. Výše uvedený přehled naznačuje, že k českému jazyku ve svých dílech se Příbram uchyloval převážně v druhé polovině dvacátých let. Z dřívější doby máme doložen pouze jeden malý, bohužel nedochovaný spisek, později (a to až ve čtyřicátých letech) se setkáváme již jen s jedním listem a závětí. Při pozornějším pohledu lze rovněž zjistit, že Příbramova česká tvorba (i pokud jde o význam vznikajících prací) se ve velké míře zřetelně koncentruje do let jeho exilu. Tehdy také vznikla nejreprezentativnější díla jeho českého ve své době velmi oblíbené Knížky literárního působení o zamúceniech velikých cierkve svaté i dnes proslulý diptych Život kněží táborských. Odpověď na otázku, proč tomu tak bylo, není zcela jednoduchá. S něčím podobným se však setkáváme i u Husa; i u něj dochází po jeho odchodu z Prahy doslova k erupci české literární tvorby. Český venkov, do určité míry vzdálený Praze a jejímu univerzitnímu prostředí, má jak svou receptivní, tak přímo aktivní rolí obrovský podíl na rozmachu jazykově české traktátové literatury oné doby. Tuto skutečnost samozřejmě nedokládají jen připomenuté exily obou pražských mistrů, ale uvést je třeba také Petra Chelčického a z dřívější doby Tomáše Štítného, nemluvě již o jménech dalších. To je onen širší kontext, do něhož zprvu nesměle, po roce 1427 však již s plným důrazem vstoupil i Jan Přibram. Příbramův obrat k češtině byl zřejmě dán jeho snahou ovlivnit svými pracemi daleko větší okruh publika, než jak mu to umožňovala jeho latinská díla. Že si Příbram zúžené možnosti působení latinských textů uvědomoval, naznačil jasně kupříkladu svým latinsko-českým Vyznáním o večeři Páně z přelomu let 1426-1427. Česká část dvojjazyčného spisu byla nepochybně určena těm, pro něž nebyl latinský výklad náročné eucharistické formule srozumitelný. Český jazyk Příbramových prací měl přispět k odhalení táborského kacířství před těmi, kdo latinu neovládali, ať již se jednalo o politicky významné 30 31 uveřejnil J. Macek, Ktož jsú boží bojovníci. Praha 1951, s. 262-309. Zbývající části vydal J. Boubín, K protipikartským traktátům Petra Chelčického a M. Jana Příbrama, Folia historica Bohemica 4, 1982, s. 151-155. Srov. F. M. Bartoš, Literární činnost, č. 32, s. 85. Srov. též P. Spunar, Repertorium II., č. 342, s. 173. List vydal Z. Nejedlý, Prameny k synodám strany Pražské a Táborské v létech 1441-1444. Praha 1900, s. 42-44. Srov. F. M. Bartoš, Literární činnost, č. 38, s. 87-88. Srov. též P. Spunar, Repertorium II., č. 343, s. 173-174. Závěť vydal J. Teige, Základy starého místopisu Pražského 1437-1620 1.2. Praha 1915, s. 686-687. 13
8. S velikým časovým odstupem byl napsán list Jakoubkovi z Vřesovic o kutnohorské synodě (z 21. července 1443).30 9. Příbramovy české písemnosti nakonec uzavírá jeho závěť (z 19. prosince 1448).31 Co nás při pozornějším pohledu na tento seznam asi nejprve překvapí, je výrazná časová disproporce v Příbramově české literární tvorbě. Výše uvedený přehled naznačuje, že k českému jazyku ve svých dílech se Příbram uchyloval převážně v druhé polovině dvacátých let. Z dřívější doby máme doložen pouze jeden malý, bohužel nedochovaný spisek, později (a to až ve čtyřicátých letech) se setkáváme již jen s jedním listem a závětí. Při pozornějším pohledu lze rovněž zjistit, že Příbramova česká tvorba (i pokud jde o význam vznikajících prací) se ve velké míře zřetelně koncentruje do let jeho exilu. Tehdy také vznikla nejreprezentativnější díla jeho českého ve své době velmi oblíbené Knížky literárního působení o zamúceniech velikých cierkve svaté i dnes proslulý diptych Život kněží táborských. Odpověď na otázku, proč tomu tak bylo, není zcela jednoduchá. S něčím podobným se však setkáváme i u Husa; i u něj dochází po jeho odchodu z Prahy doslova k erupci české literární tvorby. Český venkov, do určité míry vzdálený Praze a jejímu univerzitnímu prostředí, má jak svou receptivní, tak přímo aktivní rolí obrovský podíl na rozmachu jazykově české traktátové literatury oné doby. Tuto skutečnost samozřejmě nedokládají jen připomenuté exily obou pražských mistrů, ale uvést je třeba také Petra Chelčického a z dřívější doby Tomáše Štítného, nemluvě již o jménech dalších. To je onen širší kontext, do něhož zprvu nesměle, po roce 1427 však již s plným důrazem vstoupil i Jan Přibram. Příbramův obrat k češtině byl zřejmě dán jeho snahou ovlivnit svými pracemi daleko větší okruh publika, než jak mu to umožňovala jeho latinská díla. Že si Příbram zúžené možnosti působení latinských textů uvědomoval, naznačil jasně kupříkladu svým latinsko-českým Vyznáním o večeři Páně z přelomu let 1426-1427. Česká část dvojjazyčného spisu byla nepochybně určena těm, pro něž nebyl latinský výklad náročné eucharistické formule srozumitelný. Český jazyk Příbramových prací měl přispět k odhalení táborského kacířství před těmi, kdo latinu neovládali, ať již se jednalo o politicky významné 30 31 uveřejnil J. Macek, Ktož jsú boží bojovníci. Praha 1951, s. 262-309. Zbývající části vydal J. Boubín, K protipikartským traktátům Petra Chelčického a M. Jana Příbrama, Folia historica Bohemica 4, 1982, s. 151-155. Srov. F. M. Bartoš, Literární činnost, č. 32, s. 85. Srov. též P. Spunar, Repertorium II., č. 342, s. 173. List vydal Z. Nejedlý, Prameny k synodám strany Pražské a Táborské v létech 1441-1444. Praha 1900, s. 42-44. Srov. F. M. Bartoš, Literární činnost, č. 38, s. 87-88. Srov. též P. Spunar, Repertorium II., č. 343, s. 173-174. Závěť vydal J. Teige, Základy starého místopisu Pražského 1437-1620 1.2. Praha 1915, s. 686-687. 13
Strana 14
příslušníky české šlechty a měšťanstva, či méně důležité osoby jiné, jejichž názorů se bojovný pražský mistr při svých vystoupeních k pohoršení táborských kněží tak rád dovolával. Pozoruhodný soubor českých spisů Příbramových byl cele produktem nesmiřitelné a neúnavné polemiky jejich autora proti táborům, k jejímuž vystupňování - bylo-li to vůbec možné - přispělo ještě jeho dlouhé vyhnanství. 4. Život kněží táborských. Koncepce díla Dílem, jež patrně uzavřelo řadu prací z českého tvůrčího období Příbramova, je Život kněží táborských, dnes jistě nejznámější pojednání svého autora. Po dlouhá staletí o něm nikdo nevěděl, až teprve František Palacký ho objevil v třeboňském archivu a rozpoznal Příbramovo autorství. Hojně pak využil citací ze starého spisu v husitských oddílech svých Dějin a od té doby je zmíněný traktát pokládán za jeden z nejvýznamnějších pramenů k poznání historického vývoje husitství, především jeho táborské větve. K tomu, aby se tak stalo, přispěl bezděčně Příbram svým tvůrčím postupem uplatněným v tomto díle. Záměr, s nímž přistoupil k vytvoření svého patrně posledního většího českého spisu, naznačil již v jeho názvu, který nutně vyvolává asociace na biblické Skutky apoštolů. Příbram proti činům Ježíšových učedníků postavil do nejostřejšího myslitelného kontrastu skutky táborských kněží, které vylíčil jako bezpříkladné popření Ježíšova učení, a učinil tak způsobem vysoce sugestivním, jak snad dostatečně naznačuje připojená ukázka: Item vizte lži jich nevýmluvné, že ve všech těch věcech vždycky se čtú, že jsú náměstkové apoštolští a že ve všech věcech chtie apoštoluov následovati, jiné kněžie jmenujíce kněžie Konstantinovi a ciesařovi, to je od ciesaře nadané. Ale slušie poznati i věděti, žeť jsú všem apoštolóm téměř ve všech věcech dobrých příliš odpori a jako dáblové od anjelóv rozděleni. Najprvé že apoštolé byli jsú ve všech řečech kazatelé velmi praví, tito jsú od počátka lháři nevýmluvní, apoštolé vuodce a prorokové věrní, tito prorokové ve všech věcech falešní a svuodce vymyšlení, apoštolé čistí a duchovní, tito hovadní a tělesní a mnozí z nich jako rufiánové smilní a nečistí, apoštolé tiší a trpěliví, tito mstiví, lítí jako šelmy, zuořiví. Apoštolé světsky jsú nehajtmanili, správcemi zástupuov polních se na listiech nepsali ani bojuov světských pósobili ani pušek k dobývaní nastrojovali ani vozuov k bojuom spravovali; ale tito světsky hajtmanie, boje (kdež chtie a na kohož chtie) strojie, pušky i vozy spravují, a kohož chtie, toho vybojují. Apoštolé ode všie krve jsú vzdáleni, tito mordéřní a krvaví. Apoštolé žádnému úrazu nedávali; tito jich bez čísla zhubili a zmordovali. Apoštolé násilé žádnému neučinili ani koho násilím k pravdě přivodili ani násilím pravdy bránili; tito 14
příslušníky české šlechty a měšťanstva, či méně důležité osoby jiné, jejichž názorů se bojovný pražský mistr při svých vystoupeních k pohoršení táborských kněží tak rád dovolával. Pozoruhodný soubor českých spisů Příbramových byl cele produktem nesmiřitelné a neúnavné polemiky jejich autora proti táborům, k jejímuž vystupňování - bylo-li to vůbec možné - přispělo ještě jeho dlouhé vyhnanství. 4. Život kněží táborských. Koncepce díla Dílem, jež patrně uzavřelo řadu prací z českého tvůrčího období Příbramova, je Život kněží táborských, dnes jistě nejznámější pojednání svého autora. Po dlouhá staletí o něm nikdo nevěděl, až teprve František Palacký ho objevil v třeboňském archivu a rozpoznal Příbramovo autorství. Hojně pak využil citací ze starého spisu v husitských oddílech svých Dějin a od té doby je zmíněný traktát pokládán za jeden z nejvýznamnějších pramenů k poznání historického vývoje husitství, především jeho táborské větve. K tomu, aby se tak stalo, přispěl bezděčně Příbram svým tvůrčím postupem uplatněným v tomto díle. Záměr, s nímž přistoupil k vytvoření svého patrně posledního většího českého spisu, naznačil již v jeho názvu, který nutně vyvolává asociace na biblické Skutky apoštolů. Příbram proti činům Ježíšových učedníků postavil do nejostřejšího myslitelného kontrastu skutky táborských kněží, které vylíčil jako bezpříkladné popření Ježíšova učení, a učinil tak způsobem vysoce sugestivním, jak snad dostatečně naznačuje připojená ukázka: Item vizte lži jich nevýmluvné, že ve všech těch věcech vždycky se čtú, že jsú náměstkové apoštolští a že ve všech věcech chtie apoštoluov následovati, jiné kněžie jmenujíce kněžie Konstantinovi a ciesařovi, to je od ciesaře nadané. Ale slušie poznati i věděti, žeť jsú všem apoštolóm téměř ve všech věcech dobrých příliš odpori a jako dáblové od anjelóv rozděleni. Najprvé že apoštolé byli jsú ve všech řečech kazatelé velmi praví, tito jsú od počátka lháři nevýmluvní, apoštolé vuodce a prorokové věrní, tito prorokové ve všech věcech falešní a svuodce vymyšlení, apoštolé čistí a duchovní, tito hovadní a tělesní a mnozí z nich jako rufiánové smilní a nečistí, apoštolé tiší a trpěliví, tito mstiví, lítí jako šelmy, zuořiví. Apoštolé světsky jsú nehajtmanili, správcemi zástupuov polních se na listiech nepsali ani bojuov světských pósobili ani pušek k dobývaní nastrojovali ani vozuov k bojuom spravovali; ale tito světsky hajtmanie, boje (kdež chtie a na kohož chtie) strojie, pušky i vozy spravují, a kohož chtie, toho vybojují. Apoštolé ode všie krve jsú vzdáleni, tito mordéřní a krvaví. Apoštolé žádnému úrazu nedávali; tito jich bez čísla zhubili a zmordovali. Apoštolé násilé žádnému neučinili ani koho násilím k pravdě přivodili ani násilím pravdy bránili; tito 14
Strana 15
násilím všecky věci konají. Apoštolé jsú modlitbami a slovem božiem svět přemáhali; tito když pošlí své modlitby apoštolské, tehdy se město neb hrad na skále pod nimi zatřese, a když okrúhlé páteře své posielají, tehdy se zdi před nimi lámají. 32 Příbramův traktát tak náleží do dlouhé řady literárních i výtvarných děl, jež se snažila stavět proti sobě v účinném kontrastu Krista s jeho apoštoly a jejich moderní následovníky“. Jednalo se o metodu velice působivou, která dokázala oslovovat nejširší publikum, a proto také byla hojně využívána. K průkopníkům v uplatňování této metody v české traktátové literatuře patřil již Matěj z Janova, jednou tradicí dokonce označovaný za učitele mladičkého Přibrama, který se ho později rád a s největší úctou dovolával. Ostatně porovnejme si výše uvedenou pasáž ze Života kněží táborských s následujícím úryvkem z Janovových Regulí, kde autor spolu poměřuje prvotní a současnou církev: Můžeš, je-li libo, srovnávat církev boží s nesčetným množstvím Antikristovým podle vlastností proti sobě stavěných, obzvláště budeš-li přihlížet k prvotní církvi a přirovnáš-li ji k porušenosti současných nepravých křestanů. Předně v oné církvi množství křesťanů bylo jednoho srdce a jedné duše, v dnešní nesnadno nalezneš, aby dva spolu navzájem v Kristu Ježíši souhlasili. Ona, jsouc přioděna Kristem, to jest boží mocí s výsosti a boží moudrostí, chodila v bázni Páně a v pravdě, dnešní je zneuctěna všelijakou hanbou a hříchem, žije bez bázně před Pánem Ježíšem a chodí ve všelikém pokrytectví a přetvářce. V oné kvetla ctnost a pravda a hřích se skrýval jen v úkrytu, v dnešní hřích a nepravost křičí na rozcestích všech cest a ulic, pravda a ctnost jsou nuceny skrývat se v koutech. V oné měla ctnost volný a příznivý vývoj, hříchy docházely vzápětí zaslouženého trestu, v dnešní nepravost a všechna špatnost požívá svobody a dochází povýšení, ale ctnost je vystavena neustálému soužení. A v tom, co v oné církvi pokládali všichni za hřích, tato již neshledává žádnou nepřístojnost, ano naopak, co v oné církvi svatých křesťané odmítali s opovržením, v této se již uznává za počestnost a duchaplnost a bývá napodobováno."33 V četných polemikách rušných dob husitských bylo zmíněného postupu ostré kontrapozice Ježíšových apoštolů a jejich současných následovníků“ hojně uživáno, a to prakticky všemi zúčastněnými stranami. Zvláštní obliby se však tato metoda dočkala u konzervativních utrakvistů, v okruhu lidí, kteří byli svými stanovisky blízcí Janu Příbramovi. Ti ji podle momentální potřeby útočně obraceli buď proti táborům, nebo proti pražanům středního 32 Státní oblastní archiv Třeboň (dále SOA Třeboň), fond Sbírka rukopisů, sign. A 16, fol. 71b. 33 M. Matěj z Janova, Výbor z Pravidel Starého a Nového Zákona. Přel. R. Schenk. Praha 1954, s. 163. 15
násilím všecky věci konají. Apoštolé jsú modlitbami a slovem božiem svět přemáhali; tito když pošlí své modlitby apoštolské, tehdy se město neb hrad na skále pod nimi zatřese, a když okrúhlé páteře své posielají, tehdy se zdi před nimi lámají. 32 Příbramův traktát tak náleží do dlouhé řady literárních i výtvarných děl, jež se snažila stavět proti sobě v účinném kontrastu Krista s jeho apoštoly a jejich moderní následovníky“. Jednalo se o metodu velice působivou, která dokázala oslovovat nejširší publikum, a proto také byla hojně využívána. K průkopníkům v uplatňování této metody v české traktátové literatuře patřil již Matěj z Janova, jednou tradicí dokonce označovaný za učitele mladičkého Přibrama, který se ho později rád a s největší úctou dovolával. Ostatně porovnejme si výše uvedenou pasáž ze Života kněží táborských s následujícím úryvkem z Janovových Regulí, kde autor spolu poměřuje prvotní a současnou církev: Můžeš, je-li libo, srovnávat církev boží s nesčetným množstvím Antikristovým podle vlastností proti sobě stavěných, obzvláště budeš-li přihlížet k prvotní církvi a přirovnáš-li ji k porušenosti současných nepravých křestanů. Předně v oné církvi množství křesťanů bylo jednoho srdce a jedné duše, v dnešní nesnadno nalezneš, aby dva spolu navzájem v Kristu Ježíši souhlasili. Ona, jsouc přioděna Kristem, to jest boží mocí s výsosti a boží moudrostí, chodila v bázni Páně a v pravdě, dnešní je zneuctěna všelijakou hanbou a hříchem, žije bez bázně před Pánem Ježíšem a chodí ve všelikém pokrytectví a přetvářce. V oné kvetla ctnost a pravda a hřích se skrýval jen v úkrytu, v dnešní hřích a nepravost křičí na rozcestích všech cest a ulic, pravda a ctnost jsou nuceny skrývat se v koutech. V oné měla ctnost volný a příznivý vývoj, hříchy docházely vzápětí zaslouženého trestu, v dnešní nepravost a všechna špatnost požívá svobody a dochází povýšení, ale ctnost je vystavena neustálému soužení. A v tom, co v oné církvi pokládali všichni za hřích, tato již neshledává žádnou nepřístojnost, ano naopak, co v oné církvi svatých křesťané odmítali s opovržením, v této se již uznává za počestnost a duchaplnost a bývá napodobováno."33 V četných polemikách rušných dob husitských bylo zmíněného postupu ostré kontrapozice Ježíšových apoštolů a jejich současných následovníků“ hojně uživáno, a to prakticky všemi zúčastněnými stranami. Zvláštní obliby se však tato metoda dočkala u konzervativních utrakvistů, v okruhu lidí, kteří byli svými stanovisky blízcí Janu Příbramovi. Ti ji podle momentální potřeby útočně obraceli buď proti táborům, nebo proti pražanům středního 32 Státní oblastní archiv Třeboň (dále SOA Třeboň), fond Sbírka rukopisů, sign. A 16, fol. 71b. 33 M. Matěj z Janova, Výbor z Pravidel Starého a Nového Zákona. Přel. R. Schenk. Praha 1954, s. 163. 15
Strana 16
proudu, konkrétně proti Rokycanovi a jiným. Jako příklad lze uvést traktát Vaňka Valečovského z Kněžmosta proti Rokycanovi a jeho kněžím z padesátých let 15. století.34 Motiv neslučitelnosti chování apoštolů a současného utrakvistického duchovenstva se v tomto díle ustavičně vrací, jak lze demonstrovat alespoň na několika vybraných příkladech: A tu Pán Kristus minil, aby šli prostě mezi všecky lidi. A tak sou apoštolé činili, a co podstatného bylo více, to jsou jiným kázali, a proto sou sami míle trpěli i to držali, vyznávali a tak církev svatou štípili... Ale kněží náši z ohrazených měst od starého piva a od dobrého vína nerci mezi pohany líté, ale mezi křesťany nesmějí za několiko míl, leč za glejty..."35 A v Skutcích apoštolských ... stojí psáno o apoštolech: Když jsou je bili a honili ven z měst, tehdy sou se z toho radovali, že jsou hodni jmíni byli trpěti pro jméno boží... Pak pošetřte toho, plní-liť se to na našich kněžích? Nerci, by je bil, ale dí-lit se které slovo protivné, ješto o nic nebude, ani hned všickni vzhůru, chtíce člověka, by mohli, větrem poraziti..."36 A považiž každý rozumně toho, schází-lit se jich pokorné kázaní s skutky jich nejbezpečnějšími a skutkové jich s skutky apoštolskými výbornými..."37 Text díla prozrazuje, jak blízko měl Valečovský ke starším stanoviskům Příbrama a jeho okruhu. Ostatně neodolal, aby v závěru svého traktátu nevzpomněl bojovného pražského mistra a aby se na něj výslovně neodvolal: "A byť nyní mistr Jan Příbram aneb jiní kněží z mrtvých vstali, umělit by také o nich nětco pověděti, kteracít sou! 38 Třebaže Život kněží táborských náleží k početně silné skupině literárních děl husitského období, jež využívají dané metody, přece co do důslednosti uplatnění onoho postupu jistě patří k jejím nejskvělejším ukázkám. Příbram ve svém traktátu shrnul o táborských kněžích vše, co jen mohl ze svého pohledu nejhoršího, a celek sklenul působivou koncepcí o totální neslučitelnosti skutků Ježíšových apoštolů a činů táborských "lžiapoštolů“. Protože se zároveň pokusil o alespoň částečně chronologický výklad analyzovaných kacířských názorů, jež se snažil uvést do vzájemných příčinných souvislostí,39 lze jeho traktát číst i jako historické dílo, jako 34 Naposledy ho vydal J. Bidlo, Akty Jednoty bratrské II. Brno 1923, s. 242- 255. 35 J. Bidlo, Akty II., s. 244. 36 J. Bidlo, Akry II., s. 245. 37 J. Bidlo, Akty II., s. 247. 38 J. Bidlo, Akty II., s 252. 39 Hojně bylo dosavadní odbornou literaturou reflektováno, ať již se souhlasem či odmítavě, například líčení vývoje táborského chiliasmu, jak ho Příbram naznačuje svými formulacemi zvláště v kapitolách č. 11, 17, 22, 31 aj. Očíslování kapitol celého Života kněží táborských je provedeno 16
proudu, konkrétně proti Rokycanovi a jiným. Jako příklad lze uvést traktát Vaňka Valečovského z Kněžmosta proti Rokycanovi a jeho kněžím z padesátých let 15. století.34 Motiv neslučitelnosti chování apoštolů a současného utrakvistického duchovenstva se v tomto díle ustavičně vrací, jak lze demonstrovat alespoň na několika vybraných příkladech: A tu Pán Kristus minil, aby šli prostě mezi všecky lidi. A tak sou apoštolé činili, a co podstatného bylo více, to jsou jiným kázali, a proto sou sami míle trpěli i to držali, vyznávali a tak církev svatou štípili... Ale kněží náši z ohrazených měst od starého piva a od dobrého vína nerci mezi pohany líté, ale mezi křesťany nesmějí za několiko míl, leč za glejty..."35 A v Skutcích apoštolských ... stojí psáno o apoštolech: Když jsou je bili a honili ven z měst, tehdy sou se z toho radovali, že jsou hodni jmíni byli trpěti pro jméno boží... Pak pošetřte toho, plní-liť se to na našich kněžích? Nerci, by je bil, ale dí-lit se které slovo protivné, ješto o nic nebude, ani hned všickni vzhůru, chtíce člověka, by mohli, větrem poraziti..."36 A považiž každý rozumně toho, schází-lit se jich pokorné kázaní s skutky jich nejbezpečnějšími a skutkové jich s skutky apoštolskými výbornými..."37 Text díla prozrazuje, jak blízko měl Valečovský ke starším stanoviskům Příbrama a jeho okruhu. Ostatně neodolal, aby v závěru svého traktátu nevzpomněl bojovného pražského mistra a aby se na něj výslovně neodvolal: "A byť nyní mistr Jan Příbram aneb jiní kněží z mrtvých vstali, umělit by také o nich nětco pověděti, kteracít sou! 38 Třebaže Život kněží táborských náleží k početně silné skupině literárních děl husitského období, jež využívají dané metody, přece co do důslednosti uplatnění onoho postupu jistě patří k jejím nejskvělejším ukázkám. Příbram ve svém traktátu shrnul o táborských kněžích vše, co jen mohl ze svého pohledu nejhoršího, a celek sklenul působivou koncepcí o totální neslučitelnosti skutků Ježíšových apoštolů a činů táborských "lžiapoštolů“. Protože se zároveň pokusil o alespoň částečně chronologický výklad analyzovaných kacířských názorů, jež se snažil uvést do vzájemných příčinných souvislostí,39 lze jeho traktát číst i jako historické dílo, jako 34 Naposledy ho vydal J. Bidlo, Akty Jednoty bratrské II. Brno 1923, s. 242- 255. 35 J. Bidlo, Akty II., s. 244. 36 J. Bidlo, Akry II., s. 245. 37 J. Bidlo, Akty II., s. 247. 38 J. Bidlo, Akty II., s 252. 39 Hojně bylo dosavadní odbornou literaturou reflektováno, ať již se souhlasem či odmítavě, například líčení vývoje táborského chiliasmu, jak ho Příbram naznačuje svými formulacemi zvláště v kapitolách č. 11, 17, 22, 31 aj. Očíslování kapitol celého Života kněží táborských je provedeno 16
Strana 17
svéráznou kroniku táborských bludů či snad dokonce s určitou nadsázkou jako prvou známou kroniku Tábora.40 Zbývá však vysvětlit, proč se Přibram vůbec rozhodl napsat neobvyklé pojednání tohoto typu, proč vytvořil tento zničující kolektivní portrét svých táborských protivníků. Důvod byl patrně následující: Dílo je odpovědí na usnesení církevní synody, jímž kolektiv táborských kněží odsoudil Příbrama a jeho stoupence a vyzval představitele světské moci k ostrému zakročení proti nim.41 Jako odpověď a současně i odvetu předložil postižený pražský mistr spis, v němž se pokusil své protivníky a celý jejich kolektiv demaskovat jako následovníky ďáblovy, "aby jim věrní křestané v tom listu ... jako svuodcuom a lhářuom nechtěli více věřitil.42 Přesně vzato však Příbramův traktát nenapadá jen skutečné duchovní, ale autor mezi ně v zápalu polemiky omylem přiřadil i několik osob světských (zejména píseckého hejtmana Matěje Loudu z Chlumčan a klatovského mydláře Viléma). 5. Život kněží táborských. Jeho struktura a styl Podíváme-li se nyní na Život kněží táborských z hlediska jeho struktury, vynikne Příbramovo úsilí o přehlednost a systematičnost jeho výkladu. Předkládané články jsou většinou dobře utříděné; v tom se toto pojednání liší od starších soupisů táborských bludů, v jejichž řazení vládne občas chaos. Příbram postupuje velice metodicky, pomalu se posouvá od tématu k tématu, problém opouští až poté, co ho dostatečně vyčerpal. Snad ještě více než občasné výkřiky hněvu, jež text traktátu každou chvíli přerušují, svědčí o Příbramově hluboké nenávisti k táborům právě tato metodičnost, tato až fanatická snaha zanechat ve svém čtenáři intenzivní dojem, že patrně neexistuje jediná oblast, v níž by mohl pravověrný křesťan najít s tábory společnou řeč. Polemické výhrady proti táborským kněžím jsou seskupeny do tří velkých bloků. Po expresivním úvodu, jenž vyvozuje počátky táborského učení od samotného ďábla, nastupuje výklad o falešných prorocích, výklad, jenž bychom mohli označit názvem prvé kapitoly O falešném jich prorokování o dni súdném a který sahá až do 16. kapitoly včetně. Zde se hovoří o lživém ohlašování spálení země v jejich seznamu, který je otištěn níže na straně 34. I v dalším textu budu kvůli stručnosti odkazovat na jednotlivé kapitoly jejich čísly, nikoli názvy, jež se navíc někdy u různých kapitol opakují. K této otázce srov. výklad F. Šmahela, Dějiny Tábora I.1. České Budějovice 1988, s. 11. Jinak o prolínání žánrů v české literatuře doby husitské z obecnějšího hlediska podnětně informuje J. Kolár, K transformaci středověkého žánrového systému v literatuře husitské doby, Husitský Tábor 5, 1982, s. 135-144. K otázce vzniku Života kněží táborských srov. podrobněji níže. 42 SOA Třeboň, Sbírka rukopisů, sign. A 16, fol. 60a. 40 41 17
svéráznou kroniku táborských bludů či snad dokonce s určitou nadsázkou jako prvou známou kroniku Tábora.40 Zbývá však vysvětlit, proč se Přibram vůbec rozhodl napsat neobvyklé pojednání tohoto typu, proč vytvořil tento zničující kolektivní portrét svých táborských protivníků. Důvod byl patrně následující: Dílo je odpovědí na usnesení církevní synody, jímž kolektiv táborských kněží odsoudil Příbrama a jeho stoupence a vyzval představitele světské moci k ostrému zakročení proti nim.41 Jako odpověď a současně i odvetu předložil postižený pražský mistr spis, v němž se pokusil své protivníky a celý jejich kolektiv demaskovat jako následovníky ďáblovy, "aby jim věrní křestané v tom listu ... jako svuodcuom a lhářuom nechtěli více věřitil.42 Přesně vzato však Příbramův traktát nenapadá jen skutečné duchovní, ale autor mezi ně v zápalu polemiky omylem přiřadil i několik osob světských (zejména píseckého hejtmana Matěje Loudu z Chlumčan a klatovského mydláře Viléma). 5. Život kněží táborských. Jeho struktura a styl Podíváme-li se nyní na Život kněží táborských z hlediska jeho struktury, vynikne Příbramovo úsilí o přehlednost a systematičnost jeho výkladu. Předkládané články jsou většinou dobře utříděné; v tom se toto pojednání liší od starších soupisů táborských bludů, v jejichž řazení vládne občas chaos. Příbram postupuje velice metodicky, pomalu se posouvá od tématu k tématu, problém opouští až poté, co ho dostatečně vyčerpal. Snad ještě více než občasné výkřiky hněvu, jež text traktátu každou chvíli přerušují, svědčí o Příbramově hluboké nenávisti k táborům právě tato metodičnost, tato až fanatická snaha zanechat ve svém čtenáři intenzivní dojem, že patrně neexistuje jediná oblast, v níž by mohl pravověrný křesťan najít s tábory společnou řeč. Polemické výhrady proti táborským kněžím jsou seskupeny do tří velkých bloků. Po expresivním úvodu, jenž vyvozuje počátky táborského učení od samotného ďábla, nastupuje výklad o falešných prorocích, výklad, jenž bychom mohli označit názvem prvé kapitoly O falešném jich prorokování o dni súdném a který sahá až do 16. kapitoly včetně. Zde se hovoří o lživém ohlašování spálení země v jejich seznamu, který je otištěn níže na straně 34. I v dalším textu budu kvůli stručnosti odkazovat na jednotlivé kapitoly jejich čísly, nikoli názvy, jež se navíc někdy u různých kapitol opakují. K této otázce srov. výklad F. Šmahela, Dějiny Tábora I.1. České Budějovice 1988, s. 11. Jinak o prolínání žánrů v české literatuře doby husitské z obecnějšího hlediska podnětně informuje J. Kolár, K transformaci středověkého žánrového systému v literatuře husitské doby, Husitský Tábor 5, 1982, s. 135-144. K otázce vzniku Života kněží táborských srov. podrobněji níže. 42 SOA Třeboň, Sbírka rukopisů, sign. A 16, fol. 60a. 40 41 17
Strana 18
(2.-5. kapitola), o vybízení k útěku na hory (6.-9. kapitola), o hrozbách ztráty majetku těch, kdo neuposlechnou výzvy táborských kněží (9.-10. kapitola). Tato část však začne ještě před svým koncem plynule přecházet v jiný výklad, pro jehož označení by bylo možno použít název 11. kapitoly - Složichu nový omyl lidu, že všichni zlí mají zhynúti - a který sahá odtud až k 35. kapitole. Jsou uváděna další proroctví, sliby a hrozby táborských kněží hlavně z chiliastického období - o tom, že po zkáze zlých obdrží dobří jejich vládu a majetek (12.-14. kapitola), o zkáze zlých náhlým zákrokem božím (15.-16. kapitola). Poté jsou připomínány výzvy k nemilosrdnému vyhlazení zlých (17.-22. kapitola) i sliby o nebeské odměně, jež prý čeká na ty, kdo se připojí k vyvražďování zlých (23.-25. kapitola). Následují rozsáhlá excerpta z válečného traktátu Jana Čapka (26.-30. kapitola) a připomínky účasti kněží radou i skutkem v bojích (31.-35. kapitola). Poslední část tohoto velkého bloku, zahrnující 36.-63. kapitolu, je věnována proroctvím o zániku starých řádů a parúsii, novém příchodu Ježíšově. Zde se hovoří o zániku starého království (36.-40. kapitola) a vzniku nového (41.-47. kapitola) i o nepotřebnosti vzdělání a škol (48.-62. kapitola). Druhý velký blok zahrnuje kapitoly č. 64-111 a lze ho označit názvem hned úvodní z řečených kapitol - Všecky svátosti jsú zuohavili. Výklad však není věnován jen svátostem samotným, ale i svátostinám apod. Nejprve jsou probírány táborské názory na služby boží, zpěv a modlitby (65.-67. kapitola), posty (68.-71. kapitola), svátky a pomoc svatých (72.-75. kapitola), očistec (76.-78. kapitola), ničení relikvií a obrazů svatých (79.-80. kapitola), nesouhlas s křižováním se (81. kapitola), stanoviska ohledně křtu a biřmování (82.-84. kapitola), pokání (85.-86. kapitola), manželství (87.-89. kapitola), svěceného oleje (90.-91. kapitola) i svěcení kněží (92.-94. kápitola). Na závěr celého bloku je kritizována i z toho vyplývající úplná zkáza duchovního stavu, ať již jde o zavržení církevní hierarchie (95.-97. kapitola), o zabíjení kněží (98.-102. kapitola), sňatky duchovních osob (103.-105. kapitola), likvidaci církevního majetku (106.-108. kapitola) či světské panování táborských kněží (109.-111. kapitola). Třetí blok tvoří zbytek spisu a zahrnuje kapitoly č. 112-187. Ať již byla Příbramova kritika táborů v předcházejících pasážích díla sebeničivější, teprve tady je uloženo jádro autorovy polemiky. Opět název úvodní kapitoly bloku naznačuje, o čem bude na následujících foliích řeč - O tělu božím a o mši svaté zle smyslili. Prvá část je věnována mši svaté, bohoslužebným předmětům apod. (112.-129. kapitola), načež Přibram přechází k eucharistii a k pikartským bludům. Před námi defilují (tentokrát již většinou jmenovitě heretikové tupicí svátost oltářní, jejichž názory jsou mnohdy demonstrovány na obšírných úryvcích z jejich spisů - Jan Viklef (130. kapitola), Martínek Hůska (131.-141. kapitola), Václav Koranda (142.- 143. kapitola), Jan Němec ze Žatce (144. kapitola), Mikuláš Biskupec z Pelhřimova (145.-149. kapitola), Vilém, Čapek aj. (150.-156. kapitola). Poté jsou připomínány další pikartské traktáty (157.-160. 18
(2.-5. kapitola), o vybízení k útěku na hory (6.-9. kapitola), o hrozbách ztráty majetku těch, kdo neuposlechnou výzvy táborských kněží (9.-10. kapitola). Tato část však začne ještě před svým koncem plynule přecházet v jiný výklad, pro jehož označení by bylo možno použít název 11. kapitoly - Složichu nový omyl lidu, že všichni zlí mají zhynúti - a který sahá odtud až k 35. kapitole. Jsou uváděna další proroctví, sliby a hrozby táborských kněží hlavně z chiliastického období - o tom, že po zkáze zlých obdrží dobří jejich vládu a majetek (12.-14. kapitola), o zkáze zlých náhlým zákrokem božím (15.-16. kapitola). Poté jsou připomínány výzvy k nemilosrdnému vyhlazení zlých (17.-22. kapitola) i sliby o nebeské odměně, jež prý čeká na ty, kdo se připojí k vyvražďování zlých (23.-25. kapitola). Následují rozsáhlá excerpta z válečného traktátu Jana Čapka (26.-30. kapitola) a připomínky účasti kněží radou i skutkem v bojích (31.-35. kapitola). Poslední část tohoto velkého bloku, zahrnující 36.-63. kapitolu, je věnována proroctvím o zániku starých řádů a parúsii, novém příchodu Ježíšově. Zde se hovoří o zániku starého království (36.-40. kapitola) a vzniku nového (41.-47. kapitola) i o nepotřebnosti vzdělání a škol (48.-62. kapitola). Druhý velký blok zahrnuje kapitoly č. 64-111 a lze ho označit názvem hned úvodní z řečených kapitol - Všecky svátosti jsú zuohavili. Výklad však není věnován jen svátostem samotným, ale i svátostinám apod. Nejprve jsou probírány táborské názory na služby boží, zpěv a modlitby (65.-67. kapitola), posty (68.-71. kapitola), svátky a pomoc svatých (72.-75. kapitola), očistec (76.-78. kapitola), ničení relikvií a obrazů svatých (79.-80. kapitola), nesouhlas s křižováním se (81. kapitola), stanoviska ohledně křtu a biřmování (82.-84. kapitola), pokání (85.-86. kapitola), manželství (87.-89. kapitola), svěceného oleje (90.-91. kapitola) i svěcení kněží (92.-94. kápitola). Na závěr celého bloku je kritizována i z toho vyplývající úplná zkáza duchovního stavu, ať již jde o zavržení církevní hierarchie (95.-97. kapitola), o zabíjení kněží (98.-102. kapitola), sňatky duchovních osob (103.-105. kapitola), likvidaci církevního majetku (106.-108. kapitola) či světské panování táborských kněží (109.-111. kapitola). Třetí blok tvoří zbytek spisu a zahrnuje kapitoly č. 112-187. Ať již byla Příbramova kritika táborů v předcházejících pasážích díla sebeničivější, teprve tady je uloženo jádro autorovy polemiky. Opět název úvodní kapitoly bloku naznačuje, o čem bude na následujících foliích řeč - O tělu božím a o mši svaté zle smyslili. Prvá část je věnována mši svaté, bohoslužebným předmětům apod. (112.-129. kapitola), načež Přibram přechází k eucharistii a k pikartským bludům. Před námi defilují (tentokrát již většinou jmenovitě heretikové tupicí svátost oltářní, jejichž názory jsou mnohdy demonstrovány na obšírných úryvcích z jejich spisů - Jan Viklef (130. kapitola), Martínek Hůska (131.-141. kapitola), Václav Koranda (142.- 143. kapitola), Jan Němec ze Žatce (144. kapitola), Mikuláš Biskupec z Pelhřimova (145.-149. kapitola), Vilém, Čapek aj. (150.-156. kapitola). Poté jsou připomínány další pikartské traktáty (157.-160. 18
Strana 19
kapitola), usnesení klatovské synody (161.-165. kapitola), svědectví táborů proti vlastním kněžím (166.-167. kapitola), hádání v Berouně (168.-169. kapitola) a znovu bludy Jana Čapka (170.-171. kapitola). Nakonec se Příbram zastavuje u důsledků táborského pikartství (172.- 176. kapitola), u toho, jak o táborských kněžích svědčili sami svedení a pomýlení (177. kapitola), a u bludů dalších táborských kněží o eucharistii (178.-187. kapitola). Traktát se tak skládá celkem ze 187 kapitol,43 které se však navzájem liší svým rozsahem i charakterem. Řada z nich je velmi stručná a často nepřesahuje pouhé 2-3 řádky, některé jsou však značně obšírné (zejména č. 144 a 145). Jejich obsah je také natolik různorodý, že je můžeme rozdělit hned do několika kategorií. Zcela zvláštní skupinu tvoří excerpta z několika táborských traktátů a synodních usnesení (jsou soustředěna hlavně v řadě kapitol od č. 131 výše), patřící jistě k nejcennějším textům celého díla, neboť se nám díky nim zachovaly i práce odjinud neznámé.44 Jiný typ kapitol představují prostější záznamy o táborských bludech, jejichž část byla nejspíše čerpána ze starších soupisů táborských kacířských článků (platí to třeba pro kapitoly č. 31, 47 a mnoho dalších), a to tak, že některé byly prostě bez větších úprav převzaty (jako právě zmíněné), či jejich text byl Příbramem dále rozvinut a obohacen. A ještě jiným typem textů jsou osobní vzpomínky autora na své zážitky (kupříkladu kapitoly č. 154, 155 aj.), které vhodně oživují traktát, jenž chvílemi jeví tendenci sklouznout do suchopáru inkvizičních příruček. Tím se však dostáváme k dalšímu okruhu otázek spjatých se Životem kněží táborských. Literární věda pochvalně ocenila styl použitý v tomto díle, živost jazyka a obratnost vyjádření.45 Příbramova 43 Pokud jde o počet kapitol Přibramova traktátu, pouze nepatrně jsem do něj v připojené edici zasáhl. Dva nadpisy kapitol, jež byly v rukopise s velkou pravděpodobností omylem zapsány jako obyčejný text, jsem osamostatnil (na fol. 63b a 74a). Ale na druhé straně jsem zase vrátil do obyčejného textu dvě pasáže, omylem zaznamenané jako nadpis (na fol. 74a a 75b). Tato čtyři místa jsou samozřejmě uvedena v poznámkovém aparátu. Názvy kapitol písař zřetelně odlišoval od ostatního textu tím, že je psal uprostřed řádků a navíc je ještě orámoval čarami. Za připomínku stojí, že se Příbramovi podařilo ještě před jeho odchodem v roce 1427 do vyhnanství získat - podle jeho vlastních slov - opisy šesti táborských bludných traktátů o svátosti oltářní (srov. H. Kaminsky, A History of the Hussite Revolution. Berkeley - Los Angeles 1967, s. 480). Jsou to patrně ony, z nichž později pořizoval své výpisy do Života kněží táborských. Srov. J. Vlček, Dějiny české literatury I.1. Praha 1897, s. 136-137, a J. Jakubec, Dějiny literatury české I. Praha 1911, s. 152. Velmi kriticky se naopak o literárním talentu Příbramově, ovšem pokud jde o latinskou poezii, vyjádřil A. Škarka, Nové kapitoly ze staré české hymnologie 1. Jakoubek ze Stříbra a Jan z Příbramě. Tzv. Iubilus de Nomine lesu (sv. Bernarda) v českém prostředí, Sborník filologický 12, 1940-1946, s. 58: Pokud se naší písně týče, musíme ovšem vyznati, že tato skladba by 44 45 19
kapitola), usnesení klatovské synody (161.-165. kapitola), svědectví táborů proti vlastním kněžím (166.-167. kapitola), hádání v Berouně (168.-169. kapitola) a znovu bludy Jana Čapka (170.-171. kapitola). Nakonec se Příbram zastavuje u důsledků táborského pikartství (172.- 176. kapitola), u toho, jak o táborských kněžích svědčili sami svedení a pomýlení (177. kapitola), a u bludů dalších táborských kněží o eucharistii (178.-187. kapitola). Traktát se tak skládá celkem ze 187 kapitol,43 které se však navzájem liší svým rozsahem i charakterem. Řada z nich je velmi stručná a často nepřesahuje pouhé 2-3 řádky, některé jsou však značně obšírné (zejména č. 144 a 145). Jejich obsah je také natolik různorodý, že je můžeme rozdělit hned do několika kategorií. Zcela zvláštní skupinu tvoří excerpta z několika táborských traktátů a synodních usnesení (jsou soustředěna hlavně v řadě kapitol od č. 131 výše), patřící jistě k nejcennějším textům celého díla, neboť se nám díky nim zachovaly i práce odjinud neznámé.44 Jiný typ kapitol představují prostější záznamy o táborských bludech, jejichž část byla nejspíše čerpána ze starších soupisů táborských kacířských článků (platí to třeba pro kapitoly č. 31, 47 a mnoho dalších), a to tak, že některé byly prostě bez větších úprav převzaty (jako právě zmíněné), či jejich text byl Příbramem dále rozvinut a obohacen. A ještě jiným typem textů jsou osobní vzpomínky autora na své zážitky (kupříkladu kapitoly č. 154, 155 aj.), které vhodně oživují traktát, jenž chvílemi jeví tendenci sklouznout do suchopáru inkvizičních příruček. Tím se však dostáváme k dalšímu okruhu otázek spjatých se Životem kněží táborských. Literární věda pochvalně ocenila styl použitý v tomto díle, živost jazyka a obratnost vyjádření.45 Příbramova 43 Pokud jde o počet kapitol Přibramova traktátu, pouze nepatrně jsem do něj v připojené edici zasáhl. Dva nadpisy kapitol, jež byly v rukopise s velkou pravděpodobností omylem zapsány jako obyčejný text, jsem osamostatnil (na fol. 63b a 74a). Ale na druhé straně jsem zase vrátil do obyčejného textu dvě pasáže, omylem zaznamenané jako nadpis (na fol. 74a a 75b). Tato čtyři místa jsou samozřejmě uvedena v poznámkovém aparátu. Názvy kapitol písař zřetelně odlišoval od ostatního textu tím, že je psal uprostřed řádků a navíc je ještě orámoval čarami. Za připomínku stojí, že se Příbramovi podařilo ještě před jeho odchodem v roce 1427 do vyhnanství získat - podle jeho vlastních slov - opisy šesti táborských bludných traktátů o svátosti oltářní (srov. H. Kaminsky, A History of the Hussite Revolution. Berkeley - Los Angeles 1967, s. 480). Jsou to patrně ony, z nichž později pořizoval své výpisy do Života kněží táborských. Srov. J. Vlček, Dějiny české literatury I.1. Praha 1897, s. 136-137, a J. Jakubec, Dějiny literatury české I. Praha 1911, s. 152. Velmi kriticky se naopak o literárním talentu Příbramově, ovšem pokud jde o latinskou poezii, vyjádřil A. Škarka, Nové kapitoly ze staré české hymnologie 1. Jakoubek ze Stříbra a Jan z Příbramě. Tzv. Iubilus de Nomine lesu (sv. Bernarda) v českém prostředí, Sborník filologický 12, 1940-1946, s. 58: Pokud se naší písně týče, musíme ovšem vyznati, že tato skladba by 44 45 19
Strana 20
čeština je prostá, jasná a je pro ni charakteristická i určitá nenáročnost, s níž se autor obrací na čtenáře či posluchače svého dila. Vyhýbá se komplikovanějším formulacím. V jistém smyslu je jeho styl opakem stylu Jakoubkova.46 Příbram se evidentně snaží publikum strhnout, a to nejen svou argumentací, ale neméně též emotivnosti svého projevu. Přesto zůstává vcelku prostý; chce-li například odsoudit a pohanit táborské kněze, napíše vedle sebe jednoduše řadu urážlivých substantiv: "Nemajíť slúti kněžie, ale tyranové, svuodce, lháři, žhář, mordéři a krvaví masaři."47 Leccos z Příbramovy stylistiky nám může prozradit jeho užití metafor. Slohových prostředků tohoto typu se nachází v Životě kněží táborských velice málo; pražský mistr se nezdržuje podobným zdobením textu a plně se soustřeďuje na vršení protitáborské argumentace. Použije-li již metaforu, je obvykle dosti prostá, ne však primitivní, a pokaždé stojí za to o ní trochu zapřemýšlet. Například o dvou členech táborské delegace v Praze píše, že na znamení nesouhlasu jako zteklí psi hlavú jsú vrtěli“48. Nebo jinde o táborských kněžích uvede: Paklit jim holé písmo svaté nové neb staré vyvrhú, tot jako psi k své vuoli nahryznú, a dadúc svój výklad, na tom přestanú. 49 Připodobňování táborských duchovních ke psům mínil autor traktátu samozřejmě urážlivě, ale je vhodné si uvědomit, že jeho přirovnání je ještě tvrdší, než jak je dnešní čtenář zpravidla vnímá. Pes patřil ve středověku ke značně opovrhovaným tvorům a i díky biblickým textům50 se stal záhy synonymem pro kacíře.51 Ač tedy Příbram užíval metafor ve svém Životě zřídka, nevolil je náhodně a dbal na to, aby jimi vyvolal u svého publika náležité asociace. Současně však dokázal použít i metafory daleko nečekanější a svým způsobem propracovanější. Toto je jistě skvělý doklad zmíněné teze: "Apoštolé jsú modlitbami a slovem božiem svět přemáhali; tito když pošlí své modlitby apoštolské, tehdy se město neb hrad na skále pod nimi zatřese, a když okrúhlé páteře své posielají, tehdy se zdi před 51 o básnickém nadání Příbramově a o nějakých jeho schopnostech v tomto oboru příznivě nesvědčila a stavěla by jej až kamsi do poslední řady mezi neplodné a nesamostatné napodobitele, ba vlastně jen rozřeďovatele starého zděděného bohatství latinské církevní hymnologie. 46 O něm viz Jakoubek ze Stříbra, Výklad na Zjevenie sv. Jana I. Vyd. F. Šimek. Praha 1932, s. XCIX. 47 SOA Třeboň, Sbírka rukopisů, sign. A 16, fol. 64b. 48 SOA Třeboň, Sbírka rukopisů, sign. A 16, fol. 83b. 49 SOA Třeboň, Sbírka rukopisů, sign. A 16, fol. 67a. 50 Srov. například tyto tři drobné texty z Nového Zákona (v kralickém překladu): "Nedávejte svatého psům.“ (Mt 7,6). "Vizte psy, vizte zlé dělníky, vizte roztržku“ (Fil 3,2). "Vně pak budou psi a čarodějníci“ (Ap 22,15). Srov. I. Němec a kol., Slova a dějiny. Praha 1980, s. 192-194. Dále srov. Staročeský slovník paběničský - pravý. Praha 1996, s. 149. 20
čeština je prostá, jasná a je pro ni charakteristická i určitá nenáročnost, s níž se autor obrací na čtenáře či posluchače svého dila. Vyhýbá se komplikovanějším formulacím. V jistém smyslu je jeho styl opakem stylu Jakoubkova.46 Příbram se evidentně snaží publikum strhnout, a to nejen svou argumentací, ale neméně též emotivnosti svého projevu. Přesto zůstává vcelku prostý; chce-li například odsoudit a pohanit táborské kněze, napíše vedle sebe jednoduše řadu urážlivých substantiv: "Nemajíť slúti kněžie, ale tyranové, svuodce, lháři, žhář, mordéři a krvaví masaři."47 Leccos z Příbramovy stylistiky nám může prozradit jeho užití metafor. Slohových prostředků tohoto typu se nachází v Životě kněží táborských velice málo; pražský mistr se nezdržuje podobným zdobením textu a plně se soustřeďuje na vršení protitáborské argumentace. Použije-li již metaforu, je obvykle dosti prostá, ne však primitivní, a pokaždé stojí za to o ní trochu zapřemýšlet. Například o dvou členech táborské delegace v Praze píše, že na znamení nesouhlasu jako zteklí psi hlavú jsú vrtěli“48. Nebo jinde o táborských kněžích uvede: Paklit jim holé písmo svaté nové neb staré vyvrhú, tot jako psi k své vuoli nahryznú, a dadúc svój výklad, na tom přestanú. 49 Připodobňování táborských duchovních ke psům mínil autor traktátu samozřejmě urážlivě, ale je vhodné si uvědomit, že jeho přirovnání je ještě tvrdší, než jak je dnešní čtenář zpravidla vnímá. Pes patřil ve středověku ke značně opovrhovaným tvorům a i díky biblickým textům50 se stal záhy synonymem pro kacíře.51 Ač tedy Příbram užíval metafor ve svém Životě zřídka, nevolil je náhodně a dbal na to, aby jimi vyvolal u svého publika náležité asociace. Současně však dokázal použít i metafory daleko nečekanější a svým způsobem propracovanější. Toto je jistě skvělý doklad zmíněné teze: "Apoštolé jsú modlitbami a slovem božiem svět přemáhali; tito když pošlí své modlitby apoštolské, tehdy se město neb hrad na skále pod nimi zatřese, a když okrúhlé páteře své posielají, tehdy se zdi před 51 o básnickém nadání Příbramově a o nějakých jeho schopnostech v tomto oboru příznivě nesvědčila a stavěla by jej až kamsi do poslední řady mezi neplodné a nesamostatné napodobitele, ba vlastně jen rozřeďovatele starého zděděného bohatství latinské církevní hymnologie. 46 O něm viz Jakoubek ze Stříbra, Výklad na Zjevenie sv. Jana I. Vyd. F. Šimek. Praha 1932, s. XCIX. 47 SOA Třeboň, Sbírka rukopisů, sign. A 16, fol. 64b. 48 SOA Třeboň, Sbírka rukopisů, sign. A 16, fol. 83b. 49 SOA Třeboň, Sbírka rukopisů, sign. A 16, fol. 67a. 50 Srov. například tyto tři drobné texty z Nového Zákona (v kralickém překladu): "Nedávejte svatého psům.“ (Mt 7,6). "Vizte psy, vizte zlé dělníky, vizte roztržku“ (Fil 3,2). "Vně pak budou psi a čarodějníci“ (Ap 22,15). Srov. I. Němec a kol., Slova a dějiny. Praha 1980, s. 192-194. Dále srov. Staročeský slovník paběničský - pravý. Praha 1996, s. 149. 20
Strana 21
nimi lámají.“52 Ale i v tomto případě platí, co bylo uvedeno výše: vždy se jednalo o metaforu obsahově zcela průzračnou a pro Příbramovy současníky hned na první poslech plně srozumitelnou. S Příbramovým jazykovým citem ostatně souvisí i okolnost, že žádná z jeho metafor v tomto díle není násilná. Stylistickým vrcholem Života kněží táborských je pak nepochybně mimořádně působivá 111. kapitola, již se pražský mistr zřejmě pokusil napsat veršovanou prózou. O obratnosti Přibramova vyjadřování svědčí též skutečnost, že ačkoli bývají náčrtky dějů (či spíše dialogů) v Životě kněží táborských většinou podány jen několika málo slovy, jsou líčeny tak dobře, že si je dovedeme živě představit. Při četbě analyzovaného traktátu rozhodně Příbramovi věříme, že byl při svých veřejných vystoupeních táborským kněžím opravdu hrozným protivníkem a že na svou stranu dokázal strhnout i prostší publikum. 6. Vznik Života kněží táborských Pro přesnější datování vzniku zkoumaného traktátu je důležitou skutečností, že Život kněží táborských není zcela samostatným, izolovaným dilem, ale součástí diptychu, který je nadepsán: "Tuto se vypisuje život kněží táborských od jich počátku až do tohoto léta. 53 Sám Život v tomto traktátovém souboru zaujímá až druhé místo, před ním je v třeboňském rukopise zapsán spis proti usnesení táborské synody.54 Obě práce spolu úzce souvisejí a navzájem na sebe odkazují.55 Není pochyb o tom, že byly psány prakticky současně a že text, který je v dnešní době označován za Život kněží táborských, byl samotným Příbramem vnímán jako určitý nezbytný dodatek či doplněk jeho úvodní polemiky proti táborské synodě. Traktát obsahuje celou řadu historických narážek, které ho umožňují datovat poměrně přesně. Přesto tato datace není zcela bezproblémová, jak se hned ukáže. 55 52 SOA Třeboň, Sbírka rukopisů, sign. A 16, fol. 71 b. 53 SOA Třeboň, Sbírka rukopisů, sign. A 16, fol. 44a. 54 Výše v kapitole o Příbramových českých spisech je v řadě těchto spisů uveden jako č. 6; tam jsou obsaženy i bližší informace o něm. Prvá část diptychu odkazuje na druhou krátce před svým závěrem, když hovoří o táborských kněžích: “... jakož o nich dole uslyšíš, když přečta jich život dole popsaný i povážíš“ (K. Vinařický, Mistr Jan z Příbrami, s. 347). Naopak druhá část odkazuje na prvou hned ve svém úvodu: Již z milosti božie vypověděvše hrozné bludy a neřády k škodě této země nenabyté těch kněží táborských z jich ustavenie i listu bludného a svuodného..." (SOA Třeboň, Sbírka rukopisů, sign. A 16, fol. 60a). 21
nimi lámají.“52 Ale i v tomto případě platí, co bylo uvedeno výše: vždy se jednalo o metaforu obsahově zcela průzračnou a pro Příbramovy současníky hned na první poslech plně srozumitelnou. S Příbramovým jazykovým citem ostatně souvisí i okolnost, že žádná z jeho metafor v tomto díle není násilná. Stylistickým vrcholem Života kněží táborských je pak nepochybně mimořádně působivá 111. kapitola, již se pražský mistr zřejmě pokusil napsat veršovanou prózou. O obratnosti Přibramova vyjadřování svědčí též skutečnost, že ačkoli bývají náčrtky dějů (či spíše dialogů) v Životě kněží táborských většinou podány jen několika málo slovy, jsou líčeny tak dobře, že si je dovedeme živě představit. Při četbě analyzovaného traktátu rozhodně Příbramovi věříme, že byl při svých veřejných vystoupeních táborským kněžím opravdu hrozným protivníkem a že na svou stranu dokázal strhnout i prostší publikum. 6. Vznik Života kněží táborských Pro přesnější datování vzniku zkoumaného traktátu je důležitou skutečností, že Život kněží táborských není zcela samostatným, izolovaným dilem, ale součástí diptychu, který je nadepsán: "Tuto se vypisuje život kněží táborských od jich počátku až do tohoto léta. 53 Sám Život v tomto traktátovém souboru zaujímá až druhé místo, před ním je v třeboňském rukopise zapsán spis proti usnesení táborské synody.54 Obě práce spolu úzce souvisejí a navzájem na sebe odkazují.55 Není pochyb o tom, že byly psány prakticky současně a že text, který je v dnešní době označován za Život kněží táborských, byl samotným Příbramem vnímán jako určitý nezbytný dodatek či doplněk jeho úvodní polemiky proti táborské synodě. Traktát obsahuje celou řadu historických narážek, které ho umožňují datovat poměrně přesně. Přesto tato datace není zcela bezproblémová, jak se hned ukáže. 55 52 SOA Třeboň, Sbírka rukopisů, sign. A 16, fol. 71 b. 53 SOA Třeboň, Sbírka rukopisů, sign. A 16, fol. 44a. 54 Výše v kapitole o Příbramových českých spisech je v řadě těchto spisů uveden jako č. 6; tam jsou obsaženy i bližší informace o něm. Prvá část diptychu odkazuje na druhou krátce před svým závěrem, když hovoří o táborských kněžích: “... jakož o nich dole uslyšíš, když přečta jich život dole popsaný i povážíš“ (K. Vinařický, Mistr Jan z Příbrami, s. 347). Naopak druhá část odkazuje na prvou hned ve svém úvodu: Již z milosti božie vypověděvše hrozné bludy a neřády k škodě této země nenabyté těch kněží táborských z jich ustavenie i listu bludného a svuodného..." (SOA Třeboň, Sbírka rukopisů, sign. A 16, fol. 60a). 21
Strana 22
O událostech z počátku roku 1420 píše autor, že se staly před desieti lety".56 Podle prvé, zde nepublikované části celého diptychu se před desieti lety“ konal i sněm všeho křesťanstva i žákovstva o svatém Prokopě v Praze“,57 což je zcela nepochybně velká synoda z července roku 1421. Berounské hádání z přelomu let 1427-142858 mělo proběhnout před dvěma letma“.59 Nejzávažnějšími oporami pro přesnější dataci vzniku traktátu jsou ale až následující údaje: Pražská disputace mezi Příbramem a Paynem z roku 1429 se odehrála nynie tohoto léta o světiem Václavě“60 Několik zmínek hovoří o usnesení táborské synody jako o letošniem ustavení“,61 případně jako o ustavení ... léta tohoto.62 Shodně uvádí i explicit prvé části diptychu, jež je ostrou polemikou právě proti tomuto usnesení a jež vznikla současně s částí publikovanou zde: "Dokonává se řeč odporná proti tomu listu bludnému ot kněží táborských léta tohoto vydanému...63 Zde lze najít též informaci o tom, jak táborští kněží léta tohoto učinili sú sobě svolánie na Táboře“ a na něm přijali ono kritizované usnesení. 64 F. Palacký, který Život kněží táborských vlastně pro českou novodobou historiografii objevil, se ho také jako prvý pokusil datovat. Jeho vznik položil ku konci r. 1429", přičemž se odvolal na výše uvedenou zmínku o svatováclavském hádání.65 Hojné narážky na táborskou synodu ho ještě nezaujaly, ale právě ty se staly daleko později podnětem k pokusu o předatování celého spisu.66 Důvodů pro tento pokus bylo hned několik. Snad nejméně významným byla skutečnost, že se nedochoval žádný jiný doklad o tom, že by se na Táboře v roce 1429 byla sešla nějaká synoda. Daleko závažnější je fakt, že lze prokázat obsahovou totožnost Příbramem kritizovaného usnesení se známým usnesením táborské synody z 13. ledna 1430.67 A navíc - což je zřejmě nejpodstatnější 56 SOA Třeboň, Sbírka rukopisů, sign. A 16, fol. 60a. 57 K. Vinařický, Mistr Jan z Příbrami, s. 297. 58 Srov. například B. Zilynská, Husitské synody v Čechách 1418-1440. Praha 1985, s. 27 a 62. 59 SOA Třeboň, Sbírka rukopisů, sign. A 16, fol. 81b. 60 SOA Třeboň, Sbírka rukopisů, sign. A 16, fol. 83a. 61 SOA Třeboň, Sbírka rukopisů, sign. A 16, fol. 68a. 62 Tamtéž. 63 K. Vinařický, Mistr Jan z Přibrami, s. 351. 64 K. Vinařický, Mistr Jan z Příbrami, s. 287. 65 F. Palacký, Dějiny národu českého III.2. Praha 1877, s. 327. 66 J. Boubín, K protipikartským traktátům, s. 132-139. 67 Detailní porovnání obou usnesení provedl J. Boubín, K protipikartským traktátům, s. 136-138. Usnesení táborské synody z ledna 1430 vydal F. Palacký, Urkundliche Beiträge zur Geschichte des Hussitenkrieges in den Jahren 1419-1436 II. Prag 1873, č. 628, s. 87-89. 22
