Strana 315
() 5 5 LISTINY Z DOBY PŘEDHUSITSKÉ A HUSITSKÝCH VÁLEKV OKRESNÍM ARCHIVUVDĚČÍNĚ (DĚČÍN, ČESKÁ KAMENICE A BENEŠOV NAD PLOUČNICÍ V LETECH 1383-1424) Vojtěch Vaněk Nejstarší listiny v děčínském okresním archivu tvoří nepočetný, ale přesto významný sou- bor pramenů ke středověkým dějinám regionu. Následující edice, která se snaží jej vyčerpat v úplnosti a zachycuje jak listiny dochované v originálech, tak deperdita, o nichž víme jen z mladších opisů nebo z pouhých zmínek vyprávěcích a jiných pramenů, nepřináší více než je- denáct kusů. Jedenáct listin nezaplní všechna bílá místa, která zůstávají v poznání středově- kého Děčínska, jejich přehledné shromáždění však napomůže tam, kde práci historiků dosud bránila neúplnost dosavadních edic nebo byli odkázáni pouze na interpretaci starší odbor- né literatury. Nejstarší listiny v děčínském archivu pocházejí z prostředí tří středověkých měst, Děčína, Ceské Kamenice a Benešova nad Ploučnicí. Z příjemeckého hlediska je můžeme charakte- rizovat jako pozůstatky listinných archivů uvedených měst. Nejpočetnější soubor, význam- ný také výskytem několika originálních pergamenů, se váže k dějinám středověkého Děčína, města, jehož váhu v nejbližším regionu zvyšovala nejen poloha na labské vodní cestě, ale také přítomnost královského a poté rezidenčního hradu místní větve rodu Vartenberků. Město 1 V odborných edicích je zachyceno pouze šest z následujích listin, a sice městská privilegia Děčína, Ceské Kamenice a Benešova nad Ploučnicí. Srov. Antonín HAAS (ed.), Codex iuris municipalis regni Bohemiae. Tomus IV/I - Privilegia non regalium civitatum provincialium regni Bohemiae annorum 1232-1452, Praha 1954 (CIM IV/I), s. 180-181, č. 125; s. 215, č. 143; s. 216- 217, č. 146; s. 290-291, č. 195; s. 307-309, č. 203; s. 343, č. 236 (listiny následující edice č. 1, 4, 5, 6, 9 a 11). Ze starší literatury přináší přehled děčínských listin především Franz FOCKE, Aus dem altesten Geschichts-Gebiete Deutsch-Böhmens I, Warnsdorf 1879; nověji Miloslav KOSTAL, Město Děčín a jeho správa do 16. století, in: Z minulosti Děčínska I, 1965, s. 77-105. K listinám českokamenickým především Karl LINKE, Geschichte der Stadt Böhm. Kamnitz und ihres Ge- richtsbezirkes im Mittelalter, Mitteilungen des Vereines für Geschichte der Deutschen in Böhmen 19, 1881, s. 215—223, 279-314; Josef FLECK, Mitteilungen über B. Kamnitz aus alter und neuer Zeit, B. Kamnitz 1896, s. 7-9; Emil NEDER, Die Privilegien der Stadt Kamnitz, Bensner Bezirks-Kalender 1940, s. 140-144. Městských privilegií v Benešově nad Ploučnicí si povšimli především Johann N. WILLOMITZER, Geschichte der Stadt Bensen, Tetschner Bezirks Kalender 1862, s. 29-38; Jan SMETANA, Benešovský letopis pastora Schlegela a jeho první pokračovatel, Ustecký sborník historický 1966, s. 97-119.

Strana 316
316 VOJTĚCH VANĚK Děčín vzniklo v návaznosti na nerozsáhlou raně středověkou sídelní komoru v labské kotli- ně, kterou zřejmě od 10. století ovládal přemyslovský správní hrad, doložený písemnými prameny poprvé v roce 1128.2 Pravděpodobně na jeho místě vznikl ve 13. století královský hrad, předchůdce dnešního děčínského zámku. Jižně od hradní skály na soutoku Labe s Ploučnicí, v prostoru dnes nazývaném Mariánská louka, zřejmě král Přemysl Otakar II. založil na počátku poslední třetiny 13. století město Děčín, tedy první, později zaniklou městskou lokaci v tomto prostoru.3 Strukturu okolního osídlení přibližně v téže době zača- la měnit rozsáhlá vlna vrcholně středověké kolonizace, která dala vzniknout novým vesni- cím v hornaté krajině mimo vlastní děčínskou kotlinu a labské údolí.4 Město Děčín se poprvé připomíná v roce 1283, kdy se Jan z Michalovic vzdal rodových práv na ně výměnou za nedaleký hrad Šarfenštejn.5 Na základě těchto údajů se v minulosti rozvinula diskuse, zda Děčín byl založen jako královské nebo naopak jako poddanské měs- to někým z rodu Markvarticů, mezi jehož členy náležel Jan z Michalovic a z nichž jeden se připomíná v roce 1220 jako kastelán děčínského hradu.6 V diskusi, podložené původně pouze svědectvím písemných pramenů a interpretací nejstarší děčínské městské pečeti, kte- rá nese obraz českého královského lva držícího v tlapách rybu, došlo k výraznému posunu odkrytím zbytků zaniklého středověkého města na Mariánské louce. Současná historiografie 2 Josef EMLER (ed.), Fontes rerum bohemicarum II, Praha 1874, s. 206. Za nejstarší, byt ne výslovný doklad o hradu Děčíně ale můžeme považovat již údaj o oblasti Dasena v popisu hra- nic pražského biskupství listinou císaře Jindřicha IV. z roku 1086. Srov. Gustav FRIEDRICH (ed.), Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae. Tomus I, Praha 1904-1907 (CDB I), s. 92-95, č. 86. Obdobnou hodnotu má pravděpodobně také údaj z r. 993 (provincia Dechinen- sis), který měl být obsažen v nedochovaném papežském privilegiu pro břevnovský klášter (CDB I, s. 347-350, č. 375). Srov. Josef ŽEMLICKA, K hodnověrnosti listiny Jana XV pro klášter v Břevnově (31. V 993), in: Milénium břevnovského kláštera (993-1993), Praha 1993, s. 25-39, zejm. s. 31-38. K rozsahu raně středověkého osídlení na Děčínsku - Milan ZAPOTOCKY, Slovanské osídlení na Děčínsku, Archeologické rozhledy 29, 1977, s. 521-552. 3 Tomáš VELIMSKY, Město na louce, Děčín 1991, s. 45-46. 4 K vývoji osídlení děčínské kotliny též Jan SMETANA, K topografii areálů severočeských měst, Československý časopis historický 27, 1979, s. 573-599; TYZ, K počátkům města Děčína, Z minulosti Děčínska a Českolipska 4, 1985, s. 241-277. 5 Václav HRUBY (ed.), Archivum Coronae Regni Bohemiae I, Praha 1935, s. 39-40, č. 24. 6 Tehdy zde byl kastelánem Markvart. Srov. Gustav FRIEDRICH (ed.), Codex diplomati- cus et epistolaris regni Bohemiae. Tomus II, Praha 1912 (CDB II), s. 176, č. 190. Roku 1268 se na- opak připomíná Chenko purgravius de Diechin, tedy pukrabí zřetelně z rodu Ronovců. Srov. Jindřich SEBANEK - Saša DUSKOVA(edd.), Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemi- ae. Tomus V/2, Praha 1981 (CDB V/2), s. 150, č. 571.

Strana 317
LISTINY Z DOBY PŘEDHUSITSKÉ A HUSITSKÝCH VÁLEK 317 se oprávněně kloní k variantě královského založení.7 Hrad a město Děčín patřily mezi opo- ry královské moci v severních Čechách patrně až do počátku 14. století.8 Tehdy se jich, údajně v letech 1305-1306 darem krále Václava III., pravděpodobně však až v nejistých do- bách po vymření Přemyslovců v roce 1306, zmocnila jiná větev Markvarticů, pánové 7 Jan SMETANA, O znaku města Děčína, in: Z minulosti Děčínska II, 1974, s. 286-296; TYŽ, K počátkům města Děčína, s. 262; Jaroslav BERANEK, Problém založení Děčína, in: Ději- ny měst a jejich současnost. Sborník příspěvků II. severočeského archivního sympozia, Litomě- řice 1979, s. 149-160; TYŽ, Založení Děčína, Ústecký sborník historický 1983, s. 45-58; T. VELÍMSKY, Město na louce, s. 49-50. Starší názory shrnuje M. KOŠTÁL, Město Děčín a jeho správa, s. 77-78. 8 Hrad Děčín se připomíná ještě roku 1283 mezi královskými hrady a městy, které získal do zástavy braniborský markrabě Ota V. (V. HRUBY (ed.), Archivum Coronae Regni Bohemiae I, s. 36, č. 23). Město Děčín není v této listině římského krále Rudolfa Habsburského jmenová- no, což vedlo J. Beránka k vyslovení názoru, že v té době nebylo v držbě panovníka, ale Jana z Michalovic, který se jej vzápětí vzdal, jak svědčí další listina z téhož roku (V. HRUBY (ed.), Archivum Coronae Regni Bohemiae I, s. 39-40, č. 24), a též že Děčín nebyl založen jako město královské, nýbrž poddanské (J. BERANEK, Založení Děčína, s. 54). Jan z Michalovic však v té době velmi pravděpodobně držel hrad i Šarfenštejn (Ostrý u Benešova nad Ploučnicí), který je v listině krále Rudolfa z roku 1283 uveden mezi královskými hrady, a to spolu s neupřesněným mèstem („castrum Scharfinstein et civitatem"; srov. V. HRUBY (ed.), Archivum Coronae Regni Bohemiae I, s. 36, č. 23). Tato zmínka byla obvykle vykládána jako nejstarší doklad o existenci Benešova nad Ploučnicí (Adolf ZYCHA, Uber den Ursprung der Städte in Böhmen und die Städtepolitik der Přemysliden, Prag 1914, s. 26; August SEDLACEK, Hrady, zámky a tvrze krá- lovství Ceského. Díl XIV - Litoměřicko a Žatecko, Praha 1923, s. 280; Antonín PROFOUS, Místní jména v Čechách, jejich vznik, původní význam a změny. Díl I, Praha 1947, s. 51; Ernst SCHWARZ, Volkstumsgeschichte der Sudetenländer I, München 1965, s. 236) nebo Ceské Ka- menice (B. CHLEBNICEK, Ceskokamenicko ve XIII. a XIV století, in: Z minulosti Děčínska I, 1965, s. 47-62, zejm. s. 53-54; J. BERANEK, Založení Děčína, s. 50; Jan SMETANA, Pro- měny struktury městské sítě na severu Čech do 15. století, Archaeologia historica 20, 1995, s. 23-34). Soudím ale, že Jan z Michalovic držel v té době také Sarfenštejn, protože je již v roce 1281 zmiňován jako držitel vsi Habartice u Benešova nad Ploučnicí. Srov. Josef EMLER (ed.), Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae. Tomus IV., Praha 1892 (RBM IV), s. 736-737, č. 1850. Je proto možné, že do listiny z r. 1283 byla zahrnuta královská doména na Děčínsku rozděleně - samostatně hrad Děčín, který se nalézal v přímé držbě panovníka, a zvlášť hrad Šarfenštejn s blíže neupřesněným městem, který mezitím opanoval jeden z Markvarticů, Jan z Michalovic. Domnívám se, že tímto neupřesněným městem nebyl ani Benešov nad Ploučnicí, ani Česká Kamenice (obě tato města vznikla patrně až později na přelomu 13. a 14. stol.), nýbrž tehdy již prokazatelně existující Děčín, na nějž si stejně jako na hrad Šarfenštejn činil nárok Jan z Michalovic. K této otázce též Vojtěch VANEK, in: Ceská Kamenice (kol. autorů), Česká Lípa 2002, s. 34; TYZ, Ceskokamenický fojt Mikuláš Hockacker ve službách Jana z Michalovic, v tisku.

Strana 318
318 VOJTĚCH VANĚK z Vartenberka.9 První doklad o jejich držbě Děčína pochází z roku 1342.10 Ve druhé polo- vině 14. století zanikla původní děčínská městská lokace na Mariánské louce, patrně v důsledku ohrožení povodněmi, a nové město bylo založeno, tentokrát již Vartenberky, severně od hradní skály v místech dnešního historického jádra města Děčína. I K přesunu města došlo před rokem 1388, kdy se připomíná kostel P. Marie in antiqua civitate, tedy původní mariánská svatyně zaniklého města, které je zde poprvé zřetelně vymezeno jako „staré město“ vůči novému." Přechodem do šlechtické držby, ale také přesunem sídliště došlo patrně ke zvolnění vývo- je města. Děčín sice nepoklesl na úroveň nejmenších poddanských měst a uchoval si svoji hospodářskou váhu i městská práva původní královské lokace;13 využívání listin a městských knih městskou radou a měšťany sem však proniklo až v době vlády krále Václava IV., tedy ve stejné době jako v nevelkých poddanských městech Benešově nad Ploučnicí nebo České Kamenici a naopak podstatně později nežli například v královském Ústí nad Labem. 14 Srovnatelnější poměry panovaly v České Lípě, která byla živým poddanským městem a kde městská obec obdržela první privilegium roku 1381 a téhož roku vydala první známou listinu.15 Nejstarším dokladem existence písemného právního pořízení v Děčíně jako 9 Tvrzení, že Vartenberkové obdrželi Děčín již za vlády krále Václava III., obsahuje listina císaře Karla IV. z r. 1370 („Wenczslab, etwenn kunig czu Behem, vnser ohem, die burg vnd stat czu Teczyn mit allen iren czugehorungen den edlen Johansen und Wancken von Wartemberg ... gegeben hat" Archiv Národního muzea, sbírka A, sign. 126). Obdobný obsah měla také listina krále Václava IV, vydaná zároveň s listinou Karlovou (1370), dochovaná ve zlomku z přídeští rukopisu levoč- ského kostela. Srov. Francisc PALL, Documents inédits du XIVe et du XVe siècles concernant la Bohême (De la Bibliotheque Batthyaneum-Roumanie), Folia Diplomatica 1, 1971, s. 253�266, zejm. s. 259-260. Srov. též Ivana RAKOVA, Vývoj pozemkové držby pánů z Vartenberka v letech 1281-1415, Historická geografie 18, 1979, s. 69-102, zejm. s. 74 (kde je údajný dar Děčína pá- nům z Vartenberka mylně připsán již králi Václavu II.); Ivana CORNEJOVA, Děčínská větev pánů z Vartenberka v době předhusitské, Z minulosti Děčínska a Ceskolipska IV, 1985, s. 333-356, zejm. s. 344; T. VELÍMSKY, Mèsto na louce, s. 48. 10 RBM IV, s. 431, č. 1068. 1I T. VELIMSKY, Mèsto na louce, s. 45-53. 12 Klement BOROVY (ed.), Libri erectionum archidioecesis Pragensis saeculo XIV et XV. Tomus III., Pragae 1879 (LE III), s. 292, č. 432; J. SMETANA, K počátkům města Děčína, s. 261; T. VELIMSKY, Mèsto na louce, s. 49. 13 K vývoji Děčína a jeho městským právům v období středověku a raného novověku — M. KOŠTÁL, Město Děčín a jeho správa. 14 Wenzel HIEKE - Adalbert HORCICKA (edd.), Urkundenbuch der Stadt Aussig bis zum Jahre 1526, Prag 1896. 15 Jaroslav PANACEK, Regesta Lippensia, Česká Lípa 2000, s. 38-40. V České Lípě se však již od 60. let 14. století vyskytují zprávy především o donačních listinách, vydávaných českolip- skými měšťany, které nemají v Děčíně srovnatelnou obdobu. Svědčí ale nikoli o všeobecném rozšíření listinného právního pořízení v celém městě, nýbrž pouze o užití listin ve specifických

Strana 319
LISTINY Z DOBY PŘEDHUSITSKÉ A HUSITSKÝCH VÁLEK 319 městěl6 je listina vydaná rychtářem a městskou radou roku 1384, obsahující cechovní pravi- dla pro děčínské ševce. 17 V regionu unikátně dochovaná nejstarší cechovní listina dokládá, že počátky cechů v Děčíně spadají již do závěru 14. století. Oproti tomu například v České Kamenici máme první zprávy o existenci cechů až ve druhé polovině 15. století.18 Můžeme předpokládat, že listinu psal městský písař a že je tak pravděpodobně prvním dokladem o existenci samostatné městské kanceláře. Je ovšem obtížné doložit kontinuitu takové kan- celáře v Děčíně za předhusitské doby, neboť známe jen jedinou další listinu, kterou vydala děčínská městská rada v roce 1407. Městská obec zastoupená rychtářem, purkmistrem a přísežnými tehdy uzavřela smlouvu o pronájem louky s měštanem Paulem Hornigem. 19 Zlistinění této méně závažné majetkové transakce však naznačuje, že ve městě již v té době pevně zakotvilo listinné právní pořízení. Existenci městské kanceláře v Děčíně předpoklá- dáme také vzhledem ke zmínce o vedení městské knihy v roce 1412.2° Městským písařem tehdy byl pravděpodobně tak jako v České Kamenici rektor městské školy, jejíž existence v Děčíně je doložena v roce 1422.21 Přímo je však úřad děčínského městského písaře zmíněn případech významné měštanské rodiny Weitmilů ve vztahu k církevnímu prostředí (Tamtéž, s. 29, 32-34; Jan KAŠPAR, Vztahy vrchnosti, měštanstva a městského kléru v České Lípě do roku 1426. Diplomová práce Katedry pomocných věd historických a archivního studia Filosofické fakulty University Karlovy v Praze, 1992). 16 Již dříve však byly příjemcem, ale pravděpodobně také vydavatelem písemností listinného charakteru děčínské farní kostely a též rod pánů z Vartenberka (viz též níže). 17 Státní okresní archiv Děčín (SOkA Děčín), fond Cech ševců Děčín, inv. č. 1. Viz listinu č. 2 této edice. 18 K počátkům českokamenických cechů — V. VANEK, in: Ceská Kamenice (kol. autorů), s. 74-75. Za nejstarší cechovní privilegium z Ceské Kamenice byla dříve považována listina pro tamní cech kovářů, vydaná Zikmundem z Vartenberka údajně roku 1426. Listina se dochovala pouze v opisu, který v datační formuli skutečně uvádí rok 1426. Z celkového kon- textu a zejména z intitulace vydavatele, Zikmunda z Vartenberka na Děčíně, Benešově a Kamenici, hornolužického fojta, je však zřejmé, že tato datace vznikla chybným čtením opisu- jícího písaře a listina byla vydána zřejmě až roku 1496. S chybnou datací pracuje Karl LINKE, Geschichte der Stadt Böhm. Kamnitz, s. 295. Opis listiny: SOkA Děčín, fond Cech kovářů, kolářů a zámečníků Česká Kamenice, inv. č. 1. 19 SOkA Děčín, fond Archiv města Děčín, inv. č. 2. Srov. listinu č. 7 této edice. 20 Nedochovanou děčínskou městskou knihu zmiňuje městské privilegium z roku 1412: „Sal auch ir statbuch volkomelich und gancze kraft haben noch ausweisunge Luthmericzer statrecht“ srov. listinu č. 9 této edice; Miloslav KOŠTAL, Děčínské městské knihy v 16. století, Sborník archivních prací 21, 1971, s. 519-543. 21 SOkA Děčín, fond Archiv města Děčín, inv. č. 5. Srov. listinu č. 10 této edice. Existenci samostatného městského písaře naznačuje jak vedení městské knihy, které vyžadovalo přítom- nost písaře při jednání městského soudu, tak písmo listiny z roku 1407, vydané rychtářem, purk- mistrem a radou města, odlišné od písma listin děčínských Vartenberků z této doby.

