Strana I
FONTES RERUM BOHEMICARUM. TOM. I. VITÆ SANCTORUM ET ALIORUM OUORUNDAM PIETATE INSIGNIUM. PRAMENY DÉJIN ČESKÝCH, VYDÁVANÉ Z NADÁNÍ ALACKÉHO. DIL I. ŽIVOTY SVATÝCH A NĚKTERÝCH MINÝCH OSOB NÁBOŽNÝCH. V PRAZE 1873. NÁKLADEM MUSEA KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO. V KOMISSÍ KNĚHKUPECTVÍ: Dr. GRÉGR A FERD. DATTEL.

Strana II

Strana III
Vdobě, již jsme zvykli jmenovati probouzení se neb i vzkříšení národa našeho, nehrálo dějepisectví české nikterakž úlohu poslední, ano můžeme vším právem tvrditi, že hlavně to bylo dějepisectví naše, jež držíc před národem naším zrcadlo, v němž se odrážela někdejší jeho síla a mohutnost, touhu v něm budilo a důvěru u vrácení se nového života a v možnost opětného vyvinování se národního života našeho jak duševního tak i hmotného. Národu našemu nezůstala pravda tato neznámou, a proto, chtěje na jevo dáti uznání a vděčnost muži, jenž směru tomuto namnoze celý svůj život byl zasvětil — slavnému našemu historiografovi p. dru. Frant. Palackému, — založil k upamatování na oslavení sedmdesátých jeho narozenin nadaci, jejíž důchodů se užívati má k podporování takových účelů, jakými on národu svému nejplatněji byl posloužil, — tedy k podporování dějepisectví českého. Přední pak podporou, ano může se říci základem všeho zdaru dějepisného jest, když snadno přístupny jsou dějepisné prameny, když ti, kdo se badání historickému oddávají aneb dějiny spisují, naleznou látku, z níž jim čerpati jest, tak pohromadě a v takové spůsobě, že jí lehko užiti možno. Pak mohou býti i nároky naše větší jak co do všestrannosti, tak co do důkladnosti a i co do uměleckého podání látky historické. Neb zkušenost nás učí, že nepřístup- nost a obtíže při sbírání pramenů dějepisných a často nedostatek prostředků k tomu bývaly nezřídka příčinou, že se sily jinak výtečné, k dějepisectví docela spůsobilé daly od práce odstrašiti a že mnohé výborné dílo nedosáhlo te dokonalosti, jak by se zajisté bylo stalo, kdyby spisovatel býval před sebou měl dostatek pramenů řádně vydaných a té věci se týkajících. Nedostatek tento cítěn již ode dávna; Dobner snažil se potřebě té vydáváním některých pramenů dějepisných odpomoci; činil to ale beze všeho plánu a často dosti nesprávně. Lépe si v příčině té počínali Pelzl a Dobrovský; nad jiné důkladně, pilně a všestranně pracoval Palacký; připomínáme si tuto jen jeho vydání „Starých letopisů českých“, publikace „Uiber Formelbücher", „Aktenstücke zur Geschichte Georgs von Podébrad“, „Documenta magistri Johannis Hus vitam illustrantia“, „Urkundliche Beiträge zur Geschichte des Hussitten- krieges“, jeho přebohatý „Archiv český“ a konečně jeho dlouholeté přípravy k vydání diplo- matáře českého. Ale přes to přese všechno zbylo ještě práce nekonečně mnoho; pole činnosti této jestiť nad míru rozsáhlé. Jsouť pak pramenové dějin českých hlavně dvojí: buď památky listinné aneb podání spisovatelů starých někdejších běhů našich vlasteneckých dějin se týkající.

Strana IV
Vydávání památek listinných nezdálo se býti na ten čas potřebou naléhavou, poněvadž se publikací: „Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae", s níž začal zvěčnělý náš Karel Jaromír Erben a v níž se nyní pokračuje, diplomatář český skoro nahra- žuje, vydáváním pak pozůstatků desk zemských r. 1541 pohořelých a uveřejněním kněh erekčních (Libri erectionum), jež snad ještě letos začne, látka listinná doby starší dostane se do rukou badatelům v takové míře, jak si toho na ten čas jen přáti lze. A proto zůstáno v poradě mužů u věcech historických na slovo vzatých na tom, aby se nejdříve přikročilo k správnému a kritickému vydávání pramenů oddělení druhého, t. j. všech starých spisovatelů o českých dějinách jednajících až do počátku XVI století, a vedle toho aby se podaly výpisy ze všech zahraničných spisovatelů, které se dějin českých týkají. Dílu, jemuž se takto obsah vytkl, dán název: Prameny dějin českých (Fontes rerum Bohemicarum) a bude přede vším obsahovati: životy českých svatých a některých jiných osob nábožných, kroniky a letopisy, a to Kosmy a jeho pokračovatelů, mnicha Opatovického, Vin- cencia, kanovníka Pražského, Jarlocha, Dalimila, Petra Žitavského, Františka probošta Pražského, Neplacha, Marignoly, Pulkavy, Beneše Krabice z Veitmile, Vavřince z Březové, Bartoška, Eneáše Sylvia Piccolominiho, Bartoše Pražského a j. a konečně výpisky dějin českých se týkající ze spisovatelův zahraničných. Zároveň však ustanoveno, že mohou do díla tohoto přijímány býti i jiné prameny historické a sice vždy dříve takové, jichž uveřejnění bude se zdáti nejvíce potřebným, jakmile program výše uveřejněný do dna bude vyčerpán. Co se spůsobu vydávání „Pramenů dějin českých“ týče, o tom ustanoveno podle rozhodného přání oslavence, jehož jmenem nadáni se honosí, aby nejen všecky úvody, všecka vysvětlení a kritické poznámky byly české, ale aby se vedle textu původního, obyčejně latin- ského, položil i český překlad, aby se nejen učenec ale i každý vzdělanější národovec těšiti a i baviti mohl ve spisech těchto. V příčině úvodů, vysvětlení a poznámek, ať si věcných neb textu se týkajících, uloženo vydavatelům, aby se šetřilo stručnosti co možná největší, lichým a prázdným domněnkám aby se pod žádnou spůsobou neb zástěrou nepřipouštělo místa, aby tak dílo skutečně stálo na výši požadavků nynější vědy dějepisné. A tak dáváme do rukou našeho obecenstva první díl této zajisté veledůležité publikace, přejíce si, aby se jí dosáhlo toho, co úmyslem bylo jejího původce, — t. j. umožnění a ulehčení badání dějepisného těm, kdo se k tomu cítí býti povolanými a plynoucí z toho upevnění národ- ního našeho uvědomění a zmohutnění národní naší síly a snad i statečnosti. V Praze na den sv. Řehoře papeže 1. p. 1873. Dr. Josef Emler, jednatel.

Strana V
ÚVODY. A. LEGENDY O SV. CYRILLU A METHODU. Důležitá doba apoštolův slovanských, Cyrilla a Methoda, jest již dosti pečlivě vzdělána. Kromě starších Středovského, Assemani-ho, Dobnera, Duricha, Schlözera a j. psali o ní Dobrov- ský (Cyrill und Method, der Slawen Apostel, Prag 1823, do ruského přeloženo a přídavky roz- množeno 1825), Filaret (Kirill i Methodij, slavjanskije prosvětiteli, Moskva 1846), Wattenbach (Beiträge zur Geschichte der christlichen Kirche in Mähren und Böhmen, Wien 1849), Ginzel (Geschichte der Slawenapostel Cyrill und Method und der slawischen Liturgie, Leitmeritz 1857, 2 vyd. Wien 1861), Rački (Viek i djelovanje sv. Cyrilla i Methoda, slovjenskih apoštolov, Zagreb 1857, 1859), P. A. Lavrovský (Kirill i Methodij, kak pravoslavnyje propovědniki u zapadnych Słavjan, Charkov 1863), Leger (Cyrille et Méthode, Paris 1868). Düležitý jest i Kirillo-Metho- dijevskij Sbornik, vydaný od Pogodina (Moskva 1865). O působení obou apoštolův psali i jiní učenci slovanští i cizí, vedle Šafaříka (Slovanské Starožitnosti, díla o vynalezení slovanského písma, rozličné rozpravy z oboru slovan. literární historie) jmenovitě, kdož zabývali se otázkou původu slovanského písma (Kopitar, Sreznevský, Bodjanský, Miklošič, Rački, Hilferding a j.), i dějinami česko-moravskými (Palacký, Dudík, Jireček, Dümmler a j.) Prameny dějin apoštolův slovanských jsou: 1. samostatné legendy (delší i kratší proložné) s pochvalnými slovy, jež tuto vydáváme; 2. zprávy roztroušené v rozličných letopisech a j., sebrané v oddělení „Scriptores extranei“. Legendy a pochvalná slova jsou slovanské (č. I—VII), řecká (VIII) a latinské (IX, X). Zprávy o obou apoštolech v legendách o sv. Ludmile a v cyklu legend o této kněžně. a) Legendy pannonské a Pochvalná slova (č. I—IV). Badáním Gorského (O sv. Kirillě i Methodii, v časopise Moskvitjanin, 1843, No. 6, str. 406—434, česky od Hanky v Časopise Musejním 1846, I, 5—33), Undolského (srov. list jeho k Bodjanskému, ve Čteních v imper. obščestvě istorii i drevnostej rossijskich pri moskov. universitetě 1848, No. 7, v rozpravě Slavjanoruskija sočinenija v pergamennom sbornikě Carskago, str. IX—XI), Bodjanského (O vremeni proischoždenija slavjanskich pismen, Moskva 1855, str. 42—49, 157—160, i poznámky), Račkého (Niekoje opazke vrhu dvijuh legendah o slaven- skich apostolih, v Arkivu za povjestnicu jugoslavensku, Zagreb 1857, kn. 4, str. 98—108), a jiných

Strana VI
VI LEGENDY O SV. CYRILLU A METHODU. (Dümmlera, Bielovského, Lavrovského) jest dokázáno, že obě slovanské legendy o apoštolech Cyrillu a Methodu, jakož i obě pochvalná slova, psány jsou před pádem říše Velkomoravské v Pannonii (odtud pannonské) sv. Klimentem, učenníkem Methodovým, potomním biskupem Velickým v Macedonii († 916). K veliké historické důležitosti pannonských legend — z nichž legendu o sv. Cyrillovi, ač jen v předělaném znění v tištěných Četiích-Minejích, znal a ocenil již Schlözer (Nestor III, 233— 242), Dobrovský (Cyrill und Method 7) však lehce vážil — ukázal jmenovitě Gorský. a) Rukopisův pannonské legendy o sv. Konstantinovi jest nám posud známo 17, a sice 12 recense ruské, 5 recense srbské. Rukopisy ruské recense vydal Bodjanský ve Čteních v imper. obščestvě istorii i drevnostej rossijskich pri moskovskom universitetě, 1863, kn. 2, a 1864, kn. 2. Jsouť to: I. Rkp. v bibliotéce Moskevské duchovní akademie číslo 19, z XV století. — II. Rkp. v Novgorodské Sofijské bibliotéce, číslo 478., patrně z XV století. — III. Rkp. v Moskevské duchovní akademii, č. 63; počátek psán rozličnýma rukama před XVII stol., další v XVII stol. — IV. Rkp. v opise velikých Makarjevských Četij-Minejí Moskevské patriarší (synodálné) bibliotéky, dříve Moskevského Uspenského chrámu, na den 14 února*). — V. Rkp. v opise velikých Makarjevských Minejí Moskevské patriarší (synodálné) bibliotéky, dříve Moskevského Uspenského chrámu, dne 14 října. — VI. Rkp. v opise bývalé Volokolamské bibliotéky, nyní v Moskevské duchovní akademii č. 593. — VII. Rkp. v opise XVIII století, (učiněný z rkp. II), ve sbírce rkpp. Undolského, č. 161. — VIII. Rkp. v opise velikých Makarjevských Četij-Minejí na říjen, v Sofijské bibliotéce (nyní Petro- hradské duchovní akademie) r. 7049 (t. j. 1541), č. 1318. — IX. Rkp. z Kyrillovské Běloozerské bibliotéky (nyní Petrohradské duchovní akademie) Mineje na říjen, ze XVII stol., č. 14. — X. Rkp. z Četij-Minejí neúplných, měsíce února, okolo r. 1630, v bibliotéce Trojické lavry, č. 874 (411). — XI. Rkp. v opise velikých Makarjevských Četij-Minejí Moskevské patriarší (synodálné) bibliotéky, 14 února, č. 179, psaných okolo r. 1553 k rozkazu cara Ivana. — XII. Rkp. v opise Četij-Minejí na měsíc únor Moskevského Čudovského kláštera, č. 311 (9), r. 7108 (t. j. 1600). — Rkpp. recense srbské jsou: XIII. Rkp. grammatika Vladisláva, (označujeme Vlad.), psaný r. 1469 od djáka nebo grammatika Vladislava v klášteře panny Marie pod Černou Horou u Žegligova nebo v samém Žegligově blíže Skoplje v Macedonii. Mezi 37 kusy, v tom rukopise obsaženými, jest též Život sv. Konstantina (č. 33), a Pochvalné slovo svv. Cyrillu a Methodovi (č. 34). Rkp. ten obšírně jest vypsán od Daničiče ve sborníku: Starine. Na sviet izdaje jugoslavenska akademija znanosti umjetnosti (knj. I, u Zagrebu 1869, str. 44 sld.). Ze života sv. Konstantina vydány tu na str. 55—60 jen odchylky od tištěného textu života sv. Konstantina, jak jej byl vydal Šafařík dle rkp. Rylského v Památkách dřevního písemnictví Jihoslovanův. Pochvalné slovo otištěno v „Stari- nách“ na str. 60—65. — XIV. Rkp. Rylský (označujeme Ryl.), sbírka chvalořečí a životův bulhar- ských a srbských svatých, psaný od téhož grammatika Vladislava r. 1479 v Žegligově pod Černou Horou v Macedonii. Životopis sv. Konstantina přepsal si z rkp. toho Viktor Grigorovič v čer- venci r. 1845 v klášteře Rylském v Bulhařích, a z tohoto pak P. J. Šafařík, v jehož pozůstalosti přepis ten se nachází; dle poznámky, učiněné rukou Šafaříkovou na deštce tohoto přepisu, jest *) Četii-Minei sing. Četja-Mineja (z řeck. urvañov), jsou čtení měsíčná, obsahující životy svatých, jež v severovýchodní Rusi sebral metropolita Makarij († 1564).

Strana VII
LEGENDY O SV. CYRILLU A METHODU. VII v rukopise Ryl. i „Slovo pochvalné svv. Cyrillu a Methodu“, jež Grigorovič opsati byl opomenul. Na základě rkp. Rylského vydal tiskem Šafařík „Život sv. Konstantina, řečeného Cyrilla“ v „Pa- mátkách dřevního písemnictví Jihoslovanův“, neotisknuv ho však věrně z důvodův, jež uvodí v „Při- pomenutí“ k tomu životopisu. Oba rukopisy, Vlad. i Ryl., ač jsou psány týmž grammatikem Vladislavem, liší se na mnohých místech, jak vychází na jevo i z bedlivého porovnání Šafaříkova přepisu s odchylkami od tištěného textu Šafaříkova, jak je podal Daničić v „Starinách“. — XV. Rkp. Lvovský I asi z konce XV stol., v bibliotéce kláštera sv. Basilia ve Lvově, necelý (konec schází). Dle tohoto rukopisu s latinským překladem a z části i Ryl. vydali legendu Dümmler a Miklošič v Denkschriften der kaiserlichen Akademie der Wissenschaften. Philosoph.- histor. Classe. XIX. Bd. (Wien 1870), kteréhožto vydání dostavše pozdě do rukou bohužel nemohli jsme již užiti. — XVI. Rkp. Lvovský II z pozdějšího věku, tamž značně předělán a vstavky poka- žen. Sv. Rusalka Dněstrovaje, Lvov 1837, str. 124, 126). Přepisy obou lvovských rukopisů, učiněné J. Holovackým a Vahylevičem, jsou v pozůstalosti Šafaříka. — XVII. Rkp. Vatikánský, asi ze XVII stol., v bibliotéce Vatikánské v Římě (srv. Mai Script. vet. nova coll., Romae 1831, V. 101). též značně změněný; z rukopisu toho jest v pozůstalosti Šafaříka jen několik kapitol (XVI, XVII, XVIII, a části kap. I, II, XV), opsaných v Římě Fr. Palackým. Text pannonské legendy o sv. Konstantinu otiskujeme dle rukopisu I, jak jej byl upravil Bodjanský; několik slov tu scházejících, v ostatních rkpp. však se nacházejících, postavili jsme do závorek. Rukopis tento, soudě dle forem („ i *) opis ze staršího bulharsko-slovanské recense, má na sobě ráz poměrně největšího stáří, kdežto ostatní rukopisy ruské recense jsou značně po- ruštěny, rukopisy pak srbské čeledi nejen dokonale posrbštěny, ale i v osnově za často změněny. Nejsprávněji psán jest sice rkp. II, avšak formálně ba i lexikálně značně poruštěn. b) Rukopisův pannonské legendy o sv. Methodovi jest nám známo 8, všechny recense ruské. Vydány jsou od Bodjanského v týchž Čteních 1865, kn. I. Jsouť to: I. Rkp. v pergam. sborníku Moskevského Uspenského chrámu, XII—XIII stol., číslo 175 (18). — II. Rkp. v opise velikých Makarjevských Četij-Minejí Moskevské patriarší (synodálné) bibliotéky na den 6 dubna. — III. Rkp. v Četij-Minejí staré recense před Makarijem Moskevské patriarší (synodálné) bibliotéky, na 6 duben, č. 91, z polovice XVI stol. — IV. Rkp. v opise Četij-Minejí sebraných Trojickým knězem Miljutiným r. 1646—54, nyní v Moskevské patriarší (synodálné) bibliotéce, č. 804. — V. Rkp. ve sborníku Moskevské duchovní akademie, č. 63, kde jest též životopis sv. Konstantina (rkp. III.). — VI. Rkp. z Četij-Minejí na duben a máj, XVI stol., v Moskevské duchovní akademii, č. 94. Z tohoto ruko- pisu vydal legendu tu Šafařík v Památkách dřevního písemnictví Jihoslovanův. — VII. Rkp. z Četij- Minejí na duben, z konce XV stol., v bibliotéce Moskevské duchovní akademie, dříve v klášteře Volokolamském. — VIII. Rkp. dle Četij-Minejí na duben a máj, Moskevského Čudova kláštera, č. 313 (11), psané r. 7108 (1600). — Dle rukopisů I, II, V, VI, vydal legendu tu s poznámkami i polským překladem August Bielowski v Monumenta Poloniae historica (Lvov 1864, t. I., str. 85—122). Latinský překlad té legendy od Miklošiče (dle vydání Šafaříkova) vydal a histor. poznámkami opatřil Ernst Dümmler v Archiv für Kunde österreichischer Geschichts-Quellen (Wien 1854, XIII, 147—199). Znova vydal tento životopis sv. Methoda dle I rkp. a latinským překladem opatřil Miklošič r. 1870. — Otiskujeme legendu tuto dle I rkp. s přidáním různočtení z ostatních rukopisů. Rozdělení kapitol vzali jsme z vydání Šafaříka.

Strana VIII
VIII LEGENDY O SV. CYRILLU A METHODU. c) Rukopisy Pochvaly sv. Cyrillovi známe 4, a sice: I. Rkp. ve velikých Makarjevských Četijích-Minejích, kde též život sv. Konstantina; opis, učiněný r. 1842 od Bolšakova rukou dosti nečitelnou, jest v pozůstalosti Šafaříka. — II. Rkp. mezi rukopisy Undolského, při životě sv. Kon- stantina (č. 161), z XVII stol. — III. Rkp. v bibliotéce Carského, ve Sborníku č. 379, z XVI stol. (Srv. Bodjanskij, O vremeni proischoždenija slav. písm., str. XXIV—XXV.) — IV. Rkp. recense srbské, v Minei Mihanoviće, z XVI stol.; opis v pozůstalosti Šafaříka. — Pochvalu tu vydali jsme dle rkp. I, jak ji byl otiskl Šafařík v „Památkách dřevního písemnictví Jihoslovanův“ (str. 28—30), opravivše tu několik pokleskův, které vznikly z omylného čtení nejasného opisu, a přidavše různo- čtení z rukopisu IV; ostatních rukopisů jsme neměli. — Správněji vydána pochvala ta z rukopisů XIII, XIV a XV stol. v Kirillo-Methodijevském Sborníku Pogodina (str. 309—318), a v Svěděni- jach i zamětkach o maloizvěstnych i neizvěstnych pamjatnikach Sreznevského SP. 1867, kterýchžto vydání jsme však po ruce neměli. d) Rukopisův Pochvalného slova oběma apoštolům známe 7, a sice 6 recense ruské (vyda- ných Bodjanským ve Čteních 1865, kn. 2), 1 recense srbské. Jsouť to: I. Rkp. v pergam. sborníku hned za životem sv. Methoda (rkp. I.), základ našeho vydání. — II. Rkp. ve velikých Makarjev- ských Četijích-Minejích Moskevské patriarší (synodálné) bibliotéky, dříve Moskevského Uspenského chrámu, k 14 únoru, hned za životem sv. Konstantina. — III. Rkp. ve velikých Makarjevských Četijích-Minejích Moskevské patriarší (synodálné) bibliotéky, dříve Moskevského Uspenského chrámu, k 6 dubnu, hned za životem sv. Methoda. — IV. Rkp. ve velikých Makarjevských Četijích-Minejích Moskevské patriarší (synodálné) bibliotéky, dříve Moskevského Uspenského chrámu, k 14 říjnu, hned za životem sv. Konstantina. — V. Rkp. v Četijích-Minejích synodálných (patriarších) na měsíc duben, XVI stol., č. 91. — VI. Rkp. v Četijích-Minejích Makarjevských cara Ivana Hrozného, č. 179, kde též život sv. Konstantina (rkp. XI). — VII. Rkp. Vladislavův, za životem sv. Konstan- tina (rkp. XIII). Pannonské legendy i obě pochvaly záhy se rozšířily po všem východním i jižním Slovan- stvě. Z nich jsou čerpány zprávy o obou apoštolech, začasto doslovně, v rozličných pozdějších památkách, jakož jsme povždy uvedli na svém místě v poznámkách tohoto našeho vydání. Již ve sborníku z r. 1076 (nyní v cís. veřejné bibliotéce Petrohrad.) odporučuje se čtení života sv. Cyrilla (Посхоушан тъ ѫнть скѫталго Касихм н ск. Гюлнна Zмятооусталго и ск. Кириха философи а t. d.). Odpověd Konstantina, Iogothetovi o filosofii pojata do grammatiky a filosofie Jana Damascena překladu Joanna exarcha (viz str. 5, pozn. 6), výpověď jeho o postavení člověka mezi andělem a zvířetem do knihy Zlatoust, do grammatiky a filosofie Jana Damascena (viz str. 8, pozn. 8), zpráva o rozluštění nápisův na číši do Paleji a Sborníku (viz str. 27, pozn. 2). Nejvíce pak užil legendy o sv. Cyrillovi sestavovatel rus. chronografu z r. 1494 (viz Vostokov Opisanije Rumjancev. muzeja, č. CCCCLIII, Bodjanský O vremeni proischožd. slav. písm. 91, ruský překlad Dobrovského Kirill i Methodij 108—120), jenž zhusta vypisuje celá místa do slova z legendy pannonské. List papeže Hadriana knížatům Moravským, zprávu o vynalezení slovanského písma pojal Nestor do letopisu (viz str. 46, pozn. 5, str. 51, pozn. 2). Na základě legend pannonských sepsány jsou s použitím i jiných pramenův i krátké (proložné) životopisy. Pannonská legenda o sv. Cyrillovi skrácena jest pak v Bulhařích a Srbsku (v. str. 27, pozn. 4). Z též legendy buď vyňali celá místa i sestavovatelé starých služeb glagolských ke cti sv. Cyrilla a Methoda (vydaných od Berčiće

Strana IX
LEGENDY O SV. CYRILLU A METHODU. IX (viz níže), jmenovitě téměř celou kap. XIV. (Ростнсхакъ во, порлкьскин кнѫдь do konce), začátek kар. XV. (Дошедъшю же сиоу — дьжкохъ постыдъ с.), buď je předělali, jako část kap. XVIII. (и шко же сѫ прнилнжи година, да покои прнимъ — н тако похи о господъ). Životopisy obou apošto- lův, umístěné v tištěných Četijích-Minejích, jsou předělané pannonské legendy (Bodjanský l. c. 38). Taktéž znal pannonské legendy i spisovatel řeckého životopisu sv. Klimenta. Konečně na základě pannonských legend jakož i pochvalných slov již záhy po smrti apoštolův slovanských vzdělány kanóny čili služby ke cti jich obou, a to nejen v církvi východní, ale i v západní.*) b) Prology (č. V.—VII.).*) V. Život svv. Konstantina a Methoda, nejspíše výtah z pannonské legendy, učiněný ně- jakým žákem Methodovým, očitým svědkem jeho působení i smrti a pohřbu, jak jde z podrobného označení místa, kdež Method jest pohřben, a sice již v Bulhařích, čemuž nasvědčují slova „Bul- harům od boha kníže Boris“. Rukopisy tohoto prologu známe 2, recense srbské a bulharské. I. Rkp. v museu Rumjancevském (Vostokov, Opisanije Rumjancev. Muzeja, str. 447—454), psán v klášteře Chilandarském na Athose, na konci XIII nebo na počátku XIV stol., nějakým Srbem z původního textu bulharsko-slovanského, jak jeví vyskytující se tu x. Tiskem vydán již u Kałaj- doviče (Joann exarch bolgarskij Moskva 1824, str. 90). — II. Rkp. v bibliotéce družstva srbské slovesnosti v Bělehradě, ve sborníku recense bulharské, psaném v klášteře Lěsnovském r. 1330. Tiskem vydán od J. Šafaříka v Glasniku društva srbske slovesnosti (Bělehrad 1863, sv. XVI, str. 33—34), též v Časopise Musea král. Českého 1863, str. 220. Rukopis ten, více zachovalý než první, jest též základem našeho vydání. VI. Život sv. Cyrilla znám jest ve dvou rukopisech, z r. 1432 v cís. veřejné bibliotéce Petrohradské, a ze XVI století v Rumjancevském museu; tištěn v Prologu (na den 14 února, ve vydání r. 1817). VII. Život sv. Methoda znám též ve dvou rukopisích, z XV a XVI stol. (1590) v Rum- jancev. museu, tištěn v Prologu na den 11 máje. Svodný text těchto dvou životopisův dle obou rukopisův i tištěného učinil Vostokov a podal Pogodinu, jenž je otiskl v ruském překladě Dobrovského Kirill i Methodij, str. 103—107. Česky podal je V. Hanka v Časop. Mus. 1841, 464—467. Proložné životopisy tyto sepsány jsou u věku pozdějším, a sice, soudě dle slova Kaon čili Kataon, a dle přípisku v chronografu v XV století někde v Bulhařích. Obšírně pojednal o těchto proložných životopisech Bodjanský: O vremeni proischožd. slav. písmen (str. 65—79, a XXXVII—LI). *) Služby církve východní vydal Grigorovič (v. str. 52, pozn. 3), a znova v Kirillo-Methodijevském Sbor- níku Pogodina (str. 243 sld.). Službu sv. Cyrillu vydal i Sreznevský v svrchu dotčených Svědenijach i zamětkach o maďoizvěstnych i neizvěstnych pamjatnikach. Též „Dvie službe rimskoga obreda za svetkovinu sv. Cirila i Me- tuda“, jež vydal a objasnil Ivan Berčić (v Zagrebu 1870) dostaly se nám po úplném vytištění slovanského textu, tak že jsme tam k nim již ukázati nemohli. **) Prolog sluje sbírka krátkých životův svatých a poučných řečí Basilia Vel., Jana Zlatoústého a j. (Ča- sopis Mus. 1862, 295.) B

Strana X
X LEGENDY O SV. CYRILLU A METHODU. c) Život sv. Klimenta (čís. VIII.). K pramenům o obou apoštolech slovanských náleží též řecká legenda o sv. Klimentu, jich učeníkovi, potomním biskupu Velickém v Macedonii a metropolitovi bulharském († 916), jenž obohatil slovanské písemnictví mnohými plody, jmenovitě životopisy a pochvalami obou svých učitelův. (Srov. Časop. Mus. 1848, I, 13—17, Čtenija 1848, Nro. 7, Palauzov Věk bolgar. carja Simeona 85—89, Bodjanský Slav. pišm. XXIII—XXV.) Řecká tato legenda sepsána v Bulhařích (proto sluje též bulharskou) nějakým učeníkem sv. Klimenta v X. stol., a sice, jak ne bez důvodu domnívá se Bodjanský (Słav. pišm. 10), původně slovansky, z čehož potom přeložena do řečtiny. Nepravě přičítala se arcibiskupovi bulharskému Theofylaktovi († 1107). Posledně ji vydal Miklosič: Vita S. Clementis episcopi Bulgarorum (Vindobonae 1847), s úvodem, k němuž v ostatním odkazujeme. Z legendy té podáváme tu (dle vydání Miklosiče) kapitoly I.—XIV., které vypisují působení obou apoštolův, jakož i jich učeníkův na Moravě; ostatní kap. (XV.—XXIX.), v nichž vypravuje se o jich přesídlení do Bulhar, jmenovitě o působení sv. Klimenta v krajině Kutmičivici (v nynější Macedonii a Albanii), jsme vynechali co věc mimo náš úkol ležící. Latinský překlad prvních sedmi kapitol podal Ginzel (Cyrill und Method, codex, 32—40). Kromě této legendy jest i jiná kratší řecká legenda o témž svatém asi ze XIII. století, vydaná posledně u Šafaříka: Památky hlaholského písemnictví, str. LVII—LIX; z ní podáváme jen některá místa, týkající se obou apoštolův, v poznámkách. Český překlad obstaral prof. Eduard Novotný. d) Legendy latinské: vlaská a moravská (č. IX. X.). a) Vita (s. Constantini) cum Translatione s. Clementis (vlaská). Bollandisté ji vydali v Acta Sanctorum k 9 březnu (Antverpiae 1668, t. II, p. 19—21). S velikou pravdě podobností připisuje se biskupu Velletrijskému, Gauderikovi (Gandericus, Gaudentius), jenž byl na 8 vše- obecném konciliu r. 869 (Mansi, Concil. Coll. XVI. 124, 130), jsa tudíž vrstevníkem sv. Konstantina (srv. i I. pannon. legendu, kap. XVII). Legenda ta srovnává se ve mnohém se slovanskou legendou pannonskou o sv. Konstantinovi, někdy i do slova, nelze však na jisto tvrditi, která které byla vzorem. Legendu tu znal též kardinál biskup Lev z Ostie na konci XI stol. (Srov. obšírněji úvod u Bollandistův p. 14—15.) b) Legenda ss. Cyrilli et Methodii Patronorum Moraviae (1. moravská). Sepsána na Moravě ve XIV stol. dle starých čtení v breviáři Olomuckém vzdělaných dle legend o sv. Lidmile a o sv. Václavu s řečnickými a j. přídavky. Vydali ji dle rukopisu z r. 1480 poprvé Bollandisté v Acta SS. hned za legendou vlaskou (p. 22—23), přidavše ona stará čtení Olom. breviáře i obrácení Čechův z legendy o sv. Ludmile (p. 24—25), lépe dle starších rkpp. Olomuckého a Pražského (passionálu) Dobrovský Mährische Legende von Cyrill und Method (Prag 1826). K vydání tomuto, jež i nám bylo základem, jakož i k dílům Dobrovského Cyrill und Method (p. 14 sld.) a Kritische Versuche I v bližším ukazujeme. Obě legendy, vlaskou i moravskou, otiskl též Ginzel v díle o slov. apoštolech. Na obou těchto legendách spočívají ostatní pozdější legendy, jichž otištění vidělo se nám býti zbytečným.

Strana XI
ŽIVOT SV. IVANA. XI V překladě českém snažili jsme se přiblížiti se co nejvěrněji k originálu; některá místa zůstala nám temná. Textův biblických jsme nepřekládali, nýbrž vyňali je z české bible, a sice z vulgaty, u nás nejvíce rozšířené; ostatně, komuž se líbí více jiné bible, může vyskytající se texty z nich nahraditi: označiliť jsme každý text, pokud totiž jsme jej mohli nalézti, podrobným Jos. Perwolf. citátem. В. ŽIVOT SV. IVANA. O kapli sv. Jana Křtitele v jeskyni (capella s. Joannis Baptistae) máme nejstarší zprávu z doby panování knížete Břetislava I, který ji klášteru Ostrovskému daroval (Erben, Regesta 50). S kaplí a jeskyní touto spojuje se podání o nábožném muži, který zde v době, kdy světlo učení křesťanského, za panování kněze Bořivoje a manželky jeho Lidmily, první paprsky své po vlasti naší šířiti začalo, blaho duše své hledal v odříkání se světa na poušti. Jméno muže tohoto bylo Ivan. Širší písemné zprávy o sv. muži tom zachovaly se nám teprv z doby pozdější, z věku XV, a těžko říci, co v nich historicky pravdivo a co zbožnou myslí pozdějších přibásněno. O sv. Ivanu zachovaly se nám legendy dvě, jedna staroslovanská a druhá latinská. 1. Legenda staroslovanská (I) nachází se v chronografu z 17 stol., náležejícím museu Rumjancevskému v Moskvě (č. 459, list 475), odkudž opis její poslal A. Vostokov Šafaříkovi, jejž pak v Časopisu Mus. král. Č. r. 1862, str. 320 a 321, uveřejnil Jos. Jireček. Legenda tato, praví Jos. Jireček, soudě podle četných v ní bohemismův, přeložena byla někde na Malé Rusi z originalu českého. Vydání legendy této obstaral p. prof. Jos. Kolář, dle dotčeného chronografu a dle opisu A. Vostokova v jeho „Opisánie rus. i sloven. rukopisej Rumjancevskago museuma" str. 778. 2. Také legenda latinská (II) pochází z patnáctého věku, jak o tom svědčí v nápisu slova „qui communicatus est a Paulo, capellano b. Ludmillae, corpore domini sub una specie, qui postea communicavit etiam b. Ludmillam sub una specie". Na legendu tuto upozornil poprvé Gelasius Dobner (Annales Hagecii III, 82 a 422) a vydal ji pak (Mon. hist. Boh. II, 60) dle rukopisu bibliotéky jesuitské (klementinské) v Praze, jehož znamení bylo Y, M, 1. Rukopisu tohoto není více v bibliotéce universitní, aspoň nemohl býti nalezen. Jiný rukopis, v němž se latinská legenda o sv. Ivanu nalézá, objevil p. prof. Tomek v bibliotéce kláštera Broumovského. Rukopis tento jest z XV věku (Památky Archaeol. IV, 155). Želíme toho, že ho k našemu vydání ne- mohlo býti užito, tak že jsme podati museli otisk vydání Dobnerova, poopravivše jej na několika místech, kde poklesky byly patrny a jistě se daly zlepšiti. Že legenda latinská není nic jiného nežli překlad anebo spracování nějaké legendy české o sv. Ivanu, o tom nás přesvědčují četné bohemismy v latinském textu. Legendy této užil v kronice své Hájek a Jiří Barthold z Praitenberka v „Životě sv. Ivana, jehožto tělo v kostele sv. Jana pod Skalou pochované v Pánu odpočívá“ (v Praze, 1592), jestli v původním znění českém anebo v latinském již překladu, neumíme rozhodnouti.

Strana XII
XII ŽIVOTY SV. LIDMILY A SV. VÁCLAVA. С. ŽIVOTY SV. LIDMILY A SV. VÁCLAVA. Sémě víry křesťanské sv. Cyrillem a Methodem v srdce předků našich vržené ujalo se, začalo utěšeně pučeti a slibovalo i nejutěšenější ovoce. Nebo mimo jiné věřící našli se zvláště pěstitelové jeho i v knížecí rodině, kteří nábožností, vzorným živobytím a dobročinností nad jiné vynikajíce snahy a úsilí své i vlastní krví zpečetiti neváhali. Máme tu zvláště na mysli kněžnu Lidmilu a zbožného syna jejího Václava, jež oba národ náš po jejich mučenické smrti co svaté ctil. Zprávy, jež se nám o těchto prvních svatých národa našeho zachovaly, jsou zároveň i nejstaršími památkami dějepisectví českého, a není téměř spisovatele, který se se starými ději- nami českými obíral, aby byl o těchto památkách dějepisectví českého šířeji neb stručněji ne- pojednal. Nejlépe a nejdůkladněji ovšem Dobrovský ve vzorné, místy arciť hyperkritické práci: Kritische Versuche die altere böhm. Geschichte von späteren Erdichtungen zu reinigen. (I. Bořivoj's Taufe, II. Ludmila und Drahomir und III. Wenzel und Boleslaw.) Máme pak co do řeči hlavně legendy staroslovanské, latinské a české; posledních co pozdnějších a na skrz na základě známých latinských spracovaných nepřijali jsme do našeho vydání. a) Legendy staroslovanské. Není již nyní u soudných dějezpytcův žádné pochybnosti, že v Čechách původně zavedena byla liturgie slovanská a že i pak, když liturgie latinská vešla k platnosti, až do konce věku XI vedle ní slovanská se udržela. Tím spůsobem se dá vyložiti, jak to možno bylo, že nejstarší zprávy o prvních mučenících českých psány byly jazykem staroslovanským (církevním), čímž snáze později byly k východním církvím slovanským donešeny, kde se jedině zachovaly. Přijali jsme do svého vydání životů svatých českých z četných životů a pochvalných slov o sv. Lidmile a sv. Václavovi jazykem staroslovanským sepsaných jen pět následujících: I. Život sv. Lidmily (str. 123 a 124), jejž prof. Jos. Kolář k vydání upravil a přeložil dle prologův synodální (patriarší) bibliotéky v Moskvě, a sice a) dle tamního rukopisu pergamenového z XIII věku č. 247, s varianty dle prologův, b) dle perg. rkp. ze XIV věku č. 248, c) dle perg. rkp. XIV věku č. 244, d) z Makarjevských Četij-Minej (životův svatých) Uspenského chrámu na nebe- vzetí p. Marie (pap. rkp.) z XVI věku č. 986, měsíc září, jež všecky si opsal v Moskvě, a konečně e) dle perg. prologu Rumjancevského Musea (nyní v Moskvě) ze XIV věku, odkud prý tuto legendu r. 1843 přepsal Mich. P. Pogodin a Šafaříkovi zaslal, z jehož pozůstalosti ji vydal Jos. Jireček v Čas. Mus. král. Českého r. 1862, IV, str. 319 a 320. Dle Vostokova (Opis. rus. i sloven. rukopisej Rumjanc. mus.) nalézá se legenda téže svaté a sv. Václava ještě ve dvou prolozích Rumjan, musea ze XVI věku č. 320 a 321. Podotknouti sluší, že Pogodin tu legendu sotva v museu Rumjanc. opsal, poněvadž tam jen jediný prolog ze XIV věku č. 319, a v tom právě schází měsíc září a tudíž i legenda o sv. Lidmile (16. září) i o sv. Václavu (28. září). II. Život sv. Václava (str. 125 a 126) vydal prof. Jos. Kolář dle čtyř prologův, jež si r. 1864 opsal v synodální bibliotéce v Moskvě, a sice a) dle perg. prologu z XIII věku č. 247, s varianty b) dle perg. prologu ze XIV věku č. 244, c) dle perg. prologu XIV věku č. 248 (viz

Strana XIII
ŽIVOTY SV. LIDMILY A SV. VÁCLAVA. XIII Указатель для обозрѣнія Москов. патріаршей (синод.) рнзницы и библ., Москва 1858, str. 221) a d) dle Ma- karjevských Četij-Minej (z r. 1542—1564), měsíc září č. 986, list 948. Jiný prolog objeven byl v rukopise z 1. 1432 v cís. veřejné knihovně Petrohradské a od nebožtíka prof. Preissa v opise zaslán Palackému, jenž ji dal vytisknouti v aktech kr. české spol. nauk (V Folge, 2. Band, S. 38). Po něm otiskl jej Miklosić (Slav. Bibl. II, 280—281), přidav k tomu překlad latinský. Co se obsahu legendy této týče, podává nám některé zprávy, kterých nemá ani následující legenda staroslovanská ani život sv. Václava Gumpoldem a mnichem Vavřincem sepsaný, jmenovitě mluví se ještě o jednom bratru sv. Václava, jmenem Spitihněvu, a vypravuje se v ní, že zavraždění sv. Václava stalo se v pondělí, což se docela na rok 935 hodí. Legenda tato jest zajisté sepsání původní, samostatné; ale poněvadž se jen obecně a ne- určitě praví, že přenešení ostatků sv. Václava stalo se „po několika letech“, zdá se, že legenda tato o něco jest mladší než legenda následující. Mimo to jest pravdě podobno, že od prvopočátku byla složena, aby se ve výroční den smrti sv. Václava (28 září) v církvích čítala. III. Druhý život sv. Václava (str. 127—134) upravil k vydání našemu prof. Jos. Kolář dle Makarijevských Četij-Minej (životův svatých sebraných všeruským metropolitou Makarijem roku 1542—1564) Uspenského chrámu (odkud rukopis ten přešel v synodální bibliotéku tamtéž), měsíc září č. 986 list 944—947, odkud si ji vypsal, s varianty a) dle Rumjancevské legendy, již objevil A. Ch. Vostokov v rukopise ze začátku XVI věku v museu Rumjan. č. 436 (viz Opis. rus. i slaven. rukopisej Rumjan. mus. str. 692, 693) a vydal v Mоск. Вѣстникѣ r. 1827 str. 85—94, a b) dle služby sv. Václava mučeníka v hlaholském breviáři z r. 1443 (II díl, list 211), kterýžto breviář jest též v Rumjancevském museu v Moskvě a zakoupen byl P. J. Sevastjanovem v Římě.*) Legendu tu — nejstarší to perlu dějepisectví českého — objevil, jak výše podotknuto, A. Ch. Vostokov a podal ji i tiskem veřejnosti, překlad legendy té uveřejnil pak r. 1830 Hanka (Časopis spol. vlast. Mus. v Čechách, str. 453—462). Legenda naše srovnává se ve hlavních věcech s latinskými, zvláště Gumpoldovou, a dotvrzuje tudíž spolu pravdivost jejich, ale ač účelem jejím také jest líčením sv. života mučeníka božího vzbuzovati k pobožnosti, míti tedy na zřeteli svaté obcování Václavovo, předce však psána jest více duchem historickým; a slohem svým ač kratší a prostší jest než legendy latinské, jest na druhé straně obsahem věcnější, a zvláště ve zprávách o Drahomíře, matce Václavově, od latinských legend se líší. Soudě dle bohemismů v legendě se nalézajících pravil Vostokov, že legenda ta zdá se býti z češtiny přeložena, ku kterémužto náhledu se i Hanka naklonil. Palacký zase snažil se ukázati, že spis ten staroslovanským jazykem v Čechách psán byl a tak i na východ donešen byl, tak že bohemismy jevící se v legendě měli by tutéž příčinu jako serbismy a russismy ve spisech staroslovanských církevních. Ale ať se držíme mínění Vostokova (pro něž se mimochodem řečeno později i Miklosić a po něm Büdinger vyslovili), nebo Palackého máme v bohemismech legendy nepopíratelné známky toho, že byla v Čechách sepsána. *) Čtení breviáře toho souhlasí s touto legendou, ale neobsahují ji celou, nýbrž jen menší část ze začátku, který takto zni: „Vešteslava mučenika. Oracie. Pomiluj nas', prosim', gospodi, rabi tvoje; presvetago Vešteslava mučenika tvojego utežanie slavna, da jego molitvami ote vsěch' vsag'da zaštitili se bichom' protivan stvi."

Strana XIV
XIV ŽIVOTY SV. LIDMILY A SV. VÁCLAVA. Poněvadž se v legendě přivozuje toliko jeden zázrak, kdežto Widukind okolo r. 980 mluví již o více zázracích, a toho času i Gumpold, spisovatel nejstarší legendy latinské o sv. Václavu, více zázraků vyčítá, a poněvadž v legendě jsou takové podrobnosti, tak prostosrdečně podány, musí se míti za to, že legenda tato nedlouho po smrti sv. Václava byla sepsána. I míní v příčině té Hanka, že se to stalo hned po přenešení sv. Václava, Miklosič brzo po smrti sv. Václava, jistě dříve než sepsána byla legenda Gumpoldova, Palacký pak soudí, že pochází z druhé polovice X stol., poněvadž chyba v počtu let učiněná brzy po smrti sv. Václava sotva by se byla mohla státi. Ostatně srovnej, kdo více se o této vzácné památce poučiti chceš, následující publikace: 1. Hanka, Petrohradská legenda o sv. Václavu. Ze staroslov. přel. a některými poznámkami opatřena. Čas. spol. vlast. Mus. v Čechách r. 1830, str. 453—462. — 2. Palacký, O umučení sv. Václava podle legendy slovanské. Čas. spol. vlast. Mus. v Čechách r. 1837, str. 406 a násl. — 3. Wattenbach, Die slav. Liturgie in Böhmen. Abhandlungen der hist. phil. Gesellschaft in Breslau. I díl, str. 205—240. — 4. Büdinger, Zur Kritik altböhm. Gesch. Zeitschrift für die österr. Gymnasien. 1857, str. 501— 525. — 5. Miklosič, Slav. Bibliothek II, str. 270 a násl. Překlady legendy této jsou Hankův na jazyk český, Wattenbachův na jazyk německý a Miklosičův na jazyk latinský v jejich spisech výše vyčtených. IV. (III.*) Přenešení ostatkův sv. Václava (str. 135) vydáno dle prologu z rukopisu z konce XV neb z počátku XVI věku v Rumjanc. museu v Moskvě (č. 321 list 7), odkud ten kus prof. Ko- lářovi vypsal p. prof. Duvernoy. V. (IV.) Kanon sv. Václava dle svátečních Četij-Minej, perg. rkp. XII věku v synodální bibliotéce v Moskvě, č. 159, 1. 242—247, odkud také prof. Duvernoy opis laskavě obstaral. b) Legendy latinské. VI. (V.) Utrpení sv. Lidmily (str. 140—143) našel Wattenbach v rukopise knihovny klá- štera Sv. Kříže, který obsahuje životy svatých a psán byl v letech 1181—1200. Wattenbach vydal legendu tuto tiskem jakožto přílohu pojednání svého: Beiträge zur Gesch. der christlichen Kirche in Mähren und Böhmen na str. 52— 54. Legenda tato není životopis sv. Lidmily, ale jen vypravování o mučenické smrti této svaté, a jak jsme právě se zmínili, zachovala se nám v rukopisu teprv z konce věku XII, z čehož soudil Dümmler (De Bohemiae conditione Carolis imperantibus), že sepsána byla teprv v XII stol. Dů- myslně a nade vši pochybnost jasně ukázal však prof. Tomek (Sv. Ludmila a Čechy za jejího věku, Čas. Mus. král. Českého, r. 1860, str. 263—296), že jest o mnoho starší, ano že starší jest nežli legenda Gumpoldova, tedy že jest to zřídlo staré, od událostí samých ne příliš vzdálené, jehož vypravování skutků nemůže se považovati za smyšlenky, ač podrobné vylíčení jich obsahuje snad všelicos, co se poněkud jinak zběhlo, poněvadž i souvěké podání nebývá prosto omylu, přídavků a strannických posudků. Co se textu vydání našeho týče, ten podáváme tak, jak jej v pojednání výše dotčeném uveřejnil Wattenbach. *) Chybně opakuje se číslo toto, máť býti IV a tak vždy o jednu více při životech později jdoucích.

Strana XV
ŽIVOTY SV. LIDMILY A SV. VÁCLAVA. XV VII. (VI.) Život sv. Lidmily (str. 144 a 145) jest patrně práce pozdější, jíž základem byla legenda Wattenbachova v polovici druhé, kronika Kosmova a snad i některé jiné starší zprávy a i výmysl skladatele v polovici první. Zvláště nespolehliva ano nemožna jsou léta živobytí, jež spisovatel jmenuje příbuzenstvo sv. Lidmily udává. Legendu tuto vydal nejdříve Menken (Scriptores rerum Germanicarum III, str. 1808) podle rukopisu drážďanského; my jsme vydání naše učinili dle rukopisu c. k. veřejné bibl. pražské X, B, 12, list 97 a 98, kterýžto papírový rukopis obsahuje životy svatých na celý rok dle svátků jak po sobě šly srovnané. VIII. (VII.) Gumpoldův život Václava, knížete Českého (str. 146—166). O legendě této jednalo se ve spisech přečetných, zvláště pak o jejím poměru k tak zvané legendě Křišťanově. Tento život sv. Václava byl z rozkázání císaře Ottona (973—983) psán, a nebyl již dříve neznám. Balbin poslal Bollandistům z rukopisu knihovny kapituly Pražské opis jeho a Papebroch učinil si opis jiný z rukopisu kollegialní knihovny sv. Vojtěcha v Cáchách (Aachen), o němž praví, že mohl býti 600 až i 700 let starý (srv. Acta sanct. ad 28 Sept.). Ale protože měli Bollandisté legendu Křišťanovu, jíž nejvíce víry připisovali, neotiskli životu, o němž jednáme, nýbrž jen do poznámek dali některá místa z něho. Dobner (Ann. Haj. T. III, str. 579—581) snažil se ukázati, že legenda tato důležitější jest než tak zvaná Křišťanova. Co Dobnerovi se docela nepodařilo, to provedl bystrý a kritický duch Dobrovského, jenž srovnáváním všech legend latinských o sv. Václavu mezi sebou dokázal, že všecky pocházejí ze společného pramene, totiž z legendy k rozkazu císaře Ottona složené. Konečně objevil Jiří Jindřich Pertz v knihovně Volfenbitelské r. 1823 skvostný rukopis z konce XI neb počátku XII věku, který byl psán z rozkazu nějaké kněžny Hemmy neb Emmy (srv. Archiv der Gesellschaft für altere deutsche Geschichtskunde V, str. 135 a 665, a Ver- handlungen der Gesellschaft des vaterländischen Museums in Böhmen v. Jahre 1824, str. 75—80), v němž i skladatel pojmenován jest, a sice „Gumpoldus Mantuanus episcopus“. Poněvadž však Gumpoldus v žádném seznamu biskupů Mantovských nepřichází, podotkl Palacký jako mimo- chodem, aby se zkoumalo, jestli to není stejná osoba s Hildiboldem (Udelbaldem), dříve kanclé- řem královským, potom biskupem ve Vormsu, který snad nějaký čas také mohl býti biskupem v Mantově (Würdigung der alten böhm. Geschichtschreiber, str. 294). Büdinger ukázal listinou, že skutečně Gumpoldus byl za času císařování Ottona II biskupem v Mantově, a sice že následoval asi po biskupovi Martinovi. Zároveň snažil se Büdinger dokázati, že sepsání legendy Gumpoldem učiněné stalo se r. 981, zvláště z té příčiny, že prolog legendy vztahuje prý se k disputaci mezi Gerbertem a Otrichem, která se ku konci r. 980 anebo s počátku r. 981 stala. Tomu důvodu však nepřisvědčuje Wattenbach a míní, že Gumpold mohl život ten sepsati ještě i před zřízením biskupství v Praze, o němž by se byl snad zmínil, kdyby ho již bylo bývalo. Ze všeho jde tedy jistě na jevo jen tolik, že spisovatelem byl mantovský biskup Gumpold a že sepsání se stalo za panování Ottona II. My dovolujeme si vysloviti domněnku, že snad právě když se o zřízení biskupství Pražského jednalo, dána příčina k sepsání tohoto života. Co se vydání této legendy týče, to vytiskl značné kusy Dobner (Annales Haj. III, 488— 593) dle rkp. kapituly Pražské. Dobrovský uveřejnil ji celou (Krit. Versuche etc. III, Wenzel und Boleslaw, str. 53—119) s četnými poznámkami kritickými a výklady. Výborné vydání máme v Pertzových Mon. Germ. hist. VI, 211—223. Pertz užil k vydání svému těchto rukopisů:

Strana XVI
XVI ŽIVOTY SV. LIDMILY A SV. VÁCLAVA. 1. Volfenbitelského, krásně a skvostně ku konci věku XI neb s počátku věku XII psaného a vyobrazeními ozdobeného. Sepsán byl rukopis ten k rozkazu kněžny Hemmy (Hunc libellum Hemma venerabilis principissa pro remedio animae suae in honore beati Vencezlauvi martyris fieri ivssit). Rukopis tento jest sice co do čtení místy porušený, nejvíce z nevědomosti písaře, ale proto právě nejspolehlivější, poněvadž se opravy úmyslně neděly. 2. Rkp. bruselský č. 9289, jenž někdy náležel kostelu sv. Vavřince v Leodiji (Lüttich). Jest pergamenový, na počátku XII věku psaný. Kromě života sv. Václava Gumpoldem sepsaného jsou v něm též životopisy sv. Trudona, Pigmenia a sv. Evaldů. Rkp. ten podává text dobrý, ale místy opravený s vynecháními, jak časové poměry proměn takových vyžadovati se zdály. S ním srovnává se mnoho 3. rkp. kap. Pražské ze druhé polovice věku XIV, z něhož učiněno vydání Dobrovským. Zázraky sv. Václavu připsané, které se r. 1091 a 1092 sběhly, jsou však z Kosmy vzaty a tudy přídavek pozdější. 4. Bollandisté měli opis života tohoto též z Cách; neví se však nyní, kde by rukopis ten byl. 5. Pitter psal o jednom rukopisu v Brně chovaném, v němž náš život sv. Václava byl, který však se končil již kapitolou 19, totiž vypravováním o smrti sv. Václava. Kde by rukopis ten nyní byl, neznámo. Konečně přijal do vydání svého Pertz některé vyňatky z rukopisu mnichovského (M), ku konci věku X psaného, které sice se mu nezdály býti tuze důležitými, které však ukazují, jak v několika letech tatáž věc po druhé jinak se podávala. My při vydání našem užili jsme výborného vydání Pertzova. IX. (VIII.) Vavřince mnicha sv. Benedikta utrpení sv. Václava. Vavřincův život sv. Václava byl znám již Bollandistům (Acta Ss. ad 28 Sept.), od nichž se o něm dozvěděl Dobrovský. On jej měl za spracování legendy Gumpoldovy. Bollandisté měli známost o životě tomto z Monte- Casina. Když Pertz Monte-Casino navštívil, učinil si z tohoto života výpisky a uveřejnil je (Archiv für ältere deutsche Geschichtskunde, V, str. 130). Pertz ukázal, že legenda Vavřincova, která v Monte-Casině sepsána byla a kde se jedině rukopis její nalézá, i co do spůsobu podání i co do obsahu jest samostatná, od Gumpoldovy legendy a jiných z této plynoucích nezávislá. Z českých pramenů znal spisovatel legendy Monte-Casinské Jana Canaparia život sv. Vojtěcha, k své práci užil jen ústní sdělení, ale poněvadž zprávy jeho na zprávy legend staroslovanských nás upomínají, zdá se, že ten, kdo mu ústní zprávy dal, měl vědomost o nich z legend staroslovanských. Velké historické ceny nemá legenda tato, poněvadž psána později a dle tradice, do níž se více ne- správností vloudilo, jak se srovnáním legendy té s legendami ostatními můžeme přesvědčiti. Legendu tuto vydal částečně Pertz, jak jsme výše podotkli, později celou Dudík (Iter Romanum I, str. 303—318), obadva dle jediného rukopisu v Monte-Casině, jak Pertz myslí ve věku XI a jak Dudík ve věku XII psaného, bezpochyby snad původního. R. 1837 dal P. Jan Ev. Krbec, rektor u sv. Jiří na hradě Pražském a arcibiskupský notář, přepsati život sv. Václava mnichem Vavřincem sepsaný v Monte-Casině pro Museum české, kde se přepis ten posud chová (sign. 3, E, 19). Poněvadž přepis tento na některých místech lepší má čtení než vydání Dudíkovo, vzali jsme jej za základ vydání našeho, několik čtení Dudíkových od našeho přepisu se líšících v poznámkách vytknuvše, jiná patrná pochybení poopravivše.

Strana XVII
ŽIVOTY SV. LIDMILY A SV. VÁCLAVA. XVII X. (IX.) Utrpení sv. Václava; XI. (X.) Život sv. Lidmily a (XI.) Křišťanův život sv. Lid- mily a sv. Václava. Gumpoldův život došel záhy rozličného spracování ve spůsobě nábožného čtení, modliteb a rozjímání, které se zachovaly v četných rukopisech, jež Dobrovský vyčítá (Kritische Versuche, die ältere böhm. Gesch. von Erdichtungen zu reinigen. I, str. 6 a násl. a III, str. 17 a násl.), jichž počet však daleko nevyčerpal. Všecka tato spracování kromě legendy mnicha Vavřince, o níž výše mluveno, prýští se z legendy Gumpoldovy, jen že místy zkrácení jinde roz- šíření výmyslem skladatelů a snad i z ústního podání se dočkaly. Dle Gumpoldovy legendy spracován byl i život sv. Václava císařem Karlem IV sepsaný a do kroniky Pulkavovy přijatý (Dobner, Mon. hist. Boh. III, str. 90 a násl.), jakož i život sv. Lidmily a sv. Václava tak zvaným Křišťanem složený. Přijmouti všecka spracování životů svatých právě jmenovaných nezdálo se býti potřebno, poněvadž by tím badatelové historičtí ničeho nezískali a ani jiní čtenářové něčeho podstatně nového se nedozvěděli. I ustanovili jsme se na tom, vydati jen nejširší zpracování života sv. Lidmily a sv. Václava, t. j. legendu Křišťanovu jakožto ukončení a takřka soujem téměř všech starších legend o sv. Lidmile a o sv. Václavu. Z kratších spracování životů sv. Václava přijali jsme do naší sbírky to, které druhdy nepopíratelně nejvíce bylo rozšířeno, a poměrně jest i starší než jiná spracování (str. 183—190). Kromě toho vzali jsme ještě legendu o sv. Lidmile, která jest také jaksi soujem starších životů této svaté. Při vydání života sv. Václava (X, str. 183—190) užili jsme především textu, jejž podal Dudík ve svém spise Iter Romanum I, str. 319—326 z perg. rukopisu věku XII někdy Švédské králové Kristině náležejícího, nyní v Římě v bibliotéce Vatikánské chovaného, v druhé řadě užili rukopisu kapituly Pražské, již často jmenovaného. Život sv. Lidmily (str. 191—198) znal již Balbin a po něm i Bollandisté, kteří měli život tento za starý ale předce pozdější než jest legenda Křišťanova. Když pak se Dobner vyslovil v pojednání svém „Einführung des Christenthums in Böhmen“ (Abhandlungen der böhm. Gesell- schaft auf das Jahr 1786), že legenda tato starší než Křišťanova, zastával P. Athanasius náhled Bollandistův (Vita s. Ludmilae et s. Wenceslai), načež mu Dobner odpověděl, že Křišťan čerpal z legendy této a ne spisovatel její z legendy Křišťanovy. (Ann. Haj. IV, 329 a násl.) Tomu ná- hledu přisvědčili Dobrovský a musí mu i každý jiný přisvědčiti, kdo si trochu práce vezme a texty obou legend srovná. Bližší srovnání legendy, o níž mluvíme, s legendou VI (V) str. 140—143 poučí nás, že spisovatel tohoto života užil legendy právě jmenované a snad i druhé po ní následující (144—145) a že mu i legenda Gumpoldova neb některé její spracování neznámo nebylo. Mimo to na první pohled jest patrno, že spisovatel nešetřil slov, aby zásluhy své svaté hodně vynesl, a vmísil i mírou přehojnou nábožná rozjímání. Z toho viděti, oč skladateli vlastně šlo a že cena historická legendy není zvláštní. Legendu tuto vydal nejdříve Dobrovský v svých pojednáních často zmíněných (Kritische Versuche etc.) a sice prvních 5 kapitol v pojednání prvním (Bořivoj's Taufe, str. 70 a násl.) a ostatek v pojednání druhém (Ludmila und Drahomir, str. 17 a násl.) dle rukopisu X, B, 7 veřejné bibl. Pražské, jehož jsme my při vydání svém užili, některé opravy dle Dobrovského zmínek o rukopise téže legendy v bibliotéce Roudnické, jehož jsme marně tam hledali, učinivše. (Srovnej Dobrovský, Krit. Versuche, III, Wenzel und Boleslaw str. 26.) C

Strana XVIII
XVIII ŽIVOTY SV. LIDMILY A SV. VÁCLAVA V rukopisu veřejné knihovny jest za tímto životem sv. Lidmily zpráva o přenešení sv. Lidmily, která se mimo to i v jiných rukopisech nalézá. Zprávu tu jsme při legendě této proto vynechali, poněvadž téměř slovo od slova přichází v legendě Křišťanově. I zdálo se nám opakování tétéž věci zbytečno. 199—227 nalezena byla nejdříve Legenda Křišťanova o sv. Lidmile a o sv. Václavu Balbinem v Třeboni, a poněvadž v prologu stojí, že sepsána byla z nařízení sv. Vojtěcha a k tomu ještě od šyna Boleslava I, tedy bratrovce sv. Václava jmenem Chrstana nebo Křisťana, poklá- dáno to za vrchol toho, co se o sv Vaclavu dozvěděti možno. Náhledu Balbinova drželi se i Bollandisté a přijali legendu Křištanovu do svého díla (Acta Ss. ad 16 Sept. et ad 28 Sept.). Dobner jal se pak později ukazovati, že Křisťan, který legendu tuto psal, nebyl syn Boleslava I, ale jen někdo pozdější, který si to jmeno dal, aby práci své zjednal více váhy. Zároveň ukazoval k tomu, že pramenem tak zvanému Křišťanovi byl Anonymus Ottonis II, jak tenkráte nazývali spisovatele legendy, o němž nyní víme, že slul Gumpold. Dobner vyslovil mínění, že sepsání tak zvané Křišťanovy legendy stalo se za panování Přemysla Otokara I. Co Dobner jen tvrdil, to nade vši pochybnost dokázal Dobrovský, jen že mínil, že sepsání legendy Křišťanovy nestalo se již na počátku věku XIII, ale teprv ve věku XIV. A z té příčiny také vyslovil, že to práce beze vší ceny, dokládaje, že co není v legendě z doby Ottona II (tedy Gumpoldově), vše jest smyšleno. Podle pravidel kritiky historické jednal Dobrovský dobře. Ale když později nám objevil Wattenbach legendu o sv. Lidmile ve sv. Kříži a když se vydaly legendy slovanské, poznáno teprv, že se nesmí vše, co není v legendě Gumpoldově, zavrhnouti; nýbrž že Křišťanovi byly po ruce práce, které v dobách pozdějších byly neznámy a teprv zase v časích nejnovějších i daleko od vlasti naší se objevily. Arciť Křišťan si z nich vzal jen to, co se k směru jeho práce hodilo. Bližší srovnání legendy Křišťanovy s legendami starými poučí nás, že Křišťan užil 1. širší legendy staroslovanské o sv. Václavu; 2. legendy Gumpoldovy; 3. legend obou o sv. Lidmile (str. 140—143 a 144—145) ano i třetího života téže svaté (str. 191—198) a zprávy o přenešení těla sv. Lidmily. Spracování arciť jest rozvláčné, pohnutky činů spisovatelem často dle jeho výmyslu přidány, a nyní, když máme původní prameny, z nichž čerpal, obrátíme se raději o zprávy k těmto než k němu. Přece zůstane Křišťanova práce zanímavou kompilací a kritice historické poučením, že obezřetnosti potřebí a opatrnosti, než se konečný úsudek o pramenu stane a co nepotřebný se zavrhne. Vydání legendy Křištanovy učinil nejdříve Balbin (Epitome rer. Boh. 41—66) a dle něho Bollandisté ku dni 16 a 28 září, a z nich uveřejnil Václav Hubálek čásť týkající se sv. Václava od druhé polovice třetí kapitoly našeho vydání (Vita s. Wenceslai auctore Christianno de Scala. Pragae), konečně P. Athanasius (Vita s. Ludmilae et s. Wenceslai oc). Balbin vydal legendu Křišta- novu z rukopisu Třeboňského, P. Athanasius z rukopisu kapitolního. Nyní jest ve veřejné knihovně Pražské rukopis někdy Třeboňský a má znamení XII, B, 2. Dobner připomíná ještě tři rukopisy legendy Křišťanovy, jejichž opisy měl Pitter, ale neznámo určitě, které to byly (srovn. Dobrovský Krit. Versuche IIII, str. 37 a 38). My jsme za základ vydání našeho vzali rukopis kapitulní, zá- roveň jsme ale užili rukopisu veřejné knihovny. Mimo to při zprávě o přenešení těla sv. Ludmily užili jsme též rukopisu veřejné knihovny X, B, 7.

Strana XIX
ŽIVOTY SV. VOJTĚCHA. XIX D. ŽIVOTY SV. VOJTĚCHA. Svatý Vojtěch byl jak svým nábožným životem tak také i svou horlivostí v rozšiřování víry křesťanské, konečně svým vznešeným rodem a svým spojením se dvorem císařským osobou tak veleznámou a i ctěnou; mučenická smrt pak jeho učinila tak veliký a hluboký dojem v tehdejším světě křestanském, že to musíme míti za věc docela přirozenou, když záhy po jeho smrti (997) pokoušeli se rozliční mužové o vypsání jeho života. Známe nyní hlavně dvoje podání života sv. Vojtěcha; jedno z nich jest Utrpení sv. Voj- těcha mučeníka v našem vydání na str. 231—234 položené. Druhé podání má více odnoží, které však z jednoho kmene, totiž z legendy Jana Kanaparia vypučely. I. Utrpení sv. Vojtěcha nalezeno teprv r. 1857 Bělovským v jednom rukopisu král. knihovny v Mnichově (Cod. lat. n. 18897 olim Tergerseensis n. 897), uveřejněno však bylo nejdříve V. Gise- brechtem (Neue Preuss. Prov. Blätter, 1860, I, str. 55—74), potom teprv r. 1864 Bělovským (Pomniki dziejowe Polski I, str. 151—156). Listy rukopisu, kde se Utrpení sv. Vojtěcha nalézá, má ráz věku XI, na některých místech staly se později ale touž rukou opravy, nápis Passio s. Adalperti martyris připsán byl teprv ve věku XV. Co do času složení tohoto Utrpení, o tom mínění se rozchází; Bělovský myslí, že složení se stalo teprv po smrti císaře Ottona; Gisebrecht zase hleděl ukázati, a povedlo se mu to dosti, že spisovatelem tohoto utrpení byl mnich kláštera Mezřičského ve Velké Polsce a že sepsání se stalo r. 999 anebo na počátku léta 1000. Toto stáří činí zprávu tuto o sv. Vojtěchovi velmi vzácnou, ač v ní některé poklesky, týkající se zvláště dřívějších osudů sv. mučeníka, upříti se nedají. Ač v některých věcech s životem Janem Kanapariem a Brunonem sepsaným se srovnává, liší se přece v celku dosti od obou, a zdá se, že zprávy Utrpení aspoň o posledních dnech života sv. Vojtěcha zasluhují více víry, než jak je známe ze životopisu Canapariova a Brunonova. Také některá jména osob a jiné zvláštnosti tohoto Utrpení jsou vítaným příspěvkem k poznání poměrů a osudů druhého biskupa Českého. Při vydání našem užili jsme vydání Bělovského a vydání v Scriptores rerum Prusicarum I, 235—237 obsaženého, které učiněno dle výše dotčeného vydání Gisebrechtova. II. Jana Kanaparia Život sv. Vojtěcha. Tento život sv. Vojtěcha vydán byl tiskem již Canisiem a Freherem, spisovatelem jeho jmenovali spisovatelé starší papeže Silvestra II (999— 1003); Bollandisté však chtěli ukázati, že jen z rozkázání jmenovaného papeže byl životopis tento sepsán od některého mnicha římského (Acta Ss. ad 23 Apr.). Jan Voigt snažil se ukázati (Geschichte Preussens I, str. 650—658), že spisovatelem tím nebyl nikdo jiný než mladší bratr sv. Vojtěcha Radím (Gaudentius) jmenem, který r. 999 stal se arcibiskupem Hnězdenským a k žá- dosti Boleslava Chrabrého život ten složil. Proti domněnce poslední vyslovil se Pertz (Mon. hist. Germ. VI, 574 a násl.) hlavně z dvou příčin, že několikrát se v životě tom pochvalná děje zmínka o Radímovi, což by on byl ve své skromnosti o sobě nikdy nenapsal, a za druhé, žeby byl Radím o smrti svého bratra psal s větším účastenstvím. Zároveň ukázal Pertz, že spisovatelem našeho života jest předně mnich zákona sv. Bonifacia a Alexeje, a za druhé, že to jest Jan Canaparius, později opat téhož kláštera. Důvody jeho jsou následující: Spisovatel života sv. Vojtěcha mluvě *

Strana XX
XX ŽIVOTY SV. VOJTĚCHA. o sv. Baziliu a o sv. Benediktu (kap. 15 a 25) nazývá je oba „otcem naším“ (patrem nostrum), z čeho viděti, že byl mnichem téhož zákona. Vypravuje (kap. 20) nám, co soudil o sv. Vojtěchu opat Lev a jeho společníci, připomíná, že on i jeho bratři znali sv. Vojtěcha jakožto velkého znalce světské filosofie (kap. 5 a 12), a konečně podává nám zprávy i o takových věcech, které se v klášteře sběhly, o nichž i velmi málo bratří v klášteře vědělo. I mají tedy zprávy spisovatele tohoto života sv. Vojtěcha velkou váhu, zvláště pro události doby zdržování se sv. Vojtěcha v Římě a před jeho poslední cestou, poněvadž spisovatel to, co se stalo, sám viděl neb se o tom dozvěděl od sv. Vojtěcha, aneb jeho bratra Radíma, aneb od sv. Nila a Lva. I zdá se též, že o výpravě sv. Vojtěcha do Prus a o jeho umučení měl zprávy od Radíma. Že však spisovatelem byl Jan Canaparius, to soudí Pertz z vypravování o vidění, jež měl Jan Canaparius v ten čas, když svatý Vojtěch podlehl smrti mučenické. Slova vypravování toho jsou (kap. 29): „Haec dum in illa parte geruntur, ecce in monasterio, ubi ille talis nutritus fuerat, cuidam converso, Johanni Canapario, talia dominus per visum ostendit. E summo coelo velut...... Unius nomen, extra ipsum, qui haec vidit admodum paucissimi sciunt; alter vero erat, ut adhuc hodie ipse meminit, dominus Adalbertus, cui angelicus minister iam coelestis mensae convivia praeparavit." Zde mluví spisovatel, dí Pertz, po příkladě sv. Jana Evangelisty sám o sobě co o třetí osobě, jmenuje se „quendam con- versum“, kdežto jinde o něm čteme (Miracula S. Alexii) „quidam nobilitate carnis praepollens et divitiis affluens, qui monachicum habitum abrenuntians quae saeculi sunt suscepit Johannes Cana- parius.“ Pertz tvrdí dále, že spisovatel složil tento život k žádosti císaře Ottona III. K dotvrzení toho uvádí zprávu nejmenovaného spisovatele o přenešení sv. Abundia a Abundantia, kde jest o sv. Vojtěchu poznamenáno (Mabill. Acta Ss. O. S. B. saec. V, str. 873): Interfecerunt eum, et ita bonus pastor per palam martyrii migravit ad dominum. Quo audito rex (Otto III) ardorem tanti martyris non ferens, cum senatu Romano et episcopis et clericis extra montes in Sclavoniam pergit, ad educendas Romam reliquias b. martyris Adalberti. Qui manus eius auferens, auro et gemmis mire exornavit, et ecclesiam nomine eius inter duos pontes fabricavit et magnae dignitati tradidit; nec non ortum eius, actus et passionem mira arte composuit, et in libello scribi fecit. Po smrti Lva stal se Jan Canaparius opatem a zemřel 12 října 1004. Co do času sepsání života sv. Vojtěcha, o tom ukázal Pertz, že se stalo za živobytí sv. Nila, jenž zemřel r. 1005, za živobytí císaře Ottona III (zemřel r. 1002 dne 24 ledna) a za živobytí opata Lva, ještě před známou poutí císaře k hrobu sv. Vojtěcha r. 1000 konanou, o které nečiní žádné zmínky, což by byl sotva opomenul poznamenati brzy po smrti papeže Řehoře V (zemřel 5 února 999), poněvadž za jeho živobytí by se byl sotva méně pochvalně o něm zmínil, jak to v životopisu učinil. Z toho soudí Pertz, že sepsání života toho se stalo r. 999. Kdybychom nechali platiti důvod, že životopis sepsán byl před r. 1000 proto, poněvadž se neděje zmínka o pouti Ottonově, která se mohla vykonati, aniže spisovateli potřebí se zdálo o tom mluviti, můžeme přece hranici sepsání našeho života položiti r. 1002. Jana Canaparia život sv. Vojtěcha rozšířil se rychle i ve Vlaších i v Němcích. Několik let po sepsání složil arcibiskup Bruno dle něho jiný životopis sv. Vojtěcha, v XI věku dočkal se nové proměny v Monte-Casině, kde ho užili Lev Ostijský a neznámý spisovatel přenešení sv. Abundia a Abundantia, také Kosmas, děkan Pražského kostela, jej spracoval, a jimi se zase stal známým jiným.

Strana XXI
ŽIVOTY SV. VOJTĚCHA. XXI Vydávaje tento život Pertz (Mon. Germ. hist. VI, str. 581—599) měl k tomu následující rukopisy: 1. Rkp. wolfenbitelský pergamenový ve čtverci z věku XI, který podává v celku text dobrý, který ale na mnohých místech jest vytrhaný a rukou tohoto století opravovaný. 2. a) Rkp. štutgardský, druhdy Zwifaltenský, č. 167, ve velkém foliu z polovice XII věku; ale životopis náš jest tam vepsán na listu 187—191 rukou věku XIII. b) Rkp. kláštera sv. Kříže v Rakousích, pergamenový fol. z XII stol. c) Rkp. cís. dvorní knihovny ve Vídni (druhdy Hist. eccl. 5), perg. fol. z konce XIII věku. d) Rkp. kláštera Světelského v Rakousích, č. 24, perg. fol. z XIII věku. 3. a) Rkp. kláštera Viniberského. Tohoto rukopisu již více není; ale text jeho zachoval se u Canisia (Lect. Antiq. V, d. II, str. 332 a násl.). Text Canisiův vydal zase Freher (Ss. rerum Boh. str. 73—84) a Basnagius (Lectiones, 2 vyd., III, str. 45 a násl.) s ně- kterými poznámkami. Textu ve vydání Canisiovu blíží se velmi b) rkp. perg. kláštera Admontského v Štýrsku z věku XII a bb) rkp. perg. kláštera Klosterneuburského v Rakousích, č. 707, z věku XII. c) Rkp. perg. bibliotéky kapituly Pražské z věku XIV, jejž popsali Pelzel a Dobrovský (Ss. rer. Boh. I, str. XV a násl.), jehož užil při vydání svém Henschen (Acta Ss. d. 23 Apr., str. 178 a násl.). Henschen dostal však od Balbina přepis místy nesprávný a s ne- patřičnými vložkami. 4. a) Rkp. Admontský, na perg. ve velkém fol. v XII století psaný, který podává text tak přeměněný, že sotva by se pokládal za stejný s textem života našeho. Místy totiž přidává, místy ujímá, jinými slovy některá slova nahražuje, jinde zase podává původní znění dosti věrně. b) Rkp. perg. kláštera Casinského č. 145 z věku XI ve velkém fol. (str. 209 a násl.). Život ten sv. Vojtěcha Bzoviem r. 1629 vydán jest (S. Adalberti Ursini comitis Rosembergii vita et passio ab eius synchrono et familiari Silvestro II P. M. edita) a srovnává se v celku se životem v rukopisu Admontském obsaženým; místy však liší se jak od textu původního tak od Amontského. Rukopis tento byl základem rukopisu Kasinského č. 110, perg. ve velkém fol. z XII stol., kde na listu 264 a násl. jest život sv. Vojtěcha rozdělen na čtvero čtení. Téhož rodu zdá se býti c) rkp. Vallicellianský v Římě (G, N, 99), o němž se chvalně zmiňují Baronius a Bzovius. 5. Rkp. Bruselský (č. 9290) perg. fol. věku XII, v němž místa k porozumění nesnadnější sna- dnějšími slovy jsou nahražena, text tedy poněkud změněný. 6. Rkp. mnichovský perg. z věku XIV druhdy v Řezně u sv. Emmeramma (B, 34) chovaný, v němž místy text jest rozšířen, místy stažen; ku konci podává zázraky sv. Vojtěcha. Většiny rukopisů těchto, aneb kde jich již není, aspoň tisků užil k vydání svému Pertz. Bělovský objevil ještě jeden rukopis z konce XIV roku a podal varianty z něho ve svém vydání. Poněvadž text rukopisu tohoto s rukopisem Pražské kapitoly (3 c) nejvíce se srovnává, znamenali jsme ve vydání našem varianty z něho do poznámek přijaté 3cc. Mimo to nalezl Dr. Kentrzyński r. 1866 v Ryńsku v Prusích východních jiný rukopis z konce XV věku, který se nejvíce rukopisu štutgardskému blíží, ale i místy od něho se liší.

Strana XXII
XXII Důležitější varianty rukopisu toho uveřejnil Kęntrzyński v publikaci Altpreussische Monatschrift, díl VII, seš. 8, str. 673—702. My jsme v našem vydání varianty ty znamenali 2a. ŽIVOTY SV. VOJTĚCHA. Konečně přišli jsme ještě my na rukopis, v němž jest Jana Canaparia život sv. Vojtěcha. Rukopis ten ve veřejné bibl. Pražské jest znamenán XIII, D, 20, jest perg. ve fol. z konce XIV neb ze začátku věku XV. Život náš nalézá se na listech 178—194 a srovnává se nejvíce s ruko- pisem kapituly Pražské. Základem vydání našeho jest vydání Pertzovo, k němuž připojeny ještě varianty z rukopisů Bělovským a Kentrzyňskim objevených. III. Brunonův život sv. Vojtěcha. Třetí život sv. Vojtěcha napsal nám arcibiskup Bruno. On pocházel z nejpřednějších rodin saských, otec jeho jmenoval se Bruno, matka Ida. Bruno byl poslán na vychování do Děvína (Magdeburku), kde za čas arcibiskupování Adalberta vyučoval mistr Geddo. Toho času navštěvovali školu magdeburskou Vojtěch, pozdější biskup Pražský, a Ditmar, později proslulý kronikář. Bruno se stal nejprvé kanovníkem u sv. Mauricia, potom odebral se k žádosti Ottona III k jeho dvoru, kde však dlouho nesetrval. Neb doprovodiv r. 996 Ottona do Říma, kde za příkladem sv. Vojtěcha, Lva, Jana a jiných přátel vstoupiv do kláštera sv. Alexia přijal jmeno Bonifacius. R. 1001 odešel s jinými Němci za opatem Rumualdem do Tiburu a do Kasina, pak do Pereju blíže Ravenny. Zde seznámil se asi nejdříve s Polany; neboť Boleslav Chrabrý poslal k opatovi Romualdovi na vychování nejmladšího syna svého Boleslava, jenž později tam i roucho klášterní na se oblekl. Když Boleslav Chrabrý opata prosil, aby mu odeslal učitele ku šíření víry křesťanské v zemích jeho a v zemích sousedních, odebrali se tam skutečně dva z bratří, Jan a Benedikt totiž. Když pak tito smrtí mučenickou sešli, určen Bruno papežem (bud Silvestrem II neb Janem XVII anebo XVIII) a císařem Jindřichem II za arci- biskupa národů, kteří se na víru křesťanskou obrátiti měli. Bruno putoval bos z Raveny do Říma a obdržev plášť arcibiskupský cestoval do Němec v zimě bosýma nohama. V Merseburku našed císaře Jindřicha a Taginona, arcibiskupa Děvínského, obdržel od posledního posvěcení a odebral se pak do Polska k Boleslavu Chrabrému. S odporučením jeho odešel pak asi r. 1007 do Uher a roku následujícího z Uher na Rus, jak se zdá do Kijeva, kde na dvoře Vladimíra Velkého celý měsíc setrval. Z Kyjeva vrátil se Bruno opět do Polsky, odtud odešel k Prusům, chtěje obrátiti je na víru křesťanskou. To se stalo na počátku r. 1009, v dvanáctém aneb jak Ditmar píše v jedenáctém roce jeho mnišského života. Přišed do země krále Nethimera obrátil jej na víru tím, že mezi dvěma hranicema zapáleného dříví prošel beze vší pohromy; ale bratr králův dal jej s osmnácti průvodci stíti (14 února 1009). Snad při prvním pobytu svém v Polsce asi v posledních měsících 1. 1004 sepsal arcibiskup Bruno život sv. Vojtěcha. Jeho životopis Vojtěchův má za základ sice život téhož svatého Janem Canapariem sepsaný, liší se ale slovy docela, podává některé věci přesněji, jiné opravuje a při- dává, tak že máme takřka nový spis před sebou. Kromě sebe jmenuje nám svědky toho, co vypravuje, opaty Lva a Jana, biskupa Lva a Radíma. Tohoto posledního arciť jen v druhém svém spracování života sv. Vojtěcha, které se bezpochyby v Uhřích stalo. Došelť nás život sv. Vojtěcha sepsaný Brunonem v dvou textech, v kratším a širším. V po- sledním některé kusy spracování staršího poněkud zkrátil, jiné rozšířil, lépe vyložil, co od Radíma

Strana XXIII
ŽIVOTY SV. VOJTĚCHA. XXIII slyšel, přidal a i co do zevního podání uhladil, ačkoli i starší kratší práce jest co do mluvy nad vši míru květnatá. Kratši život vydal nejprv Henschen (Acta Ss. d. 23 Apr. str. 187) z rukopisu kapituly Pražske, psaného v druhé polovici věku XIV, jehož užili pak i Mabillon a Basnage. V našich dnech vydal život ten Pertz (Mon. Germ. hist. VI, str. 596—612) dle rukopisu Admontského z XII stol., použiv k tomu zároveň vydání Henschenova. Kromě toho jest kratší život v rukopisu veřejné bibl. Pražské z konce XIV neb počátku XV věku znamenaném XIII, D, 20 (l. 153—168), jehož jsme však bohužel při vydání svém užíti nemohli, poněvadž teprv náhodou jsme se později o něm dozvěděli. Život obšírnější byl toliko jednou vydán a to Suriem (De probatis sanctorum vitis) z rukopisu nyní neznámého, ale ne věrně, nýbrž jak sám praví s všelijakými proměnami. Bělovský objevil tento obšírnější život sv. Vojtěcha v rukopise knihovny knížete Metter- nicha v Kynžvartě. Rukopisu toho (znamenaného 20, D, 22) jsou dva pergamenové folianty, psané ku konci věku XII neb počátkem XIII a mají na hřbetě nápis: Legende sanctorum. Rukopis ten náležel někdy benediktinskému klášteru v Ochsenhúzech. Život náš jest na listech 143—156 dílu prvního. Dle rukopisu toho učinil Bělovský své vydání Brunonova života sv. Vojtěcha, jehož jsme se i my přidrželi, znamenajíce ve vydání našem rukopis Kunžwartský 1, vydání Suriovo 2, vydání Henschenovo 3 a vydání Pertzovo 4. IV. Zázraky sv. Vojtěcha mučeníka. Vypravování o zázracích, které se působení sv. Voj- těcha připisují, vydal nejdříve Pertz (Mon. Germ. hist. VI, 613—616) z rukopisu mnichovské knihovny, o němž jsme se zmínili vyčítajíce rukopisy, jichž Pertz užil k svému vydání Canapariova života sv. Vojtěcha (srv. str. XXI). Jiný rukopis, obsahující totéž vypravování o zázracích sv. Voj- těcha, jest v Gdánsku v bibl. Mariánské. Jest to jaksi přídavek k životu sv. Vojtěcha, který také se srovnává se životem Canapariovým. Rukopis jest z XV věku, má však některé dobré varianty Při vydání zázraků sv. Vojtěcha užil rukopisu toho Toepen (Scriptores rerum Prusicarum II, 412—420). Sepsání zázraků sv. Vojtěcha stalo se později snad teprv až ve věku XIV; nedá se však popírati, že spisovatel jich měl starší zprávy před sebou. Při vydání našem zázraků sv. Vojtěcha (str. 305—312) vzali jsme za základ vydání Pertzovo a varianty rukopisu mnichovského znamenali jsme 1, varianty z rukopisu gdánského 2. V. Verše o utrpení sv. Vojtěcha. Asi za sto let po smrti Jana Canaparia a Brunona sepsal Kosmas, děkan kapituly Pražské, život sv. Vojtěcha ve verších. Že on jest skutečně skla- datelem veršů o utrpení sv. Vojtěcha, dá se souditi z následujícího. Když byl v kronice své dosti obšírně o sv. Vojtěchu pojednal, praví čtenáři, že v životě čili utrpení sv. Vojtěcha o něm více může se dočísti, dokládaje: Nam mihi iam dicta bis dicere non placet ista. Slovy těmito byl sveden Freher a měl život Kanapariem psaný za práci Kosmovu; později však ukázal Balbin a ještě důkladněji Dobner, že spisovatelem tohoto života (t. j. Canapariem psaného) Kosmas býti nemůže. Ale že Kosmas jest skladatelem veršovaného života sv. Vojtěcha, jde kromě z jiných věcí hlavně ze slohu a ze spůsobu spojování veršů.

Strana XXIV
XXIV ŽIVOT VINTÍŘE POUSTEVNÍKA. Rukopisy veršů o utrpení sv. Vojtěcha známe dva: 1. Rukopis knihovny kapituly Pražské, v němž jest také i život Kanapariem a Brunonem složený, jest, jak výše jsme se zmínili, v druhé polovici XIV věku psaný; na listech 17—24 jest utrpení, o němž jednáme. Dle rukopisu toho učinil své vydání Dobner (Mon. hist. Boh. II, str. 9—50). 2. Druhý rkp., obsahující verše o utrpení sv. Vojtěcha, jest ve veřejné knihovně Pražské; jest to rukopis perg. z konce XIV neb počátku XV věku, znamenán XIII, D, 20. Verše o utrpení jsou na listech 168—182. Základem vydání našeho (str. 313—334) učinili jsme text rukopisu knihovny kapitulní; varianty z něho znamenali jsme 1, z rukopisu bibl. veřejné 2, a odchylky vydání Dobnerova 3. Kromě životů tuto vyčtených zachovala se ještě celá řada menších životopisů sv. Vojtěcha, které však vesměs na některém z předešlých se zakládají, a tudy vším právem ve vydání našem mohly se pominouti (srv. Dobner, Mon. hist. Boh. II, 51 a násl. Pertz, Mon. Germ. hist. 581. Script. rer. Prus. II, 421, 423—428). E. ŽIVOT VINTÍŘE POUSTEVNÍKA. Sv. Vintíř pocházel z panské rodiny v Durinkách. Vybouřiv se za mládí svého činil pokání, a chtěje se službě boží věnovati odebral se ku Gothardu, opatu kláštera Altahenského a Hers- feldského. Klášteru poslednímu odevzdal své statky, vymíniv si, aby mohl býti představeným kláštera Gelingského na statcích těchto zřízeného a klášteru v Hersfeldě podrobeného. Poněvadž Vintíř, i když v roucho mnišské byl se oblekl, v staré poklesky upadal, čehož příčinou především bylo ponechání si správy někdejších svých statků do konce života svého, napomínal jej opat Godehard častěji, a konečně požádal na něm, aby se vrátil zase k životu světskému anebo naplnil dokonale svůj slib. Řeč Gothardova nezůstala bez účinku na Vintíře, a když i císař Jindřich II na něj doléhal, pravě, že nelze dvěma pánům sloužiti, totiž světu a bohu, oddal se Vintíř docela službě boží, a chtěje býti vzdálen místa pokušení odešel z Geling do Altahy. Však i Altaha mu byla příliš hlučnou. Ustanoviv se vésti život poustevnický, odebral se odtud více na východ do lesů, kde v Rancinku nejprvé v osamělé chaloupce se zdržoval, potom však, když i tady byl navštěvován, hlouběji do Českého lesa zašel a tu při říčce Rinchnaze usadil se v těch místech, kde klášter stejného jména pak vznikl. Zde s počátku snad sám, pak s přibylými sem bratry trávil život bohu milý, a to ne bez mnohých svízelí. Odtud rozšířila se známost o božím muži tomto nejen do Čech ale i do Polska a do Uher, a jaké vážnosti požíval u Čechů, o tom svědčí jeho prostředkování mezi knížetem Českým a Jindřichem III, po jeho nešťastné výpravě do Čech, o tom svědčí i úcta, jaká se mu vzdávala v Břevnově, kde tělo jeho bylo pochováno. To jádro toho, co o sv. Vintíři víme; pozdější doby doplnily zprávy tyto všelijakými pří- davky, jak to viděti v legendě naší. Náš život sv. Vintíře složen byl asi dosti pozdě po jeho smrti. Slova: „qualiter ad laudem et gloriam nominis sui nobis pecatoribus Christus serui sui terminum huius uite manifestare digna- tus est; pandamus breuiter“ (kap. VIII, str. 343) vedou nás k domněnce, že spisovatel života

Strana XXV
ŽIVOT SV. PROKOPA. XXV tohoto byl mnich z kláštera Rinchnažského, a že jej zvláště sepsal k tomu konci, aby se v pří- hodných časích k povzbuzení myslí mohl předčítati. Život náš není složení samostatné, ale jen spracování podle Wolfgerova života Gotharda, opata Altahenského, při čemž s jedné strany vynecháno, co o svém zdržování se v klášteře Vintí- řově Wolfger vypravoval, na druhé straně však všelijaké kusy jsou přičiněny. Tak se mohlo státi, že Mabillon a někteří jiní měli Wolfgera za spisovatele i legendy naší. Legendu tuto vydal nejdříve Canisius z rukopisu Altahenského ve spise Lectiones antiquae, pak Mabillon v Actis SS. O. S. Benedicti saec. VI, str. 480 a násl. dle rukopisu Villinského. Třetího vydání dostalo se jí v publikaci Acta sanctorum k 9 říjnu na str. 1054—1084, kde přidány jsou i zázraky z rukopisu bibliotéky knížete Altemského podle rukopisu z konce věku XIII neb počátku věku XIV. Čtvrté vydání spůsobil náš Pitter ve spise Thesaurus absconditus in agro seu mon. Brzewnoviensi podle rukopisu kláštera Třeboňského, který po vyzdvižení kláštera tohoto přenešen byl do veřejné (univ.) bibliotéky Pražské, kde se posud chová (Sig. XIII, D, 20, fol. 182, b—188, a). Dle rukopisu tohoto učiněno vydání i v Pertzově Monumentech Script. XI, str. 276—279, a dle rukopisu toho učiněno jest i vydání naše. Jaké změny se při tom staly, zvláště co se týče přelo- žení některých míst, viděti z poznámek pod text položených. Zpráv o zázracích, které se při hrobu sv. Vintíře udály, nepřijali jsme jako Pertz do našeho vydání, poněvadž nezdálo se nám to býti k účelům historickým potřebno. F. ŽIVOT SV. PROKOPA. Nelze nyní pochybovat, že křesťanská bohoslužba v Čechách původně byla slovanská. Po rozličných pokusech, více méně zdařených, aby se vytlačila, a na místo ní užívání jazyka latin- ského při bohoslužbě se zavedlo, zasazena bohoslužbě slovanské u nás smrtelná rána, když se v Praze biskupství zařizovalo. Posledním útulkem slovanské bohoslužby v Čechách byl klášter Sázavský. Zakladatelem kláštera toho byl sv. Prokop. O životě sv. Prokopa máme nejlepší zprávy v letopisech mnicha Sázavského, které r. 1730 Menkenem (Scriptores rerum Germ. III, str. 1771—1808), pak Pelzelem a Dobrovským při vydá- vání Kosmy (Scriptores rer. Boh. I) a konečně Köpkem při téže příležitosti (Pertz, Mon. XI, str. 148—163) uveřejněny byly. Počátek letopisů sázavských, který o životě sv. Prokopa a o založení jeho kláštera jedná, a vše, co nejblíže potom v dotčených letopisech následovalo, až k vypravování o vypuzení slovanských mnichů knížetem Spitihněvem a o navrácení se jich opět do kláštera, oddělili spisovatelé někteří od zpráv dalších, pozdějších, rozmnožili látku tu rozličnými zázraky a spracovali v jediný celek, jehož středem byl sv. Prokop. Tak musíme si vykládati vzniknutí legendy o sv. Prokopu. Takovéto samostatné vypravování o sv. Prokopu vzniklo snad asi té doby, když svatým byl vyhlášen, tedy na počátku věku XIII. Legendu o sv. Prokopu k původnímu pramenu (leto- pisům sázavským) nejtěsněji přiléhající našel Fejfalík v rukopise kláštera sv. Tomáše v Starém Brně, jinou jí podobnou Boček v knihovně fary Třebovské. Bollandisté vydávajíce život sv. Prokopa D

Strana XXVI
XXVI měli také přepis jednoho starého životopisu z Blaubaiern, jehož ale neuveřejnili. Však byly po- zději také širší životy sv. Prokopa skládány. Takový širší život sv. Prokopa jest česká legenda veršovaná a latinský životopis, z nichž první jest v našem vydání na str. 349—359 a druhý na str. 360—366. ŽIVOT SV. PROKOPA. I. Legendy veršované o sv. Prokopu skladatelem byl bezpochyby, jak Fejfalík ukázati se snažil, mnich kláštera Sázavského (Studien zur Geschichte der Altböhmischen Literatur, Sitzungs- bericht der phil.-hist. Classe XXX, str. 414—430); složení samo stalo se v druhé polovici věku XIII; ukazujeť to užívání jednotlivých slov, která se v pozdějších časích, ani již ve věku XIV, nevyskytují. Česká veršovaná legenda o sv. Prokopu zachovala se nám v tak zvaném rukopisu hrade- ckém, nyní v knihovně knížat z Lobkovic v Praze chovaném, na počátku věku XIV sepsaném, a sice v spůsobě dosti porouchané, neb často jsou slova i celé verše vynechány. Vytištěna byla legenda tato nejdříve v Hankových Starobylých skládáních (str. 1—51), pak ve Výboru z literatury české I, 181—212. Podle vydání těchto spůsobil Jeho Excellenci p. Jos. Jireček vydání naše. Na tom místě musíme s politováním vysloviti, že v nepřítomnosti a za choroby bibliotékáře knihovny výše zmíněné p. prof. dra. Gindelyho nebylo možno text k vydání uchystaný s textem rukopisu ještě jednou srovnati. II. Z latinských legend o sv. Prokopu přijali jsme do vydání našeho legendu znění širšího, přihlížejíce k ní více jen jako k latinskému znění české legendy veršované, a jakožto ku kraji, k němuž vyvinování a rozšiřování nejstarší části letopisů sázavských dospělo. Nejširší tato legenda latinská zachovala se nám 1. v rukopisu cís. veřejné bibliotéky Pražské XIII, D, 20 na listě 199—212 na konci XIV neb počátku XV věku psaném; 2. ve vydání Bollandistů (Acta Ss. men. Julii tom. II, str. 139—148) dle přepisu taktéž v Praze zhotoveného, a konečně 3. v rukopisu téže veřejné bibliotéky X, B, 12. Rukopis první (1) srovnává se nejvíce s textem vydání Bollandistův; není v něm však prologu k Severu, biskupu Pražskému, psaného, v němž mu práci svou k přehlédnutí podává, a prologu k obecenstvu, v němž praví, že z řeči slovanské legendu tuto na jazyk latinský přeložil. Prvnější prolog jest zajisté podvržený; spisovatel chtěl dodati legendě té vydáváním jí za souvě- kou větší vážnosti; přicházejí v ní ale takové anachronismy, jichž souvěký spisovatel nijakž nemohl napsati, u př. že sv. Prokop nabyl z mládí vzdělání při škole kapitoly Vyšehradské, kdežto ka- pitula sama teprv po smrti sv. Prokopa byla zřízena. A tak se to má i s prologem k obecenstvu, jejž máme také za pozdější přídavek. Jsmeť totiž opáčného mínění než Fejfalík a tvrdíme, že tato širší legenda latinská jest původní složení a česká legenda jen veršované přeložení její. Jsouť celé odstavce lat. legendy srovnávající se slovo od slova s letopisy Sázavskými. Byla by to zvláštní náhoda, aby při opětném překládání užilo se těchže slov, jako byly v původním sepsání. Latinský život sv. Prokopa v rukopise veřejné bibl., sign. X, B, 12 mající, nemá kapitoly: De nomine s. Procopii nadepsané, začíná tedy teprv s kapitolou druhou našeho vydání, srovnává se s počátku více se životem sv. Prokopa v rukopise XIII, D, 20 zachovaném, ku konci však zkracuje vypravování, jmenovitě zázraky jen krátce podávaje.

Strana XXVII
ŽIVOT BLAHOSLAVENÉHO HROZNATY. XXVII Za základ vydání našeho latinské legendy o sv. Prokopu vzali jsme rukopis veřejné bibliotéky XIII, D, 20 (1), varianty vydání Bollandistův (2) do poznámek kladouce. Zázraky, které se sv. Prokopu připisují a ku konci legendy položeny jsou, vynechali jsme.*) G. ŽIVOT BLAHOSLAVENÉHO HROZNATY. Skoro každý mocnější rod starého panstva českého proslul zřízením a nadáním nějakého domu božího, kde potom členové rodu toho nejraději volívali místo svého věčného odpočinku a dílo předků svých i dále hojněji než jiní věřící obmýšleli. Zakladatelem až posud kvetoucího klá- štera na západě Čech stal se rod pozdějších pánů z Gutenšteina, jmenovitě člen rodu tohoto Hroznata. Zprávy o muži tomto jsou velmi sporé; několik listin kláštera Tepelského a to, co nám náš životopis vypravuje, jest vše, co o něm víme. Z toho dá se však o veřejném jeho postavení jen tolik říci, že pocházel z nejšlechetnějších rodin panstva českého a že i při dvoře vladařů českých zastával bezpochyby vysoké úřady. Je-li některá z osob, které se ku konci XII století *) Tuto klademe jen ještě zprávu o prohlášení sv. Prokopa za svatého, která uprostřed zázraků výše zmíněných jest co příčina kanonizování jeho položena. — Igitur hiis et aliis beati patris quam plurimis miraculis clarescentibus, et ad episcoporum, et omnium prelatorum, ducumque, et baronum, nobilium et ignobilium notitiam venientibus, que fiebant circa tumbam ipsius in ecclesia s. Joannis Baptiste infra spatium multorum annorum: nemine tamen ad hoc subsidium ferente, ut gleba sanctissimi corporis solenniter canonizaretur. Sed qui suis meritis per divinitatis gratiam hec insignia operabatur, providit et suo corpori glorificationem. Nam dominice incarnationis a. M. CC. III, apparens abbati, Blasio nomine, provisori et rectori fratrum suorum, monuit et precepit primo et secundo et tertio quatenus recepto testimonio omnium spiritualium et secularium virorum, conscriptis miraculis, que ipse operatus fuerat ibidem, quantocius ad curiam Romanam pro- peraret, pro corporis sui canonizatione, promittens auxilium, si deesset consilium, apud apostolicum corpori suo ad honorem. Qui abbas Blasius, junctis sibi duobus fratribus, testimonio sufficienti terrigenarum fretus, d. apostolicum, Innocentium III est aggressus; cui cum totum negotium beati Procopii proposuisset sub attestatione litterarum: papa vero pro nihilo ducens dicta et scripta, parvipendit tanti viri sanctitatem. Abbas vero multas admonitiones faciens pro negotio sibi commisso, unum annum continuavit ibidem. Et cum jam deficeret in expensis, nec quid- quam proficeret, adoratis apostolorum liminibus, beato Procopio ulterius suum negotium terminare commisit. Et surgens eadem nocte clam recedere cepit. Quid mora? Statim vir s., ut promiserat, venit ad auxilium. Nam eadem hora, qua abbas Blasius extra menia civitatis declinabat, iste pater s. in conclavi pape Innocentio apparens cum virga pastorali ait: Quid hesitasti, quid moram fecisti, quamdiu corpus meum sic humatum jacere permisisti, quare capellanum meum sic vacuum abire permisisti? Nisi cito ipsum per viam ad s. euntem Laurentium extra muros civitatis redire jusseris, et testimonio corporis mei annueris, debitumque honorem mihi impenderis, elevans virgam pastoralem, ait: Sic te fodiendo perfodiam. Expergefactus autem apostolicus, quis aut qualis esset, et quomodo vocaretur, quasi semiviva voce interrogavit. Cui vir dei respondit: Procopius vocor, et disparuit. Apostolicus vero surgens convocatis cardinalibus, qui presentes fuerant numero XIII, quorum nomina in privilegio ejusdem apostolici sunt impressa, statim abbatem revocavit, testimonio attentius perspecto; missam celebravit beato patri Procopio: deinde data auctoritate cum privilegiorum suorum robore misit Guidonem, s. Mariae trans Tiberim s. Calixti presbyterum et cardinalem, legatum a latere suo, ut corpus beati viri solempniter canonizaretur. Hec autem acta sunt a. d. M.CC.IV, IV Non. Jul.

Strana XXVIII
ŽIVOT BLAHOSLAVENÉHO HROZNATY. XXVIII v listinách českých Hroznatové jmenují, a dle listin těchto úřad číšího, neb komořího neb nejvyš- šího lovčího u dvoru knížat českých zastávaly (Erben, Regesta 165, 167, 170, 171, 173), s Hro- znatou naším osoba stejná, o tom nelze rozhodnouti. O životě Hroznatově psali Pontanus (Vita Hroznatae, 1586), Sig. Kohel (Praemonstr. ord. nonnullorum patrum vitae, 1608), Miraeus (Ord. Praem. chronicon, 1613) a jiní spisovatelé, kteří o dějinách řádu praemonstrátského jednali, mezi nimiž nejsprávněji a nejobezřetněji počínal sobě Karlík (Hroznata und die Praemonstratenser-Abtei Tepl, 1870). Základem všech prací těchto byl život Hroznatův, jejž tuto na str. 337—346 podáváme. Život tento rozkázal sepsati některému z bratří Tepelských opat Benedikt, jenž se k ho- dnosti své dostal asi ku konci r. 1248 a v níž mu, když se jí byl dobrovolně vzdal, následoval Oldřich asi r. 1258 neb 1259, kteréhožto posledního roku zemřel opat Benedikt dne 17 července. Že se asi v době střídání se opatů Benedikta a Oldřicha sepsání života dotčeného stalo, o tom nás přesvědčují veršovaná připsání, která jsou v obou rukopisech, v nichž se nám život Hroznaty zachoval. Jsouť pak připsání tato dvě, první z nich má nápis: Commendatio ad patrem Bene- dictum, custodem Teplensem 1) a zní: Uite 2) precinctus, merito custos Benedictus, In domino uinctus, gestans uirtutis amictus, Cultor honestatis, imitator uirginitatis, Deuotusque satis, digne famulando beatis. Non est digressus, habitum semel ille professus, Mala perpessus, non est sub pondere fessus. Teplensis pridem, fuit abbas optimus idem, Sponte sed illud idem regimen dimisit ibidem. Intus adornauit templum, foris edificauit, Res augmentauit, campanas multiplicauit. Scribi mandauit, quidquid liber hic recitauit, Quem consumauit, quia fratrem 3) frater amauit. Druhé připsání má nápis: Domino 4) abbati et conuentui Toeplensi a zní: Abbas Vlrice, pater 5) optime, iuste, pudice, Hac omnique uice tibi seruio semper amice. De fundatore notulam dictantis 6) ab ore Accipe cum flore, metri pietatis amore. Conuentus totus, uenerabilis et mihi notus, Cui sum deuotus, sit ab omni labe remotus ; Non aspernetur opus hoc, sed in hoc recreetur. Quando recensetur, fundatoris memoretur. Fratres florete, meritis cum patre ualete, In spe gaudete, me vestrum semper habete. 1) Slov Commendatio — Teplensem nemá ruk. 2. — 2) Veste 2. — 3) Frater fratrem 2. — 4) Slov Domino — Teplensi není v ruk. 2. — 5) te pater opt. 2. — 6) dictens 2. —

Strana XXIX
ŽIVOT BLAHOSLAVENÉHO HROZNATY. XXIX Jak výše již podotknuto, máme dva rukopisy, v nichž jest život bl. Hroznaty; obadva chovají se nyní v bibliotéce kláštera Tepelského. 1. Rukopis starší jest malý čtverec 71/2“ dlouhý, a má 16 pergamenových listů. Na prvním z listů těch popsána jen stránka druhá a na patnáctém na stránce první jsou jen dva verše (ukončení to výše dotčeného připsání opatu Tepelskému) a poznámka: A. d. MCXCVII factum initium ecclesie Toeplensis. A. d. MCCXVII obiit dominus Hroznata fundator monasteriorum Toe- plensis et Chotissowiensis. Comes erat et obiit in Kinsperck in confinio Egrensi. Pozdější rukou pak doloženo: Cuius anima est in benedictione. 1) Písmo rukopisu jest velmi zřetelné, má ráz druhé polovice věku XIII, i zdá se pravdě podobno, že rukopis tento jest z doby, kdy se sepsání života Hroznatova stalo. Nápisy kapitol jsou červeně psány. K těmto 16 listům přivázána jest veršovaná Vita Hroznatae od Pontana r. 1586 vydaná a ordo et series dd. abbatum mon. Tepl. asi ze XVII století. 2. Rukopis pozdější jest přepis rukopisu tepelského r. 1517 pro klášter Chotěšovský uči- něný. Rukopis tento má 27 listů pergamenových; na prvním z nich jest velkým písmem červeným napsáno: Domino Clementi preposito monasterii Chotiessiowiensis a jinou rukou černě připsáno: Anno domini 1517 vita b. Hroznatae conscripta. Od první strany druhého listu až na první stranu 23 listu jest text životopisný. Na ostatní prostoře téhož listu, na první straně listu 24 veršovaný život Hroznatův a za ním teprv obě veršovaná připsání. Na druhé straně listu 24 jsou ještě tři verše připsání k opatu Oldřichovi, pod nimiž stojí velkým černým písmem psáno: per Laurentium de Bor anno domini Millesimo quingentesimo decimo septimo a níze jinou rukou: A. d. MCCXVII obiit d. Hroznata baro, fundator monasteriorum Teplensis et Chothiessowiensis. Ostatní tři listy jsou prázdny. 1) Mezi prvním připsáním (Benediktovi) a druhým (opatovi Oldřichovi) jest položeno: Metrum de prosa pre- cedenti de vita fratris Hroznate, jež zni jak následuje: Hroznata uir celebris, in celis magnus haberis, Sublimis generis patre, matre fuisse fateris, Diues, honoratus, instructus, morieratus, Principibus gratus, animosus ad arma paratus, Expers heredis, Teplensis conditor edis. Dum mundo cedis, in eadem frater obedis, Votum mutatur crucis, ut domus ista struatur, Altera fundatur, Cothessowizque uocatur. Candidus ordo datur, quo celum promereatur Abbas mitratur, scriptis pape solidatur; Pontifici late sua dona dat ex probitate, Redditur optate patrie cum prosperitate. Rex fauet ad uota, dum fiunt hec sibi nota. Conficitur, quod uota collaudat curia tota; Verus obedit ita prelatis Israhelita, Fratribus ut posita sit in exemplum sua uita; Passus ab abbate contraria cum pietate Perfert hec grate, morum uincens grauitate. Quid taceo, plura uersatur pectore cura. Ne ueniant dura, que dixerat ante futura, Pure conteritur os, cor culpans aperitur. Corpus percipitur Christi, post Hroznetin itur, Inde dolo captus, uinclis, penisque subactus, De medio raptus, fit celi ciuibus aptus, Seruo monstratur, iubet, ut sua mors referatur. Et quod tollatur hinc, ad Teplamque feratur. Seruus hero credit, de carcere saltat, obedit, Illesus sedit, clam surgit clamque recedit. Factum narratur, plebs et clerus lacrimatur, Auri summa datur, ut corpus restituatur. Huc apportatur, et honorifice tumulatur, Quo perlustratur, locus hic et mirificatur: Integra manserunt, dum uitrea uasa ruerunt. Plura peracta ferunt, qui iam sunt quique fuerunt. Hroznata claustrorum structor fraterque duorum Hic iacet almorum, uirtute nitens meritorum. Tu confessorum socius, martyr superorum Hunc pater alme chorum, sed et actus dirige morum.

Strana XXX
XXX ŽIVOT ARNOŠTA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO. Rukopis tento jest patrně jen opis rukopisu prvního, v němž jen některá slova jsou přesmiknuta, a kde v rukopise starším některé místo bylo nejasno, snažil se je přepisovatel podati srozumitelněji. Tím se dají mnohé varianty vyložiti. Balbin vydal život Hroznatův ve svém spise Syntagma historicum oc comitum de Gutten- stein str. 66—79 dle rukopisu tepelského, arcit z přepisu poněkud nesprávného. My jsme vzali za zá- klad vydání našeho rukopis starší tepelský (1) a položili varianty rukopisu pozdějšího (2) pod čáru. Jest ještě v jednom rukopise bibliotéky knížat z Lobkovic životopis Hroznaty r. 1553 psaný; ten však není nic jiného nežli volné vypravování a frázovité rozšiřování textu rukopisu tepelského. H. ŽIVOT ARNOŠTA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO. O muži, jemuž se dostalo cti, býti prvním arcibiskupem při staroslavném kostele Praž- ském — o Arnoštovi z Pardubic — nemáme posud žádného širšího životopisu, který čině zadost po- žadavkům vědy nynější, všestranně by nám objasňoval působení tohoto na svůj čas velice vzděla- ného, ve věcech státních i církevních nad jiné zkušeného, však neméně i zbožného hodnostáře církevního. Balbin vydal obšírný životopis Arnoštův (Vita ven. Arnesti primi archiepiscopi Prag. 1664), v němž však mnoho není, co by tam býti mělo, a mnoho jest, co by tam býti nemuselo. Mimo to nemohl nikdo, jednaje o dějinách českých za Karla IV anebo o českých dějinách církevních věku XIV, minouti mlčením muže tak činného, tak výtečného a slavného. Ze životopisů Arnošta z Pardubic, které brzy po jeho smrti byly složeny, známy jsou dva. Spisovatelem jednoho, jejž i my v naší sbírce (na str. 387—400) podáváme, byl Vilém z Hasen- burka, děkan kapituly Vyšehradské, spisovatelem druhého jmenuje Balbin Jana, probošta Klad- ského (Misc. dec. I, lib. IV, 80). První životopis (Vilémem z Hasenburka sepsaný) vydán tiskem Balbinem (Misc. dec. I, 1. IV, 80—88) a Höflerem (Geschichtsschreiber der Husitischen Bewegung in Böhmen II, 1—11); životopis druhý, jenž se Janovi proboštovi Kladskému připisuje, vytištěn byl jakožto příloha tak zvaného Mariale Arnesti z nařízení císaře Ferdinanda III r. 1651 vydaného. Srovnáváme-li, třeba i dosti povrchně, oba životopisy spolu, přesvědčíme se brzy, že druhý z nich, totiž Janovi proboštovi Kladskému připisovaný, není práce původní, ale jen spra- cování prvnějšího, a to místy nezdařené. Abychom ukázali, že tvrzení naše jest pravé, a zároveň abychom naznačili poměr obou životopisů k sobě, klademe některá místa o těchže věcech jednající z obou rukopisů vedle sebe. A. Ze života Viléma děkana. Nempe cottidiana ipsius familia nunquam audiuit ex ore eius uerbum ini- quum aut dolosum procedere, quo aut inferre cuiquam vellet iniuriam aut reprimere conaretur illatam. Quod si quempiam ex sua familia verbo quantumcumque leui se offendisse persensit, mox penitencia ductus ab eo veniam uerbis humilibus postulauit. (Str. 388 našeho vydáni.) B) Ze života Janu proboštovi Kladskému při- pisovaného. Nam ipsius familiaris, quotidiana consueta familia nunquam audiuit de ore ipsius sinistrum aut iniuriosum verbum a foris procedere. Si quem quandoque de minimis familiae suae verbo quantumcunque levi se credidit offendisse, ab eo verbis nimis humilibus veniam postulabat dicens, se ex ira id, superbia aut arrogantia perpetrasse (Mariale Arnesti).

Strana XXXI
ŽIVOT ARNOŠTA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO. Qui tamen officio expleto publicam procedens ad salam tam pauperibus quam diuilibus audientiam prebuit, facti quoque circumstantiis pensalis ad debitum ipsos sine inleruallo temporis benignius expediuit. Quidquid autem propter absenciam propriam vel negocii qualitatem per se ipsum expedire non potuit, id ipsum a prelatis sibi assistentibus cum omni celeritate terminare mandauit. Quid ullra ? Ex fructu arbor cognoscitur et fructus ex arbore commendatur. Precessit in radice diuina copia muneris, ut in ramusculo sequeretur habundancia hone- statis. Tanta etenim deus excelsus in seruum suum con- descensione respexit, ut sicut hunc vidit de uirtute in virtutem proficere, sic et commissam sibi ecclesiam ad loudem propriam et Boemici regni honorem voluit magni- fice sublimare. Procurante namque serenissimo principe d. Johanne, Boemie rege, et eius primogenito Karolo, Rom. imperatore semper Augusto et Boemie rege a. d. MCCCXLIV Pragensis ecclesia in metropolitanam erigitur et a subiectione Maguntinensis ecclesie, qua eidem tene- batur obnoxia per sanctissimum in Christo patrem d. Clementem, sacrosancte Romane ac universalis ecclesie summum pontificem absoluta duas sulfrageneas ecclesias, Olomucensem videlicet et Luthomislensem felici disposi- lione sortitur. (Str. 389.) XXXI Sed demum expleto officio ad salam, id est ad aulam procedens omnibus, pauperibus et divitibus pio vullu, sed humiliore corde audientiam praestitit, quos benigne el ceu agnus mansuetus stando et manibus et visu compositis audiebat eL sine intervallo temporis, si potuit, expedivit. Dum vero propter sui absentiam vel negocii qualitatem id solus explere non poterat, praelatis, qui sibi aderant, cum omni sedulitate commissit, celerius quo fieri poterat terminandum. Etenim ipsius diligentia et solicitudine procurante gloriosissimo d. Johanne, rege Boemiae, invictissimo prin- cipe domino Carolo eiusdem primogenito, tunc marchione Moraviae post vero sceptra et fastigium Romani imperii el dicti regni Boemie feliciter gubernante, a. d. 1344 eadem sua Prag. ecclesia in metropolitanam ecclesiam est erecta, quae olim Moguntinae ecclesiae filia seu suffraganea existebat, a cuius subiectione per donum et gratiam sanctissimi patris et domini, domini Clementis papae, duas sibi mater effecta filiales et suffraganeas ecclesias, Olomucensem videlicet et Lithomislensem, foe- cunditate Liae, quae in hac praeferebatur Rachelis pulchri- tudini, est enixa. A takový poměr mezi oběma rukopisy jeví se stále. Místo pak (str. 396), kde se Vilém, děkan kostela Vyšehradského, nepřímě jmenuje skladatelem životopisu, jest vynecháno v životě Jana probošta Kladského a ostatek až ku konci podán velmi stručně. Přihlížejíce k tomuto poměru obou životopisů o Arnoštovi z Pardubic složených, ustanovili jsme se na tom, podati ve sbírce naší jen životopis původní. Vilém, děkan Vyšehradský, dal se do psaní životopisu Arnoštova teprv po jeho smrti (30 června 1364), a poněvadž na počátku r. 1369 jistě již byl mrtev, padá složení životopisu tohoto do 1. 1364—1368. Uvážíme-li, že děkan Vilém byl z nejpřednějších rádců a důvěrníků Arnoštových, muž veleosvícený, v poselstvích státních a církevních jak od císaře tak i od arcibiskupa zhusta potřebovaný, můžeme učiniti úsudek o tom, jakou cenu historickou má životopis tento do sebe. Bohužel, že tu vše jen kratičce podáno, jak se to stává v čteních příležitostních, a není zrovna nemožno, mysliti si, že životopis ten složen byl k účelu podobnému. Životopis od děkana Viléma z Hasenburku sepsaný zachoval se nám ve dvou rukopisech ku konci věku XIV složených, z nichž jeden (1) chová se ve veřejné knihovně (XIV, D, 23), druhý (2) v knihovně kapituly Pražské (0, 4). V prvním rukopisu jest život tento na listech 52, 93 à 151—103, v druhém na 1. 65—74; rukopis první jest papírový, méně pěkný, druhý jest pergamenový, pěkně psaný, ale jak to často bývá, méně správný. Balbin znal ještě jeden rukopis 

Strana XXXII
XXXII ŽIVOT MILIČE Z KROMĚŘÍŽE. v bibliotéce Krumlovské, o němž nemáme sice bližší vědomosti, předce však tvrditi můžeme, že s universitním více se srovnával než s kapitulním. Za základ vydání našeho vzali jsme rukopis universitní, Höfler za základ vydání svého kapitulní; odchýlky položili jsme do poznámek. K vydání života Arnoštova připojili jsme vidění Arnošta, arcibiskupa Pražského (str. 398— 400), které v obou rukopisech ihned za životem jest položeno a zároveň při Mariale Arnesti později pak z knihy formulářů Palackým tiskem bylo vydáno (Uiber Formelbücher, II, 163). Vidění toto jest i v rukopise veřejné bibliotéky XIII, D, 20 (list 246 a 247), kde se na listech 141—145 nalézá životopis Arnoštův, jehož sepsání připisuje se Janovi proboštu Kladskému. Ruko- pis ten psán jest také koncem věku XIV neb počátkem věku XV a z něho nejspíše učiněno vydání životopisu Arnoštova v Mariale Arnesti. 1. ŽIVOT MILIČE Z KROMĚŘÍŽE. Veliké hnutí náboženské, jež ve vlasti naší počátkem věku XV propuklo, bylo již téměř po půl století před tím připravováno od více mužů, kteří sami nevšední mravností a zbožností vynikajíce o napravení mnohých neřádů v tehdejším křesťanstvě vůbec a neméně i v českém panujících se přičiňovali. Z mužů těchto proslul zvláštní zbožností a čistými mravy jakož i ne- slýchaným horlením za zbožný život věřících slavný kazatel Milič. Milič narodil se v Kroměříži z chudých rodičův, jak jeho životopisec nám vypravuje. O mládí jeho není nám ničeho známo, také se neví, kde došel prvního vzdělání svého; jen tolik se dá tvrditi, že konal studia svá snad v Italii nebo nejspíše jen ve své vlasti, a ne v Němcích, poně- vadž teprv v mužném svém věku německé řeči se učil. Stav se knězem přišel do kanceláře císaře Karla IV, kde v letech 1360—1362 byl z nejpřednějších úředníků. Tenkráte byl již také kanovní- kem při hlavním chrámu na hradě Pražském, kde později zastával úřad sakristy. Složiv na pod- zim 1. 1363 všecky své výnosné a čestné úřady a hodnosti, žil v chudobě a pokoře, ustavičným kázáním a napomínáním zbloudilé věřící na cestu pokání obraceje. O životu Miličově zachovali nám dva jeho ctitelové dosti široké a nade vši pochybnost pravdivé zprávy. V pozdějších časích jednali o Miličovi Flacius Illyricus, Balbin (Misc. Lib. IV, pars II, 43 a násl.), Berghauser (Protomartyr poenitentiae I, 91), Voigt (Acta liter. Bohemiae Moraviae I, 216 a násl.). Nejdůkladnější a nejúplnější jest Palackého pojednání o Miličovi (Milič von Kremsier, ve spise Vorläufer des Husitenthums in Böhmen, str. 18—46). I. Do sbírky naší přijali jsme my oba tyto téměř současné spisy o životě Miličově. První širší z nich (str. 403—430) složen byl zajisté velmi záhy po smrti Miličově od některého vrstevníka, snad žáka jeho, který že byl očitým svědkem činnosti Miličovy, z celého vypravování jest viděti; zvláště ale z některých míst životopisu tohoto určitě lze poznati, že skladatel byl očitým svědkem snah jeho. Připomínáme jen slova jeho: „Tot sunt ergo et tantae, quas in hunc modum de eo Milicio) audivimus et vidimus virtutes (str. 23); a jinde (str. 429 a 430) dí: Post mortem vero

Strana XXXIII
ŽIVOT JANA Z JENŠTEINA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO. XXXIII tanti patris, quis erat apud nos tumultus cogitationum! quot naufragia animorum, cum thesaurus tam amabilis raperetur a nobis; a podobně až skoro ku konci odstavce. Život ten vydal Balbin v publikaci výše zmíněné (str. 44—64) z rukopisu knihovny někdy kláštera augustinského v Třeboni. Ačkoli se knihovna ta dostala později po vyzdvižení kláštera do veřejné knihovny Pražské, nemohli jsme přese všechno probírání jednotlivých rukopisů v žá- dném z nich životu Miličova Balbinem uveřejněného se dohledati. I nezbývalo nám nic jiného než při vydání našem dáti otisknouti vydání Balbinovo. II. Druhou dosti obšírnou zprávu o Miličovi z Kroměříže zachoval nám žák jeho Matěj z Janova, důstojný nástupce a pracovník na roli, již byl mistr jeho jal se vzdělávati. Svědectví tohoto veleučeného a pravdy učení Kristova s velikým důvtipem vykládajícího muže, jež nám o Miličovi podal, jest nejen zanímavé, ale ukazuje nám, jaké vážnosti a úcty Milič požíval, a co při něm zvláště váženo. Zprávu svou o Miličovi podal nám Matěj z Janova jen jako mimochodem v předůležitém svém díle: De regulis veteris et novi testamenti, o němž šířeji jedná Palacký ve spise: Die Vorläufer des Husitenthums in Böhmen str. 51—54. Zpráva Matěje z Janova nebyla v původním znění nikdež uveřejněna; my ji podáváme (str. 431—436) z rukopisu českého Musea (2. C, 12, druhdy číslo 289, list 199 a 200), který jest současně psán a jak se zdá snad i pod dohlídkou skladatelovou. Překlad německý zprávy této v Palackého spise právě zmíněném str. 32—39. K. ŽIVOT JANA Z JENŠTEINA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO. Řadu mužů, kteří během věku XIV zvláštní zbožností v Čechách prosluli, zakončuje třetí arcibiskup Pražský Jan z Jenšteina. Neostýcháme se pronésti tu mínění, že kdyby se v národě našem nebylo vyskytlo velké hnutí náboženské po smrti muže tohoto v době tak krátké, že by zbožný a zvláště odříkavý se život tohoto nejvyššího hodnostáře církevního v Čechách býval se stal zajisté příčinou k vřadění jej do počtu vyvolených božích čili k prohlášení za svatého. Jan z Jenšteina, syn Pavla z Jenšteina, bratra Jana Očka z Vlašími, druhého arcibiskupa Pražského, nabyl vzdělání na vysokých školách Pařížských, r. 1375 stal se biskupem Míšenským, načež se mu dostalo 1. 1379 arcibiskupství Pražského, kteréžto hodnosti r. 1396 se vzdav, do Říma odešel, kde dosáhnuv hodnosti patriarchy Alexandrijského r. 1400 zemřel. O osudech muže tohoto máme dosti zpráv v současných spisech roztroušených; samostatné vypsání jeho života zachovalo se nám jen jedno, jež teprv ku konci věku minulého Dobrovský v jednom rukopisu někdy klášteru Augustinů v Rokycanech náležejícím, za jeho času pak v dě- kanství Rokycanském se nacházejícím objevil a tiskem vydal (Vita Joannis de Jenczenstein, arch. Prag. tertii etc. Ex Msto Rokyczanensi coaevo nunc primum edita notisque illustrata. Pragae 1793). Spisovatel života Jana z Jenšteina byl, jak se z obsahu souditi dá, mnich kláštera Roudni- ckého a napsal o něm ku vzdělání věřících, co buď vlastníma očima mohl viděti neb o čem se z vypravování od něho sama (t. j. Jana z Jenšteina) neb od jiných dozvěděl. Sepsání to stalo E

Strana XXXIV
XXXIV ŽIVOT JANA Z JENŠTEINA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO. se z rozkazu arcibiskupa Volframa, nástupce Jana z Jenšteina, a Matěje, probošta Roudnického (srovn. str. 440). Poněvadž arcibiskup Volfram 1 května r. 1402 zemřel, jest patrno, že spisovatel začal skládati životopis tento mezi letem 1400 a 1402 a že jej snad léta poslednějšího dokončil, po- něvadž se v kapitole 15 děje zmínka o Mikuláši Puchníkovi co o zvoleném arcibiskupovi Pražském. (Nam rev. dom. Nicolaus Puchnik officialis post electus archiepiscopus Prag str. 461.) Spisovatel životopisu byl z nejbližších důvěrníků Jana z Jenšteina, jak z předmluvy jeho a i z více míst životopisu snadno poznati lze; ano zdá se, že to byl některý z duchovních rádců jeho, o nichž se v kapitole XIV jedná. Spisovatel života našeho byla zajisté osoba, která v společnosti arci- biskupově mnoho bývala a s ním velmi důvěrně obcovala.*) Litovati jest, že spisovatel záležitostí veřejných, ať již světských věcí neb duchovní správy se týkajících, málo si všímal, že měl hlavně na zřeteli jen vypsání zbožností a dobrých skutků Janem z Jenšteina konaných. Tím arciť se stalo, že v ohledu historickém má život náš cenu poměrně jen podřízenou. Nemohše se dodělati rukopisu, z něhož Dohrovský své vydání života Jana z Jenšteina spůsobil, podali jsme latinský text dle vydání Dobrovského, jen na několika místech jej poopra- vivše. Mohli jsme tak učiniti bez obavy, že jsme něco snad k podání lepšího textu přičiniti mohli, poněvadž známo jest, že Dobrovského vydání starých latinských památek jsou vůbec výborná. Vydání a překlady legend psaných jazykem staroslovanským o sv. Ivanu, o sv. Lidmile a o sv. Václavu obstaral p. prof. Josef Kolář, překlad legendy Gumpoldovy o sv. Vojtěchu učinil p. řed. Frant. Zoubek, ostatních pak legend p. Jos. Truhlář, scriptor při c. k. veřejné bibliotéce Pražské, kromě překladů legendy o sv. Ivanu, Utrpení sv. Lidmily (str. 111 a násl.), Života sv. Lidmily (str. 144) a Matěje z Janova zprávy o Miličovi z Kroměříže, jež podepsaný spůsobil, který též i texty všech latinských kusů k tisku upravil. Dr. Jos. Emler. *) Připomináme tu jen následující místa životopisu: Porro cilicinorum suorum (Joannis de Jen.) expertus sum asperitatem: in capite ieiunii de licentia sua femorale suum cilicinum assumpsi, et vix per prandium potui tolerare .... Retuli ad patrem, qui risit, abiicere praecepit eo, quod non omnia omnibus congruunt (kap. V, str. 448). A jinde: secretum mihi inauditi exercitii aperuit (Joan de J.) (kap. VI, str. 449). — Magistro Mathaeo abscendente remansi cum eo (Joanne de J.) solus, et vidi eum mirabiliter rapi in spiritu (kap. XI, str. 454). Oprava: Na str. XII, v ř. 6 má se čísti místo syna „vnuka“.

Strana XXXV
OBS A H. Životy sv. Cyrilla a Methoda. I. Život sv. Konstantina, řečeného Cyrilla . II. Život sv. Methoda . III. Pochvala sv. Cyrillovi . . IV. Pochvalné slovo sv. Cyrillu a à Methodu V. Život sv. Konstantina a Methoda . VI. Život sv. Cyrilla VII. Život sv. Methoda . . VIII. Život sv. Cyrilla a Methoda (ze životopisu s sv. Klimenta) . IX. Život sv. Konstantina s přenešením sv. Klimenta X. Legenda o sv. Cyrillu a Methodovi, patronech Moravských . Zivoty sv. Ivana. I. Život sv. Ivana . II. Život sv. Ivana . . Životy, sv. Lidmily a sv. Václava. . Život sv. Lidmily . IT Zivot sv. Václava III. Život sv. Václava . . . . IV. (III.) Přenešení ostatkův sv. "Václava . V. (IV.) Kanon sv. Václavu . $e VI. (V.) Utrpení sv. Lidmily VII. (VL) Zivot sv. Lidmily . . . VIII. (VIL) Gumpoldüv Zivot Václava, "knížete Českého- IX. (VIII.) Vavřince, mnicha sv. Benedikta, » Utrpení sv. Václava: . X. (IX) Život sv. Václava XI. (X.) Život sv. Lidmily . . . . XII. (XI.) Krišťanův život sv. Lidmily a sv. ;. Václava. . Životy sv. Vojtěcha. I. Utrpení sv. Vojtěcha mučeníka . II. Jana Kanaparia život sv. Vojtěcha . III. Brunonův život sv. Vojtěcha . . . . IV. Zázraky sv. Vojtěcha mučeníka e V. Verše o utrpení sv. Vojtěcha biskupa a mučeníka . . Život Vintíře poustevníka . . PD Zivoty sv. Prokopa. I. Legenda veršovaná o sv. Prokopu II. Život sv. Prokopa . ED Zivot blahoslaveného Hroznaty . . s. Život Arnošta, arcibiskupa Pražského - .. Zivoty Miliče z Kroměříže. I. Zivot Miliče z Kroměříže . . . II. Matěje z Janova zpráva o Miličovi 1 z Kroměříže Život Jana z Jenšteina, arcibiskupa Pražského . Seznam jmen osobních a místních . 123 125 127 135 136 144 146 167 183 191 199 231 235 266 305 313 337 349 360 369 387 403 431 439 469 

Strana XXXVI
ŽIVOTY SVV. CYRILLA A METHODA.

Strana XXXVII

Strana 1
I. ŽIVOT SV. KONSTANTINA, ŘEČENÉHO CYRILLA. (Legenda Pannonská.) Macayx espoyapux къ - м. 7) житие но жизнь, u NOĄKUZU, вже Eb CHATHMXE OTQX нашего Кон- CTAHTUNA философа, пръыкаго нлетавннка п OYYHTENA слоктньскоу IAZbIKOY. Бллгослоки orve. I. Born милостнкый н щедръ, жадал ?) нд UOKAANIE YNOBRYE, AX EIA CHACCHN HECH EBIAH U KT pAZOVM'b UCTHNIILIH пришлн, NC хощеть EO CEMp'BTH FOEUHNHEOMT, NO NOKAXNIA H ANBOTOY, дще H HAHMAYE прилежить HÀ ZAOEOY, HO HC OCTAEMACTL YAONRYA рода GTDACTH OCMAEACHICMTE и ЕЪ СЪБЛАДИЪ HCHpHAZHEW'E DpIHTH H DOTLIENOVTH, по нд комадо OVEO ARTA N KPEMENX NE NPCCTACTŁ EAMATOAATH TEODA NAME MNOFRA, MKOME NCHPBEI, TAKE H NINE, пръкое FATDHADXL! H (Tib, H по TENE пророкы, н по снхъ апостолы H моухеникы, н пракеднымн MOYAH 11 OVYNTERN, HZEEHDAA INL OTE MHOFO- MARENATO 9) житил сего. ZNAETh Бо господь ской, иже его соуть, MKO же pere: Ouya мол гласъ мон слышать, H AZT ZNAIO A, II HMENEMT ELZLIHAIO A, M NO MNE XOXATh, H ДАЮ HME KHKOTL BTY- wn. 7) GmG CHTKOPH KE NAWb pOX 2), HEZAEMTLIM HAMÉ OVYNTENA cHYero ©), иже NPOCRETH WMZLIKE MMüb, CAAROCTHO омрахеннын 7) OVME HAWb, NAYE же лестио дылколею, H HE XOTREWE °) KL CERTE ZANOERACH EOXIHXE XoXuTH. 7RNTic ae €ro MKNACTŁ 1°) NO MAROY CKAZACMO WMKOKE ELWE, дл иже кто хощеть TO CANINA, NOĄOEHTHCA €MOY, BOXPOCTh присмла н лжность OTMETAA, IAKOKE peY€ APOCTONE: Ilogosun mn GWEAKTE, kome H azk Xpucroy. ') Měsíce února 14. život a podniky, jenž jest mezi sva- tými, otce našeho Konstantina filosofa, prvního pěstouna a učitele slovanského národu. Žehnej otče. I. Bůh milostivý a milosrdný, prahna pokání lidského, aby byli všichni spaseni a rozumu pravdivého došli, neboť nechce smrti hříšníkův, nýbrž pokání a život, i když nejvíce obráti se k zlobě, neopouští lidského pokoleni, aby kleslo slabosti a v osidla dábelská se dostalo a zahy- nulo, ale po všeliká léta i časy nepřestává: mi- losti mnohé nám prokazovati, jakož od počátku tak i nyni, dříve patriarchy a otci, a po těch proroky, a po těch apoštoly a mučenníky i spra- vedlivými muži a učiteli, vole je z bouřlivého života tohoto. Znáť hospodin své, kteff jeho jsou, jakož řekl: Ovce mé slyší hlas můj, a já znám je, a následují mne, a já život věčný dá- vám jim. To učinil i našemu pokoleni, zbudiv nám učitele takového, jenž osvitil národ náš, slabosti zatemněnou mysl naši, spíše pak pod- vodem dablovym, i nechtěli v světle božích při- kázaní choditi. Život jeho, v mále vypravován, ličí jej, jaký byl, aby kdo chce to slyše podobal se jemu, bodrosf pfijma a lenost odmitna, jakoż řekl apoštol: Buďtež nasledovnici moji, jakoż i já jsem Kristův. !) V Ryl. slova ta schśzeji. — *) Ryl. omnąaen (bekaje), Vatik. menaa. — 3) Ryl. многометежнаго. — *) Jan 10, 27. — 5) Ryl. gh name poąu. — *) Ryl. cero (toho). — ”) R. II. VIL, Ryl., Lvov. oba OMpaYHEME, OMpAYbIKC (IL a VII. přidávají po MZMKE WAWB: wa), V. VI омрлхьса. — 8) R. IIL IV. хотвкшнмЪ. — 9) m, které v ně- kterých rkpp. schází, může býti jej i i. — '*) 1 Kor. 4, 16. Filip. 3, 17. 1 

Strana 2
ŽIVOT SV. II. BE CENOVHŁCTENE же граде E% MOVE HB- Kb !), JOKPOPOĄCIIE H Богатъ, нменемъ Девъ, npe- дръжа CANE Apoyrapeckm 2) nox стратнгомъ. hz we влаговтренЪ н пракеденъ 7), CEXDAHAA — ERCA ZimnoEzAH Eoi ucnonuk *), mkome uNorja lece. Жикын же съ подроуллемъ CEOUMA *), poXu me CEĄMEPO GTPOYATE, OTL NHXE же Б% мФуннець 6) +Z* KoucranTHUE QHNOCOGE, NACTABNIKE H OVYHTENL MMI. GrĄa c родн он MATH, EEAAMMA Ho XOHAHUH, BAEM H JOHNA, OTPOYA же не хоташе 7) MTHCA по уюжь съсець ннкакоже, PAZEE по матерень, дон- деже GTXOCWE EMCTb. (Се e EMCTb NO RO смотренио, ДАБЫ XOEDA KOpcHH —XOEDA WVETODACAb NECHKCDIbHbIMT MACKOME REZXOCHA EMAA S). [lo Tow же AOEpAA TA pOAHTCNA CREETIJARRUNX, HC CDXOJXIH- CTACA *), TOBBIONIA ce5t, UO TAKO jWHEACTA O rOC- под, IAKO GPATE H CECTPA, ZA -Ąl- METĘ, XONACAE A CRM('ATb pAZAOYYH, NHKAKOME HC npucrOymabum 1?) того съкъта. Ma covys se emoy xoragoy urw !!), илакашеся MATH OTpoYATE сего | глаголющи: MWe- крегоу о късемъ, рлукв о мллденьун семъ еднномъ, како кощеть Быти оустроенъ. Онъ же рехе ен: Bzpoy unm uu, meno, NAXEIOCA BOST, MKO дати емо хощеть Богъ OTIJA H CTDOHTCAA — TAKOHATO, Wie оустронть вся христилны !?). Cac cA HW CEEMCTL. III. CeĄMH m6 VETE OTQONR EMET, EHAE CONT, uw noETXA OTUOV H MATCOH, W peve, mko cTpaTHTE !?), CEEQAE ELCA XEEHIA HIMETO FDAXA, H pCYC KR MH: Hzsepu CEGL @тъ нихъ, юже хощешн mnoxpovaie на помощь и съЕръсть сев®. ZR Же rAAXAER но смотрикъ ECHNE, EHASGXE CAHNOV | KPACHEHINOV ECEXL, MHJCMA CEZTANIOYCA H OVKpAMHUCNHOY BCAbMH моннсты ZAATLIMH H EHCCDOM'E H KTCEIO KPACO- Toro '4), eii zc rz nMa Сол, CHPSYŁ MOVADOCTb; TOV HZGDANE. Слышлкшл же сховесд си родителя его, PEKOCTA KE немоу: Сыно\, хранн ZAKONE OTUA TKOETO, н не GTEQLSH — HAKAZAMIA матере скоед. CurTu amus 60 ZAMOBRAH ZÁKONOV M CESTE. 15) Pryu me npemoyxpocTu: Cecrpx MH rovAM, A MOV- CYRILLA. II. Ve městě Soluni byl nějaký muž vzá- cného rodu a bohatý, jménem Lev, drže důsto- jenstvi drugara pod stratégem. Byl pobożny a spravedlivý, zachovávaje všechna přikázaní boží zúplna, jako někdy Job. Živ jsa s manžel- kou svojí splodil sedm děti, z nichž byl nej- mladší sedmý Konstantin filosof, pěstoun a uči- tel náš. Když porodila jej matka, odevzdala jej kojné, aby jej odkojila, dítě nechtělo přijiti ci- ziho prsu nikterak, kromě matčina, až odkojeno jest. To stalo se božím řízením, aby dobrého kofene dobrá letorost neposkvrnénym mlékem odkojena byla. Potom dobří tito rodiče uradivše se nescházeli se, ctice se, ale tak Zili v bohu, jako bratr a sestra, 14 let, až je smrť rozloučila, nijak nepřestoupivše té úmluvy. Když (muž) měl jiti k (poslednímu) soudu, plakala matka pacho- lika toho řkouc: „Nemám starosti o nic kromě o toto děcko jediné, jak má býti chováno.“ On řekl ji: „Věř mně, ženo, doufám v boha, že dá mu bůh otce a opatrovníka takového, jenž opa- tří všechny křesťany.“ Což se též stalo. III. Když pacholík byl v sedmém roce, vi- děl sen, i povídal otci a matce, i řekl: „Stratég shromáždil všechny dívky našeho města a pravil ke mně: Vyvol sobě z nich, kterou chceš za ženu na pomoc a v manželství sobě. Já pohle- dév a popatfiv na všechny, uviděl jsem jednu ze všech nejkrásnější, lícem se stkvoucí a okrá- šlenou velmi obojkem zlatým a perlami a všeli- kou krásou, jížto bylo jméno Sofia, to jest mou- drost; tu jsem vyvolil.“ Uslyševše slova tato rodiče jeho pravili k němu: „Synu, zachovej při- kázani otee svého a neopouštěj naučení matky své. Neboť přikázaní jest svitelnice, a zákon světlo. Rci moudrosti: Sestrou mně buď, a mou- 1) R. III. IV. V. VI., oba Lvov., Vatik. ereps. — ?) Drugar, Aparaph (v Ryl, rkp. V. a oba Lvov. Apa- гарьскый, гКр. 1. УП. сотннуескын), z řec. dgovyyáocog, V říši Byzant. vojenský stupeň, dříve druhý, pak třelí, velitel drungu (turma militaris). Srv. Ducange Glossarium medie grec. a Miklosich Lexicon paleoslov. -- *) V Ryl. schází. — *) Ryl. ncTHwno. -- 5) Slova mH4EbH — CBOHMG V Ryl. scházejí. — 9) Ryl. a oba Lvov. MaagtHunu. — 7) Lvov. I. a гКр. У. мерлун. — 9) Slova нескверньнымЪ — Eb scházejí v Ryl, ve Lvov. Il. místo nich npo- WERAA (zkvàlla). — 9) Ryl. mechxoAnTM CE K TOMOV (Více): násl. dvč slova scházejí. — 10) Ostatní rkpp. lépe npecroynabun (-me). — 17) Rkp. IL. xoragrov eMOV OVMpeETH. Lvov. IL. €rAA же приклижн са конунна ASH- кота моужа ед. — !'?) Ryl. a Lvov. I. přidávají u - w (jej i). — !?) Lvov. IL &oegoaa. — !*) ВУ!. оутварио (Sperkem). — !?) Přísl. 6, 20. 23. 7, 4. 

Strana 3
ZIVOT SV. CYRILLA. 3 ApOCTh ZHAEMOY CERE CETHODH: CIACTh RO NPEMOV- дрость nave CABNIJA P, н мре прикедешн № CEST wwtTH noApovaic ?), TO (TR MHOFA SAX HZEABU- WHCA EI. Eryn же KLAACTA H BL OVYEHIE кннжное 3), спвмше пауе BCEXR OVYENHKL RE KUHrAXE nAMA- TUO H XbTpOCTHO доБрою *) KEALMIL, MKO н JHBN- THCA ксвыъ °). Сдиною же TEL XbHil, Mode ORMYAH CCTb EOTATHYHIICH'E FAAMNENIE TROPHTH NO- KHTEOIO, HZHAC съ ннмн нд поле, мстревъ 6) скон въдемъ, но мко поусти н, КЖТрЪ CA GOBGPRTE NO CMOTpEHNO ROdIIO, ERZATE н ханесе. Отрокъ же оттоле въ оуныше н къ пехдль къЪплдъ, ABA AbHH не IACTE XARGA. Уловвкомомемъ GO своныЪ мило- CTHEMH Богъ, NE ECXA ^) емоу привыкноутн MH- тинскыхъ кещехъ, OVAOBb OYAORH H: MKOME дрекле оуловн Плакндоу въ ловт еленемъ, TAKO и сего истреБомт. Къ сев помыслнкъ жити сего OVTE- xov 9), okaaweca, глАголА: Такоко AH есть MHTIE ce, AA, ER радости место, пехдль превывлеть? (rn cero Anu" no nmm cà поуть нмо\, ниже есть CcTO NOVYbUIM, H RE MALER MHTIA сего CEONX лью NE HmAHKOV. ll no ovyeme ca umx*), cz- KAWE KE AOMOY CHOCNME, OVYACA KHHTAM'E HZT OVCTT ceaTAro Fpuropia Qeanora. H zuauenie кръстное CRTRODH HA CTENK, MH NOXBANA HARHCA CEATOMOY Fpuropuo cuc: @ Fpuropie, TENOMT YNAORKYE, A AOVUICIO ArTEXC, Thi EO TZAOMT YAOEREKE €CCH H Ar- TENA nENCA. Öycra 50 TKOA MKO EAHWL OTL CEPI- энмъ, Бога прослаклмють и късю къселеноую про- CEBIJAIOTŁ NPAELIA KTPhI NAKAZAWIEME. Tau же н Me- HE, MPHNANAANOHIN KT TEGT MOGOBINO H вЖрою, принмн и Боудн мн проскжтитель HM OVYHTEAL. H TAKO XEX- name Bora. 10) Кышедъ же въ многы Бестды и оумъ кемн, не могы (pAZOYMETH TRAOYGHNN, ET OVHbIHIC ECMIEO къннде ''). Страненъ же Б® нжкын 1?) то, оумъа грамотикио, п къ HEMOY шедъ, молаше H, H HÀ uoroy ero naąaa, BEAAACA ©емох: Довр® Ata 19), нло\хи MA NOVAOMLCTKOV грамотнхьскоу !*). Onz drosti tobě známé poskytni. Jestiť moudrosť sli- čnější nad slunce, a když přivedeš ji sobě, abys měl ji za ženu, mnohého zla se jí zbavíiš.“ Když jej dali na učeni, prospival nade vše- chny žáky v písmě, pamětí a bystrostí velmi do- brou, až všichni se divili. Jednoho dne, jakož jest obyčej bohatých synkův kratochvili si dě- lati lovem, vyšel s nimi na pole, jestřába svého vzav, a když jej pustil, nastal vítr řízením bo- Zim, vzal i zanesl jej. Mládenee odtud v zármu- tek a žalosť upadl a dva dni nejedl chleba. Ne- chtělť bůh k lidem laskavý a milostivý, aby na- učil se věcem pozemským, snadně ulovil jej, jako za dávna ulovil Placida jelenem na lově, tak i toho jestřábem. V sobě pomysliv o rado- stech života tohoto, oplakal jej řka: „Takový-li jest život tento, že na místo radosti přichází žalost? Od toho dne jinou cestou se dám, která jest lepší, než ona, a ve hluku života tohoto svojich dní tráviti nebudu.“ I učení se oddav seděl v domě svém, uče se na zpaměť knihám sv. Řehoře bohoslovce. A znamení kříže učinil na stěně, a pochvalu svatému Řehoři napsal takto: „O Řehoři, tělem člověče a duší anděle, tys tělem člověk jsi a co anděl jevil se. Neboť ústa tvoje jako jeden ze Serafinův boha oslavují a celý svět osvěcuji, pravé viry výkladem. Pro- čež i mě, padajícího před tebe s láskou a virou, přijmi a buď mi učitelem a osvětitelem.“ I tak chválil boha. Pustiv se do mnohých řečí a myšlení veli- kého, a nemoha rozuméti hloubce, v zármutek veliký upadl. Cizinee néjaky byl tu znaje gram- matiku, i šed k němu prosil jej, k nohoum jeho padaje a oddávaje se jemu: „Učiň dobrodiní a nauč mě umění grammatickému.“ On dar svůj 1) Moudr. 7, 29. — *) Ryl. use Toy noąpovmie. — 3) Slovo to schází v rkp. V VL., Ryl. a obou Lvov. — 1) Místo u. xnipocTuo доБрою vrkp. V. VI. VIL, vRyl. a obou Lvov.: скорою (rychlou, bystrou). — 9) V rkp. I. IV. V. VI, Ryl a obou Lvov. mko H AHEOV EMTH. — ©) V rkp. V. VI., Ryl. a ob. Lvov. kparovHNB, kpa- royu. — 7) Ryl. xore. — 9) V rkp. V., Ryl. a ob. Lv. coverov (marnost). — ?) Ryl. a oba Lvov. q mooyvae ce cub. — 1) Rkp. Ш. 1У. \. М1. н тако въхетарлше (Боуой!), Ву!. тлковла тдвтракаалше (umlouval), a po- dobné ob. Lvov. — !!) Rkp. II. VIL, Ryl., ob. Lvov. unaae. — '2) Rkp. III. IV. V. VI втеръ. — 19) V Ryl. schází. — 14) Slova Ao&pt — rpaMOTHYbCKOY scházejí v rkp. V. VL, vorkp. MI IV. místo XOVAOMLCTKOV: XHTPOCTH. * 

Strana 4
4 ŽIVOT SV. же TAMHTR cHOH погребе !), H peYe KE NEMOY: Orpove, wc Tpovaanca. (ÜTpckVRcA есмь @тноудь MHKOTO NC HAOVYHTH CCMOY ET. MOA JAbuH. Плкы me OTpOHR, CE слезами KAAHAACA CMOY, TAXTOMUME : lzzuu ERCHIÓ мою хасть къ AOMOY отух моего, еже мене достонть, д наоуун ма. lle xorskmoy же послоушатн его, шедъ домокн ®), къ молит- HAXB. TMPCGLIBAWE, ДАБЫ | оБрЕлЪ KENANIE — сръДдЦх скоего. Exckopz we BOTE CETEO0N Колю BOH- MnxcA ero. O spacorz ?) Бо его, н моудрости н прилба;- немъ OVYCHIH, еже в расткорено въ немъ 7), СлЫШАЕЪ Цлревъ строптель, нже нлрнулется лого- фетъ *), un nocna по него, дл сд БЫ СЪ Цдремъ оуунлъ. Отрокъ же, окслышаЕЪ се, CT радостно поутн ся MTE, H OMA NOVTH HOKAOHCA ^) молнтко\ съткорн 7), глагола: Боже GOTLIJE HAWNXT, " ro- CHOĄH MHAGQCTHEE, Hm€ €CH CETEODHYR ECAYbCKAA слокомъ, H премохдростио твоею CRZAAER YNO- KRKA, AA EMAXECTb CETEODCHLIMH тоБою THADbHH, AVAB MH COVQIOVIO къскрай THON ^) престолъ пре- моудрость, JA pAZOYMTUL, YTO CCTh OVTOANO TCER, u cnacoyca. z* EO есмь ARR TKOU, ! Chii pi- БынА ткоел. Н къ семоу проуюю Соломоню MO- лнткоу нхъгллгола, н къетакъ peve: Аминь. IV. Grza же принде къ Цлрюградох, къдаша M OVYNTEREME, JA CA OVYNITh, H EE -r- MECAQU MAMMUSE OHORCIÓ POAMOTHEHO, l NO прохал CA MTŁ ovyeHix. llxoyvu me ca Omnpoy, н геомнтри, н оу Vasa пн ov Фот *) zumnencnije, u &ctM* фило- CO9CEBIME OVYCHICEMT, HÀ сны же H pHTODUEIM M ApMOMHTHEIH, H ACTpONOMIH, H UOYCHKII, H ECEM% npOYHM'5 CAMINLCHbIMT, OvveHicHs 19). Takome A "- кыхе HECA, HROWE NH CXYHNT (OTE NUXE HAkbiy6 !7). Скорость GO cA ch npHiemamicMm CHKNIOYK **), M дроуга Apovroy mpucmtztiOglH, HM же CA OVYCHIA и xoyxosbcTEA !7) съкръшають. Bona '*) mec ovve- MIA THXhHI OGDAZE HA CCEE IARVAM, C TEMH RCCTAO- CYRILLA. pohřbil a řekl mu: ,Mládenée, nenamáhej se. Odřekl jsem se zajisté nikoho nenaučiti tomu po moje živobytí.“ Opět mládenec se slzami klaně se jemu pravil: „Vezmi všechen můj po- dil v domě otce mého, který mně náleží, ale nauč mě.“ Když nechtěl vyslyšeti ho, šel domů a na modlitbách trval, aby dosáhl žádosti srdce svého. V brzku bůh vyplnil vůli těch, kdož se ho bojí. Neboť o kráse jeho a moudrosti a pilném učení, které bylo spojeno v něm, uslyšev cisa- řův správce, jenž sluje logothet, poslal pro něj, aby se s císařem učil. Mládenec uslyšev to, s ra- dosti na cestu se vydal, a na cestě pokloniv se modlitbu učinil řka: „Bože otcův našich i ho- spodine milostivý, jenž udělal jsi všeliké věci slovem, a moudrostí svojí stvořil člověka, aby vládl tebou učiněnými stvořeními, dej mně mou- drosf, která jest u stoleńv tvojich, abych roz- uměl, což jest vůle tvoje, a byl spasen. Neboť já jsem služebník tvůj a syn služebnice tvé.“ A k tomu ostatni Šalomounovu modlitbu pro- mluviv a vstav řekl: Amen. IV. Když přišel do Cářihradu, dali jej k uči- telům, aby se učil, i za tři měsíce naučil se celé grammatice a oddal se ostatním naukám. Naučil se Homeru a geometrii i u Lva a u Fotije dia- lektice i všem filosofickým naukám, kromě těch i rhetorice i arithmetice i astronomii i musice, i všem ostatním řeckým naukám. Tak naučil se všem, jakož nijeden z nich se nenaučil. Neboť rychlosf s pilnosti se spojila, jedna druhou pře- vyšujíc, čímž se učení i umění zdokonalují. Nad učení tichý mrav na sobě jevě, s těmi rozmlou- val, s nimiž bylo prospěšněji, vzdaluje se od těch, kteří uchylují se v nepravosti, (i pomýšlel 1) Rkp. II VII. přidávají C6KpMKETS (скры). — 2) Ostatní rkpp. rozličně: XOMORN, E% домъ скон. — *) Ryl. pAzovMt. — *) Slova Éxcuopt — mew scházejí v rkp. lIL. 1V. — 9) Logothet (ioyo9érgc), vysoky úředník dvor- ský v někdejší říši byzant.; bylo několik logothetův, kancléř, pokladník a j. (V. Ducange). Císařovic, s nímž Konstantin se ucil, jest (dle Račkého Viek 87) starší, nejspíše nemanželský, syn císaře Theofila, Konstantin, ne pak Michal (nar. 839, kdy filosof prisel do Cárihradu). — $) Rkp. IL VII. pridávají roroy. — 7) Rkp. Il. VII. Maya. — 8) V ostatních rkpp. lépe TE0HXB. — ) Lev filosof, od r. 840 arcibiskup Soluňský, potom co obrazo- borce sesazen. Fotius, slavný pak patriarcha Cářihradský (857—867, 878— 886). — !") Rkp. II. V. VIL, Ryl., ob. Lvov. xovAombcTEOME. — !!) Místo to v ostatnich гКрр. мкоже Бы MOTVE кто еднно нлкыкноутн TE unxE. — 12) Ryl, Lvov. oba cenovým. — 13) Rkp. Ill. ux 4 xurpocTu. Ryl. xovAombcTEOME, — 14) Ву!. кеще (více). 

Strana 5
ŽIVOT SY. каше '), CE инын же вжаше NONEZHEE, OYKNAMAACA OTE оукланАЮЩИХСа къ стропъты 2), KAKO Ebl ZEM- ными невесила премтнышо\, HZASTATH Ü) lC T6- лесн сего H CR EOTOM'b WHTM. Ovzptun же н тако соущл логофетъ, дасть €MOY класть на CEOEME ĄOMOY и къ хрекоу полато\ съ дръхнокешемъ къходнти. ll gzupoci cro exunoo, ruroia: Quaocoec, хоттлъ BWKK OYKLALTH, YTO €crb duxocoei ? Out ite хытрымъ *) OYMOME peve тогда °): БолилмЪ Il хловвхамЪ кещемъ pAZOVHMS, €MIEO можеть YNORLKT MPUEANKHTHCA EOST, TAKO Ak- темю оухить хлокткл HO GEDAZOY MW HO IIOXORIIO RbTH CETEOpUICHOY cro ©). @тъ сего же пахе Wmzwuont w присно *). Къпрашаше по ксемъ толнкъ MOVIL келикъ н хестенъ ^). Опъ же съткорн емоу оухете филосожско, къ млакхъ слокестхъ KENIH OVI ска- тавъ. Въ унстотк же превыкла, REALMH OVTAMKIiue 50roy, толнко NokuME *) кскыъ Быкаше. BH xoro- фегь wcakoy vecTb THODA €MOy гокжино\, ZAATO MHOTO JAMIE €MOY, OWL KE WENPIIMAMIE. Сдиною me peve wn nemoy: Ткол красота W MOYApOCT 99) HOVANTb MA HZAHXA MIOGHTH TA. Hugo ABijlcp AXOVXOBHOVIO, юже есмь кръстнлъ ''), красно H BOFATOY, pOXA AoEpA н велик. Аще хощеши, по- Apoyo cio TH AMM. (DTH 1ApA Ke келио хесть н кнаженее 1°) npiuMs, GOANMIA NOYAN, BECKOPE EO CTPATHI'E Eovxemn. @ткырлкъ же смоу философъ: Japr oyso mcum хотациияъ '3) Ero, A MIE GONE OYYENIA WECTb HHYTOG6, NM же PAZOYME CEEDAES, HpANEANAA YbCTH н EOTATCTEA XOtoy nckaTH. Слы- ШАЕЪ же погофетъ GTERZTE 6ro, mem Ws Царнун 1“) w peve: Ce dunocoo оунын не NIOBNTL жнти сего, TO HE @тпоустимЪ его @тЪ оБЩНны '*), HO пострнг- ше н ил попокьстко, къдАдНМЪ смоу слоужБоу, AX ROYACTb ENBAOTHKAp' 10) oy narpiapxa E* cEATEU Co- Фин, неглн 17) noue Taro оудръжныъ ero. Н сътко- CYRILLA. 5 na to) jak by za pozemské véci vyménil ne- beské, aby vyletél z téla tohoto a s bohem žil. Uziev logothet, że takovy jest, dal mu moc nad svým domem, i aby do cisafova palace sméle veházel. I otázal se ho jednou ika: „Fi- losofe, chtěl bych zvódóti, co jest filosofie?* On ostrovtipné tu vece: ,Rozuméni bozim i lid- ským věcem, pokud může člověk přiblížiti se bohu, jelikož ctností uči člověka, aby byl podle obrazu a podoby svého stvořitele.“ Z toho více si jej oblíbil, i povždy tázal se ho o všem tom, taký muž veliký a ctihodný. On naučil jej filo- sofii, v málo slovích veliký rozum pověděv. V či- stotě žil, velmi se líbil bohu, tolikéž byl všem mily. I logothet všelikou slušnou uctivost mu prokazuje zlata mnoho dával jemu, on však ne- přijímal. Jednou řekl mu: „Tvá krása a moudrosť nutí mě nad míru tebe milovati. Mám dceru du- chovní, kterou jsem držel při křtu, krásnou i bo- hatou i rodu dobrého i velikého. Chceš-li, za manželku tuto tobě dám. Od cisaie veliké důsto- jenství a panství přijmi a většího čekej, brzyť stra- tegem budeš.“ Odpověděl mu filosof: „Dar jest veliký těm, kteří žádají si jeho, ale mně není nic nad učení, kterýmž rozumu dosáhnuv chci hledati pradědova důstojenství i bohatstvi.* Slyšev logo- thet odpověď jeho, šel k cisařovně a pravil: „Hle filosof mladý nemiluje živobytí tohoto, i nepusť- mež jeho z naší společnosti, ale posvětivše jej na kněžství, dejme mu službu, ať jest bibliotekářem u patriarchy u svaté Sofie, snad jej aspoň tak udržíme.“ I učinili mu to. Málo s nimi v tom po- 1) V Ryl. schází. — ?) Ryl. zxogov, Lvov. Il. GT av&agaro (zlého). Rkpp. IL IIL V. VI. VH přidávají po tom slové & nowuuaur. — 3) Ву!. како GIL Bb MfECTO ZEMAbHBIHYT. HCECCHAX npio5QtAb, HzhiTH. — *) Rkpp. IL. VI. VIL, Ryl., oba Lvov.: ckopum® (rychlym, bystrym). — 3) V ostatních rkpp. ate (ihned). — 9) Tato rozmluva Konstantina s logothetem o f[ilosofii jest i v jinych památkách: v grammatice a filosofii Jana Damascena v slovan- ském prekladé Jana exarcha (o ném srv. Casop. Mus. 1848, I. 22) v dvojím rukopise. (Vostokov: Opisanije ruko- pisej Rumjancev. muzeja, str. 238, a. 240, a. Logolhet sluje tu „scholastik logothet Varasichij Kira) ; zkrátka i v rus. chronografu z r. 1494 (v rus. piekladé Dobrovského K. a M. p. 110). — 7) Slovo npucuo scházi v rkp. Ryl. a Lvov. ob. — 3) Obě dvě věty tyto v rkp. I. činí v ostatních rkpp. (dle vydání Bodjanského a Safarika) větu jednu. — 9) V ostatních гКрр. тодыми (romuko) nave morczcws (wo&ezuzu). — 19) Ryl., oba Lvov. vkládají sem GTNOYAb (zajisté). — '1) Rkpp. II. V. VL, Ryl., oba Lvov. GT кръстнлд (IV. kpacra, VII. KpecTHANIJJA) HZAKE. — 12) Ryl., Lvov. I. kucaae. — '9) Ostatni rkpp. Tpesoyiopums. — 4) Ryl, Lvov. IL yapio. — 18) Lvov. II. or mac. — '6) Rkp. Il. книгуан. — '?) Ryl. едд. 2 

Strana 6
6 ŽIVOT SV. puma emoy To. Maxo wc c umun 1) BE TOME no- БЫкЪ, нд оуское море ?) MEAT, ChKPLICA OTAH KR MO- настырн. Искаша же его . $. Мъсаць, н едка оБр®- Toma m. М не могошл ero ovymHovAuTH uà тоже слоужение, OVMORHUJA H оуунтелным сднъ 8) прилтн, OYYNTH 6HXOCOOI!H ской ZEMIJA *) н странных, съ ECA- кою слоужБою н помоцию, н по то ся мт >). V. B+ же Unum 9) патрирхъ €PECh KRZĄBU- глъ, глагола NE TEOPHTH YECTH сватыМЪ (нкоплмъЪ). Н съвракше сънемъ 7), оБлНУНША н, nko nenpanuo глаголеть. Н съгнашд н съ стола. Our ae pere: ИдснмемЪ MA съгнлша, д не препрккше мене. Île можеть EO ннктоже протнкитнся слокесемъ монмЪ. Царь же съ патриютемъ, оустронкъ философа, посла въ немо\, рекъ тлко; Йще можешн оуношох сего препрутн, то плкы столъ скон принмешн. Out же, оухрккъ философ оунд TEAOME, A Ne REALI стара оума къ немъ S), n mde EAKOY DOCAANIH CR ннмъ, peve w* wuwr: Hn noAmomi Mocro HECTE JOCTOHNU, TO KAKO AZE C EXMH cA npzTH хощох ? ФнхосоФъ же къ nemoy peye: Île xtoxckaro QEMYAN ApLAH, HO БолИихЪ ZANOBRAU Zpu. ко же RO Th ecu QTA ZEMNA, A AOVINA EOTOM'& CECTAHACHA, TAKO н МЫ късн. To из лемлю zpa, vxorzve, uc rpuauca 9). Плкы me Анн откара: Неподовно есть въ осень YURTYA HCKATH, NH старух их Eonnoy 1?) FHATH, коже н%- oero oyuouoy llecrepa, Quaocaon ae oTERQ емо; Слыъ на са кнны оБрътлешн, Ръыун мн, къ KOTO- роую кръстоу есть силиънша доуша телесн ? Our ae peve: Na crapocrh. (Dunocaen me pere: To na &ovto TA Брань FONNME, MX TEXECHOVIO Al, HAN ил до\хо- gnovio ? Онъ же рехе; Ha xovxosmovio, Puaocaor же @тЕзл: То ты нын% CHAURH NOIE GEITH, AM не глаголн HAMK TANN прнтохь, не кехъ времени EO NH JEtTelb HIICH'A, HH HX ROHNHOY тебе гонниъ, Посрамль же ся тако старець, UNAMO GQEPITH вестдо, н рехе стдрець: Ръыун мн, оуноше, како кръстоу pAZOpeHOY COVIIOY, HC KAAMA€MCA EMOY, ни AOEMZACM'b ero, A Bb alle Mie XO mphciH токмо воудеть, нконноую хесть GMOY TEOpANIe, H& CThIYH- TECA? Punocoot m6 OTRRYA: -A- GO ХАСТИ КрЪСТЪ CYRILLA. byv, odešel na Úzké moře, a skryl se podtají v klášteře. Hledali jej 6 měsícův, a sotva jej na- lezli. I nemohše jej přiměti k té službě, uprosili jej, aby úřad učitelský přijal, a učil filosofii tu- zemce i cizozemce se všelikou službou a pomocí; i to přijal. V. Byl Jan patriarcha kacířství zdvihl fka, aby nevzdávali pocty svatým obrazům. I svolavše sněm usvědčili jej, že nepravě mluví. I sehnali jej se stolec. On řekl: „Násilím mě sehnali, nepře- konavše mě. Nemůžeť nikdo protiviti se slovům mojim.“ Cisař s patriarchou ustanoviv filosofa, po- slal k němu řka tak: „Jestli můžeš jinocha toho překonati, opět stolce svého dostaneš.“ On uzřev filosofa mladého tělem, ale nevěda, že starý roz- um jest v něm, i kteří byli poslání s ním, řekl k nim: „Vy podnoží mého nejste hodni, jak tedy já s vámi mám se příti?“ Filosof k němu pravil: „Ne lidského obyčeje se drž, ale přikázaní božích si hleď. Jakož jsi ty ze země, duše však od boha udělána, tak i my všichni. Na zemi hledě člověče, nevypinej se.“ Jan zase odpověděl: „Nesluší se na podzim kvitku hledati, ani starce na vojnu hnáti, jako néjakého jinoeha, Nentora.^ Filosof odpověděl jemu: „Sám na sebe viny nalézáx, Rei mi, ve kterém věku jest duše silnější těla ?“ On pravil: „К stáří.“ Filosof pravil: „Do jakého boje tebe honime, do télesného-li nebo do duchovniho ?* On pravil: „Do duchovniho.“ Filosof odpověděl: „Nyni silnějším chceš býti, a nemluv nám takových po- dobenstvi; nchledämet v necas ani kviti, ani na vojnu tebe vyhánime,* Zastydév se takto stařec jinam obrátil řeč a pravil: „Rci mně, jinochu, jak, že kříži, když jest rozlámán, neklaníme se aniż libime jej, vy však, i když osoba jen po prsa by byla, jako obrazu úctu jí vzdávati nestydíte se?“ Filosof odpověděl: „Máť křiž čtvero části, a když jedna 1) Rkpp. II. III. V. VL, Ryl, Lvov. I. ch uw. Lvov. II. Mano же къ томъ униу. — ?) Üzké more, Xrevóv, jinak Zlatý Roh, zátoka Bosporu u Cářihradu. — ?) V ostatních rkpp. cToX&. — ^) V ostalních rkpp. TOzEcMUM, TOzcMiJ3 a podob. — 5) Ryl. u cie npieTh. — ©) Patriarcha Jan, sesazeny r. 842. (V. Schlosser, Geschichte der bilderstürmenden Kaiser, kap. IX.) Hádka Konstantina s patriarchou jest téměř doslovně i v ruském chronografu 7 r. 1494 (rus. preklad Dobrovského K. i M. 110—111). — 7) V rkpp. II, Ш. 1У., Ву!. съворъ. — ?) Tato věta schäzi v Ryl. i ob. Lvov. — 9) Ryl. g&zuauman ce. — 19) RyL, Lvov. I. gouckoy. 

Strana 7
ŽIVOT SV. HMRETL, н мре едннх его YACTb OVEOVACTb, то оуже скоего оБрадд не нытеть, À HKONA GTE AHIJA OEDAZE MEAAETb H MOXOBIE TOFO, EFO ME PAAN EOYACTb DHCAHA. He abroga GO ama, NH DMChA ZpHTb, WC EHJXHTL, но прькаго оБратъ. Пакы же стдрець рехе: Како CA OV5O KXANAEM® !) кръстоу Белъ HAHHCAHIA, À EE- шнмъ нитыъ кръстомъ. Нкона же, мре не Боудеть илпнсано HMCNH, его же EOVACTb OEDAZA, TO we TBOpNTE em vhcTH? Qunocoor me QTEtYIA: Écaws EO HDBCTE DGOXORCHE OR DAZE HM'ECTb XDHCTOEOV Kph- CTOV, A HKONbI HE IMEIOTh BCK OBPAZA ExHNOFO. CTA- рець же рехе: Богоу рекшоу къ Мотсеекн: uc съткорнши ECAKOFO подом, како вы ткоряще, кла- wacreca? (Q)unocoems же протикоу семоу GOTETy : Aule Ehi PERA: пе съткорнши ннкакова же подо- EH, TO право прншн; но есть реклъ: не ECAKOFO, CHpRYk Xocrounoc. llporngoy семох не можеть npt- THCA ?) CTApENb, OVMARYA, NOCHAMAECA ?). VI. По сихъ же Arxpann ), идрнудемии Сра- QHUH, E'RZXEHTONIA XOVAOY MX CAHHO EOWbCTEO CRA- тых троица, глагомюще; Како En xpucriWe, EAHNE EOPR мнАЩе, рахмтшаете H MAKbI HA -F-, FAAFONIONE, "KO OTLYE н сынЪ н CEATMH доуХЪ (есть)? Аще можете склхатн MERS), TO послете моужл, нже мо- жеть глаголати © семъ и препржтн ны. Баше же тогда PHAOCOGE -KX- ARTE. Съверъ же съткорь царь, прихкакъ н рехе емоу; Слыши(шн лн) фило- C096, YTO глаголють сквыриныни! Агдране wA nauoy Brpoy, Дл nusome ecm cEATHA TpOHNA CAOYTA 0 OvYe- инкъ, шедъ противнса ныъ, н Богъ, съЕръшитель всакон | кещи, слакослокимын EE TpOHIH GOTbyb HU СЫНЪ H СКАТЫН AOVXÉ, TE AX TH подаст Благодать H CHAOy E'h CAOECCTNE, w mo Apoyraro Aaknyi но- каго, MENTh на Геомада, с тремн каменьми NO- БЕЖДЫША, ЕЪ2Ератить TA 6 HAM, CHOXOEACHT 5) uc- ECCHOMOY gapcTEno. Слышлкъ же се, н рехе: Радъ HAOY ZA ETtpOY XpHCTIANbCKOYIO. YTO во мн есть CAAMABUIN NA CET CERTE, (HO) ZA CEATOYIO TpONioy оумретн н iHEOY EMTH? Понстакишх ?) c w& nenoy acuspura l'eopria, н посллша д. (Xo)uegumum ac uum TAMO S), B BA- CYRILLA. 1 čásť jeho ubude, to již své podoby nemá, obraz však licem jeví podobiznu a podobnosf toho, jenž by tu byl malován. Nezřiíť tváře Iva ni rysa, kdož se divá, nýbrž prvního podobu.“ Opět sta- řec pravil: „Jak že klaníme se kříži bez nápisu, i jiným křížům, které byly? Obrazu pak, když by nebylo napsáno jméno, jehož by byla podoba, nevzdáváte pocty?“ Filosof odpověděl: „Každý zajisté kříž má tvar podobný Kristovu kříži, obrazy však nemaji všechny jedné podoby.“ Sta- řec pravil: „Když bůh řekl Mojzisi: Neucinis v&elikého podobenstvi, jak Ze vy délajice tak kla- nite se?“ Filosof proti tomu odpověděl: „Kdyby byl řekl, neučiniš nijakého podobenství, právem přeš se; ale řekl jest, nevšelikého, to jest: jen důstojné.“ Proti tomu nemoha hádati se stařec, umlkl zahanben. VI. Potom Agarjané, nazvani Saraceni, rou- hali se jednomu božství svaté trojice, řkouce: „Jak vy křesťané, bůh že jeden jest se domniva- jice, rozdélujete jej opét na tři, pravice, že otec i syn i sv. duch jest? Můžete-li vyložiti zjevně, po- šlete muže, který může mluviti o tom a překonati nás.“ Byl tehdáž filosof 24 let. Sněm svolav cisař, a povolav jej řekl mu: „Slyšiš-li; filosofe, co mluvi hnusni Agarjané proti naší víře? Ty, jsa svaté trojice sluha a učenník, jdi a odporuj jim, a bůh, stvořitel všeliké věci, oslavovaný v trojici otec i syn i svatý duch, ten ať ti poskytne milosti a sily v slovech, a jako druhého Davida nového objeví tě na Goliáše, se třemi kameny svitěziv- šiho, a navrátí tě k nám hodna nebeského krá- lovství.“ Uslyšev to odpověděl: „Rád jdu za víru křesťanskou. Neboť což mi jest sladší na tom světě, než za svatou trojiei umfiti a živu býti?“ Přidali k němu sekretáře Jiřího, a poslali je. Když došli tam, i byli namalovali Agarjané podoby 7) Rkpp. II. УМ. казнаете. — ?) Вкрр. П.— УП. не могъ (могы) ornpzTu, Ву!. отклирати. — 3) О5!. гКрр. посрамлься, Ryl., ob. Lvov. H. nocpauu ce. — 3) Agarjany sluli Saraceni (Arabové) dle domuélé prabáby své Agary čili llagary, zeny Abrahama a matky Ismaela (odtud i Ismaelité). — ?) Rkpp. II. VIL. uz&tcTuo. — 9) Rkpp. II. VII., Ryl., oba Lvov. cnoAo5ab. — 7?) Ryl., oba Lvov. pokaženě приставише же къ немоу (Ву!. прнпослаше ME Ch нимь) дсикрнта п Георги полашок. АэКгй 1 Рес. додхойтес, a lo z lat. a secretis — secretarius (v. Ducange). — 3) Sem pridává jedinj r. Ryl. souvětí: 0ovVZpRure странные H гноусные BENINI, CLABARIVEE CE OTh HHXb TAMO, * 

Strana 8
S ZIVOT SV. Kov orpasu HAMHCANH 7) ATMOULCTIN EENEOYAOY HA AHEpCXE KCTLXA XQHCTIAWE, XHEM TEODAMIC H pOVyrA- toure(ca). Ernpocuwx me puxocosa raarontioge: Mo- Wecum NU pAZOYMETH, durnocode, YTO ECTh Zuameme ce? Our me peye: Anmonncke OKpAZE LHAOV, HN NE- M|IOVI0, AKO XPHCTIANE TOY ANKOVTR ETHOVTHE. Üun me HE MOTOYTh HTH C MNUH, EERATL OTH WHXE BOWE. A muzeme cero ZuAMEHIA HWECTh ELHEOYAOY, TO C T- MH COYTb ELNOVTOL. Na ostan me ctyage Ürapaus, oywmia YAXb H KNH/RHA %), OYYENX TEOMETPIN | ACTPONOMIN, H npo- YHMT OVYCHICH E, HCHOVIDAIONIE HM, BENPADAXON, TM- romoie: Buxnwu au, diixocode, yugnoe viogo, kiko modu mnpopors MAXIIETE, MONNECHIN HAMA EMTOY BECTh (QTE EOTA, H OEQATH MHOFM AIOAM, H ETECH Apr AHMCA MO 3) ZAKOWE EFO, HHYTOME NPECTOYNAONE. À gu XpHCTOKE ZAKONT APERAYIE, BAMEFO npopoka, OBT CHIE, A OBK HHAKO, MKOMRE FONE €CTh KOMOVAAO BACE, TAKO ApWaHTe H TEOQHTC. lm cum de duxo- cojs orgzga: Bors uium cuo rxoyruui ^) ects Mopckaa. flpopors we raaronets O wcum 9): Poxs €ro KTO HCHOUECTL? E'RZEMAET EO CA OTL ZEMANA KU- BOTH €ro. Gro xe pAAH HCHANIA MHOSH BK FAOVGIKOY TOY CLXONATH, H CHYHIH OVMOME, MOMOLIIO cro EOTATCTEO PAZOYMHOE MPIEMNIONIE, MPEMNAKXIOTH H E*ZEDAQIAMOTCA, A CAAGIH, MAKO EB CEIHHARNE KOPAR- ACXT, HOKOVIIAIOTbCA DIpETIABITII, OEH HCTARAIOTE, À APOY- SMI C TOOVAOME EAUX OTANXIOTL, HEMOINNOIO NRHO- cruo uvwoncca. Baume ae ecrb oycko 9) wn oyxocuo, EXC MOMETh NPECKOYNTH BECÁKÉ MINE H BEAMER. llicr& GO KPOME NIOXCKAFO OEbIYAA, NO EME ECH MO- rOvTb ABMTH. À NNYTOXE BAMT ZAMOBKANNE. Gran BO NRCTh BAME EBRCTATHOYNE THERA H MOXOTH, HO NONOYCTHAR, TO EL KIKOKOY Hb! HMATb EEOHMOYTH MpONACTh, CRMMCAENHLIN XA PAZOVMRETh. XpNCTOC ike Ne TAKO, HO OTHIZOY TAHHKOE lODE ERZHOXHT, BEPO H ALTEMIO BORIC ovynTh vXOLtGA. Tuopeib EO ECTh BCEMB 7), MEMAOY ATTEAbI H CHOTbI YAOETNA CETEO- PUNE CCTb, CAOUCCCH'E H CEMNMCAOME QTAOVYHES H OTE CKOTA, A FUTEOME M MOXOTIO OTE AFFENT, 1 EN CA KTO YACTH MpNRANMACTh, MAYE TOIO CA MpHYA- YIACTh BbUUNHXE HAH HHANNXE 9). CYRILLA. ďábelské zevnitř na dveřích všech křesťanův, čáry provozujice a se posmivajice. Otäzali se filosofa fkouce: ,MüZes-li filosofe, rozuméti, co jest toto znamení?“ On řekl: „Ďábelskou podobu vidím, a domnívám se, že křesťané žijí tu uvnitř. Oni ne- mohou žíti s nimi, a běží od nich ven. Ale kde toho znamení není zevnitř, s těmi jsou uvnitf.“ U oběda sedice Agarjané, lidé moudří a v pí- smě zběhlí, naučení geometrii i astronomii i osta- tním naukám, zkoušejice jej tázali se, pravice: „Vidíš-li filosofe, podivný zázrak, jak prorok Mo- hamed přinesl nám dobrou věsť od boha, a obrátil mnohé lidi, a všichni držíme se po zákonu jeho, ničeho nepřestupujíce. Ale vy Kristův zákon zacho- vávajíce, vašeho proroka, ten tak, onen jinak, ja- kož vhod jest každému z vás, tak zachováváte a činite.“ K tomu filosof odpověděl: „Bůh náš jako hlubina jest mořská. Prorok praví o něm: Rod jeho kdo vypraví? neb vytržen jest ze země živých. Hledajíce jeho mnozí v hlubinu tu scházejí, a silní duchem pomocí jeho bohatství rozumného dosta- vie, pteplavuji a vraceji se, ale slabi v shnilych korabech pokoušejíce se přeplouti, ti potápějí se, jini pak s tézi jedva oddychuji, málomocnou leno- stí se kolisajice. Vase pak jest úzké a pohodlné, jež může přeskočiti každý malý i velikÿ. Nenit nad lidskou přirozenosť, nýbrž což všichni mohou dělati. Ničeho však vám nepřikázal. Neboť když nezadržel vám hněvu i nezřízené vůle, nýbrž po- pustil, vjakou vás vrhne propasť, nechť rozumný pochopí. Kristus ne tak, nýbrž zdola těžké věci na horu povznáší, vírou a zbožnými skutky učí člo- věka. Neboť stvořitel jsa všeho, mezi anděly a zví- řata člověka stvořil, slovem a rozumem odděliv jej od zvířat, hněvem však a nezřízenou vůli od an- dělův, i ke které části kdo se přibližuje vice, tou účastní se vyšších nebo nižších.“ ERE CATBOPHAH EENOY NX MOPOYFANIE II MOCMIANIE COVIIHMb XPHCTIAN®OM BLCKMb, HRE Eb MECTE OHQLb ÆUKOYQUHME, OCKPLENRIOIIE CHXb HEMANO. ERXOV 560... !) Ostatni rkpp. manncann. — 2) V ost. rkpp. moyspaa yags ete. Ryl., oba Lvov. místo KHWiRNAA mají trt. — 3) V rkp. noxs, ost. rkpp. no. — *) Ost. rkpp. noyyuwa, a tak i níZe. — 5) Is. 53, 8. — 6) Ryl. nncTno (Sal. AbCWo, lehko), ob. Lvov. tacHo. — ?) Ost. rkpp. cf BCAKMME (EbCAYLCKMHME a pod.). — ©) O této výpovědi Konst. 

Strana 9
ŽIVOT SV. Bunpocuui ae в пакы: Како вы, еднномоу EOrOY COVIIOV, къ. г. слаките H, CKAMH, Ale BECK? OTYA Бо нлрнулете н сынд н доуха. То аще TAKO глаголете, то н женох емо\ даднте, да са @ТЪ TOTO Mos BOSH расплодать. Къ сны же филосоФъ @т- era: Me глагоднте Tako xoynu ведъ vunov 1). Мы OVEO доБрк есмн наБыЫкАн OT OTbyjE, Il OTH NpPO- POKE, H OTE OVYHTENh CAAEHTH TPOMIOY, @ТЫуЪ EQ H CNOKO H ĄOVXE, три нпостасн къ еднномъ соущь- cTEZ. Слоко же TO HLHAOTHCA HE AEER, M роднся NAINEFO oaAU CHACENIA, MKOME H Maxmers, Bamib npo- POKE, CETATTeAbCTEOVCTb, HAMICAER CHE: Mocxaxomt KOVNE HNAWŁ KE ARBRI, HZRONUE AA pozuTŁ. (TE cero H AZE GAME NZKEIIENIE CBTEOpIO 2) 0 Tpomyu. Снмн же слокссы nopamenn, NA дроугмх CA OEpATHWIX, глаголАшА: ко тако есть, мкоже глд- голешн, гостн 5). Дл дще Христос Born клшь есть, похто ne творнте, мкоже келнть ? Пнслно во есть EL текаггельскыхЪ KUUrANE 4): Молнте za gparw, добро дите нендкндАЩИМЪ но гонАЩИМЪ, п ланито\ OGPATHTE ENONIHMT. Кы же пе тако, но протненл ороуанд острите нд ткоращиа BAME тлкокла. (Pu- A0CQ' diC npOTHEOY CHME OTERYA: JEEMA Zano- ETAMA COVIEMA EB ZAKONE, KTO ZAKONT CRE('BUIAA MAEXACTCA, HO AH CAHHOY CLXQANHTb, UMK ine OGR? Wrzzyama we own: KAko une osz. (Durocoex me рехе: Богъ есть реклъ: молите za osnyawna. Tr есть пакы PEKNE: Большл CEA MOGEH не можеть ннктоже MLHTH NA CEMB ANTIM, но дл положнть скою доушоу za дроугы 5). Дроугъ me радн мы но сё двемъ, дл ME съ TENECHWME MXBHENIEME H AOVUIA нхЪ плжненл ROVXCTb. Плкы же raaronama own: Христос есть дань AAUANE ZX CA H ZA unm ©). Вы me kako me TROpHTE TOTO BN, п оуже AYIE EPANAIHE себе, то како пон AANH не дмате снцемох келикох н кржпкоу IAZLIKOY UCMANNITLCKOY ZA EpATHO Eawoy u дрочгы ? Мало же непросимъ 7), токмо единого хлатинка, н доне- AM DRE CTONTR BRCA ZEMXA, XPAHHMT мнръ междох совою, мкоже ниъ HHhTOWc. (Quaocoo* me ET- въща: Аще кто 9) Eh CARAB OVYHTEXA XOAA, XOIICTh CYRILLA. 9 Otázali se ho opět: „Jak vy, když jeden bůh jest, ve třech oslavujete jej, povéz, vis-li? Neboť otce jmenujete, syna i ducha. Když tak mluvite, i ženu mu dejte, aby se z toho mnozi bozi roz- plodili.“ K tomu filosof odpověděl: „Nemluvte ta- kého rouháni hanebného. Nebot jsme se dobře na- učili od otcův a od prorokův, i od učitelův, trojici slaviti, otce i slovo i ducha, tři osoby v jedné pod- statě. Slovo vtělilo se v panně, a narodilo se k na- šemu spasení, jakož i Mohamed váš prorok svědčí, napsav takto: Poslali jsme ducha našeho k panně, žádavše, aby porodila. Z toho vám činím důkaz o trojici.* Témi slovy zaraZeni jinam se obrátili pra- více: „Tak jest, jak mluvíš, hosti. Když Kristus bůh váš jest, proč nečinite, jakož káže? Psánoť jest v evangeliich: Modlete se za nepřátele, a do- bře čiňte těm, kteří vás nenávidí a pronásledují, a lice nastavujte, ktefi vas biji. Vy ne tak činite, nýbrž protivné zbraně ostříte na ty, kteří vám tak čini.“ Filosof proti tomu odpověděl: „Jsou-li dvě přikázaní v zákoně, kdož zajisté zákon plní, kdo jedno zachovává, nebo obé?" Odpovédéli omi: „Kdož obě.“ Filosof vece: „Bůh řekl: Modlete se za ty, kteři vám protivenství čini. Řekl jest opět: Většího milování nemá nad to, by kdo život svůj položil za přátele své. Pro přátele my i to čini- me, aby se záhubou tělesnou i duše jejich zahu- bena nebyla.“ Opét pravili: „Kristus jest dal daň za sebe i za jiné. Vy jak že nekonáte jeho skutkův, a když už bránite sebe, proč aspoň daně nedáváte tako- vému velikému a silnému národu ismaelitskému za bratří a přátele vaše? Milo prosime, jen je- dnoho zlatníku, a pokud stojí celá země, zachová- váme mír mezi sebou, jako nikdo jiný.“ Filosof odpověděl: „Když někdo v šlepěji učitele kráčeje, chce v téže šlepěji kráčeti, ve které i on, jiného co do postavení člověka mezi anděly a zvířaty zmiňují se i jiné pozdější slov. památky: kniha Zlatoust, rkp. Jana Damascena, chronograf z r. 1494 (Vostokov Rumjancev. Muz. 230 b, 238 b, 731 a). 1) Ryl., Vlad., oba Lvov. gecybcTHme (a pod.), III. IV. X.—XII. cemnnoy (sic), V. VI. VIT. IX. uegnogu, VII. gezvunovioqie, — 2) Většina rkpp. TkOpio. Ryl., Vlad. místo obou slov gbzutipao. — 9) Ryl., Vlad. gpoyme. — ^) Mat. 5, 39. Luk. 6, 29. — 5) Mat. 5, 44. Luk. 6, 28. Jan 15, 13. — ©) Rkp. II. gm, IV. V. VL uu. — 7) V rkpp. rozlióné ин проснмъ, проснмъ (мала). — 8) Véty agre WTO— pee scházejí v rkp. Ryl. a Vlad. 3 

Strana 10
10 къ тон ME CARAT XOAHTH, ко ныже н ONE, дроугын Hi€ CDETA, H CHEPATHTL н, дроугъ RH €MOY €CTh, HAH крагъ? Онн же pruma: Кърагъ. ФнлосоФъ же рехе: Сгда Христос дань дамлъ, KOE кладыхьство GR: нсманмтьско AH, HAH puMbCEO? @ткъщаша онн: Римьско. Онъ me рехе: Темже недостонть HACK хАхнратн, понеже РимланомЪ ддемъ EBCH дань. По снхъ же H uma многа къпрашлюм къпрд- шалаше, нскоушающе отъ кскхъ XOVAOMLCTRIN, MO н слмн OVMBAXOV. ČKAZA mé HME EBCA, I 1AKO A npe- npt O CHXE, H piii W5 HcHOy: Mako ты вся сид оумъешн ? Фипосоеъ же рехе къ ннмъ: YAOKTKE NEKMH, NOYEPNE BOĄOY ER MOPH, BT Mfilhif KOMU- we 10, H гръдашеся !), глагола KB CTPANNHKOMT : KHAHTE AH BONOV, ем же ннкто же не HMATL, PAZER мене. Пришедъ же едннъ моужь поморннкъ, и рехе къ немоу: Менсток лн ся джешн ®), ХкалАСя TOKMO @ смердаремъ maunu? Л мы cero noyymuoy?) нмжемъ. Тако н BN ARETE. Ä @TL HACK COVTh WECA XOVAOmbCTEIA HUIMA. По снхъ же, AHEE TEOpANIE, nOKAZAWA EMOV кнноградъ *) плслждены UNOTĄA, OTŁ ZEMNA HZNHK- uoyqib. H mkO CKAZA NMR, како ce GŁIKACTh, плкы HONAZAMIA €MOY късе Богатьстко н храмы сътко- рены °) хлатомЪ н сревромъ, н клмежвемЪ драгымЪ н внсеромъ, глаголюще: Кнжь, философе, ANKNOE хюдо, снлд келнка н Боглтьстко много Амлкрино 6), кладыкы срациньска. Рехе же къ ннмъ фикосоеъ ; Не днко се есть. Богоу же хкалд н слава, сътвор- WEMOY CIA ELCA, H ERAAEMIOY HA OVTAXOY YAOER- KOME, TOFO во соуть, д ME HNOFO. ČETNEC 7) me wx CEOI0 CA ZNOGOY OGPAJIKIE, NAINA EMOY MAL MHTH, HO GOTE MHNOCTHEMH peKE: Myje H съмрътно уто HCNIETE, NHYTOME BACK NE KPEAHTL, HZEARH MH TOTO, H HA CEOIO ZEMAIO ZAPABA EBZEPATH H MAKLI. VII. He no wwosz Xe EPEMENH, OTPEKCA cero WHTIA, CEAC HÀ CAHNOMT MECTE ECZRE MNLEb, CCER CAMOMOY токмо ETLNCHAA, H HÀ OVTQIH AbHb ннутоже ZIVOT SV. CYRILLA. pak potkav odvraci jej, zdali ptitel jeho jest nebo nepřítel?“ Odpověděli: „Nepřítel.“ Filosof řekl: „Když Kristus daň dal, jaké království bylo? ismaelitské nebo římské?“ Odpověděli: „Římské.“ On řekl: „Nesluší tudíž nám vyčítati, že Říma- nim dáváme všichni daň.“ Potom i jiné mnohé otázky činili, zkoušejice jej o všech uměních, která i sami znali. Pověděl jim vše, a když je v tom překonal, řekli mu: „Jak ty všechno toto umiš?“ Filosof řekl: „Člo- věk nějaký, nabrav vody v moři, ve vaku nosil ji, a chvástal se mluvě k cizincům : Vidíte vodu, které nikdo nemá kromě mě? Přišed jeden muž pomořský řekl mu: Nejsi-li šilencem, chvástaje se toliko smrdutym vakem? My toho hlubinu máme. Tak i vy činite. Od nás jsou všechna umóni vyśla.* A potom Gary provozujice ukázali mu vino- hrad vysázený někdy, ze země vzniklý. I když jim pověděl, jak to bývá, opět ukázali mu vše- chno bohatství a budovy okrášlené zlatem i stii- brem i kamením drahým a perlami, pravice: „Viz, filosofe, divný zázrak, moc veliká a bohatství mnohé Amavria, panovníka saracenského.“ Řekl jim filosof: „Není to div. Bohu budiž chvála i slá- va, jenž učinil všechno toto, a poskytl k potěšení lidem, neboť jeho jest, ne však jiných.“ Konečně k své zlobě obrátili se, a dali mu jedu piti; ale bůh milostivý, jenž řekl: Jestli i co smrticího vy- pijete, neuškodí vám, osvobodil i jej od toho, a do jeho země zdráva navrátil jej opět. VII. Ne po mnohém čase odřek se života tohoto osedl na místě bez hluku, sobě samému toliko se oddávaje, a na zítřejší den ničeho ne- 1) Ryl., Vlad. xganmawece. — 2) Ву!., У1в4. нестыднши лн се. — *) Rkpp. IL. VII. raoysnuoy. — 4) Rkpp. IHL—VI. VIII. IX. XI. XIL, oba Lvov., Ryl., Vlad. gcprorpaAs (zahrada). — °) Ostat. rkpp. XpAMHNK оустроены, оуткорены. — 6) V rkpp. rozličně: AMEPMIHNO, XApMEHIHNO, AMENLMNIHNO, AMEPMNIHNO a pod. Obyčejně se má za to, že tento panovník arabský, jenž r. 851 vyzval Řeky k hádaní o víře, jest Omar, emir Melitenský v Armenii (847 — 861) ; tak Gorskij, Filaret, Rabki a j. Avšak zdá se, że slovo to jest feckć Gdueguovmwijc, dnegovrwijs atd., lat. amermum- nes, amirmumnes a pod. (v. Ducange gloss. med. grec. et lalin.), a to z arab. amir-al-mumanin, t. i panovník věří- cích, kterýmžto slovem označování jsou chalifové Bagdadští (tehdáž Džafar I. Motavakhel 847 — 861). O hádce Kon- stantina se Saraceny zmihuje se krátce (dle této legendy) i rus. chronograf z r. 1494 (rus. překl. Dobrov. K. i M. 111). — 7) Rkpp. II. VII. горше же, Ву! рахгнъвакыше ce, (podobně i Vlad. ale obšírněji). 

Strana 11
ŽIVOT SV. Ne OCTARNAI, HO HHYINME pAZAAMUE E'RCC, MÀ EOTA пехаль ELZMZTAA )), HAE CA BCEMH HA KCAK% AbMb nevern. Сдиною c HÀ CEATHH XeNb CXOYST его тоужащох, мко ннутоже не нмамЪ на снцевъ JhNh уестенъ, онъ же рехе емоу: Препнтавын нногда [сранльты къ поустынн, ты ?) имать дати н HAME ZAC пнщо\, но шедъ, приховы поне .е. ннщихъЪ моужь, хай Божих помощи. Н мко Бысть оБъдНАМ годннл $), тогдх принесе моужь Брема ксакой дн M -1- ZAATHNKE. H Goroy XBANOY BEZAAA 0 ECHX'E снкъ. Къ Олнмвъ же шедъ къ Meooxnio sparov CEOCMOY, HAYATE GHTH H MONITEOY TBOPHTH Бес- престанн KE Бого\, TOKMO KNNTAMH BECEAOVA "). VIII. Придоша же посли къ удрю отъ Ко- Zaps °), глаголюще: ко ncnepex едниъ Богъ токмо ZNAEME, Hm€ €CTh UJĄŁ BCEMH, H TOMOY CA KAANACME на къстокъ, д оБЫУАМ скол Mibi CTOVANL Apad. Сврен оустаще ©) пы квроу NXT и дела 7) прилтн, a Cpanan na дрохгоую странох, мнръ длюще H AA- ры многы, поноужають 5) ны ил скою кро, гла- голюще, MEO HXIJA CCTb ETpX XOEQTHIIH ECTXE AZHKS, то сего радн CAEME KE BAME, староую ®) ApoymEoY н моБовь APEMAJIE, MSŁIKK EO кем соущь, ОТЪ БОГд цлрьство дръжнте, н кашего съкжта къпрашающе, просим же моужа книжна OY EXCH, AA AE NPEMPHTH Čepea и Срацнны, то по вашоу ся кжроу имемъ. Toraa wrsucsa цлрь филосоФл, н оБрЖТЪ H, CKA- ZA EMOy KOZAphCHOYIO pRYh, FAXFONA: Han, puxoco- 96, Kb MOACHT, CHM', CLTEODH NME GTETTL H CXOHO @ CHATBH TpONIJN, CE помоцию ед. НнъЪ во никтоже не можеть сего достонно съткорнтн. ONE me pe- Ye: Agie келнши, владыко, MA CHO ptYb радъ HAOV но пФШЬ, Н БосЪ, н БехЪ Всего, его же неё келаше Богъ оухеннкомъ сконмъ носнтн. (DTETIuA € QAph: Ве се ты вы хотвлЪ 0 себт ТЕОрнтн, то добре 1°) MH глаголешн, NO царьскоую дръжаквох къдын н YbCTb, YbCTHO HAH CE удрьскою помоцию, Тогда же поутн са urs, в дошедъ до Кор- COVHA 17), MAOYYHCA TOY WHAORBCTEH ECCTAR H KNI- CYRILLA. 11 zůstavoval, nýbrž chudým rozdával všechno, bohu starost odevzdávaje, jenž o všechny na każdy den pečuje. Jednou na svatý den když sluha jeho si stěžoval: že ničeho nemám na takový den sla- vný, řekl mu: „Ten, kdož nasytil někdy Israelity na poušti, dá i nám zde potravu; jdi a povolej aspoň 5 chudých lidí, čekaje boží pomoci.“ A když nastala hodina k obědu, tu přinesl ně- jaký muž břímě všelikého jídla a deset zlatníkův. I bohu chválu vzdal za všechny tyto věci. Na Olymp odešed k Methodu bratru svému, počal tu žiti, a modlitbu konati bez přestání k bohu, to- liko knihami se zabývaje. VII. Přišli poslové k císaři od Kozarův pra- vice: „Od počátku jednoho toliko boha známe, jenž jest nade všemi, a tomu se klaníme na východ, ale obyčeje své jiné hanebné zachováváme. Židé po- bízejí nás, abychom jich viru a řád přijali, Sara- ceni však z druhé strany mir podávajíce a mnohé dary, vnucuji nam svoji viru, pravice: Naše víra lepší jest nežli všech národův; proto posýláme k vám, staré přátelství a lásku zachovávajíce, ne- boť národ veliký jste a od boha cisařství držite, a vaší rady se tážíce, prosíme muže učeného od vás, abychom, překoná-li Zidy a Saraceny, vai viru piijali.* Tu vyhledav cisaï filosofa, a nażed jej po- věděl mu řeč Kozarův řka: „Jdi filosofe, k lidem těm, a učiň jim odpověď i řeč o svaté trojicí s pomocí její. Neboť nikdo jiný nemůže to dů- stojné éiniti.^ On fekl: ,Veli&-li, pane, na ta- kovou řeč rád jdu pěšky i bos beze všeho, čehož nekázal büh učenníkům svojim nositi.^ Odpo- védév cisař řekl: „Chtěl-li bys to o sobě učiniti, dobfe mi praviá, ale znaje cisařskou moc a dů- stojenstvi, dûstojné jdi s cisafskou pomoci.“ Tu na cestu se vydal, a došed do Chersonu, naučil se tu židovské řeči a písmu, přeloživ osm 1) Ryl., Vlad. wagemgoy gbzAArae. — ?) V ostat. rkpp. TE, TEH, Ton. — 3) Ryl., Vlad., Lvov. yach. — *) Rkpp. III. IV. X. —XIL pridévaji: Goroy namemoy caaga. — 5) Kozari čili Chazaři, národ urálskočudský, který obýval tehdáž na severním pobřeží Černého moře. I mnohá plemena slovanská v Podněpří přebývající (Polané kyjevští, Severané, Vjatièi, Radimiëi) byla jim poplatna. Hilferding (v rozpravě Kirill i Methodij) klada původ slovanského písma do r. 855, myslí, že oba bratří Solunští šířili v Kozarech křesťanství pomocí jazyka slovanského. — $) Ву!., У!. ноудеть. — *) Rkpp. IIL— VI. VIIT.—XIL, oba Lvov., Ryl., Vlad. XtTeNb. — 8) V rkpp. rozl. HOVXATb, CTOVAiMOTb, CTAGEATb a pod., což dává týž smysl. — 9) Rkpp. II. VIL vklédaji tu nomnnarogie. — 79) Rkpp. Ryl., Vlad., ob. Lvov., III. IV. VIII. X.— XII. aosps, Il. xo&pt ce. — !!) Cherson, Korsuh, nékdy mésto v Taurii (Krymé), nyn. Sevastopol, poddané cisaïi Byzant., sidlo metropolity a stratéga. (Käppen: Krymskij Sbornik 228.) Konstantin meskal v Kozarech ok. r. 857—858. (Safatik.) * 

Strana 12
12 ZIVOT SV. CYRILLA. TAM'b, OCM'b YACTIH грамотным преложь, н @тъ того рахохмъ EOMH къспринмъ. Самаранннъ нжкый TOY жнкаше, н прихода KE MEMOV, CETAZAINECA C HHME, и прннесе слмаренскы кннгы, H покалд емо, M ucnpoue m oy Wero duaocQem, ZATEODHECA E'& XpA- Mt, HÀ MOMHTEOY CA MAXOR:H, H GTE EOTÀ pAZOYM'E npniwt, YECTH Wava WHürb Ecc nopoka. Üvzpzkm же Самаранинъ, въхъпн велнкымЪ гллсомъ н рехс: Къ нстиннох, нже къ Христа ктроують, ELCHODR AOVXE CEATHI npHEMMOTh в Благодать. Сыноу же са его дые крыщешох, тогддл н сам CA по немъ кръстн. Овркте же TOY екаггеме н Жалтырь роусь- скыми писмены пислно P), n YAOEEKA GOEDETR TAA- голюща тою ECCEAO!O, H ECCEAOEA C HHMT, H CHAOY ptYM DpIHM'5, CEOCH E&CCEAE прнкладал pazuirvuaa ?) HHCHMEHA, FMACHAA H CEPAMACHAA, H KE EOTOY MOAXNTEOY TEOpA, ERCHOQE HAYATE YECCTH H CKAZATH, H MHOSH CA €MOV AHENAXOV, EOTA XEAMAMNIC. Слышакъ же, ко скатын Клнментъ 3) еще къ мори лежнть, помолнкся рехе; Кжроую къ Богд H CEATEMZ Климент: нддъюсА, МКо OBPRCTH HMAME и нхнести нтъ мора. Оувъднкъ же apxiennckona H C KMIpOCOM' ECEM'S H TOETHNHbIMN MOYAH, ERCEAUE E'& KOpAEXA, M ндошл HA MECTO. H ovruunuovca морю ECAbHMH, н дошедше, нахаАшА копатн, поюще. Тогда же высть конл ") кема, MKO KAAHAE многъ, н по семъ HEHIIACA скАТЫХ МОЩИ, мже вълемше, съ келнкою уестио н слакою, H ксн граждне къне- сошла А къ грлдъ, Мкоже пншеть къ оБретени его. Клхарьскым же коекодх съ кон шедъ, остоупи христаньскын градъ 9), n onxereca о нем. VRR- částí grammatiky, tím rozumu velikého dosáhnuv. Samaritán nějaký tu žil, a přicházeje k němu há- dal se s nim, a přinesl knihy samaritánské, i uká- zal mu, i vyprosiv je od něho filosof, zavřel se v obydlí a modlitbě se oddal, a od boha rozumu dostav čísti začal knihy bez chyby. Uzřev to Sa- maritán zvolal velikým hlasem a řekl: „V pravdě, kteří v Krista věří, vbrzku ducha svatého při- jmou a milost.“ Když syn jeho ihned se pokřtil, tu i sám se po něm pokřtil. Našel tu evangeliun i žaltář ruskými písmeny psané, a člověka našel mluvieiho tou řečí, i fnluvil s ním, a daru ja- zyka dostav, své řeči přidával rozličná písmena, samohlásky i souhlásky, i k bohu modlitbu čině vbrzku začal čísti a vykládati, i mnozí se jemu divili, boha chválice. Slyšev, že sv. Kliment ještě v moři leží, po- modliv se řekl: „Věřím v boha, a v svatém Kli- mentovi doufám, že naleznu jej a vynesu z moře.“ Pohnul arcibiskupa i se v&im duchovenstvem i zbožnými muži, i vsedše na koráby jeli na mí- sto. Když se utišilo moře velmi, dojevše začali kopati zpivajice. Ihned stala se vůně veliká, jako kadidel mnohých, i potom zjevily se svaté osta- tky, jež vzali s velikou ctí i slávou, a všichni mě- šťané vnesli je do města, jakož píše se v nale- zení jeho. Kozarský vojevůdce s voji vyšed, oblehl ně- jaké křesťanské město a obehnal je. Zvěděv o tom ') O těchto „ruských“ knihách jsou rozličná zdání učených. Šafařík (v úvodě k Památkám dřevního písemn. Jihoslovanův, a k tomuto životopisu sv. Konstantina) domnívá se, že slovem „ruský“ nerozumějí se Slované (pak ruští), nýbrž Varjagové (Normani) ruští v Taurii, přejemníci gotské bohoslužby; „ruská“ písmena má za gotská. (О Golech v Taurii v. zvl. Kóppena Krymskij Sborník.) Miklosi& a Racki piisvédéují Safarikovi. Tomu odporuje Sreznevsky (Wvéstija imper. akad. nauk I. 296), Hilferding (K. i M., domnívá se, že slovo „ruský“ znamená „slo- vausko-rusk$*); Bodjansky (O vremeni proischoZdenija slav. pismen, 99) má místo to za pozdější vslavek, což jest pravdě nepodobno, jelikož místo to nachází se ve všech rkpp. O přebývání Konstantina v Korsuni zmihuje se i přídavek k tomuto I. rkp. (v Čteních p. 31): a TDAMOTA pOVCbCKMA HUHAACA, BOTOM' длил, къ Корсоуни Роу- cunov, @тъ нем же илоухнся фнлосоеъ Констлитииъ, Ww GTTOVAOY CAOAUHET п найнелкъ княгы роусь- CHMM'b MSBEOM'A, ин екренствки грамотк тогдл же нхкыхе @тъ Слмылранина къ Корсохии, а!4. Toléz. vyskylá se v rus. chronografu z r. 1494 (rus. preklad Dobrov. K. i M. 118). Srv. též dílo Bodjanského o písm. slov. 102. — 2) Rkpp. V. VI. УШ. 1Х. разлоуун. — 3) Sv. Kliment, věrozvěst na poloostrově Thrácko-illyrském, čtvrtý papež, t r. 100 (dle jiných r. 77) u vyhnanství na Taurii, byv do more uvrzen. O nalezení ostalküv sv. Klinenla vypravuje slovan. legenda (i tu pripomínaná) v rukopisné mineji v bibliotece duchovní akademie v Moskvé (Moskviljanin 1843, str. 414, éesky v Casop. Cesk. Mus. 18406, str. (4, srv. téz Casop. Ces. Mus. 1848, 1. p. 5 a 7), a zvláště tak zvaná italská legenda (lat.) o sv. Konstanlinu, obyčejně zvaná ,cum translalione s. Clementis^, dle které (kap. III.) stalo se to ,die III. calendarum Januariarum* t. j. 30. prosince. (Srv. Wattenbach Beitráge, 9. Ginzel, 28.) Rok 861, jejž má slov. legenda, jest dle Šafaříka (Časop. Mus. 1848, p. 5) datum bez pochyby nmepevné a pozdní. — 4) Lvov. I. xpuzua, Ву!., Vlad. a Lvov. II. saaroovxame. — 9) Ryl. přídává ©Tb Wie TAMO COVYNNKXO. 

Strana 13
ŽIVOT SV. ME me ÖNTOCOSL, HE лтннся, нде къ немоу. KE- CRNOBAKT ME C HHMR, H OVYHTEALHAN слокесл пред- ложь, оукротн MH, H OGKIPAKLCA EMOY NA KpRIjICHIE, GTHAC, HHKOEMAE NAKOCTH CETEOPH MOĄEMI TEMR '). Къхъкрати me ca n PHAOCOOE BH CKOH MOYTh, N BB MORENN YACK MONNTEOY TEOPAYOY EMOY, HAMA- доша на нь Оугри ®), мко H EATYECKN EOlONIE, XO- TANIE H OVEHTH. Онъ ME HE OVMACECA, HH OCTAKH скоел молнтвы, но господн MOMHAOVH *) токъмо ERZU- Bad, EE BO KONYANE оуже слоужБоу. Онн ME OVZPEB- ше 3), no Божию повелению OVKPOTEWA, H HAYAUIA KRAWATHCA емо), H слышакше оухнтелнал CNOBECA @TT OYCTE €FO, WTNOYCTHWA H съ късею дроужнною. IX. Късвдъ me ER KOPAERŁ, MOVTH CA MTE кохдрьскаго на Меотское ехеро, н Кастиская Bpa- Ta 9) Какъкажьскыхъ горъ. Послаша же Кохдрн про- тикоу его моужа ROVKABA H ZACKONKEA ©), нже Бесв- AOVA C нныъ, peye emoy: Kako вы ZONL OBMYAI нмжете, CTABNTE Цхрь UNE KO иного MECTO GOTE unoro рода? Мы же по родоу се двемъ. Quno- COOK же къ немоу рехе: Н corn въ Слоулл м®сто, ннутоже оугоднл джюЩа, нтбра Дленда, oyramya- юща cuoy, н родъ его. Онъ же рехе емоу: Karo ОБО кы книгы дръжаще къ роукоу, @тъЪ HNXE BCA NpHTEYA глаголете, мы Же не тдко, но @тъ MphCIH късю моудрость, мно поглощыше, нхноснмЪ 10, HE гръдащеся © пнслюн, мкоже н кы. Рехе же фило- сеФЪ къ немоу: @ткацию тн къ семоу: Ле сращиеши 7) моужъ нагъ, н глаголеть тн, мко многы ризы н хлАТО имЮ, ныеши NH EMOY ERPOY, кнда u nara? H peve: Мн. Тако н луъ тевъ raxrono : Йще лв еси поглотнлъ ксакоу мохдрость 8), TO скд- жи ны, колнко родъ есть °) до Моксех, н колнко ECTh ARTE KOTOPRIM же родъ дръжалъ? № могын ME KL CEMOY OTERYIATH, OYMARYA. Aowmexmov me emoy TAMO, егда XOTAXOV MX OGEĄE CECTH OY KATANA, ВЪпроснша н глаголюще: Kara ©CTŁ TEOA YECTh, дл TA NOCAXHME NI CEOCME vunoy ? Out me рехе: Дждъ нмтхъ кемн н слакенъ 1) VRyl., CYRILLA. 13 filosof, nelenil jíti k nómu. Besedovav s nim, a poučná slova předloživ, ukrotil jej, a on slibiv mu, že se pokřtí, odešel, nižádné škody neučiniv lidem těm. Vrátil se filosof na svou cestu, a když v první hodinu modlitbu konal, napadli naň Uhři, jako vlci vyjíce, chtějíce jej zabiti. On pak ne- ustrašil se, aniž ustal ve své modlitbě, nýbrž „Hospodine smiluj se“ jenom volaje, neboť byl končil už boží službu. Oni uzřevše jej, z božího rozkázaní skrotli, a počali klaněti se jemu, a sly- ševše poučná slova z úst jeho, propustili jej se vší družinou. IX. Vsednuv na koráb dal se na cestu do Kozar na Mæotské jezero i Kapijskou úžinu u Kavkazských hor. Poslali Kozaři proti němu muže potměšilého a obratného, který rozmlouvaje s ním řekl jemu: „Jak zlý máte zvyk, a ustano- vujete jiného císaře na místo druhého z jiného rodu? My po rodu to činíme.“ Filosof jemu pra- vil: „I bůh na místo Saula, jenž nic milého ne- dělal, zvolil Davida, jenž se mu libil, a rod jeho.“ On pak opět řekl: „Vy tedy knihy drżice v ru- kou, z nich všechna podobenství mluvíte, my ne tak, nýbrž z prsou všechnu moudrost, pohltivše pronášíme ji, nechvástajíce se písmem, jako vy.“ Řekl filosof k němu: „Odpovídám ti k tomu: Po- tkáš-li muže nahého, an ti mluví, že mnohá roucha i zlato má, máš-li veň víru, vida jej naha?“ I řekl: „Ne.“ „Tak i já tobě pravím. Jestli jsi pohltil všechnu moudrost, to pověz nám, kolik pokolení jest do Mojžíše, a kolik let každé pokolení mčlo?“ Nemoha k tomu odpovidati umlkl. Když tam (Konstantin) došel, když chtěli k obědu sednouti u kagana, otázali se ho pra- více: „Jaké jest tvoje dústojenství, abychom tč posadili dle tvého stupné ?“ On řekl: „Děda jsem Vlad., Lvov. II. tato věta schází. — ?) Uhři (Maďaři) byli tehdáž, když sv. Konstantin meśkal v Ko- zarech, v područí kaganův (chánův) kozarských, potloukajíce se někde mezi Dněprem a Donem v zemi zvané Le- bedia. — %) Rkpp. V. VI. VIII. IX., Lvov. I. kKupex&ncomb (a pod.). — 4) Vlad, Ryl., Lvov. vklädajt # (je); misto hned nésledujiciho noBeXBHIO mó "Vlad. сьмотренио. — 9) V rkpp. IL. V.--IX., Ryl. a Vlad. Kaniuckaa крата, což Šafařík vhodně vykládá na mořskou úžinu Pantikapejskou (Bosporus, nyní u Kerče), spojující Černé moře s Azov- ským (Mæotskÿm). — ©) V rkpp. też starsi accus. доукакъ 11 ZACKONNUKL (U schâzi ve Vlad., Ryl., Lvov. 1.) ; po- slední slovo Šafařík četl mylně ZA CkOoNnuBb a odvozoval je z řeckého oxozos (speculator, špeh). Miklosich Lexic. pslov. ZACKONNHKb, industrius. — ?) Rkpp. II. VIL OGpagiem (nalezneš). —- 9) Vlad. vkládá sem mKOXE XKJAHIUH ce. — *) Ryl. a Vlad. vkládají sem or, Axama. 4 

Strana 14
14 ŽIVOT SV. SENO, He Блнть (Apa стомше, н данную емо слакоу колею 7) @тЕръгъ, H HZECHANR ENCTb, H NÀ страноу демма °) дошедъ OGNNIjIA, H TOY MA родн. Az dc XAtXAHAA YCCTH древнал HIJA, недостнгохъЪ ннод прилтн, Адамокъ Бо къноукъ есмь $). Н от- кещична емоу: Достонно н право глаголешн, го- стн. @тселв же плуе mAvau HANE HHMT YECTh HMETH. Каглнъ же хлшоу къдемъ н pere; Mito ms nua единого Бога, съткоршаго въсю тварь. ФнлосоФъ же хашоу къхемъ pere: Mio mm (nua) единого Бога н слокесн его ^), uM же невесх охтЕръдншася, н Жи-- EOTEOpAIJATO доуха, нмае кса CHAA нхъ CECTOHTR. Greta къ немоу каганъ: Въсн ракно глаголемЪ о семъ, токмо pazanyme ?) дръжныъ. Вы 60 Tponjoy слдките, д мы вБогл еднного, оухоухыше кингы. фнхосоФъ же рехе: Схоко н доухЪ книгы пропо- квдають. Аще кто TEE% хесть TEODUTb, TEOCTO же дн словеси H доуха не къ хесть творить ©), Apoy- гын же плкы въсе трое въ хесть нмжеть, которын GTE 06010 есть хестнвке? Онъ же рехе: Нже exce трое къ хесть ныбеть, Фнхосоеъ xc @TREYIA ; Tzu wc w мы волшее *) ткоримъ, кещьми ска7д- юще, п пророкъ слоушлюще, Гсма во рехе 5): Слоу- шан мене, Илкоке Исрлнлю, его же az& zomoy: Azn есмь пръвын, атЪ есмь къ BEKbI, AZ5 есмь и ны- нк, господь послл мА н доухъЪ его. Моден же стомще около его, рекошх емо: Рьцун оуБо, клко можеть женескъ р@дъЪ БОГА KLM- CTUTH ET уреко, на нь же не можеть REZpzTU ?), нежели родит! п? Филосоеъ же покаха пръстомъ NA KATANA, HO HA REATO CEEETUHEA, же рехе: Аще кто peveTb, mko npmEbH CEETTMIR пе можеть хредитн клгана, н пакы же pere, посл®- Ruin pant ero можеть кагдил хреднти н хесть смо\ съткоритн, хто нмжемъ ндрещи а 7°), скажите мн, ненстокл ли, наи смыслена ? Онн же рыша: Н зло ненстовл. ФихосоФъ же к ннмъ рехе: Хто есть GOTE GHAHMbIA твари хестнте кстхъ? Отклраша H nb CYRILLA. měl velikého a slavného velmi, jenž blíže cisaře stál a dané mu slávy dobrovolně odmítnuv vy- hnán jest, a do cizí země došed zchudl, i tu mě splodil. Já pak dědova důstojenství dřívějšího hledaje, nedosáhl jsem posud jiného, neboť Ada- mův jsem vnuk.“ I odpověděli jemu: „Důstojně i právě mluviš, hosti.“ Odtud začali mu vice úctu vzdávati. Kagan vzav číši řekl: „Piju ve jméno je- dnoho boha, stvořivšího všechna stvořeni.“ Filosof vzav číši řekl: „Piju ve jméno jednoho boha, i slova jeho, jímž nebesa utvrdila se, i životvor- ného ducha, jímž všechna moc jich stojí.“ Odpo- věděl mu kagan: „Všichni stejně mluvíme o tom, toliko rozdílně zachováváme. Neboť vy trojici oslavujete, my však jednoho boha, dostavše pi- sma.“ Filosof řekl: „Slovo i ducha pismo hlásá. Když někdo tobě úctu vzdává, a tvého slova i du- cha v úctě nemá, jiný pak zase všechny tři v úctě má, který z obou uctivější jest ?“ On řekl: „Kdož všechny tři v úctě má.“ Filosof odpověděl: „Pro- čež i my více činime, skutky ukazujíce a prorokův poslouchajíce. Neboť Isaiáš řekl: Slyš mne, Ja- kobe, a Israeli, kteréhož já volám: já sám, já první a já poslední jsem, a nyní pán bůh poslal mne, a duch jeho.“ Židé stojice okolo něho řekli mu: „Rci tedy, jak může ženské pohlavi boha směstnati v život, na nějž nemůže pozříti, neřku-li roditi jej?“ Fi- losof ukázav prstem na kagana a na prvního rád- ce, a opčt řekl: „Řekne-li někdo, že prvni rádce nemůže hostiti kagana, a opčt řekne, poslední sluha jeho může chána i hostiti i úctu jemu vzdáti, jak mám nazvati jej, povězte mi, šileným-li nebo rozumným?“ Oni řekli: „A velmi šileným.“ Filo- sof k nim řekl: „Což jest z viditelných tvorův velebnější všech?“ Odpověděli mu: „Člověk, neboť dle obrazu božího stvořen jest.“ Opět jim řekl J) Rkpp. III. — VI. X. —XIL, RyL, Vlad. gew (velikon.). — 2) Ryl, Vlad., Lvov. I. ma cTpanovy Zenate, Lvov. IL на страноу zenuovto, rkpp. IL VII. (изгилнъ бысть) нд нноу странох, и хемлн дошедъ...— °) Po- dobná odpověď Konstantina kaganu jest i v rus. chronografu z r. 1494 (Vostokov, Rumjancev. Muzej, 731, a). — 4) Vlad., RyL, oba Lvov. pfidávají tu opót: cbTEOphulirO CXOROMb EbCOY TEADh. — 5) V rkpp. téz pazwumvmo, pxzwivb. — 9) Ostatní rkpp. ware, nmwzcTb (ух Ш. V. VI. VIII. IX. mu Ho уто же нмать) ; у гКрр. И. V.—IX., Lvov. II. schází věta hned následující (apovrtum—nmnzerb). — 7) Rkpp. Il. VII. gov. Roneto. — 8) Is. 48, 12. 16. — 9) V rkpp. V. М1. УШ. 1Х. нлнь же We MOrOyTb zpztTH arre, a následující нежели родити и schází; místo нежели (гКрр. Ill. IV. X. XI. XIL predkládaji a) v II. VIL. à ue an, Lvov. I. A. ucueub au, Vlad., Ryl. a ueuew (sic), Lvov. Il. à нетолико, — 10) V rkpp. rozl. n, ero (Il. V. —IX., Ryl., Vlad., oba Lvov.), € (III. IV. X.—XIL). 

Strana 15
ŻIVOT SV. емоу: VYAOETHR, NO GEDAZOV Бо Божию CETEOPENT ecrh. Haku ze & wuws peve duxocoez: To соуть WEHCTOEIH J), нже глаголють, мко не можеть Богъ ELMZCTHTH CA ET YAOERBEA, à ONE H BE KOVDHNOY CA EEMSCTH, 8 EL OEMKE, H EOYDIO H XHMT, MEN- ca?) Mevceogn н Гово\. Како во мождше, нномо\ БолАЩО\, д нного цжднтн 3)? Уловъхьскоу Бо родоц NA истление пришедшох, @тъ кого Бо иного плкы Бы OBHOEACHIE DIANE, A6 HC OTE CAMATO TEOPIJĄ, eTEzqaure wu? Üuc крахь хотА прнложнтн пла- стырь GORAIJHME, приложнт лин н XpCEE, нлн каме- wm, n nuHT M G©TE cero уто %) ? Н како Мохст peve XOVXOML CHATNHE ER CEOCH MOMITEE, pOVIT pacnpocTeph: BE rpowz 5) rauenbnz H KT TMCE TDOVEHZME HC IAEXAH Hh! CA K TOMOY TOCHOJK, uc MENAH Nb CA K TOMOY, l'OCHOXH Ü) щедрым, но въсе- AHCA въ нашоу OVYTQOGOY, OTHMŁ HNIWA TpZXU. Акула ?) 60 TAKO FAATORETE. H Tako pazHAOWACA съ OBRAT, NApEKUJE JEUL, въиже GECHJOY O BCEXL CHXE CETROPATO Ý). X. (sn ne NAK фихосожъ съ. каганомЪ, н ре- ve: AZE oVGO ccMb YAOETKR CAMWE HE EACE, ECZR рода и дроугъ, O EOSK di€ CA CETASACM'A ERCH, CMOV "€ COVTb Wb povkoy BCA H сръдЦА наша. @тъ клсъ же, нже соуть снмин EE CAOECCEXE, ECCTAOVIOI[IHMTE намЪъ, 6сже pAZOVMTIOTb, AA TAATOMOTL, MEO TAKO есть, A их же не рахоумтють, дд къпрлшлють, н скажемъ нмъ °). @тклардша же Моден н рекоша : Н мы xpnannan къ ышахЪ слово н доухъ. Скажи же MAM, KOTOPLIII ZAKOWE БогЪ дасть УлокЖкомЪ пръвос, Мохсееки !°) ли, ндн нже дръжнте ? (Puno- C99 же рехе: Сего ли радн NICE BKNPAWIETE, да '') пръвын ZAKONNE дрыжите? @тккщаша онн: Ču, пръвын Бо н достоить !?). H рехе философ: To ate хощете пръкын хаконъ держат, то GT OBPEZAHIA OVKROHHTECA @тноудъ 15). Рекошл Ge oun: CYRILLA. 15 filosof: „Toť jsou šílení, kteří praví, že bůh ne- může se směstnati do člověka, on však i v keř se směstnal, a v oblak, i bouři i dým, zjeviv se Moj- žíši a Jobu. Neboť jak mohl, když jiný byl chu- rav, jiného hojiti? Když totiž lidské pokolení ke zkáze přišlo, od kohož jiného by opět obnovení dosáhlo, když ne od samého stvořitele, odpovězte mi? Když lékař chtěje přiložiti náplasť nemoc- ným, přiloží ji k dřevu nebo kameni, vyjde-li z toho něco? A jako Mojžíš duchem svatým ve své modlitbě řekl, ruce prostřev: V hromě ka- meni i hlahole trub nejev se nám více, hospo- dine, nejev se nàám více, hospodine milosrdný, nýbrž vejdi do naší útroby, sňay naše hříchy. Aquila tak mluvi.* I tak rozešli se od oběda, naznačivše den, v který promluví o všech těchto věcech. X. Když filosof opět s kaganem sedl, řekl: „Jáť jsem člověk jediný mezi vámi, bez rodu i přátel; o bohu se hádáme všichni, v jehož ru- kou jsou všechny věci i srdce naše. Z vás, kteří jsou silní ve slovích, když mluvíme, čemuž roz- umějí, nechť povědí, že tak jest, čemu však ne- rozumějí, nechť otáží se, i vyložíme jim.“ Odpo- věděli Židé a řekli: „I my zachováváme v knihách slovo i ducha. Pověz pak nám, který zákon dal bůh lidem prvé, zdali Mojžíšovi nebo jejž vy zachováváte ?“ Filosof řekl: „Pro to-li se tážete, abyste první zákon zachovávali?“ Odpovédéli: „Ano, neboť první (zachovávati) sluší.“ I řekl filo- sof: „Chcete-li první zákon zachovávati, tu obříz- ky se ovšem vzdejte.“ Řekli: „Proč takto mlu- viś?* Filosof řekl: „Povězte mi netajíce, je-li 1) Rkpp. IL. VII. sezovymun, Vlad., Ryl., oba Lvov. TptcuoEcum (отгабеп!); rkpp. II. V.—IX., Vlad., Ryl., oba Lvov. píší To (Vlad., Ryl. 4) uo ne coyrb (uzcoyrb). — *) Ost. rkpp. IABALCA, MBnelCA; nókt. misto před- cház. dvou accus. mají ET 5ovpz w къ JbiMoy, Vlad., Ryl. soypeto u Xbioub. — ®) У гКрр. Ш. — VI. VIII. — XIL, oba Lvov. Modum; v ob. Lvov. takto: faro Mocum wuoro roxeua wucuzwiTH, Ryl. a У1а4.: како можеше (Vlad. како во мождаше) ннако волеции HCI|EAHTH се; у гКрр. гой. ужлитн, псувлнтн. — ?) Rkpp. II. V. —IX., oba Lvov., Vlad., Ryl. misto vro mají vxXo&tka mcitzacEum (V. chybné HcTWEEUI); místo ApegE má IL ma X., VII. a Lvov. II. 4 Apekov; oba Lvov., Vlad., Ryl. přidávají po wueuu: mau mu. — 5) Rkpp. IL. VH. X. XI. XII. ropt. — 9) Opakování to schází v rkpp. II. V.—IX., ob. Lvov., Ryl., Vlad. — 7) Aquila Ponticus, rodil$ ze Si- nopy, žil za císaře Hadriana, přeložil Starý zákon do řečliny. — 9) Místo GECEĄOY CETEOpATŁ maji rkpp. II. VII. &AXOY (Eb) covANMTH, ostatní GcctAovioTh. — ?) V ob. Lvov. скадаемыхь, у Ryl. a Vlad. ciazaeun. — !?) Většina rkpp. adjekt. — e&(b). — '!) Sem vkládají rkpp. HI. IV. X. XL XII slova cero paw. — 1?) Rkpp. IIl— VI. VIIL— XIL, oba Lvov., Ryl., Vlad. noXoEAeTb. — !?) Ryl, Vlad. Lvov. ceTHOo (konečně). * 

Strana 16
16 ŽIVOT SY. Yro радн снус глаголеши ? Qunocoeor me pere: CkxsnTe Mu, HE nOTAMIE !), EE OBPESANIK AN есть пръкын ZAKOHE JANE, HAH ET MEOGPEZAMIN? QT- Etqaua ce ons: Munws, GE ornprzuun. QDuno- coon me perc: Me Nocgu mu norm AACTb ZAKOWE пръкие по ZANOKEAANIN H OTNAAEHIH ÂxAMOER, ZA- BERTE NWApHiaA ZANONT ? Pere 60 KŁ Hemoy*): Ce WZA KRZĄKHTNOY ZABSTŁ MON C TOBOIO H CL CEME- HEME TEONMK, H CE всею демлею, тремн ZADOETAMH APEMHME: BCA MĄKTE, мко хеме тракное, елика подъ NERECH, H CAHKX HA ZEMAH, H CAHKI въ KOXAXE, pa- ZEt MACA ER KpoEH Aovua ero We MAHTE. l нже прометъ кровь YXOETZYIO, AX npOMETCA кровь его въ того мжсто. Хто глаголете HpOTHEOY CEMOV, пръвын ZAKONE рекше дръжатн ? 1юден же къ немоу @тквщашл: Прыкын za- конъ Моксеекъ дрыжимЪ, сего же нжсть ндреклъ GOT. ZAKOHA, NO ZABRTE, KO H MPREOE ZANOBEAX 9) KE YXOETKOY EE pAH, H Wb ÜzpauMoy HHAKO OEpi- Zante, A NE ZAKONNE. Нно во есть ZAKONT, HHO Же ZAKATE. Paznnymo во есть ткорець нареклъ оБое. Quaocoez mc oTEry къ инмъ: Адъ о семЪ ска- MOV BAM® CHIJE, MKO ZAKONE CA MAPHIIXETh ZABLTE. Богъ 50 глаголл къ Акрадмоу *): Anto zarowr мон EL плоть кашо\, еже н хнамеме °) mapeve, mko Боудеть междоу мною н тоБою. Тон же къ Гере- ми! плкы кътеть 6): Послоушан me хавтта сего, въуъглаголешн Бо, рехе, къ моужемъ Подокымъ H KHKOYIJIHME въ lepocanuME, H рехешн KE HUME: Taxo глаголеть господь sora Îcpamnesn: Mponnars YAONTEL, иже нс послоушлеть слокесъ 7АЕФТа cero, Hac ZAHOETAANE OTICHTL BHAMIHMT EL ACHb, КъиЖе HZECAOXL A HZ%b ZCMAA ETVYICTbCKBIH. @reryamx Nioxen 6% cemoy: Tako H Mb Apn- THHW, MO ZAKONT MAPHIIAETCA M ZAKETE. ČAHKO же CA WXh дрыжл по хаконъ Мохсеекъ, късн Богоу оугодиша. Н мы дръжнмса по Nb, и наджемся 7) TAKO € EBITH, A EM E'BZAEHTOUIA HT ZAKONK, MONH- paere &ogin zuown. Фнлосоеъ же peve Bm nnum: JAosps zewn. Aue 60 rb Üupaaw uc mum ca no OBPRSANIE, H AphAXNT MOERR ZAUETE, ME EI CA 60- miu дроугъ нареклъ, um Movciur Me, MOCABAH naka, CYRILL A. v obfezáni prvni zákon dán, 1 ebo v neobrezáni ?* Odpovédéli: „Mnime, v obřízce.“ Filosof řekl: „Nedal-li Noemu bůh zákon prvé po přikázaní i pádu Adamově, úmluvou jmenuje zákon? Ne- bot řekl k němu: Hle, já ustanovím úmluvu svou s tebou i se semenem tvým i se vší zemí, která třemi přikázaními budiž zachovávána: Všecko budiž vám za pokrm, jako byliny zelené, kolik toho jest pod nebem i na zemi i ve vodách, kromě že masa s krví jisti nebudete. A kdobykoli vylil krev lidskou, ať za to vylita bude krev jeho. Což povite proti tomu, řekše, že první zákon za- chováváte ?“ Židé mu odpověděli: „První zákon Mojžíšův zachováváme, toho pak bůh nenazval zákonem, nýbrž úmluvou, jakož i prvé přikázal člověku v ráji, a Abrahamovi jinak obřízku, ne však zá- kon. Neboť jiné jest zákon, jiné pak smlouva. Rozdilné zajisté stvořitel nazval oboji.* Filosof odpověděl jim: „Já vám to vyložím takto, že zá- kon nazývá se smlouva. Neboť bůh pravil k Abra- hamovi: Dám úmluvu svou na těle vašem, a i zna- mení jmenoval, které bude mezi mnou a tebou. Ten k Jeremiáši volá: Slyš smlouvu tu i mluv, di, k muzüm Judskym i obyvatelüm Jerusalém- skym, a di$ k nim: Toto pravi hospodin büh Israelský: Zlořečený muž, kterýžby neposlechl slov smlouvy této, kterou jsem přikázal otcům vašim v den, v kterémž jsem je vyvedl ze země Egyptské.“ Odpověděli Židé k tomu: „Tak i my za to máme, že zákon jmenuje se i úmluvou. Ko- lik se jich drželo zákona Mojžíšova, všichni bohu se líbili. A my držíme se jeho, a doufáme, že taktéž bude, vy však ustanovivše jiný zákon, šlapete boží zákon.“ Filosof řekl jim: „Dobře činíme. Neboť kdyby Abraham nechopil se obřiz- ky, a zachovával Noemovu úmluvu, nebyl by se přítelem božím nazval, ani Mojžíš, když potom !) Ryl. ucrnunoy, Vlad. nernubno. — ?) Genesis 9, 9. 3. 4. 6. Slov. a tes. text poněkud se lisi. — 3) Slovo to schází v rkpp. MI. IV. V rkpp. Ryl, ob. Lvov., Vlad. zanogtAe; v III. IV. VIII. X. XI. XIl. po umako. vkládá se 50 €crb. — ?) Gen. 17, 2— 19. V slov. biblí vSude téZ zwsTE (ümluva). — ?) V rkp. I. Zuamenanie, v ostata., jak svrchu. — 9) Jerem. 11, 1—4. — 7) Tak i v rkpp. ll. VII; v ostatnich nempoyemts (domniväme se). 

Strana 17
ŽIVOT SV. UANHCIKE ZAKONE, HO GONE NPERATO HC ApERAWR 7). Tiko me H Mb NO CHXE OGQAZOY XOAUMT, H OT5 BOrA ZAKONE D IHMIIE, XDEOHME, JA BOMIX ZANOBEAB TRCDAA mpeGbiBAeTh. anm Eo Nocgn zAkoW, u€ CHAZA €MOY, EUiO ApOyrbiM HMATR CMOY XATH, HO KR EEKbI NpEGHKAONL BK Koyuroy zmukoy. Hu nans VAupaauoy OERTOKANIA AABK, HE BhZERCTH EMOY, MKO H XpOVThiM uuta AvTu Movceoun. To wako Bb! AprANTE ZAKONT, A &orr nzukb?) ERMIETR: lo npectagno mW uum KIME JAME Zakonm. lepemia 60 peve mngt 2): Ce Abuie rPAROYTh, FAAFOXETh FoCnoĄb, U Zakmymio AXonoy la- XOBOV 1 Aouoy [cpauacEOy ZARETb HOHER, ME HO ZA- BETOV, INRE ZABRIIAXE OTYEME GBAWHME (ER Xbub) ^), TpiHMIUOY MH pOYKOY HXE, HZECCTH HXE HZT ZEMNÁ CFYHCTBCKLIA, RO H TH HC TpCRbIUA ET ZAELTE MOEMT, I! AZE KRZUENAEUĄGNE A. lo CE ZARSTE MON, ue zasmymo zomoy lcpaniensoy: Mo Abuexs OlIENT, pEYE FOCHOĄL, AMO ZAKON MOA ER HOMM- MIXCHIA HX, M HÀ CDEAbIH HYXL HADHHIOV A, Hl EOVAOV HMT BK 6075, H TH EOYAOVTE MH ER Modu. H nat Ton me lepemix peye 9): Tako raaronerb rocnode EECC- Apbmureue: Crauere wa MOYTEXE n EHYHTC, M ET HpO- CHTE HA CTESA TOCHOAMA EZYUbAS) n EHANTC, KOTO— Puli ecTb neyTb HCTHHBHLIH 7), H XOXHTE DO HCMOY, H OBpAYIETE OURHIEMIE AoyuaMm uunuwm. H powa: Me uxeum. fllocraguxm wt KAC BAIOCTHTEWA, NOCAOV- waure raaca Toovrw. ll psu: lle noczoymieur. Cero paAw OycanmaTe taZhqu m macoygnu cTAJA KR Müxb. H Torza?): Czemu zemnie, ce AZER miko- ÆOŸ NX NIOXH CHA ZoOVE nxoyt ?) cTEpANICHIA HXT, ZANE CHOKECE IIPOpOWE MOHXE Wc mocaovunua 10), H ME KEHAWX, U ZIKONE MOH, Hike Mpopoyu npono- ESĄNUIA, OTpKUOYWI. He TOKMO me CHMH €JHUEMH CKAIKOV, SAKO ZAKONK MpECTICTh, NO H HHEHH MHOTMI- MH EHHAMN GTE npoporm !?) mu. Wrszyawa ws ucmoy loygcn: Bcakr Zfiuąc- HHHE CC EECTh BT UCTHILNOY, MKO BOVXETh TAKO, HO KE OVm€ BPEMA MpUUINO ecrb o nouvzurmum. Quao- CYRILLA. 17 opět napsal zákon, prvního nezachovav. Taktéž i my podle jich způsobu chodíme, a od boha zá- kon přijavše zachováváme, aby boží přikázaní pevné trvalo. Neboť day Noemu zákon, nepravil mu, že jiný mu dá, nýbrž na věky trvající v duši živé. Aniž opět Abrahamovi sliby dav, neohlásil mu, že jiný dá Mojžišovi. Jak tedy zachováváte zákon, když búh národúm volá: Zmčním a jiný vám zákon dám. Jeremiáš zajisté řekl zjevně: Aj dnové prijdou, dí hospodin, a ucinim s domem Judskym a domem Israelskym smlouvu novou, ne podle smlouvy, kterou jsem učinil s otci vaši- mi v den, v kterýž jsem ujal ruku jejich, abych je vyvedl ze země Egyptské, kterouž zrušili, a já panoval jsem nad nimi. Ale tatoť bude smlouva, kterouž učiním s domem Israelským. Po těch dnech, dí hospodin, dám zákon svůj do vnitřností jejich, a na srdcích jejich napíšu jej, a budu jim bohem, a oni budou mi lidem. I opět tentýž Jere- miáš: Toto praví hospodin: Stůjte na cestách, a pohleďte, a tažte se na stezky staré, která by byla cesta dobrá, a choďte po ni: a naleznete občerstvení duším svým. I řekli: Nebudeme cho- diti. I ustanovil jsem nad vámi strážné. Slyšte hlas trouby. A řekli: Nebudeme poslouchati. Pro- tož slyšte národové, a poznej shromáždění, jak veliké věci já učiním jim. A tu: Slyš země: Aj já uvedu na lid tento zlé, ovoce myšlení jeho: proto že neslyšeli slov (prorokův) mých a zákon můj (jejž proroci hlásali,) zavrhli. Netoliko tímto jediným vyložím, že zákon přestává, ale i jinými důkazy z prorokův zřejmě.“ Odpovédéli mu Židé: „Každý Žid to ví v pravdě, že bude tak, ale ještě nepřišel čas o pomazaném.“ Filosof řekl jim: „Co to povídáte, 1) V rkp. IV. scházejí slova zutr& — uxnncagg; vll. V.—IX., Ryl, ob. Lvov., Vlad. poslední véta: np'EATO ue ApbiA(WR). V rkp. X. NL. XII. mo(u)Aepauw Mocgs zuiomms (další schází až k m0 QN5...). — ?) V rkpp. u. IV. X. XI. XII. nzusour; v Ryl., Vlad, ob. Lvov. vsak l€zeximnewr (a pod.) — *) Jer. 31, 31 — 33. Slov. a čes. text poněkud se liší. — 4) Tak v ostatn. rkpp. (téZ kr JbHn); IL VIL mó jeślć um meme. — *) Jer. 6. 16— 19. Slov. a čes. text poněkud se liší. — 9) Rkpp. IL. VII. mají mpakesx u RAYGŁH; Y rkpp. Ryl. a Vlad. schó- zejí slova wanpocuTEe — BtyHta. — 7) V nékt. rkpp. netorbm. — 9) V někt. rkpp. asie (ihned). — 9) V rkpp. roz- lióné: zxo, nxoxs (IL IV. V. VIL.—XIL, Lvov. 1), zac: w nxoAe (Ryl, Vlad.) ; v rkp. VI. schází zxo, ve Lvov. I. MARONOy — CAOBECK. — ‘°) V rkpp. H. V. —IX., Ryl., Vlad., ob. Lvov. slovo to schézi. Slova mpopokr a hned ná- sledujici nme npopon mponogrtaua (ve véech rkpp.) jsou jen vysvëtlivky spisovatele samébo, v bibli jich neni. — 11) Slova eT* npoponm scházejí v rkp. Ryl. a Vlad. o 

Strana 18
18 ŽIVOT SV. соеъ же рехе къ нимъ: Хто си предлагаете, вн- Kaye, мко Геросллнмъ съкроушенъ сесть, Жрътвы NPECTANH COYTh, H вЪсе сд €CTh CREHAO, еже coyTb пророци прорьклн O0 B1CR? Maaax 50 mut въытеть '): Macrh Moci HONA ER KACE, PFAMOACTL господь къседръжнтель, в ЖрътЕЪ @тЪ DOVER EÀ- WHXE HE MPIEMNIO, ZANE GTK BECTOKK CAENIJI H до ZARANE HMA MOE CAARHTCA BS ASMIJRXE, U NA KCA- KOME MECTE фнминъ прнноснтся именин MOEMOY, H MPETEA YHCTA, ZANE ECMHKO HMA MOC E BSKIJENE, глаголеть господь въседръжнтель. Онн же отк®аша: Саид, аже глаголешн, gcu мхыцн XOTATh EBITH EAXTOCAOECHH OTE насъ 7) U OB- ptzuim къ граде Геросалимьств. Рехе же фило- сееъ: Tako Movcin глаголеть: $) Аще послоушд- юще мене, (послоушлете) по късемоу XPANHTH ZA- KONT, Боудоуть предвлн кашн @тъ моря хръмнаго до моря филнстимьска, н @Тъ поустына до рекы €jpara. H: Mur млынн @тъ съмени Акрадыла Блд- гослокнмся, н @тъ lececka корене нсшедшимъ, удд- HIC MShIKE HADEYEHT, H CETTE EECEX ZEMNA H KCENE остроковъ, н сллвою Болею проскъенн ^), nc no TOMOY ZAKONOV, HH MECTOV, mpopouH EBRIOTb ©). Pexe &o Zaxapi 9): Paxovuca stao, Wr Cionosa, CC IJApb TEOH градеть кротокъЪ, BECEXE HX :RpCbEl]b осль *), cuum mpeuunyb. H пакы: Потревнть opov- аче отъ Сфремл н конь @тъ lepocanima, H raaro- леть 9) мнръ мхыкомЪ, н класть его @ТЪ кран хемла до концл къселеньныл. Глковъ же рехе ®): № оскоу- дветь Wüazb GOTE Гоуды, ин нгоуменъ 1%) oT. cTer- ноу его, дондеже придеть, €MOY же са 1рлднть, H TE YRANIE MZŁIKOME. CIA ECA EHĄANIE CKONYANA н съверъшенд, кого нного ждете? Данихъ 60 peve !!), OTŁ AFTENA NAOVYCHE: - 0 + недель до Христа нгоу- менд, еже есть *V' H -Y* METR, ZANCYATALTH EH- данс н проротьстко. Кое же AH EM CA MNHTb m€- CYRILLA. vidouce, že Jerusalém vyvrácen jest, oběti pře- staly jsou, a vše se vyplnilo, což proroci před- pověděli o vás? Neboť Malachiáš zřejmě volá: Nemám zalibeni v vás, pravi hospodin zástupüv, a darů nepřijmu z ruky vaší. Nebo od východu slunce až na západ veliké jest jméno mé mezi narody, a na kazdém misté kadi se a obětována bývá jménu mému oběť čistá, neboť veliké jest jméno mé mezi národy, praví hospodin zástupův.“ Oni pravili: „To, což mluviš, (jest, že) všichni národové chtějí požehnání býti od nás i obřezáni ve městě Jerusalémě.“ Řekl filosof: „Takto Moj- žiš pravi: Pakli uposlechneš hlasu jeho, a učiniš všecko, což mluvím, položímť meze tvé od moře rudého až k moři palestinskému, a od pouště až k řece (Eufratu). My národové požehnáni jsme v tom, jenž od semene Abrahamova, a z Jesova kořene vyšel, a nazván jest očekávání národův, světlo vši země i všech ostrovův, my jsme slávou boží osviceni, nejsme podle toho zákona ani mi- sta. Proroci (velice) volají. Řekl zajisté Zachariáš: Plesej velice, dcero Sionská, vesel se dcero Je- rusalémská: aj král tvůj přijde tobě spravedlivý, a spasitel: sám chudý a sedě na oslici a na oslátku mladém oslice. A opět: A zkazím vůz (válečný) z Efraima, a koně z Jerusaléma, a roz- ptýleno bude lučiště válečné: a (on) mluviti bude pokoj národům, a panování jeho bude od moře až k moři, a od řek až do končin země. Ja- kob řekl: Nebude odjata berla od Judy a kniže z beder jeho, dokavadž nepřijde, který má po- slán býti, a on bude očekávání národův. Toto vše vidouce dokončené a vyplněné, kohož ji- ného čekáte? Neboť Daniel pravil, andělem po- 1) Mal. 1, 10—11. — ?) Slova ta scházeji v Ryl, Vlad. Lvov.; ll. má oy mace; VIIL IX. X, XII. @ насъ a ospzzania. — ?) Exod. 23, 22. 31. Slovo hned následujicí nocsovuaere (v IIL.— VI. VIL. X. XI. XIl. nocaov- шлите) ve všech rkpp., z nichž tu piidáno. Slov. a ées. text ponékud se lisi. — *) Rkpp. IL. —IX.: mH mzuu, о нем же (о) скменн gpaauan (v rkpp. IIl. X. XI. XII. toto poslední slovo schází); v ob. Lvov., Ryl., Vlad. posledni dvć slova: czne Mgpaawne; rkpp. II. VII. mó Yaamia; VII. wapcvcuwH; X. mapevemzH; rkpp. III. — VI. VIIL XII., ob. Lvov. místo OCTpOKOBE mají OTOKA; Il. npocEtienz. V nékt. rkpp. není mezi m (VIL, Ryl, Vlad., ob. Lvov. a = ale) a Mu tzn znameni „:“, které tu ostatně není na místě, jelikož následující slova nepochá- zejí od Mojžíše (srv. Genes. 22, 18. 49, 10). Celé míslo jest poněkud temné, pročež za věrný překlad neručíme. Slovem „národové“ rozumějí se ovšem křesťanští národové, kteří od Židův nepocházejí, a jichž se tudíž netýká 9. 10. Slov. a čes. text se liší. — 7) V rkpp. rozlióné 0cxb, ocAw, OCMH, OCENE. — 5) V ostała. rkpp. nZraaronere, къхглаголеть. — ®) Gen. 49, 10. — '*) Ryl., Vlad., oba Lvov. кождь. — !!) Dan. 9, 24. 25. 

Strana 19
ŽIVOT SV. ABZHOE YAPCTKO, Exe ÄAHHAL KLMEHN !) EL HKONE? OrTzzıpama они: Рнмьское. Фнлосо®ъЪ же къпрос! A): Камень, оуторгъся @ТЪ горы BEZ POVKL YAO- EEYECKE, кто есть? @теъщаша они: Помлтанын. Пакы же рекошл: То аще сего сказаемъЪ про- рокы н иными кещьми оуже пришедша, KO ME глаголеши, како 3) Римьское царство доселхв дръжить кладытьство ? @ткъци филосоФъ: He дрыжнтся оуже. Mnuo шло во есть, мкоже н прохая по @EPAZOVY нконьномох. Наше Бо удрство нжсть Рнмь- ско, но Христоко, мко же рехе пророкъ ‘): Rnzagn- тнеть Богъ небесный YApLCTKO, еже кЪ REKb NE истлжеть, H Цдрстко его людемЪ HNEME HE OCTA- EHTCA, HCTENHTL H HZELETL ECA YApCTEX, H TG CTI- неть въ BEKAM. Me XpHCTIANKCKO AH есть YApCTKO нын® Христовымъ именемъ HApHYACMO? Л Рнмлане HAOXEXE прилежахох, сн же око OTE сего, GKO отъ ниого млтыкл н племени къ Христово HMA MAp- CTEOVIOTb, KOZIE пророкъ 1смх MENAETL, FAAFONA KE вам» 5): Оставнсте има каше къ сытостЬ н7ЪБрань- нымъ MOHME, вы же вуъыеть господь, A PAKOTA- юцинмъ емоу ндрехется нмА ноко, еже влагословено Боудеть по ксен темли, БЛАГОСКОКАТЬ БО БОГД НСТННЬ- мдго, н кленоуцинся нд земли кленоутся Богомъ невеснымЪъ. Ме скершнило XH ся ксе пророхьское прорехение, мже MER рехенлм @ Хрнсть? Heasım Бо скатдеть POMALCTEO EFrO @ТЪ ДЪЕЫ, ГЛАГОЛА СН- це: 6) H ce x®BAIN ко хрект принметь, и роднть сынъ, H ндрекоуть ныж емоу Смъманоунлъ, еже есть скл2аемо: с намн Богъ. Н Михал рехе: 7) Н ты, Вифлееме, темле Нюдока, ннклкоже меньши есн въ кладыкахъ Нюдокахъ. Hc Tese 60 мн нундеть нгоуменъ, иже оупасеть людн мож Нсраиля, нсходи его искони @ТЪ дЫн(1)н втка. Сего радн дасть а 8) до времени ражающинм роднти. Неремем же: °) Кпросите н кндите, де родн моужескы полъ, MKO ECNHKE Ablb TR, MKO ME NE GMCTB HHK, H ASTO TECHO GOVXETL HiKOKOV, HH @T cero cnacetca. Hcanm 50 pevye: !°) Преже длже KONAWIHM NE родн, н преже даже не приде рождьстко, Болждни HZEEMA, H родн моужескъ полъ. CYRILLA. 19 učen: Sedmdesáte téhodnú do Krista vévody, což jest čtyry sta a devadesáte let, aby se naplnilo vidění i proroctví. Které zdá se vám býti že- lezné království, jež Daniel mínil v soše?“ Od- pověděli: „Římské.“ Filosof otázal se jich: „Ká- men utrhší se s hory bez ruky lidské, kdo jest?“ Odpověděli: „Pomazaný.“ Opět řekli: „I-když si vyložíme, že ten skrze proroky i jiné věci už přišel, jakož praviš, jak že Římské království dosud drží panstvi?“ Odpo- věděl filosof: „Nedrží se již. Neboť minulo, jako i ostatní podle způsobu sochy. Naše zajisté krá- lovství není Římské, nýbrž Kristovo, jakož řekl prorok: Vzbudí bůh nebeské království, kteréž na věky nebude rozptýleno, a to jeho králov- ství nebude lidu jinému dáno: i rozdrobí, a do- konce zničí všechna ta království: a ono státi bude na věky. Neni-li křesťanské království nyní, Kristovým jménem zvané? Římané však v modlářství trvali, ti pak, to z toho, ono z ji- ného národu i plemene v Kristově jméně kra- lují, jakož prorok Isaiáš svědčí, fka k vám: A zanecháte jména svého v přísahu vyvoleným mým: a zabije tě pán bůh: a služebníky své nazůve jménem jiným. V němž kdo požehnán jest na zemi, požehnán bude v bohu; a kdož přísahá na zemi, přísahati bude skrze boha. Nevyplnilo-li se všeliké předpovědění prorokův zřejmě řečené o Kristu? Neboť Isaiáš: předpo- vídá narození jeho z panny, řka takto: Aj pan- na počne a porodí syna a nazváno bude jméno jeho Emmanuel, což se vykládá: s námi bůh. A Micheáš řekl: A ty Bethléme Efrata maličký jsi v tisících Judských: Z tebe mi vyjde, jenž bude panovníkem v Israeli; a východové jeho od počátku, ode dnů věčnosti. Protož vydá je až do času, v němžto ku porodu pracující po- rodí. Jeremiáš pak: Ptejte se a vizte, rodívá-li samec, nebo veliký jest den ten, aniž jest po- dobného jemu: a jest to čas soužení Jakohovi, ale bude z něho vysvobozen. A Isaiáš řekl: Prvé než pracovala ku porodu, porodila: prvé než přišlo rození její, porodila pacholíka.“ 1) V ostatn. rkpp. MNHTb, MENRHTkR. — 2) Dan. 2, 34. 45. — 3) V rkpp. lll. 1V. X. XL XII. koč, P. an. — 4) Dan. 2, 44. — 5) Is. 65, 15. 16. — 6) Is. 7, 14. — 7) Mich. 5, 2. — ®) Вкрр. Ш. — VL VML X. XI. XII ca: Lvov., Ryl., Vlad. 10. -- %) Jer. 30, 6. 7. — '9) Is. 66, 7. Li 

Strana 20
20 ŽIVOT SV. Плкы же Июдвн рыша: Мы есмы отъ Сима влагослокеное стмя, БлАГОслокенн GOTIJEME нашимЪ Моемъ, кы же нжсте. ČKAZAEL же "Wb G CEMT, н рехе: Благословение @ТЦд клшего ино ннутожЖе нжсть 1), токмо хвала Богоу. @ного же ннуто e не воудеть *). Се во есть 5): Благосховенъ господь Богъ Снмовъ, д ко Афетоу глаголл, @тЪ него € мы есмы: Дл распространить господь вогъ Афета, H дл ся кселнть E села ) Снмокд. Н отъ пророкъ же W GTE WHEXL EHHIE CKAZMA, NC GCTAEH HXE, дондеже слмн решал, мко тако есть, MKOWE FAX- голешн. Рекошл же плкы: Како вы пмоуще оупокаше ил хлоктка, н ткорнтеся ENATOCAORCHH БЫТН, X кННгЫ проклинмоть тлкокаго? @тктри фнлософъ: То проклатъ AH есть ДакндъЪ, нлн Благослокенъ ? Pe- кошл же @нн: Н этло Благослокенъ. Фнлософъ же рехе: То н мы нд того оуповлемЪ, MA него Же и онъ. Рехе во въ жллмФкъ °): Ньо хлокжкъ мира моего, на нь же оуповахъ. YAOETZKT же тон есть Хрнстос вогъ. ( иже оупокаетъ на простъ YA0- кжкъ, то н мы того проклата ткоримъ. Пакы же нноу притъхую предложншл, глаголю- ще: Како вы христылне оБрвдлыте отмещете, Христо не отверъгшоу его, но по хаконоу сконьхаки ? @тктра фнилософъ: Нже во рехе иръкже къ Дврад- моу °): Cc EovAM zmAMeHIC межю ТоБОЮ в мною, тон скерши €, пришедъ, и @тъЪ того держдлЕще до сего, а прохее не дасть емоу мимо нти, но крыре- ние "Arb подлсть. Рекошл же onu: To vro ради ищи: перктн оугодншА EOTOY, того ZHAMCHHMA ME npunusme, ms Акрадмле? @ткацих фихософъ: Инко- торын Же RO @ТЪ ТЕХЪ MRAACTCA ABR HCNR UMŘE, но токмо Акрадыъ. Н cero paxn ovat Toro ovpr- ZACTT, MPEXRAT ради, не престоуплти его дале, пъ "o nepROMOY сккрьстью Ддамокоу @Бралъ дам про- унмъ къ TR ходнти 7). Н Накекоу оуБо такоже сткорн, оутеръиль жнлоу стегнд его, хлие хетыре жены помтъ. Рахоумъкше $) же киноу, ед. же ради °) TO €MOY CTEOpH, mapcvc mua cmoy Hcpunwe, cuptvn CYRILLA. Opět Židé řekli: „My jsme od Sema po- žehnané símě, požehnání otcem naším Nocm, vy nejste.“ Vyloživ jim o tom řekl: „Požehnání otce vašeho nic jiného není, než jen chvála bohu. Onoho pak nie neni. Toť jest to: Požehnaný hospodin bůh Sémův, k Jafetu však pravil, z ně- v stanech Sémových.“ A z prorokův a jiných knih vykládaje nenechal jich, až sami řekli, že tak jest, jak mluvi&. Řekli opět: „Jak že vy naději majíce v člo- věka děláte se požehnanými býti, písmo však proklíná takového?“ Odpověděl filosof: „Pro- klet-li jest David nebo požehnán?“ Řekli: „I vel- mi požehnán.“ Filosof řekl: „I my v toho dou- fáme, v nějž i on. Řekl zajisté v žalmech: Nebo člověk pokoje mého, v němž jsem doufal. Člo- věk ten jest Kristus bůh. Kdo však doufá v pro- stého člověka, i my toho proklínáme.“ Opět jiný příklad podali řkouce: „Proč vy křesťané obřízku zavrhujete, když Kristus neza- vrhl jí, nýbrž po zákonu vykonal?“ Odpověděl filosof: „Kdož zajisté řekl prvé k Abrahamu: To budiž znamení mezi mnou i tebou, ten je vyplnil přišed, a odtud zachovávali je dosud, ostatně však nedal mu pominouti, nýbrž křest nám dal.“ Řekli oni: „A proč jiní prvé líbili se bohu, toho znamení nepřijavše, nýbrž Abra- hamovo?“ Odpověděl filosof: „Nižádnýť z těch zajisté neměl dvou žen, než toliko Abraham. A proto údu toho obřezává, vytknuv hranici, aby jí nepřestupovalř dále, nýbrž dle prvního manželství Adamova příklad podav ostatním, jak by ho vtom následovali. Neboť i Jakobovi tak- též učinil, ochromiv žílu stehna jeho, poněvadž čtyry ženy pojal. Když seznali příčinu, z které mu to učinil, dal mu jméno Israel, to jest roz- !) V rkpp. WI. IV. X. XL. XIL. e. ko. YTO же высть, T. къ хвалоу (хкала) B. — ?) Rhpp. V.—IX. ue WACTb; Ryl, Vlad. oba Lvov. MeAOHACTb; ll. místo emnoro má umnoro; nékt. rkpp. vkládaji ov&o. — 3) Gen. 9, 26. 27. — *) Vlad. auxmurra. — 9) Zalt. 40, 10. — 9) Gen. 17, 11. — 7) V rkp. rozlióné: v Il. VII. ovptzA cMoy, V. Vl. VIII. IX. p&zAeTb ; místo (npeyrvk) pau vostatn. AXA (v IV. Х. ХИ. дла), т. сго (Х. Х1. XII. Toro) v V. VL VIIL. IX. eov, m. aae (xxue). vIll. IV. X. XI. XII. pagu; ve Lvov., Ryl. Vlad. schází 40; m. E& TR v nékt. къ TOME (v XL. XII. schází). — 9) V rkpp. Il. IV. X. Xl. XIL, RyL, Vlad.. oba Lvov. pAzOvMEET. — 9) Ryl, Vlad., Lvov. ctoate. 

Strana 21
ŽIVOT SV. OVMOME Zpa fora '). K Tomoy GO We MENAETCA, mpH- MULCA E Kens. ABPAAME KE TOTO NE PAZOYME. Maw me grnpochmx n Hogan: Kako gw, nyo- NOME CA KNANAIONIE, TEOPHTECA EBOroy OYrA®ATH ? Gretqa $usocojr: llepgoe ca MAOYYHTE PAZATAATH HMCHA, YTO ECT HKOHA, H YTO €CTh HĄONE, H TAKO CMOTpPALIE, NE MOCTOYMANTE HA XPHCTLRNW. Aecarh RO HHEHT ET HAUCHAL Zh © CEMB QEPAZE KE- ante. Bonpowio de Eb AZ: Ürpazm Mw ckunbio, KOME gy G5 ropz Moncus n uzunece, HAN OGPAZE GEPRZA KOVĄOMbCTKOME CĄENA, MPHKNAXOME OEQAZT, KAHHbI W OVCHHI H CCDECTCMH H XtpoEHM' A HZpaxnw ? 2) No- HERE TO TAKO CETEOPH, HAPEYEM AH Eh TOTO pAAH APEEOY H OVCMOME H CEPbCTEME YECTb TEODHTH H KAAMATHCA, A HC EOTOY, XAKWEMOY KE TO KPEMA TiktW Onpaz ? Toro ic u o Conenonn yepkgn, no- HCd6 HEONLI XEpOVEHMbCEDI H NNTEXCKM, H HNEXR unorhi GEGpAZ 7) name. Takome OvGO H Mbl XpHCTb- IAMC OVTOARbHIHX EOTOY TEODANIC GEDAZM, YECTH ATZCME, GTXELAAIONIC JORPOC GOTE ARMONbCKNXL OE- DAZ, XOVMATb GO KNHTW EpOVIIAM Chibi CKOA H ARIIEPH, H THREE EOANN DpODOETAMOTb, TAKOME XpOV- TMA XEAMATb ;pOVQIAA ChHibi CBOX H AReph *). Pexoma e mau lovyxeu: Kako Ew cemunnoy H ZAMYHNOY nAOvQe, NC nporHENTECA ROrov? (Dr- USIIA we KE NHME: flpnuouoy zi&tTOy ZAMOUTAA- togioy °): NECA CEUECTE, nho zewe Tpasnoe. Bca so YHCTAX YHCTWMT COVTL, A CHECONBIM'E H CLKKCTh CA €crb @chgepnnay ©). H Kors Eo KB TRAPH TAATONETH: Ce &ca Aonpa sio. Kawero pan AAKOM'ECTEA, MANO HEKOE OTE NMUXE @TATE. ChntcTh Ro, peve, hikers H WACWTICA, Il OTEPRAKECA KRZNOGIEHNŁIK 7). H nan: Crow Moyle CTH H NNTH, H EBCTAWA #HFPATE S). (Ts wwora we Mb cc OYKPAYLUIE EB MAAT NO- AQ:KUKOME CENHKO 9), NAMATH pAAM, X wie XONIETE CEEQ'AHCHMXR ECCLAT CHXR CHATMXT 1°) HCKATH, KE EHHTAXE CFO OEpANIETE A, C4;€ DpEXOJRH OYYHTCAD UB CYRILLA. 91 umem zfici boha. Neboť on zajisté nesmisil se již se ženou. Abraham pak toho neseznal.“ Opět otázali se Židé: „Jak že vy modlám se klanice děláte se jako byste bohu se libili?* Odpověděl filosof: „Dříve se naučte lišiti jména, co jest obraz a co jest modla, a takto hledice nevystupujte proti křesťanům. Neboť deset jmen ve vašem jazyku o této podobě jest. Táži se vás: Byl to vzorek stánku, jejz Mojžíš: nahoře viděl a snesl, nebo udělal podobu vzorku uměle, napodobiv vzorek klíny i rouchy i koltrami, i cherubíny vzácné? Poněvadž to tak udělal, či řekneme proto, že vy dřevu i rouchům i kol- trám úctu vzdáváte a se klanite, ne však bohu, jenž dal toho času takový vzorek? Taktéž i o chrámu Šalomounově, poněvadž měl obrazy cherubinův i andělův, i jiných mnohé obrazy. Tak tedy i my křesťané obrazy božích miláčkův délajice vzdáváme jim uctu, délice dobré od ďábelských podob, neboť hani knihy ty, ktefi obětují syny svoje i dcery, a hněv boží hlásají, jiné pak chválí, kteří obětují syny své a dcery.* Řekli opět Židé: „Proč vy vepřoviny a za- jeciny po£ivajice neprotivite se bohu?“ Odpo- věděl jim: „První úmluva přikazuje : Všecko bude vám za pokrm, jako byliny zelené. Neboť vše- cky věci jsou čisté čistým, poškvrněným však svědomi poškvrněno jest. Neboť i bůh v stvoření praví: Hle všechno jest velmi dobré. Pro vaše lakomství něco málo z toho odňal. Snědl totiž, pravil, Jakob i ztučněl milý a zpičil se. I opět: Sedl lid, aby jedl a pil, a vstali, aby hráli.“ Z mnoha my toto skrátivše v mále položili jsme tolik na památku, kdo však chcete úplných řečí těchto svatých hledati, v knihách jeho na- jdete je, které přeložil učitel náš i arcibiskup 1) Gen. 32, 25. 28. 32; 35, 10. Místo OVMOME V ostatních 0OyMTE (v V. schází). — 2) Exod. 26, 1 —27; 37; 40, 2—38. V rkpp. rozlitné. Misto ckuunio v ll. — XII. lépe: ckuwma(-a); Ryl., Vlad. a oba Lvov. mají: ©Bpazb au, ome Bb rope Movcu chuuno unzuece; misto XOVAObCTEOM v rkpp. III. IV. X. XL. XII. XHTPOCTIHO 5 místo DpHKAXAONR v rkpp. HI. IV. X. XL. XII npukaagaa (-aa), v ob. Lvov., Ryl. npuknaąuo, Vlad. mpiiknajbuk ; misto OEDAZT rozl. -zm (IL), -zx (V.—IX.); misto cepecTEMII (CKPCTHMH, CJECTŁMII, WEPhCTŁMK a pod.) maji Ryl., Vlad. a oba Lvov. chybně @phcTomu (opberumu), a tak hned níže (jak čell též Šafařík); místo XEPOKHME v nékt. -Mb. — ?) V rkpp. Il. V.—IX., Vlad. uuornixm, v Ryl., Lvov. unors @epazh. — 4) Slova n rumER — Akijiepn scházejí v rkpp. V. VI. VIII. IX., ob. Lvov., Ryl., Vlad. (tyto dva pridávají na konci &E&cGMb). — ?) Gen. 9, 3. 4. — 6) Tit. 1, 15. Rim. 14, 20. — ?) Deuter. 32, 15. — 9) Exod. 32, 6. — 9) V Ryl_ząe enako, Lvov. I. Reniiko. — 10) VII. VI. VIII. IX., Lvov. (1) ucTmXm (pravých), v ostatn. 4 CTHXE, coż rozvśdime na CBATWXE, jaki i v Ryl. i Vlad. (0 ceeTmxn). 6 

Strana 22
29 ŽIVOT SV. w архнепнскопъ Мефодин, вратъ Константина Qu- nocoea '), PAZĄTAU € WA осмъ слокесъ 7), H TOV оухрнте слокесноую снло\ GTE Божид БЛАГОДАТИ, мко н пламень пллащь 3) HA npoTHEHHA ?). Сн же къся кагдиъ Кахдрескъ C5 HAYAMNBIMH MOVAH CAAAKAA H DOAOENAA €rO CAOECCA CALIUAEUIE, pekomx къ немоу: Богомъ еси скмо NOCAANÉ NA съхдане наше, н ECA KNHFW OVMEEWN °) OTE Hero, E'ÉCE €CH H0 YHHOY FRATONANE, XO CHITH HACAA®AL BCA ны медкеныл сладости словесы ©) CRATING KNHIB, Mo мы есмы некннжнала YAEL, CEMOY же кро нмемъ, мко сё тако есть @тЪ Bora. Maxe же аще хощеши NOKOHTH доушл WAWA 7), ксако нспракле- мне 5) притъуАМн скаЖн НАМЪ по унноу, его zie OY TEBE къпрашаемъ. Тако же ca pasuxoum novHTE. XI. Къ дроугын же дынь съБрлкшеся, рекошд emoy, глаголюще: Скажн о MAME, уестны | моужю, HpHTEYAMH H OVMOMT EEpOV, MEAKe CCTb AOVYblUH ECEX&. (DTETiià nus duxocoon: Asa Mannena Ez- CTA OY YApA HEKOETO EE YhCTH HeAMIE H MOEHHA StXGQ. CzrptüubiHHMA i6 HMA, HZETNAE'R A OTE ZEMAR посла. ZŇUKOVIJEHMA ai MNOTA XRTA TAMO, XETH CLTEO- PHCTA KH UHUICTE. CEEGHPAIONIECA ALTH KB CEB, CEETTE TEODAXOV, RbIHM'E CÀ Ebl MOVTEMT NAKŁ KRMT- cTHTH EL npkEhH уныъ. Окже нхъ снуе глагола, а дроугын HHAKO, à ApOVrhI) ApOVPRHUO CEETTR ARA- KOV, которомоу CEETTOY OVEO JAocTOMTb GMTII? *) He axorpruucmoy au? Рекошл же онн: Уто радн снце глаголешн? Скон EO кожЖдо CEBETE AO5ptH ткорить иного. Гоуден 50 CEOH доБрен ткорать 9), а ным HUB. Скажн же, которын pazoywtewm !!) AOGPEH @тЪ сихъ. Peve me Qunocnen: Огпь нскоушлеть zaaro H CPEEPO, A YNOETKE OYMOME лъжоу отсткаеть GOTT истины. Реуете же мн: @тъ хего RucTh MPREOE WTNAJENIE, HE OTE EHATHIA AH H плода сладкаго, п похоти на Божестко ? Онн xe pekown; Tako есть. Qurocoorn me peve: To ape воудеть комо nů- KOCTb '%) MEAT IMAKWOY, HAH стоуденоу KOXOV пнЕ- CYRILLA, Method, bratr Konstantina filosofa, rozdéliv je na osm slov, a tu uzfite silu vymluvnou z bożi milosti, jako plamen planoucí na protivníky. Kagan Kozarský s náčelnými muži tato vše- chna sladká a slušná jeho slova slyševše, pra- vili k němu: „Bohem jsi sem poslán k poučení našemu, a všechny knihy znáš od něho, vše- chno jsi v pořádku mluvil, do syta oblažil nás všechny slovy medové sladkosti svatého pisma. Ale my jsme neučení lidé, v toto viru máme, že toto tak jest od boha. Chceš-li ještě více upokojiti duše naše, všeliké poučení podoben- stvimi nam vylož po pořádku, jak se tebe otá- žeme.“ I tak rozešli se odpočinout sobě. XI. Druhého dne se shromáždivše, řekli je- mu pravice: „Vylož nám, ctihodný muži, podo- benstvími i rozumem víru, která jest lepší všech.“ Odpověděl jim filosof: „Dva manželé byli u krále jednoho ve eti veliké a velmi milovaní. Když shřešili;, vyhnal je a ze země vyslal. Když žili mnohá léta tam, splodili děti v chudobě. Shro- mažďujíce se děti k sobě radili se, jakou cestou dosáhli by opět prvního düstojenstvi. Onen z nich takto, druhý jinak, jiný zase jinak radili se, na které radě tedy sluší přestati? ne-li na lepší?“ Řekli pak oni: „Proč tak mluvis? Neboť svoji radu každý za lepší má, než jiného. Židé svou za lepší mají, a jiní jinou. Vylož, kterou máme uznati za lepší z těch ?“ Řekl filosof: „Oheň zkouší zlato i stříbro, člověk však rozumem lež odděluje od pravdy. Rcete mi: Z čeho stal se první pád, ne-li z vidění i ovoce sladkého i žádosti po božství?“ Oni řekli: „Tak jest.“ Filosof řekl: „Když stane se škoda někomu, jenž med jedl nebo studenou vodu pil, a lékař přišed praví mu: Ještě mnoho medu 1) Slova tato scházeji v rkpp, VIII. — XIL, Ryl, Vlad., obou Lvov. — ?) Rkpp. Ill 1V. X. XL XIL yacTm. — 3) Ryl., Vlad., Lvov. ropeynn (-ipn, -ipen). — 4) Tento spis Koustantináv byl u Slovanův znám ještě ve XII. sto- letí (Casop. Mus. 1848, str. 8). — ?) V rkpp. VIIIL— XIL, Ryl., Vlad., obou Lvov. WABMK6 (naučil se). — 9) Tak i vrkpp. Il. VII. V ostatních schází slovo cAaAocTN, a jest jen MeAXgeutiMH (a pod.) cxouecer (Ryl., Vlad. mexo- тохныхь CAOBECch). — 7) V oslatn. гКрр. покон OBpLCTH XOywams нашниъ. — 8) У гкрр. У.—1Х. испракль, у Ву!., Vlad., ob. Lvov. HCnpakH. — ®) У гкрр. гой!. достоить (подовдеть) cTOATH. — 10) Sem vkládají rkpp. II. VIL n Сраунни Takowąe, n Eb TAEORAC; VIII IX. mají Xorpt unmoro; Ryl., Vlad., oba Lvov. místo unoro — тко- рать та) Срацины тлкожде, — 1!) Rkpp. II. VIL. predkládá 3a; Ryl, Vlad., oba Lvov. mají kon pAZOYMb €CTh; místo QT5 cHXE mají nékt. rkpp. &CEX&. — !2) Slovo lo schází v Ryl. i Vlad. 

Strana 23
ŽIVOT SV. mov, прншедъ же крахь, глдголеть емоу: Н еще многъ MERE MEE H нсуклтешн, д нже воудеть BOXOV пнлъ, томоу глаголеть: Стоудены са коды напнЕЪ, MATE HX MPAZE CTARE нсужлжешн. Дроугын We EpAYh не тако глаголеть, но MPOTHEHO EPAYH- creo 1) хапокждлеть: В медоу место горькое пню- ще постнтнся °), д къ стоуденаго MECTO теплое гркющеса ?). Которын оуБо @тъ оБоЮ хытрке врау- юеть? @твъраша ксн: Нже протненля BpAYRBLCTEA ZinogztAA. Горестью EO житьм сего noxoTHOVio спасть XOCTOHTb OVMPETEHTH, H смиреннемъ гор- AOCTb, à противнымъ протнкнах крауююще. Н мы во глаголемъ: ко дреко, еже перкос тернъ ство- рить, то посхъдн сладокъ плодъ приплоднть. Плкы же TREN juxocoern: Xospt рекосте *). Христокъ EO таконъ остротоу HAENACTb GOKMIA RHTLIX, NOTOME We UL ETYHBIXL GUAHHHIXA CTOKDATHUCIO nAOYR npn- носитъ. Сдинъ же отъ нихъ COETTHHKE, CPAYHHLCKOY ) 7лоБо\ ксю доБрт ктдын, къпросн философл: Рун MH rocTH, како кы Махмета не держите? Тон во есть кельми Хрнста похкалнАЪ HÀ CEOUXE KNHĽAXE, глагола, MKO GOTT AfRM CA есть роднлъ, Сестры Монсъовы, пророкъ ECAMM, MÓETEMA KRECKPĽUNANE, H BCAKOY IASIO QEMLVE CHAOIO Bennkotlo. (TREY we $uxocoen rs немоу: Дл соуднть наю каганъ. I'aa- roan ec: Ape пророкъ есть Махметъ, како нмемъ Даннкоу ккроу? Онъ so peve: Jo Хрнста ксако EHAEHIC и пророхьстко престанеть. Сън же, по Христе мельса, како можеть пророкъ Быти? Аще EO того пророкл пдрехемъ, то Данни откръжемъ. Рекошл же мпози OTL нихъ: Xaunve, еже есть глаголакъ, волнимъЪ доххомъЪ есть глаголалъ, A Max- META же всн вемы, Ако ложь есть н FATOYENIIKE спасено ксехЪ, ние есть доБреншла EBNAAH СКОд HA ZNOGOY M CTOVAOXTANIC нхъБлекалъ. Peye se npsgMu CEETTHUKE QTE NHXE KE pH TENEME жндовъскымъ 6): Боллею помоцию гость син въсю гръдыню срауниьскоую нло хемлю съвръже, A BAWOY HÀ ONT полъ ”) HPERPEIKE, KO CKEEPHOY. Pexe же къ кстмъЪ людемъ: ко же есть дллъ Богъ власть 9) HAN ECEMH MZMKM Цдрю христинь- скоу п моудресть съЕръшенох, TAKO H KROOV Ek CYRILLA. 23 jez a uzdraviš se; kdož však vodu by pil, tomu pravi: Studené vody se napiv, nahý na mráz se postav, i uzdraviá se. Jiný lékař nemluví tak, nýbrž opačný lék přikazuje: Na místo medu hořké píti a postiti se, na místo studeného však teplé a zahřívati se. Který z obou tedy rozumněji lééi ?* Odpovédéli vÉichni: ,Kdoz protivné léky přikazuje. Neboť hořkosti sluši tohoto života roz- košnou slasť umrtviti, a pokorou hrdosť, proti- vným protivné léčie. Zajisté i my pravíme: Strom, který prvé trn vyháni, naposled sladké ovoce prináši.“ Opět odpověděl filosof: „Dobře jste ře- kli. Neboť Kristův zákon ukazuje přísnost božího života, potom ve věčných obydlích steré ovoce prináši. “ Jeden rádce z nich, saracenskou zlobu do- bře znaje, otázal se filosofa: ,Rei mné, hosti, proč vy Mohameda se nedržíte? Neboť ten jest velmi Krista pochválil v svojich knihách, řka, že z panny se narodil, sestry Mojžíšovy, prorok ve- liký, jenž mrtvé křisil, a všelikou chorobu uzdra- voval moci velikou.“ Odpověděl mu filosof: „Ať soudí nás oba kagan. Pověz: Je-li Mohamed prorok, jak máme Danielovi věřiti? Neboť řekl: Do Krista všeliké vidění i proroctví přestane. Ten pak po Kristu se zjeviv jak může prorok býti? Neboť když toho prorokem nazveme, to Daniela zavrhneme.“ Řekli mnozí z nich: „Da- niel což mluvil, božím duchem mluvil, Mohamed pak, všichni vime, že lež jest a zhoubce spasení všech, jenž značnější bludy svoje na zlobu a ne- stydatosť vyvrhl.“ Řekl první rádce z nich k přátelům Zidov- ským: „Boží pomocí host ten všechnu nadutosť saracenskou k zemi svrhl, vaši však na onu stranu přehodil co hanebnou.“ Řekl pak ke všem lidem: „Jakož dal jest bůh moc nade všemi ná- rody císaři křesťanskému a moudrost dokonalou, tak i víru jim, a kromě ni nemůže nikdo živo- 1) Rkpp. V. VL. VIII. 1X. BaAncTRO, a lak hned níže. — ?) RyL, Vlad., oba Lvov. nocru ce (V. VI. VIII. IX. протикити са). — 9) Ву!., Vlad., oba Lvov. u горещее. — 4) Яоха плкы — рекосте scházejí v Ryl. a Vlad. — 5) Rkpp. М. УП. сраупньскый (съкътникъ). — ©) Ryl, Vlad., oba Lvov. maji tu cpaynubckomn, a místo hned ná- sledujícího cpavumbckovio mají жндокьскоую. — 7) Ryl., Vlad., Lvov. piidávají pzka. — 9) Schází v Ryl. i Vlad. * 

Strana 24
24 ŻIVOT SV. CYRILLA. инхъ, H KOME ей WHKTOKE NE MOMETR ANBOTA BEY- Haro жнтн. Богоу me cnasa къ кжкы. H рекошл късн: Аминь "). Peve me филосеФ®Ъ KB ECEME Ch CAESAMM: Братие, н OTUK, H ĄpOySH, H YAJXA, CE GOFE JACTŁ ECAKT pAZOYME H @TBRÊTE AOCTONNE. Aule AH есть H €IJIE KTO NPOTHBACA, AA MpINXETE H MPEMPHTH, HAH препркнъ Боудеть. Нже послоушлеть cero, An CA KPECTUTE въ нА свАТЫХ тронца. Нже дн не хощеть, аъ кроме €CMb ECAKOTO TPpEXX, & ONE OVZpHTh KE AbHb соуднын, егдл садеть COVAIH BETXbIN ALIILIAK COYAHTH BCRME IASŁIKOME *). (Drszyama они: Иксмы мы себ BPASH, HO MO MANOY, нже можеть, н тако BENHME, JA CA KPECTHTŁ колею, нже хощеть QTE сего дьнн. Й ниже @тъ влсъ 8) ил ZANAKE KNAHACTCA, лножндокъскы MONNTEM TEOPHTb, AH срауишьскох вкроу дръжить, скоро съмръть принметь OTE NACE. Н тако ся разндошА съ радостно. Кръстн me ca OTE снхЪ YAAH ABRCTE, GTEPETFUJEKCA MPBZOCTIH поглньскыхЪ H женнткъЪ BEZAKOHbHAIXE. Nanuca же KE царю кннгы каганъ снцевын: Ако поспалъ ECH, кладыко, моужх таковаго, иже HAMT CNAZA XPHCTIAMbCKOYIO BEPOY CROROMB н кещь- MH, CBATOVIO TpOHYOV *), H OVERALXOME °), MKO TO €CTh HCTHUNAX 6) кжра, Il NOGENRNOMA KPRCTHTHCA скоею EONEID, NAXRIONECA I MK JOCHETH TOTOME. Ссмы же късн ApOYSH H NPIATENH TEOEMOY IJAPCTEOY, H FOTOKE NX CAOVb60Y TEOIO, AMO KE Xoyiemh 7). Прокажда me филосоФл KAFANE, HAYA EMOY дары многы | AAIATII, H HE MPIATR нхъ, глагола: Даждь мн, ехнко нмашн плжненыхъ Fpeur Zae, A TO MH €CTh GONE BCRXT Дддровъ. Съвравше же UKE до JEOVĄECATE Ś), Il KRAAWA EMOY, Il иде ра- KOVACA на поуть скон °). tem věčným Żiti. Bohu budiż sliva na věky.“ I řekli všichni: „Amen.“ Řekl filosof ke všem se slzami: „Bratří i oteové i přátelé i děti, hle bůh dal všeliký rozum a odpověď hodnou. Je-li i ještě někdo, kdož by se protivil, nechť přijde a překoná, nebo překonán bude. Kdož poslechne toho, nechť po- křtí se ve jménu svaté trojice. Kdož nechce, já jsem prost všelikého hříchu, on však uzří v den soudný, když sedne si sudí starý věkem soudit všechny národy.“ Odpověděli oni: „Nejsme sobě nepřátelé, nýbrž znenáhla, kdož může, tak chce- me, ať se pokřtí o své vůli, kdoż chce, od toho dne. Kdož však z vás na západ se klaní, nebo židovské modlitby koná, nebo saracenskou víru zachovává, brzy smrti dojde od nás.“ I tak ro- zešli se s radostí. Pokřtilo se z těch lidí dvě stě, zavrhše mrzkosti pohanské a sňatky nezákonné. Napsal pak kagan k cisaři list takový: „Po- slal jsi nám, pane, muže takového, který nám vy- ložil křesťanskou víru slovem i skutky, svatou trojici, i seznali jsme, že jest to pravá víra, a roz- kázali, aby se pokřtili o své vůli, doufajíce, že i my ktémuž dospějeme. Jsme všichni soudruzi a přátelé tvého císařství, a po hotově k službě tvojí, kam chceš.“ Kagan provazeje filosofa, dával mu dary mnohé; i nepřijal jich, řka : „Dej mně, kolik máš zajatých Řekův zde, to jest mi více, než všechny dary.“ Sebravée jich do dvaceti, vydali jemu, i šel raduje se na cestu svou. 1) Tato vóta schazi v rkpp. X. XI. XIL, Ryl., Vlad., Lvov. V VII. IX. schizeji slova Goroy — ammun. — ?) V Ryl., Vlad., obou Lvov. schézi slovo coyxum (-m); rkpp. II. — VI. VOL —XIL, Ryl, Vlad., oba Lvov. pfidävaji na konci mko Gora. -- 3) Rkpp. VIIL —XIL, Ryl., Vlad. nace. — 1) Ву!., Vlad., Lvov. mají místo toho covoy (jsoucí, že jest). — 5) Tak i rkpp. IL. VII; ostatni maji uzkaijikure CA (presvédéivée, utvrdivse se). — $) Tak i v Ryl, Vlad.; v ostatnich rkpp. Heraa. — 7) Tak i v rkpp. ll. VIL; ostatni maji norpeBoveum, TPEGOVEWH. — 8) Ryl., Vlad., oba Lvov. дкою стоу. — ©) O velikém tomto hódani Konstantina v Kozarech vypravuje dle této legendy dosti obšírně i rus. chronograf z r. 1494 (v rus. překladě Dobrovského K. i M. 111— 115). O snahách a hádkách kněží rozličných vyznání v Kozarech v IX. století viz svědectví krále Kozarského Josefa okolo r. 960 (Bielowski, Monumenta Polon. histor. I. 73 sqq.), a rabina Jehudy Levi okolo r. 1140 (Moskviljanin 1843, 415, Casop. mus. 1846, 15). Dle Jehudy byl tehdáž přední učenec židovský řabín Isák Simgar; ve slovan. prologách o sv. Konstantinovi a Methodu (z XV. a XVI. století, v rus. překl. Dobrovského K. i M. 104, 106, viz též níže) vy- skytá se protivnik apostoliv ,Zambrij (Zambij) rodom Kozarin a véroju eretik“. -— Legenda vlaskä (cap. 6.) di, že veškeren národ kozarský přijal křesťanství, což není pravdě podobno. Jiż r. 868 piijali Kozaii z velikć části: islam. 

Strana 25
ŽIVOT SV. ХИП. Дошедшоу же вехкодныхЪ местъ поустъ, жАждн не можахох тръпътн. Оврутъ !) же къ сла- TIME EOAHOY, HC MOAAXOY @тъ нех пити. Баше EO HO н жолть, Расъшедшнм me CA UMŁ ECEHT искати коды, ип рехе къ Межодно, Братоу скоемо\: Не тръплю оуже Aw, дл поуръпн OVGO коды сел. Иже co пръкве преложн ГсранльтомЪ горь- коую кодо{ къ сладкоую, ТЪН нМаТЬ H NAMB OVTR- хоу съткорнтн. Похръпошл же, н оБрытостл 10 CAAA- коу, мко HM медкеноу н стоуденох. Пикшл же про- CAARHCTA EOTA, TEODAIJA TAKOEAA CEONME раБОМЪ. Къ. Корсоуни же кехерам съ прхиепископомЪ peve duaocoon къ немоу: Съткорн мн OTYC, MO- AUTKOY, IAKO же ми GK (OTCIT мон съткорилъ. Къпрошьшимъ же нхкыпыъ особь, YTO ради сё сътворн? OTEtyit фихосоеъ °): Br истнноу @тъ насъ @тндеть оутро къ господох, OCTAEAL ны. Сже NW Бысть, слокеси CA СъБЫКШоК. Rame же ко Фоупьств 3) изыцн доуБЪ келнкъЪ, сросаЪсА съ хрешнею, подъ ним же тревы двлхо\, ихриулюще нменемъ ДАлезлидръ, женпьскоу полоу не длюще пристоупатн къ немох, нн къ тревамЪ сего. Охслышавъ же то филосоФъ, не лъннся TPOVAHTU CA AO WHXR, H CTABEŁ MOCPSAR HXE рехе к ннмЪ: Сланни соуть g& EtYHOYIO MOYKOY шлн “), каднаЕ- MICCA HEGOY H ZcMAH (mko вогоу), тлкон KEMIJE н доБржн ?) TEapu. Tome n Eb, нже са древоу кла- наете, XOVACH кещн, еже есть готовх HA OTUb, HO WMITC HZENTH GQTL къунаго OCHA? @ткъараша они: Mu cero WSCH HAYAM OTE NLIIIE ТКорити, но (OT OTŁIJE CCHMM mpHmiH, W @тъ того OGPETIEME KCA прошени наша, AOK AL C HAHIAYC WMIACTb HHOFT, 5). Н клко мы се съткорнмъ, его AE IWECTb ADRZUOVYL отъ насъ 7) никтоже съткорити? Де Бо n Ap- знеть кто съткорнтн се, тогда же M C'EMD'ATb OVZDHT, H не нмать 8) к томо\ дождь EHXETH 30 HONYUIMM, @тктрд же къ ннмъ фихосожъ: Богъ о васъ къ NHHTAXE TAAPOACTL, A EM KO CA его @тмещете? lcu1 EO GTE AMI господнА EKERIETL глагола: °) lpaxov AZ& CREpATH ECA DACHCHA H MZ, H Dpi- HAOVTL H OVZpATb CAAEON MOIO, H HOCTAEMO HÀ HHX CYRILLA. 95 XII. Kdyż dośli do bezvodnych mist pu- stych, żiznć nemohli snesti. Našedše v slatině vodu, nemohli z ní piti, bylať jako žluč. Když se rozešli všichni hledat vody, řekl k Methodu, bratru svému: „Nesnesuť již žízně, i naber tedy vody té. Neboť kdo dříve proměnil Israelitům hořkou vodu v sladkou, ten i nám útěchy podá.“ Nabravše nalezli ji sladkou jako medovou i stu- denou. I pili a oslavili boha, jenž činí takové věci svojim služebníkům. V ('hersoně večeře s arcibiskupem řekl jemu filosof: „Učiň mi otče modlitbu, jakož by mně otec můj učinil“ Když se otázali někteří po straně, proč to učinil, odpověděl filosof: „V prav- dě od nás odejde zítra k hospodinu, a opustí nás.“ Což se i stalo, neboť slovo to se vy- plnilo. Byl ve Filské 'zemi dub veliký, srostlý s tře- śni, pod nim pak obóti piinażeli, nazyvajice jej jménem Alexandr, ženskému pohlaví nedadouce přistupovati k němu, ani k obětem jeho. Uslyšev to filosof, nelenil se vážiti cestu k nim, a stanuv uprostřed nich pravil jim: „Řekové na věčná muka šli, klaněvše se nebi i zemi, jako bohu, takovému velikému i dobrému dílu. Tak i vy, kteří se stromu klanite, malicherné véci, která jest hotova k ohni, jak zniknete věčného ohně ?“ Odpověděli oni: „My tohoto nezačali od nyněj- ška činiti, nýbrž od otcův jsme přijali, a tim do- sáháme všech proseb svých, déšť pak nejvíce přichází innolý. A jak my to učiníme, čehož ne- opovážil se nikdo z nás učiniti? Opováži-li se někdo toto učiniti; tu smrť uzří, a neuvidí už deště do skonání.“ Odpověděl jim filosof: „Bůh o vás v pismě mluví, ale vy proc zapiráte ho? Nebof Isaiá$ od tváfe hospodinovy volá řka: Přicházím, abych shromáždil (je) se všemi ná- rody a jazyky: i přijdou a uzří slávu mou. A po- lożim na nich znamení, a pošlu některé z těch. kteříž spaseni budou, k národům na moře, do 1) \ ostatnich rkpp. ospsTwe (-wn), tak jako v někt. rkpp. místo yourexuov:. Xomeyue. — *) V rkpp. III IV. VI. УШ. 1Х. всВахе)! 50а къ немоу — философ. — 3) фэуль, ф аль, фуль, филь (1аК у rkpp.) jest Fulla (Posżła, qorilac), nyn. Ruskofil na Krymé. Kóppen, Krymskij Sbornik 131, 178. — *) RyL, Vlad наслвднлн. — 5) Místo ECMUgE п AoGpzu v Ryl a ViIad. Rbcakon. — 6) М510 нандеть (П. а УМ. ндеть) многъ maji rkpp. ML VI. VIII. — XIL, Lvov., Ryl, Vlad. H nua wuora. — ^; Slova GTT mc scházejí v Ryl. a Vlad. — 5) V Ryl, Vlad., Гхоу. нмамы (1У. нмлмъ). — 9) Is. 66, 16. 19. Slov. a čes. texl poněkud se liší. 7 

Strana 26
26 ZHAMEHIE, H NOCAO OTL HHXE CNACEHKIA BT АТЫКЫ, ET Tapcicz, n (Povas, н Novas, u Mocoxs u Qo- келъ, н къ Сллддо\ н въ островы ') далнам, нже ме соуть слышалн MOCTO HMGHH, H EBZETCTATb CMi- KOY MOIO HT IZŁIJENE, глаголеть господь въседръ- житель. Н naku ?): Ce az послю рывнткы н AOEbIJA MHOTM, H OTE XNONME H OTE CHANG KAMENNXE HZNO- вать вы. Îozwaure Bpatie Bora, съткоршаго EN, Ce evarrenie WOBAFO ZARRTA EGOMIA, RE NEM mę CĄ ECTE KPRCTHAH. Н такожде сладкыми словесы OVFAAFOMBE ?), ROECAE HME NOCKYIH Apcko m9 съжещи c. Поклонь же ся стдреншина нхъЪ UIEXE, AORZA IGYATTGME, TÀ- кожде u kc. H cesja же приныше белы TE u- хософл, н поюще ндошл къ дрекох, н къдемъ Ce- кнроу фнлос@Фъ тридесате и трн краты OVAADH, н повел и ECEM'& Chii HC kopemu “), н съжеци е. Къ тоу же нощь дождь Бысть QTE Бога 5), н съ радостию же KEXHKOIO MOXBAMHMA EOFA, H BECEANCA EOPR O CENA SENO, XIII. Pnxocoer me mae mm Üapbrpays, H en- ATER (Ара, жикаШе ECZE MVEEM ©), MONA BOF], въ YPLKEH CEATMXE ADOCTOYA CEAXA. CcTb 7) же къ ска- тон Софии потнрь @Th Apararo KAMEKIA, Соломона ANA, NA нен же соуть ®) пнсменл жндокъска н сд- маренска, граин °) NANKCAKH, HNE ME ннктоже NE можаше нн похестн, ни CKAZATH. Кътем же 10 фи- косоФъ, похетъ н ската. Ссть '°) же снуе NpLBAX грань; Vaua мол, хАША Мод, прорицан, дондежб SE4zA1. Къ пнко воудн, господин, пръкеньцоу, Бда- grow ноцию 1'). По сем же дроуглд грань: № къко\- шение господне сътворена дрекд нного. Min n ovnin- CÀ ECCEMEMT, H KLZENIH anannoya. Н по сем тре- тих грань: Се князь, н оухрнть весь сънемъ слако\ ero, u ДакыдъЪ царь посредж нхъ. Н no семъ унспо написано: Декать сотъ н девкатеро. Расъуетъ me ZIVOT SV. CYRILLA. Afriky a Lydie k natahujícím střelu: do Vlach a do Řek, k ostrovům daleko, k těm, kteříž ne- slyšeli o mně, a neviděli slávy mé. A zvěstovati budou slávu mou národüm, pravi büh zástupüv. A opět: Aj já pošlu mnoho rybätüv, a loviti bu- dou je: a potom pošlu jim mnoho loveń, a loviti budou je ze všeliké hory, a ze všelikého pa- hrbku, a z jeskyň skalních. Poznejte bratři boha, jenž vás stvořil. Hle evangelium nového zákona božího, v němž jste se i pokřtili.“ A takto sladkými slovy přemluviv je, velel jim strom skáceti a spáliti. Pokloniv se staršina jejich, šel a políbil evangelium, taktéž i všichni. I svíce vzavše bílé od filosofa, i zpivajíce šli ke stromu, i vzav sekyru filosof, třicet i třikráte udeřil, i rozkázal všem, aby sekali do kořání a spálili jej. V tu noc děšť nastal od boha, a s radostí velikou vzdali bohu chválu, a radoval se bůh z toho velice. XIII. Filosof šel do Cářihradu, a uviděv ci- saře, žil beze hluku, a modlil se k bohu, v ko- stele svatých apoštolův sedě. Jest u svaté Sofie čiše z drahého kameni, Šalomounova díla, na niż jsou písmeny židovskými a samaritánskými ná- pisy napsány, jichž nemohl nikdo ani přečisti ani vyloziti. Vzav ji filosof přečetl a vyložil. Jest pak takový první nápis: „Číše moje, číše moje, prorokuj, pokud jest hvězda. Na nápoj budiž, hospodine, prvorozenci bdicimu v noci.* Potom druhý nápis: „Na okušení páně udělána ze dřeva jiného. Pij a spij se radosti, a zvolej alleluja.“ A potom třeti nápis: „Hle kníže, a uzří veškeren zástup slávu jeho, a Davida krále uprostřed nich.* A potom čislo napsáno: „Devět set a devét.* Spočitav do podrobna filosof, a našel od dvanácti 1) Rkpp. IIL.— VL. VIN. — XII. oTokat. — 2) Jer. 16, 16. — *) Ryl. a Vlad. oygmipash. — *) Rkpp. LIL. V. VI. VIII. IX., Lvov., Ryl., Vlad. u uckopekuTi. — 5) Ryl. a Vlad. vkládají n ovmou zeMMmo. — 9) V Ryl., Vlad., ob. Lvov. scházejí slova E€Z5 MYREb, a bned následující CEAA. Jediný II. Lvov. přidává po Wapurpuan vêtu : н дошед н прнат его ухръ радостию келнею, тлкожде U NATPIANXL H BEC скащеным хинъ. — 7) Ryl., Vlad. въше. — 9) Ryl., Vlad. EENOV; místo hned následujícího писменх у пёК!. гКрр. пнсмены — скы; У гКрр. IV. X. XI. XII. schází slovo n camapencka. — ?) V Ryl. a. Vlad. cxoBecu, a tak i níze misto xpoyrax грань jest CxOKECA, místo (третих) грань však унсло. У гКрр. Ш. У. М1. VIIL IX.. Lvov. jest грань (téZ rpaun) muè. rodu (rpaut — versus, Miklos. Lex.), v ostatnich Zensk. (rpane — caput, titulus). — 1°) Ryl., Vlad. къше. ЗЮюха пръкад грань: Yama мод, vam moa scházejí v Ryl., Vlad., ob. Lvov., v nichž: před SESZĄA pFedklśdi se cuye. — !!) Šafařík vyliskl místo 8% (rkp. Il. УП. u) nHBO jedno slovo BbmHKO, což pojato i do Miklos. Lex. (KSnHBO s přídavkem: quid sit non assequimur). Rkpp. X. XI. XII. vkládají po BOVAM slovo mu. Místo npmEeubioy mají vkpp. Ryl., Vlad. a Lvov. chybné mpbktübtb. 

Strana 27
ZIVOT SV. CYRILLA. 91 A mo TOWKOV juxocooz, OBPRTE GOTE ABAMAAXECATE !) AtTR uaphcTEA CoxeoMoua Ao naphcTEA Xpucroua Ac- вать COT5 н декатеро летъ. H ce есть пророуь- ство @ Xpucrz ?), XIV. Кеселащоу же са 0 rost dunocoet, плкы XpOVTAA ptYb npucnz H ToovAR we nne?) пръкыхъ. Ростнславъ $) Бо, Морлкьскын кнАтЬ, Б0- гомъ оустныъ ?), CRHTTE CRTEODH CE KNASH CEO- umu мн с Морлкланы, послд къ удрю Миханло\, глхголА; Мюдемъ нашныЪ TOTANLCTEA CÀ @ТЕръг- MIHM'E, M DO XPHCTIAHECKE CA ZAKONE AUREAM, оухнтеля не нмлыъ Такокаго, нже Бы ны E CEON млыкъ HCTOVIO кброу хрнстаньскоую CKAZANE, AA БЫША н нны страны того храще подоБнАнсА HA1H5. То послн NAME, кладыка, епнскопл н охунтела TA- кокаго. @тъ EACR EO HA BECA СТРАНЫ ЕЪсегда AO- Брын ZAKONT HCYOXHTL. Съвракъ se удрь съБоръ, npnzua KonncrauTHBA $uxocoea, Il cLTHODH HW CAbIATH ptYb CHO п рехе: Фнкософе, квмь та троудна 9) соуща, но достовть ?) тевв тамо нтн, Си во рыун не можеть ннъ UHK- тоже исправитн, мкоже ты. @ткаци фихосожъ: Н троуденъ сы тЕлОМЪ н БОоленЪ, PANE ндоу ТАМо, Aj€ HMOYTb EOVKEN ER MZMKR cEON. lH рехе улрь къ немоу: Двдъ мон, н етеуъ мон, н ным мно5и, нскакше того не обржли соуть. То како AZ могоу ospzcrH? (Quiocooz же рехе: То кто можеть нд BOA% Бестдоу напнелтн? нлн еретнуь- CKO HMA cent оБржстн? @ткаща емоу плкы wipb съ Кардою, оуемъ 5) еконмъ; Mile ты хощешн, то let kralování Šalomouna do kralování Kristova devět set a devět let. A to jest proroctví o Kristu. XIV. Když se filosof v bohu radoval, opět jiná řeč přišla i práce nemenší prvních. Neboť Rostislav, Moravský kníže, bohem povzbuzen radu učinil s knižaty svými i s Moravany, a po- slal k cisaři Michalu řka: „Lidé naši od pohan- ství odstoupili a křesťanský zákon zachovávají, nemáme však učitele takového, který by nám naším jazykem pravou viru křesťanskou vyložil, aby i jiné země toto vidouce následovaly nás. I pošli nám, pane, biskupa i učitele takového. Neboť od vás na všechny strany vždy dobrý zá- kon vycházi." Svolav eisaf radu povolal Konstantina filo- sofa, a spůsobil, aby slyšel řeč tuto, a řekl: „Vím, že jsi unaven filosofe, ale jest záho- dno, abys tam šel. Neboť této řeči nemůže ni- kdo jiný vykonati, jako ty.“ Odpověděl filosof: „Ačkoli jsem unaven tělem i churav, s radosti jdu tam, mají-li písmo k jazyku svému.“ Pra- vil císař k němu: „Děd můj i otec můj i jiní mnozí, hledavše toho, nenašli jsou. Jakž mohu ja najiti ?“ Filosof řekl: „Kdož může na vodu řeč psáti, nebo kaciřské jméno sobě zjednati ?“ Odpověděl mu opět cisař i s Bardou ujcem svým: „Chceš-li; může ti bůh dáti, jenž dává ') Ostatní гКрр. кторагонлдесять лжта; Ву!., У1а4., оба Гуоу. та: удра Соломенл до рождьстка Хри- стока. — ?) Místo npopovbcTuo v Ryl. a Vlad. vucao, O rozlusténi téchto nápisüv zmiňují se i pozdější památky slovanské. paleja a sborník, oba v rkp. XVII. stol. (Vostokov, Rumjancev. Muzej, 421 b, 538 a, b). — ?) Rkp. IV. X. XI. Xll. TpovAuze. — ^) Rkp. Il. — VI. VI. — XUL, Ryl, Vlad., Lvov. 1. písí Pacrucaus. Lvov. IL, kterj zvlá- ště v této kapitole oplývá vstavky v ostatních rkpp. se nenacházejícími, vkládá po slově PocTHcmgs slova: 60 H Сватополкт, кнахн Моракскин н Тоурокскни н ксен Росси; taktéž níže po slovè Mopagnatbi slova: Takom:Aze н кнат Плннонскии Коцланъ келнею радостно сокжтоу нхъ помощинкъ ныъ бысть. V bulharsko-srbském skrácení této pannonské legendy o sv. Konstantinovi (z rkp. XV.— XVI. stol. otištěno v Izvěstích imper. akad. nauk, VI. 383— 386) podává se zpráva tato a další tak: „H noroma E5zBparHce въ ljapurpaae, н тоу оБржте по- cuum Ov qipi @ть Ратнсллкл (1аК), кнезл Келнкые Морлкы, н просеще крыремм н оухнтема прлко- слакнжн върв. Тогда цдремь высть послань къскорх фнлесефь съ вратомь cro. H шьдшоу до Велнкые Морлкы, н приеть сыкь Ратнслакомь кнеземь и TOY H)EAOAHEb кннгы HZb TDbYbCEbIHXb BE CAOETHbCHNM ехыкЬ но крьстнвь ихь, н прикеде къ пракославижн кЖр®, H HAOVYHEL HXb CAOHCHBCKhIHMb HKHHTAMb. (I po- tom vrálil se do Cářihradu, a tu nalezl vyslance u císaře od Ratislava, knížete Velkomoravského, kteří prosili křtu i učitele pravoslavné víry. Tu císařem jest poslán v brzku МозоГ s bratrem svým. [I šel do Veliké Moravy, a přijat jest Ratislavem kvíželem a tu přeložil knihy z řečtiny do slovanského jazyka. I pokřtiv je obrátil na pravoslavnou víru, i naučil je slovanským knihám.) Srv. pannon. legendu o sv. Methodovi, kap. V. i poznámku. — ?) Ryl., Vlad. ихоуудемь. — 6) Вкр. УП. троудолювнка. — 7) Tak i vrkpp. Il. VIL; v ostatních morpesa. -— 9) Rkpp. Hl. VII. Aaxero, Ryl., Vlad., Lvov. u ovmoma. César Bardas, příznivec Fotije, 1 866. * 

Strana 28
28 ŽIVOT SV. CYRILLA. можеть когъ текѣ дитн, нже даеть ксѣмъ, нже про- сѫть несоумнъшешъ 1), и откръзлеть тхъкоучимъ. Шедъ же фихософъ, по пръкомоу овыхлю, на мохнткоу сѫ ниможи 2) н съ ннѣми съпоспъ- шннкы. Къскоръ же д 3) емоу когъ ики, посмоу- шлѫн мохнтвы ракъ сконхъ. И тогди сможи 4) пн- сшени, и нахѫ весѣдоу писати емагтемьскоую: Нско- нн 5) вѣ смово, н смоко въ оу коги, н когъ къ скоко, н прохѫш 6). Кодкессхн же сѫ царь, н кога просмикн съ сконми сокътинкы, н посха и съ диры многы, на- инсикъ к Ростисклкоу епнстолью сице: Когъ, нже кехнть 7) всѫкошоу, дя вы къ радоумъ нстиньнын прншехъ, н ни вольшнн сѫ хниъ подкндамъ 8), кн- Двкъ кѣроу ткою и подкнгъ, сткорн и нынъ9) к няша мѣтя, шкль коукки въ кашь идыкъ, его же не въ дано 10) выло, токмо въ перваш мѣта, да и вы прнутетесѫ вехнцѣхъ идычѣхъ, нже сѫлкѫть кога сконмъ идыкомъ. Н то ти 11) посхахошъ того, смоу же и 12) когъ ики, моужи уестна н вмаговър— beze vší pochybnosti všem prosícím, i otvírá tlukoucím.“ Šel filosof a po dřívějším zvyku modlitbě se oddal i s jinými pomocníky. Brzy mu je (pí- smena) bůh zjevil, vyslyšev modlitbu služebníkův svojich. I tu složil písmena, a začal průpověď psáti z evangelia: Na počátku bylo slovo, a slovo bylo u boha, i bůh byl slovo, i ostatní. Zaradoval se císař, i boha oslavil se svými rádci, a poslal jej s dary mnohými, napsav Ro- stislavu psaní toto: „Bůh, jenž chce, aby každý poznání pravdy došel, a o vyšší stupeň se snažil, uviděv víru tvoji a snahu, učinil i nyní za našich let, zjeviv písmo k vašemu jazyku, čehož dáno nebylo, jen za prvních let, abyste i vy přičtěni byli k velikým národům, kteří slaví boha svým jazykem. Tož ti poslali jsme toho, jemuž je bůh zjevil, muže ctihodného a pobožného, učeného velmi i filosofa. A hle přijmi dar větší i vzne- 1) Lуоу. ведь соуинънии (Ryl., Vlad. сьшнѣня). — 2) Rкрр. II. VII. вда, Вyl., Vlad. кьдисть и постоу те- тырндесетноv. — 3) V rkpp. rozličně c (ce), кCK, i schází. Srv. níže pozn. 12. — 4) Místo u TOгдA (rkpp. IV. X. XI. XII., Lvov. I., Ryl., Vlad. aBle - ihned) cAOжH mají rkpp. III. V. VI. VIII. IX. jen похожь (�жи). — 5) Rkрр. II. IV. VII. X. XI. XII. нCперкл; ov кoгл též v rkpp. II. VII., ob. Lvov.; v ostatních 0Tъ кOгл. — 6) O důležitém tomto místě, které svědčí o vynalezení slovanského písma, jakož i o počátcích slovan. literatury, mnoho jest psáno. Dle novějších badání Šafaříka, Bodjanského, Račkého a j. stalo se to r. 862—863 hned po příchodu moravského poselství a před odchodem Konstantina z Cářihradu na Moravu, nikoli r. 855, jak dříve se myslilo na základě spisku bulharského mnicha Chrabra o písmenech slovanských (otištěného v Šafaříkových Památkách dřevn. písemn. Jihoslov., na konci, též jinde častěji, a od mnohých objasňovaného), ačkoli i tu možno vypočítati rok 863. (Rački, Viek 139.) Hilferding (K. i M.) přijímá posud r. 855 za počátek slov. literatury, jenž dle něho stal se mezi Slovany macedonskými, ukazuje zvláště k svědectví svrchu dotčené skrácené legendy pannonské o svatém Konstan- tinovi, kdež dí se, že sv. Konstantin (rodem prý Bulhar — KAhrAHNh z otce Lva a matky Marie) po hádce s patri- archou Janem „потошь же шьдь къ Кръгальннцоv (v severo-východní Macedonii, kde posud řeka toho jména), и ОБрѣть оть схокѣньскаго едыка нѣколико крьщсиѣхь. Крьстикь ихь прикеде нл прлкосмякнотю кѣроу, и пѫпислкь пиь кннгы слокънскиыиь едыкоиь, и сихь, ихь же бврати ил къроу хрьстіньскоу, хетырн тhсоуше и - H: “ (potom pak šel do Brěgalnice, i nalezl tu slovanského narodu několik pokřtěných. Pokřtiv je obrátil na pravoslavnou víru, napsal jim knihy slovanským jazykem, a těch, jež obrátil na víru křesťanskou, bylo 4050.) — Které písmo to bylo, jež Konstantin vynalezl, zdali nyní tak zvané cyrillské nebo tak zvané glagolské, není posud zcela na jisto postaveno. Za novějších dob kloní se slovanští učenci k náhledu, že písmo to jest gla- golské (Hanuš: Sv. Kyrill nepsal kyrillsky než blaholsky 1857. Šafařík: Über den Ursprung und die Heimath des Glagolitismus 1858, Miklosich v rozpravě „Glagolitisch“ v encyklopadii Erschově 1859, Rački: Pismo slovjensko 1861, ve kterýchžto spisech obsažena i celá literatura věci té se týkající); jiní hájí většího stáří tak zv. cyrillice, jiní konečně považují určité rozhodnutí té otázky za věc předčasnou. — Které knihy apoštolové slovanští sepsali a pře- ložili, a kdy a kde se to stalo, o tom srv. kromě děl a rozprav Šafaříkových (hl.: Rozkvět slovanské literatury v Bulharsku, v Časop. mus. 1848) zvláště důkladnou rozpravu Račkého: „Književan rád sv. Cirila i Methoda“ v díle: Tisučnica slovjenskih apostolah (u Zagrebu 1863). — 7) Ryl., Vlad. xOTeH. — S) Rkpp. II. VII. поуднхъ, III. V. VI. VIII. IX. a LvоV. стѫжаъ, Ryl., Vlad. кьZдкигAh (ost. подкнгхъ). — 9) Sem vkládají Ryl. a Vlad. slova HCHAL- нити се ткоемоу прошенгоу. — 13) Rkрр. II. VII. длкно, LVоV., Ryl., Vlad. нспрька; IV. X. XI. XII. místo 5ъ дано mаjí къдано; v rkpp. III. V. VI. VIII. IX. schází místo cro — NETa. — 11) Míslo T0 TH má Lvov. I. novтH. — 12) V rkpp. ce, cA, v některých schází: jen Lvov. II. má A, což jest správné, jak z předcházejícího MElь кOVкEH patrno. Též v životè sv. Methoda (kap. V.) jest: uкH когъ смОкѣньСКъI КнHгЪI. Srv. svrchu pozn. 3.

