z 64 stránek
1
2
3
4
Titul
5
6
Edice
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
Poznámky
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
Název:
Naučení rodičům. Staročeská báseň
Autor:
Vašica, Josef
Rok vydání:
1946
Místo vydání:
Vyškov na Moravě
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
64
Počet stran předmluvy plus obsahu:
64
Obsah:
- 5: Titul
- 7: Edice
- 41: Poznámky
upravit
Strana 1
Strana 2
Strana 3
NAUČENÍ RODIČŮM
NAUČENÍ RODIČŮM
Strana 4
Strana 5
NAUČENÍ RODIČŮM STAROČESKÁ BÁSEŇ L — 1 9 4 6 Frant. Obzina ve Vyškově na Moravě
NAUČENÍ RODIČŮM STAROČESKÁ BÁSEŇ L — 1 9 4 6 Frant. Obzina ve Vyškově na Moravě
Strana 6
Strana 7
JÁ, LUDVÍK Z PERNŠTYNA NAJMLADŠÍ, chtě býti mil pánu bohu najradší, nábožně děkuji božství jeho svatému, že mi ráčil popříti naroditi se živému. Chválím v jeho božství stvořitele pána, že jest ze mne ráčil učiniti křesťana: jméno svaté páně, které nade mnú při křtu vzýváno, budiž na věky věkuov požehnáno! Rodičové najmilejší moji, 10 račtež znáti potřebu dvojí, kteráž přísluší mně vašemu dítěti: pokudž pán buoh žádá ode mne mieti, život v dobrotě a v ctnosti abych vedl, k chvále jeho svaté milosti, duší čistú, kterúž mám v těle
JÁ, LUDVÍK Z PERNŠTYNA NAJMLADŠÍ, chtě býti mil pánu bohu najradší, nábožně děkuji božství jeho svatému, že mi ráčil popříti naroditi se živému. Chválím v jeho božství stvořitele pána, že jest ze mne ráčil učiniti křesťana: jméno svaté páně, které nade mnú při křtu vzýváno, budiž na věky věkuov požehnáno! Rodičové najmilejší moji, 10 račtež znáti potřebu dvojí, kteráž přísluší mně vašemu dítěti: pokudž pán buoh žádá ode mne mieti, život v dobrotě a v ctnosti abych vedl, k chvále jeho svaté milosti, duší čistú, kterúž mám v těle
Strana 8
danú od pána boha spasitele, abych tu lásku mohl u pána boha najíti a ji zase čistu pánu bohu vrátiti. V světě pokudž pán buoh popřeje bytu, 20 abych míval k tomu mysl ohbitu: jednomu každému podle jeho řádu, pokudž bude bez škodného pádu, abych se přívětivě choval v lásce, tak jakž tomu pán buoh od nás chce. To dvoje bych obdržeti mohl, byl bych tomu rád více, než bych vším širokým světem vlád'. A prosím, když pak přijdu k lepšímu srozumění, ať víru, páteř a boží přikázaní 30 umím, často nábožně říkaje a pána boha za to vždy žádaje, aby ráčil popříti státi v své vůli a v hříších nedal zahynúti nikoli; nebť po smrti přijde ten do pekelního plamene každý, ktož se zde nad svú duší zapomene. Dajž pán buoh, své duše abychom tak milovali, toho plamene abychom na věky nepoznali. 8
danú od pána boha spasitele, abych tu lásku mohl u pána boha najíti a ji zase čistu pánu bohu vrátiti. V světě pokudž pán buoh popřeje bytu, 20 abych míval k tomu mysl ohbitu: jednomu každému podle jeho řádu, pokudž bude bez škodného pádu, abych se přívětivě choval v lásce, tak jakž tomu pán buoh od nás chce. To dvoje bych obdržeti mohl, byl bych tomu rád více, než bych vším širokým světem vlád'. A prosím, když pak přijdu k lepšímu srozumění, ať víru, páteř a boží přikázaní 30 umím, často nábožně říkaje a pána boha za to vždy žádaje, aby ráčil popříti státi v své vůli a v hříších nedal zahynúti nikoli; nebť po smrti přijde ten do pekelního plamene každý, ktož se zde nad svú duší zapomene. Dajž pán buoh, své duše abychom tak milovali, toho plamene abychom na věky nepoznali. 8
Strana 9
AJ, TED ležím v plénkách tiše, utažen jsa, ledva dýše, pro nezbednost mého dětinství 40 jináč mně nedají, na rukojemství ten žalář snášeti musím, leč když povyrostu, tuť se vyprosím. Žádám za to, najmilejší paní máti, že o mne s pilností budeš dbáti, svým sluhám časté dávajíc přikázaní, abych neupadl při nich v zapomínání. Spaní ať má tehdáž v nenávisti, když mi od prsí podá jísti, a pro všecko při ní druhá 50 nechť ji k tomu napomíná ztuha, ať mne při té chvíle odbývá bedlivě, chce-li, ať se jí neodplatím hněvivě. I jináč, když mne bude zdvíhati a opět zase pokládati, nechť se mnú trefně o vše uhodí, nebť se málem dítěti uškodí. Když mi pak z těchto pokrmuov vyjde
AJ, TED ležím v plénkách tiše, utažen jsa, ledva dýše, pro nezbednost mého dětinství 40 jináč mně nedají, na rukojemství ten žalář snášeti musím, leč když povyrostu, tuť se vyprosím. Žádám za to, najmilejší paní máti, že o mne s pilností budeš dbáti, svým sluhám časté dávajíc přikázaní, abych neupadl při nich v zapomínání. Spaní ať má tehdáž v nenávisti, když mi od prsí podá jísti, a pro všecko při ní druhá 50 nechť ji k tomu napomíná ztuha, ať mne při té chvíle odbývá bedlivě, chce-li, ať se jí neodplatím hněvivě. I jináč, když mne bude zdvíhati a opět zase pokládati, nechť se mnú trefně o vše uhodí, nebť se málem dítěti uškodí. Když mi pak z těchto pokrmuov vyjde
Strana 10
a jiných mi zkusiti přijde, prosím, račiž mne držeti v pilné stráži, 60 dětinskýť člověk na mnohé krmě váží. Budiž mne pilna ve dne i v noci, ať lahodných krmí mnoho nejím ani ovocí. Pakliť by mi se co i s pláčem líbilo, to, což by nebylo tobě milo: mívajž ke mně lásku tak zvedlú, aby mne od toho odvedla metlú. A tať mi bude zdráva každým časem, bychť ji pak chvíli nosil i za pasem. 70 A hned pravím, že by mi nebyla laskava máti, kdyby mi nechtěla včas metlou dáti, nebť se každému dobře hodí, kohožť metla, když roste, provodí. Děti mladí ať přede mnú hrají, než prosím tebe, ať nade mnú moci nemají, ať já s nimi neodchodím sám na procházku pro potomní tvú žalostnú nesnázku! Před běhy a skoky ať sem v tvém ochránění, abych neměl na tváři nového znamení. 10
a jiných mi zkusiti přijde, prosím, račiž mne držeti v pilné stráži, 60 dětinskýť člověk na mnohé krmě váží. Budiž mne pilna ve dne i v noci, ať lahodných krmí mnoho nejím ani ovocí. Pakliť by mi se co i s pláčem líbilo, to, což by nebylo tobě milo: mívajž ke mně lásku tak zvedlú, aby mne od toho odvedla metlú. A tať mi bude zdráva každým časem, bychť ji pak chvíli nosil i za pasem. 70 A hned pravím, že by mi nebyla laskava máti, kdyby mi nechtěla včas metlou dáti, nebť se každému dobře hodí, kohožť metla, když roste, provodí. Děti mladí ať přede mnú hrají, než prosím tebe, ať nade mnú moci nemají, ať já s nimi neodchodím sám na procházku pro potomní tvú žalostnú nesnázku! Před běhy a skoky ať sem v tvém ochránění, abych neměl na tváři nového znamení. 10
Strana 11
Rozumná žena, prosím, ať mne ochrání, 80 a z rukú mne žádnému nedadúc než své rovni. Tuto také ráčiž znáti, má najmilejší paní máti, že rozumnú lásku ke mně máš mieti, tak jakž sluší k svému dítěti. Ukaž se časem jasné a někdy ostré tváři, tak jakž se toho potřeba zdaří. Neb což se komu najvíce zalibuje, to mnohý člověk najvíce miluje, 90 a každý se k tomu má vésti jakž moha, aby nade všecko miloval pána boha. Ó, dajžť se v tom, má najmilejší matičko, státi, aby pravú lásku uměla ke mně znáti. Budeš-li mne milovati v pánu bohu, jáť jistě tomu rozuměti mohu, žeť se nám to oběma bude hoditi, pokudž nám pán buoh ráčí k tomu svoliti. I1
Rozumná žena, prosím, ať mne ochrání, 80 a z rukú mne žádnému nedadúc než své rovni. Tuto také ráčiž znáti, má najmilejší paní máti, že rozumnú lásku ke mně máš mieti, tak jakž sluší k svému dítěti. Ukaž se časem jasné a někdy ostré tváři, tak jakž se toho potřeba zdaří. Neb což se komu najvíce zalibuje, to mnohý člověk najvíce miluje, 90 a každý se k tomu má vésti jakž moha, aby nade všecko miloval pána boha. Ó, dajžť se v tom, má najmilejší matičko, státi, aby pravú lásku uměla ke mně znáti. Budeš-li mne milovati v pánu bohu, jáť jistě tomu rozuměti mohu, žeť se nám to oběma bude hoditi, pokudž nám pán buoh ráčí k tomu svoliti. I1
Strana 12
KDYŽ PAK přiblížím se k létu sedmému, když mi přijde zvykati něčemu jinému, najmilejší paní matko, žádostivě toto chci, 100 aby se přimluvila ku panu otci, ať ráčí o mne tak pečovati, v ničemž nedadúc času mrhati. Ať jsem poddán člověku rozumnému, kterýž by uměl zhoditi věku mladému, najprv abych se naučil čísti a psáti, a což potřebného sobě znamenati, dále pak, pane otče muoj najmilejší, okažiž mi se ochotný k žádosti najvděčnější: rač popříti k mému dobrému, no též také i k utěšení svému, k jazyku českému, k kterému sem přirozen, latině a německy ať sem naučen. Tak mi se vidí, ač ráčíš k tomu svoliti, že mi se to do mé smrti bude hoditi. A dále jaký mi se při tom užitek zmaní, toť porúčím k tvému rozeznání, popřeje-liť mi milý pán buoh v živnosti, 12
KDYŽ PAK přiblížím se k létu sedmému, když mi přijde zvykati něčemu jinému, najmilejší paní matko, žádostivě toto chci, 100 aby se přimluvila ku panu otci, ať ráčí o mne tak pečovati, v ničemž nedadúc času mrhati. Ať jsem poddán člověku rozumnému, kterýž by uměl zhoditi věku mladému, najprv abych se naučil čísti a psáti, a což potřebného sobě znamenati, dále pak, pane otče muoj najmilejší, okažiž mi se ochotný k žádosti najvděčnější: rač popříti k mému dobrému, no též také i k utěšení svému, k jazyku českému, k kterému sem přirozen, latině a německy ať sem naučen. Tak mi se vidí, ač ráčíš k tomu svoliti, že mi se to do mé smrti bude hoditi. A dále jaký mi se při tom užitek zmaní, toť porúčím k tvému rozeznání, popřeje-liť mi milý pán buoh v živnosti, 12
Strana 13
abych umění toho dočkal s radostí. Podle toho, jakž počnu znikati, 120 žádám, že povedeš k dobrému zvykati. Svévolnost všicku zhasiž při mně, byl-liť bych v čem drsnat, ve všem k své vuoli sviň mě, a což poznáš k užitku mému najlepšieho, ať po tvé vuoli následuji všeho. Osadiž na mne rozličnú stráži, ať na mne se všech stran pilně váží, a což bych koli učinil proti tvé vuoli, neračiž mi toho trpěti nikoli. Hry a utrácení marného 130 odveď mne, prosím, dokudž mě znáš mladého, a na to se ptaj po mně zjevně i kradí, nebť se v to dávají velmi lidé mladí. Tovaryšstvo bídné ať mi se zhaní, nebť vede ke zlému bez přestání. Když pak podzniknu, žeť bych se hodil tobě, rač mě někam odsélati po své potřebě, ať času nemrhám a nejdu v rozpustilost, ale ať mi připadá dobrá navyklost. 13
abych umění toho dočkal s radostí. Podle toho, jakž počnu znikati, 120 žádám, že povedeš k dobrému zvykati. Svévolnost všicku zhasiž při mně, byl-liť bych v čem drsnat, ve všem k své vuoli sviň mě, a což poznáš k užitku mému najlepšieho, ať po tvé vuoli následuji všeho. Osadiž na mne rozličnú stráži, ať na mne se všech stran pilně váží, a což bych koli učinil proti tvé vuoli, neračiž mi toho trpěti nikoli. Hry a utrácení marného 130 odveď mne, prosím, dokudž mě znáš mladého, a na to se ptaj po mně zjevně i kradí, nebť se v to dávají velmi lidé mladí. Tovaryšstvo bídné ať mi se zhaní, nebť vede ke zlému bez přestání. Když pak podzniknu, žeť bych se hodil tobě, rač mě někam odsélati po své potřebě, ať času nemrhám a nejdu v rozpustilost, ale ať mi připadá dobrá navyklost. 13
Strana 14
Časuov i lidí ať se učím znáti, 140 muožť mi to ku potomku za dobré ostati. Neb víc žádám, aby mne v ctnosti vychoval a v obyčeji dobrém, než v rozkoši a v bohatství mnohém. KDYŽ PAK přijde k času tomu, že bych pilné věci potřeboval do domu, stav manželský když zechci znáti: tu prosím, rač o mně pilně dbáti, urozenú a ctnú manželku že mi optáš, učiníc to pro tu lásku, kterúž ke mně máš. Byť pak bohata i příliš krásna nebyla, 150 jedné múdrostí a ctností ať jest mila, pána boha milujíce a svú poctivost. Ó, coť jest takový neodbytý host! Tu mě po druhé na svět urodíš, rač věděti, a oba dvať budeme tvoji děti, a což ty požádáš, to my budem chtieti, abychom poslušně v tvé vuoli stáli 14
