z 224 stránek
Titul
1
2
3
4
5
6
O středověké latinské poesii žákovské
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
Oddíl I
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
Oddíl II
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
Oddíl III
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
Oddíl IV
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
171
172
173
174
175
176
177
178
179
180
181
182
183
184
185
186
187
188
189
190
191
192
193
194
195
196
197
198
199
200
201
202
203
204
205
206
207
208
209
210
Poznámky
211
212
213
214
215
216
217
218
Literatura
219
220
Obsah
221
222
223
224
Název:
Středověké písně cechu žákovského
Autor:
Krátký, Radovan
Rok vydání:
1958
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
224
Počet stran předmluvy plus obsahu:
224
Obsah:
- 1: Titul
- 7: O středověké latinské poesii žákovské
- 21: Oddíl I
- 65: Oddíl II
- 91: Oddíl III
- 129: Oddíl IV
- 211: Poznámky
- 219: Literatura
- 221: Obsah
upravit
Strana 1
* STŘEDOVĚKÉ PÍSNĚ CECHU ŽÁKOVSKÉHO *
* STŘEDOVĚKÉ PÍSNĚ CECHU ŽÁKOVSKÉHO *
Strana 2
Strana 3
Strana 4
i
i
Strana 5
STŘEDOVĚKÉ PÍSNĚ CECHU ŽÁKOVSKÉHO * Přeložil Radovan Krátký Praha 1958 SVObodně SloVo - Melantrích
STŘEDOVĚKÉ PÍSNĚ CECHU ŽÁKOVSKÉHO * Přeložil Radovan Krátký Praha 1958 SVObodně SloVo - Melantrích
Strana 6
Strana 7
O STŘEDOVĚKÉ LATINSKÉ POEZII ŽÁKOVSKÉ Napsal Radovan Krátký
O STŘEDOVĚKÉ LATINSKÉ POEZII ŽÁKOVSKÉ Napsal Radovan Krátký
Strana 8
Strana 9
Obrozenské období mělo ještě v dobré paměti zbytky středo- věkých pijáckých písní. Znali je dobře i básníci a veršovatelé tohoto období, kteří se zhlíželi v starořeckém básníku Ana- kreontovi a podle jeho vzoru psali o víně, přírodě a o milen- kách. Znali je ovšem nikoli z knih, nýbrž jako písně živé, jež uchovala tradice a jež ústně sdělovala generace generaci. Jedna z těchto písní - úryvky ze Zpovědi Archipoetovy — byla zřejmě tak oblíbená a známá, že ji Václav Thám zčásti přeložil a v roce 1785 vydal v Básních v řeči vázané. Já jsem si již umínil v hospodě umříti, Při mé smrti u huby musím víno míti, By řekli, kdyby měli Anjelé přijíti, Bože, tomu pijáku rač milostiv býti! Tak začíná Václav Thám překlad písně, která se zpívala ještě v roce 1865, jak dosvědčuje Karel Sabina v Počátcích novějšího českého básnictví. Některé zbytky středověkých latinských pijáckých písní do- žívaly v studentských kruzích ještě koncem století devatenác- tého, pokud k studentům patřila slušná znalost latiny a hos- pody. Ve vzpomínkách na ně přeložil Jaroslav Vrchlický i pět pijáckých středověkých písní, které potom vyšly v knize Z niv poesie národní a umělé. 9
Obrozenské období mělo ještě v dobré paměti zbytky středo- věkých pijáckých písní. Znali je dobře i básníci a veršovatelé tohoto období, kteří se zhlíželi v starořeckém básníku Ana- kreontovi a podle jeho vzoru psali o víně, přírodě a o milen- kách. Znali je ovšem nikoli z knih, nýbrž jako písně živé, jež uchovala tradice a jež ústně sdělovala generace generaci. Jedna z těchto písní - úryvky ze Zpovědi Archipoetovy — byla zřejmě tak oblíbená a známá, že ji Václav Thám zčásti přeložil a v roce 1785 vydal v Básních v řeči vázané. Já jsem si již umínil v hospodě umříti, Při mé smrti u huby musím víno míti, By řekli, kdyby měli Anjelé přijíti, Bože, tomu pijáku rač milostiv býti! Tak začíná Václav Thám překlad písně, která se zpívala ještě v roce 1865, jak dosvědčuje Karel Sabina v Počátcích novějšího českého básnictví. Některé zbytky středověkých latinských pijáckých písní do- žívaly v studentských kruzích ještě koncem století devatenác- tého, pokud k studentům patřila slušná znalost latiny a hos- pody. Ve vzpomínkách na ně přeložil Jaroslav Vrchlický i pět pijáckých středověkých písní, které potom vyšly v knize Z niv poesie národní a umělé. 9
Strana 10
Studentská tradice zachovala si sice na začátku tohoto sto- letí některé latinské texty zpívané v hospodách, ale nikdo v nich už netušil pozůstatky středověkých pijáckých oficií. Pijácký obřad „svěcení tupláku“, který začínal známým Do- mine, domine preláte! — Quid vis? — Volo chlastáre! — Quid- nam? - Bonam cerevisiam ... atd. postupně vymizel, ztratily se i latinské písničky mladšího data i žerty na způsob Ego sum parvus venator, aegre hastam fero (Já jsem malý mysli- veček...) a zmizely i české napodobeniny parodií, mající sta- leté tradice, jako je například jihočeská parodie evangelia: Za onoho času pravil mistr učedníkům svým - ševcovským: Jděte do celého světa a hledejte svíni, která má na sobě ště- tiny bílé. I šli učedníci přes hory horoucí, přes lesy lesoucí, přes skály skáloucí, svini však nenalezli... Je těžko říci, jak rozsáhlá byla původní verse této parodie. Je možné, že jde o podobný žert, jako je lidové rčení dodnes živé - Za onoho času, kdy kočky chodily bez ocasu a slunce bylo v pytli. V každém případě však je to jasný pozůstatek středověkých satir zesměšňujících náboženské texty - i když už si nikdo tuto staletou souvislost neuvědomuje. V čtyřicátých letech minulého století vydal J. A. Schmeller ve Stuttgartě sbírku anonymních latinských básní, jež nalezl v rukopise pocházejícím ze XIII. století v benediktinském klášteře v Benediktbeuern (Bura) v Horním Bavorsku. Podle starého názvu místa nazval sbírku Carmina Burana a tato kniha vskutku objevila nové neznámé literární pevniny. Mnoho literárních historiků, kteří přišli po Schmellerovi, pro- zkoumalo tuto oblast hlouběji a důkladněji. Z mnohých se sluší jmenovat aspoň Julia Fejfalika, který v knize Studien zur Geschichte der altböhmischen Literatur V, Videň 1861, uveřejnil 28 latinských vagantských literárních útvarů, jež 10
Studentská tradice zachovala si sice na začátku tohoto sto- letí některé latinské texty zpívané v hospodách, ale nikdo v nich už netušil pozůstatky středověkých pijáckých oficií. Pijácký obřad „svěcení tupláku“, který začínal známým Do- mine, domine preláte! — Quid vis? — Volo chlastáre! — Quid- nam? - Bonam cerevisiam ... atd. postupně vymizel, ztratily se i latinské písničky mladšího data i žerty na způsob Ego sum parvus venator, aegre hastam fero (Já jsem malý mysli- veček...) a zmizely i české napodobeniny parodií, mající sta- leté tradice, jako je například jihočeská parodie evangelia: Za onoho času pravil mistr učedníkům svým - ševcovským: Jděte do celého světa a hledejte svíni, která má na sobě ště- tiny bílé. I šli učedníci přes hory horoucí, přes lesy lesoucí, přes skály skáloucí, svini však nenalezli... Je těžko říci, jak rozsáhlá byla původní verse této parodie. Je možné, že jde o podobný žert, jako je lidové rčení dodnes živé - Za onoho času, kdy kočky chodily bez ocasu a slunce bylo v pytli. V každém případě však je to jasný pozůstatek středověkých satir zesměšňujících náboženské texty - i když už si nikdo tuto staletou souvislost neuvědomuje. V čtyřicátých letech minulého století vydal J. A. Schmeller ve Stuttgartě sbírku anonymních latinských básní, jež nalezl v rukopise pocházejícím ze XIII. století v benediktinském klášteře v Benediktbeuern (Bura) v Horním Bavorsku. Podle starého názvu místa nazval sbírku Carmina Burana a tato kniha vskutku objevila nové neznámé literární pevniny. Mnoho literárních historiků, kteří přišli po Schmellerovi, pro- zkoumalo tuto oblast hlouběji a důkladněji. Z mnohých se sluší jmenovat aspoň Julia Fejfalika, který v knize Studien zur Geschichte der altböhmischen Literatur V, Videň 1861, uveřejnil 28 latinských vagantských literárních útvarů, jež 10
Strana 11
čerpal z rukopisu Oldřicha Kříže z Telče, chovaného v tře- boňském státním archivu, a hlavně Jana Vilikovského, který zkoumal tuto literární oblast u nás v knize Latinská poesie žákovská. Kniha vyšla roku 1932 v Bratislavě. I když bylo již objeveno mnoho, přece jen nelze ještě všechna bádání uzavřít a vyřknout soudy s konečnou plat- ností. Je velmi pravděpodobné, že mnoho otázek zůstane ještě dlouho otevřených - a je možné, že se na některé z nich od- povědi nedočkáme. Jedna z takových otázek zní: Kdo je autorem těchto skla- deb? O některých více či méně bezpečně víme. Jedním z nich je Primas, Mistr Hugo z Orleánsu, který žil asi v letech 1093 až 1160, pohotový básník, o jehož nápaditosti a vtipnosti kolo- vala spousta historek. Psal nejen lyrické básně, ale hlavně satiry, oblíbené pro svou útočnost. Rovněž v XII. století žil král básníků nazývaný Archi- poeta (Arcibásník), jenž byl dvorním básníkem Reinalda z Dasselu, kancléře Fridricha Barbarossy a arcibiskupa kolín- ského. Nevíme však ani, jak se jmenoval, ani jaké byl ná- rodnosti. Mezi známými je třeba jmenovat i Waltera ze Chatillonu, vzdělaného a scestovalého básníka XII. století, který se pro- slavil bojovnou satirou proti Římu. Ostatek básní byl připisován tzv. vagantům, kterým se ve Francii říkalo goliardi. Vagant je typický zjev XII. století, kdy společenské pod- mínky vytvořily vzdělance bez zaměstnání, hledajícího pre- bendu a toulajícího se od místa k místu. Název pro tuláka — vagus — žije ostatně v naší řeči podnes. Žáci-klerici - neboť takto se nazývali i studenti z jiných II
čerpal z rukopisu Oldřicha Kříže z Telče, chovaného v tře- boňském státním archivu, a hlavně Jana Vilikovského, který zkoumal tuto literární oblast u nás v knize Latinská poesie žákovská. Kniha vyšla roku 1932 v Bratislavě. I když bylo již objeveno mnoho, přece jen nelze ještě všechna bádání uzavřít a vyřknout soudy s konečnou plat- ností. Je velmi pravděpodobné, že mnoho otázek zůstane ještě dlouho otevřených - a je možné, že se na některé z nich od- povědi nedočkáme. Jedna z takových otázek zní: Kdo je autorem těchto skla- deb? O některých více či méně bezpečně víme. Jedním z nich je Primas, Mistr Hugo z Orleánsu, který žil asi v letech 1093 až 1160, pohotový básník, o jehož nápaditosti a vtipnosti kolo- vala spousta historek. Psal nejen lyrické básně, ale hlavně satiry, oblíbené pro svou útočnost. Rovněž v XII. století žil král básníků nazývaný Archi- poeta (Arcibásník), jenž byl dvorním básníkem Reinalda z Dasselu, kancléře Fridricha Barbarossy a arcibiskupa kolín- ského. Nevíme však ani, jak se jmenoval, ani jaké byl ná- rodnosti. Mezi známými je třeba jmenovat i Waltera ze Chatillonu, vzdělaného a scestovalého básníka XII. století, který se pro- slavil bojovnou satirou proti Římu. Ostatek básní byl připisován tzv. vagantům, kterým se ve Francii říkalo goliardi. Vagant je typický zjev XII. století, kdy společenské pod- mínky vytvořily vzdělance bez zaměstnání, hledajícího pre- bendu a toulajícího se od místa k místu. Název pro tuláka — vagus — žije ostatně v naší řeči podnes. Žáci-klerici - neboť takto se nazývali i studenti z jiných II
Strana 12
fakult než theologických - měli k potulnému životu velmi blízko. Nejenom pro své mládí a jiné motivy, ale i proto, že často museli táhnout za vzděláním od města k městu — odtud také jejich výsada volného průchodu cizí zemí. Na všech universitách totiž nebyly fakulty všech oborů. Ve XII. století například proslula Paříž theologií, Bologna právnictvím, Orleáns fakultou svobodných umění, Salerno medicinou. Duchovenstvo, jež představovalo a tvorilo ideologii feuda- lismu, nebylo jednolitým celkem. Rozpadalo se ve dvě třídy, z nichž jednu tvořili vysocí církevní hodnostáři, druhou pak plebejská vrstva, mnohem početnější a mnohem nuznější. Vysoké duchovenstvo vykořisťovalo stejně bezohledně jako světská šlechta a navíc ještě žilo zpustlým životem, který byl v naprostém rozporu s náboženským učením, které hlásalo. Co chvíli propukaly rozličné církevní skandály nejenom na dvoře papežském, ale i na dvorech ostatních církevních hod- nostářů. Co chvíli se církevní a světská moc spolu utkaly. To vše bylo živnou půdou pro životní i literární záliby vaganta, hledajícího obživu a nenávidícího aristokracii duchovenstva, jež se topila v přepychu a rozmařilosti. Současně s tím, jak pokračoval mravní i politický rozklad feudálního systému, klesal mravně i vagant až tak daleko, že byl velmi často v rozporu se zákonem. Satira Nectný útok na vaganta je v podstatě velmi realistický a nepříliš nadsazený obraz. Bruno, ministr Otakara II., si rovněž v relaci papeži z roku 1273 stěžuje, že je malý počet beneficií, takže někteří — k hanbě stavu duchovního - žebrají, ba vedou život ještě horší, dokonce i loupí. Jan ze Svídnice, řečený Jan Bischof, si například vyžádal od notáře vratislavské kapituly dobrozdání, že není pravda, že chodil léta 1356 po obcích Lomnici, Kladsku a sousedních obcích se svými kumpány. Podle pověstí měl Jan dělat Krista a jeho kumpáni Petra a Pavla, přičemž prý lákali z prosto- duchých lidí peníze. Jan si dal také potvrdit, že není pravda, 12
fakult než theologických - měli k potulnému životu velmi blízko. Nejenom pro své mládí a jiné motivy, ale i proto, že často museli táhnout za vzděláním od města k městu — odtud také jejich výsada volného průchodu cizí zemí. Na všech universitách totiž nebyly fakulty všech oborů. Ve XII. století například proslula Paříž theologií, Bologna právnictvím, Orleáns fakultou svobodných umění, Salerno medicinou. Duchovenstvo, jež představovalo a tvorilo ideologii feuda- lismu, nebylo jednolitým celkem. Rozpadalo se ve dvě třídy, z nichž jednu tvořili vysocí církevní hodnostáři, druhou pak plebejská vrstva, mnohem početnější a mnohem nuznější. Vysoké duchovenstvo vykořisťovalo stejně bezohledně jako světská šlechta a navíc ještě žilo zpustlým životem, který byl v naprostém rozporu s náboženským učením, které hlásalo. Co chvíli propukaly rozličné církevní skandály nejenom na dvoře papežském, ale i na dvorech ostatních církevních hod- nostářů. Co chvíli se církevní a světská moc spolu utkaly. To vše bylo živnou půdou pro životní i literární záliby vaganta, hledajícího obživu a nenávidícího aristokracii duchovenstva, jež se topila v přepychu a rozmařilosti. Současně s tím, jak pokračoval mravní i politický rozklad feudálního systému, klesal mravně i vagant až tak daleko, že byl velmi často v rozporu se zákonem. Satira Nectný útok na vaganta je v podstatě velmi realistický a nepříliš nadsazený obraz. Bruno, ministr Otakara II., si rovněž v relaci papeži z roku 1273 stěžuje, že je malý počet beneficií, takže někteří — k hanbě stavu duchovního - žebrají, ba vedou život ještě horší, dokonce i loupí. Jan ze Svídnice, řečený Jan Bischof, si například vyžádal od notáře vratislavské kapituly dobrozdání, že není pravda, že chodil léta 1356 po obcích Lomnici, Kladsku a sousedních obcích se svými kumpány. Podle pověstí měl Jan dělat Krista a jeho kumpáni Petra a Pavla, přičemž prý lákali z prosto- duchých lidí peníze. Jan si dal také potvrdit, že není pravda, 12
Strana 13
že jeho kumpáni byli posléze lapeni a oběšeni a on že jen tak tak utekl. Tento fakt ukazuje, jak daleko šly žertíky, které tropili vaganti nebo které se alespoň připisovaly lidem žijícím po vagantsku. Klerik Jan Kaleš z Votic byl usvědčen, že ukradl sukni, hymnář, dvě kopy grošů, čtyři prsteny a košili. Jan Simplex řečený Ocelka, Jan Sládek z diecése olomoucké, klerik Jan řečený Vdova přepadli se společníky muže a ženy, vzali jim koně, kuřata, sýry a peníze, a jednoho klerika obrali o sukni, kápi, kord a peníze. Takových a podobných případů najdeme ve středověku víc než dost. S nedoučenými si ovšem nikterak nezadali učení a pražská konsistoř s tím také měla mnoho starostí. Je množství případů, kdy musí kárat, napomínat, hrozit a přísně trestat: Kněz Albertus je zbaven kněžského úřadu na tak dlouho, dokud se nenaučí číst a zpívat. Miličínský kněz slíbil, že pře- stane hrát v kostky a nebude chodit do hospod — pod trestem tří měsíců vězení. Farář Oldřich slíbil, že opustí svou sou- ložnici Anku, že k ní nebude docházet, s ní hodovat a opíjet se, že nebude chodit do hospod, hrát v kostky a prát se. Farář Jindra z kostela Panny Marie na Louži v Praze se při- znal, že napráskal dvěma klerikům Jakubovi a Martinovi a potom že šel sloužit mši. Farář v Chocni koupil své sou- ložnici Machně ve Vysokém Mýtě dům. Musel ho prodat a deset kop grošů odvést v kanceláři pražské konsistoře... K společenské situaci ve středověku zaujímali někteří lidé postoj po svém. Byli takoví, kteří žili jako vagusové, byli takoví, kteří s jejich životem jen koketovali, byli však i hor- liví, kteří usilovali o nápravu. 13
že jeho kumpáni byli posléze lapeni a oběšeni a on že jen tak tak utekl. Tento fakt ukazuje, jak daleko šly žertíky, které tropili vaganti nebo které se alespoň připisovaly lidem žijícím po vagantsku. Klerik Jan Kaleš z Votic byl usvědčen, že ukradl sukni, hymnář, dvě kopy grošů, čtyři prsteny a košili. Jan Simplex řečený Ocelka, Jan Sládek z diecése olomoucké, klerik Jan řečený Vdova přepadli se společníky muže a ženy, vzali jim koně, kuřata, sýry a peníze, a jednoho klerika obrali o sukni, kápi, kord a peníze. Takových a podobných případů najdeme ve středověku víc než dost. S nedoučenými si ovšem nikterak nezadali učení a pražská konsistoř s tím také měla mnoho starostí. Je množství případů, kdy musí kárat, napomínat, hrozit a přísně trestat: Kněz Albertus je zbaven kněžského úřadu na tak dlouho, dokud se nenaučí číst a zpívat. Miličínský kněz slíbil, že pře- stane hrát v kostky a nebude chodit do hospod — pod trestem tří měsíců vězení. Farář Oldřich slíbil, že opustí svou sou- ložnici Anku, že k ní nebude docházet, s ní hodovat a opíjet se, že nebude chodit do hospod, hrát v kostky a prát se. Farář Jindra z kostela Panny Marie na Louži v Praze se při- znal, že napráskal dvěma klerikům Jakubovi a Martinovi a potom že šel sloužit mši. Farář v Chocni koupil své sou- ložnici Machně ve Vysokém Mýtě dům. Musel ho prodat a deset kop grošů odvést v kanceláři pražské konsistoře... K společenské situaci ve středověku zaujímali někteří lidé postoj po svém. Byli takoví, kteří žili jako vagusové, byli takoví, kteří s jejich životem jen koketovali, byli však i hor- liví, kteří usilovali o nápravu. 13
Strana 14
Byli kněží, jimž bylo ukřivděno a kteří si to vyřídili s nad- řízeným v hanopise po vagantsku. Potupili ho, jak jen mohli. Horlící kněží sice psali o rozkladu v církevních údech, ale zdaleka nepsali tak otevřeně. Měli upřímný zájem na tom, aby se církevní poměry zlepšily, a psali jen o tom, co už cvrlikali vrabci na střechách. Byli však i takoví, kteří si rádi zaveršovali, a protože o současné nemravnosti a zlotřilosti psal už pomalu každý, rýmovali o tom rovněž, nikoli ovšem v bás- nickém zanícení, ale spíše proto, aby se pocvičili ve veršo- tepectví podle různých středověkých návodů. Tak ovšem vedle autora - skutečného vaganta — dobýval literární pole i autor, který jen psal jako vagant, a později i autor, který neměl s vagantstvím nic společného, krom toho, že na vagantskou tvorbu vzdáleně a nechtěně navazoval. Je zatím těžko vést dělící čáru mezi těmito různými autory, a proto literární historie řadí zatím tuto tvorbu pod jednotný název latinská poesie vagantská — či žákovská — i když si je vědoma, že ji celou zdaleka nenapsali jen vaganti. Celou tuto situaci však je třeba vidět v politickém rámci středověku. Velmi výstižně ji charakterisuje Bedřich Engels ve své Německé selské válce. Píše tam*: „Středověk se vyvinul na úplném úhoru. Stará civilisace, stará filosofie, politika a právní vědy byly smeteny, aby se ve všem začalo od začátku. Křesťanství a pár polozbořených měst, v nichž zanikla veškerá civilisace, to bylo to jediné, co se převzalo z trosek zašlého starého světa. Následek byl, že se jako na všech vývojových stupních kněží zmocnili mono- polu intelektuálního vzdělání a tím dostalo vzdělání samo podstatně theologický ráz. V rukou kněží zůstaly politika * Vydání Svobody 1950, str. 36/7. 14
Byli kněží, jimž bylo ukřivděno a kteří si to vyřídili s nad- řízeným v hanopise po vagantsku. Potupili ho, jak jen mohli. Horlící kněží sice psali o rozkladu v církevních údech, ale zdaleka nepsali tak otevřeně. Měli upřímný zájem na tom, aby se církevní poměry zlepšily, a psali jen o tom, co už cvrlikali vrabci na střechách. Byli však i takoví, kteří si rádi zaveršovali, a protože o současné nemravnosti a zlotřilosti psal už pomalu každý, rýmovali o tom rovněž, nikoli ovšem v bás- nickém zanícení, ale spíše proto, aby se pocvičili ve veršo- tepectví podle různých středověkých návodů. Tak ovšem vedle autora - skutečného vaganta — dobýval literární pole i autor, který jen psal jako vagant, a později i autor, který neměl s vagantstvím nic společného, krom toho, že na vagantskou tvorbu vzdáleně a nechtěně navazoval. Je zatím těžko vést dělící čáru mezi těmito různými autory, a proto literární historie řadí zatím tuto tvorbu pod jednotný název latinská poesie vagantská — či žákovská — i když si je vědoma, že ji celou zdaleka nenapsali jen vaganti. Celou tuto situaci však je třeba vidět v politickém rámci středověku. Velmi výstižně ji charakterisuje Bedřich Engels ve své Německé selské válce. Píše tam*: „Středověk se vyvinul na úplném úhoru. Stará civilisace, stará filosofie, politika a právní vědy byly smeteny, aby se ve všem začalo od začátku. Křesťanství a pár polozbořených měst, v nichž zanikla veškerá civilisace, to bylo to jediné, co se převzalo z trosek zašlého starého světa. Následek byl, že se jako na všech vývojových stupních kněží zmocnili mono- polu intelektuálního vzdělání a tím dostalo vzdělání samo podstatně theologický ráz. V rukou kněží zůstaly politika * Vydání Svobody 1950, str. 36/7. 14
Strana 15
a právnictví, stejně jako všechny ostatní vědy pouhými od- větvími theologie a byly pěstovány podle stejných zásad, jaké platily v theologii. Církevní dogmata byla zároveň politickými axiomaty a citáty z bible měly u každého soudního dvora moc zákona. I když se vytvořil zvláštní právnický stav, zůstala právní věda ještě dlouho pod poručnictvím theologie. A tato svrchovanost theologie v celé oblasti intelektuální činnosti byla zároveň nutným důsledkem postavení církve jako nej- obecnějšího shrnutí a sankce tehdejšího feudálního panství. Je jasné, že se tím všechny všeobecně vyslovené útoky proti feudalismu musely stát především útoky proti církvi, všechny revoluční, společenské a politické doktriny musely být zároveň a převážně theologickým kacířstvím. Aby tehdejší poměry přestaly být nedotknutelné, bylo třeba strhnout jim svatozář.“ Tento úkol plnila i vagantská poesie - především satirická. Vagantské literatuře není nic svaté. Útočí na lišáctví pape- žova dvora, na církevní vyděračství, intrikaření, politikaření, šikanování, podvodnictví, kupčení (pro něž se vytvořil termín šimonění — podle biblického Šimona), a aby měla co největší dosah, bere si zbraně z církevního ideového arsenálu. Církev se tomu ovšem bránila. Tak třeba posměšné písně, jak byla zpočátku satira nazývána, zavrhoval už svatý Augus- tin a roku 589 se jimi zabýval i církevní koncil. Koncil v Mo- huči roku 813 se k tomuto zavržení připojil a prohlásil písně za hnusné, neřestné a sprosté. Posměšné písně se však množily stále víc a víc. I Jacopone da Todi, autor tak zbožné písně, jako je Stabat mater, když viděl nepořádky na papežském dvoře, napsal posměšnou píseň na papeže Bonifáce VIII. Poseděl si za to osm let ve vězení, a byl by tam seděl ještě déle, kdyby byl tento papež neumřel. Jedna satira se připisuje dokonce svatému Cypriánovi. Líčí se v ní, jak jakýsi východní král pořádal hody v Káni Gali- lejské a sezval si hosty z bible. Adam s Evou tam seděli na fíkovém listě, Noe v arše, Izák na oltáři, na Pavla už ne- 15
a právnictví, stejně jako všechny ostatní vědy pouhými od- větvími theologie a byly pěstovány podle stejných zásad, jaké platily v theologii. Církevní dogmata byla zároveň politickými axiomaty a citáty z bible měly u každého soudního dvora moc zákona. I když se vytvořil zvláštní právnický stav, zůstala právní věda ještě dlouho pod poručnictvím theologie. A tato svrchovanost theologie v celé oblasti intelektuální činnosti byla zároveň nutným důsledkem postavení církve jako nej- obecnějšího shrnutí a sankce tehdejšího feudálního panství. Je jasné, že se tím všechny všeobecně vyslovené útoky proti feudalismu musely stát především útoky proti církvi, všechny revoluční, společenské a politické doktriny musely být zároveň a převážně theologickým kacířstvím. Aby tehdejší poměry přestaly být nedotknutelné, bylo třeba strhnout jim svatozář.“ Tento úkol plnila i vagantská poesie - především satirická. Vagantské literatuře není nic svaté. Útočí na lišáctví pape- žova dvora, na církevní vyděračství, intrikaření, politikaření, šikanování, podvodnictví, kupčení (pro něž se vytvořil termín šimonění — podle biblického Šimona), a aby měla co největší dosah, bere si zbraně z církevního ideového arsenálu. Církev se tomu ovšem bránila. Tak třeba posměšné písně, jak byla zpočátku satira nazývána, zavrhoval už svatý Augus- tin a roku 589 se jimi zabýval i církevní koncil. Koncil v Mo- huči roku 813 se k tomuto zavržení připojil a prohlásil písně za hnusné, neřestné a sprosté. Posměšné písně se však množily stále víc a víc. I Jacopone da Todi, autor tak zbožné písně, jako je Stabat mater, když viděl nepořádky na papežském dvoře, napsal posměšnou píseň na papeže Bonifáce VIII. Poseděl si za to osm let ve vězení, a byl by tam seděl ještě déle, kdyby byl tento papež neumřel. Jedna satira se připisuje dokonce svatému Cypriánovi. Líčí se v ní, jak jakýsi východní král pořádal hody v Káni Gali- lejské a sezval si hosty z bible. Adam s Evou tam seděli na fíkovém listě, Noe v arše, Izák na oltáři, na Pavla už ne- 15
Strana 16
zbylo místo, Mojžíš musel zůstat venku. Hodovalo se, David hrál na lyru, Marie ho doprovázela na tympány, Judith před- tancovávala, Mambres dělal kouzelnické kousky atp. Svatý Cyprián z III. století autorem této parodie není, sa- tira pochází z X. století, nicméně je zajímavé, že už zde se satira neostýchá parodovat místa z bible a církevního učení. Vaganti a autoři píšící po vagantsku šli však ještě dále. Nepsali jenom o veřejných nepořádcích a nešvarech tak, že si brali argumenty z bible. Protože ve středověku měli všichni vzdělanci bibli v malíku, dělali vaganti zprvu jen narážky, ale posléze začali docela bezostyšně parodovat některá místa, pak celé partie a pak dokonce i biblické a církevní formy. Pijáci a hráči měli své mše, o neřestech byly psány pašije a evangelia, ba vagant se nevyhýbá ani bohu ani Kristu. Sa- tira hovoří o sv. Nikdo (čímž je míněn bůh, Kristus), satira píše o záletnictví mnicha, ale předvádí to hojnými citacemi místa, kde je líčen Kristus jako Ženich atp. Satira je prostě stále odvážnější a útočnější. Směje se na celé kolo, bije napravo a nalevo svou ostrou kritikou a při- pravuje půdu jak společenským zvratům, tak i dalšímu písem- nictví, jež přichází po literatuře vagantské. Potulný život vagantů a jejich mezinárodní latina však způ- sobila, že velmi těžko hádáme i jen na národnost neznámých autorů. Někde to lze určit podle narážek, někdy však je lite- rární historik v úzkých, neboť má před sebou text jedné písně, který se zachoval v několika zněních v rukopisech různých archivů. Příslušníci různých národů si ovšem přizpůsobovali píseň podle svého, takže například najdeme hříčky navazující na Archipoetu: 16
zbylo místo, Mojžíš musel zůstat venku. Hodovalo se, David hrál na lyru, Marie ho doprovázela na tympány, Judith před- tancovávala, Mambres dělal kouzelnické kousky atp. Svatý Cyprián z III. století autorem této parodie není, sa- tira pochází z X. století, nicméně je zajímavé, že už zde se satira neostýchá parodovat místa z bible a církevního učení. Vaganti a autoři píšící po vagantsku šli však ještě dále. Nepsali jenom o veřejných nepořádcích a nešvarech tak, že si brali argumenty z bible. Protože ve středověku měli všichni vzdělanci bibli v malíku, dělali vaganti zprvu jen narážky, ale posléze začali docela bezostyšně parodovat některá místa, pak celé partie a pak dokonce i biblické a církevní formy. Pijáci a hráči měli své mše, o neřestech byly psány pašije a evangelia, ba vagant se nevyhýbá ani bohu ani Kristu. Sa- tira hovoří o sv. Nikdo (čímž je míněn bůh, Kristus), satira píše o záletnictví mnicha, ale předvádí to hojnými citacemi místa, kde je líčen Kristus jako Ženich atp. Satira je prostě stále odvážnější a útočnější. Směje se na celé kolo, bije napravo a nalevo svou ostrou kritikou a při- pravuje půdu jak společenským zvratům, tak i dalšímu písem- nictví, jež přichází po literatuře vagantské. Potulný život vagantů a jejich mezinárodní latina však způ- sobila, že velmi těžko hádáme i jen na národnost neznámých autorů. Někde to lze určit podle narážek, někdy však je lite- rární historik v úzkých, neboť má před sebou text jedné písně, který se zachoval v několika zněních v rukopisech různých archivů. Příslušníci různých národů si ovšem přizpůsobovali píseň podle svého, takže například najdeme hříčky navazující na Archipoetu: 16
Strana 17
Takovéto zákony v Čechách udržují: kdo se řádně napije, jak osení bují. Jiná napodobenina zase praví, že mladík, který je pod vli- vem Bakchovým, vydává ze sebe krzykanye a wolanye, jiná je zpola česká, v jiné zase jsou výrazy, jichž nejstarší doklady najdeme jen u nás - „sedláci hranatí“ atp. J. Vilikovský se pokusil najít ty básně, které prozrazují český původ. Našel některé, ovšem z toho nelze vyvozovat, že většina ostatních cizího původu, které byly u nás známy, neměla žádný vliv na další domácí tvorbu. I toto literární pole však ještě čeká na literární historiky. Tento výbor vychází především z textů, které vznikly a které byly známé u nás, a teprve v druhé řadě podává nejznámější texty cizí. První část obsahuje vagantské „pro- gramy“, texty zachycující poměr vaganta k příslušníkům jiných společenských vrstev a styl vagantské tvorby. V druhé části jsou některé písně pijácké, v třetí vagantův poměr k ženě a poesie milostná, ve čtvrté jsou texty zamě- řené výhradně na společenské poměry, ať už jde o kritiku satirickou nebo vyslovené pamflety církevní či světské. Jsou zde i texty zachycující typický vztah vaganta k sedlákovi, jež ovšem ukazují, že při vší kritičnosti vagantů nemůžeme jejich postoj a názory přeceňovat. I ten nejnuznější vagant pohrdá sedlákem, anebo nikdy nezapomene včas upozornit, že svým vzděláním patří k výše postaveným společenským vrstvám. Pokud jde o třetí oddíl, jsou zde řazeny texty úmyslně tak, že se většinou střídají písně lyrické s písněmi potupnými. Vagantské útoky na ženu nesmíme ovšem brát vždy vážně. 2 Středověké písně 17
Takovéto zákony v Čechách udržují: kdo se řádně napije, jak osení bují. Jiná napodobenina zase praví, že mladík, který je pod vli- vem Bakchovým, vydává ze sebe krzykanye a wolanye, jiná je zpola česká, v jiné zase jsou výrazy, jichž nejstarší doklady najdeme jen u nás - „sedláci hranatí“ atp. J. Vilikovský se pokusil najít ty básně, které prozrazují český původ. Našel některé, ovšem z toho nelze vyvozovat, že většina ostatních cizího původu, které byly u nás známy, neměla žádný vliv na další domácí tvorbu. I toto literární pole však ještě čeká na literární historiky. Tento výbor vychází především z textů, které vznikly a které byly známé u nás, a teprve v druhé řadě podává nejznámější texty cizí. První část obsahuje vagantské „pro- gramy“, texty zachycující poměr vaganta k příslušníkům jiných společenských vrstev a styl vagantské tvorby. V druhé části jsou některé písně pijácké, v třetí vagantův poměr k ženě a poesie milostná, ve čtvrté jsou texty zamě- řené výhradně na společenské poměry, ať už jde o kritiku satirickou nebo vyslovené pamflety církevní či světské. Jsou zde i texty zachycující typický vztah vaganta k sedlákovi, jež ovšem ukazují, že při vší kritičnosti vagantů nemůžeme jejich postoj a názory přeceňovat. I ten nejnuznější vagant pohrdá sedlákem, anebo nikdy nezapomene včas upozornit, že svým vzděláním patří k výše postaveným společenským vrstvám. Pokud jde o třetí oddíl, jsou zde řazeny texty úmyslně tak, že se většinou střídají písně lyrické s písněmi potupnými. Vagantské útoky na ženu nesmíme ovšem brát vždy vážně. 2 Středověké písně 17
Strana 18
Autoři-kněží setrvávají celkem na církevním stanovisku, že žena je nádoba hříchu. Hojně citují z bible, míní své varo- vání vážně a někdy dokonce jsou opožděni i proti své době o několik století a dostávají se tak až do století šestého, kdy se roku 585 na koncilu v Maconu ve Francii probírala i otázka, zda ženy patří k lidskému pokolení. Autoři píšící latinsky využívají především toho, že středo- věká žena jim nerozumí, a baví se tedy na její účet, někdy velmi cynicky. I zde ovšem je třeba činit rozdíly. Jinak tomu bylo ve století dvanáctém a třináctém, kdy většina textů vzni- kala, a jiné časy nastaly v století patnáctém. Zde se však například my — proti jiným národům - můžeme pochlubit vzděláním husitských žen, což musel uznat i papeženec Eneáš, když vyřkl onen proslulý výrok o kališnických ženách, jež se vyznaly v bibli líp než leckterý kněz. V oddílu třetím a čtvrtém musíme mít dále na paměti, že středověk byl v erotických záležitostech mnohem otevřenější, než jsme my dnes - což platí i pro některé texty v ostatních oddílech. Zachycuje tedy třetí oddíl celou milostnou škálu - od po- pěvku a strojené pastorály přes písně vroucí až po skladby karatelské a drsné. Překlady latinské poesie žákovské nemají u nás velikou tradici. Thámův překlad pijácké písničky, pět přeložených písniček od Vrchlického - a jsme s výčtem u konce. Některé literatury jiných národů jsou na tom stejně, ne-li hůře. Je pochopitelné, že tato oblast příliš neláká. Texty jsou někdy málo srozumitelné, jindy zase překladatelsky obtížné. Vaganti si někdy libovali v složitých formách. Tu rýmují pri- mitivně, tu si zas potrpí na různé formální a slovní bravury či hříčky — tu je jejich verš kostrbatý, tu lehce plyne. Naše kniha je pokusem o zachycení co možná nejširšího 18
Autoři-kněží setrvávají celkem na církevním stanovisku, že žena je nádoba hříchu. Hojně citují z bible, míní své varo- vání vážně a někdy dokonce jsou opožděni i proti své době o několik století a dostávají se tak až do století šestého, kdy se roku 585 na koncilu v Maconu ve Francii probírala i otázka, zda ženy patří k lidskému pokolení. Autoři píšící latinsky využívají především toho, že středo- věká žena jim nerozumí, a baví se tedy na její účet, někdy velmi cynicky. I zde ovšem je třeba činit rozdíly. Jinak tomu bylo ve století dvanáctém a třináctém, kdy většina textů vzni- kala, a jiné časy nastaly v století patnáctém. Zde se však například my — proti jiným národům - můžeme pochlubit vzděláním husitských žen, což musel uznat i papeženec Eneáš, když vyřkl onen proslulý výrok o kališnických ženách, jež se vyznaly v bibli líp než leckterý kněz. V oddílu třetím a čtvrtém musíme mít dále na paměti, že středověk byl v erotických záležitostech mnohem otevřenější, než jsme my dnes - což platí i pro některé texty v ostatních oddílech. Zachycuje tedy třetí oddíl celou milostnou škálu - od po- pěvku a strojené pastorály přes písně vroucí až po skladby karatelské a drsné. Překlady latinské poesie žákovské nemají u nás velikou tradici. Thámův překlad pijácké písničky, pět přeložených písniček od Vrchlického - a jsme s výčtem u konce. Některé literatury jiných národů jsou na tom stejně, ne-li hůře. Je pochopitelné, že tato oblast příliš neláká. Texty jsou někdy málo srozumitelné, jindy zase překladatelsky obtížné. Vaganti si někdy libovali v složitých formách. Tu rýmují pri- mitivně, tu si zas potrpí na různé formální a slovní bravury či hříčky — tu je jejich verš kostrbatý, tu lehce plyne. Naše kniha je pokusem o zachycení co možná nejširšího 18