Strana 29
ŽIVOT SV. ил, кннжнл 5200 н фнлософл. H cc npumws ддръ Болнн, хестикншин плуе ECCTO ZAATA н сребра, н КА- меным драгаго н Боглтьства преходащаго, н пондн ?) с ннмъ спъшно охткердитн рыть H ECEM' CULA- цемъ EZHCKATH EOTA H GEBIJATO CHACEHHA NC QTpi- HH, UO KCA noAEHruH uc ViHHTHCA ?)), no mTHCA no истнньный поуть, дл и ты прнкедъ A HOXEHTOM'A CEOHM' къ Болин рахоумъ 5), принмешн — MEZAOY свою к того MECTO E CHH ETEE H E EOVAOVIIH, Z3 ECA Tb доуша, хотАЩам втрокатн въ Христосъ EOPE НАШЬ, @ТЪ HHNA H до конунны, н ПАМАТЬ свою @стТаЕлАМ Ппроунмъ родомъ, подобно Костан- тино\, удрю великомо} $). ХУ. Дошедъшю же емоу Моравы ®), с ge- лнкою YCCTbIO nDpHATE H POCTUCAAEE, н соБраЕЪ OVYCHHKH, EAACTL A OvyvurH. lmckopt же са кесь церкокнын — YINT пркложн, H RHAOVYI A OVTQCHIM, M TrOXHHAM'T, OETANEH, ü ECYCONIM, M maAECYCQUMUUH, H Tunt cxovaEt 9). ll oTEcpzounca, no npopovb- скомок слокесн *), оушн глоухыхъ OVCABIIATH EUH WHAMA CAOECCA, M IMAZMNE MACHTE БЫстЬ гоугникыМЪ. Богъ же cA ERZECCCMM G CCM'E кельмн, H AbIMEOVE nocruARca S). Pacroywoy we EOdiO OVYCHHO, ZAbH ZABHCT- ннкъ нсперка °), дылволъ, не терпа сего добра, нъ кшедъ въ свом CECOVALI, NAYATE MUOTbM ELZAEHZA- тн, глагол uM: lle cxuguTCA ror à ccum. e EO EM емоу снуе оугодно '°) БЫхо, не БЫ лн MOPAK створитн, AX chu 17) нсперкл пнсмены — пишю1ре вескды скол, СлАЕНлН Богл? Но три алыкы оуБО €CTb TOKMO (HZEpANT), CE( EUCH, FDCYbCHE H.AYTHHb- CYRILLA. 99 šenější nade všechno zlato i stříbro i kamení drahé i bohatství pomíjející, a jdi s ním spěšně, i utvrď řeč ve všech srdcích, aby hledali boha, a všeobecného spasení neodmiítej, nýbrž všechny povzbuď, aby nelenili; nýbrž dali se na cestu pravdy, abys i ty, přived je snažením svojim k poznání božímu, přijal svoji mzdu na místo toho, i v tom věku i v budoucím, za všechny duše, které chtějí věřiti v Krista boha našeho, od nynějška do skonání, a památku svoji zůstavil ostatním pokolením, podobně Konstantinu, císaři velikému.“ XV. Když přišel na Moravu, s velikou cti přijal jej Rostislav, a shromáždiv učenníky dal je uciti. V brzku celý církevní řád přeložil, na- učil je jitřní, hodinkám, mši, i nešporám i kom- pletáři, i tajné službě. I otevřena jsou dle pro- rockého slova uši hluchých, aby uslyšeli slova písma, a rozvázán jest jazyk němých. Bůh se zaradoval z toho velice, a ďábel zastyděl se. Když vzrůstalo boží učeni, zlý závistník od počátku ďábel netrpěl toho dobra, nýbrž vešel do svých nádob, a začal mnohé pozdvihovati, pravě jim: „Neoslavuje se bůh tím. Neboť kdy- by mu takto vhod bylo, nebyl by mohl tak učiniti, aby od začátku písmeny píšíce řeč svoji. oslavovali boha? Ale tři jazyky pouze zvolil, hebrejský, řecký a latinský, jimiž sluší slávu 1) Rkpp IL 1V. VIL. X. XI. XIL, Ryl, Vlad., Lvov. noyguruH ca; místo cntumo mají IV. X. XI. XII. npu- сно. — *) Вкрр. Ш. У. У1. УШ. лжнн са (у Ш. подкнгнохти). — 3) Rkp. VI. sem vkládá npmaeum 8. — 4) Rkpp. Ш. У. У! VIII. IX. podávají tento list jen neáplné, jmenovilé scházejí v nich slova a vély: BCEM'& CÓ'EANCW, M GEbIIATO — GTpHNH, NO — nOVTb, E TOTO MECTO, a celé zakončení od Z1 BCA — келикомоу. Taktéž schází v těchto rkpp. začátek následující kapitoly (aoucasuno — ovvurM). — 9) Na. Moravu prisli oba aposltolové r. 863. (Srov. o tom rozpravu H. Jirecka ve Svétozoru 1858, číslo 5. Rački, 142, má i jaro r. 864 za možné.) Na cestě zdrželi se v Bulhařích. Že by kníže Bulharský Michal Boris přijal krest od bralra Konstantinova, Methoda, jme- novitě následkem vyobrazení posledního soudu, nelze dokázati (Rački, Viek, 142— 155.) Na Moravu přinesli: ostatky sv. Klimenta, jehožto památce zasvěceny pak mnohé kostely a kaply. (Srv. Slovenské Noviny 1857, č. 2. 29.) Lvov. II. rkp. oplývá tu opět rozličnými vslavky (po Rostislav vkládá: i Svjatopolk), jichž tu pomíjíme. — 6) Místo mptxOu cA (lak i v XL, v XII. ce) v ostatn. rkpp. nptaomw (-mb), v RyL, Vlad., Lvov. npicub (npimub) ; místo roXuuiMz (coZ schází v rkp. III. V. VI. VIIL IX.) mají Ryl., У1ю4., Гуоу. хасовемь (П. УП. оутренън годнн*) Ortyutu vyskylá se jen je8té v ll. VIL, v ostatních schází. Modlitby tu připomínané jsou čáslí breviáře (horologia, tasoslovu): oyrpeum (— wuga) — officium. matutinum, годнны (хасы) — hore, gevepum — vespere, magevep- wHga — completorium, OEZABMH i TiuHAM CAOYAEA — liturgia, mie (liturgiár, misál, slov. služebník). O liturgických knihách recko-slovanskych v. mimo jiné i Casop. Mus. 1862, str. 291 sld., a srv. zvl. svrchu dottenou rozpravu Ratkého v Tisuénici. — ?) Is. 35, 5. 6. — 8) Slova u mzuks -— nocTuARCA scházeji v rkpp. III. V. VI. VIII. IX. — 9) Ryl., Vlad., Lvov. vkládají sem трьклетин. — 1?) Ostatní rkpp. roXs. — '!) Ryl, Vlad., Lvov. vkládají sem m cu. 8 

Strana 30
30 ŽIVOT SV. CYRILLA. скыш, ими же достоить 1) смлкоу когоV вZдаштн. Бъши же се гѫлгохюще матнньстн н фрѫжестни 2) архнерън съ нерѣи и оухеницн. Н крлкшесѫ с ннин, нко Длвыдъ съ ннопхешеньннкы, книжиыми смоке- сы повъжиѭ, плрехе ѫ треиднхннкы, шко Пнхатоу тяко написякъщоу ни титхѣ господни 3). Не токмо же се еднно гѫлгохахоу, но и нно- моу вещннью 4) оухяхоу гѫлгомюще: Ико подъ деммею жнкоуть хмовъци кемегѫакн, н кесь гадъ дьшкохѫ ткарь есть, и хще кто оуннеть дишю, де- кѫти грѣхъ ндкоудеть того радн. Хще хмокѣка оунеть кто, трн мѣсѫци ди пиеть къ дрекѫнъ хѫши, и стекхѫнъ сѫ не прнклслеть 5). Не крлнѫхоу же жеръткъ ткорнти по псрьвомоу фкыхлю ни же- ниткъ вещнсменыхъ 6) ткорити. Есе же се, ико тернне посъкъ, смокеснымъ огнемъ попаян, гѫягохѫ: Пророкоу гѫагомющио о семъ: Пожри когови жерткоу хклхъ, и къддаждь кышнемоу шомитвы ткои 7). Жены же оуностн твоеи не отпоусти. Хще ко ю къдиенлкиджвъ от- поустишн, не покршеть нехесть похоти ткоеш, гля- гохеть господь кседсржитель. Н схринитеси доу- хомъ кашимъ, и да не остакить кождо касъ жены оуности скоеи. Н снхъ, нх же ненлкндѣхъ, ткорѫ- сте, пко когъ скѣдѣтельствова шежю токою н межю женою оуности ткоеи, юже еси остакихъ, и та окъщннця твои, н жена дакъта твоего 8). Н въ смиггехн гѫагома 3): Слышисте, ико рехено есть дреннимъ: не сткориши прехюкы. Хдъ же гѫлгомю камъ, ѭко всикъ, нже въдрить ня женоу похотъти ен, оуже премюкы с нею сердцешь сконнъ ство- bohu vzdávati.“ Byli pak toto mluvicí latinští a frančtí arcikněží, kněží i žáci. I zápasiv s nimi jako David s cizinci, slovy písma je porážel, a nazval je tříjazyčníky, že Pilát tak napsal na nápise páně. Netoliko toto jediné mluvili, nýbrž i jiným zlořádům učili, pravíce: „Pod zemí žijí lidé vele- hlaví, a každý plaz ďáblovo stvoření jest, a za- bije-li někdo zmiji, devíti hříchův pozbude proto. Zabije-li někdo člověka, tři měsíce ať pije z dře- věné číše, skleněné však ať se nedotýká.“ Ne- bránili oběti přinášeti po starodávném obyčeji, aniž uzavírati sňatky nesčíslné. Vše to jako trní posekav, ohněm slov po- pálil, řka: „Prorok praví o tom: Obětuj bohu oběť chvály, a splň nejvyššímu sliby své. Ženou mladosti své nepohrzej. Když ji v nenávisti budeš míti, propusť, praví hospodin bůh israelský: ale přikreje nepravosť roucho jeho, praví hospodin bůh zástupův. Protož ostřihejte ducha svého, a že- nou mladosti své nepohrzej. A to jste opět uči- nili, proto, že hospodin jest svědkem mezi tebou a mezi ženou mladosti tvé, kterouž jsi ty pohrdl, a ta jest účastnice a manželka smlouvy tvé. A v evangeliu pravil: Slyšeli jste, že řečeno jest starým: Nezcizoložíš. Ale já pravím vám, že každý, kdož by pohleděl na ženu ku požádání jí, již cizoložil s ní v srdci svém. I opět: Já pravím vám, že kdožkoli propustil by manželku 1) Ryl., Vlad. подокnо. — 2) Místo ui (toto scházi v rkp. IV.) фpAжeCTnn (což schází v rkpp. Ill. V. Vl. VIII. IX.) má Ryl. сьпрнхьтнии, Vlad., Lvоv. сьприхестиици — kněží (clerici), rkр. VII. и съ проYнин оуYп- тexH. — 3) Věty н врлкшеся — господнн scházejí v rkpp. III. V. VI. VIII. IX. Místo кракшeCA mají Ryl., Vlad., Lvov. lépe врлкь (кра) же се, kdežto rkpp. II. IV. VII. mají po slově оуxенин hned: нхъ съкракшеся с ними. Фнхосотъ же (tato dvě slova scházejí v rkp. IV.). — Dle tehdejších názorův církevních smělo se při službách božích jen tří jazykův užívati, hebrejského, řeckého a latinského, jak pověděl už sv. Isidor Sevillský († 636): „Tres autem sunt linguæ sacræ: hebræa, græeca, latina, quæ toto orbe maxime excellunt. His enim tribus linguis super crucem Domini a Pilato fuit causa ejus scripta.“ Ale proti názoru tomu jevil se i odpor, jmenovitě v církvi německé, a synoda Frankfurtská (794) výslovně uzavřela, „ut nullus credatur, quod nonnisi in tribus linguis deus orandus sit; quia in omni lingua deus adoratur, et homo exauditur, si justa petierit.“ (Pertz, M. G. h., leges I. 75.) Srov. Archiv für Kunde österreich. Geschichtsquellen, XIII. 179, Rački, Viek 161. — 4) Ryl., Vlad., Lvov. místo ведхннm (tak psána v jiných rkpp.) mají ReZYLCTHO (XII. EeqI10). V rkpp. III. V. VI. VIII. IX. scházejí věty odtud (ovxaxov, v III. od Hко подъ) do попан гѫагохѫ. — 5) Z těchto slov soudí Rački (Viek 164 sld.) na stopy kacířův Pavlikianův na Veliké Moravě. Že tu byli už před oběma apoštoly rozliční věrozvěstové z Vlach, Řek i Ně- mec, svědčí i pannonská legenda o sv. Methodovi, kap. 5. — 6) Místo EeZYHCACHыXЪ (tak psáno v II. rkp.) mají Ryl., Vlad., LVOv. EeCYRCTHEHYh. — 7) Žalt. 49, 14. V Ryl., Vlad., Lvov. scházejí slova проpокоv гѫлгомющH 6 сешъ. — 8) Malach. 2, 13 -16. Slov. a čes. text se odchylují. V rkpp. III. V. VI. VIII. IX. scházejí slova Mежю токою — ткоего. — 2) Mat. 5, 27. 28. 32. Místo гллгола v někt. rkpp. господh, гллголеть господь, i schází.

Strana 31
ŽIVOT SV. CYRILLA. 31 рнхъ ссть. Н пакы: Гллгохю камъ, мко иже поу- стить женоу скою, радкѣн смокесе мюкодъннаго, ткорить ю премюкы дъшти, и нже пониеть поу- щеноую отъ моужа, прехювы дветь. Н лпостохъ рехе: Иже есть когъ съметахъ ххонжка, да не радлоухлетисѫ 1). I tak čtyřicet měsícův pobyv na Moravě, Н тяко уетыредескть чѣсѫць 2) створи къ šel světit žákův svých. Přijal jej po cestě Kocel, Морякъ, н нде 3) скѫтитъ оухеникъ сконхъ. Приштъ kníže Pannonský, i oblíbil si velice slovanské же н идоуць Котехъ, кнѫь Панонескъ 4) н въдмю- нн кехьши смовеньскы коукви, н нлоухнсѫ имъ, písmo i naučil se mu, a nařídil do padesáti žá- kův, aby se mu učili, a velikou poctu mu vzdal н въдакъ до пѫтндесѫтъ 3) оухеннкъ оухитисѫ имъ, н кемикоу смоу хесть сткори, мнмо 6) прокодi н. a provodil jej mimo. Nevzal pak ani od Rosti- Не кдАтъ же ни отъ Ростисллки, ни Отъ Кохеми ни slava ani od Kocela ni zlata ni stříbra ani jiné дмата, ни срекря, ни ннои кещи, поможи же етаг- věci, položil evangelium bez hluku, a vyprosil гельское смоко вед пищи 7), нъ токмо плъньникы jen od obou devět set vězňův, a propustil je. испрошь отъ окою декѫти сотъ, н отпоустн и 8). ХVI. Къ Иѫтцъхъ 2) же вшкшоу смоу, сокра- XVI. Když byl v Benátkách, shromáždili se шисѫ ил нь митипьстии 13) епископи и попокъ н хер- naň latinští biskupové i kněží i mniši, jako ha- vrani na sokola, i pozdvihli třijazyčné kaciřství морисци, нко крлни на сокохъ 11), н къддкнгоши триидыхнотю ерссь, гѫлгомюще: (Yхокъхе) 12) скажн řkouce: „Člověče, pověz nám, jak jsi vzdělal svou kromě příčiny smilstva, uvádí ji v cizolož- ství, a kdož propuštěnou pojme, cizoloží. Apoštol pravil: Co bůh spojil, člověk nerozlučuj.“ — 1) 1 Korint. 7, 10; Mat. 19, 6; Mar. 10, 9. V rkpp. X. XI. XII. schází tato věta; v rkpp. III. V. VI. VIII. IX. zni text ten takto: когъ съхетаетъ хмокъкошъ, ди не радмоуулетъ хлокъкъ. O „nesčíslných“ sňatcích, proti kterým brojili apoštolové slovanští, v. Rački, Viek 159; srv. též XI. kap. pannon. legendy o sv. Methodu. — 2) Rkp. Vatik. má трH NѣTa; taktéž pannon. legenda o sv. Methodovi má tři léta, kdežto leg. vlaská a moravská mají 4 1/2 léta, což možno objasniti asi tím, že slovanské legendy počítají jen léta jich pobytu na Moravě, kdežto latinské počítají čas od poselství Rostislava nebo odchodu apoštolův z Cářihradu. (Slova H TaKO scházejí v ostatn. rkpp.) — 3) Rkp. Vatik. vkládá sem въ РHMъ. (rkpp. V. VIII. mаjí ндекѣ). — 4) Rkрр. II. VII. píší Коцехъ кнѫдь Кматень- скыи (jak jej nazývá i mnich Chrabr), rkpp. I. (pův.) IV. X. XI. XII. Коцемъ кнѫдь плгинескъ (поглнескъ), Vatik. K. K. AHEрeCKъ (sic); v rkpp. III. V. VI. VIII. IX. schází jméno KOxeNъ, které píše Vlad. KOцAH, Ryl. KOULNh, Lvov. I. КоцAы, LVOV. II. КоцXпъ. V dotčeném skrácení pannon. legendy podává se zpráva o přebývání Konstantina u Kocela takto: „Н шьдь къ Плпотоу (tak), и тоу пріеть его Коцѣхь, киеSь Лжшькыи (tak), н потомь прѣеть тъ �н� отхеннкь. И нлоуYнкь ихь прлкосмакиѣн кърѣ н смокѣпьскыниь кингамь, и многы сретикы тоу окръть н ересн нхь посрлши и Овлихн. Фихософь же нспросн оть кнезя плѣнныихь хрьстилнь .у � доушь и ско- кОдн uxь.“ (I sel do Pannonie, a tu přijal jej Kocel, kníže Lešský, a potom dostal 50 učenníkův. I naučil je pravo- slavné víře, a slovanským knihám, a mnohé kacíře tu nalezl a kacířství jejich zahanbil a ukázal. Filosof pak vyprosiv si od knížete zajatých křesťanův 90 duší osvobodil je.) O knížeti Kocelovi, synu Pribiny, a jeho knížetství Pan- nonském čili Blatenském v. zvláště rozpravy dr. Hermen. Jirečka ve Světozoru (ve Vídni 1858—1859) a v charvát. Književniku (1866, str. 87—106). — 5) V rkpp. V. VI. VIII. IX. . K. (20), III. . Kr. (12). — 6) V rkpp. IV. XI. XII. MEAO. — 7) Slova вeZ пHia (tak i v rkpp. IV. a Lvov. II.) scházejí v rkpp. II. VII. a Vatik.; v Ryl., Vlad., Lvov. I. вeZ пue; ostatní rkpp. mají вez пѫнца (веспхнца) t. j. „beze hluku, tiše“ (веспхнштHIе — tranquilli- tas, весплпштьнъ — tranquillus, Miklosich Lex.), i rozumíme tomu tak, že Konstantin dal Kocelovi slovanské evan- gelium bez hluku; nez uHe značilo by „bez potravy“, a přeložilo by se asi tak: „(i ubíral se dále) řídě se slovem evangelia ...“ (Mat. 10, 9. Mar. 6, 8. Luk. 9, 3.) — 8) Slova OTъ oк0l scházejí v rkpp. Ryl., Vlad.; místo дCEATH соTъ mají rkpp. II. III. V. VI. VIII. IX. деCATь COTъ, Vatik. THCAA. LvoV. II. jediný vypravuje zase, že sv. Konstantin odešel z Pannonie do Cářihradu, a odtud teprvé do Říma. — 9) Tak ve všech rus. rkpp. (i HaT- цѣхъ, нѫтыхъ), jen v XI. Мнятцѣхъ (bеz къ); ve Vatik. кHATOV (sic), v ob. Lvov., Ryl., Vlad. вь КeнетIи. Jihoslovanům slují Benátky dosud Mletky (Mljetky) i Mnetky; v stslov. tiscích „u Bnecieh, Bnetcieh, Mnetcie, Mne- cieh, Mletcih“ a pod. Že by u Jihoslovanův vyskytala se forma Netky (jak tvrdí Gorskij v Moskvitjanině 1843, 420), není nám známo; zdaliž nesluší čísti Къпѫтцѣхъ, КнAтцѣхъ, pouhý lokál bez въ, jakož vyskytá se v rkp. XI.? — 10) Slovo to schází v rkpp. II. IV. VII. X. XI. XII., Ryl., Vlad., ob. Lvov. i Vatik. (II. píše EnC- KOvnH). — 11) Rčení to schází v rkpp. III. V. VI. VIII. IX. — 12) Slovem YAORѣve (které jest ve všech rkpp. kromě I.) končí se Lvov. I., z něhož poslední listy vytrženy.

Strana 32
32 ŽIVOT SV. MAME, како ты есн HNLIIE CTEOPpHNE CAORENOME KHHTK, H OYYHIII A, них же несть ннктоже ннъ пер- BEE OEPTANE, NH ANOCTONE, HH PHMBCKMH плпежь '), ин феологъ Григории, нн Неронныъ, нн Акгоустннъ ? Mu же три пмхыкы токмо BEME, HMH KE JOCTONTH BT KNHTAXE CAABHTH Бога, екржнскы, еллнньскы, NA- THULCKHI. @ткъци фнлос@ФЪ к нимъ: № ндет AH дождь OTE BOTA PABHO WA BCA, HAH CANEHYE HE CHHET AH MA ECA, NH AH ĄBIXIEME нд деръ ракно Ben? To KAKO Bb CA NE CTHIAWTE, TPH млыкы токмо *) мпаце, A NPOYHME ECEME MZMKOME H NAEMEHOMT CAENWUWE BENANIE быти и глоухымъ ? Скажнте мн, Gory THO- PAYIE NEMOYINA, мко не могоущл сего AATH, MAM ZX- кистлнка, не XoTAIpA AATH? 9) Мы же многы роды ZHXEMB, кннгы оумъющи 1) н BOroy CAABOY EBZĄŁ- ющих сконмъ RZMKOMÉ кождо. въ же соуть сн: Орменн, Персн, Авахъгн, Нверм, Соугдн, Готьен, Оврн, Тоурсин, Кохдрн, Аракланн, Сгуптанн, Coypu H HNIH MHOZH 5). Ae RH HE XOWETE OTH CHXE PAZOYMETH, MOHE OTE KNHFE MOZWAHTE соудио. Длвидъ 60 копнеть глагола ©): Понте господекн вся ZEMAA, MONTE гос- подекн пхснь нокоу. Н плкы: Brchankuere rocno- девн вся хемля. Понте н кълкеселнтеся, и къспонте. Н дроуго, mko: Кся темпа дл покленнтся, и дл поеть тевк, да поють же нменн ткоемох, BLIWNIK. H пдкы: Хкалднте Бога ECH HZbjš, NOXBARHTE €ro ken noe. H: Bcako дыхлююе да хвалнть господд. Kx evarrexin me глаголеть 7): Слнко же есть прн- 1AR@ HXE, ДАСТЬ HME ОБЛАСТЬ, ДА ХАДА БОЖНЫ BOV- СУКИ. МА. nyni Slovanům pismo a učíš je, jehož nikdo jiný prvé nevynašel, ani apoštol, ani římský papež, ani bohoslovec Řehoř, ani Jeronym, ani Augustin. My pak tři jazyky toliko známe, kterými sluší v knihách slaviti boha, hebrejský, řecký a la- tinský.“ Odpověděl jim filosof: „Nejde-li déšť od boha stejně na všechny, nebo slunce nesvití-li na všechny, nedýcháme-li vzduchu stejně vši- chni ? I jak se nestydite, připomínajíce pouze tři jazyky, a chtice, aby ostatní všechny jazyky i plemena byly slepé a hluché? Povězte mi, činíte boha málomocným, jakoby nemohl toho dáti, nebo závistivým, jakoby nechtěl? My mnohé národy známe, kteří v písmě se znají, a bohu slávu vzdávají, svým jazykem každý. Zejména pak jsou tito: Arméni, Peršané, Abazgové, Ibe- rové, Sugdi, Gothové, Avaři, Turci, Kozaři, Ara- bové, Egypťané, Syrové a jiní mnozí. Nechcete-li z toho porozuměti, aspoň z písma poznejte soudce. Voláť David řka: Zpivejte he- spodinu píseň novou, zpivejte hospodinu všecka země. I opět: Plesejte hospodinu všecka země, prozpěvujte a veselte se, a žalmy zpivejte. A jiné : Všecka země klaněj se tobě, a prozpěvuj tobě: žalmy zpívej jménu tvému. A opět: Chvalte ho- spodina všickni národové: chvalte ho vsickni lidé. A: Všeliký duch chval hospodina. V evan- geliu pravi: Kolikož pak koli přijali ho, dal jim moc býti syny božími. I opět tentýž: Ne- 1) Tak i v jinych rkpp., zde i niże (na zabótku XVII. kap.); v rkpp. III. V. VI. VIII. IX., Ryl., Vlad., Lvov. IL nana. V rkpp. IL. V. VI. VIIL IX. kralteji: nn anoctoan nn pHMLCKMH mana. (Anocrom též v Ryl., Vlad., v osta- toich amocroam). — ?) Ryl, Vlad. Thyno. — 8) Vrkpp. III. V. VL jsou tu mezery; scházejí jednollivá slova 1 уё‘у. — *) Ву!. низлоще, пиз1ю многы та) Ryl., Vlad. 40Bg0A4M (doslalećne). — 5) Covrąu (też Cyran, Curąu), jak ve všech rkpp. (jen v I. chybně Fovrąm); rkpp. II. VII. maji Tovpijn (ostatni jak svrchu, Тоурсн, Тоурьсн, Typcu, ve Vatik. schózeji, jakoż i Obii); misto Coypu (też Cypu, Cnpu, v Ryl. a Lvov. II. schózeji) maji rkpp. V. Povcu, VIIL Pycu; v rus. chronogralu z r. 1494 (do nóhoż vtělena celá tato hádka Konstantina v Benátkách, rus. prekl. Dobrovskeho K. i M. 115— 118) vybitaji se jen: Persové, Armeni, „Cypharaza”, Arabove a Egyplanć. Sa- fařík zbytečně navrhuje bteni: Foren Tu Pucu, t.j. Gothovć a Varjagorusovć (v Taurii a na Azovském zalivé). Z národův oněch jsou Abazgové (Abchazové) národ kavkazský na pobřeží černomořském jižně od Kubaně, Iberové — пуп. kavkazští Gruzínci, Swgdi — obyvatelé okolí пуп. Sudaku na Krymě (Kóppen, Krymskij Sborník 113 sld.), Obi'i — Avafi (Safafikovy Slovan. Starozitn. 489) ; u Turkio netfeba ani mysliti na asialské Turky: Zilil zajisté jiż v IX. století turečtí osadníci i v Macedonii po Fece Vardaru, pievedeni sem z Asie. (Tafel, De Thessalonica ejusque agro disserlalio geograph., p. 70 sqq.) O této hádce Konstantina v Benátkách, jakož i o přebývání jeho v Římě, posvěcení slovanských knih samým papežem a t. d. zmiňují se (dle této legendy) kromě chronografu i jiné pozdější památky rus. (r. 1641, 1678). V. Bielowski Mon. Polon. hist. I. 114— 115. — ©) Zalt. 95, 1; 97, 4; 65, 4; 116, 1; 150, 6. — 7) Jan 1, 12; 17, 20. 21. Y rkpp. III, V. VI. VIII, IX. tento text, jakož i následující z Mat., Mar., Luk., značně skráceny. 

Strana 33
ŽIVOT SV. Xoyth. H onak Tome: Me o cmy& BO gtnpauna TOKMO, MO ! OG BRDOEAEUIHXE CAOEOMT HX% K MA, MA ECH EXHNO GOVAOVTb, MKO E H TM, GTYC, KO uns, A AZ5 KB Tost. Mareen 50 peve ): Nana un ECTh KCAKA EXACTh NA HEBECH M Wi zem. lilexuc OVEO HAOVYHTE ECA IMZHIKM, KPECTAINE M KO HMA OTYA H CHHA H CEATATO AOVXA, OVYAIHE A XpAHHTH BCA, €AHKO ZAHOETAAXE HAME, H CE AZ C BAMIE ECMb EO ECA AbüuH XO CKONYAHIM KRKA, AMHHb. H Maps naka raasronetb 2): league E% Ecch MHpi, NPONOERAHTE evarreme ECcH TRADH: Btpokagun n KpRIHIECA, CNA- CEThCA, à H€ HEpOEAEMH OCOYAHTCA. ZHAMCHIM me EtpOEAERUHYR MONAOYTh cu: HucHcus wonwm ERCHI WARACHOVTb, MZMKLDI HEZPAATOMOTh HOEbI. l'AAFONEME Toxe IH Wn BAM 9): l'ope EAMT, kmnrbvim, dapucu KHYEMBHIH, MAKO ZATEADACTC IJADCTEO MEECCHOGC NPEATZ YNOHTEM, EM RO HC BXOXHTE, H KOTAUIHXK EHHTH NE ecTagMAeTe. H nuu: l'ope gawm, kHnrvin, mko KZA- CT€ HMOYb pAZOVMEIHIA, CAMH HC EBXOXHTE, H XOTA- {ME ERHATU ULZLEQAHHCTC. Kn Kopenseiom me Magens pere *): Xoyov, MA RCH MZbIKbl FAATONETE, HAYE ME AA MpOPHIACTE. Honu OVEO NPOPHYAAN, HEMEAH FAATOAA PAZMIEH, DAZET Mp€ M€ CKAZAETb, XA tjepkEH CHZAANIE NpiHMETR. lum We, EpATIC, Ale NPINAOV KR RIME, HAZ! FAATOXA, KOVIO BAMG HOALSOY CETEODIO, ANJC EAM'& HC ERZEIAA- F0MO HAN GTKDORCHICM'E MAH DAZOVHOMT, HAN npo- pOYbCTEOMS, HaH OvvenicH s ?. Ügave ?) Eczyovurcua TAACE ANIOMIA, Ate AU OMNIHANH, APE AH FOYCAN, AUIE AM pAZHBCTEIA FAACOMT °) HE AACTE, KAKO pAZOYMRETCA conouoe HAH royxomoe? Ho aqle GEZERCTENE FAACE AACTh TpOVEA, KTO OVFOTOBNAETCA HA Epanh ? Tako M Ebl FAZNKOME Alle HEPAZOYMNA CNOBECA XACTE, KAKO paZoymno BOyAeTh rmaronemoe ? Royxete Eo m3 aep ?) raarontome. Tontkk OVEO, APE CA HKMOYHTb, pGOXE l'AACHAIXE B% ECCMT MHPE, H HH CANNE HE NX BEZK- TAACEM. (ipe OvEO HC ETM'R CHAM! FA3COY, TO EOVAOV FMATOMO:QIOY MH EXAUBEAQE, H FAIFONAH MNE BAPEA)T. Tato H Eb, NONEME PERNHTEAN ECTE XOVXOEHAUT, KE CEZAANHO IJEPHEH MPOCHTE, XX Kb HZEMBACTE. Tru e, raaroMan BZHkONT, MOANTCA, AA CHXAOVT CYRILLA. 33 prosím pak toliko za ně, ale i za ty, kteříž skrze slovo jejich uvčří ve mne: aby všickní jedno byli, jako ty otče ve mně, a já v tobě. Matouš řekl: Dána jest mi všeliká moc na nebi i na zemi. Protož jdouce, učte všecky národy, křtíce je ve jménu otce, i syna i ducha svatého: učíce je zachovávati všecko, což jsem koli přikázal vám: a aj já s vámi jsem po všecky dny, až do skonáni světa. A Marek opět dí: Jdouce po všem světě kažte evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří, a pokřtěn bude, spasen bude: kdož pak neuvěří, bude zatracen. Tato pak znamení ná- sledovati budou ty, kteříž uvěří: Budou ve jménu mém zlé duchy vymitati, novymi jazyky mluviti. Pravíme i k vám: Bčda vám zákonníci a fariseové, pokrytci: že zaviráte královstvi nebeské pfed lid- mi; nebo sami tam nevcházite, ani těm, jenž by vjíti chtěli, vcházeti dopouštite. I opět: Běda vám zákonníkům; nebo jste vzali klíč umění: sami jste nevešli, a těm, kteříž vcházeli, zbránili jste. Ke Korintským Pavel pravil: Chtělbych pak, abyste všickni jazyky mluvili, ale raději, abyste prorokovali; nebo větší jest kdo prorokuje, než kdo mluví jazyky, leč by to také vykládal, aby brala církev vzdělání. A nyni bratří, přišel-li bych k vám mluvě jazyky, co vám prospěji, leč bych vám mluvil buďto v zjevení aneb v umění, aneb v proroctví anebo v učení ? Však i bezdušné věci, které vydávají zvuk, buďto píšťala aneb harfa, ne- vydají-li zvuku rozeznatedlného, jak bude věděno, co se píská, nebo na harfu hraje? Podobně vv- dá-li trouba nejistý hlas, kdo se bude strojiti k boji? Tak i vy, nevydáte-li jazykem srozumi- telné řeči, kterak bude věděno, co se pravi? Budete jen u vítr mluviti. Tak mnoho totiž jest rozličných jazyküv na tointo světě, a nic neni bez (vlastního) hlasu. Protož nebudu-li znáti vý- znamu hlasu, budu tomu, kterémuž mluvím, cizo- zemcem, a ten, kterýž (mně) mluví, bude mně cizozemcem. Tak i vy, poněvadž jste horliví mi- lovnici duchovních darů, toho hledejte, abyste se 1) Mat. 28, 18—20. — ?) Mar. 16, 15— 17. — ?) Mat. 23, 13; Luk. 11, 52. Ryl. a Vlad. pridávají: ra4- TOMCTh AKI ZAKOHOOVYNTEACHb (FAATOAETb i v ostatních rukopisech, kromé I. I.) ; Vatik. má rAArOMOR€ K& EAM KHHrOYBIAM® H XHTPEUEMTR. — %) 1. Kor. 14, 5.— 40. (kromé ver&üv 34.—37., které jsou jediné v rkp. Ryl. a Vlad.). Dlouhé toto místo jest vrkp. Lvov. IL. a Valik. velice skráceno. — 9) Ryl, Vlad. sem vkládaji gezraac- waa H. — $) Tak i v IJ. VIL ; v ostatních nuckows. — 7) Ryl, Vlad. E&zAONXb. Místo &ovyAeTe maji rkpp. I. IV. VIL. XI. XIL. &oyAeTb, patrnéó chybně. 9 

Strana 34
34 ZIVOT SV. CYRILLA. TH. uj EO MOAUTEOY Xt MZHEOMTE, TO XOVXE MOH MOMHTCA, À OYMT MON ECC MAOAA €CTh. YTO OvEO €cTb: llouomoca AOYXOM'5, mnoMOMOCA H OYHOMS, 7010 XOVXOMT, NOH C H OVMOMS? (uec EMArORTCTH- uH XAOVXOMT, HCHVEHAMMH MECTO HECDAZOYMHATO, KO pcverb, AMHHb no TEOECH XxHAAE? llouemc me BmcCTL, vTO raaroneum. Tur ovEO Xorpt XEAMIUN, HO Apoy- Thi HC SHiRACTCA. XEAMO EOTA MOCTO, RAYC di€ ECEXR BACE mz rWarova. Mo &* wgepkgH xov nah CAOHCCR OVMOM'T CHOHM'E PFAATOAATH, XX HHbi HAOVYIO, A MWe Ce TMOY CAOBECE MZMKOME. BpaTic, Me ATH EHRAHTC OVHbI, HO ZAOEOIO HAAJACHLCTEOYHTE, OVHMI we cLhBphucmu &ovAuTe. Bm zuomz wc BmtcTe, MH- MIETb, EMO HHOIASBIYNHHH H OVCTHAMH HHEMH EBZPAi- TOMO MOAEMTE CHMÉ, H TAKO NEC BOCAOVHIMIOTb MEHE, TMWOACTL rOCcHOAb. TrzM e HzhijH BE ZHAMCHIE HE EZpHMMT, NO NCETONhHM'E COVTb, à HpOpOYbCTEO HE HEETZONBIMT, HO EZ pOVIOIIHMT. ÜupC OVEO CENHHACTCA QepkEH ECA HEKOYIE, H EECH FAATOMOTb IAZHIKNI, E'BNH- AECTb fe NOpAZOVMHER, HAH NCEEDECNL, HC pCYCT Mi, MKO SA% CA ARETE? (ape MW gEcH npopovbCTEOVIOTL, BTLHHACTL Re HWE ' WCEEDCHE, HAH HEDAZOYHIIET, OGMIYAeTCA DpeXh ECEMH, EECTAZACTCA OT'E ECTXT. H ausa cepaya €ro EE EHEACTb, H TAKO TAXE MHIjh H DOENONHTCA EOTOY, DOETAAA, E'À HCTHHOY EOT'h B BACR €CTh. YrTo oyEo ecTb, &pATic? Cra chxo- AMTÉCA, KONRAO EACT yAMQM'E HMATb, OVYOEHIE IIMATb, MAEACNIC HMATb, HAZBIKE HMATb, CHAZANIC HMATb, ECA W€ Wh CLSHAANMO AA EBIEOTh. Asie A" KTO Zb- KOM'& FTAATOACTb, DO AEZMI HAH SEAO HO TpCMT, H no YACTH, €AHNE AX CEAZACTb. ipe aM M6 BOVACTb rAA- roAbnHka 2), XX MOAYHTh EA I!EpEEH, Ce&t XA TAATO- aer& w &oroy. flpopouu zc ABX wA Tpi€ A3 rMa- TOMOTb, A ApovSiM XA ckAZOVIOTL. pc AH nuowov MEHTCA CntXAuIOY, npzEnM XA HoxvnTt. Morovra 60 HO CAHNOMOY ETCH HpODOYBCTROEATH, X ECH OVYATCA wu EcH oyrzuDTCA. H Aovcu npopovbcTu upoporou noruHovtoTCA. Mzcr& 5o uccrpocuno norm, uo nupoy. l'ocnoxuA ro zanogzAL ecrb. Vqie KTO Mec pasovMECrT, AM nepAZOYMTEACTb. Tn ae, 5paTie, permoynTe. npo- puiinnuo, uw N€ EpAMNHTC FAATOMATH züb. —Dca se BMATOETZONO HW nO YHHOV A3 EMEAIOTb. M naka ran- Ostrozské). ku vzdělání eirkve rozhojnili. A protož kdo mluví jazykem, modli se, aby vykládal. Nebo budu-li se modliti jazykem, duch můj se modlí, ale mysl má jest bez užitku. Což jest tedy činiti? Modliti se budu duchem, modliti se budu i myslí; zpívati budu duchem, zpívati budu i mysli. Sice jestli bys dobrořečil duchem, kterakž ten, kterýž jest na mistě neučeného, řekne k tvému dobrořečení, Amen? poněvadž nevi, co praviš. Nebo ač ty dobře díky činiš: ale druhý se nevzdělává. Dě- kuji bohu svému, že všech vás jazykem mluvim : ale v církvi chci raději pět slov ze smyslu svého promluviti, abych také jiných poučil, než deset tisiců slov jazykem. Bratři, nebuďte dětmi roz- umem, ale zlostí buďte děti: rozumem pak buďte dokonalí. V zákoně jest psáno: Jinými jazyky a jinými rty mluviti budu lidu tomuto, ale ani tak mne nebudou slyšeti, praví pán. A tak ja- zykové nejsou za znamení věřícím, ale nevěří- cím: prorokování pak ne nevěřícím, ale věřícím. Xdyby se tedy všecka církev sešla, a všickní by mluvili jazyky, a vešli by tam neučeni, nebo nevěřící, zdaliž neřeknou, Ze bláznite? Ale kdyby všichni prorokovali, a všelby tam někdo nevěříci, nebo neučený, ode všech bude přesvědčen, ode všech k poznání přiveden; tajnosti srdce jeho budou zjeveny, a tak padna na tvář klaněti se bude bohu, vyznávaje, že ještě bůh jest v vás. Což jest tedy (činiti), bratří? Když se sejdete, má jeden každý z vás (buďto) žalm, (aneb) má učení, (aneb) má zjevení, (aneb) má jazyk, (aneb) má (dar) vykládání: všecko ať se děje ku vzdě- lání. Jestliže kdo mluvi jazykem, ať se to děje skrze dva, aneb nejvice tři, a jeden ať vykládá. Pakliby nebylo vykladače, ať (raději) mlči v shro- máždění, ale sám sobě nechť mluví, a bohu. Pro- roci pak dva nebo tři ať mluvi, a ostatní nechť rozsuzují. Pakliby jinému (tu) sedicímu zjeveno bylo, první ať mlčí. Nebo můžete všickni jeden po druhém prorokovati, aby všickni se učili, a všickni se napominali. I duchové proročtí prorokům pod- dání jsou; neboť bůh není milovnik různice, ale pokoje. Neboť jsou přikázani páně. Pakli toho kdo nepoznává, nebude poznán. A tak bratří, snažte se o to, abyste prorokovali: a jazyky mluviti ne- 

Strana 35
ŽIVOT SV. roneTh '): Късакъ MZWKL NCHORECTH, MEO FOCHOAL Icoxch NpHCTOCH kh слакоу Богоу OTIOY. Аминь. Сними Ke CNOBECHI HW HNWEMH EOAbUII NOCHAMAS A") остаки. XVII. OvERARER Же рнмскын папежь, MOCAX по него. Н дошедшоу емоу Рима 8), нунде слмЪ апостолнкъ AMEPHAWD MPOTHEKE €MOY CE BCEMH rpa- RANK HM CERIPA HECOVIIE, OVETATEME %), M10 HECETh uon cEATATO ÉAHHMEHTA, MOVYCHHKA H manewma PHM- cxaro. fl roraa &or's vioxeca >) наха творнти. ОсплБ- ленъ же YXOETKR TOV üciEXE, A HHIH MHOSI pAZ- AMYNWIXE недоугъ HZGWINA 6), такожде H NNENUHIH UARNBIINXE A, HADCKIHC плмать скатаго Климента, ихвыша ?). Пины же пхпежь кангы cxogtubcktia 5), OCRATH и положн А къ Церкки скатыл Мары, mme ca wi- рнцеть Qaurt °), maux Же с ними antovpriio 1°). Н по семъ покелк плпежь AntMa спископома, Фор- uocoy n Гонръдихоу '!), сватнти CNOETHLCKMA OyYC- wu 12). H nuo A cRATUUD, TOTAA пъшл лнтоургио въ церкви скатаго MleTpa COBEHBCKMME MSHKOME '3), W E* Apovrun AcHb ntu къ церккн сватыл Петро- ннлы но къ третин JEHb NEW KL HECDEEH CEATATO Augpes, u @TTOYAOY пакы Oy EENHKATO OYYHTENA мзыхьскаго 14), Плкла апостола, въ церкки въ нон NEW CEATOYIO MITOYDTHO слокжньскы MAAR CRATMIST, гроБомъ, ныжюще нх помощь скатаго pceuti cmn- скопл, единого соуща OTH CEAMN ENHCKOND, H Ana- CTACA KIBNOTUKApA !?). > X CYRILLA. zbraňujte. Všecko pak slušně a podle řádu se děj. I opět pravi: A každý jazyk aby vyznával, že pán Ježíš Kristus jest v slávě boha otce. Amen.“ Těmito slovy i jinými více zahanbil je a opustil. XVII. Dověděv se o něm Římský papež, poslal pro něj. I když přišel do Říma, vyšel sám apoštolský Adrian proti němu se všemi měšťany, svíce nesouce, dověděvše se, že nese ostatky svatého Klimenta, mučenníka i papeže Římského. I tu bůh zázraky činil. Mrtvicí raněný člověk se tu uzdravil, a jiní mnozí rozličných neduhův pozbyli, taktéž i vězňové vzývavše památku sva- tého Klimenta, osvobozeni jsou od těch, kteří je zajali. Papež přijav kniby slovanské, posvětil a po- ložil je v kostele svaté Marie, který sluje u je- sliček, a zpívali nad nimi mši. Potom rozkázal papež dvěma biskupům, Formosovi a Gauderiku, aby světili slovanské žáky. A když je světili, tu zpivali msi v kostele svatého Petra slovanským jazykem, a druhý den zpívali v kostele: svaté Petronelly, a třetí den zpivali v kostele svatého Ondřeje, a odtud opět u velkého učitele pohanův Pavla apoštola, v kostele v noci zpívali svatou mái slovansky nad svatym hrobem, majice na pomoc svatého Arsenia biskupa, jednoho ze sedmi biskupův, i Anastasia bibliotekáře. 1) Filip. 2, 11. — ?) Ryl, Vlad. n © THA GCTAKAG HXb. — 9) V druhé polovici prosince r. 867, nebo na počátku r. 868, již za nástupce Mikolásova (t 13. listopadu 867), papeže Hadriana (od 14. prosince t. r.). — 4) Tak i v Il. Vll; v Ryl, Vlad. schází; v ostatnich oyESAtER (ac), OvkHASER. — ?) Ryl, Vlad. pridávaji npt- слдвндд. — 9) V rlpp. III. V. VI. VIIL IX., Ryl, Vlad. neyzamwa (-nswa, -we ce a pod.). — 7) V rkpp. III. — VI. VIII. — XII. schâzeji slova TAsodAe -— uz&biua. Místo nz&nuna maji Ryl. a Vlad. uzGagmure. ce (Vlad. obsirnéji nak- WHEUNMHXb pOVkb Apic). Misto naMaTb mají Vlad., Ryl., Lvov. Xpucra n. — 3) Rkpp. III. V. VI. VIII. IX. poycku. Slovo ocmATH scházi v rkpp. Ry, Vlad., Lvov. — 9) Rkpp. IL VIL (arum, UL V. VI. VII. IX. (urne (02708), RyL, Vlad., Lvov. Фотида (@отидл), Уанк. Garin. Jest to kostel S. Maria ad Presepe (gdzvy — jesličky), nyní obyčejně nazývaný S. Maria maggiore, jeden z nejstarších chrámův římských. — !9) V rkpp. IL. III. V.— IX., Ryl., ViIad., Lvov. mays uuum; místo auTOvprio mají rkpp. IV. X. — XI. cxovaiEoy (tak i níze). — !!) Jména ta roz- liené se v rkpp. písi: Poypmocr, Фурмосъ, Poypmoyer, Pupuocs, Papmoyer Fongpuxs, Гондрикъ, Год- рихъ, Гордихъ, Гордифъ, Гондроухмъ (-мо), у skrâcené pannon. leg. KowsApaxz. Formosus, biskup Porluan- ský, známý poselstvím do Bulhar, odkud se vrátil během r. 868. Gaudericus (Gandericus), biskup Velletrijskÿ, jemuz se pripisuje tak zvaná vlaská legenda o sv. Cyrillu (cum translatione S. Clementis). — !?) Rkpp. III. V. VI. VIL IX. mají роускыл; Ryl, Vlad, Lvov. vkládají po CRATHTN: CNOBECIEMB (slovy). — '?) Rkpp. Ш. V. VI. VIII. IX. povckar; následující slova až do Awapea scházejí v těchto rkpp., jakož i ve Vatik. — !*) Ryl, Vlad. EbCEMEHCHATO (Svétového), a následujíci vêtu takto: m Ebcov нощь muc cAAEOCAOHCIJE схокенскы п HA охтран пакы лнтоургио.... — !5) Arsenius (v Ryl., Vlad., Lvov. Il. a v rkp. IV. schází slovo ceaTaro), biskup Ortskj, jeden ze sedmi biskupüv kardinálüv. Anastasius, opat v Římě a bibliotekář Vatikánský (schází v rkpp. III. V. VI. VII. 1X.), známý učenec tehdejší doby, sps. Historia ecclesiastica, liber pontificalis, 1 ok. 886. (Srv. Mos- x 

Strana 36
36 QPuroc@et MC ch CRONMH OYYEHHKL HE NPC- CTAAWE JOCTOHNOVIO XBANOY EOTOY EBZAAA O CCMT, Pnunane me ne NpECTAAXOY HAOVIPE KR HEMOY, BEMPA- UIAIOIHE EFO © ECEME !), H CKAZAUIE COYrOYEh H TpE- rovEb npuMaxoy GTE Hero P). (Nux0BUNE ME HEKbIH TAKOMAC MPHXOJA, CTASAWECA C NHME, H pere EMOV €Anuoi : Nxzcrh ove npiwenk XpucTOCL no vucaoy ARTHEMOY, O HCM ME FAATOMOT HKHHTM H mpopont, MKO OT AREM CA EMOY ECTL POAHTH. lovers ae cuoy $uxocoens BCA ARTA OTR ÂJAMA NO poXOMT ?), caza €MOY NOTOHKOY, MKO MpHIVENE ECTb, UN CEAHKO ARTE €CTb GTTOXE KOCENE, M HAOVYHEE “) ui, GTDOVCTH. XVIII. llocrurumu mne H MHOMNUME TPOVAOME, EOABTN HAYA °), MH TPHNAOY EMOY MSIO GOYEZHLHOVIO MNOFbI AbHH, CAHNOIO EHXTE'R BOMHE MEXENIE, HAYATE ntTH CHye S): Ô permuxt MN, ERNHACHE KB ABOPHI TOCIÓAHA, EEZECCEMI MH CA AOVXT MON H CEPAUYE OEpA- AOGACA. OGNEKAECA EE YGCTHHA CEOA pliShi, TAKO MpE- EMCTb, BECENACA BECh ACH H FAATOMA : (TCEAE HtCHL AZh HU MHAplO CAOYFI, HH HHOMOY HH KOMOY E HA ZEMAH, HO TOKMO EOFOY ELCEAPLMHTEMO H BANK 7) H €CMb BE BEKH, AMHNb. Kx ovrpih e AcHb U5 cEATMH HHOYbCHbH 5) OBDAZE OBVRWECA, H CERTE Kb CHERTOV HpHIME, HMA cest Wapeve KMvpnvs. BE TOM ME OEPAST npesbicTh NATŁĄCCATE ĄbHIH, H MKO RE CA HpHEMUEH FOAHNA, Aa moron ?) np, WPECTARKTCA HÀ EEYHOC JHTIE, W ELBZAEHPR KE EOFOV pOYIR CBON, CETEOQH MOAHT- BOY CR CXESAMH, cHue rAAroAA: locnoau mode MON, He CCH AHTCADCKDIA ECA YHHHI H ECCHXOTHLII CECTAIENS CHAM H NEBO pACHCNHE, ZEMMO OCHOKANK, H ECA COV- MAR GTE HCEMTIA E'À EBITIC IpHECVE, Nik€ CCH ETECEPAA BCZAC fOCAOVIIAME TEODALIHXT HOMO TEOIO, EOUMJHXCA TEBE H XPAHAGIUXE ZANOERAN TBOA, ROCAOVUMMH MOCA MOMITEM ! BRPNOE TEOE CTAAO CEXPANH, EMOY ME MA GR npucriAgHVE NEKMOYNMATO !°) H NEXOCTOHNATO pana Teoero. HZGAKNAA BCA !!) @TE RCAKMIA GEZEOM- RAJA li NOTAUŁCKNA STORM, H GTE KCAKOTO MHOFOPE- ŽIVOT SV. CYRILLA. Filosof se svými žáky nepřestával slušnou chválu bohu vzdávati o tom, Římané pak ne- přestávali choditi k němu, vyptávajíce se jeho o všem, a výklad dvojnásobný i trojnásobný při- jímali od něho. Žid jakýsi taktéž přicházeje há- dal se s ním, a pravil k němu jednou: „Nepřišel ještě Kristus dle počtu let, o němž mluví písmo i proroci, že z panny se narodí.“ Filosof vypočí- tav jemu všechna léta od Adama dle pokolení, vyložil mu do podrobna, že jest přišel, a kolik let jest odtud dosud, i poučiv propustil jej. XVIII. Když jej stihly mnohé svízele, roz- nemohl se, a když trpěl chorobou mnohé dni, viděl jednou boží zjevení, a začal zpívati takto : „Veselil jsem se z toho, když mi jest povědino: Do domu hospodinova půjdeme.“ Obléknuv se v slavnostní svoje roucha, pobyl tak, vesele se celý den i řka: „Odtud nejsem sluha ani cisafe, aniž kohokoli na zemi, nýbrž toliko boha zástu- pův i byl jsem i jsem na věky, amen.“ Na zejtrejsi den v svatý mnišský spůsob se oblekl, i světlo k světlu přijav, nazval se jménem Cyrill. Vtom způsobě pobyl padesáte dni, a když přiblížila se hodina, aby pokoje došel a odebral se na věčnost, pozdvihl k bohu rukou svých a učinil modlitbu se slzami, takto mluvě: „Ho- spodine, bože můj, který jsi všecky andělské sbory a netělesné mocnosti stvořil, i nebe roze- pjal a zemi založil, a vše což jest z nebytí k bytí přivedl, jenž jsi vždycky všude vyslyšel ty, kteří konají vůli tvoji, bojí se tebe i zachovávají při- kázaní tvoje, vyslyš moji modlitbu, a věrné svoje stádo zachraň, k němuž jsi byl ustanovil mě ne- způsobilého i nehodného služebníka svého. Zbav všechny od všeliké bezbożnć a pohanské zloby, i od všelikého mnohomluvného i rouhavého ka- kvitj. 1843, 423, Časopis Mus. 1846, 21). Svědectví Anaslasia o Konstanlinovi (z r. 869 a 875) otiskl Dobrov- sky, Cyrill u. Method, 35— 36, Wattenbach, Beiträge 14, a Ginzel, codex 43—44. 1) Místo © ECEMT v Ryl. a Vlad. @ txbike ae nurame (Vlad. xorrame) KTo. — ?) V rkpp. II. V. VI. VIII. IX. schazi H TperoyGe; ve Vlad. misto npmHMaxoy @T% uero ob&írnéji: à EbüpONICHIHXb CEOHXb NPIEM- MOWTE OTh NICTO DAAOCTHH Eb CKOC NAKL BŁZEpAWTANKOY CE XOMM. — 3) Rkp. IL paxov, VII XII. poxoy. — *) Vatik. nocpamues. — 5) Tak i v rkpp. IL. VIL; v ostatních gm &OXecTb (&oXtzmb) &&naXe. — 9) Zalt. 121, t. V rkpp. IIL. V. VI. VIIL. IX. scházejí slova sio — MENENIE. — 7) Místo H &gztX& maji Ryl, Vlad., Lvov. HEBtXb W EMXb. V rkpp. III. V. VI. VIIL IX. scházejí slova t &&X& — AMHWb. — 9) Ostatní rkpp. Muumkcku (IL a VIL Yepuevbckbn). — 9) Ryl, Vlad. ehybné maku. Místo následujícího amie (vll. VII. aznb) maji ostatni rkpp. æu- Aga. -- 10) Slovo to schází v rkpp. IIl. V. VI. VIII. IX., Vatik. — '") V rkpp. Ryl., Vlad. a VII. uzragu te (a). 

Strana 37
ŽIVOT SV. CYRILLA. 31 YuRATO н хоулнаго еретнуьскаго !) MZMIKA, FAATOMIO- MATO на та XOVAM, MOTOVEIN TpHMSMYHOVIO EpECh ?), N KLZPICTI YEPKOBL CHOIO MHOXBCTEOMT, H KCA KB €AHHOXOVUME CHRLKOYNAL, CRETEOQH HZDAXHbI MIOAH, CAHHOMBICAAIJA O0 HCTHHHEH ER 0t TEOCH H NPAKEMB HCHOETAANIH, ERAOXHH ME HR CCDAUI HXE CAOEO TKOEFrO OVYCHIA 7), TEOH EO ECTL длръ. Ле mur ecu mpui& HeAocTOHNMA H1 nponogzXin cuoy ?) evar- reu XpHCTA TBOEro, OCTPAYIAACA °) nA AOGPAA ABAM Nw TEODANIAA OYFOAHAX теж, €HE MME EE JANE, IKO TEOC, M Tent npeyao д. Оустрон A сильною твоею десницею, покрыкан A KPOKOME крнлоу твоею, дл BCH KXEXNATL H CAABATb IA TGOC, OTYX H CLINA H CEATATO XOVXA ET, кЖкы, Аминь. XoGhzurb ME LCA CEATMM% NOBZANIEMTL, н рехе 9): Благослокенъ tors HAMIb, HC H€ XACTb HACE E AOGHTUOV ZOYGOM H6- EHAHHBIYE EpAPR HAMIHXT, HO CETb HX съБроушиса W HZGANN HM OTE WCTATHIN HXE 7). l| ruo novn o FOCNOA%, GMEE ALTE YETMPEAE- CATb H AKA, BE хеткертынилдесать день MECALX фекроудрил, въ индиктЪ + K-, TE TKApH KLCEFO MHpA B ARTO + STOZ- ). Покелв же ANOCTOAUKL кстмъ Грекомъ, нже Бахоу ET funt, Tako # РнмланомЪ BCRME, CL CET- 1PAMH CRWEAWECA NETH HANE HHHT H CETROQNHTH NpOKOMAEHIE EMOV, MKOME H CAMOMOY NANEMOY CLTKO- pura. Tako же п съткорнша. Мефодт же вратъ его, проси дпостолнка, гла- тока: ко maru maces есть ZAKNANA, AA WC nio HpAETC Ui COVVE HXCTh, XÀ npHHCCETh BPATA KT CRON манастырь °), н Tov n norpecers. Mogens xc na- ciřského jazyka tobě se rouhajiciho, zahub tří- jazyčné kacířství, a rozmnož velice svoji cirkev, a všechny v jednomyslnosti shromázdi, a stvof vzácné lidi, jednostejně smýšlející o pravé víře tvojí a pravém vyznání, a vdechni v jich srdce slovo svého učení, neboť tvůj jest dar. Když jsi přijal nás nehodné k hlásaní evangelia Krista svého, usilující o dobré skutky a konající věci tobě milé, jež jsi mně byl dal, jako svoje, tak i tobě odevzdávám je. Opatruj je silnou svou pravici, pokryvej je krovem křídel svojich, aby všichni chválili a slavili jméno tvoje, otce i syna i svatého ducha na věky, amen.“ Libal pak všechny svatým celováním a řekl: „Požehnán budiž hospodin, který nás nevydal v zachvácení zubům (neviditelných nepřátel našich): osidlo ze- třeno jest, a my vysvobozeni jsme.“ I tak zesnul v pánu, jsa čtyřicet dvě léta stár, čtrnáctého dne měsíce února, 2. indikce, od stvoření všeho míra léta 6377. Rozkázal pak apoštolský všem Řekům, kteří byli v Římě, taktéž i všem Římanům, aby se svícemi shromáždili se a zpívali nad ním, a vy- strojili průvod jemu, jakoby vystrojili samému papeži. Tak i učinili. Method bratr jeho prosil apoštolského řka: „Matka nás zapřisáhla, aby, kdož z nás obou dříve k (poslednímu) soudu půjde, přinesl bratra do svého kláštera, a tu jej pohřbil.“ Rozkázal 1) Slovo to schází v rkpp. III. V. VI. VIII. IX., Vatik. V Ryl., Vlad., Lvov. schází celé toto rčení (п @тъ — MZMKA), a misto FAArOMIONIATO }ез6 -цинхь. — 2) Ву! тр. квроу в ересь, У1а4. трисхыуные кжры ересь. — 8) Ryl., Vlad., Lvov. ovcnmema. — *) Slovo to schází v ostatních rkpp. — 9) Ryl, УЮ4. подкихлющиее се. — 6) Žalt. 123, 6. 7. V rkp. Vatik. místo to skráceno, v Ryl. neúplné. Slov. a čes. text se liší. — 7) V rkpp. III. .— VI. УШ.— Х. нстаънныхъ (HCTARMIUNE), XII HOTABHIN нхъ; místo c&poyunmca v nékterfch cmüpovum (-um). Ve svrchu dotéeném bulh.-srb. skrácení této pannon. legendy dí se, Ze ,OVEEXEEL O CROCML D ECTAEMENN, H при- ZEAEb OVYECHHKA CEOCTO, ниже BLICTh епископь въ Анк (tak), Čapkovy n Arresapn, l'opazsa, Haovua, n cnxe OYBEIPABL 0 mpAEOCAARHEH KEpK H HAOVYHEb Xb, H TIKO HpTAACTb AOVXb CHOU KT povit BOTA MULA“. (Se- znav, že zemře, povolal učenníka svého, jenž byl biskupem v Likii, Savu i Angelara, Gorazda, Nauma, a ty na- pomínav k pravoslavné víře, a poučiv je, tak odevzdal ducha svého do rukou boha živého.) O těchto učennících vypravuje zvláště tak zv. bulharská legenda. Srv. Časopis Cesk. Mus. 1848, I. 11 sld. — 8) Že sv. Cyrill zemřel dne 14. února r. 869 (ne 868, jak se domnívají Assemani, Dobrovský, Ginzel), o tom v. hl. Racki, Vick 227 — 231, též Dudík Mährens allgem. Geschichte I. 182 sq. O jeho posvěcení na biskupa v. zvl. Rački, 220. O malbách v ko- stele sv. Klimenta viz zvl. rozpravu Dr. Dudíka: Neuentdeckte Fresken aus dem Leben der heil. Apostel Cyrill und Method in lom (Mittheilungen der k. k. Central-Commission zur Erforschung und Erhaltung der Baudenkmale. Wien 1869, p. 1—8); dr. Csell-Fells: Rómische Ausgrabungen im letzten Decennium (Hildburghausen 1870). Srv. též rozpravy: Památky po sv. Cyrillu a Methodu v krajích naších, ve Světozoru 1858— 1859, a v Slovenských Novi- nách 1857, č. 2. 5. 11. 29. 91. — ®) Ву!., У1а4. прькте приндеть, дд принесеть его Бь ской Братюии м., Lvov. KO CKOUML Братамь ко и. 10 

Strana 38
38 ŽIVOT SV. HEdib BENOMHTM H BR pAKOY M ZABHTH NN FEOZAH ME- NEZNLIMH, но тако дрыжд MH CEALML ALNIH, FOTOKA HA поуть. Рекошх же къ хпостолнкоу PHMCTIN ENNCKONH : Понеже есть Богъ, mo MHOTAMT ZCHAAM'A XOdbul, прикелъ H CEMO H ZAC доушоу его HZAWE, ZX€ €MOY достонть леждти , muso vecrHoy Movdoy. Peve ie апостоликъ: To za CEATbINIO его H MOEOEb, pHM- CKbIN OEAYAH MPBCTOYNAL %), MOTPEEOY н къ моемъ rpOGT, къ церкви cBATATO anocrona flerpa. (TERIA me EpATh сего: To nonene mene uc послоушасте, и не дасте ми его, де вы есть MOEO P), AX AA- жеть къ церкки скатаго Климента, съ HHM же есть съмо пришел. Tlogent ae ANOCTOAHKT CRTEOPHTH TAKO, H DAKMI съБракшимся ENICHONOME BCEMB, H YEHHAYEME *), H RCRME MOXEME, MPOBOAHTI в хестно. Хотащнм же положнти н, рекошл епископи: @тгкождыше рако\, кндимЪ, аще есть цжлъ °), еда есть YTO EBZATO ots nero. Н троуждышеся много, не могошх @т- VEOZANTH ракы, по Божию покелжнно. | тако съ pa- кою ETAONIWX H KR FPORB, O XECHOYIO cTpAMOY олтара къ Церкки сватаго Климента, ндеже пауАшл тогда MHOTA уюдесл Бывати, еже видтеше Римлане, ROME са ПрнложнНШл сКАТЫНН его H хестн, и MANN CABIIE HKOHOV 5) его надъЪ гроБомЪ, WAYAWX CKETI- TH 7) надъ ннмъ день н нощь, хкалаще кога, про- слаклАющаго тако, иже н сдавать °). Томоу EO есть слава но уесть въ къкы, аминь ®), CYRILLA. papež, aby vložili jej do rakve a zatloukli hřeby železnými, a tak choval jej sedm dní, připravuje na cestu. Řekli apoštolskému římští biskupové : „Jeli- kož bůh přivedl jej, který po mnohých zemích chodil, i sem, a zde duši jeho vyňal, zde jemu sluší ležeti, jako ctihodnému muži.“ Apoštolský řekl: „Za svatosť jeho i lásku římský obyčej přestoupím a pohřbím jej ve svém hrobě, v chrá- mě svatého apoštola Petra.“ Bratr jeho odpově- děl: „Jelikož jste mě neposlechli, a nedali mi ho, nechť, je-li vám libo, leží v kostele sv. Kli- menta, s nimZ jest sem pfisel.* Rozkázal apoštolský, aby tak se učinilo, a aby všichni biskupové, mniši i všichni lidé se opět shromáždili a provodili jej počestně. Když jej chtěli (do hrobu) položiti, řekli: bisku- pové: „Otevřemež rakev a vizme, zdali jest neporušen a zdali jest něco vzato od něho.“ I namáhavše se mnoho nemohli otevříti rakve z boží vůle. A tak s rakví položili jej do hrobu, po pravé straně oltáře v kostele svatého Kli- menta, kdež tehdáž stávaly se mnohé zázraky, jež viděvše Římané více oddali se jeho svěcení a poctě, a namalovavše obraz jeho nad hrobem, svítili nad ním den i noc, chválíce boha, jenž tak oslavuje ty, kteří jej slaví. Tomu budiž sláva i česť na věky, amen. 1) Ryl, Vlad. m HOPpEeRCHOV BbITH. — 2) RyL, Vlad., Lvov.: .. MOEOEb Eb puMbCkbill OBBIYAM, Пришьль, morpe&oy w... — ?) RyL, Vlad. oyroxuo. — *) Místo епнскопемъ m vepubnewms mají rkpp. IV. X. XI. XII. CTPHRHUKOME (kněžím). Ryl., Vlad., Lvov., ponékud jinak: | пакы сьвракше се епископи, w Cb EhCTMH MOAN- мн, хотеще п прокоднтн хъстно, рекоше: — 9) Talo tii slova scházejí v RyL, Vlad. a Lvov. — 9) Rkpp. Ill. V. VI. VIII. IX. (n) Konynnoy (skonäni). — 7) Rkpp. II. VII. nogexsma. cEziIH. ropzTM, Vatik. .. ero, wu nocra- EHMJA "AAT г. €. H MPEXCTOANOY EMOY CO свещлыи день п... — 5) Rkpp. IL VIL cgoa oyroamuku. — 9) Tím se končí všechny rkpp. pannonské legendy. Jediné ve Lvov. II. jest přídavek (v Šafaříkově vydání pannon. legendy kap. XIX. XX.), vzatý z pochvalného slova oběma apoštolům i na Rusi i v Jihoslovanech někdy běžného (v. níže). Na konci rkpu. I. pannon. legendy o sv. Konstantinu jest stručný přídavek, obsahující zprávu o vynalezení „ruského“ (t. j. slovanského) písma sv. Konstantinem (srv. str. 12, pozn. 1.), rozšíření pravověrné víry a „ruského“ písma mezi Moravou, Čechy i Ljachy, a vyhubení obojího sv. Vojtěchem. Zpráva tato, která vešla i do chronografu z r. 1494 (rus. překl. Dobrov. K. i M. 118), podává se v této sbírce „Fontes“ na jiném místě, mezi „Scriptores exlranei“. 

Strana 39
TI. ŻIVOT SV. (Legenda Mscaja anpuxa въ -S- Abuh P) NAMATŁ H житию RANIRENATO OTŁIJA HiHICTO H OYYHTENA Meoo3un, ap- xuenuckonx Mopagkcka. Господи °) Благослови отьуе. I. Bork RAAB Il RCCMOTAM, Hdi€ ICCTh CTHODHVE GTE WCEHITHIA HE EHTHIC UbCAYbCHAB, EHAHMAR me и некндимма, © оукрасилъ EbCAEOIO KpACOTOIO, юже KETO (PAZMOHUAAM, HOMEHUAAH HO MANOV, OTR YhCTH MOWETb pAZOVMTTII H TOTO MOZNATI, HE KCCTb CTEO- PHNA cua XtAA AHERHA в многл, Отъ келнкоты 60 н доБроты AEVE HO pAZM'BICAON ! pOXHTCAb IX мокдрьстко\еться 2), иже поють дигели Трьскатымь гласомь H RbCH MPAROKEPLHIN CAAKNME Eh CUATEN TPOHIH, CHPTYL EE OTbIJI H CLE H CHATTMb AOVCT, еже есть въ трьхъ OVNOCTACHXE, еже можеть къто TPU AHYX penn, X RE юднномь GObCTER. Првже GO BŁCAKOTO YACI Il BPEMENE H ARTA, HAYE KŁCAIJEMŁ OYMEMb Il CEMEICVEHb NEMVEThCKEML, OTbijb CAMB честь сына pOXUYE, MIKO m€ pecve nprMovApocTb 7): lipzae &EbctN& хълиъ ражають MA. H 6% exanre- лин рехе сло GOMRHIE CNOKO пржунстымн оусты, KEUNGUJCA UY NOCARĄŁNAM ASTA, нашего радн спл- cemuA: zs въ отыун, A orTbib H& HHt?) (rz того же отЬуд H CHATEIH JXOVXE HCKOAHTb, IUiO 26 peve CAME CHNK GOMNIEMNh FAXCEMb: Доухъ HCOTH- NRK, иже @тъ отыуд исходить ©). Ch вогъ съвьрышь вьсю ткарь, мко глаголеть Дакидъ 7): Словъмь господньмь NEEECK OYVTRbp- дншаса, и доухъмь оустъЪ го EbCA chan нхъ. Ако B) V rkp. I. püvodné wscaya umm KT + METHOD A. Pannonská.) Měsíce dubna 6. dne památka a život blaženého otce našeho i učitele Methoda, arcibiskupa Moravského. Hospodine žehnej otče. I. Bůh dobrotivý a všemohoucí, jenž stvořil z nebytí v bytí všeliké věci, viditelné i nevidi- telné, a okrášlil všelikou krásou, kterou když někdo uvažuje a o ní přemýšlí málo, z části může rozuměti a toho poznati, jenž stvořil taková díla podivná a mnohá. Neboť dle velikosti a do- broty děl uvažováním i původce jejich se posu- zuje, jejž opěvují andělé třikráte svatým hlasem, a všichni pravověrní oslavujeme v svaté trojici, totiž v otci i synu i svatém duchu, to jest ve třech podstatách, jež možno tři osoby nazvati, ale v jediném božství. Neboť před všelikou hodinou i časem a rokem, nad všeliký rozum a pomyšlení netělesné, otec sám syna splodil, jakož řekla moudrost: Před pahrbky já jsem se zrodila. A v evangeliu řeklo samo boží slovo nejčistšími ústy, vtělivši se za posledních let k našemu spa- sení: Já jsem v otci, a otec ve mně. Od téhož otce i svatý duch vychází, jakož řekl sám syn božským hlasem: Duch pravdy, kterýž od otce pochází. Ten búh dokonal všeliké stvoření, jakož dí David: Slovem hospodinovym nebesa utvrzena jsou, a dechem úst jeho všecka moc jejich. Ja- › дьнь, kdežto ve všech ostatních rkpp. (a též na konci I. v XVII. kap.) a i v jiných památkách, jak svrchu ; ditum 11. máje (vyskytajici se i v prologu i v tist. Cetjích Minejích) jest mylné, o čemž srv. i poznámku Bodjanského ve Čteních, 12. — 2) V ostatních rkpp. schází. — 3) Ve všech rkpp. chybné MbpbTET €CTb, COŽ Šafařík i Bodjansky opravili, jak svrchu. — 4) Prísl. 8, 35. — 9) Jan 14, 11. — 6) Jan 15, 26. — 7) Żalt. 33, 6. 9. * 

Strana 40
40 Th pere, H GHWA, Th MOBEVE, H CKZBAAINNCA. Mpx- W6 BbCEXb CETUOQH YAOBLKHA, MbpbCTb OTB ZEMAA HpHICMAA, OTR CEBE XOVIIO EELXEXHOVET EHEOTb- WHHMT ATXHOBENHIEME, H CNOBEChNEIN CHMTICAE H CA- MOBAICTh MAUR, ANA EBBEXETL BROPAH, ZANOKSAL ZA- HOETAAER !CMOY HCKOVCLHOY, XA AUIE CEXPANNTb 10, W HptEOVACTb BECRHMBOTbHE, AE AH HpLCTOVIHTb, CRMboTHIO OYMboCTb GTE CEOICHL KRONA, A M6 (TE ROAHiA BENTHNA. ÜvzbpnEn ME AHIAHONG YNOBEKA TAEO HOYbTCHA M OVCTHMA NX TO MECTO, CE HErO ME TT CHOIEIO PRAPAHNEIO CRMAXC, M CETKOPH MNpECTOY- HHTH ZUIOETÀL, H HZ pAM HZPCLÜX YAOBZKA, H CEMbp- THIO OCOVKb, M @TTONE OVCTITH NAYATR NENPHIAZNb, EAAZUNTH MHOTAMH ERZUbMH YAOETZYbCHEH pOXL. liz wc OcTAEH ROPE ECMIEOIó MHAOCTIIO H NO- E'BERIO AO HKONbIJA YNOBRKE, NE HA KOICGbAO ARTO H LORMA HZEbDA MOVA, H MEH AMOXbME ABM HX M HOAEHPL, XA CA TEMA DOXORANIC, ERCH NA AOEpOIC OVCTHAH, MKOKE Et CHOCR, Hih€ OYHOHA IbpHEM HA- puyarH uua rocnoxne. CWoxm 2c moTOMb OYTOGib EOFOY MpRCTABAEHE ENCTh. ou NPALLALNE CA ORPRTE E pOAt CEOCHb, ROTODA MZGHCTb KR KOBAYEZR, AA CA EH MACH ZCMAR MANGANNAA TBAPH GOMHEM H OVKpA- CHAX. BpAAME, mo pazXticUln mzHEL, ZABNOVb- MICM'E WE EBCEH'A, EOTA MOZNA, H APOVIE CA IEMOY WApeye, H OBRTOBANNIE npunTn: lAso m» crucun TEOICMb EAATOCAOECHH. EOVXOVTb Lhcu mzzun P). lcu mo orpazoy XpucroROY HA lOpOY H5 JbpTEOY RAZRE- AENE EbCTh. HiAORK uxovm TbcTbu 7) noroyeu, H MECTGHIIO EHXE (TEL ZCHAA XO HCECCC, MITCVH ME ROAMIA EBCKOXANIA H CRXOXAQUA DO NICH, H Eb EM- FOCAOECNHHXE CHIMORE CEONXE O XpucTEt mpopovbh- CTKOEA. Hocujs && Crvnrr Moas npznurt, Eoaun ca maxb. Hoga AgbcuruAMuckAATO mpAEbABHA HCTIME- W1 H NEMOPOYLHA KNHFEI CRKAZAIOTB 7), nckovurcumc NpHNME, MPLTHONEKT ME, GNAPOCAOBLNE BHCTh BOMEMb. Moucn ch Apounub gm ucpruxm GOMNNXE Gora (Pa- PROCOBR Wipeveca, H LIOVYN ÉrVvNTR, &odiuun MoAH HZBEAC RA JAbHC OEMETMb CRETATMb, X EL Hou CTEAWEME OFHEHEML, HO MOPE RDOEH; H MpouXoV no covxoy, à Crynrawm noronu, NN EL MOVCTHNN BEZ- KOXbNÉ MOAM NAMOH BOXBI, H XARBA ANFEARCKAFO NA CHTH H AETHIL, 1! FANFONIER Ch GOFbMb AUIBMb KT AHIJIO, MAKO RE IECTh E'RZMOAbNO YNOBEHOY CB GOPEIb PMWOAATH, ZIKONT, MOXbM'E AACTh GOMNEME MLPCTEUL ZIVOT SV. METHODA. kož ten řekl, a učiněny jsou, on rozkázal, a stvo- řeny jsou. Přede všemi stvořil človčka, prst ze země vezma, ze sebe duši vdechnuv životvorným vdechnutím a rozumnou mysl i svobodnou vůli dav, aby vešel do ráje, přikázaní přikázav mu na zkušenou, že, zachová-li je, pobude nesmrtelný, přestoupi-li je, smrtí zemře ze své vůle, ne však z božího rozkazu. Uzřev pak ďábel člověka takto poctěna a pozdvižena na to místo, s něhož svou pýchou spadl, spůsobil, že přestoupil rozkázaní, a z ráje vyhnal člověka, i k smrti odsoudil i od- tud podněcovati začal ďábel, pokoušeti mnohými osidly lidské pokolení. Ale bůh neopustil z veliké milosti a lásky do konce člověka, nýbrž na každé léto a dobu zvolil muže, i zjevil lidem skutky jejich a zápas, aby se těm spodobňujíce všichni k dobrému pod- něcovali, jakož byl Enos, který opovážil se první jmenovati jméno páně. Enoch potom bohu se líbiv skonal. Noe spravedliv našel se v pokolení svém, potopy znikl v arše, aby se opět země naplnila stvořením božím a okrášlila. Abraham, po rozdělení národův, když všichni zbloudili, boha poznal, a přítelem jeho se nazval, a slib přijal: Pozehnäni budou v semeni tvém všickni národové zemé. Isák na podobnosf Krista na horu k obětí vyveden jest. Jakub modly testé zahubil, a že- břík viděl od země do nebe a anděle boží vstu- pující a sestupující po něm, a v žehnání synův svojich o Kristu prorokoval. Josef v Egyptě lidi nakrmil, božím se zjeviv. Joba ze země Huz sprostným, upřímým a bohabojným písmo na- zývá, jenž zkoušení přijav a přetrpěv požehnán jest od boha. Mojžíš s Aronem z kněží božích bohem faraonův nazván, a mučil Egypt, boží lidí vyvedl ve dne oblakem světlým a v noci sloupem ohnivým, i moře rozdělil; i prošli po suchu, Egyp- fany však potopil, a v poušti bezvodné lidi na- pojil vodou, i chlebem andělským nasytil i ptáky, i inluvil s bohem tváří v tvář, jak jest možno člověku s bohem mluviti, zákon lidem dal, božím prstem napsav. Ježíš Nave lidem božím zemi rozdělil, s protivníky bojovav. Soudcové taktéž mnohých vítězství dosáhli. Samuel boží milosť 1) Genes. 22, 18. 26. 4. — ?) Tak ve vsech rkpp.; u Safaríka chybné M&cTua. — ?) Táž slova jsou i ve slov. bibli (Job I, 1.); tesky pieklad místa tohoto vzat ludíž z české biblí. 

Strana 41
ŽIVOT SV. идинсакъ. Нсоусъ Илкыгниъ: (0367. BOMNIENT ZEMMO PIZATAN, протикьникы EOICEAET. CovXum Tako ME MNOPFLI nOGTAH CRTEODHUIA. Boalo MHAOCTL приныъ We Слмонлъ, APA noMAZA Hw nocTAiEM TOCHOANbMb слокъмь. Длкидъ кротостию людн расплсе '), n mt- CHARME GOMMIAUT NAOVYH. CONOMONE мокхдрость GOT% EOTA HpHHM' HAYE EbCRXE YAOETHE, MHOTI KAZUNM доБра съткорн CB TPUTRYAMH, APE M CAWE недо- wonbya. Maur ZBROEOY MOXbCHOY OEAHYb TAAYEMD, I MLPTER OTPOKN ERCKPEWL, H OFNL CH HEEECE CAO- KEMb CENCCE, попаль MHOTW, H жьрткы CHIKLIKE AMELNEMb OTHEMb, MLPZBKEIIN же HepEtm HZEHLT, WEZHAC NA небо ил колесниун OTULNEH H KONNXT, OVYENNKOY JAKE COYroyEh XOYXE. ČAHCKH, Mmuxors принмъ, соугоува уюдесл съткорн. Проунн пророци, къЖьдо H5 свою время, O ANBbIEIXE BCHIbXE XOTA- PIXE BTITH пророхьсткокашл. Mois REMEN no cux& ходатан мелио ветъ- хымъ хаконъмь и новымь, крьстнтель ?) Христокъ H CEETAZTCAb H пропоктдатель жнкыныъ же H Mbp- TERML RüCTb. Cuarun anocrowm Петръ н Павьлъ, CE üpovuMH OVYCHHKL! XpucTOE'H, IMMO M'EAHHM EbCh MINT прошьдъшл, OCETTHIJA Bhclo демлю. По снхъ MOYVYECHHIH KoLEbMH CEOHMN ONEUJX CKEbpHOY, X MA- CTOAbNHH CEATHHXE AOCTONE, IACADA Hpbuibiuews ?), многъиь подкнгъмь H TDOVARHb DOTMIBCTEO pAZApOY- шнша. Селькестръ YbCTbHOH TObMH CRTH WU -Hi- отыуъ, келнкаго (bcapa KocrauruHA Hà nono при- HUE, CEULME Mb)ETIN CRELPART KE MNuken, Rpm no- ERJU H MPOKNATE H, H IEPECh IClO, IOdiC E'bZAENZAUMC WA CBATOVIO TpONNI0, MKO же BE ÂBPAUMT ннъгда Ch TpbMH CETL п см. OTPOKE [JbCAPA NZEHAE, H @TH Мелхиседек, цьслря Сланмьска, EXATOCAOEAENIIC npin- MTB OM XNB6% H вино. Bt Ro нерти Богл кыШьНя- aro 9). Длмлсъ S) же п Феологъ Григорин съ сътъмь H MATHIOACCATE OTbIh H CR ECMHHHIHMb IbCADbHb Феодосшемь, къ Цьслриградь поткырднша скатын COVMEBONE, IEE IECTh EEPOVIO KT €XHNE EOFE, A Ma- KEXOHHM OTCEIBIIE проклашл и он XOVAOY IPO, OE rurovune ni ckaTEH Aoyys. Келестниъ н Курилъ Ch ABERMA CETOMA OTbijk U CE XpOVTIIMb Цьслрьмь WB Cjecn Mecropum pazkpovumum c& Ebcem Бла- дню, юже глаголаше нд Христа. ДЛькъ н Auaronn Ch пракокжрыныныь уыслрьмь Маркнанъмь п съ METHODA. 41 přijav, krále pomazal a ustanovil božím slovem. David mírně lidi pásl, a písním božím naučil. Šalomoun moudrosť od boha přijav vice než vši- chni lidé, mnohé průpovědi dobré vzdělal s po- dobenstvími, ač i sám nedokončil. Eliáš zlobu lidskou na jevo postavil hladem, i mrtvého člo- věka vzkřísil, i oheň s nebe slovem snesl, i po- pálil mnohé, i oběti spálil divným ohněm, mrzké kněží pobiv, vzešel na nebe na voze ohnivém i koních, učenníkovi dav dvojnásobného ducha. Elizeus plášť vzav dvojnásobný zázrak vykonal. Ostatní proroci, každý svého času, o divných věcech, které měly býti, prorokovali. Jan veliký po těchto prostředník mezi sta- rým zákonem a novým, křtitel Kristův i svědek i kazatel živým i mrtvým se stal. Svatí apošto- lové Petr i Pavel s ostatními učenníky Kristo- vými, jako blesk celý svčt prošedše, osvítili celou zemi. Po téch muéennici krvi svoji omyli skvrnu, a nástupci svatých apoštolův, krále křtivše, mno- hým bojem a namahánim pohanstvi vyhubili. Sylvestr ctihodný s třemi sty i osmnácti otci, velikého cisaře Konstantina na pomoc vzav, sněm první shromáždil v Nicaei, Aria porazil i proklel jej i kacířství jeho, které zdvihal na svatou trojici, jakož byl Abraham někdy se třemi sty i osmnácti sluhami krále pobil, a od Melchise- deka krále Salemského požehnání přijal i chléb a víno. Neboť byl knězem boha nejvyššího. Da- masus a theolog Řehoř se stem a padesáti otci i s velikým císařem Theodosiem, v Cářihradě po- tvrdil svatý symbol, to jest věřím v jednoho boha, Macedonia však vyobcovavše prokleli jej i rou- hání jeho, které hlásal na svatého ducha. Coelc- stin a Cyrill se dvéma sty otcův i s jiným ci- safem vEfese Nestoria vyhubili se vším bludem, jejž hlásal na Krista. Lev i Anatolius s pravo- vérnym cisafem Marcianem i se šesti sty i třiceti otci v Charcedoně Eutychiův nesmysl a blud pro- kleli. Vigilius s bohulibym Justinem i se stem 1) Вкрр. Ш. УП. VIIL. cnace, VI. ovnace. (Srv. 1 Paralip. 11, 2.) — ?) V rkpp. I. V. &p&cTHTEMO, patrné chybně. — 9) Вкрр. У. УП. крещыше. V rkp. I. píše se témèf naskrze ybcaph, v ostatních qip&. — “) Geues. 14, 18. — 5) Ve vàech rkpp. XA cAw& e; aviak Auc me opraveno uZ na kraji l. rkp. 11 

Strana 42
42 .$.10 CETL H TDLMH ACCATOMH OTbib EE XAXbEHAONT GuŁTOYXOEO ECZOYMNIE H ENAXENNIE NpOKNAWA. Къги- лин CE GOFOOVTOĄbHTJIME HoycTHNEMŁ H CE CETEMŁ n x. M -€-TRIO OTŁIb -€- CHNŁME CECTABILWE, HZUCKARŁUWIE *), NpOkNAWA. Аглфонъ лпостольскый пл- neb, Ch ARKEMA CETOMA *) 11 -0- OThijh, Ch YbCTh- whuMb KocTAHTHHEMb QbCApbMb HA IUCCTEMb CENHDME многы мАтежа късколошл, HZPEHAETUIC, NpOKNAWA Ch EbCEMM CENbMHHKH темн, рекоу же (QQeoAopa Фараньскалго, Секгнрх me н llupoma, Kypa Ane- żanypockaro, GHopnia Puwmkckaro, Manapun AuTHoxHH- CKATO, H NpOYJA NOCHEWDNNKE HXE, A KPŁCTHIANG- CKOVIO EBPOY, нд нстинъ постлвльше, оутвьрдншл *). II. llo cux& 5e EbCEXE GOTE MUAOCTHETIH, UE хощетьЬ, ДАБЫ BŁCANE YNOBEKE CHACENE БЫЛЬ d HE pAZOVM' HCTHHBI AH WpNIIDVE, E'h HAMA ASTA, RZN кл радн нашего, © NIEME 6 CA H6 Et HHELTO же HHKOAM же попеклъ, на доБрын УНнЪ ЕЪ7дЕНЖе HA- шего OVYHTEAM, влаженаго оуунтела Межодна, iero же BhCA доБрым двтелн и Подкигы приллглюще сихъЪ OVrOAbHHIJEXE NO EXHHOMOY HEMOCTHAHMECA. (ÚDERMI EO pAEBWR EZ, OETXR di€ MAVHM MbHHH, 3 APOYFEIUXE EOMIH, CAORCChNWLIA 7) XETEABIO NPRCNTEE, A ATTCMh- ным слокъмь. КьсвмъЪ EO CA OYNOJOGAh RECZNE OBpAZT нд себ IABRAWE, CTPAXK BOMHN, ZANOBRAL- HAMO XpAHCHHM, QVAThCEOIO YHCTOTOIO, DpHXT;/bWH MO- MITE'H H CBATHINA, CAOBO CHAŁHOIE в кротъкок, сильно MA DpOTHELNWIIM, A HpOTEKOEC на приюемлющам кахд- ник, мрость, тнхость, мнлость, MOBLEb, CTPACTh H TbpbRTHHIC, EhCC @ КЬЫСАХЬСКЫНКЪ БЫКЛЮ, ДАБЫ EhCA fipHOED EU ?). Bs mne pOĄA NEXOVAA GTE OGOIĄCY, NW ECALMI AOEDA H YbCTbHA, ZHAICMA NŁPEESIE EOPEMb H IbCADbMB н вкьсею Селоуньскою CTPAKOW, IAKO ME H TRAECh- WHH юго OGPpAZE MENAAWECA. [lo TOMOY aic n nips- qu 6), люБАЩЕе H HZĄSTŁCKA, YLCTŁNEIA EECZĄH AE- MXOY, AOHACHC IJLCAph, OVETAGERE EBICTPOCTŁ (его, кнАженню юмоу дасть дръжати Словжньско. Рехе 7) ŽIVOT SV. METIIODA. šedesáti pěti otci pátý sněm shromáždivše, a vy- šetřivše prokleli. Agathon apoštolský papež s dvě- ma sty i sedmdesáti otci se ctihodnym Konstan- tinem cisafem na šestém sněmě mnohé bouře zamezili, a vyhnavše prokleli se všemi sněmo- vníky těmi, totiž Theodora Faranského, Sergia i Pyrrha, Cyra Alexandrinského, Honoria: Řím- ského, Makaria Antiochenského a ostatní pomoc- níky jejich, křesťanskou však víru na pravdě postavivše utvrdili. II. Po všech tčehto búh milostivý, jenž chce, aby každý človčk spasen byl a poznání pravdy došel, za našich let pro národ náš, o nějž nebyl nikdo nijak pečoval, k dobrému činu pozdvihl našeho učitele, blaženého učitele Methoda, jehož všechny ctnosti a zápasy porovnávajíce s těmi bohulibými muži po jednom nezastydime se. Ne- bot oněm roven byl, oněch málem menší, jiných však větší, výmluvné činnosti předčil, činné však slovem. Neboť všem se spodobniv všech způsob na sobě jevil, bázeň boží, zachovávaní přikázani tělesnou čistotou, horlivé modlitby i svatost, slovo mocné i mírné, mocné na protivníky, mirné však na ty, kteří přijímali napomínání, hněv, tichost, milosť, lásku, strasť a trpélivost, véechném v&e- cko učiněn jest, aby všecky k spasení přivedl. Byl pak rodu ne nízkého s obou stran, nýbrž velmi dobrého a poctivého, známého prvé bohu i císaři i celé Soluňské krajině, jakož i tělesná jeho podoba se jevila. Proto i odpůrci, milujíce jej od dótinstvi, uctivosti mu prokazovali, aż ci- saf, seznav bystrost jeho, dal mu v drżeni kni- żetstvi Slovanské. Řekl bych pak já, jakoby před- 1) Tu scházejí nepochybně některá slova. — *) Ostatní rkpp. cTOM%, což spíše se snáší s pravdou. (Hefele, Conciliengeschichte III. 236.) — ?) V rkp. IV. schází celá tato I. kap., jakož i počátek následující až ke slovům Bt me poąa; rkp. ten zabinś: Ceu cmarwm Medoxun st poma atd. Spisovatel této legendy uvodí tu na posle- dním místě šesté všeobecné koncilium r. 680 v Cářihradě odbývané, nikoli sedmé v Nicaei r. 787 shromážděné. Srv. o konciliích těchto zvl. obšírné dílo dr. Hefele, Conciliengeschichte, o Nicaejském III. 410 sg., též 646, 650, 671, IV. 259, 310, 418, 461, dle čehož dlužno opraviti mylné domnění Bielowského (M. P. h. I. 86) o tomto konciliu. Pozoru hodno, Że i papeż Jan VIII. v listě k Svatoplukovi (r. 880, v. niZe) mluví o „sanctis sex uni- versalibus synodis“. (Slovo sez schází jen u Bočka, Cod. dipl. Mor. I. p. 42.) — *) V rkpp. VI. VII. cxoBecnoio. Místo hned předcházejícího g0XHH má rkp. V. sone (Śaf. Болт). — 5) 1. Korint. 9, 22. — 9) V rkpp. IV. VII. F'apyn (Rekové), jako u Šafaříka. — 7) Tak ve všech rkpp. (Šaf. pekov.) 

Strana 43
ŽIVOT SV. "€ AZ, KO DpOZhpA, EMEO H XOTAUIC оуунтела Сло- EENIGME NOCEMATII H пьрькалго дрхнепнископа, дабы HpOOYYNNE CA ELCEME OEHYACM'E CAOKSHŁCKEHME н оБЫклЪ I momanoy *). 1П. Сътворь же въ томь кнажин летл многа, H OVZb) многы мълЕы Бещиньны °) къ жнтни семь, прхложн хемьнъл тьмы колю ?) нд небесьнъих мы- cau. NexoTAWMIE 60 YŁCTŁNEIM ĄOVUIA OPpLWETUTH NE- NPEEHNBAOJJAMH BE BRAKE, H OBPpOTŁ EPLMA, NZETICTŁ кнаженна, в шьдъ EE Длнмсъ, ндеже жнкоуть сва- TIM OTŁUN, MOCTPHIE CA оБлжуе ET YbQNW'H pHZH, mW E% NOEHHOVIA CA NOKOPEMb, H CEEBPLIIAR EbCh HCI'BANT. MLUHWLCKRIN YNWE, A KNHFAXND придежд °). IV. Приклюхьшю ie CA BPEMENH TAKOMOY, H по- съла heaps по философа, ¶ ro, kn Kozapm, A3 üOMTL H CE COEOIO HA nOMOQIb. Baxoy 60 TAMO Жиндоке NDbCTbIAWbCKOYIO KtpOV — RCAbMH — XOVMAIJE. Онъ же рекъ; lAno roroms €cMb Za KpLCTHRNLCKOYIO EtpOY OVMPKTI, M HEOCAOVIUA CA, NB WBbAB слоужн, KO PAG, MLNGWOY GPATOY, NOBINOYIA CA IEMOY. Cin we молнткою, д философъ словесы преможеть м, и посрамисте 6). КидеЕъ же цьслрь п плтридрхъ подЕнгЪ CrO AOEQR HA БОЖНИ MOYTh, BEAHWA H, AX ERA H CBATHAH APXHEMHCKONA NÀ YbCTHOC MECTO, ндеже юсть потрева такого моужда. № рауьшю we, оуноуднша н, н постдвишл н нгоуменл въ млиасты)рн, нже ндрнуають ся Полнхронъ 7), емоу же IECTh CE- MtpiS) -k. H -A- CHOVAOEC ZMATA, A OTŁIJh OBNAE +0. BB HIEMB ICCTb. V. Прилоухи жк ся въ ты дыни Ростнслакъ, KWAZŁ Словвнскъ, съ Скатопълкъмь, посъласта HZ Моравы къ цьсарю Михлилоу ?), глаголющи тако: METHODA. 43 vidal, że jej pošle za učitele Slovanům a prvního arcibiskupa, aby naučil se všem obyčejům slo- vanským a uvykl jim znenáhla. III. Pobyv v tom kniżetstvi lóta mnohá, i uzfev mnohé bouře a zmatky v životě tomto, změnil zvůli pozemské temnoty za nebeské my- šlénky. Neboť nechtěl velebné duše znepokojovati věcmi netrvajícími na věky. I uhodiv na čas vzdal se kniZetstvi a šel na Olymp, kdež žijí svati otcové, a postřih se oblekl se v černé řízy, a byl poslušen v pokoře, vykonávaje všechen úplný mnišský řád, a knihami se zabývaje. IV. Když se nahodila doba taková, poslal císař pro filosofa, bratra jeho, (aby šel) do Kozar, i pojal jej s sebou na pomoc. Byliť tam Židé křesťanské víře velmi se rouhajice. On pak řekl: „Hotov jsem za křesťanskou víru umříti,“ a po- slechl, šel a sloužil, jako otrok, mladšímu bratru, jeho poslouchaje. Tento modlitbou, filosof však slovy přemohl je a zahanbili. Viděv císař i patri- archa boj jeho dobrý na boží dráhu, domlonvali mu, aby jej posvětili za arcibiskupa na vzácné místo, kdež jest potřeba takového muže. Když nechtěl, přinutili jej, a ustanovili jej za opata v klášteře, jenž nazývá se Polychron, jehoZ mira jest čtrnácte měr zlata; otcův pak vice neż sedmdesáte v něm jest. V. Stalo se v ty dni, že Rostislav, kniże Slovanský, se Svatoplukem poslali z Moravy k cí- safi Michalu, mluvice takto: „Z boží milosti 1) O rodičích Methodových viz život sv. Konstantina, kap. II. V okolí Soluně, podnes slovanském, přebývala od VI. století počínajíc, mnohá plemena slovanská, zejména Dragoviči, Rendini (Runchini), Sakulati, Strumjané. (Šafaříkovy Slov. Starozitn. SS 29. 30. Tafel, De Thessalonica ejusque agro.) Dobře pověděl císař Michal (v. níže, kap. V.), że Soluhané vSichni Gistć slovansky mluví. ,KníZetství slovanské^ (i v prologu sluje Method „kHAZŁ Ek CAOKEHEXK") jest nejspiSe krajina Strumská, spravovaná zvláštním stratégem (Tafel p. LXXVIL a 40) čili „vojevodou“, jak sluje Method v Pochvalném slově, níže otištěném. Severní část Macedonie slula tehdáž zvláštním jménem „Slovany, země Slovanská“ (Šaf. Starožitn. 603), a právě toto nářečí macedonsko-„slověnské“ znali oba bratří. — ?) Rkpp. IV. У1. УП. вехунслены. — *) Rkp. IL IIL V. VL u gomw, VII колею. — 4) Tak i v rkp. V.; v ostatních OBMRYC CA. — 9) wnnraxs ve viech rkpp. (Saf. uwurawm.) V klistere Olympskóm prebyval Method se svým bratrem Konslantinem. (Srv. VII. a XVIII. kap. pannon. Zivota sv. Konst., a Translatio kap. XL.) — 6) Že Method šel s bratrem do Kozar, svědčí i život sv. Konstantina (kap. XU. a srv. i kap. X. str. 22 tohoto vydání), klerý podává vůbec podrobnějších zpráv o této cestě. — 7) Klášter Polychronsk$ (IIoÀvyoóso* uovxorýotmov) byl na asijském břehu Marmorského (Bílého) moře, blíže Kyzika, na hoře Sigrianské. (Bodjanský, O vremeni proischožd. sav. pism., str. XXI, pozn. 31.) — 5) V rkpp. III. IV. VI. VIII. ce upa. Hned následující slovo cnovAoBe v rkpp. rozličně se pie: CEMOYĄOEC, QOYXOEC, CENAĄOKE (CHAJE, modius, Miklos. Lex.). — ?) Dle Zivota sv. Konstantina (kap. XIV.) a Translatio (c. VIL) vypravil Rostislav sám poselství do Cářihradu; ale k Svatopluku, knížeti Nitran- skému, ukazují slova v první legendě: CEBEETT CETEODN CE KWAaSM CHOHMM M CY BMopaszaNH. (Transl. má: ipse * 

Strana 44
44 ŽIVOT lAo 50MHIEIO MHXOCTHIO CEXDAEH ICCM'E, H — COVTb wb NH!) BRUIbAN OYYHTENE MNOZI KPLCTHIANH, HZ Kaaxz 2), m wz Tourn, n uz lzurys, oyvagic wn pizMiYb, A MTI CROGZNH, MpOCTA YAAL, H NENMIMT, WE RM UM HACTAEHIVE WA HCTHNOY H paZOVMT CEKI- zana. To, Aonpru 7) KAAALIKO, MOCKAN TAKE MOV, NME (EI HCNPABUTL BŁCAKOY MpAEBAOV. TírAz Qbciph Muxanas peye 65 Œunocoqoy Kocrauruoy: Cvnu- wuwn au, juxocoje, pryb cum? ww cero AX He MOXCTb CRTEOpHTH, pAzEt Tere. Tz ua Tu ?) Axpu MHOZH, H MOHME EpATR CKOIN, Hrovmews Meqeaux, nan me. Ku 60 recra Cexoymannma, xx Cenovuane BhCH 3) YHCTO CNORENBCKH ECCEAOVIOTT. Taria WCcCEMACTA CA OTPEHIH HH EOTA HH IJbCA- pa, NO CNAOKECH CKATAFO ANOCTOAA llerpa, mko c peve 9): Bora goure ca, ybcapa YLTETE. Nr kennio CNEIIMAREUA ptYh, IX MOXHTKOY CA HAXO/HCTA H CE UNEMII, IKE BAAXOY TOTO ME AOVXA, KCTO HE H CH. Aa Toy MEH Fork Hunocopoy CAORENLCKM | KHITH. H aGHIE OVCTpOHEE NHCMEHA H EGECHĄOY CRCTAEAB, WovTH CA ATE MOPAKLCKAFO, monum Meecoxum. Mavarn me MAKM cR nOKOphMb HOEUHOYA CA, CAOV- muru Qunocohoy u oyvuru c& munus. H TpLME AB- TOM'b MUILYEUICHMT, ERZEDATHCTA CA uz Mopakmi, ovve- HHEH NAOYYbUNA 7). VI. Ovuranet sec TAKOBA Ü) MOVRA AMOCTOMIKE Nukona, HOCEAA NO HA, KERAM KNARTH M, KO AN- FEAX GONIA. CuATH OVYCHNIE IETO, MONOÏNb CAOETHR- CKOIE EKANFENINE HA ONTAPH CKATAFO AMOCTOMA llerpa. CsaTH mE HA NONOKLCTKO EAAMENATO Meeeyun ?). Kaaxov mie ETEPN MHOFA YAXb, ane roymaxoy '9) CAOREHbCH WA KHUFM, FNAFOMIONIE: ko HEXOCTONTK HH KOTOPOMOV ME IAZHIKOY HMTETI GOVKORT, CEONNT, 17), piz&t Cupeu m l'onrm m Aarmums, no fluairoroy nu- SV. METHODA. zdrávi jsme, i jsou k nám pi řišli učitelové mnozí křesťané, z Vlach, i z Řek i z Němec, učíce nás rozličně, avšak iny Slované, prostí lidé, nemáme, kdož by nás pravdě naučil, a smysl (písma) vyložil. Pošli tudíž, dobrý pane, takého muže, jenž nás naučí všeliké pravdé.^ Tu řekl císař Michal filosofů Konstantinovi: „Slyšíš-li filosofe řeč tuto? jiný nemůže toho učiniti kromě tebe. Hle pro tebe darové mnozí, a vezma bratra svého, opata Methoda, jdi. Neboť vy oba jste Soluňané, a Soluňané všichni čistě slovansky hovoři.“ Tu nesměli odříci ani bohu ani císaři, dle slova svatého Petra, jakož řekl: „Boha se bojte, krále v uctivosti mějte.“ Ale když velikou slyšeli řeč, modlitbě se oddali a s jinými, kteří: byli téhož ducha, jehož i ti. A tu zjevil büh filosofu slovanské písmo. A ihned ustrojiv písmena, i prů- pověď z (evangelia) sestaviv, vydal se na cestu na Moravu, vzav Methoda. Začal (tento) opět pokorně býti poslušen filosofa a jemu sloužiti, a učiti s ním. A když tři léta prošla, vrátili se z Moravy, učenníky naučivše. VI. Dovédév se o takych muzich apostolsky Mikoláš, poslal pro ně, zádaje viděti je, jako anděly boží. Posvětil učení jejich, položiv slo- vanské evangelium na oltáři svatého apoštola Petra. Posvětil na kněžství blaženého Methoda. Byli jacisi mnozí lidé, kteři posmivali se slovanským knihám, pravice: „Neslusi niżidne- mu národu míti písmo svoje, kromě Židův, Ře- kův a Římanův, die nápisu Pilatova, jejz na quoque genli sue consulens.) Ze by i Kocel, kníže Pannonský, účastnil se ve výpravě toho poselství, jak dí Lvov. II. rkp. životopisu sv. Konstantina (srv. kap. XIV. a pozn.), i Nestor (Polnoje sobranije russkich letopisej I. 11, v českém překladě Erbena str. 17.), a o čemž se zmiňuje i papež Hadrian v listě níže uvedeném (kap. VIIL), ne- zdá se býti pravdě podobným; aspoň bylo tehdáž a ještě r. 865 knížetství Blatenské pod arcibiskupstvím Salz- burským. (Srv. zvláště svrchu dotčené rozpravy [I. Jirečka o knížetství Blatenském.) 1) Rkpp. IV. V. VII. 80 Hb. — *) Rkpp. II. Ilf. VIIL Boxoxs. — ?) Tak i v 1L. V.; v ostatn. rkpp. XoEpz. — *) Tak v rkpp. I. V. VI. VII; v ostatnich To (IV. TEM%) AAME TH. Podolÿkéme, Ze n«, nale (en!) jest slovo běžné ve všech živých slovan. jazycích. (Miklos. Lex. pslov. však ho nemá.) — ?) Tak i v rkp. V., v ostatních ubce. — 59) 1. Petr., 2, 17. — 7) 0 vynalezeni slovan. písma a přebývání obou apoštolův na Moravě v. pannon. legendu o sv. Konstantinu, kap. XIV a XV, text i poznámky. — 9) Ostatni rkpp. Takoro. — 9) Když oba bratří došli do Říma, byl papezem uz Hadrian. Ze by Method byl teprvé v Římě vysvěcen na kněžství, jak tuto a v Po- chvalném slově (v. níže) se praví, není pravdě podobno: bylť už dříve opatem klášlere Polychronského. Místo NONOKLCTKO mono snad čísti spíše ENHCKONLCTRO. V Rim& jsou oba bratří posvěcení na biskupy, jakož svědčí výslovně i Translatio (c. IX). Srv. Raëki, Viek, str. 219 — 224, — 10) Rkpp. IV. VI. xoyaaaxoy; rkp. Ill. má: FOYMAAXOY, CIH pRYb, XOYNAXOY. — 11) Rkpp. IV. VI. cHxE. 

Strana 45
ŽIVOT SV. CaUHIO, ERE ил крьстт господин wannca !). line ANOCTOMIK% NHAATENEJ H TPOMZEYLAHKEI NApCKAL, проклатъ. H покелв юдниомоу спископоу, нже GE тою XE MZEW GOALHL, H CRATH OTE OYYEHHKE CNO- BEHLCKT TPH NONE A -B- ANOTHOCTA. УП. По дьньхъ m€ MHOZEXE фнлософъ, NA соудъ градын, рехе къ Мееодню, вратоу скосмо‹ : Ce, spare, BR соупро\гд BAXOBE, KEANHOY BpAZAOY TAMANIA, H AZE WR ARCE ПАДАЮ, СКОН ДЬНЬ СЪКОНЬ- YAEL, & TH AOBHWH ropoy ) кельмн, то не MOZH, горы pazu, OCTAEHTH oyvenwn cgotero. Mare 50 можеши кымь 3) CHACEHE быти ? VIII. Посъллвъ же Коцель KE anocroxmkoy, проси Мееодни, влаженаго оуунтеля нашего, JA GH temoy отпоустнлъ. Н рехе апостоликъ; He rest IEAHHOMOY TEKLMO, NL H EbCEME CTPAHAME TEME CROBRULCHHHME ChAIO HW OVYHTEXL GTK GOTA H OTE скатаго дпостола Петра, пьрклго HACTOALNHKA N KMIO- YELLIN удрьсткию невесьномо\. Н посъла н, нд- пнсакъ ENHCTOAHIO CHIO : Aunxpuant ENUCKONE u pags Божнн къ Ростн- скакоу H CEATONLAKOVY H Koybaro. Слака BE кыШь- MHXL EOFOV, H HA ZEMAH MHph, BR YENOREIAXE EAX- гоколеник *). Гко 0 BACH AOVKORMAI CNHIAXOME, HX NIA ME жадлхомъЪ съ MENAHNIEML H MONNTEOIO, EX- WErO PAXH CNACENHM, KAKO IECTh ELZĄBHINE ГОСПОДЬ ChJĄGIJA EAMIN, HCKATH IEFO, H NOKAZANE BAM%, MKO NE TEKEMO EBPOIO, NE HW BAAFHIHMN ARAH AOCTOHTŁ CAOVZHTH Богоу. Кжрл Бо Бедъ дЕАЪ MAPTEA IECTL*), H @TNAJAIOTh TH, HNC CA MNATh BOFA ZHAIOYIE, À ABAH са его OTEMETAIOTh. Ile TŁKEMO EO OV CEFO CBATH- TEABCKATO CTONA MPOCHCTE OYYHTEXM, NO н оу Благо- EEpPLHAFO Ybcapa Mnxanna, AA MOCKAA EAME GAUNh- наго фнлософл Костантнил H CE GPATEMŁ, дондеже мы не доспехомъ. Онд же, OYEEĄBBKIUA ANOCTONL- скаго стола ĄOCTOWJIA BANA CTPANEJ, KPOME KANONA HE сткорнсте нихьсо же, нъ къ HIME NpHAOCTE, н сватаго Климента мощн несоуще. Мы же, трь- FOYEOY радость прннмъше, оумыслнхомъ, испыта- къше, посълати Мееодни, скащьше н съ оухени- кы, сына Же нашего, вх страны ваша, моужд же съвьршена рахоумЪмь и правовтрьна, дд вы оуунть, MKO же тесте NPOCHAH, CLKAZAM KLHHTAI ER MZEKE вашь, MO EhCEMOY IJbpkKELHOMOY YHHOY NCNKAHb, METHODA. 45 kříži páně napsal.“ Tyto apoštolský Pilátovci a tříjazyčníky nazvav proklel. I rozkázal jednomu biskupu, jenž touž chorobou byl nemocen, aby posvětil z učenníkův slovanských tři kněží a dva lektory. VII. Po dnech mnohých filosof, na (poslední) soud se ubiraje, řekl k Methodovi, bratru svému: „Hle, bratře, spřežení oba jsme byli, jednu brázdu táhnouce, a já na léše padám, svůj den ukončiv, ty však miluješ horu velmi, nechtěj pro horu opustiti učení svého. Neboť čim můžeš spíše spasen býti ?“ VIII. Poslav Kocel k apostolskému, prosil, aby Methoda, blaženého učitele našeho, jemu propustil. I řekl apoštolský : „Ne tobě jedinému toliko, nýbrž i všem zemím těm slovanským po- sýlám jej učitelem od boha i od svatého apo- štola Petra, prvního nástupce a kliénika králov- ství nebeského.“ I poslal jej napsav list tento: „Hadrian biskup i sluha boží k Rostislavu i Svatopluku i Kocelu. Sláva bohu na výsosti, a na zemi pokoj lidem dobré vůle. Slyšeli jsme o vás duchovní věci, po nichž jsme prahli s žádo- stí i modlitbou, pro vaše spasení, jak jest pozdvihl hospodin srdce vaše, abyste hledali jeho, a uká- zal vám, že netoliko vírou, ale i dobrými skutky sluší sloužiti bohu. Nebof vira bez skutkiiv mrtva jest, a bloudí ti, kteří mní že boha znají, skutky však zapiraji. Neboť netoliko od této duchovní stolice prosili jste učitele, ale i od pobožného císaře Michala, aby poslal vám blazeného filosofa Konstantina i s bratrem, když my jsme nedospěli. Oni pak, dověděvše se, že k apoštolské stolici sluší vaše země, mimo kanon neučinili ničeho, nýbrž k nám přišli, svatého Klimenta ostatky nesouce. My trojnásobnou radosť pojavše, usmy- slili jsme si uváživše, poslati Methoda, posvětivše jej s učenníky, syna našeho, do zemí vašich, muže dokonalého duchem i pravověrného, aby vás naučil, jakož jste prosili; vykládaje písmo na jazyk váš, dle všelikého církevního: řádu zplna, i se svatou mši, to jest se službou, i křtem, jakož jest filosof Konstantin začal boží milostí 1) Věty Балхоу — wantca pojaty téměř doslovně i do Nestorova letopisu (Poln. sobr. russk. lètop. I. 11). Srv. też pannon. legendu o sv. Konstantinovi, kap. XV., text i poznämku. — 2) Horou sluje tu nejspise klášter: na Olympé. — 9) Rkp. IV. c cHME. — *) Luk. 2, 14. — 5) Jak. 2, 26. 12 

Strana 46
46 ŽIVOT SV. METHODA. н съ скятою мъшсю, рекъше съ схоужькою, н кръще- ннишь, ико же исть фнхософъ нихамъ Костин- тинъ кожнѭю кмигодитыю, н да шохнткъ скѫтиго Клниснтя. Такоже же лще ннъ къто въдможеть достонно и пракокърьно съкадатн, скито н кла- госмовено когъмь, и ниши, н вьсею клфохнкнию н ипостохьскою цьрккыю коудн, ди късте оудовь даповѣди кожни нлкъкхи. Сь же вдннъ хранити окъхан, да на мъши пьркѣ хьтоуть апостохъ н скангемніе рнмискъ, тахе смокъньскъ, да сѫ нспъх- нить кинжьной смоко: Ико късхклмѫть господи кьси идъци 1). Н дроугонце: Кьси къдъгмагомють идъкъ радмихънъ вехнхьи кожни, нко же дисть ниъ скѫтън доухъ откъщикати 2). Хще же къто отъ съвьранънхъ кимъ оухитель, н хешющнхъ 3) смоухъ н отъ нстинъ открищиющихъ ни вхѫдн, нихънеть, дьрдиоукъ, ннлко радкрѫати въl, гадѫ кннгъ, идъки кашего, да коудеть отъхоухенъ, нъ тъкъно къ соудъ динъ чьркке, доиде сѫ нспрѫкнть. Ти во соуть къмцн, и не окьци, нже достонть отъ плодъ ихъ днати и храннтнся нхъ 4). Къ же, хадѫ къдмюкменяи, посмоушинте оухеннѭ кожни, и не отринѣте кадлнни цьрквьняго, дѫ сѫ окрѫщете нстнньнни покмонитеме кожнн, отьщюо пяшсмоу пе- весьношоу, съ вьсъшн свѫтънин. Хшннь 5). Прнитъ же и Коцьхъ съ кехнкою хъстью, и пакъ посъха н къ лпостомнкоу, и .к� моужь хьстьнъ хиди, да н емоу свѫтнть на епнскопь- стко къ Плнонни, ни стомъ скѫтаго Хндроинки, ипостоми отъ о. Юже и късть 6). a za modlitbu svatého Klimenta. Taktéž když někdo jiný bude moci náležitě a pravověrně učiti, to budiž svato i požehnáno bohem i námi i vší katolickou i apoštolskou církvi, abyste sna- dně přikázaním božím se naučili. Ten pak jediný zachovávejte zvyk, aby o mši prvé čtli epištolu a evangelium římsky, potom slovansky, aby se naplnilo slovo písma: Chvalte hospodina všichni národové, a jinde: Všichni mluví rozličnými ja- zyky veliké skutky boží, jakž duch svatý dával jim vymlouvati. Když pak někdo ze shromá- žděných u vás učitelův, kteří v uši lektají a od pravdy odvracují k bludům, opovážil by se jinak sváděti vás, tupě písmo jazyka vašeho, budiž vyloučen, ale toliko na soud vydán církvi, až se napraví. Neboť ti jsou vlci, ne však ovce, jež sluší po ovoci jich znáti a chrániti se jich. Vy pak, děti rozmilé, poslouchejte učení božího a ne- odmítejte nařízení cirkevního, abyste stali se pravými ctiteli božími, otce našeho nebeského, se všemi svatými. Amen.“ Přijal jej Kocel s velikou ctí, a opět poslal jej k apoštolskému, a dvacet mužův ctihodných lidí, aby mu jej posvětil na biskupství v Pannonii, na stolici sv. Ondřeje, apoštola ze sedmdesáti. Což se i stalo. 1) Žalt. 116. 1. — 2) Skutk. apošt. 2, 4. 11. — 3) Ostatní rkpp. сAышAHхЪ. Smysl fráse veслти смоухъ! — škrabati, lektati, sluch, uši, t. j. něčím příjemným, novým. Slova tato vztahují se k 2 Timoth. 4, 3. 4. Ho no сконхъ похотѣхъ ндкероутъ севъ оуунтеми хешеми смоухомъ, н отъ нстнины слоухъ открлтѫтъ, и къ клснемъ OVкAOнѫтCѫ (text dle biblí Ostrožské), což bratří (a i vulg.) přeložili: „Ale majíce svrablavé uši podlé svých vlastních žádostí shromažďovati sami sobě budou učitele. A odvrátíť uši od pravdy, a k básněm obrátí,“ kdežto starší biblí (k. p. z r. 1488) mají: „mistruov, ještoby v uši lektali.“ (Latin.: magistros, prurientes auribus.) — 4) Mat. 7, 15. 16. — 5) Pravosti tohoto listu papežského (psaného na konci r. 869) hájí Dümmler (Archiv für Kunde österreich. Geschichts-Quellen XIII, 181 sq.), Bielowski (Mon. Polon. histor. I. 115), a zvláště Rački (Arkiv za pověstnicu jugoslavensku IV. 281 sld.) proti Ginzelovi (Zur Geschichte der Slawenapostel Cyrill und Method, v: Zeitschrift für die gesammte kathol. Theologie, VII, p. 345 sq., a v jeho díle o obou apoštolech, p. 8). List pa- pežův znali a užili ho (dle této legendy) i skladatel pochvalného slova na oba apoštoly (viz níže), i Nestor (Pol- noje sobr. russk. lětop. I. 11; v českém překladě Erbena 18). V podstatě srovnává se tento list papeže Hadriana s pozdějším listem papeže Jana k Svatoplukovi (v červnu 880), o němž v. níže. Pozoruhodna jest v listě papeže Jana forma „litteras sclauiniscas“, v latinském slohu jinak neobyčejná (srv. Šafaříkovy Slov. Starožitnosti, str. 464 sld.), opsání to slovanského „къNнг смOкъньсKъ“. — 6) Pannonské biskupství čili lépe metropole pova- žuje se tu za obnovené biskupství Srěmské, jež dle zbožné pověsti držel nejprvé sv. Ondřej (dle Nestora apoštol národu slovanského), a které zaniklo vpádem Avarův r. 582. Kromě Pannonie připočtena k této obnovené metro- poli na severu celá říše Moravská, počítaná dotud k Pasovské diecesi, na jihu i Srbsko (ne Charvátsko, náleževší k metropoli Salonsko-Splětské). Method sluje v starých památkách tu Pannonským tu zase Moravským biskupem i arcibiskupem. Sídlem Methodovým bylo s počátku beze vší pochyby sídlo Kocelovo, Blatno čili Mosburg, potom,

Strana 47
ŽIVOT SV. IX. Mo cemb xc crapum Eparw, ZAKHALAHRAIM AOEpOV H HpOTHELNHK HCTHME, KLZAKHME ChfpAYE EpaArOV MOPAKLCKATO KOPOAA !) Wa Mb *), CH BCRMM enuckomm: AKO HA HALLEN OBAACTH OVYHMNH. ÚÚNE me @TExıpa: H az5, agrc EHIKE ETAAVE, EUO EMIA ICCTb, KpOM%E FRHX XOAHVA, W& cEATATO llerpa icrb. a NpABLAOIO, AUIE AH E'H QhEBHHIA DAXH H MUKOMBCTEA, HA CTAPRIM NPEARAM NOCTOYNAKTE YEPOCK Ž) KAHONM, K5ZEPAHAIOLIE OVYYEHHM KEOMHM, EMOAKTECA, EAN KAKO, XOTAUIE MENKZHOY FOPOY KOCTANEML TEMEHLML NpO- EHTH, MOZFE EAWL HZARICETE. Prunx me cuoy: [Apo rvaroxogie *) zxà. Xorovxeun. (GG rEzqga own: Hcrn- MOV TFMATOMO FpTAB YbCApH, H HC CTHURIOCA, A RM TEOpHTE EOAIO EAUMO Hà MHT. llrcub EO AOVYHH TTXT, He COVTb DpAEBXOY FAATOMONIC, MHOTAMH MOVEAMH ZUTHM CETO HZETIAH. Muoraws xc pzvbMb nporoucuiMms 5), n Wcuo- TOYIJCM' DpOTHEOY CHMOY OTKEUIAKATH, pEYE KOPONK uzuuja: Me rpovmamre Morro Mceoiünm, ovde Eo CA ICCTb nuo H npu neu ovynoTHVs. Peve own: Cu, EMO. Quaocoja norbma HWEFANX CREPRTAME MIO- AW, ptum MOV: YaTO CA NOTHWH? AKLETE ONK: Cr rpovkOlO CA YAALIO NbpENE. Ü rows ze CAOECCH CENLPEKLME CA PAZHAOWIA, X ONOTO ZACENAE'RUIC ER CxgAEH, AbphainM MONK TpETLM AKTA ©). X. None KL ANOCTOAHKOV, H OVERAKER, NOCKAX EXATEOY HX HÀ, XX HCIIOIOTb M'ENIX, DEKBUIC CXOVdib- METIIOD A. 47 IX. Potom pak starý vrah, závistivý dobra a protivník pravdy, pozdvihl srdce vraha mo- ravského, krále, naň, se všemi biskupy: „V na- šem území učiš.“ On odpověděl: „Ano, kdybych věděl, že vaše jest, mimo bych chodil, ale sva- tého Petra jest. A v pravdé, jestli z fevnivosti a lakomství proti starým hranicím vystupujete přes kanóny, bránice učení božímu, varujte se, abyste chtíce železnou horu kostěným temenem proraziti, mozku svého nevylili.“ Řekli pak jemu: „Hněvivě mluvě zle se potážeš.“ Odpověděl on: „Pravdu mluvím před císaři, a nestydím se, vy však čiňte vůli svoji proti mně. Nejsemť lepší těch, kteří jsou, pravdu mluvice, mnohými mu- kami života toho pozbyli.“ Když mnohé řeči se vedly a nemohli mu odporovati, řekl král milostivě: „Nesužujte mého Methoda, neboť už se jakoby u pece upotil.“ Řekl on: „Ovšem pane. Filosofa upoceného je- dnou lidé potkaváe, fekli mu: Co se poti$? Di on: S hrubými lidmi jsem se přel.“ O tom slově se pohádavše rozešli se, onoho však poslavše do Šváb, drželi půl třetího léta. X. Došlo to apoštolského, i dověděv se o tom, poslal kletbu na ně, aby nezpivali mše, po utišení válečných bouří na Moravě, nejspíše stolice říše Velkomoravské, Velehrad. Srov. o tom Wattenhacha 15 sq., Dümmlera (Archiv XIII. 185—189, srv. též Sitzungsberichte der kais. Akad. d. Wiss., philosoph. histor. Cl. XVII. 125), Račkého (Viek, 259 sld.); o Velehradě jmenovitě rozpravy V. Brandla: Velehrad (v Památkách archeolog. 1863, díl V., seš. 6. 7.), proti Dudíkovi (Máhrens allgem. Geschichte I. p. 186 sg.). O církevních po- měrech moravských i českých toho času v. ostatně i H. Jirečka Slov. právo (I. 100—119), Dudika Mähr. Gesch, (l. 269 sq.), rozpravy Jireéküv ve Svétozoru 1858 — 1861, téz rozpravu Tomka v Casop. mus. 1857, 361, a j. 1) Tak ve všech rkpp. Místo „moravského krále“ navrhuje H. Jireček (Světozor 1860, 3. číslo) čtení ,néme- ckého krále“, Bielowski však příhodněji: „RBpAFrX MOPXKLCKAFO, KOPONAA — vraha Moravanův, krále“, t. j. krále Lud- víka, jenž na této synodě německých biskupův, odbývané na podzim r. 871, odjinud neznámé (srv. Binterim : Pragmatische Geschichte der deutschen Concilien III., Hefele: Conciliengeschichte IV. 472 sg.), na kteréž mohl král Ludvík býti přítomen. (Důmmler, I. c. 190.) Nápadná jest russifikovaná již forma slova Kopoxe (místo kpaxn, jak by bylo očekávati při úplném nedostatku rus. plnohlasenství v tomto textě pannon. leg., a jak vyskytá se ku př. v prologu níže otištěném), ač nepochází-lí forma ta z latin. Carolus. Bielowski (M. P. h. I. 116) hádá na Karlo- mana. „Korolem“ nazývá se v této legendě též náčelník uherský (kap. XVI.). — *%) Ostatní rkpp. nacz. — ?) Tak v I. rkp., v ostatních Ypech, YpezB a podob. — ?) V ostatn. rkpp. raaroxa. — 5) Rkpp. IL JI. VIII. nporaaroae- HAM, -ACMBIM'E, -AAHAME. — 9) Od podzimku 871 do jara 874. K tomuto vyhnanství nebo věznění Methoda vztahuje se krátký list papeže Jana Karlomanovi ok. r. 875. (Boček I. p. 36, Erben I. p. 16, Ginzel, codex 57.) Práv Salzburského arcibiskupství k Pannonii hájili Němci tehdáž (r. 871) zvláštním spisem: De conversione Bagoa- riorum et Carantanorum libellus (vydali Kopitar Glagolita Clozianus, p. LXXII sq., Wattenbach u Pertze Monum. Germ. histor. XIII. 1 — 15, otiskl téz Ginzel, codex 46 sq.). Ve sporu s německými biskupy hájil Method ve sroz- umění s papežskou stolicí staršího práva i samostatnosti biskupství Pannonského čili obnoveného Srémského. kdežto Němci majíce práva ta vpádem avarským za propadlá odvolávali se k podřízení dobyté Pannonie (dolní) metro- poli Salzburské, horní Pannonie pak Pasovské diécesi (796, 803). O sporu tom v. často dolčená díla Wattenbacha, Dümmlera, Raóckého, Dudíka a j. * 

Strana 48
48 Бы, вЫсн коромевн епнскопн, донде н дьрьжать. Н тако n поустншл, рекъше Коцьлю: Me cero nua- ши оу себе, не HZEoyxewn NACE добрт. Нъ cun ненхБ'ъыша ceataro Петровл соуда. .Д. Eo ars wuxs спнскопн оумьроша 7). Прнкмюун же са тъгда, Mopagnane охющьше немьхьскых попы, нже жнкалхоу къ ннхъЪ, не при- HOLE HMB, HE EOER KOVIOIE NA HA, NZIEHAWIA EbCA, A KE anocTowdkoy noceauuna: lo m nepgtie OTbQH наши @тъ скатаго Петра крыреннк примлн, то дажь нлмъ Мееодни дрхнепископх н оухнтеля ?). Acute же посълд H ADOCTOMIEE, н принмъ H CEATONBAKE KNAZb CR Ebcru" MopasaaWm, u nopoyyu IcMOY EbCA цьрквн но стрнжьниыы J) BR ELCEXD FPAABXS. @тъ того же дьне кельмн HAYATE расти OYYe- HHIC Божнюе, и стрижьннун множЖнтися BE EhCTXD rPAAEXE, HM HOTAHHH EEDORATH E нстиньНЫН БОогъ, CEOHX EAAAHH GTMZTAUICCA, TOXbMH navc н Мо- pAEBCHA OBAACTh MPOCTPANNTH HAYATR EbCA CTpAWH, H EpAPH CEOA MOERAATH н съ непогръшеннемь, MKO M CAMH DOETXAOTb mnpncuo ?). XI. Bs же н пророхьскх БЛАГОДАТЬ въ немь, KO CA COYTh CHERIKANA MHOFX прорнудины его, QTE MHXE dic AH IEAHNO AH ALBEE съкажемъ. По- FANLCKE HHAZb CHAbNT ECAbHMH, CTXA B% Encas 9), роугашеся крьстсмномЪ н плкости двмше. Посълакъ же къ немок рехе: Добро тн ся крьстн, сыно\, EOMO CEOCIO HÀ CEOICH ZEMAH, XX HE MNEHEWD HOYAb- мн крыренъ EOVACHIH нд хюЖжен ZEMAW, H NOMANE- шн ма. же н высть. Ниъгда же пакы Скатопълкоу коюющоу нд погднъна, но ннхьсо же оуспхюцио, нъ моудащю ©), сватаго Петрх мъши привлюжмюцинса, рекъше слоужь- Et, посъла къ немоу глагола: ко аще мн ca ŽIVOT SV. METHODA. to jest služby, všichni královí biskupové, pokud jej drží. I tak jej pustili řekše Kocelu: „Máš-li toho u sebe, nezbudeš nás dobře.“ Ale oni ne- zbyli svatého Petra soudu. Neboť čtyři bisku- pové z nich umřeli. Přihodilo se tehda, že Moravané, seznavše, že němečtí kněží, kteří žili u nich, nepřáli jim, nýbrž pikle kuli proti nim, vyhnali všechny, k apoštolskému však poslali: „Jakož i prvé otcové naši od svatého Petra křest přijali, tož dej nám Methoda za arcibiskupa i učitele.“ Ihned poslal jej apoštolský, a přijav jej Svatopluk kniže se všemi Moravany, poručil mu všechny kostely a duchovní ve všech městech. Od toho dne velmi začalo růsti boží učení, a duchovní množiti se ve všech městech, a po- hané věřiti v pravého boha, od svých bludův odstupujíce, tím více i Moravská země &iriti se počala na všechny strany, a nepřátele svoje po- rážeti s prospěchem, jakož i sami povídají po- vždy. XI. Byla i prorocká milosť v něm. Jakož jsou naplňovala se mnohá proroctví jeho, z nichž jedno nebo dvě povíme. Pohanský kníže mocný velmi, sedě na Visle, posmíval se křesťanům a příkoří činil. (Method) poslav k nému řekl: „Dobře by bylo, abys se pokřtil, synu, o své vůli ve své zemi, abys nebyl zajat a nuceně křtěn v cizí zemi, a zpomněl si na mě.“ Což se i stalo. Když jednou opět Svatopluk bojoval s po- hany, a nic nesvedl, nýbrž prodléval, když sva- tého Petra mše, to jest služba, se blížila, poslal k němu řka: „Slíbiš-li mně, že na svatý Petrův 1) Adalwin Salzburský (+ 14. máje 873), Ermenrich Pasovský (+ 2. ledna 874), Hanno Frisinský (+ 9. října 875), a snad Landfried Brixensky (+ 875). (Moskviljanin 1843, p. 429, Casop. Mus. 1946, p. 27, Dümmler l. c. 192, Bielowski M. P. hist. I. 118.) — ?) Slova ta vztahují se k vymanění říše Moravské z německého područí, politického i církevního, r. 874. — 9) Strižnici jsou kněží (tonsus, clericus, Mikl. lex.), jakož slují též v legendě o sv. Konstantinu (v. str. 38, pozn. 4). Zbytečně domnívají se Rački (359) a Ginzel (89), že „strižnici“ jsou křesťané stříhající sobě vlasy na rozdíl „pohanův“. — 4) Slova ta vztahují se hlavně k pokřestění Čechův r. 874. (H. Jireček, Slovanské právo I. 114.) — °) Rkpp. IV. VI. VIL. Bucazxs. Zpráva tato týká se rozšíření hranic říše Velkomoravské a křesťanství do zemí polských po Visle se prostírajících. (Palacký Dějiny nár. česk. I. 1. p. 158.) Bielowski (M. P. h. I. 118) ukazuje k starožitnému městu Vislici (Wislica, stpol. WisTy), snad sídlu plemene Visla- nův, známých už v IX. stol. (Šafařík Slov. Starožitn. 758). O rozšíření slovanské bohoslužby nejen na Moravě, ale i mezi Čechy i Ljachy (Poláky) zmiňuje se i přídavek k I. rkp. pannon. legendy o sv. Konstantinovi (v. str. 12, pozn. 1). Z doby té jsou i jakési temné stopy slovanského biskupství v Krakově. (Maciejowski, Historya prawo- dawstw slowiaüskich, 2. vyd., II. 325 sld.) — 9) Rkpp. IV. VI. медлащох (10162). 

Strana 49
ŽIVOT SV. OGTĄINIEWH HI CHATNIM Петрокъ дьнь съ кон сконмн съткорнтн оу мене, KRPOVIO KL Богъ, Ако прждатн TH нмать м къскорв. Кже в высть '). СтерЪ Apoyr&, EOFATE 2500 H. CLKETLHHKE, эженнся — коупетрою CEOIEIO, pCKRUIC — IATD'BEbIO, н много KAZARL H OVYHEL H OYTEWAKT, HE MOME кю pazucecru. Ham 5o, EodHH pAEH TEODAUNICCA, TAM PAZRPAJJAAKOY A, AACKAJONIA, HMEHHM радн, дл сеть- usie @TAOVYHWA ?) m OTE ghprkc. H pevc: llpnxero YACL, EFAA NE могоуть помощи AACKAEDNHIJH TH, A MOM CAOBECA NOMIINATH HMATU, HE HC EOVACTb YbTO CTEOpHTH. Bruezanoy, NO вожню — отстоуплению, паде HANACTŁ HA HICIO, H HC ORQETCCA мжсто кю, WŁ IAKO и кнхъръ, прахъ къдьмЪ, расвм $). Н uui MMHOTA HOXOELHA CHM', MSE притъхлми B% CBKA- 71€. XII. CHXE e BbCEXA HC ThpbHA CTAQHHH EpAT, ZARHCTLNHHT YAOETYIO pOXOY, ERZAENRC CTcpu *) нд wb, tuo Aaeama u Agupona wx Mocsu, own mgr а дроугъил тан, не БолатЬ нОПлторьскою ересью 5), M CAAGBHUJI съЕраЩИНОТЬ KT себ® съ правлго поути, глаголюще: Намъ юсть плпежь власть JANE, A cero KEAHTL KLHL HZUEHATH H OVYEHNIE юго. Crarbpirsuc mc) EbcA MOAH MODAHBCHHI, EC- лахоу прохнстн предъ HHMU ENHCTOAHIO ?), AX EWuUIX METHODA. 49 den s voji svými strávíš u mě, věřím v boha, že vydá ti je vbrzku.“ Což se i stalo. Jakýsi člověk velmi bohatý a rádce oženil se s příbuznou svojí, to jest se švakrovou, a (Me- thod) mnoho domlouvav, učiv i napominav, ne- mohl jich rozvésti. Neboť jiní, za boží sluhy se vydávajíce, tajně sváděli je, pochlebujice za pří- činou jmění, aby konečně odlouéili je od cirkve. I řekl: „Přijde doba, kde nebudou s to pomoci pochlebnici ti, mojich slov však zpominati si budete, ale nebude lze nic učiniti.“ Náhle, po odstoupení od boha, stihlo je neštěstí, a nenašlo se misto jejich, nýbrž vichr jako prach vzav je rozprášil. I jiné mnohé věci podobné těm (se udály), jež podobenstvími zjevně vykládal. XII. Toho všeho netrpě starý vrah, závist- nik lidského pokolení, pozdvihl některé naň, jako Dathana i Abirona na Mojżiśe, ony zjevně a jiné tajně, kteří churavi hyiopaterskym kacif- stvim a slabší obracejí k sobě s pravé cesty, pravice: „Nám papež moc dal, toho však velí pryé vyhnati i uéeni jeho.* Sebravse pak všechny lidi Moravské veleli přečísti před nimi list, aby poslechli o vyhnání 1) Připomínáme, že r. 884 vysvěcen jest od Melhoda v Brně kostel ss. Petra a Pavla (Boček, Codex dipl. Morav. I. p. 47, 49, 136, Erben Regesta I. p. 19, 54). — *) Ostalni rkpp. @тлоухитн. — 39) Žalt. 102, 16. Me- thod naléhal na plnění církevních zákonův manželských přísněji, než jeho nepřátelé Němci. Srv. bulhar. legendu, kep. V., též pannon. leg. o sv. Konstantinu, kap. XV., a list papeže Jana Kocelovi ok. r. 877 (de his, qui uxores suas dimiserint, vel ad alias, illis viventibus migraverint, Botek I. p. 36, Wattenbach Beitráge 49, Erben Reg. I. p. 15, Ginzel, codex 57). — ^) Ostatní rkpp. RtkMA. — *) Za dob Methodových nebyl v celé západní církvi ještě ustálen výslovně symbol o pojití sv. ducha „z otce i syna“, nýbrž užíváno dle prvních koncilií ekumenických jen symbolu „z otce“. Teprvé od koncilia Toledského (589) rozšířil se přídavek „i syna“ (filioque) ve Španělích a po- tom i v říši Franské (učení „hyiopaterské“, jak sluje v této legendě). Papežská stolice tehdáž za dob Methodo- vých ještě se nevyslovila, držíc se co do formy symbolu staršího, v řecké církvi vůbec běžného, jakkoli co do věci samé věřila léž v pojilí sv. ducha „z otce i syna“. (Gieseler, Kirchengeschichte, II. 1. p. 107 sg., Hefele, Conciliengeschichte II. 289, IIl. 44, 400, 698 — 703.) Svědčí-li sám papež Jan VIII. v památném liste k Svato- plukovi, psaném v červnu r. 880 (Baronius Annal. eccl. X. p. 559, Boctek Codex dipl. Mor. I. p. 42, Erben Regesta 1. p. 17, Racki 337, Ginzel, codex 60), že Method shledán jest od stolice papežské ve veškerém učení církev- ním pravověrným a církvi prospěšným (nos autem illun in omnibus ecclesiasticis doctrinis et ulilitatibus ortho- doxum et proficuum esse reperientes), že před papežem a synodou (coram positis fratribus nostris episcopis) vy- znal, „se juxta evangelicam et apostolicam doclrinam, sieuli s. romana ecclesia docet et a patribus tradilum est, bulharské, která o této olázce velmi obsírné se rozpisuje, że by Method util pojití sv. ducha jen z otce, jak se domnivaji dle toho Watlenbach, Dümmler, Hilferding a j. (Taktéž v kanónech oběma slov. apoštolův, o nichž v. obšírněji níže, dí se v 2. tropaři o sv. Methodovi, že „@®T% @TKIjA OVTEMHTEXNE (var. HXpAEAHTA) HC OT СЫНА MER FANFONA HCXOAAWIA — zjevn& mluvil, že ul&itel (paraklet) z otce, ne ze syna vychází“.) Srv. Ra- čki, Viek 329 sld., Ginzel 72 sg. — 6) V oslatn. rkpp. съвракше же CA. — 7) „Epistolija“ tato čili jak níže sluje „apostolikovy knigy“ (apostolice litere, jak je jmenuje papež Jan v listě Methodovi od 23. března 891) jest list papeže Jana k Svatopluku (v červnu 880), právě dotčený (u Kosmy „privilegium Moraviensis ecclesie“). V listě tomto sluje Method též „counfrater noster, orthodoxus“, jenž „juxta apostolicam doctrinam tenel“, jemuž 13 

Strana 50
50 CYHIWANH HZPRNANHIE E70, MOZHIC ME, MKO ME IECTh OBHIYAH YNOKLKOME, KLCH MEYANORAXOVCA H MANAAXOV CH, ANUWAKMH MACTHPA TAKOFO H OVYHTEAM, pAZER CIAGHHKT, MAE ALCTL !) ABHZAWE, MKO CE BETOR AHCTEHIE. MOoYLTELWE me ANOCTOAHKORM ?) KAUM, ospuaToWa MHCAHNIE: [ko spara maus, Meooxznu CBATHIN, MPABOBRHPBNE IECTh H AMOCTONbCKO ĄBIANHIE ABMETh, H Eh POYKOY IETO COYTh GTE EOFA Il OT ANOCTONALCKAFO CTONA EhCA CNOKENKCKMUM CTpPAHTI, AA Icro ME NPOKALHETL, NPOKAATE, A KTO ME CKATNTE, TB CBATR XX BOVAH. H mocpamanmeca pPAZHAOWACA, IAKO MŁTNA, CE CTOYĄEML. XIII. Ne Ao cero A TLKLMO ZAOGA UX% CTA, HE pra raaromiogie: [Ako ybCAph CA HA Nb PNEKA- €Th, JA aule H OEPAJIETh, HECTŁ ICMOY MHEOTA HME- Tu. Ja H O TOMb HE XOTA MOXOVAUTH CEOIEFO pABA GOTE MINOCTHEHH, BEAOTH BE CŁPĄLIJE IJKCAPIO, AKO ME IECTh MPHCHO KB POYIE GOMHK YbCAPELO ChOALYE *), H MOCLAA KNHFH KL NieMOy: ÉÂko, OTLYE YLCTHHHIN, RENbMII TEBE MENAIO EHARTH, TO ĄOEPO CŁTKOPH, NO- TPOVANCA AO NICE, AN TA BIXHIUT, AOUXEHE IECH HA CCHb CRETE, H MOMITKOV TKOIO MPHIMEMR. Annie mE UUDJ UNO JEMOV TIMO, NPUMTE H CR YhCTLIO IJbCJ(b BEXHKOIO Il PAXOCThIO, H OVYENINE IEFO NOXKANXL, OVALPL- MI OTR OVYCINKK ITO MONA N AbMKONA CL KUNFAMM. KLCIO ME BONO IETO CETEOpH, AHKO XOTE, H HE OCNAOVWAR% Hl O YLCOML ME, OENORNh H ONApL BEXbMII, MPOLOAN H MAKHI CHABŁNO XO CEOIEFO CTONA, Tako me u narpuapxs *). XIV. Ha khc5xE me NOYTŁNE BT MHOFH HANACTH KANAALINE QTA MEMPHEAZUH, HNO NOYCTŁNIAME ET plz- BONNUKEI, H MO MOPIO RL KAUM BETpPRHH, NO fr- KIE B% CHD)TŁIVH 5) HEZANBNEI, MAKO CA CLKONLYATH NA HEM AMOCTONbCKOMOV CAOBECH Ý): KAM GOTE plz- EONNUKL, BEAR BR MOPH, GEAR BR PREAXE, ELAH OTŁ AKMUKPATUH, Bh TPOVARNE H NOJEHMENIIKT, Eh ZAGRAGNNN 7) MNOZHIjCIO, BR ANBKANIN HO maz, H NpOYHME NEYANLME, MAME ANOCTONE NOMUNAKTL. XV. Notons me OTELPTE BhCA S) MEAREH, H NE- Y1Xb CROIO NA BONA BhZAOKb, NPRKE ME OT OVYE- ŽIVOT SV. METHODA. jeho. Lidé, jakož jest obyčej lidský, všichni truchlili a rmoutili se, zbaveni pastýře takového i učitele, kromě slabých, jimiž klam hýbal, jako vítr li- stim. Přečetše list apoštolského, nalezli napsáno : „Bratr náš, Method svatý, pravověren jest a apo- štolské dílo koná, a v rukou jeho jsou od boha i od apoštolské stolice všechny slovanské země, aby, koho proklne, byl proklet, koho však po- světí, ten aby svatým byl.“ I zahanbeni rozešli se jako mhla se studem. XIII. Ne toliko na tom zloba jejich přestala, nýbrž pravili řkouce: „Cisař se naň hněvá, že když jej najde, nebude více Żiti.* A i v tom nechtěje pohaněti svého služebníka bůh milostivý, vložil v srdce císaři, jakož jest povždy srdce královo v ruce hospodinově. I poslal list k němu: „Otče ctihodný, velice si žádám, abych tebe viděl, buď tak dobrý, vydej se k nám, abychom tě viděli, dokud jsi na tomto světě, i modlitbu od tebe přijali.“ Ihned šel tam, a císař přijal jej s velikou cti a radosti, a učení jeho pochváliv, zadržel z učenníkův jeho kněze i diakona s kni- hami. Všechnu vůli jeho vykonal, na kolik chtěl, i neoslyšev v ničem, oblíbiv i obdařiv velmi, pro- vodil jej opět slavně do jeho stolice. Taktéž i patriarcha. XIV. Na všech cestách do mnohých nebezpe- čenství upadal od ďábla, po pustinách mezi lotry, po moři do vln větrných, po řekách do mělčin ne- nadálých, že se naplnilo na něm apoštolské slovo: V nebezpečenstvích od lotrův, v nebezpečenstvich na moři, v nebezpečenstvich na řekách, v nebezpe- čenstvích mezi falešnými bratřími, v práci a v bidé, v bdónich mnohych, v hladu a žízni, i v osta- tních zármutcích, jichž apoštol připomíná. XV. Potom vzdálil se všeho hluku, a péči svou na boha vzloživ, dříve z učenníkův svých „populus domini commissus est“, a jejž papežská stolice opět vysýlá „ad regendam commissam sibi ecclesiam dei“, aby „omnium negociorum ecclesiasticorum curam habeat“. O podvrzeném listě papeže prý Štěpána k Svato- plukovi v. díla Ginzela (9-11) a Račkého (341— 343) proti Wattenbachovi (Beiträge 27). 1) Rkpp. II. III. VIII nocTetjh. Tímto rozumí se nejspíše pověstný biskup Nitranský, Němec Viching (Vichnik), o jehož činnosti v. často uvoděná díla o slovanských apoštolech — 4) O této cestě Methoda do Cáčíhradu není odjinud nic známo. — 5) V rkpp. IV. VI VIII. cmepTn. Sa- 21, 1. — ?) Ostatní rkpp. ANOCTOAKCKWA. — 9) Přísl. fařík čte cvpru (syrtis, písčina, mělčina). — S) 2 Korint. 11, 26. 27. — 7) Ostatní rkpp zasgenun. — $) Osta- tní rkpp. ca. Srv. 1 Petr. 5, 7. 

Strana 51
ŽIVOT SV. ннкъ CEONXE DOClfb AREA MONTI CKOPOMHChIjA ZRNO, NPRNO:RH BE EEpZ& EBCA KHHDE HCHBAbb, pizEt Ma- WAETH, OTA lObYhCHA HlAZMEA HE CAOESNHBCHE, UCCTHIO MECAlh, HAYLN' GTR MApeA MECAIJA A0 ABB0 AC- CATOy H шестню дьль GRKTAEDA Mtcaja. Üwonnvags Wi, AOocTOMHOVI0 XUAMOY н CMAEOY EOTOY EBZAACTb, длющемо\ тлБоко\ БЛАГОДАТЬ Н ПосПФХЪ, H CEA- тов къхношению таинок ') съ KAHDOCEMb CEOIIME EBZHECR, CRTEODH nAMATb cEATArO Lunnrpna. Пьслл- TAPh EO Et TRHBHO H CEANCCAHIC CE AnOCTOVEMb M HZEbDANWEHIUH CAOVAIbRAMH H IJbDEEbITHIHMH, CE фи- лософомь првложнаъ пьрьклие. Тъгда же н номо- канонъ, рекъше Z1KONOVY правило, H OTbYBCHLIM кннгы проложн ?). ХУ!. Пришьуъшю же пл страны Moyuaucium королю Оугърьскомоу 3), късхотв п Ендети. Н ere- ромъ *) глагомощенъ и непьциоющенмъ °), MKO HE нуБоудеть (его вед MOVWH, ндс къ ucuov. (um же, fO AOCTOUTL HAXXTH]Z, TAKO H MNPHIATE YbCTbHO Ul CRABBNO, CT RECCAMIEMb, п БесъдовлЕъ ©) CE HiiMb, MO E достомие TUJRMA MOViKEMA GECSALI TAATO- AAT, GOTROVCTH п, оулюБль 7) н @БЛоБЫТАЕЪ, СЪ дары келикынили, рекъ кмоу: Поманн ма, хьстын'ыв OTLYE, EL CHATHIUXE молнткахЪ TRONXTL присно 5). XVII Taro we &&ca EuwH orctHz no?) gbcA страны, H OVCTA MHOTODTYLHTIIXL ZAFDAAM, TCYCHIIE же ChEbDbiM, ктроу събаюде, хам — пракьдьнаго EtHbgi (0). |] uoucae тако Oyroxib вБого\, EBZMO- EACNR EHCTb, DpHEMERATUCA нахатЪ крема, MOKON HpHMTH (TT страсти и мпогынхъ TOOVXE MbZXOY. Къпроснша же п, рекъше: Кого хоуюешн, отьуб M OVVITEMO YhCTbHLHI, EL OYYCHMIJEX CKOUXE, ДАБЫ этъ оухеним ткоего тест настольникъ БЫлъЪ? lo- каза же нмъ единого GQTE HZIRACTLITIUXE OVYEIHEE сконхъ, ндрнцаемаго Гордада !!), глагола: Cb есть клшем ZEMAA скоБодь мо\жь, оухенъ Же доБр® къ METHODA. 51 ustanoviv dva kněží pisaře rychlé velmi, pře- ložil v brzku všechny knihy zůúplna, kromě Ma- kabejských, z řeckého jazyka do slovanského, za šest měsícův, počav od měsíce března do dvacátého šestého dne měsice října. Skončiv pak náležitou: chválu i slávu bohu vzdal, jenž dal takovou milosť i úspěch, a svaté tajemné oslavení s duchovenstvem svým oslaviv, vykonal památku svatého Demetria. Neboť byl pouze žaltář a evan- gelium s apoštolem a vybranými službami cir- kevnimi s filosofem přeložil prvé. Tehdáž i nomo- kanon, to jest pravidlo zákona, i knihy otcův přeložil. XVI. Když přišel do zemí Dunajských král Uherský, chtěl jej viděti. I ačkoli někteří mluvili a se domnivali, Ze nezbude jeho bez muky, šel k němu. On pak, jak se sluší pánu, tak jej přijal uctivě i slavně, s veselím, a besedovav s ním, jakož se slušelo oběma takovým mužům rozmluvy míti, propustil jej, oblíbiv si jej a zlí- bav, s dary velikými, a řekl mu: „Pomni mě, ctihodný otče, v svatých modlitbách svojich po- vždy.“ XVII. Tak všechny příčiny odňal na vše- chny strany, ústa mnohomluvných zacpal, běh dokonal, víru zachoval, očekávaje koruny spra- vedlnosti. A poněvadž tak bohu milý i oblíben byl, přibližovati se začal čas, aby dosáhl od- počinku od strasti i mzdy za mnohá nama- háni. Otázali se ho i pravili: „Koho uznáváš, otče i učiteli ctihodný, mezi učenníky svými, aby v tvém učení tvým nástupcem byl?“ Ukázal jim jednoho z důvěrných učennikův svojich, na- zvaného Gorazd, řka: „Ten jest vaší země svo- bodný muž, dobře znalý v latinských knihách, 1) Sv. Demetria, jehož památka slaví se ve východní církvi dne 26. října (v západní 8.). O tomto patronovi Soluňském v. zvláště Tafel, De Thessalonica, p. XLII sq., 113 sg., a j. — ?) O této literární činnosti Methoda a jeho Záküv v. zvláště svrchu dotčenou (str. 28, pozn. 6) rozpravu Račkého. Slova mocutb XtRA noma — Ti- коую Благодать pojal téměř doslovně Nestor do svého letopisu (Poln. sobr. russk. létop. I. 11, v českém překladě Erbena, 18). — 3) Вкрр. П. Ш. У. УШ. югорьскомох. — 4) Оз!аши! гКрр. нжкынмъ. — 5) Ostatní rkpp. no- мышлающныъ. — 6) Оз!!! гКрр. повесвдоклвъ. — 7) Ostatní rkpp. C& MoEoEno. — 9) Schůzka Methoda s uherským „králem“ (náčelníkem) jest odjinud neznáma; snad setkal se někde na pomezí Pannonie (od r. 884 moravské) s houfem plenících Maďarův. (Šafařík v úvodě k Památkám dřevn písemn. Jihosl. VI, Rački, Viek, 361). — 9) Ostatní rkpp. Tz. — 10) 2 Kor. 11, 12; Řím. 3, 19; 2 Timoth. 4, 7. 8. K těmto třem místům epištol sv. Pavla vztahujeme tato rčení, a dle nich též překládáme — 1!) Rkpp. V.— VIII. l'opazaan, l'opazxavs. O Goraz- dovi a jinfch ucennících Methodovjch srv. rozpravu Safarika v Casop. Mus. 1848, 1. Saf. se nékdy domníval, Ze Gorazd sepsal tuto legendu o sv. Methodovi. * 

Strana 52
59 ŽIVOT SV. MATHMACHEIA KHHNEI, MPABOBR)LNE, TO BOVAH БОЖНА EOMA H EXUM AIORH, MHO Же н Мой. Съвьрлкъшемъ ME CA HMT BB (JERTLNOYIO HE- ARAIO, BLCEME АЮДЬМЪ, ВЪШЬДЪ Bb O(HPKEEb H HE- MOPHH, KAZAE' !) ENAFOXATH IbCAPA, H KMAZA, H KAH- pukzI H MOXH EbCA, H pevc: Crpszsre MENE, AKTU, Ao .r.-mro дьне. [AKO ze H SmMCTB. ČEHTAMOUIOV .F-MOY AbHH, прохек рехе: Къ роуц® ткон, госпо- AH, доушю мою кълаглю *). Ма роукахъ же нюржи- CHAX Ппоун къ .$. ДЬНЬ МФЖСАЦА ADpHAA, ER +P- HNAHKTR, BR - S. H -T- H -Y- H -T- METO QTE твари вьсего nmnpa ?). Üvcovanue me H ckoM ovvenmn H XocTOMIWTI YbCTM CLTEODHERUIC, H споужьсоу IJbpEEBNOVIO AA- THHLCK'H H TObYbCEH H CAOETHbCKH — CETOREHIIA, H MOXOMHWA H Eb CEEODbHEH ghpknud. Н прихожися къ OTLICMTE CEOHMT, H TATQHADXOMT, H MNPOPOKOMT, H лпостоломъ, оухителемъ, моухеннкомъ. Vioaun же, вещисльнъ HADOXR, CEEBDAHECA, MPOKOMAIXOY Ch свещами “), плаующеся AORDA оухитела н пд- CTHIPA, MOVMHACHE HOVR H ;RCHbCHE, MIAHH H ECNMU- Hu, H BOlATHH H OVEOZHH, CEOBOXbHIHH H pAEH, E'EAOEHIA H CHHPOTH, CTPANGHNH H TOZCHLIJH, HE- AOVAbHHH H CRADAEHH, EBCH EMERUAATO EbCAYbCHO EhCEH', AA E'H EbCA NPHOGHPEIE 5). Ты же съкыше, скатлх H YLCTRHAIX TAXEO, молитвами свонын NPHZHPAH нд ны, желлющимх TE- EC, HZEAEXAH @ТЪ EbCAKOIM WAMICTH OYYENHKH CEOM, M OVYENNIE MPOCTHANAM, H IEPECH MPOFOHA, XX X0- стонно хъвлины влшего жнкъше сьде, станемъЪ съ товою, твою стадо, @ XECHOYIO CTpAHOY Христа Бога нашего, втуьноую жнтнь MAPHIEMMONE OT nero. Томоу Бо CTS CMA H YACTh BD KRKH B&- комъ. Аминь ©). METHODA. pravověrný; to budiž boží vůle i vám milo, jakož i mně.“ Když se shromáždili v květnou neděli vši- chni lidé, šel do kostela, i slab jsa, žehnal ci- saře i knižete i duchovní i všechny lidi. I řekl: „Střežte mě, děti, do třetího dne.“ Jakož se i stalo. Když svítal třetí den, řekl tedy : „V ruce tvé, pane, poroučím ducha svého.“ Na rukou kněží zesnul 6. dme měsíce dubna, třetí: indikce, roku 6393 od stvoření celého světa. Uéennici jeho poradivée se, i náležitou úctu vzdavše, službu církevní latinsky, řecky i slo- vansky občtovali, i položili jej v kathedrálnim chrámě. I připojil se k otcům svojim, patriarchům, prorokům i apoštolům, učitelům i mučenníkům. Lidé pak, nesčíslný zástup, shromáždivše se, provodili jej se svícemi plačíce za dobrým uči- telem i pastýřem, mužské pohlaví i ženské, malí i velcí, bohati i chudí, svobodní i otroci, vdovy i sirotkové, cizinci i tuzemci, neduživí i zdraví, všichni, jelikož všechněm všechno učiněn jest, aby všecky k spasení přivedl. Ty pak s výše, svatá i ctihodná hlavo, mo- dlitbami svymi pozirej na nás toužící po tobě, zbavuj od všeho nebezpečenství učenníky svoje, i učení rozšiřuje, i kacířství vyháněje, abychom, jak sluší na povolání naše, živše zde, stanuli s tebou, tvoje stádo, po pravé straně Krista boha našeho, věčný život přijmouce od něho. Neboť jemu jest sláva i česť na věky věkův. Amen. 1) Tak ve vélàiné rkpp.; Il. rozdéluje K3zX &* (lak i Šafařík). — ?) Luk. 23, 46. — 3) T. j. 6. dubna 885. (Ratki, Viek 361—366, Ginzel, 90— 92.) Pohiben jest v stolici říše Velkomoravské Velehradě, „ve velikém chrámě moravském po levé straně ve zdi za oltářem svaté bohorodičky“ (jak dí se v prologu, níže otištěném). Srv. o tom zvláště svrchu dotčenou rozpravu Brandla. Pozoru hodny jsou i staroslov. kanóny oběma slov. apoštolům (z rkp. bulhar. 13. století, někdy v klášteře Zografském, vydal Grigorovič: Drevne-sfovjanskij pamjatnik, dopot- njajuščij žitije sTovjanskich apostořov, sv. Kirilla i Methodija, Kazaň 18625; vyňatky z podobných kanónüv z ruko- pisu bibliotéky synodálné z XIL — XIII. stol. podány jsou v rozpravě: O drevních kanonach sv. Kirillu i Methodiju, Moskva 1856). V kanonu sv. Methodovi (na den 6. dubna) jest 36. tropar (krátký chvalozpěv): Ta susene noera ZcMt MODAHBCHAA, YECTHO TEOC TEAO HHAWIH H ILUIOHBCHAA, CHATHTCMO, mpocHTuicui TOGOU. || людню cuo ChIVEXUNECA NPAZANOVMATL TBOA DiHATb. (Tebe blazenj zpivá zemé moravská, clihodné tvoje télo majíc, i pan- nonská, biskupe, osvícené tebou. A lidé obou zemí sešedše se slaví tvoji památku.) Podobný tropar jest i v rkp. bibl. synodalné (O drevnich kanonach str. 14, téz v Casop. Mus. 1856, 2. str. 129). О velikém pronásledování a vyhnání slovanských učenníkův po smrti Methodově na Moravě vypravuje zvláště řecký životopisec sv. Klimenta. — 3) V ostatn. rkpp. schází. — 5) 1 Korint. 9, 22. — 6) Podobná apostrofa jest i na konci pochvalného slova obéma apoštolům; taktéž na konci životopisu sy. Klimenta (kap. XXIX.): Ať à дева жай бой xeqÀW... Ert xoi ér ÉRONTEÜËOIS Tiv oijv xÀmoovouí«v etc. 

Strana 53
III. POCHVALA В тонже xcu& niuaTb н похкллд скатому Кнрнло\, оуунтелю CAOEBNGCKOV AZMKOV, COTEOpeno Климен- томъ епископомъ !). BaarocaogH orve. Се покъдаша ?) нлмъ христолювцы, CETTOZAD- нам. пдмаАТЬ Блаженаго отуд нашего Кирилл, ноклго апостолх н оухнтелы ксемъ странамъ, иже Бллго- EtpiCU H HKp1COTOIO HOCÍM HXM'& H3KO COMMIJE, EECOR- скоую лесть прогона н поганск!н мракъ H MOFAH- CHOYIO лесть 7) оскащиа вожественными NOYYAUH. Премоудрость Божа сотда въ сердцы его храмъ CeBK, H HX AZMIJE его MAHO Mà хероукнм% похнклше AOYXE CEATMH присно, PAZAŘAMA дары по ухнсло\ Etpu его, дкоже peve Пакелъ дпостолъ *): Сднно- UOY KOMOVRXO HXCE XXCTb са БААГОДаТЬ NO MEHR Адрокан!я Христока. Рехе во господь °): Нже ма MOOEHTb, AZh EOZMOENMO H, H MEMO CÀ €CMOY CANT, H OEHTeAb E HCM'& COTEOQIO, H BOVXETh MHE CNRE, H AZE EOVAOY EMOY OTEYb. Тод хестн 6) ua Gna- женнын сен отець н оуунтель ндшь Кнрнлъ, остден жнт!я сего всю крисотоу н 7) богатство H OTIJX но шатерь в Брат!ю н сестры. Нуъ млада me унстъ RHCTb HKO JHCCVE, OYKAIRBUE CA H ОХБТЖДА ЖНТен- CKHXE CAACTCH, пребывая 0ФБО EO DCANMTXE H nt- WÏHXE H EZ nooyveuiu 5) XoyXOEHEMT, GAHHT DOVTb roma, ныже EZHTH HX невесд. Тъыже H HZNÏ ca BAAFOAATh EO OVCTHEXE его, MMKOME pere Npeuoy- дрын Соломонъ: Ко оуствехъ npeuovApo(y) кдать SV. CYRILLOVI. V týž den památka i pochvala svatému Cyrillu, učiteli slovanského národu, složeno Klimentem biskupem. Žehnej otče. Aj povídali nám, milovníci Krista: světlem zářící památka blaženého otce našeho Cyrilla, nového apoštola + učitele všech zemí, jenž zbož- ností a krásou zastkvél se nám jako slunce, dá- belský podvod vyháněje a pohanskou temnosť a pohanský podvod osvěcuje božskými paprslky. Moudrosť boží zarazila v srdci jeho obydlí sobě, a na jazyku jeho jako na cherubinu spoéival duch svatý povždy, rozděluje dary podle počtu viry jeho, jakož řekl Pavel apoštol: Jednomu pak každému z nás dána jest milost podle míry obda- rování Kristova. Neboť řekl hospodin: Kdo mi- luje mne, já budu jej milovati, a zjevim jemu sa- mého sebe, a příbytek v něm učiním, i bude mně synem, a já budu jemu otcem. Této cti hledaje blažený ten otec i učitel náš Cyrill, zůstavil vše- chnu krásu tohoto života i bohatství, otce i ma- tku, bratři i sestry. Z mládí čist byl jako anděl, vzdaluje se a utikaje od vezdejších radostí, i trvaje na žalmech i zpěvech i učení ducho- vním, jednou cestou se ubíraje, kterou by vze- šel na nebesa. Pročež vylila se milost Бой уе rtech jeho, jakož řekl moudrý Šalomoun: Rtové moudrých rozsivati budou umění. Zákon i mi- 7) V rkp. Mihanovióe zni népis: Mmcega Toro (depsapa) -Ai- дьнь HOXEXAX влаженнаго отьул нашего н оухитевы словтньсваго Кирнлд философа, сьпнсянх пржподовяымь OTbieMb MAuluub Клнменьтомь плломь Римьскымь (1аК). — 2) Misto поктдашл (povídali) v rkp. Mosk. jest v Mih. gbcHM (zastkvěla se). — 3) Slova H MOFAHEHOYIO NECTA scházejí v Mih. — 3) Efes. 4, 7. — 5) Jan 14, 21. 23. — 9) Místo Toa vecrn v Mih. TeroxAC OTbYRCTEA (téhož otcovatví), což obojí dává dobrý smysl, — 7) Mih. přidává cago н. — 5) Mih. mo- CROVIDAHIH. 14 

Strana 54
54 POCHVALA SV. CYRILLOVI. YIOECTEO !). ZAKONTE RE H MHNOCTL WA AZNIE HOCHTh, HME CBAZA ZAOXOYMIAIA OVCTA EpETHKOMR 9). Epecu so kocTAEWK NpH Ocoquas yapH, Mnoro ARTE MPEGMICTh HKOMNMAM CEATHINH CFONHUX H pAZO- pier à HEYTOMA 3). Mpn Exarorrpnoms me yaps *) Muxinxs NpAKOCAAEHŁIH 9) COBOPR COTEOPUIE novy- CTHWX H HX CpETHKH, H BCIO ZNO5OY HXE NOMAAH AOVXOEHOIO CHKO. BREMIE me EPECH TOH NAYANNHKE Aunin NATPIApNE, EFOME OGAHYHEWME COFHAWA H CO cron. Tako me 5% CEH OVYHTEAL, AN Alle PAT OY- TH HIKOEOY OVE0 XOVAOV O EOMECTKENNEME OGpAZE, HKO KpIINATE NpENETH NA BCA CTANGI, MACHEIMH MOHT- YAM COGRAZUM BCA PAZOPMA, H HAOVYAX NpAROBTPIK, Hagxa me OCTANKH HANOAHMA, MPEAETAA MKO OPENE NA ECA CTPANM GTR EOCTOKXA AO ZAMAAMA H OT% Ct- kept Ao tora. Br Kozapexs me HM EE CpayunsxE O0 CBATRH KEPK KL COKOPEXE OBPET CA, TPOCERTANNH ZApLAMU KO COXNYE BOZCÏM, ECA EGNAĄH NXB pAZO- pra ©). Kr Pyncra mE AZMUR BEZEOMMOYIO NECTh pa- ZOpH, ApkEOY TBOPHMOY YECTh, EMOY ME HMA HAPEKOMA AneKcanAph, KAAHMXY CA EMOY MKO EOFrOV, TPEEOY MO- narmogie 7). Ce OVEO ICKOPEMHER GAURENNEIN, CTAXA XpHCTOLA MpPEBEZNAYANNAIME CERTOME OBANCTAA OCKA- TU, H NAOVÝH A NpABOBTpiio. CHOREHCKOY ME AZHKOY, ER HEPAZOYVMTH H MpANE FPEXOBHE COVIHOY, MHXOCTIO H YENOBBKONMOEÏEME ro- cnoxa wamero Hcoyca XpHCTA MENEHE BhICTL NACTHPL H OVYNTEAb, NMKE $) ZATYE OYCTA KO ABOUT THH- AZHYNNME €PETHKOME, HE ZARUCT(O OMPAYHIWX Ca H rAXFONANON: llegocTOHTh HNŁIME AZHIKOME CAXENTH KOra, TOKMO Zling0ME Tu PuMAANONE TH GAMHNONE, losrdenstyi na jazyku nosi, jímž svázal zloře- čící ústa kaciřům. Neboť když kacířství povstalo za Theofila cisaře, mnoho let potrvala úcta obrazův proni- sledována i ničena a nectěna. Za zbožného cí- saře Michala pravověrný sněm shromáždivše, pu- stili jej (Konstantina) na kacíře, i všechnu zlobu jejich spálil duchovní silou. Byl pak kaciřství toho náčelník Jan patriarcha, jejž.: usvědčivše se- hnali se stolice. Takový byl ten učitel, že kde dověděl se o nějakém rouhání božskému obrazu, jako křidlatý přeletěl na všechny strany, jasnými podobenstvimi všechna pohoršení vyvracuje, i uče pravověrnosti, dědictví Pavla vyplňuje, lítaje jako orel na všechny strany od východu na západ, a od severu na jih. V Kozarech i v Saracenech pro svatou víru v shromážděních se nalezl, tří- světlými zářemi jako slunce se zastkvěl, všechny bludy jich vyvracuje. Ve Filské zemi bezbožný podvod vyvrátil, úctu stromu vzdávanou, jemuž jméno dali Alexandr, a klaněli se mu jako bohu, oběť přinášejíce. Toť vykořeniv blažený ten, stáda Kristova světlem počátku nemajícím oza- řuje osvítil, a naučil je pravověrnosti. Slovanskému národu, v nevědomosti i te- mnotě hfichäv se nachâzejicimu, milostí a lá- skou k lidstvu pána našeho Ježíše Krista, ob- jevil se pastýřem a učitelem, že zacpal ústa jako lväm tiijazyćnym kaciřům, kteří závistí jsou zatemnění a pravili: „Nesluší se jiným národům slaviti boha, jen Židům a Římanům u Řekům,“ 1) Přísl. 15, 7. Text ten lépe v Mih. gb OVCTNAXb NpEMOVAPOY KbLZANETL YIOKLCTEMG. V biblí Ostrožské zni text ten: OyCcTA MpEMOVXAPLIXE CRAZOVIOTE YIOKLCTEIA; pozdejsich biblich slovan. (ku pi. ve vydóni Moskev- ském 1797): Oycrux MOVAPMXE CREAZOVIOT CA YOYECTKOME. — *) Mih. pridévé mpucwo (povZdy). — 3) Místo pazopmMema à MeYTOMX vrkp. Mosk. mé Mih. OBApAIEMN (nitena, rusena). — *) Mih. KHeZW. — 9) Mih. npagog+p- HBH. — 6) Podobné porovnání jest i v svrchu dotčeném kanóně sv. Cyrillu (tropaře 33. 38. 27. 28.): Hnma 50 WEPETECA MAgEAL ALTEAMH NpRTEKL RCA ZEMA RE IRZKUJENE, CALHYA CRKETARIE CHIAŁA. MArnoy BANMEN@MOV OYVYEHHKh EMCTh, EFO ME ARTEAMH NOCAKENOVA, NPOHXE AO KPAH ZANAANLIHXG. TEPLAGLML H KOFOXKXNOKENNMMT OVYEHHEMb NPOCKKIWAFK MHPE NPECKKETANMH ZApKMH, OEBTEYE MKO MALHHH ECERGNAIK, Kypine GANMENE, pach- KA NpRCREKTAOE BOWHE CAOBO, HA ZAMIĄE H CEEEPE H I0SR, MIphb NPOCKKIPAER YioXeCH. Îprcertioe marne KLZAMEHKT, MAĄPE, ZAPEMH TPRCABHYHAFO EOMLCTEX OCEETHMb, MPOHXE MKO MALNNH KCENCNAIM, CEBEPLCKÁK H 10NÆIH MPOCERTHEE CTPANÆ, ZANANNHIMNE CERTh NEZAXOXHMTE BCHA. (Neboť co jiný Pavel jsi vystoupil, sku- tky proběhnuv všechny země mezi národy, od slunce světleji se stkvěje. Pavla blaženého učenníkem se stal, jehož skutkův následuje prošel do krajin západních. Pevným a bohem vdechnutým učením osvěcuje svět přesvětlými zá- remi proběhl jsi jako blesk vesmír, Cyrille blažený, rozsivsje přesvětlé boží slovo, na západě i severu i jihu, svět osvěcuje zázraky. Přesvětlý život sobě oblíbiv, moudrý, zářemi tříslunečného božství osvícen, prošel jsi jako blesk vesmír, severní a jižní osvítiv zemi, západním pak světlem nezacházejícím jsi se zastkvěl.) Tropaře o po- byłu Konstantina v Kozarech v. níže (v pochvalném slově oběma apoštolům, kap. III.). — ?) Slova eMoy — nona- rwoijie scházejí v Mih. — 9) Mih. une (jenż). 

Strana 55
POCHVALA SV. CYRILLOVI. 55 прихлстницы CA ZA05010 Пнилатоу ткоряще, нхжб GNAĄH pAZODH HACHMIMM RpHTYAMH, NARA CHAO Ape- скатаго доухх 1). Преложн ин кесь церковны оуставъ OTT [PEYECKATO NA CNOBENCKIN AZWKE, H иде к Рнмъ, кедын ил сокершен!е нтБранное се *) стадо. КН ра- дост!ю съвершн техен!е CKOE, MKOME HZEONH GOTE прехестномох телесн его TOV NOYHTH. Сгоже подвиги н троуды н хожен!е похнтаю- ще, NOXOGHH XEARM WECTh KE TOMOY npHAOGHTH ©). Aue же послеже HEO KOCHM, TO ECA *) mpecms, акоже н денницх послеиде косходаща скътлост!Ю скоею весь AO0YYL °) ZEEZAHLIH оБлНСТлеть, COMIE- YHMMH ZAPAMH CETTE MPOMEARIOYN: TIKO CEH EAI- женны отець п оуунтель Ахыкл нашего, плуё солнцуд CiAR, тронупыми ZApIAMN проскжтн ECZYHCACHNÍM народн ко ты леждуа некъджнйдл. Кое Бо мъсто OVEpll CA, сгоже HeocbaTH cTonaum ckonun? Kam же лн хнтрость OVTAHT CA Блаженный его доуша ? licen AZMNOUT сокрокенный его TAHNbI EO IIZEK- TEXTE CAOBECHMNT PAZOVMNO HCNOKKAAA CKAZA, OBO- MOV NHCMENLI, OKOMOV OVYEHTEMT. Hzaim so CA BM- годать Божйл KO OYCTA €ro ©), w сего радн Благо- CAOHM M EOTE Eb ETKH. Tzuxc плкн KAM оустл нспоктдать сладость oyyenim ero? Которын AH AZtIKE MOCTHFHETh HZT- рещн NOXBHTH H TpOVAM H доБротоу жнтил его 7)? Ta oyBO OVCTA CERTA CERTARHWX МЕН FOCNOAL, OMPA- YensA NECTTO FPRXOBNOIO проскъуиюща. Того AZLIKE CAACTHNA H MHEOTHMA гласы NCHOVCTHTh, MPEYECT- Wen 5) ovcruz npeuovApocTíi mpou&tTOCTA AKO YERTE. Тогоже npevecrutH mepcTb ĄOYXOBNNA Op- TANK OCHORJU, H ZAATOZAPHLIMH MHCMENK OYKpACH- ша. Теми вогогласными OYCTH HADOHUIA CA MAM- Novum pazovua Eomim. Твын насладнша са мнохн, THEOTHOYIO пнщох приемлюще. Ткмн оБогатн Богъ účastníky se činice zloby Pilátovy, jichžto bludy vyvrátil jasnými příklady, pále silou nejsvětěj- šího ducha. Přeložil též celé církevní zřízení z řeckého na slovanský jazyk, i šel do Říma, veda k zdokonalení zvolené své stádo. I s ra- dosti skončil běh svůj, jakož ráčil bůh, aby vele- ctihodné tělo jeho tu spočinulo. Jehož podniky a trudy i chůze když či- táme, nelze již podobné chvály přidati. Neboť i když později se zastkvěl, tož všechny před- ¢il, jako dennice vychazejici svétlosti svoji celý sbor hvězdný osvětluje, slunečnými zafemi světlo jevic: tak i ten blažený otec i učitel národu našeho, nad slunce se stkvěje trojičný- mi záfemi osvitil nesčislné národy, leziei ve tmě nevědomosti. Neboť které místo se ukrylo, jehož neposvětil stopami svými? která pak chy- tros£ utaji se před blaženou jeho duší? Všem národům skrytá svoje tajemství v moudrých prů- pověděch zřetelně povidaje vyložil, tomu р! smem, onomu učením. Neboť vylita jest milosť boží v ústa jeho, a proto požehnal mu bůh na věky. Která tudíž ústa vypovědí sladkost učení jeho? Který pak jazyk dovede vyřknouti pod- niky i trudy i dobrotu života jeho? Ta ústa tedy světla světlejšími učinil hospodin, která zatemnělé podvodem hříchův osvěcovala. Jeho jazyk hlasy slastné i života vypouštěl, převe- lební rtové moudrostí zkvětli jako květ. Jeho převelební prstové duchovní varhany založili, a zlatostkvoucím písmem okraglili. Témi boho- hlásnými ústy napojeni jsou žiznící po poznání božím. Těmi nasladili se mnozí pokrm života přijavše. Těmi obohatil bůh mnohé moudrostí. 1) V kanóně sv. Cyrillu (tropar 10.) jest podobné místo: Cx0oKomb H cphAueMb H ERZMKOME XPHCTX china GORUX NPONOETMI, NPEMAAPOCTL ME N CHAM H слово KANALYILWEECA, GAAMENE, CTQOVEAMH — HpITbYHAMH OYANBAL TPNLAZWYUHKM. (Slovem i srdcem i jazykem Krista syna božího jsi hlásal, moudrost i sílu i slovo vtě- livší se, blažený, toky podobenství udáviv tříjazyčníky.) O tříjazyčnících zmiňuje se též tropar 35. kanónu sv. Cy- rillovi: Benuka TA @плота н TEpbAb zcut llamomncuxi HMAUH, GAAMENE, BAAAH Феретнуьскым роушнть кни- TAMH TPHI@ZHIYNUKH, KPENKO MXOYYENY TORO. (Za velikou tebe ohradu a tvrz zemé Pannonská majíc, bla- žený, bludy kacířské a tříjazyčníky knihami ničí, pevně naučená tebou.) O apoštolování sv. Cyrilla hlavně mezi Slovany zmiňuje se i tropar 7.: MpocKzylk tako CBETHNO TA CBETOĄJEŁIJŁ XpucTOCE KOFK NAUIL, KCEMOVY MHPOY EH OVYHTENE, M MOCNA TA OVYHTH TEMIILIXb, KUHFAMK ZAKONOOVYHAMMH (SyNOd. ZAKONA) BRZbllhl ZMIAANBIR. (Osvítiv jako světlo tebe světladárce Kristus bůh náš všemu míru objevil učitele, a poslal tě učit zatemnělé, kni- hami zákona národy západní.) — ?) Mih. cu. — 3) Mih. zní poslední věta: w mOXEANM MECTh KOMOY NPHAO- 3HTH. — 1) Ve vyd. Safaiika nesrozumóle: are же послеже иво восмаТик сд. — J) Místo novy (paprslek) v rkp. Mosk. jest v Mih. ankt (sbor). — ©) Mih. emoy BOMLCTELHNAA. — 7) Poslední věta schází ve vydání Safaií- kové. — $) М. пржунств, a teZ hned näsledujici NpRYNCTLIN (прьстн). * 

Strana 56
56 MNOTM gnaropazovunents !). Плкн же ®) воготкаи- UMME KENYEME OVKAZE MHOTONNOXHAFO AZMKA CNO- Beuckaro. Tomoy 50 сь новын ANOCTONE MOCNANT высть. ÖTL TEXL OVEO OVCTE HCTEYE HCTOYNHKE жнкотныхъ слокесъ, HINMAR NPECOXWOYIO COYXOTOY илшоу 3). Твыъ CEAZX CA MHOFOXOVAHMIN AZWKD €pe- THYECKÉ. Ta EO OVCTA YECTHEHIUA LABHUIX CA, MKOME во 4) OTR CEPAPHMA BOFA MPOCNARAMIONIA, нмнже по- ZMAXOME TPHCELTNOE EOMECTEO, CAHNEME COVWIE- CTEOMT. одержимо, свонствы же H HMENR PAZARAM- emo *), CENpHCHOCOVI HA OTYI H CMNX H CEATAFO доуха. Тъиже влажени!н ©) ткон оустиъ, о превллжен- nun отхе Кирнле, нмаже ксемъ странхмЪъ сладость AOVYXOBHAM HCTOYH CA. Блажю многогласнын TEOH AZMKE, HMME KOZFPEMK MKO FPOMKE, TPEBEZNAYANNAFO EOMECTRA ZXAPEIO CIA, MPAKE FPEXOBHLIN OTEIONA. Блажоу многопрескътлое лнце ткое, охдршее ся OTE CEATATO A0VXA, HMME ENAFOPAZOYMMNH 7) CRETE BOCÏM, A MHOFOBOMNAIM лесть нскоремн ся. Knaamoy ZNATOZApHEH TBOH OYH, HMAME наша CARMOTA HE- pAZOYMHAM OTBATA BNCTh, H ENATOPAZOYMHMH 5) CESTE коста. Блажю ANrEXOOBPAZNEH TEOH ZEHHYM, OZX- PHEWIN CA OTH Божественный славы, нмлже прохр преже осмн днни прехестнаго престлвленй\ день поком Troero. Knamoy прехестнен TROH poyys, HMIVRE CHHXE MOEMOY AZHIKOY GAAFOPAZOYMNAN °) TOY- Ya, MHANAMIOLIN | BOFOTOYHOIO | росою HZBrOPEEIAI FPEXORNOIO COVXOTOWD CEPAYA Hama. Блажю Eoro- AEHERLIA TEOA MEPCTH, HMHAE HANHCA !°) OyTAEHNA OTE MHOFOBOIR 1) NPEMOYAPOCTL, отъкрывлющи Бо- ropazovunma Tant. Baxiio CREKTOZAPHOVIO твою OVTPOEOY, OTE MEAME HCTEYE EGEMT CPPAHAME MH- BOTHAR BOXI, скыше сходащн TEOHMH MONHTEAMM. Baukio CERTOZAPNEH TBON NOZT, HMAME OEBTEYE LAKO солнце всего мнра NPOCKEIPAA GOFOXOYXHOBENHEME оухембвыъ. Блажю прехестноую тоу церковь, в вен- же пежнть многордхоумнын '?) 1 EOPOrAATONHKMH орган». Блаженъ градъ прТемыв третИдго сокершн- тели 1%) Божйю смотрен!ю. Ton oyso BEpXORMOYIO CHETHIOY останки пд- полныа аки са Блаженным сен. Тжыже с нных по- POCHVALA SV. CYRILLOVI. Opět pak bohotkaným věncem uvázal mnohoplo- dný národ slovanský. Neboť tomu ten nový apo- štol poslán jest. Z těch úst vytekl pramen slov života, napájeje vyschlou suchotu naši. Tím svá- zán jest mnoho rouhavý jazyk kaciisky. Ta tsta převelebná zajisté jako jeden ze serafinäv boha oslavovala, jimiž poznali jsme trojjasné božství, v jedné podstatě obsažené, přirozenostmi a jmény rozdílné, spoluvěčného otce i syna i svatého ducha. Proto blahoslaveny jsou tvoje rty, o přebla- žený otče Cyrille, jimiž na všechny země sladkosť duchovní jest vylita. Blahoslavim mnohohlasnÿ tvůj jazyk, jímž jsi zahřměl jako hrom, září božské trojice počátku nemající se stkvěje, tem- nosť hříchův odháněje. Blahoslavím nejjasnější lice tvoje, ozářené svatým duchem, jímž blaho- dárné světlo se zastkvělo, modlářský podvod vëak se vykoïenil. Blahoslavim zlatostkvouet tvoje oči, jimiž naše slepota nerozumná odňata jest, a blahodärné svétlo se zastkvélo. Blahoslavim andělské tvoje zřítelnice, ozářené božskou slá- vou, jimiž jsi prozřel před osmi dni převeleb- ného zesnutí v den pokoje tvého. Blahoslavím převelebné ruce tvoje, jimiž sešel na můj národ blahodárný děšť, napájejicí bohotekouci rosou spálená suchotou hříchův srdce naše. Blaho- slavím bohem hýbané tvoje prsty, jimiž napsal jsi moudrost od mnohoboëstvi skrytou, odkrý- vajici bohovédnä tajemstvi. Blahoslavim zářící a stkvici se tvoji útrobu, z niž vytekla všem zemím voda života, s výše scházejíc tvými mo- dlitbami. Blahoslavim zářící a stkvící se tvoje nohy, jimiž prošel jsi jako slunce celý svět osvě- cuje uëenim od boha vdechnutÿm. Blahoslavim převelebný chrám, v němž leží velerozumné i boha hlásající varhany. Blahoslaveno město, jež při- jalo třetího dokonavatele božího řízení. Tento blažený tedy dědictví nejvyšších obou světel zajisté vyplnil. Pročež rozkázal pán bůh, 1) МЫ. ипогын Бо ехыкы EOFOPAZOVEMKENL. — 2) Mih. naye me (spíše pak), — 9) Misto wamoy v Mih. улик. — 9) Mih. přidává eAwWWb. — 3) Mih. pridévé H pABRO npocxagauremo. — 6) Místo EAAMENHIM ma Dib. Блажо\, jako rkp. Mosk. v následujících větách. — 7) Mih. uworopazoymunn. — ©) Mih. 50ropaZQyAHMH. — 9) Mih. coropazoytanxn. — !°) Mih, mannex ce. — 11) №№. мьиогыхь BOMHM. — '?) М1. мпогоБолоумьнын. — 13) Mih: vkládá mnpov m. 

Strana 57
POCHVALA SV. CYRILLOVI. 57 кехъ смоу господь когъ прехестнын покон прнихти. Похи же с миромъ о господъ къ мѣто отъ ткари всего мнря шесть тысѫщь трнста седиь десять седиаго, мѣсяци Фекримѭ къ хетыренадесѫтын день, н прнхожи сѫ житйешъ н върою къ скѫтымъ отчемъ, ксъхъ хнны н троуды совою скершикъ, н высть со лнгемы нко ангемъ, н со лпостохы ипостохъ, съ пророкн пророкъ, со ксъми скѫтыми соовъщ- ннкъ сѫлкъ кожїн. С нимнже помохи сѫ да ны, пре- подокие оухитсмю, хтоушнѫ прескѣтмо ткое оуспе- ніе къ смлкоу пресвятыѫ тронцы, отча и сыни и скѫтиго доуха, емоуже склка, хесть н поклоненïе нынѣ н присно и во къки нѣкомъ. Хмннь. 1) aby s nima oběma převelebného pokoje došel. Zesnul pokojně v pánu léta od stvoření všeho- míra 6377 (869 po Kr.), měsíce února 14. dne, a připojil se životem i vírou k svatým otcům, všech hodnosti a trudy sám dokonav, i stal se s anděly andělem, s apoštoly apoštolem, s pro- roky prorokem, se všemi svatými účastníkem slávy boží. S nimi pomodli se za nás, svatý učiteli, ctící přejasné tvoje zesnutí ke slávě nej- světější trojice, otce i syna i svatého ducha, je- muž budiž sláva, česť i poklona nyní i povždy i na věky věkův. Amen. 1) Množství podobných květnatých pochval (troparův) jest i v často dotčených kanónech oběma apoštolům, a sice v kanóně sv. Cyrillovi (na den 14. února) 41. tropar, v kanóně sv. Methodovi (6. dubna) 39 troparův. Z kanónu sv. Cyrillovi uvádíme tu ještě tropaře 39. a 41.: Ико сльние на дешхи кьсни, оууителю, кьсѫдоу притхаши хоухишн когогхисна проскъщиѭ поѫщѫѫ тѫ къроѫ и о рацѣ стоѫщихь ткоего тѣхи, помѣни, кллжене, скоя оухеннкыl. (Jako slunce na zemi jsi se zastkvěl, učiteli, všude podobenstvími paprslky hlásaní boha osvěcuje ty, kteří opěvují tebe vírou a stojí u rakve tvého těla, zpomeň si, blažený, svých učenníkův.) ѣко скътнхннка тѫ Хрнстосъ мнрокн покада, н оухнтелъ ксеменън, прѣклажене Кнрихе, Сомоуньская от- рисѫн; тъмь н нимь, пошннлѫщишь хестнѫѫ ти нишѫть, отъ него нспросн мнхость. (Jako svicen tebe Kristus světu ukázal, i učitele všemu míru, přeblažený Cyrille, Soluňská letorosti; tedy i nám, slavícím ctihodnou tvoji památku, od něho vypros milosť.) 15

Strana 58
IV. POCHVALNÉ SLOVO SVV. CYRILLU A METHODU. Mzcayx TOrome BE -S- CNOEO NOXEAARHO HX MAMATh CKATEIMA H HpECAAEBHHMA OVYHTCACMA CAOETHbCHOY муыкох, сътворьшема пнсмены IEMOY, TIpEAORbIUCMA нокын ! кетъхын ZAEONL Eb HMZHER HXB, БЛАЖе- номоу Курнлоу н дрхнепискомоу Плноньскоу Me- 900. Focnoxu ExarochoBH OTbYE. I. Boroy m cnacoy nawemoy lcoycoy Xpucroy, многынмь H NEHZAPEYENLNKIHMbL YNOBTKONIOEHIEMD HOMHAOBAERIUOY POAT YAOETYBCKHN, H NE Tbphnatito CBZLAANHA CEOIETO ALCTLIO ALIRONEI0 @YbPAHMA, NHZT- ROMH CEGE BE CEMBPEUNIE BOXANOIE P), H HEHVRHILCA OTE CRÂTAFO AOVXA H OTh MPRYNCTHA H GTL CMEL- ным Богороднуя н присно дъЕъил Марна, ма хемлн MEALCA H Ch YNOERKH MOKHEE, H CLOBPAZANE GLEE TENECH NAWEMOY 2), @COYAH TPBXE MARTHIO CEOICIO 2), AA ovuuparoynu © Aaauz, о Хрнств ожнкоуть. Tr GO есть MHP Hanh CRTEODH H OEOM H IEANHO NpETPAKEKUIE G rpaXm 7) pAZAPOYWL, KPLCTEMB OVEHHT, BpAMbAOY, H MbPETHLYbL EMCTL HZ MbpTHHHXE, CO— EOI0 MHACTAEAb QOXE YXOEEYb HA HEHCTbVEHDNEIH поуть ?), EEUILAE ME NA NEBECA, CEXC W AccHovyio NpECTONA EEAHYŁCTEHIO HA BHICOKEJNE, ZANOKLAL AAKE HCKOYCLHOY pOXOY YAOBRYIO, XOTAH BB NOCATALHAN BPBMEHA MONTH COVANTH HE HIHME H MbLPTEHINE, 1 BEZAATH KOMOYMbAO MO ABAOMT IEFO, MKO MpA- EbABHEH COYAHH ©). Ne xoyleTh Bo chubpTH rptumuni;oy, Wi ObpA- IPENHIO его H MOKAMNHIO, ALE HANNAYE прнлежить на ZXOEOY KEALAO YNOREKE 7). lle @cTakn 50 CBZLAA- Měsíce téhož 6. (dubna) slovo pochvalné na památku svatým a přeslavným učilelům slovanského národu, udě- lavsim písmena jemu, přeloživším nový i starý zákon do jazyka jejich, blazenému Cyrillu i arcibiskupu Pan- nonskému Methodovi. Hospodine žehnej otče. I. Bůh i spasitel náš Ježiš Kristus, z hojné i nevýslovné lásky k lidem smilovav se nad poko- Jením lidským a netrpě, aby stvoření jeho lstí dá- belskou bylo zaujato, pokořil se v ponižení dobro- volné, a vtěliv se ze svatého ducha a z nejcistsi i slavné bohorodičky i povždy panny Marie, na zemi se zjevil a slidmi byl žív, a podoben byv tělu našemu, odsoudil hřích tělem svým, aby umí- rajiei v Adamu v Kristu obzivli. Neboť on jest pokoj náš, kterýž oboje učinil jedno, zbořiv stěnu hradby, kteráž byla v prostředku, křížem zabil nepřátelství, a prvorozený byl z mrtvých, sebou poučiv pokolení lidské na neporušitelnou dráhu, vstoupiv pak na nebesa, sedl na pravici velebnosti na výsostech, přikázaní dav na zkušenou pokole- ni lidskému, a přijde v poslední doby a bude sou- diti živé i mrtvé, a odplatí každému podlé skutkův jeho, jako spravedlivý soudce. Neboť nechce smrti hříšníka, nýbrž obrácení jeho a pokání, i když nejvice oddá se zlobě každý člověk. Neopustilť stvoření svého milostivý bůh, 1) Vlad. cMtpu себе комею. — 2) Vlad. Buch G©Gp1Zb GhiEb ThAECE NAMEFO. — %) Vlad. GEpAZb GLIRŁ nAbTHO ckocio. — *) Místo cbTEODpH — rpaA má Vlad.: no ANOCTONOY CLTEOPHENN OKOG Kb CAHHO W NPT- rpamącnie gpamyu. — 9) Vlad. na uerasmie. — 6) Reeni tato jsou biblická, jmenovitě z epištol sv. Pavla, a sice, pokud víme, Rím. 8, 3; 1 Kor. 15, 22; Efes. 2, 14. 16; Apokal. 1, 5; Żid. 1, 3; 2 Tim. 4, 1; Rim. 2, 6. — 7) Poslední věta schází v rkp. Vlad. 

Strana 59
POCHVALNÉ SLOVO SVV. CYRILLU A METHODU. 59 HHIM CEOICTO MHAOCTHEIH ROTE, NH ZAER AAA pOY- KOY CEOICIO, Nh HX HAMbAO XETA H EDEHCHA HZELPA MOYEN, H IAKN XEAX UXE H HOAEHPH MOXbHT, AM EMDA, CÀ THEME DOXORAQIC, AHEOTR RECKONLYh- wu?) orpzu, " no TTXE DpOpOFE NO NpOPOYAXE IKE AMOCTONTI, HO ADOCTONEXTR MOVYCHIKH, H MPABbAL- WI MOVAA I OVYHTENA, IEE CA H CRERICTb BE -Z. 9) EtKE HAwb. Pru Go oun: Casnun npozupats, raoy- CHH OYCNRIWATE CROEO KHHALHOIE, HN BhCH ERZIAX- FORIOTL PAZAHYRNH MZWKM KEAHYHM Bomum 4). II. Bx mec BE CenoyMhcTEMb FPAAK MOVE €rcp* ?), HMENLML Neg, YNOBEKE HEMOPOYHHE, HC- THHLHE H EOTOYAThYh, OTPEEAMCA ©) OTE EBhcAKOm ZNOET H HCOBANAM EbCA ZANOREAH EOKHIA, MKO ME logs. dingun ac ER kporocrH w roEtunu, ccAMCDO- pOALNE OBpETECA, nuo mc llows. (0) uzkoub me?) w npopoks raoxerb 5): Baxabws moymb EomHCA EOTA, BE ZAHOETALXA !crO ELCXONICTh STEAO, CHAbHO HX ZEMAN EOVAETh CEMA IFO, POAT MPAKKIXE ERArO- CAOEHTHCA, CNABX WW BOTATbCTEO E XOMOV HKTO, H WDAELAA !CFO DpCG'MEAKCTb ER ETHL! ERO. Mc roro EO KOpPENE KLCHMCTA HZAPANLHE ABER ARTOPACAH 7), CELTOZAPLNE, ENAAFOCAOBLNTE !°) NAOA% HA CEER HOCAYX, MUTHIE KE NENOPOYLHO @TE OYHOCTH muovya. MprmoyApocT6 BO ccEt mko H CECTPOV CTEODbUIX, TOIO OVKQACHCTA H XOVIIIO H OYMT, MOET- EHIO ME H ERPON, ApOVTR ApOVFA 160 UpĽCNEKACTI, MOVAPOCTHIO YELTOVYIX MPHCHO, KKO LBEThIL ENATO- OYXAHLNEIH. FoxpMb cu mbunn BXXbwnH Kocraurum !?), à OYWEMb H AOEDOXETCABMH E'HCIph ELZWETAM, OKO Wi€ GpbAb AOVXOEDIUHIIMA EDpHAOMA, TH GOTOZADbNLHIME CETTRMb OVMA HpOCERIb CH, CECOVAT HZEbDANE CEA- TOMOY XOVXOV, Wl TERMI CEbTACA EbCTMb OVYCHIICHb $xocode cimi, neckoyAbnoic chrpoENpe oEpETECA. Ako KE EO HCTOYBHHKT BLCIO HCNMBAUAM EBCCACHOVIO, HAMOH ANELNEIA CROLECE BORN, MKO ME DEVE CAMB rocnoas 507% Hawk Icoycs Xpuerocn 2): Bxpoymn BR MA, KO ME KLHHIH pEKOWA, PER OTH YPEREA 170 NOTEKOYTh RONL ANKH, CUPRYL, ANPOKE MUBO- TROpAAroe Aoyxa. TE EO WLCHLHTE EE HCHb, HZAN- aniž zapomněl díla rukou svých, nýbrž na všeliká léta i časy zvolil muže, a objevil skutky jich i boje lidem, aby těm se podobajice, Zivota neko- nečného dosáhli, a po těch proroky, po prorocích pak apoštoly, po apoštolech mučenniky, i sprave- dlivé muže i učitele, což se i stalo v sedmém věku našem. Neboť řekli : Slepí uvidí, hluší uslyší slovo písma, a všiekni mluviti budou rozličnými jazyky veliké skutky boží. IL Byl ve mčstč Soluni muž nčjaký, jménem Lev, človčk neúhonný, spravedlivý a zbožný, vy- stříhaje se všeliké nepravosti a vyplňuje všechna prikázaní boží, jako Job. Živ jsa v mirnosti a po- božnosti splodil sedm déti, jako Job. O tom i pro- rok mluvi: Blahoslavený muž, kterýž se bojí ho- spodina: v příkázaních jeho chtivý bude velmi. Mocné na zemi bude simé jeho: rodina upfimych požehnání dojde. Sláva a bohatství bude v domě jeho: a spravedlnosť jeho zůstane na věky věkův. Z toho tedy kořene zastkvěly se vzácné dvě letorosti, svitici se a zářící, požehnaný plod na sobě nesouce, Zivot neühonny od mládi vedouce. Nebof moudrost sobč jako sestrou učinivše, tou okrášlili i duši i rozum, láskou i virou, jeden dru- hého v ní předčili; moudrostí květouce povždy, jako kvitek vonný. Rode a jsa mladší blažený Konstantin, roz- umem a ctnostmi vzhůru vzlétal, jako orel ducho- vníma kfídloma, a bohozárným syčtlem rozumu osvítiv se, nádoba vyvolená syatého ducha, a tak svité se veškerým učením filosofským, hojným skladem se stal. Neboť jako pramen celý svět naplňuje, napojil žízníci slovem božím, jakož řekl sám pán bůh náš Ježiš Kristus: Kdož věří ve mne, tomu, jakož dí písmo, poplynou z těla řeky vody živé, to jest darové životvorného ducha, Neboť ten zakypěl vněm, vylévaje se rty jeho a celý svět sladce rozveselil, slovo rozsévaje kaž- 1) Vlad. m na Ta. — ?) Tak i ve Vlad.; v ostatn. rkpp. &tvnbi. — ?) Vlad. cuu (ten). — *) Mat. 11, 5.; srv. Skut. apo3t. 2, 11. — 5) Ost. rkpp. wzünn. — 9) Vlad. ocuzune cc (lotéz). — ?) Místo rotmzuium — WEKOMb we má Vlad.: EAArOTOETHHCTEE pOXU JC ChHGNKb CCYLb IMOORRC H Oll, O HiChidiC. — 8) Zalt. 111, 1.—3. — 3) Vlad. ART cutTüuAE GTbpacu. — !9) Vlad. &oroxuunnub. — NM) V rkp. Vlad. schází odtud celé dlouhé mí- slo (o obou bratiích), od slova A oywhMb aZ k samému konci kapitoly k slovu narpmapsxs (Mpaaws). — 12) Jan 7, 38. + 

Strana 60
60 MCÀ OVCThHAMA го ll HbCIÓ BBCCACHOVIO CRACThIO KTZEECENII, CAOBO DACTHAMA KOMOVAibAO MZEKOY, npO- THKOY cEOcMOY pazovMov. Bm Eo teMoy Xurn даръ AOYNOKLIEAN INZKIKKI FAATOAATH, HAEO H AHOCTOAXOY. Crapsuunm me ro братъ, прволажьный Ме- &0AUH HZMAAMA JEHTHHCHKEIA CMM HAYATR примати. Мохдростию EO HO QETTE EAATOOVXUIDHT, IJEBTEH, BLCEMH GAAARIKAMH GEICTh MOGIIME. BE GECZĄANE EO мко CONOMONE MEMAAWECA, XHETRHHIA NPUTEYA U HA- каданни и къпрашанны HZHOCH U(ZE) CŁPĄŁYŁNAATO CENA, H MA CROY:KLEE KŁCEME OVTOĄBIIE, MAKO I" Hpll- RATE OGPETAWECK, H нд конн® IAKO n CAMECONE, и Гедеонъ, н 1соусъ Макьгннъ страшьнЪ IABRAWIECA. Твмь же вн коюкодьскын сднъ принмъ, поБысть EL HCHb MANO, Il QAZOVMTER MNOTOMATCbN'HH Cb CEETE, IAKO CEIh преходащь непольтьно, плхе же господне CAOEO, щко п стралок къ сБрдыци сн при- umn, nko we peve 7): Kam польтд сесть хловткок, аще кьсь мнръ прновращеть, д доушю скою отЪ- щетвть, AM ROTOYEHTL ? AH YŁTO JAACTb YROBEKE WZMTtHOY NA Xovyun ckoru? Прумжнь же темытывын невесьнам, EQTMCHbHAM OVEO GTMTETAA OTH CEE, MpEZb pA, EE ETYbNWEHMA DOAEHTHOYCA. li nungs Bs OAyMER, nocrpume CR EB YhpHH pHZE, YAIR NPHIATH BENOY I HEThATHLHOY ANTEAb- скоую одежю ?). H &t NOENNOVIACA KbCEM'E Ch no- KOpCHHICMh H CEMEOCHHEMb, E'h ERXEHIH H MOMITET, ET CETOVCHHH H CAOVbET, RE HZXDAAbHE DOUICHHH, BE TPEZEEHHI ELCETAN, BE OYINJIENHH XOVXOEbNTMb, EL DAAYH GAAZE, GTE OYbIO HCTOYDINIKA HcHovipam, BIKO PBKOY, i TOIO OMHIEMIA HbCC TEAO CHOC, NAETL- скаго поком отнноудь не кждын, какъ IECTh, WE NA ERCAKOY MOI[b CTOM, GT* ZAXOAAHIA CEAIJA XO R'ECXO- AAQM, не дам CEHA OYHMA CHOHHA, HH ETRAMA CH AptMAMH, Hi поком E(EEbMA CEOUMA, NOOYYARCA EL HCAAMTXE Ho GHTUHHXT H DECUBXE AOVNOEBIFHIIXT, CEHOAENUZAACA CEIOCTHPFIOVTH J:HTHIX CEAT'HIUX, OTbI[b. (uni dc npntcnt KoOTOCTHIO H MLAYAMIMCHb, X ApOV- FH DOCTLHb NH ELAEHHEMb H MOMITEOIO, H CEHT- pCHHIEMb — HZXDAXbHO, H TAKO HMENHTH EHCTh ET EbCEXE OTŁIJUNE, MOJYOGHNE BCMIEOMOY ЙАрьсенно, n Aurouno, n Cagz, EbCEXS iT COEOIO CEBbpUIAM. Милостивын же Богъ, UHXEER Il KE тол TPOVAT NPBERIEAIOIPA, ERXOEKN къ ChpXbie братии, POCIIVALNÉ SLOVO SVV. CYRILLU A METHODU. dému národu, podlé jeho rozumění. Bylť mu dán dar duchovni jazyky hovofiti, jako i apostolovi. Starší jeho bratr, přeblažený Method, z mládí vezdejších diistojenstvi dosdahal. Moudrosti jako kvítek vonný květa všemi pány byl milován. Ne- boť v rozmluvách jako Šalomoun se jevil, podivu hodná podobenství i naučení i otázky vynášel z obydlí srdce, ve službě všem vhod, jako křídla- tý byl, na vojně jako Samson a Gedeon a Ježíš Nave strašným se jevil. Tedy i vojevodského düstojenství dostav pobyl v něm málo, a poznav bouřlivý tento svět, jako stín pomíjející bezpro- spěšně, více slovo páně, jako střelu v srdci syém pojav, jakož řekl: „Nebo co jest platno člověku, byť všechen svět získal, a na své duši škodu trpěl? ánebo jakou dá člověk výměnu za duši svou? Změním za pozemské věci nebeské, časné totiz od sebe odmitaje a jimi pohrdaje, k vé- čným se obratim.“ I żel na Olymp, postřihl se v černé řízy, dou- faje dosici bilého a nepomijejiciho andélského roucha. I byl poslouchaje všech s pokorou i po- niżenosti, v bdóni i modlitbě, v nátisku a službě, v znamenitém posténi, v stiizlivosti vżdycky, v oci- štění duchovním, v pláči dobře, z očí prameny vy- pouštěje, jako řeku, a tou omývaje celé tělo svoje, tělesného pokoje zajisté neznaje, jak jest, nýbrž po každou noc stoje, od zacházejícího slunce do vycházejícího, nedaje snu očím svým, ani víčkům svým dřímání, ani pokoje brvám svým, poučuje se v žalmech i zpěvech i písních duchovních, snaže se dostihnouti živobytí svatých otcův. Ony předčil mirnosti a mléenim, jiné postem a bdénim a mo- dlitbou, i poniZenosti vyteóné, a tak slovütnym se stal mezi všemi otci, podoben velikému Arseniovi i Antoniovi i Savovi, všech živobytí na sobě vy- konávaje. Milostivy bth vida, Ze v takovém trudu po- bývá, vložil do srdce bratří, kteří vidouce zápas 1) Mat. 16, 26. — ?) V kanóné sv. Melhodovi zní tropar 6.: ÜOcragnat pOJh ll @ThYKCTKO, подроужне W XVERTNHL, CEATC OVYITCMO, Eb HOVCTNHH HZEOAM Ch CHAThIMN OThibl RUTH nptcaakue. (Opusliv rodinu i olii- nu, choť i dětí, svatý učiteli, na pouští ráčil jsi se svaljmi otci zíti, preslavuy.) 

Strana 61
POCIIVALNÉ SLOVO SVV. CYRILLU A METHODU. 61 WKC, KHARERIIE MOXBURT KTO HZAPANHHE HA CAOVAh- BOY E&OHIO, XDOVTT, KT XpOVTOV AHEAAXOVCA I Mpo- CAARNAAXOY EOTA, AAMONIAATO EAATOAATE CEETHUIC TpOV- жающнмъся его ради. Донде же патридрхъЪ, оуслы- шакъЪ подкигЪ CrO, ETAHUIA H HOCTAEHTH MUTHONO- лита къ YbCTbHT MECTE, H HC MOTTIUE (его Томь HDHETANTH, HOCTARHIUA H HFOVMENX въ MANXCTIAQN, nme wapniaieTbca nMenbub Honnxpons, gs meus RE BAIE OTbijh - O-, Wl NO TO CA IEE, NPEERIKIME KO u BEC MARTH, BH MOXNTBAXE MPHCHO, EbCEM'h BhCA- YbCK'H, AABHI EhCA NPHOEPENE. H CRATHIX EO Küür'H O TAWOEOIO REMHIOTH, MO- хкально — глагомюща !"): [lprtuovApocTH — ApEEbUHX BEZHYIETRCA, Il RE пророхьсткихъ пожнЕвте. Повт- CTH MOYÆb NMENUTEHUXE CEXPANNTE, H Kb NZEUTHEXE MPHTOYAHEUXE NZNABTE. MoCHRAR кельможь послоу- жнте, н прьдъ игоумены MEHTECA. По zeman Toy- ЖННХЪ MZHKR MPONARTE, XOEPO H ZLhAO Kb YXOER- WENT HCKOVIIENX Боудетл. Съьрдыце ское ддста оутрь- WE R'LITH къ господоу съткорикъшемоу A, H прждъ E'RHIBHHH'E MOMOMICTACA, H WTKLPZOCTA OVCTA CEOM ма MOXHTEOY, HW O FPRCEXh CEONXT MOMONHCTACA. Ripe we BOE RECXOWIETH KENNKEN, pAZOVMBHATO AOY- XX HAMBANHTECA. Th KO потохить глаголъ H MOV- ApOCTb кю, M HE MOMITEZ HCHOETCTICA lOCHOACHI. Tz so murs KAZAHNIC HW OVYENNE KEIO, H KB ZAKONE заката господина похкалнстася. Въсхвалать ею ра- ZOVMT HHOZH, H JO ERKX не потржБиться, HM не O(T)CTOYNUTR 1610, H HMA 1610 жнкеть къ роды и роды. Мокдрость ею поведать Ахыи, п NOXKANOV кю нспокестЬ Цьркы, ен же Быстл крапъка по- соБьника H HCXENAdHMA CTEAHA, OCHOBAUX HA TRb)h- ARMb KAMENE, кврв. llocvEXbcTEOBABEUN пьрькооть- цемъ и патрндрхомЪ, KEPOI0 H MOARHILML YERHHR WX H троуды COBOIO ChKONAYABMONIX, KO E U KE- AnKHH nATQHADRXR ARpAAMT, NpAAEAT XPHCTOKE, KE- POIO MPECENLNHKE EBET, н пришьльць ET ZEMMI TOYACH, ApOVI'h EOJ:HH WADCYCCA, H ZIERTE OBPRZA- нню 7) @тъ BOM DpHHWE, ET0OI0 OTbi]h MHOTON' MZMHOME HADCYCCA. IIT. Сны же скатами ü npnciiEbnan OTLIJA H OYYHTCMA, TOIO A6 ET OIO OVKQAMIBIDACA, TELE AR- jeho výtečný na službu boží, jeden k druhému se divili a oslavovali boha dävajiciho milost s výše těm, kteří namáhají se pro něho. Až pak patri- archa, uslyšev o zápase jeho, naléhal na to, aby ustanoven byl metropolitou na znamenitém místě, a nemoha jeho k tomu přiměti, ustanovil jej opa- tem v klášteře, jenž nazývá se jménem Polychron, v němž bylo otcův 70, a to přijav žil jako ne- tělesně, na modlitbách neustále, všechněm všecko, aby všecky k spasení přivedl. Neboť i svaté pismo o takových volá, pochval- ně pravic: Moudrosti všech starých vyhledávati budete moudfi, a v prorocich obirati se budete. Vypravování mužúv slovútných zachováte, a spolu v chytrosti podobenství vejdete. U prostřed veliko- mocných sloužiti budete, a před obličejem vla- daře ukážete se. Do země cizich národův půjdete: dobrého zajisté i zlého mezi lidmi zkusite. Srdce své oddáte k bdění na úsvitě ku pánu, kterýž uči- nil je, a před obličejem nejvyššího modliti se bu- dete. Otevřete ústa svá na modlitbě, a za hříchy své modliti se budete. Bude-li zajisté pán veliký chtiti, duchem rozumnosti naplnite se: a on jako přívaly vydá řeči moudrosti jich, a na modlitbě chvaliti budete pana. On zjevné učiní umění: na- učení jejich, a zákonem smlouvy páně honositi se budete. Schvalovati budou mnozí moudrost jejich, a aZ na véky nebude vyhlazena. Neodstoupi pa- mátka jejich, a jméno jejich vyhledáváno bude od národu do národu. O moudrosti jejich vypravovati budou náro- dové, a chválu jejich zvéstovati bude cirkev, Jizto byli silní pomocnici a nepohnutí sloupové, zalo- žení na tvrdém kameni, víře. Následujíce prvních oteüv i patriarchův, vírou i bojem, skutky jejich i trudy na sobě vykonávali, jakož i veliký patri- archa Abraham, praděd Kristův, vírou příchozí byv, a host v zemi cizí, přítel boží jest nazván, a úmluvu obřízky od boha dostav, virou otec mnohých národův jest nazván. IIL. Tito dva svati a pieslavni otcové a uči- telové touz virou jsou okrášleni, tytéž skutky vy- !) Sirach 39, 1. 2. 4. — 14. — ?) Vlad. iníslo 4 ZABETE GEDTZANHIO TE EOTA má H ZA RtpOY OKPEZA- wie. Porovndni apostoliv s Abrahamem vyskylá se i v syrchu dotéeném kandné sv. Cyrillu tropaëi 15: Apoyrun Акралиь NPRCEXCHNEM5 GMCTb (TLYkCTEU, 16 

Strana 62
62 POCHVALNÉ SLOVO SVV. CYRILLU A METHODU. темн съконьхисти 1). Прѣсехьишки во Бъста отьh- стка скоего н прншьхьиѫ ни деммю тоужю. Даконъ же отъ кога прнимъши, не скокмоу пленсин, ико- же Хкрамъ, нъ идъкоу, нже не радоумѣша десницѫ скоѭи, ни шоуицѫ 2), нъ жшь же сѫ притъкпяхоу, то тошоу сѫ порлкощьше, кллпѫлхоуси, нко вогоу, ткари, къ ткорьци мъсто. Дакътъ же не окрѣда- ниюо принмъше, ико же Хкрамъ, нъ крьщснню, къ остявление гръхокъ, въ кѣкъ пръкъклюц, симъмъ съконьханъ 3) н прѣданъ господьмь нишниь Псоусъшь Христосъмь. Монси тлко же съ Хронъшь къ нерънхъ ко- жнихъ, когъ Фирлонокн нлрекъсѫ, моукашн радяпYъ- ними Сгупта оумоуYь, кожни мюди нд дранотъ. 4) нхъ идкеде, къ дьне стъмпъшь окмахьнъмь, и къ нощии стъхпъшь огньнъшь, н раддтхь море, по соу- хоу прокеде къ поустъшю, и протикьнъи погроуди къ веддьнъ, къ поустъни же ведкодьнѣ нлнои и, проражь камень, н хлѣка ингельски плсътн, и да- конъ же отъ коги прнимъ 5), кожнѭшь пьрстъшь нлписанъ. Н скрижами во клшѫнъ прѣдасть мюди 6) въ сохрашини н посмоушлпни. Н сни же прѣвлажьпан и когооугодьили хло- къка ин хниь же мьньши тою икистисѫ, того же кожни доуха нлпожна съкъние, соугоувъ вхлгодити съподовхьшисѫ, мюди ндведости иZ мъногашрахънлго дникохьскаго морѫ, мъсльнаго Фирлона погроужь- ши, н кьсю снхоу иго потрѣкнста, н кѣрою къо- роужъшясѫ и снхою крьстьною, не къ поустъшо же ѭа ндкедости, нъ на скътъ когорядоумьнъи наста- кнсти, не нс камене кодоу идкедъша, нъ кърою смокесе кожни жадьнъя нлпонста, не нс не хюкь- сткьна же камене, кодоу идкедъша, ѭко же и оил, нъ нстскъшею кръкню н кодою отъ прѣхнстълихъ рекръ господи пашего Iсоуси Христя, кърьпъниъ кѣхьноую пищно и весконьхьнъи жнкотъ къ спа- сенни прѣдѫстя, къ отданни грѣхомъ подлющи, ин ххѣва лнгемьска пипитлющи, нъ истоѭ тѣмо гос- пода нишего Ісоуси Христа 7). Даконъ же кожни соугоуно прѣможьши, въ по- къи идъкъ прѣдасти, пнсиени съткорьши кмоу. Юже въ сѫ отъ пръшочѫрънхъ и радоуиьнънхъ оутлнхо, то отъкръкено късть шллденьцсшъ, къ посмѣдьини кѣкъ сишя, не ни скрижлли клмѫпъ ил- konali. Neboť příchozí byli z vlasti své a hosté v zemi cizí. Zákonu od boha dostali, ne svému pokolení, jako Abraham, nýbrž národu, kteří ne- znali pravice své ani levice, než oč zavadili, tomu se podrobivše klaněli se, jako bohu, stvoření na místo stvořitele. Úmluvy pak ne obřízky dostali, jako Abraham, nýbrž křtu, k odpuštění hříchův na věky trvající, dokonané a dané samým pánem naším Ježíšem Kristem. Mojžíš taktéž s Aronem z kněží božích, bůh Faraonův nazván, mukami rozličnými Egypt mučil, boží lidi z poroby jich vyvedl, ve dne sloupem oblakovým, v noci však sloupem ohnivým, a roz- děliv moře po suchu provedl na poušť, protivníky však pohřížil v propasť, na poušti bezvodné na- pojil je, proraziv kamen, a chlebem andělským na- sytil, a zákona od boha dostal, božím prstem na- psaného. Neboť na deskách kamenných dal lidem k zachovávání a poslouchání. I tito přeblažení a bohulibi dva lidé ničím menší oněch obou se objevili, týmž božím duchem napojení s výše, dvojnásobné milosti hodní, lidi vyvedli z veletemného ďábelského moře, obmysl- ného Faraona pohřížili, a všechnu moc jeho zničili, a vírou se ozbrojivše a mocí kříže, ne na poušť je vyvedli, nýbrž světlem božího poznání poučili, ne z kamene vodu vyvedli, nýbrž vírou slova bo- žího žíznivé napojili, ne z necitelného kamene vo- du vyvedše, jakož byla ona, nýbrž krví i vodou vytekší z přečistých žeber pána našeho Ježíše Krista, věřícím věčný pokrm a nekonečný život k spáse dali, k odpuštění hříchův podávajíce, ani chlebem andělským nasycujíce, než pravé tělo pána našeho Ježíše Krista. Zákon boží dvojnásobně přeloživše novému národu dali, písmena udělavše jemu. Což bylo od moudrých i rozumných skryto, to zjeveno bylo mládencům, v poslední věk těmto oběma, ne na desky kamenné napsán, než na desky srdcí těles- 1) Vlad. ськрьшнстл. — 2) Мístо скоѭи, нн шоунцѫ та Vlad. кожіе. — 3) Vlad. ськрьень. — 1) V ostatn. rkpp. равотъ. — 5) Vlad. přidává uCпрошь. — 6) Vlad. мюдешь. — 7) Slova къ отдлпше — Христи scházejí v rkp. Vlad.

Strana 63
POCHVALNE SLOVO SVV. CYRILLU A METHODU. 63 NHCANE, HE NA ChpALUL CKPHMAAH FIYBTANT, NH CHEO- Zt (GRAAEL, HH MhrAOIO ll BOVPEIO TAATOAANWR, CA- MEMb TOCIIOĄbMh IcoychMŁ XpHCTOCEŁMh CLKOHŁYJME N NPRAAND, NE CEHH CAOYAHTEMA, NE HCTHUT NpO- HOLTALHHEA DLICTA, HH KpONNENMEML KPEKE OYNLYA H KOZŁAIA, KPONANIA N OYHYIAIOYIA CEELDHbNTANA KT NAKTLCHEN YUCTOTE, WR CBATEIHMŁ K(ŁUIEUKICHŁ, NE TENO IEAHHO OYHIJIAIOLIA, HE XOVUICEBHOVIO CEEIJIIO BT ChpĄbYLHEMh CENE, BŁCEME KLCHMERUN, HU ZA- KONCHLHEN MbPTER NPONOKKALUHKA EMERWA, HAN CAOV- TMTCAA, Wh BECKELPRRHELH U MHpLHEH XpHCTORLUEH CNOVAiLER CAOVZ_ Nl MPONOERZATENA MBHCTACA, ANO- CTONOM% COVNPOVKLNIKA, HX TO ME XTAO HZELPANN, NpbCTE CEMEICAKNO MA PAMOY CEOICIO ERCHQUIMTLIA, EbCIÓ EBCCMCHOVIO ORIXOCTA, HCITEANAIOIJIA OYYENNICHL TÀ MTCTA, L5 UHXE ONN HC DOCTODUMX, AH OVALAKE- WEM Ü) MOYTH, AH ZA OVMBOGCHNE HitXh CTPANE BMERBHNXS, HL HHXE ARE PMWLALINECA ?), nuo NOVÝM CLANLYBNHIA CHETRHh GOFOPIZOVMANKINMK NPOCBETH- WI BhCh MUP. Io TEME xc cronaws ® CH XOJAYA, H TOTOME AOYXA HANOIENA OTE GOFA, TOMOY zi€ CAOECCH E'HCTÀ NPONOELALNHKA Il HOBAM ANOCTONA, UE HA TOVMEMb OCHOEAHHH CHOIE ARNO NONATAIOA, WE HZHOBA NHC- MENA ELOBPARLINA, H CBELPWHCTA BE MZWKE HOBE. Mocas me RECHMBLWA, MKO OVTObHAM ZERZAX, GTE CBANYX CETTE MPHIEMNIONIH, CESTŁAEHUWH BLCENE MENAIETLCA, U MKOME WMATHH AKNAATEME KR BUNO- TpANB, MONECLUICH TAFOTOY ALNE H KAT, CH NpuN- WEARWUHMN KR -AP- YACL, fAEBHTHb CRNOAOKAEHN EMMA MbZAR EOMUH EAAFOAATI 5), TAKO HZEOADUINH ET. MOCAEAbNÉH BRKR TOMOY KE NENOY MEHTH CHA UO- HMA HpOROETALHHEX H CHLTHADHHKA HbCCH EbCCACIITII, IKE NOĄBHTEMŁ AOBPRINKL II BEPOIO KPEATKO NPR- NOMCARRIIA YPLCNA CROR, NPONAOCTA, Mi CHNNIJE, TbMLHAM MECTA CTODAMH CHOHMI, DpOCEEIUONIA EbCANOY MbTAOY NOFANLCKOVIO, XOYXOGLNEIIME OFHLMb NONARAIOIIX H EPETHYLCKOVIO, HE NOWANXAYIX Zoyma CKOIEM, N NOPAAAPI TENECE CKOKTO, HK GLCLIYA FOTOKA COYIJIK ZA NpaROVIO BLPOY CAICTHNO HCHHTH XpucTokoy yamoy. Kr Cpaykunxmk me u KozapnyE MENLIICA ue- NORKALNA, wr node ÄARHAL HNONAEMENLUNKOY MUK- TAA UIHZLAOUICE MLYKAHINIO, IErO NOTPLRH, npOOEpi- ných, ani skrze oblak, ani mhlou a bouří: hlásán, samým pánem Ježíšem Kristem dokonán a dán, ne stínu sluhové, nýbrž pravdy kazatelé byli, aniž kropenim krve volské a kozli, kropice i ocistujice poskvrnéné véci k tělesné čistotě, nýbrž: svatým křtem, ne jediné tělo očišťujíce, nýbrž duševní svíci v obydlí srdce, všem se zastkvěli, aniž zbité oběti hlasatelé byli, nebo sluhové, nýbrž nepo- &kvrnéné i pokojné Kristovy služby sluhové a hla- satelé se objevili, apoštolův společníci, k témuž dílu vyvolení, kříž smyslně na ramena svá vzavše, celý svět prošli, naplňujíce učením ta místa; v ně- kterých nezůstali buď vzdálenosti cesty nebo k rozmnožení jiných zemi blízkých, v některých pak rozešedše se, jako paprslky slunečné světlem božího poznání osvitili celý svět. Po týchž šlepějích i tito chodice a týmž du- chem napojeni od boha, téhož slova byli hlasatelé a noví apoštolové, ne na cizím základě své dílo zakládajíce, nýbrž znova písmena utvořivše, do- konali v národě novém. Potom pak zastkvěli se, jako jitřní hvězda, která od slunce světlo přijíma- jie světlejší všech se jeví, a jako najati dělníci na vinnici, kteří nesli břímě dne i horko, s přišed- &imi v 11. hodinu rovni učinění jsou ve mzdě boží milosti, tak ráčil v poslední věk ktémuž dilu objeviti tyto dva nové kazatele a svícny celého světa, kteří: bojem dobrým a vírou mocně pře- pásavše bedra svá, prošli, jako slunce, temná mista stopami svými, osvěcujíce véelikou mhlu pohan- skou, duchovním ohněm pálíce i kacířskou, neše- tříce duše své, aniž šetříce těla svého, nýbrž vždycky hotovi jsouce za pravou víru radostně vypiti Kristovu číši. V Saracenech a v Kozarech objevili se nepře- konani, nez jako David cizinei nékdy poraziv hrdosť, jej zahladil, předobraziv trojici třemi ka- !) Misto HCHLANANOHIA — OVALAMENHIEML má rkp. Viad. UCNALNMIOWTA OYYENIA, Bh NHXLIKE OHH NE HOCTII- rowe HAN OVAPLKANICHL. — ?) Vlad. pomALIME CE. — 7?) Misto toto vzlahuje se k evang. Mat. 20 (podobenslví o délnících na vinnici najalych). 

Strana 64
64 POCHVALNÉ SLOVO SVV. CYRILLU A METHODU. докакъ тронцюо трьшн камени, н скошь смоу не- хъмь гѫлкоу отсѣкъ, похклмоу приѭтъ къ тьшлхъ отъ съпокъ Идрлнлекъ, тако же и сии отьця, триоупостисьноу кожьствоу смоудъ соущи и пропо- кѣдьинки, въ съкорѣхъ срѫцниьстѣхъ и жидокь- скъгихъ окрѣтъшисѫ, сконши имъ кинглши и идъ- къшь, Кохъмнтокъ 1) влѫди и жидокьскоую дловоу доухокьнънмь шехъмь отсѣкъши, потръннсти, мко пхѣкемъ, н поплмиста доухокьною кллгодатню, а смоко господне късънсти, нко и пъшеннц, къ сьрдьхънъмь семѣ, и кьсѫ нѫсхлднстя недотохь- нъшин смокесъ, трькедилхлхьнаго же кожьсткл, ѭсно испокѣдистя, оукадистя къ ѭдиношь соуь- сткъ ракьпьсткъмь сииющи отьцѫ и съlнл н скѫ- таго доухи 2). Тако и оулокнсти, ико н ръкъ слокесьног прѣжею и крьстнста отъ Кодаръ хъстьнъи хидн до дкою сътоу, радкъ женъ и дѣтин, трьгоувоу похкамоу отъ кьсеш цьркке 3) прннмъша, прѣндоста отоудоу 4) нѫ дападьнъи странъ, кмигокъстьсткоу- юща смоко кожніе въ идъкъ нокъ, н кьсь църквь— нъ даконъ прѣможьшѫ отъ грьхъскаго, къ скои нмъ идъкъ прѣдастя, трьѭдъхьннкошъ же дъмовоу индъхожьши, потръвнстя, ико пмѣкелъ отъ пьше- ница открѫцьши, тн хнсто чьркки и свѣтоокрадьно жито прѣдистя. Къ дападьнихъ же странахъ, пѫ- ноньстѣхъ н моракьскахъ стринахъ, ико съхнцн въспикъша, шрлки грѣхокьня отгънлкъши, проскѣ- тнстя коукъклин ), н нлоухъшнѫ оухеникъ чърквь- ношоу хнноу нснъхнь 6). meny, a jeho mečem jemu hlavu useknuv, po- chvaly dostav nesčíslné od synův Israelských, tak i tito dva otcové, trojosobného božstva sluhové jsouce a hlasatelé, v shromážděních saracenských a židovských vystoupivše, jim jich knihami i ja- zykem Mohamedovy bludy i židovskou zlobu du- chovním mečem useknuvše zahladili, jako koukol, a popálili duchovní milostí, a slovo páně zasili, jako pšenici, v obydlí srdcí, a všechny oblažili medotekoucími slovy, a třikráte počátku nemající božství jasně hlásali a ukázali v jedné podstatě rovenstvím zářící otce i syna i svatého ducha. Tak je ulovili, jako ryby sítí slov, a pokřtili Kozarův vzácných lidí do dvou set, kromě žen a dětí, trojnásobné pochvaly ode vší církve do- stavše, přešli odtud do západních zemí, zvěstujíce slovo boží mezi národem novým, a celý církevní zákon přeloživše z řeckého, v jich jazyk jim po- dali, třijazyčníkův pak zlobu zahubili a zahladili, jako koukol od pšenice odloučili, a církvi čisté i světlé žito podali. V západních pak zemích, pannonských a moravských, jako dvě slunce za- stkvěvše se temnoty hříchu zahnali, osvítili pí- smeny, a naučili učenníky církevnímu řádu zúplna. 1) Rkp. II. VI. КaxьMетокыl, III. IV. V. КоxинTOкыl (forma vyskytající se častěji v strus. a stbulh památ- 2) O pobytě sv. Konstantina v Kozarech (srv. pannon. legendu kách, v. Miklos. Lex. pslov.); Vlad. MIxиCтоки. — kap. VIII.—XI.) zmiňují se tropaře 23. 30. 34. kanónu sv. Cyrillovi takto: Сьнсшь мрьткитси, прихожьсѫ Хга- ръпъхь, ѭко дьина жнвѫн, къ притьхахь, трисльпьхно (synod. �uл) ндь (synod. н) единого кожьстка си- моѭ исидисшягаѭ (synod. оуко идисшлгяѫ). Пе оустрѫшнсѫ, оухIтсмю, конпьскы единь кинти къ плькъ жндокьскыи, ксъхже народь ихь мѫдростиѭ ридириде стльпъ, ико и онь ханлоньскыи, пророхъскаши притхлши. Ккоже прътрьжесѫ съншь егренскыи остротоѭ слокесь тконхь, клажене, кь градъхъ съкерь- скыхь кь Хадаръхь, прихожн ти сѫ (synod. приложьсѫ); ты но шножьство посъхе оухгтелю скятыи, ѭко Гомнади Длкидъ въ поганѣхъ. (Shromáždění, přidavší se k Agarjanům, jako zmije živoucí, jest umrtveno po- dobenstvími, mocí tříslunečného a jednoho božství slábnouc. Ne ustrašil jsi se, učiteli, bojovně sám jeden vejíti mezi pluk židovský, všech národův moudrostí svalil jsi sloup, jako onen kanánský, prorockými podobenstvími. Jakož roztrženo jest shromáždění židovské ostřím slov tvojich, blažený, ve městech severních v Kozarech, přidalo se k tobě; neboť ty jsi množství posekal, učiteli svatý, jako Goliáše David mezi pohany.) — 3) Vlad. кьсѣдъ 6) O činnosti царекн. — 4) Tak i ve Vlad.; v ostatn. гkpp. Oтъ Доуили (od Dunaje). — 5) Vlad. пиCHCнн. — Methodově v Pannonii a na Moravě uvádíme z jeho kanónu ještě tropaře 9. 1. 13.: О прѣсллкне, кто пожеть ндреши Иеоодна дѣтълн н троудь, еже постради оть вѣсь тріѫдыуннкъ. Кысть скѫтышлъ коукклшь прѣ- мѫдръ Ократипкъ, и прѣдаль еси скопиь мюдсшь и стидоу оууеншие ихъ, ишиже утѫще и поотхиѭщесѫ нъ скятынѫ книгы вмагосхокѫть господи. Ико сльнцји скѣтлость вьстока тѫ Христось кьсннякь, къ да- падоу, отьхе, посм шѫдра оухитехъ, Исфбдня всѣмъ, проскъшлѫри гряди шногы и стрѫны, коуккашн тконми похiтлѫщѫ ксѫ кингы, вогодъхнокеньшын вллжене, оухеннл доухи прѣскатиго. (O přeslavný, kdo

Strana 65
POCHVALNÉ SLOVO SVV. CYRILLU A METHODU. 65 H Taio TEYEHNIC CRKONLYXRAIOWIX, MOYTH CA CTA PHMLCKATO, AMOCTOXLCKOMOY NMPECTOROY MOKNOHNTHCR, WEXOVIUA !) Ch COGOIO HA CEAYIEHHIE KOVXOKbNEIH плодъ, KEKE CVRIARL ANOCTOANKD AMXpUANE, HZHAC NPOTHEOY UMA XANEYE @тТЪ града римьска, и TAKO Re M MpHATE, IAKO ANLTERA EOKNR, I OYYENNIE 1610 прилювль, постави Gaxmenaro Meeoxum na npezkoy- терьстко, ll OVYEHHKH кю. IV. [pusta me CA KPEMA NOKON NpHATU MPx- CEATOMOY Il MPRENAALHOMOY OTŁIJIO HAWIEMOY H OVYH- темо Костантнноу фнлософоу. Bnxren me mine- HHIE 2) OTH GOFA GO NOKOII CHOIEMŁ, OBARYECA EB хьриы PHZH, H AbNL же нлрекъ поком $) скокго, прквысть до NIETO дьынь “), кеселася и СлаКА GOFI, H TAKO MOYH O FOCNOXU KR METO -;S - T- O - Z H прнложнся 5) KE OTŁIJEME CHOMIK, NPOpOKOME Il AMOCTONOMT, MOYYENNKOME H BŁCEM% CRATHIME. И положнша н къ Yyopkem CBATAFO Kanmenta, nxene HAYAMY MEHOFA HIJENEHINA EHEATH OTE YhCThHATO rposa ©) его, CARMIN AGHIE NAYAWY MPOCERYATHCA, недоужьнин I EANTHCA, ERCH WCNOJUTH, IEE BNABER- we Pumnane, nave са приложншл къ CEATHHN (ero. Cuaqnue me MPEYLCTLHATO ин Богохьстьидго 7) Meooxum HA apxHENHCKONLCTEO, HA CTONE CBATATO Андроннка дпостола къ Панонин @ТЪ . 0’, NOYCTH- шл ®) H нд страны слокньскыМ OVYHTE EF MZEIKE ихъ, нлпнслЕъше епнстолню сню къ кпатемъ стра- ны топ, Ростислакох, ни Скатопълкоу, н Коцьлоу: QAHIpHANE €MHCKONE, PIES ELCEMTE PIEOME BOKHIEMT, къ Ростисхакоу, п Скатопълкоу, н Коцьлок. Caraga BE EHIWEŁUKNE KOFOY, ll HA ZEMNI MIE, BB YAOBE- ЦЕХЪ Gaarokoniennie 9). [AKO GO BACK CAHIMABTUIE доуховьны радости, IKE HMATE NA CHACENHIE, CHAIEMT EpATA нашего, хьстьнлго Мееодни, скащенх ux Ap- кнепнскопьстко 19), NX CTPAWEI BAWA, мкоже CTE A tak béh dokondvajice vydali se na cestu do Říma, apoštolské stolici se poklonit, vedouce s sebou k posvěcení duchovní plod, což uslyšev apoštolský Hadrian, vyšel proti nim daleko z mě- sta Rima, a tak je přijal, jako anděly boží, a učení jejich sobě oblíbiv, ustanovil blaženého Methoda na kněžství, i učenníky jejich. IV. Ptiblizil se čas, aby pokoje došel pře- svatý a přeblažený otec náš i učitel, Konstantin filosof. Viděv pak zjevení od boha o pokoji svém, oblekl se v černá roucha, a určiv den pokoje své- ho, pobyl do něho den, raduje se a oslavuje boha, a tak zesnul v pánu léta 6377 (869 po Kr.), a při- pojil se kotcům svým, prorokům i apoštolům, mučennikům i všem svatým. I pochovali jej v ko- stele sv. Klimenta, kdež začala mnohá uzdravení bývati od ctihodného hrobu jeho, slepí ihned za- čali prozirati, neduživí uzdravovati se, ďáblové vychizeti, coz Římané viděvše vice se oddali svéceni jeho. Posvétivée pak prectihodného a pobozného Methoda na arcibiskupstvi, na stolici Svatého On- dřeje apoštola v Pannonii ze sedmdesáti, pustili jej do zemi slovanských učit jazykem jejich, na- psavše list tento ke knižatům země té, Rostislavu i Svatopluku i Kocelovi: „Hadrian biskup, sluha všech sluhův bożich, k Rostislavu i Svatopluku i Kocelovi. Sláva bohu na výsostech, a na zemi pokoj, lidem dobré vůle. Slyševše o vás duchovní radosti, jimiž máte býti spaseni, posýlíme bratra našeho, ctihodného Methoda, posvěceného na arci- biskupství, do zemi vašich, jakož jste prosili od nás, aby vás učil, do jazyka (vašeho) překládaje může vypověděti Methodovy skulky i namahání, které přelrpěl od dďábelských tříjazyčníkův. Stal jsi se svatých písmen přemoudrý upravitel, a dal jsi svým lidem a stádu učení jich, jež čtouce a poučujíce se svatými knihami žehnají hospodinu. Jako slunce světlost od východu tě Kristus za syna přijav, k západu, otče, poslal moudrého ucitele, Methoda (uedodedw — řídili) všem, osvěcujícího města mnohá i země písmem tvým čtoucí všechny knihy, bohem nadšený a blažený, učení ducha nejsvětějšího.) O slovech ,ROVKEAMb @BpATHHKE“ v. Bodjanský, O vre- meni proischożd. słav. piśm. 82 — 88. 1) Vlad. uocemTa. — *) Vlad. oTŁikphkenie. — 3) Vlad. mpRCTABAEMX. — *) Vlad. AnmiH - ne. (55), coi se spíše srovnává s číslem 50 pannon. legendy o sv. Konstantinovi (kap. XVIII.). — 5) Rkpp. II. VI. npusan- жися. — 9) Vlad. paki. — 7) Vlad. a Lvov. Il. sorouocuaro. Cast tto pochvaly odtud (od cRaANIŁWIE) załinajic až do konce pojal spisovatel pannonskć legendy o sv. Konstantinovi dle textu Lvov. II. co pokračování této le- gendy, a otiskl Šafařík co kap. XIX. a XX. (v. svrchu str. 38). V kanónć sv. Methodovi, tropaii 18. di se: Нстын настолинкъ лпостола слакилго Андроника, сллене, мЕнса, оукраса пржстоль CEBATHA рькке Manoun- скам, мждре. (Pravy ndstupce apoštola slavného Ondřeje, slavný, objevil jsi se, okrášle stolici svaté církve Pan- nonské, moudrý.) — 8) Vlad. nocnawie. — °) Luk. 2, 14, — !°) Vlad. enHCKONLCTEO. 17 

Strana 66
66 POCHVALNÉ SLOVO SVY. CYRILLU A METHODU. просили оу MACK, AN EM OYYHTb, EB MZMKL NpPRMA- гам кмыгы, AA са нсиълинть пророуьское слоко, мкоже решал '): Хкалнте господа ELCH Мун, и по- ккалнте IETO кьсн люднк, н ®): Кьсакъ MZMKÉ HCNO- касть, мко же господь Гсоусъ Хрнстосъ въ слако\ вогоу отьую. Аминь. Н къ екангелии рехе господь, посылла ском оухеникы 5): Шьдъше, наоуунте вься малыкы, крыстаще м въ ныА ОТЬЦА Н СЫНА и СКА- таго доуха, оухаще м ENIOCTH KLCA, KEAHKO ZANOKT- ДАХЪ BAME, H CE AZE1 СЪ BAMH ЮСМЬ K5 EbCA AbNH до коньунны кжкох. Амннь. Вы же, хада въулюБ- ленам, послоушанте оууенни *) Божна, еже KZ NO- CAEALHAM KPRMEHN предано бысть, вашего радн спасеним, дд пооухающеса рахоумьно, плодъ до- CTOHHL CRTROPHTE, H NPHHMETE KEHLIJL HETANKNANE H E%L Ch BEKL H KR FPANOVIPHM °) CE ELCRMH CKA- тынын къ кжкы. Лыннь. 6) У. Дошьдъшю же емоу въ страны мордкьскы, ELCH людНю съ радостню HZHAOWA EL CLPRTENHIE KEUOY, # TAKO H NpHMWA, H OMKO ANFENX BOMHM, Н @TELPZOWACA OYECA CNENMHME H OVWMECA FNOV- кыхъ 7), H MZEYH KENKCHOVIOLIEH KRZFAAFOAAMN MH- ря 9), нонмн же оусты БъшАл NLpERE MbpLTEN не- пришхннны къхдМалн, NA клададнухъ °) н на вЫстхЪ MECTEXL KXOVAOBAAH BOFXA, TEML ME AKTH HXA CNO- BECHNUM H EECKELPHLNHMM CNOVALEM BOFOY KLZANIOTL ZA ELCh MHPE, H EX KLCAKOMK MECTE HMA BOMHIE NPOCMENAETACA KL MZWUKE HOBL, ЮМо ME MBHCA NPONORBALHHKA н ANOCTONE MOKEL, ELCHMER Ако сълице, мьглоу некаденны @TFONA, H EOFOPAZOVML- нынмь CERTEML ELCEME CbpAbiyjá NPOCKERTH, KpOTO- CTHIO ME H CNACTHIO, ELCAKL CEE% NIOBLEHIO NpH- ENAYA !°), TEYERHIE CEOIE CHKONLYA !!), KEPOV CHEMOAG, YbpKEH NRCHLMH OVKpACH H NEHHH AOVXORLNEIHMH, H TAKO NOYH @® FOCHNOAÄH, KL ARTO OT TKApH KbCEFO мнрд +gS. T. Y- A-!?), H NPHNOMHCA KR OTKMIYEMK сконмъ, патридрхомъ AÄgpamoy, Hcakoy, Hınkokoy, EhCRMh CE5E€ OVNOXOBAb, BLCBKE ОБражъ MA CEE% NO- NOUL, OEEME PARLNE KMEE, WERXT MbNHH, A ApOV- гынхЪ преспекъ снлою, н дътелню, н ПОДВЫгЪМь, ELCHME ко СъАнЦе поухамн притъхьнамн '3) H KA- knihy, aby se vyplnilo prorocké slovo, jakož řekli: Chvalte hospodina všickni národové: chvalte ho všickni lidé, a: Každý jazyk aby vyznával, že pán Ježíš Kristus jest v slávě boha otce. Amen. A v evangeliu řekl pán, posýlaje své učenníky: Jdouce, učte všecky národy, křtíce je vc jménu otce i syna i ducha svatého, učice je zachová- vati všecko, což jsem koli přikázal vám: a aj já s vámi jsem po všechny dny, až do skonání světa. Amen. Vy pak, děti milované, poslouchejte učení božího, jež v poslední časy dáno jest k va- šemu spasení, abyste poučujíce se rozumně, ovoce hodné vydali a dosáhli koruny neuvadlé i v tom věku i v nastávajícím, se všemi sva- tými na věky. Amen,“ V. Když došel do zemi moravských, všickni lidé s radosti vyšli jemu vstříc, a tak jej při- jali, jako anděla božího. I otevřely sc oči sle- pých, i uši hluchých, a jazyky koktající hlá- saly mír, a kterými ústy byli prvé oběti ďá- belské přinášeli, na studních a na všech mistech rouhali se bohu, odtud děti jejich rozumné a nepoškyvrněné služby bohu konají za celý svět, a na každém místě jméno boží oslavuje se v národě novém, jemuž objevil se kazatel i apoštol nový, zastkvěv se jako slunce, mhlu nevědění zaháněje, a světlem božího poznání všem srdce osvitil, mirnosti i sladkosti, každého k sobě láskou přivábil, běh svůj dokonal, víru zachoval, chrámy pilsněmi okrášlil i zpěvy ducho- vními, a tak zesnul v pánu, léta: od stvoření ozlé- ho světa 6394, a připojil se k otcům svým, k pa- triarchüm Abrahámu, Isáku, Jakobu, všem se po- dobav, všech způsob na sobě maje, oněm roven byv, od oněch menší, jiné však převýšiv silou, i činností, i bojem, zastkvěv se jako slunce pa- prslky podobenství i poučováním, jehož slov jako 1) Žalt. 116, 1. — ?) Filip. 2, 11. — 9) Mat. 28, 19. 20. — 4) Vlad. ovYHTema. — >) Vlad. LOYAOYIWTEML. — 6) List ten podává rkp. Lvov. II. podstatně předělaný a značně skrácený, jakož rkp. ten vůbec a i v těchto kap. IV. a V. velice se liší ode všech ostatních; z té příčiny neobracíme ani tuto naň zřetele. — 7) Vlad. přidává оуспыннание. — $) Vlad. H ехыцн BALNKOVIOWTIH (Kouzeln& vESlici) RLZFAAFONAMIE CNAAKOV Богоу. — 9) Ve Vlad. schází. — 10) Vlad. npugexe. — 7!) \1а4. сыкрыши. — '?) T.j. 681 (vlastn& 885) po Kr.; jen rkp. IV. má ..STY@- (6399). — 18) Vlad. má NpRTAYNLIINAK CKAZaHLEML; Lvov. IL роКайевё притосинмЪ, со Salatrik mylne opravoval v UNHKOCHMM'K (A7705, Waclabilis) ; UpHTLYLWL (adjecl. od NpuTLYA, podobensivi, přísloví), parabolicus. 

Strana 67
POCHVALNÉ SLOVO SVV. CYRILLU A METHODU. тминемь, его RE NOMTIAAONN медотохьнам CAO- веса, WRCTh усмь сластн ') sero AOVXOKGN B npn- NOXHTH. VI. Trub m6 WM OYBO XBANES BEZAAML BAMA, троужьшнмаса толнко Хрнста радн въ BhCTOYANHHXT, н хападьнихъЪ, н съкерьскынхъ странахъ, HC HijiO- S1 EQtMEHBNW'HHXR H TbXEIONIHHXT, Nb BRYNEK и кесконьхью'ынхЪ, KPhCTE TlOCHOALHh MOVYZECKH NA PAME EBCHHHAMBUA, H OTRUL ONAATESUNO FPRXTMŁ ZEMMO NOTPEEALUM, PAZOPHCTA *), M EECRICTA AOV- XOBLNOIE CEMA, H YHCTO Цврыки прннесоста HTO, AbMHbHOIC OYYCHHIC, IIMb Же CHMETA CKATAM MAKO CET- THN%, KB BLCEUL MHPR ARMONLCKOYIO 8) XOVAOV U ELCA- Koy €pecb nporzmagzu, eausa oyso CTTANX XpH- CTOBE J|bDKHH ELICTA, NEKECLHAM YAOKKKA H ZEMLNAM дигела, въ MARTH BÉCHARTANOIE AHTHE CHTAMABTUNA. Блажьное ER HCTHHOY YDTEO, NOWLWEIE KM # ELZAONKLWA TJACA *) MHOTADAOALNA, HMb HE HA- AHTECTA AALYIOYIAM MZUKE H MAAeNEIM HANOHCTA жнкотьнаго пива, MEMPECTAIOYOYN MHIPIO HCTOYbIUA EŁCEME OBIUAŁNO. Къто оусо HBZMOmCTb AOCTONMOY похвалоу каю испокъдать ? 5) Подъневесьноую ксю прошьдъша CTORAMH CHOUMH, KLCh MipT OCKATHCTA. GAATOCHOEŁNE ZHER BA, HMb ME MACRIACTA AOV- NOERNAM CAOBĘCA Kb CHACEMIE ECIJHCABHOY MZEIKOV, Богодъхокены! даръ QT GOFA MpHHMEUA, мракъ HEEBĄTNHIA BŁCIOĄOY MpOFbHACTA, Co5010 @EpPAZL KLCRME HPRĄGAATAWNJA, OTE OVCTBHOY AOYXOKLNOVIO CAAĄOCTb IJCTAYAIONIA, NOFANŁ- CTEOY 4€ EBCAKOMOY DAZADOVUIBDNHHEA IAEHCTACH, Iepe- THKOME COVNOCTATA, ERCOMB прогоньннка, CKSTE омрахеныниъ, OVYNTENA MAAĄCHLIJEME, HCTAYNONIA AOVXOKŁHOVIO CAAJOCTh Ś), ANLYIONINUMT HECKOYALUAM AHA, MAALUMHME UENPSCTAMI 7) HCTOYLHHHT, NA- гынмЪ ОБИЛЬНОЕ OĄTHNIE NOAAIONIN, CHHHIHME NO- MOIIBHHEX, CTDAUDNTIMT, NPHHULUNKA, | GOADIUEIHAMIE MOCRTHTEAM, HeYANbWHUHT OVTTUNTCMA 5), HANACTE- WHHME ZAQIHTLHHEA, EEAOEXMT WU CHDOTAM'S помощь- HHKX, CAEWHHHMT CERTONATENU, BTLAMMOIIHHHMTCA Eb MOpH dHTIICITHA ECMIKA Anbkypa ?), crzuA нп по- крокЪ — приплдающиныъ KR камл, Июдъемъ coyno- ETATA, NCNMOKKALUHKA CKATEH тронци, CLLELPKUIHTEAM Божню съмотренню, келнуьсткоу Божно CNOVMHTENA, 61 med tekoucích když si připomínáme, neni, čemuž bychom slasti jeho duchovní přirovnali. VI. Pročež jaké chvály vzdám vám oběma, kteří jste pracovali tolik pro Krista ve vychodnich, i západních i severních zemích, nehledajíce čas- ných a pomijejících věci, nýbrž věčných a ne- konečných, kříž páně mužně na ramena vzavše, a tím spustlou hříchem zemi potřevše vyvrátili, i zasili jste duchovni símé, i čistě církvi přinesli jste žito, denní učení, jímž stkvíte se jako svě- tlo, v celém světě ďábelské rouhání i všeliké kaciřství zahnavše. Neboť velici sloupové cirkve Kristovy jste byli, nebeśti lidć a pozemští andělé, v těle netělesného života dosáhše. Blažen v pravdě život, nosivší vás, a vyko- jivší hlasy mnohoplodné, jímž jste nasytili laënici národy, a žiznící napojili nápojem života, ne- přestávající pokrm vylivše všem hojně. Kdož tedy může náležitou pochvalu vám oběma vy- pověděti? Podnebí veškero prošedše stopami svými celý svět jste osvítili. Požehnán buď jazyk váš, jímž nasili jste duchovní slova ke spáse ne- sčíslnému národu, bohem vdechnutého daru od boha dosáhše, temnotu nevědění všude zahnavše. Sebou vzor všem podávajíce, ze rtův du- chovni sladkosf vylévajice, pohanstvu veskerému zhoubei zjevili jste se, kacifüm odpürei, düblüin vymětači, světlo zatemnělým, učitelé dětem, vy- lévající duchovní sladkost, lačnícím hojný pokrm, Ziznicim neprestävajici pramen, nahym dárei hoj- ného odévu, sirÿm pomoenici, cizineûm hostitelć, nemocným nav&tévovatelé, smutnym uté&itolé, zkoušeným obhájci; vdovám a sirotkům pomoc- nici, slepým svétlodärci, kolisajicim se v mofi pozemskem veliká kotva, hradba a příkrov kvám sc utikajicim, Zidüm odpůrci; vyznavači svaté trojiee, vykonavatelé bożiho řízení, velebnosti boží sluzebnici, pramenové božího slova, ne- pohnutí sloupové Kristovy církve, pečeť pravdy, štít víry, přílba spascnií, klas mnohoplodný, léto- 1) Vlad. a Lvov. ll. vecomoy cnaąocru. — *) Misto HOTpREADWA pAZOpUCTA mó Vlad. jen OTPEEAMIA. — 3) Vlad. 55C@ELCKOVYIO. — ^) Vlad. i Lvov. Il. &aaca. — 9) Vlad. i Lvov. ll sem vkládají Eb KO MEHCTA CE равна несеси (Гуоу. несеспымъ). — 9) Talo tii slova scházejí ve Vlad. i Lvov. ll. — 7?) Vlad. nenpretyaemen, Lvov. uenpeczkowum. — 5) Tato dvě slova scházejí ve Vlad. a Lvov. — 9) Vlad. a Lvov. WmaACaja. * 

Strana 68
68 POCHVALNÉ SLOVO SVV. CYRILLU A METHODU. нстохьннка кожню смокесн, недкижими стъхпа Хри- стоки цьрккн, пехить прлкьдѣ, щитъ къръ, шлѣшъ списенш, кѫлсъ многоплодьнъ, мода медотохьна, съти медкьини смокеси клю, ими же нисмидистя вьсю кьсемепоую, ико внсьръ иногочѣньнъ нстохь- шя, съкрокиций господни, кмѣстнхнщн кожни съмо- тренни, окнтѣлнци кожню съмотренню, съсоуди скѫтомоу доухоу ндвьрлнли, пронесъшѫн нмѫ Хрн- стово по кьсен дешхи, крьстоу похклхоу нѫ севе понесъша, кръменьилѭ прѣдьрѣкъши, и кѣхьнънхъ нисмаженніе приимъши, непръстлньно пръподоннин и истиньнаѭ пистърѫ, ди ндвьрлноѭ стадо влю по- дкнжьно 1) помолитисѫ, страсти отъженоущи, вѣдъ и нлписти ндвлкхѫющи, проскътнти нмъ 2) сьръдьхъ— нѣн охи, и оуиъ оуткьрдитя достонно посмѣдокати стопимъ клю, пемощи нѫшѫ ни сѫ къдимлющи, съкъше снхоу подадита, ди достонно пожикъше о Хрнстѣ, насхѣдьинцн троудоу влю окрѫшютьсѫ 3), н пропокѣдьннци пракъи къръ, юже имъ 4) ксти прѣдихи, да кьсн ѭднногхасно просмлкѫть 5) трьскѫ- тош кожьстко отьця н съшя н скѫтаго доуха, нъlшѫ и присно н къ вѣкъ къкомъ. Хшниь б). rosť medotekoucí, strdí medové slova vaše, jimiž osladili jste celý svět, jako perlu drahocennou vylivše, pokladové páně, místnosti božího řízení, obydlí božího řízení, nádoby svatého ducha vy- volené, nesší jméno Kristovo po celé zemi, kříži pochvalu na sobě nesší, časnými věcmi pohrd- nuvší, věčnými však se potěsivší, stále svati a pravdiví pastýři, za vyvolené stádo vaše hor- livě pomodlete se, strasti zahánějíce, běd i ne- bezpečenství zbavujíce, osvěťte jim oči srdcí, i rozum utvrďte, aby náležitě následovali šlépěji vašich, slabosti naše na sebe snímajíce, s hůry síly podejte, aby hodně v Kristu žili a dědici práce vaší se stali, i hlasatelé pravé víry, kte- rou jste jim odevzdali, aby všickni jednohlasně oslavili třikráte svaté božství, otce i syna i sva- tého ducha, nyní i povždy i na věky věkův. Amen. 1) Vlad. прнхежно. Podobně dí se v 15. 19. 37. tropaři kanónu sv. Methodovi: О деснѫѫ пръстоѫ!л прѣскятыѭ тронцѫ оуYнтелѣ, момнтлсѫ съхрлнити стлдо сллкъньскоѭ (tak). Радгилноѭ еретикы стидо ткоі схринн къ къръ прикокърнѣн мохнткаши си, отьхс. Нмѫщи, скѫтлл, прѫ о скѫтъи тропци, Курихе преподонне, Иефбдне скѫтитем, стидо каю скѫтоѭ ходѫще по деми стрлпьпки, съхрлнше рлстнтл мо- мнтклшн сн, вмаженля. (Na pravici nejsvětější trojice stojíce, učitelé, modlete se, aby zachováno bylo stádo slo- vanské. Stádo své kacíři rozehnané zachovej ve víře pravověrné modlitbami svými, otče. Majíce, svatí, při o svaté trojici, Cyrille svatý, Methode biskupe, stádo vás obou svaté chodící po zemi cizí zachovejte a rozmnožujte mo- dlitbami svými, blažení.) Srv. též konec pannon. legendy o sv. Methodovi, text i poznámku. — 2) Vlad. HH, Lvov. нишъ. — 3) Vlad. a LvоV. коудешь. — 4) Vlad. ни, LVоV. нимъ. — 5) Vlad. a LvоV. просхлкниь. — 6) Množ- ství podobných pochval jest v kanónech oběma apoštolům, svrchu dotčených. Kromě uvedených již tropařův po- dáváme tu ještě trop. 22. 25. 26. 27.: Ты оть дапиди, скѫте, късни, икоже дкѣдда скоя хоухя сѫѫщн до кьстоки и съкеря н до югл, смакие Меооднc. (Ty od západu, svatý, jsi se zastkvěl, jako hvězda, svoje paprslky vysýlajíc na východ i sever i jich, slavný Methode.) Кърнлго цѫрѣ нлшего оуткрьдн, повѣдѫ диѭ ешоу ико ксемогыи ил карьклрыl, кмадыко, рожденсѫ нс хистыѭ н ведмѫжныѭ матере. (Věřícího císaře našeho utvrď, vítězství dávaje jemu jako všemohoucí nad cizinci, pane, zrozený z čisté i bezmužné matky.) Кожьсткьня и кърил Иефодни вси кьспопиь мюде н мюкокнѫ оукллжниь, нко пистыръ кехнклго Сховѣ- ношь, смоужитехъ плоухи хестно, прогонителъ ересп. (Božského i věřícího Methoda všichni opějmež lidé i lá- skou blahoslavmež, jako pastýře velikého Slovanův, služebníka, jenž naučil poctivě, pronásledovatele kacířství.) Царьствьни Плношил (tak), коуино покнн сѫще мюдие, тене пастырѣ хъстня скъдѫи радоетсѫ, дътели тн поспъшьсткоуемь, троуды н комъдни похкллили тлпно теке похнтлѫщниь муро многохестно, Мефо- дHIC сEѫтHTеMЮ. (Královská Pannonie, spolu noví jsouce lidé, tebe co pastýře ctihodného znajíc raduje se, sku- tkům tvojím pomaháme, trudy a těžkosti pochvalné jsou těm, kteří tajně tebe čtou, myrrha velebná, Methode biskupe.)

Strana 69
v. ZIVOT SV. KONSTANTINA A METHODA. Mieceijx akroycTa - ke - Aue. Ko тнЖь JENb NAMATb Bb CEIATLIXb NO HCTHNA NpEUOJJENOW GTbiOY Miurcio H apxurenuckonoy Mo- pagbckom, Костлидиих napmipuenaaro Kupuna фило- coa, n Meroxum spiri &ro, oyvuTe ve cau cxo- EtübchOMOY azukoy. ll творнть же CA!) плмать ł610 -S- DMAPHAR MIECEJJĄ, I кельми IJpkkkH Npazucy- ICTb Eb день NAMATH КЮ. Cun OYEO влаженый H NPENOJOEHWH @Thih names Meroznie, apxuennckont Enwmaz Mopagw ?), EPATR CRE mprnopocuxaro Kupuaa Qunocoda, прь- KAArO OVYHTENE CAOBENLCKŁINh KHHIh, QOXOMb Cali Conoyuzuma. Бе же сын Методнюе cb cHOlMb GPATOMŁ Hb Coayunsxn n Kozaxprxb, oyvam cutb ?) np1EOCAAEHTH Riot. [lpoucyua ae кся прежде peveubia zeMaa *), W Bb MOpxEs NAOVYLINE OVYENUKDI, H NOIEMIJI A Kh Римь ндостл. Pumarue we ALAO кю CKIATO H ano- столско HIpeKWIE, NOCTAKUMA MPEZRHTEPHA CRORRMB- скый оухеникы. AGNE me noyuNoy 5) влаженый Кириль. Видршлнь же плпежь Римьскы поставин ApxHiC- инскопх влаженалго Методил их столь Андроникх апостола Паноньскых @Бластн, ндё Же оухА МНоО- гыд напасти н пакости nptTohnzt 6) OTŁ CHNPRYC- скыхь 7) 1епископь п предкнтерь, протнкащнихЬ са "pAETH ET0T, no nzEMsAeumo luropt Auoaora 5). Съдвше °) gh Zeman MopiEbcTzH, D(EAOdH EhCA 5. WHHTb ECTXATO H HOEAATO ZAKONA OTL FPhYLCKATO Mésíce srpna 25. dne. V týž den památka mezi světci v pravdě obou svatých otcův našich i arcibiskupův Mo- ravských, Konstantina řečeného Cyrilla filosofa, i Methoda bratra jeho, učitelův slovanského ná- rodu. I činí se památka jejich 6. dubna měsíce, a velmi církev slaví v den (ten) památku jejich. Tento tedy blažený a svatý otec náš Me- thod, arcibiskup horní Moravy, byl bratr sva- tého Cyrilla filosofa, prvního učitele slovanského pisma, rodem Soluňana. Byl pak ten Method se svým bratrem v Sa- racenech a Kozarech, uče s ním pravoslavné víře. Prošedše pak všechny dříve řečené země, a v Mo- ravě naučivše učenníky a pojavše je šli do Říma. Římané dílo jejich svatým i apoštolským nazvavše, posvětili na kněží slovanské učenníky. Hned pak zesnul blazeny Cyrill. Hadrian papez Kímsky posvétiv na arci- biskupa blazeného Methoda na stoliei Ondřeje apoštola Pannonského územi, kdež uče mnohé nesnáze a protivenství přetrpěl od odpornych biskupüv i knéZi, protivicich se pravé víře, po zblouzení Řehoře dialoga. Sedčl v zemi Moravské, a přeložil všech 60 knih starého i nového zákona z řeckého do 1) V Rumjancev. schází. — ?) Rum. gwmuioro Mopagoy (dual. local.), éímZ rozumí se severní Morava (Ve- líká Morava Rostislava a Svatopluka), rozdělená na dvě části, pannonskou a předdunajskou. Srv. Safaříkovy Slov. Starożitn. (1. vyd. str. 616 a 826.) V evang. Assemaniho (vyd. Rački, 191) sluje Method „archiepiskop vyśne Moravy“, jako svrchu. — 3) Rum. oyve ch unb. — *) Rum. мжстл п zeMne. — *) Rum. novu Toy. — ©) Rum. mOCTpAAA. — 7) Rum. chnptvbcHüyb. — ^) Rum. mzbsaegeuuo louropia Aranora. — 9) Rum. cin we. 18 

Strana 70
70 ŽIVOT SV. KONSTANTINA A METHODA. вь схокѣньскын 1), вь �Г� Енднкти вь �§. тн- соушиой трнстя .Д�гости- третніе мѣто 2), при Скитопхьца кнѫды; царь въше Грьхъскы Киснхни, и Кльгяромь Оть кога кнѫдь Корсь, Крахь Иъ- мехъскышь мюдемь 3). Н илоухь же оухеннкы скоѫ пракън къръ, н прорскь о скоен смьрьтн пръжде трьшн деньшн, оуспе о господи сь инрошь. Лежнть же вь кемн- цѫн црькьки Моравьстън о 4) мъкѫш странѫ вь стънъ да охтиремь скитыѫ когороднцѫ. Доушѫ кь рѫцѣ когоу прѣдикьше, прнісмь 5) чѫрьстко не- неснок. Тѣхь мохнтклми Христе списи доуше 6). slovanského, v 3. indikci 885 r. za Svatopluka knížete; cisař Řecký byl Basilius, Bulharům od boha kníže Boris, Karel Německým národům. I naučiv učenníky své pravé víře, i před- pověděv svou smrť před třemi dni, zesnul v pánu v pokoji. Leží pak ve velikém chrámě Morav- ském po levé straně ve zdi za oltářem svaté boží rodičky. Duši v ruce bohu odevzdal, a dosáhl království nebeského. Těch modlitbami Kriste spas duše. 1) Podobně dí Joann exarch (Kalajdovič 129): прѣложн ксѫ оустякьныѫ къннгъ . 3. отъ емниьска хдъки, ѭже иесть гръхъскъ, къ смокъньскъ. — 2) Rum. в . 3. сотное . т. .оу- н третіе мъто, patrně chybně (Bodjanský, O vremeni proischožd. słav. pišma 77); místo X-rOCTa - dlužno čísti .Y , 6393 = 885 po Kr. — 3) Kpaxh jest zde Karel Tlustý († 888). Srv. Časop. Česk. Mus. 1863, str. 221. — 4) Rum. Oтъ. — 5) Rum. предлкшн прIеть. — 6) Poslední tři slova z rkp. Rum. O smrti Methoda v. svrchu str. 52, pozn. 3. V témž rkp. jest na den 14. února tropar sv. Cyrillu, srovnávající se s troparem 5. služby sv. Cyrillu, hned níže podaném (отъ пелень прнхежно.... шоудре).

Strana 71
VI. ŽIVOT SV. CYRILLA. Фекрахѫ . ди. Къ той же день плмѫть преподок- наго отци плшего Кирними фихософи, оухнтехѫ сло- кепьскаго. Února 14. V týž den památka svatého otce našeho Cy- rilla ſilosofa, učitele slovanského. Къ Сехоуньстѣмъ градѣ въ стеръ докроро- денъ 1) моужь, пиенешъ Лекъ, слпошъ же сотьникъ, отъ пего же родисѫ кллженпыи Кирнхъ. Сгда же Еысть �§� мѣтъ отрохицъ, кидъ ко сиѣ, ѫко пъ- кій коскоди сокри ксѫ дъкица 2) н покехъ Кнрнхоу отъ ксѣхъ идкрати совъ едипоу; онъ же ндкра совъ писненъ Софно. И кстякъ отъ сна, скада си отроу н митерн. И гхлгомиста смоу родитехѫ его: Хрини хидо, еже кндъ; коекоди ко лнгехъ есть кожий, и дъннца моудрость хнстия 3): но да ти коудетъ, хадо, сестра 4). Шоудръ же вѣ отрохи дѣло; и поѫшѫ и къ поматоу царскоу, и преданъ высть царемъ могофе- тоу Фнхософоу, н къ трн 5) шѣсѫци плоухнсѫ всей хнтрости и моудрости, и хетыршн мдыки и фихо- софи илоухнксѫ, емнньски, ришьскы, согрьскы, жн- докьскы. Н кысть мюкимъ цѫрешъ; и пендкохн же хестн чирекы, по пахе кожню кодлюки, и отшедъ на Оудкое поре высть мннхъ. Ve městě Soluni byl nějaký vznešený muž, jménem Lev, důstojenstvím pak setník, z něhož narodil se blažený Cyrill. Když byl mládenec 6 let, viděl ve sně, že nějaký vojevoda shro- máždil všechny dívky a velel Cyrillu ze všech vybrati si jednu; on pak vybral sobě jménem Sofii. I vstav ode sna, pověděl to otci i matce. I pravili mu rodiče jeho: „Zachovávej dítě, což jsi vidělo; neboť vojevoda jest anděl boží, dívka však moudrosť čistá: než budiž tobě, dítě, se- stra." Moudrý pak byl mládenec velice; i vzali jej do paláce císařova, a odevzdán jest od ci- saře logothetu filosofu, a za tři měsíce naučil se všemu umění i moudrosti, i čtyřem jazykům i filosofii naučil se, řecky, latinsky, syrsky, ži- dovsky. I byl milován císařem; a nechtěl pocty císařovy, nýbrž spíše boží si oblibil, a odešed na Úzké moře stal se mnichem. 1) V prologu z r. 1432 преподовнъ. — 2) V tišt. дѣкнIы скоѫ. — 3) V prol. XVI. stol. misto Yистлѫ jest есть кожи. — 4) V pгol. г. 1432: но да ти хидо коудеть стрихъ, v tišt. podobně: по да тн коудетъ хидо страхъ кожiй. Čtení cecтрa (prol. XVI. stol.) jest pravé, jak jde i z pannon. legendy (kap. III.) na jevo. O tomto vidění zmiňuje se kromě pannonské legendy i kanón sv. Cyrillu (tropaře 5. 15. 25.): Оть пемепь прхежно прѣмѫдрость сестрѫ севъ сткорнкъ, когогллсе, прѣскътхѫѭ кндѣкъ чко дъкнцѫ хiстѫ, еѭ же прнімь пркеде, ико монисты дмлты сеѭ оукриси скоѭ доушѫ н оумъ, н окрѣтеси, ико дроугын Куриль, кха- жене радоуиомь и ниенешь мѫдре. Дроугын Хкрлашь прѣсеменисмь, кмажене, высть отьхъстка, похотнѭ прѣмѫдрости кольшѫѭ нко дматыши моннсты оукриснхьсѫ еси, хоухяши прѣскътмлшн сѣмо овхнстаѭсѫ. Къдмюннкъ идилади мѫдрость, нстниѫѭ мѫдрость сестрѫ секъ прнѫхь есн, и оушѫдрнсѫ когошь, кха- жене, н мкнся мюовомѫдреlh. (Od plenek horlivě moudrosť sestrou sobě učiniv, hlasateli boží, přesvětlou viděv jako dívku čistou, kteroužto pojav přivedl jsi ji, jako obojkem zlatým tuto okrášlil jsi svoji duši i rozum, a stal jsi se jako druhým Cyrillem, blažený myslí a jménem moudrý. Druhý Abraham přesídlením, blažený, byl jsi z vlasti, žádostí moudrosti veliké jako zlatým obojkem okrášlen jsi, paprslky přesvětlými velice se stkvěje. Oblí- biv si z mládí moudrosť, pravdivou moudrosť za sestru jsi přijal, a moudrosti od boha jsi dostal, blažený, a uká- zal jsi se co libomudřec.) — 5) V tišt. Yeтыpe.

Strana 72
72 ŽIVOT SV. CYRILLA. Рекность же пиѣѫ скѫтлго апостоми Плкѫи, тщрашесѫ да Христи пострлдатн. Н посллпъ Бысть царемъ къ Срѫцииы стядитисѫ о къръ. И окхихи ересь Михиетокоу пехестикаго, н ксѫ колхны ере- скиѫ 1) оукорикъ, и кодкрятиксѫ съ кехнкою хестно, плки отиде ил съкерьскоую стрлноу въ Кодарь, н оухаше кърокати ко Христл. И соткорше сокътъ Жидоке, хотѣшл оукити и, но не ди сго нгенонъ: Донде же оуприте его, рехс, не пшлте кллсти по- гоукити сго. И сокряшисѫ мподи жидокьстии хи- трьци съ Хгарѫшы плнь. Кнрилъ же едннъ шедъ повѣди ксѫ; Хгаряни ко, яко вѣсокьскѭѫ слоуть оукорикъ, онхихи; Жиды же, ѫко вожѭ престоуи- пики посрлши. И оки отъ пихъ крестишлсѫ, дроу- дi же идгилни ведъ ишѣшѭѫ. По сешъ иде къ Млрлкоу, и многи плоухи кѣроклти Христокн, и Zашкрѭѫ 2) ерстики молнт- кою оумори, иже въ илоустихъ оукити скѫтаго. По семъ нде къ Кохглры 3), пропокѣдин Христя, тлкоже н въ Схокъны пришедъ, ксѫ грады нлоухи Хрнстокъ кърѣ н по Доуилю. И соткорншл и спи- скопл къ Клилопъ 4) грлдѣ, и шолишл н, ди ил- Horlivosť pak maje svatého apoštola Pavla, snažil se za Krista utrpěti. I poslán jest císa- řem do Saracen hádati se o víře. I usvědčil ka- cířství Mohameda nectného, a všechny hadače kacířské ponížil, a vrátiv se s velikou ctí, ode- šel opět do severní země do Kozar, i učil vě- řiti v Krista. I učinivše radu Židé, chtěli zabiti jej, avšak nedal ho vévoda: „Dokudž nepřeko- náte jeho, vece, nemáte moci zahubiti jej.“ I se- brali se mnozí židovští mudrci s Agarjany naň. Cyrill pak jediný šel a překonal všechny; neboť Agarjany, jako ďáblovy sluhy, poníživ usvědčil; Židy pak, jako boží přestupníky zahanbil. I ti z nich se pokřtili, jiní pak vyhnáni bez jmění. Potom šel na Moravu, a mnohé naučil věřiti v Krista, i Zambrije kacíře modlitbou umořil, jenž byl ponoukal, aby zabili svatého. Potom šel do Bulhar, hlásaje Krista, taktéž i do Slo- van přišel, všechna města naučil Kristově víře i po Dunaji. I učinili jej biskupem ve městě Ka- naoně, i prosili jej, aby naučil je jich jazykem 1) V prol. 1432 герьскыѫ, v tišt. еретихескIѫ. — 2) V prol. 1432 ZиMЕh, v tišt. ZашкрIX. Tento kacíř dostal se do obou prologův nejspíše z kroniky Jiřího Hamartola, jenž vypravuje o hádce papeže Sylvestra se ži- dovským učencem Zambrijem. (Bodjanský, O vremeni proischožd. sťav. pišmen, 71 a XLV.) V svrchu dotčeném kanóně sv. Cyrillu zní 16. tropar takto: „копиешь смокесъ ткоuхъ нко дѫьриѭ (гkр. synod. ZльриЮ) прн- песль (syn. léре проньдлъ) еси, Шлдилмьстъи ереси горко прихожьсѫ (syn. преможьсѫ), тѣхесилго (sуn. тъ- месъ телесьплиго) окрлди отшмѣтлющесѫ (syn. �щьсѫ) ѭкльшлгосѫ къ пхъть Ісоуси буренсклго — kopím slov tvojích jako Zambria probodl jsi hořce toho, jenž k Madianskému kacířství se přidal, a zavrhoval tělesnou přirozenosť Ježíše, zjevivšího se mezi Židy tělesně.“ Slova tato vztahují se k hádce Konstantina s patriarchou Janem, po příkladě biblí (Numeri 25, 7—14, Finees zabil muže, jménem Zambri, v slov. biblí ZaшкрIH); Grigo- rovič zbytečně vykládá Madianity na Saraceny, jež Konstantin potřel prý jako „zubří“ (ZѫEpHѫ, collect. slova Zѫкръ). — 3) V kanóně sv. Melhodovi, tropaři 28., vyskytají se též Bulhaři pod jménem Mysia: O клоу свѫтлл, хкѫлитсѫ сѫлкно грлдъ Солоуньскыи, Курхе скѫте и Исоодне, Мисни и Плпомни (tak) и Морлкьскля, кхлжене, дешѣ, сѫлкѫщи и кьпнѫи: вѫлгослокенъ когъ. (Vámi oběma svatí, honosí se slavně město Soluň, Cyrille svatý i Methode, Mysie i Pannonie i Moravská země, blažený, oslavujíc i volajíc: požehnán buď bůh.) O obrácení Bulharův sv. apoštoly vypravují i legendy bulharská (kap. 4.) i moravská (kap. 4.), leg. o sv. Ludmile (kap. 1.), a i jiné zprávy, Nestor, kněz Duklanský, mnich Opatovický, kratší životopis Velického biskupa Klimenta (vydaný v Šafaříkových Památkách hlahol. písemnictví, str. LVII; Bulhaři slují tu též Mysi) a j., a z pozdějších letopis bulharský zakládající se s části na starších pramenech ze XIV. stol. (o něm podal zprávu Hilferding: Pra- zdnovanije tysjačelětnej pamjati sv. Kirilla 14. fevr. 1869, v Praze 1869, str. 36—42). Ostatně srv. svrchu str. 29, pozn. 5. — 4) Jméno to, vyskytající se ve všech rkpp. i tišt. v obou prolozích, jest buď pokaženo (Pogodin hádal na Blatno čili Mosburg, sídlo Kocelovo), nebo zmatkem položeno. Bodjanský (Słav. pišm. 66) opravuje je v Kataon, Katan (nyn. Kostenče v Macedonii, nebo někde v okolí Trnovském v Bulhařích), odkud pocházel jiný filosof Cyrill, jenž v první polovici XV. stol. byl činný i na poli slovanské filologie (srv. o něm rozpravy Grigoroviče: Statji kasajuščijasja drevnjago słavjanskago jazyka 1852, Daničiće ve sborníku jihoslov. akademie Starine I. 1869, něco též v Časop. Mus. 1848, I. 21), a domnívá se, že tu Cyrill Soluňský a Kostenský jsou zmateni. Celé místo to vešlo i do některých strus. chronografův, s tím rozdílem, že město toto všude sluje Kataon (Bodjanský 67 sldí, též XLII, Vostokov Rumjancev. Muzej, Nro CCCCLVII a CCCCLIX, zvl. str. 777, b); chronografy přidávají ke zprávě, že Cyrill pohřben byl ve městě Kataoně, slova: шы же схокенскін н кохглрскии идыкъ ди гилголемъ скѫтомоу отпоу илшешоу н оухнтемю Кгрихлоу Фнхософоу, кѣхилѫ пашѫть (my pak slovanský a bulharský

Strana 73
ŽIVOT SV. CYRILLA. 73 оухнтъ ѫ сконмъ лдыкошъ кингашъ. Онъ же по- стнисѫ �и- диій, къ когоу похѫси, н нипнси нмъ х� смокъ н .н.. Н тлко нлоухн и смокенскнмъ Адыкошъ кингамъ, н сего рѫди схокенскій отхнтехь плрехенъ 1). Н тяко пожикъ и хюдеси сткоръ въ старостн докръ къ господи отиде, и погревенъ Еысть въ Канлонъ 2) градѣ. písmu. On pak postiv se 40 dní, k bohu se mo- dle, napsal jim 38 slov. I tak naučil je slovan- ským jazykem písmu, a proto slovanský učitel nazván. I tak poživ a zázraky vykonav v stáří dobře k hospodinu odešel, a pohřben jest ve městě Kanaoně. národ řekněmež svatému otci našemu a učiteli Cyrillu filosofu, věčná památka), což beze vší pochyby bylo i v pro- logu. Podobné zakončení tohoto prologu vyskytá se i v prologu o sv. Cyrillovi biskupu Katanském v Sicilii (s nímž se i sv. Cyrill Soluňský míchá, Bodjanský 139), v Četiích Minejích pod 21. březnem: н ннѣхъ же не- махо съткорн хюдесъ, къ глоукокоу старость дошедъ къ господоу отънде, н похоженъ высть къ томъ острокъ YестHо. Grigorovič (v kanónech oběma apoštolům svrchu dotčených, str. 27) odvodí Kaon od řeckého Kvávsat, skalnatých to ostrovův při úžině Bosporské a Černém moři, kde někdy sv. Konstantin přebýval (na „Uzkém moři“), a srovnává s tím 38. tropar kanónu sv. Cyrillu: слоко рлсъклѫ къ ѭдыцѣхъ въ Окнлпѣ (гkр. synod. však: къ клONѣ, tedy buď „v oceáně" nebo „v Kaoně“), н кь Римѣ доухь свон к рѫцѣ когоv ское- моу прѣдисть. 1) V rkpp. schází. — 2) V prol. XVI. stol. КлOn*. 19

Strana 74
VII. ŽIVOT SV. METHODA. Млѫ .лг� Къ той же день плшѫть преподовнаго Máje 11. V týž den památka svatého otce našeho Me- thoda, biskupa Moravského. отца плшего Мефодѭ, епнскопа Морлкьсклго 1). Преподовный отецъ нѫшь Шефодй въ отъ гради Семоуньскаго отъ сановитоу н когатоу родн- темю рождейсѫ, отца Льки н митери Мѫрин. Бъ же ндъ оуности оуношѫ моухръ весѣдою 2), крѣпокъ тъломъ, и дмлсшъ въ чарекн: нмѣяше сго чирь ксегди предъ сокою. Сгда же высть мѣтъ �ки, постлкн его кнѫ- демъ въ Смокънъхъ 3), н превыкъ тимо мътъ .. . ндкыхе хдыкъ смовенский 4). Н пошысхнкъ скоро- мнноующее житіе кѣки сего, и дохгое гръшпыхъ шоухене, и оуинхнсѫ въ страхъ кожій, положикъ синъ кнѫженi предъ чаремъ, н шедъ на Охнишй- скоую гороу, Еыстъ мнихъ. Иѣкогди же посми цѫрь крѫти его Кнриххѫ къ Кодиры, ди преприть Жнды, н нжденеть ѫ отъ демян нхъ; вѫхоуть ко оуже Кодары прххи жндов- скоую къроу. Кирихъ же оуиохн крити скоего Ме- фодѭѫ нти съ сокою, ѭко оумъхше ѫдыкъ схо- кеньскъ 5). Овндостя же ксю страноу тоу н снхою Христокою всѫ мюди оукѣрнста 6) и Жнды прогил- стя. Просѫху же Смокъне крегешѫ, и Кодире оуун- техѫ, и Морлклѫне епископи, и Комгаре 7) плстл- ЕнНКА. Кодкрѫтнкшоу же сѫ Мефодно къ Костѫнтинъ градъ, питргархъ же скѫтн сго епископи, н вод- крати н въ Морлкоу ко градъ Клонъ 8), н тоу Svatý otec náš Method byl z města Soluně z vznešených a bohatých rodičův rodilý, z otce Lva a matky Marie. Byl pak z mládí jinoch mou- drý řeči, silný tělem, a znám byl císaři: mělť jej císař vždycky před sebou. Když byl let dvanácte, ustanovil jej kníže- tem ve Slovanech, a pobyv tam let 10, naučil se jazyku slovanskému. I pomysliv o rychle po- míjejícím živobytí věku tohoto, i o dlouhém hři- šníkův mučení, skroušen jest k bázni boží, a slo- živ důstojenství knížecí před císařem, šel na Olympskou horu, a stal se mnichem. Kdysi pak poslal cisař bratra jeho Cyrilla do Kozar, aby překonal Židy, a vyhnal je ze země jejich; neboť byli už Kozaři přijali židov- skou víru. Cyrill poprosil bratra svého Methoda, aby šel s ním, jelikož uměl jazyk slovanský Obešli celou zemi tu a mocí Kristovou všechny lidi přesvědčili a Židy vyhnali. Prosili pak Slo- vané křtu, Kozaři učitele, Moravané biskupa, Bulhaři cvičitele. Když se Method vrátil do Cářihradu, po- světil jej patriarcha za biskupa, a poslal jej zpět na Moravu do města Kaonu, a tu (Method) mnohé 1) V tišt. přidáno ovYHTex POCCK.гO. Datum 11. máje vyskytá se též v I. rkp. pannon. leg. (v. str. 39, pozn. 1); jinde všude 6. dubna, tak i v evang. Asseman. (vyd. Rački 191), a v dotčených službách. — 2) V tišt. могдръ дѣло весъдою кинжною. — 3) V tišt. кпѫдѫ Сѫлкхпошъ. — 4) V tišt. идкыхе сликенскоу идыкоу, н смовсси идкоухилѫ сложнстя съ критошъ сконшъ Кгрилошъ. — 5) Srv. legendu pannonskou, str. 43, pozn. 6. Domnění o slovanském původě Kozarův bylo někdy na Rusi běžno, ba odvozovali od nich i Kozáky. (Bodjanský O słav. pišm. 73.) — 6) V tišt. оукръпншл н оукѣришл. — 7) V tišt. Roxocu. Srv. v prologu o sv. Cyrillovi pozn. 3. — 8) V prol. XV. stol. въ градъ КлиNъ, kterážto slova scházejí v tištěném. O městě tom v. předchá- zející proleg, pozn. 4.

Strana 75
ŽIVOT SV. METHODA. 75 шноги хоудеси сткорн. Zашкрй же пѣкто, родомъ Кодаринъ, и кърою еретнкъ, нахитъ протнкнтиси Мефодно, хоухѫ къроу Хрнстокоу. Н покемъ кнѫдь Морлкскій выти скороу, н сокрисѫ съ Zамьріемъ (Е� моужь, Мефодй же едннъ приде посредѣ нхъ, н Ако въополхншисѫ хоухлши на скатоую Хрнсто- коу къроу, Мефодй же ѫко ндѫщенъ ворсцъ про- ромескнин сховесы и апостохьскнии, ико сѫлкенъ коннъ на овъ роуцѣ стръхлѫ, на Жнды н на ере- тнки, н ннклкоже непогрѣшаше. Н яко препрѣнн выша отъ Мефодiя, сткорисѫ хоудо вехнко: Zам- вртй же радсъдеси, а Сьдисмика 1) пожре деихи; н въ прохнхъ водгорѣси огнь, и тико радвъгошисѫ. Радость же высть хрнстиномъ, н нарскоши и оусти Хрнстова 2). Пожикъ же въ старостн докрѣ пре- СТИКисѫ къ когоу. zázraky vykonal. Zambrij nějaký, rodem Kozar, vírou však kacíř, začal protiviti se Methodu, rouhaje se víře Kristově. I rozkázal kníže Mo- ravský, aby sešel se sněm, a sebralo se se Zam- brijem 2000 mužův, Method pak jediný přišel mezi ně, a jelikož ozbrojili se rouháním na sva- tou Kristovu víru, Method jako výborný bojo- vník prorockými slovy i apoštolskými, jako slá- vný vojín na obě ruce střílel, na Židy i na kacíře, a nijakž se nechybil. I když překonáni jsou od Methoda, stal se zázrak veliký: Zambrij se rozpukl, Sdislava však pohltila země; a v osta- tních vzplanul oheň, a tak se rozběhli. Radosť pak se stala křesťanům, i nazvali jej ústa Kri- stova. Byv pak živ v stáří dobře odebral se k bohu. 1) V tišt. Седнсмакя. — 2) V tišt.: Хрнстине же ради выша н нарскоши Мефодѭ Хрнстови оустя.

Strana 76
VIII. ZIVOT SV. CYRILLA A METHODA. (Ze životopisu sv. Klimenta Velického, legendy tak zvané Bulharské.) Z řeckého přeložil prof. Ed. Novotný. I. /leire zćzre, dzodonzć uov, Ótbre xol Owpyü- couct Ouir, züvrés oi qofoUusvot vóv Osóv, Omoc àv j"Q yeve& ézépe, viol regdyoówevor, xal kadę Ó xnfó- pévos aivécy tów zógtov. Tadra pżv AaBio stonxev ), Queis dě veď adzod ońuegov' Oei yàg vip Belav peya- łocóvyv exdrmycioVac mdvrore xai modg Gmavzas, ob zcdvry pórov* óc« yàg dv dnayyeihouev xal iałjcw- uir, (mio dotduóv EmkydivVyoav zů Aumópsve: dAX ürt zał rois ÓmdOvuorvémis zal modg Tv zob xakoń égyeci«r üzorvaráSaci Ówmwucuós zt yivézui d TOV zod Osob Favuaolav xpgvrroućvy weyahoroćnerae. Olov- rc yeą ob mokłol robe x«O* iudę xaugodę obx dv vi rów kYzaiwy zwgijowi, dkků rovg něv zoorépovs y0ó- rovs zad Gaduace Aauzgwvdivat xal Blois dvÓógów zocuydňrar, dowudzoę cysdów čnodvrov tv oduazi, Tý dě duerEgę yeveď odděv roodzov dwyndva zai Ocob, ó0tv xai moóg zóv cnovócior (ov, dy rijg vóv gócewy ij degouóvns rodrov, Eheewóns ye Adrevdyxnoow, xXx ye sidóreg éxeivou xal Aav imogakós' G re 769 riję qłoewy kóyog ó abróżz Żor. xal odx HhAola- zau, xal xarćlurev ścvrj xUgtog záv Toig Tueríootc xgóvotz &rvdoec udka możłody, ol yóww rów kdrw cv- gou£vor oddevi zdwwoawzeg cis dóżav rod odgawiov Ila- z90s z rod Biov Gwzi diśkawwaw, pwozijges Ev xócyy 7eyovóteg kóyov Cwijs éméyovteg. "Dono obv xa vip cà» Boviydgov qyóp«v éó- riocev ćv TOig ćczdzore xavgois maztEges paxdgwot xci dióozeehor, Aduwavreg diddyuaci Te xai adóyaci xal Bio zai łóyp xaraorávres zagk Os5 auqidźŻio, dw vüv nárt« uży Blov magadidóweu young edyjję Egyov £uol, 7bińv d4AÀà zgelrrow zís voU AÓyov Ovvrduewy. Oye Of civ zaoudénevog row re Osob civ quc»- I. Pojďtež dítky, slyšte mne, pojďte a vy- pravovati budu vám, kteříž se koli bojíte boha, aby to vědělo pokolení budoucí, potomci, kteří se zroditi mají, a lid, kterýž stvořen býti má, chválil hospodina. Tak di David a my s nim tohoto dne; neboť potřebí jest bozi velebnost vy- pravovati vždy a všem, ne toliko zde, neb cokoli- věk oznámíme a povíme, nad čislo jest hojnost toho, co zbude, než lidem příliš lehkým a ospa- lým u konání dobrého na probuzení bude zvěsť o velikosti diviv hospodina. Nebot domnivaji se mnozí, że doba naše nechová v sobě, co bývalo druhdy, ale dřevní doby že zázraky se stkvěly, a okrášleny byly životy mužů, žijících v tělech téměř beztělně, době pak naší že nic takového od boha není dáno, pročež také žalostně ochabli v životě přísném, jakoby ho přirozenost nepři- pouštěla k sobě, a v tom zle soudí a velmi se klamou; neboť přirozenosti stay týž jest a ne- změnil se, i zanechal sobě hospodin i v našich dobách velmi mnoho mužů, kteří kolenou neklo- níce před nikým z těch, kteří po zemi se vlekou, k oslavě nebeského otce září života se stkvěli, stanouce se světly ve světě slovo života drží- cimi. Jakož tedy i Bulharskou zemi osvécovali v posledních dobách otcové blažení a učitelové, stkvějící se učením a zázraky, a životem a slo- vem, stojící po pravici hospodina, kterýchžto ži- vot celý vypsati jest předmětem touhy mé, leč převyšuje to sílu řeči. Než předložív něco málo, svědectví vydám o lásce a milosti hospodina, kte- 1) Žalt. 33, 12. 65, 16. 101, 19. 

Strana 77
ŽIVOT SV. CYRILLA A METHODA. 71 Dowmiay xed TY ydow Texunoudcopet, ped hněv ov- rog zal Loopévov mdoas tas fulpag Ewe Tile CvvTE- Aelag, dg 7 bndoyeos, xai SelSw miow @vdowmos, Ag ody i glow fuiv Nllolwrar, dre Siéoroamrar i moo- alpeaig. II. Тоес об» об потёовс olor, Toye {rire pe- Sv: Medddiog, ds iy Ilavdvaw čnoaoylav čxoouncev aoyrenicromos Mood Bov yevduevos, xi Kigiidog, 6 mo- Ag piv wip Ew gihocogioy meio dě Tip Eco, кой тйс TĚv Čvrav gloewe émyrducy, udlhov dě to čvdg Svrog, map oť tà movie ёх py Qawoudvoy тб Eve éhafor: ofzor yap 0 Sux Tw Tob Plov xadapdryrer, Ocov Paldvres гр čavroty, zal Ota: Tob 70v gópov Ac- Beir &v yacrpl 16 cwrnoiddes Ilveiue dmorexsiv omev- dovzeg &i’jovto иё» inaròs loyov didaczalizo, Edd yhocoy moogepounévov, zai mohkots síknev 1) tile road- me oogplag úkvotg* énel 08 то то» Z0lo Però» pivos ей oly Bovlydowr !) acvvézws elgov tow {ddd yldoon ovvreDernévav yoagěv, сливе» úyovvro rodro peyicTny оё вуки, xed TO py Tov Myvov dw yoagdy imavdm- eda Tě ev Bovkydowv adyunod me dmepoxhi- Tov Mme émoiotvro úmóVecm* ijkvov, čovogópovr, dne- Ауоэто т!» Сой»' т уоб» пого%с:; modg ov Ilaod- xhnrov dooBkiémovomw, ob nočmov děpov «i удбааеи хойё тоб Абуо» Войдви. Кой пиоб тобто» тр ydow zaúTyv aimovvrat, voduuorá тв éfsvpéodar, daotveyzi Boviydoov ykócoyg хате, ка дотрдтои тд Peleg yoagas mode iy Gori» Tob §9vovs Ti Eoun- vela uerayazeîr. Aube xed vyorela sůróva xed moocevy émudve rano TE cOpaTos xed Wuyils ovrToIBR zal TANEVÓ- cel éxdovres Lavrots Tob modovuévov Tvyydrovew: čy- yo yčo, gnoi, Kiowe mast vols émxarovuévois adrdv &v alndein, xl ére dadotvrds cov čosi dod mdoetut. Od yao éyyillav yd sw, zal ob Beds mégdwder. Avraxotovow oly xal obzor zip rob ITvebuaros ydow, %с бобо0» ётощо», хо} gogo vires той dixalorg уросвос, кой H oúšvyog aizĚv sdgoocůvy tim mooré- omy Many adrěv čcmýkace. Tvyóvreg obv той sdxralov rýž jest s námi a bude po všechny dni až do skonání, jakož jest nám přislíbeno, i okáži všem lidem, že ne přirozenosť změnila se nám, alebrž vůle zbloudila. II. Kteří medle jsou otcové tito, věděti snad žádáte; Method, který zemi Panonskou ozdobil, stana se arcibiskupem Moravským, a Cyrill, ve- liký ve filosofii světské, větší pak v posvátné, a znalec přirozenosti bytostí, více pak bytosti té jediné, od níž vše, nezjeveno byvši, bytosti nabylo. Neboť tito pro života čistotu, hospodina v sebe přijavše, a poněvadž bázeň v život po- čali, toužíce, aby ducha spásy zrodili, s dostatek schopni byli slova učitelského, řeckým jazykem pronášeného, a mnohé táhl takové moudrosti řetěz; že však národ Slovanský čili Bulharský nerozuměl písmům, jazykem řeckým složeným, považovali svatí za škodu převelikou, a za pří- činu neukojitelného žalu si brali, Ze svice pí- sem svatých nebyla rozžžata v drsném kraji Bul- harském ; truchlili, téZce to nesli, života se od- říkali. Co tedy učiní? K duchu svatému se obrátí, jehožto prvním darem jsou jazykové a po- moc řeči. A od toho té milosti žádají, aby vy- našli písmena, případná k hrubosti jazyka Bul- harského, a aby mohli pisma svatá na jazyk lidu toho přetlumočiti. A vskutku postu vytrvalému a modleni ne- ustavnému i téla pokání a ducha skrouSenosti a pokoření se poddavše dosáhli, čeho žádali; neboť blízký jest hospodin všem, kteří ho vzý- vaji v pravdě, a mezi tím co ještě mluviš, řekne on: Ejhle tu jsem. Neboť bůh jsem já na blízku jsouci, a ne daleko. Doznaji tedy i oni milosti ducha svatého, že vzešlo spravedlivým jitro chy- stané a světlo poznání, a spojené s nimi veselí dřívější žal jejich zapudilo. Dosáhše tedy tou- 1) Pozoru hodna jest tu forma 29%0fevol, o9Aofemxóvg, v řečtině jinak neobyčejná (Šafaříkovy Slov. Staro- žitn. 464 sld.). Jmen „Slované“ a „Bulhaři“ užívá se tu již co synonym (srv. Šaf. Starož. 604, 817), jakož po- zdéji se déje i hustéji. V bulbar. letopise z r. 1357 di se: Bn yneapcrgo cero Muxamaax цдрая крыренъ Бысть слокенскым мтыкъ Морака, и данъ высть нмъ епнскопъ Меееди, н понде съ ннмъ Брать ero Kvpuns, @Бл философа capa, сынд Лешновл, Селоунънннд. Си же пркложнста въсе Божьсткъное пнедюые TPEVEC- КыхЪ книгЪ HA CANOBENCKbIH HZBIKÉ их БлЪгарскым. (Za panování toho Michala císaře pokřtěn jest slovanský národ Moravský, a dán jest jim biskup Method, i šel s ním bratr jeho Cyrill, oba filosofové jsouce, synové Lva, Soluňané Tito pak přeložili celé boží písmo z řeckých knih do slovanského jazyka, do bulharského. Bodjanský, O vremeni proischoid. sfav. pism. 80.) 20 

Strana 78
ris ZIVOT SV. CYRILLA A METHODA. voírov zaQlowaros ESevolsxovar иг» тд ZOhoPerini yodupare, čounvetovot dě rüg Osonvelorovs yoxgàs & vij éllddos yhocons sig vv Bovkyxorxýv, mowvv- rat de omovdijv roig dEvréoots zěv uadnrěv zaoaudov- va zů Fei uddipare" où OAiyor yao tiie dOidacza- Mxijs odrów myyjjs 87mwvov, Óv Exagurol Te zad TOU yo- oov xopvgeiot loodcóog ze xai KAnume x«i Naobu x«i jdyyshdowg xci Xflfac.!) III. "Eni 0i хай Пебдо» čytvooxzov vois "Amoc- różowe zd ebayytktov xowocdputrov, voíyovat xal «roi mods Tov ‘Pung, TD poxagią Iláme zo &oyov cic čounvelas above, xed pij čis xevóv čdouunov. O Óż rymizodza - P , ; > TOP yOCGOV źyugeavioorzes, ExerquOUrOn êx той; блостоМмхой ёилоёло» Godvoic Adquevds, civ roûrœv àxoûcas élevoir, Żydon uiv qe«oàv ueydànv ogpó- док’ ёх ихооб убо Ti Poovrij Tijs megl TOY üylov que xerenInTrOuevos émóOtt xci viv doroaniw idem riję êv aùrois ydouros, êxelvo mdcyov modę rody Jelovs évôoes, 6 Mowañs nos Ocdv, xai Óww aùrd épyge- vioÜver ui yvoctüs idsiv égt£usvoc. Обх ёт dě xazézem otóz тв Пр énvrüv, dAÀA ró iegarizóv zaw cùv TŸ mavevoEVÉvre Cpyrepenxÿ 7000- lopouevos #50069 sig vip Tüv aylov ovvávryciv, Td tob GTRWOOĎ TE GRUEIOY ROONOQEVOUEVOP CÜTOD ZLTŮ то 6000; éyow», zad TQ TOY lapmddwr geri Thy Tig zagdę Emonpalvov padyórnza, ёст À eimeiv, óre zad ripp rów ćm$evovućvrov haunoóznza, obs dobdšmv 6 rolę éyiois evóo$aCówevos Kigioz Jadyara moli reheoBij- va men adrów xeric Tov rfjg sioódov хоиоб» edÓózn- Gt", Gy dě zał Egyov Eupanodein và Ildnę, zal viv TOY JOUGOV tv ykóoon uezddeow zazaozówaico ánoc- roduzóv obory yćvvyuo* obdz elqev Ó zońowzo zij yaoi ćuaxdowe rodę dwógaz, mavrolows dvównow čvexdket, rations, ÉTIMOËNTE TétVO, yuočv ointlav, orégavov nicrem;, dóżny zai zdłłovy éxnhnoles didónna: dm TOÜTOIS TÜ MOtEÏ; TÜs épunvevdelons BiBlovs деве» то Velw Ovaiertmoim zoochyayev, otóv vt úvddonua za- то zadiegów zà Os хе! derzydby, Oz Totabreuz Ov- oíaty xaoněv yeldéov ebepeoreirar (eds, zai Её; биту zeného darn milosti vynašli písmena slovanská, přetlumočí bohem nadehnutá písma z jazyka ře- ckého na bulharský, i dávají si práci, aby schop- nějším тел žáky svými podali božské nauky; neboť nemálo jich se napájelo ze zřídla jejich naučného, z nichž jsou výteční a celého sboru náčelníci Gorazd a Kliment a Naum a Angelar a Sava. III. Ale poněvadž věděli, že i Pavel apošto- lům evangelium sdělil, spěchají i oni do Říma, aby okázali blaženému papeži dílo přetlumočení písem, i podařilo se jim i nespěchali marně. Neboť stkvíci se tehdy na apoštolské stolici Ha- drian, uslyšev o příchodě jejich, radoval se ra- dosti velikou velmi; neboť z daleka jsa udeřen hřměním pověsti mužů svatých, přál sobě, aby i blesk milosti jejich spatřil, takové jsa vůle k mužům těm božským, jaké byl někdy Mojžíš k bohu, když toužil, aby se mu vůči zjevil a on jej viditelně poznal. I nebyl vice s to, aby se zdržel, než při- brav k sobě kněžstvo celé s přítomným právě arcikněžstvem vyšel svatým vstříc, dada po oby- čeji před sebou nésti znamení kříže, a světlem svíci na jevo dávaje jasnost radosti své, arci pak i světlost příchozích hostí, kteréž hospodin oslaveny svatymi oslavil, dopřívaje jim, v čas příchodu svého mnohé zázraky konati, aby i pa- peži pravda se zjevila, a on zvěděl, že přetlu- močení písem jest původu apoštolského. Pro sa- mou radosť nevěděl co počiíti, blahoslavil je, vše- likými jmény je nazýval, otci, dětmi žádoucí- mi, vlastní rozkoši, věncem viry, korunou slávy a krásy církve. Co učiní pak? Vezma přetlu- močené knihy položil je na boží oltář, jako nějakou oběť bohu je zasvěcuje a na jevo dá- vaje, že takému obětování plodu rtův raduje se bůh, a ovoce takové za zápach vonný přijímá. Neb co jest rozkošnějšího slovu nad slovo, jež 1) O těchto učennících v. rozpravu Šafaříka v Časop. Mus. 1848, I. Kratší legenda řecká o sv. Klimentovi z dob pozdějších (asi z XIII. stol., vyd. v Šafaříkových Památkách hlahol. písemnictví, str. LVIL— LIX) di o nóm (kap. IL): "ES čn Bégors riv quidOeor écnæcduevos àyoyiv nowro; ped vob Belov Naoiu, Ayjshagiov xal Iogdodov ti» íeokv uer Emiucheios čEsdrddyý9y yodyyv, psreykorriodeioav ovvegyslą Tj xgeirzov meds Thy évOdós Bovi- ydoots Suidezzov bzó KugüAovs, vob cs diqyÜO; Otocógov zal icamocrókov mazrgós x«i побто» сё» Медодго TĚ 7zá»v Üi0«cxdÀo OtoctÜs(«g ной Tie dododó$ow miarewę vq Mvcóv é9ver. (Oblíbiv sobě od let dětských bohuliby zivot první s boZskym Naumem, Augelarem a Gorazdem svatému písmu pilně se učil, přeloženému vyšší pomocí na jazyk tamějších Dulharüv od Cyrilla, otce v pravdè bohomoudrého a apostolüm rovného, a nejprvé soudruha Methoda slavného mezi lidem Mysským učitele zbožnosti a pravé víry.) 

Strana 79
ŽIVOT e'wdlas TE TOLOVTOTOUTOUS AXOMOGEUS OéyetOU® TL ay tQ Aóyo Àóyov rolę koprzobę dłoylas AWToovnévov Teo- mvóregow, elmeg Tj ówolły TO Ódpowy ijdera. ’Anocrolixoës re rob; dvógaę ém êxuhnoles ênÿ- ofe, ró Ilaóko róv (gov drzodówzas dydva, xoi viv rów ćdvrów mooogoočv Tekslav xai úplav zů Os mgo- Geveyxelv GTTEÜG CV Tg elza rów Émouépov Trois dylow, óc0 zal XOhoBevixów 7yQauudzow ixavip meigav efew zał Bip couv xocunOijvau mao& rüv didacxihwv épaotugoïvro, rods pèv vov vOv rroecÜvréoov cob; ÓP ro) v&» Ótwxóvor, &crt O' odę zal dzodiazóvrow Bad- pod d$looev, abróv dě vüv uéyav MeOódiov, uaíroi moba Ogarezedorza zał &veOvóuevov, émícxomov Mo- odPov zijg Ilavoviaz zetgorovel, ody Gotov sivet zotvag Guorgeiv rod dvówazog rôv dErmdévre rob ROdypæTos, ígov yàp mÀquusieicÓct, Ór«v Te vob dvépards Ts zógy mdunole diyztoućrnz rod mydzuazog, zed Órav ÉmícuomÓs; ti; OV voi; 80y0tg kal TO U$tóware eo- ogür«i TdSet rów idrwrów bmoxoVmrecOct, uai AÓqrog Qv bmó cir xiv» Tis úgavelas 7u®ret. ) à MeOóOtov uiv oro; ó Pune dGyyegedę td Emwxomuuo TIG a$iówari, uałkov dè ci» èmoxo- ziv 0 a)rob: Koo» dż rów dvrwę quiócogov ó ué- yas doyiteosto cis T& TOV Aylov moooxtkeïrer yt, êxeT Aeitovoyhoorræ &vOov cis curis vio GAqOuwijs, xcd TÜV pvoryolwy pszak„ywówerow 7zyevuazizóregow xe deróregov xai moznglov rod zawod zowowicorza* Wo- meg ykg żmii rodzy meoaucinu tadelz TH cep, (va tv TE TOY yoxppdroy eloeow xa vi rów ygagów uerdÓcow mocywaredonzw, usta TO Taira deazovijow z dei Bovhńuare auoùû rob dmdášavrog adrdv zi yväow Ocos nooodauBdvera" mgo7robę OÙ Thv éœvrod Télevriqp ró TGY porvcyGOv cjue émaugiévrvren, xcd máhkor ni» zovro modów, di dě usroroggorówyy de péyo vt xoi vi» odrod ioyiv drepPaivoy dvadvrôueros, xal gpoori góo mgoohaPów cię odgavody uerécey, où Óó Xowróg, vl» rod xławOyówos zodhdda, và T700 ozo- zaouoń ozyvóware, róv mykóv zijs idbog, Tip évraëôc 7zagowiew łów * xal Tb myedyua uiv 70 Oc rów mysv- udrov magódyxe, ów dě żzelvwo TO mod Ts quotas vExQÓCEDY Tiję Tgowmgąriziję dmokadboay Úuvorg bmó cé vov elov Ildna xai vob xAjgov mavróg qgihoziuydiv čyxarenéďy TO vad Klúnevrog, Klúýnevrog čxetvov: Tov vQ zoovgalo rów Amoorókwy Ilćrgo reporryzórog zad TH To Xororoÿ oogię ziw Eqviciy, otov deomoivy doky, xadvmordSavrog. SV. CYRILLA A METIIODA. 19 rozumné zbavuje nerozumu? Vždyť stejné stej- nému se raduje. I za apoštolské před celou hromadou pro- hlásil muže, kteří stejný s Pavlem zápas pod- nikli, a se snażili, aby bohu přinesli úplnou a svatou oběť národův; pak ze soudruhův sva- tých ty, o kterých dáno od učitelů svédectvi, že mají dostatečnou zběhlost v pismech slovan- ských a že životem příkladným se oslavili, na hodnosť buď kněží buď diakonů, některé také za subdiakony povýšil, samého pak velikého Metho- da, ač velmi se zdráhal a omlouval, za biskupa Moravy Panonské zvolil, maje za to, že by ne- bylo spravedlivé, aby postrádal jména, kdož věci hodným byl uznán, neb stejně že se chybuje, když někdo jména nabyl, daleko jsa vzdálen od věci, i když někdo, biskup jsa, skutky i hodností nechává se skrýti v zástupě lidu obecného, a svíce jsa, pod postel nevidomosti se staví. Methoda tedy arcikněz Římský takto ctil biskupskou důstojnosti, více pak ctil jím dů- stojnost samu; Cyrilla však mudrce pravého veliký arcikněz do svatyně svatých povolal, aby tam obětoval uvnitř stánku pravého, a účasten byl tajemství a duchovnějším a světějším se stal a podíl měl v nápoji novém; neb když tělo mu dalo při tom setrvati, aby vykonal nalezení pí- smen a přetlumočení písem, po službách tako- vých vůlí boží činěných přijme jej k sobě ten, jenž ho byl poznání boha naučil. I predzvidaje konec svůj oděl se rouchem mnišským, jak již dávno byl toužil, ale pro skromnost otälel, po- važuje to za věc velkou a nad silu jeho sahající; a k světlu světla nabyv, do nebe se odstěhoval, kdež Kristus přebývá, zanechav údolí pláče, obydlí temnosti, kalu nečistoty, příbytku zdejší- ho; i duši odevzdal bohu duší, tělo však ono, jež před smrtí přirozenou dosáhlo umrtvení sa- movolného, oslaveno byv&i zpěvy od svatého pa- peže a kněžstva celého, pohřbeno jest v chrámu Klimenta; Klimenta onoho, kterýž obcoval s hla- vou apoštolů Petrem, a moudrosti Krista mou- drosť řeckou jako služku paní podřídil. 1) Srv. pannonskou legendu o sv. Cyrillu, kap. XVIL, a o sv. Methodu, kap. VI. 

Strana 80
80 ŻIVOT SV, CYRILLA A METHODA. Kai degera róv qihórogov 6 gihórogog, Ó użynę diódozałog rip rod 26у0» отр zoookaupPáverat, ó rów erów zadnymehę zdv zů kornik Evy goi zie yróczwę Gorlcarza eioorniterne" Emonualvee dě кой Osós mgocuugrwgów TW Kvgliiy zh Exdegouevyw dó- ба» ё odgawoic, xal Td pawóweva TÓW ui] Goawowivaw motetrau xfgvxas"' dauunovówrEg Te Jag TÍ) COD T000- ekOówreę idosię 6боо»то, xol mołkaię dilau vócow 7 тоб dyłov nyveluazos ydois udoniĘ Żźkdzerga yćyovev' Gua re убо тие di TÁ coo moocio f rodvoua čmxa- hoto rod Veopógov rodrov maTgÓs, xal 7iję Tod iwmnovv- roc dmahiayiję ućrgov rip miotw sbqtoxev, 6Dsv ПОЙ ё» той ‘Решсйо» orówkow 6 Kógikkog żxerro, кой zhelov żv zaię vydiet Os sva zac pły Vuvnuarovo- yłag ziję megi adrod dó$yc dnódeow, radyy Bi íje zegiogorśgeg tiwiję EmiBaow, riw O rod /Aylov zup тйс rod Osob dó$ne PeBaiwow. 1) IV. "434 Kvgliko ид» обтов 1 cehevrh xa) zepij xal maga rod Oewordrov Ildza xai magik Овоф тетё- gnze, MeGódtos 08 róv oúumovov GdmoBaków xal ovv- śumogov, rów Tak mdvza xai Šv oaoxi xai iv Kvgiy vý- otov adeków, Żóry něv zły zagdlav EmeVdhiero, mzdo- 40v rodro dj TO iw Qórwov, хо} студио úkdcinog p: zegezakciro Ó' Żećgwd ew odděv irrov, ci p zał náhkov, thmiVov żyew róv Kógiikov rod ciję didaoza- Aeg č0yov ovikýmroou, čow xal OeG zhnovdčovra čx- róg ziję oaQxÓg, Gwwoarćgav Šyew Tip nadónolav. "Engl д& холобс iw Medodly żnl złw zo ydoug zadryę Emioxomiw dmódew, negrqvdelię ró pwijwa rod Gdekgpod, zai Bauwa TO píkov dropa, TOV Kúpidlov, ćvazakeoduevos, zal Tv oouarixiv pěv źonuiov dva- xkovoduevog, rip Či TOV zosofPerěv yetoa eig PoýDerov čmxahecádnevog ódod cdv roię uadraię elyszo. Q dě zóv Mógafov xara)dPor, add rodro źnloxonos Tw, low zagł Ilaókov yodunza Tj Tow čmoxómov eixów. Emer Bl O'qoav, čavrě čveměsikvénevog xal mávrov mookáu- ло» тб didazrizów, od ykg xaroodgas TO TÁAavrov, I přivítá filosofa filosof, veliký učitel přijímá hlas slova, průvodčí národů sídlo vykáže tomu, jenž ostatní národy světlem poznání osvitil; i znamení dá bůh dosvědčující Cyrillovi: slávu, které v nebesich nabyl, i učiní věci zjevné hla- sateli nezjevných ; neboť zlým duchem posedli přibliživší se rakvi jeho pozdravení nalezli, i na mnohé jiné choroby milost ducha svatého stala se bičem vypuzujícím; neb jak mile kdo při- cházel k rakvi či jména toho otce boha nesou- ciho vzýval, ihned nalézal, jak vedle viry své neduhu sproštěn byl, pročež proslaven byl velmi Cyrill v ústech Římanů, a více ještě v myslích, tak že zázraky byly předmětem pověsti o něm, ta pak stupněm k vyšší cti, čest pak svatého dotvrzením slávy boži. IV. Cyrillovi tedy takového se dostalo kon- ce a cti i od nejsvětějšího papeže i od boha, Method však pozbyv společníka v práci a v pouti, pravého bratra naskrze i v těle i v hospodinu, v zármutek upadl, doznávaje v tom křehkosti lidské, a zbaven byl společného obcování; přece však s druhé strany měl ještě větší snad útč- chu v naději, że Cyrill mu bude pomocníkem v práci učitelské, čím platnější bude jeho pří- mluva, kterýž mimo tělo blíže boha přebývá. Ale když Methodovi čas nastal, aby při- hledl k biskupství země oné, objal náhrobek bratrův, a provolav častokráte milé jméno Cy- rilla, a zaplakav nad osamělosti tělesnou, i ru- ky kněží k pomoci vybídnuv, vydal se s učen- níky na cestu. A když na Moravu přišel, pra- vým byl biskupem, okazuje na sobě barvy, ja- kými Pavel obraz biskupa navrhl a přede všemi se stkvěje činností učitelskou, neboť nezakopal hřivny své, aniž dal moci pýchy moci nad 1) Vypravování toto na mnoze srovnává se s pannon. legendou o sv. Cyrillovi (kap. XVIIL.), někde i v po- drobnostech, ku pi. gwzi gós 7z90sheBóv — CEKTR KE CKETOV NpiHME. O smrti Cyrillové a povýšení Methoda na arcibiskupstvi zmińuje se kratsi legenda o sv. Klimentovi takto (kap. V.): 'Emel 03 Kógiłoc иё» ó Yeornérwo eię róv duelvova Blov ueBlozarou, riw amoorokuxhv diazoniaw zal rip rob morevdóvrog zakdvrov Żmidoow 7vó- оо» '"Adgiav xaraorńowe, TÁ Tymzadra módnę chę nocoPvrigag 'Pówne, Medódtog de MogdBov xa) Bovh- yagias doqeniaxormos mag adrod dh Tod rdma zęoBdliezau, Tymxadra xal KAńwnę cię róv ćmoxomzóv Ooórov dvdystai, mavzóg rod 'Jilvgixod xal rod xgarodvros ris zdowę Bovkyngrzod EOdvovs brd Medodiov Emioxomog xaraxorůg. (A když božský Cyrill na lepší život se odebral, práci svou apoštolskou a rozmnožení hřivny svěřené oznámiv Hadrianu, jenž byl tenkráte papežem Říma staršího, Method však od téhož papeže za arcibiskupa Morav- ského a Bulharského byl dosazen, tehdy i Kliment pozdviżen jest na stolici biskupskou, od Methoda ustanoven jsa biskupem celé Illyric a Bulharského národu zemí vládnoucího.) 