Časuov i lidí ať se učím znáti, 140 muožť mi to ku potomku za dobré ostati. Neb víc žádám, aby mne v ctnosti vychoval a v obyčeji dobrém, než v rozkoši a v bohatství mnohém. KDYŽ PAK přijde k času tomu, že bych pilné věci potřeboval do domu, stav manželský když zechci znáti: tu prosím, rač o mně pilně dbáti, urozenú a ctnú manželku že mi optáš, učiníc to pro tu lásku, kterúž ke mně máš. Byť pak bohata i příliš krásna nebyla, 150 jedné múdrostí a ctností ať jest mila, pána boha milujíce a svú poctivost. Ó, coť jest takový neodbytý host! Tu mě po druhé na svět urodíš, rač věděti, a oba dvať budeme tvoji děti, a což ty požádáš, to my budem chtieti, abychom poslušně v tvé vuoli stáli 14
Strana 15
a ve všem povolni se najíti dali. Dajž pán buoh, najmilejší otče, tu radost mieti, své pravnuky aby mohl šťastně viděti! 160 V tom také nad sebú žádám mieti, najmilejší otče, tvé paměti: když mne s drahnú mou manželkú složíš, za práci že mi to uložíš: najprv tak abychva uměla v manželství trvati, ať pán buoh své paměti nad námi netratí. Milost mezi námi ať jest v božím základu, abychom nepřišli k škodnému pádu, o boží milost abychom najvíce stáli a v manželství časnú lásku k sobě znali: 170 bychom pak čtvrt léta neviděli jeden druhého, abychom nebyli k sobě srdce jiného. I protož, najmilejší otče, poznáš-li, že bych často přisedal k ženě, vrz mnú po svých potřebách, třeba-li, do třetí země, a jistě mne tak zdržíš v otcovském milování; neb každý, ktož jest při ženě bez přestání, ztupí a zdomácní, tak mi se vidí, 15
a ve všem povolni se najíti dali. Dajž pán buoh, najmilejší otče, tu radost mieti, své pravnuky aby mohl šťastně viděti! 160 V tom také nad sebú žádám mieti, najmilejší otče, tvé paměti: když mne s drahnú mou manželkú složíš, za práci že mi to uložíš: najprv tak abychva uměla v manželství trvati, ať pán buoh své paměti nad námi netratí. Milost mezi námi ať jest v božím základu, abychom nepřišli k škodnému pádu, o boží milost abychom najvíce stáli a v manželství časnú lásku k sobě znali: 170 bychom pak čtvrt léta neviděli jeden druhého, abychom nebyli k sobě srdce jiného. I protož, najmilejší otče, poznáš-li, že bych často přisedal k ženě, vrz mnú po svých potřebách, třeba-li, do třetí země, a jistě mne tak zdržíš v otcovském milování; neb každý, ktož jest při ženě bez přestání, ztupí a zdomácní, tak mi se vidí, 15
Strana 16
a mnohého zapomene, což vzácno u lidí. A držím, že prótah delší u věku bude těch věcí poznalému člověku. 180 Neb ktož při ohni byt svuoj chválí, neboť uschne, nebť se spálí. Těžkoť odolati škodné žádosti lidem, kteří jsú v mladosti. Ačť jest ukázáno všem poznati, na ženu nestydatě nevzhlédati, jakž nemanželé upadají tudy v boží vinu, též i manželé takovúž příčinú. Střídmost jest ctnost, slušíť znamenati, všeho ve všem mírně užívati. 190 Pakliť by se též zlý duch na to vydal, aby mnou s cesty upřímé hýbal, veda mne k zapomenutí nad duší tím, čímž se stav manželský ruší, potáhne-liť mne k takovému zvyku: Ó, bí mne kyjem, najmilejší tatíku, a naprav v brzkosti za malitkého bludu, ať se v tom nedopustím božského súdu! 16
a mnohého zapomene, což vzácno u lidí. A držím, že prótah delší u věku bude těch věcí poznalému člověku. 180 Neb ktož při ohni byt svuoj chválí, neboť uschne, nebť se spálí. Těžkoť odolati škodné žádosti lidem, kteří jsú v mladosti. Ačť jest ukázáno všem poznati, na ženu nestydatě nevzhlédati, jakž nemanželé upadají tudy v boží vinu, též i manželé takovúž příčinú. Střídmost jest ctnost, slušíť znamenati, všeho ve všem mírně užívati. 190 Pakliť by se též zlý duch na to vydal, aby mnou s cesty upřímé hýbal, veda mne k zapomenutí nad duší tím, čímž se stav manželský ruší, potáhne-liť mne k takovému zvyku: Ó, bí mne kyjem, najmilejší tatíku, a naprav v brzkosti za malitkého bludu, ať se v tom nedopustím božského súdu! 16
Strana 17
Nebť má býti ctností vonné manželské luože, tak jakž vonná jest najčistší ruože. 200 Též mou úpravu, což mi má slušeti, věřím, že ráčíš mírně obmýšleti. Poznal-li by co při mé manželce, že při něčem z míry vystúpiti chce, poněvadž při ní mé srdce láskú ostojí, opatř, prosím, však budem děti tvoji! Naučiž, prosím, kterak ji mám vésti, pokudž by mohla bez obtížení snésti, kterak by v ničemž neměla kratochvíle, při čemž by státi měla na omyle; 210 v řeči a v procházkách ať není omylna, pokud má býti před pomlúváním výstrahy pilna. Její kratochvíl tak by měla býti, mne ze všech najraději viděti, Šalomúna, Absolona i Tristrama na mně na samém ať ona má, a s žádným k mluvení neměla by nic najíti, čehož by přede mnú měla tajiti, aby mezi námi byla taková víra, 17
Nebť má býti ctností vonné manželské luože, tak jakž vonná jest najčistší ruože. 200 Též mou úpravu, což mi má slušeti, věřím, že ráčíš mírně obmýšleti. Poznal-li by co při mé manželce, že při něčem z míry vystúpiti chce, poněvadž při ní mé srdce láskú ostojí, opatř, prosím, však budem děti tvoji! Naučiž, prosím, kterak ji mám vésti, pokudž by mohla bez obtížení snésti, kterak by v ničemž neměla kratochvíle, při čemž by státi měla na omyle; 210 v řeči a v procházkách ať není omylna, pokud má býti před pomlúváním výstrahy pilna. Její kratochvíl tak by měla býti, mne ze všech najraději viděti, Šalomúna, Absolona i Tristrama na mně na samém ať ona má, a s žádným k mluvení neměla by nic najíti, čehož by přede mnú měla tajiti, aby mezi námi byla taková víra, 17
Strana 18
kteráž k milování silnú lásku otvírá. 220 Pán buoh daj k setrvání vésti, počnúc po štuole, aby byly dvě srdce a jediná vuole, a obojí abychom v tom milování trvali a na pána boha najvíc zpomínali! DALE OPĚT, najmilejší zploditeli, potřeba má toho žádati velí: proti silným nápojuom v trunku aby mi ráčil pohledati retunku, ať neblázním a nekazím přirození skrze násilné u víně brození, 230 kteréž ve všem přes míru člověku škodí, aniž vtipu mám, k čemu se ožralý člověk hodí. Neb zlost, pýcha i najvyšší zoufalství najraději přichází skrze ožralství, a skrze své chtíče mnohý v tu dobu velmi brzo pomuož sobě do hrobu. Kterýž hrob když komu přítomně nastává, nade všecka najvyšší světská práva, 18
kteráž k milování silnú lásku otvírá. 220 Pán buoh daj k setrvání vésti, počnúc po štuole, aby byly dvě srdce a jediná vuole, a obojí abychom v tom milování trvali a na pána boha najvíc zpomínali! DALE OPĚT, najmilejší zploditeli, potřeba má toho žádati velí: proti silným nápojuom v trunku aby mi ráčil pohledati retunku, ať neblázním a nekazím přirození skrze násilné u víně brození, 230 kteréž ve všem přes míru člověku škodí, aniž vtipu mám, k čemu se ožralý člověk hodí. Neb zlost, pýcha i najvyšší zoufalství najraději přichází skrze ožralství, a skrze své chtíče mnohý v tu dobu velmi brzo pomuož sobě do hrobu. Kterýž hrob když komu přítomně nastává, nade všecka najvyšší světská práva, 18
Strana 19
slušíť každému o to míti zdravé rozpomínání, jakéť k tomu náleží přichystání. 240 Ale mysl ožralá, kteráž by se právě vztekla, tať nedovede jinam než do pekla. Vediž mě od vožírání k střídmosti, abych nezkusil skrz to těžkých teskností! Jistět nám synuom a dcerám na tom jest málo, kdyby se nám za mládí to pohodlí stalo, že nás vodí a nosí před škodným pádem. To jest vše s lehčejším základem. Ale když nám k vosmnácti letuom pospiechá, toť rodičuom má býti pravá útěcha, 250 zvedú-liť syny a dcery ku polepšení, v pravděť v tom mají nemalé utěšení. Nebť ne na tom dosti, aby člověk zplodil, ale aby se plod bohu i lidem hodil. TÉŽ, OTČE najmilejší, přistoj ku paměti, při čemž žádám tvé naučení mieti. Najprv statek svuoj abych uvedl v úpravu, 19
slušíť každému o to míti zdravé rozpomínání, jakéť k tomu náleží přichystání. 240 Ale mysl ožralá, kteráž by se právě vztekla, tať nedovede jinam než do pekla. Vediž mě od vožírání k střídmosti, abych nezkusil skrz to těžkých teskností! Jistět nám synuom a dcerám na tom jest málo, kdyby se nám za mládí to pohodlí stalo, že nás vodí a nosí před škodným pádem. To jest vše s lehčejším základem. Ale když nám k vosmnácti letuom pospiechá, toť rodičuom má býti pravá útěcha, 250 zvedú-liť syny a dcery ku polepšení, v pravděť v tom mají nemalé utěšení. Nebť ne na tom dosti, aby člověk zplodil, ale aby se plod bohu i lidem hodil. TÉŽ, OTČE najmilejší, přistoj ku paměti, při čemž žádám tvé naučení mieti. Najprv statek svuoj abych uvedl v úpravu, 19
Strana 20
jímž bych stál bez poškvrny svého stavu, přátely znaje, jak mám s nimi hodovati, a služebníky pravé od levých rozeznati. 260 Mým útratám potud aby byla míra, pokudž by nebyla v měšci škodná díra, neb měšec když zděraví, hotovým veta a těžko dobýti statku v tato léta. Žádám, otče, že mi neráčíš za zlé mieti a mne v tomto vyslyšeti, postúpíš-li mi které schrány k bytu, a hosté do domu ke mně že se poskytú, ve vší kratochvíli ať jim dostojím, slušně nakrmím i napojím. 270 Ale tomu, prosím, nedopúštěj dostati, abych měl s kým škodně o peníze hráti, nebť mnozí umějí dozrale uklátiti a hospodáře častou pobídkú usaditi. A tuť na něm mnohý vyhrati hledí, co by on měl dáti do roka čeledi. Škodnátě to věc a nelibá, zdařiž pán buoh, ať jest mne v tom chyba! 20
jímž bych stál bez poškvrny svého stavu, přátely znaje, jak mám s nimi hodovati, a služebníky pravé od levých rozeznati. 260 Mým útratám potud aby byla míra, pokudž by nebyla v měšci škodná díra, neb měšec když zděraví, hotovým veta a těžko dobýti statku v tato léta. Žádám, otče, že mi neráčíš za zlé mieti a mne v tomto vyslyšeti, postúpíš-li mi které schrány k bytu, a hosté do domu ke mně že se poskytú, ve vší kratochvíli ať jim dostojím, slušně nakrmím i napojím. 270 Ale tomu, prosím, nedopúštěj dostati, abych měl s kým škodně o peníze hráti, nebť mnozí umějí dozrale uklátiti a hospodáře častou pobídkú usaditi. A tuť na něm mnohý vyhrati hledí, co by on měl dáti do roka čeledi. Škodnátě to věc a nelibá, zdařiž pán buoh, ať jest mne v tom chyba! 20
Strana 21
Račiž mne naučiti hostinské ctnosti, 280 ať jich poctím v šlechetnosti, v jídle a pití účastnost přední aby měli, pokudž nás k tomu pán buoh nadělí. Rozprávky naše při dobrým kvasu ať jsú napřed o pánu bohu příkladem času, v jeho přikázaní abychom chodili, žádajíc jemu býti najvíc milí; kvasy takové abychom uměli míti, pomnějíc na to, že máme umříti. Dále pak v rozličné kratochvíli můžeme sobě býti bez škody milí. 290 Jakáť jest to věc o peníze hráti! Zdaliž nemuož lepší kratochvíl nastati? Čísti ale předkuov zachování, pokudž ukáže v kronikách sepsání, nebo rozkázati na loutnu hudci sříkati, nebo zpěvákuov ponuknuto buď zpívati; bude-liť pak skokuov a zápasníkuov píle, i nechť i ti přičiní kratochvíle, a aby pak i dva páry kolcuov spustil, 21
Račiž mne naučiti hostinské ctnosti, 280 ať jich poctím v šlechetnosti, v jídle a pití účastnost přední aby měli, pokudž nás k tomu pán buoh nadělí. Rozprávky naše při dobrým kvasu ať jsú napřed o pánu bohu příkladem času, v jeho přikázaní abychom chodili, žádajíc jemu býti najvíc milí; kvasy takové abychom uměli míti, pomnějíc na to, že máme umříti. Dále pak v rozličné kratochvíli můžeme sobě býti bez škody milí. 290 Jakáť jest to věc o peníze hráti! Zdaliž nemuož lepší kratochvíl nastati? Čísti ale předkuov zachování, pokudž ukáže v kronikách sepsání, nebo rozkázati na loutnu hudci sříkati, nebo zpěvákuov ponuknuto buď zpívati; bude-liť pak skokuov a zápasníkuov píle, i nechť i ti přičiní kratochvíle, a aby pak i dva páry kolcuov spustil, 21
Strana 22
toho všeho aby raději dopustil, než by v svém domě k škodnému hřiechu měl škodně hráti i ku posměchu. Neb ve jhře muož každý znáti, žeť nemohú všickni vyhrávati. Ktož prohrají, tiť se hněvají, a proto na sobě toho znáti nedají. Tu již ďáblové radostí pleší, 300 že takový proti pánu bohu dvakrát hřeší. A ktož vyhrávají, tiť jsú veselí, ale jistě té radosti v bohu nevseli. 310 Všickni neujdú před bohem šrámu, ktož prohrají, i ktož při zisku ostanú. Raději rač vésti, jako své dítě, kterak mám býti živ na světě, najprv pána boha v paměti maje, což mé osobě přísluší, dobře znaje, čím zasluhovati lásky u pána svého, a v jaké lásce míti sebe vyššího, a přátel jak mám dobývati, a jak dobytých pilně zachovati. 22