O událostech z počátku roku 1420 píše autor, že se staly před desieti lety".56 Podle prvé, zde nepublikované části celého diptychu se před desieti lety“ konal i sněm všeho křesťanstva i žákovstva o svatém Prokopě v Praze“,57 což je zcela nepochybně velká synoda z července roku 1421. Berounské hádání z přelomu let 1427-142858 mělo proběhnout před dvěma letma“.59 Nejzávažnějšími oporami pro přesnější dataci vzniku traktátu jsou ale až následující údaje: Pražská disputace mezi Příbramem a Paynem z roku 1429 se odehrála nynie tohoto léta o světiem Václavě“60 Několik zmínek hovoří o usnesení táborské synody jako o letošniem ustavení“,61 případně jako o ustavení ... léta tohoto.62 Shodně uvádí i explicit prvé části diptychu, jež je ostrou polemikou právě proti tomuto usnesení a jež vznikla současně s částí publikovanou zde: "Dokonává se řeč odporná proti tomu listu bludnému ot kněží táborských léta tohoto vydanému...63 Zde lze najít též informaci o tom, jak táborští kněží léta tohoto učinili sú sobě svolánie na Táboře“ a na něm přijali ono kritizované usnesení. 64 F. Palacký, který Život kněží táborských vlastně pro českou novodobou historiografii objevil, se ho také jako prvý pokusil datovat. Jeho vznik položil ku konci r. 1429", přičemž se odvolal na výše uvedenou zmínku o svatováclavském hádání.65 Hojné narážky na táborskou synodu ho ještě nezaujaly, ale právě ty se staly daleko později podnětem k pokusu o předatování celého spisu.66 Důvodů pro tento pokus bylo hned několik. Snad nejméně významným byla skutečnost, že se nedochoval žádný jiný doklad o tom, že by se na Táboře v roce 1429 byla sešla nějaká synoda. Daleko závažnější je fakt, že lze prokázat obsahovou totožnost Příbramem kritizovaného usnesení se známým usnesením táborské synody z 13. ledna 1430.67 A navíc - což je zřejmě nejpodstatnější 56 SOA Třeboň, Sbírka rukopisů, sign. A 16, fol. 60a. 57 K. Vinařický, Mistr Jan z Příbrami, s. 297. 58 Srov. například B. Zilynská, Husitské synody v Čechách 1418-1440. Praha 1985, s. 27 a 62. 59 SOA Třeboň, Sbírka rukopisů, sign. A 16, fol. 81b. 60 SOA Třeboň, Sbírka rukopisů, sign. A 16, fol. 83a. 61 SOA Třeboň, Sbírka rukopisů, sign. A 16, fol. 68a. 62 Tamtéž. 63 K. Vinařický, Mistr Jan z Přibrami, s. 351. 64 K. Vinařický, Mistr Jan z Příbrami, s. 287. 65 F. Palacký, Dějiny národu českého III.2. Praha 1877, s. 327. 66 J. Boubín, K protipikartským traktátům, s. 132-139. 67 Detailní porovnání obou usnesení provedl J. Boubín, K protipikartským traktátům, s. 136-138. Usnesení táborské synody z ledna 1430 vydal F. Palacký, Urkundliche Beiträge zur Geschichte des Hussitenkrieges in den Jahren 1419-1436 II. Prag 1873, č. 628, s. 87-89. 22
Strana 23
nutnost ztotožnění obou synod naznačují i Příbramovy výklady událostí let 1429-1430, jež nalézáme v jiných jeho spisech. Hned z roku 1430 pochází práce Professio fidei,68 v jejímž závěru lze objevit jakési latinské resumé Života kněží táborských.69 Toto "resumé" opakuje ve zkrácené podobě to, co je uvedeno ve slavném Příbramově spise, ovšem na rozdíl od něj je zde ona záhadná táborská synoda přesně datována, a to k roku 1430.70 Dalším Příbramovým spisem, který nás v této souvislosti zajímá, jsou texty obsažené v rukopise pražské kapituly D 49. V nich pražský mistr předložil určitou rekapitulaci svého sporu s tábory z přelomu dvacátých a třicátých let 15. století. Zmínil svatováclavskou disputaci z roku 1429 i dvě táborská shromáždění, jež proti němu byla svolána. Prvým měl být generální sněm všech táborských obcí, duchovních i světských, později se ještě měla sejít táborská synoda.71 Kdy se však konala, to bohužel neuvádí. Ale bližší charakteristika onoho synodního usnesení, která je v kapitulním rukopise obsažená (je uveden dokonce i jeho incipit), prozrazuje, že se jedná o známé usnesení z ledna 1430, a připomínka o Paynově účasti na jeho formulaci zase dokládá, že jde o synodu zmiňovanou též v Životě kněží táborských.72 Vše, co bylo uvedeno výše, vede myslím přesvědčivě k závěru, že Příbramovo vrcholné české dílo vzniklo až na počátku roku 1430, a to jako důrazná odpověď na usnesení táborské synody z 13. ledna 1430. Zmíněný synodní výrok byl ostatně toho druhu, že Příbrama nemohl nepobouřit. Jednalo se o výzvu táborských kněží adresovanou hejtmanům a správcům jejich bratrstva, aby zajistili, že každý kněz, jenž bude chtít pobývat na táborském území, předloží písemně své vyznání víry, shodné s vyznáním táborským. Příbram byl nepochybně šokován nejtvrdším opatřením, které kdy proti němu a jeho souvěrcům vyhnaným rovněž z Prahy táborští kněží podnikli. Jeho odpovědí, psanou v hněvu i v úzkostech z hrozivé budoucnosti, se stal slavný diptych. V jeho prvé části vyložil pražský mistr táborské usnesení a vyznání víry jako obludný soubor nejhroznějších bludů, jež je nezbytné odmítnout, v části druhé se pokusil ještě dále podvrátit váhu onoho usnesení naprostým deklasováním pověsti jeho autorů. Příbram odmítl tvrzení, že táborští kněží jsou následovníky prvotní církve, a prohlásil je naopak za následovníky ďáblovy. Bezděčným 68 Vydal ji J. Cochlaeus, Historiae Hussitarum libri dudecim. Moguntiae 1549, s. 501-547. J. Cochlaeus, Historiae Hussitarum libri, s. 543-545. Tento text je rovněž publikován níže jako příloha č. 2. Jako prvý na tuto skutečnost upozornil F. M. Bartoš, Literární činnost, s. 78. Srov. J. Zachová - J. Boubín, Z největšího latinského spisu Jána Přibrama proti Viklefovi a táborům, Mediaevalia historica Bohemica 6, 1999, s. 149. Srov. K. Vinařický, Mistr Jan z Příbrami, s. 287. 69 70 71 72 23
nutnost ztotožnění obou synod naznačují i Příbramovy výklady událostí let 1429-1430, jež nalézáme v jiných jeho spisech. Hned z roku 1430 pochází práce Professio fidei,68 v jejímž závěru lze objevit jakési latinské resumé Života kněží táborských.69 Toto "resumé" opakuje ve zkrácené podobě to, co je uvedeno ve slavném Příbramově spise, ovšem na rozdíl od něj je zde ona záhadná táborská synoda přesně datována, a to k roku 1430.70 Dalším Příbramovým spisem, který nás v této souvislosti zajímá, jsou texty obsažené v rukopise pražské kapituly D 49. V nich pražský mistr předložil určitou rekapitulaci svého sporu s tábory z přelomu dvacátých a třicátých let 15. století. Zmínil svatováclavskou disputaci z roku 1429 i dvě táborská shromáždění, jež proti němu byla svolána. Prvým měl být generální sněm všech táborských obcí, duchovních i světských, později se ještě měla sejít táborská synoda.71 Kdy se však konala, to bohužel neuvádí. Ale bližší charakteristika onoho synodního usnesení, která je v kapitulním rukopise obsažená (je uveden dokonce i jeho incipit), prozrazuje, že se jedná o známé usnesení z ledna 1430, a připomínka o Paynově účasti na jeho formulaci zase dokládá, že jde o synodu zmiňovanou též v Životě kněží táborských.72 Vše, co bylo uvedeno výše, vede myslím přesvědčivě k závěru, že Příbramovo vrcholné české dílo vzniklo až na počátku roku 1430, a to jako důrazná odpověď na usnesení táborské synody z 13. ledna 1430. Zmíněný synodní výrok byl ostatně toho druhu, že Příbrama nemohl nepobouřit. Jednalo se o výzvu táborských kněží adresovanou hejtmanům a správcům jejich bratrstva, aby zajistili, že každý kněz, jenž bude chtít pobývat na táborském území, předloží písemně své vyznání víry, shodné s vyznáním táborským. Příbram byl nepochybně šokován nejtvrdším opatřením, které kdy proti němu a jeho souvěrcům vyhnaným rovněž z Prahy táborští kněží podnikli. Jeho odpovědí, psanou v hněvu i v úzkostech z hrozivé budoucnosti, se stal slavný diptych. V jeho prvé části vyložil pražský mistr táborské usnesení a vyznání víry jako obludný soubor nejhroznějších bludů, jež je nezbytné odmítnout, v části druhé se pokusil ještě dále podvrátit váhu onoho usnesení naprostým deklasováním pověsti jeho autorů. Příbram odmítl tvrzení, že táborští kněží jsou následovníky prvotní církve, a prohlásil je naopak za následovníky ďáblovy. Bezděčným 68 Vydal ji J. Cochlaeus, Historiae Hussitarum libri dudecim. Moguntiae 1549, s. 501-547. J. Cochlaeus, Historiae Hussitarum libri, s. 543-545. Tento text je rovněž publikován níže jako příloha č. 2. Jako prvý na tuto skutečnost upozornil F. M. Bartoš, Literární činnost, s. 78. Srov. J. Zachová - J. Boubín, Z největšího latinského spisu Jána Přibrama proti Viklefovi a táborům, Mediaevalia historica Bohemica 6, 1999, s. 149. Srov. K. Vinařický, Mistr Jan z Příbrami, s. 287. 69 70 71 72 23
Strana 24
popudem k vytvoření Života se mu možná stal jeden z razantních výroků zmíněného usnesení.73 Vše nasvědčuje tomu, že se slavné pojednání rodilo velice rychle. Příčinou této rychlosti nebyly jen specifické rysy Příbramova naturelu, jeho prudkost a jeho mimořádné momentální rozhořčení, ale ke spěchu nutila Přibrama i snaha zabránit táborským kněžím v plném prosazení jejich záměru. Rychlý postup prací na traktátu umožňoval i způsob vzniku tohoto díla, který byl již zčásti naznačen v předcházející kapitole. K napsání prvé části diptychu, v níž se nečekaně snažil vyvracet tábory Viklefem, patrně využil svůj nedochovaný a stejně zaměřený starší český traktát,74 v druhé části se naopak opřel o dřívější soupisy táborských bludů a značnou část svého textu zaplnil rozsáhlými excerpty z pikartských a chiliastických traktátů. Jestliže pak v textu, který vznikal v prvých týdnech a měsících roku 1430, nalezneme jedno chybné časové určení (tj. zmínku o tom, že disputace z podzimu 1429 se konala nynie tohoto léta o světiem Václavě 75, je to dobře pochopitelný omyl, jehož se běžně dopouští každý z nás, když na počátku nového roku občas hovoři o loňských událostech jako o událostech letošních. 76 Život kněží táborských však nebyl - alespoň v té podobě, v níž se nám dochoval - dilem samotného Příbrama. Jeho poslední a nám jedině známá verze vznikla při jeho přepisování Oldřichem Křížem z Telče, jedním z nejproslulejších českých písařů druhé poloviny 15. století.77 Ten sice velkou část svého života strávil mezi 73 Srov. F. Palacký, Urkundliche Beiträge II., č. 628, s. 88: Secundo ritum missandi per nos usitatum, sine oramentis et absque ritu a Romana ecclesia usitatis, publice non condemnent, sed asserant et praedicent manifeste, quod sicut olim in ecclesia primitiva sancti missantes sine ornamentis et ritu ab ecclesia Romana (introducto), in hoc ceteris paribus non peccaverunt, sic possunt licite et moderni Christi sacerdotes eodem spiritu agitati et eadem urgente caritate, sicut olim sancti fecere, in hoc, ceteris paribus, non peccando. I tato práce byla postavena na kontrapozicích Viklefa a táborů (srov. K. Höfler, Geschichtschreiber II., s. 140-141). Dokonce lze vyslovit hypotézu, že se onen traktát nedochoval právě proto, že Příbram zařadil mnohé jeho pasáže do svého nového díla, a tak ono dnes ztracené pojednání vlastně antikvoval. SOA Třeboň, Sbírka rukopisů, sign. A 16, fol. 83a. Česká literatura zná ostatně ve svých dějinách řadu podobných omylů. Stačí připomenout Bezručovo chybné datování jeho slavné první zásilky veršů redakci Času z poloviny ledna 1899, omylem vročené do roku předchozího (reprodukce je obsažena in: Petr Bezruč, Jen jedenkrát. Zásilky Času 1899-1914. Praha 1980, s. 27). Základní údaje o něm přinášejí F. Mareš, Literární působení kláštera Třeboňského, Časopis Musea království Českého 70, 1896, s. 528-536; J. Truhlář, Nové stopy činnosti Oldřicha z Telče, Věstník České akademie 6, 1897, s. 470-472; J. Truhlář, Oldřich Kříž farářem v Nepomuku, Český časopis historický 8, 1902, s. 322-325; J. Kadlec, Oldřich Kříž z Telče, 74 75 76 77 24
popudem k vytvoření Života se mu možná stal jeden z razantních výroků zmíněného usnesení.73 Vše nasvědčuje tomu, že se slavné pojednání rodilo velice rychle. Příčinou této rychlosti nebyly jen specifické rysy Příbramova naturelu, jeho prudkost a jeho mimořádné momentální rozhořčení, ale ke spěchu nutila Přibrama i snaha zabránit táborským kněžím v plném prosazení jejich záměru. Rychlý postup prací na traktátu umožňoval i způsob vzniku tohoto díla, který byl již zčásti naznačen v předcházející kapitole. K napsání prvé části diptychu, v níž se nečekaně snažil vyvracet tábory Viklefem, patrně využil svůj nedochovaný a stejně zaměřený starší český traktát,74 v druhé části se naopak opřel o dřívější soupisy táborských bludů a značnou část svého textu zaplnil rozsáhlými excerpty z pikartských a chiliastických traktátů. Jestliže pak v textu, který vznikal v prvých týdnech a měsících roku 1430, nalezneme jedno chybné časové určení (tj. zmínku o tom, že disputace z podzimu 1429 se konala nynie tohoto léta o světiem Václavě 75, je to dobře pochopitelný omyl, jehož se běžně dopouští každý z nás, když na počátku nového roku občas hovoři o loňských událostech jako o událostech letošních. 76 Život kněží táborských však nebyl - alespoň v té podobě, v níž se nám dochoval - dilem samotného Příbrama. Jeho poslední a nám jedině známá verze vznikla při jeho přepisování Oldřichem Křížem z Telče, jedním z nejproslulejších českých písařů druhé poloviny 15. století.77 Ten sice velkou část svého života strávil mezi 73 Srov. F. Palacký, Urkundliche Beiträge II., č. 628, s. 88: Secundo ritum missandi per nos usitatum, sine oramentis et absque ritu a Romana ecclesia usitatis, publice non condemnent, sed asserant et praedicent manifeste, quod sicut olim in ecclesia primitiva sancti missantes sine ornamentis et ritu ab ecclesia Romana (introducto), in hoc ceteris paribus non peccaverunt, sic possunt licite et moderni Christi sacerdotes eodem spiritu agitati et eadem urgente caritate, sicut olim sancti fecere, in hoc, ceteris paribus, non peccando. I tato práce byla postavena na kontrapozicích Viklefa a táborů (srov. K. Höfler, Geschichtschreiber II., s. 140-141). Dokonce lze vyslovit hypotézu, že se onen traktát nedochoval právě proto, že Příbram zařadil mnohé jeho pasáže do svého nového díla, a tak ono dnes ztracené pojednání vlastně antikvoval. SOA Třeboň, Sbírka rukopisů, sign. A 16, fol. 83a. Česká literatura zná ostatně ve svých dějinách řadu podobných omylů. Stačí připomenout Bezručovo chybné datování jeho slavné první zásilky veršů redakci Času z poloviny ledna 1899, omylem vročené do roku předchozího (reprodukce je obsažena in: Petr Bezruč, Jen jedenkrát. Zásilky Času 1899-1914. Praha 1980, s. 27). Základní údaje o něm přinášejí F. Mareš, Literární působení kláštera Třeboňského, Časopis Musea království Českého 70, 1896, s. 528-536; J. Truhlář, Nové stopy činnosti Oldřicha z Telče, Věstník České akademie 6, 1897, s. 470-472; J. Truhlář, Oldřich Kříž farářem v Nepomuku, Český časopis historický 8, 1902, s. 322-325; J. Kadlec, Oldřich Kříž z Telče, 74 75 76 77 24
Strana 25
augustiniánskými kanovníky v Třeboni, svůj opis však pořídil za svého pražského pobytu v roce 1463, neboť to naznačuje jedna z marginálií příslušného rukopisu.78 Protože Kříž měl přístup i k Příbramově pozůstalosti, spravované pražskou kapitulou, nedá se vyloučit, že jeho text je dokonce opisem autografu. Nejspíše právě tehdy došlo i k rozšíření díla o několik vsuvek, které nemohla obsahovat původní verze spisu z roku 1430. Jedná se o narážky na smrt Prokopa Holého a Mikuláše Biskupce, z nichž druhý Příbrama dokonce přežil.79 Kříž později přinesl svůj opis s sebou do Třeboně, který tam zůstal uložen až do dnešní doby. 80 7. Znalost Života kněží táborských ve středověku Dnes již bohužel nedokážeme vůbec odhadnout, jak byl Život kněží táborských v 15. století čten a obliben. Jeho jediný dochovaný opis8l nevypovídá příliš přesvědčivě o oblibě a znalosti tohoto díla v 15. století. Daleko bohatším dochováním se mohou pyšnit kupříkladu Příbramovy latinské protitáborské spisy z počátku dvacátých let Contra articulos Picardorum a De ritibus misse, které již tehdy prozrazovaly autorovu zálibu v pečlivé evidenci bludných tezí jeho protivníků i mimořádný polemický naturel. Ve svých pracích, jež náš mistr napsal po dokončení Života, však své dnes nejproslulejší české dílo čtenářům občas doporučoval.82 Ale máme i jiný doklad toho, 78 79 80 81 82 Listy filologické 4 (79), 1956, s. 91-102 a 234-238; P. Spunar, Vývoj autografu Oldřicha Kříže z Telče, Listy filologické 6 (81), 1958, s. 220-226. SOA Třeboň, Sbírka rukopisů, sign. A 16, fol. 83a. Srov.: "Holý Prokop, nebožtík zúfalý a rúhavý“ (SOA Třeboň, Sbírka rukopisů, sign. A 16, fol.. 82 b) a bludný nebožtík kněz Mikuláš z Pelhřimova“ (SOA Třeboň, Sbírka rukopisů, sign. A 16, fol. 77b). Jenom stručně je třeba na závěr této kapitoly zmínit ještě skutečnost, že F. M. Bartoš, K traktátovým cyklům Jana Příbrama proti Petru Payneovi a Táborům, Listy filologické 41, 1914, s. 113, překvapivě uvádí, že Příbram svůj Život kněží táborských ve čtyřicátých letech přepracoval. O tom ale není nic známo. Bartoš měl však asi na mysli řadu latinských excerpt z táborských traktátů, jež jsou zapsána v již zmiňovaném rukopise pražské kapituly D 49, fol. 183a-192b, a která představují závěr monumentálního Příbramova souboru Processus cause (srov. tamtéž, s. 120). Nachází se v kodexu třeboňského státního oblastního archivu A 16, fol. 60a-83b. V minulém století však J. Jireček, Rukověť k dějinám literatury české do konce XVIII. věku II. Praha 1876, s. 144, údajně věděl ještě o jakémsi rukopise v Roudnici. Například formulace o excerptech z eucharistického traktátu Jana Němce ze Žatce: "... articuli hic pauci inseruntur, quia alibi in vulgari lacius describuntur...“ (K. Höfler, Geschichtschreiber II., s. 824), je jistě narážkou na Život kněží táborských. Ten je připomínán i v latinském díle Professio fidei: "Item non placent mihi alia multa statuta eorum circa sacramenta, ieiunia, purgatorium et administrationes ecclesiasticas et mores et ritus 25
augustiniánskými kanovníky v Třeboni, svůj opis však pořídil za svého pražského pobytu v roce 1463, neboť to naznačuje jedna z marginálií příslušného rukopisu.78 Protože Kříž měl přístup i k Příbramově pozůstalosti, spravované pražskou kapitulou, nedá se vyloučit, že jeho text je dokonce opisem autografu. Nejspíše právě tehdy došlo i k rozšíření díla o několik vsuvek, které nemohla obsahovat původní verze spisu z roku 1430. Jedná se o narážky na smrt Prokopa Holého a Mikuláše Biskupce, z nichž druhý Příbrama dokonce přežil.79 Kříž později přinesl svůj opis s sebou do Třeboně, který tam zůstal uložen až do dnešní doby. 80 7. Znalost Života kněží táborských ve středověku Dnes již bohužel nedokážeme vůbec odhadnout, jak byl Život kněží táborských v 15. století čten a obliben. Jeho jediný dochovaný opis8l nevypovídá příliš přesvědčivě o oblibě a znalosti tohoto díla v 15. století. Daleko bohatším dochováním se mohou pyšnit kupříkladu Příbramovy latinské protitáborské spisy z počátku dvacátých let Contra articulos Picardorum a De ritibus misse, které již tehdy prozrazovaly autorovu zálibu v pečlivé evidenci bludných tezí jeho protivníků i mimořádný polemický naturel. Ve svých pracích, jež náš mistr napsal po dokončení Života, však své dnes nejproslulejší české dílo čtenářům občas doporučoval.82 Ale máme i jiný doklad toho, 78 79 80 81 82 Listy filologické 4 (79), 1956, s. 91-102 a 234-238; P. Spunar, Vývoj autografu Oldřicha Kříže z Telče, Listy filologické 6 (81), 1958, s. 220-226. SOA Třeboň, Sbírka rukopisů, sign. A 16, fol. 83a. Srov.: "Holý Prokop, nebožtík zúfalý a rúhavý“ (SOA Třeboň, Sbírka rukopisů, sign. A 16, fol.. 82 b) a bludný nebožtík kněz Mikuláš z Pelhřimova“ (SOA Třeboň, Sbírka rukopisů, sign. A 16, fol. 77b). Jenom stručně je třeba na závěr této kapitoly zmínit ještě skutečnost, že F. M. Bartoš, K traktátovým cyklům Jana Příbrama proti Petru Payneovi a Táborům, Listy filologické 41, 1914, s. 113, překvapivě uvádí, že Příbram svůj Život kněží táborských ve čtyřicátých letech přepracoval. O tom ale není nic známo. Bartoš měl však asi na mysli řadu latinských excerpt z táborských traktátů, jež jsou zapsána v již zmiňovaném rukopise pražské kapituly D 49, fol. 183a-192b, a která představují závěr monumentálního Příbramova souboru Processus cause (srov. tamtéž, s. 120). Nachází se v kodexu třeboňského státního oblastního archivu A 16, fol. 60a-83b. V minulém století však J. Jireček, Rukověť k dějinám literatury české do konce XVIII. věku II. Praha 1876, s. 144, údajně věděl ještě o jakémsi rukopise v Roudnici. Například formulace o excerptech z eucharistického traktátu Jana Němce ze Žatce: "... articuli hic pauci inseruntur, quia alibi in vulgari lacius describuntur...“ (K. Höfler, Geschichtschreiber II., s. 824), je jistě narážkou na Život kněží táborských. Ten je připomínán i v latinském díle Professio fidei: "Item non placent mihi alia multa statuta eorum circa sacramenta, ieiunia, purgatorium et administrationes ecclesiasticas et mores et ritus 25
Strana 26
že spisek byl tehdy opravdu čten a využíván. Podává nám ho Kronika o kněžiech táborských, obsažená ve vratislavském rukopisu Starých letopisů českých. V čele tohoto drobného pojednání stojí impozantní soupis kněží, kteří měli údajně v roce 1420 přijít z Plzně spolu s Žižkou a Korandou na Tábor. Soupis je však čtenářům Příbramova traktátu z velké části důvěrně znám, neboť jeho obdobu nalézáme hned na počátku prvé kapitoly Života kněží táborských:83 Léta božieho 1420 těch časuov, když kněz Václav Koranda z Plzně vyšel, maje s sebú bratři několik set, a s ním kněžie jiní biechu, kněz Prokop Holý, hejptman táborský, Mikuláš Biskupec, obludný a mylný, Čapek, Markolt, Martínek kacierný, Jan Němec Žatecký, Zigmund Řepanský, Vilém, Mašek, Filúš, Blažek Šeplavý, Vavřík, Kániš i Lukáš, Kvirín, Štěpán Pacovský, Abraham Hauska z Moravy, Jan Bydlinský, Bartoš a Mikuláš Slepý a Tršáček, Pešček z Plzně, Věněk, ješto nejprv počal křtíti v potoce, Antoch, Pšenička, Jičín, Rudešta, Sova, Poláček, Petr Němec, Prokop Sliven, Matěj, Vlk, Vaněk Ryšavý, Prokůpek, Tomáš, Bedřich, Václav Rájovec, Klatovský, Rohlík, Vavřinec Němec z Rypachu et sic de aliis." ... Mikuláš, obludný a ošemetný biskup jich, Markolt, Čapek a Koranda, Martínek kacierný, Jan Němec Žatecký, Zigmund, Vilém, Mašek, Filús, Blažek, Varčík, Kániš, Lukáš i Kvirín, Antoch, Pšenička i Jičín, Svešta, Sova i Poláček, Petr Němec i Prokop Sliven, Matěj Vlk i Vaněk Ryšavý, prorok Tomáš, Bedřich, páter němý, i jich tovařišie všichni jiní... 83 ecclesiae sacrosanctae una cum caeteris falsissimis et reprobissimis prophetiis eorum et nocentissimis praedicationibus, dictis, factis et scriptis eorum, de quibus alibi" (J. Cochlaeus, Historiae Hussitarum libri, s. 544). Na levé straně je uveden text Starých letopisů českých (srov. Staré letopisy české z vratislavského rukopisu. Vyd. F. Šimek - F. M. Bartoš. Praha 1937, s. 27), na straně pravé příslušná pasáž z Příbramova Života kněží táborských (SOA Třeboň, Sbírka rukopisů, sign. A 16, fol. 60a). 26
že spisek byl tehdy opravdu čten a využíván. Podává nám ho Kronika o kněžiech táborských, obsažená ve vratislavském rukopisu Starých letopisů českých. V čele tohoto drobného pojednání stojí impozantní soupis kněží, kteří měli údajně v roce 1420 přijít z Plzně spolu s Žižkou a Korandou na Tábor. Soupis je však čtenářům Příbramova traktátu z velké části důvěrně znám, neboť jeho obdobu nalézáme hned na počátku prvé kapitoly Života kněží táborských:83 Léta božieho 1420 těch časuov, když kněz Václav Koranda z Plzně vyšel, maje s sebú bratři několik set, a s ním kněžie jiní biechu, kněz Prokop Holý, hejptman táborský, Mikuláš Biskupec, obludný a mylný, Čapek, Markolt, Martínek kacierný, Jan Němec Žatecký, Zigmund Řepanský, Vilém, Mašek, Filúš, Blažek Šeplavý, Vavřík, Kániš i Lukáš, Kvirín, Štěpán Pacovský, Abraham Hauska z Moravy, Jan Bydlinský, Bartoš a Mikuláš Slepý a Tršáček, Pešček z Plzně, Věněk, ješto nejprv počal křtíti v potoce, Antoch, Pšenička, Jičín, Rudešta, Sova, Poláček, Petr Němec, Prokop Sliven, Matěj, Vlk, Vaněk Ryšavý, Prokůpek, Tomáš, Bedřich, Václav Rájovec, Klatovský, Rohlík, Vavřinec Němec z Rypachu et sic de aliis." ... Mikuláš, obludný a ošemetný biskup jich, Markolt, Čapek a Koranda, Martínek kacierný, Jan Němec Žatecký, Zigmund, Vilém, Mašek, Filús, Blažek, Varčík, Kániš, Lukáš i Kvirín, Antoch, Pšenička i Jičín, Svešta, Sova i Poláček, Petr Němec i Prokop Sliven, Matěj Vlk i Vaněk Ryšavý, prorok Tomáš, Bedřich, páter němý, i jich tovařišie všichni jiní... 83 ecclesiae sacrosanctae una cum caeteris falsissimis et reprobissimis prophetiis eorum et nocentissimis praedicationibus, dictis, factis et scriptis eorum, de quibus alibi" (J. Cochlaeus, Historiae Hussitarum libri, s. 544). Na levé straně je uveden text Starých letopisů českých (srov. Staré letopisy české z vratislavského rukopisu. Vyd. F. Šimek - F. M. Bartoš. Praha 1937, s. 27), na straně pravé příslušná pasáž z Příbramova Života kněží táborských (SOA Třeboň, Sbírka rukopisů, sign. A 16, fol. 60a). 26
Strana 27
Autor Kroniky o kněžiech táborských zjevně čerpal z Příbramova traktátu, jeho soupis však dosadil do chybného kontextu odchodu táborů z Plzně a navíc ho obohatil řadou dalších jmen, jež převzal z jiných pramenů.84 Autorem dané části vratislavského rukopisu byl přitom, jak lze z občasných narážek usoudit, jakýsi neznámý stoupenec Jana Příbrama. Další doklady o znalosti Života kněží táborských v 15. století, nemluvě o dobách následujících, ovšem chybí. Víme pouze tolik, že ho až daleko později pozvedl k nové proslulosti František Palacký. 8. Problém excerpt z Biskupcova traktátu Vydavatel Života kněží táborských stojí při své práci nejen před obecnějšími edičními problémy, které jsou vlastní i zpřistupňování jiných děl jazykově české traktátové literatury 15. století, ale zároveň se musí vyrovnat i s nebývale kuriózním porušením vydávaného textu. V tomto smyslu je editorsky nejnáročnější částí Přibramova pojednání bezpochyby kapitola č. 145, přinášející obšírná excerpta z eucharistického traktátu Mikuláše Biskupce z Pelhřimova. Její text zmíněného oddílu se totiž místy stává zcela zmatený a nesrozumitelný, jak lze prokázat na následujících dvou článcích: Item dále věděno má býti, že jakožto Kristus, dokovad je byl v těle smrtedlném, musil v tom těle a v té velikosti, jakž je z mrtvých vstal, osobně jest na nebi a po svém stúpení není zde na zemi osobně, aniž tak bude do súdného dne, ale tak odšel jest od nás, jakož písma na tu stranu přivedená jistotně to svědčí. 85 84 Tak zřejmě použil texty, jež se objevují v jiné verzi Starých letopisů českých, v jednom z jejich muzejních rukopisů, konkrétně v textu O. Odtud převzal například jména, která nacházíme uprostřed jeho soupisu a jež nejsou obsažena v Životě kněží táborských. Srov. například tuto část pojednání: Téhož léta 1420 stalo se na Táboře mezi kněžími veliké rozdělení a mezi lidem búření. Mistr Jičín a Filip kněz, Prokop Holý, Chřenovský, Štěpán Pacovský, Abraham jednu stranu držíchu, ale Martínek kazatel Húska z Moravy, Petr Kániš a Jan Bydlinský, Bartoš a Mikuláš Slepý a Tršáček, ti počechu tělo boží modlů a motýlem nazývati...“ (F. Palacký, Staří letopisové čeští. Vyd. J. Charvát. Praha 1941, s. 395). Patrně chybnou excerpcí této pasáže, při níž nedopatřením asi vypadl celý řádek, vznikla následující, i věcně absurdní část výše citovaného kněžského soupisu z vratislavského rukopisu: "... Štěpán Pacovský, Abraham Hauska z Moravy (!), Jan Bydlinský, Bartoš a Mikuláš Slepý a Tršáček..." Z textu O Starých letopisů českých však byla zřejmě čerpána i další jména obšírného seznamu. Ten zmiňuje například Věňka, ješto nejprv počal křtíti v potoce“, k jehož uvedení dala nejspíše popud tato zmínka rukopisu O: "Tu kněz Věněk poče děti v rybnice křtíti...“ (F. Palacký, Staří letopisové čeští, s. 391). 85 SOA Třeboň, Sbírka rukopisů, sign. A 16, fol. 78a. 27
Autor Kroniky o kněžiech táborských zjevně čerpal z Příbramova traktátu, jeho soupis však dosadil do chybného kontextu odchodu táborů z Plzně a navíc ho obohatil řadou dalších jmen, jež převzal z jiných pramenů.84 Autorem dané části vratislavského rukopisu byl přitom, jak lze z občasných narážek usoudit, jakýsi neznámý stoupenec Jana Příbrama. Další doklady o znalosti Života kněží táborských v 15. století, nemluvě o dobách následujících, ovšem chybí. Víme pouze tolik, že ho až daleko později pozvedl k nové proslulosti František Palacký. 8. Problém excerpt z Biskupcova traktátu Vydavatel Života kněží táborských stojí při své práci nejen před obecnějšími edičními problémy, které jsou vlastní i zpřistupňování jiných děl jazykově české traktátové literatury 15. století, ale zároveň se musí vyrovnat i s nebývale kuriózním porušením vydávaného textu. V tomto smyslu je editorsky nejnáročnější částí Přibramova pojednání bezpochyby kapitola č. 145, přinášející obšírná excerpta z eucharistického traktátu Mikuláše Biskupce z Pelhřimova. Její text zmíněného oddílu se totiž místy stává zcela zmatený a nesrozumitelný, jak lze prokázat na následujících dvou článcích: Item dále věděno má býti, že jakožto Kristus, dokovad je byl v těle smrtedlném, musil v tom těle a v té velikosti, jakž je z mrtvých vstal, osobně jest na nebi a po svém stúpení není zde na zemi osobně, aniž tak bude do súdného dne, ale tak odšel jest od nás, jakož písma na tu stranu přivedená jistotně to svědčí. 85 84 Tak zřejmě použil texty, jež se objevují v jiné verzi Starých letopisů českých, v jednom z jejich muzejních rukopisů, konkrétně v textu O. Odtud převzal například jména, která nacházíme uprostřed jeho soupisu a jež nejsou obsažena v Životě kněží táborských. Srov. například tuto část pojednání: Téhož léta 1420 stalo se na Táboře mezi kněžími veliké rozdělení a mezi lidem búření. Mistr Jičín a Filip kněz, Prokop Holý, Chřenovský, Štěpán Pacovský, Abraham jednu stranu držíchu, ale Martínek kazatel Húska z Moravy, Petr Kániš a Jan Bydlinský, Bartoš a Mikuláš Slepý a Tršáček, ti počechu tělo boží modlů a motýlem nazývati...“ (F. Palacký, Staří letopisové čeští. Vyd. J. Charvát. Praha 1941, s. 395). Patrně chybnou excerpcí této pasáže, při níž nedopatřením asi vypadl celý řádek, vznikla následující, i věcně absurdní část výše citovaného kněžského soupisu z vratislavského rukopisu: "... Štěpán Pacovský, Abraham Hauska z Moravy (!), Jan Bydlinský, Bartoš a Mikuláš Slepý a Tršáček..." Z textu O Starých letopisů českých však byla zřejmě čerpána i další jména obšírného seznamu. Ten zmiňuje například Věňka, ješto nejprv počal křtíti v potoce“, k jehož uvedení dala nejspíše popud tato zmínka rukopisu O: "Tu kněz Věněk poče děti v rybnice křtíti...“ (F. Palacký, Staří letopisové čeští, s. 391). 85 SOA Třeboň, Sbírka rukopisů, sign. A 16, fol. 78a. 27
Strana 28
Item a mnohá jsú písma k těm podobná, z nichžto křestané věrní věřiti mají, že Kristus jest jedno zvláštní miesto zaměsknávati a nebyl jest spolkem jeden čas podstatně a osobně na miestech rozličných, ale skrze hýbanie s jednoho miesta na druhé chodil jest etc. 86 Oba texty zjevně nedávají žádný smysl. Navíc nepomohou ani ediční úpravy běžnějšího rázu. Smyslu a správné podoby obou článků se však dobereme, pokud spojíme první část prvního z nich s druhou částí druhého a druhou část prvé pasáže s prvou částí pasáže druhé. Vzniknou tak následující texty:87 Item dále věděno má býti, že jakožto Kristus, dokovad je byl v těle smrtedlném, musil * jest jedno zvláštní miesto zaměsknávati a nebyl jest spolkem jeden čas podstatně a osobně na miestech rozličných, ale skrze hýbanie s jednoho miesta na druhé chodil jest etc. Item a mnohá jsú písma k těm podobná, z nichžto křestané věrní věřiti mají, že Kristus * v tom těle a v té velikosti, jakž je z mrtvých vstal, osobně jest na nebi a po svém stúpení není zde na zemi osobně, aniž tak bude do súdného dne, ale tak odšel jest od nás, jakož písma na tu stranu přivedená jistotně to svědčí. Že mají oba články takto skutečně vypadat, potvrzuje znění Biskupcova traktátu, z něhož byly tyto texty takřka doslovně vypsány.88 Jak však mohly takto poničené formulace Příbramova traktátu vůbec vzniknout? Sotva lze celou věc vyložit jinak, než že písař opisoval z textu zaznamenaného na volných listech. Představme si tři listy o stranách la, 1b, 2a, 2b, 3a a 3b. Výklad na nich je psán v krátkých odstavcích, končících občas na konci stránek, což znesnadňuje rozpoznat, jak je třeba tyto listy za sebou správně řadit. Předpokládejme rovněž, že například formulace z konce lb přechází na začátek 2a a další pasáž z konce 2b pokračuje na začátku 3a. Písař, který daný text opisuje, však stránky z nějakého důvodu zpřehází a přepíše je v tomto pořadí: la, 1b, 3a, 3b, 2b, 2a. Vznikne tak výklad odpovídající přibližně tomu, s čím se setkáváme v případě 145. kapitoly Života.89 Těžko odhadnout, zda se zmíněného omylu dopustil Kříž, nebo již sám autor spisu. Nezdá se ale příliš, že by Život kněží táborských byl původně autorem napsán na volných listech, a to už z toho důvodu, že bychom podobných přehmatů asi našli v traktátu více. To by naznačovalo, že se spletl - nejspíše kvůli chvatu, v němž tvořil své možná nejpolemičtější dílo - již Příbram. Ale i jiný výklad je možný. Přibram se nemusel zdržovat přepisem excerpt z Biskupcova traktátu 86 SOA Třeboň, Sbírka rukopisů, sign. A 16, fol. 79a. 87 Příslušné přeryvy, kde je na část textu jednoho článku napojována část textu článku druhého, je značena hvězdičkou (*). 88 Srov. V. Sokol, Traktát Mikuláše z Pelhřimova O zvelebení v pravdě svátosti těla a krve pána našeho Jezukrista. Tábor 1929, s. 9-10. 89 Náčrtek je připojen na straně 33. 28
Item a mnohá jsú písma k těm podobná, z nichžto křestané věrní věřiti mají, že Kristus jest jedno zvláštní miesto zaměsknávati a nebyl jest spolkem jeden čas podstatně a osobně na miestech rozličných, ale skrze hýbanie s jednoho miesta na druhé chodil jest etc. 86 Oba texty zjevně nedávají žádný smysl. Navíc nepomohou ani ediční úpravy běžnějšího rázu. Smyslu a správné podoby obou článků se však dobereme, pokud spojíme první část prvního z nich s druhou částí druhého a druhou část prvé pasáže s prvou částí pasáže druhé. Vzniknou tak následující texty:87 Item dále věděno má býti, že jakožto Kristus, dokovad je byl v těle smrtedlném, musil * jest jedno zvláštní miesto zaměsknávati a nebyl jest spolkem jeden čas podstatně a osobně na miestech rozličných, ale skrze hýbanie s jednoho miesta na druhé chodil jest etc. Item a mnohá jsú písma k těm podobná, z nichžto křestané věrní věřiti mají, že Kristus * v tom těle a v té velikosti, jakž je z mrtvých vstal, osobně jest na nebi a po svém stúpení není zde na zemi osobně, aniž tak bude do súdného dne, ale tak odšel jest od nás, jakož písma na tu stranu přivedená jistotně to svědčí. Že mají oba články takto skutečně vypadat, potvrzuje znění Biskupcova traktátu, z něhož byly tyto texty takřka doslovně vypsány.88 Jak však mohly takto poničené formulace Příbramova traktátu vůbec vzniknout? Sotva lze celou věc vyložit jinak, než že písař opisoval z textu zaznamenaného na volných listech. Představme si tři listy o stranách la, 1b, 2a, 2b, 3a a 3b. Výklad na nich je psán v krátkých odstavcích, končících občas na konci stránek, což znesnadňuje rozpoznat, jak je třeba tyto listy za sebou správně řadit. Předpokládejme rovněž, že například formulace z konce lb přechází na začátek 2a a další pasáž z konce 2b pokračuje na začátku 3a. Písař, který daný text opisuje, však stránky z nějakého důvodu zpřehází a přepíše je v tomto pořadí: la, 1b, 3a, 3b, 2b, 2a. Vznikne tak výklad odpovídající přibližně tomu, s čím se setkáváme v případě 145. kapitoly Života.89 Těžko odhadnout, zda se zmíněného omylu dopustil Kříž, nebo již sám autor spisu. Nezdá se ale příliš, že by Život kněží táborských byl původně autorem napsán na volných listech, a to už z toho důvodu, že bychom podobných přehmatů asi našli v traktátu více. To by naznačovalo, že se spletl - nejspíše kvůli chvatu, v němž tvořil své možná nejpolemičtější dílo - již Příbram. Ale i jiný výklad je možný. Přibram se nemusel zdržovat přepisem excerpt z Biskupcova traktátu 86 SOA Třeboň, Sbírka rukopisů, sign. A 16, fol. 79a. 87 Příslušné přeryvy, kde je na část textu jednoho článku napojována část textu článku druhého, je značena hvězdičkou (*). 88 Srov. V. Sokol, Traktát Mikuláše z Pelhřimova O zvelebení v pravdě svátosti těla a krve pána našeho Jezukrista. Tábor 1929, s. 9-10. 89 Náčrtek je připojen na straně 33. 28
Strana 29
do svého spisu a mohl je k němu, měl-li je již z dřívějška hotové, prostě přiložit na oněch volných listech, jejichž pořadí pak bylo pomícháno. 90 Jak však vydat takto poničený text? Nechat ho v té podobě, v němž je a v němž místy ztrácí smysl, není samozřejmě možné. Dosadí-li se ovšem k sobě ty části porušených článků, jež k sobě evidentně patří, musíme naopak řešit problém, kam který z nich umístit a jak uspořádat početné zbývající teze kapitoly. Řešení, jež jsem po delším váhání nakonec zvolil, si bohužel vyžádalo značný počet zásahů do vydávaného textu. Jeho výhodou však je, že respektuje metodu excerpce cizího traktátu, již Příbram použil v Životě kněží táborských o pouhých několik folií dříve, při rozepisování bludných článků Jana Němce ze Žatce. Tato metoda byla velice prostá: Příbram si vzal cizí pojednání a z něho vypisoval teze, jež chtěl citovat, do svého spisu v tom pořadí, v němž jdou v příslušné předloze za sebou. U výpisků z Biskupcova traktátu jsem proto postupoval stejným způsobem: Příbramův text jsem uspořádal tak, jak dané teze následují za sebou již u Biskupce.91 Zmíněnou kapitolu navíc publikuji v následující edici ve dvojí podobě - jak v oné upravené, tak navíc v příloze č. 1 i v oné původní chybné. 9. K uplatněným edičním zásadám Předkládaná edice vychází z jediného známého textu Života kněží táborských, který se nachází v rukopise Státního oblastního archivu v Třeboni A 16, fol. 60a-83b.92 Opis díla, pořízený v roce 1463 Oldřichem Křížem z Telče, je psán spřežkovým pravopisem. Největším problémem při vydávání traktátu se stala jotace, jíž text doslova hýří. Její četné doklady nalezneme jak po palatále j (napřiklad giedie 68a, wigilgie 68a, Marigie 68a, gie ſftie 69a, giey 69b), tak i po dalších souhláskách ž (manzielee 69b, ziehrachu 83b), š (panoſſie 65a, wſſiech 71b, ſſie ſterem 80a, duſ ſie 82a), č (mecziem 62a, Otczie 71a, zapeczietilem 71a, cziepczuow 72b), ř (zemrziew ſ ſie 61b, krzie ſtian ſtwi 62a, prziemahaly 66b, przie ſto 91 92 90 Zde je třeba připomenout, že tomuto Biskupcovu traktátu se Příbram systematicky věnoval již v roce 1423, kdy spolu s knězem Havlem ze Sušice zmíněný spis posuzoval a opravoval (srov. K. Höfler, Geschichtschreiber II., s. 588). K tomuto řešení ostatně přímo vybízí ještě jedna okolnost. Počátkem čtyřicátých let Příbram excerpoval tento Mikulášův traktát znovu a důsledně přitom respektoval pořadí tezí, jak je známe z Biskupcova spisu. Dílem (tentokrát latinským), v němž tak pražský mistr učinil, je Processus cause (srov. rukopis pražské kapitulní knihovny D 49, fol. 183b — 184b). Podrobný popis kodexu vypracoval J. Kadlec. Srov. J. Weber - J. Tříška - P. Spunar, Soupis rukopisů v Třeboni a v Českém Krumlově. Praha 1958, s. 115-160. 29
do svého spisu a mohl je k němu, měl-li je již z dřívějška hotové, prostě přiložit na oněch volných listech, jejichž pořadí pak bylo pomícháno. 90 Jak však vydat takto poničený text? Nechat ho v té podobě, v němž je a v němž místy ztrácí smysl, není samozřejmě možné. Dosadí-li se ovšem k sobě ty části porušených článků, jež k sobě evidentně patří, musíme naopak řešit problém, kam který z nich umístit a jak uspořádat početné zbývající teze kapitoly. Řešení, jež jsem po delším váhání nakonec zvolil, si bohužel vyžádalo značný počet zásahů do vydávaného textu. Jeho výhodou však je, že respektuje metodu excerpce cizího traktátu, již Příbram použil v Životě kněží táborských o pouhých několik folií dříve, při rozepisování bludných článků Jana Němce ze Žatce. Tato metoda byla velice prostá: Příbram si vzal cizí pojednání a z něho vypisoval teze, jež chtěl citovat, do svého spisu v tom pořadí, v němž jdou v příslušné předloze za sebou. U výpisků z Biskupcova traktátu jsem proto postupoval stejným způsobem: Příbramův text jsem uspořádal tak, jak dané teze následují za sebou již u Biskupce.91 Zmíněnou kapitolu navíc publikuji v následující edici ve dvojí podobě - jak v oné upravené, tak navíc v příloze č. 1 i v oné původní chybné. 9. K uplatněným edičním zásadám Předkládaná edice vychází z jediného známého textu Života kněží táborských, který se nachází v rukopise Státního oblastního archivu v Třeboni A 16, fol. 60a-83b.92 Opis díla, pořízený v roce 1463 Oldřichem Křížem z Telče, je psán spřežkovým pravopisem. Největším problémem při vydávání traktátu se stala jotace, jíž text doslova hýří. Její četné doklady nalezneme jak po palatále j (napřiklad giedie 68a, wigilgie 68a, Marigie 68a, gie ſftie 69a, giey 69b), tak i po dalších souhláskách ž (manzielee 69b, ziehrachu 83b), š (panoſſie 65a, wſſiech 71b, ſſie ſterem 80a, duſ ſie 82a), č (mecziem 62a, Otczie 71a, zapeczietilem 71a, cziepczuow 72b), ř (zemrziew ſ ſie 61b, krzie ſtian ſtwi 62a, prziemahaly 66b, przie ſto 91 92 90 Zde je třeba připomenout, že tomuto Biskupcovu traktátu se Příbram systematicky věnoval již v roce 1423, kdy spolu s knězem Havlem ze Sušice zmíněný spis posuzoval a opravoval (srov. K. Höfler, Geschichtschreiber II., s. 588). K tomuto řešení ostatně přímo vybízí ještě jedna okolnost. Počátkem čtyřicátých let Příbram excerpoval tento Mikulášův traktát znovu a důsledně přitom respektoval pořadí tezí, jak je známe z Biskupcova spisu. Dílem (tentokrát latinským), v němž tak pražský mistr učinil, je Processus cause (srov. rukopis pražské kapitulní knihovny D 49, fol. 183b — 184b). Podrobný popis kodexu vypracoval J. Kadlec. Srov. J. Weber - J. Tříška - P. Spunar, Soupis rukopisů v Třeboni a v Českém Krumlově. Praha 1958, s. 115-160. 29
Strana 30
71b),93 z (kozie 68b, ſchazieli 69b, nepobiezieli 72a, wzieli 72a), s (fiekaly 69a, za ſie 82a, samozřejmě i četné, byť nikoli důsledné zvratné ſie) a c (czie ſtach 72b, Mon ſtranczie 73a, proczie ſ ſiech 73b, obczie 80a). Starší edice Života94 jotaci respektovaly ve značně bohaté míře, ač samozřejmě ne v tak výrazné, v níž je v rukopise zaznamenána. V tomto vydání jsem se však nakonec přiklonil k zásadě formulované autorským kolektivem Staročeského slovníku, podle níž jotace v textech (či jejich opisech) vzniklých po roce 1450 by měla být upravována na dnešní stav.95 Podle zavedeného úzu neupozorňuji již na tyto případy v poznámkách. Případný zájemce o přesnou grafickou podobu toho kterého slova ostatně může přihlížet i k vydáním starším. Poznámkový aparát jsem nepřetěžoval ani konkrétními odkazy na jiné nepříliš významné úpravy textu. Tak c ve slovech českých nebo cizích, ale v tvarech počeštěných, kde předpokládáme výslovnost k, upravuji bez upozornění na toto k (capitule 60b, Tractati 64b, doctorowe 66a, accolit 70b, subdiaconom 70b, coftelnych 72b, corporaluow 72b, carakterem 73b, con ſ fely 82b). Pokud se v podobné situaci objeví dvojhláska ph, přepisuji ji f (antiphonarzi 67b). Odstraňuji též aspirované th v českých slovech (leth 61a, klenoth 66b, Thowarzi ſ ſuow - 75b). Nerespektuji ani zdvojení souhlásek z grafických důvodů ff (ffaleſ ſni 60b, ffararz 70a, ruffianowe 70b, zuffali 82b), nn (Tirannowe 64b), pp (appo ſ ſtoly 66a) i tt (zlatto 61b). U vlastních jmen však na většinu podobných grafických specifik upozorňuji v poznámkách. Pokud jde o kvantitu samohlásek, ta je v rukopise značena jen ojediněle, a to reduplikací (lidee 68a, manzielee 69b, ſmi ſlee 70a, tee 73b). Snažil jsem se dodržovat její standardní staročeskou podobu. Přitom jsem přihlížel i k diftongizaci, jež je v rukopise opakovaně užívána v genitivech plurálu dvouslabičných substantiv a na počátcích slov po souhláskové předložce a předponě, a analogicky jsem dloužil i ostatní o v podobných situacích. Ostatní úpravy vydávaného textu jsem již v poznámkovém aparátu uváděl. Patří k nim například přizpůsobování souhlásek s a z v předložkách a předponách současným zásadám novočeského pravopisu, odstraňování projevů nenáležité zvratné analogie při psaní dlouhého ie v určitých koncovkách podstatných jmen a sloves aj. Všechny tyto změny textu spolu s jeho dalšími opravami a emendacemi jsou zaznamenány v poznámkovém aparátu značeném arabskými číslicemi. Římská čísla naopak provázejí druhý poznámkový aparát, v němž jsou určovány citace z bible i ze středověké traktátové literatury. 93 Viz ale též kupříkladu rziadne 66a. 94 Jejich výčet je publikován výše v poznámce č. 29. 95 Srov. Staročeský slovník, soupis pramenů a zkratek. Praha 1968, s. 46. 30
71b),93 z (kozie 68b, ſchazieli 69b, nepobiezieli 72a, wzieli 72a), s (fiekaly 69a, za ſie 82a, samozřejmě i četné, byť nikoli důsledné zvratné ſie) a c (czie ſtach 72b, Mon ſtranczie 73a, proczie ſ ſiech 73b, obczie 80a). Starší edice Života94 jotaci respektovaly ve značně bohaté míře, ač samozřejmě ne v tak výrazné, v níž je v rukopise zaznamenána. V tomto vydání jsem se však nakonec přiklonil k zásadě formulované autorským kolektivem Staročeského slovníku, podle níž jotace v textech (či jejich opisech) vzniklých po roce 1450 by měla být upravována na dnešní stav.95 Podle zavedeného úzu neupozorňuji již na tyto případy v poznámkách. Případný zájemce o přesnou grafickou podobu toho kterého slova ostatně může přihlížet i k vydáním starším. Poznámkový aparát jsem nepřetěžoval ani konkrétními odkazy na jiné nepříliš významné úpravy textu. Tak c ve slovech českých nebo cizích, ale v tvarech počeštěných, kde předpokládáme výslovnost k, upravuji bez upozornění na toto k (capitule 60b, Tractati 64b, doctorowe 66a, accolit 70b, subdiaconom 70b, coftelnych 72b, corporaluow 72b, carakterem 73b, con ſ fely 82b). Pokud se v podobné situaci objeví dvojhláska ph, přepisuji ji f (antiphonarzi 67b). Odstraňuji též aspirované th v českých slovech (leth 61a, klenoth 66b, Thowarzi ſ ſuow - 75b). Nerespektuji ani zdvojení souhlásek z grafických důvodů ff (ffaleſ ſni 60b, ffararz 70a, ruffianowe 70b, zuffali 82b), nn (Tirannowe 64b), pp (appo ſ ſtoly 66a) i tt (zlatto 61b). U vlastních jmen však na většinu podobných grafických specifik upozorňuji v poznámkách. Pokud jde o kvantitu samohlásek, ta je v rukopise značena jen ojediněle, a to reduplikací (lidee 68a, manzielee 69b, ſmi ſlee 70a, tee 73b). Snažil jsem se dodržovat její standardní staročeskou podobu. Přitom jsem přihlížel i k diftongizaci, jež je v rukopise opakovaně užívána v genitivech plurálu dvouslabičných substantiv a na počátcích slov po souhláskové předložce a předponě, a analogicky jsem dloužil i ostatní o v podobných situacích. Ostatní úpravy vydávaného textu jsem již v poznámkovém aparátu uváděl. Patří k nim například přizpůsobování souhlásek s a z v předložkách a předponách současným zásadám novočeského pravopisu, odstraňování projevů nenáležité zvratné analogie při psaní dlouhého ie v určitých koncovkách podstatných jmen a sloves aj. Všechny tyto změny textu spolu s jeho dalšími opravami a emendacemi jsou zaznamenány v poznámkovém aparátu značeném arabskými číslicemi. Římská čísla naopak provázejí druhý poznámkový aparát, v němž jsou určovány citace z bible i ze středověké traktátové literatury. 93 Viz ale též kupříkladu rziadne 66a. 94 Jejich výčet je publikován výše v poznámce č. 29. 95 Srov. Staročeský slovník, soupis pramenů a zkratek. Praha 1968, s. 46. 30
Strana 31
Na závěr musím ještě připomenout, že jsem předkládanou edici zpracoval na základě fotokopií, jež jsem mohl s laskavým svolením PhDr. Petra Nejedlého studovat v oddělení Staročeského slovníku Ústavu pro jazyk český AV ČR v Praze. Za mimořádnou ochotu, s níž mi při tomto studiu vycházely vstříc, jsem zavázán pracovnicím zmíněného oddělení PhDr. Jaroslavě Pečírkové, CSc., PhDr. Miladě Homolkové a Mgr. Věře Chládkové. Jak jim, tak i doc. dr. Jaroslavu Kolárovi, CSc., jsem rovněž vděčen za cenné rady, jež mi poskytli. 31
Na závěr musím ještě připomenout, že jsem předkládanou edici zpracoval na základě fotokopií, jež jsem mohl s laskavým svolením PhDr. Petra Nejedlého studovat v oddělení Staročeského slovníku Ústavu pro jazyk český AV ČR v Praze. Za mimořádnou ochotu, s níž mi při tomto studiu vycházely vstříc, jsem zavázán pracovnicím zmíněného oddělení PhDr. Jaroslavě Pečírkové, CSc., PhDr. Miladě Homolkové a Mgr. Věře Chládkové. Jak jim, tak i doc. dr. Jaroslavu Kolárovi, CSc., jsem rovněž vděčen za cenné rady, jež mi poskytli. 31
Strana 32
la 1a 1b 1b II 2а III 3a 2b 3b 3a 2b 3b шшш 2а Přiložené schéma se snaží naznačit, jakým způsobem nejspíše došlo k porušení textu při zaznamenávání excerpt z Biskupcova traktátu (srovnej výklad na s. 29). Nalevo jsou zachyceny ony uvažované volné listy ve správném pořadí, napravo je dokumentováno, jaký chaos v textu vznikl při jejich pravděpodobném pomíchání. Šrafováním rozdílného typu jsou vyznačeny pasáže na začátcích a koncích stran, jejichž smysl při přepisování z předlohy (tvořené těmito chybně seřazenými listy) nejvíce utrpěl. 32
la 1a 1b 1b II 2а III 3a 2b 3b 3a 2b 3b шшш 2а Přiložené schéma se snaží naznačit, jakým způsobem nejspíše došlo k porušení textu při zaznamenávání excerpt z Biskupcova traktátu (srovnej výklad na s. 29). Nalevo jsou zachyceny ony uvažované volné listy ve správném pořadí, napravo je dokumentováno, jaký chaos v textu vznikl při jejich pravděpodobném pomíchání. Šrafováním rozdílného typu jsou vyznačeny pasáže na začátcích a koncích stran, jejichž smysl při přepisování z předlohy (tvořené těmito chybně seřazenými listy) nejvíce utrpěl. 32
Strana 33
Život kněží táborských Seznam kapitol O falešném jich prorokování o dni súdném O spálení všech měst křesťanských Prorokovali, že toliko pět měst na světě zuostane Prorokovali, že všecka země bude sirú hořeti Že město pražské má hořeti Aby všichni na hory utiekali O témž utiekaní Aby ženy od mužuov na hory k nim běžely Kak sú velice lid zmieždili O kádi peněz od chudých jimi vyklamané Složichu nový omyl lidu, že všichni zlí mají zhynúti O kralování volených za tisíc let Že sedláci budú vším zbožím zlých vlásti Že sedláci platuov nebudú viece platiti O kázaní jich přeukrutném, že všichni zlí mají náhlú smrtí zhynúti Koranda co kázal v Plzni Kázali neslýchané ukrutenstvie, že všichni zlí mají zmordováni býti Již nenie milosrdenstvie, ale čas pomsty beze všie milosti Že Kristus v své tichosti nemá již následován býti Činiechu se anjelé, kteréž Buoh pošle, aby vybrali všecka pohoršenie Že na všem světě nebude nižádného hřiešníka A na to začechu boje neřádné Zlořečený každý, kto meče nevytrhne 23. 24. Aby všichni ruce v krvi vomývali 25. Ktožkoli z nich umře, spasen bude O kniežkách Čapkových, od počátku světa mordéřských 26. Kterak Čapek přeukrutné a mordéřské kusy píše v těch 27. kniežkách 28. Item o obyčeji bojovánie toho lidu Item o ohni a o zabití 29. 30. Rozvaž každý nikdy neslýchaného a tak mordéřského psánie O přieliš mordéřném jich ustavení 31. Sami kněžie mordovali mečem, kopím, z pušek i ohněm pálili 32. Sami kněžie pálili 33. Aby s nižádným příměřie nebrali 34. Že mohú všecko bráti i kaziti 35. Že neslušie sobě krále voliti 36. Že všichni páni i rytieři podřezáni mají býti 37. 38. Že má daň i úrok přestati Že všecka práva králova i světská mají zhynůti 39. 40. Všechna ustavenie aby padla 41. Že se svět má skonati a jiný počieti 42. Že Kristus má doluov sstúpiti a s nimi přebývati 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 1. 33
Život kněží táborských Seznam kapitol O falešném jich prorokování o dni súdném O spálení všech měst křesťanských Prorokovali, že toliko pět měst na světě zuostane Prorokovali, že všecka země bude sirú hořeti Že město pražské má hořeti Aby všichni na hory utiekali O témž utiekaní Aby ženy od mužuov na hory k nim běžely Kak sú velice lid zmieždili O kádi peněz od chudých jimi vyklamané Složichu nový omyl lidu, že všichni zlí mají zhynúti O kralování volených za tisíc let Že sedláci budú vším zbožím zlých vlásti Že sedláci platuov nebudú viece platiti O kázaní jich přeukrutném, že všichni zlí mají náhlú smrtí zhynúti Koranda co kázal v Plzni Kázali neslýchané ukrutenstvie, že všichni zlí mají zmordováni býti Již nenie milosrdenstvie, ale čas pomsty beze všie milosti Že Kristus v své tichosti nemá již následován býti Činiechu se anjelé, kteréž Buoh pošle, aby vybrali všecka pohoršenie Že na všem světě nebude nižádného hřiešníka A na to začechu boje neřádné Zlořečený každý, kto meče nevytrhne 23. 24. Aby všichni ruce v krvi vomývali 25. Ktožkoli z nich umře, spasen bude O kniežkách Čapkových, od počátku světa mordéřských 26. Kterak Čapek přeukrutné a mordéřské kusy píše v těch 27. kniežkách 28. Item o obyčeji bojovánie toho lidu Item o ohni a o zabití 29. 30. Rozvaž každý nikdy neslýchaného a tak mordéřského psánie O přieliš mordéřném jich ustavení 31. Sami kněžie mordovali mečem, kopím, z pušek i ohněm pálili 32. Sami kněžie pálili 33. Aby s nižádným příměřie nebrali 34. Že mohú všecko bráti i kaziti 35. Že neslušie sobě krále voliti 36. Že všichni páni i rytieři podřezáni mají býti 37. 38. Že má daň i úrok přestati Že všecka práva králova i světská mají zhynůti 39. 40. Všechna ustavenie aby padla 41. Že se svět má skonati a jiný počieti 42. Že Kristus má doluov sstúpiti a s nimi přebývati 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 1. 33
Strana 34
43. Že uzříme pana Břeňka i mistra Jana Husi 44. Již nebudú mřieti tělesně 45. Že oslava jich bude převeliká 46. Že v tom království nebude nižádného trápenie 47. Že ženy budú roditi bez bolesti 48. Že všichni budú umělí a netřeba se učiti 49. Nic jiného nevěřie, než což je v bibli zjevně Že všecka práva duchovnie mají zkažena býti 50. Řeči svatých doktoruov že mají minúti 51. Item žeť nechtie svatých doktoruov nikoli přijímati 52. Item že nebude se třeba nižádnému učiti 53. Kazili na to i pálili kniehy přeužitečné 54. Kazili učenie sboru mistrského 55. Učené mistry velmi sú tupili 56. 57. Kterú chytrostí odbývají mistruov v hádaní 58. Zkazili téměř všecky školy žákovské 59. Žáci najlepší rozehnáni a rozptýleni Item nevěrní praviechu, že již vešken zákon psaný má přestati 60. 61. Koranda co kázal o pomstě v Plzni Koranda co kázal o své bibli 62. Zákon boží v mnohých kusiech bude vyprázdněn 63. 64. Všecky svátosti jsú zuohavili Službu boží všichnu potupují 65. 66. Všecka zpievanie jsú potupili Hodinám se posmievají 67. 68. V svátky i v jiné posty aby, což mají, jedli 69. Že u veliký puost mohú, což mají, jiesti 70. Tupie posty Kteréž posty oni na mordy položie, aby všichni drželi 71. Potupují téměř všechny svátky svatých 72. Panna Maria ani jiní světí nemohú nám spomoci 73. 74. Abychme nevolali k svatým na pomoc Bránili pozdravovati Panny Marije 75. 76. Aby nevěřili o očistci Aby za duše nižádný neprosil Boha 77. Mše zádušní jako blud potupili 78. 79. Kosti a těla svatých ohavili 80. Obrazy zkazili 81. Znamenati se svatým křížem sú bránili 82. O křtu sú zle smyslili 83. Svěcenú vodu sú proklatú nazvali Tupie svátost biřmování 84. 85. Zpovědi a řád potupili Nerozhřešují, kohož slyší 86. 87. O manželství přezle smyslili 88. Dievky od manželuov k vuoli jich otce odvodili Kmotry sú oddávali Oleji svatému se růhali Co Holý Prokop řekl o té svátosti 89. 90. 91. 34