Strana 81
ŽIVOT obdě Tip y&ow dnmsumoQces vo mvevnarizoťv doopov viv &oyip» Tovgis Goyiv émoujcero, AM. zácw éxoi- vooro zd dyauddv, dvaréhkov émícqc Tob Adyov zow flor, xci régi 70 Oidóvau ud svomdovy 7d sdayyehlov owouéroov. Og yap xed med ile čmoxorio obra zů Aóyo) zije Oidacxahlag moocéxemo, xai rere ui] Éysw- dvreÚemv T moáyputt, mc, Srey čMOTEÚÝT To £oyov zal Tiv mapexeroóOüxqv Pes xcd Tó odd Hon Tě &nzocróAo pi sbayyshiloudvy &noxAnooluevos, ov Euelle tio dOwaczaklac AvdéSeETůaí ts xai megiíEscÓon, xoi óAq» vip» úpápoav pedérmy čyew và Yen Ady, Vmép MÉAL xa) xnoíov «Ur v«ccóusva Thy yAvuUrqza ; uis. xol cà zóre čozovn ") Moodflov "P«ctc- OAdBo x«O' čnxáceyv od Ohně zaoawěv xed Tels Vela évroAeig úvouičav advá zíjv wvyl», AAA xci tó» cíjc Tlavovieg gopmdons xpazovvre, Korlélne dvoum zoÚTw, zaddsbeav úv zal vovderdy tQ qOpqo xvgiov xaÜnAdcOct, xcl voro éxxLivew amd mavrdg xaxod, olóv zm zahvě dvexoovóutvor xci dvecreddusvon. O) ui» dà xci rov rěv Bovkydowv čozovra Boot- any, 0c émi vob TOv '"Pouceíor facies Miei fw, x«i robrov ó uéyes MeOóÓios x«i mákar uiv véxvov émoujcero, *) xal vio oixs«s yAdocqe vg mdvre x«- Aje é$qotíowro xoi rórs 0B vaio zěv Adyow siegysaíota dduedeimeag lys Ocopolusros* Tv yàg ó Bopiong odros zal Gog yvóuno dekids zal 10d dyadod Sexrixis, 4p’ of zai vó cà» Boviydoor šovog zod Velov ze xaraSodcům Bomriocnarog zal zoorinvičem foSaro. "Ore Oi] xci oí &ywt obroi, Képuos, ququi, xed Med6010¢, 76 nijOogs vOv mocrtvórvzov ióvrec, zai s mohků ub» zézva yevvěvrau Oi dards we ami mveÓue- voc, xal vgogijs OF mdviwg mrevparixis déovee, yodu- pare čSebvovro xed 8 moosiofxwpev, xci Tiv cÓv yoagěv čm «à Boviyagiaóv uezá0 sow. émoujoavto, iva zů yerrpÜÉvra vÉXvo tod Gob zal Velay Toogiíjg ixa- và. Eyoitv, xol tig ai Enow mvevnarizijv zad sig uéroov úkuxlag vob Xowtob dveroéyoiv* xai obra) tig cxv- Guijg mhdvys 70 T6v Bovdydowy §9vog dmeddayiv Ti aknOwiv zal amkaveotárny 600v, vóv Xowrów, émé- yrocey, dé piv xal meg zip évüÜsudrqr H dwdexdrny Tov Geior & ody qumediwe sigelnlr dos Ti] ToD zaké- oavrog zdomri* dv Ere Ao čŠSaxicyitocv TolEx0GLOTTE čpdouyxoorů £fBÓÓuq tij; vo0 xócuov ytríctos fj roó- tov 700 yEvovs zAijats yeyévnrea. ) SV. CYRILLA A METHODA. R1 sebou, zaprodav daru duchovního, nýbrž všem spásy uděloval, stejně povznášeje slunce slova, a nepodávaje k vůli darüm potravy evangelia. Neb kterýž před biskupováním svým tak přilnul k pravé bytosti učitelsví, a to pokud skutku samého nezkoušel, jak by ten, kdyz mu dilo svěřeno jest, a on zálohu přijal a trest, který jest podilem apoštola, jenž nedbá evangelia, — jak by mohl nedržeti a nechápati se učitelství, a po celý den slovem božím se zanášeti, jež mu bylo pro sladkost nad med a plást strdi? V skutku také nepřestával tehdejšího knížete Moravského Rostislava každým dnem napomi- nati a duši jeho příkazy božími spravovati, avšak i panovníka nad celou Panonií, jménem Kocela, vzdělával a napomínal, aby bázní boží dal se upoutati, a skrze ni se odchýlil od všeho zlého jako nějakou uzdou jsa zdržován a na- zpět potahován. Ano i knižete Bulharského Bo- risa, ktery byl za dob Římského císaře Michala, i toho veliký Method jednak dávno již synem svým byl učinil, jednak vlastnímu svému jazyku naskrze krásnému přiučil a tehdy dobrodiním řečí svych neustavné daroval. I bylf Boris ten i jinak smýšlení pravého a dobra vnímavého, a za něho počal národ Bulharský hodným býti křestu a na křesťanství se obraceti. Tenkráte právě tito svati, totiž Cyrill a Me- thod, vidouce množství věřících a jak mnoho dětí se rodí skrze vodu a ducha svatého, a že naskrze se jim nedostává pokrmu duchovního, pismena vynasli, jak jsme svrchu pravili, a pie- tlumočení písem na jazyk bulharský učinili, aby zrozená dítka dostatek měly boha a pokrmu bo- Ziho, a k vzrůstu duchovnímu a k miře věku Kristova dospivaly. A tak národ Bulharský od- vráeen byv od bludu skytského pravou a zcela nebludnou cestu, Krista, poznal, pozdě sice a o je- denácté či dvanácté hodině, ale přece do boží vinnice přišed skrze milost zvoucího. Stalo se však pozvání lidu toho léta Sestitisiciho tfistého sedmdesátého sedmého od stvoření světa. 1) Slovo doyov překládáme slovanským kníže (stsl. knuagn), jakoz sluji i Svatopluk i Boris v slov. pama- lkách. a jez Konstantin Porfyrogenetes jmeuuje archonly (6 Moo«pírs &oyav Ó ZgevóozAóxoec, 6 tij; Boviyeotc; &oyor Mig«l. ó Boníays). — 2) Srv. svrchu pannon. legenda o sv. Cyrillovi str. 29, pozn. 5. — ?) T. j. r. 869 21 

Strana 82
82 ŽIVOT SV. CYRILLA A METHODA. < №. О%х élmyer oùv 6 péyas Medódiog zácav vov- Decíav Toig G&oyovcu поосбуе» ёх@стотв, хай тобто иё» побе ('0» свитб» бдпуб» тобто 0% тб тйс ёххдл)- Glas Anapanoinrov déyue magervFels oldy T1 vôpuoue B«cuuxóv xai àxiBônkor, xaè raïs Pvyais aùtav êv- cqo«yi;mv čveniBovkevróv ve x«i üovÀov: ocv yo oí roUro xoi тбтв пооидообссоРтес xol peroxiwobvreg Gouæ, & où maréoes "jud vij &xxAmaix Tov Osov 8vevro, хой vij ómó vG» Dodyyeav cicayoyévn zaongpdoců mok- Aol vàg wvy&c épAámrovro, o vóv uiv Tíóv yevvyvdů- vou éx toU lloroóg, có à Ilveüua £x vo TíoU ёхпо- géUecO t. Otevelvorvo, oig ó Aytog &vÜicrduevog rovro piv ix rà» ToU Kupgíov Àóyow cobro ÓÀ éx gověv za- Totxěv Aoyiopovy zadýoce xai záv проце тобто» xc т: Velag yvácemg čmuupónevov, zohkovog 0» xol myua- lóriČev sig tiv draxoï>y voU XpicroD, perorudeis mà zůoc mÀdvov dóšyo čm zv dkydů xai duáunrov xai ziulovo é&dyow č dvažíeov xai did Toÿro ozónu Osov хой psvóuevog xai Aeyóuevog. ") Odev rois moroïs sad" ixdarmv nlervouds éme- yévero, ni à kôyos row Oeoù nüEaver, 0 meoi zo Tôv ’Amocrélov Sdœyñs Aov& léyovros dunxôœuev *), i Boúket dé por éxeivo 70 maloudr, Ó uiv olzoc opio énogeésro, À dě olxog Xaoûl dmezódiče KO Exdorny élaccovoÿpevos. 3) ТО д8 т®у wipemuxüv сбатру ТП Tob Aóyov Óvvdust xci víj dhyvelau vixcuevov, Ó uóvov ščÚúvavro, uákkov dě maopů тоб потодс adrěv dneBd)- Aovro, roU é$ doyio drvOporroxróvov x«i vQ xcxomowir £y«xvyopérvov, rovro Oh x«i &ipydlovro, uvoíotg xa- «60:01 xc méigecuoic vóv “Ауго» OAÍBovrec. "Emel хо} тб» ХувэтблМхо» %), óc uszà '"PacícOAa- во? поё: Mop&Bov, TeqrelVôvres dndrm, BdoBagov &vóg« xol ToU xxÀov &vógrov, lov Tüjc ôdEns éavror émoujc&»ro* ví yo où épuellev êxeivos, dvôodmodor nôordv yvvaixelov dv кой то BooBdom rüv uvouočv éyxvliduevos modEsov, éxelvous | ибо» дидброй тр oixe(av vyrvüuy» roi; Üóp«» «)rQ moóc rà mdOw zů- cov ávotyovow, ÿ MeVodim TG zúoyo nôovñs mxplav wpvydle@qor orndiredorn:; "Оло убо Еб»бшов 9). éxei- voc, 6 тйс тб» Avouolor koEos aipécems, éEedge mods V. Neprestäval tedy veliký Method povždy knižatům dávati veškera napomenutí, jednak k čistému životu je vodě, jednak předkládaje jim nepadělanou nauku církve, jako nějaký pe- niz císařský a nezfalšovaný, a vtiskuje ji do duši jejich bezpečnou před úkladem a loupeží. Neboť byli lidé, kteří i tehdy toto padělávali a mcze pfekládali, jeZ oteové naà&i cirkvi boží položili, a mnozí na duši škodu trpěli zkaženým učením od Frankův vneseným, kteří tvrdili, že syn splo- zen jest z otce, duch však že ze syna vycházi; proti těm svatý stoje i ze slov hospodina i ze výroků otcův důvody jejich vyvrátil a veškeru pýchu jejich proti poznání božímu se pozdvi- hujieí, mnohé pak také podrobil panství Kri- stovu, odvraceje je od mínění bludného k pra- vému a nevadnému a ctnými je čině z ne- hodných; a proto ústy božími se i stal i na- zýval. Z toho věřícím vzešlo každým dnem roz- šíření, a slovo boží vzrůstalo, jakož praví Lukáš o učení apoštolův, či líbí-li se ono slovo stare: dům Davidův se sílil, ale dům Saulův den ode dne se více umenšoval. Zástup však kacířů mocí slova a pravdou překonávaný, co jen mohl, nebo tím vice je podněcoval otec jejich, arcivrah pyš- nící se skutky zlými, to vše činil, sužujíce sva- tého tisicerÿm trápením a pokušeními. Pak i Svatopluka, kterýž po Rostislavovi nad Moravou panoval, obešli klamem, an byl člověk surový a dobrého neznalý, a zcela na svou víru přivedli. Neb jak by nebyl onen, jsa otrok zženštilých rozkoší a válicí se v bahně hnusných činův, obrátil mysli své raději k oném, kteří mu dveře k vášním dokořán otvírali, než k Methodovi, jenž na pranýř stavil duchamornoa hořkosť veškeré rozkoše ? Neb co onen Eunomios, který první počal kacířství Anomoiův nalezl, po Kristu, čili správněji r. 870, kde na osmém konciliu Cářihradském Bulhary přiřknuty jsou patriarchátu Cáři- hradskému. Raëki, Viek 253 —257, Hilferding, lstorija Serbov i Bolgar, ve sbírce jeho dél I. 56 —57, Hefele, Conciliengeschichte IV. 412 sq. 1) Srv. pannon. legendu o sv. Methodovi, str. 49, pozn. 5. — ?) Skutk. apost. — %) 2 Král. 3, 1. — 4) $151. Скатоплъкъ (бхе!ор!ъКъ) ; fragment Vatikan. píše Zgpevrómiyxrog (Konstantin Porfyrogenetes: Zgpevdo- mÀóxog). — ?) Eunomius, nějaký čas biskup Kyzicky (+ po r. 392), zakladatel arianského učení, jehož stoupenci sluli dle něho, nebo anomoei (že syn bohu jest nepodobný — úrójeotog), heterousiasté (jiné přirozenosli — érépe oPsí«g), exukontiani (z niteho stvořen — éË nùx Orrow). Srv. Hefele, Conciliengeschichte, I. 645 sqq. 

Strana 83
ŽIVOT SV. CYRILLA A METHODA. 83 то UAÖÜNTAS čmonůscůdai mhslovao, тобто ON xi TO Woúyyov €3vo; dvónmov Šmevónoe, то той; duaprd- vovot, Pul, zÁáVIa ovyymosiv, Čnóvoag OTO xaì ATA- Lundong into évog Tov 7ols čavrěv ovvriderYým dózy- past, ха? (от болаоб» édiddvar nio Tob dóyuna oroefkov xeodňout, Oomep čv si zweg dAMidows drTidi- doier 6 uév zomplav 6 88 Bioßogov, AEı0l te TĚV TOt- oúrav éxeivol Incavoloudray Tic moayuereiog, év 1 хой 70 éundosvue dunapdy xaì TO dvrdldaype Bdelvody. ‘Тлб тобто» об» 6 ХфетблМхос diagdaosie záv závra yaoďonévov фто, той; Медодбо» 26уос ščká- quota moooelyge tòv vow, Tobvewriov uév ody xei 6g ё{%00 поосефвовто' (дауне yčo, gnoiv, úuaoroaků De0TEBEL* хойто! т иё» obx Eleyer idaody, ti dě olx nee Qofegdy 6 péyas TG doyovre; тобто иё» бло тб» Фо» yougěv Ti то? дбуиелос sicdymv 60VG- mre, kel TAÜTKIS MOOTEYEW ds iy {wip mookevovomi xi mnyeis ovoars Tov cwrnpiov dOieraooóuevog, 6 Te yčo Kóotog čv rů čosúm tov yougpěv vip [wip xsio- vm. Edida&er, ‘Hoaiws te cvrheiv Пр» Фдо0 обх ёх Tod záv wigégewr BooBóvov GAN Ex т®Ф пуб» TOD cwrnoiov évrélderan 1), otro dě xl éxgofow, dg, si той; wigsTixois MOCTÖNTAL, KAi Sowtdv Sag OEQET Xai ndvrag Toto dm avrò», TOTo ёу@008 ywduevog edemi- yslomrog xoad sdyelownog, dvocépemu yo xčv modg oki- yor čvůň, Aid TO yoórva mepl adrip zavadóst, iva wi) xexiey evoefels uddwot, хаб rodre, sheye, pera Ti avzod Tedevziy Tg) doyovri mpocyevicstan, @пво obv хо kazů: és 100 Aplov пооббйаыс péyove. Kei yap emg uněv Medódiog čv role {dow č5eru- Ldusvog ip, obze ó doyov Tir OOve Tis xaoding čk- éoon&ev, di) elye tor PBooidioxov Toi dois zěv čo- nidwy éyxpumropevdy TE хай évroeqdpevov, obre 1 díxy iw oixeloy émiyaye pwdoriye, dA elys udv évrsrauévoy zo zö£ov xal zip óougalav dorikBRov, ovmo dě Pélog блёствйв» v xapdla Tob ёу000%, 008 т» {800 т) ядлуй émearipler: Emel dè 6 те “Аугюс дл» хай п xaxla mice mopiy, oby отб паоотетасиоть хой поо- comely Tv doynuocůvyv xakůmrovoa СМ ratà тр zie moog Čww Avooyvvrýcace zal diwyudv xazů TĚv óovodóbav dysipacu, TóTe dh xai Oebs Tov doyovra zownyhaxróv ovx svéhenpev' čl zadra udv dorepov, VI. Tore dè Medodıos Tě Koyovzı moosime tip oixelow TELEUTHY mere Tosi ECOMEINV NUEOAS, TÄMV ovy- věv zapawécemv Tv moddónow Tarn Befaiwow, dg 8/0 xpivw, mowÚnevog, ef yap 1 mpdgonas moogiiTnY ’) Jan 5, 39. Is. 12, 3. aby k sobě více žáků přivábil, to take nerozumný lid Frankův vymyslil, totiž hřešícím ve všem povolovati, jen tak bez namáhání a práce, toliko za to jediné, aby se přiznali k jejich naukám, a život špinavý podávati za zisk učení skrouce- ného; jako kdyby někteří vespolně sobě dali jeden hnůj a druhý bláto; hodní zajisté oni výměny takových pokladův, kde i zboží jest špi- navé i kupné ošklivé. Od těchto tedy Svatopluk sveden byv, ani mu ve všem po vůli byli, řečí Methodovych pramálo se všímal, ano na opak jako k nepříteli se k němu choval, neb k ošklivosti jest hříšníku nábožnost. A přece co neříkal přívětivého, čim strašným nebrozil veliký svatý knižeti? jednak z pisem božích správnost nauky dokládaje a při- kazuje, aby se těch držel, any život poskytují a studnicemi spasení jsou; neboť hospodin učil, že v zpytování písem život spočívá, a lsaiáš ukládá, abychom sobě vážili vody ne ze bláta kaciřství, ale ze studnic spasení; jednak jej i straSe, Ze, bude-li Inouti ke kacifim, on sam a všickni jeho poddaní zahubení budou, stávaje se nepřátelům snadnou kořistí a plenem, neb bezboznost pokvete snad po kratkou dobu, ale časem sama v sobě svadne, aby zbožní neučili se zlému; a to, říkal, potká knížete, až on sám mrtev bude, což se i v skutku podle předpovědí svatého stalo. Neboť pokud Method mezi živými byl na zkoušku, nedal ani kniže chorobě srdce svého vypuknouti, držel bažiliška ve vejeich hadich ukrytého a chovaného, aniž spravedlnost ne- vytáhla biče svého, ale držela lučiště napiaté a meč se třpytil, nepustila však ještě šípu do srdce nepřítele, aniž ruky srazila k ráně. Když však svatého již nebylo, a byla neřesť všeliká, neskryvajici hnusnosti za závojem a škraboškou, nýbrž na spůsob nevěstky nestoudně si poéinajici a povzbudivsi prondsledovani pravovérnych, tehdy i bůh neopominul stihati knížete pomstou; než o tom později. VI. Tenkráte však Method předpověděl kni- žeti svůj vlastní konec, který nastane za tři dni, bera si, tuším, předpovědění tato za stvrzení mno- hého napominani. Neb jestli jej předpovědění 

Strana 84
st wpůTOVv Emoítt sig Eoyov éxPace, xai rów puehhórzow ip zgoowiav Aaydvra tg Ilvedpart, moddnhov, ws xci 70 nagi rodrov duvegyoluevoy Oóywa mvevuazizów — xoi sórvevorov" xal rody Óóyidyrię adrod ovyxakiowy ut- ueizat Iladhov, udłłov 88 vóv żpów 'Inooiv, zal toi; Errngioie adrode mepaxalel xed ornoiler úúpaot, xa- Ady ye xAijgov rolę mouoiw éxeivog OwrvmoUuerog x«i rów xaudrov čnášov dw qwécgevo, iva Thy rowcórny meotovolev avrg xrionrar: tle 0 xAfjoos, Tye TO- Oeire pede: te vod Oeod Aye zů Emdbunre nio yovcíov xai Lidov tiwov moldy zal 5 cogía, iv zptiz- zov Ewzermogebodac 1 zovolov zal &pyvolov Onc«voobc. Oi8ars yao, guoiv, © omkdyyva uc, Tip Taw cigsTixów Ev xazią Oóvauw, xai Smog Jokowvres Tow 2ó70v rod Osob zdvzra voómo» robs mÀQcíov &veroomiv oksgkv morliew omovddlovot, Odo ra5ra mgochawBa- vówevo xal mpocdyovreg, mbavéryrd TE *0d abormgó- ze, Ty pip voig &mAovorégows Tij» dě voi; ÓtQoré- pow WX Üuiv ápqorípe nt» xakóc dyew Ts Yugi €kmi$w xal edyopau, obrs yep mDaróryre kógov zaga- ovoúcecve xai Ou vijo xeviję dzdzrys ovhaywynikioec- de' redeuskiwoVe yko émi vi» zig dmogrohxily ówo- łoyias xal didaoxohias mórgar, żę” iv riję čnxahyolas Gxodownyuivne mide údov od xarioyóoowo" mordę ydo Żozw ó imayysduevos, obre qofeog tw rody ró xagdwóv móęyovs diaceiodiiceode' duddste ya, ph gopeicYe Ano dwovs fuśgas undě amd rów dno- xrewóvzwv TÓ cóc Tiv ÓÀ Wvyhv ud Óvveuévow xa- soca. Maldov piv ody ods dlhovs Emornoltsre qu- idzrew tijv megaxaradiany, fv maps rów "Anoorólor xai rów xark xougols Ileréoav éddfouer, fv dmawti- covcw fuc iv únéda avramoddoews. ‘180d mposimov dyiv xai duagrias źvógows die TOD Éooemew čnotnou, 6 ui) yoo TAVov, noi, zai thilyow abrośs, kuagriar odx elqov' kO$ós sin żx ToB ainarog duów, ob yk drEG- reihapuny rod Aedijoar Vuiv, dll TW rod ozomod &pyo xazů tór BhLexujA émpyoónrqo«* Biémers màs zit; megtzarelre ui] Cu čoogot úl) dg cogoi xl mda gvÀexij vag óuàwv re adrów zai tag tà» GOthqOv x«o- Slag vno5c«te* év uico y&o meyióov Swaficecde xci mi tzdł$sov mółeov meginazńosre* xal 769 usera zip Żułw zedevziw eiosheóoovza ze0” dyów Aóxov Paosto ud Qedówevot vob 7otuviov o6 ázoocráv Tév lady driow adrów, oię dwriornre oregeol zij miare, 6 Iladhog dyiv zadna di nov diaziderau. Y) 'O dě imi závra Osos ze) Hero x«i ó £& «vob zoó «icrer yerrpOcis ame- 1) Skulk. aposi. 20, 29. 30. ZIVOT SV. CYRILLA A METHODA. vyplnivsi se prorokem učinilo, a takym, jenż od ducha svatého dosáhl vědomosti včcí: budou- cích, bylo zjevno, že i nauka, jíž sloužil, byla duchovní a vnuknutím božským. I svolav: druhy své následoval Pavla, či spíše pána Ježíše, i mlu- vě k nim na rozloučenou těšil a sílil je, krásné dědictví synům představuje a hodné svízelů, jež snášel, aby sobě bohatství takového vydobyl. Jaké to dědictví ? přeje si snad někdo védéti; nauka boží, žádoucnější nad zlato a množství kamenů drahých, a moudrosf, s níž lépe jest kup- Gti, než s poklady zlata a stHbra. Neboť znáte, pravil, děti moje, jak mocni jsou kaciři ve zlém, a jak se snaźi, aby kalice slovo bożi każdym spůsobem napojili blizni své špinavou záhubou, a ktomu dvě věci na pomoc berou a přičiňují; výmluvnosť a přís- nost; onu na příliš prosté, tuto na příliš bázlivé ; avšak vám doufám duše s obou stran dobie opa- třeny jsou, a modlím se, aby byly, neb ani vý- mluvnou řečí nedáte se svésti a prázdným kla- mem v plen vzíti, neb pevně postavení jste na skále apoštolského souhlasu a učení, na kteréž zbudována jest cirkev, i nepiemohou jí brány pekelné; neb dostoji slovu ten, který přislíbil, i nedáte věžím srdci svých otřásti se jakoukoliv hrůzou; neb slyšeli jste: nebojte se výšky dne aniž těch, kteříž vraždí tělo, ale duši nemohou uškoditi. Brz druhé posilňujte, aby zálohy střehli, které jsme obdrželi od apoštolův a od otcův po čase, které budou od nás žádati v den navrácení. Ale předpověděl jsem vám, a že jsem předpověděl, učinil jsem hřišnými, neb kdybych nebyl přišel, dí, a nepředpověděl, nebylo by hříchu při nich. Nevinnym jsem krvi vaši, neb neváhal jsem mluviti k vám, nýbrž bděl jsem, jak Ezechiel dí, konaje dílo strážce. Hleďte abyste s jistotou cho- dili, ne jako nemoudří, ale jako moudří, a střežte se vší bedlivosti srdci svých vlastních a bratří svých, neboť u prostřed osidel budete kráčeti a na hradbách měst choditi; nebo po smrti mé vejdou mezi vás vlci hltaví, kteříž nebudou od- pouštěti stádu, aby obrátili lid po sobě; jimž protivte se pevni jsouce u víře. To vám Pavel skrze mne ukládá. Bůh však věčný a otec a z něho před véky netélesné zplozeny syn 

Strana 85
ŽIVOT SV. CYRILLA A METHODA. 85 dag Tivos nai 70 Iberna vÓ &ytov v0 êx rod Ilargós żxmogevówevov ddnyúcet dude sig mücav vi» dijOtav, zad Gyuópnmrovs magaorńoś cię xadyya épôv cię fuć- par Xoucroÿ. Taize xoù mkelo Toürav clmów zb mvebpe Toto čČoovgovúcacmw abróv &yyéhois xol dv mdoms Tails ódoic qgwAdŻaaw dyew dédoxe, réræœpror piv mods TH Eixocti évoc vfj kQyiegwolry dumodwpac, moli dż udj- Oo xai xóm o) viv éxvro? uóvov diÀà xci ti» vÀYv GdMovy owzyglaw xaregynoduevos' où yèo &cuómu TO śavrob Gila rd rów mołów, iva cwJóol, xal vvxróg xci quíoxc Todro [av póvov, O rode aikovs QgéAs Onioś dě zal ró mhijdog rów re mosofvrEgny xai dia- xóvav xal drmodiaxówwy, odc vshtvrüv diaxociows rij łvogią tiie oixelæs Euxinoles Żyzarókinev" £i yàp oi rod Býuazog uóvot Tocovzot, mócov sva vOv kaixów 70 mlíjďog eixdoouer. 'Eqigero 0% doa TodTow civ zdr Iogdcdos, Ov xai zgopddoaę 6 kóyog čv roty pékioræ rüv MedFodiov óudyrěv arnolouncev, ds xe agypenioxomog MogdBov meo' adrod roù Aylov và ze- Asvraia yvóvrog dvæxexiovato. VII. ‘AM pio obx îjveyxev À mdvrokuos minôds Tów aigerixów róv Medddiov Eyer xed uszà Odvacov Cowra dvriuœyor, dllà deire, simówzeg, Iogdodov xa- zadvvaczeóowyć/ Te xai Eredgeóowyuev' Gdrówowę ydo ćorw fu ó Plog adrod zal zegyłiayuiva ai voífoi aùrod, zal dvevdiC et fuiv dpuagrńwara, xad ei Cijv obzog żadeln, ćvaPijy àv juw ó MeVódioz. Todrov uiv eiję emoxomxiję doyñs nagakdowce, Bizvixov dě Twa ToU Tijg cioícemg dxo&rov usÜvcÜÉrvre x«i rods arlove pedioxew Üvváusvov xol pévror Ou cobro mag TOD MeBoóiov rà cob dvadénarog Zazavě nagadodźvra Hera rod doy Gv abv alr ucuvopévew, vobrov, & zóvoi x«l dyàveg tod MeVodiov zal Tycie ovyyeo- pźvy róg idiórnrac, ćmi róv Goóvov dvdyovot, péllor dě zóv Ogóror dia rodzov zazdyovci, xal Ócov Sik Mz8ó0iov vóogog Tw xa) rów mollüv moopawówevog, rododrov Bik Buyvixov cíj vg ado$ilas xoidkżd muk- vóuevog. 1) VIII. AW’ 6 piv obra ziję źmoxoriję magawówwę x«i unóży adr zgocijxov tdydkaro, iavr$j An$ów civ Tv xal Gomeypov ňynodnevog, Tov dě dmó Osob zAmÓEvra Tvoavridt Boxyiovos Guagrwiod magayxoi- a duch svatý, který vychází z otce, vésti vás bude k veškeré pravdě, a nevadné mně k oslavě vás představí v den Krista.“ Toto a mimo to vice promluviv odevzdal duši svou andělům k vedení, kteří bývali mu komonstvem a stráží po všech cestách, čtyři a dvacátý rok arcikněžství ozdobovav, a mno- hym ńsilim a namáháním ne za svá nýbrž i za jinych spaseni pracovav; nebof neohlizel se za prospěchem svým, nýbrž za blahem lidu, aby spasen byl, a ve dne v noci jen za to žil, co druhým prospivalo. Důkazem toho jest množství kněží a diakonův a poddiakonův, kterých umi- raje dvě stě mezi hranicemi své církve zanechal. Když jich však tolik bylo na hodnosť povýšených, domysleme se, jaké bylo množství laikův; ale prvni mezi nimi byl Gorazd, kterého vypravování naše již svrchu mezi nejbližší druhy Methoda po- ložilo, a který také od svatého samého, když konec svůj citil, za arcibiskupa Moravského vy- hlášen byl. VII. Avšak nesnesl toho přesmělý zástup kacifüv, aby mél Method po smrti živého bo- jovníka za sebe, než pravi: „Pojďte a potlačme Gorazda i úklady mu strojme; neb nepodobný nám jest život jeho a cesty jeho uchylují se od našich, a vytýká nám hříchy, a kdyby tento živ byl nechán, Method by nám zase obżivl.* Toho tedy biskupské důstojnosti zbaví, a jakéhos Vi- chinga opojeného nemirnym kacifstvim, ktery i ostatni opojiti mohl, a proto od Methoda ode- vzdán byl satanáši prokletí i se sborem s nim blaznicich; toho, 6 práce a boje Methoda, a Tro- jice, jež sloučila v sobě bytosti zvláštní, povýší na stolici, či spíše stolici skrze něho sníží, a ja- kou měrou skrze Methoda slavnou byla a před mnohými se stkvěla, takou skrze Vichinga k pro- pasti necti se sniżila. VIII. Ten tedy tak biskupství se chopil nezákonně a nepřislušně, sám sobě vzav dů- stojnost a za kořisť ji považuje, povolaného však od boha násilim hříšného ramene odstrčiv. I po- 1) Co v této legendě vypravuje se o Vichingovi tili, jak tuto sluje, Vichnikovi, jakoż i o veliké reakci proti slovanské bohoslužbě na Moravě za rok po smrti Methodově (886), o tom dlužno srovnali často uvoděná dila o sv. apoślolech. 22 

Strana 86
86 odusvos' xeqakiw di 1 e(oscig «ipei, xol xarà vij dędodogodone mhdlog rów Medodiov pœdnrôr yeœv- ouz* xal dh VoovBhowrres xai voix moroïs émeva- otdwreg, dk Ti, Gaoiv, être roïs Medodiov Aóyory Toi; odadósci xal vexpois edvodatepor moocdidzerrde, Wilk ph 7G Cvrt doytemoxdre ovricramde, zal Gpuoloyelre êx Tlœrodès Tlèv yevyydéma zal e$ Tio? có Ilveüue gunopevépevor* oi dě di: Toododov xai Klýnevrog ča- cav: óv. pèv MeVddios ête ÇA, êx Toü zvolov: závrog dudOopusv, moré pev TÔV cię adróv morelonrza KÁV ánzodám Lhcecdœ qdozovros, morè dě diddoxovrog vóv Osóv cà pap. xal'Icakz zai '"Iaxof à; L@ow à)’ où vexooïs émüé;soÓct* I) ví yodv éuaordvouer, ei róv żv OsG Cóvra diddozakov Pyouev, mreuwazinóę div owówza zal cvileAobvra x«i x«0' dyw owem- ddawvóorza ; cip ÓŻ xawip tadryv miorw dyów odre dmó 79cqiję uaxorvoovnévyv oinocovw ebpdrres où dmd na- TÉOMOV úplav ovvrsvernévyv, čxvovnev droBaleïv éœvroùs dvadépare, zoù Tœëkov dexdonñônr Boëvros* eù vig čuěs elceyyekierou zao & mœpeldBere, AvdOeue čoTM“ ?) queis y&o Ilvépe pèv Tioď, ênet zal Iberna Sons val dhyOeios, & 6 Tidès, x«l votv Xowrob 7d Ilvedua mozebowev, 85 Tiob dě rodro moosoyónevov ovre une- ualýzxanev obre padnoóweBa, obr vij» miorw čovy- cóusÜm zal jelgoves dmiorav Żodweda, ob pi róv ćjieowów ts rod dylov Ilveóyarog ydomog, WIA! £x Ilargos uży zootévau ró Ilvedya xod sivo Toërov œittov xl mO0Boléæ rdv rod Tiob yevvýzoou nemazelzayev: elvru dě xad rob Tiod oixeiov xal di adrod zognycio- Ga rois dElois Ezdorore* żregov dě Td Éxmogsiea Dos xc Eregov TO zognysioBou' td uiv yàp vob mg kou 70 ITveïdue Exqartooixdr, Gg yào ó Tiós čorw dx vob IHlezodg ysvvymůs, obro xci TO Ilvedyua żxmogewzór" vÓ óż zognysioda od Tdů měg eva ÓnÀoi, djÀà miovtic- wór évciarvran xeù duddoow. Kai iva nagadelywari ut vÓv lóyov, Qs £yyo- Q6, qorícouev, évvóncóv pot Bacihia vw mlobrov udła moÀbv éx« vÀv oixe(ov OncavoGv moopallouevor, toro» ÓÀà rów vióv maQałafóvra oixcióv «& «vob éyeu xti Óiwxvéuew Toy sdaoecrovcm atd, Paciketg ó Ia- tl, mAoUroc, ds é&v» sixór. qve, vÓ Ilvetue 2x rów tov lleroóc dóo)rov OnccvoOv moopAnOiv, vids Ba- otkémy Ó z0D Ilerodg Tidy, ob v0 Ilvebuc, xci Ov ob Joonyeïreu. ‘Ooûre 7 Ilveüue, m@ç pets oïdœper, od TQOEQLÔHEVOI, Ov Tiod Óż qoonyoëpevor. Ei 0à v0 êu- quañoes róv Tióv «ois 'Amoorókow xc simt, húBere ty Mat. 22, 32. — ?) Galat. 1, 9. ZIVOT SV. CYRILLA A METHODA. zdvihne kacířství hlavy i pýchá proti pravo- včrnému zástupu učenníkú Methodovych; a re- ptajice a proti vérnym povstávajice, pravi : „Proč jesté k slovüm Methoda páchnoucim a mrtvym pfiznivéjii se chováte, a nestojíte pfi Zivoucim arcibiskupu a nepřiznáváte, že z otce syn byl zplozen a z syna duch vyšel“ Oni pak ústy Gorazda a Klimenta pravili: „Že Method posud žije, to víme bezpečně od hospodina, který praví, že kdo v něj věří, žíti bude, byť i umřel, i učí, že bůh Abrahamovi a Isakovi a Jakubovi ži- vým ale ne mrtvým náleží. Jak tedy chybujeme, když máme v bohu živouciho za učitele, jenž duchovně jest s námi a mluví k nám a proti vám nás posilňuje? Tuto pak vaši novou víru nenalezáme ani stvrzenu jakýmkoli písmem ani od otců svatých složenu, a bojíme se poddati sebe prokleti, neb zřetelně volá Pavel: Jestližeby vám kdo evangelium kázal mimo to, které jste přijali, proklat buď. My však věříme že duch jest syna, poněvadž jest duch života a pravdy, což jest syn, a že jest duch duchem Kristovým, že by však tento ze syna vycházel, neučili jsme se, aniž budeme se učiti, aniž víry zapřeme a horší nevěřících budeme, při posvěcení milosti svatého ducha, nýbrž že duch vychází z otce věříme, a že původem jeho a dárcem jest synův zplo- ditel, a že jest i synovi vlastní a skrze něho po každé hodným udělován bývá. Jiné však jest „vycházeti“ a jiné „udělován býti“; neb jedno znamená jakost, že totiž jako syn z otce zplozen jest, tak i duch vychází; slovo pak „udělován býti“ neznamená jakosti, nýbrž obohacování a rozdávání. I abychom obsah slova nějakým příkladem objasnili, pfedstav sobé, že by nějaký císař velmi veliké bohatství z vlastních pokladů vy- dával, ten však že by syna sobě vzal k ruce vlastniho, aby jim vladl a libicim se jemu roz- dával; císař jest otec, bohatství, abych obrazem mluvil, duch, darovaný z nevyřknutelných pokla- dů otce, syn císaře otcův syn, jehož jest duch, a skrze kteréhož se uděluje. Vidíte, jak my vě- fime, že duch nevychází (ze syna), ale skrze syna se udéluje. Pakli té myli to, že syn apo- 

Strana 87
ŽIVOT Tlvsdyua. Gytov, rodz Ge zTROÁTTSt, TARJÉOI Toig tÜcy- jeMowg duikycag* 1) zdotowa yčo voi; "Amoorókorg Ev zów rob Ilveÿnaros dedwze TO riję dpórewę và» áuao- zrów, wę dyhoś roïs éEñs, mveüuare dě Ta; čveoyslag vob Ilveÿparos xœi 75 ‘Howïg qiov xaleïiv* dl} odx œùrd 7ó Ilvedua zyvizadza Toig wadyzaię szagionzo dijlov dě, xc] yàg, si vóve v0 Ilveüuo dédaxev, Ť me- gucci] Àowrv À êv vij mevzyzoozij zodrov xdvodog, 1 GAłov mysówarog, el uj megiooń" zt010v OUv vToOVrO; d sev dj Exxkyola, Ev dytiov nocoBedovou, qaiverou. Ei 8ż Odo elev, ómóregow olv rodraw oby Gyov; ei zoivvv 7d dyiov dik rod Euguońnarog, xal ó Kógrog dłówzev adrO Żxelvo, CIA” ody Ev mrewparzinów zdgiowa, 70 zarekDór ży vf nevrnzoorij djkov à; où; dytor. AIX si3 negakóg Our và Bldoqnuor vodmowo. Abo dż motodwzeg bpeiz doyig, Tod niv Tiob rov Ile- rega, rod dě Ilveduazros rów Tiów, dip zwa powiew uavuyaliziw ueireode. 'Hyuiv 0) sio uiv Osóc, ula dż tà» && o)rob doy, 6 Ilazńą' vo piv Tíob Ilerüo, tob O0? Ilveuerog moo[lolsóc: dome obw xol sig Los &oy!| tijg v& dxtivog xal vig Àdpwecg sire OÜdlwsoc. Tij voívvv dxriw xol $ ÀAduwig oúveoni eire Vůhpio, Gomep xoi TQ Tig vÓ Ilveüue, xoi vijg dxrivog 5j ÀAdu- www doriv, Ócneo TO Ilvsdua rod Tiod' dupa u£vrot £x was dozijs. Kai domeo tv TG drodeiyuari dk riję durivos jj Aduwis idrot Odlyus 7ÿ cwyarizj xócyy didorui, obra di rod Tiod zognysiza vij vonzij xzioe zů Ilvedua ró &ywov émi máci. Ei uiv bs Manqaio 70 xazk Owuów sdayyékov, obrag duety &AÀo mgosvey- xev Żyere ciwy roraórywy megi rod Ilvebuorzog dOidaczn- llav eiomynodyevov, del$are Toÿro xexovowioućvov xai cwwzńcower, pôllor Ob xai Gg Edegyfras riwjoower. Ei dě reoGagot piv dgyaię Ó riję Exukqolac maoddet- dog £x uuäs mnyñs qeopévous mori[srai, Mardaio, Mdoxo, Aovx& xoù Todvyn, oluer, ovvixere. O de zéumzo» tiokyoy eùayyékov rgiozazdonzoś" *Iodvvye 0i Quiv zèv Tidy meperodyet kéyovra zd Iberna cijc dmdelus, 6 mu rod Tlarçds Exmogelsrac" madcacJe nad) čavrěv myyvovrec vd Elqos évorarixdregor, za- caoBe ró Ti rod Osov, TG peydką edayychiorii, zal ££ ob x«i Ol ob xal cię óv edoyyćkiov mów, pazówevo x«i joois rod Ilveluarog Ta megi rod Ilveduozos doy- SV. CYRILLA A METIIODA. 87 štolům ducha vdechl a pravil, přijměte: ducha svatého, nemotorné cvangelii jsi se zanášel. Ne- bof udélil apostolüm jednu z milostí: ducha, od- puštění hříchů, jak zjevuje následujícími slovy, a tím že se zovou duchy síly ducha, a on pří- telem Isaiáše; ale ducha samého tehdy učen- nikim neuštědřil. Neb kdyby tehdy byl ducha udělil, bylo by buď sestoupení tohoto na den pa- desátý zbytečné, anebo nebylo-li zbytečné, byl by sestoupil duch jiný. Jak se to tedy má? Jak se to mělo okazuje cirkev, když o jednom duše svatém káže. Kdyby však dva byli, který z nich není svatý? Když tedy onen vdechnutý jest svatý, a hospodin udělil právě onoho, a ne jeden dar duchovní, patrno jest, že sestoupivší na den padesátý neni svatý. Však takové rouhání nechť na vaše hlavy se obrátí. Dva však počátky činice, totiž: otce počátkem syna a syna počátkem ducha, bláznite jinou jakous bláznivostí manichejskou. My- pak známe jednoha boha a jeden počátek věcí z něho pošlých, otce. Co do syna jest otcem, co do du- cha dárcem; jakož jest i jedno slunce počátkem paprslku a světla či tepla. Při paprslku jest zá- roveň světlo, jakož duch při synu, přece však oba z jednoho počátku. A jako v tom příkladě paprslkem světlo i teplo tělesnému světu se dává, tak skrze syna uděluje se v světě duchovním duch svatý každou mčrou. Můžete-li však, jako Manichejové evangelium dle Tomáše, i vy nějaké jiné okázati, kteréž takové učení o duchu zavádí, okažte, že toto jest církví uznáno za pravé, a bu- deme mlčeti, ano ctiti vás budeme, jako dobro- dince. Pak-li ráj cirkve čtyřmi sice proudy, ale z jednoho zfiidla finoucimi, jest ovlažován, totiž z Matouše, Marka, Lukáše a Jana, podejte se. Kdo však páté evangelium zavádí, jest třikráte proklat. Jan nám představuje syna an mluví o duchu pravdy, který od otce vychází. Ustaňte stavice proti sobě meč ještě vážnějších námitek, ustaňte bojujíce proti synu boha, velikému evan- gelistu, z néhoz a skrze něhož evangelium ve- škero pochäzi, a k němuž se táhne, a bez ducha o duchu uéceni skládajíce, anobrž duchu protivné- pori£ortes, palloy 82 1% évartip drogdeyyówewoe | mu pfihlasujice.* nvebu«rt. ') Jan 20, 22. 

Strana 88
IX. Emi rojroig odx čveyzóvrez ot tow Buyvtanv GraGiQTGt, Tà Gr« oVvogóvrez, xAVÁTED OÙ ŽZTégpavov záka AMGoBohovvreg TOV Toť Aóyov ysvvatov udorvou, zal rodro wóvov xakčy Motoïvres Gc cx ditor TOÚTOV dzodew, VoovBew zal mávra cvyyeiv émeBdAlorro, zai pixooU uà» xol tig yeigec TAOov roïs dododdEou, rÀ yÀóvem xarenovnŸelon civ cioe OiÓóvrec oíuumyov: vélog Ó' obv GnomqüQc«vreg émi viv rekevraior Thor xar«gvylr «UrQv TOv xovoorův Žgpevrómhizov, zal dra- Bállovov uč? zovg dgdodóżovs Wy VEÓTEOM qoorobv- zag, xai x«rà Tijg &oyij; adrod xwydoowerovz l, ei wj megi rb dóyua TG kogo ovuqowicnier. To yào AvridoËor xai dvripeyov* à Oś rod rob MeDodiov nooczałcoducvog, zi, quoi, voUro 7ó oylopa Ev dyuiv mohuzederau, xab xa" ixdorqm Głińkow moÀsuíos cvu- MhéxecŸe; où dGÓzkpol mówreg Żori, od riję yororia- vôv uegldoc; did Tí odv pú ovugçoreïre dłińkow, pmóż rip źvwow śmoreddeze ; Oi di, 80a orówari Iogdody xai Kińusrzi yo- pevor, (odros y&o foav oi vob Aóyov üyoünevoc) Ed póv megi rodrow, paca, doyov, noxoobc Tuc mot- eioa rodę Adyovs* où yèo megi Ehayiorwv oddż megi zů żkdiora ijpiv ó zivůvvog (creare, dàÀ& moi dózy- peroc uiv éxxAqcuxoTixoU ToU megi vij woxeoíeg Toui- dog, megi OB wvji, zd mdvrow (uiv oix&tózezov. ' Enei ÓÉ cot Tó rów ygaqów Avopuikntov uaxoorévov Aóyo À Badvréoor dxodew od didwow, dmhovs iuiv ó modę Tiv civ łgórnow hóyog, Óri oyiłóweda uiv, êmeidi x«i 6 Kógrog udyeuper TAOt Baleiv xaù dizdoni TO xosirroy ànd Tov ysloovos, xal Tov AMapič Gzodopev proovrtos voUc wuoowvras róv Kógiov, Aiav dż TUV zog zoo gikovs Xowzov: qoustiœvode Où où dv more Teile Deinuer zoo ui maoudeyopévovy TÔ sdayyćhior. "Exst yčo zov čvdg zo Torádog, Tiov rov Oeov, eixdv- rog, TO IDvevna ziję Ghndeias, 6 magi zov Ilarodo ćxmogelernu, obrot Gaciv Żx rov Tiov éxmemopevoÓ cu 70 Tlvevpeæ. Koívou mávrog si vovv Tw, zi TO zwhóor vóv Küptov simew ró Ilvevya cię GhyOeiag, 6 mag żuow źxmogelerac; Ev uiv obóv vovro: TO dedreQOv ÓŻ ú ev Kowororzivov mółei devrćga rów Ex mdonę vic oixovuérgc àOpowOévrov doytegéov oůvodog megi rov &yíov Ilveóporoc àmepivaro, čmel xai rodrov dyw owidgowzo ćmi xaBaugioet TOV mvevuæropdyov Maxe- doviov' s5ćVeTÓ ve miorewę oówfokov odx ćm' éveroonf rov dmó riję tv Mxalą owódov redeomoużvov, AGM GmeQ êxelvn évélumer, olæ Čh uh xwydévrov róre rów megi rov llveóuerog Ümrnudrow, rovro «br dvazhn- ęovoa xal odiovoa TO riję wyrędóg ÿ Ovydrqo boré- ZIVOT SV. CYRILLA A METITODA. IX. Viehingovi pfivrzenei nemohouce toho snésti, zacpávali si u&i, jako oni, kteří: někdy kamenovali Stépána, pravého svédka Slova, a to jediné dobře činice na jevo dávali, jak nehodni jsou, aby řeč takou slyšeli; hluk podzvihovali a vše pobuřovati se snažili, ano málem byli by do pravověrných se dali, jazyku překona- nému ruku za pomocníka dadouce, a konečně odkvapivše k poslednímu útočisti svému se ode- brali k nefestnému Svatoplukovi, a pomlouvaji pravověrné, jakoby tito novoty zamýšleli, a proti vládě jeho se pozdvihovali, nesouhlasi-li u vite S knizetem. Nebof protivné smýšlení jest odboj. On pak pozvav k sobě stoupence Methodovy vece: „Jaké to rozštěpení mezi vámi jest, a každým dnem nepřátelsky se potykäte ? nejste-li vsickni bratří, a nenáležíte-li ku křesťanům ? Proč tedy nesnášíte se, a po jednoté se nesnazite?" Oni však ústy Gorazda a Klimenia (neb tito vedli slovo) pravili: „Potfebi by bylo, kniže, o věcech těchto mnoho mluviti; neboť neběží nám o pfedmét nepatrny a o nebezpcéi věci malé, nýbrž o učení cirkevní týkající se nejsvětější Trojice, a o duši, o věc nám ze všech nejmilejší. Ale poněvadž neznalost tvá pisem ne- připouští, abys slyšel a rozuměl delší a hlubší řeči, jednoduchou dáváme odpověď k otázce tvé, že spor vedeme, jakož i hospodin přišel mečem udeřit a věc dobrou od zlé odloučit, a slyšíme, že i David nenávidél nenávidicich hospodina, a velmi ctil přátele Kristovy; za křesťany však nemůžeme považovati těch, kteři evangelia ne- přijímají. Neboť jelikož tam jedno z Trojice, syn boží, mluví o duchu pravdy, který od otce vy- cházi, pravi tito, že duch vychází od syna. A přece, kdyby tomu bylo tak, co překáželo hospodinu, aby byl řekl: duch pravdy, který vy- chází ze mne? To jest tedy jedno, druhé však o duše svatém zvěstoval druhý sbor arcikněží v Konstantinopoli z celého okršlku zemského shromážděných, když se byl shromáždil právě proto za příčinou kacířství duchu odbojného Make- donia; vyložil vyznání víry, ne vyvrácení onoho, které sborem Nicejským posvěceno bylo, alebrž čeho onen zanedbal, poněvadž tehdy otázky o duchu nebyly ještě vznikly, to on doplnil a na- pravil jako dcera nedopatření matky. Vidime-li tedy u vyznání tom, které z řeckých knih pře- 

Strana 89
ŽIVOT oque. oper oly £v róvra тф ovupóka, 0 zad £adorq» ém ixahnoleg Exgorels, & doyov, zal o ča zěv yoamuzěv PiBilav perahngóv, móregow mozrelew ele Ilvedua 70 2x vob Tiob Żxmogevówevor ij TO 8x vo Потобс óuohoyoťuevov; měs voívvv ovugavńcowev rolę nope 70 edayyéhov poovodct zai viv uerà vob Il»só- paros rów marigow &xOtcw, Tolo Amd yüg qeorobct saree Tos Żyyaozgyółove' zię xowowia qoi побс cxóroc; qmoiv 6 Belog 'Anócrohos. El ui» oiv usza- Bulotvron ràs yvouæs xoi uev rob sdayychiov xal rów 7arćgwy otioovzae, ©; @дейрой поосдосробив» xci meguzhazyoóweda zał mepimrvEdusde, s dě Tov Eva zadnych wór zóv Xowzór ámormow/usvo: ómíco iis deavoies adrów mogedovrae xal Ev той; OwwAoywpuoic edzów parawdyza, ogokj y dv fuelę dr adroiz xaBn- yqteig vÓ moi Tij Torddos dóyua uadeiv deEaluedœ. Таойта 1 megi rody GgdodóŻovs minÜds, mgomyd- pow Iogdcdy zai Khńuevze goduevor. X. O dě doyov pole piv ovrñxer ókiya Twi Tür» AeyÜ£vrov, qv yàg navrámoci yvàvol vu vv Belov jiUwrerove, due uży ds ćvnyutvos PBagBagxdregor xal owvókog eineiv dłoydregov, lua dě xai vóv vobv ómó zñs wiagós fdoviję magacsovkyuśvog, dg sięna" ng yao xl Euelde ois megl Toiddog Adyors żuBij- vat &vOoconoc, mdumolv тоб riję owpgocóryę čméězov úyiaouoť, oĎ zwolg ovdsig có» K/orov Oweco; ‘Tro dě rów aigerinów moofiBacdels, Tw yao ółog abroię mpocxeluevos, Toudvde той; dodvodóšou andgacw dédoxev. '"Eyo uiv éuœvrä molèv rdv idvwo- zicndv oúvorda, xol ámioUs eiu và Soymemind: xol cl 769 1 dygduwaros; TOD ućvro zgioziamowod ueramow- odyać re xal uezamowicowa auquforics dě Toabray, olas Gveyelgere, Liew ody ixavds Żyw дий Aóyowy oddż drazgivew dododdEov Wevdodiddaaehor" ds oùv zgtoria- vóg dizdow bdpiv' Guókee xal megi Tovrov rod Óóyua- тов Gzopaivou Gg xoi mol ràv dàÀow dmogaívecO ct sua. Óg dv magów mgóroc Óuóctte», Gu załóż zal óododókoag moretet, vobrov sivi vÓ» xc«rà cip gu xolow unydév re zod dxguBode megi tij» zíovw opak- Àóuevov, roírg xci rip śxxMkyolov magadóow хой тб tis ćxxAgolaę źmÓdow zara Td sixdg moeoPvréoiov. XI. Oi zoivvvw Wydyyo moodvuóraza megi тб» Goxov Ouxredévres oùdè TÓ Tśhog riję TOD &pyorros dva- ueivayres dmopdcews, Ouocar xœl żoTnocy vi] zcxo- Bdoglav œbrür, dronre xoicer mépag émdévres xardlkn- dov. Tlap& Toroëror: xoirais i) aiveci xazů zije 0pOo- do$lag écreyardonro, xœi nůsuv šoyev čtovolav dyew SV. CYRILLA A METIIODA. 89 ložené i ty, kniže, každého dne v chrámě pro- nášíš, zdali věřiti se má v ducha ze syna vy- cházejícího či z otce zděleného? Jak tedy sro- vnávati se můžeme s těmi, kteří proti evangeliu smýšlejí a proti výkladu otcův pomoci svatého ducha učiněnému, s těmi, kteří hlasu pozdvihují od země po spůsobu břichomluvců ? Co jest spo- lečného světlu s temnosti? pravi apoštol. Jestliže tedy změní smýšlení své a státi budou při evan- geliu a otcich, pospisime jim vstříc a obejmeme a obvineme je. Pak-li jediného vůdce našeho Krista odstrkujíce od sebe dále jdou za mysli svou a v rozmluvách svých pošetile bloudí, z těžka bychom my jimi jsouce vedeni naučení o Trojici přijali.“ Takto mluvil zástup pravověrných, maje Gorazda a Klimenta za mluvći. X. Ale kniže sotva malé části slov jejich porozuměl, neb byl naskrze tupý, aby pochopil věci božské, jednak proto, že byl vychován spů- sobem barbarským a zkrátka mluvě zvířecím, jednak proto, že byl, jak svrchu praveno, neřest- ným rozkošnicívím rozumu zbaven. Neb jak měl vniknouti do smyslu řeči o Trojici člověk, který daleko byl vzdálen od posvěcení střídmosti, bez kterého nikdo Hospodina nespatří ? I naveden jsa od těch bludařů, neboť byl jim zcela oddán, dal pravověrným tuto odpověď: „Jsem si vědom veliké neučenosti své, a sprostý jsem, co se týká věrouky; vždyť neznám se v pismě. Křesťanství zajisté se držím a drżeti budu; ale spory takové, jaké jste zdvihli, ne- schopen jsem rozřešiti slovy, aniž rozeznati umim pravověrného od učitele lživého. Rozsoudím vis tedy jako křesťan ; zajisté i o tomto učení víry nález vynesu tak, jak i o jiných věcech vynášeti jsem obvykl. Kdo první přistoupí a přísahati bude, že dobře a pravě věří, ten po rozsudku mém v žádném důležitém kuse u víře nechybuje, tomu také cirkev odevzdám a, jak slušno, sta- roststvi cirkve pridélim." XI. Tu Frankové ochotně se měli k přísaze a nedočkavše ani konce odpovědi knižete, pří- sahali a dotvrzovali pravověrnost svou, dovršujíce nerozumný rozsudek příhodným k tomu koncem. Před takovými soudci kaciřství proti pravověrno- sti věnec vítězný obdrželo, a veškeré zvůle na- 23 

Strana 90
90 ŽIVOT SV. CYRILLA A METHODA. xal géosw rods XgtoToB ywnolovs dovkovs zai riję mi- orews Qóiazas. Ei ydo Tt, pol, Gwondely ul mo oreówy xatà Ti» rów dodyywy Exdeow, adrolz Exelvow 7 maoxóoOfcsre. yoncouévoig 6 zi xai Bovhovrat, Ti ènì roórow tí; àv Żxdeyyńoriro Aóyog, óc« xaxzla LaBouśvy Odvvacrelas sipydcaro; mio dreyrüg év dan mveúnotí Qumilónevov* oi uiv Jpdyzałov avrOÉc- dai TĚ zoo ddyuati, ol dě tip và» merípov mí- ozw úmnekovpičovro* oi uir mávra, modzrew, oi dè ndvra mórysw mageoxevdtorro' rovg uev àmavOoónog mxi- Lovro, àv di Tag oinelas dujorałov uyvbvres &ctfeic mhsove$lav, dAlovo yvuvote ém dxavOG» £ovoov, x«i tXÜrx yÉoovrag &vÓgac x«i rodz daBirzizods Ggows riję ňkixlag meonndýcavrag. 'Oco. 0? «àv rroscfivr£oo zal dwazóvow ccv vedreQot, ToÚTovy dh Toto *Jověalorg emóhow ol zijs "odda uotous xol rijg dyyóvno čmášiou: Ge y&o éxeivog Xowrov, obrag obzor robo XowroU dodkovs, ukłiov dè giov, rat avrò» čnelvov simi», Oogójcac 08 quüjcowu xol yowrobe, roi; às mepgemia- gaivovow Gnedldocaw: odz OMiyo: 0? návrog Tjcav, a) tig Braxooiovs dzagrdpodueros zad” 6 dh mosigijza- per, oś zob Bijwaros. XII. 'Oooi dè diówozdkow żrelgov váfw, otog di; Toododog čuetwog, ob mohkáxis euro @nuer, dv è Mo- pdBov yevówevov zal duyw rà ylórra zýv re 20ho- Berisiy Üvzo xcd ci» yoevuxi]y ixavázazov 7j uiv ügeri] Me9odiov và Ooóvo dźdwzev, dj dě zěv aiperixěv xa- zla róv Voúvov Tij cttQfjott voU dvdodg dmexóouncev, xal uévrot uel KAlüune mosslBůrepog, àvijo Aoytverog, cl Aovoevriog zal Naodu x«l dyyeAdotoe, vorove di; x«i &ÀLovs mÀheiovg óvouaoroty ciÓgooÓÉrovs Gqwhazai; slyov šyxhelomvrec, tv als ndoa magdzinois dmyyógevra od ovyyevów, od ovyyvacrěv Vajpośrzor odd" ózwooiv rijv mgoośkevow: GM b mapazałów rodę zamewoŚę Ki- gros, Ó robs owvrsrQtuućvove Tir xaQdiav idyuzvog, Ó Órie rów magaxdjcewy ebggaivwy Wvyijv àvriueroovuéya TG mhjOee rów Čdvvěv maoexdkece Toy Gylavy, d$- omoczelhag abroie rip ŻĘ dylov Bońderar. Oi uiv yàg x«i và cid riję Gdhóczwę Bagv- vówevo odd” odzwę iuśkowv ris 7oocewyije, Aku róg vis torno Gpas Wówę dzjcawzeg, Elta zal TO rów Wa) pów żqówvov moocenijóow, Ov o6 cà maváytov Iveiue tO čv vij toírq Ooe vois àzoctÓLow émureuqiy čyxni- mody iv ebzdueda, Osdg dě čmphépag ini civ 7i» émoincev abri» vo£utu, x«i ctcuóg użynę yérevo, Ocmeo £v rois Otcuois morb Ilalżov mgocevzopuźvov, zal o é$ obgeroD yos, zal ai dkócery EbÉmumrov, xoi bylo pravé sluhy Krista a strážce viry sužovati a týrati. Neb kdo by, prý, postižen byl, že nevěří podle výkladu Frankův, odevzdán jim bude, aby s ním naložili po libosti. Která medle řeč by s to byla, aby vypově- děla, co na to spáchala zlosť moci nabyvší? Oheň v lese vichrem mocně rozdmychovaný ; jedni nutili; aby se přidali k bludnému učení, druzi víru otcův na zřeteli měli; jedni připravení byli vše činiti, druzí vše trpěti; jedny nelidsky mučili, druhých obydlí drancovali s bezbožností lakotu misice, Jinć nahé po trní vlékali a to muže staré a takové, kteři davidovské meze věku pře- kročili. Kteří však z kněží a diakonů byli mladší, ty Židům prodávali, hodni osudu Jidášova a oprát- ky; neb jakož onen Krista, tak tito Kristovy sluhy, či dle vlastních jeho slov spíše přátele ano směle bych řekl christy (pomazané) věčně roz- hořčeným vrahům odevzdali. I nebylo jich nikoli málo, nýbrž k dvěma stům kněží, jak jsme svrchu pověděli. XII. Kteři však zastávali úřad učitelův, ja- kož onen Gorazd, o kterém častěji jsme se zmí- nili, jehož z Moravy pošlého, a obou jazykův, i slovanského i řeckého, velmi znalého, ctnosť Methodova na stolec pozdvihla, ana zlost kacifiv stolec zneuctila odńav$i mu muże takeho, a Kli- ment starší, muż velemoudry, a Vaviinec a Naum a Angelar, ty a více jiných znamenitých drželi okovy železnými svázané ve vězeních, v nichž odepřena jim veškera útěcha, jelikož ani příbuzní ani známi nesměli dokonce k nim docházeti. Avšak pán těšící slabé, hojící ty, kteří jsou srdce skormouceneho, oblerstvujici dusi utóchami pfi- měřenými množství zármutkův, potěšil svaté, vy- slav jim pomoc ze svatosti vznikající. Neboť oni, ač stíženi jsouce železem řetězů, ani tak nezanedbávali modlitby, nýbrž prozpěvu- jíce zpěvy třetí hodiny, pak i dozpév żalmi zpi- vali, kterýmžto se modlime, aby všesvatý duch v třetí hodinu apoštolům poslaný nám se obnovil; bůh však hledě na zemi učinil, aby se třásla, i povstalo veliké země třesení, jako když Pavel ve vazbě jsa se modlil, i byl hluk, jako s nebes a řetězy s nich spadly, a dosud spoutaní byli 

Strana 91
ZIVOT SV. CYRILLA A METHODA. 91 oi tétoc Ó£cjuou ČveETOL, uóvo tÓ ToU XpicroU nó0o élire decpodnerot. Evvécerce pèr oùv tyv yv à Osóc xol ovverdou- Eev. ’Ecelo®nour 8’ Aoe xaù où mepù iv nóÀw £xtirqv, xai vQ yeyorôrt OurapdyOnaar, ore Vavuáčem xci OuemropsicO wt, ví mor dp ij Otocqusim Bovioro. Q2 0B màmoidccuev uiv vij qvAcug, idouv Óà cO mpi vob; &ylove yevóuevov, xai dg zěv ákůcemv éxmecovoów év dvícet ztdow Óujyov vij» Ocíar dxovrodvdévrey, ds ó Ma- Bid qmow, &yoAMecw, doouaior mzoooekdáóvrec, TO čo- qovz, tí TODTO ; PŮVAL, uégot zívog mody Tv voU Osob peyópusOo důvajv; uějot zívoc mpóc có qoc tijc aky- Velag oz àvefAÉmousv; àÀÀ dpOaluoñs épouser xai où Plémousv, ora xai où dxolouev, oie và zao TÁ Au- Bid sičeoha, si Boker dé uot, oí mopk zě 'Hocic có mvedue Aepôvres rÿ; xaravéEems. ") O5 ovvýcouev TO Jevépevor Dana; où Tyy Veoonuelar dvommmaoduete ; où Oecu@rer pélloy pets Tÿs oûs TOlg £x vÀY Ótc- pôr WwOévres Tñ; écopede; AM 4 TOV aioevixěv yhěoou TO Vadu čiupdh- Jeu mévoäreu mákiv, Óomeo À TÜV gpaoroontlwv và TÔTE TwOË vov Kvgiov cvtÀeÓueva, xai yonteïa, quoi, xœi pyov téyvor mooparels TœÜTæ, TOÔTOY Eteçor rèv Be- ell'eBoùl TH xawdryne voU Éoyou émyoagdpevor où rñç énslvou Évepyelas xardmkem. Eïræ mdèw, éder yèo pi ovviéves TOV dcérerov doyovre, čAúce Toy &ytove élyoy rüv mootépoy Beoûrepet, 4ui xœxdoes êv TÀ gpv- laxÿ palkov ÿ modreçor dmaodzinrot. Tostig megrnioor fingo, aoi mw Th» rñs voleno Doug Teloëvrwr 700- cevyi» TadTA ovuBalvet rois &umoocÓtv: oetouóg TE yo jeď yov é$ obgaroD xol di/cew &xmímrovoot, zal ndm oí Otopdyot, unir cà» mo«yOérvrov TÁ Aoyovre éuqavicavres, Tele aùreis xœxdosoe Tovg Aylovs úré- B«Àov, àv œùrol mávroc Hoxv dkydOelag Pnyogogoë- ans dEvou* AA Avriqiiormeïre: Oeès ép sv évret- Fev có moüyue Tñs xaxovyies, ênetdev TO ddyue ts sddvpias. ‘Husçüv yèo détæ Owtyevouévov. mdÀw êx rolrov Avaroli éË Upous où dVlntei êmecxépOnoer, xai oi àmnlynxôres œlperixoi Tñs œùrñs bd jour nOQÂcTEES, zal vó Ówocroeuuéyov o xartvOUvero, xal ox émexoc- ueľro TÔ vig yvougc «)rÓw TED viv voV xaÀoU yrGcir daréonue, pallov pèv oùv êm có GÀyog vàv roœvyd- Tor To: Aylois zoocédyxav. Ro yko mods vÓ modzr- rt" à xotà yróumv «)ràv m«gà TOU Čogovrog ddé- S«vro TO évôdoror, 2Edyovor pèv T3 qulanis, aixl- 1) Is. 29, 10. svobodni, vázáni jsouce jedinou nerozlučitelnou touhou po Kristu. Bůh tedy zemí zatřásl a vzbouřil ji; i třásl se též lid kolem města onoho bydlici, i postrašeni byli zjevem tim tak, že se báli a nevěděli, co as znamená to znamení božské. Když pak k vězení se přiblížili; a viděli; co se se svatými dálo, a že řetězy s nich spadly, a oni u vši volnosti byli, slysice, jak David di, plesáni nad bohem, bézeli ke knizeti Fkouce: ,,Co jest to? jak dlouho budeme bojovati proti moci boží? jak dlouho ne- budeme hleděti na světlo pravdy? Sice zrak máme a nevidíme, uši a neslyšíme, jako ty obrazy u Davida, neb, chceš-li, jako ti, kteří podlé Isaiáše přijali k sobě ducha chropotu. Neporozumíme zázraku, jenž se stal? Nebude- me se báti znamení božského? Nedáme-li se raději my u vazbu úcty k těm, kteří vazeb sprosténi byli?“ Avšak ústa kaciřův snaží se zázrak zase ztenčiti, jako farisejové ztenčovali zázraky hospo- dinem konané, i praví, že to čáry jsou a zjevné skutky uměni kouzelnického, zlomyslným spůso- bem zázračný skutek Belzebubu připisujice, jsouce sami plni sily jeho. Pak zase (neb usta- noveno bylo, aby nerozuměl kniže nerozumný) sevřeli svaté řetězy prvnějších těžší a muky v žaláři bolestnější nad první. Uplynuly tři dni, a opět když konali motlitbu hodiny třetí, totéž se stalo jako dříve; země třesení a hluk s ne- bes, a spadnutí řetězů, a opět oni odbojnici proti bohu, nic nepověděvše knížeti o tom, co se stalo, týmž mukám svaté podrobili, které sami naskrze zasluhovali, kdyby pravda rozhodovala. Avšak s druhé strany závodil s nimi bůh; s té strany skutek utrpení, s oné pocit útěchy. Neboť po desiti dnech opět po třetí na vý- chodé s vysosti zápasniei vidéni byli, a ti ne- citelni kacifi téZe byli zatvrzelosti, a nenaro- vnalo se, co bylo skřivené, a zpozdilosť jejich v poznání dobrého se nenapravila, ano zvýšili ještě svatým bolest od ran. Neboť když ob- drželi od knížete povolení, aby činili po mysli své, vyvedou je z vězení a trýzní ranami lid- skými, jak písmo praví, nešetříce ani šedin ani 

Strana 92
99 ZIVOT SV. CYRILLA A METHODA. Lovran 02 zaly EE dv@odnor mhnyais, 6 Of héyereu, pute Tijs molds wire i]s doGeveles, fv fp mokkij zá- 1001s Emifyaye Tole T@Y aylwy cous, Qedd Féuevor. XIII. Ox der 08 doa Tobraw ovděv à Tois di- - - , vy verixoïs êxeïvos dovieówy AQywv' ErvyE yk AmOV, Oz el ye Mœoñv, où dv roradra trois ówokoynznię zijs dAn- Felag dvamedelSavro, xdv yo pvoudxis zois PDodyyous ngoceriPero, Ty ys TAY iegów avdody ageTiy Edvow- nero, xel pore rod Osob ró Gadua ToooeÚomvrov, xeelroe Aipuÿnoudôns Tv xed aueluxros. Mera di róg anavdodmovs êxelvas Râmy&s undè Toopñs usrakaBeiw zodę Gylovs mapeywoiigevres, 000 yo &lwy oùdéva zoię rod Xgtorod dovkotg, věkkov di ygrozoig, 7900- , NE ; 2144 , > pimrew oddě domov złacudzior, dhk& orpaTidTALS ARG v > = ~ A - 7 ~ yew &llov dllayot rüv mao& row "Ioryov peed za- gćdwzaw, zi Ex ziję mółews Gerpvylawv Tüv oùpævono- Łurów xazrawygioducvor. IlagahaBóvres ody zovg úylovs oi czgarióTa čv- ; SLA , vs Vooros BdoBxoot, Newrlol yko, xed goer użv zo né m 3 5 x m Gviwegov Exovres, moochaBówres Óż ToDTo xal Emrdi7- por, éEdyouor uév ziję mółewy, dmodócawzes Óż yvu- rove eovgov. Kai dbo Tabra di évog xareigydlovro ró re doznuov xal zip ćx TOU &épog del rois magto- rQłois uógeot maycrhÓowę źrineyuśvov zdzowow. Aldi SN zał ra Šípy rolę Tqugńkow êxelvoy émixarñÿon Og minEovres, xœù r& dógaza rolę mhevooïs émégepor wy , > Cy , ; 2990 Pærtisoyres, (va ud nóvov Eva Odvarov Dávotev, Ac rocwvrdnus, dodxg 8AimiČovot, zal rodro rolę oTourid- Ts mage TOV ŻyBGQów źvrakdźv. Emel dě riję mółewę Gmelyov moll, čgévreg mùroùs oi amdyovres tig mi iw rów abdis ódow eigorzo. XIV. Oi dě rod Xqgorod dwołoynzai, paBórreg rod Kvgiov roi diwxoućvoie Ex TadTny tińję mółewy ci; Thv ćrógav gQedyew xehedovros, Bovkyngiav tróBow, Bovhyagiav meguevóowv" Bovhyagin rodzow dovvat čve- ow émpdmilero. Ob ui dě xed raóryy, sl pip zip Gddr Ouaxlémrowr, dzeyivwoxov, 6VEv zal mdvres dy- traiwodę Aavdódvew écnobdalor, Bomudror, évdrudray amogovvrsg. Oùxoïv fwayxdodnoav Sue zd déos ûn úlkýhov diarosdiiver, xoù Oh ddlos dlèeyoÿ dwond- encer, Oeÿ roïro BGóVav, va xal mhelw uéon 76 xé- xAQ 700 svayyeklov éureoikdBoot. !) slabosti, kterou: mnohonásobné týrání na těla svatých přivedlo. XIII. Nevěděl však nic o tom kníže onen, kaciřům otročící; neboť nebyl právě přítomen ; jinak kdyby byl přítomen býval, nebyli by na vyznavačích pravdy věcí takových dokázali, neb byť i tisíckráte k Frankům se chýlil, bál se přece ctnosti svatých, zvláště když bůh zázrak tiikrate opétoval, a¢ byl polodivoky a neupro- sitelny. Po nelidskóm mrskäni onom nedavée svatým ani pokrmu požíti, neboť nenechali ni- koho, aby sluhům Kristovým, či lépe christům (pomazaným) ani jen kousek chleba dohodil, odevzdali je vojákům, aby je odvedli každého jinam do krajů podlé Dunaje ležících, vyřknuvše nad občany nebes věčné vyhnanství z obce oné. I vezmou tedy svaté oni vojáci, lidé: bar- barští, neboť byli Němci, od přirozenosti suro- vosť do sebe mající, a nyní po přikazu ještě nevlidnější, a vyvedou je z města, a svlekše je nahé s sebou vlekli. A tak jedním rázem dvoji toto zlo jim spůsobili; jednak hanbu jedna!: muky od povětří v krajích podunajských vždy mrazivého. Ano i meče na hrdla jim nasazo- vali, jakoby je probodnouti chtěli, a kopi k ple- cim stavili, hrozice je do nich vraziti, aby ne- umřeli smrti jednou, než tolikráte umírali, koli- kráte smrti se nadáli, i to bylo vojákům od nepřátel přikázáno. Když pak daleko byli od města, propustivše jich oni drábové do města opót se ubirali. XIV. Ale vyznavaëi Krista, poułeni byvse od hospodina, jenZ pronasledovanym kaze, aby z jednoho města do jiného se utíkali, po Bul- harech toužili, jen na Bulhary myslili, i nadali se, że Bulhary odpočinku jim poskytnou. Než i v tom byli by se sklamali, kdyby nebyli po tajnu cestovali, pročež se snažili, ukiyti se před očima všech, nedostatek pokrmu a odévu trpice. A tak nuceni byli pro strach od sebe se roz- louëiti a každý jinam se rozešli; podle vůle boží, aby více zemi vůkol účastno bylo evangelia. 1) Co o dalších osudech Methodových učenníkův v Bulhařích jest známo, sestavil Šafařík v rozpravě svrchu dotčené. 

Strana 93
IX. ŽIVOT SV. KONSTANTINA S PŘENEŠENÍM SV. KLIMENTA. VITA CUM TRANSLATIONE S. CLEMENTIS. (Legenda vlaská.) IL Tempore igitur quo Michaél Imperator Novae-Romae regebat imperium, fuit quidam vir nobili genere, civitate Thessalonica ortus, voca- bulo Constantinus, qui ob mirabile ingenium, quo ab ineunte infantia mirabiliter claruit, ve- raci agnomine Philosophus est appellatus. Hic cum adolevisset, atque a parentibus fuisset in urbem regiam ductus, essetque insuper magna religione et prudentia praeditus, honorem quo- que Sacerdoti ibidem, ordinante Domino, est adeptus. Tune temporis ad praefatum Imperatorem Cazarorum legati venerunt, orantes ac suppli- cantes, ut dignaretur mittere ad illos aliquem eruditum virum, qui eos fidem catholicam vera- citer edoceret; adjicientes inter cetera, quoniam nunc Judaei ad fidem suam, modo Saraceni ad suam nos convertere e contrario moliuntur. Ve- rum nos ignorantes, ad quos potissimum nos transferamus, propterea a summo et catholico Imperatore consilium quaerere nostrae fidei ac salutis decrevimus, in fide vestra ac veteri ami- citia plurimum confidentes. Tunc Imperator, simul cum Patriarcha con- silio habito, praefatum Philosophum advocans, simul cum legatis illorum ac suis, honorificentis- sime transmisit illuc, optime confidens de pru- dentia et eloquentia ejus. IL. E vestigio igitur praeparatis omnibus ne- cessarlis, iter arripiens venit Cersonam, quae ni- mirum terrae vicina Cazarorum et contigua est, I. Za času když cisař Michal v Novém Římě spravoval císařství, byl nějaký muž vznešeného rodu, z města Soluně pocházející; jménem Kon- stantin, jenž za příčinou podivuhodného důvtipu, jimZ od ütlého détinstvi ku podivu slynrl, pravým příjmim filosof jest nazván. Ten když byl dospěl, a od rodičů jest do města cisařského uveden, a kromě toho jsa velikou zbožnosti a opatrností nadán, dosáhl tutéž i dástojenstvi knéZského fize- ním božím. Toho času k dotčenému císaři vyslanci Ko- zarův přišli; prosíce snažně, aby ráčil poslati k nim nějakého učeného muže, jenž by je viře katolické pravdivě vyučil, podotýkajice mezi ji- ným, že tu Židé na víru svou, tu zas naopak Saraceni nás na svoji obrátiti usilují. My však nevědouce, ke kterým nejspíše bychom se přidali, uzavřeli jsme tedy s nejvyšším a katolickým cisa- řem se potázati o své víře a svém spasení, víře vaší a starému přátelství nejvíce důvěřujíce. Tu císař, spolu s patriarchou se poradiv do- tčeného filosofa povolal a spolu s vyslanci jejich i svými, co nejpoctivěji vypravil tam, maje nej- větší důvěru v jeho opatrnosť a výmluvnost. II. Ihned tedy všechno, čeho potřebí bylo, připraviv vydal se na cestu a přišel do Chersonu, jenž zajisté s Kozarskou zemí sousedí a hraničí, 24 

Strana 94
94 ŽIVOT SV. KONSTANTINA S PŘENEŠENÍM SV. KLIMENTA. ibigue gratia discendi linguam gentis illius est aliguantulum demoratus. Interea Deo inspirante, gui jam jamgue tan- tum tamque pretiosum thesaurum, corporis vi- delicet S. Clementis, fidelibus suis revelare de- creverat, coepit praefatus vir, ac si curiosus ex- plorator, ab incolis loci diligentissime perscrutari 2c solerter investigare illa, quae ad se tum littera- rum traditione, tum quoque vulgari fama, de cor- pore B. Clementis, de templo angelicis manibus praeparato sive de arca ipsius, pervenerant. Ad quem praefati omnes, utpote non indi- genae, sed diversis ex gentibus advenae, se quod requireret omnino nescire professi sunt. Siqui- dem ex longo jam tempore, ob culpam et ne- gligentiam incolarum, miraculum illud marini recessus, quod in historia passionis praefati Pon- tificis celebre satis habetur, fieri destiterat, et mare fluctus suos in pristinas stationes refude- rat. Praeterea et ob multitudinem incursantium Barbarorum locus ille desertus est, et templum neglectum atque destructum, et magna pars re- gionis illius fere desolata et inhabitabilis red- dita; ac propterea ipsa sancti Martyris arca cum corpore ipsius fluctibus obruta fuerat. IIL Super quo responso miratus valde ae tristis Philosophus redditus, ad orationem con- versus est, ut quod per homines explorare non poterat, divina sibi revelatio meritis praefati Pontificis dignaretur ostendere. Civitatulae ipsius Metropolitam, nomine Georgium, simul cum clero et populo ad eadem de coelo expetenda invitans: super hoc etiam referens ilius gesta passionis, seu miraculorum ejusdem beatissimi Martyris, plurimos eorum accedere et tam pretiosas marga- ritas tamdiu neglectas requirere, et in lucem Deo juvante reducere, suis adhortationibus animavit. Quadam autem die, quae in III. Calenda- rum Januariarum inscribitur, tranquillo mari navem ingressi, Christo duce iter arripiunt, prae- dictus videlicet Philosophus cum Episcopo ac venerabili clero, nec non cum nonnullis de po- pulo. Navigantes igitur cum ingenti devotione ac fiducia psallentes et orantes pervenerunt ad insulam, in qua videlicet aestimabant sancti cor- pus Martyris esse. Eam igitur undique circum- dantes, et multo luminum splendore lustrantes, coeperunt magis ac magis precibus sacris insis- a zde aby naučil se jazyku národu onoho, tro- chu pobyl. veliký a tak drahý poklad, totiž tělo sv. Klimenta, věrným svým odhaliti uzavřel, počal dotčený muž, jako zvědavý badatel, od obyvatelův místných co nejpilněji píditi se a bedlivě pátrati po tom, což ho bylo došlo dilem písemným podáním, dílem i obecnou pověstí, po těle bl. Klimenta, po chrámě andělskýma rukama upraveném neb o rakvi jeho. Jemu všichni dotčení, jakožto ne tuzemci, nýbrž příchozí ze všech národův vyznali, že ne- vědí naprosto o tom, po čemž pátral. Neboť již ode dávného času vinou a nedbalosti obyvatelüv, onen zázrak mořského odlivu, který v dějinách umučení dotčeného papeže dostatečně proslul, díti se přestal, a moře vlny své na předešlá mista zase vylilo. Mimo to i za příčinou mnohých nájezdüv cizozemcův místo ono jest opuštěno, chrám zanedbán a zbořen, a veliká čásť krajiny oné téměř spustla a neobyvatelnou se stala; a proto byla i ona rakev svatého mučenníka s jeho tělem vlnami pokryta. III. Z této odpovědi filosof velice se podiviv a zarmoutiv, modlitbě se oddal, aby, čehož lidmi vypátrati byl nemohl, jemu boží zjevení záslu- hami dotčeného papeže ráčilo ukázati. Metropo- litu toho městečka, jménem Jiřího, spolu s du- chovenstvem a lidem vyzývaje k témuž, což od nebes vyprositi se mělo; nad to i vypravuje dějiny onoho umučení nebo zázrakův téhož nejblaženěj- šiho mučenníka, napomináním svým podněcoval velmi mnohé z nich, aby sebrali se a tak draho- cenné perly, tak dlouho zanedbané, vyhledali a s pomocí boží na světlo vyvedli. Jednoho však dne, jenž se píše 30. prosince, za tichého moře na koráb vstoupili, Kristovým vedením na cestu se vydali, dotčený totiž filosof s biskupem a velebným duchovenstvem, jakož i s některým lidem. Plujíce tedy s velikou po- božností a důvěrou, zpívajíce a se modlice, pfisli k ostrovu, na kterém totiž že tělo svatého mučen- níka jest, se domnivali. Se všech stran tedy jej obklíčivše a hojnou září světel prohližejice, od- dávali se vždy více posvátným modlitbám, a v hro- madě té, kde žeby takový poklad spočíval se 

Strana 95
ŽIVOT SV. KONSTANTINA S PŘENEŠENÍM SV. KLIMENTA. 95 tere, et in acervo illo, guo tantum thesaurum guiescere suspicari dabatur, curiose satis et in- stantissime fodere. IV. Ubi diu multumque desiderio sancto cunctantibus, et de spe divinae miserationis plu- rimum confidentibus, tandem ex improviso velut clarissimum quoddam sidus, donante Deo, una de costis Martyris pretiosi resplenduit. Ad quod spectaculum omnibus immensa exultatione reple- tis, magisque ac amplius sine aliqua jam exci- tatione terram certatim eruderantibus, sanctum quoque caput ipsius consequenter apparuit. Quan- tae jam omnium voces in coelum, quantae laudes et gratiarum actiones in Deum ab universis cum lacrymarum effusionibus datae sunt, si vel aesti- mare quidem vix possumus, quanto minus ex- primere? Tanta siquidem in omnes tum de sanctarum inventione reliquiarum, tum de immensissimi odoris suavitate erat innata laetitia, ut cum ju- bilo ineffabili gratulantes in paradiso extra sese putaretur consistere. Cum ecce post paullulum rursus quasi ex quibusdam abditis sanctarum reliquiarum particulis paullatim et per modica intervalla, omnes repertae sunt. Ad ultimum quoque ipsa etiam anchora, cum qua in Pontum est praecipitatus, apparuit. V. Omnibus igitur pro tantis Dei bonis im- mensa repletis laetitia, celebratis ibidem a sancto Pontifice sacrosanctis mysteriis, ipsemet sanctus vir super proprium caput sanctarum reliquia- rum loculum levans, ad navim cum ingenti uni- versorum subsequentium tripudio detulit; ac de- inde Georgiam ?) metropolim cum hymnis et lau- dibus maximis transportavit. Interea cum jam civitati appropinquarent, vir nobilis Nicephorus ejusdem civitatis dux, illis cum pluribus aliis obviavit, et adoratis sanctis reliquiis, cum multis gratiarum actionibus prae- cedens sanctum loculum, ad urbem cum gaudio remeare properabat. Ibi etiam cum ingenti uni- versorum tripudio sanctum ac venerabile corpus receptum adoravit, et recitato coram omni po- pulo inventionis ejus mysterio, cum jam adves- perasceret, et prae nimia populi frequentia in- gredi ultra non posset, in templo S. Sozontis, 1) Boll.: Gloriam. domyśleli, velmi dychtivě a co nejůúsilovněji kopali. IV. Když tu dlouho a mnoho s posvátnou touhou meškali, a v naději božího milosrdenství největší důvěru měli, konečně nenadále, jako nejsvětlejší nějaká hvězda, božím dopuštěním jedno žebro drahocenného mučenníka se za- stkvělo. Uzřevše to jsou všichni nesmírnou rado- stí naplnění, a když vice a hojněji už beze všeho podněcování zemi o závod odhazovali, objevila se pak i svatá jeho hlava. Jaké tu udály se vý- křiky všech k nebesům, jaké chvály a díkův činění bohu ode všech s prolévánim slzi, může- me-li i sotva uvážiti, jak tím méně vyjádřití ? Neboť ve všech vznikla taková radosť dílem z nalezeni svatych ostatküv, dilem z lahodnosti pfenesmirné vüné, tak że możno bylo se domni- vati Ze nevyslovnym jásotem se radujice v ráji bez sebe se nalézaji. Tu hle v mále opét jako z nějakých skrytých částic svatých ostatkův zne- náhla a po některých přestávkách všechny jsou nalezeny. Konečně i ona kotva, s niž do moře jest svržen, se objevila. V. Když tedy všichni z takových dobrodiní božích nesmírnou radostí jsou naplněni, a když bylo slavilo se tutéž od svatého biskupa nej- světější tajemství, pozdvihl sám svatý muž nad vlastní hlavu skřínku se svatými ostatky a odnesl ji na koráb za nesmírného jásotu všech, kteří následovali; a potom přenesl je do metropole Georgie za největších chvalozpěvův. Mezi tím když už blížili se k městu, vyšel jim vstříc muž vznešený Niceforus, vojevoda té- hož města, s mnohými jinými, a vzdav poctu svatým ostatkům, za mnohého díků činění před svatou skřínkou jda, radostně spěchal nazpět k městu. Zde též za nesmírného jásotu všechněch přijav svaté a velebné tělo jemu poctu vzdal, a když byl vypravoval u přítomnosti všeho lidu tajemství jeho nalezení, a jelikož se již setmělo a za příčinou přílišného návalu lidu dále jiti ne- mohl, položili v chrámě sv. Sozonta, který byl 

Strana 96
96 guod urbi erat contiguum, cum diligenti custo- dia posuerunt: demum vero ad ecclesiam S. Leun- tii transtulerunt. Inde cum mane factum esset, universa civitatis multitudo conveniens, assumpto sanctarum reliquiarum loculo, totam cum mag- nis laudibus in circuitu lustraverunt urbem, et sic ad majorem basilicam venientes, in ea ipsum honorifice locaverunt: sicque omnes demum ad sua gaudentes reversi sunt. VI. Post haec praedictus Philosophus iter arripiens, et ad gentem illam, ad quam missus fuerat, veniens, comitatus Redemptoris omnium Dei praedicationibus et rationibus eloquiorum suorum, convertit omnes illos ab erroribus, quos tam de Saracenorum quam de Judaeorum per- fidia retinebant. Unde plurimum exhilarati, et in fide catholica corroborati atque edocti, gratias referebant omnipotenti Deo et famulo ejus Con- stantino Philosopho. Litteras insuper Imperatori cum multis gra- tiarum actionibus transmiserunt: quia eos studio suo ad veram et catholicam revocare studuerit fidem ; affirmantes se ob eam rem imperio ejus semper subditos et fidelissimos de cetero velle manere. Deducentes autem Philosophum cum multo honore, obtulerunt ei munera maxima, quae ille omnia, ut revera Philosophus, respuens, rogavit ut pro muneribus illis, quotquot capti- vos externos haberent, sibi secum mox reversuro dimitterent. Quod protinus completum est. VII. Philosopho autem reverso Constantino- polim, audiens Rastilaus princeps Moraviae, quod factum fuerat a Philosopho in provincia Caza- rorum, ipse quoque genti suae consulens, ad praedictum Imperatorem nuntios misit, nuntians hoc, quod populus suus ab idolorum quidem cul- tura recesserat, et christianam legem observare desiderabat; verum doctorem talem non habent, qui ad legendum eos et ad perfectam legem ip- sam edoceat: rogare se ut talem hominem ad partes illas dirigat, qui pleniter fidem et ordi- nem divinae legis et viam veritatis populo illi ostendere valeat. Cujus precibus annuens Imperator, eundem supernominatum Philosophum ad se venire ro- gavit; eumque illuc, id est, in terram Sclavorum, simul cum Methodio germano suo, transmisit, co- piosis valde ilii de palatio suo datis expendiis. ŽIVOT SV. KONSTANTINA s PRENESENÍM SV. KLIMENTA. v sousedství města, s pečlivou bedlivosti, az je konečně přenesli do kostela sv. Leontia. Když se rozednilo, sešel se veškeren lid městský, a vzavše skřínku se svatými ostatky, chodili za velikých chvalozpěvův skrze celé město, a tak k hlavnímu chrámu přišedše položili ji tu s poctivosti: a tak konečně vrátili se všichni s radosti domů. VI. Potom dotčený filosof vydav se na cestu, a přišed k národu tomu, k němuž byl poslán, a provázen hlásáním spasitele všech boha a dů- vody výmluvnosti své, obrátil je všechny od bludův, jež z nevěry Saracenův i Židův zachová- vali. Tudíž na nejvýš rozveseleni a v katolické víře utvrzeni a vyučeni, díky vzdávali všemohou- cimu bohu a sluzebnikovi jeho Konstantinu filo- sofovi. Kromě toho poslali cisaři list, hojné díky mu vzdávajíce: že je svojí snahou k pravdivé a ka- tolické víře obrátiti usiloval ; ujišťujíce, Ze za tou příčinou císařsví jeho chtějí zůstati vždy pod- danými a napotom nejvěrnějšími. Provodíce pak filosofa s velkou cti podávali mu největší dary, jichžto všech on co pravý filosof odmítna žádal, aby za ony dary propustili s ním, jelikož v brzku chee se navrátiti, kolik cizích zajatých by méli. Což ihned se vyplnilo. VII. Když filosof vrátil se do Cářihradu, Rostislav kníže Moravský uslyšev, což vykonáno filosofem v zemi Kozarské, potázal se též se svým národem, a vypravil k dotčenému cisafi vyslance, oznamuje, že národ jeho odvrátil se sice od modloslužby, a žádá si zachovávati zákon křesťanský ; avšak nemají takového učitele, který by je naučil čtení a dokonalému zákonu; i prosí, aby takového člověka do zemi oněch vypravil, který by národu tomu ukázal zúplna víru a řád božího zákona i cestu pravdy. Cisaï svoliv v jeho prosbu Zádal svrchu jme- novaného filosofa, aby k němu příšel ; i vyslal jej tam, to jest do země slovanské, spolu s bratrem jeho Methodem, poskytnuv mu velmi hojných prostředkův ze své komory. Když do oněch zemi 

Strana 97
ŽIVOT SV. KONSTANTINA S PŘENEŠENÍM SV. KLIMENTA. 97 Cumgue ad partes illas, Deo praeparante, venis- sent; cognoscentes loci indigenae adventum illo- rum, valde gavisi sunt; guia et religuias B. Cle- mentis secum ferre audierant, et Evangelium in eorum linguam a Philosopho praedicto trans- latum. Exeuntes igitur extra civitatem obviam, honorifice et cum ingenti laetitia receperunt eos. Coeperunt itaque ad id quod venerant per- agendum studiose insistere, et parvulos eorum litteras edocere, officia ecclesiastica instruere, et ad correptionem diversorum errorum, quos in populo illo repererant, falcem eloquiorum suo- rum inducere; sicque abrasis et extirpatis de agro ilo pestifero multifarüs vitiorum sentibus, divini verbi gramina seminare. Manserunt ergo in Moravia per annos quatuor et dimidium, et direxerunt populum illus in fide catholica, et scripta ibi reliquerunt omnia, quae ad Ecclesiae ministerium videbantur esse necessaria. VIII. His omnibus auditis Papa gloriosis- simus Nicolaus, valde laetus super his quae sibi ex hoc relata fuerant redditus, mandavit et ad se venire illos litteris Apostolicis invitavit. Quo nuntio illi percepto valde gavisi sunt, gratias agentes Deo, quod tanti erant habiti, quod mererentur ab Apostolica Sede vocari. Mox igi- tur iter aggressi, duxerunt etiam secum aliquos de discipulis suis, quos dignos esse ad Episco- patus honorem recipiendum censebant; sicque post aliquos dies Romam applicuerant. IX. Sed cum ante non multos dies supra- dictus Papa Nicolaus transiisset ad Dominum, secundus Adrianus, qui illi in Romano Pontificatu successerat, audiens quod praefatus Philosophus corpus B. Clementis, quod studio suo repererat, secum deferret, valde nimis exhilaratus est, et extra Urbem cum clero et populo procedens ob- viam illis, honorifice satis eos recepit. Coeperunt interea ad praesentiam sanctarum reliquiarum, per virtutem omnipotentis Dei, sanitates mira- biles fieri; ita ut quovis languore quilibet oppres- sus fuisset, adoratis pretiosi Martyris reliquiis sacrosanctis, protinus salvaretur. Quapropter tam Venerabilis Apostolicus quam et totius Romani populi universitas, gra- tias et laudes Deo maximas referentes, gaude- bant et jocundabantur in ipso, qui iis post tam prolixi temporis spatia concesserit in diebus suis božím řízením přišli, tuzemci dověděvše se o jich příchodě velice se zaradovali, uslyševše, že i osta- tky sv. Klimenta s sebou nese, i evangelium v jich jazyk od dotčeného filosofa přeložené. Vyšedše tedy z města jim vstříc, přijali je uctivě a s ohromnou radosti. Počali tudíž (apoštolové) horlivě usilovati o provádění toho, k čemuž byli přišli; a dítky jejich písmu učiti, v církevních službách evičiti, a k vyplení rozličných bludův, jež vy národě tom našli; srpu výmluvnosti své užívati; a tak po- sekavše a vykořenivše z onoho pole zkázonos- ného rozmanité křovi nepravosti, začali siti by- liny slova božího. Zůstali tedy na Moravě čtyři léta a půl, i řídili tamější národ v katolické viře, i zůstavili tu všechny knihy, které k církevním službám viděly se býti potřebnými. VIII. Když toto všechno uslyšel nejslavnější papež Mikoláš, velice se potěšil nad tím, což mu bylo z toho vypravováno, rozkázal a pozval je apoštolským listem, aby k němu přišli. Když toto poselství obdrželi, velice se z toho zaradovali, bohu diky vzdávajice, ze jsou jmini za takové, a za hodny, aby voláni byli od sto- lice apoštolské. V brzku tedy na cestu se vy- dali, vzavše s sebou též nčkolik svých žákův, jež mněli býti hodny důstojenství biskupského, a tak za několik dní dorazili do Říma. IX. Avšak jelikož před nemnohymi dui svrchu řečený papež Mikoláš zesnul yv pánu, tu druhý Hadrian, který po něm v římském biskupství následoval, slyšev, že dotčený filosof tělo sv. Kli- menta, jež byl svou snahou našel, s sebou nese, převelice se rozveselil, a za město s duchovenstvem i s lidem jim vstříc vyšel a velmi uctivě je přijal. Mezi tím děla se z přítomnosti svatých ostatků, působením všemohoucího boha, zázračná uzdra- vováni; tak že kdokoli nějakou chorobou obtížen poklonil se nejsvětějším ostatkům drahocenného mučenníka, ihned se zachránil. Pročež i velebný apoštolský i veškeren řím- ský lid největší díky i chválu bohu vzdávajice radovali i těšili se v něm, jenž jim po tak dlou- hých dobách toho poskytl, že za jich dní sva- tého i apoštolského muže, i nástupce samého ná- 25 

Strana 98
98 ŽIVOT SV. KONSTANTINA S PŘENEŠENÍM SV. KLIMENTA. sanctum et Apostolicum virum, et ipsius Aposto- lorum Principis Petri successorem, in Sede sua recipere; et non solum Urbem totam, sed et Or- bem guogue totum Romani Imperii, signis ejus ac virtutibus illustrare. Multis itaque gratiarum actionibus praefato Philosopho pro tanto bene- ficio redditis, consecraverunt ipsum et Methodium in Episcopos, nec non et ceteros eorum discipu- los in Presbyteros et Diaconos. X. Cum autem Philosophus, qui et Constan- tinus, diem transitus sui imminere sibi sensisset, ex concessione Summi Pontificis imposuit sibi nomen Cyrillum, dicens hoc revelatum sibi fuisse: et sic post quadraginta dies dormitionem acce- pit in Domino sexto decimo Kalendas Martias. Praecepit autem sanctus Apostolicus, ut om- nes tam Graeci quam Romani clerici ad exe- quias ejus accurrerent cum psalmis et canticis, cum cereis et thuris odoribus, et non aliter ei, quam ipsi quoque Apostolico, funeris honorem impenderent. XI. Tunc supradictus frater ejus Methodius accedens ad sanctum Pontificem, et procidens ad vestigia ejus, ait: Dignum ac necessarium duxi suggerere Beatitudini Tuae, Apostolice Pa- ter, quoniam quando ex domo nostra ad servi- tium, quod auxiliante Domino fecimus, sumus egressi; mater cum multis lacrymis obtestata est, ut si aliquem ex nobis, antequam reverteremur, obiisse contingeret, defunctum fratrem frater vi- vens ad monasterium suum reduceret, et ibidem illum digno et competenti obsequio sepeliret. Dig- netur igitur Sanctitas vestra hoc munus meae parvitati concedere, ne precibus matris vel con- testationibus videar aliquatenus contraire. Non est visum Apostolico, quamvis grave sibi aliquantulum videretur, petitioni et voluntati hu- juscemodi refragari: sed clausum diligenter de- functi corpus in locello marmoreo, et proprio insuper sigilo signatum, post septem dies dat ei licentiam recedendi. Tunc Romanus clerus simul cum Episcopis ac Cardinalibus et nobilibus Urbis consilio ha- bito convenientes ad Apostolicum coeperunt di- cere: indignum nobis valde videtur, venerabilis Pater et Domine, ut tantum tamque magnificum virum, per quem tam pretiosum thesaurum Urbs et Ecclesia nostra recuperare promeruit, et quem čelníka apoštolského Petra v jich stolici přijali, a nejen celé město, ale i celé území římské řiše, jeho znameními a ctnostmi osvitil. Tedy vzdavše hojné díky za takové dobrodiní dotčenému filo- sofovi, posvětili jej a Methoda za biskupy, ai jiné jeho učenníky za kněží a diakony. X. Když však filosof, nazvaný Konstantin, pocitil, že nastává mu den jeho odchodu, dal sobě s povolením papežovým jméno Cyrill, řka, že mu toto bylo zjeveno: a tak po čtyřiceti dnech v pánu zesnul čtrnáctého února. I rozkázal svatý apoštolský, aby všichni i řečtí i římští duchovní k pohřbu jeho se do- stavili se žalmy a zpěvy, se svicemi a vonnym kadidlem, a jemu nejinak, než samému apoštol- skému, pohřební poctu prokázali. XI. Tu svrchu řečený bratr jeho Method přistoupiv k svatému papeži a uvrhnuv se k jeho nohoum pravil: „Za hodné a potřebné jsem měl, abych připomenul blaženosti tvoji, otče apoštol- ský, že, když jsme z domu vyšli k službě, kterou jsme s pomoci boží vykonali, matka s mnohými slzami nás zapfisahala, aby, stihne-li někoho z nás, dňíve než se vrátime, smrť, bratra: zemře- lého bratr na živu zústalý do kláštera jeho pfi- nesl, a tu jej s hodnou a náležitou slavností po- hřbil. Račiž tudíž Vaše svatosti této milosti po- skytnouti mojí maličkosti, aby nezdálo se, že proti snažným prosbám matčiným nějak jednám.“ Neuzdálo se apoštolskému, jakkoli zdálo se mu to býti trochu těžkým, aby žádosti a vůli tacovéto odporoval: i pečlivě uzavřev tělo ze- snulého v mramorovou skříni a kromě toho vlastní pečetí opatřiv, dovolil mu, aby po sedmi dnech odešel. Tu římské duchovenstvo spolu s biskupy i kardinály a vznešenými obyvateli města se po- radivše sešli se a pravili apoštolskému : „Velmi nedůstojným zdá se nám býti, velebný otče a pane, abys dovolil, aby takový a tak slovůtný muž, — jimž město i kostel náš tak drahocenného po- kladu opět dosíci si zasloužily, a jejž bůh z tak 

Strana 99
ŽIVOT SV. KONSTANTINA S PRENESENÍM SV. KLIMENTA. 99 Deus ex tam longinquis regionibus et exteris ad nos sua gratuita pietate perducere, et adhuc etiam ex hoc loco ad sua regna est dignatus as- sumere, qualibet interveniente occasione in alias patiamini partes transferri: sed hic potius pla- cet, honorifice tumuletur, quia et dignum valde est, ut famae tam celebris homo, in tam celeber- rima urbe, celebrem locum habeat sepulturae. Placuit hoc consilium Apostolico, et statuit, ut in B. Petri basilica poneretur, jn suo videli- cet proprio monumento. XII. Cernens Methodius jam suum defecisse propositum, oravit iterum dicens: Obsecro vos Domini mei, quandoquidem non est placitum vo- bis, meam petitiunculam adimplere, ut in eccle- sia B. Clementis, cujus corpus multo suo labore ac studio repertum huc detulit, recondatur. Annuit hujusmodi petitioni Praesul sanctis- simus, et concurrente cleri ac populi maxima frequentia, cum ingenti laetitia et reverentia multa, simul cum locello marmoreo, in quo pri- dem illum praedictus Papa condiderat, posuerunt in monumento ad id praeparato in basilica B. Cle- mentis ad dexteram partem altaris ipsius, cum hymmis et laudibus, maximas gratias agentes Deo: qui in loco eodem multa et miranda ope- ratur, ad laudem et gloriam nominis sui, per merita et orationes Sanctorum suorum, qui est benedictus et gloriosus in secula seculorum, Amen. vzdálených a cizích zemí ze své milostivé náklon- nosti k nám ráčil uvésti, a též i z tohoto místa do svých království vziíti —, z jakékoli nahodilé příčiny do jiných zemi byl přenešen: nýbrž spíše se libí, aby zde byl pohřben, jelikož i velice jest záhodno, aby muž tak slavné pověsti, v tak pieslavném mésté, na slavném misté byl pohiben.“ Libila se tato rada apostolskému, i ustano- vil, aby v chrámě sv. Petra byl položen, totiž v jeho vlastním náhrobku. XII. Method vida, že jeho návrh už vzal za své, prosil opět řka: „Zapřísahám vás, pánové moji, když tedy se vám nelibilo moji prosbičku vyplniti, budiž pochován v kostele bl. Klimenta, jehož tělo s velikou praci a pili nasel a sem je prenesl.“ Svolil v takovou Zädost nejsvétéjsi biskup, a za největšího sběhu a účastenství duchovenstva i lidu, s nesmírnou radosti a hojnou úctou, po- ložili jej spolu s mramorovou skfiní, v niž jej dříve řečený papež uschoval, v náhrobku k tomu připraveném v chrámě bl. Klimenta po pravé straně oltáře jeho, s chvalozpěvy, největší díky vzdávajíce bohu, který na témž místě mnohé a zázračné věci koná, k chvále a slávě svého jména, zásluhami a modlitbami svých svatých; jenž jest požehnaný a slavený na věky věkův. Amen. 

Strana 100
X. LEGENDA O SVV. CYRILLU A METHODOVI, PATRONECH MORAVSKYCH. LEGENDA SS. CYRILLI ET METHUDII, PATRONORUM MORAVI/E. (Legenda moravská.) I. Tempore Michačlis Imperatoris ") fuit gui- dam vir genere nobilis, civitate Thessalonica or- tus, nomine Constantinus, gui propter mirabile ejus ingenium dictus est Philosophus. (Hic guin- guagesimo die ante obitum suum ex concessione summi Pontificis imposuit sibi nomen Cyrillus, asserens sibi nomen hoc revelatum divinitus.) Cumque adolevisset, magna religione et pruden- tia est praeditus, honoremque sacerdotii ibidem est adeptus. Eo tempore ad praefatum Imperatorem in Constantinopolim venerunt Gazarorum legati, supplicantes quatenus dignaretur ad illos mittere aliquem virum eruditum, qui eos fidem catholi- cam veraciter edoceret, adjicientes inter cetera, quomodo nunc Judaei, modo Saraceni, ad suam fidem eos molirentur convertere. Tunc imperator simul cum Patriarcha habito consilio praefatum Philosophum illuc transmisit, optime confidens de ejus prudentia, conversationeque laudabili et morum probitate. IL Vir autem clarus iter arripiens, venit Cersonam ?), quae Gazarorum terrae vicina et contigua est, et ibi gratia discendi linguam gen- tis illius, est aliquantulum commoratus. Interea Deo inspirante interrogavit habitatores loci illius de corpore S. Clementis, sed quia advenae po- tius erant, quam indigenae, professi sunt se nescire. Miraculum enim marini recessus ob I. Za času císaře Michala byl muż rodu vznešeného, pocházející z města Soluně, jménem Konstantin, který za příčinou podivu hodného svého důvtipu nazván jest filosof. (Ten padesá- tého dne před svou smrtí s povolením papeže dal si jméno Cyrill, tvrdé, Ze mu jméno to zje- veno od bola.) Když byl dospěl, velikou zbož- nosti a opatrností jest nadán, i důstojenství kněž- ského tutéž dosáhl. Toho času k dotčenému císaři do Cářihradu přišli vyslanci Kozarův, prosíce, aby ráčil k nim poslati nějakého muže učeného, který by je kato- lické víře pravdivě vyučil, podotýkajíce' mezi jiným, že tu Židé, tu zase Saraceni ke své víře je usiluji obratiti. Tu cisař spolu s patriarchou se poradiv dotčeného filosofa tam vyslal, nejlepší maje důvěru v jeho opatrnost, chvalitebné chování a roz&afnosf, lI Muz slovütny vydav se na cestu přišel do Chersonu, ktery s Kozaiskou zemi sousedí a hraničí, a tu aby naučil se jazyku toho národu, trochu pobyl. Mezi tím vnuknutím božím poptával se obyvatelův onoho mista po těle sv. Klimenta, ale poněvadž byli vice příchozí, než tuzemci, přiznali se, že nevědí. Neboť zázrak mořského odlivu za příčinou viny obyvatelüv již: dávno 1) Tato tři slova scházejí v rkp. Praz. — ?) Rkp. Pr.: Thersanam, Bolland.: Gersanam. 

Strana 101
LEGENDA O SVV. CYRILLU A METIIODOVI, PATRONECH MORAVSKYCH. culpam inhabitantium jam dudum cessaverat et ob incursum Barbarorum templum fuerat de- structum. Porro vir sanctus ad vigilias, ad jejunia et orationes convertitur, supplicans Domino, ut quae per homines explorare non poterat, divina sibi revelatione pandere dignaretur. Tunc mari sic- cato divinitus ecclesiam ibi dudum constructam ingreditur, et corpus S. Clementis Papae et Mar- tyris cum anchora invenit, et reverenter sustol- lens, quocunque iret loco, secum deportabat. IIL Post haec iter arripiens et ad terram Gazarorum perveniens prophetica et evangelica semina serebat in populo, virtutibus et exemplo lucebat omnibus, dulci praedicationis sermone corda refecit esurientium ita ut ab errore idolo- latriae ad viam veritatis terram illam reduceret. At illi plurimum exhilarati et in fide catho- lica roborati omnipotenti Deo, et famulo ejus Constantino, quod ab ore !) draconis flammivomi essent eruti, gratias referebant offerentes Philo- sopho maxima munera, quae ille omnia ut re- vera, Philosophus respuens, rogavit eos, quatenus pro muneribus illis, quotquot captivos haberent Christianos servituti deditos, dimitterent liberos, quod protinus adimpletum est. Quo facto Philo- sophus reversus est Constantinopolim. ?) IV. Audiens autem princeps Moraviae, quod factum fuerat a Philosopho in Gazarorum pro- vincia, ipse quoque genti suae consulens, misit 2d praedictum Imperatorem nuncios rogans, qua- tenus genti suae verum doctorem dirigat, qui eis pleniter fidem rectam ?), legis ordinem, et viam veritatis valeat ostendere. Cujus precibus annuens Imperator praeno- minatum Philosophum cum Methudio germano suo illuc transmisit, mandans ei copiosas expensas dari pro itinere. Egressus vero venit primo ad Bulgaros *), quos divina cooperatrice?) gratia sua praedicatione convertit ad fidem. V. Abinde procedens devenit in terram Mo- raviae, secum portans corpus beati Clementis. Cepit autem ad id, propter) quod venerat, per- agendum studiose insistere, et ad correctionem 101 byl přestal, a nájezdem cizozemcüv chrám byl rozbořen. Potom muž svatý oddal se bdění, postu i modlitbám, prose pána, aby čehož skrze lidi vypátrati nemohl, božským zjevením ráčil mu oznámiti. Tehdy božím řízením když vyschlo moře, vstoupil do chrámu tam dříve vystavěného, i našel tělo sv. Klimenta papeže a mučenníka s kotvou, a s úctou vyzdvihnuv nosil s sebou, kamkoli chodil. III. Potom vydav se na cestu a do země Kozarské přišed prorocká i evangelická semena rozséval v národé, ctnostmi a přikladem svitil véem, sladkymi slovy kazatelskymi obéerstvil srdce lačných, tak Ze od bludu modlosluzby na cestu pravdy zemi onu přivedl. Oni pak na nejvýš rozveseleni a v katolické víře utyvrzení všemohoucímu bohu a služebníku jeho, Konstantinovi, diky vzdávali, Ze z tlamy ohei sopticiho draka jsou vytrZeni, nabizejice filosofovi největší dary, kterýchžto všech on co pravý filosof odmítna žádal je, aby za ony dary propustili na svobodu, kolik by měli vězňův kře- sťanských do otroctví uvržených, což ihned jest vyplněno. Po té vrátil se filosof do Cářihradu. IV. Uslyšev kniže Moravský, což vykonáno filosofem v Kozarské zemi, potázal se téZ se svým národem a vypravil k dotčenému cisaři vyslance žádaje, aby k jeho národu pravdivého učitele vypravil, který by jim mohl züplna uká- zati pravou víru, řád zákonu, a cestu pravdy. Císař svoliv v jeho prosbu poslal tam svrchu jmenovaného filosofa s bratrem jeho Methodem, rozkázav, aby mu dány byly hojné prostředky na cestu. Vypraviv se přišel nejprvé k Bulharům, jež s pomoci boží milosti svým kázaním na víru obrátil. V. Odtud odebrav se přišel do země Mo- ravské, s sebou nesa tělo bl. Klimenta. I začal o vykonávání toho, proč byl přišel, horlivě usilo- vati, a k nápravě rozličných bludův, jež byl 1) Boll.: errore. — 2) Rkp. Olom. přídává slova: Tu autem, začátek obyčejné forinule (tu autem domine mi- serere nobis), kterouzto se konéí &tení v breviári. — 9) Rkp. Olom.: veram. — *) Rkp. Pr.: Vulgares. (Olom. brev. Vulgari.) Srv. svrchu str. 29, pozn. 5, a str. 72, pozn. 3. — %) Rkp. Pr. a Bolland.: cooperante. — 9) Rkp. Pr.: ad. 

Strana 102
102 diversorum errorum, quos in populo repererat, falceem eloquiorum suorum inducere, et de agro illo pestifero vitiorum sentes exstirpare, et divini verbi germina seminare ). Unde quotidie cum fratre suo Methudio perlustrabat civitates, vicos et, oppida, stillando in auribus infidelium ?) verba vitae, docens populum per baptismum remissio- nem peccatorum percipere, nec eos aliter sal- vari posse, veraciter proclamabat. Dum haec saluberrima vir Dei praedicaret eloquia, et in corde Regis ac populi jam inspi- rata divinitus iluxisset gratia, Rex ipse cum multitudine populi sui hac doctrina firmiter con- fortatus, non moratus in via, nil dubitans in fide, magna hilaritate animi, magna spe salutis et praesentis et futurae, intimis instabat postulatio- nibus, quatenus catholicae fidei firmis initiaretur sacramentis ?). Hoc ut audierunt viri sancti prae gaudio lacrymati pro eorum conversione et, desi- derio Dominum deprecabantur instantius, deinde sacri baptismatis undis mundatum aeterno Regi munus acceptabile regem obtulerunt mortalem. Hi sunt duo luminaria, à quibus praefatus Rex in via Dei eruditus et ab ore draconis eru- tus, miserante Deo portum perpetuae securitatis cum illustrissima Moravorum gente, non pugna sed fide est ingressus. Et ideo facta est gens sancta, populus acquisitionis, ut annuncientur in eo virtutes illius, qui eos de tenebris vocavit in admirabile lumen suum. Quale tunc fuit Sanctis Dei gaudium, qualis in ecclesia Dei laetitia, cum viderent regem Ninive?) ad praedicationem Jo- nae?) de solio majestatis suae descendere, in cinere poenitentiae sedere et sub pia sacerdotum Dei dextera caput humiliare. O mira omnipoten- tis Dei clementia! O ineffabilis divinae bonitatis dulcedo! Et qui sic vocat et respicit, rigat et erudit quaerentes se, numquam delinquet spe- rantes in se 5). Cumque viri Dei ipsum Regem cum populo suo religiosa solicitudine ad fidei lumen omnino LEGENDA O0 SVV. CYRILLU A METHODOVI, PATRONECH MORAVSKYCH. v národě našel, srpu své výmluvnosti užívati, a z onoho zkázonosného pole křoví nepravosti vykořeňovati a semena božího slova zasévati. Pročež denně s bratrem svým Methodem pro- hližel města, vsi a městečka, kapaje do uší ne- věřících slova života, uče lid, že křtem odpu- štění hříchův dosáhne, a v pravdě hlásal, že jinak spaseni býti nemohou. Když tyto velice spasitelné řeči muž boží hlásal, a v srdci krále a národu zasvitila milosť již bohem vnuknutá, tu král sám se množstvím národu svého učením tím pevně jest utvrzen, a neprodlévaje na dráze, nepochybuje u víře, s velikým veselím duše, s velikou nadějí spásy přítomné i budoucí, doléhal nejvroucnějšími pros- bami, aby byl posvěcen pevnými svátostmi kato- lické víry. Když toto mužové svatí uslyšeli, zaplakavše radostí, za jich obrácení i touhu prosili pána usilovněji, a podali pak krále smr- telného vodou svatého křtu očištěného co vítaný dar králi věčnému. Toť jsou dvě světla, od nichž dotčený král v dráze boží vyučen a z tlamy draka vytržen, slitováním božím vstoupil do přístavu stálé bez- pečnosti s nejslovůtnějším národem moravským, ne bojem nýbrž vírou. A tak stal se národ svatým, lidem získaným, aby objeveny byly v něm ctnosti toho, jenž je z temnosti povolal k podivuhodnému světlu svému. Jaká byla teh- dáž radost svatých božích, jaké potěšení v cir- kvi boží, když viděli krále Ninivetského ke ká- zaní Jonášovu s trůnu jeho veličenství sestupo- vati, v popeli kajienosti sedéti, a pod zboZnou pravici kněží božích hlavu poniZiti. O podivná laskavosti všemohoucího boha! O nevýslovná sladkosti boží dobrotivosti! A kdo tak povolává a opatruje, zůrodňuje a poučuje ty, kteří jej hledají, nikdy neopustí těch, kteří veň doufají. Když mužové boží krále samého s jeho lidem zbožnou pečlivostí ke světlu víry byli do- 1) Rkp. Pr.: semina germinare, Boll.: semina seminare. — ?) Boll.: vicos et villas oppida et civitates, in- stillando in aures fidelium. — ?) Hkp. Pr. vkládá: et deducens sanctos viros in castrum suum Welehrad, ex con- cessione populi in loco, ubi castrum illud stabat, cathedralem fundavit ecclesiam, titulum ejusdem S. Mariae anno- tando, ubi sedem archiepiscopalem locavit, regale diadema deponens in cinere el cilicio pro suis plorabat exces- sibus, a pokraóuje: haec videntes viri sancti prae gaudio lacrimati Dominum glorificabant instantius. regemque aeterno regi munus ecceptabile obtulerunt. — ?*) Rkp. Pr.: regem ipsum. — 5) Rkp. Pr.: sanctorum. — 5$) Celý tento odstavee od slov: Hi sunt — sperantes in se, schüzi u Boll. 

Strana 103
LEGENDA O SVV. CYRILLU A METHODOVI, PATRONECII MORAVSKYCH. provocassent, illis deinde vetus et novum testa- mentum vigilanti cura !) exponentes, et informan- tes eos, plura de Graeco et Latino transferen- tes ?), in Sclavonica lingua canonicas horas et missas in ecclesia Dei publice statuerunt de- cantare. ?) VI. Manserunt autem in Moravia annis qua- tuor et dimidium, quibus illius terrae populum direxerunt in viam salutarem. His omnibus audi- tis Papa Nicolaus laetus factus super his, quae sibi relata fuerant, scilicet de conversione gentis Bulgarorum et Moraviae, et de reliquiis inventis S. Clementis. Mirabatur autem *) ex alia parte, quod ausi fuissent sacerdotes Domini, Cyrillus et Methudius, horas canonicas in Slavonico psal- lendo statuere idiomate ?). Quapropter mandavit per literas apostholicas illos ad se Romam ve- nire. Qui mox iter aggressi applicuerunt Romam, Interim vero Papa Nicolaus moritur 5). Audiens autem Papa Adrianus, quod Cyril- lus S. Clementis corpus secum deferret, exhila- ratus valde cum clero et populo procedens illis obviam, honorifice eos cum sacris suscepit reli- quiis. Ceperunt interea ad praesentiam reliquia- rum sanctarum per virtutem omnipotentis Dei sanitates innumerabiles fieri, ita ut quovis lan- guore quilibet oppressus fuisset, veneratis sacris reliquiis sancti Martyris protinus sanaretur. Se- pelierunt autem corpus Sancti in ecclesia, quae in ejus nomine diu antea fuerat constructa. VIL Apostolicus vero et reliqui rectores ec- clesiae corripiebant S. Cyrillum, cur ausus fuerit canonicas horas in Slavonica lingua statuere et in hoc sanctorum Patrum statuta immutare. Át ile humiliter respondens dixit: Attendite *) Fra- tres et Domini sermonem Apostoli: Loqui variis linguis nolite prohibere5), secutus ergo apostoli- cam doctrinam, quae impugnatis, institui. At illi dixerunt: Quamvis Apostolus variis linguis loqui persuaserit, non tamen per hoc in ipsa, quae statuisti, lingua, divina solemnia voluit canere. ?) Cum autem pro hujusmodi institutione plus et plus inter eos cresceret altercatio, B. Cyrillus 103 konale povolali, vykládali jim pak starý i nový zákon s bedlivou péči a poučovali je, mnohé z řeckého i latinského přeložili; a ustanovili, aby ve slovanském jazyku kanonické hodinky a mše v kostele božím veřejně se zpívaly. VI. Zůstali na Moravě čtyři a půl léta, v nichž národ oné země řídili na dráhu spasi- telnou. Papež Mikoláš uslyšev o těch všech věcech, potěšil se z toho, což mu bylo vy- pravováno, totiž o obrácení národu bulharského a moravského, a o nalezení ostatkův sv. Kli- menta. Divil se však na druhé straně, jak směli kněží boží, Cyrill a Method, ustanoviti, aby se hodinky kanonické v slovanské řeči zpivaly. Pročež přikázal jim apoštolským listem, aby k němu do Říma přišli. V brzce vydavše se na cestu dorazili do Říma. Mezi tím však papež Mikoláš zemřel. Papeż Hadrian usly&ev, Ze Cyrill télo bl. Klimenta s sebou nese, velice se rozveselil a s du- chovenstvem a lidem vyšed jim vstříc, uctivě je přijal se svatými ostatky. Mezi tim z pří- tomnosti svatých ostatkův působením všemohou- ciho boha počaly diti se nesčíslná uzdravování, tak že kdožkoli byl obtížen jakoukoli chorobou, pokloniv se posvátným ostatkům svatého mučen- nika ihned se uzdravil. Pohřbili pak tělo sva- tého v kostele, který na jeho jméno dávno před tím byl vystavěn. VII. Apoštolský však a ostatni spravcove cirkevni plisnili sv. Cyrilla, proč se opovážil, kanonické hodinky v slovanském jazyku ustano- viti a vtom měniti ustanovení svatých otcův. Avšak on poniženě odpověděl řka: „Uvažte bra- tfi i pánové slova apoštola: Mluviti rozličnými jazyky nezbraňujte; následovav tedy učení apo- štolského, ustanovil jsem, proti čemuž brojíte.“ Ale oni řekli: „Ačkoli apoštol napominal, aby se mluvilo rozličnými jazyky, předce tím nechtěl, aby v tom jazyku, ve kterém ty jsí ustanovil, slavné služby boží se zpivaly.“ Když však pro takovéto zařízení hádka mezi nimi vždy více a více se zmáhala, připomněl ') Tato dvě slova scházejí u Boll. — 2) Rkp. Pr. vkládá: mox. — 9) O překladech slovanských knib srv. svrchu str. 28, pozu. 6. — *) Rkp. Pr. a Boll.: tamen, — 9) Wkp. Pr.: in sclavonica lingua instituere, Boll.: in sclavonico decontare. — 6) Boll.: papa interim morienle. — 7) Boll. pridávají: vos, a po slové apostoli: dicentis. — 8) I Kor. 14, 39. — 9) Boll.: decantari. 

Strana 104
104 dictum Davidicum attulit in medium dicens: Scriptum est enim: Omnis Spiritus laudet Domi- num !). Et si omnis Spiritus laudando magnificat Dominum, cur me prohibetis, sacra horarum so- lemnia *) Slavonice modulari? Siquidem si qui- vissem illi populo aliter aliquomodo ?), ut. cete- ris nationibus, subvenire in lingua graeca vel latina, omnino quae reprehenditis non sanxissem. Sed quia idiotas viarum Dei totaliter reperiens eos et ignaros, solum hoc ingenium almiflua S. Spiritus gratia cordi meo inspirante comperi, per quod etiam Deo innumerosum populum ac- quisivi. Quapropter Patres et Domini, cogitate consultius, si hane institutionis meae normam expediat immutare. At illi (haec) audientes et admirantes tanti viri industriam et fidem, studiosa *) deliberatione praehabita, statuerunt supradicto ?) sermone in ilis partibus, quas b. Cyrillus Deo acquisierat, et sicut statuerat, canonicas horas cum missa- rum sclemniis ita debere deinceps celebrari. VIII. Cum igitur fama viri Dei magnifica- retur in populo, expavescens ne rumigero populi celebraretur favore, sub magna vigilantia deli- beravit, potius Deo soli cognitus esse, quam ho- minum efferi laudibus. Sciens ") omnium esse virtutum veram in humilitate custodiam, episco- patum renuncians, habitum induit monachalem et ex auctoritate apostolica dereliquit post se sanctum Methodium fratrem suum gloriosis vir- tutibus glorificandum, cui pro foedere caritatis aeternae, tamquam pius Magister discipulo suo amore devoto 7) curam commendavit pastoralem, in quo caritatis munificentia, religio optimae vi- tae et verbi Dei instantia veraciter residebat. Factus ergo Moravorum antistes et lucerna patriae, gregem commissum curae suae discreta pietate monuit, docuit et correxit, evellens nocua, salutaria seminans, ecclesias Dei ad culmen sum- mi decoris 5) erigens, mira exercens, unumquem- que a polluta gentilium 9) religione persuasit dis- cedere, et per baptismum induere Christum. Tali '9) instantia vir Dei rexit Ecclesiam sibi com- missam. Sic per suam salutarem doctrinam sanc- LEGENDA 0 SVV. CYRILLU A METIIODOVI, PATRONECH MORAVSKÝCH. jim bl Cyrill vypovéd Davidovu řka: „Neboť jest psáno: Všeliký duch chval hospodina. A když každý duch chválí a oslavuje hospodina, proč: mně zbrańujete, abych posvátné služby hodinek slovansky zpíval? Kdybych totiž byl mohl onomu národu jinak jiným způsobem, jako ostatním národům, přispěti jazykem řeckým nebo latinským, byl bych zajisté neschválil, což haníte. Ale shledav je zcela neznalými cest božích a nevědomými, uhodil jsem laskavou milostí sv. ducha, do srdce mého vnuknutou, na jediný tento důvtip, kterýmžto jsem též nesčíslný lid bohu získal. Pročež otcové a páni uvažte soud- něji, sluší-li tento řád mého zařízení změniti.“ Ale oni toto slyślce a divice se horlivosti a víře takového muže, po bedlivém uvážení ustanovili; aby svrchu dotčenou řečí v oněch krajinách, jež bl. Cyrill bohu byl získal, a jakož byl ustanovil, kanonické hodinky s mešními slavnostmi tak nadále se slavily. VIII. Když tedy pověsť muže božího se vynášela mezi lidem, tu strachuje se, aby nebyl oslavovován hlasonosnou přízni lidu, s velikou be- dlivosti rozvážil, že lépe bohu samému býti zná- mu, než chválou lidí vynášenu. Věda, že ze všech ctností pravá jest bdělosť v pokoře, odřekl se biskupství, oblékl roucho mnišské, a schválením apoštolským zůstavil po sobě svatého Methoda, bratra svého, jenž měl vynikajícími etnostmi býti oslaven, jemuž pro spolek lásky věčné, jako dobrý učitel učenníku svému láskou oddanou poručil pastýřskou péči, v němž hojnosť lásky, zbožnost nejlepšího života a horlivost slova bo- žího pravdivě sidlela. Stav se tedy biskupem Moravanův a světlem vlasti, stádo péči jeho svěřené s rozumnou laska- vosti napomínal, učil a napravoval, vytrhuje ško- dlivé, spasitelné zasévaje, chrámy boží k vrcholi nejvyšší pocty povznášeje, divy konaje, i přiměl každého, aby od hnusného náboženství pohanského odstoupil a křtem oblékl Krista. Takovou horli- vostí muž boží řídil cirkev jemu poručenou. Tak jeho spasitelným učením nejsvětější jméno Kri- 1) Žalt. 150, 6. — 2) Boll.: sacrarum missarum solennia et horarum. — ?) Boll.: aliquando. — *) Rkp. Ol.: industriosa. — ?) Boll. pridávají: ordine el. — 5) Rkp. Pr.: sentiens, Boll.: Quapropler místo: sciens — custo- diam. — 7) Boll.: debito. — 9) Boll.: honoris. — ?) Slovo to schází u Boll. — '?) Boll.: insuper cum, misto tali. 

Strana 105
LEGENDA O SVV. CYRILLU A METHODOVI, PATRONECH MORAVSKYCH. tissimum Christi nomen cunctorum resonabat in ore. Sic omnes quiescebant in pulchritudine pa- cis, omnes gaudebant in agnitione veritatis, uni- versi laetati sunt in sanctitate christianae re- ligionis "). IX. Cernens autem ludificator animarum dia- bolus populum suis semper mancipatum servitiis sibi subtrahi et vero regi Christo Jesu?) appli- carij nequitiarum indutus armis ad tantam ma- lignitatis Deo odibiles excitavit perfidiam, ut seditiosus Swatopluk princeps doli, cum sibi ad- haerentibus fraudum complicibus saeviret 3) in tantum, quod religiosum principem avunculum suum occult potione veneni appeteret occidere, quatenus in loco ejus posset regnare. Sed pius Rex sumpto ignoranter lethali potu, divina se protegente gratia, nil nocivum *) sensit in corpore. X. Postquam vero devotus Rex fuisset na- turali morte defunctus ?) et Swatopluk regnum Moraviae gubernaret sua feritate fastu inflatus arrogantiae ?) cum ministris Satanae, qui sibi pari conspiratione tamquam canes rabidissimi erant connexi, doctrinam viri Dei vanam fore asserebant, et eos, qui ung secum erroneos re- vocabant) ad viam 9) salutis et gratiae, labo- rabant exterminare. Praeco autem Christi constantissimus ple- bem Deo fidelem admonuit, ut in via veritatis persisteret, qui alacri corde salutaria ejus mo- nita capaciter susceperunt. Rebelles vero contu- maciter aspernabantur legem Domini plurimis injuriis afficientes sacerdotes Domini. XI. Pater autem angelicus alta considera- tione perpendens, quomodo nonnullos pie cre- dentes splendor lucis accenderat, et alios impie ?) derogantes tetra caligo diffuderat, et quomodo sequaces boni currunt ad gloriam, et perfidi tra- huntur ad poenam, illorum declinans pertina- ciam, illos tanquam hostes catholicae religionis abhorruit, omnem eorum conversationem dete- staus, Davidico suffultus exemplo '*) dixit intra se: De cetero non sedebo cum consilio malignan- tum, et cum sceleratis non manebo, sed adhae- rebo innocentibus, et circumdabo altare Dei mei. 105 stovo zaznivalo v ústech všech. Tak všichni od- počivali v kráse míru, všichni radovali se v po- znání pravdy, všichni těšili se v posvátnosti kře- sfťanského náboženství. IX. Vida však pokušitel duší ďábel, že lid, jeho otroctví povždy podrobený, jemu se odjimá a pravému králi Kristu Ježiši přidává, opatřen zbraněmi ničemnosti podnitil bohu nenávistné lidi k takové nepravosti a zlobě, že odbojný Svatopluk kníže lsti se svými přívrženci a účast- niky v zločinech tak zuřil, že zbožného knížete, ujce svého, nápojem tajného jedu zamýšlel za- vražditi, aby na jeho místě panoval. Avšak boha- bojný král vzav nevědomky smrticí nápoj, ne- pocitil, jelikož jej milosť boží chránila, nic škodli- vého v těle. X. Když však bohu oddaný král přirozenou smrtí byl sešel a Svatopluk království Moravské spravoval ve své divokosti, nadmut hrdou pýchou se služebníky satanáše, kteří s ním v jednostej- ném spiknutí jako psi nejvzteklejší byli spolčeni, učení muže božího za daremné vyhlašovali, a ty, kteří spolu s ním bludné volali na dráhu spásy a milosti, usilovali vyhladiti. Hlasatel však Krista nejstálejší napominal lid bohu věrný, aby na dráze pravdy vytrval, kteřížto ochotným srdcem spasitelná jeho na- pomínání chápavě přijali. Protivníci však vzdo- rovitě pohrdali zákonem páně, největší příkoří činíce kněžím páně. XI. Avšak otec andělský hlubokým pře- mýšlením uvažuje, jak některé bohabojně věřící záře svétla osvitila, a jiné bohaprázdné zavrhu- jiei hnusná temnota pokryla, a jak následovatelé dobrého spéchaji k slávě a zlí vlekou se k trestu, jich tvrdošijnosti se vystříhaje, je jako nepřátele katolického náboženství v ošklivosti měl, všeho s nimi obcování se odříkaje, o příklad Davida se opiraje fekl k sobě: „Napotom nebudu seděti s radou zlostniküv, a s bezbožnými nezůstanu, nýbrž pfilnu k nevinným, a obstoupím oltář boha svého.“ Pročež proti samému Svatoplukovi, 1) Slovo: christianae schází u Boll. — ?) Boll. jen: Christo regi. — ?) Boll.: fremeret. — 4) Rkp. Pr. a Boll. : nocuum. — ?) Boll.: praeventus. — 9) Rkp. Pr.: pravitate inflatus, bez faslu arrogantiae. — 7) Boll.: guos una cum eis erroneos revocaverat, — 9) Boll. vkládají: veritatis. — ?) Boll. vkládají: credentes el. — !") Boll.: eloquio. 26 

Strana 106
106 Quapropter in ipsum Swatopluk, frontosum prin- cipem et suos satellites, et in omnes ejus ga- des !) excommunicationis fulminavit sententiam. XII. Quo facto Romam adiit volens beatum Cyrilum secum reducere ?), sed inveniens eum mortuum, petit Papam, ut saltem fraternum corpus exanime secum possit Moraviam deferre pro devotione gentis ipsius noviter conversae. Cui petitioni cum non annuisset Ápostolicus, sanctus Methudius occulte pro tempore stetit Romae, et tandem quadam nocte ingrediens ecclesiam S. Cle- mentis, in qua fraternum corpus fuerat sepul- tum, illud occulte recipiens, secum versus Mora- viam voluit deportare. Cumque jam per aliquot dies corpus sanc- tum secum portasset in via, in loco quodam amoeno pausabat causa requiei. Postquam autem vir sanctus ?) ulterius voluisset cum corpore sancto procedere, nulla ratione ab illo loco po- tuit recedere. At b. Methudius orationibus in- sistens petiit sibi divinitus revelari, quonam cor- pus illud sacrum deberet deferre. Tunc S. Cy- rilus manu dextera elevata ostendit fratri suo Methudio multis videntibus, quod Romam debeat reportari. Quo reportato Papa cum populo Ro- mano sancto occurrens corpori, illud reverenter recipiens in ecclesia S. Clementis, ubi antea ja- cuerat, iterum sepelivit. XIIL. Post haec Swatopluk poenitentia duc- tus super his, quae viro sancto injuste intulit, per nuntios misit ad virum sanctum, per quos petiit, quatenus revertatur ad ecclesiam suam, promittens errata emendare. Tunc vir Dei gre- gem suum revisere properat, quem corpore reli- querat, non affectu *.. Ad cujus adventum oc- currentes nobiles cum civibus patriae et in mi- rum exultationis gaudium versi, gratulantes ?) Deo dixerunt: Visitasti Domine terram nostram $), laetificasti eam ?), remittens nobis nostrarum ©) pastorem animarum. XIV. Accidit autem, ut rex Swatopluk in quodam convivio ducem Boemiae Borziwoy sub mehsa sua in detestationem suae perfidiae loca- ret, incongruum asserens debere cum Christicolis LEGENDA O SVY. CYRILLU A METHODOVI, PATRONECH MORAYSKYCH. drzému knížeti a jeho náhončím, a proti všemu jeho komonstvu zahřímal výrokem klatby. XII. Potom odebral se do Říma chtěje blaže- ného Cyrilla s sebou odvesti, ale shledav jej mrtvým prosil papeže, aby aspoň bratrovo bez- dušné tělo s sebou na Moravu mohl odnésti i k poctě národu nově obráceného. Když apoštol- ský této prosbě byl nevyhověl, zůstal sv. Method tajně na čas v Římě, a konečně jednou v noci vešel do kostela sv. Klimenta, v němž bratrovo tělo bylo pohřbeno, a vzav je tajně chtěl je s sebou na Moravu odněsti. Když byl již několik dní tělo svaté s sebou nesl na cestě, zastavil se na jakémsi příjemném mistě za příčinou odpočinku. Když však muž svatý dále chtěl s tělem svatým se ubirati, nižádným způsobem z onoho místa nemohl se hnouti. Ale bl. Method modlitbám se oddav prosil, aby mu bůh zjevil, kam by ono tělo posvátné měl odnesti. Tu sv. Cyrill pravé ruky pozdvihnuv oznámil bratru svému Methodovi, aniť mnozí to viděli; že do Říma má opět býti odnešen. Když byl opět odnešen, vyšel papež s lidem římským svatému tělu vstříc, uctivě je přijal, a v kostele sv. Klimenta, kde byl již dříve ležel, opět pohřbil. XIII. Potom Svatopluk, lítostí hnut nad tim, což byl muži svatému nespravedlivě učinil, vy- pravil posly k muži svatému, jimiž prosil, aby se vrátil ke svému kostelu, slibuje, že chyby napraví. Tu muž boží spěchal, aby uzřel stádo své, jež byl tělem opustil, ne pak láskou. Při jeho pří- chodu vyšli mu vstříc šlechtici s měšťany země a divnému jásotu a radosti se oddavše, diky vzdávajice bohu pravili : „Navštívil jsi Pane zemi naši, rozveselil jsi ji, navracuje nám pastýře na- Sich dušíi.“ XIV. Přihodilo se, že král Svatopluk pti jakési hostině knižete Českého Bořivoje pod sto- lem svým k pohrdání jeho nevěry posadil, za neslušné pokládaje, aby jedl se ctiteli Krista člo- 1) O slově tom srv. Ducange Gloss. med. latin. — ?) Boll.: adire volens beatumque Cyrillum secum ducere. — 3) Boll: et postea, bez vir sanctus — *) Rkp. Pr. místo: non alfectu, má: dirigere cupiens prono alfectu. — 3) Boll: grates. — 9) Boll.: tuam. — 7) Rkp. Pr.: laetificantes nos in ea. — 9) Boll.: nostrum. 

Strana 107
LEGENDA O SVV. CYRILLU A METHODOVI, PATRONECH MORAVSKÝCH. 107 hominem gentilem edere, quem S. Methudius con- věk pohanský, jejž sv. Method obrátil na víru katolickou, předpovídaje mu ústy prorockými, že, vertit ad fidem catholicam, praedicens ei ore jestli se pokřtí, on a jeho nástupci stanou se prophetico, si baptizaretur, quod ipse et sui suc- cessores potentiores omnibus principibus et re- mocnějšími všech knížat a králův. Kníže Boři- voj shoduje se s jeho slovy prosil, aby se svými, gibus fierent. Cujus verbis dux Borziwoy con- sentiens, se petiit cum XXX suis numero bapti- počtem 30, byl pokřtěn. Když byl pokřtěn, pojal zari. Quo baptizato, sacerdotibus secum receptis, s sebou kněží a vrátil se do Čech, a dal pokřtiti manželku svou sv. Ludmilu se množstvím národu Boemiam revertitur, et uxorem suam S. Ludmi- lam cum multitudine gentis Boemiae procurat českého. baptizari 1). Qui in Christi fide viventes post multa tem- pora animas Christo reddiderunt, sancta exempla post se relinquentes posteris usque in hodier- num diem, ad laudem et gloriam Dei omnipoten- tis, cui est honor et gloria in secula seculorum, Amen 2). Tito v Kristově víře žijíce, po mnohých ča- sích duše Kristu odevzdali, svaté příklady po sobě zůstavujíce potomkům až po dnešní den, ku chvále a slávě boha všemohoucího, jemuž jest česť i sláva na věky věkův. Amen. 1) Tím se končí rkp. Pr. O tomto pokřtění Bořivoje v. Dobrovského Kritische Versuche I. Bořiwov's Taufe, rozpravu Brandla o Velehradě (Památky arch. V. 296 sld.), Jirečka Slov. Právo (I. 114 sld.) a j. Zde poprvé v kruhu legend Cyrillo-Method. vyskytá se jméno Čechův. Připomínáme, že v starých glagol. službách svv. Cy- rillu a Methodu, vydaných od Berčiće (v. úvod), jméno Čechův sice několikráte se vyskytá, ale ve smysle Mora- vanův: i puku češkomu toboju světlost prosija — et populo bohemo per le claritas illuxit (p. 28, 47); v'šad'šu blaženomu Čurilu v zem'lju češku — cum ingressus fuisset beatus Cyrillus in terram Bohemicam (p. 39, 51); knigi v' istinu slovin'skija, ierči toli diakoni v čescěi zemli urědi — libros vero slavonicos sacerdotes atque dia- conos in Bohemica terra ordinavit (p. 40. 51).

Strana 108
108 POZNAMENÁNÍ. POZNAMENÁNÍ. Vydání rukopisův VIII.—XII., jakož i Vladislavského dostalo se nám poněkud pozdě do rukou, když byl totiž vytištěn již první arch (str. 1—8). Dodáváme tu k těmto stránkám různočtění i z ostatních těchto rkpp.; rkp. Vlad. srovnává se z největší části s rkp. Rylským, pročež podáváme tu z něho jen místa od rkp. Ryl. se lišící. Str. 1, poznámka 7.: oMрлYъсѫ mají též VIII. IX., Vlad. oMpлYнEшIн; p. 8. přidej X. XI. XII. — Str. 2, p. 1. přid. VIII. — XII. — Str. 3, p. 3. přid. VIII. IX.; p. 4. přid. po VII. i VIII. IX.; p. 5. přid. VIII. — XII. (Vlad. дикноV); p. 6. přid. VIII. IX.; p. 8. přid. XII.; p. 10. po VI. přid. VIII.— XII.; p. 11. přid. VIII.— XII.; p. 12. přid. VIII.—XII.; p. 14. po VI. přid. VIII. IX., po IV. přid. X. XI. XII. — Str. 4, p. 4. přid. X. XI. XII.; p. 10. přid. VIII. IX.; p. 13. po III. přid. X. XI. XII. — Str. 5, p. 2. po VII. přid. VIII. — XII. (Vlad. po ZAOBOV přid.: оня тьхню едина сьматрле н дже); р. 4. přid. VIII. IX.; p. 9., Vlad. ро Быкаше přidává: шко и мноSъиь къжделѣти н хотѣти присконтн се кь ніемоу мюкокню н рекнокати до конца протикоу скоен сихѣ еже по воSѣ докродѣтельномоу того прѣвыканно; сѣхо во радоуиь сго сь проста вьдмюннше късн; р. 11. přid. VIII.—XII. — Str. 6, p. 1. přid. X. XII.; p. 6. v rkp. Vlad. tato věta jest tak: кѣше же вь тѫ крѣмени Анис патрглрхь Копстлнтниѭ гради ересь нконокорнотю вь Царн градѣ кьддкнгль; р. 7. přid. X. XI. XII. — Str. 7, p. 2. přid. VIII.— XII.; p. 8., souvětí to v rkp. Vlad. takto: кидъше страмные н гноусные кешн, Оть когокориыихь Хглринь сьдѣлкше се тоу, юже вѣхоу сьткорнхн ни пороуганіе и подьсшъхь вьсъмь, нже къ клагохьстін о Христѣ жикоуштіниh хрIстилношь кь мѣстѣхь онъхь, оскрьвхшюште снхь нешамо. въ- хоу во.. — Str. 8, p. 2., Vlad.: хедь нлклдани книжиышь накаданемь докохьнъ. K str. 12. Nalezení ostatkův sv. Klimenta vypsal biskup Kliment, učenník slov. apoštolův, o čemž srv. Bodjanského: O vremeni proischožd. słav. piš., str. XXI—XXIII a XLVIII—XLIX.

Strana 109
ŽIVOT SV. IVANA.

Strana 110

Strana 111
I. ŽIVOT SV. IVANA. Vydal Josef Kolář. 0 пустынинке Икане, королекихе корклцкомЪ. Борнвой, книхь Макорскй '), христимнниъ гре- хескаго закона. \(лухнсы ему Фхатн къ локы, н увн- делъ лань H VEIL EH Hz лука. Онаже хдстреленл вежд и прнвеждла подъ горы къ келнкому, хастому wrcy. À ncm TEX горъ кодл TEYCTR YHCTA, H Лань туто легла. Н пошло нтъЪ нем молокл столко мно- го, хто люди Борнкоеквы ксе °) то молоко пилн доколно. Н мллу временно мннукшу, кышехъ HZ TEXT горЪ хелокъкъ страшенъ, KOCMATE, H VYAWE гокорнти Борнкому ?), HAZhLIBAIOYH его нменемъ: „Прохто ecu ллиь мою увнлъ ?° Кнмль же н ксн его дор отъ него устрашишлсм. Н копроси его кнмзь: „Кто ecu Thi? нп хто ткоёе 7джсь дтло ?* Üwac peve: ,Azw есмь Нелнъ корваукой, HEY въ пустыни сей Богд радн + мк: ALTA; HHKTOME ME киделъ мене Il XO сего дни, токмо товм ?). Л сей uH Z&tpb ANNE отъ Bora нд препитлюне.“° |l Борн- EOR ZUAWR его съ СОБОЮ, дд ккуснтъ пищу. Онже откешта: ‚Пришлн попа.“ Н Борнкой же присля къ нему попа н конн. Он же не ECENA MA Конь, ндАше QUIS до церккн, н прнудстнксм скатыхъ таниЪ, нпого инхего не MAC UH ить. OH пакн KOZEPATHCH къ пустыню, ндвже digne. И прнемъ хлратию °) н хернила, н HANHCA нмЪ, ПОктдаМ соБЫ сына королы корвацкого. Н престакиси в погре- sent Борпкоемъ хестно. По norpesemu me ero много даровл Богъ нсцелеюе людем“. O poustevníku Ivanu, kralevici chorvatském. Bořivoj, Кайе mavorský (moravský), kře- sťan řeckého vyznání... Událo se mu jeti na lov, i uviděl laň i zabil ji z luka. Ona pak po- střelena běžela.a přiběhla pod hory k velikému, hustému lesu. A stěch hor voda teče čistá, a laň tuto lehla. I vyšlo z ní mléka tak mnoho, že lidé Bořivojovi všecko (všickni?) to mléko pili dosyta. A po malé chvili vyšel z těch hor člověk hrozný, kosmatý, a počal mluviti Bořivoji, nazývaje ho jménem: „Proč jsi laň mou zabil ?“ Kniže pak a všichni jeho (lidé) velmi se ho zdésili. I otázal se ho knize: „Kdo jsi ty? a co zde děláš?“ On pak řekl: „Já jsem Ivan chor- vatský, žiji v poušti této pro Boha 42 leta; a nikdo neviděl mne až do tohoto dne, kromě tebe. A toto zvíře mi dáno od Boha na výživu.“ A Bořivoj ho zval s sebou, aby okusil pokrmu. On však odvětil: „Pošli (mi) kněze.“ A Bořivoj pak poslal k němu kněze i koně. Ale on nevsed na kůň, šel pěšky do chrámu, a přijav svátosti, jiného ničeho nejedl ani pil. A pak se navrátil do pouště, kdež žil. A piijav pergamen a čer- nidlo, napsal jim, nazývaje sebe synem krále chorvatského. I umřel a pohřeben Bořivojem ctnč. Po pohřbu pak jeho mnoho daroval Bůh vyle- éeni lidem. 1) Místo: Моравьски, a to místo: Yeumckiii, — 2) Stojí-li místo vlr. &CE, znamená: všichni, což dává lepší smysl; ale níže stojí: gcu — vàichni. — 3) Tu je sklonéno jm. Ropugol jako prídavné, na pr. молодой. — *) Viastné: ai po tebe, dotýkaje tebe. — 9?) Xaparum — xaprum — carta, blána ku psaní (y«odccoco, wepuy, kreslím a p.). 

Strana 112
IL. ŽIVOT Historia b. Ivani, qui communicatus est a Paulo, capel- lano b. Ludmillae, corpore Domini sub una specie, qui postea communicavit eliam beałam Ludmilam sub una specie. Beatus Ivanus fuit natione Ungarus, de stirpe legia progenitus, qui fuit consanguineus s. Ste- phani regis Ungarorum. Hic conspiciens vanita- tem mundi hujus, quia. in eo vita brevis, et om- mia transitoria et non permanentia, quaecunque sunt in eo, cogitavit sibi in mente relinquere mundum et soli deo servire, et sic in progressu abrenuntians saeculo et deponendo principatum, relinquensque castra, possessiones, parentesque suos, clam secessit longe de confinio suo in unam heremum vastae solitudinis ibi in Ungaria, in qua mansit decem annis, omnibus hominibus incog- nitus. Fratresque sui, et alii parentes, dolentes de recessu suo et nescientes, quo se diverterit, miserunt per omnes terras et provincias adjacen- tes terrae Ungariae, et nihil omnino potuerunt de eo audire. Tandem quidam perambulantes dictam heremum, in qua b. Ivanus degebat, casu invenerunt, sed salutantes eum statim recesse- runt, nullum colloquium cum eo habentes. Re- venientes autem ad mansiones suas audiverunt, quod principes b. Ivani venirent solenniter visi- tare illum, qui eis manifestaret de fratre eorum. At illi rustici accedentes principes dicerunt eis: Nos in tali et tali heremo deambulantes inveni- mus unum hominem, et nescimus, qualis, et quis sit. Audientes principes, fratres b. Ivani, statim iter arripuerunt una cum illis rusticis, et sic pervenerunt usque ad supra dictam heremum, in qua b. Ivanus, frater eorum, habitabat. Cum autem appropinquabant ad locum, videns eos b. Ivanus et cognoscens, rogavit omnipotentem SV. IVANA. Příběhy blahoslaveného Ivana, který od Pavla, kněze sv. Lidmily prijimal tělo páně pod jednou spůsobou, jenž je pozdějí bl. Ludmile podával také pod spůsobou jednou. Blahoslavený Ivan byl národnosti Uher, po- cházeje z rodiny královské, a náležel k příbu- zenstvu sv. Štěpána, krále Uherského. Poznav marnost světa tohoto, poněvadž v něm život jest krátký a vše pomíjející, a nic nemá trvání, což- koli jest v něm, ustanovil v mysli své, opü- stiti svět a sloužiti jedině bohu. A tak odřeknuv se potom světa, vzdav se panování a opustiv pa- láce, statky a příbuzné své, odešel tajně daleko ze sousedství svého na jednu poušť prázdnou a osamotnělou v Uhřích, v niž zůstal deset let, od nikoho nepoznán. Bratří jeho a jiní příbuzní jsouce v starosti nad jeho odchodem a nevědouce kam se obrátil, poslali po všech zemích a kraji- nách zemi Uherské příležicích a nemohli se ni- čeho o něm dozvěděti. Někteří lidé, ubírajíce se touto pouští, v niž se bl. Ivan zdržoval, našli jej konečně náhodou, ale pozdravivše ho, šli ihned dále, nedavše se s ním nijakž do řeči. Když pak se vrátili do svého domova, uslyšeli, že knížata (bratří) bl. Ivana všemožně hledají člověka, jenž by jim zprávy podal o bratru jejich. I před- stoupili sedláci ti před knížata, a řekli k nim: My ubirajice se tou a tou pouśti našli jsme ně- jakého člověka, a nevíme kdo a co by bvl. Uslyševše to knížata, bratří. bl. Ivana, vydali se ihned na cestu i stěmi sedláky, a přišli až k pou- šti výše řečené, kde se zdržoval bl. Ivan, bratr jejích. Když pak se blížili k místu a bl. Ivan je spatřil a poznal, prosil boha všemohoucího, aby nebyl od bratří svých poznán. Ti pak když přišli k němu, viděli jej, mluvili s ním, ale dokonce ho 

Strana 113
ŻIVOT SV. IVANA. deum, ne eum fratres eius cognoscerent. Perve- nientes sui ad eum, videntes eum, et loquentes cum eo, omnino eum non cognoverunt, et salu- tato eo et eleemosyna data recesserunt ab eo. Et sic b. Ivanus statim illa nocte aufugit ab illa heremo. Et successive pergens de uno loco ad alium tandem pervenit ad Bohemiam. In qua terra Bohemiae visitando nunc illa nunc illa loca, non potuit invenire locum, in quo placeret sibi manere et requiescere. Tan- dem pervenit ad flumen, qui vocatur Lodenicze, et coepit descendere infra per ripam illius flu- minis, usque dum pervenit cum magna difficul- tate propter nimiam condensitatem frutetum et silvarum, et intravit intra medios montes magnos et mirabiles et altos, et inter magnas et altas petras mirae dispositionis, eminentes super dic- tum flumen Lodenicze. Et conspiciens huc illuc- que consideravit in illo loco et sub illis petris mirabiles et cavas speluncas et cavernas, ad quas nec nix nec pluvia potest intrare. Et pro- cedens modice ulterius, invenit aquam limpidis- simam emanantem de supradicta petra. His visis et consideratis omnibus, et specialiter quia nul- lus est ibi accessus hominum, placuit b. Ivano locus, et sic coepit inhabitare locum illum, qui postmodum multum molestabat illum, impediens eum in orationibus suis. Tunc b. Ivanus fortiter pugnavit contra eos), et faciens ei flagella de fruticibus tenuis, flagellabat eos et pellebat de mansione sua. Tandem in progressu taedio ma- gno affectus b. Ivanus cum magno fletu cogita- vit deserere locum propter impedimenta daemo- num. Et sic surgens coepit abire, et cum abiisset non longe, in illa planitie, quae est super rupem seu speluncam illam, in qua b. lIvanus habita- vit, apparuit ei s. Joannes Baptista, et salutato b. Ivano dixit ad eum: Serve dei, quo vadis? Quo respondente dixit: Quo me deus diverterit, vado. Ad hoc s. Joannes Baptista: Recipe cru- cem istam tibi divinitus datam et revertere ad locum, ubi habitas. Et virtute crucis istius non solum vinces inimicos tuos omnes, sed de loco illo omnes repelles. B. Ivanus recipiens crucem interrogat dicens: Quis es tu pie domine, et quod est nomen tuum? Respondit: Ego sum Joannes 113 nepoznali, a pozdravivše jej a davše mu almužnu odešli od něho. A bl. Ivan ihned té noci utekl z té poušti, a ubiraje se znenáhla z jednoho mí- sta na druhé, přišel konečně do Čech. V zemi České navštívil brzy to brzy ono misto, ale nemohl žádného nalezti, kde by se mu líbilo zůstati a si odpočinouti. Posleze přišel k řece, která sluje Loděnice, i jal se sstupovati dolů po břehu té řeky, až když přišel s velikou obtíží — neb křoví a lesy byly velmi husty — do prostřed mezi veliké, podivuhodné a vysoké hory a mezi veliké a vysoké skály, podivně roz- ložené a nad řečenou řekou Loděnici strmicí. A pohliżeje sem a tam pozoroval na tom misté a pod těmi skalami podivuhodné dutiny a je- skyně, do nichž nemohl vniknouti ani sníh ani dešť. A kráčeje něco dále našel vodu přečistou, prýštící se ze skály výše dotčené. Vida to a roz- váživ vše, a zvláště že nebylo tam přístupu lidem, zalíbil si bl. Ivan misto to a jal se je obývati, ač mu později velmi bylo obtižno, rušic jej v modlitbách jeho. Blahoslavený Ivan statně bojoval proti nim (zlým duchům), spletl si metly z tenkého proutí, mrskal je a vyháněl z obydlí svého. Jsa konečně (takovými překážkami zlých duchů) ošklivostí naplněn, naříkal bl. Ivan hořce a chtěl místo to opustiti. A vstav jal se odehá- zeti, a když nedaleko popošel, zjevil se mu na pláni, která jest nad skalou čili nad jeskyni, v níž se bl. Ivan zdržoval, sv. Jan Křtitel a pozdraviv bl. Ivana promluvil k němu: Sluho boží, kam jdeš? Jemuž on odpověděl: Jdu tam, kam bůh mé kroky obrátí. Načež řekl sv. Jan Křtitel: Při- jmi tento kříž bohem ti daný, a vrať se k místu, kde bydli$, a pomoci kříže toho přemůžeš nejen všecky své nepřátele, ale i vypudiš je všecky z místa toho. A bl. Ivan přijav kříž tázal se řka: Kdo jsi zbožný pane a jak se jmenuješ? Odpově- děl: Jsem Jan Křtitel, poslaný bohem, abych ti toto oznámil a kříž tento ti ku pomoci odevzdal. A slyš dále: svým časem najde a navštíví tě zá- zračným spůsobem kníže země této jmenem Bo- řivoj, a ty mu řekneš: Toto ti přikazuje hospodin, 1) T. j. daemones. Mezi větou touto a předešlou jest v texlu patrná mezera. 21 

Strana 114
114 Baptista missus a deo haec tibi dicere et cru- cem tibi istam in auxilium dare. Et audi ulte- rius: Futuro tempore princeps terrae istius no- mine Borziwoy casu mirabili inveniet te, et vi- sitabit te. Et tunc dices ad eum: Haec mandat tibi dominus deus, ut post mortem meam istam speluncam, quam ego inhabito, consecres in ec- clesiam in honore s. Mariae et s. Crucis, patro- numque s. Joannem Baptistam nominabis. Ex tunc b. Ivanus per s. Joannem Baptistam confortatus et animatus, et sperans auxilium cru- cis, quam sibi b. Joannes dedit, reversus in spe- l]uncam sive ad locum, ubi habitavit, fortiter pugnavit cum daemonibus, crucem illam semper in manu tenens et eam daemonibus objiciens. Et tunc ad ultimum solus capitaneus daemonum contra b. Ivanum insurrexit, et ei terribilibus vocibus insultavit mirabiliter, quasi leo contra eum flammas de ore emittendo insurgebat, nunc quasi aper silvestris, ad ultimum quasi lynx de ore flammas emittendo, quasi eum deglutire vo- lens. Tunc b. Ivanus timens, ne eum deglutiret, crucem illam in os sibi projecit, et draco sta- tim post jactum crucis superficiem rupis illius rupit, et cum illo foramine, unà cum suis com- plicibus recessit, e& nunquam ulterius est rever- sus. Quod foramen usque in hodiernum diem in testimonium manet apertum. Et s. Iranus jam sine impedimento usque ad mortem deo servivit. Postquam autem una die jam nimis debili- tatus fuisset propter nimiam abstinentiam, quia pànem nunquam comedit, nec aliquis sibi dabat, quia nunquam eum aliquis visitavit, sed solis herbis utebatur. Sed deus omnipotens, qui nun- quam deserit sperantes in se, disposuit unam cer- vam, quae singulis diebus semper ad eum venie- bat, et vir dei ab ea lac mulgebat. Et ipse princeps Bohemiae nomine Borziwoy residebat in castro Tetin, habens conjugem deo devotam nomine Ludmillam. Hic princeps Borziwoy quodam die vocatis venatoribus suis mandavit quaerere cer- vum, volens insequi eum cum canibus. Factum est autem, cum canes insequerentur cervum, per- venerunt cum eo usque ad locum, ubi praedicta cerva pascebat se; et canes desinentes insequi cervum insecuti sunt praedictam cervam, quae b. Ivano lac ministrabat, usque ad flumen supra dictum Lodenicze. Quae nimis fessa aute canes ZIVOT SV. IVANA. abysi po smrti mé jeskyni, v níž se zdržuji, za- světil na kostel ku cti sv. Marie a sv. Kříže, a aby- si jmenoval ochrancem (kostela toho) sv. Jana Křtitele. Bl. Ivan nabyv takto sv. Janem Křtitelem srdnatosti a posily a doufaje v pomoc kříže, jejž mu bl. Jan dal, vrátil se do jeskyně čili na mi- sto, kde se byl posud zdržoval, bojoval udatně se zlými duchy, onen kříž stále v rukou drže a proti zlým duchům naměřuje. A konečně povstal proti bl. Ivanu sám kniže ďáblův, ukrutnými slovy dotýkal se ho a jako lev, soptě z tlamy plameny proti němu, sápal se naň, a zase jako kanec les- ní a konečně jako rys, jenž z tlamy své plameny chrlil a jako by jej pozřiti chtěl. Tu bl. Ivan boje se, aby ho nepohltil, vrazil mu onen kříž do tlamy, a po tom udeření křížem prorazila obluda ta svršek skály a zmizela i se svými tova- ryši v otvoru a nevrátila se více. A otvor ten až do dnešního dne co svědectví zůstává otevřen. A bl. Ivan sloužil pak již bohu beze všech pře- kážek až do své smrti. Když pak jednoho dne byl již nad miru se- slaben velikými posty, neboť nikdy chleba nepo- žival, poněvadž ho, nejsa nikdy žádným navštěvo- ván, od nikoho neobdržel, a jen bylinami se živil, poslal mu z dopuštění svého všemohoucí bůh, jenž nikdy neopouští doufajicích v něho, laň, která každodenně přicházela k němu, a od ní si muž boží mléko dojil. Kníže český jmenem Bo- řivoj sídlel na hradě Tetině, maje manželku bohu oddanou jmenem Lidmilu. Tento kniže Bo- řivoj svolal jednoho dne své lovce a rozkázal jim hledati jelena, chtěje jej se psy honiti. I stalo se, když psi hnali se za jelenem, že při- běhli za nim až k mistu, kde se pásla laň výše dotčená, a psi přestavše pronásledovati jelena, hnali se za lani, jenZ sv. Ivana opatfovala mlé- kem, až křece Loděnici výše fecené, do niZ vsko- čila a v hloubi vody stanula i plovala, poněvadž unavena jsouc dále přede psy utíkati nemohla; 

Strana 115
ŽIVOT SV. IVANA. currere ulterius non potuit, sed insiliens in supra dictum flumen in profunda aqua stetit et na- tabat, et canes latrabant super eam. Et prin- ceps Borziwoy ipsemet quartus insequebatur ca- nes, quia alii omnes nesciverunt, quo divertit se princeps. Tandem venit super unum magnum saxum, sub quo saxo in valle illa canes latra- bant. Stans princeps cogitabat, quomodo posset descendere ad vallem illam, in qua canes latra- bant, quia nemus magnum et fruteta nimis con- densa ubique erant, et multi lapides iter impe- dientes et descensus nimis declivis erat. Tandem princeps cum magna difficultate et cum adjutorio illorum, qui cum eo erant, descendunt ad supra dictum flumen, in quo supra dicta cerva erat defendendo se a canibus. Et visa hinnula manda- vit uni apprehendere balistam, ac accepta prin- ceps ballista manu propria appetiit eam sagitta, et vulneravit eam. Quae videns se sagittatam et vulneratam, statim coepit currere super dictum flumen, et canes semper insecuti sunt eam et princeps canes. Quae perveniens ad locum, ubi b. Ivanus degebat, projecit se ad pedes ejus, et canes non audebant appropinquare ad locum, ubi cerva jacebat, quasi ad jactum lapidis. Et vir beatus videns eam vulneratam cum lacrimis telum extraxit et vulnus benedixit, quod statim sana- tum est. Tandem princeps cum magna difficultate, quia accessus difficilis erat, etiam usque ad locum pervenit. Et videns canes latrare et ad speluncam non appropinquare, mirabatur, quidnam hoc esset? Ed descendens de equo mandavit suis, ut equum tenerent, et soli etiam longius starent. Et sic evaginato gladio accessit ad speluncam, et ingres- sus atrium speluncae vidit hominem habentem faciem deformem, et crines nimis longos et in- dispositos, sed mirabiliter coagulatos, et cervam jacentem ad pedes ejus. Statim intellexit a deo eum esse missum, ut despecto mundo in illo loco solitario serviret deo. Et sic princeps alloquitur eum dicens: Peto te vir dei, ut dicas mihi, quis sis, et unde sis? Respondens b. Ivanus miti modo principi dixit: De duobus me interrogas: primo, quis sum ? Sum princeps sicut tu, quia de stirpe regia sum progenitus. Secundo interrogas me, unde huc veni? certe de terra Ungaria huc veni, quia sum natione Ungarus. Ad haec princeps: Utrum habes panes? B. Ivanus dixit: Non habeo. 115 a tito Stékali na ni. A kníže Bořivoj hnal se sám pátý za psy, poněvadž všickni ostatní (průvodčí jeho) nevěděli, kam se byl kniže obrátil. Konečně přišel k veliké skále, pod níž v üdoli psi &tékali. Stoje přemýšlel kniže, jak by se mohl dostati dolů do údolí, kde psi štěkali, poněvadž hvozd tu byi velký a křoví všude nad míru husté, a četné kameny cestu obtížnou činily, a cesta dolů přiliš přikrá byla. Konečně však sešel předce kniže s ne- malou obtíží a s pomocí těch, kteří při něm byli, k jmenované řece, v niž byla laň výše dotčená, chráníc se takto přede psy. A spatřiv laň, roz- kázal jednomu (z průvodčich) podati mu luk, jejž vzav střelil laň vlastní rukou šípem a poranil ji. A ona vidouc se střelenu a raněnu jala se utikati přes řeku a psi hnali se za ní a kniže za psy. A když přiběhla k místu, kde se bl. Ivan zdržo- val, vrhla se k nohoum jeho a psi báli se přiblížiti se k místu, kde laň ležela vzdálena od nich asi tak daleko, co by kamenem dohodil. A muž boží vida laňku raněnu slze vytáhl střelu a požehnal ránu, která se ihned zahojila. Konečně přišel také i kniže s velikými obtížemi až k místu tomu, poněvadž příchod byl nesnadný. A vida psy štěkati a že k jeskyni se nepřibližují, divil se, co by to bylo. A sestoupiv s koně rozkázal průvodcům svým, aby mu koně drželi, a sami aby také opodál zů- stali. A vytasiv meč přikročil k jeskyni, a vstou- piv do vnitř jeskyně viděl člověka vzezření ne- ouhledného s vlasy velmi dlouhými a nesrovna- nými a podivně skroucenými, a laňku ležící u no- hou jeho. I poznal hned, že od boha jest poslán, aby pohrdaje světem v samotě té sloužil bohu. A tu kníže oslovil ho řka: Žádám tě muži boží, abysi mi řekl, kdo jsi a odkud jsi? Blahoslavený Ivan odpovidaje vlidné řekl: Tážeš se mne na dvé: předně, kdo jsem? Jsem kniže jako ty, poné- vadž pocházím zrodu královského. Za druhé ptáš se, odkud jsem přišel na misto toto? Věru přišel jsem sem ze země Uherské, neb jsem rodem z Uher. Na to kniže: Máš-li pak chleba? Bl. Ivan odpověděl: Nemám. A jak pak se živiš? Blahosla- vený muž odvětil: Žiju podle opatření božího. Bůh seslal mi tuto laňku, o niž ty jsi mě připravil, neb jsouc uštvána a od tebe raněna sotva mi bude již poskytovati mléka. Tu jal se ho knize Borivoj snaZné prositi, aby se s ním odebzal na hrad a na hradé s nim prebyval, slibuje mu vvkázati misto * 

Strana 116
116 Et guomodo tamen sustentaris? Beatus vir re- spondit: secundum provisionem dei vivo. Deus providit mihi hinnulam istam, quam tu abstulisti mihi, quae jam fessa et a te vulnerata forte lac non ministrabit mihi. Tum princeps Borzi- woy magnis precibus petivit eum, ut secum transiret ad castrum, at ibi in castro secum maneret, promittens sibi locum disponere solita- rium, ubi nullus eum visitaret sine voluntate ipsius. Quo renuente et non acquiescente, prin- ceps coepit eum valedicere, volens ab eo rece- dere. Ad quem vir: Non recedas, nisi mihi prius promittas fidem tuam, ut nulli me reveles, nec alicui quidquam de me dicas, nec me tamen ulte- rius visites, principe promittente ratum tenere. Tunc b. Ivanus exhortatus est principem dicens: Serenissime princeps, audi mandatum dei. Haec mandavit tibi dominus deus per s. Joannem Baptistam, qui apparuit mihi, e& adventum tuum ad me revelavit. Mandavit mihi,ut monerem te ex parte dei, quia deus vult sic habere, ut post mortem meam locum istum consecres in ecclesiam in honore s. Mariae et s. Crucis, sed s. Joannem Baptistam patronum nominabis. Quae omnia prin- ceps promisit facere. Et sic princeps valedicens s. Ivanum, ab eo recessit, semper suspirando et de b. Ivano cogitando, Et cum coenae sedisset ad mensam, una cum conjuge sua s. Ludmilla, omnino nihil comedit, sed spiritualem virum in memoria habuit. Tunc b. Ludmilla conjux sua intuens in eum, dixit: Pie domine, et vos nihil comeditis, sed semper aliquid cogitatis. Et sic b. Ludmilla totis viribus instabat, principem conjugem suum multis preci- bus pulsabat, ut sibi causam revelaret. Et prin- ceps nullo modo sibi revelare voluit, in memoria habens, quomodo beatus illum commonuerat, ut eum nulli proderet. Tandem in progressu s. Lud- mila in tantum laboravit, quod princeps non potuit se defendere, sed victus precibus conjugis suae s. Ludmillae omnino ei patefecit, quomodo per cervam, eam insequendo cum canibus, per- venisset ad mirabiles speluncas, in quibus in- venit heremitam deo devotum in illis cavernis haesitantem, qui me ita dulciter allocutus est, quod totis viribus attaedior post eum. Audiens haec b. Ludmilla multis precibus, etiam cum fletu, petivit principem conjugem suum, ut daret sibi ZIVOT SV. IVANA. osamotnélé, kde by jej nikdo bez vüle jeho ne- navštěvoval. Když [sv. Ivan] nabídnuti toho ne- přijal a s ním se nespřátelil, počal se s ním kníže loučiti chtěje od něho odejíti. I dí k němu [svatý] muž: Neodcházej, dokavad mi neslibi$ svou vérou, že mne nikomu nevyzradiš, ani komu co o mně povi$, ani Ze mé sám více nenavštiviš. Kníže slibil zachovati se tak. Tu bl. Ivan pobádaje knižete pravil: Nejjasnější kníže, vyslyš rozkaz bozi. Toto pfikázal ti hospodin skrze sv. Jana Křtitele, který se mi zjevil a příští tvé ke mně mi předpověděl. Rozkázal mi, abych tě od boha napomenul, poněvadž to bůh tak chce miti, abys po smrti mé místo ono zasvětil na kostel ku cti sv. Marie a sv. Křiže, a sv. Jana Křtitele abysi ochrancem jmenoval. A kniže slíbil to vše učiniti. À tak rozlouciv se knize se sv. Ivanem, odešel od něho, stále vzdychaje a na bl. Ivana myesle. A když seděl při jídle za stolem s manželkou svou sv. Lidmilou, nepožíval téměř ničeho, maje stále na mysli muže božího. Tu bl. Lidmila manžel- ka jeho pozorujíc ho pravila: Zbožný pane, vždyť vy ničeho nepoživáte, ale stále na něco myslíte. A tak bl. Lidmila manželka jeho všemožně na- lehala a knížete manžela svého usilovně prosila, aby ji příčinu toho oznámil. A kníže nechtěl jí nijakž néco vyjeviti, maje na paměti napomenutí svatého muže, aby jej nikomu nevyzrazoval. Když pak sv. Lidmila naň tak naléhala, že jí kníže ne- mohl více odpíirati, a přemožen jsa prosbami man- želky své sv. Lidmily, vyjevil jí zřejmě, jak přišel žena se se psy za laňkou k podivuhodným jesky- ním, v nichž nalezl poustevníka bohu sloužícího a v těch jeskyních se zdržujícího, který naň tak sladce promluvil, že všecek po něm touží. Slyšíc to bl. Lidmila prosila všemožně ano i s pláčem knižete, muže svého, aby jí dal dovolení navští- viti ho, aby s ním také mohla promluviti. A kni- že nechtěl jí dlouho dáti dovolení, až konečně 

Strana 117
ŽIVOT SV. IVANA. licentiam veniendi ad eum, ut possit etiam logui cum eo. Et princeps tamdiu negavit sibi dare licen- tiam (veniendi ad eum), guod tandem acguievit. Et vocans princeps clam unum de illis qua- tuor, qui secum fuerant circa speluncas illas, in quibus beatus vir [vanus habitabat, et locutus est ad eum princeps dicens: omni tempore, sicut incepisti servire mihi, non inveni te devium, sed in omnibus fidelem mihi, ideo confidens de fide- litate tua volo tibi confidere de mea conjuge, ut tu solus nullo alio comite ducas illam ad speluncas illas, ante quas canes latrabant, sed ad speluncas appropinquare non audebant. Qui jussa principis complens, una cum conjuge prin- cipis s. Ludmilla iter arripuerunt. Cum autem ad praedictas speluncas pervenissent, et b. Lud- milla ad virum dei intrasset, vir dei videns eam turbatus est, et avertit faciem suam ab ea, no- lens loqui sibi nec respiciens eam. Tunc b. Lud- milla locuta est ad eum dicens: Bone pater! noli mihi molestus esse, quod visitavi te, quia causa devotionis veni ad te, ut conferam tecum de domino deo et de salute animae meae. Tunc b. Ivanus considerans devotionem ipsius, vertens se ad eam, cum magna affabilitate colloquium hubuit cum ea, et non de mundanis et transi- torii, sed de divinis et de illis, quae sunt ad salutem animarum. Finito colloquio et cum vel- lent se separare ab invicem, b. Ivanus petivit s. Ludmilam, ut nunquam amplius visitaret ipsum. Tunc s. Ludmilla dixit ad beatum virum: Ex quo nullo modo vis admittere, quod ego amodo visitem te, tunc peto te, vir dei, ut fa- cias hoc amore Jesu Christi et amore piissimae matris ejus, virginis Mariae, ut tu tempore suc- cessjvo venias ad me in castrum Tetin. Hoc audito b. Ivanus, quid eligeret, cogitavit. Tandem deliberans spopondit potius visitare eam, quam ut ipsa ulterius veniret ad eum. Tempore aliquo non brevi elapso b. Ivanus iter arripuit veniendi ad eam in castrum Tetin, et exiens de loco, in quo manebat, stetit cogi- tando, qua via deberet transire ad supra dictum castrum, nolens patefacere viam aliis veniendi ad eum. Et ubi debuit transire aliquam partem milliaris transeundo directo modo, ibi bene tran- sivit duo milliaria pertranseundo indirectam viam. Et cum pervenisset in castrum, mansit per 117 povolil. A knize zavolav k sobé tajně jednoho z oněch čtyř lidí, kteří s ním byli u jeskyň, v nichž se blahoslavený muž Ivan zdržoval, promluvil k němu řka: Po všechen čas, co jsi začal sloužiti mi, neshledal jsem tě na žádném bezcesti, ale ve všem mi věrným, proto důvěřuje ve věrnost tvou, chci ti svěřiti i manželku svou, abysi ji sám bez každěho jiného průvodce dovedl k oněm jeskyním, před nimiž psi štěkali ale k jeskyním se přiblížiti neodvážili. Který vyplňuje rozkaz knižete dal se s manželkou knižete sv. Lidmilou na cestu. Když však k dotčeným jeskyním přišli a bl. Lidmila k muži božímu vstoupila, muž boží spatřiv ji zarazil se, a obrátil tvář svou od ní, nechtěje mluviti s ní ani se na ni ohlednouti. Tu bl. Lidmila promluvila kněmu řkouc: Dobrý otče, nehorši se nade mnou, že jsem tě navštívila; neb jsem přišla k tobě z po- božnosti, abych promluvila s tebou o pánu bohu a o blahu duše své. Tu bl. Ivan vida zbožnou mysl její, obrátil se k ní a rozmlouval s ní velmi přívětivě, a to ne o světských a pomijejících vě- cech, ale o božských a o takových, které jsou ku blahu duší. Když pak rozmluvu svou skončili & od sebe rozejiti se chtěli, prosil bl. Ivan sv. Lidmilu, aby jej nikdy vice nenav&tévovala. Tu sv. Lidmila pravila svatému muži: Poněvadž ni- jakž nechceš připustiti, abych tě více navštěvo- vala, prosim tě muži boží, abys to učinil ty z lásky k Ježíši Kristu a z lásky k nejzbožnější matce jeho, Marii panně, a časem ke mně při- šel na hrad Tetin. Uslyšev to bl. Ivan, rozmý- šlel se, co by měl učiniti. Konečně rozmysliv se slíbil, radéji navstiviti ji než aby ona vice přišla k němu. Když pak uplynulo něco ale ne právě málo času, dal se bl. Ivan na cestu, aby ji navštivil na hradé Tetiné, a vy$ed z místa, kde se zdržoval, zastavil se a přemítal, kterou cestou by měl jiti k dotčenému hradu, nechtěje, aby zjevna cesta byla jiným, po niž by se jíti mohlo k němu. A kdežto by byl musel jíti jen nějakou čásť mile, kdyby byl šel přímo, bylo mu uraziti dvě, když se ubíral oklikami. A když přišel na hrad, zůstal 

Strana 118
118 illam noctem, quia nimis fessus erat. Et b. Lud- milla disposuit sibi commodum solitarium, sicut sibi promiserat, quando circa eum erat, ut nul- lus eum visitaret, nisi solus princeps Borziwoy et conjux ejus b. Ludmilla, colloquium habentes cum eo de domino deo et salute animarum eorum. Mane autem facto statim iter arripuit re- deundi ad locum suum. Transivit autem per villas, una vocatur Hodynie et altera Swinary. Factum est autem, cum appropinquaret supra dictae villae Hodynie, et jam nimis fessus erat, vidit penes viam sub arbore piro lapidem satis mag- num, sed erat gibbosus, super quem locavit se, volens medicum requiescere in eo. Et quando coepit se locare super lapidem, omnes gibbi ejus sicut céra molles facti sunt, quasi aliquis liniret eos, ne impedirent in sessione...b. Ivani Bu- bulci autem de villa illa Hodynie pascebant ibi prope eum equos et caballos. Qui bubulci vi- dentes hominem mirabilis dispositonis, habentem vultum distortum, crines longos, quasi zonas coagulatos multos, illudebant ei projicientes in eum terra, et unus ex eis arripiens lapidem volens currere, jecit in eum, et offendit eum usque ad sanguinis effusionem, qui sanguis nullo- modo potest deleri de lapide illo. Qui lapis sic cruentatus usque ad hodiernum diem jacet in ecclesia s. Joannis Baptistae in spelunca, ubi ja- cet corpus b. Ivani. Rusticus autem unus de villa illa Hodynie videns bubulcos illos illudere et in- sultare viro dei accucurrit, et cum flagello illos bubulcos correxit et ab eo repulit, et aggrediens virum dei eum salutavit, et unde veniret vel quo iret, eum interrogavit. Vir dei respondit, quod quo eum dominus deus diverterit. Et ru- sticus ait ad eum: Video, quod nimis fessus es, et famelicus, io! veni mecum ad domum meam, ut comedas et requiescas. Quo renuente rusticus per plures vices monuit eum semper, et coegit, ut secum transiret. Tunc b. Ivanus dixit ad rusticum: Ex quo vis illam misericordiam facere in me, videns me nimis fessum esse, io! peto te, facias causa dei, et concedas mihi unum equu- lum, et ego promitto tibi fidem meam, quod hodie contra habebis eum. Et rusticus hilari vultu respondit: Hoc volo libenter facere, et statim ivit et equulum adduxit, virum dei equu- lum ascendere juvit. Et vir dei gratias agens ŽIVOT SV. IVANA. tam přes noc, neb byl velmi umdlen. A bl. Lid- mila vykázala mu pokoj osamotnóly, jakoż mu byla slíbila, když u něho byla, aby jej nikdo nenavštívil, nežli sám kníže Bořivoj a manželka jeho, bl. Lidmila, rozmlouvajice s nim o pánu bohu a o blahu duší svých. Když však se rozednilo, dal se ihned na cestu, aby se vrátil zase k obydlí svému. I šel skrz dvě vesnice, z nichž jedna se jmenuje Hodyně a druhá Svinary. A stalo se, když se blížil k jmenované vsi Hodyni a již velmi byl mdly, że uviděl vedle cesty pod stromem hruškovým kámen dosti ve- liký, který však byl hrbolatý, na nějž se posadil, aby si trochu na něm odpočinul. A když si sedal na kámen, změkly všecky ty hrbole, jako by byly z vosku a jako by je byl srovnal, aby nebyly ob- tiźny při sedění bl. Ivanu. A pasáci ze vsi Ho- dyně pásli tam na blízku něho koně a kobyly. Kteřížto pasáci vidouce člověka zvláštního vze- zieni, majieiho obličej zešklibený, vlasy dlouhé a jako v prameny mnohé skroucené, posmivali se mu, házejice nań hrudami, a jeden z nich rozbé- hnuv se zdvihl kámen a hodil jej na něho a poranil jej tak, že mu krev tekla, a krev tu nemožno ni- jak smýti s kamene toho. A ten kámen zkrvácený takto leží až podnes v kostele sv. Jana Křtitele v jeskyni, kde odpočívá tělo bl. Ivana. Jeden pak sedlák ze vsi Hodyně vida pasáky posmivati a sá- pati se na muže božího, přiběhl a strestal bičem pasáky a odehnal je od něho. A přistoupiv k muži bożimu pozdravil jej a tazal se ho odkud přichází a kam jde? Muž boží odpověděl, že jde tam kam jej pán bůh povede. A sedlák řekl k němu: Vidím, že jsi velmi unaven a hladov, pojď předce se mnou do domu mého, abysi pojedl a si odpočal. Když pak toho přijmouti nechtěl, pobízel jej sedlák ně- kolikrát a stále a přiměl jej, že s ním šel. Tu bl. Ivan řekl sedlákovi: Poněvadž mi chceš prokázati milosrdenství, vida mó pfiliś umdlena, i prosim té, uci to pro boha a püjé mi koníka, a já ti sli- buji svou věrou, že jej zase ještě dnes budeš miti. A sedlák řekl s radostnou tváří: I rád to chci učiniti, a ihned odešel, přivedl konika a pomohl na koně muži božímu. A muž boží poděkovav sedláku odejel. A když přijel na vrch hor, pod nimiž se zdržoval, a poznal, že blízko již jest obydli svému, slezl s konika a přikázal mu, aby rovně šel k domu svému. A konik běže proměnil 

Strana 119
ŻIVOT SV. IVANA. rustico perrexit, et cum pervenisset ad super- ficiem montium, sub quibus habitavit, cognoscens, quia prope est jam a loco suo, descendens de equo mandavit equulo, ut directo modo transiret ad domum suam. Ft equulus currens mutatus est in quantitate et qualitate, quia multo major et pinguior factus est. Perveniens autem domum currebat hinc inde per curiam. Uxor autem ru- stici illius videns equum elegantem vocat virum dicens: Nescio, qualis equus deambulat hinc inde in curia nostra. Rusticus autem respiciens dili- genter equum, sellam, et frenum optime cognoscit, sed equum non noscit. Veniens autem rusticus ad se cognovit, quia dei dispositio est, et quod loco viri sancti eum remuneravit. Et sic rusticus gratias agens deo equum vendit, et pecuniam ad suum usum convertit. Beatus autem Ivanus reveniens ad speluncas suas ibi usque ad mor- tem in illis speluncis mansit, serviendo deo omni- potenti et nunquam ab eis recedendo. Postquam autem jam senuerat, ne fere omnes infirmitates invaserunt eum: paralysis, febres, et aliae infirmitates, et venerunt usque ad mor- tem. Vir autem dei s. Ivanus videns sibi appro- pinquare horam mortis coepit dolere et flere cum contritione magna, dolens, quod debeat mori sine sacramentis ecclesiae. Et statim adjutorium dei affuit sibi; quia angelus domini in nocte illa apparuit b. Ludmillae in somno, nuntians sibi obitum beati viri et mandans sibi, ut summo mane mitteret capellanum suum nomine Paulum ad beatum virum cum corpore Christi et sacro oleo. Et mandans angelus, ut statim secum re- ciperet illa instrumenta, cum quibus sibi effode- ret sepulchrum. Evigilans b. Ludmilla coepit con- dolere beato viro et accersito Paulo capellano suo, statim summo mane misit eum ad beatum virum. Veniens autem Paulus capellanus cum praedicto cliente invenerunt eum jam agonizan- tem et ultima laborantem. Et tamen vir dei b. Ivanus dei dispositione recreatus est, et coepit loqui cum Paulo capellano sibique confiteri. Et post confessionem petivit, ut daretur sibi corpus Christi, et ungueret eum sacro oleo. Quibus per- actis et finitis cum magna devotione et gra- tiarum actione tradidit spiritum. Tum statim Paulus capellanus cum illo cliente coeperunt fo- dere sepulchrum, et. effosso sepulchro sepelierunt 119 se i co do velikosti i co do podoby, neb se stal mnohem větší a tlustší. Přiběhnuv pak domu, bě- hal sem a tam po dvoře. Manželka sedláka ono- ho, vidoue krásného koně, zavolala muže řkouc: Nevím jaký to kůň běhá sem a tam po našem dvoře. Sedlák však prohlížeje si pozorně koně, poznal velmi dobře sedlo a úzdu, ale koně ne- znal. Přišed pak ksobě poznal, že to jest řízení boží a že jej bůh misto muže svatého odměnil. A sedlák poděkovav bohu prodal koně a peníze na své potřeby obrátil. Bl. Ivan však vrátiv se do svých jeskyní, zůstal v nich až do své smrti, slouže bohu všemohoucímu, a nikdy z nich se ne- vzdaluje. Když však již sestárl, témčť všecky slabosti jej navštivily, mrtvice, zimnice a jiné slabosti a uvalily jej až na pokraj smrti. Ale muž boží sv. Ivan vida, že se mu blíži hodina smrti, po- éal nafikati a plakati s velikou zkrou&enosti, li- tuje toho, že měl zemřiti bez svátosti církevních. A bůh přispěl mu ihned pomocí svou; neb an- děl páně zjevil se té noci ve snu bl. Lidmile, zvěstuje jí smrť blaženého muže a přikazuje ji, aby časně z rána poslala kněze svého jmenem Pavla k svatému muži s tělem Kristovým a se svatým olejem. A anděl rozkázal též, aby hned s sebou vzal nástroje, jimiž by mu vykopal hrob. Bl. Ludmila procitši litovala bl. muže a zavo- lavši Pavla kněze svého, poslala jej časně z rána k bl. muži. Když tam však kněz Pavel s dotčeným panošem přišli, naśli jej již umirajiciho a v posle- dním tažení. A piedce muž boZi bl. Ivan obéerstvil se ještě řízením božím, a počal rozmlouvati s kně- zem Pavlem a jemu se zpovidati, a po zpovědi žádal lo, aby mu podal těla Kristova a pomazal jej svatým olejem. A když se tak stalo a vy- konalo, s velkou poboznosti a dikü vzdánim vy- pustil ducha. A kněz Pavel s řečeným panošem jali se hned kopati hrob, a vykopavše jej pochovali sv. muže, a odevzdavše jej tak bohu, vrátili se na hrad Tetin a vypravovali knížeti o smrti bl. Ivana, s jakou zkrou&enosti a s jakým odevzdá- 

Strana 120
ŽIVOT SV. IVANA. 120 beatum virum, et committentes eum deo ad ca- nim se do vůle boži zemřel, a jak jej pochovali. A uslyševše to kníže Bořivoj a manželka jeho strum Tetin redierunt, et obitum b. Ivani, quo- modo cum magna contritione et devotione obiit, sv. Lidmila dali se oba do pláče. A kníže Bo- et quomodo sepelierunt eum, principi nuntia- řivoj ihned pomýšlel na to, aby naplnil rozkaz sv. Jana Křtitele a zjevení sv. Ivana, jak výše verunt. Quo audito princeps Borziwoy una cum conjuge sua s. Ludmilla coeperunt ambo flere. bylo psáno. A poslav pro biskupa zasvětil na Et statim princeps Borziwoy cogitavit, ut com- kostel jeskyni čili dutinu, kde bl. Ivan se byl pleret mandatum s. Joannis Baptistae, et reve- zdržoval, a kde po své smrti byl pohřben. lationem s. Ivani, ut supra scriptum est. Et mittens pro episcopo consecravit cavernam sive speluncam, in qua b. Ivanus habitavit et in qua post mortem sepultus est, in ecclesiam. Post cujus obitum postquam divulgatum est ejus patrocinium, multi ad tumbam ejus venie- bant, et de diversis infirmitatibus sanitatem re- cipiebant: claudi, caeci, daemoniaci, imo puer mortuus portatus fuit et revixit. Ad quod spec- taculum multi convenerunt et deum laudaverunt, qui per merita b. Ivani fecit mirabilia. Et alia quam plurima operatus est deus per merita b. Ivani, sicut bene constabat regibus et prin- cipibus, baronibus, Pragensibus, et aliis probis hominibus terrae Bohemiae. Amen. Po jeho smrti když jeho svatost v známost prišla, přicházeli mnozí lidé k hrobu jeho a byli od všelikých nemocí uzdraveni: chromí, slepí, posedlí ďáblem, ano i mrtvý chlapec přinešen jsa obživl zase. A po tomto zázraku přišli mnozí a chválili boha, který pro zásluhy bl. Ivana divy činil. A ještě mnoho jiných věcí učinil bůh pro zásluhy bl. Ivana, jakož dobře známo bylo králům a knížatům, pánům, Pražanům a ji- ným dobrým lidem v zemi České. Amen.

Strana 121
ŽIVOTY SV. LIDMILY A SV. VÁCLAVA.

Strana 122

Strana 123
I. ZIVOT SV. LIDMILY. Vydal Josef Kolár. Къ тъ же дьнь (. 51. мъсацл септаБра, памать) ска- тов ) моухеннун ЛМюдьмнлы, БАБЫ CRATArO Вахе- слава. Блаженам Аюдмнла ваше *) отъ демла ?) cepsb- CHEM, HHAZA CEPELCKAFO XUIH, H OTAANA GHCTb ZA хешьскаго кназа, нменемь Борнвон *). Баху же тогда некрещени ксн >). гда же Быста ккупь 9), npocusTH- CTÀ CÀ HMA оУн сердеунти, H KDECTHCTA CÀ EO HMA OTbigA n cuWA H cHaTAro Xovxa. H cozxacra ?) цер- KEH н соккуписта 5) HICPEM, H роднста -r. CHUH н дщерн °). RopugOn me +N- 4 e$. ONETB GRUTRA cero oTHAc. Baamewan же Мюдмнаа ксю mevanb нмаше къ Богоу '°), н !') ксе скок нмЖнЫе къ мн- хостыню инныъ раздлы. Сынъ же вы Ратнсллкъ 1?) npum cTOWL 3) OT6Yb, H TB BAXABET ‘#) .д. n .r- ACTA, похн о Господи, н прим класть Вахеслакъ, кнукъ Аюдмнлниъ. Тогда чаха мыслнтн матн Ва- YCCMEAA HÀ CECKpOEh CEOIO Людмилу 20 15) н gcavs- CKH HCKAME nOrOVEHTH 10. Pazvwzkun :c Людмила, OTHAC ко инъ грлдъ, Тетннъ mapnjaewm !9). Cnuoxa же MC CEEIIA CA Cb AEEMA EOnpHHOHA Kn !?) H no- ca m g& Teruum, 3 выста ю погусндн 19). При- шедша ME PAZRONNHKA TA ‘?), CORKYNHCTA O CORR MHOMBCTBO ZNOJEH подоБны uua °°). Кехеру me BHBEUNO OCTYNHCTA XBOPT ква съ оружьемь 7") н pAzengue IBCHH BUNAONX BB OXPAMT. Нмша me 22) Moxmnny, BRZBEPFOCTA OYRHBANO 23), CHEMWX CE MAR V týž den (16. měsíce září, památka) svaté muéenice Lidmily, báby svatého Václava. Blažená Lidmila byla ze země srbské, kni- žete srbského dci, a vdána byla za českého knížete, jménem Bořivoj. Byli pak tehdy nekře- stěni všichni. Když pak byli spolu, osvitily sc jim oči duševní, a pokřestili se ve jmeno otce i syna i svatého ducha. I vystavěli chrámy a shromáždili kněží, a zplodili tři syny a dcery. Bořivoj pak 30 a 6 let (vládnuv), z života tohoto odešel. Blažená pak Lidmila všechnu péči měla k Bohu, všecko své jmění almužnou chudým rozdávajíc. Syn pak její Vratislav převzal stolec otcovskÿ, a ten vlädnuv 30 a 3 leta, skonal v Pánu, a převzal vládu Václav, vnuk Lidmi- lin. Tehda počala máti Václavova zle mysliti o svou švekruši Lidmilu a všelijak hleděla za- hubiti ji. Porozuměvši pak Lidmila, odešla na jiný hrad, Tetin nazvaný. Snacha pak její ura- dila se s dvěma bojary jejími a poslala je na Tetin, aby ji zahubili. Přišedše pak vrahové ti, shromáždili okolo sebe množství zlosynův po- dobných jim. A když byl večer, obstoupili dvůr jeji se zbraní a rozbivše dveře, vešli do pokoje. Chopivše pak Lidmilu, zadrhli ji na šíji závoj, jejž sňali s hlavy její, a tím ji udusili. A tak ') b) cEaATWIE, d) CEATbA. — ^) b) nemá: Eau. — ?) b) a e) oT6 cTpanm. — *) c) Борнвой. — 5) b) Baxy во тогда некрестыдне суще ксн. — 9) b) a 4) вкоуп®. — 7) с) а е) созда. — °) е) совкупн. — ?) b) TH сыны в три дуерн. — ‘°) b) nmuzmue 66 Focnoxy. — ') c) a e) bez u. — '") b) a c) Братнслакъ, e) Bpa- THCAAER. — ‘*) b) c) a e) nprcrons. — ‘‘) b) кладва. — ‘*) b) e) ZNO на свекровь скою oauuw. — "°) b) uxpuyaiemen. — '") c) e) goXapuwoMa, bez iem. — ') b) e) AA EMCTA HoryEHAw (c) noryEHM) све- &poEb icm Людмилу. — 7") b) c) е) Прншедшема aic. pAZEOHNHKOMA TEMA. — ^^) b) c) e) co&t. — ^!) c) e) съ оружни. — **) b) n eume À, nogepromx ... — ^7) Ь) е) оуже ргоуат, с) оушекъ závoj, náu&ek. * 

Strana 124
124 ŽIVOT SV. LIDMILY. ѭш, нѫ шню ней, н тѣшь оудакнсти Ю. Н тако при- ѭтъ 1) конець житью къ дьнь сукотнън къ . . . хасъ нощи, жнкши мътъ .3 . н .А. мъто, н Когоу оугоднкши и моухеньи кънець принишн. Когъ ко покада отъ неш 2) днлшеньѭ н хюдеси на шъстѣ, ндеже въ погрснени 3); не въ во 4) къ церкии, нъ подъ стъною гради, ндеже жклѫжу сѫ по кси пощи скъщи горѫщи 5), и нѣкъш смѣпець продрѣ, прн- коснукъ сѫ персти, ндеже Хюдьшнхя межаше. Н от- тохъ инога въши днишеньи н хюдеса б), иже смъ- шакъ 7) кнукъ кн Кѫмесмикъ, потшакъ сѫ прниесе клку скою къ смикнъи грѫдъ Прагоу и поможи мощи кѭ къ черккн скѫтаго Гсоргни, ндеже и нъ- нѣ шноги сутъ хюдеси. vzala konec života v den sobotní v 1. hodinu noci, živši let 60 a 1 leto, a Bohu se zalibivši i mučenickou korunu přijavši. Neboť Bůh ukázal od ní znamení a divy na místě, kde byla po- hřbena; nebyla totiž (pochována) v chrámě, ale pode zdí hradu, kdež se zjevovaly po všechny noci svíce hořící, a nějaký slepec prohledl, do- tknuv se prsti, kdež Lidmila ležela. A od té doby mnohá byla znamení a divy, o nichž uslyšev vnuk její Václav, pospíšil a přinesl bábu svou na slavný hrad Pražský a položil ostatky její v chrámě svatého Jiří, kdež i nyní mnohé jsou zázraky. 1) с) е) прни. — 2) b) о нен. — 3) b) с) е) поможена. — 1) с) не въ ко поможени къ 1. — 5) е) скѣ- чи горѫщн. — 6) с) jen: многа выши хюдеси, е) jen: Быши днлмении. — 7) d) е) смышнѫ.

Strana 125
II. ŻIVOT SV. VACLAVA. Vydal Josef Kolář. E» T» ac Abu6 (-KU- MECAIJA CENTAGPA *) CTPACTŁ скАТАго Кахеслака °), кната хешьскаго 5). Подобно (есть ктдети прежде отьхьстко ?) н столъ ®) скатлго мухеникл Кахеслака 5). Cu 7) nz сынъ Кратиславль 8), YEIMLCKAFO KNAZA, HMM mo cost )) aux Брата, Болеслав н Спытнгижка 1°), Оумерши !!) же отыцю нхъ, прим Кахеслакъ столъ отьуь !*). Тогда zavpazu коляре 17) uavane cuau- Кати Братню. Перкок mne ндоустнша Кахеслакл, Aa отженеть матерь скою, реквуще: „Хощеть та оуБнТН Cb EpATOMA; TA 60 1?) mpeiXe OVEHAA IECTh H GARY ткою Аюдьмнлу.“° Н orrna матерь скою къ Будохь. Н по млл+, покмлкъ сл, прикеде ю къ собж. ko- пре же послашх къ Брату "cro, pekygie '5): „Aue нлсъ ME послушающн, пе охпередн '°) оубнтн Брата свокго, то тебе хощеть оуБнтн. Мы тот прна- '€M'5 H Tere mive сего хощемъ '7).“° Н сткорн '5) съ ннми 1?) съкттъ Болеслакъ *°). Оумолн же Брата Кахеславл npuuTu ?") ua оскащеные уерккн. IH npu- шедъ Вахеслакъ, mosezuo прекыста °*) gm — Xtnb сващеньм. Късхотъ же Bavecaagm orHTH OTT града, н оумоли его Болеслакъ 2%), да въ оутрнн дынь **) покеселита са. Br GO WZBIKOMA NbCTHKOMŁ 25) naye CKOIETO KHKOTA MOGA H, MA сердун m€ CKOIEME O OVEHHCTETZ кго мысля 26), Н мко овлеже *7) Bave- CAB rpiAT ?5), TOM üOIJIH OVTECDAH CEETTE Ch EO- upu icro Bonecnagz о оуБыЕньн 29) cparaun 3°). Н оцт- V týž den (28. měsíce září) utrpení sv. Václava, kni- žete českého. Slušno jest věděti napřed otčinu a stolec svatého mučeníka Václava. Ten byl syn Vra- Ныауйу, českého knižete, maje po sobě dva bratry, Boleslava a Spytihněva. Když pak umřel otec jich, převzal Václav stolec otcovský. Tehda zluradi bojaré počali svadivati bratří. Nejprvé pak přemluvili Václava, aby odehnal máteř svou, řkouce: „Chce tě zabiti s bratry; neboť ona předtím zabila jest i bábu tvou Lidmilu.“ I ode- hnal máteř svou do Budče. A v brzce, pokáv se, přivedl ji k sobě. Bojare pak poslali k bra- tru jeho, řkouce: „Jestli nás neuposlechneš (a) dříve nezabiješ bratra svého, tož (on) tebe chce zabiti. My tobě přejeme a tebe více než jeho chceme.“ I učinil s nimi úmluvu Boleslav. Pozval pak bratra Václava, aby přišel (k němu) na posvě- cení chrámu. I přišel Václav, a mile oba strávili den posvěcení. Chtěl pak Václav odejiti z hradu, a přemluvil ho Boleslav, že se na druhý den oba poveseli. Byl totiž jazykem lstivym vice než svůj život jej miloval, na srdci však svém o zavraždění jeho myslel. A když ulehl Václav v hradě, té noci utvrdil úmluvu s bojary jeho Boleslav o zabití bratrově. A ráno když on šel do chrámu na jitřní, postihl jej s bojary Bole- ) е) Моявря! — *) e) Кахьслака. — 7) e) Цешьскаго, Ь) Уешескаго. — *) e) ogncT&o, ostatní mají: охьстко. — 5) c) crowms (sloup!). — °) е) Кахеславъ. — 7) e) Cru, d) cei. — *) b) Братнславль. — ?) b) c) noys corom. — ' с) Спытакъ гнжка. Obšírnější legenda se ani nezminuje o Spytihnévu. — "'') b) c) Пре- ставльшю же ся. — ')e) ob. — 7) b) c) vexog tuj. — "*) с) тако Бо, b) Tako н. — '*) c) pivipie, —.— I) b) c) we оупередншн. — ") b) a wu TH прнмемЪ н тебе MAYE €TO XOIJeM'. e) m TeRe nave хощемъ. — '°) е) стко- рн тн. — '9) е) с’ инма. — *°) е) Бо слакъ. — ?') Б) c) jesté: && cogz. — 7") e) npuncra. — **) е) Больславъ. — **) c) до оутрни. — 75) с) льстнкымЪ. — 75) b) c) помышляше. — *') Ь) овлаже, е) оБлеже ся. — ^^) b) c) 9) е) къ град. — *°) b) ov&niemun, c) ovEnncTETS. — 7") с) Брат. 

Strana 126
126 ŽIVOT SV. VÁCLAVA. ро 1) ндоучно киу къ церковь на даоутрьню 2), по- стнже и съ коюръ Комесхлкъ н оудари н къ гмлку мехемь. Н покъже Кѫхесмакъ къ черкки 3), н по- стигости н дки кохѫрнна 4) н расѣкоста 5) н въ дке- рехъ черкокьнъхъ. Ннъ 6) же проводе жму реври шехешь. Н предасть скѫтън Кѫхесхакъ вмаженоую 7) скою доушю въ роуцъ кожни понеджлннку скита- ющю. Кроке же иго не отерти 8) по три дни съ стънъ церковьнъхъ?); копнише 10) ко акъ Хкеме- ва 11) къ Когоу ня Комесмлка. По нѣкохнцѣхъ же мъ- тѣхъ прене(се)нъ 12) въши моши его къ смакнън градъ Прагоу н похоженъ въшѫ оу свѫтиго Китя. slav a udeřil jej do hlavy mečem. I pospíšil Václav k chrámu, a dostihli jej dva bojare (Tir a Tista) a rozsekli jej ve dveřích chrámových. Jiný pak (Hněvsa) probodl mu žebra mečem. I odevzdal svatý Václav blaženou svou duši do rukou božích, když pondělí svítalo. Krve pak jeho nemohli otříti po tři dni se stěn chrámo- vých; neboť úpěla jako Abelova k Bohu na Bo- leslava. Po několika pak letech přeneseny byly ostatky jeho na slavný hrad Pražský a polo- ženy byly u sv. Víta. 1) b) къ оутрън. — 2) b) оутреню, с) оутренюю, е) длоутренюю. — 3) с) конъ. — *) е) кошрння, b) н постиже н Тира н Тнстя, с) постигоста его Тнръ н ТHстл. Táž jmena přicházejí i v obšírnější legendě církevně-slovanské. — 5) b) d) pac'CKкOCTa. — 6) b) c) TNEELCA. I toto jméno přichází v obšírnější legendě сír.-slov. — 7) е) вхлженнию místo вмажениую. — 8) b) с) кроки (крокь) сго не могоши потертн. — 3) съ стъны церкокьныи. — 10) е) въпнише. — 11) с) Хнехь. — 2) d) е) прннесены.

Strana 127
III. ŽIVOT SV. VÁCLAVA. Vydal Josef Kolář. Къ тон же день (�кне шѣсѫця септлврѫ) житiе 1) V týž den (28. měsíce září) život blaženého Václava, клаженаго кнѫдѫ Кахесмяка Бык'шаго. knížete českého. Се нынѣ с'кысть сѫ пророхеское слоко, сже гѫлгомаше оусты Господа нашего Iнсуса Хрнста 2): „Кудеть во, рехе, къ посмѣднѫѫ дни, иже минмъ нынѣ сущи, къстанеть ко 3) кратъ на крати ское- го 4), н сынъ на отъца своего 1), н кради 5) хемо- къку дошишиин его, слшн б) сенъ немихи ьудуть; да къдди 7) нмъ Когъ по дѣхошъ нхъ.“ Бъ же нѣкто кнѫдь великъ н смлкою хес- тенъ 8) къ Yехсхъ2) жнкый, нменсшъ Критнсмакъ 10), и подроужіе 11) сго докомо 12) Дрлгомнръ 13). l ро- диста же сынъ 14) совъ пръкородный, н пко крес- тиша н, нарекоша ния емоу къ скѫтомъ креще- нин 15) Кѫхескикъ. Снце въ докоушшимъ по скоешу окыхаю дѣтнще 16), и къдристе отрокъ 17). Н ико кысть отьцоу его Кратнсѫлкоу поса- дити отрока ня скоемъ стомъ, — симъ въ старъ, хашше сиерти севъ 18), — и придкакъ Кратислакъ кнѫдѫ, иже въ тогди къ скоен окмасти, н епнскопы н кесь прихетъ церкокный. Докрый же и влаго- кѣрпый епнскопъ н Потарій со ксъмъ кѫпросомъ 19), отпък'ше скѫтуюо митургню въ черккн прескѫтыѫ вмадыхнця нашея Когороднца и присно дѣкы Ма- Aj nyní se vyplnilo prorocké slovo, jež mlu- vila ústa Pána našeho Ježíše Krista: „Budeť, pravil, v poslední dni, jež, myslíme, jsou nyní, povstane totiž bratr na bratra svého, a syn na otce svého, a nepřátelé (budou) člověku domácí jeho, (neboť lidé) sami sobě nemili budou; ale odplatí jim Bůh podlé skutkův jich.“ Byl pak jistý kníže veliký a slávou ctěný, v Čechách živ, jménem Vratislav, a manželka jeho nazvaná Drahomíra. I zplodili syna prvo- rozeného, a když ho křtili, nazvali mu jméno při křtu svatém Václav. Tak bylo nazváno dle svého obyčeje dítě, a vzrostl chlapec. A když bylo otci jeho Vratislavu posaditi chlapce na svém stolci, — sám byl stár, očeká- val své smrti, — pozval Vratislav knížete, jenž byl tehdy ve své (jeho?) krajině, a biskupy a celé duchovenstvo chrámové. Dobrý pak a bla- hověrný biskup Notař s celým duchovenstvem, odzpívavše svatou liturgii (mši) v chrámě nej- světější královny naší, Bohorodičky a nepoškvr- 1) Rumjanc. укъсше ск. Кѫхесклка, кнѫдѫ хесьска zabití sv. V., knížete českého. — 2) R. гллголлша ГOс- подь нашъ 1. X.; Hlah. eže sam' G'. naš' reče. — Mat. X. 34—36 (?). — 3) V Hlah. není: 50. — 1) V Hlah. není: скоего. — 5) Hlah. vrazi sut'. — 6) Hlah. člověci že. — 7) Hlah. i v'z'dast'. — 8) R. nemá: нѣкто, н, хестенъ. — 9) R. къ Vехахъ. — 10) Miklosić (dle Rumjanc.) píše všude: Коротнскакь! а Дорогошнрь! — 11) К. женя. — 12) R. bez toho slova. — 13) Hlah. prostě: Bist' že k'nez' v' Česech' imenem' Vratislav', žena že ego naricaema imenem' Dragomira. — 14) R. сына первенця; Hlah. rodiv'ši sin' s'voi prvěnac'. — 15) R. nemá: къ ск. кре- qeнIl; též Hlah.: narěsta ime emu Vešteslav'. — 16) R. a Hl. nemají té věty. — 17) R. ještě: AKO Ebl VATH eMу RO- мосъ (že mu bylo ujmouti vlasův); Hlah. Vz raste že, ěko bist podstrišti (vzrostl pak, že měl býti postřížen, t. j. dosáhl věku jinošského). Slovanský obřad „postřižiny“ (u Římanův „pubertas“) hned za pohanstva skoro všichni Slované hlučně slavívali. (Hanka.) — 18) Toho všeho není v R. ani v Hl. — 2) R. jen: Н приZкѫ К. КнѫZь епископи етера (jakéhos) съ всѣмъ кѫнросомъ; Hl. priz'va Vratislav' otac' ego blaženago biskupa imenem Notara sa svoim' emu k'lir'gom'.

Strana 128
128 ŽIVOT SV. VÁCLAVA. риѫ 1), и къдкед'ше 2) отрока, постикнша 3) на něné panny Marie, pozdvih chlapce, postavil na степени предъ омтярешъ, н вхагосмоки его епи- stupně před oltářem, a blahoslavil ho (biskup), сконъ 4), снце рекъ: „Господь Богъ, Інсусъ Хрнс- takto řka: „Pane Bože, Ježíši Kriste, požehnejž тосъ 5) кмагосмоки отрохи сіе 6) ни же 7) вмго- dítěti, jako jsi požehnal všem spravedlivým svým, смокнлъ есн всѫ пракедники 8) ткоя, Хкрлими, Нслл- Abrahamu, Izáku a Jakobu, a korunoval jsi pra- vověrné císaře, rovné apoštolům, Konstantina ка и Іакоки, н къихамъ есн прлкокърныхъ царей, a Helenu.“ Takto promluvil blahověrný ten bi- ракныхъ лпостоломъ, Костян'тння н бменоу.“ 9) Сние же рек'щоу влигокърномоу тому енпскопу 10) skup, a modlitbami jeho počal chlapec (prospí- vati), milostí boží chráněn. I dala jej bába jeho н молиткиши его илхитъ отрокъ 11) н вмагодѣтно Lidmila učiti knihám slovanským; (a on) ná- кожисю хранимъ 12). Н к'да его кака скоя (!) Люд- sleduje svého učitele, dobře se naučil rozumu шнхя оухнти кингимъ смокеньскымъ, посмѣдгѫ сков- všemu v brzce. Přesadil pak jej kníže Vratislav му оухнтемю докръ 13), и плкыхе радоуму ксему къ кор'цъ 14). Отсади же н кнѫдь Кратнслакъ къ Бу- v Budeč, a chlapec počal se učiti knihám la- tinským a naučil se dobře. днYъ 15), и нахатъ отрокъ уунти сѫ к'нигамъ ми- Тыньскышъ н нлухи сѫ докрѣ. Къ то же кремѫ уире Кратискакъ кнѫдь, н по- садиша 16) кнѫдѫ Кѫхесмяка на стомъ отъца скоето Кратисмакян 17, а 18) Комесмакъ нлхи подъ нимъ хо- дити. Къста же еще юнъ н къдристошъ мамъ 19). Матн же его Дрлгомиръ оуткер'ди демхю н мюди скоѫ оустрон. Н ико къскор'ми сына скоего дру- гаго, Бомесмака, н наха 20) Кѫхесѫлкъ стронти мюди скоѫ. Имиста 21) же сестры . А� и кдасти н 22) къ радня 23) кнѫжѭ 24) и оустронша 25) ѫ. Н кодможи 26) нхагодать снцску 27) нѫ Кѫхесмика кнѫдѫ, и наха умъти к'ннгамъ матыньскимъ 28), нлн 29) ико же 30) епнскопъ, нлн скѫщеннкъ 31), да ище къдѫше 32) грехескыѫ кннгы н 33) смокеньскыѫ, Yтѫше 34) къ нъ, сокъ совмадня ради 35). A netoliko knihám rozuměl, ale i víru plně, Н не токмо же к'нигашъ 36) умъѫшеть, но н въру сокершлѫ37), всъмъ укогымъ докро дѣл- všem chudým dobře činil, a chudé krmil a po- V týž čas umřel Vratislav kníže, a posadili knížete Václava na stolci otce jeho Vratislava, a Boleslav počal pod ním choditi (byl mu pod- dán). Byli pak oba ještě mladí a vzrůstem malí; a máti jich Drahomíra upevnila (vládu v) zemi a lidi všecky spravovala. A když vychovala syna svého druhého, Boleslava, počal Václav spravovati lidi své. Měli pak sestry 4 a vdali je v rozličná knížectví a vybyli je. A (Bůh) se- slal takovou milosť na Václava knížete, že po- čal rozuměti knihám latinským, jako biskup, nebo duchovní, že když vzal řecké knihy neb slovanské, četl v nich ku své zábavě. 1) R. jen: н пѣкшниъ мнтургню къ черккн скѫтыѫ МирIѫ; Hl. I pěvšim' že im mašu. — 2) К. н кдемъ. — 3) R. постлкн. — 4) R. вллгосмокн н, се рскъ. Hl. Vzam' biskup' otroka, postavi i na krilě stepen nčem' pred' ol'tarem' i blagoslovi i, reki. — 5) R. jen: Гoсподь I. X.; Hl. Gospodi Bože Izrailev'. — 6) R. сe вллгосмоке- шемъ, Hl. otroka sego. — 7 Hl. ěkože. — 6) Hl. praved'nie. — 2) Od „Акрллша“ až k „Gленоv“ není v R. ani Hl. — 10) R. H пострнгоши кнѫZи ннH (i postřihli [jejl knížata jiní). Hl. Sice že s' blagosloveniem' bist podstrižen (a tak s požehnáním byl postřižen). — 11) R. Тъмже иинмъ, ѫко уко вллгосмокенемъ епи- скопа того но молнтклшн клагокърнымн нихи отрокъ ростH; Hl. Těm'žde m'nim', ěko blagosloveniem bi- skupa togo praved'nago i molit'vami ego načet' otrok rasti. — 12) Hl. hned zde dodává: naviče k'nigi slaven'- skie dobro. Ostatní až k smrti Vratislavově nemá. — 13) R. jen: по смѣду попоку. — 1) R. радушъ докръ. — 15) R. КудуYh. — 16) R. постикншл. — 17) R. jen: на стохъ дѣдьнн; Hl. Um'r'všu že ot'cu ego, postaviše Česi kneza Vešteslava, sina ego. — 18) R. A OTTONE. Hl. Boleslav' že, brat' ego, pod' nim' rastiše. — 19) R. jen: Кѫшети но окл млли; Hl. běchota ž' oba ošte mala. — Podivno, že se tato širši legenda ani jednou nezmi- ňuje o druhém bratru sv. Václava, Spytihněvu, jehož kratší legenda zná. — 20) R. Aко къспнтъ сыны скоѫ, лко HaYa. Hl. Na mati eju Dragomira utvr'di zemlju i stroi, doideže vz'raste Vešteslav' i nače sam stroiti ljudi svoe. (Od- tud zas v Hl. mnoho schází.) — 21) R. HMAшe. — 22) R. X. — 23) R. pOснA. — 24) R. кнѫженьѫ. — 25) R. уСтрOH— cTe. Známo, že sv. Václav měl jednu sestru, totiž Přibyslavu. Zdá se tedy, že se tomu místu (ceCтрhl .X.) má roz- umět tak, že byli čtyři děti, 1. Václav, 2. Boleslav, 3. Spytihněv a čtvrtá jich sestra Přibyslava. (?) — 26) R. ještě: Когъ. — 27) R. тику. — 28) R. кHгH миТыNьСКѫ. — 29) R. nemá: HAH. — 30) R. ještě: докрый. — 31) К. попъ. — 32) R. къдшѫше. — 33) R. нѫн. — 34) R. прохнташе. — 5) К. кънъ ведъ вмаднѫ bez сhyby. — 36) R. кннгн. — 87) Hl. Blagodětiju že božieju v' istinu knez' Vešteslav' ne takmo k'nigi naviče dobre, na i věroju s'vr'šen' bě.

Strana 129
ŽIVOT SV. we '), H EEINBLIA HAKOP MAAWIE 2) à crpam mua npin- wauc ?) no evanrennckomy cnoky 4); GOmiA*) pah KOop'MAAue WZAHXA ©), uw KXORHIb ME JAJAWE OBHĄSTH UHKOMYKE, M MOXH ECA, VEOTBIA H GOTATHIA, KCN MHROBAWCTH *), H IJEPKBH KCA ZAATOMAE VKPACH, U BR- pokawe BE Bora BCEME CEPAIJEMŁ, H BCE siaroe TKOpAWIE RE MHEOTE CEOEMA. II pazeoynme me mymie YAXOKECKHIA Ś), H ELCTA- wx na ca. Kuazb xe ums guue ege MAJĄC”), WETT U) .wr., H CrAA vMpe OTbib cro !). Aa eran WBZpACTECTh H CHbICAA XOEb! H RpATE €TO, TOTXA Aüi- BONE, HCKONH NE XOTA XOE OA YCNOETYCCKOMY pozy '*), B'UNAE BE cepAnja !?) ZAbN COERTHHHE €r0, IO unoran sk lav npeąarena. Ilucano Bo ecrh'*): „Bcaxr gocraaH wa rocmoguua cgoero '°), lioxs no- 3o6eus ecth. Tu ac uavaua nocrptkaTH Borecnaca u3 zao !9), pzma: „Noyrerh Ta v&uru Bavecnags KHAZh 17), CRETUIAN'E CA CE MATEQHO CUOCIO N CT Ma czonuu.* H Tu gn zw, Hae ntum To Bavecnasa uxoycTuu 19) gwrnatn 19) waTeph cuoi ECZh Hbi. HaYvecMAEB di€ DAZVMEET CTQAX Oa, DOMAIY CXOEO anocroan flaknx, raaromiowpee 2°): Yn. orbi ckoero H MATEPL CEOI0 1 KBZMOGH 2!) GMIMNACO CEOETO, AKO CAWT cA." XoTA &xvacen nian ??) acnoannumM u^ cay ??) HpAEAY GOMINO, Il (pHECAEC NAK MITEPh CROIO K' JOMT CBO 2%) m KEAUH nnakame CA 25), FAAFONA Cue: „ocnoyu, Bowe mou, ne nocrasu ums 2%) rpmxa &' ceu 1 27) Hlouanyis ?9) aie cxogo npoposa. Muy: „TpsxE toNOCTU MOGA H NEKNJEINA MOEFO NE NOMALII, Focnoyu 29)! Tan'ne ramie MATEPb CKO10; OMA me paRORAIE CA 03") KTPR CHINA CBOEFO ! O BAATOAATH, nme 3') Teopame 3%): manowoynua Kop'mawe 33), nipe CHpOTA l'At OGHYLMA, HE JAJAWE OGHĄETH €Ń unko- VÁCLAVA. 129 cestné přijímal, dle slova evangelia; boží sluhy krmil dosyta, a vdov nedal urážeti nikomu, a lidem všem, chudým i bohatým, všem byl milostiv, a chrámy všecky zlatem ozdobil, a vě- řil v Boha celým srdcem a vše dobré činil v ži- votě svém. Rozbujněli pak mužové čeští a povstali proti sobě; neboť kniže jich byl ještě mlád, let 18 mu bylo, když umřel otec jeho. A když dorostl a smy- slu nabyl i bratr jeho, tehda dibel, od počátku nepřející dobra rodu lidskému, vešel v srdce zlých rádcův jeho, jako někdy v Jidáše zrádce. Neboť psáno jest: „Každý kdož se vzpouzí proti pánu svému, Jidáši podoben jest.“ Ti pak počali po- bádati Boleslava k zlému, řkouce: „Chce tě za- biti Vaclav kniże, umluviv se s matkou svou a s mużi svymi.* Ti też psi zli (jiźto) byli Vaclava navedli vyhnati matku svou bez viny. Václav pak znaje bázeň Páně, pomněl slovo apoštola Pavla, řkouci: „Cti otce svého i matku svou a miluj bližního svého, jako sebe samého.“ Chtěje bla- žený vyplniti každou pravdu boží, přivedl zas matku svou do domu svého, a velmi plakal, řka takto: „Pane, Bože můj, neklaď mi to za hřích!“ Pomněl též slovo proroka Davida: „Hřích mla- dosti mé a nevědomosti mé nevzpomínej, Pane !* A tak ctil matku svou; ona pak radovala se víře syna svého a milosti, již prokazoval: malo- mocné krmil, bylo-li sirotku kde ubliżeno, ne- dal mu ubližovati od nikoho, též pocestné při- jimal a dobrý pokoj jim činil; a jakož rčeno jest ve svatém evangelium Matousem evangeli- ') R. xorpo TEOpame. — ^) H. uanuraue. — *) A. místo těch dvou slov: cAzgaue t.j. oXteune, a ni- koli — agebat (Miklosić). Hlah. V'sim'że nislim" dobro tvore: nagie oděvaše, lakajuste pitaże, stran'nie priemaże po evanjel'skom" slovu. — *) fi. vveuno. — 5) A. &oxeuna. — 5) R. jen: nutame. — ^) Hlah. jen: V'dovice że ne dadese obéditi i ljudi v'sech? i ubogie milue. (Tím se, bohuzel, konéí nás hlaholsky pramen, jenž má téměř veskrz nejlepší čtení ) — ©) R. Pazropyzumn ue nva Yechcknu. — *) R. VIE. 60 HW BAWIE KuAZb. — "*) R. ještě: 60 emy GAwE. — '") R. emy. — ') R. té věty nemá. — ") R. mm cepe. — ') Pav. k Tim. I. 8. (?) — '^) R. wa rocnojuwms ckoń. — '*) R. Tu me nawonkuwma Bayecnagzy. Makarjevsky tekst je tu, i pii "), správnější, a souhlasí s kratśi legendou: „Torąa (po smrti Vratislavove) ZaypayH GOMApe mayame cexmngarn sparnio. llepgoc ie na- ycrHma BavecnaRA, AA OTaMENETŁ MATCOb CEOIO'* ald.; a pak (kdyż sv. Vaclav malku zas pfivedl k sobó): „Bo- mpe de nocuus Wh GpaTy iero (Boleslavu), pekyme: „Agie wach ne nOCAYmIEWH, He OyDpcAH OVEHTH EpATA cgoero (Viclava), 10 Tee xompern ovenTn‘ ald. Kratsi legenda je v tom vůbec správnější a jasnější, uvádéjíc nejprv vypuzeni Drahomíry, a pak uklad o bezżivoti sv. Vaclava. — "') R. xoqterk TA Konecaags (!) yenwrn. — 9) R. wayynan. — '°) R. gugath. — *°) R. jen: anocroaa rxarontoya. Pav. k Efes, VI 2 *') R. guz uon. — **) A. nemá toho slova. — *°) R. gcto. — *') R. nema: BE JOMB choi. — *°) R. jesté: no kaaue ca. — *°) R. un. — *) R. rprxa cero. — **) R. nouauy. — *°) Zalm XXIV. 7 — °°) R. bez: 9. — *)) R. we. — **) R. ještě: VEOTHME. — *°) R. age Hn MAROMOINA, UNTAWE. 29 

Strana 130
130 муже !), н еще странныхЪ принмлше н доБрЪ HMR покой твораше ?); U MKOME рехено есть Wh ска- TOMB схлигеми Матфиомъ схднгелистомъ ?): ,,Crpa- ненъ ERNE, H HC кведосте мене, н нагъ, не ONKCTE мене, БоленЪ БЪхЪ К’ темиици, и пе посътнсте ме- не“, спрвхь 0 шуюю выъ тогда, отпдуть тан в’ муку EtYHVIO; A © десную, нже соткор'ше с! BMTAA, тогда киндуть B’ MHZUL KEYNVIO 7). To ci влажен- ный кнахь помыслАше въ сердун скоемъ ?), аще KTO HH HAN XOMOUIUAX H CTPANUMA, БСА OAKKAA w WopMaS). H ayıe an который прнуетникъ WEP- KORNLIN, HAM CRAWIENUHKE прновнженъ 7) придеть к’ нему, н онъ HCKYNAWE H XAOEDO TEOpAUIC 5) ECEH. Н церккн же Ef устронлъ ко ксъхЪ градехъ п БЛАГО ткораше ныъ °); н Болид раБЫ СОБравЪ OTB ECSX6 MZLIKE; H CAVMENI ZA него соткорлемх !") по вся дин къ Богу, мко келицехъ MZMYEXL, устровше '') доБраго и желдлнилго '?) naza 12) Havecaaga. H gxzxoau euy Borg na сердуи спцеку мысль !*), COZXATH QepkOEb EO HHa cHATArO Agpaana !?). H' ro- ME EpCMA ECEA XMAEONE, HME HZ’ HAYAMA HE илкидА poxi хелокъул, Бопеслак\ AVKAEAA къ сердце его '°) н издусти его '?) их Брата своего 15), мкоже и окли’-- наго Скатополкл, нже соках хлое MA Братио скою, нопримаъ класть едниъ в’ роустей темлн; A ME BR- дуще отъ мщенил болих, (ко слуги Болих ие тоне мехь посатЬ, но к’ погибель пехестикымъ. Тако u TI хлын COETT'HIJbI ДилЕОдН, His€ COETI[IAUIA ZAAA ко сердунхъ свонхъ съ БодесллкомЪ ид Блажен наго кната Влуеслла. Home xe Aen скатаго Акралмл 15), к’ пемуже Bt Блаженный оБътЪ ской ткораше ?°) и кеселаше ŽIVOT SV. VÁCLAVA. stou: „Host jsem byl, a nepřijali jste mne, a nah, a neoděli jste mne, nemocen jsem byl ve vě- zeni, a nenav&tivili jste mne,^ to jest tém na levici tehdy, a oni odejdou v muku věčnou; a (ti) na pravici, kteří konali tyto dobré (skutky), tehdy vejdou v život věčný. To blažený kniže pomýšlel v srdci svém; byl-li kdo chudý, buď domácí neb cizí, všecky odíval a krmil. A jest-li který sluha kostelní neb duchovní (v něčem) skrácený přišel k němu, on ho vykoupil a do- bře činil všem. I chrámy vystavěl ve všech městech a dobře činil jim; a boží sluhy shro- máždil ode všech národův; a služba za něho se konala po všecky dni k Bohu, jako u veli- kých národův, zřízením dobrého a žádoucího knižete Václava. I vložil mu Bůh do srdce takovou myšlenku, vystavěti chrám ve jméno sv. Emrama. V týž čas ďábel, jenž od počátku nenáviděl rodu lid- ského, vsel Boleslavu do srdce zlé (myšlenky) a ponukl ho na bratra svého, jako i bezbož- ného Svatopluka, jenž zamyslil zle proti bratřím svým, aby přijal vládu sám v ruské zemi, nevěda o pomstě boží, že sluhové boží ne marně meč nosi, ale k záhubě bezbožným. Tak i ti zlí rád- cové ďdábelští, jižto zamýšleli zlé v srdcích svých s Boleslavem na blaženého knížete Václava. Přišel pak den svatého Emrama, k němuž byl blažený slib svůj činil, i veselil se v Bohu. ') R. ayıe an CHpoTA FAR, TO OBHARTH NE AxAAWE Er0o. — *) В. уе ли страинымЪ, дх добро ткораше. — 9) R. jen: Aa&odie v5O и рехено есть. Ма!. ФХУ. 41—43. — ') В. jen: Crpaueum &zx5, къкедосте иене. — 5) R. nemá té véty. — ©) В. аще Бояна рвы H домлшиля, и ме странонки кел; HW Ape rXr nuo зимой стражуть, то вся одкваше W кормаше. — 7) В. Мне ли же который попииъ продлиъ. — °) K. nemá: u X0- Бро ткераше. — 9 В. по ксвиъ градомЪ доБр® Кельми. — '°) В. ко uny (stále, v jednom) cavaga идаШе. — ') В. устроетемъ. — '9) В. пракеднаго. — ') В. кладыви. — ') R. jen: И кложн Богъ къ сердуе. -- 5) В. созда храмъ сватаго Китл, uE ZAB Ммысла. — '°) A. jen: Meme уво кста Болеслаку дьАколЪ Въ сёрдие. — U) AR. да uvcTuux п. — 9) A. ještě: п дл не Бы сплсенх душл его Была Wb GEH. À vàe násle- dující, aZ k „приде же день“ у R. зева, jmenovitě porovnání bratrovraha Boleslava českého s bratrovrahem Svatoplukem ruským, synem sv. Vladimíra z Rekyně, jenž zavraždil své bratry, ssv. Borise a Gleba. Podobně i legenda XII у. „0 скатую мухенику hopuca в Глеба“ zminuje se o muce knizele Václava: „nomonuaame &0 cent Богосалженый Борисъ uvveuie CRATAFO ÄuKnTeI MH CTPACTH CKATAFO KayecaaKa snaza.“ Z čeho A. Ch. Vostokov soudí, že tato legenda o sv. Václavě byla přeložena v Rusích uz v XIL v. (Viz jeho Opis. rus. i sloven. rkpsej Rumjan. mus. str. 693.) — '?) В. Gunpaiua. Sv. Emeram (Jimram) byl biskupem franckým, potom missio- nářem v lezné, kdez korunu mutenickou piijal 22. zai r. 652 (Art de verifier les dales. Paris 1818. 4. p. 199.) Tento svatý byl ctěn zvláště v obvodu Řezenském, ku kterémuž tehdáž Čechy byly připojeny. V Řezně byl klášter sv. Emerama, kamž Boleslav (bratrobijce) tři leta po smrli sv. Václava vypravil maloletého syna svébo Strach- kvasa na vychování. (Čas. mus. 1830. IV. p. 457.) — *) R. KL _HEMVME OBKYIANK скатый Вахеслакъ. 

Strana 131
ŽIVOT SV. ca o Kosz. Ouu me Torąa zam coraTHKUN !) ARONA KRZKAWA Болеслдвл ин съЕттЪ соткорше ?) непри- тненный © Блажениемъ 3) Кахесллкт, лкоже п Жи- доке о Христе к’ перкла лета. Баху же скащете церкки тогда %) к’ неднаю же обжднал, к’ нюже ткораше праудинкъ скатыхъ вехмехдинкъ Козмы в Длмии °). № отслушакъ Блаженный кнахь Rave- CAJKT CEATVIO ANTVPrito, XOTE BXATH въ домЪ CKOU к’ вору 6). Болеслакъ me me ддде 7) ему, MONA CA ©’ плауехиымЪ | слокомъ 5), глагола cuye: „Kano хощешн отъхлти, Брате °)? кнно н медъ, KCE 1укло нмою у себе '°).* Онъ же ин отрехе ся ему '') n UC SXIRE Bb домЪ ской '?); NM KCRAR NA KOHb CEON, HAYATE HrpaTu '9) co cayramn ‘*) cronmu HA AROpR Болеслакан. Ткы’же MIKME, IAKO NOKRĄ1UM ему NA ABOPR 1 pzma ему слоузи ero '*): „Kuamne Kave- слакъ (!). хощет’ тя \Бити Болесллкъ.“ Онъ же не нмаше ккры слокесн тому н всю NAJEHAY CKOIO къуложи пл Бога '°); н тон день кесь NUMA u BE- cexuma ca y Bonecaaka '”). Н к’ туже нощь снидошх са ратинцн, иже ти zam cokaTniju !S), gk Гижкесен '®) дкоръ, призка- ша к’ сев °°) Болеслакл, нае 27) соткориша Zanÿ тън п пеприлуненый сокътъ °?). коже к’ Пилату снидомшл са жидоке 23), их Христа мыслаще хдаа ?*), тлкожде ни ойн Zam Tin ?*) n’en, TrRMRE CA NOXO- ваще, COKBĄLUNA, како EMMA VEUTH ?°) rocnoxunx crocro. Paurx: ,,1AKO почдеть пд утренюю къ цер- кки“, в® RO Вахесллкъ пелжинкъ къ церыки, FAX гомоще к’ себе, „тогда увненъ ero”). Хтру me выкшио, къукониих утрешою 5), Ra- хвсллкъ ME KNAZh *°), услышавъ хкопете °°), 1 pere cuye: ,,Gxaga ти, Господи, Боже мой, KO далъ еси светъ п достигиути утра cero *').** Il KR’ TOME YACK E'ZEWK слидама скол, OBYK” CA IN ANNE CROE VLN, и попде na zavrpemoro 3°), Il постиже п Болесаакъ 23) Кахеслакъ mne, OZHRKR са, и pere: KO KPATENE. VACLAVA. 131 Oni pak tehda zli rädcové däbelsti pozvali Bo- leslava a radu uložili vrażednou o blażenćm Václavu, jakož i židé o Kristu v první leta. Bylo pak posvěcení chrámu tehda a velká mše v ne- děli, v níž se slavil svátek svatých dobrodincův Kosmy a Damiana. A vyslyšev blažený kniže Václav svatou liturgii, chtěl jeti k domovu svému v Praze. Ale Boleslav mu nedal, prose s plačti- vým hlasem, řka takto: „Proč chceš odejeti, bratře? víno a med, vše celé mám u sebe.“ On pak neodřekl mu a nejel domů, ale vsed na koně svého, počal hráti se sluhy svými na dvoře Boleslavově. Pročež myslíme, že pověděli inu na dvoře a řekli mu sluhové jeho: „Kniže Václave, Boleslav té chce zabiti.* On však nedal víry slovu tomu a všechnu naději svou složil na Boha; a ten den celý pili a veselili se u Boleslava. A v touž noc sešli se žoldnéři, to jest ti zlí rádcové v Hněvsův dvůr, pozvali k sobě Bo- leslava a uložili zlou tu a úkladnou radu. Ja- koż k Pilatu se seśli żide, na Krista smyślejice zle, takóż i oni zli psi, jim se podobajice, radili se, jak by zabili pána svého. Pravili: „Až půjde na jitřní (ranní mši) do kostela,“ byl totiž Václav ochoten ke kostelu, řkouce k sobě, „tehda zabi- jem ho.“ Když pak bylo ráno, zvonili na jitřní. A Vá- clav kniže, uslyšev zvonění, pravil takto: „Sláva tobě, Pane, Bože můj, že jsi dal světio a dočkati jitra toho.* A v tu chvili vzav sandaly své, obul se a líce si umyl a šel na jitřní. I dostihl jej Bo- leslay ve vratech. Väclav pak, ohlednuv se, pra- vil: „Dobrý den, pane, (byl) včera...“ Ale Bole- ) R. nemá toho slova. — *) R ткораще. — °) R. nemá toho slova. — *) В. Баху me ceaeme Hepreaur въ ксвхъ градахъ. КахесллкъЪ же AZAANMIE по градомЪъ ; вхл ко Колесллклю Граду. — °) В. )еп: Къ педвлю me 65 mTypria Козмы п Длмьанд, — ©) R. u слышакъ литургио BAYECAAKE, XOTR Жхлти домокъ къ Прадк, -- 7) В. ие дд. — *) В. плахекнымъ сиысломъ. — °) В. nemó: брате. — '°) В. jen: Пико бло ны. - ") R. ue oropye са Брату. — 7) R. ne тха домовъ, — ') R. ještě: u recexuTu ca. — '") R. CE други. — 16) R. jen: nu рекошл. — '°) R, jen: une à 8rpU TONY, NA GOFA KRZXOMN. — ‘*) R. nemâ té véty. —- '*) R. nemá té vèty. — ”) R. Busaucnun. — *) R. u kuzkama cos. — *') R. u. — **) R. тлый TOŃ CRERTE NENpIAZ- meurs. — **) R. akome u br llunary cnspa ca. — U) R. nemá toho slova. — '*) R. nemá toho slova. - ©) R. yu. — ") R. jen: Pau же; пойдеть ил хлутренюг0, тогдл полоквныъ ero. — *°) В. заутреню. —— **) R. bez: kuazh. — °°) В. хконъ. — °) В. Слакл тов, господи, Ако далъ ECH (NE AORLITU \тра сего. —- ”) R. jen: Il къстакъ попде на гаутренюю. — **) R. Сътиже же Болеслав. * 

Strana 132
132 ŽIVOT SV. VÁCLAVA. „Докръ день, Господи, к'хери“ 1). Комесмику же прнииYе дникохъ ко уху и ридкари2) сердце его, ди ндкмскъ шехь скон, и откъщикъ снце 3): „Шынъ текъ хощн кохн того выти 1),“ н удмри кѫлжен- нлго 5) мехешъ по гѫлкъ. Кахесмякъ же, окрѫтнк' сѫ, и реме: „Yто еси уиысхнхъ, отьхе (!) и крате, сіе?“ 6) Нмъ его 7), покер'же и ста S) надъ нимъ н рехе сму: „Yто тевъ, крите, дмо соткорихъ?“2) И притекъ едннъ отъ сокътинкъ тѣхъ, усъкну к руку вллженияго кнлза Кѫхесѫлки 10). Ои же ис- пусти и 11) н покъже къ церкки. Дюкохи же со- кѣтници 13), Тистя 13) и Тира, уънша 14) его къ цер- кокныхъ дкерехъ 15). Гиѣкька 16) же притекъ, про- коде сму рскра мехемъ. Н нспусти духъ ской влл- женный 17), гмлгохѫ сние: „К' руцъ ткон 18) предаю духъ мой!“ Гкишл же к томъ гряди с' нимъ М'стину 19) н бѫхину 21), а ня ппыѫ мужи ндоши21) прохее, окы 22) идвиши, а друSін радвъгоши сѫ по демлѫшъ; и млиденца 23) идкнши его ради 24); а кожия рлкы н инщихъ погравнк'ше н кыгилкше ихъ Z' дешхн 25) и жены ихъ да мужь диши 26) ониже п'сн непрл- диени, уънкше господина скоего 27). Тнрл же рехе: „Ндешъ и сще ня госпожю скою 28), ди едипою 29) ожамъсши 30) крати н шатерь.“ Комеслякъ же рете: „Не клшо сѫ еи дѣти 31), дан же 32), ниѣши до- спѣстъ.“ Отъ Кѫхесмлка же отидоша, рек'ше его, и не сохрлншс его 33). Крлсей34) же попъ, к'демъ вла- женнаго 33) предъ церкокно, поможи 36), покры его тоикою плащипицею. Гсмышлк'ши же шяти его уъе- нл суче 37) сына скосго, и притек'ше 38), нскаше slavu přinikl ďábel k uchu a obelstil srdce jeho, že vytasiv meč svůj, odpověděl takto: „Nyní ti chci lepší nad to býti,“ a udeřil blaženého mečem po hlavě. Václav pak, obrátiv se, řekl: „Co jsi to umyslil, bratře?“ A uchopiv ho, povrhl jej a stál nad ním a řekl mu: „Co jsem ti, bratře, zlého učinil?“ A přiběh jeden z rádcův těch, sekl do ruky blaženého knížete Václava. On pak pustil jej (bratra) a běžel ke kostelu. Ale ďábelští rádcové, Tista a Tira zabili jej v chrámových dveřích. A Hněvsa přiskočiv, probodl mu žebra mečem. I vypustil ducha svého blažený, řka takto: „V ruce tvé (Pane) poroučím duši svou!“ Zabili pak v tom hradě s ním Mstinu a He- lenu (?) a na jiné muže šli ku Praze, jedny zbili, a druzí se rozběhli po zemích; a pážata zbili pro něho; a boží sluhy a chudé oloupivše, vy- hnali je ze země a ženy jich provdali ti psi bezbožní, zabivší pána svého. Tira pak pravil: „Jděme ještě i na paní svou, abys najednou ože- lel bratra i matku.“ Ale Boleslav pravil: „Nikam se nemůž díti, nechejž, jindy (jinými?) dospěje. Od Václava pak odešli, rozsekše ho, a ne- schovavše ho. Krasej pak pop, vzav blaženého před chrámem, položil a pokryl ho tenkým pro- stěradlem. Uslyševši pak máti jeho, že zabit jest syn její, přiběhla a hledala ho; a uzřevši jej, 1) К. Довръ въ намъ, господинъ, кехеръ. — 2) �. радкратн. — 3) R. мехь, откъщл. — 1) К. сице текъ хощу тикй вытн. — 5) R. nemá toho slova. — 6) R. jen: хто еси уиысхихъ? — 7) К. и охлпнкъ н (uchopiv jej). — 8) R. плде. — 2) R. jen: то ти когъ, крите. — 1°) R. jen: Тужа притекъ, удари къ руку. (A. Ch. Vostokov myslí, že má státi: „Tira že pritek“ aneb že snad byl čtvrtý vrah, jmenem Tuža. Ale „Tyж.“ je tuším místo „Tyжe = tu pak“. Dle jiných známých legend byli jmenováni vždy jen dva, Hněvsa a Štyrsa, ačkoli na nejstarších obrazích života sv. Václava (biblia picturata u P. prof. Schustera) tři viděti jest, totiž Čsta, Tira a Hněvisa; i v Hájkově kronice na obrázku tři naň čekají (Čas. mus. 1830. IV. p. 459). — 1) R. Клхесллкъ же пусти крати. — 12) R. Дьѫколи же дкл. — 13) R. Yкстл. — 4) R. уънсти (bеz его). — 15) К. крлтъхъ. — 16) R. ГURKыCA. — 17) R. nemá toho slova. — 18) R. ještě: rоcпoдu. — 19) Mstiny a Heleny (?) žádná jiná legenda 22) R. OKIH nezná. — 20) R. единого. — 21) К. и ниыѫ мужи, идошл къ корZъ (snad = къ Прадъ, jako výše?) — же. — 23) R. мллденци. (A. Ch. Vostokov praví: slovo „uллдснецъ“ užito zde ve smyslu pážete, z čehož jasně vysvítá, že tato legenda je přeložena z českého. — 24) R. nemá: рлдн. — 25) R. и кожѫ равы радгрлвишл, идгияшѫ я идъ гради. — 26) R. и жены ихъ ди ниыѫ шужи кдашл. — 27) К. н ксю непріѫднену съткорн- шл похоть, чъншѫ кнѫдь ской. — 28) К. jen: идемъ ни госпожю. — 29) К. еднновл. — 6) К. одомнешн. — 31) К. инка пы сѫ дежеть, соž Vostokov opravuje: никлмо ны сѫ дежеть, t. j. nikam se nám neděje. — 32) R. диже. — 33) R. Кѫхесхика же радсъкше, отидоши, н не съхраннкше его. — 4) К. Крлстъй. (Jiné le- 37) 36) R. ještě: H 1 = jej a. — 35) R. H = jej. — R. Vслпшлкшн же митн gendy neznají toho jmena.) — 35) R. прнтекшн. уъгешIе. —

Strana 133
ŽIVOT SV. VÁCLAVA. 133 сго; уzрѣк'ши же н, прнпаде къ сердщю его, н пллхющи сѫ, сокнраше уды тѣха сго 1), сыня скоего. И сокрак'шн же и, не смъ нести 2) к' домъ скон, но в' попокъ дкоръ 3) ошык'ше н онхскше н, н не- соща н н поможнша н къ черкки 4). Vкоик'шн же сѫ мати сго сиертн, н кѣжа къ Крокаты; страшна ко есть смерть отъ хюждгю руку, ди еѫ не хотѫше претер'пътн 5). Комеслакъ же, хотѫ уънти ю, н посха по нех ддый сокътнн- цн, н они же шедше, н не окретоша с'л 6). Ту придклша 7) попа Пакѫя, и да мохнтку тко- рѫтъ 8) плдъ нимъ; и погрекошѫ же хестное тъмо скѫтаго и вхаженнаго Кѫхесмака, докраго н пра- кеднаго 3) когохетца и хрнстохюкца; сѫужитель во въ Когу со влагогокънемъ 10) н со страхомъ. Н крокь его по три дни не рлхи 11) к' деммю нтн; къ Г� же день крокь его потреки си, и цер- ккн к'диде падъ инмъ, ксъмъ мюдемъ кидѫщимъ 12) ту и днвѫщии' сѫ 13); а н еще надъюще сѫ 14) КоSъ н ни шолитку вхигокърнлго 15) Кѫхесляка ком'- шю хюди икльщоу сѫ 16). Ко нстипу но Христокъ шуцѣ шкльши сѫ 17) и скѫтыхъ мухенниь 18) при- можн сѫ мука его: и сокътъ соткориша о немъ, шкоже пюдеи о Христъ; посѣкоша же, икоже Пакѫа и шхаденца Христа идвпши 12). Ко нстниу кесь на- родъ хелокъхъскин 20) кехши сѫ пхакаше сго радн 21). Гвенъ же высть кнѫSь Кѫхесмакъ к' мѣтъ (Sтхдъ, пидикти въ �к“, кругъ сохицю .Г . хуиѣ, н шѣсѫца септекрия къ �ки 22). Когъ же покон 23) душю его к' къхиеи жндни 24) со ксъшн идкрлнны- ши 23), ндеже кси пракеднии похнклють ко скътъ padla k srdci jeho, a plačíc, sbírala údy těla jeho, syna svého. Sebravši pak je, nesměla jej nésti do domu svého, ale v popově dvoře omyvše a oblekše jej, nesli a položili jej v chrámě. Obávavši pak se máti jeho smrti, prchla do Chorvat; neb strašná jest smrt od cizích rukou, a ona ji nechtěla přetrpěti. Boleslav pak, chtěje ji zabíti, poslal za ní zlé rádce; oni pak, šedše, nenalezli jí. Tu pozvali popa Pavla, aby modlitby konal nad ním, a pochovali ctné tělo svatého a blaže- ného Václava, dobrého a spravedlivého (panov- níka), ctitele božího a milovníka Kristova; neboť sloužil Bohu s pokorou a s bázní. A krev jeho po tři dni nechtěla v zem vjíti; v třetí pak den krev jeho se ztratila, a v chrámě vzešla nad ním, an všichni lidé to viděli a divili se; a ještě se nadějem v Boha a na motlitbu bla- hověrného Václava, že větší zázrak se zjeví. Neboť opravdu Kristově muce (zjevivší se) a sva- tých mučenníkův podobá se muka jeho: i radu uložili o něm, jako židé o Kristu, a rozsekli jej, jako Pavla, a pažata (jeho pro) Krista zbili. Opravdu veškeren národ český velmi truchlil pro něho. Zabit pak byl kníže Václav leta 6337, in- dikta 2., kruhu slunce 3., luny, a měsíce září (dne) 28. Bůh ukojiž duši jeho ve věčném ži- votě se všemi vyvolenými, kdež všichni spra- vedliví odpočívají ve světle života tvého, Pane. 1) R. тѣхесн. — 2) R. ještě: сго. — 3) К. идьѣ. — 3 околкъше н, положнша посредн церкки. — 5) R. jen: страшно во есть отъ хюжею руку, ди сѫ не претръпить. (Proto Miklosić to místo ani nepřeložil, a vytéčko- val; Hanka pak přeložil nesmysl.) — 6) R. jen: Посхлкъ же, не дастнже и Колескакъ. — 7) R. Придклкъ же. — 5) К. ткорить. — 3) R. хестное его тѣло, Кѫхеслака, довраго н пракеднлго кхадыку. — °) R. смужи ко сиу гокѣнешъ. — 11) К. Кроки же его не хотѫщ по три дин къ демлю птн. Krátká legenda prostě a lépe: „Кроке же сго не (могоша) отерти по три днн съ стѣнъ церкокиыхъ; копнише ко лкъ Хкслеки къ Когоv нa Коxеслака. O krvi té zmiňují se též ostatní legendy, ač trochu jináče; zde však patrně viděti, že legenda tato je nejstarší, nevědouc ještě nic o pozdějších zázracích, jichž ostatní legendy množství uvádějí. (Čas. mus. 1830. IV. p. 460.) Odtud souhlasí tato legenda s následujícím článkem. — 12) R. къ третiй же кехеръ, кснмъ кндѫщимъ, церкки кдиде нидъ нимъ. — 13) R. Н дикиши сѫ ту кси. — 14) R. Н сние плджешъ сѫ. — 15) R. по- митклши н вмагокѣремъ докрлго. — 16) К. и вольши хюдо хкитн сѫ. — 17) К. пета�: хкльшн сѫ. — 18) R. 19) R. jen: радсъкоши же его н мллденци его ндвншл. — 20) R. též: хемокъYескъ, ale myslím мухеникъ. — že má státi: хешьскй. — 21) R. кехьшн сѫ клѫше и пхлкише сѫ о немъ. — 22) К. къ мъто �§. н �Т. Н К� къ .3. (6000 а 300 a 30 v 7.), ниднктя �К“ кругъ .Г., къ �кн� день мѣсици сеитакрѫ. Dle vу- počítání v starých kalendářích toho leta, t. j. po Kr. narození 929, nejen svátek Kozmy a Damiana, jakž svrchu stojí, připadá právě v neděli, ale i následující 28. den září a 2. indikta navlas se shoduje. Též i Kozmas uvádí 23) Miklosić vykládá: покоn = покoň = requiem, ale smrt sv. Václava r. 929. (Čas. mus. 1830. IV. p. 461.) — myslím že je to imperativ пOкOH = ukoj, protože je „когъ“ v nominativu. — *) R. къ къхнѣмъ поконци. — 25) R. ještě: его радн ведъ кины. 30

Strana 134
134 ŽIVOT SV. VÁCLAVA. жнкотнѣмь твонмъ, Господи. Не остиклиеть 1) же Богъ ндкрлннымъ скоимъ 2) к' поругяне искъриылъ, но посъти милость скою 3), прехожи оклшененое серѫце нхъ 4) нѫ покллне, проридушъшя грѣхъ скон 5), иже промаши крокь непокннную. Колесѫикъ же, почѫнук' сѫ къ Когу со плахемъ и съ кодды- хинешъ, гмлгохѫ: „Коже, помози ми грѣшному н шнхостикъ куди ши!“ 6) Н посллкъ сѫуты скоѫ, ди прниссуть 7) тъло кмаженнаго князѫ Кѫхесмлки, крати его, ндъ Комссмак'хѫ гради продръ 8), н глл- гохѫ сице: „Адъ согръшихъ, грѣхъ мой къшъ и ведакошя моѫ адъ дилю, и предо мною есть ксегди“ 9). И похожнши сго 10) къ черквн скѫтаго Хкрлл- шл 11), юже въ симъ соддимъ 12), о десигю стрину омтаря . ви� те 13) лпостолоу 14). Прниесенъ 15) высть кнѫSь Кихесмикъ мѣсѫца ширтя къ .�. день. Когъ покон душю его нѫ монъ Акрллшокъ 16), Псллка, Ілкова, ндеже кси пракединин упохнклють 17), хлюще къскресешя мерткымъ 18); емуже подоклеть ксѫки смякѫ 19), хесть и покхи- нѫше со всднлхлм'пылъ отцемъ и съ прескѫтышъ н влагышъ н жикоткорѫгряшъ духомъ, нынѣ и при- сно и къ къки кѣкошъ млинъ. Nezůstavuje pak Bůh vyvolených svých v potupu nevěrným, ale navštívil milostí svou i obrátil skameněné srdce jich k pokání, i pocítili hřích svůj, že prolili krev nevinnou. Boleslav pak, spa- matovav se (modlil se) k Bohu s pláčem a se vzdycháním, řka: „Bože, pomoz mně hříšnému a buď mi milostiv!“ A poslal sluhy své, aby přinesli tělo blaženého knížete Václava, bratra jeho, z Boleslavova hradu ku Praze, řka takto: „Zhřešil jsem, hřích svůj vím a nepravosti své znám, a přede mnou jest vždy.“ I položili ho v chrámě svatého Víta, jejž byl sám vystavěl, po pravé straně oltáře 12ti apo- štolův. Přenesen pak byl kníže Václav měsíce března v 3. den. Bůh ukoj duši jeho na lůně Abrahama, Izáka a Jakuba, kde všichni spravedliví odpočí- vají, očekávajíce vzkřísení mrtvých; jemuž sluší všeliká sláva, čest a poklonění s věčným otcem a s přesvatým a blahým a životvorným duchem, nyní a vždy až na věky věkův amen. 1) К. Не остани. — 2) �. идврлнпыхъ сконхъ. — 3) К. шихостью скосю. — 1 R. оклшенъие сердцл. — 5) в. и радушъне грѫхокъ скопхъ. — 5) R. jen: Комесхакъ же, помѫпукъ сѫ къ господу когу, колнко грѣха съткорикъ, помолнкъ сѫ къ когу и ксѣшъ скѫтышъ. — 7) в. принесе. Kratší legenda: „По нѣколн- цѣхъ же мътѣхъ препесенъ къшша мощи сго въ сллкиъи градъ Пригоу. — 8) R. къ слякному граду Прадъ. — ») в. адъ съгръшнхъ, и грѣхъ мой н недлконѫ моѫ адъ къмъ. — 19) R. н. — 1) R. Кнтл. Тak i kratší legenda. — 12) R. nemá té věty. — 13) R. дкOю нл . 1. — ) R. ještě: uдѣже въ самъ рекъ: съткорю цер- 15) R. Пренесенъ же. — 16) R. Хкрллшхъ. — 17) R. похнклють. — 5) К. къскресенѭѫ господа ковь ту. — нашсто Інсуси ХрIстл. — 19) R. jen: сиуже сллки къ кѣкн лмннь. (A vše ostatní tam schází.)

Strana 135
III. PRENESENÍ OSTATKÜV SV. VÁCLAVA. Vydal Josef Kolář. Къ тойже день (д. Мар’та) npnnecemue ") moyieït сватаго Кахеслака kHAZA. Bt кналь в’ WACEXD ?) пракеденъ, нменемъ Кахсслакъ, pose?) са от’ xpucrumuoy ?) родителю, orya Братнслака 9), матери же Дорогомнрь. Брата же нмаше стлреншаго 9) Болеслака. БолеславЪ Же HAOVIIEMIENT XNRKOAHMT о\Би Брата скоего Кауе- слака. Тогда mun ca vioXo NAN TENOME CEATAFO Kavecnaga, mio Kpokh cro не идаше к’ хемлю ZA три дна 7); п окъ третий же день кехеръ K'ZHAE церккн над’ нимЪ, МКо AHEHTI CA BCBME BHXAIIHME. H кинд® сё Колеславъ, преложнкъ оклменене сердца CEOCTO HÀ RAAZHIL но БЫЮ скою (KEAKZNOYIO HA MO- A€MiC, DAZOVMTHT FPEXE CHOW, €KE NE TOKLMO Брата своего оукн Havecaaka, mo umm) ero ради пого\- внкъ. Поманоук’ ся къ Богоу, елнко rpmxa сткори, молаше ся къ Богоу Бес’ npecTann Ww ECEMT ска- тымъ, в склтомо\ GpATOY CEOCHOY Вахеслдкох. Тогда послд нержа HM CAOVTLI CEOA H HplNECC TEAO Брата скоего, скатлго Bavecnaga, nz’ Болеслакла rpaaa къ Праго\, глагола: ,,ÂZE CTMPRWNXE H bCzikonbm MOA AZY CHEM. Н положнша и въ церккн CEATATO Кита о десноую страны °) ом’таря - в! - Anocronoy, HABE ET слмъ реклъ; „Съткорь '?) церккь тоу.“ Припесенъ бысть Кахеслакъ KMAZh MECAUA Map'ra въ -A Xeub !). Born moron jxoymwio ero wai xoun Agpaman, Нслковлн, Нюмкоклн, ндеже ucu NpABEANN MOYHBAIOT, YAIOWE knckpecema locnoaa namero lucoyca Xpncta. V týž den (4. března) přinesení ostatkäv svalého Václava knížete. Byl kníže v Čechách spravedlivý, jmenem Václav, narodiv se od křesťanských rodičův, otce Vratislava, a matky Drahomíry. Bratra pak měl staršího Boleslava (!). Boleslav pak vnuknutím ďábelským zavraždil bratra svého Václava. Tehda se zjevil zázrak nad tělem svatého Václava, že krev jeho nevešla do země po tři dni; třetího pak dne večer vzešla v chrámě nad nim, že se divili všichni vidouce (to). A viděl to Boleslav a obrátiv okameněné srdce své k pokání a šiji svou železnou k modlení, pochopil hřích svůj, že netoliko bratra svého Václava zavraždil, ale i jiné pro něho zahubil. Vzpomenuv na Boha, jak mno- ho hříchův spáchal, modlil se k Bohu bez pře- stání a všem svatým i svatému bratru svému Václavu. Tehda poslal kněží a sluhy své a při- nesl tělo bratra svého, svatého Václava, z Bole- slavova hradu do Prahy, řka: „Zhřešil jsem a ne- šlechetnosti své si jsem vědom.“ A položili jej v chrámě svatého Víta po pravé straně oltáře 12 apoštolův, kdež: byl sám řekl: „Vzdělám chram tu.“ Pfinesen byl knize Väclav mésice bfezna 4. dne. Bůh ukoj duši jeho v lůně Abrahamově, Izákově, Jakubově, kde všichni spravedliví odpo- čívají, očekávajíce vzkřísení Pána našeho Ježiše Krista. 1) Totiž: 8% Mpary, t. j. prinesení (do Prahy) ostatkův atd., což tuším ukazuje k tomu, že je článek tento jako i legendy původně sepsán v Praze. Podobně i v legendách o sv. Václavé se óte: mpmuecewm mua мощи €ro g& cAAEBWLIE rpAXE Mparov. — ?) cf. Yaxoubckma (Cesti) v predeslém él. — 3) m. poma ca nebo pomuks ca. — 3) m. xpnerneanckoy neb xpucrummunoy (?). — 5) м. Вратнсллка. — 6) m. maagmaro п. меньшлаго t. j. mladšího. — 7?) Odtud tento článek zcela souhlasí s koncem širší legendy, zvláště R. — 9) m. HWMA, jež urči- těji udává širší legenda. — 9%) m. crpamov. — '9) тм. сткорю. — '!) V obšírné legendě o sv. Václavě se čte: Принесенъ Бысть кнать Bavecnagn mxcaya Марта къ -T- (3) день; сой ukazuje bez pochyby k tomu, že tato legenda byla opsána s originalu hlaholského, kde .95- (g)— 4, a +X + (d) = 4, jakož se i skutečně zachovala tato legenda nejsprávnéji v opise hlaholském (v breviaài z r. 1443 v Moskvě), ale bohužel necelém. 

Strana 136
IV. KANON SV. VÁCLAVU. Vydal Josef Kolář. - Bs Teme AbMb (- KH. CERTAGPNIA) CEATATO MOVYCHHKA Кахеслава. Съдальни, TAACT -x- ДЖьньсь днгелн съ YMOKEKHI BE коуп® радоують CA OEbijibMb ECCEMIICMb ; HERO H ZEMMA CEZThAO Mi- KOVIETŁ (AMATŁ TH, CEATE. H wm rpsumnunu npu- MEAbHO TH ELIHICHE: NOMOMI CIA KB ENIĄBIJE O NACH, NZ’ BLCAKOM MANACTH HZEARHTH WEI EHIHNMLIXE 8 HEKHANMBHXE крагъ, YHTOYIIINXE MPECEEThAOYIO HAMATb TEOIO. Konjxaks. raxacs «д. CH aun ANTCABCK' pZCTOM, влажене, насла- BAK CIA GOIKECTEDNEIA H HENZPEYLHBNTIA JORPOTH, u OTTOVAOY BAATONATHNEIA Дары HOYBQNÜA YIOACCT, KhCEMB NPHTEKMOIPHHME ктрою MOAT THO CEA- THN HCTAYMIGIH (BADGAME AXADOEANHIC. TPhCBETBAAMH ZAPIAMH прескттьло оукрашенъ "ive CEAHbiA COVIPHMME KB EBAAXE Eheim, Кахе- CAAKE NPEJIHEBNE, PAZAPTIAM CHEAZANKIA Беспракьды I RONEZUH BLCAKK OTEIONHIIH ZOKOVIIHHME ESPOO TA UA nOMONIb H RIOEBENIO NOWYNHME EbCEYbCTb- нок тн оусъпеннк. lpnAzTC BbCH кърьнин, NIMATK преуюдьно\ доххокьно прлудьноуныъ Хрнстока слоужнтеля Ка- хеслака AbHbCb, OCTAEXb RO ZCHbNO CAOVHTEADCTEO TbAtUbHO, NCECChHOIC IJCADbCTEO MPHIANE сть, в къ povit EMAYHIbHH HOTECEATOVIO CHOIO XOVIUIO AbHbCh прждалъ сесть, прослдвлам Господл, оуднклышааго "AMAT (го. Аювъвню кедомъ кышьналго ZOBANNE, BE Ijbp- къвь Хрьстокоу ндаАлше, пръБлажене, оу нем же UpHATE HRHbijb IbCADbCHTIÁ, HCTbYEHbNHIH H NE пру- HAOVIIb, HMbiRC охдрн CA IAKO CEANDIJE, ZANAJOY H съкерьн'ынмъ странлмЪ CHETbVH Z1pÀ HCROVCTIIET YIOJECE, HOIONIHHM'E NAMATH TH NPEXEAALNOY, CRATE Кахеславе, пепобъднме. V týž den (28. září) svatého mučeníka Václava. Sedálna, hlas 4. Dnes andělé s lidmi zároveň se radují spo- lečným veselím; nebe i země jasně slavi památku tvou, svatý. I my hříšní snažně tě vzýváme: pros za nás Hospodina, aby všelikého úskoku vido- mých i nevidomých nepřátel zbavil nás, cticí pře- světlou: památku tvou. Kondak, hlas 1. S kůry andělskými stoje (před Bohem), bla- žený, kocháš se božskou a nevýslovnou dobrotou, a odtud blahodatné dary zázrakův počerpnuv, všem utikajicim se s virou pod tvou svatyni udéluje$ dary uzdraveni. Přesvětlými paprsky přejasně ozdoben více než slunce, jsoucím v bědách jsi vzešel, Václave přeslavný, rozřešuje svázaná bezpráví a nemoci všeliké odhániš s důvěrou tebe na pomoc vzýva- jicim a s láskou opěvujícím přečestné tvé sko- nání. Pojďte všichni věrní (věřící), duchovně slav- me dnes pfeslavnou památku Kristova ctitele Václava, neb opustiv službu pozemskou, pomíjce- jicí, nebeské království přijal, a do rukou Hospo- dinových přesvatou svou duši dnes odevzdal, ve- lebě Hospodina, oslavivšího jeho památku. Veden láskou vyššího povolání, šel jsi do chrámu Kristova, přeblažený, u něhož jsi přijal korunu královskou, neporušitelnou, nepomiíjející, jizto jsi se ozáril jako slunce na západě i v sever- ních krajinách, světlé paprsky zázrakův vypustiv opěvujícím přechvalnou tvou památku, svatý Vá- clave, nepiemozitelny. 

Strana 137
KANON SV. Hpoxutiiens nptynetne кръке Tu, Кахесллке прихклльне, цьркъкь Хрьстокоу OVKPACH MKO YLCAPL- скою KATPANNYEIQ, VELO ME OVKPAMKLINN CM EbCA CTM CHZTAKAIETh HI MKR, NpRCKAUPENOVIO TH NA- мать CHZThAQ HOXZARHONATH M HTphlO RAW OATTCAIO U TKOPhIJIO KbCEXT BRUNTU: CAXKA TN, XphCTE, OVAH- HABHIOVOUHOY HAMATb TH CHATAATO CH. [Wo BEAURA NOMONIKANKA COVYIHNLL KL RRAUANT, CLULUTME CH, HhCH A3 HRCNKAMIM'A, Ако HONTE AMR BAMOJSTU OTR CHACA XpbcCTA: RTARHTIA HZEA- KAATH но WEYANOWTAA OVTRIUNTH ll RONSZHH KLCAKH WIJRAATH ZOKOVAJNINUT KRPOlO HI WOMONNJIK H MOE'BEIIO ткормриниъ прхуюдьное IEFO NPAZALHACTEO. Kınonk PRACH -F- NECH SA. AnkovnMT KTpbHHH pAXOCTbHO, CETTbAAHMH AOV- wins whcuomae Cnuici NA DAMATb NPRYIOALHOV Npocroua cxovanTena Havecaiua AbHhcb. Кллдыхьнамъ страстьмЪ, слакьне, оуподоБн са, MO APNA HENOPOYLNO, BEC NPAKLAM OVKHKAKEM, TAHL CH ANKM MOVYEHNKL, KOPFORAAMEHE, NINE KE- ceu cm. Къто HcHOHTZCTh TUO YIOXCCA, CNABLNE, AAC TKOPNUM Eh MUR Бещисла, кынноу BO EbCEMT KEPMILINME OEHAO JAIEWK MJ BACH HK. lzcus .r- Мовъкию — христокою присно — DAXiHZAICM'b къ HbDREHH CKATRH, HAC RE, NPRRAAMENE, KLZHPAM, MAKO ATNbIJb HEZAOBNKT NMENPAKRABHAITO TH OVELIENNA. KpTKbIO TN MPRCERTHAON Цвркы тком оукрашь- UN CH, CKÊTLATS NOVYA NCHOYIHIAIETL YIOXECh 1010- UNE MAMATL TH BLCECAAKbHE. Zapaun — TpOUIJbHAMH — HZHAXAA NpOCKKYILEM H XphCTOV MACABALNHKE, MORNOXOGLHE, E'HCTb, Юго ME моли посълати миръ AOVHIAM'E NAWUMT. . A . Клагоджтьно UZWAAJĄ KL KEPR YUCTR KLCHK- ткаъ, унстынын сн трохды MOKLEHIO KANAMYR 10- CABAOKA H HAXE/KEIO IEFO AbCTHHATO крага посрдмн. Скътьлоствю CHAM, CKATE Bavecuare, rptxu OUPAYENA COVHIA NpOCKATU TKOHMH MOMITEAMH, Ch MIKU. MOVYCHUKE UMEJH JLPZNOKEHNIE ZA HACK MO- Анти CIA, Мехи CKATE, HEMOBRANMO — крагд EbCEAOVRANAATO MCYCMb TbODTHHIA CRCERVR KECH; TEM W KEULYK NPHATL UZAPOYKEI кьседьржитела. Пъснь CLCEREUEMT, VÁCLA VU. 131 Prolitím přečisté krve tvé, Václave přechval- ný, cirkev Kristovu jsi ozdobil jako královským nachem, jimZto ona se ozdobivsi všecky krajiny svolává k slavnosti, aby přesvatou tvou památku etné slavili a k blahodárci a tvůrci všech věrně úpěli : sláva tobě, Kriste, jenž jsi oslavil památku svého svatého. Jako velikého pomocníka postavených v úzko- stech chvalme (ho) všichni, sšedše se (shromáždě- ni), nebo přijal dar milosti od spasitele Krista : ubohým pomáhati a zarmoucené těšiti a nemoci všelijaké hojiti vzývajícím (jej) s důvěrou na po- moc a s láskou konajícím překrásnou jeho sla- vnost. Kanon, hlas 3, píseň 1. Jásejme věrní radostně, veselou duši slavice spasitele na překrásnou památku Kristova ctitele Václava dnes. Mukám Hospodinovým, slavný, jsi se připo- dobil, jako beránek bezůhonný bez soudu zavra- žděn, pročež s kůry mučenikův, blažený, nyni se veseliš. Kdo vypoví tvé divy, slavný, jež činiš na světě bez počtu, neb vždy všem věrným hojně dá- váš uzdravení. Píseň 3. Láskou Kristovou stále rozněcován v cirkvi svaté, kdež, přeblažený, jako beránek krotký jsi uzřel nespravedlivé své zavraždění. Krví tvou přesvětlou chrám tvůj ozdobiv se, jasné paprsky zázrakův vypouští opěvujícím pa- mátku tvou, přeslavný. Paprsky Trojice z mlädi se osvitiv, byl jsi Kristův následovník, předůstojný, jehož prosiz, aby seslal pokoj dušem našim. Pisei 4. Z mládí cnostně v čisté víře vychován, čistý- mi skutky jsi s láskou Pána následoval a nadějí v ného jsi lstivého vraha zahanbil. Světlostí záře, svatý Václave, (nás) hříchy omráčené osvěť svými přímluvami, s kůry mučedl- niküv maje pristup za nás prositi. Meći posekin, svaty, nepfemoZitelné jsi vra- ha přelstivého posekal mečem trpělivosti ; pročež jsi též korunu přijal z ruky Hospodinovy. 31 

Strana 138
KANON SV. Песнь -е- Твонмн страстьми, прехкальне, неволъуньноую WWZNb EBCHHHATER, ckaTe Bavecange, n стражющинныъ BbCEM'b ABH CIA ZACTOVDAECNHIC, HÀ DOMONIb кърьно TA ZOEOVIIHHM'S. Плхе сълныца, Блажене, NPOCERTH CRBEPA в Юга H ZAMANA MNORCERTAMIHMH ZAPAMH YIOXECh TH; TRMb H NACH OZAPH, CEATE, DAMATb TH DpAZAbHOVIONIA. Covynuus BL ERAANT HOMOYLNHKR EHCTh, UH- HIHHM'E HEQMACHHIC, MEYANBWHIHME OYTEXA; TEMA NO CBMbPTH, CEATE, BhCA MZEABAAIEMH ERPhHO TA Z0- KOVIJINA HA NOMOYIL. Песнь .s. inTnie vucro nogienniems CHTAMABT, Кахеславе HptAHEbHe, н ангеломъ COVFPAÆANNNE MEH CH, CE инмн же моли о сплсенин доушь UJWANE. KenAmCHHIC ZEMAHO OCTAEHER EpEMENLNO H цьсдрьско оукрашенню прнатЪ пт’ Божни AECHHIJA EAAĄMYŁNA HO ThARHbNTINMH — DOTEOVAOVIJAIÁA | AKO MOVADE CETAMA, Поннмн похкаленне HZ — OEAMbHOY OVCTLHOY, скате, не могоуща MOXBANEHHA TH AOCTOHHA HCIIAC- CTH, H MOAH MHAOCTHBANTO BOFA AAPOKATH HAMEL BE- AHI0 MHNOCTb. Песнь -Z- Стлрын z*10XtH, ZAEHAA TH CEAHICHOVOVMOV WHTHIO, HAOVYAICTE HA OVGŁIEUNIE TH ECZEOVHbHAATO TH CBEOPA; TH ME YHCTOIO CRERCTHIO NE MBAYLNO ткорьую сн BEMNANE: RAATOCAOEACNE Богъ (OTŁIJh нашихъ). Кесело ликують Прагъ Abubch, nptcAAEbNEIH TH FPAĄK, MOYNTAM NAMATH TH HW YIOJECH TH OZAPAR скжтьло BhCA страны, CHZMEAIETH ELDHTH: EMTO- сло(кленъ Богъ OThIJh HAWX). Macri npzAovkABAATO AptEAC HCYDbEACHA E'HCTb ZCMAA RpATOOVEHHCTELNOIO pOVEOIO; HW'HHT Же кръ- KHIO OKPONAŁUJUCH GAATOGYXANNIA AbTKOV XpHCTOEH принашають къянющин : слагослок(ленъ Богъ). Пкснь -n. Кеселни довротамн, прслакьне, пахе сълныуд Eh ZEMAN Боюмьсув, GAATOĄSTŁNTJMH ZApAMH CŁETI- WE оскащенъ, прекъхнашая Христа къ UTtKH EbCA. VÁCLAVU. Píseň 5. Tvým utrpením, přechvalný, jsi přijal bez- bolný (věčný) život, svatý Václave, a trpícím všem, na pomoc tě věrně vzyvajicim jsi se zje- vil co útočiště. Jasněji než slunce, blažený, jsi osvitil sever i jih i západ přesvětlými paprsky svých diviv; pročež i nás ozař, svatý, slavící tvou památku. Jsoucim v bidach byl jsi pomocník, chudým pokrm, zarmoucenym útěcha; pročež po smrti, svatý, všecky zbavuješ (zlého), věrně tě vzývající na pomoc. Píseň 6. Život čistý postěním dosáhnuv, Václave pře- slavný, spoluobčan andělův jsi se stal, s nimiž pros za spasení duší našich. Knižectví pozemské a časné opustiv, krá- lovskou ozdobu jsi přijal z boží pravice Hospo- dinovy a za pomijejici jsi jako moudry dosáhl věčné. Přijmi pochvalu z nehodných rtův, svatý, ne- mohoucích ti pochvaly důstojné vysloviti, a pros milostivého boha, aby nám daroval velikou (svou) milost. Píseň 7. Starý zlosyn, závidě tvému posvátnému ži- votu, nabádá k zavraždění tvému nesmyslný tvůj sbor (průvod?); ty pak s čistým svědomím hla- sité k tvůrci svému si volal: Blahoslaven Büh otcův našich. Vesele jásá Praha dnes, přeslavné tvé město, slavíc tvou památku a divy tvymi záříc jasně, všecky krajiny svolává, aby zvolaly : Blahoslaven Bůh otcův našich. Lsti přezlého (ďábla) dávno zbrocena byla země bratrovražednou rukou; nyní pak krví (tvou) skropena libovonnou obéf Kristu přináší, upéjic: Blahoslaven Büh atd. Piseñ 8. Dobrotami veselí, přeslavný, nad slunce v ze- mi éeské . . (a) blahodárnými paprsky s výše osvi- cen (jsi), velebě Krista po všecky věky. 

Strana 139
KANON SV. Tzxo TKOIE CKATOIE, EAAMEHE, npuuws, [pars AbNHbCh, HÓEXHAALUTIU TH PARK H предикьнам YIO- ACCA MHpOEN DpOELZETIIMCTb, DptHLZHAUIMA Хрьста къ как. Кротостню оукрашенъ, прждикьне, в рххоумъмь EMATOKRObA NPOCKRIIh CIA, THOINIJU NPECKATEN MEH CA къ нстипоу пропокъдьникъ, прекъунашам Христа Eh RRKUH. Uncnue -+- Келин BAXFOARTN CRNOXORN CA, CAAKbNE, н про- CHRTH KhCIO KhCENEHOVIO, WIRNEHNIA KbCEMB ORHAO NOJJEJA. lpunut, cRATC, pAAOCTb AHrCAbCKOY H DptcTOM ZHMUTEMO CKOIENOV, O HACb MOMONH CA, TERE KEAN YAOI. llphuus WHNE GANKEWMH nokOH, HE NPECTAN MONA CA, MPRCAIKKHE, CKATRMA EANKENRCTER (UplYJ стнтн са къынноу та келнулющиниЪ. Скътильна. Or. ZEMANA NPHCTOVHHED KB HAAX HIS, BAXMENE Кахеслаке, WpuAM HUR JOVXOKŁHO HO NPHORTH MH- AOCTHIO NOWIPUNRT дьньсЬ YHCThHOK TH H"pYAZAbHh- CTKO. VÁCLAVU. 139 Tělo tvé svaté, blažený, přijavši dnes Praha, přechvalné tvé město, předivné zázraky světu hlásá, velebie Krista na věky. Tichosti ozdoben, předivný, a rozumem pra- vé víry se osvítiv, nejsvětější Trojice jsi se stal opravdu hlasatelem, velebě Krista na věky. Piseň 9. Veliké milosti jsi dosáhl, slavný, a osvitil jsi vesmír, uzdravení všem hojně uděluje. Přijav, svatý, radost andělskou a stoje před tvůrcem svým, přimluv se za nàs, tebe chvälici. Přijav nyní blažený pokoj, nepřestaň prositi (za nás), přeslavný, abychom se stali účastní sva- tého blaženství, stále tě chválice. Světilna. Od země přistoupiv k Hospodinu, blažený Václave, přijď nyní duchovně a navštiv milosti (svou nás), opěvující dnes ctný tvůj svátek. 

Strana 140
v. UTRPENÍ SY. LIDMILY. XVII Kal. Octobris. Passio sanctae Liudmilae martyris. Mater beati Wenzlai guosdam proceres suos, filios iniquitatis, Tunnam et Gomonem loquor, ualida cum manu ad perdendam socrum suam Tetinis direxit. Prescia uero Christi famula Liud- mila futurorum accersiens presbiterum suum no- mine Paulum, monuit eum sacra missarum so- lempnia modulari Confessionemque suam ante scrutatoris cordium oculos effundens benignissime conscia iam de percipiendis beneficüs altissimi armis fidei se ipsam totam muniens orationi pro- cumbens deo preces effudit, quo eius spiritum, quem ipse creauerat, in pace dignaretur susci- pere. Celebritate dehinc missarum peracta domi- niei corporis et sanguinis participatione se mu- niens psalmodiam indefessa mente concinere stu- duit. Vespere autem facto supra notati tyranni domum illius agressi ualuas disrumpentes, relin- quentes socios forinsecus armatos frameis cly- peisque statuunt, ipsi autem capitanei homicidae Tunna Gomonque paucis secum assumptis cubi- culi, quo dei famula incumbebat, ostium dis- rumpentes ingrediuntur bachantes. Quibus beata Liudmila humili sub voce: que nam uos, inquit, repentina insania agitat? Et non erubescitis ne- que mente pertractatis quemadmodum egomet uos ceu filios proprios educaui, auro, argentoque vestibusque insignibus ditaui? Verum si qua in uobis mea iniquitas inest, michi intimate queso. At ili furentes saxis rigidiores, aures ad hoc obdurantes non ueriti sunt manus proprias in eam inicere, lectoque extractam terretenus pro- Dne 15 záii'), Utrpeni sv. Lidmily mucedlnice. Matka bl. Václava vyslala s ozbrojenou mocí na Tetín některé z velmožů svých, syny to ne- pravosti, jmenovitě Tumana a Kovana ?), aby utra- tili tehyni jeji. Služebnice pak Kristova: Lidmila předvídajíc, co se stane, dala zavolati kněze svého jmenem Pavla, a žádala jej, aby sloužil mši sva- tou. Vykonavši pak zpověd svou před tváří zpy- tatele srdci a majic již předtuchu dobrodiní, jež od boha svrchovaného přijíti měla, opásala se ce- lou zbraní víry a dlela na modlitbách, prosíc boha, aby v pokoji ráčil přijmouti její duši, již byl stvořil. Potom po skončení slavnosti mše svaté, když se byla posilnila přijetím těla a krve páně, zpívala neunavné žalmy. Když pak se setmělo, udeřili vrahové výše jmenovaní na její dům, vypáčili vrata a nechali venku státi společníky své oštěpy a štíty ozbrojené, přední však vražedníci Tuman a Ko- van vzavše s sebou jen málo pomocníkúv, vyra- zili dveře ložnice, kde služebnice boží odpočí- vala, a vztekle tam se vedrali. K nim bl. Lidmila pravila: Jaká to zbésilost se náhle do vás dala? À nerdite se a zapomináte, Ze jsem vás jako vlast- ní syny vychovala, zlatem a stříbrem a skvostnými rouchy obohatila? A jestli že jsem vám něčím ubli- žila, prosím, oznamte mi to. Ale zběsilci ti tvrdší nežli skály zavřevše před slovy těmi uši, nebáli se sáhnouti na ni vlastníma: rukama, a vytáhše ji z lože uvrhli ji na zem. Jim pravila ona: Nechte maličko setrvati mě na modlitbě. A když tak uči- nili, modlila se s rozpjatýma rukama k bohu. Po- tom řekla: Jestliže jste přišli, abyste mě utratili, 1) Památka utrpení svaté Lidmily slavívala se až do 13 století dne 15 a ne jako nyní dne 16 září. Viz o tom Dobrovského: Kritische Versuche 1l Ludmila u. Drahowir. Prag, 1807. — ?) Srov. pojednání: Vrohové sv. Lidmily od Jos. Jirečka v Pamálkách archaeologických a místopisných, dílu V. str. 331. 

Strana 141
UTRPENÍ iecerunt. Quibus ila: paulisper, inquit, orationi me incumbere sinite. Quibus concedentibus ex- pansis orauit ad dominum manibus. Post haec in- quit: mei interitus causa si aduentastis, obsecro mucrone auferte caput. Exemplo martyrum san- guinem fundendo testimonium Christo perhibere gestiens, ac palmam martyrii cum ipsis sine fine percipere optans, quam etiam eam promeruisse non dubitamus, quoniam sacra testante scriptura iustus, quacunque morte preocupatus fuerit, in refrigerio erit anima eius. Funesti ergo carnifices preces eius verbaque spernentes, fune gutturi eius inmisso suffocatione uitam illi abstulerunt presentem ; uictura in euum cum eo, quem sem- per dilexit, Jesu Christo domino. Suscepit autem martyrium felix deoque deuota famula septima sabbati die XVII Kal. Octobris, prima vigilia noctis. Clerus uero eius cunctus uniuersique uernaculi utriusque sexus pastore perempto in diuersa sparsi diuersis in latibulis latitantes uitam presentem sibimet conseruauere, post haec recedentibus crudelissimis carnificibus ad fune- ris eius officium cum magno metu et ululatu conuenientes, honestissimeque cuncta, que ad se- pulturam fore cernebantur peragentes terre gle- bam eius sanctissimam commendauerunt. Cruentissimi uero carnifices spoliis direptis ad propriam dominam regressi gaudium illi per- maximum intulerunt de nece innocentis, estiman- tes se in aeternum locupletari atque in aeternum uicturos, quibus atrocia et inextinguibilia ge- liennae ignis supplicia parata mox inerat. Prefata autem domina perfidorum usurpans suppelleetilem socrus suae cunctam cum antedictis tyrannis reg- nare cepit, ditans eos propinquosque eorum ac familiam opibus eximiis auri argentique, uesteque preciosa inestimabili, regnaueruntque in tota prouincia Boemiorum uelut magnifici duces, sed non ex deo. Quibus opipare uiuentibus atque inestimabiliter gaudentibüs, letantibusque ultio iusta diuinae uindicte inprouise subsequitur im- pios, qui tam grande tamque crudele piaculum non horruerunt patrare, quo manus suas inho- nestissimas in preclarissimam dei famulam mo- uerent absque causa. Namque patre suo prin- cipe discordiarum diabolo exagitante coevos coe- taneosque ceperunt contemptui habere omnes. Qua de re excreuit dissensio odiumque perma- SV. LIDMILY. 141 zapfísahám vás, setnéte mi mecem hlavu. Chtélat jako muéedlniei prolitim krve svědectví vydati Kristu, přejíc sobě dosáhnouti s nimi věčné palmy mučedlnictví, již si, jak nepochybujeme, i ona také zasloužila; neb svaté písmo dí, že v blaže- nosti bude duše spravedlivého, ať on byl stižen jakoukoli smrtí. A ukrutni katané nedbajice je- jich proseb a slov vrhli ji na krk provaz a od- ňali ji urdousením život vezdejší ; ale ona bude žiti věčně s pánem Ježíšem Kristem, jejž: byla milovala. Mučedlnictví toto podstoupila šťastná a bohu oddaná služebnice v sobotu dne 15 září o prvním bdění nočním. Všecko duchovenstvo její a všichni služeb- nici obojiho pohlaví rozutíkali se, když jim pa- stýř byl usmrcen, na všecky strany, a skryvajice se ve všelikých úkrytech uchránili si život časný. Potom pak když ukrutní katané se vzdálili, se- šli se s velkou bázní a s kvílením k pochování jí, a vykonavše nejuctivěji, cokoli k pohřbu zdálo se býti potřebným, svěřili zemi přesvaté tělo jeji. A ukrutní vražednici o loupež se rozdělivše vrátili se k své velitelce a spüsobili ji zavrazdé- ním nevinné nevýslovnou radost. Domnivali se, že na věčné se časy obohatili a že věčně budon Ziti ; ale kruté a neuhasiteiné muky pekelného olné čekaly záhy na ně. Řečená však velitelkyné ne- šlechetníků těch osvojila si všecky svrchky tehyné své a počala panovati s vrahy dříve jmenova- nými, obohacujíc je a příbuzné a rodiny jejich množstvím zlata a stříbra a drahoceným rouchem, a vládli v celé zemi české jako vznešená knižata, avšak ne z boha. A když takto nádherně Zili a neskonale se těšili a radovali, zastihla 7 nena- dání spravedlivá insta boží nešlechetniky, kteří se nezhrozili spáchati takový zločin a sáhnouti bez příčiny hříšnýma rukama svýma na slavnou služebnici boží. Nebo z ponuknutí otce svého, kni- žete to nesvornosti, ďábla, počali opovrhovati vše- mi souvrstníky a současníky svými. A z toho zrostla nesvornost a zášť nesmírná mezi samými dotčenými vladaři, totiž mezi Tumanem a Ko- vanem, a mezi velitelkou jejich, tak že veškeré 

Strana 142
142 ximum inter ipsos primarios supranotatos, Tun- nam uidelicet Gomonemgue, dominamgue ipso- rum, ita ut omnis cogitatus, sermogue domine de interitu eorum die noctuque uersaretur. Quod cernens memoratus Tunna tyrannus irruente in se pauore terribili cum cunctis sibimet affinitate iunctis ex eadem prouincia labens fuga omnibus exosus, uagus, profugusque huc illucque uersa- tus est, nemoque ex stirpe illus progenitus in propria ulterius reditum habuit. Gomon autem cum fuge latibulum cum suo germano quereret, conprehensus atque sinodali sententia addictus cum fratre uitam presentem pariter et futuram amisit. At uero domina eorum cernens eos fu- gientes omnem uenenosi pectoris furorem in posteros eorum diffundens universos a maiore eorum usque ad minimum una die unaque sen- tentia perdidit. Hocque primum signum sanctae Liudmile claruit, dum dei disponente prouiden- tia ex interfectoribus eius nullus superfuit: alii de propriis habitaculis secedentes et in diuersa fugientes, cunctisque exosi diuina ultione tacti exalauerunt spiritum uitae, paruuli eorum im- piissima morte defuncti quam plures uero capite gladio plexi sunt. Et impletus est sermo domi- nicus, quem in euangelio infit: Omnes, qui ac- ceperint gladium, gladio peribunt. Iisdem uero diebus ad tumulum beatissime et sepe meniorandae uenerabilis matronae Liud- milae ac martyris diuina cooperante gratia uir- tutum merita patuerunt. Nam ex eiusdem mo- numento tanta fragrantia miri ac suauissimi odo- ris emanuit, que cunctorum aromatum florum- que odoramenta euinceret. Complures etiam cereos lampadesque lumine flagitantes divino in- tempestae noctis silentio terque quaterque hau- serunt oculorum acie. Que cuncta dominam inter- fectricem eius uidelicet minime latuerunt. Quibus cognitis timore nimio prostrata, quid sibi agen- dum foret ignorabat. Tandem rursus venenosum instaurans consilium apparitores suos Tetinis mi- sit, quo venerabile corpus tumulatum iacebat, in mandatis iubens, quo domum beatae Liudmile super tumulum ipsius statuerent in modum basi- licae, aptans ei nomen in honore beati Michaelis archangeli, quo si deinceps inibi claruisset sig- num aliquod, non meritis beatae martyris, uerum sanctorum, quorum pignora inibi detinerentur, UTRPENÍ SV. LIDMILY. myšlení a řeči její dnem i nocí mířily k záhubě jejich. To když zpozoroval dotčený ukrutník Tu- man, dostal takový strach, že se dal na útěk ze země s celým svým příbuzenstvem, a ode všech nenáviděn toulal se a utíkal sem a tam, a nikdo z jeho rodu nevrátil se již více do otčiny své. Kovan však když s bratrem svým útěkem se zachrániti hleděl, byl chycen a sně- movním nálezem i s bratrem odsouzen a přišel o život jak vezdejší tak i věčný. A když veli- telkyně jejich se dověděla o jejich útěku, vy- lila si veškerou zášť jedovatých svých ňader na jejich potomcích a zničila je všecky od nejstar- šiho až do nejmladšího jedním dnem a jedním rozkazem. A tak bylo toto prvním znamením oslavy a svatosti svaté Lidmily, když z dopu- štění prozřetelnosti božské nikdo z vrahů jejích nezůstal nestihnut: někteří opustivše domov svůj a rozutíkavše se na všecky strany, jsouce všude nenávidéni a pak zastižení mstou boží vypustili svého ducha; děti jejich zhynuly nejbidnější smrtí, a mnoho jich přišlo mečem o hlavu. A tak se naplnila slova páně, která jsou v písmě sva- tém: Všichni, kdož tasí meč, zahynou i mečem. A při hrobě blahoslavené a častého připama- tování a zbožňování hodné paní a mučedlnice Lidmily oslavovány byly a zjevnymi se staly ctnosti a zásluhy jeji. Neb z něho vycházel ta- kový výpach neobyčejné a velepříjemné vůně, že překonával vůni každého koření a všech květin. Také množství světel záříicích v tichu nočním kmitávalo se třikrát i čtyrykrát před očima. A to vše nezůstalo tajno vladařky, jež ji zavražditi kázala, která poznavši to, nekone- čnou bázní byla stísněna nevědouc, coby činiti měla. Konečně ujala se v ní zase jedovatá my- šlenka, i poslala služebníky své do Tetína, kde svaté tělo pohřbeno bylo, a rozkázala jim, aby dům blahoslavené Lidmily proměnili v kostel, jejž zasvětila na jmeno a čest sv. Michala Arch- anděla, aby lid nepřičítal zázraky, kdyby se tam ještě i pak nějaký stal, zásluhám blahosla- vené mučedlnice, ale zásluhám svatých, jejichž zůstatky se tam uschovávají. Ale není moudrosti, není chytrosti, není rady proti bohu. Boží moc 

Strana 143
UTRPENÍ SV. LIDMILY. 143 deputaretur. Sed non est sapientia, non est pru- dentia, non est consilium contra dominum. Pre- ualuit diuina uirtus in miraculis et nichil profuit inuidiosa malicia interfectricis illius, quae marty- ris sanctae Liudmilae obscurare merita et Chri- sti contegere nitebatur miracula. Pro his omni- bus uictricem manum eius laudemus, qui semper triumphat in sanctis suis, qui est laudabilis et gloriosus in secula, qui in trinitate perfecta uiuit et regnat deus per omnia secula seculorum. Amen. jevila se v zázracích, a nic nebyla platna zá- vistivá zlomyslnost této vražedlnice, která chtěla zastíniti zásluhy mučedlnice sv. Lidmily a uta- jiti zázraky Kristovy. A za to vše chvalme ví- těznou ruku toho, jenž oslaven bývá ve svých svatých, jemuž sluší chvála a velebení na věky, který v nerozdílné Trojici žije a kraluje bůh na věky věkův. Amen.

Strana 144
VI. ŽIVOT SV. Fuit in proyincia Boemorum quidam comes nomine Boriwoy, paganico adhuc more vivens, et accepit uxorem de alia provincia, filiam Zla- uibori comitis, nomine Ludmillam, quae dum esset juvencula, idolis immolabat et ad eorum culturam libentius confluebat. Cumque moraren- tur ambo simul divino nutu comiuncti, sacri baptismatis lavacrum una cum plebe sibi sub- jecta perceperunt. Nati sunt eis tres filii et tres filiae, et omne regnum eorum a die, quo bap- tismi gratiam perceperunt, amplius crescebat. Boriwoy namque princeps expletis XXXVI annis de hoc seculo migravit, cujus in regnum filius ejus primogenitus nomine Spitigneus successit, qui congregans sacerdotes et clericos coepit esse in fide devotus, expletisque XL vitae suae annis de hac luce migravit, post cujus obitum frater ejus Wratizlaus regni gubernacula suscepit. Quo- rum mater Ludmilla gloriosa matrona cotidie lacrimis amariter deplorabat, quod antea cultrix idolorum fuerat, quod ipsum in bonum usum mutavit. Nam erat mater pauperum, pes clau- dorum, oculus coecorum, orphanorum ac vidua- rum pia consolatrix. Cum vero predictus prin- ceps Wratizlaus expletis XXX et tribus vitae suae annis de hujus seculi angustiis migrasset, filiusque ejus s. Wenceslaus adhuc puer princi- patum et regnum patris sul accepisset, mater vero pueri nomine Dragomir in viduitate per- mansit. Tunc humani generis inimicus invidens, quod religiosa dei famula Ludmilla tot vigori- bus polleret, consilium egit principis mater cum consiliariis suis iniquis et exosam coepit habere socrum suam Ludmillam. Dicebat enim: Ut quid mihi haec quasi domina? Perdam eam et heres ero omnis substantiae ejus, ac cum libertate regnabo; erat enim filius ejus Wencezlaus adhuc LIDMIL Y. V zemi Čechů byl kníže jmenem Bořivoj, který ještě žil v pohanství a manželku si vzal ze země jiné, dceru Slavibora knižete jmenem Lid- milu, která v mládí svém modlám obětovala a ráda pfieházela tam, kde se jim úcta: dála. Když pak řízením božím spojení oba spolu žili, přijali koupel křtu svatého i s lidem jim podda- ným. Narodili se jim tři synové a tři dcery, a říše jejich šířila se od toho dne, jak přijali: milost křtu svatého. A kniže Bořivoj dosáhnuv věku svého 36 let odebral se z tohoto světa, jehož ve vládě následoval prvorozený syn jeho jmenem Spitihněv, který kněze a duchovní kolem sebe shromáždil a byl víře oddaný a došed věku své- ho let čtyrydceti zemřel. Po jeho smrti bratr jeho Vratislav vlády se ujal. A matka jejich Lidmila, velebná to paní, oplakávala denně hořce, že dříve byla etitelkyní model; ale to na stranu dobrou se obrátilo.. Neb byla matkou chudých, podporou chromých, očima slepých, zbožnou utěšitelkyní sirotků a vdov. Když však řečený kníže Vrati- slav v 33 roku stáří svého strasti světa tohoto opustil, a syn jeho sv. Václav jsa ještě mládene- ček knižectví a panováni po otei svém obdržel, zůstala jeho matka jmenem Drahomíra vdovou. Tu nepřítel pokolení lidského měl zášti na to, že služebnice boží tolika etnostmi slynula, a matka knížete uradila se se zlými rádci svými a začala nenávidčti tehyní svou Lidmilu. I pravila: proč pak má mi býti ona jako paní? Zničím ji a budu dědičkou vší její inoci a svobodně budu vládnounti; neb syn její Václav byl ještě mlád. Když pak cti- hodná a pokorná služebnice boží Lidmila úmysl ten poznala, řekla své snaše: Nechci vládnouti a pražádného podílu moci tvé miti, ale prosim, abys mi dovolila svobodně bohu sloužiti, až se skončí dmové moji. Tak pravila sv. Lidmila 

Strana 145
ŽIVOT SV. LIDMILY. juvenis. Tunc honorabilis et devota dei famula Ludmilla, ut cognouit tale consilium, dixit ad nurum suam: ego regnare nolo, neque ullam potestatis tue portiunculam habere volo, sed rogo, ut concedas mihi libera mente deo ser- vire, usque dum finiantur dies mei. Haec dicens s. Ludmilla discessit a civitate Praga et venit in quoddam castellum, quod Tetyn nominatur. Ibi vero praescia futuri martyrii ad sacrum stu- dium firmiter se totam corroboravit et bona supra memorata famula dei magis magisque in pauperes faciens desiderium non explevit. Qua discedente mater novelli principis facto consilio cum scelestis, misit eos, ut eam perderent, qui assumentes secum exercitum magnum perrexe- runt in castellum Tetyn. Tunc s. Ludmilla prae- scia futurorum vocans ad se quendam religio- sum presbiterum nomine Paulum admonuit eum, ut sacra missarum solempnia celebraret. Qui- bus finitis ante conspectum summi judicis suam confessionem benigne effudit ac perceptione do- minici corporis et sanguinis se munivit, et con- scia mortis sue coepit armis se induere et in oratione persistere, ut animam bonis operibus ornatam suo creatori commendaret. Vespere autem facto supra dicti tyranni currentes ad domum ejus dirrumpunt portas et accurrentes ad ostium domus, in qua erat dei famula, effrin- gunt januam et introeunt. Quibus illa dixit: Quid fratres? quid tanto furore venitis? Nonne ego nutrivi vos ut filios? Aurum meum et ar- gentum ac vestes, quas habui, pretiosas dedi vobis, et si quam culpam unquam vobis intuli, dicite mihi. Illi autem verbis pacificis contemtis traxerunt eam de lecto ejus et projecerunt in pavimento, que flens dixit eis: Obsecro vos fra- tres, decollate me. Haec enim dicebat, ut per effusionem sanguinis coronam martyrii percipere mereretur. Illi autem noluerunt, sed miserunt funem in guttur eius et strangulaverunt eam. Illa autem cum magna fiducia et devotione ex- pletis XL vitae suae annis et uno migravit ad dominum, cui est honor et gloria in secula se- culorum. Amen. 145 a odešla z města Prahy na hrad, jenž se Tetín jmenuje. Předvidajíc však své budoucí utrpení oddala se tam výše dotčená služebnice boží do- cela a snažně svatému rozjímání, a neustávalu konati dobré skutky chudým. A když byla ode- šla, uradila se matka nového knížete s některými nešlechetniky, a vyslala je, aby ji utratili. A ti vzavše velký zástup ozbrojencův s sebou táhli k hradu Tetinu. Tu sv. Lidmila predvidajie, co se stane, dala zavolati k sobě jednoho zbožného kněze jmenem Pavla, žádajíc ho, aby sloužil mši svatou. A když tato skončena byla, vykonala před tváří nejvyššího soudce zpověď a posilnila se přijetím těla a krve pána Krista, a majic vě- domí o smrti své opásalů se zbraní (zbožnosti) a dlela na modlitbách, aby poručila duši svou dobrými skutky okrášlenou stvořiteli | svému. Když pak se setmělo, hnali se výše řečení zlo- synové k obydlí jejímu, rozbili brány a přiběhše k dveřím domu, v němž dlela služebnice boží, vylomili je a vešli do vnitř. K nim pak ona pra- vila: Co chcete, bratří ? Proč přicházite, tak zbě- sile? Neživila jsem Vás jako syny? Zlato své a stříbro a šaty skvostné, jež jsem měla, dala jsem vám, a jestliže jsem kdy proti vám se čim provinila, rcete mi to. Ale oni nevšimajice si mírných slov jejích vytáhli ji z postele její, uvrhli ji na zem, a ona plačíc pravila k nim: Zapří- sahám vás, bratří, setněte mi hlavu. A to pra- vila, aby vylitím krve měla zásluhu přijítí ko- runu mučedlnickou. Oni však nechtěli (tak uči- niti), ale vrhše provaz na hrdlo její zardousili ji. Ona však s velikou důvěrou a odevzdáním se, naplnivši: let života svého jeden a čtyrydcet, odcbrala se k bohu, jemuž buď čest a chvála na véky véküv. Amen. 32 

Strana 146
VII. GUMPOLDŮV ŽIVOT VÁCLAVA KNÍŽETE ČESKÉHO. Přeložil Frant. J. Zoubek. Incipit prologus Gumpoldi!) Mantuani episcopi. Studiorum igitur genera multiformia varias cuique mortalium ingerere solent ingeniorum curas, quibus id genus racione prestantissimum imaginationis potentia interioris, tum natura, tum etiam industria, res quoquo modo sensibus sub- lectas intellectu discernere, et ad vota humana in usus lucundos gaudet diffingere. Hic namque mente moderatus, spreto caducorum ludicro, superna intendit, ille extructos in altum honores ardenti rerum fugacium siti exaestuans deside- rat; hunc aetas iuvencula contra fas plerumque illicit, illum frigidae senectutis matura longaevitas in mores severos ac salubres coaptat; huic artis bellicae audax prudencia appetibilem laudis gloriam promeretur, illi operum diversorum labor artificiosus desidiam eximit, mentisque naturalem subtilitatem extorquet. Quidam vero litteralis speculacione *) profunditatis infixi, necnon libe- rali ocio per miras eloquiorum venustates per- spicatius dediti, frequentissima reputacione, quo ordine siderum motus ac fixione non mutabili disponantur, quae aut qualis mensura terrenae magnitudinis ambitum, quadam quasi latenti ra- cione, per formulas geometricales ad certam me- tiendi comprelensionem asstringat, quove dictu ?) tota per numerum decurrat summa quantitatis so- liditatisque, aut per quas consonantiarum propor- tiones cantilena temperetur naturalis, vel qua opi- Počíná se předmluva Gumpolda biskupa Mantovského. Snażnosti lidských spůsoby mnohotvárné rozličnou péči mysli každého člověka ukládají, již naše pokolení; rozumem nejvýše vynika- jie, mocí vnitřní obraznosti, i pudem přirozeným i vlastním úsilím věci jakkoli před smysly polo- Zené soudnosti dovede rozeznati a dle přání lid- ského k lahodnému uzívani pretvoriti. Ten zajisté, duchem jsa mírnější, rozkoší křehkých věcí po- hrdaje, k věcem vyšším se nese, onen pak, prahna palčivou Zizni po vécech pomijejicích, po hodno- stech vznešených touží; toho věk mladistvý ne- přirozeně častěji svádí, onoho chladného stáří zralá dlouhověkost k mravům přísným a prospěš- ným přivádí ; tomu smělá důmyslnost ve válečném umění žádoucí chválu a slávu vysluhuje, onomu všelikých děl řemeslné pracování lenivost odejimá a přirozenou bystrost mysli vynucuje. Někteří pak, pohfiżeni jsouce v hloubi vědeckého přemy- &lováni a bavice se slu&né podivnou bystrosti a reci lahodou, a dükladnosti uméni vypátrati neunavné usilují častým vypočítávaním: jakým řádem hvězd pohybování a stání nepohnatelné jest. urovnáno; která a jaká míra objem velikosti zemské obsa- huje a jako tajným počtem skrze formule měřické k jistému měření spojuje ; jakým rčením veškeren souhrn kolikosti a celku číslem probíhá a jakým poměrem souhlasů zpěv přirozený v míru časovou přiveden bývá, neb jakým myšlének obrazem před- ') Kdy v Mantově byl Gumpold biskupem, nedá se dříve určitě zjisliti; nebol v žádném starším seznamu biskupů Mantovských nepřichází toto jmeno mezi biskupy tamními, ale v novější době jest listinami dokázáno, že v Mantově byl skutečně biskupem Gumpold (Gumbaldus), a to za panování císaře Ollona II., mezi lety 967 a 985, v kterých se připomínají biskupové jmena jiného. — *) speculacioni 2. — 3) dicto 2, 

Strana 147
GUMPOLDÚV ŽIVOT VÁCLAVA KNÍŽETE ČESKÉHO. nionum imagine sub veri falsique proposito eo- rumque difficili commixtione tam profunda elo- quentium subrepat disputacio, per artium scrupu- lositates investigare desudant. ") Alii autem studiis incitati carminum, ludo insistentes poetico, ad naeniarum garrulitates alta?) divertunt ingenia. Famam autem veritatis erga dei sanctorum me- moranda gesta, coelesti benignitate mortalium obtutibus toties designatam, incuriae quam exi- ciali neglegentia, fabulis delectati, non pavent subcludere. Nec mirum, si grandia ac philoso- phicas questiones moventia huiusmodi sapientes a simplici composicionum serie transduxerint, cum plures eorum, ardentius inhaerendo gentilium scriptis, non tantum quid in sacris gestis laudi divinae proferendum ac litterarum indiciis in po- steros divulgandum postposuerint, veruni quiequid divinum ac menti devotae mitissimum simpliciter ac sine difficultatis perplexione videtur, penitus id quasi utilitate carens abiecerint. Hac denique fortuna, uti plures existimant, res hominum vol- vente ac sublimium sagacitate rethorum magis altiora spectante, nobis a tanta sapientum ac docta loquacitate admodum seiunctis, brevis tamen seriola subnotacionis, quamvis corrupte prolata, victoriosissimi imperatoris augusti Ottonis secundi sacro iussu rusticitati nostrae imposita, memora- bilis viri nomen gestorumque insignes mentiones paulo post declaratura, sequentis praecedat textus raritatem; quem vero quantum attenuat culpa viciose scribentis, tantum exornat sancti excelsa dignitas, materiae causam operum sacra auctoritate designantis. ?) Explicit prologus. Incipit passio sancti Vencezlavi marlyris. *) l. Avulsa igitur ob insecabilis sacramentum Trinitatis prisco catholicorum idoneoque refragatu pestiferae haereseos sentosa pululatione, vitalis splendor dogmatis irradianti diffusione orbem atra errorum caligine obfuscatum divinitus sere- navit. Sed quia fidei salubris incrementa, quo primum roboris sumpsissent exordium aecclesia- sticij priore theologorum sollertia salutarium 141 klidanim pravdy i nepravdy a nesnadnym smi- šením obou tak důkladná rozprava lidí výmluvných vzrůstá. Jiní pak povzbuzení jsouce studováním básni a hřičkami básnickými se zabývajíce, na švitorné písničky důmysl avtip svůj obracejí. Avšak majice zalíbení v bájích, pro záhubnou netečnost a nedbalost neobávají se utajovati pravdivou po- věst o pamětihodných skutcích svatých božich, ačkoli dobrotivostí nebeskou zrakům smrtelným tolikráte byla ukázána. A není divu, jestliže věci veliké a k rozjimaní filosofickému ponoukajici mudrce takové od prostého spisováni odvádějí, protože většina jich velikou horoucnosti vězíc ve spisech pohanských, ne jen že zanedbává, co by z dějin posvátných pro chválu boží vybráno a pí- smem potomstvu v známost mělo býti uvedeno a rozhlášeno, ano i to, cokoli božské jest a zbožné mysli prostě i beze všech těžkosti a rozpaků nej- lahodnějším se býti vidí, dokonce jako věc ne- užitečnou zamítají. Když konečně takový osud, jak mnozi se doinnivaji, poměry lidské zmítá a dů- vtip vznešených učenců spíše vyššího si všímá, my pak od tak veliké a učené výmluvnosti mu- drců příliš vzdálení jsme, budiž těchto několik málo řádků, jakkoli chybně pronešených, nicméně předesláno neobyčejnosti následujícího sepsání, jež posvátným rozkazem vítězného a osvíceného cisaře Oty II. na nás nespůsobilé vloženo bylo a jmeno i znamenité skutky památného muže ihned po- čne vykládati. Sepsání toto oč nedostatečnosti chybného skladatele mělkým se jeví, o tolik zdo- beno jest vznešenou důstojnosti svatého, jenž po- svátnou velebnosti skutků svých podnět a látku nám podává. Skonává se předmluva. Počíná se utrpení svatého Václava mučeníka. 1. Když zajisté pro svatost nerozdílně trojice dlouhým a statečným úsilím katoliků strhány byly hlohovitć obnoże nakażliveho kaciistvi: z milosti boží osvitil lesk živoucí víry jasným rozzářením svět černou mrákotou bludů zatemněný. Ač pak víme, že prvních bohoslovců pečlivostí, rozjíma- ním písem spasitelnych plnéji se stkvici, v knihách zapsáno a véficimu potomstvu zfejméji poloZeno 1) desiderant 2. — ?) alia 1. — ?) designantes 1. — 3) Inc. vita eiusdem 2. 32* 

Strana 148
148 studiis textuum latius coruscante, libris inscriptum ac credulae posteritati certius praesignatum sa- tis constare pernovimus: gentibus tamen quibus- dam longo post errabundo anfractuum diverti- culo ad normalis rectitudinem tramitis sacra illustracione redactis, nondum cunctae mundi na- tiones, quamvis praedestinatae, huius gratiae do- num simul sunt sortitae, sed ordinante coelesti maiestate, quasi paulatim surgentibus diaboli de- trimentis, felicius in partes processit. Quarum quidem partium unam stili simplicitate praesentis exprimendam, incolis inhabitatam Sclavanicis, ') aggredimur. Plaga aquilonalis, ceteris immitior ac fide tardior, nostrae prostratur intentioni; quam ipsa sacri pneumatis charistia ad christia- nae cultum professionis, quamvis sera, tamen beata conversione dignata est instituere. 2. Quoniam quidem ab ipsis terrae incolis Doemia regioni vocabulum sonat impositum, cui iam regnante felicis memoriae praeclarissimo rege Heinrico, quidam gentis illius progenie cla- rior ac potentia, in cives eminentior, Zpuytignev ?) nomine, principatus regimen sub regis dominatu impendens, divini cultus dulci voto attactus, sacri fontis mysterio regenerari non parum an- helans, baptismo mundatur, et novo studio fervens, domos dei ad beatissimae eius genitricis Mariae sanctique apostolorum principis memorandam veneracionem construxit, in quibus postmodum innumera annuatim miracula ope divina coope- rante fulserunt. 5. Huius interim laudabilis vitae diebus, ho- nestorum actuum exemplo, per naturae legem obclusis, frater eius aetate minor Wratizlav in principatum, se publico assensu eligente, suc- cessit, fraternamque ipse assecutus religionem, vietorioso deiathletae beato martiri Georgio ba- silicam-^) deo dicandam, christianae credulus veritati, erexit. Quo etiam post tardos temporum tractus naturaliter hominem exeunte, sobolem alta ammiracione mortalibus per laudes fre- quentandam, filiorum scilicet tam natu quam etiam actu maiorem, deo dilectum Vencezlaum, superstitem sibi ac multo coelestium ardentiorein reliquit. GUMPOLDŮV ŽIVOT VÁCLAVA KNÍŽETE ČESKÉHO. ev a vyloženo jest, kdy víry spasné rozšíření vzalo první počátek církevního upevnění: piece nestali se veškeři světa národové, ačkoli k tomu určení byli, zároveň účastnými daru této milosti, i když kmenové někteří po dlouhém a bludném zatáčkami odchylování ku směru pravé stezky svatým osví- cenim byli přivedeni : ano vedením velebnosti ne- beské, jako by pomalounku potření ďábla bylo dokonáváno, vira po v&ech končinách se rozšířila. Jednu pak z těch končin, v níž obyvatelé Slo- vanśti prebyvaji, prostnosti tohoto sepsání ličiti počínáme. Strana severní, ostatních stran: chlad- nější a u víře opozdilá, před úmyslem naším roz- kládá se: sama milost ducha svatého ráčila ji ustanoviti k službě vyznání křesťanského obrá- cením, ač pozdním ale blahoslaveným. 2. Po obyvatelich země jméno krajině té udělené Bohemia (Čechy) sluje. V zemi té hned za panování blahé paměti nejjasnějšího krále Jin- dřicha muž jeden toho kmene rodem jasnější a moci nad obyvateli vzneSenéjsi, Spytiliuév jménem, vedoucí pod panstvím královym správu knízeci, proniknut jsa sladkou touhou sloužiti bohu a dychtě po tom nemálo, aby tajemstvím svatého pramene znovu se zrodil, křtem svatým očištěn jest, a zahořev novou vroucnosti, vystavěl chrámy bozi k znamenitému uctění nejsvětější rodičky panny Marie a svatého knižete apoštolů, v nichž potom každého roku nesčíslní zázrakové přispě- ním pomoci boží zastkvěli se. 3. Kdyż pak zatím během přirozeným za- vřeli se dnové chvalitebného jeho živobytí, na přiklad skutků počestných, Vratislav, bratr: jeho věkem mladší, byv souhlasem obceným vyvolen, v kniżetstvi nasledoval, a dosilhna sim náboženství bratrova, vítěznému božímu bojovníku Jiřímu bla- hoslavenćmu muceniku basiliku (ehrám) bohu za- svěcenou, uvěřiv pravdé křesťanské, vystavěl. Když pak i on po dlouhém prodlení času sešel smrtí přirozenou, poupě hlubokým udivením od lidí chvalami velebené, totiž syna i rozením i činem dospělejšího, Václava bohu milého, potomkem věci nebeských mnohem více žádostivým po sobě zů- stavil. 1) germanicis 3. — *) Zyptineus 2. Spiligneu 3. — 3) Koslel sv. Jiří na hradě Pražském, vedle něhož později založen panenský klášter řádu sv. Benedikta. 

