Strana 1
Volba VLADISLAVA JAGELLONSKÉHO českým králem Edice pamnetníno zápišů v kutnonorske kníže sentencí z roku 1471 OKRESNÍ ARCHIV V KUTNÉ HORE. 1972

Strana 2

Strana 3
Královská volba na kutnohorském sněmu v roce 1471 V pátek dne 22. března 1471 o desáté hodině večerní zemřel ve věku jedenapadesáti let český král Jiří z Poděbrad a 25. března byl v Praze u sv. Víta se všemi poctami pohřben.1) Země tak ztratila vynikajícího politika a schopného diplomata evropského měřítka, svého dobrého krále a jednoho z nejlep- ších panovníků vůbec. Po Jiříkově smrti se vlády v zemi ujal jeho syn Jindřich, kníže Minsterberský, zatímco starší syn Viktorin byl v té době v uherském zajetí krále Matyáše Korvína. Jindřich svolal záhy v Praze poradu, která se týkala obrany země proti uherskému nepříteli.2) Zúčastnili se jí páni, rytířstvo i zástupci měst a dohodli zde příští sněm, na němž mělo dojít k volbě nového panovníka. Jako kandidát na český trůn přicházel po Jiřím v úvahu v prvé řadě uherský král Matyáš, jehož prosazovala zejména katolická vlivná menšina, reprezentovaná Janem z Rožmberka, Zdeňkem ze Šternberka, Jindřichem z Hradce, pány ze Švam- berka, olomouckým biskupem Prothasiem (Tasem) z rodu pánů z Boskovic a vyšehradským proboštem Janem z Rabštejna. Pro volbu Matyáše Korvína mluvila především ta okolnost, že ještě za života krále Jiřího ovládl část zemí koruny české — Moravu a že by po jeho nastolení českým panovníkem byla ukončena dlouhotrvající válka a země by tak získala potřebný klid.3, Král Matyáš, jemuž záleželo na obecně uznaném zvolení, po- stoupil se svým vojskem na Moravu a pobýval ve Znojmě, Brně a naposledy v Jihlavě, odkud sledoval volební přípravy. Za předpokladu, že se král Matyáš bude o českou korunu ucházet ve svobodné volbě, ho byla ochotna podporovat i strana středu v čele se šlechtickým diplomatem Albrechtem Kostkou z Po- stupic, jíž především ležel na srdci zemský mír, jehož by takto bylo Matyášovou volbou dosaženo. Otázka svobodné volby byla otázkou zásadní, poněvadž Matyáš se již v roce 1469 v době bojů s Jiřím z Poděbrad prohlásil v Olomouci českým králem. Otázka ostatních případných kandidatur byla velice nejasná. Sympatie české šlechty měl Jiříkův syn Jindřich (syn Viktorin Minsterberský přestoupil v uherském zajetí ke katolictví), 1) Viz Zd. Nejedlý, „Volba krále Vladislava II. roku 1471“, ČČH 1905, roč. XI, str. 38 2) Zd. Nejedlý, str. 38 3) Zd. Nejedlý, str. 39 ad. 3

Strana 4
který se však o kandidaturu neucházel a nebyl v tomto směru podporován ani svou rodinou, nevyjímaje nevlastní matku a druhou manželku krále Jiřího, Johanu z Rožmitálu. Naprosto nepravděpodobnými kandidáty byli francouzský král Ludvík XI. a římskoněmecký císař Fridrich, které uvádějí některé za- hraniční prameny.4) Bez určité naděje nebyl naproti tomu Al- brecht Saský, který vycházel zejména ze skutečnosti, že Čechy a Sasko spolu sousedí a stejně jako Matyáš Korvín byl zetěm zemřelého krále Jiřího.5) Albrechtovi stranila skupina šlechty kolem karlštejnského purkrabího Beneše z Veitmile. Dalším z kandidátů byl polský král Kazimír, jenž se již v minulosti ucházel o českou korunu a který ústy svých poslů Pavla Ba- liczského a Martina Vrocimovského, kteří se do Prahy dostavili až po svatojiřském sněmu, poukazoval na dávné přátelství čes- kého a polského krále a sliboval zajistit ochranu země.6) To- hoto sněmu, jenž se sešel 23. dubna 1471 se zúčastnil i Albrecht Saský, který v doprovodu asi šesti set jezdců, čtyř tisíc pěších a čtyř set vozů přibyl do hlavního města.7) Strana Matyáše Korvína se sněmu nezúčastnila. Po svatojiřském sněmu se konal ještě dne 1. května 1471 smírný sněm mezi stranou národní a stranou uherskou. Byl svolán do Německého Brodu a bylo na něm dohodnuto příměří od 6. května do 24. června a v této době se měl také uskutečnit vlastní volební sněm. Byl svolán na druhou polovinu května do Kutné Hory — původním termínem byl 18. květen.8) Před sněmovním jednáním rokovali ještě všichni vážní uchazeči o trůn s knížetem Jindřichem Minsterberským, který dlel v té době v Poděbradech. Navštívili jej zástupci Albrechta Saského, zástupci Matyáše Korvína, který se na volbu připravoval mo- hutnou propagandou — i poselstvo polského krále, jehož mluv- čím byl šlechtic Dobeslav z Kurozvek, zvaný Lubelčík. Dopro- vázel jej jeden z exponentů polské strany, příslušník moravské humanistické šlechty, Ctibor Tovačovský z Cimburka.9) Jin- 4) 6) 8) 7 9) Především polský kronikář J. Dlugosz; viz Zd. Nejedlý, str. 42 5) Manželkou Albrechta Saského byla Jiříkova dcera Zdeňka a Matyáš Kor- vín měl za manželku dceru Kateřinu. Fr. Palacký jmenuje ve svých „Dějinách národu českého“ jako dalšího kandldáta i bavorského knížete Ludvíka, jemuž byla zasnoubena Jiříkova dcera Ludmila. Zd. Nejedlý, str. 45 ad. Zd. Nejedlý, str. 44 Zd. Nejedlý, str. 47 Zd. Nejedlý, str. 52—53 4

Strana 5
dřich Minsterberský zůstal v tomto předvolebním období ne- stranný a zjevně se nepřiklonil k žádné z kandidatur. Schylovalo se k významnému sněmu, na němž měl být zvo- len nový český král. Zajímavá je skutečnost, že se tento sněm měl konat zcela netradičně v Kutné Hoře a také se zde skuteč- ně konal. Působily zde jistě momenty geografické — největší vážný uchazeč o trůn, král Matyáš dlel v té době v Jihlavě, avšak nelze podcenit ani momenty politické. Matyáš pravdě- podobně počítal s podporou Kutné Hory a tato podpora měla v celé volební atmosféře sehrát důležitou roli.10) Ve městě docházelo v období bezprostředně před sejitím sněmu k čilé diplomatické aktivitě. Iniciativně v tomto směru vystupoval především tehdejší nejvyšší minemistr Jiří Vranovský, který v této době do města přijel. Domněnku, že mise minemistra Vranovského v Kutné Hoře měla politické poslání, potvrzuje i spěšný minemistrův odjezd z města poté, když se jednání ukázalo jako neúspěšné.11) Zdá se, že Kutná Hora zůstala v ob- dobí před sněmem přinejmenším neutrální a bylo zřejmé, že se v rozhodném okamžiku přikloní na stranu české kališnické šlechty a pražských i jiných českých měst. Volební sněm byl v Kutné Hoře zahájen 20. května 1471. Z příznivců uherského krále se zúčastnili Zdeněk ze Štern- berka, Jan z Hasenburka a olomoucký biskup Tas, českou vět- šinu představovali Lev z Rožmitálu a Jan Tovačovský z Cim- burka. Mezi oběma stranami stáli Albrecht Kostka z Postupic, Jan z Pernštejna a Mikuláš Trčka z Lípy, zatímco Ctibor Tova- čovský z Cimburka byl nakloněn kandidatuře polské.12) Hlavním bodem sněmu, který jinak neměl pevný program, byla volba krále. Jednalo se o to, má-li být Matyáš ve funkci krále pouze potvrzen (jak již řečeno, prohlásil se českým krá- lem v roce 1469 v Olomouci) nebo dojde-li k nové, svobodné volbě. I když tato otázka nebyla pro neshody mezi stranou čes- kou a uherskou jasně formulována, byla v praxi přijata zásada svobodné volby, o čemž svědčí skutečnost, že mluvčí jednotli- vých kandidátů předstoupili se svými návrhy před sněm. Jako první na sněmu promluvil ve středu 22. května polský vyslanec Lubelčík (pan Dobeslav z Kurozvek),13) který jménem 10) Viz zápis o smrti krále Jiřího z Poděbrad v kutnohorské městské knize Liber sententiarum z let 1467—1512, fol. 23. r. Tamtéž fol. 23 v. Zd. Nejedlý, str. 53 ad., str. 160 ad. Viz zápis o volebním sněmu v Liber sententiarum z let 1467—1512 fol. 24. r. a v.; Zd. Nejedlý, str. 160 ad. 11 ) 12) 13) 5

Strana 6
krále Kazimíra sliboval, že bude Čechy chránit proti každému nepříteli, zavazoval se, že převezme královské dluhy, které zemi vznikly za válek s Matyášem, že bude respektovat nábo- ženské svobody vyjádřené v kompaktátech a že se přičiní o propuštění knížete Viktorina z uherského zajetí. Tím vším chtěl Lubelčík podpořit kandidaturu Kazimírova syna Vladisla- va14) a celým svým vystoupením, které bylo i po formální stránce velmi působivé, si nečekaně naklonil většinu sněmu. Tento obrat byl pro uherskou stranu nepříjemným překva- pením a Zdeněk ze Šternberka o něm ihned zpravil krále Ma- tyáše do Jihlavy. Za těchto okolností musel i Matyáš chtě ne- chtě přistoupit na princip svobodné volby a vyslat do Kutné Hory své zástupce, jimiž byli jagerský biskup Jan Bekensloer a sedmihradský vévoda Mikuláš Čupor, kteří v doprovodu čtyř set jezdců přijeli 24. května do Kutné Hory.15) Následujícího dne již doporučoval jagerský biskup sněmu Matyášovu kandi- daturu.16) Třebaže ji opíral o některé pádné argumenty, k nimž patřila v neposlední řadě skutečnost, že by se Matyášovou vol- bou opět sjednotila celá země (Matyáš měl stále v držení Mo- ravu), byl celkový dojem z jeho řeči, kterou prý pronášel po- tichu a za častého nervózního doplňování Zdeňkem ze Štern- berka, v řadách účastníků velmi špatný. To ostatně cítila asi i uherská strana a během polední přestávky opustila Kutnou Horu a navrátila se do Jihlavy.17) I tento jejich čin ovlivnil ná- zor sněmu, byl chápán jako pokus o jeho rozbití a česká vět- šina se proto rozhodla provést okamžitě svobodnou volbu pa- novníka. Stojí rovněž za zmínku, že zástupci pražských měst se ohra- žovali proti volbě panovníka jinde než v hlavním městě.18) Svědčí to o tom, že v Kutné Hoře došlo k volebnímu aktu sku- tečně za mimořádných okolností a silně je tak potvrzena do- mněnka, že i když byl tento sněm svolán jako volební, počítalo se přece jenom s tím, že půjde v podstatě o potvrzení olo- moucké volby Matyáše Korvína. K rozhodujícímu zvratu došlo 14) Po smrti krále Jiřího z Poděbrad nebylo přívržencům polské kandidatury zprvu jasné, zda se má o český trůn ucházet sám král Kazimír nebo zda má být nárokován pro jeho nejstaršího syna Vladislava; rovněž před samotnou volbou váhali čeští stavové mezi Vladislavem a Kazimírem Zd. Nejedlý, str. 167 ad. Liber sententiarum, fol. 24 v.; Zd. Nejedlý, str. 164 Liber sententiarum, fol. 24 v. Tamtéž 18) Tamtéž fol. 24 v. a 26 r.; Zd. Nejedlý, str. 167 15 16) 17) 6