Strana 320
320 VOJTĚCH VANĚK až v 16. století.22 Nejstarším svědectvím o počátcích listinného pořízení v Děčíně zřejmě zůstává městská pečet, jejíž první dochované exempláře jsou přivěšeny k listinám z let 1407 a 1422 23 a již v koroboraci nepochybně zmiňují také listiny z let 1384, 1389 a 1401.24 Použi- té pečetidlo bývá spojováno již s královským založením města v poslední třetině 13. století. Z té doby může pocházet ne-li přímo tento typář, který dosud nebyl přesněji datován, pak alespoň užité pečetní znamení s vyobrazením českého královského lva držícího v tlapách rybu. 25 V Děčíně působila vedle kanceláře městské také významná kancelář spjatá se sídlem pánů z Vartenberka. Po její činnosti zůstaly bohaté stopy v listinném materiálu, ale také přímé zmínky o písařích děčínských Vartenberků. Kancelář byla nejpozději na počátku 15. století pevnou součástí sídla a dvora pánů z Vartenberka a měla své stálé místo na děčínském hra- du. V letech 1401-1408 se připomínají jako písaři Jana z Vartenberka, případně „děčínské- ho hradu“, Vavřinec a Mikuláš ze Bzdovic, v roce 1425 je identifikován Václav z Bukovan, písař Zikmunda Děčínského z Vartenberka.26 Václav z Bukovan mohl být pravděpodobně písařem Zikmundovy česky psané listiny z roku 1422, jako autora německy psaných listin Jana a Zikmunda z Vartenberka z let 1407, 1411 a 1412 můžeme předpokládat nejspíše Mikuláše ze Bzdovic. Listiny děčínských Vartenberků ze sledovaného období tvoří dodnes poměrně bohatý soubor, dochovaný převážně v děčínském městském archivu,27 v bývalém vartenberském 22 M. KOŠTÁL, Město Děčín a jeho správa, s. 94. 23 SOkA Děčín, fond Archiv města Děčín, inv. č. 2, 5. Srov. listiny č. 7 a 10 této edice. 24 1384: „mit deme anhangendin ingesygil unser stat“, SOkA Děčín, fond Cech ševců Děčín, inv. č. 1. Srov. listinu č. 2 této edice. 1389: „proprio nostro (tj. Jana z Vartenberka) sigillo et nostrae civitatis“, LE III, s. 292, č. 432. 140I: „mit unser stat ingesigel“, Ferdinand TADRA(ed.), Soudní akta konsistoře pražské IV, Praha 1898 (SAIV), s. 22. 25 J. SMETANA, O znaku města Děčína, s. 287, 290; TYŽ, K počátkům města Děčína, s. 262. 26 Roku 1401 je připomenut Laurencius, notarius domini Janconis de Dieczin (SAIV, s. 8), respektive Laurencius Bzdowicz, notarius nobilis domini Johannis de Wartemberg (SAIV, s. 21 ); roku 1408 pak Nicolaus notarius domini Janconis de Dyeczin (Ferdinand TADRA (ed.), Soudní akta konsistoře pražské VI, Praha 1900, s. 165), respektive Nicolaus notarius suus legitimus castri Dieczin (W. HIEKE -A. HORCICKA (edd.), Urkundenbuch der Stadt Aussig, č. 152, s. 81- 82) či Nicolaus de Bzdonicz notarius ipsius (W. HIEKE - A. HORCICKA (edd.), Urkunden- buch der Stadt Aussig, č. 155, s. 86). Písař Zikmunda Děčínského z Vartenberka je zmíněn roku 1425, kdy se stal oltářníkem v Děčíně (Wenceslaus de Bukowan, notarius nobilis d. Sigismundi de Wartmberg residentis in Dieczin; srov. Josef EMLER (ed.), Libri confirmationum ad beneficia ecclesiastica Pragensem per archidioecesim. Liber VIII-X, Pragae 1889, s. 101). 27 SOkA Děčín, fond Archiv města Děčín, inv. č. 1, 3, 4 a 5. Srov. č. 3, 6, 8, 9 a 10 této edice.

Strana 321
LISTINY Z DOBY PŘEDHUSITSKÉ A HUSITSKÝCH VÁLEK 321 rodovém archivu,28 ve státním archivu v Drážďanech29 a doplněný dalšími opisy.3° Sou- bor vartenberských listin je významný nejen svým obsahem, ale vypovídá také o skladbě a rozsahu dvora pánů z Vartenberka. Pečetiteli vartenberských listin byli nejen sami vydava- telé a jejich nejbližší příbuzní, ale často také početná skupina drobné šlechty, dokumentova- ná bohatými „galeriemi“ přivěšených pečetí.31 Předběžně můžeme říci, že dvůr děčínských Vartenberků byl tvořen drobnou šlechtou, která sídlila na tvrzích v okolí jejich sídel a zřejmě často byla ve služebném postavení k Vartenberkům. Na dvoře Jana z Vartenberka, který držel vedle Děčína do roku 1400 také hrad Střekov,32 se uplatňovala nejprve zejména šlech- ta z okolí Ústí nad Labem. V letech 1387-1400 svědčili na vartenberských listinách Martin a Petr z Kyc na Krásném Březně, ze stejné oblasti pocházeli také Weygang a Děpolt z Lungvic na Mojžíři, připomínaní v letech 1387-1408.33 Po ztrátě Střekova však při děčínském dvoře postupně převládla šlechta z Děčínska. Mezi vartenberské dvořany pravidelně patřili držitelé tvrze v Želenicích u Děčína, z nichž nejvýznamnějším byl Jan 28 Dnes Archiv Národního muzea, sbírka A, sign. A 138, 202, 315, 367, 447; sbírka F sign. 28 (Děčín). K rodinnému archivu vartenberskému a jeho osudům - August SEDLAČEK, Listy ze ztracených archivů panských, které se v Paprockého Diadochu připomínají, na pravý čas a pravé udání svedené. Oddíl II - Z pamětí pánů z Vartenberka, Věstník Královské české společ- nosti nauk, třída filosoficko-historicko-filologická 1890, Praha 1891, s. 399; Rudolf KOSS, Archiv koruny české. Díl I. — Dějiny archivu, Praha 1939, s. 191-192. Jedna z listin zůstala dodnes uložena v Geheimes Staatsarchiv Preussischer Kulturbesitz Berlin, VII. Hauptabteilung, Urkunden, Abt. m, Nichtmärkische Urkunden, Böhmen, Nr. 2. 29 Sächsisches Hauptstaatsarchiv Dresden, Orig. Urk. Nr. 5128, 5176, 5177, 5180, 5346, 6103, 6136. 30 Další v opisech dochované listiny děčínských Vartenberků ze sledovaného období evidují například W. HIEKE —A. HORCICKA (edd.), Urkundenbuch der Stadt Aussig, s. 62-63, č. 119; s. 81, č. 151; Klement BOROVY (ed.), Libri erectionum archidioecesis Pragensis saeculo XIV. et XV. Tomus I., Pragae 1875 (LE I), s. 87, č. 179; LE III, s. 292, č. 432; SAIV, s. 21-22. Srov. též Archiv Pražského hradu, fond Archiv pražské metropolitní kapituly, sign. Cod III/9 (Li- ber erectionum XIII), fol. 233b; sign. Cod. II/II (Liber erectionum XI), fol. M 8; sign. 801 (XXI-7). Jazyka jedné z vartenberských listin si všímá Věra UHLIROVA, K problematice česky psaných listin předhusitské doby, Sborník archivních prací 14/1, 1964, s. 174-237, zejm. s. 200-204. 31 Dvoru pánů z Vartenberka dosud nebyla věnována soustavná pozornost. Tématu se dotkli v poslední době pouze I. CORNEJOVA, Děčínská větev pánů z Vartenberka, s. 349, a Vlastimil PAŽOUREK, Středověká tvrz v Želenicích, Děčínské vlastivědné zprávy 1, 1991, č. 1, s. 9-21. Pečeti přivěšené k některým z vartenberských listin reprodukuje August SEDIACEK, Atlasy erbů a pečetí české a moravské středověké šlechty, ed. Vladimír Růžek. Sv. 5 - Atlas pečetí, Praha 2003, s. 138, 326. A. Sedláček však neznal listiny dnes uložené v děčínském okresním archivu. 32 I. CORNEJOVÁ, Děčínská větev pánů z Vartenberka, s. 346-347. 33 K držbě Krásného Března a Mojžíře - A. SEDLÁCEK, Hrady a zámky XIV, s. 327, 328.

Strana 322
322 VOJTĚCH VANĚK Viduna ze Skorotic v letech 1401-1413; objevují se bratři Albrecht a Kunad z Naptic na Jílovém (1407), ale například také Beneš z Lutic na Schirgiswalde (1407), Jordan Ptáček z Haugvic (1407-1422) nebo Lorenc Finc na Libverdě (1407-1413). K „vartenberské“ šlechtě náležel zpočátku také Ješek Těchlovec z Těchlovic, pozdější stavitel hradu Vrabince neda- leko Děčína.34 Čelné místo mezi vartenberskými dvořany zastávali purkrabí či hejtmané děčínského hradu. V hejtmanském úřadě se vystřídali Ješek z Těchlovic (1396), Jan Viduna ze Skorotic (1401), Ulrich Goltfus z Choratic (1407), Jordan Ptáček z Haugvic (1412-1422) a později v průběhu husitských válek Jan Puškář z Kozojed.35 Působnost hejtmana se však neomezovala na děčínský hrad, byl pravděpodobně správcem celého panství a také obnovo- val městskou radu v Děčíně.36 Součástí děčínského dvora byl pravděpodobně vedle písaře alespoň dočasně také kaplan, jímž byl v roce 1408 kněz Petr z Turnova.37 Ve většině přípa- dů však funkci vartenberského kaplana vykonával děčínský farář nebo jeho vikáři a oltářníci, jak dokládá listina Zikmunda Děčínského z Vartenberka z roku 1413. Tatáž listina je jedním z mála svědectví o životě při vartenberském dvoře, když stanovuje děčínskému faráři nebo jeho zástupci povinnost každodenně sloužit mši v hradní kapli před pánem a dvorskou čeledí.38 Soubor vartenberských listin v děčínském archivu je významným svědectvím o vztahu vrch- nosti k městu, o podobě Děčína doby předhusitské, ale také podává svědectví o donační a fundátorské aktivitě pánů z Vartenberka a děčínských měštanů. Již první, v opise dochovaná listina Jana z Vartenberka z roku 1387, která svědčí o prodeji vsi Luční Chvojno děčínské městské radě, předznamenává donaci ke kostelu P. Marie ve „starém městě“ v Děčíně v roce 34 Srov. též A. SEDLÁCEK, Hrady a zámky XIV, s. 94-95; V. PAŽOUREK, Středověká tvrz v Želenicích. K působení Luticů na Děčínsku - Emil NEDER, Die vier Linien der Junker von Luttitz auf Markersdorf bei Böhm. Kamnitz, Mitteilungen des Nordböhmischen Vereines für Heimatforschung und Wanderpflege 43, 1920, s. 31-35, 65-68, 122-124. K Ješkovi z Těchlovic - Jiří ULOVEC, Panská sídla v Těchlovicích u Děčína, Muzejní a vlastivědná práce 36 (Casopis Společnosti přátel starožitností 106), 1998, s. 1-13. 35 Carl JAHNEL, Johann von Wartenberg auf Tetschen, Mitteilungen des Nordböhmischen Excursions-Clubs 18, 1895, s. 155-158; I. ČORNEJOVA, Děčínská větev pánů z Vartenberka, s. 349. Jana Puškáře z Kozojed, který svědčil již na listině Zikmunda z Vartenberka v roce 1411, dokládá ve funkci hejtmana nedatovaný zlomek listu, jejž identifikovali Adolf PATERA- Antonín PODLAHA, Soupis rukopisũ knihovny metropolitní kapitoly pražské I, Praha 1910, s. 441 („Pusskan z Kozogied, purkrabie na Dieczinie, ... zet sie gest Czarda na Usst sebral a gizt nam gest dwakrat kostel obhanyel w Mukarzowie a dobywal“). K bojům mezi Zikmundem Děčínským z Vartenberka a Petrem Cardou z Petrovic — A. SEDIACEK, Hrady a zámky XIV, s. 106. 36 Srov. listinu Zikmunda Děčínského z Vartenberka z roku 1412 (č. 9 této edice). 37 Ferdinand TADRA (ed.), Soudní akta konsistoře pražské VI, Praha 1900, s. 311. 38 „Teglich vff vnseren slosse Tetczin vor vns, vnseren nochkumenden vnd dem hofgesinde ... messe lesin.“ Archiv Národního muzea, sb. A, sign. A 315. Srov. též Vojtěch VANEK, Sakrální archi- tektura středověkého Děčína ve zmínkách písemných pramenů doby předhusitské, Děčínské vlastivědné zprávy II, 2001, č. 4, s. 3-14.

Strana 323
LISTINY Z DOBY PŘEDHUSITSKÉ A HUSITSKÝCH VÁLEK 323 1388.39 Pro topografii nejbližšího zázemí města má hodnotu také listina Zikmunda z Vartenberka z roku 1411, která dokládá prodej pole u předměstského dvora pod hradem děčínským měšťanům.4° Jako nejvýznamnější však hodnotíme obě městská privilegia. První z nich vydal v roce 1407 Jan z Vartenberka a udělil jím děčínským měštanům právo dědické a ve stručném dovětku také plné právo městské.41 Nejobsáhlejší privilegium obdrželi dě- čínští měštané v roce 1412 0d Zikmunda z Vartenberka. Přináší významné pasáže o městském právu, ale také o skladbě a organizaci řemesel, městském soudnictví nebo o topografii města a jeho zázemí. Připomeňme zde diskusi nad pasáží privilegia, která nepříliš jasně hovoří o domech ohrožených vodou. Tato věta podle některých autorů naznačuje, že za zánikem původní městské lokace v Děčíně mohla stát katastrofální povodeň.42 Radu vartenberských listin uzavírá originální pergamen Zikmunda z Vartenberka z roku 1422, který dokládá do- naci děčínského měštana a krejčího Jakše farnímu kostelu. Ukazuje, že v Děčíně i v průběhu husitských válek přetrvávaly starší formy zbožnosti, obvyklé v předchozí době, a to i u českého obyvatelstva, a postavení katolické církve i strany podjednou zůstávalo pevné.43 Města Česká Kamenice a Benešov nad Ploučnicí nedosahovala významu středověkého Děčína, obě náležela k nejmenší kategorii poddanských měst v Čechách.44 Přesto zde byl vývoj listinného pořízení v mnohém podobný, snad jen s tím rozdílem, že v České Kameni- ci ani v Benešově nad Ploučnicí nepůsobila stálá vrchnostenská kancelář a městské rady vy- dávaly vlastní listiny méně často nežli rada děčínská. Obě města vznikla velmi pravděpodobně jako poddanské lokace pánů z Michalovic v závěru 13. či na počátku 14. století na nedávno kolonizovaném panství hradu Šarfenštejna (Ostrého). Původní majetkové postavení celé oblasti je nejisté. Po hradu se v roce 1268 tituluje Markvart ze Šarfenštejna a nedaleká ves Habartice je v roce 1281 zmíněna v majetku Jana z Michalovic, přesto byl hrad Sarfenštejn v roce 1283 zahrnut mezi královské hrady a města, jejichž zástavu markraběti Otovi V. Braniborskému tehdy zrušil římský král Rudolf Habsburský.45 Téhož roku se stal natrvalo 39 Plat ze vsi Luční Chvojno tehdy kostelu darovali Jan z Vartenberka a mèstská rada (LE III, s. 292�293, č. 432). Srov. listinu č. 3 této edice. 40 Srov. listinu č. 8 této edice. 41 Srov. listinu č. 6 této edice. 42 Srov. listinu č. 9 této edice. K diskusi T. VELIMSKY, Mèsto na louce, s. 50; J. SMETA- NA, K počátkům města Děčína, s. 253, 262. 43 Srov. listinu č. 10 této edice. Rovněž majitel Děčína Zikmund z Vartenberka náležel až do roku 1426 k přívržencům císaře Zikmunda Lucemburského a strany podjednou (Rudolf ANDEL, Husitství v severních Cechách, Liberec 1961). 44 J. SMETANA, Proměny struktury, s. 28. 45 CDB V/2, s. 112-114, č. 550; RBM IV, s. 736-737, č. 1850; V. HRUBY (ed.), Archivum Coronae Regni Bohemiae I, s. 36, č. 23. Dějiny hradu detailně shrnul Jiří ŠEDIVY, Hrad Ostrý — Scharfenstein. Příspěvek ke stavební historii hradu, Castellologica Bohemica 7, 2000, s. 151— 169. Viz též pozn. č. 8.