Strana 149
GUMPOLDŮV ŽIVOT VÁCLAVA KNÍŽETE ČESKÉHO. 4. Qui vero mirae claritatis ac amandae in- dolis, dum floridam iuventutis aetatem primum attigisset, patre adhuc vivo, ad litterarum disponi exercitia desiderans, paternumque crebro flagita- mine deflectens animum, eius transmissu in ciuitate Budec !) litteris addiscendis est positus. Cuius ita- que ingenio celeri capacitate divinitus instructo, brevi studio librum psalmodialem ceteraque divinorum compluria perdidicit, et solidius inte- rioi memoriae conexuit. Patre interim, ut iam dictum est, universae carnis viam ingresso, iuvenis ipse senum exempla actibus declarans, sub regis serenissimi Ottonis *) fulgente potentia, favorabili populorum assensu in paterni ducatus succes- sionem, se nimium refutante, delectus, et in prin- Gpalis sedem dignitatis est elevatus. ^ 5 Quam gravibus tunc perturbantis mo- lestiae diversitatibus principis novelli benignitas, terreno iure suscepto, intrinsecus angeretur, non est admirandum, quoniam coelestia prae ceteris intuendo mente devota proposuit, ut quamvis publicae utilitati providendae debitor extitisset, dei tamen praedulci obsequio uti primis se annis implicavit, potius despecto seculari fastigio, non repudiavit. Plebis. autem commissae crimen luendum veritus, si dignam civilis districtionis legem non inpendisset; sed hoc ambiguum non diu mediastinum tractatus, quam sagaciter ar- ripiens callem, ut neque loc seculariter agendum omisisset, vel istud ob coelestia tendendum a se neglegi in futurum non expavisset; moderari in civium ae miliciae communes utilitates legum decreta, benignissimo et admodum discreto do- micilio denique residens, nutu certauit principali. In decernendo providus, et misereri cuiquam promptus, in miseras reorum noxas facilius ces- sanda punitate exorabilis, omnigenarum qualitate poenarum in iudiciis alienus; domestica habitu- dine simplex, morum castitate perspicuus, bo- norum promissione erea potentiores haud tardus, hisque adimplendis aeque devotus; incolarum quoque inopum iam rusticitatem maioribus saepe in diligendo praeferens; viduatis parentum vel rerum adminiculo, aecnon patria exulantibus consolator ac paternus fautor miro semper cari- 149 4. KteryZto syn podivné jasnosti a roztomilé povahy, jakmile ku kvetoucímu věku jinošství dospěl, hned za živobytí otcova, k cvičení liter- nimu uvedenu býti žádaje a častými prosbami na otce doléhaje, s dovolením otcovým do města (hradu) Budče na literní učení byl přiveden. A tak, maje rozum bystrou chápavosti bohem nadaný, krátkým učením knize žalmů i ostatním mnohým knihám božským dobře porozuměl a vše pevně u vnitřní paměť si vštipil. Když pak otec, jak již povědíno jest, cestu všeho těla nastoupil (umřel), jinoch sám příklady starců skutky svými osvěd- éuje, pod záfici moci nejjasnéjáiho krále Ottona, příznivým souhlasem lidu, za nástupce vojvodství otcova, ačkoli velice proti tomu se vzpiral, vyvolen a na stolec knížecí důstojnosti vznešen jest. 5. Jak těžkými tehdáž a rozličnými nesná- zemi a nepokoji nového knížete dobrota, když byl práva zemského se uchopil, uvnitř byla skličována, nikomu nebudiž s podivením, protože, maje před- kem zření k včeem nebeskym, s upfimnym ümy- slem na tom se ustanovil, že nezanedbávaje po- vinné péče o dobré obecné, přece v přesladkém poslušenství k bohu, jakž mu byl uvykl hned za prvních let, pohrdaje pozemským povýšením, nikdy neustával. Obával pak se, že by za provinění lidu sobě svěřeného musil trpěti, kdyby v spletcich občanských prihodneho zákona neužíval, avšak nezůstávaje tu dlouho v nejistotě a v pochybnosti, s velikou bystrosti pravé stezky se uchopil, tak že ani v světském činční ničeho nezanedbával, ani se neobával, že by pro bažení po včeech nebeských příště něco od něho mohlo býti obmeškáno. Usta- novení zákonů v obecný prospěch občanů i voj- ska mirniti hledél knizecim pokynutim i vládl doma velmi mirné a obezfele. V rozsuzování byl prozfetelny, hotov nad každým se &milovati, dal se snáze uprositi k prominutí trestu: za ne- hodné viny provinileü, v soudech nenastupoval na rüzné spüsoby trestů; v domácím přebývaní byl prostý a zřejmé čistoty mravü; v slibo- vání statků mocnějším nebýval váhavý a byl rovněž k vyplnění: slibů nakloněn; ano chudých oby- vatelů sprostnosti častěji více nežli předků si vážil a ji sobě obliboval; osiřelým rodičů i ne- ') Bunsa 1. Budess 3. — ?) Má býti Henrici; nebo panování Německého krále Jindřicha I. (919 — 936) padá zrovna do té doby, když v Čechách knížetem byl Václav. 

Strana 150
150 tatis splendore effulsit. Modestus in omnes actus, memorabilisque amator pacientiae, et inter cunc- tas casuum adversitates prudens moderator, substantiarum largissimus in pauperum flebiles indigentias dispensator, humilitatis mansuetissi- mae placidus exsecutor, in se plerumque seve- rior| in ceteros ubique clementior, omnibus in aeternitatis exemplum largiendo, miserando, in- scios reformando, edoctos roborando perluxit. 6. His ergo virtutum fulgentibus gemmis beatissimi iuvenis decorata conversatio, in tan- tum ad haec pietatis studium adamavit, ut quandocumque dispositis erga publicas necessi- tates colloquiorum vel placitorum inter ordinata iudicum plebiumque subsellia edictis, eoque emi- nentius res quaslibet in iudicii praenoscente, si forsan quis noxa detentus, mortali sententia quamvis debita proscriptus, eius presentiae ab incusatorum dammabili iudicio fuisset adductus (eius suffragiis immunis abiret e medio); si vero princeps ille misericors, nec permutata legis ne- cessitate nec iudicibus pro hoc solvendo aliqua- tenus ab eo exoratis, minime reum lege horribili cognovit eripiendum, se tandem cupiens ac sacros obtutus sanguinea caede non sordidandos sub- ducere, edita quoquo modo excusabili racione, consensu ac iudicio excessit, quam sano ingenii acumine salutaris aemulator et euangelici edicti, quo praecipitur: ,Nolite iudicare, et non iudi- cemini; nolite condempnare, et non condempna- bimini.* 7. Hoc ipse deo plenus iuvenis mandatum perfectius amando, ac periculose à quoquam mortalium praesentiens !) non sequendum, notatis reis criminosa dampnacione pereundis benignis- sime pepercit. Verum ne tormentorum nefanda monimenta diutius excrevissent, omnia patibula, hominum suspendiis in eius regni locis quam pluribus erecta, penitus dirui fecit, nec ulterius hoc tempore reparari toleravit. Felicissimo autem actuum provectu, bonitatis iam probandae cu- mulum magis magisque in dies convenustando exaggerans, quacumque terrarum parte clericos advenientes alacri munificencia sub tocius ne- J) persenciens 2. GUMPOLDŮV ŽIVOT VÁCLAVA KNÍŽETE ČESKÉHO. dostatku nahražoval, těm pak, ktefi vlast musili opustiti, skvél se vidy co tésitel a otcovsky pří- znivec neobyčejným leskem laskavosti. Ve všem činění byl mírný a znamenitý milovník pokoje, ve vielikyeh protivenstvich osudu opatrny a klidny, žalostné pak bídě chudiny nejštědřeji zboží roz- dával, nejponiženější pokoru v tichosti vykonával, proti sobě býval obyčejně přísnější, k jiným pak všude laskavější, štědrosti pak a ütrpnosti, vy- učováním nevědomých a utvrzováním vyučených zaskvěl se všechněm co příklad na věky. 6. Těmi tedy skvoucimi perlami cnosti nej- blahoslavenějšího panice ozdobeno bylo obcování ; ktomu ke všemu konání nábožnosti tak velice si obliboval, že, kdykoli pro obecné potřeby mezi řádnými lavicemi soudců a lidu ustanoveno bylo potazü a nálezü vypovidáni, on pak véhlasnéji všech věcí v soudech předvídal, když tak někdo vinou stiZeny ortelem smrti, aó dle zaslouzeni, odsouzený od utracujícího soudu žalobníků před osobu jeho byl přiveden, jeho vyrčením za ne- vinného byl propuštěn; když však kníže milosrdný, nemoha nutnost zákona změniti ani soudců po- někud se doprositi, aby v tom ulevili, poznal, Ze vinný hroznému zákonu nijak vyrván býti ne- může, chtěje sám na konec se vyvleci, i aby zření k věcem posvátným krvavým utracením nebylo po- Spinéno, pfedstiraje záminku jakkoli omluvitelnou, vyšel ze sedění a z soudu, háje zdravou bystrostí rozumu svého svaté rčení evangelia: Nesuďte, a nebudete souzeni; nezatracujte, a nebudete za- traceni. (Luk. 6, 37.) 7. Toto přikázaní mládenec bohem naplněný sám upřímněji miloval, a shledávaje, že od nikoho zlidí bez nebezpečenství nemůže býti zachováváno, shovival nejlaskav&i provinileüm dotčeným, kteří hrdelním odsouzením měli býti utraceni. Aby pak mučidel hnusné památky dále se nezmáhaly, veške- ry šibenice, které na věšení lidí na mnohých místech té země postaveny byly, na dobro strhati dal a nedopouštěl, aby za jeho času byly vice obnovovány. Nejšťastnějším skutků svých účinkem vrchol chvalitebné dobroty své každým dnem vic a více sobě na ozdobu dovršoval; kněze z kterých- koli zemí přicházející s ochotnou štědrosti k sobě 

Strana 151
GUMPOLDÚV ŽIVOT VÁCLAVA KNÍŽETE ČESKÉHO. cessitatis grata relevatione ad se recepit, divi- nogue amore erga proximum servando sub oculis eius adfixo, reverenda caritate secum eos liben- tius commanentes curiose benigniterque tracta- vit, eorumque crebris sacrisque informationibus mens casta coelitus edocta, frequentius in dis- cendo exculta, in miram scripturarum capaci- tatem prodivit. Quicquid namque docentium stu- dia in eo praesignaverant, honestis actibus ipse complevit; quia omnium angustiae compassus, inbecillitate quosdam lassantes caritativo visitavit solacio, et mortis lege illaqueatos, plerumque neglecta a civibus minus religiosis sepultura, funebris obsequii tumulavit officio. Sed gentibus, ducatu ipsius per legem ac morum consuetu- dinem vetustam disponendis, rudis adhuc fidei doctrina nutautibus, dum per nefaudas aditorum atque ararum furialium aedes proceres quoque ipsos diis libandum alienis frequentius in anno concursantes beatae indolis iuvenculus conspe- xisset, ad hanc scelerosam edendis sacrificiorum victimis communionem quamvis saepe rogatus, mensae coelestis convivia prae omnibus esuriens, non tantum epulas refutavit illicitas, verum etiam profana convivarum sordibus daemoniacis inquinatorum quam strenue aufugit consortia. Super his tamen errore pestifero depressis non parum sollicitus, voluta saepius scriptura, qua per apostoli dicta praecipitur: ,Alter alterius honera portate,* quosdam, aliquo modo ad verum summi boni tramitem flexibiliores, suavis alloquio persuasionis, ut spretis quibus decepti fuissent idolorum imaginibus, ad verae et inmutabilis, crescere vel minui nescientis, semper manentis, essentiam deitatis, mentes et vota cum fide incli- nassent, supernae mercedis bona promittendo inaestimabilia, constantissime adortari non de- stitit. Quosdam vero minus peritiae huius sa- lutiferae capaces, corde duriores, sensusque vera intellegendi desidiores, iuxta monitum apostolicum oportune cathezizans atque inportune obiurgatus, utriusque modi designans premium, pro viribus conando, quoscumque potuit, tam ultronca quam coacta etiam invitacione, ad patrisfamilias coe- nam, omnibus copiarum sumptibus babundantem, pulsa fame sacietatis aeternae gaudia submi- nistrantem, coniungere cupidus properavit. 151 přijímal, ve všelikých potřebách jim laskavě ná- pomocen býval, a zachovávaje božskou lásku k bližnímu, jíž nikdy sočí nepouštčl, s etihodnou láskou milerád je okolo sebe míval a pečlivě a do- brotivé s nimi nakládal, cudná pak mysl jeho, byvši od nich častým nábožným poučováním ne- besky vycvičena a hojněji v učení vzdělána, k ne- obyčejné chápavosti písem svatých dospěla. Ne- boť cokoli snahy učitelů v něm byly naznačily, doplnil sám skutky počestnými; že pak mival sou- strast s každým, koho něco tísnilo, slabostí chřa- dnoucího laskavým těšením navštěvoval, když pak někoho sevřelo rámě smrti, a sousedé, méně ná- božni jsouce ctáleli jej pochovati, sám jej s obřady pohřebními do hrobu položil. Kmenové, jež vládou svou knížecí po zákonu a po starobylých obyčejích spravovati mél, posud v surové nauce a víře se potáceli. Když tedy mládenec božského nadání znamenal, kterak i sami nejvznešenčjší: mužové častěji do roka se sbihali, aby v svatynich zlo- pověstných a na oltářích litie na čest bohů cizích hodovali, k takovymto ohavnym hostinám obětním, ačkoli často zván býval, nepřicházel a lačně přede vším po bodech stolu nebeského, ne jen že kvasů nedovolenych od sebe odmital, nez i svétskému obeováni s hodovniky dübelskou necistotou poàpi- nénymi co nejstatnéji se vyhýbal. Nad lidmi smrtí- cím bludem sklíčenými nemálo se rmoutil, pře- mitaje častěji písmo, kteréž veli pověděním apo- štola : „neste břímě druh druha svého“ (Gal. 6, 2.), těch pak, kteří na pravou cestu nejvyššího dobré nějak mohli se dáti obrátiti, lahodným pfimlouvá- nim a pfemlouvánim nopfestával üsilovné napo- mínati a neocenitelné poklady odměny nebeské slibovati, aby povrhnouce obrazy model, jimiž se klamali, myslí a srdei svyeh s vérou naklonili k bytosti božstva pravé a nezměnitelné, která ni- čím se nezvčíšuje ani nezmenšuje a povždy po- trvá. Nčkteré pak spásonosného toho učení ménč chápavější, srdcem zatvrzelejší a smyslem v po- znávaní pravdy nedbalejsi katechizoval düvodné dle napomenutí apoštolského i když bezdůvodně tyràn byl, za oboji spůsob naznačiv odměnu a snaže se všemi silami žádostivě spěchal, aby kohokoli mohl buď vděčným nebo i bezděčným pozváním shromáždil k hodům otce našeho, oplý- vajícím dostatkem všeliké hojnosti a poskytujícím po nasycení radosti věčné sytosti. 

Strana 152
152 8. Inter mira igitur ieiuniorum elemosinis fulgentium acta hoc egregium modestae consue- tudini saluberrimo solitus est adnectere exemplo, videlicet ut divini insinuatione effaminis sacrae mentis intuitu altius perspecta, quia obedientiae magis quam sacrificii deum comprobare legitur obsequium, pios ac venerandos mores admodum exornare studuisset. Quoniam redeunte per an- nuas vices legitimo arduae observatiouis ieiunio, sacer ipse iuvenis, saecularibus quamvis ob re- gimen negociis haud raro fuerit interceptus, ") indefessis tamen orationum, larga inter pauperes dispensatione volantium, operibus singulos quam veneranter perduxit ?) dies. Noctibus autem se- renissimo instans pervigilio, lenis inmemor soporis, primo quietis nocturnae conticinio, spreto ful- gentis stratu cubilis, clam ceteris de thoro sur- git, puerum cubicularem tacitus excitat, co- dicellum manuali frequentia rugosum eripit, palatium nesciis custodibus egressus, comite so- lum clientulo, aspera montium cacumina, val- lum exitialia praecipitia, diverticulorum ac se- mitarum lappillosa vel glacie horrentia inter civitates itinera, continua psalmorum cetera- rumque precum recitacione nudipes singula- tim aecclesias quaeritando perlustrabat. In tan- tum itaque carnis afflictionem sufferens, ut scis- sis teneris plantis cruor defluus sparsim no- tasset vestigia. Domum autem reversus, quae mens interius gessit ipse dissimulando, princi- palium item vestibus ornamentorum solio re- sidens induitur, sed caro mundissima cilicino subtus acumine dissulcatur. Messis etiam inmi- nente aestu, tuto noctis silentio per agellum tri- tici manipulos ipse falcicula succidens, gravique fasce propriis impositos humeris, in secretiore domus angulo abscondit, ibidemque trituratis, et inter saxa tritico fracto ac purgamentis agres- tibus ad mundam excussionem a sanctis manibus ipsius deligenter cribrato, cum fontis aspersione, quem ipse solus praesente tantum puerulo cum ydrià producens verae Trinitatis invocatione signavit, hanc farinulam massa naturali congestam in libas sacrificales, sacerdotum manibus offe- rendas, ille proprio manuum labore coqui parabat. Necdum autem secum deputans missarum se !) inceptus 1. — ^?) produxit 2 a 3. GUMPOLDÜV ŽIVOT VÁCLAVA KNÍŽETE ČESKÉHO. 8. Mezi podivnými činy postů almužnami se skvějících pro příklad prospěšný s obyčejnou svou skromnosti: spojoval tuto zuamenitou vlastnost, že totiž, zrakem svaté mysli hlouběji proniknuv zjevení slova božího, a věda, že bohu imilejší: jest konání poslušnosti, nežli konání občtí, nábožné a ctihodné mravy vic a vice uilechtiti usiloval. Ačkoli svatý ten mládenec, když během roku na- řízený přísný půst nastával, co panovník ne zřídka světským zaměstnáním meškán býval, přece ztvrá- vil každý den co nejetihodněji neunavným koná- ním pobožnosti štědrým mezi chudé rozdáva- ním vznešené. V noci pak, oddávaje se nejstřízli- vějšímu bdění, nedbaje tichého spánku, za první- ho soumraku nočního klidu, pohrdaje ustláním skvostného lože, vstal tajně z lůžka, pacholíka ko- morního v tichosti probudil, vzal knižku častým do rukou bráním zvarhančnou, vyšel z hradu aniž o tom strážci věděli, a provázen jsa toliko svým pacholikem, žalmy a jiné modlitby říkal bez ustá- ní, a přecházeje bosýma nohama příkré vrchy hor, srázné průchody údolí kamenité neb náledím hro- zné cesty, zacházky a stezky mezi městy, ko- stel po kostelu vyhledával, a takové trýznění těla svého snášel, že sem a tam po bylinkách kap- ky krve stopy šlepějí jeho ukazovaly. Když pak se domu vrátil, zatajil, co se uvnitř v inysli jeho dělo, a sedě -na stolci, oblekl se v skvosty roucha knížecího, pod nimž nejčistotnější tělo ostny ko- šile (drátěné) bylo rozvráženo. Také když na- stávalo vedro žni, za bezpečné tichosti noční sám na políčku pšenici po hrstech srpem sežínal a slo- živ ji v těžký snop na vlastní ramena, doma v skrytějším koutku ji ukládal; když pak pšenici doma vymlátil, mezi kameny rozemlel a svatýma rukama na hrubém sítě k čistému protřesení nej- bedlivěji prosel, požehnal ji, vzývaje pravou tro- jici, pokropením vody, již byl sám toliko u při- tomnosti pacholíka vědrem navážil, mouku v těsto nekvašené zadělal a vlastní prací rukou svých pekl hostie, které rukou kněží měly býti oběto- vány. Uvažuje pak sám s sebou, že slavnosti mše svaté ještě dosti neučinil, než zachutnav si po- slušnost, o níž se naučil, že jí bůh chválou před obětmi přednost dává, když během roku přiblížilo se vínobrani, zavolav po taji služebníka nad miru 

Strana 153
GUMPOLDÚV ŽIVOT VÁCLAVA KNÍŽETE ČESKÉHO. satisfecisse sollempniis, sed obedientiae, guam di- vinitus iam didicit victimis laude praelatam, sapore delectatus, inter annuos processus adve- niente vindeniia, clanculum accito nimiae fide- litatis iam dicto sequaci, vinearum septa noctu transiliens; fiscellulas utriusque dorso depen- dentes gravidis implens racemis, cellulam palatio remotiorem sibique adeo caram furto laudabili revisit. Interim hospitioli foribus repagulorum cauta undique clausura munitis, in vas huic con- gruum vindemiolae uvas pistillo conterens, ex- pressoque musti tenero liquore, per linei sacculi mundam subtilitatem studiosissima castarum im- pressione manuum exocolavit, sicque diotae, conscio solum clientulo, infusum, secretiusque repositum, considerata oportunitate, inter clericos conpro- vinciales cum oblatis, quas missali celebritati providendo ipse coquebat, sub mira divinorum communione distribuit. O indissolubile circa pectus castissimum fidei inviolabilis vinculum! O laudabilis obedientie sectatorem devotissimum! O principis miram humilitatem, servulorum offi- cia divini amoris instinctu subire non pudentem! Qui mentis ardua contemplatione coelestia quae corde tenuit intuitus archana, reverendam ac salutiferam dominici corporis et sanguinis colla- tionem tanto veneratus est ac dilexit obsequio, ut libaminis cultui coelestis, criminum contagia mundantis, non fidei solummodo militasset con- stantia, verum etiam fontis purgatissiml exteriore instar servuli agrestis labore ac pia largicione sacerdotum religioni sortitus ipse fuisset. 9. Non latere autem benignam veri ama- torum intentionem utile ducimus, quoniam ho- nesta quorundam relatione, futurorum certa praesagia coelitus iam doctum iuvenem in crebris erga res humanas eventibus praescisse ac fami- liarium saepe fidei per novos casuum terrores praesignasse, (experti sumus). Cuius doni memo- rabilis gloriosam inter tot miraculorum praeco- nia mentionem, scribentis non reticet humillima devotio; quia divinitus aperta visione, noctis conticinio, forte cuiusdam atrium presbiteri Pauli, quod amoenis et vastis aedium munitur ambitibus, sub sancti deoque pleni Vencezlavi clarissimo obtutu, omni moenium cultu desertum et hu- manae passionis habitacione omnino comparuit alienum. Quod videlicet ipse, pulsa somni car- 155 věrného, již řečeného, času nočního přeskočil obražení vinice, naplnil košíky, jež oba na zádech nesli, těžkými hrozny a vrátil se s chvalitebnou tajností do komúrky od hradu trochu odlehlejší, již si nad jiné obliboval. Potom uzavřev dvéře svého přebývání všude pevnými závorami, roztíval paličkou v nádobě hrozny sebrané, co se jich do ní vešlo, a když vytlačil fidee finoucí most, pro- cedil Iněným sáčkem čistý mok, vymačkav jej rukama čistotnýma co nejpozorněji ; a tak naliv víno do džbánu a dobře je uschovav, tak že o něm kromě služebníka nikdo nevěděl, když poznal chvíli příhodnou, rozdával je k přijímání mezi kněze své země, zároveň s oplatky, jež byl sám pekl, staraje se o opatření služeb božích. O neroz- vázatelná pásko víry neporušitelné kolem prsou nejčistějších! O nejsvětější následovníče chvali- tebné poslušnosti! O divná knižete pokoro, která jsi se nestyděla hnutím lásky k bohu práce slu- žebníků podstoupiti! Rozjimaje hluboká tajem- ství nebeská, jež v srdci mu utkvěla, vznešenou a spasitelnou oběť těla a krve boží stakovou vrou- cnosti ctil a miloval, že pro uctění oběti nebeské, nákazu viny smývající, netoliko statečností víry bojoval, než i hrubou práci jako prostý sluha vy- konával, sám čerstvou vodu nosil a nábožným ob- darováním kněží k náboženství přilnul. 9. Nemáme za prospěšné, aby dobrotivému úmyslu milovníků pravdy bylo zatajeno, že do- věděli jsme se počestnou zprávou některých lidí, že jinoch již vycvičený v mnohých příbězích lid- ských konce a výsledku z vnuknutí božího na- před tušil a předvídal a souvěrcům hrůzy nových přihod předpovídal. Slavné zmínky o tom vzá- cném daru pro chválu tolika zázraků spisovate- lova nejhlubší pokora nemůže zamlčeti. Když měl z vnuknutí božího vidění, za ticha nočního z ne- nadání síně jakéhosi kněze Pavla, která ochozem příjemných a mohutných stavení opevněna jest, před jasným zrakem Václava svatého, duchem božím naplněného, objevila se býti zbavená všeho obezdění a k obývání lidskému na dobro nepří- hodná. Vidění to, když zapuzena byla tíseň snu 33 

Strana 154
154 nalis gravitate, cordis speculatione pervigilis excitatus, quisdam, quae visa sunt, prudenti sermone innotescens, subindeque quid verius futurum edita iam pronunciasset ostensio, pro- phetanti ore edisserens, convocatos huiusmodi dictis alloquitur: 10. Thoro me accubantem, dulces amici vosque o familiares clientuli, noctis silentio gra- vis et alta sustulit visio; quoniam Pauli presbi- teri porticum tota aedificiorum sublimitate ac hominum cultu videbam penitus desolatam. Quo viso moestus deicior, ac internae pro dei fide- libussollicitudinis molestia consternor. Sed tamen ut inmensa omnium cognitoris pietate in spem, qua credenti cuncta posse promissum est, trans- feror, huius somnii veritatem inminente iam casu pernoscendam, clarae solutionis interpretamento ad certam rei excussionem explanare aggredior. 1l. Domorum namque visa destructio fe- licem (aviae) meae Liudmilae, sanctae ac vene- rabilis matronae, portendit obitum. Quae vide- licet matris meae, tam genere quam operum etiam inquinacione gentilis, furiali cum ali- quot ministris ad scelus aeque paratis facta conspiracione, non multum hinc processuro tem- pore clanculum irruentibus perversorum armis, pro christiani nominis ac fidei professione cor- poris crudelem subibit passionem. Porticus autem, ut visio testatur, populis deserta amplitudo, clero, nostro inluso tutamine, miserabilem praefin- git e regno expulsionem tociusque substantiae non debitam amissionem. Enimvero execrabilis memoriae genitrix mea sectae vitali, quam pro toto posse confiteri, colere, corde tenus sequi et amare insto, et posthac aliorsum inrevocabilis instabo, mordaciter invidens, eosdem diversorum clericos ordinum, quia mecum sentire non ne- gant, ope terrena privatos, regno severius eiectum iri molitur. 12. Hac denique sagacis coniectura prae- divinationis mens veri conscia minime frustratur; sed ut interpretacionis congrua sonuerunt in- dicia, erga iam scriptae peremptionem matro- nae, clerique longo adiacentium ambitu regio- num in eius subiectionem immo mitissimam lar- gitatem se prompte concedentis ferocem expul- sionem, ordine incorrupto non longo post cuncta iam constat fuisse impleta. Qua. videlicet gratiae GUMPOLDÜV ZIVOT VÁCLAVA KNÍZETE CESKÉHO. tělesného, probudiv se bdélym na mysli přemítá- ním, oznámil některým řečí rozumnou, co byl viděl, potom pak, co by budoucího a pravdivějšího úkaz zjevený ohlašoval, ústy prorockými vypo- vidaje, k svolaným těmito slovy promluvil : 10. Když jsem na lůžku ležel, milí přátelé a vy věrní služebníci, za ticha nočního vážné a vyznamné mne obklicilo vidéni: Sloupovou sini kněze Pavla viděl jsem na dobro zbavenu vší vyšší výstavnosti a všeho lidského přebývání. To vida, zarazim se celý zarmouceny a tiZi vrouei pečlivosti o služebníky boží byl jsem celý zko- rmoucený. Avšak jakož nekonečnou láskou k zna- teli všech věcí podám se naději, skrze niž věřící, jakž slíbeno jest, všecko může, dám se do jistého věci uvažování a vykládaní, aby pravý význam toho vidění za hrozícího již pádu poznán byl. 11. Zboření domů, jež jsem viděl, šťastnou smrt báby mojí Ludmily, svaté a ctihodné matrony, předpovídá. Ona zajisté zběsile nastrojenými úkla- dy mé matky, rodem i nešlechetností činů po- hanky, a některých služebniků k ohavnosti stejně odhodlaných času nedlouho odtud příštího zbra- němi nešlechetníků tajně bude přepadena a pro vyznávaní jmena a víry křesťanské podstoupí ukrutné těla umučení. Prostora síně od lidí opu- štěná, jak vidění svědčí, naznačuje kněžstvu ukrut- né ze země vyhnání a všeho jmění nezasloužené potracení za marné naší ochrany. Neboť rodička moje zlořečené paměti víru živoucí, již já ze vší sily vyznávati, etiti, z celého srdce následovati a milovati usiluji a dále všude a vždy bez ustáni budu usilovati, trpce nenávidí a knčze rozličných řádů, protože se mnou stejně smýšleti neodpirají, statků zemských zbaviti a ukrutně ze země vyhnati se strojí. 12. A timto důmyslným důvtipem předpovidaní nesklamala se mysl pravdy sobě povědomá, nýbrž jak souhlasná výkladu zněla znamení, týkající se utraceni stafeny i ukrutného vypuzení kněžstva, které z dalekého okršku sousedních zemí v jeho poddanost ano i k nejlaskavější jeho štědrosti rádo se utíkalo, nepřerušeným pořádkem nedlouho potom všecka se zřejmě vyplnila. Takovouto vý- znamnon předzvídavostí milosti ducha svatého, 

Strana 155
GUMPOLDŮV ŽIVOT VÁCLAVA KNÍŽETE ČESKÉHO. 155 spiritualis significativa praescientia iuvenis electi praecordiis elucente, parentes invidi admodum concussi, iugiter ipsum Christi constantissimum amatorem per satellitum vicinius suis adiuncto- rum conciliis furtiva alloquia commoventes, a pro- posito, quo devotius coelestibus capessendis in- sistere decrevit, ob necessitates publicas ab eo providendas aliquatenus avellere conati sunt. Ipse autem coelestis armaturae roboratus tuta- mine, huiusmodi familiarium suggestionum nae- niis sacras interdum aures palam regni primatibus quasi consentiens applicabat, cordis autem in- terna consideratione assensum in actibus de- negat; quia licet se quasi terroris humani spe- cie simulasset cedentem, templaque dei ali- quantum solito rarius sub publicis conventibus frequentasset, tamen quod mentis profunditate dilexit, operum mira constancia manifestavit ; quà continuam precum divinarumque orationum seriem, quam parvo inscriptam libellulo diligen- tius occultiusque secum servando retinuit, de- positis interim secularis negotii curis, duodecies vel plus eo, quamvis interdum nisi sub secretiore cubiculi vel ipsius thalami silentio orandi locus concedi non posset, inter noctis vel diei certas vicissitudines casta intentione Christum laudando ad finem usque perlegerat. 13. Transcursa interim annorum iuvenilium tam felici aetate, in virilis animi robur dux ipse altius conscenderat; paulatimque suorum vana sectantium consilia viriliter abiciens, eorumque errabundam a vero ignorantiam non modicum abhominatus, die quadam militum et amicorum contione in palatio facta, huiusmodi ipsos effa- mine increpationis alloquitur: O amici et fideles utinam Christi! Cum ego litterali studio iam quondam parentum cura iniunctus doctrinas avi- dius hauserim, inter caetera magistrorum dicta quoddam apostoli scriptum addisco, quo ait: „Cum essem parvulus, loquebar ut parvulus, sapiebam ut parvulus, cogitabam ut parvulus; quando autem factus sum vir, evacuavi quae erant parvuli^ Hac quippe sententia, modo me ipsum intuendo, quoniam primo iam adeunte pueritia rerum omnium factorem vilis ego fac- tura cognoscere eiusque servitio me implicari ardentius desidero, sed puer ego in principa- tum vestra censura patri mortuo natu fratribus která zářila z prsou jinocha vyvoleného, byli ro- dičové nepřející velmi zaraženi ; neustále toho nej- stálejšího milovníka Kristova skrze tajné přímluvy dvořanů, kteří úmyslů jeho nejlepší povědomost měli, jej přemlouvali, chtějice jej potřebami obecný- mi, o něž mu pečovati náleželo, aspoň poněkud od- vrátiti od jeho piedsevzeti, jimZ o účastenství véei nebeskych pobozné usilovati si byl uminil. On pak posilnën jsa ochranou zbroje nebeské, k takovým svůdným přímluvám dvořanů někdy posvátných svých uší před nejpřednějšími urozenci své země nakloňoval, jako by se s nimi snášel, ale dle vnitřního srdce svého uvažování souhlasu v činech jim odepiral. Ačkoli dělal, jako by bázní lidské se poddával, a chrámy boží za veřejných schůzí o něco řídčeji než obyčejně navštěvoval, přece co z hloubí srdce miloval, podivnou stálosti v skutcich projevoval. Celou řadu modliteb a ná- božného říkání, sepsaných v malou knizecku, jiz co nejbedlivěji a nejskrytěji při sobě schovanou míval, když na chvíli starosti světského zaměstnání odložil, dvanáctkrát i vicekráte, jistymi chvilkami dne neb noci čistým úmyslem Krista velebě, až do konce piefikäval, ačkoli někdy toliko v bez- éjsi tichosti komůrky nebo i samého lože k modlení místo míval. 13. Když pak zatím proběhl tak šťastný věk mladých let, postoupil kníže v sílu mysli muže, pomalu odmitl od sebe mužně jalových rad dvo- řanů svých, a zoškliviv si nemálo jich od pravdy se uchylující nevědomost, svolal jistého dne do hradu šlechtice a přátele, důtklivým timto vý- rokem je oslovil: O přátelé a věrní milí — kéž Kristovi! Když jsem já přičiněním někdy rodičů svých chtivě literním uměním se obíral, mezi ji- nými výroky učitelů naučil jsem se také co napsal apoštol, jenž dí: „Když jsem byl maličký, mlu- vil jsem jako maličký, měl jsem rozum jako ma- ličký, smýšlel jsem jako maličký ; když pak uči- něn jsem mužem, vyprázdnil jsem což bylo malič- kého.“ (I. Kor. 13, 11.) Dle toho povédéni nyní i já na sebe pohlížím: hned od počátku mého pacholetství vroucně po tom toužím, abych já bidny tvor stvořitele všech věcí poznati a službě jeho oddati se mohl, ale co pachole po smrti otcově, jsa mezi bratry nejstarší, nastoupil jsem usnešením vaším v knižetství, mírnou uzdou zá- 33* 

Strana 156
156 maior succedens, per legum frena moderata et rem publicam deo praestruente") disposui, et patriam contra infestantium molem pro viribus tutavi: vos autem, quia cordibus erga summam veritatem speculandam desides fideque mihi ma- netis dispares, quam plurimum in consiliis vestrae perversitati amabilibus, sed rectitudini admodum dissimilibus, satis mihi iniuriosos hactenus iam patior; qua districtione, si vita regnumque ma- nebit incolume, posthac exsolutus vacabo, et iuxta scriptum retromissa iuventute vir effectus, quae sunt parvuli evacuabo; praecepti actibus dominici, vestrae ulterius non obaudiens nequitiae, superna roboratus clementia insistam. Quocirca vanescat susurrationis vestrae adversum me con- spiratio; cessent saeva publicis conventibus inter vos consilia. Pacis amor domi forisque in regno ferveat. Negocia cuiuslibet utilitatis iudicum ever- sione non damnentur. Parricidiorum scelera, quibus pollui soletis, a quoquam ultra non prae- sumantur. Haec legis inquinamenta si summi regis metu non deseritis, nostra ira in scelerosos dei zelo accensa, quemcumque huiusmodi reum capite truncabit. Finito excellentis alloquio ius- sionis, nefastae participes coniuracionis domum pavidi redeunt, superba mentium fastigia, ac- cepto sacri ducis potenti vigore, coacti deponunt, solitasque erga mirae sanctitatis virum insidias, quamvis ad modicum tempus, moliri desinunt. Jam tunc deo serenante comprimuntur aliquan- tum sub eius manu barbarae motiones; surgunt autem catholicae religionis leta incrementa ; quoniam divino cultui templa dicata, paulo ante infidelium neglectu cadentia, stabili reparatione fundantur, clerici patria bonisque privati, benigna largitate revocantur; statimque non tantum re- stituta, verum sancti viri plurimis adaucta mune- ribus substantia locupletantur, et tota per has par- tes tali sub principe elata congaudet aecclesia. ?) GUMPOLDÜV ZIVOT VÁCLAVA KNÍZETE CESKÉHO. konů a vedením božím řídil jsem zemi a chránil dle možnosti vlast proti síle nepřátel: vy pak poněvadž nedbajíce vsrdcich svých poznání pra- vdy svrchované a že u víře mi nerovní zůstáváte, ve svých úmyslech, jež převrácenost vaše miluje, které však jsou pravé cestě velice nepodobny, byli jste mi velmi neprávi, ač jsem to posud snášel; těchto pout, zůstane-li živobytí a pano- vání bez porušení, chci odtud prost a prázden býti, a stav se z jinocha mužem, dle písma vy- prázdním, což bylo jinošského; nebudu více po- slouchati vasi nepravosti, nybrz řídě činy své při- kázaním božím, pevně státi budu, posilněn jsa vyšší milostí. Pročež marné buďtež šeptů vašich proti mně úklady; ať minou o schůzích obecných ukrutné vaše rady. Láska k míru ať vře doma i venku v zemi. Práce jakékoli prospěšnosti ať od soudců podvracovanim neberou pohromy. Oha- vnosti vraždy, jíž poškvrnění býváte, ať se nikdo více nedopouští. Jestliže z bázně před králem nej- vyšším neustanete od porušování tohoto zákona, hněv náš horoucnosti k bohu proti nešlechetníkům rozevřelý každému takovému provinilei hlavu stiti dá.^ Po zkonéceném prosloveni vzneÉeného roz- kazu účastnici nešlechetného spiknutí v strachu domů odešli a pocitivše svatého knižete ráznou silu, hrdou pýchu myslí svých odložili a obvyklé úklady proti muži divné svatosti, ač jen na kratičký čas, strojiti přestali. Hned tehdáž osvícením božím poněkud hnutí barbarské pod jeho rukou bylo po- tlačeno, vzrůst pak náboženství katolického utěšeně se zmáhal, když chrámy uctění boha zasvěcené, před nedávnem nedbalostí nevěřících pobořené, trvanlivou opravou byly obnoveny a když kněží, vlasti i zboží zbavení, dobrotivou štědrosti nazpět byli zavolání: ihned rozradovala se v končinách těch pod takovým knižetem veškera církev, byvši ne toliko obnovena než i hojnými dary muže sva- tého obohacena, rozšířena a vyvýšena. 1) prestante 2 a 3. — *) In lempore autem illo multi sacerdotes de provincia Bauariorum et de Sueuia, audientes famam de eo, confluebant cum reliquiis sanclorum et libris ad eum, quibus omnibus habunde aurum et argenlum, crusinas et mancipia alque vestimenta hilariter, prout unicuique opus erat, prestabat. Hii quoque omnes magisiri mirabantur in doclrina eius. Poterat namque imilator fore psalmistae, qui in spiritu dixit: Super omnes potentes me inlellexi, quia testimonia tua meditacio mea esl. In cuius eliam mente sola preciosae Mar- garilae claritas fulgebat, cuique dominus tantam graciam confere dignatus est, ut et preliis victor existeret. Uultu autem fuit procerus, corpore castus, ita ut celebs libenti animo optaret uitam linire. Blandum habebat cum mitibus eloquium, quos autem sciebat inmites et uagantes sine causa toto animo uilabal, jest pridáno v spraco- vání rukopisu mnichovského. 

Strana 157
GUMPOLDŮV ŽIVOT VÁCLAVA KNÍŽETE ČESKÉHO. 14. Deinde clarius virtutum eius coruscante per orbem decore, rei publicae commoda curioso ducis coelitus armati regimine studiosius ge- runtur. Sed quae prius supernae dilectionis vi- gore peragenda instituuntur, vigilanti principis diligentia tanto minus negleguntur, quoniam, licet palatinae frequens cohortis latus utrumque cir- cumstipaverit tumultuatio solita, tamen sagatius recolens assiduus pro se populoque incredulo orator, inopumque promptissimus fautor, moesticia pressorum benignus consolator, eventu subitaneo raptorum compatiens adiutor, nulla interrumpente secularium mora perseverat. 15. At fraudulenta hostis inpurissimi ma- chinatione huiusmodi operum affectibus, astu, si umquam poterit, antiquo perimendis, minimum retardante, frater eius Bolezlav aetate minor, mentis perversitate et actuum qualitate exe- crandus, diabolico tactu instinctus, ") furoris ne- quitia contra virum dei saevienter armatus, regni fraterna manu rapiendi cupidus, cum ne- fario ministrorum ausu mortales *) exitii insidias sibi tendere quam plurimum conatus est. Sed divinitus praedestinacione rem, postmodum tamen futuram, tum fuisse certum constat dilatam. Iam parvo interiacente tempore vir deo carus voto salutari propositum obligavit, se deo do- nante aecclesiam nobili operum artificio construc- turum, Christi eam victoriosique athletae eius beati Viti martiris honori dicandam. Nec mora, instat impiger facti, fervens autem propositi, missis Ratesponae sedi regiae legatariis, Tuto- nem?) episcopum, totius probitatis virum, cuius diocesi tota subcluditur Boemia, supplici rogatu, quo idem opus deo sacrandum eius licentia et assensu fieret, implorat. 16. Dato iuxta beati ducis vota ab episcopo permissu, remissisque caritate nuntiis, artifices celeri iussione convocat: fervet opus, labor in- patiens effulget, aecclesia ad perfecti ornatus ex- tremam manum perducitur, miroque metallorum fulgore decorata exornatur. Invitato iam dicto episcopo, in honorem sancti Viti martiris con- secratur;*) ibidemque plurima miraculorum, di- 151 14. Když pak jasněji po světě rozzárila se krása ctností jeho, o dobré obecné pečlivým říze- ním knižete s nebes chráněného tím bedlivěji bylo postaráno. Avšak co dříve z živé lásky nebeské umínil si vykonati, bdélou pili kniZeci v nejmen- ším nebylo obmeškáno. Neboť, ačkoli často ob- vyklým hlukem hradského lidu s obou stran býval obklopován, tím hlouběji zabíral se v rozjímání a setrval v něm, nedaje se z něho ničím světským vytrhnouti, neustálý modlitel za sebe a za lid nevěřící, chudých příznivce nejochotnější, hořem sklíčených těšitel laskavy, pfihodou nenadálou zachvacenych pomocnik spolu trpici. 15. Avšak pranic nelenila svůdná osidla nej- škaredějšího nepřítele, aby pokud možná lstí od- věkou zvrátil úmysl k takovým činům, a bratr jeho Boleslav, vókem mladśi, prevracenosti mysli a po- vahou činů proklaty, vnuknutim ďábelským na- dchnutý, neřestnou záští proti muži božímu zuřivě ozbrojený, dychtivý rukou bratrskou uchvátiti vládu, s ohavnou smělostí služebníků smrtelné úklady záhuby co nejvíce proti němu strojiti se snažil. Než určením božím, jak jisto a patrno jest, bylo tehdáž ještě odloženo, co později přece státi se mělo. Hned po krátkém čase muž bohu milý zavázal se náhožným úmyslem a slibem, dá-li bůh, Ze dilem umělým a ušlechtilým vystaví chrám zasvěcený ku cti Kristova vítězného bojovníka, blahoslaveného Vita mučeníka. Nemaje stání, dal se neohroženě do díla, s horoucím předsevzetím učinil poselstvi k Rezenskómu kniżecimu sidlu, Tutona biskupa, muże ve všem rozšafného, jehož diecesi celé Čechy podřízeny jsou, pokornou prosbou žádaje, aby dílo to bohu zasvěcené stalo se s jeho svolením a schválením. 16. Když byl biskup přání knižete blahoslave- ného povolil a posly laskavě propustil, svolal dělníky rychlým rozkazem: chutě do dila, zaskví se práce nedočkavá, kostel z venčí krásně až do konce vyveden, uvnitř pak podivným leskem kovů okrášlen a ozdoben. Pozván byv dotčený biskup, kostel ku cti sv. Víta mučeníka posvětil; v něm až podnes stkvějí se přemnobá znamení skutků 1) tactus instinctu 2. — %) mortalis. — 9) Tuto byl biskupem v Řezně od r. 893 aż do 10. října r. 930. — 4) Kosmas však praví, že kostel sv. Víta na hradě Pražském započal stavěli sv. Václav, ale dostavení jeho że stalo se za panování knížete Boleslava I. Týž podotýká, že kostel sv. Víta vysvěcen od Rezenského biskupa 

Strana 158
158 vina virtute mortalibus gestorum, in praesens usque signa coruscant. Nondum autem sitibundi erga dei iusticiam pectoris adimpleta profundi- tate, vir meritorum inaestimabilium electus dei Vencezlaus terreni fasces honoris, quos casu no- vit fragiles, depositurum fraternoque iuri princi- patus moderamina spontaneo affectu illaturum cogitavit, necnon Romae liminibus apostolorum orationis gratia quaeritandis sub domni aposto- lici sacra auctoritate saecularibus se renuntia- turum monachicoque habitu vestiendum, eaque conversatione vitae temporalis extrema visuruim, interni ardoris siti anhelavit. Sed largissimi re- muneratoris providentia, aequis semper merito- rum recompensationibus se dignos glorificante, maiora huic coelestium consorti servare dignata est, certamina, ut post horum nobiles triumphos nobiliora captet et praemia. 17. Quoniam vesano germani Dolezlawi regni desiderio quoquo modo posset acquirendi, per multimodas insidiarum versutias in sanctum dei exardescente, iter Romae tendendum intercipitur, profanae gentis cotidiana conspiracio domici- liorum latibulis furtive densatur, ipsiusque fra- tris invidia magis magisque, diabolo fomitem prae- bente, accenditur. Nequaquam tamen omnium saevitia in sanctissimi viri occultam necem con- iuratorum beatam futuri diem trophaei ante dei praesignationem — accelerare valuerunt. Frater autem sceleris in eum luendi satis impatiens, ceteras fraudes in eius caedem non debere vi- sum est diutius prosecuturum, verum unam alis aptiorem nefas potius maturari a se cau- tius inventam delegit. Nam cunctorum armis vestium contractura dolose latentibus, simula- taque pace, amor sub fraterno obtutu quasi verus fingitur, qui magis nocendi facultate quae- renda monstratur. 18. Sub cuiusdam vero festivae diei exultabili ortu infelix ille fraudis amicus domum pro- priam omni ornamentorum copia, quae huic genti umquam moris erant habenda, quam studiose GUMPOLDÜV ZIVOT VÁCLAVA KNÍZETE CESKÉHO. zázračných, jež bůh činí moci svou lidem smrtel- ným. Že pak tím ještě nebyla vyplněna hlubo- kost prsou jeho, žíznivých po spravedlnosti boží, muž zásluh neocenitelných, Václav bohem vyvo- lený obmýšlel žezlo hodnosti světské, které jak věděl, pádem snadno zlomiti se může, složiti a bratrovi správu knižetství v moc a v pravo odevzdati, a pro vnitfni vrouenost Ziznivé po tom dyehtil, kterak by v Římě chrám ss. apoštolů pro modlitbu mohl vyhledati, pod svatou záštitou papeže věcí světských se odříci, v roucho mnišské se obleci a takovym obcovánim konce živobytí po- zemského se dočekati. Ale prozřetelnost štědrého odměňovatele, slynoucí tím, že vždy rovnými od- měnami zásluh hodným se odměňuje, větší boje tomuto občanu nebeskému ráčila uschovati, aby po slavném v nich vitězství tím slavnější dosáhl odplaty. 17. Poněvadž vlastního bratra Boleslava ne- smyslná touha dosíci vlády spůsobem jakýmkoli mnohotvárnými úskoky a úklady proti svatému božímu zanevřela a zamýšlenou cestu do Ríma mu překazila, zmáhalo se každým dnem tajně po koutech obydlí spiknutí lidu: obecného, rozho- řujíc se víc a více závistí sama bratra i troudem, jejž ďábel poskytoval. Ale vztek všechněch, kteří se byli spikli k tajnému utracení muže nejsvětěj- šího, blažený den budoucího oslavení nikterak nemohl urychliti před časem, jejž byl bůh napřed naznačil. Bratr pak, nemoha se ani: dočkati, aby měl ohavnosti proti němu pykati, viděl, při jiné lsti k zavraždění jeho že déle setrvati nelze, vy- myslil a vybral si s velikou opatrností jednu lest, nad ostatní příhodnější, aby ohavnost svou tim časněji mohl spáchati. Neboť když všickní pod opásáním šatů svých lstivě zbraně ukryté měli, pod předstíraním smíření před očima bratra lásku jako opravdovou tvářil, kterážto láska spíše proto byla ukazována, aby příhodnost k ublížení mohla býti vyhledána. 18. Jistého slavného a radostného dne za svítání onen přítel lsti dům svůj všelikou hojnosti okras, jaké kdy mival ten národ, co nejpečlivěji skvostně ozdobil; služebníkům nařídil, aby vy- Michala, který jsa třetí nástupce Tutonův tento úřad zastával od r. 941—968 neb jak jiné zprávy tomu chtějí do r. 972 neb 973. Cosmae chronicon Boemorum Lib. I. c. 18. Srovnej o roku zasvěcení tohoto Dobner: Wenceslai Hagek a Liboczan annales elc. III, 624 elc. 

Strana 159
GUMPOLDŮV ŽIVOT VÁCLAVA KNÍŽETE ČESKÉHO. fulgidam fecit; convivium plus solito parandum ministris indixit; amicos sub hylaritatis specie invitavit; ipsiusque principis supplex ingressus palatium, conviviis eum interesse fraternis primo omnium quo dignaretur corrogavit. Cuius man- suetudini quamvis falsae deo dignus Vencezlaus multum congaudens, atque consertis invicem ma- nibus, domum gaudio introeunt. Epulis discum- bunt. Vinoque post longum quibusdam ferocium convivarum saturatis, fraus conflata diu latere nesciens, eos quasi unanimiter in sancti viri necem accendit. Qui malivoli, mucronibus veste iam tectis, ter surgentes, terque iterum quasi quodammodo lassi sedibus se inclinantes, vi- ribus saltim et audatia omnino emolliti, eo quod nondum divinitus iussa venerit passionis hora, inlaesum eum dimiserunt. Huius rei ipse haud inscius, periculo non pavidus, divini tutaminis securitate animatus, quamvis cuiusdam clientuli in aurem susurrantis cautela, quomodo contra eum moliti fuerint, praestrueretur, sede !) tamen non motus, fratrem ceterosque considentes exhi- larari, quasi hospitis grata vice, amabiliter ro- gavit. Et paulo post amota mensa surgit, imple- taque vino patera, modestae salutacionis dicto, omnes dulciter huiusmodi alloquitur: Salutet vos salus omnium Christus! Calicem, quem ma- nu teneo, in sancti archangeli Michahelis amo- rem ebibere, unumquemque nostrum ne pigeat, hoc amore spiritalitatis eius altitudinem pro posse venerantes, ut quacumque hora lex naturae ad extrema nos deduxerit, animarum nostrarum paratus susceptor clemensque in paradisi vo- luptates dignetur fieri subvector, cordium imis precemur! Statimque post verbum laetus ebibit, singillatim omnibus eodem amore singulos scy- phos ebibendos blandissimo propinat osculo. Intre- pidus autem, sumptis tam honeste epulis, uti divino iussu res differtur, domum inlaesus revisit. 19. Noctis autem sequentis cursu, orationum ac elemesinarum curiosissima desudans instantia, futuri") conscius, mortis pro Christo iura pati devotus pernoctavit. Redeunte autem post galli- cinia matutinalis horae officio, pulso signaculo, non segnis thoro, ut iam est solitus, prosiliens, aecclesiamque properando ingressus, cantum noc- 1) sed co 2. 3. — ?) futurae 2. 3. 159 strojili hostinu, jaká jindy nebývala ; sezval přátel pod rouškou veselosti ; i k samému knižceti s pro- sbou přišel do paláce, žádaje, aby zvláště on při bratrském hodování přítomen býti ráčil. Václav bohu milý z jeho upřímnosti, ačkoli byla falešná, veliké měl potěšení, vzav bratra pod paždí, vešel do domu k veselým hodům. Zasedli k hostině. Když pak za hodnou chvíli někteří: divocí hosté vínem byli opojeni, lest dlouho strojená, nemohouc déle se utajiti, jako jednou myslí všechněch k za- vraždění muže svatého rozpálila. Lidé ti zlomy- slní, majíce dýky pod rouchy ukryté, třikrát vstali a třikrát jaksi umdlení zase na stolice se pode- přeli, a jsouce v sile a odvaze ovšem oslabeni, protože ještě nepřišla hodina utrpení bohem sou- zená, nechali jej bez pohromy. Věc ta nebyla mu nepovédoma ; ale nebál se nebezpeéi, posilnén jsa jistotou božské ochrany, ačkoli byl varován opatrností služebníka, který mu pošeptal do ucha, eo proti nému obmysleji : nehnul se ani se stolice, laskavě jako místo hostitele ochotně pobizeje bratra i ostatni hodovniky, aby rozveselili se. Za chvíli pak, když bylo po stole, pozvedl se, nalil vina do sklenice a oslovil všechny lahodně tímto slušného pozdravení pronešením : Spasiž vás spása všechněch Kristus! Kalich, jejž v ruce držím, vypiti na lásku sv. Michala archanděla nikdo z nás se neostýchej, ctíce liskou tou dle možnosti ducha jeho vznešenost, a prosme z hloubí srdcí svých, kterékoli hodiny zákonem přírody vyprší konec našeho živobytí, aby ráčil býti duší našich ochotným příjemcem a laskavým vůdcem do raj- ské blaženosti. A hned po té řeči vypil, a každému zvlášť s touž láskou a se sladkým polibením poháru k vypití podával. Po tak etném stolování neohro- ženě a bez pohromy domů se navrátil, jelikož řízením božím jeho umučení bylo odloženo. 19. Noc na to přišlou pečlivým a horlivým konáním modliteb i almužen probděl, a věda, co naň čeká, odhodlán byl pro Krista: muka smrti podstoupiti. Když pak po kuropění nastaly raní služby boží, jakmile ubodili na zvon, z lůžka vy- skočiti nelenil, jak již býval uvykl, a do kostela rychle pospíchal, zpěvy noční a chvály raní s pří- 

Strana 160
160 turnalem laudesque matutinales modesta inten- tans auscultacione, post plurimas oraciones do- mum lassis membris aliquantum somno refi- ciendis divertitur. Rubente jam primum aurora, execrabili memoria scribendus Bolezlaus, viri sancti germanus, perversitatis auctor, quae prius arma contra innocentem latenter commoverit non inmemor, specu quo latuit, more lupino, cum ex adverso agnum furtiue lacerandum ir- ruit, ipse cum aliquot sequacibus huic sceleri comparibus furibunde progressus, et mucrone succinctus, viro simplici media via obvius restitit. Quem sanctus ipse mitissima inter salutando benignitate ita alloquitur: Ave, frater dilecte! grates inmensae dilectioni tuae a nobis sint re- latae, quia honorifice disposito heri convivio bene nobis et satis iucunde ') ministrasti. Tam dulci pessimus ille non respondens allocutioni, sed extracto cicius ense, in sancti capitis verti- cem, ut fortius valet, percutiens, ait: Melius hodie tibi praeparavero convivium! Sed ferro resiliente et nec vulneris tandem signum anno- tante, geminatur ictus. Quo nihilo magis lae- dente, tercio ferire cum velit, una cum extenso ictu ensis manu territi militis excidit. Quem statim sanctus Vencezlaus per capulum surri- piens et supra scelerosum fratris iam inermis verticem manu librans: Vidisne, inguit, o fu- neste? Verti in te posset tuae crudelitatis exi- tium. En! unde prohibeor fraterni sanguinis fieri effusor? Sed nolo, de manu mea ultimo examine sanguis, o frater, tuus guaeratur in me. Recipe gladium, matura supplicium ; guae sunt agenda ne differas in longum! Resumpto iterum frater impius ferro, altum guasi vinci metuens clamat, in auxilium sui socios vocat, se quasi coactum et a fratris impetu prius laesum repu- gnare simulat. Mox socii magno clamore vocati accurrunt, causam dguasi sceleris inscii de tu- multu guaerunt, domini sui fervidam sentiunt iram. Eogue iam tunc sceleris auctore quarta vice sacrum caput per ictum saltim confringente, omnes simul armis irruunt, certatim membra lanceis gladiisgue perfodiunt. Corpus sauciatum humi prosternitur semivivum. Crebrescunt iterum iterumque saevae gladiorum percussiones; san- GUMPOLDÚV ŽIVOT VÁCLAVA KNÍŽETE ČESKÉHO. slušnou vroucností vykonal a po mnohém modlení domů se odebral, aby údy zemdlené spánkem poněkud občerstvil. Sotva zarděly se raní čer- vánky, Boleslav zlořečenou pamětí znamenaný, muže svatého vlastní bratr, původce převrácenosti, nezapominaje, jaké zbraně dřive proti nevinnému tajně byl pozvedl, z doupěte, v němž se skryl, jako vlk, když se zadu beránka napadá, aby jej kradmo roztrhal, sám s několika soudruhy, kteří k ohavnosti té dobře se hodili, zuřivě vyrazil, a dýkou jsa opásán, muži prostému u prostřed cesty vstříc se postavil. Jehož muž svatý klidně a dobrotivě pozdravil a takto oslovil : Zdráv buď, bratře milý, budiž od nás vzdán dík nekonečný tvojí laskavosti, že jsi včera hody počestné vy- strojil a nám dobře a dosti příjemně posloužil. K tak sladkému oslovení ničemník onen neodpo- vídaje, vytasil rychle meč, fal, jak silně mohl, do temene hlavy svaté, řka: Lepší ti dnes hody připravím ! Když pak meč se odrazil, ani znamení poranění nenaznačiv, opětoval ránu. Když i ta o nic více neranila, a po třetí když chtěl uho- diti, jakmile byl meč na ránu rozpřažen, vypadl z ruky poděšenému bojovníku. Svatý Václav ihned meč za jilec uchopil a máchaje jím nad ohavnou hlavou bratra již bezbranného, vece : Vidíš, ubohý! K tobě by mohla vrátiti se záhuba tvé ukrutnosti. Aj, co mně překáží, abych se stal prolévatelem krve bratrovy? Ale nechci, aby při posledním soudu krev tvá, bratře, na mně pohledávána byla z ruky mé. Vezma meč, urychli čin ohavný; co jest činiti, na dlouho neodkládej ! Chopiv se opět meče bratr bezbožný, křičel hlasitě, jako by pře- moženu býti se obával, volal soudruhy sobě na pomoc, dělaje, jako by dříve od bratra útokem raněn a k obraně přinucen byl. Brzy přiběhnou zavolaní druhové s velikým křikem, ptají se po příčině shonu, jako by o ohavnosti nevěděli a po- citují rozháraného hněvu pána svého. Když pak původce ohavnosti po čtvrté hlavu svatou ranou aspoň prorazil, vyřítí se všickni najednou se zbra- němi a o závod pikami a meči údy probodají. Tělo poraněné na zem položeno položivé. Přibývá opět a opět divého meči probodání ; krev nevinná prolévá se; tělo beze vší poskyrny kus po kusu jako od psů roztrháno. Duše nejsvětější; mukami )) abunde 3. 

Strana 161
GUMPOLDŮV ŽIVOT VÁCLAVA KNÍŽETE ČESKÉHO. guis innocuus effunditur, corpus labe vacuum mi- nutatim quasi a canibus laceratur. Anima sa- cratissima carnei clausura domicilii sub tot vul- nerum exuta tormentis, nobili triumpho angelicis subvecta manibus, summi remuneratoris aspec- tum gaudio visura, et inter gloriosos martirum ordines per aevum consessura, sub 4 Kalenda- rum Octobrium perpetuo laetantia regni coelestis ingreditur consortia. 20. Sacrum autem corpus credulorum pauci qui aderant venerabiliter sarcofago includentes, celebrato a clericis funebri obsequio, extra aec- clesiam certaminis loco vicinam condiderunt. Suc- cedente post hinc in regnum nimiae peruersita- tis duce Bolezlavo, saevitiaque eius in catervas fidelium furente, non multo post beati viri ne- cem, humana dum fruitur vita, clericos et ami- cos, necnon servicio eius familiariter iunctos, su- bita mortis sententia damnavit. 21. Peracta fortissimi dei athletae venerabili passione, ministri quidam sanguinem, qui per tabulas aecclesiae ipsa martiri hora aspersus apparet, iussi aqua lavantes, penitus absterserunt. Posteraque die illuc venientes, non minus quam cum primum parieti adhaesit cruorem ipsum eodem loco dilatatum conspiciunt. Non parum ipsi hoc viso territi, aqua iterum allata, multo studiosius abluere decertant. Crastino autem probandi causa, si etiam adhuc frustrati sint, redeuntes, non minus tinctum sanguine parietem, quamvis ter ablutus videatur, agnoscunt. Quibus multum super hoc mirantibus, eoque abluendi labore post inde cessantibus, usque hodie san- guinis eiusdem intinctione paries ipse pro signo venerando nitescit. 99. Ut veracium saepe nobis relatu pate- factum est, post constantissimi triumphum athle- tae omnes sanguinis effusores innocentis superno incussi furore, aut demonum potestate rapti in- ter homines postea non comparuerunt, aut versa pro viciis natura, canum latratu vice loquendi utentes, dentium stridore morsus imitantur ca- ninos, aut misera corporum ariditate siccati, nec- non auditus continua privacione, vitam ipsis saltim odiosam finierunt. 93. Quiescente ibidem per trium spacia an- norum venerando corpore, fidelibus quibusdam nocte visum est, ut, deo rem insinuante, inde 161 tolika ran spro&áténa byv&i pout tělesného pfeby- vání, vznešena byla rukama andělskými velebnou vítězoslávou, aby patřila v radosti na tvář nej- vyššího odplatitele, zasednouc mezi slavné řady muéenikü na véky, a vstoupila do radostného po vždy obcování království nebeského dne 28. září. 20. Tělo svaté někteří věřící, kteří tu pří- tomni byli, poctivě do rakve uložili a po vyko- naném od kněží obřadu pohřebním vedle kostela příležicího k místu onoho zápasu pochovali. Když pak potom v panství nastoupil Boleslav, kníže veliké neřesti, a ukrutnost jeho proti hloučkům věrných zuřila, nedlouho po zavraždění muže svatého, kněží a přátele, i důvěrné jeho slu- žebníky, dokud býval živ, náhlým výrokem smrti utratil. 21. Po ctihodném umučení statečného božího bojovníka služebnici někteří krev, která po stěně kostela v hodinu mučenictví byla rozstříkána, dle rozkazu vodou smývali a dokonce setřeli. Dru- hého dne když tam přišli, uzřeli krev, nejinak než jakoby teprv na sténu vystfikla, na tomtéž místě se prostirati. Nemálo se polekali tím podivánim, přinesli opět vodu a mnohem pozorněji krev smýti usilovali. Zitřejšího dne když přišli, aby se pře- svědčili, zdali i tenkráte práce jejich marna byla, poznali, že stěna ne méně zbarvena byla krví, ačkoli třikráte umyta byla. Tomu velmi se di- vili a potom od smyváni upustili, i skvi se až podnes stěna ta zbarvením oné krve co znamení úcty hodné. 22. Jak nám zprávami lidi pravdomluvných Casto bylo oznámeno, po oslaveni udatného bo- jovníka všickni nevinné krve prolévatelé, byv&e pojati vztekem s nebe seslaným nebo moci ďáblů uchváceni, neobjevovali se potom vice mezi lidmi, anebo proměněním přirozenosti za jich ohavnosti štěkání psů místo mluvení užívali, skřípěním zu- bův kousání psů napodobovali anebo bídným těla hubeněním vysýchali, a jsouce sluchu na vždy zbaveni, život jim samým protivný skonali. 23. Když tam ctěné tělo odpočívalo po tři léta, zdálo se věrným některým času nočního, aby vnuknutím božím odtud do kostela sv. Víta 34 

Strana 162
162 ad aecclesiam sancti Viti martiris, quam ipse jam construxerat, religiosiore condendum sepul- tura tranferri debeat. Qui somno emersi viso cre- dentes, et licet principis tyrannidem metuentes, noctis tamen medio conticinio bustum quàm pa- vidi recludunt, preciosum martyris pignus, non aperto sarcofago, vehiculo percaute ligatum su- perponunt, viamque, qua gressus eo dirigitur, carpentes perveniunt ad rivum, ') incedendo super- gredi animalibus plaustrum ducentibus nimia pro- funditate intransibilem, naviculis et portu utrim- que carentem. Stant quippe circumspicientes. Pons iam factus undosa transgressione dissipatur; ligna ad eius reparationem non inveniuntur. Quid facerent? Dum in hac versantur angustia, subito erectis obtutibus, ecce mira dei praesente vir- tute, plaustrum altera stat ripa, undique secus aquae humiditate intactum. Quo miraculo ipsi aliquantum haesitantes, transnatato supra ca- ballos rivulo, vehiculum sacro fasce gravatum prosecuti, ad locum praedestinatum citius appli- cant, aeccelesiam cum sarcofago deum laudando introeunt, foribusque diligentius obseratis pre- cibusque sinceriter effusis, sarcofagum aperiunt; et ecce corpus carnea adhuc mole integrum et per cuncta vulnera sanum, apparentibus tantum plagarum signis, nisi solum vulnus fraterno ense factum, quod se dehiscens sanguine visum est manare. Incluso iterum sub ipso altaris aditu, comitante fidelium turba, interque sonantibus clericorum ymnis, preciosum corpus celebri me- moria venerandum condiderunt. Ibi vero di- vina saepius coruscante omnipotentia, innume- rabilibus miraculorum signis felix exultacio fide- libus terrorque incredulis, tanti viri meritis, frequentissime clarescit. Cuius autem transla- tionis tempus sub 4 Non. Marcii mortalibus ce- lebrandum annotatur. De virtutibus autem, quae pietas divina, per meritorum eius orbi clarescen- tem gloriam post dignata est operari, sermonis nostri transcursu curiosa interseratur mentio, condignum videtur. 24. Quidam crimine iudiciario capti, pala- tium sub vinculis ingressi, principis iussu car- ceri includuntur, tenatioribus infra ligaminibus per manus ac pedes sub crudeli custodia impli- GUMPOLDÜV ZIVOT VÁCLAVA KNÍZETE CESKÉHO. mučeníka, jejž sv. Václav sám byl vystavěl, pře- nešeno a v něm nábožnějším spůsobem bylo pohřbeno. Probudivše se ze spánku, vidění uvě- řili, i ačkoli ukrutnosti knižete se obávali, v ti- ché půlnoci se strachem hrob otevřeli, vzácné tělo mučeníka, rakve neotvirajíce, na vůz po- ložili a pečlivě uvázali, a jdouce cestou, kudy tam se chodi, přišli k potoku (Rokytnici), přes nějž hovada vůz táhnoucí pro velikou hloubku přebroditi se a přejíti nemohla, a na žádném břehu loďky ani přívozu nebylo. Zastavili a ohlíželi se vůkol. Most zdýmáním vody již rozdrcený se- sul se; dřev na opravení jeho nebylo lze nalezti. Co dělati? Když v takové vězeli úzkosti, náhle pozvedli zraků svých, a ejhle, divnou v tu chvili pomoci boží stál na druhém břehu vůz se všech stran vlhkostí vody nedotknutý. Zázrakem tako- vým sami trochu zaraženi jsouce, na koních potok přebrodili; a nepouštějíce s oči vůz břemenem posvátným obtížený, tím rychleji k místu určené- mu dorazili, chválice boha, s rakvi do kostela vstoupili, dvéře pečlivě zavřeli a po vroucných modlitbách rakev otevřeli: a ejhle, mrtvola po celém těle neporušena a rány všechny zaceleny, tak že toliko stopy ran se spatřovaly, toliko rána mečem brátrovým učiněná, otvirajíc se, krví viděla se prýštěti. Zavřevše opět rakev, u přitomnosti zástupu věřících a za zvučných zpěvů kněžstva, před samým oltářem pochovali drahé tělo, aby slavnou památkou bylo oslavováno. A tu častěji skvouci se mocí božskou nesčíslnými znameními zázraků věřícím blahé veselí, nevéfieim postraeh pro zásluhy muže velikého hojně se rozzářuje. Tu pak se poznamenává čas toho přenešení den 4. března, aby jej lidé oslavovali. Vidí se příhodným býti, aby o dobrodiních, jež láska božská pro slávu zásluh jeho po světě se skvouci potom ráčila uči- niti, k průběhu řeči naši zmínka pečlivá: byla přičiněna. 24. Lidé někteří pro zločin soudem postižení, přišedše v poutech do paláce, z rozkazu knížete zavření byli do žaláře a pod přísnou stráží spou- táni pevnějšími okovy na rukou i na nohou. Ti 1) Dobrovský jmenuje dle zprávy Kosmovy a Křišťanovy potok ten Rokytnice. 

Strana 163
GUMPOLDŮV ŽIVOT VÁCLAVA KNÍŽETE ČESKÉHO. cantur. Qui media nocte, ut erat necesse, per- vigiles, strictura compedum ac manicarum mi- serabiliter contriti, gemitu amaro corda pulsan- tes, in huiusmodi verba orationis, dormitante parum custode, omnes simul flendo proruperunt : O summe gementium consolator deus, coeli ter- raeque mirabilis creator, aspice nos mortis iuri destinatos, et per suffragia dilecti tui Vencezlavi militis, qui semper iam in mundo vivus, miseris pro tuo nomine benignus exstitit defensor, ab in- stanti damnatione educere nos miserrimos dignare. Facta oracione, media pars carceris, qua custo- des stantes vigilabant, repente tota quasi aére densissimo obnubilatur; extinctisque intus ar- dentibus vigilum lucernis, cetera pars, qua vincti iacent, quasi sole clarissimo serenatur. Et ecce vox repentina, coelitus, ut vere credendum est, emissa, vinctis in aures tonat; ut surgant, indicit. Qui ergo tam pavore quam laeticia stupefacti, membra silenter movent; statimque vincula in partes disrupta decidunt, manus solvuntur ac pedes; apertoque divinitus carceris hostio, laeti exiliunt. Ita. dei nutu expediti, laudes Christo sanctoque eius martiri Vencezlavo inter populos referunt, inmensaque virtutum eius mirabilia constantissime et credentes et ammirantes pro- pagare decertant. 25. Inter quos gentilis quidam, baptismi gratia nondum mundatus, cum se iam per beati merita Vencezlavi morte liberatum senserit, ad fidei catholicae veram agnicionem devotus con- vertitur, salubri lavacro purgatur, firmataque fide, ac dei in se confixo amore, natum unicum, quem aeque propria vita dilexit, in clericatus officium dei servitio ad beati martiris aeccle- siam se daturum promisit. Hoc postmodum im- pleto, credens ipse deoque serviens, satis longam perduxit aetatem. 26. Huic quid aliud non minus succedit mi- raculum. Juvenculum quendam cubicularium, no- mine Podhiwen, ceteris fideliorem servulis, eius- que secretis aptiorem, vir sanctus iam saeculo vivens admodum amavit; cuius etiam superius meminit scriptum. Qui karissimo privatus do- mino, lamenta tristis per dies frequentavit, et non minus plura factorum eius exempla, quorum ipse conscius est, inter multos laudando dila- tavit. Quo dux vesanus comperto, rapidissima 163 pak bdíce o půl noci, jakž jinak možná nebylo, tisní pout a okovů až běda jsouce ztrápeni, hořce lkajice bili se v prsa, když byla stráž trochu usnula, všickni najednou plačíce tato slova mo- dlitby ze sebe vyrazili: O bože, lkajieich nej- vyšší těšiteli, nebe i země podivení hodný stvoři- teli, vzhledni na nás, kteříž jsme právu propadli hrdla svá a na přímluvu milého tvého Václava bo- jovníka, který živ jsa na světě, vždy pro jméno tvé nebohých býval laskavým ochrancem, z če- kajícího na nás utraceni rač nás přebídné vysvo- boditi. Po vykonané modlitbě prostřední část vě- zeni, kde strážní hlídali, zamračila se nenadále jako vzduchem nejhustším, pochodně strážníků uvnitř hořící zhasly, ostatní pak prostora, v níž vězňové leželi, jako sluncem nejjasnějším se osvě- tlila. A ejhle, hlas nenadálý, jak v pravdě hodno jest věřiti, z nebe vyslaný, vězňům v uších zavzněl, i aby vstali, je vybizel. Oni pak leknutím i ra- dosti jsouce omámeni, tiše údy hnuli : ihned pouta na kusy roztrhla se a s nich spadla, ruce i nohy byly volny, a dveřmi, jež jim byl bůh otevřel, ve- sele z vězení vyskočili. Jsouce tak pokynutim bo- žím vybaveni, chválu Kristu i svatému mučeníku jeho Václavovi mezi lidem vzdávali a nesmirné zázraky zásluh jeho s horlivosti, vérou i udivenim bez ustáni hlásali. 25. Mezi nimi pohan jeden, milosti křtu po- sud neočištěný, jakmile pro zásluhy Václava bla- hoslaveného smrti zbavena se cítil, k pravému poznání víry katolické vroucně se obrátil, spásným smytím byl očištěn, a když v něm víra byla se utvrdila, a láska boží v něm byla utkvěla, syna jediného, jejž miloval jako své živobytí, k stavu kněžskému a k službě boží při kostele sv. mu- čeníka oddati přislíbil. Když potom slib ten vy- plnil, sám u víře bohu slouže, ještě dosti dlouho živ byl. 26. Po tomto zázraku následoval jiný ne menší. Hošika jakéhosi domácího jmenem Podi- vena, sluhu nad ostatní věrnějšího, a k tajným činům jeho dobře se hodícího, muž svatý hned za živa nad míru miloval; o něm i v tomto sepsání výše bylo zmíněno. Ten, zbaven byv pána nejmilejšího, po všechny dny smutně ho- řekoval a ne méně mnohé příklady činů jeho, jichž sám povědom byl, mezi lidmi vychvaloval a rozšiřoval. Když se toho dověděl kníže zblou- 34* 

Strana 164
164 succensus ira, suspendio mox eum interire iubet. Suspensus namque, ut vera bonorum testantur dicta virorum, post biennium, non aliter quam viva et sana solent hominum capita, florenti ca- nicie per pilos crescere atque candescere visus est. 27. Interea captus quidam severa iudicis sententia, in similem carceralis custodiae poe- nam, altera die perimendus, intruditur; et prio- ribus solutis, multo strictius vincitur. Qui etiam amarissime flendo sanctum dei Vencezlaum in- timis ad sui auxilium precibus vocavit dicens: Sancte dei martyr, si tantum, ut homines dicunt, apud altissimum deum obtinere vales, interveni pro me morituro, ut tuis liberatus meritis, ad criminum purganda commissa miser ego prae- sente aliquantum diutius vita subsistam. Sta- timque, ut oratum est, ruptis quam fortiter vin- culis, dei gratia nesciis custodibus carcere est exsolutus; sed extra astantibus paganorum la- tronibus iterum captus, nimium constringitur, et dum longius sub vinculis, precio quo possit commutandus, transfertur, priorem repetit ora- cionem ; ac mansuefactis gentilium cordibus, sponte eum solvunt ac dimittunt. At ita denuo liberatus, laudes deo et beato duci per terras eundo magnificavit. 28. Mansisse fertur eadem civitate, qua sanctum requiescit corpus, mulier quaedam visu orbata, manuum recurva inflexione ab ipso iam ortu contracta, omni usu manibus per naturam concesso privata. Quae videlicet, reverso per annum die festivo, aecclesiam sancti Viti mar- tiris ingressa, et ante sepulcrum beati Vence- zlavi, quo desideravit ducta, orans prostrata, tam- diu precibus lugendo perseverat, quoad cunctis cernentibus sancti viri meritis visu inluminatur et manuum salva restitucione instauratur. 29. Postea quoque captus quidam ab his, quibus aliquantum pecuniae sub accomodacionis pacto debuit, diuque sub vinculorum districtione, quo debitum solvat, contritus est. Sed ceteris inminentibus negociis, aliquo per urbem ipsi va- gantes, vinctum interim eum inter viam publi- cam et aecclesiam deforis sub custodia iacentem dimiserunt. Ille media versatus angustia, manus GUMPOLDÜV ZIVOT VÁCLAVA KNÍZETE CESKÉHO. dily, rozpáliv se náhlym hnévem, rozkázal, aby bez meškání oběšením utracen byl. Oběšen byv, jak pravdivé zprávy dobrých lidí: dosvědčují, po dvou létech, ne jinak, než jak činivají živé a zdravé hlavy lidské, viděn byl, ana mu kve- toucí bělost po vlasech přibývala a šedivěla. 27. Člověk jakýsi, po přísné výpovědi soudce jaty, dan byl do vězení k podobnému opatro- vání, a měl druhého dne býti utracen ; sňavše mu dřívější pouta, mnohem pevněji jej svázali. I on, hořce plakaje, svatého božího Václava vroucími prosbami na pomoc vzýval, řka: Svatý boží mučeníiku, jestliže tolik, jak lidé vypravují, od nejvyššího boha dosíci můžeš, zastaň se mne smrti propadlého, abych, osvobozen jsa tvými zásluhami, živobytím vezdejším ještě po nějaký čas se těšil a ze zločinů spáchaných ja bidny očistiti se mohl. A hned, jakž byl prosil, zlo- meny jsou mocně okovy, a on milosti boží bez vědomí strážců vězení sproštěn ; avšak lapen byv od lupičů pohanských venku stojících, pevně spoután byl, a když v okovech dále převáděn byl, aby za jakou by cenu mohl se vybavil, pře- dešlou modlitbu opakoval: i obměkčena jsou srdce pohanů, a dobrovolně jej rozvázali a pro- pustili.. A tak jsa opět vysvobozen, boha a bla- hoslaveného knižete, chodě po zemi, chválil a velebil. 28. Zůstávala prý v tom městě, v němž svaté tělo odpočívá, žena zraku zbavená, hned od na- rozeni na rükou skroucená, tak že rukou při- rozenym během k ničemu nemohla uZivati. Žena ta, když zase nastal výroční den svá- teční, vešla do kostela sv. Víta mučenika, a byvši přivedena ku hrobu blahoslaveného Václava, jak byla žádala, a padnouc k zemi modlila se a tak dlouho lkajie na modlitbách setrvala, až pied zrakem všech lidí pro zásluhy muže svatého zra- kem byla osvicena a navrácením zdravých rukou zahojena. 29. Později také jat byl člověk od těch, jimž něco peněz na úmluvu vypůjčených dluhoval, a dlouho trápen byl v spoutání okovů, až by dluh zaplatil. Pro nastalé jiné zaměstnání musíce sami někam do města odejiti, nechali jej zatím sváza- ného mezi cestou a kostelem pod stráží venku ležeti. Jsa v nemalé úzkosti, rukou naproti dveřím chrámu pozvedl a takto se modlil: O kniže mi- 

Strana 165
GUMPOLDÜV ŽIVOT VÁCLAVA KNÍŽETE ČESKÉHO. contra portam aecclesiae levavit, hoc modo pre- catus: O dux mitissime martirgue sanctissime, cum iam multos ab impiorum manibus sanctitas tua ad magnum deum intercedendo eripuerit, exoro miser, ne me obliviscaris ligatum, sed so- lita pietate hinc me facias exsolutum. Praesente cicius dei clementia, beati martiris precibus quasi ferrea acie concisa, subito dissotiantur vincula, ipseque dei templum grates rependendo ingressus, prolatisque ad deum et sanctos mar- tires orationibus, liber domum remeavit. 30. Francorum igitur provincia vir quidam pedum incessu ab ipsa iam infantia carens, et vieiata natura non gressibilis sed reptilis per terram se contrahendo incedens, nocte quadam per soporem visione intremuit, quoniam mirae pulchritudinis vir, albis indutus, lectulo assi- stens, claudum excitat, ac salutem monstrat dicens: Quoquo modo valeas, o pauper, surge, ac Pragam, Boemiae civitatem, quamvis omni data pro vehiculo, quo feraris, substantia, pro- ficiscere, eoque perventus, aecclesiam sancti Viti martyri, qua sanctum Vencezlavi martiris cor- pus requiescit, ingreditor; factaque oracione ibidem, gressus praeter omne dubium recipies sanitatem. Qui somno ermersus iussa neglegens, somni se delusum credens, iter impositum om- nino differt. Nocte autem insecuta cubili pauper quiescens, eundem tantae claritatis seniorem lec- tulo iterum cernit adstantem, qui eum hoc modo redarguens ait: Pauper amande, somno excitare, visionis huius verum agnosce praesa- gium. Unde misero tibi neglegentia, corpus de- bile curandum? Cur iter ad propriam salutem nuper mea tibi indictum visione distulisti? Qua increpationis asperitate claudus evigilans, pulso auditus dubio, veritatis non inscius respondit: Proficisci non moror, o pie ac venerabilis se- nior! Factoque mane, paratur quantocius vehi- culum ; ac data mercatoribus per eandem viam tendentibus placita mercede, festino eorum ductu ad iam destinatum pervenit locum, et iuxta priorem viri in somno apparentis moni- tionem sancti Viti martiris aecclesiae, qua bea- tum corpus quiescit, gressuum orbitate inva- lidus, aliorum portacione infertur. Solo ante aram prostratus, intime deum sanctosque pre- catur. Non diutius morante virtutis divinae 165 lostivý a mučeníku nejsvětější, když již mnohých lidí svatost tvoje přímluvami k velikému bohu z rukou bezbožníků vysvobodila, prosím ubohý, nezapomeň na mne spoutaného, ale obvyklou láskou učiň, abych odtud byl vybaven. Pomocí milosti boží a na přímluvu svatého mučeníka v tu chvili, jakoby ostřím železa razťata byla, ihned rozlítla se pouta, on pak vešel do chrámu, aby bohu díky vzdal, a pomodliv se bohu a svatým mučeníkům, volně domu se navrátil. 30. V zemi Franků muž jeden, který ne- moha hned od dětinství na nohy se postaviti, a pochybením přirozenosti ne chodě než leza po zemi se svijel a plazil, jedné noci viděním ve spani se podésil ; neboť muž divné krásy, bílým rouchem odóny, k lůžku přistoupil, chromého probudil a uzdravení mu vkazoval, řka: Jak jen můžeš seber se, ubohý, a odebeř se do Prahy, města Českého, i kdybys penize všechny dal za vůz, na němž pojedeš, a dostana se tam, jdiž do kostela sv. Víta mučeníka, kdež svaté tělo Václava mučeníka odpočívá ; pomodle se tam, beze vší pochybnosti zdravé chůze nabudeš. Pro- budiv se ze spaní, rozkazu nedbal, maje za to, že bylo jen snu mámení, a cestu uloženou do- konce odložil. Příští potom noci leže ubohý na posteli, spatřil téhož pána veliké jasnosti opět při lůžku stojícího, který jej plísnil touto řečí : Milé ubožátko, probuď se ze spani a poznej vi- dění tohoto pravdivé předpovědění. Proč, nešťast- niče, o chatrné své tělo tak nedbale pečuješ? Proč jsi odložil cestu k svému uzdravení, již jsem ti ondy zjevením svým oznámil? Přísným tim po- káraním chromý probudiv se, sluchu svému uvě- řiv, nepochybuje o jeho pravdivosti, odpověděl : Vydám se na cestu bez prodleni, laskavý a cti- hodný pane. Když bylo ráno, chutě připravil Si vüz a dav kupeüm touż cestou se beroucim slušnou mzdu, rychlým jich průvodem dostal se k místu již určenému a dle předešlého napome- nutí muže ve snu se mu zjevivšího do kostela svatého Víta mučeníka, kdež blahoslavené tělo odpočívá, nemoha sim choditi, od jinych donesti se dal. Vrhna se na zem před oltářem, vroucně bohu a svatým se modlil. Sila pomoci božské dlouho nemeškala, a pro divné zásluhy svatého Václava mučeníka čivy mnohou dotud srażenć 

Strana 166
166 GUMPOLDŮV ŽIVOT VÁCLAVA KNÍŽETE ČESKÉHO. subsidio, sed per miranda beati Vencezlavi mar- tiris merita, pedum nervi prius contracti quasi fragore extenduntur, bases et plantae consoli- dantur. Surgit dei gratia sanus, relataque gra- tiarum actione, sana et forti incessus restau- ratione potenter sine alicuius sustentaculo egres- sus, patriam exultando ac dei mirabilia latius praedicando revisit. jako nějakým lupnutím se roztáhly, a chodidla i ošlapí se sesílily. Povstal milostí boží uzdravený, a vzdav díky, zdravým a silným chůze naprave- ním mohútně a bez jakékoli podpory z kostela vyšel, a plesaje a zázraky božské rozhlašuje, do vlasti se navrátil.

Strana 167
VIII. VAVŘINCE, MNICHA SV. BENEDIKTA, UTRPENÍ SV. VÁCLAVA. Přeložil Josef Truhlář. Dominus ac redemptor noster, humanis vi- sibus corporali praesentia divina exibens signa, intonuisse legitur inguiens: Pater meus usgue modo operatur, et ego operor. Vbi notandum, guod nec patrem operatum fuisse tanguam de preterito, nec se operaturum fore guasi de fu- turo innotuit, sed tantum operari. Omnipotenti guippe deo, ut sedulis patrum erudimur dogma- tibus, nec preteritum nec futurum proprie tem- pus aptatur, sed tantummodo presens: guati- nus cunctitenens eius maiestas intimetur vno momenti ictu eadem tria tempora ineffabiliter circumplecti. Vnde et per guendam non infimum vatem de illo dicitur: gui fecit, guae futura sunt; hinc est, guod legifero divinitus dicitur Moysi: Ego sum, gui sum, et haec dices filiis Israhel: gui est, misit me ad uos. Cunctisatori siguidem deo inest proprium esse, guia cunctis mutabili- tatibus carens nullo temporum termino angusta- tur. Hinc praecipuus praedicator: apud guem, inguit, non est transmutatio nec vicissitudinis obumbratio. Hanc igitur coelicam pollicitationem, videlicet et ego operor, licet cotidianis cernamus in factis impleri, gubernatione scilicet totius mun- danae machinae, martyrialis tamen eam beati Uuenzeslai laurea robustius guodam modo as- serit, gui nuper brumalibus septemtrionalis axis niuibus guasi nouus eminens Titan, cunctum noxii torporis frigus noscitur reppulisse. Vnde eius beatissima passio tanto venerabilius amplec- tenda ac recolenda est, guanto eam, divinis il- lustratam virtutibus, nostra nobis secula contu- Pán a spasitel náš zrakům lidským smysl- ným způsobem nebeská vykládaje znamení zvo- lal, jak čteme, řka: „Otec můj neustále působí, i já působím.“ Tuto pozorovati sluší, že neřekl, že otec působil co do minulosti, ani že sám půso- biti bude co do budoucnosti, nýbrž že pouze řekl, že působí. Neboť s pojmem všemohoucího Boha, jak z pečlivých článků víry otců se učíme, ani minulý ani budoucí čas vlastně se neshoduje, nýbrž pouze přítomný : pročež vševládná vele. bnost jeho budiž poznávána co taková, jež jedním okamžikem všechny tři časy objímá. Proto praví o něm jistý znamenitý prorok: „jenž učinil věci příští“ ; proto také zákonodárci Mojžíšovi od Boha praveno: „já jsem, jenž jsem ; a tak řekneš synům Israelským: ten, který jest, poslal mne k vám.“ Stvořiteli všeho mira tudíž přináleží „jsoucnost“, jelikož nijakým nepodléhaje promě- nám časem žádným obmezen není. Pročež praví výtečný kazatel: „u něhož není ani stínu pro- měny“. Ačkoli tedy vidíme, kterak tento nebeský slib, totiž „i já působím“, se naplňuje každoden- nimi skutky, myslím řízením veškerého ústrojí světa, přec slib tento mučenická koruna svatého Václava silněji jaksi osvědčuje, jenž nedávno ze zimnich světa severního sněhů co nový Titan vy- nikl, a o němž jest známo, kterak všechen led otupělosti hříšné byl odklidil. Protož památka jeho blahoslaveného utrpení tím více má býti slavena a znova poctěna, jelikož se utrpení ono božskými ctnostmi ozářené za věku našeho událo. I nemusíme dbáti štěkotu jistých lidi, kteří se 

Strana 168
168 lere. Nec !) guorundam est attendendum latra- tibus,?%) gui nuperrimos guosgue martyrii ste- mate decoratos, minori censent celebrandos esse memoria, guasi talium passio, imo veritatis assertio, guod dici nefas est, minus libeat con- ditori ; cum ipse dominus evangelica intonans dixerit uoce: Omnis gui confitebitur me coram hominibus, et ego confitebor eum coram patre meo. Non enim ait, ut isti blaterant: guidam, sed, omnis gui confitebitur me; maximegue cum huius beatissimi martyris merita, cuius pro modulo nostri ingenioli praeconium gestimus attollere, tanti apud omnicreatoris: habeantur divinitatem, vt innumeris eius sacrosanctae re- liguiae uideantur abundare miraculis. Huius ita- gue scribendae passioni operam dare inertes licet, a guibusdam tamen compulsi, idcirco stu- duimus, guatinus tanti claritas: hominis apud suos oppido fulgens Latio veritatis cupido non deesset. Et licet nos apprime liberalium vnda minus attigerit literarum, guibus nostri plectri fugaretur ariditas: omnipotentis tamen promissa nos guodammodo animarunt dicentis: Aperi os tuum, et ego adimplebo illud. Vnde et psalmo- graphus vates: Os, inguit, meum aperui, et at- traxi spiritum. Nisi enim os aperiret, spiritum minime attraheret, guia profecto sancti spiritus gratia minus adimpleretur, si acceptum scientiae donum guibusgue desiderantibus per oris offi- cium minime ministraret. Nec mirandum sane, si noster conatus nulla subnixus peritia valeat guid vtilitatis proferre, cum nostra in eo sit sita fiducia, cuius potentia bruti etiam animalis ora loguendi modulamina suscepisse non ignoramus. Oremus itague eum, dicentes: Christe salus hominum, constant guo cuncta creata, Virginis ex aluo regressus limine clauso, Errorum tenebras pellis gui lumine diuo, Pelle procul nostri guaeso fantasmata cordis, Cernere dans lumen, migrat guo deuius error, Martyris eximii falerato *) guatinus acta Famine pangamus cunctis reverenda per aeuum. Amen. Interea lecturos haec guosgue cernuo prae- camine flagitamus, guo liuore semoto inuidiae dignanter corrigant, guae reprobanda cognoue- UTRPENÍ SV. VÁCLAVA. domnívají, že památka všech nedávno tepry ko- runou mučenickou ozdobených méně má býti oslavena ; jakoby utrpeni takových, ba osvědčení pravdy samo — což hřích jest vysloviti — méně se líbilo stvořiteli ; poněvadž sám Pán slovy evan- gelisty ohlásil řka: „Kdožkoli vyzná mne před lidmi, i já vyznám jej před otcem svým;“ i ne- řeklf, jak oni tlachají, „tam ten, který“, nýbrž „kdožkoli vyzná mne“ ; zvláště poněvadž zásluhy blahoslaveného mučeníka tohoto, jehož chvalořeč podle slabé síly nadání svého snažíme se započíti, tak velké ceny poživají před Bohem, stvořitelem všeho míra, že nesčíslné zázraky u posvátných jeho ostatků patrně se stávají. Vypsati tedy utr- penií jeho, jakkoli nespůsobilí jsme, od jistých lidí přec vybídnuti, za tím účelem jsme se vyna- snažili, aby sláva tak velikého muže, příliš zářící u jeho rodáků, Latin po pravdě bažícímu neznáma nezůstala. I ačkoli méně máme spůsobilosti vě- decké a umělecké, než abychom suchopárnosti u vypravování se vyhnuli, přec nám jaksi zmuži- losti dodává slib všemohoucího, jenž dí: „Otevři ústa svá a já naplním je.“ Proto praví také žal- mista: „Otevřel jsem ústa svá a nabyl jsem du- cha.“ Neboť kdyby byl neotevřel úst, nebyl by nabyl ducha (dechu), poněvadž zajisté milostí Ducha svatého méně by byl naplněn, kdyby byl obdrženého daru vědomosti těm, kteři jsou jeho žádostivi, skrze ústa svá nesděloval. Nedivmež se zajisté, jestli počínání naše, žádnou zručnosti ne- podporováno, přec poněkud užitečno bude, ana důvěra naše spočívá v onom, jehož moci že i němé zvěři ústa k mluvení se otevřela, není nás tajno. Modleme se tudíž k němu, řkouce : Kriste, lidi spáso, stvoření v němž všechno spočívá, Z lůna neposkvrněného vyšedší panny velebné, Jenžto bludů lidských světlem božským tmy za- hániš, Srdce zažeň našeho smýšlenky liché, tě prosime, Skutky bychom mučeníka slavného vyprávěli zbožnou Chvalořečí, hodné povšechné na věky úcty. Amen. Zatím všechny, kdož čísti to budou, důtklivě žádáme, aby nedadouce zášti místa laskavě opravili, co se jim uzdá pochybeno. Nechť také 1) Dudík: Hec. — ?) Dud. latrantibus. — 9%) Snad sacrato? 

Strana 169
UTRPENÍ SV. VÁCLAVA. rint. Nec a dei laude rusticanus eos arceat stilus rhetoricorum oblectatos lepore, cum sciant diuinae scripturae paginas non tam počtico, ut aiunt, illi- tas melle, quam diuino flamine simpliciter esse prolatas. Nos quoque nouerint non generaliter cunctis sed specialiter quibusdam deuotius postu- lantibus in modum commonitorii, quae ueraci relatione comperimus, exarasse. Hoc igitur par- ergi diuerticulo tantisper habito nunc ad nar- rationis seriem reuertamur. Verum hoc quidem ut ante nos dictum est: Non opis est nostrae, sed ab illo sumitur hic ros, Qui siccam rupim fundere iussit aquas. Lectio prima. Quidam septentrionalis axis indigenae iuxta loci situm extimis vallati frigo- ribus intimo fidei quondam carebant feruore. Ignari utique illius existentes ignis, de quo Iesus Christus deus ac dominus noster evangelica in- tonans olim dixerat voce: ignem veni mittere in terra et quid volo nisi ut accendatur, denique cum beatorum apostolorum illisque succedentium praedicaminibus totus pene mundanus circulus abiectis idolatriae sordibus nitidae colla submit- teret fidei, hi tamen antiquorum dediti parentum erroribus ad ueritatis viam cursum vertere sto- lide recusabant. In tantum siquidem saeuissi- mus humani generis hostis eorum nequiter offus- carat praecordia, ut assuetis intenti caliginibus lumen verum illuminans omnia cunctis a se ni- sibus pellere procurarent. Enim vero sibi fide- liter praedicantibus tanta caedium ingerebant pericula, ut non quapiam uti humanitate, sed be- luina feritate procul dubio viderentur abuti, vnde talibus illa mihi videtur iure aptari sententia, quae olim prophetali prolata flamine dicit: cu- rauimus DBabilonem et non est sanata. Babilon quippe curata ad sanitatem minime pervenit, quia gens, de quo (sic) sermo est, ignorantiae confusa caligine, praedicationis quidem suscipere meruit curam; sed propriis obstantibus meritis ad animarum incolomitatem per fidei susceptio- nem peruenire eotenus digna non extitit. Verum ut egregius intonat praedicator: ubi abundauit peccatum, superabundauit et gratia. Nuperrimis namque temporibus ad fidei gratiam pluribus visis miraculis reversi artius, quam adepti sunt, incolunt deo praesule gratiam. Et licet in qui- 169 chváliti Boha nebrání prostá mluva těm, kteři řečnickou krásou se bavivali, vědoucím, že písma svatá tak prosáchlá nejsou: básnickým -— jak se říká — medem, jako spiše božským dechem prostě vypravována. Nechť také vědi, že my nezazname- nali nikoli všem vůbec, nýbrž jen zejmena těm, kteří nás snažně za to požádali, čeho z hodno- věrného podání jsme se dověděli. Tolik mimo- chodem: nyní se vraťme k pořadu vypravování. Než jak zprvu jsme řekli: Z sily nepošla naši, nýbrž z toho rosa pochází, Jenž z vyschlých vodu byl ze skalisek vyvodil. Čtení první. Jisti obyvatelé severního světa, podle polohy kraje nejtužší zimou skličení, postrá- dali druhdy vnitřního tepla víry. Neznajice docela onoho ohně, o němž Ježíš Kristus, bůh a pán náš, hlasem evangelia někdy byl prohlásil, řka: „oheň přišel jsem vyslat na svět, a což chci, než aby se vzňal“, když konečně kázaním svatých apoštolů a jich nástupců téměř celý okršlek světa zanechav lichou modloslužbu pod jho pravé viry šíji svou sklonil, tito přec oddáni bludům dávných otců svých na cestu pravdy vkročiti nerozumně se vzpeéovali. Tak mrzce totiZ nejlitéjái pokoleni lidského nepřítel mysli jejich byl zatemnil, že ob- vyklé tmě oddáni pravé, vše osvěcující světlo vše- možně od sebe zapuditi se snažili. Neboť věrným kazatelům svým tak veliká nebezpečenství smrti připravovali, že se zdálo, jakoby nejednali lidsky, nýbrž co dravá zvěř si počinali; pročež jakoby k nim se hodil výrok, jenž někdy prorockým du- chem pronešen byv zní takto: „léčili jsme Ba- bylon a neni uzdraven.“ Babylon totiž ač léčen, uzdravení nedošel, jelikož národ, o němž jest řeč, ve tmách nevědomosti pohřížen, zasluhoval sice, aby jemu kázáno bylo: však poněvadž vlastní zásluhy tomu se protivily, zachránění duší skrze přijetí víry proto hodným se neproukázal. Než, jak výtečný kazatel hlásá: „když naplněna jest míra hříchů, přeplněna jest i míra smilování.“ Neboť nedávno po spatření přemnohých zázraků na milost víry se obrátivše, tím pevněji se drží řízením božím milosti, jíž dosáhli. I ač u někte- rých z nich dřívější divokost převrácených mravů posud vládne, přec doslýcháme, že mnohým s ne- 35 

Strana 170
170 busdam eorum pristina peruersorum feritas uigeat morum, in multis tamen coelitus sata fidei semina uberrimas comperimus segetes attulisse, uti sub- seguens reserat sermo. Lectio secunda. In prouincia namgue Ger- mania, guae, ut fertur, non tam lata guam va- lida extat, est locus, quem incolae Sclaboniam cognomine dicunt, non solum diversarum pollens opulentia rerum, verum etiam ferocibus armipo- tentibusque cluens affatim viris. In quo videlicet loco civitas sita est Praga antiquitus vocitata, quae regalibus habilis usibus a sceptrigeris qui- busque earundem partium solet inhabitari Quo- dam igitur tempore Bratesclabus quidam regali insigniter potiens potestate eam residens princi- patus sui strenuissime curam gerebat. Cui ob fidei suae meritum tanta coelitus fuerat collata victoria, ut pene innumerorum hostium trium- phator cunctisatoris existeret gratia. Hic florida decoraque perfruens iubentute ex deo digna con- iuge, quam suo nobiliter lateri copularat, pri- mogenitum genuit filium nomine Uuenzeslaum, tanta venustatis gratia rutilantem, quanto post patuit morum honestate praefulgidus. Qui de- cursis infantiae annis, quos disciplinae, in quan- tum illa sinebat aetas, decorarat ornatibus, cum ad tempus pueritiae pervenisset, literarum est 2 proprio parente traditus studiis diuinarum. In quibus tam strenuissime divinitus sibi collata gratia claruit, ut omnibus in parvo tempore con- discipulis praecellens, magistrorum compar ac similis per omnia iudicaretur. Non etenim, ut talium assolet aetas coévorum, deditus lusibus, quae sibi à magistris dicta fuerant, quoquomodo oblibiscebatur: sed divina dogmata, quae prae- sente cathigeta (sic) in scriniolo pectoris repo- suerat, haec eadem eo quoque absente in cordis pagina ruminabat. Lectio tertia. Cunctipotentis enim Christi maiestas sui pectusculum iam illustrabat famelli, quem olim noverat ad suae participium lucis fore quandoque cum martyrii laurea perventu- rum. Unde et eius ignara mali praecordia le- galia iam quodammodo observabant praecepta, saepius ruminando, quae pridem didicerant. Moy- ses quippe legifer ac dei minister illa asseruit UTRPENÍ SV. VÁCLAVA. bes rozsivané símé víry prehojnou žeň poskytlo, jak následující vypravování dokazuje. Čtení druhé. V Germanii, která, jak se praví, není tak veliká jako mocná, jest kraj, jejž oby- vatelé Slavonii nazývají, nejen hojnosti všelikých věcí oplývající nýbrž i dostatečně slynoucí hr- dinskými a bojovnými muži. V tomto kraji leží město od pradávna nazvané Praha, jež hodíic se za sídlo královské od vládařů oněch končin bývá obýváno. Kdys tedy jistý Vratislav ujav se slavně vlády a obývaje tu rozšíření pravé víry za nej- bedlivější péči vládařství svého měl. Jemu podle zásluhy pravověrnosti jeho tak velikého vitězství s nebes poskytnuto, že milostí boží nepřátele své téměř bezpočetné slavně přemohl. Ten jsa věku květoucího s bohulibou manželkou, již ze vznešeného rodu byl pojal, prvorozeného zplodil syna Vácslava, lesknoucího se tak krásou těle- snou, jak později bezůhonností mravů převelmi skvělým se proukázal. Tento po uplynutí let dětských, jež, pokud onen věk dovoloval, u skvě- lém vychování byl ztrávil, když k věku mláde- neckému dospěl, od vlastního otce dán jest na učení věd božských. V těchto tak skvěle s mi- lostí boží prospival, že v krátkém čase přede všemi spolužáky se vyznamenávaje v každém ohledu za rovna učitelům svým považován byl. Neboť oddávaje se obyčejným toho věku hrám nezapominal na to, co kdy od učitelů byl slyšel, nýbrž pravdy božské, jež u přítomnosti učitele náboženství srdci byl vštípil, tytýž i za nepřítom- nosti jeho v knize srdce svého opakovával. Čtení třetí. Neboť svrchovanost všemohou- ciho Krista osvěcovala srdečko služebníčka svého, který že dojde jednou korunou mučenickou úča- stenství světla, předvídala. Proto i srdce jeho zlého neznalé zachovávalo předpisy zákona, častěji opa- kujíc, čemu se dříve naučilo. Dokládáť Mojžíš, zá- konodárce a sluha boží, že ona zvířata jsou čistá a za oběť všemohoucímu se hodí, která nejen ko- 

Strana 171
UTRPENÍ SV. VÁCLAVA. esse animalia munda omnipotentisque habilia libis, quae non solum ungulam finderent, sed etiam ruminarent. In fissione namque ungulae discretionis virtus typice commendatur; in ru- minatu vero, quo semel pastus cibus ad os ite- rum ducitur, quid aliud quam memoria repeti- tioque auditi sermonis innuitur? Boeatitssimus ergo Uuenzlaus dei sacrificio iam aptus existebat, qui discretionis virtute non carens eius iustifi- cationes memoriter retinebat. Puer igitur, uti de suo scriptum est capite, paulatim aetate ac sapientia proficiens non modo cunctipotenti erat domino gratus: verum etiam a cunctis conciuibus tamquam carissima proles complectebatur. Ado- lescentiae igitur in deo dignis artibus utens tempore, ad babtismi deuotissime gratiam con- volauit. Noverat enim cum psalmographo dicere vate: asperges ne isopo et mundabor, lavabis me et super nivem dealbabor. Vere divinitus lotus nive candidior est effectus, qui coelestis amnis perfusus latice coelicorum agminum effectus est particeps. Nullo quippe criminis naevo va- luit denotari, qui perenniter regnaturus cum sanctis meruit martyribus coronari Sed nec ignarus tantae sibi dandae gloriae extitit, sed qualis quantusque futurus foret, qualiterque cum martyri palma coelica foret regna scansurus, ordinatim nosse promeruit. Lectio quarta. Accepto siquidem catholice baptismatis lavacro cum ad propria cuperet re- meare, praesul, qui tanti largitor extiterat doni, talia diuinitus edoctus ei tribuit vaticinia secreto inquiens: His placidus dictis aurem praebeto paternis, Omnipotens servum quae dat per me tibi verbum. Martyrii sertum gestans penetrabis Olympum. Tu modo promissum ne spernas, postulo, regnum, Sed pius incedens miseris iugiter iiserere. Talibus igitur vir dei informatus alloquiis, talibusque effectus alacer pollicitationibus laeta- bundus remeauit ad sua: atque ex illo tempore tantis misericordiae vacare coepit operibus, tan- tumque dapsilis coepit in largiendis existere ele- mosinis, ut cum beato Iob libera posset voce 171 pyto maji rozpolténé, nýbrž která i pieZvykuji. Znatit rozpolténi sehopnost rozeznáváni (zla a do- bra); pfezvykovánim pak, kdy potrava znova do úst se vodí, což jiného se zraéi neZ opakováni vyslechnutého kázaní ? Svatý tedy Vácslav k oběti od zlého a skutky spasení božího choval v dobré paměti. Pročež mládenec, jak o pánu jest psáno, poznenähla prospivaje věkem i moudrosti nejen pánu všemohoucímu byl milým, nýbrž i ode všech spoluobčanů co nejmilejší dítě byl milován. I uži- vaje věku mládí k nabytí vědomosti bohulibých k nábožnému přijetí křtu se připravoval. Naučilť se byl volati se žalmistou: „pokropiš mne isopem a očistěn budu, omyješ mne a zbělím nad sníh.“ V pravdě od boha očistěn: nad sníh stal se bělej- Sim, an ponořen v toku pramene nebeského sborů nebeských stal se účastným. Nemělť žádné skvrny hříchu na sobě ten, který maje kralovati na věky koruny svatých muécenikü stal se hodným. Než ani nevědom nezůstal slávy, které měl dojiíti, nýbrž jaký a jak veliký bude a kterak s palmou mu- čenictví nebeského království dosáhne, slušně za- sloužil zvěděti. Čtení čtvrté. Přijav tedy po katolickém spů- sobu křest svatý když k domovu navraceti se chtěl, kněz, jenž tak veliký dar mu udělil, od boha nadšen tuto věštbu potají mu udělil řka: Těmto ochotně slovům dopřej sluchu svého otec- kým. Ústy je mými sluhů pán bůh vzkazuje všemo- houcí. Ověnčen korunou mučenictví do nebe vejdeš. Slibovanym — žádám — královstvím jen nepo- hrdni, Než nábožně žije smilování měj s ubožáky. Takovým oslovením božím poučen a takovými sliby nabyv odvahy vesele domů se ubíral: a od toho času tak veliké skutky milosrdenství pro- kazovati a tak štědrým v udílení almužen býti počal, že s blahoslaveným Jobem volným hlasem mohl tvrditi o sobě ; „od mladosti rostlo se mnou 35* 

Strana 172
172 testari: ab infantia mecum crevit miseratio. Quis etenim egenorum non illius sustentatus est ope, guisue propriis destitutus solatiis non illius ad- iutus est largitate? Faciebat nempe sibi iuxta domini iussa amicos de mamona iniguitatis,....*) gui eum reciperent in aeterna tabernacula, guae omni amplectens desiderio aiebat: elegi abiectus esse in domo tua, domine, magis guam habitare in tauernaculis peccatorum. Abstinentiae guogue dans sedulus operam, tantum se intra pudici- tiae limitem constringebat, ut nullus unquam sinister de eo rumor maledicorum percelleret aures. Auaritiae porro tantopere curabat effu- gere notam, ut propter hoc vel maxime tam lo- cupletibns quam egenis amabilis appareret. Scie- bat siguidem ab apostolo esse praeceptum : effu- gite avaritiam, guae idolorum servitus esse pro- batur. Nam cum guodlibet vitium adeptione sui videatur sibi satisfacere appetitus, haec tamen iniquissima pestis intra nullius se novit conti- nere amplitudinis metam, unde et satirus: Interea, pleno cum turget sacculus ore, Crescit amor nummi, quantum ipsa pecunia crescit. His itaque aliisque perpluribus morum pol- lens ornatibus, tantum ab omnibus concivibus (diligebatur), ut eius degnissime (sic) spreto ger- mano, hunc patre vivente, eoque similiter exop- tante ad regni regendum habenas amabillime postularent, quod, annuente Cristo domino ita factum est. Lectio quinta. Regio igitur insignitus digniter sceptro iuxta sui ethimologiam agnominis pro- priam regebat provide iram, humilitatem scilicet humanitatemque, quam privatus elegerat, nullius fortunae successibus intermittens. Agebat quidem, ut beatus de quodam refert Gregorius, terrea quaedam et temporalia, sed, ut post ex fine cla- ruit, magis ex debito quam ex intentione. Ecclesia- rum porro limina tantis frequentabat accessibus, ut cuncto etiam clero ammirationis ob hoc in- gereret causam. Ecclesiam sane ingressus non laicalibus nugis ullo pacto praebebat auditum, sed beatorum libenter audiens martyrum agonis- mata, eorum apprime satagebat sequi vestigia. Interea eius semel fatus germanus devia quaeque *) Tu jest v rukopise néco vymazáno. UTRPENÍ SV. VÁCLAVA. milosrdenstvi.* Komuż mnedle z chudych nedo- stalo se jeho pomoci, aneb kdož pozbyv útěchy vlastní podporován nebyl štědrostí jeho? Činilť sobě po příkazu páně přátele z mamonu nepra- vosti ...., kteří by jej přijali do stánků věčných, po nichž byl snažně zatoužil, říkávaje: „Raději jsem chtěl nepatrným býti v domě tvém, pane, než bydleti v stáncích hříchů.“ Jsa také bedlivě zdrželiv tak přísně v mezech studu ostával, že nikdy žádná špatná pověst pomluvačů o něm k sluchu se nedostala. Hiichu pak lakoty tolik se hledél uehrániti, že právě proto i bohatým i chudým milým se stal. Znalť přikázaní apo- štola: „chraňte se lakoty, jež zajisté jest mo- dloslužba.“ Neboť ana každá neřesť dosažením zdá se býti uspokojena, nezná chtíč tohoto nej- ohavnějšího moru žádných mezi; proto praví satirik : Naplněným hrdlem co zatím váček se nadýmá, Vzrůstá láska peněz, čím více množí se peníze. Ozdoben jsa tedy těmito a mnohými jinými krásnými mravy tolik milován byl ode všech spoluobčanů, že tito pominuvše bratra ještě za živobytí otce a s jeho vůlí zároveň jeho za vlá- daře země slušně vyžadovali, což také pokynutím Krista pána se stalo. Čtení páté. Ujav se tedy důstojně králov- ského žezla podle významu příjmi svého vlastní náruživost bedlivě na uzdě držel, nezapominaje ovšem na pokoru a dobročinnost, již v soukromí sobě byl vyvolil, v žádném případě života. Vyko- nával sice, jak svatý Řehoř o komsi vypravuje, některé záležitosti světské, ale, jak později vý- sledek dokazoval, spise z povinnosti než z úmyslu zvláštního. Do chrámů tak často docházel, že proto i všemu kněžstvu stal se podnětem obdivu. Vešed do chrámu nedopřával nikterak sluchu malicher- nostem světským, nýbrž poslouchaje rád skutky svatých mučeniků, jejich zvláště šlépěje následo- vati dychtiv byl. Zatím jeho jednou již jmenova- ný hratr, oddävaje se se soudruhy svými v mládí 

Strana 173
UTRPENÍ SV. VÁCLAVA. ac lubrica cum suis sodalibus in adolescentiae seguens tempore sub fratris sui dicione coactus potius quam sponte degebat. Verum quia, ut scriptura narrante didicimus, probata virtus cor- ripit insipientes, idem rex eiusdem nefandissima fratris sui execrans acta eius quoque uesaniam arguere solitus erat. Sed quoniam, ut regum sa- pientissimus asserit Salomon, verba sapientium quasi stimuli sunt, et quasi clahi in altum de- fixi, utque comicus ait Terentius, obsequium ami- cos, veritas odium parit, idem tanti viri germanus mellea dilectionis à fratre prolata faniina in fel- leum discordiae odium nequiter convertebat, ob- iurgationes siquidem eius diabolico instigatus spi- ritu nullo ferre poterat pacto, unde factum est, ut quibusque summissis contribulibus postularet, quatinus sibi beneficii gratia idem rex civitatem, cui Uollesclabus antiquitus fuerat uocabulum in- ditum, dignanter concederet. Lectio sexta. Rex itaque pii erga fratrem existens affectus, libenter annuit postulantibus, sed quia pectus saeuissimi semel infectum veneuo chelidri, nulla nouit poenitudinis capere medi- camina, idem saepe fatus germanus adepta mi- nima deputans ad impetranda maiora se ne- quissime contulit. Invidiae siquidem tortus libore ad optinendum regni apicem extincto quoquo- modo fratre coepit auidissime anhelare. Dolebat etenim fratrem cum regia, quam adeptus fuerat, potestate bonorum etiam omnium perfrui ami- citia sanctitatisque fama per circumpositas am- modum regiones potirl. Nimirum, ut in lyrico legitur carmine, saepius uentis agitatur ingens pinus et celsae grauiore casu decidunt turres feriuntque summos fulgura montes. Interea vir domini proprio parente orbatus totum se omni- potentis domini servitio mancipauit, inopes vide- licet quosque alendo, misellosque quospiam ceu propria viscera refouendo, ecclesias quoque dei largius proprüs ditando sumptibus. Dispergebat etenim et clementer pene cunctum tribuebat pa- trimonium pauperibus, quatinus eius iustitia per omne maneret saeculum. Solo quippe artubus positus, mente polis degebat continuus, didicerat nempe cum apostolo dicere: nostra conuersatio in coelis est. Platonicae porro non ignarus sen- tentiae dicentis: omnem sapientium vitam mortis 173 hřichům a prostopášnostem, pod vládou bratrovou spiše z přinucení než z dobré vůle trávil. Než poněvadž, jak z pisma jsme se naučili, uznaná cnost haní nerozumné, týž král, bratra svého pře- ohavným skutkům zlořeče, pro šílenost jeho časté mu dělával výčitky. Poněvadž ale, jak nej- moudřejší z králů Šalomoun pravi, slova mou- drých jsou jako osteny a jako hřeby do výše za- ražené, a jak komik Terentius dí: „povolnos budí přátele, pravda nenávist“: týž bratr přívě- tivá a laskavá slova bratrova v žluč nenávisti a rozbroje obracel, neboť domluvy jeho, ďábel- ským duchem jsa ponoukán, nikterak snášeti ne- mohl. Protož skrze některé přivržence žádal, aby týž král v držení mu postoupil obec od staro- dávnaBoleslav zvanou. Čtení šesté. Král z lásky k bratru svému rád svolil k těmto žádostem. Než poněvadž srdce nešlechetnika, jednou jedem napuštěné, žádného léku lítosti nezná, týž často jmenovaný bratr do- Sáhnuv nejmenšího po větším nešlechetně za- toužil. Nenávistí tudíž puzen po dosažení krá- lovské moci počal se sápati, a bratra jakýmkoli spůsobem odkliditi usiloval. Hnětloť jej, že bratr s dosaženou hodností královskou také přátelství všech dobrých požívá a pověsti svatosti i v okol- nich krajinách dochází. Ovšem, jak v lyrické básni čteme, častěji větry zmítána bývá nebetyčná jedle a vysoké věže těžším pádem se řití, a do vrcholků blesky padají. Zatím muž páně ztrativ vlastního otce službě všemohoucího pána zcela se oddal krmě totiž chudé a staraje se o ubožáky jako o sebe sama, obohacuje také chrámy páně hoj- néji z pfijmü vlastních. Rozdal totiž a milostivě rozdělil skoro celé dědictví chudým, aby sprave- dlnost jeho potrvala na věky. Tělem svým stoje na zemi duchem stále prodléval nahoře, naučilť se byl s apoštolem řikati: „přebývání naše jest v nebesich.^ Znaje vyrok Platonüv, že celý život moudrých jest rozjímání o smrti, ve všech skut- cích svých na konec pomýšlel, aby na věky podle Šalomouna se neprohřešil. Tak veliké zároveň bylo jeho milosrdenstvi, že i k těm, kteří mu smrt strojili; milostivě se maje, i kdy postiženi 

Strana 174
174 esse meditationem, sua nouissima in cunctis ope- ribus meditabatur, quatinus in aeternum iuxta Salomonem minus delinqueret. Tanta quoque sibi misericordiae inherant viscera, ut sui necem mo- lientibus clementissime indulgens, comprehensis etiam in flagitiis gravibus, vix unquam mortis inferret sententiam ; legerat enim in evangelio: beati misericordes, quoniam ipsi misericordiam consequentur, et iterum: estote misericordes, si- cut pater vester misericors est. Lectio septima. Sed quia peruersae mentis homines, unde salutem acquirere debuerant, inde sibi perpetuae mortis efficiunt causam iuxta illud apostoli: aliis summus odor vitae in vita, aliis autem odor mortis in morte: quidam nefandissimi homunciones talia indigne ferentes, eum stoli- dissime incusabant, dicentes, se nolle talem re- gem, qui segnitie quadam oppressus legis cen- suram per mortis sententiam minime exhiberet. Ingerebat nempe tam mortiferum eorum prae- cordiis uirus ille uenenatissimus serpens, qui protoplasti sensui necis noxam propinans totum quidem mortalium genus nititur ante poeniten- tiam herebi profundis submergere. Vir autem domini gnarus utique congruentis modi spernebat, deo placens, nequissimis placere hominibus, sciens a praecipuo dictum praedicatore: si adhuc ho- minibus placere uellem, Christi servus non essem, epulum sane, quod eius genitor sui natalicium celebrans magnatibus semel in anno ditandis munere consueuerat exibere, hic iudicauit indi- gnum, utilius esse ratus egenorum supplere ino- piam quam diuitum frustra consulere luxui. Haec ergo causa odii, ut scriptum est, seminarium extitit. Denique ad eius properantes germanum, cuius mens diabolicis iam erat telis afixa, his coeperunt uti latratibus: rex noster quadam mentis obsessus insania, mauult monachicam quam regibus dignam ducere uitam, vestra de- nique postposita eminentia, nobisque cunctis con- temptis magnatibus infimis quibusdam homullulis in suis persaepe conuiuiis utitur, vnde unanimi decreuimus consilio, te nobis eligere regem, cuius probitas atque strenuitas astris lucidius noscitur emicare. Lectio octava. Talibus brutum pecus aurem accommodans dictis elatione foedissima pasce- UTRPENÍ SV. VÁCLAVA. byli v těžkých provinčnich, stěží by je byl k smrti odsoudil. Neboť byl četl v evangeliu: „blahosla- veni milosrdni, neboť i oni milosrdenství dojdou, “ a opět: „buďte milosrdní, jako otec váš milosrdný jest.“ Čtení sedmé. Než poněvadž lidé převráce- ného ducha v čem by spásu vyhledávati měli, tím sobě připravují věčné zabynutí podle onoho výroku apoštola: „jedněm nejvyšší vůně života v životě, druhým vůně smrti v smrti^: jistí ne- šlechetní lidé, horšíce se nad tím, jemu pošetile vyčitati se jali řkouce, že nechtějí takového krále, který jaksi zmalátněl a pro samé pomýšlení ua smrt nad zachováváním zákona bdíti zapomíná. Vštípilť srdcim jejich tak smrtelný jed onen pře- jedovatý had, který přiveda první rodiče k pádu také celé pokolení lidské, dříve než by káti se mohlo, do propasti pekelné uvrhnouti se snaží. Muž ale páně znaje dobře spůsob hodný nechtěl libé se bohu libiti se ohavnym lidem, véda co znamenitý kazatel vyřkl: „kdybych dosud lidem líbiti se chtěl, služebníkem Kristovým bych ne- byl;“ i považoval hody, jež otec jeho o svých narozeninách jednou do roka vznešenějším oso- bám strojival, za nehodné, maje za užitečnější dá- vati chudym než zbytečně se starati o pych bo- hatých. Tato tedy příčina, jak psáno jest, stala se semenem nenávisti. Konečně k jeho bratru pospichajíce, v jehož duši ďábelské střely již byly utkvěly, takto pokřikovati se jali: „král náš, jakous duševní chorobou stižen, raději mnišský než krále důstojný vede život; zanedbávaje vás a pohrdaje všemi námi vladykami jakés sprosté lidi k stolu svému přibírá; protož jednohlasně jsme ustanovili vyvoliti tebe za krále, o jehož ho- dnosti a podnikavosti vime, že nad hvězdy se stkvéji jasněji. “ Čtení osmé. Takovýmto slovům co bezcitné zvíře dopřávaje sluchu na nejhnusnějších pochva- 

Strana 175
UTRPENÍ SV. VÁCLAVA. batur. Ad guem denuo proceres: nulla, inguiunt, mora, si placet, talibus interponatur consultibus; sed ante guam totus patris tui thesaurus ab illo stultissime consumatur, nostra coepta prouide perficiantur. Interempto ergo illo, cuius actione paternum auitumque vestrum foedatur genus, vestra sublimitas in regni sceptra succedat, quae non solum armis strenua, verum etiam omnis noscitur fore sapientiae capax. Quibus ille: quo- modo, inquit, uti consulitis, eum interficere pos- sumus, cum ille in munitissima, ut nostis, degens urbe totius regni gubernacula possideat: nos uero pauciores numero existentes, tantae potes- tatis prorsus impares iudicemur. Tunc illi: ecce, aiunt, sanctorum imminet festivitas martyrum, Cosmae scilicet ac Damiani, quibus annuum so- litus es praebere obsequium. Fucato itaque utens consilio regem suppliciter adire ne pigriteris ta- libus deposcens eum praecatibus : Dignetur clemens famuli rex cernere sedem, Insimul et celebret annua festa libens. Initis igitur talibus iniquitatis consiliis aliquo elauenti tempore idem execrandae germanus me- moriae regiam adiit vrbem, astutam uapido ser- uans sub pectore vulpem. Quem rex fraterno excipiens affectu talibus alloquitur dietis: olim quidem tuis, dulcissime frater, tuae prorsus causa salutis videbar obsi- stere factis, sed si te amodo correctum quoquo- modo videro moribus, quaecumque tuo libuerint animo, deuotissimus adimplebo. Cui frater falla- citer infit: jubenilibus quondam deditus nugis cor- rectionis tuae monita uidebar pro nichilo sto- lide parvi pendere: sed quum nunc omnipotentis dei gratia lucidius contemplari, quae uera sunt, merul, pristinis me spondeo terga dare negotiis. Rex tantum sui dignetur serui postulationem au- dire, fratrisque sui non dedignetur tecta subire, sanctorum quippe imminent sollemnia martyrum, Cosmae videlicet ac Damiani, quos annuatim so- litus sum debito recolere festo. Dignanter itaque rex sui quaeso adeat famuli lares, communique iocundidate tantorum celebret solemnia martyrum. Lectio nona. Talia igitur melle illita uenena propinans nequissimus iuxta Maronis poémata Íngidus anguis dolose latebat in herba; verum heu tibi belluarum ferocium crudelissime, qui 175 lách se pásl. Jemu pak znova páni : „bez odkladu, dí, libo-li, provedeny musí býti úmysly takové ; dříve než veškeré poklady otce tvého od něho pošetile vyházeny budou, musi se vykonati, co jsme započali. Po zavraždění tedy onoho, jehož jednánim starodávny rod vá& se hanobi, vase vý- sost žezla královského se uchopiž, kteráž nejen spůsobilá ku zbraním, nýbrž, jak víme, veškeré moudrosti přístupna bude.“ Jimž on řekl: „kterak podle vašeho zdání můžeme jej zabiti, když on v nejpevnějším, jak víte, městě se zdržuje a ce- lému království vládne; my pak jsouce menší počtem s tak velkou mocí se nikterak měřiti ne- můžeme ?“ Tu oni řekli: „nastává den svatých mučeníků Kosmy a Damiana, jichžto svátek co rok světíváš. Zakrývaje tedy úmysl svůj nemeškej krále pokorně žádati takto: Král sluhy svého milostně račiž navštiviti sidlo, Výroční svátek též spolu posvětiti.“ Když byli tyto hříšné úklady ujednali, po nějakém čase týž prokleté paměti bratr do města královského se odebral, potměšilou v hříšné pře- chovávaje utrobě lišku. I přijal jej král s láskou bratrskou a takto k němu promluvil: „druhdy jsem patrně skutkům tvým, nejmilejší bratře, se protivil k tvému spa- sení; však uzřím-li tě důkladně polepšeného, co- koli se zlíbí srdci tvému, nejochotnéji vyplním.“ Jemuž odpověděl bratr chtěje oklamati jej: „ma- lichernostem mladosti oddán patrně jsem si druhdy napomínání tvých v pošetilosti své málo vážil; než když jsem nyni milostí všemohoucího boha jasněji prohledl pravdu, slibuju, že od dřívějších skutků svých se odvrátím. Král jen račiž vysly- šeti žádost služebníka svého a račiž vejíti pod střechu bratra svého; připadáť svátek svatých mučeníků Kosmy a Damiana, který co rok pa- tříčně světívám. Račiž tedy král v dům sluhy svého vejíti a společným veselím posvětiti svátek tak velkých mučeníikú.“ Čtení deváté. Takovéto s medem smíšené jedy podávaje nešlechetník podle básní Maronových co studený had úkladně v trávě se skrýval ; však běda ti, všech divokých zvířat nejukrutnější, 

Strana 176
176 ore nectarea porrigens famina amaras uestialí more in fratrem machinaris insidias; sed nec eius iure dicendus es frater, cuius benignitatem rite non imitans nec mente meditaris neguissima. Nam cum iuxta vocabuli ethymologiam frater dicatur quasi fere alter, tu nefandissime tanti uiri contrarius incedens gressibus, genuinumque propellens affectum, non eius germanus, sed ma- lignissimus iudicandus et habendus es hostis. Dic tamen, dic cocitiae minister et orcigenum genus, quae utilitatis necessitatisue causa tantum te coégit perpetrare flagitium ? Forsitan ut regio potiens apice omnibus esses praelatus, cum uti- que tot uidearis esse subditus dominis, quot vi- tiorum pestibus es subiectus. Juxta ilud euan- gelicum: omnis, qui facit peccatum, servus est peccati. Sed iam ad narrationis ordinem ver- tatur stilus. Rex igitur mansueti simplicisque, ut erat animi fratris iniqua non distulit uota, sed palatinis accersitis quibusdam ad eius oppi- dum destinauit properare. Cumque a sagacioribus quibusdam notae sibi ex parte insidiae fierent, ille continuo tale dedit responsum: nisi dominus custodierit ciuitatem, in uanum uigilant, qui cu- stodiunt eam; verum quia sub ruina manentes cunctipotentem noscuntur temptare deum, mili- tari stipati manu studeamus adimplere pollicita muniaque solemnia tantis exhibeamus martyribus. Cum ergo ad fratris aedem ventum fuisset, da- pesque luxu regio pararentur, rex ecclesiam in- trogressus omnisatoris pronus adorauit diuinita- tem tali utens confessione: Omnipotens, inquit, domine, cuius praescientiam nulla unquam hu- manorum pectorum queunt latere secreta, esto quaeso propitius peccatis meis, sciens me tuae causa ueritatis tam meo germano quam suis complicibus fore inuisum. Et quidem domine si iuxta almifici praesulis uaticinium te propitio michi passio imminet, libenter amplector marty- rium tui causa mihi illatum: malo siquidem quod- libet temporale subire discrimen, quam tuis fa- uendo hostibus, tua scilicet praetermittendo man- data perpetuum incurrere cruciatum. His tan- tisper oratis foras egressus pacifice suum ger- manum cunctosque est proceres allocutus, deni- que cum his etiam, qui pacem oderant, erat pa- cificus, et iuxta apostolum, quod ex se erat, cum omnibus hominibus pacem habebat. UTRPENÍ SV. VÁCLAVA. jenž v ústech maje med po zvyku dravéim trpké úklady bratru svému strojíš; než ani právem ne- smíš se jmenovati bratrem toho, jehož laskavosti nenásleduješ a v duši ohavné nevážiš. Neboť podle významu slova „frater“ (bratr) jest tolik co „fere alter“ (skoro druhý); ty pak, nešlechetniče, konaje opak tak velikého muze a zapiraje pfiro- zenou lásku nesmíš považován býti za jeho bratra než za nejpodlejšího nepřítele. Rci přec, rci sluho pekla a pokolení ďábelské, ký prospěch či potřeba přiměla tě tak velikou hanebnost spáchati? Snad abys došed královského křesla nade všecky se vyšinul, kdežto patrně tolika pánům poddán jsi, kolikerému zlu nepravosti podléhás? Pravit evan- gelium: „každý, kdo páše hřích, otrok jest hříchu.“ Než obraťme se již k pořadu vypravování. Král tedy v přívětivosti své nic zlého netuše vyplniti nešlechetná přání bratra svého neodkládal, nýbrž přibrav některé dvořany ustanovil pospíišiti k městu jeho. Když pak upozorněn byl částečně od někte- rých prozřetelnějších na strojené úklady, ihned odpověděl takto: „neopatruje-li pán obce, marně bdějí, kteří hlídají ji.. Než poněvadž pod ssuti- nami zůstávajíce všemohoucího boha pokoušejí, hleďmež chráněni oddělením vojska vyplniti slib a oslavmež svátek tak velkých mučeniků.“ Když tedy k obydlí bratrovu přišli a hostina s králov- skou nádherou připravována byla, král vešed do chrámu, pokorně před bohem se poklonil modle se takto: „Všemohoucí pane, jehož vševědoucnosti žádná tajnost srdce lidského skryta býti nemůže, prosim, budiž milostiv hříchům mým věda, že pro pravdu tvou od bratra svého a soudruhů jeho jsem nenáviděn. A pakli s milosti tvou, pane, podle věštby kněze utrpení mi nastává, rád při- jímám mučenictví pro tebe; neboť chci raději ja- kékoli nebezpečenství podstoupiti na světě, než podporováním nepřátel tvých a přestupováním při- kázaní přijíti do věčných muk.“ Takto se pomodliv vyšel ven a bratra svého i všechny vladyky přívě- tivě oslovil, konečně i k těm, kteři míru nenávi- děli, mirným byl a podle apoštola, seč byl, se všemi lidmi mír zachovával. 

Strana 177
UTRPENÍ SV. VÁCLAVA. Lectio decima. Igitur more solito celebratis in honorem praephatorum martyrum dei laudibus ad conuiuium uentum est, quod nefandae ger- manus memoriae dolose studuerat accurare. Ete- nim impius, inuisus, saeuus, crudelis, iniguus om- nem exterius exhibens humanitatem letifera, guae mente gestabat, venena studebat modis congruen- tibus propinare. Cumgue obstante militum manu cerneret, sibi deesse copiam adimplendi, guod ne- guiter machinabatur, aliguantisper distulit cogi- tata. Superueniente autem nocte, cum se omnes temeto mandentes sopori dedissent, regum ve- nerabillimus omnino sobrius exstans, consueta noctis hora ecclesiam petiit vota gratiarum lau- dumque solemniter domino redditurus. Tantum &utem securus de omnipotentis pietate ac dispo- sitione degebat, ut excepto proprio assaecula [sic] nullum omnino suorum militum aduocare cu- raret. Non etenim metuebat ullo modo mortem, quia, ut quidam ait, nouerat contemnere uitam. Igitur cum eius germanus tanti viri gnarus ad- uentus impietatis cum suis complicibus utere- tur nocte, mortiferasque latebras ante asyli fores dolose perfoueret, rex aduenit almificus fratrem- que in templi morantem uestibulo tali dignatur amplecti colloquio : Soluimus, en! grates summas, dulcissime frater, Quod dapibus magnis proceres et nos satiasti. Ad quem ile: heri, inquit, in mediocri conuiuio te usi sumus conulua, sed hodie, uti reor, dignius tibi prandium apponetur. Et haec dicens euaginato ense, quem latenter gestabat, haud est ueritus tantum ferire germanum. Ve- rum ille coelitus sibi tributa valentia, ut erat strenuissimus armis, percutientis ictum mastruga, qua erat indutus, euasit, subitoque facto impetu non solum gladium ex fratricidae valenter sus- tulit manu, sed etiam ipsum suis potenter sub- strauit uestigüs dicens: en cernis omnium sto- lidissime, qualiter iustus iudex deus meis te sub- diderit pedibus, utque possim tuum stultissimum abscindere caput; sed absit, ut meas in tuo cruore inquinem manus, proque mei corporis euasione animae incurram periculum, quin immo paratus sum quodlibet crudele pro ueritatis assertione suscipere letum, dummodo a manda- torum dei nullatenus exorbitem tramite. His interea dictis ensem, quem manu tenebat, eminus 177 Čtení desáté. Když byla tedy podle obvyklého způsobu k uctění jmenovaných mučeníků bohu chvála vzdána, přikročeno k hostině, již prokleté paměti bratr úkladně vystrojiti byl dal. Neboť vý- vrhel ten vší nepravosti veškeru přívětivost stavě na odiv smrtelný jed, který v srdci nosil, vhodným způsobem hleděl podati. Když pak, ano vojsko překáželo, viděl, že nedostává se mu moci k pro- vedení toho, k čemu se ohavně chystal, odložil na nějakou dobu svůj úmysl. Když však nastala noc a všichni opili spánku se oddali, nejetihodnéj&i z králů jsa úplně střízliv v obvyklou hodinu no- ční do chrámu se odebral, aby vzdal pánu diky a chválu. Tak velice ale důvěřoval v ochranu a vůli všemohoucího, že kromě vlastního průvodce nikoho ze svých vojínů nedal zavolati. Neboť ne- obával se nikterak smrti ten, který, jak kdos pravi, naučil se nevážiti života. Když pak bratr věda o příchodu jeho se soudruhy svými používal noci a smrtonosnou skrýši před dveřmi chrámu střežil, přišel vznešený král a bratra v předsíní chrámu me&kajiciho takto rácil osloviti : „Bratře milý, aj největší vzdáváme ti diky, Žes nám i vladykám štědrého dopřál hodování.“ Jemuž on řekl: „Včera jsme tě chatrně po- hostili, ale dnes, jak myslím, důstojnější ti připra- víme snidaní.“ A to řka obnažil meč, který ukryt měl, i neostýchal se bratra udeřiti. Než onen sílou s nebes poskytnutou, jakož uměl zacházeti se zbrani, oblekem svým ránu zachytil a učiniv náhle útok nejen z ruky bratrovraha meč násilně odňal, nýbrž i jej sama k nohoum svým mocně porazil, řka: „hle, pošetilče, kterak spravedlivý soudce bůh k nohoum mým tě porazil a kterak mohu po- šetilou hlavu tvou sraziti; než daleko budiž ode mne, abych ruce své v krvi tvé poskvmil, a pro zachování těla svého duši v nebezpečenství uvalil; spíše hotov jsem smrt jakkoli krutou na osvědčení pravdy podstoupiti, jen když z cesty přikázání bozich nikterak se neuchylim.^ Po těchto slovech meč, který v ruce držel, odhodil, bratra ze země 36 

Strana 178
178 prohiciens, germanum a solo clementer erexit, opperiens utique mortem, quam illius euasione sibi nouerat inferendam. Lectio undecima. Neque enim vir dei necem pro mandatorum Christi obseruatione illatam suscipere recusabat, sed proprium germanum talis flagitii optabat esse immunem, iuxta illud, guod suus olim in euangelio dixerat dominus: pater, si fieri potest, transeat a me calix iste, ac si diceret: si fieri potest, hoc passionis poculum non a Judeis, michi carnis cognatione propinguis, sed a quibuslibet alienigenis propinetur. Igitur saepe fatus germanus post sui euasionem dia- bolo se instigante utens belluina ferocitate con- spiratores suos iam iamque pallentes ac fugi- entes aduocat, qui uenientes una cum eo super regem irruunt vitamque eius innumeris gladiorum extorquent ictibus. O virum omnis compotem pietatis! qui maluit saeuissimam pro Christo per- peti necem, quam suam in hostis sanguine pol- luere dextram. Et ideo martyrii ut credimus, diademate comptus, comitante se innumero bea- torum cuneo martyrum, in astrigerum meruit subire palatium. Quis etenim fidelium ambigat, quin iste beatissimus martyriali sit laurea coro- natus, cum pro ueritate, quae utique Christus est, passionem susceperit libentissime ? Cadauer sane eius in eadem, qua passus fuerat, ecclesia per aliquod tempus iacuit inhumatum, homicida praedicto ad suimet ipsius perniciem regni po- tiente habenis; sed clemens ac multae misera- tionis deus tantis eius artus concessit pollere virtutibus, ut nullus pene de eius valeret ambi- gere almitate. Denique ea tempestate religiosae cuidam mulieri aeuiplenae apparens idem bea- tissimus martyr articulum suae manus abscissum 3b impiis innotuit in quodam iacere loco, prae- cepitque, ut inuentum suae redderentur compagi. Quod cum factum fuisset, ita domino operante solidatus ac suo conglutinatus est loco, ac si nunquam fuisset abscissus. En renitens astris pulcre quam fulget in aruis Immis ostendens, quae super astra!) tenet. Maximus hunc regum regem decorauit opimum Non super astra modo, sed pius inque solo. UTRPENÍ SV. VÁCLAVA. laskavé pozdvihl, ocekávaje jistou smrt, nebf védél, Ze po vyváznuti onoho mu hrozi. Čtení jedenácté. Nevzpečovalfť se muž páně smrt pro zachovávání přikázání Kristových pod- stoupiti, ale přál si, aby vlastní bratr takové oha- vnosti se nedopouštěl podle oněch slov Kristových v evangeliu: „otče, jestli možná, nechť odejde ode mne kalich tento,“ jakoby zřejměji řekl: „možná-li jest, nebudiž mi tento kalich utrpení podán od Židů, pokrevenstvím mi spřízněných, nýbrž od kte- rýchkoli cizinců.“ Často jmenovaný bratr tedy po svém vyváznuti dravéi sbésilosti posedly spiklence své jižjiž blednoucí a utikající zavolal, kteří při- šedše zároveň s ním na krále se vrhli a nesčisl- nými ranami mečů jej zavraždili. Jaký to muž, vší cnosti účastný ! který nejkrutější smrt pro Krista volil, než by byl v krvi nepřítele pravici svou zbrodil. A protož, jak věříme, korunou mu- čenictví ozdoben a provázen nesčíslným sborem svatých mučeníků do hvězdnatých stanů vejíti za- sloužil. Neboť kdož z věřících by pochyboval, že onen blahoslavený vavřinem mučenickým koruno- ván byl, an pro pravdu, kteráž jest Kristus, smrt ochotně podstoupil? Tělo jeho v témž chrámu, v němž byl vytrpěl, po nějaký čas leželo nepo- hřbeno, an vrah ku své vlastní zkáze vlády se zmocnil; než dobrotivý a milosrdný bůh tak ve- likou silu udělil údům jeho, že skoro nikdo po- chybovati nemohl o jeho svatosti. Konečně toho času jisté nábožné stařeně týž svatý mučeník se zjeviv oznámil, že usečený od vrahů kloub jeho ruky na jistém místě leží, a poručil, aby jeho vy- hledala a k patřičnému údu přiložila. Což když se stalo, řízením božím tak přirostl k svému místu, jak by nikdy usečen nebýval. Aj v hvězdách skvoucí se kterak též na světě záři, Ve hvězdách co drží, nám lidem okazuje. Nejvyšší z králů tomu připravil oslavu králi Ve hvězdách nejenom, než tolikéž na zemi. 7) Ms. aelhera. 

Strana 179
UTRPENÍ SV. VÁCLAVA. Lectio duodecima. Cum igitur, uti dictum est, eius exanime corpus innumera quodammodo uiva exiberet miracula, debita coepit a fidelibus reuerentia uenerari. Unde factum est, vt tem- pore domini Adelberti, almifici confessoris atque pontificis, dum de praefata leuatum ecclesia in suam deportaretur ciuitatem, videlicet Pragam, ibique debito cum honore rehumaretur, scilicet in beatissimi martyris aula Viti, cum esset in itinere vectum quadrigarum curru, maxima cleri et populorum turba cum praephato venerabili episcopo comitante, et cum cereis, psalmis et laudibus illud santissimum tametsi exanime corpus prosequente, mirum in modum nos- trisque temporibus nimis stupendum miracu- lum accidit, quod non sine omnipotentis dei rerum omnium opificis nutu, qui phebo radios et lunae cornua ac terris homines, coelis quoque angelos dedit, accidisse credimus. Nam sicut nobis relatu cuiusdam fidelissimi praephati regni Sclauorum indigenae compertum est, mox ut ad locum praepbatae urbis prospicuum uentum est, subito gradum sistentes soloque pedibus inhae- rentes equi eiusdem currus vectores vltra pro- gredi non valuerunt. Nitebantur equidem impel- lere illos aurigae, abenas quadrigarum regentes, ictibus flagellorum et circumquaque monentes ma- gnis clamoribus et impulsionibus manuum, quibus ualebant, sed uti diximus, in quamlibet eos par- tem mouere nequibant. Venit interea frater eius fratricidii sanguine pollutus et homicidii reus, et quasi poenitens ac lugens, lacrymisque facie cir- cumfusus, tremebundus super occisi a se fratris corpus corruit, veniam super amisso in fratrem scelere postulans. His itaque peractis uisum est omnibus, ut disiunctis equis à curru adhibe- rentur plura iuga boum, vt saltim eorum ui et robore moueri posset, sed et in hoc frustra la- boratum est. Quo uiso episcopus directis nun- ciis in ciuitatem reliquos clericorum ueloci cursu &desse praecepit; cuius imperio libentissime pa- rentes concito gradu uenerunt atque omnipotenti domino cum pontifice simul et populo, qui in obsequium sancti illius corporis conuenerant, poplitibus humo fixis et ad coelum palmis ex- tensis orationem fuderunt; quo deus, cui non nihil sed omnia cum velle semper posse est, non dedignaretur clementer impendere eis, quod 179 Čtení dvanácté. Když tedy, jak jsme řekli, při jeho mrtvém těle nesčíslné takřka živé zázraky se děly, počali věřící slušně jej uctivati. Potom za času pana Vojtěcha, vznešeného vyznavače a biskupa, ano z nadřečeného chrámu vyzdviženo, do svého města, totiž Prahy, přenášeno a tam se slušným uctěním znova pochováváno bylo, totiž v chrámě Sv. Vita mučeníka, když po cestě čtyrspřežným vozem je vezli a četný zástup kněžstva a lidu s nadřečeným ctihodným biskupem voskové svíce nesouce a žalmy a chvalozpěvy prozpěvujíce pro- vázeli, divným způsobem zázrak za našich časů velmi řídký se udál, nikoli, jak věříme, bez po- kynuti všemohoucího boha, stvořitele všech věci, jenž slunci paprsky, měsíci obměny, zemi lidi, nebesům anděly udělil. Neboť, jak nám od ji- stého hodnověrného obyvatele nadřečeného krá- lovství slovanského sděleno, jakmile k vyvýše- nému místu řečeného města přišli; koně vůz táhnoucí náhle se zastavili a majíce nohy jakoby k zemi přirostlé nemohli s místa. I hleděli po- hnati je vozkové otěžemi, bitím, pokřikem a po- strkováním rukou, jak mohli, než, jak jsme řekli, na žádnou stranu je pohnati nemohli. Zatím přišel bratr jeho, krví bratrovražednou poskvrněný, a ja- koby skutku svého litoval a želel, se slzami a tře- soucím tělem nad mrtvolou zavražděného bratra sklesl prose za odpuštění spáchaného proti bratru zločinu. Potom uzavřeli všichni, že vypřáhnuvše koně více spřežení volů zapřáhnou, aby snáze vo- zem pohnuli; váak i takto marné se namáhali. To vida biskup posly do mésta rozeslal a pro ostatni kněžstvo na rychlo vzkázal; kteréhož rozkazu rádi poslechnuváe spěšně přišli a k všemohoucímu pánu spolu s biskupem a lidem, který k doprovo- dění svatého těla onoho se byl sešel, pokleknuvše k zemi a ruce k nebesům rozpjavše se modlili, aby bůh, jemuž vše s vůlí jest možností, milostivě ráčil vyplniti, zač s nábožnou myslí a důvěrným srdcem žádali. Jejich modliteb, slzí a zbožných myslí neoslyšela nesmírná laskavost boží, nýbrž udělila jim, zač žádali, jelikož, jak žalmista prav- divě svědčí, milostiv jest všem, kteří jeho v pravdě vzývají. Neboť týž vůz, který prvé čtyrmi koňmi a skoro dvanácti spřeženími volů popojeti ani jinak se pošinouti nemohl, potom po skončené modlitbě věřicích pokynutím všemohoucího boha, jenž řídí okršlek světa, s rychlosti velikou jedním 36* 

Strana 180
180 UTRPENÍ SV mente deuotissima et fideli corde poscebant. Quorum precatibus, lacrymis deuotisque men- tibus immensa dei pietas non abnuit, quod pe- tebatur, verum clementer concessit, quandoqui- dem, vti psalmista verissime testatur: prope est omnibus inuocantibus se in ueritate. Nam idem currus, qui prius quadrigis equorum et bis senis fere iugis boum progredi vel aliquo modo moueri nequibat, postmodum fidelium oratione peracta nutu omnipotentis dei, qui uolubilem regit or- bem, magna cum celeritate vno tantummodo boum cum iugo motum est. Sicque in ciuitatem Pragam maximo cum populorum agmine fidelium nobile ilius sanctissimi regis et martyris dei Uuenzeslai corpus delatum, et in mausoleo ar- genteo locatum est in aula sanctissimi Viti mar- tyris Christi iuxta altare eiusdem martyris. In quo loco per multa annorum curricula ita cres- cebant ungulae manuum ac pedum illius, quasi cum adhuc in carne uiueret, cooperante scilicet illo, cui omnia uiuunt et est benedictus in secula seculorum. Aliud quoque permagnificum et relatu di- gnum posterorumque memoriae fidelium commen- dandum huius sanctissimi regis et Christi mar- tyris Uuenzeslai meritis patratum est miraculum. Nam sicut moris est hominibus regni ilius sub seruili conditione degentibus, quatinus nisi ex- pleto senorum dierum spatio in dominorum suo- rum opere suimet liberam non habent facultatem operis; quidam vir praedicta conditione de- pressus senis diebus solito more dominis suis seruitium soluens iam sabbato in agrum pro sui messione milii progressus, quantum ualuit, per totam diem laborauit. Verum idem milium eo quidem die ex integro metere minime ualuit, postero uero die, qui ob reuerentiam dominicae resurrectionis dominicus appellatur, viri illius uxor ad metendum, quod residuum fuerat prae- fatae segetis, inconsulte egressa, immemor reve- rentiae dominicalis diei curuo corpore contra fas diuinum et ecclesiasticorum magistrorum nimis obseruanda lege sancitum metere coepit. Cuius tam temerariae praesumptioni divina non defuit ultio. Nam mox coelitus correpta, digiti laeuae manus, quorum inflexione milium messum tenebat, ita eiusdem manus palmae inhaeserunt, vt nullo modo iam in opus solitum resolui quiuissent. VÁCLAVA. toliko spřežením volů pohnut jest. A tak do města Prahy u velikém průvodu věřícího lidu vzácné tělo onoho svatého krále a mučeníka božího Vá- clava přiveženo a v stříbrné rakvi složeno jest v chrámě svatého Víta, mučeníka Kristova, vedle oltáře téhož mučeníka. V tomto misté po mnohá leta tak rostly nehty rukou a nohou jeho, jakoby posud živ byl, ovšem řízením onoho, jemuž vše žije a jenž jest požehnán na věky vékiv. Ještě jiný vznešený pro zásluhy tohoto sva- tého krále a mučeníka Kristova Václava udál se zá- zrak, jenž hoden jest vypravování a památky vě- řících potomků. Neboť jakož jest obyčej lidí krá- lovství onoho, v poměrech služebných žijících, že teprv po šestidenní práci pánům svým vykonané svou vlastní práci vykonávati smějí; jistý muž zmíněnou povinnosti stížen, když byl po šest dní podle obyčeje pánům svým sloužil; v sobotu ko- nečně na pole se odebral, aby své vlastní proso požal. Než ač, seč byl, po celý den pracoval, přec proso oním dnem docela požiti nikterak nemohl. Následujícího však dne, kterýž na oslavu vzkři- šení páně jmenuje se den páně (neděle), manželka onoho muže k požetí zbylé částky jmenovaného osení nepředloženě vyšedši a nejsouc pamétliva posvátnosti dne páně proti přikázaní božímu a zá- konem přísným učitelů církevních potvrzenému sehnuvái se Ziti se jala. Tato tak nerozumná od- vážlivost neušla trestu božímu. Neboť brzy uchvá- cena jest s nebes; prsty levé ruky její, jimiž po- žaté proso držela, tak ku dlani tétéž ruky se skrountily, Ze nikterak více k obvyklé práci hrsť otevřiti nemohla. Takto tedy při zakázané práci postižena poznávajic konečně skutek, jehož se dopustila, ačkoli přinucena k němu byla, přišla 

Strana 181
UTRPENÍ SV. VÁCLAVA. Tali igitur modo de illicite coepto opere correpta, sicque tandem commissi facinoris conscia, licet coacta, ad sanctissimi Uuenzeslai martyris ora- culum ueniens cum gemitu et lacrymis coram altare illius solo prostrata" veniam de amisso scelere postulabat. Vbi vero diu contrito corde oratum est, largiflua omnipotentis dei pietate praedictique martyris eius meritis et prece in- columis iam creatori domino gratiarum actiones referens ac ineffabiliter exultans, ad propria reuersa est. Cum autem et ibi non minimam signorum efficatiam plurimis postulantibus exi- beret, tanta circumquaque positorum frequentia hominum coeperunt eiusdem ecclesiae calcari li- mina, vt salua pristini reuerentia martyris, se- quentis sibi imponeretur uocabulum. Nam cum eotenus beati Viti nominaretur aula, nunc ab omnibus pene sanctissimi Uuenzeslai nuncupatur asylum. Nimirum, ut ante nos dictum est, omne rarum praetiosius extat, hinc etenim scriptum est: sermo domini erat praetiosus i. e. rarus. Quodam autem tempore, cum anni orbita sol- lemnia tanti reduceret martyris, omnium fere con- ciuium in eandem ecclesiam multitudo studuit properare, vbi cum dei laudes in eiusdem ho- norem martyris canora festiuaque concinerent uoce, vicinorum quorumdam corda in vinculis positorum moeror ingens coepit afficere. Dole- bant siquidem, se ab eiusdem provinciae rege ita feralibus mancipatos fore ergastulis, ut prae- cipui memoriam martyris nullatenus possent more solito celebrare. Atluit igitur cunctipotens fides eorumque coelitus attingens praecordia eos fidenter quodammodo exclamare coégit. Denique profluentibus lacrimis ad sydera communiter palmas tendentes hac omnipotentem dominum coeperunt compellere praece: Qui vinctos Herebi de faucibus eripis insons, Martyris ob tanti respice nos meritum. Hac autem finita oratione cum fidei feruor intima suauiter vreret pectora, coeperunt prae- celsa uoce saepe fati martyris postulare suffragia dicentes : Sancte Uuenzeslae dignanter succurre misellis. Eximie tonantis martyr nobis adesto famellis. 1) Ms. plostrata. 181 do svatyně svatého Václava mučeníka. S pláčem a nářkem před oltářem jeho na zemi se vrhla a za odpuštění spáchaného skutku žádala. Když tak skroušeným srdcem dlouho se byla modlila, ště- drou dobrotivosti v&emohouciho boha a zásluliami a přímluvou jmenovaného muécenika uzdravena jest a vzdávajíc díky stvořiteli a pánu a nevý- slovně se radujíc ubírala se domů. — Když však tam mučenik tento přemnohým, kteří za to žádali, důležitá znamení působil, tak veľké množství lidu okolního ku chrámu jeho putovati počalo, že chrám tento s vyhražením pocty dřívějšího: mu- čeníka jmeno následujícího obdržel. Neboť kdežto až posud chrámem svatého Víta se nazýval, nyní téměř ode všech chrámem svatého Václava sluje. Ovšem, jak dříve jsme řekli, všechno řídké při- padá vzácnější; proto také máme psáno: „slovo páně jest vzácné“ to jest „řídké.“ Jednou když obě- hem ročním svátek tohoto mučeníka se přiblížil, zástup skoro všech občanů do téhož chrámu po- spichal. Když tuto slávu boží a chválu mučeníka zvučným a svátečním hlasem prozpěvovali, srdce některých sousedních vězňů velká truchlivost po- čala jímati. Naříkaliťf, že od krále téže země tak tu- hým vězením stiženi jsou, že památku vznešeného mučeníka obvyklým způsobem nikterak nemohou slaviti. I přiblížila se všemohoucí víra a dotknouc se s nebes srdci důvěrně zvolati je jaksi vybídla. Konečně prolévajíce slze a spínajíce společně ruce k nebesům takto k všemohoucímu pánu modliti se jali: „Jenž ze chřtánu pekel, nevinen jsa, jsi vězně vykoupil, Zásluhami smířen Václava pozfi na nás.“ Po této modlitbě, když vřelá důvěra utroby srdci jejich ohřívala, zvýšeným hlasem často jme- novaného mučeníka za pomoc prositi počali řkouce: „Svatý Václave, račiž pomoci nám ubohým : Mučeníku boží, přispěj nám, služebníkům svým.“ 

Strana 182
182 UTRPENÍ SV. VÁCLAVA. Talia illis terque quaterque dicentibus di- uinum more solito dignatum est adesse praesi- dium. Meritisque praecipue inuocati martyris omnium in carcere degentium catenae ac com- pedes, octoginta videlicet et eo amplius uirorum, tanta celeritate solutae sunt, ac ingenti diuinitus facto tinnitu confractae, ut ipsi quoque, quibus hoc concessum est munus, nullatenus compre- hendere ualerent tam subitum inopinumque mi- raculum. Egressi sane foras cum ingenti tri- pudio ecclesiam adierunt, in qua eiusdem recubat gloriosi martyris corpus, clamantes ac dicentes: Gloria, Christe, tibi, precibus qui nosmet opimis Martyris absoluis nexibus a nimiis. Hoc ita factum esse uiua, ut aiunt, uoce testari solitus est domnus Benedictus, Saxonum gente progenitus, qui religiosissimam in Casinensi coenovio ducens uitam partem fragminis earun- dem catenarum omni, quoad uixit, tempore secum deuote gestare consueuerat, referens se prae- sente tam ingens fuisse patratum miraculum. Verum quid mirum, dempsit martyr si ferrea uincla, Qui nexus Christi compedibus viguit? Nos igitur stili inopia magis quam materiae sterilitate coacti sermonem longius ducere recu- samus, verentes scilicet, ne Pisoniano uitio, loqui nescientes, videamur tacere non posse. Non ete- nim tantae sumus hebetudinis, ut iuxta illud cuiusdam sapientis eulogium nesciamus, quod nescimus. Haec porro tantisper scripta sunt ad laudem utique perpesque decus. Když to byli třikrát a čtyrykrát vyřkli, po- skytnuta jim, jak obyčejně se děje, pomoc božská. Zásluhami zvláště vzývaného mučeníka všem, osm- desáti totiž a více mužům, kteří ve vězení byli, ře- tězy a okovy s takovou rychlosti spadly a s náram- ným třeskotem se rozlámaly, že ani sami ti, kteří daru tohoto došli, pochopiti nemohli tak náhlý a ne- nadálý zázrak. Vyšedše tedy s náramným dupotem do chrámu se ubírali, v němž téhož slavného mu- čeníka tělo spočívá, volajíce a řkouce: „Sláva ti, Kriste, budiž, jenž prosbami Václavo- vými Usmířen snímáš s nás viny neskonalé. Že tak skutečně se stalo, věrohodně svědčíval pan Benedikt, pošlý z národa Saského, jenž veda v klášteře Casinském život velmi nábožný část zlomků oněch řetězů po celý svůj život s sebou nábožně nosíval, říkávaje, že tak velký zázrak se udál za jeho přítomnosti. Než Což divu jest, mučeník okovy snímal-li železné, Jenž, okovy spoután Krista, mocen toho byl? My tedy spíše nespůsobilosti vlastní než ne- dostatkem látky přinuceni vypravování dále roz- přádati nechceme, bojíce se totiž, aby se o nás jako o Pisonovi nezdálo, že neumějíce mluviti ne- můžeme mlčeti. Nejsmeť tak tupí, abychom podle výroku jakéhos mudrce nevěděli, že ničeho ne- víme. Tolik napsáno jest pro chválu a slávu věčnou.

Strana 183
IX. ŽIVOT SV. VÁCLAVA. Přeložil Josef Truhlář. Passio s. Uendezlavi martyris. Crescente fide christiana in illis diebus dei nutu et ammonitione sponte dux Poenorum no- mine Zputigneus una cum exercitu nec non et omni populo suo sordes idolorum abiciens bapti- zatus est. Isque moenibus condidit ecclesiam s. dei genitricis Mariae, et aliam quoque in ho- norem s. Petri principis apostolorum, in quibus dei gratia largiente plurima operata sunt pro- digia. Cumque praefatus vir venerabilis transisset de hoc saeculo, omnes populi, qui eius fuerant, congregantes se elegerunt fratrem eius iuniorem nomine Wratizlaum ducem et principem pro eo. Qui eciam in religione christiana magnopere perseverabat, quique construxit ecclesiam in nomine beati Georgii martyris episcopi. Cuius filius maior beatus Uendezlavus dei instinctu ab ineunte aetate semper desiderabat discere litte- ras, et optans pater eius desiderium animi ipsius perficere, misit eum in civitatem nuncupatam Budceam, ut ibi disceret psalterium a quodam presbytero nomine Uenno. Tunc beatus Uende- zlaus capaci mente gratanter coepit discere, de die in diem melius meliusque proficiens. Postea autem migravit pater eius de hoc mundo. Interea convenerunt omnes populi re- gionis illius, et elegerunt beatum "Vendezlavum ducem pro patre suo, et sedere eum fecerunt in throno ipsius. Tum praedictus illustris pue- rulus permanens in principatu minime discessit a disciplina. Fidelis namque erat et sapiens, et verax in sermone, et iustus in iudicio. Et cum iudices illius aliquem condempnare volue- Utrpení sv. Václava muéeníka. Za onoho času šíření víry křesťanské vnu- knutim a pobádánim bozim vévoda Český Spiti- hněv zároveň s vojskem a vším lidem svrhnuv ohavu modloslužby pokřtěn jest. Týž vystavěl chrám svaté boží rodičky Marie a jiný k poctě svatého Petra, knížete apoštolů, v nichž s milostí boží pfemnohé zázraky se děly. Když zmíněný ctihodný muž vykročil z tohoto života, všichni ná- rodové jeho shromáždivše se vyvolili bratra jeho mladšího jmenem Vratislava za vévodu a kní- žete na místě jeho. Týž také při náboženství křesťanském pilně setrvával a založil chrám ve jméno svatého Jiří mučeníka biskupa. Starší syn jeho svatý Václav vnuknutím božím od prvního mládí vždy dychtiv byl učiti se vědám, a chtěje otec vyhověti přání srdce jeho poslal jej do města jmenem Budče, aby tam se učil žaltáři u jakéhos kněze jmenem Uenno. Tu svatý Václav chápa- vým duchem rád se počal učiti, prospívaje co den více a více. Později pak sešel otec jeho s tohoto světa. I shromáždil se všechen lid země oné, vyvolil svatého Václava za vévodu na místě otcově a po- sadil jej na stolec jeho. Tu nadřečený vznešený jinoch zůstávaje v hodnosti knižecí nezapřel vy- chování svého. Bylť věrný a moudrý, pravdy mi- lovný v řeči a spavedlivý v soudech. A když soudcové jeho někoho odsouditi chtěli k smrti, vycházíval on bera si zámínku ihned ven, pa- 

Strana 184
194 runt ad mortem, statim ille occasionem faciens exiebat foras, memorans hoc, quod dicitur in evangelio: ,nolite condempnare, et non con- dempnabimini^ Carceres quoque destruxit, et omnia patibula succidit. Orphanorumque fuit misericors, et pater gementium et viduarum, sauciatorumque consolator: esurientes alens, si- tientibusque potum ministrans, et de vestimentis suis nudos tegens; infirmos visitans, mortuos se- peliens, hospites et peregrinos ut proprios pro- ximos libenter recipiebat ; presbyteris et clericis honorabiliter ministrans errantibus viam veri- tatis ostendebat. Insuper etiam humilitatem, patientiam, mansuetudinem, potissimumque cari- tatem observabat; per vim atque per fraudem nulli hominum aliquid abstulit, exercitumque suum non solum armis induebat, sed etiam opti- mis vestimentis. Haec autem et his similia ab ipso tirocinio spiritualiter activam ecclesiae vitam immitans observabat; sed et in quadragesimali tempore per arduum callem pergebat de civi- tate in civitatem ad ecclesias pedester discal- ceatus, ita ut radicitus in eius vestigiis cruor apparebat. Cilicio aspero subtus indutus, de- super vestibus regalibus circumamictus non ces- savit gratias soli agere deo. Itaque in tempore messis in nocte surgens ibat latenter in agrum, et triticum metebat et portabat in humeris suis ad domum su&m, et tractabat, et in molis mo- lebat, et cribrabat farinam: similiterque sumens idriam cum uno cliente intempestae noctis per- gebat ad aquam, quam hauriens sic dixit: in nomine patris, et fili, et spiritus sancti, quam- que domum afferens, ex ea cum praedicta ob- latas coquebat. Simili modo nocturno silentio properabat in vineam suam cum ministro fideli, et accipientes botros intriverunt in chorum, et portabant in cellulam suam occulte, ibique cal- cabant illud in torculario et fuderunt in urceum. Idcirco haec faciebat, ut per hoc sacerdotes sa- lutis hostiam offerrent domino. Sed et hoc, quod 2 fidelium relatione inventum est, tacendo prae- terire incongruum constat, qui iam del inspira- tione praesagus erat futurorum ; sed in aliis eius multis vaticiniis unam rem innotesco: quod qua- dam die anni circuli volventis conscendens su- periorem palatium, suspiclensque per fenestram uni discipulo narravit dicens: videtur mihi hoc UTRPENÍ SV. VÁCLAVA MUCENÍKA. métliv jsa toho, co čteme v evangeliu: ,nesudte a nebudete souzeni.^ Boural také vézeni a &ibe- nice všechny podtínal. Sirotkům byl milosrdný, naříkajícím a vdovám otcem, raněným útěchou; krmě hladové, napájeje žíznivé, odívaje šaty vlast- nimi nahé, navštěvuje nemocné, pochovávaje mrtvé, hosty a cizince jako vlastní příbuzné rád přijímal; kněžím a žákům uctivé posluhoval, bloudieim cestu pravdy ukazoval. Mimo to také pokoru, trpélivost, mírnost, zvláště pak laskavost osvědčoval; ná- silně a lstivě nikomu ničeho neodnimal, vojsko pak své nejen zbraněmi, nýbrž i dobrými šaty odíval. Toto a podobné od svého jinošství, účinný život církevní duševně napodobě, zachovával; také v čase postním po strmných stezkách od města k městu do kostelů pěšky bos chodil, tak že do- konce v šlépějích jeho krev se ukazovala. Hrubou košili spod nose, svrchu oděn šaty královskými nepřestával diky vzdávati jedinému bohu. Pročež ve žně za noci vstávaje chodil kradmo na pole, pšenici požinal a na ramenou svých domů nosil, mlátil, mlel a mouku čistil; a podobné pribrav jediného sluhu za bouřlivé noci s vědrem k vodě chodil, kterouž nabíraje mluvil: „ve jmenu otce i syna i ducha svatého“ ; z vody této domů při- nášené a ze zmíněné mouky pekl oplatky. Po- dobně spěchával za ticha nočního do vinice své s věrným sluhou; tam natrhavše hroznů snesli na hromadu a donášeli do světničky své tajně; pak víno lisovali a nalévali do džbánu. A to činil za tím účelem, aby kněží toho užívati mohli při oběti spásy pánu přinášené. Než také toto, čeho jsme se z vypravování hodnověrných lidí dověděli, ml- čením pominouti vidí se nám neslušno, že již ten- krát vnuknutím božím prorokoval věci budoucí ; než z mnohých jiných jeho věsteb jednu zazna- menávám. Vystoupiv totiž jednoho dne do ho- řejší části paláce řekl jistému žáku shlédna s okna: „tento dům staršího Pavla kněze připadá mi jako opuštěný.“ Zatím matka jeho sama, kteráž ne- věřila v boha, s nejukrutnějšími muži se radila; i řekli: „co učiníme, jelikož ten, který měl býti kniZetem, od knézi jest pokažen a vede život mnišský ?“ I vyslala ze záští muže ku tehyni své svaté stařeně zvané Ludmile, aby ji zavraždili; kteří také učinili, jak jim bylo rozkázáno. Také její duše mučenictvím ozdobena z těla vyšedši odebrala se k pánu. Než i mnohé kněze se žáky 

Strana 185
UTRPENÍ SV. VÁCLAVA MUČENÍKA. atrium maioris Pauli presbyteri quasi desertum esse. Interea uero mater eius ipsa, quae incre- dula dei, cum crudelissimis viris inito consilio dixerunt: quid facimus, quia princeps debebat esse, perversus est a clericis, et est monachus? Misitque infelices viros per invidiam ad socrum suam beatissimam matronam nomine Ludmilla, ut eam interficerent, qui et fecerunt, sicut illis iussum fuerat. Cuius etiam anima exuta corpore cum palma martyri perrexit ad dominum, et presbyteros multos cum clero privantes sub- stantia eiecerunt de terra. Tunc impleta est eius prophetia, quam nuper praedixerat. Et ab illa die nimiis increpabant minis beatissimo Ven- dezlauo optantes, ut resipisceretur a doctrina, et custodiebant eum. Ipse autem iugiter oc- culens libellum paruum sub tegmine suo gesta- bat, et ubicumque inveniebat locum, cum di- ligentia recitabat, et gemens graviter nimis doluit cordis illorum caecitatem. Denique cum hi omnes praedicti malivoli irent ad immolan- dum demoniis agnos atque porcellos, ut ederent ex his nefandissimis hostiis; ipse autem oportu- nitatem quaerens subtraxit se ab eis, et nun- quam contaminatus fuit in escis eorum. Itaque et potum, quod eis propinabant, numquam gu- stavit. Cum autem factus esset vir, convocavit omnes viros suos et matrem, et exprobravit in- credulitatem illorum et duritiam cordis dicens: cur me prohibuistis discere legem domini dei mei, et servire illi soli? Et si hactenus in vestra fui potestate, ammodo tamen non obediens vobis deo volo servire: et reduxit de exilio presbiteros et clericos cum gaudio magno: et apertae sunt ecclesiae, et gaudere coepit religio christiana, et diabolo fiebant plurima detrimenta. In tempore autem illo multi sacerdotes de provincia Bava- riorum et de Svevia audientes famam de eo con- fluebant cum reliquiis sanctorum et libris ad eum. Quibus omnibus habunde aurum, et argentum, crusinas et mancipia, atque vestimenta hilariter, prout unicuique opus erat, praestabat. Hi quoque omnes magistri mirabantur in doctrina eius. Po- terat namque imitator fore psalmistae, qui in spiritu dixit: ,super omnes docentes me intel- lexi, quia testimonia tua meditatio mea est.* In cuius etiam mente sola praetiosae margaritae claritas fulgebat, cuique dominus tantam gra- 185 oloupili a vyhnali ze zemé. I naplnéno jest ne- dávné proroctvi jeho. A od toho dne hrozili sva- tému Václavu, žádajíce, aby zmoudřel a od pravé víry se odvrátil; i střežili jej. On sám pak ne- ustále skrytu pod šatem nosival malou knížku, a kdekoli slušného mista nalezal, pilně z ní se modlival a vzdýchaje přehořce želel zaslepenosti srdcí jejich. Když pak tito všichni jmenovaní zlo- myslníci chodili obětovat modlám beránky a se- lata, aby z ohavných obětí těchto pojedli: on sám vyhledávaje zámínky odloučil se od nich, a nikdy poskvrněn nebyl při hodech jejich. Ani také ná- poje, který jim připravovali, nikdy neokusil. Do- šed pak věku mužského povolal všechny muže k sobě i matku, a vytýkaje jim nevěru jejich a za- tvrzelost srdce řekl: „proč jste mi bránili učiti se zákonu pána boha mého a sloužiti jemu? A byl-li jsem posud v moci vaši, od dneška nebudu po- slouchati vás a budu sloužiti bohu.“ I povolal zpět z vyhnanství kněze a žáky s veselím velkým, otevřeny jsou chrámy a zaradovalo se náboženství křesťanské, ďábel pak utrpěl újmu převelkou. Toho času mnoho kněží ze země Bavorské a ze Švábské uslyševše pověst o něm v zástupech va- lilo se k němu s ostatky svatých a s knihami. Těmto všem uděloval štědře zlata a stříbra, krzen a majetku, ba i rád šatstva, jak kdo čeho potře- boval. Také všichni učitelé tito divili se učenosti jeho; neboť mohl napodobiti žalmistu, jenž s na- dšením zvolal: „nade všechny učitele své poroz- uměl jsem, neboť důkazy tvé jsou myšlením mým.“ V duši jeho jasnost vzácné perle se skvěla, a udě- liti mu ráčil pán tak velké milosti, že také z bojů co vítěz vyšel. U vzezření byl velebný, tělesně pak neposkvrněný, tak že co mládenec umřiti ho- roucně si přál. Vlídně mluvival k vojínům, ty však, o kterých věděl, že jsou surovci a že se toulajíi bez příčiny, neb že v krčmách popijejí a od pravé víry odpadávají, ihned k stolici při- vázati a přísně mrskati dal. Ve dne ani v noci modliti se nepřestával, proti odvěkému pak ne- příteli štít víry vždy měl pohotově a neviditelný meč ducha svatého, který jest slovo boží. Bylť bez odporu pravý ctitel boží, a mnohé podle při- kázaní apoštola domlouváním, důtklivým proše- ním, vytýkáním k hodům otce vyzýval, a vysvo- bodiv z moci ďábelské a uveda do lůna svaté matky církve stále krmil pokrmem božským. Tu 31 

Strana 186
186 tiam conferre dignatus est, ut et praeliis victor extitit. Vultu procerus, et corpore castus, ita ut coelebs Řibenti animo optabat vitam finire. Blandum habebat contra milites eloguium, guos autem sciebat inmites et vagantes sine causa, vel in tabernis bibentes, et a doctrina re- cedentes, statim illos mensae pronos alligans districte flagris verberabat multis; et non in die negue in nocte ab oratione vacabat. Semper contra antiguum hostem scutum fidei sumebat et invisibile spiritus: sancti gladium, guod est verbum dei. Erat namgue sine guerela verus dei cultor, et multos secundum apostoli prae- cepta arguendo, obsecrando, increpando ad coe- nam patris familias invitabat, eosgue ereptos a diabolica potestate, in gremio sanctae matris ecclesiae constitutos, assidue divinis dapibus nu- triebat. Tunc autem frater eius iunior et peior nomine Bolezlavus diabolica fraude deceptus, cum impiis malignum inierunt consilium contra praedictum: virum beatum, ut eum perderent. Ipse vero sciebat, et sicut homo in aestu diei foenilem metens sitiet aguam, ita ipse procul dubio desiderabat martyrium percipere; sed non de manu fratris sui, guia diligebat eum, et scie- bat ob hoc eum minime evadere gehennam per- petuam. Eo namgue tempore cogitavit templum aedificare domino, et per nuncios sciscitavit urbis Radesbonae episcopum religiosum, nomine Tutum, dicens: pater meus aedificavit templum domino deo, ego autem cum tua licentia similiter: opto condere ecclesiam domino deo in honorem sancti Viti martyris Christi. Episcopus autem Tutus ex- pandit manus suas cum gratiarum actione ad dominum ovans et dicens: haec narrate filio meo felici Vendezlavo dicentes: jam ecclesia tua constat ante dominum deum venustissime constructa. Cumgue narrassent secundum iussio- nem episcopi, valde gavisus fuit, et convocatis omnibus deo opitulante ipse incipiens miro or- dine fundavit ecclesiam in nomine sancti Viti. In tempore autem illo voluit ire llomam, ut papa eum indueret vestibus monasticis, et pro dei amore relinguere voluit principatum, et dare illud fratri suo; sed non potuit propter ecclesiam praenominatam, guia nondum perfecta esset. Tunc frater eius praedictus, sicut et olim cum impiis facto consilio misit nuncium, ut eum frau- UTRPENÍ SV. VÁCLAVA MUČENÍKA. ale bratr jeho mladší a horší, jmenem Boleslav, podveden ďábelskou lstí proti svatému muži se zlosyny ohavně se uradil, aby jej zabili. On sám však věděl o tom, než jako člověk za vedra den- ního seno sekouci žízní po vodě, tak asi toužil dojíti mučenictví, však nikoli rukou bratra svého, poněvadž jej miloval a věděl, že pro to by ne- ušel věčnému peklu. Toho času uzavřel vystavěti chrám hospodinu; i dal se otázati skrze posly nábožného biskupa Řezenského, jmenem Tutona, řka: „otec můj vystavěl chrám pánu bohu, také já s povolením tvým přeju si založiti chrám ku poctě svatého Víta, mučeníka Kristova.“ Biskup pak Tuto rozpjal ruce díky vzdávaje pánu a já- sáje řekl: „již chrám tvůj stoji před pánem bo- hem nejozdobněji vystavený.“ Když vypravovali jemu poslové, jak jim byl přikázal biskup, zara- doval se velmi a svolayv všechen lid s pomocí boží sám základy položil chrámu svatého Víta. Toho času chtěl jiti do Říma, aby jej papež oděl oděvem mnišským, a z lásky k bohu vzdáti se chtěl důstojenství knížecího a odevzdati je bratru svému; ale nemohl, poněvadž svrchu jmenovaný chrám ještě nebyl dostaven. Tu bratr jeho na- hoře zmíněný, jak byl se zlosyny uzavřel, poslal posla lstivě jej pozvat do domu svého jakoby k hostině, než spiše k zavraždění jej pozval; on sám pak o tom věděl. A když přišel čas, aby šel, pozdravil všechny přátele své a vydal se na cestu; a ještě onoho dne hodoval s ukrut- nými nepřáteli těmito. Tu jistý člověk nachýliv se k uchu jeho řekl šeptmo : „uteč, pane můj, jak rychle můžeš, poněvadž tito chtěji tě zavra- žditi.“ On ale nechtěl, nýbrž vrátil se mezi ho- dovniky, a přijímaje číši bez bázně přede všemi zvýšeným hlasem promluvil: „ve jmenu svatého Michaela archanděla vypijeme číši tuto modlice se, aby uvedl nyni duše naše k pokoji radování věčného. Amen.“ V noci pak oné před jitrem následujícího dne, jakož pravidelně činival, šel do ehrámu k modlitbě ranní. I potkav bratra řekl k němu: „včera velmi jsi nám posloužil ; přijmi mnoho díků od pána.“ Onen ale dobyv meče z pochvy a udeřiv muže svatého do hlavy odpověděl: „a takto dnes chci ti posloužiti.“ I vyteklo sotva trochu krve, poněvadž sily po- zbyl (Boleslav) strachem hrozným ; i mohl svatý Václav lehko překonati jej, ponévadž meč vyrval 

Strana 187
UTRPENÍ SV. VÁCLAVA MUČENÍKA. dolenter invitaret in domum suam quasi ad con- vivium, sed potius ad necandum; ipse autem ex hoc certus esset. Et cum tempus venisset proficiscendi, ultimum salutavit omnes amicos suos, et profectus est protinus: et die illa fuit in convivio cum his insensatis inimicis. Tunc quidam homo inclinans se ad eius aurem dixit susurrando: fuge, domine mi, quantocius, quia hi modo volunt te occidere. Ipse vero noluit, e£ rursum in convivium introivit, acci- piensque calicem intrepidus coram omnibus alta voce ait: in nomine beati Michaélis arcangeli bibemus calicem istum precantes, ut introducat nunc animas nostras in pacem exultationis per- petuae amen. In nocte quoque illa ante auroram diei futuri, sicut et crebro, normali usu ibat ad matutinum. Occurrit autem ei frater eius, ad quem dixit: heri valde ministrasti nobis, et habe multam gratiam a domino. Ille quoque erepto ense de vagina, et percutiens in sancti viri caput, respondit: et sic hodie volo ministrare. Et vix eius sanguis emanavit, quia inpotens erat prae pavore horribili. Et beatus Uendezlavus facile potuisset superare eum, quia gladium abstu- lit de manu eius; sed non voluit semetipsum polluere. Ille vero vociferabatur dicens: eia ubi estis? adiuvate me. Tunc illi omnes malivoli accurrentes de latebris cum gladiis et lanceis multis vulneribus laniantes occiderunt eum. Cu- ius etiam anima in illo campo certaminis huius vitae liberata de ergastulo, sanguine laureata migravit ad dominum IIII Kalen. Octobris. Eius- que exanime corpus rapientes posuerunt in mo- numento, et eius innocentem sanguinem, qui aspersus erat in terram et in tabulas, aqua la- vantes absterserunt. Cumque alia die mane sur- rexissent, viderunt in eodem loco sanguinem effusum, quem iterum aqua lavantes absterse- runt. Cumque surrexissent tertia die, rursum viderunt sanguinem effusum in loco praedicto, quem tertia vice aqua lavaverunt. Illico forsitan cursu rapido venientes in civitatem Pragam omnes amicos eius peremerunt, et clericos eius persecuti sunt, ut scriptum est: percutiam pa- storem, et dispergentur oves. Illi autem homi- cidae, qui eum occiderunt, a demoniis exagitati fugerunt, et ulterius non comparuerunt, alii ex eis latrantes ut canes, et stridentes dentibus 187 z ruky jeho; ale nechtěl sama sebe poskvrniti. Onen ale křičel řka: „aj kde jste? pomozte mi !“ Tu oni všichni zlosynové přiběhše ze skrýší s meči a oštěpy ranami mnohonásobnými zavraždili jej. I odešla duše jeho na onom mistě vysvobozena ze žaláře tohoto života mučenictvím ozdobena k pánu dne 28. září. I vložili mrtvolu jeho rychle do hrobu a nevinnou krev jeho, jíž postříkána byla země a stěny, vodou smyli. Když ale dru- hého dne ráno vstali, uzřeli na témž místě vylitou krev, i smyli ji opět. Když však vstali tře- tího dne, opět uzřeli vylitou krev na zmíněném místě, kterouž po třetí vodou smyli. I odebrali se ryche do města Prahy a všechny přívržence jeho zavraždili a kněžstvo jeho pronásledovali, jakož psáno jest: „udeřím pastýře a rozprchnou se ovce.“ Však vrahové oni, kteří jej zabili, od zlých duchů pronásledováni jsouce utekli a neobje- vili se více ; i umřeli jedni štěkajíce jako psi a skří- pajíce zuby, druzí chřadli a hluší zůstali aZ do smrti. Když bylo tělo jeho po tři leta v témž místě pochováno leželo, zdálo se některým ve snu, aby přenesli je do chrámu, který sám byl vystavěl. I vstavše o půl noci vyzdvihli tělo jeho ze hrobu a položili je na vůz. I přišli s ním k potoku, který rozvodněn byl a pobřežní louky zatápěl, a nemohli pfejiti. I vyšli truchlivi hledat dříví, aby udělali most; když se ale navrätili, uzřeli za potokem státi vůz se svatým tělem nesmočený. Což máme medle o tom souditi, než že síla všemohoucího boha přenesla jej? Vozkové pak vidouce zázrak ten divili se velmi. Přišedše pak se svatým tělem k zmíněnému chrámu a rozžhavše teprv tuto svě- tlo s podivením uzřeli je neporušené a všechny rány jeho zhojené. Pouze jedna rána byla krvavá, kterou totiž z počátku bratr jeho mu zasadil. Pře- nešení jeho slaví se 4. března. 37* 

Strana 188
188 mortui sunt, alii autem aridi, et surdi usgue ad mortem permanserunt. Reguievitgue corpus eius in eodem loco tres annos, et visum est in somnis nonnullis, ut transferrent illud ad ecclesiam, quam ipse construxit. Qui consurgentes media nocte corpus eius de sepulcro sumpserunt, et posue- runt super plaustrum, et venerunt cum eo ad torrentem, cuius inundatio extra ripam per prata fluebat, et transire non quiverunt. Qui dum ni- mio moerore obtenti quaererent ligna, ut pontem facerent, revertentes se viderunt trans torrentem plaustrum stantem cum sancto corpore non hu- midum. Et quid nobis de hoc animadvertendum est, nisi quod virtus omnipotentis dei transpor- tavit illud. Illi quoque aurigae cernentes hoc prodigium valde mirati sunt, et sic venerunt ad ecclesiam praedictam cum eo. Tunc quoque lu- mine incenso, intuentes viderunt corpus eius in- tegrum, et omnia vulnera eius sana. Tantum vulnus unum sanguineum erat, quod frater eius primitus vulneravit. Et translatio eius ce- lebratur IIII. Nonas Martii. Venientes autem fideles populi cum ymnis et canticis condiderunt illud in sarcofago, et sepelierunt iuxta altare, ubi opitulante domino per intercessionem eius multa operantur mira- bilia usque in praesentem diem. De quibus nimirum loqui nobis aliquid oportet. Quia longe post haec in carcere plurimi homines iacebant in ligno inclusi, et unicuique torques fuit ferreus in collo, et hi omnes in angustiis suis dominum omnipotentem deprecabantur dicentes: domine deus per merita et orationes beati Uendezlavi adiuva nos. Nocte autem insecuta quasi tinti- nabulum sonuit in auribus eorum, et lux re- fulsit in carcere, et tetendit se lignum velut arcus, et extraxerunt pedes suos de ligno. Tunc omnes vociferabantur unanimiter dicentes: do- mine deus miserere nobis. Mox adfuit Christi virtus, et uniuscuiusque torques confrixus (sic) cecidit de collo in terram. Et dimissi de car- cere ambulantes per agrum narrabant ea, quae sub oculis viderant, opera domini magna. Quo viso miraculo unus paganus, qui in eadem cu- stodia detentus servabatur, vovit domino dicens: si dominus adiuvat me per merita beati Vende- zlavi, credo in Christum, et dabo filium meum ei in servitium. De quo statim omnia vincula UTRPENÍ SV. VÁCLAVA MUCENÍKA. Přišedší pak věřících zástupové za prozpěvo- vání nábožných písní uložili je do rakve a po- chovali vedle oltáře, kdež s pomocí páně a pro- středkováním jeho mnohé divy se dějí až po dnešní den. O těchto musíme ovšem něco pově- děti. Drahně času uplynulo potom, když jednou velmi mnoho vězňů v kládě sténalo každý že- lezné pouto maje okolo krku; ti pak všichni v úzkostech svých pána všemohoucího prosili řkouce: „pane bože, pro zásluhy a k přímluvě svatého Václava pomoziž nám.“ V následující pak noci zaslechli jakoby zvonění, a světlo ozá- řilo vězení: i roztáhla se kláda jako oblouk, tak Ze nohy své z ni mohli vytáhnouti. Tu všichni jednohlasně volali řkouce : „pane bože, smiluj se nad námi.“ Ihned ukázala se moc Kristova, neboť řetězy rozlámány spadly s krků všech na zemi. Propuštěni byvše z vězení, kudy šli, vypravovali o velkých skutcích páné, jež vlastníma očima byli spatřili. Uzřev zázrak ten jistý pohan, který v témž vězení se nalezal, za- slibil se pánu řka: „pomůže-li mně pán skrze zásluhy svatého Václava, uvěřím v Krista a od- dám syna svého službě jeho.“ I spadla s něho ihned všechna železná pouta. Když pak jej opět a opět těsněji spoutali a opět jako prvé s něho 

Strana 189
UTRPENÍ SV. VÁCLAVA MUČENÍKA. ferrea ceciderunt, guem iterum, iterumgue artius incluserunt, et rursum sicut et ante ceciderunt ab eo compedes, qui continuo dimissus, et sancta fide instructus baptizatus est, et postea plurimos vixit annos. Alius quoque eodem modo iussus fuerat retrudi in carcerem, a quo similiter cuncta argumenta vinculorum disrupta ceciderunt, quem increduli statim comprehendentes vendiderunt longinquis paganis. Qui dum duceretur ab eis, meritis beati Vendezlavi sicut et frequenter ceci- derunt catenae de manibus eius, et torques de cervice eius, qui, etsi gentiles erant, cernentes mirabilia dei, eum dimiserunt. Postea quoque alium iussit princeps claudi in carcere, qui in suspiriis frequenter dominum invocabat dicens: domine deus per merita beati Vendezlavi adiuva me. Et dum obdormivit statim, expergiscitur, stans extra carcerem in plateis, et neque com- pedes erant in pedibus eius, neque manicae in manibus, neque torques in collo eius. Et re- gressus ad vicarium, narravit quomodo mirabi- liter dei virtute raptus esset de carcere, quem et dimiserunt. In eadem civitate erat quaedam mulier paupercula caeca et debilis: Quae cum ecclesiam ingressa esset, ante tumulum beati Ven- deslavi prostravit se, et tamdiu oravit, quo visum recepit, et soluta est manus eius. Interea vero ligaverunt unum virum illi, quibus aliquid de- bebat, et fortuitu eum vinctum sedere fecerunt sub eadem ecclesia, qui dum extendit manus ligatas in inferiorem valvam ecclesiae dicens: deus adiuva me per intercessionem beati Ven- dezlavi, illico solutae sunt manus eius, et dimi- serunt eum. Fuit vir claudus in provincia Francorum, cui in somnis apparuit vir in vestibus albis exor- tans eum atque dicens: surge, et vade in civi- tatem Pragam in ecclessiam sancti Viti, ubi re- quiescit corpus beati Vendezlavi, et ibi recipies sanitatem. Quo dissimulante demum in somnis idem vir eisdemque amictus vestibus astans, qui et ante apparuerat ei dixit: cur non implesti iussionem meam, et non venisti, ubi recepturus es gressum? Ille vero dixit: eo, domine, et sur- gens venit claudicans ad negotiatores, et dedit ilis mercedem. llli autem assumentes eum in currum venerunt cum eo usque ad praedictam ecclesiam, in qua etiam orationem fudit, et pro- 189 okovy spadly, propuštěn jest. I vyučiv se svaté víře dal se pokřtíti a po dlouhá leta byl živ. Ji- ného pak týmž spůsobem osvobozeného a znova uvězněného, když podobně všechna pouta rozlá- mána s něho spadla, nedadouce mu víry vzali, a prodali vzdáleným pohanům. Tito pak, když skrze zásluhy svatého Václava na cestě častěji za sebou řetězy s rukou a okovy s šije jeho spadly, ačkoli byli pohané, vidouce divy boží propustili jej. Později ještě jiného dal kniže zavříti do vě- zeni, ktery vzdychaje stále pána vzyval řka: „pane bože, pro zásluhy svatého Václava pomoziž mi.“ Probudiv pak se ze sna stál mimo žalář na ulici bez okovů na nohou a rukou a bez řetězu na krku; i navrátil se k správci a vypravoval, kterak zázračně pomocí boží z vězení se dostal. Také jeho propustili. V témž městě byla jistá chudičká žena slepa a na ruce chroma. Ta všedši do chrámu a pokleknuvši před hrobem svatého Vá- clava tak dlouho se modlila, až zraku nabyla a rukama volně pohybovala. Jednoho pak člověka svázali věřitelé a posadili náhodou vedle téhož chrámu; ten rozpjal svázané ruce k dolejším dveřím chrámu řka: „bože, pomoziž mi skrze přímluvu svatého Václava.“ Ihned volny jsou ruce jeho ; i propustili jej. Byl jeden chromý člověk v zemi Francké, jemuž ve snách zjevil se muž v bílých šateeh na- pomíinaje jej a řka: „vstaň a jdi do města Prahy do chrámu svatého Víta, kde odpočívá tělo sva- tého Václava ; i obdržíš tam zdraví opět.“ Když pak člověk tento se tvářil, jakoby nerozuměl, opět ve snách týž muž těmitéž šaty oděn, který se mu prvé byl zjevil, přistoupil k němu a řekl: „proč nevyplnil jsi přikázaní mého a nepřišel jsi tam, kde dojdeš uzdravení svého ?“ On pak řekl: „půjdu, pane“ ; a vstav přišel kulhaje ke kupcům a zaplatil jim. Oni pak naložili jej na vůz a při- jeli s ním až k zmíněnému chrámu. Když tu mo- dle se u přítomnosti lidu na kolena sklesl, milosr- 

Strana 190
190 tinus corruit coram populo in pavimento, et per dei misericordiam consolidata sunt genua eius, et bases, et plantae, et surgens gratias agebat deo et beato Vendezlavo, ob cuius merita do- minus deus ei auxiliari dignatus est. Proinde obsecramus te, o beatissime do- mine Vendezlave, ut sicut plurimos nuper per tuam sanctissimam orationem de carcere et de vinculis homines dominus liberavit, ita nunc pro innumeris nostris iniquitatibus apud eundem clementem patrem sis idoneus interventor, qui nos tua pia oratione placatus in praesenti sae- culo custodire, et indesinenter confortare in suo sancto servitio dignetur, et ab omnibus insidiis inimicorum visibilium atque invisibilium potenter defendat, et omnem morbum procul abiciat, et de instantibus periculis eruat, et a mundialibus excessibus et tristiciis atque curis clementer [nos] eripiens, spiritualibus virtutibus ditet, et non sinat dies nostros finiri, antequam nostra peccata prae- terita, praesentia, futuraque dimittat, malignorum spirituum incursiones a nobis procul abiciat, et non inducat in temptacionem; sed det nobis tranquilam vitam, in qua degentes glorificemus dominum patrem omnipotentem, et cum iudex advenerit dominus Jesus Christus in finem sae- culi, nos segregatos ab hoedis statuat inter oves in dextera parte, et audire nos faciat desidera- bilem vocem, quam et iustis suis venturus est dicere: venite benedicti patris mei, possidete pa- ratum vobis regnum ab initio saeculi; quod ipse praestare dignetur Jesus Christus filius dei vivi, qui cum aeterno patre et spiritu sancto paraclito vivit et regnat in saecula saeculorum. Amen. UTRPENÍ SV. VÁCLAVA MUCENÍKA. denstvim bozim narovnány jsou nohy jeho. I vstav diky vzdával bohu a svatému Václavu, skrze je- hož zásluhy pán búh pomoci mu ráčil. Protož prosíme tč, svatý Václave, jakož pán skrze nejsvětější přímluvu tvou nedávno velmi mnohé lidi z vězení a z okovů vysvobodil, abys tak též i nyní pro neséíslné nepravosti na&e la- skavým byl prostředníkem u téhož milostivého otce, aby nás tento skrze laskavou přímluvu tvou v tomto životě chrániti a neustále ve své svaté službě utyrzovati ráčil, nás přede všemi úklady nepřátel vidomých a nevidomých mocně opatro- val, nemocí chránil, z hrozícich nebezpečenství vysvobodil, svčtských prostopášností, útrap a sta- rosti milostivč zbavil, duševními etnostmi obdařil a nedal nám ze života tohoto vykročiti prvé, než by hříchy naše minulé, přítomné a budoucí od- pustil, aby úklady zlých duchů od nás odvrátil, aby nás neuvodil v pokušení, nýbrž aby nám dal pokojný život, abychom žijice oslavovali pána otce všemohoucího, a až přijde pán Ježíš Kristus na konci věku soudit, oddčliv nás od beranů postavil nás mezi ovce na pravici a za- slechnouti nám dal přežádoucná slova, jež k spra- vedlivým svým přijde promluvit: „poďte, blaho- slavení otce mého, vejděte do království od po- čátku věku vám připraveného.“ Čehož účastny učiniti račiž nás Ježíš Kristus, syn boha živého, jenž s otcem a duchem svatým žije a kraluje na věky věkův. Amen. 

Strana 191
X. ZIVOT S V. LIDMI L Y. Přeložil Jos. Truhlář. 1. Diffudente sole iusticie radios sancte fidei christiane orbis per climata universa temporibus magnifici doctoris beatissimi Augustini s. Cirillus, grecis et latinis apicibus sufficientissime instructus, postquam Bulgariam !) ad fidem Jesu boni convertis- set, in nomine s. Trinitatis et indiuidue vnitatis Mo- raviam est ingressus, ubi omnipotenti deo cum eius adiutorio non modicum populum acquisiuit. Inuen- tisque nouis apicibus siue literis vetus et nouum testamentum pluraque alia de greco siue latino ser- mone in sclauonicum transtulit ydeoma, missas ce- terasque canonicas horas resonare sclauonica voce in ecclesia statuendo, quod usque hodie in Ungaria et in pluribus Selauonorum regionibus obseruatur, multeque ex hoc anime Christo domino acquiruntur. Qui Cirillus postquam multos manipulos in horreum domini congregasset, fratrem suum Metudium, virum strenuum omnique sanctitate decoratum, in Morauia relinquens Romam causa deuocionis est profectus. Ubi a summo pontifice et aliis sapientibus redar- gutus pro eo, quod in Sclauonico ydeomate missa- rum solemnia ordinauerit, se humiliter excusauit accepto psalterio et reperto versu, in quo dicitur: omnis spiritus laudet dominum. $Si omnis spiritus laudare debet dominum, cur, patres electi, prohibetis missarum solemnia sclauoniee modulari, cum illud ydeoma ita bene deus fecit, sicut cetera ydeomata ; et cum illis ad salutem animarum aliter non potui subuenire, deus illud remedium mihi inspirauit, per quod sibi plurimos aequisiui. Quapropter ignoscite mihi, patres sancti et domini, siquidem et beatus Paulus, egregius doctor gencium, in epistola ad Co- rinthios dicit: loqui linguis nolite prohibere. At illi hec audientes et ammirantes tanti viri [fidem] so- lempnia missarum ceterarumque canonicarum horarum in sermone prefato in partibus illis ympnizare aucto- ritate apostolica statuunt et confirmant. Idem vero beatus Cyrillus tome remanens eidem genti gra- 1) Rkp. univ. Ungariam. 1. Když slunce spravedlnosti paprsky svaté víry křesťanské po všem okršku světa rozlévalo, za času velebného učitele svatého Augustina svatý Cyrill, řeckého i latinského písma s dostatek znalý, obrátiv Bulharsko k víře dobrého Ježíše ve jmenu Svaté Trojice a jednoho nerozdilného boha na Mo- ravu přišel, kde všemohoucímu bohu s pomocí jeho značný počet lidu získal. I vynašed nové písno Starý a Nový Zákon a mnoho jiného z řeči řecké neb latinské na slovanský jazyk převedl, a usta novil, aby mše a ostatní hodinky církevní jazykem slovanským v chrámě zaznívaly, což i podnes v Bul- harsku a v mnohých krajinách slovanských se za- chovává, a čímž mnohé duše Kristu pánu se získá- vají. Týž Cyrill, když byl mnohé zástupy do ovčince páně shromáždil, bratra svého Methodia, muže bo- dlivého a veškerou svatostí ozdobeného, na Moravě zanechav za příčinou učiněného slibu do Říma se odebral. Když byl tam od papcže a jiných mou- drých kárán proto, že slovanským jazykem mši sloužil, pokorně se ospravedlnil vzav žaltář a našed verš, ve kterém se praví: „chval každý duch ho- spodina.“ Má-li každý duch hospodina chváliti, proč bráníte mi, vyvolení otcové, čísti mši po slovansku, an bůh jazyk tento tak dobře stvořil jako jazyky ostatní. I když jsem k spasení duší jejich jinak působiti nemohl, bůh mi vnukl prostředek tento, jímž přemnohé jsem jemu získal. ProtoZ odpusfte mi, svatí otcové a páni; vždyť i svatý Pavel, zna- menitý onen učitel národů, v listu ku Korintským praví: „jazyky mluviti jim nebraňte.“ Oni pak sly- šíce to, a obdivujíce se muži takovému apoštolskou mocí ustanovili a potvrdili, aby mše a ostatní ho- dinky jazykem svrchu jmenovaným v končinách oněch zpívány byly. Svatý pak Cyrill zůstav v Římě přízeň stolice apoštolské témuž národu pevnější zje- dnal; i přijav na se roucho mnišské zemřel. Me- thodius pak od krále Moravského Svatopluka, muže 

Strana 192
192 ŽIVOT SV. ciam sedis apostolice destinauit monachicumque ha- bitum suscipiens diem clausit extremum. Ipse vero Metudius per regem Morauie, qui vocabatur Swato- plue, religiosum vtique et deuotum, qui tunc tem- poris potentissimus erat, quasi imperator habens la- tissimum regimen, quod postea per insipienciam se- eundi Swatopluk nepotis primi dimembratum est, in archiepiscopum ordinatur sibi aliis septem suffra- ganeis surropatis. 2. Bohemi vero et Sclaui sub Arcturo positi in clymate dyaripheno cultibus ydolatrie dediti, diu abs- que lege et principe permanserunt. '"Tandemque per quandam pythonissam inducti ciuitatem Pragam statuunt. Inuentoque quodam sagacissimo et pru- dentissimo viro nomine Przyemysl sibi in principem elegerunt, eum predicte pythonisse, que vocabatur Lubussa, matrimonialiter copulantes. Ex quorum illustri prosapia per successum temporis dux Borzy- woy piissimus nascebatur. Hic dum excellentissime forme et egregie iuuentutis flore nitesceret, accepit vxorem nomine Ludmillam de gente sua, filiam sci- licet comitis Selauiborii de prouincia Melnicensi, que cum esset juuencula, ydolis ymmolabat. 3. Qui Borzywoy quodam tempore regem Mo- irauie primum adiit, a quo cum suis satrapis benigne inuitatur ad conuiuium, verum ei locus sessionis inter christicolas minime conceditur, sed ante men- sam in pauimento ritu paganico collocatur. Cuius presul Metudius iniurie condolens fertur dixisse ad eum: ve! quod talis tantusque non erubescis a prin- cipalibus sedibus repelli, cum tamen habeas prin- cipatum, sed magis cupias ob nefandam idolorum culturam humotenus incubare. At ille: quid, inquit, ob huiuscemodi rem periculum patior? vel quid boni confert mihi Christianitatis ritus? Si, inquit presul Metudius, abrenunciaueris ydolis et inhabitan- tibus in eis demonibus, dominus dominorum tuorum efficieris, eunctique hostes tui subjicientur domina- cioni tue; et progenies tua cottidie augmentabitur velut fluuius maximus, in quo diuersorum fluenta confluunt riuulorum. Que prophecia certe completa est in principibus Bohemorum. Et si, inquit Borzy- woy, res [ita] se habet, que mora est baptizandi? Nulla, inquit pontifex: tantum paratus esto ex in- tegro corde credere in deum patrem omnipotentem, eiusque vnigenitum filium dominum nostrum Jesum Christum, et spiritum paraclitum, illuminatorem om- nium fidelium animarum, non tantum spe substancie temporalis, verum eciam propter salutem anime et cor- poris capessendam et propter acquirendam perhenni- tatis palmam gloriosam atque ob percipiendam sancto- rum in inedicibili leticia societatem. His et similibus mellifuis exhortacionibus accensa mens juuenis graciam sancti baptismi estuabat percipere, et ut nulla mora fieret, cum suis omnibus, qui eum co- mitabantur, terretenus pedibus aduoluti pontificem obnixius postulabant. Quid plura? Mane facto LUDMILY. velmi nábožného, který toho času byl velmi mocný maje jako císař šírou říši, jež potom nemoudrostí druhého Svatopluka, vnuka prvního, se rozpadla, za arcibiskupa dosazen jest, a poddáno mu bylo sedm jiných biskupů. 2. Čechové ale a Slované na severu bydlící v podnebí studeném modloslužebnictví jsouce od- dáni dlouho bez zákona a knížete zůstávali. Ko- nečně jistou věstkyní vybídnuti vystavěli město Prahu; a našedše jakéhos velemoudrého a obezře- lého muže, jmenem Přemysla, sobě za knížete jej vyvolili a nadřečenou věstkyni, jež slula Libuša, za manželku mu dali. Ze slovutného potomstva těchto během času přenábožný Bořivoj se narodil. Ten stkvěje se krásou těla velikou a květem vzácné mladosti pojal manželku, jmenem Ludmilu, pošlou z národa jeho, dceru totiž vladyky Slavibora z kraje (župy) Mělnického, která ve svém mládí byla obě- tovala modlám. 3. Týž Bořivoj jednoho času ku králi Morav- skému Svatoplukovi přišel, od něhož se svými lechy přívětivě pozván byl k hostině ; neZ nedáno mu nikterak zasednouti mezi křesťany, nýbrž posazen byl před stolem na podlahu vedle obyčeje pohan- ského. S tímto jeho pohaněním maje útrpnost biskup Methud, řekl prý jemu: „ach takový a tak velký jsi & nerdíá se studem, Ze zapuzen jsi z kniZecich sedadel, maje přec také důstojnost knížecí, nýbrž raději volíš pro proklatou modloslužbu ležeti na zemi ?“ Ale on odpověděl: „jaké nebezpečí hrozi mi pro takovouto věc ? či jakou výhodu poskytuje mi obřad křesťanský ?“ I řekl biskup Methud: „od- řekneš-li se model a obývajících v nich zlých duchů, pánem pánů svých se staneš, a všichni nepřátelé tvoji poddáni budou panství tvému; a rod tvůj co den se bude množiti jako veletok, do něhož vody rozličných potůčků vtékají.“ Toto proroctví zajisté vyplnilo se na knížateh Českých. „I má-li se věc takto,“ řekl Bořivoj, „jak dlouho meškati se křtem?“ „Netřeba,“ řekl biskup, „pouze ochoten budiž z či- stého srdce věřiti v boha otce všemohoucího a v je- dnorozeného syna jeho pána našeho Ježíše Krista a v ducha svatého, jenž osvěcuje duše všech věří- cích, nejen z naděje na statek časný, než také abys došel spasení duše a těla a dosáhl slavné palmy věčnosti a účastným se stal společnosti svatých v radosti nevýslovné.“ Tímto a podobným laska- vým napomínáním roznícena mysl mladého muže, i zahořel touhou přijmouti milost křtu svatého. Aby nebylo meškáno, on a všichni průvodčí jeho na zem k nohoum biskupovým poklekli, snažně za to žádajíce. Zkrátka druhého dne ráno vojvodu se třiceti muži, kteří byli s ním přišli, základům víry vyučil a po 

Strana 193
ŽIVOT SV. LUDMILY. ipsum dueem eum suis XXX, qui secum aduene- rant, catechizans, peractis ex more solempniis ieiunio- rum sacro fonte baptismatis innouauit, pleniterque eum de fide instruens multisque locupletatum donis ad propria concessit redire, tribuens ei venerabilis vite Caych nomine sacerdotem. Quique reuersi ad sua in castellum, cui vocabulum erat Hradeez supra Multaviam, statuunt sacerdotem, fundantes ecclesiam in honore b. Clementis, vbi multa detrimenta satano ingerentes populum Christo domino acquirebant. Veniens vero in breui tempore prefatus Metudius Bohemiam sanctam Ludmilam baptizauit cum mul- tis; et dilatabatur fides Christiana in terra horroris et vaste solitudinis. 4. Videns autem diabolus Christi luera cotti- die augeri et sibi magna fieri detrimenta, excitauit membra sua aduersus membra Christi ita, ut ducem propter fidem Christi de Bohemia expulerint. Qui expulsus regem Swatopluk iterato et Motudium epis- copum repetiuit, a quibus clarissime, ut decebat, susceptus apud eos aliquamdiu paciens exilium pro vere fidei dilatacione morabatur doctrinam Christi perfeecius naneiscendo. At uero prefata membra dia- boli quendam alium judicem sibi elegerunt. Sed quia iniquitas non diu durare potest, licet ad tempus valde eleuetur, predictus itaque pius dux cum ho- nore de Morauia reuocatus [basilicam] in honore gloriose virginis Marie in urbe Praga, ut in exilio existens vouerat, fabricauit. 5. Hie primus fundator locorum sanctorum congregatorque clericorum, religionis institutor, de prefata coniuge sua Ludmilla tres filios, totidemque filias procreauit, et de die in diem, ut ei beatus Metudius predixerat, aecrescebat non solum in rebus temporalibus sed eciam in cunctis uirtutibus, ut li- lium germinando. Quem beata Ludmilla non solum imitans in religione Christi sed eciam precellens, facta est vera famula Jesu Christi. Peractoque vite sue cursu plenus dierum bonorum predictus Borzy- woy debitum persoluit humanum pro terrenis ce- lestia percepturus. Suscepitque pro eo eius filius regimen, primogenitus Spitigneus, cunctis uirtutibus refulgens. Imitator siquidem patris factus fundator extitit ecclesiarum dei, congregator sacerdotum cle- ricorumque; perfectus in fide Christi peractis vite sue annis diem clausit extremum, astra petens. Cui Wratislaus, pater s. Wenceslai, in ducatum successit. Hic firmato regno suo monasterium s. Georgii mar- tyris fabricauit, omnique sanctitate et morum hone- State relucens transitoria in perpetua commutauit. 6. Factum est autem, ut post mortem viri sui assecla Christi beata Ludmilla usque in finem uite sue in castitate utriusque hominis fideliter per- seuerans corpus ieiuniis, uigiliis, diuersis affliccioni- bus castigans, exhibens se sanctam et inmaculatam, 193 vykonání obvyklého obřadu postu pokřtil; potom důkladně jej o víře poučiv mnohými dary obdaře- ného domů propustil dada mu ctihodného kněze jmenem Kaicha. Navrátivše se domů na místo opev- něné, jež slulo Hradec nad Vltavou, kněze dosadili, i založili tam chrám k poctě svatého Klementa, kdež mnohé újmy satanáši působili a lid: Kristu pánu získali. Za krátký čas přišel svrchu jmeno- vany Methud do Cech a pokřtil svatou Ludmilu s mnohými; i šířila se víra křesťanská v zemi su- rové a pusté. 4. Ale ďábel vida, kterak zisk Kristův co den se množí, jemu pak velká újma se děje, popudil etitele své proti ctitelüm Kristovym tak, Ze vojvodu pro víru Kristovu z Cech vyhnali. Vyhnanec opět ku králi Svatoplukovi a biskupu Methudovi se ode- bral, u nichž byv přijat, jak se slušelo, velmi skvěle po nějaký čas pobyl u vyhnanství, které pro šíření pravé víry trpěl; i osvojil si zatím dokonaleji učení Kristovo. Svrchu zmínění pak ctitelové ďábla kohos jiného za soudce si vyvolili. Než poněvadž ne- šlechetnost dlouhého trvání míti nemůže, kdyby i na čas velmi se vztýčila, nadřečený vojvoda se ctí z Moravy povolán nazpět; i dal k poctě bla- hoslavené panny Marie v městě Praze, jak ve vy- hnanství byl přislíbil, chrám vystavěti. 5. Tento poprvé jal se zakládati místa svatá, shromažďovati kněží, zaváděti náboženství; i měl s nadřečenou manželkou svou tři syny a tolikéž dcer, a prospival, jak svaty Methud byl předpověděl, nejen statky cCasnymi nybrZ i vÉelikymi ctnostmi puče jako lilie. Svatá Ludmila nejen napodobíc jej v náboženství Kristově nýbrž i předčíc, stala se pravou služebnicí Kristovou. Vykonav pouť života svého a naplniv hezkou část dní nadřečený Bořivoj zaplatil dluh svůj lidský, aby svět zaměnil za nebe. Za něho převzal vládu syn jeho prvoro- zený Spitihněv všelikými ctnostmi se stkvoucí. Na- podobě totiž otce svého stavěl chrámy boží, shro- mažďoval kněze a duchovní; i dokonalý jsa ve víře Kristově život svůj skončil ubíraje se k hvězdám. Po něm dostoupil vojvojdství Vratislav, otec sva- tého Václava. Ten upevniv vládu svou klášter svatého Jiří mučeníka vystavěl, a skvěje se vše- likou svatostí a počestností mravů za pomiječnost změnil věčnost. 6. I stalo se, že po smrti muže svého slu- žebnice Kristova svatá Ludmila až do konce života svého v čistotě obojího pohlaví věrně setrvajíc tělo postem, bděním a rozmanitým příkořím krotila, jevíc se svatou a neposkvrnénou, bezühonnou a neod- 38 

Strana 194
194 ŽIVOT SV. irreprehensibilem et inmobilem a spe ewangelii, quod audiuit, et uere uidua erat, quia sicut a viro sie ab amore mundi erat destituta. Hoc enim erat illa benedicta Jahel, que Syzaram ewangelico lacte in se sopiuit et clauo penitencie confodit et extinxit. Quis ergo exemplo huius gloriose matrone mortifi- cauerit membra sua, que sunt super terram, auari- ciam, fornicacionem et huiusmodi, Zyzaram in suo cubiculo uidebit interemisse. Et quia erat inter malos bona, dicere poterat cum psalmista: facta sum sicut uter in pruina. Quid per pruinam nisi mali, qui temporis eius non feruebant caritate, sed alge- bant etiam fidelitate, consignantur? Dicat ergo: facta sum sicut uter in pruina et inter malos michi commissa inuiolate retinens, guia iustificationes tuas non sum oblita, uel quia uter fit exuuiis mor- tuorum animalium, per ipsum intelligitur hec ma- trona beata, que castigauit corpus suum crucifi- gens illud cum viciis et concupiscenciis, que iam pellis mortua non sensit frigus peccati. Carnalia enim desideria ita in se extinxerat, ut ea mini- me sentiret, tamquam et ipsa simul extincta. Nec frangebatur aduersitatibus, quoniam mollis erat ob obedienciam anime; impiis dicere poterat uere: do- mine iustificaciones tuas non sum oblita. Operibus eciam misericordie affectuose insudabat, hospicio recipiens peregrinos, tribulacionem pacientibus so- lacium subministrans, elemosinis uacans, sacerdotes domini vniuersumque clerum honorifice procurans, mater fidelium fidem Christi totis conatibus nitebatur ampliare. Hec est Judith vidua in omnibus famosa, que timebat ualde; nec erat, qui loqueretur de illa uerbum malum, ieiunians frequenter et sine inter- missione orans, quia videlicet pium mentis affectum semper in eum dirigebat, bonis operibus, ut supra diximus, insudando. Hec curam gessit fidelium et sine pollucione manens peccati Holofernem, id est diabolum, confusionis principem, superauit. Ipsa, inquam, fide firma, spe alta, caritate lata, temperatis moribus et placitis et tocius perfeccionis vinculo colligata deo nec in morte ab eo separatur. Hec in terra Bohemie oritur ut stella matutina, que sol iusticie, qui Christus est, quasi praenuncia fidei lu- mine tenebras erroris effugabat. Hec primula veri veris, id est, gracie; nam hec prima inter sanctos terre iam dicte sanctificata esse non ignoratur. Ipsa inquam et aurora dici potest; nam lumine sanctitatis diem cultus diuini subducebat. Hec prima propa- ginum, quas uidit pincerna Pharaonis, altera quidem beatus dux Wenceslaus, tercia sanctus pontifex Adalbertus, qui omnes per torcular martyrii in ca- licem regium conuiuii celestis feliciter influxerunt. Ex quibus agente deo vinea domini sabaoth dilatata est in terra horroris ct vaste solitudinis et usque nunc rore oracionum eorum, ne a fide arescat, irri- gatur. Quoniam autem beata Ludmilla sicut prima fidelium martyr in terra sepe dicta sit et in celo LUDMILY. vratnou od naděje evangelia, jež slychala; i byla opravdu vdova, jelikož jak od muže tak od lásky světské byla opuštěna. 'Iot byla ona blahoslavená Jahel, jež Sizaru mlékem evangelia uchlácholila a hřebem lítosti probodla a zabila. Kdo tedy po příkladě této slavné paní zkrotí údy své, jež jsou věci pozemské, lakotu, chlípnost a podobné, uzří Sizaru v ložnici své zabitého. A jsouc hodna mezi zlými, mohla volati se žalmistou: stala jsem se jako nádobou koženou v mrazu. Nebo což znamená mráz než zlé, kteří za času jejího nevřeli láskou, nýbrž naopak mrzli co do pravověrnosti. Nechtť tedy řekne: stala jsem se nádobou koženou v mrazu podržíc ne- porušeno mezi zlými, co mně bylo svěřeno, jelikož nezapomněla jsem na ospravedlnění tvá. Dělát se nádoba ona z kůže mrtvých zvířat, protož rozumí se jí tato blahoslavená paní, která trestala tělo své a ukřížovala je s neřestmi a žádostmi jeho, která co mrtvá kůže nepocitila mrazu hříchu. Nebo chtíčů tělesných tak v sobě vyhladila, že jich nikterak necítila; jakoby sama byla mrtva. Ani protiven- stvími nezmalátněla, poněvadž obměkčena byla po- slušenstvím duševním, i mohla zajisté volati k ne- šlechetným : pane, nezapomněla jsem na osprave- dlnění tvoje. Také skutky milosrdenství vroucně vykonávala pohostujíc příchozí, těšíc zarmoucené, udělujíc almužny, uctivě podporujíc kněze páně a veškeré duchovenstvo; jsouc opravdu matkou vě- řících víru Kristovu všemožně zvelebovati se sna- žila. Toť jest Judita vdova všady slavná, jež velmi se bála. I nebyl, kdo by mluvil o ní slova kři- vého; postíc se často a bez ustání se modlic, je- likož nábožné zření duše své vždy měla k němu, konajíc, jak svrchu řečeno, pilně skutky dobré. 'T'a starala se o věřící a zůstávajíc beze skvrny hříchu překonala Holoferna, to jest ďábla, knížete lži. Sama, pravím, vírou pevnou, nadějí vzneše- nou, láskou vroucí, mravy zdrželivými a krásnými i páskou veškeré dokonalosti spojena byla s bo- hem a neodloučila se od něho ani smrti. I vze- šla v zemi Ceské jako hvězda jitřní, jež slunce spravedlnosti, kteréž jest Kristus, jaksi předcházejíc světlem víry tmu hříchu zaplašuje. Toť jest prvý kvítek opravdového jara, to jest milosti, neboť známo jest, že ona první mezi svatými řečené země svatosti došla. I jitřenou možná ji zváti, neboť světlem svatosti den pocty boží započala. Tot byl první z hroznů, jež uzřel číšník Faraonův, druhý pak svatý vojvoda Václav, třetí svatý biskup Voj- těch, kteří všichni mučenictvím lisováni do Giże královské nebeské hostiny šťastně vtekli. Jimi pů- sobením božím vinice pána Sabaoth rozšířena jest v zemi prázné a pusté, i zavlažuje se milostivě posud rosou modliteb jejich, aby nevěrou nevy- schla. Jelikož pak blahoslavená Ludmila první z vě- řících mučenicí v zemi často jmenované nazvána jest a v nebi prostředkuje, žádají zásluhy její, aby 

Strana 195
ŽIVOT SV. interuentrix extitit, exigunt enim merita, ut ei debitus honor a fidelibus impendatur. Studiose igitur est co- lenda hec propago, ut ab eius meritis nobis effluat poculum salutare, lec quanto grauius pressa prelo martyrii, tanto adhesit fecundior vere viti. 7. Qualiter autem fructu maturato celos alti- tudine sua penetrauit, audiamus. Princeps enim te- nebrarum, qui est dyabolus, considerans per lucem ancille Christi tenebras infidelitatis in populo ener- uari, misit in eor nurus eius, que paganico adhuc ritu tenebatur, ut in mortem eius exardesceret. Que Jezabelico spiritu inflamata nequissimis satellitibus accersitis, Tumia videlicet et Gumone, mandauit, ut consilium cordis eius, quod in necem sue socrus tractauerat, exsequerentur diligenter, ut ea videlicet occisa beatus princeps Wenczeslaus, qui eius custo- die erat deputatus, facilius a Christi cultu diuer- teretur, et sic per omnia, ut ante, cultus christianus tolleretur de terra. Quod post mortem eius crude- liter attemptauit. Sacerdotes enim substancia priuatos expulit de terra, sub capitali sententia prohibens, ne quis eorum amplius in terra compareret vel cum sancto duce loqueretur, valvas ecclesiarum obruens iam quasi libera sub ritu paganico demonibus ym- molabat et non deo. 8. Sancta vero Ludmilla, mortis future prescia, in Tetyn fuge presidium peciit, accipiens dispensa- cionis exemplum a domino, qui volentes eum lapi- dare abscondit se et exiuit de templo. In hac enim fuga dominus dedit dilectis suis significacionem, ut fugiant a facie ortus, ut liberentur dilecti. Propter fideles enim, quorum vnica tune mater in Bohemia existebat, ut in ea solacium non amitterent, fideliter arbitror, eam fuge presidium arripuisse, licet dissolui cuperet et esse cum Christo, permanere tamen adhuc in carne propter fideles conseruandos et ampliandos diligebat. Sed quia placita erat deo anima ipsius, ne ficcio deciperet eam, uoluit cicius educere ipsam de medio nacionis praue et peruerse. At illa ma- trona deuota, plena dei spiritu, ad deuocionem suam se preparans laudes Dauidicas indesinenter labiis cordis et oris personans agonem suum domino com- mendabat, ut spiritum eius in pace suspicere digna- retur, confessione nichilominus et viatico salutari sumpto, videlicet corpore et sanguine Jesu Christi, exitum suum domino commendauit. 9. Venit itaque tempus, quod condixerant sibi mandati exsecutores sceleratissimi, qui dirumpentes domum, ubi ancilla Christi quiescebat, attrita fronte, vultu liuido, lingwa mordaci, plena veneno mortifero, reuerencia insuper omni proiecta dominam suam ante pedes suos trahere non formidauerunt. At illa uoce columbina commemorans beneficia, que frequenter eis obtulerat, a scelere cepto, plus iniquitati eorum compaciens quam sibi, reuocabat. Qui tamquam LUDMILY. 195 věřící patřičnou čest jí vzdávali. Pilně tudiž vší- mati si máme hroznu tohoto, aby zásluhami jeho naplnila se nám spásná číše, nebo čím více liso- vána jest mučenictvím, tím hojněji vydává pra- vého vína. 7. Kterak pak, když bylo ovoce uzrálo, do nebe vznešeností svou se dostala, poslyšme. Kníže totiž tmy, kterýž jest ďábel, shledávaje, že světlem služebnice Kristovy tma nevěry mezi lidem se tratí, vnukl srdci snachy její, jež posud byla pohanka, aby zatoužila po usmrcení jejím. Zahořevši duchem Jezabeliným zavolala nejohavnější služebníky Tumu a Gumona, i poručila jim, aby úmysl srdce jejího, který k usmrcení tehyně její se nesl, bedlivě pro- vedli, aby totiž po jejím usmrcení blahoslavený kníže Václav, jenž ochraně (sv. Lidmily) přikázán byl, snáze odvrácen býti mohl od náboženství Kri- stova, a takto náboženství křesťanské, jakož bývalo druhdy, docela vymítěno bylo ze země. Takový ukrutný úmysl měla po usmrcení jejím. Kněze totiž statku zbavené vyhnala ze země pohrozivši jim smrtí, kdyby některý z nich opět v zemi se ukázal aneb se svatým vojvodou mluvil; i zam- knuvfi chrámy jala se již jakoby svobodna po obřadu pohanském obětovati zlým duchům a nikoli bohu. 8. Svatá Ludmila předvídajíc smrt svou bu- doucí utekla se ku své ochraně na Tetín, oprávněna byvši příkladem páně, jenž chtějícím jej kameno- vati ukryl se a vyšel z chrámu. Neboť tímto útě- kem naznačil pán milým svým, aby utekli před tváří počátku, aby se osvobodili. Kvůli věřícím totiž, jichž byla tenkrát v Cechách matka jediná, myslím, že na útěk se dala, aby útěchy této ne- pozbyli, jakkoli si přála umříti a býti s Kristem ; přec ráda by byla živa ostala, aby chránila věřící a podporovala. Než poněvadž mila byla bohu duše její, aby jí nepodvedl přelud, uzavřel dříve ji vyvěsti z národa zlého a převráceného. Nábožná paní tato, plná ducha božího, k nábožnosti se pfipravujíc a chvalozpěvy Davidovy neustále ústy i srdcem prozpěvujíc boj svůj poroučela pánu, aby duši její v pokoji ráčil přijmouti. Nicméně vyzpovídavši se a přijavši na cestu tělo a krev Ježíše Krista smrt svou poroučela pánu. 9. Přišel čas, který vykonavatelé nejohavněj- šího rozkazu onoho sobě ustanovili; i vrazili ná- silně do domu, v němž služebnice Kristova odpo- čívala, drzým čelem, zlostnou tváří, ostrým jazykem, plným smrtonosného jedu, a zbyvše všeliké ucti- vosti neostýchali se paní svou vytáhnouti před nohy své. Ale ona hlasem holubičím připomínajíc jim dobrodiní často prokazovaná varovala je ohavného poëinäni, hledic vice k nepravosti jejich než k sobě. 38* 

Strana 196
196 ŽIVOT SV. canes rapidi, a uenia prorsus alieni, cepta crudelis- sime prosequebantur, fune guttur eius constringentes. At illa: obsecro, inquit, ut mucrone caput meum aufe- rentes et in sanguine me volutari facientes more sanctorum martyrum, pro Christo sanguinem fun- dencium, migrare ad celum sustineatis. At illi ad preces eius tamquam aspis aures obturantes immerso fune gutturi spiritum exire compulerunt. Hoc enim permittente domino agebatur, licet quanto durior in- ferretur ei mors, tanto ampliorem graciam conseque- retur. Sic fune de ceno mundi extrahitur, sic fune torquem auream collo suo conparat gloriosa. Sic Hester in regia graditur pallacia, facta regni socia et nitens in gloria, populum Christi prece tuetur, ne perimatur ab hostibus. Et hoc inde veracissi- mum adopcionis signum glorie, quam indubitanter post mortem suam Christi pedissequa est secuta. In illo autem instanti beatus ille spiritus rediit ad do- minum, qui dedit illum, gaudens et plenus uictoria et eductus artatis arteriis latitudinem obtinet au- gustam. Occurrunt ei omnes sancti a maiori usque ad minorem cum summo sacerdote Jesu Christo, et congyrant circa illam, quasi accensis facibus illi spi- ritus luminosi congratulantes aduenienti. 10. O Bohemia, si aduerteres, qualis muneris precio dotaris, quam luminis lucidi radiis illustraris, quam magne aduocate interuentu adiuuaris, perci- peres, quam ingentis gaudii occasio tibi subest. O si ponderares, quam gloriosum depositum uite relictum est, utique cum reuerencia, celebritateque magna magnipenderes donum dei tibi commissum, tunc ergo nec ingratitudo tua donantis manus constringat; in petendis utique uirtuosior esses uirtute depositi, si diligencius illud custodires. Auerte de medio tui matrem fidelium, fautricem fidei christiane laureatam in celos transmigrasse, matrem, inquam, iam subli- miter honorificatam et dignam exhibeas oraturam deo astitisse. Age festum letantis in celo, ut eius leticie consors esse merearis, felicem te reputa, dum de medio tui assumpte recolis felicitatem. Sit tibi solempnis hec dies, ne quidquit seruilis operis liceat agere in ea, ut cum sancta Ludmilla in celo per- henniter sabatizare merearis. Agant in te solempnia tanti festi ecclesie resonantes ordines, consono non sileat vox cantus officio, organa cantent tacta cum tripudio, iubilet et cor plenum sancto gaudio, clerus populusque, senes (cum) iunioribus, matrone cum vir- ginibus simul in vnum diuites et pauperes huius festi celebritate ; propagatrix uere fidei et mater inclita, interuentrix grata in celo pro cunctis pie interpellat, quos deuote viderit sue interesse festiuitati. O felix Bohemia, felici munita presidio, o quante iam terre sunt, que tanto carent fuleimento, que si haberent ipsum utique leticia tripudiarent. Resonent ora pre- dicancium in laudem et gloriam tante festiuitatis, quam celitus diua miracula non tacuerunt. Sanctum autem esse non autumo omnino, qui claritatem sanc- LUDMILY. Než oni jako vzteklí psi neznajíce Zádného smilo- vání nejukrutnější úmysl svůj prováděli dále, i za- vázali provaz na hrdlo její. I řekla ona: prosím vás, utněte mečem hlavu a zbroťte mne krví i nechte mne po zvyku svatých mučeníků, kteří pro Krista krev vylili, vejiti do nebe. Ale oni proseb jejich, jako zmije, oslyševše provazem na hrdlo hozeným ji zardousili. 'To pak stalo se dopuštěním božím, aby totiž čím těžší by ji stihla smrt, tím hojnější milosti došla. Tak provazem vytažena jest z kaluží světa, tak za provaz obyčejný získala provaz zlatý Éiji své. 'l'ak Ester krácí do královského paláce účastna učiněna kralování a stkvějíc se ve slávě lid Kristův modlitbou chrání, aby nezahynul skrze ne- přátele. To pak jest opravdové znamení dosažené slávy, které beze vší pochybnosti následovnice Kri- stova došla po smrti. Tímže okamžikem blahosla- vená ona duše navrátila se k pánu, od něhož vyšla, radujíc se a plna vitézoslávy ; i vyvedena z úzkých žil v prostranství se uhostila královském. Vstříc pospichaji jí všichni svatí od většího do menšího s nejvyšším knězem Ježíšem Kristem a obstupují ji, jakoby rozžžatými pochodněmi osvícení oni du- chové blaho přáli příchozí. 10. Ó Čechy, kdybyste poznaly, jak vzácného daru se vám dostalo, kterak skvělého světla pa- prsky ozářeny jste, jak velké přímluvkyně pro- střednictví vás podporuje, pozorovaly byste, jak veliké radosti příčinu máte. O kdybyste povážily, jak slavná záruka života vám zbyla, zajisté s pocti- vostí a slávou velikou cenily byste dar sobě svě- řený; potom nevděk váš nezdržoval by ruky dár- covy, a v žádostech více byste zajisté pořídily sí- lou záruky, kdybyste bedlivěji ji chránily. Pozo- rujtež, jak ve středu vašem matka věřících, pod- pora víry křesťanské ověnčena do nebe vešla, matka pravím nejvýše poctěná a důstojná, jež u boha vaší bude orodovnici. Svěťtež svátek v nebi plesající, abyste hodny byly účastenství radosti její, mějte se za šťastny, slavíce znova štěstí světice pošlé ze středu vašeho. Budiž vám posvátný den tento, abyste žádné těžké práce v den ten nekonaly, a se svatou Ludmilou v nebi věčně svátky svétiti zasloužily. Kéž ozývají se u vás svěcením tak ve- likého svátku chrámy a nemlčí zvuky prozpěvování svátku přiměřeného, varhany zvučí, plesá srdce plné svaté radosti, kněžstvo a lid, staří s mladými, paní pospolu s pannami, bohatí a chudí o slavném svátku; šířitelkyně pravé víry a matka proslulá, prostřednice milá v nebesích za všecky laskavě se přimlouvá, již zbožně svátek její světí. O šťastné Čechy, šťastnou ochranou utvrzené, ó jak veliké jsou země, jež nemají tak velké podpory, jež kdyby ji měly, radostí by poskakovaly. Kéž tedy ozývají se ústa chvalořečníků ku chvále a slávě tak velkého svátku, jehož zázraky boží s nebes nezamlčely. Za hodného nikterak nemám, kdo buď slávě svatých 

Strana 197
ZIVOT SV. LUDMILY. forum aut irridens contemnit vel desidia ductus nec laudanteim sollicite audit nec reueretur. Aduerte igitur o Bohemia, quanti precii est, quod habes, annuncia, nec taceas, quid laudis, quid honoris, prerogatiue habeas, quod tibi thezaurus est creditus tam gratus quam ammirandus; age memoriam sancti- ficacionis eius; auerte, quod colis et affectuose cole, quod auertis; cogita patronatum eius et gaudebis in colendo. Attende et o collegium sanctimonialium Christi, apud quas tantus thezaurus depositus est, ne veniente domino arguaris quasi seruus nequam, qui abscondit pecuniam domini sui. Credo, quod ei minime profuerit, ipsam habere in sudario repositam, quia eius in augmento non laborauit, sic nee sacro- sanctas reliquias tectas auro vel pannis delicatis inuolutas in serinio custodire sufficit, nisi laborares ad multiplieacionem laudis earum, ut non solum laudabiles sint, sed eciam laus eius, cuius sunt reli- quie, longe lateque diwlgetur. Nam non tacenda aut occultanda est ipsius Jesu Christi gloria, sed pre- dicanda est in terris dilatata. Caue igitur, ne per tuam iniuriam honor tante grate martyris Christi eciam in celo sollempnis obfuscetur, aurum igne martyrii purgatum et corone celestis regis adaptatum altis preconiis offerre desinas. Mater enim bona, refugium pauperum, propagatrix fidei christiane iam celesti congratulacioni iuncta, iam reuelata facie regem cernit in gloria; a cultu solempni non de- bet esse aliena. Hec prima patrona fidelium Christi in terra Bohemie, hec mater cleri, consolatrix mi- serorum, speculum et exemplar sanctitatis migrans ad dominum collocauit apud te corpusculum suum in gloria resumendum; reliquit apud te membra corporis sui ad tuum solacium, pecancium refu- gium et locis habitacionis tue sublimitatem; redo- leat obsecro continens virtute contenti, ut eam vide- licet imitari non pigeat, cuius reliquias tam fideliter obseruas, quarum sanctitati uirtuosa testimonia non. defuerunt. 11. Lictores enim beate Ludmille fidelium Christi aduersarios diuersus interitus breui deleuit, ut nullus de eorum cognacione remaneret. Quod utique uelut Hester ab Aswero, ita hec obtinuit a Christo ad solacium eorum, quos hic migrans re- liquerat desolatos. Odoris eciam mira fraglancia de gleba sacri corporis eius vaporabat, que omnem su- perans odorem aromatum sanctimonie ipsius decla- rabat effectum. Lampades insuper ardentes septem vicibus vise sunt descendere super tumbam eius claritatem fidei, qua in uita lucebat, significantes. Hec audiens nurus eius iniqua captaque timore ni- mis mandauit, ut super tumulum venerabilis cor- poris domus, in qua, dum viueret, matrona Christi habitabat, in modum basilice locaretur, quasi sub honore beati Michahelis, ut si que deinceps mira- eula ibi fierent, non beate Ludmille, sed s. Michaeli ascriberentur. Cui licet inuite occurrit occasio ho- 197 se posmívá a jí povrhá, aneb z liknavosti chvalo- řečníka pozorné neposlouchá a nectí. PozorujteZ tedy, Cechy, jak vzácno jest, co máte, oznamujteZ, nezaml- čujtež slávu a poctu, kterou výhradně máte, jaký po- klad vám svěřen, tak líbezný a podivu hodný; slavte památku svatosti její; znamenejte, co ctite, a ctěte, co znamenáte; považte přímluvu její a za- radujete se pii uctívání. Pozoruj, ó sbore jeptisek Kristových, u nichž tak velký poklad spočívá, abys od přicházejícího pána nebyl kárán co sluha ne- šlechetný, který schovává penize pána svého. My- slím, že mu nikterak neprospělo, že měl je v šatu uschované, poněvadž netěžil z nich: takž nepostačí posvátné ostatky zlatem pokryté neb vzácným rou- chem obalené ve skříni opatrovati, nepřičiníiš-li se o rozšíření slávy jejich, aby nejen chvály zasluho- valy, nýbrž chvála té, které ostatky náleží, daleko široko se rozléhala. Nebo nemáme mlčením pomí- jeti neb skrývati slávu Ježíše Krista, nýbrž hlásati a šiřiti po světě. Střež se tedy, aby nedbalostí tvou pocta tak velké mučenice Kristovy také v nebi oslavené nebyla zatemněna, abys nepřestával zlato ohněm mučenictví očistěné a koruně krále nebe- ského přispůsobené vznešenými chvalozpěvy oběto- vati. Nebo matka dobrá, útočiště chudých, šířitelka víry křesťanské do nebe vzata již tváří v tvář patří v slávě na krále; i nesmí postrádati slavného uctění. "Tato první ochrankyně věřících v zemi Ceské, tato matka duchovenstva, útěcha bídných, zrcadlo a vzor svatosti odcházejíc k pánu zůstavila u tebe totiž tělo své, které v slávě opět oživne; zanechala u tebe údy těla svého k tvé útěše, za útočiště hříšníků a k povýšení příbytku tvého; kéž zavání, prosím, schránka cností svého obsahu, abys totiž rád násle- doval tu, jejíž ostatky tak věrně opatruješ, jichž svatosti se nenedostávalo zjevných svědectví. 11. Vrahy totiž blahoslavené Ludmily a od- půrce věrných křesťanů rozličná smrt po krátkém čase zahladila, že nikdo z příbuzenstva jejich ne- zůstal živ. Tož obdržela zajisté, jako Ester od Asuera, ona od Krista na útěchu těch, které odchá- zejíc z tohoto světa byla zanechala. Podivný zápach vůně z ostatků svatého těla jejího vycházel, jenž převýšuje vůni všelikou účinek svatosti její doka- zoval. Mimo to viděti bylo sedmkrát hořící světla vznášeti se nad hrobem jejím, naznačující jasnost víry, kterou se za živa skvěla. 'I'o uslyševši ne- šlechetná snacha její pojata hrůzou velikou kázala nad hrobem ctihodného těla dům, v němž za živa bydlívala paní Kristova, za chrám (basiliku) pře- měniti, jakoby na poctu svatého Michala, aby, udály-li by se tam potom nějaké zázraky, nebyly 

Strana 198
198 ŽIVOT SV. LUDMILY. norem Christi ampliare, nescienti utique, quia siue per occasionem siue per veritatem annuncietur, gaudium famule Christi per hoc multiplicatur. Cla- ruit autem ibi postmodum miraculis non paucis ad edificacionem populi et ad insinuacionem sue sancti- tatis, quam assecuta est in uirtute fidei Jesu Christi, qui cum deo patre viuit et regnat deus per omnia secula seculorum. Amen. připisovány svaté Ludmile, než svatému Michalu. I událo se jí, ačkoli bezděky, šířiti slávu Kristovu, nevědoucí ovšem, že byť se dělo s úskokem aneb opravdu, radost služebnice Kristovy takto se zvý- šuje. I skvěla se tam potom nemalým počtem zá- zraků na povzbuzení lidu a na důkaz své svatosti, jíž nabyla mocí víry v Ježíše Krista, jenž s bohem otcem žije a kraluje bůh na věky věkův. Amen.

Strana 199
XI. KŘIŠŤANŮV ŽIVOT SV. LUDMILY A SV. VÁCLAVA Přeložil Josef Truhlář. Domino et ter beato sancte ecclesie dei Pra- gensis secundo pontifiei Adalberto humillimus et omnium monachorum nec dicendus infimus frater solo nomine !) Christianus in Christo Jesu prosperis aecessibus ad vota pollere. Passionem beati Wen- ceslai simul cum awia sua beate memorie Ludmila, qui velut noua sydera lumine virtutum suarum pa- triam suam Bohemiam cum omni simul gente irra- diant, diuersis composicionibus et non pleniter dis- sertam reperiens, dignum duxi, ut vestram sancti- tatem, qui ex eodem tramine lineam propaginis tra- hitis, adirem, quo ex iussione vestra simul et licencia aliquomodo eam corrigerem, uel si qua deessent, hos, qui adhue superstites essent, senes seu religiosos quosque, qui eorum gesta uel acie oculorum hausis- sent, seu auditu aliorum narracione comperissent, pereontarer,?) atque hic?) adderem. Quod eciam so- lieitus fui agere non iactancie cuiusdam causa: quippe cum omnibus modis imperitus sim sermone, et ab omni lepore uerborum extraneus: quamuis si hec cuncta in promptu forent, moles tamen peccaminum ad merita tantorum propalanda devitaret: sed quia inepcie nostre simul et pigricie maxime sunt, stu- diaque nostra studiis scholasticorum comparata studia esse desistunt, non desperans de uenia ob enormi- tatem criminum, prout vires suffecerint,?) ex adiu- uamine ipsorum sanctorum confidens, ut se res ha- beat, aggrediar exarare stilo. Sed inprimis hoc dicendum, quod ?) si talium, tamquam precipuorum sanctorum, atque ydoneorum testium Christi gleba in partibus Lutheringorum seu Carlingorum ceterarum uel christianarum gencium contineretur, insignium miraculorum virtutibus ver- nans, olym gesta hec aureis, ut ita dixerim, apicibus depinxissent responsoriorum, cantilenarum cum an- Pánu a třikrát blahoslavenému svatého kostela božího v Praze druhému biskupu Vojtěchovi nejpo- níženější a ze všech mnichů jedva nejmenší bratr, pouze jmenem křesťan (Kristian), v Kristu Ježíši šťastné a hojné prospěchy podle přání. Shledá- vaje, kterak utrpení blahoslaveného Vácslava a báby jeho blahoslavené paměti Ludmily, kteří co nové hvězdy světlem cností svých ve vlasti České a po všem národě září, rozličně skládáno a neúplně vypravováno jest, měl jsem za hodno požádati svatost vaši, kterýž z téhož rodu pocházíte, za roz- kaz a povolení zároveň, abych směl je poopra- viti, neb scházelo-li by něco, těch se na to vy- ptati, kteří z oněch dob u vysokém stáří posud žijí, aneb takových lidí nábožných, kteří skutky jejich buď sami viděli; neb z vypravování jiných znají, a tu doplniti. Vykonati jsem to hledél nikoli za příčinou jakés chlouby, zvláště jelikož nezkušený jsem v řeči a neznalý každé lepotvornosti slov; kdyby ostatně vše to mi bylo na snadě, překážela by mně přec tíže hříchů při vypravování tak vel- kých zásluh. Než jakkoli převeliká jest nespůso- bilost a nestatečnost má, a vzdělání mé srovnáno se vzděláním školským vzděláním býti přestává, přee neztráceje pro nesmírnost vin svých naděje odpuštění a důvěřuje pomoci svatých těchto, pokud síly mé stačí, ať vypadne věc jakkoli, přistoupím k vypisování. Však přede vším to sluší poznamenati, že kdy- by ostateček takových a tak znamenitých svatých a hodných svědků Kristových v končinách Lotha- ringů neb Karolingů aneb jiných národů křesťan- ských se nacházel a sílou znamenitých zázraků se stkvěl, již dávno byli by skutky jejich vymalovali, abych tak řekl, zlatým štětcem responsorií, zpěvů 1) Univ. b. sanctus nomine. — ?) Univ. b. percunctarer. — ?) Kap. hec. — 4) Univ. b. sufficerent. — 9) Týž: guomodo. 

Strana 200
200 tipbonis adiectis; sermonum exhortacionibus, deco- rassent et cum plurimorum menibus cenobiorum, quamuis ipsi horum similium sanctorum !) martyrum, confessorum, virginum, reliquorumque sanctorum ex- ultent possidere venerabilia pignora. At nos horum carentes cunctorum, hos, ut ita fatear, post deum solos lnabentes, quasi indigne tractamus, eorumque de die in diem indigni virtutes videntes, velut increduli manemus, eis seruire dissimulamus. Hactenus de nostra desidia dixisse sufficiat. Nune vos deprecor, pontifex inclite et nepos carissime, ut qui me in- meritum hoc opus subire fecistis, precibus apud com- munem patronum juuetis, ut qui vos meritis suis ad pontificale decus conscendere statuit, dum vobis in futuro aput Christum dominum coronam glorie pro?) reportato lucro de creditis ouibus adquisierit, nobis saltem veniam criminum impetrare dignetur. Vestra eciam illustri sapiencia, quod nostra fatuitas insipienter ebulliuit, obnixe petimus obliterari, at- que doctrina vestra decorari: auctoritate eciam vestra hec eadem firmare dignemini, quo saltem per par- rochiam vestram scribatur legaturque. Hiis itaque breuiter prelibatis, ad gesta eadem propalanda ac- cingamur, tam meritis beati martyris quam precibus vestris suffulti,?) auxiliante domino nostro et salua- tore Ihesu Christo. 1. Morauia, regio Sclauorum antiquis tempo- ribus, fama memorante, creditur et noscitur Christi fidem percepisse, Augustini magnifici doctoris, ut aiunt, temporibus: Bulgri?) uel Bulgarii attamen longe ante eadem potiti fore referuntur gracia. Si- quidem Quirillus quidam nacione Grecus, tam lati- nis quam ipsis Grecorum apicibus instructus, post- quam Bulgarii crediderant, agressus est in nomine sancte trinitatis ac indiuidue vnitatis eciam supra- dicte genti, Morauie degenti, fidem domini nostri Ihesu Christi predicare; et cooperante diuina gracia, postquam illos Christo lucratus erat, etiam apices vel caracteres nouos comperit, et uetus nouumque testamentum, pluraque alia de greco seu latino ser- mone sclavonicam in lingwam transtulit. Missas preterea, ceterasque canonicas horas publica voce in ecclesia resonare statuit: quod et usque hodie in partibus Sclauorum a pluribus agitur, maxime in Bulgariis, multeque ex hoc anime Christo Domino aequiruntur. Cumque quodam tempore memoratus Quirillus Romam caussa deuocionis ?) adiisset, a sum- mo pontifice et?) a reliquis sapientibus et rectoribus ecclesie redarguitur, ut quid contra statuta canonum ausus fuerit missarum sollempnia instituere canere sclauonica lingwa? Illo humiliter satisfaciente illis, nec omnino eos mitigare valente arrepto psalterio ŽIVOT SV. LUDMILY A SV. VÁCLAVA. s přidáním antifón, již dávno byli by je uctili vý- mluvnými kázaními a vystavením přemnohých klá- šterů; ačkoli tak šťastní jsou, že ctihodné zástavy těmto podobných svatých, mučeníků, vyznavačů, panen a jiných svatých sami mají. Než my po- strádajíce toho všeho a majíce, abych tak vyznal, po Bohu pouze tyto, skoro nehodně k nim se cho- váme, a vidouce co den cnosti jejich jako nevěřící zůstáváme a sloužiti jim nechceme. Tolik o naší ne- dbalosti. Nyní prosím vás, slovutný biskupe a nej- dražší: vnuku, jakož jste mne nehodného k práci této přiměl, byste modlitbami u společného nám orodovnika muie podporoval, aby ten, jenž záslu- hami svými dal vám dojíti hodnosti biskupské, až vám někdy u Krista pána korunu slávy za hojný zisk svěřených ovcí opatří, mně aspoň odpuštění hříchů vyžádati ráčil. Také vznešenou moudrostí vaší, cokoli nerozum náš nejapného by vypustil, snažně prosíme, aby bylo vymazáno a učeností vaší krásně nahraženo; konečně mocí důstojnosti své račtež potvrditi, aby to po okrsku vašem opisováno a čítáno býti smělo. Tolik krátce předeslavše po- čněme vypravovati skutky samy, jak zásluhami blahoslaveného mučeníka tak modlitbami vašemi podporováni, s pomocí pána našeho a spasitele Je- žíše Krista. 1. Morava, země Slovanská, za starých dob, jak pověst připomíná, jak věříme a víme, přijala víru Kristovu, za času prý vznešeného učitele Au- gustina ; Bulharům ale mnohem dříve dostalo se prý tétéž milosti. Jistý totiž Cyrill, rozený Řek, tak latinskému jako řeckému písmu vyučený, když byli Bulhaři uvěřili, přišel jmenem svaté trojice a ne- rozdílného boha svrchu jmenovanému národu, který na Moravě bydlel, kázat víru pána našeho Ježíše Krista; i vynašel přispěním milosti boží, když je byl Kristu získal, také nová písmena a přeložil starý a nový zákon a mnohé jiné z řecké neb la- tinské řeči na jazyk slovanský. Mimo to ustanovil, aby mše a ostatní předepsané hodinky obecným jazykem v chrámě se odbývaly, což podnes v kra- jinách Slovanských větším dílem se děje, nejvíce v Bulharsku, a mnohé duše takto získány bývají Kristu pánu. Když jednoho času zmíněný Cyrill zaslíbiv se do Říma přišel, kárán jest od papeže a ostatních mudrců a ředitelů církve, že proti cír- kevním předpisům se opovážil ustanoviti, aby mše čítána byla jazykem slovanským. Cině jim po- korně dost a nemoha jich úplně uchlácholiti, ucho- pil žaltář a četl uprostřed verš žalmisty, v němž se praví: „chval každý duch hospodina“. I nará- žeje na tento verš, pravil: „má-li každý duch chvá- 1) V univ. r. schází slovo to. — *) V univ. schází. — ?) Univ. effulti. — 4) Kap. Bulgri. — *) Univ. a kap. oracionis. — 9) Univ. uel. 

Strana 201
ŽIVOT SV. LUDMILY A SV. VÁCLAVA. versum psalmigraphi in medium recitauit, quo di- citur: omnis spiritus laudet dominum. Et ipse ver- sui alludens: si, inguit, omnis spiritus laudet do- minum, cur me, patres electi, prohibetis missarum celebritatem modulari scelavonice? seu alia queque de latino vel greco verbo eorum vertere in sermo- nem? $i enim quiuissem ullo modo subuenire po- pulo illi ut ceteris nacionibus lingua latina vel greca, omnimodo id presumpsissem. Sed cernens populum dure ceruicis fore et omnino ydiotas et ignaros via- rum dei, solum hoc ingenium omnipotente deo cordi meo inspirante comperi, per quod eciam multos illi acquisiui. Quapropter ignoscite mihi, patres et do- mini: siquidem et b. Paulus apostolus doctor gen- cium in epistola ad Corinthios inquit: loqui lingwis nolite prohibere. At illi hec audientes et admirantes tanti viri industriam et fidem auctoritate sua sta- tuerunt et firmarunt supra dicto sermone partibus in illis missarum solempnia ceterasque canonicas horas ymnizari. Ipse autem b. Quirilus inibi persistens, mo- nachicumque ?) habitum suscipiens, diem clausit ex- tremum, relinquens supra memoratis in partibus fratrem suum nomine Methodium,*) virum strenu- um omnique docoratum sanctitate, qui et postquam multos Christi domini manipulos in horreo congre- gauerat, ab ipso principe, qui partibus in illis tunc dominabatur et imperabat uniuerse terre ceu magni- ficus imperator, statuitur summus pontifex, habens sub se septem eiusdem sanctitatis pontifices. Sed quia ab ipso mundi exordio, vetiti postquam sumpsit amaritudinem protoplastus pomi, seminarium dis- cordie inter humilitatem et superbiam, inter dileccio- nem et odium, et reliqua virtutum odoramenta vi- ciorumque fetorem humani generis inimicus usque ad presens fundere non desistit, ac dolens populum suis semper serviciis mancipatum sibi subtrabi, vero- que regi Christo domino acquiri, totis nequiciarum armis indutus novos satellites et gnaros ad tantam perfidiam bellandi adit, discordiarum venenata se- mina inter ipsos primarios rectoresque iactitat, su- perbie ac auaricie tela parat in tantum, ut Swatopluc, qui erat nepos principis uel regis religiosj, quique institutor et rector tocius christianitatis seu religionis benignus extiterat, ipsum auunculum suum insidiis appetitum regno pelleret, visu privaret, vitamque eius veneno conaretur auferre. Sed hausto ille pesti- fero potu, protegente se diuina gracia, nil aduersi patitur. Dehine Svatopluk tyrannide suscepta, fastu arrogancie inflammatus cum sibi militantibus so- dalibus pontificis Methodii predicacionem mellifluam quasi respuit monitaque sacratissima non pleniter recepit: verum membra sua, scilicet plebem popu- ]umque suum partim Christo, partim dyabolo seruire exhibuit. Quapropter a pontifice beate memorie supra 201 liti hospodina, proc bráníte mi, vyvolení otcové, čísti mši po slovansku ? proč jiné věci z latiny neb řečtiny převáděti na jejich jazyk? Kdybych byl nějak mohl dostati se k národu onomu, jako k dru- hým národům, jazykem latinským neb řeckým, ni- kterak nebyl bych se toho odvážil. Než vida lid tvrdošijný, který jen své zvláštnosti miloval, ale cest božích neznal, jen tohoto prostředku vnuknutím všemohoucího boha jsem nalezl k získání jemu mno- hých, což se také stalo. Pročež odpusťte mi, otcové a páni; pravít svatý Pavel, apoštol a učitel národů, v listu ku Korintským: „jazyky mluviti jim nebraň- te.““ Oni pak slyšíce to a obdivujíce se píli a věr- nosti tak velkého muže mocí důstojenství svého ustanovili a potvrdili, aby jazykem svrchu jmenova- ným v končinách oněch mše a ostatní předepsané hodinky zpívány byly. Sám pak svatý Cyrill zůstav tam a přijav na se roucho mnišské život skonal, v končinách ale svrchu jmenovaných zanechal bratra svého jmenem Methoda, muže horlivého a vší svatosti ozdobeného. Týž shromáždiv mnohé sluhy do ovčince Krista pána od knižete, který v končinách oněch tenkrát panoval a vší zemi vládl jako vznešený císař, do- sazen byl za arcibiskupa maje pod sebou sedm bi- skupů tétéž svatosti. Než poněvadž od počátku světa, když byl první člověk trpkosti zapovězeného jablka okusil, siímě rozbroje, mezi pokoru i pýchu, mezi lásku i nenávist, mezi ostatní vonné cnosti i zárodek neřesti, lidského pokolení nepřítel až podnes rozsévati nepřestává, žele toho, že lid otro- ctví jeho vždy podrobený od něho se uchyluje a pravému králi, Kristu pánu, poddává, všemi zbra- němi nešlechetnosti ozbrojen k novým žoldnéřům a spůsobilým k tak padoušskému válčení se obrátil ; i nasil jedovaté símě různic mezi první muže a vlá- daře a přistrojil střely pýchy a lakoty tak, že Sva- topluk, vnuk nábožného knížete či krále, jenž byl křesťanství zavedl a dobrotivě řídil, vlastního ujce svého úkladně vlády zbavil, oslepil a otráviti chtěl. Než jemu, ačkoli smrtonosný nápoj vypil, ochranou milosti boží nic zlého se nestalo. Ujavší se potom vlády Svatopluk hrdopýchou pobádán se služebnými sobě soudruhy sladkotokého kázaní arcibiskupa Me- thoda si nevšímal a nejdůtklivější napomínání jeho nechtěl přijímati, nýbrž nechával údy své, totiž lid, dílem Kristu, dílem ďáblu sloužiti. Pročež od biskupa blahoslavené paměti svrchu jmenovaného krajina jeho a země se všemi obyvateli do klatby dána, s polmi a plodinami rozmanitou pohromou stíhána až podnes smutný poskytuje pohled. Dánat jest v plen, zajetí, lup, poušť a v posměch všem ') Kap. monachalemque. — ?) Univ. Metudium. 39 

Strana 202
202 notato pagus eius et rus " cum habitantibus incolis anathemate percussa cum sulcis suis et fructibus diuersis cladibus attrita usque in hodiernum diem deflentur. Data est enim in direpcionem et captiui- tatem et predam et derisum et desolacionem et in sibilum vniuerse carni gradienti per eam: quoniam non est societas lucis ad tenebras?) nec coniunccio Christi eum Belial. Quorum exempla nos quoque videntur respicere, qui eisdem passibus conainur in- cedere: quoniam qui domum vicini sui conspicit coneremari, suspectus debet esse de sua. 2. At vero Sclavi Bohemie ipso sub Arcturo positi, cultibus ydololatrie dediti, velut equus infre- nis sine lege, sine uilo principe uel rectore uel vrbe, uti bruta animalia sparsim vagantes, terram solam incolebant. 'l'andem pestilencie cladibus attriti, quan- dam pythonissam, ut fama fertur, adeunt, postulantes ab ea spiritum consilii, responsumque diuinacionis. Quo accepto ciuitatem statuunt, nomenque inponunt Pragam. Posthine inuento quodam sagacissimo atque prudentissimo viro, cui tantum agriculture officium erat, responsione pythonisse principem seu guberna- torem sibi statuunt, vocitatum cognomine Przyemysl, iuncta ei in matrimonio supramemorata pythonissa virgine. Sieque a clade et multipliei peste tandem eruti, dehinc a supra memorato principe ex sobole eius rectores seu duces preposuere sibi, seruientes demoniorum simulacris et profanis sacrificiorum vi- tibus bacchantes, donec ad extremum dominatus eius- dem regni peruenit ad vnum ex eisdem principibus ortum, vocitatum Borzywoy. Hic cum excellentis- sime forme et egregie iuuentutis flore nitesceret, quodam tempore negocii sui populique sibi commissi causa ducem suum ucl regem Swatopluc Morauie adiit, a quo benigne suscipitur et ad conuiuium pa- riter cum reliquis asciscitur. Verum sessionis ci locus inter christicolas minime conceditur, sed ritu paga- norum ante mensam pauimento iubetur insidere. Cuius presul Metudius iniurie condolens fertur di- xisse ad eum: ve, inquit, quod tu talis tantusque haud erubescis a principalibus repelli sedibus, cum et ipse in fascibus ducatum .obtineas, sed magis cu- pias ob nefandam ydolorum culturam cum subuleis humotenus incubare? At ille: quid, inquit, ob huiusce- modi rem periculi pacior? uel quid boni mihi confert christianitatis ritus? Si, inquit presul Metu- dius, abrenunciaueris idolis et inhabitantibus in eis demonibus, dominus dominorum tuorum efficieris, cunctique hostes tui subiicientur dicioni tue et pro- genies tua augmentabitur velut fluuius maximus, in quo diuersorum confluunt fluenta riuulorum. Et, si, inquit Boriwoy, res ita se habet, que mora est bap- tizandi? Nulla, inquit pontifex: tantum paratus esto ex integro corde credere in deum patrem omnipo- tentem, eiusque vnigenitum dominum nostrum Jesum ZIVOT SV. LUDMILY A SV. VÁCLAVA. lidem, kteří kráčejí po ní, poněvadž není spolku mezi světlem a tmou, ani mezi lvristem a Belialem. Příklad tento zdá se dotýkati také nás, kteří po těchže cestách počínáme kráčeti; neboť kdo dům souseda svého spatří hořet, má býti pečliv o svůj. 2. Slované pak v Čechách, bydlíce na severu, modloslužebnosti byli oddáni, a jako bezuzdý kůň bez zákona, bez knížete neb vládaře, bez města žijíce a jako nerozumná zvířata semotamo se po- tulujíce jen po venkově obývali. Konečně morem a pohromami hubení k jisté věstkyni, jak pověst vypravuje, se obrátili; žádajíce ji za radu a odpo- věď prorockou. Obdrževše ji založili město a po- jmenovali je Prahu. Našedše potom chytrého a opa- trného muže, jenž pouze vzděláváním polí se za- býval, po výroku věstkyně knížetem čili vládařem učinili, jmenem Přemysla, dadouce mu za manželku svrchu zmíněnou věstkyni a pannu. Takto konečně pohrom a všelikerých nemocí zbaveni jsou. Od té doby z potomstva svrchu jmenovaného knížete vlá- daře čili vojvody si vybírali, sloužíce modlám a při- našejíce jim po obřadu pohanském oběti, až konečně vláda říše se dostala jednomu z těchže knížat po- šlému, jmenem Bořivoji. Týž skvěje se krásou těla a kvetoucím mládím jednou za jistou záležitostí svou a lidu sobě svěřeného k svému vojvodovi čili králi Svatoplukovi na Moravu se odebral; i přijat jest laskavě od něho a zároveň s ostatními pozván k hostině. Ale nedáno mu místa k sezení mezi křesťany, nýbrž po zvyku pohanů vykázáno mu sedět před stolem na podlaze. Této potupy jeho zželelo se biskupu Methodovi, i řekl prý jemu: „Aj muži takový a tak velký, nestydíš se, žes od- strčen ze sedadel kniZecích poZivaje také důstojen- ství vévodského, než spíše volíš pro ohavnou mo- dloslužbu leZeti na zemi s pas:ky?* Ale on odpo- věděl: „v jaké nebezpečí se pro takovouto věc vydám? Aneb co dobrého přinese mi obřad kře- sfansky?*" ,Odrekne&li se,“ řekl Method, „model a zlých duchů v nich obývajících, staneš se pánem pánů a všichni nepřátelé tvoji podrobeni budou moci tvé, potomstvo tvé rozmnoženo bude jako převeliká řeka, do níž vody rozličných potoků vtekají.“ I řekl Bořivoj: „má-li se vče takto, jak dlouho třeba odkládati křtu?“ „Není třeba pro- dlévati,“ odpověděl biskup, „pouze hotov budiž z čistého srdce věřiti v hoha otce všemohoucího, v jednorozeného syna jeho pána našeho Ježíše Krista, xxl a v ducha svatého osvěcovatele všech věřících : než 1) Univ. supranominato humus eius cum habitantibus. —- ?) Univ. luci. 

Strana 203
ŽIVOT SV. LUDMILY A SV. VÁCLAVA. Christum et in spiritum paraclitum, illuminatorem omnium fidelium: non tantum mundialis caussa sub- stancie, verum eciam capessende salutis tue anime et acquirende perennitatis glorie, simul eciam per- cipiende societatis sanctorum ot ineffabilis leticie eorum. Hiis et huiusmodi mellifluis exhortacionibus accensa mens iuuenis estuabat graciam baptizmi per- cipere, et ut nulla mora fieret, cum suis omnibus, qui eum comitabantur, terretenus pedibus pontificis aduoluti obnixius postulauere. Quid plura? Mane facto ipsum ducem cum suis triginta, qui secum ad- uenerant, catechizans,!) peractis ex more ieiuniorum solempniis, sacrosancto baptizmatis fonte innouauit, pleniterque eum de fide Christi instruens, multis lo- cupletatum donis ad propria redire concessit, tribu- ens ei venerabilis vite sacerdotem nomine Caich. Qui reversi in sua in eastello, cui inerat vocabulum Hradiez *), supradictum sacerdotem statuunt, fundan- tes ecclesiam in honorem b. Clementis pape et mar- tyris, multa detrimenta sathane ingerentes, popu- lum multum ?) Christo domino acquirentes. Que cernens perfidus ille chelydrus propriis armis sumptis antiqua bella repetit, populum cunctum Boe- morum in furorem principis accendit, eo quod paternos mores relinqueret et novam atque inauditam sanctita- tis legem christianorum arriperet. Surgunt aduersus eum vno animo cademque sentencia, suisque eum a finibus perturbare conantur, seu eciam vitam ipsam auferre moliuntur. Quo agnito princeps sese ab eis remouit, rursusque regem Swatoplue seu pontificem Metudium Morauie repetiuit, a quibus charissime et ut decebat, suscipitur: aliquantulumque apud eos degens, perfectius doctrinam Christi nanciscitur. At vero plebs prefata?) in nequicia sua permanens, quemdam ducem Stroymir, nomen cuius in latinum vertitur sermonem: rege pacem, qui apud Teutonicos perfugus exulabat gente ex sua, missis legatis ad propria eum reducunt, sibique principem statuunt. Verum quoniam veritas minime fallit, que ait in evangelio: omnis plantacio, quam non plantavit pater meus celestis, eradicabitur, dissipatum cst con- silium prauorum velociter. Nam isdem eorum electus dux, licet ex eisdem genitus foret, diuturna tamen exulacio eum proprii priuauerat labii eloquio. Qua- propter a suis electoribus reiieitur, se ipsos primum accusantibus, quod talem sibi elegissent, cuius neque sermonem nossent haurire, quodque clamores aures eius, ignaras lingwe sue, penetrare non valerent. Et quoniam dei prouidencia disponente supra memo- ratus princeps Borziwoy plurimos amicorum inibi secedens reliquerat, agitur eorum consilio, ut animus furencium plebium erga benignum rectorem mitiga- retur, atque aduersus inuasorem perfidum toto an- nisu instigaretur ad necem. Verum quoniam pars quam maxima perfidorum tyranno fauebat, ineunt 203 nejen za účelem světské výhody, nýbrž i za účelem spasení tvé duše a získání věčné slávy, zároveň také abys účasten se stal spolku svatých a nevýslovné jejich radosti.“ Tímto a takovým přívětivým na- pomínáním rozpálena jest duše mladého muže, i vřel touhou po milosti křtu. A aby se neprodlévalo, se všemi svými průvodci objav nohy biskupovy snažněji žádal. Zkrátka druhého dne ráno vojvodu s třiceti jinými, kteří přišli s ním, o článcích víry poučil, a když byli podle zvyku půst vykonali, pokřtil. Vyučiv ho potom víře úplněji, mnohými dary obdařeného domů propustil i přidal jemu kněze ctihodného jmenem Kaicha. Navrátivše se domů usadili svrchu jmenovaného kněze v místě opevněném, jemuž jmeno bylo Hradec, a založili tam chrám k poctě sv. Klementa papeže a mučeníka, činíce mnohé škody satanovi a získávajíce mnoho lidu Kristu pánu. To vida zrádný onen ďábel vlastních zbraní se uchopil a staré války počal; i popudil všechen národ Český k sběsilosti proti knížeti, protože prý oteckých mravů zanechal a nového a neslýchaného zákona křesťanství se přidržel. Povstali jednomy- slně proti němu, a hleděli jej vyhnati ze země, ba i životu jeho úklady strojili. 'I'o seznav kníže sám od nich se odebral a opět ku králi Svatoplukovi, či k biskupu Methodovi na Moravu se uchylil, od nichž nejlaskavěji, a jak se slušelo, přijat jest; i meškaje u nich po nějaký čas důkladněji se vy- učil nauce Kristově. Ale zmíněný lid setrvaje v ne- šlechetnosti své jakéhos vojvodu Strojmira, jenZ u Němců ve vyhnanství se zdržoval, skrze posly domů uvedl zpět a dosadil sobě za knížete. Než poněvadž pravda nikterak neklame, jak praví evan- gelium: „každá bylina, kterou nesázel otec můj ne- beský, s kořenem bude vypleta,“ rozmetán jest rychle úmysl zlých. Neboť ačkoli týž jejich vyvolený voj- voda z téhož národa byl pošel, přec dlouhé jeho vyhnanství vlastní jeho řeči jej zbavilo. Pročež od voličů svých jest zavržen, kteří sami na sebe žalo- vali, že takového si vyvolili, jehož řeči ani neroz- umějí a který nerozumí jim. A jelikož prozřetel- ností boží svrchu zmíněný kníže Bořivoj vycházeje ze země přemnohé přátele byl zanechal, spůsobeno jest od nich, že smýšlení sběsilého lidu o dobroti- vém vládaři se uchlácholilo, proti nevérnému úto- čníku celou sílou až k vraždě roznítilo. Než poně- vadž převeliký počet nevěrných novému vládaři přál, usnesly se obě strany, že vyšedše z hlavního města Prahy na poli se poradí o dalším počínání. Ale ošemetná strana nevěřících v nešlechetnosti své přinášejíc s sebou tajně zbraň a brnění na pole proti 1) Univ. catezizans. — *) Mini se tu Lewy Hradec u Roztok. — 3) Univ. schází. — 4) Týž perfecta. 39* 

Strana 204
204 consilium partibus ex utrisque, quo ciuitatem, me- tropolim Pragam scilicet egredientes, in campo, quid sibi gerendum foret, perquirerent. Sed perfida pars perfidorum perpere agens, arma secum loricasgue oc- culte in eundem campum deferens, piorum adversus partem signum occultum necis inter se condixit: scilicet, ut si ibi, qui ex parte principis Borziuoy erant, eis assentiri nollent, quilibet eorum excelsa voce occultum in medio proclamaret signum, inquiens: variemus, variemus nos: sicque jam loricis et ga- leis, quas abscondite tulerant, induti, universos sibi contradictores frameis necarent. Quod consilium eorum pessimum minime partem Borziuoy latuit. Itaque et ipsi lorieis sub tunicis induti procedunt in campum pro definiendo statu principis. Cumque parti Stroymir non placuisset consultus partis Borzi- woy, vnus eorum vocem in altum eleuans proclamat: Eia nostri variemus nos. Qua voce hausta et co- gnita, pars Borziwoy, que ct lorieata sub tunicis aduenerat, bene, inquit, bene dixisti: ecce nunc di- uersis coloribus apparebis variatus: sicque ferro ob- truncato illo, cunctos eius socios fugam inire coé- gerunt, eorumque falsum principem ex patria pepule- runt. Morauiam dehinc properantes, pristinum ducem reducentes, loco proprio restituunt. Quoniam isdem princeps Morauie degens omnipotenti deo votum vouerat, videlicet, quo si eum dominus ad propria cum honore reduceret, basilicam in honorem beate dei genitricis et perpetue virginis Marie edificaret, reuersus sine mora votum suum implere studuit in ipsa ciuitate Pragensi. Hic primus fundator locorum sanctorum congregatorque clericorum et tantille, que tunc fuit, religionis institutor extat. 3. Habuit eciam uxorem nomine Ludmilam, filiam Slauiboris comitis ex prouincia Sclavorum, que Psow antiquitus nuncupabatur, nunc a modernis ex ciuitate nouiter constructa Myelnik vocitatur. Que sicut par ei fuerat in errore gentilitatis immolando simulacris, ita et in religione christiana imitando, immo precellendo virtutes sui viri, facta est vere Christi famula. Suscepit autem ex ea sepe memo- ratus princeps tres filios, totidemque filias, et ut ei b. Methodius prophetico ore predixerat, cottidianis incrementis cum omni gente sua regnoque augmen- tabatur, peractoque temporis sui cursu plenus dierum bonitateque diem clausit ultimum tricesimum quintum vite sue complens annum.!) Suscepitque pro eo regnum eius primogenitus filius ipsius Zhpitigneu, cunctis virtutibus bonitatis famaque sanctitatis ad- modum fulgens. Imitator siquidem factus patris, fundator extitit ecclesiarum dei, congregator sacer- dotum clericorumque, perfectusque in fide Christi peractis vite sue annis XL luce ex hac migrauit, astra petens. Cuius post transitum frater eius Wra- tizlau regni suscepisse dignoscitur gubernacula, du- ŽIVOT SV. LUDMILY A SV. VÁCLAVA. straně pobožných tajné znamení vraždy mezi sebou umluvila; totiž kdyby přívrženci knížete Bořivoje s nimi souhlasiti nechtěli, aby každý z nich vyřkna nahlas tajné heslo: „proměňme se“ brnění a přilbu, jež měl v úkrytě, oblekl a potom aby všechny pro- tivníky své oštěpy pobili. Tento ohavný úmysl jejich nezůstal tajným strany Bořivojovy. Pročež i oni vycházejíce na pole k ustanovení knížete oblekli brnění pod šat. Když pak straně Strojmírově ne- líbilo se usnešení strany Bořivojovy, vykřikl jeden z nich: ,aj nasinci, promëlïime se!“ Uslysevie to přívrženci Bořivojovi, kteří pod Satem obrnéni byli přišli, „dobře,“ zkřikli: „dobře's řekl; nyní změněn v rozličných barvách se octneš;“ a probodnuvše jej všecky jeho soudruhy přiměli k útěku, nepravého pak knížete vyhnali z vlasti. Pospíšivše na Moravu dřívějšího vojvodu uvedli nazpět a dosadili na stolec jeho. Jelikož ale týž kníže za pobytu svého na Moravě všemohoucímu bohu zaslíbil, uvede-li jej pán se ctí domů nazpět, že vystaví chrám k poctě blahoslavené boží rodičky a neporušené panny Marie, navrátiv se bez meškání slibu svému dostáti hleděl v samém městě Pražském. Tento jest první zakla- datel míst svatých, shromažďovatel kněží a závodčí náboženství, tenkrát jen malinko rozšířeného. 3. ManZelku mël jmenem Ludmilu, dceru Sla- vibora, lecha z kraje slovanského, který od staro- dávna Pšov se jmenoval, nyní od novějších podle města nedávno vystaveného Mělník se nazývá. Tato jako rovna mu byla v bludu pohanském, obétujíc modlám, tak v náboženství křesťanském jej násle- dovala; ba převýšujíc cnostmi muže svého pravou služkou Kristovou se stala. I porodila jmenovanému knížeti tři syny a tolikéž dcer; a jakož pak jemu sv. Method prorockým hlasem byl předpověděl, co den prospival se vsim lidem svým a šířila se říše jeho; dokončiv pak běh života svého zemřel v tři- cátém pátém roce věku svého. I dostal se po něm k vládě prvorozený syn jeho Spitihněv, veškerými cnostmi dobroty a pověstí svatosti převelice skvělý. Následuje totiž otce svého zakládal chrámy boží, shromažďoval kněze a osoby duchovní a dokonalý byl ve víře Kristově; dosáhnuv pak 40 roku života ze světa vyšel putuje k hvězdám. Po smrti jeho bratr Vratislav vlády se ujal, pojav manželku jme- nem Drahomíru z kraje Slovanů pohanských, kteří se nazývají Stodorané. Ta byla druhá Jezabel, která 1) Univ. triginta quinque vile sue compl. annum. 

Strana 205
ŽIVOT SV. LUDMILY A SV. VÁCLAVA. cens vxorem nomine Dragomir, ex prouincia Scla- uorum !) paganorum, que Ztodor dicitur, Jezabeli illi assimilandam, que prophetas malicia sua trucidauit, seu Eue protoplasti vxori, que Cain et Abelem enixa est. Siquidem Dragomir peperit ex ipso principe natos binos, vnum vocitatum Wencezslaum, alterum vero Boleslaum. Sed hec locum suum prestolantur. Igitur religiosa matrona Ludmila viduata viro, orbata iam filio vno maiore, in domo propria con- sistens, memor pristine ignorancie errorisque, cottidie cum lacrimis preterita deflebat crimina, et sicut an- tea exhibuerat membra sua seruire inmundicie et iniquitati ad iniquitatem, ita demum exhibebat eadem seruire iusticie in sanctificacionem, dicens illud apo- stoli: quem fructum habui tune in illis, in. quibus nune erubesco? 'Testantur hoc inopie pauperum fre- quenter subleuate ab ea, quorum indigenciis ut mater obsequebatur, esurientes alens, sicientes refocillans, peregrinos et egenos vestimentis tegens. T'estantur eciam clerici, quos deuota mente ceu natos proprios procurabat. Cunctis cciam hiis silentibus testantur case Christi, quas diuersis ditauit opibus auri, ar- gentique, non ut quibusdam moris est, ex rapinis vel substancia egencium, sed de sibi collata a deo substancia. Pia atque mansueta in cunctis omni- busque beneuolencie fructibus repleta. In eleemo- synis larga, in vigiliis pernox, in oracione deuota, in charitate perfecta, in humilitate profusa, in obse- quiis seruorum dei succincta tantum, ut quibus di- urne lucis solacium minime adimplere valeret, noctis in latibulo domesticorum per manus solacia allegare desudaret, evangelicum implens illud, quo jubetur agapen agere sinistra nostra ignorante, quod faciat dextera. Verum cuncta uirtutum eius insignia stylo si conemur depingere, lux diurna nobis ante deficiet quam pagina. Et quidem ianua domus eius nocte dieque omni transeunti patuit, ita ut cum b. Iob proclamare ualeret: ostium meum viatori patuit, oculus fui ceco et pes claudo, mater orphanorum, consolatrix viduarum, vinctorum seu carceratorum indefessa visitatrix, et in cunctis operibus perfecta bonis. Igitur, uti prelibauimus, cum prefatus dux Wra- tizlaus in regno fratris sui defuncti succederet, fir- mato regno basilicam in honorem b. Georgii mar- tyris statuit, sed morte preuentus eius consecracio- nem diu desideratam minime perspexit: filium vero suum etatis preeuntis Wenceslaum estuantis animi in lege diuina literis imbuendum tradiderat in ci- uitatem, que Budec?) vocabatur, ubi ab antecedente fratre suo Spitigneo in honore principis apostolorum b. Petri consecrata inerat et inest ecclesia. Cumque sagax ingenio cuncta, que a pedagogo sibi tradita forent, spiritu sancto inspirante alte memorie tra- deret, genitore interim ex hac vita migrante anno- 205 v ne&lechetnosti své proroky povraZdila, čili druhá Eva, manželka prvního člověka, jež porodila Kaina a Abela. Porodilat knížeti dva syny, jednoho jme- nem Václava, druhého Boleslava. Než o tom na svém místě. Nábožná paní Ludmila, ztrativši napřed muže potom i staršího syna, v domě vlastním zůstávala, a pamětliva jsouc prvější nevědomosti své a bludu svého kaZdého dne oplakávala minulé nepravosti ; a jako pied tím üdüm svým dávala sloužiti neči- stotě a nepravosti, tak nyní měla je k službě spra- vedlnosti a svatosti, říkajíc s apoštolem : „jaké ovoce měla jsem tenkrát z toho, čímž nyní se rdím?“ O tom svědčí časté podporování chudých, o jichž potřeby jako matka se starala, krmíc hladové, na- pájejíc žiznivé, odívajíc cizí a nahé; o tom svědčí dále kněží, o něž zbožnou myslí jako o vlastní syny se starala; a kdyby všechna tato svědectví mlčela, svědčí o tom příbytky Kristovy, jež rozlič- nými dary zlatými a stříbrnými obohatila, nikoli jak někteří dělávají, z lupu a majetku chudých, nýbrž z majetku od boha sobě svěřeného. Byla po- božná a tichá ve všem a všeho ovoce dobroty plná. V almužnách štědrá, v bdění neunavná, v modlení nábožná, v lásce dokonalá, v pokoře ponížená, v ob- sluhování sluhů božích tak ochotná, že kterým za dne útěchy poskytovati nestačila, v úkrytě nočním po sluhách svých útěchu opčt a opět posílala, vy- plňujíc slova evangelia poroučející dobročinnost, tak aby nevěděla levice, co dělá pravice. Než kdyby- chom chtěli všechny její znamenité cnosti vypiso- vati, nedostávalo by se nám spíše světla denního než blány. Vrata domu jejího ve dne v noci ka- ždému okolo jdoucímu byla otevřena, tak že s blaho- slaveným Jobem zvolati mohla: „vrata má otevřena byla pocestnému;“ „okem jsem byl slepému a nohou chromému.“ Matka sirotků, těšitelka vdov, uvězně- ných neunavná navštěvovatelka, a ve všech dobrých skutcích dokonalá. Když tedy jmenovaný vojvoda Vratislav, jak jsme napověděli, po smrti bratrově vládu nastoupil, upevniv vládařství své, chrám k poctě svatého Jiří mučeníka založil, než předstižen byv smrtí: tak dlouho kýženého vysvěcení jeho nikterak se nedo- čkal. Syna pak svého staršího Vácslava, hocha ja- rého ducha, na učení zákonu božímu a umění liternímu dal do města nazvaného Budeč, kde od předchůdce svého, bratra Spitihněva, k poctě knížete apoštolského sv. Petra chrám založen byl a jest. Tento vtipného jsa ducha vše, co od učitele svého uslyšel, vnuknu- tím ducha svatého paměti své hluboko vštěpoval; když pak otec jeho zatím dosáhnuv as 33 roku věku !) Kap. hominum. — ?) Kap. Budess. 

Strana 206
206 rum ferme XXXIII reuocatur metropolitanam in urbem Pragam, sedemque in paternam ab omni plebe sublimatur. Sed quoniam puericie uel adoles- cencie necdum perfecte florem mundauerat, inicio cuncti satrape prudenti consilio beate Ludmile, fa- mule Christi, ducem ipsum rudem cum fratre suo Bolezlao educandos commiserunt, donec illis robur etatis fauente deo accresceret. Quo viso mater supra- dictorum puerorum, que viduata viro, solio eiusdem vtebatur, dyabolo instigante totum venenosi pectoris animum in famulam dei Ludmilam accendit, malis- que suspicionibus arctatur, estimans ob educacionem iuuenum, quos socrui sue cunctus commiserat po- pulus educandos, se regno rebusque priuari, illamque sibi dominatum mnanciscituram vniuersum: initoque peruersissimo cum filiis Belial consilio, toto annisu eam extinguere molitur. Venerabilis autem et de- uota Christi famula Ludmila hoc cognito humilitatis atque paciencie arripieus arma contra arrogancie stimulum, per internuncios mandare studuit nurui inquiens: non aliqua regni tui porcio male blandi- entis cupiditatis ardore animum iuvasit meum, neque tui dominacionem cupio ullam habere. Recipe filios tuos, et ut animo libet, regna cum illis: mihimet vero libertatem concede seruiendi omnipotenti Chri- sto, quocunque tibi locorum placet. Verum ut as- solet fieri semper, ut in quantum se humilitas pro deo incuruauerit, in tantum se arrogancie fastus dyabolo impugnante erigat, mitissimam atque beni- gnissimam precem sancte Ludmile ductrix, nurus videlicet sua, non solum suscipere, verum insuper audire contempsit. Quod cernens Christi famula, me- morans illud apostolicum: nolite resistere malo, sed date locum ire, et illud ewangelicum: si persecuti vos fuerint in ciuitate ista, fugite in aliam, a ciuitate metropolitana se cum suis auferens castellum quod- dam haud longe, cui vocabulum inest 'letin, adiit: tanto magis se virtutum gemmis ornans, quanto cercior erat, mox se persecutore persequente mar- tyrii palmam promereri: oracioni deuotissime insis- tens, vigiliis et ieiuniis insudans, elemosinis lar- gam cunctis manum prebens. Beatus vero Wence- slaus, tenere licet adhuc etatis esset, cum matre de- gens, eciam spiritu prophecie in illis tunc diebus cla- ruit, cunctaque, que ventura erant, Christo domino sibi reuelante cognouit aperta visione. Noctis con- tieinio forte cuiusdam presbyteri Pauli, qui sepe memorate b. Ludmile lateri deuotus inherens deuo- tissime obsecundabatur, atrium, quod amenis et vastis edium muniebatur ambitibus, sub sancti deoque pleni Wenceslai clarissimo obtutu, omni menium cultu de- sertum, et humane possessionis habitacione omnino comparuit alienum. Quod, videlicet ipse pulsa somni carnalis grauitate, cordis speculacione peruigili ex- citatus quibusdam, que visa sunt, prudenti sermone innotescens, subindeque quid verius futurum edita jam prenunciasset ostensio, prophetante ore edisserens, con- ZIVOT SV. LUDMILY A SV. VÁCLAVA. svého ze života tohoto vykročil, povolán jest do hlavního města Prahy nazpět a povýšen ode všeho lidu na stolec otcovský. Než poněvadž chlapeckému neb jinošskému věku ještě úplně neodrostl, usnesli se všichni župané, že svěří blahoslavené Ludmile, služebnici Kristově, nezkušeného vojvodu s bratrem jeho Boleslavem k vychování, pokud by s pomocí boží věkem nedospéli. Vidouc to matka svrchu jme- novanych hochü, která co vdova na stolec manže- la svého dosedla, vnukuutím dábelskym v&im hnévem jedovaté duše své proti služebnici boží Ludmile vzplanula a ohavným podezřením se soužila, domní- vajíc se, že, poněvadž všechen lid hochy tchýni na vychování svěřil, oloupena bude o vládu a moc, a ona pak že veškeré panování získá; i berouc nej- ohavnější radu se syny Belialovými všemožnou jala se strojiti jí zkázu. Ctihodná ale a nábožná slu- žebnice Kristova Ludmila dověděvši se toho chopila se zbraní pokory a trpělivosti proti hrdopýše; i vzká- zála po poslech snaše své řkouc: „po žádné části vlády tvé hříšně jsem nezatoužila, ani žádného pa- nování nad tebou si nežádám. Vezmi syny své na- zpět, a jak ti libo, vládni s nimi. Mně pak dovol sloužiti všemohoucímu Kristu, na kterém místě chceš.“ Než jako vždy se stává, že oč se pro boha pokora poníží, o tolik poštíváním ďábelským py- cha se vypne, vojvodkyně laskavé a přívětivé prosbě svaté Ludmily nejen nechtěla vyhověti, než ani jí vyslechnouti nechtěla. To vidouc služebnice Kristova a pamatujíc na slova apoštola: „neodpo- rujte zlému, nýbrž vyhýbejte se hněvu“ a na slova evangelia: „budou-li vás pronásledovati v městě je- dnom, utecte do druhého“ z hlavního města sc svou družinou na jistý hrad jmenem Tetín se odebrala. I zdobila se drahým kamením cností tím více, čím jistěji věděla, že stíhati ji budou pronásledovníci a že brzy dojde palmy mučenické, setrvajíc v ná- božných modlitbách, bdějíc a postíc se bez ustání, rozdávajíc štědrou rukou almužny všem. Svatý pak Václav, ačkoli byl ještě v útlém věku, přebývaje s matkou také duchem prorockým za oné doby se proslavil; i poznal vše, co přijíti mělo, zjevením Krista pána ve zřejmém vidění. Jednou za ticha nočního jistého kněze Pavla, jehož přátelské přilnutí k často zpomenuté sv. Ludmile nejzbožněji bylo opětováno, dvůr pěkným a pevným cimbuřím obehnaný, když svatý a boha plný Václav naň se díval, všech krásných zdí zbaven a příbytku lidskému zcela nepodoben se objevil. Vidění toto, když byl totiž sám tíži spánku tělesného se sebe střásl a jsa bdělý v rozjímání duševním se probudil, některým rozumně vypravuje, a co by zjev tento pravdivého předpovídal, ústy prorockými vykládaje takto svolané oslovil: „když jsem ležel na lůžku, drazí přátelé a vy důvěrní sluhové, za ticha noč- ního, významného a velebného se mi dostalo vidění. Uzřel jsem totiž obydlí kněze Pavla všech vyso- 

Strana 207
ŽIVOT SV. LUDMILY A SV. VÁCLAVA. uocatos huiusmodi dictis alloquitur: thoro me accu- bantem, dulees amici, vosque o familiares clientuli, noctis silencio grauis et alta sustulit visio: quomodo Pauli presbyteri porticum tota edificiorum sublimi- tate ac hominum cultu videbam penitus desolatam. Quo viso mestus deiicior, ac interna pro dei fideli- bus solicitudinis molestia consternor, sed tamen im- mensa omnium cognitoris pietate in spem, qua cre- dentibus cuncta posse promissum est, transferor, hu- ius somnii veritatem imminente iam casu pernos- cendam clare solucionis interpretamento !) ob certam rei excussionem explanare aggredior. Domorum nam- que visa destruccio felicem avie mee Ludmile, sancte ac venerabilis matrone, portendit obitum: que, vi- delicet matris mee tam genere quam operum eciam inquinacione gentilis, furiali cum aliquot ministris ad scelus eque paratis facta conspiracione non multum hine processuro tempore clanculum?) irruentibus per- uersorum armis, pro christiani nominis ac fidei pro- fessione corporis crudelem subibit passionem. Por- ticus autem, ut visio testatur, populis ?) deserta am- plitudo, cleri nostro inclusi tutamine miserabilem prefingit e regno expulsionem, tociusque substancie non debitam amissionem. Enim vero execrabilis memorie genitrix mea secte vitali, quam pro toto posse confiteri, colere, cordetenus sequi et amare insto, et posthac aliorsum irreuocabilis instabo, mor- daciter inuidens, eosdem diuersorum clericos ordinum, quia mecum sentire non negant, ope terrena priuatos, regno seuerius eiectum iri molietur. Hac denique sagacis coniectura prediuinacionis mens veri conscia minime frustratur, sed ut interpretacionis congrua sonuerunt indicia erga iam scripte peremcionem matrone, clerique longo adiacencium ambitu regio- num?) in eius subieccionem, immo in ditissimam largitatem se prompte concedentis, ferocem expul- sionem ordine incorrupto non longe post cuncta iam constat fuisse impleta. 4. Siquidem, ut prefati sumus, subtrahente se famula Christi Ludmila ab obtutibus perfidorum, in eodem castello, quo confugerat, ab inimicis inse- quitur. Ductrix enim prefata quosdam proceres suos, filios iniquitatis, Tunnam Gommonemque loquor, va- lida cum manu ad perdendam socrum suam '"l'etinum direxit. Prescia vero Christi memorata famula fu- turorum, ante fatum presbyterum suum Paulum ac- cersens, monuit eum sacra missarum solempnia mo- dulari: confessionemque suam ante conspectum scru- tatoris cordium effundens benignissime, conscia iam de percipiendis benificiis altissimi, armis se ipsam fidei totam muniens, oracioni procumbens deo preces effudit, quo eius spiritum, quem ipse creauerat, in pace dignaretur suscipere. Celebritate dehinc mis- sarum peracta dominici se corporis et sangwinis participacione muniens, psalmodiam indefessa mente 201 kých zdí zbaveno a ode všech lidí úplně opuštěno. Z toho vidění smutek mne pojímá a vnitřní starost o věrné bohu tíží a leká; však přec jakož v nesmír- nou laskavost toho, jenž vše zná, důvěru mám, kterou přemožení všeho věřícím přislíbeno jest, snu tohoto pravdu, která co nejdříve se objeví, k vůli jistému označení věci jasně vyložiti chci. Zbo- ření domů šťastnou báby mé Ludmily, svaté a cti- hodné stařeny, smrt znamená; ona totiž matky mé, tak rodem jako nešlechetností skutků pohanky, sbě- silým s několika pomahači k zločinu ochotnymi spiknutim a za nedlouhÿ cas zbranëmi neslechetnikü, kteří úkladně na ni vyrazí, pro vyznávání jmena a víry křesťanské ukrutného utrpení zakusí. Vysoký pak dům, jak vidění svědčí, od lidu opuštěný značí kněží v něm pod naší ochranou obývajících žalostné vy- hnání ze země a nezasloužené pobrání všeho statku jejich. Neboť proklaté paměti matka má nenávidíc až k smrti stranu křesťansky žijící, ku které dle možnosti své se přiznávati, kterou ctíti, upřímně následovati a milovati nepřestávám a později nikdy a nikdy nepřestanu, duchovní osoby rozličných řádů, poněvadž se netají stejným svým smýšlením se mnou, statkü zbaviti a ze zemë vyhnati se vynasnazf{.“ Timto výkladem prorocký duch jeho pravdy vědomý se ne- sklamal, nýbrž jakož vhodně znělo označení výkladu co do zavraždění jmenované již stařeny a co do krutého vypuzení okolního kněžstva, které se vládě jeho, či spíše bohaté štědrosti ochotně poddávalo, v tomže pořádku za nedlouho potom, jak obecně jest známo, vyplnilo se všechno. 4. Ačkoli se služebnice Kristova Ludmila, jak jsme nahoře pověděli, nevěřícím z očí uchýlila, na témž hradě, na který se byla utekla, pronásledo- vána jest od nepřátel. Neboť nadzmíněná vojvod- kyně jisté velmože své, syny nepravosti, myslím Tumana a Kovana, se silným vojskem vyslala na 'etín na záhubu tehyné své. Nez predvídajíc véci budoucí zpomenutá služebnice Kristova nahoře jme- novaného kněze svého Pavla zavolala; i požádala jej, aby mši svatou četl. Vyzpovídavši se nábožně před tváří toho, jenž srdce zpytuje, a vědouc, že účastna jest milosti nejvyššího, takto pak se důvěry plna zbro- jíc nábožně se modlila k bohu, aby duši její, již byl sám stvořil, v pokoji ráčil přijmouti. Když byla po- tom mše přečtena, posilnila se přijetím těla a krve páně, načež neunavnou duší jala se zpívati žalmy. Když nastal večer, ukrutníci svrchu poznamenaní !) Univ. interpretamenta. — ?) Univ. dandum. — 3) Univ. Pauli. — ^) Univ. religionum. 5 

Strana 208
208 concinere studuit. Vespere vero facto, supra notati tyranni domum illius aggresi, valvas disrumpentes, reliquos sociorum forinsecus armatos frameis clypeis- que statuunt. Ipsi autem capitanei homicide Tunna Gommoque, paucis secum assumptis, cubiculum, quo dei famula incumbebat, ostium disrumpentes, ingre- diuntur baechantes. Quibus b Ludmila humili sub uoce: quenam, inquit, repentina uos uesania agitat? Et non erubescitis, neque mente pertractatis, quem- admodum egomet vos ceu filios proprios educaui, auro argentoque vestibus insignibus ditaui? Verum si qua in uobis mea iniquitas inest, intimate queso. At illi furentes, saxis rigidiores, aures ad hec ob- durantes, non veriti sunt manus in eam proprias iniicere, lectoque extractam terretenus proiecerunt. Quibus illa: paulisper, inquit, oracioni me incumbere sinite. Quibus boc concedentibus expansis orauit ad dominum manibus. Post hoc inquit: Mei inter- itus causa si aduentastis, obsecro, ut mucrone aufe- ratis caput: exemplo martyrum sangwinem fundendo testimonium Christo perhibere gestiens, ac palmam martyrii cum ipsis sine fine percipere optans, quam eciam non dubitamus eam promeruisse, sacra scrip- tura testante: iustus quacunque morte preoccupatus fuerit, anima eius in refrigerio erit. Funesti ergo carnifices preces eius verbaque spernentes fune gut- turi eius immissso suffoeacione vitam illi abstule- runt presentem victuram !) in euum cum eo, quem semper dilexerat, Jesu Christo domino nostro. Sus- cepit autem martyrium felix deoque deuota famula Christi Ludmila septima sabbathi die et XVII. ca- lendas octobris prima vigilia noctis. Clerus vero eius cunctus vniuersique uernaculi utriusque sexus pastore perempto in diuersa sparsi, diuersis in lati- bulis Jatitantes, vitam presentem sibimet studuerunt conseruare. Post hoc recedentibus crudelissimis car- nificibus ad funeris eius officium magno eum metu et ululatu conuenientes honestissime cuncta, que ad se- pulturam fore cernebantur, peragentes terre glebam eius sanctissimam commendauere. Cruentissimi vero carnifices spoliis direptis dominam ad propriam regres- si, gaudium illi permaximum intulerunt innocentis de nece, estimantes se in eternum locupletari, atque in ewm victuros, quibus atrocia et inextinguibilia ge- henne ignis supplicia parata mox inerant. Prefata autem perfida domina perfidorum vsurpans supellec- tilem socrus sue cunctam cum ante fatis tyrannis re- gnare cepit, ditans eos propinquosque eorum ac familiam opibus eximiis auri argentique, vesteque preciosa inestimabili. Regnauerunt in tota provincia Bohemorum velut magnifici duces, sed non ex deo. Quibus opipare viuentibus atque inestimabiliter gaudentibus letantibusque, ulcio justa diuine vin- dicte improuise subsequitur impios, qui tam grande tamque crudele piaculum non horruerunt patrare, ZIVOT SV. LUDMILY A SV. VÁCLAVA. do domu jejího vtrhli, ostatní druhy ostěpy a štíty ozbrojené venku postavili, sami pak náčelníci a vra- hové Tuman a Kovan přibravše několik zbrojnošů k sobě a vyrazivše dvéře do ložnice, kde služebnice boží odpočívala, divoce se vedrali. I promluvila k nim svatá Ludmila pokorným hlasem : „jaká to zběsilost vás tak náhle pohání? Nestydite se a zapomínáte, kterak já vás jako syny své vychovávala, zlatem a stříbrem i krásným oděvem obdarovávala ? Než do- pustila-li jsem se něčeho proti vám, prosím, povězte mi.“ Ale oni zběsilci, jsouce tvrdší kamene, toho neslyšeli; neostýchajíce se vložiti na ni ruce vlastní, z lůžka ji vytáhli a vrhli na zem. I řekla jim: „nechte mne trochu se pomodliti.“ Když ji to povolili; sepnoue ruce modlila se k pánu. Načež promluvila: „přišli-li jste mne zabit, prosím, abyste sfali hlavu mou.“ I chtěla po příkladu mučeníků prolitím krve svědectví vydati o Kristu, i žádala dojíti s nimi palmy mučenictví na věky, kterouž také nepochybujeme že zasloužila. Neboť praví písmo svaté: „jakoukoli smrtí sejde spravedlivý, duše jeho dojde okřání.“ Ukrutní ale kati nevšímajíce si pro- seb a slov jejích provaz na hrdlo jí hodili a za- rdousili tu, která žíti bude na věky s tím, kterého vždy byla milovala, s Ježíšem Kristem pánem na- ším. Podstoupila pak mučenictví šťastná a bohu oddaná služebnice Kristova Ludmila sedmého dne, v sobotu, a sice 15. září podvečer. Všechno kněž- stvo a služebnictvo její obojího pohlaví, když byla zabita pastýřka, rozptýlilo se; různo se skrývajíce hleděli zachrániti život vezdejší. Potom, když byli ukrutní kati odešli, k pohřbení jejímu s velkým strachem a nářkem se sešedše, a nejpočestněji vše, co k pohřbu náleží, připravivše nejsvětější tělo její položili do hrobu. Krví zbrocení pak vrahové vzavše, co se dalo uloupiti, k paní své se navraceli přiná- šejíce jí přeradostnou zprávu o zavraždění nevinné, i domnivajice se, že na věky jsou bohati a že věčně živi budou; a přec těžký a neskonalý trest pekel- ného ohně je brzy očekával. Nadzmínéná nevérná paní nevěrných pobravši všechen majetek tchyně své s těmito ukrutníky jala se vládnouti darujíc jim, příbuzným jejich a celé rodině skvosty zlaté a stříbrné a přenádherný šat. I panovali v celé zemi Ceské jako znamenití vojvodové, ale nikoli z boha. Když tak nádherně žili a převelice se radovali a jäsali, spravedlivý trest pomsty boží nenadále stihl bezbožníky, kteří se nebáli tak velkou a tak krutou vraždu spáchati a nepočestné ruce své bez 1) Rps. ve sv. Krizi vydany Wattenbachem victlura. 

Strana 209
ŽIVOT SV. LUDMILY A SV. VÁCLAVA. 909 quo manus suas inhonestissimas in preclarissimam Christi famulam mouerent absque causa. Namque patre suo principe discordiarum dyabolo exagitante coeuos coetaneosque suos ceperunt contemptui habere omnes. Qua de re excreuit dissensio, odiumque per- maximum inter ipsos primarios supra notatos, 'T'un- nam videlicet Gommonemque, dominamque ipsorum, ita ut omnis cogitatus sermoque domine de interitu ipsorum die noctuque versaretur. Quod cernens me- moratus tyrannus 'l'unna, irruente in se pauore hor- ribili, cunctis cum sibimet affinitate iunctis ex eadem provincia fuga labens, omnibus exosus, vagus pro- fugusque huc illucque versatus est, nemoque ex stirpe illius progenitus in propria ulterius reditum habuit. Gommo autem cum fuge latibula germano cum suo quereret, comprehensus atque capitali sen- tencie addictus cum fratre vitam presentem pariter et futuram amisit. At vero domina eorum cernens eos fugientes, omnem venenosi pectoris furorem in posteros eorum diffundens, vniuersos eorum a maiore usque ad minimum vna die vnaque sentencia perdidit. Hoe quoque primum signum s. Ludmile claruit, dum dei disponente prouidencia ex interfectoribus eius nullus superfuit. Alii propriis de habitaculis sece- dentes in diuersaque fugientes, cunctis exosi effecti, diuina ulcione tacti exalauerunt spiritum vite. Par- uuli eorum impiissima morte defuncti, quamplures vero capite gladio plexi sunt. Sic impletus est sermo dominieus, quem in ewangelio infit: omnis, qui acce- perit gladium, gladio peribit. lisdem uero diebus ad tumulum beatissime et sepe memorate venerabilis matrone et martyris Ludmile diuina cooperante cle- mencia virtutum miracula preclara patuerunt. Nam ex eiusdem monumento tanta flagrancia miri ac sua- uissimi odoris emanauit, que cunctorum aromatum florumque odoramenta vinceret. Quamplures eciam cereos, lampadesque lumine flagrantes diuino intem- peste noctis silencio terque quaterque oculorum hau- serunt acie. Que cuncta dominam, interfectricem ip- sius videlicet, minime latuere, Quibus cognitis timore nimio prostrata, agendum quid sibi foret, ignorabat. "Tandem rursum venenosum instaurans consilium appa- ritores suos "l'etinis misit, quo venerabile corpus tu- mulatum iacebat, in mandatis iubens, quod domum super tumulum b. Ludmile statuerent in modum ba- silice, aptans ei nomen in honore b. Michaélis arch- angeli, quo si deinceps inibi claruisset signum ali- quod, non meritis beate martyris, verum sanctorum, quorum pignora inibi detinerentur, deputaretur. Quo facto tantus cunctos ingredientes basilicam horror inuasit, quod haud aliter, nisi veneracione cum ma- xima inibi auderent ingredi, preclaraque et insignia exhinc in eodem patuere loco virtutum miracula. 5. Hiis ita gestis annuente Christo olym electus dux b. Wenceslaus annos puericie transcendens gra- tissime flore iuuentutis nitescebat, cuncta, que a pe- dagogo apicum sibi tradita fuerant, alta memoria příčiny pozdvihnouti na pYevelebnou sluZebnici Kri- stovu. Neboť vnuknutím otce jejich ďábla, knižete rozbrojů, počali všech současníků svých si nevší- mati. Proto povstala roztržka a převeliká nenávist mezi velmoži svrchu jmenovanými, totiž Tumanem a Kovanem a paní jejich, tak že všechno myšlení a mluvení paní té ku zkáze jejich dnem i nocí smě- řovalo. Když to zpozoroval ukrutnik Tuman, pojal jej veliký strach; i dal se se všemi příbuznými svými z tétéž země na útěk, a ode všech nenáviděn co psanec semo tamo se toulal; nikdo pak z rodu jeho nenavrátil se více domů. Kovan ale, když hledal s bratrem svým spásu útěkem, chycen a s bratrem k smrti odsouzen ztratil život vezdejší i budoucí. Než paní jejich vidouc je utíkati všechen vztek jedovaté duše své na potomky jejich vylila a všechny od nejstaršího do nejmladšího jedním dnem a výrokem utratila. A tak první znamení svatosti Ludmily se ukázalo, že řízením prozřetelnosti boží z vrahů jejích žádný nezůstal živ. Druzí z do- mova různo uprchnuvše ode všech nenáviděni a trestem božím stižení život svůj vydechli; synové pak jejich ohavnou smrtí sešli a větším dílem mečem postínáni. Tak naplněno jest slovo páně v evan- geliu: „každý, kdo mečem zachází, mečem zhyne.“ V těchtéž pak dnech u hrobu blahoslavené a cti- hodné paní a mučenice Ludmily působením milosti boží skvělé zázraky se udály. Neboť z hrobky její tak veliký zápach zvláštní a příjemné vůně vycházel, že všech drahých mastí a květů vůně převyšoval. Přemnozí také voskové svíce a svítilny božským světlem plápolati za ticha bouřlivé noci vlastníma očima tam viděli. To všechno nezůstalo nikterak tajno vládařky, jež ji byla dala zavražditi. | Dově- děvši se to velice se ulekla, i nevěděla co počíti. Konečně opět jedovatý úmysl převládl; i vyslala sluhy své na Tetín, kde ctihodné tělo leželo po- hřbeno, poručivši jim, aby vystavěli budovu nad hrobem sv. Ludmily ve způsob chrámu, udavši i jmeno, totiž k poctě sv. Michala archanděla; kdyby totiž potom nějaké znamení tam se událo, aby při- pisováno nebylo zásluhám svaté mučenice, nýbrž svatých, jichž ostatky by se tam nacházely. Když se to bylo stalo, tak velká hrůza všechny do chrámu vstupující pojímala, že jen s největší uctivostí a po- korou do něho vstupovati si troufali; i děly se tam potom vzácné a znamenité zázraky. 5. Co se toto dálo, řízením Kristovým druhdy vyvolený vojvoda sv. Václav překročiv leta chla- pectví překrásným květem jinošství se zastkvěl, a cho- vaje vše, čemu byl od učitele se naučil, hluboko 40 

Strana 210
210 reuoluens, animo estuanti opere implere cupiebat, quod aure perceperat. Quapropter genitrix ipsius perfida cum quibusdam sibi assentientibus filiis Be- lial, inuidentes actibus illius, studiisque sanctissimis, inito inuicem consilio dixerunt: heu quid agimus, quove nosmet vertemus? Princeps siquidem noster, qui a nobis in rcgni fastigio sublimatus est, peruersus a clericis et ceu monachus factus, per abruptam et adswetam vitiorum nostrorum semitam nos gradi non sinit, Et si hoe nunc in puericia vel adolescencia gerit, quid putas facturus est in iuuentute vel sc. necta? Ab illo ergo die nimis importuni esse ci ceperuut, nimis inerepantes, aliaque perplura impor- tuni ingerentes scelera. Que cuncta vir deo carus armis fidei repellens, et clipeo se paciencie muniens, animo illeso perferebat. Siquidem et clericos eius et quosdam religiosos, quorum doctrina ipse pascebatur, insidiis assiduis impii appetentes trucidare moliti sunt, minisque maximis terruerunt, quia nemo illo- rum ad eum accessum quiret habere. Ipse vero cunctorum horum scius cum sibi fidelibus viris oc- culte posterulas agens, ruente sole in occasum clan- cule elerico quolibet accersito cuncta, que sibi pro- fieua erant, nocte addiscens, crepusculo illucescente didascalum seu sibi carum clericum latenter abire sinebat, codicellulumque suum occulens subque te- gmine gestans ubicunque locum quietis reperiebat, eum cum diligencia lectitabat et cum gemitu interno de duricia cordis populi sui et cecitate uel incre- dulitate dolebat nimium. Tandem confortatus a deo et virtute se precingens, matre sua vniuersisque primariis accitis, ut decuit increpauit, quemadmodum liber sapiencie testatur: verba sapiencium quasi sti- muli et uelut claui in altum defixi. Sed b. Wen- ceslaus: cur, inquit, filii sceleratorum et semen mendax virique iniqui, prohibuistis me discere legem domini nostri Jesu Christi et obtemperare mandatis illius? Quodsi uos tedet Christo seruire, cur saltem ceteros impeditis ? Ego uero si hactenus uestra sub proui- dencia uel potestate degui, ammodo tamen illud re- spuo, deo cunctipotenti sincero ex animo deseruire cupio. Orta est postmodum pro eiusdem rei causa variisque rebus aliis dissidio pergrandis viros inter ipsos primarios, qui lateri ducis religiosi inherebant, et inter reliquos, qui partes nequissimas domine im- pie iuuabant: diuisique sunt consiliarii inuicem et primates terre, discordiarumque inter eos spine pullu- lauerunt ad sangwinis usque effusionem. Verum pars iustorum licet minima foret, preualuit tamen ad- uersus partem multimodam, ut semper, iniquorum. Nam sepe memoratus dux Wenceslaus solicitus de nan- ciscenda pace spiritu sibi sancto inspirante corde consilium captauit, quo genitricem suam, que causa tocius nequicie fuerat, proturbaret e patria: quatenus ea propulsa cunctisque consentaneis eius viris impiis inuicem furor discordiarum sopiretur, paxque ecclesie Christi accresceret, unum eundemque dominum cuncti ZIVOT SV. LUDMILY A SV. VÁCLAVA. v paměti, vřelým srdcem hleděl skutkem vyplniti, čeho sluchem byl nabyl. Pročež nevěřící matka jeho a jistí přívrženci její, synové Belialovi, majíce v nenávisti činy a nejsvětější snahy jeho vešli mezi sebou v radu a řekli: „aj co máme činiti neb kam se vrhnouti? Kníižeť náš, jejž k vládě jsme po- vyfili, zkaZen od kněží téměř mnichem se stal a nedá nám kráčeti po kluzké a obvyklé cestě nešlechetností našich. A činíi-li to nyní za věku chlapeckého neb jinošského, jakže bude teprv je- dnati, až dospěje na muže neb starce ?“ Od onoho pak času počali mu klásti překážky kárajíce jej velmi a přemnohá jiná příkoří mu činíce. To všechno bohu milý muž zbraněmi víry odmítal, a ozbrojen štítem trpělivosti neoblomným duchem snášel. Neboť i kněžím jeho a jistým nábožným mužům, jichž učení on požíval, neustálé úklady bezbožníci tito a vraždu strojili a hrozili tak, že žádný z nich k němu dostati se nemohl. On ale věda o tom všem s muži důvěrnými skrze dvířka zadní kradmo obcoval; když slunce zapadalo, tajně některého kněze k sobě volával, a učiv se v noci všemu, co mu bylo prospěšno, když se rozednívalo, učitele neb sobě milého kněze tajně odcházeti ne- chával, knížku pak svou pod šatem skrytou nose, kdekoli nalezal pokoje, pilně čítal a Ilkaje v duši své zatvrzelosti srdce, zaslepenosti a nevěry lidu svého želel velmi. Nabyv konečně zmužilosti od boha a udatností se opásav matku svou a všecky velmože svolal a, jak se slušelo, pokáral, jak svědčí kniha moudrosti řkouc: „slova moudrých jsou jako ostny a jako hřeby do výše zaraZené.^ Promluvil k nim sv. Václav: „synové nepravosti, símě lži, mužové nešlechetní, proč jste mi bránili učiti se zákonu pána našeho Ježíše Krista a poslouchati přikázaní jeho? Ošklivo-li vám sloužiti Kristu, proč aspoň nenecháte jiných? Já pak byl-li jsem posud pod dohlídkou a v moci vaší, od dneška ji odmítám a bohu všemohoucímu s čistou duší sloužiti chci.“ I stala se potom proto a pro jiné věci pře- veliká roztržka mezi velmoži, kteří k straně ná- božného vojvody lnuli, a ostatními, kteří k nešle- chetné straně bezbožné paní náleželi; oddělili se rádcové a velmoži země od sebe a trní rozbrojů zbujnělo až ku prolévání krvc. Než strana spra- vedlivých, ačkoli slaba byla, přemohla přec, jako vždy, četnou stranu nešlechetných. | Neboť vojvoda Václav, staraje se o nabytí pokoje, vnuknutím ducha svatého ustanovil vypuditi matku svou, která byla příčinou vší nešlechetnosti, z vlasti ; aby po vyhnání jí a všech jejích bezbožných přívrženců sběsilost rozbrojů byla utlumena, pokoj církve Kristovy se vzmohl a všichni jednoho a téhož pána majíce pravému učení Kristovu dokonale se přiučili; aby pak potom, až by vše bylo uspořádáno, co k míru země náleží, až by vypuzením a vyhnáním odbojců pokoj byl zjednán, matku se ctí domů nazpět po- 

Strana 211
ŽIVOT sV. LUDMILY A SV. VÁCLAVA. possidentes veram Christi doctrinam perfectissime ad- discerent; dispositisque cunctis, que ad pacem regni pertinere cernebantur, proturbatis et expulsis filiis discordie composita quiete matrem rursus cum honore ad propria reuocaret. Que cuneta iuuante se opi- fice deo opere compleuit. Nam matrem regno cum dedecore maximo pepulit, dignam ei ulcionem omni- potente deo reddente ob effusionem sangwinis inno- centis b. Ludmile, quem sine causa fuderat. Sed quoniam timore casto, qui permanet in seculum se- culi, plenus erat, memor preceptorum diuinorum, quibus patrem honorare debemus et matrem, eam rursus tempore elapso reduxit: verum honore do- minacionis pristine caruit usque ad obitus sui diem. Sed hec cuncta qualiter gesta sint, ob sui enormi- tatem pretereuntes cepta prosequamur. Postea multa aduersa et incommoda pertulit, eciam filii sui necem ab gnato suo iuniore. Recordatus deinde auie sue b. Wenceslaus, quante sanctitatis in presenti fuisset, quanteque cla- ritatis meritum apud omnipotentem obtineret, lacri- marum imbre perfusus ') totus, inito consilio sacra- tissimo cum sacerdotibus et religiosis quibusdam, misit eos in prefatum castellum 'T'etin, mandans eis, quo uel ossa seu puluerem consumpte carnis digna translacione ad se vsque perducerent. Ipse vero spi- ritu sancto sibi reuelante paucis familiaritate iunctis Sibimet innotescens certus erat, diuina cooperante clemencia aliquid inibi legatos memoratos signorum haurire. Implentes autem iussa domini sui, legati qui fuerant, basilicam ingressi ac monumentum humo reuoluta detegentes, tabulam sepulchri, qua venera- bilis gleba tegebatur, partim putredine consumptam reperientes, subleuare formidauerunt. Si lignum, fa- tentes, putridum est, quanto magis ea, que intus latent? Rursumque sarcophagum claudi voluerunt diligencia cum summa. Quorum consiliis vnus ex eis, presbyter Paulus, obsistens, cuius et superius mencionem fecimus, qui illi, dum in terris deguit, in amiciciis iunctus semperque in omni seruicio ob- secundatus est, inquit: nequaquam, ut dicitis, fiet; sed iuxta principis iussa, si uel puluerem consumpte carnis inuenero, tolam. Cui ceteri assensum pre- bentes unanimiter tabulam subleuauerunt: quam dum sustollunt, frangitur, ità ut memoratus Paulus cum humo super corpus iacentis caderet. Qui concite surgens humumque velocius amouens eum sibi iunctis sodalibns, inuenerunt corpus saerum ab omni cor- rupcione seiunctum, preterquam quod supra memini, videlicet. vultum eius puluerulentum: quod ei de fractura cooperculi, dum amoueretur, insederat. In- genti dehine gaudio succensi grates immensas cuncti- potenti exhibentes, glebam eius sanctissimam de terra sustollentes linteaminibus preciosis, ut decebat, inuoluentes, altari presentauerunt, laudes gratesque 211 volal. Toto všechno pomocí boží skutečně vykonal. Neboť matku s největší hanbou ze země vyhnal; i potkal ji zasloužený trest od boha všemohoucího za to, že krev prolila nevinné svaté Ludmily beze vší příčiny. Než poněvadž byl pln čisté bázně, jež potrvá na věky, pamětliv přikázaní božích, vedle nichž ctíti máme otce a matku, po nějakém čase ji uvedl nazpět; ale důstojenství panování dří- vějšího zbavena byla až do své smrti. Než kterak se to všecko událo, poněvadž by nás vedlo daleko, vypravovati pomíjejíce jděme za svým cilem. Potom ještě mnoho protivenství a nesnází zkusila, také zavraždění syna svého skrze syna mladšího. Rozpomenuv se potom na bábu svou sv. Vá- clav, jak svatě živa byla na světě a jak stkvělou odměnu obdržela od všemohoucího, prolévaje hojné slzy s kněžími a některými nábožnými lidmi se uradil, i poslal je na hrad Tetín prikázav jim, aby aspoň kosti neb prach setlelého těla důstojně k němu přenesli. Sám pak zjevením ducha svatého nabyl jistoty a několika důvěrníkům svým sdělil, že pů- sobením milosti boží zmínění poslové nějaké zna- mení tam shledají. | Vykonávajíce tedy příkaz pána svého poslové vešli do chrámu a odhrnuvše zem hrob našli, ale shledávajíce víko hrobky, v níž cti- hodné tělo leželo, z části shnilé pozdvihnouti je se ostychali. Jest-li dřevo, tak mluvili, shnilé, čím více to, co je vnitř? I chtěli hrob opět uzaviiti s největší bedlivostí. Umyslim jejich ale protivil se jeden z nich, kněz Pavel, o němž jsme se na- hoře zmínili, kterak k ní, pokud žila na světě, vždy Inul přátelstvím od ní úslužně opětovaným; i řekl: „nikterak nestane se, jak pravíte; nýbrž po roz- kazu knížete, najduli aspoň prachu setlelého těla, vyzdvihnu jej.“ Jemu posvědčili ostatní a po je- dnohlasném usneseni zdvihli viko, To však při tom se rozlomilo, tak že zpomenutý Pavel se zemí přes tělo mrtvé upadl. I vstal rychle a zem od- hrnul se soudruhy svými, načež shledali svaté tělo všeho porušení prosto, jen totiž, jak svrchu jsme připomenuli, obličej její pln prachu, který na něm zlomením víka při zdvihání se byl usadil. Ná- ramnou radostí z toho opojeni neskonalé díky vše- mohoucímu vzdávali, svaté tělo její ze země vy- zdvihli, do skvostného šatu, jak se slušelo, zavinuli i položili před oltář chválu a díky neskonalé mi- losti boZií vzdávajíce. Vykonavše všechno slavně podle řádu vložili je na máry, a upevnivše tyto dvěma koním na záda tétéž noci do hlavního města, totiž do Prahy, bez meškání spěchali. Nalczeno 9) V univ. infusus. 40* 

Strana 212
212 immensas diuine clemencie referentes, riteque cunctis solemniter peractis feretro eam ]locantes, duorum equorum terga onerant, sicque eadem nocte metro- polim, usque ad urbem Pragam scilicet, constanter properant. Repertum est autem corpus felicis et deo deuote famule Ludmile XIV calendas nouembris, hora XII feria IV;!) intulerunt autem eam Pragam die tercia feria VI. XII. calendas eiusdem mensis leticia cum ingenti, gratulantibus cunctis Christumque laudantibus. Vehitores siquidem ipsius, urbi prius- quam eam inferrent, ad principem baiulos boni nun- cii premiserunt. Qui venientes, sopori eum membra eolocasse cognouerunt, eumque suscitauere leti, ta- leque ei gaudium intulerunt, quod omnipotente deo fauente corpus tante talisque matrone, auie videlicet sue, incorruptum reperissent. Qui continuo surgens ecclesiamque cum summa alacritate properans Christo domino grates immensas persoluit. Sole terram irradiante, iubareque tenebras propellente, accito clero turbaque fidelium processione cum ingenti obuius ire properat. Occurrunt autem et illi?) fideles geruli vehentes sepe memoratam glebam s. Ludmile: quam statim sacerdotes et leuite alacriter suis imponentes humeris benedicentes deum cum psalmis ac laudibus intulerunt urbi, ecclesiamque ingressi, coram altari in pauimento?) statuere, strepitumque sonitu in- gentem personuere.*) Quod popularis tam fidelium quam infidelium curiositas perscrutans, quod factum erat: in unum congregati, petunt ecclesie ianuas. Consilio dehinc princeps inito cum sacerdotibus plebe coram cuncta corpus eius detexerunt, ut omnes fidem adhiberent, incorruptam eam a Christo domino fuisse seruatam. Cunctique intuentes, magnalia Christi vocibus indeffessis personuere?) nemoque obsistere veritati quibat: quoniam cunctis patebat integritas corporis ac capillorum firmitas, vultusque nitescebat ueluti in hac constitute vita.9) Vestimentorum insuper pulchritudo integritasque talis splendebat, acsi eodem texta foreut die. Quod uniuersi perspicientes pre- coniorum vocibus persultantes omni eam honore ac laude dignissimam iudicauerunt. Humo dehinc effossa compositaque fossa in eadem basilica tumulare eandem conati sunt. Sed ex eadem fossa repente aqua in- vndauit. Quod plurimi intuentes mente captauere, eundem sepulchri locum minime famule Christi pla- cere: replentes rursus fossam, sarcophagum cum ipso pignore sacro statuere super eandem presto- lantes *) diuinum auxilium: sicque ad propria feliciter properauere. Spacio dehine temporis elapso modico supradictus princeps Ratisbonam missis legatis pon- tificem eiusdem ciuitatis, quia erant Boemie viri ipsius temporis parochiani sui, consuluit, nomine 'T'u- tonem, quidnam sibi agendum foret de supra notato corpore. Qui diuine legis scripta perlustrans secun- ZIVOT SV. LUDMILY A SV. VÁCLAVA. bylo tělo blahoslavené a bohu oddané služebnice Ludmily 19 října o 12 hodině ve středu, přinesli pak je do Prahy třetího dne, v pátek 21 října; i radovali se velice všichni, vzdávali díky a chválili Krista. 'Ti totiž, kteří je přenášeli, prvé než do města vešli, sluhy předeslali ku knížeti s dobrou zprávou. Tito přišedše nalezli jej ve spaní; i vzbu- dili jej rádi a velkou radost mu spůsobili zvěstujíce, že milostí všemohoucího boha tělo tak vznešené paní, báby jeho, neporušeno shledali. Ihned vstal, do kostela s největší radostí pospíšil a Kristu pánu neskonalé díky vzdával. Když slunce zasvitlo na zemi a paprsky svými tmu zahnalo, svolal kněžstvo a zástup věřících a u velikém průvodu pospíchal vstříc. I potkaly ony věrné nosiče s tělem sv. Ludmily, kteréž ihned kněží a žáci vesele na ra- mena vzavše, dobrořečíce bohu a zpívajíce žalmy a chvalozpěvy nesli do města. Všedše do chrámu položili je před oltářem na podlahu a učinili velký pokřik. Když pak zvědavost obecná jak věřících tak nevěřících o tom hloubala, kolik jich bylo po- hromadě, shlukli se a ku dveřím chrámu pospíchali. Poradiv se potom kníže s kněžími tělo její: přede vším lidem dal odkrýti, aby se přesvědčili všichni, že neporušena jest zachována od Krista pána. Vši- chni pak divice se neunavně hlásali slávu Kristovu a nikdo nemohl protiviti se pravdě, poněvadž všem byla patrna neporušenost těla, pevnost vlasů ; obličej pak její stkvěl se, jakoby byla živá. Neporušená krása šatů jejích tak se leskla, jako by byly téhož dne utkány. Všichni patříce na to hlasitě provo- lávali, že vší cti a chvály jest převelice hodna. Vykopavše tedy zem a upravivše hrob v tomže chrámu chtěli ji pohřbiti. Ale náhle vyhrkla voda z téhož hrobu. Tomu přemnozí se divili a poznali, že toto místo pohřební nikterak se nelíbí služebnici Kristově; i zahrabali opět jámu a postavili nad ní rakev se svatými ostatky čekajíce na pomoc boží; a tak šťastně pospíchali k domovu. Po nějakém čase nadřečený kníže do Řezna vyslal posly otázat se biskupa téhož města jmenem Tutona (poněvadž náležely tenkrát Cechy do jeho okrsku), co by mčl činiti s jmenovaným tělem. "l'ento probíraje písma zákona božího podle moudrosti od boha sobě dané tento rozkaz dal za odpověď, aby totiž tělo, jež původ svůj vzalo od prvního člověka, kterému bylo řečeno: zem jsi a do země vejdeš, „prach jsi a v prach se obrátíiš“ (Gen. 3, 19), odevzdali hrobu, až by uzřelo slávu Kristovu. Velikou horlivostí boží nadšený kníže biskupa svrchu jmenovaného pokorně prosil, aby k němu ráčil přijíti, tělo sám pochovati a chrám, který posud od biskupa po- svěcen nebyl, posvětiti. 'Ten ale předstíraje, pro slabost stáří svého že nemůže pfijiti, spolubiskupa 1) Univ. ruk. X, B, 7 má IL. — ?) Kap. a univ. illi et. — ?) Univ. coram pauimento. — 9) Univ, perso- nauere. — ?) Univ. personauere. — 5$) Univ. in hac constituta vita. — 7) Uuiv. X, B, ? má postulantes. 