Strana 7
teprve v průběhu přípravných jednání a zdá se, že nikoliv bez určitého přispění samotné Kutné Hory. Před vlastním volebním aktem vystoupili ještě poslové Al- brechta Saského a z Poděbrad přijel i kníže Jindřich Minster- berský.19) V pondělí ráno 27. května byl zvolen volební výbor, který pravděpodobně „na velikém pokoji nad preghauzem“ ve Vlašském dvoře20) ještě v ranních hodinách zvolil „za krále a pána českého Vladislava, prvorozeného syna polského krále Kazimíra“. Ještě týž den byly ve Vlašském dvoře přijaty arti- kuly o volební kapitulaci, s nimiž v čele poselstva odjel do Krakova Ctibor Tovačovský z Cimburka.21) V úterý 28. května byl od vyslanců sněmovní obce, která byla shromážděna v přízemí a na nádvoří Vlašského dvora, zvolen hejtmanem Českého království Jindřich Minsterberský a tuto funkci měl zastávat až do příchodu nového krále.22) Volbou Vladislava Jagellonského za českého krále, při níž město Kutná Hora sehrálo významnou úlohu, nebyl bohužel klid v zemi ještě na dlouhou dobu zajištěn. Uherská strana se pochopitelně po neúspěchu na kutnohorském sněmu nevzdala. Matyáš Korvín byl 28. května 1471 v Jihlavě prohlášen českým králem i jménem papežovým.23) Stáli tedy proti sobě opět dva králové, jeden národní většiny a druhý panské menšiny. Byl tu však již podstatný rozdíl od minulé doby. Nešlo již o krále „křesťanského“ a „kacířského“, jak tomu bylo v případě Jiřího z Poděbrad, a to mělo ve světě, jejž ovlivňovala papežská po- litika, dalekosáhlý význam. Tato okolnost byla také základním předpokladem toho, že Vladislav Jagellonský, svými povaho- vými vlastnostmi panovník slabý a nerozhodný, si svou králov- skou hodnost v českých zemích nakonec udržel. Do místa svého zvolení, Kutné Hory, přijel král Vladislav poprvé již v září 1471.24) Pro Kutnou Horu se stalo rovněž pří- značné, že doba jagellonského panování, která právě počínala, byla pro toto město velmi významná. 19) Zd. Nejedlý, str. 167 20) Významná jednání se odbývala vždy v této místnosti. Zcela určitě zde došlo k ustavení Jindřicha Minsterberského zemským hejtmanem — viz dále; Liber sententiarum fol. 26 r. Zd. Nejedlý, str. 168 Liber sententiarum fol. 26 r.; zároveň tím mu byly symbolicky předány klíče od kutnohorské mincovny. Zd. Nejedlý, str. 169 Ustanovil zde novou městskou radu a konšelé mu složili přísahu — viz záznam v městské knize Registrum rubeum parvum z let 1462—1478, fol. 212 r. 21 ) 22 23) 24)

Strana 8
Městská kniha Liber sententiarum z let 1467—1512 Autentický záznam o volbě Vladislava Jagellonského českým králem je uveden v městské knize — Liber sententiarum z let 1467—1512 na fol. 24. r. a v. Od folia 25 r. do fol. 26 v. násle dují artikuly. vzešlé z volebního sněmu, jež byly předloženy ke schválení novému panovníkovi. Záznamu o volbě předchází ještě zápis o smrti krále Jiřího z Poděbrad (na foliu 23 r. a v.). V následující charakteristice se uvádí pouze popis vnitřních a vnějších znaků knihy, aniž by byla blíže zařazována do vý- vojové řady kutnohorských městských knih, což platí i vzhle- dem ke knihám sentencí z mladšího období. Liber sententiarum z let 1467—1512 se řadí do série kutno- horských městských knih,25) které lze z obsahového hlediska rámcově charakterizovat jako knihy se zápisy pamětního rázu; obsahují především soudní nálezy, spory, ustanovení a výroky městské rady, přátelská narovnání o sporech a záznamy pa- mátných událostí. Jazyk zápisů je převážně český, jen v ojedi- nělých případech bylo použito latiny. Liber sententiarum z let 1467—1512 byla pomůckou, která organicky vznikla v kutno- horské městské kanceláři tehdejší doby a jejímž potřebám také sloužila. Městský archivář a ředitel kůru P. M. Veselský se tedy mýlil, jestliže se domníval, když uvedenou knihu našel v roce 1846 mezi starými papíry,26) že patřila soukromé osobě, která si do ní pořizovala pamětní záznamy. Tato kniha sentencí má rozměry 32x22,5x3 cm. Novodobá vazba je provedena v dřevěných deskách, potažených světle- hnědou kůží.27) Původní desky byly rovněž dřevěné a tmavá kůže, jíž byly potaženy, byla na mnoha místech poškozena a strhána; byly ještě opatřeny štítkem a názvem knihy upro- 25) Liber sententiarum z let 1467—1512 je nejstarší. Po ní následují knihy sentencí z let 1509—1535, 1529—1555, 1540—1551, 1666—1727. K dalším rozsáhlejším souborům městských knih kutnohorských patří v prvé řadě Libri memorabilium, dochované od roku 1462, Libri heradi- tatum, dochované od roku 1426, knihy svědomí, právní knihy kutnohor- ských předměstí aj. Viz Veselského Staré paměti kutnohorské, Kutná Hora 1890, str. 155. P. M. Veselský pracoval zájmově v kutnohorském městském archívu v letech 1845—1884 s přestávkou v padesátých a šedesátých letech. Věnoval se především systematickému rovnání historických archiválií. Jde o převazbu, kterou v roce 1958 provedla konzervační dílna Státního ústředního archivu v Praze. Kniha byla tehdy zároveň i restaurována, byly doplněny neúplné listy a řada částečně rozpadlých folií byla zpevněna mřížkou. 26] 27] 8

Strana 9
střed přední strany a tamtéž vpravo dole byl papírový štítek se starou signaturou archiváře Ot. Hejnice (E3/1).28) Kniha má celkem 80 listů, z nichž všechny nejsou popsány. Je tomu tak nejen na počátku a na konci knihy, ale v mnoha případech i uprostřed. Některé z listů jsou zdobeny filigránem, který tvo- ří dvě ryby v kroužku, zavěšeném na háčku; je na listech umístěn zpravidla obráceně. Text počíná v liber sententiarum až na fol. 13. Jako první je zaznamenán přepis privilegia krále Jiřího z Poděbrad z r. 1467, jímž se Kutná Hora zbavuje právní závislosti na jihlavském horním soudu.29) Z významnějších zápisů kromě již uvedené královské volby a záznamu o smrti Jiřího z Poděbrad je možno uvést soudobou latinskou charakteristiku knihy30) a záznam o obnově konšelů v roce 1467.31) Mezi ostatními zápisy převlá- dají spory, a to především v horních, ale i v jiných záležito- stech.32) Zápisy končí na foliu 71 v. Pro druhou polovinu knihy je typické, že zde není respekto- váno chronologické pořadí zápisů. Po záznamu z roku 1507 na fol. 60 r. následují ještě zápisy z let 1511, 1512, 1509, 1503, 1506 a 1507. Do knihy se tedy zřejmě zapisovalo vždy případ od případu na libovolné volné listy. 23) Ot. Hejnic, profesor matematiky a fyziky na kutnohorském gymnasiu, spravoval archiv od konce 19. do první čtvrtiny 20. století. Toto privilegium však do jisté míry pouze kodifikovalo již delší dobu trvající právní stav, protože právní závislost Kutné Hory na Jihlavě jak v oblasti městského tak především horního práva přestávala existovat prakticky již od čtvrtiny 15. století — viz Průvodce po archivních fon- dech a sbírkách OA v Kutné Hoře, str. 38 a článek Fr. Hoffmanna Rukopisné sborníky horního práva ve sborníku Studie o rukopisech 1971, str. 93—94. Je na foliu 16 r. a informuje čtenáře, že jde o pamětní knihu, do níž se zapisují soudní výroky; knihy tohoto typu se vyskytují pouze v městských kancelářích těch měst, která jsou konečnou soudní instancí a z nichž se nepodává odvolání k vyššímu soudu. Na fol. 16 r. Kupř. pře perkmistrů a kverků z dolu Roznštrauch s perkmistry a kverky z dolu Flašary a Masopust z roku 1468 (fol. 20 v.], pře perkmistrů z dolů Tolpy a Šechtlice z r. 1469 (fol. 21 r. až 22 v.), potrestání několika hor- níků králem z r. 1478 (na fol. 28 r. — příčina potrestání není ze zápisu patrna], opět pře mezi kverky z r. 1467 (fol. 29 r. až 30 r.), spor mezi manželi o mincířský lůn — bez datace (fol. 40 r. až 41 v.], osobní pře o urážku na cti a spor o louky z r. 1511 a 1512 (fol. 60 r. až 62 v.]. Z ostatních zápisů je možno pro ilustraci uvést kupř. ještě záznam o propůjčkách dolových couků (jde o přepis posílacího listu bez přesné datace — fol. 34 r.), manželskou smlouvu (bez datace — fol. 24 r. až 43 r.), návrh na zlepšení poměrů v dolech, podaný minemistrovi staršími nad havíři v r. 1496 (fol. 43 v. a 44 r.) apod. 29 O 31 9