Strana 19
průřezu celou touto literární oblastí. Jde totiž o literární oblast velmi důležitou. Ostře se v ní obrážejí současné společenské poměry, rozklad církevního života, propast, která se rozevřela mezi učením a životem vysokých církevních hodnostářů, ale i mezi těmito hodnostáři a příslušníky ostatních společenských vrstev. Jsou to skladby odhalující současné zlořády a spole- čenské nešvary, jsou to varování a kritiky z doby před epo- chou, která už nezdvíhala proti špatnostem hlas, ale i pěst. V tomto dalším období ovšem už nevystačuje vagantský názor, ba autor už nemluví ani latinsky. Protože se k slovu dostává chudina a nižší společenské vrstvy, musí básník zpívat jejich jazykem. A opět můžeme s hrdostí říci, že husitské ob- dobí předběhlo ostatní svět nejen ve společenském vývoji, ale že obohatilo národ i po stránce literární. I posměšky zněly už česky. Lze tedy vagantskou literaturu chápat jako jednu z přede- her k těmto velkým obdobím. Tepáním zlořádů v církvi, útoky na společenské nepořádky, vysmíváním se tmářství chtěly skladby sice jen varovat, napravovat, ale už tím při- spívaly k rozkladu feudalismu a staly se zárodkem dalších nových forem boje za pokrok, boje proti náboženským po- věrám a církevní nadřazenosti. Kniha však chce nejen poučit a seznámit svým způsobem s dobou, v níž kvetla vagantská poesie. Nechce být jen do- plňkem literárních příruček, ale i knihou poutavou a živou, která by potěšila onou radostnou jiskrnou tvorbou — tak ty- pickou pro středověk. 23 19
průřezu celou touto literární oblastí. Jde totiž o literární oblast velmi důležitou. Ostře se v ní obrážejí současné společenské poměry, rozklad církevního života, propast, která se rozevřela mezi učením a životem vysokých církevních hodnostářů, ale i mezi těmito hodnostáři a příslušníky ostatních společenských vrstev. Jsou to skladby odhalující současné zlořády a spole- čenské nešvary, jsou to varování a kritiky z doby před epo- chou, která už nezdvíhala proti špatnostem hlas, ale i pěst. V tomto dalším období ovšem už nevystačuje vagantský názor, ba autor už nemluví ani latinsky. Protože se k slovu dostává chudina a nižší společenské vrstvy, musí básník zpívat jejich jazykem. A opět můžeme s hrdostí říci, že husitské ob- dobí předběhlo ostatní svět nejen ve společenském vývoji, ale že obohatilo národ i po stránce literární. I posměšky zněly už česky. Lze tedy vagantskou literaturu chápat jako jednu z přede- her k těmto velkým obdobím. Tepáním zlořádů v církvi, útoky na společenské nepořádky, vysmíváním se tmářství chtěly skladby sice jen varovat, napravovat, ale už tím při- spívaly k rozkladu feudalismu a staly se zárodkem dalších nových forem boje za pokrok, boje proti náboženským po- věrám a církevní nadřazenosti. Kniha však chce nejen poučit a seznámit svým způsobem s dobou, v níž kvetla vagantská poesie. Nechce být jen do- plňkem literárních příruček, ale i knihou poutavou a živou, která by potěšila onou radostnou jiskrnou tvorbou — tak ty- pickou pro středověk. 23 19
Strana 20
Strana 21
* ODDÍL I Nikdy ničím nebývá, kdo jen doma dřepívá, kdo v široký náš svět se nedovede rozletět a nechce jít a obejít a přeměřit jej několikrát tam a zpět. *
* ODDÍL I Nikdy ničím nebývá, kdo jen doma dřepívá, kdo v široký náš svět se nedovede rozletět a nechce jít a obejít a přeměřit jej několikrát tam a zpět. *
Strana 22
Strana 23
ŘÁD POTULNÝCH STUDENTŮ „Ite!“ do vesmíru je zazpíváno stěží a už mniši přiběhnou, už se hrnou kněží, ba i evangelium opuštěné leží, neb levité též v náš cech — v spásu žití - běží. V našem cechu heslem je všechno vychvalovat a náš život výtečný pilně opatrovat, proti špatným duchovním ostře vystupovat, když nás v nouzi nechtějí štědře podarovat. Rakušané, Bavoři, Sasíkové ctění, a kolik vás vůbec je, druzi urození, slyšte nyní, kterak zní nové nařízení: lakomci a skrblíci nechť jsou vyhubeni. Že však máme srdce svá soucitná a zlatá, nechť k nám jak veliký tak i malý chvátá, 23
ŘÁD POTULNÝCH STUDENTŮ „Ite!“ do vesmíru je zazpíváno stěží a už mniši přiběhnou, už se hrnou kněží, ba i evangelium opuštěné leží, neb levité též v náš cech — v spásu žití - běží. V našem cechu heslem je všechno vychvalovat a náš život výtečný pilně opatrovat, proti špatným duchovním ostře vystupovat, když nás v nouzi nechtějí štědře podarovat. Rakušané, Bavoři, Sasíkové ctění, a kolik vás vůbec je, druzi urození, slyšte nyní, kterak zní nové nařízení: lakomci a skrblíci nechť jsou vyhubeni. Že však máme srdce svá soucitná a zlatá, nechť k nám jak veliký tak i malý chvátá, 23
Strana 24
po boháčích chudáky přijmem na to tata, kterým zbožní mnichové zavírají vrata. Přijat může být i mnich s hlavou vyholenou, jakož farář s matronou sobě usnoubenou, učitel i žáčkové, kněz se svojí ženou, ba i scholár takový, jenž má ústroj cennou. Náš cech vždycky přijímá neřádné i řádné, staré, mladé, zchátralé, kulhavé a vadné, Čechy, Němce, Italy, bez výjimky žádné. Přijat je muž mírňoučký, i rváč pěsti pádné, malý, velký, prostřední, zdravý i kdo chřadne, skromný i kdo jazykem víc než chlubným vládne. Řád toulavé řehole se vám tady hlásá, jejíž život vznešený náramná je krása. Rehole ta chce se cpát radši soustem masa 24
po boháčích chudáky přijmem na to tata, kterým zbožní mnichové zavírají vrata. Přijat může být i mnich s hlavou vyholenou, jakož farář s matronou sobě usnoubenou, učitel i žáčkové, kněz se svojí ženou, ba i scholár takový, jenž má ústroj cennou. Náš cech vždycky přijímá neřádné i řádné, staré, mladé, zchátralé, kulhavé a vadné, Čechy, Němce, Italy, bez výjimky žádné. Přijat je muž mírňoučký, i rváč pěsti pádné, malý, velký, prostřední, zdravý i kdo chřadne, skromný i kdo jazykem víc než chlubným vládne. Řád toulavé řehole se vám tady hlásá, jejíž život vznešený náramná je krása. Rehole ta chce se cpát radši soustem masa 24
Strana 25
nežli kaší hubenou! Taková jsme chasa. Cech náš můžem zvát i řád, k čemuž ta věc svádí, že se lid všech národů sám mezi nás řadí. Proto ten a ta a to nechť mezi nás pádí — ať se v řádu setkají jako kamarádi. Chodit ráno na jitřní — to se zakazuje, neb se různé strašidlo v ten čas ukazuje. Člověka to posedne a hned fantas tu je — pročež, kdo je ranní pták, u nás hlupcem sluje. Chodit tedy na jitřní řád náš zapovídá, ráno se jde do krčmy, kde se také snídá; vrhnem se tu na kuře, každý víno si dá - jen když hráči servou se, zblednem jako křída. Řád náš zakazuje všem míti oděv dvojí. 25
nežli kaší hubenou! Taková jsme chasa. Cech náš můžem zvát i řád, k čemuž ta věc svádí, že se lid všech národů sám mezi nás řadí. Proto ten a ta a to nechť mezi nás pádí — ať se v řádu setkají jako kamarádi. Chodit ráno na jitřní — to se zakazuje, neb se různé strašidlo v ten čas ukazuje. Člověka to posedne a hned fantas tu je — pročež, kdo je ranní pták, u nás hlupcem sluje. Chodit tedy na jitřní řád náš zapovídá, ráno se jde do krčmy, kde se také snídá; vrhnem se tu na kuře, každý víno si dá - jen když hráči servou se, zblednem jako křída. Řád náš zakazuje všem míti oděv dvojí. 25
Strana 26
Kdo si sukni ponechá, když se prohrát bojí, brzy plášť svůj odhodí a za prohru svoji vyhrá pás a druhý zas zle si na tom stojí. Nemysli, že prádla se řády netýkají: spodků není třeba těm, košili kdo mají. Střevíců zas těm, kdo se v škorně obouvají. Vyloučeni jsou hned ti, kdo to neuznají. Chodit lačný z hostiny, to se neuznává, almužnu ať napořád třebas chuďas dává. Groš, který máš, přiláká další, když se hrává - jen když dobrý spoluhráč vedle vysedává. Nikdy pouť tvá nesmí však proti větru vésti! Každý má i v chudobě směle čelo nésti. Naděje vždy každému dobrý konec věstí, neboť po všech nesnázích přijde zase štěstí. 26
Kdo si sukni ponechá, když se prohrát bojí, brzy plášť svůj odhodí a za prohru svoji vyhrá pás a druhý zas zle si na tom stojí. Nemysli, že prádla se řády netýkají: spodků není třeba těm, košili kdo mají. Střevíců zas těm, kdo se v škorně obouvají. Vyloučeni jsou hned ti, kdo to neuznají. Chodit lačný z hostiny, to se neuznává, almužnu ať napořád třebas chuďas dává. Groš, který máš, přiláká další, když se hrává - jen když dobrý spoluhráč vedle vysedává. Nikdy pouť tvá nesmí však proti větru vésti! Každý má i v chudobě směle čelo nésti. Naděje vždy každému dobrý konec věstí, neboť po všech nesnázích přijde zase štěstí. 26
Strana 27
Ať přijdete kamkoli, každý z vás nechť praví, proč toužíte prozkoumat různé lidské mravy: „Nectné jdeme potupit ctným pak dopřát slávy, neboť řád náš lidi ctné nad ty nectné staví.“ 27
Ať přijdete kamkoli, každý z vás nechť praví, proč toužíte prozkoumat různé lidské mravy: „Nectné jdeme potupit ctným pak dopřát slávy, neboť řád náš lidi ctné nad ty nectné staví.“ 27
Strana 28
ZPOVĚD ARCHIPOETOVA Hněv mnou zmítá divoce, zlobou temně laji, myšlenky mé navzájem zle si nadávají. Já jsem z hmoty nádoba, v níž se křehkost tají, jsem list, kterým vichřice sem tam povívají. Ačkoli si moudrý muž, je-li člověk znalý, ku základu stavení volí vždycky skály, já hlupák jsem jako tok, v kterém se proud stálý nezastaví na chvíli a jen kvačí v dáli. Jsem jako loď bez plavců, jež se proudem řítí, jako pták, jenž letí tak, jak ho vítr chytí. Nemohou mne udržet okovy, klíč, bití — já vždy jenom k darebům chci se přidružiti. Že mám vážné mysli být mysli zarputilé? Vždyť já nade vše mám rád žert a pěkné chvíle! 28
ZPOVĚD ARCHIPOETOVA Hněv mnou zmítá divoce, zlobou temně laji, myšlenky mé navzájem zle si nadávají. Já jsem z hmoty nádoba, v níž se křehkost tají, jsem list, kterým vichřice sem tam povívají. Ačkoli si moudrý muž, je-li člověk znalý, ku základu stavení volí vždycky skály, já hlupák jsem jako tok, v kterém se proud stálý nezastaví na chvíli a jen kvačí v dáli. Jsem jako loď bez plavců, jež se proudem řítí, jako pták, jenž letí tak, jak ho vítr chytí. Nemohou mne udržet okovy, klíč, bití — já vždy jenom k darebům chci se přidružiti. Že mám vážné mysli být mysli zarputilé? Vždyť já nade vše mám rád žert a pěkné chvíle! 28
Strana 29
Všechny práce Venuše jsou mi, věřte, milé a vždy všecky vyplním bez váhání, čile. Kráčím cestou širokou jako člověk mladý, o ctnosti se nestarám, mívám různé spády. Nač mi spása? Po slastech málem zmírám hlady. O tělo dbám - k duši vždy obracím se zády. Proto o milost tě teď prosím, jak se sluší. Sladkou smrtí umírám, nastav, pane, uši. Krása, sličnost, půvab žen nitro mé tak kruší, že když skutkem nemohu, hřeším s nimi v duši. Přetěžké je lepší být ve věku tak mladém. Když zřím dívku - v mysli už do lůžka se kladem. My mladí se nemůžem řídit tvrdým řádem a tak něžná těla žen nechat ležet ladem. Kdopak — vhozen do ohně - není popálený? 29
Všechny práce Venuše jsou mi, věřte, milé a vždy všecky vyplním bez váhání, čile. Kráčím cestou širokou jako člověk mladý, o ctnosti se nestarám, mívám různé spády. Nač mi spása? Po slastech málem zmírám hlady. O tělo dbám - k duši vždy obracím se zády. Proto o milost tě teď prosím, jak se sluší. Sladkou smrtí umírám, nastav, pane, uši. Krása, sličnost, půvab žen nitro mé tak kruší, že když skutkem nemohu, hřeším s nimi v duši. Přetěžké je lepší být ve věku tak mladém. Když zřím dívku - v mysli už do lůžka se kladem. My mladí se nemůžem řídit tvrdým řádem a tak něžná těla žen nechat ležet ladem. Kdopak — vhozen do ohně - není popálený? 29
Strana 30
Kdo v Pavii vydrží bez hříchu a ženy? V Pavii, kde Venuší bývá ulovený každý mladík, který ví, co má krása ceny. Jestliže dnes Pavie Hypolita hostí, zítra bude jiný už a je po cudnosti. K lůžku lásky vede tam cest až příliš dosti a ač je tam chrámů dost, není tam chrám Ctnosti. Nebo co se o mé hře lidi nahovoří, že jsem prohrál košili, čímž mne různě moří. Pravda, je mi zima pak, mysl má však hoří a když bývám nahatý, lépe se mi tvoří. Za třetí mi spílají, když jsem v krčmě zase. Já k ní ale musím lnout vždycky v každém čase, dokud nezřím anděly, kterak v celé kráse zpívají mi nad hrobem Rekviem k mé spáse. 30
Kdo v Pavii vydrží bez hříchu a ženy? V Pavii, kde Venuší bývá ulovený každý mladík, který ví, co má krása ceny. Jestliže dnes Pavie Hypolita hostí, zítra bude jiný už a je po cudnosti. K lůžku lásky vede tam cest až příliš dosti a ač je tam chrámů dost, není tam chrám Ctnosti. Nebo co se o mé hře lidi nahovoří, že jsem prohrál košili, čímž mne různě moří. Pravda, je mi zima pak, mysl má však hoří a když bývám nahatý, lépe se mi tvoří. Za třetí mi spílají, když jsem v krčmě zase. Já k ní ale musím lnout vždycky v každém čase, dokud nezřím anděly, kterak v celé kráse zpívají mi nad hrobem Rekviem k mé spáse. 30
Strana 31
Umřít totiž v hospodě záměry mi velí, aby rty mé před smrtí blízko k vínu měly, aby kůry andělské veseleji pěly: „Bože, ušetř ožralu, jenž pil život celý! Lucernu mé dušičky zažehne jen číše, srdce plné nektaru létá výš a výše. Víno přímo z hospody chutná mi, věř, spíše než to, které ředí kněz. To mi leží v břiše. Mnohý básník nemá styk s žádnou veřejností, spíš ho místa odlehlá, místa skrytá hostí. Zde pak pilně pracuje, nespí, ba se postí, přesto nevyvede však dílo dobré dosti. Takovíhle básníci vše si odříkají, nejdou tam, kde lidé si v pračkách nadávají, když však dílo pro věčnost vyhotovit mají, 31
Umřít totiž v hospodě záměry mi velí, aby rty mé před smrtí blízko k vínu měly, aby kůry andělské veseleji pěly: „Bože, ušetř ožralu, jenž pil život celý! Lucernu mé dušičky zažehne jen číše, srdce plné nektaru létá výš a výše. Víno přímo z hospody chutná mi, věř, spíše než to, které ředí kněz. To mi leží v břiše. Mnohý básník nemá styk s žádnou veřejností, spíš ho místa odlehlá, místa skrytá hostí. Zde pak pilně pracuje, nespí, ba se postí, přesto nevyvede však dílo dobré dosti. Takovíhle básníci vše si odříkají, nejdou tam, kde lidé si v pračkách nadávají, když však dílo pro věčnost vyhotovit mají, 31
Strana 32
dříve než ho dokončí, často umírají. Každičkému do vínku příroda dar dává. Mně se, když jsem hladový, veršů nedostává. Mě, když mám hlad, přemůže děcka ruka hravá, hlad a žízeň pro mne je jak o smrti zpráva. Každý z nás vždy obdrží dárek od přírody, já když píšu, musím pít a jdu do hospody. Když mám víno, do něhož nedal krčmář vody, hned mi víno přináší poesie plody. Verš můj je vždy takový, jak se přitom pije. S lačným břichem nelze psát - tato poesie věku dlouhého se přec nikdy nedožije. Kdo však pil, ten překoná tebe, Ovidie! Já nemívám k básnění inspirace žádné, pokavad je břicho mé žíznivé a hladné. 32
dříve než ho dokončí, často umírají. Každičkému do vínku příroda dar dává. Mně se, když jsem hladový, veršů nedostává. Mě, když mám hlad, přemůže děcka ruka hravá, hlad a žízeň pro mne je jak o smrti zpráva. Každý z nás vždy obdrží dárek od přírody, já když píšu, musím pít a jdu do hospody. Když mám víno, do něhož nedal krčmář vody, hned mi víno přináší poesie plody. Verš můj je vždy takový, jak se přitom pije. S lačným břichem nelze psát - tato poesie věku dlouhého se přec nikdy nedožije. Kdo však pil, ten překoná tebe, Ovidie! Já nemívám k básnění inspirace žádné, pokavad je břicho mé žíznivé a hladné. 32
Strana 33
Když mi ale ve věži mocný Bakchus vládne, se zázračným básněním Foebus do mne vpadne. Hle, pane, já řekl jsem všechny svoje chyby, kvůli nimž mne sluzi tví tepou, mravně tříbí. Který z nich však k chybám svým přiznati se slíbí, ačkoli všem jako mně užívat se líbí? Nuže, před mým duchovním v tomto okamžení podle Pána příkazu, nad nějž věru není, ať nešetří básníka, hrábnou po kamení ti, kdož hříchem na duši nejsou poskvrněni. Všecko, co vím o sobě, řekl jsem už pádně, vyvrhl jsem všechen kal, jenž byl v duši na dně. Živote můj bývalý, sbohem bezodkladně! Bůh, jenž do mne vidí, ví, že to myslím řádně. Na své hříchy zlobím se, miluji jen ctnosti, 3 Středověké písně 33
Když mi ale ve věži mocný Bakchus vládne, se zázračným básněním Foebus do mne vpadne. Hle, pane, já řekl jsem všechny svoje chyby, kvůli nimž mne sluzi tví tepou, mravně tříbí. Který z nich však k chybám svým přiznati se slíbí, ačkoli všem jako mně užívat se líbí? Nuže, před mým duchovním v tomto okamžení podle Pána příkazu, nad nějž věru není, ať nešetří básníka, hrábnou po kamení ti, kdož hříchem na duši nejsou poskvrněni. Všecko, co vím o sobě, řekl jsem už pádně, vyvrhl jsem všechen kal, jenž byl v duši na dně. Živote můj bývalý, sbohem bezodkladně! Bůh, jenž do mne vidí, ví, že to myslím řádně. Na své hříchy zlobím se, miluji jen ctnosti, 3 Středověké písně 33
Strana 34
duch můj je už obrozen, novou sílu hostí; nové mléko ssaji již zbaven ničemností. Kéž je srdce daleko navždy od marností! Lituji a zavázán budu tobě díkem, staneš-li se v prosbě mé, pane, slitovníkem. Vyznal jsem se ze hříchů, jsem teď prosebníkem, který vše, co přikážeš, rád vykoná mžikem. Lev, král zvířat, šetří těch, kdož jsou jeho kmáni, zapomene začasté na své rozhněvání. Podobně to čiňte vy, různí světa páni! Hořké je, kde vlídnosti není drobet ani. 34
duch můj je už obrozen, novou sílu hostí; nové mléko ssaji již zbaven ničemností. Kéž je srdce daleko navždy od marností! Lituji a zavázán budu tobě díkem, staneš-li se v prosbě mé, pane, slitovníkem. Vyznal jsem se ze hříchů, jsem teď prosebníkem, který vše, co přikážeš, rád vykoná mžikem. Lev, král zvířat, šetří těch, kdož jsou jeho kmáni, zapomene začasté na své rozhněvání. Podobně to čiňte vy, různí světa páni! Hořké je, kde vlídnosti není drobet ani. 34
Strana 35
ZANECHME UČENÍ O učení nedbejme, příjemné je neznat nic, v mládí se jen starejme, kde radostí urvat víc. O vážné se starat věci pro staré je akorát; mladým lidem sluší přeci neustále laškovat. Kdo jen pořád studuje, věk mu rychle pádí proto bujně laškuje rozpustilé mládí. Naše jaro utíká, zima brzy přikvapí. Život potom zaniká, tělo hubí útrapy. Hruď z nich vadne, krev nám suší, ubývají radosti, houfem nemoci nás kruší, jež se v těle uhostí. Kdo jen pořád studuje, věk mu rychle pádí — proto bujně laškuje rozpustilé mládí. Žit jak bozi snažme se, to je rčení výtečné; 35
ZANECHME UČENÍ O učení nedbejme, příjemné je neznat nic, v mládí se jen starejme, kde radostí urvat víc. O vážné se starat věci pro staré je akorát; mladým lidem sluší přeci neustále laškovat. Kdo jen pořád studuje, věk mu rychle pádí proto bujně laškuje rozpustilé mládí. Naše jaro utíká, zima brzy přikvapí. Život potom zaniká, tělo hubí útrapy. Hruď z nich vadne, krev nám suší, ubývají radosti, houfem nemoci nás kruší, jež se v těle uhostí. Kdo jen pořád studuje, věk mu rychle pádí — proto bujně laškuje rozpustilé mládí. Žit jak bozi snažme se, to je rčení výtečné; 35
Strana 36
ať nám lásku přinese zahálení netečné. Služme jenom svému přání, jak to činí mladíci, pojďme hledat krásné paní, dost jich chodí ulicí. Kdo jen pořád studuje, věk mu rychle pádí — proto bujně laškuje rozpustilé mládí. Tam je vidět dost a dost těch, jež trochu lehčí jsou, tam je ona veselost i s tou skvělou údů hrou. Já když vidím pohyb ženy, laškovat když dívky zřím, zkoprním jak omámený, všecko mě to táhne k nim. Kdo jen pořád studuje, věk mu rychle pádí — proto bujně laškuje rozpustilé mládí. 36
ať nám lásku přinese zahálení netečné. Služme jenom svému přání, jak to činí mladíci, pojďme hledat krásné paní, dost jich chodí ulicí. Kdo jen pořád studuje, věk mu rychle pádí — proto bujně laškuje rozpustilé mládí. Tam je vidět dost a dost těch, jež trochu lehčí jsou, tam je ona veselost i s tou skvělou údů hrou. Já když vidím pohyb ženy, laškovat když dívky zřím, zkoprním jak omámený, všecko mě to táhne k nim. Kdo jen pořád studuje, věk mu rychle pádí — proto bujně laškuje rozpustilé mládí. 36
Strana 37
RADA OTCE SYNOVI Synu můj, buď zlý a lstivý, k učení měj malou chuť, nebuď nikdy dobrotivý, k radám zatvrzelý buď. Buď protřelý v zhýralosti, bledou záští oplývej, buď náchylný k nepravosti ctnostem všem se vyhýbej. Břich na peci rozvaluj si, knihou tvojí budiž zeď, řád flákačů opakuj si, posedlosti jen si hleď. Staré řády nechváliti musí úmyslem tvým být. Tak na konci živobytí budeš konec v hrsti mít. 37
RADA OTCE SYNOVI Synu můj, buď zlý a lstivý, k učení měj malou chuť, nebuď nikdy dobrotivý, k radám zatvrzelý buď. Buď protřelý v zhýralosti, bledou záští oplývej, buď náchylný k nepravosti ctnostem všem se vyhýbej. Břich na peci rozvaluj si, knihou tvojí budiž zeď, řád flákačů opakuj si, posedlosti jen si hleď. Staré řády nechváliti musí úmyslem tvým být. Tak na konci živobytí budeš konec v hrsti mít. 37
Strana 38
SYNOVSKÝ DOPIS Potůček prameni svému, pni ratolest zvěstuje toto: pozdrav ti, matičko drahá, posílá vděčný tvůj syn. Nemá-li matka soucit a na pomoc nespěje synu, musí počítat se vším: ze syna může být lump. Na školy pařížské kdysi mě poslala něžná tvá péče, abych tu nadání množil, sklízeje píle své plod. Já však nesmírně strádám. Mám bídu a peníze nikde, neboť můj vyzáblý míšek vydal již poslední groš. Škrtí mě růženec dluhů, já zastavil vše, co se dalo, nemám už ani oděv, peníze, knihy jsou pryč. Nuzota nutí mne žebrat, takže jsem pomalu nucen na hřebík pověsit vědu. Nutí mne k tomu i hlad. Topím se v nesmírných dluzích a věřitel chodí, mám platit úrok a přátelé všichni jsou fuč. Jsem už z té bídy i mravný a přestal jsem chodit i k ženským, dávno už odvykly také ruce mé vrhcáby hrát. Mistři mi po dlaních slídí a kolejné zaplatit chtějí, co ale proboha počít, když nikdo už nepůjčí nic? Jak nelze spočíst co na nebi hvězd a na poušti písku, stejně tak těžko bych mohl spočítat strasti své já. Snaž se mi tedy být matkou, sic ztratí to slovo svůj význam, když právo nedá mu k tomu mateřský skutek a čin. 38
SYNOVSKÝ DOPIS Potůček prameni svému, pni ratolest zvěstuje toto: pozdrav ti, matičko drahá, posílá vděčný tvůj syn. Nemá-li matka soucit a na pomoc nespěje synu, musí počítat se vším: ze syna může být lump. Na školy pařížské kdysi mě poslala něžná tvá péče, abych tu nadání množil, sklízeje píle své plod. Já však nesmírně strádám. Mám bídu a peníze nikde, neboť můj vyzáblý míšek vydal již poslední groš. Škrtí mě růženec dluhů, já zastavil vše, co se dalo, nemám už ani oděv, peníze, knihy jsou pryč. Nuzota nutí mne žebrat, takže jsem pomalu nucen na hřebík pověsit vědu. Nutí mne k tomu i hlad. Topím se v nesmírných dluzích a věřitel chodí, mám platit úrok a přátelé všichni jsou fuč. Jsem už z té bídy i mravný a přestal jsem chodit i k ženským, dávno už odvykly také ruce mé vrhcáby hrát. Mistři mi po dlaních slídí a kolejné zaplatit chtějí, co ale proboha počít, když nikdo už nepůjčí nic? Jak nelze spočíst co na nebi hvězd a na poušti písku, stejně tak těžko bych mohl spočítat strasti své já. Snaž se mi tedy být matkou, sic ztratí to slovo svůj význam, když právo nedá mu k tomu mateřský skutek a čin. 38
Strana 39
RADA ZKUŠENÉHO ŽÁKA Milí žáci, učte se, zdálky vyhýbati hnusným šenkům, chcete-li jiné pořádati. Nemůže se vám pak stát, že vás sedlák zmlátí. Když je sedlák ožralý, když je v hrozné míře, neváží si studentů, dá se do rytíře. Věru marně neradím nechat stranou svody: se sedláky nechoďte nikdy do hospody! 39
RADA ZKUŠENÉHO ŽÁKA Milí žáci, učte se, zdálky vyhýbati hnusným šenkům, chcete-li jiné pořádati. Nemůže se vám pak stát, že vás sedlák zmlátí. Když je sedlák ožralý, když je v hrozné míře, neváží si studentů, dá se do rytíře. Věru marně neradím nechat stranou svody: se sedláky nechoďte nikdy do hospody! 39
Strana 40
„VĚRNÝ“ VAGANT Nejprve si vybírám, vyvolené rád pak mám, milované potýrám: lehčí jsem než větérek. Polepšit se nehodlám - tak to žádá mladý věk. Když je člověk ještě mlád, má sklon všechno lehce brát, do všeho se s vervou dát, opatrnosti být prost. Nelze k hanbě přičítat, že nemívá v ničem dost. K odpornému zlozvyku patří řeči staříků. Náboženství mladíků nechválí si nikdy svět; leč — směřuje k zániku, i když nejdřív žene v květ. Já však nejsem ještě stár - dokud mám v svém srdci žár, dokud je v mém srdci var, milovat chci zas a zas. Přestanu, až budu stár, až mne zhubí stáří mráz. 40
„VĚRNÝ“ VAGANT Nejprve si vybírám, vyvolené rád pak mám, milované potýrám: lehčí jsem než větérek. Polepšit se nehodlám - tak to žádá mladý věk. Když je člověk ještě mlád, má sklon všechno lehce brát, do všeho se s vervou dát, opatrnosti být prost. Nelze k hanbě přičítat, že nemívá v ničem dost. K odpornému zlozvyku patří řeči staříků. Náboženství mladíků nechválí si nikdy svět; leč — směřuje k zániku, i když nejdřív žene v květ. Já však nejsem ještě stár - dokud mám v svém srdci žár, dokud je v mém srdci var, milovat chci zas a zas. Přestanu, až budu stár, až mne zhubí stáří mráz. 40
Strana 41
ROŠŤÁCKÁ KOLEDA Řeči naší naslouchejte, co žádáme, to nám dejte. Kéž vás bůh za to vezmejte v nebeské shromáždění. Až tak ku adventu bude, to to s náma s kopce pude, neboť k jídlu nic nebude. Nastane hladovění. Ten na peci líhá sice, ale spasit život chtíce, neboť nemá nohavice, což je jistě k divení. Jinej leží v „ráji“ zase, vočima po kamnech pase. K smíchu jistě tohle zdá se: nemáme nic k ležení. Když bosej žrout pro chléb kráčí, kamení ho dře a tlačí. Když ho vidíš, je ti k pláči, že má tohle bolení. Sotva na dvůr přiharcuje, pes ho s gustem nakusuje a laik mu nic nedaruje — jaký je to soužení. 41
ROŠŤÁCKÁ KOLEDA Řeči naší naslouchejte, co žádáme, to nám dejte. Kéž vás bůh za to vezmejte v nebeské shromáždění. Až tak ku adventu bude, to to s náma s kopce pude, neboť k jídlu nic nebude. Nastane hladovění. Ten na peci líhá sice, ale spasit život chtíce, neboť nemá nohavice, což je jistě k divení. Jinej leží v „ráji“ zase, vočima po kamnech pase. K smíchu jistě tohle zdá se: nemáme nic k ležení. Když bosej žrout pro chléb kráčí, kamení ho dře a tlačí. Když ho vidíš, je ti k pláči, že má tohle bolení. Sotva na dvůr přiharcuje, pes ho s gustem nakusuje a laik mu nic nedaruje — jaký je to soužení. 41
Strana 42
Sotva vyjde na ulici, neznají ho přítelíci a on mrzne v chumelici a má zubů třesení. Když pak vleze do místnosti vohřát si tam zkřehlý kosti, vyhozen je bez milosti. Co je při tom křičení! „Zloděje tu nechcem míti, mohl bys nám něco vzíti. Dáme ti - však tučné bití — do krve a odření.“ Tak jde odtud potlučený, chudý, ničím obdařený, doprovázen vytím feny, dokud ze dveří není. Když už jeden vochabuje, druhej ho hned utěšuje a za něho vyprošuje pivo s chlebem k jedení. „Milej brachu, pomůžu ti, to, co nechceš, daruju ti: kousek chleba přijde k chuti a voda pro svlažení." Když pak spolu všichni sedí nemajíce, co by jedí, velcí zpívaj, malí bledí úpějí v hladovění. 42
Sotva vyjde na ulici, neznají ho přítelíci a on mrzne v chumelici a má zubů třesení. Když pak vleze do místnosti vohřát si tam zkřehlý kosti, vyhozen je bez milosti. Co je při tom křičení! „Zloděje tu nechcem míti, mohl bys nám něco vzíti. Dáme ti - však tučné bití — do krve a odření.“ Tak jde odtud potlučený, chudý, ničím obdařený, doprovázen vytím feny, dokud ze dveří není. Když už jeden vochabuje, druhej ho hned utěšuje a za něho vyprošuje pivo s chlebem k jedení. „Milej brachu, pomůžu ti, to, co nechceš, daruju ti: kousek chleba přijde k chuti a voda pro svlažení." Když pak spolu všichni sedí nemajíce, co by jedí, velcí zpívaj, malí bledí úpějí v hladovění. 42
Strana 43
Když jsou žáci velcí dosti, aby šli do veřejnosti, křičej na ně lidi sprostí: „Partékové hubení!“ Když na to žák něco řekne, laik se z toho málem vztekne a takhle ho ihned sekne: „Táhni, hnusné zjevení!“ Svatý Bože, jenž z Trojice víš nežli my všichni více: my jim nic nedělajíce — zač to opovržení? Klidně věřte v naše slova, dyť nás dali do domova za hradby, kus od hřbitova! Což je todle bydlení? Vy jste známí v pomáhání a tak na vás, hodný páni, slušný žáci mají přání: pomozte jim v trápení. Jestli nám však něco dáte, ať jsou hrstě vrchovaté, my to rádi spořádáte, oj, to bude bendění. Již však chceme zakončiti, pečeť k tomu přivěsiti, byste mohli uvěřiti, že to nejni šálení. 43
Když jsou žáci velcí dosti, aby šli do veřejnosti, křičej na ně lidi sprostí: „Partékové hubení!“ Když na to žák něco řekne, laik se z toho málem vztekne a takhle ho ihned sekne: „Táhni, hnusné zjevení!“ Svatý Bože, jenž z Trojice víš nežli my všichni více: my jim nic nedělajíce — zač to opovržení? Klidně věřte v naše slova, dyť nás dali do domova za hradby, kus od hřbitova! Což je todle bydlení? Vy jste známí v pomáhání a tak na vás, hodný páni, slušný žáci mají přání: pomozte jim v trápení. Jestli nám však něco dáte, ať jsou hrstě vrchovaté, my to rádi spořádáte, oj, to bude bendění. Již však chceme zakončiti, pečeť k tomu přivěsiti, byste mohli uvěřiti, že to nejni šálení. 43
Strana 44
PROSBA TOULAVÉHO STUDENTA Jako štvanec jsem já žák zrozen k dřině pouze a co často vytrpím, když mne stíhá nouze. Já bych vědu studoval s převelikou chutí, velká nuzota mne však všeho nechat nutí. Vizte roucho chatrné, v kterém mrznu v zimě, neboť teplo skrze šat rychle opouští mě. Ani těsně před koncem, když jsou služby Páně, pro svůj úbor nemohu dostavit se na ně. Poslání určené vysokému církevnímu hodnostáři Že jste lidstva ozdoba, jak to dobře víte, dejte mi dar, za nějž se stydět nemusíte. Mějte srdce takové jako Martin svatý, 44
PROSBA TOULAVÉHO STUDENTA Jako štvanec jsem já žák zrozen k dřině pouze a co často vytrpím, když mne stíhá nouze. Já bych vědu studoval s převelikou chutí, velká nuzota mne však všeho nechat nutí. Vizte roucho chatrné, v kterém mrznu v zimě, neboť teplo skrze šat rychle opouští mě. Ani těsně před koncem, když jsou služby Páně, pro svůj úbor nemohu dostavit se na ně. Poslání určené vysokému církevnímu hodnostáři Že jste lidstva ozdoba, jak to dobře víte, dejte mi dar, za nějž se stydět nemusíte. Mějte srdce takové jako Martin svatý, 44
Strana 45
pročež chudým na cestách jak on dejte šaty, neboť jednou před Bohem, až budete státi, nebešťané oplátkou štědře vám to vrátí. 45
pročež chudým na cestách jak on dejte šaty, neboť jednou před Bohem, až budete státi, nebešťané oplátkou štědře vám to vrátí. 45
Strana 46
PROSBA O ALMUŽNU V tomto listu napsat chcem duchovním a kněžím všem (věrně Bohu slouží), zda by nechtěli nám dát jíst a pít, neb máme hlad každý z nás jíst touží. — Rozjasňuje se nám líc, že těch darů bude víc. Advent už je tady a tak věří každý z nás, že vyslyšíte náš hlas, voláme k vám hlady. A to bude zase den, radovat se bude jen všechna naše chasa; každý z vás též může hned sám o sobě povědět: „Já jsem vaše spása!“ Bože dobrý, při nás stůj, jejich mysli povzbuzuj, ať nám hodně dají. Nesmírně ať štědří jsou, ať jsou naší oporou, ať nám pomáhají. Laici všichni napořád — takový je světa řád — pohrdají žáky. 46
PROSBA O ALMUŽNU V tomto listu napsat chcem duchovním a kněžím všem (věrně Bohu slouží), zda by nechtěli nám dát jíst a pít, neb máme hlad každý z nás jíst touží. — Rozjasňuje se nám líc, že těch darů bude víc. Advent už je tady a tak věří každý z nás, že vyslyšíte náš hlas, voláme k vám hlady. A to bude zase den, radovat se bude jen všechna naše chasa; každý z vás též může hned sám o sobě povědět: „Já jsem vaše spása!“ Bože dobrý, při nás stůj, jejich mysli povzbuzuj, ať nám hodně dají. Nesmírně ať štědří jsou, ať jsou naší oporou, ať nám pomáhají. Laici všichni napořád — takový je světa řád — pohrdají žáky. 46
Strana 47
Vy jste naše spása však, doopravdy, je to tak, a útěcha taky. Na kůru když pějem, ach, radostně a ve výškách vždy si zazpíváme. Ve škole však, tam je zle, bída s nouzí se tu tře - jak vám povídáme. Ten, aby se nasytil, zpívá sobě ze všech sil (je to z hladovění), druzí hnáni hladem zlým samý žert jsou, samý šprým, že to k víře není. Jestli někdo grošík má, zavolá si famula, z plných plic naň volá, aby pro pivo mu šel — jak by míšek plný měl; ten je prázdný zhola. Mladší zase s mošnou jdou shánět chleba žebrotou, dům od domu slídí. starší je však oberou, vše lepší jim poberou, žáček horší sklidí. Suchý chléb mu zbude jen — je však bleskem rozštěpen. 47
Vy jste naše spása však, doopravdy, je to tak, a útěcha taky. Na kůru když pějem, ach, radostně a ve výškách vždy si zazpíváme. Ve škole však, tam je zle, bída s nouzí se tu tře - jak vám povídáme. Ten, aby se nasytil, zpívá sobě ze všech sil (je to z hladovění), druzí hnáni hladem zlým samý žert jsou, samý šprým, že to k víře není. Jestli někdo grošík má, zavolá si famula, z plných plic naň volá, aby pro pivo mu šel — jak by míšek plný měl; ten je prázdný zhola. Mladší zase s mošnou jdou shánět chleba žebrotou, dům od domu slídí. starší je však oberou, vše lepší jim poberou, žáček horší sklidí. Suchý chléb mu zbude jen — je však bleskem rozštěpen. 47
Strana 48
Kapsy vyklepává - a jak hledal by snad květ, pátrá, co by z toho sněd — drobty prohrabává. Co má při tom radosti! Nebojí se starostí, sotva co ho zkruší. Nedbá strastí, úkladů, jak by měl měch pokladů. Nic ho nezasmuší. 48
Kapsy vyklepává - a jak hledal by snad květ, pátrá, co by z toho sněd — drobty prohrabává. Co má při tom radosti! Nebojí se starostí, sotva co ho zkruší. Nedbá strastí, úkladů, jak by měl měch pokladů. Nic ho nezasmuší. 48
Strana 49
ŽEBRAVÁ Mějte v hrsti rozum zdravý čtouce, co vám náš list praví: z B. jsme žáci — nutno říci — vaši věrní služebníci. Což je člověk, který vida, jaká sužuje nás bída, slz by se moh zdržeti? Nekonečně zle nás kruší (je to pravda, na mou duši) zlo tohoto století. Líčit zde však strasti svoje není třeba, neboť to je nosit dříví do lesa - a vy předobře je znáte, vy, kdož duše štědré máte, jež vám dala nebesa. Skvostný dar či šperk snad zlatý nebo drahocenné šaty — o tom buď z vás každý jist, od vás vůbec nežádáme, prosíme jen, neb hlad máme, pošlete, co dá se jíst. Vděčni budem, když nám toho dáte převelice mnoho - ať jste chudí, bohatí. Kdybyste dát neráčili, 4 Středověké písně 49
ŽEBRAVÁ Mějte v hrsti rozum zdravý čtouce, co vám náš list praví: z B. jsme žáci — nutno říci — vaši věrní služebníci. Což je člověk, který vida, jaká sužuje nás bída, slz by se moh zdržeti? Nekonečně zle nás kruší (je to pravda, na mou duši) zlo tohoto století. Líčit zde však strasti svoje není třeba, neboť to je nosit dříví do lesa - a vy předobře je znáte, vy, kdož duše štědré máte, jež vám dala nebesa. Skvostný dar či šperk snad zlatý nebo drahocenné šaty — o tom buď z vás každý jist, od vás vůbec nežádáme, prosíme jen, neb hlad máme, pošlete, co dá se jíst. Vděčni budem, když nám toho dáte převelice mnoho - ať jste chudí, bohatí. Kdybyste dát neráčili, 4 Středověké písně 49
Strana 50
to byste nás vyděsili, račte tedy dávati. Všecko vám to oplatíme, až jedenkrát vypěstíme — my sejeme totiž ctnost... Až každý plod bude zralý, až přijde čas, bychom žali naše vzešlé osení, srpem všecko pokosíme, do stodol to odvozíme v rozpacích a v honění. Hrách pak brzy odešleme, žito až ho semeleme a s ním také pšenici pošleme vám zase jindy, třeba na svatého Dyndy co chléb libě vonící. Prasata a také voly, ovce, až je řezník skolí, drůbež — to vše pošlem hned s tím hromadu uzeného, špeku, masa pečeného, na to můžete vzít jed. Jestli tomu nevěříte a pravdu v tom nevidíte, nechať každý z vás je jist, že můžem dát osvědčení, záruku a ověření - čímž je tenhleten náš list. 50