toho všeho aby raději dopustil, než by v svém domě k škodnému hřiechu měl škodně hráti i ku posměchu. Neb ve jhře muož každý znáti, žeť nemohú všickni vyhrávati. Ktož prohrají, tiť se hněvají, a proto na sobě toho znáti nedají. Tu již ďáblové radostí pleší, 300 že takový proti pánu bohu dvakrát hřeší. A ktož vyhrávají, tiť jsú veselí, ale jistě té radosti v bohu nevseli. 310 Všickni neujdú před bohem šrámu, ktož prohrají, i ktož při zisku ostanú. Raději rač vésti, jako své dítě, kterak mám býti živ na světě, najprv pána boha v paměti maje, což mé osobě přísluší, dobře znaje, čím zasluhovati lásky u pána svého, a v jaké lásce míti sebe vyššího, a přátel jak mám dobývati, a jak dobytých pilně zachovati. 22
Strana 23
320 MAJE OD TEBE výbornú správu, jakú před lichým mám míti výstrahu, před přátely ošemetnými a služebníky nevěrnými, a věrných sluh jak užívati mám - neb já toho v své mladosti neznám a jak mám služebníka vésti, pokudž mi muož v jaké službě snésti, časem pustiti hřmot na jednoho zpět, aby se toho lekalo šest nebo pět, 330 jaké ku platnému služebníku učiniti hnutí, abych ho neuvedl v nadutí, a jak houf služebníkuov šikovati, aby jeden druhého bez závisti mohl milovati, žádný aby nevzhlédal na druhého liše raduje se posměchu tovaryše, pod pokutú takové tretny, že by mu se mohlo říci: sluho nešlechetný! ale služebníky abych sobě tak zvésti uměl, pokudž bych jich najlepší užitek měl, 340 aby každým bylo všeho šetřeno, 23
320 MAJE OD TEBE výbornú správu, jakú před lichým mám míti výstrahu, před přátely ošemetnými a služebníky nevěrnými, a věrných sluh jak užívati mám - neb já toho v své mladosti neznám a jak mám služebníka vésti, pokudž mi muož v jaké službě snésti, časem pustiti hřmot na jednoho zpět, aby se toho lekalo šest nebo pět, 330 jaké ku platnému služebníku učiniti hnutí, abych ho neuvedl v nadutí, a jak houf služebníkuov šikovati, aby jeden druhého bez závisti mohl milovati, žádný aby nevzhlédal na druhého liše raduje se posměchu tovaryše, pod pokutú takové tretny, že by mu se mohlo říci: sluho nešlechetný! ale služebníky abych sobě tak zvésti uměl, pokudž bych jich najlepší užitek měl, 340 aby každým bylo všeho šetřeno, 23
Strana 24
jako by mu bylo všecko svěřeno. Pochlebníka ošemetného, žádám při tom naučení tvého, rač mi to dáti poznati, kudy bych se ho mohl varovati. Opatř mne služebníkem takovým, žádám chtivě, ať se má ke mně před lidem uctivě, ale když budeva sama dva, v tu dobu, uzná-li toho příhodnú potřebu, 350 neuměl-liť bych v čem slušně panovati, ať nemešká oznamovati, duotklivú domluvú ať se mne nechybí! Všeckoť rád přijmu, když bude kromě lidí, ve všemť se k němu povolný schytnu, jedné ať mi nehrozí bitnú! Však, ačť bude múdrý, dovtípiť se toho, což by naň příslušelo. Mnoho takovýmť mi služebníkem jistě vyhrati, dá-liť mi ho milý pán buoh dostati. 360 Neb jakž by mi přišlo s mladými na radu, žádný užitek, a strach pádu! 24
jako by mu bylo všecko svěřeno. Pochlebníka ošemetného, žádám při tom naučení tvého, rač mi to dáti poznati, kudy bych se ho mohl varovati. Opatř mne služebníkem takovým, žádám chtivě, ať se má ke mně před lidem uctivě, ale když budeva sama dva, v tu dobu, uzná-li toho příhodnú potřebu, 350 neuměl-liť bych v čem slušně panovati, ať nemešká oznamovati, duotklivú domluvú ať se mne nechybí! Všeckoť rád přijmu, když bude kromě lidí, ve všemť se k němu povolný schytnu, jedné ať mi nehrozí bitnú! Však, ačť bude múdrý, dovtípiť se toho, což by naň příslušelo. Mnoho takovýmť mi služebníkem jistě vyhrati, dá-liť mi ho milý pán buoh dostati. 360 Neb jakž by mi přišlo s mladými na radu, žádný užitek, a strach pádu! 24
Strana 25
Neb není div, když koho mladý kuoň ztluče, ktož naň vsede bez rozvahy ruče. Mnoho bych měl požádati tebe, aby ráčil naučiti sám od sebe, služebníky jak mám znáti a kterak jich užívati. Než mladěť povím, ať ta řeč známa, chtěl bych, ať na mně mají milostivého pána. 370 Byť mi slúžili tak, jakž má býti milo, dal bych jim za službu, pokudž by mi neškodilo, a s každým chtěl bych rád narovnati, pokudž mi se zdaří u víře poznati. MOJI NAJMILEJŠÍ, pane otče i máti, což jest mi potřebného poznati, za to prosím, že k tomu povedete cestou najlepší, kterúž před se vezmete. Ať rostu v bázni boží a vám k utěšení, toť bude najužitečnější zlepšení! 380 Pakliť by pán buoh všemohúcí ráčil tak míti 25
Neb není div, když koho mladý kuoň ztluče, ktož naň vsede bez rozvahy ruče. Mnoho bych měl požádati tebe, aby ráčil naučiti sám od sebe, služebníky jak mám znáti a kterak jich užívati. Než mladěť povím, ať ta řeč známa, chtěl bych, ať na mně mají milostivého pána. 370 Byť mi slúžili tak, jakž má býti milo, dal bych jim za službu, pokudž by mi neškodilo, a s každým chtěl bych rád narovnati, pokudž mi se zdaří u víře poznati. MOJI NAJMILEJŠÍ, pane otče i máti, což jest mi potřebného poznati, za to prosím, že k tomu povedete cestou najlepší, kterúž před se vezmete. Ať rostu v bázni boží a vám k utěšení, toť bude najužitečnější zlepšení! 380 Pakliť by pán buoh všemohúcí ráčil tak míti 25
Strana 26
a mne zase od vás pojíti, což nad to jiného poraditi mohu, než řcete: »Chvála milému bohu!« Teskností plačtivých račte zanechati, ať se pán buoh neráčí rozhněvati, neb žádný boží vuole mocen není, ale pozná-liť k sobě v lásce znamení, možnéť jest jeho svaté milosti, žeť vás ráčí utěšiti v hojnosti. 390 Pakliť pán buoh popřeje, abychom živi zuostali: všecko, co živo, ať jeho svaté jméno chválí! VZDY prosebně připomínám, ať v tom nejsem zapomínán: rač svú múdrostí vésti mne k tomu, ať vždycky mám muže z těchto v svém domu toho, kterýž by se pána boha bál, na jeho radu abych zpoléhal, s ním častá rozmlúvání míval, on mé obyčeje aby uvodil v proměnu, 26
a mne zase od vás pojíti, což nad to jiného poraditi mohu, než řcete: »Chvála milému bohu!« Teskností plačtivých račte zanechati, ať se pán buoh neráčí rozhněvati, neb žádný boží vuole mocen není, ale pozná-liť k sobě v lásce znamení, možnéť jest jeho svaté milosti, žeť vás ráčí utěšiti v hojnosti. 390 Pakliť pán buoh popřeje, abychom živi zuostali: všecko, co živo, ať jeho svaté jméno chválí! VZDY prosebně připomínám, ať v tom nejsem zapomínán: rač svú múdrostí vésti mne k tomu, ať vždycky mám muže z těchto v svém domu toho, kterýž by se pána boha bál, na jeho radu abych zpoléhal, s ním častá rozmlúvání míval, on mé obyčeje aby uvodil v proměnu, 26
Strana 27
horší za lepší dávaje v směnu, 400 nezacházeje se mnú v chrty ani v jestřáby, též v karty, flusa ani v vrchcáby, z plnosti rozkoší aby mnou hýbal, jestliže bych se v ně bez studu vydal. Ne takový buď, aby byl světské vtipnosti, ale ten, kterýž by byl z božské múdrosti, aby mne vedl napřed v bázeň boží; odtud se všecky dobré věci složí. Potomť ať mi oznamuje řád světských výsostí, 410 podle vyšších i nižších znamenitostí, jak mám k komu a s kým vjíti v zachování, jakž se kde uzná potřebné seznání. O služebníky ať přijmu radu zdravú, v jakú s nimi mám býti uveden povahu, já abych jich užíval v svých potřebách, a oni aby mi platni byli v službách. Neb statek skrze služebníky dobyt i ohájen bývá, a zase skrze služebníky též ztracení mívá. Též ať radú nebývám opuštěn, 420 jestliže bych s kým z neštěstí v svádu byl spuštěn; 27
horší za lepší dávaje v směnu, 400 nezacházeje se mnú v chrty ani v jestřáby, též v karty, flusa ani v vrchcáby, z plnosti rozkoší aby mnou hýbal, jestliže bych se v ně bez studu vydal. Ne takový buď, aby byl světské vtipnosti, ale ten, kterýž by byl z božské múdrosti, aby mne vedl napřed v bázeň boží; odtud se všecky dobré věci složí. Potomť ať mi oznamuje řád světských výsostí, 410 podle vyšších i nižších znamenitostí, jak mám k komu a s kým vjíti v zachování, jakž se kde uzná potřebné seznání. O služebníky ať přijmu radu zdravú, v jakú s nimi mám býti uveden povahu, já abych jich užíval v svých potřebách, a oni aby mi platni byli v službách. Neb statek skrze služebníky dobyt i ohájen bývá, a zase skrze služebníky též ztracení mívá. Též ať radú nebývám opuštěn, 420 jestliže bych s kým z neštěstí v svádu byl spuštěn; 27
Strana 28
postúpaje po múdré radě, ať spravedlnosti hledím při každé svádě, v pána boha a v spravedlnost úfaje víc, než tisíc koní na placu maje. Byl-li bych proti komu hněvem trápen, ať počíti svády nebývám kvapen, bych pak dva i tři štusy vytrpěl, leč bych o tom naději dobrú měl, že podle spravedlnosti i světského práva 430 každý dobrý mne v pravdě zastává. Ač mnoho bylo by o tom mluviti, jakého naučení k tomu měl bych dojíti, co vojenský řád má za úpravu, slyšíc při tom rozumnú správu, jak zámkuov sluší nepřáteluom hájiti, a v jakém řádu na poli se zastaviti, a jakého lidu třeba k tomu, nevzchází-liť i to na mysl někomu, aby to sepsal ku potřebě a strojně, 440 nebť při řídkých bývá toho hojně. Mnohému se zdá, že vyvalí zámky cizé, 28
postúpaje po múdré radě, ať spravedlnosti hledím při každé svádě, v pána boha a v spravedlnost úfaje víc, než tisíc koní na placu maje. Byl-li bych proti komu hněvem trápen, ať počíti svády nebývám kvapen, bych pak dva i tři štusy vytrpěl, leč bych o tom naději dobrú měl, že podle spravedlnosti i světského práva 430 každý dobrý mne v pravdě zastává. Ač mnoho bylo by o tom mluviti, jakého naučení k tomu měl bych dojíti, co vojenský řád má za úpravu, slyšíc při tom rozumnú správu, jak zámkuov sluší nepřáteluom hájiti, a v jakém řádu na poli se zastaviti, a jakého lidu třeba k tomu, nevzchází-liť i to na mysl někomu, aby to sepsal ku potřebě a strojně, 440 nebť při řídkých bývá toho hojně. Mnohému se zdá, že vyvalí zámky cizé, 28
Strana 29
coť nevidí, anoť mu statek jeho zmize, zvlášť ktož se mýlil při válce v spravedlnosti a nepoznal k tomu rozšafných navyklostí. Drahé štěstí zlatem nezaplaceno, ale neštěstí chudé za múchutě kúpeno. Pán buch za škodu každému stojí, ktož v něm bojuje a jeho se bojí. Protož, najmilejší otče pane, 450 kdyžť mi toho ta potřeba nastane, abych k rozličným věcem vzal naučení, budiž z synovské lásky mne od tebe dotčení. Neboť vím, bude-liť při mně ta povaha, abych najvíc miloval pána boha a tebe ctil a slyšel jako otce milého, že přede mnú neskryješ toho ani jiného. Dajž mi pán buoh, ten obyčej abych míval, tebe v ničemž nikdy nehněval. 29
coť nevidí, anoť mu statek jeho zmize, zvlášť ktož se mýlil při válce v spravedlnosti a nepoznal k tomu rozšafných navyklostí. Drahé štěstí zlatem nezaplaceno, ale neštěstí chudé za múchutě kúpeno. Pán buch za škodu každému stojí, ktož v něm bojuje a jeho se bojí. Protož, najmilejší otče pane, 450 kdyžť mi toho ta potřeba nastane, abych k rozličným věcem vzal naučení, budiž z synovské lásky mne od tebe dotčení. Neboť vím, bude-liť při mně ta povaha, abych najvíc miloval pána boha a tebe ctil a slyšel jako otce milého, že přede mnú neskryješ toho ani jiného. Dajž mi pán buoh, ten obyčej abych míval, tebe v ničemž nikdy nehněval. 29
Strana 30