Strana 10
Co se týká písma v knize, lze zde sledovat celkem dvě písař- ské ruce. První z písařů pořídil zápisy zhruba do roku 1485; psal menším, poměrně kolmým a stěsnaným, avšak úpravným a dobře čitelným písmem. Je ho možno identifikovat jako kut- nohorského městského písaře Víta Tasovského z Lipoltic (viz následující oddíl). Druhý z písařů, který v zápisech Víta Ta- sovského pokračoval, psal o něco větším a méně stěsnaným, rovněž úpravným písmem. K určení jeho jména nejsou proza- tím dostatečné údaje a předpoklady. 10

Strana 11
Kutnohorský městský písař Vít Tasovský z Lipoltic Jako písaře zápisu kutnohorského volebního sněmu, voleb- ních artikulů i záznamu o smrti krále Jiřího z Poděbrad lze jednoznačně identifikovat kutnohorského městského písaře Víta Tasovského z Lipoltic. I když jeho autorství zmíněných záznamů nemůže být při porovnávání jeho písma v dalších městských knihách předmětem sporu, nebyl prozatím Vít Ta- sovský jako písař volebního jednání nikde veřejně označen. Pokud se v minulosti jménem písaře kutnohorské volby v sou- vislosti s obsahem zápisů vůbec někdo zabýval, bylo tomu tak vždy nesprávně. Poprvé je uvedl ve svém přepisu královské volby v Časopise českého muzea v roce 1847 P. M. Veselský — považoval za něho však urburního písaře Jana Kozlíka.33 K omylu došlo zřejmě proto, že se jméno Jana Kozlíka vysky- tuje, avšak v jiné souvislosti, v jednom z předchozích zápisů.34) Stejná chyba se pak objevila i při dalších zpracováních. Údaj o písaři Kozlíkovi převzal do svých „Dějin národu českého v Čechách a v Moravě“ i František Palacký, přičemž se přímo odvolává na Veselského přepis35) a Kozlíkovo jméno se obje- vuje i ve zpracování Zdeňka Nejedlého v Českém časopise historickém v roce 1905.36) O městském písaři Vítu Tasovském z Lipoltic je řada zmínek v kutnohorských městských knihách. Vůbec první záznam 34) 75] 36) 33) P. M. Veselský: O sněmu kutnohorském po smrti krále Jiřího, ČČM/II, str. 186—195; v záhlaví přepisu se uvádí: Vyňato se souvěkého rukopisu tehdejšího urburního písaře při minci kutnohorské Jana Kozlíka. Na fol. 21 v. a 22 r. je zápis o při Prokopa Aldera, perkmistra z Tolpů a jeho kverků s Janem Duškem, perkmistrem ze Šechtlice a jeho kverky. Dvoustránkový text končí ustálenou latinsko-českou formulí s uvedením místa jednání, datací a jmény zúčastněných. Mikuláš hofmistr tehdy panský nález vynesl v přítomnosti asi šesti osob, mezi nimiž byl i „Joha- nes Kozlík, notarius urbure“. P. M. Veselský považoval tedy tuto osobu, ovšem bez jakéhokoliv logického důvodu, za autora následujících voleb- ních zápisů. Srovnáním písma lze jasně dokázat jakožto písaře Víta Tasovského z Lipoltic, který mimo jiné zaznamenal i tento spor na fol. 21. v. a 22. r. Na str. 7 v pozn. 15. dílu [šesté, Riegrovo kritické vydání) a na str. 15 v pozn. 17; zde Palacký poukazuje na určité nesprávnosti a nepřesnosti v přepise. Zd. Nejedlý str. 45, v pozn. 1, str. 49 v pozn. 1, str. 54 v pozn. 1 a 2, str. 161—163 v textu, str. 164 v pozn. 1, str. 165 v pozn. 2, str. 166 v pozn. 2, 3, str. 167 v pozn. 1, str. 168 v textu a v pozn. 1 a 3. Je otázka, do jaké míry oba autoři, Fr. Palacký a zejména Zd. Nejedlý sami viděli auten- tický zápis v liber sententiarum a zda se neopírali jen o Veselského přepis. 11

Strana 12
o něm pochází z roku 1464 a je v radní knize Registrum ru- beum parvum 1462—1478, v němž Vít sám informuje o svém přijetí za městského písaře v Kutné Hoře.37) Na základě tohoto zápisu není již obtížné určit Vítovo písmo v dalších městských písemnostech. Vít Tasovský se podílel na celé řadě produktů kutnohorské městské kanceláře. Pořídil převážnou část zápisů v již zmíněné knize Registrum rubeum parvum,38) zapisoval do časově ná- sledující memorabilní knihy Registrum flaveum minor 1480 až 1494,39) jeho rukou jsou pořízeny záznamy v městské knize majetkoprávního charakteru a zároveň nejstarší dochované městské knize Liber hereditatum antiquus 1426—1489,40) po- dílel se na vzniku další knihy této série Registrum hereditatum 1442—1478,41) a pořídil řadu záznamů v knize pamětního cha- rakteru Liber sententiarum 1467—1512,42) a to především již několikrát vzpomenuté záznamy o smrti krále Jiřího a o volbě Vladislava Jagellonského včetně volebních artikulů, přijatých novým králem. Vít Tasovský pořídil samozřejmě v kutnohorské městské kanceláři i množství dalších písemností, včetně těch, které město vydávalo pro jiné příjemce a které tedy městskou kan- celář opustily. Platí-li prakticky o každém městském nebo ji- ném veřejném písaři té doby, že zdaleka nešlo jen o mecha- nicky pracujícího zapisovatele, ale o člověka se značným vše- obecným vzděláním a právnickou erudicí, který nejen zapiso- val, ale především koncipoval věci právně závazného obsahu, platí to o Vítovi Tasovském tím spíše. Samostatnou kapitolu Vítovy činnosti tvoří jeho překlada- telská a kompilátorská činnost v oboru městského a horního práva.43) Jen ve stručnosti uvádíme na tomto místě, že Vít Ta- sovský je autorem právní příručky nálezů brněnsko-jihlav- ských, které jsou dnes chovány v Národním muzeu v Praze,44) 37) V tomto latinském zápise (na fol. 88 r.) se uvádí, že dne 10. 10. 1464 byl přijat za městského písaře Vít Tasovský z Lipoltic a představitelé městské správy s ním dohodli podmínky jeho služby. Od fol. 88 r. do fol. 260 v. Od počátku knihy do fol. 81 v. Zápisy na fol. 151 r. až 165 v. Zapisoval od fol. 189 v. do konce knihy. Na fol. 20 r. až 27 r., ojediněle i dále. Viz článek Fr. Hoffmanna Rukopisné sborníky horního práva, str. 79—82; J. Kejř Právní život v husitské Kutné Hoře, Praha 1958, str. 82—84 44) Viz Hoffmann, str. 79—81 38) 39 40 41 42) 43] 12

Strana 13
i dalšího rukopisu, který se tématicky týká horního práva — obsahuje především latinské a české znění tzv. jihlavského privilegia B a horního zákoníku krále Václava II., jenž je ulo- žen ve Strahovské knihovně.45) Vítova právní činnost je patrna i z dalšího rukopisu (označuje se jako rukopis H), který je chován v okresním archivu v Kutné Hoře.46) Všechna tato právně teoretická Vítova činnost byla diktována především úřední potřebou. Město Kutná Hora, které se řídilo městským a horním právem jihlavsko-kutnohorského okruhu,47) potřebo- valo totiž pro usnadnění chodu městské kanceláře jasný, přes- ně formulovaný a současné právní praxi odpovídající soubor právních norem. O jeho vznik se Vít Tasovský skutečně také zasloužil. Po formální stránce lze písemný projev písaře Víta označit za velmi kulturní a úhledný. Jeho duktus je spíše menší a drob- nější, písmena jsou kolmá a poněkud stěsnaná, stejnoměrná, dobře čitelná co do velikosti s nepatrnými rozdíly mezi vel- kými a malými písmeny. Velká písmena jsou výraznější pouze na začátcích odstavců, někdy dosahují dokonce značných roz- měrů. Písař používal pro zvýraznění textu nebo z hlediska dů- ležitosti červeného inkoustu, jímž podtrhával nebo obtahoval a stínoval některá slova nebo písmena na začátcích odstavců nebo řádků.48) Z jednotlivých písmen jsou u písaře Víta Ta- sovského typická ta písmena, která mají dříky pod nebo nad řádek. Kupř. písmeno s má delší, stínovaný dřík pod řádek, písmeno g má dřík poměrně hodně zahnutý, naproti tomu pís- meno t je téměř na úrovni písmen, které řádek nepřesahují. Písmeno v je psáno jako v dvojité, je tvořeno v podstatě dvěma smyčkami a viditelně vyčnívá z řady písmen směrem nahoru. V některých případech však, obyčejně na začátku slova, je menší a zcela zapadá mezi další litery. Nestejně velké je kupř. i malé z, které je na počátcích slov nebo pokud stojí samostat- ně psáno s větším zobáčkem; uvnitř slov je stejné jako ostatní malá písmena. Z velkých písmen stojí za zmínku zejména ta, která jsou na začátcích odstavců. Mají mohutné a zdobené dříky, které 45) Viz Fr. Hoffmann, tamtéž 46) Viz Fr. Hoffmann, tamtéž Viz Průvodce po fondech a sbírkách okresního archivu v Kutné Hoře, oddíl Správa města Kutné Hory, str. 42—54 Ze jmenovaných Vítem psaných knih je červeného inkoustu použito nejvíce v Registrum rubeum parvum; v ostatních knihách je ho pod- statně méně nebo není použit vůbec. 47) 18) 13