Strana 324
VOJTĚCH VANĚK 324 majitelem Sarfenštejna Jan z Michalovic, jemuž hrad i celé panství postoupil král Václav II. Patrně však, jak naznačuje zmínka o vsi Habartice roku 1281, jen uznal a potvrdil předešlý stav, kdy se formálně královský majetek nacházel již v Janových rukou.46 Páni z Michalovic, kteří se stali majiteli panství na dalších více než sto let, dovršili proces středověké kolonizace a právě oni jsou zřejmě zakladateli obou měst, která vznikla na šarfenštejnském panství. Hospodářským, ale i správním centrem severní části dominia se stala Česká Kamenice s nedalekým hradem Fredevaldem, jehož počátky datuje archeologický materiál do sklonku 13. století,47 v jižní oblasti při řece Ploučnici hrál stejnou roli Benešov, ležící nedaleko cen- tra celého panství, hradu Šarfenštejna. Česká Kamenice vznikla pravděpodobně na přelomu 13. a 14. století jako nevelké město ve střední části dlouhé kolonizační vsi, která nesla stejný název jako protékající říčka Kame- nice, a to v místech, kde údolí řeky přetínala stezka vedoucí z Litoměřicka na Budyšín.48 Město se poprvé připomíná až v roce 1352 a následující údaje o patronátu pánů z Michalovic nad místním kostelem dokládají, že v této době náleželo k jejich šarfenštejnskému zboží.49 46 V. HRUBY (ed.), Archivum Coronae Regni Bohemiae I, s. 39-40, č. 24 47 František GABRIEL - Jaroslav PANACEK, Hrady okresu Ceská Lípa, Praha 2000, s. 51—52. 48 Průběh stezky tímto územím naznačuje již listinný údaj z roku 1226 (CDB II, s. 280, č. 286). K průběhu stezky - Josef V. ŠIMAK, Tři zašlé osady u Ouštku a zemská stezka u nich, Český časopis historický 27, 1921, s. 172-173; Miloslav SOVADINA, Tři příspěvky k počátkům města Kravař, Bezděz 3, 1995, s. 7-24, zejm. s. 15-17; Tomáš VELÍMSKY, K nejstarším dokla- dům raně středověkého spojení mezi Lužicí a severozápadními Cechami, in: Drogi handlowe i powiazania komunikacyjne na obszarach Euroregionu Nysa, Jelenia Góra 1996, s. 15-23. Uvedená cesta se tu velmi pravděpodobně protínala se stezkou z Děčína do Žitavy. Do těchto souvislostí náleží též údaj o stezce (lantstrose), lokalizovaný do Kerhartic u Ceské Kamenice k roku 1385 v nejstarší českokamenické městské knize. Srov. Adalbert HORCICKA (ed.), Das alteste Böhmisch Kamnitzer Stadtbuch. Aus dem Nachlass A. Horcickas herausgegeben vom Verein für Geschichte der Deutschen in Böhmen. Mit zwei Abhandlungen über die Sprache des Stadtbuches von A. Berndt, über die rechtsgeschichtliche Bedeutung von O. Peterka, Prag 1915, s. I1. 49 Václav V. TOMEK (ed.), Registra decimarum papalium čili registra desátků papežských z dioecezí pražské, Praha 1873, s. 77 (Kamenycz oppidum). Doklady o patronátu pánů z Michalovic shrnuje Vojtěch VANEK, Sakrální architektura děkanátu lipského v písemných pra- menech doby předhusitské, in: Gotika v severních Čechách. Umění a jeho historické souvislosti 1, 2002, s. 33-46, zejm. s. 51-52. K počátkům města — TYŽ, in: Ceská Kamenice (kol. autorů), s. 34; TYZ, Ceskokamenický fojt Mikuláš Hockacker. Za první zmínku o městě byl považován též nedatovaný list z formulářové sbírky Zdeňka z Třebíče, hlásící se do období vlády krále Václava II., který je však velmi pravděpodobně pouze fiktivní nevydanou písemností (RBM II, s. 1037, č. 2396). K nízké hodnotě této formulářové sbírky - Saša DUSKOVA, Nejstarší písemná zpráva o Sobotce, in: Sborník Sobotka 1969, s. 7-II; Vladislav RAZIM, Městské hradby a formulářová sbírka přemyslovské královské kanceláře, Archaeologia historica 16, 1991, s. 171-177. S fiktivním

Strana 325
LISTINY Z DOBY PŘEDHUSITSKÉ A HUSITSKÝCH VÁLEK 325 V roce 1378 se ujal správy rodových statků mladý Jan z Michalovic, za jehož vlády se prosadilo používání listin a městských knih v obou městech šarfenštejnského panství. Roku 1380 byla založena nejstarší dochovaná českokamenická městská kniha, která byla pravděpodobně první úřední knihou ve městě. Soudíme tak na základě úvodního zápisu, který je stylizován podobně jako listinná privilegia. Jan z Michalovic v něm povoluje českokamenickým měš- tanům vést tuto knihu, jíž můžeme charakterizovat jako památnou knihu soudní.5° Nej starší českokamenická městská kniha je bezesporu nejvýznamnějším a dodnes ne zcela vytěženým pramenem pro dějiny města, jeho regionu a obyvatel. Její výpovědní hodnotu doplňuje několik listinných privilegií, která Česká Kamenice obdržela za správy Jana z Michalovic. V roce 1383 měštané získali dědická práva, v roce 1394 Jan z Michalovic pro- dal městské radě poplatky z lázně, pivovarní pánve a tržní cla.51 Tato transakce předcházela obdarování oltáře sv. Petra v českokamenickém kostele ročním platem ve výši 7 kop grošů, který měla vyplácet městská rada z uvedených cel a poplatků.52 Zejména druhé z obou listem pracovali: Karl LINKE, Geschichte der Stadt Böhm. Kamnitz, s. 218; A. ZYCHA, Uber den Ursprung der Städte in Böhmen, s. 27; B. CHLEBNICEK, Ceskokamenicko, s. 52; J. BERANEK, Založení Děčína, s. 52. Uvedení autoři soudili, že Česká Kamenice byla původně královským městem. To však považujeme vzhledem k celkovému vývoji oblasti, kdy panství hradu Šarfen- štejna náleželo nejpozději od roku 1283 pánům z Michalovic, ale také vzhledem k velikosti a významu města, za nepravděpodobné. 50 A. HORCICKA (ed.), Das alteste Böhmisch Kamnitzer Stadtbuch, s. 1; CIM IV/I, s. 169-170, č. 116. Charakterem knihy a jejích zápisů se nejpodrobněji zabývali Otto PETER- KA, Anhang über die rechtsgeschichtliche Bedeutung des Stadtbuches, in: A. HORCICKA, Das älteste Böhmisch Kamnitzer Stadtbuch, s. 222�249; Václav VOJTISEK (rec.), Das alteste Böhmisch Kamnitzer Stadtbuch, Ceský časopis historický 22, 1916, s. 152-158. Srov. též Rostislav NOVY, Soupis městských knih českých od roku 1310 do roku 1526, Acta Universitatis Carolinae - Philosophica et historica 4, Praha 1963, s. 52-53. V. Vojtísek (Das alteste Böhmisch Kamnitzer Stadtbuch, s. 157), předpokládal již koncem 14. století v České Kamenici rozvinutou městskou kancelář a soudil, že tzv. nejstarší českokamenická městská kniha zde nebyla v té době knihou jedinou ani nejstarší. Tento názor však nemá oporu v konkrétních pramenech. Naopak vývoj samotné knihy, jejíž charakter se proměňoval během 15. století společně s růstem významu městské rady na úkor fojtského soudu z knihy soudní v knihu městské rady, napovídá, že jiné knihy zde nebyly vedeny, stejně jako je neopodstatněná domněnka o existenci samostatné knihy pro trestní zápisy, kterou vyslovil Adalbert HORCICKA, Die strafrechtlichen Entscheidungen des Böhm.-Kamnitzer Schöffengerichtes aus den Jahren 1380-1412, Mitteilungen des Vereines für Geschichte der Deutschen in Böhmen 45, 1907, s. 39-47. Podobný názor, ale z jiných důvodů, sdílel také V. VOJTISEK (rec.), Das älteste Böhmisch Kamnitzer Stadtbuch, s. 157. Existenci jiných městských knih v České Kamenici nenaznačují žádné zprávy ani po celé 15. století a když byla nejstarší kniha na počátku 16. století zaplněna, založila městská rada roku 1511 novou kni- hu zcela stejného charakteru, v níž se objevují znovu i zápisy trestní (Státní oblastní archiv v Praze, fond Rodinný archiv Valdštejnů, inv. č. 351, Městská kniha Ceské Kamenice 151I- 1571).

Strana 326
326 VOJTĚCH VANĚK privilegií je důležitým pramenem k hospodářským dějinám města ve středověku, když zmi- ňuje nejdůležitější výnosy, které plynuly vrchnosti a poté městské radě z tržních cel, solního obchodu, provozu lázně a vaření piva. Ani jediné z českokamenických privilegií se nedochovalo do dnešních dnů v originální podobě - listiny se ztratily během sporů města a vrchnosti na počátku 17. století. Poslední zprávou o jejich existenci je list z roku 1616, podle kterého si Českokameničtí uschovali svá privilegia u rady Starého Města Pražského.33 Znění ztracených listin zachycují pouze stře- dověké a raně novověké opisy. Obě listiny jsou zmíněny, ale nikoli inzerovány nejprve v konfirmačním privilegiu Mikuláše Trčky z Lípy z roku 1511, jež známe pouze z německého překladu z počátku 17. století.54 Plné znění listiny z roku 1383, avšak rovněž v německém překladu či v interpolaci do raně novověké němčiny, zachoval kopiář českokamenického písaře Mathiase Zeibiga z počátku 17. století.55 Zeibigův kopiář obsahuje též překlad listi- ny z roku 1394, ta se však dochovala i v původním latinském znění v opisu v erekčních kni- hách pražského arcibiskupství56 a také v pozoruhodném překladu do staré češtiny, který podle charakteru písma pocházel z 15. století.57 Důvod pořízení českého překladu nám uniká, neboť soudíme, že v České Kamenici tehdejší doby žilo výhradně německé obyvatel- stvo. Uvedený opis je jediným nám známým českojazyčným pramenem ze středověké České Kamenice. Rovněž všechny zápisy nejstarší městské knihy jsou vedeny v němčině s občasnými 51 Srov. listiny č. 1 a 5 následující edice. 52 Klement BOROVY (ed.), Libri erectionum archidioecesis Pragensis saeculo XIV et XV. Tomus IV., Pragae 1883 (LE IV), s. 401-402, č. 558. 53 Zikmund WINTER, Remeslnictvo a živnosti XVI. věku v Cechách, Praha 1909, s. 40 (citu- je Archiv pražský č. 1292, 415). Do širších souvislostí sporů města a vrchnosti uvádí tuto zmínku Hana SLAVICKOVA, in: Ceská Kamenice, Ceská Lípa 2002, s. 106. 54 Antonín HAAS (ed.), Codex iuris municipalis. Tomus IV/3 - Privilegia non regalium civitatum provincialium regni Bohemiae annorum 1501-1526, Praha 1961 (CIM IV/3), s. 194— 197, č. 791. Listina byla původně česká. 55 SORA Děčín, fond Archiv města Ceská Kamenice, inv. č. 51 (= Copien von der Stadt Behemischen Kemnitz und derselben Herrschaft incorporierten Landschaft und Dörfer Privi- legien). Původní jazyk originálu této listiny neznáme, neboć jej M. Zeibig narozdíl od jiných případů nezaznamenal; mohla jím být jak němčina, tak latina. 56 LE IV, 401-402, č. 558. Edice, kterou zpracoval K. Borový, je neúplná s četnými vyne- chávkami. Latinský jazyk původní listiny zmínil rovněž M. Zeibig ve svém kopiáři. 57 Opis býval uložen v českokamenickém městském archivu a posléze v muzeu. Uložení v archivu zmiňuje CIM IV/I, s. 216. Jako součást sbírek městského muzea uvádí tento překlad počátkem 50. let 20. století Kronika města Ceské Kamenice I, 1948-1959 (uložená na Městském úřadu Česká Kamenice), s. 21. Po necitlivé likvidaci muzea v roce 1967 však všechny stopy po této pozoruhodné písemnosti mizí (H. MILCOVA - J. VLCEK, Likvidace městského muzea v Ceské Kamenici, 1967, strojopis uložen v Okresním vlastivědném muzeu Česká Lípa, oddělení centrální evidence). Zůstala dochována pouze fotokopie, kterou uchovává SOkA Děčín, fond Městský národní výbor Česká Kamenice, inv. č. 120.

Strana 327
LISTINY Z DOBY PŘEDHUSITSKÉ A HUSITSKÝCH VÁLEK 327 latinskými prvky. Do následující edice jsou zařazeny jak německý a český překlad listiny z fondů okresního archivu v Děčíně, tak opis původního latinského znění z erekčních knih pražského arcibiskupství. Česká Kamenice nebo hrad Šarfenštejn nebyly stálým sídlem pánů z Michalovic, a tak zde natrvalo nesídlila ani jejich kancelář. Českokamenická privilegia byla vydána za občasných pobytů Jana z Michalovic ve městě.58 Naopak relativně trvalý charakter měla již na sklonku 14. století kancelář městská. Písařem byl rektor místní školy, jak je doloženo v letech 1419— 1420 a znovu v roce 1442. Ceskokamenický schulmeister dostával odměnu nejprve za jednotlivé zápisy do městské knihy a roku 1442 se městská rada usnesla, že mu bude vyplácet navíc 10 grošů pololetně.59 Z produkce městské kanceláře známe vedle nejstarší knihy pouze jedi- nou v opise dochovanou listinu, která byla vydána v roce 1394 v souvislosti s donací oltáři sv. Petra. 6° Listina byla podle koroborační formule ověřena městskou pečetí, jejíž typář se dochoval shodou příznivých okolností do dnešní doby. Typář nese v kruhovém pečetním poli gotický polcený štít, převzatý z erbu pánů z Michalovic, obklopený čtyřlistou kružbou. Nad horním okrajem štítu je umístěna hlava zvířete, považovaného v mladší době za med- věda, pravděpodobně jím však byla lvice z původního erbu pánů z Michalovic.61 Pečetidlo se dosud nepodařilo spolehlivě datovat, jeho výtvarné provedení však vychází z nejstaršího typáře města Ústí nad Labem, jehož otisk se zachoval na listinách již z let 1328—1382.62 Z Ceské Kamenice známe ze sledovaného období rovněž jedinou zprávu o soukromé listině, 58 Ke kanceláři Jana z Michalovic - Ferdinand TADRA, Kanceláře a písaři v zemích českých za králů z rodu lucemburského Jana, Karla IV a Václava IV (1310-1420), Praha 1892, s. 152. Část listinné produkce Jana z Michalovic publikoval Johann M. KLIMESCH, Die Herren von Michelsberg als Besitzer von Weleschin, Mitteilungen des Vereines für Geschichte der Deutschen in Böhmen 23,1885, s. 105-138. V Ceské Kamenici je datována listina Jana z Michalovic z 21. ledna 1383 a privilegium pro Benešov nad Cernou z 31. ledna 1383. 59 A. HORCICKA (ed.), Das älteste Böhmisch Kamnitzer Stadtbuch, s. 68, 69, 156. Měst- ská škola v České Kamenici je doložena od roku 1416 (Archiv Pražského hradu, fond Archiv pražské metropolitní kapituly, sign. Cod II/II, Liber erectionum XI, pag. 29; srov. též Archiv Národního muzea, sbírka A, sign. A 323). 60 LE IV, s. 402, č. 558. 61 Stanislav KASIK, Znak města Ceská Kamenice, Děčínské vlastivědné zprávy 9, 1995, č. 1, s. 28-35. Koroborační formule listiny z r. 1394, kterou vydal rychtář, pukmistr a přísežní konše- lé města, ohlašuje „sigillum nostrum proprium“. Srov. LE IV, s. 402, č. 558. 62 W. HIEKE -A. HORCICKA (edd.), Urkundenbuch der Stadt Aussig, obr. č. 1 (Siegel- tafel); Václav VOJTÍSEK, O pečetech a erbech měst pražských a jiných českých, Praha 1928, s. 32- 33, tab. VI, obr. 2; Ceská Kamenice (kol. autorů), s. 45. V. Vojtíšek (c. d.) nezaregistroval pečeti žádného z měst na Děčínsku.