43. Že uzříme pana Břeňka i mistra Jana Husi 44. Již nebudú mřieti tělesně 45. Že oslava jich bude převeliká 46. Že v tom království nebude nižádného trápenie 47. Že ženy budú roditi bez bolesti 48. Že všichni budú umělí a netřeba se učiti 49. Nic jiného nevěřie, než což je v bibli zjevně Že všecka práva duchovnie mají zkažena býti 50. Řeči svatých doktoruov že mají minúti 51. Item žeť nechtie svatých doktoruov nikoli přijímati 52. Item že nebude se třeba nižádnému učiti 53. Kazili na to i pálili kniehy přeužitečné 54. Kazili učenie sboru mistrského 55. Učené mistry velmi sú tupili 56. 57. Kterú chytrostí odbývají mistruov v hádaní 58. Zkazili téměř všecky školy žákovské 59. Žáci najlepší rozehnáni a rozptýleni Item nevěrní praviechu, že již vešken zákon psaný má přestati 60. 61. Koranda co kázal o pomstě v Plzni Koranda co kázal o své bibli 62. Zákon boží v mnohých kusiech bude vyprázdněn 63. 64. Všecky svátosti jsú zuohavili Službu boží všichnu potupují 65. 66. Všecka zpievanie jsú potupili Hodinám se posmievají 67. 68. V svátky i v jiné posty aby, což mají, jedli 69. Že u veliký puost mohú, což mají, jiesti 70. Tupie posty Kteréž posty oni na mordy položie, aby všichni drželi 71. Potupují téměř všechny svátky svatých 72. Panna Maria ani jiní světí nemohú nám spomoci 73. 74. Abychme nevolali k svatým na pomoc Bránili pozdravovati Panny Marije 75. 76. Aby nevěřili o očistci Aby za duše nižádný neprosil Boha 77. Mše zádušní jako blud potupili 78. 79. Kosti a těla svatých ohavili 80. Obrazy zkazili 81. Znamenati se svatým křížem sú bránili 82. O křtu sú zle smyslili 83. Svěcenú vodu sú proklatú nazvali Tupie svátost biřmování 84. 85. Zpovědi a řád potupili Nerozhřešují, kohož slyší 86. 87. O manželství přezle smyslili 88. Dievky od manželuov k vuoli jich otce odvodili Kmotry sú oddávali Oleji svatému se růhali Co Holý Prokop řekl o té svátosti 89. 90. 91. 34
Strana 35
92. O svěcení kněžském zle smyslé Kněží jich jsú laiky světili 93. 94. Z téhož bludu sami biskupa jsú sobě volili Ode všeho téměř křesťanstva sú se oddělili, aby v nižádné 95. poslušenstvie neslušeli 96. Aby dosti bylo na knězi a jáhnu a jiní všichni řádové aby padli 97. Čapek téměř všecky řády tupí a poražuje 98. Z těch nevěr množstvie kněží sú zmordovali 99. U oltářuov kněží bili 100. Biskupa svého zmordovali 101. Žákuov všech nenáviděli 102. Mnichy zlé i dobré pálili 103. Jeptišky rozehnali a k světu jim radili 104. Mnozí z jich kněží zkurvili se i ženy pojímali 105. Mníšky oddávali 106. Kněžské domy jsú pálili 107. Statky kněžské odjímali a laikuom rozdávali 108. Nadánie kostelnie lživě pokládají za kacierstvie 109. Kterak proti třetímu artikulu sami světsky panují 110. Řiedké město, by kněz nepanoval 111. A přesto lživě se čtú vždy náměstci apoštolští. A kterak sú apoštolóm protivni 112. O tělu božím a o mši svaté zle smyslili 113. Všecky modlitby v mšále k svatý mši potupili 114. Mšály kazili a pálili 115. V řepičkách slúžili 116. Bez oltářuov leckdes slúžili 117. Ornáty trhali 118. Z říz a z ubrusuov oltářních pohodlé všecka dělali 119. Koně mešným rúchem sú odievali 120. Z korporáluov růšce dělali 121. Oltáře všudy ztroskotali 122. Z kosteluov chlévy dělali 123. Zvony všudy odbierali 124. Sviecny, ampuly kazili 125. Hroby svatých otvierali 126. Archy vybíjeli a tělo božie rozsypali 127. Krev Kristovu na zemi vylévali 128. Monstrance převracovali 129. Který kořen všeho toho běhu jich a činuov najhorších 130. Kterak jsú z Wikleffova naučenie na vieře o tělu božiem velice pochybili 131. O knězi Martínkovi kacieřovi. O tělu božiem 132. Týž Martínek kacieř psal traktáty kacieřské do Piesku 133. Druhý blud 134. Třetí blud 135. Čtvrtý blud 136. Pátý blud jeho 137. Šestý blud jeho 35
92. O svěcení kněžském zle smyslé Kněží jich jsú laiky světili 93. 94. Z téhož bludu sami biskupa jsú sobě volili Ode všeho téměř křesťanstva sú se oddělili, aby v nižádné 95. poslušenstvie neslušeli 96. Aby dosti bylo na knězi a jáhnu a jiní všichni řádové aby padli 97. Čapek téměř všecky řády tupí a poražuje 98. Z těch nevěr množstvie kněží sú zmordovali 99. U oltářuov kněží bili 100. Biskupa svého zmordovali 101. Žákuov všech nenáviděli 102. Mnichy zlé i dobré pálili 103. Jeptišky rozehnali a k světu jim radili 104. Mnozí z jich kněží zkurvili se i ženy pojímali 105. Mníšky oddávali 106. Kněžské domy jsú pálili 107. Statky kněžské odjímali a laikuom rozdávali 108. Nadánie kostelnie lživě pokládají za kacierstvie 109. Kterak proti třetímu artikulu sami světsky panují 110. Řiedké město, by kněz nepanoval 111. A přesto lživě se čtú vždy náměstci apoštolští. A kterak sú apoštolóm protivni 112. O tělu božím a o mši svaté zle smyslili 113. Všecky modlitby v mšále k svatý mši potupili 114. Mšály kazili a pálili 115. V řepičkách slúžili 116. Bez oltářuov leckdes slúžili 117. Ornáty trhali 118. Z říz a z ubrusuov oltářních pohodlé všecka dělali 119. Koně mešným rúchem sú odievali 120. Z korporáluov růšce dělali 121. Oltáře všudy ztroskotali 122. Z kosteluov chlévy dělali 123. Zvony všudy odbierali 124. Sviecny, ampuly kazili 125. Hroby svatých otvierali 126. Archy vybíjeli a tělo božie rozsypali 127. Krev Kristovu na zemi vylévali 128. Monstrance převracovali 129. Který kořen všeho toho běhu jich a činuov najhorších 130. Kterak jsú z Wikleffova naučenie na vieře o tělu božiem velice pochybili 131. O knězi Martínkovi kacieřovi. O tělu božiem 132. Týž Martínek kacieř psal traktáty kacieřské do Piesku 133. Druhý blud 134. Třetí blud 135. Čtvrtý blud 136. Pátý blud jeho 137. Šestý blud jeho 35
Strana 36
138. Druhý traktát téhož kacieře Martínka 139. Bludy Martínka 140. Že je mnoho jměl tovařišuov v témž kacieřství 141. Táborští kněžie po smrti jej velebili 142. Koranda rozdával jeho artikuly 143. Proč je Žižka nenáviděl mnohých kněžie táborských 144. Třetí traktát kacierský psal je kněz Jan Němec s jinými kněžími. Kterýž ta kacierstvie v sobě drží Kněz Mikuláš, řečený biskup táborský, inhned na počátku 145. napsal je tento traktát kacierský, kterýž v sobě drží tyto bludy 146. Ten traktát byl je odsúzen 147. Item že praví, že jej téměř vešken drží 148. O témž Mikulášovi 149. Sváda mezi tiem Mikulášem a Jičínem o tělu božiem 150. Vilém mydlář kacieř kterak je toho písma požíval 151. O hádaní v Klatovách a nevěře Čapkově 152. O hádaní v Klatovách a o též nevěře 153. Vilém kterak je se měl na hádaní bludně 154. Duovod jich bluduov pacholík malý 155. Odpora proti Čapkovi jeho traktátem 156. Nedali kázati o tělu božiem 157 Pátý traktát kněží táborských kacierský 158. Šestý traktát 159. Sedmý traktát 160. Mnoho jiných traktátuov 161. Sněm bludný kněží táborských v Klatovách 162. Blud 163. Blud jiný 164. Blud jiný 165. Blud jiný 166. O jiném jich sněmu a ustavení 167. O vyznání kněze Prokopa Holého proti svým kněžím 168. O roku berúnském táborských a pražských kněží 169. O Rokycanovi na tom roku 170. Čapek bludně kázal u Berúně 171. Kacieřstvie Čapkovo 172. Bránili jsú klekati před tú svátostí 173. Proto procesie sú složili, aby neklekali 174. Proto ornáty i řády obořili 175. Proto jsú svátek těla božieho složili 176. Dokud sú na boje kázali 177. Svědectví mnohých proti nim 178. Rúhanie Holého Prokopa proti svatým doktoruom 179. Blud kněze Matěje Vlka 180. Týž Vlk 181. Blažka Šeplavého blud 182. Blud Pšeničky 183. Blud a rúhanie kněze Kvirína 36
138. Druhý traktát téhož kacieře Martínka 139. Bludy Martínka 140. Že je mnoho jměl tovařišuov v témž kacieřství 141. Táborští kněžie po smrti jej velebili 142. Koranda rozdával jeho artikuly 143. Proč je Žižka nenáviděl mnohých kněžie táborských 144. Třetí traktát kacierský psal je kněz Jan Němec s jinými kněžími. Kterýž ta kacierstvie v sobě drží Kněz Mikuláš, řečený biskup táborský, inhned na počátku 145. napsal je tento traktát kacierský, kterýž v sobě drží tyto bludy 146. Ten traktát byl je odsúzen 147. Item že praví, že jej téměř vešken drží 148. O témž Mikulášovi 149. Sváda mezi tiem Mikulášem a Jičínem o tělu božiem 150. Vilém mydlář kacieř kterak je toho písma požíval 151. O hádaní v Klatovách a nevěře Čapkově 152. O hádaní v Klatovách a o též nevěře 153. Vilém kterak je se měl na hádaní bludně 154. Duovod jich bluduov pacholík malý 155. Odpora proti Čapkovi jeho traktátem 156. Nedali kázati o tělu božiem 157 Pátý traktát kněží táborských kacierský 158. Šestý traktát 159. Sedmý traktát 160. Mnoho jiných traktátuov 161. Sněm bludný kněží táborských v Klatovách 162. Blud 163. Blud jiný 164. Blud jiný 165. Blud jiný 166. O jiném jich sněmu a ustavení 167. O vyznání kněze Prokopa Holého proti svým kněžím 168. O roku berúnském táborských a pražských kněží 169. O Rokycanovi na tom roku 170. Čapek bludně kázal u Berúně 171. Kacieřstvie Čapkovo 172. Bránili jsú klekati před tú svátostí 173. Proto procesie sú složili, aby neklekali 174. Proto ornáty i řády obořili 175. Proto jsú svátek těla božieho složili 176. Dokud sú na boje kázali 177. Svědectví mnohých proti nim 178. Rúhanie Holého Prokopa proti svatým doktoruom 179. Blud kněze Matěje Vlka 180. Týž Vlk 181. Blažka Šeplavého blud 182. Blud Pšeničky 183. Blud a rúhanie kněze Kvirína 36
Strana 37
184. Blud týchž kněží táborských, že kněz v hřieše smrtedlném neposvěcuje 185. Markolduov blud 186. Blud Mikulášuov a Němcuov Petruov 187. Matějovi Laudovi 37
184. Blud týchž kněží táborských, že kněz v hřieše smrtedlném neposvěcuje 185. Markolduov blud 186. Blud Mikulášuov a Němcuov Petruov 187. Matějovi Laudovi 37
Strana 38
38
38
Strana 39
Tuto se počíná o kněží táborských od jich počátku, jenž byll přiliš lživý a mylný, ukrutný a vešken nespravedlivý. 60а Již z milosti božie vypověděvše hrozné bludy a neřády k škodě2 této země nenabyté těch kněží táborských z jich ustavenie i listu bludného a svuodného, v kterémž pohřiechu šacht pekelných jsú nakopali a před nohy sprostných jsú nametali, aby v ně hlukem padali, již s pomocí boží mieníme tuto jich život od počátku popsati, kterak jsú na bludích velikých a na nevěrách a lžech neslýchaných své počátky i běhy založili, a tak od ďábla, jenž je lhář a otec lži, své běhy, řeči i kázanie počeli - a strach je, by na ďáblu a na jeho bludiech nedokonali! Protožť pro lepší výstrahu věrných mieníme jich ty najhoršie běhy od počátku jich vypraviti, aby jim věrní křestané v tom listu i v jiných ustavení jako svuodcuom a lhářuom nechtěli více věřiti. O falešném jich prorokování o dni súdném. Najprvé pravíme a zjevno jest téměř vší zemi, že ti kněží táborští, to je Mikuláš, obludný a ošemetný biskup jich, Markolt, Čapek a Koranda, Martínek kacierný, Jan Němec Žatecký, Zigmund, Vilém, Mašek, Filús3, Blažek, Varčík, Kániš, Lukáš4 i Kvirin5, Antoch6, Pšenička i Jičín, Svešta, Sova i Poláček, Petr Němec i Prokop Sliven, Matěj Vlk i Vaněk Ryšavý, prorok Tomáš7, Bedřich, páter němý, i jich tovařišie všichni jiní před desieti lety ďábelským hnutím jali sú se prorokovati a bludně a lživě kázati, psáti i ohlašovati, že již to léto, jenž bieše léto od narozenie božieho tisície8 čtyřsté a dvadcáté, v jistotě bude a má býti súdný den. A toho dovodíce písmem bludně a falešně. A z toho zjevnoť jest, že jich počátkové byli jsú lživí a bludní a že proto mají býti od věrných ve zlém domnění jako svuodce a klamaři přemožení. O spálení? všech měst křesťanských. Item že kněžie táborští prorokovali jsú jako falešní proroci i kázali sú i volali, že již jest ten čas nastal, v němž všecka města, vsi i počátku, jenž byl i poczatku. neřády k škodě I nerzady. Srov. J 8,44. Filús I ffilus. Lukáš Luca ſs. Kvirín I Quiryn. Antoch] Anthoch. Tomáš I Thoma ſs. tisície] Ty ſiczieho. spálení zpaleni. 39
Tuto se počíná o kněží táborských od jich počátku, jenž byll přiliš lživý a mylný, ukrutný a vešken nespravedlivý. 60а Již z milosti božie vypověděvše hrozné bludy a neřády k škodě2 této země nenabyté těch kněží táborských z jich ustavenie i listu bludného a svuodného, v kterémž pohřiechu šacht pekelných jsú nakopali a před nohy sprostných jsú nametali, aby v ně hlukem padali, již s pomocí boží mieníme tuto jich život od počátku popsati, kterak jsú na bludích velikých a na nevěrách a lžech neslýchaných své počátky i běhy založili, a tak od ďábla, jenž je lhář a otec lži, své běhy, řeči i kázanie počeli - a strach je, by na ďáblu a na jeho bludiech nedokonali! Protožť pro lepší výstrahu věrných mieníme jich ty najhoršie běhy od počátku jich vypraviti, aby jim věrní křestané v tom listu i v jiných ustavení jako svuodcuom a lhářuom nechtěli více věřiti. O falešném jich prorokování o dni súdném. Najprvé pravíme a zjevno jest téměř vší zemi, že ti kněží táborští, to je Mikuláš, obludný a ošemetný biskup jich, Markolt, Čapek a Koranda, Martínek kacierný, Jan Němec Žatecký, Zigmund, Vilém, Mašek, Filús3, Blažek, Varčík, Kániš, Lukáš4 i Kvirin5, Antoch6, Pšenička i Jičín, Svešta, Sova i Poláček, Petr Němec i Prokop Sliven, Matěj Vlk i Vaněk Ryšavý, prorok Tomáš7, Bedřich, páter němý, i jich tovařišie všichni jiní před desieti lety ďábelským hnutím jali sú se prorokovati a bludně a lživě kázati, psáti i ohlašovati, že již to léto, jenž bieše léto od narozenie božieho tisície8 čtyřsté a dvadcáté, v jistotě bude a má býti súdný den. A toho dovodíce písmem bludně a falešně. A z toho zjevnoť jest, že jich počátkové byli jsú lživí a bludní a že proto mají býti od věrných ve zlém domnění jako svuodce a klamaři přemožení. O spálení? všech měst křesťanských. Item že kněžie táborští prorokovali jsú jako falešní proroci i kázali sú i volali, že již jest ten čas nastal, v němž všecka města, vsi i počátku, jenž byl i poczatku. neřády k škodě I nerzady. Srov. J 8,44. Filús I ffilus. Lukáš Luca ſs. Kvirín I Quiryn. Antoch] Anthoch. Tomáš I Thoma ſs. tisície] Ty ſiczieho. spálení zpaleni. 39
Strana 40
60b vzdělánie mají jako I Sodoma a Gomorra zkažena býti a ohněm spálena, přivodíc písmo, že Pán již v ně viece nevejde. A to jest lež i kacieřstvie a od počátku světa neslýchané od člověka ukrutenstvielo. Prorokovali, že toliko pět měst na světě zuostane. Item prorokováchu jako falešní proroci, že v té ráně božie toliko pět měst má zuostati na všem světě, v kteráž volení boží mají se sebrati a do nich před tú ranú boží utiekati. A ktož se zmešká, ten musí zahynúti. A to lstivě zakládajíce na písmě Izaiáše proroka v kapitule, kdež mluví o pěti městech k jinému rozumu. Prorokovali, že všecka země bude sirú hořeti. Item opět kněžie táborští falešně prorokováchu, dovodiec lživě Isaiášem, že všecka země v tento čas má vyhořeti sirů a ohněm.IV Že město pražské má hořeti. Item prorokovali sú i dovésti mienili, aby město pražské jako Babylon bylo ohnem zkaženo. V Aby všichni na hory utiekali. Item kněžie táborští, proroci falešní, kázali sú, listy psali a hrozně volali, aby všichni před těmi ranami na hory tělesné utiekali, falšujíce řeč Kristovu, kterúž je řekl: "Tehdy, kteří ste v židovstvě, utecte se na hory. A kto je na poli, nevracuj se, aby vzal sukni nebo co jiného z VI domu svého." O témž utiekaní. Item falešně svědčíchu v hádaních proti našim odporám řkúc, žeť je božie přikázaní pod věčným zatracením, aby všichni z měst svých na hory běželi.VI Aby ženy od mužuov na hory k nim běžely. Item kázali sú, aby ženy od svých mužuov i od dětí na hory běžely, aby s nimi nezhynuly. A tak sú množstvie žen i dievek i panny učinily, ale potom sú se mnohé s břichyll domuov vracovaly. Kak sú velice lid zmieždili. Item že kněžie táborští, lživí proroci, tiem falešným okřikem tak sú veliká množstvie lidu a obcí zmámili a ztrápili, že sú od žen i od dětí, II 10 III IV V VII 11 Srov. Jr 51,43. Následuje zrušené Prorokowali. Srov. Is 19. Srov. např. Is 34,9; L 17,29-30. Srov. např. Ap 17-18. Mt 24,16-17; Me 13,14-16. Srov. Mt 24,16; Mc 13,14; L 21,21. s břichy l z brzichy. 40
60b vzdělánie mají jako I Sodoma a Gomorra zkažena býti a ohněm spálena, přivodíc písmo, že Pán již v ně viece nevejde. A to jest lež i kacieřstvie a od počátku světa neslýchané od člověka ukrutenstvielo. Prorokovali, že toliko pět měst na světě zuostane. Item prorokováchu jako falešní proroci, že v té ráně božie toliko pět měst má zuostati na všem světě, v kteráž volení boží mají se sebrati a do nich před tú ranú boží utiekati. A ktož se zmešká, ten musí zahynúti. A to lstivě zakládajíce na písmě Izaiáše proroka v kapitule, kdež mluví o pěti městech k jinému rozumu. Prorokovali, že všecka země bude sirú hořeti. Item opět kněžie táborští falešně prorokováchu, dovodiec lživě Isaiášem, že všecka země v tento čas má vyhořeti sirů a ohněm.IV Že město pražské má hořeti. Item prorokovali sú i dovésti mienili, aby město pražské jako Babylon bylo ohnem zkaženo. V Aby všichni na hory utiekali. Item kněžie táborští, proroci falešní, kázali sú, listy psali a hrozně volali, aby všichni před těmi ranami na hory tělesné utiekali, falšujíce řeč Kristovu, kterúž je řekl: "Tehdy, kteří ste v židovstvě, utecte se na hory. A kto je na poli, nevracuj se, aby vzal sukni nebo co jiného z VI domu svého." O témž utiekaní. Item falešně svědčíchu v hádaních proti našim odporám řkúc, žeť je božie přikázaní pod věčným zatracením, aby všichni z měst svých na hory běželi.VI Aby ženy od mužuov na hory k nim běžely. Item kázali sú, aby ženy od svých mužuov i od dětí na hory běžely, aby s nimi nezhynuly. A tak sú množstvie žen i dievek i panny učinily, ale potom sú se mnohé s břichyll domuov vracovaly. Kak sú velice lid zmieždili. Item že kněžie táborští, lživí proroci, tiem falešným okřikem tak sú veliká množstvie lidu a obcí zmámili a ztrápili, že sú od žen i od dětí, II 10 III IV V VII 11 Srov. Jr 51,43. Následuje zrušené Prorokowali. Srov. Is 19. Srov. např. Is 34,9; L 17,29-30. Srov. např. Ap 17-18. Mt 24,16-17; Me 13,14-16. Srov. Mt 24,16; Mc 13,14; L 21,21. s břichy l z brzichy. 40
Strana 41
od domuov i od statkuov jako z oparu12 I a z óprysku běželi. A mnozí své statky s strachem na města nebo na ves vynesúc leckomus rozdávali a na prostřed rynku pomietali a vyndúc k těm falešným prorokuom běželi, druzí ohlédajíce se za se na svá města, ještě-li stojie, čili sú se již propadla s těmi, ktož sú vyjíti nechtěli. A tak sú nad násilníky nebohú chudinu zlúpili a je o jich statky připravili a do dnešnieho dne i s jich dietkami v plačlivú chudobu zavedli etc. 61a O kádi peněz od chudých jimi vyklamané. Item kněžie táborští, prorokové lživí a svódce sprostné obce jednosvětní, neměvše dosti, že jsú tak veliká množstvie lidu tak šeředně i na dušil3 i na vieře i na statciech zklamali, inhned druhé oklamánie šantročné sú vymyslili a tomu zběhlému lidu k sobě na hory v městě piesetským kázali a ustavili, aby bratřie všichni všecko v uobec skládali. A na to sú jim kád jednu nebo dvě vystavili, kterúž obce téměř plnú sú jim nasypali. A té kádi nectný Matěj Lauda z Piesku bieše úředníkem; a on i jiní té kádi šafářil4 i s těmi kněžími nebiechu té kádi škodni. A z toho skutku nelepého známo jest, kak sú šeredně lid z statkuov a z roboty jich zlúpili, a sami se najměli a nažičili! Složichu nový omyl lidu, že všichni zlí mají zhynúti. Item lidé tak již zavedení, viděvše své zjevné oklamáhie a statkuov svých takové oblúpenie, vidúce, že to nejide ani se stalo, co sú jich proroci prorokovali, jali sú se velice žalostí a trpiece hlad, psotu i nůzi proti prorokóm reptati a žehrati. Tu falešní svuodce, aby lid někak utěšili, novú lež sú sobě smyslili řkúce, že již má býti všie cierkve křesťanské takové opravenie, že všichni hřiešní a zlí mají docela zhynúti a sami volení boží mají na světě zuostati, ti, kteříž sú se na hory utekli. O kralování volených za tisíc let. Item že ti volení boží budú s Pánem Kristem vidomě a čitedlně za tisíc let na světě kralovati.VI Že sedláci budů vším zbožím zlých vlásti. Item že tíž volení boží, kteříž sú se na hory utekli, budú sami I všecko zbožie zlých zhubených mieti a všemi jich statky svobodně vlásti a ve všech jich dědinách panovati.X A takú hojnost všeho budete mieti, že vás střiebro i zlato i peniezi budú mrzeti! 61b Že sedláci platuov nebudú viece platiti. Item praviechu jim dále i kázáchu, žel5 již úrokuov svým pánom viece nebudete platiti, ani pod ně slušeti, ale jich dědiny, rybníky16, 12 13 14 VIII IX 15 z óparu I za paru (tuto emendaci uvádí SČS, s. 568). duši ] du ſ ſie. šafáři ] ſſafarzij. Srov. Ap 20,4-6. Srov. Is 60,21 a 61,6. Následuje škrtnuté gich (?). 41
od domuov i od statkuov jako z oparu12 I a z óprysku běželi. A mnozí své statky s strachem na města nebo na ves vynesúc leckomus rozdávali a na prostřed rynku pomietali a vyndúc k těm falešným prorokuom běželi, druzí ohlédajíce se za se na svá města, ještě-li stojie, čili sú se již propadla s těmi, ktož sú vyjíti nechtěli. A tak sú nad násilníky nebohú chudinu zlúpili a je o jich statky připravili a do dnešnieho dne i s jich dietkami v plačlivú chudobu zavedli etc. 61a O kádi peněz od chudých jimi vyklamané. Item kněžie táborští, prorokové lživí a svódce sprostné obce jednosvětní, neměvše dosti, že jsú tak veliká množstvie lidu tak šeředně i na dušil3 i na vieře i na statciech zklamali, inhned druhé oklamánie šantročné sú vymyslili a tomu zběhlému lidu k sobě na hory v městě piesetským kázali a ustavili, aby bratřie všichni všecko v uobec skládali. A na to sú jim kád jednu nebo dvě vystavili, kterúž obce téměř plnú sú jim nasypali. A té kádi nectný Matěj Lauda z Piesku bieše úředníkem; a on i jiní té kádi šafářil4 i s těmi kněžími nebiechu té kádi škodni. A z toho skutku nelepého známo jest, kak sú šeredně lid z statkuov a z roboty jich zlúpili, a sami se najměli a nažičili! Složichu nový omyl lidu, že všichni zlí mají zhynúti. Item lidé tak již zavedení, viděvše své zjevné oklamáhie a statkuov svých takové oblúpenie, vidúce, že to nejide ani se stalo, co sú jich proroci prorokovali, jali sú se velice žalostí a trpiece hlad, psotu i nůzi proti prorokóm reptati a žehrati. Tu falešní svuodce, aby lid někak utěšili, novú lež sú sobě smyslili řkúce, že již má býti všie cierkve křesťanské takové opravenie, že všichni hřiešní a zlí mají docela zhynúti a sami volení boží mají na světě zuostati, ti, kteříž sú se na hory utekli. O kralování volených za tisíc let. Item že ti volení boží budú s Pánem Kristem vidomě a čitedlně za tisíc let na světě kralovati.VI Že sedláci budů vším zbožím zlých vlásti. Item že tíž volení boží, kteříž sú se na hory utekli, budú sami I všecko zbožie zlých zhubených mieti a všemi jich statky svobodně vlásti a ve všech jich dědinách panovati.X A takú hojnost všeho budete mieti, že vás střiebro i zlato i peniezi budú mrzeti! 61b Že sedláci platuov nebudú viece platiti. Item praviechu jim dále i kázáchu, žel5 již úrokuov svým pánom viece nebudete platiti, ani pod ně slušeti, ale jich dědiny, rybníky16, 12 13 14 VIII IX 15 z óparu I za paru (tuto emendaci uvádí SČS, s. 568). duši ] du ſ ſie. šafáři ] ſſafarzij. Srov. Ap 20,4-6. Srov. Is 60,21 a 61,6. Následuje škrtnuté gich (?). 41
Strana 42
lúky, lesové i všecka jich panstvie majíť vám svobodna býti. A nižádný v tom nebude vám překážeti. Dovodiechu Isaiášem a řkúce: V ty dni přestane daň a nebude užitek.X Ale zpět se všecko zvede! Nebo ti sedláčkové, kteříž sú jeden úrok pokojně platili, ti nynie pět a někdeří šest úrokuov a poplatkuov platie a svobody ani v domu, ani v lesiech, ani v jamách pod zemí mieti nemohúce, ano je všudy lúpie a drú a pudie. O kázaní jich přeukrutném, že všichni zlí mají náhlú smrtí zhynúti. Item chtiece takovíl7 svódce již lid převésti k té svobodě a svým18 lžem někaké dolíčenie učiniti, jechu se19 přielišného ukrutenstvie a neslýchaného násilé a bezpráví lidského volati a kázati řkúce, že již jest čas pomsty, čas podřezánie všech hřiešných a čas hněvu božieho a čas všeliké odplaty, v němž všichni zlí a hřiešní20 náhlú smrtí jako jeden den zemříti a zhynúti a jediné volení boží mají na světě zuostati.X A k tomu mnohá písma lživě přivodiechu. Koranda co kázal v Plzni. Item k témuž kněz Koranda kázal je v Plzni, že již některý den vstaneme, ano všichni nosem vzhůru leží zemřevše, a že více domóv zuostane v Plzni nežli lidí zlých živých. 62а Kázali neslýchané ukrutenstvie, že všichni zlí mají zmordováni býti. Item když se tak nesta ani to Pán Buoh učini, co oni kázáchu, tehdy oni to sami dovésti uměchu a opět nové a najzlostnějšie ukrutenstvie sobě smyslichu. I jechu se kázati i neslýchaného v světě ukrutenstvie a řkúc, že již jest čas pomsty, že všichni hříšní mají těmito ranami zbiti býti, v kněhách Ecclesiasticon popsanými, to je mečem, ohněm, braní z óbú21 stranú ostrú, zuby šelmovými, štíry i hady, smrtí, krví, nátisky, hlady a mrskáním a krupobitím, metlú, kyji a jinými ranami.XI Již nenie milosrdenstvie, ale čas pomsty beze všie milosti. Item opět též ukrutné šelmy, kněžie táborští, kázáchu, psáchu i voláchu, chtiece lid rozlítiti a naostřiti, aby těmi ranami bili bez rozpači, že již nenie čas milosrdenstvie učiniti22, XllI než čas pomsty, aby 16 X 17 18 19 20 XI 21 XII 22 42 Následuje škrtnuté k. Is 32,10. takoví tokowi. svým ] ſwem. se I gſe. hřiešní ] hrzie ſ ſnie. Srov. např. 1s 61,2 a 63,4-6; Jr 51,6; L 21,22-24. zóbú[ s obu. Srov. Sir 39,29-30 a 40,9. učiniti vczinili.
lúky, lesové i všecka jich panstvie majíť vám svobodna býti. A nižádný v tom nebude vám překážeti. Dovodiechu Isaiášem a řkúce: V ty dni přestane daň a nebude užitek.X Ale zpět se všecko zvede! Nebo ti sedláčkové, kteříž sú jeden úrok pokojně platili, ti nynie pět a někdeří šest úrokuov a poplatkuov platie a svobody ani v domu, ani v lesiech, ani v jamách pod zemí mieti nemohúce, ano je všudy lúpie a drú a pudie. O kázaní jich přeukrutném, že všichni zlí mají náhlú smrtí zhynúti. Item chtiece takovíl7 svódce již lid převésti k té svobodě a svým18 lžem někaké dolíčenie učiniti, jechu se19 přielišného ukrutenstvie a neslýchaného násilé a bezpráví lidského volati a kázati řkúce, že již jest čas pomsty, čas podřezánie všech hřiešných a čas hněvu božieho a čas všeliké odplaty, v němž všichni zlí a hřiešní20 náhlú smrtí jako jeden den zemříti a zhynúti a jediné volení boží mají na světě zuostati.X A k tomu mnohá písma lživě přivodiechu. Koranda co kázal v Plzni. Item k témuž kněz Koranda kázal je v Plzni, že již některý den vstaneme, ano všichni nosem vzhůru leží zemřevše, a že více domóv zuostane v Plzni nežli lidí zlých živých. 62а Kázali neslýchané ukrutenstvie, že všichni zlí mají zmordováni býti. Item když se tak nesta ani to Pán Buoh učini, co oni kázáchu, tehdy oni to sami dovésti uměchu a opět nové a najzlostnějšie ukrutenstvie sobě smyslichu. I jechu se kázati i neslýchaného v světě ukrutenstvie a řkúc, že již jest čas pomsty, že všichni hříšní mají těmito ranami zbiti býti, v kněhách Ecclesiasticon popsanými, to je mečem, ohněm, braní z óbú21 stranú ostrú, zuby šelmovými, štíry i hady, smrtí, krví, nátisky, hlady a mrskáním a krupobitím, metlú, kyji a jinými ranami.XI Již nenie milosrdenstvie, ale čas pomsty beze všie milosti. Item opět též ukrutné šelmy, kněžie táborští, kázáchu, psáchu i voláchu, chtiece lid rozlítiti a naostřiti, aby těmi ranami bili bez rozpači, že již nenie čas milosrdenstvie učiniti22, XllI než čas pomsty, aby 16 X 17 18 19 20 XI 21 XII 22 42 Následuje škrtnuté k. Is 32,10. takoví tokowi. svým ] ſwem. se I gſe. hřiešní ] hrzie ſ ſnie. Srov. např. 1s 61,2 a 63,4-6; Jr 51,6; L 21,22-24. zóbú[ s obu. Srov. Sir 39,29-30 a 40,9. učiniti vczinili.
Strana 43
bez milosti svrchu psanými ranami všecky hřiešné bili a podřezovali. A dáváchu nám i jiným pokrytce škodlivé, ktož jsme k milosrdenství je napomínali, aby ukrutenstvie toho neslýchaného nekázali. Že Kristus v své tichosti nemá již následován býti. Item že již v tento čas pomsty Kristus v své tichosti, krotkosti a dobrotivosti nemá následován býti k protivníkom. Ale v horlivosti, v hněvu, v prchlivosti a v uodplatě pomsty má Kristus následován býti. Činiechu se anjelé, kteréž Buoh pošle, aby vybrali všecka pohoršenie. Item že jest již ten čas nastal, v kterémž Pán Buoh pošle své anjely, to je lidí zástupy jako anjely, kteří vyberů z královstvie23 jeho, to je z křesťanstva, všecky hřiechy a hřiešníky a všecka pohoršenie.XIV Dovodíchu písmem Mt 13°.24 Že na všem světě nebude nižádného hřiešníka. Item že ve všem křesťanství na světě již nebude nikdiež nižádného hřiešníka, ani hřiechu kterého, ani kterého pohoršenie.XV Dovodíce týmž písmem Mt 13°. A na to začechu boje neřádné. Item chtiece skutkem svých kázaní ukrutných o pomstách dovésti, opustivše všecko řádné a křesťanské bojovánie a všecky příčiny svaté, které na řádný a křesťanský boj a obranu pravdy slušejí, jakož svatý Augustin o nich píše - to je, aby byl boj pro při svatú od mocí řádných, jimž jest řádně I od Boha a od cierkve svaté moc dána ku popravování, a opustivše nemilosrdenstvie25, libost a vóli k zabití, libost ku panování, mysl ukrutnú26, žádost lakomú -,XVI a jiné svaté příčiny k boji křesťanskému slušné, jechu se kázati a posvěcovati bojuov nekřesťanských a z příčiny zlých a nehodných, to je ukrutných, litých, beze všeho milosrdenstvie, proti všem řádným příčinám svrchu pověděným. 62b XIII 23 XIV 24 XV 25 26 XVI Srov. Dt 19,13. vyberú z královstvieI z wyboru kralow ſtwie. Srov. Mt 13,41. Následuje Ze. Srov. Mt 13,41. nemilosrdenstvie ] milo frden stwie. ukrutnú vkrutni. Srov. PL XLII., col. 447: "Nocendi cupiditas, ulciscendi crudelitas, implacatus atque implacabilis animus, feritas rebellandi, libido dominandi, et si qua similia, haec sunt, quae in bellis iure culpantur. Quae plerumque ut etiam iure puniantur, adversus violentiam resistentium, sive Deo sive aliquo legitimo imperio iubente, gerenda ipsa bella suscipiuntur a bonis, cum in eo rerum humanarum ordine inveniuntur, ubi eos vel iubere tale aliquid vel in talibus obedire iuste ordo ipse constringit." 43
bez milosti svrchu psanými ranami všecky hřiešné bili a podřezovali. A dáváchu nám i jiným pokrytce škodlivé, ktož jsme k milosrdenství je napomínali, aby ukrutenstvie toho neslýchaného nekázali. Že Kristus v své tichosti nemá již následován býti. Item že již v tento čas pomsty Kristus v své tichosti, krotkosti a dobrotivosti nemá následován býti k protivníkom. Ale v horlivosti, v hněvu, v prchlivosti a v uodplatě pomsty má Kristus následován býti. Činiechu se anjelé, kteréž Buoh pošle, aby vybrali všecka pohoršenie. Item že jest již ten čas nastal, v kterémž Pán Buoh pošle své anjely, to je lidí zástupy jako anjely, kteří vyberů z královstvie23 jeho, to je z křesťanstva, všecky hřiechy a hřiešníky a všecka pohoršenie.XIV Dovodíchu písmem Mt 13°.24 Že na všem světě nebude nižádného hřiešníka. Item že ve všem křesťanství na světě již nebude nikdiež nižádného hřiešníka, ani hřiechu kterého, ani kterého pohoršenie.XV Dovodíce týmž písmem Mt 13°. A na to začechu boje neřádné. Item chtiece skutkem svých kázaní ukrutných o pomstách dovésti, opustivše všecko řádné a křesťanské bojovánie a všecky příčiny svaté, které na řádný a křesťanský boj a obranu pravdy slušejí, jakož svatý Augustin o nich píše - to je, aby byl boj pro při svatú od mocí řádných, jimž jest řádně I od Boha a od cierkve svaté moc dána ku popravování, a opustivše nemilosrdenstvie25, libost a vóli k zabití, libost ku panování, mysl ukrutnú26, žádost lakomú -,XVI a jiné svaté příčiny k boji křesťanskému slušné, jechu se kázati a posvěcovati bojuov nekřesťanských a z příčiny zlých a nehodných, to je ukrutných, litých, beze všeho milosrdenstvie, proti všem řádným příčinám svrchu pověděným. 62b XIII 23 XIV 24 XV 25 26 XVI Srov. Dt 19,13. vyberú z královstvieI z wyboru kralow ſtwie. Srov. Mt 13,41. Následuje Ze. Srov. Mt 13,41. nemilosrdenstvie ] milo frden stwie. ukrutnú vkrutni. Srov. PL XLII., col. 447: "Nocendi cupiditas, ulciscendi crudelitas, implacatus atque implacabilis animus, feritas rebellandi, libido dominandi, et si qua similia, haec sunt, quae in bellis iure culpantur. Quae plerumque ut etiam iure puniantur, adversus violentiam resistentium, sive Deo sive aliquo legitimo imperio iubente, gerenda ipsa bella suscipiuntur a bonis, cum in eo rerum humanarum ordine inveniuntur, ubi eos vel iubere tale aliquid vel in talibus obedire iuste ordo ipse constringit." 43
Strana 44
Zlořečený každý, kto meče nevytrhne. Item kázáchu a voláchu, že každý jest zlořečený, ktož meč svuoj zadržuje od vylévanie krve nepřátel božích.XVII A že blahoslavený jest každý, ktož dcerce babylonské odplatí odplatú pomsty, kterůž je ona jim odplacovala. XVII Aby všichni ruce v krvi vomývali. Item kázáchu a voláchu, aby všichni v mordu hřiešníkuov sebe posvětili a ruce své v krvi jich zkúpali a obmývali, a tak blahoslavení aby byli. Ktožkoli z nich umře, spasen bude. Item kázáchu a slibováchu lidu, že ktož z nich v tom boji sejde a zabit bude, že tu hodinu jist bude božím královstvím. XIX O kniežkách Čapkových, od počátku světa mordéřských. Item ačkoli tyto všecky věci jsú vší české zemi známé, však na lepšie a snazšie těch všech věcí svědectvie kniežky tuto přivedu jednoho z nich, hlavného a s prvními svuodce najvětšieho, jménem kněze Jana Čapka, v kerýchž přivodí falešně a bludně mnohá písma Starého zákona, jimiž dovodí všech těch ukrutenství27, radě a vele, aby je všichni vedli bez rozpači. Na kteréž kniežky jako najprvní základ těch bojuov on i jiní kněžie založili sú boje ty neřádné, nekřestanské a ukrutné, jimi se hájiece a vymlúvajíce. Z nichž některých kusuov krátce dotknu, z nichž muož každý srozuměti28 nevýmluvnému ukrutenství a bludóm toho Čapka i jeho všeho tovařistva29. 63а Kterak Čapek přeukrutné a mordéřské kusy píše v těch kniežkách. I Najprv klade a řka: Čas nynější den pomsty slove a tresktánie, by nechtěli činiti pravého pokánie. XX kteříž30 Item trojím tresktáním hřiešní budú tresktáni. Najprv budú jako metlú mrskáni a potom kyji a jinými ranami. Potom oheň i meč pustie. Dovodí písmem Isaiáše 28 řka: "Prvnieť Buoh velí metlú mrskati jako ber, druhé kyjem vybiti, třetie zetřieti."XXI Item die, že to tresktánie jest31 z vuole Ducha svatého.XXII Dovodí písmem Proverbiorum 27°. Item písmem Amos proroka v třetí kapitule, XVII XVIII XIX 27 28 29 30 XX XXI 31 Srov. Jr 48,10. Srov. Ps 137,8. Srov. 2 Mach 7,9 a 12,45; Mt 10,39. ukrutenství ] vkruten ſtwie. srozuměti] z rozumieti. Následuje zrušené Kterak Czapek prze vkrutne a moderz ſke ku ſ ſy. kteříž ] kteriz. Srov. např. L 13,3; Ap 2,16. Is 28,27-28. Následuje zrušené ſ. 44
Zlořečený každý, kto meče nevytrhne. Item kázáchu a voláchu, že každý jest zlořečený, ktož meč svuoj zadržuje od vylévanie krve nepřátel božích.XVII A že blahoslavený jest každý, ktož dcerce babylonské odplatí odplatú pomsty, kterůž je ona jim odplacovala. XVII Aby všichni ruce v krvi vomývali. Item kázáchu a voláchu, aby všichni v mordu hřiešníkuov sebe posvětili a ruce své v krvi jich zkúpali a obmývali, a tak blahoslavení aby byli. Ktožkoli z nich umře, spasen bude. Item kázáchu a slibováchu lidu, že ktož z nich v tom boji sejde a zabit bude, že tu hodinu jist bude božím královstvím. XIX O kniežkách Čapkových, od počátku světa mordéřských. Item ačkoli tyto všecky věci jsú vší české zemi známé, však na lepšie a snazšie těch všech věcí svědectvie kniežky tuto přivedu jednoho z nich, hlavného a s prvními svuodce najvětšieho, jménem kněze Jana Čapka, v kerýchž přivodí falešně a bludně mnohá písma Starého zákona, jimiž dovodí všech těch ukrutenství27, radě a vele, aby je všichni vedli bez rozpači. Na kteréž kniežky jako najprvní základ těch bojuov on i jiní kněžie založili sú boje ty neřádné, nekřestanské a ukrutné, jimi se hájiece a vymlúvajíce. Z nichž některých kusuov krátce dotknu, z nichž muož každý srozuměti28 nevýmluvnému ukrutenství a bludóm toho Čapka i jeho všeho tovařistva29. 63а Kterak Čapek přeukrutné a mordéřské kusy píše v těch kniežkách. I Najprv klade a řka: Čas nynější den pomsty slove a tresktánie, by nechtěli činiti pravého pokánie. XX kteříž30 Item trojím tresktáním hřiešní budú tresktáni. Najprv budú jako metlú mrskáni a potom kyji a jinými ranami. Potom oheň i meč pustie. Dovodí písmem Isaiáše 28 řka: "Prvnieť Buoh velí metlú mrskati jako ber, druhé kyjem vybiti, třetie zetřieti."XXI Item die, že to tresktánie jest31 z vuole Ducha svatého.XXII Dovodí písmem Proverbiorum 27°. Item písmem Amos proroka v třetí kapitule, XVII XVIII XIX 27 28 29 30 XX XXI 31 Srov. Jr 48,10. Srov. Ps 137,8. Srov. 2 Mach 7,9 a 12,45; Mt 10,39. ukrutenství ] vkruten ſtwie. srozuměti] z rozumieti. Následuje zrušené Kterak Czapek prze vkrutne a moderz ſke ku ſ ſy. kteříž ] kteriz. Srov. např. L 13,3; Ap 2,16. Is 28,27-28. Následuje zrušené ſ. 44
Strana 45
kdež die: "Ohlašte lidu a povězte a na hory Samarie se sejděte."XXIII Item tytoť věci die Pán Buoh: "Budeť se země mútiti, neb ji bude vuokol obcházeti. A síla tvá budeť od tebe odtržena a vysokost stavenie tvého zbořena."XXIV "Rohovéť oltářuom obiti budů a k tomuť také i na zemi padnú. A zahynúť domové draze stavení a zbořeníť budů domové mnozí."XXV Item Proverbiorum 14: "Domové tiť zbořeni budú, ale spravedlivých stanovištěť prokvetnů.“xXVI Pakliť se co přihodí spravedlivému, toť nebude nic škoditi jemu. Neb Kristus za škody stojí. Item Apok. 18°: "Vyndi, lide muoj, z lidu z babylonského, abyšte z jich ran nevzeli. Nebť jsú až do nebes jich hřiechové vstúpili."XXVIl Item na tenť Amos prorok volá a na hory lid svolává. Protož tomu lidu babylonskému jestiť kypěti, jakož bude moci každý rozuměti z toho písma Apok. 18°: "Příde na Babylon veliké jeho raněnie, smrt, lkánie a hlad a ohněm spálenie.“XXVII A řkú jemu: "Běda, běda, město to veliké babylonské, že v jednu hodinu přišlo jest odsůzenie tvé! A kupcuov zemských kupectvie kupovati nižádný32 nebude: kupectvie od zlata a od střiebra a od drahého kamenie, od perel, kmentu, zlatohlava, hedbávie, od postavce i od všelikého drahého dřievie ani nádobie rozličného (ani měděného, železného a mramorového)33 ani skořice ani lékořice ani kteráž jest věc vonná ani drahých mastí ani kadidla, od vína i od oleje i od běli i od pšenice i od dobytka i od koní, vozuov, služebníkuov, duší i lidi."XXIX Item Isaie 2°: "Vysokost všech lidí budeť skloněna a vysokost všech mužuov ponížena. A v ten den sám Pán Buoh bude pozdvižen a modly zetřeny budú úplně."XXX I Item jest-li kto, že nechce řečiem těmto věřiti, ale skutkuom věřte. XXXI Item tresktánie najvětšie takto Pán Buch uvede, žeť vuodce a lid svuoj na protivníky divně přivede. O těch vuodciech a hajtmaniech Zachariáš prorok svědčí ve dvanácté kapitule řka: "V ten den ustavímť já vuodce jako pec ohnivú mezi dřievím a jako kosu ohnivú mezi senem. A ti páliti budú na pravici i na levici v uokolek lidi všecky.“XXXII Ale že na samy zlé miení se řeč tato, tohoť jest duovod z řečí Malachiáše ultimo capitulo: "Aj, zajisté přijde den takový, a ten bude jako pec zapálenie. A budúť všichni pyšní a kteří činie ukrutenstvie strništěm, a tyť bude 63b XXII XXIII XXIV XXV XXVI XXVII XXVII 32 33 XXIX XXX XXXI XXXII Srov. Pr 27,5-6. Am 3,9. Am 3,11. Am 3,14-15. Pr 14,11. Ap 18,4-5. Аp 18,8. kupovati nižádný ] kupowati. mramorového ] mraworaweho. Ap 18,10-13. Is 2,17-18. Srov. J 10,25 a 38. Zch 12,6. 45
kdež die: "Ohlašte lidu a povězte a na hory Samarie se sejděte."XXIII Item tytoť věci die Pán Buoh: "Budeť se země mútiti, neb ji bude vuokol obcházeti. A síla tvá budeť od tebe odtržena a vysokost stavenie tvého zbořena."XXIV "Rohovéť oltářuom obiti budů a k tomuť také i na zemi padnú. A zahynúť domové draze stavení a zbořeníť budů domové mnozí."XXV Item Proverbiorum 14: "Domové tiť zbořeni budú, ale spravedlivých stanovištěť prokvetnů.“xXVI Pakliť se co přihodí spravedlivému, toť nebude nic škoditi jemu. Neb Kristus za škody stojí. Item Apok. 18°: "Vyndi, lide muoj, z lidu z babylonského, abyšte z jich ran nevzeli. Nebť jsú až do nebes jich hřiechové vstúpili."XXVIl Item na tenť Amos prorok volá a na hory lid svolává. Protož tomu lidu babylonskému jestiť kypěti, jakož bude moci každý rozuměti z toho písma Apok. 18°: "Příde na Babylon veliké jeho raněnie, smrt, lkánie a hlad a ohněm spálenie.“XXVII A řkú jemu: "Běda, běda, město to veliké babylonské, že v jednu hodinu přišlo jest odsůzenie tvé! A kupcuov zemských kupectvie kupovati nižádný32 nebude: kupectvie od zlata a od střiebra a od drahého kamenie, od perel, kmentu, zlatohlava, hedbávie, od postavce i od všelikého drahého dřievie ani nádobie rozličného (ani měděného, železného a mramorového)33 ani skořice ani lékořice ani kteráž jest věc vonná ani drahých mastí ani kadidla, od vína i od oleje i od běli i od pšenice i od dobytka i od koní, vozuov, služebníkuov, duší i lidi."XXIX Item Isaie 2°: "Vysokost všech lidí budeť skloněna a vysokost všech mužuov ponížena. A v ten den sám Pán Buoh bude pozdvižen a modly zetřeny budú úplně."XXX I Item jest-li kto, že nechce řečiem těmto věřiti, ale skutkuom věřte. XXXI Item tresktánie najvětšie takto Pán Buch uvede, žeť vuodce a lid svuoj na protivníky divně přivede. O těch vuodciech a hajtmaniech Zachariáš prorok svědčí ve dvanácté kapitule řka: "V ten den ustavímť já vuodce jako pec ohnivú mezi dřievím a jako kosu ohnivú mezi senem. A ti páliti budú na pravici i na levici v uokolek lidi všecky.“XXXII Ale že na samy zlé miení se řeč tato, tohoť jest duovod z řečí Malachiáše ultimo capitulo: "Aj, zajisté přijde den takový, a ten bude jako pec zapálenie. A budúť všichni pyšní a kteří činie ukrutenstvie strništěm, a tyť bude 63b XXII XXIII XXIV XXV XXVI XXVII XXVII 32 33 XXIX XXX XXXI XXXII Srov. Pr 27,5-6. Am 3,9. Am 3,11. Am 3,14-15. Pr 14,11. Ap 18,4-5. Аp 18,8. kupovati nižádný ] kupowati. mramorového ] mraworaweho. Ap 18,10-13. Is 2,17-18. Srov. J 10,25 a 38. Zch 12,6. 45
Strana 46
páliti přída ten den, dieť Pán Buoh zástupuov. A neopustíť jim kořene, ani svrchku."XXXIII Již jest pověděno o34 vódciech a hajtmanech. Slyštež také i o lidech těch, kteřížť s nimi budú. Johel prorok v druhé kapitule ten lid tak vypisuje a takto die o lidu a o hajtmanech: "Spolu lid mnohý a silný, jemuž od počátka nebyl jest rovný, aniž potom bude až do let pokolenie i pokolenie. Před tváři lidu toho oheň bořící, a po něm plamen vypalující. Jako zahrada rozkošná země před těmi lidmi, a po nich pustky a pustotiny. A nižádnýť jim neuteče. Jako by se měl koňóm dívati, tak budeš na ten lid hleděti. A jako na koních jiezdní, takť budú oni běžní.“XXXIV "Jako silní poběhnú a jako mužové bojovní, takť zdi ztekú. A skrze okna budúť vpadati, a nebudúť se urážeti. Na městať připadnú a na zdiť vzběhávati budú, skrze okna jako zloději budúť vcházeti a jich tváři budeť se všecka země báti."XXXV 64a Item o obyčeji bojovánie toho lidu.35 Skrze tento lid již jmenovaný chceť Pán Buoh bojovati obyčejem novým. Isaie 12° capitulo. V čemť záležeti bude? V zpievaní a v bubnování, onť je vybojuje. XXXVI A chceš-li věděti, koho a kterak, slyš Jeremiáše proroka v 51. kapitule: "Tytoť věci die Pán Buoh zástupuov: Dcerka babylonská jakožto mlat a mlácenie jejieho přijde čas. A ještě po malé chvíli přídeť čas, aby želi.XXXVII "Nepoznalit jsú myšlenie božieho a nesrozumělit36 sú radám jeho. A proto v hromadu jest je sebral a jako seno na mlat je vzkladl.37 l Vstaniž a mlať, dcerko Sion."XXXVIII "A nakrm nepřátely tvé jich masem a nápojem, budú svú krví jako mstem. A toť každý člověk zvie, že já sem, jenž vysvobozuji tě."XXXIX Těmto řečem na potvrzenie slyš Ducha svatého rozkázanie v Ekklesiastiku v čtyřdcáté kapitule: "Smrt, krev a svárové, braň z uobú38 stranů ostrá a nátiskové a hladové a mrskánie, na neupříméť jest připraveno to stvořenie.XL "Oheň, krupobitie, smrt a hladXLi v Eklesiastiku v třidcáté a v deváté kapitule, všecky tyto věci na pomstu stvořenie jsú zvěři ukrutné zubové, štírové i hadové i braň z óbú39 stranů ostrá na pomstu a na vyplenie ukrutníkuov etc."XLII XXXIII 34 XXXIV XXXV 35 XXXVI XXXVII 36 37 XXXVIII XXXIX 38 XL XLI 39 Mal 4,1. ola. Jl 2,2-4. Jl 2,7-10. Item o obyčeji bojovánie toho lidu i Item o obicziegi boyowanie toho lidu (není vyčleněno z textu jako ostatní nadpisy samostatných kapitol). Srov. Is 12,2 a 5-6. Jr 51,33. nesrozuměliť nezrozumielyt. Dole na stránce je připsáno w ſtaniz a mlat dczerko. Mi 4,12-13. Is 49,26. z uobú 1 ſuobu. Sir 40,9-10. Sir 39,29. zóbú1 ſobu. 46
páliti přída ten den, dieť Pán Buoh zástupuov. A neopustíť jim kořene, ani svrchku."XXXIII Již jest pověděno o34 vódciech a hajtmanech. Slyštež také i o lidech těch, kteřížť s nimi budú. Johel prorok v druhé kapitule ten lid tak vypisuje a takto die o lidu a o hajtmanech: "Spolu lid mnohý a silný, jemuž od počátka nebyl jest rovný, aniž potom bude až do let pokolenie i pokolenie. Před tváři lidu toho oheň bořící, a po něm plamen vypalující. Jako zahrada rozkošná země před těmi lidmi, a po nich pustky a pustotiny. A nižádnýť jim neuteče. Jako by se měl koňóm dívati, tak budeš na ten lid hleděti. A jako na koních jiezdní, takť budú oni běžní.“XXXIV "Jako silní poběhnú a jako mužové bojovní, takť zdi ztekú. A skrze okna budúť vpadati, a nebudúť se urážeti. Na městať připadnú a na zdiť vzběhávati budú, skrze okna jako zloději budúť vcházeti a jich tváři budeť se všecka země báti."XXXV 64a Item o obyčeji bojovánie toho lidu.35 Skrze tento lid již jmenovaný chceť Pán Buoh bojovati obyčejem novým. Isaie 12° capitulo. V čemť záležeti bude? V zpievaní a v bubnování, onť je vybojuje. XXXVI A chceš-li věděti, koho a kterak, slyš Jeremiáše proroka v 51. kapitule: "Tytoť věci die Pán Buoh zástupuov: Dcerka babylonská jakožto mlat a mlácenie jejieho přijde čas. A ještě po malé chvíli přídeť čas, aby želi.XXXVII "Nepoznalit jsú myšlenie božieho a nesrozumělit36 sú radám jeho. A proto v hromadu jest je sebral a jako seno na mlat je vzkladl.37 l Vstaniž a mlať, dcerko Sion."XXXVIII "A nakrm nepřátely tvé jich masem a nápojem, budú svú krví jako mstem. A toť každý člověk zvie, že já sem, jenž vysvobozuji tě."XXXIX Těmto řečem na potvrzenie slyš Ducha svatého rozkázanie v Ekklesiastiku v čtyřdcáté kapitule: "Smrt, krev a svárové, braň z uobú38 stranů ostrá a nátiskové a hladové a mrskánie, na neupříméť jest připraveno to stvořenie.XL "Oheň, krupobitie, smrt a hladXLi v Eklesiastiku v třidcáté a v deváté kapitule, všecky tyto věci na pomstu stvořenie jsú zvěři ukrutné zubové, štírové i hadové i braň z óbú39 stranů ostrá na pomstu a na vyplenie ukrutníkuov etc."XLII XXXIII 34 XXXIV XXXV 35 XXXVI XXXVII 36 37 XXXVIII XXXIX 38 XL XLI 39 Mal 4,1. ola. Jl 2,2-4. Jl 2,7-10. Item o obyčeji bojovánie toho lidu i Item o obicziegi boyowanie toho lidu (není vyčleněno z textu jako ostatní nadpisy samostatných kapitol). Srov. Is 12,2 a 5-6. Jr 51,33. nesrozuměliť nezrozumielyt. Dole na stránce je připsáno w ſtaniz a mlat dczerko. Mi 4,12-13. Is 49,26. z uobú 1 ſuobu. Sir 40,9-10. Sir 39,29. zóbú1 ſobu. 46
Strana 47
Item o ohni a o zabití. K Židóm v desáté kapitule: "Přehroznéť jest některé očekánie súdu a ohně vypálenie, jenž spálí všecky protivníky. Kterýž4 jest zákonem božím pohrzel, nižádnéhoť jest milosrdenstvie neměl. Ale když jsú naň dva aneb třie svědčili, smrt jsú jemu beze všie milosti učinili. Ovšem většie pokuty hoden by ten byl, ktož by Syna božieho potlačil a krev poručenstvie když by poškvrnil, v níž se je člověk posvětil, a Duchu svatému potupenie jest učinil."XLIII K Tesaloničenským v epištole v první kapitule: "Však před Bohem jest spravedlivé odplatiti odplatů těm, kteříž vás mútie, a vám, kteříž ste múceni, odpočinutie abyšte s námi jměli v zjevení Pána našeho Jezukrista z nebe4l s posly jeho mocnosti. V pálení ohně dávati bude pomsty těm, kteříž jsú Boha neznali a čtenie Pána našeho Jezukrista poslušni nebyli."XLIV Těmto všem řečem na potvrzenie slyš řeč svatého čtenie svatého Lukáše v devatenádcté42 kapitule: Takto sám Kristus die: "Nepřátely, kteříž jsú nechtěli, abych nad nimi kraloval, sem je43 přiveďte a přede mnú je zhubte.“XLV A ve čtení44 svatého Matúše45 ve dvamezcítmé kapitule: "Král, když je uslyšal, tehda se je rozhněval, a poslav své zástupy, vražedlníky ty jest zhubil a město jest jich zapálil."XLVI To vše Čapek s svými pomocníky, kněžími jinými. Rozvaž každý nikdy neslýchaného a tak mordéřského psánie. Znamenajž každý věrný toho kněžského napsánie, kterak jest všecko přenespravedlivé, přelítě ukrutné a kterak je lživé a bludné a proklaté a bludně a kacéřským písmem falšované, v němž, pokládaje čas ku pomstě, vede a učí lidi I sprostné, na horách shromážděné46, aby zemi všudy vuokol obcházeli a všecky hřiešníky na všem světě beze všie milosti i milosrdenstvie zmordovali, domy jich a stavenie zbořili a spálili, rohy oltářóm obili a je na zemi poraziličLvil a statky jich i stavenie ohněm spálili a všecky lidi v duostojenstvích vyvýšené aby skloniliXLVII a jako výstavky podřezali a všecky lidi jako strniště v peci aby spálili a jim 64b XLII 40 XLIII 41 XLIV 42 43 XLV 44 45 XLVI 46 XLVII XLVIII Sir 39,30. Kterýž j kterziz. Hb 10,27-29. z nebeI s nebe. 2 Th 1,6-8. devatenádcté I dewatenaczte, druhé d nadepsáno. Následuje nečitelný škrt. L 19,27. čtení] cztenie. Matúše] Mathuſ ſie. Mt 22,7. shromážděné ſhromazdienie. Srov. Am 3,14. Srov. Is 2,11. 47
Item o ohni a o zabití. K Židóm v desáté kapitule: "Přehroznéť jest některé očekánie súdu a ohně vypálenie, jenž spálí všecky protivníky. Kterýž4 jest zákonem božím pohrzel, nižádnéhoť jest milosrdenstvie neměl. Ale když jsú naň dva aneb třie svědčili, smrt jsú jemu beze všie milosti učinili. Ovšem většie pokuty hoden by ten byl, ktož by Syna božieho potlačil a krev poručenstvie když by poškvrnil, v níž se je člověk posvětil, a Duchu svatému potupenie jest učinil."XLIII K Tesaloničenským v epištole v první kapitule: "Však před Bohem jest spravedlivé odplatiti odplatů těm, kteříž vás mútie, a vám, kteříž ste múceni, odpočinutie abyšte s námi jměli v zjevení Pána našeho Jezukrista z nebe4l s posly jeho mocnosti. V pálení ohně dávati bude pomsty těm, kteříž jsú Boha neznali a čtenie Pána našeho Jezukrista poslušni nebyli."XLIV Těmto všem řečem na potvrzenie slyš řeč svatého čtenie svatého Lukáše v devatenádcté42 kapitule: Takto sám Kristus die: "Nepřátely, kteříž jsú nechtěli, abych nad nimi kraloval, sem je43 přiveďte a přede mnú je zhubte.“XLV A ve čtení44 svatého Matúše45 ve dvamezcítmé kapitule: "Král, když je uslyšal, tehda se je rozhněval, a poslav své zástupy, vražedlníky ty jest zhubil a město jest jich zapálil."XLVI To vše Čapek s svými pomocníky, kněžími jinými. Rozvaž každý nikdy neslýchaného a tak mordéřského psánie. Znamenajž každý věrný toho kněžského napsánie, kterak jest všecko přenespravedlivé, přelítě ukrutné a kterak je lživé a bludné a proklaté a bludně a kacéřským písmem falšované, v němž, pokládaje čas ku pomstě, vede a učí lidi I sprostné, na horách shromážděné46, aby zemi všudy vuokol obcházeli a všecky hřiešníky na všem světě beze všie milosti i milosrdenstvie zmordovali, domy jich a stavenie zbořili a spálili, rohy oltářóm obili a je na zemi poraziličLvil a statky jich i stavenie ohněm spálili a všecky lidi v duostojenstvích vyvýšené aby skloniliXLVII a jako výstavky podřezali a všecky lidi jako strniště v peci aby spálili a jim 64b XLII 40 XLIII 41 XLIV 42 43 XLV 44 45 XLVI 46 XLVII XLVIII Sir 39,30. Kterýž j kterziz. Hb 10,27-29. z nebeI s nebe. 2 Th 1,6-8. devatenádcté I dewatenaczte, druhé d nadepsáno. Následuje nečitelný škrt. L 19,27. čtení] cztenie. Matúše] Mathuſ ſie. Mt 22,7. shromážděné ſhromazdienie. Srov. Am 3,14. Srov. Is 2,11. 47
Strana 48
ani kořene, ani svrchku aby neostavili,XLIX také aby je jako snopy zmlátili,L krev z nich točili, smrtí je mrtvili a štíry a hady a šelmami je hubili.LI Ó přeukrutné kněžstvie! A ne kněžstvie, ale horšie než Neronovo47 ani Domiciánovo ukrutenstvie! A katovstvie na světě nikdy neslýchané ani v kterých kronikách kdy popsané, kteréž téměř všichni kněžie táborští kázáchu! A jiní nad tato ještě mnohá jiná písma ukrutnějšie na své boje přivodiechu a v jiné traktáty sbieráchu48 a kázáchu. A z tohoť vám pravíme: Nemajíť slúti kněžie, ale tyranové, svuodce, lháři, žháři, mordéři a krvaví masaři. O přieliš mordéřném jich ustavení. Item neměvše na těch ukrutenství dosti, potom učinichu nové vyrčenie a jakožto právo vyhlásichu řečí49, písmem i hrozú toto ustavenie: Kterýž by kolivěk pán, rytieř nebo panoše, měštěnín nebo sedlák napomenut byl50 od věrných bratří, aby v těchto kusech čtyřech s nimi držel - to je v vysvobozenísi každé pravdy, v zvelebení chvály božie, v prospievaní spasení lidského a v hřiechóv kažení jich obyčejem -, a po napomenutí s nimi toho nevedl, aby takový každý jako šathan a drak byl od nich zetřen a zamordován a statek jeho aby byl rozlapán. Ll 65а Sami kněžie mordovali mečem, kopím, z pušek i ohněm pálili. Item potom to kněžstvo tak se dábelnú52 zlostí rozpálili, že jsú sami svú rukú lidi mordovali, mečem bili a kopím kláli, z pušek i z samostřiluov smrtedlně střieleli a všie brani světské, kněžstvu zapověděné, uražedlně požívali. A když jim kto řekl, kterak Kristus kázal kněžím mečem nebíti, zamítáchu se písmem a řkúce: "Kristus je řekl: Nechtež až dotud,ill to je do tohoto času. A protož již muožeme bíti i hubiti.“ Sami kněžie pálili. Item z toho domyslu svého najhoršieho sami sú svú ruků pálili. A v jedné ruce nesúce svátost těla božieho, v druhé pochodně jsú nosili a sami zapalovali a zapáléce v tom sú se veselili. Aby s nižádným příměřie nebrali. XLIX L LI 47 48 49 50 51 LII 52 LIII 48 Srov. Mal 4,1. Srov. Jr 9,22. Srov. Dt 32,24; Jr 8,17 aj. Neronovo | Nerowowo. sbieráchu zbierachu. řečí rzecz. Následuje zrušené a (?). v vysvobození ] wi ſwobozeni. Srov. táborské bludné články z roku 1420, otištěné níže v příloze č. 3. ďábelnú 1 diabelni. L 22,51.