Strana 14
v některých případech přesahují směrem nahoru nebo dolů i několik řádků (kupř. písmeno J, kterým začíná záznam o vol- bě Vladislava Jagellonského, zasahuje směrem dolů přes jede- náct řádků). Velká písmena jsou jindy mohutná i směrem do šířky, kupř. P, J. A apod.49) Na duktus písaře Víta mělo samozřejmě vliv i různě seříz- nuté pero a bezesporu i kvalita papíru (větší nebo menší rozpí- jivost), což obojí ovlivňovalo sílu písmen. Jinak písmo Víta Tasovského zcela zapadá do typů tehdy běžně užívané gotické kurzivy a nemá zvláštní charakteristické osobní tahy, kterými by se od ní odlišovalo. Ze života městského písaře Víta Tasovského z Lipoltic je známo několik životopisných údajů, a to jak z pramenů — pře- devším kutnohorských — tak i z literatury.50) Vít se narodil ve Velké Bíteši mezi Brnem a Velkým Meziříčím a jeho rodiči byli Jan, řečený Tasovský a Uršila. Ze sourozenců jsou známi bratři Václav a Matouš. Příjmení „Tasovský“ získal tedy Vít po svém otci a přívlastek „z Lipoltic“ zřejmě proto, že vlastnil část lipoltického statku, tj. vsi Lipoltic nedaleko Přelouče, kte- rou zakoupil v roce 1473. Z Vítova soukromého života je dále známo, že měl manželku Martu a dceru Kateřinu. Z období jeho kutnohorského pobytu víme o celé řadě Vítových majetko- vých transakcí. Jsou to koupě a prodeje domů nebo jejich částí, zahrad, různé dohody se sousedy apod. Vít Tasovský zřejmě v Kutné Hoře patřil k patricijské vrstvě. Dokazuje to i skuteč- nost, že kromě písařské funkce zastával občas i jiné úřady — kupř. v roce 1481 byl jedním ze špitálmistrů (úředníků, kteří pečovali, zejména z hospodářského hlediska, o měšťanský špi- tál). V srpnu 1483 pořídil Vít Tasovský kšaft s odkazy majetku své rodině a záhy nato zemřel, protože již o měsíc později je jeho manželka v pramenech uváděna jako vdova.51) Vít Tasovský z Lipoltic představoval bezesporu jednoho z nejvýznamnějších městských písařů Kutné Hory, jehož čin- nost v oblasti právní teorie v mnohém přesáhla rámec města, a jeho téměř dvacetileté působení ve službách kutnohorské 49) Jednotlivá písmena srovnej v obrazové příloze. 50) O Vítovi se zmiňují v citovaných pracích J. Kejř (str. 82, pozn. 85) a Fr. Hoffmann (str. 79 a v pozn. 52 na str. 124, kde uvádí i jména a stati dalších autorů). Životopisná i ostatní data jsou převzata z diplomové práce M. Kapaví- kové Kutnohorské radní knihy z let 1462—1515 a městská správa v tomto období, 1969, str. 61—63; zde jsou v poznámkovém aparátu i odkazy na příslušné (kutnohorské) prameny. 51) 14

Strana 15
městské obce tvoří důležité období v dějinách městské kan- celáře. Průběh volby Vladislava Jagellonského českým králem tedy zapsal jeden z nejpovolanějších, jehož činnost je i záru- kou co největší správnosti a úplnosti zaznamenané události. Edice záznamu o smrti krále Jiřího z Poděbrad a o volbě Vladislava Jagellonského českým králem z kutnohorské měst- ské knihy Liber sententiarum z let 1467—1512, která následuje v příloze, je v pořadí již třetí edicí. Autorem prvých dvou byl Petr Miloslav Veselský; první vyšla, jak již výše uvedeno, v Ča- sopise českého muzea v roce 1847, druhá v podstatě beze změ- ny až po autorově smrti v roce 1890 ve Starých pamětech kut- nohorských z pozůstalosti P. M. Veselského. Veselského přepis však bohužel není prost drobných chyb a nepřesností, na což poukazovali již dřívější badatelé (viz pozn. 35). Spočívají ze- jména ve vynechaných nebo ne zcela správně přečtených slovech. Kromě Veselského edice existuje ještě v rámci transkripce celé knihy sentencí z let 1467—1512 rukopisný přepis Em. Jägera, který obsahuje rovněž menší nepřesnosti.52) Smyslem této edice je předložit veřejnosti pro studijní i jiné využití pokud možno přesný a úplný přepis obou záznamů podle současných transkripčních pravidel a nahradit tak ne zcela přesné edice Veselského a rukopisný přepis Jägerův. Bez významu rovněž není ani správné stanovení písařské ruky zá- znamů, které se zde předkládají. V následujícím přepise nejsou vyznačovány strany, odpoví- dající foliím v originále. Je to z toho důvodu, že je možno je porovnat v obrazové příloze. 52) MUDr. Em. Jäger, primář kutnohorské nemocnice, zájmově pracoval v kutnohorském městském archivu ve dvacátých až čtyřicátých letech 20. století. Pořizoval zde zejména přepisy městských event, jiných archi- válií. Po Jägerově smrti byly zmíněné přeplsy, včetně Knihy sentencí z let 1467—1512 předány jako odkaz rodiny kutnohorskému muzeu. 15

Strana 16
Prameny a literatura: Liber sententiarum 1467—1512, OA Kutná Hora Liber hereditatum antiquus 1426—1489, OA Kutná Hora Registrum hereditatum 1442—1478, OA Kutná Hora Registrum rubeum parvum 1462—1478, OA Kutná Hora Registrum flaveum minor 1480—1494, OA Kutná Hora Přepis záznamu o volbě z pozůstalosti Em. Jägera, oblastní muzeum Kutná Hora Přepis záznamu P. M. Veselského: O sněmu kutnohorském po smrti krále Jiřího, ČČM/II, str. 186—195 Čelakovský Jaromír: O právech městských Brickího z Licka a o poměru jich k starším sbírkám právním, Právník 1880 Friedrich Gustav: Rukověť chronologie křesťanské, Praha 1876 Hoffmann František: Rukopisné sborníky horního práva (k historii horního práva 15. a 16. století) ve sborníku Studie o rukopisech, Praha 1971, str. 65—137 Kapavíková Marie: Kutnohorské radní knihy z let 1462—1515 a městská správa v tomto období (Příspěvek k dějinám městské správy a k měst- ské diplomatice) — diplomová práce 1969 Nejedlý Zdeněk: Volba krále Vladislava II roku 1471, ČČH 1905, roč. XI, str. 38—54, 160—173 Palacký František: Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě, Praha 1906, (6. Riegrovo vydání) Urbánek Rudolf: Věk poděbradský, díl III, část 1, 2, 3, Praha 1915, 1918, 1930 Tomek Václav Vladivoj: Dějepis města Prahy, díl VII, Praha 1886 Vaněk Lubomír: Průvodce po archivních fondech a sbírkách okresního al- chivu v Kutné Hoře 1969 Veselský Petr Miloslav: Staré paměti kutnohorské, Kutná Hora 1890 16

Strana 17
PŘÍLOHY Edice pamětního zápisu v knize sentencí z roku 1471 Anno domini MCCCCLXXI illustrissimus rex Georgius primus terre Boemie rex, Moravie marchio, lucemburgensisa) et Slesie dux et Lusacie marchio defunctus est feria VI ante dominicam letare, hora quasi tercia noctis. Misereatur dominus anime eius. Hic fuit quindecimus rex Bohemie in numero. Když přišla pověst, že pán všemohúcí s tohoto světa k své svaté milosti pojiti ráčil jasného krále Jiřího prvního, kteréhož páni království Českého a markrabství Moravského etc. spolu s rytieřstvem a městy z jednostajné dobré vuole za krále a pána sobě zdvihše, k korunování přivedli i s královú Johannú, manželkú jeho, za jehožto počátku kralování byl jest takový pokoj, že pamětníkuov nebylo takovému upokojení ve všech zemiech přísedíciech a k České koruně příslušejíciech, a to trvalo za několiko let. Potom z vnuknutí dábelského, kterýž vše zlé libuje a dobrého nemiluje, skrze údy jeho, lidi duchov- ní vzbudila se jest taková válka ukrutná, počemši[!] léta MCCCCLXVIII a trvala za živnosti svrchupsaného krále Jiřího až do léta etc. LXXI, nebo mnozí páni a rytieřstvo i města zprotivivše se, pustili sú křižovníky, Uhry, ukrutné Turky, hu- saře i jiné ukrutníky na zámky, jenž mordy, pálením velikú čest[!] země Moravské i České sú zkazili, nebo z povolení pa- pežského šly sú klatby křivé) na Čechy ode všech okolních zemí, od stavu duchovního i světského, skrze prohřešení a zpy- chání obyvateluov českých. A póvod těch válek byl doctor Kři- žanovskýl) a Hilarius doctor2) na hradě Pražském s jinými duchovními. Z světských pak Zdeněk Konopisczký, Jan Rozm- berský, Zajíc Hasmburský3) se mnohými pány českými a z měst Plzeň nový, Jihlava, Znojmo, Olomúc a jiná města, s biskupem olomúckým Prothasiem4) i s jinými, jenž vzemše příčinu, že a) Slovo „lucemburgensis“ je vsuvka za škrtnutý název Lusacie. b) Slovo „křivé“ je vsuvka na okraji řádku, později škrtnuto. 1) Václav Křižanovský, zprvu utrakvistický teolog, od roku 1459 čelný před- stavitel katolicismu v Praze; působil u sv. Víta. Hilarius Litoměřický — děkan pražské kapituly, původně podobojí, poz- ději katolík a odpůrce krále Jiřího; autor řady církevních spisů. Zdeněk Konopištský ze Šternberka, Jan z Rožmberka a Jan Zajíc z Hasenburka — význační představitelé české katolické šlechty, odpůrci krále Jiřího. Prothasius, zvaný Tas, olomoucký biskup z rodu pánů z Boskovic, zprvu přívrženec krále Jiřího, později stranil Matyášovi. 2 4) 17