Strana 328
328 VOJTĚCH VANĚK kterou nejspíše v roce 1400 vydal městský fojt či rychtář Mikuláš Hockacker, jenž na základě jiných zpráv pravděpodobně používal též vlastní pečetidlo.63 Obdobně jako v České Kamenici probíhal vývoj v Benešově nad Ploučnicí, máme však o něm pouze málo zpráv. Benešov byl založen pravděpodobně na počátku 14. století Bene- šem z Michalovic. Naznačuje to nejen jméno, ale také skutečnost, že město užívalo práva podle vzoru Mladé Boleslavi, stejně jako další městské lokace pánů z Michalovic téže doby - severočeský Uštěk nebo jihočeský Benešov nad Cernou.64 Benešov nad Ploučnicí je po- prvé zmíněn v roce 1352 a jak naznačují doklady o patronátu pánů z Michalovic nad zdejším kostelem a další prameny, náležel po celé sledované období k panství hradu Šarfenštejna.65 Z roku 1381 pochází zmínka o nedochované benešovské městské knize; v erekčních kni- hách pražského arcibiskupství zůstal zaznamenán opis jediné známé listiny vydané rychtá- řem, purkmistrem a přísežnými staršími města roku 1397.66 V koroboraci se opět zmiňuje městská pečet, jejíž otisk se nedochoval, provedení typáře však bylo pravděpodobně obdob- né jako v Ceské Kamenici, jak naznačují mladší benešovská pečetidla.67 Stejně jako v České 63 A. HORCICKA (ed.), Das alteste Böhmisch Kamnitzer Stadtbuch, s. 50 („Nicz Hocakkir .. hot yn einen briff dor vbir gebin*). Zprávu o listině Mikuláše Hockackera nezařazujeme do následující edice z důvodu neznalosti jejího obsahu. Mikuláš Hockacker velmi pravděpo- dobně spolupečetil jako svědek nedochované privilegium Jana z Michalovic pro město Bene- šov nad Ploučnicí z r. 1392. Srov. listinu č. 4 této edice. 64 K počátkům těchto měst - Petr HRUBY, Archeologický výzkum v Benešově nad Cernou, okr. Ceský Krumlov, Mediaevalia archaeologica 1, 1999, s. 235-268; Jan SMETANA, Počátky Uštěku, Litoměřicko 24, 1989, s. 91-109. K jejich městským právům CIM IV/I, s. 181, č. 126; s. 215, č. 143; s. 424—426, č. 298; J. SMÉTANA, Počátky Uštěku, s. 96. Obdobně Lenka BOBKOVA - Iveta SVOBODOVA, Struktura městské sítě v severních Čechách v druhé polovi- ně 15. a na počátku 16. století, Sborník Severočeského muzea, Historia 10, Liberec 1991, s. 5-26, zejm. s. 8. Ke genealogii pánů z Michalovic - Johann M. KLIMESCH, Die Herren von Michelsberg als Besitzer von Weleschin, Mitteilungen des Vereines für Geschichte der Deutschen in Böhmen 22, 1884, s. 185�220, s. 330-372; 23, 1885, s. 105-138. Mladá Boleslav náležela Benešovi z Michalovic nejpozději od r. 1318. Srov. Josef V. ŠIMÁK, Středověká kolonisace v zemích českých. České dějiny I/5, Praha 1938, s. 802-806. 65 V. V. TOMEK, Registra decimarum papalium, s. 77. Většina starších autorů však považuje za první zmínku o Benešově nad Ploučnicí údaj o hradu Šarfenštejně a nejmenovaném městě z r. 1283, a to zřejmě neprávem. Srov. pozn. č. 8. K dějinám města dosud souhrnně pouze Johann N. WILLOMITZER, Geschichte der Stadt Bensen, Tetschner Bezirks Kalender I862, s. 29-38. Srov. též J. ŠEDIVY, Hrad Ostrý - Scharfenstein, s. 151-169; V. VANEK, Sakrální architektura dèkanátu lipského, s. 48-50. 66 Zmínku o městské knize („Das stet in dem stat buche czu Bensaw*) srov. A. HORCICKA (ed.), Das alteste Böhmisch Kamnitzer Stadtbuch, s. 5. Listinu z r. 1397 srov. LE IV, s. 469-470, č. 646. 67 LE IV, s. 470, č. 646; Jan SMETANA, O znaku města Benešova nad Ploučnicí, Historický sborník Ustecka 1967, s. 123—126; Ceská Kamenice (kol. autorů), s. 45.

Strana 329
LISTINY Z DOBY PŘEDHUSITSKÉ A HUSITSKÝCH VÁLEK 329 Kamenici mohl být městským písařem v Benešově rektor školy, jež je zde doložena již v roce 1381.68 Město se stalo ve sledovaném období příjemcem dvou privilegií, jejichž znění se nedochovalo ani v opisech a známe je pouze z několika stručných zpráv. Starší listinu, která Benešovským potvrdila městská práva podle vzoru Mladé Boleslavi, vydal v roce 1392 Jan z Michalovic. V roce 1424 město obdrželo konfirmaci svých práv od Hynka Berky z Dubé na Šarfenštejně.69 Zmínky o ztracených listinách přináší především kronika benešovského pastora Johanna Schlegela, sepsaná kolem roku 1570 a dochovaná v opise z 18. století, 70 ale také privilegium, které obdrželi Benešovští v roce 1511 od Mikuláše Trčky z Lípy. Jak naznačuje trčkovské privilegium, byl rozsah listin z let 1392 a 1424 pravděpodobně širší, než jak uvádějí stručné zmínky pastora Schlegela. V listině z roku 1511 však nedokážeme přesně rozlišit časové vrstvy jednotlivých formulací. K roku 1392 můžeme hypoteticky polo- žit vedle udělení městských práv také právo městské rady zřizovat cechy, kontrolovat pekaře, řezníky a krčmáře, ustanovení o vahách a mírách, o městských knihách nebo udělení dědického práva. Obdobná práva nalézáme také v soudobých privilegiích Děčína a České Kamenice. Na závěr se zmiňme o městech na Děčínsku a Šluknovsku, v jejichž prostředí můžeme ve sledovaném období předpokládat příjemectví i vznik listin a městských knih, nezachova- ly se však o nich žádné konkrétní zprávy. Náleží mezi ně především středověká města Šluk- nov a Rumburk, jež prokazatelně užívala vlastní pečeti,72 ale pravděpodobně také Chřibská, 68 Klement BOROVY (ed.), Libri erectionum archidioecesis Pragensis saeculo XIV et XV. Tomus II, Pragae 1878, s. 186-187, č. 326. 69 Srov. listiny č. 4 a 11 této edice. K držbě hradu Šarfenštejna rodem Berků - J. ŠEDIVY, Hrad Ostrý — Scharfenstein, s. 154�156; Hermann KNOTHE, Die Berka von der Duba auf Hohenstein, Wildenstein, Tollenstein und ihre Beziehungen zu den meissnischen Fürsten, Neues Archiv für Sächsische Geschichte und Altertumskunde 2, 1881, s. 193—236; Wenzel HIEKE, Die Berka von Duba und ihre Besitzungen in Böhmen, Mitteilungen des Vereines für Geschichte der Deutschen in Böhmen 24, 1886, s. 116-155; Florian HOLFELD, Die Berka, die Herren des böhmischen Niederlandes, Mitteilun- gen des Vereines für Heimatkunde Jeschken-Isergaues I8, 1924, s. 163-170; 19, 1925, s. I-I3. 70 SOkA Děčín, fond Archiv města Benešov nad Ploučnicí, inv. č. 15; Amand PAUDLER (ed.), Pastor Schlegel's Chronik von Bensen, Bensen 1887; J. SMETANA, Benešovský letopis pasto- ra Schlegela, s. 108. 71 CIM IV/3, s. 202-207, č. 795. 72 Srov. Jan SMETANA, Počátky města Šluknova, in: Život v archeologii středověku, Praha 1997, s. 579-585; TYŽ, Rumburk v době předhusitské, Děčínské vlastivědné zprávy 7, 1994, č. 1, s. 13-19. Nejstarší šluknovská městská kniha začíná rokem 1492 (R. NOVY, Soupis městských knih, s. 178). Město Šluknov mělo nicméně již v roce 1416 svoji pečet, kterou identifikoval J. H. KINDERMANN, Altes Stadtsiegel. Correspondenzen, Mitteilungen des Nordböhmi- schen Excursion-Club 22, 1899, s. 288-289. Podobně i vznik městského pečetidla rumburské- ho je předběžně kladen na počátek 15. století. Srov. J. SMETANA, Rumburk v době předhusitské, s. 16-17; TYZ, Rumburk. Město v českém Nizozemí, Rumburk 1999, s. 25.

Strana 330
330 VOJTĚCH VANĚK která byla podle českokamenického privilegia z roku 1383 ještě vesnicí, avšak roku 1428 již městem. 73 Naopak jako novověké podvrhy hodnotíme údajná privilegia rychty v Krásné Lípě, z nichž první mělo pocházet již z roku 1317. Soubor krásnolipských privilegií se dochoval ve formě neověřeného vidimátu, vydaného údajně rumburskou městskou radou roku 1652, a je zjevně novověkým falzem se zcela smyšlenými vydavateli listin (uveďme na- příklad Adama Berku z Dubé a Lipé, arcibiskupa pražského k roku 1317, Václava Berku k roku 1365 nebo Wolfganga Berku k roku 1398). Výzkum tohoto souboru představuje samostatný problém a nebyl zařazen do následující edice. 74 Ediční poznámka Listiny v následující edici tvoří časově i regionálně sourodý celek, který je na jedné straně vymezen výskytem nejstarších písemností v regionu, na straně druhé jej odděluje od mladšího listinného materiálu výrazná mezera, kterou interpretujeme jako důsledek dlouhotrvajících a vyčerpávajících bojů, které dolehly na Děčínsko za válek pánů z Vartenberka s jejich sou- sedy ve třicátých a čtyřicátých letech 15. století.75 Naopak husitské války nepředstavovaly 73 Listina z roku 1383 je privilegiem pro „měśtany a obec města v [Ceské ] Kamenici a naše milé věrné poddané, kteří sedí v Chřibské a v ostatních vsích v okolí, které náleží k fojtství a k rychtě v [Ceské] Kamenici a v Chřibské“ (srov. listinu č. 1 této edice). Obyvatelé Chřibské jsou oproti českokamenickým měšťanům označeni jako armen leute, tedy poddaní či sedláci — srov. např. Beate HENNIG, Kleines mittelhochdeutsches Worterbuch, Tübingen 2001, s. 16. Listina však zároveň naznačuje rostoucí význam místa. Středověká kolonizační ves Chřibská byla na počátku 15. století doplněna o lokaci městečka, které se poprvé připomíná roku 1428 (Gustav FRIEDRICH (ed.), Ctvrtá kniha provolací desk dvorských z let 1453-1480. Archiv český 37, Praha 1941-1944, s. 1532). Srov. též Karel KUCA, Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Díl II, Praha 1997, s. 484-485, který opravuje starší, dle našeho názoru mylný po- hled Karla Richtera, jenž předpokládal městskou lokaci v Chřibské již ve 13. století (Karl RICHTER, Geschichte des Niederlandes. Sudetenbezirke Warnsdorf, Rumburg und Schlucke- nau. Die Besiedlung, Sonthofen im Allgäu 1960, s. 10). Nejstarší městská kniha Chřibské byla založena v roce 1514 (SOkA Děčín, fond Archiv města Chřibská, inv. č. 18; Rostislav Nový tuto knihu neeviduje, R. NOVY, Soupis městských knih). 74 SOkA Děčín, fond Městské muzeum Krásná Lípa, inv. č. 21. K souboru údajných privi- legií krásnolipské rychty - Johann VATTER, Das „Alte Gericht“ in Schönlinde, Mitteilungen des Nordböhmischen Vereines für Heimatforschung und Wanderpflege 48, 1925, s. 43-46; Richard KLOS, Přehled dějin města Krásné Lípy s okolím do konce třicetileté války, Krásná Lípa 1997', s. 29, 40-41. 75 Vartenberské války nejpodrobněji shrnuje Rudolf URBANEK, Ceské dějiny III/1. Věk poděbradský I, Praha 1915, s. 362-363, 413—415, 499-501, 761-763, 799-800, 893-900, 913; TYŽ, Ceské dějiny III/2. Věk poděbradský II, Praha 1918, s. 72, 386. Stručně též Rudolf ANDEL, Husitství v severních Cechách, Liberec 1961, s. 88-89.

Strana 331
LISTINY Z DOBY PŘEDHUSITSKÉ A HUSITSKÝCH VÁLEK 331 pro region v prvních letech významný přelom, jak naznačuje nejen několik listin z dvacátých let 15. století v následující edici. Válečná tažení husitské revoluce se dotkla Děčínska sice již v letech 1422, 1423 a 1425, kdy byl několikrát vypleněn Děčín, Česká Kamenice i Benešov nad Ploučnicí. Teprve tažení hejtmana Jana Roháče z Dubé do severních Čech v roce 1426, obsazení České Lípy, mimo jiné i vypálení Benešova nad Ploučnicí a zejména bitva u Ústí nad Labem přinesly zvrat v rozložení sil. K husitské straně se tehdy přidal také Zikmund Děčínský z Vartenberka.76 Jak naznačil předchozí výklad, u listin v následující edici panují velké rozdíly ve způsobu jejich dochování. Se snahou po zachování maximální autenticity původních pramenů byla proto zvolena metoda transliterace německých i českých textu. Upravena byla pouze inter- punkce a psaní velkých písmen.77 Pro vydání latinského textu listiny z roku 1394 byla pou- žita pravidla Bohumila Ryby, která umožňují transkripci blízkou transliteračnímu postupu.78 Pro doplnění zřetelně chybějících slov jsou použity emendační závorky « », pro písařské chyby (nadbytečná nebo chybně napsaná slova) jsou použity závorky athetační [ J. Text listin je doplněn údaji o způsobu dochování, o dosavadních edicích a literatuře, která se šířeji zabývá jejich rozborem nebo interpretací. Popis pečetí vychází z pravidel, která byla sestave- na pro nejnovější celostátní soupis pečetí a pečetidel. 79 Tam, kde to bylo možné, slouží za základ edice dochovaný originál, v ostatních případech nejpůvodnější dochovaný opis. To platí zejména pro listiny českokamenické, kde privilegi- um z roku 1394 je vydáno podle opisu autentické latinské podoby v konfrontaci 76 Prameny a literaturu shrnují Jan SMETANA, Benešovský letopis pastora Schlegela, s. 1I0- III; Rudolf ANDEL, Husitství v severních Cechách; František ŠMAHEL, Husitské Cechy, Praha 2001, s. 199. 77 Tuto metodu nejnověji upřednostňuje Matthias THUMSER, Verfahrensweisen bei der Edition deutschsprachiger Geschichtsquellen (13.-16. Jahrhundert), in: Edition deutschsprachiger Quellen aus dem Ostseeraum (14.-16. Jahrhundert), Toruń 2001, s. 13-34. Dříve ovšem převlá- dala transkripční metoda Johanna Schultzeho, která umožňovala výrazné zásahy do textu (Jo- hannes SCHULTZE, Richtlinien fur die äussere Textgestaltung bei Herausgabe von Quellen zur neueren deutschen Geschichte, Blätter für deutsche Landesgeschichte 98, 1962, s. 1-11). Také při edici českých textů je obvykle upřednostňována traskripce ze spřežkového do moderního diakritického pravopisu. Srov. např. Jindřich ŠEBANEK, Základy pomocných věd historických I. Latinská paleografie, Praha 1971, s. 67-68; Jiří DANHELKA, Směrnice pro vydávání starších českých textů, Husitský Tábor 8, 1985, s. 285-301. Transkripce do diakritického pravopisu však hraničí s interpretací textu a v této edici bylo od ní upuštěno. 78 Bohumil RYBA, Pravidla pro transkripci latinských rukopisných textů, rukopis. Srov. též. Anežka VIDMANOVA, K vydávání latinských textů české provenience ze 14. a 15. století, Husit- ský Tábor 8, 1985, s. 271-283. 79 Josef HORA- Vladimír RUŽEK, Pečetě. Program pro evidenci a rešerše ze sfragistické- ho materiálu, Praha 1996, s. 100-128, kde na s. 100-101 odkazy na další literaturu.

Strana 332
332 VOJTĚCH VANĚK se středověkým překladem do češtiny a s raně novověkým převodem do němčiny od Mathiase Zeibiga. Jako nejpůvodnější varianta českokamenické listiny z roku 1383 byl zvolen opis (či překlad) písaře Mathiase Zeibiga z počátku 17. století, který jako jediný dochovaný vychá- zel z původního originálního dokumentu a stal se předlohou pro všechny ostatní mladší opisy. Rovněž pro edici děčínské listiny z roku 1387 byl zvolen nejstarší dochovaný opis, datovaný stylem písma do 17. století, který jeví známky nejpečlivějšího přístupu k původnímu textu, zatímco ostatní mladší opisy pořízené podle neznámé předlohy působí zběžnějším dojmem a přinášejí více písařských chyb. V edici ztracených listin města Benešova nad Ploučnicí jsou vedle sebe konfrontovány všechny dostupné zprávy, pouze s výjimkou konfirmačního privilegia Mikuláše Trčky z Lípy z roku 1511, které rovněž zmiňuje starší městské výsady, avšak bez možnosti určit obsah konkrétních listin.