to byste nás vyděsili, račte tedy dávati. Všecko vám to oplatíme, až jedenkrát vypěstíme — my sejeme totiž ctnost... Až každý plod bude zralý, až přijde čas, bychom žali naše vzešlé osení, srpem všecko pokosíme, do stodol to odvozíme v rozpacích a v honění. Hrách pak brzy odešleme, žito až ho semeleme a s ním také pšenici pošleme vám zase jindy, třeba na svatého Dyndy co chléb libě vonící. Prasata a také voly, ovce, až je řezník skolí, drůbež — to vše pošlem hned s tím hromadu uzeného, špeku, masa pečeného, na to můžete vzít jed. Jestli tomu nevěříte a pravdu v tom nevidíte, nechať každý z vás je jist, že můžem dát osvědčení, záruku a ověření - čímž je tenhleten náš list. 50
Strana 51
Bude vám pak - teď to víte — tak jako když naházíte do Dunaje zlaťáky. To jste asi nevěděli, proto jsme to pověděli, jak se sluší na žáky. 51
Bude vám pak - teď to víte — tak jako když naházíte do Dunaje zlaťáky. To jste asi nevěděli, proto jsme to pověděli, jak se sluší na žáky. 51
Strana 52
„VYZNÁNÍ“ LÁSKY Já sedláka nemohu nikdy v lásce chovat, ani za nic nemohu si ho zamilovat. Nikdo z nich mne obvykle nechce podarovat, radši umřu, než bych šel k němu koledovat. Když jde sedlák na rynek, hned všem lidem říká, jaké jsou lsti kleriků a jak ta lest vzniká. Sedlák už si tohleto dosti dlouho zvyká: nikdy něco pěkného neříc' na klerika. 52
„VYZNÁNÍ“ LÁSKY Já sedláka nemohu nikdy v lásce chovat, ani za nic nemohu si ho zamilovat. Nikdo z nich mne obvykle nechce podarovat, radši umřu, než bych šel k němu koledovat. Když jde sedlák na rynek, hned všem lidem říká, jaké jsou lsti kleriků a jak ta lest vzniká. Sedlák už si tohleto dosti dlouho zvyká: nikdy něco pěkného neříc' na klerika. 52
Strana 53
MRAVOKÁRNÁ Chvály co zaslouží, slouží tu za vzor, můj synu, inu vždyť bez pochyb chyb chceš zbavit svou duši. Uši mi proto nastav a stav vždy nad vše, co radím. Dím tedy: mravy své pěstuj, stůj při ctných a dobře se vzdělej, dělej vždy dobrotu, o tu se musíš vždy snažit a žít nezkažen; žen těch vzdej se a dej jim své vale, ale i s Bakchem se rozluč, uč mysl, že ten když ji zmůže, může ji zahubit, ubít. K tomu se pravda ta víže, že vždy jen bláhový hoví těm věcem. Nech hraní, ani též nehrej vrhcáby, abys tím předešel ztrátám. Tam kde bys na zisk hřešil, prohrál bys a ještě zhřešil. 53
MRAVOKÁRNÁ Chvály co zaslouží, slouží tu za vzor, můj synu, inu vždyť bez pochyb chyb chceš zbavit svou duši. Uši mi proto nastav a stav vždy nad vše, co radím. Dím tedy: mravy své pěstuj, stůj při ctných a dobře se vzdělej, dělej vždy dobrotu, o tu se musíš vždy snažit a žít nezkažen; žen těch vzdej se a dej jim své vale, ale i s Bakchem se rozluč, uč mysl, že ten když ji zmůže, může ji zahubit, ubít. K tomu se pravda ta víže, že vždy jen bláhový hoví těm věcem. Nech hraní, ani též nehrej vrhcáby, abys tím předešel ztrátám. Tam kde bys na zisk hřešil, prohrál bys a ještě zhřešil. 53
Strana 54
NECTNÝ ÚTOK NA VAGANTA Čas letí, ty nemáš jídlo či pole či koně či bydlo, peníze či stálé sídlo, jsi chudý čert, motovidlo! Lenora věčně tě svádí, jsi v hadrech a vítr tě chladí, když v zimě krutě řádí - a ty jenom protloukáš mládí. Jak hadrář vypadáš spíše a potají uléháš tiše na poli někde v líše a kručí ti přitom v břiše. Nikdo tě nenechá v domě, ty nebydlíš ni v dutém stromě, já vím, ty řekneš skromně: svět celičký - to je dům pro mě. Co slovo boží ti je — jen když se někde dost pije. Bůh tě též neužije, neb nade vše víno ti je. Může cos hloupé býti, tvůj mozek se všeho hned chytí hledáš, co hanobí žití a rozum svůj pohřbil jsi v pití. 54
NECTNÝ ÚTOK NA VAGANTA Čas letí, ty nemáš jídlo či pole či koně či bydlo, peníze či stálé sídlo, jsi chudý čert, motovidlo! Lenora věčně tě svádí, jsi v hadrech a vítr tě chladí, když v zimě krutě řádí - a ty jenom protloukáš mládí. Jak hadrář vypadáš spíše a potají uléháš tiše na poli někde v líše a kručí ti přitom v břiše. Nikdo tě nenechá v domě, ty nebydlíš ni v dutém stromě, já vím, ty řekneš skromně: svět celičký - to je dům pro mě. Co slovo boží ti je — jen když se někde dost pije. Bůh tě též neužije, neb nade vše víno ti je. Může cos hloupé býti, tvůj mozek se všeho hned chytí hledáš, co hanobí žití a rozum svůj pohřbil jsi v pití. 54
Strana 55
Proč v básních svých neustále leckoho šidíš - jej chvále? Ty ústa zavři, dej vale těm lichotkám, nešiř je dále. 55
Proč v básních svých neustále leckoho šidíš - jej chvále? Ty ústa zavři, dej vale těm lichotkám, nešiř je dále. 55
Strana 56
KONEC STARÉHO VAGANTA Byl jsem bohat, oblíbený, mezi druhy byl jsem ctěný, stářím jsem teď pokroucený, věkem sešlý, zubožený. Pro nikoho nemám ceny, jsem už člověk odvržený, chraptím, hlas mám přidušený, chudý stůl mám, holé stěny. Dávno nevím, co jsou ženy, kdo mne zří - je vyděšený. Nesu břímě chudobnosti, nejsem ovšem bez polností, mnohé předčím majetností, můj dům svět je, jenž mne hostí. Šťasten byl jsem, psal jsem dosti, proslul jsem svou žertovností, lidi bavil veselostí, teď jsem tulák, jenž k své zlosti, k ostudě a hanebnosti žebrá o chléb, když se postí. Na obtíž jsem, kam mám jíti? K laikům se snad připojiti? Nikdy, dokud budu žíti. Nemám jídlo, nemám pití, naprázdno břich musí mlíti. Vás však musím obviniti, jestli v hladu skončím žití. 56
KONEC STARÉHO VAGANTA Byl jsem bohat, oblíbený, mezi druhy byl jsem ctěný, stářím jsem teď pokroucený, věkem sešlý, zubožený. Pro nikoho nemám ceny, jsem už člověk odvržený, chraptím, hlas mám přidušený, chudý stůl mám, holé stěny. Dávno nevím, co jsou ženy, kdo mne zří - je vyděšený. Nesu břímě chudobnosti, nejsem ovšem bez polností, mnohé předčím majetností, můj dům svět je, jenž mne hostí. Šťasten byl jsem, psal jsem dosti, proslul jsem svou žertovností, lidi bavil veselostí, teď jsem tulák, jenž k své zlosti, k ostudě a hanebnosti žebrá o chléb, když se postí. Na obtíž jsem, kam mám jíti? K laikům se snad připojiti? Nikdy, dokud budu žíti. Nemám jídlo, nemám pití, naprázdno břich musí mlíti. Vás však musím obviniti, jestli v hladu skončím žití. 56
Strana 57
PRIMATOVSKÉ ŽERTY Odpověď na dar bez vína Dostal jsem s rybou misku co dárek arcibisku- pa! Poklonu bych složil, leč víno nepřiložil! Odpověď na sázku, zda složí verše na pár orajících volů, kteří byli v sázce - než dojdou tam, kde stál Primas s arcibiskupem Já k obdělání rolí potřeboval bych aspoň dva voly. Když arcibiskup v slově stojí, jdou ke mně - voli moji. Moudrost Před vrata Primas se staví a o poctách praví, pocty že málokdy mravy napraví anebo spraví. 57
PRIMATOVSKÉ ŽERTY Odpověď na dar bez vína Dostal jsem s rybou misku co dárek arcibisku- pa! Poklonu bych složil, leč víno nepřiložil! Odpověď na sázku, zda složí verše na pár orajících volů, kteří byli v sázce - než dojdou tam, kde stál Primas s arcibiskupem Já k obdělání rolí potřeboval bych aspoň dva voly. Když arcibiskup v slově stojí, jdou ke mně - voli moji. Moudrost Před vrata Primas se staví a o poctách praví, pocty že málokdy mravy napraví anebo spraví. 57
Strana 58
Jednou poprosil Primas o dar: Nechci mít hrad či jmění, pole, hojnost stád. Já plášť bych rád či oře, osla, jejž lze osedlat. Dostal však od jakéhosi biskupa vetchý plášť. I pravil: Špína a vyvrhel kněží dal mi, když mrzne a sněží, když mi mráz po těle běží, plášť, který zahřeje stěží. Přítel, který ho spatřil, se tázal: Kdo odvážil se ti ten hadr dát? Ty sis ho koupil snad? Primas odvětil: Je můj, leč ten, kdo dal mi plášť hrom do něj prašť - podšívku nechal zvlášť. Přítel se zeptal: A kdopak ti ho daroval? Primas mu řekl: Jakýsi kněz - já nerad bych ho jmenoval. 58
Jednou poprosil Primas o dar: Nechci mít hrad či jmění, pole, hojnost stád. Já plášť bych rád či oře, osla, jejž lze osedlat. Dostal však od jakéhosi biskupa vetchý plášť. I pravil: Špína a vyvrhel kněží dal mi, když mrzne a sněží, když mi mráz po těle běží, plášť, který zahřeje stěží. Přítel, který ho spatřil, se tázal: Kdo odvážil se ti ten hadr dát? Ty sis ho koupil snad? Primas odvětil: Je můj, leč ten, kdo dal mi plášť hrom do něj prašť - podšívku nechal zvlášť. Přítel se zeptal: A kdopak ti ho daroval? Primas mu řekl: Jakýsi kněz - já nerad bych ho jmenoval. 58
Strana 59
Přítel mínil: Kdo ti dal tenhle bídný plášť, buď přál ti smrt či choval k tobě zášť. Co ti teď v zimě prospěje a jak tě ten plášť zahřeje? Je zima tuhá zvláště - ty zhyneš v těch cárech pláště. Primas v zoufalství oslovil plášt: Pláštisko bědné bez kožešiny jedné, tvůj pán už mrazem bledne, když vichřice se zvedne. Ach, plášti, buď můj štít, ať nemůže mi vítr ublížit. A může-li to být, ať se mu mohu postavit. Plášt však pravil: Nebuď hňup, vždyť ve mně není ani chlup. Což rozum tvůj to nepochopí, že po podšívce není stopy? Až se tě vítr chopí, on probodne tě jako kopí. Na tělo bez vší míry, skrz tisíceré díry a záhyby a škvíry proniknou větru víry. 59
Přítel mínil: Kdo ti dal tenhle bídný plášť, buď přál ti smrt či choval k tobě zášť. Co ti teď v zimě prospěje a jak tě ten plášť zahřeje? Je zima tuhá zvláště - ty zhyneš v těch cárech pláště. Primas v zoufalství oslovil plášt: Pláštisko bědné bez kožešiny jedné, tvůj pán už mrazem bledne, když vichřice se zvedne. Ach, plášti, buď můj štít, ať nemůže mi vítr ublížit. A může-li to být, ať se mu mohu postavit. Plášt však pravil: Nebuď hňup, vždyť ve mně není ani chlup. Což rozum tvůj to nepochopí, že po podšívce není stopy? Až se tě vítr chopí, on probodne tě jako kopí. Na tělo bez vší míry, skrz tisíceré díry a záhyby a škvíry proniknou větru víry. 59
Strana 60
Primas v zoufalství prosil: Je ale zima, prosím tebe! Plášt však pokračoval: Vždyť vidím, jak tě zebe. Jak plášť ti ale pomoci má, když hubený je a je zima. Já dám ti, Primate, však radu. Kup kožešinu, ucpi trhlin řadu zaženu potom s kožešinou v ráz tu nejkrutější zimu, mráz. Je mi tě věru líto, dojímají mne strasti tyto a rád bych, abys ty byl zahřátý leč nejsem jako Esau chlupatý. 60
Primas v zoufalství prosil: Je ale zima, prosím tebe! Plášt však pokračoval: Vždyť vidím, jak tě zebe. Jak plášť ti ale pomoci má, když hubený je a je zima. Já dám ti, Primate, však radu. Kup kožešinu, ucpi trhlin řadu zaženu potom s kožešinou v ráz tu nejkrutější zimu, mráz. Je mi tě věru líto, dojímají mne strasti tyto a rád bych, abys ty byl zahřátý leč nejsem jako Esau chlupatý. 60
Strana 61
NA PRIMATOVSKOU NOTU Ať celý svět slyší, že já mám nejradši číši; celý svět vědět to může, že bych se svlék za chlast z kůže. Milován je vždy a ctěn, koho osud nadá penězi, tupen bývá vždy a dřen, komu v kapse pranic nevězí. Je-li známa tvá zámožnost, jsi všude chválen na výsost. Nemáš-li ale peněz dost, jsi všude nevítaný host. Jaké to jméno, lásko, máš, vždyť s nikým z nás se nelaskáš; kdo tě zná, ten tě zvává: hořká a nelaskavá! 4 Běda, ať mlád jsi či děda, když podlehneš lásce. 61
NA PRIMATOVSKOU NOTU Ať celý svět slyší, že já mám nejradši číši; celý svět vědět to může, že bych se svlék za chlast z kůže. Milován je vždy a ctěn, koho osud nadá penězi, tupen bývá vždy a dřen, komu v kapse pranic nevězí. Je-li známa tvá zámožnost, jsi všude chválen na výsost. Nemáš-li ale peněz dost, jsi všude nevítaný host. Jaké to jméno, lásko, máš, vždyť s nikým z nás se nelaskáš; kdo tě zná, ten tě zvává: hořká a nelaskavá! 4 Běda, ať mlád jsi či děda, když podlehneš lásce. 61
Strana 62
Spadneš-li do ženské pasti, nastanou strasti — ne slasti. Ach ! Co je? Buď má! Kdo? Ty! Já? Ty! Ale! A máš ji rád dále. Vedli si tuhle v trávě mnich s mniškou velmi hravě. Bylo to zvláštní hraní: jeptiška vespod — mnich na ní. 6 To je věc čistá, kdo klášter se založit chystá! Nejsou to místa Krista. Zde časují - toť věc jistá — a pak to ještě pomnoží: souložím, souložíš, souloží... 62
Spadneš-li do ženské pasti, nastanou strasti — ne slasti. Ach ! Co je? Buď má! Kdo? Ty! Já? Ty! Ale! A máš ji rád dále. Vedli si tuhle v trávě mnich s mniškou velmi hravě. Bylo to zvláštní hraní: jeptiška vespod — mnich na ní. 6 To je věc čistá, kdo klášter se založit chystá! Nejsou to místa Krista. Zde časují - toť věc jistá — a pak to ještě pomnoží: souložím, souložíš, souloží... 62
Strana 63
Je dobrá řeč „naly“, však lepší „py“ a nejlepší „wypi“. Po „wippy — naly“, po „naly“ přijde vždy „wyppy“ 8 Nechť ten, kdo víno pívá, ví, jaké víno bývá: víno moudrost plodí, po víně chromý chodí, víno i v kostky hrává, ba někdy nahé hřává. Pít medovinu? Inu, kdo ví? Nu, já třeba, synu, nesedám k vínu, leč tělu dám medovinu. A dám jí vinu, až pro tu medovinu zhynu. 63
Je dobrá řeč „naly“, však lepší „py“ a nejlepší „wypi“. Po „wippy — naly“, po „naly“ přijde vždy „wyppy“ 8 Nechť ten, kdo víno pívá, ví, jaké víno bývá: víno moudrost plodí, po víně chromý chodí, víno i v kostky hrává, ba někdy nahé hřává. Pít medovinu? Inu, kdo ví? Nu, já třeba, synu, nesedám k vínu, leč tělu dám medovinu. A dám jí vinu, až pro tu medovinu zhynu. 63
Strana 64
Strana 65
* ODDÍL II Slyšte, co pijan káže, jenž často deku maže: když dám se do vína, tu dobře jde mi latina. Když piva se napiji, ztrácím svou filosofii... * 5 Středověké písně
* ODDÍL II Slyšte, co pijan káže, jenž často deku maže: když dám se do vína, tu dobře jde mi latina. Když piva se napiji, ztrácím svou filosofii... * 5 Středověké písně
Strana 66
Strana 67
VÍNO, BUD POZDRAVENO! Víno sladké, víno milé, k lumpům zlé a k čilým čilé, připravuješ sladké chvíle, mnoho světských radostí. Sladký plode, budiž sláva révě za to, že nám dává tebe na stůl, nad nímž správa patří tobě, mocnosti. Budiž zdráva, barvo vína, nepředčí tvou barvu jiná, do svého nás bereš klína, hodna jsi nás opíjet. Za tvou jiskru já tě zdravím, za tvou vůni vždy tě slavím, chutnáš skvěle. Dobře já vím, jak po tobě tuhne ret. Všichni mniši dohromady, celý svět a všechny řády budou tě mít povždy rády dokud bude trvat svět. Šťastná ústa, v která plyneš, jazyk, po kterém se řineš! I ty, břichu, šťastným slyneš, můžeš-li se napíti. 67
VÍNO, BUD POZDRAVENO! Víno sladké, víno milé, k lumpům zlé a k čilým čilé, připravuješ sladké chvíle, mnoho světských radostí. Sladký plode, budiž sláva révě za to, že nám dává tebe na stůl, nad nímž správa patří tobě, mocnosti. Budiž zdráva, barvo vína, nepředčí tvou barvu jiná, do svého nás bereš klína, hodna jsi nás opíjet. Za tvou jiskru já tě zdravím, za tvou vůni vždy tě slavím, chutnáš skvěle. Dobře já vím, jak po tobě tuhne ret. Všichni mniši dohromady, celý svět a všechny řády budou tě mít povždy rády dokud bude trvat svět. Šťastná ústa, v která plyneš, jazyk, po kterém se řineš! I ty, břichu, šťastným slyneš, můžeš-li se napíti. 67
Strana 68
Kéž je vína vždycky dosti, ať stůl plný mají hosti a my vždycky s veselostí budeme ho slaviti. 68
Kéž je vína vždycky dosti, ať stůl plný mají hosti a my vždycky s veselostí budeme ho slaviti. 68
Strana 69
PIJÁCKÉ MRAVY V hospodě když zasedáme, pak se o nic nestaráme. Námaha tu jediná je - o sto šest když každý hraje. Peníz v krčmě nosí pití. Teď však musím vylíčiti, jaké mravy v krčmě platí. Kdo chce, může naslouchati. Jedni pijí, druzí hrají, třetí k obému sklon mají. Leč kdo hraje, může záhy prohrát vše a zůstat nahý, nebo zase při hře v chvatu domoci se cizích šatů. Kdo by smrti bál se tady za Bakchovy mocné vlády? Ten, kdo nevázaně žije a kdo zač má, takto pije: nesvobodným první číši, druhou těm, kdo ještě dýší, na křesťany pak se pije, na toho, kdo umrlý je, potom na děvčata z města, na vojáky číš je šestá. Za zlé mnichy číš je dále, potom za vyhnané krále, devátá je za lodníky, desátá je za poutníky, 69
PIJÁCKÉ MRAVY V hospodě když zasedáme, pak se o nic nestaráme. Námaha tu jediná je - o sto šest když každý hraje. Peníz v krčmě nosí pití. Teď však musím vylíčiti, jaké mravy v krčmě platí. Kdo chce, může naslouchati. Jedni pijí, druzí hrají, třetí k obému sklon mají. Leč kdo hraje, může záhy prohrát vše a zůstat nahý, nebo zase při hře v chvatu domoci se cizích šatů. Kdo by smrti bál se tady za Bakchovy mocné vlády? Ten, kdo nevázaně žije a kdo zač má, takto pije: nesvobodným první číši, druhou těm, kdo ještě dýší, na křesťany pak se pije, na toho, kdo umrlý je, potom na děvčata z města, na vojáky číš je šestá. Za zlé mnichy číš je dále, potom za vyhnané krále, devátá je za lodníky, desátá je za poutníky, 69
Strana 70
další za ty, kdo se kají, kdo se perou, druhým lají, kteří mají v rukou vládu, a pak to jde bez všech řádů. Pije pán i jeho družka, pije sluha, pije služka, pije lenoch, ten kdo pílí, pije černý, pije bílý, sedavý - i kdo se toulá, pije chytrák, pije moula, pije onen, pije ona, pije zdravý i kdo stoná. Pije chlapec, pije žába, pije matka, pije bába, světem hnaný štvanec pije, kdo je mlád, kdo šedivý je, pije vikář, pije prelát, kdo nechce i kdo chce dělat, tenhle pije, onen chlastá číší tisíc, číší na sta. Plyne peníz po penízku, když se pije takhle v trysku. Nemyslí se na placení, když se pije v rozjaření — jenže potom po nás slídí - ač jsme chudí — všichni lidi a my od nich zle jsme dřeni. Ať jsou proto zatraceni! 70
další za ty, kdo se kají, kdo se perou, druhým lají, kteří mají v rukou vládu, a pak to jde bez všech řádů. Pije pán i jeho družka, pije sluha, pije služka, pije lenoch, ten kdo pílí, pije černý, pije bílý, sedavý - i kdo se toulá, pije chytrák, pije moula, pije onen, pije ona, pije zdravý i kdo stoná. Pije chlapec, pije žába, pije matka, pije bába, světem hnaný štvanec pije, kdo je mlád, kdo šedivý je, pije vikář, pije prelát, kdo nechce i kdo chce dělat, tenhle pije, onen chlastá číší tisíc, číší na sta. Plyne peníz po penízku, když se pije takhle v trysku. Nemyslí se na placení, když se pije v rozjaření — jenže potom po nás slídí - ač jsme chudí — všichni lidi a my od nich zle jsme dřeni. Ať jsou proto zatraceni! 70
Strana 71
BÁSNÍKŮV POVZDECH Horác s laurem na skráni pravdu děl - ne bludy: víc než vítr uhání čas - žrout všeho všudy. Kam se číše poděly se svou sladkou pící? Pryč je svár, smír, pocely s dívkou růžolící. Dívka vyrostla už dost, hrozen zraje k sklizni, básník však - ta hanebnost — šediví a žízní. Věčnost, sláva, jméno, řád k čemu je mu v žití, když nemůže milovat, když nemůže píti. 71
BÁSNÍKŮV POVZDECH Horác s laurem na skráni pravdu děl - ne bludy: víc než vítr uhání čas - žrout všeho všudy. Kam se číše poděly se svou sladkou pící? Pryč je svár, smír, pocely s dívkou růžolící. Dívka vyrostla už dost, hrozen zraje k sklizni, básník však - ta hanebnost — šediví a žízní. Věčnost, sláva, jméno, řád k čemu je mu v žití, když nemůže milovat, když nemůže píti. 71
Strana 72
HOSPODSKÁ ZKUŠENOST Jestliže má někdo chuť do hospody jíti, ten se musí nejdříve křížem poznačiti, neb se může v hospodě s lecčíms seznámiti a na sobě - jak jde svět — může pocítiti. V hospodě se dobrý mrav nikdy nezjevuje a nemá tu pokoje, leč kdo zpitý tu je, nad čímž se vždy satanáš velmi zaraduje. Kdo by kleriky chtěl znát a též jejich mravy, ten nechť zajde do krčmy či nechať se staví před dveře a uslyší rámus tuze řvavý. Co chvíli tu uvidí ženu políbiti muže zcela jiného, jemuž se chce píti. Věci hodné podivu může potom zříti. 72
HOSPODSKÁ ZKUŠENOST Jestliže má někdo chuť do hospody jíti, ten se musí nejdříve křížem poznačiti, neb se může v hospodě s lecčíms seznámiti a na sobě - jak jde svět — může pocítiti. V hospodě se dobrý mrav nikdy nezjevuje a nemá tu pokoje, leč kdo zpitý tu je, nad čímž se vždy satanáš velmi zaraduje. Kdo by kleriky chtěl znát a též jejich mravy, ten nechť zajde do krčmy či nechať se staví před dveře a uslyší rámus tuze řvavý. Co chvíli tu uvidí ženu políbiti muže zcela jiného, jemuž se chce píti. Věci hodné podivu může potom zříti. 72
Strana 73
Tenhle pěje, ten se směje, třetí pláče, čtvrtý skáče, ten modlí se, šestý rdí se, ten by chtěl jít spat, ten se zpovídat, devátý cos haní, desátý cos žvaní, ten by chtěl se prát, ten zas žertovat, ten na toho sočí — a tak svět se točí. Víc bych mohl říc, neřeknu však nic. 73
Tenhle pěje, ten se směje, třetí pláče, čtvrtý skáče, ten modlí se, šestý rdí se, ten by chtěl jít spat, ten se zpovídat, devátý cos haní, desátý cos žvaní, ten by chtěl se prát, ten zas žertovat, ten na toho sočí — a tak svět se točí. Víc bych mohl říc, neřeknu však nic. 73
Strana 74
PIJÁCKÝ OBŘAD Obklíčili mě pijani a hráči, lotříci hospodští obklíčili mě. Pojďte, ó milí vínomilové, k slavnosti této šenkové. Sem sbíhají se dva svědkové nepraví a o šaty a o vlasy vás při- praví — jim slávu vzdávat budem. Obklíčili mě pijani a hráči... Bůh nikdy není spokojen tam, kde sešlost sedláků je jen; však nesmírně se raduje, když tady sešlost žáků je: Jen stále nalívej! Poněvadž hospoda jeho jest a on sám věčná lest, tam se hlavy třískají a šaty svlíkají pod jeho dohledem. Obklíčili mě pijani a hráči... Když do hospody půjdete a ve jménu lenosti hrát budete, o všecko všudy přijdete, cokoli mít budete - o ovce a voly, o roli jeho. Ctyřicet let jsem v šenku byl, tam neustále jed a pil; když mi došly peníze veškery, chytil mě šenkýř za kučery a uvrhl mě do kouta k odpočinutí mému. Obklíčili mě pijani a hráči... Odpočinek byl mi nedobrý, když jsem v koutě pohozený dlel a zřel pijící a baštící, jakož i všechno mající; světlo ať jim svítí. Lotříci obklíčili mě. Dobrou hospodu rač nám, Pane, ukázat a dobrou chmelo- 74
PIJÁCKÝ OBŘAD Obklíčili mě pijani a hráči, lotříci hospodští obklíčili mě. Pojďte, ó milí vínomilové, k slavnosti této šenkové. Sem sbíhají se dva svědkové nepraví a o šaty a o vlasy vás při- praví — jim slávu vzdávat budem. Obklíčili mě pijani a hráči... Bůh nikdy není spokojen tam, kde sešlost sedláků je jen; však nesmírně se raduje, když tady sešlost žáků je: Jen stále nalívej! Poněvadž hospoda jeho jest a on sám věčná lest, tam se hlavy třískají a šaty svlíkají pod jeho dohledem. Obklíčili mě pijani a hráči... Když do hospody půjdete a ve jménu lenosti hrát budete, o všecko všudy přijdete, cokoli mít budete - o ovce a voly, o roli jeho. Ctyřicet let jsem v šenku byl, tam neustále jed a pil; když mi došly peníze veškery, chytil mě šenkýř za kučery a uvrhl mě do kouta k odpočinutí mému. Obklíčili mě pijani a hráči... Odpočinek byl mi nedobrý, když jsem v koutě pohozený dlel a zřel pijící a baštící, jakož i všechno mající; světlo ať jim svítí. Lotříci obklíčili mě. Dobrou hospodu rač nám, Pane, ukázat a dobrou chmelo- 74
Strana 75
vinu dát. Nepravé jsem nenáviděl převelice, zato však miloval jsem jejich manželice. Pijme! Bože, jenž jsi stvořil z vody a prsti tento mok a svým Čechům a Moravanům poskytl k pití, dej, aby dosti pití měli, aby je ráno hlavy nebolely a aby v budoucím pití si byli rovni skrze číš a hrnec náš! 75
vinu dát. Nepravé jsem nenáviděl převelice, zato však miloval jsem jejich manželice. Pijme! Bože, jenž jsi stvořil z vody a prsti tento mok a svým Čechům a Moravanům poskytl k pití, dej, aby dosti pití měli, aby je ráno hlavy nebolely a aby v budoucím pití si byli rovni skrze číš a hrnec náš! 75
Strana 76
MNICHOVA RADA O podivném zázraku budu nyní pěti, mějte jej i v budoucnu stále na paměti. Takového nebylo od světa početí a sotva se podobný stane za staletí. Jednou opat do číše víc než třeba hleděl, a tu pravil mnichovi, s kterým takto seděl, že učinil velký slib, k pánubohu že děl: „Poputuji do Říma letos za pár neděl.“ Mnich, sotva to uslyšel, tleskal, poskakoval, „Žila baba Sibila" bujně prozpěvoval. Veršík „Sudram sudracum" stále opakoval, hymnus „Hobri pomozi jaře recitoval. Drže v ruce plnou číš, k opatovi praví: „Pij, jen pij, jen napij se, poslouží to zdraví! 76
MNICHOVA RADA O podivném zázraku budu nyní pěti, mějte jej i v budoucnu stále na paměti. Takového nebylo od světa početí a sotva se podobný stane za staletí. Jednou opat do číše víc než třeba hleděl, a tu pravil mnichovi, s kterým takto seděl, že učinil velký slib, k pánubohu že děl: „Poputuji do Říma letos za pár neděl.“ Mnich, sotva to uslyšel, tleskal, poskakoval, „Žila baba Sibila" bujně prozpěvoval. Veršík „Sudram sudracum" stále opakoval, hymnus „Hobri pomozi jaře recitoval. Drže v ruce plnou číš, k opatovi praví: „Pij, jen pij, jen napij se, poslouží to zdraví! 76
Strana 77
Po spasení, po zdraví vidím, že jsi žhavý pij, tohle tě povede a nezdarů zbaví!“ Pívávalelujá! 77
Po spasení, po zdraví vidím, že jsi žhavý pij, tohle tě povede a nezdarů zbaví!“ Pívávalelujá! 77
Strana 78
BAKCHU VŠEMOHOUCÍ! Bakchu, ty dáváš řeč, mluvícím zavíráš ústa, bereš i rozdáváš, veselost při tobě vzrůstá, dík tobě vzniká smír anebo pranice pustá, ti, kdož nevědí nic, moudří jsou - dík tobě — zhusta. Ty slepým dáváš zrak, kulhavým zdravé zas nohy, protože svedeš vše, opilí cítí se bohy. Tož číše vyprázdníme, ať nežízníme. Pak je zas naplníme, a až je vypijeme, my všecko probijeme, že nic mít nebudeme. 78
BAKCHU VŠEMOHOUCÍ! Bakchu, ty dáváš řeč, mluvícím zavíráš ústa, bereš i rozdáváš, veselost při tobě vzrůstá, dík tobě vzniká smír anebo pranice pustá, ti, kdož nevědí nic, moudří jsou - dík tobě — zhusta. Ty slepým dáváš zrak, kulhavým zdravé zas nohy, protože svedeš vše, opilí cítí se bohy. Tož číše vyprázdníme, ať nežízníme. Pak je zas naplníme, a až je vypijeme, my všecko probijeme, že nic mít nebudeme. 78
Strana 79
KLÁŠTERNÍ PITKA Opat a převor z Leycesteru přicházejí na slavnost v jistém klášteře Opat projevuje zájem o méně významné spolustolovníky Převor jebo návrb odmitd Opat odhaluje příčinu svých starostí o níže postavené hodovniky Kdes kdys slavnost vystrojilí. Z Leycestru též na ní byli opat s převorem a chvíli trávili tu v žravosti. Opat nejvýš — podle řádu — převor vedle zdvíhal bradu, já pak s holotou stál vzadu pokorně a v tichosti. Převoru a opatovi dali víno, jež jim hoví. Chudym nic — vše boháčovi bylo heslem slavnosti. Opat na jazyku válí: „Když jste velkým víno dali, at se napijí i malí, to přec patří k slušnosti. Ještě v sudě něco máte?“ „Sudy — ty jsou vrchovaté, právč si z nich naléváte v poklidu a svornosti.“ „Odporuje dobrým zvykúm pít — a nedat klášterníkúm. Pfidat mohli by k svým kvíkúm v kapitule stížnosti.“ 79
KLÁŠTERNÍ PITKA Opat a převor z Leycesteru přicházejí na slavnost v jistém klášteře Opat projevuje zájem o méně významné spolustolovníky Převor jebo návrb odmitd Opat odhaluje příčinu svých starostí o níže postavené hodovniky Kdes kdys slavnost vystrojilí. Z Leycestru též na ní byli opat s převorem a chvíli trávili tu v žravosti. Opat nejvýš — podle řádu — převor vedle zdvíhal bradu, já pak s holotou stál vzadu pokorně a v tichosti. Převoru a opatovi dali víno, jež jim hoví. Chudym nic — vše boháčovi bylo heslem slavnosti. Opat na jazyku válí: „Když jste velkým víno dali, at se napijí i malí, to přec patří k slušnosti. Ještě v sudě něco máte?“ „Sudy — ty jsou vrchovaté, právč si z nich naléváte v poklidu a svornosti.“ „Odporuje dobrým zvykúm pít — a nedat klášterníkúm. Pfidat mohli by k svým kvíkúm v kapitule stížnosti.“ 79
Strana 80
Převor podává návrh, jak to nejlépe zařídit „Vstaň a k domovu se dáme. S všemi se tu rozžehnáme, soudek v klidu zanecháme ať má pokoj od hostí. — Pak se sem zas navrátíme, soudek pěkně dorazíme a přitom se potěšíme v obapolné radosti." Opat schvaluje převorův návrh „Ty jsi člověk dobrých mravů, ty jsi přec jen vždycky v právu, když mi napravuješ hlavu. Netropme už hlouposti." Převor doporučuje opatovi svůj postoj k chudšímu duchovenstvu Sli a pak se navrátili a ten soudek dorazili. Pak se ale roztesknili nad svou malou střídmostí. Vtom se převor rozpomíná: „Přesto zbylo mnoho vína! A ta chamraď? To je jiná! Proč má chlastat v hojnosti? Že se chudý nenapije? Stačí mu to, z čeho žije! My jsme přece nezvali je Neměj s nimi starosti!" Neslavný konec pitky převora a opata Opat, převor potom spěli ke kytkám, jež pozvraceli. 80
Převor podává návrh, jak to nejlépe zařídit „Vstaň a k domovu se dáme. S všemi se tu rozžehnáme, soudek v klidu zanecháme ať má pokoj od hostí. — Pak se sem zas navrátíme, soudek pěkně dorazíme a přitom se potěšíme v obapolné radosti." Opat schvaluje převorův návrh „Ty jsi člověk dobrých mravů, ty jsi přec jen vždycky v právu, když mi napravuješ hlavu. Netropme už hlouposti." Převor doporučuje opatovi svůj postoj k chudšímu duchovenstvu Sli a pak se navrátili a ten soudek dorazili. Pak se ale roztesknili nad svou malou střídmostí. Vtom se převor rozpomíná: „Přesto zbylo mnoho vína! A ta chamraď? To je jiná! Proč má chlastat v hojnosti? Že se chudý nenapije? Stačí mu to, z čeho žije! My jsme přece nezvali je Neměj s nimi starosti!" Neslavný konec pitky převora a opata Opat, převor potom spěli ke kytkám, jež pozvraceli. 80
Strana 81
Já chudák, jak zkoprnělý koukal na to s žalostí. . . . . . . Vzniká spor mezi mladým kanovníkem a převorem Kanovník se na to díval. Mladý byl a dobře zpíval. Na převora spustil příval takovýchto hloupostí: „Vy jste ale páni, víte! Že se trošku nestydíte. Vy nám všecko vychlandíte to je víc než ku zlosti! — Kdybyste vy aspoň znali, jakou práci jsme si dali, abychom vám zazpívali při téhleté slavnosti! Prosím proto ze vší síly, abyste se zahltili vínem, které jste tu pili — dejž to pámbu s výsostí!“ Převor se nemíní nechat tupit Vtom už převor zanadával: „I ty kluku! Nač ten kravál? Ještě nedávno sis hrával, měl jsi dětské starosti, a teď, když jsi kanovníkem, vzešlá nulo, chceš tu křikem zmást nás? Jsi snad panovníkem, že bys chtěl žít v hojnosti? 6 Středověké písně 81
Já chudák, jak zkoprnělý koukal na to s žalostí. . . . . . . Vzniká spor mezi mladým kanovníkem a převorem Kanovník se na to díval. Mladý byl a dobře zpíval. Na převora spustil příval takovýchto hloupostí: „Vy jste ale páni, víte! Že se trošku nestydíte. Vy nám všecko vychlandíte to je víc než ku zlosti! — Kdybyste vy aspoň znali, jakou práci jsme si dali, abychom vám zazpívali při téhleté slavnosti! Prosím proto ze vší síly, abyste se zahltili vínem, které jste tu pili — dejž to pámbu s výsostí!“ Převor se nemíní nechat tupit Vtom už převor zanadával: „I ty kluku! Nač ten kravál? Ještě nedávno sis hrával, měl jsi dětské starosti, a teď, když jsi kanovníkem, vzešlá nulo, chceš tu křikem zmást nás? Jsi snad panovníkem, že bys chtěl žít v hojnosti? 6 Středověké písně 81
Strana 82
Máš tu dobrou chleba střídu, v pivu nemáš také bídu — král by pít je mohl v klidu k nemalé své radosti. Když jsi býval chudý škrabák, byl jsi hadrník a srabák. Z louže chlastal jsi jak žabák a to ještě s vděčností!“ Mladý kanovník se brání a osočuje převora „I ty jeden vzešlý z bláta! Ty chceš figura být svatá? Otevřel jsi tady vrata tvé převorské pyšnosti! Vyčítá převorovi jeho minulost Chodíval jsi s nahým zadkem, kams to přived s tím svým statkem? Oblažils ho leda spratkem — ty jsi množil s pilností! Vyzdvihuje svůj původ Osoba jsem urozená, má máť není ,ňáká žena. Pije mošt ta žena ctěná - k tomu se znám s hrdostí! A připomíná svá studia Juvenala, gramatiku čítal jsem a výtržníků sto, jak ty, jsem předčil v mžiku já kdys ve své mladosti.“ Převor, jemuž se nedostává argumentů, volí posléze raději smír „Tos mi tedy ovšem milý! Tož se snažme ze vší síly abychom se neškorpili. Žijme navždy v svornosti." 82
Máš tu dobrou chleba střídu, v pivu nemáš také bídu — král by pít je mohl v klidu k nemalé své radosti. Když jsi býval chudý škrabák, byl jsi hadrník a srabák. Z louže chlastal jsi jak žabák a to ještě s vděčností!“ Mladý kanovník se brání a osočuje převora „I ty jeden vzešlý z bláta! Ty chceš figura být svatá? Otevřel jsi tady vrata tvé převorské pyšnosti! Vyčítá převorovi jeho minulost Chodíval jsi s nahým zadkem, kams to přived s tím svým statkem? Oblažils ho leda spratkem — ty jsi množil s pilností! Vyzdvihuje svůj původ Osoba jsem urozená, má máť není ,ňáká žena. Pije mošt ta žena ctěná - k tomu se znám s hrdostí! A připomíná svá studia Juvenala, gramatiku čítal jsem a výtržníků sto, jak ty, jsem předčil v mžiku já kdys ve své mladosti.“ Převor, jemuž se nedostává argumentů, volí posléze raději smír „Tos mi tedy ovšem milý! Tož se snažme ze vší síly abychom se neškorpili. Žijme navždy v svornosti." 82
Strana 83
ZÁKON PENĚZ Seshora ten zákon musí být, že bez peněz nelze nikdy pít. Peníz domy tvoří, peníz je i boří, peníz opatřuje nádheru i ozdobu a hodnost veškeru, peníz krásně oděn chodívá a drahé šaty nosívá, peníz sladce pívává, neboť jej celý svět uznává. Komu v měšci zvoní, před tím se každý skloní - a dokud mně v měšci bude znít, šenkýř mě bude vždycky ctít. 83
ZÁKON PENĚZ Seshora ten zákon musí být, že bez peněz nelze nikdy pít. Peníz domy tvoří, peníz je i boří, peníz opatřuje nádheru i ozdobu a hodnost veškeru, peníz krásně oděn chodívá a drahé šaty nosívá, peníz sladce pívává, neboť jej celý svět uznává. Komu v měšci zvoní, před tím se každý skloní - a dokud mně v měšci bude znít, šenkýř mě bude vždycky ctít. 83
Strana 84
FLAMENDROVO DOBRODRUŽSTVÍ Když jsem krčmy protloukal vínem opojený, u Venuše jedenkrát byl jsem pohoštěný. Byl jsem sám a byl jsem též hezky ustrojený, u pasu mně houpal se míšek naplněný. Před tím chrámem Venuše byl však hlídač bdělý. Vejít možno nebylo — jak mé touhy chtěly. Zevnitř bylo slyšet zpěv, písně tady zněly, jako by tu Sirény arcivábně pěly. Proto jsem se s fortnýřkou pustil do tlachání. Byla vám to vznešená, velmi krásná paní, a jak jsme se bavili — prostřed laškování — že bych dovnitř vstoupit chtěl, projevil jsem přání. Jak jsem u těch dveří stál, tu strážkyně bdělá — ona krásná osoba spanilého těla, 84
FLAMENDROVO DOBRODRUŽSTVÍ Když jsem krčmy protloukal vínem opojený, u Venuše jedenkrát byl jsem pohoštěný. Byl jsem sám a byl jsem též hezky ustrojený, u pasu mně houpal se míšek naplněný. Před tím chrámem Venuše byl však hlídač bdělý. Vejít možno nebylo — jak mé touhy chtěly. Zevnitř bylo slyšet zpěv, písně tady zněly, jako by tu Sirény arcivábně pěly. Proto jsem se s fortnýřkou pustil do tlachání. Byla vám to vznešená, velmi krásná paní, a jak jsme se bavili — prostřed laškování — že bych dovnitř vstoupit chtěl, projevil jsem přání. Jak jsem u těch dveří stál, tu strážkyně bdělá — ona krásná osoba spanilého těla, 84
Strana 85
kdo jsem a proč přicházím nejdřív vědět chtěla. „Paní, jsem váš služebník, ústa moje děla. „Příčinu mi pověz však do všech podrobností. Jaký vítr přivál tě, pověz, milý hosti. Jsi sem nutkán mládím svým nebo nezbytností?“ „Příčinu mám,“ řekl jsem, „a to pádnou dosti. Na duši i na těle nesu poranění, ranil mne šíp Venušin, hledám vyléčení. S šípem v srdci spěchám sem, snad se ten stav změní a snad najdu na ránu lék a utišení. Proto kéž tvá laskavost dál je neskonalá — prosím tě, bys Venuši stav můj zvěstovala." Třikrát svatá fortnýřka na mé prosby dala a hned paní Venuši toto povídala: „Božská spáso věcí všech, jež se v srdcích tají, 85
kdo jsem a proč přicházím nejdřív vědět chtěla. „Paní, jsem váš služebník, ústa moje děla. „Příčinu mi pověz však do všech podrobností. Jaký vítr přivál tě, pověz, milý hosti. Jsi sem nutkán mládím svým nebo nezbytností?“ „Příčinu mám,“ řekl jsem, „a to pádnou dosti. Na duši i na těle nesu poranění, ranil mne šíp Venušin, hledám vyléčení. S šípem v srdci spěchám sem, snad se ten stav změní a snad najdu na ránu lék a utišení. Proto kéž tvá laskavost dál je neskonalá — prosím tě, bys Venuši stav můj zvěstovala." Třikrát svatá fortnýřka na mé prosby dala a hned paní Venuši toto povídala: „Božská spáso věcí všech, jež se v srdcích tají, 85
Strana 86
kterou jako královnu všichni uznávají, nechť tvé ruce laskavé tvůj mocný lék dají zde jednomu mládenci, ať je mu jak v ráji." Že mám vstoupit - kázala vladařka ta ctěná. Vida její líbeznost ztichl jsem jak pěna, při pozdravu padl jsem před ní na kolena a zvolal jsem: „Zdráva buď, ty má vyvolená.“ Tu Venuše laskavě ke mně promluvila. „Kdopak jsi, můj mladíku, tvář tvá je mi milá. Nejsi Paris náhodou? Mocná je má síla — natolik, by nemoc tvá navždy polevila." „Přelaskavá Venuše, pravím, „mocná sílo, vidím, že znáš předobře, co bude a bylo. Léčit znáš a něžné je každé tvoje dílo, dej, aby se tělo mé také vyléčilo.“ 86