Strana 18
o práva a zemské dobré se zasazují, i chtěli Čechy puditi od přijímání těla a krve Pána Ježíše, proti kompaktátuom a krále uherského Matyáše na to do Čech vedli k záhubě, a ještě ma- jíce krále svého živého, krále Jiří, i volili sobě v Olomúci a mazali na království České krále uherského, a potom toho v Jihlavě potvrzovali, koruny České v moci nemajíce.5) Potom chtějíce svú vuoli naplniti a Uhra za krále českého mieti, položili Zdeněk Konopisczký s jinými pány, ktož se krále uherského přidržali, sněm obapolní straně po smrti krále Jiří- ho hned ve třech nedělech, místo ukázavše sjezdu v Polné. A tu nedokonavše, odložili do Brodu Německého. Tu opět oba- polně se sjevše, nedokonali. A král uherský vždy ty časy byl vojensky na Jihlavě. I odložili jsú ten sněm do Hory k nám, ten pondělí po s. Zophii,6) majíce vždy naději, že horníci k nim přistúpíce Uhra za krále českého s nimi budú voliti. Ale hor- níci viece na svú čest pamatujíce nežli ti páni svrchupsaní, s jinými svými držali sú se knížat a měst pražských a pánuov českých věrných a měst, ačkoli mnohá pokušení skrze rozličné řeči lahodné i pohruožky sú trpěli a setrvavše s pomocí boží, věrně sú této koruně učinili. Nebo po smrti krále Jiřího hned v sobotu7) sšedše se spo- lečně páni šepmistři a konšelé s obecními a staršími, vzemše to před se, že jsú město královské svobodné a žádnému jinému krom krále že nejsú zavázáni, aniž byli. Poněvadž buoh krále neuchoval, znamenavše, že oni sami a obec a nejiní s pomocí boží náklady svými s obcí hory sú vyzdvihli, i šli sú do mince hodinu téměř první na noce) a přivolavše úředníkuov mince od krále usazených, Oldřicha z Tušeně, Petra Kluckého a Pro- kopa Aldera z Lošan9) a předloživše jim věci svrchupsané ne- hnuli sú jimi s úřaduov, než zmocněvše se spolu s nimi mince, rozkázali sú jim i probéřom, aby bez vuole obecní nepočínali nic, než pokud ze spolka namluví, přidavše k nim osoby z obce, 5) V zápise Víta Tasovského není dodržováno chronologické pořadí — k po- tvrzení Matyáše v Jihlavě došlo až po kutnohorské volbě, 28. května 1471 (úvodní část). 20. května 1471, což byl den skutečného sejití sněmu; původně měl být sněm zahájen již 18. května — Vítův zápis byl tedy pořizován dodatečně. 23. března 1471. Tj. asi v šest hodin večer. Oldřich z Tušeně —? Petr Klucký — příslušník vladyckého rodu na Čáslavsku, kutnohorský měštan; Prokop Alder z Lošan — přední kutnohorský měštan a představitel horního podnikání v Kutné Hoře, člen městské rady. 6 8 9 18

Strana 19
z konšel, z obecních i z starších a to sú tiem úmyslem učinili nebo statkuov svých znamenitě pojčovali sú králi milosti za živnosti jeho pro obranu koruny České a nemajíce odkud jinud sobě navrátiti, i hleděli sú k minci, aby odtud duochody krá- lovské berúce lidem i sobě opravovali, jakož sú ji pak drželi až do toho sněmu, kterýž se podpisuje. Ale vidúce horníci hned po smrti krále Jiřího,“) že král uherský s těmi pány a pomocníky svými, což sú předse vzali, toho uleviti nemienil i přijali sú lidí služebných, jiezdných na tři sta koní a pěších tolikéž pro obranu a zachování toho kle- notu vší koruně České. A těm každý týden z mince na kuoň po zlatém a na pěšího po 15 gr. a na pavezníka po 24 gr. vy- dávajíce, ostatek sú v dluhy za krále vydávali vedle zápisuov, kteréž byl král Jiří za své živnosti udělal a v minci položil. A to trvalo až do sněmu podepsaného. A v té míře přijel jest kníže míšenské vojensky k obraně koruny České a položil se v Praze na svuoj náklad, maje osm kop vozuov, 1.800 jiezdného, počestně oděného, a pěších 5.000 dobře připravených, takže nebylo sto, by každý neměl pan- cieře, plechu a lebky, a ti šli pěš v uodění tak až do Prahy. Po- tom se položili u Kolína, majíce naději, že Čechové jej zvole za krále. A když se jinak ta věc měla, v tom přijeli někteří jeho na Kank,d) dívajíce se dielu hornímu. V tom zabit jemu jeden znamenitý koruhevník a jiní toho mstíce, spálili duol řečený Pliml a zbito havéřuov viece než 20, i jeli hned z země, škodíce kudyž jeli, neb jich na picování drahně zhynulo, i koní po- bráváno. Toho času pan Jiřík Vranovský, minemajstr, byl jest u Hory, počav za živnosti krále Jiřího a trval za drahně neděl po smrti jeho. A potom vida, že horníkuov přivésti nemohl kamž chtěl, vsed na koně i odjel, sněmu nedočekav.) Sněm držaný u Hory na Vlaském dvoře. Jakož položen jest byl sněm zde na Horách Kutnách straně obojí, od osviecených knížat, pánuov, rytieřstva a měst i vší obce koruny České, kteříž sú se slavné paměti krále Jiřího věrně přidrželi jakožto krále a pána svého dědičného, i také strany druhé odporné pánuov těch, kteříž sú se jeho milosti královské za jeho živnosti zprotivili, k uvedení zase země této c) Slova „horníci... Jiřího“ poznamenána jako vsuvka nad řádkem. d) V originále psáno Cank. e) Tento odstavec je nadepsán na fol. 23 v. 19

Strana 20
v mír a v pokoj a v řád, a k jednání obecního dobrého. Tehda mezi jinými mnohými potřebnými věcmi, kteréž tuto pro krát- kost opušťuji, mluveno jest od obojích, aby král a pán volen byl, že jinak nemuož snáze tato země ku pokoji přijíti. Tehda knížata, páni, rytieřstvo i města a obec, kteříž jsú v jednotě při králi vždy se držali, učinili sú otázku na těch páních zpro- tivilých, jakož ti páni za živnosti krále milosti volili sú sobě za krále a pána krále uherského; při tom-li volení zuostati chtí a jej za krále mieti, čili pustíce od toho volení, s knížaty, pány, rytieřstvem a městy jsúce sobě svobodní a volní, z jednostajné svobody a vuole ze spolka, vedle řádu, svobod a práva chtí o krále a pána jednati a mluviti. Tehda ti páni po mnohých tuočkách žádali sú na to mieti rozmyšlení, řkúc, že na to chtí odpověď dáti. A v té míře Lubenčík s jinými, ) poslové krále polského přijevše s listy věříciemi, dali sú poselství přede vším sněmem, že král polský Kazimír pozdravení králov- ské a vše dobré všem obyvateluom země České vzkázati jest ráčil. A ačkoliv od strany odporné veliký vstek byl jest o vy- slyšení toho poselství, pro stálost však strany naší slyšán jest, a řekl: Králova milost pán muoj najmilostivější rozkázal mi jest vám pověděti. Jakož ještě za živnosti krále Jiřího slavné pa- měti požádán jest jeho milost, aby syna svého prvorozeného kníže«) Vladislava, pána mého milostivého vám a koruně této za krále dáti ráčil. Jeho milost ačkoliv skrze takové spřieznění kteréž jeho milost s králem Jiřím slavné paměti měli sú a bra- trstvo, toho jest neodpieral, toho však nedokonal jest z hod- ných příčin až dosavad. Než jeho milost jednal to slušně skrze posly své a ještě jedná k stolici papežské, aby v to ne bez- děčně, ale povlovně s povolením vkročil bez prolití krve kře- sťanské. Pak poněvadž krále milosti krále Jiřího buoh neucho- val a vaše milost z jednostajné vuole voliti chcte krále a pána sobě, žádal jeho milost královská, abyšte syna jeho prvorozené- ho kníže Vladislava vzali sobě za krále a pána a bude-li to jeho milost, bude vám král spravedlivý, zachovávaje vás při vašich právích, svobodách, duostojenství i cti i při všech obyčejích a artikulech, kteréž jsú jeho milosti poslaní od vás. A netoliko při těch artikulech jeho milosti poslaných a od vás sepsaných, ale nadto i při jiných, což by jediné s vaší radú bylo. Při tom í) Slova „Lubenčík s jinými“ je vsuvka po straně textu; dále je jméno to- hoto polského šlechtice psáno vždy jako Lubelčík. g) Slovo „kníže“ je vsuvka po straně textu. 20

Strana 21
při všem chce vás zachovávati, hájiti, brániti, osvoboditih) jakožto pán milostivý. A o kněze Viktorina i o jiné vězně při činiti se skutečně, že bohdá brzy proti budú, tak však, až se to stane, že syn jeho milosti za krále českého vzat bude. A skrze to obeslalť jest některá knížata, přátely své, chtěl-li by kto mocí a kvaltem na tuto korunu sahati a utiskati, aby každému bylo odepřieno, do obeslání jeho milosti, neb k té věci hotov jest, kdyžkoliv věděti dáme. To vyslyšavše, uložili sobě hodinu k sjití pro rozmyšlení. Actum feria IIII in vigilia Ascensionis Domini.10) Potom přijel biskup agerský a Čupr, vévoda Sedmihradský, dějíce poselství od krále uherského,11) že žádá, aby vzat byl za pána a krále českého, podkládaje se znamenitě. To vysly- šavše plný sněm, opět se rozešli, hodinu XVIú položivše k sjití.12) Čekajíce odpovědi od pánuov zprotivilých na otázku jim podanú, proto pustili od krále uherského, aby z společní vuole, svobodni jsúce, jej nebo jiného krále sobě zvolili. Slyšán jest také i kněz Viktorin, vězeň krále uherského. A když sú se knížata, páni, rytieřstvo a města po obědě sešli, chtiece jich odpověď slyšeti, tehda oni nepřišedše poslali sú dva z sebe s túto řečí. Že král uherský po ně poslal, aby rada jeho milosti a poslové hned k jeho milosti jeli bez meškání a oni páni že je chtí provoditi a po nich nechtí zuostati, a tak vsedavše odjeli z Hory dobře, plaše. Tehda knížata, páni, rytieřstvo, města i všecka obec na sněmu pozuostalí, vidúce jich nekonečné předse vzetí, a že by ta věc mohla ke zlému přijíti všemu království a k roztržce, znamenavše také nebezpečenství, že král uherský v koruně silně leží vojensky, nechtějíce, aby lidé z toho sněmu roztrženě se rozjeli, vidúce oborem vuoli všech, že by králi a pánu rádi, aby toto království mohlo v celosti zachováno býti i pro jiné příčiny přistúpili sú k tomu, aby zde u Hory král volen byl, ačkoliv od Pražan mnoho jest proti tomu mluveno řkúciech, že vedle práv, svobod a obyčeje král měl by v Praze volen býti, znamenajíce také škody a nebezpečenství, kteréž by z toho h) Slovo „osvoboditi“ je vsuvka po straně textu. 10) 22. března 1471. 11) Posly uherského krále byli Jan Bekensloer, jagerský biskup a sedmi- hradský vévoda Mikuláš Čupor [zvaný Čupervojda); na sněmu vystoupili 25. května; z dodatečného zápisu Víta Tasovského se zdá, že to bylo dříve — viz Zd. Nejedlý, str. 164—165. Tj. před dvanáctou hodinou. 12) 21