Strana 213
ŽIVOT SV. LUDMILY A SV. VÁCLAVA. 213 dum datam sibi a deo sapienciam in responsis hec dieta mandauit, scilicet ut corpus inicium ab ipso exordio protoplasti sumens, cui dictum est: terra es et in terram ibis; puluis es et in puluerem reuer- teris: sepulture traderent, gloriam Christi donec cer- neret. Ingentique zelo diuino accensus princeps prefatum antistitem humili prece exorauit, quatenus usque ad se dignaretur venire, ac corpus ipse se- pulture daret, basilicamque, que adhuc benediccione pontificali earebat, dedicaret. Qui simulata infirmi- tate senectutis ire non ualens, coepiscopum suum cum aliquantulis clericorum choris ablegauit, qui ecclesiam eandem dedicaret. Adueniensque imprimis templum domino consecrauit. Posthine sex elapsis dierum circulis supra fatum corpusculum tumulauit eodem in loco, quo aqua invndauerat. Mira atque ad!) Christi famule declarandum meritum sufficiens res, videlicet quod sacerdotibus non in consecrato eam cupientibus tumulare loco, aqua exorta est, adveni- ente uero coepiscopo sacrataque basilica funditus non apparuit. ) Congruc satis, ut que felicis con- uersacionis sue vita fruebatur fcliciter, ut cum bene- diecione maiori sepeliretur: que cum sanctis ad Christi erat locanda dextram. Rite his itaque per- actis coepiscopus remuneratus, ut dignum fuerat, a principe propria repetiuit. Anniuersario autem eius uoluente die post translacionem ipsius glebe sacre ad gloriam nominis sui et ad declarandum meritum famule sue, Christus Dominus insigne dignatus est operari prodigium. Nam ut moris est christiane re- ligioni, congregato clero memoriam talium agere, cum post oraciones ad ®) refeccionem corporum una pa- riter residerent, quidam paruulus infirmitate corporis grauatus curuatusque sursum omnino non preualens aspicere, cum ante ostium basilice, corpus ubi tante requiescit matrone, virtutem Christi, meritumque ipsius sancte imploraret, statim erectus est, sanitati per omnia restitutus. ' Quod intuentes plurimi omnipo- tenti Christo laudes canebant, suam quod per fa- mulam dignatus sit magnalia declarare sua: cui est gloria in secula seculorum, amen. 6. Igitur composito confirmatoque suo regno opi- fice se iuuante Christo beatus dux Wenceslaus qualem se Christo exhibuerit, qualeque vas eleccionis semet prebuerit, mens, lingwa, sermo, paginaque dicerc deficit; simulque mole grauatus pecaminum pandere nequeo, miles Christi quanta domino militans de- trimenta zabulo intulerit, quantosue manipulos Christi in horreo ipsius fidelis seruus aggregarit; verum ut de multis pauca eloquar, a puericia sua minime dis- cedens a disciplina domini verax fuit in sermone, iustus in iudicio, fidelis in commisso, modum hu- mane excedens pietatis. Cum enim quilibet reorum presenciaque ipsius aduentus a iudicibus capitali ad- svého s několika málo sbory kněží vyslal, aby chrám oncn posvětil. Tento přišel a nejprvé posvětil chrám páně. Potom po šesti dnech tělo ono pohřbil na tomže místě, kde byla voda vyhrkla. Divná a k dů- kazu zásluhy služebnice Kristovy dostatečná věc! že totiž když chtěli kněží na neposvěceném místě ji pochovati, vyhrkla voda ze země, když ale přišel spolubiskup a zasvětil chrám, docela žádná se ne- ukázala. Slušno dost, aby ta, která šťastně život trávila ve šťastném obcování, s větší slávou pocho- vána byla, ana postavena býti měla se svatými na pravici Kristově. Když byl spolubiskup podle řádu toto vykonal, důstojně obdarován od knížete vrátil se domů. Po roce však téhož dne, kdy byly svaté ony ostatky přenešený, na slávu jmena svého a důkaz zásluhy služebnice své Kristus: pán znamenitý zá- zrak spůsobiti ráčil. Neboť jakož křesťanský jest obyčej shromážditi kněžstvo a památku takových slaviti, když: po modlitbách společně zasedli, aby po- okřáli, jakýs človíček, stížený chorobou tělesnou a zkřivený, tak Ze nemohl nikterak pohlednouti vzhůru, když přede dveřmi chrámu, v němž tělo tak veliké paní odpočívá, moc Kristovu a zásluhu této svaté byl vzýval, ihned povstal přímo a dří- vější síly nabyl. Premnozi pak divice se tomu, všemohoucímu Kristu slávu prozpěvovali, že skrze služebnici svou ráčil ukázati moc svou, jemuž jest sláva na věky. Amen. 6. Když byl spořádal a upevnil vládu svou s po- mocí Kristovou svatý vojvoda Václav, jakou ná- dobou od Krista vyvolenou se stal, duch a jazyk můj a kniha tato vyprávěti nestačuje; zároveň pak hříchy tíZen nedovedu ličiti, jak veliké škody vojín Kristův ve službě páně ďáblu spůsobil, kolik zá- stupů slouže věrně Kristu v ovčinci jeho shromáždil. Abych ale z mnoha pověděl málo, neuchyluje se od mladosti nikterak od učení páně pravdomluvný byl v řeči, spravedlivý v soudu, svěřeno-li mu bylo něco, věrný a nad míru povinnosti lidské hodný. Neboť kdykoli nějaký obžalovaný ve shromáždění soudců u přítomnosti jeho k smrti odsouzen býti měl od 1) Univ. schazi. — 2) Univ. coepiscopo sacraque basilica funditus consecrata haud....— 3) Univ. X, B, 7 ma uc. — 4) Univ. imploraret, erectus est virtutique proprio restitutus. 

Strana 214
214 dictus sentencia fuisset, occasione suscepta gualibet semet subtrahens occultabat, ubi ualebat, minarum Christi memorans in ewangelio, qui minatur: nolite iudicare, ne iudicemini, nec condempnate, ut non condempnemini. Carceres, patibula antiquitus con- structa, que usque ad hec tempora inerant, destruens, orphanorum, viduarum, pauperum, gemencium, sau- ciorumque indefessus existens consolator, esurientes sacians, sicientes refocillans, nudos tegens, infirmos visitans, mortuos sepeliens, hospites et peregrinos proximos ut proprios excipiens, presbiteros, clericos, atque monachos ut dominum honorans, errantibus viam veritatis aperiens, humilitatem, pacienciam, mauswetudinem, caritatem, que supereminet cunctis, obseruans, per vim fraudemque nulli aliquid sub- trahens, exercitum non solum armis optimis, verum et indumento corpus adornabat. His et huiuscemodi uirtutibus ab ipso tirocinii tempore insignitus florebat, crucemque Christi mem- bris aplicans suis memorabatur diuinorum precep- torum, per que dicitur: si quis wlt post me venire, abneget semet ipsum et tollat crucem suam et se- quatur me. Siquidem in quadragesimali uel hyemali tempore per gelidum arduum callem discalceatus sradiebatur de ciuitate in ciuitatem, ecclesias Christi pedestris lustrans, ita ut vestigia ipsius cruore san- guinis madencia cernerentur, ciliciis et hinc ob ab- ]ucionem mundicie seruandam utens asperrimis nimis, que tempora usque ad hec ob reuerenciam ipsius velut noua seruantur, assidueque laneis ceu mona- chus indutus tunicis ad carnem, desuper vero opti- mis et regalibus amictus splendebat coram deo ho- minibusque; pabulo modico refocillans artus peruigil assidue gratias soli inmensas non cessabat agere deo. At si quando illi ut principi feras inter tantas cubanti contigisset sero hesterneque habundantem hausisse morem extra solitum potum, sompno se excu- ciens diluculo citissime properans [in] ecclesiam, quem- cumque sacerdotum seu clericorum inibi reperisset op- timo quocunque indumentorum tegebat sese exuens illique contradens pedibus ipsius aduoluebatur obnixe postulans, quo pro semet attencius Christum dominum exoraret, noxam quatenus illi hesterna nocte pa- tratam clementer indulgeret. In officiis vero diuinis tam assiduus inerat, ut cottidie oblacionem suam manibus suis confectam domino exhiberet. Nam in messis tempore intem- peste noctis silencio agrum petens proprium adibat eum sibi fidelissimo cliente, de quo postmodum pre- cipuum et ad declarandum utriusque meritum insigne exarabitur prodigium, triticumque metens humeris baiolans propriis domum inferebat, manualique terens mola pistor ipse et dux farinam cribrabat, aquam- que petens itidem nocturnaliter hauriens fatebatur in nomine patris et filii et spiritus sancti. Quare eciam domum deferens predicta cum farinula mis- cens oblatam conficiebat, vineamque properans, botros ZIVOT SV. LUDMILY A SV. VÁCLAVA. soudců, za všelikou možnou záminkou se vzdálil a skryl pamětliv hrozby Kristovy v evangeliu: „ne- suďte a nebudete souzeni; nezavrhujte a nebudete zavrženi“ (Luk. 6, 37). Žaláře a šibenice od sta- rodávna postavené a zajeho času ještě stojící bořil; sirotky, vdovy, chudé, naříkající, raněné neunavně těšil; hladové sytil, žíznivé napájel, nahé odíval, nemocné navštěvoval, mrtvé pochovával, pocestné a cizince jako své příbuzné přijímal, kněze a mni- chy jako Krista pána ctil, bludným cestu pravdy otvíral; pokoru, trpělivost, mírnost, lásku (která předčí nade vše, k Efes. 3, 19) zachovával; násilím a lstí nikomu ničeho neodnímal. Vojsku svému nejen zbraně, nýbrž i nejlepší oděv dával. Těmito a takovými cnostmi od mladosti zname- nitě kvetl a klada kříž Kristův na sebe pamětliv byl přikázaní božího, jež zní: „chceli kdo přijíti za mnou, zapři sebe sama, i vezmi kříž svůj a následuj mne“ (Mat. 17, 24). 'Také v postním neb zimním čase po studených a příkrých pěšinách bos kráčíval z obce do obce navštěvuje pěšky chrámy Kristovy, tak že v šlépějích jeho krůpěje krve se spatřovaly. Velmi drsná žíněnka, kterou pro zachování čistoty nosil, až podnes z úcty k němu jako nová se ucho- vává. Stále nosil vespod jako mnich oděv vlněný, svrchu pak šaty královské; i skvěl se takto před bohem i lidmi. Střídmě požíval pokrmu na okřání údů svých, bez ustání bděl a vzdávati neskonalé díky samu bohu nepřestával. A pakli někdy při- hodilo se mu co knížeti mezi tak divokou zvěří postavenému, že pozdě na večer mimo obyčej příliš pil, potom časně ráno vytrhnuv se ze spánku po- spíchal do chrámu, a kteréhokoli kněze neb du- chovního tam nalezl, nejkrásnější šat, který sám svlekl, mu dal, objav pak nohy jeho snažně jej žádal, aby za něho pobožněji ku Kristu pánu se modlil, aby hřích včerejší noci spáchaný milostivě mu odpustil. Ve službách božích tak byl bedliv, že kaž- dého dne oběť svou, rukama vlastníma spůsobenou, pánu podával. Neboť ve žních za ticha nočního na své pole vycházel s věrným sluhou (o němž později obzvláštní a na důkaz zásluhy obou zna- menitý zázrak bude vypisován), pšenici požínal a na vlastní bedra naloženou domů nosil, potom na mlýnu ručním ji mlel a mouku jsa vojvoda jako pekar prosival; nabíraje pak v noci vodu říkal: „ve jmenu otce i syna i ducha svatého“ ; vodu tuto domů donášel a míchaje ji s nadřečenou moukou dělal oplatky. Také na vinici pospíchal, hrozny trhal, vlastníma rukama vytlačoval, víno do 

Strana 215
ŽIVOT SV. LUDMILY A SV. VÁCLAVA. carpens, suisgue illos manibus conterens, urceogue infundens ad usum sancti conseruabat sacrificii. Quia vero radicitus necdum auulsi fuerant paganorum su- persticiosi ritus dum plurimi ad inmolandum demo- niis nefanda properarent sacrificia, cibisque ex ipsis potibusque simul inquinarentur, nunquam ipse horum consenciens contaminabatur, verum in cunctis se sub- traxit occasione facta qualibet. Carceres destruxit, patibula, suplicia, que usque hue inerant ad extru- ciandos homines funditus sua pietate auulsit, fanaque profanorum terre coequauit. Qua opinione christicole exhausta ad invicem apes ad aluearia haud secus sacerdotes, leuite, plurimi- que famuli dei confluunt Bauariorum, Sueuorum alia- rumque provinciarum locis reliquiis eum sanctorum, bibliothecis plurimis, quos cunctos honore eum in- genti suscipiens animoque gratanti amplectens ob- secundabatur, uti decebat, tribuens habunde auri uel argenti copiam, crusina mancipiaque uel uesti- menta hylariter largiens, cunctisque, prout opus erat, seruiens, vniuersis didascalis hiis in doctrina mirantibus ipsius, ut cum psalmista proclamare cer- neretur: super omnes docentes me intellexi, quia mandata tua meditacio mea est; mente in cuius sola preciose claritas fulgebat margarite. Cui eciam do- minus pietatis graciam quam plurimam conferre di- gnatus est, ut in plurimis quoque victor preliis exi- steret. Procerus wltu, castitatem amplectens, quamuis hec rara uis uxoratis matrimonio, presentem inhians finire vitam. Blandum semper cum mitibus habens colloquium, cum inmitibus vero et vagantibus, cra- pulisque seu potibus deditis uel a doctrina seu tra- mite recto deuiare cupientibus zelo accensus diuino, si haut illos aliter apprehendere ualuisset, saltem mense sue occasionis accersitos gracia, flagris verberabat ingentibus. Semper contra antiquum hostem scutum sumens fidei, cumque framea spiritus sancti, quod verbum dei est, incessanter aereas expugnans mundi huius potestates. Erat enim sine querela cultor Christi verus, multos apostolica secundum precepta arguens, obsecrans, increpans indefesse, cunctos ad cenam veri inuitans patris familias, faucibusque exemptos a diaboli in gremio sancte collocans matris ecclesie diuinis assidue refocillabat alimentis. Gracia deinde diuina cordi eius inspirante templum domino in ho- nore beati Viti martiris condere meditans legatos allegat Ratisponensem ad pontificem, in cuius, ut diximus, tunc temporis diocesi constabat Boemia, secundum statuta canonum ut licenciam illi pontifex tribueret edificandi basilicam: pater, inquiens, meus templum in henore olym statuit beati Georgii, ego- met vero licencia cum vestra eodem gestio condere more beati in honore Christi martiris Viti. Quibus venerandus auditis pontifex graciarum cum accione Christum ad dominum extendendo manus profatur: filio meo felicissimo Wenceslao hec redeuntes man- 215 dZbánu naléval a k svaté oběti uschovával. Jelikož ale dosud nebyly vymítěny s kořenem obřady po- hanské, když přemnozí ohavné oběti zlým duchům přinášet spěchávali a pokrmy i nápoji obětnými se skvrnili, on nikdy drže s nimi se neposkvrnil, nýbrž pokaždé za nějakou záminkou se vzdálil. Vězení bořil, šibenice a jiné soudní stroje, kterých až do jeho času k mučení lidí bývalo užíváno, v laska- vosti své strhal a modly pohanské zporážel. Dověděvše se o tomto jeho smýšlení křesťané jako včely do oulu k němu se hrnuli, neméně kněží a žáci i přemnozí služebníci Kristovi z Bavor, Šváb a jiných zemí s ostatky svatých a se mnohými knihami; tyto všechny s poctivostí | velkou přijímal a vděčen jsa k nim vděků docházel, jak se slušelo; i daroval jim hojnost zlata a stříbra, krzen, vzácných věcí neb oděvů, a sloužil všem podle potřeby; i divili se všickni tito učitelé jeho učenosti, tak že provolávati se zdál se žalmistou : „nade všechny učitele své jsem porozuměl, poně- vadž přikázaní tvá jsou myšlénkami mými“ — onen, v jehož duši lesk vzácné perly se stkvěl. Za zbožnost jeho také mu ráčil pán uděliti milost co největší, tak že z přemnohých bojů vyšel také co vítěz. Velebný byl pohledem, čistotu zacho- vával, ač cnost tato i u mužů ženatých byla řídká, i žádal umříti v stavu panickém. Přívě- tivé vzdy mluvival s mirnymi, ale s nemírnými a tuláky, s ochlastami neb pijáky, neb těmi, kteří od učení neb s cesty pravé uchýliti se chtěli, roz- horlením božím rozpálen ; i nemohl-li jich dostati jinak, aspoň při příležitosti; když je byl k stolu svému milostivě pozval, mnohými ranami je zbil. I bral vždy proti odvěkému nepříteli štít víry a kopím ducha svatého, jež jest slovo boží, stále bojoval proti vzdušným mocem tohoto světa. Neboť byl bez odporu pravým ctitelem Kristovým, mnohým po příkazech apoštolských domlouval, mnohé snažně prosil, a neunavně káral, všechny pak k hostině pravého otce zval a ze chřtánu ďáblova vysvobo- zené do lůna svaté matky církve uváděl a pokrmem stále opatíoval. Potom vnuknutím milosti boží chrám páně k poctě svatého Víta mučeníka zalo- žiti chtěje vyslal posly do Řezna k biskupovi, k jehož diécesi, jak jsme svrchu řekli; Cechy tenkrát náležely, aby podle předpisů církevních dovolil jemu biskup vystavěti chrám, řka: „otec můj vystavěl druhdy chrám páně k poctě svatého Jiří, já pak s povolením vaším podle téhož zvyku založiti chci chrám k poctě svatého mučeníka Kri- stova Víta.“ To uslyšev ctihodný biskup s díků činěním rozpjal ruce ku Kristu pánu a řekl: „synu mému, blahoslavenému Václavovi, až se vrátíte, takto vyřiďte : chrám tvůj již nejpěkněji před pánem 

Strana 216
216 iam venustissime ante do- Auribus princeps captatus fundamenta mox iecit ec- locauit. data referte: ecclesia tua minum constructa exstat. quibus exhilaratur corde clesie parietesque optime Nec his contentus verum limina beatorum apo- stolorum Petri et Pauli Rome adire uoluit, quo papam illius temporis expeteret, quatenus cum monachicis indutum vestibus tonderet in clericum, proque dei amore principatum relinquens fratri suo, heu nimium secularibus intectum actibus, contraderet, ipseque pa- cifice degens ouiculas aliquantulas Christo domino congregaret. Quod et opere implesset, nisi illum pre- notatum basilice inpediret opus. Verum inimico hu- mani generis ipsis ab exordiis inpugnante fidelium turmas, dum inuincibilem famulum Christi totus euin- cere nequit, arma ad antiqua uertitur, fidem chri- stianam euertere nitens. Nam fratrem eius iuniorem, quem et in anterioribus eum coequauimus et paulo post mencionem fecimus, relictis cui cunctis secula- ribus pompis vniuersa disponebat tradere, consiliis malignorum preuentum quam plurimis, qui se do- lebant assueta relinquere et illicita agere minime licere, in fratrem suum sanctissimum arma odii ne- eisque exacuit. Cunetorum ipse quorum spiritu sibi inspirante almo prescius velut ceruus fluenta aqua- rum siciens haut aliter martiri exoptabat adipisei glorie palmam, verumtamen minime fratris sui de manu, interitum perennem metuens eius, in Christo semper fiduciam habcbat. 7. Agebantur vero hec temporibus Henrici regis Baxoniorum, qui primus inter ipsos Christo sibi propicio diadema inposuit, cui felix isdem amieus iungebatur assidue. Ergo ut cepta insequamur, Boleslaus domum propriam seu curiam habens in urbe cognomine uocita- tam suo, vndique iam iaculis dyaboli sauciatus cupidi- tateque regnandi accensus, dum solempnitas beatorum Cosme et Damiani martirum, que biduo b. Michaelis archangeli colitur, instaret inibi, quo in honore eorun- dem sanctorum consecrata habetur ecclesia, capiende occasionis causam ratus, prefatum fratrem suum felicem dolose ceu ad conuiuium accersit, sed, ut reuera patuit, potius ad immolandum. Que cum tam sibi notissima forent, quamuis cum animo intrepido ma- nens, cunctos sibi familiaritate amiciciaque iunctos exosculans, ultimumque vale faciens profectus est, armis munitus fidei. Quo cum peruenisset, cuncta sibi dupliciter parata reperit: conuiuium seilicet in- genti cum apparatu inimicorumque ualidam armato- rum occultorum manum. Ecclesiam deinde petens, missarum solempniis rite peractis deo sanctisque Cosme et Damiano, quorum festiua anniuersariorum celebrabatur dies, semet commendans, domum con- viuii letabundus ingreditur. Cumque iam residen- ŽIVOT SV. LUDMILY A SV. VÁCLAVA. vystaven stojí.“ Uslyáev to kniZe s rozjafenym srdcem brzy položil základy chrámu a zdi co nej- krásněji dal postaviti. Tímto ještě nebyl upokojen, nýbrž ku prahu svatých apoštolů Petra a Pavla do Říma se chtěl odcbrati požádat tehdejšího papeže, aby jej za mnicha oděl a za duchovního ostřihal, aby pak z lásky k bohu důstojenství knížecího se vzdal a bratru: svému (ach příliš oddanému skutküm světským) je přenechal, sám ale žije v pokoji aspoň některé ovečky Kristu pánu shromáždil. To by byl také skutečně učinil, kdyby mu nadzmíněná stavba chrámu nebyla vadila. Než lidského poko- lení nepřítel, jenž od samých počátků zástupy věr- ných osočoval, nemoha nepřemožitelného sluhu Kri- stova tolikkrát překonati k starým zbraněm se vrátil a víru křesťanskou vyvrátiti usiloval. Neboť bratru jeho mladšímu, jejž jsme nahoře Kainovi přirovnali a o němž brzy šíře se zmíníme, témuž bratru, kte- rému opustiv veškeru slávu světskou všechno chtěl postoupiti, oblouzenému radou přemnohých neile- chetníků želících, že musí zanechati zvyků svých a nesmějí nikterak oddávati se věcem zakázaným, proti svatému bratrovi zbraň nenávisti a vraždy nabrousil. 'To váecko vnuknutím ducha svatého on předvídal, než jako jelen po vodě žízní, ne- jinak po palmě slávy mučenické zatoužil, však nikterak z ruky bratra svého, poněvadž věčné zkázy jeho se hrozil; přec ale měl vždy důvěru v Krista. 7. To pak se událo za časů Jindřicha, krále Sasíků, jenž milostí Kristovou první z mich ko- runy došel, jemuž blahoslavený tento stále byl pří- telem. Abychom tedy v započatém vypravování po- kračovali, Boleslav obývaje ve vlastním domě neb dvoře ve městě, po něm jmenovaném, odvšad již poraněn střelami ďábelskými a touhou po vládě rozpálen, když se blížil svátek svatých mučeníků Kosmy a Damiana (který se světí dva dni před svatým Michalem archandělem), poněvadž tam poctě těchto svatých zasvěcený se nachází chrám, z těchto okolností vzal si příležitost: i pozval blahoslaveného bratra svého lstivě k hostině nebo, jak skutek ukázal, spíše k zavraždění. Ačkoli mu toto bylo dobře známo, přec se srdcem neohroZenym zulibav všecky své příbuzné a přátele a rozloučiv se s nimi vydal se na cestu ozbrojen zbraněmi víry. Přišed tam nalezl sobě všechno slavnostně připraveno, ho- stinu totiž přenádhernou a velikou sílu skrytě ozbro- jených nepřátel. I vešel do kostela a po mši po- ručiv se bohu a svatým Kosmě a Damianu, jichž výroční svátek se slavil, vesele do domu, kdež se měla odbývati hostina. Když srdce přísedících ne- šlechetníků dávno jedem vraždy naplněná pokrmy 

Strana 217
ŽIVOT SV. LUDMILY A SV. VÁCLAVA. eium corda maleuolorum, olym infecta felle homi- cidii, cibis potibusque incalescerent, absconditum paulisper uulnus aperire cepere. Muerones siquidem gestantes sub amictibus, post tergumque eosdem occultantes, semper de ictibus meditantes ter surrexere, terque identidem resedere, gubernatore deo patre illud eos uetante, uti forsan crastinum sanctificare optante diem a solempniis va- cantem. Sanctus igitur baechantes cernens ipsos, in- trepidus persistens, mensam quantocius sustollere aecelerauit. Secedentemque paulisper a conuiuii loco amicorum ipsius unus aggreditur, inquiens: equum preparo en tibi occulte, quo ascenso quantocius ab his discedere, mi domine, tempta; imminet enim mors tibi. Cui nec ad punctum acquiescens, rursum loeum econuiuii petens, ealice accepto, pocula eoram omnibus portans, alta profatur voce: in nomine beati archangeli Michaelis bibamus hune calicem orantes et deprecantes, quo animas nostras introdu- cere nunc dignetur in pacem exultacionis perpetue. Cui eum quique fideles respondissent amen, hausto potu wuniuersos exoseulans, hospicium repetit, et membra delicatissima quieti indulgens, ac deo testo precibus et psalmodiis diu insistens, tandem fessus quieuit. Aduenit et tempus celebrandarum uigiliarum, quibus beatus vir, ut semper, deuotus interfuit. Sane in tantum sancta anima christiane religionis et ec- elesiastiei propositi vigori fauebat, ut quod perfec- tissimorum monachorum dicimus esse insigne, totam veteris testamenti historiam in ipsis uigiliis coram se legere suo tempore suos compelleret. Sed et sa- crosanctis diebus pasclhe et pentecostes sabbathis, quando baptisma generale celebrari solet in sancta dei ecclesia, ut nil ex iis, que dei sunt, sibi de- essent, si paruuli scrutiniorum. tempore non inue- niebantur, mittebat ad forum, et pueros, quotquot venales manus vendentis attulerat, pro solius dei amore sibi emebat, et ita deitatis operi operam be- atus spiritus dans nunquam quidquam conswetudini diuine deesse sufferebat. Legis hec, pontifex alme, et que vix ipsos summi dei gracia in ecclesia viros implere potuisse noueras, laici ordinis virum, et eundem ducem et prepositum vnius gentis, que et gencium ferox ipsa natura habetur, adimplesse, te- nuisse, miraris. Oro pro ingenito tibi sapiencie fonte, patrum felicissime, mecum et scripta, et scribenda laude digna extollas, quia sicut iusseras, preter ea, que tuo ore audieram, aut mecum a fide et sanc- titate plenis vera compereras, aliqua stilo perstrin- gere omnino refugio. Sed cepta ut prosequamur; beatus martyr, mox gloria honoris et operis perseuerancia coronandus, ut diximus, matutinam laudem deo redditurus ec- clesiam matrem petit. Hac autem gracia vir eterne memorie florebat, ut nulli esset dubium, eum ante lucem, vota ut persolueret, sanctitatis ianuas adi- 217 a nápoji již se rozehřála, zakrytou po nějaký čas ránu otvírati počali. Majíce totiž dýky pod šatem a za zády je skrývajíce neustále na vraždu pomýšleli; i vstali třikrát a třikrát opět usedli, neboť bůh všeho ře- ditel nedal jim toho vykonati, snad že chtěl po- světiti zítřejší den, na který nepřipadal žádný svátek. Svatý tedy vida je vztekle si počínati neohrožen zůstal, i pospíšil co nejdříve vstát od stolu. Když byl z večeřadla poodešel, přistoupil k němu jeden z přátel jeho a řekl: „ejhle chystám pro tebe po- tají koně; vsedni naň a hleď co nejdříve dostati se odsud, pane můj; nebot hrozí ti smrť.“ Nepo- slechnuv jeho nikterak navrátil se opět do veče- řadla i uchopiv číši pozdvihl ji prosebně přede všemi a povýšeným hlasem zvolal: „ve jmenu svatého archanděla Michala vypijme číši tuto snažně prosíce, aby duše naše uvesti ráčil k pokoji radosti věčné.“ Když jemu někteří věrní odpověděli „Amen“, vypil nápoj a políbiv všecky do hostinské síně odešel, a odevzdav údy své odpočinku a dlouho se nábožně modliv a žalmy zpívav konečně unaven usnul. I nadešel čas modlitby ranní (vigilií), k níž svatý muž, jako vždy, v čas se dostavil. A tak jarý byl při něm duch křesťanský a předpis církevní, že, co říkáme že jest známka mnichů nejdokonalejších, celé vypravování starého zákona při oněch vigiliích dával sobě svým časem od svých čítati. Než i ve dni sváteční (myslím v soboty velkonoční a svato- dušní), když všeobecný křest ve svaté církvi boží se slavívá, aby mu ničeho z toho, co jest božího, se nenedostávalo, nebylo-li nalezeno maličkých v čas voleb, posýlal na trh a, kolikkoli hochů měli kupci na prodej, z lísky k samu bohu sobě kupoval; a staraje se takto o službu boží blahoslavený jeho duch nikdy netrpíval, aby něčeho scházelo při ob řadech božích. Cteš to, velebný biskupe, a zajisté se divíš, kterak nejbedlivěji vykonal to, co sotva milostí nejvyššího boha, jak víš, mužové církevní vyplniti mohli, laik a sice vojvoda a vladař jednoho celého národa, který i mezi národy za divoký pří- rodou samou se považuje. Prosím pro přirozený ti zdroj moudrosti, abys, co jsem napsal a ještě na- píšu, za hodné uznal a pochválil; jelikož, jak jsi mně kázal, mimo to, co jsem z úst tvých slyšel neb čeho jsi se mnou od lidí hodnověrných a ná- božných se dověděl, něco jiného vypsati všemožně se střežím. Než abychom pokračovali u vypravování, bla- hoslavený mučeník, jemuž brzy dostati se mělo slávy a cti a koruny vytrvalosti, ranní chválu bohu vzdát se ubíral do chrámu. Takovou pak milostí od boha muž věčné paměti se stkvěl, že nikdo nepochyboval, že přede dnem přijde ke dveřím posvátným, aby 41 

Strana 218
218 turum, et hanc horam alter Cain prestolans, !) neci peragende opportunam existimabat. Certe uideo, quia quidquid unquam sanctarum scripturarum pa- gina implendum nunciauerat, usque ad vnum iota consummabuntur; que et male agentibus alludit, cum dicit: omnis, qui male agit, odit lucem. Ante noctem siquidem frater s. martyris, non iam frater, sed peruersus parricida, presbiteros ecclesie Cosme et Damiani inuexerat, ut venienti quidem ecclesiam ingredi omnino negarent, ne forte militibus eius, fideli- bus, seu camerariis eius, qui adhuc lecto detinebantur, uel populis superuenientibus liberaretur, et ne sangwi- nis effusione et sceleris opus ecclesiam infedare et in- fringere videretur. Dum ista scribo, ecce ad mentem venit Judeorum iniqua congressio, qui quidem in in- gressu pretorii Pylati contaminari, sed morte domini non pertimescebant ; sic et iste proprii germani infelix carnifex parietes ecclesie sangwine polluere timet, qui manus a fraterna cede non abstinet. 'T'uo, om- nium hostium seuerissime, verbo condempnaris et confoderis, qui eo, quem fundis, cruore loca sancta infiei perhorrescis; sed factum est, ut iusseras. Nam precioso martire ante matutinarum laudem ecclesiam properante ecupientique ante popularem strepitum deum patrem in cubiculo sui sanctissimi cordis se- cretissime exorare, interim fraterne insidie prepa- rantur, et gladius ad victimam Christo preparandam exacuitur. Sed quid dolorem cordis, quid lacrimas oculis congemino, dum mortem iusti, transitum in- nocentis multis sermonibus cogor enarrare? Habet certe plurima verba dolor ingens, sed passionem s. martyris auide scire cupientibus, ne diu differam, surgit mox victima Christi futurus b. Wenceslaus, ecclesiam sancto suo illo more properare siciens, orationi quo sibi prolixiori secretissime incumbere liceret, priusquam popularis aduentasset conuentus, et ut pastor bonus cum grege communes matuti- narum laudes vel audire vel percantare cupiens, in- sidiaaum mox laqueo perpetitur. Nam presbyter illius ecclesie vnus ex his, a quibus egressa est ini- quitas a Babylone, mox ut virum dei aduentantem perspexit, secundum iussionem malignorum ecclesie ianuam clausit. Insurgunt et parate insidie, frater videlicet et omnis eius armatura. At?) videns fra- trem dei electus miles cum graciarum accione collum ipsius brachiis amplectens ac deosculans, salutat dicens: bene semper valeas, mi frater, et bonis vite huius aec future locupleteris, et te Christus in suo eterno conuiuio recipiat, qui me heri tanta plenitu- dine et meos refecisti. Ad que ille superbo spiritu, et torvis oculis erigens ensem manu, quem occulte gestabat sub chlamyde, respondit: heri quidem, prout tempus dedit, nunc autem sic frater fratri ministrabit. Et vibrans in capite eius ferit gladio, vixque sangwinem virtute domini fauente, elicere ZIVOT SV. LUDMILY A SV. VÁCLAVA. modlitbu vykonal. A na hodinu tuto čekal druhý Kain maje ji za vhodnou ku spáchání vraždy. I vidím, kterak cokoli písmo svaté naznačilo, vy- plněno bude až do posledního písmena; toto pak praví o těch, kteří jednají zle, řkouc: „každý, kdo zle činí, nenávidí světla“ (Jan 3, 20). Ještě totiž na noc bratr svatého mučeníka, nejsa více bratr, nýbrž ohavný bratrovrah, kněžím chrámu svatých Kosmy a Damiana byl přikázal, aby, až přijde, nikterak mu nedopustili vejíti do chrámu; bál se totiž, aby snad od věrných svých zbrojno&ü neb komorníků, kteří ráno ještě na lůžku si hověli, neb od příchozího lidu vysvobozen nebyl; zároveň pak chtěl, aby se nezdálo, že prolitím krve a spáchaným zločinem chrám zneuctil a poskvrnil. KdyZ toto píšu, ejhle napadá mi nešlechetné shluknutí Židů, kteří ostýchali se poskvrniti vstoupením do soud- ního dvora Pilátova, ale usmrcením pána se neo- stychali. Tak i onen neblahy kat vlastního bratra stěny chrámu krví poskvrniti se bojí a piec vzta- huje ruce své k bratrovrazdé. Svym vlastním slo- vem, ukrutníku nade všechny nepřátele, sebe soudiš a probodáš boje se poskvrniti místo posvátné krví, kterou sám proléváš. Než stalo se, jak jsi byl kázal. Neboť kdežto vzácný mučeník před ranní pobož- ností do chrámu pospíchá, aby, než lid se shlukne, k bohu otci v utrobách nábožného srdce svého potají se pomodlil, strojí zatím bratr úklady a brousí mcč, aby oběť připravil Kristu. Než proč zdvojuju bolest v srdci, proč slzy v očích, nutě se široko vyprávěti smrt spravedlivého, smrt nevinného? Mívát zajisté velká bolest mnoho slov. Než abych déle neod- kládal vypravování o utrpení svatého mučeníka pro ty, kteří nedočkavě si toho přejí: vstal tedy svatý Václav, brzy budoucí oběť Kristova, chtěje vedle posvátného zvyku svého pospíšiti do chrámu, aby mohl déle setrvati potají v modlitbách, než lid se sejde; i žádaje jako dobrý pastýř se stádem svým společně chvalozpěvy ranní vyslechnouti a pře- zpívati brzy upadl v úkladné léčky. Neboť kněz chrámu onoho jeden z těch, z nichž: pocházela ne- pravost od Babylona, jakmile spatřil muže božího přicházeti, podle rozkazu zločinců dvéře chrámové zavřel. I vzchopili se připravení úkladníci, totiž bratr a veškeré ozbrojené jeho družstvo. I shledna bratra vyvolený vojín boží děkuje mu krk jeho rukama objal, políbil jej, pozdravil a řekl: „zdráv budiž povždy, bratře můj, a oplývej statky života tohoto a budoucího; přijmiž tě Kristus k hostině své věčné, žes mne a družinu mou včera tak hojně vyčastoval.“ Nato odpověděl onen zpupně a se zamra- čenýma očima obnaživ meč pod pláštěm ukrývaný: „včera podle okolností, nyní ale bratr bratru po- slouží takto.“ A máchnuv mečem do hlavy ho udeřil ; než poněvadž síla páně byla při něm, sotva krev T) Uuniv. postulans . . . — ?) Univ. et. 

Strana 219
ŽIVOT SV. LUDMILY A SV. VÁCLAVA. potuit. Tanto enim horrore miser percussus fuerat rei magnitudine, ut eciam secunda vice feriens nihil viri fortis se posse agere miraretur, cuius nudum sua manu ensem b. Wenceslaus captans: quam pes- sime, inquit, agis, wlnerando me! Cum vero eum cerneret a cepto minime desistere opere, tandem ipsum, ut aiunt quidam, arripiens pedibus suis sub- sternens, eya, inquit, perdite tuo iudicio, vides, ut bestiarum minimam manu propria te conterere va- leam; sed absit dextre serui dei, ut unquam fra- terno cruore maculetur, gladiumque, quem abstu- lerat, fratri restituit, manumque ex co iam sangwi- nolentam ferens, ecclesiam velociter properans. Ille vero infelix voce grandi vociferans, eumque perse- quens: mei, inquit, mei ubi estis? Domino vestro quam pessime succurritis, et ei in angustia consti- tuto misere subuenitis! !) Tunc omnis malignorum cohors de lateribus profugi cum gladiis et lanceis multis prorumpentes, wlneribus grauibus laniantes interemerunt ante ianuam ecclesie. 'Tunc eciam sancta anima in campo certaminis huius vite libe- rata ergastulo sangwine laureata, victrix migrauit ad dominum IV Kal. Octobris, celo gaudente, terra ploran- te, anno dominice incarnacionis DCCCCX X XVIII.) Eiusdem exanime corpus matris imperio, quam nuper peccatis ipsius exigentibus pepulerat, rur- sumque in pace pro Christi amore reuocauerat, qui- busdam cum fidelibus rapientes, in tumba tandem proiicientes humo cooperuerunt, non ut decebat mar- tyrem, sed ut assolet quisquam honoris aut beati- tudinis mortalium. Sed ille beatus miles ex pena et contumelia numeriosiorem surget ad gloriam, et quanto vilius a filiis dyaboli, et membris eius martyr preciosus tractatur, tanto carior domino suo et con- ciuibus celorum presentatur, efficitur socius ange- lorum, consors apostolorum, coheres martyrum, jun- gitur quieti confessorum, virginum integritati, possi- detque coronam eterne viriditatis et pulchritudinem perennis amenitatis. Sicque ducatu terrene nobili- fatis, quo quondam strenue pollebat, contempto, re- gnum celeste dux et martyr verus intrauit, sed nos tante siccitatis, et rusticitatis hec sapiencioribus re- linquentes ad simplicem miraculorum eius historiam scribendam stilum vertamus. 8. Sangwis b. martyris, qui ab impiis impie effusus et in terram et per parietes sparsus, lotus est aqua et abstersus, sed die altera, qui pridem lauerant ingredientes, ac si nunquam aquam immisissent, re- periunt predictos parietes et terram sangwine in- fectam, quod rursus abstergere festinant. Hoc eciam facto tercio, videntes se nihil proficere discesserunt. Sed iidem saneti martyris necatores, eji; quem usque ad mortem persecuti sunt, nec mortuo parcere cu- pientes cursu rapido ciuitatem Pragensem adeunt et 219 se mu vyprýštila. Neboť tak veliká hrůza bidáka pojala z velikosti počínání, že i druhou ranou ničeho nemohl vyříditi, co by o statečnosti jeho svědčilo. I zachytiv obnažený jeho meč rukou vlastní sv. Václav: „co nejhůře jednáš,“ řekl, „chtěje mne raniti.“ Když ale viděl, že úmyslu svého nikterak se nespouští, konečně jeho sama (jak někteří vy- pravují) popadl a k nohoum svým porazil řka: „aj vidíš, člověče vlastním soudem zahubeny, kterak mohu tebe vlastní rukou potříti jako nejmenší zví- řátko. Než daleko budiž pravice služebníka božího, aby se kdy poskvrnila krví bratrovou.* I navrátil bratru meč, který mu byl vyrval, a krváceje na ruce do kostela pospíchal. Onen nešťastník ale dal se do hrozného křiku a pronásledoval jej volaje: „přátelé, přátelé, kde jste? Spatně pomáháte pánu svému, špatně pomáháte v takové úzkosti postave- nému!“ Tu vyřítil se celý zástup nešlechetníků ze skrýší s meči a oštěpy mnohými, a ranami těžkými posetého zabili přede dveřmi chrámu. Tenkrát také svatá duše na onom bojišti, vysvobozena ze žaláře života tohoto, mučenictvím ověnčena vítězně se ode- brala k pánu dne 28 září, leta páně 938, ano nebe se radovalo a země kvílela. Mrtvé tělo jeho matka (již nedávno pro hříchy její byl vyhnal a opět v pokoji z lásky ku Kristu zpět povolal) s některými věřícími ko- nečně rychle do rakve uložili a do země za- hrabali, nikoli jak se slušelo na mučeníka, neb jak se stává, když někdo pocty a blaženosti hodný umřel. Než onen blahoslavený vojín unikaje trestu a potupě k větší slávě povstal, a čím chatrněji od synů ďábla a údů jeho zacházeno se vzácným mu- čeníkem tímto, tím milejší pánu svému a spolu- občanům svým v nebesích se objevil. I stal se spo- lečníkem andělů, soudruhem apoštolů, spoludědicem mučeníků, účasten pokoje vyznavačů, neporušenosti panen obdržel věnec věčně se zelenající a krásu nehynoucí na věky. A tak zhrdnuv vojvodstvím slávy pozemské, jímž druhdy byl vážen a mocen, do království nebeského co pravý vojvoda a mu- čeník vešel. Než my, jsouce suchoparní a neumělí chvalořečníci zanechme to těm, kteří tomu rozumějí, a obraťme se k prostičkému vypravování zázraků jeho. 8. Krev blahoslaveného mučeníka od bezbož- ných bezbožně prolitá, která po zemi a zdích se rozstříkla, smývána vodou a utírána byla; než dru- hého dne, kteří předešlého dne ji byli smývali, přišedše k témuž místu shledali zdi a zemi, jakoby nikdy voda na ně nebyla přišla, krví zbrocené. I dali se znovu do utírání. Také po třetí to uči- nili; ale vidouce marnost svého namáhání odešli. Než vrahové svatého mučeníka toho, jejž: pronásle- dovali až do smrti, ani po smrti ušetřiti nechtějíce 1!) Univ. succurritis et eum in angustia constitutum misere subuenitis. — 2) Univ. DCCCCXXVIIII. Srovnej o roku smrti sv. Václava Palackého Dějiny, I, 235. 41* 

Strana 220
220 omnes amicos eius, guos bonos bono adhesisse cre- dimus, diuersa et crudeli morte perimunt, et in- fantes eorum viuos in profundo fluuii Uultauie de- merserunt: quos, quia participes fuerunt passionis, credimus et effectos esse glorie et eorum numerum et nomina, licet nos indigni pre multitudine eorum nesciamus, tamen deum scire, et elegisse vere cre- dimus. Adunauerat autem vir beatus, dum adhuc viueret, clericorum non minimam multitudinem, et seruorum dei, quos persecutores sancti martyris adeo persecuti sunt, ut vix eorum in patria aliquis re- maneret, ut vere in hoc impletum cerneremus, quod de domino specialius predictum cognoscimus: ,per- cute pastorem, et dispergentur oues gregis. Ecce autem, dum ad narrandum, quanta ira et vindicta domini in hostes exarserit, stilus procedit, virtutem et mirabilia diuinitatis predicare compellor, qui sem- per iustissimus ultor adest, ut ea, que olim promi- serat, fidelis sponsor adimpleat: ,mihi vindicta, ait, et ego retribuam." Pars enim illorum, qui in sanctum domini crudeli animo consurrexerunt, vel qui solo assensu participes sceleris tanti extiterunt, a demo- niis exagitati per deserta fugientes, iniserabili et digna morte multati vlterius non comparuerunt; pars arida et sicca usque ad interitum permansit, alii autem ex eis latrantes rictibus ut canes et stridentes dentibus, mortui sunt, omnisque eorum prosapies eruta radicitus, ut ita fatear. Si qui vero supersunt, stipendiorum sibi vietum manibus queritant pro- priis. Requieuit corpus b. martyris in ecclesia sanc- torum Cosme et Damiani humatum per tres aunos. Postea autem reuelatum est quibusdam seruis dei, ut eundem dei seruum a loco sepulture in basilicam transferrent s. Viti martyris, quam in metropoli Pragensi deo auctore a fundamento construxerat et ornamentis ecclesiasticis apprime decorauerat, in qua aliquando, dum fabriearetur, deambulando dixisse fertur versum psalmographi: ,hee requies mea in seculum seculi.^ Et hoc ad laudem et gloriam no- minis sui et ad declarandum b. viri meritum pius dominus fieri dignatus est, quo sole clarius cunctis pateret gentibus, quod deus omnipotens genti Bo- hemorum, iam dudum ad se conuerse, magnum sua pietate patronum procurasset; confirmante scriptura: ,quia in omni gente, qui timet eum, et operatur iusticiam, acceptus est illi,^ et quia, ,ubi abundauit delictum, superabundauit et gratia.* Nunciantur hee fratricide illi, et quia chri- stiane milicie chlamyde erat obtectus, magnalibus dei resistere non ualens, quamuis sero cepit mirari. 'T'une misit et noctu corpus sanctum transferri precepit ea condicione, ut, si ante auroram in sedem sepulture sancta membra tradita non fuissent, quibus iniunctum fuerat, omnes se gladio multandos non dubitarent. Venerunt igitur nocte, et sacratissimum corpus au- ferunt, quod plaustro impositum, usque ad riuulum quendam, eui uocabulum Rokitzina est, perducunt. ZIVOT SV. LUDMILY A SV. VÁCLAVA. sběsile do města pražského se přihnali a přátele jeho, kteří, jak věříme, co dobří Inuli k dobrému, rozličně a ukrutně povraždili, děti pak jejich živé v hlubině řeky Vltavy utopili. Věříme, že tito, stavše se utrpení, účastní se stali také slávy ; i ačkoli my nehodní počtu a jmen pro množství jich neznáme, přec věříme, že zajisté bůh je zná a že si je vy- volil. Shromázdilt byl blahoslaveuy inuž: za živa značné množství duchovních a sluh božích, kteréž vrahové svatého mučeníka tak pronásledovali, že sotva některý z nich ve vlasti zbyl; abychom po- znali naplnění toho, co víme, že bylo předpovězeno o pánu zvlášt: „zabij pastýře a rozprehnou se ovce stáda jeho.“ Než ejhle přicházeje k vypravování ku hněvu a k pomstě páně, jež proti vrahům vzplála, nucen jsem velebiti sílu a divné skutky boha, který vždy přichází co mstitel nejspravedlivější, aby vy- plnil, co druhdy slíbil řka: „mně náleží pomsta; já odplatím.“ Neboť část oněch, kteří proti svatému páně ukrutně byli povstali, aneb kteří pouhým sou- hlasem stali se účastníky tak velikého zločinu, zmítána zlými duchy v pustinách utikajíc bídné a zasloužené smrti došla a více se neobjevila. Druzí hubení a hluši zůstali až do smrti. Jiní ale z nich štěkajíce jako psi a skřípajíce zuby zemřeli ; celý pak rod jejich, abych tak řekl, vyhlazen s ko- řenem. Zbyli-li ale někteří, ti potravu svou vydě- lávají rukama vlastníma. 'lélo svatého: mučeníka odpocívalo v chrámé svatych Kosmy a Damiana pochováno tři leta; potom ale zjeveno jest nékte- rým služebníkům božím, aby téhož sluhu božího z místa, kde byl pochován, přenesli do chrámu sv. Víta mučeníka, který v hlavním městě pražském vnuknutím božím od základů byl vystavěl a okrasami chrámovými znamenitě ozdobil. Ve chrámu tomto, když ho stavěli, procházeje se kdys vyslovil prý verš žalmisty: „toto jest odpočinek můj na věky věkův.“ Také to ku chvále a slávě jmena svého a na důkaz zásluhy blahoslaveného muže dobrotivý pán spůsobiti ráčil, aby nad slunce jasněji objevilo se národům, že bůh všemohoucí národu českému již dávno k sobě obrúcenému velkého svatostí ochrance připravil, jak potvrzuje písmo: „poněvadž v každém národě, který bojí se jeho a koná spra- vedlnost, přijetí jest jemu“ ; a poněvadž „když na- plněna jest míra hříchu, přeplněna jest i míra mi- losti.“ I oznámeno to bratrovrahu onomu, který jsa oděn pláštěm křesťanství a nemoha se protiviti velkým skutkům božím, ač pozdě, se počal diviti. I vyslal lidi a kázal v noci svaté tělo přenesti do- loživ, nebudou-li před červánky ranními svaté údy do nového hrobu uloženy, že zajisté ti, kterým to svěřeno, všichni na hrdle trestáni: budou. Přišli tedy v noci, svaté tělo vyzdvihli, na vůz naložili a až k potůčku jistému, jemuž jmeno jest Rokyt- nice, přivezli. A ejhle voda tak vzrostla, že pře- 

Strana 221
ŽIVOT SV. LUDMILY A SV. VÁCLAVA. Et ecce aqua adeo excreuerat, ut eciam ripas su- perans prata omnia occuparet, et nihil preter mor- tem spei dabat corpus sanctum advehentibus. Sed tali angustia constitutis, menti occurrit, ut. ipsum sibi misereri deposcerent b. Wenceslai precibus, qui, ut idem martyr transferretur, frequentissimis reve- lationibus declarare dignatus est, et dicunt: o beate mar- tyr, quia tue iussioni deuota mente parere studuimus ; nune omnes hostili gladio puniendi tradimur! Simul et laborant, ut pons qualiscunque fabricaretur. Dum hec aguntur, respicientes, subito vident se plau- strumque cum corpore preciosi martyris ea parte fluvii, qua ire disposuerant, constitutos. Quod videntes sancti martyris ministri, deum et sanctum suum voce grandi et toto corde collau- dant, qui famulos suos, in tali discrimine positos, tam potenti virtute liberauerat. Hine pietas domini, hine meritum sancti tali miraculo patuit, hine glo- ria dei, et hine virtus martyris declaratur, dum et corpus digna translacione veneratur, et exequiarum eius baiuli tali virtute sunt liberati. Ad fluvium quoque properantes Wltaue pontem fractum repe- rientes, ingemiscunt insuper et grauari ceperunt, ac omnino eum sustollere non ualentes, rursus precibus insistunt, quo eis solita pietate succurreret, ne vitam presentem amitterent, quoniam secundum edictum principis gallieinium matutinum transibat. Mox se exauditos intuentes, sustollunt eum humeris, acsi nil oneris unquam habuisset, pontemque fractum sine obstaculo transisse se gratantur. Venerunt ergo sine aliquo obstaculo aut impedimento ad locum, quem sibi olim sanctus preparauerat. 'l'une quoque aecenso lumine intuentes, viderunt corpus eius integrum, et om- nia vulnera eius sanata, preter vulnus illud unum, quod frater eius crudelissimus capiti eius inflixerat, et quidem quamuis sanus locus foret, a reliquis tamen distabat, velut quodam limo albo contectus; quod eciam studu- erunt abluere, similisque reliquis apparuit. In eadem uero hora ferunt inter reliquos eiusdem sepulture pro- curatores quemdam venerabilis vite affuisse virum, qui huie sancto, dum hae lucis vita pociebatur, amicus fidelissimus nectebatur, qui corpus sanctissimum, dum per singulos palparet artus, manum sancti, laery- marum imbre perfusus oculis, manui sue impositam, leviter ungulas manus attrectabat, ex quibus unam vacillantem reperiens, lacrymosa ad socios voce pro- fatur: peccatoribus, inquit, ve nobis, quoniam cor- ruptioni cernitur proximum fore sanctissimum corpus hoc: ecce enim et titubantes patent ungule. Quem reliqui inerepantes, quare, inquiunt, frater, talia pro- faris, ac intellectu capaci aut perspicis, aut obedi- eionis tue causa, qua feruebas, reliquias tibi sancti corporis impertiri cupis. At ille pugno pectus tun- dens, ve, inquit, ve, et. existimo fore ita, apprehen- saque rursus sanctissima manu, ungulam repetendo tangit, quam ita firmiter carni reliquae herentem reperit, ac si nulla vacillacionis signa patuissent in ea. 221 kročivši i břehy zatopila všechny louky ; i nebylo naděje těm, kteří svaté tělo přiváželi; mimo smrt. V této úzkosti napadlo jim za smilování prositi sva- tého Václava, jenž před tím přečasto se zjevuje přenešení své naříditi ráčil; i řekli: „svatý muče- níku, snažíce se zbožnou myslí poslechnouti rozkazu tvého nyní všichni trestu vražedného meče vydáni jsme.“ Zároveň pak se namáhali zříditi nějaký most. Když se toto dálo, ohlednuvše se náhle spa- třili sebe a vůz s tělem vzácného mučeníka na té straně potoka státi, na kterou přejíti byli hleděli. Vidouce to sluhové svatého mučeníka boha a sva- tého jeho velikým hlasem z celého srdce chválili, že služebníky své v takovém nebezpečí vězící tak mocně vysvobodil. Takovým zázrakem okázala se laskavost páně a zásluha svatého; tím sláva boží, tím síla mučeníka se osvědčila, když tělo důstojným pře- nešením uctěno bylo, ti pak, kteří je přenášeli, tak mocně vysvobozeni. Pospíšivše potom k řece Vltavě: nalezli most polozlomeny; i jali se těžce naříkati nemohouce nikterak svatého pozdvihnouti, a dali se opět do modlení, aby jim obvyklou laska- vostí pomohl, aby života neztratili; neboť vzhledem k rozkazu knížecímu již kokrhal kohout k ránu. Shledavše se brzy vyslyšeny zdvihli jej na ramena, jakoby žádného břemene nebylo, a přes polozbo- řený most bez závady radostně přešli. Potom bez závady a překážky přišli na místo, jež sobě druhdy svatý byl připravil. I rozsvítivše světlo uzřeli tělo jeho neporušeno a všechny rány jeho zhojeny kromě jediné rány oné, kterou přeukrutný bratr jeho mu na hlavě byl zasadil. Tato totiž, ačkoli byla také zhojena, přec lišila se od ostatních jsouc jakýms bílým kalem pokryta; když pak tento smyli, oká- zala se podobna ostatním. "Tenkrát byl prý mezi ostatními, kteří tělo pochovávali, jistý duchovní po- čestného života, jenž tomuto svatému, pokud žil, důvěrným býval přítelem. 'l'en omakávaje jednotlivé údy svatého těla také ruku s uslzenýma očima do ruky své vložil a lehounce nehty zatahal, z nichž našed jednoho, který se viklal, plačtivým hlasem promluvil k soudruhům řka: „běda nám bříšným! patrněť jest velmi blízko porušení svaté tělo toto; neboť ejhle viklaji se a povolují nehty.“ I pokárali ho ostatní řkouce: „proč, bratře, mluvíš takové věci? Či snad toho předvídáš, neb z bývalé odda- nosti k němu živému chceš si vzíti ostatek těla jeho?“ On ale bije se pěstí do prsou řekl: „opravdu, opravdu myslím že bude tak;“ a uchopiv znova svatou ruku opět dotekl se nehtu. Nyní ale shledal, že tento tak pevně v mase ostatním vězel, jakoby žádná známka viklání se byla neukázala na něm. 

Strana 222
222 Auricula eius, que funditus abscissa ictu gladii fuerat, atque a sorore ipsius, eodem reuelante, inuenta fuerat, sanissima, iunctague loco suo inue- nitur. Siquidem venerabilis memorata matrona, soror uidelicet b. martyris, Przibislawa vocabulo, ab ipsis cunabulis Christo domino fuerat edocta seruire deo secundum documenta euangelica sine querela. Post- quam enim eam dominus a iugo maritali soluerat, totam se mancipauerat deo famulandam, aestuanti sitiens animo velamine sacro contegi, die noctuque instanter oracionibus, jejuniis, vigiliisque persistens. Huic in visione b. Wenceslaus astitit, et inquit: auriculam eciam persequentes me absciderunt, que hactenus inter arborem, que ecclesie iungitur, parie- tesque ipsius ecclesie iacet, ex quo tempore abscissa fuerat. Hac comperta revelacione, matrona venera- bilis, somno sese excuciens, ecclesieque expetens locum, thesaurum auricule sanctissime, ubi et locata fuerat, reperit, eamque cum reuerencia, gaudioque magno sumens, omnipotenti deo gratias referens monumentum fratris domini sui ac martyris adiens, eum quibusdam fidelissimis maxima cum reuerencia aperuit, auriceulamque imposuit, et cum omni dili- gencia rursus clausit. Quae post translacionem glebe ipsius venerabilis ita incorrupta, iunctaque carni re- liquae, ut prediximus, inuenta est, acsi nec uesti- gium ferri unquam passa fuisset. Venientes ergo, quotquot adesse poterant cle- ricij et populi, cum hymnis et canticis condide- runt corpus sanetum in sarcophago, et sepelierunt in basilica sancti Viti martyris, ubi domino opitu- lante, meritis sancti Wenceslai martyris multa et innumera operantur miracula, ad laudem et gloriam nominis Christi domini nostri. Celebratur autem translacio eius IV. Nonas Marcii, prestante domino nostro Jesu Christo. 9. Nune deo auctore de novo martyre sincere scire cupientibus, nova miracula pandam. Post passionem et triumphum athlete dei gloriosi: post excessum sideris in tota terra suo merito fulgentis, qui sibi olim, ut dixeram, devota adheserant, vel quos ad seruiendum Christo aggregauerat, partim ab impiis gladio necatis, partim fluuiali sepultura iniquorum manibus traditis, ceteris in omni orbe fuga dispersis, unus militum, Podiven nomine, quem comparticipem et consocium uniuersorum operum, que dudum a martyre gerebantur, fuisse diximus, et de quo promiseramus dicturos nos, quod pre ma- nibus habemus, domino suo ex hac migrante vita ad Christum, apud T'eutonicos fuga labens, diu exu- lauerat. Post vero, ratus pacem redditam patrie, ad suos reuersus, temporis aliquantum in propriis deguit, domi sese occultans. Qui quo amoris feruore, qua fidei integritate dominum suum, dum vixerat, dilexit, dicerem, si res ipsa, quam scribere cupio, satis in- 1) Opis univ. ruk. I, D, 2 volentibus. ŽIVOT SV. LUDMILY A SV. VÁCLAVA. Také ucho jeho, které mečem úplně usečeno, potom pak od sestry jeho, jíž se byl zjevil, nalezeno bylo, úplně se zahojilo a k místu svému přirostlo. Zpo- menutá totiž ctihodná paní, sestra svatého mučeníka, jmenem Přibislava, od mladosti vyučena byla službě Krista pána, jemuž sloužila vedle učení evangelia „bez reptání“. Neboť když ji byl pán jha manželského zbavil, zcela se oddala službě boží vřelou duší žádajíc oděna býti oděvem posvátným; ve dne v noci trvajíc na modlitbách neustále se postila a bděla. Této zjevil se svatý Václav a řekl: „ucho mně vrazi usekli a od onoho času leží mezi stromem, jenž stojí těsně u chrámu, a zdí chrámovou.“ Po zjevení tomto ctihodná paní ze spánku se probrala, a při- šedši na místo u kostela poklad svatého ucha tam našla. I zdvihnuvši je s úctou a radostí velikou děkovala všemohoucímu bohu, šla ku hrobce bratra svého a mučeníka s některými sobě věrnými, s nej- větší úctou ji otevřela, ucho tam vložila a bedlivě ji opět uzavřela. Toto po přenešení ctihodného těla jeho shledáno bylo, jak jsme ňahoře řekli, tak ne- porušené a s ostatním masem srostlé, jakoby se ho nikdy byl meč nedotekl. Sešlo se tedy, kolikkoli mohlo, duchovních a lidu, zpívajíce hymny a jiné písně položili tělo svaté do rakve a pochovali v chrámě sv. Víta mučeníka, kde pomocí boží skrze zásluhy svatého Václava muče- níka nesčíslné stávají se zázraky ku chvále a slávě Krista pána našeho. Památka pak přenešení jeho slaví se 4. března. Což račiž dáti pán náš Ježíš Kristus, jenž s otcem a duchem svatým živ jest a kraluje na věky věkův. Amen. 9. Nyní pokynutím božím o novém mučeníku nové zázraky vypravovati budu těm, kteří jich správně dověděti se chtějí. Když po vítězném utr- pení slavného bojovníka božího, po zapadnutí hvězdy po celé zemi zásluhou jeho zářící, z těch, kteří druhdy, jak jsem byl pověděl, k němu Inuli odda- ností, neb které k službě Kristově byl shromáždil, jedni od nešlechetníků mečem pobiti, druzí rukama bezbožníků v řece pochováni byli, ostatní pak po všem svété se rozutikali; jeden z rytířů, jmenem Podivín, o němž jsme pověděli, že býval účastní- kem a soudruhem ve&kerych skutkü muécenikovych, a o němž slíbili jsme, že povíme, co nám jest známo, po odchodu pána svého ze života tohoto ku Kristu k Němcům se utekl a tam dlouho žil ve vy- hnanství. Potom ale domníivaje se, že pokoj vlasti jest navrácen, k svým se vrátil, po nějaký čas doma se zdržoval a skrýval. Jak vřelou láskou a bez- úhonnou věrností pána svého za živa miloval, vy- pravoval bych, kdyby věc sama, kterou chci vypi- 

Strana 223
ŽIVOT SV. LUDMILY A SV. VÁCLAVA. dicii non fuisset. Hic quadam dierum secum dolo- rem, quem, ex quo seniorem suum perdiderat, in mente habuerat durius solito reuoluens, assumens gladium, ad domum cuiusdam festinus properat, quem caput persuase necis contra s. Wenceslaum con- iurasse nouerat, et cuius manibus eumdem beatum interfectum precipue sciebat. Et veniens, inuenit eum in asso balneo, quod populari lingua stuba vocatur, recumbentem. Sed ille hunc venientem videns, more gentis salutare curavit, dicens: salueris, amice, sal- ueris. Hic vero, cuius precordia dolor excoxerat, econtra respondit: mee salutis prouisor deus aderit ; tu vero abhinc omni salute priuatus et in tuo peccato mo- riens, in eternum peribis: et irruens interfecit eum. Et fuge presidio sperans se posse saluari festinus exibat: etsiluam ingressus dum iam securus proce- deret, mors militis, et factum occisoris fratricide illi nunciatur et mox ipsis apparitoribus siluam circum- dari fecit et illico comprehensus laqueo appensus est. Grande aliquid dicturus, fateor, pro sui magni- tudine me deliberasse, ut silerem, sed ora plurimo- rum sciencium hec luce clarius, quoniam incessanter predieant, me silere indignum putaui. Pependit ibi tribus annis: non auis, non bestia, non ipsa humane carnis consumpcio et putredo in corpore eius pre waluit: sed more uiuentis ungues et barba excreuit et capilli eius usque ad summam caniciem albi effecti sunt. Tandem tedio victus ille fratricida, quia mira- eulum domini ubiuis gentium declarabatur, in eodem loco eum humo cooperiri fecit. Sed nec ita opera dei abscondi potuerunt, quin ad manifestanda po- pulis serui sui merita, lumen celeste noctu a trans- euntibus frequentissime super sepulehrum eius ac- censum videretur. 'l'amdiu hoc actum est, donec undecunque aduenientes, donaria offerre inciperent et supra tumbam sepulti devocionis sue munera darent et vite sue commoda deo et occiso illi com- mitterent. Post multum temporis viri illius ex loco illo sublatum est corpus et translatum cum deuocione clericorum, virorum, mulierumque deuotarum et po- situm in cimiterio ecclesie s. Viti: ita ut s. Wen- ceslaus in ecclesia quidem, et miles ille foris po- situs, sola maceria diuidantur. Et hanc illi gloriam fides recta acquisiuit, in qua dum aduixit, domino suo fideliter deseruiuit. Nam eum esset uniuersorum dispensator inter tecta s. Wenceslai degencium, eunctos pene vernaculos, extremos usque ad cocos, ita instruxerat, quod pene nullus curtensium foret, qui psalmigraphorum hymnos canere ignoraret, vel aliquid ad ecclesiasticum ritum pertinens addisceret. Uniuersos ceu gnatos proprios amplectens, a cunctis quoque ut pater honorabatur. Si quando viro illi eleeinosyna iniuncta fuisset in dispendendis decem nummis, ipse pro fidelitate domini sui addebat quinque: quandoue eidem iubebantur in triginta vel eo amplius alimenta pauperes distribui, quindecim ille addebat. Quapropter et a deo, secundum pro- 223 sovati, s dostatek k tomu nepoukazovala. Ten je- dnoho dne bolest, kterou od zavraždění pána svého v srdci choval, s citem nad obyčej trpkým přemítaje popadl meč a běžel k domu jistého člověka, který, jak věděl, co náčelník k vraždě byl radil a proti svatému Václavu se spikl, a jehož rukama týž svatý hlavně zavražděn byl. Přišed nalezl jej ve vyto- pené síni odpočívajícího, jež obecným jazykem sluje „stuba“. Než tento vida jej přicházeti podle mravu národa hleděl jej pozdraviti řka: „zdráv buď, pří- teli, zdráv buď.“ Ale on, v jehož srdci bolest vřela, odpověděl: „o mé zdraví postará se bůh: ale ty vší spásy zbaven v hříchu svém umřeš a na věky zahyneš.“ A vyřítiv se naň zabil jej. Doufaje útěkem nabyti spásy rychle odešel. I vešed do lesa kráčel již bezpečně: když onen bratrovrah, jemuž zvěsto- vána smrt rytíře a skutek vražedný, rychle skrze sluhy své obstoupiti dal les. Chytili jej ihned a oběsili. Maje vypravovati něco velkého vyznávám, že jsem uvažoval vedle vznešenosti věci, nebylo-li by lépe, abych mlčel; než poněvadž přemnozí, kteří to vědí nad světlo jasněji, stále to hlásají, zdálo se mi nehodným o tom pomlčeti. Visel tam tři leta. Žádný pták, žádný dravec se ho nedotekl, žádná zkáza lidská ani hniloba téla jeho se nezmoenila; nýbrž jako by žil, rostly mu nehty a vousy, a vlasy jeho přenáramně zešedivěly a zbělely. Koncčně ošklivostí přemožen, jelikož zázrak tento páně všady se oznamoval, bratrovrah onen na témže místě dal jej zahrabati do země. Než ani tak nebylo lze ukrýti skutky boží; nýbrž na označení lidu zásluh služebníka jeho vídati bylo velmi často od okolo jdoucích v noci nebeské světlo, ano nad hrobem jeho hořelo. Toto tak dlouho se dálo, až lidé od- všad přicházejíce dary obětovati a na hrob pocho- vaného z oddanosti klásti počali, a života svého osudy bohu a onomu zabitému svěřovali. Po dlouhém čase tělo muže tohoto z místa onoho vyzdviženo a nábožně přenešeno od duchovních, mužů a žen nábožných a pochováno na hřbitově chrámu sv. Víta; tak že sv. Václav v chrámě, onen pak rytíř venku leží, oba pouhou zdí od sebe jsou odděleni. A tuto slávu získala mu pravá věrnost, s kterouž, pokud žil, pánu svému sloužil. Neboť když býval správcem nade všemi v domě sv. Václava bydlicími, všecky skoro služebníky až do posledního kuchaře tak navedl, že nebylo téměř dvořana, který by býval neuměl žalmy zpívati, neb který by býval něčeho neznal, co k obřadům církevním náleželo. Miluje všecky jako syny vlastní ode všech jako otec býval ctěn. Bylo-li kdy muži tomuto přikázáno rozdati almužny deset peněz, přidával sám vedle věrnosti pána svého pět, a když měl třicet neb více chudých potravou poděliti, přidával patnáct. Pročež zasloužil slyšeti od boha, co byl v evangeliu slíbil: „aj sluho dobrý, poněvadž v malém byl jsi věren, učiním tě 

Strana 224
224 missa, eius euangelicum audire meruit: euge serue bone, guia in paucis fuisti fidelis, super multa te constituam; et cum domino carnali in gaudia omni- potentis Christi meruit intrare manencia sine fine: lucernegue ardentes in basilica, sanctorum uterque ubi quiescit, nocte vise sunt, vocesque psallencium angelorum a plurimis inibi audite sunt frequenter. 10. Igitur sanctus ac sepe memorandus patronus noster venerabilis Wenceslaus, licet cunctis se exo- rantibus opem pietatis ac benignitatis impendat, pre- cipue tamen vinculatis seu in carcerem trusis !) suffragari non desistit. Nempe et hine primum in- signe eius patuit misericordie prodigium post trans- lacionem corporis eius venerabilem. Cum enim plu- rimi reorum, vineulorum nexibus ferreorum adstricti, carceris publica custodia detinerentur, ac patrie se- eundum morem multiplici pena damnati, preter solam mortem nihil spei aliquis illorum haberet, quadam nocte inter ipsas angustias positi, deo id, ut credimus faciente, venit eis in mentem, ut beatum Wence- slaum sibi misereri deposcerent. Domine deus, in- quiunt, per merita et oraciones senioris nostri Wen- ceslai, tui sanctissimi testis, nos in tanta angustia positos, tua ila antiqua virtute adiuuare digneris. Nocte sequenti dum omnes in seculo placida quiete pausarent, soli hi miseri, quid requies esset, nesci- rent, diuina potencia, que tribulatis pie adesse solita est, adfuit. Et primum quidem quasi sonus cuiusdam tintinnabuli in auribus eorum sonuit, deinde lux cunctis miranda in carcere refulsit, et subito lignum, quo pedes miserorum iuclusi tenebantur, velut arcus se incuruabat, e£ mox omnes pedes suos a neruo extraxerunt. Videntes autem domini virtutem per merita s. Wenceslai adesse, confortabantur, iam spe salutis accepta, et continuata voce clamabant: do- mine Jesu Christe, deus noster,") adesto nobis ser- wis tuis in te confidentibus per merita et oraciones s. Wenceslai, qui tui nominis amore ab impiis occisus est. Mox adfuit Christi virtus et uniuscuiusque tor- ques confracta cecidit de collo in terram: et dimissi e earcere, ambulantes per gyrum narrabant ea, que suis oculis viderant, opera magna dei. Hoc igitur miraculo pro sui magnitudine et gloria ubique dif- fuso, contigit quemdam paganorum in custodia de- tentum comperisse, quod s. Wenceslao maxima esset eura pro his, qui in carcere religari solebant, libe- randis. Quod audiens, quia ingenti erat necessitate constrictus, votum vouit dicens: si deus christiano- rum?) me ab hac miseria, sua bonitate eripuerit et dignitati pristine restituerit, credam in Christum filium dei, et baptismum salutis accipiam ac religioni pietatique christiane toto me animo permitto et filium meum eidem martyri eterno servicio mancipabo. Vix verba compleuerat et ecce omnia ferrea vincula ce- ZIVOT SV. LUDMILY A SV. VÁCLAVA. správcem mnohého“, zasloužil s pánem, jehož měl na světě, vejíti do radostí věčných. I bylo viděti za noci světla hořící v chrámě, kde oba svatí od- počívají, a přemnohým bylo často slýchati hlasy prozpěvujících tam andělů. 10. Svatý a časté naší zpomínky hodný ochrance náš Václav, ačkoli všem, kteří jej za to žádají, laskavou a dobrotivou pomocí přispívá, přec zvláště spoutaným a uvězněným pomáhati nepřestává. Pročež také prvním toho druhu zázrakem milosrdenství své objevil po slavném přenešení těla svého. Neboť když přemnozí zločinci železnými okovy spoutáni v žaláři zemském hlídání byli, a byvše po zvyku domácím k mnohonásobnému trestu odsouzeni mimo jedinou naději smrti neměli naděje žádné, napadlo jim v úzkostech postaveným jedné noci vnuknutím, jak věříme, božím žádati sv. Václava za smilování. „Pane bože,“ zvolali; „skrze zásluhy a přímluvy pána našeho Václava, svědka svého svatého, račiž nám v tak velké úzkosti postaveným udéliti svou odvěkou pomoc.“ Následující noci když všichni na světě v příjemném spánku si hověli, jedině pak tito ubozí, co pokoj jest, nevěděli; moc boží, jež do- brotivě přicházívá stísněným, přišla také jim. Na- před jakoby zvuk nějakého zvonu v uších jejich zazněl, potom světlo všem podivně zasvitlo ve vě- zení, a náhle prohnulo se jako oblouk dřevo, jímž nohy ubohých spoutány byly: i vytáhli brzy nohy z pout. Vidouce, že síla páně skrze zásluhy a pří- mluvy sv. Václava jest při nich, vzmužili se na- dějí spásy a opět zvolali: „pane Ježíši Kriste, bože náš, přispěj nám, služebníkům svým, kteří v tebe důvěřujeme, skrze zásluhy a přímluvy sv. Václava, jenž pro lásku jmena tvého od bezbožníků byl zabit.“ Brzy přispěla jim síla Kristova, a provaz jednoho každého roztržen spadl s krku na zem; i byvše propuštěni ze žálaře chodili po okrsku a vy- právěli velké skutky boží, jež očima svýma byli spatřili. Když pak zázrak tento vedle velikosti a slávy své všady se rozhlásil, přihodilo se, že jistý uvězněný pohan se dověděl, že sv. Václav nejvíce se stará o vysvobození těch, kteří ve vězení bývají svázáni. Uslyšev to, poněvadž ve velké nesnázi úpěl, učinil slib řka: „vysvobodíi-li mne bůh křesťanů dobrotivostí svou z této bídy a navrátí li mi bývalou důstojnost, uvěřím v Krista syna božího a přijmu křest spásy, z celého srdce svého náboženství a ná- božnosti křesťanské se oddám a přiřknu syna svého témuž mučeníku k službě věčné.“ Jedva domluvil, a ejhle všecky železné okovy spadly s něho. I chytili ho dvakrát neb třikrát a znova uvrhli v okovy; ale okovy a pouta spadla s něho jako dříve. Tu pro- !) Opis univ. L, D, 2 má carcere trusis. — ?) Tjz ruk. Deus, domini Jesu Christi pater. — ?) T$Z ruk. má: si deus s. Wenceslai et deus christianorum. 

Strana 225
ŽIVOT SV. LUDMILY A SV. VÁCLAVA. ciderunt. Guem bis terve comprehensum, repetitis iniuriis, vinculis iniecerunt. Sed ab hoe, sicut antea, vineula et compedes ceciderunt. "Tunc carceris do- mini propter iterata miracula, s. martyri reveren- ciam uti et gloriam deo exhibentes, eundem liberum abire permittunt. Qui dimissus, continuo sancta fide instructus et baptizatus est: et filium, quem vouerat, martyri tradens, postea multis annis superuixit. Sed et alius quidam reus pari modo iussus fuerat in carcerem retrudi, quis. Wencesiaum voce et frequentibus suspiriis, ut sui misereretur, inuoeans, sicut et a superiore, ita et ab isto cuncta manicarum et compedum arctamenta ceciderunt. Quem incre- duli comprehendentes, argenti precio accepto, lon- ginquis nacionibus vendiderunt, nescientes deum uni- uerse terre. dominatorem et dominationis eius ple- nam esse terram: putantes eciam b. martyrem longe a se positorum preces exaudire non posse. Qui dum deduceretur, meritis b. martyris subito ceciderunt et eatene de manibus eius et torques ferrea de collo eius. Illi autem, qui eum emerant, quamuis gentiles forent, cernentes tanta mirabilia dei, liberum eum abire permittunt. Post non multum temporis prin- ceps quemdam alium in carcerem retrudi iussit, qui dum frequentissimis suspiriis dominum deprecaretur dicens: domine deus, per merita beati Wenceslai adiuua me: quadam nocte contigit, ut inter ipsas angustias obdormiret. Qui, sicut moris est tribulato- rum, statim expergiscens, vidit se stare extra car- cerem in media platea: et neque compedes erant in pedibus eius, neque torques in collo, neque catene in manibus eius inuente sunt. Et regressus ad vica- rium narrauit, quomodo dei virtute mirabiliter libe- ratus sit. Vicarius autem agnita dei virtute ct po- tencia beati martyris in miraculis, reum libertate donauit. Iterum de nouo martyre antiqua miracula vobis pro amore tanti viri adstantibus narrare aggre- diar. In ciuitate Pragensi erat quedam mulier ceca et toto corpore debilis: que veniens ad ecclesiam s. Viti, prostrauit se ante tumbam s. Wenceslai et tam diu plena fide orauit, donec visum et totius cor- poris sanitatem recipere mereretur. Interea contigit quemdam a creditoribus comprehendi, et ferreis ne- xibus coarctari, quia feneratoribus, quid redderet, non habebat. Et fortuito hi, qui eum colligauerant, sub ecclesia, qua corpus beati Wenceslai seruatur, ipsum sedere fecerunt. Qui in tali angustia consti- tutus, manus ferro oneratas ad celum eleuans et oculos versus ecclesiam dirigens, sic orabat: deus, inquit, adiuua me per merita et intercessiones s. Wenceslai. Dum hec diceret, illico solute sunt manus eius; et dimiserunt eum. Fuit in prouincia Francorum vir quidam pe- dibus debilis, cui in somnis vir in vestibus albis appa- ruit, exhortans eum et dicens: surge et vade in ci- uitatem Pragensem in ecclesiam s. Viti, ubi requiescit corpus beati Wenceslai martyris, et ibi recipies sa- 225 pustili jej žalářníci na svobodu skrze opětované zá- zraky z úcty k svatému mučeníku vzdávajíce slávu bohu. Potom ihned svaté víře vyučen a pokřtěn byl, a odevzdav syna, jak byl slíbil, sy. mučeníku ještě mnohá let živ byl. Než i jistý jiný zločinec podobným způsobem do žaláře uvržený vzdychal a vzýval sv. Václava za smilování; a jako s předešlého i s rukou a nohou jeho spadla všecka pouta. I chytili jej nevěřící a prodali vzdálenému národu nevědouce, že bůh jest pánem všeho míra a moci jeho plna země; domní- vajíce se také, že sv. mučeník proseb vzdálených vyslyšeti nemůže. Když jej odváděli, zásluhami sv. mučeníka spadly řetězy s rukou a železný okov s krku jeho. Ti pak, kteří ho koupili, ačkoli byli pohané, vidouce tak veliké divy boží na svobodu jej propustili. Po nedlouhém čase dal kníže člověka jiného uvézniti, jemuZ, kdyZ pre&astymi vzdechy k pánu se modlil řka: „pane bože, pro zásluhy sv. Václava pomoz mi,“ přihodilo se jedné noci, že ze samých úzkostí usnul. I probudiv se záhy, jakož bývá soužených obyčej, shledal, že stojí mimo vě- zení uprostřed ulice; a nebyla pouta na nohou jeho, ani provaz na krku, ani řetězy na rukou. I na- vrátiv se k správci vypravoval, kterak mocí boží zázračně vysvobozen byl. Správce pak seznav sílu boží a moc blahoslaveného mučeníka v zázra- cích dal vinníku svobodu. A opět o novém muče- níku staré zázraky hodlám vypravovati vám, kteří z lásky k tak velikému muži posloucháte. V městě Pražském byla jistá žena slepá a celým tělem malo- mocná; ta přišedši do chrámu sv. Víta padla před hrobem sv. Václava a tak dlouho plna důvěry se modlila, až obdržela zrak a uzdravení celého těla. Zatím událo se, že kdos od věřitelů chycen a že- leznými okovy sevřen byl, poněvadž neměl čím zaplatiti lichvářům. I posadili jej náhodou ti, kteří jej byli svázali, pod chrám, v němž tělo sv. Václava se chová. I pozdvihl on v takové úzkosti ruce že- lezem obtížené k nebesům, obrátil zraky své ke chrámu a takto se modlil: „bože, pomoz mi skrze zásluhy a prostřednictví sv. Václava.“ Jedva do- mluvil, ihned rozvázány jsou ruce jeho; i propu- stili jej. Byl v zemi Franské jistý muž chromý, jemuž ve snu se zjevil muž bíle oděný; i napomenul jej řka: „vstaň a jdi do města Pražského do chrámu sv. Víta, kde odpočívá tělo sv. Václava mučeníka, a obdržíš tam zdraví nazpět.“ Když pak dělal, jako 42 

Strana 226
226 nitatem. Quo dissimulante, demum eisdem vestibus ad- stans, qui et ante apparuerat, dixit: cur non fecisti iussi- onem meam, et non venisti, ubi recepturus es gressum ? Ille vero quasi in excessu mentis euigilans, gratanter dixit: eo domine. Et surgens, baculo innixus venit ad negociatores, qui illuc tendebant,!) et data mer- cede fecit, ut eorum auxilio usque ad locum pre- dietum perueniret. Et intrans sanctorum ecclesiam, coram omni populo in pauimento prostratus, longa oracione, meritis s. Wenceslai ut sui misereretur, do- minum flebiliter exorabat. Et surgens ab oracione, per dei misericordiam consolidata sunt genua eius, agens gracias deo et b. Wenceslao, ob cuius merita eum dominus saluum facere dignatus est. Harum et huiusmodi virtutum fama et gloria ubique de beato martyre diffusa, ceperunt quidam animo instigari, ut reliquias beati corporis acciperent, et sibi reti- nerent, ac suis distribuerent. Quidam sane pro bona voluntate et bono animo, ut nomen martyris passim diffunderetur, id agere nitebantur: si qui autem malo animo aut cupiditate idem conabantur, vindicta eos sequens ulta est. Igitur soror eius Pribislaua, quantum humanus oculus potest preiudicare, sub sacro habitu sanctissime viuens, tali se facto commiscuit, habens adiutorium sui operis presbyterum eiusdem ecclesie Stephanum. Sed inelusus quidam iuxta ecclesiam morabatur, cui quasi sanctissimo adherentes, eius consilio prauo id agressi sunt. Quid plura? Condicta nocte veniunt, et extrahentes illum, participem sui facti faciunt: effodientes venerabile corpus, nequicie sue inicium sumunt. Nam presbyteri eiusdem filius satis irreuerenter maxillam sancti viri attrectans ex- traxit, et pallio illam inuoluunt, reliquumque corpus iterum terra cooperiunt: ipsis vero ex reliquiis pro libitu suo partim sibi retinent, partim suis distri- buunt. Sed uleio eos omnes protinus diuina impro- uise assequitur. Quod quia nostris factum constat temporibus, plurimisque patet, superuacaneum huic opuseulo credidi inserendum. Hoc solum exaro, quod improuisa et insperata morte preuenti presenti ex luce migrarunt. Signum quoddam, rursus quod nostris tempo- ribus Christus, omnipotens deus, militem per suum dilucidare dignatus est, refero. Dum in carcere mul- timoda caterua hominum, quedam reatu suo, quedam vero accusancium obloquio, detentaretur et ibi diu- tissima seruaretur custodia, fusis precibus ad domi- num, per merita sancti Wenceslai liberari meruit. Quibusdam infidelibus suadentibus videlicet, quod haud virtute dei vel sanctorum liberati forent, sed preuentus pecunia custos carceris eos pluresque alios sepe a vinculis soluisset, iudicio diuino examinari iussus est. gitur multimoda adstante plebeica turba, ferrum igni positum candescit: custos car- ceris adductus diiudicatur ferre nuda manu imposito ZIVOT SV. LUDMILY A SV. VÁCLAVA. by neslyšel, znova v těchže šatech přistoupil k němu ten, jenž dříve se mu byl zjevil, a řekl: „proč ne- vyplnil jsi rozkazu mého a nepřišel tam, kde obdr- žeti máš zase chůzi ?“ On ale, jako by mu dechu do- cházelo, se probudil a vesele řekl: „půjdu pane.“ I vstav vzal hůl a šel ke kupcům, kteří tam chtěli jeti, a zaplatil jim, aby pomocí jich až na místo jmenované se dostal. I vešed do chrámu svatých, přede vším lidem na zem padl a dlouhou modlitbou skroušeně prosil hospodina, aby pro zásluhy sv. Václava nad ním se smiloval. Když od modlitby vstal, milosrdenstvím božím sesilena jsou kolena jeho; i děkoval bohu a sv. Václavu, skrze jehož zásluhy ráčil mu hospodin uděliti zdraví. Když byla pověst a sláva těchto a takových zázraků svatého mučeníka všady se roznesla, byli někteří ponoukáni k tomu, aby ostatky svatého těla vzali a si podrželi aneb přátelům rozdali. Někteří o to se pokoušeli s dobrou vůlí a s dobrým úmyslem, aby jmeno mu- čeníka se rozhlásilo ; pokusili-li se ale někteří se zlým úmyslem aneb z chtivosti, stihl je trest násle- jící. Sestra jeho Přibislava, pokud oko lidské sou- diti může, pod posvátným šatem svatě žijíc takového skutku se dopustila za pomoci jistého kněze téhož chrámu Štěpána. Ale jakýs poustevník blízko chrámu se zdržoval, k němuž jako k muži svatému Inuli a k jehož zlé radě k tomu se odhodlali. Zkrátka, v umluvené noci přišli, násilně vzali jej s sebou a účastníkem skutku svého jej učinili: vykopáním ctihodného těla nešlechetnost započali. Neboť syn onoho kněze nepočestně čelist svatého muže popadl a vytáhl; i zavinuvše ji do pláště ostatní tělo opět do země skryli. Tohoto ostatku podle libosti část si nechali, část přátelům rozdali. Než trest boží potom nenadále je všechny stihl. Což jelikož, jak známo, za našich časů se událo a přemnozí vědí, zbytečno by bylo podle mého mínění v knižce této zapisovati. Jen tolik poznamenám, že náhlou a ne- nadálou smrtí stiženi z tohoto světa se odebrali. Zázrak jeden, který opět za našich časů Kristus, všemohoucí bůh, skrze bojovníka svého ukázati ráčil, budu vypravovati. Když ve vězení množství roz- ličného lidu, jedni svou vinou, druzí nařknutím ža- lobníků byli drženi a velmi dlouho střeženi, pomo- dlivše se k hospodinu skrze zásluhy sv. Václava vy- svobozeni jsou. Když však někteří nevěřící mínili, že nikoli mocí boha neb svatých osvobozeni nebyli, nýbrž podplacený strážník žaláře je okovů zbavil a mnohé jiné často zbavuje, rozkázáno zkoušeti jej soudem božím. I sešel se velký zástup rozličného lidu ; železo položeno na oheň a rozpáleno. Přiveden žalářník a přisouzeno mu nésti je holou rukou, i zaražen cíl do země. On neváhaje, nýbrž důvěřuje 1) Týž má disponebant. 

Strana 227
ŽIVOT SV. LUDMILY A SV. VÁCLAVA. ruri termino. Ille, nil dubitans, verum in sancti fidens merita, candens ferrum ab igne sumpsit longegue a termino gessit: et ni ab aliis prohiberetur, tres fortassis vexisset metas, hocgue facto omnis seru- pulus a cordibus cunctorum ablatus est dubietatis laudancium et glorificancium deum, guod nonnisi mi- sericordia sua et intercessione sancti sui martyris Wenceslai vinctos carceris solueret. Igitur si cuncta beati martyris signa, gue dominus per eum demon- strare dignatus est, stylo comprehendere coner, lux mihi, antequam pagina deficiet. Siguidem | omni- potens deus ad laudem et gloriam nominis sui, per intercessionem militis et martyris sui s. Wenceslai, guosdam © carcere eximit, plures e vinculis, alios de cladibus vel diuersis infirmitatibus eruit: de tri- bulacionibus et necessitatibus variis et ab inimicis visibilibus et invisibilibus liberat. In bello eciam concertantibus sepe deus huius sancti supplicacionibus, meritis laudabilibusgue factis suceurrit: omnes Wen- ceslaum inuocantes adiuuat: sicut ipsum non semel neque bis, dum preerat, viuis et claris signis adiuuerat. Nam urbs quedam, Kurim vocata, populosa dum erat, extollitur, atque principe, qui inerat, huic sancto re- sistere moliebatur. Sed dum utraque parte sat cedis factum fuisset, consultum mox omnibus placuit, ut si guis ducum duobus tantummodo dimicantibus victor existeret, ipse preesse deberet. Dum procedunt duces, congredi volentes, Kurimensi celestis deus celestes reserat visiones: sanctum videlicet Wenceslaum ima- ginem crucis sancte in fronte nitentem portare. Hec ut vidit, longe abiectis armis ad pedes ruit, prote- stabaturque, nullum posse tum vincere, dum deus vellet in tali signo iuuamen ferre. Hunc talia nar- rantem in pacis oscula dux sanctus subleuat, atque ipsum ciuitatemque sue dicioni pacifice firmat, do- nans illi ciuitatem regere, quamdiu viueret ipse. Vere crucem viderat, quia Christum imitabatur, feli- ciusque peruenit ad regnum, ubi Christus regnat cum patre et spiritu sancto in secula. 227 v zásluhy svatého, žhoucí železo z ohně vzal a da- leko za cíl nesl; a kdyby mu nebylo bráněno od jiných, byl by je byl snad třikrát dále donesl, než bylo ustanoveno. Takto veškerá pochybnost ze srdcí všech vymizela, a všichni: chválili a velebili boha, že jen milosrdenstvím svým a přímluvou svatého mučeníka svého Václava uvězněné ze žaláře vysvo- bodil. Kdybych pak všechny zázraky blahoslaveného mučeníka, jež hospodin skrze něho způsobiti ráčil, vypisovati chtěl, spíše nedostalo by se mi světla než blány. Neboť všemohoucí bůh ke cti a chvále jmena svého prostřednictvím rytíře a mučeníka svého sv. Václava některé z vězení osvobozuje, mnohé z okovů, jiné pohrom neb rozličných neduhů chrání, soužení a běd všelikerých a nepřátel viditelných i nevi- ditelných zbavuje. Také ve válce bojujícím k přímlu- vám, pro zásluhy a chvalitebné skutky tohoto svatého často pomáhá, všechny, kteří vzývají Václava, podpo- ruje ; jakož jemu samu nejednou, pokud vévodil, živými a skvělými zázraky pomohl. Neboť město jedno, jme- nem Kouřím, jsouc ještě lidnaté, se pozdvihlo a s kní- žetem svým proti svatému tomuto vzpouru strojilo. Když bylo z obou stran dosti vraždy se stalo, usnesli se brzy všichni, aby který z vojvod obou v souboji zvítězí, panoval. Když vyšli vojvodové na souboj, Kouřímskému bůh nebeský toto vidění dal: uzřel totiž svatého Václava, an obraz svatého kříže na čele zářící nesl. Spatřiv to daleko odhodil zbraň, k nohoum se mu uvrhl a hlasitě volal, že není možná přemoci toho, komu bůh takovým znamením pomoci poskytuje. I pozdvihl jej svatý vojvoda, políbení míru mu dal a jej i město panství svému mírně podrobil, jeho pak sama nechal v městě vládnouti až do smrti. Ano kříž byl uzřel, jelikož následoval Krista a šťastně se dostal do království, kde Kristus vládne s otcem a duchem svatým na věky. 

Strana 228

Strana 229
ŽIVOTY SV. VOJTECHA.

Strana 230

Strana 231
I. UTRPENÍ SV. VOJTÉCHA MUCENIKA. Přeložil Jos. Truhlář. 1. Sanctus Adalpertus, primis Sclauorum na- talibus Slauuinihe patre et Adilburc matre edi- tus, prahcticae uirtuti inherens theoricaeque de- sudans, ascendendo succrescit, donec pubeda uixdum episcopale in Praga conscendit culmen. Sedis quoque suae aecclesiam pastorali regimine, ut dignum erat, quinque annorum per curri- cula regens, intra semetipsum tam glorianter sese in populo haberi detestando, ac de hac gloria exui ambiens Romam pedetemptim aggressus est, ultra mare concupiscens exulari, sed ab apostolico retardatus est. Incolarum autem ?) eiulatio, spem suam abesse condolens, Willigi- sum Magontiensem ?) archiepiscopum pro reditu patris sui interpellabant, uti auctoritate sua eum reuocaret. Suscepta enimuero hac epistola vir domino plenus uoluntati suorum remeando sa- tisfecit. Paulisper in aduentu suo eos demulcens, itemque eodem anno paucis secum sumptis Ro- mai regrediens, Johanne papa consentiente, in monasterio sancti Bonifacii monachico induitur habitu. Tribus tantummodo annis cum his mo- ratus fratribus. Ottone igitur tertio imperatore urbis Romane excelsa menia ingrediente, inibi sanctum uirum inueniens, ut ad Saxoniam exi- ret, multipliciter et humiliter exoratus est. Ce- saris petitionem haud renuens, uoluntatem suam impleuit. Saxonica tellure in breui recedens, in Polaniam regionem cursum direxit, et ad Me- stris?) locum diuertens, coenobium ibi construxit, monachosque quamplures congregans Áschricum- que^) abbatem eos ad regendum constituit, qui postea archiepiscopus ad Sobottin consecratus est; in quo loco aliquantisper moratus est. 1. Svatý Vojtěch, pošed ze vznešené rodiny Slovanské, z otce Slavníka a matky Adilburky, oddávaje se cnosti skutkem i učením pilným pro- spival tak, Ze jedva dosáhnuv véku muZského na stolec biskupský v Praze dosedl. Spravovav církev svou po pastýřsku, jak se slušelo, pět let a zhroziv se slávy, jaké se mu od lidu dostávalo, a chtěje se jí vyhnonti pěšky do Říma se odebral touže po vyhnanstvi zámofském. Nez zadržen jest od pa- peze. Rodaci pak jeho natikajice a Zelice ztraty naděje své Willigisa, arcibiskupa Mohuéského, za navrácení otce svého žádali, aby mocí důstojenství svého povolal jej nazpět. I přijav takovýto list muž bohaplný vůli jejich vyplnil a navrátil se. Uchlácholiv je poněkud příchodem svým ještě téhož roku s několika malo privodéimi do Rima se ode- bral nazpět, i oblekl s povolením papeže Jana v klášteře svatého Boniface mnišský háv. Než jen tři leta pobyl s těmito bratřími. Když totiž císař Otto III. do vznešeného Říma přišel a svatého muže tam našel, mnohonásob a důtklivě jej prosil, aby vyšel do Saska. Neodpiraje Zádosti cisafové vůli jeho vyplnil. Než brzy ze Sas ode&ed do Polska se obrátil, a přišed k Meziříči klášter tam vystavěl, a shromáždiv co nejvíce mnichů za opata ustanovil jim Askrika, který potom za arcibiskupa v Sobotíně dosazen jest. Tamže po nějaký čas pobyl. 1) Nadepsáno menším písmem: suorum p. (pragensium?) — ?) Bielowski Magantiensem. — ?) Původně Me- strys. — *) Püvodné Ascricumque. 43* 

Strana 232
232 2. Post hec uidelicet sumpto baculo paucis se comitantibus latenter quasi fugam moliens Pruzae se intulit regioni. Urbi quoque Cholinun ') appropinquans, venerat in quoddam nemus ci- uitati propinquum, satis uenustum, in quo erat planities iocunda, eodemgque die ujgilia erat sancti Georgi martiris. Cespite hoc Aprili considens, congressoribus suis Radim et Bugusse: conve- niens mihi, inquid, uidetur, quatenus hoc gra- mine pulchro pernoctemus, et”) uespertinales nocturnalesque laudes rerum creatori suoque militi persoluamus, ac eo propitiante, orto sole, officiis missarum peractis ciuitatem, prout ueni- mus, ingrediamur. Frater autem eius Radim, mutato nomine Gaudentius dictus, qui postea archiepiscopus effectus: quid nobis agendum est, aiebat, quoniam esuriendi inopia lassi sumus*? Obtice, frater, presul infit, noli contristari, deus prouidebit suos; uoluntas tua mox saturabitur domini prouidentia. Officio uespertinali finito, ipse ab eis paulum recedens, siluaticos per campos uagando tantam attulit eis fungorum herbarum- que copiam atque dulcedinem, uti uariorum ci- borum superhabundantia se vesci, qui aderant, congauderent. Lucifero excussa nocte assurgente astro, qui tunc erat canendus, insegnis insistebat imno. Prius enim, quam quintam oroscopos tan- geret umbram, sacrum celebrabat officium, eoque finito, abstracta tantum casucula reliquo episco- palis uestimenti ornamento indutus, comitatu cum paruo urbem, que Cholinun uocatur, in- pauidus adiit. Erat enim ante introitum portae illius profundum specus, longitudinis non par- uae, ita tenebrosum, quod is, qui foris et intus erat, non uideri sed audiri ab altero potuit. Presul uero uenerandus audacter accedens, fe- rulaque sua postes portae, ut episcoporum mos est, pulsans: aperi infit, ianitor! angelus regis gloriae intraturus est; ipse rex dinoscitur uir- tutum omnium, cuius freno et potestate regitur machina coeli et terrae. Urbanus custos: quen- quam intromitti noster nos non est, respondere fertur, sed regrediens in eminenti, qui urbi prae- minet, te ostende cumulo, ut, quis sis, prius vi- dearis *): tunc demum primate iubente intrandi UTRPENÍ SV. VOJTĚCHA MUCENIKA. 2. Potom uchopiv se holi v nečetném průvodu potají, jakoby na útěk se strojil, do Pruské země se odebral. Přibližuje se k městu Kolínu vešel do jednoho háje blízko u města, v němž byla příjemná pláň ; i bylo přede dnem sv. Jiří mučeníka. Use- dnuv na tento drn v dubnu vyrostlý řekl soudru- hům cesty Radimovi a Bohuši: „zdá se mi zapo- dobno, abychom na této krásné trávě přenocovali a večerní a noční chválu vzdali stvořiteli světa a bojovniku jeho, a dá-li bůh, po východu slunce odslouživše mši do města vešli, ku kterému se bli- žime.“ Ale bratr jeho Radim, nazvaný změněným jmenem Gaudentius, jenž potom arcibiskupem se stal, řekl: „co jest nám učiniti, jelikož jsme hla- dovi a umdleni?* „Mlč, bratře,“ odpověděl biskup, „netruchli. Bůh postará se o své věrné; po vůli své brzy nasycen budeš pečí páně.“ I popošed od nich a prošed les tolik hub a sladkých bylin přinesl, že všichni přítomní s nadbytek rozličných pokrmů radostně se najedli. Za východu hvězdy jitřní pilně prozpěvoval zpěv toho dne předepsaný. Před pátou hodinou sloužil mši ; potom sňav pouze hazuku oblečen ostatním rouchem biskupským s malým průvodem bez bázně vešel do města, jež Kolín se nazývá. Bylať před vchodem do brány hluboká jeskyně nemalé délky a tak tmavá, že ten, který byl venku a uvnitř, nemohl býti od druha viděn, než jen slyšen. Ale ctihodný biskup zmužile přistoupiv a holí svou, jak biskupové či- nivaji, na vrata brány zaklepav zvolal: „otevři, vrátný: posel krále slávy chce vejiti ; sám král to všech cnosti, jenž. moci svou řídí nebe a zemi.“ I odpověděl prý strážce města : „nevpoustime my ledakoho ; ale jdi nazpót a ukaż se na vyćnivaji- cim nad město náspu, abychom napřed uhlidali, kdo jsi; potom teprv, dovolí-li náčelník, budeš vpuštěn.“ Iuposlechl slov jeho bojovník boži a na naznačeném náspu se ukázal. Když byli uzřeli tvář světce božího, jeden ze strážců strašně a po- divně povýšeným hlasem vykřikl, a ihned jako podrážděné včely vzbouřeného lidu mužové i ženy, kolik jich tam bylo, se sběhli. Zlí tito lidé obklo- pivše řadou světce božího vesměs v udiveni se tázali, kdo a odkud jest. Jeden pak z nich, který dříve byl zvěděl, že jest to ten, jenž lid potápěním 1) O poloze místa tohoto jakož i o nynějším jeho jmeně nelze nic určitého říci. Voigt mini, že místo, kde sv. Vojtěch smrti mutenicke dośel, leżelo v Samlandć. — *) Schśzi v rukopise. — *) Scrpt. r. Prus, previdearis. 

Strana 233
UTRPENÍ SV. VOJTÉCHA MUCENÍKA. licentia haud tibi denegabitur. Haec dicenti athleta domini!) oboediens in praemonstrata se videndum praesentauit altitudine. Viso sancti domini?) vultu custodum unus terribiliter mirum alto clamore vociferauit,*) atque mox more iras- cibilium apum quasi tumultuantis populi, quic- quid virorum ac mulierum inerat concurrere. Improbi quoque facto agmine unanimiter cir- cumvallantes sanctum dei, quis siue unde esset, ammirati sunt. Unus uidelicet ex eis, cui antea cognitus erat, eum esse, qui populum aquaria submersione pessumdaret, loquebatur: nosque simili modo perdere uenerat. Quid est verbis morandum ? non densior grando sata conterendo furit, quam armata lapidibus manus caput suum penitus conterrendo saeuiuit,^) nec furori nimio ante pepercit, quam mitram uillosam, qua pro pilleo usus est, penitus dilacerabat. Circumfusus proprio undique cruore, immobilis docendo per- stitit, donec limphata gens lapidandi uiribus de- fecerat, et nmartirem sanctum ultimum claudere sperabat diem. Weihtahc almus maioris triumphi gloriam sibi esse paratam agnoscens, regredie- batur memoriam defunctorum uigilias canendo caelebrans, orationes usque ad dicendas perue- nit. Interdum eleuatis ad collum digitis stolam humeris applicauit. Bugussa uero subdiaconus suus retro respiciens, octo uiros post se prope- rantes contemplauit, quod mox pio presuli palam fecit. Ille molliter ridens ab inceptis non obticuit orationibus; subitoque in ilum irruens ex illis unus, extensa dolatura capitali eum mar- tirisauit sententia. Corpus [vero] truncatum cor- ruit in terram, spiritus autem polorum intrauit gloriam. Asseclae uidelicet eius iu fugam con- uersi, proximae latibulis se seruandi causa de- dere siluae. 3. Trucidatores nefandi eleuato capite fixere illud in altum sudem; reliquum corpus ammi prope fluenti inmersere, inuidentes coruscantem populo lucere lucernam. Interea quoque, dum hec agebantur, caput de sude oracula aeternae eructabat uitae. Ast ubi homines nefandi uelle suum in sanctum dei perfecere, notae urbis clau- stro sese intulere. Viatoris cuiusdam, ut fertur, gressus iuxta 5) semitam fluentis amnis, quo haec 233 kazí, řekl: „i nás podobně přišel pohubit.“ Nač mnoho slov? Hustěji padajíc krupobití neničí oseni, než kameni z rukou ozbrojených na hlavu jeho padalo ; i neustali v přílišném vzteku dříve, až chlupatou mitru, jež za klobouk mu sloužila, roztrhali. Zbrocen odevšad krvi vlastní nepohnutě stoje kázati neustal, až sběsilý lid u kamenování opustila síla a doufali, že svatý mučeník vypustil ducha. Ale vznešený Vojtěch pozoruje, že větší vitězosláva mu jest připravena, ubíral se nazpět. Slavě památku zemřelých odzpěvováním hodinek až k odříkávání modliteb se dostal; zatím zdvi- hnuv ruku ke krku šat přes ramena si stáhl. I obrátil se Bohuše, podjáhen jeho, a uzřev osm mužů za sebou spěchati ihned nábožnému biskupu to oznámil. Ale tento libezně se usmál i nepřestal v započatých modlitbách. I vyřítiv se naň jeden z oněch napřaženou sekerou mučenika zabil. Zo- havené tělo skleslo na zemi, duše pak vešla do slávy nebeské. Druhové jeho davše se na útěk v úkrytě nejbližšího lesa hledali spásu. 3. Nešlechetní vrahové zdvihše hlavu zabodli na vysoký kůl, ostatní pak tělo hodili do řeky na blízku tekoucí nechtějíce, aby co zářící světlo lidu svítilo. Zatím, co toto se dálo, také hlava s kůlu hlásala proroctví života věčného. Nešlechetní pak lidé provedše vůli svou proti světei božímu do ohraženého města se uchýlili. I kráčel, jak se pravi, jakýs pocestný po pěšině podél tekoucí řeky, kde toto se událo. Spatřiv zabodnutou hlavu 1) Tamtéž : dei. — ?) Taktéž. — 9%) Script. rerum Prus. vociveravit. -- ?) saeuit. Bielowski. 

Strana 234
234 contingebant, situs erat, gui caput fixum cernens de sude depositum sua abdidit in pera, Pulslai- gue ad ciuitatem, Chnazina uocitatam, concitato cucurrit tramite. Stansgue coram principe rem sancti martiris omnem, sicut nouerat, ordinaliter exposuit, abstractogue de pera capite in medio manifestauit. Guidam procul dubio super impo- siti sceleris reatu ferreo compede per crura in- retitus, gui seguenti mane decollandus erat, contemplato sancti martiris capite, catenam de ocruribus dissilire gaudebat, gui per merita testis dei a proscripta liberatus est paena. Hoc pri- mum perhibetur esse suum signum. Hanc in- soliti uirtutem signi ammirantes, in guorum prae- sentia beati martiris passio peracta est, aduenere, uerogue testimonio, gue uiator retulit, confir- mauere. Pulslavo guogue tantae sanctitatis cu- pidus, pecunia sua uiatori data ipsum emit caput sanctum, ac misso magni thessauri pondere, nun- tios suos cum discipulis sancti Adalberti ad re- dimendum religuum corpus direxit. Mira res et inaudibilis: sex dies corpus almum in flumine, cui inmerserant, reguieuit; septimo autem die piscino more defluit ad ripam, ubi inveniebatur ; tribus uidelicet diebus caput in sude fixum ab aguila, ne ab ullo uolucrum tangeretur, custo- ditum. Pulslauuo praefatus, dum a praeeuntibus sanctum cadauer uenire cognosceret, cum infinita se comitantum freguentia obuiam iens, condigno honore suam deportari fecit in urbem, ac in ba- silica, guam Misico, bonae uir memoriae, domino fabricauerat, reuerenter collocauit, ubi deo prae- stante assiduis uirtutum in dies floret signis. UTRPENÍ SV. VOJTĚCHA MUČENÍKA. s kůlu ji sňal a v uzlíku svém ukryl; i pospíšil do města Boleslavova jmenem Hnězdna; před- stoupiv pak před knížete celou událost svatého mučeníka, jak byl se dověděl, od počátku do konce vyprávěl a vyňav z uzlíku hlavu všem jí ukázal. Jakémus člověku, bez pochyby pro zločin železným poutem na nohou spoutanému, který bu- doucího rána měl býti sťat, když byl spatřil hlavu svatého mučeníka, spadl řetěz s nohou ; i zaradoval se uchráněn byv skrze zásluhy svědka božího usouzeného trestu. Ten byl prý první jeho zá- zrak. Divice se neobyčejnému zázraku tomuto prišli oni, pred nimiž utrpení blahoslaveného mu- čeníka se bylo událo, a pravdivým svědectvím potvrdili výpovědi pocestného. Boleslav pak za- touživ po takovéto svatosti sám od pocestného koupil svatou hlavu i vyslal s mnohými penězi posly své s učeníky svatého Vojtěcha, aby vy- koupili ostatní tělo. Podivná a neslýchaná to věc! Šest dní odpočívalo svaté tělo v řece, do niž je byli hodili, ale sedmého dne jako ryba připlulo ku břehu, kdež nalezeno jest; po tři dni pak hlava na kůlu nabodnutá, aby žádný pták se ji nedotekl, hlídána od orla. Nadzminčný Boleslav dověděv se od předeslaných poslů, že svaté tělo přichází, s nesčíslným průvodem vstříc mu vyšel, i kázal se slušnou poctou přenesti je do svého města a slavně pochovati v chrámě od Měška, muže dobré paměti, zbudovaném, kdež řízením božím hojnými zázraky neustále zkvitá. 

Strana 235
II. JANA KANAPARIA ŽIVOT SV. VOJTĚCHA. Přeložil Josef Truhlář. Incipit vita et passio s. Adalberti martiris Christi. 1. Est locus in partibus Germaniae, dives opibus, praepotens armis ferocibusque viris, quem incolae Sclavoniam !) cognomine?) dicunt. Huius maxima pars infidelitatis errore praeventa, cre- aturam pro creatore, lignum vel lapidem pro deo colunt; plerique vero nomine tenus?) chri- stiani, ritu ^) gentilium vivunt; quibus causa pe- riculi fit res salutis. Nonnulli tamen ex eadem gente et bene credunt et pro spe futurae mercedis bona opera agunt. Igitur in illis *) finibus, ubi 9) christianitatis religio pulcherrima floruit, erat vir Zlaunic *) nomine, potens in honore et divitiis, amore iustitiae ac operibus misericordiae perra- rus 9) civis; vir magnus inter cunctos ?) eius terrae habitatores, auro et argento locupletissimus, inter delicias fidus custos divinae legis, ambulans !9) sollicite iuxta precepta sacerdotum, carus toto !!) pupulo, sed proprie !?) amicus pauperum. Hic accepit uxorem dignam generis sui, et ipsam !?) honestis moribus plenam ; quae audiendo '?) verba vitae plus sitiuit, et !?) eadem operando famem non explevit; nec delectabatur matronarum pom- pis, nec !5) auro lapidibusque preciosis, pro mi- nimo ducens, quae stulti maxima putant. Sancta!?) erat moribus, sancta sermonibus, fortis ut dicunt!*) in ieiunio, familiaris deo in oratione; mater lu- genti pupillo, peregrino !/) et viduae gratissima soror. Pro his ergo et his similibus,??) quas ambo Počíná se život a utrpení sv. Vojtěcha mučeníka Kristova. 1. Jest jistý kraj v koncinách Germanie, majici všeho hojnost, velmi mocný zbraněmi a udatnými muži, jejž obyvatelé nazývají Slavonii. Převeliká část obyvatelů této krajiny v bludech nevěry vězic na mistě stvořitele stvoření, na místě boha dřevo neb kámen cti; mnozí jsou sice dle jmena kře- sfťané, ale žiji podle obyčejů pohanských ; i stává se jim věc spasení příčinou nebezpečí. Někteří konečně z onoho národa jsou pravověrní a nadějíce se odplaty budoucí konají skutky dobré. Tedy v oné končině, kde náboženství křesťanské nejroz- košněji květlo, byl muž jmenem Slavník, mocný dů- stojností a statky, láskou k spravedlnosti a skutky milosrdnými převzácný občan; muž znamenitý mezi všemi obyvateli oné země, zlatem a stříbrem oplývající, při všech rozkošech věrný strážce zá- kona božího, který kráčeje úzkostlivě podle při- kázaní kněží všemu lidu milým, zvláště ale chu- dým přítelem byl. Tento pojal manželku důstojnou rodu svého a hojně ozdobenou počestnými mravy, která poslouchajíc slova života žizněla více, a vy- konávajie je hladu nezahánéla; která nenalezala zalíbení v nádheře ženské, ani ve zlaté a drahém kameni, nevážic si toho, co blázni za nejvyšší mají. Svatá byla mravy svými, svatá i v řečech, udatná, jak se praví, v postech, důvěrná k bohu v mo- dlitbě; matka truchlivému sirotku, pocestnému a vdově nejprivétivéjsi sestra. Pro tyto tedy a po- 1) boemiam 3a, b. boliemiam 3c a 3cc. Slavoniam 2a. — ?) cuius maior pars adhuc infidelitatis tenebris occupala lignum vel lapidem seu aliam creaturam pro deo colunt 4a, 4b. — ?) tenti 1. — 9) ritu dodáno tamen 3cc. — 3) in sclauoniae f. 4 b; ex illis fin. 3cc. — 9) ubi vere ch. 3cc. — 7) zlaunik 2. slawnyk 2a. slawnik 3c. zlaunicus 3a, 5. slauonicus 4a, 4b. eratque vir Slaunich 3cc. — 9) praeclarus 4a. p. c. schází 4b. — 9) schází 3.— 10) obediens ministris ecclesiae 4a, 4b. — 1!) toti 1,2, 2a, 3cc. omni 4a, 4b. — 1?) proprie nemá 3cc. — !3)et ipsam nemá 3cc. — 17!) audiendo aZ explevit schází v 4b. — '!*) siciit 1. sitit et 4a. eademque Jcc. — 16) nec lapidibus preciosis auroque omnia 3cc. — !7) ornata 3cc. — !9) ut dic. nemá 3cc. — !?) per. dodáno pia susceptrix 3ce. peregrine 2a. — 20) Místo et hb. s. má et famosis 3cc. 

Strana 236
2506 egerant,') virtutibus honoraverunt eos nobiles et divites et coluerunt maxime pauperum turba. ?) 2. Itaque cum ?) de tam praenobili coniugio sancta proles merito foret?) nascitura, inter ma- gnanimos iuvenes, quos procreaverant, natus est illis puer speciosior cunctis; cui post in sacri baptismatis lavacro ?) datum est nomen Woytech.*) Iste quantus esset facturus, cum ignoratum fuerit, parentes ?) pepercerunt formae eius, et prae nimia pulchritudine, quam habuit, destinaverunt eum seculo. Quicquid autem ©) pius?) error, verum !9?) mala venia, parentum in hoc deliquid, mox culpae proditor coelestis irae gladius correxit. Cerneres namque infantuli corpusculum !!) subita magni- tudine excrevisse, et prae nimia inflatione ventrem toto corpore maiorem ; sic in horas maiore !?) do- lore addito periculum mortis imminere coepit. Turbantur parentes ; decurrunt ubertim lacrimae patris, e£ curvis unguibus lacerat ora pallida nutrix ; stant !?) moesti fratres ; saevit dolor inter '*) viscera matris, nec vox nec animus nec color !5) certa sede manent. Tandem sub ipsa morte con- fugiunt ad pium et misericordem dominum, et quae pro hominum necessitate plus omnibus sanctis succurrere solet, matrem domini appel- lant.!5$) Inde !?) veniunt ad templum cum magna humilitate ac deiectione !5) cordis; ponentesque puerum supra altare sancte Mariae, votum pla- cabile voverunt eum !?) domino. His ita actis,?0) aversa est indignatio dei, et extenuato ventre puer pristinae redditur pulchritudini. 3. Parentes vero,?!' qui causa huius mali erant, poenitentia ducti glorificaverunt dominum, qui pro melioratione hominum irae suae flagella disponere novit. Puer autem ?") proficiens aetate etsapientia, ubi *?) tempus erat, christianis inbuitur litteris; nec egressus est domum patris, donec memoriter didicit psalterium. Proinde ?*) pro dis- cendis **) liberalibus?9) studiis misit eum pater ??) ad archiepiscopum Adalbertum, ?5) qui ab eo, quod JANA KANAPARIA ŻIVOT SV. VOJTECJIA. dobné cnosti, jez oba osvédéovali, väzili si jich uro- zení a bohatí, největší pak poctu vzdávali jim chudí. 2. Jelikož tedy z tak vzácného manželství svatý potomek naroditi se měl, mezi veldušnými jinochy jimi zplozenými narodil se jim chlapeček krásnější všech, jemuž potom na křtu svatém dáno jest jmeno Vojtěch. Nevědouce, jak velký někdy bude, přihlíželi rodičové ku kráse a pro přílišnou spanilost jeho ustanovili jej k stavu světskému. V čem však zbožná chyba (ale zlé odpuštění) ro- dičů pobloudila, to brzy napravil zrádce viny, meč hněvu nebeského. Neboť viděti bylo, kterak malé tělo nemluvněte náhle rostlo a přílišným vzedmutím břicho větší než celé tělo se stávalo. I přibývalo bolesti každou hodinou a nebezpečí smrti počalo hroziti. Poděšeni jsou rodičové ; hojné slzy tekou z où otcovÿch a křivými nehty rozedřeno jest bledé lice chůvy ; kolem smutni stojí bratří ; bolest víří: v utrobách matčiných, přechází hlas a dech a barva. Konečně, když již smrt jest na blízku, utikaji se k dobrotivemu a milosrdnemu pänu a vzývají tu, která v potřebách lidských více než všichni svatí pomahává, rodičku boží. Potom jdou do chrámu s velkou pokorou a skroušenosti srdce a kladou chlapečka na oltář svaté Marie zaslibujíce jej pánu na usmifeni. Tímto skutkem odvrácen jest hněv boži, i opadlo břiško chlapci a navrátila se byvalá spanilost.. 3. Rodiéové pak, kteři zlo toto zavinili, lito- stivé velebili pána, jenž k polepšení lidí metlou hněvu svého se dotéká. Chlapec pak prospivaje věkem a moudrosti, když náležitý čas přišel, vzdě- láván jest v učení křesťanském ; i nevyšel prvé z domu otcovského, až uměl žaltář z paměti. Potom poslal jej otec na učení svobodných umění k arci- biskupu Adalbeitovi, který toho, čemu slovy učil, také skutky držel. Týž byl představeným 1) habuerant. — 2) turbae 3, 3cc, 4a, 4b. — 3) dum 2a. — ?) fuerat 2a. — 5) lauaro 1. — ©) woietech na vyskrabaném misté 1. woythec 2. uuentius 4a a ruk. sv. Cecilie. uicentius 4b. woithec 5. woythiech 3c. woicech 3cc, k čemuž v obou posledních rukopisech dodáno, guod nomen sonat consolatio exercitus. — 7) eius par. 2a. — 8) ergo 2a. — 9) non solum 5. — 1°) uel 3a. — 11) nemá 3cc. — 12) sicque in h. maiori 3cc. — !%) flent 4b. — 14) intra Scc. — !5) calor 2a. — !6) interpellant 2a. — 17) unde 2a. — 15) et devotione 2a. delectatione 3cc. — !?) pro eo Scc. — 29) factis 3a. peractis 4a, 4b. his itaque peractis 2c. h. itaque a. 3cc. — 2!) parentes vero eius 2a. — ?*) Na- depsáno Adelbertus 1. — 23) ut 3cc. — 24) deinde 3cc. — 25) addiscendis 3cc. — 26) libralibus 1. — 27) pater eius 3cc. — 26) ad Adalbertum episcopum 2a. 

Strana 237
JANA KANAPARIA ŽIVOT SV. VOJTĚCHA. verbis docuit,') moribus et vita nusquam recessit. Praeerat autem idem sacrae urbi, quae latine virginum civitas,?) graece Parthenopolis vocatur; urbs quondam ?) nota populis, et una ex magnis urbibus, dum primus Otto sceptra regalia vexit; nunc autem pro peccatis') semiruta domus et malefida statio nautis. Ipso tempore erat?) ma- gister scolarum Octricus *) quidam philosophus, sub quo turba iuvenum et librorum) copia multa, nimis crescente studio, floruerunt. Ergo archiepiscopus ille puerum cum magna caritate suscipiens, dat sibi confirmationem sacrosancti crismatis, et suo nomine®) Adalbertum appellans tradidit scolis. Aderat sibi?) discenti !?) spiritus semper !?) individuus '*) comes, et cucurrit 3) di- vite vena ingenium, ratio?) et sensus. 4. Toto autem tempore scolaris studii '?) non emulatus fuerat!6) facientesiniquitatem, nec!?) stetit in consilio eorum, quibus erant !*) inutilis '?) actus et puerilia negocia; sed mox ubi longius aliquid *9) positus magister ei locum praebuit, occultis iti- neribus ad sanctorum martyrum domicilia con- fugit. Ibi?!) secundum mensuram temporis ora- tionum vota persolvens, rursum ante occursum magistri loco suo resedit. Noctibus quoque, ut opus suum bonum ab humani laudibus occul- taret, circuit pauperes, debiles et caecos, quibus secundum modum miseriarum amica solamina praestat. Verum ne a bonae operationis studio cessaret, pater et eius optima mater omnia?") sufficienter dederunt. Quin et magistro suo aurum et argentum et?) quaecumque ??) oculis?®) ho- minum dignissima erant offerentes, karo filio ?) doctrinam magno precio emerunt. Ille vero inde- fesso cursu &d omne virtutum exercitium semet ipsum ?*) semper extendens, inter suos collegas pulcherrimus 2%) processit. Recessu magistri, quando caeteri **) inanibus ludis et ioco laborem 231 mésta, jeZ po latinsku , virginum civitas", po fecku »Parthenopolis^ (Dévin, Magdeburg) sluje; mésto druhdy známé národům a jedno z měst velkých, pokud žezlo královské držel první Otto; nyní ale za hříchy obyvatelů „dům to polosbořený a nevěrné misto korábům.“ Toho času byl tam učitelem jistý filosof Oktrik, za něhož při velkém počtu mladíků a při velké zásobě kněh učení zdarně rozkvétalo. Přijav tedy arcibiskup onen hocha s velkou při- vétivosti bifmoval jej a podle sebe Adalbertem jej pojmenovav uvedl do škol. I byl učícímu se duch nerozdilným průvodcem a bohatou žílou proudilo jeho nadání, rozum a smysl. 4. Po celý pak čas učení školského nenásle- doval těch, kteří páchali nepravosti, ani nebyl ve spolku s těmi, kteří si libovali v neprospěšných skutcích a chlapeckých tretkách ; nýbrž jakmile jinak zaneprázněný učitel příležitosti mu poskytl, tajně do chrámů svatých mučeníků se utikäval. Tam podle míry času modlitbu vykonav opět před návratem učitele na mistě svém zasedl. Také v čase nočním, aby dobrý skutek před pochvalami lid- skými skryl, obcházival chudé, nemocné a slepé a podle míry útrap těšíval je přátelsky. Aby ale k dobrým skutkům snahy mu neubývalo, otec a dobrá matka jeho všeho s dostatek poskytovali. Ba i zlato a stříbro a co očím lidským nejvzác- nější se zdálo, učiteli jeho přinášejíce za vyučo- vání drahého syna svého zaplatili drahou cenu. On pak neochaboval na dráze vykonávání všech cností, nýbrž sám síly své napinal, tak že mezi spolužáky svými co nejlepší předčil. Po odchodu učitele když druzí malichernými hrami a žerto- váním práci čtení sobě polehčovali, on okoušeje sladkosti nektaru Davidova duševního vyražení 1) docuit et 3cc. — ?) Dévín, Magdeburk. — 3) urbs ipsa condam 2a. — ?) Spisovatel dotýká se tu Gisillaria biskupa Merseburského, který napadl arcibiskupství Děvínské. Pertz III, 694. — °) erat ibi 4a, 4b. — 6) Ohtricus 3a, 3c. Ottricus 2a clericus 4a, stericus 4b. — 7) liberorum 3a. — ®) et suo eum nomine 2a. — 9) nemá 3cc. — 19) discendi 3ec. — 71) nemá 3cc. — 1?) inuiduus 4a. — 13) currit 4a. currenti 4b. currunt 2, 3a, 3c, 3cc. — 14) oratio 2, 2a. 3c, 3cc. — !?) studiis 3cc. — 16) non est emul. 2a. — 17) neque. — 18) erat 4a. — 19) inutiles 2, 2a, 3a, 3c, 3cc, 4b. — ??) aliquid erat positus 2a. aliquo 3a, 4a, 4b, 5. aliquantulum 3c. — ?!) ubi 3a, 3c. ibique 4b. — 2%) omnia ei s. 2. — ?3) nemá 2, 4a. — ?^) quaeque 1, 2. quoque 4a, 5. nemá 4b. — ?*) Místo Quin — oculis Ete se v 3cc: cum eciam aurum et argentum magistro suo et que oculis. — 26) kari filii 2, 2a, 3a, 3c, 3cc, 4a, 4b, 5. — ?7) se ipsum 2a. — ?*) pulcherrime 3cc. — 29) ceteris 3cc. 44 

Strana 238
238 legendi ') sibi minuerunt *) ille vero, ?) Davitici nec- taris mella *) degustans, spiritali risu se solatur.*) Ouando illi prandentesin angulis scolae“) dulcia ob- sonia magistro furantur,ille furtivas orationes domi- nae suae ?) mittens, angelicam dapem sibi mercatur. 5. Videamus nunc inter alias virtutes, quas") habuit, sanctae simplicitatis quam ditissimus erat. Quadam die dum iret de scolis, ") unus, qui erat socius itineris, praetereuntem puellam humo pro- stravit, et causa ludi eum desuper proiecit. Con- currunt scolares, !?) et quidnam foret acturus, '!) cum ingenti chachinno exspectant. Ille '?) vero quia vestitam virginem tetigit, o bona stultitia! !) iam se nupsisse verissime !5) credidit. Inde eri- gens se!^) de inuisa!5) virgine, dedit se bene simplex puer in amarissimas lamentationes, !”) atque continuo imbre oculos humectans: heu me! nupseram, !5) inquid, et criminis machinatorem digito monstrans !?): hic me nubere fecit! Haec et his?") similia deo plenus infantulus ?') iam tunc agendo, multorum oculos in se defixit, mi- rantium eius acta ac??) dicentium: Benedicens benedixit hunc ?*) puerum deus, qui infra limina puericiae?^) adhuc positus, ad optima quaeque sic arduus surgit. O ter quaterque beatus, si ??) haec humanitatis studia tota devotione adimpleverit,?5) et arrepti operis cursum congruo exitu termina- verit! ?7) Quibus vero cognitus erat pater et eius mirifica mater: non est mirum, aiunt, si tantus est de tantis parentibus ortus. Patris iustitia floret in eo, et maternae pietatis imago in pur- pureo?5) pectore vernat. Quot annis studuit, *?) incertum est ; sed ??) quia saecularis ?!) philosophiae sat scientissimus ??)erat, novimus omnes. Quem do- minus, credo, ad hoc humanae philosophiae stu- dere voluit, ut post divinae sapientiae montes faciliore 3?) gressu scandere posset; aut pocius saeculi amara parvulus potare debuit,?*) ut post vir factus dei dulcia avidiore?*) animo hauriret. JANA KANAPARIA ŻIVOT SV. VOJTECHA. vyhledával. Když oni mlsky učiteli ukradené vkou- tech &koly pojidávali, on vysylaje kradmo mo- dlitby k pani své andélské potravy docházel. 5. Vizmež nyní mezi jinými cnostmi jeho svatou prostotu, jíž přehojně do sebe měl. Jednoho dne když ze školy se ubíral, jeden spolužák, jenž s ním šel, okolo jdoucí divku na zem povalil a žer- tem jeho na ni. I sbéhli se žáci a, co as počne, s náramným chechtotem očekávali. On ale, poně- vadž panny se dotekl třeba oblečené — jak cnostná to pošetilost! — již opravdu se domnival, že se oženil. I zdvihnuv se z nenáviděné panny hoch velmi po&etily do nejtrpéiho nafikáni se dal a hojné prolévaje slzy: „běda mi, oženil jsem se,“ pravil a na strůjce zločinu prstem ukazoval řka: „tento mně to udělal.“ Takto a podobně bohaplný hošik již tenkrát jednaje zraky mnohých k sobě potáhl divicich se skutkim jeho a fkoucich : ytohoto hocha požehnal bůh, že již na prahu chlapectví ke všemu dobrému tak srdnatě se zdvihá. O třikrát a čtyry- krát blahoslavený, oddá-li se těmto snahám pravé lidskosti docela a ukonči-li rovným způsobem začaté dilo.“ Kteří pak znali otce a obdivu hodnou matku, říkávali : „ký div, maji-li takoví rodičové takového syna. Spravedlnost otcova kvete v něm a obraz nábožnosti matčiny puči v purpurovém srdci jeho. “ Po kolik let byl na uéeni, neni známo; ale ze světských vědomosti měl nazbyt, poznali jsme vši- chni. I myslim, že mu bůh tolik učenosti světské nabyti dal, aby později vrcholků moudrosti božské snadnějším krokem dostoupiti mohl; aneb spíše musel co hoch trpkosti světské vypiti, aby později došed včku mužského po sladkostech božích tim horoucněji zatoužil. !) studendi. — ?) minuuet 3cc. — 9) nemá 2, 3cc, 5. — %) mollia 3cc. — 5) solabatur 2a. — 9) scolis 2a, scolarum 3cc. — 7) domino suo corr. 1. matri domini sui 4b. Zde se rozumí p. Maria, jíž byl od rodičů sv. Vojtěch obětován. — 8) qua 3cc. — ?) dum iter faceret de sc. 2a. — 10) concurerunt omnes scolares 2a. — !!) facturus 3cc. — 1?)]lle — credidit nemá 2a. — 13) o b. st. nemá 4a. ob impulsum stulti 4b. — !*) nemá 2, 3cc. — !?) nemá f. — 16) nemá 3cc. — !7) humectare, — 19) miserum 2a, 3c. — !?) demonstrans. — ?9?) nemá 3cc. — ?!) nemá 3cc. — ??) et 2a. — ?3) defixit — hunc nemá 4a. — ?^) puer. sue 2a. — ?*) sed 3cc. — ?6) adimplevit 3cc. — ?7) ter- minavit 3ec. — 28) puereo 3cc. — 29) studuerit 3cc. — 39) sed quia — voluit, ut nemá 2a. — ?!) seculari. — 3?) scientissimus — philosophiae nemá 2. — ??) faciliori 2a, 3cc. — 94) potuit. — ??) avidiori 2a. dulciora avidiori praecepta animo 3cc. 

Strana 239
JANA KANAPARIA ZIVOT SV. VOJTĚCHA. 6. Post haec magister scolarum,") impera- toris servicio ascriptus, accessit in regiam cur- tem.?) At archimandrita Adalbertus?) debitum naturae persolvens, ex hoc pelago ad littora sempiternae beatitudinis transvolarat.") Alumnus autem ille patriam carosque propinquos revi- sens, sub sacrae?) civitatis Pragae episcopo $) arma christianae miliciae ?) militaturus *) assum- psit. Nec multo post coepit languor pessimus eun- dem episcopum, et detestabili fine clausura vitam venit ei ultima dies. Nam in extremo anhelitu, cum tamen adhuc magna pars animae superstes foret, astantibus, quorum ille?) adolescens !*) unus erat, hanc fabellam !!) aegra!?) voce re- tulit: ei'?) mihi! qualis eram et quantum di- versus '*) ab illo, qualem me!) nunc!5) esse vellem ! !*) Ei '*) rne miserum! perdidi dies meos; iam poenitentiae fructus nusquam! !?) Perii! ?") Ubi nunc honor meus et inanes divitiae? O caro putribilis et ?') esca vermium, ubi nünc gloria et??) pulchritudo ??) vanitatis tuae? Decepisti me, decepisti, fallax seculum, promittens mihi annosam aetatem, et ecce! insperatae mortis gladio ut male?!) interemisti animam meam! Sed meum scelus utcumque veniabile??) tamen ?5) erga pium dominum ?") foret, nisi*5) quod commendatae plebis scelera ad cumulum miseriarum acce- dunt.??) Voluptates enim ?9) et desideria eis pro lege erant; nec prohibui furentem, nec prohibere potui sponte?!) pereuntem populum, qui adhuc hodie nil sciunt vel??) faciunt, extra quod ??) digitus **) satanae in eorum cordibus scripsit. Ve mihi, quia ??) silui!?9) Hoc est, quod dolet, et dolebit in aevum. Nam ecce! dirae mortis victima in infernum recta via proficiscar,?7) ubi vermes mei non morientur,*$) etignis meus ardebit 3?) in aeternum, et ultra! Sic ait, et citius dicto *9) obdormivit ; factusque est planctus magnus super 239 6. Potom učitel vstoupiv do služby císařské odebral se ke dvoru královskému, arcibiskup pak Adalbert dada přirodě, co její bylo, z moře života tohoto na břehy věčné radosti se odebral. Chovanec ale náš navrátiv se do vlasti a k drahým rodičům za biskupa posvátného města Prahy zbraně kře- sťanského vojenství na se vzal. Nedlouho potom zlá choroba téhož biskupa stihla a nešťastný konec života jeho se přiblížil. Tu jsa v posledním tažení, pokud ještě smysly ho neopustily, těm, kteří stáli u něho, mezi nimiž byl náš mladik, slabým hlasem vyprávěti se jal: „ach, jakový byl já, onomu zcela nic nepodobný, jaký bych nyní si přál, abych byl býval! Ach já ubohý! ztratil jsem dny své. Nic mi neprospěje litost má více. Jsem ztracen! Kde jest nyní důstojnost má a liché bohatství ? O tělo ustanovené k zpráchnivění a za pokrm červů, kam se poděla sláva a krása marnivosti tvé ? Oklamal jsi mne, oklamal, podvodný světe, slibuje mi dlou- hého věku, a ejhle! mečem neočekávané smrti jak ohavně jsi zabil duši mou! Než hřích můj některak došel by přec odpuštění u dobrotivého pána, kdyby jen hříchy svěřeného mi lidu spoustu bídy mé ne- zvětšovaly. Neboť rozkoše a náruživosti byly jim zákonem; a já nebránil jsem zběsilému lidu, já nedovedl jsem odvrátiti zkázu, v niž samochtě se vrhal; a ještě do dneška ničeho neznají, ničeho nedělají, než co prst satanášův do srdce jejich zapsal. Běda mně, že jsem mlčel! To mne bolí a boleti bude na věky. Neboť ejhle ! kruté smrti oběť iovnou cestou půjdu do pekla, kde červy mé neumrou a oheň můj hořeti bude na věky a dále !“ Tak vece a dřív než domluvil, k smrti usnul ; i po- vstal nad ním nářek veliký. Pojala je hrůza ná- ramná, přede všemi ale mladého Vojtěcha, jenž toho času příliš hleděl rozkoši. V tétéž noci oblekna roucho hrubé a nasypav popele na hlavu svou z ko- stela do kostela kráčel, a co měl, štědře rozdávaje !) s. Astericus imp. Olhonis secundi servitio 4b. — 2) ad reg. curiam 3cc. — ?) Albertus 2a. Magdeburgensis Adelbertus 4b. — *) transvolavit. 3cc. — $>) sacro 3ce. — 6) ep. primo nomine 3cc. ep. primo nomine Tetharato arma 3c. — 7) arma christ. miliciae nemá 3ce. — 9) ministraturus 2a. — 9) coram illo 3cc. — ?9) adol. donnus Adal- bertus unus 4b. — !?) locutionem 4a. hunc sermonem 4b. — !?) mesta 2. — !3) Ei — vellem nemá 4a. heu 2a, 3cc. -— 14) nemá 1. mutatus 3a, dissimilis 5. — !9) nemá 3cc. — !9) nemá 2a. — !?) velim 2a. — 19) heu 3cc. 2a. — 19) nullus est 2, 2a. — ?9) Peribit 1. — ?!) o 2a. — ??) gloria et nemá 3cc. — ??) et pulchr. nemá 2a — ??) ut male nemá 3cc. — 25) utrumque, veniale 3cc. — 26) nemá 2, 5. — ?7) deum 2, 5. — ?5) nemá 1, 2a. Místo nisi quod má 3cc ubi. — ?9) accedant 2. accederent 2a, 3c. accedissent 5. — 39) elnina 2a. nemá 3cc. — 31) nemá 1. sp. pereun. Scc. — 9?) nil 2a. — 8) extra id, quod 2a. — 39) dictatus 4a. — 3?) quod 3cc. — 39) tacui 2a. -- ?7) proficiscor 3cc. — 3$) moriuntur, — 29) dodáno usque. — 19) nemá 1. 3a. 44* 

Strana 240
240 eum. Timuerunt autem !) timore magno, sed ?) prae omnibus adolescens Adalbertus,?) qui his diebus deliciosus miles erat. Nocte eadem) sacco indutus cilicino et caput cano?) cinere respergens, 5) singulas circuit aecclesias; paupe- ribus quoque,?) quae habuit, large dispergens, se*) et causam?) suam precibus domino com- miendavit. Ipsi autem episcopatus honorem !9) iam tunc aliqui tacitis repromissionibus,!!) non- nulli publico sermone promiserunt. 1. Post mortem vero episcopi non longe ab urbe Praga factus est conventus desolatae plebis una cum principe illius terrae; et fit diligens in- quisitio, quem pro illo ponerent. Responderunt autem omnes uno ore: et quis alius,!?) nisi in- digena noster Adalbertus, cuius !?) actus, nobi- litas, diviciae ac vita cum honore concordant? !!) Hic quo ipse gradiatur, optime novit; hic etiam ducatum animarum prudenter amministrat. !5) Eodem die dominico, quando haec electio facta est, quidam validissimo demone raptus !5*) fertur in aecclesia,!?) ubi sedes episcopalis est ; et coepit palam confiteri mala !5) sua, quorum sibi con- scius erat. Tunc convenerunt '?) ministri domini- calis mensae, orantes pro eo et sacris verbis inimicum persequentes. Exclamavit autem per os iliius inpurissimus daemon dicens: quid mihi ac?) vobis? Venistis -detrudere?!) me de hoc habitaculo meo!*?) Quid??) prodest iactare vos inania verba? Ego illum, qui sessurus est in ista sede, valde timeo; ubicumque ?*) eum video vel audio, non ausus sum stare. Et continuo ??) spu- mans demon murmura et horrisona ?5) verba in- geminat; et diris *") dentibus diu infrendens, ad ultimum exivit homine sano.?5) Die postero ??) ante ortum solis venit nuncius dicens, quia heri domnus Adalbertus consensu 3?) publico ?!) electus est in episcopum. Concurrunt populus cum clero, glorificantes et gratias agentes domino,??) quia volens nolensque 3%) nequam spiritus confessus est ?*) electionem illius. JANA KANAPARIA ZIVOT SV. VOJTECHA. chudým věc svou v modlitbách poroučel pánu. Jemu ale důstojenství biskupské již tenkrát někteří mlčky, někteří veřejně slibovali. 7. Po smrti pak biskupově nedaleko města Prahy sešel se opuštěný lid zároveň s kniZetem oné země, i rozvažovali bedlivě, koho by na misto onoho posadili. Všichni pak odpověděli jedno- hlasné: „I kohož jiného, nežli rodáka našeho Voj- těcha, jehož skutky, urozenost, bohatství a život s düstojenstvim timto se shoduji? Tent dobie vi, kam sám kráčeti má; ten také moudrým vůdcem duši našich bude.“ V tutéž neděli, když volba tato se děla, jistý člověk zlým duchem hrozně posedlý vběhl do chrámu, v němž jest křeslo biskupovo ; i jal se veřejně vyznávati hříchy, jichž byl vědom. Tu sešli se sluhové stolu páně modlice se za něho a svatými slovy na nepřítele dotirajíce. Zvolal pak ústy jeho přenečistý duch řka: „Přišli jste mne vypudit z tohoto obydlí mého; co platna vám lichá slova ? Onoho, jenž zasedne na křesle tamtom, já se velmi bojím ; jeho kdekoli uzřím neb uslyším, netroufám si zůstati.“ I pěnila se stále ústa pose- dlého a zlý duch silněji vypouštěl skřeky a hrozna slova; a skfipaje dlouho vztekle zuby konečně vyšel, člověk: pak byl zdráv. Druhého dne před východem slunce přišel posel zvěstující: že včera Vojtěch souhlasem obecným vyvolen jest za bi- skupa. I sběhli se lidé a kněží chválu a díky vzdá- vajíce bohu, jelikož chtě nechtě zlý duch k volbě onoho se přiznal. 1) a. omnes 3c, 3cc. 4a, 4b. — ?) et 3cc. — 3) adol. donnus Ad. 4b. — ^) eadem praedictus donnus Adalbertus 4b a tak častěji. — 9) nemá 3cc. — 9) aspergens 2a. spergens 3cc. — 7?)nemá 3cc. — *) et se 2a. — ?) causamque 3cc. — 19) Ipsi a. pro e. honore 3cc. — !!) promissionibus 3cc. — !?) alter 3cc. — !3) cui 2a. — !?) concordantur 3cc. — 15) aministret 3cc. — !5) arreptus 2a. 3cc. — !?) ecclesiam 3a, 3c, 3cc, 4b, 5. — !9) peccata 2, 2a. — !?) venerunt 3cc. — 9) ey 2a. — ??) detrahere 2a destruere 3cc. — ??; nemá 3cc. — ??) sed quid 3cc. — ?*) ub. enim 3cc. — *?) continue 2a. — 26) horridissima 2a. 3cc md misto mur. e. h. ver. visiora murmurans verba. — ?7) duris 2a. — ?9) h. sano relicto 2a. — 29) postera 3cc. — 99) consessu mél püvodné 1. — ?!) populi 3cc. — 2?) deo 2a, 3cc. — ?") nemá 3cc. — 7?) dodáno per. 

Strana 241
JANA KANAPARIA ZIVOT SV. VOJTÉCHA. 8. Rediens interea de Sarracino !) bello, adiit Veronam?) imperatorius?) apex, scilicet Otto secundus, cui fuit manus in praelio fortis, in parvo corpore maxima virtus; augustus melior bono patre, et ut fama meminit, per omnia cesar christianissimus. Idem tunc victor et victus pro recolligendo milite huc venerat, volens ultum ire damna victoriae, sed nesciens, quia?) mors eum proxima ?) pulsat. Ad hunc ergo Sclavonica*) manus perrexit, ferens legationem de parte?) ducis, et obtulit electum episcopum, rogans eius manu popularem confirmari electionem. Non minus imperator eorum dignae peticioni adquiescens, dat ei pastoralem virgam ; et, cuius suffraganeus erat, Mogontino?) archipraesuli in episcopum direxit consecrandum. Consecratus ille festo amicorum domini nostri Jesu Christi, Petri et Pauli, multo comitatu equitat in dulcem ?) patriam. Equus autem, cuius tergo insederat, non more fremen- tium !*) equorum nec properis !!) cursibus” gra- diebatur, neque auro et argento portat fulgentia frena; sed in rusticum morem torta canape '?) ora strictus, ineessit ad arbitrium sedentis. Ven- tum est ad sanctam civitatem !?) Pragam, ubi dux praecluus !^) Wencezlaus '?) quondam regnum tenuit ac in dei servitio vivere suum egregie per- duxit; postea vero sub impii fratris ferro nobile martyrium consummans,!9) manifestis inditiis ac ingentibus usque hodie miraculis sua merita pro- bat. !?) Ibi tum!*) novus ille pontifex vincla pe- dum solvens, nudo pede intrat urbem, hinc hu- mili et contrito corde orationis iura persolvens, magno gaudio civium !?) episcopalem cathedram obsedit. 9. Erat autem cunctis diebus pontificatus episcopii?") sui pie ac fideliter serviens domino, ?!) sed?*) multo tempore ??) ac?*) inproficuo **) la- bore *$) christianitatis normam exercens in po- pulo. Res aecclesiasticas sub aequa divisione dis- tribuit in quatuor partes; primam partem pro 241 8. Vraceje se zatím ze Saracenské vojny přišel do Verony cisař Otto II., jemuž byla ruka v boji statná, v malém pak těle udatnost největší, císař lepši dobrého otce, a jak pověsť připomíná, ve všem nejkřesťanštější. Týž tenkrát co vítěz a poražený, aby vojsko své znova shromáždil, tam byl přišel, chtéje pomstiti pohromy vitézstvi a nevéda, Ze smrt co nejdříve u něho zaklepá. K tomu tedy zástup Slavonský přišel s poselstvím od vévody a představil mu vyvoleného biskupa žádaje, aby rukou svou volbu lidu potvrdil. I vyhověl císař slušné žádosti jejich a udělil mu berlu pastýřskou, Mohučskému vak arcibiskupu, k jehož diccési ná- posvěcen byv na den přátel pána našeho Ježiše Krista, Petra a Pavla, u velikém průvodu na koni do drahé vlasti se bral. Kůň ale, na jehož hřbetě seděl, nikoli podle obyčeje divokých koní ani příliš rychle nešel ani nenosil úzdy zlatem a stří- brem se třpytíct, nybrž po venkovském obyčeji konopným provazem na ústech sevřen kráčel podle vůle jezdcovy. I přišli k svatému městu Praze, kde slavný vévoda Vácslav druhdy kraloval a žiti ve službě boží za svou nejhlavnější povinnost měl, potom pak mečem nelaskavého bratra svého vzácného mučenictví došed patrnými úkazy a vel- kými až podnes zázraky zásluhy své osvědčuje. Tu nový onen biskup rozvázav obuv bosou nohou do města vešel; potom s pokorným a skroušeným srdcem patřičnou modlitbu vykonav za veliké ra dosti občanů na křeslo biskupské dosedl. 9. Byl pak po všechny dny biskupství svého nábožný a věrný sluha páně, ale mnoho času a ne- prospěšného namahání upotřebil, aby život kře- sfansky u lidu zavedl. Jmění duchovní rozdělil na čtyry stejné dily; jeden dil ustanovil na po- třeby a okrasy chrámu, druhý na výživu kanov- 1) sarraceno 2, 2a, 3a, 3c, 3cc, saracenico 4a, 4b. — ?) Romam 2a. Glossa : id estbunna 1. — ?) imperatoris 3cc. — 5) quod 3cc. — ?) propinqua. — 9) bohemica 3c. slauonica bohemorum cleri et populi manus 4b. — 7) p. Boleslai ducis 4b. — 9) Magintino 2a. Maguntino 3cc. — ?) sutem 2a. — 19) frequentium 3cc. — 1?) prosperis 4a. 3cc. perproperis 4b. — 1?) canabe 3a, 4b. cannabe 3c. canapa ruk. sv. Caecilie tota cambeora 3cc. — !?) ecclesiam 2a. — !*) praecluis 2, praeclivis 3a, praeclarus 2a, 4b. praedilectus 3c. — !?) uuencezlaus 1 , wenezlaus 3a. uuentisclauo 4a. wenzeslaus 4b. dodáno predictus v 3cc. — !9) consumens 3a. — !7) probantur 3cc, — !5) cum 2a. 3c, 4a. tunc 4b. dum 2. nemá 1. — 19) nemé 2a. — 2°) temporis 3cc. — ?!) deo 3cc. — 2%) ac 4b. — 23) nema 2, 2a, 3a, 3c, 3cc, 4a, 4b. — 24) et 4b. — 2%) proficuo 4b. — 26) Misto temp. . . labore ma 3cc ac inproficuo sed multo labore. 

Strana 242
242 necessariis vel') ornatibus aecclesiae; secun- dam *) canonicorum *) commoditatibus asscripsit ; terciam vero‘) in agmina pauperum proflua miseratione expendens, ultimae?) partis sum- mulam pro suis usibus servat. Praeterea omni die festo plurimos5) pauperes elimosinarios 7) ad misericordiae opera vocat, quae eis necessaria erant, affluente copia ministrans. Item cotidianis diebus ter quaternos?) habere solitus erat, quos in apostolici nominis honorem dape et potu saciat.") Raro autem extra festum aliquod !9) vidit eum meridianus so] manducantem, et numquam media nox somno!) indulgentem. Stat lectus paleis!?) plumis et ostro rigidus,!?) die oculos hominum pascens; nocte vero aut habuit fratrem Gauden- tium aut caecum natum,'?) extra quos suo!) cubili amicissima familiaritate iunctos, et se ter- cium, nemo quartus recubuit in una domo. Ipsi vero nuda humus, vel lene!$) cilitium, et lapis pro capitis sustentaculo, '*) somnum dabant. Num- quam saturo ventre ivit!*) dormitum, et nondum?) expleto sopore, surgit ad solitae orationis con- vivia.?) Corpus vero et corporis incentiva ?!) acerrimis attriverat ieiuniis, nec ??) ulli umquam voluptati animum dare volebat. Parva quies oculis et nulla venia est defectis °°) pedibus. 10. Lustraverat enim carcerem ?!J et?) carcere positos, quorum longa series et infinitum agmen erat. Nulli plus nota propria domus, quam sibi erat, quis, quo nomine et in qua parte cubaret infirmus, aut quot capita rediviva salus vitae, quot fatalis hora ?9) mitteret laeto. Quorum omnium post pia obsequia,"*) si seminis tempus erat, ad campum decurrit") et sacione peracta unde vi- viret, propriis manibus se laborasse ?**) gaudebat. Hinc ?9) viator intrepidus aderat sacris aedibus; saepius?!) domino precator inportunus caelestes fores pulsat: nunc longis genuflexibus ??) ora- tionem protrahit, nunc aegra ??) suspiria cordis JANA KANAPARIA ZIVOT SV. VOJTECHA. nikü, třetí pak mezi zastupy chudych štědrým milosrdenstvim rozdávaje skrovnou éástku dilu čtvrtého k svým potřebám podržel. Mimo to v každý den sváteční mnoho chudých almužníků k skutkům milosrdenství svolával a čeho potřebovali, štědrou měrou jim poskytoval. Dále ve všední dny dvanáct mužů mival, jimž na počest jmena apoštolského pokrm a nápoj podával. Málo kdy pak kromě ně- kterého svátku uzřelo jej polední slunce, an jedl, nikdy nenašla ho půlnoc ve spaní. Lůžko jeho peřinami čnějící a purpurem se lesknoucí zraky lidské poutalo ve dne, v noci chovalo bratra Gau- dentia neb slepce od narození, kromě kterých dů- věrným přátelstvím s ním spojených a krom něho třetího nikdo čtvrtý neléhal v témž domě. Jemu samu holá země neb lehká žiněnka a kámen pod hlavu za lüzko pfi spani slouzival. Nikdy nechodil spat s nasycenym Zaludkem a je&té se nevyspav vstával k společné modlitbě, které žádného rána neobmeškaval. Tělo pak a náruživosti jeho nej- tuššími posty krotival a nikdy žádné rozkoše vší- mati si nechtěl. Malého odpočinku očím dopřával, ale žádné pohovy zemdlenym nohoum- 10. Nebof nav&tévoval vézeni a vézné, jichZ byla dlouhá řada a nekonečný zástup. Nikomu nebyl lépe znám vlastní dům než jemu, kde který nemocný ležel, jak se jmenoval, neb kolik se jich pozdravilo, kolik zemřelo. Vykonav u všech těchto zbožnou povinnost, byl-li čas seti, spěchával na pole, a když byl zasel, těšíval se, že vlastníma ru- kama potravy si vydělal. Potom co neunavný po- cestný chodil do chrámů, častěji co neodbytný pro- sebnik k panu na vrata nebeská klepával, jednou dlouho na kolenou kleče modlitbu svou prodlužoval, po druhé bolestné vzdechy srdce svého hojnými slzami svlažoval. Od modlitby večerní do ranní 1) et 2a, 3cc. — ?) sec. vero 2a, 3cc — ?) clericorum 4a, 4b. — *) v. partem 3ce. — 5) ult. vero 3cc. — 5)quin- quagenos 4a, 4b. — 7) nemá 2, 3a, 3c, 3cc. — 9)t j. dvanácte. — 9) saciabat 4a, 4b. 5. saciavit 3cc. — 1?) aliquid 2a. — 1!) nemá 3cc. — 1°) altis 2, 2a, 3a, 3c, 3cc, 4a, 4b, nemá 5. — 1?) rigulus 2. — 14) n. vel alterum 3c. alterum 3cc. — 19) sui 3cc. — 16) leve 3e, 4b. — 17) sustentacione 3cc. — !5) iit 3cc, it vel vadit 3c. — !9) nunquam 2a. — 9") concinna 3cc. Místo surgit — convivia má 2a surgit ad solitas orationes. — ?!) cordis iucentina 3cc. — ??) nec — volebat nemá 4a. et nunquam ulli cc. — ?93) fessis 3cc. — ?4) carceres 2, 2a, 4a. — ??) in 2, 4a, 4b. et in car- cere pos. 2a. — ?9) foralis ore 3cc. — ?*) obs. sacri seminis, servus erat, ad caminum decurrit 3a. — ?*) campos cu- currit 3cc. — ?9) elaborasse 3cc. — 39) hic 2a. — ?!) domini praedicator 2a. — ??) genuum flexionibus 2, 2a, 3a, 3c, 3cc. genuflexionibus 4a, 4b. — 33) nemá 3c. 

Strana 243
JANA KANAPARIA ŻIVOT SV. VOJTECHA. 943 multo flumine rigat. De?) completorio usque ad primam non exiit sermo?) de ore eius, et ad) instar monachicae?) professionis nocturna silentia servat. Post primam 9) pastoralibus causis studia sua impendit," audiens dilgenter, quid cum praedato paupere peregrinus et vidua eiu- larent.5) Quando autem exteriore?) cura va- cabat, usque ad missae celebrationem Dauidicis utitur colloquiis. '^) Homini non locutus est verbum, quamdiu dominicae!) mensae !?) infulatus asti- tit!?) et supra sancta sanctorum immolat ange- licum panem. Post aut !*) opera manuum laborat, aut cum caris capellanis sacrae lectionis cibaria degustat.!?) His ociis longum diem, talibus ne- gotis totam !9) ducere!?) noctem. Hi sibi mores, hoc studium, hec erat'*) meta vivendi. 11. Post!?) completorium cum solitis ora- tionibus incubaret, quidam pauper, cui nil praeter vitam et membra impius-latro reliquit, miseris ululatibus templi ostia ?9?) pulsat. Quo audito cum de erogatis *!) opibus nulla *?) superfuissent, coepit curiosius *") excogitare, quid illi dare posset; et cum nihil *!) aliud occurreret, ingressus cubile.**) quod solum habait tulit inde sericum pulvinar, cui abstrahens sericum, plumas "*) cireumquaque per domum respersit ; deinde ad iacentis mendici clamorem recurrens, inanem ??) purpuram in rugas complicavit ??) et per coeuntium ??) ianua- rum foramina einittens, hoc fertili dono manum pauperis accumulavit.?") Cuius furti?!) auctor cum lateret, cumque Myzl??) domus suae came- rarius ??) hoc ?*) inter pueros asperius requirere ??) vellet, prohibuit eum dicens: nequaquam inimicus homo hoc fecit, sed ?*) qui indigens erat, forsi- tan 9) pro explenda necessitate assumpsit. 12. Inter haec sancta opera non desierat pluere?5) praedicationis verba; nec?") sibi solum slova z üst nevypoustél, a jakoby byl mnisskymi sliby vázán, mlčení noční zachovával. Po modlitbě ranni pastyískymi záleZitostmi se obiral naslou- chaje bedlivě, nač s oloupeným chuďasem cizinec a vdova si stěžovali. Když zevních starosti se zbavil, aż do sloużeni mse Davidovy žalmy odfikával. K élovicku slova nepromluvil, pokud maje infuli na hlavě při stole páně stál a nad nej- světějším chléb andělský obětoval. Potom bud ruční praci se obíral aneb potravy svatého čtení s milými kaplany okoušel. Tak byl zaměstnán ve dne a v noci ; takové byly jeho mravy, taková jeho snaha, takové jeho živobytí. 11. Když jednou po kompletoriu obvyklé mo- dlitby vykonával, jakýs chuďas, jemuž mimo život a zdravé údy nelitostivý lupič ničeho nenechal, s velikým nářkem na vrata chrámu klepati se jal. Uslyšev ho a nemaje ničeho více, poněvadž vše byl již rozdal, vážně přemýšleti počal, co by mu mohl dáti ; a když mu nie jiného nenapadalo, vešed do ložnice vynesl jedinou, kterou měl, hedbávnou podušku a stáhnuv hedbávný povlak peří po celém domě roztrousil; i pospichaje na pokřik na zemi leZieiho Zebráka titérny purpur slozil, a vystréiv jej skrze polootevřená vrata co bobatý dar chu- dému uštědřil. Když pachatel krádeže neznám zůstal a když Myzl, domácí jeho komornik, mezi sluhami přísnější vyšetřování chtěl prováděti, za- bránil mu řka: „žádný nepřítel toho nespáchal, nýbrž nejspíše někdo potřebný si to vzal.“ 12. Vykonávaje tyto svaté skutky neustával kázati, nechtělť býti hodným pouze pro sebe ani 1) rigat. His studiis longum diem, talibus negoliis totam ducere noctem ; hii sihi mores, hoc studium, hoc erat mela vivendi. De 4a. — ?) A, 4b, 5. — ?) verbum 2, 2a, 3c, 3cc. — *) nemó 1. — 5) monastice 2a. — 9) Post hec. 3co, — 7) s. s. stud. sua imp. nemá 4a. agens immorabatur 4b. — 5) eiularet 2a. — 9) exteriori 2a. — !") alloquiis 3cc. eloquiis 2a. — !!) domiuico 1. — 12) neměl 1, ale rukou věku 16 pripsáno ministerio. — !?) constitit — 14) autem 2a, 3cc. — 15) degustans |. — !9) t. solebat 2, 2a, 3c. — !7) deducere solebat 3cc, — 19) nemá 3cc. — 19) Quadam die post 4b. — ?9) hostia 2cc. — ?!) Místo de erog. má 3cc derogatis. — ??) nullae 3a, 4b. — ?3) cu- riosus 3ce. — ?*) nil 2a. — ?*) cubiculo 2a. — ?9) plumam 2, 5. — ??) in arcem 3cc. — *9) compressit 1. complicuit 3a. colligit 4a. — ?9) aperta 2. circuitu 2a. — 9%) accumulat 3cc. — 91) facti 5. -— 3?) nemá 3c. uuillico 2, 3a, 4a, uillico 4b. illico 2a. et Villitona má 3cc místo cumque Myzl. — ??) praepositus 2. 2a, Ja, 3c, 3cc, 4a. — ?*) nemá 3ce, — 95) nemá 1. inquirere 3cc. — *9) vel 3cc, — 97) forsan 3cc. Místo fors. — necess. má 2a pro expedienda necess. — 98) defuerant plure 2a. — 39) sed 3cc. 

Strana 244
244 bonus, nec nisi cum pluribus") coelestium gau- diorum particeps esse voluit; singulis?) com- passione proximus, et prae cunctis in contem- platione suspensus ; sic alta petens, ut proximorum infirma non despiceret; sic infirmis ?) proximorum congruens, ut alta petere non desisteret; sic discretionis artem servare novit, ut esset in eo *) et iuste consulens misericordia 5) et pie saeviens 9) disciplina.*) Ipsi autem contraria voluntate ad carnalem sensum lapsi,?)) bonum pastorem sequi noluerunt. Novo quippe modo cum essent coele- stibus bonis pasti, peccatorum fecibus exple- bantur.?) Ille!?) spiritalibus !') adiutoriis cau- las'?) suas praemunire instat; illi destruere, quod fecit, diabolicis inpugnationibus festinant. Ille à captivitate daemonum et viciorum populum li- berare parat; illi eo arcius se in omni peccato obligare non cessant. Vidit ergo episcopus, quia divinis legibus adversum ire omnibus modis fe- stinarunt :!?) vidit, quod obdurato corde in deum !'*) grandia!?) quaeque et nova scelera adimplere meditantur; vidit optimae gubernationis frustrari lacertos, plus etiam obesse sibi quam populo prodesse. Deflet!9) ergo peccatum, et!?) ama- rissimo luctu prosequitur dampna perditae gentis. Ad ultimum cogitat, melius esse relinquere quam in caeco et'5) sponte pereunte populo operam perdere. Quod maxime de tribus causis actum esse dicunt, qui huius rei ordinem ipso narrante comperierunt. Prima et velut principalis !?) causa ??) propter plures uxores unius viri; se- cunda propter detestanda coniugia clericorum ; tertia propter captivos et mancipia christianorum, quos mercator Judaeus?!) infelici auro emerat emptosque ??) tot episcopus redimere non potuit. In somnis??) quoque apparuit ei dominus, sus- citans eum et de lento sopore?4) surgere iubens. Inquid ille: Quis es tu tam imperiosae auctori- tatis, vel cuius rei gratia quietem frangere iubes? Respondit: Ego sum Jesus Christus,?*?) gui ven- JANA KANAPARIA ŽIVOT SV. VOJTÉCHA. jinak než s mnohými jinými radostí nebeských se zúčastniti. Jednotlivcům soustrastí byl velmi blízký, nade všemi ale vznešený v rozjímání ; po vznešeném tak toužil, že slabostmi svých bližních nepohrdal; zároveň ale slabostem bližních tak se přispůsoboval, že po vznešeném toužiti ne- přestával ; umění rozeznávání tak uměl prováděti, že bylo v něm i milosrdenství spravedlivě si po- čínající i kázeň nábožně horlici. Oni ale převrá- cenou vůlí v tělesnou smyslnost klesajíce dobrého pastýře následovati nechtěli. Jsouce krmeni statky nebeskými novým ovšem způsobem, výkalem hříchů se nasycovali. On duchovními pomůckami ovčinec svůj opevniti se snažil: rozbořiti stavbu zajetí zlých duchů a hříchů lid vyvesti hleděl on: oni tím pevněji v okovy všeliké nepravosti se za- plétati neustávali. Viděl tedy biskup, kterak vším možným způsobem proti zákonům božím jednati se přičiňovali, viděl, kterak se srdcem k bohu za- tvrzelým těžké hříchy páchali a nových ještě vy- mýšleli, viděl, kterak nejlepší úmysly vlády jeho jsou sklamány a že dokonce samu sobě více škodí než lidu prospívá. I oplakával hříchy a s trpkou bolesti pozoroval zkázu ztraceného lidu. Konečně pomyslil, že lépe jest odejíti než marně se namá- hati mezi lidem samochté v záhubu se vrhoucim. Toto hlavně za třemi příčinami se stalo, jak vy- pravují ti, kterým on sám průběh věci sdělil. První a hlavní příčinou bylo mnohozenstvi, druhou ohavné manželství kněžské, třetí prodávání křesťanských zajatců a otroků, jež kupec žid za neblahé zlato kupoval, jichž tolik biskup vykoupiti nemohl. Také se mu zjevil pán ve snu budě jej a vyzývaje, aby z liného spánku se probudil. I řekl on: „kdož jsi ty, že tak pánovitě poroučíš a proč rušíš poklid můj?“ a zněla odpověď: „já jsem Ježiš Kristus, který prodán jsem byl; a ejhle znova prodávají mne židům, a ty ještě chrápeš?“ On pak probudiv se mlčky přemítal v srdci svém, co by zjev tento 1) místo nec — pluribus má 3c. sed cum pl. — ?) singul. — suspensus stojí za slovem desisteret v 2, 2a, 3c, 3cc. Poslední má také místo positus suspensus. — ?) infirmitatibus 3, 5. — 4) Místo in eo má 3cc bonus. — 5) miseri- cordiam. — 9) serviens 2. servans 3cc. — 7) disciplinam 3cc. — 9) relapsi 3a, 3c, 3ec, 4a, 4b. — 9) implebantur 8cc. — 10) Ille — cessant nemají 4a, 4b. — !") spiritualibus 2a. — ??) claues 3a. — !?) festinant 3c, festinarent 4a, 5. — !4) credere dodáno v 3cc. — !*) gaudia 3cc. grauia queque 2a. — 16) Deflet -— gentis nemá 4a. — !*?) nemá 9cc. — !9) Místo et sp. — operam jest v 3cc pereunte populo sponte operam. — '!?) primicialis 2, 2a, 3c. — 20) fuit dodáno v 3cc. — ?") videns 3a. — ??) quia 3cc. — ??) somno 2a. — ?*) smno 2a. — 9) Jesus ego sum má 2a místo Ego — Christus. 

Strana 245
JANA KANAPARIA ŽIVOT SV. VOJTĚCHA. ditus sum, et ecce iterum vendor Judaeis, et tu adhuc stertis? ") Ille?) expergefactus, secum ta- cito corde pertractat?) quidnam haec visio vellet. Admovet?) solvendae quaestiunculae socium) elegantem virum Williconem. 9) Hic honore prae- positurae praeerat caeteris, hunc vir sanctissimus omnium consiliorum suorum participem fecit. Cui cum suam visionem exponeret, respondit ?) in pro- pria verba et cogitationes ille mitissimus heros: quando venduntur christiani Judaeis, hanc vendi- tionem patitur?) ipse Christus, cuius nos?) corpus et membra, a quo movemur et sumus. 18. Haec !") sanctus episcopus aequa lance perpendens, et ab imo cordis '') longa suspiria irahens, amplius stare?) timuit; sicque consilio doloris accepto, venit Romam, et apostolicae sedis pontificem, !3) quid in tanto suo populique discri- mine foret acturus!^), gemebundis!?) questibus!6) inquirit. Commendatus, inquid, mihi grex !*) au- dire me non vult, nec capit sermo meus in illis, in quorum !5) pectoribus demoniacae servitutis imperia regnant; et ea regio est, ubi pro iusto virtus corporis, pro lege voluptas !") dominatur. Ad haec apostolicus: fili, inquid?^), quia te sequi nolunt, fuge quod nocet. Operae precium est enim, si cum aliis fructum agere non potes, vel te ipsum non perdas. Quare meo consilio arripe tibi ocia contemplationis, et sede inter eos, qui vitam quietam in studiis dulcibus et salubribus agunt. Hac?!) itaque velut diving responsione animatus cum ad futura sanctorum gaudia ar- denti desiderio anhelaret, statuit secum natale solum notioresque populos derelinquere. Vult?) pro domino peregre proficisci atque velut ??) sub alio sole inopem ducere senectam. Omnia dura et aspera pro dilecto Jesu dulcia sibi visa sunt; pro divite Christo angustam **) pauperiem ?5) pati, non tam labor quam ingens amor erat. Post hanc suae mentis deliberationem ?5) argentum paupe- 245 soudruha Vilika, důvtipného muže. Týž hodno- stí proboštskou vynikal nad ostatními, téhož přibral svatý muž za účastníka všech úmyslů svých. Když jemu zjevení své vyložil, odpověděl podle vlastních slov a myšlenek biskupových pře- laskavý rek : „Jsou-li prodáváni křesťané Židům, prodáván jest sám Kristus, jehož jsme tělo a údy, skrze něhož se hýbáme a jsme.“ 13. Rozvažuje toto svatý biskup rovnou mě- rou a z hlubokosti srdce svého vzdychaje déle ostati se bál; i s bolestným odhodláním přišel do Říma a nejvyššího kněze apoštolské stolice, co by v tak velkém svém a lidu svého nebezpečen- ství činiti měl, hořce naříkaje se tázal: „Svěřené mi stádo,“ pravil, „poslouchati mne nechce a slova má nepůsobí na ty, v jichž srdcích otroctví ďá- belské zavládlo ; jesti to kraj, kde na místě práva síla tělesná, na místě zákona libovůle vládne.“ I odpověděl mu papež: „Synu, nechtějí-li tě po- slouchati, utec tomu, co ti škodi. Nemůžeš-li ovoce dosíci s jinými, aspoň sama sebe zachraň. Protož podle rady mě uchop se tichého rozjímání a zů- staň mezi těmi, kteří zabývajíce se snahami pří- jemnými a spasitelnými pokojný život vedou.“ Touto jakoby božskou odpovědí povzbuzen, an po příštích radostech svatých horoucně dychtil, uzavřel rodnou zemi a známější národ opustiti. Pro boha chtěl jiti mezi cizí lidi a jakoby pod jiným sluncem v chudobě své stáří ztráviti. Všech- ny těžkosti a trpkosti připadaly mu pro milova- ného Ježíše sladkými ; pro bohatého Krista skro- vně a chudobně živu býti neznačilo namáhání, než velkou lásku. Když byl takto v srdci svém T) steteris 1. — ?) Ipse 2a. — ?) tractat 2a. — 4) Admonet 3cc. — 5) nemá 1. — 5) Willitonem 3cc. Vili- tonem 2a. — 7) Míslo resp. — verba má 2a respondit igitur propria verba. resp. p. v. 1. — 5) pariter 2. — 9?) sumus dodává tu 3a. — !?) Hoc 3cc. — !!) ab ymo corde 2a. — !?) ista 1. — !?) Papezem byl tenkráte Jan XVI (985 — 996). — !*) Místo quid — acturus má 2a quid in tanto scelere sui populi foret acturus. — !*) gemibuudis 1. gemebundus 2, 5. — !9) quaestionibus 3a, 3cc. questionariis 2a. nemá 2, 5. — !7) Místo gr. — vult má 2a grex me sequi non vult. — !$) illis iniquorum 3a. — !?) voluntas 2. — ?9) inquit 3cc. — ?!) ac 2a. — ??) autem dodává 3cc. — 2%) nemá 3cc. — ?^) angustiam 2a. — ?9) paupertatem 3cc. — 26) in margine: pertractalionem má 1. desiderationem 3cc. 45 

Strana 246
246 ribus large distribuens, episcopalem cameram evacuat. 1) 14. Erat autem ipsis diebus Romae impera- trix augusta Theuphanü ?), mater eius, qui modo regnat?) tercius et deo iuuante maximus Otto; cui pia cura circa pauperes cum summatibus viris, e& bene quaerentibus Christum sincerissima dilectio fuit. Haec comperto, quod gratia oratio- nis exulans ile usque Hierosolimam pergere vellet, clam venire illum fecit, et argenti tan- tum, quantum iuuenis Gaudentius vix levare posset, pro viatico accipere fecit. *) Quod eadem consequenti nocte pauperibus fideliter divisit, atque ab uno denario totum expendens, nil?) sibi retinuit. Deinde5) pueris remissis in patri- am^") mutat habitum ; et asinum 9) pro portan- dis oneribus mercatus, cum tribus numero fra- tribus socium iter assumpsit. Habens?) itaque animum Hierosolimis sepulcrum domini visere, venit ad montem Casinum !?), in cuius cacumine monasterium sedet!!), quod in hoc loco primus construere coepit beatissimus pater, monacho- rum?) flos et gloria!?), Benedictus; ibi quoque'!?), ut Gregorii mellifluum os sonat !*), ultimam par- tem vitae deguit, et verae religionis exemplar omnibus, qui in Christo pie vivere volunt, digi- to!5) conscripsit. Hic tum !?) licet agnitus non fuisset, tamen domino, quod futurum !5) erat, providente, honorifice hospitio susceptus est. Post paucos autem !?) dies cum iter coeptum agere vellet??) accessit ad eum illius loci abbas, et cum ipso admodum inlustres viri, haec consilia velut ab divina arce?!) ferentes: viam, imquiunt, quam acquirendae beatitudinis causa coepisti, longe est a recta via et ab illa, quae ducit ad vitam. Perplexitatibus quippe fugacis saeculi ca- rere magni animi est; sed cotidie loca nova mu- tare minus laudabile est. Sicut??) enim??) hiberni JANA KANAPARIA ZIVOT SV. VOJTECHA. ustanovil, rozdávaje hojně stříbro chudým brzy vyprázdnil biskupskou pokladnu. 14. Za oněch dnů byla v Římě císařovna Theophano, matka toho, jenž právě vládne, tře- tího a s pomoci boži největšího Otty; táž starala se o chudé a ku vznešeným mužům a těm, kteří vyhledávali Krista, nejéistái prátelstvi zachová- vala. I dověděvši se, Ze psanec onen za účelem modlitby až do Jerusalema putovati chce, potaji jej k sobě zavolala a tolik stříbra na cestu mu dala, kolik mladík Gaudentius sotva uzdvihnouti mohl. Toto ale on následující noci chudým věrně rozdělil, a nenechav si ničeho do posledního de- náru vše vydal. Odeslav pak sluhy do vlasti na- zpět změnil svůj šat, a koupiv osla k neSeni zavazadel s třemi bratřími cestu nastoupil. Maje tedy úmysl navštíviti v Jerusalemě hrob páně přišel na vrch Kasinský, na jehož vrcholi klášter stojí, který na tomto místě poprvé zakládati po- čal svatý otec Benedikt, tento květ a sláva mnichů; zde také, jak sladkotoká ústa Řehořova vypravují, poslední část života vztrávil a ná- vod k životu opravdu nábožnému všem, kteří ziti chtějí nábožně v Kristu, vlastní rukou na- psal. Zde, ačkoli nepoznán, přec řízením páně věci budoucích uctivě přijat a pohostěn byl. Když pak po několika dnech dále cestovati chtěl, přistoupil k němu opat onoho kláštera a s ním osvícení mužové tuto radu jakoby s nebes výše nesouce: ,Cesta, kterou jsi ziskat blaženost pod- nikl, daleko vzdálena jest od cesty pravé, od té, která vede k životu. Jest ovšem vlastnosti velké- ho ducha zbýti motanic pomíječného světa; ale choditi co den z místa na místo méně jest chval- no. Neboť tak jako nestálost severního moře plav- cům nehody přináší, tak hrozí toulání z místa na misto tém, ktefi se mu oddavaji, nebezpecenstvim. Setrvati ale na misté a tim volněji použivati po- 7) euacuauit 2, 3a, 3c, 3cc, 4a, 4b. — 2) Erat a. imp. ipsis diebus Stephani Romae 2a. sthephania 2. Theopha- nia Ja, 4b. teophania 3c, teuphaná 4a, theophanu 5, Stephani 3cc. — 3) nema 2, 2a. qui tunc regnabat 3c, 3cc. — 4) et arg. — fecit nemd, ale misto toho po strané napsino rukou jinou: magnamque census copiam in usus pauperum distribuendam ipsi de suo dari iussit gozophilacio 1. et tantum ei auri pondus pro amore Christi contulit, quantum deo dilectus Gaudentius, viri sancli. germanus, vix in sinu suo levare potuit 5. — 5) nichil 2a. — 9) deinque 3cc. — 7) ad patr. — 9) onagrum 4b. — ?) Srovnej kroniku Leona Ostijského : Chronicon Casinense kn. lI, hl. 17. — 1") cas- sinum 3cc. — 11) sedit 1. — !?) nemá 3cc. — !?) gratia 2. — !*) quoque — licet nemá 4a. — 15) Vita s. Benedicti hl. 8. a násl, — 16) digne 2a. — !7) cum 2a. — !9) futurus 3cc. — ??) enim 2a. — ?9) vellet et 3cc. — *!) arte 1, 2, 2a, — ?*) Misto sicut enim — nautis má 2a sic imber in maris inconslancia malum est nautis, — 23) nemá 3cc. 

Strana 247
JANA KANAPARIA ŽIVOT SV. VOJTĚCHA. maris inconstancia malum nautis, ita vagatio de loco in locum periculum suis sequacibus mi- natur. Stare autem!) loco et supernis usibus eo liberius perfrui, non nos, sed praecepta ma- iorum virorumque forcium exempla tibi dicunt. Quod consilium providus heros non secus quam divinitus datum accipiens, ibi finem laboris et errabundae vagationis ponere cogitavit. ?) 15. Haec eo cogitante, frustratur eum deus, volens dilecti hominis desideria aliquantulum di- latare, ut quanto nunc amara primum et labore parta ?), tanto post dulciora fuissent. Nam cum ibi monastica lege vivere vellet, cumque *) a mi- nimo usque ad maximum omnes hoc libentissime vellent, repente attonitas terribile?) verbum transverberat aures: et bonum est), inquiunt, ut stes nobiscum. Hic monachicum 7) induas habitum; hic deo placiturum vivere ducas*5); nostras quoque ecclesias novo opere constructas, cum sis episcopus, sacrare?) potes. Quo audi- to 1%), ile heros jam dudum intra se turbatus, haec ira dictante reddidit: utrum me hominem !!) vel asinum putatis, ut cum amota filiorum cura episcopus esse desisterem, nunc sub nomine epis- copi vestras domus '?) consecrarem ? Nec mora, ivit!?) deorsum per montis convexa, et quasi duo- rum 5) dierum itinere acto ad magnum virum Nilum !*) perrexit, cuius nobile meritum in mo- nastico ordine velud novus lucifer in aetherio !6) axe refulget; sub quo etiam duce ac divinae artis magistro discipulorum plurima manus deo!*) militarunt.!5) Hi vero omnes propriis manibus victum quaerentes, secundum regulam sancti !?) patris nostri"?) Basilii coelestibus vestigiis inni- tuntur.?") Hac fama ductus, aggreditur sanctum senem, et provolutis genibus??) diu profudit 23) lacrimas, quaerens ab illo?*) responsa et amica 247 třeb nebeských nikoli my tobě neodporučujeme, nýbrž předpisy předků a příklady mužů vytrva- lých.“ Rady této opatrný rek náš nejinak, než jakoby od boha pocházela, se přidržev na tomto místě namaháni a touláni své ukončiti pomýšlel. 15. Tento úmysl jeho změnil bůh chtěje přání milého muže poněkud pošinouti, aby čím prvé trpčí by byla a větší práce vymáhala, tím sladší potom se stala. Neb když tuto po mnišském řádu živ býti chtěl a když všichni od nejnižšího do nejvyššího toho nejochotněji dopouštěli, náhle to slovo přehrozné sluchu, jak hromu rána, se dotklo: „I dobře, zůstaniž s námi; oblečiž tuto šat mniš- ský, a vediž život bohu libý; můžeš také, jsa biskup, naše nově vystavené chrámy světiti.“ Uslyšev to rek náš a jsa dávno již rozčilen v ni- tru svém takto rozhorleně odpověděl: „Máte-liž mne za člověka nebo za osla žádajíce, abych, když jsem zbaviv se starostí o vlastní děti své biskupské hodnosti se vzdal, nyní opět co biskup vaše domy světil?“ I vydav se bez meškáni na cestu dolů údolími horskými skoro po dva dny putoval, až přišel k velkému muži Nilovi, jehož vzácná zásluha o řád mnišský co nová hvězda jitřní ve vzduchu září. Také pod timto vůdcem a učitelem umění božského velký zástup učení- ků bohu sloužil; tito pak všichni vlastníma ru- kama chleba vydělávajíce podle předpisu svatého otce našeho Basilia v šlépějích nebeských kráčeli. Touto pověsti povzbuzen přišel k svatému starci a poklekna dlouho slzy proléval žádaje od něho odpověď a přátelskou útěchu. I pohledna naň pan opat Nilus jiZ po první řeči poznal, že zásluhy jeho před tváří Páně žiji ; týž až podnes si vzpo- 1) ergo 3cc. — ?) V jednom rukopise kláštera Casinského jest homilie o sv. Vojtěchu, jíž část od Bollan- distú jest tiskem vydána: Acta ss. Jul. 17. T. IV, str. 257. — 9) parata 2, 2a, 3a, 3cc. — *) eumque 1; nemd 3cc.— 5) terr. eius verb. 3cc. — 9) est, ait quidam minus cautus senex, ut 4a. — 7) monasticum 3cc. — 5) placituram vitam deo opraveno 1. — ?) dedicare et nostros clericos ad gradus ecclesiasticos promovere decentissime poteris má Leo Ostiensis. — 10) aud uelud qui hiulco fulmine ictus certa loqui nescit, haec 4a. — !!) místo hominem — putatis má 3cc putatis hominem vesanum an asinum ; utrum me as, pul. vel hominem 2a. — !?) domos 2a. dom. velim consecrare 3cc. — 13) iter 2. ut 3cc. — !*) unius 4b. — 1%) Bylo to v klášteře sv. Michala blíže Baru v Kapuansku, kde žil sv. Nilus mezi lety 978 — 994. — 10) elhereo, 2, 3a, 3c; etheris 3cc. — 17) domini 3cc. — 19) militabat 4b, 5. mili- tans měl 1, coi opraveno rukou pozdéji v militat. — !9) nemá 2a, 4a, — 2°) nemé 4b. — 2!) muniuntur 2a. — 27) pedibus 2a. — 23) fudit 3cc. — 24) ipso 2, 2a, 3cc; eo 3c. 45* 

Strana 248
248 solacia.!) Quem intuitus domnus abbas Nilus, cuius meriti?) in conspectu domini viveret, iam in primo sermone cognovit?), qui et usque ho- die +) ita amore Christi ferventem non meminit se“) vidisse aliquem 5) iuvenem. Et recepissem te, inquid, dulcis?) nate, nisi haec susceptio mihi meisque nocitura, tibi tamen minime $9) esset profutura.) Etenim !?) ut iste habitus et!!) barbae pili testantur, non indigena '?) sed homo Graecus!?) sum. Terra autem quantula- cumque est, quam ego et mei mecum incolunt, illorum !4, quos tu bene fugis, propria est. Si, quod deo volente nimis vellem, una nobiscum cohabitaveris, tollunt illi!5?) quae sua sunt; ego!5) cum caris filiis expellor!?) totus, tu de!*) incerta re plus incertus eris. Quin immo accipe patris consilium, et unde digressus es, repete urbem Romam.!?) Quo cum angelo bono te du- cente?9) perveneris, domnum abbatem Leonem nobis amicissimum ex nostra omniumque persona salutes ?'*), atque epistolam nostram feras in haec verba: aut te apud se, quod??) plus volo, reti- neat, aut si ei difficile apparet ??), ad abbatem sancti Sabae mea vice?*) commendet. 16. Hae spe confirmatus, regreditur ad sacratam ??) arcem, urbium dominam et caput mundi Romam. Inde, cui monasterio abbas Leo praefuisset ?9), diligenter inquirens, ad sanctorum limina Bonifacii et Alexii??) monstrante populo perductus est. Postquam ?5) ingressus est, et cum abbate datur copia fandi ??), obtulit salutationem et?9) litteras, quas miserat abbas Nilus?'). Qui- bus??) perlectis, et ex longo usu spiritum pro- bare doctus erat, priusquam recepisset illum 39), arguta arte cuncta explorat. Primum coepit in- dignationem simulare; quis, qua mente praedi- tus 1) esset, averso vultu indagare, aspera et JANA KANAPARIA ZIVOT SV. VOJTÉCHA. miná, že neviděl jinocha, který by byl tak hořel láskou k Bohu jako on. „I přijal bych tě,“ pravil k němu, „milý synu, ale přijetí toto mně a mým by uškodilo, tobě nikterak neprospělo. Neboť jak tento šat a tyto vousy značí, nejsem tuzemec nýbrž Řek. Půda pak, kterou já a moji lidé se mnou vzdělávají, jakkoli malá jest, náleží: těm, před nimiž ty vším právem utíkáš., Kdybys, čehož bohdá nejméně bych si přál, s námi společně bydlel, vezmou oni, což jejich jest, já s drahými syny docela vyhnán budu, ty pak octneš se v ne- jistotě ještě větši. Protož přijmi radu otcovskou, a odkud jsi odešel, navrať se do Říma. Až tam veden dobrým andělem přijdeš, pana opata Lva mým a všech nás jmenem pozdrav a odevzdej mu list náš, v němž jej žádáme, aby tě buď u sebe podržel, čehož více si přeju, aneb kdyby mu to bylo obtížno, aby tě opatovi svatého Saby za mne odporučil.“ 16. Touto nadějí posilněn vracel se k sva- tému městu, vládci všech měst a hlavě světa, k Římu. Potom bedlivě se vyptávaje, kterého klá- štera opatem jest Lev, přiveden byl ukazováním lidu ku prahu svatých Bonifacia a Aleksia. Vešel tedy a obdržev příležitost s opatem mluviti vy- řidil pozdravení a odevzdal list, který byl ode- slal Nilus. Opat přečta list, jakož z dlouhé zku- šenosti uměl zkoumati smýšlení člověka, prvé než jej přijal, i na něm chytrým způsobem vše vyzvidati se jal. Napřed počal nevoli na oko uka- zovati, kdo jest, jakého smýšlení, s odvrácenou tváři se tázati, trpkosti a obtíže mu pfedpovidati; 1) et am. sol. nemá 3cc. — ?) meritis 3cc. — ?) agnouit 2a. — 4) Sv. Nilus zemřel r. 1005. — 5) nemá 3cc. — $) Misto qui et usque — aliquem má 2a qui usque hodie non meminit se vidisse aliquem hominem ila amore Christi ferventem. — ?) ducis jest druhou rukou piipsáno v 1. — 5) nemá 3cc. — ?) proficua 2a. — 19) Ut iste enim 2a. — 11) et patenter b. p. pili 4a, et intonsae b. 4b. — !?) non homo indigena sed grecus sum 2a. — !?) gressus mél püvodné 1, ale opraveno rukou druhou de longe egressus sum. — 14) t. j. klástera Montecasinského, kterému klášter sy. Michala blíže Baru byl podřízen. — 15) alii 5. — 16) et ego 2a. — !7) expellar 5. — 19) nemá 1. — 19) Romanam 2a. — 20) te docente 2a. — ?!) saluta 2a. — ?7) quid 2a. — ??) apparuerit 2a. — ?*) voce 3cc. — ?*) sacram 3cc. — 26) Místo abbas L. praef. má 3cc cum fuisset abbas Leo. — ?7) nemá 3cc. Nyní S. Alessio na pahorku Aventinském blíže Tibery. — 25) Postquam monasterium ingr. 2, 2a. — ?9) faciendi 2a. — 39) obtulit et lit. 2a. — ?!) nemá 3cc. — 32) Illis 3cc. — ?9) eum 2a. — ?*) predictus 3cc; perditus 2a. 

Strana 249
JANA KANAPARIA ŽIVOT SV. VOJTĚCHA. dura illi praedicens, cunctaque ') archana mentis eius sagaci ingenio perquirens. Justum vero?) ac tenacem propositi virum nec dira?) hominis responsio frangere valuit, nec venientia tempta- mina?) a semel arrepta voluntate revocare po- tuerunt. Abbas vero Leo ubi non solum (non) avertere a suo) praeposito, sed etiam dira *) praedicando *) plus accendere poterat, acceptu- rum se fore illum pollicetur. Statuit autem, dom- num apostolieum cum humiliato antistite prius convenire, ut quicquid agendum foret, tanti pa- tris sententia suorumque cardinalium consilia deliberarent. Post haec rite peractis omnibus, qua die dominus?) discipulorum suorum pedes lavit ac lintheo extersit, monachilem ?) habitum sanctus ille episcopus accepit. Sabbato sancto, quando baptizati catecumini!?) criminalibus !!) vinclis !?) solvuntur, soluta est et ipsi capite !3) pendens cuculla. Hinc secundum regulae morem fratrum numero addictus !, quaerendum angu- sto calle!^) coepit ardencius cupere Christum. Duo autem !5) ex fratribus, qui cum eo erant, iam dudum videntes, quia se monachum facere vellet !?), non bene relicto !5) clipeo '?) fugam dederunt. Solus vero Gaudentius ??) exemplo con- stantis viri remanens ?!) cum beato viro mona- chatum ??) atque probabilem conversationem con- secutus est; qui etiam sibi??) carne et spiritu duplex germanus, et ab infantia semper fidissi- mus comes °*) adhaesit. 17. Ipse vero omni obedientia ac humilitate ambulans inter fratres, contra bella temptantium viciorum %) intrepidus tyro accingitur. In cogi- tationibus suis ad humilem confessionem semper confugiens, guassatae mentis archana spiritalibus viris?6) pandere non cessavit. Cessante vero temp- tationum imbre, in novam messem virtutum flo- ruit, ac post viciorum victoriam solito ?") clarior eluxit. °°) Processit ergo ?°) ut lux splendens, et 249 zkrátka po všech tajnostech srdce jeho bystrým duchem pâtrati. Než hodného, úmyslem muže věrného (Hor. od. III, 3.) nedovede ani zlomiti nepřívětivá odpověď člověka, ani z dráhy jednou nastoupené svésti příští zkoušky. Tedy opat Lev, když predpovidänim trpkosti nejen nemohl zvrà- titi úmysl jeho, nýbrž vice a vice touhu jeho rozZihal, slibil konečně, že jej přijme. Napřed ale ustanovil s poníženým biskupem k papeži se ode- brati, aby se s ním a s kardinály poradili, co by bylo činiti. Když bylo vše po řádu vykonáno, v ten den, kdy pán nohy učeníků svých myl a šatem utíral, mnišský háv na se přijal svatý onen biskup. V bílou pak sobotu, kdy na křtu svatém cvičencové víry z okovů nepravosti se vybavují, zavěšena jest mu od hlavy dolů pada- jící hazuka. Od té doby podle obvyklého řádu do počtu bratři přijat horoucněji počal toužiti po Kristu, k němuž úzká vede stezka. Dva pak z bra- trů jeho, kteří s nim byli, vidouce již po delší čas, že chce býti mnichem, nechvalně zahodili štít a utekli. Jediný Gaudentius po příkladu muže vytrvalého zůstal u něho a se svatým mužem timto stav se mnichem chvalného obcoväni doëel ; i přilnul k němu, jsa tělem i duchem dvojnásobný jeho bratr a od mladosti nejvěrnější druh. 17. On ale sám kráčeje ve vší poslušnosti a pokoře mezi bratřími, ačkoli nováček, proti bo- jům pokoušejících hříchů statně se opásal. V my- šlenkách svých k pokorné zpovědi vždy útočiště bera tajnosti skormouceného srdce svého ducho- vním rádcům předkládati nikdy nemeškával. Když pak dešť pokušení se přehnal, k nové žni cnosti vykvetl a po vitézstvi nad nepravostmi jasněji se zastkvěl než obyčejně. Kráčel tedy jako zářící 1) cuncta 2a. — ?) nemá 2a. — ?) dura 3cc. — *) nec uenientium temptationum mine 2, 2a, 3a, 3c, 4a, 4b; venientium temptaminum ymbres 5; veniencium templacionum imo 3cc. — ?) Místo av. a suo má 3cc a veteri. — $) dura 2a. — 7) predicacio. — 9) d. panem discipulis fregit ac benedixit 4a disc. s. ped. lav. eisdemque eucharistiae panem [regit ac benedixit 4b. — 9) monachalem 2a, 3cc. — 19) infantes 4a. — !!) crinalibus 3a in marg. — !?) vin- culis 3cc. — !5) collo 2. — 14) adiunctus 3cc. — 18) calce 3c. — !6) nemá 3cc. — !?) fecisset 5. — 19) recto 1; proiecto 2, 3c, 3cc. — 19) clippeti 1, coZ vykládá se druhou rukou nadepsanÿmi slovy: cursu occulti, a po kraji: clippeti quassi clam gradientes proiecto 2. — ?9) Gaud. beato dodává 3cc. — ?!) remansit 2a. — ??) Místo cum b. — monachatum má 3cc. cum monachicam, monachicam 2a. — 23) sibi etc. 2a. — ?*) nemá 1.— 25) contra viciorum temp- laciones 2a. — ?9) viribus 3cc. — ??) subite 3cc. — 25) illuxit 3cc. — ?9) eciam 3cc. 

Strana 250
250 crevit usgue ad perfectum diem. Obedientia, gua donavit eum suus !) abbas, huiuscemodi ?) erat, ut coquinae fratrum aquae?®) ministratorios *) usus humero apportaret, manibus quoque eorum lavandis simile obsequium ageret. Sic se cunctis fratribus servire letatur. ?) Nec moratur interea aemulus hostis, nunc aperto bello, nunc laten- tibus insidiis hominem dei inpugnaturus. Ft cum testacia ©) vasa nunc aqua”), aliquando vino plena 9) portaret, praedictus hostis callido astu lapsus *) parat, ac ut confracta in partes sparge- rentur efficiens, sacri viri faciem ingenti rubore perfudit. Haec dum multociens fierent, et ipse tot vicibus veniam prostrato corpore peteret, tandem ultor eius !*) confusionis respexit ad haec negocia deus.!') Nam una dierum cum fratrum mensae aportaturus foret merum, offenso pede corruit ipse super vas, et vas ingenti cecidit super marmora lapsu. Audit '?) a longe pater monasterii, cuncti- que fratres per ordinem, quomodo labitur ille heros, nescientes, quia hunc casum prosperrima'*) adversitas comitaretur. Ita enim vas sanum et vini porcio non minuta '*) reperitur, acsi nulla facta foret ruina. Item nobilis quaedam '*) femi- na '%) monasterium hoc !?) causa orationis 19) in- greditur; et cum caritatem ibi facere '*) iussa 2) foret, iam septem annis panem se non gustasse profitetur. Ile vero hunc abstinentiae morem pro infirmitate adhaesisse ei?!) recognoscens, allato?*) pane salutiferae crucis signaculum inpressit, ac deinde prandenti matronae eum apponens: in nomine domini mei Jesu Christi, filia, inquid, manduca ?*) panem. Non licet tibi sanctam 24) caritatem violare; pro elus enim amore hoc pa- rum prandii 2%) accipere iussa es. Ad hanc vocem credula mulier panis ?®) munera degustans, cum gratiarum actione regreditur in domum suam. Exhinc ergo communi cibo usa, rem novam sibi JANA KANAPARIA ŻIVOT SV. VOJTECHA. světlo a přibývalo jeho až k úplnému dni. Po- slušnost, kterou obmyslil jej opat, taková byla, že vodu do kuchyně bratří na ramenou přinášel, také k umytí rukou jejich podobnou práci vyko- nával. I těšil se, že může takto všem bratřím sloužiti. Zatím ale také nelenil závistivý nepřítel, aby jednou s otevřeným hledím, podruhé skrytý- mi úklady muže páně pokoušel. Když hliněné nádoby jednou vodou, podruhé vínem naplněné nosival, svrchu jmenovany nepřítel chytrou lstí k pádu jej přiváděl a způsobiv, že roztříštěné do všech uhlů se rozletěly, tvář. muže svatého velkým studem poléval. Když toto často se stá- valo a on sám tolikkrát na zemi upadnuv za od- puštění žádal, pozřel konečně bůh, mstitel hanby jeho, na tyto nástrahy. Neboť jednoho dne, když chtěl na stůl bratří přinesti víno, zachytiv se no- hou upadl sám přes nádobu, a nádoba půdu na mramorovou velkým se sřítila pádem. Uslyšel zdaleka otec kláštera a všichni bratří po řadě, kterak upadl onen rek, nevědouce, že pád tento provázela nejšťastnější nehoda. Neboť shledáno, že nádoba uplné jest neporusena a vina neubyla ani kapka, tak jakoby se bylo nic nepfihodilo. Dále urozená jakas pani piisedsi pomodlit se do kláštera, když pozvána byla k hostině, přiznala se, že již po sedm let chleba neokusila. On pak, uznávaje tento zvyk zdrželivosti za chorobu, při- nešenému chlebu znamení spásonosného kříže vtiskl a podávaje jej pani k jidlu: „Ve jmenu pána mého Ježíše Krista, pravil, dcero, jez chle- ba. Nesluší se, abys porušila posvátný mrav po- hostění ; neboť jmenem jeho pozvána jsi tento kousek pokrmu přijmouti.“ Slovům těmto žena uvěřivši podaného chleba okusila a vzdávajíc diky vracela se do domu svého. Od té doby pak jidajíc obyčejnou ztravu neobyčejnou přihodu tuto občanům vypravovala, a všichni velebili pána ') s. pater ab. 2, 2a; summus abbas cum. 3cc. — *) huiusmodi 2a. — 3) nemá 1. — *) ministrarios 1. — ®) leta- batur 3cc. — °) testea 3cc. na kraji: thaine napsáno rukou jinou. — 7) místo agua — plena mä aqua plena aliquando 3cc.— 5) repleta 2a. — *) lapsum 2a. — 0) huius 2a; cuius 3cc.— 1) n. d. nemá 2, 2a. — 12) audivit 2a, 3cc. — 13) prospera 3cc. — 14) vas san. viní pocioris non imminuti 2a,— 19) nemá 1.— 16) mulier 3cc. Jméno její bylo, jak z básně o sv. Vojtěchu viděti, Constancia. — 17) nemá 3cc. — 18) devocionis 3cc. — 19) faceret. multa prece fratrum foret rogata. iam pleno lriennio panem 4a. — 20) rogata esset iam pleno triennio panem 4b. — 2!) nostri 3cc. — 2?) accepto 2a. — 23) m. hunc p. 2, 2a, 4b. — 2%) s. Christi dod. 3cc. — 2%) misto par. prandii ma 3cc prandii pabu- lum. — 26) pemd 3ce. 

Strana 251
JANA KANAPARIA ZIVOT SV. VOJTECHA. contigisse civibus narrat; ac glorificat vox omni- um dominum deum. Nec!) praetereundun est, qualiter cuiusdam Johannis?) filiam, qui nunc Urbis praefectus esse dinoscitur, atrocissimus febrium dolor vexare coepit. Quam cum homo dei sacratissima sua manu tangeret, ommis lan- guor corporis eius imperio abscessit. 18. Archiepiscopus vero Mogontinus ?) beati praesulis gregem sine pastore ire *) conspiciens, misit legatos cum litteris, per quos domnum apostolicum de sancti viri reditu interpellat. Factaque est?) Romae sinodus pro hac causa; et oritur utrimque litigium grande, ex una parte eorum ), qui monachum perdere timuerunt, ex alia eorum, qui pastorem suum cum auctoritate quaesierunt. Cumque inuicem pugnantibus sen- tentiis utraque pars diu decertaret *), tandem 9) dubiam nunciorum primas vix promeruit victo- riam. Hic ipse primas frater erat ducis, cuius ter- rae, qui exigebatur, episcopus praefuit. ?) Tum 1°) apostolicus non !!) tam voluntate quam iure dei permotus, talia respondit: reddimus quod iuste quaerunt, quamvis de bono patre iam ''?) dege- nerassent filii, et dabimus eum hac lege: si audie- rint eum, teneant cum dei benedictione, faciant- que sub eo fructum centuplum. Si autem a con- sueta iniquitate sua recedere nolunt, hic noster !?) absque periculo sui capitis malorum consorcia !?) declinet. Haec ubi dicta dedit, finita est sinodus; et soluto !5) coetu, redierunt quisque in domum suam. Abscedunt legati, monachis tristibus, et 16) laeto animo ac magna exultatione. Cumque emenso itinere Pragam venirent, eunt ei obviam omnis aetas et sexus, et quasi!) cum!5) ingenti !?) gaudio acceperunt??) eum. Dant manus ac pro- mittunt omnia?!) velut qui??) de sua reversione oppido gauderent??), secundum eius praecepta priorem vitam plenissime emendare vellent. ?^) 251 boha. I pominouti nesmíme mlčením, kterak dcera jistého Jana, jenž nyní znám jest co představený města, přebolestnou zimnicí trápena byla, a kte- rak, když dotekl se ji muž tento boží posvátnou rukou svou, choroba úplně zmizela, jak byl při- kázal. 18. Ale arcibiskup Mohučský vida stádo sva- tého biskupa bez pastýře poslal posly s listem k papeži, aby ho na návrat svatého muže upo- menul. I svolána jest za tou příčinou synoda; i povstala z obou stran velká hádka, jedni báli se ztratiti mnicha, druzí žádali úsilně svého pa- stýře. Když obě strany hádajíce se všelijaké ná- hledy pronesly, konečně náčelník poslů nejistého vitězství stěží dobyl. Tento náčelník byl bratr vévody oné země, která žádala biskupa. I dal papež méně vůlí svou než spíše právem božím pohnut tuto odpověď: „Vraťme jim, zač sprave- dlivě žádají, ačkoli se synové od dobrého otce již odrodili. I vydáme jej s touto vyminkou: bu- dou-li poslušni jeho, nechť podrží jej s pánem bo- hem, a nechť sklidí pod ním ovoce stonásobné ; nebudou-li ale chtiti zanechati obvyklé nešlechet- nosti své, tento náš milý beze všeho nebezpečí duše své opustiž spolky se zlými.“ Po tomto vý- roku skončena jest synoda, a když bylo shromáž- dění rozpuštěno, navrátil se každý do domu své- ho. Mniehové truchlili; poslové pak s velkou ra- dostí a jásáním odcházeli. Když pak vykonavše cestu do Prahy vcházeli, vyšel mu vstříc všechen lid bez rozdílu stáří a pohlavi a s velikou radostí přijali jej. Podávali mu ruce a slibovali všechno, že těšíce se vroucně návratu podle přikázání jeho dřívější život svůj úplně napraviti chtějí. 1) Nec — abscessit nemá 4a. — ?) hominis 3cc. Jan Glosa byl prefektem města i po smrti opata Lva r. 1002, 8. března. Srovn. o tom Marini, Papiri str. 127. — 3) Maguntinus 2a; Moguntinus 3cc. — 4) nemá 3cc. — ?) nema 3cc. — 9) Místo eorum qui má 2a jen qui. — 7) decertarent 3a, 3c, 4a. — 5) Místo tandem — victoriam má 2a tam victoriam nunciorum primas vix. — ?) Kristan, syn Boleslava I, kníZete Ceského, bratr Boleslava Il; prüvodce jeho byl Radla, učitel sv. Vojtěcha, jmenovaný též Anastasius a Astericus. Srovn. o tom Hartvikův Život sv. Štěpána krile. — 1) tunc 2a, 3cc. — 1!) nemá 3cc. — 1?) tam 3cc. — 1%) nemá 3cc. — !4) Místo cap. — consorcia má 3cc corporis a malorum consorcio. -— 15) solilo 3cc. — 16) nemá 2a. — 17) nemá 3cc. — !9) nema 2a. — 19) nema 1. — 279) accipiunt 2a. — ?!) emendare 3c; nemá 3cec. — 2%) velintque 3cc. — ??) gaud. et sec. 3a, 3c, 4a, 4b. 5. gaudere et. sec. 3cc. — ?!) nemá 2, 2a, 3c, 3cc. 

Strana 252
252 19. Sed paulo post cepit eos?!) ignava?) mollicies, et, neglectis praedicationibus?) itur in omne nefas. Veterum quippe viciorum recordatio- nibus praeventi, in carnalem partem relabuntur, et pereunt labor pastoralis et diligens cura boni patris.*) Inter haec luctuosum et?) miserabile crimen exoritur Mulier cuiusdam nobilis cum clerico ) adulterasse publice arguitur. Quam cum more barbarico parentes dedecorati coniugis decapitare quaererent, fugit illa per celeres auras, donec") voce et cursu usque ad optatum perve- nerat episcopum. Volens autem de illorum mani- bus*) mulierem liberare, clausit eam in mona- sterio sanctimonialium *), quod sub !?) vocabulo et veneratione sancti Georgii!!) consecratum, firmis- simis moenibus!?) vallatur.!?) Clavim!*) vero aec- clesiae custodi fideliter commendat, credens, ut!*) femina inter!9) feminas solacia doloris et !?) sub altaris defensione vitae securitatem haberet. Cri- men quoque in se referre '5) voluit, ut se sceleris auctore magnum aliquid fieret: scilicet!9) ut per?9) poenitentiae fructus aut illam vitae servaret, aut ambo simul iussi morerentur. Qua?!) voluntate quia ??) martyrii coronam ??) exposcens erat?*), adimpleret utique quod ?5) voluit, nisi eum pru- denter domnus Willico ?)) prohiberet. Impia ma- nus ?7) interea absconsae mulieri ferrum necem- que parans, armato milite episcopale ?5) forum ?") irruperunt. Quaerunt minis ??) et contumacibus?!) dictis episcopum, qui contra divinum ??) fas et legalia iura adulteram defendere vellet. ?*) Quod ille divinae contemplationis ocio?4^) vacans ubi aure percepit, cum velut divisae noctis hora esset?9) dicto versu fregit silentia, et in quo clausus erat?9) exivit de templo. Deinde qui se- cum erant fratribus pacis oscula libans: bene ?") valete, inquid, et?*) pro me misero ferte pia vota Christo! Inde totus ardore martyrii flagrans, non JANA KANAPARIA ZIVOT SV. VOJTÉCHA. 19. Než brzy potom uchvátila je líná ochab- lost, a nedbajice kázani jeho do v&elikych nepra- vosti se fitili. Oblouzeni totiZ upominkami na staré neřesti své znova upadali ve smyslnost, i zkaženo namáhání pastýřské, zkažena bedlivá péče dobrého otce. Zatím udál se smutný a po- litování hodný zločin; viněna jest totiž veřejně žena jistého šlechtice cizoložstvím spáchaným s osobou duchovní. Když ji podle zvyku barbar- ského zneuctění rodičové manželovi stíti chtěli, utekla ona „na křídlech větru“, až hlasem a bě- hem dostihla biskupa, k němuž si přála. Chtěje tedy z rukou jejich ženu vysvoboditi, zavřel ji do kláštera jeptišek, který zasvěcený jmenu a poctě svatého Jiří přepevnými zděmi obehnán jest. Klíč pak svěřil strážci kostela mysle, aby žena mezi ženami útěchy ve své bolesti a pod ochranou oltáře bezpečí života požívala. Také tedy zločin na se uvaliti chtěl, aby co původce neřesti něco velkého spůsobil: aby totiž buď zachránil ji život skrze ovoce pokání, nebo aby oba zároveň k smrti odsouzeni byli. Tuto vůli svou, poněvadž koruny mučenické byl dychtiv, byl by zajisté provedl, kdyby mu byl pan Viliko moudře nebránil. Zatím ale bezbožný zástup stroje ukryté ženě smrt ozbrojen do dvora biskupského vrazil. I hle- daji biskupa s hrozbami a potupnými slovy, po- něvadž prý proti zákonu božímu a právům svět- ským cizoložnici chce chrániti. Což když on zabyvaje se náboznym rozjimánim (byloť okolo půlnoci) uslyšel, vyřknuv verš mlčení porušil a vyšel z chrámu, v němž byl uzavřen. Potom dávaje bratřím, kteří u něho byli, políbení míru : „Buďte zdrávi, pravil, a modlete se za mne ubo- hého ku Kristu.“ I hoře celý touhou po muče- nictví tak toužebně a spěšně jak ten, kdo ne- příteli utíká, dobrovolně proti nepříteli ven vyšel; a vstoupiv neohroženě v prostřed zástupu řekl: 1) eo 1. — ?) ignauia 2, 3a, 4a, 5. ingnauia et 2a, 4b. — ?) cogitacionibus 2a. — ^) pastoris 3cc. — ?) nemá Sec. — 9) clero 1, 5. — 7?) Místo donec — episcopum má 2a donec ad optatum voce et cursu perveniret ad epis- copum. — 9) de man. eorum 22a. Míslo autem — mulierem má 3cc autem illam mul. de manibus illorum. — ?) monia- lium 3cc. — !?) nemá 3cc. — !!) Gregorii 2a. — !?) meniis 3cc. — 1!) uelatur 1. — 14) clavem 2a, 3cc. — 15) quod Scc, — 19) int. alias f. 3cc. — !?) nemá 3cc. — 18) ferre 2a. — 19) ut scil. 3c. — ?9) pro p. fructibus 2, 2a, 3cc. — 21) quia 3cc. — ??) qua 3cc. — 29) corona 3cc. — ?*) erat et dod. 3cc. — ?9) et 3cc. — ?9) prepositus Willatona 3cc; Wiollitona 3c; et illico 2a. — ?7) manu 3cc. — ?5) episcopalem 1. episcopales fores erumpunt 3cc. — 29) fer- rum 2a. — 3?) nimiis 5; nemá 3a. — 9?!) tumacibus 1. thematibus 3cc. — 9?) nemá 3a. — 5?) voluisset 2a. — 84) ocia 3cc. — 3*) nemá 3cc. — 99) fuerat 2a. — 37) Místo bene valete má 3cc valete tum. — 29) nemá 3cc. 

Strana 253
JANA KANAPARIA ZIVOT SV. VOJTECHA. tardiore !) desiderio et cursu, quam qui fugit hostem ?), sponte venit in hostem ; ac?) medium agmen intrepido gressu incedens: si me quaeritis, inquid, praesto sum. Unus autem ex illis, cui cum bonis *) semper laeva voluntas ?) erat, omnium ore talia respondit: cassa spes martyrii te$) tenet et nobilis gloria laeti. Errat pro certo haec sanctitas, quae nostrum vult fieri?) pecca- tum. Non inplebitur tua voluntas, sed agitur?) aliquid, quod plus dolet; quia?) nisi haec me- retrix nobis citius reddatur, habemus fratres tuos, in quorum uxoribus prole et praediis hoc malum ulciscamur. Haec dum furens Sclavus con- tra !?) episcopum dilatravit, ecce corruptus auro proditor adest; qui excerpens eos!!) clam ex'?) agmine vocat, seque itineris ducem praebens, do- mum, in qua clausa erat, domusque !?) custodem manifestat. Custos vero tentus ab illis, nunc minis, nunc amicis affatibus, ut illam in ma- nus eorum redderet, diu probatur; ad ultimum mortis timore perterritus, non !*) sic sibi credi- tam cruentis !?) hostibus prodidit feminam. Ra- pitur infelix, frustra pressis altaribus !9), et sub manu coniugis capitalem iussa est subire sen- tenciam. Quod cum ille, velut vir iustus, facere nollet, sub gladio '7) vilis vernulae truncata, poe- nas male usi corporis capite exsolvit. 20. His atque '*) horum maioribus !?) po- pularis nequitiae studiis cum sermo docentis episcopi contraire nequiret, flet bonus pastor, quia in morbido grege signa salutis nulla inesse prospexit. 2°) Hinc pro spectandis sequentibus malis oculos claudere volens, dulcis?') Romae moenia revisit, et nave??) monasterii mutat pa- storalia frena. Congaudent illo redeunte mona- sticae plebis sacra collegia, ac sanctitatis *?) suae amore pariter?!) et utilitate?5) perfruuntur. Dile- xerunt eum omnes, sed prae omnibus abbas suus, qui et post se totis cohortibus fratrum praefe- cerat illum.?5) Ille autem omni vilitate et ex- tremitate contentus?) quanto magnus ?9) erat, 253 „hledáte-li mne, tu jsem.“ I odpověděl jeden z nich, který s dobrými vždy křivě smýšlel, v souhlasu se všemi takto: „Marnou naději na mučenictví a slávu šlechetné smrti chováš. Taková šlechetnost zajisté bloudí, která chce nás svésti k hříchu. Nevyplní se vůle tvá, ale o něco jiného se jedná, co tě vice zabolí. Nebude-li nám tato nevěstka co nejdříve vrácena, máme bratry tvé, na jichž manželkách, dětech a statcích zlo toto pomstime.“ Když takto sbésily Slovan proti bi- skupovi štěkal, ejhle zlatem podplacen vyskytl se zrádce; i vyvolal je potají ze zástupu a na- bidnuv se za vůdce, dům, v němž zavřena byla, a strážce jeho jim naznačil. Strážce pak vybízen brzy hrozbami, brzy přátelským domlouváním, aby ji do rukou jejich vydal, odporoval dlouho ; konečně hroze se smrti ženu s jiným úmyslem sobě svěřenou litým nepřátelům vydal. I uchvá- tili ubohou, jež marně oltáře se držela, a uznali, aby rukou manželovou smrt podstoupila. Což když on co spravedlivý muž vykonati se zdráhal, mečem prodajného sluhy sťata pokutu hříšného obcování tělesného smrtí zaplatila. 20. Těm a ještě větším vášním nepravosti lidu když kázaní biskupovo zabrániti nemohlo, zaplakal dobrý pastýř nevida v chorobném stádě nikde znamení spásy. Protož nechtěje patřiti déle na ohavnosti budoucí do ohrad sladkého Říma znova se uchýlil a otěže pastýřské zaměnil za kláštera loďku. I těšili se návratu jeho svatí sborové mnichů a přízně jeho tak požívali, jak ze svatosti jeho prospěch čerpali. Milovali jej vši- chni, přede všemi ale opat jeho, který mu také první místo po sobě ve sborech bratří vykázal a za představeného ostatních dosadil. On ale odívaje se vší pokorou a chudobou, oč byl větší, o tolik poniženějším mezi všemi se proukazoval ; 1) tardiori 2a, 3cc. — 2) sp. ven. in host. nemá 5. — ?) et 2a. — 4) bona 2; cui minus semper leva volun- tas 3c; b. minus 3ec. — ?) uoluptas 4a. — 9) nemá 3cc. — 7) esse 2a, — 9) augetur 3cc. — 9) et 3cc. — 19) in 2a. — !!) erat 3cc. — !?) de 2a. — !?) domusque qui 3cc. — !*) nemá 2, 2a. — 1°) cruentibus 3cc. — 16) frust. pr. al. nemá 2a. — !?) manu 2a. — !*) itaque 2a. — !?) maiorum 2, 2a, 3cc. — ?9) conspexit 3a. — ?!) du- cis 1. — 7?) novi 3aa. naui 2, 3c; otio 4b; amore 5. Místo nave — mutat má 2a nam monasteriis mittit. — 23) s, illius contubernio et societate 4b. — ?*) nemá 3cc. — ?9) ultra 1. — 26) Snad I. 995, když opat Lev jako legát papežský odesel do Gallie. — ?7) contextus 2a: tak bylo i v 1, což však opraveno nad řádkem uel contentus ; contemptus 3cc. -— 25) maior 3c. 46 

Strana 254
254 tanto se cunctis inferiorem praebuit; guanto spi- ritalibus !) divitiis dives, tanto in oculis homi- num ?) parvus pauper et?) despectus esse cupi- verat.") Dicunt autem abba?) et fratres eius) de eo, quia in omni virtute ad unguem perfectus est, et extra martyrium ?) vere sanctus erat. Sic de die in diem semper?) novus et se ipso ro- bustior succrescens, ad divinae contemplationis fastigia velut castissima?) turtur evolaverat. Vo- lens autem dominus ostendere servo suo, cuius meriti viveret in conspectu suo, monstrat ei!") per visum duos ordines in coelo, unum purpu- reo !!), alterum niveo amictu, quibus sub diversa specie singulare meritum !*) et propria merces; ambobus tamen !?) esca et potus erat laus perpe- tua creatoris. Et facta est vox ad eum dicens !?): inter utrosque est tibi locus, convivacio mensae et aptissimus !?) honor. Cuius rei visionem ab- bati suo cum exponeret, non hoc !") de se, sed velut sanctissimus Paulus reuelationis suae my- steria de alio homine narrat: scio !), inquid, huiusmodi '*) hominem, cui dominus per visum talia ostendit ') et haec ipsa donaturum se pro- mittit. 21. Hoc ipso") tempore iter agit Romam rex Francorum Otto tercius, pulchri caesaris pulcherrima proles. Decursis quippe puerilibus annis, cum iam ?!) velut prima ?") lanugine bar- bae floreret??) tempus et virtus maior annis, imperatoriam sibi exposcerant?*) dignitatem. Ro- ma autem cum * caput mundi et urbium do- mina sit et vocetur, sola reges imperare facit ; cumque principis sanctorum corpus suo sinu refoveat, merito principem terrarum ipsa consti- tuere debet. Suus "5) ipsis diebus pontifex acer- rima febre correptus, corpus terrae, animam coelo **), utraque in sua dimisit ?*) exordia. Rex autem"") Otto Alpium nives??) multo milite trans- means, iuxta sacram urbem Ravennam regalia JANA KANAPARIA ZIVOT SV. VOJTECHA. oč byl bohatší dary duchovnimi, o tolik hleděl v očích lidských býti menší, chudší a nepatrnější. Říkali pak o něm opat a bratři jeho, že ve všech cnostech úplně dokonaiý jest; a kromě mučeni- ctví opravdu byl svatý. Takto co den stále se obnovuje a sily nabývaje k vrcholi rozjímání bo- žího vzletěl jako nejčistější hrdlička. Chtěje ale pán naznačiti služebníku svému, jak cnostně žije před tváři jeho, zjeviv se mu ukázal dva řády v nebi, jeden v purpurovém, druhý v snéhobilém obleku, jimž pod rozličnou podobou zvláštní zá- sluha a odměna byla; oběma ale pokrmem a ná- pojem byla neustálá chvála stvořitele. I uslyšel hlas, an di: „Mezi oběma jest místo pro tebe, účastenství hostiny a náležitá čest.“ Když zje- vení toto opatovi svému vypravoval, nikoli o sobě, nýbrž jako svatý Pavel tajemství zjevení svého o jiném člověku vypravoval. „Znám takového člověka, pravil, jemuž pán zjevení takové a ta- kové sliby učinil.“ 21. Téhoz éasu ubiral se do Říma král Franků Otto III, krásného císaře nejkrásnější po- tomek. Neboť po uplynutí věku dětského, když sotva první vousy na bradě jeho se ukázaly, po- měry časové a statečnost jeho větší, než v těch letech bývá, vyžadovaly pro něho důstojnosti ci- sařské. Řím ale, jakož hlavním městem světa a pánem měst jest a se nazývá, sám jediný z králů dělá cisaře, a přechovávaje v lůně svém tělo knížete svatých vládaře světa právem usta- novovati smí. Nejvyšší kněz jeho v těchže dnech uchvácen velmi prudkou zimici tělo své: zemi, duši nebi, obě tam, odkud bylo vyšlo, odevzdal. Král pak Otto přešed sněhy alpské s velkým vojskem nedaleko svatého města Ravenny krá- 1) spiritualibus 2a. — ?) omnium 2a. — #) nemá 3cc. — ?) concup. 2. — ?) abbas 3cc. — 9) nemá 3cc. — 7) monasterium. 3c. — 5) nemá 3cc. — ?) castissimus 2, 3c, 3cc; castissimus tutor 2a. — !?) sibi 3cc. — !!) pur- pureum mél 1 ale opraveno v purpureo; purpureum 3cc. — !?) singulare est meritum 2a. — !?) amb. autem 3cc. amb. autem tam esca quam polus erat 2a. — !*) Et vox facta est diceus ad eum 2a. — !5) aperltissimus 2a — 15) hoc velut 3cc, — !?) scio — promittit nemá 2, 2a. — !*) huiuscemodi 3cc. — 19) visum ostendit czlestes acies, quarum una roseo vernabat aspectu, allera vero liliorum candebat amictu; et facta est vox ad eum dicens: inter hos ordines locum habes 4b. — ?9) ipso in temp. 3cc. — ?!) nemá 3cc. — ??) nemá 3a. prima velut barbe flore juven- tus 2a. — 23) fl. iuuentus 2, 5. — ?*) expoposcerant 5; exposcerent 2a ; exposcebat 3cc. — ?5) nemá 3cc. — 26) suis 2a; summus 3a, 3c; cuius 4b. — ?7) in celum 3cc. — ?*) diuisit 1. 2a. -- ?") vero 2a. — 79) n. cum mul. 3cc. 

Strana 255
JANA KANAPARIA ŽIVOT SV. VOJTĚCHA. castra metatus est. Ibi in eius occursum veniunt epistolae cum nunciis, quas ') mittunt Romani proceres et senatorius ordo. Primo illius adven- tum, velut toto tempore paternae mortis non vi- sum, totis visceribus desiderare ac debita fideli- tate?) pollicitantur exspectare; deinde in morte domni apostolici tam ?) sibà quam illis non mini- mam invectam esse *) partem incommodorum annunciant, et quem pro eo ponerent, regalem exquirunt sentenciam. Erat item in capella regis quidam clericus nomine ?) Bruno, secularibus litteris egregie ) eruditus et ipse regio sanguine genus ferens"); magnae scilicet?) indolis, sed ?) quod minus?) bonum, multum fervidae iuventutis. Hunc !), quia regi placuit, a maioribus electum Magontinus archipraesul Willigisus '?) et suus collega Hildebaldus !?) episcopus !*) adduxerunt Romam; proinde a ltomanis honorifice accep- tum !?), ad hoc ordinati episcopi apostolico !*) ho- nore promulgarunt. Superveniens etiam '*) rex Romano more egregie accipitur; deinde et magno gaudio omnium imperatorum attigit !*) apicem. Laetantur cum primatibus minores civitatis !*), cum afflicto paupere exultant agmina viduarum, quia “°) novus imperator dat iura populis, dat iura novus papa. ?!) 22. His temporibus christianissimus ille cae- sar, cui??) circa servos dei maximum studium semper et diligens cura fuit, crebro alloquitur sanctum Adalbertum, et habebat eum sibi fami- liarem, audiens libenter, quaecumque sibi diceret. Archiepiscopus vero Willigisus *?) veterem quae- rimoniam canens ?*) domnum *5) apostolicum de sancti hominis reditu interpellat; congeminat *9) vota cum votis, et ut reportaret ?*) illum, modis omnibus instat. In apostolica quoque sinodo ca- nonum ?*) testimonia ?*) revolvens, coram omni- bus se iusta ??) petere clamat; peccatum esse, singulis aecclesiis maritatis?') solam Pragam suo 255 lovské stany rozbil. Sem přišli mu vstříc poslové s listy od velmožů římských a od senátu. Na- před ubezpečují, že si příchodu jeho, jakož jej byli po celý čas od smrti otcovy neviděli, touže- bně přejí a slušnou věrností jej očekávají ; potom oznamují, kterak smití papežovou tak jemu jak jim nemalé obtíže vzešly, a koho by na jeho mí- sto dosaditi méli, krále se tázi. I byl v kapli královské jisty knéz jmenem Bruno, svétskym vědám výborně vyučený, sám pak z královské krve pošlý, velice sice nadaný, ale, což méně jest dobré, příliš horkokrevný. Tohoto, poněvadž králi se líbil, od starších zvoleného mohučský arcibiskup Willigis a druh jeho biskup Hildebald dovedli do Říma; potom od Římanů počestně přijatého biskupové k tomu ustanovení za papeže prohlásili. Také přicházející král podle obyčeje římského slavně jest přijat, potom za velkého plesání všech dosáhl výsosti císařské. I radovali se se vznešenými sprostí v městě, s ubobým chu- ďasem jásaly zástupy vdov, neboť i nový cisař i nový papež udělili práva lidu. 22. Toho času nejkřesťanštější onen cisai, jenž o sluhy boží vždy měl největší snahu a pil- nou starost, často rozmlouval se svatým Vojtě- chem a měl jej za svého domácího přítele po- slouchaje rád, cokoli mu řekl. Než arcibiskup Willigis. zpívaje starou píseň nářku na papeže znova dotiral, aby muže svatého k návratu při- se všemožně, aby jej dostal nazpět. Také na syn- odě apoštolské k svědectví církevních předpisů se odvolávaje přede všemi svou žádost za spra- vedlivou prohlašoval; hřích prý jest, any všechny církve mají své manžele, jedinou Prahu nechá- 1) quos 2a. — ?) felicitate 1, 2, 3cc. — ?) nemá 3cc. — 1) nemá 1. — 5) nemá 3a. — 9) nemá 2. — 7) Byl to syn vévody Otty syna vévody Konráda a Liudgardy, dcery císaře Otty 1. — 5) nemá 3a. — 9) et 3cc. - 10) ni- mis 3cc. — 1!) Misto Huuc — Magontinus má 2a hunc quia placuit, maioribus magnanimis archipresul. — !?) Wil- gisus 1. — !?) Hildebaldus 2; lldebaldo 4a; Udelbaldus 3a; Udebaldus 4b ; Adelbaldus 3c. — 4) T. j. Wormsky. — 15) totiusque cleri populique consensu, fauente eliam rege, urbis episcopus ordinatur 4b. — 16) apostoli 3cc. — 17) autem 2a. — !5) attingit 3cc. — !?) civit. — viduarum nemá 4a. — ??) cum nouo imperatore dat populis iura nouus papa 4a, 4b. — ?!) dat - papa nemá |. — ??) nemá 2. — ??) Uulgisus 1. — ?*) querens 2; carens 4a. — 25) dom. —— redilu nemá 1, 2a, 4a, 4b. — *5) cognominat 2, 2a; connominat 3cc. — ?7) portaret 2a; reprobaret 3cc. — ?*) canonum — agerent. nemá 4a. — "?) testimonio 3cc. — 39) iuste 2a. — ?!) manifestatis 2a. 46* 

Strana 256
256 pastore viduari; iuste !) poscentibus ?) benivo- lam aurem ?), viduae aecclesiae maritum suum praebere *), libera mente postulans erat. Rur- sum?) ex itinere, quo versus est ad patriam, continuis litteris hoc 5) idem reiterare non ces- sat; nec dimisit prius, donec pollicitus est dom- nus apostolicus, facturum se esse, quae vellet. Tristatus est autem homo dei, quia relinquere cogitur monasterium. Praescierat enim, quia po- pulum, cui?) pastoralem curam debuit, a via sua mala nemo flectere 5) quisset. Sed tristem eius animum ?) hoc '?) valde solatur, quia si in commissis sibi animabus dignos fructus agere nequisset, extraneis !!) et non baptizatis prae- dicator missus fuerat. Ergo multis lacrimis fra- trum !?) dulce monasterium linquens cum sum- mae discrecionis viro Notherio '?) episcopo ultra Alpes proficiscitur. 23. Cumque velut duorum prope mensium iter agerent, venerunt Magunciam !"), ubi !*) re- gressus ab Italicis horis imperator commoratus) est. Cum quo '") vir dei mansit bonum tempus, quia valde familiarissimus sibi 'S) erat; et nocte pariter ac die velut dulcissimus !*) cubicularius??^) imperiali?!) camerae adhaesit. Hoc??) autem non sic, velut saeculi aliquo ??)) amore?*) captus, sed quia dilexit ipsum, et dulcibus dictis ad amo- rem coelestis patriae accendere voluit. Nam die sive nocte, cum turba locum dedit, sanctis allo- quiis aggreditur illum, docens, ne??) magnum putaret?5) se imperatorem esse; cogitaret, se hominem moriturum, cinerem ex pulcherrimo ??), putredinem ?*) et, vermium escam esse futurum; viduis se exhibere??) maritum, pauperibus et pu- pills monstrare se ?") patrem; timere deum ut iustum ac districtum iudicem, amare ut pium veniae largitorem ac misericordiae fontem; solli- cite pensare, quam angusta via, quae ducit?!) JANA KANAPARIA ZIVOT SV. VOJTECHA. vati v stavu vdovském bez pastýře; aby spra- vedlivým žádostem vyhověli a ovdovělé cirkvi dali jejího pastýře, neohroženě žádal. A opět, sotva do vlasti své se byl navrátil, v neustálých dopisech totéž opakovati nepřestával, až konečně papež přislíbil, že vůli jeho vyplní. I zarmoutil se muž páně jsa přinucen opustiti klášter; neboť předvídal, že lid, jemuž pastýřskou starost věno- vati měl, od zlé cesty jeho nikdo odvrátiti ne- zmůže. Než bylo smutnému srdci jeho velkou útěchou, že, kdyby při duších sobě svěřených hodného ovoce dosíci nemohl, k cizím a ještě nepokřtěným co hlasatel slova božího poslán byl. Za velkého tedy naříkání bratří opustiv milý klášter s biskupem Notherem, mužem nejvýše rozumným, přes Alpy se vydal na cestu. 23. Když již skoro dva měsíce byli cesto- vali, přišli do Mohuče, kde po svém návratu z krajin italských císař se zdržoval. U tohoto muž boží prodlel hezký čas, poněvadž mu byl dů- věrným přítelem a ve dne v noci jako nejmilejší komornik v sini císařské prodlévati směl. To ale nestalo se proto, že lásku nějakou citil k světu, nýbrž poněvadž jej miloval a sladkými slovy k lásce vlasti nebeské roznititi chtěl. Ve dne neb v noci, kdykoli se příležitost udála nepřítomnosti dvořanů, nábožnými rozmluvami k němu se obra- cel uče jej, aby nepřeceňoval své císařské ho- dnosti; aby pamatoval, že jest člověk smrtelný, že krása jeho setli, shnije a potravou červů bude; vdovám aby se prokazoval manželem, chudým a sirotkům otcem; aby boha se bál co sprave- dlivého a přísného soudce, a miloval co laska- vého dárce odpuštění a zdroj milosrdenství ; aby bedlivě uvažoval, jak úzká jest cesta vedoucí k životu a jak málo jest kráčejících po ni; do- ') iusta inquiebat posc. ben. aurem indue 3c; iusta 4b. — “) iusta petentibus 2, 2a. — ?) accomodare má jeàté po strané 5; aur. prebuit 3cc, — *) præbe 3c. — *) Rursus 3cc. — 5) homo 3cc. — 7) qui 2. — ®) Nectere ne- mini 3cc. — 9) animam 2a. — !?) homo 3cc, — !!) et extraneis et n. bapt. 1. — 12) nema 3a. — 13) Notherius byl biskupem Leodijskÿm (Liège, Lüttich). — !*) Maguntina 2a ; Moguntiam 3cc. — !?) ubi propter pestiferum estum sibi suisque contrariam deserens Italiam imperator commoratus est Alpium. Mansit 4a. (.... contrarium . . . est. Mansit) 4b. — !S) coronatus 2a. — '7) vero 3cc. — '!5) sibi — dulcissimus nemá |. — !9) amicissimus cubitarius 3cc; sanctissimus 3a, 4a; amicissimus 3c; velut duleissimus nemá 4b. — 2°) cubiculo 1. — ?!) imper. curti vel cam. 3c, 3cc. — ??) Hoc— fiduciam non habere nemá 4a. — ??) Místo sec. aliquo má aliquo seculari 3cc. — 24) more 1. — 25) nemá 1. — ?6) put. si 1. — 27) Misto ex pulcher, putredinem má 3cc et putridum. — ?5) pul- critudinem 2a. — ?9) exhiberet... monstraret. . . timeret atd. 3c. — ?") se exhibere 3cc. — 3!) duc. hominem 3cc. 

Strana 257
JANA KANAPARIA ŻIVOT SV. VOJTECHA. ad vitam, et quam perpauci!), qui intrant per eam; bene agentibus?) esset per humilitatem socius, contra delinquentium vicia per zelum iusti- ciae erectus.?) Ad hunc modum plura *) sub- nectens, monet carum filium, praesentis vitae bona despicere, aeternitatis ?) electionem desi- derare, mansura?) quaerere, in rebus tempora- libus et transitoriis fiduciam non habere. Cunctis, qui in regia?) domo erant, servitutem 9%) ser- viens. velut servus omnium, sic?) eorum villis- sima quaeque manibus tractat, et omni humili- tate eorum servicia facit. Noctibus quoque cum carpserant somnum, calciamenta eorum compo- nere cura !?) fuit!!); ab ianitore usque ad princi- pem regiae domus omnium caligas aqua abluit, et purgatos sordibus '?) eos suo loco restituit. Ad hunc modum plurima servicia egit in camera; quanto!?) quaeque vilissima erant, tanto libentius ea !*) pro humilitate !*) ministrat. Sed serviminis auctor diu incognitus latuit, donec quidam Wol- pharius !$), imperialis minister et?) sibi dilectus cubicularius, sanctum prodidit furem. 24. Vidit quoque ibi '5) somnium nocte una, quod huiusmodi erat. Putabat'?) se fratris sui curtem ??) adire, et media?!) curte stare domum, cuius structura aspectu erat delectabilis, parietes et tecta nivei candoris; intus duo lecti, unus sibi??), alter fratri suo deputatus erat: uterque scilicet, ut decuit, multum honoris gerens; sed lectulus suus**) omnem gloriam alterius longe praecellens, totus purpureo splendore et sericis?*) ornamentis amictus, ad caput vero ?5) aurei sta- minis lintheo pulcherrime redimitus.?9) Sursum vero in capite erat aureis litteris scriptum ??): Munus hoc auctentum ?5) donat tibi filia regis. ?) Cuius ??) visionis ordinem cum aliquibus narran- do exponeret: vide?!) inquiunt illi, quia Christo 257 bře činicím aby byl druhem ve vší pokoře, na- proti tomu horlivost spravedlnosti ukazoval těm, kteři páchaji neřesti. V týž smysl přidávaje vše- licos napomínal drahého syna, aby statky tohoto světa pohrdal, ale po vyvolenství věčném toužil, aby trvalých věcí vyhledával, na vezdejších a po- mijeénych aby si nezakládal. Všem, kteří byli v domě královském, sloužil; jako by byl sluhou všech, tak všecky jejich nejhrubší práce rukama svýma ve vši pokoře vykonával. Také v noci, když spali, obuv jejich zpravovával; od vrátného až do knížete střevíce všech obyvatelů králov- ského domu vodou omýval a vyčistěné na své místo opět stavěl. Takovým spůsobem přemnohé služby konal v domě; čím pak které byly hrubší, tím raději na osvědčení pokory je obstarával. Avšak služeb těchto původce dlouho ostal nepo- znán, až jakýs Wolfar, sluha a milý komorník cisařův, svatého tajnůstkáře vyzradil. 24. Tam také jedné noci ve snu měl vidění takovéto. Zdálo se mu, jakoby vcházel do dvora bratrova, v jehož středu stál dům, stavbou na pohled krásný, stěny a střecha jako snih bile; uvnitř. byla dvě lůžka, jedno pro něho, druhé pro bratra ustanovené ; obě, jak se slušelo, skvostně zřízená; ale jeho lůžko nad bratrovým daleko vynikalo nádherou, jsouc celé skvělým purpurem' a ozdobami hedbávnými pokryto, u hlav pak zá- clonou zlatotkanou pfeskvostné zastinéno. Nahoře v hlavách zlatymi pismeny bylo napsáno: „Dar tento vzácný dcera královská ti podává." Když byl celé toto vidění některým vypravoval, řekli jemu: „Věz, že s pomocí Krista Pána mu- čeníkem budeš. Dcera králova, jež ti královské ') pauci 2a. — 2) agentium esse 3cc. — ?) electus 1. — *) plurima 2. — 5) electionis eternitatem 3cc. — 6) mensuram 3cc. — ?) domo erant regia 2a. — 9) servitute 2, 2a, 3c, 3cc, 4a; nemá 4b; serv. serviens nemá 3a. — 9) sic eorum — el omni nemá 2a. — !?) carum 1. — 1?) erat 2a. — !?) purgatis sord. eas 2a; nemá 1. — 1?) quan- toque erant vilissima 3cc. — !*) nemá 3cc. — 15) humanitate 3cc; hum. servat et min. 2, 2a. — 19) uolpharius 1; volpharius 2a; woltharius regius imp. 3a; cuiusdam uolfarii bone indolis nobilis alumni dictio 4a; cuiusdam uolf. b. ind. relacio 4b. — !?) et — cubicularius nemá 2, 2a. — 19) ibi per 3cc. — '9) Putavit 3cc. — 2?) currem 2. — 21) in medio 3cc. — ??) sibi, et a. 3cc. — ??) simul 3cc. — ?^) sericeis 3cc. — ??) autem 3cc. — ?5) Místo ad caput — redimitus mají 4a, 4b et capitale aureo panno tectum. — *??) Ostatni kus hlavy této aż do konce dignata es ne- má 4a. aur. lit. erat 2a. — ?5) autenticum 3cc; rukopis 1 vykládá po kraji slovo to: auctoriale, optimum, — ?9) auct. filia sponsa tibi 1; donet tibi filia regis 2a; taktéZ 4b, ale místo donet má donat; sponsatur 3a; donat 3c; Mun. h. auct. donat tibi sponsa filia regis 2. — ??) Exponeret cuius 2a. — 31) nemá 3cc. 

Strana 258
258 domino secundante !) martyr eris futurus. Regis filia, quae dat tibi regia dona, hoc?) est domina coeli, sacratissima ?) virgo Maria. Hoc audiens ille, factus est laetissimo animo; et ingressus cu- biculum cordis, egit gratias sancto sanctorum an- gelorum domino *) et?) omnipotenti9) Christo *). Hinc matrem gratiarum, quae regis solio proxima sedet, prona cervice et gavisae mentis iubilo ado- rat: gloria") tibi, inquiens, virgo?), maris stella, quae me ut pia domina humillimum servum tuum respicere dignata es. 25. Hac ipsa tempestate adit Turoniam !?) quaerens auxilio sanctum senem Martinum. Nec!!) praeteriit Floriacum, qui !?) beatissimum cor- pus confessoris !?) nostri!) et patris Benedicti suo gremio !?) collocare meruit; ubi etiam, quis ille sit domino '$, caecorum visus, claudorum gressus, surdorum auditus '") et coelestium mi- raculorum inulta milia protestantur. Horum duorum karissimorum patrum '") sacris con- fabulationibus !?) pastus, laeto animo regreditur ad imperiale domicilium. Inde quid sibi menti??) foret, quae volente deo agere vellet, sub lucem proferens, coepit?') cum dilecto caesare familia- rem extremum sermonem habere. Finita locu- tione, pacis oscula invicem ??) libant?"), et am- plius numquam sociandos **) non absque dolore separant?*?) amplexus. Vir ergo?) sanctus eius caram vitam carissimo Jesu multum commen- dans, secundum placitum **) archipiaesulis sui ad apostatricem ?*) gentem ?9) pergere coepit. ?") Sapuit ipse, quod ?!) consilio suo non obaudirent, sed ne inobediens esset, iussum iter adimplere maluit. Hoc etiam eius animo magnam spem tribuit, quia si non in??) filiis, in??) alienis et bar- baris animarum lucra congregare potuit. Erant enim multae nationes per circuitum, per quas aut sibi martyrium aut eis baptismi gratiam conferre potuit.?5) Gens autem haec sceleratis- 1) fecundante 2; concedente 2a. — ?) hzec 2a, 3a, JANA KANAPARIA ŽIVOT SV. VOJTECHA. dary podává, jest paní nebes, nejsvětější panna Maria.^ Uslysev to zaradoval se v du&i své a v utrobách srdce svého díky vzdával svatému svatých andělů pánu a všemohoucímu Kristu. Po- tom velebil matku milosti, jež nejblíže sedí trůnu krále nebeského, se skloněnou šíji a veselou duší řka: „Sláva ti, panno, hvězdo mořská, jež jsi na mne co laskavá pani na nejmenšího služebníka svého pohlednouti ráéila.^ 25. Téhož času odebral se do Turonie (Tour- su) hledaje pomoci u svatého starce Martina. Neminul také Floriaka (Fleury), kteréz za hodno uznáno bylo blahoslavené tělo vyznavače našeho a otce Benedikta v lůně svém přechovávati; a čím ten jest před pánem, navrácený tam zrak slepým, chůze chromým, sluch hluchým a jiných nebeských zázraků mnoho tisíc zřejmě dokazuje. Těchto dvou přemilých otců svatými přímluvami posilněn s radostným srdcem k císařskému dvoru se naviátil Oznámiv potom, co zamysli a co s vůli boží vykonati chce, s milovaným císařem poslední důvěrnou rozmluvu počal. Když domlu- vili, navzájem políbení míru si dali a nemajíce se nikdy více sejíti naposled se objali a nikoliv bez bolesti rozloučili. Muž tedy svatý poroučeje mnohokrát drahý život jeho nejdražšímu Ježíši podle vůle arcibiskupa svého k odpadlému ná- rodu se ubíral. Vědělť sice, že rady jeho neupo- slechnou, ale nechtěje býti neposlušným raději předepsanou sobě cestu vykonal. Také to mu mnoho důvěry poskytovalo, že ne-li mezi syny vlastními, aspoň mezi cizinci a barbary duše zi- skati mohl. Byloť mnoho národů v okolí, skrze kteréž buď sobě mučenictví neb jim milost křtu svatého opatřiti mohl. Tento ale národ přeoha- vný, k němuž pobádán byl se navrátiti, z nená- visti jmena jeho hrozného zločinu se dopustil. 4b, 5; nemä 3c, 3cc. — *) sanctissima 2a. — *) omni- potenti domino Jesu Christo 2a. — 9) nemá 3cc. — 9) omnipotente 1. -- 7) Chr. deo 3cc. — $) gl. inquiens, virgo tibi 2a. — 9) v. Maria, m. 5. — 19) Tyronum 2; Turonam 3ec. — !!) hec 2. — !?) que 2, 3a, 3c, 4b. — !7) conf. et patris nostri 2a. — 14) nemá 3cc; nostri et nemá 3c. — !5) grege 3a, 4b. — 19) nemá 3a, 4b; d. [concedente] 3c; dominus na místé vySkrábaném 1. T. j. apud dominum, cuius auctoritatis Benedictus sit apud dominum. — !?) surd. aud. nemá 3a. — !5) fratrum 3cc. — !9) sac. et fab. 2. — ?9?) mentis 2a. — ?1) nemá 25 c. c. d. cis. fam. et extr. 3a. — 22) nemá 3c. — ??) libera 3cc. — 2*) saciandos 2. — ??) amplexus separantur 3cc. — ?6) autem 3cc. — **) decre- tum výklad 1. — *S) prevaricatricem 1. — ?9?) nemá 1. proficiscitur. in Sclauoniam 4a, 4b; co následuje pak, jest v rukopise 4a velmi porusené podáno. — 34) gratia conferri 3a, 5. baptisma conferri 4b. 3) fecit 2a. — 9") quia 2a. — ??) uemá 2a. — ??) nemá 1, 2a. — 

Strana 259
JANA KANAPARIA ŽIVOT SV. VOJTĚCHA. sima, ad guam redire compulsus est, in odium sui nominis grande nefas peregerunt. Nam pa- rentes suos nobiles et praeclaros viros, misero vulnere prosternunt?); fratres fratrumque filios, masculum una cum insonte femina, omnes morte sevissima dampnarunt; civitates quoque eorum igne ?) ac ferro devastantes, omnia ") eorum bona in captivitatem redegerunt. Unus autem ex suis fratribus *), dum haec mala domi geruntur, cum Bolizlavo ?) Palaniorum 9) duce foras ?) in expedi- tione imperatoris erat. Dux vero ille pro amore sancti fratris magnis promissis 5) et amicis opi- bus eum solatur. 26. Ergo pro his sceleribus aditum sibi clau- sum esse ") putans ille sanctissimus !") heros, no- luit frustrari adventum !!) suum ; sed declinavit ad praefatum ducem, quia sibi amicissimus erat, et si!?) se'?) recipere vellent"), per eius missos explorare potuit. Quo facto, econtra illi magna indignatione remittunt ei irae 5) et furoris plena verba, dicentes: sumus peccatores, populus ini- quitatis, gens durae!$) cervicis; tu sanctus, ami- cus dei, verus Israhelita, et tibi omnia cum do- mino. Tantum ac!*) talem non portant cohabi- tationes et consorcia iniquorum. Et tamen unde novum !5) hoc genus, ut tociens repulsos, tociens abiectos non unius sed diversarum mentium !9) requirat episcopus ??? Agnoscimus *!") ingemi- nant??) quid?") sub colore pietatis mendosum tinniat ) haec sanctitas. Nolumus ?*5) eum, quia si veniet?9), non venit") pro nostra salute, sed pro puniendis malis et iniuriis *8), quae??) fratri- bus suis 3?) fecimus et fecisse iuvat.?!) Non est??) qui recipiat ??) eum, non est usque ad unum. Haec et his similia audiens beatus?*) episcopus, tanto laeticiae risu ??) exuberat, ut pene?) a solito ri- gore magnum aliquid excederet. Disrupisti, in- quid?7), vincula mea. Tibi?) immolo??) gloriam 259 Neboť rodiče jeho, lidi to vznešené a vzácné, bidné zavraždili; bratry a bratrů syny, muže zá- roveň s nevinnou ženou, všechny nejukrutněji po- bili; a dědiny jejich ohněm a mečem poplenivše všechny statky jim pobrali. Než jeden z bratrů jeho, když toto neštěstí doma se událo, nalezal se s vévodou polskym Doleslavem mimo domov na výpravě cisaře. Tohoto těšil vévoda z lásky k svatému bratru: velkými sliby a přátelskou pomocí. 26. Domníivaje se podle zločinů těchto svatý rek náš, že mu přístup jest zamezen, nechtěl, aby příchod jeho byl zmařen. I zajel k jmenova- nému vévodovi, poněvadž mu byl velkým příte- lem a skrze posly jeho vyzvěděti mohl, chtějí-li jej přijmouti. Načež oni naopak vzkázali mu svou nevoli, hněv a vztek pravice: „Jsme hříšníci, lid nepravosti, národ tvrdošijný : ty jsi svatý, ty při- tel boZi, pravy Israelita (sluha hospodina), a tobé všecko s Pánem. Takovému a tak velkému muži nesluší přebývati a zacházeti s nešlechetnými. A pak jaký to nový mrav, aby tolikkrát zapu- zené, tolikkrát povržené znova vyhledával biskup nikoli jediného národa nýbrž národů rozličných ? Víme, přidali k tomu, co hříšného v rouše přívě- tivosti svatost tato krákorá. Nechceme jeho, po- něvadž, kdyby přišel, nepřijde pro spásu naši, nýbrž aby potrestal zločiny a příkoří, jež jsme proti bratřím jeho spáchali, a těší nás, že spá- chali. Není nikoho, kdo by jej přijal, ani jedin- kého neni.^ Uslyáev tyto a podobné řeči svatý biskup do takového smichu radosti se dal, Ze to bylo skoro na újmu obvyklé jeho vážnosti. „Zlo- mil jsi, pravil, okovy mé. Tobě budiž oběť slávy a chvály, poněvadž pout a okovů starosti pa- 1) prostraverunt 3cc. — ?) igne — eorum nemá 3cc; igne et f. 2a. — 9) nomina 3a. — *) Jmeno jeho bylo So- bébor. — ?) Bolezawo 2; Bolezlao 3a, 3cc; Boleslauo 3c; Bolisclauum 4a; Boleslao 2a, 4b. — “) Poloniorum 2; Bolaniorum 3a; Polono:um 2a, 3cc, 4b; Pulaniorum 5, měl dříve však Palaniorum. — 7) nemá 3a. — 9) prom. de amissis 3c. — ?) iter 3a. — 19) nemá 5. — !!) aditum 2a, 3cc. — !?) si eum 2a; si Bohemi se 4b. — !?) nemá 3a. — 1). v. Pragenses, p. 9. — !5) rem. exire 2. — !9) dire 1, 4a. — !?) et 2a. — !9) nemá 3a, 3cc; nova sanctitas ex- surgit 4a, 4b ; místo unde — genus má 2a unde hoc nomen, — !?) tak mél 1, ale opraveno v gentium ; gentium 3c. — 20) Christum 3cc. — ?!) cognominat 4b. — ??) quid ingeminat quid 2a. — ?3) quod 3cc. — ?*) timeat 3cc. — 23) Novimus 3cc. — ?9) venit 3cc, — ??) veniet 4b, 5. — ?8) invidiis 3cc. — ?9) q. de Ir. 2, 3a. — ??) sui 3cc. — 31) vykládá ! id est delectat. — 3?) nemá 3cc. — 37) rapiat 3a. — 27) illesus 3cc; illusus 3a, 3c. — ??) visu 2a. — 36) bene 2, 2a. — 7) domine 2a; disr. inq. domine u. 4b. — 39) Cur 3cc. — 99) sacrificabo 4a, 5. 

Strana 260
260 JANA KANAPARIA ŽIVOT SV. VOJTĚCHA. et sacrificium 1) laudis, quia pastoralis curae2) stýřské šiji mou zbavilo odmítnutí jejich. Dnes vyznávám, že jsem celý tvůj, dobrý Ježíši; bu- funes et 3) vincula de meo collo ipsorum refu- tacio liberavit. 4) Fateor me hodie, o bone Jesu, diž tobě, vládaři cnosti věčné, chvála, čest a sláva. totum esse tuum; tibi, dominator virtutis aeter- Nechtěl jsi těch, kteří nechtějí tebe a z cesty nae, laus, honor et gloria. Noluisti eos, qui te pravdy snahou svou se uchylují.“ nolunt 5) et qui a via veritatis in desiderio 6) declinant. 27. Inde 7) adversus diram barbariem pro- phanosque idolâtras 8) gladium praedicationis acuens et aptans, cum*) quibus 10) primum, cum quibus postmodum 11) dimicare oporteret 12), ani- mo deliberare coepit; utrum Liuticenses 13), quos christianorum praeda miserorumque hominum dampna pascunt, an Pruzzorum 14) fines 15) adi- ret, quorum deus venter est et avaricia iuncta cum morte. 16) Tandem alternanti 17) pocior sen- tencia successit animo, ut quia haec regio pro- xima et nota fuerat duci praedicto, Pruzziae 18) deos et idola 19) iret 20) debellaturus. Dux vero 21) cognita voluntate eius, dat ei navem 22), et ipsam pro pace itineris terdeno milite armat. Ipse vero adiit primo urbem Gyddanyzc23), quam ducis latissima regna dirimentem 24) maris confinia tan- gunt. Ibi 25), divina misericordia adventum eius prosperante, baptizabantur 26) hominum multae catervae. Ibi27), missarum sollempnia28) cele- immolat31) Christum 32), cui non brans29), patri30) 33) dies se ipsum pro 31) hostia post multos illos fuerat oblaturus. 35) Quicquid vero superfuit de eo 36), quod ipse et novi 37) baptizati communi- carunt 3s), colligere iubet 39), et 40) mundissimo panno involutum sibi servabat41) pro viatico de- portandum. 28. Druhého potom dne pozdraviv všechny 28. Postera autem die salutatis omnibus in- vsedl na loď a na moře a zmizel z očí jejich, ponitur carinae et pelago, et tollitur ab eorum aby se nevrátil více. Plaviv se velmi rychle po oculis, numquam postea videndus. Hinc 42) nauti- cum 43) iter velocissimo cursu peragens, post několika dnech na břeh vystoupil; loď pak 27. Potom proti ohavnému barbarství a bez- božným modloslužebníkům meč kázani brouše a připravuje, s kterými by napřed, s kterými po- tom v boj pustiti se měl, v srdci svém počal uva- žovati; měl-li by k Ljuticům se odebrati, kteří lupem křesťanů a škodami ubohých lidí se živí, anebo k Prusům, jejichž bohem jest břicho a la- kota spojená se smrti. V rozpačitosti své kone- čně se rozhodl, poněvadž země tato ležela nej- blíže a nadřečenému vévodovi známa byla, že půjde do Pruska válčit proti bohům a modlám. Vévoda pak poznav vůli jeho dal mu loď a pro jistotu cesty vyzbrojil ji třiceti vojíny. I přišel nejdříve do města Gdanska, jež dělí šírou říši vévodovu a moře se dotýká. Jelikož milost boží příchodu jeho přála, dali se zde velcí zástupové lidí pokřtíti. Zde slouže mši svatou otci oběto- val Krista, jemuž po nedlouhém čase sama sebe obětovati měl. Zbytky pak toho, co on sám a novokřtěnci přijímali, dal sebrati a zavinuv do čistotného šátku sobě na cestu uschoval. 1) Misto immolo — sacrificium má 2a sacrificabo hostiam laudis. — 2) cura 3cc. — 3) nemá 2.— 4) rupit 3cc. — 5) nolunt et quia 2a. — 6) desideria 3a; in propria des. 3c, 4b; desideria mala 3cc. — 7) Inde beatus Adalbertus episcopus tociens a suis repudiatus, tandem 3cc. — S) idololatras 3a, 4b; idololatrias 3c. — 9) cum — primum nemá 2a, 3c. — 10) q. et postmodum 2. — 11) post 3cc. — 12) optaret 3cc. — 13) Lutticenses 3cc. Lithvanos litucen- ses 2a. — 14) Prutenorum 3cc; Prusorum 3c; Prussorum 4a, 4b a tak níže stále. — 15) nemá 2a. — 16) m. est 3a. — 17) alternati 3cc. — 18) Prussie 2a. Pruzie 1, 3a. — 19) ydolatras 3cc. — 20) nemá 3cc. — 21) uero Prussiæ B. 4b. — 22) navim 3cc. — 23) Danyzc vykládá 1; Gdansko 2a; Gidanie 3a; Gidanic 3c; Gydanik 3cc; Gnesdon 4a; Geda- num 4b; Gyddanyze 5. Jest to Kdánsko v nynějším království Pruském. — 21) deprimentem 3c. — 25) Ipse 3cc. — 26) baptizantur 2a. — 27) ubi 2a. — 28) solemniis 2a. — 29) celebratis 2a. — 30) p. ac domino Jesu 3cc. — 31) im- molauit 2a; nemá 3cc. — 32) Christo 3cc. — 33) nemá 2, 2a, 4b. — 34) pro host. nemá 2, 2a. — 35) oblatus 2a. — 36) deo 3a. — 37) noti 1. — 38) communicauerunt 2a, 3cc. — 39) cito 3cc. — 40) et — viatico nemá 3cc. — 41) seruavit 2, 3a, 3c; seruat 4b; seruari 5. — 42) Hic 2a. — 13) nautium 3cc.

Strana 261
JANA KANAPARIA ŽIVOT SV. VOJTĚCHA. paucos!) marinum litus egreditur, et reversa est navis cum armato custode. Ipse autem?) pro praestitis beneficiis gratiam vectoribus et vecto- rum domino agens, remansit ibi cum geminis fratribus; quorum alter presbiter Benedictus, alter dilectus et à puero sibi comes frater Gau- dentius erat. Tunc magna fiducia Christum prae- dicantes, intrant?) parvam insulam, quae curvo amne) circumvecta, formam circuli adeunti- bus?) monstrat. Venientes 5) vero loci posses- sores cum pugnis expulerunt eos.*) Et quidam, arrepto naviculae remo, astitit episcopo propius, et ut*) forte psalmos in libro decantaverat, in- gentem ictum inter?) scapulas dedit. Excussus manibus volat in diversa codex, et ipse extenso capite et membris iacet humo !?) prostratus; sed exterius afflicto corpore quid pia !!) mens '?) intus ageret, risus cordis per vocis '?) organum mox '") patefecit. Gratias tibi, inquid '?), domine, quia etsi'*) amplius non erit, saltim vel unum ictum pro crucifixo !7) meo accipere merui. Transiens vero in!5) aliam partem fluminis !?), stetit ibi sabbato. Vespere autem facto?") dominus villae divinum ?) heroa Adalbertum ??) transduxit in villam. Congregat se undique inhers??) vulgus, et quid ?*) de illo foret acturus ?*), furibunda ?5) voce et canino rictu ??) exspectant?9). Tunc sanc- tus Adalbertus, quis et unde esset, vel ob quam causam illuc veniret, interrogatus, talia?9) econ- tra miti??) voce respondit: sum nativitate Scla- uus ?) nomine Adalbertus, professione mona- chus, ordine quondam episcopus, officio nunc vester apostolus. Causa nostri itineris est vestra salus, ut relinquentes simulacra surda et muta, agnoscatis creatorem vestrum, qui solus, et extra quem alter deus non est; et ut credentes in no- mine eius vitam habeatis, et in atriis inmarcesci- bilibus ??) coelestium gaudiorum premia percipere mereamini Haec?" sanctus Adalbertus. Illi au- tem?!) iam dudum indignantes et cum clamore 261 s ozbrojenými strážci vrátila se nazpět. Sám ale poděkovav za poskytnutá dobrodini plavcüm a pánu jejich zůstal tam s dvěma bratry, z nichž jeden byl kněz Benedikt, druhý milovaný a od mladosti jej provázející bratr Gaudentius. Zde s velkou důvěrou křesťanství kážíce vstoupili na malý ostrov, kolem něhož tekla řeka, a který ukazoval příchozím podobu kruhu. I přišli maji- telé místa toho a pěstmi zahnali je. Jeden pak popadl veslo lodičky a přiblíživ se k biskupovi, an právě žalmy z knihy přečítal, náramnou ránu mezi lopatky mu zasadil. Vyražena z rukou roz- letěla se kniha, on sám pak s nataženou hlavou a údy ležel na zemi. Než ano zevnitř. raněno bylo tělo, co ve zbožné duši uvnitř se dálo, ra- dost srdce ústy brzy vyjevila. „Díky tobě, pane, pravil, že, ne-li více, aspoň jednu ránu pro ukii- žovaného přijmouti jsem zasloužil.“ I přešed na druhou stranu řeky ostal tam přes sobotu. Když pak se šeřilo k večeru, pán jedné vsi božího reka Vojtěcha přivesti dal k sobě. I sešla se od- všad divá luza, a kterak s ním naloží, se sbé- silym povykem a psim rykem očekávala. Tu svatý Vojtěch byv otázán, kdo a odkud jest a za jakým účelem tam přišel, přívětivým hlasem ta- kovou dal odpověď: „Jsem rodem Slovan, jme- nem Vojtěch, stavem mnich, posvěcením druhdy biskup, nyni ale z povinnosti váš apoštol. Účelem cesty naší jest spása vaše, abyste zanechavše modly hluché a němé poznali stvořitele svého, jenž jediný jest bůh a kromě něhož neni boha jiného; abyste věříce ve jmeno jeho život měli a v stanech nepomíječných odměnu radosti ne- beských přijmouti zasloužili.“ Tak svatý Vojtěch. Oni ale hor&ice se již dlouho a s povykem vel- kým slova rouhavá proti němu pokřikujíce hro- zili jemu smrtí. Ihned holemi o zem tlukouce obušky proti hlavě jeho zdvihali, a hrozně skří- pajíce zuby řekli: „Měj si to za velkou odvahu, žes až sem bez trestu se dostal; a jakož rychlý 1) pauc. dies 2a, 3cc. — ?) nemá 3cc. — ?) intrauit 1. — 4) Voigt (Gesch. Preus. I, 226 a násl.) má za to, Ze to jest ieka Pregela. — 9) adeuntes 2, 2a. — 6) Invenientes 3cc. — 7) nemá 2, 2a. — 9) nemá 3cc. — ?) super 2a. — 19) humi 2a. — 7!) diua 5. — 12) m. eius i. 2, 2a. — !?) oris 2a. — !*) nemá 2, 2a. — !5) inquid, ago 3cc; gr, inquid, domine tibi 2a. — 19) si 3cc. — 17) eruc. domino 3cc. — !9) per 3cc. — 19) Voigt má za to, ie to Samland. — ?9) nemá 3cc. — ?!) Místo div. h. Ad. má 2a dominum Albertum; domnum Ad. 2. — ??) nemá 3cc. — ?3) iners 3cc. — ?*) quid primas de 4a, 4b. — ?*) acturum 2. — ?5) Místo fur. v. et má 1, 2, 2a, 5 furibundo et. — ?7) ritu 3cc. — ?5) exspectat. 2a. — ?9) tali 3cc. — 7?) nemá 3cc. — ?!) Bohemus 3c. — ??) in- marcessibilibus 1. — 33) H. s. Ad. nemá 3cc. — 3?) aut ei 3cc. 41 

Strana 262
262 blasphemiae !) verba adversus eum proclamantes, mortem sibi minantur.?) Et?) extimplo?) ter- ram baculis percutientes, fustes capiti eius ap- ponunt, et infrendunt dire?) dentibus in eum: magnum sit tibi, inquiunt, quod hucusque inpu- ne5) venisti; et sicut?) celer reditus spem vitae, ita tibi parvae morae?) necis dampna creabunt. Nobis et toto?) huic regno, cuius nos fauces") sumus, communis lex imperat et unus ordo vi- vendi; vos vero, qui estis alterius et ignotae le- gis, nisi hac nocte discedatis, in crastinum deca- pitabimini.'!) Ipsa!?) vero nocte in!) naviculam inponebantur, et retro ducti!^) manserunt quin- que dies !*) in quodam vico. !9) 29. Haec dum in '?) illa parte geruntur, ecce in monasterio, ubi ille talis nutritus fuerat, cui- dam converso Johanni Canapario '5) talia domi- nus per visum ostendit. E summo coelo velut volancia deorsum veniunt usque ad terram duo!) linteamina, alba sicut nix et munda absque omni sorde et macula. Ambo sua honera ??), singulos quidem viros, de terra levant; ambo felicissimo?!) cursu nubes et aurea sydera transnatant. ??) Unius nomen extra ipsum ??), qui haec vidit, ad- modum paucissimi sciunt; alter?*) vero erat, ut adhuc hodie ipse?*) meminit, domnus Adalbertus, cui*5) angelicus??) minister iam coelestis mensae convivia praeparavit. Át?9) pater Nilus ignotum est, quid ?9) de eo videret; sed dulcibus scriptis?") eundem virum ?!) ita alloquitur: scias, dulcissime fili; quia amicus noster Adalbertus ambulat cum spiritu sancto, et beatissimo fine praesentem vi- tam erit terminaturus. Item fratri Gaudentio, quae opere ??) futura erant, nocturna quies tex- tis??) ambagibus dixit. Expergefactus ergo, si vel- let audire somnium ?*) suum, interrogat ??) dilec- tum patrem.?9) Respondit??) autem ipse: dic, si quid habes. — Vidi, inquid, in medio altaris cali- JANA KANAPARIA ŻIVOT SV. VOJTECHA. návrat naději života, tak malé prodlení smrt ti přinese. Nám a celé říši této, na jejíž hranicích my bydlime, společný zákon vládne a jeden řád života; vy pak, kteří máte jiný a neznámý zá- kon, neodejdete-li této noci, zítra budete sfati.* V noci pak nalożeni byli na lodku, a plavice se nazpét pét dni v jisté vsi pobyli. 29. Když toto v oné končině se dálo, ejhle v klášteře, kde tento takový muž druhdy živ byl, jistému sem se uchyliváimu Janu Kanapa- riovi takovéto vidéni poskytnul pán. S vy&iny nebeské jakoby letěly, dolů až k zemi dva Iněné šátky se spustily, bílé jako sníh a čisté vší skvrny. Oba břímě své, každý jednoho muže, ze země zdvihly; oba přešťastným letem skrze oblaky a zlaté hvězdy se vznášely. Jmeno je- dnoho kromě toho, který to viděl, jen velmi málo lidi zná; druhý ale byl, jak podnes sám pamatuje, pan Vojtěch, jemuž sluha anděl úča- stenství hostiny nebeské již připravil. Neznámo jest, jaké vidéni otee Nilus o ném měl; ale oslovil téhož muže v přívětivém listu takto: „věz, rozmilý synu, že přítel náš Vojtěch kráčí s duchem svatým, a život vezdejší blahoslave- ně skončí.“ Také bratru Gaudentiovi, co diti se mělo, sen noční záhadným obrazem vyjevit. I probudiv se otázal se milovaného bratra, chce-li poslechnouti sen jeho. On pak odpovédél: ,po- véz, má$-li co.^ „Viděl jsem, dí onen, v pro- střed oltáře kalich zlatý, vínem polonaplněný ; nikdo však jeho nestřežil. Když jsem chtél piti 1) blasphema 2, 3a, 3c, 4a, 4b, 5; blasfemia 2a. — ?) minarunt 3cc. — ?) nemá 2, 2a, 3a, 3c, 3cc. — 3) extemplo 2a. — ?) diris 2a. — ©) impie 2a. — 7) sic 3cc. — 9) p. more nemá 3cc. — ?) toti 3a. — 10) fauto- res 3cc. — !!) decapitamini 3co; vykládá se v rukopise písmem XI věku: gihafdade uuerthath 1. — 1?) Misto ipsa v. má Scc ipse. — 19) Místo in nav. má 2, 2a, 3a nauicule; in nemá 1. — '*) et reducti 3cc. — !5) nemá 3cc. — 16) Pertz má za to, Ze to bylo v okolí města Pilavy. — !7") nemá 3cc. — !9) Campanario 2a, 3c, 3cc, 5; rukop. 1 má glossu sadulerie. — 1?) nemá 1, 4b. — ?) tak 4a; vyskrábané h má 1, ostatní rukopisy onera. — ?!) velo- cissimo 2, 2a, ostatní jako nahoře psáno. — ?7?) transeunt 2; transierunt 2a; transmeant 3co; transnant 3a, 3c, 4b. — ?9) ipsum onicrótem admodum 4a. — *4) alter — preparavit nemó 1, 5. — ?5) nemá 3a, 4b. — %6) cuius 3cc; cui — preparavit nemá 2a. — ?7) angelus 3a. — ?9) Ac 3cc; místo At — Nilus má 2a At patri illius. — 2?) Místo quid de má 3cc quod. — 39) dictis 2a. — 31) v. Iohannem 4b. — 3?) opera 2, 2a, 3cc, 5. — ??) delectis 2a. — 34) somnum 2, 3a. — 39) interrogabat 2a. — 36) fratrem 5. — ?7) Respondente autem ipso 3cc. 

Strana 263
JANA KANAPARIA ŽIVOT SV. VOJTĚCHA. cem aureum, et hunc vino semiplenum ; custos !) vero eius nemo erat. Me itaque volente bibere merum, opposuit se mihi?) minister altaris, et audacibus meis coeptis velut quadam imperiosa auctoritate contradixit, quia?) nec mihi nec ali- cui hominum hanc?) licentiam dare vellet.?), pro eo quod tibi in crastinum pro mistica refectione foret?) servatum. ^) Haec eo loquente, fugit som- nus àb oculis, et occupat tremencia membra torpor ingens: deus, inquit, fili, prosperet hunc visum! Fallaci somnio neminem credere oportet. 30. Jam exsurgenteS) purpureo die, coeptum iter agunt, et davitico?) carmine viam síbi ad- breviant!9) et dulcis vitae !") gaudium continuo appellant Christum. Inde nemora et feralia lustra linquentes, sole ascendente ad meridiem, campe- stria loca !?) adierunt. Ibi fratre Gaudentio mis- sam celebrante, sanctus ille monachus communi- cavit, et post sacram communionem pro allevi- ando labore itineris pauxillum obsonii accepit. Et dicto versu et sequenti psalmo, surgit !?) de gramineo cespite, et quantum iactus est lapidis!^) vel missus sagittae, progressus loco resedit. !*) Hice!$) cepit eum somnus; et quia diutini!*) iti- neris !?) fessus erat, pleno cornu profudit !?) eum sopori fera quies. Ad ultimum pausantibus cunc- tis, affuit paganicus *") furor, et irruerunt super eos impetu magno, et iniecerunt omnes in vin- cula. Sanctus vero Adalbertus stans contra Gau- dentium et alium fratrem ligatum : fratres, inquit, nolite contristari?!)! Scitis, quia haec??) patimur pro nomine domini, cuius virtus ultra??) omnes?*) virtutes, pulchritudo supra omnes decores, poten- cia inenarrabilis, pietas singularis. Quid enim ?5) fortius, quid eo pulchrius, quam dulcem ?*) pro dulcissimo Jesu fundere vitam? Prosilit e?") fu- ribundo?5) agmine igneus ??) Sicco ??) et totis viri- bus ingens iaculum movens, transfixit eius pene- 263 víno, opřel se mi sluha oltáře a smělému poći- nání mému, jakoby měl poroučeti, se protivil, poněvadž prý ani mně ani žádnému člověku toho povoliti nesmi, anoť víno na zítřek pro tebe uschováno jest k tajuplnému občerstvení.“ Když byl domluvil, prchl spánek z očí jeho a strach veliký pojal třesoucí se údy. I řekl onen: „Bůh račiž vidění tomuto zdaru dopřáti. Ale klam- nému snu nikdo nemusí věřiti.“ 80. Když ranni červánky na obloze se uká- zaly, vydali se na další cestu, jiZ Davidovymi zpěvy si krátili, Krista, radost života sladkého, stále vzyvajice. Opustiváe potom lesy a doupata dravéi, kdyz již k poledni se chýlilo, na jisté pole přišli. Zde sloužil bratr Gaudentius mii, svatý onen mnich přijímal a po svatém přijí- mání, aby po namáhavé cestě pookřál, trochu pojedl. A odfikav verš a následující žalm z trá- vníku vstal a poodešed tak daleko, kam by kamenem dohodil aneb šipem dostřelil, usedl. Zde pojal jej spánek; a poněvadž dlouhou ce- stou umdlen byl, usnul velmi tyrdě. Když ko- nečně všichni odpočívali, přihnali se sbésili po- hané, ütokem velkym vrazili na né a spoutali všechny. Svatý ale Vojtěch stoje proti Gauden- tiovi a druhému bratru svázanému řekl: „Bratři, nermuťte se! Neboť víte, že to trpíme pro jmeno páně, jehož cnost nade všechny cnosti, jehož krása nade všechny ozdoby, sila nevýslovná, laskavost obzvláštní jest. Jest-liž udatnosti neb krásy větší, než sladký za nejsladšího Ježiše dáti život ?“ I vyskočil ze sběsilého zástupu ohni- vý Sikko a máchnuv celou silou velkým oště- pem probodl utroby srdce jeho. Zasadilt jemu jakoby z povinnosti první ránu co kněz model a vůdce spiknutí. Potom přiskočili všichni a za- l) gusta 3cc. — ?) nemá 2, 2a. — 3) qui 3a. — 4) nemá 3cc. — %) velit 2a. — 9) seruatum esset 2a. — 7) seruandum 3cc. — 9) exurg. 1, 4b. — 9) dauidico 2a. — !?) abrev. 1, abbreviant 3cc. — 11) Misto dulcis vite má 3cc divitis. — 12) Dle Voigta byl to prý posvátný háj Prusův, ačkoliv to jen pouhé domnění Voigtovo, ničímž neztvrzené. — 1?) fugit 3cc. — !*) lapis 2. — 15) Mezi Pilavou a Fischhauseny, sr. o tom Voigtova spisu Gesch. Preuss. I, 270, který se domnívá, jak výše řečeno, že sv. Vojtěch proto byl zabit, poněvadž vkročil do sv. háje, kamž nikomu nebylo dovoleno jíti. — 16) Hic cum c. 3cc. Hic tum 3a, 3c, 4a, 4b. — 17) diut. labore it. 3c, 55 diu tam labore 3cc; nemá 2a. -— 19) itinere 2a. — 19) perfudit 3a, 3c, 4a, 4b. — 29) paganeus 2a. — ?1) contr. Quis ille ignobilis color subito mutauit genas vestras? Scitis 4a. — 22) hoc 3cc. — 2%) contra 2a, — 4) nemá 3cc. — 2%) eo 3cc. — 26) dulce est 3a. — 27) ex 2a. — 28) foribundo 1. — ?9) glossa ruk. 1. iratus; igneus 2; senex quidam 4b. — 39) Místo igneus Sicco má 2a egwenisto; siggo 3a, 3c. Rukop. 1 vykládá slovo to: pro- prium nomen. 47* 

Strana 264
264 tralia cordis.') Ipse ?) enim *), sacerdos idolorum et dux coniuratae cohortis, velut ex debito prima vulnera facit. Deinde concurrerunt?) omnes, et vulnera miscentes, iram exsaturant.”) Profluit purpureus sanguis per foramina utriusque late- ris; ille oculis ac manibus stat orans in coelum.®) Exiit?) rubeus amnis®) divite vena, et extractae hastae septem ingencia vulnera pandunt. Ille?) vinclis solutis '°) extendit manus in modum cru- cis, et suppliciter fusis precibus'!) pro sua '*) et 13) persecutorum salute ad dominum clamat. Sic illa sancta anima !%) carcere suo evolat; sic nobile corpus protenta cruce terram occupat; sic quoque multo sanguine vitam fundens, beatis sedibus et semper carissimo tandem perfruitur Christo. O sanctum !%) et beatissimum virum, cuius in '¢) vultu angelicus splendor, in corde semper Christus erat! O pium et omni honore dignissimum, qui crucem, quam voluntate semper et animo portavit, tunc etiam manibus et toto corpore complexus est! Accurrunt'?) undique '®) armis 1°) dira barbaries, et nondum expleto fu- rore, auferunt corpori nobile caput, et separant exsanguia membra. Corpus vero loco dimittentes, JANA KANAPARIA ZIVOT SV. VOJTECHA. sazujice mu mané rány hněv svůj vylévali. I vylila se purpurová krev otvory obou boků; on ale modle se stál o¢i upiraje a ruce vzpi- naje k nebesům. Vychrlil se rudý proud boha- tou žilou a po vytažení oštěpů sedm velkých ran se objevilo. Když mu byla pouta sňata, složil ruce v podobu kříže a skroušenými mo- dlitbami vzýval pána za své a nepřátel svých spasení. Tak vyletěla ona svatá duše z vězení svého, tak vzácné tělo v podobě kříže zemi objalo; tak také vykrvácev do sídel blahosla- vených se dostal a konečně poživá Krista po- vždy mu nejdražšího. O muže svatého a blaho- slaveného, na jehož tváři záře andělská sídlila, v srdci pak povždy Kristus! O nábožného a vši pocty hodného, jenž kříž, který byl v duši své vždy nosival, tuto ještě rukama a celým tělem držel v objetí! I sběhli se odvšad ozbrojení bar- baři, a jakoby sběsilosti ještě dost byli neuči- nili, oddělivše svatou hlavu od těla rozmetali mrtvé údy. Zanechavše tělo na místě hlavu vrazili na tyč; a radostným pokřikem zločin svůj vychvalujíce vraceli se každý k svému obydlí. Podstoupil pak smrt svatý a slavný mu- 1) cordis s. martyris Adalberti. Sanctus vero Adalbertus in se senem irruentem conspiciens miti voce dixit: quid vis pater? aut cur manus innocenti sanguine polluis atque cruentatas sponte diabolo tradis? Ipse 4b. — 2) Ipse — facit nemá 3cc. — 3) autem 2a. — 9) cucurerunt 2a; currunt 3cc. — *) exaturant 1, 3¢, 4b. — ©) celum erectis ait: domine adiuva me; et vinclis solutis extendit manus in modum crucis, et suppliciter preces effundens pro sua et pro persequutorum salute, ait: domine deus omnipotens exaudi propitius orationem meam, et ne atten- das istorum facinora, que in me indigno propter sanctum nomen tuum commiserunt; quia nesciunt, quid faciunt; sed aperi ianuam cordis eorum, ut te factorem omnium agnoscant et intelligant, et ad te revertantur; ut passio mea non sit infructuosa, nec istis, nec aliis, qui mei memoriam fecerunt; sed concede omnibus ‘n presenti seculo quietem et pacem, et in futuro vitam @®ternam condonare digneris; salvator mundi, qui cum patre et spiritu sancto cuncta gubernas in secula s®culorum amen. Et dum complesset orationem, amputatum est caput eius; sicque no- bile corpus felici lapsu occupat terram. Sic sancta anima migravit ad Christum. Discipuli autem rapientes magistri cilicium sanguine aspersum, amaro planxerunt animo, dicentes: heu consolatio nostra et spes gaudii nostri, cur nos flentes non consolaris? Sed ubi cadaver sanclissmimi martyris et pontificis Adalberti corruit, concurrit undi- que armis munita dira barbaries, et nondum expleto furore, caput sanctissimi martyris palo fixerunt, corpus vero dilacerandum bestiis loco ipso dimiserunt; et sic leto clamore laudantes sua scelera, unusquisque ad sedes pro- prias reversi sunt. Sed ut ostenderet omnipotens deus, cuius meriti esset tantus martyr, per triginta dies jussa a domino, ab aquila corpus ejus custoditur, ubi nulla fera, nulla avis accedere potuit. Eam divino judicio aquilam custodem discipuli aspexerunt. Post vero infidelis turba necdum humano sanguine satiata, tollentes corpus ejus miserrime dilaceratum, in mare dimiserunt. Inde vero indicio fulgide columne, super corpus eius in ccelum usque porrect®, manifestatum est corpus eius discipulis; et venientes cum multis christianis, abstulerunt corpus eius, et conjungentes caput corpori, honorifice sepelierunt, et dignam ecclesiam nomine eius construxerunt; ubi merita et virtutes ejus exuberant usque ad hodiernum diem. Passus est autem beatissimus Christi martyr et pontifex Adal- bertus octavo Kalend. Maii, scilicet ut qua die dominus Jesus Christus pro homine, eadem die pro ejus nomine pateretur, ipso adjuvante, cui sit honor cum wterno patre et spiritu sancto, et nunc et per infinita s@culorum secula Amen. Tak končí 4b. — 7) Exit 3cc. — ®) sanguis 3cc. — 9) llle vero 2a. — 1°) exsolutis 2a. — 1?) prec. et pro 3cc. — 12) se 3cc. — !3) et pro persec. 3cc. — 1%) anima e carc. 3cc. — 19) sanctissimum 2a. — 16) ne- má 1. — 17) accurit itaque dura barbaries 2a. — '®) undique cum armis 3c. — '°) nemá 2, 4a. 

Strana 265
JANA KANAPARIA ŽIVOT SV. VOJTĚCHA. 265 caput palo fixerunt, et laeto clamore sua scelera laudantes, reversi sunt unusquisque ad proprias sedes. 1) Passus est autem sanctus 2) et glorio- sissimus 3) martyr Christi Adalbertus 9 Kalen- das Mai 1), imperante rerum ") domino Ottonum tercio pio et 6) clarissimo cesare, feria 6; scilicet ut 7) qua die dominus Jesus Christus pro homi- ne, eadem die homo ille pro deo suo pateretur. Cuis) est9) misericordia in saeculum 10), honor 11), laus 12) et imperium 13) in saecula saeculorum, Amen. 14) čeník Kristův Vojtěch 23. dubna, za panování Otty III, nábožného a veleslavného císaře, a sice v pátek; aby totiž téhož dne, kdy pán Ježíš Kristus za člověka, muž onen trpěl za boha svého, jemuž jest milosrdenství, chvála, sláva a vláda na věky věkův. Amen. 1) O kapli, která prý na místě, kde sv. Vojtěch smrt mučenickou podstoupil, v l. 1422—1424 byla vysta- vena a pak r. 1669 zbořena, jedná Voigt str. 663 a násl. — 2) sanctus et nemá 2a. — 3) gloriosus 2a. — 4) Aprilis 1. — 5) regum 5. — 6) nemá 1. — 7) in 2a. — 8) cuius 2, 2a, 3a, 5; cui — amen nemá 4a. — 9) ne- má 2a. — 10) in s�c. nemá 2a. — 11) nemá 2a. — 12) nemá 1. — 13) imp. est 2a. — 14) nemá 2a; amen. Explicit passio et vita s. Adalberti Pragensis civitatis episcopi 5.

Strana 266
III. BRUNONÜV ZIVOT SV. VOJTÉCHA. Přeložil Josef Truhlář. Passio sancti Adalberti !) episcopi et martyris. 1. Nascitur purpureus flos Boemicis*) terris, maior filius ex parentibus magnis; aureum po- mum processit?) e nobilibus ramis; progreditur pulchra facie, sed pulchrior spiritu,*) Wogitihc ?) puerulus, quod nomen interpretatum 5) sonat: consolatio?) exercitus. Pater eius?) erat?) uir magnus et prepotens; substantia eius integra, possessio diffusa. !") Est ei mortalium felicitatum copia, sub se!') positorum hominum unda, fa- milia multa perstrepens, argento et auro plena domus. Cum esset dominus terre, fuit tamen mediocris homo ; oratio rara, sed habitaverat se- cum '*) misericordia bona; neglecta castitas, et larga pauperum cura. Mater !?) claro !*) ex ge- nere Sclavorum!) erat nobilissima, !6) digna iuga- lis 1?) iuncta digno marito; marito videlicet qui tangit!5) reges linea sanguinis, quem longe late- que iura dantem hodie tremunt !?) populi, 2°) Heinrico regi accessit proximus nepos. Femina?!) aiunt, casta moribus, plena elemosinis, fidem ??) loquens operibus, nobilitati sue pulchrum respon- sum dedit. Sed discipula virtutis, bene ?5) fit rea custos ?*) fratris. Nam dum zelat 2%) zelo casti- tatis, dum fit familiarius **) famula orationis, dat viro occasionem peccandi non cum una, sed cum feminarum turba. Bonus pater, sed melior mater, optimus qui nascitur ex ipsis. Utrpení svatého Vojtěcha, biskupa a mučeníka. 1. Vykvetl purpurový květ vlasti české, z rodičů velkých narodil se syn větší, zlaté jablko vypučelo z ušlechtilých ratolestí, narodil se spa- nilý tělem, spanilejší duchem chlapeček Vojtěch, kteréž jmeno znamená: „voje útěcha“. Otec jeho byl vznešený a mocný, majetek jeho nedotknutý, statky jeho rozsáhlé ; všech rozkoši lidských měl hojnost a velké množství poddaných lidí; dům jeho četnou čeledí se ozýval a pln byl stříbra a zlata. Ačkoli vladyka zemský, byl přec člověk jen prostřední; málo kdy mluvil, ale milosrden- ství bydlelo s ním; čistoty nehleděl, ale o chudé štědře se staral. Matka ze slavného u Slovanů rodu byla velmi vznešená, hodna hodného man- žela, manžela totiž, který rodem svým králov- ské krve se dotýká, jehož ďaleko široko vlád- nouciho podnes se lidé bojí, nejbližšího vnuka krále Jindřicha. Manželka jeho jsouc, jak vy- pravuji, čistotna mravy, štědra udilenim almu- žen, a dokazujíc víru svou skutky k urozenství svému pěkně se hodila. Než hodnou jsouc žač- kou ve škole cnosti špatně střežila bratra. Ne- bof horlic pro zdrželivost a trvajíc příliš na modlitbách muži svému dávala příležitost k hří- chu nikoli s jednou nýbrž se ženami mnohými. Dobrý byl tedy otec, lepší matka, nejlepší: ten, jenž se narodil z nich. 1) Adelberti 1 a tak vždy. — ?) Bohemicis 4. — 3) exivit 4. — 4) fide 4. — ?) Voicechus 2; Woitech 4. — 6) si interpreteris 2. — 7) exercitus consolationem 2. — 5) suus 4; suus nomine Slawnitz 3. — ?) Místo erat — prepotens má 4 magnus et prepotens erat. — 10) diffusa est; cui 4. — !!) ipso 2. — !?) cum illo 2. — !?) mater eius nomine Strziezislawa 3. — 1%) nema 1 a 2, — 1%) Bohemorum 2. — 18) nob. caro 1. — '7) coniunx 2. — 18) contigit 2. — !9) tremit populus, adeoque 2. — ??) nemá 4. — ?!) f, eius, ut 4. — ??) fide 1. — 23) pene 3. — 21) Místo casto fratris má 3 castitatis. — 25) fervet 2. — ?6) familiaris 3. 

Strana 267
BRUNONÜV ZIVOT SV. VOJTÉCHA. 2. Lacte !) plenus interea parvulus homo fe- bricitans,?) mortem vicinam parentibus minatur, fletum movet oculis?) videntium suos sidereos vultus. Pater fecit^) spissum gressum ad quem amat pre filis filium ?), testatur crebris lacri- mis,5) quantus vivat amor pueri in visceribus patris. Mors amara in foribus, ecce occurrit ?) salus bene cogitantibus. Dixerunt ergo?) territi parentes tremula prece: non nobis, domine, non nobis vivat puer iste; sed clericus in dei?) ma- tris honore portet iugum tuum pulchra cervice. Sic !?) dieunt ponuntque super !!) altare virginis, et?) recessit in ictu oculi vis doloris; infantulus Ad se redit sospes in'?) omnibus membris. Bona!*) angelorum imperatrix augusta, perpetua !?) virgo, sic in !5) se clamantium !?) ad deum portat ho- minum vota, dum negare nescit corde petentibus, dum de !5) celo fert opem egris mortalibus, splen- dida stella maris. Signasti !°) servum, virgo Maria, tuum. 3. Qui cum intra plenilunium sensibilis pue- ritie venisset, rudisque*?) lingue meatus ad lo- quelam extenderet, primis elementis inficiendus,?!) presbyterorum datur in manus. Tunc??) minister eius, qui infantilibus cunis familiarius adhesit, ut*?) mos est humani ingenii, laborem fugiens parandis ?*) literis se comitem subtraxit. Prop- ter?*) quod arduum iter desperat, semel?5) et secundo concita fuga ad dulces parentes ?7) per- rexit. Quo facto *5) pater infrendens diris ictibus et vitalibus plagis fugam correxit, et cum indi- gnatione sequens, non ab re filium tradidit ama- re?9) salubribus?") scolis. Nam aperuit deus puero aurem cordis, et interiecto mensis spatio tanta gratia perfudit, ut. exinde parvo ?!) seniori usque ad unguem philosophie, eius papas ??) morum et magister sensuum foret. 267 2. Odkojen byv zatim chlapeček dostal zi- mici a již blízkou smrtí rodičům hrozil. I za- plakali všichni vidouce tvář jeho nebeskou Otec často k němu přicházel miluje ho nad ostatní syny své; i dokazoval hojnými slzami, jak veliká láska ku chlapci żije v utrobach otcovskych. Když již trpká smrt byla ve dveřích, ejhle napa- dla cesta spásy dobře smýšlejícím. Zvolaliť po- strašcní rodičové třesoucím se hlasem modlice se: „Nikoliv nám, pane, nikoliv nám nebudiž živ chlapec tento, nýbrž k poctě matky boží budiž duchovním; i nechť jho tvé nosi na krásné šiji.“ Jedva položili jej takto na oltář: panny Marie, ztratila se prudkost bolesti okamžikem ; nemluvně přišlo k sobě zdrávo po všech údech. Taktoť volajících k sobě prosby dobrá královna andělská vždy předkládá Bohu, nemohouc osly- šeti těch, kteří srdcem ji žádaji a s nebes při- nášejíc pomoe chorym smrtelniküm, tato jasna hvězda mořská. Svého's naznačila, panno Maria, sluhu. 3. Když pak smyslů chlapeckých úplně na- byl a neobratny jazyk mluveni privykal, aby zacátküm liternim se přiučil, dán jest do rukou kněží. Když tenkrát sluha, který již v kolébce k němu přátelsky byl přilnul, zoufaje nad ob- tiźnou cestou k nabyti vědomosti z průvodu jeho se vzdálil; přiklusal jednou a po druhé k mi- lým rodičům nazpět. Proto se rozhněvav otee ohavnými a citlivými ranami za útěk ho po- trestal, a následkem rozhorlení svého dal syna — a dobře tak učinil — do spasitelných škol. Neboť otevřel Bůh chlapci sluch duševní, a než uplynul jeden mésie, tak velikou milosti ho obdařil, že potom staršímu chlapci ve všeliké vědomosti téměř učitelem a vzorem mravů se stal. 1) Místo Lacte — homo má 2 Interea lac. pl. parv. — ?) febricitat 4. — 3) Místo oculis — suos má 2 videntibus eius. — *) Misto fecit — amat má 2 lento gradu adit suum; fec. sp. gr. ad puerum, quem amat 4, — 5) charum fil. 2. — 9) lacrimarum stillis 4. — 7) occurrit, sed salus 2. — 9) enim 4. — ?) dei h. mat. 4; d. m. honorem 2. — 10) Sic dum ponunt 4. — !?) sub 2. — !?) nemá 4. — !?) nemá 4, — '*) b. semper 4. — 1?) perp. virgo nemá 4. — 16) ad 3; nemá 4. — !7) invocantium 2. — 19) nemá 4. — !?) Sig. iam s. 1, 2, 3. — ?9) rudesque 2. — ?!) imbuen- dus 2. — ??) Místo Tune — cunis má 4 Tunc quidam, qui cunabulis pueri; Tunc impulsus timore quodam, qui cunabulis pueri 3. — 29) Místo ut mos — fugiens má 4 arduum desperans iter. — ?^) comparandis 2. — ?5) Místo Propter — desperat má 2 ltaque et ille a. i. d ; nemá 4. — 2°) Místo semel — secun. má 2 et semel atque iterum ; semelque et secundo 3. — ?7) Misto parenles perr. má 2 sese parentes recipit. — ?5) Místo quo facto má 2 sed: quo scito 3. — ?9) nemá 4. — 39) salutiferis 4. — 3!) puer 2; parendo 4. — 3?) papa 1. 

Strana 268
268 4. Decursis itaque rudis infantie balbutien- tibus annis, Wogitihc') Davitico nectare potatus, parvoque melle dulce canentis Gregorii pastus, ut partem suam comedat, ad?) septem panes sapientie portatur, traditur, inquam, ad inge- nuam?) Parthenopolim, Theutonum novam me- tropolim, liberalibus disciplinis imbuendus ^); quam urbem rex maximus, primus trium Otto- num), imperator augustus 5), in magnum archi- presulatum erexit, et ut hodie cernere est, sanc- to?) Mauritio in fluminis Albis pulchro littore, pul- cherrimam domum prope construxit. Urbis epi- scopus) tunc Adalbertus, ipse?) et primus, qui, quem suo nomine Adalbertum vocavit, bone in- dolis puerum !") Wogitechum '!) secundo crismate linivit. Hec cum facta essent, non norunt, post- ea 1?) quando finito scole duello domum red- eunt !?), recordata est mater pueri, quia Pruzis ') episcopus gentium positus, cum idem Adalbertus per!?) regnum patris iter ageret, deducit'5) filium cum ungendis !?) pueris, ut !5) tunc primo eum !?) crismate episcopus *") liniret ?!). 5. Igitur ad frontem scole hospes processit, ianuas timoris intrat, ubi plures epulas apposi- tas*?) cernere erat, quas, prout cui?") vene in levo pectore saliunt, amena turba discipulorum avido **) ore carpebat??). Scolis preerat tunc Oh- tricus **) quidam facundissimus, etate illa quasi Cicero unus ??), cuius memoriale ?*) clarum usque nunc ?®) per omnem Saxoniam habetur; quem, quantus foret, discipulorum facies inspecta sine??) lingua sonat, et per vicinas urbes circumquaque diffusa sophia?!) digito monstravit. 3?) Apponun- BRUNONUV ZIVOT SV. VOJTECHA. 4. Když byla potom Zzvatlavá leta prvniho mládí uplynula, Davidovÿm nektarem nakoje- nému a mladistvým medem sladce zpivajiciho Řehoře nasycenému, aby příslušnou stáří svému část pojedl, sedm chlebů moudrosti předloženo jest; dostal se totiž do Děvína (Magdeburku), do nové metropole Němců, aby se tuto svo- bodným uměním a vědám přiučil. V městě tomto největší: král, císař Otto I, slavné arcibiskup- ství založil a na krásném břehu na blízku řeky Labe svatému Mauritiu přeskvostný chrám vy- stavěl. Tenkrát v tom městě byl biskupem Adalbert; týž podruhé hodného hocha, dada mu jmeno své Adalbert, biřmoval. Na to pak zapomněli; když později po skončení vyučování školního domů se navrátil, zpomnéla matka chlapcova, že týž Adalbert co ustanovený Pru- sům biskup, konaje cestu po územi otcově, předvedeného sobě syna s druhými chlapci, kteří biřmováni býti měli, poprvé biřmoval. 5. Přišel tedy před školu co host, vešel do dveří strachu, kdež viděti jest pokrmy mnohé, jichž veselý zástup žáků, jak kterému v srdci krev proudí, požívají. Učitelem byl tehdy ja- kýs Oktrik, muž velmi výmluvný, za onoho času jakoby druhý Cicero, jehož památka posud v Sasku slavně žije. Velikost jeho pouhý po- hled na žáky i beze slov hlásá, na něho uče- nost po všech sousedních městech rozšířená prstem ukazuje. I dáni mu vychovatel a do- zorce, aby s ním se učili, jakž obyčej jest doma 1) Voicechus davidico nec. 2 a 3; D. n. Woiteh 4. — ?) et ad 4. — ?) Místo ad ingenuam — metropolim má 2 ingenug Parthenopoli nove metropoli 2. — ^) instituendus 2. — 5) Otto 4. — ©) imp. aug. nemá 3. — 7) Mí- sto sancto — littore má 4 in pulchro littore Albis fluminis sancto Mauricio; suo Mauritio in fluminis Albis pul- chro littore 2. — 5) Místo episc. tunc má 4 tunc erat episcopus. — ?) et ipse pr. 4. — !?) Místo puerum — se- cundo má 2 puerulum Woicechum sancto. — !!) Woiteh 4. — 1?) posteaquam fin. 2. — 18) rediit 2, 4. — !*) Bru- tiis 2. — 15) super 4. — !5) deductum 2, 4; deductum fuisse 3. — 17) unguendis 4. — !5) nemá 4. — 19) nemá 4. — 20) nemá 2 a 4. — ?!) liniretur 3. Následující doloZeno jest v rukopise 4: Ecce prudens lector, in peccatis ag- nosce latens misterium, si non gravat hoc dictum ; ut in peccato David et in aliis solet erratibus bonum figurare vetus testamentum. Bis dum presbyter, dum fit pontifex unclus, homo mortuus quatuor dies unguento salvatoris ad vitam suscitatur; baptizatus ter, dum fonte Christum induit, dum mente monachum, dum sanguine martirem facit, summæ Trinitati invisibili deo aptus servus preparatur: sumo baptisma ter factum, quaternam unclionem semel errantem et colligam in sacrum septenarium — ubi vivit puer iste, a via currat — invenio hominem deo plenum, septies Spiritu sancto infusum, — ??) nemá 4. — 29) cuique 2, 4. — ?*) nemá 4. — ??) carpunt 4. — 26) Athericus 2; Octricus 4; Ottricus 3. — 27) quidam Cicero 2. — 25) Místo memoriale clarum má 2 illustris memoria. — 2?) in presens 2. nunc intra Saxoniam h. 4. — 99) sive 2. — ?") soph. ceu digito demonstrat 2. — 32) monstrat 4. 

Strana 269
BRUNONÜV ZIVOT SV. VOJTÈCHA. tur ’) pedagogus ?) et herus ?) legere ?), sicut consuetudo erat domi discere; adest " puero divina gratia, currunt*) divite vena ingenium, sensus et ratio. Hoc autem asserunt mirabile in eo, si forte magister amoveret*) pedem, ut pro- prium est vagis puerorum animis, aliquando prod- eunte?) ludo totum consumpserat diem. Cumque de lecta?) lectione nec verbum saperet, et bene iratus magister flagellare inchoaret: dimitte me, inquit, legam ; et dimissus, ut rem notam, optime legit. Dicunt '*) etiam tribus linguis pro una lo- cutum !!); cum scope tergum verrunt, et ferien- tia!?) flagella dolentem carnem frangunt. Audi- toribus enim usus !?) erat latialiter '*) fari, nec ausus est quisquam coram magistro lingua bar- bara loqui. Unde?) admotis urentibus virgis, primum, mi domine garrit, jam cum inerescit dolor, qui legem non habet, eodem verbo nunc Saxo, nunc Sclavus misericordiam clamat. 6. Annos ter ternos in area'*) studii pale- stram exercet ingenii; effodiens terre cordis '7) obrutos '*) sensus contra ignorantie densam noc- tem prendidit!?) scientie diem. Post ?") capella regis?!) magistrum tulit. Scola dixit: sat prata biberunt, discipulorum divisa manus certas sedes domosque revisunt. Repatriat novo nomine ??) Adalbertus, portans ??) secum dulces sapientie liquores; dat caris parentibus visus filius gau- dium magnum. Hoc toto?') tum tempore adeo lascivus ?*?), ut homo, incubat terrenis deliciis, vacat puerilibus iocis; querens cibum et potum, ut pecus incurvat?9) vultum, nescit rectus **) cernere celum. 7. Moritur interea **) Boemie provincie epi- scopus; et si est, ut auditum, coram astantibus desperata voce testatur ?9), quod ?") ab nigris spi- ritibus immundis ?!) ad tartareum chaos incau- te??) portatur. Presens enim ??) erat tunc Adal- bertus, unus extrema videntium, et verba mori- entis aure?!) audientium ; quem ut ipse post ab- 269 se uciti; i byla milost boží při chlapci a bo- hatou žilou se proudily vlohy, smysl a rozum. Než tento div vypravují o něm, že když jednou učitel odešel, jak při těkavosti chlapecké bývá, celý den hraním ztrávil. Když pak z úlohy své ani slova neuměl a rozhněvaný učitel biti jej počal, volal: „pusť mne, budu dobře éisti ;“ a když puštěn byl, jakoby věc známou četl co nejlépe. Také prý třemi jazyky inluvil, když metla záda jeho drhla a do masa bolestně za- tinala. Bylt obyéej żaki mlwiti po latinsku a nikdo se neopovdżil pied uditelem promlwiti jazykem barbarskym. Teprv tenkrát, když naň vzata palčivá metla, žvatlal „můj pane“, když již přibývalo bolesti, jež nezná zákona; týmže slovem i Sasik i Slovan o milosrdenství: volá. 6. Po devět let ve škole této se vzdělá- val dobývaje smysly z půdy srdce svého; i při- bývalo mu naproti husté nevědomosti tmč svě- tla vědění. Potom odňal jim učitele dvůr krá- lovsky. Škola řekla: „dost se napájely louky“ (Virg. ekl. III, 111), zástup žáků se rozprchl a každý domů se na- vrátil. S novým jmenem Adalberta jinoch Vojtěch do vlasti zavítal přinášeje s sebou sladké toky moudrosti ; i měli z podívání na syna drazí ro- dičové radost velkou. Ale po celý čas tenkrát byl velmi svévolný; jako člověk, který rozkošem světským se oddal, žerty chlapecké prováděl; a vyhledávaje jídlo a pití jako hovado tvář k zemi shybajici neumól pozirati k nebesům. 7. I umiel biskup provincie České, a je-li pravda, jak se proslýchá, okolo stojícím zoufa- lým hlasem se přiznal, že od černých duchů do pekla nešen jest. Přítomen byl tenkrát Voj- těch jsa mezi těmi, kteří konec jeho viděli a slova umírajícího slyšeli. Jak sim potom opatovi v klášteře vypravoval, pojala jej z po- 1) apponunt 3. — ?) ad unum pedagogus 2. — 3) herus ad unum 4. — *) legem 3. — 5) et adest 2. — $) et curunt 4. — *) movisset 2. — ) pereunte 1, 3. — ®) de prælectione 3. — !9) Dicitur 4. — '") Místo locutum; cum má 4 locutus; domine mi: magistro clamasse, dum. — !?) ferventia 4. — !?) tunc. usus 3. — !*) latine 2. — 15) Unde — clamat nemá 4. — !5) arena 1, 3. — 17) nemá 4. — !5) obtusos 2. — 19) pretendit 1. — ??) Post- quam 2. — ?!) gregis 2. — ?*) nom. iam Adolescens Ad. 4. — ??) portat 4. — ?4) toto 2: totum 1. — ?5) lasc. erat, ut 2, 4. — 26) curvat 4. — ®?) rectius 1; nemá 4. — ?8) nemá 4. — ?9) testatus 2. — 9°) nemá 4. — 31) nemá 4. — 9?) Místo incaute portatur má 2 deportatur. — 97) nemá 2, 4. — ?") audire 4. 48 

Strana 270
270 bati in monasterio dixit, visionis illius magnus horror invasit, et ad primam salutem direxit. Exinde emendare mores, frena ponere animis, de- sideria carnis igne divini amoris excoquere cepit. 8. Conveniunt dux terre et maior populus, et pro eligendo!) pastore varias sententias du- cunt?); omnes tamen ad ultimum manus levant, aéra clamoribus implent, non habere?) melio- rem, nec?) alium oportere esse suum episcopum, quam?) indigenam Adalbertum, cuius nobilitas, divitie, alta sapientia *) et placabiles mores cum tanto honore concordarent. Ergo in hec verba levatur terre episcopus, mutata mente, pius Adal- bertus. Hac ipsa die, ubi?) erat episcopium, au- dientibus multis ©), locutum est daemonium, eum) presbyteri sacris '?) imprecationibus urge- rent !!), ut exiens de homine possesso daret ho- norem deo vivo: quid mihi!'?) molesti estis inquit? Ve satis est mihi! Amplius hic stare non possum, quia electus hodie est populo terre?) episcopus, quem valde timeo, christicola Adalbertus. Sic ait, et quasi!!) citius dicto cessit daemon impudens spiritui sancto !?), et ut flagello fugatus exivit homine !5) sano. Cui rei homo '?), qui hora illa praesens erat, Willico quidam, bonus !8) clericus et sapiens, visibile testimonium asserebat, quod '?) nos legimus, cum ad abbatem nostrum hoc scri- pto?9) filius mandaverat. Ipsum episcopus Adal- bertus sue ecclesie praepositum habuit; post su- per cordis arida?!) flante spiritu sancto, nobilem monachum mons Cassinus recepit. 9. Igitur electus episcopus auricomam Italiam vadit?"); quem obese *) cluse artas vias egres- sum ?^) prima civitas Verona recepit?" que in fauce regni pulcre levat caput. Ibi eum pastorali virga investivit Otto secundus, qui tunc **) loco patris rapidis cruribus montem imperii scandit; sed non dextro omine, nec vivo matureve sapientie signo rem publicam rexit; et dum omne quod vult regem oportere sequi, non bene, putat, col- lectum orbem amisit, e& quam patris terror pe- BRUNONÜV ŽIVOT SV. VOJTÉCHA. hledu onoho velká hrůza a uvedla poprvé na cestu spásy. Od té doby mravy své napravo- vati, náruživosti své na úzdě držeti, chtíče tě- lesné ohněm lásky boží krotiti počal. 8. I sešli se vévoda země a obce a o volhě nového pastýře rozličné náhledy pronášeli; ko- nečně přec všichni ruce zdvihli a zvolali, že nevédi lepsiho ani jemu rovna, kdo by měl býti biskupem, než rodáka Vojtěcha, jehož uro- zenost, bohatstvi, vysoká učenost a přívětivé mravy s tak velkou důstojnosti se srovnávají. Po těchto slovech vyvolen tedy za biskupa ze- mě, změniv smýšlení své, nábožný Vojtěch. Té- hož dne, kdy volba biskupa se odbývala, pro- mluvil zlý duch. když jej kněží svatým zaříká- vänim nutili; aby vyjda z élovéka posedlého vzdal čest bohu živému, takto: „Co vy na mne dotiráte? Zle jest mi dosti! Déle tuto ostati nemohu, ponévadz dnes od lidu za biskupa vy- volen jest, jehož velice se bojím, ctitel Kristův Vojtěch.“ Tak dí nečistý duch, a jedva to vyřkl, místo postoupil duchu svatému a jakoby bičem mrskán vyšel z člověka uzdraveného. Jakýs Vi- lik, hodný a moudrý duchovní, který při této události tenkrát byl, zřejmé o tom dával svě- dectví; my pak jsme list jeho i četli, ve kte- rem o tom opatu našemu zprávu byl podal. Jeho měl biskup Vojtěch proboštem svého chrá- mu; později; když do vyprahlého srdce duch svatý zavál, jej co vzácného mnicha přijala hora Kasinská. 9. Zvoleny biskup ubiral se do zlatovlasé Italie; vyšedšího z úžlabin horských prvni při- jalo město Verona, jež na hranicích království svou krásnou hlavu vypíná. Zde berlu pastýř- skou podal mu Otto II, jenž tenkrát po otci svém rychlou nohou vrchu vlády dostoupil; ale nešťast- ným osudem říši vládl, nikoli živým znamením uzrálé moudrosti; a domnivaje se nerozumně, že vše po vůli králově dařiti se musí, ztratil dobytý okršlek, a pozbyl míru, který strach před 1) levando 3; elevando 4. — ?) dicunt 2. — ?) haberi 2. — *) Misto nec — suum má 1 nec alium op. esse summum 1; similem, quem oportet esse 4. — ?) sicut 4. — 9) scientia 2, 4. — ?) u. accepit episcopatum 3. — 5) cunctis 4. — ?) cum illum p. 3; cum illud p. 4. — 10) nemá 2. — !!) urgeretur 2; urguerent 4. — !?) ne- má 4. — 1?) nemá 4. — 14) nemá 4. — !5) s. locum dedit 3. — !5) ab homine 4. — !7) nemá 4. — !9) bonus et clericus sapiens 2; b. e. s. cl. 4. — !9) et 2; nos et 4. — "9) scriptum 3; scriptum folio 4. — *!) aridam 2. — 2?) petit 2. — 29) obsessæ 2; ob. 4; nemé 3. — 1) egr. a. v. 4; e. arctas v. 2. — *5) suscepit 2. — ?5) tum 2, 4. 