Strana 333
LISTINY Z DOBY PŘEDHUSITSKÉ A HUSITSKÝCH VÁLEK 333 EDICE LISTIN 1) 1383, leden 2I. Ceská Kamenice Jan z Michalovic uděluje měštanům a celé obci města České Kamenice i svým poddaným, osedlým v Chřibské a v jiných vesnicích v okolí, které náleží k fojtství a rychtě v České Kame- nici a Chřibské, dědická práva. Zemřou-li muž či žena bez dědiců, zdědí jejich majetek nej- bližší příbuzný, osedlý na témže panství. Zemře-li muža zanechá-li děti, avšak matka se od nich již právně oddělila, zdědí majetek děti. Pokud zemřou i děti, připadne majetek opět jejich nejbližšímu příbuznému. Nenajde-li se takový příbuzný, potom teprve spadne majetek na Jana z Michalovic a jeho nástupce. Svoje pečeti k listině přivěsili též Jindřich z Libenic a Jeniš z Vodic, hejtman Jana z Michalovic. Wir Jan von Michelsberg bekennenn offendlich zu einem ewigenn gedechtnüss ann diesenn offenem brieue allenn denenn, die ihnn sehenn oder hörenn lesenn, das wir gnediglich betrachtt vnnd bedacht habenn, nutz frommen vnnd bestes vnnserer erbo- renn bürger vnnd ganntzer gemeine der stadt zur Kempnitz vnnd auch vnnser lie- benn getrawenn armen leutte, die da gesessenn sinnd zur Cribitz vnnd inn denn andernn vnnsernn dorffernn, die da vmb gelegenn sinndt, die da inn die voytey vnnd inn das gerichte zur Kempnitz vnndt gegenn Cribitz inngehörenn, das die gemeine- tlich ann ihrenn nutzen vnnd gütternn zunehmenn vnnd sich bessernn mögenn, vnndt habenn mit wolbedachtem muhte, mit rahte vnnserer getrawenn diener vonn vnnse- rem freyenn willen sie, ihre erbenn vnnd nachkömlinge begnadt vnndt begnadenn sie mitt krafft vnnd laut diss briefes, mit der gnade, die hernach beschriebenn stehet, der die vorgenanndtenn vnnser liebenn getrawenn, ihre erbenn vnnd nachkömlinge nuhnn vnnd immermehrr gebrauchenn vnnd die ewiglichenn habenn sollenn. Alsso beschei- denntlich, welch mann oder weib inn denn ehegenandtenn städtenn vnnd vnnsernn dorffernn stirbet mehr inn zukümftigenn zeittenn ohne erbenn, so soll dasselbige ab- gestorbenn gutt, welcherley das sey, fahrennde oder vnnfahrennde, gefallenn ann den nehestenn freundt, der da auf vnnsernn gütternn besessenn sey. Auch stürbe einn mann vnnd kinnder liesse vnnd sich die fraw, nach dem rechtenn, vonn denn kinndernn ge- sunderte, alss das habenn die ehegenandtenn vnnser leute, sich sonnderte oder abe- richte, so soll das übrige gutt vonn einem kinnde ann das annder sterben. Stürbenn aber die kinder gar, so soll es aber ann der kinnder nehest freund gefallen garr. We- renn aber der freunde da nichtt, so soll dasselbige gutt erst ann vnns, vnnsere erbenn gefallenn. Vnndt das ihrenn erbenn vnndt nachkömlingenn dieselbige gnade, die wir ihnenn gethann vnnd gegebenn habenn, inn alle dermassenn, alss obenn geschriebenn

Strana 334
334 VOJTĚCH VANĚK stehett, ganntz feste vnndt unvorruckt vor vnns, vnnsernn erbenn vnnd nachkömlinn- gen ewigklichenn bleibe, das habenn wir vonn vnnsernn guttenn wissenn ann diesen brief mit vnnsernn annhanngenden innsigel lassen gebenn vnndt zu einer mehrer si- cherheitt vnnd zu einem wahrenn bekenntnüss der vorgeschriebenn rede habenn wit gebethenn die gestrenngen vnndt vnnsere liebe getrawenn herrn Heinrich vonn Liebenitz vnnd Genysch vonn Oditz, vnnsernn heuptmann zu dememahl, die dabey gewest sinndt mit annder viel bederben leutenn, das sie auch ihre innsigel mit dem vnnsernn zuuorderstenn ann diesenn brief habenn lassenn henngen. Der da gege- benn ist zur Kempnitz nach Christi gebuhrt dreytzehenn hundert jahr, darnach inn dem dritten vnndt achtzigistem jahre ann deme tage vnnd feste sindte Agnesenn, der heyligenn jungkfrawenn. Překlad českokamenického písaře Mathiase Zeibiga zpoč. 17. stol., něm. (A): SOkA Děčín, fond Archiv města Ceská Kamenice, inv. č. 51, Copyen von der stad Beheimischenn Kemnitz vnd derselbenn herrschaft, pag. 9-11. Dále existují opisy z 2. pol. 18. stol.: (B) SOkA Děčín, fond Archiv města Ceská Kamenice, inv. č. 46, Liber prothocolli civitatis Kamnicensis memorabilium, fol. 2a-3a; (C) SOkA Děčín, fond Archiv města Ceská Kamenice, inv. č. 49, Schützen-, gedenk- und privilegien-buch in stadt Kamnitz, pag. 3-4; (D) SOkA Děčín, fond Archiv města Ceská Kamenice, inv. č. 50, fol. 76b-78a; (E) SOkA Děčín, fond Archiv města Česká Kamenice, inv. č. 52, Sammlung merkwürdigster acten der stadt Böhmisch Kamnitzer bräu-burgerschaft, pag. II-12. Jejich znění doslovně sleduje text opisu v prameni (A). Ed. CIM IV/1, s. 180-181, č. 125; Josef Fleck, Mitteilungen über B. Kamnitz aus alter und neuer Zeit, B. Kamnitz 1896, s. 7-8. — Reg. Emil Neder, Die Privilegien der Stadt Kamnitz, Bensner Bezirks-Kalender 1940, s. 140-144. - Lit. Břetislav Chlebníček, Ceskokamenicko ve XIII. a XIV století, in: Z minulosti Děčínska I, 1965, s. 57-60. 2) 1384, říjen 31. s. 1. Dědičný rychtář Henzel Vogel, purkmistr Henzel z Chvojna (?), Petr Zegenroek, Pesche Hertl, Hanus Vogel, Herman Huetner, Nize Ruedel, Nize Eylaw, Nize z Kumpoltic, Heine Engel, Pesko Sneider, Niklas Vogel a Herman Thoemerich, přísežní radní města Děčína na Labi, potvrzují na žádost mistrů ševcovského řemesla v Děčíně a celého shromáždění jejich řemesla pro toto společenství cechovní pravidla a ustanovují je řádným cechem. Ustanovují, že pokud chce někdo provozovat ve městě toto řemeslo, narodil se zde a vyučil, je povinen zapla- tit cechu polovinu přijímacího poplatku. Pokud ovšem nepochází z města, musí zaplatit popla- tek celý, to jest jeden věrduňk a půl libry vosku. Zároveň má doložit, že je zbožný a řádně zrozený. Pokud se někdo chce vyučit ševcovskému řemeslu ve městě, má doložit, že je zbožný

Strana 335
LISTINY Z DOBY PŘEDHUSITSKÉ A HUSITSKÝCH VÁLEK 335 a řádně zrozený. Kdo se chce stát mistrem, je povinen zaplatit cechu polovinu poplatku. Kdo se vystěhuje z města a chce se opět vrátit, zaplatí celý poplatek. Dále ustanovují, že měštané smí vydělávat kůži pouze pro sebe a svůj dům. Žádný cizí švec nesmí do města přivézt hotové výrobky nebo nařezanou kůži. V prostoru jedné míle kolem města nesmí žádný mistr sám naku- povat kůži, nýbrž ta musí být přivezena do města na trh. Nikdo nesmí znovu zpracovávat již použitou kůži ani zpracovávat a prodávat nekvalitní a vepřové kůže. Ze svého výrobku nesmí švec vzít více než čtyři haléře. Kdo přestoupí tato ustanovení, zaplatí mistru jeden groš. In Gotis namen. Das gesche sint den mol, das dy zachin der leute in krankin gedan- kin sint gesaczit noch der natura ordenunge, alzo uns beweyzit tegeliche vorwande- lunge der czeit mit erczuekunge des geystis von den leutin, das gewissit uns das buch der scheppfunge, do alzo geschrebin stet: Meyn geist wirt nicht bleybin ewiclichin in deme menschin durch zeynir krankheit wille, dorumme ist is notdorft zachin, dy ewig zullin bleibin unvorrukt, das dy mit schrift der briue und mit bestetegunge der inge- zegyl werdin geewiget und gevestent. Dorumme wir Henzel Vogel erprichter, Hen- czhil uon Ko burgermeyster, Petir Czegenroek, Pesche Hertil, Hannus Vogel, Herman Hu�ttener, Niczh Ruedel, Nicz Eylaw, Nicz von dem Gompolcz, Heyne Engel, Pesko Sneyder, Niclas Vogel, Herman Tho‘merich, gesworene scheppfin der stat Tetschin uf der Elbin, tun kunt allin den, dy dezyn brif ymmer zehin ader horen lezin, das verkomen uns sint dy meister der schuwerkin mit ganczir zamelunge irer werggenosin czu Tetschin inder stat unde habin uns vorgelegit zachin vnd eiginkeite, dy hernoch geschrebin sten, unde habin uns gebetin, das wir in dy zuldin bestetigin czu eynir rechtin inunge durch eryn wille, der stat czu besserunge, irem hantwerge ezu nocze vnd czu fromyn der ganczyn gemeynne. Czu deme erstin, wer der stat kint ist und das hantwerg bey der stat gelernet hat und des wil in der stat pflegin, der zol gebin halbe innunge, das ist eyn halp und virdung und eyn halp pfunt wachs. Ader wer czu der stat nicht geboryn ist und des hantwerkis bey der stat pflegin wil, der zol brengin bewey- zunge, das her from zey vnd elich geboren, do noch zo zol her gebin gancze innunge, das ist eyn virdung und eyn pfunt wachs. Ouch wer das hantwerg bey der stat lernen wil, her zey auswink ader innewink der stat geborn, der zol auch from zeyn und elich geboryn. Ouch wer meister werdin wil in der stat, der zol gebin halbe innunge, alzo uore geschrebin stet, dy zol her halp gebin innewink virczen tagen vnd das ander hal- be teil in der nehistin morgensproche und des zol geboryn den burgern eyn loth. Ouch wer aus der stat czoge und eyn geschos ader czwey ausin wer vnd do noch queme und weder czu stellin welde, der zol gebin gancze inunge, besundern her neme urlaube czu den buergern vnd czu den gewerkin. Ouch zol keyn buerger ine ledirs losin ger- bin, wen her sin bedarf in zeynyn hause mit seyme gesinde, wil her zyn oberik losin gerbin, zo zol her zeyn recht kegyn den gewerkin und den burgern gewynnyn. Ouch

Strana 336
336 VOJTĚCH VANĚK zol keyn schuwerg, der auswink der stat fremde ist, keyn geworcht schuwerg noch keyn gesnytin ledir in dy stat brengin, dorumme das bozens icht her werde brocht. Ouch zol keyn meister laufin of dy dorfer ledir keufin bey eynir meylin, dorumme das is czu markte werde brocht. Ouch zol nymant keyn vngewis noch keyn unczeitige noch keyn sweynis haut machin noch vorkaufin. Ouch zol keynir leder machin, nowent her ger- bis smyris und erwetis wol. Ouch uon eynym eygin gemechte zol keyn schuwerg ine czu lone nemyn den uir heller vnde wer sich wedir seczin welde den gewerkin in den geschrebin zachin, der vorbu sete kegin den burgern und kegin den gewerkin. Ouch wer imant zo frech, der do tete weder dy geschrebin zachin vnd des ober wunden wir- de, der vorbusit kegin den meistern eynyn groschen. Dorvmme wir vorgenantyn rich- ter, burgermeister und scheppfin habin angezehin dy lauterkeit unsir gewissin und habin den vorgenantyn hantwerg leutin dy zachin bestetigit czu einir rechtin inunge mit deme anhangendin ingesygil unser stat. Das geschen ist noch Gotis gebu'rt tausnnt iar vnd drey hundert iar in deme virdin und achtczygistin iare, an deme achtbern obin- de allir heyligin. Orig. perg. něm.: SOkA Děčín, fond Cech ševců Děčín, inv. č. 1. V plice průřez po jedné ztracené pečeti. — Na plice zleva rukou závěru 14. stol: IL. ]87 jar [. Jltt. — Na dorsu rukou počátku 20. stol.: 1919 20/12. Geschenk v. H. Werner (Umtausch) 6 Tassen I Kaffee u. 1 Milchkanne. Ed. Emil Neder; Ein Tetschner Zechbrief von 1384, Mitteilungen des Nordböhmischen Excursi- ons-Clubs 27, 1904, s. 157-159; Emil Neder -Amand Paudler - Georg Pilk, Ein Tetschner Zech- brief vom Jahre 1384, Tetschen 1905 (s fotografií originálu). — Lit. Petr Joza, Jak děčínský okresní archiv ke své nejstarší listině přišel, Děčínské vlastivědné zprávy 2/3, XVIII/XIX, 1997, s. 59-60. 3) 1387, říjen 13. Děčín. Jan z Vartenberka, pán na Děčíně, spolu se syny svého již zemřelého bratra Gastarda či Güntheroda Hanušem, Benešem a Václavem vyznávají, že prodali svoji ves Luční Chvojno se svobodnou rychtou a vším příslušenstvím a panstvím purkmistru a radním svého města Dě- čína, pouze s výjimkou královské berně, jejíž výběr si i nadále vyhrazují. Plat ze vsi má být v budoucnu věnován kostelu Panny Marie. Svoje pečeti přivěsili též rytíř Martin z Kyc seze- ním na Krásném Březně, Weygang z Lungvic sezením na Mojžíři a Pešek Frankfisch sezením na Želenicích. Wier Johne von Wartenbergk, herr zue Tetcschen, vndt mit vnns, vnsere vettere, herren Gastardts oder Gintherodtts söhne vnsers lieben bruders, dem Gott genade, als Hanns, Benes vndt Wenczel gebrudere, daher vormunde wihr sindt, tuhn kundt

Strana 337
LISTINY Z DOBY PŘEDHUSITSKÉ A HUSITSKÝCH VÁLEK 337 vndt bekennen in diesem offenem brieffe aleen, die ihn sehen oder lesen hören, das wihr verkaufft habenn mit wohlbedachtem muhtte auch vorgenohmmenem rahtte vndt gesundem leibe rechtt vnd redlich vnser dorff zum Deutschenn Caan geheisen mit einem ffreyem gerichte, das dorff als es liegtt mit reynen, mit wiesen, mit bergen, mit puschen, mit walden, mit wasserflusen, mit zinsen, mit allerley nochtturfften, die dar- zue gehorenn, wie die an ietzo oder immer darzue gehören möchtten, vnndt darzur die herrschaft, die zur dem dorffe gehörett, vnseren lieben getreuene burgermeister vndt schöppen vnserer stadt Tetschen, die itzundt sindt oder immer werden mochten, mit einem solchem vnterscheide, wann die bernie oder steuer in dem lande zur Bö- heimb genehmmen, das wihr solche von dem vorgenanten dorffe nehmen sollen, da- rumben das wihr ein vorwehser vndt ein beschirmer des dorffes sein sollen, als anders vnserer guttes, darumben wihr durch groser sicherheit willen gezeugen vndt mit be- kennen den gestrengen ritter herren Martin von Kycz gesessenen Beysong, Weygan- gen von der Lungkwicz gesessenen zum Mossir, Peske Framkfischen gesessenen zur Sewnitz, derer iczlicher sein insiegell mit vnns an diesen brieff hatt gehangenn, da- rumben das der vorgenante zins zu Vnser Frawen solle gefallen, welchenn pastor die bischoffliche leen vndt durch Gott erwehlett. Gegeben zur Tetschen nach der geburth Christi tausent jahr drey hundert jahr darnoch an dem sieben vndt [zwanczigstenn jahre an dem nechsten sontage vor sandt Gallii tage. Opis Z 1. pol. 17. stol., něm.: SOkA Děčín, fond Archiv města Děčín, inv. č. 65. Další zběžnější opisy Z1. pol. 18. stol. a z roku 1803: Tamtéž. Lit. Miloslav Koštál, Město Děčín a jeho správa do 16. století, in: Z minulosti Děčínska I, 1965, §. 79—80. 1) Takto v rukopise. Jde o zřetelný omyl písaře, který chybně opsal původní výraz achtzigsten. 4) 1392, červenec 22. s. 1. Jan z Michalovic uděluje městu Benešovu nad Ploučnicí městská práva v té podobě, jak se jimi řídí Mladá Boleslav. Svoje pečeti přivěsili rovněž Petr z Vartenberka, Zdeslav ze Záhoří a Mikuláš Hockacker, hejtman na Sarfenštejně. (A) Anno 1392 hat herr Jon von Michelsberg daselbst wie zu Bensen begnadet das stadtrecht, wie zum Jungen Buntzlau stadtrecht ist, montags Maria Magdalena, Nickel Hockacker der zeitt heuptman zum Scharffenstein.