460 NAVRATÍMŤ se zase k sobě samému, poděkujíc pánu bohu milému, že sem živ a rostu pod nebem, krmě se na tento čas přítomným chlebem. Dajž, pane bože, čím dál tím víc abych rostl, tvú svatú milost nade vše milujíc, pana otce a paní matku miloval silnú láskú bez zmatku, 470 a komuž mne svěří, jenž by mi se hodil, z jeho učení nikam abych se nesvobodil, než ve všem abych podnikl jeho naučení k svému lepšímu a jim ku potěšení. Dobře sem počat a dobře sem se narodil: dajž, pane bože, v tvém přikázaní abych chodil, život ctnostný maje v paměti. Dajž mi k tomu radostně svoliti, ať jest mi kratochvíl, když se mám tobě modliti! Při modlitbě popřej mi, pane, srdce čistého, ode všech marných věcí vzdáleného; při modlitbě mysl stálú abych měl, služebník tvuoj, račiž to dáti, pane bože muoj! 30
460 NAVRATÍMŤ se zase k sobě samému, poděkujíc pánu bohu milému, že sem živ a rostu pod nebem, krmě se na tento čas přítomným chlebem. Dajž, pane bože, čím dál tím víc abych rostl, tvú svatú milost nade vše milujíc, pana otce a paní matku miloval silnú láskú bez zmatku, 470 a komuž mne svěří, jenž by mi se hodil, z jeho učení nikam abych se nesvobodil, než ve všem abych podnikl jeho naučení k svému lepšímu a jim ku potěšení. Dobře sem počat a dobře sem se narodil: dajž, pane bože, v tvém přikázaní abych chodil, život ctnostný maje v paměti. Dajž mi k tomu radostně svoliti, ať jest mi kratochvíl, když se mám tobě modliti! Při modlitbě popřej mi, pane, srdce čistého, ode všech marných věcí vzdáleného; při modlitbě mysl stálú abych měl, služebník tvuoj, račiž to dáti, pane bože muoj! 30
Strana 31
480 A za to račiž se dáti modliti, což mým bližním i mně se muož hoditi, abychom, uvedeni jsúc v laskavé srovnání, plnili rádi tvá svatá přikázaní, jeden druhého zlé v nenávisti maje, veliké odplaty v tom od pána boha čekaje; všickni spolu láskú abychom se spojili, a zlému dáblu ve všem se protivili, zpomínajíc na tvá svatá dobrodění, o nichž nemuož býti na mysl vstúpení. 490 Člověk jakú lepší za ně odměnu mohl by dáti než tu, aby mohl bez hříchuov smrti dostáti? Platnějšíť při smrti čisté svědomí, nežli všeho světa bohaté jmění, a toť nás jistě při konci nezmýlí, bychom jedno dobře živi byli. Tať nám najvíc na tomto světě zdědí, zač odplaty čekati máme v nebi: všickni, starší i my děti, měli bychom tam rádi chtieti! 500 Tohoť třeba žádati dítěti malému, 31
480 A za to račiž se dáti modliti, což mým bližním i mně se muož hoditi, abychom, uvedeni jsúc v laskavé srovnání, plnili rádi tvá svatá přikázaní, jeden druhého zlé v nenávisti maje, veliké odplaty v tom od pána boha čekaje; všickni spolu láskú abychom se spojili, a zlému dáblu ve všem se protivili, zpomínajíc na tvá svatá dobrodění, o nichž nemuož býti na mysl vstúpení. 490 Člověk jakú lepší za ně odměnu mohl by dáti než tu, aby mohl bez hříchuov smrti dostáti? Platnějšíť při smrti čisté svědomí, nežli všeho světa bohaté jmění, a toť nás jistě při konci nezmýlí, bychom jedno dobře živi byli. Tať nám najvíc na tomto světě zdědí, zač odplaty čekati máme v nebi: všickni, starší i my děti, měli bychom tam rádi chtieti! 500 Tohoť třeba žádati dítěti malému, 31
Strana 32
aby najvíce rostlo k dobrému, aleť ho šetřiti, co před mrazem květu, aby se škodně nevrhlo od boha k světu! MNOZÍ RODIČOVÉ, dokudž mají v plénkách děti, v takém náboženství dadí se viděti, nosíce je k božímu stolu, s nimi zároveň nesmysléc spolu. Ó, by na to se rozpomínali, že ke křtu kmotruov potřebovali, 510 bez nichž se křest nemohl státi! I na toť by se mělo potbati: poněvadž za nemluvňátka na křtu slibovali, aby za ně také svátost boží přijímali, v želejícím pokání hříchy obmyjíc, za to pána boha často žádajíc, aby podle rukojemného slibu nebyli kmotrové na chybu, ale o dítěti aby měli takovú péči, aby nečinilo skutkem ani řečí 32
aby najvíce rostlo k dobrému, aleť ho šetřiti, co před mrazem květu, aby se škodně nevrhlo od boha k světu! MNOZÍ RODIČOVÉ, dokudž mají v plénkách děti, v takém náboženství dadí se viděti, nosíce je k božímu stolu, s nimi zároveň nesmysléc spolu. Ó, by na to se rozpomínali, že ke křtu kmotruov potřebovali, 510 bez nichž se křest nemohl státi! I na toť by se mělo potbati: poněvadž za nemluvňátka na křtu slibovali, aby za ně také svátost boží přijímali, v želejícím pokání hříchy obmyjíc, za to pána boha často žádajíc, aby podle rukojemného slibu nebyli kmotrové na chybu, ale o dítěti aby měli takovú péči, aby nečinilo skutkem ani řečí 32
Strana 33
520 proti pánu bohu nic ohyzdného, rostlo v bázni boží, varujíc se zlého. Když pak k létu sedmému přijde, že to dítě běhúnkem bude, máť se od kmotruov státi oznámení a k rodičuom takové promluvení, aby se již na kmotry nebezpečíce, vzali dítě na péči, což mohú najvíce, držíce je v báznivé a rozumné stráži tak, pokudž jim i dítěti za dobré se váží. 530 Jestližeť pak otce neb máteř při tom smrt zmýlí, zastaňte přátelé, kteří by najbližší byli. A tu ať se tepruv právě počne dítě vésti, pokudž se při něm muož za rozumné snésti. Ať jest mu často přítomna bázeň, a z věcí nepříjemných buď hned kázeň. Pokora s tichostí ať při něm bydlo mají, pokudž najvíc rodina za příhodné znají. A z tohoť tepruv dítě, když se tak vésti zdaří, máť vedeno býti k oltáři 33
520 proti pánu bohu nic ohyzdného, rostlo v bázni boží, varujíc se zlého. Když pak k létu sedmému přijde, že to dítě běhúnkem bude, máť se od kmotruov státi oznámení a k rodičuom takové promluvení, aby se již na kmotry nebezpečíce, vzali dítě na péči, což mohú najvíce, držíce je v báznivé a rozumné stráži tak, pokudž jim i dítěti za dobré se váží. 530 Jestližeť pak otce neb máteř při tom smrt zmýlí, zastaňte přátelé, kteří by najbližší byli. A tu ať se tepruv právě počne dítě vésti, pokudž se při něm muož za rozumné snésti. Ať jest mu často přítomna bázeň, a z věcí nepříjemných buď hned kázeň. Pokora s tichostí ať při něm bydlo mají, pokudž najvíc rodina za příhodné znají. A z tohoť tepruv dítě, když se tak vésti zdaří, máť vedeno býti k oltáři 33
Strana 34
540 ku přijímání svátosti velebné. Tuť jest tehdy spravedlivé a hodné, tuť se řeč naplní hospodina, k čemuž svaté čtení napomíná: »Maličkým ke mně nebraňte, jichž jest království boží, znajte!« Nuž tehdy, vy hlúpí nebožátka, kteříž za »maličké« držíte nemluvňátka, proč se bláznivě v rozumu dvojíte, a ktež netřeba, že se tu bojíte? 550 Poněvadž pán buoh smrti hříšníka nechce, nad toť ostříhá děťátka, co leží v kolébce, neuškodíť mu zlý duch, nechť se jak chce snaží, když děťátko jest skrze anjela v stráži. Bez pochybyť pán buoh při dítkách svú milostí, byť jich pak dlúho nedonášeli k svátosti. Buoh jest najsvětější dobrota, v své slávě nad každým činící věrně a právě. Ktožkoli dary jeho přijímají vděčně, mohúť sluhy boží slúti bezpečně, 560 zvlášť ktož dobroty jeho výborné znají 34
540 ku přijímání svátosti velebné. Tuť jest tehdy spravedlivé a hodné, tuť se řeč naplní hospodina, k čemuž svaté čtení napomíná: »Maličkým ke mně nebraňte, jichž jest království boží, znajte!« Nuž tehdy, vy hlúpí nebožátka, kteříž za »maličké« držíte nemluvňátka, proč se bláznivě v rozumu dvojíte, a ktež netřeba, že se tu bojíte? 550 Poněvadž pán buoh smrti hříšníka nechce, nad toť ostříhá děťátka, co leží v kolébce, neuškodíť mu zlý duch, nechť se jak chce snaží, když děťátko jest skrze anjela v stráži. Bez pochybyť pán buoh při dítkách svú milostí, byť jich pak dlúho nedonášeli k svátosti. Buoh jest najsvětější dobrota, v své slávě nad každým činící věrně a právě. Ktožkoli dary jeho přijímají vděčně, mohúť sluhy boží slúti bezpečně, 560 zvlášť ktož dobroty jeho výborné znají 34
Strana 35
a k němu z srdce lásku upřímú mají. Protož rodičové měli by se na tom zastaviti a věrou i rozumem při tom se zpraviti, aby sebe tudy hříchy netrápili a s dětmi k božímu stolu nekvapili. Protož rozmysl se na to každý rodič, jakž moha, a nehněvaj skrze to pána boha dvojím hříchem, a to takto: 570 když dítě donášíš, zpomeň na to, že sám nechceš, a moha přijímati, ktyby se chtěl k tomu nábožně ohýbati, a děťátku žádáš aby se podávalo, kteréž by raději mnohdykrát pospalo. Zdaž nevíš, že svatého Pavla epištola odvodí ty od božího stola, kteříž se nesmyslně k svátosti pouštějí a sami sebe při tom nezkúšejí? I pročiž se nechytíš k tomu myslí bystrú, aby dítě mělo v rozumu nějakú jiskru? 580 A v milosti boží ať tudy okřívá, poznajíc, že skrze to božích daruov užívá, 35
a k němu z srdce lásku upřímú mají. Protož rodičové měli by se na tom zastaviti a věrou i rozumem při tom se zpraviti, aby sebe tudy hříchy netrápili a s dětmi k božímu stolu nekvapili. Protož rozmysl se na to každý rodič, jakž moha, a nehněvaj skrze to pána boha dvojím hříchem, a to takto: 570 když dítě donášíš, zpomeň na to, že sám nechceš, a moha přijímati, ktyby se chtěl k tomu nábožně ohýbati, a děťátku žádáš aby se podávalo, kteréž by raději mnohdykrát pospalo. Zdaž nevíš, že svatého Pavla epištola odvodí ty od božího stola, kteříž se nesmyslně k svátosti pouštějí a sami sebe při tom nezkúšejí? I pročiž se nechytíš k tomu myslí bystrú, aby dítě mělo v rozumu nějakú jiskru? 580 A v milosti boží ať tudy okřívá, poznajíc, že skrze to božích daruov užívá, 35
Strana 36
aby věděl, komu podává, kněz, též dítě, že tělo a krev páně přijímá, věz! A k tomu vždy svú chvílí na to pomnieti, aby se to často ukazovalo dítěti, před zlú poškvrnú aby mělo výstrahu, tudy vyhýbajíc ďáblu, svému vrahu, a tudy že se při něm milost páně složí, když často přijímá tělo a krev boží. 590 Dobří rodičové ať ten obyčej mají, děti často podle nich ať sedají, v dobrých obyčejích přijímajíc cvičení, a v modlitbách páně ať berú naučení; a v tom ať užívají upřímého troštu, že jim pán buoh dá v dobrém dočkati zrostu. Pakli by které bylo smrtí zachváceno, v tom ať jistě ví, žeť nebude ztraceno. Pán buohť jemu dá tu bydleti, odkudž věčně tvář jeho bude viděti. A tak rodičové mají se míti snažně 600 ve všem k svým dětem vážně, 36
aby věděl, komu podává, kněz, též dítě, že tělo a krev páně přijímá, věz! A k tomu vždy svú chvílí na to pomnieti, aby se to často ukazovalo dítěti, před zlú poškvrnú aby mělo výstrahu, tudy vyhýbajíc ďáblu, svému vrahu, a tudy že se při něm milost páně složí, když často přijímá tělo a krev boží. 590 Dobří rodičové ať ten obyčej mají, děti často podle nich ať sedají, v dobrých obyčejích přijímajíc cvičení, a v modlitbách páně ať berú naučení; a v tom ať užívají upřímého troštu, že jim pán buoh dá v dobrém dočkati zrostu. Pakli by které bylo smrtí zachváceno, v tom ať jistě ví, žeť nebude ztraceno. Pán buohť jemu dá tu bydleti, odkudž věčně tvář jeho bude viděti. A tak rodičové mají se míti snažně 600 ve všem k svým dětem vážně, 36
Strana 37
aby v přísnosti, i když by chvíli krátili, obyčejuov ctných vpřed pověděných netratili. Chtějtež to rodičové též u sebe mieti, abyste i sami na se uměli pomnieti a zachovávali se bohobojně v ctnosti, a též časně přistúpali k svátosti, zpomenúc na to, jak v zákoně psáno, že ne dětem, než rozumným najprv dáno. 610 I nejdětež v tom lidskými nálezy a z dítek nedělajte sobě pavézy, neb zchytřej kto chce jak najvíc moha, žádnýť neoklamá pána boha! A tak když se při vás ty věci rozumné zhodí, nenostež dítek, než ať na nohách chodí v čas ku přijímání těla a krve páně, ať pán buoh milostí svú vzhlédne na vás i na ně. Neb takto dobře muožte rozuměti, jakým zpuosobem přijímají malí děti, c2o žeť to k jinému nejde poznání, než jako by někto k někomu přišel ve spaní a stoje nad ním rozprávěl mu výborné řeči. 37
aby v přísnosti, i když by chvíli krátili, obyčejuov ctných vpřed pověděných netratili. Chtějtež to rodičové též u sebe mieti, abyste i sami na se uměli pomnieti a zachovávali se bohobojně v ctnosti, a též časně přistúpali k svátosti, zpomenúc na to, jak v zákoně psáno, že ne dětem, než rozumným najprv dáno. 610 I nejdětež v tom lidskými nálezy a z dítek nedělajte sobě pavézy, neb zchytřej kto chce jak najvíc moha, žádnýť neoklamá pána boha! A tak když se při vás ty věci rozumné zhodí, nenostež dítek, než ať na nohách chodí v čas ku přijímání těla a krve páně, ať pán buoh milostí svú vzhlédne na vás i na ně. Neb takto dobře muožte rozuměti, jakým zpuosobem přijímají malí děti, c2o žeť to k jinému nejde poznání, než jako by někto k někomu přišel ve spaní a stoje nad ním rozprávěl mu výborné řeči. 37