ani kořene, ani svrchku aby neostavili,XLIX také aby je jako snopy zmlátili,L krev z nich točili, smrtí je mrtvili a štíry a hady a šelmami je hubili.LI Ó přeukrutné kněžstvie! A ne kněžstvie, ale horšie než Neronovo47 ani Domiciánovo ukrutenstvie! A katovstvie na světě nikdy neslýchané ani v kterých kronikách kdy popsané, kteréž téměř všichni kněžie táborští kázáchu! A jiní nad tato ještě mnohá jiná písma ukrutnějšie na své boje přivodiechu a v jiné traktáty sbieráchu48 a kázáchu. A z tohoť vám pravíme: Nemajíť slúti kněžie, ale tyranové, svuodce, lháři, žháři, mordéři a krvaví masaři. O přieliš mordéřném jich ustavení. Item neměvše na těch ukrutenství dosti, potom učinichu nové vyrčenie a jakožto právo vyhlásichu řečí49, písmem i hrozú toto ustavenie: Kterýž by kolivěk pán, rytieř nebo panoše, měštěnín nebo sedlák napomenut byl50 od věrných bratří, aby v těchto kusech čtyřech s nimi držel - to je v vysvobozenísi každé pravdy, v zvelebení chvály božie, v prospievaní spasení lidského a v hřiechóv kažení jich obyčejem -, a po napomenutí s nimi toho nevedl, aby takový každý jako šathan a drak byl od nich zetřen a zamordován a statek jeho aby byl rozlapán. Ll 65а Sami kněžie mordovali mečem, kopím, z pušek i ohněm pálili. Item potom to kněžstvo tak se dábelnú52 zlostí rozpálili, že jsú sami svú rukú lidi mordovali, mečem bili a kopím kláli, z pušek i z samostřiluov smrtedlně střieleli a všie brani světské, kněžstvu zapověděné, uražedlně požívali. A když jim kto řekl, kterak Kristus kázal kněžím mečem nebíti, zamítáchu se písmem a řkúce: "Kristus je řekl: Nechtež až dotud,ill to je do tohoto času. A protož již muožeme bíti i hubiti.“ Sami kněžie pálili. Item z toho domyslu svého najhoršieho sami sú svú ruků pálili. A v jedné ruce nesúce svátost těla božieho, v druhé pochodně jsú nosili a sami zapalovali a zapáléce v tom sú se veselili. Aby s nižádným příměřie nebrali. XLIX L LI 47 48 49 50 51 LII 52 LIII 48 Srov. Mal 4,1. Srov. Jr 9,22. Srov. Dt 32,24; Jr 8,17 aj. Neronovo | Nerowowo. sbieráchu zbierachu. řečí rzecz. Následuje zrušené a (?). v vysvobození ] wi ſwobozeni. Srov. táborské bludné články z roku 1420, otištěné níže v příloze č. 3. ďábelnú 1 diabelni. L 22,51.
Strana 49
Item z té rozlítěné zlosti kázáchu a bránichu, aby s nižádnými nepřátely příměří neukládali ani v ně s nimi vstupovali, řkúce, že písmo die: "Nevejdeš s nimi v úmluvu."LIV A to proto, aby pořád vše hubili! Že mohú všecko bráti i kaziti. Item kázáchu a písmy falešně dovodiechu, že ve čas pomsty mohú všecky statky nepřátelské slušně odjímati a kaziti, buďto vzetím, nebo spálením, nebo kterýmžkoli jiným kažením. A tak lid sprostný ve všetska bezprávie rozpustichu. Že neslušie sobě krále voliti. Item kázáchu, že neslušie již krále jmieti ani jeho sobě voliti, nebo sám Pán Buoh již chce nad lidem kralovati a kralovánie má lidu obecniemu dáno býti.LV Dovodiechu Danielem prorokem. A to proto činiechu proti těm, ktož k hlavě a k řádu země mluviechu, aby v svých věcech svobodu jměli a překážky nejměli. Že všichni páni i rytieři podřezáni mají býti. Item kázáchu a učiechu, že všichni páni, panoše53 a rytieři jakožto výstavci mají podřezáni a vypleněni býti. A to jsú skutečně činili, že jsú jich mnoho zmordovali. Že má daň i úrok přestati. Item učíchu a dovodiechu Isaiášem, že již má přestati daň i napominatel i poplatci se všiem kniežetstvím a panstvím světským. LVI Že všecka práva králova i světská mají zhynúti. Item kázáchu, že již všecka kniežetská práva i zemská i městská i sedlská, kterakkolivěk užitečná a řádná, jakožto nálezci lidští, a ne boží, mají zrušena býti. Všechna ustavenie aby padla. Item učiechu a kázáchu, že všechna ustavenie i nálezkové lidští, I protože jich je neštiepil otec nebeský,LVI mají zrušeni býti. Že se svět má skonati a jiný počieti. Item kázáchu a hlásíchu, že již podlé Kristovy řeči má se svět těmi ranami skonati a jiný nový věk voleným božím má se počieti a královstvie božie nové, těmi ranami opravené, má nastati, v němž budú lidé jako slunce se svietiti, a v tom až do velikého súdného dne budú trvati.LVII Dovodiechu písmem ve čtení svatého Matúše54 v třinádeté kapitule, že umrlí mají vstáti. 65b LIV LV 53 LVI LVII LVII Ex 23,32; Dt 7,2. Srov. Dn 7,27. panoše I pano ſ ſie nadepsáno nad řádek. Srov. Is 33,18 a 22. Srov. Mt 15,13. Srov. Mt 13,43. 49
Item z té rozlítěné zlosti kázáchu a bránichu, aby s nižádnými nepřátely příměří neukládali ani v ně s nimi vstupovali, řkúce, že písmo die: "Nevejdeš s nimi v úmluvu."LIV A to proto, aby pořád vše hubili! Že mohú všecko bráti i kaziti. Item kázáchu a písmy falešně dovodiechu, že ve čas pomsty mohú všecky statky nepřátelské slušně odjímati a kaziti, buďto vzetím, nebo spálením, nebo kterýmžkoli jiným kažením. A tak lid sprostný ve všetska bezprávie rozpustichu. Že neslušie sobě krále voliti. Item kázáchu, že neslušie již krále jmieti ani jeho sobě voliti, nebo sám Pán Buoh již chce nad lidem kralovati a kralovánie má lidu obecniemu dáno býti.LV Dovodiechu Danielem prorokem. A to proto činiechu proti těm, ktož k hlavě a k řádu země mluviechu, aby v svých věcech svobodu jměli a překážky nejměli. Že všichni páni i rytieři podřezáni mají býti. Item kázáchu a učiechu, že všichni páni, panoše53 a rytieři jakožto výstavci mají podřezáni a vypleněni býti. A to jsú skutečně činili, že jsú jich mnoho zmordovali. Že má daň i úrok přestati. Item učíchu a dovodiechu Isaiášem, že již má přestati daň i napominatel i poplatci se všiem kniežetstvím a panstvím světským. LVI Že všecka práva králova i světská mají zhynúti. Item kázáchu, že již všecka kniežetská práva i zemská i městská i sedlská, kterakkolivěk užitečná a řádná, jakožto nálezci lidští, a ne boží, mají zrušena býti. Všechna ustavenie aby padla. Item učiechu a kázáchu, že všechna ustavenie i nálezkové lidští, I protože jich je neštiepil otec nebeský,LVI mají zrušeni býti. Že se svět má skonati a jiný počieti. Item kázáchu a hlásíchu, že již podlé Kristovy řeči má se svět těmi ranami skonati a jiný nový věk voleným božím má se počieti a královstvie božie nové, těmi ranami opravené, má nastati, v němž budú lidé jako slunce se svietiti, a v tom až do velikého súdného dne budú trvati.LVII Dovodiechu písmem ve čtení svatého Matúše54 v třinádeté kapitule, že umrlí mají vstáti. 65b LIV LV 53 LVI LVII LVII Ex 23,32; Dt 7,2. Srov. Dn 7,27. panoše I pano ſ ſie nadepsáno nad řádek. Srov. Is 33,18 a 22. Srov. Mt 15,13. Srov. Mt 13,43. 49
Strana 50
Item že již v tom království božiem umrlí volení mají z mrtvých vstáti v tělech svých, a to prvním vzkřiešením, ne oniem posledním. LX Dovodiece Danielem a svatým Janem, jenž die: Blahoslavený, ktož bude mieti stránku v vzkřiešení 5 prvniem."X Že Kristus má doluov sstúpiti56 a s nimi přebývati. Item že v tom věku a království57 opraveném Kristus, sstúpě doluov tělesně, bude s volenými těmi vidomě a očitě přebývati, kteréhož každé oko uzří.LXI A učiní jim veliké hody a velikú večeři na horách tělesných.LXII A bude choditi, aby opatroval stolice. A ktož tu nalezen nebude jako v arše, všichni mají zahynúti. LXIII Že uzříme pana Břeňka i mistra Jana Husi. Item že v tom věku již velmi brzo uzříme pana Břeňka z mrtvých vstalého i mistra Jana Husi i jiné naše známé zmrlé volené božie. A budem s nimi hodovati až do dne súdného. Již nebudú mřieti tělesně. Item že v tom věku až do dne súdného velikého zkřiešení i volení jiní nebudú mřieti tělesně na zemi.LXIV A naplní se na nich všecko zaslíbenie skrze Isaiáše pověděné v šedesáté a v páté kapitule, kdež die: „Aj, jáť stvořím nové nebe a novú zemi etc."LXV až do konce kapituly. Avšecko, což jest pověděno skrze svatého Jana v zjevení jeho v jedenmecítmé kapitule: “A viděl sem nové nebe a novú zemi'LXVI a tak až do konce kapituly. 66а Že oslava jich bude převeliká. Item že všecka oslava toho opraveného královstvie až do súdného dne bude větčie a slavnějšie, než je kdy byla za které prvnie cierkve svaté.LXVII A že budú lidé větčími dary ob dařeni nežli prvnie cierkev svatá pod apoštoly ani která jiná.LXVII Dovodíchu Ezechielem. Že v tom království 8 nebude nižádného trápenie. LIX 55 LX 56 57 LXI LXII LXIII LXIV LXV LXVI LXVII LXVIII 58 Matúše! Mathu ſ ſie. Srov. Dn 12,2. v vzkřiešeni| wzkrzie ſ ſenie. Ap 20,6. sstúpiti I ſtupiti. království ] kralow ſtwie. Srov. Ap 1,7. Srov. Is 25,6. Srov. Mt 22,1-14. Srov. Is 25,8. Is 65,17. Аp 21,1. Srov. Agg 2,10. Srov. Ez 36,11. království [ kralow ſtwie. 54 50
Item že již v tom království božiem umrlí volení mají z mrtvých vstáti v tělech svých, a to prvním vzkřiešením, ne oniem posledním. LX Dovodiece Danielem a svatým Janem, jenž die: Blahoslavený, ktož bude mieti stránku v vzkřiešení 5 prvniem."X Že Kristus má doluov sstúpiti56 a s nimi přebývati. Item že v tom věku a království57 opraveném Kristus, sstúpě doluov tělesně, bude s volenými těmi vidomě a očitě přebývati, kteréhož každé oko uzří.LXI A učiní jim veliké hody a velikú večeři na horách tělesných.LXII A bude choditi, aby opatroval stolice. A ktož tu nalezen nebude jako v arše, všichni mají zahynúti. LXIII Že uzříme pana Břeňka i mistra Jana Husi. Item že v tom věku již velmi brzo uzříme pana Břeňka z mrtvých vstalého i mistra Jana Husi i jiné naše známé zmrlé volené božie. A budem s nimi hodovati až do dne súdného. Již nebudú mřieti tělesně. Item že v tom věku až do dne súdného velikého zkřiešení i volení jiní nebudú mřieti tělesně na zemi.LXIV A naplní se na nich všecko zaslíbenie skrze Isaiáše pověděné v šedesáté a v páté kapitule, kdež die: „Aj, jáť stvořím nové nebe a novú zemi etc."LXV až do konce kapituly. Avšecko, což jest pověděno skrze svatého Jana v zjevení jeho v jedenmecítmé kapitule: “A viděl sem nové nebe a novú zemi'LXVI a tak až do konce kapituly. 66а Že oslava jich bude převeliká. Item že všecka oslava toho opraveného královstvie až do súdného dne bude větčie a slavnějšie, než je kdy byla za které prvnie cierkve svaté.LXVII A že budú lidé větčími dary ob dařeni nežli prvnie cierkev svatá pod apoštoly ani která jiná.LXVII Dovodíchu Ezechielem. Že v tom království 8 nebude nižádného trápenie. LIX 55 LX 56 57 LXI LXII LXIII LXIV LXV LXVI LXVII LXVIII 58 Matúše! Mathu ſ ſie. Srov. Dn 12,2. v vzkřiešeni| wzkrzie ſ ſenie. Ap 20,6. sstúpiti I ſtupiti. království ] kralow ſtwie. Srov. Ap 1,7. Srov. Is 25,6. Srov. Mt 22,1-14. Srov. Is 25,8. Is 65,17. Аp 21,1. Srov. Agg 2,10. Srov. Ez 36,11. království [ kralow ſtwie. 54 50
Strana 51
Item že v tom lidu opraveného královstvie již nebude žádného protivenstvie ani puzenie, nebo v něm všecko trápenie i zamúcenie má přestati. LXIX Že ženy budú roditi bez bolesti. Item že v tom království opraveném ženy tělesně budú roditi děti bez bolesti tělesné, a některé bez semene mužského.LXX Že všichni budú umělí a netřeba se učiti. Item že v tom království opraveném těmi ranami budú lidé všichni umělí a velice učení, aniž kto již bude učiti svého bližnieho, ale všichni budú učení boží.LXXI Dovodíchu písmem, kteréž die: Slunce člověčieho rozumu nebude jim viece svietiti."LXXII Nic jiného nevěřie59, než což je v bibli zjevně. Item také kázali sú a ještě držie tento blud přehrozný, že nic jiného nemá věřeno býti, jediné což je zjevně a zřetedlně v zákoně božiem položeno a vyrčeno. A ten kus zavierá mnoho tisíc bludných kusuov v sobě6o bez pochybenie. Že všecka práva duchovnie mají zkažena býti. Item z toho učiechu i hlásiechu, že již všecka práva popsaná a ustavenie cierkve svaté řádné, kterakkoli stará a užitečná a od svatých i od sboruov křestanských potvrzená, jakožto štiepenie, jehož jest otec nebeský neštiepil, XXIII a jako lidští nálezci mají zkažena býti. A toliko na ustaveních v písmě svatým vyrčených61 mají volení62 dosti mieti, aniž potřebie bude, aby se jim učili, ani je drželi. LXXIV Řeči svatých doktoruov že mají minúti. Item z téhož63 bludu vidúce, že světí doktorové, jakožto svatý Augustin, Jeronym, Ambrož, Rehoř i jiní, od Boha cierkvi svaté jako zlatí slúpové a štítové viery křesťanské vydaní (o nichž die svatý Pavel, že Pán Buoh některé je dal apoštoly, některé proroky a kazatele a vykladače písma svatého a některé doktory svatélxXv), vidúce64, že ti světí téměř všecky jich běhy, učenie i bludy potupují a písmem poražují, 66b LXIX LXX LXXI LXXII 59 60 LXXIII 61 62 LXXIV 63 LXXV Srov. např. Is 65,19 a 25,8. Srov. Is 65,23. Srov. např. Jr 31,34; J 6,45; Hb 8,10-11. Srov. např. Is 60,19; Jr 31,35; Ap 22,5. nevěřie] newirczie. v sobě I ſobie. Srov. Mt 15,13. vyrčených ] wywrzenich. volení I woleny byty. Srov. Jr 31,34; Hb 8,11. z téhož tehoz. Srov. R 12,6-7; 1 C 12,8-10. vidúce I widuczie rzku. 64 51
Item že v tom lidu opraveného královstvie již nebude žádného protivenstvie ani puzenie, nebo v něm všecko trápenie i zamúcenie má přestati. LXIX Že ženy budú roditi bez bolesti. Item že v tom království opraveném ženy tělesně budú roditi děti bez bolesti tělesné, a některé bez semene mužského.LXX Že všichni budú umělí a netřeba se učiti. Item že v tom království opraveném těmi ranami budú lidé všichni umělí a velice učení, aniž kto již bude učiti svého bližnieho, ale všichni budú učení boží.LXXI Dovodíchu písmem, kteréž die: Slunce člověčieho rozumu nebude jim viece svietiti."LXXII Nic jiného nevěřie59, než což je v bibli zjevně. Item také kázali sú a ještě držie tento blud přehrozný, že nic jiného nemá věřeno býti, jediné což je zjevně a zřetedlně v zákoně božiem položeno a vyrčeno. A ten kus zavierá mnoho tisíc bludných kusuov v sobě6o bez pochybenie. Že všecka práva duchovnie mají zkažena býti. Item z toho učiechu i hlásiechu, že již všecka práva popsaná a ustavenie cierkve svaté řádné, kterakkoli stará a užitečná a od svatých i od sboruov křestanských potvrzená, jakožto štiepenie, jehož jest otec nebeský neštiepil, XXIII a jako lidští nálezci mají zkažena býti. A toliko na ustaveních v písmě svatým vyrčených61 mají volení62 dosti mieti, aniž potřebie bude, aby se jim učili, ani je drželi. LXXIV Řeči svatých doktoruov že mají minúti. Item z téhož63 bludu vidúce, že světí doktorové, jakožto svatý Augustin, Jeronym, Ambrož, Rehoř i jiní, od Boha cierkvi svaté jako zlatí slúpové a štítové viery křesťanské vydaní (o nichž die svatý Pavel, že Pán Buoh některé je dal apoštoly, některé proroky a kazatele a vykladače písma svatého a některé doktory svatélxXv), vidúce64, že ti světí téměř všecky jich běhy, učenie i bludy potupují a písmem poražují, 66b LXIX LXX LXXI LXXII 59 60 LXXIII 61 62 LXXIV 63 LXXV Srov. např. Is 65,19 a 25,8. Srov. Is 65,23. Srov. např. Jr 31,34; J 6,45; Hb 8,10-11. Srov. např. Is 60,19; Jr 31,35; Ap 22,5. nevěřie] newirczie. v sobě I ſobie. Srov. Mt 15,13. vyrčených ] wywrzenich. volení I woleny byty. Srov. Jr 31,34; Hb 8,11. z téhož tehoz. Srov. R 12,6-7; 1 C 12,8-10. vidúce I widuczie rzku. 64 51
Strana 52
nemohúce jinak odolati jich dóvodóm proti sobě přivedeným, i jali sú se jich šeredně a zpupně potupovati, jich předrahá naučenie haněti a jako bláznovstvie zamietati a jim se porúhati a řiekati jim, že jsú kalení doškové, a jiná jména růhavá přilepovati. Item žeť nechtie svatých doktoruov nikoli přijímati. Item že písma všech těch svatých doktoruov nikoli nechtie proti sobě přijímati, ale kdežť mohú zaštknúti kterého svatého doktora ku potvrzení svých běhuov, tuť je proti věrným vším hrdlem přivodie a přivésti se neopozdie. Item že nebude se třeba nižádnému učiti. Item i z té nevěry, že nebude se třeba učiti, i z toho, že jsú jim všichni doktorové odporni, jali sú se najprvé všech kněh svatých doktoruov páliti i trhati a kaziti anebo do cizích zemí přepotřebné k lidskému spasení knichy jako za kus chleba prodávati. A v tom sú nenabyté oblúpenie učinili zemi české! Kazili65 na to i pálili kniehy přeužitečné. Item potom jali sú se libraři předrahých a přeušlechtilých kaziti a v ně násilně upadati a všecky knichy, jenž jsú najdražší klénot české země, každý sobě roztrhovati a jedni je kaziti a jedni prodávati. Kazili učenie sboru66 mistrského. Item z též nevěry bludné a kacierské jali sú se učenie mistrská i mistry, kterakkoli věrné a pravdě boží užitečné, šeredně ohavovati i haněti i tupiti, protože jsú jich neřádným běhom67 od počátku nechtěli svolovati, ale že sú je statečně v bludiech přemáhali68 a proti nim se postavili. A protoť jsú jich i dodnes nenáviděli a smrtí vždycky hrozili. 67а Učené mistry velmi sú tupili. Item z též nevěry bludné jali se učenie sboru69 mistrského haněti a až do zkaženie tupiti, nazývajíce je učenie pohanské, vše tiem mieníce, aby nebyl kto jich bluduov a neřáduov odpieraje etc. Kterú chytrostí odbývají mistruov v hádaní. Item dodnesť té chytrosti před sprostným lidem požívají, že když jsú s mistry v hádaní, když je mistrové v bludiech přemáhají, tehdyť ihned takto řiekají: "To je mistrská chytrost, téť nepřijímáme!" Pakli jim podadie doktoróv svatých, řkúť: "Na tyť nic nedbáme!“ Pakliť jim holé písmo svaté nové neb staré vyvrhú, toť jako psi k své vuoli nahryznú, a dadúc svój výklad, na tom přestanů. 65 66 67 68 69 52 Kazili I Kazali, pak druhé a zrušeno a místo něj nadepsáno i. sboru z boru. běhom l biehem. přemáhali I prziemaly, pak nadepsáno ha, pak závěrečné y přepsáno na a a připsáno ly. sboru zboru.
nemohúce jinak odolati jich dóvodóm proti sobě přivedeným, i jali sú se jich šeredně a zpupně potupovati, jich předrahá naučenie haněti a jako bláznovstvie zamietati a jim se porúhati a řiekati jim, že jsú kalení doškové, a jiná jména růhavá přilepovati. Item žeť nechtie svatých doktoruov nikoli přijímati. Item že písma všech těch svatých doktoruov nikoli nechtie proti sobě přijímati, ale kdežť mohú zaštknúti kterého svatého doktora ku potvrzení svých běhuov, tuť je proti věrným vším hrdlem přivodie a přivésti se neopozdie. Item že nebude se třeba nižádnému učiti. Item i z té nevěry, že nebude se třeba učiti, i z toho, že jsú jim všichni doktorové odporni, jali sú se najprvé všech kněh svatých doktoruov páliti i trhati a kaziti anebo do cizích zemí přepotřebné k lidskému spasení knichy jako za kus chleba prodávati. A v tom sú nenabyté oblúpenie učinili zemi české! Kazili65 na to i pálili kniehy přeužitečné. Item potom jali sú se libraři předrahých a přeušlechtilých kaziti a v ně násilně upadati a všecky knichy, jenž jsú najdražší klénot české země, každý sobě roztrhovati a jedni je kaziti a jedni prodávati. Kazili učenie sboru66 mistrského. Item z též nevěry bludné a kacierské jali sú se učenie mistrská i mistry, kterakkoli věrné a pravdě boží užitečné, šeredně ohavovati i haněti i tupiti, protože jsú jich neřádným běhom67 od počátku nechtěli svolovati, ale že sú je statečně v bludiech přemáhali68 a proti nim se postavili. A protoť jsú jich i dodnes nenáviděli a smrtí vždycky hrozili. 67а Učené mistry velmi sú tupili. Item z též nevěry bludné jali se učenie sboru69 mistrského haněti a až do zkaženie tupiti, nazývajíce je učenie pohanské, vše tiem mieníce, aby nebyl kto jich bluduov a neřáduov odpieraje etc. Kterú chytrostí odbývají mistruov v hádaní. Item dodnesť té chytrosti před sprostným lidem požívají, že když jsú s mistry v hádaní, když je mistrové v bludiech přemáhají, tehdyť ihned takto řiekají: "To je mistrská chytrost, téť nepřijímáme!" Pakli jim podadie doktoróv svatých, řkúť: "Na tyť nic nedbáme!“ Pakliť jim holé písmo svaté nové neb staré vyvrhú, toť jako psi k své vuoli nahryznú, a dadúc svój výklad, na tom přestanů. 65 66 67 68 69 52 Kazili I Kazali, pak druhé a zrušeno a místo něj nadepsáno i. sboru z boru. běhom l biehem. přemáhali I prziemaly, pak nadepsáno ha, pak závěrečné y přepsáno na a a připsáno ly. sboru zboru.
Strana 53
Zkazili téměř všecky školy žákovské. Item z té nevěry bludné jali sú se škól žákovských kaziti a učenie školnie a latinská velice tupiti a sami dietky, pacholíky i děvečky, na učenie přijímati a je česky učiti, a ješto to na kněžie neslušie, druhdy děvečky ohalovati a šilinkovati. A co je z toho pocházelo, toho neslušie praviti. Žáci najlepší rozehnáni a rozptýleni. Item z té nevěry vyšlo jest, že po zkažení téměř všech škól žáci najlepší a tomuto králevství přehodní a užiteční, nemajíc co jiného činiti, musili sú se70 jedni k řemeslóm, jedni k bojóm a jiní na světské běhy vydati. A to jest škoda nenabytá této zemi! Item nevěrní praviechu, že již vešken zákon psaný má přestati. Item z též nevěry bludné jechu se učiti i kázati, že jich zákon boží psaný má přestati a že bible psané mají zkaženy býti a že jich netřeba bude, se v nich učiti, ani čísti, dovodiece, že v tom času zákon boží bude každému napsán na jich srdciech, a proto nebude třeba jiného učenie. LXXVI Koranda71 co kázal o pomstě v Plzni. Item jeden z nich, jménem Koranda, kázal je zjevně v Plzni, že těm voleným božím, kteříž zuostanú po těchto ranách, nebude jim třeba žádných kněh psaných, nebo všichni budú učeni od Boha.LXXVII Koranda72 co kázal o své bibli. Item týž Koranda z též nevěry kázal je tudiež v Plzni a řka, že tuto bibli, kterůž mám, kteráž bieše za mnoho kop drahá, zastavil bych ji u hokyně ve třech haléřiech a nevyplatil bych jie viec nikdy.I Zákon boží v mnohých kusiech bude vyprázdněn73. Item učiechu a vediechu, že zákon boží psaných v mnohých kusiech, v rozumiech psaných toho věku bude vyprázněn, jakožto o trpelivostech, o puzeních a poddání králóm a pánóm, o daniech74 i v jiných mnohých kusiech, kteréž jsú proti písmu vedli a prorokovali. A to sú proto mluvili, neb jsú věděli, že mnohým jich domyslóm písmo jest zjevně odporno, i musili sú v hádaních tu nevěru sobě smysliti. 67b Všecky svátosti jsú zuohavili. 70 LXXVI 71 LXXVII 72 73 74 se ! ge. Srov. např. Jr 31,33; Hb 8,10-11. Korandal Coranda. Srov. předcházející poznámky. KorandaI Coranda. vyprázdněn i wyprzadnyen. daniech I danych, e nadepsáno. 53
Zkazili téměř všecky školy žákovské. Item z té nevěry bludné jali sú se škól žákovských kaziti a učenie školnie a latinská velice tupiti a sami dietky, pacholíky i děvečky, na učenie přijímati a je česky učiti, a ješto to na kněžie neslušie, druhdy děvečky ohalovati a šilinkovati. A co je z toho pocházelo, toho neslušie praviti. Žáci najlepší rozehnáni a rozptýleni. Item z té nevěry vyšlo jest, že po zkažení téměř všech škól žáci najlepší a tomuto králevství přehodní a užiteční, nemajíc co jiného činiti, musili sú se70 jedni k řemeslóm, jedni k bojóm a jiní na světské běhy vydati. A to jest škoda nenabytá této zemi! Item nevěrní praviechu, že již vešken zákon psaný má přestati. Item z též nevěry bludné jechu se učiti i kázati, že jich zákon boží psaný má přestati a že bible psané mají zkaženy býti a že jich netřeba bude, se v nich učiti, ani čísti, dovodiece, že v tom času zákon boží bude každému napsán na jich srdciech, a proto nebude třeba jiného učenie. LXXVI Koranda71 co kázal o pomstě v Plzni. Item jeden z nich, jménem Koranda, kázal je zjevně v Plzni, že těm voleným božím, kteříž zuostanú po těchto ranách, nebude jim třeba žádných kněh psaných, nebo všichni budú učeni od Boha.LXXVII Koranda72 co kázal o své bibli. Item týž Koranda z též nevěry kázal je tudiež v Plzni a řka, že tuto bibli, kterůž mám, kteráž bieše za mnoho kop drahá, zastavil bych ji u hokyně ve třech haléřiech a nevyplatil bych jie viec nikdy.I Zákon boží v mnohých kusiech bude vyprázdněn73. Item učiechu a vediechu, že zákon boží psaných v mnohých kusiech, v rozumiech psaných toho věku bude vyprázněn, jakožto o trpelivostech, o puzeních a poddání králóm a pánóm, o daniech74 i v jiných mnohých kusiech, kteréž jsú proti písmu vedli a prorokovali. A to sú proto mluvili, neb jsú věděli, že mnohým jich domyslóm písmo jest zjevně odporno, i musili sú v hádaních tu nevěru sobě smysliti. 67b Všecky svátosti jsú zuohavili. 70 LXXVI 71 LXXVII 72 73 74 se ! ge. Srov. např. Jr 31,33; Hb 8,10-11. Korandal Coranda. Srov. předcházející poznámky. KorandaI Coranda. vyprázdněn i wyprzadnyen. daniech I danych, e nadepsáno. 53
Strana 54
Item neměvše na tom dosti, nad to zlé opět jsú jiné vedli, že sú téměř všecky svátosti křesťanské šeredně ohavili a řád svatý v přisluhování těch svátostí vešken proměnili, a jako by byl zlý a antikristský, potupili a jemu se porúhali. A tak jsú v tom ustavení svém vyřkli, že kostela římského obyčejóv v přisluhování všech svátostí nechtie zachovati.XXVIII A tak tupie v tom netoliko všecku cierkev křesťanskú, ale všecky doktory svaté, kteříž jsú v ní byli a řáduov takových písmem potvrzovali. A z toho máš, kak se s ďáblem vysoko vzvodie75! Službu boží všichnu potupují. Item též tupili jsú a podnes tupie téměř všicku službu boží kostelní od počátku od křesťanstva zachovávanů a svatými sbory76 křestanskými potvrzenú, píšíce v jednom svém ustavení, že obyčejuov a služby božie římského kostela držeti nemíníme.LXXIX A v tom tupie mistra Jana Husi, mistra Matěje i všecky jiné naše Čechy věrné i všecky doktory svaté. A z toho máš, kak se jako ďábel nade všecky svaté pozdvíhají! Všecka zpievanie jsú potupili. Item že všecka zpievanie kostelnie, jakožto na nešpořiech, na mšech, na jitřniech, mnohým rúhaním potupují. A kniehy zpievacie, jež slovú antifonáři, trhají, pálé a kazie. A toliko písně české, kteréž jsú sami složili, tyť velebie, vedú a držie. 68а Hodinám se posmievají. Item hodin neřékají jsúce prázdni. A ty, kteříž řiekají, v tom tupie. A kniehy hodinné rušie a kazie, trhají i pálé. I V pátky i v jiné posty aby, což mají, jedli. Item kázali sú a vedli o postech, že v pátky i v soboty mohú věrní jiesti skrovně, což se jim zdá, to je maso, sýr, vajce. A tak sú lid rozpustili, že i kněží i lidé mnozí v pátky i v soboty maso jsú žrali jako židé a ještět žerů. A to je proti řádu apoštolskému! LXXVIII 75 76 LXXIX Srov. Kaminsky, s. 508: "Item ritus Romane ecclesie, a qua in substancialibus fidei discordamus, appreciare et eos tenere circa sacramentorum administracionem non intendimus.“ Viz též Bartoš, s. 6, č. 7. vzvodie ] zuodie. sbory i zbory. Viz předešlou poznámku. 54
Item neměvše na tom dosti, nad to zlé opět jsú jiné vedli, že sú téměř všecky svátosti křesťanské šeredně ohavili a řád svatý v přisluhování těch svátostí vešken proměnili, a jako by byl zlý a antikristský, potupili a jemu se porúhali. A tak jsú v tom ustavení svém vyřkli, že kostela římského obyčejóv v přisluhování všech svátostí nechtie zachovati.XXVIII A tak tupie v tom netoliko všecku cierkev křesťanskú, ale všecky doktory svaté, kteříž jsú v ní byli a řáduov takových písmem potvrzovali. A z toho máš, kak se s ďáblem vysoko vzvodie75! Službu boží všichnu potupují. Item též tupili jsú a podnes tupie téměř všicku službu boží kostelní od počátku od křesťanstva zachovávanů a svatými sbory76 křestanskými potvrzenú, píšíce v jednom svém ustavení, že obyčejuov a služby božie římského kostela držeti nemíníme.LXXIX A v tom tupie mistra Jana Husi, mistra Matěje i všecky jiné naše Čechy věrné i všecky doktory svaté. A z toho máš, kak se jako ďábel nade všecky svaté pozdvíhají! Všecka zpievanie jsú potupili. Item že všecka zpievanie kostelnie, jakožto na nešpořiech, na mšech, na jitřniech, mnohým rúhaním potupují. A kniehy zpievacie, jež slovú antifonáři, trhají, pálé a kazie. A toliko písně české, kteréž jsú sami složili, tyť velebie, vedú a držie. 68а Hodinám se posmievají. Item hodin neřékají jsúce prázdni. A ty, kteříž řiekají, v tom tupie. A kniehy hodinné rušie a kazie, trhají i pálé. I V pátky i v jiné posty aby, což mají, jedli. Item kázali sú a vedli o postech, že v pátky i v soboty mohú věrní jiesti skrovně, což se jim zdá, to je maso, sýr, vajce. A tak sú lid rozpustili, že i kněží i lidé mnozí v pátky i v soboty maso jsú žrali jako židé a ještět žerů. A to je proti řádu apoštolskému! LXXVIII 75 76 LXXIX Srov. Kaminsky, s. 508: "Item ritus Romane ecclesie, a qua in substancialibus fidei discordamus, appreciare et eos tenere circa sacramentorum administracionem non intendimus.“ Viz též Bartoš, s. 6, č. 7. vzvodie ] zuodie. sbory i zbory. Viz předešlou poznámku. 54
Strana 55
Že u veliký puost mohú, což mají, jiesti. Item vedli jsú i učili, že v puost veliký mohú svobodně všecky krmě jiesti. A tak jsú v puost veliký kněží i jiní maso jiedali i ještě podnes mnozí jedie. A těm, ktož nejedie, pokrytce dávají a jim se posmievají. A to je proti ustavení apoštolskému a téměř všem svatým doktoróm! Tupie posty. Item i v ustavení svém léta tohoto i v jiných ustaveních prvnějších tupí posty, ješto slovú vijilje, to je posty všecky, kteréž křestané vedú a vésti mají ve jméno božie a ke cti Panny Marije i svatým apoštolóm i jiným svatým velikým mučedlníkóm božím. I také tupie posty, ješto slovú suché dni, i jiné posty křesťanské. LXXX Kteréž posty oni na mordy položie, aby všichni drželi. Item vedli jsú a za právo ustanovili jsú, aby když by oni s obcí příkladem ninivitským XXXI puost který položili na přemoženie nepřátel a jich zhubenie, aby všichni velmi pilně se postili a toho postu nikoli nepřerušili.LXXXII Potupuji téměř všechny svátky svatých. Item v témž letošniem ustavení i v jiných potupují svátky Panny Marie i všech apoštoluov svatých i mučedlníkuov božích, od svatých doktoruov velmi zvelebených77, přikazujíce a pudiece pod pokutami, aby ty dni diela svá a řemesla všichni dělali.LXXXIII A zvláště velebný hod těla LXXX LXXXI LXXXII 77 LXXXIII Srov. UB II., č. 628, s. 88-89: "Quarto ut ea, pro quibus est inter nos ex una et magistros Pragenses parte ex altera controversia, ut puta de ... invocatione sanctorum, de festivitatibus et ieiuniis eorundem ..., illa non magnificent..." Dále srov. Kaminsky, s. 512: "Item vigilie sanctorum, a papis introducte, et alia ieiunia sanctis limitata, que sonant in Idolatriam, cassentur." Viz též Bartoš, s. 7, č. 21. Srov. Jon 3,5-9. Srov. Kaminsky, s. 512: "Item si communitas ex necessitate vel aliis debitis circumstanciis exemplo Ninivitarum super ieiunacione consentit, talis ieiunacio a quolibet pro possibilitate cum diligencia observetur." Viz též Bartoš, s. 7, č. 19. zvelebených i zwelebenych (možná by zde byla vhodnější emendace na: zvelebené). Srov. UB II., č. 628, s. 88-89: "Quarto ut ea, pro quibus est inter nos ex una et magistros Pragenses parte ex altera controversia, ut puta de ... invocatione sanctorum, de festivitatibus ... eorundem ..., illa non magnificent..." Dále srov. Kaminsky, s. 512: "Item in festis apostolorum et aliorum, in cathologo legis nove positorum, fiant predicaciones ad ipsos imitandum, sed populus ad laborem moneatur. Item festum incarnacionis Christi proximiori die dominico festivetur, Epiphania autem et Purificacio festiventur in loco suo, sed populus non prohibeatur in labore." Viz též Bartoš, s. 7, č. 16-17. 55
Že u veliký puost mohú, což mají, jiesti. Item vedli jsú i učili, že v puost veliký mohú svobodně všecky krmě jiesti. A tak jsú v puost veliký kněží i jiní maso jiedali i ještě podnes mnozí jedie. A těm, ktož nejedie, pokrytce dávají a jim se posmievají. A to je proti ustavení apoštolskému a téměř všem svatým doktoróm! Tupie posty. Item i v ustavení svém léta tohoto i v jiných ustaveních prvnějších tupí posty, ješto slovú vijilje, to je posty všecky, kteréž křestané vedú a vésti mají ve jméno božie a ke cti Panny Marije i svatým apoštolóm i jiným svatým velikým mučedlníkóm božím. I také tupie posty, ješto slovú suché dni, i jiné posty křesťanské. LXXX Kteréž posty oni na mordy položie, aby všichni drželi. Item vedli jsú a za právo ustanovili jsú, aby když by oni s obcí příkladem ninivitským XXXI puost který položili na přemoženie nepřátel a jich zhubenie, aby všichni velmi pilně se postili a toho postu nikoli nepřerušili.LXXXII Potupuji téměř všechny svátky svatých. Item v témž letošniem ustavení i v jiných potupují svátky Panny Marie i všech apoštoluov svatých i mučedlníkuov božích, od svatých doktoruov velmi zvelebených77, přikazujíce a pudiece pod pokutami, aby ty dni diela svá a řemesla všichni dělali.LXXXIII A zvláště velebný hod těla LXXX LXXXI LXXXII 77 LXXXIII Srov. UB II., č. 628, s. 88-89: "Quarto ut ea, pro quibus est inter nos ex una et magistros Pragenses parte ex altera controversia, ut puta de ... invocatione sanctorum, de festivitatibus et ieiuniis eorundem ..., illa non magnificent..." Dále srov. Kaminsky, s. 512: "Item vigilie sanctorum, a papis introducte, et alia ieiunia sanctis limitata, que sonant in Idolatriam, cassentur." Viz též Bartoš, s. 7, č. 21. Srov. Jon 3,5-9. Srov. Kaminsky, s. 512: "Item si communitas ex necessitate vel aliis debitis circumstanciis exemplo Ninivitarum super ieiunacione consentit, talis ieiunacio a quolibet pro possibilitate cum diligencia observetur." Viz též Bartoš, s. 7, č. 19. zvelebených i zwelebenych (možná by zde byla vhodnější emendace na: zvelebené). Srov. UB II., č. 628, s. 88-89: "Quarto ut ea, pro quibus est inter nos ex una et magistros Pragenses parte ex altera controversia, ut puta de ... invocatione sanctorum, de festivitatibus ... eorundem ..., illa non magnificent..." Dále srov. Kaminsky, s. 512: "Item in festis apostolorum et aliorum, in cathologo legis nove positorum, fiant predicaciones ad ipsos imitandum, sed populus ad laborem moneatur. Item festum incarnacionis Christi proximiori die dominico festivetur, Epiphania autem et Purificacio festiventur in loco suo, sed populus non prohibeatur in labore." Viz též Bartoš, s. 7, č. 16-17. 55
Strana 56
božieho, ten sú složili XXXIV - strach, že sú z toho úmysla učinili, aby lidé těla božieho v té svátosti takovú poctivostí nevelebili! 68b Panna Maria ani jiní světí nemohú nám spomoci. Item žeť jsú kázali i vedli, že nám Panna Maria ani jiní světí modlitbami svými i jinak nic nepomáhají. A druzí sú kázali, že by Pannu Mariji věděli78 na oltáři, nechtěli by79 se jí pokloniti. A druzí, že by jí se nechtěli pokloniti jako jiné koze. Abychme nevolali k svatým na pomoc. Item v témž ustavení píší, aby nižádný nenazýval ani prosil Panny Marije, aby zaň Pána Boha poprosila, ani kterého apoštola ani kterého jiného svatého.LXXXV A v tom sú bludní svatokrádci, lúpíce svaté z té80 svobody a z té moci, kterúž je jim Pán Buoh dal, a odjímajíce jim tu moc, doktoruom i vší cierkvi svaté, by za nás mohli Boha prositi. A to proti všem svatým!81 Bránili pozdravovati Panny Marije. Item že jsú bránili pozdravovati Panny Marije anjelským pozdravením.LXXXVI A ještě podnes mnozí toho nečiní, ani ji pozdraviti chtie. Aby nevěřili o očistci. Item kázali i ustanovili, aby křesťané nevěřili očistci věrných duší po tomto světě, mnohými obyčeji růhajíce se jemu, a jiní ošistcem, jiní purgáčem jej nazývajíce. LXXXVII A to je proti všem svatým doktoróm, od prvnieho až do poslednieho! Aby za duše nižádný neprosil Boha82. Item kázali jsú i vedli, že věrní křestané nemají za ty duše mrtvých Boha prositi, ani jim modlitbami ani almužnami pomáhati. 78 79 LXXXV 80 81 LXXXVI LXXXVII Srov. Kaminsky, s. 512: "Item festum, quod prius corporis Christi dicebatur, non in loco proprio, ut prius, sed in Cena Domini diligencius memoretur." Viz též Bartoš, s. 7, č. 18. věděli I wiedieli (možná by zde byla vhodnější emendace na: viděli). nechtěli by nechtielliby. Srov. Kaminsky, s. 511: "Item de desiderando sanctorum suffragia in scriptura sacra nullibi habemus de hoc faciendo exemplum explicite vel preceptum." Viz též Bartoš, s. 7, č. 22. z tél ſte. Následuje zrušené Branily. Srov. L 1,28. Srov. Kaminsky, s. 511: "Purgatorium post hanc vitam esse eodem modo, qualiter a sacerdotibus avaris promovebatur in decepcionem salutis animarum, non concedimus, ad sensum tamen scripture apostolorum purgacionem animarum suo tempore fiendam non negamus." Viz též Bartoš, s. 7, č. 23. Boha ] buoha. LXXXIV 82 56
božieho, ten sú složili XXXIV - strach, že sú z toho úmysla učinili, aby lidé těla božieho v té svátosti takovú poctivostí nevelebili! 68b Panna Maria ani jiní světí nemohú nám spomoci. Item žeť jsú kázali i vedli, že nám Panna Maria ani jiní světí modlitbami svými i jinak nic nepomáhají. A druzí sú kázali, že by Pannu Mariji věděli78 na oltáři, nechtěli by79 se jí pokloniti. A druzí, že by jí se nechtěli pokloniti jako jiné koze. Abychme nevolali k svatým na pomoc. Item v témž ustavení píší, aby nižádný nenazýval ani prosil Panny Marije, aby zaň Pána Boha poprosila, ani kterého apoštola ani kterého jiného svatého.LXXXV A v tom sú bludní svatokrádci, lúpíce svaté z té80 svobody a z té moci, kterúž je jim Pán Buoh dal, a odjímajíce jim tu moc, doktoruom i vší cierkvi svaté, by za nás mohli Boha prositi. A to proti všem svatým!81 Bránili pozdravovati Panny Marije. Item že jsú bránili pozdravovati Panny Marije anjelským pozdravením.LXXXVI A ještě podnes mnozí toho nečiní, ani ji pozdraviti chtie. Aby nevěřili o očistci. Item kázali i ustanovili, aby křesťané nevěřili očistci věrných duší po tomto světě, mnohými obyčeji růhajíce se jemu, a jiní ošistcem, jiní purgáčem jej nazývajíce. LXXXVII A to je proti všem svatým doktoróm, od prvnieho až do poslednieho! Aby za duše nižádný neprosil Boha82. Item kázali jsú i vedli, že věrní křestané nemají za ty duše mrtvých Boha prositi, ani jim modlitbami ani almužnami pomáhati. 78 79 LXXXV 80 81 LXXXVI LXXXVII Srov. Kaminsky, s. 512: "Item festum, quod prius corporis Christi dicebatur, non in loco proprio, ut prius, sed in Cena Domini diligencius memoretur." Viz též Bartoš, s. 7, č. 18. věděli I wiedieli (možná by zde byla vhodnější emendace na: viděli). nechtěli by nechtielliby. Srov. Kaminsky, s. 511: "Item de desiderando sanctorum suffragia in scriptura sacra nullibi habemus de hoc faciendo exemplum explicite vel preceptum." Viz též Bartoš, s. 7, č. 22. z tél ſte. Následuje zrušené Branily. Srov. L 1,28. Srov. Kaminsky, s. 511: "Purgatorium post hanc vitam esse eodem modo, qualiter a sacerdotibus avaris promovebatur in decepcionem salutis animarum, non concedimus, ad sensum tamen scripture apostolorum purgacionem animarum suo tempore fiendam non negamus." Viz též Bartoš, s. 7, č. 23. Boha ] buoha. LXXXIV 82 56
Strana 57
A v tom sú všem věrným dušem svatokrádežně poškodili a je z pomoci oblúpili, a tak jsú jako svatokrádci pekla hodni. Mše zádušní jako blud potupili. Item že sú mše slúženie a Pána Jezukrista za ty duše obětovánie jako bludné potupili a rúhavú písničku proti tomu učinili, a oltáře tepúc, ji zpievali83 řiekajíc: "Nechte, kněží, requiem, spravujte se zákonem!" Kosti a těla svatých ohavili. Item že sú svátosti svatých, to je jich kosti a těla, hanebně z miestiť svých, jakožto z vůltářuov a z hrobuov, vymítali a je leckdes rozmetali a hroby jich odvírali a kazili. Obrazy zkazili. Item že jsú vedli, aby obrazy potřebné, jakožto znamenie Kristova I umučení a jiná užitečná malovánie, jakožto o Kristovu umučení84 a jiných svatých mučedlníkuov, modly nazývali a je hanebně trupali, pálili, sekali a s posměchy brali a kazili a malovánie na stěnách kopími a kordy bodli. A divná odiva jest, že obecně kdež jsú namalovaného ďábla nalezli, tomu sú nic nepřeškodili! 69а Znamenati se svatým křížem sús5 bránili. Item že znamením svatého kříže bránili sú a tupili se znamenati. I podnes to tupie a brání proti svatým doktoróm všem, jenž to velice velebí. O křtu sú zle smyslili. Item o křtu svatém jedni z nich zle a jedni huoře sú vedli a smyslili, to je, že jsú téměř vešken řád cierkve svaté při křtu byli opustili - ani těch modliteb činili, ani křižmem dítek mazali. Svěcenů vodu sú proklatú nazvali. Item že jsú vodu svěcenů ke křtu vodú proklatů nazvali, a proto86 sú vody ke křtu neposvěcovali, aniž ji ještě neposvěcují, ale tupíce ten křest, křtitedlnice sú téměř všudy převracovali a je ztrupali87 A dietky sú jakž takž i bez kmotruov i bez jiného řádu leckdes u potoce neb v rybnice neb vůbecné vodě křtili. Tupie svátost biřmování. Item o biřmování to jsú tupili a v jednom ustavení svém takto sú ustanovili i vydali, že ačkoli příklad máme na svatých apoštoléch, že jsú 83 84 85 86 87 zpievali | ſpiewaly. umučení ] vmuczenye. sú I ſie. proto l protu. ztrupali i ſtrupaly. 57
A v tom sú všem věrným dušem svatokrádežně poškodili a je z pomoci oblúpili, a tak jsú jako svatokrádci pekla hodni. Mše zádušní jako blud potupili. Item že sú mše slúženie a Pána Jezukrista za ty duše obětovánie jako bludné potupili a rúhavú písničku proti tomu učinili, a oltáře tepúc, ji zpievali83 řiekajíc: "Nechte, kněží, requiem, spravujte se zákonem!" Kosti a těla svatých ohavili. Item že sú svátosti svatých, to je jich kosti a těla, hanebně z miestiť svých, jakožto z vůltářuov a z hrobuov, vymítali a je leckdes rozmetali a hroby jich odvírali a kazili. Obrazy zkazili. Item že jsú vedli, aby obrazy potřebné, jakožto znamenie Kristova I umučení a jiná užitečná malovánie, jakožto o Kristovu umučení84 a jiných svatých mučedlníkuov, modly nazývali a je hanebně trupali, pálili, sekali a s posměchy brali a kazili a malovánie na stěnách kopími a kordy bodli. A divná odiva jest, že obecně kdež jsú namalovaného ďábla nalezli, tomu sú nic nepřeškodili! 69а Znamenati se svatým křížem sús5 bránili. Item že znamením svatého kříže bránili sú a tupili se znamenati. I podnes to tupie a brání proti svatým doktoróm všem, jenž to velice velebí. O křtu sú zle smyslili. Item o křtu svatém jedni z nich zle a jedni huoře sú vedli a smyslili, to je, že jsú téměř vešken řád cierkve svaté při křtu byli opustili - ani těch modliteb činili, ani křižmem dítek mazali. Svěcenů vodu sú proklatú nazvali. Item že jsú vodu svěcenů ke křtu vodú proklatů nazvali, a proto86 sú vody ke křtu neposvěcovali, aniž ji ještě neposvěcují, ale tupíce ten křest, křtitedlnice sú téměř všudy převracovali a je ztrupali87 A dietky sú jakž takž i bez kmotruov i bez jiného řádu leckdes u potoce neb v rybnice neb vůbecné vodě křtili. Tupie svátost biřmování. Item o biřmování to jsú tupili a v jednom ustavení svém takto sú ustanovili i vydali, že ačkoli příklad máme na svatých apoštoléch, že jsú 83 84 85 86 87 zpievali | ſpiewaly. umučení ] vmuczenye. sú I ſie. proto l protu. ztrupali i ſtrupaly. 57
Strana 58
biřmovali, ale však nikdiež u písmě nenalezujem, že bychme byli k tomu zavázáni. LXXXVIII Zpovědi88 a řád potupili. Item tu svátost o pokání svatém takto sú ji zšeředili: Najprv že sú zpověd svatú tiem řádem kostelním potupili a velmi zhaněli,LXXXIX takže již téměř větčí strana jich obcí mnoho let jsú se nezpoviedali, ale v hřieších jsúce najhorších, tak jsú k tělu božiemu chodili a kněží jsú jim řiekali: "Proč k nám běháte? Všakť my vám hřiechóv neodpustíme. Jděte, zpoviedajte se Bohu samému a na tom dosti jmějte!" 69b Nerozhřešují, kohož slyší. I Item pakli jsú kterého přeslyšeli, tehdyť nerozhřešují ani pokání za hřiechy dávají, to je ani postuov, ani modliteb, ani almužen za pokání činiti rozkazují, ani ruku vzkládají, pravíce v jednom ustavení89, že těch všech obyčejův nechtí zachovávati, ale jich se varovati.Xc O manželství přezle90 smyslili. Item o jiné svátosti, to jest o manželství, velmi zle sú smyslili i vedli. Nebo jsú manželóv scházeti se přísně zapovídali přikazujíce, aby všichni v čistotě přebývali. Pakli sú kdy nalezli anebo prověděli, že sú se scházeli kteří manželé, tehdy sú je hrozným bitím a tresktáním ubili - jedny zmrskali a některé v řeky metali. A to je vše proti Apoštolu svatému, jenž veli jednomu platiti dluh druhému a neklamati se vespolek!xci Dievky od manželuov k vuoli jich91 otce odvodili. Item jiný sú neřád vedli i ještě vedú, že když dievka bez otcovy a mateřiny vuole slíbí pravé manželstvie pacholku, tehdy to pravé a celé LXXXVIII 88 LXXXIX 89 XC 90 XCI 91 Srov. Kaminsky, s. 508-509: "Item manuum imposicionem, quam nunc vocant confirmacionem, si episcopus canonice electus per se reservaverit, illam exerceat, ecclesie ad profectum, cuius licet in apostolis sanctis habemus exemplum, nullibi tamen in scriptura invenimus de faciendo ipsam ex obligacione preceptum..." Viz též Bartoš, s. 7, č. 9. ZpovědiI Spowiedi. Srov. Kaminsky, s. 509: "Ad penitenciam hortamur et sic continue hortamur, ut eciam secundum formam ecclesie primitive confiteantur peccata, in necessariis sibi a prudentibus consilia requirentes, formam tamen et obligacionem ab Innocencium III. introductam vitare volumus, qua usi sunt communiter avari sacerdotes." Srov. též Bartoš, s. 7, č. 10. ustavení] vſtawenie. Srov. předchozí poznámku. Viz též Kaminsky, s. 508: "Item ritus Romane ecclesie, a qua in substancialibus fidei discordamus, appreciare et eos tenere circa sacramentorum administracionem non intendimus." Viz též Bartoš, s. 6, č. 7. přezle I przie zlee. Srov. 1 C 7,3. k vuoli jich | k gich k wuoli. 58
biřmovali, ale však nikdiež u písmě nenalezujem, že bychme byli k tomu zavázáni. LXXXVIII Zpovědi88 a řád potupili. Item tu svátost o pokání svatém takto sú ji zšeředili: Najprv že sú zpověd svatú tiem řádem kostelním potupili a velmi zhaněli,LXXXIX takže již téměř větčí strana jich obcí mnoho let jsú se nezpoviedali, ale v hřieších jsúce najhorších, tak jsú k tělu božiemu chodili a kněží jsú jim řiekali: "Proč k nám běháte? Všakť my vám hřiechóv neodpustíme. Jděte, zpoviedajte se Bohu samému a na tom dosti jmějte!" 69b Nerozhřešují, kohož slyší. I Item pakli jsú kterého přeslyšeli, tehdyť nerozhřešují ani pokání za hřiechy dávají, to je ani postuov, ani modliteb, ani almužen za pokání činiti rozkazují, ani ruku vzkládají, pravíce v jednom ustavení89, že těch všech obyčejův nechtí zachovávati, ale jich se varovati.Xc O manželství přezle90 smyslili. Item o jiné svátosti, to jest o manželství, velmi zle sú smyslili i vedli. Nebo jsú manželóv scházeti se přísně zapovídali přikazujíce, aby všichni v čistotě přebývali. Pakli sú kdy nalezli anebo prověděli, že sú se scházeli kteří manželé, tehdy sú je hrozným bitím a tresktáním ubili - jedny zmrskali a některé v řeky metali. A to je vše proti Apoštolu svatému, jenž veli jednomu platiti dluh druhému a neklamati se vespolek!xci Dievky od manželuov k vuoli jich91 otce odvodili. Item jiný sú neřád vedli i ještě vedú, že když dievka bez otcovy a mateřiny vuole slíbí pravé manželstvie pacholku, tehdy to pravé a celé LXXXVIII 88 LXXXIX 89 XC 90 XCI 91 Srov. Kaminsky, s. 508-509: "Item manuum imposicionem, quam nunc vocant confirmacionem, si episcopus canonice electus per se reservaverit, illam exerceat, ecclesie ad profectum, cuius licet in apostolis sanctis habemus exemplum, nullibi tamen in scriptura invenimus de faciendo ipsam ex obligacione preceptum..." Viz též Bartoš, s. 7, č. 9. ZpovědiI Spowiedi. Srov. Kaminsky, s. 509: "Ad penitenciam hortamur et sic continue hortamur, ut eciam secundum formam ecclesie primitive confiteantur peccata, in necessariis sibi a prudentibus consilia requirentes, formam tamen et obligacionem ab Innocencium III. introductam vitare volumus, qua usi sunt communiter avari sacerdotes." Srov. též Bartoš, s. 7, č. 10. ustavení] vſtawenie. Srov. předchozí poznámku. Viz též Kaminsky, s. 508: "Item ritus Romane ecclesie, a qua in substancialibus fidei discordamus, appreciare et eos tenere circa sacramentorum administracionem non intendimus." Viz též Bartoš, s. 6, č. 7. přezle I przie zlee. Srov. 1 C 7,3. k vuoli jich | k gich k wuoli. 58