Strana 22
mohly pojíti. I zdálo se jest všem užitečné, aby k volení krále bylo přistúpeno bez pohoršení práv města Pražského. A takž z daru pána všemohúcieho volen jest najjasnější kníže a pán, pan Vladislav, syn prvorozený Kazimíra, krále polského, za krále a pána českého, s výmienkami dále psanými. Actum feria II post Urbani, hora XI.13) Podepsaní artikulové, sepsaní z jednostajné vuole pánuov, rytieřstva a měst království Českého, kteréž volený král má tvrditi a vskutku zachovati jsú jeho milosti posláni. Najprve: Kompaktáta mezi svatým consilium Basilejským a slavným královstvím Českým a markrabstvím Moravským zjednaná a udělená, aby zase v svú pevnost a držení přivedena byla a ztvrzena i skutečně zachována. A to král volený zapsati se má a zdržeti a k místu přivésti. A jestliže by je kto chtěl rušiti a od nich tisknúti, tehda jeho milost má jich hájiti a brá- niti proti každému a před papežem zjednati, aby Čechom a Mo- ravanuom tak byla potvrzena a vskutku zachována. Item arcibiskup kostelu pražskému aby dán byl takový, ježto by Čechy a Moravany při kompaktátiech zachovával a kněží světil obojí strany vedle kompaktát a zápisuov ciesaře Zigmunda. A toho arcibiskupa aby zjednal bez prodlévanie, aby stvrzen a posvěcen byl. Item král jeho milost má nás a korunu držeti a zachovávati všecky, pány, rytieřstvo, Pražany i všecka jiná města při jich právích, řádiech a při jich svobodách vysazených a slušných starých a všech jiných dobrých zvyklých obyčejích. Item privilegia všecka a zápisy od ciesařuov římských a krá- luov i knížat českých slavné paměti, koruně, pánuom, rytieř- stvu, Pražanuom i jiným městuom aneb kterýmžkoli osobám uči- něné obdarované, a zvláště slavné paměti krále Otagara, krále Jana, krále Václava, ciesaře Zigmunda, krále Ladislava, krále Jiřího až do jeho milosti smrti, aby držána a zachována byla. Item hradu Karlštejnu koruny a klenotuov všelikých zem- ských aby neporúčel ani svěřoval žádnému bez rady a vuole pánuov rytieřstva i měst a obce království Českého. Item když bude mieti jeho milost král k korunování jeti, má zachovati řád a zvyklosti starodávní koruny této i přisahu učiniti, aby každého při jich práviech etc. zachoval. Item aby králova milost žádných cizozemcuov, duchovních 13) Tj. 27. května kolem sedmé hodiny ranní. 22

Strana 23
na úřady duchovní a světských na úřady zemské ani městské nesázel ani zámkuov koruny České jimi osazoval. Item král volený má to svú pečlivú pilností a prací zjednati, aby král Jiří slavné paměti od těch klateb, hanění i všelijakého obtiežení, v kterémž byl jeho milost z osočení nepřátel aneb kterakkoli to na jeho milost bylo jest uvedeno od otce svatého i se všemi knížaty, pány, rytieřstvem, městy i jinými všemi jeho milosti věrně se přidržíciemi, živými i mrtvými, aby jeho milost byl vyňat a vyveden slušně bez hanby a bez nákladu koruny. Item král jeho milost nemá žádných zemí, měst, zámkuov, hraduov, manuov i jiných všelijakých zboží k koruně přísluš- ných od koruny odtrhovati ani věny zavazovati etc. Nebrž což by bylo od koruny odtrženo, to má zase k koruně připojiti a zvláště což by sami jich milost od koruny drželi, to aby zase k této slavné koruně připoje ráčil navrátiti. Item najjasnější kněžna a paní, paní Johanna, králová česká, aby při svých právích, svobodách, věně a při spravedlnostech byla zachována, jako jiné královny české ovdovělé za jiných králuov slavné paměti bývaly zachovávány. Item osviecená knížata, synové slavné paměti krále milosti a vysoce urozený pán, pan Boček,14) aby od krále milosti při svých duostojenstvích knížeciech a panství, právích a svobo- dách, spravedlnostech a zápisech byli zachováni, držáni a ob- hajováni. A k tomu, což král slavné paměti, jich milostí otec, zboží jich zavazoval a v dluziech jich milost jistší neb ru- kojmiemi zastavoval ústně nebo listy pro potřebu a korunu tohoto slavného království, to aby jim bylo navráceno, aby jich milost z těch dluhuov byli vyvazení. A také jakož táž knížata po smrti krále milosti podstúpili dluhy žoldneřom některým a dvořanom i jiným lidem, ti také aby jim byli navrácení a z nich aby vyvazeni byli bez škody jich milostí. Item král jeho milost má to zjednati, aby osvícený kníže kněz Viktorin i jiní vězňové, ktož jsú pro tuto slavnú korunu zašli, byli bez škody vyvazeni a vypraveni. Item žoldneři a jiní lidé svobodní, s kterýmiž není o službu uhozeno a o škody, aby s nimi uhozeno bylo vedle slušnosti. Item o zámky a zboží těch, ktož sú se krále milosti věrně 14) Boček, kn. Minsterberský, nejstarší syn krále Jiřího; pro nedostatečnou inteligenci se ve státních záležitostech neuplatňoval. 23

Strana 24
přidrželi a ztratili zámky a škody vzali, aby král volený ráčil péči mieti, aby zase k zámkom a k zboží svému mohli přijíti. Item všickni závazkové dědiční, kteréž králové čeští, i ko- runa Česká s arcibiskupy, biskupy, coufferssty, duchovními i světskými knížaty mají, aby se jeho milost král též s nimi měl a držal i zachoval. Item poněvadž králové čeští, král Ladislav a král Jiří panu Aplovi a jeho synuom a strýcuom15) přiřknúti ráčili, že jim mají jich milost radni a pomocni býti, aby to, což jim jest od knížat míšeňských jich milostí odjato, aby k tomu zase mohli přijíti, za to krále milosti prositi, aby jeho milost ráčil se k tomu přičiniti, aby jim to mohlo zase navráceno býti. Pronunciati sunt articuli suprascripti in presentia nuncii regis Polonie domini Dobkonis qui verbo regis asseruit esse tenendos emplendos sub obligatione sui colli. Actum feria II post Urbani MCCCCLXXI in Curia Italica.16) Toto také přiloženo v témž ma- jestátu, aby potom nikdy král český nebýval jinde volen nežli v městě pražském.) A když se ty věci tak skonaly a ohlášeny byly, přede všemi k tomu od valního sněmu strany naší české vydanými na veli- kém pokojii) nad preghauzem, tehda ti všickni páni, rytieřstvo, zemané i města tudíž přítomní vyzdvihli sú za hautmana krá- lovství českého osvieceného kníže Jindřicha, jeho žádajíce, aby tu práci ráčil na se vzieti, a to jsú oznámili valnímu sněmu skrze pány doluov na dvuor k obci vyslané. Tehda pan Vilém Rabský17) učiniv slyšení mluvil jest přede všemi, ktož nahoře v pokoji vydání jsúc od valního sněmu se- děli, k nám řka: Páni horníci, již vás teď tajno není, kterak kníže jeho milost zvolen jest ode vší země za najvyššího hautmana království Českého. Vy jste klenot země České hned po koruně druhý i vidíti se všem pánuom, rytieřstvu i městom, poněvadž jeho milost koruny této hájiti má, aby jehok) milosti mince byla postúpena, aby z těch duochoduov jeho milost na potřeby zemské zdvíhaje k obecnému dobrému nakládal, řkúc 16) i] j) 17 15) Aple nebo Ople — příslušník pražské patricijské rodiny. 27. května 1471. Tato věta je nadepsána na fol. 26 r. Slovo „pokoji“ nadepsáno dodatečně na okraji místo škrtnutého slova „paláce“ na dalším řádku. Vilém mladší Rabský (z Rábí nebo Risenberka] — příslušník české katolické šlechty, přívrženec krále Jiřího, nejv. komorník českého krá- lovství. k) Následující slovo „mince“ přeškrtnuto. 24

Strana 25
dále, nebť jsme my země Česká, ktož sme se krále a pána svého věrně přidrželi až do smrti jeho milosti, i vidít se nám, aby se tak stalo. Páni horníci to slyšíce žádali sú, aby jim přáno bylo, aby to na starší z uobce vznesli. A šedše doluov, obeslavše starší a žádost svrchupsaných jim předloživše, na tomto sú zuostali. Chce-li jich milost, aby jim mince byla postúpena, tehda aby je při tomto zachovali, jakož se teď podpisuje. Najprve: Jakož sú zjednali žoldneře jiezdné na čtvrt léta, těm aby napřed z mince každý týden1) placeno bylo až do toho času vedle toho zjednání, neb sú byli k obhajování toho města a hor zjednáni.m Druhé: Kteréž pěší zjednali sú ku potřebě obecní, těm také aby každý týden z mince placeno bylo vedle toho, jakž páni s nimi namluvili po čem každému má placeno býti. Třetí: Jakož súsedé a obyvatelé zdejší pojčovali sú statkuov svých králi milosti k obecnému všeho království dobrému a jeho milost byl ukázal, aby z mince bylo placeno na ty dluhy každý týden, nemuož-li býti sto kop, ale najméň padesát kop aby vydáváno bylo a páni aby přijímajíce to i poplacovali sú- seduom. Item jakož z povolení krále milosti slavné paměti obec po- čala jest valy dělati k ohradě města tohoto k obecnímu dobré- mu, aby ku pomoci toho nákladu z mince pánuom a obci každý týden vydáváno bylo deset kop gr. Tehda páni vyslaní jsúce od obecních i od starších z uobce předložili sú svrchupsané kusy před kníže a radu jeho milosti, kteráž s ním byla v králově světničce nahoře, zejména před panem Vilémem Rabským, panem Mikulášem maršálkem a pa- nem Mikulášem Hořickým, hofmistrem,18) v přítomnosti pana Ople. A když kníže jeho milost s svú radú svrchupsanú pány vyslané vyslyšavše, řekli, pány a obec tuto při těch všech vě- cech zachovati. A ty věci tak z mince vydávati až do zaplacení dluhuov.*) Tehda dány sú klíče od úředníkuov mince knížeti a jeho milost zmocněn jsa klíčuov i poručel je zase týmž úřed- níkom do dalšího opatření. Actum feria III post Urbani.19) 1) Slova „každý týden“ připsána po straně textu. m) Slova „města a hor“ nadepsána nad řádkem. 18) Mikuláš Hořický z Hořic — příslušník nižší kališnické šlechty; zastával úřad purkrabí hradeckého kraje a nejv. písaře Českého království, hof- mistr krále Jiřího. n) Tato věta připsána po straně textu. 19) 28. května 1471. 25