Strana 338
338 VOJTĚCH VANĚK (B) I392 hat herr Johann von Michelsbergk, hat die Bensner begnadet mit dem stadtrecht, wie zum Jungen Buntzel das stadtrecht ist, am tag Maria Magdaleni gege- ben worden. Zpráva kroniky pastora Johanna Schlegela z 2. pol. 16. stol., zprostředkovaná opisy (A, B) Z 2. pol. 18. stol.: SOkA Děčín, fond Archiv města Benešov nad Ploučnicí, inv. č. 15, Městská kronika Johanna Ant. Siericha, pag. 188 (A), 317 (B). Ed. Amand Paudler, Pastor Schlegel's Chronik von Bensen, Bensen 1887, s. 24; CIMIV/I, s. 215, č. 143. — Lit. Jan Smetana, Benešovský letopis Pastora Schlegela a jeho první pokračovatel, Ustecký sborník historický 1966, s. 97-119, zejm. s. 108-109. Jan z Michalovic I léta pak 1392 dal něgaké obdarowánij městu Benessowu při přijtomnosti pana Petra z Wartmberka, Zgeslawa z Záhoře a Okakara heytmana na Ssarffirssteyně. Zpráva v díle: Bartoloměj Paprocký z Hlohol a z Paprocké Vúle, Diadochos, id est Successio, jinák poslaupnost knížat a králův českých, biskupův a arcibiskupův pražských a všech třech stavův slavného království českého, to jest panského, rytířského a městského, krátce sebraná a vydaná. Kněh druhých kapitola první, O stavu panském a rozmnožení jeho a odkud který rod a erb do tohoto králov- ství přišel, Praha 1602, pag. 266. Reg. August Sedláček, Listy ze ztracených archivů panských, kteréž se v Paprockého Diadochu připo- mínají, na pravý čas a pravé udání svedené, Věstník Královské české společnosti nauk, třída filosoficko- historicko-filologická 1890, Praha 1891, s. 400, č. 6; Friedrich Bernau, Lesefrichte aus dem „Diadochos; das Vereinsgebiet betreffend, Mitteilungen des Nordböhmischen Excursions-Clubs 7, 1884, s. 139-140. 1) Zmíněn v předešlém textu. 5) 1394, leden 22. s. 1. Jan z Michalovic vyznává, že prodal měštanům v České Kamenici clo z trhu ve městě a pivovarní pánev s lázní za 70 kop grošů. Tato suma byla věnována na zřízení ročního platu ve výši 7 kop grošů ve prospěch oltářníka oltáře sv. Petra v České Kamenici na jednu věčnou mši u téhož oltáře. Měštané mají vybírat specifikované poplatky, z nich odvádět roční plat oltářníku a ze zbytku peněz udržovat pánev a lázeň. Měštané mají průběžně vybírat z každé várky piva dva groše, ze tří strychů přivezené soli půl čtvrti soli a z lázně jednu kopu grošů. Při konání trhu mají měštané vybírat jeden haléř z každého trhového krámu a od každého ševce, za každého přivedeného koně, krávu nebo vepře dva haléře, z každých tří strychů chmele jeden halér z každého kamene vlny dva haléře, za každou dospělou ovci přivedenou na trh

Strana 339
LISTINY Z DOBY PŘEDHUSITSKÉ A HUSITSKÝCH VÁLEK 339 jeden haléř za každých sto jehňat pak pět grošů. Od každého cizince, který by přivezl sukno, vyberou dva haléře z každého postavu, a pokud přiveze nábytek nebo ložní prádlo, pět grošů. Přiveze-li někdo na trh do Kamenice pivo, zaplatí z každé čtvrti šest haléřů, z každé čtvrti vína šest haléřů a rovněž z každé čtvrti medu šest haléřů. Nos Johannes, I de Michelsberg, dominus ibidem, recognoscimus universis presen- tibus et futuris, quod nos cum bono et deliberato consilio nostrorum fidelium pru- dentibus viris civibus nostris in Kempnicz vendimus theloneum ibidem infrascriptum, videlicet sartaginem cum balneo et cum ceteris theloneis, dedimus nostris fidelibus dilectis pro LXXta sexagenis grossorum, quam pecuniam nobis dederunt ac persolve- runt in toto, ad unam perpetuam missam ibidem in Kempnicz ad altare sancti Petri. Qui predicti cives percipere debent de qualibet braxatura II grossos et de tribus stri- chonibus salis unum octale salis, de stuba balnei I sexagenam grossorum et quando est forum, de quolibet institore unum parvum, et de quolibet sutore unum parvum, et si quis duxerit equum, vaccam seu porcum, de quolibet debet dare II parvos, et de tribus strichonibus humuli I parvum, et de quolibet lapide lane debet dare II parvos, et de antiquis ovibus de qualibet ove I parvum, et de centum agnellis iuvenibus debet dare V grossos, et homines de alienis bonis, si quis panum «duxerit»,I de quolibet stamine panni II parvos, et si quis duxerit aliquas res domesticas, scilicet cistas aut lectisternia, de istis rebus debet dare V grossos, et si quis duxerit cervisiam, de quolibet quartali cervisiae VI parvos, et de quolibet quartali vini VI parvos, et de quolibet quartali me- donis VI parvos ibidem in Kempnicz. Et de eodem theloneo suprascripto cives in Kempnicz dare debent altariste ibidem annuatim VII sexagenas, et hoc divisim, in festo sancti Georgii III12 sexagenam grossorum, et in festo sancti Galli III1/2 sexage- nam grossorum, de reliqua vero superfluitate pecunie debent reformare balneum et sartaginem. Et illa omnia suprascripta nos Johannes de Michelsberg promittimus sub nostra fidei puritate rata et firma tenere, nostrique successores imperpetuum predictis civibus in Kempnicz. Et si vero quis nostra suprascripta violavit, hoc sit futurus erga suam conscienciam et honorem. Et propter maiorem cautelam et evidenciam sigillum nostrum proprium de nostra sciencia presentibus est appensum. Datum ac actum anno Domini millesimo CCCLXXXXIIII feria V. in die sancti Vincencii. Opis původního znění listiny, lat.: Archiv Pražského hradu, fond Archiv pražské metropolitní kapituly, sign. Cod II/4, Liber erectionum IV, pag. 161-162. Ed. Klement Borový, Libri erectionum archidioecesis Pragensis saeculo XIV et XV Tomus IV, Praha 1883, s. 401-402, č. 558. 1) V rukopise chybí.

Strana 340
340 VOJTĚCH VANĚK My Jan z Michilzpergu, pan tudijez, wyznawame wssem lidem nyniegssim y budu- czijm, zie my s dobru woly a s zdrawu raddu nassich wiernych opatrnym muzom miess- tianom nassim w Kamenniczy prodali gsme czlo tudijez podepsanee, totiz panews laznij as ginymi czly, dali gsme wiernym nassim milym za sedmdesat kop grossuow, kteruzto summu peniez nam dali gsu a w czele zaplatili, na gednu wiecznu mssi tudijez w Ka- menniczy k oltarzi swateho Petra. Kterzizto nadepsanij miesstianee brati magi s kazdeho waru piwa dwa grosse, a ze trzij strychuow soli gedno polucztwrtij soli, a s laznie ged- nu kopu grossuow, a kdyz gest trh, tehdy s kazdeho kramu wysedaczijho geden maly, a s kazdeho ssewcze geden maly. A jestlizieby kto wedl kuon, krawu nebo weprze, s kazdeho toho ma dati dwa mala, a s trzij strychuow chmele geden maly, a s kazdeho kamene wlny ma dati dwa mala, a z starych owczij s kazdee owcze geden maly, a ze sta gehniat mladych ma dati piet grossuow. A lidee s czyzijho sbozij, gestlizieby kto wezh sukno, s kazdeho postawu sukna dwa mala, a gestlizieby wezl wieczy domaczij, totiz truhly nebo loznij ssaty, z tiech wieczij ma dati piet grossuow, a gestlizieby kto piwo wezl, s kazdee cztwrtcze piwa ssest halerzuow, a s kazdee cztwrtcze wina ssest halerzu- ow, s kazdee cztwrtcze medu ssest halerzuow tudijez w Kamenniczy. A s tehoz czła swrchupsanij miesstianee w Kamenniczy magi dawati kaplanu oltarzniku tudijez kaz- dy rok sedm kop grossuow, a to rozdilnie, na swateho Girzij puol cztwrtee kopy gro- ssuow a na swateho Hawla puol cztwrtee kopy grossuow, z ostatku pak peniez magi oprawowati lazni a panwe. A ty wsseczky wieczy swrchupsanee my Jan z Michilzpergu slibugem pod nassij dobru wierau za pewnee a staalee drzeti y nassi diediczowee a buduczij na wiecznost giz rzeczenym miesstianom w Kamenniczy. Pakliby nasse zrzi- zenije swrchupsanee kto russil, to by uczinil proti swemu swiedomij y proti czti. A pro wietssij gistotu a zrzetedlnost peczet nasse wlastnij nassim gistym wiedomim k tomuto listu gest prziwiessena, genz gest dan a stalo sie leta Boziho tisijczijho trzi- steho dewadesateho cztwrteho, na den swateho Wincencia. Fotokopie nedochovaného překladu předchozí listiny z 15. stol., čes.: SOkA Děčín, fond Městský národní výbor Ceská Kamenice, inv. č. 120. Originál tohoto překladu je nezvěstný od likvidace mu- zea v České Kamenici v roce 1967. Novodobý přepis, pořízený podle původního překladu z 15. stol., obsahuje také: Kronika města Ceské Kamenice I, 1948-1959, uložená na Městském úřadu v České Kamenici, s. 21. Zde též zmínka o tehdejším uložení překladu v městském muzeu. Ed. CIMIV/I, s. 216, č. 146. Zde údaj o uložení překladu z 15. stol. v archivu města České Kamenice a jeho psací látce, papíru. Wir Jan vonn Michelsberg, einn herre daselbst, bekennenn inn diesem offenem brie- fe allenn denenn, die ihnn sehen, hören oder lesenn, das wir mit guttem willenn vnnd mit wolbedachtem rahte unnsernn getrawenn verkauffenn undt verkaufft habenn denn

Strana 341
LISTINY Z DOBY PŘEDHUSITSKÉ A HUSITSKÝCH VÁLEK 341 vorsichtigenn männern unnserenn bürgern Zur Kemnitz denn zoll daselbst, der hir- nach geschrieben stehet, alss da ist die brawpfanne mit der badtstuben unndt mit ann- dernn gewöhnnlichenn zöllenn vnndt wir haben sie ihnenn gegeben, vnnsernn getrawenn vnndt liebenn bürgernn, umb siebenntzigk schock groschenn, welchs geldt sie vnns gegebenn habenn vnnd gegeldenn ganntz vnd gar, zu einer ewigenn messe daselbst zur Kemnitz zu dem altar des heyligenn sanct Peters. Welche zölle die vorge- nanndten bürger nehmenn söllenn vonn einem jetzlichenn gebraw biss zweene weisse groschenn, vnnd vom scheffel saltz einn achtel saltz, vnndt vonn der badtstubenn einn schock groschenn, vnndt wenn marckt ist daselbs, vonn einem jetzlichem krahmer ein heller, vnnd vonn ietzlichem schuster einn heller. Vnnd ob jemanndt führennde wür- de seinn pferde, kühe oder schweine, vonn ietzlichenn soll mann gebenn zweene hel- ler, vnnd vonn dreyenn scheffelnn hoppen einn hellerr, vnndt vonn altenn schaffenn vonn ietzlichem schaffe einn heller, vnndt vonn hundert jungen lemmern soll mann gebenn fünf groschenn. Vnnd leutte vonn fremder herrenn gütter, die da führennde seinndt tuch, gewanndt, die sollenn gebenn vonn ietzlichem tuch gewanndt zweene heller, vnndt vonn ietzlichem steinn wolle zweene hellerr. Vnndt ob jemanndt führenn- de würde seinn haussraht, alss kistenn, gerathe oder bettgewanndt, vonn demselbenn soll mann gebenn fünf groschenn, vnndt ob jemanndt würde bier führennde seinn, vonn einem jetzlichenn viertl biers sechs heller, vnndt vonn ietzlichem viertl weinn sechs hellerr, vnndt vonn ietzlichem viertl möhte sechs hellerr daselbst zur Kemnitz. Vnndt vonn demselbigenn zoll die vorgenandten bürger zur Kemnitz sollenn gebenn dem altar herrenn daselbst jahrlichenn siebenn schock groschenn vnndt das getheylt inn zwey theyl, zu sanct Geörgenn tagk vierdehalb schock groschenn vnndt zu sanct Galli tagk vierdehalb schok groschenn. Vnndt von dem andernn vberlauff des geldes sollenn sie bessernn die badestube vnndt die brewpfanne. Vnndt alles, das obenn ge- schriebenn stehet, gelobenn wir Jan vonn Michelspergk mit gantzen trawenn, mit vnnsern erben vnd nachkömlinngen ewiglich zu halten, denn vorgeschriebenenn bür- gernn zu Kemnitz. Vnndt ob jemandt vnnsere vorgeschriebene puncte articel breche, das sey er thuende wider seinn gewissennschafft vnd wider seinn eher. Vnndt dass zu einer grossenn sicherheitt vnd vorsichtigkeit habenn wir Jan vonn Michelsbergk vonn unserm guttenn willen vnndt mit rahte vnnserer getrawenn vnnser eigenn sigill ann diesenn gegenwertigenn brieff lassenn henngenn, der da gegebenn ist nach Christi gebuhrt M.CCC. vnndt darnach im vier unndt neuntzigistem jahre, am tage des hey- ligenn sanct Vincentii. Překlad českokamenického písaře Mathiase Zeibiga zpoč. 17. stol., něm. (A): SOkA Děčín, fond Archiv města Ceská Kamenice, inv. č. 51, Copyen von der stad Beheimischenn Kemnitz und derselbenn herrschaft, pag. II-13. Uveden slovy: Diser begnadung original ist inn lateinischerr

Strana 342
342 VOJTĚCH VANĚK sprachenn vorfasset vnnd gegebenn. Původní latinskou verzi textu listiny tedy dochovává výše uvedený latinský opis z roku 1394. Dále existují opisy z 2. pol. 18. stol.: (B) SOkA Děčín, fond Archiv města Ceská Kamenice, inv. č. 46, Liber prothocolli civitatis Kamnicensis memorabilium, fol. 2a-3a; (C) SOkA Děčín, fond Archiv města Ceská Kamenice, inv. č. 49, Schützen-, gedenk- und privilegien-buch in stadt Kamnitz pag. 3—4; (D) SOkA Děčín, fond Archiv města Ceská Kamenice, inv. č. 50, fol. 76b-78a; (E) SOkA Děčín, fond Archiv města Ceská Kamenice, inv. č. 52, Sammlung merkwürdigster acten der stadt Böhmisch Kamnitzer bräu-burgerschaft, pag. II- 12. Jejich znění doslovně sleduje text opisu v prameni (A). Ed. CIM IV/1, s. 216�217, č. 146; Josef Fleck, Mitteilungen über B. Kamnitz aus alter und neuer Zeit, B. Kamnitz 1896, s. 8—9. — Reg. Emil Neder, Die Privilegien der Stadt Kamnitz, Bensner Bezirks-Kalender 1940, s. 140-144. - Lit. Břetislav Chlebníček, Ceskokamenicko ve XIII. a XIV století, in: Z minulosti Děcínska I, 1965, s. 58-60. 6) 1407, leden 20. Děčín. Jan z Vartenberka, pán na Děčíně, vyznává, že radním a celé obci města Děčína i všem, kdo ve městě platí šosovné a drží stráž, mocí tohoto listu udělil následující práva. Jakýkoliv maje- tek měštanů, at leží ve městě nebo mimo město, mají dědit nejbližší příbuzní ve městě. Měšta- né mohou odkazovat svůj majetek za života i na smrtelné posteli ve prospěch kostela a na údržbu cest. Pokud některému z měštanů zemře manželka, zdědí její věci její muž. Jan z Vartenberka rovněž měštanům uděluje plné městské právo. K listině přivěsili své pečeti též Ulrich Goltfus z Choratic, hejtman na Děčíně, Jan Viduna ze Skorotic sezením na Želenicích, bratři Albrecht a Kunad z Naptic sezením na Jílovém, Jordan řečený Ptáček z Haugvic, Beneš z Lutic sezením na Schirgiswalde, Heinrich Pulsnic a Lorenc Phinc. In Gotes namen amen. Sachin, dy in czeiten gescheen, in vorlengung der czeiten gegebin werdin der vorgeslichkeyt, dorumbe ist notdorft sachin, dy czu ewigen czei- ten bleybin sullen, daz dy mit briflichir bestetegunge gefestent werden. Dorumbe wir Jan von Wartenberg, herre czu Tetschin, vnsere rechten erben vnd nochkomelyngen tun kunt mit desem offen brife allen den, dy en sehn odir horen lesen, daz wir ange- sehn habin manchfeldige nocze, holfe vnd getrewe dinste, dy vns vnsere libin getrewen dy scheppfen vnd dy gancze gemeine vnser stat Tetschin dicke vnd ofte getrewelich getan habin vnd noch getrewelich tun sullen vnd werden in czukunftigen czeyten, wir denselbin scheppfen vnd der ganczen gemeynen, dy do yezunt seyn odir in czeyten czukunftig werdin, domete begnadit habin vnd begnadin, gebin habin vnd gebin mit kraft vnd macht dyses brifes, vnd auch den, dy in dy stat mete schossen vnd wachen, alzo daz alle anfelle gros vnd kleyne, beyd an erben und an gutern es sey, beyd farende

Strana 343
LISTINY Z DOBY PŘEDHUSITSKÉ A HUSITSKÝCH VÁLEK 343 vnd vnfarende habe, wy sy genant seyn, nichsnicht vsgenomen, von deme nehsten vff den nehsten bes an daz sy de gesyppe von vns, vnsern erben vnd nochkomelyngen vngehindirt czu ewegen czeiten sal gefallen. Ouch was diselben burger gutere uswyngt der stat habin, es sey beyd an erben odir an gutern, beyd farende vnd vnfarende habe, diselben guter sullen ouch an den nehsten frunt in der stat gefallen. Ouch ab ymandis mit gesundem leybe odir off deme todbette czu kirchen, czu wegen odir czu stegen ichtis von seynen haben bescheiden odir gebin welde, daz sy dorumbe vngehindirt bleibin sullen. Ouch were sachin, daz denselbin burgern yre elichen weyber abstor- ben, so sullen alle gerade, beyd gros und kleyn, wy dy genant seyn, wedir an yre eliche manne vngehindirt vnd gernlichin gefallen. Ouch habin wir den vorgenanten burgen gegebin vnd gebin volkomen statrecht in dez ezugebruchen in allen stucken vnd arti- kiln, alz daz recht ist. Das wir alle obingeschrebene sache stete gancz feste vnuoruckit halden sullen vnd wellen, habin wir vnser ingesigil mit guten wissin und willin, vnd czu geczeugnysse durch vnser bete willen habin dy gestrengen vnser libin getrewen Vlrich Goltfus zu der czeit heuptman czu Tetschin, Ian Wyduna von Skoroticz geses- sin zu Selenicz, Albrecht vnd Cunad gebrudere von Napticz gesessin czur Ilaw, Jor- dan genant Ptaczek von Hugwicz, Benes von Lutticz gesessin zu Scheregiswalde, Heinrich Pulsnicz vnd Lorencz Phincz ouch yre ingesigil an desen briff gehangen, der do gegebin ist czu Tetschin am donrstage am tage Fabiani vnd Sebastiani der hey- ligen mertyrer, noch Gotes geburt firczenhundirt jar, dornoch in deme sebenden jare. Orig. perg. něm.: SOkA Děčín, fond Archiv města Děčín, inv. č. I. — K listině přivěšeno osm pečetí z původních devíti: 1) Jana z Vartenberka, okrouhlá z černého vosku; 2) Ulricha Golfuse z Choratic, okrouhlá z přírodního vosku;2 3) Jana Viduny ze Skorotic, okrouhlá z přírodního vos- ku,34) Albrechta z Naptic, okrouhlá zpřírodního vosku;4 5) Kunada z Naptic, okrouhlá zpřírodního vosku; 6) Jordana Ptáčka z Haugvic, okrouhlá z přírodního vosku;6 7) Beneše z Lutic, okrouhlá z přírodního vosku;7 8) Heinricha Pulsnice, okrouhlá z přírodního vosku;8 9) chybí. — Na dorsu rukou 17. století: Wegen der erbfelle herr Jahn von Vartenbergk. No. 2. — Opis 19. století: SOkA Děčín, fond Archiv města Děčín, inv. č. 66. Ed. CIM IV/I, s. 290-291, č. 195. - Lit. Miloslav Koštál, Město Děčín a jeho správa do 16. století, in: Z minulosti Děčínska I, 1965, s. 80. 1) V kruhovém pečetním poli polcený štít, nad ním orlí křídlo, opis: S IOhAn- nIS. De. WARTTenBERG; 2) V kruhovém pečetním poli v trojlisté kružbě štít se dvěma vztyče- nými obrněnými pažemi, opis: sigillum ulrich uo choraticz; 3) Vkruhovém pečetním poli kbelíková přilba se dvěma oděnými vztyčenými pažemi v klenotu, opis: S. IeSCOnIS. D'SKOROTICZ.; 4) V kruhovém pečetním poli dělený štít, spodní polovina šachovaná, v horní polovině vyrůstají dvě vrchní části lilíí, opis: (.)albrecht. de.napticz.; 5) V kruhovém pečetním poli dělený štít, ve spodní