Strana 271
BRUNONŮV ŽIVOT SV. VOJTĚCHA. perit, pacem interfecit. Sensit!) Theutonum tel- lus patrem?) scilicet mortuum, nautam maris; sensit dormientem aurigam orbis, cum quo pro- spera dei cucurrerunt, multa bona christiane re- ligioni accreverunt. Migrans migravit Otto pius, Otto rigidus, fluxa gubernare doctus, cuius aurea tempora nunc gravi gemitu ?) memorat, quando *) pressa malis sancta ?) ecclesia absque ulla requie hostes insurgere dolet. Duorumque oblita Otto- num 5) antiquum nominat: vere inquiens meus felix mundus erat *), Otto dum sceptra gerebat®. Ergo archimandrita Mogontinus$), gravis homo, Willigisus Adalberto, cui deus interiori?) gratia benedixit, venerabile caput oleo '" unxit, et in praesentia imperatoris ad sacerdotii!) altitudi- nem provexit. 10. Ea tempestate effera!?) gens Luttizi'*) pa- gani jugum christianitatis deponunt, et — quo !?) errore adhuc laborant — post deos alienos erecto collo cucurrerunt '?), et, qui fugientes fugere ne- queunt !, christiani multi ceciderunt gladio. Tune peccato Ottonis multa mala surrexere, ma- xima ubique et miserrima naufragia emerse- runt!7?) res publica turpitudines passa de solio descendit, christiana religio lacera !?) iram dei sensit. Actum est bellum cum Polanis !?), dux eorum Misico ?*) arte vicit, humiliata *') Theuto- num magnanimitas ?*) terram lambit, Hodo **) pugnax marchio laceris vexillis terga vertit **). Alia 2%) hora, quem rex congregat 2%) optimus po- pulus et, qualem ??*) postea videre non contigit, valde grandis exercitus, cum esset melius zelo pugnare cum paganis, sine reverentia fraterne christianitatis congrediuntur cum Karolinis Fran- cis. Expectare non audent, qui in viribus regni iratum imperatorem sciunt, non durantes viro- rum fortium cedunt hostes ad impetum fortissi- mum. Sed dum vino ventrique collum ?5) flectunt, regnante Ottonis infortunio, victores in turpem fugam desinunt. Ultimum et lacrimabile bellum confecit cum nudis Sarracenis, quorum dum 271 otcem byl porodil. Ucitila to Německá země, že umřel plavec, jenž byl řídil loď na moři; ucí- tila, Ze spi vozka, jenž byl otěže vlády pevně v rukou držel, za něhož dilo bozi prospivalo a mnoho dobrého křesťanskému náboženství vzrů- stalo. Sešel se světa Otto nábožný, Otto silný, jenž uměl vzdorovati bouřím, na jehož zlaté časy nyní církev s nárkem zpominá, kdyz nehodami soużena nemajie pokoje żalostnó patii, kterak nepřátelé proti ni povstávaji. Na dva zapomina- jíc starćho Ottona velebi fkoue: „šťasten býval svět, pokud Otto żezlo nosival.* Potom arcibiskup Mohučský Willigis, vážný muž, etihodnou hlavu Vojtěcha, jehož bůh vnitřní mi- losti obdařil, svatým olejem pomazal a u přito- mnosti císaře za biskupa posvětil a povýšil. 10. Za onoho času pohanští Lutici, divoký národ, jho křesťanství se sebe svrhli a (s tímto bludem zápasí posud) k cizím bohům přímou šijí se uchýlili; mnoho pak křesťanů, jimž se ne- povedlo uteci, povraždili. Tenkrát vinou Ottona mnoho zlého povstalo, převeliké a trudné pohro- my všady se udály, říše doznavši pohanění a po- koření s výše své se sřítila, náboženství pak křesťanské těžkou ranou ztíženo pocitilo hněvu božího. Svedena válka s Polany; vévoda jejich Měčislav chytře zvítězil; velká mysl Němců po- kořena sklesla; bojovný markrabě Otto s roz- trhanymi korouhvemi na üték se dal. Jindy opět shromážděn jest lid nejlepší a převeliké vojsko, jaké nikdy potom nebylo viděti, a kdežto raději měli horlivě bojovati s pohany, zapomínajíce na křesťanské bratrství počali válku s Karolinskými Franky ; i ustupovali nepřátelé nevyčkavše prud- kého útoku mužů udatných vidouce rozhněva- ného císaře uprostřed vojska. Když však jídlu a pití se oddali vítězové, za neblahého vůdcov- ství Ottona hanebným útěkem jejich válka skon- čena. Poslední a žalostnou válku svedl se Sa- raceny; kdyZ ale počet těchto způsobem nepo- chopitelným vzrostl, pravice porážením mrtvol 1) Seusit hoc 4. — ?) patrem scilicet nemá 2, 3, 4. — 3) cum gemitu 4. — ^) cum 4. — 5) nemá 4. — $) antiquum. Ottonem. — *) nemá 1. — 9) Moguntinus 2; Magontinus 4. — *) interiore 4. — 19) nemá 4. — 1!) sacerdotum 2; sacerdotis 3. — 12) effrena 2, 3, 4. — '3) Luitizi 2; Lutici 4. — !*) cum quo 4. — 1%) cur- runt 4. — ') nequiverunt 2. — 17) emersere 2. — 18) lacerela 1. — 1%) Polonis 2; Polonianis 3. — 20) Miesico 20) 2; Mesico 4. — *") humiliatus Teut. 2. — **) magnus auimus 2; magna anima 3, 4. — ?3) Otho 2, 3; Otto 4. — 24) convertit 3, 4. — ?^) Alio tempore 2, — ?5) congregatus est 4. — 27) Misto qualem — impetum má 4 exercitus grandis nimis valde congrediuntur cum Karolinis Francis; cedunt hostes, non durantes virorum forcium impetum. — ?*) colla 3, 4. 48* 

Strana 272
272 ultra incredibilem !) modum numerus excrevit, cede cadauerum lassa dextera defecit, et bellan- tium heroum virtus fracta succubuit?). Stratus ferro occidit?) flos patrie purpureus decor flave Germanie, plurimum *) dilectus augusto cesari; qui cum ?; stupentibus oculis nefas horret), tan- dem pudet, quia mulierem audivit, tandem sero penitet, quia infantilia consilia secutus, sententias maiorum proiecit. Qui?) putas color queve®*) fa- cies talia cernenti erat? Que tibi que magna- nime iuvenis illa dies erat, quando in potestatem Sarracenam?) populum dei traditum vidisti, et sub pedibus paganorum christianum decus laceratum aspexisti? Vere ut quidam spiritu canens domino ait: cum sis lustus iuste omnia disponis; eum quoque qui debet '") puniri recte condempnas. Quodsi ) augende christianitatis gratia non terre causa cecidissent, tanti boni cum aliter nequeat homo natus ad laborem nisi mori de- beat. Adeo sevum !?) vulnus doloris mater eccle- sia pro nichilo curaret!?). Sed ve nostro misera- bili evo! quia !!) nemo rex studium habet !?), ut convertat paganum, quasi deus de celo iubeat. Diligunt honorem suum, o Christe, non lucrum tuum. Post !6) sanctum et '*) imperátorem, mag- num !5) Constantinum, post !?) optimum ??) exem- plar religionis Karolum, ut converterent paganos ad Christum, nomen et ?!) rem glorie coram deo et hominibus pauci acceperunt; est eheu pro pec- catis, qui persequatur ?*) christianum, et nullus prope dominus rerum, qui ecclesiam intrare com- pellat paganum. Ergo rex puer, cernens caros ablatos, optimates occisos, nescius quo se vertat, irato deo quo ??) vadat, maximam ?^) filiam crimi- num, desperationem impegit ??) Illud post mise- riam sequens, quod poetarum ?°) quidam iacens in marmoreis hortis cantat: una salus victis nullam sperare salutem *7), emisso equo dedit se in mare. Nat sonipes; ubi lassus *5) cessat. Ipse rex *") nandi peritus super undas diu natat, donec obvia navis Grecorum fessum levat, et extra spem care coniugi et su- BRUNONÜV ZIVOT SV. VOJTÉCHA. zemdlená koneéné sklesla a udatnost bojujicich reků zlomena podlehla. Mečem zporážen sklesl purpurový květ vlasti, ozdoba rusé Germanie, lid císaři velice milý ; tu teprv ztrnulýma očima zločinu svého se ulekl, tu teprv zastydél se, že uposlechl ženy, tu konečně litoval, že poslou- chaje rady dětinské náhledy starších byl zavrhl. S jakým uzarděním, s jakou tváří as na to pa- třil? Jaký to byl tobě, velkoduchý jinochu, den, když jsi lid bozi zrazeny v moci Saracenü spa- třil? když jsi ozdobu kiesfanskou pod nohama pohanů krváceti uzřel? Jak nadšen duchem sva- tým kdos zpívá: „jsa spravedliv: všecko sprave- dlivě řidíš: toho pak, jehož trestati dlužno, spra- vedlivě zavrhuješ.“ Kdyby byli pro rozšíření kře- sťanstva padli, nikoli pro věci světské, za tako- vým účelem, nemožno-li jinak, má umříti smrtel- nik k namáhání zrozený. Takovou ránu, jakkoli trpkou, matka bolesti církev nepovažovala by za těžkou zhojiti. Ale béda bidnému věku naše- mu! Není krále, jenž by se snažil obrátiti po- hany, jako by bůh tak velel. Milují slávu svou, nikoli zisk tvůj, Kriste. Po svatém cisaři, velikém Konstantinu, po vzácném vzoru náboženství Kar- lovi, aby obrátil pohany ku Kristu, málo který o slávu takovou před bohem a lidmi dbal. Jsou bohužel takovi, kteří hříišně pronásledují kře- sťana, ale skoro nikdo z vládařů nepohäni po- hana vejiti v lůno cirkve. Mladý tedy král vida ztraceny své milé, pobity velmože, nevěda, kam by se obrátil, kam by před rozhněvaným bohem se uchýlil, v největší hřích, v zoufalství upadl. Oddávaje se v neštěstí tomu, co jistý básník zpívá: „spása ta jest zmožených, nijakou očekávati spásu“ pustiv koni úzdu zajel do moře. Kůň po nějaký éas ploval ; potom umdlen ustal. On sim uměje plavati tak dlouho nad vlnami se držel, až vstříc mu pricházející loď řecká umdleného na palubu přijala a drahé choti a pozůstalému lidu, kteří žádné více naděje neměli, neporušeného navrátila. 1) credibilem 3; innumerabilem ruk. admontský. — ?) subcubuit 4. — ?) occubuit 2; cecidit 4. — ^) pluri- mus 2. — 5) tum 2. — 5) exhorret 4. — 7) quis p. locorum 1. — 9) que 4. — ?) Sarracenorum 2, 3. — !9) non debet 2, 4. — !!) Quodsi — paganum nemá 3, 4. — !7) secum 1. — !?) putaret 4. — 14) nemá 2. — 19) ad- hibet 2. — 19) per 1. — !7) nemá 2. — !$) nemé 2. — !?) per 1. — 7") o. K. e, r. 2. — *!) Místo et rem glorie má 2 regale. — *?) persequebatur 2. — ?9) quo vadat nemá 2. — ?!) in maximam 2. — ?5) incurrit 4. — 26) nemá 2, 4. — ?*) Virg. Aen. II, 354. — ?5) L est 3, 4. — ??) nemá 4. 

Strana 273
BRUNONŮV ŽIVOT SV. VOJTĚCHA. persti populo incolumem reddit!) Erat ut ac- cepimus vivida virtus in eo, fervida et effrena iuventus, manus prompta bello, sed rara?) un- quam cum consilio. Multa bona fecit, sed quia ?) etas lubrica errare fecit, et plura praecipitatione peccavit. Prope semper perdidit diebus suis), ubi prelium cepit; extra Theutonum consuetudi- nem, pugnantibus eis, secutum est?) omne in- fortunium. Est cuius efficiens causa 9) contra dominum *) regis tacita offensa. 11. Retro sumit iter sanctus episcopus Adal- bertus*); venit in ?) terram suam, pulchre re- gens!?) animam suam, et!!) pascens bene opti- mis pascuis subditam plebem. Res?) episcopii in !5) partes partitus, quatuor divisiones fecit, unam clerus, alteram agmen pauperum suis usi- bus sumpsere; tertiam mater ecclesia pro cap- tivorum redemptione et sua restauratione pos- sedit; quartam ipse cum coherentibus sibi ad ne- cessarios sumptus recepit. Cernere !^) erat alium hominem, o qualem, o quantum mutatum ab illo qui paulo ante post pulchra temporalia equorum cursu cucurrit, aut tota mente in ter- renis actibus iacebat, vel in desideriis errare sine magistro doctus erat. Rediit !5) ad se! recognovit propter 9) quod deus hominem fecit !7)! mutavit amorem !*), correxit pedem! divina concupiscens et sola celestia suspirans. Delicias egre fert! di- vitias non vult. Aurum computat !?) pro nullo, argentum pro luto, et quecumque humana vani- tas usque ad mortem amplectitur et amat. alta mente despexit. Horum vero quicquid est in pau- perum usus et ornamenta ecclesie, ut dixi, et ad sola utilia convertere cura erat. Noluit regnum dare divitiis! intellexit ??) se dominum ipsis se- cundum ?!) illud: dilige denarium, sed parce di- lige formam. Seculum et eius pompam, quam cle- ricus tota mente quaerebat, episcopus tota mente fugere cepit. Una cogitatio, unum studium erat, 215 Bylať při něm, jak jsme se dověděli, živá udatnost, horkokrevnost a bezuzdnost mladosti, bojovnost, ale málokdy chladná rozvaha. Způsobil mnoho dobrého, ale kluzkost jeho mládí k chybám ho sváděla a pak střemhlav v chyby se řítil. Skoro vždy bitvu ztratil, když ji počal; proti zvyku Němců, když bojovávali, provázelo je všeliké ne- štěstí. Toho příčinou bylo královo tajné urážení boha. 11. Svatý biskup odebral se nazpět; i byl ve vlasti své sám sobě dobrým dozorcem, lidu pak podřízenému dobrým pastýřem. Příjmy biskup- ské na čtyry dily rozdělil ; jeden dil dostalo kněž- stvo, druhý na své potřeby zástup chudých, třetí matka cirkev na vykupování zajatých a opravu chrámu, čtvrtý díl přijal sám na své a družiny své potřeby. Viděti bylo jiného člověka, zcela nepo- dobného onomu, který nedávno za krásou pozem- skou jako hbitý kůň utíkal, celou duší do záleži- tostí světských se zabíral a v žádostech blouditi bez mistra umíval. Přišel k sobě! poznal, k čemu člověka stvořil bůh! změnil lásku, dal se na cestu lepší, touže po bohu a po věcech pouze nebe- ských. Radovánky ho omrzely, bohatství nechtěl. Zlato nevážil za nie, stfibro za bláto, a cokoli marnost lidská až k smrti miluje, vším velko- dušně pohrdal. Než která z věcí těch k potřebě chudých a za okrasu chrámu se hodila, jak jsem řekl, jen k užitku ji hleděl obraceti. Nechtěl po- stoupiti vládu bohatství, věděl že sám jest pánem nad ním, podle přísloví: miluj peníz, ale: málo si všímej podoby jeho. Světa a slávy jeho, již co kněz úsilovně byl vyhledával, co biskup úsilovně se vzdalovati počal. Jedno bylo jeho myšlení, jedna jeho snaha, po ničem netoužiti, ničeho ne- vyhledávati kromé Krista. O jak dobry, jak libez- ný jest ve všem duch tvůj, pane! Bylo to milo- srdenství boha, jehož duchem pobádán nyní pra- ") reddidit 4. — ?) raro 3, 4. — 9) nemá 2, 3, 4. — 4) dies suos 2; nemá 4. — 9) nemá 2, 3. — 9) causa est 2; causa erat 3. — *) deum 4. — 5) nemá 3, 4. — 9) in terram — Res nemá 2. — !9) regit 4. — !!) et post 4 — !*) Misto Res episcopii — recepit má 3: De rebus autem episcopii primam partem in agmina paupe- rum; secundam pro restauratione matris ecclesie ; tertiam pro captivorum redemplione disposuit; quartam ipse cum suis cohzrentibus ad necessarios sumptus recepit. — 13) in partes — alleram nemá ruk. admontsky. — !*) Místo cernere — virtute má 4: Quid non facit omnipotens deus, mirabilis in operibus suis, maxime in misericordiis suis. Ut nota vertit impium, facit sanctum, in cuius virtute. — !5) Redit 1. — 19) Místo propter quod má 2 quam ob rem. — !?) fecerit 2. — !9) honorem 2. — 1?) A. dicit pro nihilo 2. — 9) Místo intellexit — ipsis má 2 in- telligit, se illarum non servum sed dominum esse. — ?!) secundum — formam nemá 2. 

Strana 274
214 nichil concupiscere, nichil quaerere praeter Chri- stum. Inter hec o domine quam bonus et suavis spiritus tuus in omnibus! et!) utique non vo- lentis neque currentis, sed miserentis est dei, cuius nunc spiritu compunctus laborare cepit epi- scopus Wogitihe ?)! in digito dei facere et docere episcopalia potuit. Quid non potest?) omnipotens cum vult, cum meliora cogitat deus? Vult?) neminem perire, immo suorum neminem patitur perire! pura bonitas, sana eternitas! una veri- tas?) sola dulcedo! tota pulchritudo, secreta salus et beata praesentia! pulchra caritas, et cara eternitas et cara misericordia deus. Quem loqui, quem *) suave sedulo meditari, o quam delectabile, felix et insatiabile! cuius lucis ab- sentes radios nos vere miseri, nos vive glorie exules, nos mortui et ceci patienter sustinemus! utique quia quam suave et incomparabile bonum perdidimus, ad maiorem cumulum miserie merito ignoramus. Auribus nostris audivimus, quam *) mirabilis in operibus sis?) maxime o domine! o dulcedo, vita et panis angelorum! agnovimus te in misericordiis tuis, cuius risus et sacer ludus esse solet una hora vertere impium, et facere sanctum! sicut est: respexit dominus Petrum, et?) Matheum ex publicano quoque dedit apo- stolum, et ex lupo fecit optimum Paulum. Ita cuncta opera !?) dei valde bona, maxime !!) mise- ricordia et redemptio salutaris dei! in cuius nunc virtute veteres pennas proiecit, et !?) novos mores assumpsit celicola Adalbertus, cui dum acerrimis ieiuniis longos soles ducere, macris vigiliis incen- tiva carnis domare, continuis genuum '*) flexioni- bus veniam peccatorum impetrare, perdia!*) et!5) pernox cura erat. Quomodo sacra lectio in cordis palato sapiat, quantum psalmorum !9) nobile car- men in oculis dei valeat! hoc ipse !?) aut nemo probavit. Sentiens sensit '*) deum propitium et, cuius !?) oratio dat spiritum sanctum, intime gu- stat dulcem salvatorem. Quantum ?^) ad exterio- rem hominem, maiores *!') labores plus distric- tum et austerum vivere nunc in episcopio quam BRUNONÜV ZIVOT SV. VOJTÉCHA. covati počal biskup Vojtěch. Vnuknutím božím mohl vykonávati povinnosti biskupské. Čehož by nedovedla vůle boží? Nechceť zkázu ničí, tím méně zkázu svých slużebniki. Jak čistá to do- brota, věčná svatost, sama jediná pravda a libez- nost! Veškerá krása, tajná spása, blažená pří- tomnost, krásná láska, věčné milosrdenství jest bůh! O něm mluviti, o něm stále libezné rozjimati, jak pfijemno, jak blażeno bez konce a nasyceni! Světla toho nepřítomné paprsky my opravdu bí- dní, my vyhnaní ze slávy živoucí, my mrtví a slepi trpělivě snášíme! Ovšem jak příjemné a nena- hraditelué dobro jsme ztratili, aby dovršena byla bida naše, ani nevíme. Vlastním sluchem jsme zvěděli, jak divný ve skutcich jsi, pane nejvyšší! O sladkosti, živote a chlebe anjelský! Poznává- me tebe v milosrdenství tvém, jemuž bývá hrač- kou za hodinu obrátiti zlého a učiniti svatého ! Jakož stoji psáno: pohlédl pán na Petra a Ma- touše z publikána udělal apoštolem a z vlka uči- nil nejlepšího Pavla. Tak veškeré skutky boží jsou předobré, ale nejspasitelnéjái milosrdenstvi a vykoupení jeho. Přispěním jeho starý šat svlekl a nové mravy obvlekl nebe&tan Vojtéch. V nejtuz- ších postech dlouhé dny tráviti, hubenym bdénim vášně tělesné krotiti, neustálym klecenim odpu- štění hříchů se dopro&ovati bylo dnem i noci jeho starostí. Kolik moudrosti v srdci budí svaté čtení, kolik častá modlitba ze srdce jdoucí u boha vy- máhá, od učitelky zkušenosti se naučil, z každo- denního eviku patrně seznával. Pocitil milost Boží a v duši své okusil sladkého spasitele. Co do po- třeb tělesných tíže mu bylo żiti nyni co biskup než potom v klášteře. Veškeré piijemnosti nejen se vzdaloval, nýbrž i samé přirodě potřeby od- piral, jednaje podle výroku blahé paměti : „přešťasten, komu postačuje všady obživa skrovná.“ Proti návalüm náruživosti a zárodküm neiesti všelikou snahou a všelikým uménim cnosti bojo- val tak dlouho, až zlé návyky přemáhal a světské rozkoše z srdce vymiítal, a s velikým utrpením 1) nemá 2. — ?) Woicechus 2, — ?) facit 2. — 9) qui vult 2. — 5) veritatis 1. — 9) quam s. 2. — 7) quem mirabile in 2. — 5) suis 1. — ?) et Matheum nemá 2. — 10) nemá 2. — 11) nemá 2. — 12) nemá 4. — !?) genu- llexionibus 2, 4. — '*) perdiu 2. — 19) nemá 4. — 16) Místo psalmorum — probavit má 4: oratio corde fusa in deo valeat, experientia magistra didicit, cottidiano exercitio loquente cognovit. — !7) aut ipse 2, — '!5) sentit 3. — !?) cuius — sanctum. nemá 3, 4. — ??) Quantum — usus nemá 3, 4. — ?!) Místo maiores — habuit má 2: districliorem et austeriorem vivendi rationem nunc in episcopatu quam prius in monasterio habuit. 

Strana 275
BRUNONŮV ŽIVOT SV. VOJTĚCHA. post in monasterio habuit. Refugit non solum, quod suave est, sed ipsi ') etiam nature necessa- ria negavit, incurrens?) beate memorie verbum: O nimium felix cui parcus sufficit usus. Contra ?) varias voluntates et labia insurgentium vitiorum omni arte, omni studio virtutum occurit, donec desideriorum spinas velleret?), terrenas- que delectationes vinceret. Multa passus, pro- ficuum et ingentem sudorem consumpsit. Mirantur fervorem suum?) omnes, qui eum ante noverant et qui prope latus vadunt, amatores carnales ri- gidum vivere") odio habent. Ita fame et siti non sine causa laborat! frigore nimio, vigiliis et hirsuta veste sine misericordia corpus aflligit. Desiderium quippe eius in deo erat, et postpo- sitis cogitationibus malarum curarum, quas amor vanitatis habet, animam semper in manibus ha- buit, nullum volens habere inimicum, nisi inimi- cum. Debellat eius apertas, et cavet eius occul- tas nequitias?)! cui utique tot colaphos dedit, quot opera bona fecit. Caleat mundum sub pe- dibus, subiecit5) libero animo terre felicitates! habens spem celo?), nec sensit transitorios la- bores. Semper aborsum fugiens, quo caro trahit, omni annisu festinans sursum !?) quo spiritus vo- eat. Bene vixit, bene docuit; ab eo quod ore dixit nunquam opere !!) recessit. Populus autem erat!'?) dure cervicis, servus libidinum factus; miscebantur !?) cum cognatis, sine !*) lege, cum uxoribus multis. Mancipia christiana perfidis et!?) Judeis vendebant; dies festos confusa religione observant "), dies vero ieiuniorum, voluptatibus vacantes, omnino non curant. Ipsi clerici palam uxores ducunt, contradicentem episcopum iniquo odio oderunt '?), et sub quorum!) tutela gui- que ?) fuerunt, contra ipsum maiores terre ex- citaverunt*") Erat autem labor plurimus, contra- dictio crescens; et cum emergentia mala emen- dare *') non posset, ubi piscatio sua nichil cepit, sanctus episcopus locum dare necessarium duxit. 275 veškeré nesnáze a práce podnikal. Divili se horli- vosti jeho všichni, kteří jej prvé byli znali a kteří podle něho kráčeli, milovnici těla pak přísný jeho život nenáviděli. Tak hladem a žizní nikoli marně netrpěl. Zimou, bdéním, drsným šatem bez milo- srdenství tělo své bičoval. Neslať se touha jeho k bohu, a nevšímaje si zlých starosti, jež z marné záliby se rodi, ducha svého vždy ovládal nechtěje miti nepfitele mimo neptitele. Bojoval proti zřej- mým jeho nástrahám, vystrihal se tajných; i za- sadil mu tolik ran, kolik dobrých skutků vykonal. Šlapal svět nohama svýma i podřídil svobodnému duchu radosti pozemské: nesa se naději svou k nebi pomíječného namáhání nepocitil. Vždy utí- kal odtud, kam tíhlo tělo, vší sílou spěchal tam, kam volal duch. Dobře žil, dobře učil ; od toho, co ústy učil, nikdy skutky se neuchyloval. Ale lid byl tvrdošijný ; hovice náruživostem brali ženy z příbuzenstva pokrevného a beze všeho zákona živi jsouce trvali v mnohoženství ; křesťanské za- jatce prodávali nevěřicím a židům; pletouce pojmy náboženské světili svátky, ale dní postních, ho- více žádostem svym, nikterak si neváimali. Sami pak kněží brali ženy veřejně, biskupa tomu se protivicího nespravedlivě nenáviděli, a u kterých kdo nalezali ochrany, velmože zemské proti němu bouřili. Čím vice se namáhal, tím vice rostl od- por proti němu; když konečně zlo stále se vy- skytujíci přemoci a do sítě pravého náboženství nikoho více chytiti nemohl, uznal svatý biskup toho potřebu, aby misto své opustil. ') ipsa 2. — “) inc. in illud 2. — 9) Misto Contra — fugiens quo caro trahit má 4: Contra lucta desiderio- rum et labia insurgentium vitiorum omni studio, omni arte virlutum occurrit, donec malas consuetudines vinceret, lerrenasque dulcedines evelleret, mulla passus, proficuas difficullates ingentesque labores consumpsit. Caro pugnat, anima laborat, deus adiuvat, homo manus movet, angelus vires ministrat; demon et mundus loquatur sive taceat, nocere pervalet neuler; fervens et fremens aperla et occulta nequicia s:evientes hostes debellet, calcans humanas felicitates, nec curans transitorios labores. Peius fugiens quo caro trahit; a tak s některými změnami i 3. — 1) evelleret 2. — 9) eius 2. — 5) vite genus 2. — 7) insidias 2. — 5) subiicit 2, 4 — 9) in colo 2, 4. — 1?) deor- sum 2. — !!) ab opere 4. — !?) nema 1, 2. — !?) miscebatur 2, 4. — 1?) et sine 4. — 15) nemá 2, 3. — !6) ob- servabant 2, 3. — !7) oderant 3. — !9) nemá 4. — 1?) qui suorum contra 3. — ?9) concitaverunt 2; excitabant 3. — ?1) superare 4 

Strana 276
276 12. Itague ad sanctam civitatem, ubi memo- riale sanctum, ubi sepulchrum domini est, pe- dester venire affectans, matrem martyrum, apo- stolorum domicilium, auream Romam intravit "). Ibi tunc*) pulchrum luctum greca imperatrix augusta, que iam longos dies mortuum *) flevit, sepulti coniugis memoriam reparat, dulcem Ot- tonem elemosinis et orationibus celo *) commen- dat. Non enim diu supervixit Otto °) cesar, post- quam rei publice talem errorem genuit*), chri- stianorum tot mortibus paganorum animos *) satiavit. Mira res. In tantis adversis illum circum- fluentibus non resipiscit; quid contrarium mini- stro eterni*) imperatoris gesserit '), quid pio Laurentio peccaverit, non recognoscit. Episcopa- tum, quem pater in sacrum '% honorem pretio- sissimo martyri erexit, ambitione suorum in pec- catum ductus filius destruxit; non faciens ordi- nem !!), quasi qui aquam in mare fundit episco- patum deiecit, ut plenum deliciis archiepiscopa- tum ditaret. Tulit episcopum '*) optimo Lauren- tio, posuit Parthenopoli archipraesulem nostro 3) Mauritio; factum est contra '*) ius in ecclesia dei, donec adveniens !*) novus rex et '!*) religio- sissimus errorem '”) correxit. Post tres Ottones Heinricus !S) christianissimus ecce venit. Propter hoc peccatum velut pater '*), pugnante ®°) Lau- rentio, ubivis 2!) gentium victoriam fecit **), ita ?*) filius leso Laurentio victoriam perdidit, diebus suis omnem confusionem recepit. Avertente faciem deo, que sit tua virtus, o homo? specta nunc in homine uno! Quid prodest bellicus ardor? Quid valet virtus nec 2%) suo loco? Age fac cuncta cum consilio. Quorsum venis sapiens “°) iniquo deo 26); sicut scriptum est: non est consilium nec ratio contra dominum. Quapropter audiamus bonum consilium, quo ?”) dicitur : omnes vires*$) et cogitatum tuum iacta in dominum, quia.?*) ipse te enutriet; spera in domino **), et ipse faciet. Inspiciamus magne indolis virum, ex 3?) multo me- rito imperatorem augustum. Ecce dum peccat, BRUNONÜV ZIVOT SV. VOJTECHA. 12. I chtěje do svatého města, kde jest pa- mátka svatá a hrob páně, pěšky putovati, přišel do zlatého Říma, k matce mučeníků, příbytku apoštolů. Zde přebývala tenkrát truchlice cisatov- na Řecká, která již dlouhý čas inrtvého manžela oplakávala, nyni pak památku pohřbeného obno- vujíc drahého Ottona almużnami a modlitbami poroučela pánu. Nebylť on dlouho živ, když byl říši syna tolik zlého zplodil a spoluvinníkem se stal pobití tolika křesťanů skrze pohany. Divná věc! V tak velkých nehodách pohřížen přec ne- nabyl rozumu, přec nepovážil, jaké protivenství služebníku císaře věčného způsobil, jak proti sva- tému Vavřinci se prohřešil. Biskupství, jež otec k slušné poctě vzácného mučenika byl zřídil, dada se pochlebenstvim svÿch k hříchu svésti, syn zrušil; jednaje neřádně jako ten, kdo vodu do moře leje, biskupství zrušil, aby arcibiskupství rozkošemi oplývající obohatil. Svatému Vavřinci vzal, svatému Mauritiu v Déviné arcibiskupa dosadil; i bylo pohoršení v cirkvi boží, až nový a pobožný král starou chybu opčt napra- vil. Po třech Ottonech přichází ejhle nejkřesťan- štější Jindřich. Pro tento hřich, tak jako druh- dy otec pomocí svatého Vavřince všady vitézil, tak syn uraziv svatého Vavřince vítězství ztratil a za času svého všelikých zmatků zakoušel. Od- vráti-li bůh tvář svou, jaká jest síla tvá, člo- věče, poznávej nyní na jednom tomto člověku ! Co prospívá válečná ohnivost? Co platna sila nemohoucí z místa? Nuže čiň vše s rozvahou. Ejhle kam přicháziš jsa moudrý proti vůli boží, jakož psáno jest: „není rady ani moudrosti proti pánu.“ Protož poslouchejme dobré rady: „všech- ny síly a myšlenky své poruč pánu, on sám tě nakrmi, a doufej v něho, on sám vše vykoná.“ Vizmež muže velkého nadání, vedle zásluh mno- hÿch nejjasnéjsiho cisaïe. Ejhle za hřích jest tre- stán, a nelepší se; v nehodźch pohiiżen umira, uprostřed života ejhle klesá neslavně, o! kéž nezavržen, velké udatnosti odchovanec! Prvé ale 1) venit 4. — 2) tum 2, 3. — J) nemá 2. — 4) nemá 4. — 9) Otto cesar nemé 4; ille 3. — ©) gen. et 2. — 7) animas sociavit 4. — 9) nemá 4. — 9) egerit 2, 3. — 10) suum 4. -- !!) ordinate, sed 3. — 12) nemá 4. — 13) sancto 4. — 14) Místo contra ius mé 4 scandalum. — 15) nemá 4. — 16) et relig. nemó 4. — ") veterem errorem. — 18) secundus Heinricus 4. — 19) palet 2; nemá 4. — 2°) pugnanti 4. — 21) Ubivis genlium nemé 1. — 2%) nemá 1. — 23) ita — perdidit nemé 2. — 27) sine 2; nescia cedere 4. — 25) Místo sapiens iniguo má 3 sa- piens irrato et invilo ; sapiens invito 2. — 26) a deo 4. — 27) guo dicitur nemá 4. — 25) curas 2. — 29) nemá 4. — 30) eum 4. — 31) ex — merilo nemá 4. 

Strana 277
BRUNONŮV ŽIVOT SV. VOJTĚCHA. et non emendat "), plenus adversis; media vita moritur, iacet nunc inglorius, o! utinam et non reprobus, pulchre?) virtutis alumnus! Prius vero quam moreretur, ut ad penitentiam hominem sti- mularet?), sicut est solus semper clemens deus, talem visionem cuidam sapienti ostendit, quam ut auditam recolimus, infra notare?) non absur- dum putamus. Nocte intempesta, quando altus sopor occupare solet homines, vidit ipsum de quo agimus regem Ottonem ?) aureo solio sedentem, sub pedibus eius argenteum scabellum; episco- porum et astantium *) procerum circa ipsum pro- spexit?) seriem longam. Intravit autem decora facie ad?) instar ignis iuvenis?), quem nivea vestis vestivit et !?) purpurea stola in pectore cin- xit. Nec stat, via vadit, argenteum scabellum de'') pedibus cesaris cum indignatione subtra- xit !*), et averso vultu ianuam petit !?). Quod egre ferens post illum cucurrit, tale somnium cernere qui meruit. Queso, inquit, domine mi, dedecus '*) ne facias, subpedaneum reddas, quisquis es qui tanta audes, obsecro, regem coram populo ne!*) confundas. Hec magna potentis Laurentii aurea persona erat!?), sicut illi episcopo post agnos- cere deus concesserat. Qui") dixit illi: immo !9), si meum dedecus non emendat, maiora faciam; subtracto scabello ipsum !5) de solio deponam. Huius visionis terrorem minasque exitiales cum cognovisset rex puer, facinus non correxit; sive amor??) hominis suasit, sive ira dei iussit ?!). Huic ??) in ??) parvo corpore melior virtus, mag- nus amor et fides suis, larga manus sine quae- rela cunctis, sapientia maior in annis, pia huma- nitas dei **) servis, confessio et oratio bona reg- num tenuerunt; sed heu*?) pena de statuendis episcopis, ut est humanum peccare, in pluribus periculose exercuit iocum iuventutis, et ??) cum esset in pulehro usu super doctrina librorum, sola infelicitas bellorum victoriam tulit. In me- dio cursu, cum dulcissima vita et gratissima lux iuvenibus hec est, non adiuvat honor regis 7), fit victima ?*5) mortis; pulvis in pulverem redit. 277 než zemřel, aby jej pohnul k pokání, jakož jest sám jediný vždy milostiv, bůh takovéto vidění jistému mudrci ukázal, kteréž jak jsme slyšeli, dole poznamenati nezdá se nám pošetilým. V bouř- livé noci, kdy v tvrdém spánku lidé pohřížení bývají, uzřel onoho krále Ottona, o němž mluví- me, an sedi na zlatém stolci, pod nohama jeho pak bylo podnoží stříbrné ; biskupů a urozenstva kolem něho státi uzřel řadu dlouhou. I vešel neznámý jinoch s krásnou tváří, záře jakoby ohném, snéhobilym šatem oděný, purporovým pá- sem na prsou opásaný. Bez meškání přikročil, stříbrné podnoží rozhorleně pod nohama krále vytáhl a obrátiv se spěl ku dveřím. Proto se mrze běžel za ním ten, jemuž se vidění toho dostalo. „Prosim, řekl, pane, nečiň té neslušno- sti. Navrať podnoZi; kdokoli jsi, jenž se toho odvažuješ, zapřísahám tebe, netup krále před li- dem jeho.“ Tato velká zlatá postava byl mocný svatý Vavřinec, jakž onomu biskupu potom bůh poznati dal. „Zajisté, zněla odpověď, nenapra- ví-li pohanění mé, horší mu udělám ; vzal jsem mu podnoží nyní, potom se stolce jej syrhnu.“ O strašném vidění tomto a hrozbách smrtelných ačkoli dověděl se mladý král, přec činu svého nenapravil, buď že láska lidská mu ktomu ra- dila, neb že hněv boží tak dopustil. Byl on malé postavy, ale větší byla jeho udatnost ; velká jeho láska a věrnost k svým, štědrá jeho ruka ku všem bez reptání, moudrost větší nad věk, ná- božná přívětivost k sluhám páně; i zpovidal se a modlil pilně: a ejhle trest pro ustanovení bi- skupů! Jakž lidským údělem jest hřešiti, v mno- hých věcech žertům mladosti své nebezpečně pou- štěl úzdu, i ačkoli dobře byl vzdělán, přec ne- štěstí válečné zvítězilo nad ním. U prostřed věku, kdy život nejsladším, světlo tohoto svéta nejpri- jemnějším bývá mladiküm, nespomohla mu dů- stojnost královská, i stal se obětí smrti, prach těla svého prachu navrátil. Viztež, kolik slávy zbylo po císaři! Než hřích, jehož manžel za živa si nevšímal, po smrti jeho ovdovělá manželka na- ') emendatur 3. — ?) magne 4. — 9%) nemá 4. — ?) annotare 2. — ?) nemá 4. — 6) adst. 2. — 7) aspe- xit 4. -— 3) nemá 2. — 9) i. incognitus 4. — !") nemá 4. — !!) de ped. cesaris nemá 3, 4. — !?) subtrahit 2. — 13) petiit 3. — '4) dedecens 4. — ^) non 3. — 19) orat 2. — 1?) Qui — illi nemá 2, 3, 4. — 18) Immo inquit 2, 3, 4. — 19) Místo ipsum de má 2 ipso; ipsum 4. — 29) stimulus 3. — ?!) ita iussit 2, 3, 4. — ??) Huic — victoriam tulit nemá 3, 4. — ??) nemá 2. — ??) erga dei servos 2. — ?*) Místo heu pena má 2 hec pecunia. — ?6) nemá 2. — ?7) regem 3. — ?5) victoria 1. 49 

Strana 278
218 Videte quantum glorie cesar religuit! Sed pec- catum, quod vivens neglexit, mortuo marito emen- dare uxor superstes instabat; legatos mittit, ele- mosinas et orationes multorum, per quos propi- tium redemptorem appellaret, ut !) peccatorem regem ab incendio liberaret. Hec tunc 2), ubi sanctum virum adesse cognovit Adalbertum no- minatissimum episcopum, et?) Hierosolimam pro- perare audivit, clam ad se vocat; oransque, ut pro anima senioris oraret?), massam?) argen- team obtulit ingentem. Ubi$) accepit vir dei onus argenti, suo itineri aut necessitati parum *) providens, omnia secutura?) nocte pauperibus expendit. 13. Nec mora; magnam Romam egressus, ad sanctam civitatem Hierusalem praeter spem im- perfectum iter assumpsit?). Nam ea via ductus montem '") Cassinum usque pervenit, ubi bea- tus '") Benedictus caram sedem posuit !*), et mul- tos filios Christo generans, pulchram militiam pulcherrime finivit. Ibi abbatis et fratrum piis monitis castigatus ^), ne inutili vagatione vitam expenderet; loco '*) staret; ita melius virtutum fructus congregaret. Deum vero propitium bene vivens omni !*) loco inveniret !9) ut illud !'?) in psalmo: in omni loco dominationis eius benedic anima mea domino; et rursum Hieronimi !9) sen- tentia bona: non Hierosolimis venisse !?), sed Hierosolimis bene vixisse laus *?) sive salus est. Animadvertit divinum animal habens oculos ante et retro, ita *') esse, ut dicunt, nec stetit?") in suis distinctionibus, dans locum salubribus con- silis. Legerat enim hoc periculum esse hominis, si non spiritualium maiorum adquiesceret consi- liis. Nec mora montem festinus descendit, et quem in philosophia Christi perfectiorem discipulum in- venit, patrem Nilum calida spe accensus peti- vit 2%), sub quo parvulus factus iugum Christi ferre et obedientie aureas litteras parare sat- agebat. Amplexusque genua senis, in hoc firmus herebat. Non negat pater Nilus. Ast, inquit, ho- mo ego sum Grecus, melius conveniunt") cum BRUNONÜV ZIVOT SV. VOJTÉCHA. praviti hleděla; vysílala posly, totiZ almuzuy a modlitby mnohých, vzývat dobrotivého spa- sitele, aby hříišného krále vysvobodil věčného ohně. Táž tenkrát dověděvši se o příchodu svatého muže Vojtěcha, proslulého biskupa, a uslyševši, že do Jerusalema putuje, tajně jej k sobě zavo- lala, a prosic jej, aby za duši manželovu se po- modlil, náramné množství stříbra: mu dala. I při- jav muž boží tíži stříbra na cestu a potřebu svou málo uschoval, i rozdal vše následující noci chudým. 13. I nemeškaje opustil velký Řím a do sva- tého města Jerusalema se vydal na cestu — proti všemu nadäni nevykonanou. Neboť na cestě přišel na vreh Kasinsky, kde svatý Benedikt milé sídlo byl rozbil a zízkav mnohé syny Kristu krásný boj života svého překrásně byl skončil. Zde na- pomináno jej laskavě od opata a bratři a domlou- váno mu, aby bezprospěšným touláním života nepromarnil, aby züstal na misté ; takto aby spíše ovoce enosti shromaZdoval. Aby véril, bude-li do- bře žiti, že bůh na kazdém misté milostiv jest, jak stoji v Zalmé: ,na kazdém misté vlády jeho blahořečiž duše má pánu“ a opět krásně pravi svatý Jeronym: „nikoli do Jerusalema pfijiti, ale v Jerusalemě cnostně žiti jest chvalno či spa- sitelno.“ I poznal tvor boii, maje oči napřed i vzadu a uměje dobře rozeznávati, Ze maji prav- du; i nestál na svém a poddal se spasitelné radě. Neboť byl četl, že nebezpečno jest člověku ne- nepoddávati se radé starších duchovních. Se- stoupiv pak rychle s vrchu s vřelou naději se ubíral k otci Nilovi, jehož nalezl dokonalejším žákem nauky Kristovy. I poniživ se před ním přislíbil, že jho Kristovo ponese a zlatě přiká- zani poslušnosti zachová. Objav kolena star- cova pevně na svém stál. I neprotivil se otec Nilus. „Ale, pravil, já jsem Řek; tobě lépe se hodi mniši latinsti, abys s nimi o tom jednal. 1) nemá 4. — ?) tum 2, 4. — ?) quem 3. — *) rogaret 4. — ?) Misto massam — ingentem má 4 m. o. ar- genti i. — 6) Misto U. accepit má 4 Accipiens. — 7?) nil 4. — 5) sequenti 2. — ?) suscepit 2. — !9) nemá 3; ad m. 2. — !?) sanctus 2. — !?) poswemo posuit 2. — !?) hortabatur 3. — !*) sed loco 2: in loco 4. — !*) in omni I. 2, 3. — 16) crederet 4. — 17) dicitur 2. — !5) S. Hieronimi 2; S. Jer. 4. — 19) fuisse 3. — 2°) Misto laus -- salus má 2 laudandum a 4 laudabile. — ?!) probante munda discretione, ita 3, 4. — ??) nec stelit — uec mora nema 3. — 23) petiit 2. — ?4) conv. tibi 4. 

Strana 279
BRUNONŮV ŽIVOT SV. VOJTĚCHA. quibus agas !), monachi latini. Redeas Romam, nutricem sanctorum filiorum. Quere nobilem ab- batem, amicum nostrum Leonem; dic me misisse te rudem discipulum ad talem magistrum. Hoc duce itineris prelia?) dei pugnaturus ?) secu- rus *) incipe ?); ad servitutem dei fortiter5) ac- cede, sub hoc patrono contra adversantia cuncta anime ad deum progredienti ^) salvus enatabis, et maiore^) flamma, que nunc in te ardet, ac- census, excrescet cottidie?) in te deus et dei focus. 14. Fecit ut homo dei bonus '!?) dixit: ad sanctum Bonifacium monachilem !!) vestem acce- pit; sub abbate quo diatim !*) regula duce mili- tavit. Pedem iunxit obedientie imperio, et !?) tam- quam ad epulas, ita ad complenda !'*) iussa fe- stinus, et si quis quid praecepit, adeo !?) letus quo plus vile erat, servitium omne libens facit; cuncta humilia diligenti studio in se format !*), ut ad similitudinem dei propius '?) scandat. Ob- liviscitur se '5) episcopum '*), factus parvulus 9) in medio fratrum. Coquinas purgans ?!), ebdoma- das intentissime ??) procurat, scutellas lavat, et ad?) necessaria cuncta cocorum cursu pervo- lat?*). Manibus fratrum aquam ?*?) de puteo mi- nistrat, mane ad claustra, vespere, meridie *9) ad mensam aquas??) humero apportat; ut enim ?*) vespere, mane ?*9) et??) meridie integre congrega- tioni serviret ?!), talem obedientiam de ??) abbate rogans accepit. Cogitationem tacitam in se reg- nare numquam permisit; quicquid accedens ad animum diabolus dixit, statim senioribus palam fecit. Acutissime autem interrogavit de scripturis sanctis, sedulo percunctatus de certantibus ??) vi- tiorum vel virtutum naturis. Sed ad hec, quod ante nescivit, quaerenti illi recte abbas respon- dit, ut ipse non semel ad nos dixit ?"); unde luce clarius constat, quia inspiratio dei erat?*), et gratia discipuli hec erat. Jacit?*) in domo anime 219 Navrať se do Říma, kde se svatí synové vycho- vávaji. Vyhledej tam slovutného opata, našeho přítele Lva; řekni, že jsem já tě poslal prosti- čkého žáka k takovému učiteli. Jeho návodem boj boží bojovati statné poéni, do služby boží udatně vstup. Pod jeho ochranou ze všech proti- venstvi, která duši k bohu se beroucí vyvstá- vají, neporušen vyvázneš, a větším, než v tobě hoří nyni, plamenem roznícen žár lásky boží v srdci rozžehneš co den mohutnější.“ 14. Učiniv, jak muž boží mu řekl, přijal u svatého Bonifacia mnišský oděv na sebe; pod opatem, jehož mu naznačil, řeholi se podrobil. Nohy své spoutav poslušenstvím, jakoby k hosti- ně, tak rychle k plnění rozkazů sobě daných spě- chával, a poručil-li mu kdo něco, čím hrubší byla práce, tím ochotněji ji vykonával; všem skutkům pokory pilně a bedlivě se oddával, aby bohu se stal podobnějším. Zapomněl na svou hodnost bi- skupskou, pokořiv se mezi bratřími. Čistil ku- chyně, týdenní práci nejbedlivěji obstarával, mísy myl, pro všechny potřeby běhal jako kuchaři. K mytí rukou bratřím ze studně vodu nosil, taktéž ráno do jizeb, na večer a v poledne k jí- dlu; neboť tento důkaz poslušnosti od opata si vyprosil a obdržel. Tajné myšlénce zavládnouti srdci svému nikdy nedával; cokoli ďábel duši jeho vnukl, ihned svěřil starším. Ostrovtipně na smysl písem svatých se vyptával, bedlivě zpy- toval záhadnou povahu neřesti a ceností. Na to, čeho dříve nevěděl, tázajícímu se vhodnou od- pověď dával opat, jak sám nejednou nám řekl; z čehož nad světlo jasněji vychází, že vnuknutí a milost boží byla při žáku. V příbytku duše své položil základy hluboké pokory, ze čtyr cno- sti utvořil podobu kříže, z obezřelosti, sprave- dlnosti, zmužilosti a ze zdrželivosti ; z kterýchž stežejných kamenů trvalé zdi sdělal, železem 1) hiec agas 4. — *) ad pr. 2. — 9) nemá 2. — *) fortiter 4. — 9) accede 2. — 9) securus 3. — *) progre- diens 1. — 9) maiori 2. — 9) Místo coltidie — deus te má 4 tibi cottidie a 2 quotidie in te deus tuus. — 10) bonum 1; nemá 3, 4. — !!) monaclhalem 3. — !?) Místo quo diatim má 3, 4 quo dixit; 2 nemá; diatim vy- kládá táž ruka nad řádkem v 1 i. est: assidue. — !?) nemá 4. — 4) complectenda 3. — !5) eo magis 3. — !5) Mí- sto iu se format má 3 se informat. — !?) promptus 2. —- !9$) nemá 3, 4. — !?) ipsum 2. — ?9) parvus 4. — ?!) pur- gal 2, 3, 4. — ??) nitidissime 2. — ??) Místo ad necessaria — cursu má 1 ad cocorum nmec. cuncia cursu. — 24) volat 4. — 23) Místo aquam de puleo má 4 aquarum usus. — ?9) et mer. 2, 3, 4. — ?7) aquam 4. — ?") hoc 4. — 7%) nemá 3. — 9?) et meridie nemá 1. — 2) servitium serviret 3, 4. — 37) ab 3, 4. — 93) Místo certan- tibus — virtutum má 2 vitiorum vel virtutum a 3 tractatibus vitiorum, — 23) ait 4. — 99) nemá 3, 4. — ?7) Jactat 3. 49* 

Strana 280
280 sue fundamenta profundae humilitatis; ex ') qua- tuor virtutibus instar crucis expressis: pruden- tia, iustitia, fortitudine, temperantia angulares lapides erexit, ex quibus durabiles parietes vivo saxo construxit, quos cavo ferro obedientie ex- planat, albo limo patientie munivit. De?) hinc que *) duplo calamo texit dive *) caritatis aurea tecta superposuit. Templum domini se fecit, re- gale cubile filio regis intra se praeparavit. Ora- tionum lectionumque studiis eo licentius?) incu- buit*) quo negotia praepedientis seculi nulla ad aurem veneraut?); nulle cure vel pericula regendarum animarum vexabant. Ex") quo vel ex cuius?) ore nunquam contentio, nunquam venit '") amara murmuratio. Et cum abbas ve- hementissime eum increparet !!), occurrit benigna patientia, et semper flexa humiliatio. Erat laetus ad omne iniunctum opus, non solum maioribus sed etiam minoribus obedire paratus; que est prima via virtutis ad summa tendentibus coeli- colis viris. Quinquennio pleno !'?) miles !?) mona- sterio erat, dulcedine morum cunctis placens, altitudine virtutum longe antecellens. Si cui forte venit invidia suae sanctitatis, hunc humilitate cito placabat '*). Proficiebat de die in diem, de virtute in virtutem. Processit in hospitio suo ho- spes Christus; tamquam in '?) gradibus eburneis rex coronatus procedens processit, et usque ad perfectum diem crescere fecit. 15. Post!9) populus terrae episcopum suum revocat 7); sancti viri papatem Radlam !") sapi- entem '") et — quia °°) frater carnis domino ?!) terrae fuit — Christianum "^) monachum virum eloquentem in hoc??) opus eligunt. Hi duo cum litteris metropolitani Romam veniunt, de reditu pastoris papam apellant, populo penitenti ma- trem?^) suam requirunt??) Promittunt ex ore po- puli errata corrigere, que deliquerunt?9) solvere, desinere a malis, studium dare bonis. Abcessus??) BRUNONÜV ZIVOT SV. VOJTÉCHA. poslušnosti srovnané a vápnem trpélivosti upev- něné. Pokryv stavbu tuto dvojím rákosim, zlatou střechou lásky boží, chrám páně ze sebe udělal, královský příbytek synu božímu v duši své při- pravil. Modlitbám a čtení svatému tim bedlivéji se oddával, čím méně zaměstnání a překážek světských jeho se dotýkalo; netrápilyť ho sta- rosti a nebezpečí vládařství duchovního. Z úst jeho nikdy nevyšlo slovo hádky, nikdy trpké slo- vo bručivé rozmrzelosti. Káral-li jej opat nejdů- tklivěji, vždy dokazoval laskavou trpělivost a po- dajnou pokoru. Ochoten byl ku každé přidělené práci, jsa hotov poslechnouti netoliko starších ale i mladších ; tať jest první cesta cnosti těm, kteří k výši nebes spěchaji. Celých pět let v klášteře ztrávil, všem se libě příjemnými mravy, všechny daleko převýšuje vznešenými cnostmi. Napadla-li kdy koho závist jeho svatosti, toho rychle smiřil svou pokorou. Prospival ode dne ke dni, ode cnosti ku cnosti. Uhostilť se v stánku srdce jeho Kristus a postupuje jako korunovaný král po scho- dech ze slonové kosti až k dokonalému dni mu dal dojiti. 15. Později lid v zemi české biskupa svého volal nazpět. Jenž býval vychovatelem svatého muže, moudrého Radlu a vlastního bratra vévo- dova, Křišťana mnicha, muže výmluvného, k tomu účelu vyvolili. Tito dva s listem arcibiskupovym do Říma přišli žádat na papeži návrat pastýře svého, kajícímu pak lidu otce. I slibovali jmenem“ lidu chyby napraviti, zlého nechati, dobrého se držeti. Ale odchod svatého muže byl papeži proti mysli, takovou perlu s těla svého sniti zdálo se T) Misto ex quatuor — munivit má 2 quatuor virtutes iustar crucis expressas: prudentiam, iustitiam, fortitu- dinem, temperantiam ang. lap. — obedientie explanavit, a. l. invicte palientie m.; a 4 facit ex q. v. i. erucis; ex- pressit. prudentiam, iusticiam, fortitudinem, temperantiam angulares lapides, ex quibus d. p. erexit ferro obedientie exequatos, calce patientie munitos. — ?) dum 4. — 3) iis que 2. — ?) divine 4. —- ?) diligentius 3. -— 5) incu- bat 4. — *) veniebant 2. — 9) Ex quo vel nemá 2, 4. — ?) suo 4. — !?j profecta est 2. — !!) vellet incre- pare 4; sepe increparet 3. — !?) plenus 3. — 18) m. Christi in 2. — '4) placavit 4. — !5) nemá 3. — 16) postea 2. — 17) revocant 3. — !9) radium 2. — !?) Místo sapientem — quia má 3 qui. — ??) Místo quia — carnis má 2 qui fratre carior. — 2!) domino — fuit má 3 a 4 suo duci erat. — ??) Christianum Zrah Kwas (Strahkwas) 3. — 23) suum 4. — ?!*) Místo matrem suam má 3 patrem suum. — ^5) querunt 4. — ?9) fecerunt 4. — ?7) Abcessus vero 4; Abscessus vero 3. 

Strana 281
BRUNONÜV ZIVOT SV. VOJTÉCHA. sancti viri contrarius erat domno pape; talem margaritam & suo corpore avellere?), durum erat magne Rome. Sed facta sinodo, ratio obti- nuit, quia gens sua?) plenam satisfactionem pol- licens vocat, dimissum gregem contra?) volun- tatem repetat. Amborum, pape et abbatis, im- perio parens, fracto suo libitu flens episcopus ad episcopium *) redit, pro cuius regimine vir- gam, pro?) pignore anulum dante apostolico accepit. Dominica die veniens venit domum $), ad unam civitatem, ubi?) ipsa die mercatus erat magnus; que visio non parum adduxit tri- stitie sancto viro. ÀÁd eos vero, qui se reporta- runt?) improperando sic?) ait: ecce vestra promissio bona: penitentes vestri nec feriantur hac die sacra! Stetit tamen in episcopio suo, pascens macrum populum divino pabulo, et si vellent, potans salutari poculo. Primum novo adventu pastorem verentur, quasi vivi!?) fideles matrem ecclesiam petunt, et parum repressa mala consuetudine, quasi cum christianis acti- bus Christum adorant. Verum nova religio cito") dorsum vertit, antiqua consuetudo superiorem manum tenuit; spreto !?) deo carnalem populum caro traxit, delectata iniquitas desideriorum vias currere praecepit!?). Voluptas pro lege erat !?); cui servire regnare!?) est, unum dominum nolunt; ad ignominiam suam, ut multis dominis servitia agant, nectunt sibi funes peccatorum, quibus trahi valeant iu eternum exitium, quia discere nolunt, ubi sit sapientia, ubi sit '5) vita, lumen oculorum et pax. 16. Accidit, ut solet humanis erroribus, ut quaedam matrona ingenitam nobilitatem oblita, scortum faceret!7), et palam facto peccato, ma- ritus vitam mulieris quaereret. Ipsa autem !5) ad episcopum concita ala pedum confugit!?) ; quam?9) in oratorio sancti Georgii retro altare abscon- dit, ut satisfactionem suaderet, et vitam serva- ret?') Ecce adest ex improviso armata manus; et si non redderet moecham, ambobus episcopo??) et femine minantur gladium. Audivit sonitum ar- 281 těžkým velkému Římu. Než když svolána byla synoda, zvítězil náhled, aby, poněvadž národ jeho slibuje dostiučinění a jej volá nazpět, k stádu opuštěnému proti vlastni své vůli se navrátil. Po- slušen jsa rozkazu obou, papeže a opata, a po- tlačiv vlastní své přání s pláčem do biskupství se vrátil; na znamení vlády obdržel od papeže berlu, zástavou pak prsten. Vraceje se domů přišel právě v neděli do jednoho města, ve kte- rém téhož dne byl velký trh; pohled na to způ- Sobil nemalý zármutek muži svatému. I řekl k těm, kteří ho vedli, jakoby mimochodem: „pěk- ný jest ten váš slib: váš kající lid ani: nesvětí tohoto svátečního dne!“ Přec ale zůstal v biskup- ství svém krmě hubený lid potravou božskou, a chtěl-li přijímati, ze spasitelné číše jej napájeje. Z počátku, pokud byl příchod jeho novinkou, ctili pastýře, jako skuteční věřící k matce církvi přicházeli, a zapřevše poněkud zvyk svůj, jedná- ním na oko křesťanským klaněli se Kristu. Než nová jejich nábožnost brzy se zvrhla, starý pak zvyk obdržel vrch. Zhrdnuv bohem smyslnosti se oddal lid a okusiv příjemnosti hříchu na cestu vášní zabočil. Libovůle byla jim zákonem ; jedi- ného pána, jemuž sloužiti jest pravá vláda, ne- chtěli ; k hanbě své, aby pánům mnohým otročiti mohli, pletli na sebe provazy hříchů, aby jimi vlečeni býti mohli do věčné zkázy ; nechtěliť po- znati, kde jest moudrost, kde život, světlo a mír. 16. I událo se, jakž se stává mezi lidmi chybám podrobenými, že jistá paní zapomenouc na urozenost svou cizoložství se dopustila; když pak hřích její vyzrazen byl, manžel smrt ženě strojil. Ona ale na rychlých křídlech nohou svých k biskupovi se utekla; tento pak skryl ji v chrá- mě svatého Jiří za oltářem, aby zadostučinění zjednal a život ji zachránil. Ejhle z nenadání přišel zástup ozbrojenců, a nevydá-li cizoložnici, oběma, biskupovi i ženě mečem vyhrožoval. I sly- 1) evellere 3, 4. — ?) suam 3. — 9) contra vol. nemá 3. — 4) episcopatum 2. — %) pro cuius p. 3, 4. — 5) demum 3. — 7) Místo ubi ipsa má 4 in qua eadem. — *) reduxerunt 2; portarunt, quasi 4. — ?) nemá 4. — 1") nemá 3. — !?) c. deorsum venit 1, 2. — !?) spreto — iniquitas nemá 1. — !?) fecit 4. — !*) Tu vlozil Hen- scheu jeslé servire ei recusant. — !?) regnum 3, 4. — 9) nemá 3, 4. — !7) se faceret 3, 4. — !9) vero 2. — 19) efugit 1. — ?9) quam ille 2. — *!) reservaret 4. — "?) et episcopo et f. 3, 4. 

Strana 282
282 morum et minas verborum !) procaces, audivit ?) episcopus letus, et si forte semper martirium optatum nunc miserante deo inveniat, tacita cogitatione ruminat, dubio?) gaudio exultat. Ah mala mens! et?) peior vox! Index?) venit, secre- tum prodidit, ubi latebat*) mulier, digito mon- stravit. Quid prodest refugium ad sancta sancto- rum? Quis curat regnante barbarismo fas chri- stianum? Frangunt templum, prensis *) crinibus quam educunt, tremulam mulierem capite trun- cant. Crescunt culpae, vetera scelera non cadunt, nova cottidie surgunt?). Quicquid boni promise- runt, mentitos esse voce?) operum dicunt. Unde cogitans episcopus, quod nec illis, nec sibi cas- sus labor profuisset, animae vero suae talis statio obesset, papati suo ait: scias !") certum, aut, ubi sum ego!) venies!?), aut amplius me nunquam videbis. IÍpsi!?) tamen erat labor magnus non praeterire!!), quominus !?) admoneret clerum et populum, secundum !$) quod etas, discretio, gra- dus et qualitas criminis postulavit '*); nec dabat somnum oculis 5), qua arte, qua virtute com- pescere posset nascentes errores, inquirens !). Non tacendum, quod iuxta positis Ungris "?) nunc nuntios suos misit, nunc se ipsum obtulit, qui- bus et?!) ab errore??) parum mutatis umbram christianitatis impressit. 17. Ergo divus **) heros ascendit equos, dul- cem Romam revisit, et quasi post?*) pericula maris quassata *9) navis occupat optatum por- tum, sic ?6) secretos monasterii sinus, ac?*) caram requiem intrat; amplexus pulchram Rachel, obli- viscitur **; laboriosam Liam **), utitur sacris de- liciis, esurientis anime pulchros ritus ?"), oratio- num lectionumque perfruitur felicibus ferculis. Usus vero sibi?!) maximus erat colloquia??) quae- rere spiritualium ??) et seniorum, qui crebro 34) illic pro caritate abbatis plures confluxerant ??) : Graeci, inquam. optimi veniunt?*), Latini similes BRUNONÜV Z1VOT SV. VOJTÉCHA. &el drnkot zbrani a hrozebná slova biskup, slysel je rád, a měl-li by nyní mučenictví vždy žáda- ného milostí boží dojíti, mlčky přemýšlel a s ne- jistou radostí očekával. O nešlechetná mysl! O ne- šlechetnější ústa! Přišel zlomyslník, vyzradil ta- jemství, kde skryta byla žena, prstem ukázal. Co platno jí útočiště na místě posvátném ? Kde vládne barbarství, kdo stará se o posvátný zá- kon křesťanský? I vrazili do chrámu, vyvlekli za vlasy třesoucí se Zenu a sfali ji. Vzrüstaly hříchy, staré neřesti nepřestávaly, nové co den se vyskytovaly. Cokoli dobrého byli slíbili, že Ihali, skutkové jejich hlásali. Pročež přemitaje biskup, kterak ani jim ani jemu marná práce nespomahá, duši pak jeho prodlévání na tomto místě škodí, řekl učiteli svému: „věziž, buď prijdi tam, kde já budu, aneb mne neuzříš nikdy více.“ Sám pak velikou práci si dal neodejíti, aniž by byl připomenul kněžstvu i lidu, čeho věk, povaha, stupeň a jakost hříchu vyžadovaly ; nepopřáloť očím jeho spánku přemýšlení, kterým způsobem, kterou silou by mohl vyhladiti bludy stále se rodící. Nesiníme také zamlčeti, že k sou- sedním Uhrům jednou posly vyslal, po druhé sám se vydal; těmto, když byli bludů svých poněkud zanechali, také stín křesťanství vtiskl. 17. Rek tedy boží vsedl na konč, sladký Rím znova navštívil, a jako po nebezpecich na moti zmítaný koráb do kýženého vchází přístavu, tak on vešel do lůna klášterního, od světa odděle- nćho a mily mir poskytujiciho. I objav krasnou Rachel rád zapominal na Liu, která tolik prace mu dala; oddával se svatým radostem, otvíral krásná üsta hladové duse a użival blażenych hodů modliteb a svatého čtení. Nejraději však vyhledával rozmluv s duchovními, jichž více tam často docházelo z lásky k opatovi ; docházeliť tam hodní Rekovć, podobni Latinici nalezali se v klá- !) verberum. 3. — ?) nemá 3. — 9) Místo dubio gaudio exultat má 4 dubioque gaudio expectat; dubio gladio exultat 1. — 7) ali 4. — ?) Venit malivolus 3, 4. — 5) lateret 2. — 7) Místo prensis — capite má 2 mulierem tre- mulam prensis educlam crinibus capite; a 3 apprensis crinibus educunt tremulam mulierem, quam capile. — 5) crescunt 1. — ?) Místo voce operum má 4 operum voces a 3 voces op — 1?) scio 1. — 11) nemá 2. — 12) ve- nias 1. — !?) Interim tamen ipsi 2, —- !4) prwtermittere 2. — !5) quoniam 1. — 16) nemá 4. — 17) postularunt 3. 4. — !5) oc. |donec inveniret] dodává 3, — !?) nemá 1, 4. — *?) Hungaris 2; Ungariis 4; Ungaris 3. — 71) etiam 3. — *?) errore suo 3, 4. — ?9) divinus 2, 4. — ?!) nemá 2. — ?*) quassa 2, 3, 4. — 26) hic 3. — *7) nemá 2, 3, 4. — **) libenter obliv. 3, 4. — ?9) Lien 4. — ?9) pandit rictus 2, 3, 4. — ?1) illi 2. — 32) elo- quia 4. — 9%) sp. bonorum 4. — 7?!) porro 2. — 35) confluxerunt 2. -- 95) venerunt 2. 

Strana 283
BRUNONŮV ŽIVOT SV. VOJTĚCHA. 283 militarunt. Superioribus quatuor pius Basilius, inferioribus guatuor') magnus Benedictus dux sive rex erat. Inter guos medius incedens deum sitiens Adalbertus, verba vite sumit et gluttit; raptus in altum cum*) fratribus dulcius con- templatur deum. O guantotiens obortis lacrimis memini dicentem, cum causa aedificationis ag- gressus ) essem Johannem abbatem: ubi sunt, inguit, margaritae meae? Ubi sunt dulces*) cibi animae meae? Cum?) convenerunt sancti viri, pluebant ibi sermones dei, accense sententie mu- tuo cursant, arsit ignis super“) terram cordis, testatur?) praesentem deum unda compunctionis. Hoc Gregorius abbas, hoc erat Nilus pater, hoc Johannes bonus et?) infirmus, hoc simplex Stra- tus et super terram angelus unus, hoc ex Rome maioribus Dei sapiens") Johannes, hoc silens !%) Theodorus, hoc Johannes innocens, hoc simplex Leo, psalmorum amicus et semper praedicare paratus. Ad U) hec guamvis soleant signa et pro- digia ostendere non facere sanctum, animum piis moribus coluit, ita guod ex parte et nos cogno- vimus Adalbertus signorum operarius '?) adhuc in vita claruit. De '!%) quibus est illud, scilicet dum fratribus serviret, et offenso crure supra durum marmor satis valde '?) cecidisset, quia vi- num nescio, an aquam portavit testitudine!®), cum eo quod intus erat, illaesam servavit. Audierunt ex mensa fratres clarum sonum, quod nemo du- bitavit fractunmı; mirantur omnes vas sanum. Solebat prius obedientiam facienti multotiens fragile vas frangi, et cum pro peccato negligentie veniam peteret, angelus superbie humilitatem eius aegre ferens, ut pro nimia freguentia verecun- diam ingereret, mala voluntate, ut testitudinem frangeret '$), adiuvit. Sed guia non cessavit obe- dientia, nec generavit fastidium maiorum tristi- tiam, servo suo deus solatium dedit in gravi ruina! et tunc illaesa testudo apparuit, et postea, puto, nunguam aliam fregit. Dicunt etiam laborantem oculis filiam, nescio cuius, cum manum impone- ret, oratione sanasse. Alteri guogue cum mona- štefe. Prvým čtyrem byl svatý Basilius, druhým velký Benedikt vůdcem čili králem. U prostřed nich kráčející Vojtěch žízně po bohu přijímal a polykal slova života, unášen pak do výše roz- jímal sladkosti boži. O kolikkrát zpominám, kte- rak opat Jan se slzami v očich se vyslovil, když jsem k němu za příčinou stavby přišel: „kde jsou, pravil, perly moje? Kde jest potrava duše mé?“ Když totiž scházeli se tam svati mužové, pršivalo slovo boží, roznicené mysle proti sobě bojovávaly, hořival oheň v srdcich, o přítomnosti boží svědčívala vlna důkazu. Byl to opat Řehoř, otec Nilus, byl to dobrý chorý Jan, byl to pro- stoduchý Stratus a jako anděl na zemi byl to pošlý z velmožů římských mudrce boží Jan, byl to málomluvný Theodor, byl to nevinný Jan, pro- stoduchý Lev, který žalmy miloval a vždy býval hotov kázati. Ačkoli divy a zázraky nečiní sva- tého, nýbrž jen k němu poukazují, tak nábožnými mravy duch jeho se stkvěl, že i my z části jsme poznali, kterak Vojtěch ještě za živa divotvor- stvím proslul. Jeden zázrak jest tento. Když slou- že bratřím kdys nevím vodu-li či víno ve džbáně nesl, klopýtnuv nohou na tvrdé mramorové po- dlaze hřmotně upadl: i zůstala nádoba i s ob- sahem neporušena. Zaslechli od stolu bratři pro- nikavý zvuk, i nepochyboval nikdo, že to roz- bitim; podivili se všichni neporušené nádobě. Přihodiloť se mu prvé mnohokrát, když službu vykonával, že křehkou nádobu rozbil; když pak za odpuštění své neopatrnosti prosival, anjel py- chy mrze se na jeho pokoru, aby příliš častým opakováním hrůzu před sebou mu vnukl, zlovol- ně k rozbíjení nádoby pomáhal. Než jelikož ne- ustával v poslušnosti a nezošklivila se mu mrzu- tost starších, potěšil bůh sluhu svého v těžkém pádu: tenkrát neporušena ostala nádoba, a po- tom tuším nikdy vice žádné nerozbil. Také prý dceru nevím či, jež měla bolavé oči, vložením rukou a modlitbou uzdravil. I přišla jiná žena do kláštera, aby se za uzdravení své pomodlila ; nemohlať po tři léta chleba požiti. Svatý náš po- 1) nemá 4. — ?) Místo cum — deum má 4 contemplatur dulcius deum, a 3 raptusgue in altum c. fr. contempl. dulcem dominum. — 9) Místo aggressus essem má 2 accessissem. — *) nemá 3, 4. — 9) dum conveniunt 4; cum convenirent 3. — ©) supra 4. — 7) testabatur 3. — S) nemá 3, 4. — °) ratione 2; donis 3. — 10) similis 2. — 11) Ad — futura parit dies nemá 4. — 12) operator 2. — !%) E 2. — 19) valide 2. — 15) testitudinem 3. — 16) Místo ut test. frang. má 2 t. frangere. 

Strana 284
284 sterium causa orandi pro medela infirmitatis intraret, quem tribus annis sumere non potuit, sanctus panem pro benedictione obtulit! et pri- mum insueto hoc cibo hesit: sed qui aderant, quod vir dei benedixit cum manducare suasis- sent, sumpta fiducia parum gustavit, et ex illa die, quem omnes possunt, qui vivere volunt, sine invidia panem manducare cepit. Hunc episcopum nostro!) seculo indignum, cum sine baculo iter agens Ravennam veniret, cur sine virga pasto- rali vir tantus incederet, optime cautus dei ser- vus, proprium?) nomen Durans, interrogavit. Respondens memorie?) verbum ille homo, qui vere potuit loqui: vivit deus!), in cuius con- spectu sto; facile est, inquit?) portare?) bacu- lum; difficile?) reddere rationem, cum venerit in iudicio 5) districtus iudex vivorum et mortuo- rum sive in vitam, sive in ignem aeternum mit- tendorum ". Hunc aliquando sanctimonialis fe- mina, que tempore adolescentie sat cognovit !^), factum episcopum, credo Parthenopoli vidit, cuius scola ad gloriam dei talem alumnum nutrivit; et admirans, cur, que dat licentior etas, et!!) a joco '?) et risum moventibus verbis ita?) episco- pus iuvenis abstineret! ait sancto viro diverse mentis femina: alium Adalbertum video. Cur qui quondam eras pulcherrime laetus homo! es nunc severus ut!) rigidus Cato? Nonne cum magister scolarum sapientiam docere !'*) venit ad nostrum cenobium, nobiscum ludendo duxeras totum diem laetum? Ille!9) graviter suspirans proiecit verbum cordis: vere scias domina, quia quicquid feci talium !*) iocando vobiscum, alto et acerbo '*) vulnere dolet '?) animum meum. Alia hora *") furibundo animo Aschericus ?!) clericus suus *?) contra sanctum virum arguendo, incre- pàndo, cum multa inutilia ?") loqueretur ultra limitem rationis proterva contentione progressus, quasi quem amplius videre nollet, magna **) ama- ritudine dirimit. *^) Arrepto *9) itinere tota die ipse, et**) cum eo suus homo equitavit. Errare BRUNONUV ZIVOT SV. VOJTECHA. žehnal chléb. Zprvu nad neobyčejnou potravou se zarazila; než když jí přítomní domlouvali, aby požehnaného mužem božím chleba pojedla, osmělila se a okusila maličko. Od onoho dne počala bez ošklivosti jisti chléb, tuto potravu všem, kteří živi býti chtějí, nutnou. Biskupa to- hoto, jehož věk náš jest nehoden, když bez holi do Ravenny přišel, opatrný sluha páně jmenem Durans se otázal, proč bez berly pastýřské muž tak velký kráčí. I odpovidaje mu památná slova vyřkl onen, který opravdu mohl tak říci. „Živ jest bůh, před jehož tváří stojím, pravil; lehko jest nosit hůl, ale těžko vydati účet, až přijde přísný soudce živých i mrtvých, jež buď k životu pošle nebo do ohně věčného. Jednou uzřela bi- skupa jeptiška, jež za mládí jeho dobře jej po- znala tuším v Děvíně, jehož škola k slávě boží takového žáka odchovala. I divic se, kterak proti zvyku věku svého všeho žertování mladý biskup se zdržuje, řekla svatému muži žena ji- nak smýšlející: „jiného vidím Vojtěcha. Proč medle ty, jenž býval jsi druhdy člověk náramně veselý, nyni jsi vážný jako přísný Cato? Když učitel přicházival do kláštera našeho vyučovat, zdaliž neztrávil jsi: celý den pohrávaje s námi ?“ I prohodil on těžce vzdychnuv srdečná slova: „věziž, paní, že čehokoli jsem se dopustil žertuje s vámi, jako hluboká a trpká rána bolí srdce mé.“ Jindy opět kněz jeho Askrik muži svatému lál a nadával; když pak mnoho marností na- mluvil, přeskočiv mezi rozumu v drzé hádce, jakoby jej nechtěl více viděti, s trpkosti velkou odcházel. I vydav se na cestu po celý den se sluhou svým na koni jel. Počali blouditi nemo- houce najíti cestu, jakkoli ji jako vlastní: ruku svou znal. Seznav z trestu, jak těžkého hříchu se dopustil hádaje se s biskupem, na večer po marném namahání do města se vrátil, i počal před bohem z celého srdce litovati, čeho byl z hněvu proti zdvořilosti spáchal. Vdova jakás žebrající potkala jednou jedoucího na koni Voj- 1) Místo nostro — indignum má 2 quo dignum non fuit seculum nostrum 2. — ?) prop. nom. nemá 2. — ?) memorabile 2. — ?) deus inquit 2. — 5) inquit nemá 2. — ©) Místo port. baculum má 2 gestare pedum 2. — 7) sed difficile 2. — ") Místo in iudicio má 2 ad iudicium, qui non erat 2. — °) nema 1. — 1°) Místo cognovit, factum má 2 cognoverat, sanctum. — !!) nema 2. — 12) loco 1. — 18) adeo 2. — !*) Místo ut rigidus Cato má 2 el instar Catonis cuiusdam rigidus 2. — !^) docturus 2. — !5) At ille 2. — !?) eiusmodi 2. — !5) amare 1. — 19) nunc alficit 2. — ??) Alia hora nemá 2. — ?!) Astricus 2. — ??) eius 2. — 28) inutilia furibundo animo 2. — 4) magna cum 2. — ?5j reliquit 2. — ?5) accepto 1; arrepto autem 2. — ?*) Místo et — equitavit má 2 cum Socio homine suo equitans 2. 

Strana 285
BRUNONUV ZIVOT SV. VOJTECHA. ceperunt !), ut?) quam notam habebat sicut ma- num viam invenire non valens, ex pena cogno- visset 3), quam grave peccatum contendendo con- tra^) episcopum deliquit; et ad vesperum noctis casso labore reversus in urbem, quicquid?) ira dictante propter9) humanitatem deliquit, peni- tere coram deo toto corde cepit. Similiter vidua quedam occurens equitanti, cum nude penurie aliquam consolationem quaereret, mecum hic nihil habeo, inquit, cras veni ad civitatem, su- mens à me tue necessitati, que dare valeo cum caritate. Cumque dimissa muliere cepto itineri insisteret, quem ?) melior cogitatio tetigit, vocans mulierem episcopus dixit: quis scit, si usque mane vivamus?) Hodie compleat acceptio da- tum! ne ego iudicium, illa sentiat damnum. Et data cappa, qua amictus erat, reliquit exem- plum bonum. Opus?) non tardet nescientibus, quid futura pariat dies. 18. Interea '^) purpura natus Otto rex ter- tius causa scandendi culmen imperii, ut mos est a!) magno Karolo regum '?) Francorum, multo comitatu Romam intravit; optatum diu caput Latine terre ostendit !?), quasi post deum secun- da 1%) iustitia veniat. Iniqui omnes tremunt, boni magno gaudio gaudent. Fecit propter quod ve- nit; quem ipse !'?) in capellam !'5) suam tractum posuit, papa !*) Gregorius cesarem !5), benedixit- que; populus Kyrie eleyson celsa voce canunt !*). Ascendit ?") unctus cum corona imperii *') impe- rator augustus, gerens sydereos vultus, et bone voluntatis plena ??) praecordia ferens. Post hec facta est synodus; et??) zelo iuris ductus*") Mo- gontinus?^) archiepiscopus antiquam cantilenam cantat, et?9) episcopum sanctum a quiete mo- nasterii ad relictos greges abstrahere??) parat. Assentit papa Gregorius, et semel susceptum ?*) impune non posse dimittere gregem scripturarum voce testatur. Sive??) velit, sive non velit, vir 285 těcha. „Nemám ničeho při sobě, řekl on; přijď zitra do města; co budu moci, rád ti dám.“ Když propustiv ženu dále cestou se bral, napadlo mu jinak; i zavolav na ženu řekl biskup: „kdož ví, budeme-li do zítřka živi? Přijmiž dar dnes, abych já nebyl souzen, ty poškozena.“ I dal jí vlastní svou čepici, a zanechal dobrý příklad. Ne- odkládejme, co nám jest činiti; nevědouce, co přinese den přišti. 18. Z císařské krve pošlý král Otto III, aby dostoupil výsosti cisařské, jakož obyčej jest králů Franckých od Velikého Karla, v četném průvodu do Říma vešel, dlouho kýženou hlavu Latinské zemi ukázal, jakoby přicházela spravedlnost dru- há po bohu. Všichni nešlechetnici se třásli, lidé hodní radovali se velice. I dosáhl účele své ce- sty; neboť smlouvu (volební), kterou dvořané sami byli zjednali, neváhal potvrditi papež Ře- hoř; lid pak zvýšeným hlasem zapěl: Kyrie eleison. I objevil se pomazaný s korunou cisař- skou vznešený cisař maje tvář nebesky ozáře- nou a jsa v srdci pln dobré vůle. Potom odby- vána synoda; horlivý zastavatel práva arcibi- skup Mohučský zpíval starou písničku, i hleděl svatého biskupa ze zátiší klášterního vyvleci k opuštěnému stádu. S ním souhlasil papež Re- hoř, a že stádo, jehož vládu byl jednou přijal, bez trestu opustiti nesmi, důkazů písem svatých se dovolával. „Ať chce neb nechce, musí jítí muž 1) ceepit 2. — ?) Misto ut quam — non valens má 2 ut cum viam haud aliter atque manum suam sibi no- tam invenire non posset. — ?) cognosceret 2. — *) Místo contra — noctis má 2 cum episcopo perpetrasset. Porro ad vesperam. — ?) quod 2. — ©) Místo propter — deliquit má 2 ex humana infirmitate deliquisset, — 7) Místo quem melior — vocans má 2 meliore taclus cogitatione: voca. — 5) vivam 2. — 9) ut opus 2. — 19?) igitur 4. — !!) ne- má 1. — !?) regi 1. — 13) ost. se 2. — 1*) altera 2. — !*) ipsa 4. — 16) Misto capellam suam má 2 sacellum suum. — 17) papam 1. — !8) Místo ces. ben. mà 4 benedicere non cessavit, 2 c. benedixitque, et; — 19) cantavit 2. — ?0) Asc. ille 2. — ?!) nemá 1. — ??) bona 4. — *??) nemá 3, 4. — ??) tactus 1. — 25) Magontinus 3. — 26) nema 3, 4. — ?*) Misto abstrahere p. má 2 revocare instituit, — 28) Místo susceptum — testatur má 2 susceptum gregem non posse impune eum dimillere scripture sententiis asseverat, — 29) Misto sive velit, sive non velit má 2 velit nolit, a 3 i 4 sive vult sive non vult. 50 

Strana 286
286 dei eat, sedentes episcopi inguiunt; aliter vin- cula !) nectant anathematis! At ille secretum petens ad papam ?) ait: hostis quieti meae in- videt, qui vos suo stimulo instigat, ut eo me re- dire compellatis, ubi animarum fructum non fa- ciam?), detrimenta autem mea in anima?) su- mam. Mitiga erumnam meam; defectui meo pone remedium ; tristi abcessui?) meo da vel solatium unum. Si audiunt oves meae), quam clamo vocem, vivens?) morior cum eis; si*) non, pie- tas") tua mihi succurrat, ut vel !9) verba vite eis spernentibus, cum licentia tua vadam ad ex- teras et incultas gentes, que nesciunt nomen dei !!) praedicare. Acquievit libens voluntati ho- minis dei papa Gregorius, ut erat satis bonus, quantum permisit vaga iuventus. Reliquit sanc- tus Adalbertus !*) monasterium non sine magno planctu suo et fratrum, moleste ferens ruptam quietem ; sed habens de albo '?) martyrio spem vivam, de !*) quo in suo pectore ardebat deside- rium longum. Homo dei ne timeas; habens !?) causam vade securus; stella maris tuum iter praeibit!9), et dux bonorum Petrus fidelissimus comes !?) coherebit. 19. Igitur cum puero imperatore Alpium nubila tranans, causa orationis Turonum !5) pe- dibus !9) petit, ubi corpore iacens, beneficia prae- stat, qui nullo loco clamantibus??) se negat, ba- culus pauperum, dulcissima mater peccatorum, benignus Martinus et larga manu dare paratus. Parisium ?!) quoque pedester venit, ubi sanctus ??) et pretiosissimus martyr ariopagita Dionisius fuso sanguine?7) corpore requiescit, qui Athenis phi- losophie studuit, ubi quem Paulus praedicat **), ignoto deo ara posita erat; qui etiam evangeli- zandi responsa ad*?*) Gallos accepit, quando optimus ?)) Clemens Petri sedem ?7) tertius sedit, et dum paganis Christum ingereret, pulcherrimo BRUNONÜV ZIVOT SV. VOJTECHA. bożi,* vyfkli pfisedici biskupové, „jinak upadá v klatbu.“ On pak řekl papeži potají: „pokoje mi závidí nepřítel, jenž vás pobádá, abyste mne přinutili k návratu tam, kde žádného ovoce du- chovniho nesklidím, nýbrž jen škody na duši vlastní utrpím. Zmírní nehodu mou, dopřej léku nedostatečnosti mé, aspoň jedné útěchy posky- tni: mně smutně odcházejicímu. Uposlechnou-li hlasu mého ovečky mé, chci s nimi Ziti a. umfiti; ne-li, s povolením tvým chci jíti kázat cizím a nevzdělaným národům, kteří neznají ještě jmena páně.“ Rád vyhověl žádosti muže božího papež Řehoř, jsa dosti dobrý, pokud nestálé mládí do- volovalo. I opustil svatý Vojtěch klášter nikoli bez velkého nářku svého a bratří, těžce nesa porušení svého pokoje, než maje živou naději, že dojde skvělého mučenictvi, po němž byl v srdci svém dávno vřele zatoužil. Neboj se, muži boží; věda proč, kráčej bezpečně ; hvězda mořská před- cházeti bude na cestě tvé, a věrný vůdce do- brých Petr provodi tebe. 19. Překročiv tedy s mladým cisařem oblako- tyčné Alpy, za příčinou modlitby pěšky se ode- bral de Turonie (Toursu), kde tělesné ostatky dobrotivého Martina spočívají a kde týž svatý, jenž nikde volajících k sobě neoslýchá, dobro- dini rozdávà a vZdy štědrou rukou dáti jest ochoten, tento podporovatel chudých a nejsladši otec hříšníků. Také do Paříže pěšky došel, kde svaty a pfevzáeny mučeník Dionysius Areopa- gita proliv krev svou tělesně odpočívá, jenž druh- dy filosofii se oddal v Athénách, kde stával oltář neznámého boha, o němž kázal Pavel. Týž vzal na se úřad kázati evangelium Gallům, když Kle- ment III. seděl na stolci: Petrově, a přinášeje 1) vinculis nectatur 2; vincula anathematis neclunt 4; vinculis a. neclimus 3. — *) ad papam nemá 4. — 3) facio 1. — ^) Místo autem — sumam má 2 anime mec immania capiam; 3 a 4 autem mea in anima s., a 1 mea immania s. — 5) recessui 2, 3. — 9) mese nemá 3. — 7) vivo et 3, 4. — 9) Místo si non má 2 sin minus. — 9) Místo pietas tua — predicare má 4 cum licentia lua, apostolice bone, vadam ad eas, quae nesciunt nomen do- mini, exteras et incullas gentes. — !) nemá 2. — !!) domini 2. — !?) nemá 4. — !?) illo 2; nemá 3. — '?) Místo de quo má 2 cuius a 3 i 4 quod. — !*) Místo hab. causam jest v 2 hominis causa; a v 3 nullam habens causam. — 16) anteibit 2. — !7) iunctio 4; comes itineris 3. — 18) Turones 2; Turoniam 3, 4. — !?) Místo ped. petit má 4 petit pedes, — ??) Místo clam. se jest v2 se rogantibus. — ?!) Místo Par. — pedester má 2 Parisios quoque pe- des, — ??) et sanctus 4. — ??) nemá 1. — **) predicabat 2, 3. — ?*) Místo ad Gallos má 2 Gallis. — ?5) nemá 3, 4. — ?7) sede 3. 

Strana 287
BRUNONÚV ŽIVOT SV. VOJTECHA. martyrio vitam finivit. Cuius hoc inter cetera est gloriosum et!) mirabile, quia post necem reli- giosus truncus proprium caput manibus porta- vit, et sequens multitudo angelorum laudes deo cecinerunt. Populo?) celi semper gaudium est de triumpho terre, unde et nunc exultans iubilat de carissimo Dionisio, et ,gloria tibi domine in excelsis^ exsultat, ad quem misericordie largum si quis peccator confugerit, nunquam sine mi- sericordia recedit?) Huic) caput inclinans, ad Floriacum monachorum ingens cenobium avido cursu volat, ubi corpore iacet et miraculis ful- get magister mundo morientium, et tota mente celestia ?) quaerentium, re scilicet ac nomine Benedictus! vino) et oleo infirmorum medicus pulcher *), sub umbra alarum pullorum dei toto orbe inclita mater. Nec dimisit, ubi corpus di- scipuli quievit, ubi et primus ) monachorum gre- gem rexit, abbas Maurus, signo sanctitatis et miraculorum dulcedine magistro simillimus. Ho- rum sacra domicilia, et si qua occurrunt similia, quem desiderium aeternorum afflavit, Adalber- tus pede?) circumvolat, adiutores 1%) ad sua prae- lia vocat. 20. Hinc ad imperatorem redit, qui homi- nem dei adeo!) dilexit; cuius morem nobilem novimus, quia omnes bonos eo plus amare stu- duit, quo quemque !?) habita bonitas maiorem fecit. Cum quo'!?) aliquos '?) dies commoratur, nec nocte nisi ante'!5) conspectum imperatoris iacere permissus est!9). Horis congruis semper de celestibus docuit regis pueros, et circapositos '*) proceres suavissime admonuit, ne!9) vel in pa- rum infimis et terrenis cor figerent, et procul a !*) regno dei proiecti, pro parvo gaudio eterna tormenta subirent. Noctibus quoque calceos dor- mientium clam raptos aqua abluit, discipulus humilitatis manibus suis lutum tulit, lotos ?") re- stituit. Ibi nocte soporem parum molli lecto re- 281 pohanům Krista skončil život krásným mučeni- ctvím. Z ostatních jeho zázraků zvláště ten jest slavný, že po smrti svatý trup jeho vlastní svou blavu v rukou nesl a provázející jej zástup andělů chválu bohu pěl. Obyvatelé nebes vždy těší se triumfu pozemskému, pročež i nyní nad predrahym Dionysem plesaji, ,sláva ti, pane, na vysostech* volajice. K tomuto štědrému dárci mi- losrdenství kdo v hříších se utekl, nikdy neode- šel prázen milosrdenství. Skloniv před timto hla- vu svou dychtivě se ubíral do Floriaka (Fleury) k velkémn klášteru, kde tělesně odpočívá a zá- zraky se skví učitel svétu odumirajicich a s ce- lým srdcem po věcech nebeských toužicich, vý- znamem a jmenem Benedikt, vínem a olejem krá- sný lékař nemocných a v stínu křídel proslulý otec malých po celém světě. Neminul mista, kde odpočivá tělo žáka jeho Maura, a kde tento co první opat sbor mnichů spravoval, jsa znamením svatosti a příjemnosti zázraků učiteli svému nej- podobnější. Posvátné příbytky (chrámy) těchto a podobných jiných obešel pěšky Vojtěch jsa nadšen touhou po statcích věčných, i dovolával se pomoci jejich k nastávajícím bojům svým. 20. Potom se vrátil k císaři, který muže božího tolik miloval; poznaliť jsme ušlechtilý jeho mrav, že všechny hodné lidi tím více mi- loval, čím větší kdo byl svou hodnosti. U něho několik dní prodlel; i nesmél ani v noci jinde přebývati než u císaře. V chvílích příhodných vy- učovával syny královské věcem nebeským a šlech- tu okolni nejlibeznóji napominával, aby vésice srdce na nepatrné věci pozemské a vzdalujíce se od království božího pro krátkou radost ne- upadli do vóćnych muk. V noci obuv spicich tajně brával, jsa žák pokory vlastníma rukama bláto s ní smýval a pak opět na své misto dá- val. I odpočívaje jednou v noci na lůžku málo měkkém pohřížen ve tvrdém spánku kýžený cil 1) nemá 3, 4. — *) Místo Populo — Dionisio et má 3 a 4 populus celi, ut ita dicitur de triumpho terre, exultans iubilat de carissimo Dyonisio. — ?) vacuus recedit 3, 4. — *) Hinc 2. — 5) deum 3. — ©) Místo vino et — inclita mater má 4 parvulorum ubique dulcissima nutrix, sub umbra alarum infirmorum medicus bonus. — 7) egregius 2. — 9) prius 1. — 9) pedes 3, 4. — 10) et adiut. 2. — !!) nemá 4. — 12) Misto quemque habita má 4 quemque a 2 unumquemque sua virtus et. — 19) illo autem 2. — 4) aliquot 2. — !5) sub conspectu 2. — 16) Tuto vloen v 3 a 4: Intellige, quantum caritate sibi iunclus erat, quamvis puer et errans moribus, cesar ta- men benignus sine comparatione humanus OUo imperator augustus. — 17) assistentes 2, — 19) Místo ne vel — figerent et mó 2 n. v. p. inf. e. t. animos alfigerent ne; ne dum in p. fidis miserisque diviciis c. f. 4; ne in fide- libus m. d. c. f. ne 3. — !9) Místo a regno dei má 2 a deo. — ?9?) loco suo 4. 50* 

Strana 288
288 guiescens, vite sue desiderabilem terminum aspe- xit, quamvis!) ipse non nosset, quid sibi so- mnium vellet, donec tactus spiritu alienigena hoc revelavit. Putabat se?) videre in domo maioris fratris duos lectos bene?) praeparatos: unus erat suus, alter erat?) fratribus destinatus. Pulcher ille?) et decorus, sed qui suus debuit esse, multo pulchrior) refulsit?), purpureus et floridus, et incomparabili ornamento vestitus ). Erat autem in superiore parte?) panno capitali aureis lit- teris inscriptum 19): Munus hoc donat tibi filia regis. Quod somnium cum !') coram imperatore qui- busdam familiaribus exponeret, cui!?) vivax in- genium natura dedit, et facundia?) insignem fecit, Leo palatii episcopus, pulchre alludens ait: homo !*) tibi contrarius !?), cito invenies, quod quaeris, dono virginis procul dubio martyr eris. Nec minus quod vidit de lecto fratrum, partim ante se vidit 5), partim hoc anno esse comple- tum, sic collige mecum. 21. Quinque fratres habuit, omnium !?) ani- mas gladius pertransivit. Ex quibus maior fra- ter in!*) servitium imperatoris profectus paga- norum !?) expugnationes adjuvit, ubi et cum Boli- zlavo ?") Polanorum duce gratiam *') amicitie pro- meruit. Quaerelas ??) etiam imperatori fecit, quod dux Boemiorum Dolizlavus sine misericordia sibi suisque fratribus plura mala fecisset. Huius usque in adventum et seros reditus relicti domi quatuor fratres pacem impetrarunt; ex ?") parte ducis securitatem et sacramenta acceperunt. Proh divinam humanamque fidem! Numquid non est catholicus melior pagano? Vae homini, cui in cordis vena malus dolus salit! Eheu") nostra infelicia tempora! Sapientem vocamus, cui fal- lere?*) ingenium callet, cui in ore mel, in corde fel latet. Ecce iterum ?9) Judas, qui per pacem BRUNONÜV ZIVOT SV. VOJTÉCHA. života svého uzřel; než nevěděl sám, co by sen měl znamenati, až cizím duchem dotknut to od- kryl. Zdálo se mu, jakoby byla v domě starši- ho bratra jeho dvě lůžka připravena, jedno jemu, druhé bratřím ustanovené. Krásné a ozdobné bylo ono, ale to, které mělo býti jeho, mnohem krásnější, purpurem, květinami a nevyrovnanou ozdobou skvostně vystlané. Nahoře pak v hla- vách zlatými písmeny bylo napsáno: „Dar tento podává tobě dcera králova.“ Když sen tento před králem některým důvěr- ným přátelům vypravoval, jeden z nich, muž pfirozené vtipny a krásnou vymluvnosti slovutny, dvorský biskup Lev, narážeje naň řekl: „Člověk jakys jest ti nepřítelem ; brzy najdeš, čeho hle- dáš; darem panny Marie beze vši pochyby sta- ne$ se mucenikem.^ Kterak to, co se týkalo ve snu onom lůžka bratří, částečně dříve, částečně v roce tomto se vyplnilo, z následujícího se mnou zavirej. 21. Pět bratrů měl, kteři všichni mečem se- šli. Z těchto bratr starší vstoupiv do služby cisař- ské vyšel na pomoc k podmanění pohanů, kdež také s Boleslavem, vévodou polským, v přátelstvi vstoupil. Týž císaři si stěžoval, že mnohá přikoři vévoda Český Boleslav bez milosrdenství jemu a bratřím jeho způsobil. Až do jeho příchodu a pozdního návratu zůstavší doma čtyři bratři obdrželi mír a od vévody přípověď bezpečnosti, přísahou ztyrzenou. O božské a lidské věrnosti ! Jest-liž katolik lepší než pohan! Běda člověku, v jehož srdci zlá lest se skrývá! Ach neblahé časy naše ! Moudrým nazýváme, kdo umi klamati, kdo med má v ústech, v srdci úskoky ! Ejhle druhý Jidáš, jenž skrze mir umí způsobiti válku, slibuje život, aby přinesl smrt : slibem zavázal se Bole- slav, aby z nenadání zavraždil bratra. Příkladu 1) Místo quamvis — nosset má 4 nescius tamen ipse. — 7) nemá 3, 4. — ?) nemá 3, 4. — ?) e. fratri vel dest. 3, 4. — ?) ille quidem 2. -- 9) elegantior 2. — 7?) nemá 3, 4. .— ?) pretiose v. 2, 3, 4. — ?) parte nemá 2. — 10) scriptum 4. — 1!) Místo cum — quibusdam má 3 a 4 coram rege cum quibusdam. — !?) quidam cui 3, 4. — 13) preclara f. 2; pulchra fac. 3, 4. — !4) hoc 2. — 15) nemá 2. — !6) nemá 3, 4. — !?) quorum omuium 3, 4. —— 18) Místo in serv. má 3 i 4 servitio. — !?) Místo paganorum — ubi et má 2 paganis expugnandis operam navavit, ubi etiam. — ?") Bolezlavo Pol. 4; Boleslao Polonorum 2. — ?') Místo gratiam — promer. má 3 a 4 amicitias in- iunxit. — ?") Misto querelas — mala fecisset má 2 porro apud imperatorem quzstus est: ducem Boemorum Bo- leslaum sine misericordia se suosque fratres multis malis afTecisse; a 3 i 4 querelas imperatori fecit, quod mala, que nulla promeruit, dux Boemiorum Bolezlavus sine misericordia sibi suisque fratribus ingessisset. — ??) et ex 4. — 24) Heu 4. — ?5) ad fallendum 2. — ?6) fratres 3. 

Strana 289
BRUNONŮV ŽIVOT SV. VOJTÉCHA. didicit facere bellum, promittit vitam, ut inferat mortem; dat Bolizlavus fidem, ut inopinato oc- cidat fratrem. Nec longe quaeras exemplum: in eadem linea sanguinis occidit frater suus sanc- tissimum !) Ventizlavum ?). Interea quis non deploret?) squallores miserie nostre, quis non ex- horret") cecum natum hominem nostrum ? Dum nescit cavere minus, incurrit *) peccatum maius; dum vadit 5), quo ceca voluntas ducit, nascitur peccatum de peccato! non habet finem, donec cadat unde non resurgat in delictum *) maxi- mum! et fit misero modo, quia cum potest, non vult; ut 9) dulce peccatum non valeat dimittere post, etiam cum vult. Ita et nunc aliud cogi- tans, aliud loquens pervenit ad homicidium, ut?) vindica domine sanguinem vox clamet de terra ad celum. Homo complesti propheticum appo- nens iniquitatem super iniquitatem ! expecta nunc illud evangelicum: sanguis, qui effusus est, super te et super filios tuos. Itaque sacramento fidunt !"), liber populus per campum ambulat; non enim data fide bellum cogitat. Stat proximo !!) peri- culo civitas secura. Ecce'!?) hostes ex improviso veniunt; armatus?) exercitus aperte '*) bellum dicunt, et diffusa multitudine civitatem circum- cingunt !?) Sexto !9) die in vigilia pretiosi mar- tyris Ventizlavi'?) bella incipiunt, nichilominus et sabbato !*) certatim insistunt ; honorare '") fe- stum **) ignorant, quia dulcia scelera tanquam epulas amant. Nec iuvat quod urbani diem sanc- tum *!) venerari??) petunt; contra quos forenses superbie verba iaculant?5): si, inquiunt, vester sanctus est Ventizlavus; noster utique est Boli- zlavus. Sed?*) quamvis post caperent civitatem, penas dedit asperum verbum. Civium namque gladio die illa ceciderunt hostium multa capita, et omnes, qui in illo consilio fuerunt, aut mo- 289 nehledej daleko: v tomže pokrevenstvu zabil sva- tého Vácslava vlastní bratr. Kdož by při tom ne- oplakával surovost bídy naši, kdož by se ne- hrozil, kterak lid náš se rodí slepý? Neuměje vyhnouti se hříchu všednímu padá do hříchu většího ; kráčeje, kam slepá vůle vede, upadá z hříchu do hříchu. I není hříchů konce, až upa- dne do hříchu největšího, z něhož nepovstane vice. Stává se bidákem, poněvadž, dokud by mohl, nechce, potom, kdyby i chtěl, nemüze vice zane- chati zamilovaného hříchu. Takže nyní. Jinak smýšleje, jinak mluvě dospěl k vraždě, tak že za- vzněl hlas od země k nebi: „pane, pomsti pro- litou krev“. Člověče, naplnilo se na tobě pro- roctvi, ponévadZ hromadil jsi nepravost nepravo- stí, a brzy naplní: se slova evangelia: „krev prolità prijdiZ na tebe a na syny tvé.“ I uvěřili přísaze. Volně se procházel lid po poli; neboť obdržev slib na válku nepomýšlel. Než velmi blízko bylo nebezpečenství městu, které: bezpeč- ným se mnělo. Neboť ejhle! nepřátelé z nena- dání vyrazili a rozprášivše zástup město obklíčili ; v sobotu před svatým Václavem mučenikem válku počali, ano i v sám den sváteční v oblehání: bo- jovně pokračovali; svěcení svátku si nevšímali, jelikož sladké nepravosti jako dobré pokrmy mi- lovali. Nic nespomáhalo, že obležení svátek svě- titi žádali; naopak ještě na ty, kteří se ukázali venku, pyšně pokřikovali: „vaším-li svatým jest Václav, naším zajisté jest Boleslav !“ Než ačkoli později města dobyli, přec potrestáni jsou za su- rovou řeč tuto. Neboť onoho dne mečem obyva- telů města padlo mnoho nepřátel, a všichni, kteří k tomu byli radili; buď mrtvi jsou neb slepotou raněni a rozprášeni zle žijí. Ale zraněné město ve válce občanské podlehlo, bídnym vyhnanstvim rodiny roztrhány, statky všechny padly do rukou 1) sanctum 2. — ?) Wenezlaum 4; Venceslaum 2. — incurrit, peccatum — sacramento fidunt má 3 i 4 peccatum 3) deplorat 1. — ) exhorreat 2; horreat 4. — 9) Místo eurrens, cadit in maiorem foveam; dum non vult quir- rere oculum duclorem, nascitur de peccato peceatum maximum. lta et nunc o homo, dum nescis cavere periurium, incurre homicidium, nec ante desinas — hoc dimitte ad tuam fidem — antequam impleas illud propheticum : appone iniquitatem super iniquitatem; et mox sequatur illut evangelicum: sanguis qui ellusus est, sit super te et filios tuos. lgilur sacramento fidunt, quod christiani darent, quando christiani fralres christicole Adalberli pacem non putarent, — 9) nemá 2. — 7) delicto maximo 1. — 8) nemá 4. — ?) et 2. — 19) fidit 2. — !!) proxima 3, 4. — 1?) Nam et ecce 3, 4. — !*) armatus — dicunt et nemá 3, 4. — 1!) apertum bellum indicit má 2 místo aperte — dicunt, — 15) circumcingit 2. — !9) sexta 2; feria sexta 4. — !7) Venceslai 2; Venezlai 4. — !5) ipso festo obpug- nare 3, 4. — !?) honorare — amant nemá 4. — ?") Místo festum — quia má 2 festum diem nesciunt qui. — 21) festum 4. — ??) nemá 1: observari 2. — ?2) iaculantur 2; iaculantes 4. — ??) Et 3. 

Strana 290
290 riebantur '), aut ceci et dispersi vivunt *). Ces- sit civilibus bellis saucia?) civitas, miserabili exilio *) sunt?) familie disperse), bona cuncta *) iacent in manu inimicorum. Inundat planctus mulierum ; stupet mortua facies puerorum ; gemi- natis*) dextris virorum stat silentium ?) specu- lantium clericorum. Sancti viri fratres '?) qua- tuor, strenui bello et nescii cedere loco, dum, de quo dixi ! ), Radla clericus consilium dedit, parum valentia arma dimiserunt, et quam praeliando !?) pulchram mortem putarunt, confugiendo ad ec- clesiam — ut est in humanis oculis — turpem !?) acceperunt. Nam falsa !!) data est !?) spes vivendi; et dum exeuntes ecclesiam sponte in manus ho- stium vadunt, fefelit manus !9) senioris et in con- spectu omnium pulchra !*) corpora subierunt capi- talem sententiam. 22. Hec tunc scilicet '*) fuerunt; sed quando digna indigni scribimus, nunc !*) est mortuus gla- dio frater maximus. Completa autem est pii Adal- berti visio tota, dum ante se bis duorum ??) fra- trum, post?!) hoc anno maximi fratris mors est subsecuta; quorum mortibus mors sua quam *?) praestantior foret, quorum *?5) lecto suus lectulus quam pulchrior emineret, omnis intelligit, qui ipsum causa dei, illos causa seculi et defendende vite cecidisse cognoscit. Vidit etiam in mona- sterio et?!) aliam visionem, quam non de se, sed quasi de aliquo alio reverentissimis viris expo- suit?*) Agnosco hominem, cui duos ordines in celo deus arridens digito praemonstravit?5), unum purpurei splendoris, alterum ultra quam dici possit nivel candoris. Inter hos et illos, blanda vox ait, manet te locus et certa sedes. 23. Ergo quem suo labori adiutorem deus praeparavit, ducem Polanorum?"), Bolizlavum, rerum dubius petit. Cuius auxilio nuntios suos miserat?*) ad populum ??) sibi commissum, et BRUNONÜV ZIVOT SV. VOJTÉCHA. nepřátel. I ozýval se nářek žen, hrůzu působila zsinalá tvář dětí, mužové zdvojovali své pravice, inlčky patřili na to kněží. Čtvero bratrů svatého muže, ve válce udatní a nezvyklí opouštěti misto, k radě kněze Radly, o němž jsme se již zmínili, málomoenou zbraň zahodili a Stítice se smrti v boji, kterou považovali za krásnou, a utek&e se do kostela přijali smrt — jak lidé na ni po- hliZeji — nečestnou. Neboť lstivě dána jim na- děje zachovati život; a když vyšedše dobrovolně z chrámu do rukou nepřátel upadli, oklamala je pravice od vůdce jim daná; i vydali krásná těla svá přede všemi přiřknuté jim smrti. 22. To se stalo tenkrát; než co tyto události hodné zaznamenání nehodni vypisujeme, nyní ze- mřel ranou meče bratr nejstarší. I vyplnilo se vi- dění zbožného Vojtěcha celé, ježto po předcháze- jící smrti čtyr bratři za rok nejstaršího bratra smrt následovala. Oč byla nad smrt těchto smrt jeho velebnější, jako lůžko jeho nad lůžko jejich krásou vynikalo, každý nahledne, kdo uslyší, že padl pro boha on, oni za svět a obranu svou. Bylť také měl v klášteře ještě jiné viděni, jež ni- koli o sobě, nýbrž jakoby o někom jiném cti- hodným mužům vypravoval: „Znám člověka, je- muž dva sbory v nebi laskavý bůh prstem uká- zal, jeden purpurového lesku, druhý skvělosti ne- výslovně bílé. Mezi těmi a oněmi, znél libezny hlas, očekává tě misto a jisté sídlo.“ 23. K vévodovi tedy Polskému, jejž bůh za pomocníka práce jeho ustanovil, k otci služební- ků božích Boleslavovi se odebral nevěda si rady. S pomocí jeho posly vyslal k lidu sobě svěřené- 1) mortui quiescunt 4. — ?) male vivunt 2, 3, 4. — 9) pavida 3. — 4) excidio 1. — 9%) nemá 4. — 9) dis- tracte 3, 4. — 7) Místo cuncta — inimicorum má 4 in manibus inimicorum cuneta cesserunt 4. — 9) Místo gemi- natis dextris má 2 comminanles dextras. — ?) spectantium 2. — 1) nemś 2. — !!) diximus Radda cl. 2. — 12) predicando 1. — 18) turpem fugam 3. — !*) falso 3. — 15) nemá 2. — 16) dextera 3, 4. — !7j Místo pul- chra — subierunt má 2 speciosa corpora excepere. — !9) Místo scilicet fuerunt; sed má 2 ita gesta sunt; sed hoc tempore; set 4. — 1?) Místo nunc est — frater má 4 n. e. m. feriente gl. a 2 gladio occubuit etiam frater natu. — ?9) Místo bis duorum má 2 quatuor. — ?!') postea 2. — ??) quanto 2. — ??) Místo quorum lecto — omnis má 2 sicut et lectus eius illorum lectulo visus est elegantior nemo non. — ?4) nemá 2. — ?5) ita expo- suit 2, 3. — ?9) demonstravit 2; premonstrat 3, 4. — ?7) Tu vlozeno v 4 dei servorum matrem. — *?9) mi- sit 2. — ?9) Místo populum — vellent má 3, 4 insolentem uxorem, si vel stuprata amatoribus mullis priorem ma- ritum accipere vellet. 

Strana 291
BRUNONÜV ZIVOT SV. VOJTÉCHA. multocies contradicentem interrogans, si eum !) recipere vellent. Interim cum ?) Bolizlavo nun- tiorum adventum ?) expectat. Qui cum redi- rent*), plenam contumeliis legationem referunt ?). Bene venias inquiunt episcopus *) ad non semel refutatam plebem *) Mira res! Ad populum?) sponte venis?), quem semper invitum vocare et necesse !") erat tenere. Scimus, que' ) cogitas, o homo! Omnino nolumus, nec est tibi locus in populo tuo, qui vis vindicare occisos fratres !?) vulnere magno. Accipiens ille libellum repudii et superborum contumelias !*), non minus letus '") efficitur, quam homines, cum ') sicubi 5) non sperant, leta verba et horum oblationes accipiunt. Disrupisti!?) inquit ille deus vincula mea! Hoc est quod exspectans exspectavi, desiderio desidera- vi. Ablatum est periculum meum !5). Qui !*) re- spondet in faciem, quia ?") me non vult, quomodo possum regere gregem ? Euge! non timeo *!) revo- cantem amplius papam, nec tristia ferentem me- tropolitani *?) inmitis epistolam. Qui antehac 29) paganicis operibus in ?*) fugam vertunt, ecce pa- lam verbis ?*5): nolumus te dicunt ?9), 24. Igitur soluto fune liber episcopus, ap- prehendit circumfluentibus ulnis??) desiderium, quod in?5) corde ardebat, martyrium ??) pul- chrum, apostolicà ad hoc usus licentia. Duos socios ??) quos cogitat fortiores sacro bello, et 291 mu, i otäzal se protivicich, chtéji-li pfijmouti jej. Zatím čekal s vévodou na návrat poslů. Tito na- vrátivše se poselství plné potupy zvěstovali. „Pě- kně přicháziš“, vzkazovali, „co biskup k lidu ne- jednou zavrženému. Divná věc! Přicházíš dobro- volně k lidu ty, jehož museli jsme vždy proti vůli jeho volati a držeti. Víme, co zamýšlíš, člověče. Nechceme dokonce; pro tebe neni mista v ná- rodě tvém, kterýž chceš pomstiti vraždu bratří svých.“ Přijímaje on zvěst o svém zavržení i po- tupě od pyšných pocházející neméně se těšil než lidé, kteří proti svému očekávání příjemná slova a vzdávanou sobě úctu přijímají. „Bože,“ pravil, „zlomil jsi pouta má! Čekal jsem na to, přál jsem si toho. Odstraněno jest nebezpečí mé. Jak- že? Do očí mi pravi, že mne nechce? Kterak mohu spravovati toto stádo? Chvála Bohu! ne- bojim se vice, že mne papež nazpět zavolá, ne- bojim se smutného psaní nepřivětivého metropo- lity. Kteří dříve pohanskými skutky k útěku mne přinutili, ejhle veřejně pravi: „nechceme té." 24. Biskupa tedy prostého závazků v bouř- livé době pojala touha, již byl vždy v srdci svém zahříval, po krásném mučenictvi, majícího k tomu povolení papežovo. Dva soudruhy, jež považoval za udatnější k svatému boji a způsobilejší k ne- !) ipsum 2. — ?) Misto cum Bol. má 3 i 4 in hac regione cum duce. — ?) reditum 2. — *) advenissent 2 : redeunt 3; redirent, qualem episcopus amavit 3, 4. — 9) reportarunt 2. — 9) Boemi 2; indignantes episcopus 4. — *) mulierem 4. — 9) uxorem 4. — ?) venit 4, — !?) Místo necesse — tenere má 2 relinere necesse fuit. — !!) quid cogites 2. — !?) f. tuos 2. — !?) contumeliis 3, 4. — 4) Misto letus — quam má 2 exhilaratur quam solent, — 19) nemá 4. — 16) Místo sicubi — oblationes má 2 preter spem letum nuntium et honores sibi de- latos. — !7?) Místo Disrupisti — deus má 2 Dirupisti inquit domine. — !5) meum. Qua possim ratione illum pa- scere gregem 2, — !?) Quid 4. — ??) Místo quia me — gregem má 2 nolle se me habere pastorem. — *!) est quod timeam 2. — ??) melropolite 4. — ?5) iam ante 2. — 4) nemá 2. —— 2) nemá 2. — 26) Tuto vloženo v 4: Miserat his diebus ad Ungrorum seniorem magnum, inmo ad uxorem eius, quz totum regnum manu (regnum viri manu 3) tenuit, virum (slova toho nemá 3) et que erant viri ipsa regebat, qua duce erat christia- nitas cepta, sed inmiscebatur cum paganismo polluta religio, et ccpit deterior esse barbarismo languidus et tre- pidus christianismus. Ad quam tunc per venientes illuc nuncios in hic verba epistolam misit: papatem meum, si necessitas postulat et usus, tene; si non, propter deum ad me mitte eum. lpsi vero clam carlam alia mente, alia sentenlia misit. Si potes, inquit, cum bona licentia, bene; si non, vel fuga fugiens, tempta venire ad eum (ad meum 4), qui te desiderio coucupiscit, Adalbertum tuum. Ipse autem venire non poluit, et (vel 3) ut homo no- luit; ut enim hodie audis eum dicentem, quem nunc, sicut sitiens aquam frigidam, totis visceribus llagrat et amat, ardua scandentem tunc semper fugiebat. lpse tamen iam erat monachus, et ut dicunt, qui tunc temporis norunt, pulcher et bonus. Ex huius ore audisse me fateor unam rem, quam satis amo. Ipsum sanctum asserit loquentem : nunquam aliquid feci propter vanam gloriam. Nam ut non pulset, hoc est ultra hominem. Utrumque tamen a me miserrimo omnium retro posuit pedem, a me minimo gentium longe fugit in exilium. Memoriam vero viri sepe pono, cuius relatione hec scribo, quem servum martyris agnosci volo. — ?7?) annis 1; animis prosequi 2; ulnis carum 4. — ?5) Místo in corde ardebat má 3, 4 semper in corde suo arsit. — ??) Místo mart. pulch. má 2 spe- ciosi martyrii. — 39) fratres 3, 4. 

Strana 292
292 aptiores !) portando ?) evangelio, itineris comites sumpsit?) Prius tamen, ut mater regula docet et viva verba patrum lingua monent, oratione fratrum voluntatem ^) dei exquisivit, et consilio fratrum quasi ferrea clamide munitus, agonem ?) currere cepit. Dux itaque Bolizlavus diligebat eum. Quem monet$), ut se adiuvet; videns vi- deat quomodo in terram Pruzorum navigio ma- ris?) iter exponat, propter*) quaerendas?) ani- mas et scindere !^) vomere dei incultas gentes. Complet dux iussa spiritualis patris; quamvis ut secum !!) staret divitem voluntatem haberet, ve- rum!?) occurrere sancto proposito non ausus erat. Est in parte regui civitas magna Gnezne !?), ubi !*) sacro corpori placuit !*), ubi mille miraculis ful- get, et si corde !5) veniunt, recta petentibus salu- tes currunt. Ibi ergo, quia in via sua erat, cuius longo tempore silentium exercuit missam cele- brat, sacras hostias oblaturus, viva mox hostia !7) et ipse Christo !*) futurus. Baptizat populum gran- dem nimis, inde nullas moras nectit, navem ascendit, quam ne prophanus quis tangere prae- sumat!9) dux sollicitus multo milite armaverat. Post non multos dies carina secante terga maris, deum nescientibus illabuntur Pruzorum terris. Festinantes vero naute sanctum onus deponunt, et nocturno auxilio remeantes, securam fugam capiunt?9) Rapit iter?') homo dei plenus, iac- turus ??) retia sua super horrisonum mare, si forte veniat??), quod in mensa dei ') comedere ?*) po- nat, aut si nullum piscem capiat saltim in no- mine?5) filii dei?*) oblatum calicem bibat. Fer- vet in eo spes ardua pro Christo moriendi, et in viridi corde vivus ignis vim habet ?*) ardendi; tamquam in aureo altari accensa aromata fla- grant et fumantia scandunt. Ergo miles dei cum duobus sociis intraverat??) parvum ??) lo- cum, qui circumlabente?") unda fluminis imita- BRUNONÜV ZIVOT SV. VOJTÉCHA. seni evangelia, přibral si na cestu za průvodce. Prvé však, jak matka řehole učí a živá slova otců připomínají, modlitbou bratří vůli Boží zpy- toval, potom radou bratří jakoby železným odě- ním ozbrojen jal se ubírati k zápasu. Vévodu Bo- leslava, který jej miloval, požádal za pomoc, aby ho hleděl po lodi dopraviti do země Pruské, kde chtěl vyhledávati duše a zaorati pluhem božím do nevzdělaných národů. Vyplnil vévoda příkaz duchovního otce; ačkoli velmi si přál, aby u něho zůstal, přec netroufal si protiviti se svatému jeho úmyslu. Leží v říši oné velké město Hnězdno, kdež se zalíbilo nyní odpočivati svatému tělu, kde tisici zázraky se stkvi, kde tém, kteri upfi- mně přicházejí a za věc spravedlivou žádají, hoj- ně spásy se prýští. Zde tedy, poněvadž město to na cestě bylo, čeho již dávno byl nevykonal, mši sloužil přinášeje svatou oběť ten, který brzy sám měl se státi živou obětí Kristovou. Pokitiv tuto množství lidu velké velmi: bez meškání vstoupil na loď, kterou, aby se jí nikdo nepovo- laný netroufal dotknouti, opatrný vévoda četnými vojáky vyzbrojil. Po několika dnech plavie se loď přistála k zemi Prusů boha neznajících. I slo- žili plavci rychle svaté břímě na břehu a po- uživše noci k útěku vyvázli z nebezpečí. Muž pak boha plný dal se na cestu, aby sítě své hodil do strašně hučicího moře, zdali by snad našel, co by předložil na stůl boží k hostině; aneb neulovil-li by ryby žádné, aby aspoň kalich jmenem syna božího podávaný vypil. Vřela v něm vznešená naděje umříti za Krista, a útlé srdce jeho živý plamen zahïival, tak jako plápolá při zlatém oltáři zapálené kadidlo a libovonný jeho kouř vy- stupuje do výše. Bojovník tedy boží s dvěma soudruhy přišel na misto malé, jež ostrovu se po- dobalo, ana voda tekla kolem. Zde zůstali něko- lik dni; i roznesla se brzy pověst mezi pohany, !) Místo cogitat — aptiores má 2 putabat saero bello futuros aptiores magisque idoneos. — ?) portare evan- gelium 4. — ?) delegit 2; assumpsit 3. — 4) voluntatem — cons. fratrum nemá 1 a 2. — *) ad agonem 2. — $) rogat 2. — 7) Místo maris iter má 2 se. — 8) ob 2. — 9) querere 4. — !9) Místo scindere v. d. má 2 vo- mere dei proscindendas. — !!) Místo secum -- proposito má 2 apud ipsum permaneret summopere oplaret; sed retardare sanctum propositum. — '?) nemá 3. — !3) Gnesna 2; Gnezan 4; Gnezdem 3. — ^) ubi nunc 4. — 15) pl. quiescere 2; placuit requiescere 4. — !9) ex corde 2. — !?7) nemá 2. — !S) nemá 4, — !?) audeat 4. — 29) capessunt 2. — ?!) ergo 2. — ??) missurus 2. — 23) inveniat 3, 4. — ?*) deo 2. — 25) Místo com. pon. má 3 a 4 comedendum reponat a 2 edendum apponat. — 29) nocte 3. — ?7) nemá 1. — ?5) trahit 3. — ?9) in- travit 2. — 90) in parvum quendam 2. — 3!) circumbibente 2. 

Strana 293
BRUNONŮV ŽIVOT SV. VOJTÉCHA. tur insule vultum. Ibi aliguos ') dies steterunt; et fama volans paganorum auribus adduxit ?), habere se hospites?) ignoto habitu et inaudito cultu. 25. Primum ex improviso homines *) nu- mero) non plures parva nave veniunt; dant sal- tum ad*) terras. barbarum nescio quid frendunt; magna ira fumant, et hospites quaerunt. Ros?) regis?), id?) est psalmi, ros mellis tum epi- scopo !?) in ore fuerat: codex !!) psalmorum ante se in gremio iacuit'*), in quo omnia verba oris dei, in quo summa !?) salutis et vita hominis certa manent '*) et clausa sedent!?) Ad quem unus ex ipsis !9) peiorum pessimus propius !?) ac- cessit nil!5) boni loquens nodosa brachia alte extollit, et cum conto, quo minavit !?) navem, cele- stia ruminantem ??) episcopum inter scapulas for- tissime percussit: si non abitis, inquit, citius capite plectemini, vexati duris?!) poenis et mortibus mul- tis??). Evolat e manibus volumen excussum ; alia ex parte ipse humi stratus dat oscula viridi **) terre, mente extentus ?*) et corpore toto. Exterior corrumpitur homo, interior ad vitam novatur; per penetral??) cordis erupit *9) vox letitie et salutis. Benedictus, inquit, deus, benedicta misericordia dei! Si plus non accipiam pro crucifixo meo, unum ?*) pretiosum ictum habeo! Homo ?*), pu- tasne simplex plaga splendeat in dorso tuo? Aut pretium habeat super terram, talia libenter pati in memoriam filii dei vivi *)). Utique non sic mar- garita 3?) splendet ?!) in sterquilinio, non purpura regis in populo nec facies rose in terre gremio, adhuc??) nec aureus sol??) in celo, ut est?!) in corde pulchro?5) una percussio, quam $5) habes letus glorie pro Christo tuo! Quid ??) tunc? fo- ras proiecti?^") veniunt in mercatum, ubi conflu- xerat unda populorum. Circumstant subito celico- lam virum longo agmine capita canum; pan- 293 że priśli k nim hosté z eizich krajin neznámého vzezření a neslýchaných mravů. 25. Napřed jako z nenadání lidé: v malém počtu po lodičce přicházeli, přirazili ku břehu, něco po barbarsku zaskuhrali ; měli velkou zlost a hledali cizince. Rosa královská, rosa medová byla tenkrát právě v ústech biskupových ; knihu žalmů sedě před sebou držel, v níž všecka slova úst božích, v níž život člověka a celé spasení se uzavírá. I přistoupil k němu nejhorší z nich, nic dobrého neřekl, svalovité ruce napřáhl a tyčí, kterou byl postrkoval loď, biskupa nebeské zpě- vy odříkávajícího mezi lopatky vší silou udeřil. „Neodejdete-li rychle, pravil, budete na hrdle tre- stáni a za trest napřed straáné muéeni.^ Vyle- těla z rukou biskupových vyražená kniha; na druhou pak stranu on sám se skotiv zelenou zemi políbil jsa bez sebe. Zevní člověk byl zdrcen, vnitřní k životu se probudil; z utrob srdce pro- pukl hlas radosti a spásy. „Požehnán budiž bůh,“ pravil, „požehnáno milosrdenství boží! Neob- držím-li více pro ukřižovaného svého, aspoň je- dnu vzácnou ránu mám.“ Muži boží, viš-liž, kte- rak jedna rána na zádech tvych se stkvi? aneb jakou cenu má na zemi přetrpěti toto na památku syna boha živého? A v pravdě není tak vzácna perla na smetišti, není purpur královský mezi lidem, ani pohled na růži v lůně země, ani na zlaté slunko na nebi, jak vzácna v srdci dobrém jest jedna rána, kterou rád a slavně trpi$ pro Krista svého! A co dále? Vyhnání odtud přišli na trh, kam se bylo množství lidu sešlo. I ob- stouplo náhle nebeského muže dlouhou řadou mnoho psů; spustili ukrutný ryk a ptali se ho: kdo a odkud jest? co hledá? proč přišel, když ho nikdo nevolal? Vlci žiznili po krvi, hrozili 1) Místo aliquos — steterunt má 2 aliquot hesere dies. — ?) invexit 2. — ?) hosp. ex alio orbe 3 i 4. — 5) nemá 3. — ?) nemá 2. — *) in 2. — 7?) res 2. — 5) legis 3. — ?) id est ps. nemá 2 a 4. — !9) epi- scopi 2. —- **) librum 3, 4. — ?!*) iacebat 2; in gr. sedens tenuit 3, 4. — 1?) Místo summa — sedent jest v r. 3 a 4 vita hominis et summa salulis clausa consistunt 3, 4. — 14) manet 2. — 19) sedet 2. — !6) eis 2; istis 4 — 17) nemá 4. — !*) Místo nil — loquens má 3 a 4 dirum infremuit, — 19) impulerat 2. — *?) meditantem 2. — 21) diris 3, 4. — ??) ingratis 2. — ??) virenti 2; luride 4. — ?*) extenta 1. — ?9) penitralia 2, 3. — 26) pro- rupit 4. — ?7) saltim unum 4. — ?5) H. dei 2, 3, 4. — ??) nemá 2. — 30) margaritum 3, 4. — ?!) nemá 2, 3, 4. — 3?) adhuc vero 2. — 33) sol relucet 2. — %*) nemó 2. — 95) Místo pulchro una percussio má 2 pio ictus unus. — 39) Místo quam hab. — tuo má 2 pro Christo hilariter exceptus. — ??) Místo quid tunc má 2 Quid vero inde seculum est? — 38) eiecti 2. 51 

Strana 294
294 dunt cruentos rictus, interrogant unde!) esset? quid quaereret? quare venisset, quem nemo voca- vit)? Lupi sanguinem sitiunt, minantur?) mor- tem, quod ad eos portet *) vitam! Donec loqua- tur vix exspectant; horrent et derident; melius enim non sciunt; loqui iubent et5) capita mo- vent. Accinxit vir 9) lumbos ?), os aperuit, et quia multa audire nequeunt, breviter9) alloquitur: de terra Polanorum, quam Bolizlavus proximus ?) christiano dominio procurat, ad vos pro vestra salute venio; servus illius, qui fecit celum et terram, mare et cuncta animantia. Venio vos tollere a !") manu diaboli et faucibus immanis '!) averni, ut cognoscatis creatorem vestrum et de- ponatis sacrilegos ritus, abrenuntiantes morti- feras!?) vias cum '*) immunditiis cunctis, et !4) ut loti!'?) balneo salutis, efficiamini Christiani in Christo, habentes '®) in ipso remissionem pecca- torum et regnum immortalium celorum !*). Hec sanctus; illi vero 'S) contra !?) iam dudum dedi- gnantes?") celestia verba irrident, baculis ter- ram percutiunt, aérem mugitibus implent, manus tamen non iniciunt, sed furorem dictant, et ver- ba ?!) districte severitatis ad aures hospitum mit- tunt. Propter tales, inquiunt, homines ??) nova non nascuntur animalia, vetera moriuntur. Ex- euntes exite??) de finibus nostris; si citius non retro 2!) pedem ponitis, crudelibus poenis afflicti, mala morte peribitis. Illis ?*) vero, qui in ingressu regni "5) positi*") bonos hospites eo loci ?*) dimi- serunt, mortem minantur *9?); domum incendere, divisis rebus uxores et filios vendere, spumante ira pollicentur. 26. Videns athleta Christi nullum fructum animarum sequi, et desiderate ?") mortis spem auferri, deiecit animum et ?!") tristitia magna affectus, varios curarum estus in casto pectore versat; dixitque fratribus: pressi magnis adver- sis ??), quid consilii arripimus 33)? Quo ?*) nos *») BRUNONUV ZIVOT SV. VOJTECHA. smrti, poněvadž jim přinášel Zivot. Sotva vyckali, až promluvil; hrozili se ho, posmivali se mu; le- pšihoť neznali; vyzyvali ho, aby mluvil, kroutili hlavami. I opásal bedra svá, otevřel ústa, a po- něvadž dlouho poslouchati nechtěli, takto krátce je oslovil: „ze země Polské, kterou soused Bo- leslav křesťansky spravuje, pro vaše spasení k vám přicházím; onomu sloužím, který stvořil nebe, zemi, moře a živočišstvo všechno. Přichá- zim vysvobodit vás z moci ďábelské a ze chřtánu hrozného pekla, abyste poznali stvořitele svého, abyste odložili svatokrádežné modlářství, a za- nechavše smrtelných cest s nečistotou veškerou a omyti v koupeli spásy křesťany se stali v Kri- stu a dosáhli v něm odpuštění hříchů a v nebi království věčného.“ Tolik svatý muž; oni ale již dlouho rozhořčení nebeským slovům se posmi- vali, holemi o zem tloukli, až se rozléhalo ve vzduchu, křičeli; přec však rukou na něho ne- vložili, nýbrž sběsile volali a takto přísně cizince oslovili: „působením takovýchto lidi mladá zvi- fata se nerodi, stará pocházejí. Odejděte daleko z území našeho; neobrátite-li co nejrychleji no- hou svých, ukrutnymi tresty stíhání zlou smrti sejdete.^ Oném pak, kteří bydlice u hranic říše hodné cizince až na toto misto byli pustili, hro- zili smrtí; hněvem kypějice slibovali, že jim zá- páli dům, rozeberou statek, prodaji ženy a děti. 26. Vida bojovník Kristův, že žádného ovoce duši nedochází a naděje kýžené smrti mu odňata, ztrácel mysl; velká truchlivost jej pojala a roz- manité bouře starosti čistě srdce jeho zmítaly; i řekl bratřím: „co máme počíti velkými neho- dami stiháni, kam se obrátiti, nevim. Vzezfeni 1) unde? quis 3, 4. — ?) vocarit 2, — 9) min. mortem nemá 1. — ?) portaret 2. — ?) nema 4. — ©) ille ut vir 2. — 7) lumbos suos 2. — 5) b. eos 2. — 9) p. Christo domino 2; princeps christianissimus domino 4; princeps Christianorum dominus 3, — !9) e 2, — !!) dæmonis 1. — '?) mortiferis viis 2. — !3) et 2. — 14) ne- má 2. — 15) abluti 2. — !5) et habeatis 4. — !7) seculorum 4. — !$) autem 4. — 9) nemá 2. — 29) indi- gnantes 3, 4. — ?!) Místo verba d. sev. má 4 districte severitatis nuncium. — ??) nemá 2; homines terra nostra non dabit fructum, arbores non parturient 3; h. t. n. n. d. f., a. n. parturiunt 4. — ?3) exite procul 3, 4. — 24) Místo relro — ponitis má 2 retroferlis pedem a 4 retro ponitis pedes. — ??) illi 1, 2. — 26) nemá 2. -- ?7) positus 1, 2. — 28) |. dimisit 1; l. esse permisit 2. — ??) Misto minantur — pollicentur má 2 domus imflam- mationem, bonorum direptionem, coniugis et liberorum distractionem spumante ira minantur. — %°) optalæ 2. — 31) nemá 4. — ??) diflicullatibus 2. — ?3) capiemus 2, 4. — ?*) Equidem quo 2. — 35) nemá 4. 

Strana 295
BRUNONÜV ZIVOT SV. VOJTÉCHA. vertamur, nescio!) Habitus corporum et horror vestium nostrarum ?), ut video ?), paganis animis non parum nocet?); unde, si placet, vestimenta mutemus, cesariem ?) pendentibus capillis cres- cere) sinamus, tonse barbe comas*) prodire non?) prohibeamus; forsan non agniti, melius habe- mus?) salutem operari; similes '?) eorum effecti, familiarius cohabitamus !!), alloquimur et convi- vimus ; laborantes !?) quoque manibus propriis vic- tum quaeramus ad instar apostolorum ; absconsa mente revolvamus sensum !3) psalmorum. Interea prosperante misericordia salvatoris '*) fit !?) ali- quid salutis '5) ut dum hac arte et hac fraude eos opinio deludit, evangelizandi occasio certa veniat !?), ita!) ut!?) inventarum animarum the- saurum magnum lucremur *?), aut dulcem vitam pro dulcissimo Christo fundentes, desiderata morte moriamur*'). Ergo viso consilio meliora sperans, conceptum merorem gaudii gladio occi- dit °°), egressurus regionem **) malam, accensis animis movet gressus. — Ad ferocium quidem Lui- ticum ?*) idola surda predicationis equos flectere placuit, quorum linguam cognovit °°), et quos necdum visus ?5), mutata veste et habitu fallere potuit. Hoc ??) tunc ingenio hoc bono dolo cogi- tavit, ut Christo reperiret?) novum populum, aut longis desideriis ponere ?9) finem. Sed o ve- nerabile caput, quid te fatigas implexis cogita- tionibus? Prope est, quod queris. Non necesse habes 9) initiare?!) longam viam ; dabit tibi bre- viori via deus, quod tanto 37) tempore quaesi- sti 83), recto ore, mundo corde, animo?) toto. Ecce iuxta te pulchritudo tua, ecce in foribus cuius nescit homo pretium felix, et incompara- bile martyrium, ut nostro etiam aevo ??) virginis ille filius, insperato ?9) faciet martyrem suum! O quam pulchre ridet celum, quando cum coro- na?7) intrantem videt ?") Sclavum! 295 těla našeho a neobvyklý šat, jak pozoruju, vadi pohanům nemálo ; pročež, chcete-li, zaměňme šaty duchovní, nechme svislé vlasy vzrüsti, na oho- lené bradě vous růsti; snad nepoznání snáze bu- deme moci vykonávati dílo spasení; stavše se podobni jim přátelštěji budeme zde bydleti, s nimi mluviti a žiti; pracujíce také rukama vlastníma výživu si opatříme vedle vzoru apoštolů, v úkrytu pak duší svých odříkávati budeme předepsané žalmy. Zatím s pomocí milosrdenství spasitelova nějakého spasení se dokáže tímto uměním a touto lstí; jistě se udá příležitost kázati evangelium ; pak buď získáme velký poklad nalezených duší, aneb sladký Zivot'za nejsladšího Krista dadouce dojdeme kýžené smrti.“ Po přijetí té rady dou- faje v lepší obrat pojatou truchlivost mečem ra- dosti uťal a ze zlé krajiny této s rozjařeným duchem pospichal. I uzavřel jíti kázat proti hlu- chým modlám Ljuticů, kteří byli sice divocí, jichž však jazyk znal, a které, nebyv tam ještě spa- třen, proměněným šatem a vzezřením oklamati mohl. Ale k tomu šlechetná jeho lest směřovala, aby buď nový národ Kristu získal, neb došel k cili dlouhých tužeb svých. Ale etihodná hlavo, co se trápiš splítáním myšlenek? Blízko jest, co hledáš. Není potřebí vydávati se na dalekou cestu ; kratší cestou ti poskytne bůh, čehos tak dlouho vyhledával srdcem čistým, ústy pravdo- mlnvnymi, dusi celou. Ejhle na blízku jest ozdo- ba tvá, ejhle za dveřmi jest, jehož drahé ceny člověk nezná a jemuž není rovna, mučenictví. Aby také za našich časů andělům podobného měl syn onen z panny narozený, nenadále tě uéini muéenikem svým. O jak krásně se usmějí nebesa, až korunovaného vcházeti uzří Slovana. 1) non video 2. — ?) nemá 4. — ?) sentio 2. — *) ollensionis alfert 2. — ?) clericam æqualem 2; cleri- calia 3, 4. — 9) surgere 3, 4. — 7) truncas comas 3, 4. — S) Místo uon prohib. má 4 permittamus. -— ?) po- terimus 2. — 10) Misto sim. eorum má 2 si smiles illorum. — !!) eo habitamus 4. — !?) laborando 4. — '*) cen- sum 4. — !*) venientis salvatoris 3. — !9) fiet 2. — 16) Misto salutis — deludit má 4 hac arte ac fraude, ut opinio se fallat. — !7) venit 4. — !9) Místo ita ut — animarum má 4 Quid? quia pius et fidelis deus a. i. 4. — 19) aut 2. — ?) lucrabimur 2, 4. — ?!) morimur 4; occumbemus 2. — ??) confecit 2. — ??) e regione mala 2, — 24) Luiticorum 2; Luitizorum 4. — 2°) callebat 2. — ?9) visos 1; nemá 2. — ?7) hec 4. — ?5) acquireret 2; místo ut Ch. rep. má 3 i 4 aut imperatoris filio reperire. — 2°) imponeret 2. — 39) est 3, 4. — 3!) Misto ini- tiare — viam mó 2 longam suscipere profectionem; d. t. brevi itinere illud assequi. — 3?) tam multo 2. — 33) que- sisti iecore fideli, amore humili 3, 4. — ?*) et animo 4. — 5%) evo angelis habeat similem bonus 4. — 36) Místo insperato — suum má 4 quia insp. te faciet martyrem suum. — ?*) cor. martyrii 2. — 938) vidit 1, 2. 51* 

Strana 296
296 21. Rome interea monasterio!) quo sanc- tus iste philosophia?) Benedicti patris nutritus erat, divina revelatio?) hec dicta dedit: inter plures visiones, quas rapta) mente sepe leva- tus vidit et ita crucifixus mundo, Joannes mo- nachus et abbas, venerunt a) celo usque ad terram descensu delectabil, aspectu pulchro 9), duo linteamina ut?) nix candida, absque ruga?) et macula. Unum ex eis accepit, quem querere venit; posedit carum pignus et?) dulce onus; fruens fruitur suo Adalberto, intrat celum aureum tramite recto. Quem !?^) aliud linteum suo am- plexu acciperet!!) et ad deum portaret !?), ab eius ore, fateor. numquam excutere potuimus, et ideo '?), sive hic 1%) sive alter sit, certa mente nescimus. Nec hoc nos fatigat!?), qui nostrum intercessorem iu manibus habemus. Adalbertum, domine, tuum sancta sanctorum intrasse, co- gnovimus, et amantes veneramur. Cum !5) num- quam sanguinem funderet, que est prima !”) bea- titudo et passi Christi quedam similitudo, tamen alta '*) morum humilitate et puro !?) dei amoris??) intuitu vere esset filius celorum, et qui num- quam peccaverunt, frater angelorum. 28. Hac hora pater Nilus ad monasterium ?!) eius per spirituales fratres?") hec??) verba mi- serat, dicens: Notum sit vestrae dilectissimae *%) fraternitati, quia amicus noster viam bonam ha- bet; vere Adalbertus, qui *°) vere cum spiritu sancto ambulavit. Interea ?5) ipse Adalbertus in terra pagana cum ?") sociis suis carpit iter se- cus littora maris, et fit repente collisio undarum, quasi se*5) moveat aliqua ingens bestia ??) ma- ris, et ad ?") aures gradientium fragor ille vali- dus venit ?!). Comites securi audiunt; medius se- nior atrocissime ??) obstupuit, et velut pavida mulier consternatus exhorruit. Cui Gaudentius, ex parte patris caro et frater suus, subridens BRUNONÜV ZIVOT SV. VOJTÉCHA. 27. V Římě zatím v klášteře, kde onen svatý naukou otce Benedikta krmen byl, zjevení bozi v tento smysl se událo. Mezi mnohymi vidénimi, jež měl uchváceným duchem povznešen a takto ukřižován na světě Jan mnich a opat, snesly se krásně s nebes až na zemi — rozkošný to po- hled — dva Iněně šaty, bílé jako sníh, beze vši řasy a skvrny. Jeden z nich přijal, koho hledat přišel, přijal drahou zástavu, přijal sladké břímě, svého Vojtěcha; vznesl se rovnou cestou do zla- tého nebe. Koho druhý šat v objeti prijal a k bohu nesl, z úst jeho, přiznávám se, nikdy nemohli jsme se dověděti; protož byl-li to on neb jiný, jistě nevime, ani se proto nechceme trápiti ma- jiíce prostředníka svého v rukou. Že Vojtěch do děli jsme se, i ctíme a milujeme jej. Kdyby ni- kdy nebyl krev prolil, což jest přední známka svatesti a jakás podobnost s utrpenim Kristovym, přec vznešenou pokorou mravů a čistým lásky boží rozjimáním opravdu by byl syn nebes a bratr anjelů nikdy nezhřešivších. 28. Za té doby otec Nilus po duchovních bratřích do kláštera jeho vzkázal řka: „Věziž la- ska vaše, že přítel váš má dobrou cestu ; opravdu Vojtěch s duchem svatým se vydal na cestu.“ Zatím Vojtěch sám v zemi pohanské se soudruhy svými kráčel po břehu mořském; i stalo se náhle sražení vln, jako by jimi nějaká velká potvora mořská pohýbala; i zaslechli kráčející velký je- kot. Průvodcové beze strachu to poslouchali ; bi- skup jda uprostřed ulekl se hrozně a jako bázlivá žena byl poděšen. Usmivaje se řekl jemu Gau- dentius, po otci pokrevni jeho bratr: „poděsila se statečnost tvá, přeudatný vojíne? Kdyby na nás ozbrojený a k boji hotový zástup vyskočil, co !) in mon. 2, — *) in phil. 2. — ?) Misto revelatio — dedit ma 2 huiusmodi revelatio facta est. — *) Misto rapta — et ita má 2 vidit rapta mente sepe ad superna levatus, vidit et istam. — ?) e 2. — 5) eleganti 2. — 7) instar nivis 2. — *) ulla vel ruga vel 2. — ?) et accepit linteum 3, 4. — !") Quis 2. — !!) acceperit 2. — 12) porlarit 2. — !3) ideo ipsum pro secreto amore cceleslis patrie allerum pondus esse cogitatione cogita- mus 4. — !) autem hic 4. — 19) fatiget 3, 4. — 16) Et licet 2. — '?) vera 2. — 5) nemd 2. — '%) puro ac intimo 2. — *?) Místo amoris inluitu má 2 amore. — 2!) Misto monasterium -- spirituales má 3 monasterii illius spirituales a 4 monasterii illius spirituales. — ??) nemá 2. — ??) nemá, 3, 4. — *7) vestre dilectioni, quia 3, 4; dulcissime 2. — *95) Místo qui vere má 2 qui a 3 i 4 nemají těch slov. — 29) Místo Interea i. Adalb. má 2 int. beatus Adalb. a 3 i 4 Hec iu christiana; at. — 27) Misto cum soc. s. carpit má 3, 4 tres homines car- punt. — 25) quid 4. — ?") bellua 2. — 90) nemá 2. — 3!) penetrat 2. — 7?) vehementissime. 2. 

Strana 297
BRUNONŮV ŽIVOT SV. VOJTĚCHA. ait: pavit fortitudo tua, audacissime miles. Si sa- liret !) super nos armata et ad bellum?) prom- pta manus, quid tunc?) ageres, qui nunc inania *) times? Respondit?): nos sumus fragiles, tu for- tis; nos imbecilles, tu potens; nos certe et mini- ma timemus ; sed eo melius deus noster refugium et virtus, quo est maior ?) inopia timentis ?) et vi- rium parva suppellex. Eo felicius, eo gloriosius di- ligam te, domine virtus mea, quo sentiens meam infirmitatem, cognosco te*) meam virtutem. 29. Vidit et?) idem Gaudentius sequenti nocte somnium, quod !?) ludentibus verbis irrisit pavescentem episcopum. Ingressus delectabile oratorium, cognovit !!) paratum pontificem Adal- bertum !?) celebrasse missam. Commesto autem sacrificio, cum vestimenta plicarent, propius ac- cessit ad cornu altaris, cuius in medio stat!) aureus calix; acclinat collum, os ponit), hau- rire de aureo calice parat!9). Volat!9) cursu custos sacri altaris, et unde talia praesumat, in- solentem Gaudentium severioribus dictis incre- pans: non licet, ait!?), fauces tuas '*) de aureo calice sumere pocula !?) vite. Solus totum bibere debet, qui Christo 29) immolato missam?!) ora- tione legavit??); tibi??) sicco palato nec gutta remanebit. Mane facto, Gaudentius infit ?!) : audi, senior meus, noctis somnium, quod vidi. Expleta missa, quam celebrasti in templo del, accessi potum **) sumere de aureo calice, qui stetit in medio altari; et?9) prohibuit me minister alta- ris dicens: alieno nequaquam licet; pontifex to- tum sumere debet! Respondit beatus??) Adal- bertus passioni propinquus **): mi frater, iubente deo somnium tuum prospere??) vadat; peccans caro peccati donum dei non impediat, misericor- dia creatoris victoriam tollat 39). 30. Igitur sexta feria Gaudentius, sancto viro duplex germanus, cum ?!) scandens sol tres horas complesset 37), missarum sollemnis in leto gramine celebrat. Post parum ??) obsonii recum- 291 bys pak počal, když nyní malichernosti se bo- ji$?" I odpověděl jemu: „my jsme křehci, tys udaten; my málomocni, ty silen; my zajisté nej- menšího se lekáme, ale tím spiše jest bůh naše útočiště a sila, čim větší nouze näs bäzlivÿch a čim mensi dostateénost sil nañich. Tim bla- ženěji, tím slavněji miluju tebe, pane můj a sílo má, čim více citě slabost vlastní poznávám, že jsi sílou mou ty.“ 29. I měl (Gaudentius v noci následující tento sen, poněvadž žertem bázlivému biskupovi se byl vysmival. Vešed do krásného chrámu uzřel biskupa Vojtěcha připraveného ke mši. Když pak po mši skládali šat, přistoupil blíže k rohu oltáře, uprostřed něhož stál zlatý kalich ; i naklo- nil šiji, přiložil ústa chtěje ze zlatého: kalichu píti. I přiběhl rychle strážce svatého oltáře a smě- lého Gaudentia přísně káral. „Nesmiš“, pravil rozhorleně, „ze zlatého kalichu tohoto piti číši ži- vota. Sám všechno vypiti smi, kdo obětuje Krista mši četl, i nezůstane v něm ani kapky pro tebe.“ Když bylo ráno, řekl mu Gaudentius: ,Poslys, biskupe můj, jaký sen jsem měl v noci. Po mši, kterou jsi četl v chrámu páně, přistoupil jsem pit ze zlatého kalichu, který stál uprostřed oltáře. Ale sluha oltáře mi zabránil řka: „jiný nesmí ni- kterak; biskup sám vše musí vypiti.“ I odpověděl blahoslavený Vojtěch jsa utrpení svého blízko: „bratře můj, kéž s vůli boží sen tvůj šťastný má význam; kéž hříšné tělo daru božímu nebrání kéž milosrdenství stvořitele vítězství: dobude.“ 30. I četl Gaudentius, dvojnásobný bratr sva- tého muže, v pátek, když již vycházející slunce tři hodiny naplnilo, mši svatou na krásné louce. Potom položivše se něco pojedli, aby umdlené l) Místo sal. super má 2 insiliret in. — ?) cedem 2. — %) Místo tunc ageres má 2 tum faceres. — *) ina- niter formidas 2. — ?) Resp. ille 2. — 9) nemá 1. — 7) mentis 2, 3. — 8) te esse 2, 3, 4. — 9) et idem Gaud. nemá 4. — 19) quo 2, J. — ?!?) advertit 2. — !2) nemá 3, 4. — !?) stetit 2. — '?) apponit 2. — !?) co- natur 2. — !5) Advolat cursu rapido 2. — 7) dedignans ait 3, 4. — !") faucibus tuis 2. — !9) potum 2. — 70) pro Christo 2. — ?') missa 2. — ??) levavit 3. — ?%) Místo libi sicco má 4 ubi sacro. — 29) inquit 2; inlit auribus 3, 4. — ?*) Místo pot. sum. má 2 ut potum sumerem. — ?9) nemá 3, 4. — ?*) Místo b. Ad. má 3 i 4 filius mulieris. — ?5) propinquans 2. — ?9) Místo prosp. vad. má 2 prosperos habeat progressus. — 9°) ob- tineat 2. — 3") cem iam 3, 4. — ??) prope compl. 2, 3. — 3?) partem 3, 4. 

Strana 298
298 bentes accipiunt, ut in’) fortitudine cibi posi- tum vigorem fessa membra resumerent?), et viam longam sine?) labore reparati pedes citius minarent.*) Pulsa fame recreati surgunt et?) pergere incipiunt, et5) non longe ab eo loco, cibum ubi sumunt?), invalescente lassitudine caput5) ponunt, et vexata corpora somno in- dulgent. Dormitaverunt?) omnes et dormierunt: adest sonitus armorum, fulgurans hasta, sonans clyppeus et gladius acutus. Cuius !'?) frater a Po- lanis occisus erat, zelo !') ductus. barbarus ve- nit; nec '?) non cum quo, qui exultant in rebus pessimis, conspiravere 5) penitentia ducti, quia eos prius dimiserunt, impetu tunc '*) appropin- quarunt. Nec mora equos dimittunt, volatili pe- dum fuga accurrunt, requiem hostium turbant, vincula iniciunt ?), tamquam latrones deberent, manus et brachia christianorum !9) stringunt. Stupent fratres, et non?) suaviter expeigefacti, insperato'") animo vincula et hostes agnoscunt!?). Nec minus qui semper hoc spectaculum omni- bus votis desideriisque??) accensus quaesivit, nunc magnus Adalbertus timet; quasi?! homo ama- rae mortis gustum exhorret ??), ultra quam solet consternata mens ignavia ??) laborat; moritura caro colorem mutat, pavore?^) vita tremula he- bet. Nec?») miretur vel fractum defecisse sanc- tum?9) qui tot annis*?) inter temptationis ven- tos inconvulsa arbor stetit; maxime nunc, quando propinquante termino palmam accipere debet. Nonne maior dominus, redemptio ?*) nostra, Chri- stus propinquante passione?) sanguinem sudat, et qui potestatem ponendi et sumendi animam habet, sequentibus discipulis tristem se?9) as- serit usque ad mortem ? Si deus trepidat, turpe est, ut?') homo paveat, cum carnis mors prope !) nemá 1. — 7) recuperarent 2. — ^) sibi 2. — BRUNONÜV ZIVOT SV. VOJTÉCHA. údy znova nabyly sily a okiálé nohy bez una- vení dlouhou cestu tím rychleji vykonaly. Za- hnavše hlad posilnéni povstali, i jali se kráčeti dále; ale nedaleko onoho mista, kde byli jedli, umdlenim pfemozeni hlavy sklonili a unavenému tělu dopřáli spánku. I usnuli všichni: vtom tu drnkot zbraní, blýskající se ostép, finéici stit a ostrý meč. Jistý barbar, jemuž zabit byl od Polanů bratr, vášní veden přicházel sem; s ním pak spikli se ti, kteří věcem nejhorším se tě- šivají, jsouce pobádáni lítosti, že ho byli pustili ; útokem velkým přiháněli se. Ihned spustili koně, přiběhli, vyrušili cizince z pokoje, spoutali je jako loupežníky a svázali křesťanům ruce. I ulekli se bratří, když nemile probuzeni z nenadání uzřeli pouta a nepřátele. Neméně ten, který vždy po divadle tomto co nejvřeleji toužíval, totiž velký Vojtěch nyní se bál; jako člověk každý, tak i on zkoušky trpké smrti se lekal; duch jeho více než kdy jindy zděšený s bojácností zápasil, tělo k smrti se připravující měnilo barvu, duše trnula stra- chem. Nediviž se nikdo ani nedomnivej se, že přemožen stal se odpadlíkem svatý ten, který tolik let proti bouřím pokušení co nepodyratný strom stál, zvláště nyni, kdy přiblíživ se k cili palmu vitězství přijmouti měl. Nepotil-liž se krvi větší Kristus pán, když blížilo se vykoupení naše? a maje moc život dáti a vziti neřekl-liž sledu- jicim ho uéeniküm, že jest smuten až k smrti? Třese-li se bůh, zdaž jest hanba, aby člověk se bál blížící se smrti tělesné ? Očistěniť byvaji hrüzou smrti vyvolení hříchů všedních, beze nichž nejsou, a řídkých skvrn provinění, zbyly-li na nich některé jich stopy. Muži dobrý, co se bojíš? Proč trneš strachem nehodným ? bohu krev svou proléváš ; načež bezpečný průvod a volnou cestu míti budeš 1) conficerent 2. — 5) Misto et pergere má 4 iterare a 3 itinerare. — 9) at 2. — 7) sumpserant 3, 4. — 5) Misto caput — somno má 2 capita deponunt, somnoque ob vexata corpora. — ?) Místo Dormitaverunt — dormierunt má 2 Dum igitur dormitant et dormiunt omnes. — 10) Cuiusdam 2; cui 4. — '!) Místo zelo d. b má 2 is barbarus zelo incitatus, — !?) Místo nec non — exultant má 2 et cum illo alii, qui exultarent. —- !?) Misto conspiravere — accurrunt mé 2 conspiraverant ductique pœni- tentia, quod eos a se dimisissent, impetu magno accurrunt desilientesque ab equis cursu rapido in illos irruunt. — 13) impetu magno ydolatree 4. — 19) Místo iniciunt — deberent má 2 haud secus atque latronibus iniiciunt. — 16) nemá 4. — !7) n. valde 2. — !5) Místo insp. a. má 2 iuopinantes. — !?) conspiciunt 2. — ?9) Místo deside- risque — quaesivit má 2 expetierat. — ?!) et velut 2. — ??) exhorruit 2. — ?3) quadam ign. 2. — 24) Místo pavore — hebet má 1 pavorem vite tremula habet; a 4 pavor in mente tremula habet, — ?9) Místo nec miretur vel má 2 Sed nemo miretur nonnihil. — “6) s. cogitet 4. — ?7) Místo annis — arbor má 2 annis iu tentationum ventos et tempestates ceu arbor inconvulsa; a 3 i 4 annos in temptationum ventos inc. arb, — ?8) redemptione 4; redemptor noster 3. — ?*) nemá 4. — 39?) se esse 3, 4. — 3") si 2, 3. 

Strana 299
BRUNONUV ŻIVOT SV. VOJTECHA. accedit? Purgantur electi ') timore mortis, sine quibus non sunt, a levibus peccatis, et, si qua vestigia remanent ?) criminum raris maculis. Vir bone, quid times? Cur inermi?) pavore ta- bescis? Deo?) tuum sanguinem fundis, quo fuso securum commeatum et liberum iter habes ad coelum, sine occursu insultantium daemonum 5), sine obiectione vel minima 5) peccatorum. Mar- tyribus certe *) non occurrit accusans satan, nee verbum opponit*), procul fugiens, eo quod salvatoris umbram imitantur; et sicut dominus sine peccato propter nos mortuus est, ita et martyres, quamvis criminum rei), fuso sanguine propter deum omnino cunctis peccatis carebunt. 31. Ceteri sancti, quamvis candidam et odo- riferam vitam ante oculos dei habuerint, de !9) hoe seculo securi non recedunt, sed!) circa extremam !?) horam infinita angustia laborant, nescientes, utrum eorum !?) munda vita ab eo iudicetur digna, cuius comparatione sunt inmun- da omnia. Martyrio autem stat sua ratio resti- tuta !*), et'?) singularis gloria, quam accipere dono!5) dei promeruit rara?) avis terrarum, felix martyr, infelicium Adalbertus nostrorum temporum !5). O quam beatum, o quam glorie !9) plenum ita mori, ut non appareant ulla peccata, quoniam que secundum finem lavantur baptismo, extinguuntur in martyrio. Jam quanta dign.tas, quanta securitas letitie? O quales opes et divitie claudere in momento oculos, quibus homines videbantur et mundus, et aperire statim interio- 299 k nebesům nenapadán zlými duchy a netižen ani nejmenší výčitkou hříchu. K mučenikům zajisté neblíží se s výčitkou satan, nýbrž nenamitaje slo- va utíká pryč, jelikož kráčejí v stinu spasitelově ; a jako pán beze hříchu vlastního za nás umřel, tak i mučenici, ač hříchem vinni, vylivše krev svou pro boha, všech hříchů budou očistěni. 31. Druzí svatí, jakkoli čistý a bohu libý život vedli, bez nejistoty z tohoto světa nevycházejí a neskonalou úzkost pociťuji v poslední hodině ne- vědouce, bude-li čistý život jejich hodným uznán od toho, s nimž srovnáno všecko jest nečisto. Mu- čenictví ale přisluší zvláštnost, jediná svého druhu sláva, jaké dojiti darem božím zasloužil blažený neblahych časů našich mučeník Vojtěch. O jaká blaženost, jaká sláva tak umirati, aby neobjevily se hříchy, které smyty byvaji kitem, vyhlazeny mučenictvím! Jak hodná, jak bezpečná to radost, zaviiti pojednou oči, které patřily na lidi a na svět, a ihned otevříti oči duševní, aby patřily na anjely a na boha, nade vše stvoření nejkrásněj- šiho. I nebude zla žádného tam vice, kde jest veškero dobro. Čehož mnedle by nevěděl, kdo pozná vědouciho vše? Co by scházelo tomu, kdo res), ut videantur angeli et deus, cuius pul- má majícího vše? Kohož by v bidich nepotésilo 9 Misto electi timore mortis má 4 tremore m. el. — ?) manserunt 3. — *) inerli 2, 4. — +) Deo -- com- meatum nemá 1; místo deo luum má 2 deum tuum seculus. — ?) nemá 7. — 5) minimorum 3. — 7?) certe non sperans 4. — 5) opponit nemá 2. — ?) rei, quamvis pagani, sine quibus non luerunt 4. — 1°) Misto de — securi mà 3 i 4 sine scrupulo de vase peccatorum. — !!) et 3, 4. — '*) Misto exlremam horam má 2 extrema. — !9) et 3, 4. — 3) res tula 2; et statula est 3. — !?) nemá 4. — !6) pro dono 2. — '7) rara terr. nema 3, 4. — '*) Misto nostrorum. temporum 3 i 4 temporum nostrorum. Licet tibi interrogare, quid domino retribuam? licel respondere: calicem salutaris accipiam. Non est quod timeas, quia dirupisti domine vineula mea. Est quod desideres, quia pre- ciosa in conspectu domini est mors sanctorum eius, cum nemo natus effugiat manum mortis. — '?) Místo glorie plenum — sine ledio currunt má 3 i 4 gloriosum ita mori, ut non appareant peccala, qui lavanlur in baptismo, extinguuntur in martyrio. Jam quanta dignitas, quanta securitas lelitie claudere in momento oculos, quibus homi- nes videbantur et mundus, et aperire slalim eosdem, ut deus videatur ac Chrislus, pulchri operis pulcherrimus ipse! Ne timeas periculum eo quod est mors amara, mors anxia; nam si esset nulla mortis molestia caneute meli- fluo Gregorio, non esset tanta martyrum gloria. Tam feliciter migrandi o quanta velocitas. Terris repente subtru- heris, ut in regnis celestibus reponaris. Indica nobis sub ccelo non esse pulcrius, non quicquam dulcius, quam pro dulcissimo Christo dulcem dare vitam. Harum sententiarum hobemus te nunc testem clarum, qui hoc mundo positus morum virtutibus viruisti, et in his servata humilitate miraculis claruisti; nunc pro Christo mortuus, ce- lesti. beneficio et miraculorum dulcedine clarior immo clarissimus innotescis! Palam loqueris, monstrans nimirum, quam bene vivas, ad cuius mortua ossa tot salutes exeunt, tot pia digna prodigia corruscantia currunt. — 2°) eosdem 1. 

Strana 300
300 chrum est omne, guod fecit, et pulcherrimus ipse. Nec erit iam ullum malum, guia eo pervenitur, ubi adest omne bonum. Ubi quid nescit ?), qui omnia scientem novit? Quid non habet, qui omnia habentem habet? Ubi quem non potest adiuvare miserum, cui est praemium deus ostendens?) se ipsum? Harum sententiarum habemus te te- stem clarum qui, in ?) hoc mundo positus, morum virtutibus viruisti, et in his servata humilitate mirabilius claruisti, nunc pro Christo mortuus celesti beneficio et miraculorum dulcedine clarior, immo clarissimus innotescis. Palam loqueris *) sub celo nil?) esse pulchrius, nil quicquam duleius quam pro dulcissimo Jesu Christo dul- cem dare*) vitam! et nunc monstras?) nimirum quam bene vivas5), ad cuius mortua ossa tot salutes exeunt, tot signa misericordie ?) sine taedio currunt. 32. Aiunt, qui in'?) illo agone fuerunt, nec!") unum verbum fecisse !?) pallidus episcopus, nisi, quando ligatum ad montis supercilium ducunt!?), ubi septem lanceis pulchra!) viscera forant, ad illum, cuius tunc lancea primum !?) debuit ictum et torvo aspectu occidendum martyrem loco 6) statuit, hoc unum verbum: Quid vis pater 7)? exili voce interrogans fatur. Habes !5), quod sem- per volebas, mori!9) passus pro desiderato Christo, hac die felix victima functus ?"), qua die salva- tor pro te et pro mundo crucifixus *!) et ipse tunc sanans ??) languidum, magnum ??) toturY hunc mundum, nunc vero te faciens martyrem suum. Nil **) timeas periculum, eo quod est mors amara, mors anxia. Nam si esset nulla mortis molestia, canente melifluo Gregorio, non esset tanta mar- tyrum gloria. Septem donis ditavit te Christus, virtute multa fluxit tibi gratia sancti spiritus ; nunc in eius honore?*) septem lanceis confos- sus?$8) amplectere desiderabilem Christum. Quic- quid ?7) peccasti in hoc tempore, quod volvitur septem diebus, expians et expurgans septem vul- BRUNONÜV ZIVOT SV. VOJTÉCHA. vziti za odménu sama boha? O pravdé vyrokü těchto nyni slavné svédéi$ ty, ktery züstávaje na tomto světě v cnostných mravech jsi vyrostl a za- chovävaje pokoru podivuhodné se zaskvél; nyni pak umřev za Krista dobrodiním nebeským a slad- kými zázraky stal jsi se slavnější, ba nejslavnější. Zřejmě mluvíš a dokazuješ, že není nic krásněj- šího, nic sladšího než dáti sladký život za nej- sladšího Ježíše Krista. A nyni dokazuješ, jak blaze žiješ ty, u jehož mrtvých kosti tolikerá uzdravení se dějí a tolik dobročinných a velcb- ných zázraků. 32. Vypravuji ti, ktefí byli při onom zápase, že slova nehlesl bledý biskup; jen když sváza- ného na vrch vedli, kde potom sedmi oštěpy krásná prsa jeho probodli, ktomu, jenž oštěpem první ránu mu měl zasaditi a se zamračeným obličejem mučeníka stavěl na misto, promluvil prý toliko mdlým hlasem se ho táže: „Co chceš, otče ?“ Došel jsi toho, cos vždy chtíval, utrpěti smrt pro milovaného Krista, stav se šťastnou obětí téhož dne, kterého spasitel pro tebe a pro svět ukřižován byl přinášeje tenkrát spasení celému tupému světu, nyní ale velkým tebe čině mu- čeníkem. Neboj se nebezpečí smrti trpké a hroz- né; neboť „kdyby nebylo těžkosti smrti,“ jak sladkousty Řehoř pěje, „nebylo by mučenictví tak velice slavno.“ Sedmi dary obdařil tě Kri- stus, přehojně milosti dáno ti od Ducha svaté- ho; nyní na poctu jeho sedmi oštěpy probodán vejdiž v objetí touhy hodného Krista. Cokoli pro- břešil jsi v čase sedmidenním se otáčejícím, za to sedmi ranami učinivo pokání šlapej peklo a zemi nohama, i povýšen nade vše stvoření !) ignorat 2, — *) ost. illi 2. — ?) nemá 1. — *) loquebaris 2. — 5) Misto nil — dulcius má 2 nihil spe- viosius, nihil quicquam esse suavius. — 5) ponere 2. — 7) Místo et nuno monstras má | monstrans. — 9) Místo vivas ad cuius má 2 et feliciter vivas, quando ad tua. — ?) nemé 2. — !©) Místo in — interfuerunt má 2 illi agoni interfuerunt, — !!) quod nec 2. — !?) Místo fec. pal. má 2 ediderit pallens. — 13) duxerunt 2. — !) pul. eius 2. — 1%) nema 2. — 16) in |. 2. — !7) nemá 1. — !$) II. pater 1. — 19) morere 4. — *9) factus 1. — 21) Místo crucifixus, et má 4 est crucifixus. — ??) s. mundum 4. — ?3) Místo magnum — vero má 4 nunc vero magnum. — ?^) ne 2; nil — gloria nemá 3, 4. — 2?) honorem 2. — ?5) si vis 1; confixus 3. — 27) Quicquid — medere vulneribus nemá 3, 4. 

Strana 301
BRUNONŮV ŽIVOT SV. VOJTĚCHA. neribus, calca abyssum et terram sub pedibus; ultra omnem creaturam scandens apprehende dulcem creatorem. Beatus homo, quem possedit gloria paradysi! quem accepit confessio et pul- chritudo ante oculos dei, ut sapiat ex sententia, que solet dicere: quod oculus non vidit, nec auris audivit, nec in cor hominis ascendit, quae preparavit deus diligentibus se. Vocat te nunc cor contritum, vocat nostrorum temporum infini- tus error! clamat tibi, felicissime martyr, nostra- rum miseriarum magnus clamor. Tu cum pur- pureis proceribus in conspectu dei delectatus, tu cum suavisonis angelorum vocibus inter sancta sanctorum epulatus! ne obliviscaris veros capti- vos, non sentientes, in quanta tribulatione sta- mus. ') Tu qui multa potes ad regis curtem, fac nobis legem et iustitiam de iniquo odio tan- torum hostium ; quia et nunc cum Christo regnum tenens?), necesse est satyricum illud plores ?): O euras hominum, o quantum est in rebus inane. Ad grandem miseriam necesse") est magnum adiutorium. Veniat tecum non?) unus sanctus salus hominum, quorum est ars! stet tecum 9) orans angelorum sana pars! O amor, qui regis omnia e^) celo, respice miseras terras animo aequo$), est quarum iniquitas maior hoc aevo. Fae, quod fecisti terra factus propter pietatem, fuso sanguine propter nimiam caritatem. Dic tu ante omnes dic, ex quibus novus martyr enatasti, dic bone Adalberte: ,melior ?) deus miserere nostre lune varios labores.^ Compesce estuantis avaritie in inmensum crescentes errores; qui meretricis pulchritudine amorem dei maxime hoc aevo commutare volunt in !?) amorem seculi, bonum dicentes, malum in fine ferentes. Promit- tunt delectare, et faciunt laborare! dicunt se!!) adiuvare, et!?) nesciunt nisi nocere. Cui conve- nit illud poete: Fistula dulce canit, volucrem dum decipit auceps; immo convenit illud evangelicum : quid prodest!?) homini, si universum mundum lucretur, anime vero sue detrimentum patiatur? Quod flet in sacro eloquio, qui securus sui de nostro periculo 301 vejdi k stvofiteli laskavému. Blahoslaven élovék, jemuž se dostalo slávy rajské, jejž přijalo vy- znání a krása před očima božíma, aby poznal význam přípovědi: oko nevidělo, ucho neslyšelo a nikdy do srdce lidského nevešlo, co připravil bůh těm, kteří jej milují. Vzývá tě nyní skrou- šené srdce, vzývá neskonalá hříšnost věku na- šeho; volá k tobě, přeblahý mučeníku, velká bída naše. Ty, jenž se svatými purpurem odě- nými před tváří boží se raduješ, ty, jenž při nejlibeznějším zpěvu andělském v svatyni boží hoduješ, nezapomeň na nás, opravdové zajatce, kteří ani nevíme, v jak velké úzkosti se nachá- zíme. Ty, jenž mocen jsi při dvoře královském, učiň nám zákon a spravedlnost ze zlé nenávisti tak velkých nepřátel; i kraluje nyní s Kristem zvolati musi$ po onom satyriku: „Což tu pečí lidských, a kolik v světě pošeti- losti!“ Ve velké bidě zapotřebí jest velké pomoci. Při- jdiž s tebou nejeden svatý k spáse lidí; prosiž s tebou valná část andělů. O lásko, jež s nebes všechno ridi$, pohledniz na bídný svět milostivě, jehož nepravost větší jest za věku tohoto. Učiň, co učinil jsi na světě 7 poslušnosti, proliv krev svou z přílišné lásky. Řekni ty přede všemi, řekni ty, nový mučeníku, řekni, dobrý Vojtěše: dobrý bože, smiluj se nad rozmanitými strastmi našeho věku. Vyhlaď nesmirné vzrostlé hříchy náruZivé lakoty; chtéji£ krásou nevéstky lásku boží zvláště za těchto dob zaměniti za lásku svéta, mluvice o dobru, ale zlo jen konečně přinášejíce. Slibují radosti, ale püsobi strasti, slibují pomoc, ale přinášejí jen skodu. O nich platí slova básníkova: „Píšťala líbě zni, když ptáčník ptáka chytává ;“ o nich platí slova evangelia: co platno člově- ku, kdyby celý svět získal, ale duši svou ztra- til? Kterak naříká v svaté řeči ten, jenž bez- pečen jsa sebou se bojí nebezpečí našeho, kteří stojíce mezi tisícem mečů dábla povždy bdé- lého a vězíce od přírody v sterém nebezpečen- ství ještě ukrutný mor lakoty odchováváme, aby 1) versemur 2. — ?) tenet 1. — 9) depromas 2. — *) necessarium 2. — ?) nemá 2. — “) mecum 2. — 7) nemá 2. — 5) Místo melior deus má 2 deus wquo — zvo má 2 benigno, in quibus hoc :vo magna grassatur iniquitas. — ?) Místo optime. — 109) nemá 3. —— !!) nemá 1. — !?) Místo et — Cui má 2 nonnisi nocere no- verunt. Quibus. — !?) Místo prodest hom. má 2 proficit homo. 59 

Strana 302
302 est timidus! qui!) stantes inter mille gladios?) nunquam dormientis diaboli, habentes et inge- nite") nature centum pericula, nutrimus adhuc avaritie sevam pestem, ut res extra nos perdat intus*) nos. Eheu! inquit, in praesentium re- rum voluptatibus positi, quo amplius concupita adquirimus, eo amplius ac?) multiplicius os patens avaritie in inmensum aperimus. Nescio, monstri?) quid simile patimur*)? post exple- tionem voluptatum amplius esurimus, et adeptis carnalium rerum voluptatibus ?), sufficit nun- quam dicimus. Hoc est commune malum omnium, maxime hec est miseria mel?), et si!") sunt mei '!) similium! qui toto !?) spiritu alta cogitare debuimus, prope sola carnalia cogitamus. Si quid potes, nostris medere vulneribus. !?) 33. Primum '*) dux et magister nefarie co- hortis ardenti '?) furore igneus perforat pene- tralia cordis, post saliente !5) malitia et curren- te!*) manu ceteri scelus peragunt. Ut autem osten- deret clemens divinitas, quia !5) soluta erant '") servo suo carcer seculi, compedes magne et peccatorum vincula cuncta, postquam sanctum corpus secarunt, nemine volvente ligature *?) ma- nuum se solverunt. Ipse?!) vero amicam mortem amplexus, quam semper sequens dilexit, in mo- dum crucis manus extendit *^). Cadens cadaver matrem terram occupat; anima sancta ad vitam feliciter intrat; admirans risum dei?") et gaudia canentis celi. Reliquisti sub pedibus pulchrum hoc quod apparet; experire?*) nunc quod intrin- secus latet; post fletus hominum transi in le- tum ??) numerum angelorum, ubi te vident leti omnes sancti, maxime martyres Chris! Adhuc ultra angelum ?9), martyr, ad martyrum *") regem ascende cum gloria, ad vivum ?*) salvatorem, ad ipsum, à cuius conspectu fugit celum et terra; loquere facie ad faciem, quasi homo ad amicum suum! Effugisti, quid*?) non amaritudinis? quid?^) BRUNONUV ZIVOT SV. VOJTÉCHA. zahubila svét okolni i na&e vnitro. Béda, pravi, pohiiżeni v náruživostech přitomnosti čím vice žádostem hovime, tím vice a mnohonásob zejici chřtán lakoty otvíráme. Neznám potvory, jež podobného na sobě by doznávala. Vyhověvše žádostem býváme hladovější a došedše choutek tělesných nemiváme dosti. Toť jest společné zlo všech, to zvláště bida moje a podobných mně, kteří měli bychom celou duší pomýšleti na věci nebeské, ale pomýšlíme jen na tělesné. Můžeš-li, zhoj rány naše. 33. Vůdce a náčelník ohavného zástupu první utroby srdce jeho probodl, potom zlobou hnáni rychle přiskočili druzí a zločin dokonali. Ale aby ukázal laskavý bůh, že vysvobozen jest sluha jeho ze žaláře tohoto světa a prost vel- kých okovů a veškerých pout hříchů, když byli svaté tělo zohavili, pouta, která měl na rukou, sama se rozvázala; on sám pak upadnuv přá- telské smrti v objetí v podobu kříže, který vždy byl předmětem jeho následování a lásky, ruce rozpjal. Tělo padlo k matce zemi; svatá duše šťastně vešla k životu obdivujíc tvář Boži a roz- koše prozpěvujicích nebes. Zanechal jsi pod no- hama svýma, co se zdá krásným; okusiž nyni, co vnitř jest ukryto; z plačtivého údolí tohoto vejdi do blaženého počtu andělů, kde rádi tě uzří všichni svati, nejrač mucenici Kristovi! Nad anděly vynikající muéceniku, postup slavnć ku králi muécenikü, k živému Spasiteli, k onomu, jehož pohledu se bojí nebe a země; promluv k němu tváří v tvář, jako člověk k svému pří- teli! Z mista trpkosti odešel jsi tam, kde jsou hluboká rozjimání vnitřním okřáním, kde po- 1) quia 2. — *) globos 2. — ?) ingentia 1. — *) interis 1. — 9) ac mult, nemá ?. — *) miseri 2. — 7) patiamur 2. — 5) Místo voluptatibus — dicimus má 2 oblectamentis nunquam dicimus sulficit. — ?) mea 2. — W) si qui 2. — '!) meorum 1. — '*) Misto loto — cogitare má 2 nonnisi spiritualia. — 19) vulueribus. Sed ad rem 2, — 13) Místo Primum — perforat mó 3 i 4 Dux et magister nefarie cohortis primum igneus Sikko forat. — 19) nemó 2. — 19) salientem 1. — 7) currentem 1. — !*) quam 2 — 9) essent 2. — *9) Misto ligaturee — solverunt má 2 ligat manus per se solute sunt. — ?!) ipsam 4. — "") expandit 3, 4. — ?!) celi 1. — **) ex- pedire 3. — 79) beatum 4. — ?6) angelos 3. — ?7) martirem 1. — *5) omnium 2, 3. — *9) Místo quid uon ama- ritudinis má 3 i 4 quod amaritudinis habes. — ??) Misto quid non habes má 3 i 4 quod uou. 

Strana 303
BRUNONŮV ŽIVOT SV. VOJTĚCHA. non habes dulcedinis? ubi sunt alte contem- plationes interne refectionis, ubi est cibus et potus laus perpetua creatoris. 34. Ipsa die dicunt, dum ') quidam pres- byter missas?) faceret, sacras?) hostias iuxta ritum religionis offeret, revelans *) spiritus ad aures?) dixit, ut beati martyris Adalberti suf- fragia laboranti mundo imploret 9). Paret ille libens monitis divinis et intra memoriam sancto- rum martyrum Adalbertum vocat, ut pro*) no- stris erroribus divine ") misericordie mactata hostia intercedat. Igitur impii viri duos fratres?) inmisericorditer '?) ligatos secum portant !!), et sancti viri nobile caput a reliquo '?) corpore dividunt !?), et sub fida custodia utramque par- tem custodiunt. !*) Ne cogites !?) religionem faci- ant, gui '%) prophanare tantum sapiunt; a duce finitimo Bolizlavo grandem pecuniam accepturos se putant '?), ut res erat, quando reverentissimum corpus et caput, desiderabilem thesaurum ven- dunt.!5) Vos!?) fecistis vestram insaniam, sed ignorando o qualem genuistis beatitudinem! ut recordatur volendo vos convertere ad Christum salvatorem, dedistis ei nolendo immortalem digni- tatem. Martyrizatus *") est autem pretiosissimus *!) martyr, Karissimus **) Adalbertus, qua die pius Georgius *) est saxo tritus. Bene autem una *!) die, quia se petentibus ambo ?*) boni confulgent crebris miraculis, et presto sunt?9) egris?*) mor- talibus. Ecce iterum boni?"), et?9) estis michi saepe vocandi. Loquimini, orate ?") ad Christum, ad cor?!) celi! surgat stella maris, beata??) dei genitrix! iungat se angelus ??) Michahel et pro- pitius Petrus! sequatur et??) omnis sanctus! Propter deum loquimini bonum de vivis miseris, bonum ??) in conspectu principis; praestante do- 303 krmem a nápojem jest neustálá chvála stvo- řitele. 834. Téhož dne když jistý kněz mši četl, zjevil se mu prý duch a pošeptal mu, aby blahoslaveného mučeníka Vojtěcha za přímluvu pro trpící svět vzýval. I uposlechl on rád na- pomenuti božího, a vzpomínaje na svaté muče- níky také Vojtěcha vzýval, aby v hříších našich obětí svou u milosrdenství Božího byl prostřed- níkem. — Ohavní mužové dvé bratří nemilosrdně svázali a vzali s sebou, vzácnou pak hlavu svatého: muže od svatého těla oddelivse obé důvěrné odevzdali stráži. Nemysli, že to učinili z úcty ti, kteří jen zneuctivati uměli; než do- mnivali se, že dostanou od sousedního vévody Boleslava velké peníze, jakož se stalo, prodají-li mu ctihodné tělo a hlavu, kýžený tento poklad. Provedli jste zběsilost svou, ale nevíte, jaké blaženosti stali jste se původci. Který vás obrá- titi chtěl ku Kristu spasiteli, proti vůli podali jste mu hodnost nesmrtelnou. Umučen pak byl vznešený mučeník Vojtěch téhož dne, kterého svatý Jiří skonal; oba téhož dne, poněvadž oba prosebníkům svým četnými zázraky se stkvějí a ochranci jsou ubohých smrtelníků. „Dobři ejhle oba jste, a vzývati vás budu často.“ Přimluvtež se u Krista; kéž vstane hvězda moř- ská; kéž přidá se k vám anděl Michael a svatý Petr; kéž následují i všichni: svatí! Pro boha přimluvtež se za ubohé živé před tváři Hospo- dina! Což dáti račiž pán bůh skrze milovaného syna svého s duchem svatým, jemuž jest sláva, ') cum 3, 4. — *) missam 2. — ?) sacras — olleret nemá 3, 4: et sacras atd. 2. — ?) relevans 2. — 5) aurem 3, 4 — *) imploraret 2. — 7) uemá 2. — *) Misto div. mis. má 2 apud divinam misericordiam. — 3) fr. eius 3. — !9) misericorditer 2. — !!) ducunt 2. — !?) sancto 4. — !2) separant, atque 2. — 17) asser- vant 2. — !9) Místo cogites — faciant má 2 putes religionis causa id eos facere. — !9) Místo qui — tantum má 2 qui nonnisi p. — !*) sperant 2. -- !7) venderent 3. — !?) Vos — dignitatem nemá 3 i 4; a 2 místo toho Vos quidem fecistis pro vestra insania, sed o qualem imprudentes peperistis beatitudinem. "Volenti illi vos convertere ad Christum salvatorem, vos nollentes conciliastis imm. digu. — ?") Místo Mart. est autem má 2 Passus est. — 21) pretiosus 4. — ??) nemá 2. — ??) Místo Georgius — tritus má 3 i 4 Georius est gladio percussus. — 23) ambo una 2. — *5) Místo ambo —- confulgent má 4 ambo b. fulgent a 3 uterque bonus allulget, — 26) est 2, — ?7) mi- seris 4. — ?$) ambo boni 4. — ?9) Místo et estis — vocandi má 2 iterumque et crebro mihi estis appellandi. — 70) o. ad Chr. nemá 2, 4. — ?!) Místo ad cor celi má 4 certe. — ??) b. d. genitrix nemá 2, 4. — 3?) Místo angelus — propitius má 2 angelus bonus et p. a 4 squus Petrus, — ?!) Místo et.omn. s má 4 ad omnes sanc- tos. — 45) nemá 4. 52* 

Strana 304
304 BRUNONŮV ŽIVOT SV. VOJTĚCHA. mino deo propter dilectum filium in spiritu sancto, spása, čest, království a císařství, svatý zástup cui est gloria, hominum 1) salus, regnum et andělů, s nímž bylo, jest a bude království imperium, sana pars 2) angelorum, cum 3) quo věčné. Amen. fuere et 1) sunt et veniunt 5) aurea regna im- mortalium 6) seculorum. Amen. 1) Místo hom. sal. má 4 salus, honor a 3 laus, honor. — 2) civitas 4. — 3) Místo c. quo má 4 cui. — 4) nemá 4. — 5) Místo ven. aurea r. má 4 venient pulcra facie. — 6) immortalia secula 4.

Strana 305
IV. ZÁZRAKY SV. VOJTĚCHA MUČENÍKA. 1. Post mortem vero non defuerunt divina pro- digia in miraculis eciam inter gentes. Nam digitus eius in aquam ?) decidens, et a pisce ipsum rapiente devoratus, de ventre eius ad instar ardentis candele inter fluctus cunctis videntibus rutilabat. Quo mira- culo attoniti?) piscatores, omni studio eum capere cupientes, quocunque se diverteret, sequebantur. Nec mora, piscem capiunt, et exenterant?) et ex ventrieulo ipsius sacrum digitum sancti pontificis, flammantem ?) in ardentis candele similitudinem, ex- traxerunt. 2. Cirea idem tempus Prutenus quidam nobi- lis ex Pomeranis?) quorumdam causa negociorum venit in Sambiam$) terram, scilicet in Pruscie*) partibus specialem 9), in qua ab incolis beatus martyr Adalbertus martyrium consummavit; ubi cum a di- centibus cognovisset, quod ignotus quidam, cuius?) loquela ab eis non intelligebatur, apud ipsos fuerat interfectus, ex proposito cognoscendi defunctum !?), nee dubium quin spiritu dei !!) agente, pervenit ad locum. Heperiens igitur caput sanctum audivit id alloqui !?) se ac dicere sibi: tolle me deferque !?) me in Poloniam in civitatem, que Gnesen !*) vocatur, et si illuc!*) usque munde te conservans me detu- leris reverenter, gloria et diviclis tu et posteri tui in posterum !5) sublimabimini !7) super omnes, qui habitant in hiis terris. Si vero pollueris !9) viam tuam, generacio tua ultra !?) non proficiet in melius nec decrescet in deterius sed mediocri modo con- pares vestri similibus persistetis. Hiis stupefactus homo gentilis tulit illud, reponensque in vase, pro- fectus est ?") versus Poloniam tendens. Cum autem in terram suam prope a domo propria pervenisset, cepit cogitacio pulsare animum eius de videndis pueris suis et uxoribus, quas duas habebat. Victus ergo?!) huiusmodi ??) affectione ?5), caput venerandum cum vase in quadam concava quercu recondens, domum 1. Po smrti pak nescházela božská znamení v zázracích také mezi národy. Nebot prst jeho, který do vody spadl a od ryby pohlcen byl, v břiše jejím jako hořící svíčku ve vlnách viděli všichni rudě zářiti. Zázrakem tímto udivení rybáři namá- hali se, seč byli, ji chytiti a pronásledovali ji, kamkoli se obrátila. I neustali dříve, až rybu chy- tili, vyvrhli a ze Zaludku jejího prst svatého bi- skupa, který plápolal jako hořící svíčka, vytáhli. 2. Téhož as času přišel jistý Prus, vznešený Pomořan, za jakýmis obchodními záležitostmi do země Sambie, která totiž tvoří zvláštní část Pruska a kde od obyvatelů blahoslavený mučeník Vojtěch smrt utrpěl; tam uslyšev, že jakýs neznámý člověk, jehož řeči prý nerozuměli, u nich zabit byl, umi- nil si, že se na mrtvého podívá; i přišel, veden bez pochyby duchem božím, na místo. I našel tu svatou hlavu a slyšel ji k sobě promluviti a říci: „Zdvihni mne a dones do Polska do města, jemuž jmeno jest Hnězdno; i donesešli mne počestně a zachováš-li se čistě až tam, slávou a bohatstvím ty i potomci tvoji na věky povýšeni budete nade všechny, kteří: obývají v zemích těch. Poskvrníš-li se ale na cestě své, pozdní rod tvůj ani nedosp&je stavu lepšího ani neklesne v horší, nýbrž v stavu prostfednim ostanete a rovni sobé rovnym." 'l'émito slovy udiven uložil ji pohan do nádoby a nesl do Polska. Když ale přišel do země své a přiblížil se k domu vlastnímu, počala ho pojímati touha spatřiti syny své a manželky, jež měl dvě. Pře- možen tedy touhou takovou, ctihodnou hlavu s ná- dobou v jednom vydutém dubě uschoval a domů k svým odběhl s pevnou vůlí, že co nejdříve se navrátí. Přestoupiv konečně přikázaní když se vrátil a hlavu svatou hledal, nenašel jí více na místě, !) aqua 2. — ?) ottoniti 1. — ?) excucerant 1. — ^) infammantem 2. — *) Pomezanis 2. — 5) Zambiam 2. — *) Prusie 2. — *) spialem 1, 2. — 9) nemá 2. — !?) desto (snad de sancto?) 2. — !!) sancto 2. — !?) loqui 1. — 13) defer Poloniam 2. — !*) Gnysen 2. — 19) illud 1; illinc 2. — 9) perpetuum 1. — !*) sublimamini 2. — 15) polluis 2. — !9) ultima 1. — ?9) nemá 1. — 21) nemá 1. — ??) huius 2. — *??) igitur affect. 2. 

Strana 306
306 ad suos perrexit cum voluntate quam cicius rever- tendi. Mandati denique sancti!) transgressor effec- tus, cum rediens caput sacrum requireret, in loco, ubi illud reposuerat, non invenit; cognacio vero hominis supradicti, ut?) eciam ipsi, qui ex ea sunt, profitentur, rerum temporalium successu usque hodie in eodem statu permanet, sicut per illud divinum oraculum ?) dudum fuerat declaratum. In loco autem, in quo *) caput martiris gentilis reposuerat?) ; extitit olim ecclesia in honore ipsius martyris con- secrata, et ipsa nec non et locus in reverencia habeba- tur, illieque facta pulchra miracula referuntur $). 3. Legitur eciam, quod cum ?) in Ungaria Christum predicaret beatus Adalbertus; primum qui- dem per nuncios?) suos, deinde per se ipsum, et?) innumerabilem populum verbo predicacionis atque multis miraculis ad fidem converteret, accidit eum !9) pervenire ad locum, ubi sedes est principalis tocius regionis. Erat autem ibi ydolum quoddam celebre pro ceteris, ex quo demones frequenter dare manifeste responsa solebant. Hac igitur causa turbe vicinarum urbium ad huius rei spectaculum statutis temporibus illud adorature !!) convenibant. Maxima itaque multi- tudine populi ydolum cireumstante, sanctus pontifex, fide fortis, paratus pro Christo tradere in mortem animam suam, audacter accessit, et videntibus cunc- tis face accensa !?) in conspectu sacerdotum ydoli, omnibusque !?) virtute dei consternatis atque stupen- tibus tante auctoritatis constanciam, nullo contra- dicente, illud penitus !) concremavit. 4. Postmodum vero cum pagani proximi Po- lonie predicacionem eius recipere nollent, et eum a finibus suis minis et cedibus expulissent adire voluit metropolim Polonorum, que Gnesen!?) ap- pellatur, devenitque in quandam villam, ubi de via ad civitatem predictam requirebat. Sed homines loci!5) audientes, linguam eius a sua plurimum dissonare !?), aspicientesque habitum ipsius !5), scili- cet monaclhalem, sibi omnino invisum, risum com- moverunt, et loquenti ad eos ac interroganti de itinere non dignabantur'?) respondere. 'Tunc sanctus dei spiritu plenus, qui per ipsum signa et prodigia Ófaciebat, ait ad illos: quia pro honore dei loqui non vultis, ad gloriam eius in nomine ipsius jubeo, ut taceatis. Hoc dicto inde abiit, et rectam viam Christo ducente invenit. Impii??) illi, mox muti ef- fecti, pertriti *!) ac conturbati in eo, quod acciderat ipsis, in dolore atque gemitibus sic manebant. Ultra progrediens ??) ad ??) aliam villam venit, et pro via inquirens similiter ?*) contemptui habitus est, ip- sosque sicuti primos eodem multavit supplicio, ut quos consimilis culpe reatus obligabat??), pari ?6) ZÁZRAKY SV. VOJTÉCHA MUCENÍKEA. kam ji byl položil; potomstvo pak člověka toho, jak se posud přiznávají ti, kteří k němu náleží, co do statků vezdejších až podnes v tomže stavu se nacházejí, jakož onou věštbou božskou druhdy ohlá- šeno bylo. Na místě, kam hlavu mučeníka pohan byl položil, stál druhdy chrám poctě téhož muče- níka zasvěcený, i požíval i on i místo ono velké úcty, a udály prý se tam skvělé zázraky. 3. Čteme také, že v Uhrách Krista kázal Voj- těch, napřed skrze posly své, potom sám se tam odebrav, a že nesčíslné množství lidu kázaním a mnohými zázraky na víru obrátil. I událo se, že přišel k sídlu knížete celé krajiny. Nalezala pak se tam jistá modla nad ostatní znamenitá, skrze kterouž zlí duchové často věstívali. Proto také zá- stupové lidu z okolních měst na podívanou se sem v jistých časech scházeli, aby se jí klaněli.. Když tedy množství lidu největší okolo modly stálo, svatý biskup, udaten vírou a hotov pro Krista vydati na smrt život svůj, směle přistoupil, přede všemi po- chodeň rozžhal, ani všichni sílou boží poděšeni a udiveni byli takovouto odvážlivostí a nikdo se neprotivil, modlu onu před tváří kněží jejích spálil úplně. 4. Potom ale, když pohané nejbližší: Polska kázaní jeho přijímati nechtěli, umínil si, že půjde do hlavního města Polanů, jeZ slove Hnézdno; i přišel do jisté vsi, kdež se na cestu do města svrchu jmenovaného vyptával. Než lidé tamější slyšíce, kterak jazyk jeho od jazyka jejich pře- velmi se liší, a vidouce oděv jeho, totiž mnišský, kterého velice nenáviděli, strhli posměch a mluví- cího k nim a tázajícího se na cestu neuznali od- povědi hodna. Tu svatý náš jsa pln ducha božího, jenž skrze něho znamení a zázraky činil, promlu- vil k nim: „Poněvadž z úcty k bohu mluviti ne- chcete, k slávě jeho jmenem božím poroučím, aby- ste umlkli.“ Po těch slovech odtud odešel a ná- vodem Kristovym našel cestu pravou. Bezbožníci ale oni brzy ončměli a postrašení a poplašení tím, co je potkalo, setrvali v bolesti a štkání. Dále k jiné vsi přišel a vyptávaje se na cestu podobné- ho utržil posměchu; i potrestal je tímže trestem, aby stejně vinným stejnou míru trestu vyměřil, oběma nikoli na pomstu křivdy své, nýbrž z lehko- myslnosti bera sobě příležitost k spáse jejich a na l) nemá 1. — ?) vel 2. — ?) miraculum 2. — *) qua 2. — 5) posuerat 2. — 5) feruntur 2. — 7) nemä 1. — *) inimicos 2. — ?) nemá 2. — !?) ad eum 2. — !!) adoraturi 2. — !?) succensa 2. — !?) omnibus 2. — 14) pe- nitus illud 2. — !'*) Gnysen 2. — !6) nemá 2. — '?) dessonare 1. — !9) suum 2. — 9) dedignabantur 2. — 20) impiique 2. — ?!) nemá 2. — ??) nemá 1. — ??) iu 2. — ?*) sim. et cont. 1. — ?5) obligat 2. — 26) pro 1. 

Strana 307
ZÁZRAKY SV. VOJTĚCHA MUČENÍKA. pena digne constringeret !), in utrisque non injurie sue vindictam in ira?) expectans 9), sed in spiritu levitatis occasionem salutis eorum et glorie Christi *) querens. Deinde ad terciam villam deo duce deve- niens, de itinere sciscitatus est, ac villani illi be- nigne respondentes, viam sibi humiliter ac?) ami- cabiliter ostenderunt. Quibus gracias agens, exacto itinere longo brevi tempore, angelo bono comitante 5), perveuit usque. Gnesen urbem, plenam populo, po- tentissimam ae famosam. Continuo ad forum per- gens, multitudini, que aderat, Christum *) confiden- ter predieat, premia vite eterne annunciat?), deo- que cooperante et sermonem ?) confirmante, sequen- tbus siguis '") plurimis et diversis, Christo domino innumeri crediderunt. Unde!!) factum est, ut fama eius modo !?) per universam regionem percurrens illos 18) pertingeret, quos sanctus presul in nomine Christi dudum voce privaverat, non auditu, sicque prescierant 14), nullo prorsus !?) valentes subsidio rele- vari!9). Igitur ad virum dei spe gracie ipsius in- veniende unanimiter proficiscuntur, reperiuntque ipsum multo populo predicantem. Recognoscentes autem eum, coram omni !7) multitudine pedibus suis provoluti suspiriis ae fletibus variisque gemitibus delieti sui veniam postulabant. Hoc ''*) videns bea- tus Adalbertus, obmisso !?) interim ?") opere predi- cacionis, cui toto conamine insistebat, conversus ad illos, ut animo mitissimus erat, placide alloquitur eos, dicens: scio, fratres, scio, qui estis. Video, quod manus domini tetigit?!) vos, vobisque??) tribuit intelleetum, ut peecatum vestrum cognoscentes ad deum approximetis, qui sanat contritos corde, ac per hoe ipsum misericordem deum, cuius ego servus sum, denuncio?3) errori vestro indulgenciam pre- stitisse. Propter quod ego ?*) servus ejus ?9) in no- mine ipsius dei et domini nostri Jesu Christi crea- toris omne ?9) linguae ??) officium vobis *5) reddo. Hiis dictis et signo crucis super eos facto ?9), confestim solutum est ??) vineulum lingue ipsorum, et cunctis stupentibus ceperunt loqui, Christumque verum esse deum magnis vocibus conclamare ?!) Baptismi 3?) igitur 98) graciam accipere cupientes, prius verbo fidei pro captu ?*) ipsorum instruens eos, fecit ex aqua et spiritu regenerari 9)). In fide denique con- firmati sanctissimo pontifici alacriter omnes in commu- ne supplicant, dicentes: sanctitatem tuam, famule omnipotentis dei, unanimiter imploramus, ut pro iniquitate, quam quidem 96) ceca ac furiosa mente in te commisimus, aliquid 7) magnum nobis in sa- 307 oslavu Kristovu. Když potom ku třetí vsi návo- dem božím přišel a na cestu se vyptával, obyvatelé přívětivě odpovídali a cestu mu úslužně ukazovali. I poděkoval jim. Dlouhou cestu za krátký čas, průvodem dobrého anděla, vykonav přišel až do Hnézdna, mésta lidnatého, mocného a slavného. Ihned na náměstí vešel a přítomnému množství lidu bez ostýchání Krista kázal, odměnu života věčného ohlašoval; i jelikož büh mu přispíval a kázaní jeho následujícími znameními přemnohými a rozličnými dokládal, nesčíslné množství lidu uvě- řilo v Krista pána. "Tak se stalo, že pověsť o něm brzy po celé zemi se roznesla a k těm dostala, jež svatý biskup ve jmenu Kristově dávno mluvy byl zbavil, nikoliv ale sluchu, a kteří takto zůstali ne- mohouce si nikterak pomoci. I přišli svorně k muži božímu s nadějí, že najdou milosti jeho, a našli jej, an kázal zástupu lidu. I poznavše jej přede vším zástupem k nohoum jeho klesli a vzdychajíce, plačíce a všelijak naříkajíce za odpuštění poklesku svého žádali. 'To vida svatý Vojtěch nechal zatím díla kazatelského, v něž s celou pílí byl zabrán, i obrátiv se k nim, jakož v srdci byl velmi laskav, přívětivě je oslovil řka: „Vím, bratří, vím, kdo jste. Vidím, že ruka Páně dotkla se vás a vám rozum dává, abyste poznávajíce hřích svůj k bohu se přiblížili, jenž uzdravuje lidi skroušeného srdce; a skrze tohoto milosrdného boha, jemuž sloužím, oznamuju vám, že udělil odpuštění hříchu vašemu. Pročež jmenem samého boha stvořitele a pána na- šeho Ježíše Krista já sluha jeho užívání jazyka vracím vám.“ Když byl tak řekl a znamení kříže nad nimi učinil, ihned rozvázán jest jazyk jejich, i počali k udiveni všech mluviti a velkým hlasem provolávali, že jest Kristus pravý bůh. Když pak milosti křtu dosáhnouti chtěli, prvé víře k prosbám jejich je vyučil, potom dal jim dojíti znovuzrození skrze vodu a ducha. Potom utvrzeni ve víře vši- chni vespolek jali se svatého biskupa snažně pro- siti řkouce: „Svatost tvou, sluho všemohoucího boha, vroucně žádáme, abys nám za nešlecht- nost, které jsme se zaslepeným a sb&silym duchem proti tobě dopustili, nějaké velké pokání uložil pro paměť potomků.“ I řekl jim svatý biskup: „Chvá- lim vâs, synové, že se koříte zbožnou oddaností ruce boží. Věztež tedy zajisté, že ony i ostatní hříchy vaše všecky křtem jsou vám odpuštěny; jen buďte bdělí duchem, abyste k dřívějšímu neb jinému zlému se nevrátili a nabyté milosti nepo- !) contringeret 1. — ?) mira 1; in ira 2. — ?) expectans 1; expetens 2. — ?) gloriam Christo Christi 1. — 5) ac amie, nemá 1. — 5) duce 2. — 7) nemá 2. — S) anunciat 1. — ?) sermone !. — '0) nemá 2. — '!) Hoc 2. — 12) cicius 2. — !?, illos, quos p. q. 15; ad illos p. q. Pertz; illosque p. q 2. — 4) persisterant 1. — 19) plus 2. — 16) revelari 2. — !7) ipsa 1. — !") hic 1. — !9) omisso 2. — 20) nemá 2. — ?!) qui tetigit 2. — 22) vobis 2. — 23) denuntcio 1. — 24) nemá 1. — ?) nemá 2. — ?6) omni 1. -— ??; lingua 1. — ?9) nemá 1. — ?9) f. s. e. 2, — 39) nemá 1. — 9!) ac clamore 2. — 3?) baptizati 2. — 33) ergo 2. — 37) fidei precatu 1; fide in procaptu 2. — 35) regenerati 1, — 36) quid I; nemá 2,.— ?7) aliquit 1. 

Strana 308
308 tisfaecionem !) imponas ad memoriam posterorum. Ad quos beatus presul: laudo vos, inquit, filii, quod sub manu dei pia devocione humiliamini. Verum tamen certissime hoc scitote, quia illud ?) et cetera peceata vestra omnia vobis in baptismate sunt di- missa, tantummodo mentis vigilaneiam observetis, ne ad pristina mala seu alia revertentes perceptam graciam amittatis. Cumque magis ac magis?) in- starent 5), statuit eis, ut ante quadragesimam a ?) sep- tuagesima, prius quam alii christiani jejunium 9) in- choarent, ipsi ab esu carnium usque ad diem cine- rum abstinerent. Quod?) preceptum deuote sus- cipientes, in vita sua fideliter custodierunt, ac poste- ritati sue5) observandum quasi ?) jure hereditario tradiderunt. Spiritu ergo !") dei per Adalbertum predicante multa miracula faciente, fidem christianam tota Polonia suscepit, et fundata est veluti per unum de apostolis super apostolice fidei firmam petram, prefatumque tempus ac modum !!) abstinencie ante pascha pro reverencia sancti Adalberti gratanter ac communiter custodiendum acceptans, plurimos annos circiter 230 irrefragabiliter observavit, donec legatus quidam sedis apostolice magne auctoritatis, nolens !?) gentem Polonorum diucius aliis fidelibus in obser- vacione annualis jejunii fore disimilem, super pre- fato statuto circa annos !?) domini 1247 auctoritate apostolica dispensavit. 5. Eciam legitur, quod volens beatus Adalber- tus transire ad terras alias paganorum, socium la- boris et itineris sui virum sanctum nomine Gauden- cium in Gnesen 9) pro se archiepiscopum constituit, perductusque in Pomeraniam a duce terre honori- fice est !?) exceptus. Eundem quippe principem jam pridem sanctus Adalbertus in Polonia baptizaverat, cum illuc !$) advenisset pro filia ducis Polonie, ipsam sibi postulans in uxorem, quam illi tradere noluit, antequam ibi a beato pontifice !?) Adalberto baptismi lavachrum percepisset. Proinde convocat dux Po- meranie populum suum, ut a sancto episcopo audiant verbum fidei !5). Audientes igitur '?) Pomerani ??), quod predicaret, quia dii eorum, quos colebant, dii non essent, sed demones, nec aliquid prestare boni possent, vehementer indignati sunt contra eum blas- phemantes, conveniuntque in unum, qui inter eos prudenciores reputanbatur, eum super verbis suis redar- guere attemptantes ?!'). Sed sancta Adalberto verba vite plenius prosequente, se??) in disceptacione ??) devictos confitentur, nec tamen a cultu consueto ac paternis ??) tradicionibus se velle recedere pollicentur. Ammirantes igitur valde super prudencia et re- sponsis ejus, et venerabili persone ipsius reverencia ZÁZRAKY SV. VOJTÉCHA MUCENÍKA. zbyli.“ Když ale více a více prosbami naň dorá želi, ustanovil jim, aby před časem postním od neděle „septuagesima“, tudiž dříve než druzí kře- sťané postiti se začali a jídla masitého až do po- peleční středy se zdrželi. Tento příkaz uctivě při- jali, v životě svém bedlivě zachovávali a potomstvu svému k zachovávání jakoby po právu dědičném odkázali. Jelikož duch milosti boží skrze svatého Vojtěcha kázal a mnohé zázraky činil, přijalo celé Polsko víru křesťanskou i založeno jest jakoby skrze jednoho z apoštolů na pevné skále víry apo- štolské. I přijalo rádo naznačený čas a spůsob zdrželivosti předpostní z úcty k svatému Vojtěchu k obecnému zachovávání a po mnohá leta, okolo 230, bez přerušení jej zachovávalo, až jistý velké vážnosti požívající legát stolice apoštolské nechtěje, aby národ Polský od jiných věřících zachováváním ročního postu déle se lišil, zachovávání nadřečeného ustanovení okolo roku 1247 právomocností apoštol- skou je sprostil. 5. Čteme také, že svatý Vojtěch chtěje jíti do jiných zemí pohanských soudruha práce a cesty své, svatého muže jmenem Gaudentia ve Hnězdně na místo sebe za arcibiskupa ustanovil. Přišed pak do Pomořan poctivě přijat byl od vojvody této ze- mě. Tento kníže totiž byl již dříve pokřtěn od svatého Vojtěcha v Polsku, když tam přišel za dcerou vojvody Polského, kterou si žádal za man- želku; než nechtěl mu ji dáti (vojvoda Polský), pokudž by nepřijal tam křest od biskupa Vojtěcha. Potom svolal vojvoda Pomořanský lid svůj, aby poslechli slovo boží od svatého biskupa. Slyšíce pak Pomořané ho kázati, že bohové jejich, které ctili, nejsou bohové nýbrž zlí duchové a že ne- mohou nic dobrého poskytnouti, velice rozhnévali se na něho a rouhali se; i sešli se, kteří mezi nimi za chytřejší se považovali, a jali se jej ká- rati pro slova jeho. Než když svatý Vojtěch slova života úplněji jim vyložil, uznávali sice, Ze jsou bludü usvédóeni, pfec ale neslibili, ze od obvyklého náboženství a prvotních podání ustoupiti chtějí. Obdivujíce se tedy velice moudrosti a odpovědem jeho a lákání ctihodným zevnějškem muže, měli ho za něco nadpřirozeného, i žádali jej, aby dovolil, ') sanctificacionem 2. — ?) illuc 1. — ?) ac magis nemá 2. — ?) instaret 1. — ?) ac 2. — 5) nemá 2, — 7) qui 2. — 9) sue ad 2. — ?) quod 2. — !?^) ergo 2; gracie 1. — !!) modus 2. — !?) volens 1. — !?) an- nos 1, 2; Pertz annum. — !*) Gnysen 2. — 75) nemá 1. — 76) illud 1. — !7) a beato p. 2; Pertz ab con- pontifice, — !9) dei 2. — !9) autem 2. — ??) Pomeranii 1. — ?!) atemptantes 1. — ??) sed 2. — ??) decep- tione 1. — ?*) Pertz primis. 

Strana 309
ZÁZRAKY SV. VOJTÉCHA MUCENÍKA. illa '), ipsumque super communem 2) statum hominum esse aliquid *) arbitrantes, petebant, ut cum aliis diis eorum ab ipsis se permitteret adorari. Quo au- dito, vir dei nimium contristatus ac tanto errori eorum condolens, graviter ingemuit, lacrimas quo- que ubertim profundens *), sic eis respondit: heu miseri, quam ccci estis et quam perditi, quantum- que plorandi, qui non solum demonibus pessimis, sed eciam homini mortali deitatem vultis ascribere, que nisi soli deo inesse potest?) qui cuneta creavit! 6. Inde Prusciam 9) mare transiens, adjunxit se cuidam Pruteno, qui Polonicam linguam novit, quem ad fidem cito convertit. Qui hospicio beatum pontificem excipiens, ipsi reverenter obsequebatur 7), et de mandato ejus christianum se esse ad tempus ab aliis occultabat. 7. Legitur eciam 9), quod?) imminente passio- ne sua, cum missam celebraret beatus Adalbertus, indigene pagi !*) hoc videntes, inter se clamores exeitaverunt dicentes: ecce hic ad nos veniens in- cantaciones et maleficia sua ad maledicendos nos et morbidandos exercet. Eamus igitur!!) et pro con- servancia nostra et patrie salute occidamus eum! Cum autem velud insani adversus sanctum sacro- sancta misteria peragentem !?) concurrerent, unus ex ipsis respiciens post tergum vidit immensam flam- mam ignis, que totam villam comburere videbatur, et vociferans fortiter, sociis indieat; propter quod omnes !?) quam celeriter revertuntur. Nichil itaque dampni sibi accidisse cognoscentes, sed videntes, quia illusi sunt, amplius quam antea furentes ad invicem loquebantur: fantastieum fuit, quod aspexi- mus, et ex vi!) incantaeionis ejus?) tale quid !*) apparuit nobis. Secundo igitur contra senctum dei atrociter accurrerunt!?), similique visione ut prius expavefacti, in villam eursu propero redeuntes, domos suas illesas omnino '5) cum omnibus, que habebant, reperierunt !$), quas incendio penitus putaverunt per- issc. O mira potencia dei! O inscrutabilis altitudo *") sapiencie et sciencie ejus, que suaviter disponens omnia, illud divinum ac celeste sacramentum lu- dibrium cstimantes sic levi ludibrio delusit, ut*!) delusores maligni per hoc corripi et sacrificia sancta eum sanctissimo pontifice assistente conservari illi- bata valerent! 8. Legitur eciam, quod caput ipsius abscisum super cacumen arboris, sub qua missam celebraverat, suspenderunt, et ut cireumquaque ab omnibus a longe videri iniquorum exultacione posset, totam trunci partem proximam vertici desectis ramis totaliter nudaverunt. Cumque corpus sacrum membratim dis- 309 by se jemu sjinymi bohy svymi klanéti sméli. Usly- šev to muž boží velice se zarmoutil a lituje bludu jejich těžce vzdychl; i odpověděl jim hojné slzy prolévaje takto: „ach ubožáci, kterak jste zasle- peni, kterak zkaženi a jakého politování hodni, že nejen zlým duchům nýbrž i smrtelnému člověku božství připisovati chcete, jež jedinému bohu může náležeti, stvořiteli všeho míra.“ 6. Plavě se odtud přes moře do Pruska spřátelil se s jistým Prusem, který Polský jazyk znal, i obrá- til jej rychle na víru. Ten svatého biskupa po- hostinsku přijal a u velké poctivosti jej měl, ale po příkazu jeho, že křesťanem jest, na ten čas před jinými tajil. 7. Také čteme, že, když před nastávajícím utrpením svým svatý Vojtěch mši četl, zlí pohané vidouce to mezi sebou pokřik učinili řkouce: „Ej- hle tento příchozí k nám kouzla a čáry provádí, aby nás zaklel a v nemoc uvedl. Pojďmež tedy a k zachránění sebe a spáse vlasti zabijme jej.“ Když ale jako sběsilí na svatého, an právě taje- plný obřad vykonával, se sběhli, jeden z nich ohle- dnuv se spatřil nesmírný požár, který celou ves tráviti se zdál; i zvolav hlasitě druhům to oznámil; pročež navrátili se všichni co nejspěšněji. Poznavše pak, že nic zlého jich nepotkalo, a vidouce se sklamány ještě více než dříve se rozvzteklili, i řekli mezi sebou: „přelud byl, co jsme spatřili, a ča- rami jeho takového něco zjevilo se nám.“ Podruhé tedy na svatého divoce se rozběhli, ale podobným viděním jako dříve postrašeni rychlým během do vsi se vraceli, i shledali opět bez pohromy domy své se vším co měli; a přec domnívali se, že po- žárem úplně jsou ztráveny. O divné moci Boží! O nevyzpytatelné vznešenosti a moudrosti jeho, jež všecko dobře řídíc tytéž, kteří onu svátost božskou a nebeskou za hračku považovali, mali- cherným přeludem zmátla, aby zlomyslní posmě- vači takto byli potrestáni, nejsvětější oběť nezne- uctěna a svatý biskup zachráněn. 8. Čteme také, že useknutou hlavu jeho na vrchol stromu, pod nímž byl četl mši, pověsili, a aby odvšad ode všech z daleka k radosti nešle- chetných viděti ji bylo, všecky větve u vrcholku osekali. Když byli také svaté tělo po údech roz- sekali a různo roztrousili, hostitel jeho skrze an- 1) illegitli 45 illecti Pertz. — *) omnem 2. -— ?) aliquit 1. — *) profundentes 1. — 5) ponit 2. — ©) in Prusiam 2. — 7) sequebatur 1. — 9) et 1. — 9) quod et 1. — !") indigni pagani 1. — !!) ergo ?. — 12) con- currentem 1. — '*) p. q. o. 1; omnesque 2. -- 14) sui 2. — 19) eiusque 2. — !9) quod 1. — !7) occurrerunt 2. — 19) omnino illesas hinter habebant 2. — !9) tak! — 20) nemá 2. — ?') vut et 2. 53 

Strana 310
310 cerptum huc illucque dispersissent, hospes ipsius per angelum dei divinitus ammonitus !) est, ut membra sacra?) sic diligenter colligeret, quatenus nil de ipsis deperiret et mente recondita reveren- tissime conservaret. At ille celesti visioni?) obe- diens, in timore sancto studiose peragebat, quod Sibi fuerat imperatum. Verumtamen cum^) singula frusta sollerter coherentibus artubus adaptaret, unius manus deesse sibi digitum deprehendit, quem quidam ex perfidis abscisum propter anulum, abstracto eo), in flumen 9) projecerat?) ^ Nunc itaque sollicitus pluribus diebus hine inde perquirens, et loca queque perscrutans, minime reperiebat; die autem quadam uxor ejus mirata super hoc interrogavit?) eum, quidnam foret, quod tam anxius tantum queritans circuiret. Qui primo nullo?) modo revelare voluit !9), sed tandem victus tedio ex improbitate !!) conjugis, secretum sibi propalavit; que mox utpote infidelis vieinis prodidit, qualiter apud virum suum sacre exuvie !?) collecte atque recondite haberentur. Cujus prodicionis quia vir auctor fuerat, illico os ejus ita 3) inversum est monstruose, ut vix sumere!) cibum et potum !?), nullatenus loqui posset. Pagani autem, ex indicio !€) mulieris '*) in virum impetu facto, multis eum verberibus afficiunt, ac in vincula conjectum variis affligunt suppliciis, ut sanctas reli- quias eis monstret !). Denique relinquens mandatum dei, derelictus est ab eo, et traditus injuste !*) po- testati impiorum, satisfecit ipsorum voluntati. 'Tra- duntur igitur tam "?) sancta membra prophanis ma- nibus asportanda; que cum disposicione superna reverenter ipsi barbari custodierunt, vel quia, si hoc non facerent, flagello divino percuti formidabant, aut quia christianis ea vendere cogitabant. Illi vero, qui digitum sancti pontificis in piscis ventre repe- rierunt *?, properanter*?), ut legitur, illos, apud *?) quos veneranda membra esse noverant, adierunt, omnesque artus corporis sicut digitum **) lumine celesti conspiciunt radiare; ad quod spectandum miraculum tota villa confluens et stupens, corpus beatum tanto clarifactum prodigio?9) deinceps am- pliori reverencia conservabant*"9). Porro scientes Pruteni, reliquias martyris gloriosi??) principi chri- stianissimo duci Polonie magno Boleslao *5) preciosas existere, mittunt ad eum nuncios dicentes: noveris illum deum tuum, quem interfecimus, apud nos esse. Si vis nobis dare magnam pecuniam, prompti sumus transmittere illum tibi. Audiens hoc nobilissimus princeps, gavisus est gaudio magno, et mittens precium postulatum, suscepit cum veneracione debi- 1) amonitus 1. — rat 1. — S) interrogat 2. — 9) ullo 1. — 3) nemá 1. — 2) nemá 1. — 3) visione 1. — 10) voluit | 2; noluit Pertz — 1!) importunitate Perlz. — 12) exi- , p ) ZÁZRAKY SV. VOJTECHA MUGCENÍKA. děla božího napomenut byl, aby údy tak bedlivě sebral, aby žádný se neztratil, a aby je v úkrytě uctivě uschoval. I uposlechnuv on vidění nebes- kého ve svaté bázni bedlivě vykonal, co mu bylo přikázáno. Než když jednotlivé kusy k souvislým údům řádně položil, shledal, že schází mu na jedné ruce prst, který jeden z pohanů uřízl k vůli prstenu, stáhnuv pak tento do řeky zahodil. Ačkoli úzkost- livě mnoho dní tento hledal po všech místech, přec nemohl ho nikterak nalezti; jednoho pak dne manželka jeho divíc se tomu optala se ho, co tak důležitého hledá, že úzkostlivě neustále obchází. Napřed nechtěl jí to nikterak vyjeviti; ale konečně přemožen ošklivostí nad pohoršením manželčiným tajemství své jí svěřil. Tato ale jsouc pohanka sousedům brzy vyzradila, kterak u muže jejího svatý lup sebrán a uschován se nachází. Kteréhož vyzrazení poněvadž muž byl příčinou, ihned ústa jeho tak potvorně se zkřivila, že mohl sotva při- jímati pokrm a nápoj, mluviti ale nemohl nikterak. Pohane ale odsoudili jej, vyrazili naň a mnohými ranami jej zbili, potom jej svázavše všelijak trý- znili, aby svaté ostatky jim ukázal. Když konečně opustil přikázaní boží, opuštěn jest také od boha; i vydán nespravedlivé moci nešlechetných učinil jim po vůli. Odevzdány jsou tedy svaté údy po- hanům, kteří je měli odnesti; než řízením božím sami barbaři počestně je opatrovali, buď že se obá- vali metly boží, kdyby tak neučinili, neb že za- mýšleli prodati je křesťanům. Ti pak, kteří: prst svatého biskupa v břiše rybím našli, rychle, jak čteme, k těm se odebrali, u nichž že se ctihodné údy nacházejí, byli se dověděli; i spatřili všichni prst svatého těla světlem nebeským zářiti. Na po- divanou toho zázraku celá ves se sběhla a udive- ním trnula; svaté pak tělo tak velkým znamením oslavené potom s poctivostí ještě větší chovali. Do- věděvše se pak Prusové, že ostatkové slavného mučeníka horlivému knížeti křesťanskému, vojvo- dovi Polskému, velkému Boleslavovi vzácni jsou, vzkázali mu po poslech: „věz, že onen bůh tvůj, kterého jsme zabili, jest u nás. Chceš-li nám dáti velké peníze, ochotni jsme poslati jej tobě.“ Usly- šev to vznešený kníže zaradoval se velice, a po- slav žádanou cenu přijal se slušnou poctivostí svaté tělo. I stal prý se také zázrak mocí boží, jelikož tělo ono, jež bývalo chrám a nástroj ducha sva- tého, podle smlouvy s pohany učinčné sváženo býti mělo s rovnou tíží peněz. Položeno byvši na váhu, stalo se nad míru lehkým, tak že se zdálo, 5) eum 1. — 6) Numine 1. — 7) proice- mie 1, 2. — !?) ita nemá 2. — 14) sumeret 2. — 15) potum, sed 2. — 15) judicio Pertz. — 17) nemá 1. — 18) mon- strat 2, — 19) juste 2. — 20) igitur tam 2; tamen 1, 3. — 1) reperierunt ?, reperuerunt I. —- ??) properan- tur 1? properant 2. — 29) aput 1. — ?4) tak 2; omnesque sancli corporis digitum 1|. — ?5) prodigiti !. — 26) confirmabant 1. — 77) m. g. r. 2. — ?8) Boleszlao 2. 

Strana 311
ZÁZRAKY SV. VOJTĚCHA MUČENÍKA. ta corpus sacrum. Fertur factum mirabile in virtute dei, guia corpus illud, guod templum atgue organum spiritus sancti extiterat, ex pacto paganorum de pecunia reponderari deberet; positum in statera !), levissimum factum est ?), quod quasi?) nichil *) omnino indice equa lance appendere videatur. Cum deferretur?), ad cenobium, quod 'Tremesna 5) nun- cupatur, pervenit ?), ibique de accensu predicti ducis cum congrua veneracione est primitus collocatum. Crebrescentibus igitur et*) longe lateque circum- sonantibus ?) gloriosi pontifieis signorum !^) pre- eoniis, vir!!) ille, qui hospes ipsius !?) in Pruscia !3) fuerat, cui reatus suus !') os intorserat, ad prefatum monasterium cum devocione venit, et fusis precibus cum lacrimis in animo contrito ad sanctum Adal- bertum, continuo usu sermonis sibi reddito !?), ple- nissime est curatus, et confirmatus in bono, usque in finem vite sue deo et hospiti suo sancto !9) martyri in sancta conversacione serviens, permansit ibidem !*). Post aliquantulum vero temporis orto bello inter paganos finitimos !$) et Polonos, metuens princeps memoratus, ne forte aliquo sinistro !?) bellorum eventu tantum thesaurum perdere posset, sacras reliquias cum ingenti gloria 8 ydus Novembris in Gnesen transtulit, ubi per ipsius martyris gloriosi ??) merita miracula "!) multa fiunt ??). 9. Denique Otto imperator, qui beatum Adal- bertum in vita sua preceptorem, in justificacionibus dei familiarem atque amantissimum habuerat *?), in gravem egritudinem Ttome existens decidit, et spe salutis judicio medicorum ?*) jam omnino fuerat destitutus. In extremis igitur positus "*), apostolos aliosque sanctos patronos urbis pro vita conservanda suppliciter invocabat?9?) Sed cum nullo modo **) sibi adesse sentiret auxilium, ad sui pii?9) patris beati Adalberti se?") convertit patrocinium flagi- tandum ?"), eujus plurima preclara miracula eogno- verat, votum vovens, quod, si eum liberaret, ipsius vellet limina in persona propria visitare. Mira res, quia mirabilis deus in sanctis suis. Vix verba finie- rat *!), et ecce subito penitus sanus factus est, cunctis stupentibus, surgensque in momento papam adiit, miraculum quoque ac votum ipsi ex ordine patefecit. Qui gavisus est et3*) dominum, qui sanctos suos ita glorificat, in beato Adalberto glorioso suo mar- tyre benedixit. Cum igitur 5?) dietus imperator Otto tercius pro explendo **) voto in Poloniam advenis- set 35). exceptus est in magnificencia et gloria magna a prefato duce 6) Polonie Boleslao. Stravitque ei 311 jakoby docela nie neleZelo na misce váhy, a ru- čička váhy stála uprostřed. Odtud odnešeno do kláštera, jmenem 'Třemešná, kde vedle rozkazu nadřečeného vojvody s náležitou poctivostí z po- čátku pochováno bylo. Když pak pověsti o zna- meních slavného biskupa se množily a daleko ši- roko roznášely, přišel pokorně muž onen, který jej byl v Prusku pohostil a jehož ústa pro hřích byla zkřivena, k svrchu jmenovanému klášteru, a hojné modlitby a slzy skroušeně k svatému Vojtěchu za navrácení rychlé mluvy vysýlal; i uzdraven jest úplně, a utvrzen byv v dobrém až na konec života svého slouže bohu a hostu svému svatému muče- níku v svatém obcování tam zůstal. Ale po něja- kém čase, když povstala válka mezi sousedními pohany a Poláky, boje se zpomenutý kníže, aby snad nějakou nešťastnou příhodou válečnou tak ve- likého pokladu nepozbyl, ostatky svaté s velikou slávou 6. listopadu přenesti dal do Hnězdna, kde skrze zásluhy slavného mučeníka tohoto mnohé zázraky se dějí. 9. Konečně císar Otto, který svatého Voj- těcha, pokud žil, míval za učitele a za důvěrného a milého soudruha při skutcích pobožných, do těžké nemoci v Římě upadl, tak že již lékaři úplně se vzdali naděje v jeho uzdravení. V poslední hodince jal se pokorně prositi apoštoly a jiné svaté ochrance města Říma za života svého zachránění. Než když shledal, že nikterak mu pomoc nepřichází, obrátil se ku vzývání ochrany svého laskavého otce sva- tého Vojtěcha, o jehož přemnohých a skvělých zázracích se byl dověděl, i učinil slib, zachrání-li jej, že chce osobně hrob jeho nav&tiviti. Divná věc, poněvadž podivný jest Bůh ve svatých svých. Jedva domluvil, ejhle: náhle se octl zcela zdráv přede všemi divem ztrnulými; vstal a v tu chvíli k papeži se odebral, jemuž zázrak a slib svůj od začátku až do konce vyjevil. I zaradoval se tento a dobrořečil Pánu, který svaté své takto oslavuje skrze svatého Vojtěcha, slavného mučeníka svého. Když tedy jmenovaný císař Otto třetí vyplnit slib svůj do Polska přišel, přijat jest s okázalostí a slá- vou velikou od nadřečeného vojvody Polského Bo- leslava. Vystlal mu totiž obecnou cestu baldachiny, 1) statera, tam 2. — ?) est effectum 2. — *) quia 1. — *) nil 2. — *) deferetur 1. — 9) Tcemesna 2, Gnesna 1. — 7?) perveniunt 2. — 9) nemá 2. — ?) circumdon. 1; circumtonantibus 2. — !?) nemá 2. — !!) vix 2. — 12) nemá 1. — !3) Prusia 2. -- !!) nemá 2. — '?) rendendo 1. — 16) nemá 2. — !7) ibid. p. 2. — '8) vici- nos 2. — 19) s, a. 2. — 9) gloriosa 2. — ?!) mirabilia 1. — ??) fuerit 1. -— ?3) habuit 2. — ?*) j. m. 2; jud. nemá 1, za to ale med. dvakrát. — ?9) positos 2. — 26) deprecabat 2. — ?7) ullo m. 1; nullo m. P.; nul- ) lum 2. — 75) piis 1. — ?9) nemá 2. — ?9) flagitandum 1. — ?!) finiverat 2. — 9?) ad 2. — 3?) ergo 2. -- 34) expleto 1. — 75) venisset P. — 99) duci 2. 53* 

Strana 312
312 viam publicam de baldekinis !) et sammitis diversis- que preciosis sericis?) ornamentis ad duo magna miliaria usque in Gnesen in templum ad tumbam sancti Adalberti. Videns autem christianissimus au- gustus circa eundem ducem tantam diviciarum opu- lenciam frequenciamque et excellenciam regii ?) apparatus in ministeriis, cibis et potibus, vasis, aureis ac argenteis aliisque munificenciis, se quoque ab eo tam regali supra modum decencia susceptum et pertractatum *), dixit ad principes, qui secum erant: magis decet talem principem esse consortem imperii quam subjectum. Sumptoque dyademate de capite suo?), imposuit super caput ipsius 9), et ?) de consensu principum presencium ipsum 9) regem Polonie coronavit. Sic itaque occasione veneracionis beati Adalberti gloriam regni primum Polonia adepta est, ceperuntque principes ejus extunc non esse subiecti regibus Romanorum. Iste rex Polonorum, dictus victoriosus et pius Boleslaus dilatavit terminos regni et famam celeberrimam gentis sue, a Danu- bio?) siquidem, magno flumine regni Ungarie, us- que ad Salam, fluvium Saxonie apud'!?) Hallis, et a Kiwe 11), que est Russie metropolis, usque ad montes Karinthie principatus ejus dominium tende- batur. Huic successit filius ejus !?) Mesco in regnum. Post quem !3) filius ejus Kazymirus '5) ex sorore Ottonis imperatoris !*) predicti, cognominatus Ka- rolus tercius regnavit, et post hune quartus regnum tenuit filius ejus Boleslaus dictus bellicosus, sed sceleratissimus, qui sanctum Stanislaum venerabilem virum, episcopum Cracoviensem !$), pro eo, quod ipsum pro iniquitatibus suis argueret, interfecit; in quo defecit regnum, et usque ad presens tempus deinceps rex in Polonia non surrexit. Dedit ergo !?) in prefata coronacione Otto imperator regi Boleslao pro insigniis regalibus lanceam beati !8) Mauricii et unum ex clavis domini, filioque ejus Mezconi !9) sororem suam despondit in uxorem. Boleslaus autem rex inter plurima excellencia munera brachium sancti Adalberti cesari??) clarissimo obtulit, quod ille su- per omnia dona gratissime acceptavit, e£ gaudens ad propria est reversus, gracias agens domino, cujus regnum eternum est et imperium super ommes in secula seculorum amen! 2!) ZÁZRAKY SV. VOJTÉCHA MUCENÍKA. aksamítem a rozliónymi hedbávnymi okrasami na dvě míle až do Hnězdna do chrámu k hrobce sva- tého Vojtěcha. Vida pak nejkřesťanštější císař u té- hož vojvody tak velikou hojnost bohatství, množ- ství a výtečnost královského dvora v služebnictvu, v pokrmech a nápojích, nádobách zlatých a stří- brných a vjiné nádheře, a kterak sám od něho nad míru královsky přijat a pohostěn jest, řekl knížatům, kteří byli s ním: „Spíše sluší, aby ta- kovýto kníže byl soudruhem císařství než pod- daným.“ I sňav diadem s hlavy své vložil na hla- vu jeho a vedle souhlasu přítomných knížat koru- noval jej za krále Polského. Takto při příležitosti uctění svatého Vojtěcha slávu království poprvé získalo Polsko, i počali knížata jeho od té doby nebyti podddni krdlim Rimskym. Tento král Pol- ský, nazvaný vítězný a pobožný Boleslav, rozšířil hranice království a převelikou slávu národa svého; od Dunaje totiž, veletoku království Uherského, až k Sále, řece Saské u Halle, a od Kyjeva, hlavního města Ruského, až k horám Korutanským vlády jeho panství se prostiralo. Tohoto ndsledoval syn jeho Mestek ve kralování; po němž syn jeho Ka- zimír ze sestry svrchu jmenovaného císaře Otty, příjmím Karel co třetí panoval, a po něm co čtvrtý k vládě se dostal syn jeho Boleslav nazván bojo- vný, ale nešlechetný velice, který svatého Stani- slava, ctihodného muže, biskupa Krakovského, pro- tože jej z nepravostí jeho káral, zabil; s ním zašlo království, a od té doby až podnes nepovstal žá- dný král v Polsku. Dal pak při nadřečeném koru- nování císař Otto králi Polskému za oznaky krá- lovské kopí svatého Mauricia a jeden z hřebů Krista pána, synu pak jeho Mestkovi zasnoubil sestru svou. Král Boleslav ale mezi přemnohými skvělými dary rámě svatého Vojtěcha nejslavnějšímu císaři dal, jež on nade všechny dary nejraději přijal ; i radostně navrátil se domů díky vzdávaje pánu, jehož království a císařství není konce na věky věků. Amen. 1) baldikynis 2. — ?) s. p. 2. — 9) regi 2. — *) pertractum !. — 9) proprio 2. — ©) eius 2. — ?) nemá 1. — 8) ipsum in 2. — ?) nubio 2. — 19) aput 2. — !!) Know 2. — '?) nemá 2. — 15) quam 1. — !4) Kazmi- rius 1, 2. — !?) imper. Otto 2, — !9) draconiensem 1. — 17) igitur 2. — 19) sancti 2. — '9) Mestchoni 2. — ?0) nemá 2. — ?!) Místo quod ille — amen má 2 Quod ille super omnia dona gralissime acceptavit, gaudens Romam reversus. In predicta vero alma urbe in insula Tyberis apud sanctum Bartholomeum reliquias predictas cum gloria et honore collocavit. Cujus partem brachii reverendus pater dominus Johannes Striperok episcopus de speciali licencia vicarii domini Urbani pape quinti ad ecclesiam suam Warmiensem cum veneracione reportavit, gracias agens deo, cujus regnum eternum est et imperium super omnes in secula seculorum! 

Strana 313
V. VERŠE O UTRPENÍ SV. VOJTĚCHA, BISKUPA A MUČENÍKA. I. Guatuor immensi iacet inter climata mundi Terra potens magne guondam Germania fame, In cuius parte locus est non ultimus arte, Natura strictus, Bohemia nomine dictus, Armis atgue uiris et rebus diues opimis, Sed nimium uanis gens est ea dedita sacris, Huius pars magna variis erroribus acta, Factorem spernit, facture perfida seruit. Nam colit hic latices, colit hic uel saxa, uel ignes, Nee non et multi sacro baptismate loti, Nomine Cristicole, sed in actibus ydolatite, Ritu gentili uiuunt a lege soluti. Res quibus est lucri, fuerit que causa pericli, Sed tamen haud pauci, qui plus sunt mente capaci, Ex illa gente pro spe !), uitaque perhenne, Quod precepta iubent, factis et moribus implent. Hos inter solus Zlaunicus ?) nomine dictus Hac fuit in parte fidei, qua floruit, alme Religio munda, nec factis contaminata, Uir bonus et prudens, uitam sine crimine ducens, Dulcis?) in aspectu, rerum discretus in actu, Simplex et mitis, perrarus stemmate ciuis, Preditus?) argento, precioso diues et auro, Inter opes fidus, diuine legis amicus, Seruator iusti, celestis cultor honesti ; Tamque) potens genere, proprio quam clarus honore, Spes imiseris tuta, sed plebis firma columna Judicioque pium dampnatis uixit9) asilum. Felix felicem qui duxerat et mulierem, Moribus et genere, cui?) nec cessisset honore, Cristi preceptis nam pectoris aure receptis. Non explere famem, nec sciuit ponere finem, Nee in matrone delectabatur amore, Gemmas, argentum, pompas nam) duxit et aurum Stercore pro vili, que ducunt optima stulti, Et dapibus pasta modicis, et corpore casta; Mater erat miseris, pes claudis, semita cecis, Ciuibus in?) cunctis ambo pro talibus actis Viuebant clari, Cristoque per omnia cari. 1) prospere 1. — ?) Zlawicus 2. — ?) Mulcis 1. — 7) que 1. — 8) non 3. — 9) et 2. I. Nesmirneho leží uprostřed čtyr světa úhlů mocná zem, veliké Germania druhdy pověsti, v této se prostírá veledůležitý kraj a těsně obklíčen po- hořím, „Cechy“ se kraj tento nazývá, zbraňmi i hrdi- nami proslulý, všelikým i bohatstvím; než příliš je lichým národ jeho obětem oddán, převeliká jeho část bludy sváděna rozmanitými tvůrcem svým po- vrhá, stvoření pak v nevěře slouží; vzdávát čest potokům, uctívá skály neb ohně. Jest mnoho též takových, již jsouce očištěni na křtu křesťany se jmenují, ale jsou modláři ve skutcích, obyčejem po- hanů živoří všeho zákona prosti. Jim co by zisku věcí mělo být, jest příčina zhouby. Než taky těch je nemálo, kterým jest rozvaha větší v národě tom, věčného žití již se nadějíce i mravy vyplňují i sku- tky, co zákony káží. Z těchto jeden byl též Slav- ník (tak muž se nazýval), při straně stál věrných, v nichž jest rozkvétala bujně nábožnost čistá a ne- poskvrnéná mravy zlými; hodný, opatrný a bez úhony hříchu žijící, s přívětivou tváří, v jednání pln šetrnosti, prostoduchý, vlídný, z rodu pře- vzácného pošedší, stříbrem hojně nadán, zlata i skvo- stného bohatstvím, v nádheře své věrný božského i zákona přítel, práva a pravdy dbalý a nebeské pocty milovník, tak mocný rozením jak svými cnost- mi slynoucí, jistá čáka chudých, bezpečná podpora bídnych, dobrotivá odsouzenců zvlášť ochrana by- val. On blažený blaženou ženu manželstvím si při- poutal, cnostmi, rodem, důstojnosti zcela sobě po- dobnou; ježto plníc zákon Kristův pojatý v duše nitro neznala zahnati hlad ani neznala konce najíti. Jí ni libůstky paní vznešených netěšívaly nikdy, šperky, stříbro, drahé kamení pokládati zvykla za trety bezcenné — nejlepším zdá se to bloudům — v jídle byla střídmá, těla čistoty dbávala vždycky; matkou bídě, chromému nohou a slepému pěšinkou. Občanstva všeho uprostřed žili za svoje skutky oslavováni oba, však Kristu přede všemi vzácni. 4) creditus 1. — 9) namque 1, 2 i 3. — 5) iuxta 1. — 

Strana 314
314 II. Ergo tempus erat, guo proles sancta decebat Nasci, digna suis, maiorgue parentibus ipsis. Et puer extemplo !) materna funditur aluo Candidus et talos a uertice pulcher ad imos, Guem post in lauacro tinetum baptismate sacro Nomine gaudentes Woythiech 2) dixere parentes, Noscere guem posset sapiens, tum si guis adesset, Gnualis uel guantus fuerit guandogue futurus. Sed pater ignarus pueri dulcedine captus, Inter magnanimos gnatos intergue propinguos: Sic 9) ait, hic heres, si parcent fata, superstes, Post me solus erit, gui res et sceptra tenebit. Sed guod blandus amor peccat patris, et pius error, Uindex celestis culpam mox abluit ensis. Nam puecri subitus teneros dolor occupat artus, Inguc*) dies morbo ventris magis et magis aucto Accurrunt medici, prodest ars nulla saluti. In foribus prompta sed mors uersatur amara, Vnguibus infelix lacerat sua pectora nutrix, Guid facerent fratres, una fidigue clientes, Stant tantum flentes, et, guod potuere, gementes, Deficit ipse pater luctu simul et pia mater, Nec uox nec sensus, uix est sed spiritus intus. Tandem sub media nece mentis sede recepta Concipiunt Cristum precibus pulsare benignum, Nec mora fit, sancti tendunt ad limina templi, Usguc*%) solum taciti texerunt corpore proni Omnibus in sanctis, gue plus fert dona salutis Humano generi, non cessant corde precari Criminis expertem Jesu Cristi genitricem, Inpositumgue sacre surgentes desuper are, Vouerunt puerum domino placabile uotum. Hijs ita transactis auertitur ira tonantis, Emicat et morbo uentris puer extenuato, Et modo gui tristes fuerant sub morte parentes, Leti gaudebant, domino gratesgue ferebant, Gui non uult hominum placari morte nocentum, Sed guem semper amat, pius ut pater ipse flagellat. III. At puer ereptus mortis de faucibus huius Uorpore crescebat, studiis et proficiebat. Paruo psalterium didicit nam tempore totum, Lascivus patria 6) tum cum ludebat in aula. Guem post ad magnam pater archipresulis aulam Misit Adalberti causa maiora legendi. Uir fuit hic magnus, maior guo non fuit ullus, Cum sacra sede, tum Porthennupolis arce. Hec est uirginea uulgo sic nomine dicta Urbs guondam magna, magnis ex urbibus una, Otto dum dextra primus regalia sceptra Rexit, nunc miseris stacio malefida carinis, Pro meritis hominum sic est deserta nocentum. Hoc mandrita scolis in tempore prefuit illis Optimus Octricus studio nulligue secundus, Copia guo multa librorum floruit aucta. At presul puerum nimia pietate receptum VERŠE O UTRPENÍ SV. VOJTĚCHA. II. Čas tedy již nadešel, kdy svaté mělo dítě přijíti na svět, svých rodičů hodné, ba proslave- nější. Z lůna mateřského chlapeček ten jedva vy- šedší od hlavy až do paty stkvěl se krásou a mi- lostí. Ponořeného potom v posvátné koupeli na křtu nazvali rodičové „Vojtěch“ radujíce se velmi. Již tenkráte mudrce mohl poznat, by tu byl býval, jak veliký a jaký, až vzroste, bude z něho člověk. Prostoduchý však otec a hošíka si zamilovavší pří- buznými mezi všemi a chrabrými rozenci: „tento budiž dědicem“, tak dí, „ač jestli doroste, jednou mým jediným, jenž statku a vlády zaujme.“ Než v čem otec dobrý pochybil, v čem z lásky se mýlil, trestu nebeského smyl meč viny poskvrnu hnedle. Neb náhlá se bolest v útlých rozhostila: údech dítěte a břišní den za dnem choroba rostla. Přišli i lé- kařové, uměním však spásy nižádným; již již smrt trpká hotoví se do jizby vejíti. Svá prsa nešťastná rozrývá chůva bolestí; což měli medle počít? — bratří věrnou se čeládkou stáli tu uplakaní a, co mohli, naříkali smutně; sám otec omdléval nářkem, s ním pečliva matka bez řeči, bez smyslů jen sotva že dýchala ještě. Již byl polomrtev, když pak zmoudřevše konečně Krista jali vzývat se modlit- bami dobrotivého; bez prodlévání spěli posvátného do chrámu; nehlesajíce celou se uvrhli na podlahu tváří, více darů spasení než všichni svatí jež udílí pokolení lidskému, srdečně neustali žádat Krista Ježíše neposkvrněnou poklesky rodičku. Polože- ného potom posvátný vstavše na oltář co smírnou oběť zaslíbili pánu chlapečka. Skutkem vykonaným odvrácen hněv hromovládce, obživl hoch, neduhu břišního ubývalo rychle, a k smrti rodičové truchlící ještě nedávno jásali a plesali, vroucí i přinášeli díky pánu, kterýžto lidí hříšných smrti sobě nežádá, nýbrž trestává jak otec, v kom sobě zalíbil. III. Než chlapeček vyrván takovémuto záhuby jícnu i vzrůstem těla prospíval, tolikéž vědomostmi. Neb se čase v krátkém naučil žaltáři celému, když jsa čilý hrával otcovském ve dvoře ještě. Jej k vel- kému otec potom arcibiskupa sídlu poslal Adalberta k nabytí vyšších vědomostí. Ten byl muž velký, nebyloť většího nalezti z těch, již v posvátné dleli tenkrát Parthenopoli. Toť jest město Děvín — tak od lidu pojmenováno — druhdy veleslavné, k vel- kým městům se druživší, Otto Prvý pokavad krá- lovské žezlo ovládal, teď jest pouze lodí ubohých stanoviště nevěrné, vedle lidí zásluh tak byvši opu- štěno hříšných. V Děvínských tenkráte školách byl vyučovával Oktrik výtečný, vědomostmi neustupu- jící žádnému; kněh tamtéž bývala zásoba hojná. Než biskup hocha s vlídností velikou přijatého kříž- mem posvátným za nedlouho ve víře upevnil, chlap- 1) extimplo 1. — ?) Woytech 2. — 9) Hic 2. — +) Engue 1, 3. — 9%) Utgue 1, 2 i 3 — 9) patera 2. 

Strana 315
VERŠE O UTRPENÍ SV. VOJTĚCHA. Tempore post paulo confirmans crismate sacro Plebeium proprio nomen cognomine digno Woythiech !) Adalberto mutat, traditque magistro. Huic indiuiduus iunctus comes affuit almus Spiritus, et cuncta currunt predivite uena, Virtus diuina, sensus, oratio sancta. Temporis hic quanti uixit sub jure magistri, Pestiferam sedem cautus uitauit, ut anguem, Et quorum fragilis sensus fuit et puerilis, Horum consiliis nunquam consensit iniquis. Ast ubi ludendi, simul et quo vellet eundi Tempus subluxit, doctor cum forte recessit, Vadit ad ecclesias secreto tramite sanctas, Persoluens psalmis pro tempore munia laudis. Prevenit occursus doctoris abinde reuersus, Sed sua ne videat quisquis bona, que faciebat, Noctibus assurgens non segnis ubique recurrens Cecis et claudis, pupillis et peregrinis Omnibus immodica solamina prestat amica. Verum ne quidquid?) ceptis hiis deforet unquam, Sat pius ipse pater, sat misit et optima mater, Quin eciam merito uestes, aurumque magistro Uasaque gemmata mittunt, et cetera multa. Rebus in humanis, que cara uidentur auaris, Doctrine cari postponunt omnia gnati. Ille sed in cunctis intentus rebus agendis Immotus mediis viciorum stabat in undis, Hiis ita proficiens studiis precesserat omnes, Nam simul equales furtim prandendo scolares Duleia sorbentes obsonia sepe latentes Fallunt doctorem, ludis minuuntque ?) laborem: Ille sue domine laudes soluendo Marie Non dape carnali fruitur, sed. spirituali, Scilicet angelicam degustans dulciter escam. IV. Hec inter facta referam, que causa sit?) acta, Et quam corde foret simplex, videamus oportet. Quadam nempe die fertur puer indolis ille, Dum studet?) ex more Cristi suecensus amore, Тес!а subire sua sociis comitantibus una, E quibus ut quidam uidit transire puellam, Mox in tellurem pro ludo strauit eandem, Et uix inuitum proiecit desuper 9) illum. Stant socii magno soluentes ora cachinno”), Quid foret acturus cupientes scire tenellus: O bona stultitia sancte uirtutis amica! Jam se fecisse crimen putat, atque perisse, Et quia vestitum tetigit non sponte puellam, Illico tristatur, lacrimans, ac talia fatur, Hei mihi, quod timui, quod ut anguem mente refugi, Testis?) adesto deus! iacui non sponte subactus, Quam vel sic tetigi, puto rem cum uirgine feci. Singultuque pias interrumpente querelas Actorem tanti demonstrans indice facti: Hic me nune, inquit, renuenten nubere fecit. Talibus innumeris mira uirtute peractis, 315 covo prostičké zaměnil svým jménem, i přezděn Vojtěch Adalbertem; pak do školy chlapce odevzdal. S ním co nerozdilny průvodčí vždycky přebýval duch vznešený, bohatou žílou se prýštilo všechno, dar božských eností, dar vymluvnosti a smyslu. On po celý ten čas, jejž ztrávil a ve škole prodlel, zlého se vystříhal všeho jak hada jedovatého, a s tě- mi, již křehké měli smysly a choutky chlapecké, nebral nikdy rady hříšné, s těmi nikdy nebýval. Jakmile čas nadešel, když bývalo volno si hráti neb jít kamkolivěk, odvedla-li náhoda mistra, taj- nou cestičkou do chrámů páně chodíval, příležitých žalmů chválil boha odzpěvováním. Odtud vracel se dříve, než učitel přišel. Než aby skutků jeho ni- kdo neviděl, v noci vstával a pilně obcházel slepé a chromé, sirotky a cizince, i poskytoval všem hoj- né a přátelské útěchy. Aby se mu pak nikdy ni- čeho nenedostávalo při počínání tomto, všeho hojnost sám dobrý otec a hodná matka mu posýlali; i po- sýlali také, jak toho zasluhoval, učiteli šaty a zlato, nádoby drahým kamením posázené a mnohé jiné věci, které za vzácné mají lakomci; přede vším dá- vali přednost vzdělání drahého syna. On pak ve všech skutcích svých byl bedliv a nepohnut stál uprostřed vln hříchů; prospívaje ve snahách těchto všechny předčil, neboť kdežto souvěcí školáci sladké pamlsky kradmo pojídajíce učitele klamali a hra- ním pilnost umenšovali, on vzdávaje chválu pani své Marii v jídle tělesném si nezakládal, nýbrž v duchovném okoušeje sladce pokrmu andělského. IV. Z jeho skutků povím jeden; vizmež, kte- rak byl prostoduchý. Když prý totiž jednoho dne hoch takto zvedený podle zvyku svého láskou ku Kristu rozohněn domů se vracel v průvodu soudru- hů svých, jeden z těchto shledna dívku okolo jdoucí ihned žertem na zem povalil a jej bezděky na ni. I zastavili se druhové do velkého smíchu se da- douce, i rádi by byli se dověděli, co bude mladík dělati. Vzorné pošetilosti, svaté přítelkyně cnosti! Již myslil, že zhřešil a ztracen jest, a že oblečené dívky bezděky se dotkl, ihned se zarmoutil a slze takto promluvil: „běda mi, čeho jsem se bál a jako hada v duchu vystříhal, stalo se; bůh mi svědek! nerad jsem upadl; i myslím, že jsem s pannou takto se jí dotknuv zhřešil.“ Ano štkání zbožné nářky jeho přetrhovalo, ukazuje prstem na původce tako- véhoto skutku pravil: „tento způsobil, že jsem proti vůli své se oženil.“ 'Takovými bezčetnými skutky pravé cnosti velké docházel chvály, ačkoli jí nevy- hledával; nebof divice se řekli všichni: „Tohoto 1) Woytech 2. — ?) quisquis 3. — 9) minimique 2. — *) fit 1. — 9) stupet 2. — 9) se super illam 2. — 7) bachinno 1. — 5) Mestis 1, 3. 

Strana 316
316 Magnas augebat sibi laudes, guas fugiebat, Nam sic mirantes dicebant tune simul omnes: Hunc deus erexit, benedicens, et benedixit, Cuius adhuc infans tenera se carne fatigans, Seruat preceptum. Io tergue guatergue beatum. Si pius!) extrema ueniens saluator in hora Inveniet vigilare suum sic usque fidelem. Cognitus atque quibus pater et mater fuit ejus, Mente fauent ceptis, promunt et talia uerbis: Si tener etate sic preditus est pietate Quid mirum tantus, si talibus est puer ortus, Purpureo flore cuius clarescit in ore, Insita materna facies, pietasque paterna. Annis quot studuit, quamuis hoe nemo notauit, Sat tamen innotuit, quia grammaticam bene nouit. Quem deus, ut cuncti speramus, dogmate tali Imbuit, ut nosset, quo tramite postea posset Scandere diuine legis super ardua mente. Aut ideo potius potauit amara pusillus, Ut post uir factus predulees hauriat haustus. V. Post hec Octricum magnus rex Otto magistrum Aptum regali conscripsit prefore curti. Ac tum prefatus uir terque quaterque beatus Presul Adalbertus mortali carne solutus Letus ab hae terra iam transuolitarat ad ethra Et?) puer e studio repedat, post tempore longo Visitet?) ut patriam fratresque domumque paternam, Et sedis sacre primo sub presule Prage Cum fidei parma lumbos precinxit et arma Sancte uirtutis sumpsit, galeamque salutis, Hostis ut ignita posset confringere tela. Presulis at corpus paruo post tempore morbus +) Maximus hoc cepit, cito finis et ultima uenit, Seu?) mala siue bona que lance repensat in equa. Et iam supremo singultu pectore pleno Hane ita fabellam uix edidit ore misellam: Hei mihi! qualis ego quantum diuersus ab illo Semper eram 5)! qualem me, si liceat, modo uellem ? O caro terrena modo *) uermibus esca futura! Dic9), ubi fallaces sunt laudes resque fugaces? Hie honor omnis abit, nec te post facta beabit. Verum plus uermes augetque?) fouetque perhennes, Hec fore pro merito fateor, nec uera negabo: Mundus decepit me fallax atque peremit, Promittens stulto mihi uiuere tempore longo, Seua sed en gladio perimit me mors inopino. Heu mihi commissum sine fructu reddo talentum, Plurima peccantem populum simul et pereuntem Quod non correxi, sed pastor nomine uixi, Ast 10) quibus ebrietas lex, et pro lege uoluptas !"), Quod placet hoc faciunt, quod displicet illud omittunt'?), Hoe est quod solum dolet, atque dolebit in euum. Uictima nam baratro proficiscor tramite recto, Mors ubi queretur'mihi, nec tamen inuenietur, Sed rogus ardebit meus et sine fine manebit. VERŠE O UTRPENÍ SV. VOJTĚCHA. povýšil Bůh a dobrořečí jemu, že v tomto útlém mládí zachovává přikázaní jeho. O třikrát a čtyry- krát blažen on! Tebe dobrotivý Spasitel přijda v po- slední hodině nalezne bdělého a věrného.“ Ti pak, kteří znali otce a matku jeho, přáli v duchu sku- tkům jeho, i řekli: „že v útlém věku obdařen jest takovou nábožností, ký div, an z takových rodičů pošel hoch tento, v jehož líci purpurovým květem se stkví zděděná podoba matčina a zbožnost otco- va.“ Ačkoli nikdo nepoznamenal, kolik let byl na učení, přec dosti jest známo, že dobře uměl gram- matiku ten, jemuž bůh, jak všichni doufáme, ta- kovou vědomost poskytl, aby dobře znal stezku zákona božího, po které by mohl později kráčeti přes příkré hory života. Aneb proto rač trpkostí okoušel jsa v útlém věku, aby potom dospěv na muže přesladkým nápojem hojně se mohl napájeti. V. Potom mistra Oktrika velký král Otto za hodna uznal učiniti dozorcem královského dvoru. Tenkrát také nadzmíněný muž třikrát a čtyrykrát blahoslavený biskup Adalbert zbaven smrtelného těla z tohoto světa na věčnost se odebral. I na- vrátil se hoch z učení, by po dlouhém čase navští- vil vlast, bratry a dům otcovský. I opásal pod prvním biskupem posvátného sídla Prahy štítem víry bedra a přijal zbraň svaté cnosti a přilbici spasení, aby ohnivé střely nepřítele drtiti mohl. Než tělo biskupovo v krátké na to době přetěžkou sklíčeno jest chorobou, poslední přišla hodinka, buď zlé neb dobré jež váží stejně na váze. Již byl v posledním tažení, když srdci plnému tímto as odlehčil přesmutným vypravováním: „Ach běda, ký byl já, onomu zcela nic nepodobný, jímž, by to možno bylo, chtěl bych bývávati druhdy! O tělo zeměrodé, brzy červů potravo příští! rci, kde jsou klamné tvé slávy a statky minoucí? Důstojnost zhyne všechna, která tě blažívala druhdy, jen čer- vům zemským bude nasycením a pochoutkou. Já toho zasloužil, vyznávaje pravdy nezapru. Svět mne byl obloudil klamný a do záhuby vrhnul, bloudu mi přislíbiv dlouhého žití radovánky: ukru- tná hle mečem nenadálým smrt mne zabíjí. Hřivnu sobě svěřenou bohu navrátím bez užitku, lid v množ- ství hříchů ztrnulý a do záhuby jdoucí — já tomu nebránil, slul pastýřem jeho pouze. — Předpisem ožralství jemu jest a libůstka za zákon, on čeho zachce, činí, co nelíbo mu jest, to pomíjí: toť jest, co mne bolí jediné, co mne na věky trápí. Neb rovnou cestou vcházím pro hříchy do pekla, kdežto čeká na mne smrt, jež mne přec nikdy nenajde, než můj žár pohoří bez konce a na věky stále.“ S tímto slovem vykročil z tohoto světa. I povstal 1) Sepius 1, 3. — ?) Ut 3. — *) Visitur 3. — 4) morbo 2. — ?) Heu 3; seu m. seu b. 2. — 9) erat 1. — ?) iam 2. — 9) Hic !. — 9) auget et fouetque 2. — !9) Est 2. — ?!) uoluntas 2. — !?) obmittunt 2. 

Strana 317
VERŠE O UTRPENÍ SV. VOJTĚCHA. Hoc et cum dicto mundo migrauit ab isto, Se super et planctus fit circumstantibus auctus. Non autem temere magno tremuere timore, Maxima pars cuius Woythiech puer affuit unus !), Qui media nocte surgens nulloque sciente Circuit ecelesias miserorum brachia ditans. Presul defunetus nec adhue tellure sepultus Uiuat ut in celis, precibus commendat anbhelis, Utque solet fieri, ceperunt dicere multi: Sie erit hie dignus doctor pastorque benignus; Nonnulli palam sedem promittere sacram. VI. Haud procul a Praga post hec plebs con- uenit orba Ipsius, et terre dux cum primatibus ipse Venit et inquirit, plebis sentencia que sit, Quem designare placeat pastoris honore? Mox sueclamantes constanter tune simul omnes: Quis, dicunt, alius, nisi Woythiech *) noster alumnus ? Ipsius huie oneri bene concordant et honori Virtus, nobilitas, etas, mos, vita, potestas. Hic scit, quid doceat, scit, quo grex tramite pergat, Ad sedes patrie?) elaras securus amene. Ergo cum facta foret hee electio sancta, Temporis eiusdem momento tune et eodem Sedis in ecclesiam correptus demone quidam Aduolat, et cuneta sua depromit malefacta. Altaris fidi?) coneurrunt nempe ministri Ipsum pulsantes precibus sathanamque fugantes, Moxque per os hominis sie clamat territus hostis: Quid mihi vel uobis? hine me num posse putatis Pellere? ne uestra iactetis inania verba; Illum, qui solio nune est sessurus in isto, Heu timeo valde, nec hic plus audeo stare, Demonibus nobis tantum trahit ille timoris. Hee, hominem, dicens, discerpens, atque fatiscens Et?) tandem sano demon fugit inde relicto. Nuncius et mane veniens in menia Prage Retulit ut saneta sinodalis res fuit acta, Laudibus et plenis urbs est comota camenis. Teque deum, clerus, laudamus, jubilat almus, Et cum campanis testantur gaudia magnis, Quod demon mestus prius hec foret ipsa professus. VII. Interea magnus rediens rex Otto secundus, De sarraceno longo post tempore bello Victus seu vietor natus magno patre maior Contigit immense Magoncia menia fame, Vt sibi colligeret, quos in certamina ferret, Ire uolens iterum reparare pericla suorum, Inscius heu frustra moriturus morte propinqua. Tendit ad hunc ergo cum presule magna futuro Terre primorum Pragensis turba uirorum, Principis ex parte rogitans cum supplici uoce, Ut dextra firmet, populi quem sponsio uellet Pastorem fieri, quo posset ab hoste tueri. 317 nad ním nářek okolo stojících. Než nebyla plana hrůza ta, při níž účastenství měl velké Vojtěch; týž o půlnoci vstal, aniž by kdo o tom věděl, chrámy obcházel a ubohým hojné almužny udělo- val; i modlil se vroucně za biskupa ještě nepohřbe- ného. Počali pak mnozí, jak se obyčejně stává, říkati: „tento bude hodný učitel a laskavý pa- stýř“, někteří posvátnou stolici veřejně slibovali jemu. VI. Nedaleko Prahy potom sešel se osiřelý lid; i přišel také sám vojvoda této země s nej- přednějšími velmoži zpytovat smýšlení lidu, koho by ustanoviti měli k důstojenství pastýře. I po- zdvihli všichni zároveň hlasu a řekli: „kdož jiný než chovanec náš Vojtěch? S tímto břemenem a dů- stojenstvím dobře se shodují jeho cnost, urozenost, věk, mrav, život, bohatství. Tent vi, čemu učiti má, ví, kterou cestou stádo ku stkvělým sídlům roz- košné vlasti bezpečně by se bráti mělo.“ Když tedy tato posvátná volba se děla, týmže okamžikem kdos ďáblem posedlý do chrámu biskupského při- běhl, i vyznával všechny zločiny své. Sběhli se věrní sluhové oltáře i jali se modlitbami dorážeti na satanáše a jej vyháněti. Brzy ústy člověka takto zvolal postrašený nepřítel: „což mně do vás? Myslíte, že mne můžete vyhnati odtud? Nechlubte se marně. Onoho, který nyní na onom stolci za- sedne, velmi se bojím, i netroufám si déle zůstati tuto: tak velký strach působí on nám ďáblům.“ Tak řekl a rozzuřiv se v člověku konečně vyšel ďábel, i zanechal jej uzdraveného. Přišel ráno do Prahy posel a zvěstoval, kterak svatá věc sněmovní se skončila; i pohnuto jest město chvalami a povšech- ným zpěvem. Velebné kněžstvo jásalo: „tě boha chválíme“, i vyzváněno a radováno se velmi, jeli- koZ zarmouceny dábel sám ktomu se byl napřed přiznal. VII. Zatím velký král Otto Druhý vraceje se po dlouhém čase z války Saracenské — ať poražený neb vítěz vždy velkého otce syn větší — přišel do veleslavné Mohuči, aby shromáždil vojsko knové výpravě chtěje napraviti pohromu svou — nevědom toho, že ach marně brzy zemříti měl. K němu tedy ubíral se s budoucím biskupem z Prahy velký zá- stup prvních mužů v zemi prose jej jmenem kniZete snažně, aby potvrdil pastýře od lidu vyvoleného, aby jej chránil před nepřítelem. I udélil mu s ocho- tou přirozenou a nikdy nezapřenou prsten a berlu pastýřskou, i posvěcen jest od důstojného biskupa 1) imus 3. — ?) Woytech 2. — 3) patris 2. — 4) fidei 2. — 5) Ut 3. 

Strana 318
318 llle sed innata nunquam pietate remota Dat sibi pastorum gemmam virgamque priorum, Et Magontino sacratus presule digno, Hac inquam luce, tua qua sanctissime Petre Festa libens recolit populus, sua uotaque soluit. Mox redit ad propria procerum comitante caterua; Hie autem, cuius residebat terga caballus, Non ut cornipedum mos est properare furentum, Sed uelut agnellus tener, et uelut ibat asellus, Sella nec aurata, nec erant argentea frena, Subere sed nexis presul contentus abenis, Ornatos?) inter tot equos fert ista libenter. Hic equitans alte cum primum menia Prage Longe conspexit, pedibus tum vincula dempsit, Nudatoque pede perrexit, donec habende Sedis in ecclesia stans celos mente refixa Cristo cum sanctis persoluens munia laudis Pontificum more cum magno plebis honore Obsedit sacram contrito corde kathedram. VIII. Uir fuit hie quantus tune tempore ponti- ficatus, Pandere non possent muse, si mille sonassent, Omnibus in Cristo credentibus arsit in isto Non quasi sub modio lux, sed lucens in aperto. Distribuit decimam partes in quatuor equas: Ecclesie dampna primam dedit ad reparanda, Fratribus ad claustrum pars altera cedit?) in usum, 'lercia cum miseris ascribitur et peregrinis, Vix opus ad proprium pars linquitur ultima tantum. Preterea miseras pauit sine fine cateruas, Quam satis est ultra cunctis tribuens bona cuncta, "er quater exceptis e tantis tot mage lectis, Semper apostolicus seruetur ut ordo beatus, Quos secum pariter conscripsit mandere semper. Ipsum sed raro uidit nisi tempore festo Sol medius saturum, uel sompnus nocte quietum. Regula prandendi fuit hec, mos iste iacendi: Cum gemmis ct?) auro stat lectus fultus et ostro, "Tantum mortales uisus quos pascat inanes, Nocte sed aut frater Gaudencius aut miser alter Incumbit stratis, dominus quibus ille relictis Ceu lepus in cruda iacuit sine stramine terra, Collaque purpurea sustentant aspera saxa. Nee satis expleto currens per deuia sompno Nune psalmos recitat, miseros nunc munere ditat, Uisitat aut egros, sontes, aut carcere nexos. Nuli plus propria curtis nota, uel sua uilla, Quam sibi carcer erat, quis et in qua parte cubarat. Non illum cereris )) removet, non eura quietis, Quin etiam longas orando protrahat horas, Scu flectens genua, seu tundens pectora casta Siue rigans lacrimis intus suspiria cordis. Pulsa procul factis perit hiis lasciuia carmis, Et post completam primam nil dixit ad horam, Seruans monachice nocturna silencia uite. 1) ornatus 1. — ?) dedit 1, cessit 2. — 9) nemá VERSE O UTRPENÍ $V. VOJTÉCHA. Mohučského na den svatého Petra. Brzy potom vracel se domů provázen zástupem vladyk. Onen pak kůň, na němž sedčl, neutíkal po zvyku divo- kých koní, nýbrž šel jako útlý beránek a jako oslík; neměl zlatého sedla, neměl stříbrné uzdy, než biskup spokojil se otěží z korkového dřeva upletenou, přec mezi tolikem koní vyšňořených nesl to rád. Jeda takto jakmile zdálí spatřil hradby vznešené Prahy, sňal obuv s nohou svých i jal se jíti bos, až v chrámě budoucího sídla svého sc octl a duchem knebi upřeným Kristu a svatým povinné díky vzdávaje řádem biskupským s velikou pocti- vostí lidu zasedl se skroušeným srdcem na posvát- nou stolici. VIII. Jak velký byl muž tento po čas svého biskupování, vypovědčti nemohli by zpěvové, i kdy- by tisíc jich znělo. Všem věřícím v Kristu hořelo v něm světlo, nikoli v úkrytě, nýbrž zřejmě svítící. Desátek na čtyry stejné díly rozdělil; první díl dal na opravu chrámu, druhý připadl v užívání bratřím řeholním, třetí chudým a pocestným, k vla- stní potřebě jedva poslední část ponechána. Krom toho krmil nesčíslný zástup chudých uděluje všem statků víc než dost. Dvanáct pak z nich sobě volíval, aby vždy zachován byl blahoslavený řád apoštolský, kteří měli vždy s ním zárovcň jidati. Kromě svátků málokdy uzřelo jej sytého slunce polední ancb spánek v noci odpočívajícího. "Pak jídal, takto pak spával. Lůžko jeho bylo drahým kamením, zlatem a purpurem vyšperkováno pouze na odiv lidem, v noci buď bratr Gaudentius neb jiný ubožák líhal na něm, pán pak jako zajíc spával na holé zemi bez postele, pod šijí purpurem zdo- benou maje tvrdý kámen. Ani se nevyspav s do- statek chodil po bezcestích, jednou odříkával žal- my, podwuhé chudým dával almužnu, neb navště- voval nemocné neb uvězněné vinníky. Nikdo ne- znal lépe svůj vlastní dvůr neb stavení než on ža- lář a kdo tam kde byl. Jemu nebránila starost o jídlo a pokoj scetrvati po dlouhé hodiny na mo- dlitbách, jež trávil kleče neb v nevinná prsa ве bije neb zavlažuje slzami vnitřní vzdechy srdce svého. Skutky těmito daleko zahnána umírala ne- zřízenost těla. Po modlitbě večerní nepromluvil až do první hodiny ranní zachovávaje noční mlčeli- vost života mnišského. Po ranní modlitbě chodil mezi zástup lidu, i tázal se každého, co chce, proč přichází, všecky usmiřoval, nikoho neodsuzoval. Byl-li konečně s takovýmito věcmi hotov, pilně pro- zpévoval líbezné hymny, až přicházel čas ku slou- 2. — *) ceteris 2. 

Strana 319
VERŠE O UTRPENÍ SV. VOJTĚCHA. Post vero primam decurrens plebis ad undam, Quid sibi quisque uelit, ueniat cur quisque? requirit. Omnes pacificans, nullum se iudice dampnans. Talibus exutus fuerat si denique rebus, Utitur assiduis in Christo duleibus ymnis, Donec sol missas tempus trahat ad celebrandas, Qua simul expleta non carnis uescitur esca, Nec studuit uanis uinci, uel uincere sachis !), Sed eum dilectis et sacra lege peritis Scripta capellanis per multa uolumina legis Disputat, et suadet, que lex facienda notaret. IX. Hoc opus, hec?) studia uite, fuit hec sibi meta. Hie post completam uellet dum tempore quodam Omnibus officiis predictis ordine gestis Ex?) hominis more corpus releuare sopore, Pulsitat in postes super adueniens miser hospes, Cui?) preter corpus nil liquit latro cruentus, Affore clementem rogitans per cunctipotentem. Quem simul audiuit, molli de stramine surgit Presul sollieitus, quia nil sibi reperit intus, Pauperibus nummum nam res uacuarat ad unum ?). Sed dare quid ualeat, dum tristi pectore uersat, Ecce subit menti daret ut puluinar egenti, Quod superesse uidet, pauper ne mestus abiret; Letus et abstractum confestim complicat ostrum, Plumas dispergens spaciosa per atria currens, Pauperis$) ad uocem bissum proiecit inanem. Cuius cum facti lateat fur?) atque ministri Inter se uerbis pugnarent semper acerbis: Hoc qui fecisset, cupientes scire quis esset? Quod pius ipse uidens prohibet fur, talia dicens: Parcius ista uiri jactetis iurgia fidi, Hoc nullus furtum fecit, me iudice, uestrum, Sed causa uictus tulit hos homo pauper amictus. Interea fluere sibi non cessabat ab ore Ad populum sermo fugienda sequenda docendo, Penas iniustis promittit, premia iustis, Ad faciem facie Cristum sine fine uidere. Uerbo discretus fuit et pietate severus, Mitis subjectis, durus quandoque superbis, Callidus ut serpens, simplexque columba refulgens. Vt res poscebat, pro tempore cuncta gerebat, Exemplum cuncto per se dedit utile mundo. X. Sed grex carnalis, quod pastor spiritualis Insinuat, facere renuit, nec cessat abire, Quo trahit ebrietas, et nugis juncta uoluptas. Miro quippe modo cum sint per pascua suco Ambrosie pasti celestis nectare uerbi, Ilico marrubio scelerum replentur amaro. Demonis hie dira quanto defendit ab ira, Obligat hec tanto plus sc plebs more nefando. Ille docet legem pariter uitamque perhennem, lla sed in mortem ruit, et legem fugit omnem. Uidit tune sanetus presul, quia non capit ullus, Quod precepta jubent, uel quod sua uerba sonarent, 319 žení mše. Ukončiv tuto nekrmil se potravou těla, ani nehrál malicherné šachy, nýbrž s milými a sva- tého zákona znalými duchovními čítaje mnohé knihy rozmlouval a je poučoval, co zákon zachovávati velí. 1X. Takové bylo jeho zaměstnání, takové jeho snahy, takový cíl jeho života. Když jednou po modlitbě večerní vykonav po řadě veškeré povin- nosti výše řečené vedle zvyku člověka tělo své spánkem občerstviti chtěl, přišel náhle a zaklepal na vrata ubožák, jemuž mimo život ničeho neza- nechal nelítostivý lupič; i žádal jej za milost pro boha. Uslyšev jej ihned z příjemného lože povstal biskup jsa v nesnázi, poněvadž ničeho neměl u sebe; neboť byl jmění své chudým vyprázdnil do posled- ního haléře. Než když v zarmoucené duši přemítal, co by mu dáti mohl, ejhle napadlo mu, aby dal chudému peřinu, která mu ještě zbyla, by neodešel smuten. I zaradoval se, svlekl ihned a svinul pur- pur, peří roztrousil běže po rozlehlé předsíni, i ho- dil chudému drahocenný povlak co malichernost. Když pak zůstávalo tajno, kdo to spáchal, a slu- hové mezi sebou neustále ostře se hádali žádostivi zvěděti, kdo to udělal, nábožný zloděj zabránil jim řka: „nechte těch hádek, muži věrní, této krádeže dle mého mínění nespáchal nikdo z vás, nýbrž nuzný a potřebný člověk odnesl ten povlak.“ Za- tím nepřestával kázati a lid poučovati, čeho se va- rovati a co činiti by měl, trestem hrozil nesprave- dlivým, spravedlivým sliboval odměnu, že tváří v tvář Krista budou hleděti na věky. Opatrn byl v řeči, v nábožnosti bedliv, vlídný k poddaným, přísný k pyšným; jsa chytrý jako had a prostoduchý jako holubice vše činil podle okolností, i dával všemu světu užitečný příklad. X. Než stádo smyslné, k čemu pastýř jal se vybízet, nechtělo jest činiti, ano nepřestávalo krá- čet, nestřídmost kam a kam je liché vábívaly vášně. Ačkoli zázračným jsou mohli okoušeti dosti způso- bem ambrosie, ač nektaru pravdy nebeské: přec raději hříchů peluněk jsou jídali hořký. Čím víc on varoval přehrozné ďábla je zlosti, tím víc lid do tenat hříchů všelikých upadával; on věčného žití věst kázal a zákony Boží: zákona nedbal lid kle- saje v smrti záhubu věčné. Zřel tu svatý biskup, že nižádný chápati nechce, zákonové co velí a co káže a důtklivě hlásá, prospěch nikteraký, ale marné ') schachis 2. — ?) est 2. — 3) Se 3. — *) qui 1. — ?) ymum 2. — 5) Pauperibus 2. — *) cor 1, 3. 54* 

Strana 320
320 Nec sibi prodesse, sed frustra uidit obesse. Vidit, ct indoluit, secum tacitusque reuoluit: Quid faciat? nescit, quia nil piscacio cepit, "Tum deflens dampna populi, tum crimina multa, Hoc tandem mestus decreuit, plurima questus, Claudere sermonem pocius, quam ferre laborem In ceca gente per fasque nefasque ruentc. Hoc ideo fecit, quod cunctis post patefecit. Non!) potuit causas animo tres?) ferre nefandas. Prima fuit talis, res ct ucluti capitalis: Duxerat hie ternas uxores, iste quaternas, Femina nec solo fuerat contenta marito, Sed uice consimili nune huic, nunc jungitur illi. Altera tum sacris altaris namque ministris Consimili more connubia multa licere, Tercia, quod plures in Cristo quosque fideles Promptus?) Judeus semper uendebat auarus, Hos pius ut redimat presul non sufficiebat, Proh dolor innumeris iam semper abinde redemptis. Ergo tempus erat noctis, quo forte iacobat, Nec uigilans adeo, nec sompno deditus alto, Cum super aspexit iuuenem, qui talia dixit: O piger! exurge, quid dormis? nune age, surge. Presul ad hec illi respondit pectore miti: O puer ignote? quo iam te cingis honore? Qui sic audaci uultu, uerboque minaci, Nescio cur, placidum me cogis rumpere sompnum ? Et?) contra victor mortis viteque repertor Venditus et passus pro nobis in cruce Cristus: En ego sum, cum quo presens datur hic tibi sermo, Qui modo Judeis iterum iam vendor Apellis. Tu uero stertis bone uir, nec talia cernis? Dixerat, expauit presul, sompnusque recessit, Et sua quid cupiat sibi uisio, mente retractat; Et mox magnanimo Willikoni narrat amico, Vt sciat hac in re quidnam deliberet ipse? Arbiter hie rerum prudens et consiliorum, Clarus natura, pollens et prepositura ; Plurima quid narrem? uir erat perfectus ad unguem. Hic tune coniciens respondit, seria dicens: Quando Judeis in Cristo quisque fidelis Venditur, hoc patitur, qui nos sua membra fatetur Agnus, quadrifidi qui tollit crimina mundi. Nam quidquid membrum patitur, dolet?) hoc caput ipsum. XI. Hec secum trutina perpendens presul in equa, Multa super populo suspiria cordis ab imo Ducens, in sede non audet plus residere, Ac sie consilio tristi cum mente reperto, Ad mundi dominam festinat tendere Romam, Ut quid opus facto foret in discrimine tanto, Et gregis et proprio sibi consultum fore porro; Compellat mestis papam sic inde querelis: Est mihi commissus grex, inquit, lege remissus, Nec mihi, nec populo uox proficuit mea surdo, VERŠE O UTRPENÍ SV. VOJTÉCHA. útrapy práce; zřel to a zavzdýchal, pak v své duši mlčky přemítal, nevěda co učinit; nebo rybaření bylo marno. Národa nad zkázou plakal a množstvím jeho hříchů, posléz ustanovil, zarmoucen ač a lkaje velmi, lépe nechat všeho kázání než práci promarnit v národě zaslepeném s úmyslem v záhubu jdoucím. To učinil proto, jak později všem oznámil: nemohlť tyto tři nepravosti snášeti. První a jaksi hlavní byla tato: jeden si bral tři ženy, jiný čtyry, i nebyla také žena spokojena manželem samým, nýbrž po- dobně jednou s tím, podruhé s oním smilnila; druhá pak tato, že podobně i posvěcení sluhové oltáře větším dílem se ženili; třetí, že pořád více křesťanů lakomí a vždy k tomu odhodlaní Židé prodávali, vykupovati ale je nábožný biskup nepostačoval, ačkoli, žel bohu, nesčíslné již byl vykoupil. I byla noc, biskup právě odpočíval v polobdění a v polo- snění, když z nenadání uzřel jinocha, jenž řekl jemu: „lenochu vstaň! Co spíš? aj vstaň!“ I odpověděl mu vlídně biskup: „jinochu neznámý, jaké jest důstojenství tvé, že tak směle a hrozivě, nevím proč, příjemný spánek můj rušíš 9“ I řekl vítěz nad smrtí a nálezce života, prodaný a trpěvší pro nás na kříži Kristus: „aj jsem já, jenž k tobě nyní mlu- vím, onen, kterého opět. znova prodávají nyní Židé obřezanci. Ty pak, muži dobrý, chrápeš a toho ne- vidi$?* Po těchto slovech ulekl se biskup, spánek ho opustil, i přemítal v duchu svém, co by vidění toto znamenalo. Brzy vypravoval to velkomyslnému příteli Vilikovi chtěje: poznati smýšlení jeho. Roz- umný tento soudce věcí a úmyslů, přirozeným na- dáním věhlasný, důstojností probošta velkého vlivu požívající, zkrátka muž veskrz dokonalý, tento vy- kládaje sen odpověděl řka vážně: „prodáván-li jest kdy který věrný křesťan Židům, prodáván bývá ten, který nás svými údy nazývá, beránek, jenž snímá hříchy světa. Neboť trpi-li úd některý, cítí bolest také hlava.“ XI. To spravedlivě uvažuje biskup a mnoho naříkaje nad lidem svým netroufal si zůstati déle na svém místě; i ustanovil v skormouceném srdci, že pospíší k pánu světa Římu, aby se poradil, co by měl učiniti v takovém nebezpečenství i stáda i svém vlastním. Naříkaje smutně promluvil k pa- peži takto: „mám sobě svěřené stádo zákona ne- dbalé; ani já nemám prospěchu ani z hlasu mého hluchý lid, v jehož srdci vládne hrozné ďábelství. Starost o tělo mají za nejsvětější cnost, tolikéž 1) Immo 1. — ?) nemá 2. — ?) emptus 2. — *) Ut 2. — 5) nemá 2. 

Strana 321
VERŠE O UTRPENÍ SV. VOJTÉCHA. Cuius demonia regnant in pectore dira. Corporis hinc victus fertur sanctissima uirtus, Et simul ebrietas inconstans atque uoluptas, Pro se quisque sua defengere uult malefaeta. Quem uir apostolicus Cristi sic mulcet amicus: O dulcis fili! Patrem sicut decoct, audi: Omnibus est opere precium mala facta cauere. Si fugiunt, fugias pariter, ne te quoque perdas. Sie etenim. Cristi prohibemur uoce benigni, Ne canibus rapidis, dixit, dare sancta uelitis, Nec mea cenosis *) iactare monilia porcis, Que eum conculeent, uos fedo uulnere rumpent; Sed nune consilium, fili! ne despice nostrum, Arripe, monachice quid dictet?) regula uite, Hie tibi proficere poteris, Cristoque placere. Que presul uerba uite dulcedine plena Haut secus ac fontem siciens, lassusque quietem, Suscipit, et fixa conseruans cordis in arca Vult natale solum, populumque relinquere cecum, Uult proeul exigere superaddita tempora uite. Sed primum Solimam proponit uisere sanctam. Omnia?) sunt dura pro Cristo dulcia uisa, Protinus insinuat miseris, tune quidquid habebat, Pauper ut omnino pergat cum diuite Cristo. XII. Hoc aderat forte Theophanu tempore Rome, Optima regina, miseris matrona benigna. Filius huius erat, qui publica jura tenebat Maximus Ottonum rex tertius Otto priorum. Hec simul audisset, Solimam quod pergere uellet Presul Adalbertus, suus utpote carus amicus, Clam uocat, atque monet pro coniuge semper ut oret, Quem sors humana sibi nuper ademit amara. Insuper argenti regaliter addit et auri Iam magnum pondus, puer ut uix tolleret unus. llle sed ex more currens per compita nocte, Pondus denarium miseris expendit ad unum, In patriamque suis pueris hinc mane remissis, Mox habitum proprium mutauit, ct emit asellum. XIII. Cum tribus peregre sociis proficiscitur, atque Montem Cassinum subito peruenit ad altum, Desuper impositum, qui fuleit vertice claustrum. 1d?) pius et primus fertur fecisse patronus Omnibus in Cristo lotis baptismate sacro Ex meritis dictus sie nomine Benedictus. Utque beatorum testantur scripta uirorum, Hie quoque monachieam conscripsit postea normam. Qui se nouisset, quamuis hie nemo fuisset, Est tamen hospicium sortitus presule dignum. Et memor inde uie forsan cum uellet abire, Conuenit abbatem cum fratribus, atque salutem Dans et suscipiens abbas, quem mittere nolens Corripit e pleno sic pectore verba monendo: Est ait ista uia longe, quam tendis, ab illa, Que nos ad patriam paradisi ducit amenam. Est animi magni?) bona lubrica spernere mundi, 321 oZralstvi a nestálou vášeň; každý pro sebe hledí zastávati zločiny své.“ Jej muž apoštolský a přítel Krista chlácholil takto: „milý synu, slyš, jak sc sluší, otce svého. Všem jest prospěšno vystříhati se hříchů. Varují-li se oni tebe, varuj se jich, abys také sám zkázy nevzal. Neboť tak zakazuje nám dobrotivý Kristus: nedávejte, co jest svatého, dra- vým psům, neházejte skvostů mých špinavým svi- ním, kteréž je zašlapavše vás škaredě poraniti mo- hou.' NeZ nyni, synu, nepovrhni radou naší: podrob se řádu života mnišského; tak dovedeš prospívati sobě a libiti se Kristu.“ Tato slova plná sladkosti života přijal biskup nejinak, než jako žíznivý pra- men a zemdlený odpočinek přijímá, a vštípiv je hluboko do srdce svého usnesl se, že opustí rodnou zemi a zaslepený národ a že daleko od něho ztráví zbývající čas života. Než prvé chtěl navštíviti svatý Jerusalem; všechny obtíže zdály se mu pro Krista sladkými. Ihned rozdal chudým vše, co měl, aby chud zcela kráčel s bohatým Kristem. ХИП. 'l'éhoz času přebývala právě v Římě vý- tečná královna 'Theofanu, laskavá pani chudych. Syn její byl právě vládnoucí největší z Ottonů král Otto III. Ta dověděvši se, že do Jerusalema puto- vati chce předrahý přítel její biskup Vojtěch, potají jej k sobě zavolala i napomínala, aby vždy se modlil za manžela jejího, jehož trpký osud lidský nedávno jí byl odňal. K tomu obdarovala jej královsky vel- kým množstvím stříbra a zlata, že sotva jeden sluha je unesl. On ale vedle zvyku svého chodě v noci po nárožích ulic všechno chudým rozdal do posle- dního haléře, i odeslav ráno sluhy své do vlasti nazpět ihned oděv změnil a oslíka si zakoupil. XIII. S třemi soudruhy vydal se na cestu, i při- šel brzy na vysokou horu Kasínskou, na jejíž vrcholi vystaven jest klášter. Ten vystavěl prý nábožný a první ochrance všech křesťanů vedle zásluh svých tak nazvaný Benedikt; a jak svědčí zápisky blaho- slavených mužů, sepsal tu. též potom řád mnišský. Ačkoli neměl tu nikoho známého, přec došel po- hostění biskupa důstojného. Jsa pamětliv cesty další když k odchodu se strojil, sešel se s opatem a bra- třími ; i pozdravil opata a opat pozdravil jej a ne- chtěje jej pustiti jal se jej takto kárati a upřímně napominati: „daleká jest cesta, po které kráčíš, od oné, jež nás vede do líbezné vlasti rajské. Jest znamení velkého ducha povrhati kluzkými statky světa, ale ještě méně chvalno jest choditi z místa na místo. Neboť kterak výhodno pro tebe setrvati na jednom místě, netvrdíme my, nýbrž tvrdí pří- 1) scenosis 2. — ?) dicet 1. — ?) Somnia 1, 3. — 9%) Quod 2. — 5) magna 1. 

Strana 322
322 Sed mutare loca minus est landabile multa. Nam constare loco quantum tibi prestat in uno, Non nos sed patrum firmant exempla priorum. Auribus haut surdis que presul uerba salutis Suscipit, atque uiam statuit dimittere ceptam, Indeque jam uere se nolle fatetur abire. Sed frustatur eum cernens deus omne futurum. Hoc desiderium differe volens aliguantum, Ut quanto dura nunc sint, et laude minora, "Tanto maiora captet!) post et ıneliora. Sed cum monachicis uellet se cingere telis, Et cum majores sic vellent atque minores, Aures horrendum transuerberat illico uerbum: Hic tibi conueniunt lex, mos et regula dicunt ”), Hic et monachicam poteris bene discere uitam; Hinc et lucrata referes commissa talenta, Kcclesiasque nouas constructas hic modo nostras Consecrare potes, quia presul in ordine fulges. Id simul audiuit, semet turbauit, et inquit: Utrum me mulum, precor, anne putatis homullum — Cum procul effugerem, populo ne®) presul adessem, Presulis ecclesias sacrem sub nomine uestras ? XIV. Protinus et retro descendit tramite uerso Mestus, et inde uiri ueniens subit atria Nili; ‘l'ercia cum terras lux merserat alma tenebras. Inter ut etherea resplendet lucifer astra, Sic pater abbates Nilus precesserat omnes, Moribus et uita, sub quo duce plurima turba Christo 4) credentum florebat discipulorum, Uiuere gui manuum studuere labore suarum. Hac fama ductus, pro Cristi nomine sanctus Cuncta pati promptus, non segni corpore totus, Ut procul abbatem Nilum conspexit euntem, Affusus terre suspirans fleuit °) amare, Querens responsum, simul et solamen amicum. Quem pater intuitus, que uena calesceret intus Cristo seruire scrutans ipsius ab ore: O dulcis nate pro Cristo, dixit, amate! Ut 6) te susciperem, si non hanc rem fore “) scirem, EtS) mihi jacturam, tibi vero nil profuturam. En®) ergo pili barbe testantur ut isti, Grecus homo grecam nunc hic exerceo vitam. Quam vero colimus, quamvis sit parvula tellus, Est tamen illorum, fugis huc consorcia quorum. At si fortassis mecum simul hic habitabis, Hinc ego cum caris sociis depellor ab illis, Tu modo qui poscis mestus plus mestus abibis 1°). Quare consilium, sic venit, accipe nostrum. Hinc repetas magne digressus menia Rome, Quo cum peruenies, ex nostra parte salutes Cernuus abbatem dominumgue senemgue Leonem Deque tua scriptam causa'!) des hane sibi cartam: Aut hunc conserua, precor, o confrater et abba! Quem tibi spectatum mitto satis atque probatum, Aut si displiceat, magis a re!?) te duce guerat VERŠE O UTRPENÍ SV. VOJTĚCHA. kladové otců dřívějších.“ Těchto slov spásy neoslyšel biskup, nýbrž ustanovil opustiti nakročenou cestu, i slíbil opravdu, že odtud nechce více odejíti. Než bůh zmýlil jej vida všechno příští i chtěje poněkud odložiti přání jeho, aby čím obtížnější a méně chvalný byl by osud jeho vezdejší, tím větší a lepší odměny se mu dostalo potom. Neboť když již chtěl obleci oděv mnišský za všeobecného souhlasu vyš- ších i nižších, pojednou hrozná slova sluchu jeho se dotkla: „zde se ti hodí řehole, pravili, zde ži- votu mnišskému dobře budeš moci se vyučiti, odtud svěřené hřivny s hojným užitkem odneseš; zde mů- žeš nově vystavené chrámy naše světiti, jelikož stkvíš se řádem biskupským.“ To uslyšev ulekl se a řekl: „máteliž mne za mezka, prosím vás, aneb za lecjakého človíčka, abych co biskup lidu uteklý chrámy vaše světiti měl ?“ XIV. Ihned obrátil se smuten odtud a přišel k Nilovi třetího dne, když slunce zašlo. Tak jako jitřena mezi hvězdami na obloze se stkví, tak otec Nilus předčil všechny opaty mravy a životem, i byl on vůdcem převalného počtu věřících učeníků, kteří se snažili prací rukou svých se živiti. Touto po- věstí lákán svatý náš jsa hotov pro Krista podstou- piti všechno a zemdlen na těle, jakmile uzřel kráčet k sobě opata Nila, sklesl na zem a počal vzdychat a hořce plakat, žádaje sobě rady a přátelské útěchy. I pozastavil se nad ním otec Nilus a chtěje z vlast- ních jeho úst vyskoumati, jakou touhou sloužiti Kristu srdce jeho vře, řekl: „drahý synu a milo- vaný v Kristu, jak rád bych tě přijal, kdybych ne- věděl, že mně to uškodí, tobě ale nic neprospěje. Jak vousy tyto svědčí, jsem Řek a po řecku tuto nyní život trávím. Jakkoli skrovná jest půda, již vzděláváme, přec jest těch, jimž ty utíkáš. Kdybys zde se mnou se uhostil, vyhnali by mne s druhými soudruhy odtud, ty pak, jenž smuten to žádáš, smutnější bys odešel. Protož přijmi radu mou: na- vrať se odtud do velikého Říma. Až tam přijdeš, pozdrav ode mne uctivě opata Lva a odevzdej mu list tento pro tebe napsaný: buď chraň jej, pro- sím, spolubratře a opate, kterého ti vznešeného a osvědčeného posýlám; neb, nelíbí-li se ti, spíše doveď jej s prosbou mou k opatovi svatého Saby.“ !) captus 3. — ?) nemá 2. — 9) nec 1. — 4) Ipse 1, 3. — 5) flebat 2. — 6) Et 2. — 7) forem 1. — 8) Ut 1, 3. — 9) In 1. — 10) ab illis 1, 3. — !!) causam 2. — !?) Místo a re má 1 ab ore a 2 mag. oro te. 

Strana 323
VERŠE O UTRPENÍ SV. VOJTĚCHA. Abbatem sancti pariter me supplice Sabe. Hac spe firmatus Romam flens inde profectus Tendit ad abbatem populo monstrante Leonem. XV. Quem simul ac adiit, mandataque uerba peregit, Ex Nili seriptam persona dat sibi cartam. Sic ubi mandatam firmauit cartula causam, More Leo solito nondum sub tecta recepto, Sieut erat multos doctus deprendere stultos, Arte sub arguta cepit perquirere cuncta: Quis uel qua mente, uel quo sit comptus honore? Et nune irasci simulat, uultuque minaci Multa sibi dura predicens esse futura, Mentis secreta scrutans per callida uerba. Sed non aduersa potuere, nec ulla secunda Frangere ueracem tam propositique tenacem. Tune cernens abbas eius quod!) firma voluntas, Nec se mulceendo mutet, nec dura minando, Sed plus in Cristo firmat?) constare loquendo, Se?) suscepturum promittit non?) prius illum, Quam dominus papa sciat hee ex ordine cuncta. Ut quod opus facti fieret, sentencia tanti Insinuet patris patrum non dissona dictis. Post hec his cunctis ex ordine jure peractis, Hora qua Cristus tersit sindone precinctus In se credentum uestigia discipulorum, Hac quoque monachica precingitur ille cuculla. Postque sequente die ueniunt cum sabbata Pasche, Criminis et quando laxantur uincula sacro Fonte, sub hae hora?) simile sibi laxa cuculla. Hec duo cernentes sociique uieque sequaces, Non bene mox clipeo fugiunt post terga relicto. Fratrem germanus Gaudencius usque secutus Solus proposito firmus permansit in illo. XVI. Hie humilis quantum processit in ordine fratrum Presul Adalbertus, non posset pandere Tullus. Delicias carnis celestibus expulit armis, Quitquid temptantum *) persensit mens viciorum, Non cessans patri profitetur spirituali, Tempore post paulo temptaminis imbre fugato, Nubibus ut uictis sol clarior exit aquosis, Optima sie solio fruges pereunte maligno Ad messem parua uirtutum creuit in hora. Sie fore subiectum cunctis preceperat illum Abbas, ut quo sciret, si factis dicta repenset, Staret ut illorum postremus in ordine fratrum; Seruet gallinas, lauet immundasque cloaeas ?), Semper consimile daret obsequiumque culine, Ut humeris latices usus deferret in omnes. Hec presul sanetus dum perficit omnia letus, Cernens antiquus doluit seductor iniquus, Ut nune occulta nune vero temptat aperta, In Cristo firmam subuertere fraude columpnam. Nam semper caute eum sanctus presul ab amne, 1) quod sit fir. 2. — ?) firmauit 1, 2. — ?) Nec 1, tatum 2, — ^) scutellas 2. 323 'Touto nadějí posilněn lkaje ubíral se do Říma, i pospichal veden lidem k opatu Lvovi. XV. Piised k nómu a osloviv jej, jak mu bylo rozkázáno, odevzdal mu list od Nila napsaný. Když byl takto listem věc svou ztvrdil, podle zvyku svého nepřijal jeho opat Lev ihned pod střechu, nýbrž, jakož uměl mnohé prostoduché mýliti, chytře se jal vyptávati na všechno, kdo jest, jak smyśli, jakym důstojenstvím jest zdoben. Potom se tvářil, jakoby se hněval, i předpovídal mu mnohé obtíže zpytuje chytrými slovy tajnosti duše jeho. Než žádná proti- venstvi, žádné výhody nemohly zmásti pravdy tak milovného a předsevzetí svého dbalého. I vida opat, kterak pevná vůle jeho ani konejšením ani vyhro- žováním obtíží se nemění, nýbrž vymlouváním více se upevňuje v Kristu, slíbil, že jej přijme, však ni- koli dříve, než až papež vše pořádně by zvčěděl, aby co by bylo činiti, výrok tak vznešeného otce ustanovil, jenž od předpisů svatých otců se neliší. Což když bylo vše řádně a správně vykonáno, v tentýž den, ve který Kristus opásav šat nohy věřících v něho učeníků myl, mnišskou kuklou se opásal Vojtěch. Když potom přišla bílá sobota, kdy posvátným pramenem (křtem) okovy hříchu spadá- vají, v týž den i jemu spadla kukla. To vidouce dva soudruzi jeho a průvodci po cestě nepočestně se dali na útěk. Jediný bratr Gaudentius, který tak- též jej následoval, setrval ve svém předsevzetí a zů- stal u něho. XVI. Kterak zde v řádu bratří biskup Vojtěch v pokoře prospival, nedovedl by vypovédéti Cicero. Chtiée tělesné zaháněl zbraní nebeskou; kdykoli v duši své pokušení nějakého hříchu pocítil, bez meškání svěřoval se otci duchovnímu (spiritualovi); když brzy potom mraky pokušení se rozplynuly, ob- jevoval se tak jako slunce po dešti skvělejší. Tak co nejlepší osení po vypletí koukole vzrostl v krá- tkém čase ku žni cností. Aby byl všem podroben, poručil opat, a chtěje zvědčti, shodují-li se skutky jeho s řečmi, rozkázal, aby byl poslední v řádu bratří, aby opatroval slepice, vymýval nečisté stoky, vždy posluhoval v kuchyni, aby ku všelikým po- třebám přinášel vodu na ramenou. Starému svůdníku nešlechetnému vidoucímu, kterak svatý biskup vše to rád vykonává, zželelo se toho, i pokoušel se jednou tajnou, po druhé zřejmou lstí podvrátiti sloup v Kristu pevný. Neboť kdykoli svatý biskup skle- něné nádoby buď od řeky neb naplněné vínem pozorně přinášel, svrchu jmenovaný nepřítel neustá- val strojiti mu úklady, aby upadal a nádoby na 3. — 1) ni 1, 3. — 5) h. sibi est simul 2. — 9) temp- 

Strana 324
324 Siue mero plena deferret uitrea uasa, Hostis prefatus non cessat tendere lapsus, In partes illa perfringens fraude maligna. Hec dum persepe faceret, uicibus tot et ille Uir simplex corde perfunderet ora rubore, Ac ueniam flendo rogitaret corpore prono, Hostis confusus respexit ad hec furibundus. Ad mensam fratrum quadam cum forte dierum Plenum de uino ferret uas fusile!) uitro, Protinus offenso pede corruit in pauimento. Dat uas tinnitum percusso marmore magnum, Abbas quod longe residens cum fratribus ipse Audiit ?), et querit, quid contigerit, quia nescit, Quod res aduersa mutatur sepe secunda: Sie etenim plenum uas est sanumque repertum, Ac si tum nulla foret insuper acta ruina. XVII. Uenerat et quedam Constancia tempore quodam Donis eum magnis emuncte femina naris, Orandi causa, que tunc prandere rogata, Expertem ?) panis se dixit ter quater annis. llle quod agnoscens aut hoc paciencia non est, Sed uenas alui clausit uiolencia morbi, Et panis frusta consignans mox cruce sancta, Que dans matrone pro Cristi dixit amore Has) miens panis manduces filia dulcis! Nec licet ut spernas pro Cristi nomine micas Quas ubi?) suscepit conjunx, ac leta comedit, Est semper dapibus post cunctis usa diebus, Et redit ad propria comitante salute magistra, Magnificans dominum pro tanto munere Cristum. Nec res miranda nobis est pretereunda: Unica pretoris cuiusdam nata Johannis Febribus exhausta, nimioque dolore grauata Uite supprema iam uexabatur in hora. Hane sanat) subito Cristi cum nomine dicto. XVIII. Mittitur interea vir quidam nomine Radla, Principis illius frater, prouincia cuius Tuta lupis preda fuerat pastore relicta, Ex populi parte deserti sollicitare Archipontificem dominum Magonciacensem *) De reditu blandi patris ae doctoris amandi. Hic ubi peruenit populi causamque?) peregit, Presul sollicitus, quod grex pastore relictus Ceruicis dure nulli stet quam sibi cure, Nec mora legatos Romam iubet ire facetos, Qui sua scripta darent, qui papam sollicitarent, Ut de pastore plebis deliberet ipse. Hac fit pro causa Rome conuencio sancta, Grandeque litigium tunc est ex omnibus ortum. Astinc elaustrales nolunt dimittere fratres, Hae ex parte uolunt legati, iustaque poscunt, Ut pastor redeat, quem plebs deuota petebat; Sicque diu uariis uoluebant iurgia dietis, Donec fit palme compos sentencia Radle. VERŠE O UTRPENÍ SV. VOJTÉCHA. kusy rozbíjel. Což když přečasto se dělo a muž náš prostomyslný pokaždé studem vzplanul a leže na zemi s pláčem za odpuštění prosil, úkladný ne- přítel na to zběsile se díval. Když jednoho dne opět na stůl bratří sklenici plnou vína nesl, zako- pnuv nohou upadl na zem. Padajíc na mramorovou půdu zařinčela nádoba velmi. Opat sedě podál s bra- třími sám to uslyšel, i tázal se, co se přihodilo, nevěda, že nehoda často mění se v štěstí. Neboť nádoba shledána jest plna a neporušena, jako by byl žádný úpad se nestal. XVII. I přišla jednou jistá Konstancie s velký- mi dary se pomodlit, paní to bystroduchá, jež byvši pozvána kjídlu vyprávěla, kterak již dvanáct let chle- ba nepožila. On poznav, že to není zdrželivost, nýbrž že zlá nemoc žaludek jí svírá, a požehnav kousek chleba ihned svatým křížem podal paní a řekl: „milá dcero, pro lásku Kristovu sněz toto sousto chleba. Pro jmeno Kristovo nesmíš pohrdnouti sou- stem tímto.“ I přijala chléb paní a radostně sně- dla a jídávala potom vždycky všecka jidla. I vra- cela se domü uzdravena velebic za tak veliký dar pána Krista. 'Také tento zázrak nesmíme pominouti. Jedinká dcera jistého soudce Jana stonala zimicí a stížena nesmírnou bolestí již k poslední hodince se trápila. Tuto uzdravil on ihned jmenem Kri- stovým. XVIII. Zatím poslán jest jistý muž jmenem Radla, bratr onoho knížete, jehož země opuštěna byvši od pastýře jistým lupem vlků se stala, žádat jmenem opuštěného lidu arcibiskupa Mohučského za návrat přívětivého otce a milovaného učitele. Když byl přišel a stížnost lidu přednesl, pečlivý biskup, jelikož tvrdošijné stádo od pastýře opuštěno a samo sobě ponecháno bylo, bez meškání výmluvným po- slům kázal jíti do Říma, kteří by odevzdali papeži list a prosili ho, aby sám o pastýře lidu se posta- ral. Za tou příčinou sněmováno v Římě, i povstala tenkrát velká rozepře. Klášterníci nechtěli propu- stiti bratra, z druhé strany chtěli a žádali spra- vedlnost, aby se vrátil pastýř, za něhož lid nábožný žádá. Takto dlouho všelijaké náhledy pronášejíce vedli hádku, až konečně zvítězil náhled Radly. Pa- pež tedy, ač nerad, ale právem přinucen řekl: „na- vrátíme toho, kterého lid po zákonu žádá; než za výminkou: odřeknou-li se docela zlých skutků svých 1) fictile intro 2. — ?) addiit 2. — 3) expertum 3. — 1) Das 1. — 9) tibi 1. — 9) sana 2. — 7) Magon- cianensem 2. — 5) causam 2. 

Strana 325
VERŠE O UTRPENÍ SV. VOJTĚCHA. Tune uir apostolieus nolens, sed iure coactus: Reddimus hune, inquit, sua quem plebs lege requirit. Lege tamen certa sic inter utrosque reperta: Si mala, que faciunt, omnino facta relinquunt, Collaque preceptis cupiunt si subdere sanctis, Quem repetunt, habeant, Cristoque iuuante, quod optant, Reddant centuplicem uirtutis ad horrea. frugem; Sin autem solidis perstant!) in crimine uotis, Hic?) noster populi üitet?) consorcia duri, Insons ne forte pereat eum sontibus ipse. Hee ubi sunt dieta, uulgus redit ad sua tecta, Mox et legati gaudent discedere leti, Fratribus, abbate, simul et papa lacrimante. Post iter emensum Plizenem ad menia uentum, Istius terre manet hac nam terminus urbe. Hic horrenda uirum percussit uisio sanctum: Nam mox ut uidit mercatum, talibus inquit: Ecce fides uera! sie est promissio uestra, Num *) lux tam sancta studiis est his celebranda, In qua surrexit Cristus, mortemque revinxit, Num) quos fallatis, nos dignos esse putatis? Non nos, sed dominum, mihi credite, fallitis ipsum. Hee dicens omnes perturbat abinde forenses. Cum vero Pragam primum peruenit ad altam 9), Urbs est commota, ruit et plebs obuia tota, Et pre leticia lacrimat uelut oppido fida, Insuper et dextras dant multocies uiolatas, Promittuntque sua complere per omnia iussa. Sed mala mollicies paulo post cepit inertes, Sepe quod euomuit, sicut canis ore relambit, Haut secus in uetera uiciorum plebe relapsa Itur 9) in omne nefas, trahit ut sua quemque voluptas, Fitque boni patris labor ingens semper inanis. XIX. Hec inter 7) scelera res est lacrimabilis §) orta: Proh dolor! ingenua cuiusdam femina capta Coniuge cum mecho dampnataque iudice facto, Pro culpa meritas?) tunc. iussa rependere penas '*), Omnibus elapsa manibus post terga ligata Peruolat ad sedem celeri !!) pede pontificalem. Clemens ex animo cui presul compaciendo In claustrum saneti mittens secreto Georgi, Clauem custodi committit habere fideli, Ut saltim sacra ualeat latitare sub ara, Sie uel eam !?) seruet uite, uel et ipse periret, Martyrii, quam !?) flagrabat, habere coronam. Mox manus armata, scelus ac in utrumque parata Pontificale forum compleuit milite totum, Querens absconsam cupiensque necare maritam, Nec non multa minis addens conuicia uanis Damypnat pontificem mecham non iure tuentem. Presul ad hee uerba se firmans cum cruce sancta Prosilit ex altis seeuro peetore stratis, 325 a chtějí-li šíji svou skláněti pod zákony boží, nechť si mají, koho žádají zpět, a nechť pomocí Kristo- vou vedle přání svého sterou žeň cností sklízejí do stodol; ale setrvají-li s úmyslem v hříchu, pak necht se vystříhá muž náš spolku s lidem, by jsa nevinen s vinnými zkázu nevzal.“ Po těchto slo- vech navrátil se lid domů; poslové ihned s radostí se odebírali, bratří pak a opat i papež plakali. Po vykonané cestě přišli k Plzni, kteréž město leží na hranicích oné země. Zde zarmoutilo muže svatého hrozné podívání; neboť vida, kterak tu odbýván trh, promluvil takto: „ejhle toť vaše víra, takový jest váš slib! Takto máte světiti den tak posvátný, kterého Kristus vstal z mrtvých a zvítězil nad smrt{? Minite, Ze s mou dûstojnosti se to srovnävä, abyste mne klamali? Vérte, nikoli mne, ale boha sama klamete.* To ika odehnal všechny, kteří byli na trhu. Jak mile pak vešel do vznešené Prahy, celé město se pohnulo, i hrnul se mu vstříc všechen lid, slzel radostí, jako by byl nejvěrnější, mnohokrát poskvrněné pravice mu podávali a sli- bovali, že chtějí ve všem plniti příkazy jeho. Než za krátký čas zlá ochablost zachvátila slabochy. Jako často pes líže, co byl vyvrhl: tak lid v staré neřesti klesal oddávaje se vší nešlechetnosti a roz- manitým náruživostem svým ; i zůstávalo veliké na- máhání dobrého otce pořád marno. XIX. Mezi jinými zločiny stal se i tento po- litování hodný skutek. Jistá urozená paní dopa- dena jest v cizoložství i odsouzena soudem samo- zvaným; když pak za vinu svou zasloužený trest podstoupiti měla, utekla všem a ruce majíc v zádech svázané přiběhla rychlou nohou k biskupovu sídlu. Přívětivý biskup smilovav se nad ni poslal ji po- tají do kláštera sv. Jiří, klíč pak svěřil věrnému hlí- dači, aby aspoň posvátným oltářem chráněna ukryti se mohla, maje úmysl buď jí zachrániti život neb i sám zahynouti a dojíti koruny mučenické, po níž vřele toužil. I dostavil se záhy zástup ozbrojených a hotovi k oběma zločinům naplnili biskupský dvůr, hledajíce ukrytou ženu, aby ji usmrtili. K ješitným hrozbám přidávali mnohonásobné tupení i kárali biskupa, že nespravedlivě chrání cizoložnici. Biskup proti těmto řečem maje zbraň svatého kříže se- stoupil bezpečně s příbytku svého hoře touhou skončiti Zivot blahoslavenym mučenictvím. Jako 1) nemá 2. — ?) Sic 1, 3. — ?) fitque 2. — *) Dum 3. — 5) almam 3. — ©) Habetur 1, Igilur 2. — 7) ite- rum 3, inter cetera 2. — 5) mirabilis 2. — 9) meritis 1, 2. — !?) penis 2. — !!) celi 3. — 12) ea 2. — !?) quo 2. 55 

Strana 326
326 Ardens martyrio uitam finire beato. Utgue timens hostem fugias, sic uenit in hostem, Et!) leta medium rumpens cum uoce maniplum: En, ait, en presto! si me nunc queritis adsto. Et contra Sclauus de circumstantibus unus Ira") dictante cunctorum sic ait ore: Errat pro certo, si querit crimine nostro Spes tua martyrium, uite uel nobile letum. Sic non impletur nunc uelle tuum, sed agetur Plus tibi plorandum, multo plus atque dolendum. His si cum dietis non detur adultera nobis, Fratres nempe tui sunt nobis, suntque propinqui, In quorum prole sat possumus ista piare. Hec sanctum contra dum latrant uoce canina, Heu! quid non aurum mortales cogit auarum 3)? Protinus ex populo corruptus proditor auro, Nescio, quot numero lectos ex agmine toto Scuocat *), et monstrat, mulier qua?) parte latebat. Mox rapitur cunctis custos post terga lacertis, Atque diu verbis cum nollet prodere blandis, Non sie commissam, perterritus ense, maritam Prodidit, et sacra misere nil profuit ara, Quam liect obliquis tenuit comprensa lacertis. Nam velut agna lupo laceratur rapta maligno, Haud secus irati mulier sub iure mariti Penas morte sui solvit male corporis) usi. XX. 'Talibus ac tantis multo peioribus actis Pestifere plebis posset cum nulla docentis Ire?) salutiferis contra facundia uerbis, Flet bonus ingentem pastor periisse %) laborem ?), Flet miseram gentem fidei non iussa sequentem, Et redit ad sacram sanctorum sanguine Romam. Ut deuitaret, ne post peiora uideret. Presul et egregius seruorum fit quoque seruus, Mutans pastorem claustrum repetendo priorem. O! quam claustrales cetus gaudere uideres De reditu tanti non segnis ubique ministri, Qui sie abbati fertur placuisse Leoni, Cetibus ut fratrum post se preponeret illum, Ille sed ut sanctis cunctos precesserat actis, Sie humilis fieri studuit, meruitque uideri. Sie pollens operis studiis, et!?) dogmate legis, Et quam maiore coram sublatus honore, Tanto subiectus fuerat magis atque modestus. Fratres mirantur, Leo sanctus et ipse fatetur, Sub celo nullum sibi conspexisse secundum, Omnem uirtutem nam purum rasit ad unguem. Tune cupiens ergo dominus depromere seruo, Cuius erat meriti, fieret que spesue labori, Ostendit noctu uisum admirabile !!) dictu: Nam quadam nocte releuat dum membra sopore !?), In sompnis celum presul conspexit apertum, Ordinibusque choros uariis procedere binos, VERŠE O UTRPENÍ SV. VOJTĚCHA. bojácný utíká před nepřítelem, tak vystoupil proti němu i prodrav se do středu zástupu radostným hlasem zvolal: „ejhle zde jsem! Hledáte-li nne, tu mne máte!“ I řekl jeden Slovan z okolo stojících hněvivě jmenem všech: „mýlíš se zajisté, hledáš-li mučenictví zločinem naším aneb slavnou smrt. Ne- vyplní se vůle tvá nyní, ale stane se, proč: budeš více naříkati, čeho budeš mnohem více želeti. Ne- vydáš-li nám ihned cizoložnici; máme bratry tvé a příbuzné, na jejichž dětech to s dostatek můžeme pomstiti.* Když takto na svatého jako psi ště- kali -— ejhle k čemu nepřinutí zlato lakomé smrtel- níky! — pojednou zrádce z lidu podplacen zlatem několik mužů ze zástupu celého vyvolal, i ukázal jim úkryt ženy. Ihned chycen hlídač, ruce mu svázány na záda, a když na lichotivá domlouvání vydati ji nechtěl, postrašen mečem zradil ženu ni- koli k tomu sobě nesvěřenou; i neprospěl nic ubohé posvátný oltář, který tak pevně objatý držela. Neboť jako ovce uchvácená od dravého vlka bývá roztrhána, tak Zena tato »dsouzena rozhnóvanym manželem trest smrti podstoupila za hřích těla svého. XX. Naproti takovým a ještě mnohem horším skutkům zlovolného lidu když nemohla žádná vý- mluvnost učitelova spasitelnými slovy ničeho po- riditi, zaplakal nad bidnym lidem přikázaní víry nedbajícím, i navrátil se do posvěceného krví sva- tých Říma, aby nemusel později patřiti na věci ještě horší. I stal se výtečný biskup opět sluhou sluhů zaměniv dřívější důstojnost pastýřskou za život klášterní. O jak se bylo radovati sboru klá- Sternimu z návratu takového povždy čilého sluhy, jenž prý opatu Lvovi tak se zalíbil, že jej ustano- vil prvním po sobě představeným bratří. Ale jakož on svatými skutky všechny ostatní předčil, tak též snažil se býti pokorným a byl jím skutečně, jsa nejen skutky svými vznešený než takć v6do- mostmi zákona božího. Než čím vznešenější byl přede všemi důstojenstvím, tím býval poniZenéj&i a skromnější. Divili se bratří, sám opat Lev se přiznal, že neviděl podobného mu na světě; neboť v každé cnosti byl dokonalým. I chtěje zjeviti pán služebníku svému, jaké má zásluhy a čeho se mu jest nadíti za namáhání jeho, spůsobil mu noční vidění přepodivné. Nebo když jedné noci spal, spatřil ve snu nebe se otvirati a dva sbory v roz- liénych radach vystupovati; v pravo jakoby purpu- rový, v levo růžový; všichni pak měli bílé věnce na skráních; i dostalo se jim podle zásluh náležité 1) Ut 1, 3. — ?) Ora 1, 3. — ?) aurum 1, 2. — *) Me uocat 1, Devocat 3. — %) et que parle 2. — 6) corpore 2. — 7?) Ore 1, 3. — 5) perisse 1. — ?) laborem 2. — !?) ut et 2, — '!) emirabile 1, 2, 3. — !*) sopori 2. 