Strana 26

Strana 27
OBSAH Královská volba na kutnohorském sněmu v roce 1471 Městská kniha Liber sententiarum z let 1467—1512 Kutnohorský městský písař Vít Tasovský z Lipoltic Prameny a literatura . . . . . 3- 7 8—10 11—15 16 Přílohy: Edice pamětního zápisu z roku 1471 Fotokopie pamětního zápisu . — . . . 16—26 . 1—VIII

Strana 28
VOLBA VLADISLAVA JAGELLONSKÉHO ČESKÝM KRÁLEM (edice pamětního zápisu v knize sentencí z roku 1471) K vydání připravili: Marie Kapavíková a Lubomír Vaněk Vydal ONV v Kutné Hoře v roce 1972 Vytiskly Středočeské tiskárny n. p. provoz 25 Benešov u Prahy — 3414-72

Strana 29
vn (c.ſe vr Geeuu x. — a i.wee e Vodms ser orozdinu drnefo cflada edfes. z ſuſsae tyarere refiity -seffryaeeeq0 retasnon aybatey atd 8a 6 fuie 8ety te Sv. rvſa poref y- pun vpe-o4 o ſrdote ſareet ſrrate —hofrl reſre4u finle gev.oeya we fl7. p7p. bacowfow ooſkqe acytß.oſor. maniaiſk. ſroſo ſilbezßa cesſIrehnoſhryne Poore wieſe efeaſe a Jous pee ,hrefilre fforuneta diu v Pfrcſonw Jos.n mczelh, gefe lagehr poguk. Ea- ſowo- &lgeß trfadt, potou (« ynietwad neßilh k vyofege. pei —lel vrvſeszvach zeſo ſoráme ſzetNw obib 7ae6ćá &cSPotu- .unnknst, Presetske Feerre wil 7ſo c.6. arocl� nemfuge TEresheß. lte Pacm. 76.Ac. geſko takowa woktá vkzakkⱥ pogowſk Catr a,'uo ćrvnſy a ttaa 7a 7. buoßk ſwecßerſle' braſe gin-ho ay s ſherze ceſo meeo yá A bykezſkvo vey-ſ Tywhib.bß pufo . GrzeGuR orpvohtatee Curh qre vgne virak, " 57 mier paſe., weſh. 7eisaſa7c std tyweſoui papezſe ys. Catte n frfanes 7. - feoo. ruloowniq vſratſhe ſer pfre/ Azyycßew oßywáteſuow Heſaci&powd áecż waſuß być Prsunsues & ficanues rndor ta falle yntzſew ſyue cow owetſbyiraf 38eef femrſae ſo. u7.ber7e7 Vt, ßowcßy ráw Hy87- a7áj.ſ yfzer nody 4uifm ct cuslameſe ſ s.ſparst., ct&., prtfaſeen, vs — wze— ymv kubaacss 8.l.ß Čf.g risec. §ov p..Nh ticta attsě ponerva pa vupuuul Akla veeſke epaljaN ullo sadieni werl & 7u3.-6.e Avlbr mtmer trefe Boeq 2fleqe Salesi v woſeſ Poie wi otomu7A mraſ. wAkalocżſbwi R ſ vn va-. " Polom, coge wyieafite phvegocuaa Porectr Nreſke w wtozy nawegýe polue, euey ee ſace wenn6 meyy f..f A vira t fraſe 7een.ot pocrf. 7sc.-ek bonoriſze ſráy. pan, fene ſ �aiſe viſso proal ſuei okkpoſu ſeru poſaert éntce gru 49 wefgech wsulu“ “su vezua ſ378. wpolue &c St7.ſe So(ruuo ure.ecae quiadeput osarofaf ſ prowſle wtotomal Gtnefo-uſty wyky ty vaſ 8y atiaw vlſ e ton faet, � Cery ſuamy tec po-uſ. re S črti Jengíne wzhr nákey 7e sonzy knn, peíársce váa ečusce 62u wotel Kle �ouligu vezere —ſpee sryſt pahegee vsk kyam ſurstepſa.. ſev— ſul Pcalr po ſs enigu A aneſparaa áei wehurcl ~-ſ tenere peteuse.u s" uue vor tujln v pegn.28 pe sroc ~ bhiauwipe ſrewmoey kvi wete ſpe ee enenie vyd e- Geelurst weet [Yspesſi-ce- * rr v v es . I —

Strana 30
-Ai.errn/ -arse Gemte reen raa cer.c.ſ ercraanes.f Ac-finiesper- rq o 7e 6eekaP aketéí tvyes e vyeé fearuchos chere p pr-ſv aproete ſosaar. Aſerfi Werſ w prſe rav. ayeasw Pxcols frronDna Aruowe Vg&to- kae (8 rſ 7a śo3am az e á ponicwul? cuci frec nemafe a 3uaukaae ja a tavgií hmey&ri rAcody ſwymć foc.w �uyy pr vyzsweß6 v N ſe 80 apáew taen prcs Sraturexaa Aycu of brkße vſreryci ocrtie, ce Jiutra čirua poddpa Jiem 7iſai w rzdcy &ſy ży ſwichyya. ulta p. y ſvraluow qu (ccrueuſ ſe ſped. ſun Aráce vzbac ſ cá vywbazom/aá, bzrmoſe ahcr pogvak 23 k/ pok.87. (fr.č nk/pvkawß/z 6ucy eſotr 7oee 200uſ robuprci v o ſp17 Akſu tot verſtece, va-k Qu ſucho & ſwlil (nmumhe poy esac ſ cnac. — (ſz 2a1eoſkere pre bvána kvn., Mčanamanuu oc. 8rrte ſaue áuka rv�iltel. Gěaay a 9 pochosy FratowſeAr ſi9crh v daopr�ocak vekp pß Prek az8ocijo ſu-d' et Frſprs Sery c.P reſeeet bulo gira cwo.ce e krah ſke- Pady apcog-& ſwe v �yv2l wzak tß vſewek walae((y prgne ſu &c ſUzebrych gxrrch na z ſw &uk A picßck wlka yvs voně (ac�wa wá�o ok wMi dzanie Roſk c6 k8 wZajxcc vágoo pe 7Eieucrcpu pe rvecsna pacyk r' crm at wydvewcr/ eſtcri ſ. wotoſjy za kroſe wyśewak weśe dwyſkoc ecż �yc twſ gir żeſwe Ieconoſk vheſac awaiePHocozá Gi =caſo a &o ſmc" yerſaq wec wne prycć o 6025 ſkuſk wegenſb. Pobrwie Roz.) Reſk. a rlyſſe wywae "aßrutg -fial "tge sſiſwr-a vn porſlac olep ~ruſpa vA RGre vywcchayc� alé ge wbyſe Sw 6., fa,9) ....( pory Nech. Cton S6 M. y ſl . osy pao � psčak vſa rpe .r 3 Gzezcywſi Pezaſe bowpa ed wicz midlá y preb cwky 9.Bar F9ede†rv pacoc&o 7 serreág b0 —ſhee ſyehe 9 vr7 yt. — & 720 ppá mcce n ych r 7epraecce cspel byvar 6 mra 7—c v pobracaua) — II —

Strana 31
... ensee na galſiee, o- alu pocao &' ſuemeBe vne Gvrach aze tje.a/ran- g o' oſwreccuir es butyar pAnnow tyherſwa aaref y wſſh oleć corww cſ Rkráſ ſ �zaww pomr lenſa vin�o wortnie prwrea .byto butſe a pmaſ pudiorede v a2 ſu emo �rone Panell hiec Goru�e ſ ge mhof fucoowſse Jage' ranoſh (rundik & v�ese raſe ledr reto wwer s wyoten a w val a h nvoou Zlesuu grym mred. ruer. sra wen Eteinuto profoaereſe eretliv.n.u- eſeoo oog, && &we ~rme wocen ont regtaf rcſu7s tatu čnde ſaysbel yrvert. tenew bulipata ráć łybenſewe y wiaſki & oben teri uſ wyvdnokie kz ßrac wzßy ſ śrat gyzika f. ohrrßu mubechyaáh ryrotias. b6 F2Nra. cejet.o o Arce—oſ. wotie. ſ ſocue 7e Gaſe “ pada kraſe voſkek rruoniſ wotem Teeſeat afu “g ea 8ace -.ak a tege woſen. kiraly yarr ty ſuver., a eß ſel ſohu ſwetad. & wolw Igrbußun ſwotbo, A wioſe kſpiálu wałe rasa ſrvedo? ~ ymdha eiui ofnuk kpona avaaia muunk equ yomepe regitaj pascé. ſ. .Adu mek ny oy piér. v 6z 7e nato chi vepowici 8uui wte máe ke ſo boſwwe Pátec potfkkynýywá�e ſuß w.cr 7u P.eſa ſe sſbr y1.séw-, ſáknee 7e Emcpodty bar-r pru woeć Fralowſt u wk tobue wpr-, oc,dllcue 3 cr wzr'ſka spotri wedl wſahar owſlin- oo roſuſ ywoſaſoſe wſaſ ſaali vyma 9ſe aqoe —sofua sas—ſe m Raccoal. .ic.� pa. powusuh Ralo. g (pi a w.ſh Sacct výrs slawee pam Rueuo wtas ſladt. troas- g yoeſe vě po ſwiq. kveenhe Sauinig- Pruua—uiae wa a Rou Egv' laſ ſeaſa 7“ taſ ſrzwvnen ☞—Oſe anfie ☞ sus pomudedp o Wastrhue te� ye m ban� todo wſiaémyt3qudcyrô yym apsuſcuu? ſulie ſhr' prſt ſuegſſudvus gfa 9o.C te ßſwcz pr w ww wc8eg ak rowuue tr- ☞ lpee to82 yca, w Rieg“ t. putt c wad vhß enee —ſ“ čre rar Prat Apen 1 6 7ase koſány kć woſk o sy rlvireRini wi gww Máloßk &uowſ N6ſe akaa v'use ſcava vaa ſpu pečuth a , en“ ſrowona i teriowattu men pz.weſci yudlec, eArei aate- ean Soeseſy vrz boac9 — III —