Strana 344
344 VOJTĚCH VANĚK polovině šachovaný, v horní polovině dvě lilie položené pošikem a pokosem špicemi do rohů štítu, opis: S COnRADID NAPTIC(.) 4; 6) V kruhovém pečetním poli v trojlisté kružbě štít s položenou hlavou berana rohy vlevo, opis: Sigillam iordan vo hugewicz; z) V kruhovém pečetním poli śtít se zvířecí tlapou, opis: * S x BEnVS x DE x LVTTICZ; 8) V kruhovém pečetním poli štít s figurou kráčejícího čtyrnohého zvířete, opis: heinrch.uonderpulsnis. 7) 1407, říjen 4. s. 1. Dědičný rychtář Fredman, purkmistr Chunel Stolz a radní města Děčína na Labi Peter Loter, Niklas Grosmertan, Mertan Vogel, Mertan Cimerman, Niklas Cimerman, Peter Langnacht, Horan, Chunz Schubart, Paul Ulrich a Friz Huttner vyznávají, že se souhlasem svého pána Jana z Vartenberka pronajali louku v místě zvaném „Espich“ s celým jejím příslušen- stvím Paulu Hornigovi s tou podmínkou, že bude udržovat pomocí dřeva a kamení cestu u Přípeře až ke kříži. Pokud budou chtít měštané louku nazpět nebo ji Paul či jeho dědici již nebudou chtít držet, má být odstoupena městu zpět spolu s tímto listem v době, kdy bude čas k sečení trávy. Wir Fredman erbrichter, Chunel Stolcz burgermester, Peter Loter, Niklas Gros- mertan, Mertan Vogel, Mertan Cimerman, Niklas Cimerman, Peter Langnacht, Horan, Chuncz Schubart, Paul Ulrich, Fricz Huttner, gesbarn schephen czu den czey- ten der stat Theczen auf der Elbe, bekennen offenber mit desem brife alle den, dy en schen oder lesen heren, daz wir mit willen vnd mit gunst vnsers gnedigen hern Jan von Wartenberg dy bysen im Espich mit alledem, daz dorczu gehort, dem vorsichtigem manne Paul Hornig vnd seyn erben han vorlichen in solichem vndirscheyt, daz sy den beek sullen bessern vnd machen mit steyn vnd mit holcz, der do get bey der Peyprus, hin offen den sullen sy machen bez andaz crevez in solichermose, daz den burgern daran genug. Auch wer ez sache, daz dy burger dy vorgenant bese beder haben welden und dy czu czuander erem nucze dy anlegen welden oder Paul vnd seyn erben dy nym- mer halden welden, so sullen sy der den burgern abtreten in der czeyt, alz daz gras czeytig ist czu hawen, vnd den briff den burgern weder entburten, oder wen dy burger em vnd seyn erben der bese nymmer gunnen welden, so sullen sy dy williklichen abtre- ten. Geben nach Christi geburt virczen hundert jar vnd dernach im sebenden jar an sant Francziskentag vndir vnserin stat sigel. Orig. perg. něm.: SOkA Děčín, fond Archiv města Děčín, inv. č. 2. - Přivěšena pečet města Děčína, okrouhlá z přírodního vosku.1 — Na dorsu rukou 17. století: Wegen des Beypars weges under eines s. raths insiegel No. 8. — Opisy 19. stol.: SOkA Děcín, fond Archiv města Děčín, inv. č. 66; inv. č. 1088, pag. 7.

Strana 345
LISTINY Z DOBY PŘEDHUSITSKÉ A HUSITSKÝCH VÁLEK 345 1) V kruhovém pečetním poli dvouocasý korunovaný lev ve skoku držící v předních tlapách rybu, opis: 4. S. CIVIVm. IN.TheTSIN. - Srv. Jan Smetana, O znaku města Děčína, in: Z minulosti Děčínska II, 1974, s. 286-296. 8) 1411, červenec 14. s. 1. Zikmund z Vartenberka, pán na Děčíně, vyznává spolu se svými sourozenci, že pole, které náleží k jeho předměstskému dvoru pod hradem Děčínem se vším příslušenstvím a rozkládá se až k rybníku, pro dluhy prodal měštanům svého města Děčína Hansi Tonzelovi, Niklasi Grosmertenovi, Niklasi Cimermanovi, Junge Fricovi, Nikelu Kerberovi, Paulu Zebenwirto- vi, Wenzelu Zebenwirtovi, Nikelu Gutmannovi, Peteru Bruledirovi, Niklasi Monzekovi, Tonzelu, Henzelu Grosmertenovi, Hansi Zaffkanovi a Hansi Kelnerovi, a to se vším prá- vem, s tou ovšem podmínkou, že měštané budou Zikmundu z Vartenberka a jeho nástupcům odvádět z tohoto pole roční plat ve výši devíti kop grošů a osmnácti kuřat. Naopak ode všech robot, daní a pomoci, z tohoto pole plynoucích, mají být měštané osvobozeni, pouze s výjimkou královské berně. Na držbu tohoto pole se mají nadále vztahovat všechna práva, která městu zaručují jeho ostatní listiny a která mají též ostatní královská města. Zikmund z Vartenberka se zaručuje, že on ani jeho nástupci nebudou rozšiřovat vodní strouhy, které skrz pole vedou. Svoje pečeti k tomuto listu přivěsili rovněž Jan z Ralska, pán na Vartenberku, Heinrich z Kekeřic sezením na Veleni, Jordan řečený Ptáček z Haugvic, Jan Viduna ze Skorotic, Lorenc Phinc, Štěpán z Hořenic, Protivec z Vchynic a Jan Puškář z Kozojed. Wir Sigmund von Wartinberg, herre zu Tetschin, vnsere geswistere, vnsere erbin vnd vnsere nochkomlyngen tun kunt mit desem offenem brife allen den, dy en schn odir horen lezen, daz wir mit wolbedochtem mute, vorgenomenem rote vnser frunde vnd vnser libin getrewen den acker, der da gehort hat zu vnserm vorberge vndir vn- serm hause Tetschin gelegin, gancz und gar in allen reynen, steygen, wegen, in allir gelegenheit vnd gerechteckeyt bes an dy teyche zu deme wassir, als wir denselbin acker selbin gehaldin habin, von notlichir sache und schulde wegen, dy vns vnd vnser geswis- ter angehen, recht vnd redlich vorkauft habin vnd vorkeuffen mit craft und macht des briffes zu eynem rechten erbe vnsern libin getrewin burgern vnser stat Tetschin Hannes Tonczeln, Niclas Grosmerten, Niclas Czymmermann, Junge Ffryczen, Nic- keln Kerbern, Paueln Zebenwirt, Wenczeln Zebenwirt, Nikeln Gutmann, Petern Bruledir, Niclas Monczec, Tonczeln, Henczeln Grosmerten, Hannes Zaffean, Hannes Kelner, yren rechten elichin erben vnd nochkomlyngen, alzo daz sy den vor- genante acker mit seyner gerechtekeyt vnd gelegenheit, als obin stet beschrebin,

Strana 346
346 VOJTĚCH VANĚK mogen vnd sollen besitczen, halden vnd genyssen vnd sundirlich domete zu tun vnd zu lassin, als mit andern yrer gutern, beid zu vorkommern zu vorkeuffen vnd zu vor- seczen von vnsern geswistern, von vns, vnsern erbern vnd nochkomlyngen vngehin- dirt, in sulchem vndirscheit, daz dy vorgenante vnsere burgern, yre elichin erben vnd nochkomlyngen vns, vnsern geswistern, erben vnd nochkomlyngen von deme vorge- nante acker newn schog groschin vnd achczen huner jerlichs czinses sullen gebin vnd beczalin uff czwene tage an zu hebin, off den nesten czukomende sente Michels tag finnft halp schog groschin vnd newn hu'ner, dornoch uff sente Jurgen tag finnft halp schog groschin vnd newn huner. Alzo sullen sy den czins furbasme alle jare gebin vnd beczalen, wenn sy vns denn czins alzo beczalit habin. So sullen dy vorgenante vnsere burgern furbasme von vns, vnsern geswistern, erben vnd nochkomlyngen beyd robot, stewir, pomocz vnd allerley beswernuge, wy mann dy benennte mag, sy seyn gros odir cleyn sullen, seyn obirhabin, vsgenomen wenn dy kunigliche berne geet, dy sullen sy vns gebin, alzo vel von eynem hubet als ym lande zu Behmen gewonheit ist. Vnd vo- reichin yn den acker in allen den rechten, als andere yre stat brife vsweysin vnd ouch andere kuniges stete vor eyn recht habin. Ouch globin wir, vnsere geswister, erben vnd nochkomlinge den dy wassirfurte, dy do durch den vorgenante acker geen, daz sy nycht grosir gemacht sullen werden, denn alz sy von alders gewest sey. Ouch globin wir, daz wir in den vorgenante acker beyd vor geystlich vnd wertlichin leute an yren schaden wellin entwerte. Czu erkunde habin wir vnser Ingesegil an desin briff lassin hengen vnd zu bekentnys hat der edle her Jan von Ralsko, herre czu Wartinberg, her Heinrich von Kekericz gesessin czu Welen, Jordan genant Ptaczek, Jan Widuna, Lorencz Vincz, Sczepan von Horzenicz, Protiwecz von Chynicz und Jan Pusskarz ouch yre ingesigil durch vnsere bete willin angehangen. Gebin noch Christi geburt firczen hundirt jar, dornoch in deme eylften jare am dinstage noch Margarethe. Orig. perg. něm.: SOkA Děčín, fond Archiv města Děčín, inv. č. 3. - Přivěšeno devět pečetí: 1) Zikmunda z Vartenberka, okrouhlá z černého vosku; 2) Jana z Ralska, okrouhlá z přírodního vosku,2 3) Heinricha z Kekeřic, okrouhlá z černého vosku;3 4) Jordana Ptáčka z Haugvic, okrouhlá z přírodního vosku;4 5) Jana Viduny ze Skorotic, z přírodního vosku; 6) Lorence Phince, okrouhlá z přírodního vosku;6 7) Štěpána z Hořenic, okrouhlá z přírodního vosku;7 8) Protivce z Vhynic, okrouhlá z přírodního vosku; 8 9) Jana Puškáře z Kozojed, okrouhlá zpřírodního vosku.9— Na dorsu rukou pokročilého 15. století: her Sigmunds brieff uber die ugker uffen Libenwerde; a rukou 17. století: No. 3. — Opisy 19. stol.: SOkA Děčín, fond Archiv měšta Děčím, inv. č. 67; inv. č. 1088, pag. 3. 1) Vkruhovém pečetním poli v trojdílné kružbě polcený štít s přilbou a dvěma orlími křídly v klenotu, opis: (...); 2) V kruhovém pečetním poli polcený štít s přilbou, přikryvadly a orlím křídlem v klenotu, opis: (...) ARTIBER; 3) V pečetním poli ve tvaru pravidelného ctyrlistu štít se třemi liliemi, opis:

Strana 347
LISTINY Z DOBY PŘEDHUSITSKÉ A HUSITSKÝCH VÁLEK 347 + S dni heinrici de kokericz; 4) V kruhovém pečetním poli v trojlisté kružbě štít s položenou hlavou berana rohy vlevo, opis: Sigillam io(...) uo hugewicz; 5) v kruhovém pečetním poli kbelíko- vá přilba s přikryvadly a dvěma vztyčenými oděnými pažemi v klenotu, opis: S. IeSCO- nIS. D'SKOROTICZ.; 6) V kruhovém pečetním poli štít s postavou kráčejícího ptáka, opis: + S LORenC (..) VIneZ; 7) V kruhovém pečetním poli kolčí přilba s přikryvadly a býčími rohy v klenotu, mezi rohy nejasný drobný útvar opis: (.).STE(..)nI.D (..)en(...); 8) V kruhovém pečetním poli štít se třemi zuby vyrůstajícími ze spodní části štítu, opis: (...).de. (.)chynic; 9) v kruhovém pečetním poli štít se třemi nad sebou položenými kosami, opis: S. IAn De KOSSO- IeD. 9) 1412, březen 22. Děčín. Zikmund z Vartenberka, pán na Děčíně, vyznává, že na radu svých přátel, především Jana z Ralska, pána na Vartenberku a svého příbuzného, potvrdil svým měštanům v Děčíně všechna jejich městská práva, která od dřívějška měli a ještě mají. Mají i nadále užívat plné magde- burské právo, především všechna městská práva, jimiž se řídí město Litoměřice. Dále jim Zikmund z Vartenberka uděluje právo užívat loket, malé a velké váhy a duté míry podle vzoru města Litoměřic. Tkalci a krejčí nesmí ve městě prodávat jiné sukno, kůži ani stříž nežli černou, bílou a šedou. Kdo by chtěl prodávat zboží jiné barvy, má odvádět městu plat půl kopy grošů stejně často, jako se platí šosovné. Kdo vaří pivo, sladuje a šenkuje, má odvádět městu stejnou dávku šosovného. Kdo pouze vaří pivo nebo pouze sladuje, má odvádět polovinu této částky. Pokud někdo šenkuje cizí nápoje, tomu mají přísežní radní ustanovit jeho povinnosti. Tkadlečtí mistři, kteří chtějí vyvážet svoje šedé sukno do jiných měst, mají být osvobozeni od cel. Městský rychtář nemá čepovat mladé pivo, ale držet se svých dosavadních zvyklostí a práv. Vesničané z celého panství smějí brát pivo pouze z Děčína. Městští přísežní dostávají právo ustanovovat řemeslnické cechy a ukládat pokuty ve prospěch města, ovšem s vědomím vrchnosti. Provinilci proti městu mají být potrestáni rovněž v jeho prospěch. Městští přísežní mají každé čtyři týdny dohlédat na řemeslníky, řezníky, pekaře a krčmáře. V okruhu jedné míle od města nemá být žádný řemeslník, krejčí, švec, kovář pekař krčmář nebo sladovník, tak jak bylo zvy- kem již v dobách otce Zikmunda z Vartenberka. Městská kniha má mít právní průkaznost podle ustanovení litoměřického práva, jak bylo zvykem opět již v dobách Zikmundova otce. Všechny poplatky a příjmy, které město dosud vybíralo ve svůj prospěch, má mít právo vybírat i nadále. Na pozemcích městské obce, které se rozkládají kolem města od louky městského fará- ře kolem Labe na Quaderberg, nesmí nikdo stavět ploty, sekat trávu ani pást dobytek bez vůle města. Pozemky, které leží v poloze „Aue“ a patří k městskému šosu, se mají i nadále řídit právy zaručenými v jejich dosavadních listinách. Domy, které jsou vysazeny při tomto městě pro nebezpečí zničení vodním živlem, mají náležet k městskému šosu a těšit se všem městským