Strana 38
Což to platno, když on leží spieci! Nechžť se spícímu mluví jakžkoli řeč krásná, neníť platno, když ho neprobudíš ze sna. I zároveň rozumějž tomu spolu, když nosíš nemluvňátko k božímu stolu, žeť mu to jde jako s žádným prospěchem, a tobě strach, nejde-li s hřiechem. 630 Rozpomínajtež se na to, rodičové milí, ať vás takový zpuosob nemýlí. O nás děti mějte péče takové, vy s jedné strany a s druhé kmotrové! MĚJTEŽ o nás péči velikú rádi, dokudž sme k tomu volni za mládí, radši rozličného trápení, co dá za to mnohé dítě, žeť se jim s tím steskne na světě. Mnohá matka rukama lomíc, s pláčem o svém dítěti mluvíc: 640 »Bídný synu, več se dáváš, nad mým zámutkem žádné lítosti nemáš?« - 38
Což to platno, když on leží spieci! Nechžť se spícímu mluví jakžkoli řeč krásná, neníť platno, když ho neprobudíš ze sna. I zároveň rozumějž tomu spolu, když nosíš nemluvňátko k božímu stolu, žeť mu to jde jako s žádným prospěchem, a tobě strach, nejde-li s hřiechem. 630 Rozpomínajtež se na to, rodičové milí, ať vás takový zpuosob nemýlí. O nás děti mějte péče takové, vy s jedné strany a s druhé kmotrové! MĚJTEŽ o nás péči velikú rádi, dokudž sme k tomu volni za mládí, radši rozličného trápení, co dá za to mnohé dítě, žeť se jim s tím steskne na světě. Mnohá matka rukama lomíc, s pláčem o svém dítěti mluvíc: 640 »Bídný synu, več se dáváš, nad mým zámutkem žádné lítosti nemáš?« - 38
Strana 39
něcoť mu i řečí přiškrtí, a onť co zlý kuoň hlavú vrtí, a zdáť se mu co na trní státi, když má takových řečí poslúchati. Než jakž se vyvrže, ať jest hned rota! A tu penězuom nebuď žádná sporota, než ať se za všecky platí pitie hojně, šlundry hladké ať okolo něho chodí strojně, 650 peněz hojně v měšci aby bylo, a utratiti všecky jestiť mu milo, aniž mu se kdy udá na to pomysliti, když utratí, že musí nuzníkem býti. Rač ostříci, pane bože, půtky takové, varujmež se toho, dcery i synové! Srozumějíc přikázaní božímu v dostatku, ctěmyž rádi otce i také matku. A když to pořádně učinímy, jistotně že při tom i pána boha uctímy. 660 Nebť se na tom bohu spasiteli zalíbilo, aby dítě rodičuom poddáno bylo, a oni, budú-liť na cestě spravedlnosti, 39
něcoť mu i řečí přiškrtí, a onť co zlý kuoň hlavú vrtí, a zdáť se mu co na trní státi, když má takových řečí poslúchati. Než jakž se vyvrže, ať jest hned rota! A tu penězuom nebuď žádná sporota, než ať se za všecky platí pitie hojně, šlundry hladké ať okolo něho chodí strojně, 650 peněz hojně v měšci aby bylo, a utratiti všecky jestiť mu milo, aniž mu se kdy udá na to pomysliti, když utratí, že musí nuzníkem býti. Rač ostříci, pane bože, půtky takové, varujmež se toho, dcery i synové! Srozumějíc přikázaní božímu v dostatku, ctěmyž rádi otce i také matku. A když to pořádně učinímy, jistotně že při tom i pána boha uctímy. 660 Nebť se na tom bohu spasiteli zalíbilo, aby dítě rodičuom poddáno bylo, a oni, budú-liť na cestě spravedlnosti, 39
Strana 40
jinam dětí nepovedú než k boží milosti. Ó přemilá děťátka, všickni i já v kolébce, slíbiž se nám to, když tak pan buoh míti chce! Nečiňmež nic proti otci i mateři, ať jich skrze nás žádný zámutek neudeří! Zpomeňmež na to, budem-li kdy míti děti, že od nich poslušenství budem chtíti, 670 ať na nás nedopustí všemohúcí buoh věčný skrze děti naše pláč nevděčný! Dajž pán buoh nám od rodičuov všecko snésti, a jim rač dáti múdrost nás k dobrému vésti! 40
jinam dětí nepovedú než k boží milosti. Ó přemilá děťátka, všickni i já v kolébce, slíbiž se nám to, když tak pan buoh míti chce! Nečiňmež nic proti otci i mateři, ať jich skrze nás žádný zámutek neudeří! Zpomeňmež na to, budem-li kdy míti děti, že od nich poslušenství budem chtíti, 670 ať na nás nedopustí všemohúcí buoh věčný skrze děti naše pláč nevděčný! Dajž pán buoh nám od rodičuov všecko snésti, a jim rač dáti múdrost nás k dobrému vésti! 40
Strana 41
POZNÁMKY Staročeská báseň »Naučení rodičům« zachovala se nám v jediném rukopise knihovny Národního musea v Pra- ze, sign. V H30 (srv. Dr. F. M. Bartoš, Soupis rukopisů Nár. musea v Praze, 1926, I, str. 322, čís. 1765), kam jej daroval v lednu 1819 opat cisterciáckého kláštera ve Vyš- ším Brodě, Isidor Teutschmann, prostřednictvím prof. Th. dra Maxmiliana Millauera. Malý rukopis (nyní 9,5krát 9,5 cm), psaný na rozhraní XV. a XVI. věku, čítá 108 lis- tů papírových1), které byly v XVIII. stol. svázány, ale tak nešetrně, že při tom okrajní rozviliny iniciál a části mi- niatur byly odříznuty; na hřbetě, zlatě zdobeném, je 1) Na f. 33 možno pozorovati v papíře vodní značku (filigran); prof. Millauer ji okreslil tužkou na lístek, který pak přilepil na zadní přídeští s poznámkou: Haec est signatura chartae codicis huius. Podobný filigran uvádí Zd. V. Tobolka v »Českém knihov- nictví« (1925, str. 17, obr. 9 - a znovu jej otiskuje v svém »Čes- kém slovníce bibliogr.«, Sbír. pram. III. 7, díl I, str. 29, č. 36), vzorek tento je však v našem rukopise složitějši. 41
POZNÁMKY Staročeská báseň »Naučení rodičům« zachovala se nám v jediném rukopise knihovny Národního musea v Pra- ze, sign. V H30 (srv. Dr. F. M. Bartoš, Soupis rukopisů Nár. musea v Praze, 1926, I, str. 322, čís. 1765), kam jej daroval v lednu 1819 opat cisterciáckého kláštera ve Vyš- ším Brodě, Isidor Teutschmann, prostřednictvím prof. Th. dra Maxmiliana Millauera. Malý rukopis (nyní 9,5krát 9,5 cm), psaný na rozhraní XV. a XVI. věku, čítá 108 lis- tů papírových1), které byly v XVIII. stol. svázány, ale tak nešetrně, že při tom okrajní rozviliny iniciál a části mi- niatur byly odříznuty; na hřbetě, zlatě zdobeném, je 1) Na f. 33 možno pozorovati v papíře vodní značku (filigran); prof. Millauer ji okreslil tužkou na lístek, který pak přilepil na zadní přídeští s poznámkou: Haec est signatura chartae codicis huius. Podobný filigran uvádí Zd. V. Tobolka v »Českém knihov- nictví« (1925, str. 17, obr. 9 - a znovu jej otiskuje v svém »Čes- kém slovníce bibliogr.«, Sbír. pram. III. 7, díl I, str. 29, č. 36), vzorek tento je však v našem rukopise složitějši. 41
Strana 42
štítek s nápisem: Cantiones Bohemicae. Na každé strán- ce jest po šesti řádkách, jsou psány nepřetržitě, kaž- dý verš se počíná velkou písmenou a končí dvojtečkou, jiných rozdělovacích znamének tu není. Konec bás- ně, od verše 658 do 673, byl připsán o něco později písmem o polovic menším. Kromě jedenácti iniciál zdobí tekst též čtyři zajímavé drobnomalby: f. 1 r nahé ruso- vlasé pachole s míčem v ruce: f. 5 v učitel s červeným biretem na hlavě, držící v ruce tabulku s počátkem abe- cedy, vedle nahatý hošík, opodál jiný, v kabátku a čer- vených střevíčkách, jezdí obkročmo na holi jako na koni; f. 7 v děťátko v bílé peřince utažené zlatým povijanem a vedle slova: »Aj, teď ležím v plénkách tiše, utažen jsa, ledva dýše«; f. 61 v jelen ležící v trávě. Tiskem vyšlo Naučení po prvé v »Příteli mládeže« (1824, díl II, sv. 2, str. 28 n., sv. 3, str. 75 n.) »ve strašném, bar- barsky překrouceném upravení« jeho nálezcem profeso- rem Millauerem, a po druhé »ve své pravé neporušené podobě a celosti« v Časopise Musea král. čes.2) (1864, 2) Užívám v dalším obvyklé zkratky: ČČM. 42
štítek s nápisem: Cantiones Bohemicae. Na každé strán- ce jest po šesti řádkách, jsou psány nepřetržitě, kaž- dý verš se počíná velkou písmenou a končí dvojtečkou, jiných rozdělovacích znamének tu není. Konec bás- ně, od verše 658 do 673, byl připsán o něco později písmem o polovic menším. Kromě jedenácti iniciál zdobí tekst též čtyři zajímavé drobnomalby: f. 1 r nahé ruso- vlasé pachole s míčem v ruce: f. 5 v učitel s červeným biretem na hlavě, držící v ruce tabulku s počátkem abe- cedy, vedle nahatý hošík, opodál jiný, v kabátku a čer- vených střevíčkách, jezdí obkročmo na holi jako na koni; f. 7 v děťátko v bílé peřince utažené zlatým povijanem a vedle slova: »Aj, teď ležím v plénkách tiše, utažen jsa, ledva dýše«; f. 61 v jelen ležící v trávě. Tiskem vyšlo Naučení po prvé v »Příteli mládeže« (1824, díl II, sv. 2, str. 28 n., sv. 3, str. 75 n.) »ve strašném, bar- barsky překrouceném upravení« jeho nálezcem profeso- rem Millauerem, a po druhé »ve své pravé neporušené podobě a celosti« v Časopise Musea král. čes.2) (1864, 2) Užívám v dalším obvyklé zkratky: ČČM. 42
Strana 43
roč. 38, str. 63-81, 178-186) péčí redaktora Antonína Jaroslava Vrťátka. K vydání v Dobrém Díle (1928) srov- nal jsem znovu pečlivě přepis Vrťátkův s rukopisem a tento revidovaný text je též základem tohoto nejnověj- šího přetisku. »Naučení rodičům« patří jak svým volným veršem, o ne- stejném počtu slabik, jichž počet kolísá od 8 do 21, tak i způsobem rýmování do početné skupiny satiricko-didak- tických básní, jako jsou Májový sen, O manželství, Zrcad- lo marnotratných, a jiné. Opravdu-li je Hynek z Podě- brad, kníže münsterberský, syn Jiříkův, skladatelem Má- jovému snu, Veršů o milovníkovi, satiry o Manželství a Zrcadla, bylo by možno myslit naň jako na autora »Na- učení«. Rozbor nepravidelných, při tom však výrazně rytmovaných veršů a shodných rýmových dvojic vede nás k tomu, abychom v nich všech viděli plody jedné bás- nické školy, která se od druhé polovice XV. stol. se zda- rem pokušela zachytit vázanou řečí rodinný a společen- ský život venkovského šlechtice, v ostrém světle satiry. Zvláště hojné jsou shody mezi »Naučením« a »Zrcadlem marnotratných«,3) otištěném od J. Jirečka v ČČM 1873 43
roč. 38, str. 63-81, 178-186) péčí redaktora Antonína Jaroslava Vrťátka. K vydání v Dobrém Díle (1928) srov- nal jsem znovu pečlivě přepis Vrťátkův s rukopisem a tento revidovaný text je též základem tohoto nejnověj- šího přetisku. »Naučení rodičům« patří jak svým volným veršem, o ne- stejném počtu slabik, jichž počet kolísá od 8 do 21, tak i způsobem rýmování do početné skupiny satiricko-didak- tických básní, jako jsou Májový sen, O manželství, Zrcad- lo marnotratných, a jiné. Opravdu-li je Hynek z Podě- brad, kníže münsterberský, syn Jiříkův, skladatelem Má- jovému snu, Veršů o milovníkovi, satiry o Manželství a Zrcadla, bylo by možno myslit naň jako na autora »Na- učení«. Rozbor nepravidelných, při tom však výrazně rytmovaných veršů a shodných rýmových dvojic vede nás k tomu, abychom v nich všech viděli plody jedné bás- nické školy, která se od druhé polovice XV. stol. se zda- rem pokušela zachytit vázanou řečí rodinný a společen- ský život venkovského šlechtice, v ostrém světle satiry. Zvláště hojné jsou shody mezi »Naučením« a »Zrcadlem marnotratných«,3) otištěném od J. Jirečka v ČČM 1873 43
Strana 44
a samostatně mnou vydaným r. 1940 v Katolickém lite- rárním klubu (KLK); třebas »Zrcadlo« je skladba roz- měrnější, zralejší, obrazově i jazykově bohatší, není mezi nimi většího rozdílu, než jaký by mohl býti i mezi dvěma pracemi téhož autora. Kdo byl tvůrcem »Naučení«, z něho samého se nedoví- dáme. Zbývají jen dohady. Nic nám o tom nepraví ruko- pis ani jméno, kterým se počíná. Žádný z Pernštýnů, po- kud známo, nejmenoval se Ludvík.4) Přece však rodové 3) Především je to řada shod v slovníce: byt = život, drahný = drahý, ohbitý = ohebný, optati = najíti, potomek = budoucnost, štus, trefný, trošt, trunk; též shodná rázovitá úsloví stejná v obou: strach pádu, po druhé uroditi, schytnouti se ke komu a zchytiti se k něčemu, vážiti na koho neb na co. Co do slovných shod rý- mových, pomíjím takové, které se opakují od nejstarších dob v českém básnictví, jako: toho - mnoho, škodí - hodí - chodí plodí, dietě - v světě, tomu - domu, vóli - nikoli (co .. koli), věku - člověku, vidí - lidí atd.; významnější jsou tyto: píle - krato- chvíle, bázeň - kázeň, hledí - čeledí (zde je i shoda myšlenková, viz poznámku k verši 275), hojně - strojně, kradí - mladí - svadí - rádi, péči - řeči, stolu - spolu, víra - otvírá - díra a j. 44