Strana 59
manželstvie sú roztrhovali a ji jinému a jeho s jinú oddávali. A tak jsú bez čísla cizoložstvie načinili! Kmotry sú oddávali. Item že při oddávaní kmotrovstvie téměř za nic sú nevážili, ale kmotry s kmotrami sú oddávány. A jiné mnohé neřády proti právuom cierkve svaté, kterúž jsú zavrhli, vedli jsú a ještě vedú, spravujíce se toliko voddávaním po svém hlúpém rozumu. Oleji svatému se růhali. Item o jiné svátosti, to je o oleji svatém, tomu sú se přieliš urúhali, nazývajíce jej olejem smrdutým, svatokupečným, kacířným. A proto vytepúce archu, ktež jsú křižma došli, tu sú92 je vymietali. A někteří škorně jím mazali a někteří psy mazali. Co Holý Prokop řekl o té svátosti. Item jeden z prvních z nich, rúhaje se té svátosti, řekl je: A co sem já toho oleje na svú - bez poroka - řit vymazal, když sem byl postřelen!“ 70a O svěcení kněžském zle smyslé. Item o jiné svátosti, jenž slůve svěcenie na kněžství, velmi sú zle smyslili i vedli řkúce, že muož kněz sprostný jiných kněží nasvětiti. A že to nenie z písma, by toliko biskupové jměli kněží světiti, a biskupy jiní biskupové. Kněží jich jsú laiky světili. Item že sú to skutečně vedli a kněží sprostné sú laiky světili. Z téhož93 bludu sami biskupa jsú sobě volili. Item z téhož bludu byli jsú sobě i biskupa volili chtiece, aby ten kněží světil, a což jiného na biskupa sluší, aby to vedl a činil. Ode všeho téměř křesťanstva sú se oddělili, aby v nižádné poslušenstvie94 neslušeli. Item že od95 cierkve svaté a kostela římského, to je ode všeho křesťanstva, kterýž slůve římský kostel, i od duchovních správcí96 i od svěcských poslušenství sú odtrhli a pro některé zlé i v dobrém se od nich oddělili. A to je proti písmu, kteréž dí, abychme všem vyšším duostojenstvím i moci poddáni byli, netoliko dobrým správcóm, ale i zlým, i poběhlým, ačkoli ne ve zlém, ale toliko v dobrém!Xcil A k témuž 92 93 94 95 96 XCII súl ſe. Z téhož l Stehoz. v nižádné poslušenstvie I wnizadne. že od zie. správcí zprawczich. Srov. např. R 13,1-7. 59
manželstvie sú roztrhovali a ji jinému a jeho s jinú oddávali. A tak jsú bez čísla cizoložstvie načinili! Kmotry sú oddávali. Item že při oddávaní kmotrovstvie téměř za nic sú nevážili, ale kmotry s kmotrami sú oddávány. A jiné mnohé neřády proti právuom cierkve svaté, kterúž jsú zavrhli, vedli jsú a ještě vedú, spravujíce se toliko voddávaním po svém hlúpém rozumu. Oleji svatému se růhali. Item o jiné svátosti, to je o oleji svatém, tomu sú se přieliš urúhali, nazývajíce jej olejem smrdutým, svatokupečným, kacířným. A proto vytepúce archu, ktež jsú křižma došli, tu sú92 je vymietali. A někteří škorně jím mazali a někteří psy mazali. Co Holý Prokop řekl o té svátosti. Item jeden z prvních z nich, rúhaje se té svátosti, řekl je: A co sem já toho oleje na svú - bez poroka - řit vymazal, když sem byl postřelen!“ 70a O svěcení kněžském zle smyslé. Item o jiné svátosti, jenž slůve svěcenie na kněžství, velmi sú zle smyslili i vedli řkúce, že muož kněz sprostný jiných kněží nasvětiti. A že to nenie z písma, by toliko biskupové jměli kněží světiti, a biskupy jiní biskupové. Kněží jich jsú laiky světili. Item že sú to skutečně vedli a kněží sprostné sú laiky světili. Z téhož93 bludu sami biskupa jsú sobě volili. Item z téhož bludu byli jsú sobě i biskupa volili chtiece, aby ten kněží světil, a což jiného na biskupa sluší, aby to vedl a činil. Ode všeho téměř křesťanstva sú se oddělili, aby v nižádné poslušenstvie94 neslušeli. Item že od95 cierkve svaté a kostela římského, to je ode všeho křesťanstva, kterýž slůve římský kostel, i od duchovních správcí96 i od svěcských poslušenství sú odtrhli a pro některé zlé i v dobrém se od nich oddělili. A to je proti písmu, kteréž dí, abychme všem vyšším duostojenstvím i moci poddáni byli, netoliko dobrým správcóm, ale i zlým, i poběhlým, ačkoli ne ve zlém, ale toliko v dobrém!Xcil A k témuž 92 93 94 95 96 XCII súl ſe. Z téhož l Stehoz. v nižádné poslušenstvie I wnizadne. že od zie. správcí zprawczich. Srov. např. R 13,1-7. 59
Strana 60
sú téměř všichni staří doktorové jinde na ten kus hojně sepsáni a sebráni. XCII Aby dosti bylo na knězi a jáhnu a jiní všichni řádové aby padli. Item na poražení všeho řádu duchovnicho křestanského učili jsú a vedli, aby jediné toliko dva úřady ve všem duchovenství zuostala, to je jáhen a kněz, a jiní všichni i všeckna jiná duostojenství i úřadové aby jako antikristská zdělání padli a zkaženi byli, jakožto papež, patriarcha, kardinál, arcibiskup, biskup, sufragán, vikář, oficiál, farář, děkan, ancipřišt, podjáhnie, to je subdiakon, akolyt, lector, exorcista, hostiarius, mnišstvie97 a opacstvie řádné. 70b Čapek téměř všecky řády tupí98 a poražuje. Item ta všecka duostojenství i úřady a mnohé jiné menuje a tupí nectný a bludný Čapek v svém traktátu mordéřném svrchu položeném, kterýž jest plnější krve nežli rybník vody. A dí, že ta jména sú pohanská, i velí, aby od pohan ta jména I vzatá složili a toliko kněží99 slúli. Z těch100 nevěr množstvie kněží sú zmordovali. Item že z těch nevěr i jiných kněžstva jsú veliké množstvie zmordovali, spálilil01 i zhubili. A nic radostnějšíeho, než když jsú kterého uchopiti 102 na zamordovánie mohli! U oltářuov kněží bili. Item některé jsú u oltářuov stojíce a mši svatů slúžice mordovali. Biskupa svého zamordovali. Item biskupa svého Hermanna, doktora písma svatého, ješto jich je mnoho nasvětil, utopiti jsú dopustili. A ačkoli pluje v řece, vyznáváše pravdu boží, chtě rád všecko činiti, však přesto kamením jeho práti jsú dopustili a tomu se dívali, a slovem to staviti mohúce, i nechtěli. Žákuov všech nenáviděli. Item z též zlosti ukrutné žákuov jako ďábluov jsú nenáviděli a školy téměř všudy bořili a pálili. XCIII 97 98 99 100 101 102 Je míněn dosud nevydaný traktát Jana Příbrama O poslušenství starších a jednotě křesťanské. mnišstvie] Mni ſtvie. tupí tupie. Následuje zrušené ſluly (?). Z těchl Stiech. spálili] zpalili. uchopiti i vchopily, následuje zrušené z. 60
sú téměř všichni staří doktorové jinde na ten kus hojně sepsáni a sebráni. XCII Aby dosti bylo na knězi a jáhnu a jiní všichni řádové aby padli. Item na poražení všeho řádu duchovnicho křestanského učili jsú a vedli, aby jediné toliko dva úřady ve všem duchovenství zuostala, to je jáhen a kněz, a jiní všichni i všeckna jiná duostojenství i úřadové aby jako antikristská zdělání padli a zkaženi byli, jakožto papež, patriarcha, kardinál, arcibiskup, biskup, sufragán, vikář, oficiál, farář, děkan, ancipřišt, podjáhnie, to je subdiakon, akolyt, lector, exorcista, hostiarius, mnišstvie97 a opacstvie řádné. 70b Čapek téměř všecky řády tupí98 a poražuje. Item ta všecka duostojenství i úřady a mnohé jiné menuje a tupí nectný a bludný Čapek v svém traktátu mordéřném svrchu položeném, kterýž jest plnější krve nežli rybník vody. A dí, že ta jména sú pohanská, i velí, aby od pohan ta jména I vzatá složili a toliko kněží99 slúli. Z těch100 nevěr množstvie kněží sú zmordovali. Item že z těch nevěr i jiných kněžstva jsú veliké množstvie zmordovali, spálilil01 i zhubili. A nic radostnějšíeho, než když jsú kterého uchopiti 102 na zamordovánie mohli! U oltářuov kněží bili. Item některé jsú u oltářuov stojíce a mši svatů slúžice mordovali. Biskupa svého zamordovali. Item biskupa svého Hermanna, doktora písma svatého, ješto jich je mnoho nasvětil, utopiti jsú dopustili. A ačkoli pluje v řece, vyznáváše pravdu boží, chtě rád všecko činiti, však přesto kamením jeho práti jsú dopustili a tomu se dívali, a slovem to staviti mohúce, i nechtěli. Žákuov všech nenáviděli. Item z též zlosti ukrutné žákuov jako ďábluov jsú nenáviděli a školy téměř všudy bořili a pálili. XCIII 97 98 99 100 101 102 Je míněn dosud nevydaný traktát Jana Příbrama O poslušenství starších a jednotě křesťanské. mnišstvie] Mni ſtvie. tupí tupie. Následuje zrušené ſluly (?). Z těchl Stiech. spálili] zpalili. uchopiti i vchopily, následuje zrušené z. 60
Strana 61
Mnichy zlé i dobré pálili. Item že jsú kněžie zákonné, to je mníšky, zlé i dobré jako pohany pálili, mordovali i hubili. A jich obydlé, jakožto kláštery, vypalovali. Jeptišky rozehnali a k světu jim radili. Item že jsú panny zákonné téměř všudy z klášteruov vyvodili, a aby v světě byly, jim radili a jiné jsú ukrutně rozehnali. A tiem skutkem ženek běhlých i manželek z nich nadělali. Mnozí z jich kněží zkurvili se i ženy pojímali. Že jich mnozí kněžie, slíbivše Bohu věčnú čistotu na svém kněžství, najprv jsú se zkurvili a potom jsú ženy zpojímali; s nimi i dnes ne jako manželé, ale jako prokletí rufiánové zjevně přebývají a jiní jim k tomu svolují. A to vše na pohoršenie jest všie země pravdy božie!103 Mníšky oddávali. Item že mnohým mníškom, slibem čistoty zavázaným, a zvláště jáhnóm a subdiakonóm, žen dopustili jsú pojímati. Kněžské domy jsú pálili. l Item z též nevěry, aby kněžstvie vyhladili, domy kněžské i dvory téměř všudy jsú spálili 104. 71a Statky kněžské odjímali a laikuom rozdávali. Item statky kněžské, od věrných křestanuov k rozmnožení služby božie nadané105, kteréž světí jmenují dědictvím Kristovým, to je106 chudých, ty jsú lakomě odjímali, a komuž chtěli, laikóm, svých běhuov pomocníkom, rozdávali. A to odjetie svatý Jeronym v dekretě nazývá horší nežli které najukrutnějšie jiného zbožie oblúpenie, řka latině: "Quod ecclesiam sic fraudare107, omnium tirranorum crudelitatem superat."XCIV A k témuž mluvie téměř všichni jiní světí. Nadánie kostelnie lživě pokládají za kacierstvie. Item že to nadánie kostelnie těch almužen od věrných lidí, kromě panovánie a jiných neslušných příčin, samo v sobě pokládají za kacierné a nespravedlivé, radiece a velíce, aby bylo vzkořen všecko odjímáno a laikuom rozdáno. A proti tomu jest mistr Jan Hus, jenž 103 104 105 106 107 XCIV Vedle tohoto článku se nachází marginální poznámka Nota diligenter. spálili] zpalily. nadané ] nadanich. Kristovým, to je ] kri ſtowym. fraudare ] fradare, u nadepsáno. Srov. DG, col. 711 (II. pars, C. XII., q. II., c. 71): "Amico rapere quippiam furtum est, ecclesiam fraudare sacrilegium est; accepisse pauperibus erogandum et esurientibus plurimis illud reservare, vel cautum vel timidum est, aut, quod apertissimi sceleris est, exinde aliquid subtrahere, omnium predonum crudelitatem superat." 61
Mnichy zlé i dobré pálili. Item že jsú kněžie zákonné, to je mníšky, zlé i dobré jako pohany pálili, mordovali i hubili. A jich obydlé, jakožto kláštery, vypalovali. Jeptišky rozehnali a k světu jim radili. Item že jsú panny zákonné téměř všudy z klášteruov vyvodili, a aby v světě byly, jim radili a jiné jsú ukrutně rozehnali. A tiem skutkem ženek běhlých i manželek z nich nadělali. Mnozí z jich kněží zkurvili se i ženy pojímali. Že jich mnozí kněžie, slíbivše Bohu věčnú čistotu na svém kněžství, najprv jsú se zkurvili a potom jsú ženy zpojímali; s nimi i dnes ne jako manželé, ale jako prokletí rufiánové zjevně přebývají a jiní jim k tomu svolují. A to vše na pohoršenie jest všie země pravdy božie!103 Mníšky oddávali. Item že mnohým mníškom, slibem čistoty zavázaným, a zvláště jáhnóm a subdiakonóm, žen dopustili jsú pojímati. Kněžské domy jsú pálili. l Item z též nevěry, aby kněžstvie vyhladili, domy kněžské i dvory téměř všudy jsú spálili 104. 71a Statky kněžské odjímali a laikuom rozdávali. Item statky kněžské, od věrných křestanuov k rozmnožení služby božie nadané105, kteréž světí jmenují dědictvím Kristovým, to je106 chudých, ty jsú lakomě odjímali, a komuž chtěli, laikóm, svých běhuov pomocníkom, rozdávali. A to odjetie svatý Jeronym v dekretě nazývá horší nežli které najukrutnějšie jiného zbožie oblúpenie, řka latině: "Quod ecclesiam sic fraudare107, omnium tirranorum crudelitatem superat."XCIV A k témuž mluvie téměř všichni jiní světí. Nadánie kostelnie lživě pokládají za kacierstvie. Item že to nadánie kostelnie těch almužen od věrných lidí, kromě panovánie a jiných neslušných příčin, samo v sobě pokládají za kacierné a nespravedlivé, radiece a velíce, aby bylo vzkořen všecko odjímáno a laikuom rozdáno. A proti tomu jest mistr Jan Hus, jenž 103 104 105 106 107 XCIV Vedle tohoto článku se nachází marginální poznámka Nota diligenter. spálili] zpalily. nadané ] nadanich. Kristovým, to je ] kri ſtowym. fraudare ] fradare, u nadepsáno. Srov. DG, col. 711 (II. pars, C. XII., q. II., c. 71): "Amico rapere quippiam furtum est, ecclesiam fraudare sacrilegium est; accepisse pauperibus erogandum et esurientibus plurimis illud reservare, vel cautum vel timidum est, aut, quod apertissimi sceleris est, exinde aliquid subtrahere, omnium predonum crudelitatem superat." 61
Strana 62
v svém listu zapečetilém velikú pečetí108, vyznávaje109 mnoho kusuov viery své, mezi jinými takto píše papeži: "Otče svatý, falešněť jsú na tě vznesli o mně, bychť já kázal kdy, aby páni zbožie a statky od kněžstva odjímali, falešně, aby poddaní kněžím desátkuov neplatilil1o, falešně, aby světští kněží mečem hubili a mordovali."XCV A ten jsú list kněžie táborští i viděli i slyšeli na rathúze staroměstském u Praze. Kterak proti třetímu artikulu sami světsky panují. Item viz jich velikého omámenie, že ač sú se koli zasadili, že kněží nemají světsky panovati ani se v světské věci plésti, avšak proti tomu nynie více a šíře nežli všichni jiní od počátku tohoto královstvie kněžie huoře a ukrutnějie panují a vším královým úřadem násilně vládnů a rozkazují. A jako nade vší zemí i pány i městy netoliko panují, ale kralují a ciesařují. A všecka zbožie, města, vsi i hrady i královské užitky, platylli, dani i poplatky násilím a ukrutenstvím osahují. A hrady, města i tvrze i platy, komuž oni chtie, vezmú, a komuž chtie, rozdávají. Jimž páni, rytieři a panoše téměř všichni, více nežli kdy králom, slúžie a holdují. 71b Řiedké město, by kněz nepanoval. Item že řídké město jest jich strany, by v něm kněžie neřku nepanovali, ale by v něm nekralovali, vedúce skutečně i všecky obyčeje královské nad měšťany, panošemi okolními i sedláky, to je konšely ssazujíce a vsazujíce. Z měst honie, kohož chtiel12, i vypoviedají, i kohož chtie, do měst přijímají podlé své vuole. Kohož chtie, na statku, a jakž chtie, šacují, berú, nebo komuž1i3 chtie, darují. Kohož chtie, hajtmany i jiné úředníky vsadie, a kohož chtie, toho ssadie. Né sami jsú i v radách bývali, když sú kněžie aneb jiné na smrt odsuzovali. A tak sú sobě všudy v městech zjednali, že proti jich vuoli nesmějí nic konšelé ani obec učiniti, leč oni svolé, téměř nic nedokonati. A přesto lživě se čtů vždy náměstci apoštolští. A kterak sú apoštolóm protivni. Item vizte lži jich nevýmluvné, že ve všech těch věcech vždycky se čtú, že jsú náměstkové apoštolští a že ve všech věcech chtie apoštoluov následovati, jiné kněžie jmenujíce kněžie Konstantinovi114 a ciesařovi, to je od ciesaře nadané. Ale slušie poznati i věděti, žeť jsú 108 109 110 XCV 111 112 113 114 pečetí poczeti. vyznávaje I wyznage, wa nadepsáno. neplatili ] neplatiti. FRB VIII., s. 61: "False siquidem detulerunt et deferunt, quod docuerim populum, ... quod domini a clero aufferant temporalia, quod decimas non solvant, ... quod gladio materiali suaserim clerum percutere." platy l paty, l nadepsáno. Následuje zrušené darugi. komuž kohoz. Konstantinovi] Constantynowi. 62
v svém listu zapečetilém velikú pečetí108, vyznávaje109 mnoho kusuov viery své, mezi jinými takto píše papeži: "Otče svatý, falešněť jsú na tě vznesli o mně, bychť já kázal kdy, aby páni zbožie a statky od kněžstva odjímali, falešně, aby poddaní kněžím desátkuov neplatilil1o, falešně, aby světští kněží mečem hubili a mordovali."XCV A ten jsú list kněžie táborští i viděli i slyšeli na rathúze staroměstském u Praze. Kterak proti třetímu artikulu sami světsky panují. Item viz jich velikého omámenie, že ač sú se koli zasadili, že kněží nemají světsky panovati ani se v světské věci plésti, avšak proti tomu nynie více a šíře nežli všichni jiní od počátku tohoto královstvie kněžie huoře a ukrutnějie panují a vším královým úřadem násilně vládnů a rozkazují. A jako nade vší zemí i pány i městy netoliko panují, ale kralují a ciesařují. A všecka zbožie, města, vsi i hrady i královské užitky, platylli, dani i poplatky násilím a ukrutenstvím osahují. A hrady, města i tvrze i platy, komuž oni chtie, vezmú, a komuž chtie, rozdávají. Jimž páni, rytieři a panoše téměř všichni, více nežli kdy králom, slúžie a holdují. 71b Řiedké město, by kněz nepanoval. Item že řídké město jest jich strany, by v něm kněžie neřku nepanovali, ale by v něm nekralovali, vedúce skutečně i všecky obyčeje královské nad měšťany, panošemi okolními i sedláky, to je konšely ssazujíce a vsazujíce. Z měst honie, kohož chtiel12, i vypoviedají, i kohož chtie, do měst přijímají podlé své vuole. Kohož chtie, na statku, a jakž chtie, šacují, berú, nebo komuž1i3 chtie, darují. Kohož chtie, hajtmany i jiné úředníky vsadie, a kohož chtie, toho ssadie. Né sami jsú i v radách bývali, když sú kněžie aneb jiné na smrt odsuzovali. A tak sú sobě všudy v městech zjednali, že proti jich vuoli nesmějí nic konšelé ani obec učiniti, leč oni svolé, téměř nic nedokonati. A přesto lživě se čtů vždy náměstci apoštolští. A kterak sú apoštolóm protivni. Item vizte lži jich nevýmluvné, že ve všech těch věcech vždycky se čtú, že jsú náměstkové apoštolští a že ve všech věcech chtie apoštoluov následovati, jiné kněžie jmenujíce kněžie Konstantinovi114 a ciesařovi, to je od ciesaře nadané. Ale slušie poznati i věděti, žeť jsú 108 109 110 XCV 111 112 113 114 pečetí poczeti. vyznávaje I wyznage, wa nadepsáno. neplatili ] neplatiti. FRB VIII., s. 61: "False siquidem detulerunt et deferunt, quod docuerim populum, ... quod domini a clero aufferant temporalia, quod decimas non solvant, ... quod gladio materiali suaserim clerum percutere." platy l paty, l nadepsáno. Následuje zrušené darugi. komuž kohoz. Konstantinovi] Constantynowi. 62
Strana 63
všem apoštolóm téměř ve všech věcech dobrých příliš odporni a jako ďáblové od anjelóv rozděleni. Najprvé že apoštolé byli jsú ve všech řečech kazatelé velmi praví, tito jsú od počátka lháři nevýmluvní, apoštolé vuodce a prorokové věrní, tito prorokové ve všech věcech falešní a svuodce vymyšlení, apoštolé čistí a duchovní, tito hovadní a tělesní a mnozí z nich jako rufiánové smilní a nečistí, apoštolé tiší a trpěliví, tito mstiví, lítí jako šelmy, zuořiví. Apoštolé světsky jsú nehajtmanili, správcemili5 zástupuov polních se na listiech nepsali ani bojuov světských pósobili ani pušek k dobývaní nastrojovali ani vozuov k bojuom spravovali116; ale tito světsky hajtmaniel17, boje (kdež chtie a na kohož chtie) strojie, pušky i vozy spravují118, a kohož chtie, toho vybojují. Apoštolé ode všie krve jsú vzdáleni, tito morděřní a krvaví. Apoštolé žádnému úrazu nedávali; tito jich bez čísla zhubili a zmordovali. Apoštolé násilé žádnému neučinili - ani koho násilím k pravdě přivodili, ani násilím pravdy bránili; tito násilím všecky věci konají. Apoštolé jsú modlitbami a slovem božiem svět přemáhali; tito když pošlí své modlitby apoštolské, tehdy se město neb hrad na skále pod nimi zatřese, a když okrúhlé páteře své posielají, tehdy se zdi před nimi lámají. Apoštolé nebránili jsú ani komu na statku I poškodili, ale radějí sú lúpenie trpěli, nežli by je činili; tito jsú téměř všicku zemi zlúpili a rádi by svět vešken odřeli a pozřeli. Apoštolé jsú zle dobytého nic nejměli ani jeho požívali; tito což jedie neb pijí, to je cizi úsilé, v čemž chodie, na čemž jezdie, to násilé, což mají, to krádežné, čím vládnú, to je bezprávie. Apoštolé jsú k morduom, pálení, lúpežóm a k krvi a ku pomstám ani k bojóm nikdy nepobiezeli; ale tito jsú to119 všecko široce vedli, kázali i učili. Apoštolé se ve všecky světské120 běhy nepletli a plésti se zapověděli; tito jsú se ve všecky světské věci upletli. Apoštolé jsú, chtiec Kristovi kazatelé býti, všecky své věci opustili121; tito jsú všecky věci cizie, což najviec mohú, pochmatali a v moc a v dóstojenstvie násilně vskočili. Apoštolé dobrovolně chudičké se jsú a pokorni učinili; tito z chudých sedlákuov a zchlapilých oráčuov pány i biskupy i kniežata jsú se násilím zdělali a moci a zbožím cizím jsú se zmohli a zmocnili. Apoštolé jsú po poplatciech a po holdiech nepostáli; tito jsú, což jsú obsiehnúti mohli a mohú, to sú sobě podmanili a v poplatky holdovali. Apoštolé kdež jsú přišli, tu což jim dali (ač jsú jim co dali), toho jsú požili; tito všecko sami sberu122 a propijí a prožerů. Apoštolé jsú desátkuov násilně nevybierali, anižto kněžie první s takovým násilím jsú je vybierali, ale od desáté věci jednu jsú vzeli; ale nynější od jedné krávy devět jich zajímají a jediné nepoostavují, tito ze všech věcí za desátek devět berů a jedné 72а 115 116 117 118 119 120 121 122 správcemiI zprawczemi. spravovali ] zprawowaly. hajtmanie ] haytmane. spravují | zprawugi. to] to nadepsáno nad řádek. Následuje zrušené boge. opustili I g ſu opu ſtili. sberů zberu. 63
všem apoštolóm téměř ve všech věcech dobrých příliš odporni a jako ďáblové od anjelóv rozděleni. Najprvé že apoštolé byli jsú ve všech řečech kazatelé velmi praví, tito jsú od počátka lháři nevýmluvní, apoštolé vuodce a prorokové věrní, tito prorokové ve všech věcech falešní a svuodce vymyšlení, apoštolé čistí a duchovní, tito hovadní a tělesní a mnozí z nich jako rufiánové smilní a nečistí, apoštolé tiší a trpěliví, tito mstiví, lítí jako šelmy, zuořiví. Apoštolé světsky jsú nehajtmanili, správcemili5 zástupuov polních se na listiech nepsali ani bojuov světských pósobili ani pušek k dobývaní nastrojovali ani vozuov k bojuom spravovali116; ale tito světsky hajtmaniel17, boje (kdež chtie a na kohož chtie) strojie, pušky i vozy spravují118, a kohož chtie, toho vybojují. Apoštolé ode všie krve jsú vzdáleni, tito morděřní a krvaví. Apoštolé žádnému úrazu nedávali; tito jich bez čísla zhubili a zmordovali. Apoštolé násilé žádnému neučinili - ani koho násilím k pravdě přivodili, ani násilím pravdy bránili; tito násilím všecky věci konají. Apoštolé jsú modlitbami a slovem božiem svět přemáhali; tito když pošlí své modlitby apoštolské, tehdy se město neb hrad na skále pod nimi zatřese, a když okrúhlé páteře své posielají, tehdy se zdi před nimi lámají. Apoštolé nebránili jsú ani komu na statku I poškodili, ale radějí sú lúpenie trpěli, nežli by je činili; tito jsú téměř všicku zemi zlúpili a rádi by svět vešken odřeli a pozřeli. Apoštolé jsú zle dobytého nic nejměli ani jeho požívali; tito což jedie neb pijí, to je cizi úsilé, v čemž chodie, na čemž jezdie, to násilé, což mají, to krádežné, čím vládnú, to je bezprávie. Apoštolé jsú k morduom, pálení, lúpežóm a k krvi a ku pomstám ani k bojóm nikdy nepobiezeli; ale tito jsú to119 všecko široce vedli, kázali i učili. Apoštolé se ve všecky světské120 běhy nepletli a plésti se zapověděli; tito jsú se ve všecky světské věci upletli. Apoštolé jsú, chtiec Kristovi kazatelé býti, všecky své věci opustili121; tito jsú všecky věci cizie, což najviec mohú, pochmatali a v moc a v dóstojenstvie násilně vskočili. Apoštolé dobrovolně chudičké se jsú a pokorni učinili; tito z chudých sedlákuov a zchlapilých oráčuov pány i biskupy i kniežata jsú se násilím zdělali a moci a zbožím cizím jsú se zmohli a zmocnili. Apoštolé jsú po poplatciech a po holdiech nepostáli; tito jsú, což jsú obsiehnúti mohli a mohú, to sú sobě podmanili a v poplatky holdovali. Apoštolé kdež jsú přišli, tu což jim dali (ač jsú jim co dali), toho jsú požili; tito všecko sami sberu122 a propijí a prožerů. Apoštolé jsú desátkuov násilně nevybierali, anižto kněžie první s takovým násilím jsú je vybierali, ale od desáté věci jednu jsú vzeli; ale nynější od jedné krávy devět jich zajímají a jediné nepoostavují, tito ze všech věcí za desátek devět berů a jedné 72а 115 116 117 118 119 120 121 122 správcemiI zprawczemi. spravovali ] zprawowaly. hajtmanie ] haytmane. spravují | zprawugi. to] to nadepsáno nad řádek. Následuje zrušené boge. opustili I g ſu opu ſtili. sberů zberu. 63
Strana 64
nenechávají. A to ne jednú do roka, ale několikrát pachtují, jedva jedinú duši v prsech sirotečkóm a vdovám ostavují. O tělu božím a o mši svaté zle smyslili. Item o poslední svátosti najvětčí, to je o těle božím, i o jejiem řádu slavném takto sú zle smyslili: Najprv že jsú řád vešken cierkve svaté v slúžení a obětování té drahé svátosti potupili a opovrhli. A toliko řkúce páteř a slova ze čtenie, tak jsú své mše slúžili. 72b Všecky modlitby v mšále k svatý123 mši potupili. Item že jsú všecky modlitby k svaté mši zřiezené zavrhli a řád mše svaté, z nich jakožto z drahých a zlatých kúskuov od svatých vystavený, bláznivě na škodu všie cierkve svaté I zavrhli nedbajíc, že je Kristus prvé dieky vzdával, to je modlitby Otci nebeskému činil, nežli je posvěcoval. A v tom a tiem všech těch modliteb cierkve svaté při mši příklad je dal a potvrdil. Mšály kazili a pálili. Item že jsú mšály, to je kniehy mešné, ohavně a škodlivě kazili, sekali a pálili na škodu nenabytú této zemi. V řepičkách slúžili. Item že jsú v řepičkách, obecných čéškách a železničkách mše slúžili a posvěcovali. A po mši jich téměř jako jiných čéšek sú nedbali, ale je jako jiné pomietali. Bez oltářuov leckdes slúžili. Item že jsú leckdes bez oltářuov na poli a na letčems neposvěceném mše své slúžili. Ornáty trhali. Item že sú ornáty, to je všecko rúcho mešné, kterakkoli drahé nebo laciné, jehož bieše v české zemi velice mnoho ke cti služby božie nadáno, to jsú násilně a lúpežně mezi se roztrhali, a upadnúc v kostely, vybili a pobrali. A kabátuov sobě124 z zlatohlavuov i z postavcuov nadělali a ženy čepcuov a měštcóv i fryžkuov, obojkuov z nich sobě nastrojily. A druzí zlato z zlatohlavuov jsú pálili a tudy těžili. Z říz a z ubrusuov oltářních pohodlé všecka dělali 125. Item z alb, to je z říz, a z kostelních ubrusuov všecka pohodlé tělesná, kteráž jsú chtěli, i na se i na ženy i na děti své sú vpósobovali a buďto v rubáše, neb v košile, neb v ciechy na podušky jsú vzvláčili. 126 123 124 125 126 64 svatý i ſwatim. sobě I ſobie nadielali. dělali] dielati. Po straně tohoto článku se nachází marginální poznámka awe.
nenechávají. A to ne jednú do roka, ale několikrát pachtují, jedva jedinú duši v prsech sirotečkóm a vdovám ostavují. O tělu božím a o mši svaté zle smyslili. Item o poslední svátosti najvětčí, to je o těle božím, i o jejiem řádu slavném takto sú zle smyslili: Najprv že jsú řád vešken cierkve svaté v slúžení a obětování té drahé svátosti potupili a opovrhli. A toliko řkúce páteř a slova ze čtenie, tak jsú své mše slúžili. 72b Všecky modlitby v mšále k svatý123 mši potupili. Item že jsú všecky modlitby k svaté mši zřiezené zavrhli a řád mše svaté, z nich jakožto z drahých a zlatých kúskuov od svatých vystavený, bláznivě na škodu všie cierkve svaté I zavrhli nedbajíc, že je Kristus prvé dieky vzdával, to je modlitby Otci nebeskému činil, nežli je posvěcoval. A v tom a tiem všech těch modliteb cierkve svaté při mši příklad je dal a potvrdil. Mšály kazili a pálili. Item že jsú mšály, to je kniehy mešné, ohavně a škodlivě kazili, sekali a pálili na škodu nenabytú této zemi. V řepičkách slúžili. Item že jsú v řepičkách, obecných čéškách a železničkách mše slúžili a posvěcovali. A po mši jich téměř jako jiných čéšek sú nedbali, ale je jako jiné pomietali. Bez oltářuov leckdes slúžili. Item že jsú leckdes bez oltářuov na poli a na letčems neposvěceném mše své slúžili. Ornáty trhali. Item že sú ornáty, to je všecko rúcho mešné, kterakkoli drahé nebo laciné, jehož bieše v české zemi velice mnoho ke cti služby božie nadáno, to jsú násilně a lúpežně mezi se roztrhali, a upadnúc v kostely, vybili a pobrali. A kabátuov sobě124 z zlatohlavuov i z postavcuov nadělali a ženy čepcuov a měštcóv i fryžkuov, obojkuov z nich sobě nastrojily. A druzí zlato z zlatohlavuov jsú pálili a tudy těžili. Z říz a z ubrusuov oltářních pohodlé všecka dělali 125. Item z alb, to je z říz, a z kostelních ubrusuov všecka pohodlé tělesná, kteráž jsú chtěli, i na se i na ženy i na děti své sú vpósobovali a buďto v rubáše, neb v košile, neb v ciechy na podušky jsú vzvláčili. 126 123 124 125 126 64 svatý i ſwatim. sobě I ſobie nadielali. dělali] dielati. Po straně tohoto článku se nachází marginální poznámka awe.
Strana 65
Koně mešným růchem sú odievali. Item že jsú koně své albami přiodievali a tak po cestách i do měst jezdili. Z korporáluov růšce dělali. Item z korporáluov, to je z toho růcha čistého, ješto na něm tělo božie léhá na oltáři, jehož se je neslušalo jim dotýkati, to sú nebojatě v ruce brali a domuov přinosili, a což 1 chtěli, to jsú z nich dělali. A slyšali sme, že by druzí růšce z nich dělali. 73a Oltáře všudy ztroskotali. Item že jsú oltáře téměř všudy troskotali a kazili, převracovali a rušili a svátosti z nich vymietali. Item že jsú kostely užitečné obecně kazili a pálili. A kněžie jsú to sami svýma127 rukama nešlechetně činili a jiným vnadu a příklad jsú dávali. A v tom sú nenabytú škodu chudým osádkám i přílišné pohaněnie na tu zemi vzvedli! Z kosteluov chlévy dělali. Item že jsú z kosteluov chlévy činili a koně a dobytek v nich stavěli. Zvony všudy odbierali. Item že jsú zvony kostelnie téměř všudy, kteréž jsú byly nákladně od chudiny kúpeny, rozchytali a zbili. A zvonovinu do jiných zemí prodávali. Sviecny, ampuly kazili. Item že jsú sviecny kostelnie, ampuly i sviece i všecka jiná nádobie k službě božie připravená mezi se rozchytali a zkazili. Hroby svatých otvierali. Item že jsú hroby svatých otvierali a je převracovali. Archy vybíjeli a tělo božie rozsypali. Item že jsú z jich naučenie archy, kdež tělo božie stáváše zavřeno, vybíjeli a pušky v ruce brali a tělo božie na zemi rozsypali a nohama tlačili a druzí rukama jako jiné oplatky jedli a v usta sobě s rúhaním opali. Krev Kristovu na zemi vylévali. Item že jsú krev Pána Ježíše z kalichuov vylévali a kalichy chmatali a prodávali. 127 svýma I ſwymi. 65
Koně mešným růchem sú odievali. Item že jsú koně své albami přiodievali a tak po cestách i do měst jezdili. Z korporáluov růšce dělali. Item z korporáluov, to je z toho růcha čistého, ješto na něm tělo božie léhá na oltáři, jehož se je neslušalo jim dotýkati, to sú nebojatě v ruce brali a domuov přinosili, a což 1 chtěli, to jsú z nich dělali. A slyšali sme, že by druzí růšce z nich dělali. 73a Oltáře všudy ztroskotali. Item že jsú oltáře téměř všudy troskotali a kazili, převracovali a rušili a svátosti z nich vymietali. Item že jsú kostely užitečné obecně kazili a pálili. A kněžie jsú to sami svýma127 rukama nešlechetně činili a jiným vnadu a příklad jsú dávali. A v tom sú nenabytú škodu chudým osádkám i přílišné pohaněnie na tu zemi vzvedli! Z kosteluov chlévy dělali. Item že jsú z kosteluov chlévy činili a koně a dobytek v nich stavěli. Zvony všudy odbierali. Item že jsú zvony kostelnie téměř všudy, kteréž jsú byly nákladně od chudiny kúpeny, rozchytali a zbili. A zvonovinu do jiných zemí prodávali. Sviecny, ampuly kazili. Item že jsú sviecny kostelnie, ampuly i sviece i všecka jiná nádobie k službě božie připravená mezi se rozchytali a zkazili. Hroby svatých otvierali. Item že jsú hroby svatých otvierali a je převracovali. Archy vybíjeli a tělo božie rozsypali. Item že jsú z jich naučenie archy, kdež tělo božie stáváše zavřeno, vybíjeli a pušky v ruce brali a tělo božie na zemi rozsypali a nohama tlačili a druzí rukama jako jiné oplatky jedli a v usta sobě s rúhaním opali. Krev Kristovu na zemi vylévali. Item že jsú krev Pána Ježíše z kalichuov vylévali a kalichy chmatali a prodávali. 127 svýma I ſwymi. 65
Strana 66
73b Monstrance převracovali. Item že monstrance na oltáři s tělem božím postavené jsú z jich naučenie převracovali, a vyvrhúc svátost, monstrance pobierali a na porúhanie leccos nečistého jsú vsadili. I Který kořen všeho toho běhu jich a činuov najhorších. Item že jsú tyto věci všecky ohavné se dály z tohoto bludného a nevěrného kořene, neb sú kněžie kázali, že kněz v hřiechu smrtedlném neposvěcuje. A v tom bludu Markold když je byl shledán a k němu se seznal, tehdy je v hádaní až do němoty před obcí přemožen. Kterak jsú z Wikleffova naučenie na vieře o tělu božiem velice pochybili. Item tíž kněžie v najhoršie sú uhodili, že jsú proti té drahé svátosti bludně se vtipovali, a vtipy berúce z kněh Jana Wikleffa, šeředně jsú na vieře pochybili, takže tu drahú svátost, kterúž před časem jsú nade všetska stvořenie velebili128, ctili, chválili, na každé kázanie své až do nebe i nad nebe chváléce jsú vyzdvíhali a v svých procesiech na vysokém dřieví i po svých cestách jsú nosili, majíce za to, že u vieře a u moci té svátosti své všecky nepřátely jsú podstupovali a přemáhali, potom pak túž svátost, jakož jsú ji prvé velebili a vážili, tak jsú ji tupili a rúhavými slovy ji ohavovali. A proti ní i u vieře jsú blúdili a ji modlú najhorší v křesťanstvu jsú nazývali a jiní kusem chleba a jiní škvarkem a jiní motýlem a jiní karakterem bestie, to je nátiskem šelmy veliké,xcv. jsú jmenovali. A tak jsú přemnožstvie lidu z viery129 zavedli, z nichž mnozí jsú i s mnohými kněžími na té nevěře kacieřské spáleni130 a jiní jinak zemřeli a zmořeni. O knězi Martínkovi kacieřovi. O tělu božiem. Item jeden z nich jako z prvních bieše, jménem kněz Martínek, jehož anjelem zástupuov božích a jiní Danielem pro vtipy jeho a rozumy jmenováchu. Ten je s svými tovařiši kázal, učil i psal traktáty i listy, všecka rúhanie o té drahé svátosti, jmenuje ji dáblem najhorším a modlú najďábelnější a jinými jmény, což je mohl, najohavnějšími. A mistra Matěje Pařížského i mistra Jakúbka, jenž jsú velebili poctivost té svátosti, najvětčími svuodci je nazýval i jiné všecky, ktož jsú tu svátost velebili, ctili i chválili, též tupieše. 74a Týž Martínek kacieř psal traktáty kacieřské do Piesku. Item týž kacierný Martínek kněz psal je traktáty k óbci pieset ské dva nebo více, v nichž tito artikulové stojie: Najprv die: První blud je při té večeři, by ta večeře v chlebě přesném jměla činěna býti, za duovod sobě berúce obyčej židovský. 128 XCVI 129 130 velebili ſu welebyli. Srov. Ap 16,2 a 19,2. z viery | ſwiery. spáleni] zpaleni. 66
73b Monstrance převracovali. Item že monstrance na oltáři s tělem božím postavené jsú z jich naučenie převracovali, a vyvrhúc svátost, monstrance pobierali a na porúhanie leccos nečistého jsú vsadili. I Který kořen všeho toho běhu jich a činuov najhorších. Item že jsú tyto věci všecky ohavné se dály z tohoto bludného a nevěrného kořene, neb sú kněžie kázali, že kněz v hřiechu smrtedlném neposvěcuje. A v tom bludu Markold když je byl shledán a k němu se seznal, tehdy je v hádaní až do němoty před obcí přemožen. Kterak jsú z Wikleffova naučenie na vieře o tělu božiem velice pochybili. Item tíž kněžie v najhoršie sú uhodili, že jsú proti té drahé svátosti bludně se vtipovali, a vtipy berúce z kněh Jana Wikleffa, šeředně jsú na vieře pochybili, takže tu drahú svátost, kterúž před časem jsú nade všetska stvořenie velebili128, ctili, chválili, na každé kázanie své až do nebe i nad nebe chváléce jsú vyzdvíhali a v svých procesiech na vysokém dřieví i po svých cestách jsú nosili, majíce za to, že u vieře a u moci té svátosti své všecky nepřátely jsú podstupovali a přemáhali, potom pak túž svátost, jakož jsú ji prvé velebili a vážili, tak jsú ji tupili a rúhavými slovy ji ohavovali. A proti ní i u vieře jsú blúdili a ji modlú najhorší v křesťanstvu jsú nazývali a jiní kusem chleba a jiní škvarkem a jiní motýlem a jiní karakterem bestie, to je nátiskem šelmy veliké,xcv. jsú jmenovali. A tak jsú přemnožstvie lidu z viery129 zavedli, z nichž mnozí jsú i s mnohými kněžími na té nevěře kacieřské spáleni130 a jiní jinak zemřeli a zmořeni. O knězi Martínkovi kacieřovi. O tělu božiem. Item jeden z nich jako z prvních bieše, jménem kněz Martínek, jehož anjelem zástupuov božích a jiní Danielem pro vtipy jeho a rozumy jmenováchu. Ten je s svými tovařiši kázal, učil i psal traktáty i listy, všecka rúhanie o té drahé svátosti, jmenuje ji dáblem najhorším a modlú najďábelnější a jinými jmény, což je mohl, najohavnějšími. A mistra Matěje Pařížského i mistra Jakúbka, jenž jsú velebili poctivost té svátosti, najvětčími svuodci je nazýval i jiné všecky, ktož jsú tu svátost velebili, ctili i chválili, též tupieše. 74a Týž Martínek kacieř psal traktáty kacieřské do Piesku. Item týž kacierný Martínek kněz psal je traktáty k óbci pieset ské dva nebo více, v nichž tito artikulové stojie: Najprv die: První blud je při té večeři, by ta večeře v chlebě přesném jměla činěna býti, za duovod sobě berúce obyčej židovský. 128 XCVI 129 130 velebili ſu welebyli. Srov. Ap 16,2 a 19,2. z viery | ſwiery. spáleni] zpaleni. 66
Strana 67
Druhý blud. 131 Item druhý blud jest těch, jenž chtie večeři Páně pamatovati toliko v malém kusu chleba a v malém napití vína. Ale chce, že má býti tak večeřeno a jedeno jako Kristus s učedlníky, kterýmž je dával ten chléb a víno mezi jinými krměmi; též chce, aby ještě bylo. A té nevěry byli jsú, že mnozí chopili sedíce a jedíce přijímati chtěli. Třetí blud. Item třetí blud dí, že by byl těch, jenž praví, že by pět slóv řékáno mělo býti k chlebu. A ti dále zacházejí, jiný blud věříce, že mocí těch slóv a znamení132 křiežuov chléb se obracuje u maso. Ale věrní vědětiť mají, že Kristus nemluvil jest k chlebu těch slóv, ale k učedlníkuom. Neb chléb ani slyší, ani rozumí. A divné jest, že mnozí kněží volali sú na kúzedlníky a na ty, jenž žehnají, a sami vždy, obyčejem kúzedlničím říkajíce slova nad chlebem a nad vínem a žehnajíce, mnie, by věc horší mohli obrátiti v lepší aneb že byl33 Krista mohli v ten chléb svábiti134 jako rychlého a křepkého. Takť je Kristus nevydal ani činiti přikázal, než papežové, vzemše ten obyčej od kúzedlníkuov, kteřížto tak jsú činili nad těmi věcmi, které obětovali jsú modlám. Čtvrtý blud. Čtvrtý jest blud, jakož tento píše, těch, jenž pravie, by klekáno jmělo býti před tiem chlebem, majíce za to, že ten chléb jest pravý Kristus, Buoh a člověk, a jiní za to, že jest v tom chlebě, a jiní, že pod tiem chlebem, a jiní, že za tiem, a jiní, že jest s tiem chlebem aneb při tom chlebě. Ale věrní mají věděti, že nižádné jiné stvořenie nemá vyzdviženo býti, abychom v něm Boha hleděli. Protož ktožkoli již jinde hledá Syna nežli v Otci a Otce jinde nežli v Synu aneb jinde se chce modliti neb ctíti, jestiť modloslužebník. Item že Kristus odšel je od nich od apoštoluov a sedí na pravici Otcel35. Item že Kristus jest Duch svatý, ten, o němž písmo die: A jinéhoť Utěšitele dám vám,“xcvu to jest pravě: "Mě jiného a duchovnieho,“ a tak míně, že tak duchovně Kristus se dává a s námi jest až do skonání světu;XCVII tak také jest i v krmích večeře Páně, kterážto, bude-liť tak pamatována, jako je Kristus vydal, moci I veliké jest. Ale tiem obyčejem, jakož lháři pravie, nenieť v chlebě ani pod tiem chlebem tak, aby tu bylo jeho tělo, které je na nebesa vstúpilo a na 74b 131 132 133 134 135 XCVII XCVIII Druhý blud I Druhy blud (nevyčleněno z textu jako ostatní nadpisy samostatných kapitol). znamení] znamenie. Následuje zrušené xpus. svábiti mohli ſwabiti. Item že Kristus odšel je ... na pravici Otce I Item zie xps od ſ siel ge ... na prawiczi Otcze (psáno uprostřed řádků jako nadpis samostatné kapitoly). J 14,16. Srov. Mt 28,20. 67
Druhý blud. 131 Item druhý blud jest těch, jenž chtie večeři Páně pamatovati toliko v malém kusu chleba a v malém napití vína. Ale chce, že má býti tak večeřeno a jedeno jako Kristus s učedlníky, kterýmž je dával ten chléb a víno mezi jinými krměmi; též chce, aby ještě bylo. A té nevěry byli jsú, že mnozí chopili sedíce a jedíce přijímati chtěli. Třetí blud. Item třetí blud dí, že by byl těch, jenž praví, že by pět slóv řékáno mělo býti k chlebu. A ti dále zacházejí, jiný blud věříce, že mocí těch slóv a znamení132 křiežuov chléb se obracuje u maso. Ale věrní vědětiť mají, že Kristus nemluvil jest k chlebu těch slóv, ale k učedlníkuom. Neb chléb ani slyší, ani rozumí. A divné jest, že mnozí kněží volali sú na kúzedlníky a na ty, jenž žehnají, a sami vždy, obyčejem kúzedlničím říkajíce slova nad chlebem a nad vínem a žehnajíce, mnie, by věc horší mohli obrátiti v lepší aneb že byl33 Krista mohli v ten chléb svábiti134 jako rychlého a křepkého. Takť je Kristus nevydal ani činiti přikázal, než papežové, vzemše ten obyčej od kúzedlníkuov, kteřížto tak jsú činili nad těmi věcmi, které obětovali jsú modlám. Čtvrtý blud. Čtvrtý jest blud, jakož tento píše, těch, jenž pravie, by klekáno jmělo býti před tiem chlebem, majíce za to, že ten chléb jest pravý Kristus, Buoh a člověk, a jiní za to, že jest v tom chlebě, a jiní, že pod tiem chlebem, a jiní, že za tiem, a jiní, že jest s tiem chlebem aneb při tom chlebě. Ale věrní mají věděti, že nižádné jiné stvořenie nemá vyzdviženo býti, abychom v něm Boha hleděli. Protož ktožkoli již jinde hledá Syna nežli v Otci a Otce jinde nežli v Synu aneb jinde se chce modliti neb ctíti, jestiť modloslužebník. Item že Kristus odšel je od nich od apoštoluov a sedí na pravici Otcel35. Item že Kristus jest Duch svatý, ten, o němž písmo die: A jinéhoť Utěšitele dám vám,“xcvu to jest pravě: "Mě jiného a duchovnieho,“ a tak míně, že tak duchovně Kristus se dává a s námi jest až do skonání světu;XCVII tak také jest i v krmích večeře Páně, kterážto, bude-liť tak pamatována, jako je Kristus vydal, moci I veliké jest. Ale tiem obyčejem, jakož lháři pravie, nenieť v chlebě ani pod tiem chlebem tak, aby tu bylo jeho tělo, které je na nebesa vstúpilo a na 74b 131 132 133 134 135 XCVII XCVIII Druhý blud I Druhy blud (nevyčleněno z textu jako ostatní nadpisy samostatných kapitol). znamení] znamenie. Následuje zrušené xpus. svábiti mohli ſwabiti. Item že Kristus odšel je ... na pravici Otce I Item zie xps od ſ siel ge ... na prawiczi Otcze (psáno uprostřed řádků jako nadpis samostatné kapitoly). J 14,16. Srov. Mt 28,20. 67
Strana 68
pravici sedí136. Neb byť137 tu bylo to tělo, tehda by Kristus neřekl: "Jáť otejdu,“c ale řekl by: "Skryjiť se.“ Aniž by písmo řeklo: Vstúpil na nebesa,“C ale řeklo by: "Skryl se v óplatce.“ Nechť odpovědie k tomu ti, jenž chtie Krista v chlebě s sebú tělesného jmieti. Takovým Kristus neodšel jest, ani je na nebesa vstúpil. Jistěť nerozomějí, coť mluvie řkúce: "Jestiť tu pravé tělo božie." Ó, by138 porozuměli, že Kristus, sedě tělem na pravici, duchem duchovně všudy jest. Oni pravie, že když pět slóv nad tiem chlebem řkú, tehda přijda Kristus do toho chleba vstúpí. Dieť jeden lhář z nich na to slovo Mojžiešovo: "Nenieť jiný tak veliký národ, byť jměl bohy tak blízké, jakož s námi jest Pán Buoh pravě: "Jakožto židé jměli jsú Boha s sebú v stánku, tak my jeho náš,“ci máme v svátosti. Item věděti máme, že chléb večeře Páně k jedení dán jest, ale ne k klekání ani k modlení. Ale ďábel je to uvedl skrze své, aby se tu modloslužebenstvie dálo. A nevelmi dávno v uobyčej je vešlo139 klekánie před tiem chlebem a najviec od mistra Matěje Pařížského zde v Čechách jest stvrzeno. Pátý blud jeho. Pátý jest blud, že nedávajíce v ruce, kněžie lidu v usta kladú malé kúsky. Tohoť jest Kristus neustanovil. Šestý blud jeho. Šestý jest blud těch, jenž nemají rozdielu mezi chlebem věčným a mezi za čas trvajícím chlebem. Item že čtenie svatého Jana v šesté kapitulecu rozumie se toliko o věčném chlebu, kterýž záleží v diele děl božiech140. A slovo božie jest ten chléb, kterýž jest s nebe sstúpil.ci A proto ti skutci slova božieho nazváni jsú chlebem a tělem. A tak se rozumie: "Nebudete-li jiesti těla Syna člověčího a píti jeho krve etc.“ (to je: nebudete-li činiti skutkuov, které Syn člověčí činí) "a nebudete-li píti krve jeho“ (to je: nepoznáte-li moci a příčin jeho skutkuov), nebudete života věčného jmieti.“CI O tomť jest již jinde široce psáno, tuto jedno ku paměti jest přivedeno. Item vystříhajíce se těch bluduov těžkých pilně i papežovy večeře, jenž jest modloslúženie, vědúce, že všichni, ktož se tomu chlebu 136 137 IC C 138 Cl 139 Cl 140 CIII CIV 68 sedí ] ſedie, pak ie přepsáno nay. byť l bytu, pak u škrtnuto. J 7,33 aj. 1 P3,22. Následuje zrušené prze. Dt 4,7. vešlo | wze ſ ſlo. Srov. J 6,26-58. božiech I bozich, e nadepsáno. Srov. J 6,33 aj. J 6,53.
pravici sedí136. Neb byť137 tu bylo to tělo, tehda by Kristus neřekl: "Jáť otejdu,“c ale řekl by: "Skryjiť se.“ Aniž by písmo řeklo: Vstúpil na nebesa,“C ale řeklo by: "Skryl se v óplatce.“ Nechť odpovědie k tomu ti, jenž chtie Krista v chlebě s sebú tělesného jmieti. Takovým Kristus neodšel jest, ani je na nebesa vstúpil. Jistěť nerozomějí, coť mluvie řkúce: "Jestiť tu pravé tělo božie." Ó, by138 porozuměli, že Kristus, sedě tělem na pravici, duchem duchovně všudy jest. Oni pravie, že když pět slóv nad tiem chlebem řkú, tehda přijda Kristus do toho chleba vstúpí. Dieť jeden lhář z nich na to slovo Mojžiešovo: "Nenieť jiný tak veliký národ, byť jměl bohy tak blízké, jakož s námi jest Pán Buoh pravě: "Jakožto židé jměli jsú Boha s sebú v stánku, tak my jeho náš,“ci máme v svátosti. Item věděti máme, že chléb večeře Páně k jedení dán jest, ale ne k klekání ani k modlení. Ale ďábel je to uvedl skrze své, aby se tu modloslužebenstvie dálo. A nevelmi dávno v uobyčej je vešlo139 klekánie před tiem chlebem a najviec od mistra Matěje Pařížského zde v Čechách jest stvrzeno. Pátý blud jeho. Pátý jest blud, že nedávajíce v ruce, kněžie lidu v usta kladú malé kúsky. Tohoť jest Kristus neustanovil. Šestý blud jeho. Šestý jest blud těch, jenž nemají rozdielu mezi chlebem věčným a mezi za čas trvajícím chlebem. Item že čtenie svatého Jana v šesté kapitulecu rozumie se toliko o věčném chlebu, kterýž záleží v diele děl božiech140. A slovo božie jest ten chléb, kterýž jest s nebe sstúpil.ci A proto ti skutci slova božieho nazváni jsú chlebem a tělem. A tak se rozumie: "Nebudete-li jiesti těla Syna člověčího a píti jeho krve etc.“ (to je: nebudete-li činiti skutkuov, které Syn člověčí činí) "a nebudete-li píti krve jeho“ (to je: nepoznáte-li moci a příčin jeho skutkuov), nebudete života věčného jmieti.“CI O tomť jest již jinde široce psáno, tuto jedno ku paměti jest přivedeno. Item vystříhajíce se těch bluduov těžkých pilně i papežovy večeře, jenž jest modloslúženie, vědúce, že všichni, ktož se tomu chlebu 136 137 IC C 138 Cl 139 Cl 140 CIII CIV 68 sedí ] ſedie, pak ie přepsáno nay. byť l bytu, pak u škrtnuto. J 7,33 aj. 1 P3,22. Následuje zrušené prze. Dt 4,7. vešlo | wze ſ ſlo. Srov. J 6,26-58. božiech I bozich, e nadepsáno. Srov. J 6,33 aj. J 6,53.