Strana 348
348 VOJTĚCH VANĚK právům jako dříve a mají být zproštěny berně a selských povinností. Zahrady, ze kterých byly odváděny poplatky ve prospěch města, mají být městu poplatné i nadále. Všechny vesnice, které byly již dříve připojeny k městu předchůdci Zikmunda z Vartenberka, mají i nadále odvádět dávky podle dřívějších zvyklostí. Každého roku mají Zikmundu z Vartenberka a jeho nástup- cům platit padesát kop grošů šosovného. Vrchnostenští hejtmani mají i nadále podle dřívějšího zvyku každý rok dosazovat nové přísežné radní pro město. Přísežní nemají vynášet soudní výroky jinde než na řádně zahájeném soudu. Práva udělená touto listinou nemají snižovat ani zvyšovat práva udělená listem od již zemřelého otce Zikmunda z Vartenberka. Své pečeti přivěsili rovněž Jan z Ralska, pán na Vartenberku, Jordan z Haugvic řečený Ptáček, hejtman na Děčíně, Jan řečený Viduna ze Skorotic na Želenicích a Lorenc Phinc sezením na Libverdě. In Gotes namen amen. Not ist is durch vorgenclichkeit wille der lu te, das man sachen, di uff ewikeit weren sullen, mit brifflichir weisheit beware vnd vormache. Do- rvmb wir Segemund von Wartemberg, herre czu Tetschen, vorkonden mit laut dicz brifes allen, di do iczunt sein adir in czukumftigen czeiten werden, das wir mit wolbe- dochtem mute vnd vorbenomenem rote vnser frunde, zunderlich des edelen herren hern Jon vom Ralsko, hern czu Wartemberg, vnsers liben vetters, angezeen haben manche nu'tzze, getrawe dinste vnd hulfe, di unsere liben getrawen burgere czu Tet- schen vnserm liben vatere, dem Got gnade, vnd auch vns dicke geton haben, zunder- lich czu desem mole habe wir in alle ire statrechte, di si von alders her gehabet haben vnd noch haben, besteteget vnd bestetegen si in mit kraft dicz brifes, alzo das si volko- melich Meideburgisch recht haben sullen vnd haben, zunderlich alle statrecht, di di stat Luthmericz hat gros vnd cleine, besunder vnd mit einander von vns, vnseren bru- dern, erben vnd nochkomelingen vngehhindert. Geben wir in auch di ele, di gewichte gros vnd cleine mit allen iren stucken vnd auch di mosen des getreides in aller saczun- ge, alze di stat Luthmericz hat. Wellen wir auch, das kein wulwewer noch auch sneider gewant sneide adir mit der ele vorkawfe ausgenomen swarcz, weis vnd graw, noch auch mit ymandes in sulcher mose gemeinschaft hab heimelich adir offenber durch gewin- nes wille. Wer anderley varbe gewant, wi das were, sneiden wil, der sal czu der stat ein halb schok groschen zo dicke alz geburt schossen. Wer brawet, melczet vnd schenket, der sal auch zo vil geschosses geben, wer aber melczet vnd nicht brawet adir brawet vnd nicht melczet noch melczen lest, halb zo vil. Sal auch nymandes obir si vremde getrenke schenken, im haben denne di schephen vor di were gesaczt, vnd habe auch vom vasse czu der stat zo vil geton, alz ir recht ist. Sullen auch di wulwewer meistere vorbas nie keinen czol geben von den grawen tuchern, di si selber machen und in ander stete vuern czu vorkowfen. Auch sal vnser statrichter nicht junge bire schenken, ydoch sal er in sulchem rechte vnd gewonheiten bleiben, alz er von alder heer gewest ist. Sullen auch alle dorffer, di czu vnser herschaft gehorn, nicht anderswo bir holen

Strana 349
LISTINY Z DOBY PŘEDHUSITSKÉ A HUSITSKÝCH VÁLEK 349 wen czu Tetschen. Geben wir auch den eitgeschwornen macht innungen vnd czechen den hantwerken machen, busen doruff czu setczen der stat czu vromen, ydoch mit vnserm rate und vormachunge. Auch di buswerdigen, di ken der stat vorbusen noch trawen noch andir stete gewonheit vnd recht, bessern der stat czu vromen. Sunderlich wellen wir, das di eitbaren nu obir vier wochen czuzeen czu den hantwerkern, vleis- chern, becken und kreczemern, das dem armut vnd der gemeine gleich gesche. Wellen wir kreftiklich und genczlich, das vorbasine zo wol alz bei vnsern vorvarn, den Got gnade, kein hantwerker, wedir schuster, smed, sneider, becke, kreczemer, melczer adit was hantwerges er were, wi man das nennen mochte, auswendig der stat wone in der meile. Sal auch ir statbuch volkomelich vnd gancze kraft haben noch ausweisunge Luthmericzer statrecht vorbas zo wol zain bey vnsern eldern, den Got gnade. Auch sullen ire statgnisse, spilgelt, ufgabe, innunge, busen, brifgelt noch irem rechten vnd alden gewonheiten noch ausweisunge der obirsteter vorsich geen ungehindert der stat czu vromen. Wellen wir auch, das off ire gemeine von des stat pharrers weze heruf newen der Elwe obir den Quaderberg off den engern vmb di stat nymandes vort hege, hawe noch vych hu‘te in keiner weize, is sei denne mit irem willen vnd der stat czu vromen. Di ecker adir erwe in der awen gelegen, di czu der stat schossen, sullen bei alle deme rechte bleiben, alz ire brife beweisen vnd alz si von alder heer gehabt haben. Di heuser, di mit deser stat aus geuer wusten leider durch wassers gewelde gesaczt sein, sullen bei deser stat in irem geschosse vnd burgerrecht bleiben alz vor alder vnd sullen der berne vnd alles gebawer rechtes obirhaben bleiben. Auch sullen di garten, di von alders czu der stat geczinst haben vnd noch czinsen, der stat czinshaftig blei- ben vngehindert von vns und vnseren nochkomenden. Meer welle wir alle dorfer, di bei vnseren vorvarn vereinite czu der stat gebin, das di noch vnd vorbasine geben sul- len zo vil, alz alde recht ist. Sullen si denne vns vnd vnseren nochkomenden alle jore czu rechtem geschosse vumfezig schok grosschen in vnser kammer reichen vnd geben, ydoch sal in doran abegeen vnschedelich, was vorweist ist von vnserem liben vater, dem Got gnade, adir noch vorweizet mochte werden zolange, bas das wedir gelost werde. Noch eins wellen wir das vorbasine vnsere hauplute alle jare noch gewonheit an der stete uff gewonliche czeit nawe schepphen setczen sullen. Auch sullen di schep- phen vortme nicht orteile sprechen auswendic gehegeter bank, vnd do is recht ist. Sol auch der briff, den in vnser liber vater, obir den sich Got gnedelich irbarme, mit desem brife nicht gehoet noch genidert werden, sundir in allerweize vnd kraft bleiben, alz her lautet. Aller der sachen czu bestetekeit habe wir vnser segel an desen brif lasen hengen. Czu groeser sicherkeit vnd bekentenus haben wir obgeschreben edelen her- ren hern Jan vom Ralsko, hern czu Wartemberg, vnsern liben vetter, vnd di erbaren Yordanen von Hugwicz genant Ptaczek, vnser haupman czu Tetschen, Jan gnant Widona von Skoroticz czu Selnicz vnd Lorencz Vincze czu Libenwerde gesessen,

Strana 350
350 VOJTĚCH VANĚK vnsere man, ire segele an desen briff gebeten czu hengen. Der gebin ist czu Tetschen noch Gotes geburd virczenhundert jar, dornoch in dem czwelften am vreitage vor Pal- men. Orig. perg. něm.: SOkA Děčín, fond Archiv města Děčín, inv. č. 4. — Přivěšeno pět pečetí: 1) Zikmunda z Vartenberka, okrouhlá z černého vosku;1 2) Jana z Ralska, okrouhlá z černého vosku; 3) Jordana Ptáčka z Haugvic, okrouhlá z přírodního vosku;3 4) Jana Viduny ze Skorotic, okrouhlá z černého vosku,4 5) Lorence Phince, okrouhlá z přírodního vosku.5 — Na dorsu rukou 17. století: Confirmation uber die stadrecht und derrn freyheit herr Sigmund v. Wartenberg No. 4. — Opisy 19. století: SOkA Děčín, fond Archiv města Děčín, inv. č. 68; inv. č. 1088, pag. 4-5. Ed. CIMIV/I, s. 307-309, č. 203. — Lit. Miloslav Koštál, Město Děčín a jeho správa do 16. století, in: Z minulosti Děčínska I, 1965, s. 80-81; Jan Smetana, K počátkům města Děčína, in: Z minulosti Děčínska a Ceskolipska IV 1985, s. 253, 262-263; Tomáš Velímský, Město na louce, Děčín 1991, s. 50. 1) V pečetním poli v trojdílné kružbě polcený štít s přilbou, přikryvadly a orlím křídlem v klenotu, opis: Si(...)nwarten; 2) v pečetním poli v trojdílné kružbě polcený štít s přilbou, přikryvadly a orlími křídly v klenotu, opis: S iohanni d ralska; 3) v kruhovém pečetním poli v trojlisté kružbě štít s položenou hlavou berana rohy doleva, opis: Sigillum (...) hugewicz; 4) v kruhovém pečetním poli kbelcová přilba s přikryvadly a se dvěma vztyčenými pažemi v klenotu, opis: S. IESCO- nIS. D'SKOROTICZ.; 5) v kruhovém pečetním poli štít s postavou kráčejícího ptáka, opis: (...) VIneZ. 10) 1422, květen 29. s. l. Zikmund z Vartenberka, pán na Děčíně, vyznává, že svolil s donací věčného ročního platu ve výši jedné kopy grošů, který Jakeš, krejčí v Děčíně, věnoval za spásu duše své i duší své ženy a svých přátel farnímu kostelu v Děčíně. Plat bude plynout z prutu dědin a z louky ležících pod Hopfenbergem mezi pozemky Niklase Arwessmona a Dittlara. Z tohoto platu má obdr- žet vždy deset grošů farář uvedeného kostela, osm grošů každý z jeho dvou střídníků, dvanáct grošů rektor školy, dvacet grošů chudí žáci děčínské školy a osm grošů zvoník. Žáci mají každý den zpívat Salve Regina, jeden ze střídníků, na němž bude toho týdne řada, má při modlitbě sloužit a recitovat Colectu. Zvoník má podle obyčeje kostel otevřít a rozsvítit světla. Zikmund z Vartenberka se zavazuje vybírání tohoto platu nebránit a ustanovuje purkmistra a konšely města Děčína správci uvedených pozemků a platu. Dále ustanovuje, že pokud bude louka a dědina dávat vyšší výnos, než je stanovená výše uvedeného věčného platu, tento přebytek má

Strana 351
LISTINY Z DOBY PŘEDHUSITSKÉ A HUSITSKÝCH VÁLEK 351 být použit na vosk k osvětlení kostela při konání určených modliteb. Pokud žáci a rektor školy zmeškají modlitbu, má jim být stržen zplatu jeden groš a věnován chudým. Pokud škola v Děčíně zanikne, mají určené modlitby konat farář a jeho střídníci, kteří zároveň poté budou příjemci celého platu. Svoje pečeti k této listině přivěsili rovněž slovutný panoše Jordan z Haugvic řečený Ptáček, purkrabí na Děčíně, a Heinrich Pulsnic. Pečet města Děčína přivěsil purkmis- tr Fric s vůli konšelů. Ja Sigmund z Wartmberga, pan na Dieczynye, wiznawam tiemto listem przedewsse- my, ktoz gey uzrzie nebo cztucze slissety budu, ze gsem swolili i woli swu dobrowol- nye gsem przidal opatrnemu muzy Jaksowi krayczemu, miestienu nassemu w Dieczynye, ze na tey dyedynye, na tom prutu a na tey lucze, kteraz lezy pod Offmbergem podle Niklassa Arwessmon s gedne strani a z druhe strany podle Dittelara, zgednal gest kopu plata wieczneho kostelu k uosadnyemu w nassem miestie w Dieczynye ke czty a k chwale panu Bohu a geho miley matcze, zdraw sa a z dobrim rozomem a s radu swich przatel, nayprw za dussy swu a zeni swe i swich wsech przatel, a ta kopa plata ma widawana byty wiecznye k kostelu swrchupsanemu, tak ze z te kopi ma dano byty nay- prw ffararzi tehoz kostela desset grossuow, trziednykoma dwiema po osmy grossich, mistru scolnyemu, kteri w ti czassi bude nebo gest, dwanadczet grossuow, zakom chu- dim, kterzyss w ti czassi gsu aneb po nych budu w te scole w Dyeczynye, wespolek cztrnadczet grossuow, zwonyku, kteryz gest nebo bude, osm grossuow a tak na kazdi rok, alle tak, ze ten plat proto vstawuge swrchupsany Jakess, ze magy zaczy na kazdi den zpiewaty Salve Regina ke czty a k chwale panu Bohu a geho miley Matcze wiecz- nye a geden knyez z tiech dwu, kterzyzto beru po osmy grossich, ma geden [geden] tiden swuoy miety a druhi tez a byty przitey Salvereginye a Colectu rzeczczy a take ten zwonyk, kteryz tu chwili bude, ma byty hotow k votewrzeny kostela a swietla oswietyty podle obiczege. Take ya Sigmund swrchupsany tu swrchupsanu diedynu s tu luku wiswo- bozugi gemu Jakssowi swrchupsanemu sam ot sebe i ot swich buduczych, ze ten plat ma swoboden byty wiecznye a nema hindrowan byty ote mne any ot mych erbuow zadnym kussem. A nato vstawugi s woli swrchupsaneho Jaxe zprawcze a porucznyki purgmistra a conseli miesta nasseho w Dieczynye, kterzy nynye gsu a magi byty a potom budu, aby tu diedynu a ten plats te dyedyni a s te luki zprawowali a opatrowali a ten plat rozdawali tiem, kterzy swrchupsany stogie. A take gestli ze bi z te dyedyny a luki po naymu toho plata swrchupsaneho wiecze zbywalo penyez po tey kopie, to ma byty obraczeno na osk k swietlu k te Salveregynye, dale gestli ze bi ta Salveregina bila zmes- kana kterim nedbanym kteri den knyezimy nebo mistrem s geho zaki anebo zwony- kem, ma pokuta geden gross srazen byty, a obraczen na chude, dale gestli ze bi Buoh neuchowal, a skola neb zaczy kdi sesli przitom kostele, tehda ffararz «5 swymy knye- zymy a zwonykem Saluereginu tu magy zpiewaty a ti penyeze kopu, yakoz swrchupsa-

Strana 352
352 VOJTĚCH VANĚK na stogij, mezy se rozdielay, tak yakoz na kohoz czo slussie, a to wiecznye. A tomu wsemu swrchupsanemu na swiedomie a listu potwrzenye k prozbie swrchupsaneho Jaxe ja, Sigmund swrchupsany, swu gsem peczet prziwiessil. A podle mnie slowutny panosse Jordan z Hugwicz rzeczeny Ptaczek, w ti czassy purkrabie na Dieczynye, Henrich Polsnicz a take opatrny burgmistr Ffricz w ti czassi s woli conseluow peczet miestczku Dyeczyna gsme prziwiessili k tomuto listu, genz gest psan a dan leta po Boziem narozeny tyssicz cztirzista dwadczateho druheho, ten Patek przed swatim Duchem. Orig. perg. čes.: SOkA Děčín, fond Archiv města Děčín, inv. č. 5. K listině přivěšeny čtyři pečeti: 1) Zikmunda z Vartenberka, okrouhlá z černého vosku;3 2) Jordana Ptáčka z Haugvic, okrouhlá zčerného vosku,4 3) Jindřicha z Pulsnic, okrouhlá z černého vosku; 4) města Děčína, zlomek okrouhlé pečeti z přírodního vosku.6 — Na dorsu rukou 17. století: Bekentnus vber Joeksen Schneiders feldgutter und weisen h. sigmundt v. Warttenberg No. 5. — Opisy 19. století: SOkA Děcín, fond Archiv města Děčín, inv. č. 69; inv. č. 1088, pag. 27. Reg. Soupis česky psaných listin a listů do roku 1526 I/1, edd. František Beneš — Karel Beránek, Praha 1974, s. 134, č. 504. 1) slovo zpiewaty dopsáno týmž písařem na okraj listiny; 2) takto v rukopise, neškrtnuto; 3) v pečetním poli v trojdílné kružbě polcený štít s přilbou, přikryvadly a v klenotu s postavou s bidlem na lodce, opis: sigi (...) d (..) wartinberg; 4) v pečetním poli v trojdílné kružbě štít s hlavou berana položenou rohy vlevo, dále s přilbou s přikryvadly a z korunky vyrůstající hlavou berana, opis: S. iordani dhugewicz.; 5) v kruhovém pečetním poli štít s postavou kráčejícího čtyřnohého zvířete, opis: heinrch.vonderpulsnis; 6) ve zlomku kruhového pečetního pole dochována korunovaná hlava a přední tlapy lva ve skoku, v tlapách držícího horní část těla ryby, opis: (...) — Srv. Jan Smetana, O znaku města Děćína, in: Z minulosti Děčínska II, 1974, s. 286-296. I1) 1424, s. d. Sarfenštejn. Hynek Berka z Dubé na Šarfenštejně potvrzuje městu Benešovu nad Ploučnicí městská práva. Svoje pečeti k listině přivěsili rovněž Zikmund z Vartenberka na Děčíně, Hans z Kaufingen a Vilém z Doupova. (A) 1424 herr Hincke Bercke von der Duba, der edle herr zum Scharffenstein, be- stetiget vfs neue das stadtrecht alhier, vfn hause zum Scharffenstein ein hauptman,

Strana 353
LISTINY Z DOBY PŘEDHUSITSKÉ A HUSITSKÝCH VÁLEK 353 mit vier siegeln, herr Siegmundt von Warttenberg, herr zu Tetschen diese zeit, hat auch mitgesiegelt. Herr Heintz von Kauffigen, auch herr Wilhelm von Duppav gesie- gelt. (B) 1424 herr Hincka Bercka von der Duba, herrn zum Scharffenstein, bestätiget die stadtrecht zu Bensen mit dem 4 Siegeln. Herr Siegemundt von Warttenberg, herr zu Tetschen, und herr Hanss von Kaupfingen, auch herr Wielhelm von Duppou ha- ben alle mitgesügelt. Zpráva kroniky pastora Johanna Schlegela z 2. pol. 16. stol. zprostředkovaná opisy (A, B) z2. pol. 18. stol.: SOkA Děčín, fond Archiv města Benešov nad Ploučnicí, inv. č. 15 (městská kroni- ka od Johanna Ant. Siericha), pag. 186 (A), 332 (B). Ed. Amand Paudler, Pastor Schlegel's Chronik von Bensen, Bensen 1887, s. 26; CIMIV/I, s. 343, č. 236. — Lit. Jan Smetana, Benešovský letopis pastora Schlegela a jeho první pokračovatel, Ustecký sborník historický 1966, s. 97-119, zejm. s. 108-109.