Strana 327
VERŠE O0 UTRPENÍ SV. VOJTÉCHA. Purpureum dextra, roseum ?) quasi parte sinistra Omnibus ex?) niuea quibus ornant tempora serta, Proque?) suis meritis pensantur debita mercis. Nam cibus his totus laus est, et gloria potus. Presulis et faciles uox clara cucurrit ad aures: Inter utrosque gradus honor et locus est tibi partus. Mane *) sed abbate que dum presente Leone Cunctis narraret, tanquam non ipse uideret, Sed uelut alterius sanctus sub nomine Paulus Celi ministeria narrat uidisse superna: Nune), ait, hic hominem scio reuera fore9) talem: Promittit donum eui Cristus tale daturum. XXI. Tempore tune illo rex regum tercius Otto, Cesaris Augusti proles pulcherrima pulchri, Omni iam mundo sibimet virtute subacto Uertitur ad sacram cum multo milite Romam, Cum sibi prima genas uestibat flore iuuentas, Sed uirtus meritis maior puerilibus annis. Poscebat fasces tunc forsitan imperitales, Nam caput et domina mundi sanctissima Roma, Sicut apostolico pollet sub principe Petro, Terrarum reges primas sie tollit in arces, Et quos regnare facit, hos simul imperitare. Ilis papa suus correptus febre diebus Corpus humo *) tradens, animam super ethera mittens Utraque uir sanctus proprios diuisit in ortus. Et iam prefatus rex et totus comitatus "Transcendens Alpes Rauennas ibat ad arces, Romani proceres ueniunt cum dona ferentes, Uerbaque que$) sanctus sibi miserat ordo senatus, Pectore deuoto se dicunt tempore toto Illius aduentum uelut expectare paternum, Nec non et mestas addunt de morte?) querelas Patris apostolici tocius plebis amici, Nisibus et totis querunt et cum prece uotis De pastore gregis, que sit sententia regis, Tanto uestire quem dignaretur honore. Forte capellanus tunc temporis affuit unus Regis cognatus uir nomine Brunno !?) uocatus Dogmate tam!!) sacro pollens quam sanguine claro Uir bonus et talos esset perfectus ad imos, Si non incerta ferueret carne iuuenta. Hune quod rex uoluit, mox omnis concio legit, Sedis apostolice foret ut!?) successor honore. Quem duo pontifices Romane sedis ad arces Willigiso pater simul Ildebaldus et alter Secum deductum cum magna laude receptum Imponunt sedi, quam sacrat sessio !?) Petri. Post hec cunctorum ueniens rex denique regum Intrat, et exultat plebs, augustumque salutat Ordo senatorius mira grauitate uenustus, Vrbis et innumere letantur ubique caterue, Dat quia!*) papa nova populo eum cesare jura. 321 odměny; nebo veškerým pokrmem jejich byla chvála a nápojem sláva. I uslyšel biskup hlasu: „mezi oběma jest tobě čestné místo přichystáno.“ Když to ráno u přítomnosti opata Lva všem vy- pravoval, nikoli jakoby to byl sám viděl, nýbrž jakoby jiný, řekl: „svatý Pavel vypravuje, že vi- děl tajemství boží; já pak znám jednoho člověka, jemuž přislíbil Kristus takovýto dar.“ XXI. Toho času král Otto III. krásného ci- saře překrásný syn, když byl celý svět udatností svou podrobil, s velikým vojskem do svého Říma přicházel. Ačkoli byl v květu prvního mládí, zá- sluhy cnosti jeho nad leta chlapecká daleko vyni- kaly. Chtěl dojíti koruny císařské. Neboť hlava a paní světa, posvátná Roma, jako mocna jest kní- žetem apoštolů Petrem, tak krále světa povyšuje, a komu podává žezlo, tomu i korunu císařskou. V těch dnech papež zachvácen jest zimicí, i vrátil tělo zemi a duši nebesům, obé odkud bylo pošlo. A již svrchu řečený král s celým komonstvem překročiv Alpy do Raveny vešel, když Římští vel- moZi k němu přišli přinášejíce dary; i vyřizovali od senátu, kterak po celý čas s oddaností na pří- chod jeho jakoby na otcovský čekají, kterak truchlí a naříkají nad smrtí papeže všemu lidu milého, kterak důtklivě a prosebně se táží, jak král smýšlí o pastýři stáda a koho za hodna uznává tak vel- kého důstojenství. Byl pak právě tenkrát přítomen jistý kaplan, příbuzný krále, jmenem Bruno, vyni- kající tak znalostí zákona svatého jak slavným ro- dem; i byl by býval od paty do hlavy muž doko- nalý, kdyby bylo v žilách jeho nevřelo těkavé mládí. Jelikož král jemu přál, zvolilo jej brzy celé shromáždění za nástupce stolice apoštolské ; dva pak biskupové Willigiso a Ildebald vedli jej na hrad Římský, kdež přijatého s velkou slávou posadili na stolici Petrem posvěcenou. Potom také přicházející král všech králů vešel do města, i já- sal lid, císaře vítal vznešený senát, radovaly se nesčíslné davy, jelikož papež s císařem nová práva udělili národu. 1) Místo roseum quasi mó 2 roseum que. — *) et 2. — 3) pro quo 1. — *) Nane 1. — *) Hunc 2. — ©) forte 1,3. — 7) humi 1, 2, 3. — 8) nemá 2. — ?) deuote 2. — 9?) Brumo 1. — !!) iam 2. — 1%) uel 1, 2, — 13) fes- sio 1. — !*) Datque papa 2. T DO” 

Strana 328
328 XXII. Tempore guo mille uicibus iustissimus ille Cesar Adalberto cum sancto sanctus amico Vtitur alloguio de multis multa loguendo, Nam clerum cirea fuerat sibi maxima cura. Sed Magontinus tunc Willigiso patronus Uiuere desertos cernens sine preaule Sclavos Extemplo mestus cum papa plurima questus Stans in apostolica sinodo, de plebe relicta Querit: quid sanctus decernat pontificatus ? Ecclesias propriis cunctas pollere maritis, Solam sed Pragam pastore suo uiduatam, Si sinerent fieri, dicebat !) crimen haberi, Multimodaque suos prece sollicitans per ainicos Ecclesie proprium uidue revocare maritum. Non prius, ut potuit, papam rogitando quieuit, Quam uir apostolicus promitteret omne coactus ?) Juxta uelle suum grata pietate daturum. 'Iristis et efficitur presul, quod claustra jubetur Linquere, nam populi, scierat, quod flectere duri Nullius dogma potuisset ferrea corda. Cuius ") sed mentem lenit res una dolentem, Nam sibi commissa plebs si nollet sua iussa, Vt decet, implere, nec dona salutis habere, Gentibus ignotis nec adhuc baptismate lotis Missus erat regnum celeste docere futurum. XXIII. Prosilit e claustro planctu mox non sine magno Sanctus Adalbertus, cum quo simul inde profectus Presul Notherius summe pietatis alumnus *), "Trans Alpes tristem socium comitatur euntem, Et Magontinam donec peruenit ad aulam, Non amisit eum quam?) rege forte reuulsum Sinibus alacris adeunt. Cunctisque relictis Rebus Adalbertus mansit cum rege quietus Sat longum tempus, nulla re quippe retentus Ex fragili mundo, sed regi uera monendo, Uri5) quem patrie uoluit celestis amore. Nam simul unda locum plebis dedit, illico solum Aggreditur dictis infornans semper amicis, Mitibus ut mitis foret immitisque superbis, Et quam maiorem, tam se putet esse minorem, Cognoscens hominem se post mortem fore uermem, Lucis et eterne si gaudia vellet habere Semper mansura, contemneret?) hec peritura. 'l'alibus, ut quibat, regem persepe docebat, Vt Cristum puro de corde timeret amando, Nec non et cunctis parens in curte ministris, Haut secus ac proprius domino facit omnia seruus: Uincla pedum sepe sociis nam detrahit ipse, Noctis et in umbra fuit huic componere cura. Inuenit a fessis quecunque relicta ministris, Sepe lavans limpha sellas et calciamenta, 'otaque detersit, nulloque sciente reponit VERŠE O UTRPENÍ SV. VOJTĚCHA. XXII. Tenkrát také onen nejspravedlivější cí- sař mnohokráte rozmlouvával s přítelem svým sva- tým Vojtěchem, neboť o duchovenstvo míval nej- větší peči. Než arcibiskup Mohučský Willigiso vida, kterak Slované od biskupa svého opuštění jsou, zatruchlil i stěžoval si velmi u papeže; potom v synodě apoštolské se tázal, jak svatá stolice na- ložiti míní s lidem opuštěným. Každá prý církev má svého manžele, jediná Praha po pastýři svém ovdověla; budou-li to trpěti, tak pravil, budou míti hřích; a mnohonásobnými prosbami na přátele své dotíral, aby navrátili církvi biskupa; i nepřestal doléhati na papeže, až tento jsa přinucen přislíbil, že všechno po vůli jeho milostivě učiní. I zarmou- til se biskup, že klášter opět opustiti má, neboť věděl, že železných srdcí zatvrzelého lidu žádné vyučování nedovede pohnouti. NeZ jedna véc bolest duše jeho mírnila; nebo nechtélli by svěřený lid přikázaní jeho náležitě plniti a dary spasení při- jímati, vyslán byl neznámým a posud nepokřtěným národům kázat království nebeské. XXIII. Ihned vyšel z kláštera nikoli bez vel- kého nářku svatý Vojtěch, s ním pak zároveň z Říma se ubíral přenábožný biskup Notker; i pro- vázel smutného druha přes Alpy, až došel ke dvoru do Mohuče ku králi. Opustiv vše svatý Vojtěch pokojně zůstal s králem dosti dlouhý čas nejsa zdržován žádnou jinou věcí malicherného světa než opravdovým napomínáním krále, v němž chtěl roz- nítiti lásku k vlasti nebeské. Neb jakmile dav lidu příležitosti mu poskytl, hned k samotnému králi přistupoval dávaje mu naučení přátelskými slovy, aby byl vlídný k vlídným a nevlídný k hrdým a čím větší jest, tím aby sebe měl za menšího, věda, že člověk jest a po smrti bude červem. Chceli požívati radostí světla věčného nikdy nehynoucích, aby povrhal věcmi vezdejšími, které zkázu berou. 'Takto, jak mohl, krále pfecasto poucoval, aby Krista se bál a čistým srdecm miloval. Také poslušen jsa všech služebníků dvorských, nejinak než otrok vlastního pána, často obuv druhů svých brával a za tmy noční spořádati hledival. Vyhledával, cokoli opomenuto bylo od umdlených sluhů, mýval často židle a střevíce utíral, aniž by kdo o tom věděl, vše opět na své místo ukládal; vypravuju jen málo, abyste nemuseli dlouho poslouchati, co 1) dicebant 1. — *) coactum 2. — 9) Eius 1. — 4) alumpnus 1. — 9) Místo quam rege má 2 qua regem. — 6) Uiri 2. — 7?) contempneret 1. 

Strana 329
VERŠE O UTRPENI SV. VOJTĚCHA. In sua queque loca. Sed tango uix ego pauca, Ne mora sit longa uobis audire relata, Que tunc fecisset, quibus et populum docuisset ; Ergo tantorum dum nemo diuque laborum Auctorem !) sciret, dum factor et ipse lateret, Quidam Wolpharius tunc tandem regis amicus Innotuit cunctis de sancto fure ministris. XXIV. Uiderat hie idem uir sompnum sanctus ibidem, Quod narrans: quondam me, dixit, adire putabam Curtem fraternam, simul in mediaque uidebam Aspectu pulehrum sed delectabile multum Hospicium stantem gemmatos intus habentem, Ceu geminos lectos, fratrique mihique paratos. Dignus uterque thorus niueo stratuque decorus, Alterius laudem yprecellens sed meus omnem Purpurei totus splendore micabat amictus. Ad caput et pietum paruum pendebat amictum, Quo super extensum notat aurea litera uersum: Auctentum sponsa uirgo parat hec tibi dona. Quod cum narraret dubius quid significaret, Martyr eris, cuneti dicunt, pro nomine Cristi, Regalis sponsa uirgo que dat tibi dona, Est celi domina sanctissima uirgo Maria. Qui mox duleisonas congaudens retulit odas Prona ceruice Cristo sancteque Marie Munere pro tanto per sompnum nocte?) relato. Hine?) igitur mente quid secum uolueret ipse Sub lucem proferens, securo pectore feruens Pro Cristo ferre penas, mortemque subire Dulcem eum rege conuentum cepit habere, Et?) post secretos sermones atque resumptos ?) Amplexu earo post nusquam consociando Oscula dant ore sibimet non absque dolore. Ergo dilecti uitam uir sanctus amici Cristo commendans, pro nomine cuius anhelans. XXV. Primum Turonie sanctum decreuit adire Fratrem 9) Martinum, sanctum simul et Denedictum, Cuius Floriacum meritis et corpore clarum Edita mille docet per signa, quid ille ualeret Auxilio, parat hos sibi presul adesse patronos. Indeque periuram toties ceruiceque duram Ad propriam gentem Cristi juga nulla ferentem Archipontificis parendo per omnia iussis Accelerans repedat, quo factis iussa rependat. XXVI. Illa sed interea gens impietatis amica Peccatum grande patrarat non sine fraude: Vrbem nam furtim uastantes nomine Kurim Pro pudor! incautos pacis sub tegmine captos Ceu mites agnos opibus uirtuteque claros Interimunt fratres eius fratrumque nepotes. Femina eumque uiro cadit insons uulnere diro, 329 tenkrát činil a kterak lid poučoval. Když tedy ni- kdo dlouho dověděti se nemohl, kdo tyto práce vykonává, a původce sám se tajil, jakys Wolthar, přítel krále, prozradil konečně všem sluhům sva- tého tajnůstkáře. XXIV. Týž svatý muž měl tam také sen, který vypravoval takto: „zdálo se mi, že jsem přišel do dvora bratrova; tam uzřel jsem uprostřed státi krásnou a přerozkošnou síň hostinskou, v ní pak drahým kamením vykládaná jakoby dvě lůžka, uchystaná jedno pro mne, druhé pro bratra. Obě lůžka byla důstojná a sněhobílým povlakem ozdo- bená; bratrovo bylo krásné, ale moje nade všechnu krásu vynikajíc celé purpurovým leskem zářilo. V hlavách visel malý malovaný šátek, na němž vyšit byl zlatými písmeny verš: Panna ti zasnubená sama dárek uchystala tento.“ Což když vypravoval nevěda, co by znamenalo, řekli všichni: „mučeníkem budeš pro jmeno Kri- stovo; královská panna snoubená, jež dary ti dává, jest paní nebes nejsvětější panna Maria.“ Ihned zapěl on zaradovav se sladké písně se sklončnou šijí Kristu a svaté Marii za tak velký dar zjevený sobě ve snu. Potom o čem byl přemýšlel, ráno vyjevil, a vřele odhodlán pro Krista snášet muky a podstoupiti smrt líbezný počal s králem hovor. Po tajné rozmluvě . « po sladkém objetí, jehož se jim nikdy více nemělo dostati, políbili se vespolek nikoli bez bolesti; a svatý muž poručiv život drahého přítele Kristu, pro jehož jmeno vše- cek dýchal, XXV. nejprvé ustanovil, Ze püjde do ''uronie k svatému bratru Martinu, potom k svatému Bene- diktu, jehoZ zásluhami a tělesnými ostatky prosla- vené Floriakum tisícem zázraků dokazuje, jak vy- datná jest pomoc jeho; ochrany těchto dvou vy- hledával biskup. Odtud pospíchal nazpět k vlastnímu, tolikrát křivopřísežnému a tvrdošijnému lidu, který nechtěl nosit jho Kristovo, jsa poslušen ve všem rozkazů papežových a chtěje vykonati je. XXVI. Avšak národ onen mezitím v nepravo- sti zabředlý se lstí náramnou hrozného se hříchu dopustil. Město, kteréžto zovou Kouřim, úkladně pleníce, žel bohu! oklamané zajaté, mír jim slibo- vavše, jako beránky tiché, cností a statky slovutné bratry jeho bratrů i děti zpovraždili hrozně. Ukrut- nou vraždou s muži padly i ženy nevinné, v plen 1) Actorem 2. — ?) nemá 2. — ?) Hic 2. — *) Ut 1, 3. — 9%) sumptos 1, 3. — 9) Patrem 2. 

Strana 330
330 Omnis et in predam partitur gaza cruentam. Uix tamen effugiens !) maior per tela per ignes Saneti germanus cunctis e fratribus unus, Peruenit ad regem Boleslaum Poloniensem ?). Quem rex ex more pro sancti fratris amore Magnis promissis et donis uicit?) amicis. Presulis at saneti mens prescia criminis acti Et?) pugnare uolens, et tempore cedere noscens Deuitans gentem fraterna cede recentem, Tendit prefatum mox ad regem Boleslaum, Eius?) per missos ut temptet lege remissos: Si precepta sequi, si uellert lege teneri. Quo facto contra fremuit 9) Bohemia tota, Conscia de tanto sibi crimine fraude peracto, Et plebis capita reddunt sibi talia dicta: Nos plebs proselita, tu uerus es Israhelita. Nos peccatores sumus, et durissima proles, Tu presul sanctus, tu sancto sanguine natus. En!*) celis euncta sunt cum?) domino cui iuncta, Portat iniquorum consortia nulla uirorum. Sed tamen unde noua res est: nos ut sine culpa Non semel abiectos, sed frustra sepe repulsos Uir uarie mentis repetat sub pelle bidentis, Ceu lupus immanis teneris qui pascitur agnis? Scimus enim, seimus, nos intus et?) in cute scimus, Quid pietas saneta mendosum tinniat !9) ista: Nolumus hune uanum pastorem, nolumus illum, Cuius per verba seuus latet anguis in herba, Qui si forte redit, quod nostris finibus absit, Non legis cultor ueniet, sed sanguinis ultor Eius, quem dextris de fratribus hausimus istis. Quid plus? unanimes illi predicimus omnes, Ne reditus sibi spem posthac promittat inanem. XXVII. Quos pastor sanetus non tristi corde la- tratus Accipiens, letum perfudit lumine fletum, Talibus atque modis, exsoluit gaudia cordis: Ecce quod optabam, quod te bone Criste rogabam Uinela eathenarum rupit plebs ipsa mearum, 'Te sequar ut digne liber, quia tu deus ipse Spernis spernentes, et amas te semper amantes. Inde salutiferi non cessans uomere uerbi In Cristo steriles humanas scindere mentes, Quo uertat sacrum, cunctari cepit, aratrum: Vtrum Prusenses!!) primum petat, an Luticenses ? Hec quoniam !?) uanis plebs utraque dedita sacris A bruta pecude uix distabat racione; Sed pocior uisa cunctanti res fuit ista, Spargat ut eterne Prusensis semina uite; Nam fuit hec regio jam regi proxima dicto. Mox iter inceptum, cui rex ad perficiendum Dat pro pace uiros abeunti bis duodenos, VERŠE O UTRPENÍ SV. VOJTĚCHA. se a lup krvavý obrátilo veškero zboží. Útěkem odvážným skrze dešť střel a zhoubu požáru sotva bratr starší se spasil — z bratří to jedinký Zi při- šel on napotom k Polskému Boleslavu králi. Po zvyku královském a z lásky k bratru svatému přá- telskými dary získán jest a slibováním. Než Voj- těch v duchu svém hříšné předvídaje skutky, ač vždy hotov bojovat, přec v čas couvnouti pamětliv, vyhnul jest se lidu vraždou bratrů zbrocenému k nadřečenému ihned pospíchaje králi do Polska, by skrze posly jeho zpytoval lid zákona zrádny, poslouchat-li chtějí a chtějí-li po zákonu žíti. Než Cechové vesměs jsou reptali se protivíce, jim ne- dalo svědomí úkladné vraždy nedávné, náčelníci lidu přední mu vzkázali řkouce: „prostičký jsme my lid: tys v Israeli převelebný, my jsme samí hří- šníci a pokolení tvrdošijné : biskup ty jsi svatý, z po- svátné tys krve pošlý — aj takovému panáčku, který k nebesům je upoután, s bezbožnými muži v světě tom nechvalno zacházet. Však to posud vídáno není, aby ten, kdo opustil nás nikoliv jednou bez příči- ny, ale tolikkrát, ten muž nestálý k nám vcházel v rouše beránčím tak jako vlk hltavý útlé ovčičky podávit. Však my to víme, my víme to dobře, předobře to víme, co zbožnost ta svatá jeho krá- koře nám potutelně: nechceme, nechceme jej ni- kdá, pastýře lichého, jenž promluvi-li, se hoj hada jedovatého ve trávě, a vráti-li se zas, čehož ochraň bůh naše vlasti, nepřijde chránit zákon, než přijde se pomstit za krev svých bratří, prolitou však ná- mi po právu. Než nač dlouho mluvit? Co jeden muž všichni voláme: kéž jen čáku lichou jeho po- zději nezklame návrat !“ XXVII. 'l'ento &tékot nezarmoutil srdee svatého pastýře, nýbrž slzy radosti mu vynutil; i vyjevil potěšení srdce svého těmito slovy: „ejhle! po čem jsem toužil, zač tebe, laskavý Kriste, žádal, sám lid rozlámal pouta okovů mých. Svoboden, jak slušno, chci následovati tebe, poněvadž ty, bože, sám po- vrhuješ těmi, kteří povrhují tebou, a miluješ ty, kteří stále milují tebe.“ I nepřestávaje pluhem spáso- nosného slova Kristova orati úhor duší lidských octl se v rozpacích kam obrátiti svaté rádlo, má-li prvé k Prusům se obrátiti či k Luticům. Bylit národové tito oba oddáni modloslužbě nelišíce se hrubě živo- tem svým od divé zvěře. Než konečně uznal za vý- hodnější rozsévati símě života věčného mezi Prusy, nebo byla země tato nejbližší říše svrchu jmenované- ho krále. Záhy nastoupena cesta, jež aby mohla býti pokojně vykonána, král odcházejícímu 24 mužů při- dal, aby bezpečně plula loď po moři. A když přišel pospíchaje do posledního města, kde království Polské 1) efficiens 3. — ?) Polonensem 1, 3. — ?) viuit 2. — 3) Ut. 1, 3, expugnare uol. 2. — 5) Cuius 2. -- 5) fre- munt 2. — *) In cel. 2. — 3) nemá 1, 2. — 9) nemá 3. — !?) tumeat 2. — !!) Pruzenses 2 a tak stále. — 12) H. quo uanis pl. 2. 

Strana 331
VERŠE O UTRPENÍ SV. VOJTĚCHA. Vt suleet medium puppis secura profundum. Et!) cum finalem properando ueniret ad urbem, Regnum Polonie qua pontus terminat arce, Purgauit multas Cristi baptismate turbas. Hie eciam sancte celebrans sollempnia misse, Immolat eterni corpus cum sanguine Cristi, Cui*) non post multum se temporis obtulit ipsum. Postera ?) nocturnas sed cum lux depulit umbras, Oscula dans cunctis et dulcia uerba salutis, Prosilit in curuam non absque dolore carinam. Et?) simul optatas dextris ?) aquilonibus horas Contigit, et?) propria rate cum custode remissa, Mansit ibi solus cum fratribus ipse duobus, Presbiter alter erat, frater Gaudencius alter, Ambo sibi comites pre cunctis usque fideles. XXVIII. Constanterque dei ceperunt dogmata ueri Spargere perpetue spondentes premia uite Omni credenti Cristo, Cristumque sequenti, Abluat et sacra si quos baptismatis unda. Hac?) fama moti primates atque coloni Illius terre uenientes exiciale Bellum cristicolis peragunt sub guttura pugnis, Ex quibus arrepto quidam de littore remo Presulis a tergo propius stetit, utque legendo Psalmos adstabat, manibusque librum retinebat, Inter utrumque latus percussit fortiter artus. Exeussus manibus uolat ad diversa libellus, In crucis atque modum spaciatur corpus honestum. Sed sie exterius punita carne, quid intus Mens ageret sancta, patefecit uox quoque clara: O rex eterne, dixit, laus sit tibi Criste! Huie nam si simile paciar nil postea tale, Sufficit hunc ietum pro te sumpsisse uel unum. Nec tamen inuitus, sed sponte relinquere litus Maluit et contra plebem processit in arua; Quem dominus uille quidam suscepit honeste Hospicio, cuius gaudens et ab hoste quietus Sabbata postque diem sanctum celebravit euntem. Convenit interea dire plebs cedis auara, Vtque canes ceruum cireumdant undique fessum, Cum stetit in rupe prerupta deque salute Desperat stando, quod ?) nulla patet fuga capto, Sanetus Adalbertus sic stabat in agmine septus. Illi latrantes instant, baculisque minantes: Quis sit, ut enarret, quare, uel unde ueniret? Presul ad hec sanctus respondit mitis ut agnus: Sum natu Sclauus, Woytiech sed nomine dictus, Doctor in officio, sed presul in ordine sacro. Est mihi causa uie uestre reparacio uite, Vt mala linquentes tantum bona semper agentes, Cristo credatis, cum quo sine fine queatis 9) Uiuere, gaudere bene uiuendoque manere. Talia uir sanctus. Sed dudum iam quoque uulgus 331 s mořem hraničí, pokřtil mnohé zástupy. Zde také slouže mši svatou obětoval tělo a krev věčného Krista, jemuž za nedlouho za oběť přinesl sama sebe. Druhého dne když se rozednilo, políbiv všech- ny a rozloučiv se s nimi zarmoucen vstoupil na loď. Jakmile příznivými větry na břehy, na které si byl přál, se dostal, poslal loď se strážci nazpět, i zůstal tam sám s dvěma bratřími; jeden byl kněz, druhý bratr. Gaudencius, oba nade všechny včrní jeho průvodčí. XXVIII. I jali se vytrvale hlásati víru pra- vého boha slibujíce odměnu života věčného každé- mu, kdo uvěří v Krista a jeho bude sledovati a očistí se křtem svatým. Povčstí o tom pohnuti přišli ná- čelníci a obyvatelé oné země a boj do vyhlazení ctitelům Kristovým slibovali pěstmi. I popadl jeden z nich na břehu veslo a přiblíživ se od zadu k bi- skupovi udeřil jej, an stoje žalmy odříkával a v ru- kou knihu držel, vší sílou mczi oba boky. Vyražena z rukou rozletěla se kniha a ctihodné tělo skleslo v podobu kříže. Ale kdežto vnější tělo bolest cítilo, co svatá inysl přemítala uvnitř, brzy také vyjevil jasný hlas: „ó králi věčný, řekl, budiž pochválen, Kriste. Neboť neutrpím-li ničeho podobného více, postačí ini, že jsem aspoň tuto jednu ránu podstou- pil pro tebe.“ Však přec nechtěl samovolně opustiti břeh a ubíral se v pole naproti lidu. I přijal jej pán jednoho dvora počestně za hosta. Tomu potěšil se biskup a maje pokoj od nepřítele světil sobotu a následující neděli. Lid scházel se zatím ukrutné vraždy lakotný. Tak jako obkličují jelena psi mdlého odevšad, když na skále stojí: příkré — on zoufaje nad svou spásou rozhlíží se: kolem, kudy možno uniknout — tak tenkráte svatý obklíčen stál tady Vojtěch. A štěkajíce oni a hrozíce mu holmi sc táZi: „vyprávěj, kdos ty, proč a odkud semhle přichá- zíš?“ Odpověděl na to biskup náš útulně a mírně: „ze Slávského rodu jsem já, Vojtěch se nazývám, poručením učitel, svým posvěcením ale biskup. Vaše- ho napravení života mé příčina cesty, byste zlých skutků zanechavše a dobře činíce uvěřili v Krista, s nímž můžete na věky žíti, s ním radovat se a dobře činíc zůstávati věčně.“ Takto mluvil Vojtěch. Než dříve hulákala již též chatra a přehrozným naň vztekle dorážela láním, přehrozným láním, děsné vyhrůžkami vraždy. Pak spiklenci tito sběsilí o zem holmi tlukouce zařvali lvím řváním na svatého na biskupa takto: „mějte za odvážný to skutek, bez 1) Vt 2. — ?) Qui 1. — 9) Postea 3. — *) Vt 1, 3. — 9) dextras 3. — 9) ad 2. — ?) fac 1.-— ^) quia 2. — ?) quietis 2. 

Strana 332
332 Clamat, et e contra!) iactans conuicia multa Impete grassatur rabido, murtemque minatur. Tunc coniurantes, et terram percucientes Fustibus in sanctum fremuerunt more leonum: Hoc sit pro magno, dicunt, quod tempore tanto Nostras?) impune gentes docuistis inique. Vt celer immerite reditus dat spem modo vite, Sie et parua mora mortem dabit hac simul hora. Nobis et toto Prussorum denique regno, Cuius nos fauces sumus, et defendimus arces, Lex est communis, manet unus et ordo salutis. Uos uero propere nostre confinia terre Ista si nocte non uultis linquere sponte, Cras tamen inuiti linquetis morte perempti. Qui mox in villam noctu cessere?) propinquam. Hic per quinque dies Cristo mansere canentes Laudes pro sese simul et pro plebe furente. XXIX. Tanta per obsequia dum parte morantur in illa, Quo prius in claustro uixit pater hic aliquando, Nocte quiescenti euidam tunc sompnia fratri Nomine Joanni monstrat deus ordine tali: Summum per celum pendencia bina deorsum Tamquam linteola multo niue candidiora, De terraque uiros tolli sub nubila binos, Exteriusque pia uidit duo nomina scripta: Presul Adalbertus martyr sine fine beatus, Alteriusque fuit nomen, qui talia vidit. Abbas quem dictis narrantem Nilus amicis Corripiens: o mi, dixit, dulcissime fili! Sompnia sunt uana, quamvis et sompnia multa Evenit interdum nobis predicere uerum. Si uon false *) meo presagia corde retexo, Auxiliante deo tamen hec certissima spero: Ille bonus frater, melior quo non fuit alter, Noster?) Adalbertus uel erit, uel martyrizatur 9), Jam capit a domino uictor sua premia Cristo. Hae ipsa nocte, qua uiderat hec pater ille, Uisio nocturna cingens ambigine multa Ostendit fratri prefato presulis almi, Que sibi post opere cito perpetranda fuere; Qui surgens patri per deuia dixit eunti: Uis audire meum dictu mirabile sompnum ? Cui *) pater: o care, die, si quid habes modo, nate! Dixit, at ille suam non tardat promere causam: Ceu uigilans aram rebar me cernere sacram, Qua super impositum de uino semirepletum Auratum) calicem uidi custode uacantem, Quem siciens bibere uellem cum forte leuare, Nescio, quis iuuenis stolis precinctus amenis Obstitit, atque mea cohibens audacia cepta, Non tibi, dixit, ego nunc hec libamina seruo, Nee cuiquam uestrum licet hoc contingere sacrum: VERSE O UTRPENÍ SV. VOJTÉCHA. trestu po čas že tak dlouhý učili jste tu národ náš ošemetně. Jak rychlý návrat vás chránit může ne- hodné, tak krátkým prodlením smrti trest vás stihne na místě. Máme my a všichni Prusové a celá tato říše — my jsme jejím pomezím, my její hájíme tu hradby —zákon pospolitý a jeden řád pravdy a spásy. Vy však země naší pomezí nejrychleji jestli nechcete touto nocí samovolně opustiti zdrávi, zítra opustíte trestáni smrtí proti vůli. Do blízkého potom v noci záhy odešli do dvorce, kdež po celých pět dní pro- dlévali prozpěvujíce za sebe i zběsilý národ Bohu písně a chválu. XXIX. Když za tímto zaměstnáním v konči- nách oněch prodlévali, v klášteře, v němž druhdy Vojtěch byl žil, jistému bratru jménem Janu, an v noci spal, zjevil bůh tento sen: viděl, kterak s ne- bes výše dolů visící dvě plátna nad sníh bělejší dva muže ze země k oblakům zdvihala; vně viděl dvě jmena napsaná, biskup Vojtěch, blahoslavený mučeník, druhé pak jmeno bylo toho, který to vi- děl. Vypravujícího opat Nilus přátelskými slovy pokáral řka: „milý synu, sny jsou liché, ač se ně- kdy stává, že nám mnohé sny předpovídají pravdu. Nevykládám-li neprávě věštby v srdci svém, s po- mocí boží tolik mám za jisté: onen dobrý bratr, nad něhož nebylo lepšího, Vojtěch náš buď pod- stoupí neb právě podstupuje mučenictví, i přijímá již co vítěz odměnu od pána Krista.“ Téže noci, kdy mnich onen takový sen měl, vidění noční po- divně zamotané zjevilo svrchu jmenovanému bratru velebného biskupa osud, který tomuto bylo brzy podstoupiti. I vstav řekl bratru po pěšince kráčejí- címu: „chceš poslechnouti podivný můj sen?“ Od- pověděl jemu Vojtěch: „pověz, milý synu, co máš.“ I nemeškal on vyprávěti takto: „jako bych byl bděl, zdálo se mi, že vidím svatý oltář, na němž stál vínem polonaplněný zlatý kalich; ale strážce ne- bylo při něm. Maje žízeň když chtěl jsem jej po- zdvihnouti, abych se napil, nějaký mládenec krásným šatem oděný zabránil mi smělé počínání toto řka: neschovávám já nyní obětní víno toto pro tebe, aniž kdo z vás smí se dotknouti jeho; biskup Vojtěch sám zítra musí jej vypíti. Plačky jsem odcházel, jelikož mne pojala náramná hrůza, a sladký sen se l) et cuncta iact. 1, 3. — ?) Vestras 1, 3. — %) cessare 2. — *) falsa 1, 2, 3. — 9) Frater 2. — 5) mar- tirizatus 2. — 7) Qui 1, 3. — 9) Juratum 1, 3. 

Strana 333
VERŠE O UTRPENÍ SV. VOJTĚCHA. Presul Adalbertus cras debet sumere solus. Flebam discedens, quod !) me timor imbuit ingens, Et sompnus uacuas dulcis discessit in auras. Prosperet hanc fili, respondit, gratia Cristi Causam, nam sompno fallaci credere nolo. XXX. Et iam nocturnis orbem sol clauserat umbris, Lucis et aurora eum primum queque minora Sidera diffugiunt, placida de nocte resurgunt, Et matutinis Cristo de more solutis Laudibus, inde uie repetentes munia cepte Fallunt ingentem psalmos recitando laborem, Cristus ab ore quibus non?) abfuit usque benignus. Et mala siluarum iam deuia iamque ferarum Lustra relinquentes earmenque per arua meantes Finierant omne, cum sol altissimus orbe Tantum respiceret, quantum superesse uideret. Hie missas fratre pro pace uie celebrante Monachus ille bonus saero eum sanguine corpus Sanetum suscepit, uitunque uiamque refecit, Gustatis modicis residens eum fratribus escis. Post dicto propere psalmo versuque sequente, Surgit gramineo uultu de cespite leto, Et lapidem quantum possis tum?) mittere, tantum Hinc ubi processit, rursum sic fando resedit: Hee mea sit requies, hie deficiunt mihi uires. Et quia nocturno nimis *) atque labore diurno Jam fuerant fessi, minime dant membra quieti. Vltima eum uero cornu pausacio pleno Prolueret sanetos, cecus furor ecce paganos Fert male precipites, et adhue nil tale timentes; Cristicolas rapiunt, et uinelis brachia stringunt. Tunc presul sanctus manibus post terga ligatus, Vt non deficerent, mortemue subire timerent, Cum uel truncari uideant se, uel cruciari, Fratres aspiciens confirmat talia dicens: O cari comites; o premia magna petentes! Nune estote uiri fortes pro nomine Cristi. Hec est lux illa mihi uotis mille petita, In qua uictorem ceu uicti uincimus hostem. Quid melius tanto, quid duleius est ubi, quando, Quam duce pro Cristo tam magno, tamque benigno Fundendo fragilem uitam sociare perhennem ? Prosilit ex rabido mox igneus agmine Sicco ?), Liribus et totis fratres ad bella monentis Intima fatifero rupit precordia ferro. Vt5) coniurate fecit dux uulnera turbe, Concurrens uulgus superauget in ulcere uulnus, Exsaturantque suam diuersis ictibus iram. Nam simul extracte septem sunt proh dolor! haste, Uulnera septena patuerunt diuite uena, Purpureusque sacris de membris profluit amnis. Ille suis oculis sursum *) cum corde leuatis Intrepidus stabat, flexoque genu rogitabat, 333 ztratil.“ „Synu, odpověděl Vojtěch, obratiž k dobré- mu věc tuto milost Kristova, neboť lichému snu věřiti nechci.“ XXX. Slunko zatím noční nad okrskem za- hnalo stíny, a když s jitřenkou spanilou hvězdičky i menší všechny se rozprchly, z líbého spánku pro- citli a zpěvy obvyklé ranní bohu občětujíce zapěli, pak cestou počatou se ubírali dále. Náramné obtíže její jim krátily žalmy, Kristem dobrotivým jejich ústa přetékala hojně. Neschůdné lesní již opustili cesty a dravčí doupata, poslední tolikéž dozpivali píseň přes planinu jdouce, když slunko na obzoru výši záříc uprostřed denní své dráhy se octlo. Zde mši svatou sloužil bratr na zdar cesty budoucí, mnich pak onen dobrý tělo a krev páně přijímal; občerstvil se potom a na další cestu posilnil upro- střed bratří střídmého požívaje jídla. Pak hbitě pře- zpívav žalm s veršem následujícím s obličejem ve- selým povstal z drnu travinatého a vzdáliv se, kam as kamenem dohodit bylo možná, od svých tovary- šů tak promluvil op&t usednuv: „můj budiž odpo- činek zde, neboť mé síly ubývá.“ A mnoho lopo- cením jelikož byli umdleni všichni denním jak noč- ním, krátkého si oddechu přáli. A když libezny se po údech spánek uhostil unavených, aj náhle slepá zběsilost se pohanská přihnala sem střemhlav, ne- tušící nic takového křestany polapené pevnými uvá- zali pouty. Tu zbožný biskup provazem na rukou k zadu svázán, jen aby vytrvali, smrt podstoupit se nebáli, i kdyby jej stínat třeba uzřeli neb muky snášet, domlouval bratřím, i pravil k nim ziraje takto: „soudruzi roztomilí, již vám kyne odměna velká; teď se ukažte muži statnými pro jmeno páně! den nadešel mi nyní želaný přáními tisíci, kdy třeba poraženi vraha vítězného přemůžem. Mnedle co jest lepšího, co na světě jest sladšího, nežli za vůdce boha velkého a dobrotivého ten život obětovat časný a si získati věčný ?“ Vyskočil aj tu litý zuři- vého ze zástupu Sikko, a k boji bratry milé úsilně vyzývajecímu Vojtěchovi proklál prsa bodmo mečem smrtonosným. Jakmile ránu prvou spiklencův vůdce zabodnul, zástup sběh? se celý, i přidávali ránu na ránu, až vylili svůj hněv různým do sytosti bodá- ním. Když vyndáno kopí bylo sedmero — bolno se dívat — sedmero objeveno hlubokých ran, a hojně se prýštil purpurový krve tok z těla mučedlníka svatého. On pozdvihnuv oči k nebesům, pozdvi- hnuv i srdce ostražitý zde stál, napotom k modlitbě pokleknul — neb jeho přívětivé ruce svírala pouta železná — dobrotivého pokorně za lid hříšný prose Krista. Neskončil modlitby a již svět tento opouštěl. 1) quia 2. — ?) Místo non abfuit má 1 a 3 nam fuit. — 9%) cum 3. — *) minime 3. — ?) Suiggo 2. — 6) Et 2. — 7) rursum 2. 56 

Strana 334
334 VERŠE O UTRPENÍ SV. VOJTĚCHA. Ferrea nam blandas arcebant uincula palmas, Supplex propicium plebis pro crimine Cristum. Nec bene finita prece, luce migrauit ab ista. Sic pia sic anima de carcere corporis illa Euuolat, et Cristo fruitur sibi semper amato. Diraque barbaries euentu cedis ovantes, Et nondum rabido satis inde furore repulso, Ensibus in frusta 1) separant exsanguia membra, Et caput abscissum portantes cuspide fixum, Idola namque sua laudantes uoce sonora, Ad sua tecta uiri sunt unusquisque reversi. Est autem nonis in Maio mense Kalendis Presul Adalbertus pro Cristo martyrizatus, Assidua cuius deuotos nos prece Cristo Secula per cuncta famulos conseruet et ultra. Tak tato nábožná ze žaláře vylítla dušička, a hle nyní s Kristem radujíc se milým žije věčně. Barba- rové zběsilí nad vraždou tou plesajíce, jak by po- sud nebyli vztek svůj ukonejšili ještě, mrtvé údy mečem rozsápali drobno na kousky, a hlavu useče- nou odnesli na oštěpu ostří. Pak modly vlastní zvučným hlasem oslavujíce k svému jedenkaždý pří- bytku se nazpět ubíral. Stal se devátého před prv- ním máje měsíce biskup náš Vojtěch pro Krista svatým mučeníkem; ten kéž nás věrné sluhy stálým orodováním Krista nebeského zde a po smrti chrá- niti ráčí! 1) frustra 2.

Strana 335
ŽIVOT VINTÍŘE POUSTEVNÍKA.

Strana 336

Strana 337
ŽIVOT VINTÍŘE POUSTEVNÍKA. Přeložil Jos. Truhlář. 1. Regnante !) piissimo imperatore Henrico huius nominis secundo, cum beatus Godehardus Altahense coenobium regeret, fuit in Thuringie?) partibus quidam uir nobilis, dignitate et meritis illustris, nomine Guntherius, qui pro delictis iu- uentutis ingemiscens, et considerata diligentius actuum suorum qualitate, faciem domini in con- fessione preueniens, Hersveldiam ?), ad eundem beatum Godehardum abbatem, noviter eidem ecclesiae ab ipso imperatore praestitutum, di- gne, ut postea patuit, penitendo accessit, eique omne secretum cordis ac voluntatis sue fundi- tus aperuit. Quem abbas, iuste in deo immora- tus, blanda consolatione et condigna etiam pro- uisione penitentem suscepit, et ad monachicam usque professionem saluberrima sui commoni- tione domino cooperante conuertit. Qui?) pro- prie diffidens imbecillitati corporis et animi, ad penitus abdicanda quecumque sunt seculi, mul- tiplicem sue hereditatis proprietatem, quam ac- ceperat a progenitoribus, sancto Wigperto cum consensu heredum suorum firma traditione to- tam delegauit, sub testibus tamen primitus te- stamento pactus, ut monachus factus, monaste- rium, quod Gelinge dicitur, uictus et uestitus gratia ipse possideret, ac fratribus illic Christo seruientibus secum inde necessaria prouideret. Sanctus abbas?) prudenti pertractans consilio homini nouiter conuerso talem pactionem in uia mandatorum dei maximo futuram esse periculo, et plus inde per dies anime nasci dispendium 1. Za panování velenábožného císaře Jin- dřicha toho jmena druhého, když blahoslavený Godehard klášter Altahenský řídil, byl v konči- nách Duryňských jistý muž vznešený, proslulý hodnosti a zásluhami, jmenem Vintif, který nad hříchy mladosti své vzdýchaje a uvažuje bedlivě, jakých skutků se byl dopustil, i chtěje předejít zpovědi hněvu páně do Hersfeldu k témuž blaho- slavenému opatu Godehardovi, nedávno od sa- mého cisaře za představeného téhož chrámu do- sazenému s hodnou, jak potom se ukázalo, lítostí přišel a otevřel jemu dokonale všechny tajnosti srdce svého a vůle své. I přijal opat kráčející spravedlivě před bohem s přívětivou útěchou a slušným poučením kajiciho se i primél jej s pomocí páně spasitelnym domlouvánim docela k tomu, že se stal mnichem. Týž nedůvěřuje vlastní slabosti tělesné i duševní k odřeknutí se všeho, což jest tohoto světa, rozsáhlé dědictví, jenž byl od předků obdržel, svatému Wigpertu s přivolením dědiců svých celé právně odkázal, učiniv prvé ustanovení svědky zjištěné, aby sám stav se mnichem klášter jmenem Gelinge pro své potřeby podržel a o potřeby bratří, kteří by s ním tam Kristu sloužili; se postaral. Svatý opat chytře mu domlouvaje, kterak takové po- řízení: člověku nedávno obrácenému na cestě přikázání božích bude velkým nebezpečim, a kte- rak z toho časem více škody pochází duši než vedle domnění jeho tělu užitku, zatím k odlo- žení úmyslu jeho prozřetelně jej přiměl i při- 1) Regnante — regeret nemá ruk. — ?) Turingie ruk. — ?) Hersveldiam — cooperante convertit nemá ruk. — 4) sed ruk. — 5) Místo Sanctus abbas má ruk. Sed abbas Gothardus. 57* 

Strana 338
338 ŽIVOT VINTÍŘE guam corporis, ut putabat, subsidium, interim ilum prouida mente ab incepto suspendit, et laico habitu adhuc usum ad Altahense mona- Sterium secum perduxit. 2. Ibidem uir prudens predictus Guntherius cordetenus ) compunctus, petiit ab abbate, ut ante professionem liceret sibi Romam petere, et apostolorum Christi et aliorum sanctorum inter- cessionem pro transaàcte uite deuiis et pro noue uie ingressu querere. Quo permittente iuit et rediit, tandemque ante altare?) sancti Mauricii cingulum deponens, caput et barbam totondit, et facta de?) mora petitione susceptus ac ali- quamdiu regulariter probatus, ab eodem pastore monastice uite habitum est adeptus. Uerum post uotum professionis, non immemor sue quam prescripsimus pactionis, adiens abbatem Gode- hardum, petiit licentiam patriam repetendi et locum, quem pepigerat, iuxta conditionem inco- lendi. Quod pius pater interim consensit *), no- lens cum obstinata contradictione ab effectu quamuis iniquo prohibere, donec ratione dictante ilicita cupientem animum paullatim posset mi- tigare. Uenienti igitur ad locum Gelinge dictum, et disponenti necessitates ibidem commanen- tium, ex occultis temptationibus ?) temptatoris et insidiis, deo, ut certe credimus, ad exemplum b. Job permittente, multa et uaria ei occurre- runt incommoda, pro quibus, dum ipse, scilicet antea paupertatis ac laboris insolens, ad abba- tem sepius queritando confugeret, eiusque pro talibus consilium et auxilium anxie perquireret, sollicitus pater fluctuationem mentis eius pro- funde prospiciens ), subsecuturam forte cordis mutabilitatem vehementer pertimescens, blanda interdum consolatione et suauiloqua ?) commo- nitione mestitiam cordis eius mitigarat. Inter- dum uero iuxta apostolum arguendo, obsecran- do, increpando oportune importune?) nutantem animum eius castigans, ad uiam salutis eum reducere studuit, quod tamen adhuc modicum ?) profecit. 3. Sed cum in hac altercatione !") sepius luctarentur, e£ in huiusmodi molestia ambo cre- POUSTEVNÍKA. vedl s sebou ještě světsky oblečeného do Alta- henského kláštera. 2. Zde chytrý muž nadřečený Vintiř se skroušeným srdcem žádal opata, aby směl před složením slibů do Říma se odebrati a přímluvu apoštolů Kristových a jiných svatých za hří- chy minulé a za započetí nového života si vy- £ádati. Dovoleno mu jiti. Navrátiv se konečně před oltářem sv. Mauricia pás odlozil vlasy a vousy dal sobě ostříhati a předloživ obvyklou žádost přijat jest a uznán po krátkém čase ve- dle řehole za hodna obdržel od téhož pastýře života klášterního oblek řeholní. Ale když byl složil slib, nezapomínaje na pořízení své, které jsme svrchu vypsali, žádal opata Godeharda, aby směl do vlasti se navrátiti a bydleti na mistě, jež si byl vymínil. Tomu zatím nábožný otec svolil, nechtéje mu rozhodnou zápovédi v poéi- náni jakkoli zlém překážeti, až by ducha jeho po nedovoleném dychticiho poznenáhla s roz- umem ukonejsiti mohl. KdyZ byl tedy do mista nazvaného Gelinge přišel a o potřeby těch, kteří tam bydlili, se postaral, tajným pokoušenim po- kušitele a nástrahami a, jak pevně věříme, po příkladu blahoslaveného Joba božím dopuštěním do mnohých rozmanitých upadl nesnází. V těchto, jsa ovšem prvé nezvyklý chudobě a namáhání, utikával se častěji k opatovi a žádával důtklivě od něho rady a pomoci. Starostlivy otec prohli- žeje do dna kolisavost mysli jeho a boje se velmi srdce jeho měnivosti, která snad by na- stala, někdy přívětivou útěchou a laskavým na- pomenutím truchlivost srdce jeho konejšil; ale někdy podle apoštola domlouváním, zapřísahá- nim, vadénim v éas i neéas kolísajiciho káral a na cestu spásy uvesti hleděl; což ale dařilo se mu nevalně. 3. Když pak častěji v takových hádkách zá- pasili a oba nad tim byvali rozmrzeli, odpové- 1) corde ruk. — ?) Místo ivit — altare má ruk. iter arripuit atque inde sanus et incolumis rediens tandem aute altare s. dei genitricis Marie ac s. M. — ?) ex ruk. — ^) concessit ruk. — ?) Místo occul. — insidiis má r. ex occullis temptatoris insidiis. — 9) prosp. et subsec. r. — 7) suaui r. — 5) oport. et import. Mab; oport. im- portune mentem eius nutantem castigando eum reducere studuit ruk. — ?) parum ruk, — !?) altricacione ruk. 

Strana 339
ŽIVOT VINTÍŘE POUSTEVNÍKA. brius fatigarentur, illi iterum quandam sue sol- licitudinis querelam suggerenti, uir dei debito iustitie zelo permotus, turgente, ut aiunt, pul- mone respondit, ut aut in promissa obedientie stabilitate deo deuotus seruiret, aut certe ad solitam seculi uanitatem laqueis iterum satane irretitus abiecto habitu rediret. Ad guam uocem stupefactus auditor intremuit, et erroris sui ni- mietatem sero tandem perhorrescens, ingemuit. Sed !) et hanc causam pio imperatori Henrico per ordinem abbas totam secretius insinuavit, ipsum- que adiutorem ad corrigendum talem hominem corrogauit. Quem confestim princeps ad collo- quendum clementer euocans, per semet ipsum conuertit, et ex euangelicis uel apostolicis regu- laribus preceptis instruere coepit, nullum posse duobus dominis seruire, nec monachum ad se- culum ut canem ad uomitum reuerti debere. His et aliis huiusmodi precautionibus tandem in Christo uere compunctus, uir memoratus omni predicta pactione cordetenus oblita, et tota cu- iuscumque incommodi querimonia abolita, ad Altahense monasterium, ubi tunc sub eiusdem patris cura, ut in gratia omnium loquar, singu- lare diuini cultus studium feruebat, se contulit; et illic fratribus humillime subiectus, et in sacre religionis districtione pleniter in breui tempore diuini roris infusione instructus, ultra regulare preceptum semet prelatis admirantibus afflixit *). 4. Cumque?) in austeritate uite perseuera- ret, et exemplo suo quamplures ad uiam ueri- tatis incitaret, ueluti lucerna super candelabrum posita, fama eius bono odore respersa ad aures beati Stephani regis Ungarorum, ipsius uenera- bilis uiri cognati, emanauit, cuius animum ma- gno dilectionis incitauit amore, ut hunc facie ad faciem uideret, quem sic de uirtute in uir- tutem proficere frequens fama predicaret. Vnde factum est, ut ad ipsum nuncios dirigeret, et ut ad eum uenire non recusaret, omni studio postularet. Uir autem domini conuersionis sue non immemor, hec sibi minime licere responde- bat, que rex pius postulabat. His rex auditis, maioris inflammatur caritatis amore, et^) uelut 339 děl prý přednášejícímu opět nějakou stiżnost muž boZi spravedlivým hněvem pohnut, aby buď v přislíbené poslušnosti setrval a bohu pokorně sloužil, aneb dostav se opét v osidla satanáše oděv mnišský svlekl a k obvyklým marnostem světa se vrátil. Tohoto slova ulekl se posluchač a zhroziv se ač pozdě přílišného pochybení svého zaplakal. Než i tuto věc, jak se udála, celou sdělil v tajnosti opat náboznému císaři Jindřichovi i vyžádal si jeho pomoci k napra- veni takového člověka. Ihned zavolal jej laska- vě kniže k rozmluvě, sám na jinou cestu obrá- titi hledél, i jal se jej poučovati z předpisů evangelia a apoštolů, že nikdo nemůže dvěma pánům sloužiti, ani nesmí mnich se navraceti k věcem světským jako pes k vykalu. Timto a podobným domlouváním konečně opravdu do- jat v Kristu zminény muz zapomenuv v srdci svém na pořízení svrchu vypsané a odřeknuv se všelikého stěžování na jakékoli nepohodlí do kláštera Altahenského, kdež tenkrát pod do- zorem téhož otce, abych v děk všech mluvil, snaha o poctu boží znamenitě kvetla, se ode- bral. Tam bratřím nejpokornéji se podrobiv a svatému náboženství v krátkém čase svlažen rosou boží zúplna se vyučiv více, než řehole předpisovala, se ponižil. I divili sc mu předsta- veni jeho. 4. Když takto v přísném životě setrvával a příkladem svým přemnohé na cestu pravdy přivedl jakoby svíce na svícnu rozžatá, pověst o něm jako libá vůně se šiříc k blahoslavenému Štěpánu králi uherskému, příbuznému téhož cti- hodného muže, se dostala, jehož duch zahořel touhou velkou, spatřiti tváří v tvář toho, o němž častá pověst přicházela, že ze cnosti ke cnosti prospívá. Protož vyslal k němu posly a žádal snažně, aby si neobtěžoval k němu přijíti. Než muž páně pamětliv svého obrácení odpověděl, že nikterak nesmi vyhověti žádosti králově. To uslyšev král ještě větší zahořel k němu láskou; i vyslal posly znova. Ale i podruhé odepřel on a nepřišel. Tedy poslal pro něho po třetí 1) Sed — memoralus nemá ruk., nýbrž spojuje takto: ingemuit et omni predicta pactione sc. — ?) V ruk. tuto vloženo, co se v odstavci 6 (str. 340 a 341) vydání našeho nalézá. — ?) Cum beatus Guntherins in austeritate etc. ruk. — *) et nunc. secundo dir. ruk. 

Strana 340
340 ŽIVOT VINTÍŘE antea nuncios direxit; sed ille se uenire etiam !) secundo denegauit. Tertio?) itaque post illum, ueluti primo secundo, transmittebat, et ut ipsius petitioni assensum preberet humiliter postulabat. Igitur sanctus Guntherius regis tandem uictus?) precibus, eius petitioni licet inuitus annuit, et accepta abbatis et fratrum benedictione, cum transmissis legatis pariter et ipse ad regem per- uenit. Rex*) autem uiso sancto Guntherio ga- uisus est, e& quomodo hunc artius ueluti iustum et sanctum diligebat, circa ipsum maiorem di- ligentiam habere satagebat. 5. Factum est autem dum hora prandii sanctus Guntherius mense regis pariter conse- disset, rex sibi pauonem assatum apposuit, et ut carnibus uesceretur intime flagitare cepit. Sancto autem uiro sub regulari conuersatione degente et huiusmodi cibis abstinente, penitus contradicebat, et illicitis cibis se contaminari nolle asserebat; cuius uoluntati rex non minus resistebat, ut apposita manducaret non solum rogando uerum etiam precipiendo laborabat. Quidnam facere poterat? Precepto regis se ob- temperare promittebat, sed in diuino adiutorio fiduciam retinebat. Quapropter factum est, ut inter prandentes hic solito more orationi insiste- ret, caput manibus inclinaret, profusis lacrymis, ne illicitis cibariis pollueretur, diuinam clemen- tiam implorabat. Mira?) res atque stupenda! completa dei famulus oratione caput de mani- bus eleuabat, auis assata menseque superposita reddita uite pristine deuolabat, et9) ab eius usu gratia diuina uirum liberabat. Quo uiso cuncti miraculo inaudito, deo gratias referebant, nec amplius sancti uiri uoluntati resistebant. 6. Sed?) dei famulus plus appetens mala mundi perpeti quam laudes, pro deo laboribus fatigari quam uite huius fauoribus extolli, de- serti loci secessum cum aliquantis sibi de Altach coherentibus in quodam saltu Boemico de per- missione sui abbatis domini Godehardi petiit, POUSTEVNÍKA. a pokorně prosil, aby žádost jeho vyplnil. Kone- éné prosbami královymi obmékéen svaty Vintif žádosti jakkoli nerád vyhověl, a přijav požehnání od opata a bratři s vyslanými posly zároveň ku králi se ubiral. Král pak vida svatého Vin- tife zaradoval se, a čím více jej co spravedli- vého a svatého miloval, tím ochotnéji k nému se miti hledél. 5. I stalo se, když v čas polední svatý Vintif ke stolu královskému zasedl, že král pečeného páva mu předložil a snažně prositi se ho jal, aby jedl maso. Než svatý muž žije dle předpisů řeholních a zdržuje se takových pokrmů protivil se tomu i ubezpečoval, že nechce nedovolenymi pokrmy se poskvrniti. Neméně pak protivil se vüli jeho král, i aby, co mu předloženo, jedl, nejen žádal, ale i poroučel. Mnedle co měl činiti? Slíbil, že poslechne roz- kazu králova, ale podržel důvěru v pomoc boží. Protož stalo se, že mezi hodovníky obvyklou modlitbu vykonával, hlavu do rukou naklonil a prolévaje slzy milost boží za přispění žádal, aby nedovolenými pokrmy se neposkvrnil. Aj divná, předivná věc! dokončiv modlitbu sluha boží když hlavu z rukou pozdvihl, peceny pták na stole ležící obživnul a odletěl; i zbavila ho milost boži takového požívání. Vidouce všichni neslýchaný zázrak tento děkovali bohu, i nepro- tivili se více vůli muže svatého. 6. Než muž boží žádaje „si spíše snášeti trpkosti světa než chválu, spíše pro boha se namáhati než přízní života tohoto se vynášeti, do pustého mista v jednom lese Českém s ně- kolika soudruhy svými z Altachu s povolením opata svého pana Godeharda se odebral, i vysta- 1) nemá ruk. — ?) Místo Tertio -- postulat má ruk. Misit et tercio humiliter obsecrans; ut pelilioni sue as- sensum preberet. — ?) Místo vict. prec. — pervenit má ruk. precibus deuictus cum transmissis legatis regem adiit. — 3) Míslo Rex — Guutherio má ruk, Viso autem illo rex. — ?) Res mira et stup. r. — 9) et sic ab ejus ruk. — 7) Obsah odstavce tohoto položen v ruk. univ. mezi ukončením odstavce 3 a počátkem odstavce 4, kdež však místo slov Sed dei — remanentibus uixit takto čteme: Tertio namgue conversionis sue anno in guodam bočmico saltu, quod Breznik dicitur, heremum petiit, in gua per XXXVII annos in studio sancte religionis et in summa districione spontanee paupertatis cum sibi commianentibus vixit. 

Strana 341
ŽIVOT VINTÍŘE POUSTEVNÍKA. ibigue cellulam in honore s. Johannis baptiste construxit, et ipsum locum Rinchnach !) proprio nomine appellauit, in gua ad XXXVII annos in studio sancte religionis et in summa discretione paupertatis spontanee cum sibi remanentibus uixit. Annona denique?) erat uaria, ubi de potu et?) deliciosis cibis nihil erat, et ubi non nisi sola aqua habebatur, et ipsa etiam hospitibus ad sufficentiam, fratribus uero ad mensuram dabatur. Litteras omnino nisi tantum psalmos aliquos non didicit, e£ tamen omnem rationem et intellectum ewangeliorum, legis et propheta- rum historiarumque?) ex crebra fratrum rola- tione et auidiore uerbi dei auditione mirabiliter percepit, adeo ut sepissime obscuriora mystice intelligentie interdum subridendo, interdum uero admonendo stupentibus auditoribus proferret. Quod nos quidem, qui eum familiarius cognoui- mus, frequenter audiuimus, precipue tamen cum in summa sua festiuitate adesset in cella, quam ipse in honore b. Johannis baptiste construxe- rat, specialis sui patroni, sermonibus eius affui- mus, quo in capitulari collatione eodem die fra- tres suos admonebat, dum eos de eiusdem pa- tris, beati videlicet Johannis 9), uita et moribus, uictu et etiam uestitu ac operibus, ad pauper- tatis sub deo placitam tolerantiam instruebat. Uerum enim dico, et coram deo non mentior, quia omnes pene, qui aderant eidem sermoni, ad vberrimam lacrimarum effusionem dono dei sunt compuncti. Assedit 5) et ibidem uenerabilis Ratmundus abbas?) cum plurimis sui cenobii fratribus et aliis insuper multis hospitibus, pre- ter nos, quos in canonico habitu illuc ingredi religio vetuit, quos tamen familaritas et maxi- me abbatis licentia circumquaque ad fenestras, ignorante concionatore, clanculo collocauit. Erat enim, ut de s. Benedicto dicitur, quem post do- minum vita et moribus sequebatur, scienter ne- scius et sapienter indoctus. 1. Hec 9) itaque breuiter diximus de ho- nestate morum et conuersione nobilis uiri Gun- theri,P quantumque per penitentie satisfactionem domino complacuerit; que nobis ad imitationem boni exempli sufficiant. Ecce enim camelus de- 341 věl tam kapličku ke cti svatého Jana Křtitele, dada místu tomu jmeno Rinchnach (Rychnov). Tam žil okolo 37 let rozjímaje bedlivě o svatém náboženství s těmi, kteří při něm zůstali, v nej- větší chudobě dobrovolné. Potrava jejich bývala rozmanitá, když nebylo nápoje a jidla vzácněj- šího, a když jen vodu mívali, a té jen: hostům dáváno s potřebu, bratřím pak jen s míru. Umění liternímu kromě několika žalmů se vyučil, a přec dobře rozuměl a znal evangelia, zákon, proroky a děje cirkevni z častého: vypravování bratří a bedlivého poslouchání slova božího, tak že přečasto temnější stránky nauky mystické někdy v žertu, někdy ale při napomináni udivenym po- sluchačům vykládal. Tak my, kteří jsme jej blíže znali, často jsme slyšeli, zvláště když v největší svůj svátek býval v kapli, kterou k poctě blaho- slaveného Jana Křtitele, obzvláštního ochrance svého, sám byl vystavěl, na kázaních jeho jsme bývali, jimiž toho dne bratry své napominal poučuje je o životě a mravích téhož otce, totiž blahoslaveného Jana, o jeho potravě, obleku a skutcích, aby bohulibou chudobu trpělivě sná- šeli. Pravdu pravím a nelhu před bohem, že skoro všem přítomným hojně slzi proliti dáno od boha. Sedával přitom také ctihodný opat Rat- mund s mnohými bratřími svého kláštera a ji- nými hosty kromě nás, jimž nedovoloval kano- nický oblek tam vkročiti; ale nám přítel opat dovolovával státi vůkol u oken, aniž by kazatel o tom byl védél. Bylt, jak o svatém Benediktu se vypravuje, jej mimo Krista Zivotem a mravy nejvíce následoval, vědomý nevědomec a mou- drý neučenec. 7. Tolik pověděli jsme krátee o bezühonno- sti mravů a obrácení proslulého muže Vintíře, a jak se činěním pokání bohu zalíbil; to po- stačiž nám, abychom dobrý příklad jeho ná- sledovali. Ejhle kterak velbloud odloživ břímě 1) Leží nedaleko od řeky Řezen zvané. — ?) d. eorum e. ruk. — ?) uel r. univ. — ^) ystor. ruk. — °) Bene- dicli r. univ. — 9) Ass. ei interdum ven. ruk, — 7) abbas Althaensis ruk. — 9) Odstavec 7 a 8 není v ruk. univ. 

Strana 342
542 posita gibbi sarcina, angustum foramen acus penetravit, ipsum ducente, cui omnia possibilia sunt et nihil difficile, quique est mirabilis in operibus suis maxime in misericordiis, neminem propter enormitatem scelerum deserens, omnia dissimulat propter penitentiam peccata, una hora conuertens impium sanctum facit; cuius uirtute caput antiqui hostis pugnando contriuit christicola Guntherus. De virtutibus vero huius uenerabilis uiri, quibus aduersarium superavit, vel quas eius insidias pertulit, nulli compertum habetur, eo quod multo tempore hominibus in- cognitus mansit. Qui tamen licet locum muta- uerit, hostem non mutauit, nullique dubium, quia quanto magis in spiritualibus profecit, tanto plus acriora certamina tolerauit. Igitur quanti mefiti uir iste sit, per lapidem miratur, in quo, dum in uasta eremo solitarius Christo militaret, post laborem quieuisse, quantitas membrorum ipsius, ueluti in molli strato quiescentis, nunc usque apparet impressa. Et quid dicimus? nam sicut ad roborandam fidem credentium Petri apostoli uestigiis fluenta maris Christi pietas so- lidauit, sic ad declaranda famuli sui Guntheri merita duritiam silicis in mollitiem ipsius mem- bri strauit, ut ex hoc clareat, quanta suauitate in celis animam eius pius iudex remunerat, quem ad sectanda sua precepta misericorditer inflammauit. 8. Attollamus igitur mentes nostras ad imi- tanda sanctorum exempla, ut dum eorum gesta laudamus, nos ipsi probabilem uitam ducamus, iuxta quod psalmista admonet dicens: querite dominum, et uiuet anima uestra. Et iterum: accedite ad dominum et illuminamini, et facies uestre non confundentur. Tunc etenim facies no- stre in die iudicii non confundentur, nec terri- bilem sententiam: ite maledicti in ignem eter- num, audiemus, si toto corde ad eum acceden- tes, praua fugere, huius mundi inquinamenta deuitare studuerimus: atque ab omnibus pecca- tis per penitentie labores expurgati, cum sanc- tis et electis audiemus a pristino iudice, venite benedicti patris mei, percipite regnum, quod uo- bis paratum est ab origine mundi Ad quod regnum ipse dominus inuitat, cum dicit in euan- gelio: si quis mihi ministrat, me sequatur, et ubi sum ego, illic et minister meus erit. Sed ŽIVOT VINTÍRE POUSTEVNÍKA. hrbu svého skrze úzké ucho jehly prošel, an jej vedl ten, jemuž vše jest možno a nic není ob- tižno, jenž jest podivný ve skutcích svých, nej- podivnější v milosrdenství, an nikoho pro přílišná provinění neopouští, na všechny hříchy zapomíná pro pokání, za jedinou hodinu obrací zlosyna ve svatého. Jeho silou hlavu odvěkého nepřitele v boji potřel Kristův sluha Vintiř. Ale o enostech tohoto etihodného muže, jimiž nepřítele porazil, aneb jaké od tohoto nástrahy mu bylo překo- nati, nikdo se nedověděl, protože po dlouhý čas lidem zůstával neznámým. Než kamkoli se obrá- til, nepřítel jeho býval s ním, i nepochybuje ni- kdo, že čím více prospival duší svou, tím tužší boje přestál. Protož jak velké byly zásluhy muže tohoto, dokazuje kámen, na němž když v poušti pro Krista bojoval, po práci odpočíval. I nalezaji se v něm podnes vytlačeny údy jeho, jako by byl odpočíval na měkkém lůžku. I co díme? neboť jako, aby posilnil důvěru věřících, pod šlépějemi apoštola Petra upevnil Kristus vlny mořské, tak chtěje označiti zásluhy svého sluhy Vintíře tvrdosť křemene ustlal v měkké lůžko jeho údů, aby se objevilo, jak líbeznou odplatu dobrotivý soudce uděluje v nebi duši toho, jejž k zachovávání přikázaní svých milo- stivě byl povzbudil. 3. Pozdvihněmež tedy mysli své k nasledo- vání příkladů svatých, abychom chválice skutky jejich sami cnostný život vedli, jak napominá žalmista řka: „Hledejte pána, a živa bude duše vaše“; a opět: „Přistupte k pánu, a osviceni budete, a tváře vaše nebudou zarmouceny.“ Ne- boť tenkrát tváře naše v den soudný zarmou- ceny nebudou, a neuslyšíme hrozného výroku: „jděte zatracenci do ohně věčného“, budeme-li celým srdcem k němu přistupujíce zlého se varo- vati a nepravostem tohoto světa se vyhýbati. Oči- štěni pokáním všech hříchů se svatými a vyvo- lenymi uslyšíme od naznačeného soudce: „pojďte požehnaní otce mého, přijměte království od po- čátku světa vám připravené.“ Do tohoto krá- lovství sám pán vyzývá v evangeliu řka: „chce-li mi kdo sloužiti, následujž mne, i kde já jsem, tam bude i sluha můj.“ Než jelikož křehci jsme a k vznešenosti nikterak tíhnouti nedovedeme, 

Strana 343
ŽIVOT VINTÍŘE POUSTEVNÍKA. guia fragilitate depressi ad sublimia minime ten- dere ualeamus, tota mentis intentione sancti pa- tris huius poscamus suffragia, ut ipse qui non iustos sed peccatores uocare uenit, precibus sui dilecti confessoris, igne sancti spiritus pectora nostra inflummans, nos de conualle huius mise- rie et uia peregrinationis reuocet eternam ad patriam. Ergo dei clementiam, que seruum suum de labore perduxit ad requiem, superlaudantes, ne lector circumlocutionibus corda detineat audi- torum, sermonem uertamus ad ea, qualiter ad laudem et gloriam nominis sui nobis peccatori- bus Christus serui sui terminum huius uite ma- nifestare dignatus est; pandamus breuiter. 9. Cum uero omnipotens deus beatum uirum uellet a labore quiescere et eterna mercede re- munerare, eiusque uitam in exemplum homini- bus demonstrare, ut posita super candelabrum lucerna claresceret, quatenus omnibus, qui in domo dei sunt, luceret, contigit ut) inclitus tiro ?), dux videlicet Brecizlaus ?), cum Poloniam gloriose sibi subiugasset, uictorque cum pace ad sua redisset, cuiusdam urbis, que Prahen dici- tur, confinium causa uenationis cum suis adiit, ubi quadam die, ut solebat, uenatum exiuit. Cumque sui omnes huc illucque discurrerent, nec in aliquo proficerent, subito apparuit eis cer- uus mire magnitudinis, quem ipse dux cum ma- gna alacritate subsecutus est. Tunc ceruus quasi fugam simulans, in quendam locum ipsius silue quam celeriter deuenit, et ueluti nullo sequente secure?) stare cepit. Hoc dux intuitus, ac solo cliente paruo contentus, ceruum aggreditur et eius formam et magnitudinem diligenter scruta- tur; denique?) cum fidei armis munitus hesi- taret animo, subito de celi fastigio audiuit cla- ram sibi uocem taliter insonantem: o Breti- zlae, non semper, que alta sunt dei consilio 9), tuo fragili desiderio queras, sed cum humilibus humilia tibi tuisque posteris profutura") ne pi- griteris attendere. Hoc enim in loco latet dei thesaurus, cui quondam ualde amabilis, nunc uero et in futura tempora cunctis querentibus pie desiderabilis; nam?) scriptum esse cogita: 343 prosmež celou mysli svou svatého otce tohoto za pomoc, aby ten, který nepřichází volat spra- vedlivé nýbrž hříšníky, na přímluvu svého mi- lého vyznavače oheň ducha svatého v prsou na- šich rozžal a nás z údolí bídy a pouti tohoto světa odvolal do vlasti věčné. Protož ehválice dobrotivost boží, jež sluhu svého z namáhání vyvedla k pokoji, aby čtenář okolky srdce po- sluchačů nezdržoval, obrafme vypravování k to- mu, kterak ku chvále a slávě jmena svého nám hříšníkům Kristus konec života sluhy svého na- značiti ráčil. Vypravujmež to krátce. 9. Když pak všemohoucí bůh blahoslavené- mu muži od práce odpočinek a věčnou odplatu uděliti a život jeho lidem za priklad oznaéiti chtěl, aby svítil jako svíce na svícnu: všem, kteří přebývají v domě božím, stalo se, že pro- slulý muž, totiž vévoda Břetislav, podrobiv si slavně Polsko a učiniv mir kdyz «eo vitéz domů se navrátil do okolí jistého města jme- nem Pracheň na lov se svou družinou přišel, kdež jednoho dne jak obyčejně na lov se vy- dal. Když všichni druhové jeho semotamo se rozprchli a ničeho nemohli uloviti, náhle objevil se jim jelen divné velikosti, za nímž sám vé- voda rychle se pustil. Tu jelen dada se jakoby na útěk na jisté místo téhož lesa co nejrychleji doběhl, a jakoby nikdo ho nepronásledoval, bez- pečné se zastavil. Tomu podivil se vévoda a je- diným sluhou provázen k jelenu se blížil a po- dobu i velikost jeho bedlivě prohlížel; konečně když opásán zbraní víry v duchu váhal, náhle s nebes výše zaslechl jasný zvuk takovýchto k sobě slov: „Břetislave, nevyhledávej pořád, co vznešeno jest vůli boží, křehkou snahou svou; nýbrž neváhej bažiti po tom, co nizko jest a tobě i potomkům tvým prospěje. Neboť na tomto mi- stě ukryt jest poklad boží, bohu druhdy milý velmi, nyní pak a příště ode všech nábožně hledajících ždaný; neb zpomeň, že psáno jest: otec můj působí, i já působím, poněvadž já jsem v otci a otec jest ve mně. Protož cokoli slu- 1) nemá ruk. — ?) thiro r. — ?) Bretizlaus r. — *) securus r. — 9) Místo den. cum má r. univ. dumgue. — $) Místo consilio — queras má ruk. consilia queras tuo fragili desiderio. — 7) Místo prof. — attendere má ruk. prof. considerare festina. — 9) nam scriptum est: pater oc. ruk. 58 

Strana 344
344 „pater meus operatur, et ego operor, quia ego in patre et pater in me est. Ideoque quidquid serui mei operantur in hoc seculo, non eorum, sed dei virtutem in omnibus credas. 10. Hec!) talia dum dux tacitus audiret, et ut amens stupefactus?) de loco, quo stratus iacebat, uix resumto spiritu surgit?), ac circum- quaque aspiciens), illico in ipsa uasta solitudine riuulum paruulum a longe uidet, puleroque gra- mine cireumdatum quasi?) quibusdam odoribus abundare; quo in loco lapidem mire magnitudi- nis, et super eum cellulam uilibus de lignis con- structam miro odore redundantem inuenit; et solus cum solo cliente de supercilio montis de- scendens, licet pauidus, cruce tamen sancta in fronte signatus, quid ibi lateret cogniturus ce- leriter intrat. Et ecce senem pulcra 5) canicie se- dentem et albescentem, ac ueluti?) angelum dei in uultu relucentem, lectoque ceu in oratione prostratum aspicit; nimio5) quoque horrore per- uasus cepit stare. Quem senex pio uultu intui- tus, ne ad talia trepidaret, sed ut deum omni- potentem in omnibus laudaret, monuit, et quod ipse Guntherus?) esset, qui eundem de sacro fonte suscepisset, diuersis indiciis licet admiranti duci assignauit. Tunc dux his!") uerbis spiri- tum !!) ad plenum resumit, et constantia animi recepta, pium uirum interrogauit!?) quomodo uel quando ad tam uastam sollitudinem deue- nisset, uel cur tam duram uitam monachorum attigisset, ac '?) satis amicabili et multum lacri- mabili affatu precatur, ne ulterius tam nobilis uir hominibus lateret incognitus, sed ad terram sui ducatus melius fouendus perduceretur !*), quam plurimum rogabat. Quod uir dei prorsus renuit, et!^) ne dei uoluntati in aliquo contra- iret sollicite deum rogans. Vnde dux ualde mi- ratus, et in eius piis'5) admonitionibus et di- uersis uerbis consolationis, orationibus se sancti uiri commendauit, et ut in reliquo de apparatu proprio nullo necessaria ei deessent, se datu- rum promisit. ŽIVOT VINTÍŘE POUSTEVNÍKA. hové moji vykonávají na tomto světě, věziž, že neni jejich, než sila boží že jest ve všem.“ 10. Když tato slova vévoda mlčky vyslechl, jako omámen z mista, kde poražen ležel, jedva dýchaje vstal; i spatřil ohlížeje se vůkol v pu- sté samotě této z daleka malý potůček krásnou travou obrostlý; i bylo, jakoby jakás vůně ši- Fila se vükol. Na tomZe mistě našel kámen po- divné velikosti a na něm z hrubého dříví vy- stavenou jeskyni, jež divnou vůni zapáchala; i sešed sám se sluhou s návrší, jakkoli se bál, přec požehnav se svatým křížem na čele rychle vešel chtěje poznati, co tam ukryto. A ejhle spa- třil starce s krásnými šedinami seděti; ten jako anjel bozi zářil v tváři a ležel na lůžku, jakoby se modlil. I zastavil se hrůzou pojat velikou. Starec s přívětivou tváří napomenul jej, aby se těchto věcí nehrozil, nýbrž aby boha všemohou- ciho ve všem chválil, i vyprávěl, že sám jest Vintif, který jej na křtu svatém držel, i po- tvrdil to udivenému vévodovi rozličnými zname- nimi. Po těchto slovech vévoda si oddechl, a na- byv opět pokojné mysli jal se tázati muže ná- božného, kterak a kdy do této tak pusté samoty se dostal, a proč tak obtížnému životu mniš- skému se oddal; i prosil jej velmi přátelsky a téměř s pláčem, aby jsa muž tak proslulý déle před lidmi se neskrýval, nýbrž aby se do- vésti dal do vévodství jeho, kdež lépe bude ošetřován. To ale muž boží odepřel dokonce, prose jej snažně pro boha, aby vůli boží se ne- protivil. I divil se vévoda velice a přijav od něho nábožná napomenutí a rozličná slova útě- chy do modliteb muže svatého se poručil, i slí- bil mu dávati, čeho by příště potřeboval. 1) Hec dux audiens territus ruk. — *) attonitus r. — 9) resurgit r. — *) prospiciens r. — ?) et quasi ruk, — 5) ueneranda r. — *) uelud r. — 5) nimioque horrore peru. constituit r. — ?) Guntherius r. — !?) hiis r. — 1!) sp. plenius resumens ruk. — !?) sciscitatur r. — !^?) Místo ac salis má r. satisque. — !*) Místo perdu- ceretur — rogabat má r. repatriaret aut secum de cetero in grandi quiete maneret, — 15) Místo et ne — rogans má r. rogans ducem soll. ne dei uol. in al. contrairet, — '9) Místo piis — promisit má ruk. piis exhorlacionibus plurimum consolatus orationibus sancli viri se commendauit et ut in reliquo nulla illi necessaria deessent de ap- paratu pro se daturum promisit. 

Strana 345
ŽIVOT VINTÍŘE 11. Que omnia Guntherus') a prefato duce benigne suscipiens, et multa predixit futura, et uelut quodam presagio inter reliqua pii affami- nis uerba proloquens dixit?): Mee dilectionis causa si uenisti, fili, mee ?) petitioni esse con- trarius noli. Nam corpusculi mei iam dissolutio instat, et quamuis de sepultura mea diuersi di- uersa sentiant, ego ut in spiritu loquar, corpo- ris *) mei depositionem Brevnowe ?) locandam te- stor, et quod in spiritu loquor, id ab omnipo- tente, ut fiat, exopto. Proinde, carissime fili, me- morie mee causa predicto loco Brevnowe aliquid confer solatii apta, ut et mei in domino et tui tuorumque omnium in posterum in deo memoria habeatur, et5) in mei requiei, que futura inibi diem iudicii exspectabit, dignum memorie fruc- tum, tuis licet postea uel tuorum successorum in temporibus confirmanda prudenti consilio ad- apta. Super hec autem omnia si mee discessio- nis uel migrationis terminus ?) delectat, crastine diei tertia hora, quid de meo transitu diuina operatio 5) sentiat, mee fragilis uite terminus de- clarabit. His dux auditis turbatus est animo, et in oscula ruens, amarissimis circumfusus lacri- mis, magno rugitu talia proclamabat: o caris- sime pater, cur me, licet?) ad te tarde uenissem, detestaris? O canities ueneranda, quem ueluti angelum dei, licet indignus, amplector; cur me, filium, ut dicis, tuum spiritualem, tam cito ceu orphanum relinquis? Tue enim pure orationes, tua crebra, ut spero, ieiunia, mee pravitatis de- berent esse et fuerunt tuta presidia, ut !?) apud deum omnipotentem pro meis criminibus, quibus humana fragilitas sepius conuincitur !!), hostis- que mille fraudum dolis atteritur !?), fierent as- sidua suffragia. 12. His clamoribus motus pius Guntherus, dixit flenti nimiumque '?) gementi: desine, fili, desine talia agere, et sperans in domino noli metuere, meeque petitionis effectum libenter ex- cipe, ueraciter perfice. Jamiam '*^) ad tuos redi, meique !^) secretum prodere noli, sed !5) crastino POUSTEVNÍKA. 345 11. To všechno Vintiř od věvody svrchu jmenovaného ochotně přijal a vyjevil mu mnoho věcí budoucích: mezi jiným jakoby duchem pro- rockým nadšen promluvil takto: „přišel-lis z lá- sky ke mně, synu, neprotiviž se žádosti mé. Neboť již přiblížila se hodina smrti mé, a jak- koli jiní jinak budou smýšleti o pohřbu mém, chci, aby tělo mé pochováno bylo v Břevnově, a co v duchu mluvím, toho vyplnění si žádám od všemohoucího. Protož, synu nejmilejší, připrav nějakou podporu nadzmíněnému Břevnovu, aby zbyla po mně a po tobě a po tvých všech příště nějaká tam památka, a pro lehké odpo- činutí mé, kterýž tam soudný den očekávati budu, ovoce památky hodné prozřetelně ustanov, jež by za tvého času neb později od nástupců tvých potvrzeno bylo. Mimo to tési-li té uzříti konec mého života, ten bude zítra o třetí ho- dině.“ To uslyšev vévoda pohnut jest v duchu, i libaje starce a prolévaje slzy hořké s velkým nářkem takto zvolal: „rozmilý otče, proč mnou, třeba jsem k tobě pozdě přišel, povrháš? O cti- hodný starče, jejž jako anjela božího já nehodny objímám, proč mne, duchovního svého, jak pra- víš, syna, tak brzy jako sirotka opousti&? Ne- boť tvé čisté modlitby, tvé časté, jakož doufám, posty měly býti a byly nepravosti mé bezpeč- nou ochranou, aby před bohem všemohoucím za mé hříchy, jimž křehkost lidská častěji podlehá a k nimž nepřítel tisícerou lstí ponouká, stálými přímluvčími se staly.“ 12. Těmito nářky pohnut nábožný Vintif řekl plačícímu a převelmi hořekujícímu: „pře- staň, synu, přestaň tak si počínati, a doufaje v pána zanech bázně; i přijmi ochotně žádost mou a opravdu ji vyplň. Již pak navrať se k svým a nevyzraď tajemství mé; ale zítra ne- 1) Guntherius a tak níže r. — ?) ait ruk. — 3) Místo mee — noli má r. non sis contrarius mee peticioni. 4) corpuseuli Mab. — 5) Brunovie dep Mab. — ©) et mee requiei, que m. r. — 7) terminum scire del. ruk. univ. — 8) ordinatio r. — 9) I. tarde ad te uenientem r. — 79) et ruk. — ?!) inquinatur r. — !?) irretitar r. — !?) miumque gemenli nemá r. — !4) Jam nunc ruk. — 15) et hoc secr. r. — 16) sed si in crastino non tardus dieris, mee migracioni domino annuente interesse poteris r. 58* 

Strana 346
346 ŽIVOT VINTÍŘE non tarde redeas, et mee migrationi, si dominus deus uoluerit, interesse poteris. Tunc dux ualde tristis et gemebundus, benedictione tamen ac- cepta, cum suo cliente discessit, et ne cui taliu secreta prodat sub interminatione interdixit. Igi- tur sequenti die Brecizlaus !) dux, assumpto ue- nerabili episcopo Seuero?), qui sibi speciali fa- miliaritate adunabatur?) summo diluculo ad uiri dei cellulam peruenerunt, ipsumque orationi instantem laudesque deo omnipotenti psallen- tem *) inuenerunt. Completa uero oratione, post longa?) future uite colloquia, peractisque a Se- uero episcopo missarum sollemmiis, uir dei cor- poris et sanguinis domini perceptione se mu- niens, hora diei tertia, canentibus, qui aderant, et flentibus, inter orationis uerba immaculatum deo spiritum reddidit. De carnis igitur ergastulo, iam 9) felici recedente anima, tanta de eo sua- uissimi odoris redundauit fragrantia *), ut cunc- torum ibi assistentium perfunderet nares et pec- tora; cuius odoris suauitas tam diu stabilis per- manebat, quousque uiri dei corpus ad locum sepulture perueniebat 5). 13. Posthec peractis omnibus ad exsequias attinentibus, corpus illud sanctissimum ?) indo- mitis equis est superpositum, quod cum tanta mansuetudine ad?) locum sepulture ab eisdem delatum, ut profecto clhresceret, quanti meriti exstiterit in celis, cuius corpus bruta animalia postposita ferocitate uenerabantur in terris. Obiit autem Christi famulus eremita Guntherus anno incarnationis domini !!') M et XLV*, VII idus Oc- tobris, sepultusque est in monasterio Brewno- uensi, quod !?) a ciuitate Pragensi distat 20 sta- diis, ubi ipse, dum adhuc uiueret, adsepeliendum esse in spiritu predicebat!?) In quo loco per eius merita fiunt assidue miracula multa, infir- mis prestantur beneficia donante Christi gratia, qui cum '^) deo patre uiuit et regnat deus per !?) infinita seculorum secula. Amen !$). POUSTEVNÍKA. zmeškej, a budeš moci přítomen býti, dá-li pán bůh, smrti mé.“ Tu vévoda velmi smuten a vzdý- chaje, přijav požehnání, se sluhou svým odešel, i zakázal mu s vyhrůžkou, aby nikomu tajem- ství nevyzrazoval. Druhého dne potom vévoda Břetislav se ctihodným biskupem Severem, jenž mu zvláště přátelsky byl nakloněn, za šera ran- ního k jeskyni muže božího přišli, i nalezli jej na modlitbách trvajícího a všemohoucímu bohu žalmy prozpěvujícího. Po skončené modlitbě a po dlonhém rozmlouváni o životě budoucím, když byl biskup Severus mši odsloužil, Vintiř posil- niv se přijetím těla a krve páně o třetí hodině denni, ani přítomní zpívali a plakali, mezi mo- dlitbou neposkvrněnou duši odevzdal pánu. Když pak byla blažená duše z vězení těla již vyšla, tak libý zápach vůně z něho vyprýštil, že vši- chni stojící okolo jeho silně ucitili, a libeznost vůně této tak dlouho potrvala, až tělo: muže božího do hrobky se dostalo. 13. Když potom vše, co k pohřbu náleži, vykonáno bylo, položili svaté ono tělo na ne- zkrocené koně nedadouce jim úzdy; i nesly je tyto tak krotce k mistu, kde pochováno býti mělo, že jasně se objevilo, jakých zásluh požívá na nebi ten, jehož tělo němá zvířata odloživše divokost svou ctila na zemi. Umřel pak sluha Kristüv poustevnik Vintif leta páné 1045, dne 9. řijna; i pochován jest v klástere Bfevnovském, vzdáleném 20 běhů od města Prahy, kdež sám za živa hrob svůj budoucí označil. Na tomto místě skrze zásluhy jeho stále se dějí zázraky a mnoho nemocných bývá uzdravováno milostí Kristovou, jenž s bohem otcem živ jest a králuje na věky věkův. Amen. 1) dux Bretislaus r. — ?) Byl bisk. Praz. od r. 1030— 1067. — ?) iungebalur r. — ^) canentem ruk. — 5) dulcia r. — $) tam felice r. — 7) fraglantia r. — 5) peruenit r. — ?) sanctum r. — !9) ad sepulchrum ab oc r. — 1) dominice r. — !?) quod — stadiis nemá r. — !?) predixit ruk. — !*) cum patre et spiritu s. uiuit oc. — 15) per omnia seculorum s. am, — !5) Nyní následuje vypsání devíti zázraků, které se při hrobě sv. Vintíře staly. 

Strana 347
ŽIVOTY SV. PROKOPA.

Strana 348

Strana 349
I. LEGENDA VERSOVANA O SV. PROKOPU. Upravil Josef Jireček. I. Slyšte, staří, i vy, děti, co jáz vám chcu povědieti o dčdicevi sťovenském, čúš o Prokopovi svatém, jenż s6 jest v Cechâch narodił. svój zakon dobie rozpłodił, zákon svatý věrně plnit a veliké divy činiť. O tom dobie usłyślte, když svú [vieru] priťožíte. Co jáz [vám chcu povčdiejti slyšte všichni, [ktož] chtie jmieti otpustky, k tomu zbavenie všech hřiechóv !) [a otpuščenic), [žijúc] svatě podle toho. Ustyšíte divóv mnoho, co jesť činiť v českej zemi, i jak?) o nem v knihách čtemy, v jiných zemiech kudy koli, na vodách, také na poli, na chudych (i na bohatciech)*), na jich sboží i na hradiech nad knčžú i pak nad žáky. Znamenaj to čľovčk všaký jeho činy i příklady, a užívaj jeho rady. Rač nám toho spomáhati, synu boží, i tvá máti! IL Svaty Prokop jest slovenského roda nedaleko ot Ceského Broda. Tu ves dobie Bóh rozpłodił, v niejź s8 ten svaty urodił. A však dobře povědieti směju, tej vsi imě Chotúň dějů. V niejžto bydlieše starý kmet, ten sobě jmieše mnoho let. Svü Zenu Xlechetnü jmie&e, s niuZto manZelstvo drZiexe, přátel ni prvých ni posledniech, ale v sboží všě prostředniech. Jako Salomůn žádáše, tak sě těm manželóm stáše. Tito sč. Boha bojiechu a správně vždy živi biechu. III. Prokop ot détinstvie svého hy chovánie velmi čstného. Po Boze tvorci tüZiexe. svétskü sfavu potupie£e. Poée sé Cstnostmi tipytéti, veliké přednosti jmieti. Mezi spoluvěky svými obcováše nravy čstnými. Vezdy sč Boha bojicše. svoje roditele čstieše. Rozkoši miesta nedáše vezdy u pokoře stáše. A jak zřieť na jeho těle, tak bieš' shožný v mysli cele. IV. Vidůce to roditeli, jakého synáčka jměli, vzachu mezi sobů radu, chtiec jej sláti k Vyšehradu, k mistru na slovo vzatému, by jej učil čtení všemu. Kdež slavné učenie bieše, v sfovenském jazyce ktvieśc. V. Tu Prokop v učení lóně číta? vždy s snahů v zákoně. A kehdy tu v krátkém čase tomu pismu nauči sé, mistři sě tomu diviechu, mezi sobü tak mluviechu: „Prokop dobře v pism6 dospół, a ve &sti i v käzni prospół.* Neb nikdy prázden nebieze, !) Rkp. k tomu vsèch hiiechóv zbavenie. — *) Rkp. tak. — 9) Rkp. na chudých, k tomu na chudých. 

Strana 350
350 nebo na modlitvč [bdieše] |ajnebo (na) knihách čtieše. Tak sč učiť velmi mile, netbať i jedné kratochvíle. Divné ovšem pokory bieše, Ze juž každý to mľuvieše: „Tento Prokop tako jesť tich, jvž jakoby byť ovšem mnich.“ Nikdy neviděli, by smát, ani kdy s dietkami ve-6 jhrál; jedno pěť hodiny nebo pateře někde súkromie nebo v kóře. VI. Pocechu sé kanovníci diviti, a řkůc: „Co chcemy učiniti ? Vidimy člověka dobrého a ke všiej čsti podobného ; juž-t jest dobře na tej době, přitovařišmy ho k sobě.“ Pro jeho pokorné poniZenie snidú sé vyXehrazská knéZie. Byvše všichni v tej radě v kapitole na Vyšehradě, vzvolichu jej sťužebníkem, u svatého Petra kanovníkem. Nerad tomu svatý Prokop bieše, neb tohoto světa nenávidieše. Ješče by to byli učinili, ež by jej proboštem vzvolili. Ale svatý Prokop, vida světsků test, potupi toho přiebytka čest. I jednoho pokoje nehledaje viece s& pro Bóh pokořuje, nenosif drahého odénie, ni pitie drahého ni jedenie. VII. Tehdy všichni kanovníci, děkan, probošt, úředníci svatého Prokopa povýšichu, knězem jeho učinichu. Sta sé po tom velmi v skoře, slůži mšu u vyšehrazském kóře. Své pokory neproménit, viece ne dfiev pro Bóh činit. Kanovníkem na Vyšehradě bieše, ale jinej proměně chtieše, a Fka: ,Cemu mi je tato čest, jenž činí duši přetest. Vědě, že nenie Bohu vzácen, ktoZ sboZie miluje; ten bude ztracen.“ O tom by4o by mnoho praviti, ale musímy toho ukrátiti ; nebo jest viece pravenie o jeho mitosti i mluvenie. VIII. Ot dávných časóv to jest myslit, kdeby kromě ludi bydlit. Naleze mnicha starého, ke všiej čstnosti podobného, LEGENDA VERŠOVANÁ O SV. PROKOPU. i poCe jeho prositi, chtě tý-že zákon nositi. Tehdy ten mnich duchovný, vida, Ze jesť člověk rovný, i pode miuviti k nemu, právě jako k synu svému, řka: „Proč ty zákona žádáš, a ty velikú česť sbožiem jmáš ? V svatého Benedichta zákonč musíš jmieti utrpčnie, kromě přáteť přebývati, svýma rukama dětati.“ Svatý Prokop jemu povědě, a řka: „Však jáz dobře vědě, že jesť to vaše ustavenic, jakož svědčí svaté čtenie, aby nic vďastnieho nejměli a posfusenstvie drZeli, abychom všechno prodali a ve jmě božie rozdali. V tejto mej prosbě nemekkaj; prosím, svatý mně zákon daj.“ T'dy starý mnich, jsa v tej mieře, vida jej v ustavnej vieře, pro prosbu svatého Ducha poda jemu mnichového růcha. Pak dotavad s ním tu bydlit, až sč dobfe zákonu naučiť. IX. Potom jide do svého kraje, tajnč sobč bydľa ptaje, ne proto, aby pľáteľy vidět, jedno kde by na půúšči sedět, tu kde by bylo miesto slicné a Bohu sťúžiti sťušné. I bra sé do jednoho lesa, s sobü viu potřebu nesa. Takž pak, po tej púšči chodé, priblíži sě k jednej vodě, ta voda Sázava stove, ježto i dnes pod ktášter plove. X. Nechtě přes tu řeku dále, shrnu sě při jednej skále; ta skála stáše v tej chvíli ot Kúřimě za dvč mili. V tej skále ďáblové přebývachu a mnoho zlosti ukazovachu. Svatý Prokop, vida jich zlost, vstúpi proto u věčší čstnost; proti hřiechóm bojováše a těm psóm otpovědáše, řka: „Nelze vám zdě jmieti moci, když mi Bóh ráčí spomoci.“ Velikého utrpěnie bieše, mnoho na modlitvě [bdieše] a málo jedieše: jablecka planá a žetudy, a pod mčrú napíjať sč vody. 

Strana 351
LEGENDA VERŠOVANÁ O SV. PROKOPU. 351 XI. A'ż pode około sebe płaniti, a domek tudiež sobě staviti. A pněvie také kopáše, tu sobě ztravně utěžieváše. Naleze na skále cežů kru, tu postavi svaté Máří kaptu; tu sě modlieše ve dne v noci, až tomu minuchu mnozí roci. Nebieše i jednomu čtťověku znám, nikte ho nevid8ł, jedno Buoh sźm. Ale nemóZ' sé miesto na hole skryti, takež oheň pod kadiú býti. Pro jeho veliké utrpěnie učini Buoh to zjevenie, nechtě ho déle tajiti, chté jeho kiestanóm zjeviti. XII. Knéz ?), jemuZto Ołdiich diechu, sezva lovce, kteiiZ-koli?) biechu, i pode jim vKém mtuviti: „Na kterć chcemy lesy jiti?* Vece: „Musimy na łov (jeti). Kde chcemy łoviti połieti?* Tu sobě umyslichu v skofe: „Pokusmy,“ vece, „na sázavskej hoře. V ty mi sé lesy jeti sZáda. Pojedmy tam, to-t jest má rada." Kteriż-koli pfi nem biechu, všichni jemu v tom povolichu. A když sč v ten les vebrachu, tu všichni kněze ostachu. Sta s& božím povolením, že neosta i jednoho s ním. XIII. Knézu sč zjevi jelen krásný, veliký a velmi masný. Kněz Otdřich, sč nelekaje a v rukü lu&iicóe jmaje, zastřeliti jelen chtieše, jenž před ním nedaleko tečieše, nevelmi před ním chvátaje, jedno jako j'mu rozum dávaje. A prfebéhna chvilu maldü i stavi sě nad tů skalů, na niejžto svatý Prokop dětáše, v ty časy dub osčkováše. Zaskoči za svatého Prokopa nohy a obrátiv k nemu rohy. Mezi rohy kříž jmějieše, kněz Oldřich to dobře vidieše: inhed z rukü lu&iXée vrze a koně svého potrže. XIV. Vida to zvieře předvorné a mnicha tváři pokorné, tázati kněz mnicha poče, a s hynšta sč hned dolóv boče: 1) Rkp. má knieže. — 2) Rkp. kteréi-koli. „Kto jsi, ježto na tej-to púšči bydliš ? kako-t déj4? A co tu čin(š ?“ Svatý Prokop hned té chvíle otpovědě jemu mile: „Jáz bydlím v tom pokoju, hřiešník a Prokop mi dějů, pod zákonem Benedichta svatého za otplatu královstva nebeského.“ Kněz Otdřich skoči s koně, svinu płasć, hłavu pokłonś: »Ot&e! zpoviedaj m6 hrieśnćho, proti Bohu zavinitého.“ Svatý Prokop jej zpovieda, po zpovědi pokánie da. XV. Potom poče kněz Oždřich mžuviti, a řka: ,Chce mi sé ptti; rozžeh? sem sč během velikým; napoj mě,“ vece, „pitím tvým.“ Svatý Prokop: „Jiného-t pitie nejmám, než tu vodu, južto pjem sám.“ Vzem jisticu, srdcem vzdechna, svü rukü vodu poZehna, podav knézu, piti káza. Napiv sč Oldřich otáza: ,Diviu sé, [Z] tak &lechetné víno jmáš! Na tejto püéi kde je chováx? Ve mnoz& sem zemiech byl, nikda sem lep¥ieho nepił.* Tak sč bieše tu učinilo, jako na onej svatbě bylo, ješto bieše Hospodin sám taky-%e div udinil tam, když bieše v Kána Galilé, tu ve-ň věřichu apoštolé. Tého-Ze divu mifému pójGił Prokopu svatćmu. XVI. Znamenav Oldfich divy prevelikć, pode to młuviti take: „SbeX około sebe bratfie viece, ježto budú s tobi Bohu słiżiece. Chcu tuto ktášter učiniti, sbožím i dědinami jej nadati.“ Svatý Prokop, to ustyše, posta maďů chvíle tiše; co kněz Oždřich młuvi nynie, vzvédév jeho umyšlenie, poče mu k tomu raditi, by to ráčiď učiniti Bohu na česť i všěm svatým jistě, a jménem svatému Janu Baptistě. Kněz Otdřich přije mile radu; pak svatý Prokop da mu vnadu, kady by ven z lesa vyjet, a pak k nemu zas$ piijeł. 59 

Strana 352
352 XVII. Poradiv sé s svymi pány, s jinymi také zemany, dělníky v hromadu shtuče, i dospě tiem dieïem růče. KehdyZ s& to dielo skona práv do poslednieho shona, což tu bieše třeba koli, svatého Prokopa opatem vzvoli. Svatý Prokop chtieše sč skrýti, nechtě rád opatem býti; a kněz Oldřich i všie bratřie nečekachu až do zajtřie, svatého Prokopa vzvolichu a poslufenstvie k nemu slübichu. Stało s6 jest to svócenie ot syna božieho porozenie let po tisúci devátého (1009), pod ciesař[stvijem Jindřicha druhého. XVIII. Opatem jsa, bratÿw zákonu učieše, a sám najprvě činieše: hosti mile přijímáše, pracným k zdraviu pomáháše, a smutné utěšieváše. Vše, co-ž pro Buoh učiniti bylo, to j'mu ovÉem bie&e miło. Plniť rád božie kázanie z svatého Ducha ustavenie. Jeho sťovo na všie strany rostieše, a všady naplneno bieše. Kteříž-koli to styšiechu, se véóch stran k nemu běžiechu, dary své j'mu občtujúce a u modlitvu sé porucejüce. Hrniechu k nemu neboZátka právě jako k slepici kuřátka, otpoviedajúc ducha złóho a prosiece otce svatého, aby je rá&i? privinüti, nedať jich duÉem zahynüti, chtiece s ním do smrti státi a ve véem jeho postüchati. Svatý Prokop mile všechny přijímáše a slovo jim boZie kázá&e. V&ichni jej ludié mitovächu a s nim bydliti Zádáchu. XIX. Ponidź jest tu opatem był, kłasterskóho nic je neZił, jedno co svýma rukama vydisłał; toho ješče chudým udiełał. Tak by4 otec miłostivy i na vS8chny lutostivy. O tom było by mnoho praviti, ale już musim ukrátiti. Chcu praviti o jeho diviech i o jeho svatých činiech, co jesť činiť toho casa, kdež jesť vščeka ludská spása, LEGENDA VERŠOVANÁ O SV. PROKOPU. kehdyžto s kříži chodiece, a za tYi dni sá postiece, łud s kiiżi chodił zpievaje podle římského svyčaje. XX. K tomu času z kraje dalekého, chtiec viděti Prokopa svatého, jeden tudież piiXeł bieśe, a ten člověk Menna stovieše ; choditi s svatým Prokopem chtieše, k tomu veliků žádost jmějieše. Přišed k Sázavě, poče státi a na přievozníka ptáti. Nebiese tu i jeden čľovčk, ježto by jeho pievezł v diek k svatého Prokopa domu; nevědieše, co učiniti tomu. Mnoho łodi u biehu stojiechu, i sochory piivázány biechu. XXI. V ty doby, hodinami dospievajüce, pojidü, s svatymi zpievajZce, svatý Prokop i bratřie jiná, a chvaliece Hospodina. Uzře Menna, smutně stáše a k Bohu srdcem vzdycháše. Že s ním rád choditi chtieše, proto-Ze takto młuvieśe: „Pro svatóho Prokopa zasłużenie, dopfej mi, Boże, preveżenie'!* To povědě v svej truchłosti, hned sé k nemu &funek zprosti ; ostaviv onen prázden beh, učini k nemu rúči běh, přimče sč k nemu upřiemo. To jesť ot mnohých vidieno, ktož s svatým Prokopem biechu, a takto k nemu mľuviechu: »Kako té jest sóm bez vesla lodi pies vodu pfenesla?* Menno jim v&ém otpovédé, velmi vesele s nimi chodé: „Bóh učiniť to znamenie pro svatého Prokopa zasfüZenie.“ XXII. Svatý Prokop tej chvále nechtieše, proto-že takto mľuvieše: „Milá bratřie, nedivte sč; a však ve čtení čte sč: „Budete-li jmieti mieru a k Bohu pravedlnů vieru jakožto jádro horčičné, a prositi, což jesť sličné, co chcete, to obdržíte, třeba-li, hory převrátíte'. Takeż ti jest toto nynie: Buoh naplnił jeho Zádánie! Buď Buoh žádůúcí pochválen na věky věkoma amen.“ 

Strana 353
LEGENDA VERŠOVANÁ O SV. PROKOPU. 353 XXIII. Postichajte viece divôv, i jeho přesvatých činóv! Se vščch stran k nemu běžiechu, a pracné k nemu stěžiechu. Svaty Prokop dnem i noci všěm spomáháše (božů moců). Mezi jinými pracnými přiveden bieše, jen!) v sobë ztého ducha jmieśe ; ten sč na vščchno trháše, přehrozně zuby skřehtáše, sžímaje své zuby i pleci, chté ze vXéch ludí uteci. Chodiechu s ním přietelé v hłuc$, a svázavše jemu rucě, a'n každému chodi aje, na svatého Prokopa votaje: „Prokope, kiivdu mi €iniż, že mne ven ot tudto pudi¥; však jáz tobě nic neškozu, ač s tiemto čťověkem chozu.“ Povédév to v diébliej ztosti, vzlomi člověkem bez mitosti. XXIV. Svatý Prokop, uzřev pracného, ukroti v nem ducha złeho. Poruči jej bratru čstnému a přikáza mocně jemu, snaźni półu o nem jmieti, postiec s& nad nim klatvu pieti. A sám s& na modlitvu otda, 8vdj Zivot utrp&niu podda, tu na kolenců klekaje a na svých prsech padaje, hład mra, do noci sě postě, chtě zbaviti ztého hosts, čině to v noci i ve dne, a to právě do toho dne. Potom zaklev ducha ztého, vyhna jej z čtověka čstného. To mnozi ludié vidiechu, kteříž-koli při tom biechu, že velmi u brzkém spěchu vzletě na kostelnů střechu. Brzo, vniuž pták se svinuje, letě?) preč sč nelenuje. Potom pak na zemiu pade a na čtvero sč rozpade. Ten &ovëk by ovzém uzdraven, buď v tom Hospodin pochválen ! XXV. Ješče vám viece povědě, co o svatém Prokopu vědě. Sta s& to pak v jedny časy, uslySevie vi¥aké hlasy, a'nde értié volajáce, mezi sobń to młwiece: „Cesky člověk nad námi jest, o nemž jsmy dávno ktadli lest, chtiec jeho ot sud vyhnati. Juž sč to nemóže státi; nebo jsa závisti plný, jmaje k nám nevěrné činy, všě proti našemu sboru, obs&d! zde nad námi horu. Nuže, Prokope, věz to, breč, pro tě musímy jíti preč.“ Svatý Prokop, požehnav sg, posvátné rücho vzvlek na sé, bičík malý sobě učině, i jide tam do jeskyně, v svojú ruků nesa svaté, a řka: „Vy siemě proklaté, vy jste hadového roda, ještěrčieho k tomu ptoda. Božú moc“ kazuju vem, abyšte šli ot tudto ven. Některde na pušču jděte, a nikomému neskodte.“ T'dy értié velikym prchem, proraziece skału vrchem, před svatým Prokopem běžiece, své smutky sobě praviece: „Hoře na naše seděnie, jvž-t našeho bydta nenie.“ XXVI. Sebrachu sč vščchna říše, i mifobuzská tovařišie; pojemáe sé vÉócka obec, jidü v horu, jiejd déjà Lobec. Prokop svatý po tom boju viec tu osta u pokoju. Hospodine buď ti chvála, dábefská moc neostála! XXVII. Posedte málo mléiece, usly&ite divóv mnoho viece. Ludi ot vsad pfemnoZatvie, z vesnic około z sus&dstvie k nemu sč utěkováchu, zdravie ot neho přijímáchu. Svatý Prokop, velmi mile všeckerny k sobě přichýle, ka%dého mifostivym činem a svého mistra pKfktadem, nechtě, by ot neho který div był zjeven, donidZ jest Ziv, Ze toho Buoh nemiluje, kto% s& pied ludmi velbyje. To i jiné stoje młuvieśe, a před ním mnoZstvie luda bie&e. XXVIII. V ten cas také slepá Zena bieke pYede-Á přivedena. 1) Rkp.: ten — ?) Rkp. leti (/eté je příčestí. Srov. Nákres ml. stě. $. 37%). 59* 

Strana 354
354 Ta světa viděti nemožieše, a však svatého otce prosieše, řkúc: „Ty-s stuha Boha živého, dopomoz mi zraku mého.“ Tak na kolenü klecieci, pfeZalostivé plaóüci, rkici: ,Smituj s& nade mn, otče svatý, nynie nad temnů.“ Svaty Prokop smifova sé nad niu, nad tá jistü temnü panis, křížem svatým znamenaje, a takáž sťova jmenuje, jeźto je sam Syn bożi pół, kdyZto jest onomu slepcu zdětď, řka: „Pomoz, Bože, zraku mému, jako-s pomohť onomu slepému.“ A jakž to brzo povědě, tak žena očima vzhledě, a viec do svého skončenie jměta zdravie i vidénie. Zbaviž nás, Bože, slepoty, dopřeje nám své lepoty! XXIX. Sta sč pohřiechu těch časóv, kněz Oldřich umře, všožichu jej v rov, a ne tak ktáštera ješče bieše dočinit, jakż svatćmu Prokopu slibił. A ješče to miesto chudć było, a opatstvie potvrzeno nebydo. Proto svatý Prokop i bratřie jeho, chvaliec tvorce nebeského, někdy po kďášteru sč pochováchu, a někdy po půšči přebýváchu. XXX. Ale slyš, co sč potom sta! Kněz Břecisťav, jeho syn vsta, €us na stołec svćho otce, i by knězem českým v tom roce. Ten Boha velmi miďováše, a svého otce skutkóv následováše. Když jemu co pověděchu, ješto ot jeho otce věděchu, to převelmi rád styšieše, a pro jeho dušu mile plnieše. A když to dobře uzřechu, o svatém Prokopu jemu pověděchu, řkůc: „Kněže, rač to věděti, co cheu tobé o nem povédieti. Byt-t jest najprvo püstennikem, potom byť tvého otce zpovědníkem, a jesf-ti muž svatých činóv, a Cinf-f pfemnoho divóv. Mnoho-t jest tvój otec jemu slubovał, až jemu i klášter dětat. Pohfiechu! zatiem sč rozstonať, a pro smrť jeho nedokonať.“ XXXI. Rád tomu knčz Bfecisťav bieše, což o svatém Prokopč sťyšieše. LEGENDA VERŠOVANÁ O SV. PROKOPU. V div sč mnozí vzradovachu, najlepší sč v hromadu sebrachu. S nimiž sč poče knčz tázati, chtč svého otce zádušie skonati, řka jim: „Páni, raďte mně k tomu, abych pomohť svatého Prokopa domu. Rád bych učiniď tu sňatek, neb jest mého otce počátek.“ V hromadu sé páni sebrachu, tu radu kndzu Brecistavovi dachu: „Dokonaj svého otce zádušie, to-t tob& najlépe stušie.“ Kněz to velmi rád udini, svého otce žádost splni. XXXII. Dojev svatého Prokopa růče, u modlitvu jemu sé poruce, zpoviedav s& pode jej otcem zváti, a řka: „Otče svatý, rač mě znáti! Sbožie i svobodstvie vám dávaju, opatstvie vám potvrzuju, tobč jím býti kazuju.“ Svatý Prokop, mezi vščmi stoje a vľádánie toho sč boje, poče knčze pro Buoh prositi, aby jeho ráčiť zbaviti, řka: „Vidíte mě nedóstojného ; pro Buoh volte mezi sobů jiného ! Nedóstojen sem břemene toho; volte sieho nebo onoho.“ To i jiné s nimi młuvieśe, opatem nikakž býti nechtieše. Ale vešken sňatek, i sudie, i vščlicí dobří ludié prosbu k nemu učinichu, a jedva na nem obdržechu, že nad tím svatým manstýřem vzvolichu jej čstným pastýřem. Břecisťav, ten kněz český, a Severus, biskup moravský, hospodářem jeho potvrdichu, k tomu opatem svčtichu. V jehožto viec svatém těle Duch svatý piebyvał cele. XXXIII. A kehdyZ, v opatstviu stoje, Hospodina sč ve vščm boje, velmi pokornč nesť kázanie i svatého Benedikta ustavenie. Bieše plný všie mitosti, beze všie protivné zlosti. Sbožie dobře opravováše, bratřu i čeleď spósobováše. Scedr hostem byl i püstennikóm, i vs6m bożim służebnikóm. Tiem sbożim słiżił tak hotově leč sirotkóm, leč chudej vdově. Za jeho tu svatých časóv neby i jedněch nedostatkóv. 

Strana 355
LEGENDA VERŠOVANÁ O SV. PROKOPU. 355 Nebo jej všichni mitováchu, ktož-koli s ním přebýváchu. Nebo skrze své dobré skutky poviedaje jim otpustky, činiť jako lékař můdrý, dávaje vXém piiklad dobry. Mnohé ludi hřiechóv zbavuje, posieťa? duše do ráje. Cuzieho nic nechtěť žíti práv ústavně do svej smrti. Kláxterského nie neuZívá&e, jedno což svyma rukama vydiláxe, tiem s& krmit i odievad, a chudym ščedře udiefaf. XXXIV. A ješče nevšč-t jest tuto psáno, coż jest dobrym ludem známo. A vÉichni, ktoZ toto usłyślte, proč take-že nečiníte ? Posfúchajte, hostákové, k tomu všichni lejchéřové, kteří po světu brřúdíte a na ludech k tomu Tůdíte, ješto rádi beřete cuzie, Chovajte sč duše ztracenie, od kadž nenie vykúpenie, jedno tam vččné bydlenie. Náhle toho ostanúce, svatóho Prokopa piikład přijmůce, poprosite otce svatého, aby vy zbavil ohně věčného, bychomy, hřiechóv zbudůce, a svých sč vin pokajúce, viec všeho zřého ostali, potom Bohu sč dostali. XXXV. Také to do neho bieše, jakož tamo o nem čte sč, Ze sé ludské chvały kryjieże, a té-ž svej bratři radieše, těm, ješto biechu v tu dobu, i také, kteříž potom budú, aby sč náboženstvím nevelbili, ani sě před ludmi chtubili. Učini to velmi šlechetně, aby było držáno ústavně, aby mšč pořád zpievali, když by ludié u mšč bývali; anebo na každý svátek bývá zde veliký sňatek. Tu miu po primé zpievaju, ten obyčej ješče i dnes jmajú pro chudinu, ješto sě ráno schodí a své náboZenstvie plodi. A té m&é poslüchajuce, Bohu sč poručujůce, i jde každý do svého domu, a kamž lubo byfo komu. XXXVI. Sta s& pak na jedny hody, tu sě jednomu bratru přihodi, že tu svatů mšu sľúžieše vysokým hľasem notieše. Chľubieše sč tiem pohfiechu, až mnozí o nem miďuviechu: „Tak jest krásně zpievaď mšu dnes, jako jeden anděť s nebes.“ Když to svatý Prokop ustyše, že sě ten bratr hřasem chtubieše: svatému otcu protivno bieše, že tak učiniď, jakž jemu neslušieše. Sezva svů bratřu v hromadu, učini o tom dobrů radu, a řka: „Bratřie, toho bratra suďmy, Ze só hfasem chřubiď před ludmi.“ Kázav jemu pied brati& státi, i pode mu z toho dáti: „O bratie miły, pro¢ tak činíš, že svú dušu velmi viníš, až mi jest žel velmi toho, že sebe nelutuješ mnoho. Ba za nevieš, že pro vinu takü potratiś věčnů otpłatu? Náhle poznaj sé i svi vinu, a chovaj sé potom toho činu.“ Však, aby potom jmětť bázii, dachu jemu osliéu kázii. XXXVII. Potom tomu i také jinym dał piikład vSém bratróm svym, zapovédé, aby toho nečinili, by sé kde náboZenstvím chfubili, tka: ,Bratfie! Vám jest to známo, jakoż tam ve Gteniu psáno: súkromie ote vščch ludí, a ten, jenž srdce ludské vidí, kdy ustyšie co sličného, přijme hotově každého. Proto, moji milí synové, chovajte sě přeďudy ďáblové, a když co nábožně prosíte, vězte to, eZ jistč obdržíte.“ XXXVIII. Już svatćho Prokopa divi rostiechu a na všie strany rozneśeni bicchu. Mnoho slepých prohlédáše, chromých bez čísla udravováše. Bčsy ot ludí othonievať, božú mocú belhavým choditi kázať. Mnozí nčmí jsú mťuvili, k tomu hťuší jsú sťyšeli. Ktefíž-koli byli nemocni, také mnozí malomocní, bez čísla uzdraveno jich mnoho, až nemóž' počísti toho. XXXIX. Váak znamenajte, jeden nemoeny, po všem tělu malomocný, 

Strana 356
356 LEGENDA VERŠOVANÁ O SV. PROKOPU. přijide k otew svatému, poruči sě mocně jemu. Svatý Prokop, přijem pracného, do tého-dne chova jeho. Po tém-dni poče otpuščenie bráti, a chtě do svého kraje vstáti. Svatý otec, na chudé ďaskavý, vida, že člověk na těle nezdravý, poče jeho lutovati, že jemu nejmá co dáti. Juž bieše pro Buoh všecko rozdať, neb j'mu Buoh był smrt zvéstoval ; i bieše sč vščho zbaviť, než jediné rúcho na sobč ostaviť. Vece: ,Mily synu, mné-t jest s toho svéta sniti ; nebuď [tě !)) leň do třetieho dne zde býti. Až mě do rova doprovodie, tuto-f mü sukniu tobě dadie.“ Jakož sé potom je stało; to ustyšíte, až ješče počtu máďo. XL. JuZ ot narozenie Syna božieho, po tisüci po péti deát?) léta čtvrtého (1054). Takćho był &lechetenstvie, %e jemu Buoh zjevił proroëstvie; svů smrť před dvěma dnoma vědět, tu svýma přieteloma pověděď: Vitošovi, sestřencu svému, a Jimravovi, bratreu druhému. 'Těma k sobě přijíti kázat a pořád jima vie ukazał a řka: „Synové moji milí, vy jste se mni ot mładosti byli. Chovaď sem vás ot počátka jako slepice svá kuřátka. Třetí deň anděťské postánie, to sfove boZie zvüstovánie," vece, ,mnd-f jest s tohoto světa sníti. VézteZ, co sé vám stane po mej smrti. To vim pořád vše zjevuje, a Bohu vás poru&uju; nebo mnozí na vás kročie, že vy od tadto vysočie. A takto sč po tom stane. Jiný knčz?) po Bfecisťavovi vstane, tomu bude jméno Zbyhněv 4), ten ukáže nad vámi svój hněv. Upostüchaje festnych ludi, ot tavadto vás vypudi, i dá pak to miesto Némcóm odkad-s jinym cuzozemcóm. A vy, nejmajiec kde byti, musíte do jiné země jíti. Tam přebudete šesť rokóv, až Buoh uméní těch sokóv, ježto budů na vy sočiti, nebo kterů křivdu činiti. Proto, moji synové mill, tak, jakoż ste se mni byli, v sboZiu v hromadě bydliece, a mezi sobá só nezliece, pfebyvajte tam mile, až-ť i mine ta z1á chvile, ot Boha sč nerozpačujúce, ale ve všem sč jemu poručejúce, i v ÉMosti i ve smutciech, také ve vščch dobrých skutciech. A stane-li sč co vám zďého, poprosite Boha samého. To-Z vám pravu i jinej bratři, že vás Buoh ve všěm opatří, i take vás skoro utěší, že vámi zasč pospieší, vaše nepľáteľy zatrati a vy se vš“ čstiú navrátí. Buoh to učiní svú mocú a mú“) nedóstojnú pomocú. A kehdyž těch šest let mine, kněz Sbyhnëv nemifostivÿ zhyne, a potom bude knëz Vratisfav, ten bude na boZie sfuhy faskav. Ten sč k tomu kdášteru obrátí a vás se všú Čstiú navrátí. A taký pokoj Buob vám učiní, viec budete jmieti, i po vás jiní.“ XLI. A když jima to vše povědě, juž na smrtnej posteli sedě, kakž-kolvěk mdle dýcháše, proti ďábľu dva dni bojováše, prosé za vsie své mifé syny, aby Bóh spustiť jich viný, i za jiné, ktož budů jeho stuhy, aby byli zbaveni tůhy. „V kterej-koli núzi jsúce, k nemu nábožnč voľajúce, budú tebe, Bože, prositi, rač je v jich prosbě usďyšeti.“ XLII. To sč dčjieše po kumpletč, pozva sobě jiné bratřie, potvrdě jich v dobrej vieře, aby stáli vždy v tej mieře. Dav jim milé požehnánie, i vze ot nich otpuščenie. Uziev svatého anda, pusti dušu z svého těďa. 1) Srov. Nákres ml. stě. $. 324. — *) Rkp.: padesát. Srov. nížeji v oddile XLII. — 3) Rkp.: jiné knieie. — 3) Sbyhnév, Zbyhnév — Spyhněv = Spytihněv. Srov. Nákres ml. stě. $. 98. Co do Sp — Sb: spurny — zburny (dial.) — 9) Rkp. svi. 

Strana 357
LEGENDA VERŠOVANÁ O SV. PROKOPU. 351 Bratïie Zalostnó plakáchu a tak mezi sobů vofśchu: „Komu nás, otče svatý, ostaviš? komu-li nás po sobě poručíš ? To-t jsmy po tobě osiřeli nebožátka, auvech! jako (po) slepici kuřátka! Přebývali jsmy s ním milostivě: juž ostanemy po tobě žaďostivě. Auvech nám otce takého! Ba kde dobudemy sobé jiného !“ To i jiné mezi sobi młuviechu, a velikü Zafost jm&jiechu. XLIII. Ot narozenie syna božieho po tisüci let po péti deát pátého (1055) sšeď svatý Prokop s tohoto světa, jenž byť české země osvěta. Z nepokojného sboru, jide do věčného dvoru. K jeho pohřebi pozvachu českého biskupa Severa pražského. Ten dóstojné, jakZ jest było, schova v zemi svaté těto. XLIV. A vty časy onomu pracnému sukniu dachu ma4omocnému. Ten jim dékováise poklek a onu sukniu na sé vzvlek. A vezïe ten na své tělo, a'nde jako snieZek bilo. To jsà vEickerni vidéli, ktož sů koli při tom byli, že ten člověk by uzdraven a všie své nemoci zbaven. A v tu-že hodinu sta sč, ten svaté těťo viděti žádáše. Proto srdečně vzdychaje, prosieše přemitostivě : „O svatý Prokope, pomoz mi, ať tě uzřu, dřiev nežli budeš v zemi!“ A, jakž to rychle povědě, tak oběma očima vzhledě. Dotavad by mu viděnie dáno, doňavadž télo svaté nepochováno. Pro to nedána sta jemu zraky delšie, nebo clovók paky bie&e. Zebräniem së obchodieze, neb délati neumie&c. XLV. A k tomu v tom svatém domě v ty časy bieše rozkošná vóně. Kteříž-kolivěk nemocní, neb kteříž při tom byli pracní, všichni biechu uzdraveni, a všie nemoci zbaveni. 'Tako-t sé jest vXéchno stało, jeho bytie dokonało. 1) Rkp.: těďo. Buď Bóh v tom ve všem pochválen, jenž kraluje věky věkóm, amen. XLVI. Také toho neomlétm, coZ sé do jeho vzrostu domním. Był jest éfovék urozeniem vysokÿm, u plecë i v těle stavem širokým. V hnáty byt velmi silný, ve všém těle ovśśm plny. Hfavu dosti veliků jměď, a tváľú ovščm bieše běr. Celo !) jmčť dosti veliké, brádka bieše črná také. Viasy črné střednie jmieše a vezřenie jasného bieše. Promfuvenie jmël mifostivé, a srdce k každému neľstivé. Rücha nemnoho jmëjieze, jedno sukniu a kápiu nosie&e. Skapléf jméjiese pro dieto: to-t jest rücho (jeho) było. A na nohách nohavice, a k tomu lehké čřčvice. Ač bych pravif o posteli, o tej jste drieve słyżeli. Juž to všechno opuščeju, svatému sč Prokopu porúčeju. XLVII. Čtčmy, co sč jesť pak dáľo, co s6 po J'ho smrti stało! — Bratïie, po svatém Prokopě ostavše, a svého miďého otce v zemi schovavše, sšedše sě všichni v hromadu, vzechu mezi sobü radu. Volichu opatem knéze Vito&e, ten biefe přietel své duše. To bieše člověk beze všie złosti, muZ müdry, plný milosti. To byt sestřenec Prokopa svatého, života velmi šlechetného. Ale ot toho sé vzdalováše; nechtě opatem býti, otmsuvováše. Bratřie jeho nezbavichu, biskupa pražského poprosichu, aby ho potvrdiť v opatstviu a piisvétif k dóstojenstviu. Biskup by velmi rád tomu; [z]svétiv, posta jej do svatého domu. XLVIII. By z neho opat, k Bohu umny a k hospodářstvu rozumný, vzróstu člověk šlechetného, nepřietel přiebytku světského. Následováše svého ujce činóv, činiť také mnoho divóv. Ovšem bieše čľovčk duchovný, v pokrmč na divy skrovný. 

Strana 358
358 LEGENDA VERŠOVANÁ O SY. PROKOPU. Za jeho také hospodářstvie bylo ve vščm prospěšenstvic. Když přebýváše v opatstviu dóstojně, čině s svů bratří velmi pokorně. XLIX. Ale sly}, co sè po tom učini! Svatého Prokopa proroéstvie sé splni. Umfe knéz Bfecisfav mifostivy, by knézem Zbyhnév nelaskavy. Ten toho k4áštera nemiďováše, nebo mnohych sokév posfuchdse. Ti jemu nevérné sociechu a takto kn&zu miuviechu: „Kněže! jsú-t zde kací-s Slověné, jmajá-t kako-s písmo jiné, Cinie-t poroóstvie !) pfemnoho; knéZe, nepfipü&éej jim toho! Stuzie-t sfovenskym hiahofem, stojiece před božím stofem. Véz, eZ kaciefsky-t só obchodie, že-t zde taků službu ptodie.“ To i jiné na kněze Vitoše mtuviechu a na vfu bratíu, ješto s ním biechu. Tak je velmi opsovachu, až je ot tud i vyhnachu. L. Vitoš opat s bratfú sč shľuče, svatému Prokopu sč poruče, i jide do uherského kraje, & velikü Zalost jmaje. Tehdy to miesto dachu jiným Němcóm, odkud-s kakým-s cuzozemcóm. Ti Němci {atinfci biechu, a rádi tu přebývati chtiechu. Ó nevěrná ďábeďská Isti, i ludská mrzká závisti! O vy nevěrní sokové, vy jste dábloví posfové. Nynie vám ďábet za ucha šepce, potom vy oheň pekelný slepce! Ktož božím sřuhám překážie, skoro s tohoto světa scházie. Jakož sč těm sokóm stalo, ješto sú přebyli na světě máďo. LI. Těm svatý Prokop nepřejieše, proto takto jim mluvieXe. Když prvú noc na jutiniu vstachu a do kosteľa sč brachu, svatý Prokop u dřví stáše, těm Němcóm porokováše: „Povězte mi, kde jste sč zde vzčli? Co-li jste na tomto miestě zděli? Ba i kto vy je sěm postal? kto-li vám toto miesto dať? Co vy, sokové, zde hledáte? co vy na tomto miesté jmáte ?“ 1) Rkp.: proroéstvie (porok, poroóstvie — opprobrium). Tu Némci stachu, hlediece, i slova nepromtuviece. Všichni sč hrozně užasú svatého Prokopa hlasu. S velikým strachem běžechu, však takto otpověděchu: „Moc kniežete českého i šlechetná rada jeho, ten nám ten ktášter porucid a do smrti nám jej otřůčiď.“ LII. Svatý Prokop, vida jiného jazyka, povědě jim, a takto řka: „Ba božú mocú kazuju vem, náhle, soci, ot tudto ven! Pak-li toho neučiníte, boZiu kdzii nad sobů uzříte.“ Povédév jim to, zahynu, a Némci jidú na hodinu. Na tu feč nie netbajiechu, nčkaké pťeľudstvie mniechu. LIII. Sta sé druhü noc na zajtřie jdiechu na jutíniu v&ie bratiie. Zjevi s& svaty Prokop, stoje ve divech v kostele u podboje, i pode jim hněvně řieci: „Ba vy nevěrní Němci, tak vy netbáte na mé kázanie? Však vašeho bydfa zde nenie! Vy jste nevčrnč činili, že jste mé syny ot sud vysočili. Náhle od tudto ven, soci! Upominaju vy pod miďostí.“ Na to Němci nic netbachu, na spílu to obrátichu, aZ sé jim zjevi po tietie, a Fka: ,Vy nevérná bratiie! Proč tak proti mně činíte ? Však sč se mnů nepřezlíte! Nepřepustím vám zde býti; musíte preč s hanbú jíti.“ LIV. Nčmcóm sč vždy spíle zdáše, co je svatý Prokop upomináše, aZ só jim zjevi tietiu noc; tu ukáza nad nimi svü moc. I poée jim opét Xieci: „Postůchajte ješče, Němci, juž jsem jáz naplniť svaté čtenie, ale vy netbáte na mé řečenie. Ne vám sem jáz to miesto upraviť, ale mým synóm jsem ustaviť. Ne vám, nevčrní sokové, vy jste ot kud-s hanební Uhrové! Dali vám jest kněz kdášter zato, ote mne vám bude dnes otjato. 

Strana 359
LEGENDA VERŠOVANÁ O SV. PROKOPU. 359 Nechtěli jste poslúchati řeči dobré, jáz vám ostuzu bydlo sázavské. Náhle, neostávajte své drahy, ujímajte s rychlostiú do Prahy!“ LV. To mluvě, v rucě berfu držieše, júž nemilostivě Němce tepieše. Němci i jedné otpovědi nejměchu, jedno druh před druhem běžiechu. Nic na cestu netázáchu, jedno jako kozłové skákáchu. Tak sě jim bydlo ostudilo, běžiechu, neda-s kde bylo. Knězu náhle přiběžechu, a to jemu všechno pověděchu, co sě tam na púšči stalo, co-li sě nad nimi dálo. Řechu: „Daj ten klášter, komuž ráčíš! Ty nás zasě nenavrátíš; dobře že jsmy živi utekli, běžéchomy, jako bychomy sě vztekli! Ten Prokop, jenžto tu leží, nedá nám ohledati svých mezí, a komuž nebude přieti, ten nebude tohoto kláštera jmieti. My ť jsmy byli v jeho bázni; chovaj sě každý také kázni!“ LVI. Kněz, když to ot nich slyšieše, velmi sě tomu divieše. Však sě k Bohu neobráti; proto Buoh jeho dnóv ukráti. Velmi brzo potom umře, a stoje ve zlej vieře. Po nem by knězem českým Vratislav, ten bieše na chudé ludi laskav. Na divy poče ten klášter milovati, a snažně jemu pomáhati. Káza kněze Vitoše s bratřú nalézti, chtě jej v opatstvie uvésti. A když sě z Uher bratřie přibrachu, v opatstvie jej uvedechu. Opěť jmiechu plno všeho dobrého skrze pomoc Prokopa svatého. Kněz Vratislav jej miłoval, dědin i sbožie jemu mnoho dał. LVII. Svatý Prokop, jakož jim sluboval, před Bohem dobrý pokoj obdržal, aby jměli při tom času, i potom i také, ktož nynie jsú. Toho pokoje ješče užívajú, kteří sě k jeho milosti utiekajú. Tako-ť sě jesť jistě stalo, svatého Prokopa proročstvie sě naplnilo. 60

Strana 360
II. ŽIVOT SV. PROKOPA. 1. De 1) nomine s. Procopii. Procopius dici- tur quasi procus pius eloquio litterali, sicut in sequentibus patet per effectum geste rei. Nam pietate sue caritatis procus pius fuit, sermone ueritatis zelum gerens animarum propter eum, quem dilexit. Item ex sclauico nomine mutat sui nominis exposicionem quia in latino perfo- diens nuncupatur. Nam et hoc concordat, suis gestis et factis, quando dracones sulcauit, fo- diens cordis secreta, in quibus quidquid boni operis potuit seminare, rorem sancti Spiritus petiuit suppliciter irrigare, ut fructus seminis posteris posset pullulare, demum sic eueniens, diuinum auxilium ad suum et omnium adiuto- rium posset inclinare, et sic per incrementa et momenta dierum, incrementum fidei in suis exem- plis et in aliis ualeat confirmare, quod nunc patet et patebit uiam iusticie sequentibus, et ex nunc uiuentibus per suos sequaces: fodit arua dura, quando corda dura zelo caritatis diuine cle- mencie suscitantur, et ibidem sani, debiles, iuvenes et virgines confluunt. Nec est finis uel 1) V rukopisu, z něhož Bolandisté podali ve své sbírce: Acta sunctorum ku dni 4. července životopis sv. Prokopa, předcházel ještě tento úvod. Prologus. Domino sanctissimo Severo, summi gratia opificis sanctæ Pra- gensis ecclesiæ secundum utriusque hominis habitum decentissimo pontifici, ac suæ santitatis licet inutilis servus sic in præsenti agere, quatenus futuræ beatitudinis mancipatum cum sanctis valeat obtinere. Dum mentis meæ sagaciori speculatione sanctæ vestræe dignitatis excellentiam et meæ personæ intueor indignitatem ac rusticitatem ad præsumendum de vestra pia benignitate præsulum sanctissime assurgere minus audco. Siquidem parvitatem meam infra mensuram suam se debere continere, dignum tutumque æstimo nec tam insignis reverentiæ domino meam nugacitatem seu præsumptuosam fatuitatem verbo vel scripto ingerere. Sed quia tanta lege vis necessitatis constringitur, et plerumque etiam difficilia ut impossibilia imperet: ea utique ratione dictante et ego compellor extra me ire supra me, dum tantillus homuncio tamque contemptibilis persona vestræe sanclitatis excellentiæ pravi- tatis meæ negotium exponere conor. Coactus siquidem crebra fratrum petitione historiam de vita et commiseratione b. patris Procopii, quam- quam id vires meas scirem excedere, litterali serie contextam vestræe serenitati præsentandam dignum existimavi, justum et cautum fore perpendens, nihil me in hoc opere debere ex mea parvitate præsumere, quod non vestra prius fulciatur et roboretur auctoritate. Vel etiam ideo, quia eiusdem patris vita nobis haud minus fuit cognita, qui sancti vestri præsulatus tempore, præsentis vitæ cursum feliciter duxit et felicius ac laudabilius divina favente clementia consumavit, cuius etiam sepulturæ exequiis in persona vestra pro exhibendo piæ humanitatis officio animæque suo domino commendatione interesse gratum habuistis. Humiliter igitur ac confidenter supplico, quatenus eiusdem opusculi textum utique ecclesiastico usui nec alibi nisi nostro lantum coenobii necessarium vobis coram recitari faciatis. Et sicubi, quod facile imperitis evenire solet, rectitudinis lincam vel in materia vel in dictatu excesserim, vestræ diguitatis censura ut corrigatur et nostræe congregationi vestræe auctoritatis gratia perpetuo retinendus commendetur efflagito. Igitur tam obedientiæ debito quam fraternæ caritatis astrictus vinculo immoque vestra sanctitatis ac benignitalis fullus patrocinio in laudem et gloriam nominis Christi ad commendandam tam mirifici viri memoriam, universis s. dei ecclesiæ filiis, vitæe eius meritum scire volentibus, totius materiæ hoc assumpsi exordium. Omnis laudem psallat nostra monachorum concio, psallant rudes, psallant sedes concordati jubilo Jesu Christo grales reddat omnis vacans otio; Jesu bone, Christe pie nos rogamus tuere. Auge lumen nostri sensus, in- tellectum perfice, nil le sine quimus unquam nos per ipsos facere, vitam patris Procopii propagare tribue, præ- dictatum per sermonem tibi fiat gloria, par cum patre cum pneumate, laus et pietas inclita decus, salus, perpes honor, virtus omnifaria, nunc et semper et ubique pia benedictio. Punctis horis et momentis gratiarum actio, qui salvare nos dignare per omnia sæcula.

Strana 361
ŽIVOT SV. PROKOPA. numerus ad sepulchrum currencium, prout cer- nunt oculi!) ad idem ueniencium, ut a morbo seminis mali uiatici?) ualeant resurgere, nunc inueterati; per quod patet exposicio nominis pre- notati, quia prius corda dura tetigit moderno- rum, frangit sine wlnere dolorum, fixit et trans- fodit, ut per auxilium diuine clemencie omnes sic curentur, ne insultu demonis aliqua parte sui uicientur. ?) 2. De sancto Procopio. Beatus igitur Proco- pius, nacione Bohemigena, ex ingenuis parentibus, et, ut sibi ille sapientissimus Salomon optat, nec diuicias nec paupertatem pacientibus, sed medio- criter recteque uiuentibus ac deum diligentibus, est, procreatus. Cuius origo extat ex quodam ter- ritorio, cui nomen wlgaliter vsitauit*) Chotim. Qui nimirum ab ipsis infancie rudimentis deum, fontem uite, siciens, et caduca queque despiciens, magna meritorum prerogatiua cepit eminere, multisque?) uirtutibus sagaciter studuit fulgere. Incipiebat enim tunc inter coetaneos modeste ") conuersari, timorem dei habere, honorem paren- tibus deferre, lasciuitatem declinare, ac in quan- tum possibile tali adhuc erat etati, in corpore, motu, gestu, incessu foris ostendere, qualis habitus formabatur per dei dispensacionem intus in mente. Uidentes autem huius preclari genitores pueri tantam graciam dei in eo rutilare, com- mendauerunt eum in castro Wissegradensi ma- gistro liberalium litterarum studiis, ut eorum informacione celestibus instrueretur disciplinis, ubi tunc?) famosum studium sclauonice lingue uigebat. Ibique eciam ?) egregios?) magistrorum theorie quotidie carpebat fructus, cum ea, que in sacris codicibus legebat, mox in opera cum dei adiutorio uertebat. Hac itaque") lauda- bili conuersacione, canonici predicte vrbis, bea- tum Procopium uidentes incedere, ipsum, licet renuentem ex nimia humilitate, in ecclesia sancti Petri, apostolorum principis, elegerunt in canoni- 361 cum et ordinauerunt. Tum in predicto officio con- stitutus quantam perfeccionem in se ipso osten- derit, longum est per singula enarrare. Non enim vt alii canonici proprium commodum que- rebat. sed ab ecclesia die noctuque non rece- debat. Iam summitatem illius Jacob scale uirtu- tum gradibus ascendendo tangebat, dum usque ad presbyterii dignitatem gradatim peruenerat. Ordinatus uero presbyter, qualiter se humilia- uerit, quam se laudabiliter rexerit, quamque uita sua honesta fuerit, nullo putamus dicendum ore. Nam omnes alii presbyteri hunc !!) non ca- nonicum putabant, sed monachum; jam enim dominum imitabatur, iam saluatorem audiebat aure cordis sibi dicentem: vade et uende omnia, que habes, et da pauperibus, et ueni, sequere me. Interea in mentem suam uenit, qualiter relin- quens mundum et ea, que mundi sunt, libere uacaret deo; propositum suum diuina reuelacio admonuit !*), ut monachice conuersacionis habi- tum sumeret. lamque propositum suum firmans, a quodam religioso monacho ordinem s. Benedicti assumens, et ab eo diligenter instructus secessit ad prouinciam suam, non vt parentes suos uidere uellet, sed ut heremi secreciorem locum expetens, deum expedibiliter diligeret, ac secure lagueos satane euaderet. Quesiuit plura per heremum apta mona- chorum loca, tandem deo disponente !?) peruenit ad quamdam speluncam, quam mille demones !4) obsidebant!?) Quam felix pater aliquo tempore inhabitauit, ibique, quibus se posset tueri, obsta- culis uirtutum constructis !$), contra insultus !*) uiciorum, et impetum spiritalium nequiciarum ac suggestionum sagittas ad petram, que Chri- stus est, cogitaciones suas oracionibus, uigiliis, ieiuniis allidens, uiriliter pugnare cepit. 3. Predicta siquidem spelunca a castro Kurim distat duabus leucis, que uocabulum a fluuio ibidem de subtus fluente Sazaua usitauit. Ubi, dum ipse à nafragio secularis tumultus liber ac hominibus 1) prout currurt hodie 2. — ?) mali viciati 2. — 3) Mezi záhlavím tímto a následujícím vloženo v 2: Benedicta sił pia sacrosancte Triuitalis et individuæ unitatis prædestinalis ternam rerum machinam gubernans, que non person: acceptionem, sed coronat bone voluntatis devotionem, ex omnigenis scilicel mundi tripartiti tribubus et linguis, vnitalem corporis sancle matris ecclesie conficiens, cuius gratia dictante et donante qualiler in corporis vita armalura dei agonizaus in Christo beatus abbas Procopius perseveraverit, et quam optime inicio suo finis concordaverit, licet imperito omnino stylo, tamen prout auctor et fons luminis inspirare digualur, contemplationi fidelium seriatim lradam. Elflagilo autem, ne quis si quam piam incongruentis scrupulosilatem litterationis indagaverit, ineruditioni meæ et temeritali imputet, seu fastidiat, sed pocius ignoscendo condescendat, quamquam siquidem stylus simplex et omni ex parte nullus sit, prerogatiuis artis litteratorie deo tamen omniscio leste historia ueridica de slauonicis litteris in latinitatem translata, cuius materiam succincte adorior explicare. O felix, gaude Procopi sancte patrone, | Immorlale decus uite meruit tua uirtus | Clausus progrederis, fratres claustrumque tueris | Aba benigne, loco dominus quos collocat, ito | Ipsorum presto nunc et semper memor esto, | Orans pro cunstis, alme patrone, tuis. | — *) est 2. — 9%) multis 2. — 6) nemá 2. — 7) tunc temporis 2. — 8) nemá 2. — 9) egregius 1. — !9) itaque tam laud. 2. — !!) nemá 1. — !?) revelacione ammonilum 1. — !?) deo disp. nemá 2, — !!) daemonia 2. — !?) obsederant 2. — !9) nemá 1. — 17) canes 2. 60* 

Strana 362
362 occultus per multum tempus deo indefessus agoni- zaret, pia diuinitatis dispocio ciuitatem in monte positam abscondi et lucernam sub modio mini- me latere posse uoluit. Nam summus opifex et speculator omnium secretorum Udalricum ducem huius lucerne lu- men sic cernere concessit. Nam uenandi gracia dum has alpes aggressus fuisset, contigit, ipsum pre nimia laboris fatigacione suos sequaces una cum uenatoribus et canibus reliquisse, et in eodem momento ceruum, quem eodem die nus- quam sibi uiderat occurrisse. Quem dum ani- matus agilitate sui corporis et cornipedis que- rens vltima insequitur, uentum est ad locum, in quo nunc felix memoria beati uiri celebratur. In quo loco uir dei, dum post oracionem operi manuum insisteret, et ramos unius quercus pro necessitate cederet, post tergum eius ceruus prehabitus salit, wltumque contra wltum prin- cipis conuertit, qui eum insequebatur, et suis pedibus compositis se post patrem sanctum collocauit. Quid mora?!) Statim dux attonitus, diuine gracie reuelacionem senciens, arcum dimittens, quem uibrauerat, clamide deposita, humo pro- stratus, quis et qualis uir esset, inquisiuit. Sanctus autem pater, ut erat pius more columbino, allo- quio blando et humili sic respondet principi: Indignus et peccator, seruus tamen dei sum, militans sub regula s. Benedicti Qui statim compunctus, salutaris confessionis et poenitencie sibi consilium cum magnis singultibus et suspi- riis dari petiuit. Quo peracto secum deliberans, petit pium patrem et modestum salutis sue pro- uisorem, quatenus fratres eiusdem religionis sibi coadunaret. In cuius peticione pater sanctus sub- sistens sub silencio, diuinum auxilium sibi adesse postuluit, ut principis propositum compleret. Nec fit mora, sed pre estu nimio, quo?) dux estua- bat, petit a beato uiro alicuius potus copiam ad sitis temperacula sibi ministrari. Qui nihil aliud reperiens, quod sibi opportu- nius ministraret, quam hanc aquam, quam suis usibus obseruabat, in paruo uase ministrauit. ?) Sed mirum in modum, signo crucis edito, aque liquor nobilissimi uini se ad instar commutauit. Quid mirum? cum eius beneficio hoc esse dignos- citur, qui in Chana Galilee hoc sua potencia in primordio signorum suorum ostendit. Stupefactus uero idem?) dux, quod oculis suis uiderat, et gustu probauerat, se totum offerens deo, consi- lio beati uiri obedire pro omnibus peccatis suis spopondit. Nec fit mora. Vir sanctus dat formam, ut ecclesia in honore dei et domini nostri Jesu ZIVOT SV. PROKOPA. Christi, e£ matris eius virginis Marie et omnium sanctorum, sub tytulo sancti Johannis Baptiste fundaretur, fratrum consorcium coadunaretur, victus cottidianus ministraretur. Qui obediens monitis et consilio pii patris, ad propria rediens, consilio eciam suorum nobi- lium fultus, ecclesiam fundauit, fratrum con- sorcium coadunauit, bonis propriis ecclesiam dotauit, beatum uirum Procopium protectorem et rectorem huius domus in abbatem ordinauit. Hec autem ordinacio facta est post partum b. Virginis gloriose anno domini MIX? temporibus Henrici imperatoris secundi, qui post Ottonem tercium, regnum lomanorum gubernauit, anno sequenti, quo beatus Stephanus, rex Ungarie, claruit, sub prefato duce Bohemorum Udalrico. Celesti itaque gracia dictante crescebat adeo longe lateque per cuncta compita fama uirtutum beati uiri Procopii, multiplici sermone discur- rens, ut ad eius opinionem cateruaüm prouin- cie eiusdem homines deuocionis xenia offerrent, ipsiusque oracionibus sese manciparent. Qui cari- tatis flagrancia plenus, hospitalitate pie preditus, prudencia sancta decenter ornatus castimonia purus, humilitatis modestia?) prouidus, tem- perancia clarus, habundancia zeli, fideique plenus, qui sermone predicacionis sancte pectora audi- encium, ut ymber temporaneus opportuno tempore infusus irrigabat, ac doctrine sue uomere mentes utilissime reformabat. Pauperes denique tanta pietatis largicione sibi diuinitus ingenita suscipie- bat, tamque prona et leta famulatus sollicitudine ministrabat, acsi manifestissime Christus ades- set, ut omnes territorii eius industria immundi atque pifandi pascerentur. Properabat equidem ad eum multitudo fidelium, habentes in desiderio animi sui seculi lucris renunciare, secum fine tenus commanere; quos benigne amplectens, fouebat, sicut gallina pullos suos sub alis. Fabricavit^) igitur basilicam in honore sancte dei genitricis Marie et sancti Joannis Bapt- ste et aggregauit secum quosdam fratres uita et moribus religiosos. Quibus spiritualiter concor- dantibus unanimi caritate monastica fieri mode- ramina et mysteria divina iuxta exemplar almi- fici patris Benedicti constituit. Ipse vero mini- mus in minimis effectus est. Cuius quantum prudens et efficax diligencia mentis industria- que ac solicitudo, et quam pia caritatis affluen- cia erga fratres extiterit, nullo dicendum ore; quod non sine gracia muneris dei, qui est mira- bilis et gloriosus in sanctis suis, agebatur; qui in quantum se diligentem hunc diligeret, homines miraculorum patracione noluit ignorare. 1) Quid mirum 2. — ?) Místo quo dux — beato viro má 2 quodam modo estuabat, petit ad sitim temperandam a b. viro. — ?) ministrat 2. — 4) Ibidem. — 9) misericordia 1. — 9) Fabricavit — elfectus est nemá 1. 

Strana 363
ŽIVOT SV. PROKOPA. 4. Incipiunt miracula s. Procopii. Tempore igitur, quo ex Romana consuetudine inter Pascha et Pentecosten auctorisabili ritu letania tri- duano ieiunio celebratur, quidam homo, Menne nomine, ardenti desiderio animi cupiens oraci- oni processionis eius adesse, ad litus fluuii supra nominati uenit. Hune dum diu exspectantem casu nullus esset, qui transueheret ad cellam sancti uiri, et nauis nulla ibi adesset, proces- sionis sacre mysteria interim tempestine ex more agere sanctus pater cepit. Ille uero puppim in altera fluminis ripa haberi conspiciens, inti- ma cordis suspiria protraxit, hac uoce com- punctibili clamauit ad deum, dicens: deus, qui per electum tuum Procopium magnalia magna !) uirtutum sanctis effectibus tuis operaris, qua- rum munificencia nos peccatores ad magnam fidei deuocionem excellenter accendis, per eius- dem eciam oraciones fac nauem ex altera parte uenire, quatenus merear particeps fieri oracio- nis desiderate processionis ad laudem et glo- riam nominis tui. Hec, ut dixit, subito uolatili impetu puppis conto, quo affixa fuerat, subse- quente, ad eum peruenit, qui transuectus pro- cessioni desiderate interfuit. Quod?) cum sancto patri in graciarum accione recto ordine retulisset, respondit ei: ne arbitreris propter me indignum, sed propter fidei tue deuocienem?) pietatem diuinitatis hec fecisse; nam ipse ait: si habueritis fidem vt granum sinapis, omnia possibilia erunt uobis. Hec igitur magna dei potencia et ammi- randa, vt fidei tue firmitas inconuulsa perma- neret, miraculum osteudit, qui est benedictus et gloriosus in secula seculorum. Amen. Quidam homo spiritus immundi tanto per- turbabatur furore, ut uix a fortissimis uiris contineretur, qui magnis uociferacionibus per- turbatisque immaniter perstrepebat clamando. Qui dum carorum suorum cura uinctus prope duceretur ad sanctum patrem, quo suis inter- cessionum meritis et precibus saluaretur, cla- mauit demon dicens: quam iniuriam facio tibi, Procopi, e£ cur me eiicis? Et hec dicens uexabat hominem acriter, quem dictus pater penitencie ieiunio indicto, ex fratribus vni commendauit, qui attencius oracioni et adiuracioni insisteret, semet ipsum autem pro eo ieiuniis et oracionibus peruigil afflixit. Expleta itaque septimana cum ipse pater sanctus exorcismum super eum ex more terminaret, visus est protinus immundus 7) multa 2. — ?) Qui 2. — 363 spiritus in similitudine nigerrime auicule ex ore eius euolasse et super tectum ecclesie consedisse ; unde perseuerante eo in oracione dicitur cor- ruisse in terram et quasi frustatim in quatuor partes crepuisse. Ex tunc autem suffragante gracia dei omnipotentis in homine illo nulla um- quam in totius uite sue cursu demonis domi- nacio locum habuit. Cuius?) viri dei presenciam demones ferre nequiuerunt. Audita sunt quoque die quadam demonia in spelunca clamancia ac uoce queru- losa dicencia: ve, ve! Ut quid uir iniquus et impius habitat super hanc speluncam, inuidia plenus, iam maleficia eius sustinere non ualemus, sed assumtis Mylebusensibus sociis discedamus in secretum deserti Lobetz, ubi numquam male- dictus iste homo nos inquietare ualebit, qui nos ultra hic habitare non patitur. Quas uoces dum pater sanctus audiret, protinus loricatus signo fidei, ad locum vnde he uoces audiebantur, accessit, et cum ingenti strepitu et ualidissimo clamore ea abinde expulit, ne sue deuocionis cursus impediretur. ?) Multi denique uicinarum uillarum accole ad eum uenire frequenter et suorum languorum adiumenta impetrare solebant, quibus ipse, magi- strum humiltatis sequens, interminabatur sin- gulis, ne huiusmodi opinio eo uiuente diuulga- retur. Venit eciam quedam muliercula ad eum, cuius uisum diutiue cecitatis caligo infecerat, suffragia postulans, cuius cum fusa oracione ad deum oculos sancte crucis signo consignaret, illico pignus luminis recepit. Nullus equidem de dictis uirtutibus sancti uiri debet dubitare, cuius talis reuera conuersacio 9) extilit, ut debeat merito uirtutibus insigniri. Cirea *) hec tempora Udalricus, dux Bohe- mie, de quo supra meminimus, migrauit ab hoc seculo, nec ad plenum, ut spoponderat sancto patri Procopio, monasterium suum ditauerat, nec adhuc idem locus abbacie inuestitura polebat; quia fratres cum eodem sancto patre partim heremitice, partim cenobialiter uiuebant ; post cuius obitum filius eius Breczislaus regimen ducatus Bohemie susceperat, cupiensque in omni- bus preceptis patris parere, cum explanacione quorumdam proborum uirorum de fama sancti- tatis b. Procopii et patris sui promissi, quod cum eodem uenerabili uiro habuerat, ad plenum audiret, qui tripudio immenso, ultra quam credi 3) deu. et piet. 1. — 4) Cuius viri dei — impediretur polozeno v rukopisu universitnim mezi záhlavím 2 a 3 (str. 361) a to mezi slovy pugnare cepit a pak Predicta siquidem. Nápis tohoto kusu jest v ruk. Quod uiri dei pres. dem. ferre nequirunt. — 5) Tuto vkládá 2 jesté slova: bitur, dicendo: Quia hoc carmen presumptuose et temerarie bacchatur; quod absit; dei magnalia in sequenlibus, si deus annuerit, pro uiribus disseremus. — XI, str. 149 a násl. Monachi Sazaviensis continuatio Cosmae, Perlz Mon. Forsitan nobis hec scribentibus impropera- quia eciam maiora ad laudem 9) commiseratio 2. — 7) Tuto srovnej: 

Strana 364
364 potest, cum optimatibus suis gauisus est; cuius sese gratulabundus commendauit oracionibus, quem demum prefatus idem dux et primatus curialis patrem uocitare vsui suo commenda- uerunt, quem eciam paterna ueneracione diligere decenter affectabant. Vnde idem dux vnanimiter!) cum satrapa- rum suorum ingeniositate perspicaci prudenti que consilio discrecionis inito, eum ad abbatie inuestituram debere promoueri decreuit, quedam coenobiali vsui necessaria decenter coaptans, quedam pollicens, que tamen decenter complevit. Ille uero sese ceteris preferre pertimescens, sum- mo mansuetudinis humilitatisque emolumento omnino recusabat, semet asserens imperitum ho- minem et indignum, operam obediencie minime subiectis impendere ualere, dominum ?) qui omnium occultorum solus cognitor est, intime sue inspeccionis testem praeponens. Qui tamen omni temperamento precum omnique dileccionis &dmonicione atque atfabilitate optimatum uictus, uiolenter abbas ordinatur in Pragensi ecclesia per Seuerum episcopum, in quo aptissime post- modum gracia Spiritus sancti requieuit. Hic denique firma uirtutum fundatus solitu- dine, humilitatis quoque ac caritatis constanti excellencia stabilitus, tam hilaris et atfeccione beneuolencie continens extitit, ut a subiectis sibi plus amori haberetur qvam timori, quibus tam publice, quam singulatim salutaria ministrare monita, multaque exemplis priscorum dogmata pigmentata non desistebat. In tempore siquidem suo omnium rerum opulencia non defuit, qui tamen exercicio manuum suarum laborum susten- tabatur, et pauperum inopiain refocillabat atque in tristiclaà positorum curam subportans cunc- torum, eos uti prudens medicus infirmos anti- dote, paterno solacio recreabat. ?) De correptione cuiusdam fratris, qui pro humane leuis. appetitu. missam. solito festiuius celebrawit. Huic eciam operi inserendum dignum duximus, quod idem sanctus pater popularis laudacionis fauorem omnino fugiens, ab humane uocis glorificacionibus aures obturabat, qui tam presentibus quam futuris sequacibus a laudibus reprimens occasionem, magnificentissimum exem- plum prebuit. Erat siquidem eiusdem sancti patris diffinicio consuetudinalis institucionis inter fratres stabilita, ut omni indicta festiuitate, sicut et nunc in eodem loco constat, post primam laycali wlgaritati unus missarum solempnia ex fratribus celebraret, quatenus tempestiue unus- 7) magnanimiter 2. — ZIVOT SV. 7) deum 2, — 3) Tuto se v 2 dokládá: PROKOPA. quisque ad propria repedaret. Unus ex congre- gacione missarum insignia die quadam solemp- nizans, digne egit, sed. uociferacione cantus et leccionis pronunciacione, heu! male, quod facere non debuit (proh dolor!) sese jactitauit, et a populo laudum extollenciam consecutus est; qui diceret, eum sicut vnum ex angelis missam cantasse. Que res postquam sancti patris aures tetigit, doluit idem sanctus pater, quod fratrem eius ea, illicita laudabilitate mortalium, in tantum tentauit elacio, ut mercede priuatum captiuum teneret. Unde extemplo congregatis fratribus in vnum beatus abbas adiudicat cul- pam illius fratris in conuentu fratrum, oracione propensius admixta, publica deleri disciplina et regulari uindicta, quem tali increpacione ar- guebat dicens: dolemus, o frater carissime, quia per te ipsum mercedis tue fructum officii diuini acquisitum affectu ex populari laudacione amittis; imo animam tuam per hoc detrimentum incurrere facis. Nam contra nostre regule disciplinam re- pertus es contumax ac preuaricator mandato- rum dei, per hoc, quod *) à domino interdictum est, ac non leuis culpe reus humana laude delectari, cantasti sicut omnis angelus. Jace?) ergo prostratus, uirgarum flagella suscipe, qua- tenus verberum amaritudo iactanciam ) humane laudis quasi omnis angelus tibi amputabit. Enimuero ydololatrie uicium non effugiunt umquam, qui ex diuino officio illicitum *) hu- mane laudacionis appetitum querunt. Quando enim dominum nostrum, cordium haut$) uocum, scrutatorem in abscondito oramus, cordis tantum modo intencione et mentis deuocione nostras ei peticiones pandere, nobis expedit; sic enim illud preceptum implere poterimus: ab ea, que tuo dormit in sinu, claustra oris tui custodi. Clares- centibus?) autem his et aliis quam plurimis miraculis, beati Procopii meritis multi infirmi, claudi, ceci, muti, demoniis obsessi, captiui, per diuinum auxilium et eius oraciones sunt liberati, et officiis pristinis sunt restituti. Qui dum igitur tam beatum uitam et ilustrem duxit uirtutum signis, in templo dei seu sol usque ad consum- macionem uite refulsit. Quin imo sancti pneu- malis instictu prophecie misterio claruit, presagus futurorum. 6. Anno igitur incarnacionis domini nostri Jesu Crist MLIIL, ante biduum siquidem, sue terminacionem resolucionis reuelante diuinitatis gracia presciuit. Qui accersito bone qualitatis qui dum igitur tam beatem uitara et illu- strem duxit, uirtutum signis in templo Dei ceu sol, usque ad cousummacionem uile refulsit. Qnin imo sancli pneumatis iustructu, prophecie mysterio claruit. —- *) per hocque a d. 2. — ?) Tace 2. — $) iac. [reprimat] mun- dane laud. quasi omn. — 7) nemá 2. — 9) aud 1.. — 9) Crebrescentibus 1. 

Strana 365
ŽIVOT sv. nepote Vito, et karissimo in Christo filio suo pie indolis Emmerammo, feriatim exposuit eis futura, sicuti et postea rei comprobauit succes- sus, singultuose tali uerbi uolubilitate inquiens: carissimi mei filioli, quos vtpote gallina pullos educaui, perpendite, quia tempus mee resolucio- nis adest. Tercia certissime die domino annu- ente de huius carnis tabernaculo migrabo, uos commendans domino. Sed uestre circumspeccioni innotesco, quia post discessum meum fluctiua- garum detraccionum uarietate impetuosa quas- sabimini ac!) pestifero persecucionum naufragio, atque extorres efficiemini sex annis in terra aliena, et iste locus potestiua manu ducis tra- detur possibilitati alienigenarum. Vos autem dilectissimi filioli idcirco a fide nolite naufragare, et fratres uestros confirmate, deum expedibiliter laudate, in prosperis benedi- cite, in aduersis supplicate, et in letis gracias agite, in tristibus quiescite euentibus; cuius pie- tatis munificencia tandem consolabimini. Nam reuolutis sex annis exilii uestri miserator?) tran- quillitatis reparabit uobis statum, ac detracto- ribus uestris talionem merito reddet, uosque ad portum consolacionis reducet. Defuncto nam- que presente principe pio Brecizlao succedet Spitigneus, qui uos persequetur, quo mortuo Wratislaus regimen principatus Bohemie susci- piet, uir beniuolus. Hic reducet uos de exilio et dabit uobis dominus noster Jesus Christus in loco isto pacem et securitatem omnibus diebus uite uestre. 7. De transitu. beati. viri. Sequenti igitur die intrauit ad eum quidam pifandus, cuius uitam per septimanam inopiam benigne more solito refocillarat, impetrans licenciam abeundi in pa- triam. Cui sanctus pater, dum nil, quod ei cari- tatis obtentu tribueret, haberet, ait ei hilari uultu: non te karissime pigeat, obsecro, differre, quia dies domini, aduenire quam prestolor, cras- tinabit, et post obitum meum tunica mea dabi- tur tibi. Labente igitur die sequenti dum finita canonice uespertinali synaxi et completorio re- sideret in lectulo, infirmitate uehementi correp- tus est, qui in articulo mortis positus, quam- quam vltimum anhelitum traheret, tamen an- tiquum hostem oracionis mucrone, brachio uiri- liter extenso, iaculari non cessabat. Adesse ex- templo fratres iubet, quos in meroris affliccione fletumque insolabilem conuersos paterna infor- macione consolacionis corroborat, commonensque eos de corpore suo, anno dominice incarnacio- nis MLIII octaua kalendas Aprilis de mundi huius naufragio migrauit ad domiaum, de ser- PROKOPA. 365 uicio ad regnum, de labore ad requiem, de morte ad uitam sempiternam, prestante ?) domino nostro Jesu Christo, qui cum patre deo et spiritu sancto in trinitate perfecta uiuit et gloriatur deus vnus per infinita secula seculorum, amen. Cuius beato corpori Seuerus, episcopus Pragen- sis, exequias cum magna deuocione celebrauit, corpus ipsius sanctissimum terre commendan- do. In cuius conspectu prehabitus epilepticus, mox ut tunica ipsius fuit indutus, statim fuit sanatus. In eadem eciam hora quidam cecus, Palpo nomine, lumen oculis suis restitui petiuit meritis beatissimi patris; et statim in presencia omnium ibidem astancium lumen recepit. Bene- dictus ergo sit deus, qui sic suis post palmam uictorie confert gloriam et honorem, coronando eos corona aurea in regno glorie sue. 8. Qualiter b. viri prophetia sit impleta. Huic igitur operi precipue dignum esse arbitramur, eiusdem sancti patris miracula molli compen- diosaque uerbositate tractando fouere, ac ueri- dica relacione memorie fidelium caritatiue tradere, que domini nostri magnificenciam per merita ipsius post mortem mirificare dignata est. Post discessum igitur beatissimi patris Proco- pii concors fratrum societas propria uoluntate de congregacione Vitum nepotem eius elegit, qui electus sine dolo, sine uenalitate ordinatus est, uir in humanis et diuinis rebus idoneus, seculi huius inimicus, inclite morigeratus, sapiencia peruigil, reuerendus in uultu, affahilis eloquio, lenitate placabilis. Quo in abbacia expedibiliter degente Bracislaus dux vltimum mundo uale- dixit, cuius loco Spitigneus monarchie guberna- cula suscepit. Quo tempore sancü patris Procopi uaticinii ordo completur. Instiganve na:nque zelo dyaboli multi emuli ficticia uenenosa detrac- cionum conspirantes, laqueos cauillacionum in curia ducis contra Vitum abbatem et fratres eius astruere ceperunt, atque aures principis fauorabiliter compositis mendaciis obpulsantes, eos multifariis uituperis publicabant, scilicet dicentes: per sclauonieas litteras heresis secta ypocrysisque esse aperte irretitos ac omnino peruersos. Quamobrem eiectis eis in loco eorum latinum ^) abbatem et fratres constituere omnino esse honestum constanter affirmabant. O inaidia inextricabilis malicie zelus! O inuidia detestan- da, omnimoda malicia conglobata ignis inextri- cabilis! Sed reuera sicut a tynea uestimentum consumitur, sic is, qui illam zelatur; cui autem inuidet, clariorem redit. Vitus itaque abbas assumptis fratribus suis, quos vnitas caritatis concordauerat, peregre pro- 1) ac pestif. persec. uaufr. nemá 1. — aucloritalis abbatem. 2) miseratus 2. — latine 3) patrante. — 1) Místo latinum abb. má 2 

Strana 366
366 ŽIVOT SV. PROKOPA. fectus est in terram Hunnorum. Dux autem me- moratus propria Francorumque 1) suorum con- siliaria difinicione vtens, in loco illo abbatem ge- nere Theutonicum constituit, hominem turbida in- dignacione plenum. Ubi dum nocte prima aduen- tus sui ex more ad matutinalem synaxim pergens foribus ecclesie appropinquaret, apparuit uir sanc- tus Procopius, infra ianuam oratorii appodians se et dicens ei: unde tibi potestas hic degendi? Quid queris? At ille: potestatiua, inquit, ducis maiestas et eius primatum inconulsa sublimitas, mee possibilitati regimen huius cenobii2) vsque ad finem uite mee tradidit. Cui sanctus pater dixit : citissime sine confusionis uerecundia discede; quod si non feceris, vlcio diuinitus ueniet su- per te, et hec dicens euanuit. At ille estimans esse delusiones satane omnino uilipendit. Sanctus au- tem pater euangelicum complens preceptum eum- dem abbatem cum suis fratribus trina monicio- ne premissa, quarta nocte apparuit ei, ad matu- tinum obsequium eunti, sanctus uir dicens: cur meis monitis amicabilibus obtemperare recusasti ? Filiis meis spiritalibus a domino impetraui hunc locum, non tibi, qui supplantatum ingresus es, et si a domino tuo duce tibi hec actenus potestas fuit habita, a me sit amodo prohibita. Et hec dicens fortissimis ictibus cum uirga pastorali, quam manu gestabat, illum ferire coepit. Qui mox3) percussus sine dilacione cepit locum mutare, et uolatili cursu ad ducem terre pe- ruenit, ac omnem ei euentum rei patefecit. At ille attonitus uehementi ammiracione 4) uacil- lare coepit, ac ambiguitatis laqueo irretitus vsque ad finem uite sue permansit. 9. De revoacione Viti abbatis. Defuncto igi- tur Spitigneo duce diuinitas fideli seruo suo Wratislao memorabili titulo ducatus guberna- culum tradidit. Qui cum diuinum ecclesie dili- geret vnice cultum, eciam hunc toto cordis affectu locum dilexit. Qui missis legatis ad re- gem Hunnorum, de exilio Vitum abbatem et fratres eius cum honore reduxit, et in loco suo decenter restituit. Quibus per merita et oracio- nes sancti patroni Procopii, omnipotentis dei propicia consolacio affuit, que ipsum locum, omnium rerum profectibus habundantem 5) re- dundantemque in pristinum, imo in ampliorem honorem enceniauit. 6) 1) fautorumque 1. — 2) hoc coenobium 2. — 3) Qui mox quasi uallone percussuis aut bellonae oestro s. d. loc. mutauit 2.— 4) admonicione 2. — 5) humidantem 2. — 6) Dále následuje vypravování několika zázraků, které se přímluvě a působení sv. Prokopa připisují.

Strana 367
ŽIVOT BLAHOSLAVENÉHO HROZNATY.

Strana 368

Strana 369
ŽIVOT BLAHOSLAVENÉHO HROZNATY. Přeložil Jos. Truhlář. Vita fratris Hroznate, Teplensis et Chotessowicensis monasteriorum fundatoris !). 1. Prologus. Ut gemme preciose nitorem ad aspectum proferamus humanum, et non solum ad illuminationem sed et exemplum deo?) mili- tantium, qui in domo dei ambulant, cum con- sensu lucernam super candelabrum collocemus, bonus odor virtutis Hroznate Emi patris, cuius memoria in benediccione est, Toplensis?) et Chotessouicensis monasteriorum egregii funda- toris, spirans mirifice eciam ad exteras naciones, meam insufficienciam animauit, ut diuino fretus auxilio, de conuersacionis ipsius insigniis, et uite meritis, nec nou palma martyrii, cum qua feliciter migrauit ad dominum, quanquam stilo humili, ad erudicionem presencium et memoriam transferam posterorum ?), super imperfecione operis ueniam postulans a lectore ?). 2. De nobilitate et industria eiusdem funda- toris. Rege Premizl$), qui et Ottacarus *) cogno- minatus fuit, regnum Bohemie feliciter guber- nante inter alios regni magnates Hroznata de principum claro genere oriundus, in aula regis primum locum post regalem magnificentiam obti- nebat. Qui generis prerogatiuam uirtutum et morum honestate perornans, consilio et nature generositate prestancior, magno ab omnibus uene- rabatur affectu. Sed et rerum affluencia et lit- terarum sciencia preditus, prouida largitate pro- ximorum et egencium inopiam suis facultati- Život bratra Hroznaty, zakladatele klášterů v Teplé a Chotěšově. 1. Předmluva. Abychom lesk drahého ka- mene lidem na odiv postavili a nejen k osvicení nýbrž i za příklad bojovníků božích, kteří kráčejí v domě páně, světlo na svícen upevnili, libezná vůně cnosti Hroznaty, velebného otce blahoslavené paměti a slavného zakladatele klášterů v Teplé a Chotěšově, dýchajíc zázračně až k cizím ná- rodům, nedostatečnost mou povzbudila, abych s pomocí boží o znamenitém životě jeho a zá- sluhách a o koruně mučenické, s niž šťastně k pánu se odebral, jakkoli prostý jest sloh můj, k poučení přítomných a pro paměť budoucích vy- právěl; i prosím čtenáře za shovívavost pro ne- dokonalé dílo toto. 2. O vznešenosti a o vlastnostech tohoto za- kladatele. Za šťastného králování Přemysla při- jmím Otokara v Čechách mezi druhými velmoži tohoto království Hroznata, pošed z proslulého rodu knižecího, u dvora královského po králi prvního místa zaujímal. Jelikož důstojenství rodu svého cnostmi a počestnými mravy zdobil skvěje se duchem i urozenosti, ctén a milován byl ode všech velmi. I maje hojnost jmění a nadán jsa vědomostmi s prozřetelnou štědrosti nedostatku blížních a chudých vedle sil svých pomáhal. Bylť nábožný těšitel truchlivých, otec sirotků, podpo- 1) Rukopis 2 má místo Vita — fundatoris: Incipit prologus in vitam et passionem fundatoris nostri et piis- simi patris Hroznate. — ?) nemá 2. — ?) Teplensis et Chotossowicensis 2. — ^*) futurorum 2. — 5) Po slové tom položena jsou v 2 slova: Explicit prologus. Incipit vita eiusdem. — 5) Przimysl 2. — 7) Otacarus. 61* 

Strana 370
370 bus subleuabat. Erat enim pius merencium consolator, orphanorum pater, laborancium su- stentator, et sub clamyde militari") propositum religionis abscondens: deo, que dei, deuotionis studio: regi, que regis, fide et obsequio, et uni- cuique, que sua sunt, ordinata caritate reddebat. 3. De coniugio. Hic & primeua etate timori pariter et amori diuino inseruiens, tandem an- nos attigit iuuentutis, et accepit uxorem nobili- bus exortam natalibus, cum qua spe prolis pro- creande aliquibus annis simul permansit, et tan- dem deo propicio filium elegantis forme de coniuge suscepit. Sicque optato potitus desiderio spe- r&bat possessionum suarum se fuisse adeptum heredem. Sed non sic Christus preordinauerat, qui Hroznate tandem heres esse uolebat; quod et factum est, prout in sequentibus plene patebit. Nam puer ille breui tempore subuixit, et de- functus est. Mater uero, cui idem unicus erat filius, unigeniti sui orbata solacio, deflens et eiulans mortem nati, et ipsa in pace Christi quieuit. 4. De proposito castitatis. Nec multo post temporis intervallo Hroznata, uir fortis animi et constantis, de morte uxoris et filii luctum deposuit et merorem, suumque iactans in domino cogitatum, sagaciter disquirebat, qualiter de tantis rebus sibi a deo collatis tam raciona- biliter ordinaret, ut conspectui diuino placeret. Hec eo apud?) se sollicite?) cogitante, dictum apostoli in mente reuoluit, solutus es ab uxore, noli querere uxorem, sicque in castitatis pro- posito confirmatus, labentis mundi statum et breuitatem uite humane ad cordis oculos re- ducebat. Moxque mutatus in uirum perfectum ex intimis cordis medullis spem omnem, quam habebat in seculo, dereliquit iam non uxorem, non filios carnis, non honores, non diuicias mundi querens, soli deo placere studebat; ex illo grege fieri cupiens, quem dominus in ewangelio allo- quitur ita dicens: Noli?) timere pusillus grex, quoniam placuit patri uestro tradere vobis re- gnum; et quia nescit tarda molimima sancti spiritus gratia, quod corde, domino inspirante, concepit, eodem cooperante, opere intrepide adimpleuit. ZIVOT BLAHOSLAVENÉHO HROZNATY. rovatel trpicich, a ukryvaje pod plástém rytitskym pfikázani našeho náboženství, což božího jest, pokorou svou bohu, což královo jest, věrnosti a poslušnosti svou králi, a každému, což jeho jest, zřízenou laskavostí dával. 3. O manželství. Týž oddávaje se od útlého mládí bázni a lásce boží konečně dospěl věku jinošského, i pojal choť vznešeného rodu, s niž několik let ztrávil naděje se potomstva. Konečně s milostí boží narodil se mu syn krásného vze- zfeni. Do&ed takto vyplnéni touhy své myslil, ze bude míti dědice statků svých. Než jinak uzavřel Kristus, který chtěl býti dědicem Hroznatovým ; i stalo se tak, jak niže patrně vysvitne. Neboť hoch onen brzy dožil a zemřel. Matka pak, jež synáčka svého velice milovala, zbavena potěchy svého jedináčka a plačic a naříkajíc nad smrtí synovou sama spočinula v pánu. 4. O slibu čistoty. Nedlouho potom Hro- znata, muž povahy statečné a pevné, smutek nad smrtí choti a syna odložil a obrátiv se veške- rým myšlením svým k bohu moudře uvažovati se jal, kterak by měl s tak velikými statky sobě od boha propůjčenými naložiti, aby libilo se bohu. Když takto bedlivě uvažoval, vzpomněl na slova apoštola: zbaven jsi manželky, nevyhledávej jiné. Utvrzen takto v předsevzetí čistoty o světě ne- stálém a o krátkosti života lidského piemital. I obrácen brzy na muže dokonalého z celého srdce svého se vzdával vší naděje v tento svět, nevyhledával více manželky, nevyhledával více synů přemilých, nevyhledával hodnosti ani statků světských, nýbrž libiti se snažil jedinému bohu; hleděl náležeti k onomu stádu, k němuž mluvi pán v evangeliu řka: neboj se stádo maličké, jelikož uzavřel otec váš odevzdati vám království. A poněvadž obtíží nezná milost ducha svatého, co vnuknutím božím v srdci jeho se ujalo, s po- mocí boží v skutku vykonal beze vší bázně. l) nemá 2. — ?) aput 2. — 9) nemá 2. — 4) nolite 1. 

Strana 371
ŽIVOT BLAHOSLAVENÉHO HROZNATY. 5. De voto crucis et itinere wersus Romam. Felix igitur Hroznata sicut in temporalibus rebus gerendis incomparabiliter extiterat stre- nuus, ita post excelsi dextere mutacionem supra humanam estimacionem factus est deo deuotus. Recolens enim!) ueritatem ewangelice leccionis dicentis: ,nisi quis renunciauerit omnibus, que possidet, non potest meus esse discipulus^; et alibi: ,qui non acceperit crucem suam, et?) non fuerit me secutus, non est me dignus*, crucis do- minice signaculo insignitus estuat interius amo- re dominice passionis ad terram sanctam leru- salem proficisci; implens actu psalmiste uerba dicentis: michi autem adherere deo bonum est, ponere in domino deo spem meam. In qua con- stanter summa caritate, que deus est, intrepidus perseuerans, cumulatis?) expensis, suisque se- quacibus comitatus, dulce solum natalis patrie deserens, propositum carpit iter. Verum ad litus maris perductus, pelagi latitudinem, fluctuum commocionem, difficultatem transitus, anxius su- spicatur, et quid supersit agendum, pauidus me- ditatur. 6. De apostolorum liminum uisitatione. Tan- dem animi pusilla nimitate deuictus et timore, qui poterat cadere in constantem, perculsus, ut ita dixerim, mare uidit et fugit. Sed de uoto peregrinacionis conscius quod ex arbitrio discre- tionis cautus penitus et instructus, quod nemo mittens manum ad aratrum et respiciens *) retro, aptus est regno dei, Romam disposuit proficisci, apostolorum limina sitibundo pectore desiderans uisitare, et summi pontificis consilium super sui status et propositi qualitate anhelans deuo- tus audire. Profectus abinde celeritate matura, pacis ipsum angelo precedente promptus et ala- cer peruenit ad urbem. Ubi a papa Celestino, qui tunc temporis nauem sancte ecclesie in tem- pestuosis mundi fluctibus gubernabat, honorifice est susceptus. Cui aduentus sui causa exposita, seriatim summi pontificis instruitur consilis, et consolationibus roboratur, ore sue beatitudinis ?) dicentis: non est voti dicendus transgressor, qui quod uouit, auctoritate sedis distulerit adimple- re. Nec fracti uoti aliquatenus reus habetur, 311 5. O přijmutí kříže a o pouti do Říma. Blahoslavený tedy Hroznata jako býval v konání věcí světských nevyrovnatelně bedliv, tak po změ- ně rukou boží způsobené nade vše domnění lid- ské bohu se stal oddaným. Neboť uvažuje pravdu výroku evangelia: neodřekne-li se kdo všeho, cokoli má, nemůže býti učeníkem mým; a jinde: kdo nevezme křiže svého a nenásleduje mne, není mne hoden, vzal na sebe znamení kříže páně i za- toužil z lásky k utrpení páně odebrati se do svaté země do Jerusalema, naplňuje skutkem slova žal- misty řkoucího: dobře jest mi přidati se k bohu a založiti naději mou v pánu. V této největší lásce, která jest bůh, bez bázně setrval a sebrav, čeho potřebí bylo, s průvodčími svými milou půdu rodné vlasti opustil a na předsevzatou cestu se vydal. Než přišed ku břehu mořskému na šířku moře, vlnění vod a obtíže přechodu úzkostlivě patřiti se jal a rozvažovati, co by měl činiti dále. 6. O navštívení hrobu sv. apoštolů. Konečně překonán málomyslností a pohnut hrůzou, jež i k pevnému měla přístup, abych tak řekl, moře uzřel a utekl. Než jsa vědom slibu svého, jsa obezřelý a dobře o tom poučen, že nikdo, kdo se uchopil rádla a ohlíží se nazpět, není spůsobilý pro království boží, uzavřel jíti do Říma zatouziv vřele po návštěvě hrobů apoštolských a dychtě pobožně vyslechnouti rady nejvyśsiho biskupa o jakosti stavu a předsevzetí svého. I obrátiv se spěšně odtud, an předcházel jej anjel miru, brzy dostal se do Říma. Tam od papeže Coelestina, jenž tehdy loď cirkve svaté v rozčeřených vlnách tohoto světa řídil, počestně přijat jest. Vyloživ účel svého příchodu přijal důkladnou radu pa- peže a posilněn jest útěchou, ana jeho svatost takto promluvila k němu: Nikterak nepřestupuje slibu svého ten, který vyplnění slibu svého s po- volením stolice papežské poodkládá; aniž vinen jest, jakoby slibu nedostál, kdo poslušnost do- časnou za stálou službu boží zaměňuje. Protoż jakkoli každému volno jest učiniti slib, přec za- 1) nemá 2. — *) místo et — esluat má 1 et seguatur me, non est diguus crucis dominice signaculo insignilus, estuans. -- ?) cumulans 2. — ?) aspiciens 1. — 9) beat. sic dic. 2. 

Strana 372
372 qui temporale obsequium ad diuinum cultum perpetuum !) noscitur commutare. Unde cum uni- uersis sit liberum arbitrium in uouendo, usque adeo tamen solucio necessaria est post uotum, ut sine proprie salutis dispendio aliter non li- ceat nisi ex superioris dispensatione prouida re- silire. Ex causa enim probabili decreuimus, quod recompensacio uoti sit melior, quam peregrina- cio in hac parte, et deo magis accepta. De ple- nitudine itaque potestatis, pro uoto Ierosolimi- tano, sub tali?) forma tecum fili karissime dis- pensamus, ut ad honorem gloriose virginis matris Christi, fundes claustrum sub obseruancia Pre- monstratensis ordinis regulari, et dotes habun- de, quod plurimis idoneis laudis diuine preconi- bus et ministeriis sibi congruentibus ad ornatum merencium et plangenium pro peccatis remedium fiat singulare. 7. De donariis datis pape et cardinalibus et reditu in. Bohemiam. Hroznata uir inclitus alacri animo et constanti, apostolica uerba cum in- mensa maturitate prolata, pectore hauriens siti- bundo, ad pedes presidentis humo prosternitur, et lacrimis facies irrigatur, deuocione sincera et humili grates agens, quod fluctuantis animus mansuetudine responsionis paterne refectus, con- scientie securitate letatur. Et tanto feruentius proposito?) sibi consilio salutari annuit gratu- lando: quanto copiosius illud idem poterat et sperabat posse perducere ad effectum ; maxime cum illis temporibus nobilitate generis, diuicia- rum affluencia, Boćmos precelleret uniuersos. Datis itaque opibus summo pontifici et remune- ratis dominis cardinalibus larga manu, benedic- cione accepta urbem reliquit, et uoti commuta- cione salutifera*) recreatus in Boćmiam pro- ficiscitur hilaris et iocundus. 8. De fundatione monasterii Teplensis. Pro- speratus in itinere uenit in Boémiam, patriam sue natiuitatis optatam, ubi corpori laboribus in iti- nere fatigato, aliquantula quiete indulta, locum amenum querit et aptum, in quo ad laudem dei et honorem virginis gloriose fundamenta claustri primordia iaciantur: et inuento loco, in quo nunc monasterii altitudo consurgit, corruens in terram sic ait: qui de virgine nasci dignatus ŽIVOT BLAHOSLAVENÉHO HROZNATY. vázán jest potom tou mčrou, že beze ztráty vlast- ního spasení nejinak než s povolením představe- ného od slibu svého odstoupiti smi. Poněvadž zdá se nám záhodno, ustanovujeme, že nahražení slibu lepší jest než putování v tomto případě a příjemnější bohu. Protož plnou mocí zbavujeme tě, synu nejmilejší, závazku tvého putovati do Jerusalema s tou výminkou, abys na poctu blaho- slavené panny matky Kristovy založil klášter řádu premonstrátského a bohatě jej nadal, aby hlásaje co nejvíce chválu boží a opatřen službami příslušnými znamenitym mistem útěchy se stal těch, kteří truchlí a naříkají pro Krista. 7. О darech, jež dal papeži a kardindlim, a o návratu jeho do Čech. Slavný Hroznata jarým a pevným duchem slova apoštolská s ne- smírnou moudrostí pronešená dychtivě vyslechl, k nohoum papežovým se uvrhl a slzami lice smá- čel vzdávaje zbožně a pokorně díky za potěchu, kterou nepokojny duch jeho z přívětivé odpovědi otcovské a utišení svědomi přijal. I přidal se tím horlivě i k spasitelné radě sobě dané, čím větší byla možnost a naděje jeho, že ji vyplní, jelikož za onoho času urozeností a statky nade všechny Čechy vynikal. Uděliv tedy štědrou rukou dary papeżi a kardinalim a prijav pożehnani Řím opu- stil, a potésen spasitelnym zménénim slibu svého vesele do Cech se ubiral. 8. O založení kláštera Tepelského. Vykonav šťastné cestu přišel do Čech, do milé své rodné vlasti, kdez télu namáhavou cestou zemdlenému malého oddechu dopřál; potom hledal příjemné a spůsobilé místo, kde by se ku chvále boží a na počest blahoslavené panny klášter založiti dal. I našed misto, na němž nyní vysoký klášter se vypíná, poklekl na zemi a řekl: Kterýž jsi se z panny naroditi ráčil, připrav tuto stánek k službě 1) perpetuo 2. — ?) nemá 1. — ?) propositi 2. — 4) salutaria 2. 

Strana 373
ŽIVOT BLAHOSLAVENÉHO HROZNATY. es, prepara in hoc loco habitacionem seruiciis tuis aptam. Et surgens ab oracione ligone ar- repto profundius terram sulcat et aliquot cophi- nos terra honustos de fundamento primus in humeris suis portat. Nomengue indidit Topla !) a burgo vicino, qui ab incolis wlgariter Tepla uocatur. Est autem claustrum fundatum in optimo solo terre: nam situs loci aliquantulum est sub- limis, ab uno latere cinctus siluis et pratis, ua- rietate florum undique purpuratus, fluentibus in medio aquis irriguis et piscosis, pellentibus circulares ambitus molendinorum, humanis ha- bitacionibus opportunus et sanus, et religioni conueniens supra modum: locus, inquam, gra- cia diuina perfusus, in quo domino militantes de bonis fiunt meliores, et de melioribus optimi, de uirtute in uirtutem gradatim proficientes ad perfeccionem, prout per effectum clarius luce liquet. Nam religione crescente licet plantacio sit novella, inter alias tamen professiones reli- gionis eiusdem, in edificiorum structuris, prediis, et redditibus deo incrementum prestante pro- speratur et crescit, ut taceam de monasterio sancte") Marie virginis matris Christi, patrone ipsius, quod in altum erectum quam inexplica- bili opere structure mirifice?) et sublimis, muris eciam ualidis et excelsis, columnis sublimibus testudinis firmitudine et pulchtritudine fulciatur: ornatu interius rutilans, campanarum sonoritate precellens, ut nihil supra per omnem regionem illam uel fuisse uel futurum esse celebri sermo- ne feratur. Qnod quia per se summo omnium rerum auctori placere non potuit, ut adhuc am- plius et dignius resplenderet, quam plurimis deo psallentibus preconibus, et ministris sibi com- petentibus, sub regula s. Augustini ordinis Pre- monstratensis, laudabiliter conuersantibus, ad- ornatum est. 9. De dedicacione eiusdem. Eia fratres, qui aures intentas ad librum et corda sursum ha- betis ad deum, quos mater misericordie in mi- nistros, imo potius sibi in filios adoptauit, au- dite audientes me, et collaudate vestram una- nimiter aduocatam. Etenim quando Teplensis ec- clesia, a uenerabili patre domino Johanne felicis recordacionis sancte Pragensis ecclesie in mense 373 své spüsobily. I vstav od modlitby uchopil se motyky, zemi prohlubil a několik košů země ze základů poprvé na ramenou svých vynesl. Klášter pojmenoval Teplá po sousedním městě, které oby- vatelé obecně Teplou nazývají. Založen pak jest klášter na nejlepší půdě; neboť poloha mista poněkud jest vyvýšena, z jedné strany obíhají lesy a louky, ode všech stran květou rozmanité květiny, uprostřed pak teče voda půdu zavlažujíc a ryb hojnost poskytujíc a pohánějic kola mlýn- ská misto k lidskému obývání příležité a zdravé, nad miru spůsobilé k řeholnímu životu; misto, pravím, oplývající milostí boží, v němž bojovnici páně stávají se lepší z dobrých a z lepších nej- lepší prospivajíce cnostmi k dokonalosti, jak vý- sledky dokazují nad světlo jasněji. Neboť za vzrůstání řádu, jakkoli mladé jest toto osení, přec mezi druhými kláštery téhož řádu výstavnosti, statky a přijmy s podporou boží zdarně prospivá a roste; ať nic nedím o chrámu svaté panny Marie, matky Kristovy, patronky jeho, jenž vy- pinaje se do výše podivuhodnou a vznešenou vý- stavnosti, pevnými a vysokými zděmi obehnán jest a podepřen o vysoké sloupy pevné a krásné; uvnitř pak stkví se ozdobami a vyniká libozvu- kými zvony, tak že obecně se mluví, že v oné krajině nic znamenitějšího ani nebylo ani nebude. Než poněvadž chrám tento sám sebou stvořiteli všech věcí líbiti se nemohl, aby tim vznešeněji a důstojněji se stkvěl, opatřen a ozdoben jest velkým počtem chvalořečníků a sluh božích, kteří pod řeholi sv. Augustina řádu premonstrátského chvalně živi jsou. 9. O posvěcení jeho. Aj bratří, kteří sluch napnut máte ku knize a srdce vzhůru k bohu, které matka milosrdenství za sluhy, ba za syny své vyvolila, poslyšte mne pozorně a chvalte jednohlasně přímluvkyni svou. Nebo když chrám v Teplé od ctihodného otce pana Jana blahé pa- měti svatého kostela Pražského biskupa v měsíci srpnu svěcen byl, událo se znamení od boha na !) Tepla 2. — ?) nemá 2. — ?) mirifice et nemá 2. 

Strana 374
374 Augusto dedicabatur episcopo, nobis admiran- dum !) et posteris memoriter recolendum signum in celo diuinitus est ostensum. Nam super ipsum monasterium matris Christi stella lucidissima fixa stetit, videntibus et admirantibus, qui ade- rant, universis: eo precipue tempore, quo sol ferventior et aér serenior esse solet: que tam- diu lucis sue radios ministrauit, non solum ad consummacionem dedicacionis ecclesie, verum eciam dedicacione completa per totam diem hu- manis obtutibus uisibilem sé ostendit, donec nocte secuta inter alias stellas lucis sue radios ministrauit. Quid, inquam, fratres, quid per stel- lam significari credimus, nisi diuimam graciam, que sue genitricis precibus nos preuenit et se- quitur? Possumus eciam per stellam intelligere matrem domini, que seruos suos in huius maris amaritudine laborantes, in uiam pacis dirigit, et deducit ad portum. Uos inquam, speciales ser- uos suos, qui in claustro Teplensi, ubi illa stella apparuit, spiritualem sub regulari disciplina mi- liciam exercetis. Perseuerate igitur uiriliter dimi- cantes, et accipietis regnum eternum! 10. De fundacione Chotessouic, et presagio. Eodem temporis curriculo claustrum Chotesso- wiz?) in honorem sancti Wencezlai?) ducis et martyris patroni Boémie fundauit, et dotauit habunde, rebusque utensilibus adornauit, et con- uentum dominarum sub eadem regula domino famulancium instituit in^) eodem. In quo etiam domina Woyzlaua, soror sua germana, uiro suo Cracoviensis urbis prefecto sublato de medio, sub obseruancia castimonie uiduitatis, in sancte conuersacionis studio perseuerans 5), in com- petenti sibi habitu, quem uiduae huiusmodi con- sueuerunt deferre, in congregacione sororum, aduocate gerens seu patronae officium, annis pluribus superuixit; ad extremum in pace Christi quieuit. Cuius corpus ©) ibidem in medio mona- sterio est honorifice tumulatum. Edificatis et dotatis claustris predictis Ro- mam reuertitur iterato. Deinde expetens collo- quium summi pontificis exponit reuerenter eidem de predictorum claustrorum edificacione et pro- uisione, petens humiliter et deuote recipi eadem") ŽIVOT BLAHOSLAVENÉHO HROZNATY. nebi, kterému nám diviti se jest, na které po- tomci mají pamatovati. Nad chrámem matky Kristovy totiž stála bez pohnutí velmi jasná hvězda, i viděli a obdivovali ji všichni přítomní, zvláště za dne, kdy bývá slunce paléivéjsi a vzduch jasnější. Hvězda tato dlouho paprsky vydávala, netoliko do ukončení obřadu zasvěcení chrámu, než i po zasvěcení celý den lidem zů- stala viditelna, až za následující noci mezi: dru- hými hvězdami paprsky svými se ztratila. Co že, bratří, pravím, co že jiného, jak věříme, hvězda tato znamenala ne-li milost boží, jež za přimlu- vami rodičky boží nás předchází a následuje? Také skrze hvězdu tuto poznati můžeme matku páně, jež sluhy své zápasicí v trpkostech moře tohoto cestou pokoje řídi a do přístavu přivádí. Zvláště vás, sluby své, již v klášteře Teplském, kde hvězda ona se objevila, pod kázní řeholní duchovní život vedete. Protož setrvejte statečně v boji a přijmete království věčné ! 10. O založení kláštera Chotěšovského a o před- povídání. Za téhož času založil klášter Chotěšo- vický k poctě svatého Václava, vévody, mučeníka a patrona Českého, i nadal jej bohatě a ustanovil sbor pani, jež by pod toutéž řeholí sloužily v něm pánu. V klášteře tomto živa byla mnohá leta také paní Vojslava, vlastní jeho sestra, jež po smrti muže svého, představeného města Krakova, zachovávajíc čistotu vdovskou ve snaze svatého obcoväni setrvävala nosic přiměřený Sat, jimZ se takové vdovy odivaly, a zastävajic ve sboru sester hodnost chranitelky nebo patronky. Ko- nečně zesnula pokojně v Kristu. Tělo její tamže uprostřed chrámu počestně jest pohřbeno. Vystavěv a nadav statky kláštery svrchu jmenované opět navrátil se do Říma. Vyžádav si slyšení u papeže vyložil mu uctivě, kterak nad- řečené kláštery vystavěl a zaopatřil, i žádal po- korně za přijetí jich se vším příslušenstvím 1) ammirandum 2, — ?) Chotessowicense 2. — ?) Wenc. martyris, ducis Bohemie 2. — *) in eodem nemá 2. — 5) perseuerantes 2. — 5) corpori 2. — 7) easdem 2. 

Strana 375
ŽIVOT BLAHOSLAVENÉHO HROZNATY. cum suis pertinenciis in proteccionem sedis apo- stolice specialem. Postulat eciam, ut de con- sueta sedis apostolice gracia usus pontificalis infule abbatibus loci eiusdem pro tempore suc- cedentibus concedatur. Verum summus pontifex fiduciam postulantis, ipsiusque !) attendens con- stanciam, considerans eciam deuocionis ipsius feruorem, in duorum claustrorum immense libe- ralitatis munificenciam ?), preces interpellantis admittit, et tribuit postulata; receptis omnibus supradictis in proteccionem sedis apostolice spe- cialem, perque?) insignia cunctis ut in Boémia eiusdem ordinis celsior videretur ecclesiis To- plensis ecclesia, priuilegiis apostolicis muniuit eandem, militem de moribus et industria laudi- bus attolendo. Nec mora, uir strenuus Hroznata tanta fa- uoris gracia a sede apostolica senciens se pre- uentum, ut deo se bene meritum exhiberet, et ut non in parte, sed in toto diuino *) conspectui hostiam se offerret, habitum Premonstratensis ordinis de manu apostolici dari sibi peciit, et ibidem assumpsit. Igitur uestibus professionis indutus et bene- dictionibus apostolici culminis iocundatus, pedes domini pape deosculans et amplectens, agit gra- cias pro beneficiis uniuersis, et licenciatus ibi- dem exit ad suos proceres, de milite frater factus. Milites?) itaque ipsum pre foribus ex- spectantes mutatum habitum domini graui ani- mo intuentes, et adeo repentina mutacione ipsius stupentes, lacrimas multiplicant$) et dolores. Vox una plangencium: cur nos pater deseris? cur nobis uitam adimis? Num uiuere amodo poterimus, unico post deum solacio destituti? Certe melius fuisset in natali patria peremptis gladio, quam in terra aliena orbari patrono. Vt quid de domibus parentum eductos orphanos reliquisti ? At ille inter plangentes amictum et wltum angelicum representans, conversus ad suos, sic ait: desistite torrentem fundere lacrimarum, quasi hec mutacio a diuina non prodeat uolun- tate; cum scriptum sit: sine me nihil potestis 315 do zvláštní ochrany stolice apoštolské. Dále žá- dal, aby obvyklou milostí stolice apoštolské po- voleno bylo opatům onoho kláštera budoucím nošení biskupské infule. Papež vida důvěru ža- datele a stálost jeho a uvažuje horlivost nábožno- sti jeho a velikou štědrost, založením dvou klá- šterů osvědčenou, žádosti vyhověl, i přijav vše v obzvláštní ochranu stolice apoštolské, aby klá- šter v Teplé nade všechny kláštery téhož řádu v Čechách vynikal, výsadami apoštolskými jej na- dal; i pochválil mravy a pili našeho rytíře. Statečný Hroznata vida se tak velkou mi- losti od stolice apoštolské obdařena, aby zaslou- žilým bohu se osvědčil a netoliko částečně, nýbrž celkem před tváří boží obětí se stal, bez meškání oděv řádu premonstrátského z ruky apo- štolské si vyžádal a tamže přijal. Oděn tedy šatem řeholním a potěšen po- žehnáním stolice apoštolské objal a zlibal nohy papežovy a děkoval za všechna dobrodiní, i na- vrátil se k svým přátelům učiněn z rytíře bra- trem. Přátelé očekávali jej přede vraty, i divili se a těžce nesli změnu rytířského šatu pána a uleknuvše se náhlé změny této dali se do pláče a nafikáni. I volali jedním hlasem hořekujíce : Proč nás opouštíš, otče? Proč život nám odni- máš? Budeme-liž moci žiti dále zbaveni útěchy po bohu jediné? Lépe by nám bývalo, bychom v rodné vlasti mečem byli zhynuli, než ochrance zbaveným v cizí zemi. Proč zanechal jsi nás z domu otcovského vyvržené a osiřelé ? Než on mezi naříkajícími zachovávaje vzhled anjelský obrátil se k nim řka: Ustaňte prolé- vati potoky slzí, jakoby změna tato nebyla podle vůle boží; neboť psáno jest: beze mne ničeho nemůžete; ale spíše velebte ve skutcich !) animique 2. — *) munificencia 1. — ?) místo perque — cunctis má 2 per insignia consistunt. — ^) místo diuino má ? domino deo Hroznata. — ?) místo milites — mutatum má 1 Proceres ipsum pre for. expect. milites mutatum, — 9) mult. labores et dol. 1. 62 

Strana 376
376 facere; sed pocius dominum in suis operibus magnificate, gui uocat !), que non sunt, tanquam ea, gue sunt. Inter uerba huiusmodi ad hospi- cium, in quo morabantur, pariter peruenerunt. Ubi omnibus caritatem fratris Hroznate uolenti- bus experiri cibi et potus habundantia hilariter amministrabatur, adeo, quod ex eo fama hospi- talitatis ipsius cottidie augebatur. Prosperos itaque ad?) uota successus in omnibus?) nouus tyro militantis ecclesiae ab urbe rediens, ad propria remeavit. Itaque cum se in Boémiam recepisset, percunctatus in qua parte terrae Premizl inclytus rex maneret, iter suum ad ipsum diuertit, cuius aspectui se in nouo habitu presentauit. Rex vero Premizl ex innate generositatis mansuetudine surgit de solio suo, fratremque Hroznatam ad osculum recipit, ipsoque a dextris suis locato de rumoribus et modo conuersionis sue diligenter inquirit. Porro frater Hroznata post diuersos hinc inde tracta- ius!) habitos flexis genibus coram rege, regie clementie preces offert, ut ea, que domino in- spirante auctoritate sedis apostolice circa uouen- tis propositum sunt consummata, regalis aucto- ritas ratificare dignetur, et eadem suis privilegiis confirmare. Surgunt ad hec presentes uniuersi regni magnates, et una cum fratre Hroznata ad pe- des regalis magnificentie procidentes, pro ipso supplicant, et cum ipso acclamantes hoc pium regem facturum, quod suadet pietas et dictat honestas. ÀÁnnuit regalis munificentia petentibus et petitis, et uniuersis bonis predictorum piorum locorum in spiritualem proteccionem receptis, ea sue sublimitatis privilegiis roborauit. Attollunt omnes dignis graciarum accionibus regiam libe- ralitatem, et fratrem Hroznatam magno uene- rantur affectu, bonorum omnium auctorem deum unanimiter glorificantes, qui seruos suos et in terra mirificat et in celo gloriose coronat. 11. De reditu ad propria. Uir deo deuotus frater Hroznata uoti compos, gracia regali pre- uentus, abinde licenciatus abscedit, conducen- tibus ipsum maioribus regni ad locum, in quo eum turba suorum equitum expectabant), ac optantibus sibi bonum. Quibus regratians in ZIVOT BLAHOSLAVENÉHO HROZNATY. jeho pána, jenž volá, co neni, jako to, co jest. Takto rozmlouvajíce přišli do hostinského mista, kde se zdržovali. Tam dáno všem, kteří laska- vosti bratra Hroznaty zkusiti chtěli, hojnost jidla a pití tak, že pověst pohostinství jeho co den se množila. Všechno tudíž dařilo se dobře a ve všem nový začátečník bojující cirkve vraceje se ze světa přišel domů. Navrátiv se do Čech vyzví- dal, v které části země slavný král Přemysl se zdržoval; i odebral se k němu a v novém oděvu předstoupil před něho. Král Přemysl vedle při- rozené přivětivosti své povstana se stolce svého bratra Hroznatu políbil a posadiv jej po své pra- vici bedlivě se vyptával na způsob obrácení jeho. Bratr. Hroznata po rozmanitých rozmluvách po- klekl před králem i žádal milost královskou, aby to, co vnuknutím božím pod záštitou stolice apo- štolské zaslíbil a vykonal, moc královská uznati a výsadami ztvrditi ráčila. I vstali potom všichni bohatýři království a uvrhnuvše se s bratrem Hroznatou k nohoum královského veličenství za něho prosili dokláda- jice, Ze, k éemu radí nábožnost a co velí po- ctivost, to že učiní nábožný král. Vyhověl dobrotivý král žádosti jejich a přijav všechny statky nábožných míst svrchu jmenovaných pod svou ochranu potvrdil je vysadami své vysosti. I poděkovali všichni, jak se slušelo, štědrosti královské a velikou poctu vzdali bratru Hrozna- tovi oslavujíce jednohlasně původce všeho dobré- ho boha, který sluhy své i na zemi divně osla- vuje i v nebi slavně korunuje. 11. O návratu domů. Muž bohu oddaný, bratr Hroznata, došed vyplnění přání svého a ob- dařen milosti královskou odešel odtud ; i provázeli jej velmoži království až na místo, kde naň tlupa jezdců jeho čekala, a přáli mu všechno dobré. Vzdav jim neskonalé díky vsedl na koně a ubíral 1) qui voc, ea, que — ?) ad uota nemá 2. -- 3) omnibus consecutus nouus 2.— 4) tractus 2. — 9) expectabat 2, 

Strana 377
ŽIVOT BLAHOSLAVENÉHO HROZNATY. immensum, eguum ascendit, et itinerando pro- cessit. Deinde paululum progrediens manus ad celum extendit, laudans clemenciam saluatoris, qui in omnibus suis agendis misericorditer sibi dignatus est adesse, et orauit diucius cum lacri- mis, ut deus, qui bonum opus incepit, perducere ad finem dignetur. Et sic in suo patrimonio se recepit, excipientibus eum cognatis familiis et amicis, et de habitu suo mirantibus, omnibus- que pre gaudio flentibus, quod receperant eum sanum; et sic in claustro suo Teplensi cum iocunditate recipitur; deoque in claustro obse- quitur, et prelato sub obediencia regulari. Preter hec et alia opera deo placencia, quia nescit tarda molimina sancti spiritus gracia, imperante Johanne, Teplensi abbate, in uirtute sancte obediencie, licet inuitus et renitens, pre- dictorum claustrorum prepositus et amministra- tor effectus, in suo strenue officio ministrauit humilitatis exemplo, obediencie promptitudine, paciencie studio, intuentibus admirabilem !) et inmutabilem se prebendo. Tandem inimico humani generis, qui bonis actibus inuidet, discordiam seminante a predicto abbate afficitur iniuriis et contumeliis lacessitur, adeo quod persecucioni paciencie scutum oppo- nens, priusquam contra bonum obediencie ali- quid attentaret, magis censuit ad tempus ire cedere, claustri menia declinare, habitum nichi- lominus retinens, et a regulari non exorbitans disciplina, donec amicorum copia et cognatorum suorum potencia abbatis predicti tumida com- pescitur presumpcio; idem ad claustrum hono- rifice reuocatur, recipientibus ipsum fratribus cum jubilo: aduenisti desiderabilis! Demum ad huius fortis athlete uictoriam, uite cursum et finem, simulque miracula, que deus magnifice est operatus in uita et in morte per ipsum, stylum uertamus, ut nichil nostre desit narracionip per quod et dei magnalia pre- dicemus, et sui electi Hroznate merita congruis laudibus extollamus. Domina Woyzlaua, de qua superius tracta- uimus, adhuc uiuente et referente aliisque fide dignis asserentibus, talia sunt audita, que as- sercione ueridica in medium proferamus. Et pri- 377 se däle. Potom poposed vztähl ruce k nebesüm chvále laskavost spasitelovu, ktery ve váem poói- náni jeho milosti prispivati mu ráéil, i prosil dlouho se slzami v očich, aby bůh, jenž skutek dobrý začal, jej také dokonati ráčil. Takto uchýlil se na statky otcovské přijat ode všech pří- buzných a přátel obleku jeho se divicích a ve- směs radosti plačících, že navrátil se zdráv: tak přijat jest v klášteře svém v Teplé radostně; i poslušen byl v klášteře boha a vedle slibu řeholního představeného. Kromě těchto i jiné skutky bohulibé, po- něvadž nezná překážek milost ducha svatého, k rozkazu opata Teplského Jana, ačkoli nerad, přec ostávaje v cnosti svaté poslušnosti co pro- bošt a administrator nadřečených klášterů jsa bedliv v povinnosti své vykonal, dávaje příklad pokory, poslušnosti a trpělivosti těm, kteří naň patřili, a jsa obdivu hoden ve své stálosti. Jelikož konečně nepřítel pokoleni'lidského, jenž dobrým skutkům závidí, nesvornost rozsévá, činěno mu příkoří od nadzmíněného opata a do- stávalo se mu pohanění tak, že odrážeje pro- následování štítem trpělivosti; než by se byl proti poslušnosti nějak prohřešil, rač. na nějaký čas z kláštera odešel podrže nicméně oděv a neuchyluje se od kázně řeholní, až přátelé a pří- buzní jeho svévolnost nadřečeného opata zkrotili ; potom čestně do kláštera povolán nazpět přijat jest od bratří s radostnou písní: Přišel jsi, dávno Zdany. Obraťme se konečně u vypisování k vi- tězství, běhu a konci života tohoto statečného vojína, spolu pak k zázrakům, jež bůh v životě a smrti skrze něho slavně způsobiti ráčil, aby- chom ničeho neopomenuli, čím velikost boží osla- vována a zásluhy vyvolence jeho Hroznaty slu- šně pochváleny býti mohou. Jak pani Vojslava, o které jsme již svrchu jednali, ještě za živa vyprávěla a jiní: hodno- věrní lidé svědčili, slyšány jsou následující věci, jež vedle pravdy tuto vypravujeme. Napřed pak 1) mirabilem 2. 62* 

Strana 378
318 mum guidem de huius progressu ex utero matris sue, gui abortiuus et exanimis ab exordio, si !) dici potest, natiuitatis processit in mundum. Unde genitrice sua partum mortuum abhorrente, et ut a facie ipsius guantocius sepeliendus porte- tur, prout pre debilitate poterat, innuente, ob- stetrix, gue domine parturienti obseguebatur, infantem mortuum tenendo in brachiis ad domi- nam suam vocem extollit, iterum et iterum ac- clamando: accipe domina?) infantem ad ma- nus, et offer eum beate Marie matri Christi, per cuius partum illuminatus et viuificatus est mun- dus. Et cum mulier fide plena hec et his simi- la sue domine sepius replicasset, tandem illa Studio interpellantis quasi coacta, corpus pueri exanime tremens ac stupens accipit inter manus, flexisque genibus, et ad lacrimas resoluta, ocu- lis et manibus ad celum erectis, deuoto cordis affectu orauit dicens: domine Jesu Christe, qui pro salute generis humani de uirgine carnem assumere et mori dignatus es, ut mundum eterna morte dampnatum uiuificares, uiuifica queso hunc infantem exanimem ad honorem gloriose uirginis matris tue, cui ipsum offero, et ad laudem ma- iestatis tue, qui es benedictus in secula! Mira res et memoriter laus attolenda diuina! nam ad hanc uocem corpusculum paulo ante frigidum et rigidum, calidum et molle paulatim efficitur, et consequenter ibidem anima infusa diuinitus puer oculos aperit, et more infancium vagienci- um uocem emittit. Ad uocem pueri?) mater stu- pet et gaudet, et mutacionem excelsi dextere &dmiratur, porrigensque puerum obstetrici, humo prostrata cum lacrimis et intimis suspiriis hu- militer gracias agit deo, matremque misericordie dignis laudum preconiis benedicit, que non de- serit in se sperantes, et cuius filius est uita et resurreccio mortuorum. Grande et aliud miraculum libet huic operi inserere, cui et pietas consentire et ueritas sua- det firmiter credere. Etenim quodam tempore mater Hroznate?*) cum filia sua Woyzlaua fere- batur in curru filium fouens in sinu, quem cum Woyzlaue, sorori pueri?), porrigeret ad tenendum, incauta manus puelle puerum cadere permisit in terram; et sic subito rotarum vertigine se ZIVOT BLAHOSLAVENÉHO HROZNATY. o narození jeho z matky, jelikož před časem a takřka mrtev přišel na tento svět. Když matka jeho hrozic se mrtvého plodu, pokud sily stačovaly, žádala, aby jej co nejrychleji od ní odnesli a pochovali, vzala bába, která té pani prisluhovala, mrtvého hocha na ruce a volala opét a opét k pani své: Vezmi ne- mluvné do rukou a obétuj blahoslavené Marii, matce Kristově, skrze jejiZ plod osvicen a oi- ven jest svět. Když hodnověrná žena toto a podobné pani své častěji byla opakovala, vzala tato konečně horlivostí žadatelky jako- by přinucena bezduché tělo chlapcovo třesouc se a hrozie do rukou, a pokleknone, pla- Cie, oci a ruce k nebi zdvihnoue s oddanym srdcem modlila se řkouc: Pane Jezisi Kriste, jenž pro spasení pokolení lidského z panny se naroditi a umfiti jsi ráčil, abys světu k věčné smrti odsouzenému život dal, dej, prosím, život mrtvému nemluvněti tomuto ku cti a slávě panny matky své, jíž je obětuju, a ku chvále velebnosti své, jenž blahoslaven jsi na věky. Divná věc a hodna velebení sláva boží! neboť po těchto slovech tělo nedávno ještě chladné a stuhlé stalo se teplým a měkkým; i oživen od boha chlapec otevřel oči a po způsobu nemluvňat plačících se ozval. Uslyševši hlas dítěte podi- vila a potěšila se matka touto změnou i po- davši chlapce bábě padla na zemi plačic a vzdý- chajíe a dékovala bohu a blahoslavila matku milosrdenstvi düstojnymi chvalořečmi, jež: ne- opouští v sebe doufajících, a jejiž syn dává život a z mrtvých vstání. Také o jiném velkém zázraku chceme tuto vypravovati, kterému pevně věřiti zbožnost po- bádá. Když totiž jednou matka Hroznaty sedic s dcerou Vojslavou na jedoucim voze a drzie syna na klíně sestře hocha dala podržet, ne- chala ho-nepozorná divka spadnouti na zem. 1) Místo si dici polest má 1 sic dicitur. — ?) nemá 2. — ?) pauet 2. — *) nemá 2. — ?) puerum 1. 

Strana 379
ŽIVOT BLAHOSLAVENÉHO HROZNATY. voluente, caro tenera subrotatur, sed!) nutu dei, qui elisos erigit, puer a terra illesus susto- litur, et laus liberatori Christo domino concla- matur. Inter alia virtutum et miraculorum insignia accidit ingens signum. Nam in Cracouia, in qua sanctus Stanizlaus martyr et episcopus signis et miraculis nostris temporibus choruscat insignis, soror?) Hroznate urbis eiusdem prefecto quondam matrimoniali copula iuncta fuit. Ubi Hroznata sororem secutus factus iam bone indolis adoles- cens cum suis coetaneis super fluuium Wizlam?) ludens absorbetur ab unda, in quo ab hora diei tercia, donec *) aduesperasceret, iam quasi mor- tuus occultatur. Tandem ad sororem ipsius huius- modi fama perlata ?), eadem tanquam extra se rapitur, et subito cursu sola contenta tunica, de fratris uita anxia, cucurrit ad flumen, et loco ubi mersus fuerat adolescens sibi ostenso, di- uersis piscancium instrumentis, ut saltem extra- hatur mortuus, precipit attemptari Quibus in- cassum laborantibus, iuuenes aderant periciam natandi habentes, hi uestibus a se reiectis ad yma gurgitis natando descendunt; et ecce unus ex illis Hroznatam capillo capitis secum trahens de aqua, ante dominam rei euentum spectantem posuit super ripam. Quantum tripudium soror de fratre unico rediuiuo habuerit illa uice, ille discuciat cui casus similis accidisset. Sciscitan- te autem domina post luctus deposicionem de casu, et quomodo tanto tempore sub aqua uixis- set, respondit: quod uidebatur ei, qualiter que- dam domina mire pulchritudinis forma predita uirginali, manus super verticem ipsius interim, quamdiu *) erat in aqua diucius tenuisset, que non sinebat ipsum undis inuolui, quam sicut opinabatur, matrem gracie et reginam miseri- cordie, mediatricem dei et hominum esse crede- bat. Hinc ad honorem uirginis carmina iocundi- tatis et leticie personantur, et ex tunc Hroznata concepit in animo beate virgini, liberatrici sue, prestare obsequium, quod postea se et?) omnia sua sibi tradens deuotus impleuit. Procedente tempore defuncto marito Woyzla- ue ipsa in uiduitate permansit, et sicut in pre- 319 I přišlo ütlé dité pod kola, ale neporušeno vy- vázlo; osvoboditeli Kristu vzdána chvála. Mezi jinými zázraky přihodil se tento ob- zvláštní. Do Krakova, kde svaty muéenik a bi- skup Stanislav vzácnými zázraky za našich časů září, vdala se sestra Hroznaty za náéel- nika města. Tam odebral se za sestrou Hro- znata, jinoch již nadějný. Pohrávaje se souvě- kými hochy na řece Visle uchvácen jest vlna- mi, i zůstal ve vodě od třetí hodiny do sou- mraku. Konečně dověděla se o tom sestra. Téměř bez sebe rychlou nohou jen lehce oděna běžela k řece úzkostliva jsouc o život bratrův, a když ukázáno ji bylo místo, kde jinoch se potopil, poručila pokoušeti se rozličnými ná- stroji. rybářskými, aby vytażena byla aspoň mrtvola. Co toto marně se dálo, přišli mladíci umějící plovat; i svlekše šaty uvrhli se plovouce do hlubiny. A ejhle jeden z nich vytáhl Hro- znatu za vlasy z vody a položil na břeh před paní čekající, jaký bude všeho výsledek. Jak velikou radost pocítila sestra vidouc jediného bratra živého, nechť poví, komu podobného cos se přihodilo. Když pak nechavši nářku se ho otázala, kterak po tak dlouhý čas pod vodou mohl žiti, odpověděl on, že zdálo se mu, ja- koby jakás paní podivné krásy a panenského vzezření ruku nad hlavou jeho byla držela, pokud byl ve vodě, a nedala vlnám obkličiti jej; jak se domnival, byla to matka milosti, královna milosrdenství, prostřednice mezi bohem a lidmi. Od té doby k poctě panny vesele prozpěvoval Hroznata, od té doby uzavřel bla- hoslavené paní ochrankyni své sloužiti, což po- tom zbožně vyplnil odevzdav jí sebe a vše, což jeho bylo. Když během času Vojslavě zemřel manžel, setrvala: ona v stavu vdovskem, a jak svrchu 1) sed — susto litur nemś 1. — ?) soror Woyslawa 5) prolata 2. — 5) quod 1. — ?) nemá 2. ur. 2. — 3) Wislam. — 4) don. ad uesperascentem 1. — 

Strana 380
380 cedentibus recapitulatum est, in bonis fraternis in Chotessowiz !) se recepit, reuoluens in animo, quot et quanta in fratre suo Hroznata diuina sit gracia operata, cupiens sibi jungi presencia corporali omni tempore uite et mortis. Que dum in Chotessowiz in habitu uiduali iugiter domino seruiens, diucius permansisset, contigit fratrem suum Hroznatam ibidem graui decumbere infir- mitate, ut sororum?) suarum — Woyzlaue — inibidem manencium consolaretur presencia et affatu. Vbi res digna miraculo accidit, que fuit presagium futurorum. Nam idem quasi positus in extasi, alta voce clamavit: en capior, et ab hostibus captus ducor. Sororibus ?) ad hec uerba stupentibus et respondentibus nulli ipsum capti- uitati esse obnoxium, sed in domo sua diuina voluntate infirmitate iacere depressum; accidit, quod dixerat in spiritu prophetie. Nam non multo post decurso tempore redditus sanitati, ipso die ascensionis dominice, pure confessus et uere contritus fratres?) solicitat, ut cantent fortiter, et ut orent pro ipso: et sic cum deuo- cionis et humilitatis studio, de sacro altari cor- pori et sanguini domini profusis lacrimis parti- cipat reuerenter in tantum gracia compunccionis preuentus, quasi iam deberet spiritum exalare; et benediccione ab abbate et conuentu accepta proficiscitur in Hroznetin| ad bona ecclesie uisitanda. Sed quibusdam suis emulis de Egrensi pro- uincia, quos pro eo, quia contra ipsorum im- petus predia claustrorum suorum uiriliter defen- debat, inimicos habebat, ipsum explorantibus ibi esse, capitur ab eisdem, et tractus in Teotuniam carceri mancipatur, fame, siti, frigore et diuer- sis penarum asperitatibus pro extorquenda pe- cunia ab ipso cruciatur. At?) ille omnia pro nomine domini sustinens pacienter, inter tor- menta securus sine intermissione orabat, quate- nus ipsum ad se uocare cum palma martyrii dignaretur. Porro abbas et fratres claustri Te- plensis consolacione patris et sui patroni orbati, inter suspiria, lacrimas et dolores, immensa pecunia congregata eandem pro redempcione ZIVOT BLAHOSLAVENÉHO HROZNATY. naznačeno, na statky bratrovy do Choté&ova se uchýlila uvažujíc všechno, co milost boží v bratru Hroznatovi způsobila, a toužíc u něho býti v životě a smrti. Když pak v Chotěšově v oděvu vdovském vesele pánu sloužila, přiho- dilo se, že bratr její Hroznata těžkou nemocí postižen tam ležel, aby se se sestrami potěšil. I stala se věc divná, hodná názvu zázraku, předtucha věcí budoucích. On totiž jakoby u vy- treni hlasité zvolal: Jimaji mne, jatého vedou mne nepřátelé. Sestry slovům těmto se divily a odpověděly, že není v žádném zajetí, nýbrž že ve vlastním domě postižen z vůle boží ne- moci leží; než stalo se, co duchem prorockým byl vyřkl. Neboť po krátkém čase uzdraviv se v den nanebevstoupeni páné se vyzpovidal a s pra- vou litosti bratry pobádal, aby zpivali a mo- dlili se za ného. Oddané a pokorné prolévaje slzy přijal potom při svatém oltáři tělo a krev páně obdařen takovou skroušeností, jakoby měl již vypustiti ducha; pak přijal požehnání od opata i sboru a odebral se do Hroznětina, aby prohledl statky klášterní. Než někteří závistníci jeho z okrsku Cheb- ského, kteří proto, že proti nájezdům jejich statky klášterů svých mužně bránil, jemu ne- přáli, vyzvěděvše, kde se nachází, jali jej a za- vlekli do Němec, uvrhli do žaláře a mořili hla- dem, žízní, zimou a rozličnými trpkostmi, aby vymohli na něm peněz. Ale on snášeje všechno trpělivě pro jmeno páné, züstávaje pokojnym mezi mukami bez přestání se modlil, aby ho bůh s palmou mučenictví k sobě povolati ráčil. Potom opat a bratří kláštera Teplského potěchy otce a ochrance svého zbaveni vzdýchajíce a pla- číce nesmírnou částku peněz sehnali i hotovili se dáti ji za jeho vykoupení. Než on dychtiv jsa pro nejsladšího Ježíše dáti sladký život 1) Chotiessow 2. — ?) V ruk. 1 jest smysl poněkud temný: to chtěje napravití 2 položil místo sororum — inibidem tato slova: sor. suarum Wiseslawe, Juditte, Ide ibidem. — ?) sor. suis ad 2. — *) Misto solicilat — de- uocionis má 2 fr. eontritus solicitat et sic cum deuocionis... — ?) Au 2. 

Strana 381
ŽIVOT BLAHOSLAVENÉHO HROZNATY. sua effundere sunt parati At ille siciens pro dulcissimo Jesu fundere dulcem vitam, pocius eligit!) morte consumi, quam cum nouellarum plantacionum redimi detrimento. Vnde abbatem et fratres in uirtute dei contestatur et prohibet, ne pro uita ipsius redimenda eciam denarius unus detur, quin imo cupiens dissolui et esse cum Christo rogat, ne martyrium ipsius impedia- tur, et sic bene meritus miles pro rege ?) suo ago- nizans ad mortem ingreditur, cum palma martyrii, celi aulam cum Christo perenniter regnaturus. Perempto itaque fortissimo Christi milite et professione ordinis Hroznata confessore, o quan- tus luctus ominum ?), quanta precipue lamenta Teplensium ?). Filiis?) patrem, fratribus fratrem, monasteriis deflentibus fundatorem, cum singul- tibus et suspiriis dicentibus uniuersis: o pie pa- ter Hroznata, quis humilior, quis te religiosior, quis obedientior? Nonne tu quandoque ab abbate Johanne, quem nobis prefeceras, contradiccionem et persecucionem pacienter tulisti? Nonne tu af- fectus iniuriis et contumeliis ab eodem, nunquam pacienciam perdidisti ? Quis unquam ista audiuit? quis uidit talia? Fundator et claustrorum dota- tor, heres, dominus et patronus, tantum nobis exemplum pacientiae reliquisti! Beata anima, que agonem certaminis gloriosi usque ad cumu- lum uictorie perduxisti! Nam cum?) mors sit omnium linea rerum, maiorem charitatem habere non potuisti, quam ut animam tuam pro Christo, fratribus poneres et amicis. In patiencia tua tuam animam possedisti: et certe sine*) effusio- ne sanguinis, aduersa fortiter tolerando, martyr fieri potuisti; sed ne aliquid tibi ad assequen- dam uite coronam deesset, bonus pastor animam tuam pro ouibus posuisti. His?) et aliis modis intrinsecus cordis et doloris aculeos gestibus forin- secus ostendentes, unanimi uoce dicunt: festi- nemus ad sinum matris deferre?) eorpus charis- simi et beatissimi patris nostri. Sicque data pro ipsius corpore immensa pecunie quantitate, qui uiuus redimi noluit, mortuus est redemptus. Extractum de squalore carceris exanime corpus ad lucem circumspicitur diligenter, et 381 rač volil umříti než dáti se vykoupiti na zkázu nového osení svého. I zapřísáhl opata a bratry a nedopustil, aby pro ochránění života jeho vydán byl nejmenší peníz jeden, ba žádaje umfiti a dostati se ku Kristu prosil, aby mu nepřekáželi dojíti mučenictví. Bojuje takto vele- zasloužilý vojin pro boha svého kráčel smrti vstříc, i vešel s palmou mučenickou do nebe, aby královal s Kristem na věky. Po smrti přeudatného vojína Kristova Hro- znaty a úda řádu ó jak velký smutek nastal mezi lidmi, jak velké naříkání zvláště: mezi Teplskými. Synové oplakávali otce, bratří bratra, klášter svého zakladatele, všichni: volali vzdý- chajíce: Nábožný otče Hroznato, kdož býval tebe pokornější, kdo bedlivější, kdo poslušnější ? Nesnášel jsi ty trpělivě druhdy od opata Jana, kterého za představeného nám jsi byl dosadil, protivenství a pronásledování? Pozbyl-lis kdy trpělivosti snášeje od něho příkoří a pohanéni? Kdo slyšel, kdo viděl kdy co podobného? Za- kladatel klášterů, který je bohatě nadal, dědic, pán a ochrance tak velký trpělivosti příklad zanechal jsi nám! Zbožná duše, jež jsí zápas slavného boje až k úplnému vítězství přivedla! Nebo jestli smrt nevyhnutelna, vice lásky ne- mohl jsi dokázati, než že jsi život svůj dal za Krista, bratry a přátele. Trpělivostí svou pře- máhal jsi ducha svého, i mohl jsi zajisté sná- šeje mužně protivenství bez prolití krve býti mučeníkem; než aby ničeho se ti nedostávalo k dosažení koruny života, jako dobrý pastýř dal jsi život za ovce své. Takto a jinak žalost srdce svého projevujíce volali jedním hlasem: Pospěšme přinesti tělo přemilého a blahosla- veného otce do lůna matčina! I dali za tělo jeho velké penize, a vykoupen byl mrtev ten, který vykoupen býti nechtěl za živa. Vytáhnuvše mrtvé tělo z nečistého žaláře prohlíželi bedlivě při světle i shledali všechny T) elegit 2. — ?) grege Balb. — 3) bominum 1. — 4) Tepl. et Chotessowicensium 2. — 5) Miísto Filiis — fundatorem má 2 filiis et filiabus misericordissimum patrem, fratribus et sororibus dulcissimum fratrem moa. dell. insignem fund. — 9) cuius 1. — *) si non 2. — 9) Hiis 2. — 9) deferte 2. 

Strana 382
382 inuenitur in omnibus artubus incorruptum, ues- titum habitu professionis assumpte, tanguam si uiueret, et zona precinctum ad lumbos, quod positum in feretro ad claustrum Teplense cum reuerencia est delatum. Vbi susceptum honori- fice, funeris ex more celebratis exequiis ante maius altare sepultum, beati corporis quietam et perpetuam uenerationem delegit !). Placuit non incongrue de uenerabilis huius patris uirtutum miraculis, que ") maiorum nostro- rum ueridica relacione memorie sunt impressa, succincta narracione perstringere. Nam eadem nocte, qua domino ipsum ad se vocante deces- sit, famulo suo, qui uinctus cathenis ferreis in carcere tenebatur, in amictu adeo candido ap- pàruit, quod carcer ex eo immenso lumine res- plenduit, uincto stupente et super claritate uultus sui domini ammirante. Ad quem vir dei: surge uelociter, et uade ad fratres meos To- plenses?), et annuncia eis, ne amodo sint solli- citi de mea redempcione, quia iam de hac uita in confessione Christi migraui, et ut corpus meum hinc ad claustrum delatum ibidem com- mendent ecclesiastice sepulture. Hec et his similia uiro dei dicente uincula omnia famuli quasi manu artificis illico sunt soluta: qui surgens et stans supra pedes suos ad dominum suum dixit: ecce ego faciam, sicut precepisti mihi. Sed quomodo carcerem clausum egrediar, adhibitis undique custodibus, et uigili- bus custodias noctis super muros claustri obser- uantibus? At ille: qui beatum Petrum a vincu- lis absolutum abire fecit illesum, ille te in uiam pacis adducet ^). Et his dictis disparuit homo dei. Porro famulus estimans se uisum uidere, reuoluebat in mente, quidnam esset facturus; et tandem ad se reuersus, impresso sibi signa- culo sancte crucis de altissima turri per fe- nestram se submisit ad yma ; qui in ipso casu quasi portancium uectus?) manibus, illesus eua- sit: gracias agens deo, qui eundem eripuit de tribulacionibus et custodiuit illesum. A carcerali itaque dira custodia famulus sic ereptus, surgit ocius, et arrepto itinere fe- stinanter uenit ad claustrum. Ubi abbate et fra- ZIVOT BLAHOSLAVENÉHO HROZNATY. údy neporušené; oděv měl na sobě řeholní, jaký za živa nosil, opásán pak byl po bedra. Tělo položeno na vůz a vezeno s poctivosti do kláštera Teplského. Zde přijato jest slavně a po vykonání obvyklých obřadů pohřebních pohřbeno před hlavním oltářem, i došlo pokoje a uctění věčného. Zdá se nám slušno o velkých zázracích tohoto ctihodného otce, které z věrohodného podání předchůdců našich v paměti utkvěly, kratce vypravovati. Teże noci, které ho pan k sobě povolal, zjevil se slużebniku svému, jenž spoután železnými řetězy v žaláři úpěl, v oděvu tak skvoucím, že celý žalář velkým světlem byl naplněn; i podivil se vězeň jasno- sti obličeje pána svého. Muž pak boží řekl jemu: Vstań rychle a jdi k bratřím mým do Teplé i povéz jim, aby nebyli vice starostlivi o mé vykoupeni, že již odebral jsem se z to- hoto světa jako vyznavač Kristův; a aby tělo mé donesli do kláštera a tam cirkevné po- hřbili. Po těchto a těm podobných slovech muže božího rozvázána jsou jakoby rukou umělou ihned všechna pouta služebníka; i vstal a řekl pánu svému: Ejhle učiním, jak jsi mi přiká- zal. Než kterak vyjdu ze zavřeného žaláře, any jsou všady stráže, jež v noci zdi hlí- daji? I řekl on: Ten, který svatému Petru pout zbavenému vyjiti dal bez pohromy, po- vede té cestou spásy. To promluviv ztratil se muž bożi. Slużebnik domnivaje se miti vidění pře- myslel, co by měl učiniti; konečně přišed k sobě poznamenal se svatým křížem a s pře- vysoké věže spustil se oknem dolů. Jakoby snešen na rukou vyvázl bez pohromy; i děko- val bohu, jenž vytrhl jej z protivenství a po- hromy ochránil. Vysvobozen takto z hrozného vězení vstal rychle služebník a vydav se na cestu spěchal do kláštera. Zde vyprávěl opatovi a shromáž- 1) deelegit 2. — ?) quo 1. — ?) Teplenses 2. — *) Původně v rukopisu 1 tak položeno, ale pak nad řád- kem touże rukou educet. — 5) nemá 2. 

Strana 383
ŽIVOT BLAHOSLAVENÉHO HROZNATY. 383 tribus in unum conuenientibus narrauit per or- děným bratřím všechno, co se bylo stalo, dinem uniuersa, que acciderant, et qualiter ap- a kterak zjevením se bratra Hroznaty v žaláři paricione fratris Hroznate in carcere a uinculis pout byl zbaven. fuerit absolutus. Fecit et aliud signum insigne uir dei iam tumulo requiescens. Etenim lampades vitree inter maius altare et sepulcrum ipsius eminus plene oleo dependentes, ceciderunt in terram 1), et ad pauimentum lapide stratum allise 2) absque fraccionis detrimento integre remanserunt. Talia quidem plurima fide 3) non dormitante narrari et commemorari possent, si promissi compendii studia non arcerent; ut 4) uiuere credatur in celis, qui tot miraculorum insigniis coruscat in terris. Huius igitur uenerabilis patris, fratres 5), sic annuam recolamus memoriam, ut fiat nobis eius imitacione continua. Sic eius meritis gratulemur, ut in presenti seculo necessariis non destitua- mur auxiliis, et in futuro sempiternis perfruamur gaudiis, ad laudem et gloriam domini nostri Jesu Christi, qui cum patre et spiritu sancto uiuit 6) ac regnat in secula seculorum. Amen. Slavmež tedy, bratří, výroční památku to- hoto ctihodného otce, aby následováním jeho stala se nám stálou. Vzdávejmež díky záslu- hám jeho, abychom na tomto světě potřebné pomoci nepozbyli a na onom věčných radostí došli, ku chvále a slávě pána našeho Ježíše Krista, jenž s otcem a duchem svatým žije a krá- luje na věky věkův. Amen. Ještě jiný znamenitý zázrak způsobil muž boží odpočívaje již v hrobě. Visící totiž mezi hlavním oltářem a hrobkou jeho skleněné sví- tilny naplněné olejem spadly na zem, i ačkoli podlaha byla kameny vyložena, nerozbily se. Podobných věcí vypravovati bychom mohli velké množství, kdyby slíbená krátkost tohoto sepsání nám nebránila, abychom věřili, že žije v nebi ten, který tolikem zázraků stkví se na zemi. 1) terra 2. — 2) illise 2. — 3) f. ibidem dor. — 4) ut uere uiuere 2. — 5) fratres et sorores 2. — 6) uiuit — Amen nemá 1. 63

Strana 384

Strana 385
ŽIVOT ARNOŠTA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.

Strana 386

Strana 387
VILÉMA, DĚKANA KAPITULY VYŠEHRADSKÉ, ŽIVOT ARNOŠTA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO. Přeložil Jos. Truhlář. Vita!) venerabilis Arnesti, primi archiepiscopi ecclesie Pragensis. Apparuit gratia dei saluatoris nostri diebus istis nouissimis in seruo suo Arnesto, quem pa- ter misericordiarum et luminum?) tam larga dulcedinis benediccione preuenit, ut esset coeta- neis suis in speculum et posteris euidens in exemplum. Sicut enim hunc sibi amabilem no- bisque imitabilem reddidit, ita et mundo per consequens ammirabilem dereliquit ?), perfectis ecium virtutum prerogatiuis et meritis celebrem et preclaro circa eum ostenso?) miraculo in- signiter demonstrauit ilustrem. Ad hoc videlicet ut qui sanctorum uestigia sequi mundi concu- piscencia prohibente non possumus, huius sal- tim, qui nouiter nos precessit, conuersacionem laudabilem, honestos mores, benignitatem et patienciam imitari pro viribus studeamus. Hic enim quasi stela in medio nebule claris vite pariter?) et doctrine fulgoribus micans et super commissum sibi gregem solerter inuigilans non solum hunc viam veritatis edocuit, sed et ab eo quibus partim involuebatur, errores et negligen- cias sollicitudine precedente repressit. Non hunc*) magnatium terror pro iustitia supprimenda con- cutere, non thezauri oblati corrumpere, sed nec parentum aut affinium amor suam in hoc potuit constanciam obtruncare. Maluit enim obtrectan- cium linguis culpa non subeunte redargui quam Život ctihodného Arnošta, prvního arcibiskupa kostela Pražského. Zjevila se milost boha spasitele před nedá- vnem ve sluze svém Arnoštovi, jejž: otec mi- losrdenství a světla tak hojným požehnáním ob- dařil, že byl současníkům zrcadlem a potom- kům zářícím příkladem. Neboť jakož učinil jej sobě milého a nám následování hodna, takž opět zanechal jej světu na odiv; i oslavil jej cnostmi a zásluhami a vyznamenal zázrakem, který se při něm udál; za tím účelem, abychom nemohouce pro žádosti tohoto světa v šlépějích svatých kráčeti aspoň toho, který nás nedávno předešel, chvalitebné obcování, počestné mravy, laskavost a trpělivost vedle sil svých hleděli ná- sledovati. Neboť on jako hvězda uprostřed mraku stkvělými paprsky života i učenosti zářil, a bděje bedlivě nad svěřeným sobě stádem nejen učil je kráčeti cestou pravdy, než chránil je též bludů a chyb, do nichž částečně upadávalo, s opatrnou bedlivosti. I nemohl jej strach před velmoži k po- rušení spravedlnosti přiměti ani podávané pokla- dy uplatiti, ale ani láska k příbuzným vytrvalost jeho v počínání tomto zviklati. Chtělť rač co nevinný od pomlouvačných jazyků býti kárán než pro nedostatek spravedlnosti před soudnou 1) Ruk. univ. (1) má: Incipit vita v. A. p. arch. eccl. Prag. — ?) Hófler místo et lum. má numinum. — 3) reliquit má ruk. kap. Prazské (2). — *) Hófler extenso. — 5) et par. 2. — 6) hunc el mag. 2. 

Strana 388
388 ob defectum justicie ante tribunal superni judicis dura propter hoc sentencia condempnari. Pater ipsius Arnestus de Pardubycz miles, qui tunc castrum !) et provinciam Glacensem ex commissione regis Boemie obtinebat, hunc in Glacensi oppido liberalibus tradidit studiis imbuendum, ubi dum sub etate tenera scolas cum suis condiscipulis frequentaret, ymago b. Marie virginis sibi coram ea genua flectente dorsum auertit, quod quidem miraculum ipse, quam diu vixit, subticuit; sed in agone laborans propria manu conscriptum ad edificacionem fide- lium publice reuelari mandauit; verum dum hunc in etate iam debita constitutum ad hono- res ecclesiasticos clemencia vellet diuina proue- here, primo ipsum decanum Pragensem consti- tuit et demum sede uacante ad episcopalis dignitatis apicem benignius eleuauit. Erat autem idem Arnestus vir longe stature venusta facie omnique morum preditus honestate. AÀ tempore quoque sui regiminis, sicut erat discretus silen- cio ita et vtilis mansit verbo ?), vt nec tacenda proferre sed nec quidem uellet proferenda?) ta- cere. Sciebat enim, quod sicut incauta locucio in errorem pertrahit, ita et indiscretum silen- cium hos, qui erudiri poterant, in errorem per- ducit. Nempe cottidiana ipsius familia nunquam audiuit ex ore eius*) uerbum iniquum aut do- losum procedere, quo aut inferre cuiquam vellet iniuriam aut reprimere conaretur illatam. Quod s] quempiam ex sua familia verbo quantum- eumque leui?) se offendisse persensit, mox pe- nitencia ductus ab eo veniam uerbis humilibus postulauit. Ex aduerso vero dum ei aliquis in- iuriosum aliquid seu displicibile loqueretur, mox digitum ori supposuit et pronum ad inferendas vindictas animi tamquam verae humilitatis dis- cipulus effectualiter mitigauit, recurrens ad illud propheticum: pone domine custodia mori meo 9). Nimirum ad hoc, ut in anima sua virtutum posset structura consurgere, studuit vir deo dilectus in corde suo vere humilitatis fundamentum locare. Qui licet in Bononiensi et Padwano studiis per quatuordecim annos continuos moram *) conti- ZIVOT ARNOSTA, ARCIBISKUPA PRAZSKÉHO. stolici nejvyššího hrozným výrokem býti od- souzen. Otec Arnošt z Pardubic, rytíř, který ten- krát držel hrad v okrsku Kladském svěřený sobě od krále Českého, dal syna v městě Klad- sku vyučovati svobodným uměním. Když tu v mladistvém véku se spolužáky do škol cho- dil, obraz blahoslavené panny Marie, když byl před ní poklekl, od něho se odvrátil. O zázraku tomto, pokud žil, pomlčel; ale v poslední ho- dince rozkázal, aby vlastnoruční jeho o tom sepsání ku povzbuzení věřících dáno bylo u ve- řejnost. Chtějíc jej milost boží, když byl nále- žitého věku dosáhl, k hodnostem cirkevním po- výšiti, napřed ustanovila jej za děkana Praž- ského, konečně pak na uprázněnou stolici biskup- skou dobrotivě jej dosadila. I byl týž Arnošt muž vysoké postavy, příjemného vzezření a zdo- bený mravy vesměs počestnými. Od nastoupení vlády duchovní jako byl šetrn v mlčení, tak rád pomáhal slovem, i nechtěl vyjeviti, co lépe bylo zamlčeti, ani zamlčeti, co vyjeviti se mělo. Vědělť, že jako neopatrná řeč přivádí k poblou- zeni, tak nevčasné mlčení svádí k chybám ty, které by bývalo lze poučiti. Lidé, kteří. každého dne okolo něho byli, nikdy neslyšeli z úst jeho křivého neb lstivého slova, jímž by byl chtěl někomu křivdu učiniti neb učiněnou sobě splatiti; kdykoli zpozoroval, že někomu z nich ublížil, ihned toho litoval a pokorně za odpuštění prosil. Když pak jemu někdo něco řekl, co bylo potupno aneb se mu nelíbilo, kladl prst na ústa a co žák pravé pokory ducha k odplatě nächylneho vydatné krotil, pamětliv výroku proroka: Ostříhej pane ústa má oc. Aby v duši jeho vyvstati mohl stá- nek cnosti, hleděl muž bohu libý v srdci svém položiti základy pravé pokory. Ačkoli na učení v Bononii a Padue po čtrnáct let se zdržoval a hodnosti licenciata došel, přec dobytými vě- domostmi, jak obyčejně se stává, srdce jeho ne- zpyšnělo, tak že ke každému prosebníku vedle přirozené laskavosti své se choval. I míval chva- 1) castrum in provincia Glac, — ?) in verbo 1. — ?) Hófler proferencia. — 4) suo 2. — 5) Hófler quanto- cumque hoc. — 9) Ruk. 2. dokládá tu je$té: et hostium circumstancie labiis meis. — 7?) morari Hófler. 

Strana 389
ŽIVOT ARNOŠTA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO. nuans licenciari promeruit, tamen cor eius, ut plerumque fit, acquisita sciencia non inflauit, quin omni se petenti beniuolum et eius auxi- lium invocanti se redderet innata pietate man- suetum. Íneratque sibi mos et conswetudo lau- danda, ut quociens coram ipso diuina perageren- tur officia, ipse cum prelatis capellanis et clericis tento coram ipso missali officium misse perlegeret ac demum horas !) de beata virgine ordinatis et morosis accentibus ?) ruminaret, nec audebat hunc quispiam pro re quantumcunque graui, quamdiu missa legeretur, accedere seu cum ipso de negociis eciam arduis publice aut secrete conferre. Qui tamen officio expleto publicam procedens ad salam tam pauperibus quam diui- tibus audienciam prebuit, facti quoque circum- stanciis pensatis ad debitum ipsos sine interuallo temporis benignius expediuit. Quidquid autem propter absenciam propriam vel negocii quali- tatem per se ipsum expedire non potuit, id ipsum a prelatis sibi assistentibus cum omni celeritate terminare mandauit. Quid ultra? Ex fructu ar- bor cognoscitur et fructus ex arbore commen- datur. Precessit in radice diuina copia muneris, ut in ramusculo sequeretur habundancia hone- statis. Tanta etenim deus excelsus in seruum?) suum condescensione respexit, ut sicut hunc vidit de uirtute in virtutem proficere, sic et^) commissam sibi ecclesiam ad laudem propriam et Boemici regni honorem voluit magnifice sub- limare. Procurante namque serenissimo principe d. Johanne, Boemie rege, et eius primogenito Karolo Romanorum imperatore semper Augusto et Boemie rege a. d. MCCCXLIV Pragensis ec- clesia in metropolitanam erigitur et à subiecci- one Maguntinensis ecclesie, qua eidem tenebatur obnoxia, per sanctissimum in Christo patrem d. Clementem, sacrosancte Romane ac uni- versalis ecclesie summum pontificem, absoluta, duas suffraganeas ecclesias, Olomucensem vide- licet et Luthomislensem, felici disposicione sor- titur, recepto quoque per eum pallio sibi ab apostolica sede transmisso, in quo nomen et plenitudo archiepiscopalis dignitatis existit. Ju- ribus etiam et canonibus prescriptis racionali- busve?), que pro lege habentur, consuetudinibus 389 litebny zvyk a obyčej, že, kdykoli u přítomno- sti jeho služby boží se konaly, sám s preláty, kaplany a kleriky z otevřené před sebou knihy mešní obřady přečital a potom hodinky k blaho- slavené panně vedle předepsaného způsobu od- říkával; i nesměl nikdo, pokud m&e irvu'z, 72 příčinou jakkoli důležitou k němu přistoupiti aneb v záležitostech třeba vážných veřejně neb potaji jej osloviti. Po ukončení obřadu chodival do obecné síně soudní a tam jak chudým tak bohatým slyšení uděloval, uváživ pak všechny okolnosti věci, o kterou šlo, bez meškání vše laskavé vyridil Cokoli ale buď pro neptitom- nost svou neb vedle povahy věci sám vyříditi nemohl, poručil prelátům, kteří byli u něho, aby se všemožnou rychlostí vyřídili. Nač mnoho slov? Podle ovoce poznáváme strom a podle stromu ovoce: daru božího napřed dostalo se kořeni, aby následovalo na větvi hojnost poctivosti. S tak velikou dobrotivosti shledl vznešený bůh na nástroj svůj, že vida jej prospivati cnostmi svěřenou jemu církev na oslavu jeho a poctu království Českého velko- lepě povýšiti ráčil. Neboť k žádosti nejjasnějšího knižete Jana, krále Českého, a prvorozence jeho Karla, císaře Římského, vždy rozmnožovatele říše, a krále Českého leta páně 1344 kostel Pražský povýšen za metropolitní a zbaven pod- danství arcibiskupa Mohučského skrze JSv. Kle- menta, svaté Římské obecné církve nejvyššího biskupa, i poddáni mu biskupové Olomůcký a Litomyšlský co suffragani. I přijal Arnošt pallium od apoštolské stolice, jímž jmeno a plno- množství mocenství důstojnosti arcibiskupské se značí. Sebrav pak znova předepsaná práva kanonická i rozumné obyčeje majicí platnost zákona a uvá- živ, kterak rozdílní časové rozdílné rodi náhle- dy, stanovy cirkve Mohuéské, z nichž jednak pro Spatné uzivani, jinak proto, ze se k pomé- 1) nemá 2. — ?) Hóller attentibus. — 3) Hófler instrumentum. — 4) nemá 2. — ?) racionabilibusve 1. 

Strana 390
390 recollectis, attento nihilominus quia diuersitatem temporum diuersitas sequitur animorum, sta- tutis Maguntinensis ecclesie, que cum propter abusum tum eciam propter inconuenienciam mo- dicum aut nullum fructum afferebant suppressis, noua et vtilia statáta edidit, prouinciali propter hoc +snciho celebrato, interserens statutis ipsis de iure canonico multa vtilia presbiteris guogue ipsis ecclesias parochiales regentibus summe ne- cessaria, et hiis presertim, guos interdum a stu- dii cura paupertas prohibet non voluntas. Inerat et huic viro talis iudicii futuri memoria, ut gui de talento sibi credito racionem districto iudici reddere tenebatur super commisso sibi grege, adeo sollicitas obseruare studeret excubias, ut nunguam corpus sompno reficeret, nisi eum aut violentus sopor opprimeret aut languor insolitus vigilare per amplius prohiberet. Sciens guogue, quod humana natura sicut laboribus duris in- struitur, ita nihilominus per otia torpencia fa- tuatur, ad hoc ut mentem !) sollicitam cottidianis virtutum incrementis instauret“) lectione hanc continua refovebat habensgue in subterior ?) veste sacculum ab utrogue latere dependentem certos in eo libellos et memoralia deferebat et nunc in curru pergens nunc eciam a cesaris consilio, guociens inibi minus utilia tractarentur, se abstrahens, tam ad suam guam aliorum edi- ficacionem in eisdem aut per se legit aut legi per alios verbis intelligibilibus procurauit. Num- quam hunc poterant?) a bono proseguendo ocia detestanda retrahere, guin instar pocius super- norum in scala Jacob aut ascendebat in deum aut descendebat ad proximum. Die autem ad occasum solis uergente dum hunc cubile con- suetum exciperet, sibi fecit vitas patrum aut alium codicem edificatiuum tam diu legere, do- nec ipsum ingens sopor leccionem non sineret auscultare. Noverat enim de cujuslibet sermone legentis elicere, guod anime prosit, sciens non minoris esse prudencie de rudi guandogue spina florem decerpere guam fructum de?) arbore nobili manducare. Capto guogue sompno sed modico, dum hunc crederet cubicularius in lecto sibi preparato recumbere, ipse mollem lectum declinans interdum in humo, interdum vero su- ŽIVOT ARNOŠTA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO. rům nehodily, nepatrný vyplýval užitek nebo docela žádný, zastavil a vydal stanovy nové a užitečné na synodě provinciální za tím účelem odbývané; i pojal do stanov těchto z práva kanonického mnoho užitečného a velmi potřeb- ného kněžím, kteří osady farní spravují, zvláště takovým, jimž oddávati se studiím nebrání vůle ale chudoba. Muž tento tolik pamatoval na příští soud, že maje vydati účet z vypůjčené hřivny tak bdělý byl nad stádem sobě svěřeným, že tělu svému nedopřál spánku, leda když náhlá dřímota ho přepadla neb neobyčejná ochablost bdíti mu bránila. Věda pak, že přirozenost lid- ská jako těžkými pracemi se tuží, tak zahál- kou ochabuje, aby čilý duch každého dne ve cnostech prospival, i maje ve spodním šatu na obou stranách kapsu, nosival v ní jisté knížky a památná se- psáni, v nichž jednou, když cestoval, po druhé, když z rady cisařské o malichernostech jedna- jící se vzdálil, k svému a jiných povzbuzení neustále čísti se snažil; buď sám čítal neb jiným nahlas čitati kázal. Nikdy nemohla jej od dobrého snažení odvrátiti proklatá zahálčivost, spíše jako nebešťané po řebříku Jakubově buď vystupoval k pánu aneb sestupoval k blížnímu. Když podvečer do obvyklé ložnice se odebral, dával si životy svatých neb z jiné knihy poučné tak dlouho přečítati, až mu těžká ospalost nedovolovala vice čtení poslou- chati. Umělť z jakéhokoli sepsání vybrati si, co duchu jeho prospivalo, věda, že nemenší jest moudrost z jakéhokoli trní obyčejného utrhnouti kvítek než požiti ovoce ze vzácného stromu. Když jej byl spánek, ale jen krátký, uchvátil a sluha jeho myslil, že na připraveném lůžku odpočívá, shledáno, že nikoli na měkkém loži, nýbrž někdy na zemi někdy na hrubé pokryvce leží. O půlnoci pak, kdy jiní dleli v tvrdém spánku, bedlivý tento pastýř, jehož překonati ne- 1) Hôfler juventutem. — ?) Týž instaura lect. — 9) Týž subsciente. — *) Numguam — poterant nemá 2. — $) ex 1. 

Strana 391
ŽIVOT ARNOŠTA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO. per vili repertus est matta cubare"). Media autem nocte dum aliorum oculi concepto grauantur & sompno, iste pastor sollicitus, quem nec vin- cere accidia nec frangere potuit torpens ignauia, proprio consurgens a lectulo secum manentes advocat capellanos, cum quibus tam horas ca- nonicas quam et b. Virginis deuoto corde di- süncta quoque voce conpleuit. Postquam vero lidem capellani fessa membra solitis adibant refouere cubilibus, ipse in oracione pervigil et invictus manebat et, si erat de mane missam celebraturus, deuotas se dabat in lacrimas, ut tunc venas diuini susurri furtiue susciperet, quando sopor ceteros opprimebat?) Ad hoc quoque maiora seminare studuit semina fletuum, ut maiores tandem fructus perciperet gaudiorum. Solitus eciam erat a promocionis sue tempore usque ad obitus sui diem in quodam libello singulos defectus suos spirituales propria manu conscribere, ut et eisdem deinceps virili mente resisteret et ea, que fragilitate ipsum impellente commiserat, per satisfactionem debitam emen- daret, in quo eciam conscripsit iniunctas sibi penitencias et consilia confessorum. Aderat et eius precordiis diuinitus indita?) quedam ad pau- peres*) misericordia liberalis, que secum ab infancia crescens tanta cor illius benignitate repleuerat, ut merito dici posset hanc cum ipso ex eodem nature utero processisse Nimirum ewangeli non surdus auditor omni se disposuit petenti tribuere et si presertim, quem audiuit amorem diuinum feruencius allegare. Sciebat enim, quod diues elemosina suis amatoribus hereditatem prebet inmarcescibilem et celestis curie dignitatem. Sed neque hunc latuit miranda misericordie uirtus, que peccatorum omnium rubi- ginem purgat, fremencium viciorum incitamenta mortificat et splendore celestis gracie tenebrosas hominum mentes illustrat. Hanc igitur per effec- tum amplecti desiderans multos in Bononiensi et Padwano studiis pauperes tenuit clericos, qui- bus de libris singulisque vite necessariis pro- uidebat, quos eciam in adipiscendis beneficiis ecclesiasticis propriis consanguineis preferebat, transiensque per viam elemosynam pauperibus, quos obvios habuit, largitus est. Singulis eciam 391 mohly trpkosti ani zlomiti zmalatüujici lenivost, z lůžka vstával a kaplany s nim ostávajici svolá- val, s nimiZ pak hodinky kanonieké a blahoslave- né panny s pobožným srdcem a povýšeným hla- sem odříkával; když potom oni umdleným údům ve svých ložnicích hovět odcházeli, on bdíval na modlitbách nepřemožen spánkem; a měl-li ráno sloužiti mši, dával se do skroušeného pláče, aby potají přijal hojnost slova božího, kdy druzí spali. I hleděl vysévati více semena pláče, aby potom sklízel vice ovoce radosti. Od povýšení svého až do smrti své zapisoval do jisté knihy ne- dostatky své duchovní vlastní rukou, aby potom mužně jim odporoval, a čeho z křehkosti se byl dopustil, zadostučiněním napravil; v knize této zaznamenával také uložená sobě pokání a rady zpovědníků. Bylo mu také milosrdenství k chu- dým od boha dáno, jež od mladosti s ním ro- stoue srdee jeho takovou dobrotivosti naplnilo, Ze se skutecné fici mohlo, že s ním zároveň se narodilo. Pilně poslušen evangelia každému žadateli ochoten byl dáti, zvláště takovému, o kterém slyšel, že jej pevněji víže láska boží. Vědělť, že hojná almužna těm, kteří rádi ji dá- vají, přináší dědictví nehynoucí království ne- beského. Znalť dobře podivnou moc milosrden- ství, jež všelikých hříchů skvrny smývá, poku- šení svůdná umrtvuje a září milosti nebeské zatemnělé mysle lidské osvěcuje. Milosrdenství tohoto jsa výdatně dbalý na učení v Bononii a Pa- dově mnoho chudých kněží vydržoval, jimž dával na knihy a potřeby života. Těmto potom uchá- zejícím se o výnosné hodnosti církevní dával přednost před vlastními příbuznými. Jda cestou uděloval almužnu chudým, které potkával; kaž- dého pak dne dvanáct chudých živil a dával jim po dvou malých penězích běžné mince tehdejší. A přec ještě každého roku 70 stávek hrubého sukna chudým rozdělil, aby vedle při- 1) cubire 2. — *) occupabat 2. — ?) Hófler veridica. — 4) Týž participes. 64 

Strana 392
392 diebus duodecim pauperes pauit et eorum cui- libet duos paruos denarios currentis pro tunc monete donauit, et nichilominus singulis annis LXX stamina panni grisei inter pauperes diui- debat, ut ad diuine legis imperium nudum ope- rire carnemque suam nequaquam despectui vide- retur habere. Constat igitur in ipsius archano pectoris plantatam fuisse arborem miseracionis, cuius dum fructus reficit animam, prebent exte- rius folia medicinam. Certum est eciam hunc fuisse vestigiorum gloriosi pontificis, b. scilicet Nikolai, fidelem et sollicitum sectatorem. Sicut enim ille auro vir- ginum incestus, auro patris inopiam, auro utro- rumque detestabileem ademit infamiam, sic et iste fidelis seruus et prudens rem sub silencio tegens per duos presbiteros ad hoc specialiter deputatos virgines pauperes dote competenti obla- ta matrimoniali disposuit federe copulari, ne pau- pertate premente in dedecus honoris virginei ad- mittere cogerentur publicos amatores. Similiter et eos, quos natura nobiles et casus fecit sini- ster egenos, quique, prout apparet ad oculum, non valent fodere et erubescunt verisimiliter men- dicare, ne ipsos aliena per furtum aut rapinam insequi bona contingeret, competenti pecunia re- leuabat. Quibus eciam aut aliis ad hoc ydoneis expresse commisit, vt hospitalia infirmorum vi- sitare, defectus quoque inibi degencium eius sumptibus debeant vtiliter reformare. In anno quoque MCCCLXII*, dum in regno Boemie ca- ristia magna seuiret in tantum, ut propter de- fectum victualium multos fames exhorrenda com- primeret, multas fecit elemosinas in pane pariter et frumentis, per quas ciuitatum et oppidorum incole ab iminentis sunt mortis periculo libe- rati. Ad edificacionem quoque tam propriam quam eciam aliorum multos libros scribi et de alienis partibus procurauit afferij quos eciam monasteris et aliis piis locis iuxta necessitatis eorum indigenciam tradidit et donauit. Aduertant hic desides clericorum sacerdotumque rectores, ili nimirum, qui ad corrigendum subditorum excessus deputati ceteris preeminent et incon- siderato silencio peccandi subditis licenciam pre- bent. Audiant inquam et prudenter intelligant, quantam hic presul sollicitudinem in correccione 1) liberate 2. ZIVOT ARNOSTA, ARCIBISKUPA PRAZSKÉHO. kázání božího nahého oděl a těla svého ni- kterak nezanedbával. Zajisté tedy v útrobách srdce jeho vštípen byl strom milosrdenství, jehož ovoce poskytuje duši okřání, vnější pak listí léku. Než zajisté byl on též šlépějí slavného biskupa, blahoslaveného Mikuláše, věrným a be- dlivým následovníkem. Jakož tento zlatem smil- nosti panen, nedostatku otce, hanbě pak obou zabránil: tak onen věrný a prozřetelný sluha se vší tajnosti skrze dva kněze k tomu zvláště ustanovené chudé panny náležitým včnem opa- třoval, aby se mohly vdáti a nemusely chudo- bou tísnény státi se nepocestnymi nevéstkami. Podobně i ty, kteři byli rodem šlechtici, ale neblahým osudem zchudli, a kteři jak patrno kopati nemohli a žebrati pravdě podobně se styděli, aby nenapadlo jim krásti a loupiti, ná- ležitou částkou peněz podporoval. Těm a jiným k tomu spüsobilym dütklivé rozkazoval, aby navštěvovali nemocnice a nedostatky těch, kteří tam byli, jeho nákladem užitečně opatřovali. Roku 1362, když byla v království: Českém velká drahota, tak že pro nedostatek potravin mnozi hladem hrozným umírali; mnoho rozdal almužny chleba a obilí; i byli takto obyvatelé měst a městeček hroziciho nebezpeči smrti ochrá- něni. K vlastnímu a jiných poučení dával mnoho knih psáti a odjinud přinášeti, jež také klášte- rům a jiným zbožným mistům vedle potřeby rozdával. Kéž všimnou si toho nedbali správ- cové kněžstva, zvláště ti, kteří: k potrestání ne- zbednosti podřízených ustanoveni a nad ostatní povýšeni nepředloženým mlčením podřízeným povolují hřešiti; kéž slyší, pravím, a dobře si v&tipi, jak bedliv byl biskup tento v udržování kázně kněžstva sobě svěřeného a jakou si dával proto práci. Mezi mnohým a rozmanitým pře- mýšlením, jemuž z povinnosti pastýřské se od- dával, zvláště hleděl býti mravokárcem a strážcem pravovérnosti, aby jednak spasitelnym napomi- nánim, pfemlouvánim a hrozbami, ba trestánim 

Strana 393
ŽIVOT ARNOŠTA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO. cleri sibi commissi adhibuit et circa hoc studio- sis laboribus desudauit. Hic etenim inter cogi- tacionum varietates innumeras, quibus animum suum cura officii pastoralis involuit, precipue correctoris et inquisitoris officium censuit exer- ceri"), ut videlicet alter eorum nunc salutaribus monitis nunc perswasionibus atque minis, nunc eciam penis inflictis cleri petulanciam et ipsius errores reprimeret, et alter hereticorum perfidiam et ipsorum doctrinam detestabilem realiter et efficaciter confutaret. Fuit enim bene agentibus per humilitatem consocius, contra delinquencium vicia per justicie zelum erectus. Bonis se in nullo pretulit et cum prauorum culpa subfuit, potestatem protinus sui prioratus agnouit. Nimirum clerus illius temporis modice proh dolor legi subjacuit atque ideo se ipsum carmis voluptatibus rigore deficiente subegit. Alius enim tabernam frequentans quadriformi cum biben- tibus colludebat in tessera, alius concubinis ad- herens et nec tonsuram seu coronam deferens turpi se ipsum polluit feditate, quorum tamen insania sub ipsius regimine penitus conquieuit. Hic eciam iudicia peregrina, videlicet candentis ferri et aque frigide, quibus Boemi usque ad ipsius tempora utebantur, exerceri prohibuit et eadem totaliter baronum resistencia non ob- stante suppressit. Similiter et uagos homines, quos wlgus flagellatores appellat, quique sub ouina pelle conscienciam norunt wlpinam ab- scondere, non solum a tali presumpcione com- pescuit, sed et a sue diocesis finibus eliminare curauit. Vt autem pluribus modis negociator hic ewangelicus lucris insisteret ac totum pre- sens tempus conflaret in meritum, non tam preesse voluit quam subesse, nec tam precipere quam parere, propter quod in monasterio ca- nonicorum regularium in Glatz, quod ipse de nouo extruxit et tam redditibus sufficientibus libris et ornatibus preciosis quam eciam picturis variis adornauit, archiepiscopali dimisso fastigio eandem voluit regulam profiteri, ut eo liberius possit preconium transitorie laudis contempnere, tumentis iactancie fastum comprimere et fraudu- lente simulacionis mendacium confutare. Nimi- rum tempus sibi concessum ad meritum diuidere 1) exercere 2. 393 rozpustilosti a chybám knóżstva bránil, jinak nevěru kaciřů a proklaté jejich učení opravdu a výdatně potlačoval. Pokorou svou přítelem byl těch, kteří dobře činili, proti neřestem chy- bujicich spavedlivć horlil; nad dobré nijak se nevyvýšoval, vinu zlých potahoval k sobě, i znal hned moc úřadu svého. Za onoho času totiž dbalo kněžstvo bohužel pramálo zákona, i hovělo náruživostem těla, je- likož nedostávalo se přísnosti. Někteří chodili do hospod a hráli v kostky s pijáky, jiní žili v konkubinaté a nenosice ani tonsury káleli se v osklivć hanebnosti. Prostopaśnost tato pod vla- dou jeho vymizela úplně. Také soudy cizi, żha- vého totiž železa a studené vody, jichžto Če- chové až do času jeho užívali, zakázal a přes odpor šlechty potlačil docela. Podobně i tu- lákům, nazvaným od lidu mrskači, kteří pod koží ovčí umějí ukrývati mysl liščí, nejen bránil v takové opovázlivosti, nýbrž dal je ze své diecése vyhnati úplně. Aby pak evange- lický dělník tento více získal a celý čas ži- vota zásluhami vyplnil, nechtěl býti pánem ale sluhou, nechtěl poroučeti ale spíše poslouchati; protož vzdäti se chtěl hodnosti arcibiskupské a vstoupiti do kláštera kanonické řehole v Klad- sku, který sám znova vystavěl, dostatečnými přijmy, knihami, drahými rouchy a rozličnými malbami opatřil; aby tím snáze mohl pomíjející slávy nedbati, pýchu v sobě potlačovati, lstivou lež přetvářky vymítati. Krátký čas sobě k dobrým skutkům udělený rozdělil tak prozřetelně, že jeden díl obětoval namáhavému zisku bliżnich, druhý tichému rozjímání ; i stalo se, že vydav se na cestu, jakoby chtěl jíti do Říma, provázen jen jedním sluhou do toho kláštera přišel, ve světničce pak, kterou pro sebe byl zřídil, všemohoucímu bohu a matce jeho Marii povinnou službu konal 64* 

Strana 394
394 sic prudenter didicerat, ut aliud proximorum lucris laboriosis impenderet, aliud contempla- cionis tranquillis processibus dedicaret. Sicque factum est, ut arrepto itinere ad ipsum mona- sterium in comitiua vnius tantum familiaris per- ueniens seque Romam aditurus confingens in cella, quam pro se ipso construxerat, omnipo- tenti deo et eius genitrici Marie pensum sue seruitutis exsolueret et occulte ac latenter ma- tutinali tempore solus ecclesias circuiret. Etenim tanta preuenire hunc deus dignatus est gratia, ut mentem ipsius intrinsecus incendio dileccionis adureret et absintio ' compassionis impleret. Et licet protunc, quibus in solitudinem aduolare posset, dispositas pennas haberet, à deo tamen erant nexibus preceptorum astricte, ut absque ipsorum permissione liberum non posset habere volatum. Et ideo subscriptos Romanos pontifices, videlicet Clementem?), Innocencium sextum, Urba- num quintum siue modernum nunc per se nunc eciam per legales et ydoneos nunccios de danda sibí cedendi licencia humiliter requisiuit. Qui videntes hunc de culmine uelle pontificali de- scendere, nec causam quo ad hoc cognoscentes subesse, ipsum ab eius vinculo absoluere mini- me curauerunt. Videbant etenim, quod in ipso vigor deuocionis et fidei eciam corpore senes- cente non periit, sed vergente deorsum condi- cione corporea fervor spiritus ?) sublimiora con- scendit, non?) oportebat hunc in regiminis pasto- ralis labore persistere, creatori suo deinceps cum Martha sollicita ministrare; in signum ta- men desiderii sui prefati coram ymaginibus dei et b. virginis Marie, quas in vitris et aliis colo- ratis picturis fieri procurabat, se ipsum deflexo in terram poplice archiepiscopalia vero insignia ante pedes suos iacencia tamquam per ipsum abiecta et ob amorem dei procurabat dimissa depingi Hic eciam monasteria in Saczka, in Jaromir, in Rokyczano dicti ordinis de nouo erexit et sumptuose fundauit, hospitalia in Broda Bohemicali, in Przybramo et in Lybano constru- xit et muniuit necessariis appendiis competenter. Hic reedificauit omnia castra sui archiepiscopa- tus, que erant ex nimia) vetustate collapsa et ZIVOT ARNOSTA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO. a potaji z rána sám do chrámů chodil. Ráčilť jej bůh obdařiti tak velikou milosti, že srdce jeho žár lásky użiral a útrpnost naplňovala. Ačkoli měl křídla k zaletnuti na Cas do samoty, nicméně byla křídla tato od boha pouty při- kázaní svázána, že nemohl bez dovolení jejich volně létati. Následující po sobě papeže římské, Klementa, Innocence VI, Urbana V, dosud vlád- nouciho, jednou sám podruhé po zákonitých a spůsobilých poslech pokorně prosil za dovo- lení, aby směl hodnosti své se vzdáti. Než tito vidouce, kterak se stolice: biskupské sestoupiti chce beze vší příčiny, závazku jeho jej zbaviti nijak nechtěli. Viděliťf, že v něm, ano tělo stárlo, svěží síly nábožnosti a víry neubývalo, nýbrž, ano scházelo tělo, horlivost ducha se zvýšovala; i nebylo zapotřebí, aby tento muž v práci vlády biskupské ustával a stvořiteli svému se starost- livou Martou příště sloužil. Nic méně na zna- meni nadfecené touhy své dával se na obrazech boha a blahoslavené panny Maric, nákladem jeho na skle neb jinak malovaných, v postavě kleciciho malovati, any oznaky arcibiskupskć u nohou jeho ležely, jakoby jimi z lásky k bohu povrhal. Týž založil také znova a bohatě nadal kláštery jmenovaného řádu v Sadské, v Jaroměři a v Rokycanech, vystavěl a potřebným příslu- šenstvím opatřil špitály v Českém Brodě, v Pří- brami a Libáni. Týž vystavěli znova všechny tvrze svého arcibiskupství, které velkým stářím se sesuly, v Příbrami pak jednu novou. Městečka kostela svého, totiž Český Brod, Týn Horšův rybniki, zvláště v Kyjí, Rokycanech, Týně Horšově, Pří- a Roudnici opevnil zděmi, mnoho brami, Řečici, Žerčicích a Chejnově s velkým nákladem znova zřídil. Půl panství v Roz- mitále získal stolu arcibiskupskému, dada pře- mnohé přijmy na żivobyti osob duchovních. 1) absinteo 1, 2. — ?) Klement VI byl papezem od r. 1342— 1352; lnnocenc VI od r. 1352—1362 a Urban V od r. 1362— 1370. — ?) sp. in subl. 1. — +) místo non má 1 et ideo opot, — ?) Hóller eximia. 

Strana 395
ŽIVOT ARNOŠTA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO. in Przybramo de nouo unum castrum construxit. Oppida sue ecclesie, videlicet Brodam Boemica- lem, Thyn Horssow, et Rudnyez muris muniuit, piscinas multas presertim Kyge villam, Roky- czanum, Tyn Horssowiense, Przibram, Rzeczitz, Zercycz et Chynaw cum magnis expensis de nouo exstruxit. Mediam baroniam in BRozental datis plurimis redditibus ad vitas ecclesiasticarum personarum archiepiscopali mensae acquisiuit. Hic omnes libros Pragensis sacristie nimia ve- tustate consumptos ligari et meliorari, corales vero libros, videlicet gradualia et antiphonaria in multis voluminibus, puleriora quam unquam in ecclesia visa fuerant, pro magnis pecuniis scribi fecit, aliosque pro studio sacre scripture condonauit et ipsam ecclesiam plurimis ornati- bus preciosissimis decorauit. Dedit eciam sue ecclesie in mortis articulo pro structura ipsius de proprio patrimonio mille marcas et vnam capellam proximam ei, que est in fronte chori noui a fundamentis usque ad perfeccionem suis sumptibus extruxit et fenestris vitreis exornari procurauit. Item dedit centum marcas pro pa- nibus altaristis Pragensis ecclesie, ut vna cum vicariis canonicorum percepcione panum gaude- rent, pro. quibus empti sunt redditus perpetui in talibus villis oc. (sic). Hic in eadem Pragensi ecclesia lectorem in sacra theologia suis pecuniis instituit, pro quo emit certos redditus in villa Zlatnyk prope Pragam, ut canonici et alii clerici Pragensis ecclesie amplius studeant verbi pabulo victuram in perpetuum mentem reficere, quam ventrem moriture carnis terreno pane saciare. Et quid plura? Comparauit namque pauperibus clericis duodecim sexagenas reddituum in villa, . . . ut bis in anno habeant tunicas, et liberius ac sedulius in choro nocturnis et diurnis horis vacent in diuino officio. Huc accedit, quod inter cetera carismatum dona, que a largo datore Arnestus obtinuit, quadam speciali prerogatiua excrescere prome- ruit in diuicias iusticie obseruande. Hec quidem iusticia sicut priscis temporibus ob iudicum igno- ranciam, que plerumque est innocentum calami- tas, quasi pedibus calcata subsiluit sic et sub ipsius felici regimine tam in consistorio publico quam eciam priuatis iudiciis suas fimbrias dila- 395 Všechny knihy sakristie Pražské stářím sešlé dal svázati a opraviti, knihy pak chorální, totiž gradualie a antifonarie ve mnoho svazcích, za velké penize psáti krásněji;, než kdy bývalo v chrámě vídáno ; jiné daroval na učeni-se písmu svatému; chrám sám okrášlil přemnohými vzá- cnými rouchy. Dal také chrámu svému na smrtel- ném lůžku na vystavení jeho z vlastního jmění po otci zděděného tisic hřiven a jednu kapli nejbližší, která jest naproti novému choru, od základu svým nákladem vystavěl a okna skly ozdobil. Dále dal sto hřiven na výživu alta- ristům Pražského kostela, aby zároveň s vikáři kanovníků brali výživu, za které koupeny jsou stálé přijmy v těchto vesnicích a t. d. Při tomtéž kostele Pražském učitele boho- slovi za své penize ustanovil, pro něhož koupil jisté přijmy ve vsi Zlatníku u Prahy, aby kano- vnici a jiní duchovní kostela Pražského spiše hleděli nesmrtelnou duši svou chlebem slova než chlebem pozemským smrtelné tělo nasyco- vati. Nač šiřiti reč? Chudým duchovním dva- náct kop přijmů zaopatřil ve vsi ... aby kaž- dého roku měli dva oděvy a volněji a pilněji v noci i ve dne v choru se oddávali službě boží. K tomu ještě mimo ostatní dary, jež od štědrého dárce z jakés obzvláštní prízně obdržel Arnošt, stále rostlo bohatstvi jeho spravedlnosti. Spravedlnost tato jakož za starých dob pro ne- vědomost soudců, z které často neštěstí vyplývá nevinným, téměř nohama šlapána jsouc umlkala, tak pod šťastnou vládou jeho jak na soudě obec- ném tak při soudech soukromých okřívala. Neboť stálý muž tento proti obojímu líci osudu vždy 

Strana 396
396 tauit. Constans enim hic vir contra biformes fortune euentus vniformi mentis constancia pre- munitus in iudicio non contempsit pauperem, non oppressit viduam, personam diuitis non re- cepit, in omnibus operibus justiciam reseruauit, verum ne celestis huius benediccionis vena, que tunc in Boemie regno scaturiit, infra breues ter- minos occludatur, sic eam diuina prouidencia deriuauit in ampnem, ut fluminis impetus caput orbis Romanam letificet ciuitatem. Spargitur in curia summi pontificis et cardinalium fama tanti viri omniumque tenet assertio neminem huic in Germania fore similem in conseruando legem excelsi. Quanto autem fauore idem Romanus pontifex et eius cardinales ipsum prosecuti fue- rint, experienciam loqui et conuenit me tacere. In legacionibus enim cesaris Romam transmis- sus et ibidem ab ipsis singulari honore suscep- tus commissa sibi negocia tam fideliter quam eciam legaliter expediuit. Sepe hunc Romanus pontifex in altum erigere et in maiori voluit dignitate locare. Sed qui commissam sibi eccle- siam dimittere diuino ipsum amore impellente disposuit, ad maiores dignitates per eum asse- quendas minime anhelauit. Mortuo quoque Inno- centio huius nominis papa sexto!) poscentibus ipsius moribus atque virtutibus per certos car- dinales fuit in summum pontificem nominatus, et fuisset indubitanter electus ab omnibus, si promocionem suam non impedisset nacio aliena. Quamquam autem de laude tanti viri multa per me adhuc possent interseri et presertim ea, que ego Wilhelmus decanus Wisschegradensis non relatione testium sed per me ipsum cuncta cognoui, malo tamen a prosecucione vlterioris fame sue manum simul ac stilum retrahere quam in eius et meum opprobrium linguas de- trahencium excitare. Nimirum scio, quod nulla est tam modesta felicitas, que possit maligni- tatis dentes vitare. Alienis enim malis sicut suis bonis detractores letantur, alienis iacturis sunt diuites, calamitatibus locupletes et fune- ribus immortales. Nunc igitur mens mea nube meroris obducitur, finis quoque gaudii luctibus sequentibus occupatur. Qui enim tam laudabilis vir famam simplicibus sed veridicis verbis et !) Papez Innocenc zemřel r. 1362, 12 září. ŽIVOT ARNOŠTA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO. stejnou ducha vytrvalostí opásán na soudu ne- zavrhoval chudého, nepotlačoval vdovy, boha- tého si nevšímal, ve všech skutcích spravedlnost vykonával. Aby pak bohatý zdroj požehnání nebeského, jenž tenkrát v království Českém prýštil, v úzkých mezich uzavřen neostával, tak jej prozřetelnost boží na veletok rozšířila, že proudem jeho potěšena jest hlava světa, město Řím. Roznesla se pověst o tak velkém muži na dvoře papežském a mezi kardinály, i tvrdili všichni, že v Germanii nikdo není jemu podoben v zachovávání zákona božího. S jakou přízní papež římský a kardinálové jeho k němu se chovali, zkušenost svědčí, já pak mohu mlčeti. S poselstvím totiž od cisaře do Říma vyslán byv přijat jest od nich s obzvláštní poctou, í vyřídil svěřené sobě záležitosti věrně a správně. Často chtěl jej papež povýšiti a větší důstojnost mu uděliti; ale ten, který svěřenou sobě církev z lásky k bohu opustiti chtěl, nikterak nebažil po vyšších hodnostech. Po smrti papeže Inno- cence toho jmeua šestého, any mravy a cnosti jeho k tomu pobádaly, skrze jisté kardinály za nejvyššího biskupa byl ponavržen, i býval by beze vší pochybnosti vyvolen ode všech, kdyby povýšení tomuto nebyla překážka cizí národnost. Ačkoli o chvále tak velkého muže mnoho bych mohl ještě vypravovati, zvláště to, co jsem já Vilém, děkan Vyšehradský, nikoli vypravováním svědků, nýbrž všechno sám poznal, přec chci raději s vypisováním další pověsti jeho ustati, než abych na jeho a svou hanbu utrhačné ja- zyky povzbudil. Vímť dobře, že není tak skrov- ného štěstí, které by zubüm zlomyslnosti ušlo. Neštěstí jiných tak jako štěstí vlastnímu těší se utrhači, cizí pohromy činí je bohatými, cizí nehody tučnými, cizí zkázou jsou nesmrtelnými. Nyni tedy duše má mlhou smutku se zahaluje, konec pak rodosti mé zaujímají nářky následu- jící. Vypravovav totiž o chvalné pověsti muže jednoduchými ale pravdivými slovy a s veselou myslí nyní s bolestí přicházím k vypsání smrti jeho. Leta páně 1364 onen ctihodný otec za vyřízení: důležitých vlastních a cirkve své zá- ležitostí odebral se k cisaři v Budišíně tenkrát se zdržujícímu, i přijat jest od něho a dvořanů 

Strana 397
ŽIVOT ARNOŠTA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO. hilari quidem mente transcurri, nunc ad referen- dam ipsius mortem fletu singultuoso perveni. Sub a. d. igitur MCCCLXIV^ iste venerabilis pater pro expediendis arduis suis et ecclesie sue negociis ad imperatorem pro tunc in Budyssin moram trahentem proficiscitur et tam ab eo quam aliis cure sue magnatibus honorifice suscipitur et benignius pertractatur. Die quoque saneto pen- thecosten facto sermone wlgari ad populum ipsiusque festi sacris missarum celebratis so- lempnis mox febrium superueniencium atroci- tate grauatur, artubus quoque suis morbo in- ualescente detritis noua cumulatur debilitas, que et proximam vocacionem ad dominum indicat et dissolucioni irreuocabili viam parat. Propter quod ab imperatore obtenta licencia et negociis propris expeditis ad votum se iubet ad castrum Rudnyez lanquidum deportari cumque a suis inibi fuisset delatus, cepit paulatim corporis vir- tute destitui et languore ingruente grauius fati- gari. Egit enim circa eum diuina clemencia, ut qui sanus dotatus fuerat meritis operum, infir- mus dotaretur meritis passionum. Facto igitur per eum, prout sibi ex concessione apostolice sedis licebat, prouido testamento, dum adhuc in eo racio natiua vigeret, multis familie sue im- pensis muneribus non sine magna deuocione cor- disque contricione anima in dei manibus commen- data die ultima mensis Junii, que fuit dies do- minica in festo commemorationis s. Pauli apostoli hora quasi completorii feliciter obdormiuit. Transit autem iste venerandus antistes ex huius mundi naufragio anno pontificatus sui XXII et in ecclesia parochiali s. Marie in Glacz, in qua dudum sepulturam elegerat, ubi eciam sibi gloriose virginis Marie ymago, prout superius tactum est, dorsum auerterat, ante maius altare sepultus, ad cuius reverenciam et honorem die- bus singulis in aurora missa solempnis cum antiphona Salve regina ipso procurante cantatur. Quantus autem luctus hominum, quanta precipue ob ipsius mortem lamenta fuerint clericorum, michi non expedit sed nec consultum apparet particularibus debere verbis describere, nec ser- monem meum in hoc diucius protelare. Hoc so- lum pro conclusione inferenda sufficiat, quod illo irrevocabiliter sublato mater amaritudinis mors nobis non ex alia causa pepercit, nisi ut 397 uctivě a laskavě. Na hod boží svatodušní měl käzani v řeči obecné k lidu a vykonav potom velké služby boží napaden jest prudkou zimicí, údy jeho horšením se nemoci umdlivaly, sil ubývalo. Tim blízké povolání jeho k pánu na- značeno, neodvratné smrti dráha otevřena. Protož obdržev od cisaře dovolení a vyřídiv podle přání záležitosti vlastní dal se nemocen donesti na hrad Roudnici. Tam počaly poznenáhla sily jeho tělesné ochabovati, těžké mdloby se do- stavovati. Milost bozi byla s nim, tak Ze dobyv za doby zdraví zásluh skutky svými dobyl jich ve své nemoci utrpením. Učiniv, jak mu od apoštolské stolice dovoleno, pokud ještě roz- umu neztratil, prozřetelné pořízení: a rozdav svým mnoho darů s velikou nábožností a zkrou- šeností srdce poručil duši svou do rukou božích, a zesnul šťastně posledního dne měsíce června v neděli v den památky svatého Pavla apoštola okolo hodiny večerní. Ctihodný tento arcibiskup vyšel z tohoto světa roku biskupování svého 22; ve farním pak chrámě svaté Marie v Kladsku, v němž dávno hrob si byl vyvolil, kde též, jak svrehu podotčeno, obraz blahoslavené panny Marie od něho se odvrátil, před hlavním oltářem po- chován jest. K jeji poctě a oslavě zpívá se v jednotlivé dni zrána slavná mše s antifonou „Salve regina“, jak sám byl nařídil. Jak velký byl smutek lidu nad jeho smrtí, jak velké zvláště nářky duchovních, nemohu a nemíním podrobné vypisovoti a nemusim se o tom šiřiti. Tolik postaciz k závérku podotknouti, Ze po jeho neodvolatelném odchodu matka trpkosti smrt pro nic jiného nás neušetřila, než aby nás napřed krutěji rozsápala. Jen jediný dán nám 

Strana 398
398 nos in antea crudelius laniaret; vnicum tamen nobis huius egre separationis datum est ab alto remedium, ut qui corporalem nobis exhibere pre- senciam prohibitus est viuus, nobiscum tamen remanet jam defunctus. Discant igitur presules ad instar huius viri mores animi sub debito pacto componere, licium flammas extinguere ve- ramque concordiam cum suis proximis efficaciter obseruare. Scriptum est enim: quisquis corpus affligit et concordiam deserit, deum laudat in tympano, sed non laudat in choro. Incassum quoque corpus atteritur, si inordinatis motibus dimissa mens vitii dissipatur. Super iracundiam eorum nequaquam sol occidat, sed nec cum eis ad inferendam vindictam duricia concepta se- nescat. Feruidam enim vindictam sequi non po- test justicia temperata. Discant oracionibus sacris sincera deuocione insistere diuinisque laudibus animam iugiter occupare, justiciam in suo vigore non habito ad personas respectu confoueant, sub- ditorum excessus condicione ipsorum pensata recorrigant et de facultatibus ecclesie suos con- sanguineos non extollant. Discant in pauperes Christi largas manus extendere sibique per vir- tutem elemosyne thesauros in celesti patria con- gregare. Hec est enim illa peramabilis ") suffra- gatrix, que velud fluentum fontis irrigui et pec- catorum inguinamenta detergit et estuancium viciorum flammas extinguit. Discant in se ipsis viciorum motus comprimere, ut possint subditis lucis exempla monstrare. Tunc enim summus locus bene regitur, dum is, qui preest, viciis pocius quam fratribus dominatur. Sequitur miraculum. domini Arnesti, archi- episcopi Pragensis. Nouerint vniuersi presens scriptum lecturi aut audituri, quod ego Arne- stus, sancte Pragensis ecclesie archiepiscopus primus, inter peccatores precipuus, non in nocte sed in die, non in priuato seu in occulto, sed cum aliis stans in manifesto, non amens aut phantasians, sed sane racionis existens; non dor- miens, sed utique vigilans, vidi infrascriptum miraculum terribile, et michi amarum ualde, quod per omnia fuit tale. Cum essem in Glacz frequentans scolas apud parrochiam, quam regunt hospitarii s. Johannis !) preamab. 2. ŽIVOT ARNOŠTA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO. po neblahém od něho odloučení lék od nejvyš- šího, že on nemoha co živý s námi tělesně obcovati, přec co mrtvý s námi ostává. Kéž učí se tedy biskupové za příkladem tohoto muže mravy své náležitě zřizovati, žár: hádek hasiti a pravou svornost s blížními svými sku- tkem zachovávati. Neboť psáno jest: kdokoli tělo bije a svornost opouští, chválí boha při zvuku bubnů, ale nechválí v choru. Ubijeno pak bývá tělo, kdy nezřízeným hnutím rozpustily duch v neřestech rozplývá. Nad hněvem jejich kéž nikdy nezachází slunce, a nestárne s nimi pojatá zatyrzelost pomsty; nebo vášnivou pomsty- chtivost nemůže následovati spravedlnost mírná. Kéž učí se na modlitbách svatých s čistou ná- boznosti setrvati a chválou boží ducha stále zabývati; kéž spravedlnost bez ohledu na osobu přísně zachovávají, neřesti podřízených podle okolností káraji a z majetku církevního pří- buzných neobohacují. Kéž učí se chudým Kri- stovým štědrou rukou dávati a sobě almužnou poklady ve vlasti nebeské sbromažďovati. Neboť totot jest ona pfemilostná pomocnice, jež jako proud zavlažujícího pramene špínu hříchů smývá a plameny bouřlivých neřestí shasiná. Kéž učí se v sobě samých hnutí nešlechetnosti potlačo- vati, aby mohli podřízeným ukázati příklad světla ; neboť tenkrát na nejvyšším místě dobře se vládne, když představený neřestem spíše než bratřím vládne. Následuje zázračné vidění pana Arnošta, arci- biskupa Pražského. Nechť zvědí všichni, kdo list tento čísti neb poslouchati budou, že já Arnošt, svatého kostela Pražského první arci- biskup, hříšník velký, nikoli v noci nýbrž ve dne, nikoli v soukromí neb úkrytě nýbrž stoje s jinými na veřejném místě, nikoli bez sebe neb ve blouznění nýbrž jsa zdravého rozumu, nikoli ve spánku nýbrž v stavu úplné bdělosti, uzřel jsem zázrak niže vypsaný, hrozný a mně velmi trpký, který se udál celkem takto. Když jsem byl v Kladsku chodě do škol při faře, kterou řídí špitálníci sv. Jana Jerusa- 

Strana 399
ŽIVOT ARNOŠTA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO. Iherosolimitani, ibidem una dierum, opinor sab- bato, cum interessem vesperis, stans inter alios scolares et pueros usque ad finem vesperarum infra Magnificat, aut post vesperas immediate, cum cantabatur quedam antiphona, puto: Salve regina, sed que fuerit precise non recordor: acci- dit autem quod inspexi ymaginem, que ibidem erat super altari maiori beate Marie semper vir- ginis; et statim sine aliqua mora subito et ce- lerrime facies ymaginis venerabilis uirginis et matris dei Marie valde indignanter et iracunde se a me auertit, et vertit ad me posteriora fa- clei, e£ partem dorsi. Quo facto ') territus valde et immutatus et factus quasi amens et attonitus valde — quod tamen multum non durauit — redii ad me aliqualiter, horrescens valde videre illa posteriora faciei colli et dorsi, que videban- tur mihi sordida, muscida et quasi lacerata, quem modum verbis proprie exprimere non pos- sum. Intuens illa tristis e£ amarus animo incepi petere b. uirginem, ut dignaretur mei misereri et wltum suum ad me conuertere. Me sic in tristitia orante et in angustia, respexi ymaginem filii; quem tenebat in sinu aut brachiis, volens videre, si eciam facies ymaginis Ihesu Cristi se a me auertisset, quem") a me auersum non vidi. Cecidit mihi ex hoc in cor aliqualis consolacio et processi in oracione, de qua supra, ad b. vir- ginem gloriosam, ut wltum suum ad me con- uerteret. Cum sic orarem per morulam compe- tentem, lento modo et aliquantulum moroso, quasi non bene contenta de me wltum suum ad me conuertit in eum statum, sicut videram ante auersionem et indignacionem. Quo facto gracias ipsi virgini gloriose cursorie egi, et?) cum aliis scolaribus completo cantu scolas in- traui de isto miraculo nulli dicens, propter ti- morem verecundie, ne tantus peccator appare- rem, quia me bonum simulabam extra, sed intra ^) in cogitacionibus et operibus in occulto sceleratissimus ab illa hora usque nunc. Tandem ab illius miraculi visione elapsis aliquot mensi- bus recess de Glacz in Brumow a Glacz per tria milliaria distans, ibi mansi plurimo tem- pore, non recepta licencia nec facta reuerencia dicte ymagini et s. Marie. Postea in Pragam 399 lemští, přihodilo se jednoho dne, tuším v sobotu, když jsem byl na nešporách stoje mezi jinými žáky a hochy, na konci nešpor při „Magnificat“ aneb právě po nešporách, když se zpívala jistá antifona, tuším „Salve regina“, ale do jista se nepamatuju která, že pohledl jsem na obraz, který tam byl nad hlavním oltářem blahosla- vené Marie, neposkvrnéné panny; a ihned náhle a velmi rychle odvrátila se tvář na obraze cti- hodné panny a matky boží Marie velmi mrzutě a hněvivě ode mně a bohorodička obrátila se ke mně zády. I polekán velmi a změněn ostal jsem bez sebe jako hromem omráčený, než netrvalo to dlouho, přišel jsem poněkud k sobě, ale velice jsem se bál pozříti na onen rub po- stavy, který se mi zdál špinavý, mechem po- rostlý a roztrhaný jistým způsobem, který nejsem s to náležitými slovy vyjádřiti. Dívaje se na to smutně a trpce jal jsem se v duchu prositi blahoslavenou pannu, aby ráčila smilovati se nade mnou a tvář svou ke mně obrátiti. Když jsem se tak ve smutku a úzkosti modlil, po- hledl jsem na syna, jejž držela na klíně aneb na rukou, chtěje viděti, odvrátila-li se také tvář obrazu Jeżise Krista ode mnó ; ale neviděl jsem ji odvracenu. I padla mi do srdce jakás útěcha, pokračoval jsem v modlitbě svrchu zmíněné k bla- hoslavené panně, aby tvář svou ke mně obrátila. Když jsem se takto modlil náležitou chvilku, pomálu a poněkud mrzutě, jakoby nebyla spo- kojena se mnou, tvář svou ke mně obracela v onu polohu, kterou jsem byl viděl před od- vrácením a rozhněváním. Potom poděkoval jsem zběžně blahoslavené panně Kristově; a když s ji- nými žáky po skončeném zpěvu do škol jsem vešel, nikomu jsem nehlesl o onom zázraku boje se o dobrou pověst, abych se nezdál tak velký hříšník, jelikož jsem se stavěl hodným vně, ale vnitř v myšlenkách a skrytých skutcích byl jsem velký hříšník od oné doby až podnes. Když bylo konečně po vidění onoho zázraku několik měsíců uplynulo, odebral jsem se z Klad- ska do Broumova, vzdáleného od Kladska tři míle; tam zůstal jsem dlouhý čas; potom bez dovolení a neučiniv poklonu řečenému obrazu a v něm sv. Marii šel jsem do Prahy. Později 1) nemá 2. — ?) quam e me auersam 2. — ?) nemá 2. — ^) intra f. 65 

Strana 400
400 iui, et postea transiui ad aligua loca studiorum, et demum curiam Romanam; et sic ante meam promocionem et post ad ordines et beneficia ec- clesiastica usque nunc non curaui ego lasciuus et leuis de tanto miraculo tremendo, id satis leuiter portans per multos annos. Hoc!) intra me sepius reuoluens cogitaui, quod tantum mi- raculum per me celari esset periculosum, quia fidelium est magna edificacio et magnitudinis peccatorum meorum clara deteccio et mei canis fetidi digna omnibus hominibus detestacio, vo- bis et aliis duxi suprascriptum terribile miracu- lum in hiis scriptis publicandum, vos per viscera misericordie dei et per aspersionem sanguinis Ihesu Christi domini nostri rogans et obsecrans intercedi pro me ad ipsam dei genitricem Ma- riam, per quam in fide catholica sum solidatus, ut auertat indignacionem suam et sui filii a me, ipso prestante benedicto in secula seculorum Amen. Et quia testante scriptura opera dei reue- lare et confiteri honorificum est, hortor et rogo supragesta et hic scripta, in ecclesia Pragensi et in omnibus aliis ecclesiis conuentualibus, tam religiosis quam secularibus, clero et populo fide- liter ?) publicari, ut cognoscant omnes luculenter sanctam Mariam singularem protectricem et mi- seratricem peccatorum in fide titubancium et in operibus charitatis errancium et se eius cle- mencie deuocius recommendare. Damus insuper omnibus, qui presens scriptum?) legerint, audiue- rint, uel aliis retulerint, quadraginta dies indul- gencie. Scriptum per me Arnestum, sancte Pra- gensis ecclesie archiepiscopum, episcopum ") in- dignum, manibus meis sanguine peccatorum repletis. ZIVOT ARNOSTA, ARCIBISKUPA PRAZSKÉHO. odebral jsem se na některá mista na učení a ke dvoru římskému; a tak ani před svým povýšením ani po dosažení posvěcení a úřadů cirkevnich až podnes nestaral jsem se já prostopášný a leh- komyslný o tento tak velmi hrozný zázrak, maje se k němu dosti lehkovážně po mnohá leta. Uvažuje toto často v duchu svém myslil jsem, že by bylo nebezpečno, abych tak velký zázrak zatajil, jelikož věřícím poskytne velké poučení, velikost hříchů mých jasně odkryje a zasloužené všech lidi odiíeknuti se mne co smrdutého psa v sobě zavírá; i uzavřel jsem svrchu vypsaný hrozný zázrak vám všem tímto listem sděliti, pro milosrdenství boži a zkrze proliti krve pána Ježiše Krista prose a zapřísahaje vás, abyste byli prostředníky za mne u boží panny Marie, skrze kterou ve víře katolické byl jsem utvrzen, aby odvrátila ode mně hněv svůj a syna svého; což sám dáti račiž požehnaný na věky věkův amen. A poněvadž, jak písmo svaté svědčí, čestno jest objevovati a vyznávati skutky boží, napo- minám a prosim vás, abyste událost svrchu vy- psanou v chrámě Pražském a ve všech chrámech jak klášterních tak světských duchovenstvu i lidu věrně ohlásili; aby všichni jasně poznali, kterak jest svatá Maria obzvláštní ochranitelkyně a sli- tovnice hříšníků, kteří ve víře kolísají a ve skut- cich lásky bloudi, a milosti jeji tim nábožněji se poroučeli. K tomu udělujeme všem, kteří bu- dou zázrak tento čísti, slyšeti neb jiným vypra- vovati, 40 dni odpustků. Psáno ode mně Arno- šta, svatého kostela Pražského arcibiskupa, bi- skupa nehodného vlastní rukou, krví hříchů po- skvrněnou. ') Hec 1. — ?) nemá 2..— ?) miraculum 3. — 4) nemá 3. 

Strana 401
ŽIVOT MILIČE Z KROMĚŘÍŽE. 65*

Strana 402

Strana 403
ŽIVOT MILIČE Z KROMĚŘÍŽE. Přeložil Jos. Truhlář. Vita venerabilis presbyteri Milicii, praelati ecclesiae Pragensis. Scripturus vitam servi tui ad honorem no- minis tui prout tu dederis d. deus, per quem ecclesiam nostri temporis in antiquum apostoli- cae gratiae et virtutis decus voluisti reflorescere, eum invoco adjutorem, quem jam olim habeo incentorem, amorem tuum. Quis enim de amore tuo, quantumcunque spiraculum vitae habens et videns testimonium gloriae tuae tam praecla- rum et tam fidelem temporibus nostris mundo insolitum etfulsisse, non agat et satagat, non det operam, quantumcunque poterit, ne lumen a te incensum tuorum quempiam lateat? sed quantum humano stylo fieri potest, quod melius ipse tamen per virtutem operum facis manifes- tum et exaltatum, velit, ut luceat omnibus, qui sunt in domo tua? Cum ergo sol justitiae erat sub nubilo et sui luminis claritatem absconderet et fere nos opprimeret umbra mortis, tunc oriens ex alto splendor lucis aeternae, qui nescit occasum, sic errorum tenebras effugavit, ut mox umbra re- mota, sub qua pugnabant principes tenebra- rum, ab electis effugerent et mox dubietatum ambages coeperunt a fidelium cordibus disperi- re, ut. jam Christi milites teneant tam splendi- dum rutilantis veritatis fulgorem, ut eum nulla falsitatis calligo possit amplius obfuscare; vide- licet ubi abundavit delictum, superabundavit et gratia, et populus, qui ambulavit in tenebris, vidit lucem magnam, habitantibus in regione umbrae mortis lux orta est eis. Et ecce radius lucidissimus, nullo erroris nubilo praepeditus, Život ctihodného kněze Miliče, preláta kostela Pražského. Maje vypisovati zivot sluzebnika tvého na poctu jmena tvého, pokud dopřeješ ty, pane bože, skrze něhož cirkvi našich časů k staro- dávné slávě apoštolské milosti a cnosti znova rozkvesti jsi dal, lisku tvou volim za pomocni- ci, která dávno již k tomu mne vybízela. Kdoż mnedle, v jakémkoli stavu se nachází, vida, kte- rak svědectví slávy tvé tak jasné a tak věrné za našich časů v neobvyklé kráse světu se zastkvělo, kdož by se nenamáhal, seč jest, aby světlo od tebe rozżatć nikoho z tvych nezństivalo tajno ; nýbrž kolik vypsáním lidským státi se může, coż ovšem sám lépe činíš mocí skutků svých, kdož by nechtěl na odiv je staviti a vynášeti, aby svítilo všem, kteří přebývají v domě tvém? Když tedy slunce spravedlnosti bylo pod mrakem a světla svého jasnost ukrývalo, nás pak již téměř umořil stín smrti, vyšed s nebes lesk světla věčného, jež nikdy nezachází, tmy bludů tak zaplašil, že ihned po zmizení stinu, v němž byli bojovali, knižata temnosti prchli před vyvolenými; i počaly ihned mizeti pochyb- nosti ze srdcí věřících; a vzešel bojovníkům Kristovým takový lesk jasné pravdy, že jej zatemniti nemohla žádná nepravda více; když totiž naplněna byla míra hříchu, přeplněna byla i míra milosti, a lid, který kráčel ve tmách, uzřel světlo veliké, obývajícím v stinu smrti vyšlo světlo. A ejhle paprsek nejjasnější, žádným mráékem bludu nezkaleny, slavný kazatel Milič, kněz Olomůcké diecése, z Kroměřiže, pošed z ro- 

Strana 404
404 praedicator egregius, scilicet Milicius presbyter Olomucensis dioecesis de Cremsyr, non sub- limium parentum existens, sed innocens mani- bus et mundo corde donisque coelestis gratiae refertus, cujus initiis praedicatio quasi lux pro- cedens crevit usque ad perfectum diem, et illuxit his, qui in tenebris et umbra mortis erant. Hic vero erat noctis imperator, et sic crevit in vi- rum praelaturae magnae, scilicet archidiacona- tus. In qua manens statim coepit studiose cogi- tare de salute sibi commissorum et diligenti cura plebanos visitare; nihil vero ab eis expos- cebat nisi salutem, proprios sumptus expen- sarum et aliarum necessitatum faciens, et licet poterat salva conscientia expensis plebanorum bene sustentari; tamen propter majorem per- fectionem vitae frequentius propria impendebat. In tali vero dignitate manens, licet hoc nostris temporibus incognitum est, statim coepit in cili- cio peragere poenitentiam, et quando iter ali- cujus partis arripiebat, tunc duo cilicia caute et secrete cognato suo clerico, nomine Stepha- no, quasi pro majori suo thesauro studiose re- commendabat custodienda. Attendens vero servus dei evangelicum dic- tum, ubi sic dicitur: nisi quis renunciaverit omni- bus, quae possidet, non potest meus esse dis- cipulus, nihil amplius sibi volebat reservare, et veniens ad capitulum ecclesiae Pragensis eandem praelaturam sponte, nullo eum cogente, in ma- nus praelatorum Pragensis ecclesiae resignavit, et sic pauper manens Christum sequebatur; et licet post resignationem ipsius per praelatos multum fuerit rogatus, ut de manibus eorum eandem praelaturam assumeret, quibus grates immensas retulit, sed nullatenus eandem resu- mere voluit attendens ad evangelieum verbum, ubi dicitur: nemo tenens manum ad aratrum et respiciens retro aptus est regno dei. Quamvis et magnis precibus post resignationem factam per reverendum virum dominum Arnestum, bo- nae memoriae archiepiscopum Pragensis eccle- siae, fuerit rogatus his verbis: domine Milici, quid melius potestis facere, quam ut pauperi archiepiscopo sibi gregem commissum pascere juvare velitis? Cui humiliter omnino non recu- savit nec etiam pro tempore illo consensit, sed volens prius videre: utrum esset idoneus et ha- ŽIVOT MILIČE Z KROMĚŘÍŽE. dičů nikoli vznešených, ale nevinen ve skutcích a čist srdcem i naplněn dary milosti nebeské, jehož kázaní jako slunce vzešlo až do jasného dne a osvitilo ty, kteří byli ve tmách a stínu smrti. Ale tento byl vládař noci, a takto vstou- pal až k důstojenství vysokému, k arciděkanství. V důstojenství tomto ihned počal bedlivě pře- mýšleti o spáse podřízených sobě a pilně na- vštěvovati faráře; ale ničeho od nich nežádal než spasení jich opatřuje sám své výdaje a po- třeby; ačkoli mohl s dobrým svědomím od fa- rářů dávati se vydržovati, přec pro větší dokona- lost života častěji z vlastního vydával. Ostávaje v takovéto důstojnosti, ač za našeho věku jest to věc neznámá, hned počal v žiněné košili či- niti pokání, a když na nějakou cestu se brával, dvě takové košile moudře a tajně příbuznému svému duchovnímu, jmenem Štěpánovi, jako vzácnější svůj poklad poroučel opatrovati. Dbaje pak sluha boží slov evangelia, v němž stojí: „kdo neodřekne se všeho, co má, nemůže býti žákem mým,“ ničeho nechtěl sobě ponechati ; nýbrž šel ke kapitole kostela Pražského a hod- nost svou z vlastního popudu do rukou hodno- stářů kostela Pražského složil, a tak zůstávaje chud následoval Krista; i ačkoli potom hodno- stáři tito mnoho jej prosili, aby z rukou jejich bývalou hodnost opět vzal, děkoval jim slušně, ale nikterak vziti ji nechtěl, maje na zřeteli slova evangelia znějící: „Nikdo, kdo drže pluh v rukou ohlíží se, neni spüsobily vejíti do krá- lovství božího.“ Když potom ctihodný muž pan Arnošt, blahé paměti arcibiskup kostela Praž- ského, velmi jej prosil řka: „Pane Miliči, což můžete lepšího učiniti, než pomáhati ubohému arcibiskupu pásti stádo jemu svěřené ?“ ani mu neodepřel ani neslíbil; nýbrž chtěje prvé zku- siti, je-li schopen a spůsobilý k rozsévání slova božího, dal se na cestu do kraje Plzeňského, a přišed do jednoho města pana arcibiskupa, jmenem Týna, počal tam kázati slovo boží. Spatřivšímu tam zahradu krásně vysázenou při dvoře faráře ihned nepfitel pokolení lidského 

Strana 405
ŽIVOT MILIČE Z KROMĚŘÍŽE. bilis ad verbum dei seminandum, iter cito arri- puit in Pilznensem provinciam et veniens in quandam civitatem domini archiepiscopi, nomine Tyn, coepit ibidem verbum dei praedicare. Cum vero vidisset pulchrum hortum plantatum in cu- ria plebani, statim diabolus, inimicus humanae salutis, coepit suggerere quasi dicens: ecce quan- tis deliciis in toto aestivo tempore hunc hortum visitando in fructibus perfrueris! Servus vero dei non immemor Evae deceptionis factae in horto paradisi firmavit in corde suo: quousque ibi maneret, nunquam eundem hortum intraret, neque illis fructibus vesceretur, quia non propter delectationes corporis illuc venerat, sed salutem requirens animarum. Cognoscens ergo, quod ex gratia dei posset aliquantis in verbo dei proficere, medio anno elapso, quo continuavit ibidem praedicando, re- versus est in civitatem Pragensem et coepit in ecclesia s. Nicolai in Minori civitate sub castro verbum dei praedicare. Considerans vero servus dei populum studiosius verbo dei adhaerere, et sic requirens fructum majorem animarum coepit in ecclesia s. Aegidii in Majori civitate rete verbi dei laxare, et quamvis in principio suae praedicationis paucum populum habere videre- tur, et licet etiam ab aliquibus propter incon- gruentiam vulgaris sermonis derideretur, et prop- ter oblivionem in festis indicendis, quorum adhuc usum non habebat, tamen in bono proposito, in quo perseverare proposuerat, nullatenus dis- cedebat. Multi vero, etiam amici ejus sibi sva- debant, ut a sua praedicatione cessaret, dicen- tes: quid tuo sermone tali proficere poteris? Ecce quanti viri nostris temporibus fuerunt re- ligiosi scientifici et illi non multum profecerunt. Ipse vero considerans Christi derisionem et ejus praedicationem, quod non solum multitudini prae- dicavit tantum, sed et uni mulieri, videlicet Chananaeae ; sic ipse non praetendebat confusio- nem pro veritate pati, nec multitudinem populi curabat, sed solummodo praetendens salutem animarum, et quod non solum in multitudine est salus, coepit in verbo dei esse continuus, detestans superbiam, luxuriam, avaritiam, quia ex his, quasi ex radice alia mala proveniunt, et sic per ejus assiduam praedicationem et auste- ritatem correctionum primo aperiebantur aures 405 dábel namlouvati pocal řka: „Ejhle jak velkých rozkoší užívati budeš po celý letní čas z ovoce přicházeje do této zahrady!“ Ale sluha boží pamétliv podvedeni Evy v ráji uzavřel v srdci svém, že, pokud tam zůstane, nikdy více ne- vkročí do téže zahrady ani nebude jisti ono ovoce, jelikož nepřišel tam za rozkošemi těla, ale aby vyhledával spasení duší. Poznav pak, že s milosti boží mohl by ně- čeho dokázati hlásáním slova božího, po uply- nutí polovice léta, kterou tam byl ztrávil káza- ním, navrátil se do města Prahy i počal v chrámě sv. Mikuláše v Menším městě pod hradem kázati slovo boží. Ale zpozorovav sluha bozi, že lid pilněji slovo boží poslouchá, a vyhledávaje větší ovoce duši, vrhl síť slova božího v chrámě sv. Jiljí ve Větším městě; i jakkoli se zdálo z po- čátku kázani, že má málo lidu, a ačkoli také někteří: pro nespůsobilost jeho obecné řeči se mu smáli a proto, že nemaje ještě cviku na ohla- šování svátků zapomiíinal, přec od pevného před- sevzetí svého nikterak neupouštěl. Mnozí pak, i přátelé jeho domlouvali mu, aby kázaní svého nechal, řkouce: „Čehož dokážeš takovýmto ká- zanim? Ejhle jak velicí byli mužové za našich časů nábožní a učení, a nedokázali mnoho.“ Než on zpomenuv, kterak se vysmíváno Kristu a kázaní jeho, že nejen velkému množství kázal, ale také jediné ženě Kananské, nevšímal si po- směchu pro pravdu ani množství lidu nedbal, než přihlížeje jedině ku spáse duší a věda, že ne- záleží spása jen ve množství, počal bez ustání hlásati slovo boží káraje pýchu, prostopášnost a lakotu, poněvadž z těchto jako z kořene jiné hříchy pocházejí. Tímto stálým kázaním jeho a přísným káráním prvé otevřely se uši hlu- chých, kteří druhdy nerádi poslouchali slovo boží, ale potom zapomenuvše na své kazatele četně chodili na jeho kázani, později počal scházeti se lid, i divili se zástupové chválíce jmeno 

Strana 406
406 surdorum, gui prius inviti audiebant verbum dei, postmodum vero suorum praedicatorum imme- mores frequenter adhaerebant ipsius praedica- tioni, et post coepit populus affluere, et admira- bantur turbae laudantes nomen domini et di- centes: quia fecit nobiscum misericordiam suam. Crescente itaque praedicatione ejus incoe- perunt mulieres superbae pepla alta et gemmis circumdata caputia, et vestimenta auro et ar- gento ornata deponere; alii vero peccatores pu- blici et occulti peccata sua deflebant, usurarii usuras reddebant, artifices vero talia artificia scientes, quae sine peccato vix vel unquam fieri possunt, talia dimittentes, alia ex novo discebant. Alii vero quam plures omnia pro Christo dimit- tebant et ad eremum properabant, ut ibidem solitariam vitam ducentes et aerumnosam de peccatis poeniterent. Ex tali vero devotione fidelium servus dei accensus bina vice in die quasi frequenter prae- dicabat, terna vero saepissime, multoties etiam quater per diem suam praedicationem faciebat; et semel contigit, quasi in uno die quinque ser- mones perfecit, et hoc in talibus locis: mane ad s. Aegidium, finito vero sermone illo statim transivit et ad b. Virginem in Laeta curia se- cundum sermonem praedicavit, tertium vero post prandium iterum ad s. Aegidium, quartum mu- lieribus poenitentibus in domo, quam inhabita- bant, quintum vero in ecclesia s. Georgii in castro Pragensi monialibus consummavit jam post horam vesperarum, et ibidem primo pran- dium suum fecit. Et nunquam integrum diem super aliquo sermone studebat, sed in duabus horis vel tribus magnum sermonem, et saepis- sime in una hora comprehendit. Hoc vero ad- mirans quidam magister sacrae theologiae no- mine Adalbertus !), vir nimiae literaturae, quasi sub juramento dicebat: omne, quidquid ego pro sermone faciendo viris literatis et illuminatis vix in uno mense comprehendere possum, Militius vero tantum una hora suo studio comprehendit. Rarissime autem ad unam horam praedicabat, sed quasi semper duabus et aliquando horis tribus. In parasceve vero, hoc est magna sexta ŽIVOT MILIČE Z KROMĚŘÍŽE. páně a řkouce: „učinil nám vedle milosrdenství svého.“ Když pak kázani jeho stávalo se horlivěj- ším, jaly se pyšné pani odkládati vysoké pláště, drahým kamením pokryté čepce, zlatem a stii- brem zdobené šaty; jiní pak hříšnici veřejní a tajní hříchy své oplakávali, lichváti vybrané velké úroky vraceli, řemeslníci, jichž: řemesla bez hříchu málokdy provozovati se dala, těchto nechávali a jiným znova se učili. Jiní mnozí všechno pro Krista opouštěli a na samotu se ubirali, aby tam poustevnický a obtížný život vedouce z hříchů svých se kali. Touto nábožností věřících rozohněn sluha boži dvakrát za den kázával, přečasto třikrát, mnohdy čtyrykrát ; jednou dokonce za den kázal pětkrát, a sice: ráno u sv. Jiljí, skončiv kázaní ihned odešel a kázal po druhé u blahoslavené panny před Týnem, po třetí po jídle opět u sv. Jiljí, po étvrté kajicim ženám v domě, v němž obývaly, po páté v chrámu sv. Jiří: na hradě Pražském kázal jeptiškám již po nešpo- rách; a tam teprv pojedl. A nikdy po celý jeden den na některé kázaní nepřemýšlel, nýbrž ve dvou hodinách, bylo-li dlouhé, ve třech, ale nej- častěji za hodinu je promyslil. Tomu se divě jistý mistr svatého bohosloví jmenem Vojtěch, muž velmi učený, jakoby přísahati chtěl, řekl: „Vše, co já maje kázati mužům učeným a osvi- ceným sotva za celý jeden měsíc sestaviti do- vedu, sestavuje Milič. v mysli své za hodinu.“ Po řídku kázával jednu hodinu, skoro vždy dvě, někdy tři hodiny. Na velký pátek hned od ranní počínaje až do páté hodiny kázal; po snidaní pak tři hodiny lid na kázani drzel, i snidával málokdy prvé, než byl všechna kázaní, která chtěl míti, vypracoval. Když pak po snidaní měl kázati, dával si mezi snidaním to přečítati neb sám četl aneb psal a jedl, i býval žádosti- vější písma svatého než tělesné potravy. Ačkoli 1) Bezpochyby se tu myslí slavný Albertus (neb Adalbertus) ab Ericino, o němž srovnej Časopis Museo král. Českého r. 1872. 