Strana 69
klanějí a podlé ustavenie papežuov jej jedie, neučiní-li pokánie, mučeni budú před tváří Boha a I před anjely svatými v síře a v óhni na věky.Cv To vše Martínek z prvnieho traktátu svého. Druhý traktát téhož kacieře Martínka. Item týž kacieř Martínek v druhém svém traktátu, to je v knížkách, píše v týž rozum mluvě, že ten chléb bieše tělo Kristovo v znamení, jenž znamenávalo jest tělo zrazené. Potom mluví též o večeři jakožto i prvé řka: Jisté jest, že z malého kusu chleba se neobjiedali ani z malého napití se opíjeli. Item praví dále, že z té večeře, jakož nynie jedie v malých kúscích, vyšlo jest všecko zlé, to jest ustuženie lásky, mordové, lúpeži, pálenie, nevěra, zrada - najviec od těch, jenž ji jedie na každý den, a vzláště zde v Čechách, jenž zvelebena jest najviec. Item žádaj na nich každý věrný, ať toho dovedú, kto je přikázal před tiem chlebem klekati, kto jej do monstrance kázal klásti, na oltář stavěti, kostely a oltáře, archy tomu chlebu dělati, kto jej k nemocným kázal nositi a s zvonečkem141 před ním choditi, kto jej na kyji do boje přikázal nositi, kto přikázal věřiti, že jest tu pravý Kristus, jenž sedí na pravici, die: "Když vám řkú: Tutoť a tutoť jest Kristus, neroďte věřiti.CVI Kto praví z jistých svatých, by ke rčení pěti slóv chléb se v tělo obrátil aneb aby inhed pod tiem Kristus byl? Kto přikázal věrné páliti, to je pikardy, pro Buoh, že chleba stvořeného za Buoh nechtie mieti a jako Boha ctíti? Kto jiný nežli šelma podobná k beránku?cvi Kto přikázal malý kus v usta klásti? Toť vše mají od papežuov antikristuov! Potom velí, aby tu večeři všichni opustili, neb je velmi zlá, a večeři Páně pamatovali, řka, že tato papežova večeře, pro niž mordují lidi, s Kristovú se nic nesjednává. A čímž ji déle jedie, tiem větčie zlost se rozmáhá. 75a Bludy Martinka. Item křesťanóm prvním bylo ustaveno, aby ani oltáře tělesného jměli (než tepruv Sixtus papež přikázal jmieti oltáře), ani aby modl na oltář stavěli, ale aby křesťané spolu ku potřebě pojedli a jako hody jměli. A odtud jsú posviecenie byla pošla. Potom pak papežové ustavili jsú chrámy, oltáře a modly na oltářich, jimž přezděli tělo božie a obrazy. Protož věrní to poznajíce jměli by nechati bludné a kacierské papežovy večeře. Toť v druhém napsání Martínek, jenž jest byl těch bluduov jako mistr a počátek. A ta dva traktáty psal je do Piesku k óbci i k jiným obcem. 142 75b CV 141 CVI CVII 142 Srov. Ap 20, 10 a 21,8. s zvonečkem J zwoneczkem. Mc 13,21. Srov. Ap 13,11. Toť v druhém napsání Martínek ... i k jiným obcem 1 Tot w druhem nap ſani Martinek ... y kginym Obczem (psáno uprostřed řádků jako nadpis samostatné kapitoly). 69
klanějí a podlé ustavenie papežuov jej jedie, neučiní-li pokánie, mučeni budú před tváří Boha a I před anjely svatými v síře a v óhni na věky.Cv To vše Martínek z prvnieho traktátu svého. Druhý traktát téhož kacieře Martínka. Item týž kacieř Martínek v druhém svém traktátu, to je v knížkách, píše v týž rozum mluvě, že ten chléb bieše tělo Kristovo v znamení, jenž znamenávalo jest tělo zrazené. Potom mluví též o večeři jakožto i prvé řka: Jisté jest, že z malého kusu chleba se neobjiedali ani z malého napití se opíjeli. Item praví dále, že z té večeře, jakož nynie jedie v malých kúscích, vyšlo jest všecko zlé, to jest ustuženie lásky, mordové, lúpeži, pálenie, nevěra, zrada - najviec od těch, jenž ji jedie na každý den, a vzláště zde v Čechách, jenž zvelebena jest najviec. Item žádaj na nich každý věrný, ať toho dovedú, kto je přikázal před tiem chlebem klekati, kto jej do monstrance kázal klásti, na oltář stavěti, kostely a oltáře, archy tomu chlebu dělati, kto jej k nemocným kázal nositi a s zvonečkem141 před ním choditi, kto jej na kyji do boje přikázal nositi, kto přikázal věřiti, že jest tu pravý Kristus, jenž sedí na pravici, die: "Když vám řkú: Tutoť a tutoť jest Kristus, neroďte věřiti.CVI Kto praví z jistých svatých, by ke rčení pěti slóv chléb se v tělo obrátil aneb aby inhed pod tiem Kristus byl? Kto přikázal věrné páliti, to je pikardy, pro Buoh, že chleba stvořeného za Buoh nechtie mieti a jako Boha ctíti? Kto jiný nežli šelma podobná k beránku?cvi Kto přikázal malý kus v usta klásti? Toť vše mají od papežuov antikristuov! Potom velí, aby tu večeři všichni opustili, neb je velmi zlá, a večeři Páně pamatovali, řka, že tato papežova večeře, pro niž mordují lidi, s Kristovú se nic nesjednává. A čímž ji déle jedie, tiem větčie zlost se rozmáhá. 75a Bludy Martinka. Item křesťanóm prvním bylo ustaveno, aby ani oltáře tělesného jměli (než tepruv Sixtus papež přikázal jmieti oltáře), ani aby modl na oltář stavěli, ale aby křesťané spolu ku potřebě pojedli a jako hody jměli. A odtud jsú posviecenie byla pošla. Potom pak papežové ustavili jsú chrámy, oltáře a modly na oltářich, jimž přezděli tělo božie a obrazy. Protož věrní to poznajíce jměli by nechati bludné a kacierské papežovy večeře. Toť v druhém napsání Martínek, jenž jest byl těch bluduov jako mistr a počátek. A ta dva traktáty psal je do Piesku k óbci i k jiným obcem. 142 75b CV 141 CVI CVII 142 Srov. Ap 20, 10 a 21,8. s zvonečkem J zwoneczkem. Mc 13,21. Srov. Ap 13,11. Toť v druhém napsání Martínek ... i k jiným obcem 1 Tot w druhem nap ſani Martinek ... y kginym Obczem (psáno uprostřed řádků jako nadpis samostatné kapitoly). 69
Strana 70
Že je mnoho jměl tovařišuov v témž kacieřství. Item že týž Martínek před svú smrtí řekl je, žeť já nejsem sám této viery, ale jestiť dvanádcet kněží táborských 143, ještoť právě též držie jako já. Protož nemněte, byť to tak přestalo, jako vy mníte! Táborští144 kněžie po smrti jej velebili. Item že po jeho smrti kněžie táborští145 velebili jsú jeho smrt jakožto mučedlníka božieho a tupili jsú ty, ktož jsú jej upálili s druhým146 knězem, Prokopem Slepým. Koranda 147 rozdával jeho artikuly. Item že Koranda vzláště nosil je v své tašvici jeho artikuly, ty, kteréž je před smrtí v těchto rozum napsal Martínek. A ty je ukazoval bludným a nevěrným, potvrzuje jich v bludích jeho, řka: "Aj, žeť je statečně Martínek na tomto umřel!“ Proč je Žižka nenáviděl mnohých kněžie táborských. Item proto je bratr Žižka nenáviděl některých kněží táborských, a zvláště Korandy148, zjevně jemu dávaje pikardy a kacieře. A proto Koranda149 vystřiehal je se jeho jednak dvě létě. Třetí traktát kacierský psal je kněz Jan Němec s jinými kněžími150. Kterýž15i ta kacierstvie v sobě drží152: Item třetí traktát psal je jich starší kněz Jan Němec z Žatce kazatel s knězem Sigmundem i s jinými kněžími táborskými. A ten jsú rozdali téměř po vší zemi, v němž tito bludové stojie a kacierstvie: Najprv že při tom kusu příliš mnoho jest kacierstvie. Jako toto prvé jest a hrubé kacierstvie a velmi bláznivé, v kteréž jest upadla téměř všecka cierkev římská pravěci, že po posvěcení té svátosti chléb a víno neostávají v své hrubé podstatě a přirození.CVII A v tom se sjednávají s Martínkem kacieřem. Item opět jiné jest kacieřstvie příliš rozmnožené a rozšířené, plno modloslúženie, ješto pravie, by Kristus podstatně a tělesně vedlé přirozenie těla svého se všemi údy oslavenými byl v té svátosti i v každé stránce svátosti. CIX 153] 76а 144 145 146 147 148 149 150 151 152 CVIII CIX 153 táborských ] Thabor ſ ſkich. Táborští] Thabor ſſti. táborští| Thabor ſſti. s druhým zdruhym. Koranda Coranda. Corandy. Korandy Koranda] Coranda. kněžími I kniezimy, dodatečně za druhé i nadepsáno e. Kterýž ] kterziz. drží] drzie. Srov. Sedlák, s. 1. Srov. Sedlák, s. 2. Dole na stránce je uvedeno It(em) ze g(es)t lziwe. 143 70
Že je mnoho jměl tovařišuov v témž kacieřství. Item že týž Martínek před svú smrtí řekl je, žeť já nejsem sám této viery, ale jestiť dvanádcet kněží táborských 143, ještoť právě též držie jako já. Protož nemněte, byť to tak přestalo, jako vy mníte! Táborští144 kněžie po smrti jej velebili. Item že po jeho smrti kněžie táborští145 velebili jsú jeho smrt jakožto mučedlníka božieho a tupili jsú ty, ktož jsú jej upálili s druhým146 knězem, Prokopem Slepým. Koranda 147 rozdával jeho artikuly. Item že Koranda vzláště nosil je v své tašvici jeho artikuly, ty, kteréž je před smrtí v těchto rozum napsal Martínek. A ty je ukazoval bludným a nevěrným, potvrzuje jich v bludích jeho, řka: "Aj, žeť je statečně Martínek na tomto umřel!“ Proč je Žižka nenáviděl mnohých kněžie táborských. Item proto je bratr Žižka nenáviděl některých kněží táborských, a zvláště Korandy148, zjevně jemu dávaje pikardy a kacieře. A proto Koranda149 vystřiehal je se jeho jednak dvě létě. Třetí traktát kacierský psal je kněz Jan Němec s jinými kněžími150. Kterýž15i ta kacierstvie v sobě drží152: Item třetí traktát psal je jich starší kněz Jan Němec z Žatce kazatel s knězem Sigmundem i s jinými kněžími táborskými. A ten jsú rozdali téměř po vší zemi, v němž tito bludové stojie a kacierstvie: Najprv že při tom kusu příliš mnoho jest kacierstvie. Jako toto prvé jest a hrubé kacierstvie a velmi bláznivé, v kteréž jest upadla téměř všecka cierkev římská pravěci, že po posvěcení té svátosti chléb a víno neostávají v své hrubé podstatě a přirození.CVII A v tom se sjednávají s Martínkem kacieřem. Item opět jiné jest kacieřstvie příliš rozmnožené a rozšířené, plno modloslúženie, ješto pravie, by Kristus podstatně a tělesně vedlé přirozenie těla svého se všemi údy oslavenými byl v té svátosti i v každé stránce svátosti. CIX 153] 76а 144 145 146 147 148 149 150 151 152 CVIII CIX 153 táborských ] Thabor ſ ſkich. Táborští] Thabor ſſti. táborští| Thabor ſſti. s druhým zdruhym. Koranda Coranda. Corandy. Korandy Koranda] Coranda. kněžími I kniezimy, dodatečně za druhé i nadepsáno e. Kterýž ] kterziz. drží] drzie. Srov. Sedlák, s. 1. Srov. Sedlák, s. 2. Dole na stránce je uvedeno It(em) ze g(es)t lziwe. 143 70
Strana 71
Item že jest lživé omýlenie, že by Kristus podlé těla svého podstatného vešken tu se podstatně a tělesně schoval.CX Item rozum slepý a kacierský jest, kterýžto154 takměř všecka cierkev římská drží od dávna a věří, že jednobytně ten chléb jest tělo Kristovo, tak že chléb v své podstatě proměňuje se v tělo Kristovo přirozené. CXI Item aby nám uvázlo v srdci pilně, abychme neupadli v modloslúženie, tak hubenú věc jakožto Boha ctiece. CXII Item svatý Pavel Korinty treskce, že jsú se opíjeli a obžierali z přielišného jedenie a pitie svátosti těla a krve Kristovy. CXIII Item když by chléb ten byl jednobytně tělo Kristovo, tehdy Kristus, Buoh a Pán náš, byl by příliš hubený a nedostatečný CXIV Item rozum křesťanský tento jest, že ten chléb jest tělo Kristovo posvátně neb znamenaně. Neb ten chléb a víno znamenává, že tělo Kristovo a jeho krev za nás na kříži trpělo jest. CXV Item rozum pravý a křestanský těchto slóv: "To jest tělo mé,“cxvi tento jest: To v pravdě znamenává, že jest mé tělo pravý pokrm mój duchovní. Neb jinak řeč Kristova byla by přiliš falešná. CXVII Item neb kdyby to tak bylo, tehdy Kristus, Buoh náš, byl by tak bídný a hubený, že by od myší aneb od múchy mohl hlodán býti.CXVII Proto Kristus mluvil je znamenaně (jako: "Sedm plných klasuov jest hojných sedm let“cxi), to jest znamenaně Jan je od Krista nazván Eliáš.CXX A tak věrný muož někdy nevěrným jedním obyčejem mluviti a někdy jiným. Také muož nevěrným zapřieti, že ten chléb nenie tělo Kristovo k jich rozumu.CXXl A tak by snadně srozuměli155 laikové, kterak jeden Kristus má mnoho těl na mnohych miestech, neb každá svátost jest tělo Kristovo znamenaně. Ale však nižádná ta z těch svátostí jest tělo Kristovo přirozené, jenž s duší i se všemi údy sedí na nebesích, ale jest tělo jeho daleko jiným obyčejem.CXXII Item jakož je bylo bezpečnějie Janovi zapříti se býti EliášemXXm proto, aby židé nevěrně neblúdili, tak bezpečnějie jest nynie mluviti, že CX 154 CXI CXII CXIII CXIV CXV CXVI CXVII CXVII CXIX CXX CXXI 155 CXXII CXXIII Srov. Sedlák, s. 3-4. kterýžto ] kterziz to. Srov. Sedlák, s. 4. Srov. Sedlák, s. 5. Srov. 1 C 11,20-22. Srov. též Sedlák, s. 5. Srov. Sedlák, s. 5. Srov. Sedlák, s. 5. Mt 26,26; Me 14,22; L 22,19; 1 C 24. Srov. Sedlák, s. 6. Srov. Sedlák, s. 6. Gn 41,26. Srov. Mt 11,14. Srov. též Sedlák, s. 7. Srov. Sedlák, s. 7. srozuměli zrozumiely. Srov. Sedlák, s. 7. Srov. J 1,21. 71
Item že jest lživé omýlenie, že by Kristus podlé těla svého podstatného vešken tu se podstatně a tělesně schoval.CX Item rozum slepý a kacierský jest, kterýžto154 takměř všecka cierkev římská drží od dávna a věří, že jednobytně ten chléb jest tělo Kristovo, tak že chléb v své podstatě proměňuje se v tělo Kristovo přirozené. CXI Item aby nám uvázlo v srdci pilně, abychme neupadli v modloslúženie, tak hubenú věc jakožto Boha ctiece. CXII Item svatý Pavel Korinty treskce, že jsú se opíjeli a obžierali z přielišného jedenie a pitie svátosti těla a krve Kristovy. CXIII Item když by chléb ten byl jednobytně tělo Kristovo, tehdy Kristus, Buoh a Pán náš, byl by příliš hubený a nedostatečný CXIV Item rozum křesťanský tento jest, že ten chléb jest tělo Kristovo posvátně neb znamenaně. Neb ten chléb a víno znamenává, že tělo Kristovo a jeho krev za nás na kříži trpělo jest. CXV Item rozum pravý a křestanský těchto slóv: "To jest tělo mé,“cxvi tento jest: To v pravdě znamenává, že jest mé tělo pravý pokrm mój duchovní. Neb jinak řeč Kristova byla by přiliš falešná. CXVII Item neb kdyby to tak bylo, tehdy Kristus, Buoh náš, byl by tak bídný a hubený, že by od myší aneb od múchy mohl hlodán býti.CXVII Proto Kristus mluvil je znamenaně (jako: "Sedm plných klasuov jest hojných sedm let“cxi), to jest znamenaně Jan je od Krista nazván Eliáš.CXX A tak věrný muož někdy nevěrným jedním obyčejem mluviti a někdy jiným. Také muož nevěrným zapřieti, že ten chléb nenie tělo Kristovo k jich rozumu.CXXl A tak by snadně srozuměli155 laikové, kterak jeden Kristus má mnoho těl na mnohych miestech, neb každá svátost jest tělo Kristovo znamenaně. Ale však nižádná ta z těch svátostí jest tělo Kristovo přirozené, jenž s duší i se všemi údy sedí na nebesích, ale jest tělo jeho daleko jiným obyčejem.CXXII Item jakož je bylo bezpečnějie Janovi zapříti se býti EliášemXXm proto, aby židé nevěrně neblúdili, tak bezpečnějie jest nynie mluviti, že CX 154 CXI CXII CXIII CXIV CXV CXVI CXVII CXVII CXIX CXX CXXI 155 CXXII CXXIII Srov. Sedlák, s. 3-4. kterýžto ] kterziz to. Srov. Sedlák, s. 4. Srov. Sedlák, s. 5. Srov. 1 C 11,20-22. Srov. též Sedlák, s. 5. Srov. Sedlák, s. 5. Srov. Sedlák, s. 5. Mt 26,26; Me 14,22; L 22,19; 1 C 24. Srov. Sedlák, s. 6. Srov. Sedlák, s. 6. Gn 41,26. Srov. Mt 11,14. Srov. též Sedlák, s. 7. Srov. Sedlák, s. 7. srozuměli zrozumiely. Srov. Sedlák, s. 7. Srov. J 1,21. 71
Strana 72
76b ta svátost jest chléb, aby tak lid neupadl v modloslúženie, věře tomu, že by ta svátost jednobytně Bohem byla.CXXIV Item neb v pravé v pravdě156 ani proroci Baalovi, ani kněžie Beelovi byli jsú větčí kacierští modloslužebníci jako I nynější kněžie, tak hubené stvořenie Bohem nazývajíce.CXXV Item Kristus má mnohý obyčej bytu nad jiné stvořenie. Neb vedlé božstvie jest všudy v každém stvoření157 bytem i mocí.CXXVI Ale Kristus podlé člověčenstvie má mnohé obyčeje bytu: První, najvyšší, má podstatný a tělesný. CXXVII A tiem tělem vstúpil jest na nebesa a tam jest v nebesích, ale ne v svátosti chleba a vína, ne ani na zemi. Neb nesstúpí doluov před posledním dnem.CXXVIII Item jakož Kristus, zde tělesně na světě bydle a chodě, nemohl jest jednu chvíli tělesně býti na rozličných miestech od sebe zdálených,cxxx téžť jest právě o těle slavném Kristově, že musí býti toliko na jednom místě tělesně tiem přirozeným tělem, kterýmž jest vstúpil na nebe, a ne jinde, tak že jinde jím spolu v jednu chvili nemuož býti.CXXX Item Kristus bydlí nahoře v nebi. A že nikdy nesstúpí na žádný oltář tiem tělem, by pak i svatý Petr slúžil, dokudž se svět nedokoná. Neb tepruv v tu chvíli sstúpí.CXXXI A k témuž Spasitel vystřiehá své volené, aby tomu nevěřili, by on tak byl kde na zemi, řka: Bude-li vám kto řéci: Aj, tutoť jest Kristus, aj, ondeno, neroďte věřiti."CXXXII Item neb tak jest veliká sláva a stkvostnost Pána Jezukrista, že kdyby podstatně a tělesně zde s námi byl (jakož slepě smyslé o svátosti), člověčská křechkost nemohla by té slávy, aniž která moc mohla by tu slávu skrýti aneb jie tajiti. CXXXIII Item že dává svuodce, kto věřie a praví, že by tělo Kristovo přirozené mohlo158 na mnohých miestech neb oltářiech býti.CXXXIV Druhý obyčej bytu má Kristus duchovní, kterýmž obyčejem jest v svatých zde na zemi. Neb Kristus, nahoře v nebi jsa tělesně, zde na zemi s svatými jest duchovně, to je skrze svú milost a pomoc.CXXXV CXXIV 156 CXXV 157 CXXVI CXXVII CXXVIII CXXIX CXXX CXXXI CXXXII CXXXIII 158 CXXXIV CXXXV Srov. Sedlák, s. 7-8. v pravděI w prawdie, prvé w nadepsáno. Srov. Sedlák, s. 8. stvoření] ſtworzenie. Srov. Sedlák, s. 9. Srov. Sedlák, s. 9. Srov. Sedlák, s. 10. Srov. Sedlák, s. 10. Srov. Sedlák, s. 10. Srov. Sedlák, s. 11. Mc 13,21. Srov. též Srov. Sedlák, s. 11. mohlo] mohlo by. Srov. Sedlák, s. 11. Srov. Sedlák, s. 12. Sedlák, s. 11. 72
76b ta svátost jest chléb, aby tak lid neupadl v modloslúženie, věře tomu, že by ta svátost jednobytně Bohem byla.CXXIV Item neb v pravé v pravdě156 ani proroci Baalovi, ani kněžie Beelovi byli jsú větčí kacierští modloslužebníci jako I nynější kněžie, tak hubené stvořenie Bohem nazývajíce.CXXV Item Kristus má mnohý obyčej bytu nad jiné stvořenie. Neb vedlé božstvie jest všudy v každém stvoření157 bytem i mocí.CXXVI Ale Kristus podlé člověčenstvie má mnohé obyčeje bytu: První, najvyšší, má podstatný a tělesný. CXXVII A tiem tělem vstúpil jest na nebesa a tam jest v nebesích, ale ne v svátosti chleba a vína, ne ani na zemi. Neb nesstúpí doluov před posledním dnem.CXXVIII Item jakož Kristus, zde tělesně na světě bydle a chodě, nemohl jest jednu chvíli tělesně býti na rozličných miestech od sebe zdálených,cxxx téžť jest právě o těle slavném Kristově, že musí býti toliko na jednom místě tělesně tiem přirozeným tělem, kterýmž jest vstúpil na nebe, a ne jinde, tak že jinde jím spolu v jednu chvili nemuož býti.CXXX Item Kristus bydlí nahoře v nebi. A že nikdy nesstúpí na žádný oltář tiem tělem, by pak i svatý Petr slúžil, dokudž se svět nedokoná. Neb tepruv v tu chvíli sstúpí.CXXXI A k témuž Spasitel vystřiehá své volené, aby tomu nevěřili, by on tak byl kde na zemi, řka: Bude-li vám kto řéci: Aj, tutoť jest Kristus, aj, ondeno, neroďte věřiti."CXXXII Item neb tak jest veliká sláva a stkvostnost Pána Jezukrista, že kdyby podstatně a tělesně zde s námi byl (jakož slepě smyslé o svátosti), člověčská křechkost nemohla by té slávy, aniž která moc mohla by tu slávu skrýti aneb jie tajiti. CXXXIII Item že dává svuodce, kto věřie a praví, že by tělo Kristovo přirozené mohlo158 na mnohých miestech neb oltářiech býti.CXXXIV Druhý obyčej bytu má Kristus duchovní, kterýmž obyčejem jest v svatých zde na zemi. Neb Kristus, nahoře v nebi jsa tělesně, zde na zemi s svatými jest duchovně, to je skrze svú milost a pomoc.CXXXV CXXIV 156 CXXV 157 CXXVI CXXVII CXXVIII CXXIX CXXX CXXXI CXXXII CXXXIII 158 CXXXIV CXXXV Srov. Sedlák, s. 7-8. v pravděI w prawdie, prvé w nadepsáno. Srov. Sedlák, s. 8. stvoření] ſtworzenie. Srov. Sedlák, s. 9. Srov. Sedlák, s. 9. Srov. Sedlák, s. 10. Srov. Sedlák, s. 10. Srov. Sedlák, s. 10. Srov. Sedlák, s. 11. Mc 13,21. Srov. též Srov. Sedlák, s. 11. mohlo] mohlo by. Srov. Sedlák, s. 11. Srov. Sedlák, s. 12. Sedlák, s. 11. 72
Strana 73
Třetí obyčej bytu má Kristus podlé těla mocný. A tak tiem bytem nehýbaje se z miesta159, jest na nebi i na zemi, jako král jest mocí svú po všem království svém, kteréž spravuje 160 CXXXVI Čtvrté: Kristus má obyčej posvátný, CXXXVl a tak jest v té svátosti posvátně, druhé mocně, třetie duchovně. Posvátně - neb každá stránka svátosti znamenává z božieho ustavenie tělo Kristovo.CXXXVII Duchovně - to je skrze zvláštní milost, krmě duše svatých lidí.CXXXIX A tak tiem obyčejem Kristus přítomen jest v té svátosti, ne aby tělesně s nebel6l sstúpil, ale v nebesiech jsa tělesně, dává dary du chovnie skrze tuto svátost, jakožto činí skrze slovo božie. CXL Item dnes mnozí věrní, jsúce v žaláři neb na cestě aneb jsúce na diele tělesným, bez svátosti této čitedlné též právě jedí a pijí. CXLI Item věrní lidé v žaláři nejedie tělesně Krista, aniž v sobě mají jeho přirozeného těla, ale toliko duchovně jest v dušiech jich.CXLII Tak také i dnešní den věrní mají v svátosti jiesti tělo Kristovo ne tělesně, ale toliko duchovně, věříc tomu, že vedlé vyrčenie Kristova tělesné jedenie nic by jim neprospělo. CXLIII Item člověk věrný mnohem jest hodnější nežli ta svátost. CXLIV Item Kristus jest hodnějé a dokonalejie u věrném člověku nežli v svátosti. CXLV Item v chlebě jest Kristus mnoho nižším obyčejem.CXLVI Item z mnohého božieho přikázanie člověk více má milovati věrného člověka nežli tu svátost. CXLVII Item protož tehdy ani v svátosti muož tělesně býti, ale toliko duchovně. CXLVIII Item: "To čiňte na mú památku,“cxL skrze to míně, že tělesně při tom nebude. A protož jako nepřítomného mají jeho památku nábožně činiti.CL Item ta krev Kristova nebieše tělesně, ale posvátně v kalichu, ale tělesně ještě bieše mezi koží Kristovú a v žilách jeho těla.CL 77a 159 160 CXXXVI CXXXVII CXXXVIII CXXXIX 161 CXL CXLI CXLII CXLIII CXLIV CXLV CXLVI CXLVII CXLVIII CXLIX CL CLI z miestaI ſmie ſta spravuje I zprawuge. Srov. Sedlák, s. 12. Srov. Sedlák, s. 13. Srov. Sedlák, s. 14. Srov. Sedlák, s. 14. s nebe] s ſnebe. Srov. Sedlák, s. 14. Srov. Sedlák, s. 17. Srov. Sedlák, s. 17. Srov. Sedlák, s. 17. Srov. Sedlák, s. 17. Srov. Sedlák, s. 17. Srov. Sedlák, s. 17. Srov. Sedlák, s. 18. Srov. Sedlák, s. 18. L 22,19; 1 C 24-25. Srov. Sedlák, s. 18. Srov. Sedlák, s. 18. 73
Třetí obyčej bytu má Kristus podlé těla mocný. A tak tiem bytem nehýbaje se z miesta159, jest na nebi i na zemi, jako král jest mocí svú po všem království svém, kteréž spravuje 160 CXXXVI Čtvrté: Kristus má obyčej posvátný, CXXXVl a tak jest v té svátosti posvátně, druhé mocně, třetie duchovně. Posvátně - neb každá stránka svátosti znamenává z božieho ustavenie tělo Kristovo.CXXXVII Duchovně - to je skrze zvláštní milost, krmě duše svatých lidí.CXXXIX A tak tiem obyčejem Kristus přítomen jest v té svátosti, ne aby tělesně s nebel6l sstúpil, ale v nebesiech jsa tělesně, dává dary du chovnie skrze tuto svátost, jakožto činí skrze slovo božie. CXL Item dnes mnozí věrní, jsúce v žaláři neb na cestě aneb jsúce na diele tělesným, bez svátosti této čitedlné též právě jedí a pijí. CXLI Item věrní lidé v žaláři nejedie tělesně Krista, aniž v sobě mají jeho přirozeného těla, ale toliko duchovně jest v dušiech jich.CXLII Tak také i dnešní den věrní mají v svátosti jiesti tělo Kristovo ne tělesně, ale toliko duchovně, věříc tomu, že vedlé vyrčenie Kristova tělesné jedenie nic by jim neprospělo. CXLIII Item člověk věrný mnohem jest hodnější nežli ta svátost. CXLIV Item Kristus jest hodnějé a dokonalejie u věrném člověku nežli v svátosti. CXLV Item v chlebě jest Kristus mnoho nižším obyčejem.CXLVI Item z mnohého božieho přikázanie člověk více má milovati věrného člověka nežli tu svátost. CXLVII Item protož tehdy ani v svátosti muož tělesně býti, ale toliko duchovně. CXLVIII Item: "To čiňte na mú památku,“cxL skrze to míně, že tělesně při tom nebude. A protož jako nepřítomného mají jeho památku nábožně činiti.CL Item ta krev Kristova nebieše tělesně, ale posvátně v kalichu, ale tělesně ještě bieše mezi koží Kristovú a v žilách jeho těla.CL 77a 159 160 CXXXVI CXXXVII CXXXVIII CXXXIX 161 CXL CXLI CXLII CXLIII CXLIV CXLV CXLVI CXLVII CXLVIII CXLIX CL CLI z miestaI ſmie ſta spravuje I zprawuge. Srov. Sedlák, s. 12. Srov. Sedlák, s. 13. Srov. Sedlák, s. 14. Srov. Sedlák, s. 14. s nebe] s ſnebe. Srov. Sedlák, s. 14. Srov. Sedlák, s. 17. Srov. Sedlák, s. 17. Srov. Sedlák, s. 17. Srov. Sedlák, s. 17. Srov. Sedlák, s. 17. Srov. Sedlák, s. 17. Srov. Sedlák, s. 18. Srov. Sedlák, s. 18. L 22,19; 1 C 24-25. Srov. Sedlák, s. 18. Srov. Sedlák, s. 18. 73
Strana 74
77b Item blúdí mnozí, domnívajíce se slepě, že by celého Krista se všemi jeho údy živého mohli pozříti a že by Kristus na každý den několiko měřic své krve z sebe vystúpil.CLI A takoví bludní, zvláště duchovní, bez počtu veliké množstvie křesťanuov uvodie v modloslúženie, kteréžto slovem i příkladem učie, aby se chlebu, kterýž 162 věřie býti Kristovo tělo, modlili.CLIII Item zavierajíce kněžie táborští tento traktátec neb knížky takto řků: "A tento rozum o té velebné svátosti v lidu s boží bázní oznámiti mieníme.CLIV A tiemto napsáním nemíníme Antikristova ustavení tvrditi." Item tento bludný a kacierský traktát toho Jana Němce i jiných kněží táborských sjednává se v rozumu i v duovodiech s traktáty kacierskými Martínka kacieře. A že jsú jej kněžie táborští téměř slovo od slova vybrali z kněh Jana Wikleffa, jakožto muož toho snadně dojíti a slovo od slova naleznúti v jeho kněhách, ktož čtú I Wikleffovy kniehy. Protož z božie milosti pravdu jest M. J. Příbram163 v Praze na kázaní vyřekl, pro kterůž jsú164 se na něho obořili, že bludní berú své bludy z kněh Jana Wikleffa. Druhý duovod snazší, toho165 kto chce jmieti, pohledě těch166 artikuluov Wiklefových, kteréž jest ten mistr posluchačóm s přitištěním vydal, že tyto řeči v tomto traktátu zavierají vešken rozum těch artikuluov. A mnoho jest řečí, ješto slovo od slova sú ti artikulové v témž rozumu i v těch slovích. A to je jeden kněz německý seznal nedávno kněžím pražským v plné jich radě a řka: "Jáť vím, číť jest ten traktát. Všakť jest slovo od slova téměř řeč Wikleffova.“ 78а Kněz Mikuláš, řečený biskup táborský, inhned na počátku napsal je tento traktát kacierský, kterýž v sobě drží tyto bludy: Item čtvrtý traktát psal jest bludný nebožtík kněz Mikuláš z Pelhřimova167, řečený omylně biskup táborský, a to svým jménem i jménem jiných kněžie táborských. A v tom traktátu tito bludové sú popsáni a po vší zemi rozsypáni: Najprv takto píše: K poražení poctivostí omylných, jimiž mnozí od mnoho set let ve lži a v bludu jsú ji, to je svátost těla božieho, ctili a velebili a ještě nynie mnozí ne v pravdě velebie ji a ctie, chcem málo tuto napsati:CLV] CLII 162 CLIII CLIV 163 164 165 166 167 CLV Srov. Sedlák, s. 19. kterýž kterziz. Srov. Sedlák, s. 19. Srov. Sedlák, s. 20. Příbram] Przi. jsú I ſie, pak ie přepsáno na u a dopředu napsáno g. toho muoz toho. těch] na tiech. z Pelhřimova ] s Pelhrzimowa Srov. Sokol, s. 6. 74
77b Item blúdí mnozí, domnívajíce se slepě, že by celého Krista se všemi jeho údy živého mohli pozříti a že by Kristus na každý den několiko měřic své krve z sebe vystúpil.CLI A takoví bludní, zvláště duchovní, bez počtu veliké množstvie křesťanuov uvodie v modloslúženie, kteréžto slovem i příkladem učie, aby se chlebu, kterýž 162 věřie býti Kristovo tělo, modlili.CLIII Item zavierajíce kněžie táborští tento traktátec neb knížky takto řků: "A tento rozum o té velebné svátosti v lidu s boží bázní oznámiti mieníme.CLIV A tiemto napsáním nemíníme Antikristova ustavení tvrditi." Item tento bludný a kacierský traktát toho Jana Němce i jiných kněží táborských sjednává se v rozumu i v duovodiech s traktáty kacierskými Martínka kacieře. A že jsú jej kněžie táborští téměř slovo od slova vybrali z kněh Jana Wikleffa, jakožto muož toho snadně dojíti a slovo od slova naleznúti v jeho kněhách, ktož čtú I Wikleffovy kniehy. Protož z božie milosti pravdu jest M. J. Příbram163 v Praze na kázaní vyřekl, pro kterůž jsú164 se na něho obořili, že bludní berú své bludy z kněh Jana Wikleffa. Druhý duovod snazší, toho165 kto chce jmieti, pohledě těch166 artikuluov Wiklefových, kteréž jest ten mistr posluchačóm s přitištěním vydal, že tyto řeči v tomto traktátu zavierají vešken rozum těch artikuluov. A mnoho jest řečí, ješto slovo od slova sú ti artikulové v témž rozumu i v těch slovích. A to je jeden kněz německý seznal nedávno kněžím pražským v plné jich radě a řka: "Jáť vím, číť jest ten traktát. Všakť jest slovo od slova téměř řeč Wikleffova.“ 78а Kněz Mikuláš, řečený biskup táborský, inhned na počátku napsal je tento traktát kacierský, kterýž v sobě drží tyto bludy: Item čtvrtý traktát psal jest bludný nebožtík kněz Mikuláš z Pelhřimova167, řečený omylně biskup táborský, a to svým jménem i jménem jiných kněžie táborských. A v tom traktátu tito bludové sú popsáni a po vší zemi rozsypáni: Najprv takto píše: K poražení poctivostí omylných, jimiž mnozí od mnoho set let ve lži a v bludu jsú ji, to je svátost těla božieho, ctili a velebili a ještě nynie mnozí ne v pravdě velebie ji a ctie, chcem málo tuto napsati:CLV] CLII 162 CLIII CLIV 163 164 165 166 167 CLV Srov. Sedlák, s. 19. kterýž kterziz. Srov. Sedlák, s. 19. Srov. Sedlák, s. 20. Příbram] Przi. jsú I ſie, pak ie přepsáno na u a dopředu napsáno g. toho muoz toho. těch] na tiech. z Pelhřimova ] s Pelhrzimowa Srov. Sokol, s. 6. 74
Strana 75
Item že tato písma na druhú stranu přivedená:CLVI První: "S vámi sem až do skonánie světa."CLVI Druhé: "Sendeta-li se dva ve jméno mé, tuť jsem já uprostřed jich."CLVII Item: "Královstvie božie u vásť jest."CLX Item: Viďal sem sedm sviecnóv zlatých a uprostřed jich podobna k Synu člověčímu."CLX Item: "Já stojím před dveřmi a tluku. Uslyší-li kto hlas muoj a otevře mi dveře, vejdu k němu a budu s ním večeřeti a on se mnú.CLXI Item: "K němu přídeme etc. et aput eum mansionem faciemus."CLXII Item svatý Pavel: "Byl jsem vtržen a viděl sem Pána."CLXII Item svatý Pavel jinde di: "Viděn jest ode mne."CLXIV Item Ananiáš: "Pavle, Ježíš, kterýžť se je tobě na cestě ukázal."CLXV 168 Ta řka písma dovodie, že Kristus jest zde na zemi s svatými a v svatých duchovně skrze vieru etc.CLXVI Item tudiež píše, že Pán Ježíš osobně a podstatně169 jest v nebi po svém na nebesa vstúpení. A tak s nebe nesstúpíl70 až do dne súdného, jakož nám to ukazují písma dole psaná:CLXVII] Prvnie: "Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokudžť nepoložím nepřátel tvých podnož nóh tvých."CLXVII Item druhé: Svatý Pavel die: "Sedí na pravici boží, potom čekaje, až by položeni byli nepřítelé jeho podnož nóh jeho."CLXIX Item třetie: Svatý Petr die: "Kteréhož Ježíše musejí zajisté nebesa přijietil71 až do času navrácenie všech věcí, které je mluvil Buch skrze usta svých svatých ot věku prorokuov."CLXX Item čtvrté: S. Pavel die: "Všel jest Ježíš v samo nebe, aby se ukázal nynie obličeji božiemu za nás."CLXXI Item páté172: Viece má váženo býti, kterak Pán Ježíš, chtě ukázati, že přítomnost osoby chce nám odjieti, řekl jest k svým učedlníkom: "Chudé vždy máte s sebú, ale mne vždy jmieti nebudete.“CLXXII Item šesté: K témuž opět jinde die Kristus: "Užitečné jest vám, ať bych já odšel. Neb neotejdu-liť já od vás, 77b 78b CLVI CLVII CLVIII CLIX CLX CLXI CLXII CLXII. CLXIV CLXV 168 CLXVI 169 170 CLXVII CLXVIII CLXIX 171 CLXX CLXXI 172 CLXXII Srov. Sokol, s. 11? Mt 28,20. Srov. též Sokol, s. 7. Mt 18,20. Srov. též Sokol, s. 7. L 17,21. Ap 1,12-13. Srov. též Sokol, s. 7. Ap 3,20. Srov. též Sokol, s. 7. J 14,23. A 22,17-18. Srov. též Sokol, s. 7. 1 C 15,8. Srov. též Sokol, s. 7. A 9,17. Srov. též Sokol, s. 7. Následuje zrušené Ta rzka kacz. Srov. Sokol, s. 7. podstatněi poſtatnie. nesstúpí ] ne ſtupi. Srov. Sokol, s. 8. L 20,42-43; A 2,34-35. Srov. též Sokol, s. 8. Hb 10,12-13. Srov. též Sokol, s. 8. přijieti prziegiti. A 3,21. Srov. též Sokol, s. 8. Hb 9,24. Srov. též Sokol, s. 8. páté I pate nadepsáno nad řádkem. Mt 26,11; J 12,8. Srov. též Sokol, s. 8. 75
Item že tato písma na druhú stranu přivedená:CLVI První: "S vámi sem až do skonánie světa."CLVI Druhé: "Sendeta-li se dva ve jméno mé, tuť jsem já uprostřed jich."CLVII Item: "Královstvie božie u vásť jest."CLX Item: Viďal sem sedm sviecnóv zlatých a uprostřed jich podobna k Synu člověčímu."CLX Item: "Já stojím před dveřmi a tluku. Uslyší-li kto hlas muoj a otevře mi dveře, vejdu k němu a budu s ním večeřeti a on se mnú.CLXI Item: "K němu přídeme etc. et aput eum mansionem faciemus."CLXII Item svatý Pavel: "Byl jsem vtržen a viděl sem Pána."CLXII Item svatý Pavel jinde di: "Viděn jest ode mne."CLXIV Item Ananiáš: "Pavle, Ježíš, kterýžť se je tobě na cestě ukázal."CLXV 168 Ta řka písma dovodie, že Kristus jest zde na zemi s svatými a v svatých duchovně skrze vieru etc.CLXVI Item tudiež píše, že Pán Ježíš osobně a podstatně169 jest v nebi po svém na nebesa vstúpení. A tak s nebe nesstúpíl70 až do dne súdného, jakož nám to ukazují písma dole psaná:CLXVII] Prvnie: "Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokudžť nepoložím nepřátel tvých podnož nóh tvých."CLXVII Item druhé: Svatý Pavel die: "Sedí na pravici boží, potom čekaje, až by položeni byli nepřítelé jeho podnož nóh jeho."CLXIX Item třetie: Svatý Petr die: "Kteréhož Ježíše musejí zajisté nebesa přijietil71 až do času navrácenie všech věcí, které je mluvil Buch skrze usta svých svatých ot věku prorokuov."CLXX Item čtvrté: S. Pavel die: "Všel jest Ježíš v samo nebe, aby se ukázal nynie obličeji božiemu za nás."CLXXI Item páté172: Viece má váženo býti, kterak Pán Ježíš, chtě ukázati, že přítomnost osoby chce nám odjieti, řekl jest k svým učedlníkom: "Chudé vždy máte s sebú, ale mne vždy jmieti nebudete.“CLXXII Item šesté: K témuž opět jinde die Kristus: "Užitečné jest vám, ať bych já odšel. Neb neotejdu-liť já od vás, 77b 78b CLVI CLVII CLVIII CLIX CLX CLXI CLXII CLXII. CLXIV CLXV 168 CLXVI 169 170 CLXVII CLXVIII CLXIX 171 CLXX CLXXI 172 CLXXII Srov. Sokol, s. 11? Mt 28,20. Srov. též Sokol, s. 7. Mt 18,20. Srov. též Sokol, s. 7. L 17,21. Ap 1,12-13. Srov. též Sokol, s. 7. Ap 3,20. Srov. též Sokol, s. 7. J 14,23. A 22,17-18. Srov. též Sokol, s. 7. 1 C 15,8. Srov. též Sokol, s. 7. A 9,17. Srov. též Sokol, s. 7. Následuje zrušené Ta rzka kacz. Srov. Sokol, s. 7. podstatněi poſtatnie. nesstúpí ] ne ſtupi. Srov. Sokol, s. 8. L 20,42-43; A 2,34-35. Srov. též Sokol, s. 8. Hb 10,12-13. Srov. též Sokol, s. 8. přijieti prziegiti. A 3,21. Srov. též Sokol, s. 8. Hb 9,24. Srov. též Sokol, s. 8. páté I pate nadepsáno nad řádkem. Mt 26,11; J 12,8. Srov. též Sokol, s. 8. 75
Strana 76
79а 78a 77b Utěšitel nepříde k vám."CLXXII Item sedmé: Kristus mluví k Otci svému, die: "Kdyžť sem byl s nimi, zachovalť sem je ve jméno tvé. Ale nynieť se k tobě beru."CLXXIV Item osmé: Die jinde čtenie: "Když Pán Ježíš jim žehnáše, odjide od nich a nesen bieše v nebe."CLXXV Item toho také na nebe vstúpenie jeho sú anjelé světí svědkové, kdež řkú: "Muži galilejští, co stojíte, hledíce v nebe? Tento jest, který vzat jest od vás v nebe. Takť přijde, jakož ste viděli jeho."CLXXVI Item tam je jeho viděl Štěpán, o němž se čte, že je zhlédl v nebe, viděl jest slávu boží a Ježíše stojiecieho na pravici božie.CLXXVII Item protož s. Pavel velí nám hledati těch věcí, kteréž svrchu jsú, kdežto Kristus jest, na pravici sedě. CLXXVIII Item k témuž jsú173 podobenstvie mnohá od Pána Ježíše pověděna. Najprvé kdežť jest řekl: "Člověk jeden šlechtic odšel jest do vlasti daleké, aby vzal královstvie etc. A řekl: Těžte, dokovadžť nepřijdu."CLXXIX I Item jinde die Kristus: "Buďte podobni lidem čakajícím pána svého, když by se vrátil z svadby."CLXXX Item opět o desieti pannách pověděl je podobenstvie. CLXXXI Item to odjitie Pána Ježíše, jímž jest odšel od nás osobně v nebe, dávno jest Duch svatý skrze Šalomúna zvěstoval, kdež jest řekl: "Nenie muž v domu svém, odšel jest cestú dalekú. Má se v den plného měsiece navrátiti."CLXXXII Item tomu odjití Isaiáš divě se i řekl je: "Kto je tento, jenž se béře z Edom 174 v zkropeném rúše z Bozra?"CLXXXIII Item a mnohá jsú písma k těm podobná, z nichžto křesťané věrní věřiti mají, že KristuSCLXXXIV I v tom těle a v té velikosti, jakž je z mrtvých vstal, osobně jest na nebi. A po svém vstúpení175 není zde na zemi osobně, aniž tak bude do súdného dne, ale tak odšel jest od nás, jakož písma na tu stranu přivedená jistotně to svědčí.CLXXXV I Item tomu nal76 znamení také viera naše svědčí, když die: "Vstúpil na nebesa, sedí177 na pravici u Boha Otce všemohúcieho, odtud přijde súdit živých i mrtvých."CLXXXVI CLXXIII J 16,7. Srov. též Sokol, s. 8. CLXXIV J 17,12-13. Srov. Sokol, s. 8. CLXXV L 24,51. Srov. též Sokol, s. 8. CLXXVI A 1,11. Srov. též Sokol, s. 8. CLXXVII Srov. A 7,55. Srov. též Sokol, s. 8. CLXXVII Srov. C 3,1. Srov. též Sokol, s. 8. 173 jsú I původně bylo ge ſt, to pak přepsáno na gſu. CLXXIX L 19,12-13. Srov. též Sokol, s. 8. CLXXX L 12,36. Srov. též Sokol, s. 8. CLXXXI Srov. Mt 25,1-12. Srov. též Sokol, s. 8. CLXXXII Pr 7,19-20. Srov. též Sokol, s. 9. 174 Edom] Ebron. CLXXXII Is 63,1. Srov. též Sokol, s. 9. CLXXXIV ISrov. Sokol, s. 9. 175 vstúpení stupeny. CLXXXV Srov. Sokol, s. 9. 176 na ] na nadepsáno. 177 sedí ] ſedie. CLXXXVI Srov. Sokol, s. 9. 76
79а 78a 77b Utěšitel nepříde k vám."CLXXII Item sedmé: Kristus mluví k Otci svému, die: "Kdyžť sem byl s nimi, zachovalť sem je ve jméno tvé. Ale nynieť se k tobě beru."CLXXIV Item osmé: Die jinde čtenie: "Když Pán Ježíš jim žehnáše, odjide od nich a nesen bieše v nebe."CLXXV Item toho také na nebe vstúpenie jeho sú anjelé světí svědkové, kdež řkú: "Muži galilejští, co stojíte, hledíce v nebe? Tento jest, který vzat jest od vás v nebe. Takť přijde, jakož ste viděli jeho."CLXXVI Item tam je jeho viděl Štěpán, o němž se čte, že je zhlédl v nebe, viděl jest slávu boží a Ježíše stojiecieho na pravici božie.CLXXVII Item protož s. Pavel velí nám hledati těch věcí, kteréž svrchu jsú, kdežto Kristus jest, na pravici sedě. CLXXVIII Item k témuž jsú173 podobenstvie mnohá od Pána Ježíše pověděna. Najprvé kdežť jest řekl: "Člověk jeden šlechtic odšel jest do vlasti daleké, aby vzal královstvie etc. A řekl: Těžte, dokovadžť nepřijdu."CLXXIX I Item jinde die Kristus: "Buďte podobni lidem čakajícím pána svého, když by se vrátil z svadby."CLXXX Item opět o desieti pannách pověděl je podobenstvie. CLXXXI Item to odjitie Pána Ježíše, jímž jest odšel od nás osobně v nebe, dávno jest Duch svatý skrze Šalomúna zvěstoval, kdež jest řekl: "Nenie muž v domu svém, odšel jest cestú dalekú. Má se v den plného měsiece navrátiti."CLXXXII Item tomu odjití Isaiáš divě se i řekl je: "Kto je tento, jenž se béře z Edom 174 v zkropeném rúše z Bozra?"CLXXXIII Item a mnohá jsú písma k těm podobná, z nichžto křesťané věrní věřiti mají, že KristuSCLXXXIV I v tom těle a v té velikosti, jakž je z mrtvých vstal, osobně jest na nebi. A po svém vstúpení175 není zde na zemi osobně, aniž tak bude do súdného dne, ale tak odšel jest od nás, jakož písma na tu stranu přivedená jistotně to svědčí.CLXXXV I Item tomu nal76 znamení také viera naše svědčí, když die: "Vstúpil na nebesa, sedí177 na pravici u Boha Otce všemohúcieho, odtud přijde súdit živých i mrtvých."CLXXXVI CLXXIII J 16,7. Srov. též Sokol, s. 8. CLXXIV J 17,12-13. Srov. Sokol, s. 8. CLXXV L 24,51. Srov. též Sokol, s. 8. CLXXVI A 1,11. Srov. též Sokol, s. 8. CLXXVII Srov. A 7,55. Srov. též Sokol, s. 8. CLXXVII Srov. C 3,1. Srov. též Sokol, s. 8. 173 jsú I původně bylo ge ſt, to pak přepsáno na gſu. CLXXIX L 19,12-13. Srov. též Sokol, s. 8. CLXXX L 12,36. Srov. též Sokol, s. 8. CLXXXI Srov. Mt 25,1-12. Srov. též Sokol, s. 8. CLXXXII Pr 7,19-20. Srov. též Sokol, s. 9. 174 Edom] Ebron. CLXXXII Is 63,1. Srov. též Sokol, s. 9. CLXXXIV ISrov. Sokol, s. 9. 175 vstúpení stupeny. CLXXXV Srov. Sokol, s. 9. 176 na ] na nadepsáno. 177 sedí ] ſedie. CLXXXVI Srov. Sokol, s. 9. 76
Strana 77
Item, rozuměj, osobně a podstatně bydli nahoře v nebi. A že tak nesstúpí, dokud se svět nedokoná, neb tepruv tu chvíli sstúpí.CLXXXVII Item Kristus vedlé některého bytu svého zde s námi na zemi nenie. CLXXXVII. Jeden byt má najprvé a najvyšší osobní a podstatný. CLXXXIX A tiem tělem aneb vedlé toho svého bytu podstatného, osobnieho jest na nebesa vstúpil. A po svém na nebesa vstúpení tak, točiž podstatně a osobně, na zemi nenie, ani sstúpí s nebe do dne súdného.CXC I Item dále věděno má býti, že jakožto Kristus, dokovadž je byl I jest jedno178 zvláštní miesto v těle smrtedlném, musilcxci zaměsknávati a nebyl jest spolkem jeden čas podstatně a osobně na miestech rozličných, ale skrze hýbanie z jednoho179 miesta na druhé chodil jest etc.CXCIl Též také rozuměno má býti jelikožto o tělu již oslaveném Kristovu, že jest na jednom vzláštniem miestě osobně tiem tělem přirozeným, kterýmž jest na nebesa vstúpil. A nenie spolkem jeden čas všudy osobně aneb na miestech 180 rozličných. CXCII Item a tak z toho poznati mají věrní, že i oslavené Kristovo tělo jest na jednom miestě osobně, jehož druzí bez dóvodu nemúdře odpierají.CXCIV] Item Kristus, nahoře na nebi přebývaje osobně tělem svým přirozeným, jest zde na zemi a s svými181 duchovně, a to rozličně: I Toť již skrze Ducha svatého, skrze vieru, lásku, milost, skrze slovo, pravdu, moc, múdrost a světlo182 své věrné obraňuje, jim spomáhaje, duchem svým hojně je obohacuje a všelikak v dobrém rozplozuje. CXCV Item že v tom se moc jeho veliká zjevuje, že on tu, kdež osobně nenie, činí veliké moci zde na zemi, obživuje a posilňuje svých v jich nesnáziech a rozličně utěšuje. CXCVI Item že Kristus nenie zde po svém na nebesa183 vstúpení podstatně a osobně, bytně a tělesně, v tom těle a v té velikosti, v kterém a v které jest vstal z mrtvých a na nebesa vstúpil, ano na to apoštolé hledie.CXCVII Item že to zřejmě ukazuji písma mnohá na to přivedená.CXCVII I. 78а 79а 77b 78а 78b 78a CLXXXVII Srov. Sokol, s. 9. CLXXXVIII Srov. Sokol, s. 9. CLXXXIX Srov. Sokol, s. 9. CXC Srov. Sokol, s. 10. CXCI Srov. Sokol, s. 10. 178 jedno 1 dedno. 179 z jednoho i ſgednoho. CXCII Srov. Sokol, s. 10. 180 Následuje zrušené wz. CXCIII Srov. Sokol, s. 10. CXCIV Srov. Sokol, s. 10. 181 s svýmiI ſwimi. 182 světlo I ſwietle. CXCV Srov. Sokol, s. 10-11. CXCVI Srov. Sokol, s. 11. 183 na nebesaI na nebi. CXCVII Srov. Sokol, s. 11. CXCVIII Srov. Sokol, s. 11. 77
Item, rozuměj, osobně a podstatně bydli nahoře v nebi. A že tak nesstúpí, dokud se svět nedokoná, neb tepruv tu chvíli sstúpí.CLXXXVII Item Kristus vedlé některého bytu svého zde s námi na zemi nenie. CLXXXVII. Jeden byt má najprvé a najvyšší osobní a podstatný. CLXXXIX A tiem tělem aneb vedlé toho svého bytu podstatného, osobnieho jest na nebesa vstúpil. A po svém na nebesa vstúpení tak, točiž podstatně a osobně, na zemi nenie, ani sstúpí s nebe do dne súdného.CXC I Item dále věděno má býti, že jakožto Kristus, dokovadž je byl I jest jedno178 zvláštní miesto v těle smrtedlném, musilcxci zaměsknávati a nebyl jest spolkem jeden čas podstatně a osobně na miestech rozličných, ale skrze hýbanie z jednoho179 miesta na druhé chodil jest etc.CXCIl Též také rozuměno má býti jelikožto o tělu již oslaveném Kristovu, že jest na jednom vzláštniem miestě osobně tiem tělem přirozeným, kterýmž jest na nebesa vstúpil. A nenie spolkem jeden čas všudy osobně aneb na miestech 180 rozličných. CXCII Item a tak z toho poznati mají věrní, že i oslavené Kristovo tělo jest na jednom miestě osobně, jehož druzí bez dóvodu nemúdře odpierají.CXCIV] Item Kristus, nahoře na nebi přebývaje osobně tělem svým přirozeným, jest zde na zemi a s svými181 duchovně, a to rozličně: I Toť již skrze Ducha svatého, skrze vieru, lásku, milost, skrze slovo, pravdu, moc, múdrost a světlo182 své věrné obraňuje, jim spomáhaje, duchem svým hojně je obohacuje a všelikak v dobrém rozplozuje. CXCV Item že v tom se moc jeho veliká zjevuje, že on tu, kdež osobně nenie, činí veliké moci zde na zemi, obživuje a posilňuje svých v jich nesnáziech a rozličně utěšuje. CXCVI Item že Kristus nenie zde po svém na nebesa183 vstúpení podstatně a osobně, bytně a tělesně, v tom těle a v té velikosti, v kterém a v které jest vstal z mrtvých a na nebesa vstúpil, ano na to apoštolé hledie.CXCVII Item že to zřejmě ukazuji písma mnohá na to přivedená.CXCVII I. 78а 79а 77b 78а 78b 78a CLXXXVII Srov. Sokol, s. 9. CLXXXVIII Srov. Sokol, s. 9. CLXXXIX Srov. Sokol, s. 9. CXC Srov. Sokol, s. 10. CXCI Srov. Sokol, s. 10. 178 jedno 1 dedno. 179 z jednoho i ſgednoho. CXCII Srov. Sokol, s. 10. 180 Následuje zrušené wz. CXCIII Srov. Sokol, s. 10. CXCIV Srov. Sokol, s. 10. 181 s svýmiI ſwimi. 182 světlo I ſwietle. CXCV Srov. Sokol, s. 10-11. CXCVI Srov. Sokol, s. 11. 183 na nebesaI na nebi. CXCVII Srov. Sokol, s. 11. CXCVIII Srov. Sokol, s. 11. 77
Strana 78
78b 79а Item neb písma od nás přivedená toto zvěstují, že Kristus vedlé bytu svého osobnieho a podstatného zde na zemi nenie po svém na nebesa vstúpení, ani bude do skonánie věku.Cic Item ale písma na druhú stranu přivedená, že Kristus vedlé svého jiného bytu, jímž184 jest duchovně s svatými svými a v svatých, jest zde na zemi a bude až do skonánie věku.cc Item toť odpora nenie, jakož Kristus nebyl je odporen Janovi řka: "Onť jest Heliáš."CCI A Jan otepřel je řka: "Já nejsem Heliáš."CCH Též i tuto má rozuměno býti, že Kristus, chtě nám odjieti, řekl jest: "Chudé vždy máte s sebú, ale mne ne vždy mieti budete."CCm Ta řeč má vzata býti vedlé jeho bytu podstatného a osobnieho. Ale ta řeč, že týž Kristus neopustí nás,Cci ale bude s námi po všecky dni,CCv má rozuměna býti vedlé bytu jeho duchovnieho. CCVI I Item potom falšují doktory Jeronyma, Augustina a jiné, táhnúce je násilně a falešně na svú stranu.CCVII Ten traktát byl je odsúzen. Item tento traktát a napsánie bludného toho Mikuláše biskupa, když sme byli spolu v hádaní na Konopišti, z nálezu posluchačuov z óbú185 stranú vyrčeno jest, aby byl ohledán. A když jsú na to vydáni z óbú186 stranů, aby jej ohledali, shledán jest v mnohých kusiech bludným187. A ti vydaní opravili jsú jej přidávaním nových sluov na mnoho miestech těch188 bludných. A ty opravy činieše kněz Havel, kazatel z Sušice, svú rukú. A když je to vzneseno na posluchače čtyři tu sedície, to je na pana Smila z Holic, na Šimona od Bielého lva z Prahy z jedné189 strany a na Chvala z Machovic a na Matěje, řečeného Lauda, z druhé strany, tehdy sú oni společně a jednostajně toho190 opravenie pochválili, a první traktát neopravený jakožto bludný a neřádný zavrhli a potupili. A vyrčenie učinili, aby všichni kněžie z óbú191 stranú, to je i pražští i táborští, na kazatedlniciech ohlášeli, aby nižádný traktátu biskupova neopraveného nedržal ani přijímal. A tak jsú kněžie pražští po tom roku učinili na kazatedlniciech. CIC 184 cc ccl col Com CCIV CCV CCVI CCVII 185 186 187 188 189 190 191 78 Srov. Sokol, s. 11. bytu, jímž ] bytu. Srov. Sokol, s. 11. Mt 11,14. J 1,21. Srov. též Sokol, s. 11. Mt 26,11; J 12,8. Srov. též Sokol, s. 11. Srov. J 14,18. Srov. Mt 28,20. Srov. Sokol, s. 12. Srov. Sokol, s. 12. z óbú] s obu. z óbú s obu. bludným I bludnich. těch] tieth. z jedné I s gedne. Následuje část písmene p. zóbúl s obu.