kterou jako královnu všichni uznávají, nechť tvé ruce laskavé tvůj mocný lék dají zde jednomu mládenci, ať je mu jak v ráji." Že mám vstoupit - kázala vladařka ta ctěná. Vida její líbeznost ztichl jsem jak pěna, při pozdravu padl jsem před ní na kolena a zvolal jsem: „Zdráva buď, ty má vyvolená.“ Tu Venuše laskavě ke mně promluvila. „Kdopak jsi, můj mladíku, tvář tvá je mi milá. Nejsi Paris náhodou? Mocná je má síla — natolik, by nemoc tvá navždy polevila." „Přelaskavá Venuše, pravím, „mocná sílo, vidím, že znáš předobře, co bude a bylo. Léčit znáš a něžné je každé tvoje dílo, dej, aby se tělo mé také vyléčilo.“ 86
Strana 87
„Staň se,“ na to pravila, „tobě pro útěchu. Vstoupíš tedy, mladíku, do našeho cechu. Jestli nám dáš peníze a ulehčíš měchu, spásy se ti dostane a je konec vzdechů.“ „Podívej, co peněz mám!“ míšek ukazuji — „vše, co je v něm, Venuše, tobě obětuji. Za pomoc tvou, za rady měšec vyrabuji a navždy tě budu ctít — to ti přislibuji.“ Nato jsme se za ruce já s Venuší vzali a tam mezi ostatní už jsme pospíchali. Ženy krásné bez počtu, o kus dál tam stály a v kráse si navzájem nijak nezadaly. Všechny vstaly, když jsme k nim kvapem dorazili, načež my je — ony nás pěkně pozdravily. „Vítej,“ řekly, „posaď se, hoste roztomilý. 87
„Staň se,“ na to pravila, „tobě pro útěchu. Vstoupíš tedy, mladíku, do našeho cechu. Jestli nám dáš peníze a ulehčíš měchu, spásy se ti dostane a je konec vzdechů.“ „Podívej, co peněz mám!“ míšek ukazuji — „vše, co je v něm, Venuše, tobě obětuji. Za pomoc tvou, za rady měšec vyrabuji a navždy tě budu ctít — to ti přislibuji.“ Nato jsme se za ruce já s Venuší vzali a tam mezi ostatní už jsme pospíchali. Ženy krásné bez počtu, o kus dál tam stály a v kráse si navzájem nijak nezadaly. Všechny vstaly, když jsme k nim kvapem dorazili, načež my je — ony nás pěkně pozdravily. „Vítej,“ řekly, „posaď se, hoste roztomilý. 87
Strana 88
„Kdepak,“ řekla Venuše, „náš host jinam cílí.“ Pak na pokyn Venuše odešly ty ženy. Já s Venuší zůstal sám, kol jen pevné stěny. S Venuší pak na lůžku hezky natažený - vedl jsem s ní o lecčems hovor vytříbený. Ze šatů se vysvlekla a tu v oné chvíli ukázala tělo své. Sníh není tak bílý! Deset hodin na lůžku, možná víc jsme byli, než se stavy bolestné zcela uklidnily. Pak jsme spolu s Venuší na sad pospíchali, kde jsme se též báječně spolu vykoupali. Cítil jsem se očištěn jako chlapec malý, neboť všechny útrapy ze mne vyprchaly. Byl jsem však dost zesláblý po té lázni v sadu, v žaludku mi kručelo od velkého hladu. 88
„Kdepak,“ řekla Venuše, „náš host jinam cílí.“ Pak na pokyn Venuše odešly ty ženy. Já s Venuší zůstal sám, kol jen pevné stěny. S Venuší pak na lůžku hezky natažený - vedl jsem s ní o lecčems hovor vytříbený. Ze šatů se vysvlekla a tu v oné chvíli ukázala tělo své. Sníh není tak bílý! Deset hodin na lůžku, možná víc jsme byli, než se stavy bolestné zcela uklidnily. Pak jsme spolu s Venuší na sad pospíchali, kde jsme se též báječně spolu vykoupali. Cítil jsem se očištěn jako chlapec malý, neboť všechny útrapy ze mne vyprchaly. Byl jsem však dost zesláblý po té lázni v sadu, v žaludku mi kručelo od velkého hladu. 88
Strana 89
Proto jsem dal Venuši velmi dobrou radu, že musíme něco sníst, a to bez odkladu. Slepice a koroptve byly upečeny, jeřábi a husy též vhodně upraveny. Stoly při té hostině byly přeplněny a já po ní báječně byl jsem najedený. Tři měsíce Venuše se mnou si tak žila, měšci mému nemálo při tom ulehčila. Náhle peněz hromada v nenávratnu byla, ba Venuše o šaty mě tam připravila. Nechať ve vás, mladíci, děs můj příběh budí, až jednou šíp Venušin ucítíte v hrudi, dbejte, ať se nikdo z vás jak já nezostudí, neboť potom člověka smutné konce trudí. 89
Proto jsem dal Venuši velmi dobrou radu, že musíme něco sníst, a to bez odkladu. Slepice a koroptve byly upečeny, jeřábi a husy též vhodně upraveny. Stoly při té hostině byly přeplněny a já po ní báječně byl jsem najedený. Tři měsíce Venuše se mnou si tak žila, měšci mému nemálo při tom ulehčila. Náhle peněz hromada v nenávratnu byla, ba Venuše o šaty mě tam připravila. Nechať ve vás, mladíci, děs můj příběh budí, až jednou šíp Venušin ucítíte v hrudi, dbejte, ať se nikdo z vás jak já nezostudí, neboť potom člověka smutné konce trudí. 89
Strana 90
Strana 91
* ODDÍL III Ty na pokoji Venušino nech tělo, i kdyby se ti nechtělo. Venuše často všecko zle hatí tomu, kdo zatouži s ní léhati... *
* ODDÍL III Ty na pokoji Venušino nech tělo, i kdyby se ti nechtělo. Venuše často všecko zle hatí tomu, kdo zatouži s ní léhati... *
Strana 92
Strana 93
VAROVÁNÍ Ach, kleriku, na mne dej a ženám vždy odolej! Utíkej před lehkou ženou jak před smolou rozpálenou. Žena líčí si vždy líce, čímž oklame hlupců více, vyprázdnit ti touží míšek — žena — to je bazilišek! 93
VAROVÁNÍ Ach, kleriku, na mne dej a ženám vždy odolej! Utíkej před lehkou ženou jak před smolou rozpálenou. Žena líčí si vždy líce, čímž oklame hlupců více, vyprázdnit ti touží míšek — žena — to je bazilišek! 93
Strana 94
CO JE ŽENA? Žena fedruje faleš a finty a falešné sliby, žena než přestane s tím — to v moři spíš nebudou ryby. Žena, jak svědkem je David, dovede muže dávit, žena svou láskou může zmoci i chrabrého muže. Žena se vzteká a hněvá, jak příklad dala jí Eva, žena věc nalíčená, věc lstivá je, zlořečená. Žena věřila hadu, když s výšky dával jí radu, žena tě přelstí té chvíle, když k tobě ševelí mile. Žena tě velmi zklame, když říká: Rádi se máme! Žena nic nemíní dáti, zato však sama vše schvátí. Žena jak v smíchu tak v pláči každého podvésti stačí, žena když slzy cedí, šalbu si vymyslet hledí, žena je stále v boji a míru jen úklady strojí. Žena si peníze žádá, za to pak dí: Mám tě ráda! Žena vždy mládí vládne, srdce jí neujde žádné. 94
CO JE ŽENA? Žena fedruje faleš a finty a falešné sliby, žena než přestane s tím — to v moři spíš nebudou ryby. Žena, jak svědkem je David, dovede muže dávit, žena svou láskou může zmoci i chrabrého muže. Žena se vzteká a hněvá, jak příklad dala jí Eva, žena věc nalíčená, věc lstivá je, zlořečená. Žena věřila hadu, když s výšky dával jí radu, žena tě přelstí té chvíle, když k tobě ševelí mile. Žena tě velmi zklame, když říká: Rádi se máme! Žena nic nemíní dáti, zato však sama vše schvátí. Žena jak v smíchu tak v pláči každého podvésti stačí, žena když slzy cedí, šalbu si vymyslet hledí, žena je stále v boji a míru jen úklady strojí. Žena si peníze žádá, za to pak dí: Mám tě ráda! Žena vždy mládí vládne, srdce jí neujde žádné. 94
Strana 95
Žena, když najde se hodná, je opravdu koruny hodna. Žena i slavnému muži uškodí, když se k ní druží. Žena i kněží dosti zničila nemravností. Žena začasté v hříchu zhubila kláštery mnichů. Žena se vesele tváří, když se jí podvody daří. Zena škodí i řečí — jazyk má podobný meči... 95
Žena, když najde se hodná, je opravdu koruny hodna. Žena i slavnému muži uškodí, když se k ní druží. Žena i kněží dosti zničila nemravností. Žena začasté v hříchu zhubila kláštery mnichů. Žena se vesele tváří, když se jí podvody daří. Zena škodí i řečí — jazyk má podobný meči... 95
Strana 96
MATKA VDÁVÁ DCERU Dcero, jestli souhlasíš, chci tě pochváliti a vhodnému ženichu chci tě usnoubiti. Dcero má, chceš rytíře, jenž rajtuje k nevíře? Nechci, máti drahá, nechci, máti drahá, neboť nejsem zdravá. Ti jsou věčně v boji, doma nepostojí, a ty jejich meče, a ty jejich meče hledí si jen seče. Dcero, a co tedy mnich, v kápi, kutnách řasnatých? Nechci, máti drahá, nechci, máti drahá, neboť nejsem zdravá. Do kuchyně mniši po mši si pospíší, chleba jim tam dají, chleba jim tam dají sýr zde rozkrádají. 96
MATKA VDÁVÁ DCERU Dcero, jestli souhlasíš, chci tě pochváliti a vhodnému ženichu chci tě usnoubiti. Dcero má, chceš rytíře, jenž rajtuje k nevíře? Nechci, máti drahá, nechci, máti drahá, neboť nejsem zdravá. Ti jsou věčně v boji, doma nepostojí, a ty jejich meče, a ty jejich meče hledí si jen seče. Dcero, a co tedy mnich, v kápi, kutnách řasnatých? Nechci, máti drahá, nechci, máti drahá, neboť nejsem zdravá. Do kuchyně mniši po mši si pospíší, chleba jim tam dají, chleba jim tam dají sýr zde rozkrádají. 96
Strana 97
Dcero má, chceš sedláka, špinavého hnusáka? Nechci, máti drahá, nechci, máti drahá, neboť nejsem zdravá. Sedláci hranatí vždy se hned rozkatí, srdce v jejich těle, srdce v jejich těle je vždy neveselé. Dceruško, chceš klerika, vzdělaného chlapíka? Nechci, máti drahá, nechci, máti drahá, neboť nejsem zdravá. Děti sluhů Páně chodí nafoukaně a ty jejich máti a ty jejich máti za nevěstky platí. Žáka tedy, dcero, chceš, jenž umí, nač vzpomeneš? Chci, matičko drahá, chci, matičko drahá, neboť už jsem zdravá. 7 Středověké písně 97
Dcero má, chceš sedláka, špinavého hnusáka? Nechci, máti drahá, nechci, máti drahá, neboť nejsem zdravá. Sedláci hranatí vždy se hned rozkatí, srdce v jejich těle, srdce v jejich těle je vždy neveselé. Dceruško, chceš klerika, vzdělaného chlapíka? Nechci, máti drahá, nechci, máti drahá, neboť nejsem zdravá. Děti sluhů Páně chodí nafoukaně a ty jejich máti a ty jejich máti za nevěstky platí. Žáka tedy, dcero, chceš, jenž umí, nač vzpomeneš? Chci, matičko drahá, chci, matičko drahá, neboť už jsem zdravá. 7 Středověké písně 97
Strana 98
VYTRVÁM Lásky rytířem jsem kdysi byl a v službách paní věrně stál a třeba nebezpečný, pošetilý byl čin, jejž si její pokyn přál - já podnikl jej bezhlavě z lásky k té, jež nepohlédla nikdy na mne laskavě. Kdybych teď přestal toužit už, tím mohl bych se zachránit, leč od bitev jen babský muž přeje si na sto honů být. Kéž splní se mé přání, na pospas osudu se dám rád a bez váhání. Kdyby mě však chtěla ráda mít, kdyby mě milovala dál a kdyby mi dovolila žít, můj bol by zmírnila a žal. Když ohlédnu se za ní, zdá se mi, že oštěpem svým Venuše mě raní. 98
VYTRVÁM Lásky rytířem jsem kdysi byl a v službách paní věrně stál a třeba nebezpečný, pošetilý byl čin, jejž si její pokyn přál - já podnikl jej bezhlavě z lásky k té, jež nepohlédla nikdy na mne laskavě. Kdybych teď přestal toužit už, tím mohl bych se zachránit, leč od bitev jen babský muž přeje si na sto honů být. Kéž splní se mé přání, na pospas osudu se dám rád a bez váhání. Kdyby mě však chtěla ráda mít, kdyby mě milovala dál a kdyby mi dovolila žít, můj bol by zmírnila a žal. Když ohlédnu se za ní, zdá se mi, že oštěpem svým Venuše mě raní. 98
Strana 99
KTEROU? Jaké bych děvče rád, kdybych si vybrat směl? Se srdcem zkušeným vždy bych se radit chtěl. Nechci mít po boku ztřeštěnou, marnivou anebo dělit se o lůžko s ošklivou. Nechtěl bych v rozpuku mladičké děvčátko. To oře nedobře jak malé telátko. Vždycky je moudřejší zralejší děvče mít. To umí při lásce lichotky oplatit. Kdyby však vráskami věk její tváře zryl a její kadeře závějí potřísnil, takovou nikdy bych v náručí neobjal - i kdyby její věk krásný šat zakrýval. 99
KTEROU? Jaké bych děvče rád, kdybych si vybrat směl? Se srdcem zkušeným vždy bych se radit chtěl. Nechci mít po boku ztřeštěnou, marnivou anebo dělit se o lůžko s ošklivou. Nechtěl bych v rozpuku mladičké děvčátko. To oře nedobře jak malé telátko. Vždycky je moudřejší zralejší děvče mít. To umí při lásce lichotky oplatit. Kdyby však vráskami věk její tváře zryl a její kadeře závějí potřísnil, takovou nikdy bych v náručí neobjal - i kdyby její věk krásný šat zakrýval. 99
Strana 100
VYSOKÝ HODNOSTÁŘ ZVE „Přijď, přijď již, přítelkyně moje, já mám tě rád jak srdce svoje. Vstup konečně již do komnaty mé, rozličnými skvosty zdobené. Stolce jsou pěkně obloženy, oponami jsou vyzdobené stěny: po domě rozházené leží byliny vonné, květy svěží. I tabule je připravena, různými jídly přeplněna — na ní se jasné víno pění, jež způsobí ti, drahá, potěšení. Hudba ti sladké skladby zahraje, zazní i vysoký tón šalmaje, dívka a učený hoch s ní ti krásné verše vybásní. Když chlapec do strun uhodí, ona ho zpěvem provodí, sluhové budou s hudbou držet krok, až začnou nosit kořeněný mok.“ „Netěší mě tak hodování, jako mám ráda pěkné povídání. Mně na hojnosti málo záleží, mám ráda přátelství - jak náleží.“ „Pojď tedy již, má sestro vyvolená. Jsi ze všech žen mně nejmilejší žena, 100
VYSOKÝ HODNOSTÁŘ ZVE „Přijď, přijď již, přítelkyně moje, já mám tě rád jak srdce svoje. Vstup konečně již do komnaty mé, rozličnými skvosty zdobené. Stolce jsou pěkně obloženy, oponami jsou vyzdobené stěny: po domě rozházené leží byliny vonné, květy svěží. I tabule je připravena, různými jídly přeplněna — na ní se jasné víno pění, jež způsobí ti, drahá, potěšení. Hudba ti sladké skladby zahraje, zazní i vysoký tón šalmaje, dívka a učený hoch s ní ti krásné verše vybásní. Když chlapec do strun uhodí, ona ho zpěvem provodí, sluhové budou s hudbou držet krok, až začnou nosit kořeněný mok.“ „Netěší mě tak hodování, jako mám ráda pěkné povídání. Mně na hojnosti málo záleží, mám ráda přátelství - jak náleží.“ „Pojď tedy již, má sestro vyvolená. Jsi ze všech žen mně nejmilejší žena, 100
Strana 101
jsi jasné světlo mojí zřítelnice a duše mé jsi větší polovice.“ „Já v lesích odlehlých jsem žila a místa odlehlá si oblíbila. Já před ruchem vždy utíkala a lidem všem se vyhýbala.“ „Nuže pojď, drahá, nemeškejme a rovnou cestou k lásce spějme. Bez tebe nemohu žít — je slušno lásku dovršit. Proč, proč chceš ještě prodlévat?“ „Chci vědět, co mám potom udělat?“ „Co udělat máš pak - to učiň hned. Já nemohu se, hleď, již udržet." 101
jsi jasné světlo mojí zřítelnice a duše mé jsi větší polovice.“ „Já v lesích odlehlých jsem žila a místa odlehlá si oblíbila. Já před ruchem vždy utíkala a lidem všem se vyhýbala.“ „Nuže pojď, drahá, nemeškejme a rovnou cestou k lásce spějme. Bez tebe nemohu žít — je slušno lásku dovršit. Proč, proč chceš ještě prodlévat?“ „Chci vědět, co mám potom udělat?“ „Co udělat máš pak - to učiň hned. Já nemohu se, hleď, již udržet." 101
Strana 102
TOUHA PO SHLEDÁNÍ Hvězda, jež mi v srdci září, hasne pod mrakem, chladne úsměv na mé tváři, není radost v něm. Truchlím po právu, neboť přede mnou je schován kvítek, do nějž zamilován jsem až po hlavu. Všecky krásky zastiňuje, když jde do tance ta, jež jméno odvozuje přímo od slunce. Jako zrcadlo nebi slouží; po ní touží srdce mé, jež kol ní krouží a jí propadlo. Naříkám, lkám touhou bědnou ve své samotě. Ukrást mohl jsem jen jednou v noční temnotě jeden polibek s úst, jež po skořici voní, která z nitra srdce roní balzám jako lék. Ona chřadne, a přec žádné není naděje, 102
TOUHA PO SHLEDÁNÍ Hvězda, jež mi v srdci září, hasne pod mrakem, chladne úsměv na mé tváři, není radost v něm. Truchlím po právu, neboť přede mnou je schován kvítek, do nějž zamilován jsem až po hlavu. Všecky krásky zastiňuje, když jde do tance ta, jež jméno odvozuje přímo od slunce. Jako zrcadlo nebi slouží; po ní touží srdce mé, jež kol ní krouží a jí propadlo. Naříkám, lkám touhou bědnou ve své samotě. Ukrást mohl jsem jen jednou v noční temnotě jeden polibek s úst, jež po skořici voní, která z nitra srdce roní balzám jako lék. Ona chřadne, a přec žádné není naděje, 102
Strana 103
že mladý květ neuvadne. Kéž čas rozvěje mrak, jenž dělí nás, kéž už skončí odloučení, a kdo jsou si předurčeni, ať si patří zas! 103
že mladý květ neuvadne. Kéž čas rozvěje mrak, jenž dělí nás, kéž už skončí odloučení, a kdo jsou si předurčeni, ať si patří zas! 103
Strana 104
ZRAZENÁ Až dosud, já chudáček, našla jsem dost vytáček, jak svou lásku utajit. Teď mi ale roste pas, kvapem blíží se můj čas - ví se, co jsem chtěla skrýt. Tatík stále láteří, máť mi občas naměří; krutě se mnou jednají. Sama doma sedávám, vyjít ven se obávám, hrát si musím potají. Sotva vyjdu ze dveří, každý si mne přeměří, jako by šel strašný tvor. A jak spatří ten můj břuch, loktem strčí druha druh a hned ztichne rozhovor. Zďuchne ho: „Hleď, pěkná, že? Ještě prstem ukáže, jako bych se zjevila. Všichni hlavou kývají, „Upálit ji!“ říkají, že jsem jednou zhřešila. 104
ZRAZENÁ Až dosud, já chudáček, našla jsem dost vytáček, jak svou lásku utajit. Teď mi ale roste pas, kvapem blíží se můj čas - ví se, co jsem chtěla skrýt. Tatík stále láteří, máť mi občas naměří; krutě se mnou jednají. Sama doma sedávám, vyjít ven se obávám, hrát si musím potají. Sotva vyjdu ze dveří, každý si mne přeměří, jako by šel strašný tvor. A jak spatří ten můj břuch, loktem strčí druha druh a hned ztichne rozhovor. Zďuchne ho: „Hleď, pěkná, že? Ještě prstem ukáže, jako bych se zjevila. Všichni hlavou kývají, „Upálit ji!“ říkají, že jsem jednou zhřešila. 104
Strana 105
Co mi bude strpěti? Všichni o mně klevetí, každý mluví o mně jen. Trpím za to neštěstí, umírám již bolestí, neustále naříkám. Můj bol ještě zvyšuje, že můj milý v světě je za maličkost takovou. Tatík na něj zanevřel — do Francie tedy šel, sama ani nevím kam. Tuze zarmoucena jsem nad tím jeho odchodem a trápím se samotou. 105
Co mi bude strpěti? Všichni o mně klevetí, každý mluví o mně jen. Trpím za to neštěstí, umírám již bolestí, neustále naříkám. Můj bol ještě zvyšuje, že můj milý v světě je za maličkost takovou. Tatík na něj zanevřel — do Francie tedy šel, sama ani nevím kam. Tuze zarmoucena jsem nad tím jeho odchodem a trápím se samotou. 105
Strana 106
PASTYŘSKÁ Jednou selská dívčice pastýřskou hůl vzala, a jak zhasla denice, na pastviny hnala. V jejím stádu oslice s ovečkou se brala, jalůvka i bahnice, kozlík, koza malá. Na palouku uhlídala žáka, jak tam sedí sám: „Co tu děláš?“ zavolala. „Oddáme se spolu hrám. 106
PASTYŘSKÁ Jednou selská dívčice pastýřskou hůl vzala, a jak zhasla denice, na pastviny hnala. V jejím stádu oslice s ovečkou se brala, jalůvka i bahnice, kozlík, koza malá. Na palouku uhlídala žáka, jak tam sedí sám: „Co tu děláš?“ zavolala. „Oddáme se spolu hrám. 106
Strana 107
NEVĚŘTE ŽENĚ Dejte pozor zatraceně a nevěřte nikdy ženě! Nechať stojí v čele radám jablkem přelstěný Adam. „Ráj jsem ztratil díky zradám. Jen nevěřte nikdy ženě! Měl jsem tvář, jak hvězdy mají, přebývat jsem mohl v ráji; v ženě se vždy úskok tají. Jen nevěřte nikdy ženě. Žena má mne obelstila, jablko jíst přinutila, čímž mne o ráj připravila. Jen nevěřte nikdy ženě! Lote, ukaž, kterak hynem mnohým ženským klamným činem. „Běda, byl jsem přelstěn vínem. Jen nevěřte nikdy ženě! Dcera má mne oklamala, za noci když se mnou spala. Hanebně mne obelhala. Jen nevěřte nikdy ženě!“ Samsone, rci otevřeně, ženy v jaké chováš ceně. 107
NEVĚŘTE ŽENĚ Dejte pozor zatraceně a nevěřte nikdy ženě! Nechať stojí v čele radám jablkem přelstěný Adam. „Ráj jsem ztratil díky zradám. Jen nevěřte nikdy ženě! Měl jsem tvář, jak hvězdy mají, přebývat jsem mohl v ráji; v ženě se vždy úskok tají. Jen nevěřte nikdy ženě. Žena má mne obelstila, jablko jíst přinutila, čímž mne o ráj připravila. Jen nevěřte nikdy ženě! Lote, ukaž, kterak hynem mnohým ženským klamným činem. „Běda, byl jsem přelstěn vínem. Jen nevěřte nikdy ženě! Dcera má mne oklamala, za noci když se mnou spala. Hanebně mne obelhala. Jen nevěřte nikdy ženě!“ Samsone, rci otevřeně, ženy v jaké chováš ceně. 107
Strana 108
„Za svou smrt já vděčím ženě. Jen nevěřte nikdy ženě! Nejdříve mne ostříhala, pak mi možnost spásy vzala. Tak mě hříšně oklamala. Jen nevěřte nikdy ženě!“ Mluv, Davide, plný síly, jejž nevěstky obelstily. „Ženy mi smrt připravily! Jen nevěřte nikdy ženě! Šalamoun je svědek toho, dobrých žen že není mnoho: obelhaly by kde koho. “ Jen nevěřte nikdy ženě! Dím vám pravdu, na mou věru, za svědka klér celý beru, že znají lest tisíceru: Jen nevěřte nikdy ženě! Ženy jenom klamat znají, plná ústa řečí mají, v srdci lež a úskok tají: Jen nevěřte nikdy ženě! 108
„Za svou smrt já vděčím ženě. Jen nevěřte nikdy ženě! Nejdříve mne ostříhala, pak mi možnost spásy vzala. Tak mě hříšně oklamala. Jen nevěřte nikdy ženě!“ Mluv, Davide, plný síly, jejž nevěstky obelstily. „Ženy mi smrt připravily! Jen nevěřte nikdy ženě! Šalamoun je svědek toho, dobrých žen že není mnoho: obelhaly by kde koho. “ Jen nevěřte nikdy ženě! Dím vám pravdu, na mou věru, za svědka klér celý beru, že znají lest tisíceru: Jen nevěřte nikdy ženě! Ženy jenom klamat znají, plná ústa řečí mají, v srdci lež a úskok tají: Jen nevěřte nikdy ženě! 108
Strana 109
MARNÁ TOUHA Smutku, jenž s láskou chodíváš, rci mi, zda lék nějaký máš, jenž by ztišil bolest mou? Láskou moje srdce plane, ale láska k milované hrozí mi zlou záhubou. Jedinečná je v své kráse, zřít ji Paris, nestará se o svůj sňatek s Helenou. Že nechce mne — proč žaluji? Vždyť - ač ji vroucně miluji bude mnou vždy pohrdat. Tak ctěné je její jméno, že mi není dovoleno jménem ji tu jmenovat. K dovršení žalu toho zří na mne, jak na nikoho neumí se podívat. Propadl jsem jejím sítím a jenom k ní lásku cítím, nevyslyšen — mám ji rád. V údolí, v němž ona žila, duše ráj si vybájila, v který mohl Tvůrce dát toto svoje dílo krásné mysli čisté, tváře jasné, které musím milovat. 109
MARNÁ TOUHA Smutku, jenž s láskou chodíváš, rci mi, zda lék nějaký máš, jenž by ztišil bolest mou? Láskou moje srdce plane, ale láska k milované hrozí mi zlou záhubou. Jedinečná je v své kráse, zřít ji Paris, nestará se o svůj sňatek s Helenou. Že nechce mne — proč žaluji? Vždyť - ač ji vroucně miluji bude mnou vždy pohrdat. Tak ctěné je její jméno, že mi není dovoleno jménem ji tu jmenovat. K dovršení žalu toho zří na mne, jak na nikoho neumí se podívat. Propadl jsem jejím sítím a jenom k ní lásku cítím, nevyslyšen — mám ji rád. V údolí, v němž ona žila, duše ráj si vybájila, v který mohl Tvůrce dát toto svoje dílo krásné mysli čisté, tváře jasné, které musím milovat. 109
Strana 110
TĚŽKÁ VOLBA Jak jazyk vah do dvou stran je rozkmitán rozum můj, když kolísám, co počít mám, nejistotě vydán v plen, těkající váhající zmaten jsa a rozštěpen. Už umdlévám, příčinu zemdlenosti znám, což o to dbám? S vědomím plným umírám. Bych se ke studiím měl, by rozum chtěl. Tu zase má láska však chce naopak. Tím se ve dví rozpoltím, když s Venuší se v mé duši rozum rve - a trpím tím. Už umdlévám, příčinu zemdlenosti znám, což o to dbám? S vědomím plným umírám. Jak list se chvějící, jak člun vratký bez posádky 110
TĚŽKÁ VOLBA Jak jazyk vah do dvou stran je rozkmitán rozum můj, když kolísám, co počít mám, nejistotě vydán v plen, těkající váhající zmaten jsa a rozštěpen. Už umdlévám, příčinu zemdlenosti znám, což o to dbám? S vědomím plným umírám. Bych se ke studiím měl, by rozum chtěl. Tu zase má láska však chce naopak. Tím se ve dví rozpoltím, když s Venuší se v mé duši rozum rve - a trpím tím. Už umdlévám, příčinu zemdlenosti znám, což o to dbám? S vědomím plným umírám. Jak list se chvějící, jak člun vratký bez posádky 110
Strana 111
bez kotvy plující v divoké vichřici, která řádí v boku, v zádi a obrací člun zmítaný, tak uštvaný, tak změti nejistoty vydaný jsem na pospas: zde láska je — tam rozum zas. Už umdlévám, příčinu zemdlenosti znám, což o to dbám? S vědomím plným umírám. Jednou odvažuji výhodnější, pochybnější, tu zas uvažuji a v mysli snuji hry Venuše a Květuše - kolikrát políbí mě as - a váhám zas: ten její úsměv, tvář a vlas, ta kadeř hustá - rty, čelo, nos - a ta ústa! Už umdlévám, příčinu zemdlenosti znám, což o to dbám? S vědomím plným umírám III
bez kotvy plující v divoké vichřici, která řádí v boku, v zádi a obrací člun zmítaný, tak uštvaný, tak změti nejistoty vydaný jsem na pospas: zde láska je — tam rozum zas. Už umdlévám, příčinu zemdlenosti znám, což o to dbám? S vědomím plným umírám. Jednou odvažuji výhodnější, pochybnější, tu zas uvažuji a v mysli snuji hry Venuše a Květuše - kolikrát políbí mě as - a váhám zas: ten její úsměv, tvář a vlas, ta kadeř hustá - rty, čelo, nos - a ta ústa! Už umdlévám, příčinu zemdlenosti znám, což o to dbám? S vědomím plným umírám III
Strana 112
Tu mě láska vábí, laská, dráždí mě a vzněcuje, však hned tu je rozum, jenž v okamžení mě do učení burcuje. Už umdlévám, příčinu zemdlenosti znám, což o to dbám? S vědomím plným umírám. Vyléčení jiné není než jít světem - dobře vím. Pryč s myšlením! Ať jde ono! Zvítězím pod Venušiným znamením. Už umdlévám, příčinu zemdlenosti znám, což o to dbám? S vědomím plným - umírám. 112
Tu mě láska vábí, laská, dráždí mě a vzněcuje, však hned tu je rozum, jenž v okamžení mě do učení burcuje. Už umdlévám, příčinu zemdlenosti znám, což o to dbám? S vědomím plným umírám. Vyléčení jiné není než jít světem - dobře vím. Pryč s myšlením! Ať jde ono! Zvítězím pod Venušiným znamením. Už umdlévám, příčinu zemdlenosti znám, což o to dbám? S vědomím plným - umírám. 112
Strana 113
POPĚVEK Přijď, ó kéž chceš přijíti, nenechej mne zemříti... Překrásná je tvoje líc, jas a lesk tvých zřítelnic, nad tvůj půvab, krásu kštic, krásnějšího není nic. Nad růži jsi krásnější, nad lilii bělejší, nad všecky jsi ladnější a mně proto milejší. Hyrka, hyrka, nazaza, triliviros, tralala. 8 Středověké písně 113
POPĚVEK Přijď, ó kéž chceš přijíti, nenechej mne zemříti... Překrásná je tvoje líc, jas a lesk tvých zřítelnic, nad tvůj půvab, krásu kštic, krásnějšího není nic. Nad růži jsi krásnější, nad lilii bělejší, nad všecky jsi ladnější a mně proto milejší. Hyrka, hyrka, nazaza, triliviros, tralala. 8 Středověké písně 113
Strana 114
ABECEDA O ŽENÁCH A teď slyšte abecedu zpívanou mudráckou vědu, jaká ženská přízeň je a jak žena miluje. Baba dvojjazyčná bývá, jak počas je proměnlivá. Lstí chce všecko zmoci, jak zloději v noci. Cokoli kde v světě stojí, před ženou to neobstojí. Co lze zkazit, pobourá ta krvavá potvora. Dravě se hned všeho zhostí, náchylná je ke špatnosti. Když tě zklame, známé je, že se ti pak vysměje. Eva za vzor sloužit může, jak obelstí ženy muže. Ženy - ty jsou nehodné, dál od nich jak od škodné! Falešné jsou převelice, pozor, kde jsou tanečnice! Nebuď v jejich blízkosti: potvory jsou od kosti! 114
ABECEDA O ŽENÁCH A teď slyšte abecedu zpívanou mudráckou vědu, jaká ženská přízeň je a jak žena miluje. Baba dvojjazyčná bývá, jak počas je proměnlivá. Lstí chce všecko zmoci, jak zloději v noci. Cokoli kde v světě stojí, před ženou to neobstojí. Co lze zkazit, pobourá ta krvavá potvora. Dravě se hned všeho zhostí, náchylná je ke špatnosti. Když tě zklame, známé je, že se ti pak vysměje. Eva za vzor sloužit může, jak obelstí ženy muže. Ženy - ty jsou nehodné, dál od nich jak od škodné! Falešné jsou převelice, pozor, kde jsou tanečnice! Nebuď v jejich blízkosti: potvory jsou od kosti! 114
Strana 115
Gaga jako kachna žvaní, o cti nemá ani zdání, lži roznáší vesele, kde co slyší, semele. Hravě změní bohatého v almužníka žebravého, majetného pána v služebného kmána. I buď s ní už jednou amen, kéž by ji pekelný plamen chtěl, kam žena patří, smést: pykat zasloužený trest. K Bohu její velká láska je jen nastrojená maska. Čaruje a mate jen. Milenče, ach, straň se žen! Lajdává se na ulicích, v tančírnách a v hostěnicích, vleze, kam si vyvolí, na faru i do školy. Měch každému vyrabuje, když ji, chudák, pomiluje; na těle i duchu smrt má, kdo dobrou radou zhrd. Nechce toho, ani toho, oklamat chce mužů mnoho, 115
Gaga jako kachna žvaní, o cti nemá ani zdání, lži roznáší vesele, kde co slyší, semele. Hravě změní bohatého v almužníka žebravého, majetného pána v služebného kmána. I buď s ní už jednou amen, kéž by ji pekelný plamen chtěl, kam žena patří, smést: pykat zasloužený trest. K Bohu její velká láska je jen nastrojená maska. Čaruje a mate jen. Milenče, ach, straň se žen! Lajdává se na ulicích, v tančírnách a v hostěnicích, vleze, kam si vyvolí, na faru i do školy. Měch každému vyrabuje, když ji, chudák, pomiluje; na těle i duchu smrt má, kdo dobrou radou zhrd. Nechce toho, ani toho, oklamat chce mužů mnoho, 115
Strana 116
učeného ošálí, prostinkého napálí. Oklame ten tvor nestálý papeže i kardinály, všecky lidi, co je jich, ať je prelát, kněz či mnich. Pacholíky četné množí, ale ne v manželském loži. Chce, by každý z nich byl pán, zatím je však sprostý kmán. Kvapem shání všechny mince, groš, krejcary, florentince; vůbec neví, co je čest: jde tam, kde necudnost jest. Rozkaz její plní chudý, boháč, stařec, všichni všudy. Žena, která zhřeší hned, komanduje celý svět. Stalo se už Platonovi, Šalamounu, Samsonovi, že jim mozek vstřebala a moudrost jim vyssála. Tutlá své - vše tvé ti zcuchá a pak zmrzačí ti ducha: koho vášeň posedla, toho si hned osedlá. 116
učeného ošálí, prostinkého napálí. Oklame ten tvor nestálý papeže i kardinály, všecky lidi, co je jich, ať je prelát, kněz či mnich. Pacholíky četné množí, ale ne v manželském loži. Chce, by každý z nich byl pán, zatím je však sprostý kmán. Kvapem shání všechny mince, groš, krejcary, florentince; vůbec neví, co je čest: jde tam, kde necudnost jest. Rozkaz její plní chudý, boháč, stařec, všichni všudy. Žena, která zhřeší hned, komanduje celý svět. Stalo se už Platonovi, Šalamounu, Samsonovi, že jim mozek vstřebala a moudrost jim vyssála. Tutlá své - vše tvé ti zcuchá a pak zmrzačí ti ducha: koho vášeň posedla, toho si hned osedlá. 116
Strana 117
Vše je marnost nad marnosti nicota nad nicotnosti; Bohu chválu vzdejme, v srdci ho vždy mějme. Amen. 117
Vše je marnost nad marnosti nicota nad nicotnosti; Bohu chválu vzdejme, v srdci ho vždy mějme. Amen. 117
Strana 118
PANNA A ŽÁK Takhle před květnem to bylo, když se tohle přihodilo. Slunce paprsky své lilo na stromy, v jichž stínu snilo děvče se šalmají. Vtom tam přijdu. Dívka byla jako proutek. Ani víla krásou by ji nepředčila. Leč když na mne popatřila, svoje stádo — strachem bílá hnala domů háji. Do ovčince běžím za ní a mám jenom jedno přání. „Mlč! Jsem přítel!“ volám na ni, nabízím šperk v namlouvání - nepohlédla na mne ani a dí mi jak láji: „Nejsem darů žádostivá, neboť se v nich šalba skrývá.“ Bránila se jako divá, na zemi když - jak to bývá — hledal jsem, co šat jí skrývá a jakou běl tají. Měl jsem při tom hezkou chvíli, jí ty chvíle krušné byly. „Lotře!“ vzkřikla ze vší síly, 118
PANNA A ŽÁK Takhle před květnem to bylo, když se tohle přihodilo. Slunce paprsky své lilo na stromy, v jichž stínu snilo děvče se šalmají. Vtom tam přijdu. Dívka byla jako proutek. Ani víla krásou by ji nepředčila. Leč když na mne popatřila, svoje stádo — strachem bílá hnala domů háji. Do ovčince běžím za ní a mám jenom jedno přání. „Mlč! Jsem přítel!“ volám na ni, nabízím šperk v namlouvání - nepohlédla na mne ani a dí mi jak láji: „Nejsem darů žádostivá, neboť se v nich šalba skrývá.“ Bránila se jako divá, na zemi když - jak to bývá — hledal jsem, co šat jí skrývá a jakou běl tají. Měl jsem při tom hezkou chvíli, jí ty chvíle krušné byly. „Lotře!“ vzkřikla ze vší síly, 118
Strana 119
„je-li ti však život milý, dbej, by lidé nemluvili, jak ve zvyku mají. Jestli někdo slovo cekne otci — či to bratru řekne, to budu mít chvíle pěkné! Matka horší zmije štěkne a metlou mne tvrdě sekne. " Ti mě sešlehají!“ 119
„je-li ti však život milý, dbej, by lidé nemluvili, jak ve zvyku mají. Jestli někdo slovo cekne otci — či to bratru řekne, to budu mít chvíle pěkné! Matka horší zmije štěkne a metlou mne tvrdě sekne. " Ti mě sešlehají!“ 119
Strana 120
ZMÍRÁM LÁSKOU Sbohem, světe, musím se rozžehnat, sbohem druzi, měl jsem vás tolik rád! Oplačte mě, já chtěl jsem studovat — už nejsem váš. Zříte mě umírat láskou. Dnes či zítra naposled pokynu místům mládí. Opustím otčinu, opustím vlast, opustím rodinu já, který kdes jak štvanec zahynu láskou. Plameny teď duši mou sžírají, neznalou dřív lásky ni potají: vždyť přísloví tu pravdu říkají: utrpení přetěžká vznikají láskou. 120
ZMÍRÁM LÁSKOU Sbohem, světe, musím se rozžehnat, sbohem druzi, měl jsem vás tolik rád! Oplačte mě, já chtěl jsem studovat — už nejsem váš. Zříte mě umírat láskou. Dnes či zítra naposled pokynu místům mládí. Opustím otčinu, opustím vlast, opustím rodinu já, který kdes jak štvanec zahynu láskou. Plameny teď duši mou sžírají, neznalou dřív lásky ni potají: vždyť přísloví tu pravdu říkají: utrpení přetěžká vznikají láskou. 120
Strana 121
Kolik včelek na Hyble přebývá, kolik listí v Dodoně šumívá, kolik ryb se ve vodách ukrývá, tolika as bolestmi oplývá láska. 121
Kolik včelek na Hyble přebývá, kolik listí v Dodoně šumívá, kolik ryb se ve vodách ukrývá, tolika as bolestmi oplývá láska. 121
Strana 122
PŘEKVAPENÍ Žila jedna krásná paní, žena krásná k pohledání. Majíc v práci pantatíka, vzkázala si pro klerika. „Kleriku můj dobrý, víš, proč ke mně dnes přicházíš? Dnes musíš jít se mnou spat, nikde to však neříkat!“ — Nespáchám tu nevěru, vždyť bych ztratil důvěru muže, kterého mám rád a jehož jsem kamarád. „Já ti koupím, rozmilý, kalhoty a košili, škorně, sukni, pěkný šat - jestli půjdeš se mnou spat." Jak to klerik uslyšel, do komory ihned šel; nedbal nic na pověst svou a šel ležet s paní tou. Tu kdos k domu přichvátá a už tluče na vrata; klerik, jenž spěch velký měl, kalhoty tam zapomněl. 122
PŘEKVAPENÍ Žila jedna krásná paní, žena krásná k pohledání. Majíc v práci pantatíka, vzkázala si pro klerika. „Kleriku můj dobrý, víš, proč ke mně dnes přicházíš? Dnes musíš jít se mnou spat, nikde to však neříkat!“ — Nespáchám tu nevěru, vždyť bych ztratil důvěru muže, kterého mám rád a jehož jsem kamarád. „Já ti koupím, rozmilý, kalhoty a košili, škorně, sukni, pěkný šat - jestli půjdeš se mnou spat." Jak to klerik uslyšel, do komory ihned šel; nedbal nic na pověst svou a šel ležet s paní tou. Tu kdos k domu přichvátá a už tluče na vrata; klerik, jenž spěch velký měl, kalhoty tam zapomněl. 122
Strana 123
Slitování, milý bože, tohle není moje lože; tohle lože patří tomu, kdo se právě vrátil domů. - 123
Slitování, milý bože, tohle není moje lože; tohle lože patří tomu, kdo se právě vrátil domů. - 123
Strana 124
JEPTIŠKA A KLERIK Jeptiška: Věk nás obou stejný je, co nám tedy vadí, když máme i stejný šat, mít se spolu rádi? Klerik: Černé roucho nemám rád, to je jiným milé; já před černým utíkám, mně se líbí bílé. Jeptiška: Pohleď, tělo jako sníh mám pod šaty svými, černé nechtěj, kochej se údy bělostnými. Klerik: Vdala ses přec za Krista, což ho zlehčit mohu? Tvé roucho je důkazem, že náležíš bohu. Jeptiška: Svléknu tedy roucho své, svléknu všechno s těla a do tvého lože pak vstoupím nahá zcela. 124
JEPTIŠKA A KLERIK Jeptiška: Věk nás obou stejný je, co nám tedy vadí, když máme i stejný šat, mít se spolu rádi? Klerik: Černé roucho nemám rád, to je jiným milé; já před černým utíkám, mně se líbí bílé. Jeptiška: Pohleď, tělo jako sníh mám pod šaty svými, černé nechtěj, kochej se údy bělostnými. Klerik: Vdala ses přec za Krista, což ho zlehčit mohu? Tvé roucho je důkazem, že náležíš bohu. Jeptiška: Svléknu tedy roucho své, svléknu všechno s těla a do tvého lože pak vstoupím nahá zcela. 124
Strana 125
Klerik: I když svlékneš ten tvůj šat, nemůžeš být jiná. I když budeš svlečená, padne na mne vina. Jeptiška: Vina, ovšem, je to však malé prohřešení. Za ten hřích přec můžeš dnes dostat rozhřešení. Klerik: Těžká vina, jde-li spat manžel s cizí ženou; ještě těžší s nevěstou bohu zaslíbenou. Jeptiška: Ty jsi z čisté zbožnosti vášeň odepřel mi. Žes mne slovy přemohl, raduji se velmi. 125
Klerik: I když svlékneš ten tvůj šat, nemůžeš být jiná. I když budeš svlečená, padne na mne vina. Jeptiška: Vina, ovšem, je to však malé prohřešení. Za ten hřích přec můžeš dnes dostat rozhřešení. Klerik: Těžká vina, jde-li spat manžel s cizí ženou; ještě těžší s nevěstou bohu zaslíbenou. Jeptiška: Ty jsi z čisté zbožnosti vášeň odepřel mi. Žes mne slovy přemohl, raduji se velmi. 125