a samostatně mnou vydaným r. 1940 v Katolickém lite- rárním klubu (KLK); třebas »Zrcadlo« je skladba roz- měrnější, zralejší, obrazově i jazykově bohatší, není mezi nimi většího rozdílu, než jaký by mohl býti i mezi dvěma pracemi téhož autora. Kdo byl tvůrcem »Naučení«, z něho samého se nedoví- dáme. Zbývají jen dohady. Nic nám o tom nepraví ruko- pis ani jméno, kterým se počíná. Žádný z Pernštýnů, po- kud známo, nejmenoval se Ludvík.4) Přece však rodové 3) Především je to řada shod v slovníce: byt = život, drahný = drahý, ohbitý = ohebný, optati = najíti, potomek = budoucnost, štus, trefný, trošt, trunk; též shodná rázovitá úsloví stejná v obou: strach pádu, po druhé uroditi, schytnouti se ke komu a zchytiti se k něčemu, vážiti na koho neb na co. Co do slovných shod rý- mových, pomíjím takové, které se opakují od nejstarších dob v českém básnictví, jako: toho - mnoho, škodí - hodí - chodí plodí, dietě - v světě, tomu - domu, vóli - nikoli (co .. koli), věku - člověku, vidí - lidí atd.; významnější jsou tyto: píle - krato- chvíle, bázeň - kázeň, hledí - čeledí (zde je i shoda myšlenková, viz poznámku k verši 275), hojně - strojně, kradí - mladí - svadí - rádi, péči - řeči, stolu - spolu, víra - otvírá - díra a j. 44
Strana 45
jméno Pernštýnů neoctlo se jistě v nápise bez důvodu. Poněvadž »Naučení« vzniklo, jak svědčí jeho jazyk i verš, v době proslulého nositele tohoto jména, pana Viléma z Pernštýna (nar. okolo r. 1435, zemřel 8. dubna 1521), jenž byl v letech 1487 až 1514 nejvyšším hofmistrem krá- lovství českého, jsme oprávněni domnívati se, že vzniklo patrně na jeho popud. Víme odjinud, že dal sestaviti kně- zem a vychovatelem Janem Češkou pro své děti výbor z knih starých mudrců, zvaný »Základové moudrosti a opatrnosti čili pravidlo vezdejšího života«.5) Vilém z Pernštejna sám vládl dokonale pérem. Jeho listy, psané jazykem kořenné chuti, výrazným a živým, a poutající posud i časovostí svého obsahu, zůstanou navždy ozdo- bou českého písemnictví.6) Mluví z nich povaha vzne- šená, hrdá, cti a řádu milovná, schopná největších obětí 4) Ani A. Boček, Die Pernsteine (v G. Wolného Taschenbuch für Gesch. Mährens u. Schles. III, 161 - 215), ani stať v Ottově Nauč. Sl. (XIX, 507 n.) o Pernštejnech nezná mezi nimi Ludvíka; také vynikající znatel pernštejnských dějin, P. Viktor Pinkava, mi po- tvrdil dopisem z 24. V. 1928, že se v jejich rodokmenu jméno Ludvík nevyskytuje. Za jeho laskavost mu děkuji. 45
jméno Pernštýnů neoctlo se jistě v nápise bez důvodu. Poněvadž »Naučení« vzniklo, jak svědčí jeho jazyk i verš, v době proslulého nositele tohoto jména, pana Viléma z Pernštýna (nar. okolo r. 1435, zemřel 8. dubna 1521), jenž byl v letech 1487 až 1514 nejvyšším hofmistrem krá- lovství českého, jsme oprávněni domnívati se, že vzniklo patrně na jeho popud. Víme odjinud, že dal sestaviti kně- zem a vychovatelem Janem Češkou pro své děti výbor z knih starých mudrců, zvaný »Základové moudrosti a opatrnosti čili pravidlo vezdejšího života«.5) Vilém z Pernštejna sám vládl dokonale pérem. Jeho listy, psané jazykem kořenné chuti, výrazným a živým, a poutající posud i časovostí svého obsahu, zůstanou navždy ozdo- bou českého písemnictví.6) Mluví z nich povaha vzne- šená, hrdá, cti a řádu milovná, schopná největších obětí 4) Ani A. Boček, Die Pernsteine (v G. Wolného Taschenbuch für Gesch. Mährens u. Schles. III, 161 - 215), ani stať v Ottově Nauč. Sl. (XIX, 507 n.) o Pernštejnech nezná mezi nimi Ludvíka; také vynikající znatel pernštejnských dějin, P. Viktor Pinkava, mi po- tvrdil dopisem z 24. V. 1928, že se v jejich rodokmenu jméno Ludvík nevyskytuje. Za jeho laskavost mu děkuji. 45
Strana 46
pro obecné dobro, ujímající se soucitně poddaných, svých »nebožátek«, proti svévoli mocných, srdce širé, mysl až do posledních dnů vysokého stáří svěží a vášnivě zaujatá vším, co pokládá za své právo, za prospěch české říše, za dobro lidu, muž činu, kterému se hnusila prodejnost a prospěchářství mluvků vtírajících se do přízně králo- vy. Ale nemáme zpráv, že by Vilém z Pernštýna psal verše.7) Měl Hynek z Poděbrad (1452-1492), který je- diný je znám jako básnický skladatel z konce XV. století, 5) Srovnej vydání od Fr. S. Bezděky s předmluvou P. J. Šafaříka, v Praze 1844. O Češkovi srovnej J. Jakubec, Dějiny literatury čes- ké 1929, I, 562-3. 6) 9 listů (z r. 1520-21) otištěno v Erbenově Výboru z liter. čes. II, col. 1249-70; souborně vydány listy z r. 1520-21 v Archivu Českém (Františkem Palackým) I. (1840) strana 69 - 139, II, (1842) strana 136-174. 7) P. Viktor Pinkava v zmíněném dopise (viz pozn. 4) myslí, že by podrobné studium všech dopisů Viléma z Pernštýna, chovaných v archivu v Roudnici a jen z části tiskem vydaných (v Arch. čes. I, II), ukázalo, zda není Vilém sám autorem »Naučení« a ne- chtěl-li touto básní nepřímo působiti výchovně na krále Ludvíka, jemuž jinak psal celou řadu důtklivých dopisů. 46
pro obecné dobro, ujímající se soucitně poddaných, svých »nebožátek«, proti svévoli mocných, srdce širé, mysl až do posledních dnů vysokého stáří svěží a vášnivě zaujatá vším, co pokládá za své právo, za prospěch české říše, za dobro lidu, muž činu, kterému se hnusila prodejnost a prospěchářství mluvků vtírajících se do přízně králo- vy. Ale nemáme zpráv, že by Vilém z Pernštýna psal verše.7) Měl Hynek z Poděbrad (1452-1492), který je- diný je znám jako básnický skladatel z konce XV. století, 5) Srovnej vydání od Fr. S. Bezděky s předmluvou P. J. Šafaříka, v Praze 1844. O Češkovi srovnej J. Jakubec, Dějiny literatury čes- ké 1929, I, 562-3. 6) 9 listů (z r. 1520-21) otištěno v Erbenově Výboru z liter. čes. II, col. 1249-70; souborně vydány listy z r. 1520-21 v Archivu Českém (Františkem Palackým) I. (1840) strana 69 - 139, II, (1842) strana 136-174. 7) P. Viktor Pinkava v zmíněném dopise (viz pozn. 4) myslí, že by podrobné studium všech dopisů Viléma z Pernštýna, chovaných v archivu v Roudnici a jen z části tiskem vydaných (v Arch. čes. I, II), ukázalo, zda není Vilém sám autorem »Naučení« a ne- chtěl-li touto básní nepřímo působiti výchovně na krále Ludvíka, jemuž jinak psal celou řadu důtklivých dopisů. 46
Strana 47
nějaké bližší osobní vztahy k tomuto velmoži? Odpověď třeba hledati v dalším průzkumu pernštýnské pozůsta- losti. Prozatím třeba pokládati »Naučení« za skladbu anonymní. A. Vrťátko ujal se tohoto, jak praví, »utěšeného« spisku v svém vydání (v ČČM 1864) se zřejmou láskou. Jinak literární historie udělala vše, aby ho bylo zapomenuto.8) Nově naň s porozuměním, arci poněkud jednostranným, poukázal Josef Doležal statí »Dva české spisy výchovné XVI. věku« (v Pedagogických Rozhledech roč. 31, 1921, 8) J. Jungmann, Historie liter. str. 63 (III, 67) má jen suchý zá- znam. Ig. J. Hanušovi v Dodavcích a doplňcích k Jungmannově Histor. liter. (1871, str. 12, č. 67) je báseň ta nemotornou a nad- míru nechutnou, V. Flajšhansovi (Písemnictví české 1901, str. 286) titěrnou. J. Jakubec (Dějiny lit. čes. 1911, str. 292) rozlišuje obratnou formu a nejapnou komposici! V 2. vydání svých Dějin (1929, I, 560) Jakubec vidí v autoru Naučení dobrého stilistu a zběhlého veršovce, ale motiv nemluvněte v plénkách poučujícího své rodiče, zdá se mu nevhodným. Arne Novák v 4. vydání svých Přehledných dějin liter. čes. 1936 - 39, str. 82) označuje Naučení za »utěšenou příručku dětské výchovy s hlediska křesťanského«. 47
nějaké bližší osobní vztahy k tomuto velmoži? Odpověď třeba hledati v dalším průzkumu pernštýnské pozůsta- losti. Prozatím třeba pokládati »Naučení« za skladbu anonymní. A. Vrťátko ujal se tohoto, jak praví, »utěšeného« spisku v svém vydání (v ČČM 1864) se zřejmou láskou. Jinak literární historie udělala vše, aby ho bylo zapomenuto.8) Nově naň s porozuměním, arci poněkud jednostranným, poukázal Josef Doležal statí »Dva české spisy výchovné XVI. věku« (v Pedagogických Rozhledech roč. 31, 1921, 8) J. Jungmann, Historie liter. str. 63 (III, 67) má jen suchý zá- znam. Ig. J. Hanušovi v Dodavcích a doplňcích k Jungmannově Histor. liter. (1871, str. 12, č. 67) je báseň ta nemotornou a nad- míru nechutnou, V. Flajšhansovi (Písemnictví české 1901, str. 286) titěrnou. J. Jakubec (Dějiny lit. čes. 1911, str. 292) rozlišuje obratnou formu a nejapnou komposici! V 2. vydání svých Dějin (1929, I, 560) Jakubec vidí v autoru Naučení dobrého stilistu a zběhlého veršovce, ale motiv nemluvněte v plénkách poučujícího své rodiče, zdá se mu nevhodným. Arne Novák v 4. vydání svých Přehledných dějin liter. čes. 1936 - 39, str. 82) označuje Naučení za »utěšenou příručku dětské výchovy s hlediska křesťanského«. 47
Strana 48
str. 9-11). Pozorný a nezaujatý čtenář najde v této ver- šované příručce chlapecké výchovy kus české minulosti, vyvolané s nesporným uměním. Otec a matka patříce s láskou na své dítě, uvědomují si své povinnosti vůči němu. Básník tuto jejich reflexi nechává odrazem za- znívat z úst nemluvněte, jež se dožaduje na rodičích jejich péče v duchu křesťanského náboženství. Zralá životní moudrost promlouvá tu k vám slovy plnými vý- znamu, krásy a síly, jež ani dnes neztrácejí nic na své platnosti. Tělesné i duševní zdraví národa může vyrůsti jen na tomto základě. 48
str. 9-11). Pozorný a nezaujatý čtenář najde v této ver- šované příručce chlapecké výchovy kus české minulosti, vyvolané s nesporným uměním. Otec a matka patříce s láskou na své dítě, uvědomují si své povinnosti vůči němu. Básník tuto jejich reflexi nechává odrazem za- znívat z úst nemluvněte, jež se dožaduje na rodičích jejich péče v duchu křesťanského náboženství. Zralá životní moudrost promlouvá tu k vám slovy plnými vý- znamu, krásy a síly, jež ani dnes neztrácejí nic na své platnosti. Tělesné i duševní zdraví národa může vyrůsti jen na tomto základě. 48
Strana 49
Jazyk »Naučení« se neliší valně od naší nynější mluvy. Nejvíce obtíží asi způsobí při četbě některá neobvyklá a zastaralá slova, a snad i některé syntaktické vazby. V hláskosloví pozorovati ještě neustálenost v tom, že se tu vyskytují vedle sebe ó-uo-ů (vóle,vuole, vůle); ú-au (rukú, metlau), kteréžto au přepisuji jako ou, poněvadž se již koncem XV. stol. takto vyslovovalo; ie-í (mieti, míti). Novočeské ej znělo tehdy aj (najmladší). Dialek- ticky mění se v jednom případě é v ý (při dobrým kva- su 282). Vlivu nářečí dlužno také přičísti přisouvání v na počátku slova (vožírání 242, vosmnácti 248). Ztráta j v slovese jsem atd. (sem, si, sú) není nic neobvyklého, neboť jest i dnes ve výslovnosti všude pravidlem. V slově rada se někdy d zdvojuje (radda), místo kdo, kdež píše se kto, ktež. V tvarech slovesných se ojediněle zachová- val aorist zmize (= zmizel 442), dále upozorňuji na to, že tvary by, aby, kdyby platí i pro druhou osobu jedn. čísla, a značí tedy také tolik co bys, abys, kdybys. »Na- učení« je posud známo jen z jednoho opisu, místy poru- šeného, a otiskuje se zde v původním, starém znění, aby v ničem neutrpěla prvotní zvuková stránka veršů. Kde 49