78b 79а Item neb písma od nás přivedená toto zvěstují, že Kristus vedlé bytu svého osobnieho a podstatného zde na zemi nenie po svém na nebesa vstúpení, ani bude do skonánie věku.Cic Item ale písma na druhú stranu přivedená, že Kristus vedlé svého jiného bytu, jímž184 jest duchovně s svatými svými a v svatých, jest zde na zemi a bude až do skonánie věku.cc Item toť odpora nenie, jakož Kristus nebyl je odporen Janovi řka: "Onť jest Heliáš."CCI A Jan otepřel je řka: "Já nejsem Heliáš."CCH Též i tuto má rozuměno býti, že Kristus, chtě nám odjieti, řekl jest: "Chudé vždy máte s sebú, ale mne ne vždy mieti budete."CCm Ta řeč má vzata býti vedlé jeho bytu podstatného a osobnieho. Ale ta řeč, že týž Kristus neopustí nás,Cci ale bude s námi po všecky dni,CCv má rozuměna býti vedlé bytu jeho duchovnieho. CCVI I Item potom falšují doktory Jeronyma, Augustina a jiné, táhnúce je násilně a falešně na svú stranu.CCVII Ten traktát byl je odsúzen. Item tento traktát a napsánie bludného toho Mikuláše biskupa, když sme byli spolu v hádaní na Konopišti, z nálezu posluchačuov z óbú185 stranú vyrčeno jest, aby byl ohledán. A když jsú na to vydáni z óbú186 stranů, aby jej ohledali, shledán jest v mnohých kusiech bludným187. A ti vydaní opravili jsú jej přidávaním nových sluov na mnoho miestech těch188 bludných. A ty opravy činieše kněz Havel, kazatel z Sušice, svú rukú. A když je to vzneseno na posluchače čtyři tu sedície, to je na pana Smila z Holic, na Šimona od Bielého lva z Prahy z jedné189 strany a na Chvala z Machovic a na Matěje, řečeného Lauda, z druhé strany, tehdy sú oni společně a jednostajně toho190 opravenie pochválili, a první traktát neopravený jakožto bludný a neřádný zavrhli a potupili. A vyrčenie učinili, aby všichni kněžie z óbú191 stranú, to je i pražští i táborští, na kazatedlniciech ohlášeli, aby nižádný traktátu biskupova neopraveného nedržal ani přijímal. A tak jsú kněžie pražští po tom roku učinili na kazatedlniciech. CIC 184 cc ccl col Com CCIV CCV CCVI CCVII 185 186 187 188 189 190 191 78 Srov. Sokol, s. 11. bytu, jímž ] bytu. Srov. Sokol, s. 11. Mt 11,14. J 1,21. Srov. též Sokol, s. 11. Mt 26,11; J 12,8. Srov. též Sokol, s. 11. Srov. J 14,18. Srov. Mt 28,20. Srov. Sokol, s. 12. Srov. Sokol, s. 12. z óbú] s obu. z óbú s obu. bludným I bludnich. těch] tieth. z jedné I s gedne. Následuje část písmene p. zóbúl s obu.
Strana 79
A aj, přes to přese všecko I týž kněz Mikuláš i s jinými kněžími brzo potom ten jsú traktát neopravený bez těch přídavkuov s těmito bludnými kusy svrchu pověděnými po obciech a městech rozepsali192 a téměř po vší zemi193 jej rozsieli. A tiem jsú přemnohá srdce sprostná bludy a kacieřstvím naprznili a nakvasili! A viery své a úmluvy na tom roku nezdrželi. 79b Item že praví, že jej téměř vešken drží. Item že nynie tohoto léta pověděl je týž Mikuláš u Praze na rathúze, že ten traktát vešken drží a že jeho chce všeho brániti kromě jedinkého kusu, - zdá nám se - toho, že je napsal v něm bludně, že Kristus osobně nenie všudy. A to je kacierstvie. Neb je Kristus božskú osobú všudy, jako die písmo: "Nebe i zemi jáť naplňuji."CCvI A tu řeč jeho jest pevně osvědčena. O témž Mikulášovi. Item že týž Mikuláš od počátku nechtěl nikdy vyznati Pražským, by v té svátosti byl Kristus svým tělem přirozeným, z Panny194 Marie vzatým. Sváda mezi tiem Mikulášem a Jičínem o tělu božiem. Item že když jest byl napsal mistr Jičín dobrý a věrný traktát proti biskupovi a jeho195 bludnému traktátu, vyznáva věrně, že jest tu pravé tělo Kristovo přirozené, z Panny Marie vzaté, tehdy vzdvihl se jest Mikuláš biskup s svú196 rotú proti němu a na těchž kniežkách podlé písma i na konci psal je proti němu bludně a protivně. A ty knížky byli sú nám do Prahy poslali, abychme ohledali, které jsú pravějšie. A my jsme Jičínových pochválili a biskupových potupili. Vilém mydlář kacieř kterak je toho písma požíval. Item že tohoto traktátu biskupova a duovoduov jeho požíval je kacieř Vilém, mydlář z Klatov, bráně se jim a pravě, že nenie zde nikdiež197 na zemi těla božieho přirozeného, než toliko na nebi, dovodě tím písmem tak, že je řekl s Lampartem před velikú obcí na rynku v Klatovách: "Bratřie, viztež, žeť jest toto naše viera, že těla Kristova nikde zde na zemi nenie. Neb řékáme u vieře: Sedí na pravici u Boha Otce a odtud nesstúpi198 až do dne súdného. Jakož tudiež řiekáme: Odtud přijde súdit živých i mrtvých. Dále řekl je: "Byť tu Kristus byl tělem svým přirozeným, všakť by je dávno i byli apoštolé snědli! A kto 80a 192 193 CCVIII 194 195 196 197 198 rozepsali ] rozep ſali gſu. vší zemil zemi. Jr 23,24. z Panny I s panny. biskupovi a jeho ! Bi ſkupowi. s svú1 ſwu. nikdiež nikdyz. nesstúpíI ne stupy. 79
A aj, přes to přese všecko I týž kněz Mikuláš i s jinými kněžími brzo potom ten jsú traktát neopravený bez těch přídavkuov s těmito bludnými kusy svrchu pověděnými po obciech a městech rozepsali192 a téměř po vší zemi193 jej rozsieli. A tiem jsú přemnohá srdce sprostná bludy a kacieřstvím naprznili a nakvasili! A viery své a úmluvy na tom roku nezdrželi. 79b Item že praví, že jej téměř vešken drží. Item že nynie tohoto léta pověděl je týž Mikuláš u Praze na rathúze, že ten traktát vešken drží a že jeho chce všeho brániti kromě jedinkého kusu, - zdá nám se - toho, že je napsal v něm bludně, že Kristus osobně nenie všudy. A to je kacierstvie. Neb je Kristus božskú osobú všudy, jako die písmo: "Nebe i zemi jáť naplňuji."CCvI A tu řeč jeho jest pevně osvědčena. O témž Mikulášovi. Item že týž Mikuláš od počátku nechtěl nikdy vyznati Pražským, by v té svátosti byl Kristus svým tělem přirozeným, z Panny194 Marie vzatým. Sváda mezi tiem Mikulášem a Jičínem o tělu božiem. Item že když jest byl napsal mistr Jičín dobrý a věrný traktát proti biskupovi a jeho195 bludnému traktátu, vyznáva věrně, že jest tu pravé tělo Kristovo přirozené, z Panny Marie vzaté, tehdy vzdvihl se jest Mikuláš biskup s svú196 rotú proti němu a na těchž kniežkách podlé písma i na konci psal je proti němu bludně a protivně. A ty knížky byli sú nám do Prahy poslali, abychme ohledali, které jsú pravějšie. A my jsme Jičínových pochválili a biskupových potupili. Vilém mydlář kacieř kterak je toho písma požíval. Item že tohoto traktátu biskupova a duovoduov jeho požíval je kacieř Vilém, mydlář z Klatov, bráně se jim a pravě, že nenie zde nikdiež197 na zemi těla božieho přirozeného, než toliko na nebi, dovodě tím písmem tak, že je řekl s Lampartem před velikú obcí na rynku v Klatovách: "Bratřie, viztež, žeť jest toto naše viera, že těla Kristova nikde zde na zemi nenie. Neb řékáme u vieře: Sedí na pravici u Boha Otce a odtud nesstúpi198 až do dne súdného. Jakož tudiež řiekáme: Odtud přijde súdit živých i mrtvých. Dále řekl je: "Byť tu Kristus byl tělem svým přirozeným, všakť by je dávno i byli apoštolé snědli! A kto 80a 192 193 CCVIII 194 195 196 197 198 rozepsali ] rozep ſali gſu. vší zemil zemi. Jr 23,24. z Panny I s panny. biskupovi a jeho ! Bi ſkupowi. s svú1 ſwu. nikdiež nikdyz. nesstúpíI ne stupy. 79
Strana 80
by nás byl vykúpil?“ A to je svědomo obci klatovské i jiným mnohým dobrým. O hádaní v Klatovách a nevěře Čapkově. Item na tom hádaní v Klatovách Čapek se dvadceti nebo se třidceti jinými na hádaní proti mistru199 Janu Příbramovi vybranými bránil je se tím traktátem a těmi písmy drže, že v té svátosti nenie tělo200 Kristovo přirozené, ale že201 ta svátost jest chléb přirozený a pečený, posvátný, po posvěcení též jako před posvěcením. O hádaní v Klatovách a o též nevěře. Item že kněz Čapek s těmi nedopustil jest tomu mistru kázati viery té o tělu božiem, že v té svátosti jest Kristus, pravý Buoh a člověk, svým tělem přirozeným, z Panny Marie vzatým, a řka jemu: "Nebudeš ji zde kázati a tú věrú nebudeš mi obce búřiti! Vilém kterak je se měl na hádaní bludně. Item tudiež na tom hádaní Vilém mydlář i s jinými těmi před Capkem zjevně dovodieše šesterem písmem, že těla božieho přirozeného nenie v té svátosti. A Lampart tudiež jemu vece: "Mistře, když si kázal v Stříbře, že v té svátosti jest Kristus, pravý Buoh a člověk, tělem svým přirozeným, nemohloť mi je to v srdce a nevěřilť sem tvému kázaní. A ještěť pravím, že tomu nevěřím.“ A k témuž jsú téměř všichni před Capkem mluvili. 80b Duovod jich bluduov pacholik malý. Item najlepší duovod: Ten mistr, zavolav k sobě pacholíčka malého, otázal jest jeho přede všemi řka: "Muoj synu, pověz mi vieru svú. Věříš-li, že v té svátosti jest pravé tělo božie?“ Pacholík odpovědě: "Věřím.“ I otázal je jeho druhé a řka: "Věříš-li, že tu jest pravý Buoh a pravý člověk a to jeho tělo přirozené, z Panny Marie vzaté?“ A když pacholík usta otevře, chtě řéci: "Věřím,“ tehdy Čapek i jiní všichni velikými hlasy jej okřičiechu řkúce: "Neprav tak, neprav!“ A Čapek vece: Vizte, bratřie, že jakožť je nám Rokycana viery dovodil202 babú u Berúně203, takéž ten mistr chce nám viery pacholikem I dovésti!" Tehdy ten mistr vece žalostně: Budiž toho Pánu Bohu žalováno, že, sami starci, nechcete mi viery pravé vyznati a tomuto nebožátku nevinnému vyznati jie nedáte! Odpora proti Čapkovi jeho traktátem. Item ten mistr vece: "Všaks ty, Čapku, psal před dvanácti lety traktátec, v němž jsi psal, že v té svátosti jsú tři věci: božstvie najvětčí, tělo a duše Kristova menšie a svátost, to je bělost a okrúhlost, 199 200 201 202 203 80 mistru] Mistra. tělo i tiela. žel za. dovodil ] duowodyl. u Berůně I vbrnie, pak rnie škrtnuto a nad to nadepsáno erunie.
by nás byl vykúpil?“ A to je svědomo obci klatovské i jiným mnohým dobrým. O hádaní v Klatovách a nevěře Čapkově. Item na tom hádaní v Klatovách Čapek se dvadceti nebo se třidceti jinými na hádaní proti mistru199 Janu Příbramovi vybranými bránil je se tím traktátem a těmi písmy drže, že v té svátosti nenie tělo200 Kristovo přirozené, ale že201 ta svátost jest chléb přirozený a pečený, posvátný, po posvěcení též jako před posvěcením. O hádaní v Klatovách a o též nevěře. Item že kněz Čapek s těmi nedopustil jest tomu mistru kázati viery té o tělu božiem, že v té svátosti jest Kristus, pravý Buoh a člověk, svým tělem přirozeným, z Panny Marie vzatým, a řka jemu: "Nebudeš ji zde kázati a tú věrú nebudeš mi obce búřiti! Vilém kterak je se měl na hádaní bludně. Item tudiež na tom hádaní Vilém mydlář i s jinými těmi před Capkem zjevně dovodieše šesterem písmem, že těla božieho přirozeného nenie v té svátosti. A Lampart tudiež jemu vece: "Mistře, když si kázal v Stříbře, že v té svátosti jest Kristus, pravý Buoh a člověk, tělem svým přirozeným, nemohloť mi je to v srdce a nevěřilť sem tvému kázaní. A ještěť pravím, že tomu nevěřím.“ A k témuž jsú téměř všichni před Capkem mluvili. 80b Duovod jich bluduov pacholik malý. Item najlepší duovod: Ten mistr, zavolav k sobě pacholíčka malého, otázal jest jeho přede všemi řka: "Muoj synu, pověz mi vieru svú. Věříš-li, že v té svátosti jest pravé tělo božie?“ Pacholík odpovědě: "Věřím.“ I otázal je jeho druhé a řka: "Věříš-li, že tu jest pravý Buoh a pravý člověk a to jeho tělo přirozené, z Panny Marie vzaté?“ A když pacholík usta otevře, chtě řéci: "Věřím,“ tehdy Čapek i jiní všichni velikými hlasy jej okřičiechu řkúce: "Neprav tak, neprav!“ A Čapek vece: Vizte, bratřie, že jakožť je nám Rokycana viery dovodil202 babú u Berúně203, takéž ten mistr chce nám viery pacholikem I dovésti!" Tehdy ten mistr vece žalostně: Budiž toho Pánu Bohu žalováno, že, sami starci, nechcete mi viery pravé vyznati a tomuto nebožátku nevinnému vyznati jie nedáte! Odpora proti Čapkovi jeho traktátem. Item ten mistr vece: "Všaks ty, Čapku, psal před dvanácti lety traktátec, v němž jsi psal, že v té svátosti jsú tři věci: božstvie najvětčí, tělo a duše Kristova menšie a svátost, to je bělost a okrúhlost, 199 200 201 202 203 80 mistru] Mistra. tělo i tiela. žel za. dovodil ] duowodyl. u Berůně I vbrnie, pak rnie škrtnuto a nad to nadepsáno erunie.
Strana 81
najmenšie. A že tu se věrní mají modliti a klaněti Kristovi, pravému Bohu a člověku. A potvrdil204 jsi téměř všie mše v órnátiech a v óbyčejichccix. Tehdy anebos prvé byl svuodce a lhář, anebo nynie! Vyznaj,205 držíš-li to písmo své, čili nic!“ A on vece: "Cožpak mnú chceš viery dovoditi?" A mistr vece jemu: "A kým lépe tobě dovésti než tebú? A tak nikoli nechtěl jest viery vyznati té, v těch svých knížkách napsané. Nedali kázati o tělu božiem. Item když sobě ten mistr u večer jedva uprosil, aby ráno kázal, tu se starší na to potázachu řkúce: "Kázatiť odpustíme, ale kázati této viery o tělu božiem nikoliť neodpustíme. Protož, mistře, slib nám, aby jie nikoli nedotýkal!" Pátý traktát kněží táborských kacierský. Item pátý je traktát, to je kniežky206, kněží táborských, které se počínajie latině: "Nota duo queruntur etc."ccx V tom traktátu stojie mnozí svrchu psaní bludové a duovodové, ješto207 stojie slovo od slova v kněhách Wiklefových. Kterých bluduov tuto nepokládáme pro ukrácenie. Šestý traktát. Item šestý traktát bludný a neřádný počíná se: "Mnozí od otce světlosti etc."CCXI A toho bluduov pro krátkost opět nepokládáme. Sedmý traktát. Item sedmý traktát psal jest Lukáš, kněz táborský bludný a kacierný, jehož bluduov také pro ukrácenie nepokládáme. Mnoho jiných traktátuov. Item mnoho jest jiných traktátuov zlých, bludných a kacieřských proti tělu božiemu, kteréž jsme my i mnozí jiní mistři I i kněžie viděli i čtli, kterýmiž jsú jako jedem najhorším ztrávili mnohá sprostná srdce této země. A kněz Prokop Holý na hádaní v koleji řekl je přede všemi, že je dva nebo tři ty traktáty upálil. A v tom jsme jeho pochválili. Ale že je biskupova i jiných nespálil, tak zlých anebo horších, z toho jeho nechválíme. 81a 204 CCIX 205 206 CCX 207 CCXI potvrdil I potwrdil (uvnitř slova je nečitelný škrt). Viz Menčík, s. 86-98 (zvláště s. 89). Následuje několik zrušených nečitelných písmen d... kniežky ] kniezſky. Viz Sedlák, s. 29. duovodové, ješto i duowodowe. Viz Sedlák, s. 21. 81
najmenšie. A že tu se věrní mají modliti a klaněti Kristovi, pravému Bohu a člověku. A potvrdil204 jsi téměř všie mše v órnátiech a v óbyčejichccix. Tehdy anebos prvé byl svuodce a lhář, anebo nynie! Vyznaj,205 držíš-li to písmo své, čili nic!“ A on vece: "Cožpak mnú chceš viery dovoditi?" A mistr vece jemu: "A kým lépe tobě dovésti než tebú? A tak nikoli nechtěl jest viery vyznati té, v těch svých knížkách napsané. Nedali kázati o tělu božiem. Item když sobě ten mistr u večer jedva uprosil, aby ráno kázal, tu se starší na to potázachu řkúce: "Kázatiť odpustíme, ale kázati této viery o tělu božiem nikoliť neodpustíme. Protož, mistře, slib nám, aby jie nikoli nedotýkal!" Pátý traktát kněží táborských kacierský. Item pátý je traktát, to je kniežky206, kněží táborských, které se počínajie latině: "Nota duo queruntur etc."ccx V tom traktátu stojie mnozí svrchu psaní bludové a duovodové, ješto207 stojie slovo od slova v kněhách Wiklefových. Kterých bluduov tuto nepokládáme pro ukrácenie. Šestý traktát. Item šestý traktát bludný a neřádný počíná se: "Mnozí od otce světlosti etc."CCXI A toho bluduov pro krátkost opět nepokládáme. Sedmý traktát. Item sedmý traktát psal jest Lukáš, kněz táborský bludný a kacierný, jehož bluduov také pro ukrácenie nepokládáme. Mnoho jiných traktátuov. Item mnoho jest jiných traktátuov zlých, bludných a kacieřských proti tělu božiemu, kteréž jsme my i mnozí jiní mistři I i kněžie viděli i čtli, kterýmiž jsú jako jedem najhorším ztrávili mnohá sprostná srdce této země. A kněz Prokop Holý na hádaní v koleji řekl je přede všemi, že je dva nebo tři ty traktáty upálil. A v tom jsme jeho pochválili. Ale že je biskupova i jiných nespálil, tak zlých anebo horších, z toho jeho nechválíme. 81a 204 CCIX 205 206 CCX 207 CCXI potvrdil I potwrdil (uvnitř slova je nečitelný škrt). Viz Menčík, s. 86-98 (zvláště s. 89). Následuje několik zrušených nečitelných písmen d... kniežky ] kniezſky. Viz Sedlák, s. 29. duovodové, ješto i duowodowe. Viz Sedlák, s. 21. 81
Strana 82
Sněm bludný kněží táborských v Klatovách. Item že kněží táborští před lety z plné rady své a sněmu svého, kteříž208 jsú věci bludné a nevěrné proti svátostem kostelním i proti řádu všie cierkve svaté ustanovili a latině i česky po zemi lidu rozepsali, a zvláště o tělu božiem takto jsú vydali, že v té svátosti po posvěcení chléb chlebem zuostává týmž jako před posvěcením. Blud. Item že těchto řečí mají se lidé varovati, aby neřékali: "Prosím tebe, kněže, daj mi božie tělo. Daj mi krev boží. Prosím, daj mi Boha,“ to je Pána Krista.CCXII Blud jiný. Item píší, že kněží mají se varovati řékati na svých kázaních: "Já podávám těla božieho. Podávámť krve božie. Já požehnávám těla a krve Kristovy. Já nesu tělo božie a krev boží. Já jdu s tělem a s krví209 boži."CCXIII Blud jiný. Item velé tudiež, aby kněžie učili lid, že je veliký rozdiel mezi chlebem nebeským, kterýž jest na pravici, a mezi chlebem hmotným a posvátným v té svátosti a mezi chlebem obecným, neposvěceným, vystřiehajíce se, aby písmo, kteréž svědčí o chlebu nebeském, nebylo přilepeno o chlebu posvátném, aby z toho lid v modloslužebenstvie nebyl uveden, čest samého Krista přidávaje chlebu posvátnému.CCXIV 208 209 CCXIII CCXIV kteříž] kteryz. Srov. Kaminsky, s. 508: "Item instruatur populus, ut a predictis cavens sibi locucionibus non petat a sacerdote sibi Deum, corpus vel sanguinem Christi, quamvis bene possit dicere: Opto corpus et sanguinem Christi." Viz též Bartoš, s. 6, č. 4. s krví s ſkrwy. Srov. Kaminsky, s. 508: "Item locuciones grosse et termini, dicciones seu verba extra sacram scripturam, qui vel que sonant in ydemptificacionem, in exhortacionibus sunt vitanda, ut: Ministro corpus Christi et sanguinem, item: Preparo corpus et sanguinem Christi. Benedico corpus et sanguinem Christi. Porto corpus et sanguinem Christi. Transeo cum corpore et sanguine Christi." Viz též Bartoš, s. 6, č. 3. Srov. Kaminsky, s. 507-508: "In materia sacramenti sepius ponenda est differencia inter panem communem, panem vivum de celo descendentem et panem cene dominice, quem monstrando frangimus, cavendo, ne scriptura, que convenit tantum pani vivo, celesti ac eterno, applicetur pani sacramentali, ne ex hoc populus in ydolatriam prolabatur, honorem soli Christo debitum pani sacramentali tribuendo. Viz též Bartoš, s. 6, č. 1. CCXII 82
Sněm bludný kněží táborských v Klatovách. Item že kněží táborští před lety z plné rady své a sněmu svého, kteříž208 jsú věci bludné a nevěrné proti svátostem kostelním i proti řádu všie cierkve svaté ustanovili a latině i česky po zemi lidu rozepsali, a zvláště o tělu božiem takto jsú vydali, že v té svátosti po posvěcení chléb chlebem zuostává týmž jako před posvěcením. Blud. Item že těchto řečí mají se lidé varovati, aby neřékali: "Prosím tebe, kněže, daj mi božie tělo. Daj mi krev boží. Prosím, daj mi Boha,“ to je Pána Krista.CCXII Blud jiný. Item píší, že kněží mají se varovati řékati na svých kázaních: "Já podávám těla božieho. Podávámť krve božie. Já požehnávám těla a krve Kristovy. Já nesu tělo božie a krev boží. Já jdu s tělem a s krví209 boži."CCXIII Blud jiný. Item velé tudiež, aby kněžie učili lid, že je veliký rozdiel mezi chlebem nebeským, kterýž jest na pravici, a mezi chlebem hmotným a posvátným v té svátosti a mezi chlebem obecným, neposvěceným, vystřiehajíce se, aby písmo, kteréž svědčí o chlebu nebeském, nebylo přilepeno o chlebu posvátném, aby z toho lid v modloslužebenstvie nebyl uveden, čest samého Krista přidávaje chlebu posvátnému.CCXIV 208 209 CCXIII CCXIV kteříž] kteryz. Srov. Kaminsky, s. 508: "Item instruatur populus, ut a predictis cavens sibi locucionibus non petat a sacerdote sibi Deum, corpus vel sanguinem Christi, quamvis bene possit dicere: Opto corpus et sanguinem Christi." Viz též Bartoš, s. 6, č. 4. s krví s ſkrwy. Srov. Kaminsky, s. 508: "Item locuciones grosse et termini, dicciones seu verba extra sacram scripturam, qui vel que sonant in ydemptificacionem, in exhortacionibus sunt vitanda, ut: Ministro corpus Christi et sanguinem, item: Preparo corpus et sanguinem Christi. Benedico corpus et sanguinem Christi. Porto corpus et sanguinem Christi. Transeo cum corpore et sanguine Christi." Viz též Bartoš, s. 6, č. 3. Srov. Kaminsky, s. 507-508: "In materia sacramenti sepius ponenda est differencia inter panem communem, panem vivum de celo descendentem et panem cene dominice, quem monstrando frangimus, cavendo, ne scriptura, que convenit tantum pani vivo, celesti ac eterno, applicetur pani sacramentali, ne ex hoc populus in ydolatriam prolabatur, honorem soli Christo debitum pani sacramentali tribuendo. Viz též Bartoš, s. 6, č. 1. CCXII 82
Strana 83
Blud jiný. Item že v témž ustavení ustavují dopúštiece, aby laikové nesvěcení jměli svobodu kalichy i korporály v holú ruku bráti.CCXV A to jest již obecné. A vídáno210 je od hodných211 lidí, ano laikové, druzí ženatí, pochopiec holú rukú kalichy, jakž je rychle postavil kněz po rozdávaní. A máme za to, že ještě nevymyté jal se je212 jich vytierati ruchú proti těžkým zápovědem velikých svatých.I 81b O jiném jich sněmu a ustavení. Item že jsú na jednom svém ustavení ustanovili sobě někaké artikuly proti vieře těla božieho. A ty jsú v Sušici čtli před panem Švamberkem a mnohými jinými, rytieřskými i městskými, řkúce, že jsme společně na tom již zuostali, abychom toto lidu kázali: "Najprv aby před tú svátostí nebylo klekáno. A že kněží nemají moci stáhnúti těla božieho s nebe. A že by tu nebylo tělo božie přirozené.“ Ale pan Švamberg i jiní světští statečně jsú tu jim odepřeli a na ně se pohněvali někteři řkúce: "Anebo ste prvé lhali, anebo nynie lžete!“ A toho na znamenie Holý Prokop jeden z nich bieše a ten je takto řekl tudiež: "Ját jsem nikdy nesvolil, byť tu klekáno nebylo!“ A jiní proti němu odpieráchu. O vyznání213 kněze Prokopa Holého proti svým kněžím. Item léta do tohoto v puostě při sněmu veliké obce u Praze, kdyžť jest jeden člověk urozený upamatoval toho sněmu kněze Prokopa Holého, tehdy on, spav ruce před ním, řekl je takto: "Před milým Bohem vyznávámť to, žeť jsú kněžie táborští v ty214 doby vší mocí k tomu táhli a k tomu přivésti chtěli, žeť tu nenie pravé tělo božie, ani co jiného nežli toliko chléb posvátný a že tu nemá klekáno býti. Ale jáť jsem jim k tomu nesvolil! A ještěť jim to často připomínám.“ O roku berůnském táborských a pražských kněží. Item když jsú byli před dvěma215 letma rok složili kněžie a mistři pražští a kněží táborští do Berúna a když jsú jim kněžie pražští přede vší obcí tu svolanú podali, věříte-li, že v té svátosti oltářní jest Kristus svým tělem přirozeným, tu sú nikoli nechtěli toho seznati žádajíce, aby jim toho dovedli. A tudiež proti nim báby i všecka obec křikem velikým jsú túž víru vyznali. I hněváchu se na ně kněžie táborští, a druhým proto lajiechu i hroziechu. CCXV 210 211 212 213 214 215 Srov. Kaminsky, s. 509: “... vasa vero ecclesiastica contrectandi nullibi in scriptura aliis licencia denegatur fidelibus, exclusis tamen irreverencia et contemptu." Viz též Bartoš, s. 7, č. 12. vídáno l widana. Následuje škrtnuté kniezij. je l ge nadepsáno nad řádkem. vyznání wyznanie. v tyl wta. dvěmai dwima. 83
Blud jiný. Item že v témž ustavení ustavují dopúštiece, aby laikové nesvěcení jměli svobodu kalichy i korporály v holú ruku bráti.CCXV A to jest již obecné. A vídáno210 je od hodných211 lidí, ano laikové, druzí ženatí, pochopiec holú rukú kalichy, jakž je rychle postavil kněz po rozdávaní. A máme za to, že ještě nevymyté jal se je212 jich vytierati ruchú proti těžkým zápovědem velikých svatých.I 81b O jiném jich sněmu a ustavení. Item že jsú na jednom svém ustavení ustanovili sobě někaké artikuly proti vieře těla božieho. A ty jsú v Sušici čtli před panem Švamberkem a mnohými jinými, rytieřskými i městskými, řkúce, že jsme společně na tom již zuostali, abychom toto lidu kázali: "Najprv aby před tú svátostí nebylo klekáno. A že kněží nemají moci stáhnúti těla božieho s nebe. A že by tu nebylo tělo božie přirozené.“ Ale pan Švamberg i jiní světští statečně jsú tu jim odepřeli a na ně se pohněvali někteři řkúce: "Anebo ste prvé lhali, anebo nynie lžete!“ A toho na znamenie Holý Prokop jeden z nich bieše a ten je takto řekl tudiež: "Ját jsem nikdy nesvolil, byť tu klekáno nebylo!“ A jiní proti němu odpieráchu. O vyznání213 kněze Prokopa Holého proti svým kněžím. Item léta do tohoto v puostě při sněmu veliké obce u Praze, kdyžť jest jeden člověk urozený upamatoval toho sněmu kněze Prokopa Holého, tehdy on, spav ruce před ním, řekl je takto: "Před milým Bohem vyznávámť to, žeť jsú kněžie táborští v ty214 doby vší mocí k tomu táhli a k tomu přivésti chtěli, žeť tu nenie pravé tělo božie, ani co jiného nežli toliko chléb posvátný a že tu nemá klekáno býti. Ale jáť jsem jim k tomu nesvolil! A ještěť jim to často připomínám.“ O roku berůnském táborských a pražských kněží. Item když jsú byli před dvěma215 letma rok složili kněžie a mistři pražští a kněží táborští do Berúna a když jsú jim kněžie pražští přede vší obcí tu svolanú podali, věříte-li, že v té svátosti oltářní jest Kristus svým tělem přirozeným, tu sú nikoli nechtěli toho seznati žádajíce, aby jim toho dovedli. A tudiež proti nim báby i všecka obec křikem velikým jsú túž víru vyznali. I hněváchu se na ně kněžie táborští, a druhým proto lajiechu i hroziechu. CCXV 210 211 212 213 214 215 Srov. Kaminsky, s. 509: “... vasa vero ecclesiastica contrectandi nullibi in scriptura aliis licencia denegatur fidelibus, exclusis tamen irreverencia et contemptu." Viz též Bartoš, s. 7, č. 12. vídáno l widana. Následuje škrtnuté kniezij. je l ge nadepsáno nad řádkem. vyznání wyznanie. v tyl wta. dvěmai dwima. 83
Strana 84
82а A z té řeči jistý a věrný duovod jest: Když jsú té viery téměř celý den nechtěli vyznati, žeť jsú o těle božiem hrozně poblúdili. A divná jest věc, že chtie, aby jim ta viera dovozena byla, na niež všichni věrní i báby nepochybují, ani duovoduov potřebují! O Rokycanovi na tom roku. Item tudiež kněz Rokycana ukáza jim prstem jednoho z nich, jménem kněze Vojtěcha, a řka: "Toť jeden jest z vás, ještoť v jistotě nevěří, byť v té svátosti byl Kristus, živý, pravý Buoh a člověk.“ Ale oni, pohleděvše na se, nic jemu nevecechu. Čapek bludně kázal u Berúně. Item Čapek u Berúně, jeda na rok na Hrad pražský, kázal jest a tupil na kázaní tu pieseň, kteráž die: Tuť jest božstvie s člověčenstvím, tělo, duše i kosti, žíly z božie milosti,“CCXVi nazývaje ji bludnú piesní. A toho na Hradě byl je popřel. A když naň dovedeno, tehdy se seznal. Kacieřstvie Čapkovo. Item tudiež na Hradě v hádaní zapřel jest, by svátost byla tělo božie, řka, že toho nemám nikdiež z písma. A když jsú to posluchači v ruce vzeli, vyšedše zase kázali jsú jemu ten blud odvolati. A on odvolal jest jej, tepa se po hubě. Bránili jsú klekati před tú svátostí. Item že Čapek i jiní bránili jsú klekati před tú svátostí řiekaje: Co tu, báby, mlaštíte? Všakť je Buoh na nebi!“ A druhým jsú buchetnice dávali, kteříž jsú před tú svátostí klekali, a pěstmi je od klekánie odvodili. Proto procesie sú složili, aby neklekali. Item proto216 jsú procesie složili a chozenie s zvonečkem217 k nemocným, aby lidé před tú svátostí neklekali, řkúc, aby modloslúženie při tom nevedli. Proto ornáty i řády obořili. Item proto218 sú ornáty i řád všie poctivosti složili, aby lidé té svátosti nevelebili. CCXVI 216 217 218 Srov. též Höfler II., s. 823: „Ibi sunt res mystice, corpus, sanguis cum ossibus, venis et cum crinibus.“ Jiný český překlad téhož hymnu přináší Chelčický, s. 136: „Tuť sú věci posvátné, s kostmi, s vlasy, s žilami.“ proto ! protu. s zvonečkem ] z ſwoneczkem. proto I protu. 84
82а A z té řeči jistý a věrný duovod jest: Když jsú té viery téměř celý den nechtěli vyznati, žeť jsú o těle božiem hrozně poblúdili. A divná jest věc, že chtie, aby jim ta viera dovozena byla, na niež všichni věrní i báby nepochybují, ani duovoduov potřebují! O Rokycanovi na tom roku. Item tudiež kněz Rokycana ukáza jim prstem jednoho z nich, jménem kněze Vojtěcha, a řka: "Toť jeden jest z vás, ještoť v jistotě nevěří, byť v té svátosti byl Kristus, živý, pravý Buoh a člověk.“ Ale oni, pohleděvše na se, nic jemu nevecechu. Čapek bludně kázal u Berúně. Item Čapek u Berúně, jeda na rok na Hrad pražský, kázal jest a tupil na kázaní tu pieseň, kteráž die: Tuť jest božstvie s člověčenstvím, tělo, duše i kosti, žíly z božie milosti,“CCXVi nazývaje ji bludnú piesní. A toho na Hradě byl je popřel. A když naň dovedeno, tehdy se seznal. Kacieřstvie Čapkovo. Item tudiež na Hradě v hádaní zapřel jest, by svátost byla tělo božie, řka, že toho nemám nikdiež z písma. A když jsú to posluchači v ruce vzeli, vyšedše zase kázali jsú jemu ten blud odvolati. A on odvolal jest jej, tepa se po hubě. Bránili jsú klekati před tú svátostí. Item že Čapek i jiní bránili jsú klekati před tú svátostí řiekaje: Co tu, báby, mlaštíte? Všakť je Buoh na nebi!“ A druhým jsú buchetnice dávali, kteříž jsú před tú svátostí klekali, a pěstmi je od klekánie odvodili. Proto procesie sú složili, aby neklekali. Item proto216 jsú procesie složili a chozenie s zvonečkem217 k nemocným, aby lidé před tú svátostí neklekali, řkúc, aby modloslúženie při tom nevedli. Proto ornáty i řády obořili. Item proto218 sú ornáty i řád všie poctivosti složili, aby lidé té svátosti nevelebili. CCXVI 216 217 218 Srov. též Höfler II., s. 823: „Ibi sunt res mystice, corpus, sanguis cum ossibus, venis et cum crinibus.“ Jiný český překlad téhož hymnu přináší Chelčický, s. 136: „Tuť sú věci posvátné, s kostmi, s vlasy, s žilami.“ proto ! protu. s zvonečkem ] z ſwoneczkem. proto I protu. 84
Strana 85
Proto jsú svátek těla božieho složili. Item proto sú den a svátek slavný těla božieho složili, aby ten den lidé tělu božiemu hodné a obyčejné poctivosti nevedli. A proto jsú den vstúpení božieho, jenž je hod, kromě neděle světiti kázali, aby lidem pravili, jakož pravie, že je vstúpil na nebe a nenie jeho zde. 82b Dokud sú na boje kázali. Item dokovad sú vieru o tělu božiem měli, dotavad jsú na boje pro tu svátost přelítě a ostře kázali, ale jakž vieru o těle božiem opustiechu nevěříce, by tu bylo pravé božie tělo božie, tehdy vecechuť: "Nenieť oč bojovati." Inhned boje oblevichu a proti bojóm kázachu. A to jsú dobře činili, ač jsú z nevěrné příčiny proti těm bojóm kázali. Svědectví mnohých proti nim. Item Zigmund219 Repanský i množstvie jiných zavedených v hrozná pikhardstvie i u Praze i jinde, když jsú se obracovali, tehdy jsú na mnohé kněžie táborské vyznávali, že jsú je oni v ty bludy zavedli. Růhanie Holého Prokopa proti svatým doktoruom. Item že kněz Prokop Holý řekl je, že za vieru drží, že po posvěcení chléb chlebem zuostane. A když jemu jeden panoše řekl: "Však mistr Přibram šest a třidceti svatých starých i nových doktoruov vydal jest, že chléb tělesný po posvěcení neostává,“ tehdy ten Holý Prokop, nebožtík zúfalý a růhavý, řekl je: "Byť jich pak těch doktoruov svatých sto bylo, selhaliť jsú220 všichni v hrdlo!“ A jiné mnohé řeči šeredné a hanebné mluvil je často proti těm všem svatým řka, že s těmi lotry před Bohem na onom světě chci jmieti činiti. Vizte a želejte, křestané, že což by dobrý kněz lotru nejměl řéci pro svú poctivost, to tento nestydatě velikým svatým a milostníkóm božiem velikým řekl jest a řéci nestydělť se jest! Blud kněze Matěje Vlka. Item že je kněz Matěj Vlk v Domažlicích před panem Jankem purgmistrem i konšely nechtěl seznati této viery, že Kristus jest v té svátosti tělem svým přirozeným, kteréž je vzal z Panny Marije a sedí na pravici, řka, že nejsem zavázán z viery písma tak vyznávati. A též je kázal druhý den před obcí domažlickú řka, že on je tu, jakž ráčí. Týž Vlk. Item potom týž Vlk starý kázal je, že by tu Kristus byl tělem svým přirozeným, však by jej již zlámali. 83a 219 220 Následuje zrušené Rzepansky s hůře čitelným a přepisovaným prvním písmenem. Následuje škrtnuté w hrdlo. 85
Proto jsú svátek těla božieho složili. Item proto sú den a svátek slavný těla božieho složili, aby ten den lidé tělu božiemu hodné a obyčejné poctivosti nevedli. A proto jsú den vstúpení božieho, jenž je hod, kromě neděle světiti kázali, aby lidem pravili, jakož pravie, že je vstúpil na nebe a nenie jeho zde. 82b Dokud sú na boje kázali. Item dokovad sú vieru o tělu božiem měli, dotavad jsú na boje pro tu svátost přelítě a ostře kázali, ale jakž vieru o těle božiem opustiechu nevěříce, by tu bylo pravé božie tělo božie, tehdy vecechuť: "Nenieť oč bojovati." Inhned boje oblevichu a proti bojóm kázachu. A to jsú dobře činili, ač jsú z nevěrné příčiny proti těm bojóm kázali. Svědectví mnohých proti nim. Item Zigmund219 Repanský i množstvie jiných zavedených v hrozná pikhardstvie i u Praze i jinde, když jsú se obracovali, tehdy jsú na mnohé kněžie táborské vyznávali, že jsú je oni v ty bludy zavedli. Růhanie Holého Prokopa proti svatým doktoruom. Item že kněz Prokop Holý řekl je, že za vieru drží, že po posvěcení chléb chlebem zuostane. A když jemu jeden panoše řekl: "Však mistr Přibram šest a třidceti svatých starých i nových doktoruov vydal jest, že chléb tělesný po posvěcení neostává,“ tehdy ten Holý Prokop, nebožtík zúfalý a růhavý, řekl je: "Byť jich pak těch doktoruov svatých sto bylo, selhaliť jsú220 všichni v hrdlo!“ A jiné mnohé řeči šeredné a hanebné mluvil je často proti těm všem svatým řka, že s těmi lotry před Bohem na onom světě chci jmieti činiti. Vizte a želejte, křestané, že což by dobrý kněz lotru nejměl řéci pro svú poctivost, to tento nestydatě velikým svatým a milostníkóm božiem velikým řekl jest a řéci nestydělť se jest! Blud kněze Matěje Vlka. Item že je kněz Matěj Vlk v Domažlicích před panem Jankem purgmistrem i konšely nechtěl seznati této viery, že Kristus jest v té svátosti tělem svým přirozeným, kteréž je vzal z Panny Marije a sedí na pravici, řka, že nejsem zavázán z viery písma tak vyznávati. A též je kázal druhý den před obcí domažlickú řka, že on je tu, jakž ráčí. Týž Vlk. Item potom týž Vlk starý kázal je, že by tu Kristus byl tělem svým přirozeným, však by jej již zlámali. 83a 219 220 Následuje zrušené Rzepansky s hůře čitelným a přepisovaným prvním písmenem. Následuje škrtnuté w hrdlo. 85
Strana 86
Blažka Šeplavého blud. Item kněz Blažek Šeplavý táborský kázal je v Žatci, že ta svátost jest chléb. A kdyby se jie člověk najedl, bylo by z nie tak dobře lajno jako z chleba jiného. Blud Pšeničky. Item kněz Pšenička kázal je zjevně pikardstvie veliká proti tělu božiemu. A proto je od Pražských často tresktán i kárán, ale polepšiti netbal. Blud a rúhanie kněze Kvirína221. Item kněz Kvirín kázal je na Písku, že by se raději ďáblu modlil a klekal než před tú svátostí. A když jsú z toho Matyáš222 Lauda a Písetští na rathúze pražském napomenuti, proč sú to trpěli, Lauda tomu se je přiznal.223 Blud týchž kněží táborských, že kněz224 v hřieše smrtedlném neposvěcuje. Item že jsú kněžé táborští drželi i učili zjevně, že kněžie v hřieších smrtedlných neposvěcují, jakožto všichni protivníci kalichu i jiní. A z toho je vyšlo nevýmluvné zlé, to je tlačení těla božieho, mnohé rozlévanie krve božie i jiné mnohé zlé nevýmluvné. Markolduov blud. Item Markold v koleji v hádaní zjevně shledán jest v tom bludu, a to, když je vyznal, že kněžie všickni v hřieších smrtedlných ani křtie, ani posvěcují. A tak z toho dovedl jemu mistr Příbram, že tehdy nenie to božie tělo, kdežkoli slúžie kněžie, ješto se protiví přijímaní z kalichu, a řka: "Viztež, žeť z tohoto naučenie jich tlačie tělo božie i krev boží rozlévají!“ A onť jest tiemto naučením toho kořen i příčina. 83b Blud Mikulášuov a Němcuov Petruov. Item že nynie tohoto léta o světiem Václavě na hádaní, když jest mistr Příbram podal této viery osmi posluchačuom, aby jie potvrdili225, to je, že v té svátosti jest tělo božie bytem svým přirozeným, kteréž jest z Panny Marie Kristus vzal, tu šest posluchačuov vyznali jsú jemu, že jest to viera pravá, křesťanská. A též vyznala jest226 I téměř všecka obec kněžstva a žákovstva. Ale dva posluchače Anglišova, to je bludný Petr 221 222 223 224 225 226 86 Kvirína ] Qwirina. Matyáš Mathias. Po straně tohoto článku se nalézá marginální přípisek Anno Domini 1463 dominus Johannes Astronomus de Egra et sacerdos tunc mortuus est, quando hoc scripsi et hoc sabbato in illa sillaba han sta hora XVIII. Anima eius requiescat in pace. kněz knieze. potvrdili ! potwrdieli. jest l geſt te, později připsáno mierz.
Blažka Šeplavého blud. Item kněz Blažek Šeplavý táborský kázal je v Žatci, že ta svátost jest chléb. A kdyby se jie člověk najedl, bylo by z nie tak dobře lajno jako z chleba jiného. Blud Pšeničky. Item kněz Pšenička kázal je zjevně pikardstvie veliká proti tělu božiemu. A proto je od Pražských často tresktán i kárán, ale polepšiti netbal. Blud a rúhanie kněze Kvirína221. Item kněz Kvirín kázal je na Písku, že by se raději ďáblu modlil a klekal než před tú svátostí. A když jsú z toho Matyáš222 Lauda a Písetští na rathúze pražském napomenuti, proč sú to trpěli, Lauda tomu se je přiznal.223 Blud týchž kněží táborských, že kněz224 v hřieše smrtedlném neposvěcuje. Item že jsú kněžé táborští drželi i učili zjevně, že kněžie v hřieších smrtedlných neposvěcují, jakožto všichni protivníci kalichu i jiní. A z toho je vyšlo nevýmluvné zlé, to je tlačení těla božieho, mnohé rozlévanie krve božie i jiné mnohé zlé nevýmluvné. Markolduov blud. Item Markold v koleji v hádaní zjevně shledán jest v tom bludu, a to, když je vyznal, že kněžie všickni v hřieších smrtedlných ani křtie, ani posvěcují. A tak z toho dovedl jemu mistr Příbram, že tehdy nenie to božie tělo, kdežkoli slúžie kněžie, ješto se protiví přijímaní z kalichu, a řka: "Viztež, žeť z tohoto naučenie jich tlačie tělo božie i krev boží rozlévají!“ A onť jest tiemto naučením toho kořen i příčina. 83b Blud Mikulášuov a Němcuov Petruov. Item že nynie tohoto léta o světiem Václavě na hádaní, když jest mistr Příbram podal této viery osmi posluchačuom, aby jie potvrdili225, to je, že v té svátosti jest tělo božie bytem svým přirozeným, kteréž jest z Panny Marie Kristus vzal, tu šest posluchačuov vyznali jsú jemu, že jest to viera pravá, křesťanská. A též vyznala jest226 I téměř všecka obec kněžstva a žákovstva. Ale dva posluchače Anglišova, to je bludný Petr 221 222 223 224 225 226 86 Kvirína ] Qwirina. Matyáš Mathias. Po straně tohoto článku se nalézá marginální přípisek Anno Domini 1463 dominus Johannes Astronomus de Egra et sacerdos tunc mortuus est, quando hoc scripsi et hoc sabbato in illa sillaba han sta hora XVIII. Anima eius requiescat in pace. kněz knieze. potvrdili ! potwrdieli. jest l geſt te, později připsáno mierz.