Strana 126
ŽENSKÁ LÁSKA Chceš-li se k své milence zajít potěšiti, pak s prázdnýma rukama nesmíš otevříti a o přízeň prosbami jen tak žadoniti; za dar dívka v ústrety kvapněji se řítí. Když jí nepřineseš nic, sedí, zle se mračí, když jí dárek odevzdáš, hned je konec pláči. Tleská, skáče vesele, naslouchat ti ráčí, a do tvojí náruče za ten dárek kvačí. „Ty mě nemáš ráda už?“ troufáš-li se ptáti, pláče, aby tě tím spíš mohla nachytati. Když pak z tebe nemůže nic už vyždímati, řekne: „Sbohem, chlapečku, víc tě nechci znáti. Jiný bude určitě lepší, zábavnější, 126
ŽENSKÁ LÁSKA Chceš-li se k své milence zajít potěšiti, pak s prázdnýma rukama nesmíš otevříti a o přízeň prosbami jen tak žadoniti; za dar dívka v ústrety kvapněji se řítí. Když jí nepřineseš nic, sedí, zle se mračí, když jí dárek odevzdáš, hned je konec pláči. Tleská, skáče vesele, naslouchat ti ráčí, a do tvojí náruče za ten dárek kvačí. „Ty mě nemáš ráda už?“ troufáš-li se ptáti, pláče, aby tě tím spíš mohla nachytati. Když pak z tebe nemůže nic už vyždímati, řekne: „Sbohem, chlapečku, víc tě nechci znáti. Jiný bude určitě lepší, zábavnější, 126
Strana 127
krásný, zdatný, čilejší, rodem vznešenější.“ Tento řád má pro ženy celý svět vezdejší, neboť může druhým být i ten nejprvnější. 127
krásný, zdatný, čilejší, rodem vznešenější.“ Tento řád má pro ženy celý svět vezdejší, neboť může druhým být i ten nejprvnější. 127
Strana 128
BEZPOČTU JE ŽENSKÝCH LSTÍ Dřív spočteš, kolik je hvězdiček, dříve lva přemůže červíček, mravenec dřív předčí slona, pod mouchou drak dříve skoná, medvěd dřív uvízne v pavoučí síti, jelena kulhavý dříve snad chytí, než budou vypočteny veškeré šalby ženy. I kdyby někdo na nebe psal by, i kdyby oceán inkoust mu dal by, nikdy by nevypsal ty ženské šalby. Všechny výčepnice, lazebnice jsou — jak i hojné kojné — ničemnice. 128
BEZPOČTU JE ŽENSKÝCH LSTÍ Dřív spočteš, kolik je hvězdiček, dříve lva přemůže červíček, mravenec dřív předčí slona, pod mouchou drak dříve skoná, medvěd dřív uvízne v pavoučí síti, jelena kulhavý dříve snad chytí, než budou vypočteny veškeré šalby ženy. I kdyby někdo na nebe psal by, i kdyby oceán inkoust mu dal by, nikdy by nevypsal ty ženské šalby. Všechny výčepnice, lazebnice jsou — jak i hojné kojné — ničemnice. 128
Strana 129
* ODDÍL IV Řím si hledá píci v měšci i pokladníci, musím ti proto říci: papeže, kněží hleď se stříci... * 9 Středověké písně
* ODDÍL IV Řím si hledá píci v měšci i pokladníci, musím ti proto říci: papeže, kněží hleď se stříci... * 9 Středověké písně
Strana 130
Strana 131
PAPEŽ A JEHO DVŮR Pro Sion zde nesmlčuji zhoubu Říma. Opláču ji — však zas jednou nastane spravedlnost, jako byla. Jak by hvězda zazářila, spravedlivý povstane. V hnusném bahně posedává všech měst ujařmená hlava — mluvíval jsem o tom dost. Řím je město pokažené, opuštěné, zkormoucené — mám s tím svoji zkušenost. Dobře znalý jsem té hlavy. Jak sicilský jícen dravý, jak vír v moři hlubokém je ten Řím, kde Crassus shání všechno zlato, co je k mání. Teče do něj potokem. Charybda zde vyje divě, Skylla hltá zlato chtivě víc než lodi prostřed skal. Dál a dál sem lodi plují, piráti je ohrožují — (pirát — to je kardinál). V moři tom dost mělčin jesti, Sirény tu lodím věstí, že zde každá ztroskotá. 131
PAPEŽ A JEHO DVŮR Pro Sion zde nesmlčuji zhoubu Říma. Opláču ji — však zas jednou nastane spravedlnost, jako byla. Jak by hvězda zazářila, spravedlivý povstane. V hnusném bahně posedává všech měst ujařmená hlava — mluvíval jsem o tom dost. Řím je město pokažené, opuštěné, zkormoucené — mám s tím svoji zkušenost. Dobře znalý jsem té hlavy. Jak sicilský jícen dravý, jak vír v moři hlubokém je ten Řím, kde Crassus shání všechno zlato, co je k mání. Teče do něj potokem. Charybda zde vyje divě, Skylla hltá zlato chtivě víc než lodi prostřed skal. Dál a dál sem lodi plují, piráti je ohrožují — (pirát — to je kardinál). V moři tom dost mělčin jesti, Sirény tu lodím věstí, že zde každá ztroskotá. 131
Strana 132
Jejich tvář jak lidská bývá, v srdcích se jim ďábel skrývá, který všecko rozkotá. Zhltnout vše se Franko chystá. Skutečně — toť pravda čistá, ber to vážně a mně věř. Dvojí proud tu hučí dravý, jenž tě rázem všeho zbaví — i kdyby šlo o haléř. Tady prudké větry vějí, šaty se tu potápějí, cenné látky ze všech stran. Tady svět se pochovává, ba už bědně dokonává - Frankonův ho spolkne chřtán. Pro něho má stejnou cenu, má-li v tlamě muže - ženu, hltá všecko napořád. Hlavně že mu dary dají, s nimiž k němu pospíchají lidé Páně odevšad. Skylly psi — je lze zvát směle, jsou to pravdy nepřátelé — advokáti kurie. Štěkají, čímž úklad líčí na loď, kterou potom zničí, zvlášť když velký lup v ní je. Pojďme ale ještě dále: Charybda tu zuří stále 132
Jejich tvář jak lidská bývá, v srdcích se jim ďábel skrývá, který všecko rozkotá. Zhltnout vše se Franko chystá. Skutečně — toť pravda čistá, ber to vážně a mně věř. Dvojí proud tu hučí dravý, jenž tě rázem všeho zbaví — i kdyby šlo o haléř. Tady prudké větry vějí, šaty se tu potápějí, cenné látky ze všech stran. Tady svět se pochovává, ba už bědně dokonává - Frankonův ho spolkne chřtán. Pro něho má stejnou cenu, má-li v tlamě muže - ženu, hltá všecko napořád. Hlavně že mu dary dají, s nimiž k němu pospíchají lidé Páně odevšad. Skylly psi — je lze zvát směle, jsou to pravdy nepřátelé — advokáti kurie. Štěkají, čímž úklad líčí na loď, kterou potom zničí, zvlášť když velký lup v ní je. Pojďme ale ještě dále: Charybda tu zuří stále 132
Strana 133
(tedy římská kancelář). Ach, člověče nezámožný, bez peněz tu nejsi možný, nečekej tu vlídnou tvář. Olovo, z nějž pečet vzniká, dělá tady panovníka zlata, stříbra. Doslova. Pečeť, kterou k bule lepí, je ta žena, která dřepí na té kouli z olova. Jak Sirény zpívávají? V ústech sladká slova mají. Každý z nich tu má tě rád. Každý líbezně se tváří — dychtí totiž hodnostáři měšec tobě vykuchat. Protože jsou peněz chtiví, mají hlásek lichotivý: „Bratře, já tě dobře znám! Vždyť jsi od francouzských hranic, kdepak, nevezmu si pranic, nic od tebe nežádám. Vlídně jste nás uvítali, hezky jste nás přijímali, když se koncil konal tam. Vy jste miláčkové... Čeho? Inu, sídla přesvatého, každý z vás je milý nám. 133
(tedy římská kancelář). Ach, člověče nezámožný, bez peněz tu nejsi možný, nečekej tu vlídnou tvář. Olovo, z nějž pečet vzniká, dělá tady panovníka zlata, stříbra. Doslova. Pečeť, kterou k bule lepí, je ta žena, která dřepí na té kouli z olova. Jak Sirény zpívávají? V ústech sladká slova mají. Každý z nich tu má tě rád. Každý líbezně se tváří — dychtí totiž hodnostáři měšec tobě vykuchat. Protože jsou peněz chtiví, mají hlásek lichotivý: „Bratře, já tě dobře znám! Vždyť jsi od francouzských hranic, kdepak, nevezmu si pranic, nic od tebe nežádám. Vlídně jste nás uvítali, hezky jste nás přijímali, když se koncil konal tam. Vy jste miláčkové... Čeho? Inu, sídla přesvatého, každý z vás je milý nám. 133
Strana 134
My vám hříchy odpustíme, pobyt v ráji zajistíme v radovánkách bezmezných. Po Petrovi máme stále právo poutat všechny krále v jejich poutech železných.“ — Kardinál tak mluví mnohý (za světské se mají bohy). Tak tě začnou lákati, v duši kapou ti jed dračí, pak ti chvilku kázat ráčí — až ti měšec obrátí. Odkaz Krista rozprodává každý podle svého práva, jak už jsem to svrchu řek — v srdci Nero, Petr v tváři, duše vlčí, jíž se daří dělat, že je beránek. Tihle Petrovu loď řídí, tihle vládnou svazkům lidí, tihle mají Petrův klíč! Neznají nic - a nás učí. To když noci tma um půjčí Pánbůh s námi a zlé pryč. V lodici té bohužel má vládu jedna lítá šelma, jež velbloudy požírá, halí se sic v jemné hávy, nicméně je jak lev dravý, když svou tlamu otvírá. 134
My vám hříchy odpustíme, pobyt v ráji zajistíme v radovánkách bezmezných. Po Petrovi máme stále právo poutat všechny krále v jejich poutech železných.“ — Kardinál tak mluví mnohý (za světské se mají bohy). Tak tě začnou lákati, v duši kapou ti jed dračí, pak ti chvilku kázat ráčí — až ti měšec obrátí. Odkaz Krista rozprodává každý podle svého práva, jak už jsem to svrchu řek — v srdci Nero, Petr v tváři, duše vlčí, jíž se daří dělat, že je beránek. Tihle Petrovu loď řídí, tihle vládnou svazkům lidí, tihle mají Petrův klíč! Neznají nic - a nás učí. To když noci tma um půjčí Pánbůh s námi a zlé pryč. V lodici té bohužel má vládu jedna lítá šelma, jež velbloudy požírá, halí se sic v jemné hávy, nicméně je jak lev dravý, když svou tlamu otvírá. 134
Strana 135
Pirátům těm v čele stojí Pilát, který šalbu strojí a k nim různá neštěstí, břich má mocný, kůži bílou, nesvedl by žádnou silou vykoupit své neřesti. Na tom moři poroučí si ne ta Thetis, jak jsme kdysi v různých knihách čítali. Vládu tady zřídila si - matka peněz, sestra kasy. Tobolka ji nazvali. Když má okraj vrchovatý, kývne vlídně na piráty a pak slaví velký kvas. Když však není příliš plná, hned se zdvihne hrozná vlna a někdo jde ke dnu zas. Poutníkům se v cestu staví skály - až je peněz zbaví a oberou o šaty. Pak má poutník pokoj svatý a může tam pro piráty zpívat hezky nahatý. Kdo jsou skály? Vrátní, kteří rovnají se dravé zvěři — ovšem je v tom rozdíl ten: boháč klidně projde tudy, 135
Pirátům těm v čele stojí Pilát, který šalbu strojí a k nim různá neštěstí, břich má mocný, kůži bílou, nesvedl by žádnou silou vykoupit své neřesti. Na tom moři poroučí si ne ta Thetis, jak jsme kdysi v různých knihách čítali. Vládu tady zřídila si - matka peněz, sestra kasy. Tobolka ji nazvali. Když má okraj vrchovatý, kývne vlídně na piráty a pak slaví velký kvas. Když však není příliš plná, hned se zdvihne hrozná vlna a někdo jde ke dnu zas. Poutníkům se v cestu staví skály - až je peněz zbaví a oberou o šaty. Pak má poutník pokoj svatý a může tam pro piráty zpívat hezky nahatý. Kdo jsou skály? Vrátní, kteří rovnají se dravé zvěři — ovšem je v tom rozdíl ten: boháč klidně projde tudy, 135
Strana 136
zato člověk nuzný, chudý ze dveří je vyhozen. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Psal bych dál, leč mysl moří, že bych někdy v tomto moři ztroskotati mohl též. Končím proto bezodkladně — nerad bych byl taky na dně, pročež uzdo jazyk střež. 136
zato člověk nuzný, chudý ze dveří je vyhozen. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Psal bych dál, leč mysl moří, že bych někdy v tomto moři ztroskotati mohl též. Končím proto bezodkladně — nerad bych byl taky na dně, pročež uzdo jazyk střež. 136
Strana 137
ŘÍMSKÉ ZVYKY JE V ŘÍMĚ MOCNĚJŠÍ MAREK MAREK - ČI MOC MÁ REK MAREK? KDYŽ PŘIJDE K SLOVU LUKÁŠ, TU, ZÁKONE, SOTVA MUKÁŠI JE TŘEBA VELIKÝCH PODPOR, NECHCEŠ-LI VZBUDIT ODPOR. DLAN PLNOU RÁD MÁ ŘÍM, DÍ: BEZ PENĚZ VŠECKO ZMAŘÍM. KDYŽ DÁVÁŠ - RADOST V NĚM ZAVŘE, KDYŽ NEDÁŠ - DVEŘE TI ZAVŘE! 137
ŘÍMSKÉ ZVYKY JE V ŘÍMĚ MOCNĚJŠÍ MAREK MAREK - ČI MOC MÁ REK MAREK? KDYŽ PŘIJDE K SLOVU LUKÁŠ, TU, ZÁKONE, SOTVA MUKÁŠI JE TŘEBA VELIKÝCH PODPOR, NECHCEŠ-LI VZBUDIT ODPOR. DLAN PLNOU RÁD MÁ ŘÍM, DÍ: BEZ PENĚZ VŠECKO ZMAŘÍM. KDYŽ DÁVÁŠ - RADOST V NĚM ZAVŘE, KDYŽ NEDÁŠ - DVEŘE TI ZAVŘE! 137
Strana 138
JAK TO CHODÍ NA PAPEŽSKÉM DVOŘE To je hovor chabé ceny, říc: Ať je mi ukradený celý ten Řím zlořečený! Že je strašně pokažený, budou skoro všichni znát. Řím zahubí každý řád, v Římě žádný zločin snad není pomíjený. Co se v tobě, Říme, tají, vtěleno je v kněžskou láji. Zde zlo do bul načmárají, o kolečko jež míň mají. Ach, nad všechny písaře a veškeré notáře, komorníky, čachráře římští vynikají. Chuď as přijde ke vrátnému — nedá-li však hřivnu jemu, loupežníku loupežnému, už napřed je konec všemu. Vrátný vidí chuďasa: „Co tady s ním, u ďasa? Jen kdo měšcem potřásá, milý je vrátnému. Když je měšec vyprázdněný, ctěn je, kdo byl odvržený. K papeži je uvedený, ba prosí zaň odměněný. 138
JAK TO CHODÍ NA PAPEŽSKÉM DVOŘE To je hovor chabé ceny, říc: Ať je mi ukradený celý ten Řím zlořečený! Že je strašně pokažený, budou skoro všichni znát. Řím zahubí každý řád, v Římě žádný zločin snad není pomíjený. Co se v tobě, Říme, tají, vtěleno je v kněžskou láji. Zde zlo do bul načmárají, o kolečko jež míň mají. Ach, nad všechny písaře a veškeré notáře, komorníky, čachráře římští vynikají. Chuď as přijde ke vrátnému — nedá-li však hřivnu jemu, loupežníku loupežnému, už napřed je konec všemu. Vrátný vidí chuďasa: „Co tady s ním, u ďasa? Jen kdo měšcem potřásá, milý je vrátnému. Když je měšec vyprázdněný, ctěn je, kdo byl odvržený. K papeži je uvedený, ba prosí zaň odměněný. 138
Strana 139
Ze všech stran mu žehnají, splnit prosby spěchají, či je v seznam vtěsnají podle kupní ceny. Toto ještě však nic není. Což jak chudí jsou tu dřeni! Nejdřív na ně zuby cení (což je kvůli zastrašení) a pak: „Papež nařídil, abych to tak zařídil. Že jste špatně pořídil, vinou naší není.“ Papež ví už, co děláte, jak opatství vysáváte a jak fary, věci svaté, se vším všudy prodáváte. Goliáše zlobilo, že to mnoho škodilo. By to tajno nebylo, zde tu báseň máte. 139
Ze všech stran mu žehnají, splnit prosby spěchají, či je v seznam vtěsnají podle kupní ceny. Toto ještě však nic není. Což jak chudí jsou tu dřeni! Nejdřív na ně zuby cení (což je kvůli zastrašení) a pak: „Papež nařídil, abych to tak zařídil. Že jste špatně pořídil, vinou naší není.“ Papež ví už, co děláte, jak opatství vysáváte a jak fary, věci svaté, se vším všudy prodáváte. Goliáše zlobilo, že to mnoho škodilo. By to tajno nebylo, zde tu báseň máte. 139
Strana 140
O VÝSTIŽNÉM JMÉNU PAPEŽE, JENŽ SLUJE LUCIUS Lucius značí štiku, tyrana ve vodní říši, od něhož tento papež velice málo se liší. Tenhleten hltá lidi, ona zas rybičky chytá. Onen je stále hladov — ona zas málokdy sytá. 140
O VÝSTIŽNÉM JMÉNU PAPEŽE, JENŽ SLUJE LUCIUS Lucius značí štiku, tyrana ve vodní říši, od něhož tento papež velice málo se liší. Tenhleten hltá lidi, ona zas rybičky chytá. Onen je stále hladov — ona zas málokdy sytá. 140
Strana 141
ZNEMRAVNĚLÝ ŘÍM Bouřliváckou básničkou na neřesti laji, někteří pod medem žluč v hněvu podávají, pod skořápkou ze zlata železnou hruď mají a oslové kůži lví často oblékají. V díle jejich neřest je, v ústech mají ctnosti, duše kal vždy skrývají bílou nevinností. Neduh však, jenž v hlavě je, zchvátí údy, kosti; toho, co tkví v kořenech, je i v kmeni dosti. Hlava světa — to je Řím, má i hlavní viny, že co patří k hlavě té, je vše plné špíny. Jeden nemrav za sebou táhne nemrav jiný — vše co s bahnem sousedí, má pach shnilotiny. Lidi, jejich majetek loví tato hlava, římský dvůr je jedině jarmareční vřava. 141
ZNEMRAVNĚLÝ ŘÍM Bouřliváckou básničkou na neřesti laji, někteří pod medem žluč v hněvu podávají, pod skořápkou ze zlata železnou hruď mají a oslové kůži lví často oblékají. V díle jejich neřest je, v ústech mají ctnosti, duše kal vždy skrývají bílou nevinností. Neduh však, jenž v hlavě je, zchvátí údy, kosti; toho, co tkví v kořenech, je i v kmeni dosti. Hlava světa — to je Řím, má i hlavní viny, že co patří k hlavě té, je vše plné špíny. Jeden nemrav za sebou táhne nemrav jiný — vše co s bahnem sousedí, má pach shnilotiny. Lidi, jejich majetek loví tato hlava, římský dvůr je jedině jarmareční vřava. 141
Strana 142
Tady jsou vždy na prodej pro vše, na vše práva a sváry tu peněz žok v klidu urovnává. Když pátý pád volací do Říma tě žene, KOHO, CO - ty dávej hned (a neříkej, že ne) KOMU, ČEMU - který má ruce natažené. KYM, ČÍM se tak zachráníš; jinak nelze. Ne, ne. V Římě v každém dekretu je i o tom psáno, by dost peněz při prosbě bylo vysypáno. Chtějí, jestliže chceš ty, dají, je-li dáno - sklízíš, kterak zasiješ — Tak, tak je to. Ano. U každého v Římě je peněz velká síla. Mince, její kulatost, kříž a barva bílá - prostě mince ze všech stran je tu lidem milá. Zákon mlčí tam, kde dřív mince promluvila. Sudičky kdys z osudí skrblost Římu daly. 142
Tady jsou vždy na prodej pro vše, na vše práva a sváry tu peněz žok v klidu urovnává. Když pátý pád volací do Říma tě žene, KOHO, CO - ty dávej hned (a neříkej, že ne) KOMU, ČEMU - který má ruce natažené. KYM, ČÍM se tak zachráníš; jinak nelze. Ne, ne. V Římě v každém dekretu je i o tom psáno, by dost peněz při prosbě bylo vysypáno. Chtějí, jestliže chceš ty, dají, je-li dáno - sklízíš, kterak zasiješ — Tak, tak je to. Ano. U každého v Římě je peněz velká síla. Mince, její kulatost, kříž a barva bílá - prostě mince ze všech stran je tu lidem milá. Zákon mlčí tam, kde dřív mince promluvila. Sudičky kdys z osudí skrblost Římu daly. 142
Strana 143
V Římě dříme poctivost, souzen je vždy malý. Boží věc tu zboží je, za Marka si vzali marku a tím z chrámu krám v Římě udělali. 143
V Římě dříme poctivost, souzen je vždy malý. Boží věc tu zboží je, za Marka si vzali marku a tím z chrámu krám v Římě udělali. 143
Strana 144
VRÁTNÝ NA PAPEŽSKÉM DVOŘE Co neseš? Nač ten chvat? Dar ti dát. Běž otvírat! Ty, nemáš-li co dát, pak hybaj od těch vrat. Chceš-li mi něco dát, pak otevřu ti rád. Sem smí jen ten, kdo dar chce dát, a nikoli kdo dary chtěl by brát! 144
VRÁTNÝ NA PAPEŽSKÉM DVOŘE Co neseš? Nač ten chvat? Dar ti dát. Běž otvírat! Ty, nemáš-li co dát, pak hybaj od těch vrat. Chceš-li mi něco dát, pak otevřu ti rád. Sem smí jen ten, kdo dar chce dát, a nikoli kdo dary chtěl by brát! 144
Strana 145
O PŘÍSTUPU NA PAPEŽSKÝ DVŮR Je marné, jestli věda s mravností u vrat slyšet se dá. Jenom když zazní mince - vpustí ji ve chvilince. Dokořán vrata zejí, když mince vyzvánějí, všude zní: „Račiž dále!“ jako by vítali krále. Mince jde dál, řeč spřádá a otec poslouchá, co žádá. Všecko jí dává hnedka a věří jí beze svědka. Římský dvůr nedbá, ba ne o ovce ostříhané! 10 Středověké písně 145
O PŘÍSTUPU NA PAPEŽSKÝ DVŮR Je marné, jestli věda s mravností u vrat slyšet se dá. Jenom když zazní mince - vpustí ji ve chvilince. Dokořán vrata zejí, když mince vyzvánějí, všude zní: „Račiž dále!“ jako by vítali krále. Mince jde dál, řeč spřádá a otec poslouchá, co žádá. Všecko jí dává hnedka a věří jí beze svědka. Římský dvůr nedbá, ba ne o ovce ostříhané! 10 Středověké písně 145
Strana 146
MRZKÝ ŽIVOT PRELÁTŮ Ze všech světských svatostí zaslouží si hodností sotva jeden z kněží. Že to není pravda snad? Kdo by záruku chtěl dát tomu, jejž zná stěží? Kolik v něm zločinů zlých - neleží jich v svědomích ani lidstvu všemu. On saje krev lidem všem, stvořil prý je Pán, jak čtem, k užívání jemu. On, když se cpe pokrmy, víc než každý člověk sní a než spotřebuje. Nikdy nemá v ničem dost, ve všem zná jen bezuzdnost, v ní si oblibuje. Žízní? Pak se ožírá. Hlad má? Teřich napírá, přes míru se sytí. Když je přežrán na výsost, touží dál, aby zas dost jak dřív mohl píti. Z jeho jídel přetučných tři žrouti by mlsný břich měli naplněný. 146
MRZKÝ ŽIVOT PRELÁTŮ Ze všech světských svatostí zaslouží si hodností sotva jeden z kněží. Že to není pravda snad? Kdo by záruku chtěl dát tomu, jejž zná stěží? Kolik v něm zločinů zlých - neleží jich v svědomích ani lidstvu všemu. On saje krev lidem všem, stvořil prý je Pán, jak čtem, k užívání jemu. On, když se cpe pokrmy, víc než každý člověk sní a než spotřebuje. Nikdy nemá v ničem dost, ve všem zná jen bezuzdnost, v ní si oblibuje. Žízní? Pak se ožírá. Hlad má? Teřich napírá, přes míru se sytí. Když je přežrán na výsost, touží dál, aby zas dost jak dřív mohl píti. Z jeho jídel přetučných tři žrouti by mlsný břich měli naplněný. 146
Strana 147
On když všecko pokosí, ještě další podnosy jsou mu přineseny. Za peníze koupí si vše, co třeba do mísy, a do lůžka ženu. Jeho mysl unáší vždycky jen věc nejdražší — jiná nemá cenu. Když mu začneš povídat: kněží neměli by dbát o necudné věci, má to za rozmarný vtip, snoubit se mu líbí líp, než se touhou péci. Díš, aby se ovládal — na pomoc si Pavla vzal, začne citovati: ne že máš na uzdě být, ale že máš ženu mít, s kterou můžeš spáti. On je lokaj všechněch lstí, on je stoka neřestí, nečistoty řeka. Kolik v moře pramenů, tolik asi zločinů do preláta vtéká. V míru pračky rozvine, utlačuje nevinné, 10° 147
On když všecko pokosí, ještě další podnosy jsou mu přineseny. Za peníze koupí si vše, co třeba do mísy, a do lůžka ženu. Jeho mysl unáší vždycky jen věc nejdražší — jiná nemá cenu. Když mu začneš povídat: kněží neměli by dbát o necudné věci, má to za rozmarný vtip, snoubit se mu líbí líp, než se touhou péci. Díš, aby se ovládal — na pomoc si Pavla vzal, začne citovati: ne že máš na uzdě být, ale že máš ženu mít, s kterou můžeš spáti. On je lokaj všechněch lstí, on je stoka neřestí, nečistoty řeka. Kolik v moře pramenů, tolik asi zločinů do preláta vtéká. V míru pračky rozvine, utlačuje nevinné, 10° 147
Strana 148
každé dobro zhatí. Každé právo naruší, všecko v světě poruší, zhrdá vším, co platí. Kdyby se snad někdo ptal, kdo mi tohle povídal, zda prolhanec není - jméno už jsem zapomněl; k lidem patří, bohužel, slovo zapomnění. 148
každé dobro zhatí. Každé právo naruší, všecko v světě poruší, zhrdá vším, co platí. Kdyby se snad někdo ptal, kdo mi tohle povídal, zda prolhanec není - jméno už jsem zapomněl; k lidem patří, bohužel, slovo zapomnění. 148
Strana 149
NOVOPEČENÝ BISKUP Tak vám z mnicha biskupa jednou udělali. Kutny na něm po postech dříve plandávaly, pak se jeho zuby však do pohybu daly a šest tuze velkých ryb hbitě rozžvýkaly ještě štiku obrovskou — k tomu ohlodaly prostě po dvou letech byl tlouštík a ne malý. Jako vepř se vykrmil — jako sud se valí. V klášteře mu z potoka vodu nalévali, teď se vínem nalévá, chlastání je znalý. Do postele nosí ho, když se zpitý svalí. Už jsou tu též příbuzní, kde se — tu se vzali, je to zástup, jejž byste stěží spočítali. Říkají, že o úřad nějaký by stáli, a biskup jim rozdává - těm velký, těm malý. Ti, kteří tu biskupům předtím sloužívali, — 149
NOVOPEČENÝ BISKUP Tak vám z mnicha biskupa jednou udělali. Kutny na něm po postech dříve plandávaly, pak se jeho zuby však do pohybu daly a šest tuze velkých ryb hbitě rozžvýkaly ještě štiku obrovskou — k tomu ohlodaly prostě po dvou letech byl tlouštík a ne malý. Jako vepř se vykrmil — jako sud se valí. V klášteře mu z potoka vodu nalévali, teď se vínem nalévá, chlastání je znalý. Do postele nosí ho, když se zpitý svalí. Už jsou tu též příbuzní, kde se — tu se vzali, je to zástup, jejž byste stěží spočítali. Říkají, že o úřad nějaký by stáli, a biskup jim rozdává - těm velký, těm malý. Ti, kteří tu biskupům předtím sloužívali, — 149
Strana 150
ti si ovšem fidlátka bezodkladně balí. Za biskupa vybrán byl konečně ten pravý! Je to hnusný pokrytec, nevyniká mravy. Že je hodný, laskavý? To se jen tak staví. Že se kolem dokola vždycky hezky zdraví a k žádostem naklání temeno své hlavy? Uplynuly roky dva uprostřed té slávy a biskup se ukázal jako dravec pravý. Poddané své sužuje, trápí je a dáví - soukromí však za větrem někde na vsi tráví a zde masu holduje, neb je masožravý, i když ten den řehole ke hříchům to staví. Když ho potom posedne vášeň a chtíč žhavý, „Přiveďte mi jinocha,“ chlípně biskup praví. Za ženu to s biskupem syn rytíře spraví a tak si tím dobude nehynoucí slávy. 150
ti si ovšem fidlátka bezodkladně balí. Za biskupa vybrán byl konečně ten pravý! Je to hnusný pokrytec, nevyniká mravy. Že je hodný, laskavý? To se jen tak staví. Že se kolem dokola vždycky hezky zdraví a k žádostem naklání temeno své hlavy? Uplynuly roky dva uprostřed té slávy a biskup se ukázal jako dravec pravý. Poddané své sužuje, trápí je a dáví - soukromí však za větrem někde na vsi tráví a zde masu holduje, neb je masožravý, i když ten den řehole ke hříchům to staví. Když ho potom posedne vášeň a chtíč žhavý, „Přiveďte mi jinocha,“ chlípně biskup praví. Za ženu to s biskupem syn rytíře spraví a tak si tím dobude nehynoucí slávy. 150
Strana 151
Když se biskup projeví ve své ničemnosti, ve své strašné hlouposti, ve své lakotnosti — že k úřadu biskupa není schopen dosti — každý to hned spojuje s vaší zpozdilostí. Kéž takových biskupů nebesa nás zprostí... 151
Když se biskup projeví ve své ničemnosti, ve své strašné hlouposti, ve své lakotnosti — že k úřadu biskupa není schopen dosti — každý to hned spojuje s vaší zpozdilostí. Kéž takových biskupů nebesa nás zprostí... 151
Strana 152
KOHOUT - VZOR DUCHOVNÍCH Jsou přemnozí duchovní, z nichž se mnohý ptává, proč nad domem Páně as kohout často stává. Těm, kdo chtějí naslouchat, se tu proto dává v krátkosti a stručnosti o té věci zpráva. Kohout božím tvorem je — tvorem divuhodným, jemu se kněz podobá mnohým rysem shodným, jsa všech duší farnosti představeným vhodným k ochraně všech věřících proti věcem škodným. Kohout proti větru vždy na hřadu či kříži s nataženým zobákem ostražitě vzhlíží; tak i kněz, jenž jedva zví, že se ďábel blíží, ať ochrání stádo své a cestu mu zkříží. Hejno slepic veliké kohout řídí čile, pln starosti o ně je, pln péče i píle. 152
KOHOUT - VZOR DUCHOVNÍCH Jsou přemnozí duchovní, z nichž se mnohý ptává, proč nad domem Páně as kohout často stává. Těm, kdo chtějí naslouchat, se tu proto dává v krátkosti a stručnosti o té věci zpráva. Kohout božím tvorem je — tvorem divuhodným, jemu se kněz podobá mnohým rysem shodným, jsa všech duší farnosti představeným vhodným k ochraně všech věřících proti věcem škodným. Kohout proti větru vždy na hřadu či kříži s nataženým zobákem ostražitě vzhlíží; tak i kněz, jenž jedva zví, že se ďábel blíží, ať ochrání stádo své a cestu mu zkříží. Hejno slepic veliké kohout řídí čile, pln starosti o ně je, pln péče i píle. 152
Strana 153
Tak kněz, který v čele je duší značné síle, ať dělá a učí je, co je bohu milé. Jako král je na hlavě kohout ozdobený, ostruhami jak rytíř chodí opatřený; tím více - čím víc má let - bývá opeřený, jeho zpěvem je sám lev v noci vystrašený. Tak také má státi kněz svému lidu v čele a ostruhou pobízet všechny zlenivělé, posilovat ve víře všechny zmalátnělé, aby králem nakonec mohl se zvát směle. Kohout chytí slepici a zle kárává ji; tepe ty, jež s cizími rády chodívají. Tak kněží své svěřence kárávati mají, kteří proti příkazům Páně hřešívají. Kohout zrno nalezne, ženám to hned sdělí, 153
Tak kněz, který v čele je duší značné síle, ať dělá a učí je, co je bohu milé. Jako král je na hlavě kohout ozdobený, ostruhami jak rytíř chodí opatřený; tím více - čím víc má let - bývá opeřený, jeho zpěvem je sám lev v noci vystrašený. Tak také má státi kněz svému lidu v čele a ostruhou pobízet všechny zlenivělé, posilovat ve víře všechny zmalátnělé, aby králem nakonec mohl se zvát směle. Kohout chytí slepici a zle kárává ji; tepe ty, jež s cizími rády chodívají. Tak kněží své svěřence kárávati mají, kteří proti příkazům Páně hřešívají. Kohout zrno nalezne, ženám to hned sdělí, 153
Strana 154
by se ty, jež miluje, na něm podílely. Kněží by ten zbožný mrav osvojit si měli, aby květy Písma tak druhým rozdíleli. Bazilišek z kohoutích vajíček se rodí, nedbalost pak duchovních sílu ďábla plodí, když ty svoje svěřence nepořádně vodí o zločiny nedbaje, které spáse škodí. Kohout vždycky dobře ví, čas večerní že je, a se svými svěřenci na hřad ihned spěje; ani v noci nezmešká, že už svítá, pěje, „Je čas k dílu božímu, říc tím zamýšleje. Tak dobrý kněz pozemské věci zavrhuje a před trestem pekelným svůj lid ochraňuje; vzhůru cestou líbeznou k nebi ukazuje, když Pán s jasnou družinou k němu přistupuje. 154
by se ty, jež miluje, na něm podílely. Kněží by ten zbožný mrav osvojit si měli, aby květy Písma tak druhým rozdíleli. Bazilišek z kohoutích vajíček se rodí, nedbalost pak duchovních sílu ďábla plodí, když ty svoje svěřence nepořádně vodí o zločiny nedbaje, které spáse škodí. Kohout vždycky dobře ví, čas večerní že je, a se svými svěřenci na hřad ihned spěje; ani v noci nezmešká, že už svítá, pěje, „Je čas k dílu božímu, říc tím zamýšleje. Tak dobrý kněz pozemské věci zavrhuje a před trestem pekelným svůj lid ochraňuje; vzhůru cestou líbeznou k nebi ukazuje, když Pán s jasnou družinou k němu přistupuje. 154
Strana 155
Kohout třeba v půlnoci do zpěvu se dává a před zpěvem ze všech sil rázně křídly mává; tak pečlivý duchovní hodin nočních dbává, k chvále Páně povždycky bez meškání vstává. Tato o kohoutu řeč nechať už vám stačí. Zajisté že snáz a líp všichni posluchači věci takto zpestřené do mysli si vtlačí, neboť spíš než po chlebu sáhnou po koláči. 155
Kohout třeba v půlnoci do zpěvu se dává a před zpěvem ze všech sil rázně křídly mává; tak pečlivý duchovní hodin nočních dbává, k chvále Páně povždycky bez meškání vstává. Tato o kohoutu řeč nechať už vám stačí. Zajisté že snáz a líp všichni posluchači věci takto zpestřené do mysli si vtlačí, neboť spíš než po chlebu sáhnou po koláči. 155
Strana 156
MNICH - PODIVNÉ STVOŘENÍ Netoužíš poněkud znáti, proč mnišský dav za slavný platí a čím to bude asi, že o nich vše povídá si? Na jitřní když se zvoní, jsou v kuchyni nejdříve oni, hrdlu zde každý z nich přeje, jež jako hrob strašlivě zeje. Žalmy mnich odříká stěží a ženskou už shánět si běží, tak jako mezka a krávy i mnišské jsou učené hlavy. Kde co je - všecko by snědli a přesto pořád by jedli. Jak mořské ryby — ti páni jen jídlo, jen jídlo si shání. Tak jako nebeští ptáci si umějí s jídlem dát práci. V břiše když trochu jim kručí, tu hučí a skučí a bručí, když ale zří jídla mnoho, jsou velice veselí z toho. Jídla když málo jim dají, tu smutný žalm zoufale lkají: „To tuze mne, tuze rmoutí, mám před sebou velký kus pouti. 156
MNICH - PODIVNÉ STVOŘENÍ Netoužíš poněkud znáti, proč mnišský dav za slavný platí a čím to bude asi, že o nich vše povídá si? Na jitřní když se zvoní, jsou v kuchyni nejdříve oni, hrdlu zde každý z nich přeje, jež jako hrob strašlivě zeje. Žalmy mnich odříká stěží a ženskou už shánět si běží, tak jako mezka a krávy i mnišské jsou učené hlavy. Kde co je - všecko by snědli a přesto pořád by jedli. Jak mořské ryby — ti páni jen jídlo, jen jídlo si shání. Tak jako nebeští ptáci si umějí s jídlem dát práci. V břiše když trochu jim kručí, tu hučí a skučí a bručí, když ale zří jídla mnoho, jsou velice veselí z toho. Jídla když málo jim dají, tu smutný žalm zoufale lkají: „To tuze mne, tuze rmoutí, mám před sebou velký kus pouti. 156
Strana 157
Mají-li nacpaná břicha, pak teprv jsou, drzouni zticha. Myslíš, že naději mají, že jedenkrát octnou se v ráji? Nikdy, ach, nikdy, ó hrůza! Vždyť je to bezbožná luza! 157
Mají-li nacpaná břicha, pak teprv jsou, drzouni zticha. Myslíš, že naději mají, že jedenkrát octnou se v ráji? Nikdy, ach, nikdy, ó hrůza! Vždyť je to bezbožná luza! 157
Strana 158
PROTI LAKOTÉ K poděšení lidí všech chci teď promlouvati. Učený i prostý klér může naslouchati ničeho se nebojím, nemám se proč báti. — Kázání mé jako meč bude přetřásati řeholníky, jeptišky — všechny stejně káře, kardinála postihne stejně jak faráře. Jako vodnatelní jsou, kterým údy kynou, čím se napájejí víc, tím víc žízní hynou. Tak ubozí lakomci nikdy nespočinou. A co je to lakota? Nicotnosti ctění, marnost nad vše marnosti, srdcí pomatení. Hlupák jednou zahyne, a s ním jeho jmění. Umře-li, tu boháč je pohřben v okamžení, 158
PROTI LAKOTÉ K poděšení lidí všech chci teď promlouvati. Učený i prostý klér může naslouchati ničeho se nebojím, nemám se proč báti. — Kázání mé jako meč bude přetřásati řeholníky, jeptišky — všechny stejně káře, kardinála postihne stejně jak faráře. Jako vodnatelní jsou, kterým údy kynou, čím se napájejí víc, tím víc žízní hynou. Tak ubozí lakomci nikdy nespočinou. A co je to lakota? Nicotnosti ctění, marnost nad vše marnosti, srdcí pomatení. Hlupák jednou zahyne, a s ním jeho jmění. Umře-li, tu boháč je pohřben v okamžení, 158
Strana 159
do hrobu je položen v skvělém oblečení, nato však se ocitne bědně na trápení. Na trápení trpí tak, jak ve větru třtina. Nespraví nic drahý kov ani cena jiná. A vy páni na hodech, když tak skvostně jíte, před chudými zavírat vrata poroučíte. Chuďas křičí ze všech sil, vy ho neslyšíte, ani mu dát výslužku nikdy neráčíte. Ale všecko pomine, zajde vše, co máte, jen si žalmy přečtěte, tam to uhlídáte. Svatou pravdu zvěstuji, kam se propadáte. Tam i hodnost papeže bude tuze malá, tam páchne puch pokuty, jež je v pekle stálá, ať už o biskupa jde nebo kardinála. 159
do hrobu je položen v skvělém oblečení, nato však se ocitne bědně na trápení. Na trápení trpí tak, jak ve větru třtina. Nespraví nic drahý kov ani cena jiná. A vy páni na hodech, když tak skvostně jíte, před chudými zavírat vrata poroučíte. Chuďas křičí ze všech sil, vy ho neslyšíte, ani mu dát výslužku nikdy neráčíte. Ale všecko pomine, zajde vše, co máte, jen si žalmy přečtěte, tam to uhlídáte. Svatou pravdu zvěstuji, kam se propadáte. Tam i hodnost papeže bude tuze malá, tam páchne puch pokuty, jež je v pekle stálá, ať už o biskupa jde nebo kardinála. 159
Strana 160
Jak tam bude soudit Pán, vy jste nesoudili, tam bude vám svědkem též náš Hospodin milý; bude soudit vás, již jste soudci, žáky byli. Stvořitel, jenž člověka stvořil z bláta, hlíny a slepému protřel zrak skrze svaté sliny, ať vás spasí; pozdrav můj necht jde do chudiny. 160
Jak tam bude soudit Pán, vy jste nesoudili, tam bude vám svědkem též náš Hospodin milý; bude soudit vás, již jste soudci, žáky byli. Stvořitel, jenž člověka stvořil z bláta, hlíny a slepému protřel zrak skrze svaté sliny, ať vás spasí; pozdrav můj necht jde do chudiny. 160
Strana 161
KONCIL DUCHOVNÍCH Nedávno se duchovní sešli k radě bledí a jak tu tak pospolu zasmušile sedí - zazní sborem: „Biskup nám ženské upřít hledí. Co mu na to řekneme v naší odpovědi? Ježto k této otázce připomínek není, promluvit k ní děkan chce první v shromáždění: „Papež tuze hrozí nám, bratři přemilení, a já strach mám, že se v trest jeho hrozby změní. Když to však už začalo s těmi ženštinami, hleďme sobě pomoci z úzkých nějak sami. Radím: řízně odvětit — a ne oklikami — jinak legát s biskupem zle zatočí s námi.“ Tu vstal doktor učený, zasedání hlava, který velký znatel byl církevního práva. 11 Středověké písně 161
KONCIL DUCHOVNÍCH Nedávno se duchovní sešli k radě bledí a jak tu tak pospolu zasmušile sedí - zazní sborem: „Biskup nám ženské upřít hledí. Co mu na to řekneme v naší odpovědi? Ježto k této otázce připomínek není, promluvit k ní děkan chce první v shromáždění: „Papež tuze hrozí nám, bratři přemilení, a já strach mám, že se v trest jeho hrozby změní. Když to však už začalo s těmi ženštinami, hleďme sobě pomoci z úzkých nějak sami. Radím: řízně odvětit — a ne oklikami — jinak legát s biskupem zle zatočí s námi.“ Tu vstal doktor učený, zasedání hlava, který velký znatel byl církevního práva. 11 Středověké písně 161
Strana 162
Praví: „Páni, velmi zle otázka ta stává, neb ženským se - jak bych řek — těžko kvinde dává. Nedokáží zákony či preláti lítí — co příroda spojila, nikdy rozděliti, a je příliš kruté chtít zcela čistým býti. Myslím, že jen andělé mohou mravně žíti.“ Nato vstal kněz nejstarší, hlásek se mu chvěje: „Ale, bože, pánové, copak se vám děje? Já tu svoji zapudím, jak si příkaz přeje, vždyť už těžko svedu cos. Rád jsem. A jak, jéje!" Jeden zpěvák slyše to k protestu se zvedá: „Čistě schlíplost mluví z vás nebo závist bledá, ale chlapík při síle líbit si to nedá." Předřečník je zmatený, tuze rudne děda. Návrh svůj se hotoví jaksi zlepšovati: 162
Praví: „Páni, velmi zle otázka ta stává, neb ženským se - jak bych řek — těžko kvinde dává. Nedokáží zákony či preláti lítí — co příroda spojila, nikdy rozděliti, a je příliš kruté chtít zcela čistým býti. Myslím, že jen andělé mohou mravně žíti.“ Nato vstal kněz nejstarší, hlásek se mu chvěje: „Ale, bože, pánové, copak se vám děje? Já tu svoji zapudím, jak si příkaz přeje, vždyť už těžko svedu cos. Rád jsem. A jak, jéje!" Jeden zpěvák slyše to k protestu se zvedá: „Čistě schlíplost mluví z vás nebo závist bledá, ale chlapík při síle líbit si to nedá." Předřečník je zmatený, tuze rudne děda. Návrh svůj se hotoví jaksi zlepšovati: 162