Jazyk »Naučení« se neliší valně od naší nynější mluvy. Nejvíce obtíží asi způsobí při četbě některá neobvyklá a zastaralá slova, a snad i některé syntaktické vazby. V hláskosloví pozorovati ještě neustálenost v tom, že se tu vyskytují vedle sebe ó-uo-ů (vóle,vuole, vůle); ú-au (rukú, metlau), kteréžto au přepisuji jako ou, poněvadž se již koncem XV. stol. takto vyslovovalo; ie-í (mieti, míti). Novočeské ej znělo tehdy aj (najmladší). Dialek- ticky mění se v jednom případě é v ý (při dobrým kva- su 282). Vlivu nářečí dlužno také přičísti přisouvání v na počátku slova (vožírání 242, vosmnácti 248). Ztráta j v slovese jsem atd. (sem, si, sú) není nic neobvyklého, neboť jest i dnes ve výslovnosti všude pravidlem. V slově rada se někdy d zdvojuje (radda), místo kdo, kdež píše se kto, ktež. V tvarech slovesných se ojediněle zachová- val aorist zmize (= zmizel 442), dále upozorňuji na to, že tvary by, aby, kdyby platí i pro druhou osobu jedn. čísla, a značí tedy také tolik co bys, abys, kdybys. »Na- učení« je posud známo jen z jednoho opisu, místy poru- šeného, a otiskuje se zde v původním, starém znění, aby v ničem neutrpěla prvotní zvuková stránka veršů. Kde 49
Strana 50
se bylo třeba uchýliti od rukopisu, je na to v poznám- kách upozorněno. Na konci veršů několikrát pozdější změnou hláskoslovnou byl oslaben rým, na př. dítěti- míti místo mieti, zvedlú-metlou m. metlú a pod. Opatr- nosti tu však nezbývá, neboť rým, zpravidla dvojslabič- ný,1) sdružený, bývá tu někdy nahrazen pouhou allite- rací. Číslice značí verš. 4 popříti = popřáti, srovnej verš 31 14 jeho svatá milost = Bůh, k chvále jeho svaté mi- losti = k chvále boží; podobně také ve verši 388 a 464 19 bytu = bydlení, trvání, života 1) Když však, podle známého pravidla (srv. R. Jakobson, Základy čes. verše, 1926, str. 69), poslední slabika jednoho z dvou rýmu- jících se veršů je oddělena od předposlední slovním předělem, rý- muje se závazně jen tato jedna slabika, na př. optáš - ke mně máš 147-8, manželce - vystúpiti chce 202-3, boha bál - zpoléhal 396-7, tím víc - milujíc 463-4, krásná - ze sna 624-5 a j. Řidčejí shoduje se i opěrná samohláska, v slabice před jednoslabičným koncovým slovem, na př. v lásce - od nás chce 23-4, poctivost - neodbytý host 151-2, Tristrama - ať ona má 214-5 a j. 50
se bylo třeba uchýliti od rukopisu, je na to v poznám- kách upozorněno. Na konci veršů několikrát pozdější změnou hláskoslovnou byl oslaben rým, na př. dítěti- míti místo mieti, zvedlú-metlou m. metlú a pod. Opatr- nosti tu však nezbývá, neboť rým, zpravidla dvojslabič- ný,1) sdružený, bývá tu někdy nahrazen pouhou allite- rací. Číslice značí verš. 4 popříti = popřáti, srovnej verš 31 14 jeho svatá milost = Bůh, k chvále jeho svaté mi- losti = k chvále boží; podobně také ve verši 388 a 464 19 bytu = bydlení, trvání, života 1) Když však, podle známého pravidla (srv. R. Jakobson, Základy čes. verše, 1926, str. 69), poslední slabika jednoho z dvou rýmu- jících se veršů je oddělena od předposlední slovním předělem, rý- muje se závazně jen tato jedna slabika, na př. optáš - ke mně máš 147-8, manželce - vystúpiti chce 202-3, boha bál - zpoléhal 396-7, tím víc - milujíc 463-4, krásná - ze sna 624-5 a j. Řidčejí shoduje se i opěrná samohláska, v slabice před jednoslabičným koncovým slovem, na př. v lásce - od nás chce 23-4, poctivost - neodbytý host 151-2, Tristrama - ať ona má 214-5 a j. 50
Strana 51
20 ohbitu = ohebnu; srovnej Zrcadlo marnotratných (ČČM 1873, 247, v. 190; vyd. 1940 str. 27): A za- točila jím, že byl tak ohbit, jakž chtěla koli 22 škodný pád = škoda 28 páteř = otčenáš, z latinského Pater (noster) 31 popříti = popřáti 37 teď = zde 40 mně, v rukopise mě 45 sluhám = služkám 55 trefně = vhodně, dovedně, z něm. trefflich 57 = když mine doba kojení 60 váží = žádá, má chuť; srovnej verš 60 a 529 62 v rukopise ovotci = ovocí (2. p. mn. č.) 65 zvedlú = zvedenou, zřízenou 66 aby = abys; v rukopise metlau 69 že by mi = že bys mi 69 - 73 srv. Přísl. 13. 24: Kdo šetří metly, nenávidí syna svého: ale kdo ho miluje, včas jej tresce; nebo ib. 22. 15: Bláznovství přivázáno jest k srdci pa- cholete, ale metla kázně vyžene je 70 kdyby = kdybys 51
20 ohbitu = ohebnu; srovnej Zrcadlo marnotratných (ČČM 1873, 247, v. 190; vyd. 1940 str. 27): A za- točila jím, že byl tak ohbit, jakž chtěla koli 22 škodný pád = škoda 28 páteř = otčenáš, z latinského Pater (noster) 31 popříti = popřáti 37 teď = zde 40 mně, v rukopise mě 45 sluhám = služkám 55 trefně = vhodně, dovedně, z něm. trefflich 57 = když mine doba kojení 60 váží = žádá, má chuť; srovnej verš 60 a 529 62 v rukopise ovotci = ovocí (2. p. mn. č.) 65 zvedlú = zvedenou, zřízenou 66 aby = abys; v rukopise metlau 69 že by mi = že bys mi 69 - 73 srv. Přísl. 13. 24: Kdo šetří metly, nenávidí syna svého: ale kdo ho miluje, včas jej tresce; nebo ib. 22. 15: Bláznovství přivázáno jest k srdci pa- cholete, ale metla kázně vyžene je 70 kdyby = kdybys 51
Strana 52
80 z rukú = z rukou; své rovni = sobě rovné 83 v rukopise míti 89 jakž moha = jak můžeš 91 = dejž, ať se stane 92 aby = abys 97 -8 K létu sedmému: sedmý rok byl mezníkem v ži- votě hochově, v tom roce býval za starých dob nad ním konáván obřad postřižin (srv. Kotljarev- skij, Čtenija 1879, 292); o postřižinách, jež přijal v dětství svatý Václav, vypráví staroslovanská jeho legenda. Srovnej též níže v. 522-3 100 aby = abys 104 zhoditi = vyhověti 109 popříti = popřáti 115 v rukopise znamij (známí), místo toho čtu zmaní (= naskytne, nahodí), jak navrhl Antonín Vrťát- ko v ČČM 1873, 73 117 v živnosti = v životě 119 znikati = růsti, síliti 123 v rukopise najlepšího 125 Osadiž = nastraž 52
80 z rukú = z rukou; své rovni = sobě rovné 83 v rukopise míti 89 jakž moha = jak můžeš 91 = dejž, ať se stane 92 aby = abys 97 -8 K létu sedmému: sedmý rok byl mezníkem v ži- votě hochově, v tom roce býval za starých dob nad ním konáván obřad postřižin (srv. Kotljarev- skij, Čtenija 1879, 292); o postřižinách, jež přijal v dětství svatý Václav, vypráví staroslovanská jeho legenda. Srovnej též níže v. 522-3 100 aby = abys 104 zhoditi = vyhověti 109 popříti = popřáti 115 v rukopise znamij (známí), místo toho čtu zmaní (= naskytne, nahodí), jak navrhl Antonín Vrťát- ko v ČČM 1873, 73 117 v živnosti = v životě 119 znikati = růsti, síliti 123 v rukopise najlepšího 125 Osadiž = nastraž 52
Strana 53
126 ať na mne váží = ať na mne dávají pozor 13. podzniknu = povyrostu 5 140 ku potomku = v budoucnu; stejně v Zrcadle mar- notratných (ČČM 1873, 244, v. 45; vyd. 1940 str. 21): proč jich ku potomku nepřichovámy (ib. 239, verš 6; vydání 1940 strana 13): neohlédajíce se na potomek (= na budoucnost) nikoli 141 aby = abys 145 zechci = vzechci = zatoužím 147 optáš = najdeš, srovnej Zrcadlo marnotratných (ČČM 1873, 243 verš 20; vydání 1940 strana 20): optáť mu se hned roven = najde se mu hned rovný 152 neodbytý = neodbytný 155 v rukopise chtíti 157 se najíti dali = se ukázali 158 v rukopise míti 159 aby = abys 160 v rukopise míti 162 s drahnú = s drahou 164 abychva uměla (duál) = abychom uměli 53
126 ať na mne váží = ať na mne dávají pozor 13. podzniknu = povyrostu 5 140 ku potomku = v budoucnu; stejně v Zrcadle mar- notratných (ČČM 1873, 244, v. 45; vyd. 1940 str. 21): proč jich ku potomku nepřichovámy (ib. 239, verš 6; vydání 1940 strana 13): neohlédajíce se na potomek (= na budoucnost) nikoli 141 aby = abys 145 zechci = vzechci = zatoužím 147 optáš = najdeš, srovnej Zrcadlo marnotratných (ČČM 1873, 243 verš 20; vydání 1940 strana 20): optáť mu se hned roven = najde se mu hned rovný 152 neodbytý = neodbytný 155 v rukopise chtíti 157 se najíti dali = se ukázali 158 v rukopise míti 159 aby = abys 160 v rukopise míti 162 s drahnú = s drahou 164 abychva uměla (duál) = abychom uměli 53
Strana 54
166 milost = láska 167 k škodnému pádu = ke škodě, srovnej verš 22 174 mne zdržíš v otcovském milování = uchováš ve mně lásku k otci 177 v rukopise psáno vzáctno 178 držím = mám za to; prótah u věku = prodlou- žení věku 180 byt = trvání 184-5 srv. Mat. 5. 28: Ale já pravím vám, že každý, kdož by pohleděl na ženu ku požádání jí, již zhře- šil s ní v srdci svém. Zrcadlo marn., ČČM 1873, 265, 262: Ty vzhlédaje na mú slušnost nestydatě; ib. 268, 399: chtěl, aby jej nestydatě milovala (vydání 1940 strana 58 a 63) 191 upřímé = přímé 195 bí = bij 197 v rukopise saudu 202 by = bys 204 ostojí = bude státi, k ní přilne 211 v rukopise omylem pomlúvání; stejná vazba ve verši 321 54
166 milost = láska 167 k škodnému pádu = ke škodě, srovnej verš 22 174 mne zdržíš v otcovském milování = uchováš ve mně lásku k otci 177 v rukopise psáno vzáctno 178 držím = mám za to; prótah u věku = prodlou- žení věku 180 byt = trvání 184-5 srv. Mat. 5. 28: Ale já pravím vám, že každý, kdož by pohleděl na ženu ku požádání jí, již zhře- šil s ní v srdci svém. Zrcadlo marn., ČČM 1873, 265, 262: Ty vzhlédaje na mú slušnost nestydatě; ib. 268, 399: chtěl, aby jej nestydatě milovala (vydání 1940 strana 58 a 63) 191 upřímé = přímé 195 bí = bij 197 v rukopise saudu 202 by = bys 204 ostojí = bude státi, k ní přilne 211 v rukopise omylem pomlúvání; stejná vazba ve verši 321 54
Strana 55
214 Šalomún, Absolon známí z bible; Tristram je rek bretoňské pověsti o lásce prince Tristrama k Isol- dě (Izaldě), která byla také v XIV. století česky zpracována, podle německých vzorů, v nejdelší staročeské básnické skladbě, čítající skoro 9000 veršů 220 v rukopise po štůle, t. j. po svatbě, míní se kněž- ská štola, kterou kněz svazuje při církevním sňat- ku snoubencům ruce 226 trunku = nápoje, z německého Trunk 227 retunku = záchrany, z německého Rettung u víně = ve víně, brození od broditi 229 235 pomuož = pomůže 246 před škodným pádem = před škodlivým úrazem, srovnej verš 22 247 = to vše je lehčejší, snazší 248 v rukopise pospíchá 252 v rukopise původně psáno czlowieka, a však na konci vyškrabáno 254 přistoj ku paměti = pamatuj 255 v rukopise míti 55
214 Šalomún, Absolon známí z bible; Tristram je rek bretoňské pověsti o lásce prince Tristrama k Isol- dě (Izaldě), která byla také v XIV. století česky zpracována, podle německých vzorů, v nejdelší staročeské básnické skladbě, čítající skoro 9000 veršů 220 v rukopise po štůle, t. j. po svatbě, míní se kněž- ská štola, kterou kněz svazuje při církevním sňat- ku snoubencům ruce 226 trunku = nápoje, z německého Trunk 227 retunku = záchrany, z německého Rettung u víně = ve víně, brození od broditi 229 235 pomuož = pomůže 246 před škodným pádem = před škodlivým úrazem, srovnej verš 22 247 = to vše je lehčejší, snazší 248 v rukopise pospíchá 252 v rukopise původně psáno czlowieka, a však na konci vyškrabáno 254 přistoj ku paměti = pamatuj 255 v rukopise míti 55
Strana 56
257 264 v rkp. míti 266 byt = obydlí, bydlení 267 se poskytú = se nahodí (od poskysti) 268 dostojím = vyhovím 270 dostati = aby se stalo 272 dozrale uklátiti = ochvěti, přemluviti, jako se klácením (= třesením) češe dozrálé ovoce jímž se vztahuje na statek v předcházejícím verši 275 táž myšlenka, se shodou rýmových slov, v Zrcadle marn. (ČČM 1873, 243, v. 26-29; vyd. 1940 str. 20): Ale nic toho před se nevezme, že otec jeho za ty peníze vychoval do roka čtvero čeledi. Kéž 277 tento toho tou měrou hledí! = ať v tom chybím, ať jsem toho vzdálen, ať se toho uchovám 278 hostinská ctnost = pohostinnost 283 příkladem času = podle doby roční, podle cír- kevního roku 294 loutna = drnkací nástroj hudební, hudec = hu- debník, sříkati = hráti, přednášeti; srv. sřek = syllaba, v staročeském Klaretovi (vydání Flajš- 56