Strana 87
Němec z Žatce, kněz táborský, a Mikuláš biskup, nikoli jsú jie vyznati nechtěli, ale jako zteklí psi hlavú jsú vrtěli. O Matějovi Laudovi. Item tudiež nectný Matěj Lauda s jinými kněžími táborskými té vieře se protiviechu a povstavše jí odpieráchu. A že je obec tu vieru seznala, hněvivě žehráchu.227 227 Na horním okraji stránky se nachází marginální poznámka Malum non evitatur, nisi ut cognitum fugiatur. Na následující stránce (84a) pak začíná opis táborského synodního usnesení z 13. ledna 1430, nad nímž je Křížovou rukou poznamenáno na adresu táborů (zřejmě pod dojmem právě dokončeného přepisu Příbramova Života): Dobří jste byli, jedno sami chvalte se. O, že se nestydíte! 87
Němec z Žatce, kněz táborský, a Mikuláš biskup, nikoli jsú jie vyznati nechtěli, ale jako zteklí psi hlavú jsú vrtěli. O Matějovi Laudovi. Item tudiež nectný Matěj Lauda s jinými kněžími táborskými té vieře se protiviechu a povstavše jí odpieráchu. A že je obec tu vieru seznala, hněvivě žehráchu.227 227 Na horním okraji stránky se nachází marginální poznámka Malum non evitatur, nisi ut cognitum fugiatur. Na následující stránce (84a) pak začíná opis táborského synodního usnesení z 13. ledna 1430, nad nímž je Křížovou rukou poznamenáno na adresu táborů (zřejmě pod dojmem právě dokončeného přepisu Příbramova Života): Dobří jste byli, jedno sami chvalte se. O, že se nestydíte! 87
Strana 88
Přílohy 1. Dochovaná verze excerpt z Biskupcova traktátu Text, který následuje, je obsažen v třeboňském rukopisu A 16 na foliích 77b-79a jako součást Života kněží táborských. Je však místy nesrozumitelný, jak bylo podrobněji vyloženo již výše v 8. kapitole úvodu. Do edice traktátu jsem proto zařadil svůj pokus o rekonstrukci té jeho podoby, jak si ji Příbram asi představoval, zde připojuji její dochovanou verzi. Pokládal jsem za zbytečné doprovodit ji poznámkovým aparátem, neboť ten je obsažen již v hlavní edici. Hvězdičky (*) v textu označují místa, kde došlo k chybnému spojení částí, jež spolu vůbec nesouvisejí. 78а Kněz Mikuláš, řečený biskup táborský, inhned na počátku napsal je tento traktát kacierský, kterýž v sobě drží tyto bludy: Item čtvrtý traktát psal jest bludný nebožtík kněz Mikuláš z Pelhřimova, řečený omylně biskup táborský, a to svým jménem i jménem jiných kněžie táborských. A v tom traktátu tito bludové sú popsáni a po vší zemi rozsypáni: Najprv takto píše: K poražení poctivostí omylných, jimiž mnozí od mnoho set let ve lži a v bludu jsú ji, to je svátost těla božieho, ctili a velebili a ještě nynie mnozí ne v pravdě velebie ji a ctie, chcem málo tuto napsati: Item tudiež píše, že Pán Ježíš osobně a podstatně jest v nebi po svém na nebesa vstúpení. A tak s nebe nesstúpí až do dne súdného, jakož nám to ukazují písma dole psaná. Item tomu na znamení také viera naše svědčí, když die: "Vstúpil na nebesa, sedí na pravici u Boha Otce všemohúcieho, odtud přijde súdit živých i mrtvých. Item, rozuměj, osobně a podstatně bydlí nahoře v nebi. A že tak nesstúpí, dokud se svět nedokoná, neb tepruv tu chvíli sstúpí. Item Kristus vedlé některého bytu svého zde s námi na zemi nenie. Jeden byt má najprvé a najvyšší osobní a podstatný. A tiem tělem aneb vedlé toho svého bytu podstatného, osobnieho jest na nebesa vstúpil. A po svém na nebesa vstúpení tak, točiž podstatně a osobně, na zemi nenie, ani sstúpí s nebe do dne súdného. Item Kristus, nahoře na nebi přebývaje osobně tělem svým přirozeným, jest zde na zemi a s svými duchovně, a to rozličně: Toť již skrze Ducha svatého, skrze vieru, lásku, milost, skrze slovo, pravdu, moc, múdrost a světlo své věrné obraňuje, jim spomáhaje, duchem svým hojně je obohacuje a všelikak v dobrém rozplozuje. Item že v tom se moc jeho veliká zjevuje, že on tu, kdež osobně nenie, činí veliké moci zde na zemi, obživuje a posilňuje svých v jich nesnáziech a rozličně utěšuje. 77b 88
Přílohy 1. Dochovaná verze excerpt z Biskupcova traktátu Text, který následuje, je obsažen v třeboňském rukopisu A 16 na foliích 77b-79a jako součást Života kněží táborských. Je však místy nesrozumitelný, jak bylo podrobněji vyloženo již výše v 8. kapitole úvodu. Do edice traktátu jsem proto zařadil svůj pokus o rekonstrukci té jeho podoby, jak si ji Příbram asi představoval, zde připojuji její dochovanou verzi. Pokládal jsem za zbytečné doprovodit ji poznámkovým aparátem, neboť ten je obsažen již v hlavní edici. Hvězdičky (*) v textu označují místa, kde došlo k chybnému spojení částí, jež spolu vůbec nesouvisejí. 78а Kněz Mikuláš, řečený biskup táborský, inhned na počátku napsal je tento traktát kacierský, kterýž v sobě drží tyto bludy: Item čtvrtý traktát psal jest bludný nebožtík kněz Mikuláš z Pelhřimova, řečený omylně biskup táborský, a to svým jménem i jménem jiných kněžie táborských. A v tom traktátu tito bludové sú popsáni a po vší zemi rozsypáni: Najprv takto píše: K poražení poctivostí omylných, jimiž mnozí od mnoho set let ve lži a v bludu jsú ji, to je svátost těla božieho, ctili a velebili a ještě nynie mnozí ne v pravdě velebie ji a ctie, chcem málo tuto napsati: Item tudiež píše, že Pán Ježíš osobně a podstatně jest v nebi po svém na nebesa vstúpení. A tak s nebe nesstúpí až do dne súdného, jakož nám to ukazují písma dole psaná. Item tomu na znamení také viera naše svědčí, když die: "Vstúpil na nebesa, sedí na pravici u Boha Otce všemohúcieho, odtud přijde súdit živých i mrtvých. Item, rozuměj, osobně a podstatně bydlí nahoře v nebi. A že tak nesstúpí, dokud se svět nedokoná, neb tepruv tu chvíli sstúpí. Item Kristus vedlé některého bytu svého zde s námi na zemi nenie. Jeden byt má najprvé a najvyšší osobní a podstatný. A tiem tělem aneb vedlé toho svého bytu podstatného, osobnieho jest na nebesa vstúpil. A po svém na nebesa vstúpení tak, točiž podstatně a osobně, na zemi nenie, ani sstúpí s nebe do dne súdného. Item Kristus, nahoře na nebi přebývaje osobně tělem svým přirozeným, jest zde na zemi a s svými duchovně, a to rozličně: Toť již skrze Ducha svatého, skrze vieru, lásku, milost, skrze slovo, pravdu, moc, múdrost a světlo své věrné obraňuje, jim spomáhaje, duchem svým hojně je obohacuje a všelikak v dobrém rozplozuje. Item že v tom se moc jeho veliká zjevuje, že on tu, kdež osobně nenie, činí veliké moci zde na zemi, obživuje a posilňuje svých v jich nesnáziech a rozličně utěšuje. 77b 88
Strana 89
Item dále věděno má býti, že jakožto Kristus, dokovadž je byl v těle smrtedlném, musil * v tom těle a v té velikosti, jakž je z mrtvých vstal, osobně jest na nebi. A po svém vstúpení není zde na zemi osobně, aniž tak bude do súdného dne, ale tak odšel jest od nás, jakož písma na tu stranu přivedená jistotně to svědčí. Item neb písma od nás přivedená toto zvěstují, že Kristus vedlé bytu svého osobnieho a podstatného zde na zemi nenie po svém na nebesa vstúpení, ani bude do skonánie věku. Item že tato písma na druhú stranu přivedená: První: "S vámi sem až do skonánie světa.“ Druhé: "Sendeta-li se dva ve jméno mé, tuť jsem já uprostřed jich.“ Item: "Královstvie božie u vásť jest.“ Item: "Viďal sem sedm sviecnóv zlatých a uprostřed jich podobna k Synu člověčímu.“ Item: "Já stojím před dveřmi a tluku. Uslyší-li kto hlas muoj a otevře mi dveře, vejdu k němu a budu s ním večeřeti a on se mnú.“ Item: K němu přídeme etc. et aput eum mansionem faciemus.“ Item svatý Pavel: "Byl jsem vtržen a viděl sem Pána.“ Item svatý Pavel jinde dí: "Viděn jest ode mne.“ Item Ananiáš: "Pavle, Ježíš, kterýžť se je tobě na cestě ukázal.“ Ta řka písma dovodie, že Kristus jest zde na zemi s svatými a v svatých duchovně skrze vieru etc. Item ale písma na druhú stranu přivedená, že Kristus vedlé svého jiného bytu, jímž jest duchovně s svatými svými a v svatých, jest zde na zemi a bude až do skonánie věku. Item toť odpora nenie, jakož Kristus nebyl je odporen Janovi řka: "Onť jest Heliáš.“ A Jan otepřel je řka: Já nejsem Heliáš." Též i tuto má rozuměno býti, že Kristus, chtě nám odjieti, řekl jest: "Chudé vždy máte s sebú, ale mne ne vždy mieti budete.“ Ta řeč má vzata býti vedlé jeho bytu podstatného a osobnieho. Ale ta řeč, že týž Kristus neopustí nás, ale bude s námi po všecky dni, má rozuměna býti vedlé bytu jeho duchovnieho. Item potom falšují doktory Jeronyma, Augustina a jiné, táhnúce je násilně a falešně na svú stranu. Item že Kristus nenie zde po svém na nebesa vstúpení podstatně a osobně, bytně a tělesně, v tom těle a v té velikosti, v kterém a v které jest vstal z mrtvých a na nebesa vstúpil, ano na to apoštolé hledie. Item že to zřejmě ukazují písma mnohá na to přivedená. Prvnie: "Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokudžť nepoložím nepřátel tvých podnož nóh tvých.“ Item druhé: Svatý Pavel die: "Sedí na pravici boží, potom čekaje, až by položeni byli nepřítelé jeho podnož noh jeho.“ Item třetie: Svatý Petr die: "Kteréhož Ježíše musejí zajisté nebesa přijieti až do času navrácenie všech věcí, které je mluvil Buch skrze usta svých svatých ot věku prorokuov.“ Item čtvrté: S. Pavel die: "Všel jest Ježíš v samo nebe, aby se ukázal nynie obličeji božiemu za nás.“ Item páté: Viece má váženo býti, kterak Pán Ježíš, chtě ukázati, že přítomnost osoby chce nám odjieti, řekl jest k svým učedlníkom: Chudé vždy máte s sebú, ale mne vždy jmieti nebudete.“ Item šesté: K témuž opět jinde die Kristus: "Užitečné jest vám, ať bych já odšel. Neb neotejdu-liť já od vás, Utěšitel nepříde k vám.“ Item sedmé: Kristus mluví k Otci svému, die: "Kdyžť sem byl s nimi, zachovalť sem je 78b 89
Item dále věděno má býti, že jakožto Kristus, dokovadž je byl v těle smrtedlném, musil * v tom těle a v té velikosti, jakž je z mrtvých vstal, osobně jest na nebi. A po svém vstúpení není zde na zemi osobně, aniž tak bude do súdného dne, ale tak odšel jest od nás, jakož písma na tu stranu přivedená jistotně to svědčí. Item neb písma od nás přivedená toto zvěstují, že Kristus vedlé bytu svého osobnieho a podstatného zde na zemi nenie po svém na nebesa vstúpení, ani bude do skonánie věku. Item že tato písma na druhú stranu přivedená: První: "S vámi sem až do skonánie světa.“ Druhé: "Sendeta-li se dva ve jméno mé, tuť jsem já uprostřed jich.“ Item: "Královstvie božie u vásť jest.“ Item: "Viďal sem sedm sviecnóv zlatých a uprostřed jich podobna k Synu člověčímu.“ Item: "Já stojím před dveřmi a tluku. Uslyší-li kto hlas muoj a otevře mi dveře, vejdu k němu a budu s ním večeřeti a on se mnú.“ Item: K němu přídeme etc. et aput eum mansionem faciemus.“ Item svatý Pavel: "Byl jsem vtržen a viděl sem Pána.“ Item svatý Pavel jinde dí: "Viděn jest ode mne.“ Item Ananiáš: "Pavle, Ježíš, kterýžť se je tobě na cestě ukázal.“ Ta řka písma dovodie, že Kristus jest zde na zemi s svatými a v svatých duchovně skrze vieru etc. Item ale písma na druhú stranu přivedená, že Kristus vedlé svého jiného bytu, jímž jest duchovně s svatými svými a v svatých, jest zde na zemi a bude až do skonánie věku. Item toť odpora nenie, jakož Kristus nebyl je odporen Janovi řka: "Onť jest Heliáš.“ A Jan otepřel je řka: Já nejsem Heliáš." Též i tuto má rozuměno býti, že Kristus, chtě nám odjieti, řekl jest: "Chudé vždy máte s sebú, ale mne ne vždy mieti budete.“ Ta řeč má vzata býti vedlé jeho bytu podstatného a osobnieho. Ale ta řeč, že týž Kristus neopustí nás, ale bude s námi po všecky dni, má rozuměna býti vedlé bytu jeho duchovnieho. Item potom falšují doktory Jeronyma, Augustina a jiné, táhnúce je násilně a falešně na svú stranu. Item že Kristus nenie zde po svém na nebesa vstúpení podstatně a osobně, bytně a tělesně, v tom těle a v té velikosti, v kterém a v které jest vstal z mrtvých a na nebesa vstúpil, ano na to apoštolé hledie. Item že to zřejmě ukazují písma mnohá na to přivedená. Prvnie: "Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokudžť nepoložím nepřátel tvých podnož nóh tvých.“ Item druhé: Svatý Pavel die: "Sedí na pravici boží, potom čekaje, až by položeni byli nepřítelé jeho podnož noh jeho.“ Item třetie: Svatý Petr die: "Kteréhož Ježíše musejí zajisté nebesa přijieti až do času navrácenie všech věcí, které je mluvil Buch skrze usta svých svatých ot věku prorokuov.“ Item čtvrté: S. Pavel die: "Všel jest Ježíš v samo nebe, aby se ukázal nynie obličeji božiemu za nás.“ Item páté: Viece má váženo býti, kterak Pán Ježíš, chtě ukázati, že přítomnost osoby chce nám odjieti, řekl jest k svým učedlníkom: Chudé vždy máte s sebú, ale mne vždy jmieti nebudete.“ Item šesté: K témuž opět jinde die Kristus: "Užitečné jest vám, ať bych já odšel. Neb neotejdu-liť já od vás, Utěšitel nepříde k vám.“ Item sedmé: Kristus mluví k Otci svému, die: "Kdyžť sem byl s nimi, zachovalť sem je 78b 89
Strana 90
79a ve jméno tvé. Ale nynieť se k tobě beru.“ Item osmé: Die jinde čtenie: Když Pán Ježíš jim žehnáše, odjide od nich a nesen bieše v nebe. Item toho také na nebe vstúpenie jeho sú anjelé světí svědkové, kdež řkú: "Muži galilejští, co stojíte, hledíce v nebe? Tento jest, který vzat jest od vás v nebe. Takť přijde, jakož ste viděli jeho.“ Item tam je jeho viděl Štěpán, o němž se čte, že je zhlédl v nebe, viděl jest slávu boží a Ježíše stojiecieho na pravici božie. Item protož s. Pavel velí nám hledati těch věcí, kteréž svrchu jsú, kdežto Kristus jest, na pravici sedě. Item k témuž jsú podobenstvie mnohá od Pána Ježíše pověděna. Najprvé když jest řekl: "Člověk jeden šlechtic odšel jest do vlasti daleké, aby vzal královstvie etc. A řekl: Těžte, dokovadžť nepřijdu.“ I Item jinde die Kristus: "Buďte podobni lidem čakajícím pána svého, když by se vrátil z svadby.“ Item opět o desieti pannách pověděl je podobenstvie. Item to odjitie Pána Ježíše, jímž jest odšel od nás osobně v nebe, dávno jest Duch svatý skrze Šalomúna zvěstoval, kdež jest řekl: "Nenie muž v domu svém, odšel jest cestú dalekú. Má se v den plného měsiece navrátiti.“ Item tomu odjití Isaiáš divě se i řekl je: Kto je tento, jenž se béře z Edom v zkropeném růše z Bozra?“ Item a mnohá jsú písma k těm podobná, z nichžto křesťané věrní věřiti mají, že Kristus * jest jedno zvláštní miesto zaměsknávati a nebyl jest spolkem jeden čas podstatně a osobně na miestech rozličných, ale skrze hýbanie z jednoho miesta na druhé chodil jest etc. Též také rozuměno má býti jelikožto o tělu již oslaveném Kristovu, že jest na jednom vzláštniem miestě osobně tiem tělem přirozeným, kterýmž jest na nebesa vstúpil. A nenie spolkem jeden čas všudy osobně aneb na miestech rozličných. Item a tak z toho poznati mají věrní, že i oslavené Kristovo tělo jest na jednom miestě osobně, jehož druzí bez dóvodu nemúdře odpierají. 90
79a ve jméno tvé. Ale nynieť se k tobě beru.“ Item osmé: Die jinde čtenie: Když Pán Ježíš jim žehnáše, odjide od nich a nesen bieše v nebe. Item toho také na nebe vstúpenie jeho sú anjelé světí svědkové, kdež řkú: "Muži galilejští, co stojíte, hledíce v nebe? Tento jest, který vzat jest od vás v nebe. Takť přijde, jakož ste viděli jeho.“ Item tam je jeho viděl Štěpán, o němž se čte, že je zhlédl v nebe, viděl jest slávu boží a Ježíše stojiecieho na pravici božie. Item protož s. Pavel velí nám hledati těch věcí, kteréž svrchu jsú, kdežto Kristus jest, na pravici sedě. Item k témuž jsú podobenstvie mnohá od Pána Ježíše pověděna. Najprvé když jest řekl: "Člověk jeden šlechtic odšel jest do vlasti daleké, aby vzal královstvie etc. A řekl: Těžte, dokovadžť nepřijdu.“ I Item jinde die Kristus: "Buďte podobni lidem čakajícím pána svého, když by se vrátil z svadby.“ Item opět o desieti pannách pověděl je podobenstvie. Item to odjitie Pána Ježíše, jímž jest odšel od nás osobně v nebe, dávno jest Duch svatý skrze Šalomúna zvěstoval, kdež jest řekl: "Nenie muž v domu svém, odšel jest cestú dalekú. Má se v den plného měsiece navrátiti.“ Item tomu odjití Isaiáš divě se i řekl je: Kto je tento, jenž se béře z Edom v zkropeném růše z Bozra?“ Item a mnohá jsú písma k těm podobná, z nichžto křesťané věrní věřiti mají, že Kristus * jest jedno zvláštní miesto zaměsknávati a nebyl jest spolkem jeden čas podstatně a osobně na miestech rozličných, ale skrze hýbanie z jednoho miesta na druhé chodil jest etc. Též také rozuměno má býti jelikožto o tělu již oslaveném Kristovu, že jest na jednom vzláštniem miestě osobně tiem tělem přirozeným, kterýmž jest na nebesa vstúpil. A nenie spolkem jeden čas všudy osobně aneb na miestech rozličných. Item a tak z toho poznati mají věrní, že i oslavené Kristovo tělo jest na jednom miestě osobně, jehož druzí bez dóvodu nemúdře odpierají. 90
Strana 91
2. Latinské "resumé" Života kněží táborských z traktátu Professio fidei V 6. kapitole úvodu je připomínán text, který se objevuje v závěru Příbramova traktátu Professio fidei a který stručně resumuje obsah Života kněží táborských. Cena těchto pasáží tkví mimo jiné v tom, že datují táborskou synodu, proti níž byl psán Život, do roku 1430. Výklad je převzat z výše citované Cochlaeovy edice z roku 1549. 543 55. Impia statuta et articuli Thaboritarum. Item non placent mihi scripta, statuta plurima sacerdotum Thaboritarum, praecipue litera quaedam ex eorum unanimi consensu (ut scribunt) anno isto MCCCCXXX promulgata, in qua sequendo Petrum Anglicum et loannem Wicleph approbant Wiclephi sententiam in supradictis punctis de corpore Christi perfidis et aliis multis alias promulgatis. Item in qua 1 asserunt venenatum dogma, panem materialem in sacramento remanere, et in qua sacrilege deponunt invocationem sanctorum triumphantium et interpellationes et suffragia eorum. Similiter deponunt purgatorium et suffragia mortuorum, festivitates sanctorum pene omnium et ieiunia seu vigilias precedentes festa eorum, consecrationes rerum visibilium. Et in qua approbant celebrationem schismaticam suarum missarum et refutant cultum celeberrimum ecclesie et ritus et administrationes omnium pene sacramentorum. Item non placent mihi alia multa statuta eorum circa sacramenta, ieiunia, purgatorium et administrationes ecclesiasticas et mores et ritus ecclesiae sacrosanctae una cum caeteris falsissimis et reprobissimis prophetiis eorum et nocentissimis praedicationibus, dictis, factis et scriptis eorum, de quibus alibi. Item non placet mihi tractatulus plenus perfidia de corpore Christi latinus et vulgaris Nicolai de Pelhrzimow, pretensi episcopi Thaborensis, qui sequitur Wicleph et Petrum Anglicum in articulis eorum reprobis supra dictis. Item non placet mihi tractatulus loannis Czapkonisl presbyteri de bellis et effusione sanguinis et occasione omnium malorum in mundo, plenus perfidia et mendositate et tyrannide a seculo simili non audita. Item non placet tractatulus Martinkonis2 duplex, uterque repletus heretica blasphemia venerabilis sacramenti. Item non placet tractatulus Ioannis Teuthonici haeretici de corpore Christi latinus et vulgaris, sacerdotis Thaborensis, qui pene de verbo ad verbum sequitur verba et sententiam Ioannis Wicleph et Petri Anglici. 544 Czapkonis ] tzapkonis. Martinkonis Martinikonis. 91
2. Latinské "resumé" Života kněží táborských z traktátu Professio fidei V 6. kapitole úvodu je připomínán text, který se objevuje v závěru Příbramova traktátu Professio fidei a který stručně resumuje obsah Života kněží táborských. Cena těchto pasáží tkví mimo jiné v tom, že datují táborskou synodu, proti níž byl psán Život, do roku 1430. Výklad je převzat z výše citované Cochlaeovy edice z roku 1549. 543 55. Impia statuta et articuli Thaboritarum. Item non placent mihi scripta, statuta plurima sacerdotum Thaboritarum, praecipue litera quaedam ex eorum unanimi consensu (ut scribunt) anno isto MCCCCXXX promulgata, in qua sequendo Petrum Anglicum et loannem Wicleph approbant Wiclephi sententiam in supradictis punctis de corpore Christi perfidis et aliis multis alias promulgatis. Item in qua 1 asserunt venenatum dogma, panem materialem in sacramento remanere, et in qua sacrilege deponunt invocationem sanctorum triumphantium et interpellationes et suffragia eorum. Similiter deponunt purgatorium et suffragia mortuorum, festivitates sanctorum pene omnium et ieiunia seu vigilias precedentes festa eorum, consecrationes rerum visibilium. Et in qua approbant celebrationem schismaticam suarum missarum et refutant cultum celeberrimum ecclesie et ritus et administrationes omnium pene sacramentorum. Item non placent mihi alia multa statuta eorum circa sacramenta, ieiunia, purgatorium et administrationes ecclesiasticas et mores et ritus ecclesiae sacrosanctae una cum caeteris falsissimis et reprobissimis prophetiis eorum et nocentissimis praedicationibus, dictis, factis et scriptis eorum, de quibus alibi. Item non placet mihi tractatulus plenus perfidia de corpore Christi latinus et vulgaris Nicolai de Pelhrzimow, pretensi episcopi Thaborensis, qui sequitur Wicleph et Petrum Anglicum in articulis eorum reprobis supra dictis. Item non placet mihi tractatulus loannis Czapkonisl presbyteri de bellis et effusione sanguinis et occasione omnium malorum in mundo, plenus perfidia et mendositate et tyrannide a seculo simili non audita. Item non placet tractatulus Martinkonis2 duplex, uterque repletus heretica blasphemia venerabilis sacramenti. Item non placet tractatulus Ioannis Teuthonici haeretici de corpore Christi latinus et vulgaris, sacerdotis Thaborensis, qui pene de verbo ad verbum sequitur verba et sententiam Ioannis Wicleph et Petri Anglici. 544 Czapkonis ] tzapkonis. Martinkonis Martinikonis. 91
Strana 92
Item non placet tractatulus cuiusdam, qui incipit: Nota duo quaeruntur. Primum quid sit sacramentum etc., quia falsus et haereticus est, qui pene in forma sequitur Wiclephi argumenta, sententias et verba erronea. Item non placet mihi tractatulus Luce perfidus una cum multis aliis tractatulis sacerdotum aliorum Thaborensium, pessimis et perversissimis repletus haeresibus et blasphemiis universalis sacramenti. 545 56. Reprobatio deordinationum et bellorum in Bohemia per Hussitas. Item non mihi placent a principio in hoc regno facta et statuta plurimorum deordinatissima, videlicet subtractio eorundem ab ecclesia catholica, discessio sacrilega a sanctorum doctorum doctrina, celebratio missarum schismatica et nocentissima, permutatio cultus Dei, erga omnia sacramenta periculosissima. Non placent bella, strages et homicidia, non urbium et locorum et provinciarum excidia, non rapinae, non furta, non sacrilegia, non combustiones, non terrarum vastationes, non pauperum oppressiones, violentationes, subiectiones et exactiones. Et inter alia non mihi I placent, sed multum displicent iniustissime repugnationes et reluctationes, quibus pugnatur vel dissuadetur, ne in hoc regno et eius ordine universo reducendo pro habendo legitimo capite spirituali et saeculari laboretur, sed ut populus Domini sicut oves sine pastore periclitentur, ut quemadmodum pisces maris et reptilia, non habentia ducem, ad quaequam illicita evagentur. 92
Item non placet tractatulus cuiusdam, qui incipit: Nota duo quaeruntur. Primum quid sit sacramentum etc., quia falsus et haereticus est, qui pene in forma sequitur Wiclephi argumenta, sententias et verba erronea. Item non placet mihi tractatulus Luce perfidus una cum multis aliis tractatulis sacerdotum aliorum Thaborensium, pessimis et perversissimis repletus haeresibus et blasphemiis universalis sacramenti. 545 56. Reprobatio deordinationum et bellorum in Bohemia per Hussitas. Item non mihi placent a principio in hoc regno facta et statuta plurimorum deordinatissima, videlicet subtractio eorundem ab ecclesia catholica, discessio sacrilega a sanctorum doctorum doctrina, celebratio missarum schismatica et nocentissima, permutatio cultus Dei, erga omnia sacramenta periculosissima. Non placent bella, strages et homicidia, non urbium et locorum et provinciarum excidia, non rapinae, non furta, non sacrilegia, non combustiones, non terrarum vastationes, non pauperum oppressiones, violentationes, subiectiones et exactiones. Et inter alia non mihi I placent, sed multum displicent iniustissime repugnationes et reluctationes, quibus pugnatur vel dissuadetur, ne in hoc regno et eius ordine universo reducendo pro habendo legitimo capite spirituali et saeculari laboretur, sed ut populus Domini sicut oves sine pastore periclitentur, ut quemadmodum pisces maris et reptilia, non habentia ducem, ad quaequam illicita evagentur. 92
Strana 93
3. Táborské bludné články z roku 1420 Jako poslední příloha jsou zde publikovány táborské články zaznamenané v témže rukopise jako Život kněží táborských.1 Třebaže již byly dvakrát vydány2, uvádím je na tomto místě jako příklad dobových soupisů táborských heretických článků, jichž využíval Jan Příbram při psaní svého Života (sám se ostatně na jejich vytváření významně podílel). Poznámkový aparát jsem již kvůli úspoře místa minimalizoval; navíc jde o pouhý doplněk k edici Života kněží táborských, jež je vybavena dostatečně bohatým odkazovým aparátem a s jehož pomocí lze identifikovat naprostou většinu odkazů na bibli aj. Pouze v případech, kdy jde o skutečný citát z bible, nikoli pouhou parafrázi, uvádím jeho přesné určení. Articuli et errores Thaboritarum Najprvé že tohoto našeho času bude skonánie věku, to jest všeho zlého vyplenie na tomto světě. Item také že již tento čas nenie čas milosti a smilovánie ani milosrdenstvie nad zlými lidmi, zákonu božiemu otpornými. Item již tento čas jest čas pomsty a odplaty nad zlými lidmi mečem aneb ohněm, tak že všichni protivníci zákona božieho mají zbiti býti mečem neb ohněm neb jinak usmrceni býti. Item tento čas již Pán Kristus v smilování a v tichosti nemá následován býti nad zlými lidmi. A kto by lidi k tomu vedl, ten by je svodil. Ale v horlivosti a v spravedlivé odplatě má následován již býti. Item i svěcští i duchovní lidé povinni jsú ruků svých v krvi zlých posvěcovati. Item ten jest zlořečený, ktož svému meči zabraňuje krve prolévati tělesné božích nepřátel. Item božím nepřátelóm již má všecko sbožie odjato býti aneb spáleno aneb zkaženo. Item v tento čas ktožkoli slyší toto slovo Kristovo: "Tehdy ktož v židovstvě jsú, na hory utiekajte,“ a kto nevyjdú z měst a ze vsí a z ohrad na hory tělesné neb na Tábor3, ten každý hřeší smrtedlně. Item ten každý, ktož na hory nevyjde, zahyne s městy“, vesmi a s ohradami ot božie rány. Item nižádný tento čas nemóž spasen býti ani se ot božích ran zachovati, než na horách. Item tento čas pomsty všechna města, vsi i ohrady mají již od dobrých lidí uprázněny býti a zpuštěny. Item již po tom zpuštění nižádný dobrý v ně nikdy nevejde. 190a SOA Třeboň, Sbírka rukopisů, sign. A 16, 190a-192b Naposledy J. Mackem, Ktož jsú boží bojovníci, s. 57-66. Mt 24,16; Me 13,14. Tábor 1 Thabor. s městy z myesti, pak z přepsáno na ſ. 93
3. Táborské bludné články z roku 1420 Jako poslední příloha jsou zde publikovány táborské články zaznamenané v témže rukopise jako Život kněží táborských.1 Třebaže již byly dvakrát vydány2, uvádím je na tomto místě jako příklad dobových soupisů táborských heretických článků, jichž využíval Jan Příbram při psaní svého Života (sám se ostatně na jejich vytváření významně podílel). Poznámkový aparát jsem již kvůli úspoře místa minimalizoval; navíc jde o pouhý doplněk k edici Života kněží táborských, jež je vybavena dostatečně bohatým odkazovým aparátem a s jehož pomocí lze identifikovat naprostou většinu odkazů na bibli aj. Pouze v případech, kdy jde o skutečný citát z bible, nikoli pouhou parafrázi, uvádím jeho přesné určení. Articuli et errores Thaboritarum Najprvé že tohoto našeho času bude skonánie věku, to jest všeho zlého vyplenie na tomto světě. Item také že již tento čas nenie čas milosti a smilovánie ani milosrdenstvie nad zlými lidmi, zákonu božiemu otpornými. Item již tento čas jest čas pomsty a odplaty nad zlými lidmi mečem aneb ohněm, tak že všichni protivníci zákona božieho mají zbiti býti mečem neb ohněm neb jinak usmrceni býti. Item tento čas již Pán Kristus v smilování a v tichosti nemá následován býti nad zlými lidmi. A kto by lidi k tomu vedl, ten by je svodil. Ale v horlivosti a v spravedlivé odplatě má následován již býti. Item i svěcští i duchovní lidé povinni jsú ruků svých v krvi zlých posvěcovati. Item ten jest zlořečený, ktož svému meči zabraňuje krve prolévati tělesné božích nepřátel. Item božím nepřátelóm již má všecko sbožie odjato býti aneb spáleno aneb zkaženo. Item v tento čas ktožkoli slyší toto slovo Kristovo: "Tehdy ktož v židovstvě jsú, na hory utiekajte,“ a kto nevyjdú z měst a ze vsí a z ohrad na hory tělesné neb na Tábor3, ten každý hřeší smrtedlně. Item ten každý, ktož na hory nevyjde, zahyne s městy“, vesmi a s ohradami ot božie rány. Item nižádný tento čas nemóž spasen býti ani se ot božích ran zachovati, než na horách. Item tento čas pomsty všechna města, vsi i ohrady mají již od dobrých lidí uprázněny býti a zpuštěny. Item již po tom zpuštění nižádný dobrý v ně nikdy nevejde. 190a SOA Třeboň, Sbírka rukopisů, sign. A 16, 190a-192b Naposledy J. Mackem, Ktož jsú boží bojovníci, s. 57-66. Mt 24,16; Me 13,14. Tábor 1 Thabor. s městy z myesti, pak z přepsáno na ſ. 93
Strana 94
190b Item po tom zpuštění Praha jako veliký Babylon se všemi městy, vesmi i ohradami již má spálena a zkažena býti. Item bratřie táborští tento čas pomsty jsú boží andělové poslaní, aby z měst, vsí a ohrad dobré na hory vyvedli jako Lota z Sodomy. Item bratřie táborští tento čas pomsty jsú boží zástupové poslaní, aby vymietali všechna pohoršenie a zlosti z Kristova královstvie a zlé z prostředka dobrých a z cierkve svaté. Item bratřie táborští mají pomsty a rány činiti mečem i ohněm nad božími nepřátely a nade všemi městy, vesmi a ohradami6. Item bratřie táborští jsú to tělo, o němž jest řečeno: "Kdekoli tělo bude, tudiež sberú se i orlice." Item o těch bratří jest toto napsáno: "Každé miesto, jenž noha vaše šlapati bude, vaše bude. Nebo proto jsú málo opustili, aby mnoho nabrali.“! Item kterýkoli pán, panoše, měštěnín neb sedlák napomanut by byl ot bratři táborských, aby jim byl pomocen v těchto čtyřech kusiech: najprv u vysvobození každé pravdy, druhé v množení chvály božie, třetie v jednání spasenie lidského a čtvrté v zkažení hřiechov, a nechtěl toho? učiniti, aby ot nich každý taký jako šathan a drak byl potřen a zabit a všechno jeho sbožie aby ot bratři těch bylo pobráno aneb zkaženo a též aby každému městu, vsi neb ohradě učiněno ot nich bylo. I Item ktožkoli takému jich nepřieteli dával úroky neb kakú pomoc neb přiezen by ukázal, aby též na těle i na sboží ot nich měl zahuben býti. Item každý kostel, kapla nebo oltář po Pánu Bohu na čest ze jména kterému svatému ustavený má jako modloslužebný zkažen neb vypálen býti. Item každý duom farářský, kanovničí, kaplanský a kterýkoli kněžský, jim ku bydlu otdaný, a všecko jiné nadánie kněžské má již zkaženo neb vypáleno býti. Item tento čas pomsty toliko pět měst ostane, v nichž lidé toliko spaseni budú, jenž se k nim utekú. A všechna jiná města, vsi a ohrady i se všemi, jenž v nich přebývají, mají zkaženy býti aneb vypáleny jako Sodoma. Item jakož na Hradišti neb na Táboře nenie nic mé a nic tvé, než všecko v obec rovně mají, takéž všem všecko vždycky má v obec býti a nižádný nemá nic zvláště mieti. Jinak ktož co má zvláště, ten hřeší smrtedlně. Item z manželóv druh ot druha bez vóle jeho má na hory otjíti, aneb do těch pět měst má utéci, i děti i vše jiné opustě. Item dlužníci utekúc na hory neb do pět měst již řečených budú prosti již ot placenie dluhu. I III Lota ] lotha. ohradami ohrady. Mt 24,28; L 17,37. Dt 11,24. toho I to, dodatečně pod řádkem dopsáno ho. 94
190b Item po tom zpuštění Praha jako veliký Babylon se všemi městy, vesmi i ohradami již má spálena a zkažena býti. Item bratřie táborští tento čas pomsty jsú boží andělové poslaní, aby z měst, vsí a ohrad dobré na hory vyvedli jako Lota z Sodomy. Item bratřie táborští tento čas pomsty jsú boží zástupové poslaní, aby vymietali všechna pohoršenie a zlosti z Kristova královstvie a zlé z prostředka dobrých a z cierkve svaté. Item bratřie táborští mají pomsty a rány činiti mečem i ohněm nad božími nepřátely a nade všemi městy, vesmi a ohradami6. Item bratřie táborští jsú to tělo, o němž jest řečeno: "Kdekoli tělo bude, tudiež sberú se i orlice." Item o těch bratří jest toto napsáno: "Každé miesto, jenž noha vaše šlapati bude, vaše bude. Nebo proto jsú málo opustili, aby mnoho nabrali.“! Item kterýkoli pán, panoše, měštěnín neb sedlák napomanut by byl ot bratři táborských, aby jim byl pomocen v těchto čtyřech kusiech: najprv u vysvobození každé pravdy, druhé v množení chvály božie, třetie v jednání spasenie lidského a čtvrté v zkažení hřiechov, a nechtěl toho? učiniti, aby ot nich každý taký jako šathan a drak byl potřen a zabit a všechno jeho sbožie aby ot bratři těch bylo pobráno aneb zkaženo a též aby každému městu, vsi neb ohradě učiněno ot nich bylo. I Item ktožkoli takému jich nepřieteli dával úroky neb kakú pomoc neb přiezen by ukázal, aby též na těle i na sboží ot nich měl zahuben býti. Item každý kostel, kapla nebo oltář po Pánu Bohu na čest ze jména kterému svatému ustavený má jako modloslužebný zkažen neb vypálen býti. Item každý duom farářský, kanovničí, kaplanský a kterýkoli kněžský, jim ku bydlu otdaný, a všecko jiné nadánie kněžské má již zkaženo neb vypáleno býti. Item tento čas pomsty toliko pět měst ostane, v nichž lidé toliko spaseni budú, jenž se k nim utekú. A všechna jiná města, vsi a ohrady i se všemi, jenž v nich přebývají, mají zkaženy býti aneb vypáleny jako Sodoma. Item jakož na Hradišti neb na Táboře nenie nic mé a nic tvé, než všecko v obec rovně mají, takéž všem všecko vždycky má v obec býti a nižádný nemá nic zvláště mieti. Jinak ktož co má zvláště, ten hřeší smrtedlně. Item z manželóv druh ot druha bez vóle jeho má na hory otjíti, aneb do těch pět měst má utéci, i děti i vše jiné opustě. Item dlužníci utekúc na hory neb do pět měst již řečených budú prosti již ot placenie dluhu. I III Lota ] lotha. ohradami ohrady. Mt 24,28; L 17,37. Dt 11,24. toho I to, dodatečně pod řádkem dopsáno ho. 94
Strana 95
Item již nynie tento čas skonánie věku, jenž den pomsty slove, přišel jest tajně Kristus jako zloděj, aby skrze se neb skrze anjely již řečené vybojoval dóm otporný a konec jemu učinil smrtí pomsty mečem neb ohněm, a zvláště ohněm. Neb jako někdy potopú vodnú svět jest obnoven, též tento čas všecek svět má ohněm tělesným obnoven býti. A protož všecka města, vsi a ohrady mají spáleny býti. Item již nynie skonánie věku Kristus tělesně v své osobě s nebe sstúpís, jehož každé oko uzří, aby království zde na zemi přijal, a učině velikú večeři choti své cierkvi svaté zde na tělesných horách, jako král vstúpě mezi hodující, všecky, jenž růcha svatebnieho nebudú mieti, se všemi jinými zlými, jenž budú kromě hor, vyvrže v zevnitřnie temnosti. Item v tuto dobu Kristus tělesně přijda všecka pohoršenie z svého královstvie vyvrže a všecky, jenž činie zlost. A v to královstvie nic poskvrnného nedopustí, ani jenž činí lež neb ohavnost. A také cierkev svú postaví zde na zemi v věčí chvále a slávě, než jest kdy byla prvnie cierkev svatá. Item když tak ten čas Kristus v oblaciech a u velebnosti i s anděly příde, tehda ti, jenž jsú v Kristu již zemřeli, vstanúc z mrtvých, první s ním přijdú súdit9 živých i mrtvých zlých. A potom kteříž v tu dobu ještě živí tělesně zastáni budú, ti v těle ještě živí vl0 oblaky a v povětřie v pótku Kristovi vytrženi budů. A to se stane vskóře v několiko letech. A toho mnozí živí dočakaje, a uzřie svaté, jenž zemřevše vstanů z mrtvých. A mezi nimi uzřie mistra Husi. Item již nemá nižádný král na zemi volen býti, neb sám Kristus již má kralovati. Item v tu dobu ti, jenž živi zóstanů, budú přivedeni v stav nevinnosti jako Adam a Enoch a Eliáš v ráji. A nebudú nikdy lačněti ani žiezniti, ani které bolesti budú mieti tělesné neb duchovné, ani již budú kto trpěti kterého protivenstvie. Item v tu dobu ti, jenž živi ostanů, budú v svatém a v čistém manželství zde na zemi na horách syny a vnuky tělesné ploditi.] Item v ten čas manželové budú ploditi děti bez hřiechu prvorozeného a manželky budú roditi bez bolesti a bez zamúcenie. Item někteří pravie, že v ten čas ženy budú počínati a roditi bez poznánie mužského jako svatá Maria Panna. Item v ten čas, protože nebude hřiechu prvorozeného a že synové budú se roditi v milosti boží, i nebude již potřebie, aby se křtili z núze. Item poňavadž v ten čas nebude zde na světě nižádného pohoršenie ani hřiechu, aniž bude již potřebie přijímati svátost těla a krve boží, neb novým andělským obyčejem paseni budú ne na památku umučeniel1 Pána Krista, jakož jest nám nynie přikázal, ale na zpomínanie vítězstvie Pána Krista. 191a 8 10 11 sstúpí ſtupi. súdit I fy, y pak přepsáno na u a dopsáno dit. zastáni budů ... živí v 1 zaſtani budu ... zywy w dopsáno na kraji stránky. umučenie i vczenye, nadepsáno mu. 95
Item již nynie tento čas skonánie věku, jenž den pomsty slove, přišel jest tajně Kristus jako zloděj, aby skrze se neb skrze anjely již řečené vybojoval dóm otporný a konec jemu učinil smrtí pomsty mečem neb ohněm, a zvláště ohněm. Neb jako někdy potopú vodnú svět jest obnoven, též tento čas všecek svět má ohněm tělesným obnoven býti. A protož všecka města, vsi a ohrady mají spáleny býti. Item již nynie skonánie věku Kristus tělesně v své osobě s nebe sstúpís, jehož každé oko uzří, aby království zde na zemi přijal, a učině velikú večeři choti své cierkvi svaté zde na tělesných horách, jako král vstúpě mezi hodující, všecky, jenž růcha svatebnieho nebudú mieti, se všemi jinými zlými, jenž budú kromě hor, vyvrže v zevnitřnie temnosti. Item v tuto dobu Kristus tělesně přijda všecka pohoršenie z svého královstvie vyvrže a všecky, jenž činie zlost. A v to královstvie nic poskvrnného nedopustí, ani jenž činí lež neb ohavnost. A také cierkev svú postaví zde na zemi v věčí chvále a slávě, než jest kdy byla prvnie cierkev svatá. Item když tak ten čas Kristus v oblaciech a u velebnosti i s anděly příde, tehda ti, jenž jsú v Kristu již zemřeli, vstanúc z mrtvých, první s ním přijdú súdit9 živých i mrtvých zlých. A potom kteříž v tu dobu ještě živí tělesně zastáni budú, ti v těle ještě živí vl0 oblaky a v povětřie v pótku Kristovi vytrženi budů. A to se stane vskóře v několiko letech. A toho mnozí živí dočakaje, a uzřie svaté, jenž zemřevše vstanů z mrtvých. A mezi nimi uzřie mistra Husi. Item již nemá nižádný král na zemi volen býti, neb sám Kristus již má kralovati. Item v tu dobu ti, jenž živi zóstanů, budú přivedeni v stav nevinnosti jako Adam a Enoch a Eliáš v ráji. A nebudú nikdy lačněti ani žiezniti, ani které bolesti budú mieti tělesné neb duchovné, ani již budú kto trpěti kterého protivenstvie. Item v tu dobu ti, jenž živi ostanů, budú v svatém a v čistém manželství zde na zemi na horách syny a vnuky tělesné ploditi.] Item v ten čas manželové budú ploditi děti bez hřiechu prvorozeného a manželky budú roditi bez bolesti a bez zamúcenie. Item někteří pravie, že v ten čas ženy budú počínati a roditi bez poznánie mužského jako svatá Maria Panna. Item v ten čas, protože nebude hřiechu prvorozeného a že synové budú se roditi v milosti boží, i nebude již potřebie, aby se křtili z núze. Item poňavadž v ten čas nebude zde na světě nižádného pohoršenie ani hřiechu, aniž bude již potřebie přijímati svátost těla a krve boží, neb novým andělským obyčejem paseni budú ne na památku umučeniel1 Pána Krista, jakož jest nám nynie přikázal, ale na zpomínanie vítězstvie Pána Krista. 191a 8 10 11 sstúpí ſtupi. súdit I fy, y pak přepsáno na u a dopsáno dit. zastáni budů ... živí v 1 zaſtani budu ... zywy w dopsáno na kraji stránky. umučenie i vczenye, nadepsáno mu. 95
Strana 96
Item v ten čas sami dobří ostanú beze všie bolesti a utrpenie, ani jeden druhého bude co učiti, ani knih neb písma ani bible bude potřebie, neb zákon boží bude na srdci každému napsán a múdrost světská všecka zhyne. Item v ten čas v mnohých kusiech přestane a skoná se Nový zákon. Item v ten čas nebude nižádného na zemi kralevánie neb panovánie, ani poddánie. A všichni úrokové a dani přestanú, ani jeden druhého bude k čemu nutitil2, neb všichni budú rovni, bratřie a sestry. Item dietě od dobrých rodičóv urozené nenie zavázáno ke křtu vodnému, neb v břiše dobré matky Ducha svatého přijímá z dóstojného přijímanie mateře těla a krve božie. Item dětem ze zlých rodičóv narozeným ani křest, ani jiné svátosti jim k spasení prospievají, neb zlost a zatracenie ot nich zatrhají. Item děťátku křest k spasení neprospievá, nebude-li jemu dána svátost těla a krve Pána Krista. Item dietky s obyčejným zaklínaním, ani s kmotrstvem, ani u vodě posvěcené knězem a k tomu zachované v kostele nemají křstěny býti, ale kdežkoli a kterúkoli čistú vodú se komu líbí. Item nižádné křižmo, ani svatý olej, ani voda ke křtu ani k kropení mají posvěceny býti, ani mají v kosteléch neb jinde zachovávány býti. Item zpovědí ke kněžím posvátných nejsú lidé hřiešní povinni zachovávati, neb dosti jest, když se hřiešný Pánu Bohu samému na své mysli zpoviedá. Item nižádný kněz v smrtedlném hřiechu jsa aneb v kacieřství kterémkoli neposvěcuje svátostí těla a krve boží Pána Krista ani křtí ani hřiechóv otpůštie. A protož někteří pušky a kalichy, v nichži3 takých kněží svátost bývá, druzí berú a lámají k svému požitku a svátost vymietají nevěřiec, by u těch kněží byla svátost. Item že od takých kněží nižádná svátost nemá vzata býti, ani u jich mší má kto býti, neb jsú zlořečeni ot Pána Boha. Item Judáš nejedl jest ani pil posvátně těla a krve Pána Krista na jeho večeři poslední. Item mohú lidé viece než jednú, ale kolikrát se líbí, každý den přijímati posvátně tělo a krev Pána Krista. Item nižádné ustavenie lidské, ani svatých který nálezek, jakož jsú hodiny, řád na mši a v jiné službě božie křižovánie, libanie míru, ornátové, posvěcovánie oleje, vody, soli, kalichóv, vína, chleba a jiných věcí, holení brad a pleší, kadění, kropení, žehnánie ani jiní lidští nálezkové nemají držáni býti jakožto nálezkové Antikristovi. Item každý kněz, jenž s pleší a bez brady aneb v ornátě mši slúží, jest ta nevěstka okrášlená, o níž jest psáno v Apokalypsi svatého Jana. I 191b 12 13 96 nutiti nucziti. v nichž wnych.
Item v ten čas sami dobří ostanú beze všie bolesti a utrpenie, ani jeden druhého bude co učiti, ani knih neb písma ani bible bude potřebie, neb zákon boží bude na srdci každému napsán a múdrost světská všecka zhyne. Item v ten čas v mnohých kusiech přestane a skoná se Nový zákon. Item v ten čas nebude nižádného na zemi kralevánie neb panovánie, ani poddánie. A všichni úrokové a dani přestanú, ani jeden druhého bude k čemu nutitil2, neb všichni budú rovni, bratřie a sestry. Item dietě od dobrých rodičóv urozené nenie zavázáno ke křtu vodnému, neb v břiše dobré matky Ducha svatého přijímá z dóstojného přijímanie mateře těla a krve božie. Item dětem ze zlých rodičóv narozeným ani křest, ani jiné svátosti jim k spasení prospievají, neb zlost a zatracenie ot nich zatrhají. Item děťátku křest k spasení neprospievá, nebude-li jemu dána svátost těla a krve Pána Krista. Item dietky s obyčejným zaklínaním, ani s kmotrstvem, ani u vodě posvěcené knězem a k tomu zachované v kostele nemají křstěny býti, ale kdežkoli a kterúkoli čistú vodú se komu líbí. Item nižádné křižmo, ani svatý olej, ani voda ke křtu ani k kropení mají posvěceny býti, ani mají v kosteléch neb jinde zachovávány býti. Item zpovědí ke kněžím posvátných nejsú lidé hřiešní povinni zachovávati, neb dosti jest, když se hřiešný Pánu Bohu samému na své mysli zpoviedá. Item nižádný kněz v smrtedlném hřiechu jsa aneb v kacieřství kterémkoli neposvěcuje svátostí těla a krve boží Pána Krista ani křtí ani hřiechóv otpůštie. A protož někteří pušky a kalichy, v nichži3 takých kněží svátost bývá, druzí berú a lámají k svému požitku a svátost vymietají nevěřiec, by u těch kněží byla svátost. Item že od takých kněží nižádná svátost nemá vzata býti, ani u jich mší má kto býti, neb jsú zlořečeni ot Pána Boha. Item Judáš nejedl jest ani pil posvátně těla a krve Pána Krista na jeho večeři poslední. Item mohú lidé viece než jednú, ale kolikrát se líbí, každý den přijímati posvátně tělo a krev Pána Krista. Item nižádné ustavenie lidské, ani svatých který nálezek, jakož jsú hodiny, řád na mši a v jiné službě božie křižovánie, libanie míru, ornátové, posvěcovánie oleje, vody, soli, kalichóv, vína, chleba a jiných věcí, holení brad a pleší, kadění, kropení, žehnánie ani jiní lidští nálezkové nemají držáni býti jakožto nálezkové Antikristovi. Item každý kněz, jenž s pleší a bez brady aneb v ornátě mši slúží, jest ta nevěstka okrášlená, o níž jest psáno v Apokalypsi svatého Jana. I 191b 12 13 96 nutiti nucziti. v nichž wnych.
Strana 97
Item každá taká mše má pohrzena býti. Ale v obecném růše chodiciem a kdežkoli, vše jiné opustiec, než slova posvěcujíciel4 řkúce, jakožto Kristus jest řekl - tak a nejinak má mše slúžena býti. Item ktož v ornátě slúží, již nenie v tu dobu knězem, a tak neposvěcuje, ale jest pokrytec a nadarmo se modlí. Též i ten, jenž to chválí, jest také pokrytec a marně se modlí. Item svátost těla a krve božie slovy hlasitými a jazykem lida obecného pro ty, jenž u mše jsú, má posvěcena býti. Item ta svátost těla a krve božie nemá pozdvíhána býti ani do druhého dne pro přijímanie zachována. Item nemá mše latině ani jiným jazykem zpievána neb čtena býti, než jazykem lidu obecného. Item mšálové, knihy zpievané latinské, viatikové a jiné hodinné knihy, ornátové, komže, monstrance střiebrné a zlaté i tacíž kalichové, pásové střiebrní neb zlatí, rúcho kropené neb krumpované, stříhané neb malované neb drahé, ty věci nemají býti, a protož kaženy a rušeny mají býti. Item lépe jest, že laikové z ornátv v sukněch a v kabátciech chodie, než by kněžie v nich mše slúžili. Item nižádní svatí v nebi po Kristovi nic nám neprospievají svú modlitbů. Item nemá nižádný žádati ani prositi a volati k svatým, jenž jsú v nebeskél5 vlasti, za kterékoli pomoci, ani aby za nás orodovali před Pánem Bohem, neb by to byla modloslužba. Item nemáme se postiti k hodóm lidí svatých ani jich dní světiti ani ze jména jich jim ke cti kostelóv stavěti ani oltářóv, neb jest to modloslužba. Item svatých kostí a jich ostatkóv nemáme v kosteléch ze jména jich chovati ani jich v pocty mieti pro jich svatú památku. Item po smrti tělesné duše křesťanské nemají již miesta ani času k očištění svému, ani oheň očiscový má držán býti. Item daremné a bláznivé jest za duše mrtvých se modliti, postiti neb almužny činiti. A tak mše zádušnie a vijilje nemají býti. Item postové 40 dní, suchých dní, páteční a jiné vijiljí jako antikristské nálezky nemají držány býti, ale ty dni každý má maso jiesti aneb co se jemu zdá za podobné. Item kajícím nemají uloženi býti postové neb almužny neb modlitby ani co jiného, než aby šel a viece nehřešil. Item nižádný den nemá svěcen býti neděláním tělesným, než samý den nedělní. Item nic nemá věřeno ani držáno býti ot křesťanóv, což nenie v bibli zjevně vyřčeno a napsáno. Item kromě bible nižádné písmo doktoróv svatých neb kakýchkoli mistruov a mudrcóv nemá ani čteno, ani učeno, ani ohlašováno býti. Neb jsú lidé, jenž jsú poblúditi mohli. 14 15 posvěcujície I po ſwieczugicze. v nebeské I wnebe ſkem, závěrečné m zrušeno. 97
Item každá taká mše má pohrzena býti. Ale v obecném růše chodiciem a kdežkoli, vše jiné opustiec, než slova posvěcujíciel4 řkúce, jakožto Kristus jest řekl - tak a nejinak má mše slúžena býti. Item ktož v ornátě slúží, již nenie v tu dobu knězem, a tak neposvěcuje, ale jest pokrytec a nadarmo se modlí. Též i ten, jenž to chválí, jest také pokrytec a marně se modlí. Item svátost těla a krve božie slovy hlasitými a jazykem lida obecného pro ty, jenž u mše jsú, má posvěcena býti. Item ta svátost těla a krve božie nemá pozdvíhána býti ani do druhého dne pro přijímanie zachována. Item nemá mše latině ani jiným jazykem zpievána neb čtena býti, než jazykem lidu obecného. Item mšálové, knihy zpievané latinské, viatikové a jiné hodinné knihy, ornátové, komže, monstrance střiebrné a zlaté i tacíž kalichové, pásové střiebrní neb zlatí, rúcho kropené neb krumpované, stříhané neb malované neb drahé, ty věci nemají býti, a protož kaženy a rušeny mají býti. Item lépe jest, že laikové z ornátv v sukněch a v kabátciech chodie, než by kněžie v nich mše slúžili. Item nižádní svatí v nebi po Kristovi nic nám neprospievají svú modlitbů. Item nemá nižádný žádati ani prositi a volati k svatým, jenž jsú v nebeskél5 vlasti, za kterékoli pomoci, ani aby za nás orodovali před Pánem Bohem, neb by to byla modloslužba. Item nemáme se postiti k hodóm lidí svatých ani jich dní světiti ani ze jména jich jim ke cti kostelóv stavěti ani oltářóv, neb jest to modloslužba. Item svatých kostí a jich ostatkóv nemáme v kosteléch ze jména jich chovati ani jich v pocty mieti pro jich svatú památku. Item po smrti tělesné duše křesťanské nemají již miesta ani času k očištění svému, ani oheň očiscový má držán býti. Item daremné a bláznivé jest za duše mrtvých se modliti, postiti neb almužny činiti. A tak mše zádušnie a vijilje nemají býti. Item postové 40 dní, suchých dní, páteční a jiné vijiljí jako antikristské nálezky nemají držány býti, ale ty dni každý má maso jiesti aneb co se jemu zdá za podobné. Item kajícím nemají uloženi býti postové neb almužny neb modlitby ani co jiného, než aby šel a viece nehřešil. Item nižádný den nemá svěcen býti neděláním tělesným, než samý den nedělní. Item nic nemá věřeno ani držáno býti ot křesťanóv, což nenie v bibli zjevně vyřčeno a napsáno. Item kromě bible nižádné písmo doktoróv svatých neb kakýchkoli mistruov a mudrcóv nemá ani čteno, ani učeno, ani ohlašováno býti. Neb jsú lidé, jenž jsú poblúditi mohli. 14 15 posvěcujície I po ſwieczugicze. v nebeské I wnebe ſkem, závěrečné m zrušeno. 97
Strana 98
Item ktož se učí v sedmeře umění aneb mistrovstvie v nich přijme aneb se mistrem v nich dopustí nazývati, ten jest zpohanilý, marný a hřeší smrtedlně proti čtení Pána Krista. I Item kněžie nemají nižádných platóv mieti ani dědin ani dobytka ani koňóv ani dvoróv ani domóv, v nichž by bydleli, ani co časného, ač by jim i z almužny bylo dáno a ač by i světským právem a panováním těch věcí držeti nechtěli. Item kněžé, nejsúc biskupové, mohú, když se jim líbí, sobě jednoho kněze biskupa voliti a učiniti. A ten muož jiné žáky neb laiky na kněžstvie světiti. Item v jednom kostele neb v jedné osadě, ač jest tu i mnoho kněží, neslušie viec mší slúžiti nežli jedinů. Item když jest tak jedna mše, jiní kněžie mohú dobře v několiko letech mše neslúžiti, ale mezi laiky božie tělo a krev přijímati. Item pro tu jednu mši nenie potřebie kostelóv, neb muož, když kto chce, kromě kostela slúžiti. Pakli jest kostel, ale nemá v něm viece než jeden oltář pro tu jednu mši býti. Item mše pod jménem matky božé aneb jiného po ní svatého nemá slúžena býti. Item ktož jest při slúžení mše a nepřijímá posvátně těla a krve božie, ten nemá řékati: "Otče náš, jenž jsi v nebesích etc.,“V neb by lhal řka: "Chléb náš vezdajší daj nám dnes.“v Ani ten móž v pravdě řéci, by byl u mše. Item nižádní manželové nejsú povinni sobě platiti dluhu manželského. Item nižádného podobenstvie nebeských ani zemských věcí ani kterého obrazu nižádný nemá dělati ani mieti ani má jeho v které pocty mieti, neb by to byla modloslužba. Item obraz svatého Jana na dukátu neb svatého Ladislava na zlatém uherském neb podobenstvie točenice na českém neb obraz lvový na groši střiebrném muož dělán býti, i v měšcích a v tobolkách bez zkázy chován býti neb na korúhvi neb pečeti obraz lva, orla, beránka, husi neb podobenstvie koruny neb kalicha dobře býti. Item nižádnému křesťanu masa zadušením umrtveného, z něhožl6 krev nenie vytočena, neslušie jiesti pro zápověd apoštolsků. Item žádnému neslušie krve jésti, ani jelit se krví jiesti. Item v svátosti na oltáři pod zpósobem chleba nenie než samo tělo Kristovo suché bez krve a bez duše, ani jest tu tělo spojeno s božstvím. Neb bychom tělo se krví tu jedli proti božému přikázaní. Item v kalichu na oltáři pod zpósobem vína nenie tu jiného než krev sama bez těla, bez duše i bez božstvie spojeného. Neb jinak bychom krev s masem přijímali proti přikázaní božiemu. Item protož nemá věřeno býti, by v svátosti těla Kristova neb v svátosti krve jehol7 tu byl pravý a plný Buoh a člověk. A protož nemá se 192a IV V 16 17 98 Mt 6,9; L 11,2. Mt 6,11; L 11,3. z něhož ] znyeho. jeho I geho by.
Item ktož se učí v sedmeře umění aneb mistrovstvie v nich přijme aneb se mistrem v nich dopustí nazývati, ten jest zpohanilý, marný a hřeší smrtedlně proti čtení Pána Krista. I Item kněžie nemají nižádných platóv mieti ani dědin ani dobytka ani koňóv ani dvoróv ani domóv, v nichž by bydleli, ani co časného, ač by jim i z almužny bylo dáno a ač by i světským právem a panováním těch věcí držeti nechtěli. Item kněžé, nejsúc biskupové, mohú, když se jim líbí, sobě jednoho kněze biskupa voliti a učiniti. A ten muož jiné žáky neb laiky na kněžstvie světiti. Item v jednom kostele neb v jedné osadě, ač jest tu i mnoho kněží, neslušie viec mší slúžiti nežli jedinů. Item když jest tak jedna mše, jiní kněžie mohú dobře v několiko letech mše neslúžiti, ale mezi laiky božie tělo a krev přijímati. Item pro tu jednu mši nenie potřebie kostelóv, neb muož, když kto chce, kromě kostela slúžiti. Pakli jest kostel, ale nemá v něm viece než jeden oltář pro tu jednu mši býti. Item mše pod jménem matky božé aneb jiného po ní svatého nemá slúžena býti. Item ktož jest při slúžení mše a nepřijímá posvátně těla a krve božie, ten nemá řékati: "Otče náš, jenž jsi v nebesích etc.,“V neb by lhal řka: "Chléb náš vezdajší daj nám dnes.“v Ani ten móž v pravdě řéci, by byl u mše. Item nižádní manželové nejsú povinni sobě platiti dluhu manželského. Item nižádného podobenstvie nebeských ani zemských věcí ani kterého obrazu nižádný nemá dělati ani mieti ani má jeho v které pocty mieti, neb by to byla modloslužba. Item obraz svatého Jana na dukátu neb svatého Ladislava na zlatém uherském neb podobenstvie točenice na českém neb obraz lvový na groši střiebrném muož dělán býti, i v měšcích a v tobolkách bez zkázy chován býti neb na korúhvi neb pečeti obraz lva, orla, beránka, husi neb podobenstvie koruny neb kalicha dobře býti. Item nižádnému křesťanu masa zadušením umrtveného, z něhožl6 krev nenie vytočena, neslušie jiesti pro zápověd apoštolsků. Item žádnému neslušie krve jésti, ani jelit se krví jiesti. Item v svátosti na oltáři pod zpósobem chleba nenie než samo tělo Kristovo suché bez krve a bez duše, ani jest tu tělo spojeno s božstvím. Neb bychom tělo se krví tu jedli proti božému přikázaní. Item v kalichu na oltáři pod zpósobem vína nenie tu jiného než krev sama bez těla, bez duše i bez božstvie spojeného. Neb jinak bychom krev s masem přijímali proti přikázaní božiemu. Item protož nemá věřeno býti, by v svátosti těla Kristova neb v svátosti krve jehol7 tu byl pravý a plný Buoh a člověk. A protož nemá se 192a IV V 16 17 98 Mt 6,9; L 11,2. Mt 6,11; L 11,3. z něhož ] znyeho. jeho I geho by.
Strana 99
tu klaněti a klekati jako pravému Pánu Bohu. Neb kto se tu tak klanie, ten modloslúží. Item jiní pravie, že nenie nižádné svátosti těla a krve Pána Krista. Neb pod zpósobem chleba na oltáři nenie tu těla Kristova ani pod zpósobem vína jest tu krev jeho, než jest sprostný chléb a sprostné víno, kteréž na pamět Pána Krista jedúc a pijíc jeho tělo a krev toliko duchovně, ale ne posvátně přijímáme. Item netoliko v zpósobu chleba a vína, ale v každé krmi a v pití, jako v hrachu neb v krupách neb v jiném mase, též v pivě neb v vodě, tělo a krev Pána Krista každý věrný křestan duchovně, ale ne posvátně, na pamět jeho přijímá.I Item protož nemá zpósoba chleba neb vína na oltáři vystavena býti, ani se tu kto klanětil8, ani věřiti, jako by tu byl Pán Kristus, pravý Buoh a pravý člověk, neb by to byla 9 modloslužba. A protož někteří s oltářuov jsú smietali naši velebnú svátost těla a krve Pána Krista a nohami ji tlačili. Item nenie nižádného stavu kněžského, ještož by na samý ten stav slušalo žehnati neb dobrořečiti svátost těla a krve Pána Krista. Nebo každý křesťan móž dobrořečiti každú krmi neb pitie, aby tu přijímal tělo a krev Pána Krista duchovně, ale ne posvátně. Item nenie potřebie kostelóv ani oltářóv k tomu žehnání neb dobrořečení. Nebo muož to tak dobře býti v každém domu a u každého stolu a od každého křestana i na obědě i na večeři jako v kostele na oltáři. 192b Finis errorum Thaboritarum. Již kněžie táborští20 toto držie: Prvé že v svátosti na oltáři týž chléb zóstává po posvěcení jako před posvěcením. Item že ten chléb neproměňuje se v tělo božie21 ani víno v krev boží22. Item v té svátosti nenie celý Kristus, pravý Buoh a pravý člověk, svým tělem a svú podstatů přirozenú, kterú se narodil z Marie Panny a kterú sedí na pravici boží23. Ani tu jest živ Kristus. 18 19 20 21 22 23 klaněti ] klanieli. byla bylo. táborští i Thabor ſ ſtij. božie ] bohzie. boží ] bohzij. boží ] bohzij. 99
tu klaněti a klekati jako pravému Pánu Bohu. Neb kto se tu tak klanie, ten modloslúží. Item jiní pravie, že nenie nižádné svátosti těla a krve Pána Krista. Neb pod zpósobem chleba na oltáři nenie tu těla Kristova ani pod zpósobem vína jest tu krev jeho, než jest sprostný chléb a sprostné víno, kteréž na pamět Pána Krista jedúc a pijíc jeho tělo a krev toliko duchovně, ale ne posvátně přijímáme. Item netoliko v zpósobu chleba a vína, ale v každé krmi a v pití, jako v hrachu neb v krupách neb v jiném mase, též v pivě neb v vodě, tělo a krev Pána Krista každý věrný křestan duchovně, ale ne posvátně, na pamět jeho přijímá.I Item protož nemá zpósoba chleba neb vína na oltáři vystavena býti, ani se tu kto klanětil8, ani věřiti, jako by tu byl Pán Kristus, pravý Buoh a pravý člověk, neb by to byla 9 modloslužba. A protož někteří s oltářuov jsú smietali naši velebnú svátost těla a krve Pána Krista a nohami ji tlačili. Item nenie nižádného stavu kněžského, ještož by na samý ten stav slušalo žehnati neb dobrořečiti svátost těla a krve Pána Krista. Nebo každý křesťan móž dobrořečiti každú krmi neb pitie, aby tu přijímal tělo a krev Pána Krista duchovně, ale ne posvátně. Item nenie potřebie kostelóv ani oltářóv k tomu žehnání neb dobrořečení. Nebo muož to tak dobře býti v každém domu a u každého stolu a od každého křestana i na obědě i na večeři jako v kostele na oltáři. 192b Finis errorum Thaboritarum. Již kněžie táborští20 toto držie: Prvé že v svátosti na oltáři týž chléb zóstává po posvěcení jako před posvěcením. Item že ten chléb neproměňuje se v tělo božie21 ani víno v krev boží22. Item v té svátosti nenie celý Kristus, pravý Buoh a pravý člověk, svým tělem a svú podstatů přirozenú, kterú se narodil z Marie Panny a kterú sedí na pravici boží23. Ani tu jest živ Kristus. 18 19 20 21 22 23 klaněti ] klanieli. byla bylo. táborští i Thabor ſ ſtij. božie ] bohzie. boží ] bohzij. boží ] bohzij. 99
Strana 100
Soupis zkratek použitých v poznámkovém aparátu k edici 1. Zkratky biblických knih A Agg Am Ap C Dn Dt Ex Ez Gn Hb Is J Jl Jon Jr L Mal Me Mi Mt Pr Ps R Sir Zch 1C 1 P 2 Mach 2 Th Skutky apoštolů Ageus Amos Zjevení Janovo List Koloským Daniel Pátá Mojžíšova Druhá Mojžíšova Ezechiel První Mojžíšova List Židům Izajáš Evangelium podle Jana Jóel Jonáš Jeremjáš Evangelium podle Lukáše Malachiáš Evangelium podle Marka Micheáš Evangelium podle Matouše Přísloví Žalmy List Římanům Sirachovec Zacharjáš První list Korintským První list Petrův Druhá Makabejská Druhý list Tesalonickým 100
Soupis zkratek použitých v poznámkovém aparátu k edici 1. Zkratky biblických knih A Agg Am Ap C Dn Dt Ex Ez Gn Hb Is J Jl Jon Jr L Mal Me Mi Mt Pr Ps R Sir Zch 1C 1 P 2 Mach 2 Th Skutky apoštolů Ageus Amos Zjevení Janovo List Koloským Daniel Pátá Mojžíšova Druhá Mojžíšova Ezechiel První Mojžíšova List Židům Izajáš Evangelium podle Jana Jóel Jonáš Jeremjáš Evangelium podle Lukáše Malachiáš Evangelium podle Marka Micheáš Evangelium podle Matouše Přísloví Žalmy List Římanům Sirachovec Zacharjáš První list Korintským První list Petrův Druhá Makabejská Druhý list Tesalonickým 100
Strana 101
2. Zkratky ostatní DG FRB Höfler Chelčický Kaminsky Menčík PL SČS Sedlák Sokol UB F. M. Bartoš, Klatovská synoda táborských kněží z 11. listopadu r. 1424, Jihočeský sborník historický 8, 1935, s. 4-10. Corpus iuris canonici I. Decretum magistri Gratiani. Ed. Ae. Friedberg. Lipsiae 1879. Fontes rerum Bohemicarum I.-VIII. Pragae 1873-1932. K. Höfler, Geschichtschreiber der Husitischen Bewegung in Böhmen I.-III. Wien 1856-1866. P. Chelčický, Drobné spisy. Vyd. E. Petrů. Praha 1966. H. Kaminsky, A History of the Hussite Revolution. Berkeley - Los Angeles 1967. F. Menčík, Rozmanitosti. Příspěvky k dějinám české literatury I. Jičín 1880, s. 86-98. J. P. Migne, Patrologiae cursus completus. Series Latina I.-CCXVII. Parisiis 1844-1855. Staročeský slovník obilé - ožžený. Praha 1984. J. Sedlák, Táborské traktáty eucharistické. Brno 1918. V. Sokol, Traktát Mikuláše z Pelhřimova O zvelebeni v pravdě svátosti těla a krve pána našeho Jezukrista. Tábor 1929. F. Palacký, Urkundliche Beiträge zur Geschichte des Hussitenkrieges in den Jahren 1419-1436 I.-II. Prag 1873. Bartoš 101
2. Zkratky ostatní DG FRB Höfler Chelčický Kaminsky Menčík PL SČS Sedlák Sokol UB F. M. Bartoš, Klatovská synoda táborských kněží z 11. listopadu r. 1424, Jihočeský sborník historický 8, 1935, s. 4-10. Corpus iuris canonici I. Decretum magistri Gratiani. Ed. Ae. Friedberg. Lipsiae 1879. Fontes rerum Bohemicarum I.-VIII. Pragae 1873-1932. K. Höfler, Geschichtschreiber der Husitischen Bewegung in Böhmen I.-III. Wien 1856-1866. P. Chelčický, Drobné spisy. Vyd. E. Petrů. Praha 1966. H. Kaminsky, A History of the Hussite Revolution. Berkeley - Los Angeles 1967. F. Menčík, Rozmanitosti. Příspěvky k dějinám české literatury I. Jičín 1880, s. 86-98. J. P. Migne, Patrologiae cursus completus. Series Latina I.-CCXVII. Parisiis 1844-1855. Staročeský slovník obilé - ožžený. Praha 1984. J. Sedlák, Táborské traktáty eucharistické. Brno 1918. V. Sokol, Traktát Mikuláše z Pelhřimova O zvelebeni v pravdě svátosti těla a krve pána našeho Jezukrista. Tábor 1929. F. Palacký, Urkundliche Beiträge zur Geschichte des Hussitenkrieges in den Jahren 1419-1436 I.-II. Prag 1873. Bartoš 101
Strana 102
Strana 103
Jan z Příbramě Život kněží táborských K vydání připravil a úvodní studii napsal Jaroslav Boubín Vydaly Státní okresní archiv Příbram a Okresní muzeum Přibram v roce 2000 v edici Podbrdsko, Fontes, číslo 1. Edici řidí Jarmila Šárová, prom. hist. s redakční radou ve složení: Ing. Jana Barešová, PhDr. Jan Beránek CSC., PhDr. Drahomíra Daňkovská, Mgr. Daniel Doležal, Mgr. Rastislav Korený, PhDr. Jiří Majer CSc., Jiří Páv, prof., PhDr. Lubomír Procházka CSc, PaedDr. Josef Velfl, PhDr. Vladimír Vepřek Redakce sídlí na adrese Státní okresní archiv Přibram, E. Beneše 337, 261 02 Příbram, e-mail doleza /doku-pb.cz. Obálku navrhlo DTP Studio Job Příbram Sazbu provedl Mgr. Daniel Doležal Vytiskl Septim tisk s.r.o. Příbram Náklad 300 výtisků první vydání JSBN: 80-902821-0-5
Jan z Příbramě Život kněží táborských K vydání připravil a úvodní studii napsal Jaroslav Boubín Vydaly Státní okresní archiv Příbram a Okresní muzeum Přibram v roce 2000 v edici Podbrdsko, Fontes, číslo 1. Edici řidí Jarmila Šárová, prom. hist. s redakční radou ve složení: Ing. Jana Barešová, PhDr. Jan Beránek CSC., PhDr. Drahomíra Daňkovská, Mgr. Daniel Doležal, Mgr. Rastislav Korený, PhDr. Jiří Majer CSc., Jiří Páv, prof., PhDr. Lubomír Procházka CSc, PaedDr. Josef Velfl, PhDr. Vladimír Vepřek Redakce sídlí na adrese Státní okresní archiv Přibram, E. Beneše 337, 261 02 Příbram, e-mail doleza /doku-pb.cz. Obálku navrhlo DTP Studio Job Příbram Sazbu provedl Mgr. Daniel Doležal Vytiskl Septim tisk s.r.o. Příbram Náklad 300 výtisků první vydání JSBN: 80-902821-0-5
Strana 104
- 3: Array
- 5: Array
- 7: Array
- 39: Array
- 88: Array
- 100: Array