Strana 163
„Já vám, pane zpěváku, nechci kuchtu bráti! Račte ji jen před laiky na čas uschovati. Tak na příkaz biskupův nikdo nedoplatí." Sklepmistr řek: „Zákaz ten nelze obejíti. Já mám doma potvoru, prosím, může jíti. Chtěl jsem ji už za jinou kuchtu vyměniti. Jednooká děvka však nechce odejíti.“ Ve chvíli té velký smích zazněl celou radou. „Ach, ta liška sklepmistr! Když má ženu s vadou, že je totiž potvora a jen hýbe bradou, myslí, že ji vymění za hezkou a mladou.“ Scholastika mrzel smích. Křikl: „Co to značí? Hezkou ženskou zapudit to je spíše k pláči! Mé touhy však biskup náš nikdy nepotlačí. Já si budu obcovat vždy, kdy se mi zráčí! 11° 163
„Já vám, pane zpěváku, nechci kuchtu bráti! Račte ji jen před laiky na čas uschovati. Tak na příkaz biskupův nikdo nedoplatí." Sklepmistr řek: „Zákaz ten nelze obejíti. Já mám doma potvoru, prosím, může jíti. Chtěl jsem ji už za jinou kuchtu vyměniti. Jednooká děvka však nechce odejíti.“ Ve chvíli té velký smích zazněl celou radou. „Ach, ta liška sklepmistr! Když má ženu s vadou, že je totiž potvora a jen hýbe bradou, myslí, že ji vymění za hezkou a mladou.“ Scholastika mrzel smích. Křikl: „Co to značí? Hezkou ženskou zapudit to je spíše k pláči! Mé touhy však biskup náš nikdy nepotlačí. Já si budu obcovat vždy, kdy se mi zráčí! 11° 163
Strana 164
Posléze děl kanovník: „Rekli jsme již dosti. Od lidí přec nemůžem žádat nemožnosti. U kněží je nemožno mluvit o cudnosti, ať si tedy užijí ženských do sytosti.“ Na ty nižší došlo pak a tu jeden z Říma maje právo v malíčku takto pěkně zpříma ke všem kněžím v koncilu své názory hřímá a k vznesné otázce tyto vývody má: „Doufám, zákon Klimentův, pánové, že znáte. Hleďte, kněží, děvečku v posteli at máte. Takovéhle zákony musí nám být svaté, když je dal ten v koruně trojité a zlaté." Povstal také jeden kněz v tomto velkém sněmu, neboť dekret biskupův hrozil obzvlášť jemu. „Zákonitá láska mě váže k štěstí mému. 164
Posléze děl kanovník: „Rekli jsme již dosti. Od lidí přec nemůžem žádat nemožnosti. U kněží je nemožno mluvit o cudnosti, ať si tedy užijí ženských do sytosti.“ Na ty nižší došlo pak a tu jeden z Říma maje právo v malíčku takto pěkně zpříma ke všem kněžím v koncilu své názory hřímá a k vznesné otázce tyto vývody má: „Doufám, zákon Klimentův, pánové, že znáte. Hleďte, kněží, děvečku v posteli at máte. Takovéhle zákony musí nám být svaté, když je dal ten v koruně trojité a zlaté." Povstal také jeden kněz v tomto velkém sněmu, neboť dekret biskupův hrozil obzvlášť jemu. „Zákonitá láska mě váže k štěstí mému. 164
Strana 165
Pro nějaký zákon však nedám vale všemu!" Vikář se pak přihlásil, byl to člověk správný, od přírody byl však on řečník přeneslavný. Řekl: „Chci zde pronésti projev ne-únavný. Bez kuchařky, to je fakt, nemohu být mravný.“ . . . . . . . . . . . Čtrnáctý - to kaplan byl. Zlobně pěstmi mává a v projevu hněvivě občas zanadává. „Ten dekret je nemravnost! Co mu právo dává? Ten, kdo nemá ženské rád, praštěná je hlava!" Patnáctý dí: „Než jdu spát, než si odpočinu, do noci já popíjím, neb holduji vínu. Pak však potřebuji mít v loži konkubinu, jelikož mi poskytne vhodnou medicinu." Šestnáctý byl filosof, praví: „Copak o to! 165
Pro nějaký zákon však nedám vale všemu!" Vikář se pak přihlásil, byl to člověk správný, od přírody byl však on řečník přeneslavný. Řekl: „Chci zde pronésti projev ne-únavný. Bez kuchařky, to je fakt, nemohu být mravný.“ . . . . . . . . . . . Čtrnáctý - to kaplan byl. Zlobně pěstmi mává a v projevu hněvivě občas zanadává. „Ten dekret je nemravnost! Co mu právo dává? Ten, kdo nemá ženské rád, praštěná je hlava!" Patnáctý dí: „Než jdu spát, než si odpočinu, do noci já popíjím, neb holduji vínu. Pak však potřebuji mít v loži konkubinu, jelikož mi poskytne vhodnou medicinu." Šestnáctý byl filosof, praví: „Copak o to! 165
Strana 166
Každé proč přec musí mít vždycky svoje proto. Děvky tři si pořídím! Řeknu: Dělám toto, že s mou první jedinou špatně dopadlo to!" . . . . . . . . . . . . Devatenáctý pak děl: „Mezi námi, páni, při textu je obvykle také glosa k mání. Myslím, že to biskupské zbožné přikázání nejvíc budou velebit měštěnínů paní.“ „Když nám biskup při lásce nedopřeje vzniku co se týče souložnic — nevyjdeme z cviku. Jiné ženské seženem a v tom okamžiku budou plná nebesa svatých záletníků.“ — Dvacátý pak promluvil: „Panno vyvolená, svatá Panno Maria, ať ta zatracená nařízení biskupa nejsou povolena!" Poté k vroucí modlitbě padl na kolena. 166
Každé proč přec musí mít vždycky svoje proto. Děvky tři si pořídím! Řeknu: Dělám toto, že s mou první jedinou špatně dopadlo to!" . . . . . . . . . . . . Devatenáctý pak děl: „Mezi námi, páni, při textu je obvykle také glosa k mání. Myslím, že to biskupské zbožné přikázání nejvíc budou velebit měštěnínů paní.“ „Když nám biskup při lásce nedopřeje vzniku co se týče souložnic — nevyjdeme z cviku. Jiné ženské seženem a v tom okamžiku budou plná nebesa svatých záletníků.“ — Dvacátý pak promluvil: „Panno vyvolená, svatá Panno Maria, ať ta zatracená nařízení biskupa nejsou povolena!" Poté k vroucí modlitbě padl na kolena. 166
Strana 167
Rokování zakončil kazatel — mnich ctěný: „Kdo z nás ví, zda Spasitel (budiž velebený) chce, aby kněz naprosto nemiloval ženy? Vždyť i kvůli nim on byl na kříž uvržený! Zachariáš ženu měl a ta požehnaná na svět přece přivedla syna jménem Jana, který potom kázal všem příchod Krista Pána: proto necht ta cesta je i nám kněžím přána. To i jednou člověka stihlo zlořečení, že po sobě nenechal žádné pokolení. Z té příčiny já vám všem radím k souložení. Určitě vám požehná Pánbůh za plození. Pes, jenž někdy ukradne maso u řezníka, napříště se krádeže nijak neodříká. Noční souboj vždycky je radost pro klerika, 167
Rokování zakončil kazatel — mnich ctěný: „Kdo z nás ví, zda Spasitel (budiž velebený) chce, aby kněz naprosto nemiloval ženy? Vždyť i kvůli nim on byl na kříž uvržený! Zachariáš ženu měl a ta požehnaná na svět přece přivedla syna jménem Jana, který potom kázal všem příchod Krista Pána: proto necht ta cesta je i nám kněžím přána. To i jednou člověka stihlo zlořečení, že po sobě nenechal žádné pokolení. Z té příčiny já vám všem radím k souložení. Určitě vám požehná Pánbůh za plození. Pes, jenž někdy ukradne maso u řezníka, napříště se krádeže nijak neodříká. Noční souboj vždycky je radost pro klerika, 167
Strana 168
i když za to později od biskupa pyká. Před svým dvorem jedenkrát dal sám papež znáti, že kněz, který obcuje, za slušného platí. Vyobcovat chtěl ty, kdož nechtí obcovati, ba měl kluka se sestrou, když s ní ráčil spáti. Když to papež dovolil, co nám tedy brání? Jenom papež schvaluje pouta rozvázání. On přece též přidělil vojsku bojování, všecku práci sedlákům, kněžím milování. Nechať tedy klerik má dvě své souložnice. Mnich, kanovník může mít žen i do třetice. Děkan, prelát nechať má čtyři nebo více, čímž ten příkaz splníme — a je po replice." 168
i když za to později od biskupa pyká. Před svým dvorem jedenkrát dal sám papež znáti, že kněz, který obcuje, za slušného platí. Vyobcovat chtěl ty, kdož nechtí obcovati, ba měl kluka se sestrou, když s ní ráčil spáti. Když to papež dovolil, co nám tedy brání? Jenom papež schvaluje pouta rozvázání. On přece též přidělil vojsku bojování, všecku práci sedlákům, kněžím milování. Nechať tedy klerik má dvě své souložnice. Mnich, kanovník může mít žen i do třetice. Děkan, prelát nechať má čtyři nebo více, čímž ten příkaz splníme — a je po replice." 168
Strana 169
KONCIL FARSKÝCH KUCHAŘEK Když nedávno duchovní měli zasedání, na němž biskup nakázal, že duchovní páni — nechtějí-li vystavit církev pomlouvání — nesmí žádné ženy mít k obsluze a spaní — ženské z far se výnos ten také dověděly, a to ty, jež s kněžími lezou do postelí. Patnáct bylo jich - a věc za příkoří měly, pročež o tom poradu také konat chtěly. První slovo vzala si, takto mluví v pláči: „Biskup nám chce pány vzít a mne nejvíc tlačí, že se tomu opříti sotva někdo stačí, neb ho z církve vyloučí biskup, kdy si zráčí. Druhá ihned těší ji (s ní ostatní ženy), soudí: „Těžko příkaz ten bude vyplněný. 169
KONCIL FARSKÝCH KUCHAŘEK Když nedávno duchovní měli zasedání, na němž biskup nakázal, že duchovní páni — nechtějí-li vystavit církev pomlouvání — nesmí žádné ženy mít k obsluze a spaní — ženské z far se výnos ten také dověděly, a to ty, jež s kněžími lezou do postelí. Patnáct bylo jich - a věc za příkoří měly, pročež o tom poradu také konat chtěly. První slovo vzala si, takto mluví v pláči: „Biskup nám chce pány vzít a mne nejvíc tlačí, že se tomu opříti sotva někdo stačí, neb ho z církve vyloučí biskup, kdy si zráčí. Druhá ihned těší ji (s ní ostatní ženy), soudí: „Těžko příkaz ten bude vyplněný. 169
Strana 170
Nikdo také nebude z hrozeb vystrašený. Rozkaz, jehož nedbá se, pramalé je ceny. „Velebím tě za tvou řeč,“ pravila jí třetí. „Duch nadějí posílen jaře k cíli letí. Budou-li chtít výnos ten tvrdě dodržeti, budou biskup s papežem zatraceni, kletí.“ Čtvrtá děla: „Hloupá je, která z vás se bojí, papež kvůli penězům tohle všecko strojí; bez žen žádný duchovní vůbec neobstojí, proto každý jako dřív nechá si tu svoji." Pátá dí: „Já milenců na tisíc vždy měla, proto biskup s papežem ať si co chce dělá. Zrak kleriků jiskřívá jako hvězda skvělá — nevzdám se jich - i kdyby Sibyla to chtěla.“ Po ní šestá pronesla tento výrok smělý: 170
Nikdo také nebude z hrozeb vystrašený. Rozkaz, jehož nedbá se, pramalé je ceny. „Velebím tě za tvou řeč,“ pravila jí třetí. „Duch nadějí posílen jaře k cíli letí. Budou-li chtít výnos ten tvrdě dodržeti, budou biskup s papežem zatraceni, kletí.“ Čtvrtá děla: „Hloupá je, která z vás se bojí, papež kvůli penězům tohle všecko strojí; bez žen žádný duchovní vůbec neobstojí, proto každý jako dřív nechá si tu svoji." Pátá dí: „Já milenců na tisíc vždy měla, proto biskup s papežem ať si co chce dělá. Zrak kleriků jiskřívá jako hvězda skvělá — nevzdám se jich - i kdyby Sibyla to chtěla.“ Po ní šestá pronesla tento výrok smělý: 170
Strana 171
„Co poklidný duchovní zmůže na posteli, nedokáže laiků šest! To mi tudíž velí toho svého nevzdat se, i kdyby to chtěli.“ „Chyba!“ sedmá povídá, do řeči jí vpadá. „Znalá žena přece ví, že se nevykládá s takovými chválami o tom, co má ráda. Každá vždy jen potají štěstí svoje spřádá.“ Osmá volá: „Ale nešť! Musím totiž říci, že mám doma cenností plnou pokladnici. Mně ti s těmi dekrety lhostejní jsou všici, já mohu žít vesele jako zbohatlíci. Vtom devátá řekla věc hodnou podivení. Ten duchovní, který si žen tak málo cení, může příkaz vyplnit přímo v okamžení, když prý si sám laskavě utne přirození. 171
„Co poklidný duchovní zmůže na posteli, nedokáže laiků šest! To mi tudíž velí toho svého nevzdat se, i kdyby to chtěli.“ „Chyba!“ sedmá povídá, do řeči jí vpadá. „Znalá žena přece ví, že se nevykládá s takovými chválami o tom, co má ráda. Každá vždy jen potají štěstí svoje spřádá.“ Osmá volá: „Ale nešť! Musím totiž říci, že mám doma cenností plnou pokladnici. Mně ti s těmi dekrety lhostejní jsou všici, já mohu žít vesele jako zbohatlíci. Vtom devátá řekla věc hodnou podivení. Ten duchovní, který si žen tak málo cení, může příkaz vyplnit přímo v okamžení, když prý si sám laskavě utne přirození. 171
Strana 172
Desátá dí: „Pro mne též není dekret rána, já jsem totiž dostala chudičkého pána. I ta spodní zásoba je už vyčerpána — mně ta možnost rozchodu není nevítaná.“ Jedenáctá pravila: „Dám vám na to ruku, že na brány milostné nadarmo už tluku. Tomu mému platit dluh působí vždy muku, proto dekret poslechnu, dost je v městě kluků.“ Dvanáctá dí: „I když už nebudu s mým dlíti, nebude mne jistě chtít nikdy opustiti. Mnoho darů od něho budu vždycky míti, takže jiných mládenců mohu mít jak kvítí. „Ten můj je už starý kmet,“ třináctá všem praví, „zabývat se ženami pramálo ho baví. Soudí, že i tohleto kaplan za něj spraví, 172
Desátá dí: „Pro mne též není dekret rána, já jsem totiž dostala chudičkého pána. I ta spodní zásoba je už vyčerpána — mně ta možnost rozchodu není nevítaná.“ Jedenáctá pravila: „Dám vám na to ruku, že na brány milostné nadarmo už tluku. Tomu mému platit dluh působí vždy muku, proto dekret poslechnu, dost je v městě kluků.“ Dvanáctá dí: „I když už nebudu s mým dlíti, nebude mne jistě chtít nikdy opustiti. Mnoho darů od něho budu vždycky míti, takže jiných mládenců mohu mít jak kvítí. „Ten můj je už starý kmet,“ třináctá všem praví, „zabývat se ženami pramálo ho baví. Soudí, že i tohleto kaplan za něj spraví, 172
Strana 173
přesto ale nemyslím, že se mne snad zbaví.“ Čtrnáctá však manžela pochvaluje sobě: „Tak věrný muž jako můj nežil v žádné době! A jak vám mě miluje! Něžně jako robě. Ten, než by byl beze mne, radši chce být v hrobě.“ Patnáctá - to mistr byl. Nade všecky. Vstala, pravici i levici na bibli hned dala a co znalec zákonů ženám přísahala, že i díla Venuše výborně je znalá. „Mne Venuše mistrovsky v lásce vyučila,“ řekla, dveře uzavřít honem poručila. „Každou sestru poučím, aby chytrá byla a aby se v jednání nějak nezmýlila. Kněží musí poslechnout, ač to půjde stěží. Je to boží příkaz však, proto nikdo z kněží 173
přesto ale nemyslím, že se mne snad zbaví.“ Čtrnáctá však manžela pochvaluje sobě: „Tak věrný muž jako můj nežil v žádné době! A jak vám mě miluje! Něžně jako robě. Ten, než by byl beze mne, radši chce být v hrobě.“ Patnáctá - to mistr byl. Nade všecky. Vstala, pravici i levici na bibli hned dala a co znalec zákonů ženám přísahala, že i díla Venuše výborně je znalá. „Mne Venuše mistrovsky v lásce vyučila,“ řekla, dveře uzavřít honem poručila. „Každou sestru poučím, aby chytrá byla a aby se v jednání nějak nezmýlila. Kněží musí poslechnout, ač to půjde stěží. Je to boží příkaz však, proto nikdo z kněží 173
Strana 174
nesmí souložnici mít, s kterou doma leží, může však mít ženských dost, a o to tu běží. Já jsem leccos pochytla, jak od sprostých kmánů, tak od mnoha církevních, jakož světských pánů. Od mnichů a opatů, také od děkanů, od farářů, převorů, ba i od kaplanů. Ten, kterému sloužím teď, miluje mne dosti, ač je starý, velmi rád plní povinnosti, zvláště když má plný břich, plane ohnivostí, když je ovšem vysílen, pak se cudně postí. Kterak se s ním milovat, s Venuší se radím, a proto ho dobývám zkušenostmi, mládím. Tu ho stisknu koleny, líbám ho a hladím, tu zas různým dotekem milostně ho svádím. Jednou kuchař, jindy žák, leckdo za mnou chodí, 174
nesmí souložnici mít, s kterou doma leží, může však mít ženských dost, a o to tu běží. Já jsem leccos pochytla, jak od sprostých kmánů, tak od mnoha církevních, jakož světských pánů. Od mnichů a opatů, také od děkanů, od farářů, převorů, ba i od kaplanů. Ten, kterému sloužím teď, miluje mne dosti, ač je starý, velmi rád plní povinnosti, zvláště když má plný břich, plane ohnivostí, když je ovšem vysílen, pak se cudně postí. Kterak se s ním milovat, s Venuší se radím, a proto ho dobývám zkušenostmi, mládím. Tu ho stisknu koleny, líbám ho a hladím, tu zas různým dotekem milostně ho svádím. Jednou kuchař, jindy žák, leckdo za mnou chodí, 174
Strana 175
když je k tomu vhodný čas a když se to hodí. Jsem-li hodně opilá, za kamna mne vodí — to však je lip zatajit, pověsti to škodí. On však mě má pořád rád. Co mu tamto dělá? Ačkoli jsem ze všech žen nejvíc podezřelá, má strach něco udělat, hlava zpitomělá! Mlčky proto snáší vše, i když jsem tak smělá. Třebaže se klerikům velmi těžko vládne, přece každý v područi chytré ženy spadne. Je jen třeba pokaždé mazanosti řádné a pak děláš si co chceš — vždyť je to tak snadné. Leccos bych tu mohla říc, není toho málo. Kolik ale cizích hub by se do mne dalo! Bojím se, co zubů zlých by mne vztekle rvalo, končím proto sezení -“ Což se také stalo. 175
když je k tomu vhodný čas a když se to hodí. Jsem-li hodně opilá, za kamna mne vodí — to však je lip zatajit, pověsti to škodí. On však mě má pořád rád. Co mu tamto dělá? Ačkoli jsem ze všech žen nejvíc podezřelá, má strach něco udělat, hlava zpitomělá! Mlčky proto snáší vše, i když jsem tak smělá. Třebaže se klerikům velmi těžko vládne, přece každý v područi chytré ženy spadne. Je jen třeba pokaždé mazanosti řádné a pak děláš si co chceš — vždyť je to tak snadné. Leccos bych tu mohla říc, není toho málo. Kolik ale cizích hub by se do mne dalo! Bojím se, co zubů zlých by mne vztekle rvalo, končím proto sezení -“ Což se také stalo. 175
Strana 176
ŘEHOLE SVATÉHO PROSTOPÁŠNÍKA Opat náš - ten schopný je, když by se pít mělo, abatyše skloňovat umí dobře — tělo. Probošt náš je velký muž, nad všecky je ctěný, sedm umění zná dost, když je nachmelený. Provisor je výtečný, poklad pilně hlídá, nedá nikomu však nic, když ho stíhá bída. Kanovníci bez bot jsou, často chodí bosi, místo komží košile, přes ně cáry nosí. Fortnýř, ten jen volává: „Dej sem pohár plný! a tak za číší jde číš jak po vodě vlny. Kuchař vždycky přesolí — pokrm kořeněný v tom náš klášter vůkol je tuze proslavený. Nad řehole ostatní život náš nás staví. Augustina předčíme, který kdesi praví: čím řehole přísnější tím svatější mravy. 176
ŘEHOLE SVATÉHO PROSTOPÁŠNÍKA Opat náš - ten schopný je, když by se pít mělo, abatyše skloňovat umí dobře — tělo. Probošt náš je velký muž, nad všecky je ctěný, sedm umění zná dost, když je nachmelený. Provisor je výtečný, poklad pilně hlídá, nedá nikomu však nic, když ho stíhá bída. Kanovníci bez bot jsou, často chodí bosi, místo komží košile, přes ně cáry nosí. Fortnýř, ten jen volává: „Dej sem pohár plný! a tak za číší jde číš jak po vodě vlny. Kuchař vždycky přesolí — pokrm kořeněný v tom náš klášter vůkol je tuze proslavený. Nad řehole ostatní život náš nás staví. Augustina předčíme, který kdesi praví: čím řehole přísnější tím svatější mravy. 176
Strana 177
Řád náš vždycky ostatní ve svém středu vítá, vítán je mnich premonstrát nebo minorita, cisterciák nebo mnich dominikán zvaný - prostě nikdy nikomu neuzavřem brány. Nepohrdnem zlodějem, darebákem taky, přijímáme napořád učitele s žáky. „Na jitřní se nevstává!“ je v řeholi naší a ten, kdo by vstávat chtěl, tomu v hlavě straší. Hned při slunce východu, když je zazvoníno, jeden druhého se ptá: „Kde je dobré víno? Pak je první modlitba: Doušek Bernardovi! A potom se modlíme za hru k Hasardovi. Pána potom velebíme, hrou si hravě zahřešíme. 12 Středověké písně 177
Řád náš vždycky ostatní ve svém středu vítá, vítán je mnich premonstrát nebo minorita, cisterciák nebo mnich dominikán zvaný - prostě nikdy nikomu neuzavřem brány. Nepohrdnem zlodějem, darebákem taky, přijímáme napořád učitele s žáky. „Na jitřní se nevstává!“ je v řeholi naší a ten, kdo by vstávat chtěl, tomu v hlavě straší. Hned při slunce východu, když je zazvoníno, jeden druhého se ptá: „Kde je dobré víno? Pak je první modlitba: Doušek Bernardovi! A potom se modlíme za hru k Hasardovi. Pána potom velebíme, hrou si hravě zahřešíme. 12 Středověké písně 177
Strana 178
LEST A PODVOD VLÁDNOU VŠUDE... Muži, bratři, boží sluzi, nerad bych vám nahnal hrůzy, proboha však přejte sluchu řeči mojí v chmurném duchu. Z bolesti já světem se dal, tu i onde víru hledal, kdekoli však zrak můj slídí, u kněží či druhých lidí, ať jdu ven či do ústraní, kde je víra, nemám zdání. Nikde není známka víry, bez víry žije svět širý. Nevěří si, jak se patří, otec se syny a bratři. Se základu svého spadla víra, jež tak pevně vládla. Místo ní lest sama zcela, co si zmane, volně dělá a má vše v tak strašné moci, že ji nelze nijak zmoci. Cokoli lest nařizuje, to se též hned vyplňuje. Podvodu lid a s ním kněží u nohou vždy věrně leží. Podvod vládne kardinálům, papežům, biskupům, králům, všude lest poznamenává zákony a všechna práva. Modlitbu lest nahrazuje 178
LEST A PODVOD VLÁDNOU VŠUDE... Muži, bratři, boží sluzi, nerad bych vám nahnal hrůzy, proboha však přejte sluchu řeči mojí v chmurném duchu. Z bolesti já světem se dal, tu i onde víru hledal, kdekoli však zrak můj slídí, u kněží či druhých lidí, ať jdu ven či do ústraní, kde je víra, nemám zdání. Nikde není známka víry, bez víry žije svět širý. Nevěří si, jak se patří, otec se syny a bratři. Se základu svého spadla víra, jež tak pevně vládla. Místo ní lest sama zcela, co si zmane, volně dělá a má vše v tak strašné moci, že ji nelze nijak zmoci. Cokoli lest nařizuje, to se též hned vyplňuje. Podvodu lid a s ním kněží u nohou vždy věrně leží. Podvod vládne kardinálům, papežům, biskupům, králům, všude lest poznamenává zákony a všechna práva. Modlitbu lest nahrazuje 178
Strana 179
a vše v světě upravuje. Ti, kdo se lstí obírají, všechno v světě v moci mají. Kdo v lsti málo zkušený je, zavržen je, běžně žije, všude jako hlupák sluje, jenž jména nezasluhuje. O prelátech Preláti v křesťanské obci chovají lest ve svém srdci, skrze ni prebendy mají a vše mocně ovládají. Jak to já posoudit mohu, tíhnou k prebendám, ne k bohu. Za dar dávat zvykli sobě. Dej ty mně, pak dám já tobě. Do ruky si všichni hrají, chuďasů si nevšímají. Dají, když dáš a pak zase. O ty nuzné málo dbá se. K čemu mysl upínají? Boží dary prodávají, jež Bůh kázal zdarma dávat a nikoli rozprodávat. Šimoní, ač správné není, aby brali odškodnění. Divím se, co chtějí říci jednou před boží stolicí, jaký vedli život celý, jak čestně a čím prospěli. 12. 179
a vše v světě upravuje. Ti, kdo se lstí obírají, všechno v světě v moci mají. Kdo v lsti málo zkušený je, zavržen je, běžně žije, všude jako hlupák sluje, jenž jména nezasluhuje. O prelátech Preláti v křesťanské obci chovají lest ve svém srdci, skrze ni prebendy mají a vše mocně ovládají. Jak to já posoudit mohu, tíhnou k prebendám, ne k bohu. Za dar dávat zvykli sobě. Dej ty mně, pak dám já tobě. Do ruky si všichni hrají, chuďasů si nevšímají. Dají, když dáš a pak zase. O ty nuzné málo dbá se. K čemu mysl upínají? Boží dary prodávají, jež Bůh kázal zdarma dávat a nikoli rozprodávat. Šimoní, ač správné není, aby brali odškodnění. Divím se, co chtějí říci jednou před boží stolicí, jaký vedli život celý, jak čestně a čím prospěli. 12. 179
Strana 180
Tam rod, pocty málo zmohou, nikomu nic nepomohou. Duše, jež zle nevedla si, jen ta dočká se tam spásy. Preláti, pak uvidíte, co tam všecko vytrpíte za svůj život, za svou hříšnost, tam, kde zadarmo je správnost. O kanovnících Za kanon se řády hodí, které kanovníci plodí, ač řád chce od řeholníka život bohoslužebníka, muže bohu oddaného, kanovník nic nedbá jeho. Na kůru jen zřídka pějí, spíš se rynkem procházejí. Vojenský šat oblékají, jen o světské věci dbají, tím, co mají, podělují ty, kdo nic nezasluhují. A pak toho, co jim zbylo, co by bohu dát patřilo, když musí - jen skrovně dají. Tak lakomé srdce mají. O mniších a jeptiškách Ti, kdož v klášteřích čas tráví, neřídí se těmi mravy, které otci stanovili, 180
Tam rod, pocty málo zmohou, nikomu nic nepomohou. Duše, jež zle nevedla si, jen ta dočká se tam spásy. Preláti, pak uvidíte, co tam všecko vytrpíte za svůj život, za svou hříšnost, tam, kde zadarmo je správnost. O kanovnících Za kanon se řády hodí, které kanovníci plodí, ač řád chce od řeholníka život bohoslužebníka, muže bohu oddaného, kanovník nic nedbá jeho. Na kůru jen zřídka pějí, spíš se rynkem procházejí. Vojenský šat oblékají, jen o světské věci dbají, tím, co mají, podělují ty, kdo nic nezasluhují. A pak toho, co jim zbylo, co by bohu dát patřilo, když musí - jen skrovně dají. Tak lakomé srdce mají. O mniších a jeptiškách Ti, kdož v klášteřích čas tráví, neřídí se těmi mravy, které otci stanovili, 180
Strana 181
a jen za ošklivým pílí. Ač nosí šat klášternický, nejsou mysli čisté vždycky. Jeptišky a klášterníci jako světští smrtelníci vedou spory, hádanice, přou se a rvou převelice, neb pod mnišskou kutnou bývá často skryta mysl lstivá. Kdo by chtěl ctít Lucipera, ten ať se dá do kláštera. Rovněž bratři žebrající jsou naveskrz podvodníci; zdá se, že jsou modlilové, zatím však jsou ničemové, Tam, kde nesil, každý sklízí, slídí po tom, co je cizí. Cizí ovce stříhávají, z far jen zmatek dělávají. Kdo jim dává, toho chválí, ty, kdož ale nesypali nic do dlaní fráterovi, pošlou na krk farářovi. Kdo jim dali na modlení, byli všichni ošáleni. Umně spletenými slovy okouzlí sluch magnátovi, pečlivě též znamenají, když boháči zastonají. Neprodleně hned tam běží, přestanou - až v hrobě leží. Chudáka však vykropiti nechce ani jeden jíti. 181
a jen za ošklivým pílí. Ač nosí šat klášternický, nejsou mysli čisté vždycky. Jeptišky a klášterníci jako světští smrtelníci vedou spory, hádanice, přou se a rvou převelice, neb pod mnišskou kutnou bývá často skryta mysl lstivá. Kdo by chtěl ctít Lucipera, ten ať se dá do kláštera. Rovněž bratři žebrající jsou naveskrz podvodníci; zdá se, že jsou modlilové, zatím však jsou ničemové, Tam, kde nesil, každý sklízí, slídí po tom, co je cizí. Cizí ovce stříhávají, z far jen zmatek dělávají. Kdo jim dává, toho chválí, ty, kdož ale nesypali nic do dlaní fráterovi, pošlou na krk farářovi. Kdo jim dali na modlení, byli všichni ošáleni. Umně spletenými slovy okouzlí sluch magnátovi, pečlivě též znamenají, když boháči zastonají. Neprodleně hned tam běží, přestanou - až v hrobě leží. Chudáka však vykropiti nechce ani jeden jíti. 181
Strana 182
Světu by se ulehčilo, kdyby vůbec jich nebylo. Klášterníci, klášternice i bekyně - jak se více na tom světě rozmnožili, zákon s vírou zahubili, čímž se světa okolnosti proměnily v nepravosti. Tvůrce nad vše tvořitele pozná všechny hřešitele. O králích a vévodech Ani jeden mezi nimi nepohrdne kulatými. Pro peníze nedbá práva, přeje tomu, kdo mu dává. Pýchou, válkou, pranicemi rozvracejí celou zemi a radši než na pohany zaútočí na křesťany. Na nic se neohlížejí a nevinné zabíjejí. Proč to Bůh dál dovoluje, že zlý dobré vyhlazuje? O vojácích Vojáky kdys stanovili, aby v klidu, míru žily vdovy a siroty malé, 182
Světu by se ulehčilo, kdyby vůbec jich nebylo. Klášterníci, klášternice i bekyně - jak se více na tom světě rozmnožili, zákon s vírou zahubili, čímž se světa okolnosti proměnily v nepravosti. Tvůrce nad vše tvořitele pozná všechny hřešitele. O králích a vévodech Ani jeden mezi nimi nepohrdne kulatými. Pro peníze nedbá práva, přeje tomu, kdo mu dává. Pýchou, válkou, pranicemi rozvracejí celou zemi a radši než na pohany zaútočí na křesťany. Na nic se neohlížejí a nevinné zabíjejí. Proč to Bůh dál dovoluje, že zlý dobré vyhlazuje? O vojácích Vojáky kdys stanovili, aby v klidu, míru žily vdovy a siroty malé, 182
Strana 183
rovněž kněží. Oni ale pramálo je ochraňují, plení, vraždí, zapalují. Srdce jejich spíše tíhnou k zlu, a dobru se spíš vyhnou. O měštanech Měšťan - i vzácného rodu zřídka žije bez podvodu. Rozdávají urození — měšťan však dbá lichvaření. O nich věru těžko říci, kdo není či je věřící. O obchodnících Co jsou všichni obchodníci jiného než podvodníci? Ať koupí či prodávají, ošidit tě touhu mají. Při všech svatých přísahají, že při tom lžou, málo dbají. Mince, které nahrabali, do ohně roztavit dali, a co zbývá k zaplacení, v láry fáry se hned změní. Nejsou, kdo by nevěděli, že rozvracejí svět celý. Váhy, s nimi počet, míry, celý obchod, jak je širý, 183
rovněž kněží. Oni ale pramálo je ochraňují, plení, vraždí, zapalují. Srdce jejich spíše tíhnou k zlu, a dobru se spíš vyhnou. O měštanech Měšťan - i vzácného rodu zřídka žije bez podvodu. Rozdávají urození — měšťan však dbá lichvaření. O nich věru těžko říci, kdo není či je věřící. O obchodnících Co jsou všichni obchodníci jiného než podvodníci? Ať koupí či prodávají, ošidit tě touhu mají. Při všech svatých přísahají, že při tom lžou, málo dbají. Mince, které nahrabali, do ohně roztavit dali, a co zbývá k zaplacení, v láry fáry se hned změní. Nejsou, kdo by nevěděli, že rozvracejí svět celý. Váhy, s nimi počet, míry, celý obchod, jak je širý, 183
Strana 184
zle je obchodníky zveden, správně jedná sotva jeden. Jestliže Bůh nezakročí, prašpatně svět jednou skončí, neboť všichni zavinili, že je svět tak špatný, shnilý. Šťastný člověk sotva asi žil před pradávnými časy. O křivých svědcích Jako mor nad námi leží, že se ze svědectví těží, cení se to jako čest, kdo vrah, cizoložník jest. Čestný muž je ze zloděje. Co na tom? Jen jmění že je! Zda ho nabyl dobře, zle, lidem zcela jedno je, jinou cestu nevolí, ať je zkažen jakkoli. Nikdo nečiní, co třeba, nikdo druhému se nedá, co od něho požaduje. A co Bůh — to jedno mu je. . . . . . . . . . . . . . Nikdo nezná slitování, nikdo nedbá zpovídání, a i když byl u zpovědi, sotva polepšit se hledí, Všude samou falešností svět se sklonil ke špatnosti. 184
zle je obchodníky zveden, správně jedná sotva jeden. Jestliže Bůh nezakročí, prašpatně svět jednou skončí, neboť všichni zavinili, že je svět tak špatný, shnilý. Šťastný člověk sotva asi žil před pradávnými časy. O křivých svědcích Jako mor nad námi leží, že se ze svědectví těží, cení se to jako čest, kdo vrah, cizoložník jest. Čestný muž je ze zloděje. Co na tom? Jen jmění že je! Zda ho nabyl dobře, zle, lidem zcela jedno je, jinou cestu nevolí, ať je zkažen jakkoli. Nikdo nečiní, co třeba, nikdo druhému se nedá, co od něho požaduje. A co Bůh — to jedno mu je. . . . . . . . . . . . . . Nikdo nezná slitování, nikdo nedbá zpovídání, a i když byl u zpovědi, sotva polepšit se hledí, Všude samou falešností svět se sklonil ke špatnosti. 184
Strana 185
Ani klerus, ani lid není tím, čím měl by být. Na scestí jsme, bratři milí, čas, abychom obrátili. O obrácení Nadešel čas zpět se dáti, nadešel čas litovati, odvrátit se od špatnosti, od bludu a falešnosti, je čas, abychom se káli a nad svými hříchy lkali. Čiňme to, dokud čas stačí, neboť víme, že čas kvačí. Nemeškejme, ucouvněme a život svůj polepšeme. Není třeba ztrácet hlavu, neboť máme znáti zprávu o božím omilostnění. Nikdo zas tak hříšný není, by Bůh neznal slitování, slyší-li o milost přání. Nechť jsou všichni odměněni podle svého zasloužení! 185
Ani klerus, ani lid není tím, čím měl by být. Na scestí jsme, bratři milí, čas, abychom obrátili. O obrácení Nadešel čas zpět se dáti, nadešel čas litovati, odvrátit se od špatnosti, od bludu a falešnosti, je čas, abychom se káli a nad svými hříchy lkali. Čiňme to, dokud čas stačí, neboť víme, že čas kvačí. Nemeškejme, ucouvněme a život svůj polepšeme. Není třeba ztrácet hlavu, neboť máme znáti zprávu o božím omilostnění. Nikdo zas tak hříšný není, by Bůh neznal slitování, slyší-li o milost přání. Nechť jsou všichni odměněni podle svého zasloužení! 185
Strana 186
PARODIE OTČENÁŠE Říkám OTČENÁŠ, aby satanáš a s ním ďáblů na ti- síce chtělo skláti v peklo ty, kdo pole- pšili se. Tam dole ať ku svému žalu trčí věčně v kalu. Ty, JENŽ JSI náš Hospodin, nechtěl je zbaviti vin a těm, kteří se polepši- li, nedávej lepší. Ty jsi NA NEBESÍCH nej- vyšší, zločiny kněžstva potrestej, a pro ty, kteří se obrá- tili, ať není jedna chvíle dobrá. POSVĚŤ SE noha to- ho, který je samé bláto; jim ale ať je dáno ha- nebné soužení od Boha. JMÉNO TVÉ, Kriste, zneužívají nečistě. PŘIJD též na ně muka, ať se jim zláme noha i ruka. a v KRÁLOVSTVÍ TVÉ ať s Michaelem nevkročí, Jakoba, Izáka ať nezočí. 186
PARODIE OTČENÁŠE Říkám OTČENÁŠ, aby satanáš a s ním ďáblů na ti- síce chtělo skláti v peklo ty, kdo pole- pšili se. Tam dole ať ku svému žalu trčí věčně v kalu. Ty, JENŽ JSI náš Hospodin, nechtěl je zbaviti vin a těm, kteří se polepši- li, nedávej lepší. Ty jsi NA NEBESÍCH nej- vyšší, zločiny kněžstva potrestej, a pro ty, kteří se obrá- tili, ať není jedna chvíle dobrá. POSVĚŤ SE noha to- ho, který je samé bláto; jim ale ať je dáno ha- nebné soužení od Boha. JMÉNO TVÉ, Kriste, zneužívají nečistě. PŘIJD též na ně muka, ať se jim zláme noha i ruka. a v KRÁLOVSTVÍ TVÉ ať s Michaelem nevkročí, Jakoba, Izáka ať nezočí. 186
Strana 187
BUD jejich umírání těž- ké; při něm ať je též neustálý žal, puch, plameny a kal. A, Kriste, mezi klér je VULE TVA neber. Ať jako od toho, co bučí, trká, kousá, se lišíme od těch vousa- tých; ač nenosíme bradu, přesto nám dopřej roků řadu. JAKO V NEBI ať se neži- je jim, však ať TAK leží NA ZEMI jako hoví si nahý člověk v křoví. Ať žerou CHLÉB ne NAŠ jak čuby, ať mají ty své huby jeden druhému v řiti: to VEZDEJŠÍ pro ně musí býti. DEJ hodným těžké umírání, NAM pak jen samé radování. Ty, kteří se polepšili až DNES, synu Marie, ze dveří nes. A OD ráje PUST je dale- ko od radosti stálé. Aby poznali i nějaký žert, ať tam s nimi hodinky zpívá čert. Dej NAM je na pospas, ať za NAŠE VINY můžeme popás- ti se na nich. Že pomsta bude jak med, vědí. 187
BUD jejich umírání těž- ké; při něm ať je též neustálý žal, puch, plameny a kal. A, Kriste, mezi klér je VULE TVA neber. Ať jako od toho, co bučí, trká, kousá, se lišíme od těch vousa- tých; ač nenosíme bradu, přesto nám dopřej roků řadu. JAKO V NEBI ať se neži- je jim, však ať TAK leží NA ZEMI jako hoví si nahý člověk v křoví. Ať žerou CHLÉB ne NAŠ jak čuby, ať mají ty své huby jeden druhému v řiti: to VEZDEJŠÍ pro ně musí býti. DEJ hodným těžké umírání, NAM pak jen samé radování. Ty, kteří se polepšili až DNES, synu Marie, ze dveří nes. A OD ráje PUST je dale- ko od radosti stálé. Aby poznali i nějaký žert, ať tam s nimi hodinky zpívá čert. Dej NAM je na pospas, ať za NAŠE VINY můžeme popás- ti se na nich. Že pomsta bude jak med, vědí. 187
Strana 188
JAKOŽ I přejem si, že medvědi je musí pořádně tisknouti me- zi pracky, dokud MY neřekneme ODPOUSTÍME — když tak řvou — těm VINNÍ- KŮM. A k NAŠIM vyni- kajícím činům ať nále- ží dělat zmatek dále. Bože, ať z nás ale NE- udělají lidi tobě vzdálené. Je UVED a NAS pusť zpátky odtud, kde končí život vratký, strhni je V POKUŠENÍ kleté, které jim hlavu řádně splete, a vždy vesele nás bav a nemocí všech ZBAV — NAS, nikoli nedobrého; je zažeň do VŠEHO ZLÉHO. Kriste, nechť jak kámen je jejich trest A MEN- šiti ho nechtěj. Zmámen, ať jde každý v plamen. 188
JAKOŽ I přejem si, že medvědi je musí pořádně tisknouti me- zi pracky, dokud MY neřekneme ODPOUSTÍME — když tak řvou — těm VINNÍ- KŮM. A k NAŠIM vyni- kajícím činům ať nále- ží dělat zmatek dále. Bože, ať z nás ale NE- udělají lidi tobě vzdálené. Je UVED a NAS pusť zpátky odtud, kde končí život vratký, strhni je V POKUŠENÍ kleté, které jim hlavu řádně splete, a vždy vesele nás bav a nemocí všech ZBAV — NAS, nikoli nedobrého; je zažeň do VŠEHO ZLÉHO. Kriste, nechť jak kámen je jejich trest A MEN- šiti ho nechtěj. Zmámen, ať jde každý v plamen. 188
Strana 189
ÚPLATNÝ ŠIMON Ejhle, širou dálí znící hlas na poušti volající. V pusté poušti opuštěni, o trestu jsme ujištěni. Nedbá se, jak život plyne, zaživa už každý hyne. Všichni jsme to zavinili, nejsou, kdo by zbožně žili. Kříž už nechce nikdo nésti, ani Kristem dát se vésti. Kdo má pravdu, dobro množí, kdo chce nésti břímě boží? Jak se mnohé slovem praví: smrt nad námi triumf slaví. Smrt již vládne nad preláty, neb za svátost chtějí platy, ne aby ji zdarma dali, jak kdys na tom slibu stáli. Stali se z nich bařtipáni, protiví se přikázání. Tak se stává z růže hloží, v díru mění se chrám boží. Jsou zákona šiditelé a ne jeho šiřitelé. Šimon se v nich roztahuje, že jsou vinni způsobuje, Šimon radši špatné mívá, v každém daru se vždy skrývá. Šimona vždy všude máme, Šimon každý zámek láme; 189