257 264 v rkp. míti 266 byt = obydlí, bydlení 267 se poskytú = se nahodí (od poskysti) 268 dostojím = vyhovím 270 dostati = aby se stalo 272 dozrale uklátiti = ochvěti, přemluviti, jako se klácením (= třesením) češe dozrálé ovoce jímž se vztahuje na statek v předcházejícím verši 275 táž myšlenka, se shodou rýmových slov, v Zrcadle marn. (ČČM 1873, 243, v. 26-29; vyd. 1940 str. 20): Ale nic toho před se nevezme, že otec jeho za ty peníze vychoval do roka čtvero čeledi. Kéž 277 tento toho tou měrou hledí! = ať v tom chybím, ať jsem toho vzdálen, ať se toho uchovám 278 hostinská ctnost = pohostinnost 283 příkladem času = podle doby roční, podle cír- kevního roku 294 loutna = drnkací nástroj hudební, hudec = hu- debník, sříkati = hráti, přednášeti; srv. sřek = syllaba, v staročeském Klaretovi (vydání Flajš- 56
Strana 57
hans strana 451) 298 kolcuov od kolec, -lce = zápasník, bitec, kdo v kolbách kole, srovnej kláti, kolím 300 v rukopise hříchu 302 muož = může 306 pleší = plesají = tančí 310 šrám = jízva, úhona 317 v rkp. vyzšího místo vyššího; stejně se píše na př. v Chelčického Síti víry (vyd. Smetánka 1929, str. 190) najvyzšího a pod., také jinde v staročeš- tině (srv. Gebauer, Histor. mluv. I. 511): snaha, aby původní s-š nesplývalo, vnukla písařům způ- sob psaní ž-š nebo zš 321 před lichým = před zlým muož = může 327 330 hnutí učiniti = chovati se 334 liše = nepravě, zle 336 = pod trestem takové hany, výtky(?); tretna (z něm.?) slovo odjinud neznámé, ani kancelář slovníková v Praze, jak se mnou laskavě sdělil redaktor »Naší řeči« p. prof. V. Ertl, nemá do- 57
hans strana 451) 298 kolcuov od kolec, -lce = zápasník, bitec, kdo v kolbách kole, srovnej kláti, kolím 300 v rukopise hříchu 302 muož = může 306 pleší = plesají = tančí 310 šrám = jízva, úhona 317 v rkp. vyzšího místo vyššího; stejně se píše na př. v Chelčického Síti víry (vyd. Smetánka 1929, str. 190) najvyzšího a pod., také jinde v staročeš- tině (srv. Gebauer, Histor. mluv. I. 511): snaha, aby původní s-š nesplývalo, vnukla písařům způ- sob psaní ž-š nebo zš 321 před lichým = před zlým muož = může 327 330 hnutí učiniti = chovati se 334 liše = nepravě, zle 336 = pod trestem takové hany, výtky(?); tretna (z něm.?) slovo odjinud neznámé, ani kancelář slovníková v Praze, jak se mnou laskavě sdělil redaktor »Naší řeči« p. prof. V. Ertl, nemá do- 57
Strana 58
kladu pro slovo tretna 348 budeva sama dva (duál) = budeme sami dva 352 = ať neopomene mi důkladně domluviti 354 = přikloním, srv. Zrcadlo marn. (ČČM 1873, 243, v. 9; vyd. 1940 str. 20): každý se mladému pánu k službě zchytí; srovnej též zde v. 578 355 jedné = jedné, toliko; bitnú = bitím 361 strach pádu = je strach, aby nepadl; stejně v Zrcadle marn. (ČČM 1873, 244, v. 75; vyd. 1940 strana 22): nebude-li opravy, strach pádu; srov- nej též zde verš 629 363 vsede = vsedne 368 mladě = rychle, brzo 381 pojíti = pojmouti, vzíti 386 mocen není = nic nezmůže proti poználiť, t. j. Bůh 387 jeho svaté milosti, viz shora verš 14 388 401 v jestřáby = v honbu s cvičenými jestřáby 402 flus = zvláštní hra v karty; vrchcáb nebo vrhcáb, z německého Wurfzabel, kamínek, kterého se u- žívalo při hře v dámu, vrhcáby = hra sama 58
kladu pro slovo tretna 348 budeva sama dva (duál) = budeme sami dva 352 = ať neopomene mi důkladně domluviti 354 = přikloním, srv. Zrcadlo marn. (ČČM 1873, 243, v. 9; vyd. 1940 str. 20): každý se mladému pánu k službě zchytí; srovnej též zde v. 578 355 jedné = jedné, toliko; bitnú = bitím 361 strach pádu = je strach, aby nepadl; stejně v Zrcadle marn. (ČČM 1873, 244, v. 75; vyd. 1940 strana 22): nebude-li opravy, strach pádu; srov- nej též zde verš 629 363 vsede = vsedne 368 mladě = rychle, brzo 381 pojíti = pojmouti, vzíti 386 mocen není = nic nezmůže proti poználiť, t. j. Bůh 387 jeho svaté milosti, viz shora verš 14 388 401 v jestřáby = v honbu s cvičenými jestřáby 402 flus = zvláštní hra v karty; vrchcáb nebo vrhcáb, z německého Wurfzabel, kamínek, kterého se u- žívalo při hře v dámu, vrhcáby = hra sama 58
Strana 59
408 se složí = vzniknou 411 vejíti v zachování = zachovati se 414 povaha = stav, poměr 420 sváda = spor, rozepře, srovnej verš 422, 426 424 na placu, z něm. Platz, místo závodní, k turnajům a kolbám rytířským; k verši 423 -424 srovnej Žalm 19. 8 a Isaiáš 31. 1 427 štus, z něm. Stoss = rána 440 při řídkých bývá = nemnozí mají 442 coť = že, zmize = zmizel (aorist) 447 za škodu stojí = práv jest, škodu na sebe bere, hradí 452 budiž mne od tebe dotčení = dotkni se mne; sy- novská láska = láska k synovi 464 tvú svatú milost, viz verš 14 481 muož = může 489 nemuož = nemůže, smysl jest: jež si nemožno představiti 491 dostáti = dočkati se; verš 490 Člověk místo Člo- věku?, mohl by = mohl bys 496 zdědí = svědčí, jdou k duhu, slouží 59
408 se složí = vzniknou 411 vejíti v zachování = zachovati se 414 povaha = stav, poměr 420 sváda = spor, rozepře, srovnej verš 422, 426 424 na placu, z něm. Platz, místo závodní, k turnajům a kolbám rytířským; k verši 423 -424 srovnej Žalm 19. 8 a Isaiáš 31. 1 427 štus, z něm. Stoss = rána 440 při řídkých bývá = nemnozí mají 442 coť = že, zmize = zmizel (aorist) 447 za škodu stojí = práv jest, škodu na sebe bere, hradí 452 budiž mne od tebe dotčení = dotkni se mne; sy- novská láska = láska k synovi 464 tvú svatú milost, viz verš 14 481 muož = může 489 nemuož = nemůže, smysl jest: jež si nemožno představiti 491 dostáti = dočkati se; verš 490 Člověk místo Člo- věku?, mohl by = mohl bys 496 zdědí = svědčí, jdou k duhu, slouží 59
Strana 60
504 Autor hájí v následujících verších katolickou na- uku, že totiž dítky se mají přiváděti k sv. přijí- mání, až dospějí k užívání rozumu. Otázka při- jímání nedospělých dítek byla již od roku 1417 stálým předmětem sporů v lůně utrakvismu: kon- servativní utrakvisté vzdávají se r. 1441 tohoto požadavku, ale vítězstvím radikálního směru r. 1448 s Jiřím z Poděbrad a Rokycanou v čele opět prohlášeno přijímání nemluvňat za závazné (srv. Jar. Prokeš: M. Prokop z Plzně, 1927, str. 36, 70, 167-8, 122, 142). Spor pokračoval ještě i v 16. století, srv. Pavel Bydžovský: Děťátka a nevin- ňátka ihned po přijetí křtu sv. Tělo a Krev Boží že přijímati mají, 1541 a 1586 (Tobolka, Kniho- pis II. č. 1388 a 1389). Bohoslovci strany pod obojí, kteří měli býti vysvěceni pražským arci- biskupem Ant. Brusem z Mohelnice 13. srpna 1566, museli slíbiti, že »se vynasnaží, aby pozne- náhla úplně zaniknul neužitečný obyčej přislu- hovati malým dítkám velebnou Svátostí« (Klem. Borový, Antonín Brus z Mohelnice 1863, str. 189) 60
504 Autor hájí v následujících verších katolickou na- uku, že totiž dítky se mají přiváděti k sv. přijí- mání, až dospějí k užívání rozumu. Otázka při- jímání nedospělých dítek byla již od roku 1417 stálým předmětem sporů v lůně utrakvismu: kon- servativní utrakvisté vzdávají se r. 1441 tohoto požadavku, ale vítězstvím radikálního směru r. 1448 s Jiřím z Poděbrad a Rokycanou v čele opět prohlášeno přijímání nemluvňat za závazné (srv. Jar. Prokeš: M. Prokop z Plzně, 1927, str. 36, 70, 167-8, 122, 142). Spor pokračoval ještě i v 16. století, srv. Pavel Bydžovský: Děťátka a nevin- ňátka ihned po přijetí křtu sv. Tělo a Krev Boží že přijímati mají, 1541 a 1586 (Tobolka, Kniho- pis II. č. 1388 a 1389). Bohoslovci strany pod obojí, kteří měli býti vysvěceni pražským arci- biskupem Ant. Brusem z Mohelnice 13. srpna 1566, museli slíbiti, že »se vynasnaží, aby pozne- náhla úplně zaniknul neužitečný obyčej přislu- hovati malým dítkám velebnou Svátostí« (Klem. Borový, Antonín Brus z Mohelnice 1863, str. 189) 60
Strana 61
505 náboženství = nábožnost; dadí = dají 511 potbati = dbáti, podbati 516 rukojemného, t. j. kmotrovského slibu při křtu 517 nebyli na chybu = nebyli nadarmo, nezanedbáva- li svých povinností 523 běhúnek = dítě odrostlé dětství (V. Brandl, Glos- sarium, strana 5) 525 v rukopise promlúvání 529 se váží = se uznává 530 zmýlí = zklame, t. j. překazí, aby nemohli o dítě míti péči 533 muož = může 536 bydlo = bydliště, domov 537 rodina = příbuzní 543 svaté čtení = evangelium 544 srv. Mat. 19. 14 (nebo Mar. 10. 14): Sinite par- vulos et nolite eos prohibere ad me venire: ta- lium est enim regnum caelorum, což se překládá v Evang. sv. Matouše s homiliemi z konce XIV. stol. (Sbírka pram. I. 10, str. 206): Nechajte ro- bátek a neroďte jich brániti přijíti ke mně; v 61
505 náboženství = nábožnost; dadí = dají 511 potbati = dbáti, podbati 516 rukojemného, t. j. kmotrovského slibu při křtu 517 nebyli na chybu = nebyli nadarmo, nezanedbáva- li svých povinností 523 běhúnek = dítě odrostlé dětství (V. Brandl, Glos- sarium, strana 5) 525 v rukopise promlúvání 529 se váží = se uznává 530 zmýlí = zklame, t. j. překazí, aby nemohli o dítě míti péči 533 muož = může 536 bydlo = bydliště, domov 537 rodina = příbuzní 543 svaté čtení = evangelium 544 srv. Mat. 19. 14 (nebo Mar. 10. 14): Sinite par- vulos et nolite eos prohibere ad me venire: ta- lium est enim regnum caelorum, což se překládá v Evang. sv. Matouše s homiliemi z konce XIV. stol. (Sbírka pram. I. 10, str. 206): Nechajte ro- bátek a neroďte jich brániti přijíti ke mně; v 61
Strana 62
evangeliáři Olomouckém (z r. 1421) u sv. Marka 10. 14): Nechte malitkých jíti ke mně a nezabra- ňujte jim; pozdější teksty, počínajíc biblí praž- skou tištěnou (z r. 1488) až po nejnovější pře- klady (Sušilův, Sýkorův) mají vesměs: Nechte dítek! 547 = kteříž pokládáte za »maličké« (o kterých mlu- ví evangelium) nemluvňátka 561 upřímú = upřímnú 562 = měli by na tom přestati, tím se spokojiti 566 rozmysl se = rozmysli se; jakž moha = jakž může 570 a moha = ač můžeš 571 ktyby = kdybys 575 v rkp. stolu 578 pročiž = proč 588 se složí = se sbere, se shromáždí 594 troštu, z něm. Trost = těšení, naděje 599 v rkp. a odkudž 603 v rkp. omylem v před povědění 629 v rkp. s hříchem 636 = raději než rozličné trápení; v rkp. dajte za to, 62
evangeliáři Olomouckém (z r. 1421) u sv. Marka 10. 14): Nechte malitkých jíti ke mně a nezabra- ňujte jim; pozdější teksty, počínajíc biblí praž- skou tištěnou (z r. 1488) až po nejnovější pře- klady (Sušilův, Sýkorův) mají vesměs: Nechte dítek! 547 = kteříž pokládáte za »maličké« (o kterých mlu- ví evangelium) nemluvňátka 561 upřímú = upřímnú 562 = měli by na tom přestati, tím se spokojiti 566 rozmysl se = rozmysli se; jakž moha = jakž může 570 a moha = ač můžeš 571 ktyby = kdybys 575 v rkp. stolu 578 pročiž = proč 588 se složí = se sbere, se shromáždí 594 troštu, z něm. Trost = těšení, naděje 599 v rkp. a odkudž 603 v rkp. omylem v před povědění 629 v rkp. s hříchem 636 = raději než rozličné trápení; v rkp. dajte za to, 62
Strana 63
místo toho čtu: co dá za to 641 zámutkem = zármutkem 646 rota = houf, společnost kumpánů 649 šlundra = nevěstka (z italského slandra) 654 půtka = něco zlého, co člověka potká 665 slíbiž se = zalíbiž se 63
místo toho čtu: co dá za to 641 zámutkem = zármutkem 646 rota = houf, společnost kumpánů 649 šlundra = nevěstka (z italského slandra) 654 půtka = něco zlého, co člověka potká 665 slíbiž se = zalíbiž se 63
Strana 64
NAUČENÍ RODIČŮM (Anonymní staročeská báseň) Druhé vydání Do tisku připravil a poznámkami doprovodil prof. dr. Josef Vašica Kresby na obálce a v titulu Břetislava Štorma Podle osnovy Ant. Lískovce vytiskla garmondem písma Bodoni knihtiskárna Jar. Strojil v Přerově Vydal z jara r. 1946 František Obzina ve Vyškově jako 74. svazek edice »Obzinovy tisky« za redakce V. Procházky - Cena Kčs 63.
NAUČENÍ RODIČŮM (Anonymní staročeská báseň) Druhé vydání Do tisku připravil a poznámkami doprovodil prof. dr. Josef Vašica Kresby na obálce a v titulu Břetislava Štorma Podle osnovy Ant. Lískovce vytiskla garmondem písma Bodoni knihtiskárna Jar. Strojil v Přerově Vydal z jara r. 1946 František Obzina ve Vyškově jako 74. svazek edice »Obzinovy tisky« za redakce V. Procházky - Cena Kčs 63.
- 5: Array
- 7: Array
- 41: Array