Strana 32
☞rs el cſ" roſlum suut liuuue& pytzcan eucua,ee'ustoſh y vEuwaja erun tertk,i, ler nali v pr rymyci ayu ſwelíe, nak cyu pruyva u wae tacpicen uápir onut . pa, edeſhile. of m.douuuue ueerc xaumu je přar- tspoſnpr. te wye ſ igre & ſ- zakuatu Resue wyataa oſerets cesſtah. evydčecia cii,uu prratir ſwe ctibiemim 6oo mesr A krachem, cstutv &v.. Vraca, avtſkan ac, &raato vs 80 osese 7'mkeſh wde eru wicp coeal vvſe koy, &c wár. c 9.. A wſámu vhgl phć 4os." F prni povruvlem veter"v"csase poto- yel (v.svere a froy nellioe/eumeſs epeſelis u& Paa ac ne“ a1' 7e kpčeege ſ eke wwyßlyſkiakge paer prien, vrt pvrqdvreczLgrst a*pomuhu ckpma zywůwít,ch na etret rut puſna Skuhe vhſkee ad, trokg mod smto- esu Jevmagie' fraſe preepnak Gan Jyses y kázwiatwm, wiżya, Srk váyk esy ſ p Gralu yan ſyberzſve amefta po abesté ſiece v cs o f deſia s- Leyvsrej poſtac ſu owo zele ſy (ze &aſ riſh pone ☞ſuc Aey uor ma Areſnas Gme &éaf gra 6-:- fa- A ouirue veu“vu trora) vjm 7—slas atue Vesawně obreu 3 Peuvertái cs. Ruizattr Wienſwa areſhe v wireefa ocue ſrc prrofues wau guinfo7a7. by tu wida wsc Rſc ynuit woy enſenfuefr esſi enaa nbely (7e Eicſevaſe w Em ßcze cn weyvrſknec& Aaſbiſac'uphre- �wysć wßuc obazen, w.ad wſpaj 7eč bet. ara rai �b, ſi bwſowſhri Moſc wceſoſ Po6i, y ywgáe yrizáy ywſrá p- eA6., 78c qh fnaſ leean A f (afot seyu moco p NaMano &ca 7 wscpla ſwebo9a Iskg fraemeCh, �ka ancbrycru Wwyngs woſen 6“Ir.alauret nſ- cf wſe ſuli b&67 7o.. Y vaſ= reuuſee'as aprefen e twoten. Zrci &,clyrſ( ouſelovſe yrſv. e f 79. plaa wse4. rzerſeſkeſp Ci ajuIra who ſuls ſypisonrt cazy n Cwce powo ad euce are do ſwe�cafa F. deree. IA for vea- &r IV —

Strana 33
peee e prutaí. pree kh " yvjewka -, e Halowf- ' ſv wloo. fraſ -us een,dut a wſtcre penonur af-e łayy ac Joeruanta msv ſwat, coofeci enrcerſk. Istaly., baſowf a3�h-, a ejarbisió,iapten15 Hgeen- avseſana ah čſ wſwoe poweeſtaruen wo &ſa aſprru v ſfaruime Aaneven woſe- Peyracpu av'nu a fimife Nh 7er fer ar]" &me euse e fea cntibEa Aycerapsr9va arecue cteuasa, eré a,ſa padirp an /h.ct. 7. wa (K AreybifFry &yſeeſ. y w. pr.'.cy &c. 636 eiſvwy gepiet, dr vaptnſirne yvcpukeci afokai" Grekſ oſoy ſerany Wesc. computas A 7erſued. Aiuſa enpaftur A Jueteue Geey recwen- acy ſecery.., a poſpvueen cy luf Ef e—feſe ... ---e a GuYoret A7ariwnstias vaS rey Ebenſhre pivram yuprra a -rsje slVmaal ljas.o krni.ſ ſwe boslaal wyſevewel A �-syl ſhrzysj A wpeci gryß śebuj rwßc,el&rc.s - Je poea vpere aariſeu57.-ſsc á káabow y &r7ák Rɇſßch ſwwe yamel. bo7-i pu. Buezſsr. Yrtramon, veavn, “j-čau a n6 Seten &ſ. oſplam, vriene cdbawGom J7waſke Gawas- paia Crale Ottugisr &rac a... Grle vpſaa. eta Gae Raeilaare Gale 07.sa t—boſ ſrerh a8y 917.e A Jachpewan. Ga. (ef Gra9o. Earepeeor.- -Foruuy a ßcenoto6 wſpſſyah leoſufieasy -ron7 .. frra.f (78.cams A woſe yomodi kybenſbwa y 4 uſe A chw Gulecyon. Jesp. e Bsyr 6.sc -ichoc...ſoſe Er. & 6t....i.-. yct.... z4alowit. 123 A rwyßaſh �awsaw... fnny tet HTing. vránK ac, 8 .7 9 c puafie 2nas V —

Strana 34
☞m d6 Graciwe. —2efacturc D.apa fe6— vyas, varf.wui F ſirte a8. č ku aj-eſz& ne prel an 7e-.a kn.ny iſks ofazowak.= of fuc wofe-y ouawſwie popade refueſh, cyno 2a by fuce 517. Prawuc 1uu. opheceauae fakvo- v weuſi frPektiren ewkee-3ju. —sſ 7spavre a m6 Gune &d w ac qe feſt 2,"ob utrr ſwatcſ y �wſſe. bozay paw 6 mnſ rſv g wſl-ágr'eſh wize Nty7ese ča y wrl�y- acy 6-ft c,e welcat aw Rew. fl.fp- C3 sanh a cruaQuo. Erety f Eue ge.-apenema 7etm6 7- cf f.d Iwa.�á chkmo� y yiyeż wyzßake� 787i ē towmi yrſaſſry9 tovene oskß-�as An wich lawarau tabrz v76, &edbouoou optruno ev má čifč ß ter.me yvyoy/á ?woſſke 2221 ſam gof —ſoßk od kwany vrrdh woral, 71 Greto ſtine čm.mCyraji norasst 2. e�wby Jospeceſp Rur-ayn po- pooatu Enatowa ch Iáy ywſwyci ywſs.ci ſwatobagi walinc ayr ſysl Syák zacßowanⱥ yak gáe kuſowry A�k uśdowec Iagwycż ftafiocs ſrawe yumák o, �cl 7ac.Caw n " eßoſecuná fśiiot ßynáwy �aww y ieh fraſe —ſoſh wyſc gupocy ync Uren egst.a8, & frice -ſoſhyn. ſwych ocostwy nſoles Elczucyucj - porſr ynedefA ſrot:barfi ſyrwe9buſecj arerſeech a, alrucpowa 9r3. A Mcagy Ra. Nktulai &ak ſumpu g —Coßi or 7brá yn rawa B.Cawßaze—ſaſ yſazy —6 v..Ripuai Jaſuwoſke vſora m& bſ yu potren a lonuu ctjow �uwu.e Prtaufbre tu Ac Ranamrarcho acipai —.Caſe 3o ech 9cir-&R,a wyſhar u 87 c Rozata papurt Penle -coſi pocſtya. Day Pcencrun ~y ftul, aSworanem vgana, bsos et ac7 g 6y6 .vrrackni A 7-ai cá, wyvaru 674 + & Eer.7e —a VI —

Strana 35
Apytuekárn -sy k s a1 ywe 8vuc, " e Eal qo ſoſe — to čvell-at 0 oſwieuey fird čnkk. wotvl, v gi vepnowa ěu u7 prrotí Jřstro- čll & k 67/80y wywayew Awyymiwew H ecauep ag co ſuvho ſeteyre-eſra. vderm Aeſse, asy ſpli vſerse bra meoc priſſ-en- ſef —& ks lavi tccs etr p- so ez cemsiſe weer yerh oztrane 7... & aſkoá, wrek Na, fekc a- taztpop.-ek aly vee &rkc-, -e eſ“ vz9. efoslf 7ornt ſoure e.ae v Eet encesv v Sun eſl ſApeßtrpv b.�kyv &Fessy S.fow-. fweettyw Eratv -ag. A&,p nemef fraf syf — ksree v pajoaſ K ro-eey Graſom ysili, 6c cas. .. 6.fg pallo Cyſet. &e' ſrouem, “ ſcryquu., 3 7.76.-u vozſ. 9mu ufi mfef emi a pemogui er" ady t 7 s b.gur celonfsci jacf.Cof6, h 7as moejep7 J"tr. Ercce -teſ“ Va'eoſe- mq“ eeNynsqmt a6, 7 te mspo 38/ . vndno 6.3.nal ſer are“ frſre myint wo, hvfrenn on Sleena � darf apieie -eboe orecnsue p-d etf B roveea-uerme spe ay p c „ dua sane kvrß ty wesgy thß ffonal, . ocfalie... && rrtwi-- ftonor .euumue ſui ſeulue rußiCeſhe u Parron. ntrelht pufi oprer tiauren zequa ump f pani Rnerſer. Zemane versſe t2az yrekamnk verzswaj“ pl 2 Heetntn... Elomli t7eſ6 oſueeterc fte Saga af be pravir" meje m,ece - w yf. e7....d mwaſa.? ſ ſere Pan, Sue-em nuchuuuuu, &l6s, wyſſune/ trqo yem wyſo Euſl va srnto- i-cu.ſ vf praord- fre. wroligi wydeiufen ob .f.. qee ſlel ſrhceee ea. nte spari §ng G3 wad kè tvro noni Ewnte 6ure oucp weſe" J sempi veri bnfowſ † Panevwyjk je spantrene — VII —

Strana 36
E vy sns A tv sal apa | ‘ pate r ee + Leo Copa da aa Re Be -v posz f Tybecie pp sogoef men f 7T Zd veo dert om LE, yd Pp V r cv BE peri eria e. m m qe rot" -< 4 € © w p Zw è —— À—— — | j | A Mateo terit porre ^w v1 Ad TU e Ae MR . or Gori gy tu fogge A, Ra a = do T vole: ve dm an zz zzz ww foy ped PT ME der Alec ql loft La 95 AE k ge IA vatur bo paca CX mU A U TYŁ ua (Bor > nA i tri fy vp “5 Arm ny Gb raz Ber: ad ted- eX mos DÉBUT i Fr: TEE toL — | = — por E ET Bed = gi as ar 7 m sz 1v sobre AS perm TA ee M Eos TT. SR Ee pute T a CAP y | off » e? (taras (ode Ep! Pori Ep as Sp f 9.6 ne €. En s ns ta Tv pua ble + ep n e nes, piper Em offi fene, om pn P Boi Boje uet mio ft f fur vao (pay rere oin ipe ur e à esf t nn M gp » se. Brom qune d sous / ere Pa E i i ' ' + — VIII —