ÚPLATNÝ ŠIMON Ejhle, širou dálí znící hlas na poušti volající. V pusté poušti opuštěni, o trestu jsme ujištěni. Nedbá se, jak život plyne, zaživa už každý hyne. Všichni jsme to zavinili, nejsou, kdo by zbožně žili. Kříž už nechce nikdo nésti, ani Kristem dát se vésti. Kdo má pravdu, dobro množí, kdo chce nésti břímě boží? Jak se mnohé slovem praví: smrt nad námi triumf slaví. Smrt již vládne nad preláty, neb za svátost chtějí platy, ne aby ji zdarma dali, jak kdys na tom slibu stáli. Stali se z nich bařtipáni, protiví se přikázání. Tak se stává z růže hloží, v díru mění se chrám boží. Jsou zákona šiditelé a ne jeho šiřitelé. Šimon se v nich roztahuje, že jsou vinni způsobuje, Šimon radši špatné mívá, v každém daru se vždy skrývá. Šimona vždy všude máme, Šimon každý zámek láme; 189
Strana 190
nedá-li se, Šimon kleje, dá-li se, tu hned se směje. Šimon dává, Šimon bere, toho slaví, toho pere, na onoho nemoc svalí, toho v svatební šat halí. Někoho i korunuje, ač ho církev zatracuje. Již se Šimon neschovává, všechno mate, rozeštvává. Musí být - a zmařen bude Šimon, jenž má prsty všude; Petr mu dal naučení, uvede ho v zatracení. Když se dovršil trest jeho, šel do ohně pekelného. Ať jsou trestáni i jiní, kteří jako Šimon činí. Odměnou ať peklo mají a tam at trest odpykají. Amen. 190
nedá-li se, Šimon kleje, dá-li se, tu hned se směje. Šimon dává, Šimon bere, toho slaví, toho pere, na onoho nemoc svalí, toho v svatební šat halí. Někoho i korunuje, ač ho církev zatracuje. Již se Šimon neschovává, všechno mate, rozeštvává. Musí být - a zmařen bude Šimon, jenž má prsty všude; Petr mu dal naučení, uvede ho v zatracení. Když se dovršil trest jeho, šel do ohně pekelného. Ať jsou trestáni i jiní, kteří jako Šimon činí. Odměnou ať peklo mají a tam at trest odpykají. Amen. 190
Strana 191
PODLE ŠATU POZNÁTE JE Ach, vy černí mniši, jaká z vás lenost čiší! Ví Bůh, ten šat vám sluší, aspoň hned každý tuší, jak suší a kruší ta záhuba naši duši. Co zkusí, kdo musí slyšet vás kejhat jak husy. 191
PODLE ŠATU POZNÁTE JE Ach, vy černí mniši, jaká z vás lenost čiší! Ví Bůh, ten šat vám sluší, aspoň hned každý tuší, jak suší a kruší ta záhuba naši duši. Co zkusí, kdo musí slyšet vás kejhat jak husy. 191
Strana 192
SEDLÁCKÉ SKLOŇOVÁNÍ JEDNOTNÉ ČÍSLO Ten chrapoun toho sedláka tomu ďáblovi toho zloděje Ó lupiči o tom kradláři MNOŽNÉ ČÍSLO Ti proklatci těch bídáků těm lhářům ty ničemy Ó vyvrhelové o těch nevěrnících 192
SEDLÁCKÉ SKLOŇOVÁNÍ JEDNOTNÉ ČÍSLO Ten chrapoun toho sedláka tomu ďáblovi toho zloděje Ó lupiči o tom kradláři MNOŽNÉ ČÍSLO Ti proklatci těch bídáků těm lhářům ty ničemy Ó vyvrhelové o těch nevěrnících 192
Strana 193
SEDLÁK A BÁSNÍK Sedláče, kuk! Odkud jsi vypad jak suk? Drží tě nějaký mruk? Nu, sedláče, co bys rád? Zda bys chtěl o mně veršovat. Veršovat? Já? O tobě? Tak! Jak? Jak žiju v chudobě. To musíš mi říc víc. Co je mi po tvých věcech? Nic! Pro osla, sedláka a ořech platí, že k užitku jsou tenkrát — když se hodně mlátí. 13 Středověké písně 193
SEDLÁK A BÁSNÍK Sedláče, kuk! Odkud jsi vypad jak suk? Drží tě nějaký mruk? Nu, sedláče, co bys rád? Zda bys chtěl o mně veršovat. Veršovat? Já? O tobě? Tak! Jak? Jak žiju v chudobě. To musíš mi říc víc. Co je mi po tvých věcech? Nic! Pro osla, sedláka a ořech platí, že k užitku jsou tenkrát — když se hodně mlátí. 13 Středověké písně 193
Strana 194
PÍSNIČKA O OSLU Sedlák vida osla svého ležícího umrlého, jal se plakat vedle něho. Ouvej, ouvej, ouvej, umrlý můj osle, chtěl bych umřít za tebe! Vědět, osle můj, a znát, že tě mráz chce oddělat, byl bych ti opatřil šat. Košili bych obstaral, sukni, kalhoty ti dal, opaskem tě opásal. Kněže dobrý, nemeškej, tři rány si v prsa dej a slavnostně zazpívej. Do kostela pojecháme, rekviem tam zazpíváme a tak osla pochováme. Červům dáme maso z něho, ševcům dáme kůži jeho, duch zbude pro ďábla zlého. A vy všichni Bavoři, ocas oslí odneste a na něm se pověste. 194
PÍSNIČKA O OSLU Sedlák vida osla svého ležícího umrlého, jal se plakat vedle něho. Ouvej, ouvej, ouvej, umrlý můj osle, chtěl bych umřít za tebe! Vědět, osle můj, a znát, že tě mráz chce oddělat, byl bych ti opatřil šat. Košili bych obstaral, sukni, kalhoty ti dal, opaskem tě opásal. Kněže dobrý, nemeškej, tři rány si v prsa dej a slavnostně zazpívej. Do kostela pojecháme, rekviem tam zazpíváme a tak osla pochováme. Červům dáme maso z něho, ševcům dáme kůži jeho, duch zbude pro ďábla zlého. A vy všichni Bavoři, ocas oslí odneste a na něm se pověste. 194
Strana 195
ZVRHLOST KRÁLOVSKÝCH DVORŮ Víra dneska podřimuje, zato však bdí nepravost. Lhaním se zisk opatřuje, škody sije zkaženost. Ten, kdo druhým pochlebuje, jenom ten má zdaru dost, kdo se vírou upevňuje, sklidí všude nemilost. Málokomu šlechetnost a nikomu poctivost dá čest, kterou zasluhuje. Spřádá zlo, zle rozkazuje okrášlená falešnost. Jen jdi na dvůr k panu králi a můžeš tam uhlídat ty, kteří se nelísali, někde bědně v prachu stát; špatné činy se tam chválí, zločin nosí krásný šat, černé z bílých nadělali — kdo chce proti tomu vstát, musí tyto mravy znát: Ty se můžeš namáhat, nezbude ti kousek malý. By bohatí umírali a chudák žil, třeba dbát! Na dvoře nikoho ale neuráží plazení. 13° 195
ZVRHLOST KRÁLOVSKÝCH DVORŮ Víra dneska podřimuje, zato však bdí nepravost. Lhaním se zisk opatřuje, škody sije zkaženost. Ten, kdo druhým pochlebuje, jenom ten má zdaru dost, kdo se vírou upevňuje, sklidí všude nemilost. Málokomu šlechetnost a nikomu poctivost dá čest, kterou zasluhuje. Spřádá zlo, zle rozkazuje okrášlená falešnost. Jen jdi na dvůr k panu králi a můžeš tam uhlídat ty, kteří se nelísali, někde bědně v prachu stát; špatné činy se tam chválí, zločin nosí krásný šat, černé z bílých nadělali — kdo chce proti tomu vstát, musí tyto mravy znát: Ty se můžeš namáhat, nezbude ti kousek malý. By bohatí umírali a chudák žil, třeba dbát! Na dvoře nikoho ale neuráží plazení. 13° 195
Strana 196
Ti, kdo pochlebují stále, dojdou vždycky slyšení. Nevinný jsi? Potom vale, dočkáš se jen zničení. Zato lotři ve vší chvále padouchy jsou chráněni. Všude je lsti znamení, podvody a šálení — a tak bude pořád dále, dokud nebude vše zralé pro nebeské souzení. Lumpům často žena přává a dělá z nich lilie, po vlcích je celá žhavá, zvlášť kdo jak vlk rvavý je. Jedna, co špatnosti hlava, špatný příklad zasije, zlo hned dalším příklad dává — to už je řád pro zmije. Mladá - stará povije zášť, která i zabije. Špatně mladé vychovává sebe jako vzor jim dává ta nemravná furie. 196
Ti, kdo pochlebují stále, dojdou vždycky slyšení. Nevinný jsi? Potom vale, dočkáš se jen zničení. Zato lotři ve vší chvále padouchy jsou chráněni. Všude je lsti znamení, podvody a šálení — a tak bude pořád dále, dokud nebude vše zralé pro nebeské souzení. Lumpům často žena přává a dělá z nich lilie, po vlcích je celá žhavá, zvlášť kdo jak vlk rvavý je. Jedna, co špatnosti hlava, špatný příklad zasije, zlo hned dalším příklad dává — to už je řád pro zmije. Mladá - stará povije zášť, která i zabije. Špatně mladé vychovává sebe jako vzor jim dává ta nemravná furie. 196
Strana 197
ZRCADLO NASTAVENÉ DVORŮM Na všech dvorech, co je jich, středních, malých, velikých, biskupských i královských, na všech dvorech nedvorných nemohu utajit smích. Když je vidím, po nich slídím, a tady dím, že se na nich dlít nestydím, na nich po zmatcích se pídím - po všech dvorech, co je jich. Na dvorech všech výsostí, u všech lidí, jež hostí, není místo pro ctnosti. Malé, velké přednosti páchnou špínou, špatností. Tupení a hanobení, podvádění, nikomu tam cizí není; špatnost nad ctnosti se cení na dvorech všech výsostí. Ti, co sedí nejvýše, k těm se leze po břiše. A co je to nejspíše? V obráceném kožiše zášť, jež srdce popíše těm, kdo s ní jdou po líše. Dál tam jesti víc neřestí a neštěstí, jež však nemohu sem snésti. 197
ZRCADLO NASTAVENÉ DVORŮM Na všech dvorech, co je jich, středních, malých, velikých, biskupských i královských, na všech dvorech nedvorných nemohu utajit smích. Když je vidím, po nich slídím, a tady dím, že se na nich dlít nestydím, na nich po zmatcích se pídím - po všech dvorech, co je jich. Na dvorech všech výsostí, u všech lidí, jež hostí, není místo pro ctnosti. Malé, velké přednosti páchnou špínou, špatností. Tupení a hanobení, podvádění, nikomu tam cizí není; špatnost nad ctnosti se cení na dvorech všech výsostí. Ti, co sedí nejvýše, k těm se leze po břiše. A co je to nejspíše? V obráceném kožiše zášť, jež srdce popíše těm, kdo s ní jdou po líše. Dál tam jesti víc neřestí a neštěstí, jež však nemohu sem snésti. 197
Strana 198
Nezadají si však ve lsti ti, kdo sedí nejvýše. Neřestem se oddávám, za sebou dost dvorů mám. Neboť jak už jeden znám a zřím, že bude ten tam, za dalším se honem dám. Po pohledu dále jedu, tak to vedu: já když poznám další bědu, vyhnout se jí nedovedu, neřestem se oddávám. Vyhodí tě, uvidíš, možná druhého dne již. Tuze špatně pořídíš a ty neřesti - snad víš - na své duši pocítíš; zlu oddána, je poddána, podvázána. Kdo zvečera dělal pána, bývá vyhozen už zrána. Vyhodí tě, uvidíš. 198
Nezadají si však ve lsti ti, kdo sedí nejvýše. Neřestem se oddávám, za sebou dost dvorů mám. Neboť jak už jeden znám a zřím, že bude ten tam, za dalším se honem dám. Po pohledu dále jedu, tak to vedu: já když poznám další bědu, vyhnout se jí nedovedu, neřestem se oddávám. Vyhodí tě, uvidíš, možná druhého dne již. Tuze špatně pořídíš a ty neřesti - snad víš - na své duši pocítíš; zlu oddána, je poddána, podvázána. Kdo zvečera dělal pána, bývá vyhozen už zrána. Vyhodí tě, uvidíš. 198
Strana 199
PENIZE, ACH, PENIZE... PENÍZ, ta mince hezká nade vším vládne dneska. PENÍZ mít i král touží, proto mu také slouží. PENÍZ má všecko snadné, papeži v Římě vládne. PENÍZ vše strhne k boji, když chce, vše upokojí, PENÍZ má vrtochy svoje, chuďasa vytáhne z hnoje, PENÍZ je lhář a kdo ví, zda někdy pravdu poví. PENÍZ ten dává v sázku každičkou ženskou lásku, PENÍZ i šlechtice nutí, že loupeže strojí a kutí, PENÍZ vždy úctu budí - před ním se skloní i sudí. PENÍZ chce něco říci i zmlknou hned chudí všici, PENÍZ radívá k zlému, i moudrý podlehne mu. PENÍZ - toť pravda holá — učence udělá z vola. PENÍZ chce každý léčit, ba falešně za něho svědčit, PENÍZ, jak leckdy jsem zhlédl, převory také svedl: PENÍZ se kostelem ploužil a velkou mši přitom sloužil, 199
PENIZE, ACH, PENIZE... PENÍZ, ta mince hezká nade vším vládne dneska. PENÍZ mít i král touží, proto mu také slouží. PENÍZ má všecko snadné, papeži v Římě vládne. PENÍZ vše strhne k boji, když chce, vše upokojí, PENÍZ má vrtochy svoje, chuďasa vytáhne z hnoje, PENÍZ je lhář a kdo ví, zda někdy pravdu poví. PENÍZ ten dává v sázku každičkou ženskou lásku, PENÍZ i šlechtice nutí, že loupeže strojí a kutí, PENÍZ vždy úctu budí - před ním se skloní i sudí. PENÍZ chce něco říci i zmlknou hned chudí všici, PENÍZ radívá k zlému, i moudrý podlehne mu. PENÍZ - toť pravda holá — učence udělá z vola. PENÍZ chce každý léčit, ba falešně za něho svědčit, PENÍZ, jak leckdy jsem zhlédl, převory také svedl: PENÍZ se kostelem ploužil a velkou mši přitom sloužil, 199
Strana 200
on zpíval k tomu taky a k nebesům obracel zraky, ba viděl jsem, jak brečel, když na kolenou klečel. Pak PENÍZ bez meškání pustil se do kázání a pod vousy se smál, neboť lid oklamal. 200
on zpíval k tomu taky a k nebesům obracel zraky, ba viděl jsem, jak brečel, když na kolenou klečel. Pak PENÍZ bez meškání pustil se do kázání a pod vousy se smál, neboť lid oklamal. 200
Strana 201
GRAMATICKÉ POJEDNÁNÍ O MNIŠÍCH Mnich — jaké je to slovo? — Podstatné jméno nenáviděné, lstivé a pyšné. Proč? — Protože v mnišských srdcích je láska satanášova. Verš: Mnich je bytost lenivá, zrůda lstivá, žvanivá. Nikdo mnicha nemiluje, protože se vytahuje. Jaké je to slovo po stránce významové? — Podstatné jméno obecné. Proč? — Protože u mnicha je obecné páchati zločiny, neřesti a roz- ličné hanebnosti. Proto si ho ďábel zavázal přísahou: Věc, kterou hlásají všichni, nikdy nemůže být vymýcena. Stupňuje se? — Ne. Proč? — Protože jeho ctností nepřibývá a neřestí neubývá. Nenajde- me tvora, který by se jako mnich řídil tímto zvráceným zá- konem. Verš: K mnichově neřesti takové přirovnání jesti: nemenší se mnišský klam, roste naopak víc než mnich sám. 201
GRAMATICKÉ POJEDNÁNÍ O MNIŠÍCH Mnich — jaké je to slovo? — Podstatné jméno nenáviděné, lstivé a pyšné. Proč? — Protože v mnišských srdcích je láska satanášova. Verš: Mnich je bytost lenivá, zrůda lstivá, žvanivá. Nikdo mnicha nemiluje, protože se vytahuje. Jaké je to slovo po stránce významové? — Podstatné jméno obecné. Proč? — Protože u mnicha je obecné páchati zločiny, neřesti a roz- ličné hanebnosti. Proto si ho ďábel zavázal přísahou: Věc, kterou hlásají všichni, nikdy nemůže být vymýcena. Stupňuje se? — Ne. Proč? — Protože jeho ctností nepřibývá a neřestí neubývá. Nenajde- me tvora, který by se jako mnich řídil tímto zvráceným zá- konem. Verš: K mnichově neřesti takové přirovnání jesti: nemenší se mnišský klam, roste naopak víc než mnich sám. 201
Strana 202
Jakého je druhu? — Nekonečného, protože se nespokojuje se starými neřestmi a neustále se snaží vynajít v sobě nové ošemetnosti. Skloňuje se? — Ano. Jak? — Z okna na zeď a potom z kláštera hupky hupky. A hezky daleko od svého obydlí si najde pěknou ženu. Verš: Ty si myslíš o mnichovi, že čte žalmy Davidovy — zatím ale někde mnich vyhání z žen těžký hřích. Jakého je rodu? — Neřestného, protože pod dlouhou kutnou skrývá jeden mnich tolik hříchů, kolik jich nemají ani tři lupiči ozbrojení až po zuby. Jakého je čísla? — Nekonečného. Proč? — Protože po nekonečném počtu číší chlastá ještě tak dlouho, dokud ho nápoj neprosákne skrz naskrz. Verš: Když nalévá se vínem a hřeje za komínem, tu hned se chvástá a že je mocný, žvástá. Jakého je tvaru? — Složitého, sepjatého, protože ve své komůrce spíná ruce 202
Jakého je druhu? — Nekonečného, protože se nespokojuje se starými neřestmi a neustále se snaží vynajít v sobě nové ošemetnosti. Skloňuje se? — Ano. Jak? — Z okna na zeď a potom z kláštera hupky hupky. A hezky daleko od svého obydlí si najde pěknou ženu. Verš: Ty si myslíš o mnichovi, že čte žalmy Davidovy — zatím ale někde mnich vyhání z žen těžký hřích. Jakého je rodu? — Neřestného, protože pod dlouhou kutnou skrývá jeden mnich tolik hříchů, kolik jich nemají ani tři lupiči ozbrojení až po zuby. Jakého je čísla? — Nekonečného. Proč? — Protože po nekonečném počtu číší chlastá ještě tak dlouho, dokud ho nápoj neprosákne skrz naskrz. Verš: Když nalévá se vínem a hřeje za komínem, tu hned se chvástá a že je mocný, žvástá. Jakého je tvaru? — Složitého, sepjatého, protože ve své komůrce spíná ruce 202
Strana 203
a prosí o slitování a volá: Zhřešil jsem. Ale jak se dostane rod mužský k rodu ženskému, tu hned se uplatní daktyl. Verš: V komoře mnicha je čina, holka tam ruce spíná - a mnich si velkou práci dal, aby s ní všechny hříchy sňal. Jakého je řádu? — Žebravého, protože běhá po ulicích a hledá lidi, které by mohl milovat. Jestliže nenajde požehnané, běží za harapan- nami, a když pak vzejde slunce, zříte ho, jak vychází z domu sestry své jako ženich po sňatku. 203
a prosí o slitování a volá: Zhřešil jsem. Ale jak se dostane rod mužský k rodu ženskému, tu hned se uplatní daktyl. Verš: V komoře mnicha je čina, holka tam ruce spíná - a mnich si velkou práci dal, aby s ní všechny hříchy sňal. Jakého je řádu? — Žebravého, protože běhá po ulicích a hledá lidi, které by mohl milovat. Jestliže nenajde požehnané, běží za harapan- nami, a když pak vzejde slunce, zříte ho, jak vychází z domu sestry své jako ženich po sňatku. 203
Strana 204
EVANGELIUM PODLE (SEPSÁNÍ) PASKVILU Kniha Antikristova, syna Dáblova. Dábel zplodil Papeže, Papež pak zplodil Bullu, Bulla pak zplodila Vosk, Vosk zplodil Razidlo pečetní, Razidlo Od- pustek, Odpustek pak Půst. Půst zplodil Quadragenu, z ní vznikla Simonie, z ní pak to, co je Pověra. Simonie pak zplodila Kardinála a jeho bratry v zajetí ba- bylonském. Kardinál po zajetí babylonském zplodil Kurtizána, Kurti- zán Biskupa papeženského. Tento Biskup pak zplodil biskupa podřízeného Arcibisku- povi a Úředníka se Zřízencem, z nichž povstalo Placení. Z Placení pak vzniklo Radování, Ničení, Směňování a Pro- dávání, jež zplodilo Utlačování Sedláka. Utlačování Sedláků pak zplodilo Zášť, Zášť pak zplodila bouře sedláků, z nichž povstal syn Nepravosti, jenž sluje Antikrist. 204
EVANGELIUM PODLE (SEPSÁNÍ) PASKVILU Kniha Antikristova, syna Dáblova. Dábel zplodil Papeže, Papež pak zplodil Bullu, Bulla pak zplodila Vosk, Vosk zplodil Razidlo pečetní, Razidlo Od- pustek, Odpustek pak Půst. Půst zplodil Quadragenu, z ní vznikla Simonie, z ní pak to, co je Pověra. Simonie pak zplodila Kardinála a jeho bratry v zajetí ba- bylonském. Kardinál po zajetí babylonském zplodil Kurtizána, Kurti- zán Biskupa papeženského. Tento Biskup pak zplodil biskupa podřízeného Arcibisku- povi a Úředníka se Zřízencem, z nichž povstalo Placení. Z Placení pak vzniklo Radování, Ničení, Směňování a Pro- dávání, jež zplodilo Utlačování Sedláka. Utlačování Sedláků pak zplodilo Zášť, Zášť pak zplodila bouře sedláků, z nichž povstal syn Nepravosti, jenž sluje Antikrist. 204
Strana 205
EVANGELIUM PODLE (SEPSÁNÍ) MARKY STŘÍBRA Za onoho změtení řekl papež Římským: „Přijde-li syn člověka k sídlu naší vznešenosti, rcetež mu: Příteli, skrze co jsi přišel? A bude-li setrvávati tluka a nic vám nehodlaje dáti, uvrhněte ho do temnot pekelných, kde bude pláč a skřípění zubů.“ Kardinálové pak pravili: „Pane, co však máme činiti, aby- chom obdrželi peníze?“ Odpověděl pak papež: „Jakžpak je psáno v Zákoně? Kterak čteš? Milovati budeš zlato a stříbro z celého srdce svého “ a boháče jako sebe sama. Tak čiň a živ budeš!" I stalo se pak, že přišel ke dvoru páně papeže jakýsi chudý kněz. Tu přišli však strážcové a tepajíce ho pravili: „Odstup, satanáši, ježto nevíš, co jsou peníze.“ Chuďas však dále volal řka: „Slitujte se nade mnou, sli- tujte se nade mnou aspoň vy, vrátní papežští, jelikož se mne dotkla ruka chudoby. Nuzný jsem a věru chudobný, pročež prosím, abyste mi ráčili pomoci v neštěstí mém a nuzotě.“ Oni pak poslouchajíce ho, velice velmi se rozvzteklili řkouce jemu: „Příteli, chudoba tvá i s tebou budiž zatracena. Amen, amen, pravíme ti, nevejdeš k radosti páně, dokud neodevzdáš poslední groš.“ I odešel chudý kněz a prodal plášť a košili a vše, co měl. Dal pak kardinálům, vrátným, jakož i komořím, kteří však pravili: „Což jest tohle proti mnoha jiným od jiných? I vyhodili ho před vráteň a chuďas vyšed před práh plakal hořce nemaje, co by ho utěšilo. Stalo se však poté, že přišel k papežskému dvoru jakýsi kněz bohatý, vzrostlý, prorostlý a rozrostlý, kterýžto při jakési výtržnosti dopustil se vraždy. I dal za prvé vrátnému, za druhé komořímu, za třetí kardiná- lům. Ti však vejdouce v radu usoudili, že by měli obdržeti více. 205
EVANGELIUM PODLE (SEPSÁNÍ) MARKY STŘÍBRA Za onoho změtení řekl papež Římským: „Přijde-li syn člověka k sídlu naší vznešenosti, rcetež mu: Příteli, skrze co jsi přišel? A bude-li setrvávati tluka a nic vám nehodlaje dáti, uvrhněte ho do temnot pekelných, kde bude pláč a skřípění zubů.“ Kardinálové pak pravili: „Pane, co však máme činiti, aby- chom obdrželi peníze?“ Odpověděl pak papež: „Jakžpak je psáno v Zákoně? Kterak čteš? Milovati budeš zlato a stříbro z celého srdce svého “ a boháče jako sebe sama. Tak čiň a živ budeš!" I stalo se pak, že přišel ke dvoru páně papeže jakýsi chudý kněz. Tu přišli však strážcové a tepajíce ho pravili: „Odstup, satanáši, ježto nevíš, co jsou peníze.“ Chuďas však dále volal řka: „Slitujte se nade mnou, sli- tujte se nade mnou aspoň vy, vrátní papežští, jelikož se mne dotkla ruka chudoby. Nuzný jsem a věru chudobný, pročež prosím, abyste mi ráčili pomoci v neštěstí mém a nuzotě.“ Oni pak poslouchajíce ho, velice velmi se rozvzteklili řkouce jemu: „Příteli, chudoba tvá i s tebou budiž zatracena. Amen, amen, pravíme ti, nevejdeš k radosti páně, dokud neodevzdáš poslední groš.“ I odešel chudý kněz a prodal plášť a košili a vše, co měl. Dal pak kardinálům, vrátným, jakož i komořím, kteří však pravili: „Což jest tohle proti mnoha jiným od jiných? I vyhodili ho před vráteň a chuďas vyšed před práh plakal hořce nemaje, co by ho utěšilo. Stalo se však poté, že přišel k papežskému dvoru jakýsi kněz bohatý, vzrostlý, prorostlý a rozrostlý, kterýžto při jakési výtržnosti dopustil se vraždy. I dal za prvé vrátnému, za druhé komořímu, za třetí kardiná- lům. Ti však vejdouce v radu usoudili, že by měli obdržeti více. 205
Strana 206
Pán papež však uslyšel, že kardinálové a jeho služebníci velice velmi darů obdrželi od kněze, i onemocněl z toho na smrt. Tu poslal mu bohatý kněz projímadlo v podobě zlata a stří- bra a aj, náhle uzdravil se papež. Velebě pak zlato a stříbro políbil bohatého kněze řka: „Dobře, že jsi přišel, příteli.“ Odvětili kardinálové: „Tento člověk jest vpravdě spra- vedliv,“ k čemuž papež pravil: „O cokolivěk požádá ve jménu mém, budiž mu dáno." A sedě na vrcholku svého trůnu, kterýžto jest zván hra- bivost, takto pravil kardinálům: „Blahoslavení boháči, neboť oni nasyceni budou. Blaho- slavení majetní, neboť nebudou bez jmění. Blahoslavení, kdož mají peníze, neboť jejich jest kurie římská. Běda tomu však, kdo peněz nemá. Takovému měl by býti na krk zavěšen žernov osličí a on pak by měl být uvržen do hlubin moře. Kdož mají, nechať mají. Kdož nemají, nechať na oči nevidí. Kdo- kolipak vám bude chtít dát peníze, přiveďte ho přede mne.“ I pravili kardinálové: „Toto vše zachováváme od svého narození.“ „Amen, amen, pravím vám, ani v Izraeli jsem takové víry nenalezl,“ řekl na to papež. „To uchovejte v paměti a střezte se, aby vás někdo neošálil prázdným tlacháním. Příklad za- jisté dal jsem vám, abyste přijímali dary tak, jak je já při- jímám.“ 206
Pán papež však uslyšel, že kardinálové a jeho služebníci velice velmi darů obdrželi od kněze, i onemocněl z toho na smrt. Tu poslal mu bohatý kněz projímadlo v podobě zlata a stří- bra a aj, náhle uzdravil se papež. Velebě pak zlato a stříbro políbil bohatého kněze řka: „Dobře, že jsi přišel, příteli.“ Odvětili kardinálové: „Tento člověk jest vpravdě spra- vedliv,“ k čemuž papež pravil: „O cokolivěk požádá ve jménu mém, budiž mu dáno." A sedě na vrcholku svého trůnu, kterýžto jest zván hra- bivost, takto pravil kardinálům: „Blahoslavení boháči, neboť oni nasyceni budou. Blaho- slavení majetní, neboť nebudou bez jmění. Blahoslavení, kdož mají peníze, neboť jejich jest kurie římská. Běda tomu však, kdo peněz nemá. Takovému měl by býti na krk zavěšen žernov osličí a on pak by měl být uvržen do hlubin moře. Kdož mají, nechať mají. Kdož nemají, nechať na oči nevidí. Kdo- kolipak vám bude chtít dát peníze, přiveďte ho přede mne.“ I pravili kardinálové: „Toto vše zachováváme od svého narození.“ „Amen, amen, pravím vám, ani v Izraeli jsem takové víry nenalezl,“ řekl na to papež. „To uchovejte v paměti a střezte se, aby vás někdo neošálil prázdným tlacháním. Příklad za- jisté dal jsem vám, abyste přijímali dary tak, jak je já při- jímám.“ 206
Strana 207
PAŠIJE Vypravuje se o utrpení jakéhosi černého mnicha. Za oněch časů žil jakýsi mnich. Byl hrdopyšný a velmi chvástavý, nicméně ale také chlastavý. A jednou, když byl zas tuze pil, jakési město navštívil — popatřit, zda by tam nějaká ženská byla, jež by ho z chorob jeho vyléčila. Konečně přitáhl před dům harapanny nějaké, jež pověsti byla lecjaké, a nahlížeje do domu, zřel tam ženu — nastrojenu, jež byla převelice krásných tváří, leč blýskala se falešnou a divnou svatozáří. Neb předstírala, že je čistá panna, jež nebyla ni jedním mužem osedlána a s žádným dosud nečinila nic — kromě oněch sto a čtyřiceti tisíc a na neděli Květnou s celým davem, který se sešel ke dni svátečnímu, a na Vykou- pení pak se všemi, podle žalmu: Kdožkoli chce být zdráv a na Donáta s osmdesáti osmi (či o něco více) a se všemi, kteřížto zbyli a z ostatních národů, cožkoli jich jest pod nebem. I pohnuly se v mnichu útroby, když spatřil její bílé údy, a ihned mu vlezlo do hlavy, jak se to v Písmu vypráví: Za- miloval jsem si tě, ženo, atd. Proto k ní ihned přistoupil a toto vyklopil: „O má paní nejkrásnější, nezamiloval jsem si tě hned při stvoření, alebrž na první spatření. Tu srdce moje změklo kterak vosk tekoucí. Vyléč mé nitro, žádám, neb láskou k tobě strádám.“ Tu ona s úsměchem pravila k němu takto: „Čeho medle sobě žádáš? Dary nezhrduji, přání vyslyšuji. Navrať se za ticha nočního, až se zešeří. Já neobmýšlím tebou pohrdnout, leč hodlám tebe vyslechnout.“ I uznamenal mnich povolnost velikou velmi a zaradovav se, kvapem běžel do kláštera svého a vloudiv se tam za ticha nočního uzmul deset hřiven. 207
PAŠIJE Vypravuje se o utrpení jakéhosi černého mnicha. Za oněch časů žil jakýsi mnich. Byl hrdopyšný a velmi chvástavý, nicméně ale také chlastavý. A jednou, když byl zas tuze pil, jakési město navštívil — popatřit, zda by tam nějaká ženská byla, jež by ho z chorob jeho vyléčila. Konečně přitáhl před dům harapanny nějaké, jež pověsti byla lecjaké, a nahlížeje do domu, zřel tam ženu — nastrojenu, jež byla převelice krásných tváří, leč blýskala se falešnou a divnou svatozáří. Neb předstírala, že je čistá panna, jež nebyla ni jedním mužem osedlána a s žádným dosud nečinila nic — kromě oněch sto a čtyřiceti tisíc a na neděli Květnou s celým davem, který se sešel ke dni svátečnímu, a na Vykou- pení pak se všemi, podle žalmu: Kdožkoli chce být zdráv a na Donáta s osmdesáti osmi (či o něco více) a se všemi, kteřížto zbyli a z ostatních národů, cožkoli jich jest pod nebem. I pohnuly se v mnichu útroby, když spatřil její bílé údy, a ihned mu vlezlo do hlavy, jak se to v Písmu vypráví: Za- miloval jsem si tě, ženo, atd. Proto k ní ihned přistoupil a toto vyklopil: „O má paní nejkrásnější, nezamiloval jsem si tě hned při stvoření, alebrž na první spatření. Tu srdce moje změklo kterak vosk tekoucí. Vyléč mé nitro, žádám, neb láskou k tobě strádám.“ Tu ona s úsměchem pravila k němu takto: „Čeho medle sobě žádáš? Dary nezhrduji, přání vyslyšuji. Navrať se za ticha nočního, až se zešeří. Já neobmýšlím tebou pohrdnout, leč hodlám tebe vyslechnout.“ I uznamenal mnich povolnost velikou velmi a zaradovav se, kvapem běžel do kláštera svého a vloudiv se tam za ticha nočního uzmul deset hřiven. 207
Strana 208
Navraceje se pak k loži ženy pravil: „Aj, kde meškáš?" Na to ona odpověděla řkouc: „Ejhle, zde jsem, k čemu jsi mne volal?“ Tu pravil mnich: „Vtiskni na zraky mé odpočinek a radost a náklonnost.“ To pověděv políbil ženu onu. Dav jí poté poklad vstoupil do jejího lože velmi mocně. Když pak učinil tak po prvé, po druhé, po třetí, po čtvrté atd., odpočinul si od konání svého a pravil: „Toto jest od- počinek můj až na věky věkův. Zde budu sídleti, neboť ji jsem si vyvolil. O půlnoci však stal se křik. Aj, ženich jde, vyjděte proti němu. Služebníci jeho pak běžíce vpředu chtěli uchopiti mnicha. Ten však, kdyžtě zaslechl hluk přicházejících, běžel do kouta a skryl zde tělo své, zapomínaje na věneček vlasů svých. I hledali ho na rozličných místech, až ho posléze nalezl sluha jakýsi, řka: „Hle, zde jest ten, jenž boha nevzal sobě za pomocníka!“ I přistoupili k němu všichni a bili ho velmi silně a škubali za vlasy. Přišedší potom pravil: „Příteli, kterak jsi mohl přijíti, ne- maje šatu svatebního? I odpověděl mnich: „Pane, zamiloval jsem si ozdobu domu tvého, jakož i ložument sličné paní tvé.“ Přišedší pak pravil: „Zlořečil. K čemupak by byli svědkové slyšící zlořečení? Co medle se vám uzdálo?“ Tu odpověděli mu řkouce: „Vinen jest k smrti.“ I řekl přišedší mnichovi: „Příteli, zdaliž není psáno v Písmu - pohorší-li tě ruka tvá, utni ji a odvrc od sebe? I řekl stojící poblíže: „Pane, netoliko ruku, alebrž i nohy, jakož i hlavu.“ „Ruku nikoli,“ odpovídaje řekl přišedší, „ježto přináleží klášteru. Rovněž ne hlavu, ježto v ní vězí náboženství.“ 208
Navraceje se pak k loži ženy pravil: „Aj, kde meškáš?" Na to ona odpověděla řkouc: „Ejhle, zde jsem, k čemu jsi mne volal?“ Tu pravil mnich: „Vtiskni na zraky mé odpočinek a radost a náklonnost.“ To pověděv políbil ženu onu. Dav jí poté poklad vstoupil do jejího lože velmi mocně. Když pak učinil tak po prvé, po druhé, po třetí, po čtvrté atd., odpočinul si od konání svého a pravil: „Toto jest od- počinek můj až na věky věkův. Zde budu sídleti, neboť ji jsem si vyvolil. O půlnoci však stal se křik. Aj, ženich jde, vyjděte proti němu. Služebníci jeho pak běžíce vpředu chtěli uchopiti mnicha. Ten však, kdyžtě zaslechl hluk přicházejících, běžel do kouta a skryl zde tělo své, zapomínaje na věneček vlasů svých. I hledali ho na rozličných místech, až ho posléze nalezl sluha jakýsi, řka: „Hle, zde jest ten, jenž boha nevzal sobě za pomocníka!“ I přistoupili k němu všichni a bili ho velmi silně a škubali za vlasy. Přišedší potom pravil: „Příteli, kterak jsi mohl přijíti, ne- maje šatu svatebního? I odpověděl mnich: „Pane, zamiloval jsem si ozdobu domu tvého, jakož i ložument sličné paní tvé.“ Přišedší pak pravil: „Zlořečil. K čemupak by byli svědkové slyšící zlořečení? Co medle se vám uzdálo?“ Tu odpověděli mu řkouce: „Vinen jest k smrti.“ I řekl přišedší mnichovi: „Příteli, zdaliž není psáno v Písmu - pohorší-li tě ruka tvá, utni ji a odvrc od sebe? I řekl stojící poblíže: „Pane, netoliko ruku, alebrž i nohy, jakož i hlavu.“ „Ruku nikoli,“ odpovídaje řekl přišedší, „ježto přináleží klášteru. Rovněž ne hlavu, ježto v ní vězí náboženství.“ 208
Strana 209
Pravil pak jeden z oněch: „Nikoli tak, pane. Leč budiž mu uťato ono, aby se stal mužem spravedlivým a boha se bo- jícím.“ Děl přišedší: „Správně jsi pravil.“ I přikázal sluhovi řka: „Utni mu onu část, a bude-li setrvávati a tlouci, utni mu zbytek.“ Tak se i stalo. Pozutínavše mu jeho nářadí děli: „Jdižiž! A vrátíš-li se kdy mezi své, zvěstuj jim, aby nikdy nepřicházeli do těchto míst trápení a utrpení.“ Tak v oné hodině přišel mnich o všecko všudy své. Avšak když se tak dálo, přišedší pravil k mnichovi: „Aj, příteli, neučiním tobě křivdy. Seber, což tvoje jest a jdi." Poskočil sobě mnich, kterak jelen, ale aj, bolest veliká. Hlasu neslyšáno, jen pláč a kvílení. I pozdvihl mnich nářek nad ztraceným moudím a nebyl k utišení, neboť nebylo už toho, čím by mohl být utišen. A navraceje se do krajiny své cestami jinými, vytasil meč a vypustil ducha. Toto jest konec utrpení tohoto mnicha. 14 Středověké písně 209
Pravil pak jeden z oněch: „Nikoli tak, pane. Leč budiž mu uťato ono, aby se stal mužem spravedlivým a boha se bo- jícím.“ Děl přišedší: „Správně jsi pravil.“ I přikázal sluhovi řka: „Utni mu onu část, a bude-li setrvávati a tlouci, utni mu zbytek.“ Tak se i stalo. Pozutínavše mu jeho nářadí děli: „Jdižiž! A vrátíš-li se kdy mezi své, zvěstuj jim, aby nikdy nepřicházeli do těchto míst trápení a utrpení.“ Tak v oné hodině přišel mnich o všecko všudy své. Avšak když se tak dálo, přišedší pravil k mnichovi: „Aj, příteli, neučiním tobě křivdy. Seber, což tvoje jest a jdi." Poskočil sobě mnich, kterak jelen, ale aj, bolest veliká. Hlasu neslyšáno, jen pláč a kvílení. I pozdvihl mnich nářek nad ztraceným moudím a nebyl k utišení, neboť nebylo už toho, čím by mohl být utišen. A navraceje se do krajiny své cestami jinými, vytasil meč a vypustil ducha. Toto jest konec utrpení tohoto mnicha. 14 Středověké písně 209
Strana 210
PÍSAŘSKÉ HŘÍČKY Zastav běh svůj, brku, knížka už je s krku. Kdo mě psal, dost se naléval, po pití vždy lkal — Johannes se zval. Ať nespatří Krista, kdo knížku se ukrást chystá, ať ale spatří Krista, kdo psal až v tato místa. Za knížku dokončenou chci husu vykrmenou! Když knížku dokončí, písař si jaře poskočí. Nechť písaři je dána za psaní sličná panna! Konec. Je napsáno tu všecko do puntíku. Přineste víno - a lijte do koflíků! 210
PÍSAŘSKÉ HŘÍČKY Zastav běh svůj, brku, knížka už je s krku. Kdo mě psal, dost se naléval, po pití vždy lkal — Johannes se zval. Ať nespatří Krista, kdo knížku se ukrást chystá, ať ale spatří Krista, kdo psal až v tato místa. Za knížku dokončenou chci husu vykrmenou! Když knížku dokončí, písař si jaře poskočí. Nechť písaři je dána za psaní sličná panna! Konec. Je napsáno tu všecko do puntíku. Přineste víno - a lijte do koflíků! 210
Strana 211
POZNÁMKY ODDÍL I 2 3 4 5 6 8 Nikdy ničím nebývá ... (Numquam erit habilis...) Hříčka, vyjadřující typický program vagantů. Řád potulných studemů (Cum in universum sit decantatum „Ite“....?) Jeden z nejznámějších pro- gramů pomyslného cechu vagantů. Zpověď Archipoetova (Estuans intrinsecus ira vehementi...) Jeden ze středověkých textů, který žil nejdéle - viz o tom v úvodu. Archipoetova zpověď je jakousi sebe- kritikou, neboť byl obviněn služebnictvem biskupa Reinalda za různé pře- stupky, jež ve své zpovědi vysvětluje. Sloka začínající Mnohý básník nemá styk až sloka končicí ... Foebus do mne vpadne byly původné v básni, v níž se Archipoeta omlouval svému chlebodárci, že nemůže včas napsat oslavné verše na císaře Fridricha Barbarossu. Teprve později byly zařazeny do Zpovědi, protože se sem myšlenkově hodí. Pavie byla ve středověku proslulá velmi bujným životem, k čemuž pocho- pitelně přispívali i studenti; Hippolytos - typ cudného jinocha, který odolal svodům své macechy Faidry; Publius Ovidius Naso - (43 př. n. l. - 17 po n. I.) velmi plodný a nadaný římský básník, lehce tvořící; Foebus - příjmení Apollona, boha slunce, věštění, léčení a umění. Zanechme učení (Omittamus studia...) Rada otce synovi (Mi fili sis malivolus...) Rady synovi, jak si má počínat, aby z něho byl pořádný vagant. Přitom je to ovšem i parodie na různé básně ve formě rad, ve středověku velmi oblíbených. Synovský dopis (Rivulus hoc fonti...) Fingovaný dopis žáka psaný elegickým distichem (hexametrem s pentametrem), zachycující trampoty středověkého žáka. Rada zkušeného žáka (O clerici dilecti...) Smutná žákovská zkušenost, jejíž motiv je ve středo- věké žákovské poesii častý. „Věrný“ vagant (Primo quasdam eligo...) Rošťácká koleda (Sermo noster audiatis...) Žebravá píseň s pozoruhodnými zmínkami o ži- votě žáků. Autor útočí více na bránici než na cit, proto je originál psán nesprávnou latinou, což se snaží napodobit i překlad (... kéž vás bůh za to vezmejte, my to rádi spořádáte atp.). Autor koledy úmyslně špatně skloňuje, časuje, překrucuje slova - aby dosáhl komického účinku. Partéka - obvyklá přezdívka studentů; partéka znamená díl, krajíc. Prosba toulavého studenta (Exul ego clericus ...) 1 9 14. 211