Strana 407
ŽIVOT MILIČE Z KROMĚŘÍŽE. feria, statim post matutinas incipiens ad guin- tam horam praedicabat; post prandium vero horis tribus in praedicatione populum retinebat, et raro pransus, antequam omnes sermones, quos intendebat praedicare, perfecisset. Quando vero prandebat et post hoc facere sermonem debe- bat, tunc quidquid praedicare intendebat, infra prandium sibi illud legi fecit et saepissimemet legebat vel scribebat et comedebat, sed multo avidius incendebatur de scriptura sacra quam de cibo corporali. Et licet materias, quas prae- dicare deberet, illas, quia valde bonae memoriae erat, bene retinebat, tamen de se nihil prae- sumebat, sed devotis suis orationibus ad sermo- nem se praeparabat. Quando vero finito sermone multitudo eum sequeretur, et pro consilis eum petebant, licet nimium jam fatigatus erat, tum benigne cuilibet spiritualiter consedit, et quidquid pro salute animae erat, hoc consulebat. Non enim erat acceptor personarum, quia nunquam aliquem, sive divitem sive pauperem spernebat, sed ad se venientem quemlibet benignissime assurgens suscepit, et penes se locavit et affabiliter per- tractavit. Recedentem vero quemlibet de com- modo suo conduxit, et saepissime de domo, in qua manebat. Quandocunque vero mulier aliqua ad eum pro aliquo consilio venit, rarissime ad commodum suum, licet multis secum manenti- bus, tamen invitus intromisit, et publice in domo, in qua manebat, et non in occulto loco, neque prope ei consedit, et de salute, in quantum me- lius valuit, informavit. Et si aliqua mulier sibi loquens corpori suo appropinquavit, et hoc prop- ter suam simplicitatem, statim rigide dixit; ca- rissima, nescis remotius stare? et sicut moris est à se hominibus recedentibus, quod manus sibi invicem porrigunt, nunquam alicui mulieri manum porrexit; et quandocunque mulieri ali- cui loquebatur, et quandocunque habebat de suo commodo ad aliquam mulierem exire, licet tunica simpliciter sarta et lata erat indutus, ta- men raro sine pallio voluit alicui mulieri ad- Stare, vel ei considere, et invitus cum eis longos sermones pertractabat; et si aliqua diffusi ser- monis erat, ipse vero instruebat eam, ut brevi- bus verbis materiam, de qua locutura erat, ex- planaret. Et quandocunque per civitatem propter 401 obsah kázaní maje velmi dobrou paměť dobře znal, přec nespoléhal se příliš na sebe, nýbrž náboZnymi modlitbami na kázani se připravoval. Kdyż pak po kázani mnoho lidi jej násle- dovalo a za radu jej žádalo, ač již příliš unaven, přec s kýmkoli duchovně porozprávěl a jemu poradil, co bylo spasení duše jeho prospěšno. Rozdílu mezi lidmi nedělal, nikým nepohrdal, bohatým ani chudým, nýbrž kdokoli k němu přišel, vstana každého laskavě přijímal, k sobě posadil a ke každému přívětivě se měl. Když odcházel, každého ze světnice své vyprovodil, často i z domu, v němž bydlel. Přišla-li žena nějaká k němu na radu, zřídka a nerád, ač- koli mnozí s ním bydleli, do světnice své ji pouštěl, i jednal s ní veřejně v domě, v němž bydlel, nikoli na skrytém místě, ani k ní blízko nesedal, o spasení pak, jak mohl nejlépe, ji po- učil; přiblížila-li se některá žena mluvic k ně- mu sama ve své prostotě, hned říkal přísně: „Nejmilejśi, neumiś stati dale ?* a jakoż je mrav, že lidé rozcházejíce se ruce sobě na vzájem podávají, nikdy žádné ženě ruky nepodal; mluvě se Zenou mival vZdy oci k zemi sklopeny a mlu- víval velmi vážně; a když měl ze světnice své knějaké ženě vyjíti, ačkoli měl spodní šat jedno- duše spořádaný a široký, přec zřídka chtěl hez pláště s ní postáti neb poseděti, i nerád s nimi dlouhé řeči míval; byla-li některá rozvláčná v řeči, sám ji poučoval, aby krátce vypověděla, co chce. Kdykoli pak za důležitou příčinou šel městem, nikdy nevytahoval ruky z pláště, ani nemluvil s nikým, leda bylo-li toho nutně za- potřebí, ani se nesmál, nýbrž neohliZeje se v pravo ani vlevo tiše kráčel; kdykoli pak du- 66 

Strana 408
408 ŽIVOT MILIČE arduam necessitatem transibat, nunquam manum de pallio extendebat, neque transiens loqueba- tur alicui, nisi in magna necessitate, neque ri- debat, sed miti modo, non vertens oculos hinc inde, gressus suos disponebat, et quandocunque clericus suus vel aliquis in via loquebatur, ipsum statim corrigebat. Et ita erat sollicitus de salute populi, quod licet nunquam in juventute teutonicum profe- cerat, volens ergo majorem populum domino suo acquirere, coepit jam in senectute studiose idioma teutonicale inquirere a suo scholari, et ab alis, quibus notum erat, et multoties totum sermonem, quem praedicare debebat, in teutonico conscripsit, et sic incepit in teutonico praedica- re, e£ per hoe magis per divinam gratiam in verbo dei accensus, etiam studentibus et aliis viris litteratis latine, qui miro affectu et devo- tione ad ipsius sermones confluebant, in ecclesia s. Nicolai in Majori civitate Pragensi praedica- bat, et eandem praedicationem omnibus diebus festivis faciendo, ultra quam duobus annis con- tinuavit, et postmodum eosdem sermones omni- bus studentibus et aliis scribere volentibus dedit ad ingrossandum, qui sunt de tempore et de sanctis in uno volumine comprehensi, et sic in hodiernum diem Militi sermones nuncupantur. Et cum d. archiepiscopus eosdem sermones cui- dam magistro sacrae theologiae viro illuminato, nomine Adalberto, praesentari fecisset, et d. Wil- helmo ), decano Wissehradensi viro illuminato, idem vero magister eosdem sermones conspiciens, ita respondit: non est vero meum illa corrigere, quae per gratiam spiritus sancti sunt compilata. Et ex hac ipsius studiosa et assidua prae- dicatione multi ex studentibus et aliis simpli- cibus presbyteris videntes in simplici homine tale donum spiritus sancti enitescere, in magnos etiam praedicatores creverunt. Gratulanter ergo cum salvatore et domino nostro Jesu Christo est dicendum: confiteor tibi pater coeli et terrae, quia abscondisti haec a sapientibus et pruden- tibus, et revelasti ea parvulis! Et quare hoc? quoniam, pater, sic placitum fuit ante te. Quando vero finito ipsius latino sermone ipsum presbyteri Z KROMĚŘÍŽE. chovní jeho neb někdo jiny jda s nim promlu- vil, ihned jej káral. O spasení lidu tak byl pečliv, že ač v mládí svém v němčině nikdy nenabyl důkladnosti, chtěje ještě větší počet lidu pánu získati počal až v stáří pilně se učiti řeči německé od svého žáka neb od jiných, kteří ji znali, a kolikkrát sepsal celé kázani, které míti měl, v němčině: i počal v německé řeči kázati; a nabyv takto milostí boží ještě větší horlivosti ve slově bo- žím, kázával latinsky studentům a jiným mužům ucenym, ktefi neobyéejnou horlivosti a náboz- nosti puzeni cetné se seházeli na jeho kázani, v chrámě sv. Mikuláše ve Větším městě Praž- ském. V tomto kázaní ve všechny dny sváteční pokračoval přes dvě léta; potom kázani tato všem studentům a jiným, kteří chtěli, dal opsati ; kázaní těchto nedělních a svátečních jest je- den svazek, a podnes sluji kázani Milicova. Když arcibiskup kázani tato jistému mistru theologie, muži osvicenému, jmenem Vojtéchovi, piedloziti kázal, a toliktéZ Vilémovi, dékanu Vy&ehradskému, taktéZ osvicenému mui, shle- dnuv je mistr odpověděl takto: „Nesluší mi opravovati je, ana jsou vnuknuta milosti ducha svatého.“ Touto jeho bedlivou a stálou činnosti ka- zatelskou povzbuzeni mnozí študenti a jiní prostí knézi vidouce, kterak v prostičkém člověku ta- kový dar ducha svatého se objevuje, také vzrostli na velké kazatele. Rádi tedy se spasitelem a pá- nem našim Ježíšem Kristem říkati máme: vy- znávám tobě, otče nebes a země, že ukryl jsi to před moudrými a chytrými a uschoval ma- ličkým ! A proč? Poněvadž se tak zalibilo otci před tebou. Když po skončeném latinském ká- zani kněží z kostela ku příbytku jeho jej do- 1) Vilém z Hasenburku byl děkanem kapituly Vyšehradské v létech šedesátých až do počátku roku 1369, v kterémž čase zemřel. 

Strana 409
ŽIVOT MILIČE Z KROMĚŘÍŽE. ad commodum suum de ecclesia sequebantur, eos ad lineam ejusdem viae, qua transibat, ne eum sequerentur, trahebat, nolens sibi obsequium ab eis parari, quia à vana gloria multum se custodiebat. Mos autem ejus conversationis talis erat, quoniam aut legebat aut aliquid dictando scribebat aut simplices instruebat. Exercebatur igitur in justificationibus dei semper. Detractorum vero et susurorum et eorum, quorum deus venter est, consortia penitus decli- nabat, post mensam vero prandii sive coenae suo corpori requiem nullam dabat: nec mirum, quia et infra mensam a lectura sive scriptura raro vel nunquam vacabat. Nunquam vero prop- ter aliquam corporalem recreationem visus est spatiarij neque etiam aliquod solatium carnale a principio suae praedicationis sibi exhibuit; neque verbum aliquod saeculare, quod ad risum eum vel alium provocaret, aliquando protulit, et si aliquis clericorum sive presbyterorum sibi commanentium verbum aliquod tale dixit, statim de talibus quemlibet corrigebat, ne talibus levi- tatibus, quae ad risum spectant, uteretur, sciens vir deo devotus, quod levitates corporales levem animum esse ostendunt. De salute vero omnium sicut de sua propria nimium solicitabatur, maxime tamen illorum, quibus ipse conversabatur. Sicut semel contigit in suo quodam scriptore, qui pro pretio sibi Thomam de Aquino super Lucam scribebat; talis vero rostra in calceis et torquem in pallio, qui vulgariter dicitur obojek, deferebat, quem nimi- um rogabat, et pretium XLII grossorum vel paulo plus sibi dedit, ut talia deponere deberet. Ita etiam erat dispositus et in omnibus circumspec- tus, ut ex moribus hominis exterioris, qui vide- batur, honesta et sancta aestimaretur compo- sitio animi, qui non videbatur. Singulis erat compassione proximus et prae cunctis contem- placione suspensus. Cumque deo dilectus et hominibus Milicius praedicationi et aliis piis operibus sic insudaret, nihil possidebat, nihil habebat, sciens, quod difficile est, divitem in regnum coelorum intrare, sed solummodo ubi a devotis hominibus com- modum sibi aliquod dabatur, ibidem manebat, et quidquid causa dei pro ipsius corporis re- fectione sibi dabatur, hoc clericus suus sibi ad 409 provázeli, aby toho nečinili; na konec ulice, kterou jiti měl, je vodil, nechtěje, aby mu od nich činěna byla pocta, jelikož marné slávy velmi se varoval. Způsob života jeho byl ta- kový, že buď četl, neb napovídal pisaři, neb vyučoval nevědomé; zabýval se tudíž stále skutky spravedlnosti boží. Spolku s pomluvači, tlachaly a těmi, jimž břicho jest bohem, docela se vystřihal. Po sní- daní a po obědě odpočinku se neoddával; če- muž nesmíme se diviti, an i mezi jidlem čtení neb psaní málokdy nechával. Nikdy nebylo ho viděti k tělesnému zotavení se procházeti, ani žádné zábavy si nedopřál od počátku svého kazatelství, ani nepronesl slova světského pro vlastní neb jiného zasmání, a vyřkl-li kdo z du- chovních, kteří s ním bydleli, nějaké slovo ta- kově, ihned každého káral, aby směšných tretek takových nechal, věda muž bohu oddaný, že tretky takové jsou znakem lehkomyslnosti. O spaseni všech pečoval jako o své vlastní, zvláště těch, s nimiž obcoval sám. Tak přiho- dilo se jednou, že jakýs písař jeho, který mu opisoval za plat Tomáše Aguinského výklad evangelia Lukášova, špičaté střevíce nosil a tak vůbec zvaný obojek na plášti; i prosil jej velmi a 42 grošů neb o něco více mu dal, aby ty tretky odložil. Tak smýšlel a tak byl obezřelý ve všem, že z jeho zevnějšku, který bylo vi- děti, poznati bylo poctivost a svatost jeho du- cha vnitřního. K jednotlivcům byl útrpný, nade všechny v rozjímání bedlivý. Bohu a lidem milý Milič oddávaje se pilně kazatelstvi a jinym nábozuym skutküm ničeho nemél sám, véda, Ze tézko jest bohatému vejiti do království nebeského, nýbrž postoupena-li mu někde světnička od nábožných lidí, tam zůstá- val, a co mu dáno na zotavení těla pro boha, to mu k jidlu připravoval služebný klerik; také některé nábožné panny, vdovy a jiné hodné 66* 

Strana 410
410 comedendum parabat; et etiam aliguae devotae virgines et viduae et aliae bonae matronae in eorum hospitis ipsius fercula decoquebant et parata sibi dabant, et licet pauca solum pro sua necessitate habebat, ila tamen misericor- diter, pie et hilariter cum pauperibus dividebat. Papyrum vero emebat et pauperibus scholaribus ad libros scribendos dabat, et si aliquando pau- peribus dandum nihil haberet, tunc pie rogabat, ut alio tempore redirent, et quidquid dominus administraret, eis tribuendum promittebat. Et cum semel in Pragensi civitate transiret. cum cognato suo clerico nomine Stephano, et videns quandam mulierem satis denudatam, reversus ad cognatum suum pie rogabat, ut pelliceum, quo erat indutus, mulieri tribueret, quod et fecit, quia ipsemet non habebat aliud, nisi solam tu- nicam, qua indutus erat. Et nisi motu proprio pietatis aliqui devoti sibi vestem tribuissent, nun- quam solus aliquem pro indumento aliquo ro- gasset, et quasi cito novum indumentum haberet, statim illud, quo indutus erat, alteri indigenti tri- buit, adimplens evangelicum dictum, ubi dicitur: qui habet duas tunicas, det unam non habenti. Et sie raro duabus tunicis utebatur, sed solum una in aestate, hieme tunica cum pelliceo frue- batur. Hi sunt mores, hoc studium, haec erat norma vivendi; bene vixit, bene docuit, ab eo, quod ore dixit, opere non recessit. Cumque jam quinque vel sex annis in civi- tate Pragensi et in aliis civitatibus et etiam in dioecesi Olomucensi praedicasset, et adhuc usum communem in comestione carnis et bibitione vini tenebat, quibus sub magno moderamine uteba- tur, sciens per verba evangelica esse licitum talibus cum moderamime uti, ubi dicitur: eden- tes et bibentes, quae apud illos sunt; tamen ad majorem vitae perfectionem anhelans, ab esu carnium et piscium et a potu vini, que licita sunt, coepit abstinere, ut ubi aliquando illicita aliqui perpetrabant, jam poenitendo a licitis ab- stractus et sic faciendo tempus dierum malorum redimeret. Inter haec vero indignum se judicans ver- bum dei populo dei seminare, cogitare coepit, quod perfectius esset, mundum totaliter relin- quendo religionem aliquam debere intrare et crucem suam tollere et carnem crucifipere et ZIVOT MILICE Z KROMĚŘÍŽE. pani v domech svých skromná jidla jemu vařily a připravené dávaly; i ačkoli měl pro svou potřebu jen málo, přec ještě milosrdně, nábožně a vesele s chudými se o to dělil. Papír kupo- val a chudým študentům na opisování kněh rozdával, a neměl-li kdy chudým co dáti, pří- vétivé je prosíval, aby přišli jindy, i sliboval, že jim udéli, co bůh udělí jemu. Když pak jednou šel městem Pražským s příbuzným svým duchovním jmenem Štěpánem a uzřel jistou ženu příliš obnaženou, obrátiv se k příbuznému svému velmi jej prosil, aby plášť svůj dal ženě, což se také stalo, poněvadž sám neměl žádného než jen šat spodni, jimž byl oděn. A kdyby z vlastního popudu nábožnosti někteří přátelé oděvu jemu nebyli dali, nikdy by byl sám ni- koho za šat nějaký neprosil, a jakmile měl oděv nový, ihned ten, jimž se byl odíval, jinému chudému daroval vykonávaje přikázaní evangelia: „kdo má oděvy dva, dejž jeden tomu, který nemá žádného.“ Málokdy měl dva oděvy spodni, nýbrž v letě jen jeden, v zimě oděv spodni a plášť. Takové byly jeho mravy, takové snahy, takový jeho život; dobře žil, dobře učil, co z úst jeho vycházelo, od toho skutky sc ne- uchyloval. Když pak již pět neb šest let káže v městě Pražském a v jiných městech, také v diecési Olomucké, obeeného zvyku jisti maso a piti vino se držel, ovšem se vši mirností, věda, že evangelium mírné požívání povoluje řkouc: „oni jedli a pili, co bylo u nich“; přec touže po větši dokonalosti života jídla masa a ryb a pití vina, jakkoli to dovoleno, počal se zdržovati, aby, kdežto někteří někdy nedovolené věci páchali, jako na pokání i dovolených pokrmů se zdržoval a takto čas dni zlých odvrátil. Zatím pak maje se nehodným hlásati slovo boží počal přemýšleti, kterak lépe by bylo, aby zanechav docela světa do nějakého řádu vstou- pil, křiž svůj na sebe vzal, tělo křižoval a opu- stil, sama sebe zapřel, a takto po čas života 

Strana 411
ŽIVOT MILIČE Z KROMĚŘÍŽE. relinguere et abnegare se ipsum, et ibi tempo- ribus vitae suae deo serviendo poenitere, sed prohibitus fuit omnibus sibi consulentibus, ne religionem intraret, ut nec fugere deberet prae- dicationem, à qua tamen praedicatione omnibus consiliariis reclamantibus abstinuit per multum tempus, juxta doctrinam b. Gregorii super Eze- chielem, qui docet, ut tacendo praedicator pro- ficiat ad altiora praedicanda. Interea incidit in mentem ejus, ut ad ur- bem transiret Romanam !) et ibidem verbum dei praedicaret, et cum pervenisset in civitatem Ro- manam, plus quam per unum mensem a prae- dicatione abstinuit, volens per orationem devo- tam et abstinentiam magnam melius in animo progredi. Et tunc coepit jejunare jejunium Da- nielis panem desiderabilem non comedendo, in oratione instanter sacrificium Christo frequenter offerre et poenitentiam agere in cinere et cilicio. Et cum jam desperasset de adventu d. Urbani V papae in urbem Romanam, tunc praeparavit se, volens iter arripere versus Avenion. Et in tan- tum venit sibi talis cogitatio in mentem: vade, intima publice per chartam, quam affiges ostiis ecclesiae s. Petri, sicut solitus fuisti intimare in Praga, quando eras praedicaturus, quod velis praedicare, quod Antichristus venit, exhortaberis clerum et populum, ut orent pro d. nostro papa et pro d. nostro imperatore, ut ita ordinent ecclesiam sanctam in spiritualibus et in tempo- ralibus, ut securi fideles deserviant creatori. Et quam cito annexa fuerat litera ostii s. Petri, statim quaerebant, ubi esset; ipse vero non aufugit, qui paratus erat pro veritate et mori, sed devote in eadem ecclesia orabat et quam cito fuit inventus, statim fuit per inquisitorem de ordine Praedicatorum arrestatus. Valde enim ordines mendicantium sibi inimicabantur ex prae- dicatione, quam contra simoniacam susceptionem ordinis et proprietatem spiritualium virorum et feminarum faciebat et una cum domino Theode- rico eremita presbytero bonae memoriae, cum quo illuc pervenerat, vinculis gravibus manci- patus. Et cum jam ad captivitatem ducebantur, d. Theodericus ex fragilitate humana conside- rans injuriam aliquantulum secum murmurabat 1) Miliè pfisel do Rima asi na potétku r. 1367. 411 svého bohu sloužil a pokání činil: než bránili mu všichni, radice, aby do řádu nevstupoval, že by musel kazatelstvi nechati. Vsak pfec kázani váem rádeüm navzdor po dlouhý čas nechal vedle učení blahoslaveného Řehoře ve výkladu proroka Ezechiele, který uči, aby ka- zatel pomlčením ku vznešenějšímu kázaní se připravoval. Zatím napadlo mu jiti do Říma kázat slovo boží; přišed tam déle jednoho měsíce kázaní se zdržoval, chtěje nábožným modlením a vel- kou zdrželivosti prospivati duchem. I jal se po- tom postiti a nejisti jako Daniel nebeského chle- ba, trvaje stále na modlitbách přinášeti často oběť Kristu, činiti pokání popelem a Zinénym šatem. Když pak již pozbyl naděje, že papež Urban V do Říma se vrátí, připravoval se na cestu do Avignonu. I napadlo mu: Jdi, napiš na list a veřejně vyvěs na dveřích chrámu sv. Petra, jako jsi činíval v Praze, když kázati jsi chtěl, že budeš kázati o příchodu Antikrista. Napominati budeš kněžstvo a lid, aby modlili se za papeže a císaře, by tito cirkev svatou tak spořádali, aby věřící bezpečně sloužiti mohli stvofiteli. Jakmile přibit byl list u vehodu do chrámu sv. Petra, ihned patrano po ném; ale on neutekl hotov jsa umříti za pravdu, nýbrž v témž chrámu nábožně se modlil; jakmile ho našli, ihned uvržen do vězení od inkvisitora z řádu kazatelského. Neboť velmi osočovali jej řádové mnichů žebravých pro kázani, která proti svatokupeckému přijímání hodnosti, proti majetku duchovních osob, mužů i Zen, mival; i spoután jest těžkými okovy zároveň s knězem Dětřichem ere- mitou dobré paměti, s nímž tam byl přišel. Když vedeni byli do vězení, Dětřich z křehkosti lidské vida, jaké příkoří jim čini, jal se malinko re- ptati; zpozorovav to Milič přívětivé jej napo- menul řka: „Budiž pamětliv, milý bratře, utrpení Ježíše Krista, jenž jako beránek na smrt ve- den byl ani ust neotviraje.“ Když nejukrutněji s ním zacházeli, nejinak než přívětivě a vlídně, čeho potřebí bylo, odpovídal. I divili se všich- ni duchovní i světští trpělivosti jeho. Milič. byl vězněn u Minoritů v klášteře jejich v Lateráně, 

Strana 412
412 guod considerans d. Milicius benignissime ipsum hortabatur, dicens: frater dilecte, memor sis passionis Jesu Christi, gui guasi ovis ad occi- sionem ducebatur, non apperiens os suum. Cum eum crudelissime tractaverunt, nonnisi benigne et dulciter, guae necessaria erant, respondebat, sic guod omnes spirituales viri et laici mira- rentur ejus patientiam. Ipse vero fuit carceribus mancipatus per fratres Minores in eorum mo- nasterio in: Latran, ubi dicitur ad aram coeli, dominus vero Theodricus per fratres Praedica- tores in Roma. Ipse vero d. Milicius: magnas abstinentias sibi faciebat in cibo et potu, a gui- bus in toto etiam abstinuit a guinta feria, guae erat ante festum sancti spiritus usgue diem spi- ritus sancti et primo finitis vesperis cibum re- cepit. Post talem vero corporis macerationem in carcere et in genibus orando, eo negue tota- liter dormiente, negue vigilante immensa clari- tate s. angelus apparuit, et ipsum consolatus est et statim a vinculis, guibus dure et acriter tenebatur, scilicet cippo, compedibus fuit solu- tus, et calamare cum incausto, et papyrus, guae longe ab eo in carcere erant posita, sibi sunt allata. Guaedam vero vidua devota nomine Anka Behemit (?) sibi fercula et d. Theodrico ejus socio parabat: guam studiose per suum scholarem rogabat, ut d. Theodrico non viliora, sed simi- lia fercula daret; guae tum suae debilitati com- patiens guodam die jejuno d. Milicio uva passa sive uva vini decocta misit et d. Milicio inscio, negue per interpositam personam d. Theoderico pultes conditas eodem die et non uva vini ad carcerem misit. Cum vero suus clericus: cum cibariis praedictis ad eum venisset, nec sibi ali- guid de ferculis d. Theoderici dixisset, statim coepit dolere, guod d. Theodricus vilioribus fer- culis uteretur, et suo clerico dicebat, ut rogaret eandem mulierem, ne talia ulterius faceret. Fratres vero, gui sub testimonio eum in custodia habebant, portabant sibi ad carcerem panem, vinum et alia cibaria, et accersito ejus scholari ponebant coram eo, dicentes: vides, tu frater, si iste homo morietur propter nimias ab- stinentias, guas corpori suo infert, immunes vo- lumus coram deo et hominibus apparere: et cum fuisset interrogatus, guid praedicare voluisset, respondit eis dicens: eja si scire vultis, tunc ŽIVOT MILIČE Z KROMĚŘÍŽE. kde se říká „ad aram coeli“, Dětřich v řádu kazatelském v Římě. Sám pak Milič: velkou zdrželivost sobě ukládal v jidle a pití, nejedl pak docela od čtvrtka před sv. Duchem až do dne svatodušního, a teprv po nešporách opět pojedl. Po takovém umoření těla ve vězení, když při modlitbě klečel, v polosnu a polobdění objevil se mu apjel u veliké záři a potěšil ho; ihned spadly s něho okovy, jimiž pevně byl sevřen ke kůlu, kalamář pak s inkoustem a pa- pír, které věci ležely ve vězení daleko od něho, přinešeny jsou k němu. Jistá nábožná vdova, jmenem Anka Behemitova (?) připravovala jemu a soudruhu jeho Dětřichovi jídla; tuto po slu- žebném žáku svém pilně prosil, aby nedávala Dětřichovi špatnějších jídel, ale tatéž. Než ona přec majíc útrpnost s churavostí jeho jednoho postního dne poslala Miličovi sušené aneb spaře- né hrozny, Dětřichovi pak, aniž by Milič o tom věděl, ani po obyčejném poslu téhož dne kaši (?) do vězení poslala, a nikoli hrozny. Když tedy sluha duchovní s nadřečeným jídlem k němu přišel, aniž by mu byl něco řekl o jidle Dětři- chově, ihned počal litovati, že Dětřich má špat- nější jídlo, a řekl sluhovi, aby ženu tu požádal, aby toho vice nečinila. Mniši, kteří jej střežili, prinášeli mu do vězení chleb, víno a jiná jídla, i zavolavše žáka jeho kladli to před ním řkouce: „Vidiš, bratře, umře-li tento člověk z přilišné zdrželivosti, kte- rou tělu svému ukládá, my tím vinni před bo- hem a před lidmi býti nechceme.“ Když se ho tázali, co chtěl kázati, odpověděl jim řka: „Chcete-li věděti, dejte mi papir a čeho ku psaní třeba, a zároveň mou bibli, kterou jste 

Strana 413
ŽIVOT MILIČE Z KROMĚŘÍŽE. papyrum detis mihi cum aliis attinentiis, guae ad scribendum spectant, una cum biblia mea, guam recepistis me carceribus tradendo. Cum vero haec sibi oblata fuissent, tunc coepit ser- monem colligere vinculis existens mancipatus. Cum vero tempore deputato praelati ecclesiae s. Petri fuissent insimul congregati et alii multi viri scientifici, tunc idem Milicius et d. Theod- rieus de carceribus in medium eorum ducti fuerunt et ibidem Militius sermonem latinum coram eis praedicavit omnibus admirantibus su- per tali sermone; finito vero illo sermone e con- verso ducti fuerunt, sed non tam rigide et stricte amplius tenebantur. Superveniente vero Romam bonae memoriae beato Urbano papa!) statim per venerabilem patrem dominum cardinalem. Albanensem ambo de manibus inimicorum fuerunt erepti et per eundem venerabilem patrem in domo sua gra- tiose retenti et in omni necessitate eorum com- petenter procurati; adversarii vero eorum statim fuerunt beneficiis privati et venientes ad eos et veniam petentes culpam suam cognoscebant, di- centes: merito hoc patimur, quia peccavimus in dominum et contra vos. Cum vero Pragam pervenissent, quasi nova lux omnibus Christi fidelibus orta fuisset, ita gaudebant, quia per viros religiosos mendicantes saepe in eorum praedicationibus audiebant, ubi dicebatur: charissimi, ecce jam Militius crema- bitur. Sed quia dominus misericors semper eruit sustinentes se. Et nunc vero coepit fortiter ver- bum dei praedicare, nunc ad s. Aegidium in vulgari sermone, nunc ad b. virginem in Laeta curia in teutonico, nunc vero ad s. Nicolaum viris literatis et ubicunque in tota civitate Pra- gensi ad sermonem faciendum petebatur, nulli recusabat, sed celeriter et hilariter facto uno sermone, ad alium properabat faciendum et ita non parvum populum domino acquirebat. Omnia vero facta sua cum nimia alacritate et vultus hilaritate, remoto à se omni tempore acediae explebat. O quam magno gaudio anima ejus replebatur, quando alios presbyteros in verbo dei affici considerabat! haec ejus erat dulcedo super mel et favum. O quam studiose pro omni- 413 mi vzali dávajice mne do Zaláfe.* Když mu to všechno přinesli, počal spisovati kázaní jsa spou- tán okovy. Když pak v ustanovený čas preláti chrámu sv. Petra a jiní mnozí muži učení byli shromážděni, uvedeni jsou Milič a Dětřich ze žalářů mezi ně; i jal se Milič před nimi latin- sky kázati, a všichni se podivili kázaní tako- vému; po kázani tom vedeni jsou nazpět, ale nezacházeno s nimi více tak přísně. Když pak přišel do Říma dobré paměti papež Urban, ihned vysvobozeni jsou od cti- hodného otce pana kardinála Albanského oba z rukou nepřátel, od téhož ctihodného otce v jeho domě laskavě ubytováni a všemi potřebami slu- šně opatření; nepřátelé jejich ihned hodnosti a příjmů zbaveni přicházejíce k nim a za od- puštčni prosice vinu svou vyznávali i řekli: „Dobře se nám tak děje, poněvadž hřešili jsme proti bohu a vám.“ Když přišli do Prahy, jakoby nové světlo všem Kristu věrným bylo vzešlo, tak se rado- vali: všichni, jelikož často na kázanich žebravé mnichy byli slýchali říkati: „Nejmilejší, ojhle již bude Milič upálen“; ale milosrdný bůh vždy osvobozuje své věrné. I jal se nyni udatně ká- zati slovo boži, jednou u sv. Jilji obecným ja- zykem, podruhé německy u blahoslavené panny před Týnem, potřetí u sv. Mikuláše mužům uče- ným; a kamkoli v celém městě Pražském па kázani byl požádán, nikomu neodřekl, nýbrž rychle a vesele z kázaní pospichal na kázani, a tak nemalý zástup získal pánu. Cokoli konal, konal čile a vesele beze vší ochablosti a kyse- losti.. O jakou radostí bývala naplněna duše jeho, kdy spatřil jiné kněze slovem božím po- hnuty! bývala to sladkost medu větší. O jak pilně modlival se každého dne za všechny věrné kazatele! Neboť nezáviděl nikomu úspěchů ka- zatelských, říkávaje přečasto: „O kéž by byl prorokem všechen lid!“ O kterak přičiňoval se 1) Urban V přijel do Říma 16. října r. 1367. 

Strana 414
414 bus fidelibus praedicatoribus quotidie orabat! non enim alicui in praedicatione invidebat, quia saepissime istud dicebat: utinam omnis populus prophetizet! O guantum in verbo dei in corpo- re et anima sudabat, guia omnibus volentibus praedicare ipsemet sermones scribebat, proprios libros mutuabat, et etiam guomodo praedicare debebant, instruebat, populo omni recommenda- bat, ut eo studiosius circa eorum praedicationem populus afficeretur et pro libris comparandis pecunias ad annos accommodando eos juvabat. Et quandocunque aliquem in modico utilem in verbo dei considerabat, ultra se populo eum praeferebat. Sic talem de ipso recommendatio- nem populo faciebat, dicens: charissimi, primum talis et talis ex novo vobis praedicabit, qui est multum valens in verbo dei et quem adjutorio dei multo carius quam me audietis. Et ad ami- cos suos spirituales veniens de eo multa bona referebat, dicens: ecce gratulamini mihi, quia deus talem valentem praedicatorem populo suo ordinavit; et alios devotos homines rogabat, ut studiose dominum pro eo orarent; et in sermo- nibus suis eadem faciebat, ut oratione populi gratia verbi dei magis in eo ac magis accende- retur. Et quidquid vero utile in scriptura sacra inveniebat, statim in margine libri scribebat „Nota“ valde et cum magno gaudio alios ad illa convocat. Sic ipse non pro sua praedicatione id reservabat, sed charius videbat, ut alter eo utiliora praedicaret. Ipsi autem virtus talis erat abstinentie: a tempore illo, quo Romam cum d. Theoderico transiverat, carnes neque pisces comedit, nec etiam vinum bibit, sed solum quidquid legumi- num erat, ills utebatur, et de illis vero qua- tuor fercula in prandio et tria in coena et hoc cum magna modestia non plus sumebat, et in tali abstinentia cibi et potus ultra quam sex annis perseveravit. In lectulo vero solummodo pulvinar et cussinum habebat et illud in plana tabula sive assere sine straminibus ponebat ct illud occulte satis servabat, ne ab aliquo ex illo laudaretur. Tunicam vero volens dormire nunquam deducebat, sed in eadem et ambula- bat et dormiebat. Quanta vero incommoda ex immunditia sui habitus patiebatur, quod vix aliquando ejus ab eo tunica extorquebatur, ut ZIVOT MILICE Z KROMÉRÍZE. ve slově božím télem i duchem spisuje sám kázaní těm, kteří kázati chtěli, půjčuje jim své knihy a naváděje je, kterak kázati mají, od- poručuje je všemu lidu, aby tím pilněji na ká- zani jejieh lid chodil, a podporuje je půjčová- nim peněz, aby si mohli knihy opatřiti. A kdy- koli zpozoroval, že někdo ve slově božím po- někud prospívá, nad sebe sám před lidem ho vynášel. I odporučuje ho lidu říkával: „Nej- milejší, takový a takový bude vám poprvé ká- zati; jest velmi statečný ve slově božím, i bu- dete jej s pomocí boží mnohem rač poslouchati než mne.“ Přišed pak k přátelům svým ducho- vním mnoho dobrého o něm vypravoval řka: „Přejte mi štěstí, že bůh tak statečného ka- zatele lidu svému ustanovil;“ jiné nábožné lidi prosival, aby k pánu bedlivě za něho se modlili, a na kázaních svých sám tolikéž činival, aby modlitbou lidu milost slova božího vice a více v něm se zmáhala. Kdykoli něčeho užitečného v písmě svatém nalezl, ihned na straně listu připsal „Nota“ s radosti velikou velmi jiné k tomu poukazoval. Toto pak neuschovával si pro své kázaní, nýbrž rač byl, kázal-li jiný věci užitečnější než on. Sila zdrželivosti jeho byla veliká: od onoho času, co byl do Říma s Dětřichem se ode- bral, nejedl masa ani ryb ani nepil vína, nýbrž jídal jen luštěniny ; z těchto dával si připravo- vati čtyry jídla k obědu, tři k večeři, a poží- val jich velmi střídmě ; při této zdrželivosti se- trval přes šest let. Na lůžku měl jen jednu podušku a jednu podhlavnici, ustýlal pak si na rovném prkně nebo na lavici; to všechno po- tají ukrýval nechtěje proto býti chválen. Spodního šatu před spaním nikdy nesvlekal, nýbrž v tom- též vycházel a spal. Veliké nepohodlí trpěl ne- čistotou oděvu, jelikož málo kdy bylo lze vy- rvati mu spodní šat, aby mohl býti vyprán. Než ulehl, tak dlouho před lůžkem svým kleče k bohu se modlil, až docela jej přemohl spá- nek. Mnohdy příliš umdlen a mnohými prace- 

Strana 415
ŽIVOT MILIČE Z KROMĚŘÍŽE. mundanda in balneo penderetur. Anteguam vero se posuit, tam diu ante lectum suum flexis ge- nibus deum orabat, quamdiu a somno totaliter non vincebatur. Multoties vero nimium fatigatus et laboribus multis fessus in orationibus suis dormitabat et a scholare, qui cum eo horas dicebat, excitabatur, ut orationes incoeptas per- ficeret. Lotione vero balneorum nunquam ute- batur. Et licet talibus multis, ut carnem suam domaret, utebatur, tamen adhuc ista sibi non sufficiebant, sed et corpus suum etam saepe virgis affligebat, sed illa valde occulte faciebat. In ipso namque tenui victu tenuis somnus comi- tatur; in neutro autem ullam indulsit corpori satietatem. Porro ad comedendum vix aliquando voluptate trahitur, sed solo timore defectus. Mos vero orandi ejus iste erat: de nocte ad oratio- nem frequenter surgebat, perfectis vero oratio- nibus scholarem suum ad horas secum dicendas excitabat et easdem devote et cum genuflexione & principio usque in finem perficiebat. Cum vero ad illam orationem ,Sanctissima, gloriosissima,* quam in prima solemus dicere, perveniret, illam cum repetitione verborum illorum saepissima et magno suspirio totus in deo suspensus explebat, ita quod ex nimio devotionis affectu viscera in eo rugiebant; perfectis vero horis nocturnis ac diurnis ad praedieandum se praeparabat. Ex- pleto vero sermone quotidiana confessione et iterum orationibus devotis ad offerendum deo juge sacerdotium se disponebat et id sanctissi- mum officium cum magna devotione et sine festinatione perficiebat. Expleto vero sacrificio indumento deposito statim super genua sua ca- debat, nec se parieti sive sedi alicui appodiabat, sed errectus corpore et mente in coelum sae- pissime usque horam meridei orabat, multoties vero usque horam vesperarum in iisdem perse- veravit. Quocunque vero die propter aliquod impedimentum divina non peragebat, eo die ni- mium turbabatur, et nimium anxius dicebat: quandocunque isto pane sanctissimo non reficior, illo die anima mea nullo consolationis refrigerio potitur; sed quandocunque hoc cibo sanctissimo anima mea pascitur, illo vero die omnes majo- res adversitates, quasi in favillam mihi redigun- tur. Quaecunque vero pro communi bono et salute fidelium disponere debebat, tunc primo 415 mi unaven při modlitbě usnul, i vzbuzen jest od žáka, který s ním hodinky odfikával, aby počaté modlitby dokončil. V koupelích se ne- mýval nikdy. Ačkoli takovýchto mnohých pro- středků užíval na ukrocení těla svého, přec ještě nepostačovalo mu to, i mrskával často také tělo své metlami, ale činil to velmi tajně. Při tomto skromném živobytí požíval skromného spánku, v ničem nedopřál tělu svému nasycení. Málokdy vábila jej k jídlu rozkoš, než jen bá- zeň, že se rozstůně. Obyčej modlení jeho byl takovýto: v noci často vstával k modlitbě, ukon- čiv modlitby žáka svého budíval, aby s ním hodinky odříkával; i vykonával je nábožně a kleče od počátku až do konce. Když při- cházíval k modlitbě „Sanctissima, gloriosissima“, již V „primě“ odříkáváme, vykonával ji s ča- stým slov oněch opakováním a s velkým po- vzdechem, celý v boha pohřižen, tak že pří- lišnou nábožností vnitřnosti v ném kruéely; ukončiv noční a denní hodinky připravoval se na kázaní. Po kázaní každodenní zpovědí a opět nábožnými modlitbami k přinášení bohu stálé oběti se hotovil, i vykonával tento nejsvětější obřad s velkou nábožností a bez chvatu. Po mši odloživ roucho ihned padl na kolena a ne- podpiraje se ani na zeď ani na lavici nějakou, nýbrž zpřímiv tělo a ducha k nebi přečasto aZ do poledne, mnohdy až do nešpor se modlil. Když některého dne pro nějakou překážku služby boží nevykonal, toho dne velmi se zne- pokojoval a úzkostlivě říkával: Kdykoli onoho nejsvětějšího chleba nepožívám, neokřívá duše má žádnou útěchou; ale když duše má toho větší protivenství takřka v popel se mi obra- ceji. Kdykoli mu bylo néco fíditi ve prospěch obecný neb na spásu věřících, tepry po vyko- nání toho všeho vzav s sebou žáka ke dvoru arcibiskupskému nebo cisafskému pospichal: vyřídiv všechno teprv objedvával. Modlitbu sv. Augustina „Magnus es domine“ každého dne říkával se svým žákem, který drže knížku, v niž modlitba tato byla obsažena, pozor dá- val, aby v žádném slově nepochybil. S jakou horlivostí, s jakou náboZnosti modlitbu onu vy- konával, při níž celý pojat býval láskou boží! Jedině dárce a ten, který přijal, vědí, jak vel- 67 

Strana 416
416 completis illis omnibus, recepto secum scholari ad curiam domini archiepiscopi sive etiam impe- ratoris currebat: post vero illorum omnium dispo- sitionem primo veniens prandium suum faciebat. Orationem vero „Magnus es domine“ s. Augusti- ni illam quotidie dicebat, accersito scholare, qui libellum tenens, in quo eadem oratio con- tinebatur, respiciebat, ne in aliquo verbo ejusdem orationis cespitaret. O quanto fervore, quanta devotione illam orationem perficiebat, in qua totus divino amore absorbebatur. Solius quippe donantis et accipientis est nosse, quantum in eadem oratione praevenerit eum dominus in be- nedictionibus dulcedinis suae, quanta repleverit gratia, quomodo ab ubertate domus suae inebri- averit. Et quocunque transibat, et si ecclesia in transitu ejusdem aliqua reperiebatur, nullam praeteribat, in qua non oraret. Et omnes oratio- nes ejus magis in psalmis fiebant. Et quemcun- que strenuum et assiduum in orationibus invenie- bat, prae omnibus aliis virtutibus eandem vir- tutem in eo diligebat. Cum autem post hoc aliquanto tempore evoluto iterum limina s. Petri visitasset, sed ibidem non longum manendi tempus protraxit. Inde vero veniens post obitum bonae memoriae domini Conradi, plebani beatae virginis gloriosae in Laeta curia, eximii et egregii praedicatoris, qui in civitate Pragensi primus errores destruxit, evulsit et virtutes plantavit!). Coepit ergo de quotidiana praedicatione studiose cogitare, ut sicut corpus quotidiano alimento, ne pereat, nutri- tur, ita vero et anima ex quotidianis viridissimis verbi dei pascuis pingvesceret. Adveniente vero tempore, quod dicitur adventus domini, coepit in ecclesia b. virginis in Laeta curia in teutonico quotidie praedicare; alias vero in bohemico ad s. Aegidium eadem praedicabat. De sermone vero primo, quem ad populum faciebat, coepit orationes in teutonico, et alias ejusdem mate- riae in bohemico conscribere, et eosdem facto sermone populo pronunciare, quae quidem in utroque idiomate conscriptae habentur, et etiam ab aliquibus praedicatoribus post sermonem in ŽIVOT MILIČE Z KROMĚŘÍŽE. kým požehnáním sladkosti své v tétéZ modlitbé obdařil jej pán, jakou naplnil jej milostí, kte- rak opojil jej hojnosti příbytku svého. Kam- koli šel, nalezal-li se chrám nějaký na cestě, žádného neminul, v němž by se byl nepomodlil. Modlitby jeho větším dílem byly žalmy. Shle- dal-li koho bedlivého a pilného v modlitbách, tuto cnost miloval při něm nade všechny jiné cnosti. Po nějakém čase opět navštívil Řím; ale nepobyv tam dlouho navrátil se a po smrti dobré paměti pana Konrada, faráře u blahoslavené panny před Týnem, výborného a znamenitého kazatele, který v městě Pražském první jal se bludy vymitati a vyhlazovati a cnosti štěpo- vati, počal o každodenním kázaní pilně pře- mysleti, aby jako tělo každého dne potravu přijímá, aby nesešlo, tak duše každodenní bujnou pastvou slova božího tučněla. Když nastal tak zvaný advent, počal v chrámě blahoslavené panny před Týnem každého dne německy kázati ; jinak opět totéž kázal česky u sv. Jiljí. Od prvního kázaní, jež k lidu měl, počal spisovati modlitby v německé řeci a jiné téhož obsahu v české, a tytéZ po kázani lidn pfedrikávati, jeZ v obou řečích sepsané se nacházejí a od některých kazatelů podnes po kázaní se předříkávají. Tato každodenní kázaní přes tři leta v chrámě blahoslavené panny a přes dvě u sv. Jiljí trvala; na těchto kázaních milostí boží napra- veni lidé duchovní i světští, i počali pilně se 1) Konrad Waldhauser, farář v kostele Matky boží před Týnem, zemřel dne 8 pros. 13695; a na místo to sinrtí jeho uprázdněné přišel Václav, někdy farář u sv. Jiljí. Mili& kázal v Týně až do r. 1372. Srovn. Libr. confirm. edid. Tingl II, 21. 

Strana 417
ŽIVOT MILIČE Z KROMĚŘÍŽE. hodiernum diem pronunciantur. Talis vero guoti- diana praedicatio plus quam tribus annis in ecclesia b. virginis et ad s. Aegidium plusquam duobus vigebat; ex qua quidem praedicatione per dei gratiam spirituales et saeculares emen- dabantur, et frequens confessio peccatorum, et Saepissima communio s. eucharistiae coepit in- valescere. Quando vero aliqua notabilia et utilia in scripturis sacris inveniebat, in nocte pro eodem presbytero, qui in ecclesia s. Aegidii praedicabat, saepissime mittebat, et eadem nota- bilia sibi indicabat, et quomodo eadem populo praedicare deberet, instruebat. Quantum vero in scripturis valebat, palam omnibus est, qui vel loquentem eum audire, vel aliqua, quae scrip- sit, legere potuerunt. Similis ei solicitudo de salute multorum erat, qui a primo die praedi- cationis suae usque ad obitum tam singulariter ilius praeclarum pectus noscitur possidere, ut erga omnes animas maternum gerere videretur affectum. Erat enim vehemens in praecordiis ejus desiderii et perfectae humilitatis conflictus : modo enim se ipsum dejiciens fatebatur indig- num, per quem fructus aliquis proveniret; modo vero oblitus sui aestuabat flagrantissimo amore, ut nullam nisi ex multorum salute consolationem posse admittere videretur. Sane fiduciam chari- tas pariebat, sed eandem castigabat humilitas. Infra vero in tempore quotidiano praedicationis coepit super evangelia de tempore et de sanctis, dicta sanctorum doctorum colligere, et sic coepit ea studentibus ad ingrossandum, et aliis scri- bentibus pronunciare. Et licet ità magnum onus sibi imposuerat, tamen propter hoc nec prae- dicationem nec orationem, nec alia pia opera dimittebat, sed ad haec quotidie confessiones hominum peccantium studiose in ecclesia b. vir- ginis audiebat et eis saluberrima consilia, quo- modo deo servirent, dabat. Cumque vero tot et tanta per virtutem gra- tiae divinae praedicando faciebat, ut etiam in mulüs quasi de impossibilibus possibilia faci- endo, quasi montes transferendo in oculis ho- minum mirabilis et venerabilis appareret; ma- ximo vero in tantum in eo enitescere coepit virtus praedicationis, ut dura etiam cordis audi- torum saepe ad conversionem emolliret, vix ali- quando domum vacuus rediret; postmodum vero 417 zpovidati a přijímati svátost oltářní. Nalezl-li kdy něco pozoruhodného a užitečného v písmech svatých, přečasto v noci posýlal pro kněze, jenž v chrámě sv. Jiljí kázal, jemu to oznamoval a návod dával, kterak by o tom lidu kázati měl. Kterak se v písmě znal, vědí dobře všichni, ktefi bud' sly&eti jej mohli kázat, aneb čísti některé jeho spisy. Stejná byla péče jeho o spasení všech, i známo bylo od prvního dne kazatelské činnosti až do smrti dobré srdce jeho, tak že ke všem duším chovati se zdál lásku mateřskou. Neboť prudký byl zápas touhy a dokonalé pokory v srdci jeho: jednou zavrhuje sama sebe uznával se nehodným, aby skrze něho nějaký prospěch vzešel, podruhé zapome- nuv na sebe nejprudší hořel láskou, že se zdálo, že nijaké útěchy nenachází leda ve spasení mnohých. Ovšem důvěra jeho rodila se z lásky, na úzdě držena byla pokorou. Zatím po čas každodenního kázaní spisovati počal řeči nedělní a sváteční a průpovědi svatých učitelů, a před- fikávati studentüm a jinym, ktefi si je opisovali. I ačkoli tak velké břímě na sebe vložil, proto přec nezanedbával ani kázaní ani modlení ani jiné nábožné skutky, nýbrž kromě toho ještě každého dne pilně zpovídal hříšníky v chrámě panny Marie a spasitelné rady jim uděloval, kterak bohu mají sloužiti. Tolik a tak velké věci dokázal s pomocí milosti boží kázaním svým, že jakoby nemožné věci činil možnými, jakoby vrchy přenášel, před očima lidí stal se divotvorným a ctihodným ; ale nejvice zaskvéla se moc kázani jeho tim, že také zatvrzelá srdce posluchačů často k obrá- ceni obmékéil a málokdy s práznem domů se vracel: potom käzanimi šťastně pokraëujicimi a příkladem dobrého a dokonalého obcování síť 67* 

Strana 418
418 feliciter proficiente et usu sermonis et exemplo bonae et perfectae conversationis rete verbi dei in manu piscatoris dei tam copiosas piscium rationabilium multitudines coepit concludere, ut de singulis ejus capturis navicula ejus impleri videretur. Inde factum est, ut majori miraculo prae omnibus, guae divina gratia cooperante praedicando gessit miraculis, etiam publicae me- retrices de prostibulis per ejus praedicationem ad poenitentiam converterentur; et guae vacuae fuerunt et steriles ab omni bono coeperunt abun- dare frumento, et de rore coeli et benedictione dei in tantum pingvescere omnia deserta earum et sic multiplicata gente magnificare laetitiam, ut impletum in ea videatur, quod olim dictum est per prophetam ad civitatem Jerusalem: ad- huc dicent, inquit, in auribus tuis, filii sterili- tatis tuae; angustus est locus, fac majorem, ubi habitemus, et dices in corde tuo: guis genuit istos mihi? Ego sterilis, et non parturiens, et istos quis enutrivit? Et sic vere factum est; quia in principio conversionis earum, cum adhuc paucae erant, tunc in angusto loco, videlicet in parva domo, cum quadam virgine de Moravia nomine Catharina habitabant in opposito s. Aegi- dii ecelesiae, domo !), quae Pochonis intitulatur ; cum vero numerus earum aliquando viginti tan- tum aliquando octoginta, aliquando magis vel minus, et in hoc causa erat, quia quotidie per probas matronas civitatis Pragensis ad servitia recipiebantur, aliae vero in matrimonium pro- borum tradebantur; multae vero a parentibus resumebantur. Et omuium earundem ipse majo- rem curam gerebat in victu, in amictu et omnium aliarum necessitatum. Ex licentia vero d. archi- episcopi in altari viatico in domo eadem missa pro eis legebatur, et praedicatio omni die pro eis in teutonico, et in vulgari fiebat; multas vero, ne diutius permanerent in peccato, pecu- niis, in: guibus obligabantur, hospitium earum exsolvebat. Numerus vero earum omnium con- versarum erat bene trecentarum et plurium per- sonarum. Haec vero conversio earundem mulie- rum facta est sub anno domini M°CCCLXXII®. Et ita impletum est evangelicum dictum: quia publicani et meretrices praecedent vos in reg- ŽIVOT MILIČE Z KROMĚŘÍŽE. slova božího v rukou božího rybáře tak četné množství ryb rozumem obdařených objímati po- čala, že po každém lovu lodička jeho zdála se býti plná. Takto stal se zázrak větší všech, jež přispěním milosti boží kázaním vykonal, že i veřejné nevěstky z hampejsů působením ká- zaní jeho na pokání se daly; a co bývalo prázno a neúrodno, počalo oplývati obilím, a rosou ne- beskou a požehnáním božím zürodne&ny jsou pustiny jejich, a rozmnožováním lidu zvětšena radost, že naplněno se zdálo, co druhdy vyřkl prorok o městě Jerusalemu: „Ještě řeknou sy- nové neúrody tvé před tebou: úzké jest misto, rozšiř je, abychom měli kde bydleti; i řekneš v srdci svém: kdo mi je zplodil? já neplodna jsem: kdo je vyživil?“ I stalo se tak opravdu; na počátku obrácení jejich, pokud jich bylo málo, v úzkém místě, totiž v malém domu s jistou pannou z Moravy, jmenem Kateřinou, bydlely naproti sv. Jilji, který dům se nazývá Pochův. Bývalo jich někdy jen 20, někdy 80, někdy i více neb méně, a to proto, že každého dne od hodných paní Pražských brány do služby, jiné za hodné muže se vdávaly, mnohé pak vracely se k rodičům. A o všech těchto výživu a oblek a všechny ostatní potřeby staral se větším dílem sám. S povolením arcibiskupa čitána jest pro ně v domě tomto při oltáři; který možno bylo přenášeti, mše, i kázáno jim každého dne německy i česky; za mnohé pak, aby déle ne- zůstávaly v hříchu, zaplaceny od domu, kde bydlely, dlužné peníze. Počet pak všech obrá- cených obnášel dobré tři sta a více osob. Obrácení těchto žen stalo se roku 1372. A tak naplněna jsou slova evangelia: „publikáni a ne- věstky předejdou vás do království nebeského.“ Neboť řízením božím přestěhovaly se z úzkých mistnosti do mista širšího a prostrannějšího, kdež býval druhdy hampejs nazvaný Benátky, aby kde prvé hřešívaly, tam počestně živy jsouce činily pokání. Místo toto obdržel milý Milič od cisaře, 27 městišť přikoupil a dvě místa měl již prvé, jež jistá přechovatelka oněch žen jmenem Hofarta na smrtelném loži Miličovi byla odkázala. Na tomto místě s povolením arcibiskupa vystavěl uprostřed kapli ku poctě 1) Zdá se, že to byl dům nyní č. 448—I. 

Strana 419
ŽIVOT MILIČE Z KROMĚŘÍŽE. num coelorum. Jam enim de locis angustioribus non sine divina dispositione translatae in locum planiorem et spatiosum, ubi prostibulum erat prius Benatky hoc nomine nuncupatum, ut ubi prius peccaverant, ibi honeste existentes poeni- terent. Quem vero locum dilectus Militius a d. imperatore impetravit!) et XXVII areas pecunia exemit, et duas areas prius habebat, quas quae- dam hospita illarum mulierum nomine Hofarta in agone d. Milicio legaverat?) In eodem vero loco de consensu d. archiepiscopi in medio ca- pellam in honorem s. Mariae Magdalenae satis in altum construxit, et Jerusalem loco illi nomen imposuit: ita enim in apokalypsi scribitur: cecidit Babylon, et statim sequitur: vidi civitatem sanc- tam Jerusalem, qui locus eodem nomine in ho- diernum diem ita nuncupatur. Domum etiam pulchram et amplam pro se et aliorum pres- byterorum secum habitantium usu aedificavit. ]la vero omnia, scilicet loci munitionem, totius capellae fundamentum valde profundum, et illam domum presbyterorum longitudine 40 ulnarum perfecit, et alia edificia multa in domo poeni- tentium mulierum et aliarum domorum ; et aliam domum fecit, illam vero satis parvam a festo Mathaei Evangelistae usque festum purificationis b. Mariae. Postmodum in tempore longiori prae- dictae mulieres et alii poenitentes magnificatae ibi et amplificatae sunt. Et adhuc multitudini habitantium ipse locus angustus erat, ubi per eundem locum cum bestiae silvae homines fiunt et cum hominibus asuetae conversari et ubi prius cantilas luxuriose et venenose animas mortificantes cantabant, ibi discunt cantare do- mino canticum novum a studentibus fere omni die festivo post latinum sermonem: haec est dies anni hominibus .poenitentibus omni die in domo earum Salve regina?). O quantae vero de- votae orationes diurnales et nocturnales quotidie fiebant! O quantae lacrimae sine cessatione fun- debantur! O quanta flagella omni nocte! nunc sonant pectora tunsionibus crebris, nunc sudant corpora nimiis gehuflexionibus fessa, nunc vero manibus expansis et oculis in coelum erectis. Quicunque illo tempore capellam intrasset haec 419 sv. Maří Magdaleny dosti vysokou, i pojmeno- val misto to Jerusalem; neboť tak stojí ve zjevení sv. Jana: „Padl Babylon,“ a hned ná- sleduje: „Viděl jsem svaté mésto Jerusalem." Místo toto podnes tak sluje. Také jiný pěkný dům vystavěl pro sebe a pro jiné kněze, kteři s ním bydleli. Toto však vše, opevnění mista, základy celé kaple velmi hluboké a onen dům kněží 40 loket dlouhý, a mnohé jiné budovy v domě kajících žen a v jiných domech vysta- věl a jiný dům, ale velmi malý, ode dne Ma- touše evangelisty do dne očišťování panny Ma- rie. Po delším čase nadřečené ženy a jiné kajicnice rozmnožily se velmi ; i bylo místo to ještě úzké pro množství obývajících v něm. Kde prvé šelmy lesní obývaly, bydleli lidé obcovati zvyklí; kde druhdy pisně chlipné a jedovaté otravujíce duše zpivávaly, s lidmi tam učily se pěti pánu píseň novou skoro v každý svátek po latinském kázaní „Heec est dies anni", od lidi kajicich kazdého dne ,Zdráva's krá- lovno*. O kterak nábožné modlitby ve dne i v noci konány každého dne! O kolik prolé- váno tu slzí bez ustání! Jak bičováno se každé noci! brzy duněla prsa častými ranami, brzy umdlivala kolena přílišným klečením, brzy vzta- hovány ruce a pozdvihovány zraky k nebesům. Kdo by byl za onoho času do kaple vešel a to uslyšel, byť měl srdce kamenné, v slzách O jak pilně tu vykoná- vána zpověď od kajicich, takze zpovědníci stačiti nemohli. Cokoli pak náboZného v kajienosti své vykonávaly, nevykonávaly ni- kterak pod řeholí nějakého řádu ani v poslu- šenství jakéhos řádu nového, nýbrž z vlastního popudu kajicnosti se oddávaly; ani neměly zvláštního šatu řeholního, nýbrž, čehokoli po- skytl jim pán, nikterak se nestrojíce skromně oblekaly. Takováto skroušenost, přísná kajicnost by se byl rozplynul. za den tři 1) Jest to část prostory nynějšího domu &. р. 293—1. -— ?) Jest to část prostory, na níž nyní stojí dům $. р. 309 —1. — 9) Místo poněkud nesrozumitelné. 

Strana 420
420 audiens, et si saxeum pectus habuisset, in lacry- mas resolutus fuisset. O guam assidua confessio ibidem erat poenitentium, guia guotidie tres pres- byteri in confessionibus audiendis sufficere non poterant. Guidguid vero talium piorum (operum) in sua poenitentia faciebant, non sub aligua re- gula alicujus ořdinis, nec sub aligua obedientia ordinis novi, sed sponte ad poenitendum se offere- bant, negue habitus erat spiritualis pro eis de- putatus, sed guidguid dominus administrabat illis simpliciter, tanguam vere poenitentes sine aligua palliatione utebantur. Et talis corporalis afflictio et dura poenitentia earundem poeniten- tium vera esse apparet, et non simulata, nec inanis, et hoc per guandam mulierem, nomine Ankam, guae prima conversa fuit et ab hac conversione abinde veraciter dolens de peccatis freguenter plorabat, et in confessione suorum facinorum propter nimium fletum longo tempore verba exprimere non valebat. In tantum vero virgis corpus suum affligebat, guod jam morti- ficata carne et indurata ex afflictatione nimia verberum dolorem non sentiebat, et tunc primo lacrimosis orationibus misericordiam dei implo- rabat, ut priorum vulnerum dolorem posset sen- tire, credens a se sensibilitatem plagarum per divinam operationem amoveri. O guantum di- lectus deo famulus Milicius ex hujus poenitentia mulieris consolabatur et saepius dicebat: guan- docungue majores persecutiones patior, solum recogitans ita studiosam hujus mulieris poeni- tentiam, omnia licet amara mihi inde svavia et dulcia sunt, guia non sunt condignae meae per- secutiones ad poenitentiam solum hujus mulieris. Guapropter piscator dei praecipiente domino non cessat laxare retia in capturam. Cooperante siguidem gratia sancti spiritus, guocungue in praedicatione sive ibi in Jerusalem sive in aliis ecclesiis divertit, plenus redit, et sua eum pleni- tudo ubigue comitatur. Et mirum in modum is, gui tantam in contemplatione rerum spiritualium ac divinarum accepit gratiam circa talem curam familiae et laboris, non solum occupari patie- batur, sed et plurimum delectabatur, guia mul- toties. 83 personis utriusgue sexus de omni ne- cessitate providebat, et nullius census possessor existens, guantum vero pro labore capellae et domorum omni die oportebat eum providere. Et ŽIVOT MILIČE Z KROMĚŘÍŽE. žen těchto byla patrně pravá, neličená a pod- statná; což ukázalo se na jedné z nich, jme- nem Ance, jež první se obrátila, a od času tohoto obrácení opravdu želic hříchů svých často plakávala a zpovídajíc se pro přílišný pláč dlouhý čas slova nemohla vysloviti. Mrskalať metlami tělo své tolik, že umrtvivši přílišným trýzněním cit těla svého bolesti necítila; potom teprv plačíc a modlic se prosila milosrdenství božské, aby opět bývalého citu nabyla, domní- vajíc se, že stala se bezcitnou řízením božím. O jak velice bohulibý sluha Milič: kajicnosti ženy této se těšil, říkaje často: „Kdykoli sná- ším sebe větší pronásledování, zpomenu-li na kajicnost této ženy tak bedlivou, zdaji se mi všecky trpkosti příjemny a sladky, neboť pro- následování moje neváží tolik, kolik pokání jediné ženy těto.“ Protož nelenil rybář boží vedle přikázaní páně roztahovati síť na lov. Spolupůsobením milosti ducha svatého, kam- koli zašel kázat, ať do Jerusalema nebo do jiných chrámů, s hojným lovem odvšad se vra- cel, i byla s ním tato hojnost všady. A divno! ten, který tak velké milosti rozjímati věci du- chovní a božské se těšil, takovou starost o celou rodinu nejen podstupoval, než velmi rád na sebe bral; neboť mnohdy o všechny potřeby 82 osob obojího pohlaví pečoval; i kolik bývalo mu nemajícímu ničeho ku potřebě kaple a domů každého dne opatřovati! Vyčitali-li mu někdy ně- kteří, odkudže chce tolik sebrati, vyzýval je při- pomínaje, že nikdy zoufati nemáme nad milosrden- stvím božím. Když již ony kajicnice prvé rozptý- lené po rozličných mistech s milostí boží byly shromážděny, počal shromažďovati i kněze a žáky, kteří: bohu sloužili, a o potřeby jejich se sta- rati, s nimi pak zároveň v domě, který byl nově vystavěl, přebývati. Vázání nebyli žádnou poslušnosti řeholní ani duchovní, šat pro ně nebyl ustanoven, nýbrž každý oblíkal, co: mu bůh poskytl, i nebylo dvou, kteří by byli měli 

Strana 421
ŽIVOT MILIČE Z KROMĚŘÍŽE. si aliquando objiciebatur sibi ab aliquibus, unde velit tanta conquirere, ipse exhortatus est, com- monens eos, de misericordia dei nunquam de- bere desperare. Cumque jam istae poenitentes prius dispersae per diversa loca vicorum per dei gratiam essent congregatae, coepit et pres- byteros et scholares deo servientes congregare et eis de necessitate etiam providere, cum qui- bus simul in domo, quam ex novo construxerat, coepit habitare, non in aliquibus observantiis obedientiae regularis, nec spiritualis habitus pro eis deputatus, sed sicut unicuique dominus ad- ministrabat, imo nec duo in aequali habitu in- veniebantur, nec etiam aliquod nomen speciale eorum congregationi fuit impositum. Exultans itaque devotus servus regeneratorum in Christo fidelium et manum domini intelligens secum operantem, coepit ex hoc palam servitium dei in eadem capella augmentare, ita quod fere praedicatio quotidie ex licentia d. archiepiscopi vigebat, multoties vero diebus festivis quinque vicibus in eodem loco praedicabatur, in teuto- nico, latino et vulgari sermone. Duae vero mis- sae, una mane de b. virgine et alia de die in cantu omni die perficiebantur, aliae vero lectae sex, aliquando 8 et aliquando 16, et sic fere omni die divinum officium usque ad horam meri- diei fiebat. Istis vero horis, scilicet vespertinis, et matutinis frequenter ipsemet intererat. Satagens etiam famulus dei bonis operibus abundare non solum domesticorum suorum cu- ram habebat, sed omnium indigentium indiffe- renter ad eum venientium inopiam, quantum magis valuit, supplebat. Omni die catervatim ante domum pauperes stabant, exitum ejus prae- stolantes. Et quandocunque jam stantes paupe- res conspiclebat, quidquid habere poterat, inter eos dividebat. Sin autem ipsemet carebat, tunc currebat inter presbyteros et alios familiares pe- cuniam accommodando et quemlibet singulariter interrogando, quis quid haberet, et quidquid congregare poterat, hilariter descendens, prout unicuique magis poterat, tribuebat: quando vero nec solus habuit, nec alii sibi ad accommodandum aliquid habere poterant, tunc tristis ad eos de- scendit, et expectare pro tempore vel alia hora venire jussit: quando vero deus aliquam sum- mam pecuniae sibi administrabat, lice& eandem 421 stejný oblek, ani nedostalo zvláštního jmena shromáždění jich. Jásaje sluha nábožný znovu- zrozených v Kristu věrných a pozoruje, kterak ruka boží pracuje s ním, počal zřejmě službu bozi v tétéž kapli rozmnožovati, tak že kázáno tam s povolením arcibiskupa každého dne jednou, ve svátky mnohdy pětkrát, německým, latinským a obecným jazykem. Každého dne čteny zde dvě mše, jedna ráno k panně Marii, druhá za dne zpívaná, jindy čteno 6, někdy 8, ba ně- kdy 16 mší; a tak konány služby boží skoro každého dne až do poledne. Při hodinkách ve- černích a ranních často býval přítomen sám. Dychtiv jsa oplývati dobrými skutky sluha boží nepečoval pouze o své domácí, nýbrž, seč byl, pomáhal všem nuzným bez rozdílu, kteří k němu přicházeli. Každého dne stáli zástu- pové chudých před domem čekajíce, až vyjde; jakmile je shledl, cokoli měl rozdělovával jim. Neměl-li sám, běžel ku kněžím a jiným domá- cím, penize se dlužil a každého zvlášť se vy- ptával, kolik má; a kolikkoli sehnal, sešed doiů každému vedle možnosti uděloval; když pak ani sám neměl, ani jiní neměli čeho mu půjčiti;, smuten scházel mezi chudé a říkal jim, aby posečkali neb jindy přišli. Poskytl-li mu bůh nějakou částku peněz, ačkoli ji za potřeby, za práci a jinak dlužen byl, přec především na chudé pamatoval, říkávaje s oblibou: „kde pak jsou nyní chudi?“ Když tito přišli, milosrdně pomáhal jim a jiným, kteři na to čekali; někdy od dozorce kuchyně, co již na potřeby domá- 

Strana 422
422 pecuniam pro expensis, pro labore et aliis de- bitoribus dare debebat, tamen principaliter de pauperibus cogitabat, in haec verba gaudenter prorumpens: ubi modo sunt nunc pauperes? Quibus venientibus et aliis jam exspectantibus misericorditer subveniebat, multoties vero a pro- curatore coquinae, quae jam pro expensis fami- liae dederat, iterum resumebat, et cum paupe- ribus dividebat. Ita vero pius erat, quod in mi- nutissima, quae erant sibi pro refocillatione ca- pitis parata, cujus dolorem saepissime patiebatur, illa cum omnibus dividebat, semper arbitrans, quia alter illis plus eo indigeret. Cum vero tempus hiemis instare coepit, oblitus sui de aliis principalem curam gerebat, et hoc in multis ejus factis et specialiter in isto apparet esse manifestum : cum semel satis grande jam hiemis frigus instaret et ipse solam tunicam in se ha- beret, tunc quidam nobilis et devotus vir, no- mine Thomas !), cujus viri notitia a multis non parva habetur, misericordia motus vocavit quen- dam presbyterum, nomine Woyslaum, sibi famili- arem, dicens ad eum: considero d. Milicium nil pro se velle reservare, sed si vellet pro sua persona reservare, bonum vulpinum pelliceum sibi darem; quam rem idem presbyter d. Militio retulit, cui ipse respondit dicens: hanc rem nullo modo faciam, ut tantummodo pro me ser- vaturum promitterem. Et charius frigus sustinuit, antequam tali conditione pelliceum susciperet. Videbat ista omnia peccator et irascebatur, dentibus suis fremebat et tabescebat: justus autem confidens in domino gloriose de seculo triumphavit. Itaque eo publice praedicante et opera pia exercente amici amicos a via averte- bant, quia voci ejus spiritus sanctus tantae da- bat vocem virtutis, ut vix aliguis aliguem teneret iniguitatis affectum. Crescente siguidem numero eorum, gui in hanc conversionis unitatem con- senserant, sicut de primitivis ecclesiae filiis legi- tur: multitudinis eorum erat cor unum, et anima una in domino et habitabant unanimiter simul. Erat enim eis una domus, praeterea et commu- nis omnium, ubi cohabitabant. Si vero quis illuc intrabat videns et audiens, quae ibi gerebantur, ac dicebantur, sicut de christianis Corinthiis 1) Byl to snad Tomáš ze Štítného ? ŽIVOT MILIČE Z KROMĚŘÍŽE. cích byl mu vydal, opět bral nazpět a s chu- dými se dělil o to. Dobrotivost jeho byla ta- ková, že i o to, co mu bylo připraveno proti bolení hlavy, které velmi často míval, se vše- mi se dělil, domnivaje se vždy, že snad druh toho potřebuje více. Když nastával čas zimní, zapominaje na sebe o jiné hlavně se staral, což z mnohých jeho skutků, zvláště z tohoto jest patrno: když jednou již dosti tuhá zima nastala a on pořád ještě nosil jen spodní šat, jistý vznešený a nábožný muž, jmenem Tomáš, který u mnohých nemalé vážnosti požíval, milo- srdenstvím pohnut zavolal k sobě jistého kněze, svého přítele jmenem Vojslava, i řekl jemu: „Pozoruju, že Milič ničeho sobě nechce pone- chati; ale chtěl-li by pro sebe podržeti, dal bych mu dobrý kožich z kůže lišči.“ Týž kněz oznámil to Miličovi; ale tento odpověděl mu řka: „Toho nikterak neučiním, abych slíbil, že jej podržím jen pro sebe.“ I trpěl rač zimu, než by byl přijal kožich s takovou podminkou. To vše viděl hříšník, i hněval se, zuby skřípal, závistí usychal; spravedlivý pak maje důvěru v boha slavil vítězství nad světem. Pro- tož pokud on věřejně kázal a nábožné skutky konal, odvracel od cesty zlé přítel přítele, je- likož hlasu jeho takovou sílu poskytoval duch svatý, že málokdo po nepravosti zatoužil. I rostl počet těch, kteři k jednotě takto obrácených se přidávali, jako čteme o prvních synech cirkve: množství jich bylo jednoho srdce a jedné duše v pánu, svorně zůstávali pospolu. Měliť jeden dům všem společný, v němž spolu bydleli. Vešel-li tam kdo, vida a slyše co se tam dělo a mluvilo, jako o křesťanech Korintských praví apoštol Pavel, usvědčen byl, jakoby všichni byli proroci, i velebě boha a vyznávaje, že 

Strana 423
ŽIVOT MILIČE Z KROMĚŘÍŽE. Paulus dicit omnibus guodam modo prophetan- tibus convincebatur et adorans dominum et con- fitens, guod vere deus esset in eis, aut ipse uni- tati adhaerebat aut recedens flebat se ipsum, illos autem beatificabat. Sed cum malignus spiritus nimia detrimenta per virum deo dilectum sibi imminere cerneret, praelatos, plebanos, religiosos ad furorem in eum suscitavit, ita ut praedicationem sibi saepius prohiberent et haereticum eum appellarent: sed plane eum boni omnes et mirantur et diligunt; nam qui haereticum eum appellant, insaniunt. Vir vero deo dilectus futurorum bonorum praescius, cum malediceretur, non maledicebat, sed patienter omnia tolerabat. Tot sunt ergo et tantae, quas in hunc modum de eo audivimus et vidimus virtutes et circa diversas hominum necessitates diversae opitulationes, ut si omnes velim vel verbo vel scripto pronunciare, timeam, ne fastidiosis incre- dulitatem vel incredulis fastidium inveniar gene- rare: aliquanta siquidem eorum narrare volenti plura se offerunt; in omnibus autem operibus suis, quam purus ejus sit oculus intentionis, mani- feste denunciat corpus lucidae ejus operationis: patientiam vero ejus maxime quidem flagellis dominicis excitatam invenimus et probatam ; quae nimirum ab ipso suae praedicationis initio usque ad diem beatae dispositionis tanta sustinuit, ut vita ejus his, qui noverant, non nisi quaedam mortis protelatio videretur. Et quia hoc genus patientiae solet dici tripartitum, videlicet ad verborum injurias, ad damna rerum et ad cor- poris laesionem, de singulis in processu videa- mus. Quomodo vero vel corporis laesionem non pateretur, qui duras et opacas carceris et vin- culorum mancipationes grate et dulciter susti- nuit, e£ quando sibi dicebatur ab aliquo fami- liari tristantium ejus illa dura vincula, quomodo gravia in carceribus sustinebat, ipse vero re- spondebat: melius credo ibi tunc erat, quam nunc in libertate, quia plura pro veritate sustinere desiderabat. Et quomodo damnum rerum cum hilaritate non sustinuisset? qui praelaturam ec- clesiae Pragensis, de qua supra dictum est, et omnia, quae habere poterat, sponte resignavit? Injurias vero verborum quantas sustinuit, et quis ista poterit scripto vel verbo enarrare? sicut bene patet in quodam concilio contra eum 423 opravdu büh jest v nich, bud sám k jednoté se přidal, aneb odcházeje plakal sám nad sebou, je pak blahoslavil. Než vida zlý duch, kterak přílišná pohroma skrze muže bohu milého mu hrozi, preláty, plebány a řeholníky k zběsilosti proti němu ponoukal, tak že častěji bránili mu kázati a nazývali ho kaciřem ; než všichni dobří vesměs divili se jemu a milovali jej, neboť ti, kteří přezdívali mu kacířů, byli pošetilci. Ale muž bohu milý předvídaje statky budoucí nezlořečil zlořečícím sobě, nýbrž snášel všechno trpělivě. Tolik jest jeho cností a tak velké jsou, o nichž jsme v tomto způsobu slyšeli a jež jsme viděli, tak vedle rozličných potřeb lidských rozličně pomáhal, že kdybych vše slovem neb písmem vyprávěti chtěl, bojím se, Ze by mi ti, které to nudí, nevěřili, ti pak, kteří nevěří, že by se nudili. Kdo jen něco vyprávěti chce, hoj- nost nalezá látky; jak čistý byl ve všem po- čínání jeho úmysl, patrně dokazuje celé jeho zřejmé jednání; trpělivost pak jeho nejvíce nalezli jsme metlami božími nejen vyzvánu, ale i osvědčenu; jelikož od počátku jeho kazatel- stvi aZ do dne blahoslavené smrti tolik mu bylo snášeti, že život jeho těm, kteří jej znali, jakýms pouhým prodlužováním smrti se obje- voval. Jelikož pak trpělivost bývá trojiho způ- sobu, totiž vzhledem k utrhačnými řečem, k po- škození statku a k poškození těla, vizmež při něm každý způsob zvlášť. Jakž by byl trpě- livě nesnášel poškození těla ten, který v tuhých poutech temného žaláře rád vězel; řekl-li pak mu kdo z truchlících jeho přátel, kterak těžká byla jeho pouta v žaláři, odpovídával takto: „věru bylo mi tam tenkrát líp než nyni na svobodé.^ Toužilť pro pravdu podstoupiti vice. A jakž by byl poškození statku vesele nesná- šel ten, který prelátství kostela Pražského, jak svrchu podotčeno, a všeho, co by byl míti mohl, dobrovolně se vzdal? Jak velké pak utrháni na cti bylo mu snášeti, kdož dovede slovem neb písmem vy- pověděti? nejlépe pak objevilo se to v synodě 68 

Strana 424
424 facto omnium plebanorum, exceptis paucis ali- guibus pauperibus, gui eis adhaerere nolebant, guibus a domino Dyetlebo !) dicebatur: vos Mi- litiani recedatis! Tum vero in curia archiepis- copi paupere Milicio coram eis comparente in multis falsis eum accusabant et ei verbis multis ac probrosis conviciabantur, inter caetera vero dicebant: a principio praedicationis tuae nun- quam pace fruimur, sed semper disturbia multa patimur; quibus humiliter respondit non verbis contumeliosis sed divinis: sicut erat in principio et nunc et semper et in saecula saeculorum, amen. Quem saepius et Beghardum et Hypocri- tam et Sodomitam eum appellabant, qui tunc omnia patienter toleravit, dicens: sit nomen do- mini benedictum. Et hoc fratres est gloria dei. Et hoc bene apparet in quadam correctione cujusdam magni praelati, de cujus nomine ad praesens volo subticere, quam fecit ad eum litteratorie de ejus fornicatione, quia in detri- mentum animae suae et multorum in scanda- lum perpetrabat et de ostiolo quodam, quod in domo sua fecit pro eis nequam ducendis et de conviviis, quae aliis praelatis faciebat, ejusdem malitiae sibi similibus. Idem vero praelatus audita littera, sed non ex toto, et per eum distracta, coepit turpiter increpare et modo latronem et Militium pauperem, Sodomitam appellare et sibi adhaerentes, Cum vero fuissent sibi verba ista multum opprobriosa ab eodem revelata, qui lit- teram eidem praelato in faciem legit, multum coepit de illo gaudere, quod talia pati pro veri- tate deberet. Quando vero aliqui sibi comma- nentes injuriis nimiis verborum afficiebantur, ipse confortans eos dicebat: ut quid de talibus tur- bati estis, quae minima sunt? vos enim talia quasi prunella sumere deberetis. Postremo vero in tantum fuerunt in furo- rem concitati, quod et 12 articulos falsos et mendaces construxerunt?), et eos curiam Roma- nam ad quendam magistrum s. scripturae no- mine Klonkoth miserunt. Hos vero articulos idem magister domino papae porrexit et sic nimium fuit in curia Romana super carbones ŽIVOT MILIČE Z KROMĚŘÍŽE. proti němu nastrojené všech farářů kromě ně- kolika málo chudých, kteří s druhými držeti ne- chtěli. I obořil se na ně pan Dětleb řka: „Od- stupte vy, přívrženci Miličovi.“ Tu pak u dvora arcibiskupského, an ubohý Milič před ně se dostavil, mnohé nepravé žaloby na něho vznesli a mnohymi hanlivymi slovy mu láli fikajice mezi jiným: „Cos počal kázati, nemáme pokoje, ale pořád samé mrzutosti.“ I odpověděl jim pokorně nikoli slovy hanlivými, nýbrž božími: „Jakož bylo na počátku, nyní a na věky věkův, amen.“ Častěji jmenovali jej „pikharta, pokrytce a sodomitu“; ale on vše trpělivě snesl řka: „Budiž jmeno páně pochváleno.“ I toto jest, bratří, sláva boží. To dobře se jevi z jistého pokárání jednoho velkého preláta, jehož jmeno na ten čas zamlčeti chci, které pokáráni poslal mu za příčinou smilství, jemuž na zkázu duše vlastní a pohoršení mnohých se oddával, za příčinou jistých vrátek, která v domě svém zřídil na přivádění oněch darebných ženštin, a za příčinou hostin, jež strojil jiným prelátům touže nešlechetnosti jemu podobným. Týž pak prelát uslyšev psani, ale necelé, vytrhl je čtou- címu, i počal hnusně dováděti, ubohému Miliéi a všem jeho přívržencům lupičů a sodomitů nadávati. Milió zpraven o všech slovech velmi hanebných skrze toho, jenž psani prelátovi před- čítal, jal se velmi radovati, Ze mu to trpéti jest pro pravdu. Když nékteri, kteří s oním bydleli, pro toto priliéné utrháni se rmoutili, dodávaje jim zmuzilosti řekl: „Pro takové mali- chernosti se mrzíte? Měli byste přijímati je jako slívy.“ Posléze dostoupila sběsilost jejich takového stupně, že 12 článků nepravých a lživých se- stavili a je ke dvoru římskému jistému mistru písma svatého: jmenem Klonkothovi poslali. Články tyto předložil týž mistr papeži, i očerněn jest takto Milič u dvora římského nad uhlíře. Papež poslal list arcibiskupovi, Ze pry tento 1) Dětleb, kanovník Prazsky. — ?) Zaslání těchto artikulů stalo se ku konci léta 1373, načež 13. ledna 1374 poslal papež Rehoř XI bolly ku Karlu IV, k arcibiskupu Pražskému a k biskupům Litomyšlskému, Olomu- ckému, Vratislavskému i Krakovskému, žádaje, aby bludy Miličovy, ač-li jsou skutečně nějaké, se ihned potlatily. 

Strana 425
ŽIVOT MILIČE denigratus. Cum jam vero d. papa litteras suas d. archiepiscopo misisset, quia talis in tantum est delatus, ut si ita esset, ut quid d. archi- episcopus talia in sua dioecesi fieri permitteret? quibus omnibus istis auditis omnia patienter pro Christi nomine ferens d. archiepiscopum hilari- ter aggreditur, dicens: o pater venerande! no- lite ex hoc turbari, licet sim in multis in curia Romana accusatus, tamen tota spes mea in deo est; quia veritas ultra claritatem solis nulla eam valente caligine falsitatis obfuscare eluce- bit. O quam multos persecutores et quam mul- tos detractores perpessus est! sicut ex his ver- bis bene jam apparet, tamen in furorem carna- lem ex hoc non est concitatus, nec ex eo magis turbabatur, sed semper hilari vultu et laeto ani- mo apparebat, et quanto plures persecutiones inimicorum patiebatur, tanto plus pro eis ora- bat et alias personas, quas devotas esse sciebat, studiose rogabat, ut pro inimicis suis ferventer orarent. Talem vero modum orandi pro eis da- bat, ut ad modum crucis prostrati misericor- diam dei provocantes dicerent: deus propitius esto mihi peccatori, quia peccavi super Sodo- mam et Gomoram. Alia vero verba ista erant: deus propitius esto mihi peccatori, quia non sum dignus videre altitudinem coeli prae multi- tudine iniquitatis meae ; et ista erant: miserere mei, fili David! Cum vero magis ac magis in eum furerent et exquisitos modos persequendi eum excogitabant et citationibus saepissimis virum deo dilectum fatigabant, videntes vero, quod in nullo horum profecissent, quia justus non habe- bat, unde convinceretur, postmodo omne judi- cium totius caussae istius inquisitioni delegarunt, et cum jam per inquisitorem fuisset citatus ; quod ille videns tantae eorum vesaniae locum dedit et tacta appellatione sub publica manu coram gene- rali vicario d. archiepiscopi et coram officiali et d. inquisitore et publice in ecclesia s. Aegidii et in ecclesia sancti Galli majori populo ad sermonem conveniente ad sedem apostolicam confugit, cui datum est probare spiritus et scripturas. Tanto fervore charitatis erga salutem et erga pauperum inopiam proximorum erat accen- sus, ut etiam in eadem via, ubi locum habere poterat salubria monita, per praedicationem po- pulo exhiberet. Quidquid vero a devotis et ami- Z KROMĚŘÍŽE. 425 (Mili) tolik jest naiknut, a jest-li tomu tak, proč arcibiskup takové věci v diecési své do- voluje? Uslyšev to Milič. všechno trpělivě snesl pro jmeno Kristovo, a došed vesele k arcibisku- povi řekl jemu: „Ctihodný otče, neračte se proto mrzeti ; jakkoli obžalován jsem pro mnohé věci u dvora římského, důvěřuju pevně v boha, že pravda vysvitne nad slunce jasněji a že ji žádná lež zatemniti nedovede.“ O kolik měl pronásledovníků, kolik utrhačů! Jak z těchto slov již vysvítá, k hněvu nedal se tím pohnouti ani se proto více nemrzel, nýbrž vždy objevo- val se s jasnou tváří a veselou: myslí; a čím více jej pronásledovali nepřátelé, tím vice za ně se modlil, a aby i jiné osoby, jichž: ná- božnost znal, pokorně se modlili; snažně pro- sival. Takovýto způsob modlení jim odporu- čoval, aby v podobu kříže na zemi padnuvše milosrdenství božího se dovolávali řkouce: „Bože, milostiv mně buď hříšnému, neboť hřešil jsem nad Sodomu a Gomoru“. Jiná slova zněla takto: „Bože, milostiv mně buď hříšnému, neboť ne- jsem hoden vzhlednouti k výšinám nebes pro velikost nepravosti své;“ a též takto: „Smiluj se nade mnou, synu Davidův“. Než oni pořád více proti němu zuřili a obzvláštní způsoby pronásledovati jej vymýšleli, častými obsílkami muže bohu milého obtěžovali; ale vidouce, že nikterak ničeho nepořídí, protože spravedlivého není čím usvědčiti, odevzdali potom rozhodnutí celé té pře inkvisicí, tak že již skrze inkvisi- tora byl obeslán. To vida on tak veliké šile- nosti jejich se podrobil, a učiniv odvolání skrze obecného notáře před generálním vikářem arci- biskupa, před officialem a inkvisitorem, a ve- řejně v chrámech sv. Jilji a sv. Havla, kamž veliký dav lidu na kázání se sešel, k stolici apoštolské se utekl, které dáno jest souditi ducha a pismo. Tak velikou horlivostí lásky ku spasení a k bídě nuzných blížních hořel, že ještě na cestě, kdekoli mohl, spasitelná napomínání na kázaních lidu dával. Cokoli pak od nábožných lidi a od přátel jeho na potřeby této cesty 68* 

Strana 426
426 cis pro expensis hujus viae sibi offerebatur, quamvis quatuor personas secum equestres per- ducebat, tamen largas eleemosynas pauperibus ubique erogabat. Et non expectabat, ut precum instantia ab eo eleemosyna extorqueretur, sed ubicunque circa viam aliquos transeuntes con- spiciebat, qui sibi pauperes videbantur, schola- rem suum nomine Jacobum mittebat, ut si elee- mosynam velint accipere, inquireret. In curia vero Romana existens copiosas eleemosynas fa- ciebat, et quod pro se et sua familia habebat, praebebat de illo; si plus non poterat habere, mediam saltem partem pauperibus erogabat. Quamdiu pecuniam habere poterat, quibusdam sociis et pauperibus secum habitantibus de Mo- ravia semper in octo diebus unum florenum da- bat, quem pauperes, ubi transibant, catervatim sequebantur. Quendam vero Lombardum, virum juris peritum, secum in via habebat; cum vero ad partes suas idem Lombardus recedere debe- ret, omnem pecuniam, quam habebat, in quinque partes dividens, quia quinque personae erant, unam partem et equum, cui insederat, misericor- diter tribuens amicabiliter valedixit. Quamvis vero labor viae ejus in quadragesima erat, in quo tempore horis canonicis longioribus quam in toto anni circulo utimur, tamen servus dei fidelis Milicius omnia et septem psalmos et 15 gradus et vigilias in via devotissime explebat. Di- vinum vero sanctissimae missae officium excepto uno solo die per totam viam ardentissime per- fecit, anhelans ad mensam illam coelestis curiae citius pervenire, de qua in evangelio Lucae di- citur: praecinget se et faciet illos discumbere et transiens ministrabit illis. Talem vero virtutem et gratiam deus con- tulerat sibi, quod et inimici videntes ejus per- sonam sibi pacifice loquebantur, in nullo eum accusabant; et istud manifeste apparet in ad- ventu ejus in curiam Romanam, licet prius ni- mium criminose accusatus fuisset, postmodum eo veniente omnes sibi benefavebant, et ejus major adversarius, magister videlicet Klonkoth, cujus mentio superius facta est, cum fuisset per d. cardinalem Albanensem vocatus et quid de Militio sentiret interrogatus, dicebat: ego nihil mali invenio in homine isto, sed solum id est: cum fuissem litteratorie per quendam plebanum ŽIVOT MILIČE Z KROMĚŘÍŽE. obdržel, ačkoli čtyry osoby jízdné s sebou měl, přec všady rozdával chudým štědré almužny. I nečekal, až by úsilnými prosbami: almužnu od něho vynutili; nýbrž kdekoli na cestě spa- třil nějaké pocestné, kteří se mu zdáli chudi, žáka svého jmenem Jakuba vysilal se jich optat, chtěji-li přijmouti almužnu. Přišed ke dvoru římskému hojné almužny udílel, i dával z toho, co měl pro sebe a pro svou družinu; neměl-li více, dával aspoň skrovně chudým. Pokud měl penize, dával jistým soudruhům a chudým z Mo- ravy, kteří s ním bydleli, vždy za osm dní jeden zlatý, i provázeli jej, kudy chodil, zástupové chudých. Jistého pak Lombarda, muže práva znalého, měl s sebou na cestě; když tento Lom- bard domů ubirati se mél, rozdéliv všechny penize, jež měl, na pět dílů, poněvadž bylo pět osob, jeden díl a koně, na němž seděl, milo- stivě mu dal, a přátelsky s ním se rozloučil. Ačkoli když byl na cestě, byl právě půst, kdy odříkávají se delší hodinky než za celého dru- hého času ročního, vykonával předce věrný slu- ha boží Milič všechno velmi nábožně, modle se 7 žalmů, 15 stupňů a vigilie. Boží obřad nej- jeden jediný vroucně vykonával žádostiv jsa dostati se dříve k oné hostině království ne- beského, o niž stoji v evangeliu sv. Lukáše psáno: „opásá se, posadí je kolem a obcházeje sloužiti bude jim.“ Takovou sílu a milost udělil mu bůh, že i nepřátelé vidouce jeho osobu vlídně s nín mluvili a nikterak na něho nežalovali. Toto vyšlo na jevo při příchodu jeho ke dvoru řím- skému. Ačkoli prvé převelmi byl obviňován, když sám se dostavil, všichni mu přáli; i nej- větší jeho odpůrce, totiž mistr Klonkoth, o němž jsme se svrchu zminili;, povolán byv od kardi- nála Albanského a otázán, co o Miličovi smýšlí, řekl: „Já ničeho zlého neshledávám na člověku tomto. Věc se má takto. Pisemné napomenut a požádán byv od jistého faráře Pražského stranu oněch článků předložil jsem je papeži.“ 

Strana 427
ŽIVOT MILIČE Z KROMĚŘÍŽE. Pragensem monitus et rogatus de articulis tali- bus, eosdem d. apostolico porrexi. Et hoc fiebat ex gratia ill, quam nimiam ad inimicos suos habebat. Tanta vero praedicationis gratia fuit sibi a domino collata, ut a praedicatione me- retricum iverit ad praedicationem cardinalium et a mensa publicanorum ad mensam cardina- lium et episcoporum ; et talis reverentia fuit sibi exhibita non desideranti post praedicationem, quam fecerat coram d. cardinali Albanensi in die S. Spiritus '), ut eodem die idem cardinalis in tabula eum tertium a latere suo collocarit. Et nunquam tantum vigilanter et tantum orabat pro se ipso sicut pro inimicis suis, ita ut rugitus viscerum ipsius a devotis et fide dignis in hac oratione audiretur; sicut et manifestum est in infirmitate adversarii; cum enim de infir- mitate majoris ejus adversarii sibi dictum fuis- set, nimium coepit turbari et suos familiares rogare, ut quivis eorum prostratus ad modum crucis pro eo ferventer orarent, ipsemet vero in suo commodo prostratus devote coepit miseri- cordiam dei implorare, ut dominus daret sibi pro eo mori, vel hic vel in purgatorio pati; et id manifeste continetur in literis, quas post mortem ejus adversarii d. archiepiscopo et d. imperatori scripserat; et tenor in eisdem literis est talis: Serenitati vestrae significo, quia unus ex illis, qui scenam omnis virtutis et pulchritu- dinis formam regni Bohemiae infamando in me obtenebrare volebant, ab hac luce migravit, vi- delicet magister Johannes Klonkoth, cujus deus animam habeat! Non autem ad gaudium hoc intimo, quia mortuus est, nam deum oravi, ut deus faceret me mori pro ipso vel pati in hoc mundo vel in purgatorio, et sicut bene conve- nit cuilibet fideli praedicatori, ut aliquando bona opera sua tempore exigente Christ fidelibus manifestet, sicut declarat b. Gregorius super Eze- chielem homil. IX in initio sic dicens: hinc est enim, quod justi atque sapientes aliquando vir- tutes suas praedicant, bona, quae divinitus acce- perunt, narrant, non ut ipsi apud homines sua ostensione proficiant, sed ut eos, quibus prae- dicant, exemplo suo ad vitam trahant. Unde Paulus apostolus, quoties fustibus caesus, quoties 421 Stalo se pak takto pro přilišnou laskavost, kte- rou měl k svým nepřátelům. Tak velikou milost povolání kazatelského udělil mu pán, že kázav prvé nevěstkám přišel kázat kardinálům, a jidav s publikány jidat s kardinály: a arcibiskupy ; i vzdána mu, aniž by po tom toužil, taková pocta po kázaní, které měl před kardinálem Albanským v den sv. Ducha, že téhož dne po- sadil jej kardinál tento při hostině po svém boku na třetí misto. A nikdy tak bedlivě a tolik nemodlil se jako tenkrát i za sebe i za nepřátele své, tak že kručení vnitřností jeho od nábožných a hodno- věrných lidi slyšeno bylo při této modlitbě. Tolikéž objevilo se v nemoci protivníka jeho. Když totiž uslyšel o nemoci jeho, velmi se počal znepokojovati a prositi soudruhy své, aby každý z nich padna na zemi ve způsob kříže za něho vroucně se modlil; sám pak padna ve světničce své nábožně jal se vzývati milosrdenství boží, aby pán mu dal umříti za něho, a buď zde nebo v očistci za něho trpěti. To zřejmě obsa- ženo jest v listu, který po smrti téhož protiv- nika arcibiskupu a císaři poslal; list ten zni takto: „Jasnosti vaší oznamuju, že jeden z těch, kteří jeviště vši cnosti a podobu krásy králov- ství Českého pomlouvajice mne zatemniti chtěli, z tohoto světa vykročil, totiž mistr Jan Klonkoth, jehož duše kéž jest u boha! Zprávu tu nepo- dávám s radosti, že umřel; neboť prosil jsem boha, aby mi dal umříti za něho, za něho trpěti na tomto světě aneb v očistci; a jakož dobře sluší každému vérnému kazateli, aby někdy, kdy okolnosti žádaji, dobré skutky své věrným Kristu objevil, jak praví sv. Řehoř ve výkladu proroka Ezechiele v homilii IX na po- čátku řka: proto spravedliví a moudří někdy cnosti své hlásají, o dobru vypravují, jež: byli obdrželi od boha, nikoli aby sami u lidi vy- nášením sebe získali, nýbrž aby ty, jimž káži, pfikladem svym k životu přivedli. Proto apoštol Pavel, kolikkrát byl mrskán, kolikkrát kame- nován, kolikkrát se pod ním stroskotala lod' na moři, kolik pro pravdu snesl, že do třetího 1) Dne 21. května r. 1374. 

Strana 428
428 lapidatus, quoties naufragium pertulit, quanta pro veritate sustinuit, quod ad tertium coelum raptus, quod in paradisum ductus, sic Corinthiis narrat, ut eorum sensum a falsis praedicationi- bus avertat, ut dum se innotesceret, qualis es- set, illi eis vilescerent, quos ab eis cognoverat inique venerari. Quod perfecti cum faciunt, id est cum virtutes proprias loquuntur, in hoc quodam inodo omnipotentis dei imitatores sunt, qui laudes suas hominibus loquitur, ut ab homi- nibus cognoscatur. Nam cum per scripturam praecipiat, dicens: laudet te os alienum et non os tuum, quomodo facit ipse, quod prohibet? Sed si virtutes suas omnipotens deus taceret, eum nullus agnosceret, si eum nullus agnosce- ret, nullus amaret, si nullus amaret, nullus ad vitam rediret; unde per psalmistam dicitur: virtutem operum suorum annunciabit populo suo, ut det illis haereditatem gratiarum. Virtutes ergo suas annunciat, non ut laudibus suis pro- ficiat, sed ut hi, qui hunc ex sua laude cogno- verunt, ad perpetuam hereditatem perveniant. Justi itaque perfecti non solum tantum cum vituperationis suae verba reprehendunt, sed eti- am cum virtutes suas, quas habent, infimis loquuntur, reprehensibiles non sunt, quia per suam vitam, quae referunt, aliorum animas ad vitam quaerunt: de quibus tamen sciendum est: quia nunquam bona sua detegunt, nisi eos, ut dixi, aut proximorum utilitas, vel certe nimia necessitas cogat. Unde Paulus apostolus, cum virtutes suas Corinthiis narrat, subjunxit: factus sum insipiens, vos me coégistis. Haec ille. Cum vero post tantos labores, ac sudores dominus dilecto suo Militio presbytero diu desi- deranti pretiosae mortis somnum dare dispone- ret, fidelem suum introducere in requiem suam, coepit magis ac magis in ipsum promptus pro- ficere spiritus, caro infirma deficere. Cognoscens enim vir dei prope esse jam bravium, solito cur- rebat alacrius, et terrestris habitationis suae dissolutionem sentiens imminere votis uberiori- bus aspirabat ad habitationem non manufactam aeternam in coelis. Corpus in lectulo decubans variis exercebatur incommodis, animus tamen nihilominus liber et potens, quae dei erant, exer- cebat invictus, non cessans quoque in mediis doloribus meditari in aliquo aut dictare, quia ZIVOT MILICE Z KROMÉRÍZE. nebe unesen, do ráje veden byl, Korintským vypravuje za tím účelem, aby mysl jejich od nepravých kazatelů odvrátil, aby poznavše, jaký jest, pohrdli těmi, které, jak se byl dověděl, ne- pravě ctili. Když dokonalí tak čini, o vlast- ních totiž cnostech mluví, napodobují všemo- houcího boha, jenž o slávě své lidem mluví, aby od lidí poznán byl. Neboť poroučeje v písmě řka: „nech cizí ústa tě chválí, nikoli tvá,“ kterak může činiti sám, co zakazuje ? Než mlčel-li by o cnostech svých všemohoucí bůh, nikdo by ho nepoznal; nepoznal-li by, nemiloval, nemilo- val-li by, nikdo do života by nevešel; proto praví žalmista: moc skutků svých oznámí lidu svému, aby dal jim dědictví svých milostí. Oznamuje tedy moc svou, nikoli aby získal slávou svou, nýbrž aby ti, kteří po slávě jeho jej poznali, nabyli dědictví věčného. Nelze tudiž kárati spravedlivé a dokonalé, ani kárají-li slova hany své, ani mluvi-li o cnostech svých sku- tečných menším, protože životem svým, o němž vypravují, duše jiných k životu přivádějí. Však přec dlužno poznamenati o nich, že nikdy ne- odkrývají dobré skutky své, leda by je, jak jsem řekl, buď prospěch bližních neb aspoň přílišná potřeba k tomu nutila. Proto apoštol Pavel vypravuje Korintským o cnostech svých přidává: „stal jsem se nemoudrým: vy jste mne ptinutili.^ Tolik on. Když pak po tolikerých pracech a namá- hânich bůh milému svému knězi Miliči: vedle dlouhých tužeb jeho spánek vzácné smrti udě- liti a věrného svého k pokoji svému uvesti uzavřel, počal jarý duch jeho více a více siliti, choré télo slabnouti. Znamenaje tedy muž boží, že již blízka jest odměna jeho, běhal nad oby- čej čileji, a cítě, že nastává konec pozemského přebývání jeho, tím vřeleji zatoužil po přebý- vání v nebi věčném. Tělo jeho ležíc na lůžku rozličnému vydáno bylo nepohodlí, ale duch nicméně volný a mohutný nepřekonán vykoná- val, co bylo božího, neustávaje uprostřed bo- lestí rozjímati néco neb predfikávati; tak dva dni neb něco málo déle před smrtí dvě pře- 

Strana 429
ŽIVOT MILIČE Z KROMĚŘÍŽE. solum duobus diebus aut paulo plus ante mor- tem duas epistolas pulcerrimas suo ore scriptori pronunciavit; unam videlicet dominis de Rosen- berg ferventissime ex scripturis sacris, ipsos ad opera pietatis incitando, et quod nihil omne prae- sens sit, mentibus eorum inculcando. Epistola autem eadem est in haec verba: (Deest epistola.) Aliam vero venerabilissimo viro d. cardinali dul- cissimo Albanensij quam idem cardinalis cum magna reverentia recepit et devotione, ipsam cum lacrimis perlegendo, et aliis eandem demonstran- do, beatum ipsum multis rationibus asseverando, dicens: licet frater meus dominus Urbanus papa clarescat miraculis, hic tamen Milicius ante fratrem meum, ut arbitror, deberet canonizari. Hoc vero exemplar epistolarum, et caetera ejus verba declarant, quae pater deo dilectus jam morte imminente dictarit. Ex cujus nimirum te- nore possit diligens lector beatum illius vel ex parte aliqua pectus agnoscere, quanta illi in ipsa sui ruina corporis tranquillitas mentis, sere- nitas animi, svavitas spiritus in oblatione hostiae salutaris, quam usque ad excessum ultimum vix aliquando intermisit, artus sibi vigore spiritus sustentabat semetipsum pariter offerens accep- tabilem hostiam deo in odorem svavitatis. In ipsa vero infirmitate a plis operibus non cessa- bat, quia quandocunque ab aliquibus devotis sibi aliquid dabatur, pauperibus impertiri jubebat. Hic est viarum tuarum pater dulcissime finis beatus, et hic labor ultimus in hoc opere vitae tuae. Labores tuos gloriose complevit, qui magnifice semper honestavit te in laboribus tuis, te in suo nomine, et nomen suum in te glorifi- cans rex gloriae d. deus tuus. Anno igitur do- minicae incamationis 1374 in die s. Petri apo- stoli) de mundi hujus naufragio migravit ad dominum, de servitio ad regnum, de labore ad requiem, de morte ad vitam sempiternam, pa- rante d. n. Jesu Christo, qui cum deo patre et spiritu sancto vivit, et regnat per omnia sae- cula saeculorum, amen. Post mortem vero tanti patris, quis erat apud nos tumultus cogitationum ! quot naufragia animorum, cum thesaurus tam amabilis rape- retur à nobis et praesentibus cernentibus, nec 429 krásná psaní sám písaři předříkával; jedno totiž pánům z Rožmberka, velmi vřele z pisma sva- tého je k skutkům nábožným pobádaje a vště- puje jim v mysl, že všechno přítomné jest pouhé nie, Psani toto zní takto: (Schází.) Druhý list: svědčil ctihodnému muži nejmilejšímu kar- dinálu Albanskému; list ten přijal týž kardinál s velikou uctivosti a nábožnosti přečitaje jej se slzami, ukazuje jej jiným a ubezpečuje mnoho- násob, že blahoslaven jest onen, řka: „Třeba bratr můj papež Urban zázraky se stkvěl, přec tento Milič, myslím, před bratrem mým měl by býti kanonizován.“ To dokazují list tento a ostatní jeho slova, jež otec bohu milý ne- dlouho před smrtí svou do pera předříkával. Podle znění jeho mohl by ovšem pilný čtenář aspoň z části poznati blahoslavené srdce, tak velmi pokojna byla mysl jeho, ano tělo hynulo, tak jarý jeho duch, taková libeznost duševní při přinášení spasitelné obéti (kterou aZ do poslední chvile málokdy obmeškal) údům jeho dodávala sily, an zároveň sama sebe co pří- jemnou občť libovonnou bohu přinášel. Ani v ne- moci své v konání nábožných skutků neustával, a obdržel-li kdy něco od některých lidí nábož- ných, kázal to dáti chudým. Zde jest blahoslavený konec pouti tvě, otče nejmilejší, zde poslední práce v dile ži- vota tvého. Namáháni tvá slavně ukončil ten, který vždy velkolepě ctil tebe ve skuteich tvých, oslavuje tebe jmenem svým a jmeno své tebou, král slávy pán bůh tvůj. Roku tedy od vtělení páně 1374 na den sv. Petra apoštola odešel z tohoto světa k pánu, z otroctví do království, z namáhání k pokoji, ode smrti k životu včč- nému, jejž připravuje pán náš Ježíš Kristus, který s bohem otcem a duchem svatým živ jest a králuje na věky věkův, amen. Po smrti tak velikého otce jaké to bylo u nás pohnutí mysli! kolik lidí utrpělo pohromu duševní, an: poklad tak milý odňat jest nám a všem, kteří naň patřili; a nebylo naděje 1) t.j. 29. června; nebo 1. srpna, má-li se rozuméti svátek sv. Pelra v okovích. 

Strana 430
430 ŽIVOT MILIČE spes esset retinendi nec facultas aligua comme- andi. Pater erat, sed gualis pater! gui videba- tur abire nobis guodammodo proprius, tamen toti mundo communis. Erat enim omnium bo- norum gloriatio et malignantium metus, ut de eo non incongrue videretur esse psallendum : vide- bunt recti et laetabuntur, et omnis iniguitas oppilabit os suum, guo praesente omnis multi- tudo fidelium jucundabatur, duritia compunge- batur, et tunc clamandum ; pater mi, pater mi! Currus Isračl, et auriga ejus! auriga agitat, et currus portat. Currus erat, gui tot mala tole- rando sustinuit: auriga, guia populum bonis monitionibus exercebat. Tu fluctuantium portus, clyppeus oppressorum, ut de se ipso b. Job lo- guitur: caeco fuisti oculus et pes claudo. Tu perfectionis exemplar, virtutis forma. Tu gloria Isračl, tu laetitia Jerusalem, oliva fructifera, vitis abundans, palma florida, cedrus multipli- cata, platanus exaltata, vas electionis, vas ho- noris in domo dei. Tu ecclesiae sanctae fortis- sima, splendidissima columna, tu vehemens tuba dei, tu dulcissimum spiritus sancti organum, pios oblectans, desides excitans, debiles portans, cujus medicinalis lingua morbos curabat, cujus erat simplex habitus, supplex vultus, dulcis fa- cies, generosus aspectus, cujus denigue vita fructuosa, mors pretiosa, guia tibi vivere Chris- tus fuit, et mori lucrum. Guodsi nobis alterum fortasse utilius, sed alterum multo melius tibi. Et guod tibi jam commodum, nobis si pie sapia- mus, non potest non esse jucundum. Ceterum etsi pium est gaudere te pater bone, guia gui in gaudium domini feliciter introisti, non tamen impium super nos ipsos flere, guos nimirum abe- unte te solito gravius horor geminus circumscrip- sit, dum nobis est vita taedio, mors timori. Et- si pium est, gaudere te, guod beato transitu mortis ad torrentem voluptatis, guam ardenter sitieras, accessisti, nostram tamen vicem dolere non impium, guibus et vivendi omnis pariter sublata est svavitas, moriendi nondum oblata facultas. Et si pia tibi impenditur congratulatio, felix anima, guae in plenitudine lucis exultas, non tamen impia super non assumitur lamenta- tio, gui relicti sumus videntes afflictionem populi et desolationem civitatis sanctae Jerusalem. Z KROMĚŘÍŽE. udržeti jej ani možnosti jiti s ním. Otec to byl, a jaký otec! ač zdálo se, že odešel nám jaksi vlastní otec, přec odešel to otec všemu světu společný. Bylť on všem dobrým oslavou a zlým postrachem, tak že vhodně platí o něm slova žalmisty: „uzří jej spravedliví a zaplesajií, a každá nepravost zavře ústa svá.“ U přítom- nosti jeho všechen zástup věrných se radoval, zatvrzelost mizela; i bylo volati: „Otče můj, otče můj! Tys vůz Israele a vozka jeho;“ vozka řídí, vůz veze. Vůz byl, jelikož tolik zlého trpělivě nesl; vozka, jelikož řídil lid dobrým napomíináním. Ty přístavem jsi bouří postiženým, a štítem utištěným, jako o sobě mluví blahoslavený Job: „Slepému byl jsi okem, chromému nohou.“ Tys dokonalosti vzor a cnosti podoba. Tys sláva Israele, tys radost Jerusa- lema, ovocná oliva, keř vína plný, palma kvě- touci, cedr: nebetyčný, javor vyvýšený, nádoba vyvolená, nádoba poctivosti v domě božím. Tys cirkve svaté přemohutný a přeskvostný sloup, tys zvučná trouba boží, přelibezný nástroj ducha svatého, těše nábožné, vzbuzuje váhavé, jehož jazyk jako lékař hojil nemocné, který jsi jedno- duchý nosil oděv, ale prosebnou a příjemnou tvář a šlechetný vzhled, jehož život byl uži- tečný a smrt vzácna, jelikož žití tvoje byl Kristus a smrt ti byla ziskem. Jedno snad bylo by užitečnější nám, ale druhé mnohem lepší bylo tobě; než poněvadž tobě to výhodno, smýšlime-li nábožně, nemůže nám to býti ne- příjemno. Jakkoli ostatně slušno jest, že ty, dobrý otče, se raduješ vešed šťastně do radosti páně, přec není neslušno plakati nad sebou, kteří jsme po odchodu tvém dvojnásobnou hrů- zou obklíčeni, neboť život se nám hnusí a smrti se bojíme. Jakkoli slušno, že ty se raduješ blahoslavenou smrti přišed ke zdroji slasti, po níž jsi horoucně žiznil, není neslušno želeti stavu našeho, jimž všechna příjemnost žití od- ňata a možnost umříti posud nedána. Jakkoli slušno přáti tobě, šťastná duše, jež v moři světla jásáš, přec není neslušno nám hořekovati nad sebou, kteří opuštění jsme vidouce pohromu lidu a zpustnuti svatého města Jerusalema. 

Strana 431
II. MATĚJE Z JANOVA ZPRÁVA O MILIČOVI Z KROMĚŘÍŽE. Nunc ad narracionem de probissimo My- liczyo remeabo 1). In quo quidem Myliczyo, quod nomen latinum in sermonem translatum sonat carissimus, ego vidi eius omnem dileccionem et viscera miseracionum et ad omnes homines eci- am ad inimicos et persecutores redundare, vt nullus erat nisi forte spiritu Antychristi agita- tus, qui cum ipso habebat loqui uel agere, qui amorem et graciam atque suauitatem spiritus ab ipso non hauriret; nullusque non consola- tus ab eo recedebat. Iste veluti alter Helyas in omnibus se prorsus exhibuit; nam inedia, cilicio et cinere multaque austeritate incessanter cor- pus atterrens, laboribus continuis in salute po- pulorum insudabat in tantum, vt secundum cuiuslibet spectantis iudicium labores sui omnem valenciam hominum et robur carnis excedebant. Nam continuus erat in confessiones audiendo, Nyní se zase chci vrátiti k vypravování o šlechetném Miličovi. Při tomto Miličovi — kte- réžto jmeno znamená na řeč latinskou převe- deno jsouc tolik co nejmilejší — seznal jsem dokonalou lásku a nejvroucnější útrpnost ke všem lidem i k nepřátelům a pronásledovate- lům v míře neobyčejné, a nebylo nikoho, kromě snad duchem Antikrista posedlých, komu s ním mluviti a jednati bylo, aby s něho nebyl na se přijal lásku, vděčnost a mírnost ducha; a nikdo neodcházel od něho bez potěšení. On jevil se ve všem co druhý Eliáš; neboť trýzně ustavič- ně tělo své posty, bičováním, činěním pokání a jinými mnohými trpkostmi, při tom předce pro blaho lidu s takovou horlivostí pracoval, že každý, jenž to viděl, uznati musel, že práce jeho jdou nad možnost lidskou a přesahují všecku sílu tělesnou. Neboť neustále buď zpo- 1) Matěj z Janova jednaje ve svém spisu „Regulae veteris et novi testamenti“ o příchodu Eliášově před posledním příchodem Kristovým, položil, nežli o Miličovi začal vypravovati, jak následuje: Quantum ad praesentem inquisitionem attinet, alius Helyas i. e. vir habundans spiritu Helye requiratur, qui diutinum rupit silencium de aduentu Christi vltimo et Antychristi. Et si witis accipere, quantum noticia gestorum mihi asserendum inducit, ipse est Myliczius, venerabilis presbiter et predicator, potens in opere et in sermone, cuius verbum tamquam facula ardebat, et similiter Conradus Wolthausar, homo vtique religiosus et deuotus, qui dictis suis et scriptis principales metropoles sancte ecclesie repleuerunt, utpote Romam et Auinionem, vbi papa, et Bohemiam atque Pragam, vbi ecclesie imperator, et vnus ipsorum, scilicet Conradus in Praga occubuit, vbi cesar, alter Avinione est mortuus, vbi papa, et ambo in extremis articulis pro Christi Jesu veritate et iusticia in medio tribulacionis pessime occubuerunt, vsque ad mortem decertantes contra bestiam et gentes dilaceratas et diuulsas, videlicet Gog et Magog. Et obsecro hic vnum quemque lectitantem, ne mihi indignetur, si testimonium prohibeo hiis, que oculis vidi et meis auribus audiui et manus mee tractauerunt, quamuis pro eo passurus contemptum et plurimas derisiones, tamen scio, quod nichil nouum uel inopinatum mihi eueniet, cum omnibus, qui volebant viuere in Christo a seculis similia acciderunt; pati atenim tribulaciones multas professores veritatis, illud est strata regia et publica omnibus ortodoxis christianis a principio vsque finem. Michi interim dominus Jesus crucifixus erit requies in seculum seculi, et gloria mea, testimonium consciencie mee. 69

Strana 432
432 in visitando infirmos et in carcere et infirmatos, mestos et peccatores consolando et convertendo. Hic nempe dimissa curia imperatoris Ka- roli quarti"), in qua erat singulariter famatus et dilectus, relictis insuper omnibus, que posse- dit, et beneficiis atque officiis honestis in Pragensi ecclesia cathedrali, perfecte Christum Ihesum est secutus, eligens obprobrium Ihesu crucifixi portare exeundo extra castra et esse abiectus in domo dei magis, quam diuicias et gloriam filie pharaonis, in thabernaculis peccatorum com- morando et ita omnia impendere et superim- pendi pro salute animarum, paratus se totum et expedite obsequio pauperum Christi et verbo dei predicando destinauit. Quapropter stupenda et à seculis inaudita illi dominus Ihesus dona- uit, quoniam ipse in breui tempore prope ducen- tas meretrices ad penitentiam conuertit notorias et publicas, exceptis aliis peccatoribus sexus viriusque, qui latenter penitentiam assumpse- runt; adolescentularum autem virginum et vi- duarum non erat numerus, qui miro modo igne caritatis Ihesu a uerbo ipsius inflammate vsque hodie per vniuersam Boemiam perseuerant. Ipse vero Mylycius filius et ymago domini Ihesu Christi, apostolorumque ipsius similitudo prope expressa et ostensa, predictas meretrices penitentes suis sumptibus fouit, ipsas a forni- cacione suis pecuniis magnis redimens, quasi pater dulcissimus et plenus miseracionum do- mini ad curam suam assumpsit, vestiendas, nu- triendas et informandas modoque mirabili fouit eas quasi gallina pullos sub alis suis et quasi aquilla prouocans ad volandum et super eas volitans. Cum quantis lacrimis, cum quanta pietate, cum quanta sollicitudine, ne iterum re- labantur; cum quanto labore et fletu personali- ter eas requirendo reducere, quas recidiuare contingebat; cum quanta paciencia, cum quanta compaciencia infirmitati ipsarum viscera miseri- cordiarum ad easdem effundebat, et opera miseri- cordie exercebat, quis posset digne enarrare uel stilo commendare. Ego quippe confiteor me de- cimam partem non sufficere ad dicendum solum eorum, que cum tempore breuissimo sibi commo- rans egomet oculis vidi, auribus audiui et manibus MATÉJE Z JANOVA ZPRÁVA O MILIČOVI Z KROMĚŘÍŽE. vídal neb navštěvoval nemocné a uvězněné a těšil a přiváděl na pravou cestu nestálé a hříšniky. Opustiv dvůr cisaře Karla IV, kde byl ne- obyčejně vážen a oblíben, opustiv mimo to vše, co měl, i úřady i důchody i čestné postavení své při kostele: Pražském, jal se úplně násle- dovati Ježíše Krista, zvoliv si snášeti potupu Ježíše ukřižovaného; opustiv hrady bohatých chtěl raději býti poniíženým v domě páně, a než bohatství a slávu dcery faraonovy miti, chtěl raději v chatrčích hříšníků trvati, jsa ochoten vše maložiti a dáti za blaho duši; a proto vě- noval se docela poslušnosti Krista a hlásání slova božího. I daroval mu proto pán Ježiš milosti podivuhodné a od staleti neslýchané ; neb přivedl v krátkém čase na 200 známých a veřejných nevěstek k pokání a mimo to také jiné hříšníky obojího pohlavi, kteří tajně od hříchů se odvrátili; mladých panen však a vdov byl počet nesčitatelný, které zázračným spůso- bem slovem jeho k lásce ku Kristu rozníceny byvše po celých Čechách jsou i nyní rozšířeny a zbožně žiji. Sám pak Milič tento jsa syn a takřka obraz pána našeho Ježíše Krista a zrovna vtělené a zjevné podobenství jeho apoštolův podporoval dotčené kající se ženské svými vlastními: pro- stfedky ; vykoupiv je velkými sumami peněz z je- jich hříšného života staral se jako otec pečlivý a plný smilování o jejich oděv, stravu a po- učení a ošetřoval je obdivuhodným spůsobem tak jako když kvočna kuřata pod svá křídla schovává a jako když orel mláďata svá létati učí a starostlivě nad nimi polétává. A kdo by to mohl vypraviti, kdo vypsati, co ho to stálo slzi, co üsili, co starosti, aby opět neklesly; a s jakou horlivosti, s jakými prosbami osobně vyhledával těch, které zase v předešlé hříchy své upadly, a jak trpělivě, jak: shovivavě a jak milosrdně se měl k jejich křehkosti? Já aspoň se přiznávám, že nejsem s to ani desátý dil jen toho pověditi, co jsem vlastníma očima vi- děl, vlastníma ušima slyšel a vlastníma rukama ohmatal, když jsem jen po krátký čas u něho přítomen býval, a na tomto místě stala se na T) Rip. tertii. 

Strana 433
MATĚJE Z JANOVA ZPRÁVA O MILIČOVI Z KROMĚŘÍŽE. meis contractaui, in hoc siguidem loco aput me optime est verificatum illud wlgatum poeticum, quod copia me facit egenum de virtutibus Myliezy ad scribendum. Ego vidi ipsum cum nichil prorsus possi- deret, quia, vt pridem dictum est, omnia reli- querat propter Christum, tamen ducentas perso- nas de mulieribus penitentibus sua sollicitudine nutrire et vestire et habundanter omnibus pro- curauit cottidie ministrari. Propter quod dum omnibus libris, quos solos pro docendo habue- rat et paucos obligauit, vendidit et expendit, tunc mutuando a diuitibus et rogando non sine magnis contumeliis et repulsa discurrendo, quia tota die cum fatigacione utique procurans, quod prefate paupercule et infirme sine defectu saci- entur. Sicque sine vllo tedio, ymmo cum magna dulcedine agonisans omni die et per omnia la- borauit cum ipsis multos annos, semper plures et plures suscipere dulciterque ad se confugere et ad Christum Ihesum non negabat, sed et ad mortem vsque in eo perdurauit. Tanti autem zeli admodum Helye fuit hic dignus deo presbiter pro lege Ihesu et ipsius veritate et virtute, quod quasi incessanter ac infatigabiliter cum multitudine pseudopropheta- rum, religiosorum, sacerdotum alias legis peri- torum atque clericorum infinita concertando fuit fere cottidie in articulo mortis pro ueritate con- stitutus. Hic prelatos summos, archiepiscopos et episcopos corripuit viriliter pro hiis, in quibus visi sunt aberrare, hic indutus zelo quasi toraci imperatorem predictum aggressus digito indica- uit et dixit sibi coram omnibus, quod ille sit magnus Antychristus, propter quod carceres et vincula diutine est perpessus. Hie Rome epi- scopis et prelatis in summo predicauit iam Anty- christum advenisse, et quod ipsi hiidem, quia contrarie Christo Ihesu faciebant, sint membra Antychristi, et pro eo iterum similiter captiui- tatem et vincula pertulit ab Antychristis. Hic papam aggressus et suos cardinales similiter pronunciauit animose iam Antychristum in sanc- tos dei insanire, pro quo iterum atque iterum fuit abiectus et derisus deuoratusque a denti- bus Behemoth et Antychristi. Hic Pragam metropolym et imperialem ciui- tatem, pro tunc nimis sceleratam et proprie spi- 433 mně ona známá slova básnikova pravdou, Ze nadbytek činí mne chudým k vypsání cnosti Miličových. Viděl jsem, viděl, jak on, nemaje žádného jmění — poněvadž, jak výše bylo povědino, pro Krista všecko opustil — 200 z dotčených kajicích žen vlastní péčí živil, šatil a jim každého dne všecky potřeby hojně poskytoval. A když k vůli tomu všecky své knihy, jež měl k vlastnímu vzdělání, prodal a vše vynaložil, vypůjčoval se a žebral u bohatých, a to ne beze mnohých utrhání a často i odepření, a často běhal celý den sem a tam namáhaje se, aby ty chudé a slabé ženské bez nedostatku mohly se na- sytiti. A takto bez omrzení, ano s velkým po- těšením, ačkoli téměř denně o vše byl v smrtel- ných ouzkostech, nuzoval se s nimi mnohá léta a nikdy neváhal přijímati jich vice a více a la- skavě jim připravovati útočiště u sebe a u Je- Zi$e Krista; a v tom setrval aZ do své smrti. A jako pravý Eliáš horlil tento bohabojny kněz pro zákon Krista, jeho pravdu a moc tak, že mu neustále a neunavně bojovati a há- dati se bylo s mnohými falešnými proroky, mnichy a kněžími, také znalci zákonů a kle- riky, a že téměř denně mu na smrt bylo zápasiti za pravdu. On mužně káral nejvyšší hodnostáře církevní, arcibiskupy a biskupy, z toho, v čem shledáni byli ehybujicimi, on ve své horiivosti, jako kdyby v brnění oděn byl, odvážil se i na císaře dříve jmenovaného a při- stoupiv k němu a ukázav na něho prstem pra- vil k němu přede všemi, že jest skutečný Anti- krist, začež byl delší čas žalářován a vězněn. On to byl též, jenž v Římě biskupům a hodno- stářům církevním vesměs kázal, že Antikrist již přišel a že oni sami, poněvadž proti Kristu Ježiši jednaji, jsou údy Antikrista, a za to mu bylo opět po druhé snášeti od antikristů vězení a okovy. Konečně předstoupil i před papeže a jeho kardinály a hlásal jim stejně zmužile, že Antikrist již zuří proti svatým božím, a za to byl zase zavrhován a vysmán a pozřen zuby Behemota a Antikrista. Když pak přišel do Prahy, do tohoto hla- vniho a cisafského mésta, které tenkráte bylo 69* 

Strana 434
434 ritualiter Babylonem ingressus, draconem, quem spiritualiter pro deo inibi colebant, et meretri- cem magnam matrem et antiquam fornicacio- num similiter et bestiam coccineam, cui mere- trix purpurata presidebat, viriliter invasit et ita constanter expugnauit permultos, donec innu- merabils multitudo ipsius zelo et uita insigni secundum Christum atque continuis increpacio- nibus, obsecracionibus instanciisque multimodis inportunis oportunis fatigata, et conuicta tan- dem erubuit et a suis notoriis criminibus et horrendis declinauit. O quam multa vicia et habundancia omnis iniquitatis abierunt, retro de- bellata per eundem, que nisi Myliezyus venisset, procul dubio suo clamore ad celum vsque effe- cissent, quod prorsus quasi Sodoma fuissemus et quasi Gomora periissemus. Ast nunc Christo Ihesu propicio per meritum et laborem Mylyezii Sodoma rediit in antiquam dignitatem et de Babylone spiritualiter facta est Praga iam Iherusalem ha- bundans omni verbo Christi et doctrina salu- tari. Nam viciis horrendis presertim publicis iam expugnatis et post tergum proiectis, virtutes in Christi Ihesu animabus iam pulsant, caputque erigentes continue atque cottidie invalescunt se- cundum numerum et gradus, Ihesu crucifixo ipsis prestante gloriosa incrementa. Istius autem gloriose victorie et magne in Bohemia et late salutis optime figura et exemplar sunt notificata et expressa in conuersione predicta tantarum et tot simul meretricum in predicta ciuitate, et id quod Mylyezius non quidem casu sed dispo- sicione Ihesu Christi perfecit expugnando verbo Christi et redimendo atque ad fundum destru- endo antiquum et famosissimum prostibulum in Praga, videlicet vicum illum pessimum et hor- rendum, qui dicebatur Venecie, vtique a Venere nuncupate et in linguagio boemico Benatky, atque ibidem scolam et templum et locum omni gra- cia et virtute fundatum et erectum constituendo et fabricando, qui secundum propositum spi- ritus Ihesu Iherusalem est appellatus, qui vsque hodie tali nomine est in Boemia et in Praga maxime celebriter diffamatus. Ad designandum illud, quod iam nuper est uocatum, quod do- minus Ihesus per Mylyczium saltem quo ad primordia de Praga babylonica et confusa ciui- tate ac funesta Jerusalem perfecit lucidam ciui- MATÉJE Z JANOVA ZPRÁVA O MILIČOVI Z KROMĚŘÍŽE. velmi hříšné a v duševních věcech takřka jako Babylon, učinil zmužile útok na draka, jejž jako boha ctili, a na velkou kubénu a na sta- rou matku kuběnství a na červenou nestvůru, jíž předsedala červená kuběna, a bojoval s ní všeli- jakym spüsobem tak vytrvale, až nesčislné množ- stvi chybujicich jeho horlivosti, jeho vzornym životem dle Kristových přikázání se řídicím, jeho ustaviénym vytykánim a zapřísáháním, a jeho buď jen příležitostným anebo schválním naléháním všeho druhu takřka k umdlení přišlo a přemoženo bylo, a konečně hanbou jsouc uchváceno od ziíejmych a hroznych nepravosti se odvrátilo.. Jak mnohé neřestí a bohaprázd- nosti hojnë oplÿvajici nepravosti byvše jim ká- rány minuly, které bez jeho přičinění jistě by byly voláním svým až k nebi pronikly a my stavše se druhou Sodomou, byli bychom zahy- nuli jako druhá Gomorha. Ale nyní z milosti Ježíše Krista, zásluhami a namähänim Miličo- vým vrátila se Sodoma zase k své staré hod- nosti, a duševně stala se Praha z Babylonu Jerusalemem, oplývajíc slovem Kristovým a uče- nim spasitelným. Neb strašné neřesti, zvláště takové, které se veřejně páchaly, jsou již pře- moženy a opustily nás, a na místě jich ozývají se již ctnosti v srdcích učenníků Krista Ježiše, pozvedaji hlavu svou a rostou každý den a ka- ždou hodinu četněji a mohutněji a Ježiš ukři- žovaný dává jim slavného vzmáhání se. Svě- dectvím a příkladem tohoto slavného a velikého vítězství v Čechách a tohoto nejvyššího dobra jest výše již dotčené obrácení takových a tak mnohých nevěstek, které: v řečeném městě zá- roveň na pokáni se daly, a to, že Milič nedo- sáhl toho jen nahodile, ale z dopuštění Krista Ježiše, a to tak že slovem božím horlil proti starému a povéstnému hampejsu v Praze, totiZ proti oné nejhorší a nejohavnější ulici, která se dle Venuše Venetiae a po česku Benátky na- zývala, jež on zakoupil, až do základu vyvrátil a na místě jich školu a kostel a dům vystavěl, plný milosti a ctnosti, který dle ducha a smyslu Kristova Jerusalem byl nazván, který pod timto jmenem až podnes po Čechách i v Praze velmi jest proslaven a veliké požívá vážnosti. Aby se ukázalo, co již výše bylo praveno, že Kristus pán Miličem aspoň základ položil k tomu, aby 

Strana 435
MATĚJE Z JANOVA ZPRÁVA O MILIČOVI Z KROMĚŘÍŽE. tatem supra montem constitutam et amplius perficiet piissimus dominus et deus fidelis, quam- uis, vt supra dictum est, modo et successiue, per suum omnipotentem spiritum in predicato- ribus, cuius spiritus inicia karissimo presbitero Myliezio in plenitudine sunt donata. Quis autem non miretur istius Myliczy lite- raturam exuberantem et doctrinam. Nam cum fuerit ante simplex presbiter et scriptor in cu- riis principum, tamen quando fuit siccine a spiritu Ihesu visitatus, in tantum sapiencia et omni verbo doctrine diues est effectus, quod facile erat eidem quinquies in vno die predicare, puta semel in latino sermone, semel in theutunico et ter in boemico, et hoc publice et in communi cum clamore et zelo valido, atque in singulis noua et vetera de suo thezauro proferendo et in magno ordine, pondere et mensura, ita vt possit hinc elici, quod tota dies cedebat sibi ad predicandum, clamandum et laborandum. Com- muniter autem bis et ter in die festiuo predica- bat, cottidie vero sine interrupcione vnum ser- monem faciebat. Enimuero cum ita predicabat, ut dicitur supra hominum possibilitatem creber- rime, non tamen contingebat ipsum vmquam a co- pia scripturarum deficere biblie uel doctorum, sed quod est supra modum hominibus altum et mirabile, quamcunque auctoritatem de byblia uel de doctoribus ad suum propositum faciliter producebat et in dicendo inchoata, quamdiu ne- cesse fuit, ad materiam ipsam ordinarie secun- dum textum loquebatur eciam quasi communiter vnam auctoritatem byblie uel doctorum ad vnam columpnam quando ad duas et amplius expedite declamabat. Sed adhuc ista parua esse estima- bantur, si cum hoc pensetur, quod cum hiis vniuersis laboribus, confessionibus, sollicitudini- bus et pro magna hospitalitate ut presbiter et cum sermocinacionibus taliter indefessis conti- nue magnos libros comportabat et propria manu conscribebat eosdem multitudini clericorum uel ducentis uel trecentis cottidie exportans ad scri- bendum, et hoc sic, quod hodie conscribebat, hoc mox in crastino totum scriptores copiabant, et ita omni die, puta pro omni die crastino col- ligere scribendum bene ducentis clericis oporte- 435 se z Prahy, babylonského to města, plného zmatku a zármutku, stal Jerusalem, slavné město položené na hoře, učiní to náš nejsvětější: pán a nejvěrnější bůh, že byť i mírně a zvolna, jak výše bylo řečeno, všemohoucím svým du- chem nechá skrze kazatele dílo to dokonati, jakož již k počátku tohoto ducha nejvěrnějšímu knězi Miličovi propůjčiti ráčil. A kdoby neobdivoval pieplodnou učenost a umólost tohoto Milice. Neb ačkoli byl dříve jen jednoduchý kněz a písař při dvořích kní- žat, stal se pak, když jej duch Kristův navští- vil, tak moudrým a ve všem tak učeným, že lehko mu bylo pětkrát za jeden den käzati, totiž jednou latinsky, jednou německy a třikrát česky, a to veřejně v eirkvi a velmi dátklivé a horlivě, přiváděje při tom v jednotlivých vé- cech ze svého bohatého pokladu vědční okolno- sti nové a staré k platnosti a ve velkém pořádku, se zvláštním důrazem a vždy dobře rozměřené, tak že se za to miti müze, Ze celý den se obírati musel kázáním. mluvením a prací. Oby- čejně ale kázával každého dne svátečního dva- krát nebo třikrát; denně však beze všeho ustání vypracovával jedno kázání. A ačkoli tak často kázával, že to takřka všecky sily lidské pře- sahovalo, předce se nikdy nestalo, že by byl měl nedostatek míst z bible neb ze svatých otcův; neboť — a to jest podivuhodno 4 nade vši mo- žnost lidskou — pronášival ku každému tvrzení svému doklady z bible a ze svatých otců, a když začal některé misto řikati. pokračoval v tom, jak se to k věci hodilo, docela dle pořádku textu dále, a přednesl tak bez obtíží nezřídka celou stranu, někdy i dvě a vice ze sv. pisma a ze svatých otcův, jako by to bylo něco do- cela obyčejného. Ale to vše se mělo za malič- kost, když se pomyslilo, že při těchto všech pracích, zpovědich, těšeních a při své veliké pohostinnosti co kněz, při svých neustálých ká- zánich, jesté i velké knihy skládal a vlastní rukou spisoval a je velkému množství kleriků dvěma i třem stům každého dne k opisování dával, a to tak, že co dnes sepsal, to že ihned druhého dne pisaři zcela opsali; a tak mu bylo každého dne na každé zejtří tolik sehnati, co dobře 200 kleriků opisovati mělo. Knihy, které spüsobem tímto sebral, jsou velmi rozsáhlé ; 

Strana 436
436 bat; libri vero illi, guos sic collegit, sunt maxime quantitatis, scilice& sermones, guos Abortiuum propter humilitatem vocitauit, et postille omni- um ewangeliorum, scilicet de sanctis et de tem- pore per totum anni circulum, quibus Gracie dei nomen imposuit. In quibus postillis et ser- monibus quilibet legens videre poterit, quod non sensu suo habundant sed pocius scripturis sanc- tis, biblye et doctorum. Qui libri quam sint vtiles fidelibus predicatoribus et auditoribus, ma- gis hoc volo ad ipsos libros et ad illos, qui ipsis vtuntur, remittere quam sermone commendare. Cum itaque hec bona opera et multa alia, que vt dixi non valeo hic explanare, Mylicyus karissimus in Praga perfecerit, nichil aliud nisi infinita obprobria, vituperia et persecuciones continuas a conchristianis in Praga eadem re- portauit, vsque ad de synagoga eieccionem per uarias inpediciones et anathematizaciones et vlti- mo expulsionem de patria in exilium ; nam Auini- one exulans est mortuus. Sed et mortuum quo- que sunt persecuti et super dolorem wlnerum eius addiderunt, maxime autem et solum pro- curantibus ista sibi fieri religiosis et sacerdoti- bus cum cetero magistratu templi nichil habentes cause contra eundem, nisi opera bona superius quantum ad pauca eorum expressata, vt siccine Christi Ihesu ewangelium compleretur, vbi dici- tur!): ve vobis scribe et pharisei yppocrite, qui edificatis sepulera prophetarum et ornatis mo- numenta iustorum et dicitis, si fuissemus in die- bus patrum nostrorum, non essemus socii eorum in sanguine prophetarum oc. Ecce ego mitto ad vos prophetas et sapientes et scribas et ex ilis occidetis et crucifigetis et ex illis flagella- bitis in synagogis vestris et persequimini de ciuitate in ciuitatem. Vt veniat super vos omnis sanguis iustus oc. 1) Matouš XXIII. MATĚJE Z JANOVA ZPRÁVA © MILIČOVI Z KROMĚŘÍŽE. to totiž kázání, jež z pokory předčasně narozené (abortivum) jmenoval a postily na všecka evan- gelia, totiž na dny svatých a na jiné svátky po celý rok, jež nazval: Gratiae dei. Na těchto postilách a kázáních může každý viděti, že ne- jsou přebohaty myšlénkami, ale spíše místy svatého pisma, bible a sv. otcův. Jak užitečny tyto knihy jsou věřícím kazatelům a poslucha- čům, v příčině té nechť se čtenářové moji obrátí k těm knihám samým a k těm, kteří jich uživají. A ačkoli předrahý náš Milič všecky tyto a mnohé jiné skutky v Praze konal, předce se mu za to nedostalo nic než nekonečné osočo- vání, předhůzky a stálé pronásledování se všech stran od jeho spolukřesťanů v tétéž Praze, kteří rozličnými překážkami a kaceřováním i z chrá- mů jej vyhodili a z vlasti jej vyhnali; neb jsa u vyhnanství zemřel v Avinioně. Ale ještě i po smrti byl pronásledován, zvláště se strany kněž- stva a mnichů a jiných úřadů církevních, ne- majících nic proti němu, než dobré skutky, o nichž se poněkud výše stala zmínka, tak že se skutečně na něm vyplnilo evangelium Kri- stovo, kde se praví: Běda vám, vy zákonnici a pokrytečtí farizeové, kteří stavíte prorokům hroby a pomníky okrašlujete spravedlivých, pra- více, kdybychom byli žili za dnů otců svých, byli bysme se nestali vinnými krví proroků oc. A eihle, já posílám k vám proroky, mudrce a zákonniky, a vy nékteré z nich usmroujete, jiné kfizujete a jiné v chrámich svych biéujete a od mésta k méstu je pronásledujete. Smrt spravedlivých pfijdiZ na vás oc. 

Strana 437
ŽIVOT JANA Z JENŠTEINA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.

Strana 438

Strana 439
ZIVOT JANA Z JENSTEINA, ARCIBISKUPA PRAZSKEHO. Přeložil Jos. Truhlář. Incipit prologus in vitam domini Joannis, Pragensis archi- episcopi tertii, post patriarchae Alexandrini. Iesus Christus heri et hodie ipse et in sae- cula suorum curam agens electorum, eos non desinit innouare verbis vitalibus et exemplis. Unde singulis quibusque aetatibus, temporibus et sta- tibus suae cultores vineae instituens, etiam circa horam undecimam, jam vix sole sanctitatis ut- cunque apparente, abundante iniquitate et re- frigescente charitate, adhuc praebet igniculum de suo camino charitatis, quo et tepentia corda incalescant, et ad iter virtutum accedant, ab- jecto excusacionis velamine, quo jam corporum allegata fragilitate, deficiente temporum aetate, ardua sanctorum facta ad imitandum impossi- bilia reputantur; ut temporibus nostris poeni- tenciae exempla almae mairis ecclesiae praesu- libus, et etiam Christi fidelibus praemonstrare dignatus est in reuerendissimo in Christo patre et domino, domino Joanne?!), Pragensi archiepi- scopo tertio, post patriarcha Alexandrino, quae ad aedificationem fidelium breuiter, quantum po- tui vel oculis videre vel ex relatu ipsius et alio- rum secreto percipere, reuerendo in Christo patre domino Wolframo ?), successore suo archiepisco- po, et honorabili viro domino Mathia ?), prae- posito Rudnicensi, jubentibus, aliisque petentibus, prout dignabitur diuina gratia elargiri, presenti Počíná předmluva k životu pana Jana, třetího arcibiskupa Pražského, potom patriarchy Alexandrijského. Ježiš Kristus: maje péči o své vyvolené včera a dnes a na věky nepřestává obnovovati je slovy i pfiklady života věčného. Proto na- jímaje v každém věku, čase a stavu dělníky na vinici své ještě o jedenácté hodině, když již slunce svatosti jedva všady svítí, nepravosti přibývá a láska mizí, poskytuje ohni¢ka z krbu lásky své, kterým lidé ztuhlá srdce svá by zahřáli a na cestu cnosti se obrátili shodivše roucho všeliké výmluvy, jakoby za přirozené křehkosti těla a zvrhlosti věku vznešené skutky svatých nebylo možná následovati více. Tak za našich časů ráčil ukázati pfiklady kajienosti biskupům vznešené matky cirkve a všem Kristu věrným velectihodným v Kristu otcem panem Janem, třetím arcibiskupem Pražským, potom patriarchou Alexandrijským ; které příklady, po- kud vlastníma očima mohl jsem shlednouti neb soukromým sdělením od něho a jiných zvěděti, k vybídnutí etihodného v Kristu otce pana Wolf- rama, nástupce jeho v arcibiskupství, a důstoj- ného muže pana Matčie, probošta Roudnického, a k žádosti jiných, pokud milost boží dáti ráčí, tímto sepsáním potomstvu kritce oznamuiu; ne- chtéje také byti nehoden dobrodini jmenovaného otce, jenž z obzvláštní lásky ke mně, jakkoli 1) Jan z Jenšteina byl syn Pavla z Jenšteina, bratra arcibiskupa Jana Očka z Vlašími. — %) Wolfram byl arcibiskupem Pražským od r. 1396— 1402. -- 9) Matěj proboštoval v Roudnici od r. 1383— 1400, kteréhozto léta dne 30. května zemřel. 70 

Strana 440
440 scripto posteris innotesco; ne etiam ingratus memorati patris existam beneficiis, qui singulari erga me, licet immeritum, affectus amore, sui secreta cordis mihi indigno voluit aperire. Que dum vel auditu percepi vel oculorum experiencia didici, mox ne fatigata et aliis occupata memoria deperderet, consuetudinis mihi fuit per scriptum memoriae commendare, cum annotacione loci et temporis secundum annos et dies computando, ut tempore suo adducerentur aliis ad exemplum. Quamuis enim frequentissime me sibi adesse procuraret, raro tamen eum adii tempore fer- uoris et ardentis penitentiae, quin in ejus ser- mone vel opere aliquid noui feruoris, aestus et aedificationis percipere potuissem. Reguisiui ni- hilominus hos, qui sibi etiam familiaritatis assi- duitate convixerant, ut de mihi cognitis certior redderer, et de aliis, quae mihi praecognita vel si cognita mihi, labili memoriae minime occur- rebant, plenius informarer. Ommissis igitur annis iuuentutis, quos heu! quasi perditos lugebat, et generis parentela, quamuis nobilis exstitit gene- re, sed virtute nobilior; cum nobilis sit ille, quem nobilitat sua virtus, solum conuersionis suae initia, e& causae, poenitentiae exempla et pia exercitia narratorie proponentur, et ut haec concipi planius possint, per capitula distinguentur. Capitulum De causa, tempore et modo conuersionis eius . . oos I. De emendatione eius s post conuersionem IL. De satisfactione . . . IL De jeiunio et satisfactione ipsius ieiunii IV. De austeritate sua et afflictionibus quan- tum ad tactum . . . . . . . . V. De vigiliis eius e. VI. De eleemosynis et misericordiis suis . VIL. De indulgentiis per eum datis . VIII. De orationis studio secundum triplicem eius statum IX. De secundo modo orationis ... X. De tertio modo orationis et contempla- tione eius et raptu deuotionis eius . XL De frequentatione sacramenti eucharistiae et ejus efficacia salutari . XIL De humilitate sua XIII. De affectu eius erga religiosos et prae- cipue canonicos regulares . XIV. ZIVOT JANA Z JENSTEINA, ARCIBISKUPA PRAZSKÉHO. toho nezasluhujícímu, tajnou schránku srdce své- ho přede mnou nehodným otevříti ráčil. Kdy- koli jsem něčeho takového buď doslechl neb vlastníma očima doznal, aby z paměti mdlé a jinými věcmi zaměstnané se nevytratilo, ihned jsem si zapisovával připojiv místo a čas vedle let a dni, aby časem svým i jiným uvedeno bylo za příklad. Ačkoli mne pak velmi často k sobě volával, přec zřídka přicházel jsem k němu, kdy horlivé a vroucí kajicnosti se oddával, abych byl v řečích neb skutcích jeho nějaké nové horlivosti, vroucnosti a po- vzbuzení nepoznal. Nicméně vyptával jsem se těch, kteří s ním stále pospolu žili, abych na- byl větší jistoty toho, co jsem věděl, a o jiném, co jsem předvídal, aneb co mi sice bylo po- vědomo, ale již jsem zapomněl, lépe se poučil. Pominuv tedy leta mládí jeho, jichž: jakoby ztracených želel, a příbuzenství, ač vznešený byl rodem, ale cností vznešenější, jelikož šlech- ticem jest, koho šlechtí cnost vlastní, pouze obrácení jeho počátky a příčiny, kajícnosti jeho příklady a nábožná cvičení vypravovati míním; abych pak důkladněji o všem pojednal, rozdě- lím vypravování své na tyto kapitoly: Kapitola O příčině, čase a způsobě obrácení jeho I. o polepšení jeho po obrácení . II. o zadostučinění . III. o postu a zadostuécinéni skrze půst IV. o pfisnosti jeho a mrskáni téla . . . V. o bdění jeho . VI. o almuznách a milosrdenství jeho VII. o odpusteich od ného udélenych . VIII. o horlivých modlitbách jeho vedle trojího způsobu . . 2... IX. o druhém zpüsobu modlitby . 0. 0.0. X o třetím způsobu modlitby, o rozjímání jeho, o vytržení jeho skrze nábožnost XI. o častém přijímání svátosti oltářní a o spasitelném toho účinku . XII. o jeho pokoře . . . XIII. o lásce jeho k mnichüm, zvláště kanovní- kům řeholním . XIV. 

Strana 441
ŽIVOT JANA Z JENŠTEINA, Capitulum De patientia eius in aduersis . XV. De motibus et zelo illius XVI. De tribus virtutibus theologicis et aliis XVII. De fama eius, qualiter fuit famosus, et magnificentia operum eius . XVIII. De resignatione archiepiscopatus, et con- summatione et morte eius . XIX De miraculis per eum aut circa eum factis XX. De causa, modo, tempore conuersionis eius. Capitulum I. Deus igitur, qui non vult mortem peccato- ris, sed ut magis conuertatur et viuat, multi- moda dat citae conuersionis monimenta, blandis prouocans et alliciens, quibus dum minus pro- ficimus, miscet aduersa, quasi pie flagris casti- gans, ut dum in prosperitate deum non metui- mus, saltem attriti doloribus redeamus. Anno itaque dominicae incarnationis MCCC octagesimo, dum generalis pestis nullam excludens conditio- nem nullique deferens dignitati, sexui vel aetati, in diuersis prouinciis sąeuissime baccharetur, reuerendum in Christo patrem ad lectum doloris deposuit, ita, ut iam de ipsius infirmitatis eua- sione medici desperarent. Reuerendus itaque pater, dum tantae necessitatis constrictus arti- culo, hinc ingruentis mortis instantia, hinc ex- tremi iudicis formidine, hinc conscientiae pun- gentis aculeis, hinc neglecti temporis et vane consumpti damnis irreparabilibus arctaretur, fa- miliaeque clientela, quae sua sunt, perstrependo conquirere, sub tanti discriminis inuolucrum adest fidelis, sed ante parum curatus Iesus, ami- cus singularis, et oculis pietatis hunc prospec- tans, compunctionisque gratia in larga lachri- marum flumina hunc resoluit, statimque attollens oculos fidei ad singularia peccatorum refugia, lesum scilicet et Mariam quasi a porta inferi se sublatum comperiens veniam praecedentium omnium factorum precabatur, emendam promit- tens, si se quouis modo contigisset ad poeniten- tiam reseruari. Sicque diuae Mariae meritis con- fisus et adiutus, stupentibus medicis conualescens, deo gratias referebat, suaeque sponsionis memor, et ne quid deterius sibi contingat, quaerit con- silia, qualiter hoc, quod promiserat, adimpleret, ARCIBISKUPA PRAZSKÉHO. 441 Kapitola o trpélivosti jeho v protivenstvich . XV. o prehlivosti a horlivosti jeho . XVI. otřech cnostech jeho duchovních a jiných XVII. o slavné pověsti a velkolepých dilech jho . . . . . . . . . . XVIII. o vzdání se hodnosti arcibiskupské, o po- sledních dnech života a o smrti jeho | XIX. o zázracích skrze něho nebo u něho sběhlých . XX. O příčině, způsobu a času obrácení jeho. Kapitola I. Bůh, který nechce smrti hřišníka, ale aby se obrátil a živ byl, rozmanité uděluje k rych- lému obrácení pobídky, laskavostmi | sváděje a lakaje, kterć nemají-li účinku, sesílá proti- venství káraje nás jaksi metlami, abychom ne- majice bázně boží v štěstí svóm aspoň sevření bolestmi k němu se obraceli. Leta od vtělení syna božího 1380, když všeobecný mor nešetře žádného stavu, žádného důstojenství, pohlaví ani věku v rozličných zemích přeukrutně zuřil, také ctihodného v Kristu otce na lůžko bolesti uvrhl, tak že již zoufali lékařové nad vyváznutím jeho z této choroby. Když tedy ctihodný otec v tak velké úzkosti postaven, tu blížící se smrtí, tu hrůzou posledního soudu, tu Zihadlem hlodave- ho svědomí, tu nenahraditelnou ztrátou zmaře- ného neb špatně vynaloženého času svírán byl, ana družina majetek jeho hřmotic shledávala, v této tak velké úzkosti stal se pomocníkem věrný, ale krátce před tim málo povšimnutý Ježiš, obzvláštní tento přítel, a pohledna naň okem lásky své a dada mu milost skroušenosti k hojnému prolévání slzí jej povzbudil. Ihned důvěrně zdvihl on oči své k obzvlaśtnimu üto- čišti hříšníků, k Ježíši a Marii, a jakoby od brány pekelné unešen za odpuštění všech pře- dešlých skutků svých prositi se jal slibuje po- lepseni, bude-li mu jakýmkoli způsobem popřáno času k pokání. Takto důvěřuje v zásluhy svaté Marie a jimi podporován k podivení lékařů se pozdravil a děkoval bohu, a pamětliv slibu svého, aby ho nic horšího nepotkalo, vyhledával rady, kterak by slib svůj vyplnil, a čeho nemohl jsa ještě sláb vykonati osobně, konal písemně. Ihned psal bratřím v Roudnici, aby pamatujice nań 70* 

Strana 442
442 ŽIVOT JANA Z JENŠTEINA, et guod nondum lassus poterat corpore peragere, egit scriptis. Scripsit namque mox fratribus in Rudnicz, ut sui memores suffragia sibi porrige- rent orationum in tempore opportuno. Nam dum pestilentia bacchante, ut praemisi, fratrum dicto- rum cimeterium pro sepultura plebis non sufficere crederetur, scripserant pro augendo cimeterio, ut unam domum ciuitatis concedere dignaretur. Offert cuncta, pollicetur plura, dummodo oratio- num suffragiis potiretur. De emendatione eius post conuersionem. Capitulum II. Verum quia minus est conuertü, si quis eadem resumens, quae planxerat, quasi canis per recidiuum ad vomitum reuertatur, hoc re- uerendus pater conuersationis sanctae studium diligenter exquirebat, ut et sponsioni suae satis- faceret, et hactenus vitae spiritualis incognitae aliqua perciperet rudimenta, unde mox poeniten- tiae spatio accepto e lectulo doloris consurgens, impiger quaesiuit, unde et quomodo possit et praeteritorum indulgentiam percipere et futuro- rum regulam actionum finetenus ordinare, ut, quia, quod iam factum fuerat, aliter fieri non poterat, saltem emendationis pallio, et sequen- tium probitate operum tegeretur. Inde ad mo- nasterium Rudnicense!) veniens in die sanctis- simae virginis Catharinae, ad quam singulari aestuabat affectu, primum coepit habitacula per- quirere seruorum dei, abiiciens clientelam ludi- cram saecularium. In conuentu itaque dictorum fratrum comedit, lectionem audiuit, legebaturque homilia beati Gregorii de decem virginibus, exem- plumque Crisarii, quod refert Gregorius, quod Crisarius fuit plenus et rebus et vitiis, et ad extrema veniens tetros spiritus vidit assistere, ut ad inferni claustra se raperent ; ille aspectum eorum ferre non valens huc illucque vertebatur in lectulo, et constrictus nimis desperansque se posse euadere clamabat inducias vel usque mane, et sic de carne euulsus est; inducias, quas pe- tebat, non accepit. Exemplum hoc Crisarii re- uerendus pater accepit pro omine, et acsi pro se lectum fuisset, demissis manibus et ab esu ARCIBISKUPA PRAZSKÉHO. poskytli mu vhodného přispění modlitbami svými. Neboť když v zuřivosti moru, jak svrchu po- věděno, hřbitov jmenovaných bratří k pohřbení obecného lidu zdál se nedostatečným, psali jemu, aby na rozšíření hřbitova jeden dům městský postoupiti ráčil. Svolil tomu všemu, a ještě více slibil, jen aby získal přispění modliteb. O polepšení jeho po obrácení. Kapitola II. Ale poněvadž málo platno jest obrácení tako- vé, dopoušti-li se kdo opět toho, čeho byl litoval, a jako pes k tomu, co byl vyvrhl, opět se vrací, vyhledával ctihodný otec s pilnou snahou svaté obcování, aby jednak slibu svému dostál, jinak poněkud se přiučil počátkům duchovního života posud mu neznámého. Obdržev potom lhůtu pokání z lůžka bolesti povstal a neunavně pře- mýšleti se jal, odkud a kterak dojíti odpuštění skutků minulých, budoucí pak jednání své vý- hodně uspořádati by mohl, aby jelikož není lze zjinačiti, co se stalo, aspoň pláštěm polepšení a šlechetnosti skutků budoucích se přikryl. T při- šed do kláštera Roudnického v den svaté panny Kateřiny, k niž obzvláštní láskou se klonil, po- prvé prohlížeti se jal příbytky sluh božích bez rozpustilé družiny světské. Ve sboru jmenova- ných bratří pojedl a poslechl přečítání. Čtena byla řeč blahoslaveného Řehoře o 10 pannách a příklad Krisaria, o němž vypravuje Řehoř. Týž Krisarius oplýval statky a neřestmi a v po- slední hodince uzřel pekelné duchy státi vedle sebe, aby uchvátili jej do pekla. Nemoha snesti pohledu jejich házel sebou sem tam na loži, a v úzkosti velké zoufaje nad vyváznutím volal za pokoj aspoú do rána a takto skonal nedo- šed pokoje, za nějž žádal. Tento příklad Kri- saria přijal ctihodný otec za znamení, jakoby čten byl pro něho zvlášť, a svěsiv ruce a ne- chav jídla přemýšlel o ztrátě smrtelného života tohoto touže postarati se o sebe v čas a věda, že moudrý neodkládá na zítřek nevěda, co při- 1) Klášter Roudnický byl založen r. 1333 Janem III, biskupem Pražským; náleželat Roudnice ode dávna k zboží biskupství Pražského. 

Strana 443
ŽIVOT JANA Z JENŠTEINA, corporali suspensus, huius mortalitatis dispendia cogitabat, et sibi prouidere satagens in tempo- re, sciens non esse sapientis procrastinare cor- uina ingluuie, nesciens quid crastina parere pos- sit dilatio. Mox facto prandio dominus a seruis, antistes a subditis non erubuit mendicare; nam se sibi sufficere non aestimans pro communione orationum et fraternitate humiliter supplicauit. In his exauditus, institit diu pro fratre sibi assignando pro confessore, et in spirituali exer- citio directore. Assignatus vero frater cum ma- gna difficultate vix unius diei spatio permanere potuit cum eodem, sed magno imbre lacryma- rum reditum ad optatum sibi nidum vix obti- nuit. Inualuit tamen memorati pontificis instantia, quod ipse et eiusdem fratres monasterii alii sibi succedentes ex obedientia secum pro tem- pore permanerent. Quibus ipse praesul quantum impendit honoris, obedine curae affectus, diffi- cile est enarrare. À quibus vitae spiritualis ca- piens rudimenta procurabat eos suo lateri suis- que obtutibus non deesse, ut saltem ex intuitu quasi specularis, sui propositi reminiscens, ex circumstantium strepitibus et emergentium tu- multibus causarum ad intentiones spirituales moneretur. Dum vero sibi vacare tempus poterat, &ut lectioni sacrae insistebat, aut spiritualium virorum colloquia exquirebat, ex quorum collo- cutione ad contemtum mundi, et antiquarum suarum consuetudinum vehementer mouebatur, in tantum, ut etiam poetarum nugas et maxime Maximum Valerium, ad quos ob sterilis latinitatis colorem afficiebatur, dimitteret, et in lege do- mini inciperet iugiter meditari Lectioni quoque et in cursu insistebat. Nam quocunque necesse ei erat pergere, replebant currum libris pro alis vasis, quibus antea utebatur. Prius nam- que saecularibus negotiis deditus in militaribus et curiensibus exercitiis nolebat esse ultimus, imo alios vincere conabatur. Etiam pontifex factus Misnensis!) ecclesie, plus montes et ne- mora quam sacra ecclesiae limina excolebat. Non modice conuersioni eius et feruori famula- batur terribile factum anno domini 1382. Nam archiepiscopus Magdeburgensis et frater mar- chionis Misnensis dum in carnisprivio cum mu- ARCIBISKUPA PRAZSKÉHO. 443 nese toto odkládání. Po jídle nestyděl se že- brati pán u sluh, představený u podřízených ; neboť domnivaje se, že sám sobě nepostači, pokorně žádal za společné za sebe modlitby bratří.. Vyslyšen byv v těchto věcech dlouho prosil, aby mu ustanoven byl jeden bratr za zpovědníka a ředitele duchovního jeho života. Ale ustanovený bratr stěží jeden den u něho vytrval, nýbrž s velkým pláčem prosil za do- volení, aby navrátiti se mohl k zamilovanému hnizdu, i obdržel je. Přec zmohlo naléhání jme- novaného arcibiskupa, že týž a druzi bratří téhož kláštera po něm z poslušnosti nějaký čas s ním ostávali. Jakou poctivost jim prokazoval sám arcibiskup hledě jich poslouchati, těžko vy- pověděti. Uče se od nich základům duchovního života hleděl je stále míti po své straně a před očima svýma, aby aspoň pohledem jakoby do zrcadla pamétliv pfedsevzeti svého pfi hfmotu svého okoli a pletkách vyskytujících se rozepří na úmysly duchovní upomíinán byl. Když měl kdy, buď svatému čtení se oddával, neb vy- hledával rozmluvy s duchovními, kterými roz- mluvami k pohrdání světem a starými zvyky svými velmi byl pobádán, tak že docela zane- chal tretek básnikü, zvlá&té Valeria Maxima, v nichž pro neplodnou krásu latiny si byl li- boval, i počal o zákonu páně pilně přemýšleti. Čtení pak také na cestách byl bedliv ; neboť kdykoli někam mu bylo cestovati, naplňoval vůz knihami na místo jiných nádob, jež prvé brá- val s sebou. Prvé totiž oddán zaměstnání svět- skému v záležitostech vojenských a dvornich ne- chtival býti poslední, naopak snažival se předčiti jiné. Stav se biskupem církve Mišenské vice hleděl vrchů a hájů než chrámů. Nemálo při- spěla k obráceni a horlivosti jeho strašná udá- lost roku 1382. Nebof kdyz arcibiskup Magde- bursky, bratr markrabi Miáenského, o masopusté se vzne&enymi Zen&tinami tance prováděl v těsném a krátkém oděvu rytířském, náhle: působením ďáblovým povstal pokřik, jakoby dům hořel, a když všickni k divokému útěku se měli, zpo- menutý arcibiskup veda tanec a jiný ještě, jenž v zadu tanec řídil, oba nešťastným pádem zlo- mili vaz a zemřeli. Druzí pak na rozličných 1) L. 1375; arcibiskupem Pražským stal se I. 1379. 

Strana 444
444 lieribus nobilibus choreas ageret in habitu mili- tari stricto et curto, subito diabolo concitante clamor attollitur, quasi domus arderet, et cunctis fugere quaerentibus ipse memoratus archiepi- Scopus choraula choream ducens et alius finem choreae regens fractis ceruicibus ex casu misera- bili sunt defuncti. Alii vero in diuersis membris sunt diuersimode mutilati. Quibus auditis pater reuerendus, de quo sermo agitur, genua flexit, gratias egit, quod similibus sibi similia minime occurrerunt. Exinde coepit se paulatim a tumultu saecularium abstrahere et cum confessore et ca- pellano religiose negotia conscientiae pertractare. De satisfactione. Capitulum III. Inde alacriter gradum iam amoris conscen- dens per vicos et plateas quaerens, quem dili- gebat, etiam quosque plebeios inquirere non dedignatur, et non solum magistrorum, religio- sorum, magnorumque quaerit consilia; verum etiam eremitarum, suppliciumque fratrum Mino- rum, feminaei etiam et deuoti sexus non ab- horret colloquia, undique perquirens quomodo et de praeteritis satisfaceret et ad futura cautior et ad diuina aptior redderetur, adhibitoque cal- cari disciplinae carnem suam coegit spiritui de- seruire, currensque in siti poenitentiae salutaris et vehementis desiderii, post se reliquit, qui praeire videbantur, discipulos faciens, quos ma- gistros habere se primitus fatebatur. Nihil enim indignum reputabat, dummodo ad id, ad quod vehementer inhiabat, quouis modo attingere va- luisset. Verum quia satisfacere est peccatorum causas excidere et suggestionibus eorum aditum non praebere, unde in poenitentia se mactans satisfactioni studiose institit; partesque complens omnes planae satisfactionis, corpus ieiunio, spi- ritum orationis studio, proximum eleemosynarum beneficio excolere satagebat. Sed quia veluti potio amara facilius confert sanitati indigestos humores remouendo, et sicut durior rastri den- tata acies noxiarum vepres herbarum plenius eradicat; sic poenitentiae ardentioris assumpta austeritas peccatorum praeteritorum detergens reatus, remanentiumque reliquiarum peccati su- perflua exstirpans, sanitatis post futurae affert antidotum salutare. Non frustra hic audiuit: poe- nitentiam agite; sed opere exercuit, ut patebit. ZIVOT JANA Z JENSTEINA, ARCIBISKUPA PRAZSKÉHO. údech všelijak jsou zmrzačeni. Toho zvédév eti- hodný otec, o němž jednáme, poklekl a děkoval bohu, že při podobných příležitostech nic po- dobného nepotkalo jeho. Od té doby počal po- znenáhla hluku světského se vzdalovati a se zpovědníkem a kaplanem svým záležitosti svě- domi svého pilné pojednávati. O zadostucinéni. Kapitola III. Od té doby postoupiv na stupeň lásky po vsích a po ulicích vyhledával, koho miloval, i neměl za nedůstojno vyhledávati také některé muže z obecného lidu ; nejen mistry, řeholníky a vznešené osoby bral na radu, nýbrž nevzpe- čoval se rozmlouvati ani s poustevníky a po- kornými minority, ba ani s nábožnými ženami, vyzvidaje odevšad, kterak za skutky minulé učinil by zadost a v budoucím počínání stal by se opatrnějším a k dílu božímu schopnějším ; i užívaje pobídky kázně přinutil tělo své k po- slušenství ducha a pospichaje pobádán Zizni spasitelného pokání a prudké touhy předhonil ty, ktefi se zdali býti před ním, čině svými žáky ty, jež prvé za své učitele uznával. Nic neměl za sebe nedůstojno, mohl-li jakýmkoli způsobem dosáhnouti toho, po čem velmi dychtil. Než poněvadž zadostučinění jest vymícení příčin hříchů a uzavření se před nástrahami jejich, obétuje se pokánim bedliv byl zadostucinéni, i vykonávaje veškeré stránky úplného zadost- učinění télo své postem krotiti, ducha pilnymi modlitbami povznášeti, bližnímu pak hojné al- mužny udělovati hleděl. Ale jako hořký nápoj vice prospivá zdravi odklizenim nezázivné šťávy, a jako tvrdší ostří zubatého pluhu trni &kodli- vých bylin úplněji vypleňuje: tak pojatá přísnost vroucnějšího pokání smývajíc viny hříchů minu- lých a vypleňujíc zbytky jejich poskytuje spa- sitelný lék budoucího zdravi. Neuslyšel on na- darmo: „čiňte pokáni“, nýbrž skutečně je činil, jakož se objevi. 

Strana 445
ŽIVOT JANA Z JENŠTEINA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO. De jeiunio et satisfactione eius ieiunii. Capitulum IV. Et cum prima pars satisfactionis ieiunium sit, quo non solum sterilis inedia, sed omnis abdicatio carnalis et temporalis voluptatis et rigor carnem atterens accipitur, secundum omni- um sensuum oblectamenta, dicendum est, quo- modo huic operi institit. studiose. Et primo, quantum ad gustum, sic inedia attriuit suae sensualitatis vetustatem et inolitae consuetudinis, ut qui lautioribus delicatisque cibis uti eonsue- uerat, iam sciens, quia ad actionem spiritualis certaminis non assurgitur, si non hostis dome- sticus prius, gulae videlicet noxius appetitus, intrinsecus edometur, cito post conuersionis suae exordia ad carnalis ieiunii exercitia se transtulit vitia compressurus, ut mentem ad diuina liberius erigeret, post virtutum merita et praemia habi- turus. Nam quantumcunque reprehenderetur et impediretur illis non obstantibus ter, post qua- ter in hebdomada corpus macerabat, videlicet secunda, quarta, sexta et sabbato ; secunda feria lacticinia sumens, ceteris diebus cibis quadra- gesimalibus utebatur. Insuper suae deuotionis judicia erga ieiunia ecclesiae ostendebat Aduen- tus. À vigilia namque Omnium Sanctorum ieiu- nia inchoabat. Interdum vero a festo Lucae ielunando cum Luca crucis mortificationem in suo corpore portauit. A septuagesima vero cum lugubri cantu ecclesiae etiam solenne ieiunium quadragesimale praecedebat. A diebus vero roga- tionum ad festum pentecostes locum praeparatu- rus spiritui sancto se per inediam affligebat. A fes- to quoque Niuis ieiunio (usque ad) gloriosissimae virginis Mariae assumptionem, interdum vero tri- bus hebdomadis praecedebat, post eam erigendo liberius spiritum transiturum. Ceterisque diebus, quibus non ieiunabat, duobus cibis satis parce, uno carnium, altero leguminum non de pretio- sioribus rarisque rebus care emtis sed commu- nibus utebatur. Unde nec fasianos, nec perdices, noc cetera huiusmodi; nec ieiunus lucios, pre- tiosiores pisciumque species sumebat; sed ute- batur quam maxime halecibus eliquatis tantum, quod saporem perdere videbantur: ne vel sic sub praetextu necessitatis insidiosa vulpecula, volu- ptas scilicet carnis, se ingerens noxie blandire- tur. Stupendumque noui martyri genus, inter 445 O postu a zadostucinéni skrze půst. Kapitola IV. Ana první čásť zadostučinění jest půst, jímž nerozumí se pouze neplodné nepožívání pokrmu, nýbrž zřeknutí se veškerých rozkoší tělesných a světských a všech smyslných choutek, jest nám vypravovati, kterak jemu pilně se oddával. A předně co do chuti nepožíváním pokrmu za- staralou smyslnost svou a zakořenělé zvyky tak potíral, že byv zvyklý požívati vybraná a chutná jídla a věda, že nepovstane k zápasu duchov- nimu, kdo prvé nepřítele domácího, totiž škod- livých choutek hrdla, v sobě nepokoři, ihned od počátku obrácení svého k zachovávání těles- ného postu se obrátil chtěje potlačiti neřesti, aby ducha svého k věcem božím volněji mohl pozdvihnouti, a chtěje dojiti zásluhy a odplaty enosti. Neboť jakkoli mu bráněno, nedal si pře- kážeti, aby třikrát, potom čtyrykrát za týden se nepostil, totiž v pondělí, ve středu, v pátek a v sobotu; v pondělí požíval mléčných jídel, v ostatní dny postních pokrmů. Obzvláštní svě- dectví o nábožnosti jeho co do postů církevních podával advent; neboť od svatvečera Všech Sva- tých počinal se postit, někdy pak ode svátku sv. Lukáše, s Lukášem umrtvení kříže na těle svém nosil. Od neděle devitníku s truchlivým zpěvem církevním slavnostni pist čtyřiceti- denní předcházel. Ode dní prosebných až do svatodušních, aby připravil stánek duchu sva- tému, zachovával půst. Ode dne Marie Sněžné až do Nanebevzetí, někdy o tři neděle napřed se postil, aby tím volněji pozdvihnouti mohl ducha svého. V ostatní dny, kdy se nepostil, požival velmi střídmě dvě jidla, jedno masité, druhé ze zeleniny, jídla to obyčejná, nikoli ze vzácných a drahých věcí připravovaná. Proto nejídal ani bažantů ani koroptví ani nic po- dobného ; v postní dny pak ani štik ani žádných vzácnějších druhů ryb, nýbrž největším dílem sleď vodou namočenou tak, že až chuť ztratila; aby ani takto pod zástěrou potřeby se ploužic liška plna nástrah, myslím rozkoš tělesná, na škodu jeho neobloudila. Podivu hodný způsob nového mučenictví: mezi takovou hoiností rozmanitých vzácných jidel, jež družině své připravovati dá- val, zachovávaje přísný půst a pobízeje všechny s veselou tváří někdy jedva se jich dotýkal aneb 

Strana 446
446 ŽIVOT JANA Z JENŠTEINA, tot diuersarum epularum larga solennia, quibus familiam procurari iniungebat, se dura inedia afficiens cunctosque laeta facie exhortans, inter- dum solum contingens cibos vel etiam scindens pio quodam dolo se ostentabat cum aliis man- ducare. Cumque oculis oblata varietas ferculo- rum blandiretur, suauitas gustui, olfactui vapor inde consurgens, auditui prouocantium et ex- hortantium pluralitas, hie cuncta abiiciens quam- que partitae sensualitatis illecebram castigauit, nisi interdum multitudini arguentium, et discre- tionis virtutem persuadentibus, etiam propriae intentioni interdum cogeretur cedere, suumque asinum lautiori pabulo procurare. Certas quoque vigilias sanctorum, praecipue diuae Mariae, ad quam singulari deuotione ferebatur, in pane et aqua vel cereuisia ieiunabat. Sed quia ex hoc colicae incommoda incurrebat, a confessoribus suis sibi iniungebatur, ut ab huiusmodi absti- nentiis se temperaret. Quod si hoc facere opor- tebat, recompensare largis eleemosynis satagebat. Quo vero edulio magis saginaretur, facto pran- dio terminatoque esu ructuario propalabat. Nam mox eructabat verbum bonum, quod de lectione, quae sibi legebatur, etiam non obstante inquie- tae multitudinis tumultu, praelatis vel magistris vel aliis sibi assidentibus proponebat. Inde quo- que suam edicens sententiam profundos concep- tus angusto ore proferre non valebat; sed ex aliquibus quasi signis vix aliqui perspicacioris ingenii, vel magistri, quid intenderet, capiebant. Demum expeditis causis emergentibus, vel com- missis aliis officialibus ad sibi optatae. quietis cellulam arctam et breuem alacer conuolans, ibi, dum non euocaretur ad ingruentes causas, trium horarum spatio vigilanter persistebat le- gens, scribens, orans, gemens, ceteraque cellae officia. exercebat. De austeritate sua et afflictionibus, quantum ad tactum. Cap. V. Quantum vero ad tactum paulatim assue- tae mollitiei fluxa relinquens ad durioris vitae propositum aspirabat. Nam delicatis camisiis et alüs lineis successiue relictis, quibus ab ineunte aetate usus fuerat, lecti quoque episcopalis ab- iecta ambitione, primum in omnibus fratribus ARCIBISKUPA PRAZSKÉHO. je làmaje a rozfezśvaje nibożnym jakyms pod- vodem stavěl se, jakoby jedl s druhými. Když pak rozmanitost předložených pokrmů lichotila zraku, líbeznost chuti, vystupující vůně čichu, množství lákajících a pobizejicích sluchu, ničeho se nedotékal a váe za vnadidlo smyslnosti po- važoval; jen někdy k domluvám mnohých, kteří enost slušnosti mu odporučovali, přinucen byl proti vlastnímu úmyslu jednati a osla svého lepší píci opatřovati. V předcházející dny svátků jistých svatých, zvláště svaté Marie, kterou přede všemi ctil, postil se nepožívaje chleba, vody neb piva. Než poněvadž z toho dostával obtiże, po- ruéeno mu od zpovédnikü, aby v takovémto zdržování se mirnil. Čeho takto musel se vzdáti, nahraditi hleděl hojnými almužnami. Aby jidlo lépe šlo k duhu, činínal po obědě nesouvislé výpovědi. Pochytilf brzy dobré slovo z toho, co mu bylo přečítáno, a nedávaje si překážeti hřmotem nepokojného množství předkládal je prelátům a mistrům nebo jiným, kteří u něho seděli. Když potom také svůj úsudek měl po- dati, neumól vyjadfovati se v promyšlené sou- vislosti; nýbrž podle některých znamení jen málokteíi dümyslnéjái nebo mistíi chápali jeho úmysl. Vyřídiv potom běžné záležitosti nebo svéfiv je druhým úředníkům uchyloval se rád do malé, úzké světničky k žádoucímu odpočin- ku; zde nevyrušován naléhavými záležitostmi tři hodiny trävival čtením, psaním, modlením, vzdýcháním a jiným toho způsobu zaměstnáním. O přísnosti jeho a mrskání těla. Kapitola V. Co do pohodlí tělesného zanechávaje zne- náhla obvyklé choulostivosti k pfisnéjsimu Zivotu se připravoval. Neboť odloživ jemné košile, jakož i lněné jednu po druhé, jež od prvního mládí byl nosil, a zieknuv se nadhery liżka biskup- ského žádal ve všem býti roven bratřím ka- 

Strana 447
ŽIVOT JANA Z JENŠTEINA, se ordinis canonicorum regularium conformare cupiens, filtro et aliis exercitiis monasticis ute- batur. Deinde etiam filtro abjecto, aspero tectus cilicio, scamno terga premens solum bibliam vel alium librum vel lapidem suo capiti more s. Jacob supponebat; asserens, guod si solum ca- pucium lapidi supponerem, non possem prae mollitie obdormire. Sicgue praeteritarum noctium negligentias et lasciuias, guas male libera reso- luta iuuentus vane pernicioseque consumpserat, virlis robur rigoris compensare duritia videba- tur. Porro quid intra tetrae noctis spatia age- ret, soli deo et sibi peruium est. Signis tamen praecedentibus et sequentibus utcunque prode- batur. Solebat nempe angustum locum ad ma- nendum sibi singulariter praeparare. Nam in castello Helfenburgensi !), ubi saepissime et gra- tissime morabatur, oratorium adeo arctissimum procurauit, quod vix unus ad medium curuus ostium ingredi valuisset. Haec sala principis, haec aula pontificis, ubi solum locus pro specie quietis, e£, angulus pro verbere, et baculus seu sedes pro sustentatione corporis ad verbera ha- bebatur. Verum in Rudniecz castro aliquid so- lemnitatis videtur praesul addidisse, solum una fenestra sibi asseribus pro totius suae habitatio- nis commodo clausa, ibique summe memoranda, inferni claustra videlicet paradisique palatia, Cartusiensium exercitia, amorisque incentiua do- minicae passionis insignia sibi depingi procura- uit. Lapidem vero grandem et asperum intus habuit pro nocturno, ut creditur, et sedili. Quan- tis vero se quotidie affecerit verberibus, certitudo non est; solum aliqualiter prodebat, quod ex ore suo dicere solebat, non valere adeo quaeuis verbera ut virgarum, nam experientia exercita- tos habens sensus nouerat de huiusmodi singulis certius iudicare. Flagella quoque cruenta et so- nus verberum auditus a secretariis non tacebant. Dum vero capellani forte non bene misericors clementia sibi aliquod huiusmodi instrumentum furtim abstraxisset, quaerebat diligenter quasi rem multum arduam, suaeque intentioni periisse aliquid necessarium causabatur. Parum refero, ARCIBISKUPA PRAZSKÉHO. 441 nonické řehole, i počal nositi hrubý oděv vlně- ný a jinými zvyky mnichův se říditi. Potom také toho zanechal, hrubou žíněnou košili oblé- kal, na lavici léhal, jen bibli neb jinou knihu nebo dokonce kámen po způsobu sv. Jakuba pod hlavu si dával říkávaje: „kdybych položil na ká- men jen kapuci, nemohl bych usnouti pro měkkost lůžka.“ Tak zdálo se, že za minulých nocí neřesti a prostopášnosti, jichž bujné a rozpustilé mládí sobě naškodu se bylo dopustilo, síla věku muž- ského trpce se kála. Co činil za doby tmavé noci, jediný bůh ví a on sám; však přec z toho, co předcházelo a následovalo, vše vycházelo na jevo. Připravovávalť sobě obzvláště rád úzké místo k pfebyváni. Na hrádku Helfenburce, kde přečasto a nejrač se zdržoval, tak malou modli- tebniei zfíditi si dal, že jeden člověk polo- sehnut stěží otvorem mohl vkročiti. To byla síň kniZeci, to dvür biskupsky, kde se nenalezalo leda místo zdánlivého pokoje, kout na bičování a hůl nebo lavice k udržení těla při ranách. Ale na hradě Roudnici zdálo se, jakoby arci- biskup přidal něco svátečního, totiž jedno okno, jež po celý čas přebývání jeho tyčemi bylo zavřeno, tu pak vymalovati si dal pamětihod- nosti, totiž pekelný žalář a nádherný příbytek ráje, živobytí mnichů kartůzských a za pobídky k lásce znaky utrpení páně. Uvnitř pak měl velký a ostrý kámen za lůžko noční, jak vě- řím, a za sedadlo. Jak velké rány si každého dne dával, není jisto; než poněkud vyšlo na jevo z toho, co říkával, že žádné rány tolik neboli jako rány metel; neboť zkušenost jeho majíc vycvičené city dovedla o takovýchto jednot- livostech podati bezpečný úsudek. Také zkrvá- cené metly a třeskot ran slyšený od tajemníků mluvil hlasitě. Odnesl-li mu kdy kaplan z ne- mistneho slitování tajně nějaký takový nástroj, hledal jej bedlivě jako věc veledůležitou a stě- žoval si, že něco potřebného se mu ztratilo. Povím něco málo, z čeho souditi se dá o větším jeho cviku. Dostal-li, jakož se stává, mimovolně noéni tok, probudiv se vedle vrouciho pfedse- vzetí čistoty jal se tělo mrskati, sedm kajicich 1) Hrad tento také vůbec Hrádek (Affenburg) zvaný ležel u Oustéku u Ostrého (Neuland) v Litoměřicku a ne jak Dobrovský ve vydání svém poznamenává, v Prachensku na Netolickém někdy panství, kdež arcit také byl hrad Helfenburk, který však nikdy nebyl zbožím biskupů neb arcibiskupů Pražských. 71 

Strana 448
448 ŽIVOT JANA Z JENŠTEINA, ex guo coniectura amplioris exercitii habeatur. Dum enim sibi, ut assolet, nocturnalis fluxus praeter voluntatem accidisset, euigilans ex ar- denti proposito castitatis assurgit ad verbera, septem psalmos poenitentiales dicebat, conti- nuato virgarum verbere se castigans, et unam sexagenam grossorum in eleemosynas pauperi- bus tribuebat. Hoc etiam anno iubilaei, anno videlice& MCCC nonagesimo cilicinis femoralibus cinctus equester sanctorum apostolorum limina visitauit. Ex quo dicebatur nodis cilicinis carnem suam grauiter attriuisse. Porro cilicinorum suo- rum expertus sum asperitatem: in capite ieiunii de licentia sua femorale suum cilicinum as- sumpsi, et vix per prandium potui tolerare; tantaque molestia urgebar, ut ne libuisset man- ducare. Retuli ad patrem, qui risit, abiicere praecepit, eo quod non omnia omnibus congru- unt. Solus ex usu sibi iam leuissimum fatebatur. Ut etiam terram sui corporis perpurgaret, spinis suleare dorsum non horruit, ut uberibus apta seminibus à pungentium aculeorum sentibus pur- garetur. Quadam tamen cauta industria huius- modi spinas sibi procurabat. Nam cum iter age- ret, et corna haerentia spinis inspiceret, huius- modi frutices spinosos, quasi ob gratiam fructuum sibi praecidi et tribui impetrabat, fructusque alicui ex familiaribus largiendo, spinas sibi pro nocturnali exercitio furabatur. Haec vero ita occulte in suis clausuris exercitia peragebat, ut ad nullius, nisi eo reuelante, potuisset notitiam peruenire. Nam huiusmodi spinarum, quibus saepe terebatur, afflictiones ipso reuelante co- gnoui, et dum sibi persuaderem, ut quasi ne- cessario iumento suae carni parceret, si non vehementer rebellaret, respondit, quod si inter pulcherrimas mulieres volutaretur, confidens in domino, magis se rubore putaret perfundi, quam ex hoc aliqua illecebra commoueri. Verum huius rigoris exercitia, quia nocitura timebantur, cum aliter ab his cessare noluisset, a confessore suo sub comminatione suspensionis a communione sibi sunt interdicta. Et sic cessauit factus obe- diens ad lectulum breuem et arctum consen- sit iuxta consuetudinem monasticam superius memoratam. ARCIBISKUPA PRAZSKÉHO. žalmů při tom odfikávati, i dal jednu kopu grošů almužny chudým. Leta jubilejního 1390 žiněným opaskem opásán na koni jel navštiviti prah svatých apoštolů; i rozedral prý tělo své žíněnými uzly velice. Drsnost žiněného oděvu jeho zkusil jsem sám; jednou v postě oblekl jsem s povolením jeho opasek žiněný, i vydržel jsem v něm jedva přes oběd; tak nevolno mi bylo, že mně ani nechutnalo jisti. Pověděl jsem to arcibiskupu; on se usmál i poručil, abych jej svlekl, že prý nehodí se všechno všem; jemu samu že návykem jest malinko nepohodlný. Aby také půdu těla svého vyčistil, nebál se trnim brázditi záda svá, aby schopna k přijetí hojného semena bodavými ostny byla učiněna. Takovéto trní opatřoval si s jakous opatrnou píli. Nebo kdykoli konaje cestu uzřel dřínky viset na trní, dával si takové trnité větvičky uřezat a darovat, ovoce pak dal někomu ze své družiny, trní si uschoval k cvičení noční- mu. Těmto cvičením oddával se v uzavřeném pokojíku svém tak tajně, že nikdo se o nich ne- dověděl, leda by byl mu je vyjevil on sám. Nebo o mrskání těla takovýmto trním, jemuž často se podroboval, já sám dověděl jsem se od něho; a když jsem mu domlouval, aby těla svého co nezbytného břemene šetřil, ač není-li příliš bujno, odpověděl mně, že kdyby mezi nejkrásnějšími ženami se válel, spíše by studem zašel, než by mu ztoho vzešlo nějaké pokušení. Než když se počali báti, že přísná tato cvičení zdraví jeho uškodi, a jinak nebylo lze odvrátiti jej od nich, zakázána jsou mu od zpovědnika jeho s výhrůžkou, že nebude připuštěn k přijímání. I nechal jich a poslechl až na krátké a těsné lůžko, na němž, jak svrchu podotčeno, po zvyku mnišském spával. 

Strana 449
ŽIVOT JANA Z JENŠTEINA, De vigiliis ejns. Cap. VI. Fatigatis itaque membris anhelantibus ad quietem vix utcunque expausat, si tamen quies dici debeat, cun: nec ea mollitie, nec saltem caloris necessarii alimonia refoueret. Circa festum Antonii dum ob quaedam, quae sibi conscribi iusserat, quasi pro nouitio erudiendo, cum iam perfecti exercitii attigisset culmina, in commodo, quod placuit sibi vocare Cartusiam, quod sibi in sua turri Pragae construxerat, secretum mihi inauditi exercitii aperuit, cur fuerit reumaticus ostendendo. Interdum se enim tantis frigoribus afficiebat, quod toto corpore in lateribus paui- menti eliso, tempore hiemali, capite cum pedibus in circulum conuoluto vix flatu proprio ex ore emisso pectusculum utcunque calore fouebat, alis omnibus membris frigori expositis, vix trium horarum spatium per longissimas noctes sibi tribuens ad quietem. Vigiliarum excubias cele- braturus scribebat, dictabat hymnos, prosas, libros, exinde deuotionis materias hauriendo. Dumque reprehenderetur de scriptis suis, quasi officii sui plura negligeret, respondebat, se de- uotionem habere non posse, nisi conceptus suos scripto exararet. Fertur etiam noctis tempore de castro Rudnicz in montem Ripensem frequen- tasse, prout a quodam clerico dicitur deprehen- sus, somnumque superaturus etiam in campos solitarius excurrebat. Somnus huic breuis et violentus, subreptitius tamen et discontinuatus. Unius enim noctis spatio surgebat ter quaterque ad orationis et aliorum spiritualium actuum exercitium usitatum. Interdum etiam noctis breue fuit spatium, dum collocutio spiritualis in me- dium veniebat. De eleemosynis et misericordiis suis. Cap. VII. Jam nunc, quomodo se in usus pauperum effudit per eleemosynarum semina, videamus. Nouerat venerabilis pater, quoniam qui parce seminat, parce et metet. Nec latuit eum, quam foecundus est ager pauperum, cito reddens do- nantibus fructum. Via enim coeli pauper. Unde sicut sibi durus et rigidus, ultra morem fit largissimus. Ultra facultatem etiam ante con- uersionis suae initia in pauperum solatia se liberaliter effundebat. Nam quamuis debitorum ARCIBISKUPA PRAZSKÉHO. 449 O bdéni jeho. Kapitola VI. Když umdlené údy po pokoji zatoužily, přál jim malinko odpočinku, ač možná-li nazvati to odpočinkem, když ani měkkého lůžka, ba ani okřání potřebným teplem jim nedopřál. Okolo svátku sv. Antonina, když jsem byl u něho za jistou věcí, kterou si byl dal napsati jakoby pro cvičení začátečníka, kdežto ve cvičení tom byl již dokonalým mistrem, ve světnici, již ob- libil si nazyvati kartuzi, kterou ve věži své v Praze si byl zařídil, ukázal mi tajné cvičiště neslýchaného způsobu i odhalil, odkud pocházi jeho pakostnice. Neboť zde ob čas trávival v ta- kové zimě, že položiv se celým tělem na podlahu za času zimního a skrčiv hlavu k nohoum v ko- touč. jedva vlastním dechem prsa svá poněkud zahříval, všecky ostatni údy pak zanechával zimě, oddávaje se v předlouhých nocích sotva tři hodiny odpočinutí. Chtěje oslaviti vigilie psá- val, skládával písně a prosu nalezaje v tom zdroje náboznosti své. Kárali-li jej pro psaní jeho, jakoby takto zanedbával mnoho úřad svůj, říkával, že nemůže býti nábožný, než napiše-li myšlenky své. Chodival prý také v noci z hradu Roudnického na horu Říp, kde prý byl od jedno- ho duchovního dopaden, i vybihal samoten do poli, aby přemohl spánek. Spánek jeho byl krátký a tvrdý, přec však také plíživý a roz- tržitý. Neboť za jednu noc vstával třikrát a čtyři- krát k modlitbě a k vykonávání jiných skutki duchovních. Někdy bývala k tomu také i noc krátka, ano rozmlouvání duchovní padlo upro- střed. O almužnách a milosrdenství jeho. Kapitola VII. Vizmeż nyni, jakć almużny udilel chudym. Vědělť ctihodný otec, že kdo skrovně seje, skrovně sklízí; věděl, kterak úrodno jest pole chudych přinášejíc brzy ovoce dárcům. Jestiť chudý cesta vedoucí do nebe. Protož jako k sobě samu byl tvrdým a přísným, v tomto případě nad obyčej stal se štědrým. Ještě před obrácením svým býval štědrý k chudým více, než síly jeho stačily. Nebo ač skoro pořád oblehán byl věři- teli, přec dlužník tento nikdy nezanechával chu- 71* 

Strana 450
450 inuolutione fere semper teneretur obnoxius, ta- men nunquam occurrentem in via pauperem in- consolatum relinquebat, abundanter tribuens, cum tamen ipse non nimis abundaret. Unde sibi pergenti in via ultro pauperes et ex indu- stria occurrebant. Pastores et miserabiles per- sonas si aspexisset, etiam de longe misso nuntio eleemosynis solabatur. Unde ob hoc eleemosynae eius à plerisque culpabantur, ipse tamen ex hoc non minus alacer in eleemosynarum semine exi- stebat, secretarium, camerarium ad consideran- dum pauperum statum et penurias transmittebat, pluresque huius facti exploratores habuit, ut intelligens super egenum et pauperem sciret, cui de patrimonio crucifixi per eleemosynam subueniret. Nouerat enim non dominii potesta- tem, sed dispensationis officium exercere, non curiensium multiplicare incurias nec fouere. In- tendens etiam, quomodo sacro apostolorum duo- denario numero Christus, tanta celsitudo, se ad pedum abluendorum officium inclinauit; unde et ipse quoque in omnibus solemnitatum vigiliis XII pauperibus clanculo procuratis pedes ablue- bat. Et sicut Christus largus in munere se tra- didit in cibum, ipsius etiam sceleratissimi inde non abhorrens consortium; sic et hic quorum pedes abluebat, eos largius procurabat unicui- que per XII grossos largiendo. Duos tamen in- culüores et habitu et in vulneribus scabieque viliores pro mensa sua secum comesturos reser- uabat, eorumque lotis vulneribus et osculatis abundantius reficiebat solus solius panis edulio sustentatus. Unde undique eum turba inopum quasi patronum pauperum sequebatur. Nam in anno domini MCCCXC dum propter indulgentias anni lubilaei sanctorum apostolorum limina visi- tasset, et ibi aliquantam moram exegisset, mul- titudo pauperum, terens hospitium suum prae caeteris praelatis, sui hospitii index fuit; dum- que sibi eleemosyna danda non occurreret, men- dicabat, et ne pauper inconsolatus remaneret, ipse non erubuit mendicare. Duodecim quoque pauperes, clericos sex et sex laicos, ordinauit in Rudnicz nutriri praeter alios, quos in suis ex- pensis per diuersa loca ex misericordia refoue- bat. Etiam certos studentes in suis sumptibus sustentabat, dicebatque metrum illud frequenter: non eloys bursam minuit, nec missa diaetam. ZIVOT JANA Z JENSTEINA, ARCIBISKUPA PRAZSKÉHO. dého, kterého potkal, bez potéchy udéluje kaz- dému hojně, ačkoli sám příliš neoplýval. Proto kudykoli áel, nadbihali mu chudi mimodék a na- schval. Spatfili pastuchy a bidáky, třeba z da- leka vysílal k nim posly s almužnou. Ačkoli pro toto udileni almuzen od pfemnohyeh kárán byval, pfec proto neochaboval v horlivosti rozsé- vání almužen; i vysílal tajemníka a komorníka zpytovat stav a potřeby chudých. Za timže úče- lem vydržoval ještě více lidí, aby vypátral, komu z nuzných a chudých z dědictví ukřižovaného měl by uděliti podpory almužnou. Neumělť uka- zovati moc svého panství, ale uměl vykonávati povinnost shovivání; pohodlí dvořanů nezvětšo- val ani jim nepřál. Pamětliv, kterak Kristus, taková velebnost, dvanácti apoštolům nohy myl, o všech vigiliích svátků dvanácti chudým tajně zavolaným sám nohy mýval. A jako Kristus štědrým se prokázal v udílení jidla, nehroziv se večeřeti ani s nejnešlechetnějším, tak i on ty, kterým byl nohy umyl, štědřeji obdaroval dada jim po 12 groších. Dva pak, kteří byli sprostější a oděv měli špatnější a tělo plno ran a strupů, ponechával, aby s ním jedli při stole, a vymyv jim rány a dav polibení hojněji je na- sytil, sám pak nejedl než chleba. Proto chodil ním zástup chudých jako za svým ochrancem. Leta páně 1390 když pro odpustky jubilejního po nějaký všady za roku navštívil prah apoštolů a v Římě čas přebýval, množství chudých na- vštěvujíc obydlí jeho častěji než ostatních pre- látů dobrým bylo ukazatelem jeho obydlí; ne- měl-li právě, co by dal almužnou, žebral sám, i nestyděl se za to, jen aby chudý nezůstal bez útěchy. Také na Roudnici dával živiti dva- náct chudých, šest duchovních a šest lidí svět- ských, mimo jiné, jimž na různých místech na útraty své milosrdenství prokazoval. Také jisté studenty na své útraty vydržoval, i říkával často známý verš: ,Non eloys bursam minuit, nec missa diaetam.“ Přemnoho nádob stříbrných, 

Strana 451
ŽIVOT JANA Z JENŠTEINA, Vasa guogue plurima argentea, guibus ad mini- sterium mensae utebatur, vendidit, et in usus pauperum erogavit. Et dum sibi solum cochlear superesset argenteum, in vas proiecit, quo prae- benda colligitur, mandans, ne quis praesumat excipere, sed illius esset pauperis, cui fortuito obuenisset. Pecunias quoque, quas in vestium cultum prius expendere consueuerat, grosso pro se et vili assumpto habitu, in pauperum vesti- enda corpora impendebat. Stamina enim panni pro pauperibus ad praecipuas festiuitates, prae- cipue dominicae resurrectionis, interdum viginti distribuere procurabat. Eodem quoque tempore paschali interdum ad sexaginta sexagenas ex- pendi iubebat; cupiens, ut nullus pauperum in tanta multitudine Pragensis ciuitatis inconsolatus linqueretur; sed cuilibet occurrenti per grossum tribui ordinabat. Hospitale!) quoque circa pon- tem Pragensem visitabat, singulis infirmis lustra- tis et consolatis pro unoquoque grossum tribuere thesaurario iniungebat. Omnium quoque deuoto- rum fuit refugium singulare, non aspernatus habitus squalorem, nec crinium incultam caesa- riem, nec rusticam moris grossitem ; quos spiri- tuales et deuotos prospiciebat, assidui colloquii, et mensae socios faciebat, multoque gratiosiorem se talibus exhibebat, quam his, quos exterior cultus venustabat. Imo ab illis se, ubi poterat, libentissime abstrahebat, istis inhaesurus. Grauis ei erat clientelae tumultuosa pluralitas, quam si declinare non poterat, saecularibus proposito aliquo solatio exteriori ipse ad interioria se col- ligens nitebatur in turba dei memoriam retinere. Tempore quoque ieiunii hospitalium et religionis mendicantium et aliorum pauperum solabatur inopiam multitudine halecum distributa, et ut ad ieiunandum alacriores redderet, et sumptu dato quasi in omnibus ieiunaret. Erga animalia etiam muta visceribus misericordiae affluebat. Nam dum caperentur lepusculi et auiculae, eos sibi praesentari iubens, abire liberos permittebat. Ad eum enim pergentem in curru auicula quae- dam nisum fugiens, quasi ad tutorem suae vitae conuolauit. Etiam dum in Helfenburg moram ageret, quaedam auicula eo prandente de ne- more aduolans, per prandium sibi assistebat, ARCIBISKUPA PRAZSKÉHO. 451 jichž užíváno při stole, prodal na potřeby chu- dých; a jedinou lžíci stříbrnou, která mu zbyla, hodil do nádoby, v níž se shromažďovalo, co mělo býti uděleno chudým, i poručil, aby se nikdo neopovážil ji vzíti, nýbrž aby připadla tomu chudému, který by náhodou přišel. Penize, jež byl zvykl vydávati prvé na svůj oděv, vy- dával na ošacení chudých nose sám šat hrubý a laciný. Stavů sukna na znamenitější svátky, zvláště na vzkříšení páně, rozděliti dal chudým někdy dvacet. V týž čas velkonoční rozdal ně- kdy až 60 kop (grošů) chtěje, aby žádný chudý v tak velkém množství obyvatelů Pražských ne- zůstal bez útěchy; každému, koho potkal, uděliti dal groš. Navštěvoval špitál u Pražského mostu, každého nemocného prohledl a potěšil, a všem skrze pokladníka dáti kázal po groši. Všech ná- božných byl obzvláštním útočištěm nepohrdaje špinavým šatem jejich ani neučesanými vlasy ani sprostými mravy; s osobami duchovními a nábožnými stále rozmlouval a k stolu svému je brával, i měl se k nim mnohem ptivétivéji než k těm, které zdobila zevnější úprava; ba těchto stranil se, jak mohl, a s onémi se zaby- val. Obtížno mu bylo hlučné množství družiny, i nemohl-li se jí zbaviti, udělav lidem světským nějakou radost vnější sám vnitřnímu se oddával rozjímání a ve víru světa snažil se pamatovati na boha. Času postního uděloval žebravým špi- tálníkům a řeholnikům 4 jiným chudým množství ryb, aby bedlivost jejich v postu zvětšil a dav jim jísti takřka se všemi se postil sám. Také k němé tváři byl milosrdným. Nebo byli-li chy- ceni mladí zajíci a ptáci, dal si je přinesti a pro- pustil je na svobodu. Když jednou jel na voze, přiletěl k němu ptáček uletší z hnízda jakoby k ochranci svého života. Také když býval na Helfenburku, přilétal k nému snidajícimu ptácek z háje, zůstával u ného po celé snidani poska- 1) Klášter Křižovníkův s červenou hvězdou. 

Strana 452
452 nunc per mensam saliens, et nunc insidens co- ronae capitis, nunc manibus, gratum spectacu- lum exhibebat. Et post prandium accepta bene- dictione ad nemora reuolabat. De indulgentiis per eum datis. Cap. VIII. In his quoque, quae de laboribus Christi Iesu et sanctorum meritis sunt acquisita, per indulgentias secundum facultatem suae auctori- tatis largissimus existebat. Dicebatque frequen- tius: non debet esse parcus dispensator, ubi largus est dominus. Sicque velut vidua mutuatis vasis & vicinis ex superabundanti merito san- ctorum oleum misericordiae non desiturum libe- raliter transfundebat. Praeter enim partiales largitiones locorum seu personarum dedit omni- bus flectentibus ad auditionem mellifluorum no- minum lesu et Mariae in diuinis officiis omni- bus omnium horarum XL dierum indulgentiam perpetuo duraturam. Item de qualibet horarum per octavam in die visitationis XL dies. Item de Magnificat cantico ipsius virginis XL dies. Item apponentibus vel apponenti collectam in missa de beata virgine Maria totidem. Item flectentibus et orantibus ante reseruatorium do- minici corporis, seu ad sonum campanellae, dum in missa eleuatur, vel ad infirmum deportatur, et dicentibus dominicam orationem XL dies. Item instituit in die XI millium virginum!) in sua dioe- cesi pulsari mane ad Aue Maria anno domini MCCCLXXX, XL dierum indulgentiam largiendo. De orationis studio secundum triplicem eius statum. Cap. IX. Quia vero oratio animae sanctae est praesi- dium, angelorum solatium, daemonum suppli- cium, deo gratum obsequium; secundum eius gradum triplicem se circa eam studuit exercere. Nam primo se sibi reddere, et se in se colligere satagens vocali inhaesit orationis studio, et de- uotos libellos sanctorum patrum legebat; et praecipue beatissimi Augustini poenitentiales se- ptem psalmos libentissime ruminabat. Psalteria quoque quam plurima quam saepius repetebat. Huiusmodi vero psalmodia cum assiduitate mi- nus sapuisset, falsa tribulationis condiri saepius ŽIVOT JANA Z JENŠTEINA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO. kuje brzy po stole, brzy na hlavu, brzy na ruce mu sedaje a příjemnou zábavu mu poskytuje : po snidani přijav požehnání odletával do lesa. 0 odpustcich od něho udělených. Kapitola VIII. Také v udilení toho, co smrtí Krista Ježíše a zásluhami svatých získáno jest, skrze odpustky vedle moci dústojenství svého byl velmi štědrý. I říkával často: když pán jest štědrý, nesmí býti skoupý správce. Jako vdova ona dlužíc se nádoby od sousedů, tak hojně přeléval on z pfetekajicí nádoby zásluh svatých nehynoucí olej milosrdenství. Kromé &tédrého podéleni jed- notlivých míst neb osob udělil v$em, ktefi za- slechnuvše při všech jakýchkoli službách božích sladká jmena Ježíš a Maria pokleknou, čtyřiceti- denní odpustky na věky. Dále na každou hodinku v oktavě navštivení panny Marie 40 dní. Dále na píseň panny Marie „Magnificat“ 40 dní. Dále tolik- též všem, kteří přispějí na sbírku při mši k bla- hoslavené panně Marii. Dále 40 dní všem, kteří pokleknou a se pomodli před schránkou těla páně, neb uslyševše zvonek buď na mši při pozdvihováni, neb kdy ne$eno bývá k nemo- enému, pomodli se modlitbu páně. Dále usta- novil, aby na den 10 tisic panen v diecési jeho zvonéno bylo ráno k Zdrávas Maria leta páně 1380, i udělil na to odpustky čtyřicetidenní. O horlivých modlitbách jeho vedle trojího způsobu. Kapitola IX. Poněvadž modlitba jest svaté duše ochrana, anjelů útěcha, ďáblů potrestáni, bohu libé po- slušenství, vedle trojího způsobu jejího se jí oddávával. Napřed hledě sobě samu se na- vrátiti a v sobě samu se sbírati horlivě trval při modlitbě hlasité a čítal nábožné spisy otců svatých ; nejraději odříkával sedm kajících žalmů blahoslaveného Augustina. Žaltářů přemnoho pře- často opakovával. Když neustálým opakováním takovéto odzpěvování žalmů se mu znechutilo, často si přál, aby hořkosti zármutku učiněny mu byly chutnější. Říkávalé: „již mi nechutnaji 1) 21. října. 

Strana 453
ŽIVOT JANA Z JENŠTEINA, exoptabat. Solebat enim dicere: iam mihi psalmi minus sapiunt, confido, guod eos mihi tribula- tione dominus dulcorabit, addebatgue: o! guam suaue sapit tribulatis dicere: saluum me fac deus etc. exaudi, quoniam benigna est miseri- cordia tua etc. In tantum enim assiduus erat ad orandum, ut nullus secularis capellanus ad secum orandum sufficeret. Unde suffragia mo- nachorum et religiosorum mendicabat, quaerens semper aliquem religiosum habere capellanum, cum quo in itinere et in curru, quocunque per- geret frequentius psalteria ruminaret. Unde sae- pius in itinere à hudniez usque Pragam supra omnes horas canonicas et cursum de dominica et de passione, quem venerabilis Bonauentura fertur edidisse, integrum psalterium perorabat. Confessione sacrabili etiam omni vespere per- acta, cum tumulenta insania multorum se in- cauta resoluit laetitia, septem poenitentialium psalmorum decursu, relicto capellano, exemplo Iesu Christi in agonia sanguinem sudantis in orationibus pernoctabat. De secundo modo orationis. Cap. X. Verum per successum temporis orationis secundum modum attingebat, quasi ab exteriori atrio et a pecorinis pellibus atrium interius ingrediens, ut pro formatis orationibus solus sciret. formare orationes, rationes rerum, collo- quia deuotorum, eloquia doctorum perquirens, sicut apis in alvearium cordis rationum irre- fragabilium veritates congerebat. Unde pro psal- teriis, quae olim ruminabat, aliquo psalmigraphi versu iniecto cuiuslibet litterati in sua praesentia existentis sententiam exquirebat. Unde factum est, ut apparet ex suis scriptis, bibliae non par- uam notitiam sine multorum lectione librorum &acquisiuit, ut sciret de thesauro cordis noua et vetera allegare. In letaniis et processionibus deuotus aderat. In stationibus ad terram geni- culabat, interdum et in luto. Pro deuotionis suae exercitio capellanos procurauit, qui certas horas et missam certam quotidie decantarent. Non obstante hoc in praecipuis festiuitatibus, cum ob emergentes causas in sede sua Pragensi interesse non valebat; tamen alibi circa colle- giatas ecclesias diuina peragebat, praecipue ta- men in monasterio Rudnicensi. Saepe decurrens ARCIBISKUPA PRAZSKÉHO. 453 žalmy, důvěru mám v pána, Ze mi je zármu- tkem osladíi;“ a přidával: „o jak příjemně chutná zarmouceným zvolati: spasiž mne, bože a t. d., vyslyš mne, poněvadž dobrotivo jest milosrden- ství tvé a t. d.“ V modlení byl tak bedliv, Ze žádný světský kaplan nepostačil se s nim mo- dliti. Proto hledal pomoc u mnichů a řeholníků žádaje vždy nějakého řeholníka míti za kapla- na, s nímž by mohl, kamkoli by šel neb se vezl, častěji odříkávati žalmy. Tak pomodlil se často na cestě z Roudnice do Prahy všecky hodinky a tak zvany Cursus de dominica et de passione, od ctihodného Bonaventury pry vydaný, tudíž celý žaltář. Vykonav také zpověď každého večera, když nerozumné množství hlu- číc nerozvážnou radosti rozplyvalo, a propustiv po skonéeni sedmi Zalmü kajicich svého ka- plana za příkladem Ježíše Krista, jenž v úzkosti krví se potil, na modlitbách setrval po celou noc. О druhém způsobu modlitby. Kapitola X. Postupem času dospěl k druhému způsobu modlitby, a vkročil jakoby ze síně vnější do síně vnitřní, a aby na místě hotových modliteb sám se nauóil modlitby skládati, pátraje po příčinách věcí, hledaje rozmluvy nábožných a vý- roky učených jako včela do oulu srdce svého pravdy nezvratné snášel. Proto na mistě žaltáře, který druhdy odfikával, prohodiv néjaky verá Zalmisty tázával se kteréhokoli muže učeného, jenž právě u něho byl, co o něm smýšlí. Tak stalo se, jak ze spisů jeho se jeví, že nemalou znalost bible si osvojil, aniž by byl mnoho knih přečetl, a že uměl z pokladu srdce svého staré a nové uváděti. Litanií a průvodů nábožně se účastnil; při zastaveních na zemi poklekl, někdy i do bláta. Pro zvýšení nábožnosti své ustanovil kaplany, kteří měli jisté hodinky a jistou mši každého dne zpívati. Nevadilo mu o větších svátcích, nemohl-li za nastalými příčinami býti v Praze, sídle svém ; přec vykonával služby boží v kollegiatních chrámech jinde, zvláště v klášteře Roudnickém. Často sběhl sám s hradu na mši blahoslavené panny a k ranním hodinkám dotče- ného kláštera, někdy zpíval s bratřími a účastnil 

Strana 454
454 solus de castro ad missam b. virginis et matu- tinas monasterii memorati, interdum cum fra- tribus concinebat et lectiones legebat, sanctae meditationis et contemplationis ex concentu psal- morum et hymnorum incitamenta hauriebat. Post matutinas modicum somni capiens in strato suo nobili, assere tantummodo reclinatus. Contigit quoque quadam vice, ut per incuriam ministri asser, qui sibi pro quiete positus fuerat, haberet incussum clauum ferreum acutum: accepit pro grato, nec quaerimoniam mens boni conscia pro- ponens, quousque visum fuit per alios et notatum. De tertio modo orandi et contemplatione eius, et raptu deuotionis eius. Cap. XI. Sed quia omnis homo mendax, relicta hic pontifex turba hominum, sicut asino et pueris derelictis Abraham Isaac suum immolaturus, et quasi Moyses in interiora deserti inuitans gregem, immo pontifex more pontificis legalis, solus in- greditur in sancta non sine sanguine proprio in priori tabernaculo effuso, ut praemissum est. Porro quid egerit interiora velaminis ingressus, immo quomodo sursum actus sit, iam totum diuinum est, soli deo peruium est, scrutari est impossibile nec effari. Tamen utcunque internae dulcedinis affectus sequentia signa, suspiria, crebrique gemitus, sed et raptus in dominum, etiamsi tacere libuisset, suae deuotionis arcana minime reticebant. In castro Rudnicz in stubella, quam sibi pro solitaria vita aspernatus tumul- tum praeparauerat, post prandium inter collo- quia diuina in die Conceptionis sanctae Mariae, magistro Matthaeo de Cracouia!) et me prae- sentibus, subito rapi incipiens, licentiam prae- bens vale dixit dicens: ite ad deum. Magistro Matthaeo abscendente remansi cum eo solus, et vidi eum mirabiliter rapi in spiritu. Qui ad se rediens meque conspiciens rubore perfusus mox quasi de scandalo veniam petens iussit, ne cui eo viuente reuelarem. Pluries quoque quam ma- xime infra diuina officia in excessum spiritus agebatur. ZIVOT JANA Z JENSTEINA, ARCIBISKUPA PRAZSKÉHO. se éitäni a z prozpěvování žalmů a hymnů po- bíidky k přemýšlení a rozjímání čerpal. Po ran- ních hodinkách maličko pospal na vzácném loži svém, na pouhém trámu. I stalo se jednou, že nepozornosti: sluhy v trámé za lůžko mu urče- ném nalezal se zaražen ostrý železný hřeb: biskup byl spokojen, ani si nepostěžoval, až jiní to uzřeli a pokárali. O třetím způsobu modlitby, o rozjímání jeho, o vy- tržení jeho skrze nábožnost. Kapitola XI. Než poněvadž všechno lidské jest pouhý klam, arcibiskup zanechav hluk světa, tak jako Abraham osla a sluhy své zanechal chtěje obě- tovati syna svého Isáka, a jako Mojžíš na od- lehlejší misto poušti od stáda svého se odebral, tak arcibiskup po zvyku nejvyššího kněze sta- rého zákona sám vkročil do svatyně proliv v pfedsini vlastní krev, jak svrchu povédéno. Co činil vešed za oponu uvnitř, kterak povzne- Sen byl, vesměs jest dílo boží, samu bohu zná- mo, i není možná toho vypátrati ani vypověděti. Než přec o vnitřní blaženosti jeho následující známky, vzdýchání, časté sténání svědčily ; vy- tržení jeho k pánu, bylo-li by se jemu zalíbilo mlčeti, tajemné stránky nábožnosti jeho neuta- jily. Na hradě Roudnici ve světničce, kterou si byl pro samotářský život pohrdaje hlukem za- řídil, po obědě mezi nábožnou rozmluvou v den početí sv. Marie, u mé a mistra Matouše z Kra- kova přítomnosti, náhle přišel u vytržení, i pro- pustiv nás rozloučil se s námi řka: „Jděte s bo- hem.“ Mistr Matouš odešel, já pak zůstal s nim sám i viděl jsem, kterak podivně duch jeho přišel u vytržení. Přišed k sobě a uzřev mne začervenal se, ihned, jakoby mně byl pohoršení dal, za od- puštění mne prosil i rozkazoval, abych nikomu toho nezjevil, pokud bude živ. Ostatně přišel vic- krát u vytržení, nejčastěji mezi službami božími. 1) Mistr Matěj z Krakova byl z přednějších bohoslovců XIV věku, který i více spisů obsahu náboženského složil Srovnej o tom Balbínüv spis: Bohemia docta II, 284 a III, 106. Jmenovitě buďtež podotknuty: Dialogus de sumptione corporis Christi; Dialogus de crebra celebratione. Rationale divinorum operum; Dialogus patris et filii; Dialogus de corpore Christi; De confessione et choreis; Dialogus de communione. V seznamu dékenü uni- versitnich déje se o něm zmínka r. 1367, 1377, 1380. 

Strana 455
ŽIVOT JANA Z JENŠTEINA, De frequentatione sacramenti eucharistiae, eius effi- eacia salutari. Cap. XII. Nec immerito in diuinis officiis et in diuina transformabatur, quia eucharistiae inaestimabile sacramentum est omnis gratiae contentum, gra- tis datum a patre gratiarum gratissimo grati- ficandis filiis adoptionis, gratiam cumulans supra gratiam ipsum fontem et auctorem continens gratiarum. Ad hoc igitur venerabile sacramen- tum cito post conuersionis initia, tanto deuotio- nis ferebatur affectu, ut nullo modo praeter- mitteret, quin aut solus diuina perageret, aut communicaret, percipiens eucharistiae sacramen- tum de manu coram se presbyteri celebrantis. In ipsa quoque sacrae communionis hora saepe per excessum rapiebatur, et prae stupore men- tis circa altare diutius persistebat. Saepe post alta suspiria in clamorem erumpebat, et inter- dum ab altari recedere non poterat ad sacri- stiam sacras vestes depositurus; sed in Rudnicz monasterio retro altare vix deduci poterat, coe- lesti sagina delibutus, memoriam dulcedinis Chri- sti corporis ructuando. In festo etiam ipsius eucharistiae diuinae in memorato monasterio Rudniez in vesperis, in quo ipsum sacrosanctum sacramentum dominici corporis expositum sta- bat, thurificaturus in pontificalibus accessit, et magno ardore accensus thurificationem non po- tuit nec vesperas perficere, sed praepositum monasterii oportuit terminare. Unde ob hoc iam publice diuina peragere formidabat; sed dum eum celebrare oportebat, capellano suo iniuuxit, ut si eum in excessu suo moram trahere con- tingeret, quasi a somno dulcissimae quietis eum per tractum libere excitaret. Et quamuis huius sacramenti dulcedinem nemo nouit, nisi qui hanc &ccipit; quantum praesentia affecerit huius sa- cramenti, absentia et carentia declarabat. Nam cum confessoris seueritas ob euentum noctur- nalem sibi abstinentiam à sacramento iniunge- ret; obtemperabat quidem, sed totus deiectus vix illius diei terminum poterat praestolari, et se quasi poenis purgatorii affici asserebat. Nec mirum, si liuius sacratissimae communionis emi- nentia diligentius perpendatur. In eo enim fonti omnium gratiarum lesu Christo, angelorum glo- riae, sanctorum copiae, passionibus et meritis ARCIBISKUPA PRAZSKÉHO. 455 O častém přijímání svátosti oltářní a toho spasi- telných účincích. Kapitola XII. Nikoli bez prospěchu býval při službách božích v božství pohroužen, jelikož neocenitelná svátost oltářní jest obsahem vší milosti, darmo dána od nejmilostivějšího otce milosti za útěchu synům za vlastní přijatým, hromadic milost na milost a obsahujíc zdroj a původce všech mi- losti. K této tedy velebné svátosti hned po svém obrácení s takovou nábožností se měl, že ni- kterak neopomijel bud sám služby boží vyko- návati neb piijimati svátost oltářní z ruky kněze služby boží vykonávajícího. Při tomto svatém přijímání často býval u vytržení a déle dlival zaražen před oltářem. Často hluboko vzdychnuv do křiku se dal, a někdy nemohl ani od oltáře odejíti do sakristie, aby svlekl posvátný oděv; v Roudnickém klášteře stěží: odveden byl za oltář, maje nasycen chlebem nebeským na pa- měti sladkost těla Kristova. V den těla božího ve zpomenutém klástefe Roudnickém při ne- šporách, ana tato nejsvětější svátost těla páně vystavena byla, předstoupil v rouše biskupském, aby kadidlo zapálil, ale velkou vroucnostíi roz- žat nemohl obřad vykonati ani nešpory ukon- Gti, nýbrž musil to učiniti probošt kláštera. Proto již bál se konati veřejně služby boží; i musil-li tak, poroucel kaplanu svému, prodli- valli by kdy jsa u vytrzeni, aby jej jakoby z nejpříjemnějšího spánku s&kubnutím vzbudil. Ačkoli: sladkost svátosti této každý dobře zná, kdo ji přijímá, kterak potěšen byl ji, nejlépe dokazoval, kdy bylo mu jí postrádati. Neboť když přísný zpovědník pro poklesek noční mu poručil, aby se svátosti této zdržel, poslechl sice, ale celý skormoucen sotva mohl dočkati konce toho dne, i říkával, že mu jest, jakoby byl v mukách očisteových. To nebudiž nám divno, uvázime-li pilnéji vybornost tohoto nej- světějšího přijímání. Neboť přijímající stává se účastným zdroje všech milosti, Ježíše Krista, slávy anjelů, zástupu svatých, utrpení a zásluh cirkve a splývá s ní v jedno. Protož vzdychaje toužebnou dychtivostí rychle na cestě zpovědi a jiných přípravných obřadů pokračoval, aby došel sladkého spojení se svým miláčkem ve svátosti; i trávě s ním sladké chvíle žádným 72 

Strana 456
456 ecclesiae participat communicans et unitur. Unde anhelis suspiriis famescens, festinus in processu confessionis et aliarum ceremonialium praepa- rationum: procedebat, ut sui dilecti suauissima praesentia in sacramento potiretur; dulcesgue moras nectens cum eodem, nullis negotiis ante officium patiebatur se implicari, sed continuans sua vota usgue horam prandii, guam freguenter etiam non ieiunaturus usgue meridiem protrahe- bat. Saepe familiam suam, praecipue dum solita- riam ageret vitam in castro Helfenburg, iubebat prandere, ut ipse ieiunus a cibo corporali, an- gelorum et suum spiritualem cibum liberius ru- minaret. Guid ad hoc carnis voluptatibus dediti, et guasi luto pharaonis occeupati, ructantes ce- pas Aegypticae seruitutis dicturi sunt? gui tanti beneficii immemores, et huius communionis ex- pertes, guibuscungue negotiis, immo trusis et iocis dediti, aut freguentare negligunt, aut alios irrident, vel percipientes hoc praecipuum et sin- gulare donum ab eius memoria resiliunt salu- tari; gui nec deo deferunt honorem, gui in hoc sacramento singulariter honoratur et placatur, nec ecclesiae sanctae necesitates perpendunt, guae in senectam et senium iam vergens hoc sacramento guasi baculo et pabulo sustentatur ; nec officii sui et ordinis recolunt insignia, dum in perceptis officiis minime se exercent. Addo et hoc, guod cum peccata populi commendant, et multiplicium consumant praebendarum obla- gia ex sudoribus et laboribus Iesu Christi, gui- bus plurimorum deo seruientium sustentaretur copia, animarumgue curam habentes: minimam sollicitudinem de his gerentes, nec saltem huius oblatione hostiae iis satagunt subuenire. Etiam reuerendus pater sanitatem corporis ex vi sacra- menti saepius experimentaliter percipiebat. Nam anno domini 1390 post gratiam iubilaei a Ro- mana rediens curia grauiter infirmatus, ut ipse mihi retulit, dolorem dissolutionis corporis et animae persensit, et nullum dolorem huic dolori comparari professus est, nec aliguo signo exte- riori posse aliguatenus declarari. Nam guamuis mori haberet in desiderio, postguam mortis per- sensit cruciatum, mori timuit, et horripilare se ex sola huius memoria asserebat. Dum ergo in manibus fratris sui domini Pauli Pragae de- cumbens circa s. Apollinarem guasi moreretur, ŽIVOT JANA Z JENŠTEINA, ARCIRBISKUPA PRAŽSKÉHO. zaměstnáním nedával se před službou boží vy- trhovati, nýbrž trvaje na modlitbách až do sní- daní velmi často bez jidla prodlel až do polo- dne. Často družinu svou, zvláště zůstávaje o sa- motě na hradě Helfenburku, nechával snídat, aby sám zdržuje se potravy tělesné andělů a svou potravu duchovní volněji požil. Co tomu řeknou oddaní rozkošem tělesným a vězící takřka v bahně faraonově, kteří jedí bídnou potravu otroctví Egyptského? kteří nepamětlivi tak vel- kého dobrodiní a neznajíce důležitosti přijímání tohoto jakémukoli zaměstnání, ba dokonce da- rebnostem a žertům se oddávají, buď ani k němu nechodí, neb jiným proto se posmívají, neb přijímajíce tento obzvláštní a znamenitý dar spasitelné zpomínky naň se vzdávají; kteří ani nedávají čest bohu, jenž ve svátosti této ob- zvláště ectěn a usmířen bývá, ani, čeho potřeba, církvi svaté, jež stárnouc již svátosti této užívá za podporu a potravu svou; ani oznaků povo- lání a řádu svého nectí nečinice zadost přijaté povinnosti. K tomu ještě hříchy lidu odporuču- jíce, dávky pohřební mnohonásobných prebend z potu a namáhání Ježíše Krista pojídajíce, jimiž přemnoho služebníků božích mohlo by vydržo- váno býti, ale o svěřené duše se nestarajice ani podáváním hostie jim nehledí pomáhati. Také uzdravení tělesného ctihodný otec půso- bením této svátosti častěii skutečně došel. Na- vrátiy se roku 1390 po milostivém letě z Říma těžce nemocen, jak sám mi pověděl, bolestnou ochablost těla i duše pocítil, i přiznal se, že žádnou bolest nelze přirovnati bolesti této ani nikterak ji vypověděti. Neboť ač si přál umříti, přec pocitiv muka smrti umříti se bál, i pra- vil, že pomyslil-li jen na to, hrůzou vlasy mu vstávaly. Když tedy ležel v náručí bratra svého pana Pavla v Praze v okolí sv. Apolináře, jakoby již měl umříti, a nábožně svaté přijímání oče- kával, kněz pak jmenem Petr příjmením Prus pro pláč obřad pomalu vykonával, sotva dočkati se mohl; ale jakmile přijal spasitelný chleb těla páně, ihned požil náležitého léku uzdra- vení tělesného; čehož ostatně zkusil vícekrát. Také při rozličných záležitostech zkusil síly velebné svátosti. Nebo když mu hrozila smrť a ohlášeno nepřátelství, vždy: děkuje bohu za přísluhy kaplana svého sloužíval mši k blaho- 

Strana 457
ŽIVOT JANA Z JENŠTEINA, et communionem sacram deuotissime praestola- retur, et presbyter nomine Petrus dictus Pruss lachrymis insisteret moram in officio faciens, vix expectare valuit, moxque, ut salutarem hostiam dominici corporis percepit, etiam simul sanitatis corporeae antidotum reportauit, quod etiam plu- ries est expertus. Etiam in diuersis negotiis ve- nerabilis sacramenti virtutem experiebatur. Nam cum sibi minae mortis intentabantur, et diffide- batur, gratias semper agens deo adorante ca- pellano missam legit de beata virgine Maria, et eo officiante negotia sua finem pacificum sunt sortita. Certo etiam numero, spatio temporis orationibus sanctis insistens, quasi pretioso aro- mate et quasi florum amoenitate mentis suae habitaculum respergebat, ut ingressus dilectus iocundius repausaret. Nec leuiter auertebatur a redolentia charitatis et memoria tanti doni. Quod si aliquo casu orationibus non completis minus studiose dilecto Iesu Christo inhaesisset, quasi tergum ei praebens, ultionem sibi non defuisse protinus fatebatur. Nam dum non com- pleto sibi consueto orationum sacrificio post com- munionem venerabilis sacramenti semel Perusii quemdam venientem tyrannum curiosius pro- spectaret; post modicum eundem suarum rerum inuasorem habuit, cuius aduentu vel modice per aspectum voluit oblectari. Nam cum de illa ciuitate recederet, per eumdem fuit cum suis comitibus spoliatus. Item in castro Helfenburg post resignationem sui officii, dum ob aduentum magistri Henrici!) s. theologiae professoris, de ordine Praedicatorum viri bene religiosi, incom- pleto orationum numero foras exire gestiret, ca- sum grandem fecit de ponte a turri noua, quam exstruxerat; mediusque pendens deo opitulante resiliit, lignis per cubitosque se retinens & casu praefato est praeseruatus, ne praeceps ruens fractis ceruicibus crepuisset. De humilitate sua. Cap. XIII. Restat de habitibus aliquarum virtutum di- cere, prout in eo extrinsece elucebant. Et primo de fundamento aliarum, videlicet de humilitate, quam magister virtutum Christus dominus verbo ARCIBISKUPA PRAZSKÉHO. 451 slavené panné Marii; i konéivaly se takto zś- lezitosti jeha mirné. V jisty cas prodlivaje v ná- bożnych modlitbich takika vzácnou libovüni a libeznym kvitim pfibytek duse své naplñoval, aby milý příchozí příjemněji byl překvapen. I neodvracel se lehko od vůně lásky a upo- mínky tak velkého daru. Lnul-li kdy náhodou nevykonav modliteb méně bedlivě k milovanému Ježíši Kristu, odvracuje se takřka od něho, říkával, že ihned přicházíval na něho trest. Nebo když jednou nevykonav po přijímání ob- vyklé modlitby v Perusiu jistého přicházejícího pána bedlivě pozoroval, po krátkém čase ma- jetek mu odňal týž pán, na něhož jen krátkým podiváním chtěl se pobaviti. Jda totiž z onoho města oloupen jest od ného s prüvodéimi svymi. Dále na hradě Helfenburku po odevzdání úřadu, když za příčinou příchodu mistra Jindřicha, professora sv. bohosloví, člena řádu kazatelské- ho, muže velmi nábožného, nedokončiv modlitby ven vyjíti chtěl, upadl těžce s mostu od nové věže, kterou byl dal vystavéti; a vise již s po- lovice dolů s pomocí boží skočil nazpět za- chytiv se dřev u zábradlí; takto zachráněn jest, že po hlavě nespadl dolů a nezlámal vazu. O jeho pokoře. Kapitola XIII. Zbývá promluviti o některých cnostech, po- kud zevně na něm se stkvěly; a prvé o zá- kladu všech jiných, totiž o pokoře, jíž mistr cností Kristus pán slovem i příkladem svým 1) Dobrovský má za to, že mistr Jindřích, o němž se tu zmínka děje, jest táž osoba, o které jedná Balbin ve spise svém: Bohemia docta Il, 173. 72* 

Strana 458
458 ŽIVOT JANA Z JENŠTEINA, suo docere dignatus est et exemplo. Hic enim erga deum nitebat humilitate singulari; nec enim tantarum gratiarum abundantia repleretur, nisi apud deum solida humilitatis fundamenta habuisset. Se enim nihili et homellum nomina- bat, sibique in se vilescens, quantumcunque pro- ficeret et aliis mirabilis appareret, se semper in seruitio dei deficere causabatur; quae est sanctorum virtus singularis se in profectu defi- cere et circa perfectionem agnoscere imperfectos. Et quia humiliatio ad humilitatem ordinatur, sicut lectio ad scientiam, studebat hic etiam reuerendus pater humiliationi extrinsecae, ut quantum se humiliauerit coram hominibus, diffi- eile sit enarrare. Inter religiosos enim veniens se frequenter in terra locauit. Interdum seruiens mensis, cum extremis familiare colloquium ha- buit, nullumque sibi seruitium patiebatur a pres- byteris exhiberi. Unde quocunque declinabat, suae humilitatis gestu et habitu etiam religioso- rum exercitata studia in admirationem concita- bat. Clanculo quoque accersito fratre, cuius mo- nitis se sperabat proficere, formam discipuli as- sumens, eum in excellentiori loco sedere iubebat, seque locans humilius in subsellio rusticano in- tentissima aure quasi ad pedes domini Iesu aedificationis eloquia expetebat. Confessori vero in tantum se subdiderat, ut auctoritatem super se concederet, ut si eum in aliquo leui facto pontifici non congruo notaret, etiam coram cunc- tis per pilos trahere minime formidaret. Ab ob- trectantibus quoque capellanis veniam postula- bat. Dum etiam is super, cum quo familiaria colloquia habere consueuerat, ab eo recessurus flecteret se, prostrauit ipse pater se coram in- digno famulo; nec surrexit, nisi memoratum fratrem ante surgere oporteret. Quantum vero ad habitum exteriorem, se humiliter gerebat, ut durante feruore poenitentiae tunica grossa de rudi griseo et communi panno contentus fuerit, subducta grosso pellicio, quo et cilicium tegeret, et ad orationum prostrationes habilis redderetur. Unde ex frequentia et consuetudine orandi in cubitis tunica frequenter foraminosa exstitit et attrita. Praecisura quoque panni pro cingulo utebatur, nec expetebat tapetia tincta coloribus, ne praetiosae vestis fucata fila puluerulentia se intingerent, sed ubiuis locorum, quoniam domini ARCIBISKUPA PRAZSKÉHO. učiti ráčil. Stkvělť se obzvláštní pokorou k bohu; i nebyl by ami hojnosti tak velkých milostí oplýval, neměl-li by byl pevných základů po- kory u boha. Sám sebe nazýval ničemníkem a člověkem nepatrným a neváže sebe, jakkoli prospival a jinym se jevil obdivu hodným, vždy činil si výčitky, jakoby v službě boží ochabo- val; jestiť to obzvláštní enost svatých, že, pro- Spivaji-li, říkají, že ochabují, a stávajíce se dokonalými uznávají svou nedokonalost. I po- névadz ponizenost vede k pokore jako čtení k vědění, oddával se horlivě tento ctihodný otec také zevnější poniženosti, tak že, kterak se poniZil pfed lidmi, těžko jest vypovědět. Přišed mezi řeholníky často posadil se na zemi. Někdy přisluhoval k stolu, s nejposlednějšími důvěrně rozmlouval, i nedovolii, aby mu slou- žili kněží. Proto kamkoli se uchýlil, pokora jeho i cvičeným řeholníkům vzbuzovala podi- vení. Zavolav potají bratra, z jehož napomínání se nadál prospěchu, sám pak přijav tvářnost žáka kázal mu na místo vznešenější sednouti, sám pak posadiv se níže na obyčejnou židli napnutým sluchem, jakoby u nohou pána Ježí- še, výroky učitelské očekával. Zpovědniku své- mu tolik se podrobil, že mu podstoupil takovou vládu nad sebou, že měl-li jej pro nějaký ne- patrný skutek arcibiskupu nepříslušný kárati, že se neostýchal přede všemi za vlasy se dáti tahat. Také utrhačné kaplany prosil za odpu- štění. Když ten, s kterým důvěrně rozmlouvá- val, maje odejiti poklonil se, uvrhl se on sám pied nehodnym sluhou nma zemi; i nepovstal dříve, až zpomenutý bratr napřed musel vstáti. Co do oděvu tak pokorně si počínal, že po čas horlivého pokání hrubým šatem spodním z obyčejného sukna se spokojil, oblekna pod ním hrubou kůži, aby jí žiněnku zakryl a snáze mohl při modlitbách klečeti. Protož následkem častého modlení býval šat jeho na kolenou dě- ravý a roztrhaný. Odstřižků sukna užíval za pás, i nežádal koberců barvených, aby drahý oděv se nezaprášil, nýbrž všady, poněvadž země jest majetek páně, objímal zemi a shýbal se jen k modlitbě. Jeden jediný barevný plášť na počest hostů měl v zásobě. Ani slova pochval- 

Strana 459
ZIVOT JANA Z JENSTEINA, est terra, terram amplectens solotenus ad ora- tionis studia curuabatur. Unum solum sibi pal- lium coloratum propter honestatem hospitum reseruauit. Nullum verbum laudis de se dici sinebat, vilis non humilis cupiens reputari. De affectu eius erga religiosos praecipue canonicos regulares. Cap. XIV. Habitum etiam canonicorum regularium ferre voluit, et in hoc forte finetenus profiteri. Nam pro huius licentia obtinenda priorem Car- thusiae, dominum Albertum, cum aliis ad sedem apostolicam direxerat, sed papae Urbani VI ve- titus est consilio, ne amplius ex habitu regulari in se opprobria hominum prouocaret. In suis tamen angustiis et pressuris, maxime fratrum canonicorum regularium solatio utebatur. Cum eis ei maior conuersatio et contubernium spe- ciale. Saepe ad eorum loca diuertens gratum habebat refugium. Huius ordinis domum iusse- rat in suo erigi testamento, sancti quoque Ca- roli monasterium in Praga, quasi alter fundator multum iuuit impensis et petitionibus concessis pro eodem monasterio construendo. Dum vero latere voluit ob imminentes tempestates, eorum habitu assumto se quasi capellanum alicuius praelati ordinis faciens, securus per medium hostium incedebat. Ad íratres quoque Carthu- sienses libentissime declinabat, et se in cella more monachi Carthusiani recludens, solus omnia sibi necessaria cellae officia ministrabat. Ad ho- rum ordinum fratres singulariter affectus, prae- latis memoratorum ordinum iniunxerat, ut ne- mini suos fratres sacris ordinibus dedicandos offerrent, nisi sibi quia eos semper per se, quousque publica agebat officia, consecrabat. Pro his quoque, et praecipue pro monasterio Rudniczensi zelanter se opponebat, non sinens fratres seruientes deo per aliquem molestari. Eiusdem monasterii Rudniczensis fratres pro con- fortatione et solatio sibi adesse petiit in extrema unctione. Nam dum quidam Paulus!) archidia- conus Pragensis ratione archidiaconatus memora- tum monasterium Rudniczense suae iurisdictioni subiugare voluisset, eo excommunicato, dum la- tas sententias non curasset, captiuauit eum, tota ARCIBISKUPA PRAZSKÉHO. 459 ného o sobě netrpěl nechtěje byti pokornym, ale nepatrným. O jeho příchylnosti k mnichům, zvláště řeholním kanovnikům. Kapitola XIV. Také nositi chtěl oděv řeholních kanovníků a v řádu tom zůstávati do smrti. Aby obdržel k tomu povolení, poslal převora Kartůzského pana Alberta s jinými k stolici apoštolské, než rozhodnutím papeže Urbana VI zabráněno mu, aby oděvem řeholním výčitky lidské ještě více proti sobě nevzbudil. Však přec v úzkostech a tisnich svÿch nejvíce hledal útěchu u bratří kanovníků řeholních, s nimi nejčastěji obcoval a bydlel, k ním často zavítal a u nich příjem- ného nacházel útulku. Klášter tohoto řádu vy- stavěti kázal ve své závěti, také klášter sv. Karla v Praze mnoho podporoval vlastními pe- nězi i povolením modliteb na vystavění téhož kláštera. Když pak skryti se chtěl před hrozící mu bouři, oblekna oděv jejich na sebe a stavé se, jakoby byl kaplanem nějakého preláta téhož řádu bezpečně kráčel uprostřed nepřátel. Také k bratřím Karthůzským velmi rád se uchyloval, a zavřev se ve světničce jako mnich toho řádu sám všecky potřeby si obstarával. Těchto řádů bratry obzvláště si oblíbiv poručil prelátům zmí- něných řádů, aby bratry své nikomu světiti ne- dávali než jemu, i světil je, pokud veřejné ob- řady vykonával, vždy sám. Těchto, ale zvláště kláštera Roudnického horlivě se zastával i no- trpěl, aby kdo obtěžoval bratry sloužící bohu. Téhož kláštera Roudnického bratry požádal, aby mu dodávali síly a útěchy při posledním po- mazání. Když pak jistý Pavel areijahen Praz- ský zmíněný klášter Roudnický právomocnosti své podrobiti chtěl, vyobcoval jej, a když vý- roku toho nedbal, uvěznil; i stála při něm celá obec Pražská proti některým, kteří nadřečeného arcijahna ehrániti se zdáli. Bylo-li mu kdy co jednati, neb naskytla-li se nějaká obtíž, ří- kával: „svatá Marie Roudnická pomůže mi.“ Někdy polovici sboru k sobě zavolal, neb při- 1) Pavel z Janovic, dr. práv, arcijahen Praiskÿ v |. 1379 — 1383. 

Strana 460
460 ŽIVOT JANA Z JENŠTEINA, Pragensi sibi ciuitate assistente ob guorumdam assistentiam, qui tueri praefatum archidiaconum videbantur. Unde quando aliquid actionis vel molestiae occurrebat, solebat dicere: sancta Ma- ria de Rudnicz me adiuuabit. Interdum mediam partem conuentus ad se euocabat, vel ipse inter fratres veniens chorum íratrum ad mensam et unam scutellam ex solatio coarctabat, maxime tempore iniunctionis, quo memorati fratres in mensa inuicem colloquuntur. De patientia eius in aduersis. Cap. XV. Sed quia humilitati collactanea virtus miti- tas est, mitis hic fuit et patiens in aduersis. Multis enim est tactus et laesus iniuriis. Post- quam se diuinis seruitis mancipauit, aduersa etiam ex animo appetebat; sciens aduersitatis tribulationem esse medicamentum, qua deus medicus glorificatur, torpens excitatur, animus ignorans eruditur, custoditur virtus et perficitur, purgatur poenitens, et innocens coronatur. Unde dicebat frequentius: confido in domino, quod pro annis dissolutionis mihi dabit annos tribu- lationis, et pro diebus voluptatis dies aduersita- tis misericorditer elargietur. Et ut supra memini, pios sibi insipidos asserebat, nisi salsa tribula- tionis condirentur. Praeter enim infirmitates, quas & patre misericordiarum grate recipiebat, sed adhuc castigari reputans, ut erudiretur, produceretur, probaretur, a diuersis diuersa di- uersimode patiebatur: à deo, papa, rege, clero, populo, capellanis. Tamen, quia adhuc nota sunt, pluribus non oportet per singula explicare. Haec a deo flagella infirmitatis plurima patientissime tolerauit, cholicae incommoda praecipue, quoties siccas abstinentias faciebat, in pane et aqua vel cereuisia ieiunando, in quibus et deo gratias studebat agere, et post flagella vitam diligentius emendare. Nam cum ab aegritudine quadam conualuisset, vitas patrum diligenter legit, sibi- que conscribi aliquos gradus profectuum pro- curauit. Venenosi venenosis quibusdam rebus eum mortificare nitebantur; sed cujus tutor do- minus, super leonem et draconem securus ince- dit. Nam praemonebatur ab aliis eum diligen- tibus, et sic gratia dei cuncta pericula euadebat. Cum enim ad resignationem archiepiscopatus a quibusdam urgeretur, venena eum percepisse ARCIBISKUPA PRAZSKÉHO. šed sám mezi bratry k stolu a jedné číši na útěchu je přinutil, nejvíce v čas přikázaný, kdy zmínění bratří při stole spolu rozmlouvají. O trpělivosti jeho v protivenstvích. Kapitola XV. Než poněvadž s pokorou zároveň roste cnost tichosti, byl on tichý a trpělivý v protivenstvich. Mnohé se mu děly křivdy. Oddav se službě bozi přál si protivenství také sám věda, že svízel protivenství jest lék, jimž bývá lékař bůh oslaven, duch ochablý povzbuzen, nevědo- my pouécen, enost ostíihina a zdokonalena, ka- jící očištěn a nevinný korunován. Proto říkával často: „důvěřuju v pána, že za leta prostopáš- nosti dá mi leta zkormoucenosti a za dni roz- koše milosrdně mi udělí dni protivenstvi.^ Ja- kož pak svrchu jsem připomenul, nábožnost měl za nechutnou, neni-li zadélána omáékou zármut- ku. Kromě nemocí, jež od otce milosrdenství vděčně přijímal považuje pokárání sobě za nutno, aby pouéen, pozdvizen, utvrzen byl, od rozli- čných lidí rozličných protivenství rozličně za- kusil, od boha, papeže, krále, duchovenstva, lidu, kaplanů. Protivenství tato, jelikož posud dobře jsou známa, netřeba podrobně šíře vy- kládati. Metlu boží jevicí se přemnohými ne- mocemi snášel velmi trpělivě, zvláště nepri- jemnosti průjmu, kdykoli se oddal suchému postu poživaje pouze chleba s vodou neb pivem; i děkovával za to horlivě bohu a bedlivěji hle- děl potom Zivot svüj napraviti. Když povstal z jisté nemoci, četl pilně životy svatých i dal si sepsati nějaké stupně prospěchů. Traviči hle- děli jej jakýms jedem otráviti, ale koho opatruje pán, ten kráčí bezpečně mezi lvem a drakem. Neboť byv napřed napomenut od jiných, kteří jej milovali, ušel všemu nebezpečenství s milostí boží. Když pak od některých byl nucen, aby se vzdal arcibiskupství, ukázalo se, že byl otrá- ven. Neboť byv v zpomenuté záležitosti před- volán a nechtěje výslovně dáti svolení k smlouvě, 

Strana 461
ŽIVOT JANA Z JENŠTEINA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO. apparuit. Nam cum in causa memorata aduo- catus fuisset et tractatui consensum dare ex- presse noluisset, semper dicens: fiat voluntas dei; quaedam percepit sibi oblata, et media nocte de Praga fugiens mox in castello suo totus ver- sus in rubedinem, pustulaeque erumpentes in facie et barba et in extremitatibus corporis, quid hauserit, indicabant. Demum circa annum do- mini 1387 post peracta officia in die annuntiati- onis in monasterio Rudniczensi ob excummuni- cationis sententias propter decimas clam recessit, antra deserti cupiens penetrare, solius eremi- colae fretus ducatu; sed propter dissuetudinem pedibus laborare non potuit. Unde ad turrim suam Pragae multis incognitis in suis latibulis multo tempore perdurauit, ieiunans et moerens, suis peccatis imputans, et indignum se reputans altaris ministerio; poenaliter tamen a sacro com- muuionis edulio abstinebat, dolens se minus iuste pati eo quod tempore schismatis in facto ec- clesiae fidelis sit habitus et inuentus. Sic abiectus assimilatus filio dei, tempore passionis repetens officia, quae in sede sua Pragensi facere con- sueuerat, solus sibi legit passionem, palmas iecit, quasi ante aselum et cetera, quae habituata mens consueuerat, sibi cum deo et in deo so- latia faciebat; se in cunctis humilians, radicem sui cordis deorsum mittens contritionisque pro- fundum cupiens attingere, etiam in altum factu- rus fructum altitudinem diuinam apprehendere nitebatur. Inter tot tamen aduersa nihil eum plus afflixit, quam a venerabilis sacramenti com- munione abstinere, quam poenae purgatoriae comparabat. (Scribatur propositio contra regem cum articulis.) Finalisque vis persecutionis in eum et suos effer- buit anno domini 1392!) dum sui officiales prae- cipui tam in temporalibus quam in spiritualibus miserabiliter sunt cruciati. Nam reuerendus do- minus Nicolaus Puchnik officialis, post electus archiepiscopus Pragensis, faculis et ardentibus candelis adustus, decanus Pragensis in capite percussus, venerabilisque Ioannes, pro tunc vi- carius in spiritualibus, dei gratia martyr effectus, quia adustus, calcibus pressus, finaliter est sub- mersus, clarescentibusque miraculis est ostensus, 461 nýbrž řikaje pořád: „děj se vůle boží“ pojedl něco, co mu bylo předloženo; potom o půlnoci utekl z Prahy, a brzy na hradě svém celý zčer- venal, i dokazovaly puchýře, které na tváři, mezi vousy, na nohou a rukou se mu vyrazily, co byl pojedl. Konečně okolo roku 1387 vyko- nav v klášteře Roudnickém služby boží v den zvěstování panny Marie za příčinou: výroku klatby pro desátky tajně odešel chtěje se skrýti v jeskyních na poušti provázen jediným pou- stevníkem; ale nemohl pro neobvyklost chůze. Potom u věže své v Praze ve svyeh skrysich mnohým neznámých po dlouhý čas přebýval postě se a truchle, přičítaje to svým hříchům a maje se za nehodna přisluhovati u oltáře. Však přec z trestu zdržoval se sv. přijímání naříkaje, že nespravedlivě to trpí, jelikož za času schismatu církevního věrným byl nalezen. V tomto opovržení podobaje se synu božímu v čas velkonoční odbýval obřady, jež druhdy v sídelním svém chrámě Pražském konával, i četl sám sobě pašije, házel palmy jakoby před oslicí a tak dále, jak byl zvykl, nalezaje s bo- hem a v bohu útěchy. Ponižuje se ve všem a spouště kořeny srdce svého dolů a hledě do- stoupiti hlubiny skroušenosti zároveň u vysoký strom vyrosti a vznešenosti boží dosáhnouti se snažil. Však přec mezi tolikem protivenství nic více jej nebolelo, než že musel přijímání velebné svátosti se zdržovati, což přirovnával trestu v očistci. (Sem vepsáno budiž představení proti králi po článcích.) Poslední bouře pronásledování proti němu a pří- vržencům jeho vypukla leta páně 1392, když přední hodnostáři jeho v záležitostech jak svět- ských tak duchovních ukrutně byli mučeni. Ne- bof ctihodný pan Mikuláš Puchník, official, po- zději zvolený arcibiskup Pražský, pochodněmi a hořícími svícemi pálen, děkan Pražský do hlavy tlučen jest a ctihodný Jan, tehdeiší vikář v záležitostech duchovních, milosti boží mučeni- kem se stal, jelikož pálen, na patách sevřen, konečně utopen stkvělými zázraky se objevil, kterouž událost nedávnou a celé vlasti známou jakkoli hodno by bylo zaznamenati a jinde myslím, že obšírněji zaznamenána jest, tuto po- 1) Lépe 1393. 

Strana 462
462 ŽIVOT JANA Z JENŠTEINA, quod, quia recens est, et toti patriae notum, quamuis dignum sit memoria, et alibi credo, quod plenius sint notata, hic minime inseruntur. Hac tempestate is praesul, de quo sermo est, quae- rebatur ad mortem, si non mortis periculum deuitasset. Et quamquam ardenter sitiret mar- tyrium, ut saepe comperi ex secretis colloquiis, nescio quid humanum passus se morti subtraxit, et post sedi apostolicae consilium petiturus se praesentauit. IÍn die s. Adalberti Martyris et pontificis, quasi exul de patria exiit, post mul- tas diffidationes sibi factas et minas. Ex di- uersis rediens expensis profuturus sibi et deo vacare gestiens, castellum Helfenburg incoluit. Ob debita papalis decimae citius persoluenda ipse quidem gaudebat de vita solitaria, Diony- sium diligentissime et auidissime legens casus emergentes leuius perferebat. De motibus et zelo illius. Cap. XVI. Quamuis autem viro huic inerat habitus patientiae et desiderium patiendi, tamen ad con- irarios euentus tristabatur, et quasi impatientiae motibus cogitatus per clamores et signa verbo- rum indigestorum erumpebat, quod dum culpa- retur in eo a familiaritate sibi iunctis, dicebat, se prorumpere quasi contra motus ipsius doloris et impatientiae irascendo. Officialibus tamen et familiae, consiliariis in hoc grauis fuit, quod vel ex inclinatione naturae, vel capitis exinani- tione, vel ex occupationis multiplicis distractione euenisse crediderim, quae solent etiam pias men- tes ad impatientiam prouocare. Aut certe alto dei iudicio, qui dilectis suis multarum virtutum tribuens insignia, circa aliqua modica permittit eos ob sanctae humilitatis studium et exercitium laborare. Sic Helias post ardentis zeli constan- tiam Jezabelis minantis foeminae fugit praesen- tiam; sic Petrus fluctuantis maris calcans fasti- gia irruentis venti timet spiracula; sic Paulus post tertii coeli secreta diabolicae colaphisationis stimulis perurgetur, ut humanae mentis misera conditio, dum peruersa in se euincere non prae- valet, et quid ex se sit, utcunque agnoscat, et in his, quae fortiter agit, diuini esse muneris non ignoret. Zelo etiam fidei et religionis, et ecclesiasticae unionis non modico flagrabat ar- dore. Nam tempore schismatis fidelissimus san- ARCIBISKUPA PRAZSKÉHO. mijím. Tehdy arcibiskup, o němž jednáme, byl by býval k smrti odsouzen, kdyby byl nebez- pečenství smrti neušel. Ačkoli mučenictví vrou- cně si byl přával, jak často jsem slýchal při tajných rozmluvách s ním, z jakés lidské slabosti tenkrát smrti se vyhnul; i odebral se potom k stolici apoštolské vyžádat si radu. V den sv. Vojtěcha mučeníka a biskupa jako psanec opustil vlasťf, když mu bylo mnoho přikoři činěno a vy- hrožováno. Navrátiv se, aby se z rozličných vydání vyhojil a bohu bez vytrhováni mohl sloužiti, na hradě Helfenburku se usadil. Aby mohl dluh papežského desátku rychleji zaplatiti, sám se těšil životu samotářskému ; i čítaje velmi rád a pilně díla Dionysiova snáze snášel vysky- tujiei se nehody. O prudkosti a horlivosti jeho. Kapitola XVI. Ačkoli muž tento trpělivostí a touhou po utrpení vynikal, přece při nemilých příhodách se rozmrzel a jakoby hnán prudkou netrpéli- vosti do kriku se dal a v neslu&ná slova vy- pukl. Kárali-li jej proto důvěrní jeho přátelé, říkával, že se rozkřikuje z hněvu na prudkost bolesti a netrpělivosti své. Hodnostářům a dru- žině a radám svým byl takto obtížným i my- slim, že se to stávalo buď z přirozené povahy neb ochabnutí mozku neb z mnohonásobného zaměstnání, kteréž věci i nábožné lidi k ne- trpělivosti popouzeji. Nebo stávalo se to aspoň velebným soudem boha, jenž uděluje milým svým ozdobu ceností mnohých co do některých s pro- středností je nechává zápasiti, aby tím horlivčěji ve svaté pokoře se cvičili.. Tak Eliáš. dokázav stálost vroucí horlivosti utekl před hrozbami ženy Jezabely; tak Petr chodiv po rozvlněném moři hrozí se vání prudkého větru; tak Pavel uzřev tajnosti třetího nebe od ďábla poličkovati se dává; to všecko děje se, aby bídný člověk nemoha pfekonati pfevrácenost svou, co jest sám sebou, poznal a v dobrých skutcích svých dar boží shledával. Horlivostí u víře a nábo- ženství i touhou po jednotě cirkevní hořel ne- málo. Neboť v čas rozštěpení věren zůstal svaté římské církvi a odštěpence podle možnosti z die- cese své vyháněl; tak Kunše děkana Vyšehrad- 

Strana 463
ŽIVOT JANA Z JENŠTEINA, ctae Romanae ecclesiae exstitit, et schismaticos pro posse a sua dioecesi effugauit; nam et Cun- ssonem !) Wissyegradensem et Hynconem ?), Pra- gensem decanum scliüsmaticos, Hynconem capti- uando, alterum insequendo perturbauit. Propter quod non modicas molestias est perpessus. Huius schismatis futuri habuit reuelatam visionem, et praedixit futuram, et ad instantiam papae Ur- bani VI?) scripto tradidit, et in sua turri Pra- gae depingi ordinauit. Nam sibi mortis minae incutiebantur, ad quam se desideranti animo praeparabat. De tribus virtutibus theologicis et aliis. Cap. XVII. Virtutibus etiam theologicis, quibus praeci- puus cultus diuinae religionis exercetur, fide videlicet, spe et charitate, ipse mentis suae an- choram solidauit, ut in omnem euentum in his staret inconcussus; etsi in aliis quasi in mari tentationum emergentium fluctibus agitari opor- teret, nullo modo tamen de salute voluit dubi- tare dicensque: cur in his velim dubitare, quae dominus dignatus est sua pollicitatione solidare? A iuramento se continere cupiens grossum unum dare proposuerat, quisquis eum vocabula iura- menti audisset nominare. Ad singularem quoque virgiuem Mariam, omnium tutum refugium, sin- gulari deuotionis ferebatur affectu, ut moleste tulisset, si quis ei aequari in amore Mariae vir- ginis voluisset. Inde benedictum nomen domini Iesu et gloriosae virginis Mariae cum tanta re- uerentia audire consueuerat, ut si illa melliflua nomina sedens audisset, mox ob reuerentiam assurgeret; si vero stabat, biretum deponens de capite deuote oculos in coelum eleuabat. In ho- ris vero canonicis, nocturnis pariter et diurnis, memoranda nomina omni veneratione dignissima dum ipse proferebat, vel prolata audiebat, etiam in campis genu flexo reuerentiam exhibebat. Ad hoc etiam alios datis XL dierum indulgentiis in 1) Kuneš čili Konrád z Veselé nástupce Viléma ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO. 463 ského a Hynka dčkana Pražského, prvního se- sazenim, druhého zajetim potrestal. Proto bylo mu snášeti nemalé nepříjemnosti. Budoucího roz- štěpení tohoto měl zjevení i předpověděl je, a k naléhání papeže Urbana VI sepsal, ve své pak věži v Praze vymalovati dal. Neboť již hro- zila mu smrf, na kterou s touzebnosti se pti- pravoval. O jeho třech cnostech božských a jiných. Kapitola XVII. Také cnostmi božskými, v nichž hlavně zá- leží vyznávání náboženství božského, totiž vírou, nadějí a láskou kotvu ducha svého upevnil, aby proti všelikým příhodám ostal neporušen. Ačkoli v jiných věcech vyskytujícím se pokušením jako vlnami moře býval zmítán, přec o spasení svém pochybovati nechtěl říkávaje: „proč bych po- chybovati měl o tom, co ráčil pojistiti slibem svým pán?“ Chtěje se zdrZovati prisahäni usta- novil, že dá každému groš, kdo od něho uslyší slova přísahy. Také k panně Marii, jistému to útočišti všech, Inul s obzvláštní nábožnosti, tak že by se byl mrzel, kdyby byl se mu chtěl někdo rovnati v lásce k Marii panně. Protož blahoslavené jmeno pána Ježíše a panny Marie s takovou uctivostí slychati zvykl, ze uslyšev sotva tato sladká slova sedě z přílišné ucti- vosti ihned vstával; stál-li právě, sňav biret s hlavy nábožně oči k nebi pozdvihl. Při hodin- kách jak nočních tak denních paměti hodná jmena tato vší uctivosti hodná pronášel-li sám nebo jiné pronášet slyšel, třeba by byl na poli, poklekl. K tomu měl také jiné uděliv 40denní odpustky těm, kteří pokleknou uslyševší při hodinkách jmena tato. Také hned na počátku svého obrácení obrazy Krista, blahoslavené Ma- děkana byl děkanem Vyšehradským vl. 1374— 1379; r. 1377 byl poslán Karlem IV do Říma, když se jednalo o volbu syna jeho Václava za krále Římského. Když pak se pridrzel Klementa VII proti Urbanovi VI, byl děkanství zbaven. — ?) Hynek Kluk rodem z Klučova byl r. 1372 farářem ve Mšeně a od r. 1374—1380 děkan, kteréžto hodnosti byl zbaven z tétéž příčiny jako Kuneš, děkan Vyšehradský. — 3) Urban VI papezoval od r. 1378— 1389; proti němu byl za papeže zvolen v Aviňoné Klement VII, jenž zemřel r. 1394. 13 

Strana 464
464 ŽIVOT JANA Z JENSTEINA, horis omnibus canonicis ad auditum horum no- minum flectentibus prouocabat. Etiam cito post conuersionis primordia imaginibus Christi et Ma- riae venerandae et aliorum sanctorum tantam exhibebat reuerentiam, ut propter naturales ex- pulsiones et corporales necessitates ibi iacere formidaret, ubi crux vel imago sancti alicuius habebatur. De fama eius, et magnificentia operum eius. Cap. XVIII. Pro huiusmodi ergo exercitiis ab uniuersis magnus acclamabatur, sanctus reputabatur, ita etiam, quod ordinis Carthusiensis XI priores tantae auidi famae hominem videre cuperent, et capitulo generali recedentes in Rudnicz eun- dem visitauere; et non modice aedificati et ho- norifice pertractati ad propria redierunt. Huius memoriale iussit in turri Rudnicz per picturam et scripturam diligentius annotari. De institutione festi visitationis. Accedit ad cumulum suae deuotionis et famae, quod festum visitationis laetabundae vir- ginis Mariae procurauit institui et solemniter celebrari. De quo primum cum quibusdam de- uotis tractans, et quibusdam etiam reuelationi- bus instigatus, tempore paschali in die s. Vitalis in dioecesi sua tenendum decreuerat cum tribus lectionibus. Demum apud Urbanum VI finaliter apud Bonifacium IX !) multiplicatis vicibus egit, et obtinuit per multiplicatas bullas confirmari et indulgentiis insigniri. Pro quo festo ipsemet hymnos, orationes, officium missae composuit et dictauit. Et quamuis tunc magister reputatissi- mus Albertus?) impugnare festum conaretur, scripsit tamen contra eum, et multis, ut potuit, suas rationes rationibus elidebat. Finaliter sibi infirmanti per praepositum Rudnicensem inti- mauit, ut a virginis Mariae derogatione quies- ceret, alioquin eiusdem virginis erga se indigna- tionem pertimescere oporteret ; quod factum fuisse asseritur. Nam die assumtionis Mariae de hac luce subtractus, linguae suae eiectione horridum ARCIBISKUPA PRAZSKÉHO. rie a jiných svatých v takové uctivosti měl, že pro tělesné potřeby tam se bál ležet, kde kříž neb obraz nějakého svatého se nalezal. O pověsti jeho a velkoleposti děl. Kapitola XVIII. Pro takovéto počinání ode všech za vel- kého byl vyhlašován, za svatého považován, tak že 11 převorů řádu Kartůzského dychtivi tak velké pověsti člověka toho spatřiti si přáli, a vracejíce se z generální kapitoly v Roudnici jej navštívili; nemálo povzbuzeni a poctivě po- hosténi navrátili se domů. Památku toho dal ve věži Roudnické malbou a nápisem bedlivě zaznamenati. O ustanovení svátku navštívení panny Marie. Nábožnost a slávu svou dovršil tim, že svátek navštívení blahoslavené panny Marie ustanovil a slavně světiti rozkázal. Pojednav o tom prvé s některými muži nábožnými a ja- kyms zjevením k tomu pobádán nařídil, aby svécen byl v diecési jeho v čas velkonoëni na den sv. Vitalise s trojim čtením. Potom u pa- peze Urbana VI a koneéné u Bonifacia IX mnohonásob o to vyjednával a mnohonásobnymi bullami obdržel toho potvrzeni a udělením od- pustků vyznamenání. Pro tento svátek sám slo- žil a napsati kázal hymny, modlitby a službu mešní. I ačkoli Vojtěch, mistr tenkrát nejzna- menitější, proti svátku tomu brojiti se jal, se- psal spis proti němu a mnohé důvody jeho, jak mohl, vyvrátil. Konečně nemocnému po pro- boëtu Roudnickém vzkäzal, aby rušení svátku panny Marie nechal, jinak že musi se bâti hněvu tétéž panny. I stalo prý se tak. Neboť na den nanebevzetí panny Marie z tohoto světa sešel; i bylo hrozno podívání na mrtvolu jeho s vyplazeným jazykem. Když potom ctihodny !) Bonifac IX byl papežem od r. 1389— 1404. — 7?) Alberlus Ranconis ab Ericeno zvanj, srovnej o ućm Časopis Musca král. Českého r. 1872. 

Strana 465
ŽIVOT JANA Z JENŠTEINA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO. videntibus spectaculum praeferebat. Etiam in- super dum reuerendus pater ratione legationis Misnensis visitasset dioecesim, ubi primum epi- scopatus functus fuerat officio, ibi in choro a parte sinistra altaris summi in honorem s. Wenceslai?) et aliorum patronorum Boemiae erexit altare, pulchroque dotauit apparatu, et per onines prouincias suae legationis festum s. Wenceslai inclyti ducis Boemiae cum octauis instituit celebrari. Anno domini 1385 Mariae Niuis memoriam synodaliter instituit; praesen- tationis quoque memoratae gloriosae virginis Ma- riae solus tenuit et teneri voluit. De compassione etiam eiusdem b. virginis officium recollegit. Dum vero ecclesiam Lutomisliensem visitasset, et ibi multa mirabilia fieri dicerentur ad memoriam beati Victorini martyris eiusdem martyris fes- tum in sua dioecesi Pragensi sub IX lectioni- bus instituit celebrari. Octauam quoque teneri mandauit virginis eximiae Catharinae. Hoc quo- que insigne praeconium laudis, quod Pragensis ecclesiae chorum ipse dedicauit ?), dedicationem quoque ab antiquo inolitam et tentam in die Ieronymi, ipse transportauit in diem Remigii, ut venerandi leronymi doctoris memoria agere- tur. Corpus nihilominus memoratae ecclesiae ipse iecto lapide primario fundauit?) cum inclyto prin- cipe Wenceslao. In ipsa vero dedicatione eun- dem regem Wenceslaum Romanorum et Boemiae inuitauit. Sed dum regia maiestas huius inuitatae declinasset affectum, larga beneuolentia inuitan- tis in pauperum necessitates liberaliter se effu- dit. Nam pauperibus sexingentis inuitatis, pran- dium suum inopibus erogauit. Nec hoc modice honori suo famulatur, quod iurisdictionem quo- que in ecclesia Ratisponensi sibi iure legationis subiectae a. d. 1380, dominica Cantate?) ipse suscepit; ipsius Ratisponensis ecclesiae episcopi sententia s. Volfgangi impleta est, qui fertur intimasse sancto Wenceslao, dum postularet a se ecclesiam Pragensem nuper erectam consecrari: fili, ecclesiam hanc video in conspectu dei esse in metropolim sublimatam. 465 otec co legát navštívil diecési Míšenskou, kdež prvé byl biskupem, zřídil tam v ehoru po levé straně hlavního oltáře ku cti sv. Václava a jiných patronů českých oltář a bohatě ozdobil, i nařídil, aby ve všech krajinách legace jeho svátek sv. Václava, slovutného vévody éeského, i s oktavem slaven byl. Leta páné 1385 ustanovil na synodé památku panny Marie Snézné; pak svátek obé- továni zpomenuté blahoslavené panny Marie své- til sám. Také složil modlitby a obřad o spolu- utrpení tétéěž blahoslavené panny. Navštíviv pak diec&si Litoumy&elskou a uslyšev tam mnoho zázraóéného o blahoslaveném muéentku Viktorinu nařídil světiti svátek téhož mučeníka s devate- rým čtením ve své diecési Pražské. Také oktáv sv. panny Kateřiny slaviti kázal. Také to jest obzvláštní jeho sláva, že chor kostela Pražské- ho sám posvětil; posvěcení pak ode dávna ob- vyklé a odbývané na den sv. Jeronyma přeložil na den sv. Remigia, aby slavena byla památka ctihodného učitele Jeronyma. Nicméně založil také se vznešeným knížetem Václavem loď zpo- menutého kostela položiv sám základní kámen. Při této slavnosti pozval téhož Václava, krále římského a českého. Než když milost královská laskavého pozvání tohoto nepřijala, vylila se hojně štědrá dobrotivost zvoucího na potřebné chudé. Sezvav totiž 600 chudých udělil oběd svůj nu- zným. Také to posloužilo mu k nemalé cti, že právomocnosti v diecési Řezenské sobě právem legace podrobené leta páně 1386 v neděli Can- tate sám se ujal; Tak vyplnil se výrok sv. Wolfganga, biskupa Řezenského, který prý řekl sv. Václavu žádajícímu, aby nedávno vystavený kostel Pražský posvětil: „synu, kostel tento vidím před tváři boží na metropolitní povy- šený.“ 1) Srovnej o tom list jeho, r. 1380, 26 března daný, Balb. Misc. Dec. I, lib. VI, 108. — 2) Stalo se to r. 1385, na den sv. Remigia (1. října). — % 1392, 2. Jun. — 3) 20. kvétna. 73* 

Strana 466
466 De resignatione archiepiscopatus, et consummatione et morte eius. Cap. XIX. In hoc quoque notabile suae resignationis reliquit memoriabile monitum. Nam anno domini 1397!) ob causas, quas scripsit in duobus li- bellis cuidam ciui Venetorum, et in epistola nobili domino de Rosenberg, cedens archiepis- copatui venerabilem patrem Wolframum soro- rium et successorem suum, litteris apostolicis procuratis, per se in die visitationis ?) gloriosae et gloriosissimae et dulcissimae virginis Mariae, in festo a se instituto, promulgato et sua dili- gentia a sede apostolica confirmato, tertius quar- tum in sede primum archiepiscopum consecra- uit, et in eum flentibus flectibus quibusdam tanquam Aaron in Eleazarum suae dignitatis insignia transportauit. De quo etiam in suo finali testamento hoc memoriale dereliquit, inter cetera ita ad papam scribens Bonifacium IX: .Zelo ductus misi petens, potius bene cedere quam male regere. Propter quod bis exulaueram ; et quia nec papa me iuuare potuit, destruere ecclesiam nimirum formidabam, non propter per- secutiones, quas saepe affectabam, et iratum mihi deum credebam, quando vidi mihi mun- dum blandiri. Filio vero sororis cessi, quod pro tunc alium sic aptum non inueni, et tyrannum intrudi timui: nec solum ad preces meas, sed etiam ad preces domini Wenceslai, regis Boemiae, et domini Ioannis ducis, fratris sui, petitiones. Et quidquid tamen in his excessi, peto mihi àb omnibus indulgeri^ Utinam nulli praecise, sed voluntarie cedens parentelae, debitis ecclesiam non inuoluisset et prouisionem minime requi- sisset. Intendebat tamen quasi iam liber solita- riam et eremiticam vitam ducere in castello, quod sibi ex auctoritate apostolica prouisum fuerat, aut more s. Adalberti martyris aliis con- uertendis gentibus praedicationi insistere. Quod tamen congrue efficere non poterat, voluit pere- grinar| ut sancta Brigitta pro tunc canonisata, quod verbum secretum ultimum ab eo habui, qui haec scripsi. Videns in quiete pericula mo- nitum hoc habuit se apostolicae sedi praesen- tare, et in quantum utilis reputaretur, diuinae 1) Má býti 1396. — ?) 2. července. ŽIVOT JANA Z JENSTEINA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO. O vzdání se arcibiskupství, posledních dnech a smrti jeho. Kapitola XIX. Také vzdáním se důstojnosti arcibiskupské zanechal znamenitou a poučnou památku. Ne- boť leta päné 1397 za příčinami, jež vypsal ve dvou knizkách jistému mé&tanu Benátskému a v listu urozenému pánu z Rožmberka, vzdal se hodnosti arcibiskupské ; i posvětil ctihodného otce Wolframa, sestřence a nástupce svého, opatřiv na to list apoštolský, na den navštívení blaho- slavené panny Marie, ve svátek od něho usta- novený, vyhlášený a k nalehání jeho od stolice apoštolské potvrzený, třetí arcibiskup čtvrtého, ale toho jmena prvního, a přenesl naň jako Aron na Eleazara oznaky svého düstojenstvi. O tom také v posledni své vüli tuto pamét zachoval píše mezi jiným papeži Bonifaciovi IX takto: ,Horlivosti pobádán poslal jsem žádaje raději slušně odstoupiti než špatné vládnouti. Proto dvakrát z vlasti jsem odešel; ale: protože ani papež mi pomoci nemohl, bál jsem se velmi pohromy církve; nikoli za příčinou pronásledo- vání, po němž často jsem touzil, domnivaje se, že bůh se na mne hnévá, vidél-li jsem svét pochlebovati sobě. Však synu sestry své po- stoupil jsem důstojenství, poněvadž na ten čas jiného tak schopného jsem nenalezl a poněvadž jsem se obával, aby ukrutník se nevetřel: než nestalo se to pouze k prosbám mým, nýbrž také k prosbám pana Václava, krále českého, a k žá- dostem pana Jana vévody, bratra jeho. Přec ačli jsem v něčem při tom pochybil, žádám za odpuštění všech.“ Kéž by byl žádnému skute- čnému příbuzenstvu neustupoval, nýbrž dobro- volnému, kéž by byl na cirkev závazky ne- uvaloval a zaopatfeni nevyhledával! Jako muž svobodný zamýšlel samotářský a poustevnický život vésti na hradě, který mu povolením apo- štolským postoupen byl, aneb za příkladem sv. Vojtěcha mučeníka oddati se kázani na obrá- cení jiných národů. Toho však slušně vykonati nemoha chtěl do ciziny se odebrati jako svatá Brigitta toho času svatou prohlášena. Toto tajem- ství slyšel jsem naposled od něho já, který toto pišu. Vida v pokoji nebezpečenství měl za 

Strana 467
ŽIVOT JANA Z JENÉTEINA, ARCIBISKUPA PRAZSKÉUO. voluntati se totaliter recommittens, se laboribus offerre pro sancta ecclesia cogitabat, ibique mo- ram trahens in patriarcham Alexandrinum ex- stitit sublimatus. In infirmitate ultima etiam constitutus, dum per se diuina agere non vale- ret, pro se communicaturo hostiam iussit appo- ni; ministro suo, qui hoc retulit, dicente sibi: pater, tamen bibistis post medium noctis infir- mitate cogente, respondit: quidquid sit de bibi- tione, venerabili sacramento carere non valeo. Sicque in die corporis Christi a. d. 1400 !) cum theologiae magistro Mauritio conferens de illo verbo: o quam suauis est domine spiritus, quae- rebat: an corpus Christi possit dici spiritus? diem clausit extremum, illud inaestimabile sa- cramentum habens pro viatico, quod habuit pro solatio, dum ageret in humanis. De miraculis per eum aut circa eum factis. Cap. XX. Mirificauit etiam dominus sanctum suum miraculorum pluribus insigniis: Nam de anno domini 1383 a quadam puella in vigilia natiui- tatis dominicae daemonia expulit in ecclesia Pragensi. Peractisque missarum solenniis non prandens in eodem die latino sermone praedi- cauit. Item dum suae legationis visitasset pro- uinciam, siccitate non modiea terram adurente, ad quamcunque ciuitatem nocturnum habiturus declinanit, cum pluuiae benedictione aduenit. Unde merito sibi acclamabatur: felicem vere, praeelecte praesul etc. In Tyn quoque Horssis constituto, dum prae valida grandinum descensi- one omnes fruges concussae viderentur, capel- lanus suus Boysyeboha dictus in verba quasi blasphemiae et impatientiae prorupit, quem acri- ter redarguens graui nihilominus sibi iniuncta poenitentia eundem ad orandum monuit et se orationi sollicite dedit. Et cessante turbine om- nes archiepiscopales agri intacti reperti sunt, quamuis alibi per agros magni acerui cumulatae grandinis viderentur. Ferebatur quoque: anno domini 1383 circa festum Barnabae dum ex mandato regis bona sua episcopalia inuadeban- tur, quidam laete etiam cum fistulatoribus bona 1) 17. června. 467 svou povinnost apoštolské stolici se představiti a pokud by uznán byl za schopna, podávaje se úplně do vůle boží pro svatou církev na- máhání podstoupiti zamýšlel; i zdržuje se tam povýšen jest za patriarehu Alexandrijského. V poslední nemoci své nemoha sám služby boží vykonávati dal si podati hostii k přijímání. I řekl mu sluha jeho, který to vypravoval: „Vždyť pak pil jsi, otče, po půlnoci, ana cho- roba té nutila.^ Odpověděl mu arcibiskup: „Z pití ať pojde cokoli, bez velebné svátosti byti nemohu.^ Takto na den božího těla leta páné 1400 rozmlouvaje s mistrem bohoslovi Mau- riciem o onom místě: „o jak sladký jest, pane, duch“ tázal se ho, možná-li nazývati tělo Kri- stovo duchem. V tom skonal posilněn na cestu onou neocenitelnou svátostí, jež mu bývala útě- chou za živa. O zázracích skrze něho neb okolo něho sběhlých. Kapitola XX. Oslavil také pán svatého svého mnohými znamenitými zázraky. Neboť leta páně 1353 přede dnem narození páně vypudil v chrámě Pražském z jedné dívky zlého ducha. Téliož dne vykonav slavnou mši, aniž by posnidal, kázal latinsky. Dále navštiviv kdys jednu die- cési legace své, kde nemalým suchem země byla vypráhlá, do kteréhokoli města na nocleh se uchýlil, všady přinášel požehnání deště. Proto právem voláno naň: „šťasten, vyvolený arcibi- skupe“ atd. Když za pobytu jeho v Horšově "Týně silným krupobitím všechno oseni potluceno se zdálo, kaplan jeho jmenem Bojseboha v slova rouhání a netrpělivosti vypukl; i pokáral jej ostře a uloživ mu za to přísné pokání k mo- dlitbě ho napomenul, a sám jal se horlivě mo- dliti. Když povětří přešlo, shledána jsou všechna pole arcibiskupská bez pohromy, ačkoli jinde na polích veliké hromady krup viděti bylo. Také tento případ se vyprávěl. Když leta páně 1383 okolo sv. Barnabáše na rozkaz krále statky jeho arcibiskupské pleněny byly, dali se také jistí lidé s těmi, kteří k tomu vybizeli, vesele do plenění statků v Kyjích. Když jeden z nich chystal se vystřelit z tak zvané pušky, roztrhla 

Strana 468
468 ŽIVOT JANA Z JENŠTEINA, in Kigen inuaserunt. Sed guidam, dum se prae- pararet ad iaciendum de instrumento, guod puss- ka dicitur, mox illa fracta et scissa iacere vo- lentis unam aurem amputauit, et seguenti die a praesentibus per mortis sublationem vulneri, et spolis finem imposuit; animalia quoque, quae abigebantur, ultra paruulum fluuium nullatenus transgredi voluerunt. Anno domini 1385 post officium in die Assumtionis Pragae in ecclesia sua peractum, venit in Rudnicz, ubi ignis egres- sus plateam dictam Hassa!) cum parte ciuitatis nouae miserabiliter concremauit. Quod ubi ve- nerabilis pater vidit, lacrymas fudit, pro populo orauit, et campanas pulsari fecit pro instanti periculo, et ut ipse post et capellanus suus Mathias retulerunt, mox ignis stetit, nec ultra etiam contiguas domos accendit. Sed ubi a pulsu cessatum est, mox iterum ignis ut sagitta volans vicina accendebat, et iterum sonantibus campa- nis ignis a sui incendii impetu conquieuit. Ad quod ego aestimo merita pontificis fuisse non minime suffragata. Etiam ab eo leuiter prolata verba et praeter intentionem per effectum com- plebantur. Nam cum in Norimberga Bambergen- sis dioecesis cum familia moraretur, regem quo- que Romanorum et Boemiae, cuius erat cancel- larius, in castrum Rotenberg visitare voluisset, famosus doctor decretorum Kunsso?) petiit, ut benedictionem praeoraret familiae recessurus, qui iocose dixit: benedicat vos diabolus et maledi- cat deus; eodem doctore dicente: verba episco- palia non sunt iocaliter recipienda, non reuocatis verbis recessit. Post cuius recessum seditio to- tius ciuitatis contra familiares suos orta est, et aliquibus vulneratis omnes enim in periculo fue- runt non modico constituti. ARCIBISKUPA PRAZSKÉHO. Se fato a utrhla mu jedno ucho, načež druhého dne zemřel; i byl konec plenění. Také doby- tek, který odháněli, přes maličkou říčku nikte- rak přejíti nechtěl. Když leta páně 1385 vy- konav na den nanebevzetí služby v chrámě svém Pražském přišel do Roudnice, vyšel oheň a ztrá- vil ulici nazvanou Hasa s částí nového města. Spatřiv to ctihodný otec, proléval slzy, za lid se modlil a zvoniti dal na poplach; a jak on sám potom a kaplan jeho Matěj vypravovali, ihned oheň se stavil a blízké domy dále ne- chytaly. Než když přestali zvonit, hned opět oheň letě jako šípka sousední domy zapaloval; jakmile pak znova zavzněly zvony, oheň v prud- kosti své ochabl. K tomu myslím nemálo po- máhaly zásluhy arcibiskupovy. Také lehkovážně a bez úmyslu pronešená jím slova skutečně se vyplnila. Neboť když v Bamberské diecési v městě Norimberce s družinou se zdržoval a krále římského a českého, jehož kancléřem byl, na hradě Rotenburku nav&tiviti chtěl, žádal jej slavný doktor práv Kuneš, aby maje odejíti udělil družině napřed požehnání. I řekl on žertem: „Požehnej vás ďábel a lajiž vám bůh.“ Když pak podotkl týž doktor: „slova arcibiskupská nelze miti za žert“, neodvolal slov těch a odešel. Po odchodu jeho strhlo se povstání celého města proti družině jeho, ně- kteří jsou poraněni, všichni: pak v nemalém octli se nebezpečenství. 1) Hasa jest část města Roudnice na levém břehu Labe v tak zvaném židovském městě. Na levé straně v stráni stojí hospoda se zahradou, která od pradávna jmenuje se Hasa, odkud pěkný výhled do Polabiny. O něco doleji odděluje se z ulice Židovské menší ulička k Židovicům, které se dosud říká „Malá Hasa“. — 2) Kuneš z Třebovel. Kuneš z Třebovel byl kanovníkem od r. 1379, od téhož léta vikářem generálním arcibiskupa, od r. 1388 kustodem kapitoly Pražské, od r. 1408 skolastikem Olomúckým. 

Strana 469
SEZNAM Abazgové 32. Abiron 49. Adalbert, arcibiskup Dévínskf, 236, 239, 268, 314, 316. Adilburka, matka sv. Vojtěcha, 231. Adrian, papez, 35. Afrika 26. Agarjané 7, 8, 11, 72. Agathon, papez, 42. Albanský kardinál 413, 426. Albert, převor Kartúzský, 459. Albertus Ranconis ab Ericino, viz Vojtěch. Alexandr, strom tak zvaný, 25, 54. Alexandrijský patriarcha 439, 467. Alpy 256, 327, 328. Altahy, klášter, 337—340. Amavrius, panovnik Saracensky, 10. Anastasius, bibliotekát Vatikánsky, 36. Anatolius 41. Andronicus, apoštol Pannonie, 69. Angelar, udennik sv. Methoda, 78, 90. Anka, kajici se nevéstka za casu Mi- liée, 420. Anomoiové, kacifi, 82. Antonius 60. Aquila, pfekladatel starého zákona do řečtiny, 15. Arabové 32. Arius 41. Armeni 32. Arnošt z Pardubic, rytíř, otec Arno- Ata arcibiskupa, 388. Arnošt z Pardubic, arcibiskup Praž- ský, 387—400, 404. Arsenius, biskup, 33, 60. Askrikus, opat kláštera Meziříčského, 231 Athény 286. Sv. Augustin 32, 191, 200. Avignon 411. Babylon 169. Bardas, ujec cisafe Michala a pří- znivec Fotije, 27. Basilius, císař Řecký, 70. — svatý, 247, 283. Bavory (Bavorská země) 185, 215. Benátky 31. B., ulice v Praze, 418, 166. Sv. Benedikt, zakladatel řádu téhož jmena, 246, 258, 278, 287, 296, 321, 329. B. vüdce Latiunikü v klá- &tefe sv. Bonifáce, 283. B. soudruh sv. Vojtěcha, 261. B. mnich v klá- šteře Kasinském, 182. Bohemia, v. Čechy. Bohuš, soudruh sv. Vojtěcha, 232, 233. JMEN OSOBNÍCH A MÍSTNÍCH. (Číslo znamená stranu.) Bojseboha, kaplan arcibiskupa Jana z Jenšteina, 467. Boleslav, bratr sv. Václava, 125, 126, 128, 129, 131—135, 157, 158, 160, 161, 186. Boleslav II, vévoda Če- ský, 288, 289. B. vévoda a král Polský, 205, 206, 216, 234, 259, 288, 292, 294, 310, 311, 312, 330. B. město, 173. Bonifác IX, papež, 464. Sv. Boniface a Alexia kostel na Aven- tinu 248, 279. Bononie 388, 391. Boris, kníže Bulharský, 78, 81. Bořiwoj, kníže České, 106, 107, 111, 114, 115, 118, 120, 123, 144, 192, 193, 202—204. Brod Český 394. Browmov 399. Bruno, kněz kaple krále Otty III, 255, 327. Břetislav, vévoda Český, 343, 354, 358. Břetislav, kníže České, 365. Břevnov, klášter, 346. Budeč 125, 149, 183, 205. Budišín 396. Bulhaři, Bulharská země, Bulharsko, 70, 72, 74, 76, 92, 101, 191, 200. Cařihrad 4, 26, 41, 74, 88, 96, 100, 101. Casinský klášter, v. Kasinsky. Celestýn, papež, 371. Celestyn 41. Sv. Cyrill 1—107. Cyrus Alexandrinsky 42. | Cechy, Češi, Česká země, České krá- lovství, 107, 113, 127, 135, 144, 148, 157, 192, 195, 196, 202, 212, 215, 313, 330, 349, 363, 369, 372, 374, 389, 392 — 394, 396, 427, 432. Český les 340. Ceský Brod 349. Sv. Demetrius, patron Soluňský, 51 Dětleb, kanovník Pražský, 424. Dětřich, Miličův průvodce do Říma, 412, 413, 414. Dévin 237, 268, 276, 284, 314, 443. Dionysius Areopagita, muéeunik, 286, 287. Drahomára, manželka Vratislavova, 127, 128, 135, 144, 204. Dunaj 92, 272, 312. Dunajská země 51. Durans, biskup, 284. Efesus 41. Egyptané 32. Sv. Emram 130. Eunomios, biskup Kyzicky, 82. Eutyches 41. Floriacum (Fleury), ve Francii, 258, 287, 329. Pilská zem, krajina v Krimu, 25, 54. Formosus, biskup, 35. Fotius, patriarcha Cafihradsky, +. Frankové, Franská země, 82, 83, 89, 90, 92, 189, 225, 254. Gallové 286. Gaudericus, biskup, 35. Gaudentius, bratr a prüvodce sv. Voj- técha, 232, 242, 246, 249, 261— 263, 296, 297, 308, 318, 323, 331. Gdansko (Danzig) 260. Gelinge, klášter, 337, 338. Georgie 95. Germanie 170, 235, 272, 313, 396. Godehard, opat, 337, 338, 340. Gorzad 78, 81, 85, 80, 88—90. Gothové 32. Gumon, vrah sv. Ludmily, 195. V. Kovan. Hadrian, papeż, 45, 65, 69, 78, 97, 103. Hally, mósto v Sasku, 312. z Hasenburka Vilém, děkan kapituly Vyšehradské, 408. Helfenburk, v. Hrádek u Ouštěku. Helena, císafovna Byzant., 198. Henno, kněz, učitel sv. Václava, 183. Hersfeld, klášter, 337. Hildebald, biskup, 255. Hnévsa, vrah sv. Václava, 126, 132. Hnězdno 234, 292, 305—308, 311, 312. Hodyné, ves, 118. Hofarta, prechovatelka nevéstek, 418, 119. Honorius, biskup Římský, 42. Horšův Týn, v Týn Horšův. Hradec nad Vltavou čili Levý 193, 203. Hrádck u 451, 402. Bl. Hroznata 369— 383. Hroznětín 3580. Humi, v. Uhfi. Hynek, děkan Pražský, +463. Chulcedon (Charcedon) 41. Cheb 380. Cherson, město na Krymu, 11. 93, 100. Chorvaty 133. Chotěšov, Chotěšovice 369, 374. 350, Chotouň (Chotúň) ves, 349, 351. Chýnov 394. Iberove 32. lidebald, biskup, 327. Oustéku 447, 451. 456. 25. 

Strana 470
470 SEZNAM JMEN OSOBNÍCH A MÍSTNÍCH. Innocene VI 394. Italie 270. BL. Ican, 111—120. Jakub, prüvodéi Milifüv ku dvoru papežskému, 426. Jan, král Český, 389. Jan, kníže Zhořelecký, bratr krále Václava IV, 466. Jan, prefekt (sudí) města Říma, 251, 324 Jan, papež, 231. Jan, patriarcha, 6, 54. Jan Kanaparius, mnich, 262, 332. Jan z Pomuku 461. Jan, opat, 283. Jan, opat Tepelsky, 377. Jan, mnich, 283. Jan, mudrc, 283. Jan, nevinný, 283. z Janova Matěj 431. Jaroměř 394. z Jenšteina Jan, arcibiskup Pražský, 430— 468. z Jensteina Pavel 456. Jeronym, apo&tol v Illyrsku, 32. Jerusalém 18, 246, 321, 371. Jerusalem, düm v Praze, 419, 420. Sv. Jiljí kostel v Praze, v. Praha. Jiří, sekretář, 7. J., metropolita v Cher- sonu, 94. Jindřich, mistr, 457. Jindřich I, král Sasíků, 148, 216, 266. Jindřich II, císař Římský, 276, 337, 339, 359—362. Justin 41. ; Kaich, kněz knížete Českého Bořivoje, 195, 203. Kaon, Kanaon, město, 72—74. Kapijska uZina 13. Karel IV, císař Římský a král Český, 389, 432. Karel, král Německý, 70. Karel, císař. Římský, 272, 285. Karolingové 199, 271. Kasinskÿ vrch, Kasinská hora (Monte- Casino), 246, 270, 278, 321. Kateřina z Moravy 418. Kavkazské hory 13. Kazmir, pfíijmim Karel, vnuk Bole- slava vítězného, 312. Kladsko 388, 398, 397, 398—399. Klonkoth, mistr písma, 424. Klement, Kliment, papež III, 286. —- papež VI, 389, 394. Klement, Kliment, apoštol v Thra- kii, 12, 85, 38, 45, 46, 78, 79, 94, 97, 100, 101, 103, 203. Sv. Kli- menta kostel, chrám, 38, 65, 99, 106. — Sv. Klimenta kostel v Le- vém Hradci 193. — Kliment, učen- ník sv. Methoda, 86, 88—90. Kocel, kníže Pannonské, 31, 45, 46, 48, 65, 81. Kolín, město v Prusku severovýchod- ním, 232. Konrad, v. Waldhauser. Konstancie 324. Konstantin filosof, v. Cyrill. Konstantin, císaf Byzantinsky, 41, 42, 128, 272. Konstantinopolis, v. Cařihrad. Sr. <= Kovan, vrah sv. Ludmily, 140 - 142, 207—209. V. Gumon. Kozar, Kozafi, 11, 13, 32, 43, 54, 63, 64, 69, 72, 74, 93, 100. Kouřim 227, 329, 361. Krakov 379. z Krakova Matěj 454. Krasej, pop, 132. Křišťan, mnich, 199. Křišťan (Kristian) 280. Kroměříž, v. Milič. Kuneš, děkan Vyšehradský, 463. Kuneš z Třebovel 468. Kyje, ves, 394, 468. Kyjev 812. Labe 268. Laterán 412. Latinici 282. Sv. Leontie chrám 96. Lev, otec sv. Cyrilla a Methoda, 2, 41, 59, 71. Lev filosof, arcibiskup Soluňský, 4. Lev, opat, 948, 249, 279, 322, 323, 326. Lev, mnich, 283. Lev, biskup, 288. Libáň 394. Libuse 192. Litomyslská diecese 465. Lobec, hora, 353, 363. Lodenice, teka, 113, 114. Lotharingové 199. Sv. Lidhmla, Ludmila, 107—212. Ljutici 260, 211, 295, 330. Lydie 26. Macedonius, kacir, 41, 88. Maeotské jezero 18. Magdeburg, v. Děvín. Makarius Antiochenský 42. Makedonius, kacíř, v. Macedonius. Manichejove 87, Marcian, císať, 41. Marie, matka sv Methoda, 74. Sv. Martin, biskup, 258, 286, 329. Matěj, probošt Roudnický, 439. Matěj z Janova 431. Mauric, mistr, 467. Maurus, žák sv. Benedikta, 287. Mečislav, Měško, vévoda Polanů, 234, 271, 312. Mělník 204. Menna 352, 363. Method, bratr sv. Cyrilla, 1—107, 191, 192, 193, 201, 202—204. Meziříč, město v Polsku, 231. Michal, císař byzantinský, 27, 43—45, 54, 93. Mikoláš, papež, 97, 103. Mikuláš Puchník, official arcibiskup- ský, 461. Sv. Mikuláše kostel na Malé stranč, 405. Milič z Kroměříže 403—436. Míšeň 443. Mohamed, prorok, 8, 9, 23, 64. Mohuč, Mohučské arcib., 256, 317, 328, 389, Morava, Moravane, 27, 29, 31, 44, 48, 69, 72, 74, 79, 81, 82, 97, 103, 104, 106, 191, 193, 200, 202, 203, 418. Mstina 132. Myzl 243, komorník sv. Vojtěcha, 243. Naum, ucenník sv. Methoda, 78, 90. Němci, Německo, 44, 222, 271, 273. 356, 358, 359. Nestor 6. Nestorius 41. Nicea 41. Niceforus, vojevoda Georgie, 95. Nilus, opat klástera Kasinského, 247, 248, 202, 278, 283, 296, 323, 332. Norimberg 468. Notherius, biskup Leodijskÿ, 256, 328. Notar, biskup, 127. Nother, biskup, 328. Oktrik, filosof v Děvíně, 237, 268, 314, 316. Oldřich, kníže české, 351, 354, 362, 363 Olomúc, Olomúcké biskupství, 389, 403, 410. Olymp 11, 43, 60, 74. Sv. Ondiej 35. Otto I, král německý, 149, 237, 268, 814. — Otto II, 147, 270, 271, 276, 277, 316, 317. — Otto III, 281, 241, 246, 254, 265, 285, 311, 312, 321, 327. Padua 388, 391. Pannonie 46, 65, 77, 81. Parthenopolis, Devin, 237, 314. Pavel, knéz sv. Lidmily, 119, 133, 140, 145, 158, 154, 184, 206, 207, 211. Pavel, arcijahen Pražský, 459. Perusium 457. Peršané 32. Petr, řečený Prus, kněz, 457. Sv. Petr, jeho chrám v Římě, 35. Sv. Petronella, její chrám v Rímě, 36. Placidus 3. Plzeň 325. — Plzeňský kraj 404. Poch, měšťan Pražský, 418. Polsko, Polané, 231, 271, 305, 306, 308, 311, 312, 330, 343. Polychron, klášter na asijském břehu Marmorského moře, 43, 61. Pomořany 305, 308. z Pomuku Jan 461. Praha, město Pražské, Pražané, 120, 135, 138, 145, 165, 170, 180, 187, 189, 192, 199, 202, 203, 206, 212, 231, 239—241, 251, 255, 316—318, 325, 328, 346, 364, 395, 399, 405, 410, 411, 113, 416, 449, 450, 453, 456, 459, 461. — Praha, kostel, kaple sv. Apolináře, 456; sv. Havla, 425, 427; sv. Jilji, 405, 406, 413, 416—418, 425, 433, 434, 436; sv. Jiri, 406 ; sv. Karla, 459; p. Marie před Týnem, 406, 413, 416; sv. Maří Magdaleny v Jerusalémě 419; sv. Mikuláše na Starém městě, 408, 413; sv. Mikuláše na Malé straně, 405; sv. Vita, 126, 161, 164, 165, 179, 180, 181, 186, 189, 215, 220, 222, 223, 225, 395, 404, 432, 463, 465, 467. — Praha, křižovníci, 451. —; ulice Benátky zvaná, 418, 434. Prachen 343. Přemysl, kníže České, 192, 202. Přemysl Ottakar I, král Český, 36% 376. Přibíslava, sestra sv. Vaclava, 222, 220. 

Strana 471
SEZNAM JMEN OSOBNÍCH A MÍSTNÍCH. 471 Příbram 394. Sv. Prokop 349 —366. Prus, v. Petr Prus. Prusi, Prusy, Prusko, 260, 268, 292, 311, 330, 332. Psov 204. Puchnák Mikuláš, official arcibiskup- ský, 461. Pyrrhus 42. Radim, Radla, bratr a privodce sv. Vojtócha, 232, 280, 290, 324. Viz Gaudentius. Ratmund, opat, 341. Ravenna 254, 281, 327. ecice 394. Rehof, bohoslovec, 3, 32, 41, 69, 246, 268, 300. — Řehoř svatý, 172. — Ř. papež 285, 286. — Ř. opat 283. Řek, Řeci, 26, 37, 44, 54, 200, 248, 282, 322. Řezno 212, 215, 465. ím, Římané, 10, 19, 36—38, 44, 54, 65, 69, 80, 93, 103, 106, 158, 186, 191, 200, 216, 231, 245, 246, 248, 253—255, 276, 278, 279, 280, 281, 285, 296, 320—322, 324, 326—328, 338, 371, 374, 393, 396, 490, 411, 414, 426, 433, 450, 456. Rinchnach 341. Rip, hora, 449. Rokycany 394. z Rosenberka pini 429, 466. Rostislav, kníže Moravské, 26, 28, 29, 31, 43, 45, 65, 81, 82, 96. Rotenburg, hrad ve Falcku, 468. Roudnice 394, 397, 439, 441, 442, 441, 449, 453, 454, 455, 459, 460, 461, 464. — В. predmästi Hasa, 467. Rožmitál 394. Sadská 394. Sala, řeka, 312. Sambie, východní část Pruska, 305. Saraceni 54, 63, 69, 72, 93, 96, 100, 971, 272. Sasíci, Sasko, 216, 231, 268, 269. Sáva 60, 78. Sázava, řeka, 350, 352, 361. Sdislav 75. Sergius 42. Sever, biskup Pražský, 346, 364. Sikko, vrah sv. Vojtécha, 263, 333. Slavibor, kníže slov., 144, 192. Slavnák, otec sv. Vojtécha, 231, 235, 313. Slavonie 170, 235. Slované 192, 202, 204, 266, 269, 295, 326, 328. Sohotín, město, 231. Sv. Sofie chrám v Cařihradě, 5, 26. Soluň, Soluňská krajina, 42, 44, 59, 69, 71, 74, 93, 100. Spytihněv, bratr sv. Václava, 125, 144, 148, 183, 193, 204, 209. Spytihněv, Zbyhněv, 856, 358, 365. 0. Stanislav, biskup Krakovský, 312. Stodorané 204. Stratus, mnich, 283. Strojmir, vojvoda, 203, 204. Sugdi 32. Svatopluk, kníže Moravské, 43, 45, 48, 65, 70, 82, 83, 88, 105, 106, 130, 191, 193, 202, 203. — Svato- pluk, kn. Mor., vnuk Svatopluka I, 192. Svinary, ves, 118. Syrové 32. Sylvestr, papez, 41. Sv. Štěpán, král Uherský, 112, 339, 362. Štěpán, kněz, příbuzný Miličův, 410. Štěpán, kněz chrámu sv. Víta, 226. z Štítného (?) Tomáš, 423. váby 47, 185, 215. Teplá 369, 372, 373, 375, 377, 380— 382. Tetin 114, 117, 119, 128, 140, 145, 195, 207, 209. Theodor Taranskÿ 42. Theodor, mnich, 283. Theodosius, císař Byzantinský, 41. Theofano, císařovna, matka Otty III, 246, 321. Theofil, císař, 54. Tista, Tiz, vrah sv. Václava, 126, 132. z Třebové Kuneš, mistr, 468. Turci 32. Tuto, biskup Řezenský, 157, 186, 212. Tuman, Tuma, vrah svaté Lidmily, 140—142, 195, 207—209. Turonie (Tours) 258, 286, 329. Týn Horšův 394, 404, 467. Uhři, Uherský král, 13, 51, 112, 115, 282, 306, 339, 358, 359, 360. Urban V, papež, 394, 411. — Ur- ban VI, papež, 463, 464. Úzké moře, zátoka Bosporu, 6, 71. Sv. Václav, vévoda Český, 123—227, 241, 289, 465. — Václav IV, král Rímsky a Cesky, 465, 466, 468. Waldhauser Konrad, farář v Týně v Praze, 416. Vavřinec 90. — Sv. Vavřinec 276, 277. Verona 241, 270. Vigilius 41. Sv. Wigpert 337. Wiching, biskup, 85, 88. Sv. Viktorin 465. Vilém, děkan Vyšehradský, 396. Viliko, probošt, přítel sv. Vojtěcha, 245, 252, 320. Willigisus, Mohuésky arcibiskup, 231, 235, 271, 327, 328. Vintíř, poustevník, 337—346. Visla 48, 379. Vít, Vitoš, opat Sazavský, 357, 359, 365, 366. Vltava 220, 221. Vojslav, kněz, druh Miličův, 422. Vojslava, sestra Hroznaty, 374, 377, 378 Sv. Vojtěch, biskup Pražský, 179, 199, 231—334. Vojtéch, mistr (Adalbertus Ranconis ab Ericino), 406, 408. Sv. Wolfgang 465. Wolfram, arcibiskup Pražský, 439, 466 Wolfar (ne Wolthar), komorník císaře Otty III, 257, 329. Vratislav, kníže České, syn Bořivojův, 123, 127, 128, 135, 144, 148, 170, 183, 193, 204, 205. — Vratislav, kníže, později král Český I, 356, 359 Vyšehrad 349, 350, 361, 396, 408, 463. Zambrij 15. Zambrias, kacif, 72. Zerdice, ne Zordice, 394. Zlatniky 395. 74 

Strana 472

Strana 473
Seznam předplatitelů na „Prameny dějin českých“. Knihovna kr. hl. města Prahy. Gymn. knihovna v Německém Brodě. Gymn. bibliotéka v Jindřichově Hradci. Hraběcí Černínský archiv v Jindřichově Hradci. Reální škola v Lounech. Městská obec Vysokomýtská. Vodňanská. Heřmanova Městce. Jičína. Smíchova. Týna nad Vltavou. Kladna. Humpolce. Hostomic. Hradce Králové. Jilemnice. Nového Města nad Metují. Litomyšle. Solnice. Plzně. Netolic. Dobrušky. Benešova. Jaroměře. Kardašovy Řečice. Jindřichova Hradce. » „ Blatenski. Okresni zastupitelstvo v Pardubicich. p v Jilemnici. v Chrudimi. v Počátkách. v Smíchově. v Horažďovicích. v Novém Bydžově. v Kolíně. ve Vodňanech. v Říčanech. v Ounhošti. v Bělé. v Nymburku. v Mladé Boleslavi. v Lounech. v Mirovicích. 3 3 3 3 3 3 3 3 3 d d 3 d d 3 3 3 3 3 34 3 3 3 3 3 3 33 3 3 4 d 3 3 3 3 3 3 s 3 9 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 Okresní zastupitelstvo ve Velvarech. 3 3 3 3 3 3 33 3 3 3 3 3 3 33 3 3 3 3 3 3 33 3 33 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 s 3 3 3 n p Jeho Jasn v Rokycanech. v Berouně. v Mělníce. v Hořovicích. v Náchodě. v Blatné. v Sedlčanech. v Plzni. v Mnichově Hradišti. v Planici. v Roudnici. v Bechyni. v Železném Brodě. v Humpolci. v Třeboni. v Březnici. v Soběslavi. v Benešově. ve Voticích. 3 3 33 3 3 3 3 3 3 3 3 33 3 3 3 Jednota českých filologů v Praze. P. T. pan Dr. Kalousek Josef. Josef Kolář, professor na universitě. P. Pohořelý Josef, farář v Nové vsi. P. Dvorský Prok., rektor pobož. šk. Dr. Beránek Jindřich, farář. Wocel J. E., professor na universitě. Veselý Vojtěch, sládek v Praze. P. Mašek Frant., kooporator u sv. Havla. P. Štule Václav, kanovník na Vyšehradě. Hattala Martin, prof. na univers. Pražské. Náprstek Vojtěch. P. Mottl, farář na Kladně. P. Neumann Vojtěch, katecheta na staro- městském gymnasium. Dr. Kalivoda Karel v Praze. Bayer Vil. Jos., soukromník v Praze. ost pan Karel kníže ze Schwarzenbergu. P. T. pan JUDr. Škarda Jakub, zemský advokát. Jeho Exc. pan Hanuš hrabě Kolovrat-Krakovský. P. T. pan P. Miiller K., farář v Ledenicích u Česk. Budějovic. Lernet Josef, měšťan v Pardubicích. 

Strana 474
Vysokorodý pán, p. Rudolf hrabě Chotek. P. T. pan Stibral Frant. v Mladé Vožici. P. Daneš Frant., děkan na Peruci. ^ n P Jan, bohoslovec v Praze. ^ . Mattuá Karel v Mladé Boleslavi. Jeho Jasn. Dn Mauric kníže Lobkovic. n Jan Adolf kniZe ze Schwarzenbergu. P. T. pan Jan rytíř Neupauer, c. k. dvorní rada. Jan svobod. p. z Ehrenbergu. n n n „ P. Novák Tomáš, kaplan v Lužci. n „ Křížek Václ., řiditel c. k. reál. gymn. v Táboře. Bílka Petr, řiditel ústavu vych. ve Vídni. Jeho Jasnost pan kníže Paar. P. T. pan Dr. Matoušek, prof. v Jindřichově Hradci. c. k. komoří. P. T. pan MDr. Kučera Mikuláš ve Vysokém Mýtě. | P. Svatoš Ant., administrator ve Vyso- | kém Mýtě. r „ P. Zátka Josef, probošt v Jindř. Hradci. „ Hulákovský Jan, c. k. pens. gub. úřadník. Jeho Jasnost pan Ferdinand kníže Kinský v Chocni. P. T. pan P. Dr. Zink Vavř., c. k. vládní rada a pro- vincial řádu Piaristského. „ P. Hájek Karel, děkan v Domažlicích. Jeho Excel. pan Lev hrabě z Thunu. P. T. pan Honěl Václav, okr. tajemník. » Šimek Ad., okresní tajemník v Bělé. Jeho Jasnost kníže Hugo Thurn-Taxis. kníže Alfred Windischgrütz. n n n » P. T. pan Matyáš Jan, c. k. rada při vrchním soudu. » Dr. Pražák Alois, advokát v Brně. Vysokorodý pán, p. hrabě Egbert Belcredi. P. T. pan Mašek B. J., gymn. professor. n » Pirchan A., gymn. professor. n „ Kořínek J., gymn. professor. n » Michl Emanuel, c. k. adjunkt okres. soudu. n » JUDr. Naxera Václ., advokát. Jeho Excel. Ph. et Th. Dr. p. biskup J. J. Strossmayer. » » pan Jireček J., druhdy ministr vyučování. P. T. pan Dr. Jireček Hermenegild, min. rada. Patera A., assistent Musea král. Českého. Honsa Leopold v Netolicích. n n n n | Svobodný pán R. Hildprandt. Vysokorodý pán, p. Bedřich Karel hrabě Kinský, | | P. T. pan P. Roštlapil Josef, farář v Opočně. » Schiirer J., účetní rada ve Vídni. | Vysokorodÿ pán, p. hrabě Theodor Thun. P. T. pan Miltner K. Frant., místodržitelský rada. „ Dr. Pally A. „ Rybička Antonín, dvorní sekretář. „ P. Čermák F., farář v Liboci. , Kheil K. P., obchodník. „ Rojek K. J, dékan v Budyni. » Gützl Josef, purkmistr v Karlíně. „ Šembera A. V., prof. na univ. Vídeňské, , P. Hron Václav, děkan. „ Kouba J., řiditel škol v Karlíně. „ Perwolf, prof. na universitě ve Varšavě. „ P. Menzl Josef, farář v Bohnici. » Zoubek J., ředitel škol na Smíchově. 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 d 3