POZNÁMKY ODDÍL I 2 3 4 5 6 8 Nikdy ničím nebývá ... (Numquam erit habilis...) Hříčka, vyjadřující typický program vagantů. Řád potulných studemů (Cum in universum sit decantatum „Ite“....?) Jeden z nejznámějších pro- gramů pomyslného cechu vagantů. Zpověď Archipoetova (Estuans intrinsecus ira vehementi...) Jeden ze středověkých textů, který žil nejdéle - viz o tom v úvodu. Archipoetova zpověď je jakousi sebe- kritikou, neboť byl obviněn služebnictvem biskupa Reinalda za různé pře- stupky, jež ve své zpovědi vysvětluje. Sloka začínající Mnohý básník nemá styk až sloka končicí ... Foebus do mne vpadne byly původné v básni, v níž se Archipoeta omlouval svému chlebodárci, že nemůže včas napsat oslavné verše na císaře Fridricha Barbarossu. Teprve později byly zařazeny do Zpovědi, protože se sem myšlenkově hodí. Pavie byla ve středověku proslulá velmi bujným životem, k čemuž pocho- pitelně přispívali i studenti; Hippolytos - typ cudného jinocha, který odolal svodům své macechy Faidry; Publius Ovidius Naso - (43 př. n. l. - 17 po n. I.) velmi plodný a nadaný římský básník, lehce tvořící; Foebus - příjmení Apollona, boha slunce, věštění, léčení a umění. Zanechme učení (Omittamus studia...) Rada otce synovi (Mi fili sis malivolus...) Rady synovi, jak si má počínat, aby z něho byl pořádný vagant. Přitom je to ovšem i parodie na různé básně ve formě rad, ve středověku velmi oblíbených. Synovský dopis (Rivulus hoc fonti...) Fingovaný dopis žáka psaný elegickým distichem (hexametrem s pentametrem), zachycující trampoty středověkého žáka. Rada zkušeného žáka (O clerici dilecti...) Smutná žákovská zkušenost, jejíž motiv je ve středo- věké žákovské poesii častý. „Věrný“ vagant (Primo quasdam eligo...) Rošťácká koleda (Sermo noster audiatis...) Žebravá píseň s pozoruhodnými zmínkami o ži- votě žáků. Autor útočí více na bránici než na cit, proto je originál psán nesprávnou latinou, což se snaží napodobit i překlad (... kéž vás bůh za to vezmejte, my to rádi spořádáte atp.). Autor koledy úmyslně špatně skloňuje, časuje, překrucuje slova - aby dosáhl komického účinku. Partéka - obvyklá přezdívka studentů; partéka znamená díl, krajíc. Prosba toulavého studenta (Exul ego clericus ...) 1 9 14. 211
Strana 212
10 11 12 13 14 15 16 17 Prosba o almužnu (Scribere clericulis...) Z této a další písně je vypuštěno několik slok, pro- tože nepřinášejí celkem žádné nové motivy. Závěr je podobný jako u jiných žebravých skladeb. Žáci v něm doufají v štědrou almužnu a ujišťují, že nebesa na štědrost nezapomínají. Žebravá (Intellectu scite sano...) Rošťácká žebravá píseň. J. Fejfalik vyslovil do- mněnku, že zkratka jména z B. jsme žáci znamená z P. jsme žáci - to jest z Prahy - neboť tento text i předchozí si zapsal Oldřich Kříž z Telče. „Vyznání“ lásky (Ego numquam potero...) Píseň, která byla jistě hojně zpívána také u nás, protože i ji si zapsal Oldřich Kříž z Telče. Mravokárná (Fili mandata data que sunt congrua laudi...) Jedna z ukázek veršovnických bravur. Druh těchto hříček, tzv. versus serpentini, neustálé navazování na předchozí rým, byly ve středověku psány s velkou oblibou. Nectný útok na vaganta (Rura tibi, mannus, domus, esca, pecunia, pannus...) Část pamfletu se silně didaktickou tendencí. Autorem je francouzský biskup Raymond Ro- cossel, jenž zemřel r. 1219. Ve svém útoku odhaluje způsob vagantského života. Zvlášť zajímavé jsou verše vyčítající vagantům veršování na objed- návku. Konec starého vaganta (Dives eram et dilectus...) Úryvek z básně, která má několik desítek slok. Autorem veršů je Primas - vypravuje v nich episodu ze svého stáří. Báseň je zajímavá i po stránce formální, dává představu o rýmovacím nadání Primata. Primatovské žerty Pro zajímavost uvádím text prvního epigramu: Mittitur in disco mihi piscis ab archiepisco- po: non inclino quia missio fit sine vino. Initia dalších žertů: Já k obdělání polí (Idigeo bobus ad rura colenda duobus...) Před vrata Primas se staví (Stans foris ante fores...) Episoda o Primatovi a darovaném plášti byla tradována také v menších útvarech - i v uzavřených dvojverších - na příklad Pontificum struma Špína a vyvrhel kněží...) atp. Na primatovskou notu Ať celý svět slyší (Omnibus sit notum...) Milován je vždy a ctěn (Diligitur, colitur...) Jaké to jméno (Heu quis dixit amor...) Volný překlad, pokus o vystižení slovní hříčky amor - láska a amarus — hořký. Běda, ať mlád jsi či děda 212
10 11 12 13 14 15 16 17 Prosba o almužnu (Scribere clericulis...) Z této a další písně je vypuštěno několik slok, pro- tože nepřinášejí celkem žádné nové motivy. Závěr je podobný jako u jiných žebravých skladeb. Žáci v něm doufají v štědrou almužnu a ujišťují, že nebesa na štědrost nezapomínají. Žebravá (Intellectu scite sano...) Rošťácká žebravá píseň. J. Fejfalik vyslovil do- mněnku, že zkratka jména z B. jsme žáci znamená z P. jsme žáci - to jest z Prahy - neboť tento text i předchozí si zapsal Oldřich Kříž z Telče. „Vyznání“ lásky (Ego numquam potero...) Píseň, která byla jistě hojně zpívána také u nás, protože i ji si zapsal Oldřich Kříž z Telče. Mravokárná (Fili mandata data que sunt congrua laudi...) Jedna z ukázek veršovnických bravur. Druh těchto hříček, tzv. versus serpentini, neustálé navazování na předchozí rým, byly ve středověku psány s velkou oblibou. Nectný útok na vaganta (Rura tibi, mannus, domus, esca, pecunia, pannus...) Část pamfletu se silně didaktickou tendencí. Autorem je francouzský biskup Raymond Ro- cossel, jenž zemřel r. 1219. Ve svém útoku odhaluje způsob vagantského života. Zvlášť zajímavé jsou verše vyčítající vagantům veršování na objed- návku. Konec starého vaganta (Dives eram et dilectus...) Úryvek z básně, která má několik desítek slok. Autorem veršů je Primas - vypravuje v nich episodu ze svého stáří. Báseň je zajímavá i po stránce formální, dává představu o rýmovacím nadání Primata. Primatovské žerty Pro zajímavost uvádím text prvního epigramu: Mittitur in disco mihi piscis ab archiepisco- po: non inclino quia missio fit sine vino. Initia dalších žertů: Já k obdělání polí (Idigeo bobus ad rura colenda duobus...) Před vrata Primas se staví (Stans foris ante fores...) Episoda o Primatovi a darovaném plášti byla tradována také v menších útvarech - i v uzavřených dvojverších - na příklad Pontificum struma Špína a vyvrhel kněží...) atp. Na primatovskou notu Ať celý svět slyší (Omnibus sit notum...) Milován je vždy a ctěn (Diligitur, colitur...) Jaké to jméno (Heu quis dixit amor...) Volný překlad, pokus o vystižení slovní hříčky amor - láska a amarus — hořký. Běda, ať mlád jsi či děda 212
Strana 213
(Vae iuveni pariterque seni...) Někteří literární historici připisují tuto hříčku přímo Primatovi. Vedli si tuhle v trávě (In prato viridi...) To je věc čistá (Non bene fecisti...) Je dobrá řeč (Est bona vox..) Slova nalij, pij a vypij ukazují, že jde o domácí tvorbu. Vilikovský LPŽ str. 67 uvádí, že dvojverší pochází z roku 1394. Česká slova jsou ponechána v tom tvaru, jak jsou zapsána v rukopisu. Nechť ten, kdo víno pívá (Vini potores...) Pít medovinu (Est medo cui me do...) Volný překlad - v originále není o víně řeč. Jedna z mistrovských žákovských bravur. ODDIL II 19 20 21 22 23 24 25 Slyšte, co pijan káže (Dixit suffusus...) Víno, buď pozdraveno! (Vinum bonum et suave...) Tuto píseň přeložil také J. Vrchlický, stejně tak jako část následující píseň — viz úvod. Pijácké mravy (In taberna quando sumus...) Píseň, jež se rozpadá na dvě části, patří k těm, jež přežily středověk a zpívaly se ještě dlouho potom, kdy už po vagantech nebylo ani stopy. Básníkův povzdech (Lauriger Horatius...) Hospodská zkušenost (Quicumque delectatur...) Část konglomerátu pijáckých písní, jak si je zapsal O. Kříž z Telče. Pijácký obřad (Circumdederunt me lusores et bibuli...) Rýmovaná próza, parodující jed- nak církevní obřady, ale i žalm 18, 5 a následující. Jak ukazuje závěr, byla v Čechách hojně zpívána, není-li vůbec celá domácího původu. Mnichova rada (Referam miraculum...) Satirická píseň zřejmě domácího původu, jak ukazují některá česká slova do písně vložená. Význam slov v třetí sloce „veršík sudram sudracum“ a „hymnus Hobri pomozi“ není však dosud jasný. Bakchu všemohoucí! (Tu das Bache loqui...) Klášterní pitka (Quondam fuit factus festus...) Báseň není přeložena celá. Jediný text, který mi byl přístupný v knize Les poésies des goliards, zkracuje především v závěru, kde se hádá převor s kanovníkem, a dále vypouští onu část upro- střed, před tímto sporem, kdy se opat vrátí do kláštera a na udání je spolu s převorem potrestán. Narážka hned v první sloce ukazuje, že báseň je asi původu anglického. Nejstarší rukopis této básně, který známe, je rovněž 18 213
(Vae iuveni pariterque seni...) Někteří literární historici připisují tuto hříčku přímo Primatovi. Vedli si tuhle v trávě (In prato viridi...) To je věc čistá (Non bene fecisti...) Je dobrá řeč (Est bona vox..) Slova nalij, pij a vypij ukazují, že jde o domácí tvorbu. Vilikovský LPŽ str. 67 uvádí, že dvojverší pochází z roku 1394. Česká slova jsou ponechána v tom tvaru, jak jsou zapsána v rukopisu. Nechť ten, kdo víno pívá (Vini potores...) Pít medovinu (Est medo cui me do...) Volný překlad - v originále není o víně řeč. Jedna z mistrovských žákovských bravur. ODDIL II 19 20 21 22 23 24 25 Slyšte, co pijan káže (Dixit suffusus...) Víno, buď pozdraveno! (Vinum bonum et suave...) Tuto píseň přeložil také J. Vrchlický, stejně tak jako část následující píseň — viz úvod. Pijácké mravy (In taberna quando sumus...) Píseň, jež se rozpadá na dvě části, patří k těm, jež přežily středověk a zpívaly se ještě dlouho potom, kdy už po vagantech nebylo ani stopy. Básníkův povzdech (Lauriger Horatius...) Hospodská zkušenost (Quicumque delectatur...) Část konglomerátu pijáckých písní, jak si je zapsal O. Kříž z Telče. Pijácký obřad (Circumdederunt me lusores et bibuli...) Rýmovaná próza, parodující jed- nak církevní obřady, ale i žalm 18, 5 a následující. Jak ukazuje závěr, byla v Čechách hojně zpívána, není-li vůbec celá domácího původu. Mnichova rada (Referam miraculum...) Satirická píseň zřejmě domácího původu, jak ukazují některá česká slova do písně vložená. Význam slov v třetí sloce „veršík sudram sudracum“ a „hymnus Hobri pomozi“ není však dosud jasný. Bakchu všemohoucí! (Tu das Bache loqui...) Klášterní pitka (Quondam fuit factus festus...) Báseň není přeložena celá. Jediný text, který mi byl přístupný v knize Les poésies des goliards, zkracuje především v závěru, kde se hádá převor s kanovníkem, a dále vypouští onu část upro- střed, před tímto sporem, kdy se opat vrátí do kláštera a na udání je spolu s převorem potrestán. Narážka hned v první sloce ukazuje, že báseň je asi původu anglického. Nejstarší rukopis této básně, který známe, je rovněž 18 213
Strana 214
26 27 anglický, i když není ovšem jediný. Rukopis vratislavský pochází ze XVII. věku, což ukazuje na oblíbenost tohoto textu. Báseň vznikla patrně v XIII. století a je psána úmyslně špatnou latinou, tzv. kuchyňskou, jež v češtině vyznívá asi tak, jak jsem se to pokusil vystihnout v Rošťácké koledě. D. Iunius Juvenalis - jeden z nejslavnějších římských satiriků z druhého století n. 1., který svým dílem často sloužil vagantům za vzor. Zákon peněz (Lex datur a summo). Častý námět - viz oddíl IV. Zde je zpracován jen na základě pijácké zkušenosti. Flamendrovo dobrodružství (Dum caupona verterem...) Pozoruhodný příběh, vypravující nadneseným způsobem zážitek s paní Venuší, za níž se ovšem rýsuje spíše nevěstka v hampejzu než královna lásky. Závěr o tom pak nenechává nikoho na pochybách. Sirény - tři skaliska u pobřeží sorrentského, personifikované jako ženy lákající k sobě sladkým zpěvem plavce; Paris - syn trojského krále, krásný mladík, který rozhodoval při mezi starořeckými bohyněmi o to, která z nich je krásnější. ODDIL III 28 29 30 31 32 33 34 35 Ty na pokoji nech (Sub Veneris latere...) Volnější překlad, aby vynikla jedna z typických hříček. Varování (O clerice sincere...) Co je žena? (Femina fallere falsaque dicere...) Báseň není přeložena celá. Pokud v ní nejsou zajímavé motivy nebo hříčky - jako na příklad aliterace hned v prv- ním verši — jsou některá místa vypuštěna, protože dělají dojem školního básnického cvičení. Matka vdává dceru (Filia si vox tua...) Slovní obrat „sedláci hranatí“ napovídá, že jde o báseň domácího původu. Je tím zajímavější, že do motivu oblíbených sporů a svárů (svár vody s vínem atp.) přináší osvěžující změnu, vtipnou píseň, která se už blíží lidové poesii. Vytrvám (Iam dudum amoris militem...) Kterou? (Quam velim virginum...) Vysoký hodnostář zve (Iam dulcis amica venito...) Touha po shledání (Hebet sidu leti visus...) Zrazená (Huc usque me miseram...) Tato báseň, stejně tak jako Vytrvám, Touha po shledání, Těžká volba a některé další, prozrazuje velký básnický talent. Navíc ještě se v Zrazené setkáváme s pozoruhodným vylíčením duševních 214
26 27 anglický, i když není ovšem jediný. Rukopis vratislavský pochází ze XVII. věku, což ukazuje na oblíbenost tohoto textu. Báseň vznikla patrně v XIII. století a je psána úmyslně špatnou latinou, tzv. kuchyňskou, jež v češtině vyznívá asi tak, jak jsem se to pokusil vystihnout v Rošťácké koledě. D. Iunius Juvenalis - jeden z nejslavnějších římských satiriků z druhého století n. 1., který svým dílem často sloužil vagantům za vzor. Zákon peněz (Lex datur a summo). Častý námět - viz oddíl IV. Zde je zpracován jen na základě pijácké zkušenosti. Flamendrovo dobrodružství (Dum caupona verterem...) Pozoruhodný příběh, vypravující nadneseným způsobem zážitek s paní Venuší, za níž se ovšem rýsuje spíše nevěstka v hampejzu než královna lásky. Závěr o tom pak nenechává nikoho na pochybách. Sirény - tři skaliska u pobřeží sorrentského, personifikované jako ženy lákající k sobě sladkým zpěvem plavce; Paris - syn trojského krále, krásný mladík, který rozhodoval při mezi starořeckými bohyněmi o to, která z nich je krásnější. ODDIL III 28 29 30 31 32 33 34 35 Ty na pokoji nech (Sub Veneris latere...) Volnější překlad, aby vynikla jedna z typických hříček. Varování (O clerice sincere...) Co je žena? (Femina fallere falsaque dicere...) Báseň není přeložena celá. Pokud v ní nejsou zajímavé motivy nebo hříčky - jako na příklad aliterace hned v prv- ním verši — jsou některá místa vypuštěna, protože dělají dojem školního básnického cvičení. Matka vdává dceru (Filia si vox tua...) Slovní obrat „sedláci hranatí“ napovídá, že jde o báseň domácího původu. Je tím zajímavější, že do motivu oblíbených sporů a svárů (svár vody s vínem atp.) přináší osvěžující změnu, vtipnou píseň, která se už blíží lidové poesii. Vytrvám (Iam dudum amoris militem...) Kterou? (Quam velim virginum...) Vysoký hodnostář zve (Iam dulcis amica venito...) Touha po shledání (Hebet sidu leti visus...) Zrazená (Huc usque me miseram...) Tato báseň, stejně tak jako Vytrvám, Touha po shledání, Těžká volba a některé další, prozrazuje velký básnický talent. Navíc ještě se v Zrazené setkáváme s pozoruhodným vylíčením duševních 214
Strana 215
37 38 39 40 41 42 43 44 45 40 stavů zklamané dívky, líčenými s jistým soucitem, což je v žákovské poesii opravdu nezvyklé. Pastýřská (Exiit diliculo...) Pastorála, jejíž tón a závěr podivuhodně kontrastuje s typicky žákovskou „pastorálou“ panna a žák. Nevěřte ženě (Recedite, recedite...) O této písni, jež u nás byla známa už koncem XIV. století, byly vysloveny domněnky, zda nejde o nějaké liturgické drama anebo část jiného dramatického celku. Marná touha (O comes amoris dolor...) Těžká volba (Vacillantis trutine...) Jedna z obsahově i formálně nejhezčích milostných básní žákovských. Popěvek (Veni, veni, venias...) Abeceda o ženách (Audite alphabetica...) Velmi oblíbená skladba, snad z XIII. či ze XIV. století. Její ohlas nacházíme ještě v XVII. století na příklad v pa- mátníkovém zápise, který uveřejnil Zíbrt (Nápisy, str. 55): Jest jazyka dvojitého, jak počasí nestálého. Mnohé oklamá, ošálí, co by zloději po- brali - což je překlad 2. sloky. I V. Thám má v Básních v řeči vázané motivy z této básně, jako autora však uvádí „Spisovatel knihy o manželství v fol.". Panna a žák (Vere dulci mediante...) Zmírám láskou (Dulce solum natalis patriae...) Překvapení (Fuit una domina...) Jeptiška a klerik (Me tibi teque mihi...) Originál je v elegickém distichu, obsahově však překlad nic nemění. Ženská láska (Si vis ad amasiam...) Bezpočtu je ženských lstí (Antequam possent omnes stellae numerari...) 36 17 ODDÍL IV 48 Řím si hledá píci (Roma capit marcas...) Papež a jeho dvůr (Propter Sion non tacebo...) V překladu je vypuštěno několik slok, a to ty, kdy básník lichotí svému známému, o němž říká, že on jediný není špatný. Je to jedna z nejostřejších satir na poměry v papežském Římě. I když už dnes nevíme, kdo je tu všecko napadán - neboť za přirovnáními se zřetelně tají určité postavy, které u papežského dvora žily - přece jen musíme obdivovat odvahu autora, jímž je pravděpodobně Walter ze Cha- 215
37 38 39 40 41 42 43 44 45 40 stavů zklamané dívky, líčenými s jistým soucitem, což je v žákovské poesii opravdu nezvyklé. Pastýřská (Exiit diliculo...) Pastorála, jejíž tón a závěr podivuhodně kontrastuje s typicky žákovskou „pastorálou“ panna a žák. Nevěřte ženě (Recedite, recedite...) O této písni, jež u nás byla známa už koncem XIV. století, byly vysloveny domněnky, zda nejde o nějaké liturgické drama anebo část jiného dramatického celku. Marná touha (O comes amoris dolor...) Těžká volba (Vacillantis trutine...) Jedna z obsahově i formálně nejhezčích milostných básní žákovských. Popěvek (Veni, veni, venias...) Abeceda o ženách (Audite alphabetica...) Velmi oblíbená skladba, snad z XIII. či ze XIV. století. Její ohlas nacházíme ještě v XVII. století na příklad v pa- mátníkovém zápise, který uveřejnil Zíbrt (Nápisy, str. 55): Jest jazyka dvojitého, jak počasí nestálého. Mnohé oklamá, ošálí, co by zloději po- brali - což je překlad 2. sloky. I V. Thám má v Básních v řeči vázané motivy z této básně, jako autora však uvádí „Spisovatel knihy o manželství v fol.". Panna a žák (Vere dulci mediante...) Zmírám láskou (Dulce solum natalis patriae...) Překvapení (Fuit una domina...) Jeptiška a klerik (Me tibi teque mihi...) Originál je v elegickém distichu, obsahově však překlad nic nemění. Ženská láska (Si vis ad amasiam...) Bezpočtu je ženských lstí (Antequam possent omnes stellae numerari...) 36 17 ODDÍL IV 48 Řím si hledá píci (Roma capit marcas...) Papež a jeho dvůr (Propter Sion non tacebo...) V překladu je vypuštěno několik slok, a to ty, kdy básník lichotí svému známému, o němž říká, že on jediný není špatný. Je to jedna z nejostřejších satir na poměry v papežském Římě. I když už dnes nevíme, kdo je tu všecko napadán - neboť za přirovnáními se zřetelně tají určité postavy, které u papežského dvora žily - přece jen musíme obdivovat odvahu autora, jímž je pravděpodobně Walter ze Cha- 215
Strana 216
50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 tillonu. Jako v jiných textech je i zde hojně narážek na biblické texty. Skylla a Charybda je skála a vír v úžině messinské, jež byla velmi nebez- pečná pro plavce; Crassus - známý římský boháč. V textu je též narážka patrně na koncil, který se konal r. 1163 v Toursu. Římské zvyky Pokus o vystižení hříček ve vagantské poesii velmi obvyklých. Sv. Marek — marca (hřivna) atp. Jak to chodí na papežském dvoře (Si quis dicit Roma vale...) Úryvek rozsáhlé básně, jež je přisuzována Walteru Mappovi. Je patrně anglického původu a autorem, který se skrývá za pseudonym Goliáš z parodistických důvodů, byl asi nějaký kněz, který měl trpké zkušenosti s Římem. O výstižném jménu (Lucius est piscis...) Znemravnělý Řím (Utar contra vitia...) Část rozsáhlé básně, útočící na Řím, jedna z těch, které se jen hemží rozličnými slovními hříčkami. Vrátný na papežském dvoře (Quid fers quid portas...) O přístupu na papežský dvůr (Si sonat ante fores ...) Mrzký život prelátů (De grege pontificum...) Novopečený biskup (Or est venuz li moines ad episcopium...) Úryvek z větší básně, jejíž incipit je: Iniuriis contumeliis concitatus. Jejím autorem je pravděpodobně Primas, který tepe jistého biskupa své doby. Báseň vznikla někdy kolem roku 1145. Kohout - vzor duchovních (Multi sunt presbyteri...) Velmi rozšířená báseň ve středověku, jež se do- chovala v mnoha rukopisech. Mnich - podivné stvoření (Scire cupis quid sit monachus...) Proti lakotě (Ad terrorem omnium...) Koncil duchovních (Clerus et presbyteri nuper consedere...) Báseň vznikla patrně v XIII. sto- letí, kdy papežové Alexander II. a Innocenc III. vydali přísné rozkazy k dodržování kněžského celibátu. Báseň není přeložena celá. O. Dobiáš-Rožděstvenskaja ve vydání Les poésies des goliards vypustila část oněch zdůvodnění, proč nemohou být kněží bez žen. Celé básni - jinak velmi svižné a vtipné - tím nijak neubližuje, pro- tože vypuštěné sloky více méně rozmělňují předchozí. Koncil farských kuchařek (Alias cum sinodum clericus celebraret...) Pendant k satiře o zasedání kněží. Jeden ze čtyř zachovaných rukopisů této parodistické skladby se za- choval i v třeboňském archivu (C6 fol. III), z něhož je pořízen i tento překlad. Podstatná odchylka je v samém závěru, kde je vypuštěno několik veršů běžně moralisujících a vyzývajících k polepšení - podobně jako je tomu u mnoha jiných skladeb v této knize, kde jsou závěry ponechány. 49 216
50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 tillonu. Jako v jiných textech je i zde hojně narážek na biblické texty. Skylla a Charybda je skála a vír v úžině messinské, jež byla velmi nebez- pečná pro plavce; Crassus - známý římský boháč. V textu je též narážka patrně na koncil, který se konal r. 1163 v Toursu. Římské zvyky Pokus o vystižení hříček ve vagantské poesii velmi obvyklých. Sv. Marek — marca (hřivna) atp. Jak to chodí na papežském dvoře (Si quis dicit Roma vale...) Úryvek rozsáhlé básně, jež je přisuzována Walteru Mappovi. Je patrně anglického původu a autorem, který se skrývá za pseudonym Goliáš z parodistických důvodů, byl asi nějaký kněz, který měl trpké zkušenosti s Římem. O výstižném jménu (Lucius est piscis...) Znemravnělý Řím (Utar contra vitia...) Část rozsáhlé básně, útočící na Řím, jedna z těch, které se jen hemží rozličnými slovními hříčkami. Vrátný na papežském dvoře (Quid fers quid portas...) O přístupu na papežský dvůr (Si sonat ante fores ...) Mrzký život prelátů (De grege pontificum...) Novopečený biskup (Or est venuz li moines ad episcopium...) Úryvek z větší básně, jejíž incipit je: Iniuriis contumeliis concitatus. Jejím autorem je pravděpodobně Primas, který tepe jistého biskupa své doby. Báseň vznikla někdy kolem roku 1145. Kohout - vzor duchovních (Multi sunt presbyteri...) Velmi rozšířená báseň ve středověku, jež se do- chovala v mnoha rukopisech. Mnich - podivné stvoření (Scire cupis quid sit monachus...) Proti lakotě (Ad terrorem omnium...) Koncil duchovních (Clerus et presbyteri nuper consedere...) Báseň vznikla patrně v XIII. sto- letí, kdy papežové Alexander II. a Innocenc III. vydali přísné rozkazy k dodržování kněžského celibátu. Báseň není přeložena celá. O. Dobiáš-Rožděstvenskaja ve vydání Les poésies des goliards vypustila část oněch zdůvodnění, proč nemohou být kněží bez žen. Celé básni - jinak velmi svižné a vtipné - tím nijak neubližuje, pro- tože vypuštěné sloky více méně rozmělňují předchozí. Koncil farských kuchařek (Alias cum sinodum clericus celebraret...) Pendant k satiře o zasedání kněží. Jeden ze čtyř zachovaných rukopisů této parodistické skladby se za- choval i v třeboňském archivu (C6 fol. III), z něhož je pořízen i tento překlad. Podstatná odchylka je v samém závěru, kde je vypuštěno několik veršů běžně moralisujících a vyzývajících k polepšení - podobně jako je tomu u mnoha jiných skladeb v této knize, kde jsou závěry ponechány. 49 216
Strana 217
62 63 64 65 66 67 68 69 70 17 72 73 74 75 Řehole svatého Prostopášníka (Abas noster tritus est...) Báseň se rozpadá vlastně ve dvě části. V první se autor zmiňuje o životě v klášteře, ale v druhé už hovoří jako vagant verbující do řádu potulných žáků. Lest a podvod vládnou všude (Viri fratres servi dei...) Satira českého původu, která v mnoha místech nevyniká obsahově i formálně nad průměr podobných básní. Její formální a obsahová primitivnost je zachována i v překladu. Parodie Otčenáše (Dico pater noster...) Formálně mistrovská satira s neobyčejně ostře paro- dujícím obsahem. Překlad se snaží zachovat všecky hříčky, na příklad i ty, kde se štěpí slova atp. Úplatný Šimon (Ecce sonat in aperto...) Jedna z nepřeberného množství básní útočících na svatokupectví. Podle šatu poznáte je (O monachi nigri...) Sedlácké skloňování (Nom. hic vilanus...) Parodie, jež jako mnoho podobných si vybrala gramatikální formu; je zajímavá právě pro tuto stránku formální. Sedlák a básník (Rustice kuk....) Báseň pravděpodobně německého původu, velmi charak- teristická pro vztah sedláků a vagantů. Písnička o oslu (Rusticus dum asinum...) Velmi oblíbená skladba v středověkém Ně- mecku, v Čechách a v Itálii. Vzdáleně paroduje církevní obřady - tento- krát pohřeb. Zvrhlost královských dvorů (Fides hodie sospitur...) Satira pravděpodobně anglického původu. Zrcadlo nastavené dvorům (Rimatus omnes curias...) Peníze, ach peníze... (In terra summus rex est hoc tempore Nummus...) Rozsáhlá skladba ze sbírky Carmina Burana. Podobné skladby byly ve středověku hojně rozší- řeny. Ze skladby jsou přeloženy jen zajímavější postřehy. Gramatické pojednání o mniších (Monachus quae pars est...) Jedna z dalších satir, jež si s parodistickými úmysly volí gramatikální formu. Evangelium podle (sepsání) Paskvilu Satira je původu italského. Pasquillus a Marforius byly dva sloupy v za- padlé římské uličce, na něž byly vylepovány pamflety. Často odpovídal Pasquillus Marforiovi či naopak. Odtud také jméno pro literární útvar — — paskvil. Evangelium podle (sepsání) marky stříbra Jednou z oblíbených forem satiry byla forma biblická. Satirik útočící na poměry při papežském dvoře volí opět známou hřičku Marek-marka a paro- duje i citáty z bible. Pašije (Passio cuiusdam nigri monachi...) J. Fejfalik ve své studii (viz použitá 76 217
62 63 64 65 66 67 68 69 70 17 72 73 74 75 Řehole svatého Prostopášníka (Abas noster tritus est...) Báseň se rozpadá vlastně ve dvě části. V první se autor zmiňuje o životě v klášteře, ale v druhé už hovoří jako vagant verbující do řádu potulných žáků. Lest a podvod vládnou všude (Viri fratres servi dei...) Satira českého původu, která v mnoha místech nevyniká obsahově i formálně nad průměr podobných básní. Její formální a obsahová primitivnost je zachována i v překladu. Parodie Otčenáše (Dico pater noster...) Formálně mistrovská satira s neobyčejně ostře paro- dujícím obsahem. Překlad se snaží zachovat všecky hříčky, na příklad i ty, kde se štěpí slova atp. Úplatný Šimon (Ecce sonat in aperto...) Jedna z nepřeberného množství básní útočících na svatokupectví. Podle šatu poznáte je (O monachi nigri...) Sedlácké skloňování (Nom. hic vilanus...) Parodie, jež jako mnoho podobných si vybrala gramatikální formu; je zajímavá právě pro tuto stránku formální. Sedlák a básník (Rustice kuk....) Báseň pravděpodobně německého původu, velmi charak- teristická pro vztah sedláků a vagantů. Písnička o oslu (Rusticus dum asinum...) Velmi oblíbená skladba v středověkém Ně- mecku, v Čechách a v Itálii. Vzdáleně paroduje církevní obřady - tento- krát pohřeb. Zvrhlost královských dvorů (Fides hodie sospitur...) Satira pravděpodobně anglického původu. Zrcadlo nastavené dvorům (Rimatus omnes curias...) Peníze, ach peníze... (In terra summus rex est hoc tempore Nummus...) Rozsáhlá skladba ze sbírky Carmina Burana. Podobné skladby byly ve středověku hojně rozší- řeny. Ze skladby jsou přeloženy jen zajímavější postřehy. Gramatické pojednání o mniších (Monachus quae pars est...) Jedna z dalších satir, jež si s parodistickými úmysly volí gramatikální formu. Evangelium podle (sepsání) Paskvilu Satira je původu italského. Pasquillus a Marforius byly dva sloupy v za- padlé římské uličce, na něž byly vylepovány pamflety. Často odpovídal Pasquillus Marforiovi či naopak. Odtud také jméno pro literární útvar — — paskvil. Evangelium podle (sepsání) marky stříbra Jednou z oblíbených forem satiry byla forma biblická. Satirik útočící na poměry při papežském dvoře volí opět známou hřičku Marek-marka a paro- duje i citáty z bible. Pašije (Passio cuiusdam nigri monachi...) J. Fejfalik ve své studii (viz použitá 76 217
Strana 218
77 literatura) uveřejnil tuto skladbu, jež je zpočátku rýmovaná próza a později přechází v obyčejnou prózu. Posmívá se mnichovi, který si vyšel na zálety a špatně skončil; současně však paroduje i evangelium sv. Matouše, ob- zvlášť kapitolu 25, podobenství o desíti pannách, nevyhýbá se souvislosti záletného mnicha a Krista a jde už cestou pamfletisty na nic se neohlíže- jícího. Písařské hříčky Hříčky a zápisky písařů, kteří opisovali knihy a často na závěr si ulevili po předchozí námaze vtipnou průpovědí. 218
77 literatura) uveřejnil tuto skladbu, jež je zpočátku rýmovaná próza a později přechází v obyčejnou prózu. Posmívá se mnichovi, který si vyšel na zálety a špatně skončil; současně však paroduje i evangelium sv. Matouše, ob- zvlášť kapitolu 25, podobenství o desíti pannách, nevyhýbá se souvislosti záletného mnicha a Krista a jde už cestou pamfletisty na nic se neohlíže- jícího. Písařské hříčky Hříčky a zápisky písařů, kteří opisovali knihy a často na závěr si ulevili po předchozí námaze vtipnou průpovědí. 218
Strana 219
DULEŽITĚJŠÍ LITERATURA, jíž bylo při této práci použito Alfons Hilka a Otto Schuman, CARMINA BURANA, I. díl ve dvou svazcích Die moralisch-satirischen Dichtungen, Die Liebeslieder, II. dil komentář. Heidelberg 1930 a 1941 Olga Dobiache-Rojdestvensky, LES POÉSIES DES GOLIARDS, Paris 1931 Paul Lehmann, DIE PARODIE IM MITTELALTER, Parodistische Texte, München 1922, 1923 MITTELATEINISCHES LESEBUCH, vydal H. Watenphul, Bielefeld u. Leipzig 1929 Julius Fejfalik, STUDIEN ZUR GESCHICHTE DER ALTBÖHMISCHEN LITERATUR V, Wien 1861 J. Vilikovský, LATINSKÁ POESIE ŽÁKOVSKÁ V ČECHÁCH, Brati- slava 1932 M. Manitius, DIE GEDICHTE DES ARCHIPOETA, München 1913 O. Hubatsch, DIE LATEINISCHE VAGANTENLIEDER DES MA, Görlitz 1870 Zdeněk Nejedlý, DĚJINY HUSITSKÉHO ZPĚVU, Československá aka- demie věd, Praha 1954 Rukopisy v třeboňském státním archivu A 4, A7, C6 atd. Při této příle- žitosti srdečně děkuji Dr Zdeňku Štrejnovi za pomoc při obstarávání a čtení textů. 219
DULEŽITĚJŠÍ LITERATURA, jíž bylo při této práci použito Alfons Hilka a Otto Schuman, CARMINA BURANA, I. díl ve dvou svazcích Die moralisch-satirischen Dichtungen, Die Liebeslieder, II. dil komentář. Heidelberg 1930 a 1941 Olga Dobiache-Rojdestvensky, LES POÉSIES DES GOLIARDS, Paris 1931 Paul Lehmann, DIE PARODIE IM MITTELALTER, Parodistische Texte, München 1922, 1923 MITTELATEINISCHES LESEBUCH, vydal H. Watenphul, Bielefeld u. Leipzig 1929 Julius Fejfalik, STUDIEN ZUR GESCHICHTE DER ALTBÖHMISCHEN LITERATUR V, Wien 1861 J. Vilikovský, LATINSKÁ POESIE ŽÁKOVSKÁ V ČECHÁCH, Brati- slava 1932 M. Manitius, DIE GEDICHTE DES ARCHIPOETA, München 1913 O. Hubatsch, DIE LATEINISCHE VAGANTENLIEDER DES MA, Görlitz 1870 Zdeněk Nejedlý, DĚJINY HUSITSKÉHO ZPĚVU, Československá aka- demie věd, Praha 1954 Rukopisy v třeboňském státním archivu A 4, A7, C6 atd. Při této příle- žitosti srdečně děkuji Dr Zdeňku Štrejnovi za pomoc při obstarávání a čtení textů. 219
Strana 220
Strana 221
OBSAH O středověké latinské poesii žákovské Oddil I. Řád potulných studentů Zpověď Archipoetova Zanechme učení Rada otce synovi Synovský dopis Rada zkušeného žáka „Věrný“ vagant Rošťácká koleda Prosba toulavého studenta Prosba o almužnu Žebravá „Vyznání“ lásky Mravokárná Nectný útok na vaganta Konec starého vaganta Primatovské žerty Na primatovskou notu Oddíl II. Víno, buď pozdraveno Pijácké mravy Básníkův povzdech Hospodská zkušenost Pijácký obřad 23 28 35 37 38 39 40 41 44 49 $2 53 $4 $7 61 67 69 71 72 74
OBSAH O středověké latinské poesii žákovské Oddil I. Řád potulných studentů Zpověď Archipoetova Zanechme učení Rada otce synovi Synovský dopis Rada zkušeného žáka „Věrný“ vagant Rošťácká koleda Prosba toulavého studenta Prosba o almužnu Žebravá „Vyznání“ lásky Mravokárná Nectný útok na vaganta Konec starého vaganta Primatovské žerty Na primatovskou notu Oddíl II. Víno, buď pozdraveno Pijácké mravy Básníkův povzdech Hospodská zkušenost Pijácký obřad 23 28 35 37 38 39 40 41 44 49 $2 53 $4 $7 61 67 69 71 72 74
Strana 222
Mnichova rada Bakchu všemohoucí Klášterní pitka Zákon peněz Flamendrovo dobrodružství 76 78 83 84 Oddíl III. Varování Co je žena? Matka vdává dceru Vytrvám Kterou? Vysoký hodnostář zve Touha po shledání Zrazená Pastýřská Nevěřte ženě Marná touha Těžká volba Popěvek Abeceda o ženách Panna a žák Zmírám láskou Překvapení Jeptiška a klerik Ženská láska Bezpočtu je ženských lstí 93 94 96 98 99 100 102 104 106 107 109 110 113 114 118 120 122 124 126 128 Oddíl IV. Papež a jeho dvůr Římské zvyky 131 137
Mnichova rada Bakchu všemohoucí Klášterní pitka Zákon peněz Flamendrovo dobrodružství 76 78 83 84 Oddíl III. Varování Co je žena? Matka vdává dceru Vytrvám Kterou? Vysoký hodnostář zve Touha po shledání Zrazená Pastýřská Nevěřte ženě Marná touha Těžká volba Popěvek Abeceda o ženách Panna a žák Zmírám láskou Překvapení Jeptiška a klerik Ženská láska Bezpočtu je ženských lstí 93 94 96 98 99 100 102 104 106 107 109 110 113 114 118 120 122 124 126 128 Oddíl IV. Papež a jeho dvůr Římské zvyky 131 137
Strana 223
Jak to chodí na papežském dvoře O výstižném jménu papeže Znemravnělý Řím Vrátný na papežském dvoře O přístupu na papežský dvůr Mrzký život prelátů Novopečený biskup Kohout — vzor duchovních Mnich — podivné stvoření Proti lakotě Koncil duchovních Koncil farských kuchařek Řehole svatého prostopášníka Lest a podvod vládnou všude Parodie otčenáše Úplatný Šimon Podle šatu poznáte je Sedlácké skloňování Sedlák a básník Písnička o oslu Zvrhlost královských dvorů Zrcadlo nastavené dvorům Peníze, ach, peníze Gramatické pojednání o mniších Evangelium podle (sepsání) paskvilu Evangelium podle (sepsání) marky stříbra Pašije Písařské hříčky Poznámky Literatura 138 140 141 144 145 146 149 152 156 158 161 169 176 178 186 189 191 192 I93 194 195 197 199 201 204 20% 207 210 211 219
Jak to chodí na papežském dvoře O výstižném jménu papeže Znemravnělý Řím Vrátný na papežském dvoře O přístupu na papežský dvůr Mrzký život prelátů Novopečený biskup Kohout — vzor duchovních Mnich — podivné stvoření Proti lakotě Koncil duchovních Koncil farských kuchařek Řehole svatého prostopášníka Lest a podvod vládnou všude Parodie otčenáše Úplatný Šimon Podle šatu poznáte je Sedlácké skloňování Sedlák a básník Písnička o oslu Zvrhlost královských dvorů Zrcadlo nastavené dvorům Peníze, ach, peníze Gramatické pojednání o mniších Evangelium podle (sepsání) paskvilu Evangelium podle (sepsání) marky stříbra Pašije Písařské hříčky Poznámky Literatura 138 140 141 144 145 146 149 152 156 158 161 169 176 178 186 189 191 192 I93 194 195 197 199 201 204 20% 207 210 211 219
Strana 224
STŘEDOVĚKÉ PÍSNĚ CECHU ŽÁKOVSKÉHO Ze středověké latiny přeložil, úvodem a poznámkami do- plnil Radovan Krátký. Výtvarná výzdoba Ludmily Jiřin- cové. Vydalo nakladatelství Svobodné slovo - Melantrich Praha roku 1958 jako svou 2643. publikaci. Odpovědná redaktorka Dr. Anna Šlechtová Ze strojovi sazby garmond Garamond linotupe vytiskl Tisk, knižní výroba, n. p., Brno. AA 8,78, VA 9,16. Č. por. HSV 30.662/ ƒ6-IX/I. A-22270. Náklad 5.000 výtisků. Th. sk. 13/4. 1. vydání Cena brož. 14,50, váz. 18,90 Kčs 56/VIII-14
STŘEDOVĚKÉ PÍSNĚ CECHU ŽÁKOVSKÉHO Ze středověké latiny přeložil, úvodem a poznámkami do- plnil Radovan Krátký. Výtvarná výzdoba Ludmily Jiřin- cové. Vydalo nakladatelství Svobodné slovo - Melantrich Praha roku 1958 jako svou 2643. publikaci. Odpovědná redaktorka Dr. Anna Šlechtová Ze strojovi sazby garmond Garamond linotupe vytiskl Tisk, knižní výroba, n. p., Brno. AA 8,78, VA 9,16. Č. por. HSV 30.662/ ƒ6-IX/I. A-22270. Náklad 5.000 výtisků. Th. sk. 13/4. 1. vydání Cena brož. 14,50, váz. 18,90 Kčs 56/VIII-14
- 1: Array
- 7: Array
- 21: Array
- 65: Array
- 91: Array
- 129: Array
- 211: Array
- 219: Array
- 221: Array